https://biodyn.wiki/api.php?action=feedcontributions&feedformat=atom&user=Admin 2026-07-01T19:44:39Z Benutzerbeiträge MediaWiki 1.43.6 https://biodyn.wiki/index.php?title=Netzwerke&diff=28252 2026-06-28T10:59:42Z

<p>Admin: Crowdfarming.com https://www.crowdfarming.com/en</p> <hr /> <div>{{Artikel oben}}<br /> <br /> = Netzwerke der ökologischen Landwirtschaft =<br /> Hier geben wir einen Überblick über verschiedene ökologische Netzwerke und Fachberater in der ökologischen Landwirtschaft. Die Liste befindet sich im Aufbau<br /> <br /> +++ Stand: 22. Dez 2025 +++<br /> <br /> == Bioboden ==<br /> https://bioboden.de<br /> <br /> Die BioBoden Genossenschaft setzt sich mit dem Leitspruch '''&quot;Ackerland in Bürgerhand&quot;''' für eine nachhaltige Landwirtschaft in Deutschland ein. Ihr Ziel ist es, die Zukunft der Landwirtschaft auf ökologisch '''nachhaltige Praktiken''' auszurichten. Als '''Genossenschaft''' vereint BioBoden starke Partner und Wurzeln, um gemeinsam mehr Fläche für die Bio-Landwirtschaft bereitzustellen. Mitglieder haben die Möglichkeit, die ökologische Landwirtschaft aktiv zu erleben und zu unterstützen. <br /> <br /> Bislang hat die Genossenschaft über 6.850 Mitglieder, die mehr als 4.684 Hektar Boden gesichert haben. Die zentrale Idee von BioBoden ist es, '''Betriebe, die mangels Nachfolge''' aufgegeben werden, zu sichern und '''jungen Bio-Bauern''', die oft nicht die Mittel für die Übernahme und den Betrieb von Höfen haben, zur Verfügung zu stellen. BioBoden '''betreibt selbst Landwirtschaft''' auf gekauften Flächen und stellt diese sowie andere landwirtschaftliche Betriebe nachhaltigen Öko-Betrieben zur Verfügung.&lt;ref&gt;https://bioboden.de&lt;/ref&gt;<br /> <br /> BioBoden Genossenschaft eG, 44774 Bochum, Telefon: +49 (0) 234 414702 00<br /> <br /> == BIONALES ==<br /> https://bionales.de/<br /> <br /> BIONALES - Bürger für regionale Landwirtschaft und Ernährung e.V. existiert seit Februar 2017 und hat zum Ziel Brücken zwischen den Landwirten, Verarbeitern, Händlern und Konsumenten herzustellen.&lt;ref&gt;https://bionales.de/ueber-bionales&lt;/ref&gt;<br /> <br /> == Biowissen ==<br /> http://www.bio-wissen.org/<br /> <br /> Was wissen Bio-Bauern? Woran arbeitet die Agrarforschung? Auf welche Fakten stützt sich die Landwirtschaftspolitik? Landwirtschaftswissen ist ein gesellschafts- und umweltpolitischer Brennpunkt des 21. Jahrhunderts. Im transdisziplinären Projekt BIO-WISSEN kreiert ein Team aus WissenschafterInnen und DesignerInnen Visualisierungen zu Wissen und Nicht-Wissen in der (Bio-)Landwirtschaft. <br /> <br /> == BÖLW ==<br /> https://www.boelw.de/<br /> <br /> Der [[Bund Ökologische Lebensmittelwirtschaft (BÖLW)]] ist eine führende Organisation in Deutschland, die landwirtschaftliche '''Erzeuger''', '''Verarbeiter''' und '''Händler''' von Bio-Lebensmitteln '''vertritt'''. Die Hauptziele des BÖLW sind die Anerkennung und '''Förderung''' der '''ökologischen''', '''ökonomischen''' und '''sozialen''' Beiträge der biologischen Lebensmittelwirtschaft '''in Politik und Gesellschaft'''. <br /> <br /> BÖLW agiert als dynamisches Netzwerk und Kommunikationsplattform, das seinen Mitgliedern Raum für intensive Kommunikation, offene Diskussionen und gemeinsame Entscheidungen bietet. Es '''bündelt''' und '''vertritt''' die '''Interessen''' der Bio-Lebensmittelbranche mit einer '''einheitlichen Stimme'''​​.&lt;ref&gt;https://www.boelw.de/ueber-uns/was-wir-machen/&lt;/ref&gt;<br /> <br /> [[Bund Ökologische Lebensmittelwirtschaft (BÖLW)|Bund Ökologische Lebensmittelwirtschaft e.V. (BÖLW)]], Marienstraße 19-20, 10117 Berlin, Tel +49 (0) 30 28482-300<br /> <br /> == FiBL ==<br /> https://www.fibl.org/de/<br /> <br /> Das Forschungsinstitut für biologischen Landbau (FiBL) ist eine weltweit führende '''Forschungseinrichtung''' im Bereich der '''biologischen Landwirtschaft''', mit Standorten in mehreren europäischen Ländern und einer '''Vertretung in Brüssel'''. Das Institut zeichnet sich durch '''interdisziplinäre''' '''Forschung''', enge Zusammenarbeit mit der Landwirtschaft und Lebensmittelbranche sowie '''schnellen Wissenstransfer''' aus, mit einem Fokus auf Bodenbewirtschaftung, Tierhaltung, sozioökonomische Fragen und Marktanalysen. Neben der Forschung engagiert sich das FiBL in '''internationalen Projekten zur Förderung des ökologischen Landbaus''' und unterstützt die Entwicklung nachhaltiger Landwirtschaft in verschiedenen Regionen weltweit.<br /> <br /> Forschungsinstitut für biologischen Landbau FiBL, Kasseler Straße 1a, D-60486 Frankfurt am Main, Tel +49 (0) 69 7137699-0 (Es gibt aber noch weitere [https://www.fibl.org/de/ueber-uns Standorte])<br /> <br /> https://www.youtube.com/user/FiBLFilm<br /> <br /> == Der Forschungsring ==<br /> https://www.forschungsring.de/de/<br /> <br /> ''&quot;[[Forschungsring|Der Forschungsring]] wurde 1946 als Nachfolger des Versuchsrings anthroposophischer Landwirte gegründet. Er war in den Anfangsjahren Dachorganisation der biologisch-dynamischen Bewegung. Heute ist er das '''zentrale Forschungsinstitut für biologisch-dynamische''' und '''allgemein ökologische Fragestellungen''' im Zentrum einer weltweiten und wachsenden bio-dynamischen Bewegung.''<br /> <br /> ''Einer Bewegung, die Lebensmittel zum Wohle der Menschen erzeugt, die jeden Betrieb als Organismus, als Individualität zu begreifen sucht und Tiere art- ja wesensgerecht hält – kurz: eine Bewegung, deren Akteure in einer besonderen, achtsamen Beziehung zu dem stehen, was sie tun.&quot;''&lt;ref&gt;https://www.forschungsring.de/de/&lt;/ref&gt;<br /> <br /> [[Forschungsring|Forschungsring e.V.]] ,Brandschneise 5, 64295 Darmstadt, Tel +49 / (0) 61 55 / 84 21-0<br /> <br /> == Demeter ==<br /> https://www.demeter.de/<br /> <br /> ''&quot;Der [[Demeter]] e.V. ist der älteste Bioverband in Deutschland. Schon seit 1924 bewirtschaften Demeter-Landwirte ihre Felder biodynamisch. Aufgrund der lebendigen Kreislaufwirtschaft gilt die Demeter-Landwirtschaft als nachhaltigste Form der Landbewirtschaftung und geht weit über die Vorgaben der EU-Öko-Verordnung hinaus.&quot;''&lt;ref&gt;https://www.demeter.de/&lt;/ref&gt;<br /> <br /> [[Demeter|Demeter e.V.]], Brandschneise 1, 64295 Darmstadt, Brandschneise 1, 64295 Darmstadt, Tel +49(0) 6155-8469 0<br /> <br /> == IG Saatgut ==<br /> https://www.ig-saatgut.de/<br /> <br /> [[IG Saatgut|Die Interessengemeinschaft für gentechnikfreie Saatgutarbeit (IG Saatgut)]] ist ein '''Zusammenschluss von Pflanzenzüchtern''', '''Saatguterzeugern''' und '''Erhaltungsinitiativen''', der sich seit 2005 für die '''Sicherung der gentechnikfreien Saatgutarbeit''' einsetzt. Die IG Saatgut hat sich zum '''Ziel''' gesetzt, '''politische''' und '''rechtliche''' '''Rahmenbedingungen''' zu schaffen, die die '''gentechnikfreie''' '''Saatgutarbeit''' '''dauerhaft''' sichern und die '''Kulturpflanzenvielfalt''' als Grundlage einer '''selbstbestimmten''' '''Erzeugung''' und Nutzung von Saatgut und Nahrungsmitteln erhalten und weiterentwickeln. Ein weiterer '''Schwerpunkt''' liegt in der Arbeit zu geistigen Eigentumsrechten im Saatgutbereich, wie '''Patente''' und restriktiver Sortenschutz.<br /> <br /> Die IG Saatgut besteht aus '''dreizehn''' '''Organisationen''' und Unternehmen aus Deutschland, Österreich und der Schweiz. Zu den Mitgliedern gehören unter anderem Dreschflegel e.V., apfel:gut, Arche Noah, [[Forschung und Züchtung Dottenfelderhof|Forschung &amp; Züchtung Dottenfelderhof]], Getreidezüchtung Peter Kunz, Bingenheimer Saatgut AG, Keyserlingk-Institut, Kultursaat e.V., ProSpecieRara, ReinSaat KG, Saat:gut e.V., Sativa Rheinau AG und VEN.<br /> <br /> Die Arbeit der IG Saatgut wird von Dr. Eva Gelinsky (Baldegg, Schweiz) und Stefanie Hundsdorfer (Eberswalde, Deutschland) geleitet und koordiniert. Sie sind für die inhaltliche Bearbeitung der Schwerpunktthemen und die strategische Planung der Aktivitäten verantwortlich. Unterstützt werden sie dabei von Anke Wortmann vom Dreschflegel e.V., die im Bereich Buchhaltung und Administration tätig ist​. <br /> <br /> Dr. agrar Eva Gelinsky, Nonnenstieg 38, D-37075 Göttingen &amp; Tempikon 2, CH-6283 Baldegg, eva.gelinsky@ig-saatgut.de und Stefanie Hundsdorfer, stefanie.hundsdorfer@ig-saatgut.de&lt;ref&gt;https://www.ig-saatgut.de/&lt;/ref&gt;<br /> <br /> == Kultursaat ==<br /> https://www.kultursaat.org<br /> <br /> Der gemeinnützige Verein [[Kultursaat|Kultursaat e.V.]] verfolgt die Ziele Erhaltung bewährter Gemüsesorten, Entwicklung neuer Gemüsesorten, die Veröffentlichung der Sortenentwicklung und die Züchtungsforschung. <br /> <br /> ''&quot;Entsprechend dem Leitbild des Ökologischen Landbaus, dass der Betrieb ein Organismus ist, haben sich schon in den 50er Jahren Praktiker um eigenes Gemüsesaatgut bemüht. Mit der Gründung des Initiativkreises für Gemüsesaatgut aus biologisch-dynamischem Anbau im Jahre 1985 wurden diese Aktivitäten gebündelt und die Vermehrung samenfester, sprich nachbaufähiger Sorten koordiniert. 1994 wurde von Aktiven des Initiativkreises der Verein Kultursaat gegründet, um vor allem die Entwicklung neuer Gemüsesorten voranzutreiben. Die entstehenden Sorten sollten für den vielfältigen ökologischen Erwerbsanbau geeignet sein und dort die Sorten- und Artenvielfalt wieder erhöhen. Heute sind etwa 120 Gemüsesorten als Neuzüchtungen von Kultursaat beim Bundessortenamt zugelassen (Stand: Juli 2022), für weitere 19 Sorten ist Kultursaat kostenpflichtig als offizieller Erhaltungszüchter eingetragen. Die unter Verantwortung von Kultursaat stehenden Sorten sowie die in Anmeldung befindlichen Kandidaten sind in der Rubrik Züchtung aufgelistet.&quot;''&lt;ref&gt;https://www.kultursaat.org/organisation/die-geschichte/&lt;/ref&gt;<br /> <br /> [[Kultursaat|Kultursaat e.V.]], Kronstr. 24, 61209 Echzell, Tel.: + 49 (0) 6035 60498-60<br /> <br /> == Ökoring e.V. ==<br /> http://www.oekoring.de/<br /> <br /> ''&quot;Der Beratungsring erstrebt die Förderung des Umweltschutzes durch die Erforschung von Fragen der Bodenfruchtbarkeit, des Pflanzenbaues, der Tierzucht und der Ernährung sowie die Ausbildung und Fortbildung von LandwirtInnen, GärtnerInnen, Haus- und KleingärtnerInnen und Aufklärung von VerbraucherInnen im ökologischen Landbau, u. a. durch Kurse, Seminare, Tagungen, Besichtigungen, Hofbegehungen und Beratung.&quot;''&lt;ref&gt;http://oekoring.de/files/122/Satzung_Oekoring.pdf&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Veranstaltungen vom Ökoring findet man u.a. hier im &quot;Kompetenznetzwerk Ökolandbau Niedersachsen GmbH&quot;: https://www.bio-veranstaltungen.de/<br /> <br /> Ökoring e.V. Bahnhofstr. 15 b, 27374 Visselhövede, Tel +49 (0) 4262 / 95 93 -18<br /> <br /> == Ökolandbau.de ==<br /> https://www.oekolandbau.de/<br /> <br /> Das Portal &quot;oekolandbau.de&quot; ist eine Website, die sich auf Informationen, Ressourcen und Nachrichten zum ökologischen Landbau in Deutschland konzentriert. Es ist eine offizielle Website des [https://www.bmel.de Bundesministeriums für Ernährung und Landwirtschaft (BMEL)] und wird vom [https://www.bundesprogramm.de/ Bundesprogramm Ökologischer Landbau (BÖL)] und andere Formen nachhaltiger Landwirtschaft (BÖLN) gefördert.<br /> <br /> Das Portal bietet eine breite Palette von Informationen und Ressourcen zu Themen im Zusammenhang mit dem ökologischen Landbau, einschließlich:<br /> <br /> # '''Grundlagen des Ökolandbaus''': Erklärungen zu den Prinzipien und Grundsätzen des ökologischen Landbaus.<br /> # '''[https://www.oekolandbau.de/landwirtschaft/ Aktuelle Nachrichten]''': Informationen über Entwicklungen, Veranstaltungen und Aktivitäten im Bereich des ökologischen Landbaus in Deutschland.<br /> # '''[https://www.oekolandbau.de/service/zahlen-daten-fakten/ Praktische Ressourcen]''': Adressen, Zahlen/ Fakten Rechtsgrundlagen Erklärfilme u.ä.m<br /> # '''[https://www.oekolandbau.de/forschung/ Forschung und Innovation]''': Berichte über Forschungsprojekte und wissenschaftliche Erkenntnisse im Bereich des ökologischen Landbaus.<br /> # [https://www.oekolandbau.de/landwirtschaft/betrieb/oeko-foerderung/ '''Förderprogramme''':] Informationen über Fördermöglichkeiten und Unterstützung für ökologische Landwirte.<br /> # '''[https://www.oekolandbau.de/service/termine/ Veranstaltungen und Termine]''': Ankündigungen von Konferenzen, Seminaren und Veranstaltungen rund um den ökologischen Landbau.<br /> # '''[https://www.oekolandbau.de/service/rechtsgrundlagen/ Rechtsgrundlagen]''': Informationen nationalen und EU Vorschriften, Kennzeichnungen u.ä. <br /> <br /> Bundesanstalt für Landwirtschaft und Ernährung, Deichmanns Aue 29, 53179 Bonn, Tel +49 (0)228 / 6845-0<br /> <br /> == Demonstrationsbetriebe Ökologischer Landbau ==<br /> https://www.oeko-einblick.de/<br /> <br /> Das Netzwerk der Demonstrationsbetriebe Ökologischer Landbau ist eine Maßnahme des Bundesprogramms Ökologischer Landbau (BÖL), initiiert vom Bundesministerium für Ernährung und Landwirtschaft (BMEL).&lt;ref&gt;https://www.oeko-einblick.de/impressum&lt;/ref&gt;<br /> <br /> ''&quot;Gut 35.000 Betriebe in Deutschland wirtschaften nach ökologischen Richtlinien. Aus dieser Vielfalt hat das Bundesministerium für Ernährung und Landwirtschaft (BMEL) zuletzt 290 Bio-Betriebe, die Demonstrationsbetriebe Ökologischer Landbau, ausgewählt. Sie gewähren allen Interessierten einen Einblick in die Öko-Landwirtschaft.''<br /> <br /> ''Die 290 Betriebe''&lt;ref&gt;https://www.oekolandbau.de/fileadmin/redaktion/dokumente/demobetriebe/demo23_D-Karte_final.pdf&lt;/ref&gt; ''präsentieren sich in enormer Vielfalt – vom kleinen Rosenhof bis zum großen Ackerbaubetrieb mit über tausend Hektar Fläche, von der Bio-Imkerei bis zum Stutenmilch-Familienbetrieb, vom Erlebnisbauernhof bis zu direktvermarktenden Betrieben. Sie bündeln Expertise über Besonderheiten, Vorzüge und Herausforderungen des Öko-Landbaus und öffnen ihre Türen und Tore für alle Interessierten, bieten Dialog und Vernetzung.''<br /> <br /> ''Führungen, Seminare und Hoffeste bieten allen – ob Verbraucherinnen und Verbrauchern, Familien, Schulklassen, Umstellungsinteressierten oder Praktikerinnen und Praktikern des Öko-Landbaus – Einblicke in die ökologische Landwirtschaft: in mobile Hühnerställe, die muttergebundene Kälberaufzucht, Saatgutvermehrung, Maßnahmen zum Umwelt- und Gewässerschutz, in Solidarische Landwirtschaft, alte Gemüsesorten und seltene Tierrassen.&quot;''&lt;ref&gt;https://www.oekolandbau.de/index.php?id=1011&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Hier geht's zur interaktiven Karte: https://www.oekolandbau.de/bio-im-alltag/bio-erleben/unterwegs/demonstrationsbetriebe/demobetriebe-im-portraet/<br /> <br /> Demonstrationsbetriebe Ökologischer Landbau auf youtube: https://www.youtube.com/@demonstrationsbetriebeokol3982<br /> <br /> Initiator der Demonstrationsbetriebe Ökologischer Landbau: [https://bmel.de Bundesministerium für Ernährung und Landwirtschaft (BMEL)], Koordination / Durchführung Bundesanstalt für Landwirtschaft und Ernährung (BLE), Deichmanns Aue 29, 53179 Bonn, [https://ble.de www.ble.de]<br /> <br /> == Öko-Fachberatung Niedersachsen ==<br /> https://oeko-fachberatung.de/<br /> <br /> ''&quot;Wir sind Berater der Organisationen Bioland, Naturland, Demeter oder des Kompetenzzentrums Ökolandbau Niedersachsen (KÖN) und beraten landwirtschaftliche und gärtnerische Öko-Betriebe in den Bereichen Tierhaltung, Ackerbau, Betriebswirtschaft, Naturschutz und Webseitengestaltung.''<br /> <br /> ''Wir sind anerkannt als Beratungsorganisationen für die »einzelbetriebliche Beratung«. Unabhängig davon ob Sie einem Anbauverband angehören oder nicht, rufen Sie uns an und fragen Sie uns nach der geförderten Beratung des Landes Niedersachsens.&quot;''&lt;ref&gt;https://oeko-fachberatung.de/&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Kompetenzzentrum Ökolandbau Niedersachsen GmbH, Bahnhofstr. 15b, 27374 Visselhövede, Tel +49 (0) 4262 / 95 93-00<br /> <br /> == Solidarische Landwirtschaft ==<br /> <br /> === Netzwerk Solidarische Landwirtschaft ===<br /> https://www.solidarische-landwirtschaft.org/<br /> <br /> Es handelt sich um das Netzwerk Solidarische Landwirtschaft e.V., das in Deutschland für die Verbreitung und den Aufbau der Solidarischen Landwirtschaft verantwortlich ist. Gegründet wurde es 2011 als eingetragener, gemeinnütziger Verein und fungiert als Bewegung, basisdemokratische Organisation und Verband. Mitglieder des Netzwerks können Einzelpersonen, bestehende Solawi-Betriebe, Solawis in Gründung und Fördermitglieder sein.<br /> <br /> Das Netzwerk bietet Unterstützung in Form von '''Kontaktvermittlung''', '''Beratung''', Begleitung und '''Hilfestellung''' sowohl für '''existierende''' Solawi-Betriebe als auch für solche, die es '''werden wollen'''. Es fördert die Selbstorganisation und bietet konkrete Handlungsmöglichkeiten für '''Erzeuger''' und '''Verbraucher'''.<br /> <br /> Netzwerk Solidarische Landwirtschaft e.V., Mittelstr. 1 51149 Köln​, Tel +49 (0)30 2000 50 21 - 1<br /> <br /> == Symposium Aufbauende Landwirtschaft ==<br /> https://aufbauende-landwirtschaft.de/<br /> <br /> Das Symposium &quot;Aufbauende Landwirtschaft&quot; ist eine Veranstaltung, die sich auf die Prinzipien und landwirtschaftlichen Praktiken konzentriert. Der Fokus liegt auf dem '''Aufbau der Bodenfruchtbarkeit''' und die Erzeugung gesunder, nährstoffreicher Lebensmittel. Es '''betrachtet natürliche Systeme in ihrer Ganzheit''' und Komplexität und '''fördert''' '''Praktiken''', die in '''Kooperation mit der Natur''' erfolgen. Das Symposium zielt darauf ab, die '''Bodenfruchtbarkeit''' zu verbessern, die '''Artenvielfalt''' in lokalen Ökosystemen zu steigern, das '''Kleinklima positiv zu beeinflussen''' und damit zu verbesserten Wachstumsbedingungen und '''stabilen''' '''Ernten''' beizutragen​<br /> <br /> Der dahinterstehende Verein &quot;Aufbauende Landwirtschaft e.V.&quot; wurde am 22. Juni 2021 in Kreßberg gegründet und engagiert sich für eine klimaresiliente, biodiversitätsfördernde und sozial gerechte Landnutzung. Der Verein organisiert Symposien, Webinare und weitere Veranstaltungen, um Wissen zu vermitteln und ein Netzwerk aus Praktikern aus Land- und Forstwirtschaft, Wissenschaft, Politik und Wirtschaft zu fördern​<br /> <br /> Das nächste Symposium findet vom 26. bis 28. Januar 2024 statt und dient als Treffpunkt für innovative Praktiker im Bereich der regenerativen Agrarkultur​<br /> Organisiert wird das Symposium von [[Stefan Schwarzer]] in Zusammenarbeit mit [[Burkhard Kayser]]​​. Zu den weiteren wichtigen Akteuren des Vereins gehören Manuel Nagel als stellvertretender Vorstandsvorsitzender sowie Maya Heilmann, Sebastian Heilmann, Roman Huber, Martina Jacobson und Helene Urbain​​.<br /> <br /> '''Kontakt:''' Aufbauende Landwirtschaft, Tempelhof 3, 74594 Kressberg, Tel +49 (0) 79 57 - 92 39 200<br /> == IG Zugpferde e.V. ==<br /> https://www.ig-zugpferde.de/<br /> <br /> Die IG Zugpferde e.V ist eine Interessensgemeinschaft für die Arbeit mit Zugtieren&lt;ref&gt;https://www.solawi-oberellenbach.de/unsere-solawi/verb%C3%A4nde-und-netzwerke/&lt;/ref&gt;<br /> <br /> == Akademie Schloss Kirchberg ==<br /> https://akademie-schloss-kirchberg.de/de/ueber-uns/unser-team<br /> <br /> „Die Akademie für ökologische Land- und Ernährungswirtschaft Schloss Kirchberg ist ein Nukleus für die Weiterentwicklung des ökologischen Landbaus in Deutschland.“&lt;ref&gt;https://akademie-schloss-kirchberg.de/de/&lt;/ref&gt;<br /> <br /> youtube Kanal https://www.youtube.com/@akademieschlosskirchberg686<br /> <br /> == Wanderschule ==<br /> Weitere Informationen zur [[Wanderschule|Wanderschule hier]]. <br /> <br /> == World Organic Forum ==<br /> https://worldorganicforum.schloss-kirchberg-jagst.de/de/<br /> <br /> Das World Organic Forum ist eine mehrtägige entwicklungspolitische Konferenz auf Schloss Kirchberg in Kirchberg an Jagst/ Deutschland. Die Akademie Schloss Kirchberg (Akademie für Ökologische Land- und Ernährungswirtschaft) verfolgt unter dem claim „Localizing SDGs“ kontinuierlich das Ziel, die Agenda 2030 der Vereinten Nationen mit den 17 Zielen für Nachhaltige Entwicklung (Sustainable Development Goals, SDGs) gemeinsam mit PartnerInnen aus allen Teilen der Welt praxisorientiert lokal zu verankern.&lt;ref&gt;https://worldorganicforum.schloss-kirchberg-jagst.de/de/&lt;/ref&gt;<br /> <br /> = Neue, innovative Plattformen und Netzwerke =<br /> Nachfolgend stellen wir neue, innovative Initiativen und Plattformen vor, welche eine ökologische Ausrichtung im landwirtschaftlichen oder gärtnerischen Bereich haben.<br /> <br /> === Dyyna.bio ===<br /> https://dyyna.bio/<br /> <br /> ''&quot;Hi. Wir sind Dyyna. Ein kleines Netzwerkunternehmen, das aus der Idee entstanden ist, allen Menschen die Möglichkeiten zu erleichtern, durch sinnvolle Gartenarbeit ernsthaft was für den Planeten zu tun.''<br /> <br /> ''Nicht nur etwas weniger Schaden anzurichten (in dem man z.B. mal das Auto stehen lässt, oder Plastik reduziert), sondern wirklich im Garten die Biodiversität erhöht, Kohlenstoff über gute Pflanzung und Bodenpflege aktiv im Boden bindet, die Artenvielfalt in Stadträumen maximiert, die Bodenfruchtbarkeit natürlich erhöht, Lebensmittel selbst anbaut und das auch auf kleinstem Raum. Denn hier haben wir alle die Möglichkeit und einen großen Hebel – und müssen nicht auf Wirtschaft oder Politik warten. Wir können es einfach tun und der Hebel ist groß!&quot;''&lt;ref&gt;https://dyyna.bio/pages/uber-uns&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Simon Steiner EU, Rackersberg 7, 23730 Neustadt i.H., www.simonsteiner.de<br /> <br /> == International ==<br /> <br /> === Internet/Crowdfarming.com ===<br /> https://www.crowdfarming.com/en<br /> <br /> === Frankreich ===<br /> <br /> ==== Biodynamie.org ====<br /> https://www.bio-dynamie.org/<br /> <br /> Die Website www.bio-dynamie.org gehört dem Mouvement de l'Agriculture Bio-Dynamique (MABD), einer Föderation französprachiger Vereine, die die biodynamische Landwirtschaft fördert. Sie hat ihren Sitz in Colmar, Frankreich, und bietet Ressourcen auf Französisch an.<br /> <br /> Der MABD ist eine Organisation, die sich für nachhaltige und ethische Landwirtschaft einsetzt, mit Fokus auf Bildung, Unterstützung für Landwirte und Gemeinschaftsengagement. Sie bietet Schulungen, Publikationen und Unterstützung für biodynamische Praktiken an, ist aber keine Zertifizierungsstelle (das übernehmen Demeter und Biodyvin in Frankreich).<br /> <br /> Der Hauptsitz befindet sich in Colmar, Frankreich, genauer gesagt in der Maison de l’Agriculture Biodynamique, 5 place de la Gare, 68000 Colmar.<br /> <br /> Der MABD nicht nur in Frankreich, sondern auch in anderen französischsprachigen Regionen wie der Schweiz, Belgien und Réunion tätig ist, mit fast 1.000 beruflichen und 1.500 individuellen Mitgliedern.<br /> <br /> ==== Biodynamie Recherche ====<br /> https://biodynamie-recherche.org/<br /> <br /> &quot;Auf dieser Website finden Sie eine wachsende und regelmäßig aktualisierte Anzahl von Ressourcen zur Forschung im Bereich der biodynamischen Landwirtschaft, die aus unserer Arbeit im Bereich der wissenschaftlichen Beobachtung stammen.<br /> <br /> Als Plattform für den Informationsaustausch zwischen Forschern, Studenten, Ausbildern, Technikern, Fachleuten und Journalisten gedacht, befassen sich die hier vorgestellten Publikationen mit verschiedenen Aspekten der Forschung, von der Geschichte der biodynamischen Bewegung über die Soziologie und Anthropologie dieser Strömung der biologischen Landwirtschaft bis hin zu den Ergebnissen der Agrarwissenschaft, die vor Ort beobachtet wurden.<br /> <br /> Sie finden hier zahlreiche Publikationen und wissenschaftliche Zusammenfassungen zu verschiedenen Aspekten der biodynamischen Landwirtschaft sowie Fachstudien zu den Themen Weinbau, Ernährung und Imkerei.&quot;&lt;ref&gt;https://biodynamie-recherche.org/&lt;/ref&gt;<br /> <br /> ===== Kontaktdaten =====<br /> * Ansprechpartner u.a. Dominique Massenot<br /> * Association Biodynamie Recherche<br /> * 5 place de la gare<br /> * F-68000 Colmar<br /> * Tel : +33 (0)3 89 24 13 36<br /> <br /> ==== BioDynamie Services ====<br /> '''BioDynamie Services''' ist ein französisches Unternehmen, das sich auf die Herstellung und den Vertrieb von biodynamischen Präparaten sowie auf die Bereitstellung von Materialien und Dienstleistungen für die biodynamische Landwirtschaft und den Gartenbau spezialisiert hat. Das Unternehmen wurde von [[Pierre Masson]] und [[Vincent Masson]] gegründet und hat seinen Sitz in Château, Frankreich, und beschäftigt sieben Mitarbeiter. In Zeiten hoher Nachfrage wird das Team durch saisonale Arbeitskräfte verstärkt.<br /> <br /> ===== Kontaktdaten: =====<br /> <br /> * Adresse: Les Crêts, 71250 Château, Frankreich, Tel +33 3 85 59 31 95, contact@biodynamie-services.fr<br /> * Web https://www.biodynamie-services.fr/<br /> <br /> ----<br /> <br /> === Le Mouvement ===<br /> <br /> === Amerika ===<br /> <br /> ==== North American Biodynamic Association ====<br /> https://biodynamics.com<br /> <br /> Sie ist die offizielle Website der North American Biodynamic Association, die sich der Förderung und Unterstützung der biodynamischen Landwirtschaft widmet. Die Organisation hat ihren Sitz in Milwaukee, Wisconsin, USA, und ist auf Nordamerika fokussiert, bietet aber auch internationale Verbindungen.<br /> <br /> Die Website bietet Ressourcen wie Prinzipien, Praktiken, Forschung, Zertifizierung und Gemeinschaftsverbindungen. Sie unterstützt Landwirte und Gärtner weltweit, die biodynamische Methoden anwenden, und bietet Bildungsmaterialien wie Online-Kurse und Blogs.<br /> <br /> Die Website enthält auch Foren und Blogs, z. B. auf https://permies.com, für den Erfahrungsaustausch, was sie besonders interaktiv macht.<br /> <br /> ==== Biodynamic Guild ====<br /> https://www.biodynamicguild.org/<br /> <br /> International Biodynamic Guild<br /> <br /> 300 S Side<br /> <br /> Brevard, NC 28712<br /> <br /> United States<br /> <br /> Phone: 8327745260<br /> <br /> biodynamicguild@gmail.com<br /> <br /> === UK ===<br /> <br /> ==== Biodynamic Association UK ====<br /> https://www.biodynamic.org.uk/<br /> <br /> === Frankreich ===<br /> <br /> ==== Urgenci ====<br /> https://urgenci.net/<br /> <br /> URGENCI ist ein '''internationales Netzwerk''', das '''regionale''' und '''lokale''' '''solidarische''' Landwirtschaften '''verbindet''', wobei die Solidarische Landwirtschaft (CSA) die bekannteste Form darstellt. Das Netzwerk zielt darauf ab, '''transnationale Partnerschaften''' zwischen Produzenten und Verbrauchern zu '''entwickeln''' und legt einen starken '''Fokus''' auf '''Bildung''', '''Erfahrungsaustausch''' und die '''Unterstützung''' lokaler Gruppen. URGENCI engagiert sich für '''Nahrungsmittelsouveränität''' und solidarische Wirtschaft, indem es '''direkte''', vertrauensvolle '''Beziehungen''' zwischen '''Produzenten''' und '''Verbrauchern''' '''fördert''', die zu nachhaltiger Landwirtschaft und gesunder Ernährung beitragen.<br /> <br /> Headquarter: URGENCI - Maison de la vie associative, 13400 AUBAGNE, France, Tel +33 (0)6 87 04 49 30​<br /> <br /> === Konsumenten Verband ===<br /> &lt;small&gt;SCHWEIZERISCHER VERBAND DER KONSUMENTENVEREINE ZUR FÖRDERUNG DER BIOLOGISCH-DYNAMISCHEN LANDWIRTSCHAFT UND ASSOZIATIVER WIRTSCHAFTSORDNUNG&lt;/small&gt;<br /> <br /> Der '''Schweizerische Konsumenten-Verband''' ist die älteste Konsumentenvereinigung in der Schweiz. Er wurde 1955 gegründet. Im Verband sind regionale Konsumentenvereine, Institutionen, Einzelmitglieder und Gönner zusammengeschlossen.&lt;ref&gt;https://konsumentenverband.ch/verband/index.php&lt;/ref&gt;​<br /> <br /> https://konsumentenverband.ch/biodyn/landbau.php&lt;nowiki/&gt;<br /> <br /> = Einzelnachweise =<br /> <br /> [[Kategorie:Netzwerke]]<br /> [[Kategorie:Verbände]]<br /> [[Kategorie:Initiativen]]<br /> [[Kategorie:Innovation]]<br /> [[Kategorie:Interessensvertretung]]<br /> [[Kategorie:Kooperative Arbeit]]<br /> &lt;references /&gt;{{Artikel unten}}</div>

Admin https://biodyn.wiki/index.php?title=Martin_von_Mackensen&diff=28251 2026-06-27T12:09:46Z

<p>Admin: </p> <hr /> <div>{{Artikel oben}}[[Datei:Martin von Mackensen beim Plastizieren mit Ton im Februarkurs 2023.jpg|thumb|right|class=responsive-img|Martin von Mackensen beim plastizieren mit Ton, Foto: François Hagdorn]]Martin von Mackensen ist Landwirt und lebt und arbeitet auf dem biodynamischen [[Dottenfelderhof]] in Bad Vilbel. Martin kommt aus einer Lehrerfamilie und lernte zum Ende seiner Schulzeit [[Joseph Beuys]] kennen, und er wirkte mit bei der Baumpflanzaktion &quot;7.000 Eichen&quot; (1982 - 1986) für die documenta in Kassel.&lt;ref&gt;https://www.a-tempo.de/article.php?i=201703&amp;c=2&lt;/ref&gt;Die Begegnung mit Beuys war ein maßgeblicher Impuls in der Landwirtschaft tätig zu werden. Beuys ermutigte ihn, statt eines Kunststudiums die Landwirtschaft zu ergreifen: ''„Das ist Quatsch, das Studium gibt es so eigentlich gar nicht […] Mach das, das ist viel wichtiger!“'' &lt;ref&gt;https://www.demeter-im-westen.de/martin-von-mackensen&lt;/ref&gt; <br /> <br /> Nach einer landwirtschaftlichen Lehre und früher Unternehmerverantwortung spezialisierte sich von Mackensen auf die biodynamische Methode, inspiriert von [[A:Rudolf Steiner|Rudolf Steiners]] Ideen. Seit den 1990er-Jahren gestaltet er die [[Landbauschule Dottenfelderhof|Landbauschule]] als Ort der Ausbildung und Forschung, wobei er selbst Kurse leitet. <br /> <br /> Martin ist Co- Autor des Standartwerks Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft, der sogenannte [[GA 327|LANDWIRTSCHAFTLICHER KURS]] (Neuauflage 2022). Zu seinen Wirken gehört neben der umfangreichen Vortragstätigkeit im Rahmen der Landbauschule eine Vortragstätigkeit auf nationaler und internationaler Ebene. <br /> <br /> == Filme und Themen ==<br /> +++ Die nachfolgende Liste ist nach dem Veröffentlichungsdatum sortiert (nicht Entstehungsdatum) +++<br /> <br /> === Erstveröffentlichung im Juni 2025 ===<br /> <br /> === Brot und Wein | Ein Vortrag von Georg Meißner und Martin von Mackensen auf dem Weingut Odinstal | 22. Juni 2026 ===<br /> [[Datei:Martin_von_Mackensen_und_Georg_Meissner_2026-6-22.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=-bdCU0PbI1c|mini|[[Georg Meissner|Dr. Georg Meißner]] und [[Martin von Mackensen]] bei einem Vortrag auf dem Weingut Odinstal mit dem Thema &quot;Brot und Wein&quot; am 22. Juni 2026]]<br /> Wir sehen hier [[Georg Meissner|Dr. Georg Meißner]] und Martin von Mackensen mit einem Vortrag für namhafte Winzer und top-Sommeliers aus der Spitzengastronomie im Rahmen der jährlichen biodynamischen Seminarveranstaltung auf dem Weingut Odinstal (organisiert vom Winzer Andreas Schumann).&lt;blockquote&gt;''Zitat Georg Meissner: &quot;Georg: Und wenn wir jetzt auf die Kulturpflanze eingehen, was heißt eigentlich Kultur und Natur? Was heißt es, das natürliche Wesen der Rebe zu verstehen? Und was ist dann die Kulturtat, was macht dann der Mensch damit? Und der Kulturbegriff ist hier ja auch wichtig. Kultur heißt letztendlich ursprünglich, den Boden öffnen. Das heißt, ich nehme ein Stück Natur aus dem natürlichen Zusammenhang, öffne den Boden und übernehme jetzt als Mensch die Verantwortung. Ich trete ganz stark in Beziehung und muss die Verantwortung für dieses Stück Land übernehmen, um letztendlich dort für Entwicklung zu sorgen. Also ein wichtiger Begriff hier ist, in Beziehung treten, ein Verständnis für das Andere in seiner natürlichen Wesenheit zu entwickeln. Aber dann habe ich ja auch einen Willensimpuls, ich möchte etwas damit machen und sie in die Kultur führen oder vielleicht auch erheben. Damit werden wir auch enden. Wir haben den französischen Begriff Élevage, habt ihr ja vielleicht schon gehört. Das kann man für die Tierhaltung verwenden, aber auch für den Weinausbau und so weiter. Also: Ich erhebe dich, ich bringe dich auf eine andere Ebene.&quot;''&lt;/blockquote&gt;[[Brot und Wein - ein Vortrag von Georg Meissner und Martin von Mackensen, 2026|| Hier geht's zum Artikel und zum Film |]]<br /> ----<br /> <br /> === Erstveröffentlichung im November 2025 ===<br /> <br /> ==== Martin von Mackensen | Vortragszyklus Grundlagen der Biodynamik (Novemberkurs 2025) | 2025 ====<br /> [[Datei:Martin_von_Mackensen_2025-11-3.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=A2ci0dcd4y8|mini|[[Martin von Mackensen]] mit der 1. Folge vom biodynamischen Grundkurs im Rahmen des Novemberkurses am 3. November 2025 vor den Azubis der [[Biodynamische Ausbildung|biodynamischen Ausbildung]] in der [[Landbauschule Dottenfelderhof]]]]<br /> Hier hält [[Martin von Mackensen]] im Rahmen des sogenannten Novemberkurses 2025 seinen Grundkurs-Vortragszyklus vor den Azubis aus der biodynamischen Ausbildung. Dieser Vortragszyklus wurde in der Vergangenheit bereits verfilmt, dennoch gibt es bei Martin immer wieder interessante Entwicklungen und Entdeckungen, also neue Aspekte, die in seine Vorträge hineinfließen. Somit ist es immer auch &quot;neu&quot;. &lt;blockquote&gt;&lt;/blockquote&gt;<br /> {| class=&quot;notiz center&quot;<br /> |&lt;small&gt;Folge [[1. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|1]] - [[2. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|2]] - [[3. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|3]] - [[4. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|4]] - [[5. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|5]] - [[6. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|6]] - [[7. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|7]] - [[8. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|8]] - [[9. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|9]] - [[10. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|10]] - [[11. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|11]] - [[12. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|12]]&lt;/small&gt;<br /> |}<br /> &lt;blockquote&gt;&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> ----<br /> ==== Gedenken an Manfred Klett | Martin von Mackensen | 2025 ====<br /> +++ Die nachfolgende Liste ist nach dem Veröffentlichungsdatum sortiert (nicht Entstehungsdatum) +++<br /> <br /> === Erstveröffentlichung im November 2025 ===<br /> <br /> ==== Martin von Mackensen | Vortragszyklus Grundlagen der Biodynamik (Novemberkurs 2025) | 2025 ====<br /> [[Datei:Martin_von_Mackensen_2025-11-3.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=A2ci0dcd4y8|mini|[[Martin von Mackensen]] mit der 1. Folge vom biodynamischen Grundkurs im Rahmen des Novemberkurses am 3. November 2025 vor den Azubis der [[Biodynamische Ausbildung|biodynamischen Ausbildung]] in der [[Landbauschule Dottenfelderhof]]]]<br /> Hier hält [[Martin von Mackensen]] im Rahmen des sogenannten Novemberkurses 2025 seinen Grundkurs-Vortragszyklus vor den Azubis aus der biodynamischen Ausbildung. Dieser Vortragszyklus wurde in der Vergangenheit bereits verfilmt, dennoch gibt es bei Martin immer wieder interessante Entwicklungen und Entdeckungen, also neue Aspekte, die in seine Vorträge hineinfließen. Somit ist es immer auch &quot;neu&quot;. &lt;blockquote&gt;&lt;/blockquote&gt;<br /> {| class=&quot;notiz center&quot;<br /> |&lt;small&gt;Folge [[1. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|1]] - [[2. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|2]] - [[3. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|3]] - [[4. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|4]] - [[5. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|5]] - [[6. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|6]] - [[7. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|7]] - [[8. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|8]] - [[9. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|9]] - [[10. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|10]] - [[11. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|11]] - [[12. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|12]]&lt;/small&gt;<br /> |}<br /> &lt;blockquote&gt;&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> ----<br /> ==== Gedenken an Manfred Klett | Martin von Mackensen | 2025 ====<br /> === Erstveröffentlichung im Mai 2025 ===<br /> <br /> ==== Martin von Mackensen | 25. Jahre Jubiläum Zukunftsstiftung Landwirtschaft | 2025 ====<br /> [[Datei:Martin_von_Mackensen_am_Dottenfelderhof_2025-5-31.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=M01Sm4rK-tE|mini|Martin von Mackensen am 31. Mai 2025 am [[Dottenfelderhof]]]]<br /> Anlässlich ihres 25 jährigen Bestehens veranstaltete die Zukunftsstiftung Landwirtschaft am Freitag und Samstag 30/31. Mai 2025 auf dem biologisch-dynamischen [[Dottenfelderhof]] eine interessante Veranstaltung mit Vorträgen und Workshops. Der Vortrag von Martin von Mackensen, Leiter der Landbauschule Dottenfelderhof bildete mit dem Thema &quot;Der Hof - Brennpunkt und Reallabor für zukünftige fruchtbare Entwicklungen unserer Gesellschaft&quot; den Schlusspunkt der Veranstaltung.&lt;blockquote&gt;&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> [[25. Jahre Jubiläum Zukunftsstiftung Landwirtschaft - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|| hier geht's zur Transkription |]] &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> ----<br /> ==== Gedenken an Manfred Klett | Martin von Mackensen | 2025 ====<br /> [[Datei:Gedenken_an_Manfred_Klett_2025-5-21.jpg|link=Gedenken an Manfred Klett - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|thumb|Martin von Mackensen spricht hier am 21. Mai 2025 im Gedenken an [[Manfred Klett|Dr. Manfred Klett]] im Rudolf-Steiner Haus in Frankfurt]]<br /> Anlässlich des Todes von Dr. Manfred Klett hält Martin von Mackensen am 21. Mai 2025 im Rudolf Steiner Haus Frankfurt eine kurze Rede.&lt;blockquote&gt;&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> [[Gedenken an Manfred Klett - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|| hier geht's zur Transkription |]]&lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> ----<br /> <br /> <br /> === Erstveröffentlichungen im Februar 2025 ===<br /> <br /> ==== Der Ton als Vermittler im Kräftewirken der Pflanze - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2024 ====<br /> [[Datei:Martin_von_Mackensen_Teil_4v4_Bernkastel-Kues_2024-12-18.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=MoQDzbl0hCU|mini|Martin von Mackensen vom der [[Landbauschule Dottenfelderhof]] am 18. Dezember 2024 im Hotel Deinhards in Bernkastel-Kues]]<br /> Am 18. Dezember 2024 versammelten sich Praktiker aus dem biologisch-dynamischen Weinbau im Hotel Deinhards in Bernkastel-Kues an der Mosel. Im Stil von Vorträgen und einer seminaristischen Arbeit in Kleingruppen wirkten der Weinbaudozent und Winzer [[Georg Meissner|Dr. Georg Meissner]], der Geograf und Dozent an der [[Landbauschule Dottenfelderhof]], Stefan Sylla, und Martin von Mackensen, seines Zeichens Leiter der [[Landbauschule Dottenfelderhof]], mit an einem erkenntnisreichen Tag zum besseren Verständnis des Ton, als Vermittler von Kräftewirkungen der Pflanze. <br /> <br /> Der biodynamische Mosel-Winzer [https://trossenwein.de/ Rudolf Trossen] wirkte moderierend am Rahmen mit, und er skizzierte gemeinsam mit dem Gastgeber des Hotel Deinhards, Michael Willkomm, in Grundzügen die Geschichte von Nikolaus von Kues. Zu den Highlights gehörte auch die anschließende Besichtigung des Cusanus Stift, welches nur wenige Hundert Meter entfernt vom Hotel Deinhards ist. <br /> {| class=&quot;notiz center&quot;<br /> |&lt;small&gt;Folge [[Der Ton als Vermittler im Kräftewirken der Pflanze - eine Einführung von Georg Meissner, 2024|1]] - [[Der Ton als Vermittler im Kräftewirken der Pflanze - ein Vortrag von Stefan Sylla, 2024|2]] - [[Nikolaus von Kues, die Geschichte in Grundzügen, 2024|3]] - [[Der Ton als Vermittler im Kräftewirken der Pflanze - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2024|4]]&lt;/small&gt;<br /> |}<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> ----<br /> <br /> ==== Januarkurs mit Martin von Mackensen | 2025 ====<br /> [[Datei:1._Folge_Januarkurs_2025_Martin_von_Mackensen_2025-1-7.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=M3jwEPwqP7A|mini|Martin von Mackensen am im Januar 2025 an der [[Landbauschule Dottenfelderhof]]. Erstveröffentlichung Januar 2025.]]Hier vermittelt Martin von Mackensen im sogenannten Januarkurs 2025 den Azubis der [[Biodynamische Ausbildung|biodynamischen Ausbildung]] (1. Lehrjahr im Demeter im Osten und 1. Lehrjahr im Demeter im Westen) Grundlagen der biologisch-dynamischen Landwirtschaft.<br /> {| class=&quot;notiz center&quot;<br /> |&lt;small&gt;Folge [[Januarkurs biodynamische Grundlagen - 1. Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|1]] - [[Januarkurs biodynamische Grundlagen - 2. Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|2]] - [[Januarkurs biodynamische Grundlagen - 3. Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|3]] - [[Januarkurs biodynamische Grundlagen - 4. Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|4]] - [[Januarkurs biodynamische Grundlagen - 5. Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|5]] - [[Januarkurs biodynamische Grundlagen - 6. Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|6]] - [[Januarkurs biodynamische Grundlagen - 7. Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|7]] - [[Januarkurs biodynamische Grundlagen - 8. Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|8]] - [[Januarkurs biodynamische Grundlagen - 9. Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|9]] - [[Januarkurs biodynamische Grundlagen - 10. Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|10]] - [[Januarkurs biodynamische Grundlagen - 11. Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|11]] - [[Januarkurs biodynamische Grundlagen - 12. Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|12]] - [[Januarkurs biodynamische Grundlagen - 13. Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|13]]&lt;/small&gt;<br /> |}<br /> [[Januarkurs biodynamische Grundlagen - 1. Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|| hier geht's zum 1. Vortrag |]]<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> ----<br /> <br /> === Novemberkurs | Grundkurs biodynamische Landwirtschaft in 13. Folgen, 2024 ===<br /> [[Datei:1. Folge Grundkurs Martin von Mackensen 2024-11-7.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=PIduPpUqA-Y|mini|Martin von Mackensen im November 2024 in der Landbauschule Dottenfelderhof. Erstveröffentlichung im Dezember 2024/ Januar 2025. [[https://www.youtube.com/watch?v=PIduPpUqA-Y|Hier klicken um zum Film zu gelangen]] ]]<br /> Hier hält Martin im November 2024 im Rahmen des sogenannten &quot;Novemberkurses&quot; in der Landbauschule vom Dottenfelderhof eine 13 teilige Vorlesung. <br /> <br /> [[https://www.youtube.com/watch?v=PIduPpUqA-Y|| hier geht's zum 1. Vortrag |]]<br /> <br /> [[https://www.youtube.com/watch?v=aX639wpxUBE|| hier geht's zum 2. Vortrag |]]<br /> <br /> [[https://www.youtube.com/watch?v=N_6iLA1Kye8|| hier geht's zum 3. Vortrag |]]<br /> <br /> usw. (weitere Folgen findest du direkt in youtube)<br /> <br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> ----<br /> === Erstveröffentlichungen im November 2024 ===<br /> ==== Biografie Rudolf Steiner | 2024 ====<br /> [[Datei:Martin von Mackensen Biografie Rudolf Steiner, 2024 2024-11-25.jpg|verweis=https://biodyn.wiki/Biografie_Rudolf_Steiner_-_ein_Vortrag_von_Martin_von_Mackensen,_2024|mini|[[Martin von Mackensen]] am 25. November 2024 am Dottenfelderhof [https://biodyn.wiki/Biografie_Rudolf_Steiner_-_ein_Vortrag_von_Martin_von_Mackensen,_2024 hier klicken um zum Artikel mit Video zu gelangen] ]]&quot;Und jetzt kommt etwas, was ich auch gerne wieder im Original vorlesen würde als Zitat. Steiner macht während seiner Schulzeit und während seines Studiums und später viel '''Nachhilfeunterricht''' und darüber spricht er folgendermaßen und schreibt - ich weiß bei diesem Zitat nicht ganz genau, ob es aus seinem Vortrag ist oder ob es aus seinem Buch &quot;[[a:Mein Lebensgang|Mein Lebensgang]]&quot; ist:&lt;blockquote&gt;''Ich verdanke diesem Nachhilfeunterricht sehr viel. Indem ich den aufgenommenen Unterrichtsstoff an andere weiterzugeben hatte, erwachte ich gewissermaßen für ihn. Denn ich kann nicht anders sagen, als dass ich die Kenntnisse, die mir selbst von der Schule übermittelt wurden, wie in einem Lebenstrauma aufnahm. Wach war ich in dem, was ich mir selbst errang oder was ich von einem geistigen Wohltäter erhielt. Von dem, was ich so in einen vollbewussten Seelenzustand hereinnahm, unterschied sich beträchtlich, was wie traumbildhaft als Schulunterricht an mir vorüberging. Für die Umbildung dieses halbwach Aufgenommenen sorgte nun die Tatsache, dass ich meine Kenntnisse in der Nachhilfestunden beleben musste. Andererseits war ich dadurch genötigt, mich in einem frühen Lebensalter mit praktischer Seelenkunde zu beschäftigen. Ich lernte die Schwierigkeiten der menschlichen Seelenentwicklung an meinen Schülern kennen.&quot; (Martin von Mackensen, Biografie Rudolf Steiner''&lt;ref&gt;[[Biografie Rudolf Steiner - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2024#Durch den Nachhilfeunterricht erlebt er an den Bedürfnissen des Schülers eine Art innerer Reflexion darüber, was eigentlich geistig ist, was physisch-sinnlich ist und wie man das Geistige präzise fassen kann 00:26:36]]&lt;/ref&gt;'')''&lt;/blockquote&gt;<br /> [[Biografie Rudolf Steiner - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2024|| hier geht's zum Artikel mit Video |]] <br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> ----<br /> === Landwirtschaft im geschichtlichen Werden - 1. Vortrag von Martin von Mackensen, 2021 ===<br /> [[Datei:Martin_von_Mackensen_Teil_1_Geschichtliches_Werden_2021-11-12.jpg|verweis=Landwirtschaft im geschichtlichen Werden - 1. Vortrag von Martin von Mackensen, 2021|mini|Martin von Mackensen am 12. November 2021 in der Landbauschule Dottenfelderhof. Erstveröffentlichung Oktober 2024. [[Landwirtschaft im geschichtlichen Werden - 1. Vortrag von Martin von Mackensen, 2021|Hier klicken um zum Artikel zu gelangen]]]]<br /> Hier hält Martin am 12. November 2021 im Rahmen des sogenannten &quot;Novemberkurses&quot; in der Landbauschule vom Dottenfelderhof eine 2 teilige Vorlesung zum Thema des geschichtlichen Werdens der Landwirtschaft. <br /> {| class=&quot;notiz center&quot;<br /> |&lt;small&gt;Folge [[Landwirtschaft im geschichtlichen Werden - 1. Vortrag von Martin von Mackensen, 2021|1]] - [[Landwirtschaft im geschichtlichen Werden - 2. Vortrag von Martin von Mackensen, 2021|2]]&lt;/small&gt;<br /> |}<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> ----<br /> <br /> === Verwirklichung des Willens | Andreashof Bodensee, 2024 ===<br /> [[Datei:Martin von Mackensen Andreashof am Bodensee 4. Oktober 2024.jpg|verweis=Die Verwirklichung des Willens in Landwirtschaft, Pädagogik und Medizin - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2024|thumb|Martin von Mackensen am 4. Oktober 2024 im Glashaus des Andreashof (Bodensee) [[Die Verwirklichung des Willens in Landwirtschaft, Pädagogik und Medizin - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2024|hier klicken um zum Artikel zu gelangen]]]]<br /> Hier hält Martin am 4. Oktober 2024 im Glashaus des Andreashof am Bodensee einen Vortrag über den Willen in der Landwirtschaft, Pädagogik und der Medizin. <br /> <br /> [[Die Verwirklichung des Willens in Landwirtschaft, Pädagogik und Medizin - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2024|| hier geht's zum Vortrag |]]<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> ----<br /> <br /> === Rinder als Klimaproblem, 2024 ===<br /> [[Datei:Martin_von_Mackensen_Vortrag_Rinder_als_Klimaproblem_Rudolf_Steiner_Haus_2024-8-28.jpg|verweis=Rinder als Klimaproblem - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2024|thumb|Martin von Mackensen am 28. August 2024 im Rudolf Steiner Haus Frankfurt am Main [[Rinder als Klimaproblem - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2024|hier klicken um zum Video zu gelangen]]]]<br /> Hier hält Martin am 28. August 2024 im [https://www.steiner-haus-ffm.de/ Rudolf Steiner Haus in Frankfurt] am Main seinen Vortrag über Rinder. Dabei bewegt er sich in dem Spannungsfeld der öffentlichen Diskussion über den Methanausstoß von Rindern und auf der anderen Seite in der geisteswissenschaftlichen Sicht auf die Kuh - nur im einmal tiefer einzutauchen, was das Wesen der Kuh überhaupt sein kann. <br /> <br /> [[Rinder als Klimaproblem - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2024|| hier geht's zum Vortrag |]]<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> ----<br /> <br /> === Der Landwirtschaftliche Kurs als lebendige Inspirationsquelle, 2024 ===<br /> [[Datei:Martin von Mackensen am 16. Juni 2024 Dorfgemeinschaft Tennental.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=C1vwfTZDHZk|mini|Martin von Mackensen vom [[Dottenfelderhof]] am 16. Juni 2024 in der [https://www.tennental.de/ Dorfgemeinschaft Tennental]. [https://www.youtube.com/watch?v=C1vwfTZDHZk Hier geht's zum Film] ]]<br /> <br /> Im Rahmen einer schönen Jubiläumsfeier, 100 Jahre biologisch-dynamische Landwirtschaft, veranstaltet von [https://www.demeter-bw.de/ Demeter in Baden-Württemberg], spricht [[Martin von Mackensen|Martin]] (Leiter der [[Landbauschule Dottenfelderhof|Landbauschule]] Dottenfelderhof) über Stoffe UND Kräfte, ein &quot;feines&quot; Thema mit (geistigen) Aspekten, die seinerzeit dem Schöpfer der biologisch-dynamischen Landwirtschaft, Rudolf Steiner, bereits ein wesentliches Anliegen war. <br /> <br /> Um das Boden- Pflanzen- und Tierleben wirklichkeitsgemäß zu erfassen, sollte der Blick über die quantitative Bilanz von Stoffen hinaus gehen. Deshalb geht es hier auch um das Vorhandensein und die Wirkungsweise von Kräften. Ja, es ist ein anspruchsvolles Thema, welches zur eigenen Recherche mit anregen kann. Siehe dazu auch die Vorträge von Rudolf Steiner, welcher er in England, [[s:GA_227#F%C3%9CNFTER_VORTRAG_Penmaenmawr,_23._August_1923_Des_Menschen_Beziehungen_zu_den_drei_Welten|Penmenmore am 23. August 1923 hielt]] <br /> <br /> Die Veranstaltung fand statt in der Dorfgemeinschaft Tennental, wo Demeter Baden-Württemberg bereits vor 20 Jahren das 80igste Jubiläum feierte. <br /> <br /> https://www.demeter-bw.de/<br /> <br /> https://www.tennental.de/<br /> <br /> [https://www.youtube.com/watch?v=C1vwfTZDHZk | hier geht's zum Film |]<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> ----<br /> <br /> === LIEBE ZUR ERDE | 100 Jahre geistig inspirierte Landwirtschaft, 2024 ===<br /> [[Datei:Martin von Mackensen Christengemeinschaft Frankfurt 27. Juni 2024.jpg|verweis=https://biodyn.wiki/Liebe_zur_Erde_-_ein_Vortrag_von_Martin_von_Mackensen,_2024|mini|[[Martin von Mackensen]] vom [[Dottenfelderhof]] am 27. Juni 2024 in der Christengemeinschaft Frankfurt am Main. [[Liebe zur Erde - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2024|Hier geht's schriftlichen Beitrag]] ]]<br /> Hier schreibt Bertolt Hellebrand, einer von 3 Priestern in der [[aw:Christengemeinschaft|Christengemeinschaft]] Frankfurt/M, in der Einladung für den Vortrag mit Martin: &lt;blockquote&gt;&quot;Die Liebe zur Erde offenbart sich in vielen Formen. Vor 100 Jahren gab [[Rudolf Steiner]] zu [[Pfingsten]] 1924, in Koberwitz bei Breslau, mit seinem „[[Landwirtschaftlicher Kurs|Landwirtschaftlichen Kurs]]“ entscheidende Anregungen zu einer Landwirtschaft, die die Kräfte der Natur mit denen des Menschen und des Kosmos auf neuartige Weise verbindet. Anlässlich 100 Jahren [[Biologisch-dynamische Landwirtschaft|biologisch-dynamischer Landwirtschaft]], in der wir die Erde durch unsere Zuwendung und [[Arbeit]] an ihr immer mehr lieben lernen können, freuen wir uns, dass uns Martin von Mackensen vom [[Dottenfelderhof]] tiefere Einblicke in diese Arbeit gibt.&quot; &lt;/blockquote&gt;https://christengemeinschaft.de/gemeinden/frankfurt-main<br /> <br /> [[Liebe zur Erde - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2024|| hier geht's zum schriftlichen Beitrag |]]<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> ----<br /> <br /> <br /> === Der Landwirtschaftliche Kurs als lebendige Inspirationsquelle, 2024 ===<br /> [[Datei:Martin von Mackensen Landwirtschaftliche Tagung in Dornach 2024-2-7.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=uagRC8tMjBs|mini|Vortrag von Martin von Mackensen am 7. Februar 2024 im Goetheanum in Dornach im Rahmen der Landwirtschaftlichen Tagung. [https://www.youtube.com/watch?v=uagRC8tMjBs Hier geht's zum Film] ]]<br /> <br /> Hier hält [[Martin von Mackensen]] vom Dotti ([[Dottenfelderhof]]) einen Vortrag über &quot;Der Landwirtschaftliche Kurs als lebendige Inspirationsquelle&quot;. Der Vortrag wurde am 7. Februar 2024 im Rahmen der jährlichen landwirtschaftlichen Tagung in Dornach, im anthroposophischen Goetheanum, gehalten. Teilnehmer waren Menschen aus der Landwirtschaft und aus dem Gärtnerbereich aus aller Welt, Jung und Alt nutzten die Gelegenheit zur Teilnahme als Inspiration für die eigene Arbeit und auch als gute Networkinggelegenheit- schließlich trifft sich hier &quot;die ganze Welt&quot; der Biodynamik. <br /> <br /> [https://www.youtube.com/watch?v=uagRC8tMjBs | hier geht's zum Film |]<br /> <br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> ----<br /> <br /> === Öko Weinbau Bildungshaus Kloster St. Ulrich | Grundlagen Biodynamik | Martin von Mackensen | 11. Januar 2024 ===<br /> [[Datei:Martin_von_Mackensen_Öko_Weinbau_Kloster_St._Ulrich,_11._Januar_2024.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=2WBu1qJbC4c|mini|Vorlesung mit [[Martin von Mackensen]] am 11. Januar 2024 [https://www.youtube.com/watch?v=2WBu1qJbC4c Hier gehts zum Film] ]]<br /> Hier hält [[Martin von Mackensen]], Leiter der [[Landbauschule Dottenfelderhof]] seine jährliche Januarvorlesung auf der Fachtagung Ökologischer Weinbau im [https://www.bildungshaus-kloster-st-ulrich.de/ Bildungshaus Kloster St. Ulrich] bei Freiburg im Breisgau. Noch vor 3 Jahren hieß die Fachtagung: Seminar - Neue Wege im biologisch-dynamischen Weinbau. Im Februar wird jährlich ein Fortgeschrittenenkurs angeboten.<br /> <br /> [https://www.youtube.com/watch?v=2WBu1qJbC4c | hier geht's zum Film |] <br /> <br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> ----<br /> <br /> === Wintertagung Demeter im Osten, 2024 ===<br /> [[Datei:Martin_von_Mackensen_Vortrag_Wintertagung_Demeter_im_Osten_2024-1-28.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=grRA0UOWAn8|mini|Martin von Mackensen am 28. Januar 2024 in Zeitz. [https://www.youtube.com/watch?v=grRA0UOWAn8 Hier geht's zum Film]]]<br /> Hier hält Martin von Mackensen zum Anlass der Wintertagung 2024 von [[Demeter im Osten]] in der alten Nudelfabrik in Zeitz (Sachsen-Anhalt) einen Vortrag zum Thema „Kooperative und soziale Verantwortung“.<br /> <br /> [https://www.youtube.com/watch?v=grRA0UOWAn8 | hier geht's zum Film |]<br /> <br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> ----<br /> <br /> === Einblicke in den Dottenfelderhof, 2024 ===<br /> [[Datei:Martin von Mackensen Vortrag Einführung Dottenfelderhof 2024-1-20.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=BnT_13nWHcY|mini|[[Martin von Mackensen]] beim Vortrag über den Dottenfelderhof am 20. Januar 2024. [https://www.youtube.com/watch?v=BnT_13nWHcY|hier Hier geht's zum Film] ]]<br /> Hier gibt Martin, Leiter der [[Landbauschule Dottenfelderhof|Landbauschule]] vom Dottenfelderhof, mit einer kurzen Präsentation Einblicke in die Charakteristika des [[Dottenfelderhof]]. Die Zuhörer bestehen aus langjährigen Gesellschaftern der sogenannten Landwirtschaftsgemeinschaft vom Dottenfelderhof. Aber es sind just ein paar neue Gesellschafter hinzugestoßen - ein Anlass für Martin ganz generelle Informationen zu geben.<br /> <br /> [https://www.youtube.com/watch?v=BnT_13nWHcY%7Chier | hier geht's zum Film |]&lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> ----<br /> <br /> <br /> === Göbekli Tepe, 2023 ===<br /> [[Datei:Martin von Mackensen Vortrag Göbekli Tepe Dornach 2023-2-1.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=IYHR41scfvg|mini|[[Göbekli Tepe]]- ein Vortrag von Martin von Mackensen am 1. Februar 2023 auf der Landwirtschaftlichen Tagung in Dornach. [https://www.youtube.com/watch?v=IYHR41scfvg3|hier Hier geht's zum Film]]]<br /> In seinem Vortrag zu [[Göbekli Tepe]] und dessen archäologischer Erschließung stellt Martin von Mackensen, Leiter der [[Landbauschule Dottenfelderhof|Landbauschule]] auf dem [[Dottenfelderhof]], die Fragen, wann die Landwirtschaft entstand und welche fundamentalen Unterschiede sich im Denken und Handeln der Menschen im Übergang vom Nomadentum zur Sesshaftigkeit finden. Zuvor schildert Arzu Duran, biodynamische Bäuerin und Mitbegründerin der biodynamischen Bewegung in der Türkei.<br /> <br /> [https://www.youtube.com/watch?v=IYHR41scfvg3%7Chier | hier geht's zum Film |]<br /> <br /> [[Göbekli Tepe - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2023|| hier geht's zum schriftlichen Beitrag |]]<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> ----<br /> <br /> === Was ist der aktuelle Stand der Dinge bei der &quot;Neuen Gentechnik&quot;?, 2023 ===<br /> Ein Informationsgespräch über die Neue Gentechnik mit Clara Behr von der BIODYNAMIC FEDERATION DEMETER INTERNATIONAL [[Datei:Neue_Gentechnik_-_ein_Gespräch_mit_Clara_Behr_vom_7._November_2023.jpg|verweis=Neue_Gentechnik_-_ein_Gespräch_mit_Clara_Behr_vom_7._November_2023|mini|Neue Gentechnik - ein Gespräch mit Clara Behr vom 7. November 2023 [[Neue Gentechnik - ein Gespräch mit Clara Behr vom 7. November 2023|hier geht's zum Transkript und Film]] ]]&lt;blockquote&gt;'''''&quot;Der Gesetzesvorschlag basiert wirklich auf das Hauptargument''', dass diese erste Kategorie von '''Neuen Gentechnik''' '''ähnlich ist wie die konventionelle Züchtung'''. Also dass die Methoden, die man anwendet, ähnlich sind wie konventionelle Züchtung und dass das Ergebnis dann am Ende das gleiche ist, wie wenn man Methoden der konventionellen Züchtung anwendet. Das ist, glaube ich wirklich der, sagen wir mal, auch '''der größte Erfolg der Agrarindustrie''', also vor allem der großen Konzerne wie Bayer oder Syngenta oder Chemie (Name?) und so weiter. Sie haben '''ganz lange darauf gearbeitet, dieses Argument voranzutreiben''', und das haben Sie leider mit '''sehr viel Erfolg''' gemacht. Und '''deswegen hat sich jetzt bei vielen Politikern die Meinung wirklich geändert'''. Und sie sind davon überzeugt, dass wir hier '''nicht mehr von Gentechnik reden''', sondern von '''Methoden''', die '''ähnlich''' sind wie von '''konventioneller Züchtung'''.&quot;''&lt;ref&gt;Zitat von Clara Behr am 7. November 2023 im Rahmen eines online Gesprächs&lt;/ref&gt;&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> [[Neue Gentechnik - ein Gespräch mit Clara Behr vom 7. November 2023|Hier geht's zum Artikel &amp; Film]]<br /> &lt;br clear=all&gt;<br /> ----<br /> <br /> === Das Prinzip Mitte im Bearbeiten der Kultur-Natur in der Landwirtschaft, 2023 ===<br /> [[Datei:Martin_von_Mackensen_Vortrag_12._September_2023_Christengemeinschaft_Havelhöhe.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=kdHd0rJPME4|mini|right|class=responsive-img|[[Martin von Mackensen]] vom [[Dottenfelderhof]] beim Vortrag am 12. September 2023 in Berlin Havelhöhe in der [https://christengemeinschaft.de/gemeinden/berlin-havelhoehe Christengemeinschaft] ]]<br /> <br /> Am 12. September hat Martin von Mackensen in den Räumen der [https://christengemeinschaft.de/gemeinden/berlin-havelhoehehttps://christengemeinschaft.de/gemeinden/berlin-havelhoehe Christengemeinschaft auf dem Campus Berlin Havelhöhe] eine Vortrag rund ums Themengebiet der Mitte gehalten. Es ist ein Beitrag von Martin für die 14-tägige Arbeitsgruppe der [[A:Christengemeinschaft|Christengemeinschaft]], welche das Thema «Das offenbare Geheimnis der Mitte» behandelt.<br /> <br /> <br /> [https://www.youtube.com/watch?v=kdHd0rJPME4 Hier geht's zum Video]<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> ----<br /> <br /> === Biografie Rudolf Steiner ===<br /> [[Datei:Biografie Rudolf Steiner - Ein Vortrag von Martin von Mackensen am 17. Januar 2019 Teil1.jpg|thumb|link=aw:Biografie Rudolf Steiner - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2019#Transkription%20der%20Biografie%20von%20Rudolf%20Steiner%20Teil%201|Teil 1 «Biografie von Rudolf Steiner»]][[Datei:Biografie Rudolf Steiner - Ein Vortrag von Martin von Mackensen am 17. Januar 2019 Teil2.jpg|thumb|link=aw:Biografie Rudolf Steiner - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2019#Transkription%20der%20Biografie%20von%20Rudolf%20Steiner%20Teil%201|Teil 2 «Biografie von Rudolf Steiner»]]Hier hält Martin von Mackensen im Rahmen der Landbauschule vom [[Dottenfelderhof]] einen ausführlichen Vortrag über die Biografie von [[a:Rudolf_Steiner|Rudolf Steiner]]. So kann man einen gewissen Ein- und Überblick bekommen, wer Rudolf Steiner war, und in welche Richtung er als schaffender Mensch strebte.<br /> Hier ein Ausschnitt aus Teil 1&lt;ref&gt;https://anthro.world/Biografie_Rudolf_Steiner_-_ein_Vortrag_von_Martin_von_Mackensen,_2019#Fr%C3%BChe_nicht-sinnliche_Wahrnehmungen_0:11:01&lt;/ref&gt; aus dem Vortrag: <br /> <br /> ''&quot;Eines Tages, noch vor seinem achten Lebensjahr, sitzt er allein im Wartesaal. Da erscheint ihm eine Frau, die ihn um Beistand bittet und danach auf seltsame Weise verschwindet. Tage später stellt sich heraus, dass sich eben zu dieser Zeit die entfernt wohnende Schwester seiner Mutter das Leben genommen hat.&quot;'' Später deutet Steiner an, dass ihm seither die äußere Welt transparent geworden ist.<br /> <br /> Das Kind, was eine, tja, wie kann man das beschreiben, '''eine Wahrnehmung hat, die ganz eindeutig nicht sinnlich ist'''. Und an anderer Stelle beschreibt er das dann selber und sagt, ja, er habe dann eigentlich zu den Erwachsenen Kontakt gesucht und hat versucht, das Erlebnis zu schildern. Und dann hat man ihm einfach gesagt: ''&quot;Was erzählst du da, du dummer Bub?&quot;'' Bleib sozusagen hier im Hier und Jetzt! Und die Nachricht, dass die Tante verstorben ist und Selbstmord begangen hat, die hat er so direkt gar nicht gekriegt. Und die Eltern haben die zwei Wochen später bekommen. Und nur aus der Reaktion der Eltern hat er dann als Kind kapiert, dass das eben zusammenfällt. Und ihn aber auch gleichzeitig verschüchtert und durcheinandergebracht in Bezug auf diese Wahrnehmungen, die er hat, und die offensichtlich die Eltern, und da waren noch andere Erwachsene, nicht haben. Also gleich am Anfang dieses Problem, '''ich habe Wahrnehmungen, die von etwas da sind, mit denen ich in der Welt anstoße'''. Er berichtet dann über seinen Umgang in dieser Welt, in dieser Natur und schreibt jetzt in der dritten Person, da war er ungefähr 50. Da ist allerhand Blödsinn über ihn veröffentlicht worden, über seine Biografie. Und dann sieht er sich genötigt, selber dazu etwas zu schreiben, was ihm sonst eigentlich sehr fern lag.<br /> <br /> ''&quot;Und der Knabe lebte etwa von jenem Zeitpunkt ab mit den Geistern der Natur, die ja in einer solchen Gegend ganz besonders zu beobachten sind, mit den schaffenden Wesenheiten hinter den Dingen, in derselben Weise, wie er die äußere Welt auf sich wirken ließ.&quot;''<br /> <br /> Also, in einer kurzen Biografie, die so, ja, 15 Seiten damals umfasste, die er zunächst auch als Vortrag gehalten hat 1913, fängt er damit an, dass er eben dieses Bahn-Erlebnis berührt. Und dann diese Verbindung zu den Geistern der Natur, mit denen er in einer Verbindung steht, mit der er eine Wahrnehmung hat, wie mit der äußeren Welt. Auch noch wohl vor der Schulzeit oder vielleicht in dem ersten Schuljahr oder spätestens in dem zweiten. Also ganz am Anfang der Biografie, dieses Erlebnis.&quot;<br /> <br /> [[aw:Biografie Rudolf Steiner - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2019|Hier geht's zum Vortrag]]<br /> <br /> [https://steiner.wiki/GA_28 Hier geht's zum Rudolf Steiners Buch «Mein Lebensgang» GA 28]&lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> ----<br /> <br /> === Der Landwirtschaftliche Kurs ===<br /> [[Datei:6.Vortrag Landwirtschaftlicher Kurs Vortrag Martin von Mackensen vom Dottenfelderhof.jpg|thumb|link=https://www.youtube.com/watch?v=hVtUZClMBoY|6. Vortrag aus dem [[Landwirtschaftlicher Kurs|Landwirtschaftlichen Kurs]] ]]<br /> Hier vermittelt [[Martin von Mackensen]] vom Dottenfelderhof einen Überblick über den [https://steiner.wiki/GA_327#SECHSTER_VORTRAG_Koberwitz,_14._Juni_1924_Die_Individualisierung_in_den_Ma%C3%9Fnahmen_der_Landwirtschaft 6. Vortrag] aus dem [https://steiner.wiki/GA_327 Landwirtschaftlichen Kurs] von [[A:Rudolf Steiner|Rudolf Steiner]]. Für gewöhnlich macht Martin Stück für Stück Textarbeit mit seinen [[Landbauschule Dottenfelderhof|Landbauschülern]] bzw. mit den [[Biodynamische Ausbildung|Auszubildenden]] der biodynamischen Ausbildung. Hingegen hat er sich diesmal entschieden, eine Herleitung und Beziehung aus vorherigen Kapiteln bzw. Vorträgen zu machen.<br /> <br /> [https://www.youtube.com/watch?v=hVtUZClMBoY Hier geht's zum Video]<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> ----<br /> <br /> ===Gesichtspunkte aus dem Landwirtschaftlichen Kurs in 12 Folgen, 2022===<br /> [[Datei:Gesichtspunkte_aus_dem_Landwirtschaftlichen_Kurs_Martin_von_Mackensen.JPG|verweis=Gesichtspunkte aus dem Landwirtschaftlichen Kurs - 1. Vortrag von Martin von Mackensen, 2022|mini|hier klicken um [[Gesichtspunkte aus dem Landwirtschaftlichen Kurs - 1. Vortrag von Martin von Mackensen, 2022 |zur Transkription zu gelangen]]]]<br /> <br /> Hier hält Martin im Jahr 2022 einen freien Vortragszyklus wo die Gesichtspunkte aus dem [[s:GA_327|Landwirtschaftlichen Kurs]] dargestellt werden. In der nachfolgenden Vortragsreihe hebt Martin wesentlichen Gesichtspunkte aus dem Landwirtschaftlichen Kurs heraus und &quot;performt&quot; die Gedanken aus dem [[Landwirtschaftlicher Kurs|Landwirtschaftlichen Kurs]] mit eigenen kreativen Gedanken.<br /> {| class=&quot;notiz center&quot;<br /> |&lt;small&gt;Folge [[Gesichtspunkte aus dem Landwirtschaftlichen Kurs - 1. Vortrag von Martin von Mackensen, 2022|1]] - [[Gesichtspunkte aus dem Landwirtschaftlichen Kurs - 2. Vortrag von Martin von Mackensen, 2022|2]] - [[Gesichtspunkte aus dem Landwirtschaftlichen Kurs - 3. Vortrag von Martin von Mackensen, 2022|3]] - [[Gesichtspunkte aus dem Landwirtschaftlichen Kurs - 4. Vortrag von Martin von Mackensen, 2022|4]] - [[Gesichtspunkte aus dem Landwirtschaftlichen Kurs - 5. Vortrag von Martin von Mackensen, 2022|5]] - [[Gesichtspunkte aus dem Landwirtschaftlichen Kurs - 6. Vortrag von Martin von Mackensen, 2022|6]] - [[Gesichtspunkte aus dem Landwirtschaftlichen Kurs - 7. Vortrag von Martin von Mackensen, 2022|7]] - [[Gesichtspunkte aus dem Landwirtschaftlichen Kurs - 8. Vortrag von Martin von Mackensen, 2022|8]] - [[Gesichtspunkte aus dem Landwirtschaftlichen Kurs - 9. Vortrag von Martin von Mackensen, 2022|9]] - [[Gesichtspunkte aus dem Landwirtschaftlichen Kurs - 10. Vortrag von Martin von Mackensen, 2022|10]] - [[Gesichtspunkte aus dem Landwirtschaftlichen Kurs - 11. Vortrag von Martin von Mackensen, 2022|11]] - [[Gesichtspunkte aus dem Landwirtschaftlichen Kurs - 12. Vortrag von Martin von Mackensen, 2022|12]]&lt;/small&gt;<br /> |}<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> ----<br /> <br /> === Grundkurs biodynamische Landwirtschaft in 19. Folgen, 2021 ===<br /> [[Datei:Grundkurs_-_1._Folge_Martin_von_Mackensen,_2021.jpg|verweis=Grundkurs biodynamische Landwirtschaft - 1. Folge von Martin von Mackensen, 2021|mini|Martin von Mackensen [[Grundkurs biodynamische Landwirtschaft - 1. Folge von Martin von Mackensen, 2021|hier klicken um zum 1. Vortrag zu gelangen]]]]<br /> Hier hält [[Martin von Mackensen]] am Dottenfelderhof im Jahr 2021 in der Landbauschule eine wunderschöne Grundkurs-Vorlesungsreihe über die [[biologisch-dynamische Landwirtschaft]] in 19. Folgen. Es ist eine anschauliche Übersicht über das breit gefächerte Gebiet der biologisch-dynamischen Landwirtschaft. <br /> {| class=&quot;notiz center&quot;<br /> |&lt;small&gt;Folge [[Grundkurs biodynamische Landwirtschaft - 1. Folge von Martin von Mackensen, 2021|1]] - [[Grundkurs biodynamische Landwirtschaft - 2. Folge von Martin von Mackensen, 2021|2]] - [[Grundkurs biodynamische Landwirtschaft - 3. Folge von Martin von Mackensen, 2021|3]] - [[Grundkurs biodynamische Landwirtschaft - 4. Folge von Martin von Mackensen, 2021|4]] - [[Grundkurs biodynamische Landwirtschaft - 5. Folge von Martin von Mackensen, 2021|5]] - [[Grundkurs biodynamische Landwirtschaft - 6. Folge von Martin von Mackensen, 2021|6]] - [[Grundkurs biodynamische Landwirtschaft - 7. Folge von Martin von Mackensen, 2021|7]] - [[Grundkurs biodynamische Landwirtschaft - 8. Folge von Martin von Mackensen, 2021|8]] - [[Grundkurs biodynamische Landwirtschaft - 9. Folge von Martin von Mackensen, 2021|9]] - [[Grundkurs biodynamische Landwirtschaft - 10. Folge von Martin von Mackensen, 2021|10]] - [[Grundkurs biodynamische Landwirtschaft - 11. Folge von Martin von Mackensen, 2021|11]] - [[Grundkurs biodynamische Landwirtschaft - 12. Folge von Martin von Mackensen, 2021|12]] - [[Grundkurs biodynamische Landwirtschaft - 13. Folge von Martin von Mackensen, 2021|13]] - [[Grundkurs biodynamische Landwirtschaft - 14. Folge von Martin von Mackensen, 2021|14]] - [[Grundkurs biodynamische Landwirtschaft - 15. Folge von Martin von Mackensen, 2021|15]] - [[Grundkurs biodynamische Landwirtschaft - 16. Folge von Martin von Mackensen, 2021|16]] - [[Grundkurs biodynamische Landwirtschaft - 17. Folge von Martin von Mackensen, 2021|17]] - [[Grundkurs biodynamische Landwirtschaft - 18. Folge von Martin von Mackensen, 2021|18]]- [[Grundkurs biodynamische Landwirtschaft - 19. Folge von Martin von Mackensen, 2021|19]]&lt;/small&gt;<br /> |}<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> ----<br /> <br /> === Entstehung des Bodens, 2018 ===<br /> [[Datei:Auf den Boden gebracht Vortrag Martin von Mackensen biodynamische Landwirtschaft Berlin 2018.jpg|thumb|link=Entstehung des Bodens - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2018|Martin von Mackensen: Entstehung des Bodens ]]<br /> Hier hält Martin einen spannenden Vortrag über die Entstehung des Bodens im Rahmen der Herbsttagung 2018 in Berlin der (damals) sogenannten Auszubildenden der &quot;Freien Ausbildung&quot;. Die Ausbildungszeit damals waren 4 Jahre. Heute heißt dieses Ausbildungsformat &quot;[[Biodynamische Ausbildung]]&quot;, und sie dauert 3 Jahre. <br /> <br /> [[Entstehung des Bodens - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2018|| Hier geht's zum Vortrag |]]&lt;br clear=all&gt;<br /> ----<br /> <br /> === Hof als Organismus und Kunstwerk, 2020 ===<br /> [[Datei:Martin_von_Mackensen_Dottenfelderhof_Vortrag_Zukunftsstiftung_Landwirtschaft_20_jähriges_Jubiläum.JPG|verweis=https://biodyn.wiki/Hof_als_Organismus_und_Kunstwerk_-_ein_Vortrag_von_Martin_von_Mackensen,_2020|mini|Hof als Organismus und Kunstwerk mit [[Martin von Mackensen]] in der [[Landbauschule Dottenfelderhof|Landbauschule vom Dottenfelderhof]] am 3. Oktober 2020]]<br /> Die Zukunftsstiftung Landwirtschaft der GLS Treuhand, vertreten durch den Geschäftsführer Oliver Willing, gehört mit zu den Schlüsselinstitutionen welche die ökologische und [[Biologisch-dynamische Landwirtschaft|biodynamische Landwirtschaft]] auf vielseitige Weise unterstützt und fördert. Sie sorgt u.a. dafür, dass das gespendete Geld der [[GLS Bank|Bankkunden der GLS]] bedarfsgerecht für die nachhaltige Tierzucht, den Nachwuchs im Bereich der [[Biodynamische Ausbildung|Biodynamische-Ausbildung]], und der Generation von morgen- für Schulbauernhöfe, verwendet wird. In diesem Sinne zählt die Zukunftsstiftung Landwirtschaft gemeinsam mit und durch die GLS Treuhand, zu den langjährigen und zuverlässigen Partnern des [[Dottenfelderhof]]. <br /> <br /> Im Jahr 2020 besteht die Zukunftsstiftung Landwirtschaft bereits seit 20 Jahren. Und anlässlich des Jubiläums hält [[Martin von Mackensen]] einen spannenden Vortrag über den &quot;Hof als Organismus und Kunstwerk&quot;. <br /> <br /> Man sollte wirklich versuchen die Tätigkeit der Menschen in der Landwirtschaft als künstlerischen Akt aufzufassen (sofern diese ihre Tätigkeit ebenso in diesem Gewahrsein ausführen). So bekommt man Bewusstsein für das eigene Handeln aus einem schöpferischen Impuls- das ist etwas ganz anderes, als wenn man seine Arbeit i.S. einer Erledigungsarbeit verrichtet. <br /> <br /> [https://biodyn.wiki/Hof_als_Organismus_und_Kunstwerk_-_ein_Vortrag_von_Martin_von_Mackensen,_2020 Hier geht's zum Artikel und Video]<br /> &lt;br clear=all&gt;<br /> ----<br /> <br /> === Züchtung ===<br /> [[Datei:MvM_Pflanzenzüchtung_Folge_1bis3.jpg|verweis=Biodynamische Pflanzenzüchtung - 1. Vortrag von Martin von Mackensen, 2021|mini|[[Martin von Mackensen]] am 5. Januar 2021 in der [[Landbauschule Dottenfelderhof]]]]<br /> Im Rahmen eines 3 tägigen Züchterworkshops hält [[Martin von Mackensen]] eine kurze Vortragsreihe in Begleitung von Pflanzenzüchtern. Worauf es hier Martin ankommt: Bei der Züchtungsarbeit spielt der Zukunftsaspekt eine Rolle. Schließlich arbeiten die Züchter einer Zukunft entgegen, es soll etwas entstehen, was noch nicht vorhanden ist. Dafür braucht es bei der Züchtertätigkeit eines inneren Bildes von demjenigen, was werden soll. Anregungen für diese Gedankenansätze findet man unter anderem im sogenannten [[Landwirtschaftlicher Kurs|Landwirtschaftlichen Kurs]] von [[A:Rudolf Steiner|Rudolf Steiner]]. <br /> {| class=&quot;notiz center&quot;<br /> |&lt;small&gt;Folge [[Biodynamische Pflanzenzüchtung - 1. Vortrag von Martin von Mackensen, 2021|1]] - [[Biodynamische Pflanzenzüchtung - 2. Vortrag von Martin von Mackensen, 2021|2]] - [[Biodynamische Pflanzenzüchtung - 3. Vortrag von Martin von Mackensen, 2021|3]]&lt;/small&gt;<br /> |}<br /> [[Kategorie:Anthroposophie]]<br /> [[Kategorie:Ausbildung]]<br /> [[Kategorie:Betriebsleiter]]<br /> [[Kategorie:biodynamisch]]<br /> [[Kategorie:biologisch-dynamisch]]<br /> [[Kategorie:Dornach]]<br /> [[Kategorie:Dottenfelderhof]]<br /> [[Kategorie:Aus- und Weiterbildung]]<br /> [[Kategorie:GA 327]]<br /> [[Kategorie:Geschäftsführer]]<br /> [[Kategorie:Joseph Beuys]]<br /> [[Kategorie:Kunst]]<br /> [[Kategorie:Landbauschule Dottenfelderhof]]<br /> [[Kategorie:Landwirtschaftlicher Kurs]]<br /> [[Kategorie:Lehrer]]<br /> [[Kategorie:Martin von Mackensen]]<br /> [[Kategorie:Öffentlichkeitsarbeit]]<br /> [[Kategorie:Rudolf Steiner]]<br /> [[Kategorie:Speaker]]<br /> [[Kategorie:Vortrag]]<br /> [[Kategorie:Video]]<br /> <br /> <br /> == Einzelnachweise ==<br /> &lt;references /&gt;{{Artikel unten}}</div>

Admin https://biodyn.wiki/index.php?title=Hauptseite&diff=28250 2026-06-27T12:08:34Z

<p>Admin: </p> <hr /> <div>{{Artikel oben}}[[Datei:Kornfeld an der Nidda in Frankfurt am Main.JPG|thumb|]]<br /> <br /> ==Einleitung==<br /> Willkommen bei biodyn.wiki. Wir haben einen Schwerpunkt auf die [[Biologisch-dynamische Landwirtschaft|biologisch-dynamische]] Praxis für die Landwirtschaft und die Gärtnerei. Die Menschen für die Webseiten [https://anthrowiki.at anthrowiki.at], [https://anthro.world anthro.world] und [https://steiner.wiki steiner.wiki] arbeiten hier in freier Initiative mit biodyn.wiki zusammen. <br /> <br /> Hier und auf dem [https://www.youtube.com/@biodynwiki youtube Kanal biodynwiki] findest du hunderte hochwertige Filmbeiträge und Begriffsklärungen rund um den Bereich der ökologischen und biodynamischen Landwirtschaft/ Gartenbau. Historisch wurden die meisten Beiträge an der [[Landbauschule Dottenfelderhof]] mit [[Manfred Klett|Dr. Manfred Klett]], und [[Martin von Mackensen]] erstellt, aber wir verstehen uns als offene Plattform für Anregungen und Content von Dritten, wenn er zum Kontext passt. <br /> <br /> Die Filmvorträge werden schrittweise transkribiert und begrifflich verlinkt. Es entstehen systematisch Stichwort-Glossare, die in ein '''[[Gesamtglossar A|Gesamtglossar]]''' zusammen geführt werden. Das erlaubt die gezielte Inhaltssuche und bezieht künftige den Inhalt der Filme systematisch mit ein. <br /> <br /> Diese Arbeit lebt vom Engagement aus freiwilligen Impulsen. Gerne kannst du bei der Aufarbeitung der Vorträge [[MitTun bei biodyn.wiki|MitTun]]. <br /> <br /> Für unsere gegenwärtigen Herausforderungen bei Klima-, Natur- und Kultur Fragen hat die biologisch-dynamische Wirtschaftsweise wirklichkeitsgemäße Denkzusammenhänge und funktionierende Lösungsansätze. Der Menschen kann und soll aktiv das gegenwärtige Geschehen gestalten und somit jetzt schon Zukunftsimpulse in die gewünschte Richtung geben. <br /> <br /> == Aktuelle Veröffentlichungen ==<br /> <br /> === Erstveröffentlichung im Juni 2026 ===<br /> <br /> === Brot und Wein | Ein Vortrag von Georg Meißner und Martin von Mackensen auf dem Weingut Odinstal | 22. Juni 2026 ===<br /> [[Datei:Martin_von_Mackensen_und_Georg_Meissner_2026-6-22.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=-bdCU0PbI1c|mini|[[Georg Meissner|Dr. Georg Meißner]] und [[Martin von Mackensen]] bei einem Vortrag auf dem Weingut Odinstal mit dem Thema &quot;Brot und Wein&quot; am 22. Juni 2026]]<br /> Wir sehen hier [[Georg Meissner|Dr. Georg Meißner]] und Martin von Mackensen mit einem Vortrag für namhafte Winzer und top-Sommeliers aus der Spitzengastronomie im Rahmen der jährlichen biodynamischen Seminarveranstaltung auf dem Weingut Odinstal (organisiert vom Winzer Andreas Schumann).&lt;blockquote&gt;''Zitat Georg Meissner: &quot;Georg: Und wenn wir jetzt auf die Kulturpflanze eingehen, was heißt eigentlich Kultur und Natur? Was heißt es, das natürliche Wesen der Rebe zu verstehen? Und was ist dann die Kulturtat, was macht dann der Mensch damit? Und der Kulturbegriff ist hier ja auch wichtig. Kultur heißt letztendlich ursprünglich, den Boden öffnen. Das heißt, ich nehme ein Stück Natur aus dem natürlichen Zusammenhang, öffne den Boden und übernehme jetzt als Mensch die Verantwortung. Ich trete ganz stark in Beziehung und muss die Verantwortung für dieses Stück Land übernehmen, um letztendlich dort für Entwicklung zu sorgen. Also ein wichtiger Begriff hier ist, in Beziehung treten, ein Verständnis für das Andere in seiner natürlichen Wesenheit zu entwickeln. Aber dann habe ich ja auch einen Willensimpuls, ich möchte etwas damit machen und sie in die Kultur führen oder vielleicht auch erheben. Damit werden wir auch enden. Wir haben den französischen Begriff Élevage, habt ihr ja vielleicht schon gehört. Das kann man für die Tierhaltung verwenden, aber auch für den Weinausbau und so weiter. Also: Ich erhebe dich, ich bringe dich auf eine andere Ebene.&quot;''&lt;/blockquote&gt;[[Brot und Wein - ein Vortrag von Georg Meissner und Martin von Mackensen, 2026|| Hier geht's zum Artikel und zum Film |]]<br /> ----<br /> <br /> === Erstveröffentlichung im April 2026 ===<br /> ==== Biodynamische Landwirtschaft und BILDUNG | Podiumsdiskussion Loheland, Künzell, 2026 ====<br /> [[Datei:Podiumsdiskussion_2026-2-10.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=QugdEt-9Jhg|mini|Eine Podiumsdiskussion am 10. Februar 2026 in Loheland in Künzell zum Thema &quot;Biodynamische Landwirtschaft und BILDUNG&quot;. [https://www.youtube.com/watch?v=QugdEt-9Jhg Hier klicken um zum Video zu gelangen]]]<br /> &lt;blockquote&gt;Zitat von Prof. Dr. Marcelo da Vega:<br /> <br /> ''&quot;Ja, dieses Konzept von Future Skills ist vielleicht nicht jedem vertraut. Das ist so ein Ausdruck, den vor allem der deutsche Stifterverband mit der Wende zur Digitalisierung verknüpft hat und sogenannte Future Skills formuliert hat, die dann viele Schulen und auch Hochschulen vor allem adaptiert haben. Und da geht es vor allem darum, sozusagen fit für die Technik zu werden. Also das ist das, was man mit den Future Skills vor allem verbindet – und jetzt seit zwei, drei Jahren auch das ganze Thema der Künstlichen Intelligenz.Auf der anderen Seite hat es jetzt sozusagen eine Revision dieser Future Skills gegeben, und man hat sich mit dem Phänomen konfrontiert, dass Hochschulen in gewisser Weise obsolet werden in Zukunft – also sagt der Stifterverband, an Bedeutung verlieren –, weil das Studium zunehmend zu einem KI-Spiel wird. Das heißt, die Leute schreiben gar nicht mehr ihre Arbeiten selber, sondern lassen sie schreiben, oder nutzen halt Werkzeuge, die zu sehr tollen Ergebnissen führen, aber sie lernen die Fähigkeit nicht, auf die es ankommt. Und das hat den Stifterverband dazu geführt zu sagen: Schule wird wichtiger. Denn wenn man überhaupt Fähigkeiten erwerben muss, dann ist es nicht in der Hochschule, sondern in der Schule […]&quot;.&quot;''&lt;/blockquote&gt;[[Biodynamische Landwirtschaft und BILDUNG - eine Podiumsdiskussion in Loheland, 2026|| hier geht's zum schriftlichen Beitrag &amp; Film |]]<br /> === Erstveröffentlichung im April 2026 ===<br /> <br /> ==== Helmy Abouleish | Biodynamische Landwirtschaft - eine Entwicklungsaufgabe für die Menschen, 2026 ====<br /> [[Datei:Helmy_Abouleish_2026-2-10.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=fJhxDfLHTTk|mini|[[b:Helmy Abouleish|Helmy Abouleish]] am 10. Februar 2026 in Loheland in Künzell zum Thema Biodynamische Landwirtschaft - eine Entwicklungsaufgabe für die Menschen. [https://www.youtube.com/watch?v=fJhxDfLHTTk Hier klicken um zum Video zu gelangen] ]]<br /> &lt;blockquote&gt;''&quot;Nun, vom Anfang an – das heißt 1977, vor 49 Jahren – hat ja mein Vater, als er sich entschlossen hat, aus Österreich zurück nach Ägypten zu gehen, also in seine Heimat zurückzugehen, in die Wüste, einen Traum gehabt. Und dieser Traum – daraus wird deutlich, warum es Menschenentwicklung heißt. Der Traum sagt nämlich, es geht um eine Gemeinschaft, eine intentionale Gemeinschaft. Es geht darum, Potenzial zu entfalten, zu helfen, dass die Menschen sich entwickeln können. Und es geht darum, dann auch in Harmonie mit der Natur sinnvolle Produkte und Dienstleistungen herzustellen. Also ganz zentral in SEKEM – damit das von Anfang an klar ist – geht es bei uns um Entwicklung des Menschen. Und die biologisch-dynamische Landwirtschaft für uns, wenn uns einer fragt, ist immer nur die Basis, die beste Basis, die es gibt, für die Menschenentwicklung bei Weitem. Aber es ist kein Ziel für uns, die biologisch-dynamische Landwirtschaft. […] das Wichtigste ist, dass das die Grundlage ist, dass Menschen was lernen, arbeiten und leben.&quot;''&lt;/blockquote&gt;&lt;blockquote&gt;&lt;/blockquote&gt;[[Biodynamische Landwirtschaft - eine Entwicklungsaufgabe für die Menschen. Ein Vortrag von Helmy Abouleish, 2026|| hier geht's zum schriftlichen Beitrag &amp; Film |]]<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> ----<br /> <br /> === Erstveröffentlichung im April 2026 ===<br /> <br /> ==== Marcel Waldhausen | Die Osterereignisse im Hinblick auf die Entwicklung von Erde und Mensch, 2026 ====<br /> [[Datei:Marcel_Waldhausen_2026-4-2.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=Ql3O0_RgnXs|mini|[[b:Marcel_Waldhausen|Marcel Waldhausen]] am 2. April 2026 in der Christengemeinschaft Köln-Ost zum Thema Die Osterereignisse im Hinblick auf die Entwicklung von Erde und Mensch. [https://www.youtube.com/watch?v=Ql3O0_RgnXs Hier klicken um zum Video zu gelangen] ]]<br /> &lt;blockquote&gt;''&quot;Und dieses ganze Geschehen, was wir dann haben als das Leben des Jesus Christus auf Erden, ist eigentlich eine Inkarnationsbeschreibung dieser Wesenheit. Und es ist ja die höchste Gottheit, und sie macht aber keine Deluxe-Gott-Verkörperungs-Edition durch, sondern geht ganz rein in dieses Erdensein, mit allem Schmerz, mit allem Leid, mit allem Unverständnis, mit allem Versuchtwerden. Das ist ja auch die ganze Zeit ein Ringen. Das kommt nicht und es ist alles klar, sondern es muss sich auch die ganzen Dinge erringen, wirklich ein Mensch werden. Und Steiner spricht da von der Jesus-Werdung des Christus. Also der macht das wirklich, der macht das alles durch.&quot;''&lt;/blockquote&gt;&lt;blockquote&gt;&lt;/blockquote&gt;[https://anthro.world/Die_Osterereignisse_im_Hinblick_auf_die_Entwicklung_von_Erde_und_Mensch_-_ein_Vortrag_von_Marcel_Waldhausen,_2026 | hier geht's zum schriftlichen Beitrag &amp; Film |]<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> ----<br /> <br /> <br /> === Erstveröffentlichung im März 2026 ===<br /> <br /> ==== Marcel Waldhausen | Die soziale Frage - der Landwirtschaftlicher Kurs als sozialer Impuls, 2026 ====<br /> [[Datei:Marcel_Waldhausen_2026-3-25.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=u2h6jBwqzuU|mini|[[Marcel Waldhausen]] am 24. März 2026 in der [https://christengemeinschaft.de/Bochum Christengemeinschaft Bochum] zum Thema Die soziale Frage - der Landwirtschaftliche Kurs als sozialer Impuls. [https://www.youtube.com/watch?v=u2h6jBwqzuU Hier klicken um Transkript mit Video zu gelangen] ]]<br /> &lt;blockquote&gt;''&quot;Jetzt gibt es natürlich dieses Mantram, auch in den Erinnerungen der Johanna von Keyserlingk. Dort steht aber: &quot;Stätten schaffen des Friedens und der Liebe, auf denen der [[Christus]] aufersteht.&quot; Der originale Wortlaut ist aber: &quot;Stätten schaffen des Friedens und der Liebe, in denen der Christus aufersteht.&quot; Können Sie bemerken, dass es einen Unterschied macht, ob das eine Wort ändert, das Fundamental? Das heißt, wir bekommen den originalen Wortlaut. Und wir bekommen das in dem Moment, Pfingsten 2024, 100 Jahre später. Wissen Sie, und bei der gleichen Tagung wird ja die Johanni-Epistel für die Christengemeinschaft gegeben. Das ist das letzte Stück, was noch fehlt. Es wird vollendet da. Und Johanni bekommen wir diese Urne in unsere Bewegung hinein. Für einen kleinen Moment, aber sie kommt eben zu uns.&quot;''&lt;/blockquote&gt;&lt;blockquote&gt;&lt;/blockquote&gt;[[Die soziale Frage - der Landwirtschaftlicher Kurs als sozialer Impuls. Ein Vortrag von Marcel Waldhausen, 2026|| hier geht's zum schriftlichen Beitrag &amp; Film |]]<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> ----<br /> <br /> === Erstveröffentlichung im Februar 2026 ===<br /> ==== Einführung in die anthroposophische Ernährung (Teil 2) - ein Vortrag vom 28. Januar 2026 am Dottenfelderhof ====<br /> [[Datei:Petra_Kühne_2026-1-28.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=pboB3AlqMcM|mini|[[Petra Kühne|Dr. Petra Kühne]] am 28. Januar 2026: &quot;Einführung in die anthroposophische Ernährung&quot; in der [[Landbauschule Dottenfelderhof]]. Hier gelangst du zum [https://www.youtube.com/watch?v=pboB3AlqMcM youtube Film] ]]&lt;blockquote&gt;''„Dann ist eigentlich die nächste Stufe, die hier eben auch in diese Bedeutung des Menschen hineinfällt, das ist die Verarbeitung. […] Wie verarbeite ich die Produkte? Die meisten werden ja verarbeitet,[…] Wir haben gewisse Rohprodukte, wie Salate oder so, aber vieles wird doch weiterverarbeitet, um es verträglicher zu machen, um es haltbar zu machen, um es schmackhafter zu machen, […] da muss man eben auch sehen, dass das nicht zu sehr in eine Einseitigkeit hineingeht, weil man dann auch wirklich diese Kräfte des Lebendigen schädigt und das Problem haben wir im Augenblick […] bei bestimmten hochverarbeiteten Produkten.“''&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> <br /> [[Einführung in die anthroposophische Ernährung (Teil 2) - ein Vortrag von Petra Kühne, 2026|| hier geht's zur Transkription und zum Film |]]<br /> <br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> === Erstveröffentlichung im Januar 2026 ===<br /> <br /> ==== Einführung in die anthroposophische Ernährung - ein Vortrag vom 13. Januar 2026 am Dottenfelderhof ====<br /> [[Datei:Petra_Kühne_2026-1-13.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=fW5C4bnvGi0|mini|[[Petra Kühne|Dr. Petra Kühne]] am 13. Januar 2026: &quot;Einführung in die anthroposophische Ernährung&quot; in der [[Landbauschule Dottenfelderhof]]. Hier gelangst du zum [https://www.youtube.com/watch?v=fW5C4bnvGi0 youtube Film] ]]<br /> &lt;blockquote&gt;''„Es wird heute so viel diskutiert über die hochverarbeiteten Lebensmittel […] Einerseits so Erfrischungsgetränke wie Cola, wo eigentlich nur so abgebaute Substanzen drin sind. Oder hochverarbeitete Fertiggerichte, die dann x-mal erhitzt und […] die Zutaten schon gleich geschnippelt, getrocknet aus aller Herren Länder kommen und dann auf einer Pizza laden, die dann tiefgekühlt wird und dann lange haltbar ist und die sie dann wieder aufwärmen […] Da wird heute ganz viel drüber diskutiert, dass die den Menschen krank machen können auf Dauer, nicht die eine Pizza. Und das ist eigentlich ein Mangel an Ätherkräften […]“''&lt;/blockquote&gt;[[Einführung in die anthroposophische Ernährung - ein Vortrag von Petra Kühne, 2026|| hier geht's zur Transkription und zum Film |]]&lt;blockquote&gt;&lt;/blockquote&gt;<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> ==== Koexistenz von Biene und Milbe ermöglichen | 2026 ====<br /> [[Datei:Dr._Johannes_Wirz_2026-1-15.jpg|verweis=Hhttps://biodyn.wiki/Koexistenz_von_Biene_und_Milbe_ermöglichen_-_ein_Vortrag_von_Johannes_Wirz,_2026|mini|Vortrag &quot;Koexistenz von Biene und Milbe ermöglichen&quot; von [[Johannes Wirz|Dr. Johannes Wirz]] am 15. Januar 2026 in der [[Landbauschule Dottenfelderhof]]. [https://www.youtube.com/watch?v=PqhihuziLyc Hier geht's zur Transkription und zum Video auf youtube] ]]<br /> &lt;blockquote&gt;''„Okay, wir sind ja in einer Situation heute, wo wir zwar vom Gesundheitswesen sprechen, aber doch eigentlich der Meinung sind, es geht um ein Krankheitswesen. Also wenn ich sehe, wie bei uns in der Schweiz die Krankenversicherungskosten durch die Decke rocken, ist das ja unglaublich. Spannend wird es sozialwirtschaftlich dann, wenn die Menschen krank werden. Da kann man teure Medikamente verkaufen, teure Eingriffe machen und so weiter und so weiter. Und ich meine, am Anfang müsste eigentlich stehen, wie können wir leben, ernähren, vielleicht psychisch etwas unternehmen, dass wir gar nicht in diese Fälle der Krankheit hineintappen.“'' &lt;/blockquote&gt;[[Koexistenz von Biene und Milbe ermöglichen - ein Vortrag von Johannes Wirz, 2026|| hier geht's zur Transkription |]]<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> ==== Jonas | Menschen in der Landwirtschaft | 2026 ====<br /> &lt;blockquote&gt;Ein Beitrag aus der Filmreihe [[Menschen in der Landwirtschaft]][[Datei:Jonas_de_2026-1-11.jpg|verweis=Jonas_-_Menschen_in_der_Landwirtschaft,_2026|mini|Der Azubi Jonas, Interview am 11. Januar 2026 am [[Dottenfelderhof]]. Hier gelangst du zur [[Jonas - Menschen in der Landwirtschaft, 2026|Transkription]]]]''„Manche Leute würden sich auch so fragen, warum ich nach Deutschland gekommen bin, um meine Ausbildung zu machen, nicht in Kamerun. Ja, ja, ich würde sagen, erste Sache, natürlich ist Landwirtschaft in Kamerun auch wirklich ganz anders als hier in Deutschland. Und was für mich wichtig ist, ist die Methoden oder diese, also diese Verbindung zwischen Menschen, Tiere und der Natur. Das finde ich so toll. Das ist, finde ich, ein tolles Konzept. “''&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> <br /> [[Jonas - Menschen in der Landwirtschaft, 2026|| hier geht's zum schriftlichen Beitrag &amp; Film |]] <br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> ==== Jonas | les gens dans l'agriculture | 2026 ====<br /> &lt;blockquote&gt;Ein Beitrag aus der Filmreihe [[Menschen in der Landwirtschaft]][[Datei:Jonas_fr_2026-1-11.jpg|verweis=Jonas_-_les_gens_dans_l'agriculture,_2026|mini|Jonas, apprenti en agriculture biodynamique, interviewé le 11 janvier 2026 à la [[Dottenfelderhof|ferme Dottenfelderhof]]. Clique ici pour accéder à la [[Jonas - les gens dans l'agriculture, 2026|transcription]].]]''„Mon objectif principal en faisant cette formation était de revitaliser l'héritage agricole de mes parents. Mes parents sont partis, mais le travail continue. Leur ferme, autrefois vibrante, est maintenant laissée seule, sans gestion. J'ai l'intention de continuer cette tradition, d'assurer cette activité vitale importante pour la communauté et la nation, qu'elle continue dans notre famille, et qu'elle ne disparaisse pas.“''&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> <br /> [[Jonas - les gens dans l'agriculture, 2026|| hier geht's zum schriftlichen Beitrag &amp; Film |]] <br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> ----<br /> <br /> === Erstveröffentlichung im Dezember 2025 ===<br /> ==== Maria | Menschen in der Landwirtschaft | 2025 ====<br /> Ein Beitrag aus der Filmreihe [[Menschen in der Landwirtschaft]][[Datei:Maria_2025-11-28.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=JbgKrX0kf-o|mini|Die Winzerin und ehemalige [[Landbauschule Dottenfelderhof|Landbauschülerin vom Dottenfelderhof]], Maria, im Interview am [[Dottenfelderhof]] am 28. November 2025]]&lt;blockquote&gt;''„Das erste Mal, dass ich Hornmist gerührt habe, das war ein komplett anderes Erlebnis, als nur durch die Reben zu laufen. Und diese ganzen Beobachtungen, die wir da gemacht haben, das hat sich komplett anders (an-)gefühlt und es hat sich richtig (an-)gefühlt. Und seitdem habe ich mir gedacht, ich will nur das weitermachen und ich will das besser lernen und ich will das können, weil es funktioniert und es ist anders.“''&lt;/blockquote&gt;[[b:Maria_-_Menschen_in_der_Landwirtschaft,_2025|| hier geht's zum schriftlichen Beitrag &amp; Film |]]<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> ----<br /> === Erstveröffentlichung im November 2025 ===<br /> ==== Martin von Mackensen | Vortragszyklus mit 14 Folgen über die Grundlagen der Biodynamik (Novemberkurs 2025) | 2025 ====<br /> [[Datei:Martin_von_Mackensen_2025-11-3.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=A2ci0dcd4y8|mini|[[Martin von Mackensen]] mit der 1. Folge vom biodynamischen Grundkurs im Rahmen des Novemberkurses am 3. November 2025 vor den Azubis der [[Biodynamische Ausbildung|biodynamischen Ausbildung]] in der [[Landbauschule Dottenfelderhof]]]]<br /> Hier hält [[Martin von Mackensen]] im Rahmen des sogenannten Novemberkurses 2025 seinen Grundkurs-Vortragszyklus vor den Azubis aus der biodynamischen Ausbildung. Dieser Vortragszyklus wurde in der Vergangenheit bereits verfilmt, dennoch gibt es bei Martin immer wieder interessante Entwicklungen und Entdeckungen, also neue Aspekte, die in seine Vorträge hineinfließen. Somit ist es immer auch &quot;neu&quot;.&lt;blockquote&gt;&lt;/blockquote&gt;<br /> {| class=&quot;notiz center&quot;<br /> |&lt;small&gt;Folge [[1. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|1]] - [[2. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|2]] - [[3. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|3]] - [[4. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|4]] - [[5. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|5]] - [[6. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|6]] - [[7. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|7]] - [[8. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|8]] - [[9. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|9]] - [[10. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|10]] - [[11. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|11]] - [[12. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|12]] - [[13. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|13]] - [[14. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|14]]&lt;/small&gt;<br /> |}<br /> &lt;blockquote&gt;&lt;/blockquote&gt;<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> ----<br /> <br /> ==== Erstveröffentlichung im September 2025 ====<br /> ==== Dr. Florian Leiber, Fütterung | 2023 ====<br /> [[Datei:Dr. Florian Leiber Fütterung Teil1 2023-3-1.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=pQRJbMWRaMA|mini|Dr. Florian Leiber am 1. März 2023 am [[Dottenfelderhof]] ]]<br /> Hier erläutert der Wissenschaftler (FiBL Schweiz, Abteilung für Nutztierwissenschaften, Gruppe Tierernährung) am 1. März 2023 im Rahmen eines dreiteiligen Vortrags vor den Landbauschülern und Azubis des Dottenfelderhof, worauf es bei der Fütterung der Tiere ankommt. Vor allem im Kontext mit der Landwirtschaft. <br /> <br /> Florian nimmt dabei seine Zuschauer systematisch in einem aufbauenden Kontext mit auf eine spannende Reise, und seine eigene Begeisterung für die Besonderheiten der spezifischen Tierindividualitäten (z.B. die wesentlichen Unterschiede zw. Schein, Vogel und Kuh) hinsichtlich der Anatomie bis hin zur Hinleitung und Erkenntnis von deren &quot;art- und wesensgerechter Fressgewohnheit&quot; ist sichtlich spürbar und dieser Funke überträgt sich auch auf die Zuhörer. Es ist ein intensiver und fesselnder Vortrag. <br /> <br /> [https://www.youtube.com/watch?v=pQRJbMWRaMA | hier geht's zum Film |]<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> <br /> ==== Weinbau - Erfahrungen aus der biodynamischen Pflanzenzüchtung | 2024 ====<br /> [[Datei:Erfahrungen aus biodynamischer Pflanzenzüchtung für Reben Teil1 2024-11-6.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=5CkhZL_ro88|mini|[[Carl Vollenweider|Dr. Carl Vollenweider]] am 6. November 2025 am [[Dottenfelderhof]] ]]<br /> Auf Initiative von [[Georg Meissner|Dr. Georg Meißner]] (Assoziierter Wissenschaftler für biodynamischen Weinbau an der Hochschule Geisenheim) berichteten die Dottenfelderhof-Biodynamiker [[Hartmut Spieß|Dr. Hartmut Spieß]] (Pflanzenzüchtung), [[Carl Vollenweider|Dr. Carl Vollenweider]] (Pflanzenzüchtung), [[Martin von Mackensen]] (Leiter der [[Landbauschule Dottenfelderhof]]) und Rocio Lanthier (Pflanzenzüchtung/Koordinatorin und Lehrkraft an der Landbauschule) am 6. November 2024 am [[Dottenfelderhof]] aus ihren ganzheitlichen Erfahrungen im züchterischen Bereich. <br /> <br /> Die Zuhörerschaft aus dem In- und Ausland ist sehr heterogen, Neulinge wie auch international anerkannte Winzer sind dabei. Es geht darum den Fokus zu weiten. Nicht nur ein Mehrertrag oder die Vermeidung von Krankheiten i.S. von Pflanzenschutz sind Thema. Sondern u.a. auch Resilienz, die Form und die &quot;Schönheit&quot; sollen den Horizont der Zuhörer für die künftige Züchtung im Weinbau weiten.<br /> <br /> [https://www.youtube.com/watch?v=5CkhZL_ro88 | hier geht's zum Film |]<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> <br /> ==== Albrecht Denneler | Kulturgeschichte des Apfels | 2024 ====<br /> [[Datei:Albrecht Denneler Kulturgeschichte des Apfels Teil1 2024-12-11.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=6oemoM6iCgo|mini|[[Albrecht Denneler]] am 11. Dezember 2024 am [[Dottenfelderhof]] ]]<br /> Hier sehen wir [[Albrecht Denneler]], Führungsmitglied der [[Betriebsgemeinschaft Dottenfelderhof]] und Chef vom Obstbau, mit den biodynamischen [[Landbauschule Dottenfelderhof|Landbauschülern]] des Jahrgang 2024/2025. Thema ist die Kulturgeschichte des Apfels in 5 Folgen u.a. mit spannenden Bildbetrachtungen und Diskussionen.<br /> <br /> [https://www.youtube.com/watch?v=6oemoM6iCgo | hier geht's zum Film |]<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> <br /> === Erstveröffentlichung im August 2025 ===<br /> <br /> ==== Dr. Johannes Wirz | Biodynamische Bienenhaltung | 2023 ====<br /> [[Datei:Dr. Joannes Wirz Bienenkunde Teil1 2023-1-18.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=rSCgNg-I10g|mini|Dr. Johannes Wirz am 18. Januar 2023 am [[Dottenfelderhof]] ]]<br /> Hier erläutert Johannes Wirz (emeritierter Leiter der Naturwissenschaftlichen Sektion zw. 2020 bis 2022 am Goetheanum, Schweiz) am [[Dottenfelderhof]] am 18. Januar 2023 vor den Landbauschülern und [[Biodynamische Ausbildung|biodynamischen Azubis]] des Dottenfelderhof die Besonderheiten und Methoden der art- bzw. wesensgerechten Bienenhaltung.<br /> {| class=&quot;notiz center&quot;<br /> |&lt;small&gt;Transkripte für die Folgen [[Biodynamische Bienenkunde, Teil 1, ein Vortrag von Johannes Wirz, 2023|1]] - [[Biodynamische Bienenkunde, Teil 2, ein Vortrag von Johannes Wirz, 2023|2]] - [[Biodynamische Bienenkunde, Teil 3, ein Vortrag von Johannes Wirz, 2023|3]] - [[Biodynamische Bienenkunde, Teil 4, ein Vortrag von Johannes Wirz, 2023|4]]&lt;/small&gt;<br /> |}<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> <br /> ==== Dr. Hartmut Spieß | Biodynamische Züchtung | Weizen-, Stein-/Stinkbrand, gr. Beize | 2023 ====<br /> [[Datei:Dr. Hartmut Spieß 2023-2-9.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=lzRjDmBzdg0|mini|Dr. Hartmut Spieß am 9. Februar 2023 am [[Dottenfelderhof]] ]]<br /> Hier gibt [[Hartmut Spieß|Dr. Hartmut Spieß]] von der Züchtung und Forschung Dottenfelderhof am 9. Februar 2025 für die biodynamischen [[Landbauschule Dottenfelderhof|Landbauschüler]] Einblicke in die züchterische Forschungsarbeit bei Brandkrankheiten im Öko-Landbau (v.a. Weizen Steinbrand und Weizen Stinkbrand am Dottenfelderhof (seit den späten 1970er Jahren)). Dabei arbeitet Hartmut die unterschiedlichen Wege der Herangehensweise im konventionellen versus ökologischen Landbau heraus. Die einen bekämpfen Krankheiten (Pathogenese-Blick), die anderen gehen der Frage nach, was gesund erhält (Salutogenese-Blick).<br /> <br /> [https://www.youtube.com/watch?v=lzRjDmBzdg0 | hier geht's zum Film |]<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> <br /> ==== Matthias König | Das Birkengrubenpräparat | 2024 ====<br /> [[Datei:Birkengrubenpräparat am Dottenfelderhof Matthias König 2023-12-22.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=XBmC_dOtBwU|mini|Matthias König am 22. Dezember 2023 am [[Dottenfelderhof]] ]]<br /> Anlässlich ihres 25 jährigen Bestehens veranstaltete die Zukunftsstiftung Landwirtschaft am Freitag und Samstag 30/31. Mai 2025 auf dem biologisch-dynamischen [[Dottenfelderhof]] eine interessante Veranstaltung mit Vorträgen und Workshops. Der Vortrag von [[Martin von Mackensen]], Leiter der [[Landbauschule Dottenfelderhof]] bildete mit dem Thema &quot;Der Hof - Brennpunkt und Reallabor für zukünftige fruchtbare Entwicklungen unserer Gesellschaft&quot; den Schlusspunkt der Veranstaltung.&lt;blockquote&gt;&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> [https://www.youtube.com/watch?v=XBmC_dOtBwU | hier geht's zum Film |]<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> === Erstveröffentlichung im Mai 2025 ===<br /> <br /> ==== Martin von Mackensen | 25. Jahre Jubiläum Zukunftsstiftung Landwirtschaft | 2025 ====<br /> [[Datei:Martin von Mackensen am Dottenfelderhof 2025-5-31.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=M01Sm4rK-tE|mini|[[Martin von Mackensen]] am 31. Mai 2025 am [[Dottenfelderhof]] ]]<br /> Anlässlich ihres 25 jährigen Bestehens veranstaltete die Zukunftsstiftung Landwirtschaft am Freitag und Samstag 30/31. Mai 2025 auf dem biologisch-dynamischen [[Dottenfelderhof]] eine interessante Veranstaltung mit Vorträgen und Workshops. Der Vortrag von [[Martin von Mackensen]], Leiter der [[Landbauschule Dottenfelderhof]] bildete mit dem Thema &quot;Der Hof - Brennpunkt und Reallabor für zukünftige fruchtbare Entwicklungen unserer Gesellschaft&quot; den Schlusspunkt der Veranstaltung.&lt;blockquote&gt;&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> [[25. Jahre Jubiläum Zukunftsstiftung Landwirtschaft - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|| hier geht's zur Transkription |]]<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> <br /> ==== Gedenken an Manfred Klett | Martin von Mackensen | 2025 ====<br /> [[Datei:Gedenken an Manfred Klett 2025-5-21.jpg|link=https://www.youtube.com/watch?v=8phC4wUOEFk|mini|[[Martin von Mackensen]] hält am 21. Mai 2025 ein Gedenken für [[Manfred Klett|Dr. Manfred Klett]] im Rudolf-Steiner Haus in Frankfurt]]<br /> Anlässlich des Todes von [[Manfred Klett|Dr. Manfred Klett]] hält [[Martin von Mackensen]] am 21. Mai 2025 im Rudolf Steiner Haus Frankfurt eine kurze Rede.&lt;blockquote&gt;&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> [[Gedenken an Manfred Klett - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|| hier geht's zur Transkription |]]<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> <br /> === Erstveröffentlichungen im April 2025 ===<br /> <br /> ==== Les bases de la biodynamie | Partie 1v7 | Vincent Masson | 2024 ====<br /> [[Datei:1e conférence Vincent Masson 2024-11-21.jpg|verweis=https://biodyn.wiki/Les_bases_de_la_biodynamie_-_1%C3%A8re_conf%C3%A9rence_de_Vincent_Masson,_2024|thumb|[[Vincent Masson]] ist ein weltweit anerkannter Experte für biodynamische Präparate. Hier sieht man ihn bei seinem Grundlagenseminar, gefilmt am 21. November 2024 in Château, Frankreich]]<br /> [[Vincent Masson]], spécialiste mondialement reconnu des préparations biodynamiques, explique ici les bases de la biodynamie dans le cadre d'un séminaire de deux jours. L'événement a eu lieu en novembre 2024 dans les locaux du « Biodynamie-Service » à Château (France).<br /> <br /> [&lt;nowiki/&gt;[[Les bases de la biodynamie - 1ère conférence de Vincent Masson, 2024|hier geht's zum Artikel |]]]<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> <br /> === Erstveröffentlichung im März 2025 ===<br /> <br /> ==== Update zur Deregulierung für Neue Gentechnik | Clara Behr und Dr. Carl Vollenweider ====<br /> [[Datei:Neue_Gentechnische_Verfahren_Gespräch_mit_Clara_Behr,_Dr._Carl_Vollenweider,_Francois_Hagdorn_2025-3-10.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=WnurN4PcZ5k|mini|Videokonferenz mit Clara Behr (Brüssel), Dr. Carl Vollenweider und François Hagdorn am 10.03.2025 [https://www.youtube.com/watch?v=WnurN4PcZ5k Hier geht's zum Film auf youtube]]]<br /> In einer Videokonferenz am 7. November 2023 klärte Clara Behr in einer Runde mit [[Martin von Mackensen]], [[A:Wolfgang Peter|Dr. Wolfgang Peter]] und François Hagdorn über den aktuellen Diskussionsstand über die sogenannte Neue Gentechnik auf.<br /> <br /> Clara Behr hat ihren Sitz in Brüssel, und sie pflegt in diesen Tagen einen besonders engen Kontakt zu den politischen Entscheidern. Clara ist in führender Rolle für die BIODYNAMIC FEDERATION DEMETER INTERNATIONAL im Bereich Öffentlichkeitsarbeit und Politik tätig.<br /> <br /> Und am 10. März 2025 erfolgte ein update. Dieses mal mit dabei waren neben Clara: Dr. Carl Vollenweider (Co-Leiter [[Forschung und Züchtung Dottenfelderhof|Züchtung und Forschung Dottenfelderhof]] und François Hagdorn).<br /> <br /> [&lt;nowiki/&gt;[[Neue Gentechnik - ein Gespräch mit Clara Behr vom 10. März 2025|hier geht's zum Artikel |]]]<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> <br /> ==== Mathilda | Menschen in der Landwirtschaft | 2024 ====<br /> [[Datei:Mathilda_Dottenfelderhof_2024-11-25.jpg|verweis=Mathilda_-_Menschen_in_der_Landwirtschaft,_2024|mini|Die Azubi Mathilda, Interview am [[Dottenfelderhof]] am 25. November 2024]]<br /> Mathilda ist Teilnehmerin des Novemberkurses 2024 auf dem [[Dottenfelderhof]]. Sie macht eine Ausbildung zur Gemüsegärtnerin auf dem Münzinghof. Antriebsfeder ist ihre Liebe zur Natur, zum und weil die biodynamische Landwirtschaft ihren Werten entspricht. Auch hat sie eine künstlerische Vision den Gemüsebau mit Kunst und Performances zu verbinden. Sehr schön war zum Schluss des Interview der '''Aspekt der körperlichen Arbeit''', da sagt Mathilda:&lt;blockquote&gt;''&quot;Ich will anpacken, ja, also ich will anpacken, ich genieße es auch, einfach mich selber herauszufordern, einfach auch auf körperliche Art und Weise, ich genieße es einfach gerade sehr, meine eigenen körperlichen Kapazitäten zu merken, zu was bin ich eigentlich fähig, wow, ... .&quot;&lt;ref name=&quot;:1&quot;&gt;[[Mathilda - Menschen in der Landwirtschaft, 2024#Körperliche Herausforderung und Sinn 00:07:29]]&lt;/ref&gt;''&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> [[Mathilda - Menschen in der Landwirtschaft, 2024|| hier geht's zum Artikel |]]<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> === Erstveröffentlichungen im Februar 2025 ===<br /> <br /> ==== Verena | Menschen in der Landwirtschaft | 2024 ====<br /> [[Datei:Verena_Dottenfelderhof_2024-11-19.jpg|verweis=Verena_-_Menschen_in_der_Landwirtschaft,_2024|mini|Die Azubi Verena, Interview am [[Dottenfelderhof]] am 19. November 2024]]Ein Beitrag aus der Filmreihe [[Menschen in der Landwirtschaft]]&lt;blockquote&gt;''&quot;Was ich mir für die Zukunft wünschen würde, ist, dass viel mehr vielleicht über die Produktion, über Lebensmittel in den Schulen berichtet wird. Das ist mir schon irgendwie ein sehr tolles Anliegen, weil mein Leben vorher war eher städtisch und nicht so mit dem Fokus darauf, wo kommen die Lebensmittel überhaupt her und wie supermarktdominiert ist es eigentlich, sondern, dass man da echt ein bisschen den Fokus drauf legt und die Lebensmittel ganz anders wertschätzen kann. Und das mag ich zum Beispiel auch sehr an der Demeter-Landwirtschaft, dass wir die Nahrungsmittel haben, so wie sie eben aus dem Boden kommen und damit trotzdem super tolle Dinge anfangen können. Und das schmeckt super lecker, auch wenn der Gurke krumm ist und nicht gerade, dass da Leute einfach wieder Freude dran finden, wäre mir ein Anliegen für die Zukunft.&quot;''&lt;ref&gt;[[Verena - Menschen in der Landwirtschaft, 2024#Vision für die Zukunft 00:06:54]]&lt;/ref&gt;&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> [[Verena - Menschen in der Landwirtschaft, 2024|| hier geht's zum Artikel |]]<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> <br /> ==== Vanessa | Menschen in der Landwirtschaft | 2024 ====<br /> [[Datei:Vanessa_Dottenfelderhof_2024-11-19.jpg|verweis=Vanessa_-_Menschen_in_der_Landwirtschaft,_2024|mini|Die Azubi Vanessa, Interview am [[Dottenfelderhof]] am 19. November 2024. Erstveröffentlichung am 27. Feb. 2025]]Ein Beitrag aus der Filmreihe [[Menschen in der Landwirtschaft]]&lt;blockquote&gt;''&quot;Dieses tiefe Vertrauen, was ich in mir habe, das hilft mir auch oft im Alltag, wenn es im Team schwierig ist oder wenn wir sagen, wie soll das funktionieren, wie kriegen wir das hin? Gerade diese Kombination bei uns aus Pädagogen und Arbeitern, das einfach in ein Team zu bringen, ist, glaube ich, nicht so einfach. Aber ich bin mir einfach sicher, dass wir das hinkriegen. Das ist so eine tiefe Gewissheit, die mir hilft, durch diese Zeiten auch durchzugehen und die anderen zu motivieren und daran zu glauben, dass es was wird. Egal was kommt, dass ich nicht allein bin. Das ist, glaube ich, was, was mir sehr hilft.&quot;''&lt;ref&gt;[[Vanessa - Menschen in der Landwirtschaft, 2024#Glaube und persönliche Entwicklung 00:06:40]]&lt;/ref&gt;&lt;/blockquote&gt;<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> <br /> [[Vanessa - Menschen in der Landwirtschaft, 2024|| hier geht's zum Artikel |]] <br /> <br /> ==== Luca | Menschen in der Landwirtschaft | 2025 ====<br /> [[Datei:Luca_Dottenfelderhof_2025-2-19.jpg|verweis=Luca_-_Menschen_in_der_Landwirtschaft,_2025|mini|Der Azubi Luca, Interview am [[Dottenfelderhof]] am 19. Februar 2025]]Ein Beitrag aus der Filmreihe [[Menschen in der Landwirtschaft]]&lt;blockquote&gt;''&quot;Und auch wenn ich hier die Kinder erlebe – diese Begeisterung, wenn sie zum ersten Mal eine Kuh sehen und wie groß die Ohren werden, wenn ich davon erzähle, was ich hier mache – merke ich, dass das für die Kinder total wertvoll ... die jetzt gerade hier natürlich viel aus Frankfurt kommen und dazu noch gar keinen Bezug haben. [...]'' ''Und diesen Bezug wieder herzustellen, das ist etwas, was den Kindern super super gut tut.&quot;''&lt;ref&gt;[[Luca - Menschen in der Landwirtschaft, 2025#Kinderbezug und Hofatmosphäre 00:03:47]]&lt;/ref&gt;&lt;/blockquote&gt;[[Luca - Menschen in der Landwirtschaft, 2025|| hier geht's zum Artikel |]]<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> ==== Aaron | Menschen in der Landwirtschaft | 2022 ====<br /> [[Datei:Aaron_Dottenfelderhof_2022-11-14.jpg|verweis=Aaron_-_Menschen_in_der_Landwirtschaft,_2022|mini|Der Azubi Aaron, Interview am [[Dottenfelderhof]] am 14. November 2022]]<br /> &lt;blockquote&gt;''&quot;Was mir dabei wichtig ist? Dass es ... die Zukunft, Zukunftsweisend zu arbeiten und den Versuch zu machen, jede Sache so zu wertschöpfen oder wertschätzen, wertschöpfen ist an der Stelle falsch. Besonders im Umgang mit dem Mensch, mit dem Boden, mit den Tieren und den Pflanzen, dass alles sich so entwickeln kann, wie es möchte oder dass es irgendwie dahin geht, dass wir eine schöne Zukunft haben für alle. Dass wir nicht in Nöten oder in Sorgen kommen und auf einmal Angst haben müssen, dass unsere Ökosysteme zusammenbrechen.'' ''Dass wir einfach Spaß haben, einfach mit dem, was wir tun und mit den Möglichkeiten, die wir dann haben, einfach Spaß am Leben haben, weil ohne Spaß an der Sache könnte ich morgens nicht so früh aufstehen. Besonders das ist es, die Lebensfreude zu erhalten!&quot;''&lt;/blockquote&gt;[[Aaron - Menschen in der Landwirtschaft, 2022|| hier geht's zum Artikel |]]<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> <br /> [[Datei:Rudolf_Trossen_und_Michael_Willkomm_Teil_3v4_Bernkastel-Kues_2024-12-18.jpg|verweis=Nikolaus von Kues, die Geschichte in Grundzügen, 2024|mini|[[Rudolf Trossen]] (l.) und [[Michael Willkomm]] (r.) am 18. Dezember 2024 im Hotel Deinhards in Bernkastel-Kues]]<br /> <br /> ==== Nikolaus von Kues, die Geschichte in Grundzügen | 2025 ====<br /> Am 18. Dezember 2024 fand im Hotel Deinhards in Bernkastel-Kues eine ganztägige Seminar- und Vortragsveranstaltung von biodynamisch interessierten/tätigen Weinbau-Menschen zum Thema &quot;Ton als Vermittler im Kräftewirken der Pflanze&quot;. Der biodynamische Mosel-Winzer [http://www.trossenwein.de/ Rudolf Trossen] wirkte moderierend am Rahmen mit, und er skizzierte gemeinsam mit dem Gastgeber des [https://deinhards.com/ Hotel Deinhards], Michael Willkomm, in Grundzügen die Geschichte von [[w:Nikolaus_von_Kues|Nikolaus von Kues]]. Zu den Highlights gehörte auch die anschließende Besichtigung des [https://cusanus-stift.com/ Cusanus Stift], welches nur wenige Hundert Meter entfernt vom Hotel Deinhards ist. <br /> <br /> [[Der Ton als Vermittler im Kräftewirken der Pflanze - eine Einführung von Georg Meissner, 2024|| Teil 1v4 Einführung mit Dr. Georg Meißner |]] <br /> <br /> [[Der Ton als Vermittler im Kräftewirken der Pflanze - ein Vortrag von Stefan Sylla, 2024|| Teil 2v4 Einführung mit Stefan Sylla |]]<br /> <br /> [[Nikolaus von Kues, die Geschichte in Grundzügen, 2024|| Teil 3v4 Beitrag von Rudolf Trossen und Michael Willkomm |]]<br /> <br /> [[Der Ton als Vermittler im Kräftewirken der Pflanze - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2024|| Teil 4v4 Vortrag von Martin von Mackensen |]]<br /> {| class=&quot;notiz center&quot;<br /> |&lt;small&gt;Folge [[Der Ton als Vermittler im Kräftewirken der Pflanze - eine Einführung von Georg Meissner, 2024|1]] - [[Der Ton als Vermittler im Kräftewirken der Pflanze - ein Vortrag von Stefan Sylla, 2024|2]] - [[Nikolaus von Kues, die Geschichte in Grundzügen, 2024|3]] - [[Der Ton als Vermittler im Kräftewirken der Pflanze - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2024|4]]&lt;/small&gt;<br /> |}<br /> <br /> <br /> === Erstveröffentlichungen im Januar 2025 ===<br /> [[Datei:1. Folge Januarkurs 2025 Martin von Mackensen 2025-1-7.jpg|verweis=https://biodyn.wiki/Januarkurs_biodynamische_Grundlagen_-_1._Vortrag_von_Martin_von_Mackensen,_2025|mini|[[Martin von Mackensen]] am im Januar 2025 an der [[Landbauschule Dottenfelderhof]]. Erstveröffentlichung Januar 2025.]]<br /> <br /> ==== Januarkurs mit Martin von Mackensen | 2025 ====<br /> Hier vermittelt [[Martin von Mackensen]] im sogenannten Januarkurs 2025 den Azubis der [[Biodynamische Ausbildung|biodynamischen Ausbildung]] (1. Lehrjahr im Demeter im Osten und 1. Lehrjahr im Demeter im Westen) Grundlagen der [[Biologisch-dynamische Landwirtschaft|biologisch-dynamischen Landwirtschaft]]. <br /> <br /> <br /> <br /> [[Januarkurs biodynamische Grundlagen - 1. Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|| hier geht's zum 1. Vortrag |]]<br /> <br /> (weitere Folgen findest du direkt in youtube)<br /> <br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> <br /> === Erstveröffentlichungen im Dezember 2024 ===<br /> [[Datei:1. Folge Grundkurs Martin von Mackensen 2024-11-7.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=PIduPpUqA-Y|mini|[[Martin von Mackensen]] am im November 2024 an der [[Landbauschule Dottenfelderhof]]. Erstveröffentlichung Dezember 2024.]]<br /> <br /> ==== Novemberkurs mit Martin von Mackensen | 2024 ====<br /> Hier vermittelt Martin von Mackensen im sogenannten Novemberkurs 2024 den Azubis der [[Biodynamische Ausbildung|biodynamischen Ausbildung]] Grundlagen der biologisch-dynamischen Landwirtschaft. <br /> <br /> <br /> <br /> [[https://www.youtube.com/watch?v=PIduPpUqA-Y%7C%7C hier geht's zum 1. Vortrag] ]<br /> <br /> [[https://www.youtube.com/watch?v=aX639wpxUBE%7C%7C hier geht's zum 2. Vortrag] ]<br /> <br /> [[https://www.youtube.com/watch?v=N_6iLA1Kye8%7C%7C hier geht's zum 3. Vortrag] ]<br /> <br /> usw. (weitere Folgen findest du direkt in youtube)<br /> <br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> === Erstveröffentlichungen im November 2024 ===<br /> ==== Biografie Rudolf Steiner| 2024 ====<br /> [[Datei:Martin von Mackensen Biografie Rudolf Steiner, 2024 2024-11-25.jpg|verweis=https://biodyn.wiki/Biografie_Rudolf_Steiner_-_ein_Vortrag_von_Martin_von_Mackensen,_2024|mini|[[Martin von Mackensen]] am 25. November 2024 am Dottenfelderhof [https://biodyn.wiki/Biografie_Rudolf_Steiner_-_ein_Vortrag_von_Martin_von_Mackensen,_2024 hier klicken um zum Artikel mit Video zu gelangen] ]]&quot;Und jetzt kommt etwas, was ich auch gerne wieder im Original vorlesen würde als Zitat. [[Rudolf Steiner|Steiner]] macht während seiner Schulzeit und während seines Studiums und später viel '''Nachhilfeunterricht''' und darüber spricht er folgendermaßen und schreibt - ich weiß bei diesem Zitat nicht ganz genau, ob es aus seinem Vortrag ist oder ob es aus seinem Buch &quot;[[a:Mein Lebensgang|Mein Lebensgang]]&quot; ist:&lt;ref&gt;[[Biografie Rudolf Steiner - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2024#Durch den Nachhilfeunterricht erlebt er an den Bedürfnissen des Schülers eine Art innerer Reflexion darüber, was eigentlich geistig ist, was physisch-sinnlich ist und wie man das Geistige präzise fassen kann 00:26:36]]&lt;/ref&gt;&lt;blockquote&gt;''Ich verdanke diesem Nachhilfeunterricht sehr viel. Indem ich den aufgenommenen Unterrichtsstoff an andere weiterzugeben hatte, erwachte ich gewissermaßen für ihn. Denn ich kann nicht anders sagen, als dass ich die Kenntnisse, die mir selbst von der Schule übermittelt wurden, wie in einem Lebenstrauma aufnahm. Wach war ich in dem, was ich mir selbst errang oder was ich von einem geistigen Wohltäter erhielt. Von dem, was ich so in einen vollbewussten Seelenzustand hereinnahm, unterschied sich beträchtlich, was wie traumbildhaft als Schulunterricht an mir vorüberging. Für die Umbildung dieses halbwach Aufgenommenen sorgte nun die Tatsache, dass ich meine Kenntnisse in der Nachhilfestunden beleben musste. Andererseits war ich dadurch genötigt, mich in einem frühen Lebensalter mit praktischer Seelenkunde zu beschäftigen. Ich lernte die Schwierigkeiten der menschlichen Seelenentwicklung an meinen Schülern kennen.&quot;''&lt;/blockquote&gt;<br /> [[Biografie Rudolf Steiner - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2024|| hier geht's zum Artikel mit Video |]] <br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> === Erstveröffentlichungen im Oktober 2024 ===<br /> [[Datei:Michael Hahn Vortrag biodynamischer Waldbau am Dottenfelderhof 4.2.2021.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=_m70n7BUhH4|mini|Förster Michael Hahn, Vortrag Landbauschule [[Dottenfelderhof]] am 4. Februar 2021]]<br /> <br /> ==== Förster Michael Hahn | 2021 ====<br /> Der Förster Michael Hahn, Michl, erarbeitet sich mit den Azubis des 2. Lehrjahres der Biodynamischen-Ausbildung Ideen- und begrifflich was Wald überhaupt ist und ausmacht. Ach übrigens, berührend beginnt es mit einer musikalischen Darbietung von Michl am Klavier ... . Nun, ja, zum &quot;Wald&quot; lässt sich eh viel sagen, da könnte man viele Wochen drüber was erzählen. Und oft wird dem Thema Wald ja gar nicht so viel Zeit und Interesse gewidmet, aber Michl macht etwas draus. Er erarbeitet ganz grundsätzliche Aspekte mit den Azubis und darüber hinaus gibt er Einblicke in seine erfolgreiche biodynamische Arbeit im Waldbau. <br /> <br /> <br /> <br /> [https://www.youtube.com/watch?v=_m70n7BUhH4 | hier geht's zum Film |]<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> <br /> === Erstveröffentlichungen im Oktober 2024 ===<br /> [[Datei:Maeve_Dottenfelderhof_2021-2-4.jpg|verweis=Maeve_-_Menschen_in_der_Landwirtschaft,_2021|mini|Maeve, der ehem. Azubi der biodynamischen Ausbildung im Rahmen eines Kurses von der Landbauschule [[Dottenfelderhof]] am 4. Februar 2021]]<br /> <br /> ==== Maeve | Menschen in der Landwirtschaft | 2021 ====<br /> Ein Beitrag aus der Filmreihe [[Menschen in der Landwirtschaft]]<br /> <br /> Hier berichtet die Texanerin Maeve am 4. Februar 2021 aus Ihrer Bewegründen Deutsch zu lernen und in Deutschland die [[Biodynamische Ausbildung]] zu machen.<br /> <br /> [[Maeve - Menschen in der Landwirtschaft, 2021|| hier geht's zum Artikel |]]<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> <br /> ==== Landwirtschaft im geschichtlichen Werden - 1. Vortrag von Martin von Mackensen, 2021 ====<br /> [[Datei:Martin_von_Mackensen_Teil_1_Geschichtliches_Werden_2021-11-12.jpg|verweis=Landwirtschaft_im_geschichtlichen_Werden_-_1._Vortrag_von_Martin_von_Mackensen,_2021|mini|[[Martin von Mackensen]] am 12. November 2021 in der Landbauschule Dottenfelderhof. Erstveröffentlichung Oktober 2024. [[Landwirtschaft im geschichtlichen Werden - 1. Vortrag von Martin von Mackensen, 2021|Hier klicken um zum Artikel zu gelangen]]]]<br /> Hier hält Martin am 12. November 2021 im Rahmen des sogenannten &quot;Novemberkurses&quot; in der Landbauschule vom Dottenfelderhof eine 2 teilige Vorlesung zum Thema des geschichtlichen Werdens der Landwirtschaft.<br /> <br /> [[Landwirtschaft im geschichtlichen Werden - 1. Vortrag von Martin von Mackensen, 2021|| hier gehts zum 1. Vortrag |]]<br /> <br /> [[Landwirtschaft im geschichtlichen Werden - 2. Vortrag von Martin von Mackensen, 2021|| hier gehts zum 2. Vortrag |]] <br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> ==== Stefan | Menschen in der Landwirtschaft | 2021 ====<br /> [[Datei:Stefan_Dottenfelderhof_2021-1-28.jpg|verweis=Stefan_-_Menschen_in_der_Landwirtschaft,_2021|mini|Der Azubi Stefan, Interview am [[Dottenfelderhof]] am 28. Januar 2021]]<br /> Hier berichtet der Auszubildende Stefan über seine Biografie und Tätigkeit im Rahmen seiner [[Biodynamische Ausbildung|biodynamischen Ausbildung]]. Es geht u.a. um die Frage des eigenen Lebenslaufs und wie der von anderen Menschen bewertet wird. Zitat:&lt;blockquote&gt;''&quot;Hier fühlt man sich '''mit so einem Lebenslauf wertgeschätzt'''. Aber wenn ich mich jetzt irgendwo beim '''Großkonzern''' bewerben würde, dann würden wahrscheinlich lauter Fragezeichen auftauchen. Fragen über Fragen, die nicht beantwortet werden können.'' ''Ein ganz anderer Fokus, ein ganz anderer Blick auf die Wirklichkeit. Das ist sehr spannend, auch hier am [[Dottenfelderhof]] zu beobachten und aber auch mitzuerleben, wie so ein ganz anderer Blick, eine '''ganz andere Wertigkeit''' gesetzt wird. Also Sachen, die jetzt aus so einer mainstream-materialistischen Perspektive als unwichtig oder komisch oder vielleicht '''sogar als Verfehlung angesehen''' werden könnten, '''hier plötzlich ganz ganz wertvoll werden'''.&quot;''&lt;/blockquote&gt;[[Stefan - Menschen in der Landwirtschaft, 2021|| hier geht's zum Artikel |]]<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> ==== Therese | Menschen in der Landwirtschaft | 2021 ====<br /> [[Datei:Therese_Menschen_in_der_Landwirtschaft_Dottenfelderhof_2021-1-31.jpg|verweis=Therese_-_Menschen_in_der_Landwirtschaft,_2021|mini|Die Auszubildende Therese im 2. Lehrjahr, Interview am [[Dottenfelderhof]] am 31. Januar 2021. [[Therese - Menschen in der Landwirtschaft, 2021|Hier klicken um zum Artikel zu gelangen]]]]<br /> &quot;Ich will gestalten!&quot; In einem spontanen Gespräch in offener Atmosphäre in der Teeküche der Käserei vom [[Dottenfelderhof]] in Bad Vilbel (man hört nur die Beiträge von Therese) gibt die Auszubildende Therese ein paar Einblicke in ihre Gedanken. Das Interview hat im Januar 2021 stattgefunden. Da war Therese noch im 2. Lehrjahr in der [[Biodynamische Ausbildung|biodynamischen Ausbildung]].<br /> <br /> [[Therese - Menschen in der Landwirtschaft, 2021|| hier geht's zum Artikel |]]<br /> <br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> <br /> ==== Verwirklichung des Willens | Andreashof Bodensee, 2024 ====<br /> [[Datei:Martin_von_Mackensen_Andreashof_am_Bodensee_4._Oktober_2024.jpg|verweis=Die Verwirklichung_des_Willens_in_Landwirtschaft,_Pädagogik_und_Medizin_-_ein_Vortrag_von_Martin_von_Mackensen,_2024|mini|[[Martin von Mackensen]] am 4. Oktober 2024 im Glashaus des Andreashof (Bodensee). [[Die Verwirklichung des Willens in Landwirtschaft, Pädagogik und Medizin - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2024|Hier klicken um zum Artikel zu gelangen]]]]<br /> Hier hält Martin am 4. Oktober 2024 im Glashaus des Andreashof am Bodensee einen Vortrag über den Willen in der Landwirtschaft, Pädagogik und der Medizin.<br /> <br /> [[Die Verwirklichung des Willens in Landwirtschaft, Pädagogik und Medizin - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2024|| hier geht's zum Vortrag |]] &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> <br /> === Erstveröffentlichung im September 2024 ===<br /> <br /> ==== Der Belgier Geert Iserbyt von Landwijzer ====<br /> [[Datei:Geert_Iserbyt_Dottenfelderhof_2021-7-23.jpg|verweis=Geert Iserbyt - Les gens dans l'agriculture, 2021|mini|Geert Iserbyt, [[Dottenfelderhof]] am 23. Juli 2021. [[b:Les_gens_dans_l'agriculture_-_Interview_Geert_Iserbyt,_2021|Hier klicken um zum Artikel zu gelangen]]]]<br /> Geert Iserbyt vit en Belgique et il est formateur pour l'organisation belge Landwijzer. Il est notamment chargé de former et d'accompagner les participants aux cours, entre autres pour leur faire découvrir la vie et le fonctionnement de différentes fermes biologiques ou biodynamiques. Dans ce contexte, Geert passe chaque année une semaine avec ses groupes à la ferme biodynamique Dottenfelderhof à Bad Vilbel, en Allemagne.<br /> <br /> https://landwijzer.be<br /> <br /> [[Geert Iserbyt - Les gens dans l'agriculture, 2021|| hier geht's zum Vortrag |]] <br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> <br /> === Erstveröffentlichungen im August 2024 ===<br /> <br /> ==== Rinder als Klimaproblem, 2024 ====<br /> [[Datei:Martin_von_Mackensen_Vortrag_Rinder_als_Klimaproblem_Rudolf_Steiner_Haus_2024-8-28.jpg|verweis=Rinder_als_Klimaproblem_-_ein_Vortrag_von_Martin_von_Mackensen,_2024|mini|[[Martin von Mackensen]] am 28. August 2024 im Rudolf Steiner Haus Frankfurt am Main. [[Rinder als Klimaproblem - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2024|Hier klicken um zum Video zu gelangen]]]]<br /> Hier hält Martin am 28. August 2024 im [https://www.steiner-haus-ffm.de/ Rudolf Steiner Haus in Frankfurt] am Main seinen Vortrag über Rinder. Dabei bewegt er sich in dem Spannungsfeld der öffentlichen Diskussion über den Methanausstoß von Rindern und auf der anderen Seite in der geisteswissenschaftlichen Sicht auf die Kuh - nur im einmal tiefer einzutauchen, was das Wesen der Kuh überhaupt sein kann.<br /> <br /> [[Rinder als Klimaproblem - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2024|| hier geht's zum Vortrag |]] <br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> <br /> === Erstveröffentlichungen im Juli 2024 ===<br /> <br /> ==== Vincent Masson | 1/3 | biodynamische Präparate | Bildungshaus Kloster St. Ulrich | Feb 2024 ====<br /> [[Datei:Biologisch-dynamische_Präparate_-_1._Vortrag_von_Vincent_Masson,_28._Februar_2028.jpg|verweis=Biologisch-dynamische_Präparate_-_Teil_1_von_Vincent_Masson,_28._Februar_2024|mini|Teil 1 von [[Vincent Masson]] am 28. Februar 2024 im Bildungshaus Kloster St. Ulrich (bei Freiburg im Breisgau)]]<br /> Im Bildungshaus Kloster St. Ulrich hält Vincent Masson am 28. Februar 2024 einen ganztägigen Vortrag für deutsche Vinzer, die sich für die [[Biologisch-dynamische Landwirtschaft|biologisch-dynamische Wirtschaftsweise]] interessieren. Den Vortrag präsentieren wir in 3 Teilen:<br /> <br /> * Teil 1: Theoretische Grundlagen von [[a:Rudolf Steiner|Rudolf Steiner]] im Zusammenhang mit dem [[Landwirtschaftlicher Kurs|Landwirtschaftlichen Kurs]]<br /> * Teil 2: Know-how im Umgang mit den biodynamischen Präparaten<br /> * Teil 3: Spezifikationen der Präparateanwendung im Weinbau.<br /> <br /> {| class=&quot;notiz center&quot;<br /> |&lt;small&gt;Folge [[Biologisch-dynamische Präparate - Teil 1 von Vincent Masson, 28. Februar 2024|1]] - [[Biologisch-dynamische Präparate - Teil 2 von Vincent Masson, 28. Februar 2024|2]] - [[Biologisch-dynamische Präparate - Teil 3 von Vincent Masson, 28. Februar 2024|3]]&lt;/small&gt;<br /> |}<br /> Citation du premier film:&lt;blockquote&gt;''&quot;La logique est très simple. Si on veut que la biodynamie rayonne, il faut u'elle it des bons résultats, des résultats faciles à observer. Si ces résultats arrivent rapidement, c'est la preuve que la biodynamie est quelque chose qui a une efficacité immédiate dans le monde.&quot;&lt;ref name=&quot;:02&quot;&gt;(Vincent Masson, 28. Februar 2024)&lt;/ref&gt;''&lt;/blockquote&gt;Zitat aus dem ersten Film:&lt;blockquote&gt;''&quot;Die Logik ist sehr einfach. Wenn wir wollen, dass die Biodynamik in der Welt strahlt, muss sie gute Ergebnisse liefern, Ergebnisse, die leicht zu beobachten sind. Wenn diese Ergebnisse schnell eintreten, ist das der Beweis dafür, dass die Biodynamik etwas ist, das in der Welt sofort wirksam ist.&quot;&lt;ref name=&quot;:02&quot; /&gt;''&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> === Erstveröffentlichungen im Juni 2024 ===<br /> <br /> ==== Der Landwirtschaftliche Kurs als lebendige Inspirationsquelle ====<br /> [[Datei:Martin_von_Mackensen_am_16._Juni_2024_Dorfgemeinschaft_Tennental.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=C1vwfTZDHZk|mini|[[Martin von Mackensen]] vom [[Dottenfelderhof]] am 16. Juni 2024 in der [https://www.tennental.de/ Dorfgemeinschaft Tennental]. [https://www.youtube.com/watch?v=C1vwfTZDHZk Hier geht's zum Film] ]]<br /> Im Rahmen einer schönen Jubiläumsfeier, 100 Jahre biologisch-dynamische Landwirtschaft, veranstaltet von [https://www.demeter-bw.de/ Demeter in Baden-Württemberg], spricht [[Martin von Mackensen|Martin]] (Leiter der [[Landbauschule Dottenfelderhof|Landbauschule]] Dottenfelderhof) über Stoffe UND Kräfte, ein &quot;feines&quot; Thema mit (geistigen) Aspekten, die seinerzeit dem Schöpfer der biologisch-dynamischen Landwirtschaft, Rudolf Steiner, bereits ein wesentliches Anliegen war.<br /> <br /> Um das Boden- Pflanzen- und Tierleben wirklichkeitsgemäß zu erfassen, sollte der Blick über die quantitative Bilanz von Stoffen hinaus gehen. Deshalb geht es hier auch um das Vorhandensein und die Wirkungsweise von Kräften. Ja, es ist ein anspruchsvolles Thema, welches zur eigenen Recherche mit anregen kann. Siehe dazu auch die Vorträge von Rudolf Steiner, welcher er in England, [[s:GA_227#F%C3%9CNFTER_VORTRAG_Penmaenmawr,_23._August_1923_Des_Menschen_Beziehungen_zu_den_drei_Welten|Penmenmore am 23. August 1923 hielt]]<br /> <br /> Die Veranstaltung fand statt in der Dorfgemeinschaft Tennental, wo Demeter Baden-Württemberg bereits vor 20 Jahren das 80igste Jubiläum feierte.<br /> <br /> https://www.demeter-bw.de/<br /> <br /> https://www.tennental.de/<br /> <br /> [https://www.youtube.com/watch?v=C1vwfTZDHZk | hier gehts zum Film |]<br /> <br /> ==== LIEBE ZUR ERDE | 100 Jahre geistig inspirierte Landwirtschaft ====<br /> [[Datei:Martin_von_Mackensen_Christengemeinschaft_Frankfurt_27._Juni_2024.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=3pTWh8eDEDQ|mini|[[Martin von Mackensen]] vom [[Dottenfelderhof]]. [https://www.youtube.com/watch?v=3pTWh8eDEDQ Hier geht's zum Film] ]]<br /> Hier schreibt Bertolt Hellebrand, einer von 3 Priestern in der Christengemeinschaft Frankfurt/M, in der Einladung für den Vortrag mit Martin:&lt;blockquote&gt;&quot;Die Liebe zur Erde offenbart sich in vielen Formen. Vor 100 Jahren gab Rudolf Steiner zu Pfingsten 1924, in Koberwitz bei Breslau, mit seinem „Landwirtschaftlichen Kurs“ entscheidende Anregungen zu einer Landwirtschaft, die die Kräfte der Natur mit denen des Menschen und des Kosmos auf neuartige Weise verbindet. Anlässlich 100 Jahren biologisch-dynamischer Landwirtschaft, in der wir die Erde durch unsere Zuwendung und Arbeit an ihr immer mehr lieben lernen können, freuen wir uns, dass uns Martin von Mackensen vom Dottenfelderhof tiefere Einblicke in diese Arbeit gibt.&quot;&lt;/blockquote&gt;https://christengemeinschaft.de/gemeinden/frankfurt-main<br /> <br /> [https://www.youtube.com/watch?v=3pTWh8eDEDQ | hier gehts zum Film |]<br /> ----<br /> <br /> === Erstveröffentlichungen im Mai 2024 ===<br /> <br /> ==== Videobotschaft anlässlich der Buchübersetzung auf Niederländisch ====<br /> Zum 100 jährigen Jubiläum der biologisch-dynamischen Landwirtschaft übermittelt Manfred Klett auf Bitten von den Niederländern Tom Saat und Tineke von den Berg eine Videobotschaft, die [[aw:Pfingsten|Pfingsten]] am 19. Mai 2024 im Rahmen einer festlichen Veranstaltung ausgestrahlt werden soll. Auf der 100 Jahresfeier soll unter anderem die Erstübersetzung des Buches von Manfred Klett in niederländischer Sprache Rechnung getragen werden. Der Titel der Buches lautet: [[Manfred Klett, Buch: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst|Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst - Eine Landwirtschaft der Zukunft]]. <br /> [[Datei:Manfred_Klett_Videobotschaft_Pfingsten_2024_nach_den_Niederlanden.jpg|verweis=Manfred_Klett_-_Videobotschaft_anlässlich_der_Buchübersetzung_auf_Niederländisch, 2024|mini|[[Manfred Klett]] am 1. Mai 2024 auf dem [[Dottenfelderhof]]]]<br /> [[Manfred Klett - Videobotschaft anlässlich der Buchübersetzung auf Niederländisch, 2024|| hier geht's zum Vortrag |]]<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> <br /> ==== Februarkurs 2023 ====<br /> [[Datei:Martin von Mackensen Teil 1 Grundkurs Februar 2023.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=lyeIVJkcTU4|mini|[[Martin von Mackensen]] vom [[Dottenfelderhof]]. [https://www.youtube.com/watch?v=lyeIVJkcTU4 Hier geht's zum Film] ]]<br /> <br /> Hier halten [[Martin von Mackensen]] und [[Albrecht Denneler]] vom Dotti ([[Dottenfelderhof]]) im Rahmen des Februarkurses 2023 Vorträge und das Lesen des [[Landwirtschaftlicher Kurs|Landwirtschaftlichen Kurses]] von [[A:Rudolf Steiner|Rudolf Steiner]] ab. <br /> <br /> [https://www.youtube.com/watch?v=lyeIVJkcTU4 | hier geht's zur 1. Folge mit Martin |]<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> <br /> [[Datei:9. Folge Albrecht Denneler Grundkurs Februar 2023.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=8UrGYtqVvCE|mini|Veröffentlichung vom 9. Dezember 2024. [[Albrecht Denneler]] im Rahmen der 9. Folge vom Februarkurs 2023 in der [[Landbauschule Dottenfelderhof]]. [https://www.youtube.com/watch?v=8UrGYtqVvCE Hier geht's zum Film] ]]<br /> <br /> [https://www.youtube.com/watch?v=8UrGYtqVvCE | hier geht's zur 9. Folge mit Albrecht |]<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> ----<br /> <br /> === Erstveröffentlichungen im April 2024 ===<br /> <br /> ==== Januar 2023 Grundkurs biodynamische Landwirtschaft in 13 Folgen ====<br /> [[Datei:1v13 Januar 2023 Grundkurs bd Landwirtschaft Martin von Mackensen.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=FlQRb-LMg1U|mini|[[Martin von Mackensen]] vom [[Dottenfelderhof]]. [https://www.youtube.com/watch?v=FlQRb-LMg1U Hier geht's zum Film] ]]<br /> <br /> Hier hält [[Martin von Mackensen]] vom Dotti ([[Dottenfelderhof]]) im Rahmen des Januarkurses 2023 einen Vortragszyklus mit 13. Folgen über die Grundlagen der biodynamischen Landwirtschaftliche. <br /> <br /> [https://www.youtube.com/watch?v=FlQRb-LMg1U | hier geht's zum Film |]<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> ==== Ethik und Rechte von Tieren - Teil 1 ====<br /> [[Datei:Jürgen Feller_Ethik und Rechte von Tieren_Teil1.jpg|verweis=Ethik_und_Rechte_von_Tieren_-_Teil_1_mit_J%C3%BCrgen_Feller,_2023|mini|Teil 1 mit [[Jürgen Feller]] vom [[Dottenfelderhof]]<br /> {| class=&quot;notiz center&quot;<br /> |&lt;small&gt;hier klicken für Folge [[Ethik und Rechte von Tieren - Teil 1 mit Jürgen Feller, 2023|1]] - [[Ethik und Rechte von Tieren - Teil 2 mit Jürgen Feller, 2023|2]]&lt;/small&gt;<br /> |}]]<br /> <br /> [[Datei:Jürgen Feller_Ethik und Rechte von Tieren_Teil2.jpg|verweis=Ethik_und_Rechte_von_Tieren_-_Teil_2_mit_J%C3%BCrgen_Feller,_2023|mini|Teil 2 mit [[Jürgen Feller]] vom [[Dottenfelderhof]]<br /> {| class=&quot;notiz center&quot;<br /> |&lt;small&gt;hier klicken für Folge [[Ethik und Rechte von Tieren - Teil 1 mit Jürgen Feller, 2023|1]] - [[Ethik und Rechte von Tieren - Teil 2 mit Jürgen Feller, 2023|2]]&lt;/small&gt;<br /> |}]]<br /> <br /> Hier hält Jürgen Feller vom Dotti ([[Dottenfelderhof]]) zwei Vorträge über die Ethik und die Rechte von Tieren. Dabei greift Jürgen im Rahmen des sogenannten Februarkurses 2023 die gängigen Argumente, Gedanken und Hintergründe auf, die zum damaligen Zeitpunkt Gegenstand der öffentlichen Diskussion waren. <br /> {| class=&quot;notiz center&quot;<br /> |&lt;small&gt;Folge [[Ethik und Rechte von Tieren - Teil 1 mit Jürgen Feller, 2023|1]] - [[Ethik und Rechte von Tieren - Teil 2 mit Jürgen Feller, 2023|2]]&lt;/small&gt;<br /> |}<br /> <br /> <br /> <br /> ----<br /> <br /> ==== Ethik und Rechte von Tieren - Teil 2 ====<br /> Zitat aus dem 2. Teil:&lt;blockquote&gt;&quot;Hat der Mensch das Recht, Tiere zu halten? Hat der Mensch das Recht, Tiere zu töten? Ist der Mensch ein Tier? Ist es überhaupt richtig, dass ich von Mensch und Tier spreche? Oder muss ich sagen, menschliche Tiere und nicht menschliche Tiere, wie es bereits teilweise üblich ist oder so, wie viele auch schon machen.&quot;&lt;/blockquote&gt;<br /> {| class=&quot;notiz center&quot;<br /> |&lt;small&gt;Folge [[Ethik und Rechte von Tieren - Teil 1 mit Jürgen Feller, 2023|1]] - [[Ethik und Rechte von Tieren - Teil 2 mit Jürgen Feller, 2023|2]]&lt;/small&gt;<br /> |}<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> <br /> ==== Der Landwirtschaftliche Kurs als lebendige Inspirationsquelle ====<br /> [[Datei:Martin von Mackensen Landwirtschaftliche Tagung in Dornach 2024-2-7.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=uagRC8tMjBs|mini|[[Martin von Mackensen]] vom [[Dottenfelderhof]]. [https://www.youtube.com/watch?v=uagRC8tMjBs Hier geht's zum Film] ]]<br /> <br /> Hier hält [[Martin von Mackensen]] vom Dotti ([[Dottenfelderhof]]) einen Vortrag über &quot;Der Landwirtschaftliche Kurs als lebendige Inspirationsquelle&quot;. Der Vortrag wurde am 7. Februar 2024 im Rahmen der jährlichen landwirtschaftlichen Tagung in Dornach, im anthroposophischen Goetheanum, gehalten. Teilnehmer waren Menschen aus der Landwirtschaft und aus dem Gärtnerbereich aus aller Welt, Jung und Alt nutzten die Gelegenheit zur Teilnahme als Inspiration für die eigene Arbeit und auch als gute Networkinggelegenheit- schließlich trifft sich hier &quot;die ganze Welt&quot; der Biodynamik. <br /> <br /> [https://www.youtube.com/watch?v=uagRC8tMjBs | hier geht's zum Film |]<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> ==== Wirkung der biodynamischen Präparate auf das bakterielle Bodenleben (Mikrobiom) ====<br /> [[Datei:Jürgen Fritz Präparatewirkung auf Mikrobiom 2024-2-14.jpg|verweis=https://biodyn.wiki/Wirkung_der_biodynamischen_Pr%C3%A4parate_auf_das_Mikrobiom_-_ein_Vortrag_von_Dr._J%C3%BCrgen_Fritz, 2024|thumb|[[Jürgen Fritz|Dr. Jürgen Fritz]] spricht für die [[Landbauschule Dottenfelderhof|Landbauschüler]] und Azubis vom [[Dottenfelderhof]] über biodynamische Präparate und das Mikrobiom. [[b:Wirkung_der_biodynamischen_Präparate_auf_das_Mikrobiom_-_ein_Vortrag_von_Dr._Jürgen_Fritz, 2024|Hier geht's zur Transkription]] ]]<br /> <br /> Hier hält [[Jürgen Fritz|Dr. Jürgen Fritz]] von der Uni Kassel (Witzenhausen) einen Vortrag über neueste wissenschaftliche Erkenntnisse über die Präparate Wirkung auf das bakterielle Bodenleben. Der Vortrag wurde am 14. Februar 2024 im Rahmen des sogenannten Februarkurses am [[Dottenfelderhof]] gehalten. Teilnehmer waren Azubis aus der sogenannten &quot;biodynamischen-Ausbildung&quot; und einige wenige Externe. <br /> <br /> [[b:Wirkung_der_biodynamischen_Präparate_auf_das_Mikrobiom_-_ein_Vortrag_von_Dr._Jürgen_Fritz, 2024|| hier geht's zur Transkription |]]<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> ----<br /> <br /> === Erstveröffentlichungen im März 2024 ===<br /> <br /> ==== Honig &amp; Salz. Brot backen ohne Hefe ====<br /> [[Datei:Honig und Salz. Vortrag Monika und Thomas Lepold vom 23. Februar 2024 am Dottenfelderhof.jpg.png|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=vIXmxPZP7Zo|mini|Brot backen mit Honig und Salz. Vortrag vom 23. Februar 2024 am [[Dottenfelderhof]]. [https://www.youtube.com/watch?v=vIXmxPZP7Zo Hier geht's zum Film] ]]<br /> <br /> Hier halten Monika und Thomas Lepold einen Vortrag über das Brot backen ohne Hefe. Sondern mit Salz und Honig. Der Vortrag wurde am 23. Februar 2024 im Rahmen des sogenannten Februarkurses am [[Dottenfelderhof]] gehalten. Teilnehmer waren Azubis aus der sogenannten &quot;biodynamischen-Ausbildung&quot; und einige wenige Externe. <br /> <br /> Thomas und Monika sind Experten auf dem Gebiet dieser besonderen Form der Fermentation. In dieser Dokumentation legt Monika unter anderem auch die [[A:Geisteswissenschaft|geisteswissenschaftlichen Hintergründe]] dar, welche eine Rolle spielen für den Ansatz auf Hefe zu verzichten und stattdessen die Fermentation mit Honig und Salz zu machen. <br /> <br /> [https://www.youtube.com/watch?v=vIXmxPZP7Zo | hier geht's zum Film |]<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> ----<br /> <br /> === Erstveröffentlichungen im Februar 2024 ===<br /> <br /> ==== Öko Weinbau Bildungshaus Kloster St. Ulrich | Grundlagen Biodynamik | Martin von Mackensen | 11. Januar 2024 ====<br /> [[Datei:Martin_von_Mackensen_Öko_Weinbau_Kloster_St._Ulrich,_11._Januar_2024.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=2WBu1qJbC4c|mini|Vorlesung mit [[Martin von Mackensen]] am 11. Januar 2024 [https://www.youtube.com/watch?v=2WBu1qJbC4c Hier geht's zum Film] ]]<br /> Hier hält [[Martin von Mackensen]], Leiter der [[Landbauschule Dottenfelderhof]] seine jährliche Januarvorlesung auf der Fachtagung Ökologischer Weinbau im [https://www.bildungshaus-kloster-st-ulrich.de/ Bildungshaus Kloster St. Ulrich] bei Freiburg im Breisgau. Noch vor 3 Jahren hieß die Fachtagung: Seminar - Neue Wege im biologisch-dynamischen Weinbau. Im Februar wird jährlich ein Fortgeschrittenenkurs angeboten.<br /> <br /> [https://www.youtube.com/watch?v=2WBu1qJbC4c | hier geht's zum Film |] <br /> <br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> <br /> [[Datei:Dr. Georg Meissner 25. Januar 2023.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=kIe8GaGbBSw|mini|Vorlesung mit [[Georg Meissner|Dr. Georg Meissner]] über den Biologisch-Dynamischen Weinbau an der [[Landbauschule Dottenfelderhof]] am 25. Januar 2023 [https://www.youtube.com/watch?v=kIe8GaGbBSw Hier geht's zum Film] ]]<br /> <br /> ==== Biodynamischer Weinbau | Dr. Georg Meissner | Dottenfelderhof | 25. Januar 2023 ====<br /> Hier erarbeitet sich Georg mit dem Azubis aus der [[Biodynamische Ausbildung|Biodynamischen Ausbildung]] und den [[Landbauschule Dottenfelderhof|Landbauschülern]] vom Januarkurs 2023 die Vielfalt, das Wesen und das Wirken der Rebe.<br /> <br /> [https://www.youtube.com/watch?v=kIe8GaGbBSw | hier geht's zum Film |]&lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;[[Datei:Teil 1v12 Düngung 2018 Manfred Klett.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=ePlV04P8DEI|mini|Manfred Klett, Vorlesungsreihe &quot;Düngung&quot; aus 2018 am [[Dottenfelderhof]]. [https://www.youtube.com/watch?v=ePlV04P8DEI Hier geht's zum Film] ]]<br /> <br /> ==== Düngung 2018 | Dr. Manfred Klett | biodynamische Landwirtschaft | Dottenfelderhof ====<br /> Hier hält Dr. Manfred Klett im Jahr 2018 eine Vorlesungsreihe über die Düngung und alles was dazu gehört. <br /> <br /> [https://www.youtube.com/watch?v=ePlV04P8DEI | hier geht's zur 1. Folge |]&lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> ==== Wintertagung Demeter im Osten ====<br /> [[Datei:Martin_von_Mackensen_Vortrag_Wintertagung Demeter im Osten_2024-1-28.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=grRA0UOWAn8|mini|[[Martin von Mackensen]], Alte Nudelfabrik in Zeitz (Sachsen-Anhalt) am 28. Januar 2024. [https://www.youtube.com/watch?v=grRA0UOWAn8 Hier geht's zum Film] ]]<br /> <br /> Hier hält [[Martin von Mackensen]] zum Anlass der Wintertagung 2024 in der Alten Nudelfabrik Zeitz (Sachsen-Anhalt) einen Vortrag zum Thema „Kooperative und soziale Verantwortung“. <br /> <br /> [https://www.youtube.com/watch?v=grRA0UOWAn8 | hier geht's zum Film |]<br /> <br /> [[Martin von Mackensen|| hier geht's zu Martin von Mackensen |]]<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> ==== Einblicke in den Dottenfelderhof ====<br /> [[Datei:Martin_von_Mackensen_Vortrag_Einführung_Dottenfelderhof_2024-1-20.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=BnT_13nWHcY|mini|[[Martin von Mackensen]] beim Vortrag über den [[Dottenfelderhof]] am 20. Januar 2024. [https://www.youtube.com/watch?v=BnT_13nWHcY%7Chier Hier geht's zum Film] ]]<br /> Hier gibt Martin, Leiter der Landbauschule vom [[Dottenfelderhof]], mit einer kurzen Präsentation Einblicke in die Charakteristika des Dottenfelderhof. Die Zuhörer bestehen aus langjährigen Gesellschaftern der sogenannten Landwirtschaftsgemeinschaft vom Dottenfelderhof. Aber es sind just ein paar neue Gesellschafter hinzugestoßen - ein Anlass für Martin ganz generelle Informationen zu geben. <br /> <br /> [https://www.youtube.com/watch?v=BnT_13nWHcY | hier geht's zum Film |]<br /> <br /> [[Martin von Mackensen|| hier geht's zu Martin von Mackensen |]]<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> ==== Göbekli Tepe ====<br /> [[Datei:Martin_von_Mackensen_Vortrag_Göbekli_Tepe_Dornach_2023-2-1.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=IYHR41scfvg|mini|Göbekli Tepe- ein Vortrag vom 1. Februar 2023 auf der Landwirtschaftlichen Tagung in Dornach. [https://www.youtube.com/watch?v=IYHR41scfvg3%7Chier Hier geht's zum Film] ]]<br /> In seinem Vortrag zu [[Göbekli Tepe]] und dessen archäologischer Erschließung stellt [[Martin von Mackensen]], Leiter der Landbauschule auf dem [[Dottenfelderhof]], die Fragen, wann die Landwirtschaft entstand und welche fundamentalen Unterschiede sich im Denken und Handeln der Menschen im Übergang vom Nomadentum zur Sesshaftigkeit finden. Zuvor schildert Arzu Duran, biodynamische Bäuerin und Mitbegründerin der biodynamischen Bewegung in der Türkei.<br /> <br /> [https://www.youtube.com/watch?v=IYHR41scfvg3%7Chier | hier geht's zum Film |]<br /> <br /> [[Martin von Mackensen|| hier geht's zu Martin von Mackensen |]]<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> ----<br /> <br /> === Erstveröffentlichungen im November 2023 ===<br /> <br /> ==== Was ist der aktuelle Stand der Dinge bei der &quot;Neuen Gentechnik&quot;? ====<br /> +++ Stand 24. November 2023: Ein Informationsgespräch über die Neue Gentechnik mit Clara Behr von der BIODYNAMIC FEDERATION DEMETER INTERNATIONAL +++<br /> <br /> [[Datei:Neue Gentechnik - ein Gespräch mit Clara Behr vom 7. November 2023.jpg|thumb|link=Neue Gentechnik - ein Gespräch mit Clara Behr vom 7. November 2023 |Neue Gentechnik - ein Gespräch mit Clara Behr, [[Martin von Mackensen]], [[A:Wolfgang Peter|Dr. Wolfgang Peter]] und François Hagdorn vom 7. November 2023 [[Neue Gentechnik - ein Gespräch mit Clara Behr vom 7. November 2023|hier geht's zum Transkript und Film]] ]]&lt;blockquote&gt;'''''&quot;Der Gesetzesvorschlag basiert wirklich auf das Hauptargument''', dass diese erste Kategorie von '''Neuen Gentechnik''' '''ähnlich ist wie die konventionelle Züchtung'''. Also dass die Methoden, die man anwendet, ähnlich sind wie konventionelle Züchtung und dass das Ergebnis dann am Ende das gleiche ist, wie wenn man Methoden der konventionellen Züchtung anwendet. Das ist, glaube ich wirklich der, sagen wir mal, auch '''der größte Erfolg der Agrarindustrie''', also vor allem der großen Konzerne wie Bayer oder Syngenta oder Chemie (Name?) und so weiter. Sie haben '''ganz lange darauf gearbeitet, dieses Argument voranzutreiben''', und das haben Sie leider mit '''sehr viel Erfolg''' gemacht. Und '''deswegen hat sich jetzt bei vielen Politikern die Meinung wirklich geändert'''. Und sie sind davon überzeugt, dass wir hier '''nicht mehr von Gentechnik reden''', sondern von '''Methoden''', die '''ähnlich''' sind wie von '''konventioneller Züchtung'''.&quot;''&lt;ref&gt;Zitat von Clara Behr am 7. November 2023 im Rahmen eines online Gesprächs&lt;/ref&gt;&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> [[Neue Gentechnik - ein Gespräch mit Clara Behr vom 7. November 2023|| hier geht's zur Transkription |]]<br /> <br /> [[Martin von Mackensen|| hier geht's zu Martin von Mackensen |]]<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> ----<br /> <br /> === Erstveröffentlichungen im Oktober 2023 ===<br /> <br /> ==== Geschafft: Margherita (Österreich) hat alle 4 Folgen von Bodenentwicklung im Jahreslauf transkribiert! ====<br /> [[Datei:Bodenentwicklung im Jahreslauf 2018 collage.jpg|thumb|link=https://biodyn.wiki/Bodenentwicklung_im_Jahreslauf_-_eine_Vortragsreihe_von_Manfred_Klett|Fertig transkribierte Vortragsreihe Bodenentwicklung von [[Manfred Klett]] vom [[Dottenfelderhof]] ]] <br /> <br /> Mit Stand 31. Oktober 2023 ist es endlich geschafft: Margherita hat mit viel Fleiß und Gespür für den Vortragsinhalt von [[Manfred Klett]] die Transkription erstellt, Formatierungen vorgenommen, Überschriften gebildet, und wichtige Stellen '''fett''' hervorgehoben. Auch wurden Verlinkungen der Überschriften zu den jeweiligen Videostellen erstellt. Letzter Schritt bis zur Vollendung: Erstellung des Glossar zu den vier Folgen. <br /> <br /> Wenn du dich bei der Aufarbeitung von wertvollen Vorträgen auf biodyn.wiki mit beteiligen möchtest, dann schaue dir den Punkt [[MitTun bei biodyn.wiki|MitTun]] an. <br /> <br /> [[Bodenentwicklung im Jahreslauf - eine Vortragsreihe von Manfred Klett|| hier geht's zur Vortragsreihe Bodenentwicklung |]]<br /> <br /> [[Manfred Klett|| hier geht's zu Dr. Manfred Klett |]]&lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;&lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> <br /> ==== Das Prinzip Mitte im Bearbeiten der Kultur-Natur in der Landwirtschaft ====<br /> [[Datei:Martin von Mackensen Vortrag 12. September 2023 Christengemeinschaft Havelhöhe.jpg|thumb|link=https://www.youtube.com/watch?v=kdHd0rJPME4|[[Martin von Mackensen]] vom [[Dottenfelderhof]] beim Vortrag am 12. September 2023 in Berlin Havelhöhe in der [https://christengemeinschaft.de/gemeinden/berlin-havelhoehe Christengemeinschaft] ]] <br /> Am 12. September hat Martin von Mackensen in den Räumen der Christengemeinschaft auf dem Campus Berlin Havelhöhe eine Vortrag rund ums Themengebiet der Mitte gehalten. Es ist ein Beitrag von Martin für die 14-tägige Arbeitsgruppe der Christengemeinschaft, welche das Thema «Das offenbare Geheimnis der Mitte» behandelt. <br /> <br /> Weitere Informationen findest du hier: <br /> <br /> * [https://www.dottenfelderhof.de/landbauschule www.dottenfelderhof.de/landbauschule]<br /> * https://christengemeinschaft.de/gemeinden/berlin-havelhoehe<br /> <br /> [[Martin von Mackensen|| hier geht's zu Martin von Mackensen |]]<br /> <br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> <br /> == Aus- und Weiterbildung ==<br /> <br /> ==== Es geht in die 2&lt;sup&gt;te&lt;/sup&gt; Runde: Medizinisch/ landwirtschaftliches Studienjahr (MeLaS) 2024/25 ====<br /> [[Datei:Martin von Mackensen und David Martin Dottenfelderhof 2024-4-23.jpg|thumb|link=https://www.youtube.com/watch?v=8AdvZ3gLNLk|[https://www.uni-wh.de/detailseiten/kontakte/david-martin-2607/f0/ Prof. Dr. med. David Martin] und [[Martin von Mackensen]] auf dem [[Landbauschule Dottenfelderhof|Dottenfelderhof]] in Bad Vilbel. Zum Film auf das Bild klicken ]] <br /> Das Pionierprojekt MeLaS geht ab September 2024 in die zweite Runde. Bewirb dich jetzt fürs medizinisch/ landwirtschaftliche Studienjahr am biodynamischen Dottenfelderhof bei [https://www.uni-wh.de/detailseiten/kontakte/david-martin-2607/f0/ Prof. Dr. med. David Martin] über Nicola.Schulze@uni-wh.de oder über [[Martin von Mackensen]] über lbs@dottenfelderhof.de. <br /> <br /> Du möchtest: Arzt/ Ärztin werden und verstehen wie Gesundheit beginnt- und endet? Dich aufs Medizinstudium optimal vorbereiten, oder du studierst bereits und möchtest ein Pausenjahr nutzen um deinen Horizont zu erweitern? Oder du möchtest deine Fähigkeiten zur Autonomie in und mit der Natur stärken? Oder deine Gesundheitskompetenz entwickeln oder Menschen unterstützen ihre Gesundheit zu entfalten? <br /> <br /> Der Kurs beginnt ca. in der zweiten Septemberwoche 2024 und dauert bis Anfang September 2025. Er kostet ca. EUR 700 inkl. Wohnen und Essen <br /> <br /> Hintergrund: Globale Herausforderung für Gesundheit und Klima: Landwirtschaft braucht Konzepte, um die Menschen zu ernähren ohne Zerstörung von Boden und Leben. Auch die Medizin befindet sich in einem Paradigmenwechsel. Die gegenwärtigen Studiengänge von Medizin und Landwirtschaft sind nicht wirklich auf die Gesundheit allen Lebens ausgerichtet. Student*innen lernen nicht wahrzunehmen und zu beurteilen, ob Boden, Pflanzen, Tiere und Menschen gesund sind, und auch nicht, wie Gesundheit nachhaltig gefördert wird. Darüber hinaus fehlt es überall an wirklich patentem Nachwuchs. Das Medizinstudium ist einseitig Städte- und Krankenhausorientiert obwohl das künftige Gesundheitssystem ambulanter werden soll. Du kannst das ändern! <br /> <br /> Weitere Informationen findest du hier: <br /> <br /> * https://www.dottenfelderhof.de/landbauschule/<br /> * https://uni-wh.de/gkls/lehrstuhl/kooperationen <br /> <br /> ==== Medizinisch/ landwirtschaftliches Studienjahr (MeLaS) ab September 2023 am Dottenfelderhof ====<br /> [[Datei:David und Martin MeLaS 2023.jpg|thumb|link=https://www.youtube.com/watch?v=f4xwCSjAe4k|[https://www.uni-wh.de/detailseiten/kontakte/david-martin-2607/f0/ Prof. Dr. med. David Martin] und [[Martin von Mackensen]] auf dem [[Dottenfelderhof]] in Bad Vilbel. [Zum Film auf das Bild klicken] ]] <br /> Bewirb dich jetzt fürs medizinisch/ landwirtschaftliche Studienjahr am biodynamischen Dottenfelderhof bei [https://www.uni-wh.de/detailseiten/kontakte/david-martin-2607/f0/ Prof. Dr. med. David Martin] über Nicola.Schulze@uni-wh.de oder über [[Martin von Mackensen]] über lbs@dottenfelderhof.de. <br /> <br /> Du möchtest: Arzt/ Ärztin werden und verstehen wie Gesundheit beginnt- und endet? Dich aufs Medizinstudium optimal vorbereiten, oder du studierst bereits und möchtest ein Pausenjahr nutzen um deinen Horizont zu erweitern? Oder du möchtest deine Fähigkeiten zur Autonomie in und mit der Natur stärken? Oder deine Gesundheitskompetenz entwickeln oder Menschen unterstützen ihre Gesundheit zu entfalten? <br /> <br /> Der Kurs beginnt am 9. September 2023 und dauert bis zum 7. September 2024. Er kostet ca. EUR 700 inkl. Wohnen und Essen <br /> <br /> Hintergrund: Globale Herausforderung für Gesundheit und Klima: Landwirtschaft braucht Konzepte, um die Menschen zu ernähren ohne Zerstörung von Boden und Leben. Auch die Medizin befindet sich in einem Paradigmenwechsel. Die gegenwärtigen Studiengänge von Medizin und Landwirtschaft sind nicht wirklich auf die Gesundheit allen Lebens ausgerichtet. Student*innen lernen nicht wahrzunehmen und zu beurteilen, ob Boden, Pflanzen, Tiere und Menschen gesund sind, und auch nicht, wie Gesundheit nachhaltig gefördert wird. Darüber hinaus fehlt es überall an wirklich patentem Nachwuchs. Das Medizinstudium ist einseitig Städte- und Krankenhausorientiert obwohl das künftige Gesundheitssystem ambulanter werden soll. Du kannst das ändern! <br /> <br /> Weitere Informationen findest du hier: <br /> <br /> * [https://www.dottenfelderhof.de/fileadmin/images/landbauschule/jahreskurs/MeLaS_Flyer-8.pdf MeLaS-Flyer mit allen Infos]<br /> * [https://www.dottenfelderhof.de/landbauschule www.dottenfelderhof.de/landbauschule]<br /> * https://uni-wh.de/gkls/lehrstuhl/kooperationen &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> == Neuer youtube-Kanal: biodynwiki ==<br /> [[Datei:Biodyn.wiki als youtube-Kanal.jpg|thumb|link=https://www.youtube.com/@biodynwiki|https://www.youtube.com/@biodynwiki]]<br /> Für die Webseite biodyn.wiki wurde ein neuer youtube-Kanal eingerichtet. Es handelt sich vor allem um Filmdokumentationen von François, die rund um den [[Dottenfelderhof]] entstanden waren. Mit [[Manfred Klett|Dr. Manfred Klett]], mit [[Martin von Mackensen]], mit Dieter Bauer, mit Dr. Gunter Gebhard, mit Dr. Hartmut Spieß und mit vielen anderen Personen, die im Bereich der [[Biologisch-dynamische Landwirtschaft|biologisch-dynamischen Landwirtschaft]] etwas zu sagen haben. <br /> <br /> Aber es geht François bei seinen Filmen über die biodynamische Landwirtschaft nicht nur um Fachkompetenz, nicht nur um Rang und Namen, sondern es geht auch um die Menschen, die in der Landwirtschaft zupacken. Mit besonderen Interesse verfolgt François seit vielen Jahren Biografien von Landbauschülern und [[Biodynamische Ausbildung|Azubis]] mit, welche am Dottenfelderhof u.ä. ihre Ausbildung hatten. Bei der Video-Serie «[[Menschen in der Landwirtschaft]]» werden Interviews geführt, und es geht um Ich-Botschaften. Dort erfährt man was die Menschen für die Landwirtschaft begeistert. <br /> <br /> [https://www.youtube.com/@biodynwiki | hier geht's zu biodywiki auf youtube |]&lt;br clear=all&gt;<br /> <br /> == Menschen in der Landwirtschaft: Interview mit Mia und Florian ==<br /> [[Datei:Menschen in der Landwirtschaft_Mia und Florian.jpg|mini|right|class=responsive-img|link=b:Menschen_in_der_Landwirtschaft|Mia und Florian, Januar 2023 am [[Dottenfelderhof]] ]]<br /> <br /> Im Rahmen des Januarkurses 2023 am [[Dottenfelderhof]] erfolgte ein Gespräch über Motivationen für die [[Biodynamische Ausbildung|landwirtschaftliche Ausbildung]]. <br /> <br /> Hier berichten Mia und Florian von ihren Erfahrungen und Eindrücken aus dem sogenannten Januarkurs 2023 am [[Dottenfelderhof]] in Bad Vilbel (bei Frankfurt am Main). Der Januarkurs ist Teil des Lehrplans der Azubis vom Ausbildungsformat &quot;[[Biodynamische Ausbildung|biodynamische-ausbildung.de]]&quot;. Und die beiden sind aktuell im 1. Lehrjahr der Ausbildung. Die [[Landbauschule Dottenfelderhof|Landbauschule]] des Dottenfelderhof verfügt über eigene [[Forschung und Züchtung Dottenfelderhof|Forschungs]]-, Lehr- und Ausbildungsbereiche. Neben dem sogenannten Jahreskurs für biodynamisch ausgebildete Menschen, gibt die Landbauschule auch Azubi-Unterrichtsformate in Form von Monatskursen zwischen dem Herbst-Winter, im Januar und im Februar für Azubis aus dem 1. und 2. Lehrjahr. <br /> <br /> [[Menschen in der Landwirtschaft|| Weitere Beiträge von «Menschen in der Landwirtschaft» findest du hier |]]<br /> <br /> == Transkription ==<br /> <br /> === Fortschritte bei der Transkription ===<br /> * [[:Kategorie:Transkriptionsstufe 0%|Transkriptionsstufen 0%]]<br /> * [[:Kategorie:Transkriptionsstufe 25%|Transkriptionsstufen 25%]]<br /> * [[:Kategorie:Transkriptionsstufe 50%|Transkriptionsstufen 50%]]<br /> * [[:Kategorie:Transkriptionsstufe 75%|Transkriptionsstufen 75%]]<br /> * [[b:Kategorie:Transkriptionsstufe_100%|Transkriptionsstufen 100%]]<br /> Gerne kannst du bei der Transkription von wertvollen Vorträgen über die biodynamische Landwirtschaft mitwirken. Derzeit werden Schwerpunktartig die Vorträge von [[Manfred Klett]] und [[Martin von Mackensen]] aufbereitet. Weitere werden folgen, sobald sich Menschen dafür melden. Du kannst hier [[MitTun bei biodyn.wiki|MitTun]]<br /> <br /> === Wer hat was transkribiert? ===<br /> +++ Stand 26. November 2024 +++<br /> <br /> Ganz herzlichen Dank an die Menschen, die hier Video- und Audio-Vorträge verschriftlicht haben. Hier bekommst du einen Einblick, wer welche Transkription gemacht hat. Noch sind die Namen nicht mit allen transkribierten Werken verknüpft, das nachgeholt wir in Kürze nach. Wenn du dich ebenfalls mit engagieren möchtest, auf der Seite [[MitTun bei biodyn.wiki|«MitTun» bei biodyn.wiki]] bekommst du einen Einblick in laufende und künftige Projekte. <br /> <br /> * [[:Kategorie:Transkribiert von Annamarie Laske|Transkribiert von Annamarie Laske]]<br /> * [[:Kategorie:Transkribiert von Christian Frings|Transkribiert von Christian Frings]]<br /> * [[:Kategorie:Transkribiert von Damian Bellè]]<br /> * [[:Kategorie:Transkribiert von Elke Jurasszovich]]<br /> * [[:Kategorie:Transkribiert von Eva Lang]]<br /> * [[:Kategorie:Transkribiert von François Hagdorn|Transkribiert von François Hagdorn]]<br /> * [[:Kategorie:Transkribiert von Hans-Martin Aurich|Transkribiert von Hans-Martin Aurich]]<br /> * [[:Kategorie:Transkribiert von Margherita Ehart|Transkribiert von Margherita Ehart]]<br /> * [[:Kategorie:Transkribiert von Stefan Sylla]]<br /> * [[:Kategorie:Transkribiert von Sibylle Roland|Transkribiert von Sibylle Roland]]<br /> * [[:Kategorie:Transkribiert von Unbekannt|Transkribiert von Unbekannt]]<br /> *Bitte melden, falls wir euch übersehen haben ...<br /> <br /> == Leserstimme von Jean-Paul für die [https://steiner.wiki/GA_327 GA 327] «Landwirtschaftlicher Kurs» ==<br /> [[Datei:Jean-Paul.jpg|thumb|Jean-Paul bei einer Filmdokumentation &lt;ref name=&quot;:0&quot;&gt;Hier ist Jean-Paul in einem Beitrag aus dem Jahre 2019 zum Thema der Lichtwurzeln zu sehen bei Hans-Martin Aurich zu sehen. https://www.youtube.com/watch?v=Fxz4QJCVdqY&lt;/ref&gt;bei Kompostarbeiten für den [https://glashausfrankfurt.de/de/ Lichtwurzelanbau von Hans-Martin]|verweis=https://anthro.world/Datei:Jean-Paul.jpg]][[Datei:Buchrücken der GA 327 auf Französisch.jpg|thumb|200px|&lt;small&gt;Buchrücken der [https://steiner.wiki/GA_327 GA 327] aus dem Jahre 1974. Edition Anthroposophiques Romandes, 13, rue Verdaine, 1204 Genève/ Suisse. Traduction Daniel Simonnot&lt;/small&gt;|verweis=https://anthro.world/Datei:Buchr%C3%BCcken_der_GA_327_auf_Franz%C3%B6sisch.jpg]][[Datei:Buchdeckel der GA 327 auf Französisch.jpg|thumb|200px|&lt;small&gt;Buchdeckel der [https://steiner.wiki/GA_327 GA 327] aus dem Jahre 1974. Edition Anthroposophiques Romandes, 13, rue Verdaine, 1204 Genève/ Suisse. Traduction Daniel Simonnot&lt;/small&gt;|verweis=https://anthro.world/Datei:Buchdeckel_der_GA_327_auf_Franz%C3%B6sisch.jpg]]&lt;blockquote&gt;''«Als Jugendlicher verbrachte ich die schönste Zeit meines Lebens in einem Internat auf 1.000 m Höhe in den französischen Alpen und war der wunderbaren Natur nah. Es war Anfang der 70er Jahre, die Anfangszeit der grünen Bewegung. Seinerzeit herrschte in Frankreich in der Öffentlichkeit wenig Bewusstsein für die Ökologie und die neue, sehr kleine, ökologische Bewegung machte mit militanten Protesten auf sich aufmerksam.''<br /> <br /> ''Ich war 16 Jahre alt und mit Feuer und Flamme engagierte ich mich für den Schutz der Natur. Ich führte Diskussionen mit Gleichgesinnten und ich las die Ökozeitung «la gueule ouverte&lt;ref&gt;Autor Pierre Fournier (1937-1973), La Gueule ouverte (das offene Maul), die erste ökologische Monatszeitung in Frankreichs, Ersterscheinung Ende 1972&lt;/ref&gt;». Darin fand ich eine Anzeige für die erste französische Übersetzung des [[Landwirtschaftlicher Kurs|Landwirtschaftlichen Kurses]] von [[A:Rudolf Steiner|Rudolf Steiner]] (GA 327). Ich hatte noch nie von Rudolf Steiner gehört, aber ich kaufte mir dieses Buch, denn ich erhoffte somit mehr Kenntnisse und mehr schlagkräftige Argumente für meine Überzeugungsarbeit in der Ökobewegung finden zu können. Denn es stand ein Schulwechsel auf eine weiterführende Fachschule mit landwirtschaftlichem Schwerpunkt in Nimes (Frankreich) an, und ich wollte für die Diskussion mit meinen künftigen Mitschülern, meist Söhne von Bauern, mit Argumenten gut gerüstet sein.''<br /> <br /> ''Als ich das Buch bekommen habe, stand da das Wort «[[A:Geisteswissenschaft|Wissenschaft des Geistes]]/ Science de l'esprit». Ich fragte mich: &quot;Was hatte [[A:Geist|Geist]] mit Landwirtschaft zu tun?&quot; Auf, was auf dem Buchrücken war zu lesen, weckte definitiv mein Interesse:''<br /> <br /> ''« Le cultivateuer matérialiste, lorsqu'il ne se contente pas d'une vie bornée, mais prend la peine de penser uns peu ... est en mesure de prévoir à peu près dans combien de décennies les produits agricoles seront tellement dégénerés qu'avant la fin de ce siècle, ils ne pourront plus servir à l'alimentation. » ... was soviel heiß wie «Wenn sich der materialistische Landwirt nicht mit einem engstirnigen Leben zufrieden gibt, sondern sich die Mühe macht, ein wenig mitzudenken ... ist in der Lage, ungefähr vorherzusagen, in wie vielen Jahrzehnten die landwirtschaftlichen Produkte so stark degeneriert sein werden, dass sie vor dem Ende dieses Jahrhunderts nicht mehr zur Ernährung dienen werden.» Ferner fand ich diese Aussage spannend, was E. Riese auf dem Buchrücken schreibt, dass nämlich sinngemäß bei einem Bauernhof von einem Organismus gesprochen werden kann, und dass es sich bei einem Hof um eine Individualität handeln sollte.''<br /> <br /> ''Am Ende meines ersten Jahres an der Landbauschule in Nimes hatte ich schließlich die [[Landwirtschaftlicher Kurs|GA 327]] gelesen. Wahrscheinlich habe ich nicht alles verstehen können, jedoch auf einer Gemütsebene spürte ich in dem Buch eine tiefe Wahrheit. Während bei Rudolf Steiner nicht nur von Substanzen sondern auch von den Wirkungen der Kräfte die Rede war, hingegen auf meiner landwirtschaftlichen Schule die Betrachtung auf die chemischen Stoffe beschränkt blieb (das fand ich zu einseitig), dämmerte es mir, dass mein Weg keine Zukunft in der konventionellen Landwirtschaft haben wird.''<br /> <br /> ''Im selben Jahr lernte ich den Zeitzeugen [[Franz Rulni]] (1894-1981) auf einem Seminar kennen, da war er 80 Jahre alt. Franz Rulni war 1924 beim [[Landwirtschaftlicher Kurs|Landwirtschaftlichen Kursus]] in Koberwitz mit anwesend, und ich fühlte mich von der Begegnung mit ihm sehr inspiriert. Ich beendete meine landwirtschaftliche Schule um künftig mit [[A:Anthroposophie|anthroposophisch]] orientierten Menschen im landwirtschaftlichen Kontext zu arbeiten. Aber dafür musste ich zunächst einmal meine Vorurteile über Bord werfen (damals in Frankreich war es ein gängiges Vorurteil die Anthroposophie mit einer Sekte gleichzusetzen), und ich setzte meine Lebens-Forschungsreise fort durch meine Arbeit in Frankreich, England und Deutschland, u.a. auf Biodynamischen Höfen.''<br /> <br /> ''Mein biographischer Weg führte mich schließlich bis zur Gegenwart nach Deutschland, wo ich als ausgebildeter Physiotherapeut tätig bin, und mein großes Interessensgebiet betrifft nach wie vor die Fragestellungen rund um die Kräfte und Wirkungen, welche zur Gesundung und Heilung beitragen können.»''<br /> <br /> Jean-Paul, 26. April 2023&lt;/blockquote&gt;&lt;nowiki&gt; &lt;/nowiki&gt;[https://anthro.world/Stimmen_f%C3%BCr_Rudolf_Steiner | Weitere Leserstimmen über die Vorträge und Bücher von Rudolf Steiner hier auf anthro.world ... |]<br /> &lt;br clear=all&gt;<br /> <br /> ==Stöbern auf biodyn.wiki==<br /> Wenn du einen Ein- und Überblick gewinnen möchtest, welche Inhalte es auf biodyn.wiki derzeit gibt, dann schaue dich mal hier um [[Spezial:Alle Seiten|«Alle Artikel von A-Z»]].<br /> <br /> ==MitTun bei biodyn.wiki ==<br /> Wenn du dich angesprochen fühlst hier mitzuwirken, melde dich gerne bei François [https://blog.anthro.world/impressum/kontakt-formular/ per Kontaktformular]. Auf der Seite [[MitTun bei biodyn.wiki|«MitTun» bei biodyn.wiki]] bekommst du einen Einblick in laufende und künftige Projekte.<br /> <br /> ==Newsletter==<br /> Für die Webseiten [https://anthrowiki.at anthrowiki.at], [https://Anthro.world anthro.world], [https://steiner.wiki steiner.wiki] und biodyn.wiki erscheint in unregelmäßigen Abständen ein Newsletter. [https://blog.anthro.world/newsletter/ Den kannst du hier beziehen.]<br /> <br /> [[aw:Hauptseite#Newsletter|Hier findest du die letzten 3 Newsletter (Archiv)]]<br /> <br /> ==Kontakt==<br /> Hier geht's zum [https://blog.anthro.world/impressum/kontakt-formular/ &lt;u&gt;Kontaktformular&lt;/u&gt;]. Wir freuen uns über deine Nachricht!<br /> <br /> &lt;references /&gt;{{Artikel unten}}<br /> [[Kategorie:Transkriptionsstufe 100%]]<br /> [[Kategorie:Transkriptionsstufe 75%]]<br /> [[Kategorie:Transkriptionsstufe 50%]]<br /> [[Kategorie:Transkriptionsstufe 25%]]<br /> [[Kategorie:Transkriptionsstufe 0%]]</div>

Admin https://biodyn.wiki/index.php?title=Georg_Meissner&diff=28249 2026-06-27T12:07:26Z

<p>Admin: /* Weiterführende Medien */</p> <hr /> <div>{{Artikel oben}}<br /> __TOC__<br /> [[Datei:Portrait Dr. Georg Meissner 25. Januar 2023.jpg|thumb|Dr. Georg Meissner am 25. Januar 2023 an der [[Landbauschule Dottenfelderhof|Landbauschule]] Dottenfelderhof in Bad Vilbel]]<br /> <br /> == Georg Meißner ==<br /> '''Dr. Georg Meißner''' [im Internet kursiert wegen der internationalen Schreibweise oft &quot;Mei&lt;u&gt;ss&lt;/u&gt;ner&quot;] ist Diplom-Önologe und promovierte im Bereich des [[Biologisch-dynamische Landwirtschaft|biodynamischen]] Weinbaus. Er absolvierte seine wissenschaftliche Ausbildung an verschiedenen Institutionen und vertiefte sein Wissen durch zahlreiche internationale Stationen, darunter in Südafrika, den USA, Deutschland und Italien​. <br /> <br /> Dr. Meißner bewirtschaftet selbst zwei alte Weinberge in Roussillon, Südfrankreich, und lebt mit seiner Familie, zu der vier Kinder gehören. Seine Arbeit verbindet Forschung und Praxis, um die Prinzipien des biodynamischen Weinbaus weiterzuentwickeln und zu verbreiten​.<br /> <br /> Dr. Meißner ist als assoziierter Wissenschaftler und Lehrbeauftragter an der [[Hochschule Geisenheim]] tätig. Dort ist er Teil des Instituts für allgemeinen und ökologischen Weinbau. Seine Forschungsarbeiten konzentrieren sich auf die Auswirkungen biodynamischer und ökologischer Anbaumethoden auf Boden, Rebenentwicklung und Traubenqualität. Er hat in mehreren wissenschaftlichen Zeitschriften publiziert und an langfristigen Vergleichsstudien mitgewirkt.<br /> <br /> Neben seiner akademischen Tätigkeit leitet Dr. Meißner die Produktion und Forschung am [https://aloislageder.eu/ Weingut Alois Lageder] in Südtirol, Italien. Er unterstützt viele Weingüter weltweit bei der Umstellung auf biodynamische Anbaumethoden und bietet regelmäßig Kurse und Vorträge an verschiedenen internationalen Universitäten an.<br /> <br /> Zitat aus einem Artikel über die Unterschiede der Weinanbauarten:&lt;blockquote&gt;„Die großen Unterschiede spielen sich naturgemäß zwischen dem konventionellen Anbau einerseits und dem biologischen sowie biodynamischen andererseits ab“, sagt Meißner.<br /> <br /> „Jene zwischen den beiden letztgenannten sind zwar subtil, aber durchaus messbar und somit vorhanden.“ Und das, obgleich der einzige Unterschied zwischen biologischer und biodynamischer Behandlung der Böden lediglich aus den homöopathisch eingesetzten Präparaten besteht? Es gehe um einen ganzheitlichen Zugang zum Weingarten, so Meißner: „Wir wissen heute viel mehr über das Mikrobiom, also über die Gesamtheit der Mikroorganismen im Erdboden. Und wir wissen, dass es da Verbindungen gibt, die durch das Auftragen der Präparate gefördert werden.“(Dr. Georg Meißner, Artikel in Welt&lt;ref&gt;https://www.welt.de/iconist/essen-und-trinken/article255660378/Biodynamischer-Wein-Welche-Rolle-spielen-Mondphasen-und-Kuhhoerner-im-Anbau-wirklich.html&lt;/ref&gt;)&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> === Werke ===<br /> Dr. Meißner hat zahlreiche wissenschaftliche Artikel veröffentlicht, die sich mit verschiedenen Aspekten des ökologischen und biodynamischen Weinbaus befassen. Zu seinen bedeutendsten Arbeiten gehören:<br /> <br /> # [[Jürgen Fritz|Fritz, J.]], Döring, J., Athmann, M., Meissner, G., Kauer, R., Schultz, H.R. (2021). &quot;Wine quality under integrated, organic and biodynamic management using image-forming methods and sensory analysis.&quot; ''Chemical and Biological Technologies in Agriculture'', 8. DOI: 10.1186/s40538-021-00261-4​ (Hochschule Geisenheim University)​.<br /> # Fritz, J., Athmann, M., Meissner, G., Kauer, R., Geier, U., Bornhütter, R., Schultz, H.R. (2020). &quot;Quality assessment of grape juice from integrated, organic and biodynamic viticulture using image forming methods.&quot; ''OENO One'', 54(2), S. 373-391. DOI: 10.20870/oeno-one.2020.54.2.2548​ (Hochschule Geisenheim University)​.<br /> # Meissner, G., Athmann, M., Fritz, J., Kauer, R., Stoll, M., Schultz, H.R. (2019). &quot;Conversion to organic and biodynamic viticultural practices: impact on soil, grapevine development and grape quality.&quot; ''OENO One'', 53(4), S. 639-659. DOI: 10.20870/oeno-one.2019.53.4.2470​ (Hochschule Geisenheim University)​.<br /> # Kauer, R., Friedel, M., Döring, J., Meissner, G., Stoll, M. (2018). &quot;Integrated, organic and biodynamic viticulture: a comparative 10-year study.&quot; ''Wine and Viticulture Journal'', 33(1), S. 38-42​ (Hochschule Geisenheim University)​<br /> <br /> == Weiterführende Medien ==<br /> <br /> === Brot und Wein | Ein Vortrag von Georg Meißner und Martin von Mackensen auf dem Weingut Odinstal | 22. Juni 2026 ===<br /> [[Datei:Martin_von_Mackensen_und_Georg_Meissner_2026-6-22.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=-bdCU0PbI1c|mini|[[Georg Meissner|Dr. Georg Meißner]] und [[Martin von Mackensen]] bei einem Vortrag auf dem Weingut Odinstal mit dem Thema &quot;Brot und Wein&quot; am 22. Juni 2026 ]]<br /> Wir sehen hier Dr. Georg Meißner und Martin von Mackensen mit einem Vortrag für namhafte Winzer und top-Sommeliers aus der Spitzengastronomie im Rahmen der jährlichen biodynamischen Seminarveranstaltung auf dem Weingut Odinstal (organisiert vom Winzer Andreas Schumann). &lt;blockquote&gt;''Zitat Georg Meissner: &quot;Georg: Und wenn wir jetzt auf die Kulturpflanze eingehen, was heißt eigentlich Kultur und Natur? Was heißt es, das natürliche Wesen der Rebe zu verstehen? Und was ist dann die Kulturtat, was macht dann der Mensch damit? Und der Kulturbegriff ist hier ja auch wichtig. Kultur heißt letztendlich ursprünglich, den Boden öffnen. Das heißt, ich nehme ein Stück Natur aus dem natürlichen Zusammenhang, öffne den Boden und übernehme jetzt als Mensch die Verantwortung. Ich trete ganz stark in Beziehung und muss die Verantwortung für dieses Stück Land übernehmen, um letztendlich dort für Entwicklung zu sorgen. Also ein wichtiger Begriff hier ist, in Beziehung treten, ein Verständnis für das Andere in seiner natürlichen Wesenheit zu entwickeln. Aber dann habe ich ja auch einen Willensimpuls, ich möchte etwas damit machen und sie in die Kultur führen oder vielleicht auch erheben. Damit werden wir auch enden. Wir haben den französischen Begriff Élevage, habt ihr ja vielleicht schon gehört. Das kann man für die Tierhaltung verwenden, aber auch für den Weinausbau und so weiter. Also: Ich erhebe dich, ich bringe dich auf eine andere Ebene.&quot;''&lt;/blockquote&gt;[[Brot und Wein - ein Vortrag von Georg Meissner und Martin von Mackensen, 2026|| Hier geht's zum Artikel und zum Film |]]<br /> <br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> === Folge 1v4 | Der Ton als Vermittler im Kräftewirken der Pflanze | biodynamischer Weinbau | 18. Dezember 2024 ===<br /> <br /> [[Datei:Georg Meissner Teil 1v4 Bernkastel-Kues 2024-12-18.jpg|verweis=https://biodyn.wiki/Der_Ton_als_Vermittler_im_Kr%C3%A4ftewirken_der_Pflanze_-_eine_Einf%C3%BChrung_von_Georg_Meissner,_2024|mini|Dr. Georg Meißner leitet die Seminarveranstaltung am 18. Dezember 2024 im Hotel Deinhards in Bernkastel-Kues ein]]&lt;blockquote&gt;''&quot;Coincidentia oppositorum&lt;ref&gt;&quot;Coincidentia oppositorum (Zusammenfall der Gegensätze) wurde als Erkenntnismittel der Docta ignorantia von Nikolaus von Kues konzipiert [1]. Die Co. bzw. C. contradictoriorum ist als Prinzip der Vernunfterkenntnis dem Widerspruchsprinzip, welches die Verstandeserkenntnis durch abgegrenzte Begriffe normiert, übergeordnet. Sie soll dazu dienen, das Sein und Wesen Gottes, in seiner Verschiedenheit von aller geschöpflichen Einschränkung, und seine Allanwesenheit in jedem Seienden, als Quellgrundjeglicher Seiendheit, zu schauen.&quot; Quelle https://www.schwabeonline.ch/schwabe-xaveropp/elibrary/start.xav?start=%2F%2F*%5B%40attr_id%3D%27verw.coincidentia.oppositorum%27%20and%20%40outline_id%3D%27hwph_verw.coincidentia.oppositorum%27%5D&lt;/ref&gt;, vom Zusammenfall der Gegensätze. Oder ich finde eigentlich die schönste Übersetzung, vom Zusammenklang der Gegensätze. Also dieses Klingen in Frequenz, in Zusammenhang bringen als Bild. Und Ton in dem Zusammenhang auch sich klar machen. Da ist die deutsche Sprache wunderschön. Ich hatte das letztes Jahr auch kurz entwickelt an der Tafel. Der Ton macht die Musik. Wir haben in der deutschen Sprache den Ton sowohl in der Bodenkunde, Tonhumuskomplex, als auch in der Musik. Der Ton. Und beim Ton geht es ja um die Harmonia Mundi. Wie bringe ich sozusagen das Frequenzmäßig in Zusammenklang, um wieder zu Cusanus zurückzukommen.&quot; (Georg Meissner, Der Ton als Vermittler ...&lt;ref&gt;[[Der Ton als Vermittler im Kräftewirken der Pflanze - eine Einführung von Georg Meissner, 2024]]&lt;/ref&gt;'')&lt;/blockquote&gt;<br /> {| class=&quot;notiz center&quot;<br /> |&lt;small&gt;Folge [[Der Ton als Vermittler im Kräftewirken der Pflanze - eine Einführung von Georg Meissner, 2024|1]] - [[Der Ton als Vermittler im Kräftewirken der Pflanze - ein Vortrag von Stefan Sylla, 2024|2]] - [[Nikolaus von Kues, die Geschichte in Grundzügen, 2024|3]] - [[Der Ton als Vermittler im Kräftewirken der Pflanze - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2024|4]]&lt;/small&gt;<br /> |}<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> <br /> === Nikolaus von Kues | ein Vortrag von Rudolf Trossen, Michael Willkomm und Dr. Georg Meissner | 18. Dezember 2024 ===<br /> [[Datei:Rudolf Trossen und Michael Willkomm Teil 3v4 Bernkastel-Kues 2024-12-18.jpg|verweis=Nikolaus_von_Kues,_die_Geschichte_in_Grundzügen,_2024|mini|Rudolf Trossen (l.) und Michael Willkomm (r.) am 18. Dezember 2024 im Hotel Deinhards in Bernkastel-Kues]]Am 18. Dezember 2024 fand im Hotel Deinhards in Bernkastel-Kues eine ganztägige Seminar- und Vortragsveranstaltung von biodynamisch interessierten/tätigen Weinbau-Menschen zum Thema &quot;Ton als Vermittler im Kräftewirken der Pflanze&quot;. An der Leitung und Begleitung des Seminartages war Dr. Georg Meissner und [[Martin von Mackensen]] ([[Landbauschule Dottenfelderhof]]) maßgeblich beteiligt. <br /> <br /> Der biodynamische Mosel-Winzer [http://www.trossenwein.de/ Rudolf Trossen] wirkte moderierend am Rahmen mit, und er skizzierte gemeinsam mit dem Gastgeber des [https://deinhards.com/ Hotel Deinhards], Michael Willkomm, in Grundzügen die Geschichte von [[w:Nikolaus_von_Kues|Nikolaus von Kues]]. Zu den Highlights gehörte auch die anschließende Besichtigung des [https://cusanus-stift.com/ Cusanus Stift], welches nur wenige Hundert Meter entfernt vom Hotel Deinhards ist. <br /> <br /> [[Nikolaus von Kues, die Geschichte in Grundzügen, 2024|| hier geht's zum Artikel und zum Film |]]<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> <br /> [[Datei:Dr._Georg_Meissner_25._Januar_2023.jpg|verweis=https://biodyn.wiki/Biodynamischer_Weinbau_-_eine_seminaristische_Vorlesung_mit_Georg_Meissner,_2023|mini|Vorlesung mit [[Georg Meissner|Dr. Georg Meissner]] über den Biologisch-Dynamischen Weinbau an der [[Landbauschule Dottenfelderhof]] am 25. Januar 2023 [https://biodyn.wiki/Biodynamischer_Weinbau_-_eine_seminaristische_Vorlesung_mit_Georg_Meissner,_2023 Hier geht's zum Artikel und zum Film] ]]<br /> <br /> === Biodynamischer Weinbau | Dr. Georg Meissner | [[Dottenfelderhof]] | 25. Januar 2023 ===<br /> Hier erarbeitet sich Georg mit dem Azubis ([[Biodynamische Ausbildung]]) und den [[Landbauschule Dottenfelderhof|Landbauschülern]] vom Januarkurs die Vielfalt, das Wesen und das Wirken der Rebe. <br /> <br /> [https://biodyn.wiki/Biodynamischer_Weinbau_-_eine_seminaristische_Vorlesung_mit_Georg_Meissner,_2023 | hier geht's zum Film |]<br /> &lt;br clear=all&gt;<br /> <br /> === In the rhythm of change - 100 years of biodynamic farming - an interview with Georg Meissner, 2024 ===<br /> [[Datei:In the rhythm of change - 100 years of biodynamic farming - an interview with Georg Meissner, 2024.jpg|verweis=https://biodyn.wiki/In_the_rhythm_of_change_-_100_years_of_biodynamic_farming_-_an_interview_with_Georg_Meissner,_2024|thumb|Interview with Henri Murto and Georg Meissner ]]In diesem Podcast-Interview mit Henri Murto erläutert Georg die Entwicklung und die tiefere Bedeutung der [[Biologisch-dynamische Landwirtschaft|biodynamischen Landwirtschaft]] im Kontext ihres hundertjährigen Bestehens. Der Experte für Weinbau betont, dass dieser Ansatz weit über technische Aspekte hinausgeht und den Hof als lebendigen, individuellen Organismus betrachtet, der durch die bewusste Verbindung von Mensch und Natur gedeiht. Besonders im Qualitätsweinbau sieht Meißner ein Vorbild, da hier die menschliche Intention und handwerkliche Ästhetik im Vordergrund stehen, um die Widerstandsfähigkeit der Pflanzen gegenüber Umweltveränderungen zu stärken. Er plädiert dafür, die Landwirtschaft nicht nur als ökonomisches System, sondern als kulturelle und heilende Aufgabe zu begreifen, die durch Begeisterung und Innovation die Zukunft der Erde sichert. Dabei unterstreicht er die Relevanz wissenschaftlicher Ansätze wie der [[Epigenetik]], um die Wirksamkeit biodynamischer [[Präparate]] und die Förderung gesunder Kreisläufe besser zu verstehen. Letztlich ruft das Gespräch dazu auf, den Bauernstand als kreativen Beruf voller Verantwortung und Humor wahrzunehmen, der einen wesentlichen Beitrag zur globalen ökologischen Gesundheit leistet. <br /> <br /> [[In the rhythm of change - 100 years of biodynamic farming - an interview with Georg Meissner, 2024|| hier geht's zum Artikel und zum Film |]]<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;&lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> <br /> == Links ==<br /> <br /> * https://wanderschule.world/portfolio/06-georg-meissner/<br /> * Podcast 14. August 2019 https://www.dbpodcast.org/episodes-db-podcast/2019/8/14/l7k0vjfw73z331j3xd0duxx4v4ncsw<br /> * welt https://www.welt.de/iconist/essen-und-trinken/article255660378/Biodynamischer-Wein-Welche-Rolle-spielen-Mondphasen-und-Kuhhoerner-im-Anbau-wirklich.html<br /> * https://romana-echensperger.de/2024/01/09/5-wein-symposium-der-finnischen-sommelier-union/<br /> <br /> == Einzelnachweise ==<br /> <br /> [[Kategorie:Biodynamisch]]<br /> [[Kategorie:Biologisch-Dynamischer Wein]]<br /> [[Kategorie:Demeter]]<br /> [[Kategorie:Dozent]]<br /> [[Kategorie:Hochschule Geisenheim]]<br /> [[Kategorie:Lehrer]]<br /> [[Kategorie:Ökologischer Weinbau]]<br /> [[Kategorie:Rebe]]<br /> [[Kategorie:Universität]]<br /> [[Kategorie:Vorstand]]<br /> [[Kategorie:Wein]]<br /> [[Kategorie:Winzer (Frankreich)]]<br /> [[Kategorie:Winzer (Deutschland)]]<br /> [[Kategorie:Weinbau]]<br /> &lt;references /&gt;{{Artikel unten}}</div>

Admin https://biodyn.wiki/index.php?title=Georg_Meissner&diff=28248 2026-06-27T12:03:50Z

<p>Admin: /* Weiterführende Medien */</p> <hr /> <div>{{Artikel oben}}<br /> __TOC__<br /> [[Datei:Portrait Dr. Georg Meissner 25. Januar 2023.jpg|thumb|Dr. Georg Meissner am 25. Januar 2023 an der [[Landbauschule Dottenfelderhof|Landbauschule]] Dottenfelderhof in Bad Vilbel]]<br /> <br /> == Georg Meißner ==<br /> '''Dr. Georg Meißner''' [im Internet kursiert wegen der internationalen Schreibweise oft &quot;Mei&lt;u&gt;ss&lt;/u&gt;ner&quot;] ist Diplom-Önologe und promovierte im Bereich des [[Biologisch-dynamische Landwirtschaft|biodynamischen]] Weinbaus. Er absolvierte seine wissenschaftliche Ausbildung an verschiedenen Institutionen und vertiefte sein Wissen durch zahlreiche internationale Stationen, darunter in Südafrika, den USA, Deutschland und Italien​. <br /> <br /> Dr. Meißner bewirtschaftet selbst zwei alte Weinberge in Roussillon, Südfrankreich, und lebt mit seiner Familie, zu der vier Kinder gehören. Seine Arbeit verbindet Forschung und Praxis, um die Prinzipien des biodynamischen Weinbaus weiterzuentwickeln und zu verbreiten​.<br /> <br /> Dr. Meißner ist als assoziierter Wissenschaftler und Lehrbeauftragter an der [[Hochschule Geisenheim]] tätig. Dort ist er Teil des Instituts für allgemeinen und ökologischen Weinbau. Seine Forschungsarbeiten konzentrieren sich auf die Auswirkungen biodynamischer und ökologischer Anbaumethoden auf Boden, Rebenentwicklung und Traubenqualität. Er hat in mehreren wissenschaftlichen Zeitschriften publiziert und an langfristigen Vergleichsstudien mitgewirkt.<br /> <br /> Neben seiner akademischen Tätigkeit leitet Dr. Meißner die Produktion und Forschung am [https://aloislageder.eu/ Weingut Alois Lageder] in Südtirol, Italien. Er unterstützt viele Weingüter weltweit bei der Umstellung auf biodynamische Anbaumethoden und bietet regelmäßig Kurse und Vorträge an verschiedenen internationalen Universitäten an.<br /> <br /> Zitat aus einem Artikel über die Unterschiede der Weinanbauarten:&lt;blockquote&gt;„Die großen Unterschiede spielen sich naturgemäß zwischen dem konventionellen Anbau einerseits und dem biologischen sowie biodynamischen andererseits ab“, sagt Meißner.<br /> <br /> „Jene zwischen den beiden letztgenannten sind zwar subtil, aber durchaus messbar und somit vorhanden.“ Und das, obgleich der einzige Unterschied zwischen biologischer und biodynamischer Behandlung der Böden lediglich aus den homöopathisch eingesetzten Präparaten besteht? Es gehe um einen ganzheitlichen Zugang zum Weingarten, so Meißner: „Wir wissen heute viel mehr über das Mikrobiom, also über die Gesamtheit der Mikroorganismen im Erdboden. Und wir wissen, dass es da Verbindungen gibt, die durch das Auftragen der Präparate gefördert werden.“(Dr. Georg Meißner, Artikel in Welt&lt;ref&gt;https://www.welt.de/iconist/essen-und-trinken/article255660378/Biodynamischer-Wein-Welche-Rolle-spielen-Mondphasen-und-Kuhhoerner-im-Anbau-wirklich.html&lt;/ref&gt;)&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> === Werke ===<br /> Dr. Meißner hat zahlreiche wissenschaftliche Artikel veröffentlicht, die sich mit verschiedenen Aspekten des ökologischen und biodynamischen Weinbaus befassen. Zu seinen bedeutendsten Arbeiten gehören:<br /> <br /> # [[Jürgen Fritz|Fritz, J.]], Döring, J., Athmann, M., Meissner, G., Kauer, R., Schultz, H.R. (2021). &quot;Wine quality under integrated, organic and biodynamic management using image-forming methods and sensory analysis.&quot; ''Chemical and Biological Technologies in Agriculture'', 8. DOI: 10.1186/s40538-021-00261-4​ (Hochschule Geisenheim University)​.<br /> # Fritz, J., Athmann, M., Meissner, G., Kauer, R., Geier, U., Bornhütter, R., Schultz, H.R. (2020). &quot;Quality assessment of grape juice from integrated, organic and biodynamic viticulture using image forming methods.&quot; ''OENO One'', 54(2), S. 373-391. DOI: 10.20870/oeno-one.2020.54.2.2548​ (Hochschule Geisenheim University)​.<br /> # Meissner, G., Athmann, M., Fritz, J., Kauer, R., Stoll, M., Schultz, H.R. (2019). &quot;Conversion to organic and biodynamic viticultural practices: impact on soil, grapevine development and grape quality.&quot; ''OENO One'', 53(4), S. 639-659. DOI: 10.20870/oeno-one.2019.53.4.2470​ (Hochschule Geisenheim University)​.<br /> # Kauer, R., Friedel, M., Döring, J., Meissner, G., Stoll, M. (2018). &quot;Integrated, organic and biodynamic viticulture: a comparative 10-year study.&quot; ''Wine and Viticulture Journal'', 33(1), S. 38-42​ (Hochschule Geisenheim University)​<br /> <br /> == Weiterführende Medien ==<br /> <br /> === Brot und Wein | Ein Vortrag von Georg Meißner und Martin von Mackensen auf dem Weingut Odinstal | 22. Juni 2026 ===<br /> [[Datei:Martin_von_Mackensen_und_Georg_Meissner_2026-6-22.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=-bdCU0PbI1c|mini|[[Georg Meissner|Dr. Georg Meißner]] und [[Martin von Mackensen]] bei einem Vortrag auf dem Weingut Odinstal mit dem Thema &quot;Brot und Wein&quot; am 22. Juni 2026 ]]<br /> Wir sehen hier Dr. Georg Meißner und Martin von Mackensen mit einem Vortrag für namhafte Winzer und top-Sommeliers aus der Spitzengastronomie im Rahmen der jährlichen biodynamischen Seminarveranstaltung auf dem Weingut Odinstal (organisiert vom Winzer Andreas Schumann). &lt;blockquote&gt;''Zitat Georg Meissner: &quot;Georg: Und wenn wir jetzt auf die Kulturpflanze eingehen, was heißt eigentlich Kultur und Natur? Was heißt es, das natürliche Wesen der Rebe zu verstehen? Und was ist dann die Kulturtat, was macht dann der Mensch damit? Und der Kulturbegriff ist hier ja auch wichtig. Kultur heißt letztendlich ursprünglich, den Boden öffnen. Das heißt, ich nehme ein Stück Natur aus dem natürlichen Zusammenhang, öffne den Boden und übernehme jetzt als Mensch die Verantwortung. Ich trete ganz stark in Beziehung und muss die Verantwortung für dieses Stück Land übernehmen, um letztendlich dort für Entwicklung zu sorgen. Also ein wichtiger Begriff hier ist, in Beziehung treten, ein Verständnis für das Andere in seiner natürlichen Wesenheit zu entwickeln. Aber dann habe ich ja auch einen Willensimpuls, ich möchte etwas damit machen und sie in die Kultur führen oder vielleicht auch erheben. Damit werden wir auch enden. Wir haben den französischen Begriff Élevage, habt ihr ja vielleicht schon gehört. Das kann man für die Tierhaltung verwenden, aber auch für den Weinausbau und so weiter. Also: Ich erhebe dich, ich bringe dich auf eine andere Ebene.&quot;''&lt;/blockquote&gt;[[Brot und Wein - ein Vortrag von Georg Meissner und Martin von Mackensen, 2026|| Hier geht's zum Artikel und zum Film |]]<br /> <br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> <br /> === Nikolaus von Kues | ein Vortrag von Rudolf Trossen, Michael Willkomm und Dr. Georg Meissner | 18. Dezember 2024 ===<br /> === Folge 1v4 | Der Ton als Vermittler im Kräftewirken der Pflanze | biodynamischer Weinbau | 18. Dezember 2024 ===<br /> <br /> [[Datei:Georg Meissner Teil 1v4 Bernkastel-Kues 2024-12-18.jpg|verweis=https://biodyn.wiki/Der_Ton_als_Vermittler_im_Kr%C3%A4ftewirken_der_Pflanze_-_eine_Einf%C3%BChrung_von_Georg_Meissner,_2024|mini|Dr. Georg Meißner leitet die Seminarveranstaltung am 18. Dezember 2024 im Hotel Deinhards in Bernkastel-Kues ein]]&lt;blockquote&gt;''&quot;Coincidentia oppositorum&lt;ref&gt;&quot;Coincidentia oppositorum (Zusammenfall der Gegensätze) wurde als Erkenntnismittel der Docta ignorantia von Nikolaus von Kues konzipiert [1]. Die Co. bzw. C. contradictoriorum ist als Prinzip der Vernunfterkenntnis dem Widerspruchsprinzip, welches die Verstandeserkenntnis durch abgegrenzte Begriffe normiert, übergeordnet. Sie soll dazu dienen, das Sein und Wesen Gottes, in seiner Verschiedenheit von aller geschöpflichen Einschränkung, und seine Allanwesenheit in jedem Seienden, als Quellgrundjeglicher Seiendheit, zu schauen.&quot; Quelle https://www.schwabeonline.ch/schwabe-xaveropp/elibrary/start.xav?start=%2F%2F*%5B%40attr_id%3D%27verw.coincidentia.oppositorum%27%20and%20%40outline_id%3D%27hwph_verw.coincidentia.oppositorum%27%5D&lt;/ref&gt;, vom Zusammenfall der Gegensätze. Oder ich finde eigentlich die schönste Übersetzung, vom Zusammenklang der Gegensätze. Also dieses Klingen in Frequenz, in Zusammenhang bringen als Bild. Und Ton in dem Zusammenhang auch sich klar machen. Da ist die deutsche Sprache wunderschön. Ich hatte das letztes Jahr auch kurz entwickelt an der Tafel. Der Ton macht die Musik. Wir haben in der deutschen Sprache den Ton sowohl in der Bodenkunde, Tonhumuskomplex, als auch in der Musik. Der Ton. Und beim Ton geht es ja um die Harmonia Mundi. Wie bringe ich sozusagen das Frequenzmäßig in Zusammenklang, um wieder zu Cusanus zurückzukommen.&quot; (Georg Meissner, Der Ton als Vermittler ...&lt;ref&gt;[[Der Ton als Vermittler im Kräftewirken der Pflanze - eine Einführung von Georg Meissner, 2024]]&lt;/ref&gt;'')&lt;/blockquote&gt;<br /> {| class=&quot;notiz center&quot;<br /> |&lt;small&gt;Folge [[Der Ton als Vermittler im Kräftewirken der Pflanze - eine Einführung von Georg Meissner, 2024|1]] - [[Der Ton als Vermittler im Kräftewirken der Pflanze - ein Vortrag von Stefan Sylla, 2024|2]] - [[Nikolaus von Kues, die Geschichte in Grundzügen, 2024|3]] - [[Der Ton als Vermittler im Kräftewirken der Pflanze - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2024|4]]&lt;/small&gt;<br /> |}<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> <br /> === Nikolaus von Kues | ein Vortrag von Rudolf Trossen, Michael Willkomm und Dr. Georg Meissner | 18. Dezember 2024 ===<br /> [[Datei:Rudolf Trossen und Michael Willkomm Teil 3v4 Bernkastel-Kues 2024-12-18.jpg|verweis=Nikolaus_von_Kues,_die_Geschichte_in_Grundzügen,_2024|mini|Rudolf Trossen (l.) und Michael Willkomm (r.) am 18. Dezember 2024 im Hotel Deinhards in Bernkastel-Kues]]Am 18. Dezember 2024 fand im Hotel Deinhards in Bernkastel-Kues eine ganztägige Seminar- und Vortragsveranstaltung von biodynamisch interessierten/tätigen Weinbau-Menschen zum Thema &quot;Ton als Vermittler im Kräftewirken der Pflanze&quot;. An der Leitung und Begleitung des Seminartages war Dr. Georg Meissner und [[Martin von Mackensen]] ([[Landbauschule Dottenfelderhof]]) maßgeblich beteiligt. <br /> <br /> Der biodynamische Mosel-Winzer [http://www.trossenwein.de/ Rudolf Trossen] wirkte moderierend am Rahmen mit, und er skizzierte gemeinsam mit dem Gastgeber des [https://deinhards.com/ Hotel Deinhards], Michael Willkomm, in Grundzügen die Geschichte von [[w:Nikolaus_von_Kues|Nikolaus von Kues]]. Zu den Highlights gehörte auch die anschließende Besichtigung des [https://cusanus-stift.com/ Cusanus Stift], welches nur wenige Hundert Meter entfernt vom Hotel Deinhards ist. <br /> <br /> [[Nikolaus von Kues, die Geschichte in Grundzügen, 2024|| hier geht's zum Artikel und zum Film |]]<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> <br /> [[Datei:Dr._Georg_Meissner_25._Januar_2023.jpg|verweis=https://biodyn.wiki/Biodynamischer_Weinbau_-_eine_seminaristische_Vorlesung_mit_Georg_Meissner,_2023|mini|Vorlesung mit [[Georg Meissner|Dr. Georg Meissner]] über den Biologisch-Dynamischen Weinbau an der [[Landbauschule Dottenfelderhof]] am 25. Januar 2023 [https://biodyn.wiki/Biodynamischer_Weinbau_-_eine_seminaristische_Vorlesung_mit_Georg_Meissner,_2023 Hier geht's zum Artikel und zum Film] ]]<br /> <br /> === Biodynamischer Weinbau | Dr. Georg Meissner | [[Dottenfelderhof]] | 25. Januar 2023 ===<br /> Hier erarbeitet sich Georg mit dem Azubis ([[Biodynamische Ausbildung]]) und den [[Landbauschule Dottenfelderhof|Landbauschülern]] vom Januarkurs die Vielfalt, das Wesen und das Wirken der Rebe. <br /> <br /> [https://biodyn.wiki/Biodynamischer_Weinbau_-_eine_seminaristische_Vorlesung_mit_Georg_Meissner,_2023 | hier geht's zum Film |]<br /> &lt;br clear=all&gt;<br /> <br /> === In the rhythm of change - 100 years of biodynamic farming - an interview with Georg Meissner, 2024 ===<br /> [[Datei:In the rhythm of change - 100 years of biodynamic farming - an interview with Georg Meissner, 2024.jpg|verweis=https://biodyn.wiki/In_the_rhythm_of_change_-_100_years_of_biodynamic_farming_-_an_interview_with_Georg_Meissner,_2024|thumb|Interview with Henri Murto and Georg Meissner ]]In diesem Podcast-Interview mit Henri Murto erläutert Georg die Entwicklung und die tiefere Bedeutung der [[Biologisch-dynamische Landwirtschaft|biodynamischen Landwirtschaft]] im Kontext ihres hundertjährigen Bestehens. Der Experte für Weinbau betont, dass dieser Ansatz weit über technische Aspekte hinausgeht und den Hof als lebendigen, individuellen Organismus betrachtet, der durch die bewusste Verbindung von Mensch und Natur gedeiht. Besonders im Qualitätsweinbau sieht Meißner ein Vorbild, da hier die menschliche Intention und handwerkliche Ästhetik im Vordergrund stehen, um die Widerstandsfähigkeit der Pflanzen gegenüber Umweltveränderungen zu stärken. Er plädiert dafür, die Landwirtschaft nicht nur als ökonomisches System, sondern als kulturelle und heilende Aufgabe zu begreifen, die durch Begeisterung und Innovation die Zukunft der Erde sichert. Dabei unterstreicht er die Relevanz wissenschaftlicher Ansätze wie der [[Epigenetik]], um die Wirksamkeit biodynamischer [[Präparate]] und die Förderung gesunder Kreisläufe besser zu verstehen. Letztlich ruft das Gespräch dazu auf, den Bauernstand als kreativen Beruf voller Verantwortung und Humor wahrzunehmen, der einen wesentlichen Beitrag zur globalen ökologischen Gesundheit leistet. <br /> <br /> [[In the rhythm of change - 100 years of biodynamic farming - an interview with Georg Meissner, 2024|| hier geht's zum Artikel und zum Film |]]<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;&lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> <br /> == Links ==<br /> <br /> * https://wanderschule.world/portfolio/06-georg-meissner/<br /> * Podcast 14. August 2019 https://www.dbpodcast.org/episodes-db-podcast/2019/8/14/l7k0vjfw73z331j3xd0duxx4v4ncsw<br /> * welt https://www.welt.de/iconist/essen-und-trinken/article255660378/Biodynamischer-Wein-Welche-Rolle-spielen-Mondphasen-und-Kuhhoerner-im-Anbau-wirklich.html<br /> * https://romana-echensperger.de/2024/01/09/5-wein-symposium-der-finnischen-sommelier-union/<br /> <br /> == Einzelnachweise ==<br /> <br /> [[Kategorie:Biodynamisch]]<br /> [[Kategorie:Biologisch-Dynamischer Wein]]<br /> [[Kategorie:Demeter]]<br /> [[Kategorie:Dozent]]<br /> [[Kategorie:Hochschule Geisenheim]]<br /> [[Kategorie:Lehrer]]<br /> [[Kategorie:Ökologischer Weinbau]]<br /> [[Kategorie:Rebe]]<br /> [[Kategorie:Universität]]<br /> [[Kategorie:Vorstand]]<br /> [[Kategorie:Wein]]<br /> [[Kategorie:Winzer (Frankreich)]]<br /> [[Kategorie:Winzer (Deutschland)]]<br /> [[Kategorie:Weinbau]]<br /> &lt;references /&gt;{{Artikel unten}}</div>

Admin https://biodyn.wiki/index.php?title=Brot_und_Wein_-_ein_Vortrag_von_Georg_Meissner_und_Martin_von_Mackensen,_2026&diff=28247 2026-06-27T11:53:54Z

<p>Admin: </p> <hr /> <div>{{Artikel oben}}[[Datei:Martin von Mackensen und Georg Meissner 2026-6-22.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=-bdCU0PbI1c|thumb|[[Georg Meissner|Dr. Georg Meißner]] und [[Martin von Mackensen|Martin von Mackensen]] bei einem Vortrag auf dem Weingut Odinstal mit dem Thema &quot;Brot und Wein&quot; am 22. Juni 2026 ]][[Georg Meissner|| zurück zu Georg Meißner |]]<br /> <br /> [[Martin von Mackensen|| zurück zu Martin von Mackensen |]]<br /> <br /> == Transkription vom 22. Juni 2026 ==<br /> +++ dies ist ein unbearbeiteter maschineller Rohtext. Gerne kannst du bei der Textbearbeitung [[MitTun bei biodyn.wiki|mitTun]] +++<br /> <br /> === Vorstellung und Anliegen 00:00:00 ===<br /> '''Martin:''' Ja, ich muss mal klopfen. Georg, bitte klopfen. Super. Herzlich willkommen. Mein Name ist Martin von Mackensen, und ich werde jetzt meinen Kollegen Georg Meissner vorstellen, und er macht das hoffentlich anschließend mit mir auch. Vielleicht. Wir sprechen zu dem Thema Brot und Wein, haben das schon öfters gemacht, und in der Vorbereitung haben wir wieder ganz viele Stellen entdeckt, mit denen wir uns noch weiter und tiefer beschäftigen wollen. Das wird auch nicht aufhören. Wahrscheinlich werden wir eines Tages sterben und werden sagen, oh, da könnte man immer noch weiter dran arbeiten. Das ist so groß. Diese zwei großen Menschheits-Kulturpflanzen, die stehen heute im Mittelpunkt.<br /> <br /> Georg Meissner hat nach seiner Schule eine Weinbaulehre gemacht, hat dann Weinbau studiert und ist dann sehr viel international unterwegs gewesen, hat an verschiedenen großen Weingütern mit Biodynamik begonnen und hat dann in seiner Promotion in Geisenheim sich ausgiebig mit einem biodynamisch-organisch-konventionellen Weinbauversuch beschäftigt und ist dann aber wieder als Betriebsleiter in die Praxis gegangen und steht heute hier.<br /> <br /> '''Georg:''' Danke.<br /> <br /> '''Georg:''' Martin von Mackensen, wir kennen uns auch schon seit vielen Jahren. Als ich dann aus Südafrika zurückgekommen bin und meine Promotion in Geisenheim angefangen habe, war er beratend im Systemvergleich auch tätig und ist Leiter der Landbauschule Dottenfelderhof und hat sich viele, viele Jahre intensiv mit der Getreidepflanze beschäftigt, in Züchtung und Forschung und allem Pipapo.<br /> <br /> '''Martin:''' Und jetzt wollen wir es wirklich heute, ausnahmsweise haben wir es so noch nie gemacht, wirklich im Wechsel machen, hin und her, weil wir glauben, dass in den einzelnen Aspekten, indem wir sie von diesen beiden Seiten aus beleuchten, etwas auftaucht, was man sonst nicht so gut mitkriegt. Und wir werden es so machen, dass ich jetzt starte mit dem Getreide, und dann wird Georg den – kann man gar nicht sagen gleichen Teil, aber den ähnlichen Teil – für den Wein machen, und dann wird es immer wieder hin und her gehen.<br /> <br /> Wenn wir jetzt über diese beiden Pflanzen sprechen, werden wir immer wieder diese Erweiterung in die Kultur, in Bezug auf den Menschen, in Bezug auf die sich ständig wandelnde Welt haben, diesen Aspekt. Aber wir werden trotzdem versuchen, sozusagen für Sie anhand von dem, was man sieht, was man erlebt, was man kennt, mit dem man eine Beziehung hat, weil man die Phänomene kennt – anhand von dem wollen wir eigentlich da tiefer reinleuchten.<br /> <br /> === Der Anfang der Getreidepflanze: erst nach unten 00:03:07 ===<br /> '''Martin:''' Und so würde ich mit Ihnen beginnen an dieser Stelle und würde sagen, was ist denn der Anfang von einer Getreidepflanze? Wie geht es denn los? Nehmen Sie sich innerlich mal – Sie dürfen auch gerne die Augen zumachen – ein Weizenkorn. Da haben Sie diese schöne Furche, da haben Sie, wenn es ein schönes, gutes Korn ist, so zwei dicke Popobacken, so richtig knackig, und auf der einen Seite diese ganz, ganz feine, zarte Behaarung. Und jetzt kommt das in die Erde, in die Feuchte – Sie können es auch zwischen Küchenpapier legen, ein bisschen dunkel –, und zwei, drei Tage später quillt es auf, und endlich ist dieses ganz, ganz Harte weich. Und dann passiert es. Das Weichwerden ist entscheidend. Es kann Jahrzehnte liegen, aber es muss weich werden, und das wird es nur durch Wasser. Ist doch spannend. Man muss einfach die Gesten wirklich ernst nehmen.<br /> <br /> Und dann passiert etwas, was ich Ihnen jetzt gleich auch ein bisschen hinzeichnen möchte, was für mich schon sehr, sehr typisch ist für diese Kulturpflanze. Drei kleine Wurzeln nach unten. Nichts nach oben, nichts grün, nichts Trieb. Runter. Erstmal runter. Erstmal sich verbinden mit dem Boden in einem Tempo, wo kein Unkraut mithalten kann. Das ist auf dem Acker. Die Ackerkultur schlechthin, das Getreide, ob jetzt Roggen, Weizen, Gerste, müssen wir gar nicht so genau nehmen. Erstmal sich verwurzeln mit dem Untergrund. Und das geht vom dritten, vierten Tag. Und so nach dem zwölften Tag kommt dann auch oben mal was raus. Und da ist das nach unten schon so zehn, zwanzig Zentimeter und kommt oben zwei Zentimeter hervor. Also diese Voreilung der Wurzeln. Das ist, glaube ich, was sehr, sehr Typisches. Und in aller Regel drei. Und in aller Regel schon mit diesem allerersten Würzelchen so ein wunderschöner, feiner Feinwurzelflaum da dran.<br /> <br /> Ich zeichne das kurz. Für das Getreide ist es wesentlich zu wissen, dass man unten drunter eine Geologie hat. Einen Untergrund, der wirklich ein Gestein ist. Und das deute ich hier nur mit diesem Strich an. Und auf diesem Gestein haben wir möglicherweise eine erste Bodenbildung, die vielleicht eher so was Tonartiges ist. Einen Untergrundboden, einen zweiten Untergrundboden, und dann den eigentlichen Mutterboden, der jetzt unten auch vielleicht etwas fester ist und der sich im Laufe des Jahres auch ändert.<br /> <br /> Zu Anfang ist er schön locker. Merken Sie sich das? Schön locker. Das kommt ganz nachher wieder, wenn wir am Teig dran sind. Hier ist der Boden schön locker. Schön Luft, schön noch ein bisschen Wärme. Es geht in den Winter.<br /> <br /> === Das Getreide wächst in den Winter 00:06:16 ===<br /> '''Martin:''' Eine ganz verrückte Sache. Unsere Kulturpflanze Nummer eins, von der wir am allermeisten leben, wächst in den Winter rein. Das klassische Getreide wird im Herbst ausgesät. Und diese drei Würzelchen und so weiter. Und wenn es da mal zwei Wochen Frost ist im November, dann macht es halt Pause. Es kann einfach weiter wachsen, sobald es so über vier Grad Bodentemperatur hat. Schön locker.<br /> <br /> Und das ist dann auch bald vorbei. Ich mache es rot, damit man es gut unterscheiden kann. Und wo wollen wir gerne hinsehen? Genau an diese Grenzschicht. Zwischen locker und fest. Das Erste sind diese drei Würzelchen, die da ganz schnell runtergehen. Und nach oben dann irgendwann so ein erstes kleines... der Landwirt sagt, spitzt. Es läuft auf. Es spitzt sich ein bisschen heraus. Und jetzt kommt der Winter. Und es wächst immer dann, wenn es kann. Und ob das im November, Dezember ist oder im Januar, Februar, ist eigentlich egal. Wir gucken so bis Ende Februar, bis der Winter vorbei ist. Und ob da drei Blätter geworden sind oder ob schon der nächste Schritt passiert ist, ist eigentlich auch egal. Eine unglaubliche Flexibilität. Immer so, wie die Bedingungen sind. Und wir müssen nichts tun. Das ist eigentlich saugenial. Säen, Unkraut ein bisschen weghalten. Und dann fünf, sechs Monate kannst du es einfach allein.<br /> <br /> Das geht beim Wein überhaupt gar nicht. Nicht einen Tag im Grunde genommen. Die müssen sie immer in sich – was passiert da gerade, was muss ich tun? Getreide säen, loslassen, wird schon. Kommt nachher anders. Aber jetzt ist es so. An dieser Stelle ist es so. Ich muss jetzt ein bisschen aufs Tempo drücken, damit du auch wieder drankommst.<br /> <br /> === Das Wunder der Bestockung 00:08:28 ===<br /> '''Martin:''' Dieser erste große Schritt, der eben schon im Dezember passieren kann, aber auch im Februar, der so unglaublich ist. Wir haben jetzt hier schon Wurzeln, die weit runtergehen. Und hier oben ein Blatt, zwei Blatt, drei Blatt. Und jetzt passiert eigentlich ein Weltwunder. Da ist so eine kleine Graspflanze mit diesen drei zarten Blättchen. Und auf einmal an der Seite das nächste. Drei kleine Blättchen bilden sich. Und da nochmal. Und wenn viel Platz ist und die Bedingung gut ist, nochmal. Der einzelne, dreiblättrige Pflanzenteil wird zum Büschel. Wird zur Dreifach-, Fünffachpflanze. Beim Roggen kann man zwölf haben. Bestockung. Unglaublich genial können alle Gräser, die vermultiplizieren sich vor unseren Augen, mitten in dieser vegetativen Situation. Die bilden nachher alle Halme.<br /> <br /> Die kommen immer mal nach so einem Vortrag: Ist das wirklich wahr, dass aus einem Korn mehrere Ähren kommen? Ja, es ist wirklich wahr. Das ist das Wunder der Bestockung. Ich schreibe es gleich noch dazu. Ein Überschuss an quellender, lebendiger Vervielfältigungskraft. So würde ich das vielleicht mal versuchen zu sagen. Und ich deute das jetzt hier nur so an. Und was dabei ganz, ganz wichtig ist, dass hier ganz neue, ganz fette Seitenwurzeln entstehen. Die fängt einfach nochmal an. Erst diese drei. Diese drei Blättchen. Und dann neue, so viel dicker. Die sind richtig botanisch. Das ist einfach eine andere Art von Wurzel. Und Nebentriebe. Und weiter geht es.<br /> <br /> Und dann geht es weiter. März. Der Acker wird jetzt so richtig zur Wiese. Überall sind diese Büschel. Und überall im Boden geht es jetzt richtig ab mit diesen schönen Kronenwurzeln. Denken Sie nicht, dass die alten da noch richtig viel aktiv sind. Wurzel heißt nicht, dass die da ist und funktioniert. Nie mehr so denken. Für keine Pflanze. Wurzel ist immer Wachstumsspitze. Und an dieser Spitze, da passiert das Weltwunder. Auf dem halben Millimeter, die wachsende Wurzelspitze, da wird etwas ausgesondert. Aus der ganzen Pflanze, was diesen Boden verändert. Und dieser Boden verändert wiederum diese Pflanzenspitze. Da schleudert die Pflanze aktiv Zellen raus und wächst denen hinterher. Das muss man sich mal vorstellen. In dem harten Boden. Das ist eigentlich Wurzel. Und das passiert hier massiv, massiv, massiv. Sie ernten nachher nur Getreide, wenn der Boden richtig gut durchwurzelt wird. Genau in dieser Zeit. März, April, Mai. Dann ist dann ziemlich schnell Schluss.<br /> <br /> === Das Schossen und die Ähre 00:11:31 ===<br /> '''Martin:''' Also wir haben das Bestocken. Und dann haben wir... da ist das wie so eine Wiese. Sie fahren dann mit dem Fahrrad vorbei. Anfang April. Und Sie denken, war das eigentlich... im Winter war das doch braun. Da habe ich doch den Boden gesehen. Jetzt sieht man gar keinen Boden mehr. Und jetzt plötzlich... die Landwirte sagen dazu, es schießt. Schossen. Das Getreide schießt. Es geht so schnell, dass man von Schießen spricht, weil es ist wie ein Stauungseffekt. Es ist vorher lange am Boden und jetzt schießt es plötzlich hoch. Und dieses Schießen oder Schossen wäre eigentlich botanisch oder agronomisch der richtige Begriff. Und der geht wirklich so, dass das in null Komma nichts da hochgeht.<br /> <br /> Und wir hatten gesagt, es sind drei. Und jetzt mache ich hier auch drei. So. Und während diesem ganz schnellen Hochgehen differenziert sich da unten aus einem halben Millimeter innen drin, im Halm, eine Ähre aus. Und die schießt noch schneller. Die überholt nämlich. Es wächst hoch und die Ähre überholt sich. Und deshalb kommt dann plötzlich, wenn es so hoch ist, da eine Ähre hervor. Ähren schieben. Die Ähre erscheint, und jetzt ist der Punkt, wo der Georg wieder drankommt, weil jetzt ist schon finito. Jetzt kommt demnächst die Blüte, und im Grunde genommen ist jetzt – haben wir schon Mai, ja, Mitte, Ende Mai – ist es eigentlich vorbei. Was dann noch kommt, erzähle ich gleich, wenn er seinen Teil gemacht hat. Ich male noch eine Ähre dahin, die ist noch grün, und deute sie an. Das kommt dann später.<br /> <br /> === Die Rebe als mehrjährige Dionysos-Pflanze 00:13:35 ===<br /> '''Georg:''' Bevor ich da jetzt einsteigen kann – es ist bei der Rebe etwas anders. Wir haben es ja mit einer mehrjährigen Pflanze zu tun, und ich fange mal mit einem Bild an. Stellt euch vor, ihr habt hier so einen Trieb, das schauen wir uns nachher noch näher an. Und dann habt ihr an diesem Trieb einzelne Knospen. Und aus diesen Knospen treibt dann im Laufe des Jahres das aus. Das heißt, in dieser mehrjährigen Pflanze können wir vielleicht die Knospe vergleichen mit dem, was wir hier im Getreide haben. Vielleicht mal als erstes Bild. Also es ist auch botanisch, kann man sich das so vorstellen, dass jeder einzelne Trieb hier auch als einzelne Pflanze verstanden werden kann.<br /> <br /> Jetzt mache ich hier mal so ein bisschen ein größeres Bild. Ich gehe aber noch einen Schritt weiter in der Mehrjährigkeit. Es handelt sich hier ja um Dionysos. Eine Dionysos-Pflanze. Und da werden wir auch noch mehr drauf eingehen. Dionysos ist letztendlich die Gottheit in der griechischen Mythologie für das unzerstörbare Leben. Für das Leben als solches. Und das werden wir jetzt hier auch gemeinsam entwickeln. Die Rebe steht auch für die Pflanze mit der unglaublichen Wuchskraft, Lebendigkeit, steht eigentlich für das Leben.<br /> <br /> Und in der griechischen Mythologie gibt es zwei Begrifflichkeiten für Leben. Das eine ist das sogenannte Zoe. Kennt ihr vielleicht das Auto? Und dann gibt es den anderen Begriff. Das ist Bios. Und warum erzähle ich das? Weil Bios ist – da gibt es einen Anfang und ein Ende. Deswegen reden wir auch von der Biografie. Oder von Geburt und Tod. Also da gibt es ein Verhältnis vom Leben zum Tod. Und bei Zoe gibt es das nicht. Das könnte man auch als Seelenleben beschreiben. Das ist sozusagen das Leben als solches.<br /> <br /> Oder wir können es auch so beschreiben, wenn wir jetzt auf die Rebe schauen oder auf eine mehrjährige Pflanze, dass wir sozusagen hier die einzelnen Jahre haben. Also Mehrjährige, und sozusagen, dass der Einfluss des einen Jahres immer wieder einen Einfluss auf das andere Bios hat. Reinkarnation oder Mehrjährigkeit. Und wir reden hier auch nur – ich gebe es einfach mit als Reflexion –, wenn wir von der Wissenschaft des Lebendigen reden, reden wir meistens von der Biologie. Aber das Leben als solches ist eigentlich die Zoologie. Und da kommt ja dann gleich das Tier dazu, aber da gehe ich jetzt heute mal nicht drauf ein. Also dass man sich das klar macht, dieses Seelenleben, dieses Beseelte und so weiter.<br /> <br /> === Kultur, Natur und das Wesen der Rebe 00:16:41 ===<br /> '''Georg:''' Und wenn wir jetzt auf die Kulturpflanze eingehen, was heißt eigentlich Kultur und Natur? Was heißt es, das natürliche Wesen der Rebe zu verstehen? Und was ist dann die Kulturtat, was macht dann der Mensch damit? Und der Kulturbegriff ist hier ja auch wichtig. Kultur heißt letztendlich ursprünglich, den Boden öffnen. Das heißt, ich nehme ein Stück Natur aus dem natürlichen Zusammenhang, öffne den Boden und übernehme jetzt als Mensch die Verantwortung. Ich trete ganz stark in Beziehung und muss die Verantwortung für dieses Stück Land übernehmen, um letztendlich dort für Entwicklung zu sorgen. Also ein wichtiger Begriff hier ist, in Beziehung treten, ein Verständnis für das Andere in seiner natürlichen Wesenheit zu entwickeln. Aber dann habe ich ja auch einen Willensimpuls, ich möchte etwas damit machen und sie in die Kultur führen oder vielleicht auch erheben.<br /> <br /> Damit werden wir auch enden. Wir haben den französischen Begriff Élevage, habt ihr ja vielleicht schon gehört. Das kann man für die Tierhaltung verwenden, aber auch für den Weinausbau und so weiter. Also: Ich erhebe dich, ich bringe dich auf eine andere Ebene.<br /> <br /> Und was machen wir da? Deswegen muss ich jetzt hier einen Zwischenschritt machen. Wir als Winzer müssen uns vielleicht erstmal auch die Kulturpflanze oder die Naturpflanze anschauen, und die Rebe, wo wächst sie denn? Sie bildet auch erstmal Masse, egal wo sie ist. Sie ist meistens hier so. Odinstal ist kein schlechtes Beispiel. So in dem Bereich, wo Wald in Feld und Wiesen übergeht. Diese Randbereiche, dort wachsen diese Lianengewächse oftmals, und wo sie hier noch natürlich vorkommt, in unseren Gefilden, sind es die Rheinauen. Da finden wir sie noch als Wildpflanze. Und sie wächst also eher in einem schattigen Bereich. Um ans Licht zu kommen, muss sie erstmal ordentlich Substanz bilden. Muss da erstmal ordentlich hochwachsen. Sie muss sich erstmal an so einem Baum orientieren. Sie ist eine Liane, also Tarzan und so. Und muss also eigentlich als Pflanze baumartig sein. Sie will also da hochwachsen und sich dann am besten auf so einen Baum obendrauf legen. Sechs Meter? Nein, 15 Meter. Höher.<br /> <br /> Und um das tun zu können, muss sie – da müssen wir auch Physik sprechen – einen richtigen Druck aufbauen können. Und eine Rebe innerlich kann bis zu 17 Bar Druck aufbauen. Also da geht es zur Sache. Das ist Grundlagenphysik. Wenn wir da so eine Flüssigkeit hochpumpen wollen, dann müssen wir Druck aufbauen. Das muss die Rebe eben auch können. Das heißt innerlich, was braucht sie dafür? Sie muss erstmal sich ganz, ganz stark mit dem Boden verbinden und da ganz tiefe Wurzeln bauen und bilden. Das ist auch ein erster Prozess, den du auch beschrieben hast. Als Naturpflanze, um dann letztendlich fähig zu sein, diese Wahnsinns-Substanz zu bilden und dann sich auf diesen Baum obendrauf zu legen.<br /> <br /> Ich mache normalerweise hier immer eine Übung mit euch. Die, die mich kennen. Ich mache es euch jetzt mal vor. Ihr macht diese Geste, ich will da hoch, und dann lege ich mich so auf den Baum obendrauf. Ich komme sozusagen aus diesem innerlichen, samenhaften raus, bilde Substanz, und dann habe ich sozusagen diese Baumkrone und lege mich da obendrauf. Und das ist ihre Grundgeste. Wir reden dann, wenn wir pflanzenphysiologisch – sie will also nach oben. Das ist das, was sie immer macht. Der oberste Trieb, da geht immer die meiste Kraft und Lebenskraft der Rebe rein. Das nennen wir pflanzenphysiologisch apikale Dominanz. Wenn wir hier solche Begrifflichkeiten um uns schmeißen wollen. Also sie will da nach oben.<br /> <br /> === Die Kulturtat des Winzers: Erziehung der Rebe 00:20:46 ===<br /> '''Georg:''' Und was machen wir jetzt als Winzer? Wir haben festgestellt, sie wächst eigentlich in diesem beschatteten, waldigen Zusammenhang, oder so eine Rheinaue, auch schön viel Schatten, so urwaldmäßig. Und jetzt nehmen wir diese Pflanze als Mensch und bringen sie eigentlich ins polar Gegensätzliche. Wir holen sie aus dem Schatten und pflanzen sie am besten in die exponierten, sonnigen Lagen daraus. Und was wir jetzt als Zwischenschritt erstmal machen müssen, ist, sie erstmal in den Raum zu schaffen. Wir müssen ihr Wesenhaftes, ihr Urwesen verstehen.<br /> <br /> Und jetzt geht es darum, als Mensch die Verantwortung zu übernehmen und sie so zu führen, dass sie auf der einen Seite ihr Wesen ausleben kann, dass sie Rebe sein kann, aber dass sie uns eben auch diese Trauben gibt, die wir von ihr wollen. Und wenn wir das Wesenhafte der Reben anschauen, das Naturwesen, wenn sie da oben auf dem Baum liegt, dann macht die gar nicht so viele Trauben, die Wildrebe. Das macht sie eigentlich erst dann, wenn sie so ein bisschen unter Druck gerät. Wenn sie merkt, ich muss jetzt eigentlich mal gucken, dass die Nachfahren sich da entwickeln. Und ich hole sie sozusagen im wahrsten Sinne des Wortes von da oben runter auf die Erde.<br /> <br /> Und was ich dann machen muss als Winzer, und das wird oft falsch gemacht, da drehe ich wirklich draußen in der Praxis auch durch, ich nenne es Vergewaltigung. Oftmals, wenn wir eine Junganlage haben, dann bringen wir diese armen Kinder viel zu früh in den Zwang, Frucht zu bilden, schon nach zwei, drei Jahren. Das ist ein Wahnsinn. Wer hier Winzer ist, bitte tut das nicht, wenn wir über die Resilienz der Pflanze sprechen.<br /> <br /> Worum es jetzt erstmal geht, ist, wir holen sie immer wieder runter. Und sie muss erstmal was bilden, das machen wir langsam. Also sie hat erstmal – wir verwenden sie auch heutzutage in erster Linie vegetativ, sie darf gar nicht Same sein, das wäre jetzt nochmal ein anderes Seminar. Aber jetzt stellt euch vor, hier kommt so ein Stängelchen, und sie bildet im ersten Jahr so ein paar Wurzeln. Und ich habe euch ja gesagt, sie will tiefe Wurzeln bilden. Und dann treibt sie da so ein bisschen aus. Und dann hole ich sie aber wieder mit einem Schnitt zurück. Und dann muss sie langsam, aber sicher mal ein bisschen dicker bauen. Und im dritten Jahr vielleicht noch ein bisschen dicker. Und vor allem muss hier was passieren. Also erstmal nach da unten, und bau erstmal Substanz da auf im Stamm.<br /> <br /> Und dann habe ich ja dieses Bild da hingemalt. Also jetzt stellt euch vor, ich male das jetzt mal ein bisschen größer. Jetzt entsteht hier langsam so was Stammartiges. Und dann kann ich vielleicht als Winzer – ich male das jetzt mal so ganz plastisch – hier mal anfangen, wenn wir jetzt an die Flachbogenerziehung gehen. Ich verwende hier schon ein Wort, Erziehung – kommt hier noch, ein pädagogischer Begriff. Verwenden wir tatsächlich bei der Rebe. Also erziehe ich mein Kind jetzt top-down und sage, du musst machen. Oder versuche ich das Kind so zu verstehen, welches Potenzial hat es und wie kann es seine Potenziale ausleben. Das sind unterschiedliche Herangehensweisen. Und welche Art von Erziehung ist eigentlich rebengemäß? Wäre nochmal ein Vortrag für sich.<br /> <br /> Und da ist die Flachbogen-, ich mache es nur ganz schnell. Stellt euch vor, ich habe eigentlich diese Geste, und jetzt nimmt mich jemand, ich will da nach oben, jetzt nimmt mich jemand und biegt mich hier so rüber, und jetzt muss ich plötzlich so wachsen. Also ich werde nachher auf die Seite und muss den da machen, das können wir in der Gestik der Reben da draußen wunderbar sehen. Das stellt uns als Winzer vor Herausforderungen. Also sie will jetzt hier sozusagen dann entwickeln und dann hier ihre Triebe machen.<br /> <br /> Und was man hier vielleicht auch verstehen kann – Steiner drückt es so aus, wenn wir das als den Boden haben, das sind Bildsprachen für mich, aber man kann das auch erklären, dann gibt er uns ein Bild und sagt, diesen Stamm an dem Baum, den könnt ihr verstehen wie eine aufgestülpte, nach oben aufgestülpte Erde. Also es ist im Grunde ein Stück Boden, was ich hier habe, und wenn ich das Bild botanisch mit euch teile, dann könnt ihr euch vorstellen, der Boden ist jetzt wie hier nach oben gehoben. Das ist nachvollziehbar. Und dann wächst hier ein Stückchen höher, je nachdem, wo ich die Erziehung hinlenke, wachsen dann die Pflanzen raus. Vielleicht mal als eine erste Gestik.<br /> <br /> === Der Jahreslauf der Rebe und das Bluten 00:25:32 ===<br /> '''Georg:''' Und dann kommen wir jetzt in den Jahreslauf und auch in diese Mehrjährigkeit. Ich mache jetzt mal so schnell, das male ich immer mit so einer Welle hin. Und das ist jetzt einfach mal der Sonnenrhythmus, und dann sage ich, das hier ist der dunkelste Tag des Jahres, das nennen wir Weihnachten. Und das ist der hellste Tag des Jahres, da sind wir jetzt kurz davor. Oder den hatten wir gerade gestern. Und zwischendrin gibt es dann so Halbzeitfeste, das ist Frühlingsanfang und Herbstanfang. Und hier gibt es dann, das nennen wir Ostern, das nennen wir Weihnachten, Ostern, Johanni, und hier ist es dann der Herbstanfang, Michaelifest und so weiter und so fort. Wir könnten jetzt hier noch ein bisschen tiefer einsteigen, machen wir aber nicht.<br /> <br /> Ich will mit euch jetzt in dieses Pflanzenwachstum der Rebe einsteigen, und da ist die Rebe relativ spannend. Sie ist eine Pflanze, die voll und ganz mit dem Sonnenrhythmus lebt. Und wenn wir uns jetzt den Anfang des Jahres anschauen, wenn dann sozusagen die Tage – das Gegenteil von dem, was jetzt hier passiert, wir müssen es auch klar machen, kam heute Morgen gerade im Radio, dass erst so in zehn Tagen es wirklich wieder anfängt, dass die Tage kürzer werden. Das kann man sich auch alles erarbeiten, deswegen sind es hier auch so Wendepunkte und nicht einfach so ein Zickzack hier.<br /> <br /> Und bei der Rebe ist es auch so, so ab dem 6. Januar ungefähr, in der Januarzeit, geht es dann langsam los, dass sozusagen – ich habe euch das vorhin erklärt –, mit diesem Saftstrom, der nach oben geht, dass sie langsam, aber sicher Druck aufbaut. Wir Winzer wissen das, je später wir schneiden, also wenn wir dann in den März reinkommen, dann hat die so viel Druck aufgebaut, und ich schneide dann die Pflanze, dann haben wir da auch schöne Begrifflichkeiten, im Französischen heißt es pleurer, weinen, und im Deutschen bluten. Also ich schneide die Pflanze, und dann tropft da so was raus. So ein Pflanzensaft, der unglaublich toll ist, kann man auch für die Medizin verwenden, voller tollster Nährstoffe. Also wenn ich sie dann schneide, dann blutet sie, im wahrsten Sinne des Wortes, so nennen wir das auch, das können wir uns auch zunutze machen. Wenn es um Krankheiten geht, wenn das blutet, dann haben wir keine Infektion zum Beispiel. Wir müssen aber auch aufpassen, wenn es eine schwache Anlage ist und es blutet zu sehr, dann kann sie sich auch ein bisschen daran ausbluten, verbluten, ein bisschen schwächen. Also ich muss das dann auch als Winzer verstehen und lesen, wie kann ich mit ihr umgehen.<br /> <br /> Also dieses Bluten, dieses langsame Druckaufbauen, was über die länger werdenden Tage passiert. Und dann verändern wir Begrifflichkeiten, und wir können hier wirklich sagen, das ist ja das, was wir Winter nennen, diese Zeit hier zwischen Weihnachten und Frühlingsbeginn, da ist es für uns Winzer – da schneiden wir meistens – eine wunderschöne, meine Lieblingszeit, die Meditationszeit. Es gibt keine schönere Meditation als Reben zu schneiden und jeden Tag aufs Neue mit über mehreren Hundert Wesen in Beziehung zu treten und sie zu lesen und in das Verstehen einzusteigen und zu gucken, wie schneide ich das? Wie schaffe ich dir denn einen Raum? Wie möchtest du denn den Raum? Wie kann ich dich da lenken und führen? Es ist eine unglaublich tolle Zeit für jeden Winzer. Ich glaube, jeder Winzer, der hier ist, der kann das mitdenken.<br /> <br /> === Knospenschwellen und Austrieb 00:29:14 ===<br /> '''Georg:''' Da ist nicht viel los für uns Winzer, und dann kommt eine Zeit, die ist meistens so um Ostern herum. Ostern, da werden die Tage wieder länger. Es kommt aber auch noch der Vollmond dazu. Das kann man bei mehrjährigen Pflanzen dann wunderbar beobachten, wenn dann das sogenannte Knospenschwellen anfängt, dann merken wir, okay, dieser Druck, der da ist, da passiert jetzt was plötzlich mit den Knospen. Die werden größer, die werden richtig angespannt, und dann haben wir im Weinbau tatsächlich eine Begrifflichkeit, dann kommt irgendwann – gehen wir vom rein Pflanzlichen hin zum Tierischen –, kommt das Wollstadium. Dann entsteht so ein Flaum um diese Knospe, also ein tierischer oder ein seelischer Begriff, und dann kann das irgendwann explosionsartig passieren, das nennen wir dann Austrieb. Und das ist auch, ich verwende bewusst diese Wörter, weil wir haben es ja mit Dionysos-Pflanzen zu tun, mit der Triebigkeit, Triebhaftigkeit. Wir reden tatsächlich von Trieben hier. Das ist ja auch die Pflanze, wo es um diese Triebhaftigkeit geht, Alkohol, Weib, Wein und Gesang und so weiter.<br /> <br /> Also das passiert dann ungefähr so um den Frühlingsanfang herum, passiert dann dieser Austrieb, und dann ist jetzt eigentlich die Zeit – deswegen ist es für die Winzer immer sehr schwierig um diese Zeit, sich freizunehmen, weil was passiert dann? Dann geht es irgendwann los, dass diese Triebe anfangen zu wachsen, das ist am Anfang noch relativ ruhig, da reden wir von Zweiblatt-, Dreiblatt-Stadium, und dann, das ist meistens so hier um die Mitte herum, das Fest zwischen Frühlingsanfang und Johanni nennen wir Pfingsten, und also in dieser Phase, ich sage jetzt mal so, um Pfingsten herum, ist es meistens so, dass uns das im wahrsten Sinne des Wortes als Winzer über den Kopf wächst. Ich kenne kein Weingut, auch wenn es noch so gut organisiert ist, das in dieser Zeit alles unter Kontrolle hat. Sie ist wahnsinnig dann voll im Triebwachstum, voll im vegetativen Wachstum, und das generelle Ding des Winzers ist, ich renne permanent hinterher da draußen und muss eigentlich versuchen, sie dann in die Art von Erziehungsform, wie ich sie jetzt gerade habe, zu führen.<br /> <br /> === Die Blüte: männliches und weibliches Prinzip 00:31:45 ===<br /> '''Georg:''' Und dann kommt da noch was. Dann kommt irgendwann, wenn wir so im Zweiblatt-Stadium sind, kommt die sogenannte Gescheinsbildung, ich male das jetzt einfach mal so hierhin. Und wir können – jetzt ist es gerade anders, wir hatten gerade den Moment –, und die Rebe ist zweigeschlechtlich, und ich stelle euch jetzt, mache jetzt ein bisschen Sexualkunde mit euch und stelle euch erstmal das männliche Prinzip bei der Rebe vor. Ich habe gesagt, sie bildet richtig Druck, und so ein Geschein, das steht wirklich so richtig nach oben. Die Blätter stehen nach oben, und dieses Geschein steht so nach oben. Und das kann ich wirklich beobachten, wie da der Druck immer stärker wird, und das ist für uns auch ganz wichtig.<br /> <br /> Ich hatte gerade auf der Herfahrt – ich bin aus Würzburg heute hier hergefahren mit einem Winzer-Kollegen, der mir gesagt hat, es ist ein großer Unterschied dieses Jahr zwischen der Mittelhaardt, wo wir sind, da ist die Rebblüte in zwei Tagen durchgegangen, wunderbar, und der Südpfalz, die haben leider die Kaltfront erwischt, und plötzlich ist die Blüte über zehn Tage gegangen. Und für uns Winzer, wehe, die Blüte geht über zehn Tage. Dann wird es schwierig da draußen, weil sie ist nicht nur männlich zu der Zeit. Die Blüte, was ich mit diesem Beispiel sagen will, ist ganz wichtig, dass dieses Blütenkäppchen-Schießen, sagen wir, oder ich sage jetzt mal der Orgasmus, schnell läuft. Das ist ganz schnell passiert. Wehe, das dauert zu lange. Wehe, da kommt eine Kaltfront. Was ist sie? Sie ist gleichzeitig auch extrem weiblich, total offen, aufnahmefähig für sämtliche äußeren Bedingungen. Luft, Wärme, Feuchtigkeit, Zuneigung. Und wir wissen es, wenn die Blüte lange dauert und die Rebe nicht geschützt ist und da im offenen Zustand ist, dann ist sie empfänglich auch für Krankheiten.<br /> <br /> === Drei Zeitströme treffen aufeinander 00:33:46 ===<br /> '''Georg:''' Aber was sie eben auch macht um diesen Zeitpunkt, deswegen habe ich das hier auch hingemalt, was da auch passiert in diesem Vorblütebereich, ist die Veranlagung dessen, was nächstes Jahr sein wird. Das, was wir jetzt dieses Jahr sehen, um diesen Zeitpunkt jetzt, das muss man sich klar machen, ist Abbild einer anderen Biografie. Ist Abbild dessen, was letztes Jahr um diese Zeit, also jetzt mal zwei, drei Wochen vorher, an Wetterbedingungen, an Umwelteinflussbedingungen präsent war. Je nachdem, wie die Wärme- und Wetter- und Lichtbedingungen und auch die Beziehung und das Vogelgezwitscher zum Menschen und so weiter, oder ob da ein Laubbläser durch die Anlage gefahren ist. Wir nennen das heute in der Naturwissenschaft epigenetische Faktoren, also Umwelteinflüsse. Egal, was da jetzt tätig war, hat einen enormen Einfluss auf die Veranlagung dessen, was nächstes Jahr sein wird, nämlich die schlafenden Augen und der Fruchtansatz des nächsten Jahres.<br /> <br /> Und das, was ich jetzt heute sehe, ist das, was letztes Jahr um diese Zeit passiert ist. Da ist eine Veranlagung von Zweigeschein oder Dreigeschein. Das heißt, der Fruchtansatz hat eigentlich gar nichts mit diesem Jahr zu tun, sondern mit dem, was letztes Jahr war. Und das, was ich dann jetzt heute sehe, ist nur das, was die Zeit, also die Regenbedingungen, die Feuchtigkeit, das Licht und die Wärme des Frühjahrs mit der Veranlagung, mit dem Potenzial der Veranlagung des letzten Jahres gemacht hat. Und das, was jetzt passiert, ist ausschlaggebend auf das, was nächstes Jahr sein wird. Es treffen drei Zeitströme aufeinander. Vergangenheit, Gegenwart und Zukunft.<br /> <br /> Also ein ganz entscheidender Moment im Pflanzenwachstum ist dieser Blühmoment, den male ich jetzt hier noch hin. Und ich greife ein bisschen vor, nur dass wir in der Sexualkunde bleiben, also dieses Blühen. Und es ist auch ein unglaublicher Duft, der da stattfindet. Geht mal durch diese Reblandschaften, wenn die blühen. Und was dann passiert mit dem Geschein, ist das männliche Prinzip. Wenn die Blüte vorbei ist, dann könnt ihr das wunderbar beobachten, wie das Geschein langsam den da macht. Und irgendwann da runterhängt. Und dann hängt sie halt nach unten, und dann findet, und das ist der nächste Schritt, da kommt jetzt aber erst der Martin, die sogenannte generative oder die Reifephase statt.<br /> <br /> === Die Getreideblüte und das große Sterben 00:36:33 ===<br /> '''Martin:''' Ich muss hier noch eins hinmalen, was ich schon gesagt habe und noch nicht gemalt habe. Die Pflanze ist weiter hochgewachsen und blüht jetzt wirklich. Das ist unglaublich, was da eigentlich passiert. Und das kann eigentlich jeder sehen. Und man nimmt es eigentlich immer nicht wahr. Man nimmt es immer dann wahr, wenn es vorbei ist. Da hängen an den Grünen, die sind ja immer so schön auf Wechsel gebaut, diese kleinen Ährchen, da können ja bis zu fünf Körner drin sein. Deshalb ist es richtig, das so zu zeigen mit den Fingern. Und da hängen dann so kleine, zwei Millimeter graue, hellgrüne Fädchen runter. Dann ist die Blüte passiert. Völlig unscheinbar, kein Geruch, das Wetter ist scheißegal, da braucht kein Insekt kommen. Das geht alles von selber. Die Blüte spielt überhaupt keine Rolle. Als Vorgang irgendwie, dass die da jetzt bunt wird oder irgend so was. Gar nichts. Kein Aroma, kein ätherisches Öl, nichts.<br /> <br /> Und jetzt – Bestandspflanze, ganz wichtig, wir kriegen erst eine Ahnung, wenn wir immer die im Zusammenhang sehen. Und jetzt passiert hier unten etwas Dramatisches. Es fängt an, abzusterben. Und zwar wirklich, echt. Mit dem Moment des Blühens geht das schon los, dass hier unten das so hell wird und letztendlich gelb, ocker. Ja. Und gleichzeitig ist oben erst Blüte. Und das passiert auch mit den Wurzeln. Ab Ende Mai Rückgang. Das hätt ihr nicht gedacht, oder? Die Pflanze, die baut ihren Pflanzenkörper in der kalten Periode auf, und wenn es richtig schön wird und man eigentlich so wachsen kann – fertig. Das ist jetzt ein bisschen übertrieben. Es ist nicht auf einen Schlag fertig, aber es ist Rückbau.<br /> <br /> Aber was passiert, was wirklich passiert, ist super spannend. Das ist nämlich jetzt ein neuer, ganz neuer Prozess. Das, was hier gelb, braun, grau wird, das wird verwandelt. Das wird umgebaut. Das wird Stück für Stück nach oben umgelagert. Stück für Stück geht das hier hoch, und zum Schluss ist es dann so, ich mache nochmal einen. Ich male jetzt nur noch eine Pflanze hin, weil das, was wir jetzt verstehen wollen, das kriegt man hier an der einen wunderbar klar. Zum Schluss ist es so, dass das alles schon anfängt abzureifen und an jeder einzelnen Spelze, an jedem Korn ist schon ein Teil abgereift, und jetzt passiert der letzte kleine Umbau von dem Spelzenblatt in das Korn rein.<br /> <br /> === Die drei Stufen der Kornfüllung und die Totreife 00:39:49 ===<br /> '''Martin:''' Die Kornfüllung ab der Blüte geht über drei Stufen. Erst ist es ein Sekret. Die ganze Pflanze ist da. Sie denken jetzt, wenn Sie vor drei Wochen draußen waren, da ist doch Getreide. Da ist nichts von Getreide. Das ist einfach eine grüne, vegetative, riesige Pflanzenmasse. Jetzt fängt da innen drin langsam an, in dem Korn so eine Art Milch sich zu bilden. Sekret. Wässrig. Alles entsteht aus dem Wasser. Und dann gibt es eine zweite Phase. Da ist die hier schon zur Hälfte abgestorben oder umgewandelt, und das nennen wir Teigphase. Das kann man richtig so kneten. Da tropft es nicht mehr. Das muss man so schmieren. Und jetzt geht es, wenn da nur noch diese letzten Spelzenblätter grün sind, geht es immer mehr ins Feste, Feste, Feste, und wir sprechen von der Totreife.<br /> <br /> Das Getreide ist reif, wenn es tot ist. Stellen Sie sich das mal beim Wein vor. Völlig undenkbar. Der Wein ist eine völlig andere Welt. Hier passiert Entscheidendes von Mai bis Mitte Juli in dieses Sterben rein. Und das, was wir ernten, muss wirklich richtig knacketot sein. Jetzt geht das Ganze gar nicht. Schon spannend. Also ich wiederhole es nochmal. Es passiert eine Umwandlung. 80 Prozent von dem, was wir nachher ernten, ist zum Zeitpunkt der Blüte schon in der Pflanze und wird nur noch umgebaut. Das, was Sie als Brot jeden Tag essen, ist umgebaute grüne Pflanze, die aus dem Winter und Frühjahr gewachsen ist.<br /> <br /> === Die drei Ernten: Korn, Stroh und Wurzelmasse 00:41:30 ===<br /> '''Martin:''' Und dieses Ende hier oben in dieses Korn hinein, das bedeutet jetzt, dass die ganze andere Pflanze entleert ist von Eiweiß, entleert ist von Stickstoff, grau, hellbraun geworden ist. Aber glauben Sie nicht, dass dieser Teil, dieses Skelett, bedeutungslos ist. Was ist das Stroh? Seit alters her die Grundlage für die Düngung. Der Kot der Tiere und das Stroh, das macht überhaupt, dass ich irgendwann wieder Getreide bauen kann. Das ist die zweite Ernte. Ich ernte das Korn und ich ernte das Stroh. Mit den Tieren zusammen ist das für den weiteren Fortgang.<br /> <br /> Und was ist die dritte Ernte? Die ist nochmal so groß wie die beiden anderen. Das, was ich vorhin unten gesagt habe, was Sie nie sehen. Die Wurzelmasse. Die Wurzelmasse ist nachher so viel – hier habe ich gar keine gemalt, schrecklich –, ist so viel wie die ganze Pflanze. Hier ist sie schon abgestorben. Rein massenmäßig eins zu eins. Vergessen Sie das bitte nicht mehr. Dieses ist so viel wie das. Eins zu eins. Die ganze oberirdische Masse ist gerade mal so viel wie das, was im Boden gebildet wird. Und oben ist es auch nochmal eins zu eins, das Korn. Ungefähr so viel wie das Stroh.<br /> <br /> Das heißt, nur um Ihnen ein bisschen Zahlen zu geben, ich säe auf einem Quadratmeter 300 Körner. Ich habe 300 ährentragende, 400, 500 ährentragende Halme. In jeder von dieser schönen Ähre können 50, 60 Körner sein. Eins zu 50. Eine Ähre, 50 Körner. Und nachher habe ich da oben halbes Kilo Getreide, reines Getreide. Und jetzt muss ich den Georg wieder dranlassen, weil jetzt will ich daraus Brot machen. Aus dem halben Kilo Getreide, wie viel wird das? Fast ein ganzes Kilo. Das macht man sich nicht klar. Wenn man so ein 800-Gramm-Brot kauft, das ist Öko, das ist der Ökoertrag von einem ganzen Quadratmeter. Mehr braucht man gar nicht. Wie viel das eigentlich ist?<br /> <br /> === Die Reservestoffrückverlagerung der Rebe 00:43:54 ===<br /> '''Georg:''' Ja, kurzer Schnitt. Wir machen hier schnell weiter, und dann braucht ihr eine Pause, mal zwei Minuten. Dann mache ich das kurz fertig, und dann machen wir wirklich eine schnelle Pause. Wir müssen auch gucken, dass wir hier durchkommen, aber wir kürzen auch vielleicht das eine oder andere.<br /> <br /> Wir haben jetzt dieses ganze vegetative Wachstum erarbeitet, dieses voll in die Substanz gehen, und dann diesen Blühprozess, und jetzt ist für uns Winzer eigentlich ganz wichtig, dass das Vegetative da draußen aufhört. Jetzt. Das ist das, was ihr da gerade seht. Gott sei Dank. Man sieht heutzutage mehr und mehr, dass die Winzer nicht zu früh anfangen mit dem sogenannten Gipfeln oder Laubschneiden. Das muss man auch verstehen. Wenn ich hier in dieser Phase, als ich hier vor 20 Jahren einen großen Betrieb geleitet habe, haben wir angefangen, das nach oben zu drehen. Da hat mich die ganze Pfalz für verrückt erklärt. Heutzutage ist das Verständnis Gott sei Dank da. Wenn ich hier reinschneide, sie ist ja eine apikale Dominanz, sie will nach oben. Was macht sie dann? Sie hat letztendlich sogenannte Geiztriebe, solche schlafenden Augen. Das heißt, sie bildet sofort noch mehr Substanz aus, weil sie kriegt ja die Alarmzeichen. Scheiße, ich werde hier abgeschnitten, ich kann nicht mehr nach oben. Also muss ich noch mehr Substanz bilden.<br /> <br /> Wenn ich in diesem Prozess bin, wenn ich jetzt das abwarte, diesen Blühprozess abwarte, und sie tatsächlich in der Balance ist – viele unserer Anlagen sind leider nicht in der Balance –, dann findet jetzt sozusagen eine ganz andere Phase statt. Jetzt kommt die Reservestoffrückverlagerung oder die sogenannte generative Phase. Jetzt nichts mehr mit Substanzbildung, jetzt die Substanz bitte rückverlagern, peu à peu, hier rein. Darum geht es jetzt. Ich bin die Mama und ich will mich um meine Kinder kümmern. Ein bisschen. Aber ich muss nicht nur mich um meine Kinder kümmern, ich muss auch mich um mich selber kümmern.<br /> <br /> Dann beginnt diese Reservestoffrückverlagerung, diese Reifephase, und dann haben wir hier so um den 15. August, das ist Ferragosto in Italien, wir haben dann wie auch immer in dieser Juli-August-Phase irgendwann den sogenannten Reifebeginn, wo wir sehen, jetzt findet die Verfärbung statt, der findet leider immer früher statt. Als ich meine Weinbaulehre noch in der Pfalz gemacht habe, war es völlig normal, Riesling zu ernten, als keine Blätter mehr an den Reben dran waren. Das heißt, die vegetativen Prozesse waren abgeschlossen. Und diese Rückverlagerung hat auch in die Traube reingefunden. Das ist heute etwas anderes. Heute lesen wir Trauben meistens, und da draußen ist es noch richtig dunkelgrün. Noch nicht unbedingt in der Verfärbung, das muss man sich bitte auch klar machen. Wir gucken nicht nur Zucker an, also wir müssen uns an dem Zucker orientieren, und die Lese verschiebt sich immer früher, aber das sind andere Prozesse, wenn wir uns das im Ganzheitlichen anschauen, die vielleicht noch nicht so ganz durch sind.<br /> <br /> === Zwei Reifeprozesse: Frucht und Holz 00:47:12 ===<br /> '''Georg:''' Da müssen wir uns irgendwann auch die Rebsorten fragen, da will ich jetzt gar nicht drauf ein. Oder welche Erziehungsform habe ich, wie ist es mit Beschattung, wie kann ich dafür sorgen, dass diese Prozesse vielleicht nach hinten kommen usw. Aber Reifeveranlagungen, die dann hier um den Herbstanfang – leider immer früher, haben wir gesagt, Mitte August geht es bei vielen schon los – dann mit der Reife beginnen, und was mache ich dann? Die Trauben sind reif, aber die Reife ist ja nicht abgeschlossen. Die Frucht als solche ist reif, aber – sie ist ja eine mehrjährige Pflanze, sie hat eben keine Totreife. Sie hat ganz viel Lebenskraft und Lebensenergie in diese Beeren gesteckt, und jetzt muss sie mit dem Rest, was sie hat, schauen, dass sie sozusagen die Prozesse noch fertig führt, sprich die sogenannte Holzreife, ganz entscheidend. Und diese Holzreife, die geht wirklich in diese – ja, eigentlich bis Weihnachten hinein, in diese Ruhephase.<br /> <br /> Nichts Schlimmeres – das rede ich auch wieder als Praktiker, es ist ja praktisch, man hat das Ernteteam da, und dann fängt man an mit dem Rebschnitt. Dann nehme ich ja auch viel, wenn ich zu früh anfange, viel dessen, was hier passieren kann. Holzreife, danke. Finde ich so eine coole Sache, haben wir nicht. Also zwei Reifeprozesse.<br /> <br /> Aber jetzt kommen wir zu der Traube, und das will ich euch als Impuls mitgeben vor der Pause. Da ist dann Steiner, auch interessant, der das so beschreibt, und das schauen wir uns dann auch für den Gärprozess an, warum können wir eigentlich so guten Wein mit der Traube machen? Warum ist es anders als bei der Kirsche? Oder bei der Heidelbeere? Steiner beschreibt es so – ich nehme jetzt mal Steiner –, dass das, was die Pflanze an Energie, was wir hier gerade erlebt haben, voll und ganz in ihren Samenprozess gibt, damit diese Erneuerung stattfindet, ist bei der Rebe in solch einer Kraft und Vielfalt vorhanden, dass sie in der Lage ist, einen großen Teil davon nicht nur in den Samenprozess zu geben, sondern auch ins Fruchtfleisch.<br /> <br /> Also dieses Unglaubliche an Lebenskraft, was wir da draußen sehen können. Und ich bin auch jetzt in zwei Wochen wieder in Portugal, da draußen ist jetzt braun, da ist nichts mehr grün in extrem heißen Regionen. Und dann gehe ich in die Weinberge, und es ist grün und es strotzt vor Lebendigkeit. Das ist eine Geste, die wir dort erleben können. Also diese unglaubliche Pflanze, die so verbunden ist und so im Leben steht, gibt jetzt dieses wahnsinnig Zuviel an Lebendigkeit auch noch ins Fruchtfleisch hinein. Damit schicke ich euch jetzt in die Pause. Bitte in fünf Minuten wieder hier sein. Einfach nur ein bisschen bewegen.<br /> <br /> === Keimruhe und die Wiederbelebung durch Wasser 00:50:22 ===<br /> '''Martin:''' Also mit meiner Kultur-Menschen-Beziehungspflanze sollte ich jetzt deutlich rübergekommen sein. Tod in Wärme, Licht und Trockenheit. Und es ist eigentlich ein Weltwunder, dass man die jahrelang irgendwo lagern kann, wirklich noch zehn, elf Prozent Feuchtigkeit drin. Die sind knackehart und wirklich tot. Und dann, wenn man die wieder ins Feuchtetuch keimt, das ist eigentlich verrückt. Es gibt ja Getreide, was sogar über mehrere Jahrhunderte gelagert werden konnte. Das ist immer ein Ausnahmefall, aber es geht.<br /> <br /> Und das ist ein Prozess. Pflanze und Leben und Wein, das wisst ihr auch, ist viel mehr Prozess als Substanz, als Stoff, als Materie. Und man kapiert immer nur was davon, wenn man sich auf den Prozess einlässt. Und dieser Prozess ist zu Ende gekommen, ist wirklich in die Härte, in die Festigkeit, in die Trockenheit, in die Wasserlosigkeit und auch in gewisser Weise in die Wärmelosigkeit gestorben. Ich gebe dir noch mal einen Streifen hier. Und mach du weiter.<br /> <br /> Da gibt es eine sehr merkwürdige Sache, das ist eigentlich ein agronomisches Detail, aber ich finde es so sprechend. Ich erzähle es nur, dass ihr noch so ein Bild habt, was einem da helfen kann. Es gibt eine Keimruhe. Wenn ich das Getreide zwei Wochen nach der Ernte versuche, wieder zum Keimen zu bringen, keimt das nicht. Das muss wirklich durch so einen Prozess durchgehen, von Wochen, wo alles zur Ruhe kommt. Erst dann ist die enzymatische Aktivität möglich, dass es wieder neu starten kann. Ich finde das super spannend.<br /> <br /> Und habt ihr euch mal überlegt, was eigentlich der Mähdrescher ist? Der mäht und der drischt gleichzeitig. Und das ist natürlich eine super geniale Erfindung, weil es uns das Leben leicht macht. Und wisst ihr, warum es Sommerferien gab? Oder gibt? Weil alle, aber auch wirklich alle, ernten gehen mussten. Und das ging über Wochen. Und das ging so, dass man das Getreide nicht hier getrennt hat und noch ausgedroschen hat, sondern dass man das Ganze viel früher, vier Wochen vorher geerntet hat und mindestens vier, sechs, acht Wochen länger, als wir es heute haben, zusammengelassen hat. Erstmal als Garben auf dem Acker stehen gelassen hat und dann eingebahnst hat. Und erst im Oktober, November runtergeholt hat und jetzt Korn und Stroh getrennt hat. Und dabei übrigens auch die Unkrautsamen auf dem Hof hatte und nicht auf dem Acker, wo sie wieder schön keimen können. Also es gibt vieles dazu zu erzählen. Ich will nur einfach dieses Bild klarkriegen. Dreschen ist was anderes als Mähen. Mähen heißt eigentlich, die ganze Pflanze holen, und das macht auch Sinn, dass die noch ein paar Wochen zusammen sind, obwohl da nur ganz feine Prozesse stattfinden für die Qualität.<br /> <br /> === Mähdrusch, Masse und das Individuelle 00:53:35 ===<br /> '''Martin:''' Ich gehe weiter. Wir kommen jetzt zu dem nächsten Punkt, und das ist hinter der Entwicklung. Nur, dass man es einfach versteht. Wir sind halt so Massenkönige unserer Kultur. Mähdrusch ist geil. Einer kann in einer Stunde einen Hektar dreschen. Mähen und dreschen. Wahnsinn. Wenn man das noch vor 100 Jahren – wie viel dieser eine Hektar Menschen beschäftigt hat. Sowohl lange vor dem, wo wir heute mähen, als auch Monate später mit dem wieder runterholen und dreschen. Und da passiert halt noch was. Das ist nicht nur, weil es irgendwie anders nicht ging, sondern da passiert was, und vor allem hat man früher anfangen können, damit man später aufgehört hat. Nicht alles auf einen Schlag.<br /> <br /> '''Publikum:''' Kann das schmecken im Brot?<br /> <br /> '''Martin:''' Ja, das kann man auch schmecken. Da passiert was. Das zu beschreiben – es ist eine gemeinsame Anpassung, die passiert. Das ist schwierig. Aber ich will es einfach nur erwähnen, dass man sich mal so einen Moment auch Gedanken macht. Was passiert denn jetzt, wenn die Pflanze abgestorben ist? Jetzt kommt ein neuer Prozess. Und beim Wein, wisst ihr ja, und ihr werdet es jetzt auch gleich nochmal hören, alles bleibt natürlich in dem Feuchten, Zuckrigen, mit den entsprechenden Kühle und Wärme und so weiter, und es geht nach unten. Bei uns geht das auf den Speicher und ist tot.<br /> <br /> Und was muss ich jetzt machen, damit ich irgendwas – da ist nicht mehr Nahrung draußen, so ist das keine Nahrung. Das war immer eine riesige Geschichte, das Mahlen, das war viel Energie, überall das Mühlenbauen, das Mühlenrecht und so weiter. Was muss ich machen? Ich muss Wasser dazu bringen. Ich mache wieder von vorne, ich mache eigentlich Keimung. Und enzymatisch passiert das auch. Es ist nicht geil, es ist wirklich so cool, diese Pflanze ist immer wieder raus aus dem Trockenen, Heißen, Toten in etwas Feuchtes, Kühles. Was für eine Temperatur brauche ich beim Brotmachen? Meine Menschentemperatur. Auch cool, oder? Das geht nicht bei zwei Grad plus und auch nicht bei 50 Grad, sondern irgendwo da, wo ich auch zu Hause bin.<br /> <br /> Dieses Heranholen. Ich bin in Ostwestfalen gewesen, hat man dann nach dem Dreschen in so einem kleinen Dörfchen, hat man das Getreide für den Rest des Jahres auf dem Kirchenboden als ganze Gemeinschaft – darunter fand der Gottesdienst statt, darauf lag das Getreide, von dem man das Jahr über gelebt hat. Also diese Bilder einfach, dass man ein bisschen checkt, was passiert da eigentlich? Wir wissen, wenn wir einen Teig machen, passiert jetzt wieder, das Allgemeine wird sehr individuell, zu einem ganz bestimmten Zeitpunkt mit ganz bestimmten Mikroorganismen, die jetzt daran beteiligt sind. Und das ist wie bei euch auch mit dem Wein, mit irgendeiner Standardhefe wird es halt ein Standard-Industriebrot. Lässt sich gut in einer Backkette machen. Aber schmecken ist was anderes. Individuell ist was anderes.<br /> <br /> Also ich habe das hier nochmal hingeschrieben, Mehlkörper und Eiweiß, das hat sich hier gebildet. Und im Grunde genommen ist das das super Geniale am Weizen und am Dinkel und eben nicht an der Gerste, nicht am Hafer, dass man jetzt etwas mit dem Eiweiß hat, was diese Fähigkeit hat, wieder wie eine Pflanze zu wachsen und dann diese Luftblasen zu machen und dadurch eben dieses lockere, puffige, edle Brot entstehen kann. Und was müssen wir tun, damit dann wirklich Brot daraus wird? Das Ganze nochmal, wieder Hitze, wieder Ende. Das ist doch irre, wenn man sich das einmal klar macht, von Korn zu Brot, also vom fertigen Korn zum Brot ist eigentlich wie vom Saatgut zum Korn.<br /> <br /> === Die Traube in den Keller: Verwesung und Gärung 00:57:38 ===<br /> '''Georg:''' Wir haben oben und unten, wir haben gehört, wir lagern das Getreide im Speicher, und jetzt kommen wir zur Traube, die ernten wir also da oben voll in dieser Sommer-, Anfang-Herbst-Zeit, und was machen wir damit? Wir tragen sie jetzt nach unten, im wahrsten Sinne des Wortes. Jetzt wird sie ins Kühle, Erdig-Wässrige in den Keller gebracht. Und dort findet auch – du hast mit dem Todes- und mit dem Sterbeprozess angefangen –, dort findet eigentlich, wenn wir ein Stück Obst auf den Boden fallen lassen, dann findet ein folgender Prozess statt, ein Verwesungsprozess. Da ist das deutsche Wort auch schön, verwesen. Das Wesen geht jetzt, löst sich von dem Physischen. Das wird in der Medizin auch gerne verwendet. Paracelsus, Spagyrik und wie sie alle heißen, anthroposophische Medizin. Das heißt, ich versuche sozusagen aus dem Stofflichen heraus, das ist das, was da passiert, in dem Verwesungsprozess. Das Stoffliche ist im Auflösen begriffen, und das Geistige, was da vielleicht auch drin ist, verflüchtigt sich oder kann sich verflüchtigen.<br /> <br /> Und hier kommt jetzt wieder eine Geste noch dazu, dass jetzt wieder das In-Beziehung-Treten hineinführt. In der Medizin, wenn es da um Pflanzenextrakte geht, in der Pharmazie, da muss ich gar nicht in die sogenannte Alternativ- oder Komplementärmedizin rein, dann weiß ich das. Ich brauche sozusagen diesen Auflösungsprozess, und jetzt kann ich den steuern. Jetzt kommt was anderes, das nennt sich Gärung. Und in diesem Gärungsprozess passieren jetzt Dinge, wie unglaublich viel Lebendiges von außen, mikrobiell. In unserem Fall sind es in erster Linie die Hefen, da gucken wir auch noch drauf. Aber es sind auch die Bakterien. Da ist eine unglaubliche Kraft, da ist nicht nur Zucker und so weiter, sondern da ist eine unglaubliche Kraft, dies jetzt zu führen. Kulturführung, in Beziehung treten, mit der Sache in Kommunikation gehen. Das ist dann die Aufgabe der Winzerin oder des Winzers.<br /> <br /> === Kulturgeschichte der Gärung: gekauter Reis 00:59:55 ===<br /> '''Georg:''' Ich verwende jetzt bewusst erstmal den weiblichen Begriff, weil wenn wir in die Kulturgeschichte der Gärung hineingehen, 9000 Jahre vor Christus. Das ist das, was wir heute ungefähr wissen. Wir hören immer von Georgien, aber heute wissen wir, das war in China. Da ist das erste, wo die Traube höchstwahrscheinlich mit involviert war. Also China ist die Region, wo es die meisten Wildrebsorten gibt, 40. Und es gab das erste vergorene Getränk, was man heute kennt aus der Menschheitsgeschichte, ist eine Verbindung aus Reis, Honig und höchstwahrscheinlich Trauben.<br /> <br /> Da könnte man jetzt länger drauf schauen, warum bringe ich das Weibliche hier, weil der Reis, der kann nicht gären. Es war noch eine intensivere Verbindung zum Menschen, und das nicht nur in China, sondern in anderen Kulturen auch: damit die Stärke überhaupt gären kann, dass die aufgespalten wird und zu Zuckern umgewandelt wird, die vergoren werden können, hat man den Reis gekaut. Das waren in erster Linie Rituale, das waren Priesterinnen, das waren Frauen, die das gemacht haben, und man hat den gekaut, und durch die Enzyme des Kauens, dann hat man wieder ausgespuckt, wurden diese Stärke aufgespalten, und es sind Glukoseverbindungen entstanden, die dann vergärbar waren. Ich bringe das jetzt einfach nur nochmal, dass wir da in diese Kulturgeschichte auch reingehen.<br /> <br /> Also diese Gärung, die dann stattfindet, und warum bringe ich das auch, weil hier durch diesen Gärprozess ja nochmal tatsächlich eine physische, enzymatisch-physische Verbindung mit dem Menschen – wir kennen das heute von Kaffeebohnen, die teilweise durch irgendwelche Tiere gehen und so weiter, habt ihr vielleicht auch schon gehört, wo es um diese Aufspaltung geht. Also diese intensive Verbindung Mensch und Pflanze auch im Prozess.<br /> <br /> === Der Persephone-Zyklus und die soziale Plastik 01:02:08 ===<br /> '''Georg:''' Und hier diese intensive Verbindung, wo wir jetzt – was passiert denn da? Wir ernten diese Trauben, wir tragen sie runter, ich mache auch einen kurzen Exkurs in die Mythologie, ich trage sie hinunter und hole sie sozusagen im Frühjahr wieder raus. Das ist das Bild des Persephone-Zyklus. Über Herbst, Winter geht sie hinunter zu Hades und kommt im Frühjahr, Sommer wieder raus, dann ist das, wenn draußen alles blüht und fruchtet, und über Herbst und Winter passieren eben die Lebensprozesse da unten, und wir bringen es darunter, da passiert das Lebendige, da passiert dieses Unglaubliche der Gärung. Und wir Winzer wissen das, wenn uns so ein Tank übergeht, das ist Zauberlehrling-mäßig, wenn das wirklich mal voll in der Gärung ist, und ich das nicht die ganze Zeit führen kann und kontrollieren kann, dann kann mir so ein Tank tatsächlich vor lauter Energie überschwappen.<br /> <br /> Und was wir da machen, ich bringe jetzt hier zwei Prozesslichkeiten in den Denkprozess. Wir könnten jetzt natürlich noch auf das Chemische der Gärung eingehen, machen wir aber nicht. Ich bringe hier zwei Bilder. Die soziale Plastik auch von Beuys finde ich hier immer schön, das ist Chaos, Bewegung und Form, und das können wir auch so nennen, dass wir hier Einzelbeeren bringen, die schmeißen wir sozusagen in einen Tank, bei Beuys in der sozialen Plastik sind es Einzelindividuen, dann entsteht ein Bewegungsprozess, und aus diesem Bewegungsprozess entsteht was Neues. Also hier sind Einzelbeeren, die dann in den Bewegungs- und Wärmeprozess kommen, in der alkoholischen Gärung entsteht ja Wärme, CO2, also aus dem einen wird plötzlich was Gemeinsames.<br /> <br /> Und es kann dann – und dazu braucht es in unserem Falle, in der Gärführung müssen wir gucken, dass es im Pilzlichen bleibt, oder im Hefebereich bleibt. Sicherlich, so ein paar Bakterien ist schön, da gibt es ja heute auch ein Workshop dazu, also was heißt dann eigentlich, wenn die Bakterien da auch tätig sind? Also es ist durch die Hilfe von der Mikrobiologie, die sich auf dieser Grundlage nicht nur von Zucker und irgendwelchen Stoffen, die da in der Traube sind, sondern von dieser Lebenskraft da weiterentwickeln kann, entsteht ein Gärprozess, ein Wärmeprozess, und dann entsteht was Neues.<br /> <br /> === Vom Alkohol zum Essig: das Dazwischen 01:04:53 ===<br /> '''Georg:''' Aber dieses Neue hier, und das ist bei Beuys auch wichtig, das kann hier zurückgehen, aber in unserem Falle bei der Traube entsteht dann noch ein zweiter Prozess. Ihr stellt euch vor, hier sind wieder einzelne Punkte, und dann entsteht ein umgekehrter Prozess, das hat der Martin ja beim Getreide auch ein bisschen beschrieben, und dann entsteht hier – ist es eigentlich der ganze Prozess eigentlich komplett durch, wenn sozusagen aus dem Alkohol dann der Essig wird. Dann entsteht ein zweiter Prozess, der hier auf der bakteriellen Ebene stattfindet, und da findet noch mehr diese Konzentration statt, des Lebendigen, und dann habe ich was, am Ende ein hochstabiles Produkt, was eigentlich nicht mehr schlecht wird, was ich in eine Flasche füllen kann, und wahrscheinlich tausend Jahre im Mittelmeer versenken kann und wieder rausholen kann, und es strotzt immer noch vor Leben.<br /> <br /> Könnt ihr euch das vorstellen? Wenn dieser Prozess sauber und gut durchläuft, entsteht hier ein Endprodukt, was Repräsentant für das Leben schlechthin ist. Das geht bis in die Mythologie – ich mache euch jetzt keinen theologischen Vortrag, aber wenn wir im Christentum verankert sind, dann bekommt eben Christus am Kreuz den Schwamm gereicht mit dem Essig und macht noch mal kurz den da, kennt ihr ja, und dann ist es vollbracht. Da ist wirklich diese volle Lebenskraft, die wir da auch drinnen haben können.<br /> <br /> Das sind jetzt Bilder, die ich euch einfach auch mitgebe, aber es geht – was ich mit euch einfach machen will, ist dieser doppelte Umwandlungsprozess, und das, was wir dann Wein nennen, ist eigentlich das Dazwischen. Dieses Dazwischen, und wie ist dieses Dazwischen in seiner Lebendigkeit so zu führen, so zu erhalten, dass wir letztendlich diese Lebendigkeit zu uns nehmen können. Ohne dass es hierhin abdriftet und ohne dass es hier zurückdriftet. Ich sage jetzt mal einen Satz von Schwefel zum Beispiel. Ich gebe euch das jetzt einfach nur als Gedankengang in den größeren Dimensionen mit oder eben nicht. Und wie kann sich das in Balance halten? Wie kriege ich das hier ins Gleichgewicht? Als eine zentrale Frage.<br /> <br /> === Das Brot als Leib: Bildung einer Ganzheit 01:07:39 ===<br /> '''Martin:''' Wenn wir jetzt weitergehen und uns wirklich darauf einlassen, was ist jetzt eigentlich das Brot? Da haben wir ein merkwürdiges Phänomen, dass die Technologie oder das, was wir machen müssen, um ein Brot entstehen zu lassen, relativ kompliziert ist. Wir brauchen diese relativ große Menge Teig, die viel Hitze, und die muss aber so stark sein und nicht so hoch sein, dass es mir außen nicht verbrennt und innen drinnen gut wird. Es ist sofort aus diesen vielen kleinen Körnern ein Ganzes geworden, wo mir der – als Bäcker, wenn ich nur damit beschäftigt bin, dass das schöne Ganzheiten werden, und die sind innen anders als außen. Ich kriege eine richtig schöne duftende, gute Kruste, aber die darf nicht so sein, dass sie schwarz ist, und es darf aber auch nicht so sein, dass die Kruste nichts ist. Es ist innen ganz schön, und es darf auch nicht so sein, die Kruste ist knackig und innen ist es noch gar nicht durchgebacken.<br /> <br /> Das heißt, es kommt jetzt auf dieses Ganze an, und das ist ja das, was dann auch in der christlichen Mythologie so eine Riesenbedeutung bekommt. Der Leib des Brotes, die Ganzheit, es entsteht durch diesen Kulturakt Backen etwas echt Neues, nämlich eine Ganzheit, die diese tausend Körner gar nicht sind. Der Prozess Teig machen, haben wir schon gesagt, ist wieder neu ins Leben holen, das eigentlich todtrockene Getreide wird wieder ins Leben geholt, geht ab wie Schmitz' Katze, kann nur wenige Stunden gehalten werden und muss wieder in die Hitze, aber der Aspekt ist jetzt Bilden einer Ganzheit.<br /> <br /> Und was ist unsere große Kultur? Jetzt auch sozusagen schon im Sakralen, ich gehe jetzt über die Esskultur hinaus, ich breche das Brot. Gemeinschaftsbildung wird uns geschildert als, wir sind eine Gruppe, die sich von einem Brot ernährt, und das Brechen an die Einzelnen. Habt ihr diese Dimension? Ich glaube, ich brauche es nicht nochmal bringen, oder? Das ist deutlich. Das ist alles in dieser einfachen Graspflanze, die der Mensch da kultiviert hat, ist das alles drin.<br /> <br /> === Distillation und Zusammenführung von Brot und Wein 01:10:06 ===<br /> '''Georg:''' Ich gehe mit der Medizin noch einen Schritt weiter. Wir haben also den Fäulnisprozess, den Verwitterungsprozess, wir haben den Gärprozess, wo wir sozusagen das begleiten können, wo wir das Stoffliche durch eine Führung trennen können und das Geistige oder das Lebendige versuchen, da drin zu erhalten. Und jetzt gibt es noch einen dritten Prozess, der auch gerne verwendet wird, ist dann die Distillation. Wir verwenden im Deutschen tatsächlich den Begriff des Weingeistes. Das ist dann wirklich die Essenz, die wir da auch nochmal aus dem Distillat herausdistillieren können. Wir haben sozusagen Auflösung, geführte Gärung, das Lebendige vielleicht durch die Unterstützung von Mikroorganismen nochmal deutlicher hervorheben oder multiplizieren, in ein Erfahrungsfeld bringen, in ein Aktionsfeld bringen, und dann kann ich das Ganze nochmal distillieren, und dann trenne ich wirklich.<br /> <br /> Das ist dann in der Medizin, was dann passiert, dann entsteht das Distillat, wo ich sozusagen diese Essenz oder dieses Geistige habe, oder im Schnaps, und was dann aber auch noch gerne gemacht wird, ist die Veraschung dessen, was da als physisches Etwas übrig bleibt. Und dann kann ich diese beiden auch wieder neu zusammenführen, und dann entsteht da draußen ein Mittel.<br /> <br /> Wenn ich jetzt an Martin anschließe, ich breche den Leib oder das Brot, das Brot wird gebrochen, der Wein wird gereicht. Also diese Geste von unten nach oben, also wir haben sowohl auch beim Brechen des Brotes findet es meistens da oben statt, also da ist auch diese Gestik des Élevage oder des Zusammenführens, und es kann letztendlich dann bei Menschen auch passieren. Und Wein ist ja auch in der Mythologie nochmal als repräsentativ des Blutes, des Lebens oder des Rhythmischen letztendlich da auch zu verstehen. Also ich nehme sozusagen dieses hoffentlich in der Gärführung gut erhaltene, gut zusammengeführte Lebendige und führe das dann mit diesem Gut in der Prozesslichkeit – und beides sind ja auch Gärprozesse. Bei beiden sind letztendlich auch nochmal Prozesse, wo das Lebendige, Mikrobiom, Mikrobiologie und so weiter, die ganzen Hefen und so weiter stark aktiv sind. Die führe ich zusammen, und das sind zwei völlige Polaritäten. Wir haben die Polaritäten, dass wir es da runterbringen, das eine trocknet da oben, um die Lebendigkeit zu fördern, zu erhalten, das andere führen wir da unten. Das sind beides Kultur- und Führungsprozesse, die wir dann auch wieder zusammenbringen.<br /> <br /> === Die Lebendigkeit der Pflanze als Indikator 01:13:06 ===<br /> '''Georg:''' Und vielleicht für mich, jetzt um zu versuchen, ein bisschen in die Zusammenführung zu kommen, dann fange ich jetzt mal an, und dann können wir vielleicht auch nochmal auf gemeinsame Reflexionen gehen. Ich nehme euch jetzt nochmal mit in dieses Bild, was wir ausdrücken wollten, also dieser Beginn, das wir entwickelt haben, dass ich erstmal sozusagen diese Liane habe, die da diese Kraft, diese Substanzkraft aufbilden muss als Pflanze, die dann letztendlich, wenn ich die Kulturtat mache, ich in diesen Stamm führe oder diesen Stammaufbau, dass sie dieses Lebendige bilden kann, aber hier ganz entscheidend, dass sie sich verwurzeln kann, dass sie sich wirklich als Pflanze intensiv mit der Örtlichkeit – wir reden von Cru im Weinbau, im Getreide könnten wir das auch, aber im Weinbau ist es eigentlich nochmal krasser, wenn die da tatsächlich 10, 14 Meter runtergehen kann, so sie denn eine Europäerin ist. Die Amerikanerinnen können das leider gar nicht so gut. Also sie kann da sich voll mit der Örtlichkeit verbinden, und dann sozusagen, sie kann sich ja nicht bewegen, sie ist total an den Platz gebunden, wo sie steht, und kann sich dann letztendlich damit verbinden. Epigenetik haben wir auch entwickelt, wie wichtig das im Vorblütebereich ist, wie wichtig die Außenfaktoren sind auf diesen gesamten Wachstumsprozess der Rebe.<br /> <br /> Und dann, ganz wichtig für mich zu verstehen, dieses Bild, was Steiner uns da gibt, dass sie wirklich dieses – und das ist nicht nur das Stoffliche, ihr merkt, ich rede relativ wenig über das Stoffliche gerade, sondern ich bleibe mit euch in dieser Lebenskräfteebene, was da in diese Traube hineingeht, und dann irgendwie geführt durch die Kulturtat des Menschen in den Gärprozess da hineingeführt werden muss. Und diese Lebendigkeit will ich nochmal untermauern, und da sind wir auch am Biodynamischen dran, dass in der biodynamischen Landwirtschaft der Umgang mit dem Lebendigen eine zentrale Rolle spielt, bis hin zu der Verwendung dieser biodynamischen Präparate.<br /> <br /> Und ich bringe euch einfach das Bild, und ihr könnt jetzt auch rausgehen und euch diese Weinberge mal anschauen, ihr seid jetzt alle hier voll in der Hitze gerade, und wenn ihr euch jetzt da vorstellt, ihr müsstet jetzt da, wo der François gerade steht – es tut mir ja auch leid –, da in der Hitze stehen, dann haltet ihr das vielleicht mal eine halbe Stunde, Stunde aus, und ihr seid heute Morgen vielleicht frisch aufgestanden, und jetzt steht ihr da in der Hitze, und irgendwann werdet ihr schlaffer.<br /> <br /> Und jetzt schaut ihr euch – das ist für mich ein ganz wichtiger Indikator, wenn ich da raus in meine Rebanlagen gehe, inwieweit, wie lang sind denn meine Pflanzen fähig, präsent da draußen zu stehen, wie lang halten die ihre Platzstellung so, und das ist relativ normal im Weinbau, je nach Standort und je nach Rebsorte unterschiedlich, dass die irgendwann schlaff machen und da runterhängen. Das kann am Nachmittag passieren, es kann aber auch passieren, dass die echt lange hier durchhalten und so aktiv in der Landschaft stehen. Wenn ich aktiv und wach in der Landschaft stehe, bin ich ganz anders aufnahmefähig, als wenn ich so in der Landschaft stehe.<br /> <br /> === Der Salat-Vergleich: stofflich gleich, lebendig verschieden 01:16:34 ===<br /> '''Georg:''' Und ich bringe immer gerne das Beispiel, stellt euch vor, ihr pflückt einen Salat frisch am Morgen in eurem Garten und macht damit zum Mittagessen einen Salat. Dann schmeckt der irgendwie knackig, ihr könnt euch das alle vorstellen, und jetzt nehme ich den gleichen Salat und lege den über Nacht in den Kühlschrank. Oder ich lege ihn mal eine halbe Stunde in die Sonne. Dann ist es stofflich, wenn ich da irgendeine chemische Analyse mit mache, höchstwahrscheinlich immer noch der gleiche Salat. Aber von der Lebenskräfteebene und von der Perzeption und von dem, was ich da wahrnehme und was ich zu mir nehme und was es mit mir innerlich, körperlich macht, ist es was völlig anderes. Stofflich ist es das Gleiche, aber auf der Lebenskräfteebene nicht.<br /> <br /> Und das ist das, was wir versuchen im Biodynamischen zu finden. Ich sage nicht, dass wir es immer finden, aber wir arbeiten damit. Und wir versuchen wirklich, daran zu bleiben, und für mich gibt es, wenn wir über den Lesezeitpunkt sprechen, dann sind es die drei Klassiker. Dann ist es Zucker, Säure, phenolische Reife. Das kennen wir alle irgendwie. Zucker ist in der heutigen Zeit meistens zu hoch, und Säure meistens zu niedrig. Und wir müssen irgendwie hinkriegen, dass wir die phenolische Reife da einigermaßen in Balance bringen. Das kennen wir, aber für mich ist eigentlich der entscheidende Faktor die Lebendigkeit, die Knackigkeit. Wenn ich in die Traube reinbeiße, knackt die noch. Und es ist bei einigen Rebsorten, Sauvignon Blanc oder wie sie auch alle heißen, ist es teilweise eine Sache von Stunden, Tagen, dass die so in der Landschaft stehen oder dann so hier runterhängen. Und es ist ein riesen – stofflich auch, pH, Gesamtsäure und so weiter. Es sind die gleichen Trauben, wenn die eine so steht und die andere hängt. Aber was damit im Tank passiert, ist was völlig anderes. Es ist ein völlig anderer Gärprozess, wenn ich die Schlaffies ernte, wenn ich die Überreifen ernte, als wenn ich die mit Lebendigkeit ernte. Ist das nachvollziehbar? Und da möchte ich mit euch ran und da versuchen ein bisschen zu arbeiten, da ein bisschen zu beobachten. Das heißt nicht, dass ich nicht teilweise Weinberge auch mal überreif werden lasse. Also bitte nicht falsch verstehen, aber es geht darum, da ein bisschen das in den Zusammenhang und Zusammenklang zu bringen und zu versuchen, diese Lebendigkeit als Ausdruck, als Realität dastehen zu lassen.<br /> <br /> === Die beiden Spritzpräparate: Hornmist und Hornkiesel 01:19:12 ===<br /> '''Martin:''' Jetzt gehe ich aus unserer gemeinsamen Verabredung raus. Ich hoffe, du verzeihst mir das. Das ist einfach so ein toller Moment, weil wir sind ja hier heute zusammen, ein bisschen Biodynamik zu verstehen. Weil man mit diesen beiden Menschheits-Kulturpflanzen und dem, was wir beschrieben haben, wunderbar ein Stück Ahnung verstehen kann, was wir da mit diesen beiden Spritzpräparaten machen.<br /> <br /> Das Hornmist ist hier bis hier. Das soll die Pflanze verbinden mit dem Boden und den Boden mit der Pflanze. Im Grunde genommen kann man sagen, alles, was von unten kommt. Und das darf man auch zwei- und drei- und viermal machen, je nachdem, wie die Pflanze dasteht. Und das kann man auch sehen. Und die Profis sehen das auch an der Art, wie die Pflanze gespannt ist von dem, was von unten kommt. Von dem, was sie ist aus ihrer Verbindung in diesem Jahr mit ihrer Genetik an diesem Ort.<br /> <br /> Und das zweite Spritzpräparat, dieses Hornkiesel, das wirkt vollkommen anders. Das ist was völlig anderes. Das macht diesen Prozess, der so geht, der die Pflanze verbindet mit dem, was da draußen ist, was Reife ist, was überhaupt nichts mehr mit Vitalität, mit der ersten Runde des Roh-Erzhaften, würde der Paracelsus sagen, von unten zu tun hat. Sondern das ist die zweite Dimension. Das ist eine Oktave höher. Das Ganze wird jetzt verwandelt und umgebaut und reift. Geht in einen eigenen inneren Prozess in Licht und Wärme und über Johanni hinaus. Bis jetzt war alles knackig, Vitalität bilden. Und das Eigentliche, dass es haltbar wird, dass die Schädlinge nicht so durch die Haut durchgehen und so weiter und so weiter. Das ist jetzt dieser Impuls, den wir stärken wollen, den wir sozusagen einen Kick geben wollen mit diesem Hornkiesel-Präparat, wo es ja in einer sehr, sehr hohen Verdünnung ein Mineral genommen wird, was ganz hier unten, weit unten unter der bodenfruchtbaren Zone ist, wo man wirklich ein kristallgewordenes Silikatgestein verarbeitet und so fein verarbeitet, dass es seine eigene Struktur verloren hat, und in diesem, was du beschrieben hast, von dem Prozess her, wie ein Medizinprozess jetzt übergeführt wird in Aktivität, in wässrige Aktivität, sodass ich es wirklich als Nebel, als dünnsten Schleier da auf die Pflanzen geben kann, und die messbar nach wenigen Tagen reagieren. Reagieren mit besserer Haut, besserer Reifung, sogar Ertragsrückgang. Wir können mit Hornkiesel 10 bis 12 Prozent Ertragsrückgang induzieren, weil es um Qualität, um Umbildung, um Haut, um Reifung geht.<br /> <br /> Das wollte ich einfach noch ergänzen. Ich glaube, das kann man jetzt gerade in so einem Moment, angehängt an so was als Einführung – der eine oder andere hat das vielleicht noch gar nicht gehört –, hier gut mitnehmen. Jetzt könnte man eigentlich ins offene Gespräch übergehen, oder? Ich würde jetzt sozusagen den Teil hier so weit abschließen und gerne jetzt die Meldungen, Ergänzungen, Widersprüche und so weiter an uns beide versuchen zu integrieren. Bitte.<br /> <br /> === Gespräch: Kristallisieren und Veredeln 01:22:47 ===<br /> '''Publikum:''' Vor der Frage erstmal ein Riesendanke an euch beide. Das sind Megabilder, die ihr durchgereicht habt. Das war echt für mich megaschön.<br /> <br /> '''Martin:''' Danke. Komm, stimm mal auf.<br /> <br /> '''Publikum:''' Du holst diesen grafischen Stein da unten, der sich kristallisiert, der kristalline Strukturen hat, wo verbesserst du ihn, und sprichst dann über 20 Prozent Rückgang im Westen, oder?<br /> <br /> '''Martin:''' 12 Prozent, ja, das kann passieren. Das kann sein.<br /> <br /> '''Publikum:''' Das heißt, da habe ich dann auch wieder dieses Kristallisieren, das Veredeln sozusagen.<br /> <br /> '''Martin:''' Ja, absolut. Landwirtschaft, Kultur, Lebensmittel ist nicht nur Masse, mehr Masse, noch mehr Masse. Sonst säßen wir ja hier auch nicht zusammen. Ich glaube, das ist hier jedem klar. Wenn wir nur das betrachten, dann sollten wir irgendwie gehen. Sondern es geht darüber hinaus. Und gleichzeitig ist darin aber was ganz Richtiges, dass Masse und Vitalität gefördert und gebildet wird. Die muss nur zur richtigen – alles ist eine Frage der Zeit – die muss zur richtigen Zeit entstehen. Und sie muss entstehen aus dem, was diese wachsende Wurzelspitze selber mit dem Boden veranstaltet. Und nicht, indem ich da eine Nährstofflösung hingebe und die Pflanze eigentlich statt Wasser diese Nährstoffe aufnimmt und dann übervoll ist damit, sodass eigentlich sie gar nicht anders kann, als das irgendwo hinzulagern, viel zu hohen Ammoniumgehalt und so weiter in ihren Pflanzensäften hat, und dann natürlich das gefundene Fressen für jedes Insekt ist.<br /> <br /> Am Stickstoff kann man so gut verstehen, wie bekloppt wir eigentlich sind, dass wir erst das reinpumpen in die Pflanze, die kann nicht anders, und dann sehen wir, oh scheiße, da kommen ja Insekten, da kommen ja Pilze, die wird zu hoch und so weiter, jetzt müssen wir die nächsten Mittel nehmen. Das ist die Geschichte seit den 20er Jahren der allgemeinen Landwirtschaft. Und wir meinen immer noch, das sei irgendwie nötig und gut und schmeißen dann davon knapp 40 Prozent weg. Das ist doch unsere Situation heute, in Bezug auf das Getreide kann man das ganz klar so sagen. Aber ich bin abgeglitten.<br /> <br /> '''Georg:''' Und wenn du das Kristalline, das Formhafte bringst, ich greife es nur auf, wenn wir jetzt Hornkiesel sprechen, im Weinbau, dann ist es im Vorblütebereich. Oder wenn man mich fragt, ich schaffe es nur einmal, es gibt natürlich verschiedenste Zeitpunkte auch, aber da – das habe ich ja vorhin versucht zu erklären – da treffe ich diese drei Zeitströme. Und da ist die Pflanze wirklich aufnahmefähig, das ist auch ein Teil meiner Doktorarbeit, da sehen wir dann im Folgejahr deutliche Auswirkungen auf die Traubenstruktur, auf ein geregelteres vegetatives Wachstum, weniger Geiztriebe und so weiter und so fort. Aber uns geht es ja darum, in den größeren Linien an dem Verständnis zu arbeiten.<br /> <br /> === Gespräch: Pfropfung und Gleichgewicht 01:25:53 ===<br /> '''Publikum:''' Ich fand das da ganz interessant, dass du gesagt hast, dass die Amerikaner, also eher oberflächlich wurzeln, und die Europäer weiter nach unten gehen, also tiefgründiger. Aber das ist ja eigentlich eine Katastrophe, wenn wir eine amerikanische Unterlagsrebe haben und eine europäische drauf pfropfen, oder?<br /> <br /> '''Martin:''' Also ich wiederhole nochmal die Frage, und ich würde es jetzt gerne mit dem Wort ein bisschen anders, ich würde gerne die benennen, dass wir nicht immer sagen Amerikaner und Europäer, weil da wird so viel mit assoziiert, sondern dass wir erstmal ganz nüchtern auf zwei verschiedene Wildformen oder Ursprungsformen der Weinpflanze gucken. Da passiert im Kopf immer mehr, als man eigentlich will, und zwar ganz schnell. Darum geht es jetzt nicht, sondern wir wollen wirklich gucken, was machen wir eigentlich mit diesen Pfropfen und mit diesen Untergrundpflanzen?<br /> <br /> '''Georg:''' Ja, es ist nicht nur eine Katastrophe deswegen, sondern wir müssen uns auch klar machen, wir kreieren nicht unbedingt Gleichgewicht, und das ist für mich auch einer der Hauptgründe, warum wir im Weinbau so gute Ergebnisse haben können, weil wenn wir es mit den gepfropften Pflanzen zu tun haben und an diesem Bild dranbleiben, dass da deutlich mehr Substanzkraft vielleicht ist von der Unterlage – ich bleibe mal nicht bei der Amerikanerin –, dann ist es nicht im Gleichgewicht. Das heißt mein Leben lang, ich vergleiche mal, wenn ich dein Bein nehme und ich pfropfe meins auf deins, dann läufst du dein Leben lang schief und musst da irgendwie das ausbalancieren. Also da könnten wir jetzt stundenlang einsteigen, deswegen habe ich zu Lotte geschaut, wie lange.<br /> <br /> Vielleicht noch als ein größeres Bild, ich bin ja auch in Amerika immer mal wieder tätig, und wir haben jetzt gerade genauso wie hier, hier kommt auch der Wahnsinn auf uns zu mit einer amerikanischen Rebkrankheit, und dort auch, da gibt es Red Blotch Disease, heißt das, auch so eine kleine Zikade, die überträgt so ein Virus. Man reißt da gerade massiv Reben raus, und im Napa Valley, ich war letztes Jahr dort bei so einer gerodeten Fläche, das waren solche Stämme. Wie alt ist eine Rebe, wenn sie so dick ist? Was schätzt ihr? 80? 200? Hängt von der Rebsorte und dem geologischen Zusammenhang. Vulkanismus, Napa Valley, Geo-Äther bringe ich jetzt einfach mal auch als Bild – die waren keine 20 Jahre alt, aber haben so was an Substanz gebildet.<br /> <br /> Und das ist ein Phänomen, was wir schon sehen können, auch in der Grundlage dieser Pflanze als solchen, das ist eine andere Plattform, da ist auch ein bisschen mehr Bums und so weiter, aber das ist einfach was anderes, da jetzt tiefer reinzugehen, würde den Seminarraum sprengen und eigentlich auch nicht das Thema, an dem wir eigentlich dran sein wollten mit euch, diese Frage, diese Verbindung von Brot und Wein und von oben und unten und von Tag und Nacht und wie man es auch alles nennen wollen. Ich will das jetzt gar nicht, wir können gerne in fünf Minuten noch tiefer einsteigen, aber das sprengt es hier alles.<br /> <br /> Aber man kann sich das auf ganz vielen Ebenen anschauen, und ja, wir müssen – für mich steht und fällt der Weinbau mit der Züchtung, und dass wir letztendlich den Weinbau auch wieder dahin kriegen, dass wir mit den Europäerreben, mit der Adaptionsfähigkeit, mit dem Bild, was ich hier auch mit Zoe und Bios gebracht habe, dass wir sozusagen standortbezogene Züchtung, dass wir Pflanzen haben, die letztendlich sich jetzt hier mit den neuen Gegebenheiten – in der Medizin einer der Hauptpunkte der momentanen Forschung ist, in Beziehung treten mit der Krankheit oder in Beziehung treten mit der Situation. Was heißt es denn, wenn ich Pflanzen habe da draußen, denen ich nicht zulasse, in Beziehung zu treten? Und das machen wir im Weinbau seit 150 Jahren. Also ihr merkt, ich werde da emotional, und da müssen wir auf ganz vielen Ebenen ansetzen. Vielleicht genug dazu.<br /> <br /> === Gespräch: Beziehung statt isolierter Wirkstoff 01:30:14 ===<br /> '''Publikum:''' Aber was du sagst, ist ja genau, dass wir in Beziehung treten. Deswegen kann ich sagen, ich habe die Heilkräuterfrau, die nimmt aus drei Pflanzen ihren Zaubertrank, und dann kommt Bayer, einer macht die Analyse, holt sich die Wirkstoffe der drei Pflanzen, rührt sie zusammen, und ich habe nachher nicht so von der Qualität her, weil keine Beziehung drin liegt. Das ist eigentlich das, was du sagst.<br /> <br /> '''Georg:''' Ich habe nichts gegen das Physische, gegen das Stoffliche. Also die Erkenntnis des Stofflichen finde ich wichtig. Was wir ja jetzt gerade gemacht haben, ist, dass wir eher in das Erweiterte oder Ganzheitliche eingetreten sind. Das Stoffliche hat für mich eine Bedeutung. Und das ist vielleicht auch das Bild des Brotes als Leib, als Repräsentant des Stofflichen. Aber wir dürfen das Lebendige nicht vergessen. Und das auch in Beziehung bringen. Aber deswegen reagiere ich da so ein bisschen drauf. Für mich heißt rein stofflich denken nicht unbedingt Gift. Aber das kann so enden. Auf jeden Fall, wenn ich das einseitig betrachte, wenn ich nur da oben in die Esoterik oder in die Ganzheitlichkeit gehe, dann endet es irgendwo im Luftigen, und ich verliere die Erdung. Und wenn ich nur in das rein stoffliche Material reingehe, dann verliere ich die Beziehungsebene. Das ist auch ein versuchter Griff, inwieweit können wir diese Pflanzen in Beziehung bringen. Gibt es noch eine Frage oder Bemerkung?<br /> <br /> '''Martin:''' Ja.<br /> <br /> === Gespräch: Getreide und Wein in anderen Klimazonen 01:31:50 ===<br /> '''Publikum:''' Wir sprechen ja viel über Zyklen, insbesondere bei der Rebe, die temperaturabhängig sind, tageslängenabhängig, saisonabhängig, egal, die ganzen Verbindungen zu den jetzt christlichen Festen, früher vielleicht andere. Was passiert mit dem Ganzen in Gebieten, wo das nicht so eine Rolle spielt? Also, je mehr wir uns dem Äquator nähern, je mehr die Tageslänge gleich ist. Vielleicht auch Temperaturen in subtropischen Bereichen oder im Mikroklima da sehr konstant sind. Frage an beide.<br /> <br /> '''Martin:''' Bist du zuerst oder ich zuerst? Ich bin unerfahren. Ich kann einfach nur mit dem mediterranen Raum und dem nordeuropäischen Raum, das kann ich noch abschätzen, aber wirklich zu Tropen kann ich ganz wenig sagen, weil ich einfach nicht Erfahrung habe. Ich kann jetzt irgendwelche Wissenschaftsdaten liefern oder so, aber das bringt es nicht.<br /> <br /> '''Publikum:''' Vielleicht ganz praktisch dann wären dann zwei Weizenernten.<br /> <br /> '''Martin:''' Natürlich, das gibt es. Es gibt in vielen Ackerbaugebieten schon im Süden dann die Situation, dass man zwei Ernten hat. Das ist dann sofort die Frage nach dem Wasser. Und es ist dann auch ganz schnell die Frage, hält meine Fruchtbarkeit? Ich kann das ein paar Jahrzehnte machen, und dann habe ich plötzlich kein Humus mehr. In vielen mediterranen Gebieten bin ich jetzt schon auch bei dem, wie es bisher gelaufen ist, an der Stelle mit 0,4 oder 0,6 Prozent Humus. So tief muss ich pflügen, damit es überhaupt noch irgendwie wächst, dass ich eigentlich am Ende bin. Das ist ganz nah absehbar, dass plötzlich gar nichts mehr geht. Ich kenne das. Ich habe das ein paar Mal erlebt. Wenn es dann einfach nicht mehr wächst, wächst es dann einfach nicht mehr, weil das ist sozusagen wie Rekultivierung nach Steinbruch. Wenn der Humus einfach weg ist.<br /> <br /> '''Publikum:''' Aber bei ausreichender Pflege natürlich.<br /> <br /> '''Martin:''' Na klar. Na klar. Und in den Tropen kommt es natürlich darauf an, dass ich jetzt mit Schichten arbeite. Da ist ja genug Wasser. Was ist die tropische Situation? Der Boden ist in der Luft. Deshalb ist es so schlimm, den Regenwald abzuholzen, weil ich den Boden mit wegnehme. Der kann sich nicht halten ohne den Wald, weil der im Wald ist. Darunter der Boden ist sauer und total humusfrei. Der ist eigentlich wirklich der Festhalter. Es gibt so einen Witz unter den Tropenbiologen, das Blatt aus der obersten Schicht ist, bis es runtergegangen ist durch die fünf Schichten, ist es schon verdaut. Das ist wahnsinnig schnell. Man muss gute Bilder haben, die passen.<br /> <br /> Im Norden, wenn Sie nach Schweden gehen, Mittelschweden, dann ist der Boden, alle Humusprozesse sind total still, ruhig. Es ist alles unten im Boden. Sie haben im Frühjahr größte Mühe, dass überhaupt mal richtig losgeht, dass die Wärme mal reinkommt, dass mal Umsetzung zustande kommt. 10 Prozent Humus, 20 Prozent Humus, aber es kommt nicht in Gang. In den Tropen haben Sie gar nichts im Boden. Es ist alles oben, und Sie müssen eigentlich bremsen, bremsen, bremsen. Das ist natürlich diese Stockwerkgeschichte super toll. Nahrungserzeugung in den Tropen ist immer die Frage, habe ich eine Beschattungskultur oben drüber, Halbschatten, was kann ich von der miternten und so weiter. Es wird sozusagen mehrstöckig, und deshalb ist das so bescheuert, wenn die Leute heute sagen, ja, ihr könnt ja die Welt nicht ernähren, weil ernähren werden wir sie sowieso an Orten, wo dieses begrenzte konventionelle System von Mitteleuropa und Nordamerika, wo das sowieso überhaupt gar nicht funktioniert. Kommen Sie mal mit Stickstoff in fünf Etagen oder mit irgendwelchen Sachen, das bringt überhaupt gar nichts. Die Probleme sind völlig andere. Und die muss man verstehen und entwickeln. Aber mit so einem Werkzeug wie der Biodynamik geht das. Das kann man machen.<br /> <br /> === Schluss: Humus und Humor 01:35:49 ===<br /> '''Publikum:''' Eine letzte Präzisionsfrage. Das heißt, für das Getreide spielt es im Grunde genommen keine Rolle, wie die Tageslänge ist.<br /> <br /> '''Martin:''' Das ist jetzt ein bisschen sehr, sehr stark vereinfacht. Es gibt Wintergetreide und Sommergetreide. Ich musste jetzt das knapp machen. Die Wintergetreide, die eben in den Winter hinein wachsen, die brauchen die Kälte, Vernalisation. Eine wahnsinnige Sache. Und die Sommergetreide haben das nicht mehr. Deshalb gehen die so wahnsinnig schnell. Ich säe das im März und ernte das auch im Juli. Der Sommerweizen geht genauso schnell. Hat immer 20, 30 Prozent weniger Ertrag, aber eine ganz spezielle Kleberstruktur und ist deshalb oft gut, um jetzt Croissants zu backen oder als Aufmischweizen dazuzutun oder so. Hilft das?<br /> <br /> Ich habe den Eindruck, ich würde noch gerne einen abschließenden Gedanken dazu entwickeln. Du bist bestimmt auch. Und dann machen wir Schluss. Ich wollte sagen, ich habe das nur einmal angedeutet beim Getreide. Es ist nicht nur das, was wir essen. Und es ist nicht nur die Qualität des Getreides oder so, sondern es ist mit dem Getreide die Möglichkeit, durch das Stroh, durch die Wurzelmasse, dauerhaft Bodenfruchtbarkeit regelrecht zu erzeugen, bei gleichzeitiger Versorgung von Menschen und Tieren. Und was Sie da vor sich haben, ist der Humusprozess. Und interessant ist, dass dieses Wort vom Wortstamm her ganz nah ist dem Humor. Und was ist der Humor? Der macht aus uns eine Gemeinschaft. Und was kann die Weinpflanze? Uns miteinander verbinden und in eine Stimmung bringen, wo wir diese Seite derselben Medaille benutzen. Herzlichen Dank. Das war's.<br /> <br /> == Glossar ==<br /> {{GlossarNavigationArtikel|A}}<br /> <br /> {{BS|A}}<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|B}}<br /> <br /> {{BS|B}}<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|C}}<br /> <br /> {{BS|C}}<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|D}}<br /> <br /> {{BS|D}}<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|E}}<br /> <br /> {{BS|E}}<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|F}}<br /> <br /> {{BS|F}}<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|G}}<br /> <br /> {{BS|G}}<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|H}}<br /> <br /> {{BS|H}}<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|I}}<br /> <br /> {{BS|I}}<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|J}}<br /> <br /> {{BS|J}}<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|K}}<br /> <br /> {{BS|K}}<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|L}}<br /> <br /> {{BS|L}}<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|M}}<br /> <br /> {{BS|M}}<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|N}}<br /> <br /> {{BS|N}}<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|O}}<br /> <br /> {{BS|O}}<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|P}}<br /> <br /> {{BS|P}}<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|Q}}<br /> <br /> {{BS|Q}}<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|R}}<br /> <br /> {{BS|R}}<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|S}}<br /> <br /> {{BS|S}}<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|T}}<br /> <br /> {{BS|T}}<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|U}}<br /> <br /> {{BS|U}}<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|V}}<br /> <br /> {{BS|V}}<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|W}}<br /> <br /> {{BS|W}}<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|X}}<br /> <br /> {{BS|X}}<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|Y}}<br /> <br /> {{BS|Y}}<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|Z}}<br /> <br /> {{BS|Z}}<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|0-9}}<br /> <br /> {{BS|0-9}}<br /> ----<br /> <br /> == Einzelnachweise ==<br /> [[Georg Meissner|| zurück zu Georg Meißner |]]<br /> <br /> [[Martin von Mackensen|| zurück zu Martin von Mackensen |]]<br /> <br /> {{Artikel unten}}<br /> [[Kategorie:biologisch-dynamisch]]<br /> [[Kategorie:GA 327]]<br /> [[Kategorie:Glossar muss noch erstellt werden]]<br /> [[Kategorie:Georg Meissner]]<br /> [[Kategorie:Rudolf Steiner]]<br /> [[Kategorie:Landwirtschaft]]<br /> [[Kategorie:Landwirtschaftlicher Kurs]]<br /> [[Kategorie:Maschinelle Rohtranskription]]<br /> [[Kategorie:Weinbau]]<br /> [[Kategorie:Transkribiert von ]]<br /> [[Kategorie:Transkriptionsstufe 0%]]<br /> [[Kategorie:Video]]<br /> [[Kategorie:Erscheinungsjahr 2025]]</div>

Admin https://biodyn.wiki/index.php?title=Brot_und_Wein_-_ein_Vortrag_von_Georg_Meissner_und_Martin_von_Mackensen,_2026&diff=28246 2026-06-27T11:52:31Z

<p>Admin: Rohtext Claude Opus 4.8 Extra</p> <hr /> <div>{{Artikel oben}}[[Datei:Martin von Mackensen und Georg Meissner 2026-6-22.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=-bdCU0PbI1c|thumb|[[Georg Meissner|Dr. Georg Meißner]] und [[Martin von Mackensen|Martin von Mackensen]] bei einem Vortrag auf dem Weingut Odinstal mit dem Thema &quot;Brot und Wein&quot; am 22. Juni 2026 ]][[Georg Meissner|| zurück zu Georg Meißner |]]<br /> <br /> [[Martin von Mackensen|| zurück zu Martin von Mackensen |]]<br /> <br /> +++ dies ist ein unbearbeiteter maschineller Rohtext. Gerne kannst du bei der Textbearbeitung [[MitTun bei biodyn.wiki|mitTun]] +++<br /> <br /> === Vorstellung und Anliegen 00:00:00 ===<br /> '''Martin:''' Ja, ich muss mal klopfen. Georg, bitte klopfen. Super. Herzlich willkommen. Mein Name ist Martin von Mackensen, und ich werde jetzt meinen Kollegen Georg Meissner vorstellen, und er macht das hoffentlich anschließend mit mir auch. Vielleicht. Wir sprechen zu dem Thema Brot und Wein, haben das schon öfters gemacht, und in der Vorbereitung haben wir wieder ganz viele Stellen entdeckt, mit denen wir uns noch weiter und tiefer beschäftigen wollen. Das wird auch nicht aufhören. Wahrscheinlich werden wir eines Tages sterben und werden sagen, oh, da könnte man immer noch weiter dran arbeiten. Das ist so groß. Diese zwei großen Menschheits-Kulturpflanzen, die stehen heute im Mittelpunkt.<br /> <br /> Georg Meissner hat nach seiner Schule eine Weinbaulehre gemacht, hat dann Weinbau studiert und ist dann sehr viel international unterwegs gewesen, hat an verschiedenen großen Weingütern mit Biodynamik begonnen und hat dann in seiner Promotion in Geisenheim sich ausgiebig mit einem biodynamisch-organisch-konventionellen Weinbauversuch beschäftigt und ist dann aber wieder als Betriebsleiter in die Praxis gegangen und steht heute hier.<br /> <br /> '''Georg:''' Danke.<br /> <br /> '''Georg:''' Martin von Mackensen, wir kennen uns auch schon seit vielen Jahren. Als ich dann aus Südafrika zurückgekommen bin und meine Promotion in Geisenheim angefangen habe, war er beratend im Systemvergleich auch tätig und ist Leiter der Landbauschule Dottenfelderhof und hat sich viele, viele Jahre intensiv mit der Getreidepflanze beschäftigt, in Züchtung und Forschung und allem Pipapo.<br /> <br /> '''Martin:''' Und jetzt wollen wir es wirklich heute, ausnahmsweise haben wir es so noch nie gemacht, wirklich im Wechsel machen, hin und her, weil wir glauben, dass in den einzelnen Aspekten, indem wir sie von diesen beiden Seiten aus beleuchten, etwas auftaucht, was man sonst nicht so gut mitkriegt. Und wir werden es so machen, dass ich jetzt starte mit dem Getreide, und dann wird Georg den – kann man gar nicht sagen gleichen Teil, aber den ähnlichen Teil – für den Wein machen, und dann wird es immer wieder hin und her gehen.<br /> <br /> Wenn wir jetzt über diese beiden Pflanzen sprechen, werden wir immer wieder diese Erweiterung in die Kultur, in Bezug auf den Menschen, in Bezug auf die sich ständig wandelnde Welt haben, diesen Aspekt. Aber wir werden trotzdem versuchen, sozusagen für Sie anhand von dem, was man sieht, was man erlebt, was man kennt, mit dem man eine Beziehung hat, weil man die Phänomene kennt – anhand von dem wollen wir eigentlich da tiefer reinleuchten.<br /> <br /> === Der Anfang der Getreidepflanze: erst nach unten 00:03:07 ===<br /> '''Martin:''' Und so würde ich mit Ihnen beginnen an dieser Stelle und würde sagen, was ist denn der Anfang von einer Getreidepflanze? Wie geht es denn los? Nehmen Sie sich innerlich mal – Sie dürfen auch gerne die Augen zumachen – ein Weizenkorn. Da haben Sie diese schöne Furche, da haben Sie, wenn es ein schönes, gutes Korn ist, so zwei dicke Popobacken, so richtig knackig, und auf der einen Seite diese ganz, ganz feine, zarte Behaarung. Und jetzt kommt das in die Erde, in die Feuchte – Sie können es auch zwischen Küchenpapier legen, ein bisschen dunkel –, und zwei, drei Tage später quillt es auf, und endlich ist dieses ganz, ganz Harte weich. Und dann passiert es. Das Weichwerden ist entscheidend. Es kann Jahrzehnte liegen, aber es muss weich werden, und das wird es nur durch Wasser. Ist doch spannend. Man muss einfach die Gesten wirklich ernst nehmen.<br /> <br /> Und dann passiert etwas, was ich Ihnen jetzt gleich auch ein bisschen hinzeichnen möchte, was für mich schon sehr, sehr typisch ist für diese Kulturpflanze. Drei kleine Wurzeln nach unten. Nichts nach oben, nichts grün, nichts Trieb. Runter. Erstmal runter. Erstmal sich verbinden mit dem Boden in einem Tempo, wo kein Unkraut mithalten kann. Das ist auf dem Acker. Die Ackerkultur schlechthin, das Getreide, ob jetzt Roggen, Weizen, Gerste, müssen wir gar nicht so genau nehmen. Erstmal sich verwurzeln mit dem Untergrund. Und das geht vom dritten, vierten Tag. Und so nach dem zwölften Tag kommt dann auch oben mal was raus. Und da ist das nach unten schon so zehn, zwanzig Zentimeter und kommt oben zwei Zentimeter hervor. Also diese Voreilung der Wurzeln. Das ist, glaube ich, was sehr, sehr Typisches. Und in aller Regel drei. Und in aller Regel schon mit diesem allerersten Würzelchen so ein wunderschöner, feiner Feinwurzelflaum da dran.<br /> <br /> Ich zeichne das kurz. Für das Getreide ist es wesentlich zu wissen, dass man unten drunter eine Geologie hat. Einen Untergrund, der wirklich ein Gestein ist. Und das deute ich hier nur mit diesem Strich an. Und auf diesem Gestein haben wir möglicherweise eine erste Bodenbildung, die vielleicht eher so was Tonartiges ist. Einen Untergrundboden, einen zweiten Untergrundboden, und dann den eigentlichen Mutterboden, der jetzt unten auch vielleicht etwas fester ist und der sich im Laufe des Jahres auch ändert.<br /> <br /> Zu Anfang ist er schön locker. Merken Sie sich das? Schön locker. Das kommt ganz nachher wieder, wenn wir am Teig dran sind. Hier ist der Boden schön locker. Schön Luft, schön noch ein bisschen Wärme. Es geht in den Winter.<br /> <br /> === Das Getreide wächst in den Winter 00:06:16 ===<br /> '''Martin:''' Eine ganz verrückte Sache. Unsere Kulturpflanze Nummer eins, von der wir am allermeisten leben, wächst in den Winter rein. Das klassische Getreide wird im Herbst ausgesät. Und diese drei Würzelchen und so weiter. Und wenn es da mal zwei Wochen Frost ist im November, dann macht es halt Pause. Es kann einfach weiter wachsen, sobald es so über vier Grad Bodentemperatur hat. Schön locker.<br /> <br /> Und das ist dann auch bald vorbei. Ich mache es rot, damit man es gut unterscheiden kann. Und wo wollen wir gerne hinsehen? Genau an diese Grenzschicht. Zwischen locker und fest. Das Erste sind diese drei Würzelchen, die da ganz schnell runtergehen. Und nach oben dann irgendwann so ein erstes kleines... der Landwirt sagt, spitzt. Es läuft auf. Es spitzt sich ein bisschen heraus. Und jetzt kommt der Winter. Und es wächst immer dann, wenn es kann. Und ob das im November, Dezember ist oder im Januar, Februar, ist eigentlich egal. Wir gucken so bis Ende Februar, bis der Winter vorbei ist. Und ob da drei Blätter geworden sind oder ob schon der nächste Schritt passiert ist, ist eigentlich auch egal. Eine unglaubliche Flexibilität. Immer so, wie die Bedingungen sind. Und wir müssen nichts tun. Das ist eigentlich saugenial. Säen, Unkraut ein bisschen weghalten. Und dann fünf, sechs Monate kannst du es einfach allein.<br /> <br /> Das geht beim Wein überhaupt gar nicht. Nicht einen Tag im Grunde genommen. Die müssen sie immer in sich – was passiert da gerade, was muss ich tun? Getreide säen, loslassen, wird schon. Kommt nachher anders. Aber jetzt ist es so. An dieser Stelle ist es so. Ich muss jetzt ein bisschen aufs Tempo drücken, damit du auch wieder drankommst.<br /> <br /> === Das Wunder der Bestockung 00:08:28 ===<br /> '''Martin:''' Dieser erste große Schritt, der eben schon im Dezember passieren kann, aber auch im Februar, der so unglaublich ist. Wir haben jetzt hier schon Wurzeln, die weit runtergehen. Und hier oben ein Blatt, zwei Blatt, drei Blatt. Und jetzt passiert eigentlich ein Weltwunder. Da ist so eine kleine Graspflanze mit diesen drei zarten Blättchen. Und auf einmal an der Seite das nächste. Drei kleine Blättchen bilden sich. Und da nochmal. Und wenn viel Platz ist und die Bedingung gut ist, nochmal. Der einzelne, dreiblättrige Pflanzenteil wird zum Büschel. Wird zur Dreifach-, Fünffachpflanze. Beim Roggen kann man zwölf haben. Bestockung. Unglaublich genial können alle Gräser, die vermultiplizieren sich vor unseren Augen, mitten in dieser vegetativen Situation. Die bilden nachher alle Halme.<br /> <br /> Die kommen immer mal nach so einem Vortrag: Ist das wirklich wahr, dass aus einem Korn mehrere Ähren kommen? Ja, es ist wirklich wahr. Das ist das Wunder der Bestockung. Ich schreibe es gleich noch dazu. Ein Überschuss an quellender, lebendiger Vervielfältigungskraft. So würde ich das vielleicht mal versuchen zu sagen. Und ich deute das jetzt hier nur so an. Und was dabei ganz, ganz wichtig ist, dass hier ganz neue, ganz fette Seitenwurzeln entstehen. Die fängt einfach nochmal an. Erst diese drei. Diese drei Blättchen. Und dann neue, so viel dicker. Die sind richtig botanisch. Das ist einfach eine andere Art von Wurzel. Und Nebentriebe. Und weiter geht es.<br /> <br /> Und dann geht es weiter. März. Der Acker wird jetzt so richtig zur Wiese. Überall sind diese Büschel. Und überall im Boden geht es jetzt richtig ab mit diesen schönen Kronenwurzeln. Denken Sie nicht, dass die alten da noch richtig viel aktiv sind. Wurzel heißt nicht, dass die da ist und funktioniert. Nie mehr so denken. Für keine Pflanze. Wurzel ist immer Wachstumsspitze. Und an dieser Spitze, da passiert das Weltwunder. Auf dem halben Millimeter, die wachsende Wurzelspitze, da wird etwas ausgesondert. Aus der ganzen Pflanze, was diesen Boden verändert. Und dieser Boden verändert wiederum diese Pflanzenspitze. Da schleudert die Pflanze aktiv Zellen raus und wächst denen hinterher. Das muss man sich mal vorstellen. In dem harten Boden. Das ist eigentlich Wurzel. Und das passiert hier massiv, massiv, massiv. Sie ernten nachher nur Getreide, wenn der Boden richtig gut durchwurzelt wird. Genau in dieser Zeit. März, April, Mai. Dann ist dann ziemlich schnell Schluss.<br /> <br /> === Das Schossen und die Ähre 00:11:31 ===<br /> '''Martin:''' Also wir haben das Bestocken. Und dann haben wir... da ist das wie so eine Wiese. Sie fahren dann mit dem Fahrrad vorbei. Anfang April. Und Sie denken, war das eigentlich... im Winter war das doch braun. Da habe ich doch den Boden gesehen. Jetzt sieht man gar keinen Boden mehr. Und jetzt plötzlich... die Landwirte sagen dazu, es schießt. Schossen. Das Getreide schießt. Es geht so schnell, dass man von Schießen spricht, weil es ist wie ein Stauungseffekt. Es ist vorher lange am Boden und jetzt schießt es plötzlich hoch. Und dieses Schießen oder Schossen wäre eigentlich botanisch oder agronomisch der richtige Begriff. Und der geht wirklich so, dass das in null Komma nichts da hochgeht.<br /> <br /> Und wir hatten gesagt, es sind drei. Und jetzt mache ich hier auch drei. So. Und während diesem ganz schnellen Hochgehen differenziert sich da unten aus einem halben Millimeter innen drin, im Halm, eine Ähre aus. Und die schießt noch schneller. Die überholt nämlich. Es wächst hoch und die Ähre überholt sich. Und deshalb kommt dann plötzlich, wenn es so hoch ist, da eine Ähre hervor. Ähren schieben. Die Ähre erscheint, und jetzt ist der Punkt, wo der Georg wieder drankommt, weil jetzt ist schon finito. Jetzt kommt demnächst die Blüte, und im Grunde genommen ist jetzt – haben wir schon Mai, ja, Mitte, Ende Mai – ist es eigentlich vorbei. Was dann noch kommt, erzähle ich gleich, wenn er seinen Teil gemacht hat. Ich male noch eine Ähre dahin, die ist noch grün, und deute sie an. Das kommt dann später.<br /> <br /> === Die Rebe als mehrjährige Dionysos-Pflanze 00:13:35 ===<br /> '''Georg:''' Bevor ich da jetzt einsteigen kann – es ist bei der Rebe etwas anders. Wir haben es ja mit einer mehrjährigen Pflanze zu tun, und ich fange mal mit einem Bild an. Stellt euch vor, ihr habt hier so einen Trieb, das schauen wir uns nachher noch näher an. Und dann habt ihr an diesem Trieb einzelne Knospen. Und aus diesen Knospen treibt dann im Laufe des Jahres das aus. Das heißt, in dieser mehrjährigen Pflanze können wir vielleicht die Knospe vergleichen mit dem, was wir hier im Getreide haben. Vielleicht mal als erstes Bild. Also es ist auch botanisch, kann man sich das so vorstellen, dass jeder einzelne Trieb hier auch als einzelne Pflanze verstanden werden kann.<br /> <br /> Jetzt mache ich hier mal so ein bisschen ein größeres Bild. Ich gehe aber noch einen Schritt weiter in der Mehrjährigkeit. Es handelt sich hier ja um Dionysos. Eine Dionysos-Pflanze. Und da werden wir auch noch mehr drauf eingehen. Dionysos ist letztendlich die Gottheit in der griechischen Mythologie für das unzerstörbare Leben. Für das Leben als solches. Und das werden wir jetzt hier auch gemeinsam entwickeln. Die Rebe steht auch für die Pflanze mit der unglaublichen Wuchskraft, Lebendigkeit, steht eigentlich für das Leben.<br /> <br /> Und in der griechischen Mythologie gibt es zwei Begrifflichkeiten für Leben. Das eine ist das sogenannte Zoe. Kennt ihr vielleicht das Auto? Und dann gibt es den anderen Begriff. Das ist Bios. Und warum erzähle ich das? Weil Bios ist – da gibt es einen Anfang und ein Ende. Deswegen reden wir auch von der Biografie. Oder von Geburt und Tod. Also da gibt es ein Verhältnis vom Leben zum Tod. Und bei Zoe gibt es das nicht. Das könnte man auch als Seelenleben beschreiben. Das ist sozusagen das Leben als solches.<br /> <br /> Oder wir können es auch so beschreiben, wenn wir jetzt auf die Rebe schauen oder auf eine mehrjährige Pflanze, dass wir sozusagen hier die einzelnen Jahre haben. Also Mehrjährige, und sozusagen, dass der Einfluss des einen Jahres immer wieder einen Einfluss auf das andere Bios hat. Reinkarnation oder Mehrjährigkeit. Und wir reden hier auch nur – ich gebe es einfach mit als Reflexion –, wenn wir von der Wissenschaft des Lebendigen reden, reden wir meistens von der Biologie. Aber das Leben als solches ist eigentlich die Zoologie. Und da kommt ja dann gleich das Tier dazu, aber da gehe ich jetzt heute mal nicht drauf ein. Also dass man sich das klar macht, dieses Seelenleben, dieses Beseelte und so weiter.<br /> <br /> === Kultur, Natur und das Wesen der Rebe 00:16:41 ===<br /> '''Georg:''' Und wenn wir jetzt auf die Kulturpflanze eingehen, was heißt eigentlich Kultur und Natur? Was heißt es, das natürliche Wesen der Rebe zu verstehen? Und was ist dann die Kulturtat, was macht dann der Mensch damit? Und der Kulturbegriff ist hier ja auch wichtig. Kultur heißt letztendlich ursprünglich, den Boden öffnen. Das heißt, ich nehme ein Stück Natur aus dem natürlichen Zusammenhang, öffne den Boden und übernehme jetzt als Mensch die Verantwortung. Ich trete ganz stark in Beziehung und muss die Verantwortung für dieses Stück Land übernehmen, um letztendlich dort für Entwicklung zu sorgen. Also ein wichtiger Begriff hier ist, in Beziehung treten, ein Verständnis für das Andere in seiner natürlichen Wesenheit zu entwickeln. Aber dann habe ich ja auch einen Willensimpuls, ich möchte etwas damit machen und sie in die Kultur führen oder vielleicht auch erheben.<br /> <br /> Damit werden wir auch enden. Wir haben den französischen Begriff Élevage, habt ihr ja vielleicht schon gehört. Das kann man für die Tierhaltung verwenden, aber auch für den Weinausbau und so weiter. Also: Ich erhebe dich, ich bringe dich auf eine andere Ebene.<br /> <br /> Und was machen wir da? Deswegen muss ich jetzt hier einen Zwischenschritt machen. Wir als Winzer müssen uns vielleicht erstmal auch die Kulturpflanze oder die Naturpflanze anschauen, und die Rebe, wo wächst sie denn? Sie bildet auch erstmal Masse, egal wo sie ist. Sie ist meistens hier so. Odinstal ist kein schlechtes Beispiel. So in dem Bereich, wo Wald in Feld und Wiesen übergeht. Diese Randbereiche, dort wachsen diese Lianengewächse oftmals, und wo sie hier noch natürlich vorkommt, in unseren Gefilden, sind es die Rheinauen. Da finden wir sie noch als Wildpflanze. Und sie wächst also eher in einem schattigen Bereich. Um ans Licht zu kommen, muss sie erstmal ordentlich Substanz bilden. Muss da erstmal ordentlich hochwachsen. Sie muss sich erstmal an so einem Baum orientieren. Sie ist eine Liane, also Tarzan und so. Und muss also eigentlich als Pflanze baumartig sein. Sie will also da hochwachsen und sich dann am besten auf so einen Baum obendrauf legen. Sechs Meter? Nein, 15 Meter. Höher.<br /> <br /> Und um das tun zu können, muss sie – da müssen wir auch Physik sprechen – einen richtigen Druck aufbauen können. Und eine Rebe innerlich kann bis zu 17 Bar Druck aufbauen. Also da geht es zur Sache. Das ist Grundlagenphysik. Wenn wir da so eine Flüssigkeit hochpumpen wollen, dann müssen wir Druck aufbauen. Das muss die Rebe eben auch können. Das heißt innerlich, was braucht sie dafür? Sie muss erstmal sich ganz, ganz stark mit dem Boden verbinden und da ganz tiefe Wurzeln bauen und bilden. Das ist auch ein erster Prozess, den du auch beschrieben hast. Als Naturpflanze, um dann letztendlich fähig zu sein, diese Wahnsinns-Substanz zu bilden und dann sich auf diesen Baum obendrauf zu legen.<br /> <br /> Ich mache normalerweise hier immer eine Übung mit euch. Die, die mich kennen. Ich mache es euch jetzt mal vor. Ihr macht diese Geste, ich will da hoch, und dann lege ich mich so auf den Baum obendrauf. Ich komme sozusagen aus diesem innerlichen, samenhaften raus, bilde Substanz, und dann habe ich sozusagen diese Baumkrone und lege mich da obendrauf. Und das ist ihre Grundgeste. Wir reden dann, wenn wir pflanzenphysiologisch – sie will also nach oben. Das ist das, was sie immer macht. Der oberste Trieb, da geht immer die meiste Kraft und Lebenskraft der Rebe rein. Das nennen wir pflanzenphysiologisch apikale Dominanz. Wenn wir hier solche Begrifflichkeiten um uns schmeißen wollen. Also sie will da nach oben.<br /> <br /> === Die Kulturtat des Winzers: Erziehung der Rebe 00:20:46 ===<br /> '''Georg:''' Und was machen wir jetzt als Winzer? Wir haben festgestellt, sie wächst eigentlich in diesem beschatteten, waldigen Zusammenhang, oder so eine Rheinaue, auch schön viel Schatten, so urwaldmäßig. Und jetzt nehmen wir diese Pflanze als Mensch und bringen sie eigentlich ins polar Gegensätzliche. Wir holen sie aus dem Schatten und pflanzen sie am besten in die exponierten, sonnigen Lagen daraus. Und was wir jetzt als Zwischenschritt erstmal machen müssen, ist, sie erstmal in den Raum zu schaffen. Wir müssen ihr Wesenhaftes, ihr Urwesen verstehen.<br /> <br /> Und jetzt geht es darum, als Mensch die Verantwortung zu übernehmen und sie so zu führen, dass sie auf der einen Seite ihr Wesen ausleben kann, dass sie Rebe sein kann, aber dass sie uns eben auch diese Trauben gibt, die wir von ihr wollen. Und wenn wir das Wesenhafte der Reben anschauen, das Naturwesen, wenn sie da oben auf dem Baum liegt, dann macht die gar nicht so viele Trauben, die Wildrebe. Das macht sie eigentlich erst dann, wenn sie so ein bisschen unter Druck gerät. Wenn sie merkt, ich muss jetzt eigentlich mal gucken, dass die Nachfahren sich da entwickeln. Und ich hole sie sozusagen im wahrsten Sinne des Wortes von da oben runter auf die Erde.<br /> <br /> Und was ich dann machen muss als Winzer, und das wird oft falsch gemacht, da drehe ich wirklich draußen in der Praxis auch durch, ich nenne es Vergewaltigung. Oftmals, wenn wir eine Junganlage haben, dann bringen wir diese armen Kinder viel zu früh in den Zwang, Frucht zu bilden, schon nach zwei, drei Jahren. Das ist ein Wahnsinn. Wer hier Winzer ist, bitte tut das nicht, wenn wir über die Resilienz der Pflanze sprechen.<br /> <br /> Worum es jetzt erstmal geht, ist, wir holen sie immer wieder runter. Und sie muss erstmal was bilden, das machen wir langsam. Also sie hat erstmal – wir verwenden sie auch heutzutage in erster Linie vegetativ, sie darf gar nicht Same sein, das wäre jetzt nochmal ein anderes Seminar. Aber jetzt stellt euch vor, hier kommt so ein Stängelchen, und sie bildet im ersten Jahr so ein paar Wurzeln. Und ich habe euch ja gesagt, sie will tiefe Wurzeln bilden. Und dann treibt sie da so ein bisschen aus. Und dann hole ich sie aber wieder mit einem Schnitt zurück. Und dann muss sie langsam, aber sicher mal ein bisschen dicker bauen. Und im dritten Jahr vielleicht noch ein bisschen dicker. Und vor allem muss hier was passieren. Also erstmal nach da unten, und bau erstmal Substanz da auf im Stamm.<br /> <br /> Und dann habe ich ja dieses Bild da hingemalt. Also jetzt stellt euch vor, ich male das jetzt mal ein bisschen größer. Jetzt entsteht hier langsam so was Stammartiges. Und dann kann ich vielleicht als Winzer – ich male das jetzt mal so ganz plastisch – hier mal anfangen, wenn wir jetzt an die Flachbogenerziehung gehen. Ich verwende hier schon ein Wort, Erziehung – kommt hier noch, ein pädagogischer Begriff. Verwenden wir tatsächlich bei der Rebe. Also erziehe ich mein Kind jetzt top-down und sage, du musst machen. Oder versuche ich das Kind so zu verstehen, welches Potenzial hat es und wie kann es seine Potenziale ausleben. Das sind unterschiedliche Herangehensweisen. Und welche Art von Erziehung ist eigentlich rebengemäß? Wäre nochmal ein Vortrag für sich.<br /> <br /> Und da ist die Flachbogen-, ich mache es nur ganz schnell. Stellt euch vor, ich habe eigentlich diese Geste, und jetzt nimmt mich jemand, ich will da nach oben, jetzt nimmt mich jemand und biegt mich hier so rüber, und jetzt muss ich plötzlich so wachsen. Also ich werde nachher auf die Seite und muss den da machen, das können wir in der Gestik der Reben da draußen wunderbar sehen. Das stellt uns als Winzer vor Herausforderungen. Also sie will jetzt hier sozusagen dann entwickeln und dann hier ihre Triebe machen.<br /> <br /> Und was man hier vielleicht auch verstehen kann – Steiner drückt es so aus, wenn wir das als den Boden haben, das sind Bildsprachen für mich, aber man kann das auch erklären, dann gibt er uns ein Bild und sagt, diesen Stamm an dem Baum, den könnt ihr verstehen wie eine aufgestülpte, nach oben aufgestülpte Erde. Also es ist im Grunde ein Stück Boden, was ich hier habe, und wenn ich das Bild botanisch mit euch teile, dann könnt ihr euch vorstellen, der Boden ist jetzt wie hier nach oben gehoben. Das ist nachvollziehbar. Und dann wächst hier ein Stückchen höher, je nachdem, wo ich die Erziehung hinlenke, wachsen dann die Pflanzen raus. Vielleicht mal als eine erste Gestik.<br /> <br /> === Der Jahreslauf der Rebe und das Bluten 00:25:32 ===<br /> '''Georg:''' Und dann kommen wir jetzt in den Jahreslauf und auch in diese Mehrjährigkeit. Ich mache jetzt mal so schnell, das male ich immer mit so einer Welle hin. Und das ist jetzt einfach mal der Sonnenrhythmus, und dann sage ich, das hier ist der dunkelste Tag des Jahres, das nennen wir Weihnachten. Und das ist der hellste Tag des Jahres, da sind wir jetzt kurz davor. Oder den hatten wir gerade gestern. Und zwischendrin gibt es dann so Halbzeitfeste, das ist Frühlingsanfang und Herbstanfang. Und hier gibt es dann, das nennen wir Ostern, das nennen wir Weihnachten, Ostern, Johanni, und hier ist es dann der Herbstanfang, Michaelifest und so weiter und so fort. Wir könnten jetzt hier noch ein bisschen tiefer einsteigen, machen wir aber nicht.<br /> <br /> Ich will mit euch jetzt in dieses Pflanzenwachstum der Rebe einsteigen, und da ist die Rebe relativ spannend. Sie ist eine Pflanze, die voll und ganz mit dem Sonnenrhythmus lebt. Und wenn wir uns jetzt den Anfang des Jahres anschauen, wenn dann sozusagen die Tage – das Gegenteil von dem, was jetzt hier passiert, wir müssen es auch klar machen, kam heute Morgen gerade im Radio, dass erst so in zehn Tagen es wirklich wieder anfängt, dass die Tage kürzer werden. Das kann man sich auch alles erarbeiten, deswegen sind es hier auch so Wendepunkte und nicht einfach so ein Zickzack hier.<br /> <br /> Und bei der Rebe ist es auch so, so ab dem 6. Januar ungefähr, in der Januarzeit, geht es dann langsam los, dass sozusagen – ich habe euch das vorhin erklärt –, mit diesem Saftstrom, der nach oben geht, dass sie langsam, aber sicher Druck aufbaut. Wir Winzer wissen das, je später wir schneiden, also wenn wir dann in den März reinkommen, dann hat die so viel Druck aufgebaut, und ich schneide dann die Pflanze, dann haben wir da auch schöne Begrifflichkeiten, im Französischen heißt es pleurer, weinen, und im Deutschen bluten. Also ich schneide die Pflanze, und dann tropft da so was raus. So ein Pflanzensaft, der unglaublich toll ist, kann man auch für die Medizin verwenden, voller tollster Nährstoffe. Also wenn ich sie dann schneide, dann blutet sie, im wahrsten Sinne des Wortes, so nennen wir das auch, das können wir uns auch zunutze machen. Wenn es um Krankheiten geht, wenn das blutet, dann haben wir keine Infektion zum Beispiel. Wir müssen aber auch aufpassen, wenn es eine schwache Anlage ist und es blutet zu sehr, dann kann sie sich auch ein bisschen daran ausbluten, verbluten, ein bisschen schwächen. Also ich muss das dann auch als Winzer verstehen und lesen, wie kann ich mit ihr umgehen.<br /> <br /> Also dieses Bluten, dieses langsame Druckaufbauen, was über die länger werdenden Tage passiert. Und dann verändern wir Begrifflichkeiten, und wir können hier wirklich sagen, das ist ja das, was wir Winter nennen, diese Zeit hier zwischen Weihnachten und Frühlingsbeginn, da ist es für uns Winzer – da schneiden wir meistens – eine wunderschöne, meine Lieblingszeit, die Meditationszeit. Es gibt keine schönere Meditation als Reben zu schneiden und jeden Tag aufs Neue mit über mehreren Hundert Wesen in Beziehung zu treten und sie zu lesen und in das Verstehen einzusteigen und zu gucken, wie schneide ich das? Wie schaffe ich dir denn einen Raum? Wie möchtest du denn den Raum? Wie kann ich dich da lenken und führen? Es ist eine unglaublich tolle Zeit für jeden Winzer. Ich glaube, jeder Winzer, der hier ist, der kann das mitdenken.<br /> <br /> === Knospenschwellen und Austrieb 00:29:14 ===<br /> '''Georg:''' Da ist nicht viel los für uns Winzer, und dann kommt eine Zeit, die ist meistens so um Ostern herum. Ostern, da werden die Tage wieder länger. Es kommt aber auch noch der Vollmond dazu. Das kann man bei mehrjährigen Pflanzen dann wunderbar beobachten, wenn dann das sogenannte Knospenschwellen anfängt, dann merken wir, okay, dieser Druck, der da ist, da passiert jetzt was plötzlich mit den Knospen. Die werden größer, die werden richtig angespannt, und dann haben wir im Weinbau tatsächlich eine Begrifflichkeit, dann kommt irgendwann – gehen wir vom rein Pflanzlichen hin zum Tierischen –, kommt das Wollstadium. Dann entsteht so ein Flaum um diese Knospe, also ein tierischer oder ein seelischer Begriff, und dann kann das irgendwann explosionsartig passieren, das nennen wir dann Austrieb. Und das ist auch, ich verwende bewusst diese Wörter, weil wir haben es ja mit Dionysos-Pflanzen zu tun, mit der Triebigkeit, Triebhaftigkeit. Wir reden tatsächlich von Trieben hier. Das ist ja auch die Pflanze, wo es um diese Triebhaftigkeit geht, Alkohol, Weib, Wein und Gesang und so weiter.<br /> <br /> Also das passiert dann ungefähr so um den Frühlingsanfang herum, passiert dann dieser Austrieb, und dann ist jetzt eigentlich die Zeit – deswegen ist es für die Winzer immer sehr schwierig um diese Zeit, sich freizunehmen, weil was passiert dann? Dann geht es irgendwann los, dass diese Triebe anfangen zu wachsen, das ist am Anfang noch relativ ruhig, da reden wir von Zweiblatt-, Dreiblatt-Stadium, und dann, das ist meistens so hier um die Mitte herum, das Fest zwischen Frühlingsanfang und Johanni nennen wir Pfingsten, und also in dieser Phase, ich sage jetzt mal so, um Pfingsten herum, ist es meistens so, dass uns das im wahrsten Sinne des Wortes als Winzer über den Kopf wächst. Ich kenne kein Weingut, auch wenn es noch so gut organisiert ist, das in dieser Zeit alles unter Kontrolle hat. Sie ist wahnsinnig dann voll im Triebwachstum, voll im vegetativen Wachstum, und das generelle Ding des Winzers ist, ich renne permanent hinterher da draußen und muss eigentlich versuchen, sie dann in die Art von Erziehungsform, wie ich sie jetzt gerade habe, zu führen.<br /> <br /> === Die Blüte: männliches und weibliches Prinzip 00:31:45 ===<br /> '''Georg:''' Und dann kommt da noch was. Dann kommt irgendwann, wenn wir so im Zweiblatt-Stadium sind, kommt die sogenannte Gescheinsbildung, ich male das jetzt einfach mal so hierhin. Und wir können – jetzt ist es gerade anders, wir hatten gerade den Moment –, und die Rebe ist zweigeschlechtlich, und ich stelle euch jetzt, mache jetzt ein bisschen Sexualkunde mit euch und stelle euch erstmal das männliche Prinzip bei der Rebe vor. Ich habe gesagt, sie bildet richtig Druck, und so ein Geschein, das steht wirklich so richtig nach oben. Die Blätter stehen nach oben, und dieses Geschein steht so nach oben. Und das kann ich wirklich beobachten, wie da der Druck immer stärker wird, und das ist für uns auch ganz wichtig.<br /> <br /> Ich hatte gerade auf der Herfahrt – ich bin aus Würzburg heute hier hergefahren mit einem Winzer-Kollegen, der mir gesagt hat, es ist ein großer Unterschied dieses Jahr zwischen der Mittelhaardt, wo wir sind, da ist die Rebblüte in zwei Tagen durchgegangen, wunderbar, und der Südpfalz, die haben leider die Kaltfront erwischt, und plötzlich ist die Blüte über zehn Tage gegangen. Und für uns Winzer, wehe, die Blüte geht über zehn Tage. Dann wird es schwierig da draußen, weil sie ist nicht nur männlich zu der Zeit. Die Blüte, was ich mit diesem Beispiel sagen will, ist ganz wichtig, dass dieses Blütenkäppchen-Schießen, sagen wir, oder ich sage jetzt mal der Orgasmus, schnell läuft. Das ist ganz schnell passiert. Wehe, das dauert zu lange. Wehe, da kommt eine Kaltfront. Was ist sie? Sie ist gleichzeitig auch extrem weiblich, total offen, aufnahmefähig für sämtliche äußeren Bedingungen. Luft, Wärme, Feuchtigkeit, Zuneigung. Und wir wissen es, wenn die Blüte lange dauert und die Rebe nicht geschützt ist und da im offenen Zustand ist, dann ist sie empfänglich auch für Krankheiten.<br /> <br /> === Drei Zeitströme treffen aufeinander 00:33:46 ===<br /> '''Georg:''' Aber was sie eben auch macht um diesen Zeitpunkt, deswegen habe ich das hier auch hingemalt, was da auch passiert in diesem Vorblütebereich, ist die Veranlagung dessen, was nächstes Jahr sein wird. Das, was wir jetzt dieses Jahr sehen, um diesen Zeitpunkt jetzt, das muss man sich klar machen, ist Abbild einer anderen Biografie. Ist Abbild dessen, was letztes Jahr um diese Zeit, also jetzt mal zwei, drei Wochen vorher, an Wetterbedingungen, an Umwelteinflussbedingungen präsent war. Je nachdem, wie die Wärme- und Wetter- und Lichtbedingungen und auch die Beziehung und das Vogelgezwitscher zum Menschen und so weiter, oder ob da ein Laubbläser durch die Anlage gefahren ist. Wir nennen das heute in der Naturwissenschaft epigenetische Faktoren, also Umwelteinflüsse. Egal, was da jetzt tätig war, hat einen enormen Einfluss auf die Veranlagung dessen, was nächstes Jahr sein wird, nämlich die schlafenden Augen und der Fruchtansatz des nächsten Jahres.<br /> <br /> Und das, was ich jetzt heute sehe, ist das, was letztes Jahr um diese Zeit passiert ist. Da ist eine Veranlagung von Zweigeschein oder Dreigeschein. Das heißt, der Fruchtansatz hat eigentlich gar nichts mit diesem Jahr zu tun, sondern mit dem, was letztes Jahr war. Und das, was ich dann jetzt heute sehe, ist nur das, was die Zeit, also die Regenbedingungen, die Feuchtigkeit, das Licht und die Wärme des Frühjahrs mit der Veranlagung, mit dem Potenzial der Veranlagung des letzten Jahres gemacht hat. Und das, was jetzt passiert, ist ausschlaggebend auf das, was nächstes Jahr sein wird. Es treffen drei Zeitströme aufeinander. Vergangenheit, Gegenwart und Zukunft.<br /> <br /> Also ein ganz entscheidender Moment im Pflanzenwachstum ist dieser Blühmoment, den male ich jetzt hier noch hin. Und ich greife ein bisschen vor, nur dass wir in der Sexualkunde bleiben, also dieses Blühen. Und es ist auch ein unglaublicher Duft, der da stattfindet. Geht mal durch diese Reblandschaften, wenn die blühen. Und was dann passiert mit dem Geschein, ist das männliche Prinzip. Wenn die Blüte vorbei ist, dann könnt ihr das wunderbar beobachten, wie das Geschein langsam den da macht. Und irgendwann da runterhängt. Und dann hängt sie halt nach unten, und dann findet, und das ist der nächste Schritt, da kommt jetzt aber erst der Martin, die sogenannte generative oder die Reifephase statt.<br /> <br /> === Die Getreideblüte und das große Sterben 00:36:33 ===<br /> '''Martin:''' Ich muss hier noch eins hinmalen, was ich schon gesagt habe und noch nicht gemalt habe. Die Pflanze ist weiter hochgewachsen und blüht jetzt wirklich. Das ist unglaublich, was da eigentlich passiert. Und das kann eigentlich jeder sehen. Und man nimmt es eigentlich immer nicht wahr. Man nimmt es immer dann wahr, wenn es vorbei ist. Da hängen an den Grünen, die sind ja immer so schön auf Wechsel gebaut, diese kleinen Ährchen, da können ja bis zu fünf Körner drin sein. Deshalb ist es richtig, das so zu zeigen mit den Fingern. Und da hängen dann so kleine, zwei Millimeter graue, hellgrüne Fädchen runter. Dann ist die Blüte passiert. Völlig unscheinbar, kein Geruch, das Wetter ist scheißegal, da braucht kein Insekt kommen. Das geht alles von selber. Die Blüte spielt überhaupt keine Rolle. Als Vorgang irgendwie, dass die da jetzt bunt wird oder irgend so was. Gar nichts. Kein Aroma, kein ätherisches Öl, nichts.<br /> <br /> Und jetzt – Bestandspflanze, ganz wichtig, wir kriegen erst eine Ahnung, wenn wir immer die im Zusammenhang sehen. Und jetzt passiert hier unten etwas Dramatisches. Es fängt an, abzusterben. Und zwar wirklich, echt. Mit dem Moment des Blühens geht das schon los, dass hier unten das so hell wird und letztendlich gelb, ocker. Ja. Und gleichzeitig ist oben erst Blüte. Und das passiert auch mit den Wurzeln. Ab Ende Mai Rückgang. Das hätt ihr nicht gedacht, oder? Die Pflanze, die baut ihren Pflanzenkörper in der kalten Periode auf, und wenn es richtig schön wird und man eigentlich so wachsen kann – fertig. Das ist jetzt ein bisschen übertrieben. Es ist nicht auf einen Schlag fertig, aber es ist Rückbau.<br /> <br /> Aber was passiert, was wirklich passiert, ist super spannend. Das ist nämlich jetzt ein neuer, ganz neuer Prozess. Das, was hier gelb, braun, grau wird, das wird verwandelt. Das wird umgebaut. Das wird Stück für Stück nach oben umgelagert. Stück für Stück geht das hier hoch, und zum Schluss ist es dann so, ich mache nochmal einen. Ich male jetzt nur noch eine Pflanze hin, weil das, was wir jetzt verstehen wollen, das kriegt man hier an der einen wunderbar klar. Zum Schluss ist es so, dass das alles schon anfängt abzureifen und an jeder einzelnen Spelze, an jedem Korn ist schon ein Teil abgereift, und jetzt passiert der letzte kleine Umbau von dem Spelzenblatt in das Korn rein.<br /> <br /> === Die drei Stufen der Kornfüllung und die Totreife 00:39:49 ===<br /> '''Martin:''' Die Kornfüllung ab der Blüte geht über drei Stufen. Erst ist es ein Sekret. Die ganze Pflanze ist da. Sie denken jetzt, wenn Sie vor drei Wochen draußen waren, da ist doch Getreide. Da ist nichts von Getreide. Das ist einfach eine grüne, vegetative, riesige Pflanzenmasse. Jetzt fängt da innen drin langsam an, in dem Korn so eine Art Milch sich zu bilden. Sekret. Wässrig. Alles entsteht aus dem Wasser. Und dann gibt es eine zweite Phase. Da ist die hier schon zur Hälfte abgestorben oder umgewandelt, und das nennen wir Teigphase. Das kann man richtig so kneten. Da tropft es nicht mehr. Das muss man so schmieren. Und jetzt geht es, wenn da nur noch diese letzten Spelzenblätter grün sind, geht es immer mehr ins Feste, Feste, Feste, und wir sprechen von der Totreife.<br /> <br /> Das Getreide ist reif, wenn es tot ist. Stellen Sie sich das mal beim Wein vor. Völlig undenkbar. Der Wein ist eine völlig andere Welt. Hier passiert Entscheidendes von Mai bis Mitte Juli in dieses Sterben rein. Und das, was wir ernten, muss wirklich richtig knacketot sein. Jetzt geht das Ganze gar nicht. Schon spannend. Also ich wiederhole es nochmal. Es passiert eine Umwandlung. 80 Prozent von dem, was wir nachher ernten, ist zum Zeitpunkt der Blüte schon in der Pflanze und wird nur noch umgebaut. Das, was Sie als Brot jeden Tag essen, ist umgebaute grüne Pflanze, die aus dem Winter und Frühjahr gewachsen ist.<br /> <br /> === Die drei Ernten: Korn, Stroh und Wurzelmasse 00:41:30 ===<br /> '''Martin:''' Und dieses Ende hier oben in dieses Korn hinein, das bedeutet jetzt, dass die ganze andere Pflanze entleert ist von Eiweiß, entleert ist von Stickstoff, grau, hellbraun geworden ist. Aber glauben Sie nicht, dass dieser Teil, dieses Skelett, bedeutungslos ist. Was ist das Stroh? Seit alters her die Grundlage für die Düngung. Der Kot der Tiere und das Stroh, das macht überhaupt, dass ich irgendwann wieder Getreide bauen kann. Das ist die zweite Ernte. Ich ernte das Korn und ich ernte das Stroh. Mit den Tieren zusammen ist das für den weiteren Fortgang.<br /> <br /> Und was ist die dritte Ernte? Die ist nochmal so groß wie die beiden anderen. Das, was ich vorhin unten gesagt habe, was Sie nie sehen. Die Wurzelmasse. Die Wurzelmasse ist nachher so viel – hier habe ich gar keine gemalt, schrecklich –, ist so viel wie die ganze Pflanze. Hier ist sie schon abgestorben. Rein massenmäßig eins zu eins. Vergessen Sie das bitte nicht mehr. Dieses ist so viel wie das. Eins zu eins. Die ganze oberirdische Masse ist gerade mal so viel wie das, was im Boden gebildet wird. Und oben ist es auch nochmal eins zu eins, das Korn. Ungefähr so viel wie das Stroh.<br /> <br /> Das heißt, nur um Ihnen ein bisschen Zahlen zu geben, ich säe auf einem Quadratmeter 300 Körner. Ich habe 300 ährentragende, 400, 500 ährentragende Halme. In jeder von dieser schönen Ähre können 50, 60 Körner sein. Eins zu 50. Eine Ähre, 50 Körner. Und nachher habe ich da oben halbes Kilo Getreide, reines Getreide. Und jetzt muss ich den Georg wieder dranlassen, weil jetzt will ich daraus Brot machen. Aus dem halben Kilo Getreide, wie viel wird das? Fast ein ganzes Kilo. Das macht man sich nicht klar. Wenn man so ein 800-Gramm-Brot kauft, das ist Öko, das ist der Ökoertrag von einem ganzen Quadratmeter. Mehr braucht man gar nicht. Wie viel das eigentlich ist?<br /> <br /> === Die Reservestoffrückverlagerung der Rebe 00:43:54 ===<br /> '''Georg:''' Ja, kurzer Schnitt. Wir machen hier schnell weiter, und dann braucht ihr eine Pause, mal zwei Minuten. Dann mache ich das kurz fertig, und dann machen wir wirklich eine schnelle Pause. Wir müssen auch gucken, dass wir hier durchkommen, aber wir kürzen auch vielleicht das eine oder andere.<br /> <br /> Wir haben jetzt dieses ganze vegetative Wachstum erarbeitet, dieses voll in die Substanz gehen, und dann diesen Blühprozess, und jetzt ist für uns Winzer eigentlich ganz wichtig, dass das Vegetative da draußen aufhört. Jetzt. Das ist das, was ihr da gerade seht. Gott sei Dank. Man sieht heutzutage mehr und mehr, dass die Winzer nicht zu früh anfangen mit dem sogenannten Gipfeln oder Laubschneiden. Das muss man auch verstehen. Wenn ich hier in dieser Phase, als ich hier vor 20 Jahren einen großen Betrieb geleitet habe, haben wir angefangen, das nach oben zu drehen. Da hat mich die ganze Pfalz für verrückt erklärt. Heutzutage ist das Verständnis Gott sei Dank da. Wenn ich hier reinschneide, sie ist ja eine apikale Dominanz, sie will nach oben. Was macht sie dann? Sie hat letztendlich sogenannte Geiztriebe, solche schlafenden Augen. Das heißt, sie bildet sofort noch mehr Substanz aus, weil sie kriegt ja die Alarmzeichen. Scheiße, ich werde hier abgeschnitten, ich kann nicht mehr nach oben. Also muss ich noch mehr Substanz bilden.<br /> <br /> Wenn ich in diesem Prozess bin, wenn ich jetzt das abwarte, diesen Blühprozess abwarte, und sie tatsächlich in der Balance ist – viele unserer Anlagen sind leider nicht in der Balance –, dann findet jetzt sozusagen eine ganz andere Phase statt. Jetzt kommt die Reservestoffrückverlagerung oder die sogenannte generative Phase. Jetzt nichts mehr mit Substanzbildung, jetzt die Substanz bitte rückverlagern, peu à peu, hier rein. Darum geht es jetzt. Ich bin die Mama und ich will mich um meine Kinder kümmern. Ein bisschen. Aber ich muss nicht nur mich um meine Kinder kümmern, ich muss auch mich um mich selber kümmern.<br /> <br /> Dann beginnt diese Reservestoffrückverlagerung, diese Reifephase, und dann haben wir hier so um den 15. August, das ist Ferragosto in Italien, wir haben dann wie auch immer in dieser Juli-August-Phase irgendwann den sogenannten Reifebeginn, wo wir sehen, jetzt findet die Verfärbung statt, der findet leider immer früher statt. Als ich meine Weinbaulehre noch in der Pfalz gemacht habe, war es völlig normal, Riesling zu ernten, als keine Blätter mehr an den Reben dran waren. Das heißt, die vegetativen Prozesse waren abgeschlossen. Und diese Rückverlagerung hat auch in die Traube reingefunden. Das ist heute etwas anderes. Heute lesen wir Trauben meistens, und da draußen ist es noch richtig dunkelgrün. Noch nicht unbedingt in der Verfärbung, das muss man sich bitte auch klar machen. Wir gucken nicht nur Zucker an, also wir müssen uns an dem Zucker orientieren, und die Lese verschiebt sich immer früher, aber das sind andere Prozesse, wenn wir uns das im Ganzheitlichen anschauen, die vielleicht noch nicht so ganz durch sind.<br /> <br /> === Zwei Reifeprozesse: Frucht und Holz 00:47:12 ===<br /> '''Georg:''' Da müssen wir uns irgendwann auch die Rebsorten fragen, da will ich jetzt gar nicht drauf ein. Oder welche Erziehungsform habe ich, wie ist es mit Beschattung, wie kann ich dafür sorgen, dass diese Prozesse vielleicht nach hinten kommen usw. Aber Reifeveranlagungen, die dann hier um den Herbstanfang – leider immer früher, haben wir gesagt, Mitte August geht es bei vielen schon los – dann mit der Reife beginnen, und was mache ich dann? Die Trauben sind reif, aber die Reife ist ja nicht abgeschlossen. Die Frucht als solche ist reif, aber – sie ist ja eine mehrjährige Pflanze, sie hat eben keine Totreife. Sie hat ganz viel Lebenskraft und Lebensenergie in diese Beeren gesteckt, und jetzt muss sie mit dem Rest, was sie hat, schauen, dass sie sozusagen die Prozesse noch fertig führt, sprich die sogenannte Holzreife, ganz entscheidend. Und diese Holzreife, die geht wirklich in diese – ja, eigentlich bis Weihnachten hinein, in diese Ruhephase.<br /> <br /> Nichts Schlimmeres – das rede ich auch wieder als Praktiker, es ist ja praktisch, man hat das Ernteteam da, und dann fängt man an mit dem Rebschnitt. Dann nehme ich ja auch viel, wenn ich zu früh anfange, viel dessen, was hier passieren kann. Holzreife, danke. Finde ich so eine coole Sache, haben wir nicht. Also zwei Reifeprozesse.<br /> <br /> Aber jetzt kommen wir zu der Traube, und das will ich euch als Impuls mitgeben vor der Pause. Da ist dann Steiner, auch interessant, der das so beschreibt, und das schauen wir uns dann auch für den Gärprozess an, warum können wir eigentlich so guten Wein mit der Traube machen? Warum ist es anders als bei der Kirsche? Oder bei der Heidelbeere? Steiner beschreibt es so – ich nehme jetzt mal Steiner –, dass das, was die Pflanze an Energie, was wir hier gerade erlebt haben, voll und ganz in ihren Samenprozess gibt, damit diese Erneuerung stattfindet, ist bei der Rebe in solch einer Kraft und Vielfalt vorhanden, dass sie in der Lage ist, einen großen Teil davon nicht nur in den Samenprozess zu geben, sondern auch ins Fruchtfleisch.<br /> <br /> Also dieses Unglaubliche an Lebenskraft, was wir da draußen sehen können. Und ich bin auch jetzt in zwei Wochen wieder in Portugal, da draußen ist jetzt braun, da ist nichts mehr grün in extrem heißen Regionen. Und dann gehe ich in die Weinberge, und es ist grün und es strotzt vor Lebendigkeit. Das ist eine Geste, die wir dort erleben können. Also diese unglaubliche Pflanze, die so verbunden ist und so im Leben steht, gibt jetzt dieses wahnsinnig Zuviel an Lebendigkeit auch noch ins Fruchtfleisch hinein. Damit schicke ich euch jetzt in die Pause. Bitte in fünf Minuten wieder hier sein. Einfach nur ein bisschen bewegen.<br /> <br /> === Keimruhe und die Wiederbelebung durch Wasser 00:50:22 ===<br /> '''Martin:''' Also mit meiner Kultur-Menschen-Beziehungspflanze sollte ich jetzt deutlich rübergekommen sein. Tod in Wärme, Licht und Trockenheit. Und es ist eigentlich ein Weltwunder, dass man die jahrelang irgendwo lagern kann, wirklich noch zehn, elf Prozent Feuchtigkeit drin. Die sind knackehart und wirklich tot. Und dann, wenn man die wieder ins Feuchtetuch keimt, das ist eigentlich verrückt. Es gibt ja Getreide, was sogar über mehrere Jahrhunderte gelagert werden konnte. Das ist immer ein Ausnahmefall, aber es geht.<br /> <br /> Und das ist ein Prozess. Pflanze und Leben und Wein, das wisst ihr auch, ist viel mehr Prozess als Substanz, als Stoff, als Materie. Und man kapiert immer nur was davon, wenn man sich auf den Prozess einlässt. Und dieser Prozess ist zu Ende gekommen, ist wirklich in die Härte, in die Festigkeit, in die Trockenheit, in die Wasserlosigkeit und auch in gewisser Weise in die Wärmelosigkeit gestorben. Ich gebe dir noch mal einen Streifen hier. Und mach du weiter.<br /> <br /> Da gibt es eine sehr merkwürdige Sache, das ist eigentlich ein agronomisches Detail, aber ich finde es so sprechend. Ich erzähle es nur, dass ihr noch so ein Bild habt, was einem da helfen kann. Es gibt eine Keimruhe. Wenn ich das Getreide zwei Wochen nach der Ernte versuche, wieder zum Keimen zu bringen, keimt das nicht. Das muss wirklich durch so einen Prozess durchgehen, von Wochen, wo alles zur Ruhe kommt. Erst dann ist die enzymatische Aktivität möglich, dass es wieder neu starten kann. Ich finde das super spannend.<br /> <br /> Und habt ihr euch mal überlegt, was eigentlich der Mähdrescher ist? Der mäht und der drischt gleichzeitig. Und das ist natürlich eine super geniale Erfindung, weil es uns das Leben leicht macht. Und wisst ihr, warum es Sommerferien gab? Oder gibt? Weil alle, aber auch wirklich alle, ernten gehen mussten. Und das ging über Wochen. Und das ging so, dass man das Getreide nicht hier getrennt hat und noch ausgedroschen hat, sondern dass man das Ganze viel früher, vier Wochen vorher geerntet hat und mindestens vier, sechs, acht Wochen länger, als wir es heute haben, zusammengelassen hat. Erstmal als Garben auf dem Acker stehen gelassen hat und dann eingebahnst hat. Und erst im Oktober, November runtergeholt hat und jetzt Korn und Stroh getrennt hat. Und dabei übrigens auch die Unkrautsamen auf dem Hof hatte und nicht auf dem Acker, wo sie wieder schön keimen können. Also es gibt vieles dazu zu erzählen. Ich will nur einfach dieses Bild klarkriegen. Dreschen ist was anderes als Mähen. Mähen heißt eigentlich, die ganze Pflanze holen, und das macht auch Sinn, dass die noch ein paar Wochen zusammen sind, obwohl da nur ganz feine Prozesse stattfinden für die Qualität.<br /> <br /> === Mähdrusch, Masse und das Individuelle 00:53:35 ===<br /> '''Martin:''' Ich gehe weiter. Wir kommen jetzt zu dem nächsten Punkt, und das ist hinter der Entwicklung. Nur, dass man es einfach versteht. Wir sind halt so Massenkönige unserer Kultur. Mähdrusch ist geil. Einer kann in einer Stunde einen Hektar dreschen. Mähen und dreschen. Wahnsinn. Wenn man das noch vor 100 Jahren – wie viel dieser eine Hektar Menschen beschäftigt hat. Sowohl lange vor dem, wo wir heute mähen, als auch Monate später mit dem wieder runterholen und dreschen. Und da passiert halt noch was. Das ist nicht nur, weil es irgendwie anders nicht ging, sondern da passiert was, und vor allem hat man früher anfangen können, damit man später aufgehört hat. Nicht alles auf einen Schlag.<br /> <br /> '''Publikum:''' Kann das schmecken im Brot?<br /> <br /> '''Martin:''' Ja, das kann man auch schmecken. Da passiert was. Das zu beschreiben – es ist eine gemeinsame Anpassung, die passiert. Das ist schwierig. Aber ich will es einfach nur erwähnen, dass man sich mal so einen Moment auch Gedanken macht. Was passiert denn jetzt, wenn die Pflanze abgestorben ist? Jetzt kommt ein neuer Prozess. Und beim Wein, wisst ihr ja, und ihr werdet es jetzt auch gleich nochmal hören, alles bleibt natürlich in dem Feuchten, Zuckrigen, mit den entsprechenden Kühle und Wärme und so weiter, und es geht nach unten. Bei uns geht das auf den Speicher und ist tot.<br /> <br /> Und was muss ich jetzt machen, damit ich irgendwas – da ist nicht mehr Nahrung draußen, so ist das keine Nahrung. Das war immer eine riesige Geschichte, das Mahlen, das war viel Energie, überall das Mühlenbauen, das Mühlenrecht und so weiter. Was muss ich machen? Ich muss Wasser dazu bringen. Ich mache wieder von vorne, ich mache eigentlich Keimung. Und enzymatisch passiert das auch. Es ist nicht geil, es ist wirklich so cool, diese Pflanze ist immer wieder raus aus dem Trockenen, Heißen, Toten in etwas Feuchtes, Kühles. Was für eine Temperatur brauche ich beim Brotmachen? Meine Menschentemperatur. Auch cool, oder? Das geht nicht bei zwei Grad plus und auch nicht bei 50 Grad, sondern irgendwo da, wo ich auch zu Hause bin.<br /> <br /> Dieses Heranholen. Ich bin in Ostwestfalen gewesen, hat man dann nach dem Dreschen in so einem kleinen Dörfchen, hat man das Getreide für den Rest des Jahres auf dem Kirchenboden als ganze Gemeinschaft – darunter fand der Gottesdienst statt, darauf lag das Getreide, von dem man das Jahr über gelebt hat. Also diese Bilder einfach, dass man ein bisschen checkt, was passiert da eigentlich? Wir wissen, wenn wir einen Teig machen, passiert jetzt wieder, das Allgemeine wird sehr individuell, zu einem ganz bestimmten Zeitpunkt mit ganz bestimmten Mikroorganismen, die jetzt daran beteiligt sind. Und das ist wie bei euch auch mit dem Wein, mit irgendeiner Standardhefe wird es halt ein Standard-Industriebrot. Lässt sich gut in einer Backkette machen. Aber schmecken ist was anderes. Individuell ist was anderes.<br /> <br /> Also ich habe das hier nochmal hingeschrieben, Mehlkörper und Eiweiß, das hat sich hier gebildet. Und im Grunde genommen ist das das super Geniale am Weizen und am Dinkel und eben nicht an der Gerste, nicht am Hafer, dass man jetzt etwas mit dem Eiweiß hat, was diese Fähigkeit hat, wieder wie eine Pflanze zu wachsen und dann diese Luftblasen zu machen und dadurch eben dieses lockere, puffige, edle Brot entstehen kann. Und was müssen wir tun, damit dann wirklich Brot daraus wird? Das Ganze nochmal, wieder Hitze, wieder Ende. Das ist doch irre, wenn man sich das einmal klar macht, von Korn zu Brot, also vom fertigen Korn zum Brot ist eigentlich wie vom Saatgut zum Korn.<br /> <br /> === Die Traube in den Keller: Verwesung und Gärung 00:57:38 ===<br /> '''Georg:''' Wir haben oben und unten, wir haben gehört, wir lagern das Getreide im Speicher, und jetzt kommen wir zur Traube, die ernten wir also da oben voll in dieser Sommer-, Anfang-Herbst-Zeit, und was machen wir damit? Wir tragen sie jetzt nach unten, im wahrsten Sinne des Wortes. Jetzt wird sie ins Kühle, Erdig-Wässrige in den Keller gebracht. Und dort findet auch – du hast mit dem Todes- und mit dem Sterbeprozess angefangen –, dort findet eigentlich, wenn wir ein Stück Obst auf den Boden fallen lassen, dann findet ein folgender Prozess statt, ein Verwesungsprozess. Da ist das deutsche Wort auch schön, verwesen. Das Wesen geht jetzt, löst sich von dem Physischen. Das wird in der Medizin auch gerne verwendet. Paracelsus, Spagyrik und wie sie alle heißen, anthroposophische Medizin. Das heißt, ich versuche sozusagen aus dem Stofflichen heraus, das ist das, was da passiert, in dem Verwesungsprozess. Das Stoffliche ist im Auflösen begriffen, und das Geistige, was da vielleicht auch drin ist, verflüchtigt sich oder kann sich verflüchtigen.<br /> <br /> Und hier kommt jetzt wieder eine Geste noch dazu, dass jetzt wieder das In-Beziehung-Treten hineinführt. In der Medizin, wenn es da um Pflanzenextrakte geht, in der Pharmazie, da muss ich gar nicht in die sogenannte Alternativ- oder Komplementärmedizin rein, dann weiß ich das. Ich brauche sozusagen diesen Auflösungsprozess, und jetzt kann ich den steuern. Jetzt kommt was anderes, das nennt sich Gärung. Und in diesem Gärungsprozess passieren jetzt Dinge, wie unglaublich viel Lebendiges von außen, mikrobiell. In unserem Fall sind es in erster Linie die Hefen, da gucken wir auch noch drauf. Aber es sind auch die Bakterien. Da ist eine unglaubliche Kraft, da ist nicht nur Zucker und so weiter, sondern da ist eine unglaubliche Kraft, dies jetzt zu führen. Kulturführung, in Beziehung treten, mit der Sache in Kommunikation gehen. Das ist dann die Aufgabe der Winzerin oder des Winzers.<br /> <br /> === Kulturgeschichte der Gärung: gekauter Reis 00:59:55 ===<br /> '''Georg:''' Ich verwende jetzt bewusst erstmal den weiblichen Begriff, weil wenn wir in die Kulturgeschichte der Gärung hineingehen, 9000 Jahre vor Christus. Das ist das, was wir heute ungefähr wissen. Wir hören immer von Georgien, aber heute wissen wir, das war in China. Da ist das erste, wo die Traube höchstwahrscheinlich mit involviert war. Also China ist die Region, wo es die meisten Wildrebsorten gibt, 40. Und es gab das erste vergorene Getränk, was man heute kennt aus der Menschheitsgeschichte, ist eine Verbindung aus Reis, Honig und höchstwahrscheinlich Trauben.<br /> <br /> Da könnte man jetzt länger drauf schauen, warum bringe ich das Weibliche hier, weil der Reis, der kann nicht gären. Es war noch eine intensivere Verbindung zum Menschen, und das nicht nur in China, sondern in anderen Kulturen auch: damit die Stärke überhaupt gären kann, dass die aufgespalten wird und zu Zuckern umgewandelt wird, die vergoren werden können, hat man den Reis gekaut. Das waren in erster Linie Rituale, das waren Priesterinnen, das waren Frauen, die das gemacht haben, und man hat den gekaut, und durch die Enzyme des Kauens, dann hat man wieder ausgespuckt, wurden diese Stärke aufgespalten, und es sind Glukoseverbindungen entstanden, die dann vergärbar waren. Ich bringe das jetzt einfach nur nochmal, dass wir da in diese Kulturgeschichte auch reingehen.<br /> <br /> Also diese Gärung, die dann stattfindet, und warum bringe ich das auch, weil hier durch diesen Gärprozess ja nochmal tatsächlich eine physische, enzymatisch-physische Verbindung mit dem Menschen – wir kennen das heute von Kaffeebohnen, die teilweise durch irgendwelche Tiere gehen und so weiter, habt ihr vielleicht auch schon gehört, wo es um diese Aufspaltung geht. Also diese intensive Verbindung Mensch und Pflanze auch im Prozess.<br /> <br /> === Der Persephone-Zyklus und die soziale Plastik 01:02:08 ===<br /> '''Georg:''' Und hier diese intensive Verbindung, wo wir jetzt – was passiert denn da? Wir ernten diese Trauben, wir tragen sie runter, ich mache auch einen kurzen Exkurs in die Mythologie, ich trage sie hinunter und hole sie sozusagen im Frühjahr wieder raus. Das ist das Bild des Persephone-Zyklus. Über Herbst, Winter geht sie hinunter zu Hades und kommt im Frühjahr, Sommer wieder raus, dann ist das, wenn draußen alles blüht und fruchtet, und über Herbst und Winter passieren eben die Lebensprozesse da unten, und wir bringen es darunter, da passiert das Lebendige, da passiert dieses Unglaubliche der Gärung. Und wir Winzer wissen das, wenn uns so ein Tank übergeht, das ist Zauberlehrling-mäßig, wenn das wirklich mal voll in der Gärung ist, und ich das nicht die ganze Zeit führen kann und kontrollieren kann, dann kann mir so ein Tank tatsächlich vor lauter Energie überschwappen.<br /> <br /> Und was wir da machen, ich bringe jetzt hier zwei Prozesslichkeiten in den Denkprozess. Wir könnten jetzt natürlich noch auf das Chemische der Gärung eingehen, machen wir aber nicht. Ich bringe hier zwei Bilder. Die soziale Plastik auch von Beuys finde ich hier immer schön, das ist Chaos, Bewegung und Form, und das können wir auch so nennen, dass wir hier Einzelbeeren bringen, die schmeißen wir sozusagen in einen Tank, bei Beuys in der sozialen Plastik sind es Einzelindividuen, dann entsteht ein Bewegungsprozess, und aus diesem Bewegungsprozess entsteht was Neues. Also hier sind Einzelbeeren, die dann in den Bewegungs- und Wärmeprozess kommen, in der alkoholischen Gärung entsteht ja Wärme, CO2, also aus dem einen wird plötzlich was Gemeinsames.<br /> <br /> Und es kann dann – und dazu braucht es in unserem Falle, in der Gärführung müssen wir gucken, dass es im Pilzlichen bleibt, oder im Hefebereich bleibt. Sicherlich, so ein paar Bakterien ist schön, da gibt es ja heute auch ein Workshop dazu, also was heißt dann eigentlich, wenn die Bakterien da auch tätig sind? Also es ist durch die Hilfe von der Mikrobiologie, die sich auf dieser Grundlage nicht nur von Zucker und irgendwelchen Stoffen, die da in der Traube sind, sondern von dieser Lebenskraft da weiterentwickeln kann, entsteht ein Gärprozess, ein Wärmeprozess, und dann entsteht was Neues.<br /> <br /> === Vom Alkohol zum Essig: das Dazwischen 01:04:53 ===<br /> '''Georg:''' Aber dieses Neue hier, und das ist bei Beuys auch wichtig, das kann hier zurückgehen, aber in unserem Falle bei der Traube entsteht dann noch ein zweiter Prozess. Ihr stellt euch vor, hier sind wieder einzelne Punkte, und dann entsteht ein umgekehrter Prozess, das hat der Martin ja beim Getreide auch ein bisschen beschrieben, und dann entsteht hier – ist es eigentlich der ganze Prozess eigentlich komplett durch, wenn sozusagen aus dem Alkohol dann der Essig wird. Dann entsteht ein zweiter Prozess, der hier auf der bakteriellen Ebene stattfindet, und da findet noch mehr diese Konzentration statt, des Lebendigen, und dann habe ich was, am Ende ein hochstabiles Produkt, was eigentlich nicht mehr schlecht wird, was ich in eine Flasche füllen kann, und wahrscheinlich tausend Jahre im Mittelmeer versenken kann und wieder rausholen kann, und es strotzt immer noch vor Leben.<br /> <br /> Könnt ihr euch das vorstellen? Wenn dieser Prozess sauber und gut durchläuft, entsteht hier ein Endprodukt, was Repräsentant für das Leben schlechthin ist. Das geht bis in die Mythologie – ich mache euch jetzt keinen theologischen Vortrag, aber wenn wir im Christentum verankert sind, dann bekommt eben Christus am Kreuz den Schwamm gereicht mit dem Essig und macht noch mal kurz den da, kennt ihr ja, und dann ist es vollbracht. Da ist wirklich diese volle Lebenskraft, die wir da auch drinnen haben können.<br /> <br /> Das sind jetzt Bilder, die ich euch einfach auch mitgebe, aber es geht – was ich mit euch einfach machen will, ist dieser doppelte Umwandlungsprozess, und das, was wir dann Wein nennen, ist eigentlich das Dazwischen. Dieses Dazwischen, und wie ist dieses Dazwischen in seiner Lebendigkeit so zu führen, so zu erhalten, dass wir letztendlich diese Lebendigkeit zu uns nehmen können. Ohne dass es hierhin abdriftet und ohne dass es hier zurückdriftet. Ich sage jetzt mal einen Satz von Schwefel zum Beispiel. Ich gebe euch das jetzt einfach nur als Gedankengang in den größeren Dimensionen mit oder eben nicht. Und wie kann sich das in Balance halten? Wie kriege ich das hier ins Gleichgewicht? Als eine zentrale Frage.<br /> <br /> === Das Brot als Leib: Bildung einer Ganzheit 01:07:39 ===<br /> '''Martin:''' Wenn wir jetzt weitergehen und uns wirklich darauf einlassen, was ist jetzt eigentlich das Brot? Da haben wir ein merkwürdiges Phänomen, dass die Technologie oder das, was wir machen müssen, um ein Brot entstehen zu lassen, relativ kompliziert ist. Wir brauchen diese relativ große Menge Teig, die viel Hitze, und die muss aber so stark sein und nicht so hoch sein, dass es mir außen nicht verbrennt und innen drinnen gut wird. Es ist sofort aus diesen vielen kleinen Körnern ein Ganzes geworden, wo mir der – als Bäcker, wenn ich nur damit beschäftigt bin, dass das schöne Ganzheiten werden, und die sind innen anders als außen. Ich kriege eine richtig schöne duftende, gute Kruste, aber die darf nicht so sein, dass sie schwarz ist, und es darf aber auch nicht so sein, dass die Kruste nichts ist. Es ist innen ganz schön, und es darf auch nicht so sein, die Kruste ist knackig und innen ist es noch gar nicht durchgebacken.<br /> <br /> Das heißt, es kommt jetzt auf dieses Ganze an, und das ist ja das, was dann auch in der christlichen Mythologie so eine Riesenbedeutung bekommt. Der Leib des Brotes, die Ganzheit, es entsteht durch diesen Kulturakt Backen etwas echt Neues, nämlich eine Ganzheit, die diese tausend Körner gar nicht sind. Der Prozess Teig machen, haben wir schon gesagt, ist wieder neu ins Leben holen, das eigentlich todtrockene Getreide wird wieder ins Leben geholt, geht ab wie Schmitz' Katze, kann nur wenige Stunden gehalten werden und muss wieder in die Hitze, aber der Aspekt ist jetzt Bilden einer Ganzheit.<br /> <br /> Und was ist unsere große Kultur? Jetzt auch sozusagen schon im Sakralen, ich gehe jetzt über die Esskultur hinaus, ich breche das Brot. Gemeinschaftsbildung wird uns geschildert als, wir sind eine Gruppe, die sich von einem Brot ernährt, und das Brechen an die Einzelnen. Habt ihr diese Dimension? Ich glaube, ich brauche es nicht nochmal bringen, oder? Das ist deutlich. Das ist alles in dieser einfachen Graspflanze, die der Mensch da kultiviert hat, ist das alles drin.<br /> <br /> === Distillation und Zusammenführung von Brot und Wein 01:10:06 ===<br /> '''Georg:''' Ich gehe mit der Medizin noch einen Schritt weiter. Wir haben also den Fäulnisprozess, den Verwitterungsprozess, wir haben den Gärprozess, wo wir sozusagen das begleiten können, wo wir das Stoffliche durch eine Führung trennen können und das Geistige oder das Lebendige versuchen, da drin zu erhalten. Und jetzt gibt es noch einen dritten Prozess, der auch gerne verwendet wird, ist dann die Distillation. Wir verwenden im Deutschen tatsächlich den Begriff des Weingeistes. Das ist dann wirklich die Essenz, die wir da auch nochmal aus dem Distillat herausdistillieren können. Wir haben sozusagen Auflösung, geführte Gärung, das Lebendige vielleicht durch die Unterstützung von Mikroorganismen nochmal deutlicher hervorheben oder multiplizieren, in ein Erfahrungsfeld bringen, in ein Aktionsfeld bringen, und dann kann ich das Ganze nochmal distillieren, und dann trenne ich wirklich.<br /> <br /> Das ist dann in der Medizin, was dann passiert, dann entsteht das Distillat, wo ich sozusagen diese Essenz oder dieses Geistige habe, oder im Schnaps, und was dann aber auch noch gerne gemacht wird, ist die Veraschung dessen, was da als physisches Etwas übrig bleibt. Und dann kann ich diese beiden auch wieder neu zusammenführen, und dann entsteht da draußen ein Mittel.<br /> <br /> Wenn ich jetzt an Martin anschließe, ich breche den Leib oder das Brot, das Brot wird gebrochen, der Wein wird gereicht. Also diese Geste von unten nach oben, also wir haben sowohl auch beim Brechen des Brotes findet es meistens da oben statt, also da ist auch diese Gestik des Élevage oder des Zusammenführens, und es kann letztendlich dann bei Menschen auch passieren. Und Wein ist ja auch in der Mythologie nochmal als repräsentativ des Blutes, des Lebens oder des Rhythmischen letztendlich da auch zu verstehen. Also ich nehme sozusagen dieses hoffentlich in der Gärführung gut erhaltene, gut zusammengeführte Lebendige und führe das dann mit diesem Gut in der Prozesslichkeit – und beides sind ja auch Gärprozesse. Bei beiden sind letztendlich auch nochmal Prozesse, wo das Lebendige, Mikrobiom, Mikrobiologie und so weiter, die ganzen Hefen und so weiter stark aktiv sind. Die führe ich zusammen, und das sind zwei völlige Polaritäten. Wir haben die Polaritäten, dass wir es da runterbringen, das eine trocknet da oben, um die Lebendigkeit zu fördern, zu erhalten, das andere führen wir da unten. Das sind beides Kultur- und Führungsprozesse, die wir dann auch wieder zusammenbringen.<br /> <br /> === Die Lebendigkeit der Pflanze als Indikator 01:13:06 ===<br /> '''Georg:''' Und vielleicht für mich, jetzt um zu versuchen, ein bisschen in die Zusammenführung zu kommen, dann fange ich jetzt mal an, und dann können wir vielleicht auch nochmal auf gemeinsame Reflexionen gehen. Ich nehme euch jetzt nochmal mit in dieses Bild, was wir ausdrücken wollten, also dieser Beginn, das wir entwickelt haben, dass ich erstmal sozusagen diese Liane habe, die da diese Kraft, diese Substanzkraft aufbilden muss als Pflanze, die dann letztendlich, wenn ich die Kulturtat mache, ich in diesen Stamm führe oder diesen Stammaufbau, dass sie dieses Lebendige bilden kann, aber hier ganz entscheidend, dass sie sich verwurzeln kann, dass sie sich wirklich als Pflanze intensiv mit der Örtlichkeit – wir reden von Cru im Weinbau, im Getreide könnten wir das auch, aber im Weinbau ist es eigentlich nochmal krasser, wenn die da tatsächlich 10, 14 Meter runtergehen kann, so sie denn eine Europäerin ist. Die Amerikanerinnen können das leider gar nicht so gut. Also sie kann da sich voll mit der Örtlichkeit verbinden, und dann sozusagen, sie kann sich ja nicht bewegen, sie ist total an den Platz gebunden, wo sie steht, und kann sich dann letztendlich damit verbinden. Epigenetik haben wir auch entwickelt, wie wichtig das im Vorblütebereich ist, wie wichtig die Außenfaktoren sind auf diesen gesamten Wachstumsprozess der Rebe.<br /> <br /> Und dann, ganz wichtig für mich zu verstehen, dieses Bild, was Steiner uns da gibt, dass sie wirklich dieses – und das ist nicht nur das Stoffliche, ihr merkt, ich rede relativ wenig über das Stoffliche gerade, sondern ich bleibe mit euch in dieser Lebenskräfteebene, was da in diese Traube hineingeht, und dann irgendwie geführt durch die Kulturtat des Menschen in den Gärprozess da hineingeführt werden muss. Und diese Lebendigkeit will ich nochmal untermauern, und da sind wir auch am Biodynamischen dran, dass in der biodynamischen Landwirtschaft der Umgang mit dem Lebendigen eine zentrale Rolle spielt, bis hin zu der Verwendung dieser biodynamischen Präparate.<br /> <br /> Und ich bringe euch einfach das Bild, und ihr könnt jetzt auch rausgehen und euch diese Weinberge mal anschauen, ihr seid jetzt alle hier voll in der Hitze gerade, und wenn ihr euch jetzt da vorstellt, ihr müsstet jetzt da, wo der François gerade steht – es tut mir ja auch leid –, da in der Hitze stehen, dann haltet ihr das vielleicht mal eine halbe Stunde, Stunde aus, und ihr seid heute Morgen vielleicht frisch aufgestanden, und jetzt steht ihr da in der Hitze, und irgendwann werdet ihr schlaffer.<br /> <br /> Und jetzt schaut ihr euch – das ist für mich ein ganz wichtiger Indikator, wenn ich da raus in meine Rebanlagen gehe, inwieweit, wie lang sind denn meine Pflanzen fähig, präsent da draußen zu stehen, wie lang halten die ihre Platzstellung so, und das ist relativ normal im Weinbau, je nach Standort und je nach Rebsorte unterschiedlich, dass die irgendwann schlaff machen und da runterhängen. Das kann am Nachmittag passieren, es kann aber auch passieren, dass die echt lange hier durchhalten und so aktiv in der Landschaft stehen. Wenn ich aktiv und wach in der Landschaft stehe, bin ich ganz anders aufnahmefähig, als wenn ich so in der Landschaft stehe.<br /> <br /> === Der Salat-Vergleich: stofflich gleich, lebendig verschieden 01:16:34 ===<br /> '''Georg:''' Und ich bringe immer gerne das Beispiel, stellt euch vor, ihr pflückt einen Salat frisch am Morgen in eurem Garten und macht damit zum Mittagessen einen Salat. Dann schmeckt der irgendwie knackig, ihr könnt euch das alle vorstellen, und jetzt nehme ich den gleichen Salat und lege den über Nacht in den Kühlschrank. Oder ich lege ihn mal eine halbe Stunde in die Sonne. Dann ist es stofflich, wenn ich da irgendeine chemische Analyse mit mache, höchstwahrscheinlich immer noch der gleiche Salat. Aber von der Lebenskräfteebene und von der Perzeption und von dem, was ich da wahrnehme und was ich zu mir nehme und was es mit mir innerlich, körperlich macht, ist es was völlig anderes. Stofflich ist es das Gleiche, aber auf der Lebenskräfteebene nicht.<br /> <br /> Und das ist das, was wir versuchen im Biodynamischen zu finden. Ich sage nicht, dass wir es immer finden, aber wir arbeiten damit. Und wir versuchen wirklich, daran zu bleiben, und für mich gibt es, wenn wir über den Lesezeitpunkt sprechen, dann sind es die drei Klassiker. Dann ist es Zucker, Säure, phenolische Reife. Das kennen wir alle irgendwie. Zucker ist in der heutigen Zeit meistens zu hoch, und Säure meistens zu niedrig. Und wir müssen irgendwie hinkriegen, dass wir die phenolische Reife da einigermaßen in Balance bringen. Das kennen wir, aber für mich ist eigentlich der entscheidende Faktor die Lebendigkeit, die Knackigkeit. Wenn ich in die Traube reinbeiße, knackt die noch. Und es ist bei einigen Rebsorten, Sauvignon Blanc oder wie sie auch alle heißen, ist es teilweise eine Sache von Stunden, Tagen, dass die so in der Landschaft stehen oder dann so hier runterhängen. Und es ist ein riesen – stofflich auch, pH, Gesamtsäure und so weiter. Es sind die gleichen Trauben, wenn die eine so steht und die andere hängt. Aber was damit im Tank passiert, ist was völlig anderes. Es ist ein völlig anderer Gärprozess, wenn ich die Schlaffies ernte, wenn ich die Überreifen ernte, als wenn ich die mit Lebendigkeit ernte. Ist das nachvollziehbar? Und da möchte ich mit euch ran und da versuchen ein bisschen zu arbeiten, da ein bisschen zu beobachten. Das heißt nicht, dass ich nicht teilweise Weinberge auch mal überreif werden lasse. Also bitte nicht falsch verstehen, aber es geht darum, da ein bisschen das in den Zusammenhang und Zusammenklang zu bringen und zu versuchen, diese Lebendigkeit als Ausdruck, als Realität dastehen zu lassen.<br /> <br /> === Die beiden Spritzpräparate: Hornmist und Hornkiesel 01:19:12 ===<br /> '''Martin:''' Jetzt gehe ich aus unserer gemeinsamen Verabredung raus. Ich hoffe, du verzeihst mir das. Das ist einfach so ein toller Moment, weil wir sind ja hier heute zusammen, ein bisschen Biodynamik zu verstehen. Weil man mit diesen beiden Menschheits-Kulturpflanzen und dem, was wir beschrieben haben, wunderbar ein Stück Ahnung verstehen kann, was wir da mit diesen beiden Spritzpräparaten machen.<br /> <br /> Das Hornmist ist hier bis hier. Das soll die Pflanze verbinden mit dem Boden und den Boden mit der Pflanze. Im Grunde genommen kann man sagen, alles, was von unten kommt. Und das darf man auch zwei- und drei- und viermal machen, je nachdem, wie die Pflanze dasteht. Und das kann man auch sehen. Und die Profis sehen das auch an der Art, wie die Pflanze gespannt ist von dem, was von unten kommt. Von dem, was sie ist aus ihrer Verbindung in diesem Jahr mit ihrer Genetik an diesem Ort.<br /> <br /> Und das zweite Spritzpräparat, dieses Hornkiesel, das wirkt vollkommen anders. Das ist was völlig anderes. Das macht diesen Prozess, der so geht, der die Pflanze verbindet mit dem, was da draußen ist, was Reife ist, was überhaupt nichts mehr mit Vitalität, mit der ersten Runde des Roh-Erzhaften, würde der Paracelsus sagen, von unten zu tun hat. Sondern das ist die zweite Dimension. Das ist eine Oktave höher. Das Ganze wird jetzt verwandelt und umgebaut und reift. Geht in einen eigenen inneren Prozess in Licht und Wärme und über Johanni hinaus. Bis jetzt war alles knackig, Vitalität bilden. Und das Eigentliche, dass es haltbar wird, dass die Schädlinge nicht so durch die Haut durchgehen und so weiter und so weiter. Das ist jetzt dieser Impuls, den wir stärken wollen, den wir sozusagen einen Kick geben wollen mit diesem Hornkiesel-Präparat, wo es ja in einer sehr, sehr hohen Verdünnung ein Mineral genommen wird, was ganz hier unten, weit unten unter der bodenfruchtbaren Zone ist, wo man wirklich ein kristallgewordenes Silikatgestein verarbeitet und so fein verarbeitet, dass es seine eigene Struktur verloren hat, und in diesem, was du beschrieben hast, von dem Prozess her, wie ein Medizinprozess jetzt übergeführt wird in Aktivität, in wässrige Aktivität, sodass ich es wirklich als Nebel, als dünnsten Schleier da auf die Pflanzen geben kann, und die messbar nach wenigen Tagen reagieren. Reagieren mit besserer Haut, besserer Reifung, sogar Ertragsrückgang. Wir können mit Hornkiesel 10 bis 12 Prozent Ertragsrückgang induzieren, weil es um Qualität, um Umbildung, um Haut, um Reifung geht.<br /> <br /> Das wollte ich einfach noch ergänzen. Ich glaube, das kann man jetzt gerade in so einem Moment, angehängt an so was als Einführung – der eine oder andere hat das vielleicht noch gar nicht gehört –, hier gut mitnehmen. Jetzt könnte man eigentlich ins offene Gespräch übergehen, oder? Ich würde jetzt sozusagen den Teil hier so weit abschließen und gerne jetzt die Meldungen, Ergänzungen, Widersprüche und so weiter an uns beide versuchen zu integrieren. Bitte.<br /> <br /> === Gespräch: Kristallisieren und Veredeln 01:22:47 ===<br /> '''Publikum:''' Vor der Frage erstmal ein Riesendanke an euch beide. Das sind Megabilder, die ihr durchgereicht habt. Das war echt für mich megaschön.<br /> <br /> '''Martin:''' Danke. Komm, stimm mal auf.<br /> <br /> '''Publikum:''' Du holst diesen grafischen Stein da unten, der sich kristallisiert, der kristalline Strukturen hat, wo verbesserst du ihn, und sprichst dann über 20 Prozent Rückgang im Westen, oder?<br /> <br /> '''Martin:''' 12 Prozent, ja, das kann passieren. Das kann sein.<br /> <br /> '''Publikum:''' Das heißt, da habe ich dann auch wieder dieses Kristallisieren, das Veredeln sozusagen.<br /> <br /> '''Martin:''' Ja, absolut. Landwirtschaft, Kultur, Lebensmittel ist nicht nur Masse, mehr Masse, noch mehr Masse. Sonst säßen wir ja hier auch nicht zusammen. Ich glaube, das ist hier jedem klar. Wenn wir nur das betrachten, dann sollten wir irgendwie gehen. Sondern es geht darüber hinaus. Und gleichzeitig ist darin aber was ganz Richtiges, dass Masse und Vitalität gefördert und gebildet wird. Die muss nur zur richtigen – alles ist eine Frage der Zeit – die muss zur richtigen Zeit entstehen. Und sie muss entstehen aus dem, was diese wachsende Wurzelspitze selber mit dem Boden veranstaltet. Und nicht, indem ich da eine Nährstofflösung hingebe und die Pflanze eigentlich statt Wasser diese Nährstoffe aufnimmt und dann übervoll ist damit, sodass eigentlich sie gar nicht anders kann, als das irgendwo hinzulagern, viel zu hohen Ammoniumgehalt und so weiter in ihren Pflanzensäften hat, und dann natürlich das gefundene Fressen für jedes Insekt ist.<br /> <br /> Am Stickstoff kann man so gut verstehen, wie bekloppt wir eigentlich sind, dass wir erst das reinpumpen in die Pflanze, die kann nicht anders, und dann sehen wir, oh scheiße, da kommen ja Insekten, da kommen ja Pilze, die wird zu hoch und so weiter, jetzt müssen wir die nächsten Mittel nehmen. Das ist die Geschichte seit den 20er Jahren der allgemeinen Landwirtschaft. Und wir meinen immer noch, das sei irgendwie nötig und gut und schmeißen dann davon knapp 40 Prozent weg. Das ist doch unsere Situation heute, in Bezug auf das Getreide kann man das ganz klar so sagen. Aber ich bin abgeglitten.<br /> <br /> '''Georg:''' Und wenn du das Kristalline, das Formhafte bringst, ich greife es nur auf, wenn wir jetzt Hornkiesel sprechen, im Weinbau, dann ist es im Vorblütebereich. Oder wenn man mich fragt, ich schaffe es nur einmal, es gibt natürlich verschiedenste Zeitpunkte auch, aber da – das habe ich ja vorhin versucht zu erklären – da treffe ich diese drei Zeitströme. Und da ist die Pflanze wirklich aufnahmefähig, das ist auch ein Teil meiner Doktorarbeit, da sehen wir dann im Folgejahr deutliche Auswirkungen auf die Traubenstruktur, auf ein geregelteres vegetatives Wachstum, weniger Geiztriebe und so weiter und so fort. Aber uns geht es ja darum, in den größeren Linien an dem Verständnis zu arbeiten.<br /> <br /> === Gespräch: Pfropfung und Gleichgewicht 01:25:53 ===<br /> '''Publikum:''' Ich fand das da ganz interessant, dass du gesagt hast, dass die Amerikaner, also eher oberflächlich wurzeln, und die Europäer weiter nach unten gehen, also tiefgründiger. Aber das ist ja eigentlich eine Katastrophe, wenn wir eine amerikanische Unterlagsrebe haben und eine europäische drauf pfropfen, oder?<br /> <br /> '''Martin:''' Also ich wiederhole nochmal die Frage, und ich würde es jetzt gerne mit dem Wort ein bisschen anders, ich würde gerne die benennen, dass wir nicht immer sagen Amerikaner und Europäer, weil da wird so viel mit assoziiert, sondern dass wir erstmal ganz nüchtern auf zwei verschiedene Wildformen oder Ursprungsformen der Weinpflanze gucken. Da passiert im Kopf immer mehr, als man eigentlich will, und zwar ganz schnell. Darum geht es jetzt nicht, sondern wir wollen wirklich gucken, was machen wir eigentlich mit diesen Pfropfen und mit diesen Untergrundpflanzen?<br /> <br /> '''Georg:''' Ja, es ist nicht nur eine Katastrophe deswegen, sondern wir müssen uns auch klar machen, wir kreieren nicht unbedingt Gleichgewicht, und das ist für mich auch einer der Hauptgründe, warum wir im Weinbau so gute Ergebnisse haben können, weil wenn wir es mit den gepfropften Pflanzen zu tun haben und an diesem Bild dranbleiben, dass da deutlich mehr Substanzkraft vielleicht ist von der Unterlage – ich bleibe mal nicht bei der Amerikanerin –, dann ist es nicht im Gleichgewicht. Das heißt mein Leben lang, ich vergleiche mal, wenn ich dein Bein nehme und ich pfropfe meins auf deins, dann läufst du dein Leben lang schief und musst da irgendwie das ausbalancieren. Also da könnten wir jetzt stundenlang einsteigen, deswegen habe ich zu Lotte geschaut, wie lange.<br /> <br /> Vielleicht noch als ein größeres Bild, ich bin ja auch in Amerika immer mal wieder tätig, und wir haben jetzt gerade genauso wie hier, hier kommt auch der Wahnsinn auf uns zu mit einer amerikanischen Rebkrankheit, und dort auch, da gibt es Red Blotch Disease, heißt das, auch so eine kleine Zikade, die überträgt so ein Virus. Man reißt da gerade massiv Reben raus, und im Napa Valley, ich war letztes Jahr dort bei so einer gerodeten Fläche, das waren solche Stämme. Wie alt ist eine Rebe, wenn sie so dick ist? Was schätzt ihr? 80? 200? Hängt von der Rebsorte und dem geologischen Zusammenhang. Vulkanismus, Napa Valley, Geo-Äther bringe ich jetzt einfach mal auch als Bild – die waren keine 20 Jahre alt, aber haben so was an Substanz gebildet.<br /> <br /> Und das ist ein Phänomen, was wir schon sehen können, auch in der Grundlage dieser Pflanze als solchen, das ist eine andere Plattform, da ist auch ein bisschen mehr Bums und so weiter, aber das ist einfach was anderes, da jetzt tiefer reinzugehen, würde den Seminarraum sprengen und eigentlich auch nicht das Thema, an dem wir eigentlich dran sein wollten mit euch, diese Frage, diese Verbindung von Brot und Wein und von oben und unten und von Tag und Nacht und wie man es auch alles nennen wollen. Ich will das jetzt gar nicht, wir können gerne in fünf Minuten noch tiefer einsteigen, aber das sprengt es hier alles.<br /> <br /> Aber man kann sich das auf ganz vielen Ebenen anschauen, und ja, wir müssen – für mich steht und fällt der Weinbau mit der Züchtung, und dass wir letztendlich den Weinbau auch wieder dahin kriegen, dass wir mit den Europäerreben, mit der Adaptionsfähigkeit, mit dem Bild, was ich hier auch mit Zoe und Bios gebracht habe, dass wir sozusagen standortbezogene Züchtung, dass wir Pflanzen haben, die letztendlich sich jetzt hier mit den neuen Gegebenheiten – in der Medizin einer der Hauptpunkte der momentanen Forschung ist, in Beziehung treten mit der Krankheit oder in Beziehung treten mit der Situation. Was heißt es denn, wenn ich Pflanzen habe da draußen, denen ich nicht zulasse, in Beziehung zu treten? Und das machen wir im Weinbau seit 150 Jahren. Also ihr merkt, ich werde da emotional, und da müssen wir auf ganz vielen Ebenen ansetzen. Vielleicht genug dazu.<br /> <br /> === Gespräch: Beziehung statt isolierter Wirkstoff 01:30:14 ===<br /> '''Publikum:''' Aber was du sagst, ist ja genau, dass wir in Beziehung treten. Deswegen kann ich sagen, ich habe die Heilkräuterfrau, die nimmt aus drei Pflanzen ihren Zaubertrank, und dann kommt Bayer, einer macht die Analyse, holt sich die Wirkstoffe der drei Pflanzen, rührt sie zusammen, und ich habe nachher nicht so von der Qualität her, weil keine Beziehung drin liegt. Das ist eigentlich das, was du sagst.<br /> <br /> '''Georg:''' Ich habe nichts gegen das Physische, gegen das Stoffliche. Also die Erkenntnis des Stofflichen finde ich wichtig. Was wir ja jetzt gerade gemacht haben, ist, dass wir eher in das Erweiterte oder Ganzheitliche eingetreten sind. Das Stoffliche hat für mich eine Bedeutung. Und das ist vielleicht auch das Bild des Brotes als Leib, als Repräsentant des Stofflichen. Aber wir dürfen das Lebendige nicht vergessen. Und das auch in Beziehung bringen. Aber deswegen reagiere ich da so ein bisschen drauf. Für mich heißt rein stofflich denken nicht unbedingt Gift. Aber das kann so enden. Auf jeden Fall, wenn ich das einseitig betrachte, wenn ich nur da oben in die Esoterik oder in die Ganzheitlichkeit gehe, dann endet es irgendwo im Luftigen, und ich verliere die Erdung. Und wenn ich nur in das rein stoffliche Material reingehe, dann verliere ich die Beziehungsebene. Das ist auch ein versuchter Griff, inwieweit können wir diese Pflanzen in Beziehung bringen. Gibt es noch eine Frage oder Bemerkung?<br /> <br /> '''Martin:''' Ja.<br /> <br /> === Gespräch: Getreide und Wein in anderen Klimazonen 01:31:50 ===<br /> '''Publikum:''' Wir sprechen ja viel über Zyklen, insbesondere bei der Rebe, die temperaturabhängig sind, tageslängenabhängig, saisonabhängig, egal, die ganzen Verbindungen zu den jetzt christlichen Festen, früher vielleicht andere. Was passiert mit dem Ganzen in Gebieten, wo das nicht so eine Rolle spielt? Also, je mehr wir uns dem Äquator nähern, je mehr die Tageslänge gleich ist. Vielleicht auch Temperaturen in subtropischen Bereichen oder im Mikroklima da sehr konstant sind. Frage an beide.<br /> <br /> '''Martin:''' Bist du zuerst oder ich zuerst? Ich bin unerfahren. Ich kann einfach nur mit dem mediterranen Raum und dem nordeuropäischen Raum, das kann ich noch abschätzen, aber wirklich zu Tropen kann ich ganz wenig sagen, weil ich einfach nicht Erfahrung habe. Ich kann jetzt irgendwelche Wissenschaftsdaten liefern oder so, aber das bringt es nicht.<br /> <br /> '''Publikum:''' Vielleicht ganz praktisch dann wären dann zwei Weizenernten.<br /> <br /> '''Martin:''' Natürlich, das gibt es. Es gibt in vielen Ackerbaugebieten schon im Süden dann die Situation, dass man zwei Ernten hat. Das ist dann sofort die Frage nach dem Wasser. Und es ist dann auch ganz schnell die Frage, hält meine Fruchtbarkeit? Ich kann das ein paar Jahrzehnte machen, und dann habe ich plötzlich kein Humus mehr. In vielen mediterranen Gebieten bin ich jetzt schon auch bei dem, wie es bisher gelaufen ist, an der Stelle mit 0,4 oder 0,6 Prozent Humus. So tief muss ich pflügen, damit es überhaupt noch irgendwie wächst, dass ich eigentlich am Ende bin. Das ist ganz nah absehbar, dass plötzlich gar nichts mehr geht. Ich kenne das. Ich habe das ein paar Mal erlebt. Wenn es dann einfach nicht mehr wächst, wächst es dann einfach nicht mehr, weil das ist sozusagen wie Rekultivierung nach Steinbruch. Wenn der Humus einfach weg ist.<br /> <br /> '''Publikum:''' Aber bei ausreichender Pflege natürlich.<br /> <br /> '''Martin:''' Na klar. Na klar. Und in den Tropen kommt es natürlich darauf an, dass ich jetzt mit Schichten arbeite. Da ist ja genug Wasser. Was ist die tropische Situation? Der Boden ist in der Luft. Deshalb ist es so schlimm, den Regenwald abzuholzen, weil ich den Boden mit wegnehme. Der kann sich nicht halten ohne den Wald, weil der im Wald ist. Darunter der Boden ist sauer und total humusfrei. Der ist eigentlich wirklich der Festhalter. Es gibt so einen Witz unter den Tropenbiologen, das Blatt aus der obersten Schicht ist, bis es runtergegangen ist durch die fünf Schichten, ist es schon verdaut. Das ist wahnsinnig schnell. Man muss gute Bilder haben, die passen.<br /> <br /> Im Norden, wenn Sie nach Schweden gehen, Mittelschweden, dann ist der Boden, alle Humusprozesse sind total still, ruhig. Es ist alles unten im Boden. Sie haben im Frühjahr größte Mühe, dass überhaupt mal richtig losgeht, dass die Wärme mal reinkommt, dass mal Umsetzung zustande kommt. 10 Prozent Humus, 20 Prozent Humus, aber es kommt nicht in Gang. In den Tropen haben Sie gar nichts im Boden. Es ist alles oben, und Sie müssen eigentlich bremsen, bremsen, bremsen. Das ist natürlich diese Stockwerkgeschichte super toll. Nahrungserzeugung in den Tropen ist immer die Frage, habe ich eine Beschattungskultur oben drüber, Halbschatten, was kann ich von der miternten und so weiter. Es wird sozusagen mehrstöckig, und deshalb ist das so bescheuert, wenn die Leute heute sagen, ja, ihr könnt ja die Welt nicht ernähren, weil ernähren werden wir sie sowieso an Orten, wo dieses begrenzte konventionelle System von Mitteleuropa und Nordamerika, wo das sowieso überhaupt gar nicht funktioniert. Kommen Sie mal mit Stickstoff in fünf Etagen oder mit irgendwelchen Sachen, das bringt überhaupt gar nichts. Die Probleme sind völlig andere. Und die muss man verstehen und entwickeln. Aber mit so einem Werkzeug wie der Biodynamik geht das. Das kann man machen.<br /> <br /> === Schluss: Humus und Humor 01:35:49 ===<br /> '''Publikum:''' Eine letzte Präzisionsfrage. Das heißt, für das Getreide spielt es im Grunde genommen keine Rolle, wie die Tageslänge ist.<br /> <br /> '''Martin:''' Das ist jetzt ein bisschen sehr, sehr stark vereinfacht. Es gibt Wintergetreide und Sommergetreide. Ich musste jetzt das knapp machen. Die Wintergetreide, die eben in den Winter hinein wachsen, die brauchen die Kälte, Vernalisation. Eine wahnsinnige Sache. Und die Sommergetreide haben das nicht mehr. Deshalb gehen die so wahnsinnig schnell. Ich säe das im März und ernte das auch im Juli. Der Sommerweizen geht genauso schnell. Hat immer 20, 30 Prozent weniger Ertrag, aber eine ganz spezielle Kleberstruktur und ist deshalb oft gut, um jetzt Croissants zu backen oder als Aufmischweizen dazuzutun oder so. Hilft das?<br /> <br /> Ich habe den Eindruck, ich würde noch gerne einen abschließenden Gedanken dazu entwickeln. Du bist bestimmt auch. Und dann machen wir Schluss. Ich wollte sagen, ich habe das nur einmal angedeutet beim Getreide. Es ist nicht nur das, was wir essen. Und es ist nicht nur die Qualität des Getreides oder so, sondern es ist mit dem Getreide die Möglichkeit, durch das Stroh, durch die Wurzelmasse, dauerhaft Bodenfruchtbarkeit regelrecht zu erzeugen, bei gleichzeitiger Versorgung von Menschen und Tieren. Und was Sie da vor sich haben, ist der Humusprozess. Und interessant ist, dass dieses Wort vom Wortstamm her ganz nah ist dem Humor. Und was ist der Humor? Der macht aus uns eine Gemeinschaft. Und was kann die Weinpflanze? Uns miteinander verbinden und in eine Stimmung bringen, wo wir diese Seite derselben Medaille benutzen. Herzlichen Dank. Das war's.<br /> <br /> == Glossar ==<br /> {{GlossarNavigationArtikel|A}}<br /> <br /> {{BS|A}}<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|B}}<br /> <br /> {{BS|B}}<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|C}}<br /> <br /> {{BS|C}}<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|D}}<br /> <br /> {{BS|D}}<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|E}}<br /> <br /> {{BS|E}}<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|F}}<br /> <br /> {{BS|F}}<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|G}}<br /> <br /> {{BS|G}}<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|H}}<br /> <br /> {{BS|H}}<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|I}}<br /> <br /> {{BS|I}}<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|J}}<br /> <br /> {{BS|J}}<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|K}}<br /> <br /> {{BS|K}}<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|L}}<br /> <br /> {{BS|L}}<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|M}}<br /> <br /> {{BS|M}}<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|N}}<br /> <br /> {{BS|N}}<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|O}}<br /> <br /> {{BS|O}}<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|P}}<br /> <br /> {{BS|P}}<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|Q}}<br /> <br /> {{BS|Q}}<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|R}}<br /> <br /> {{BS|R}}<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|S}}<br /> <br /> {{BS|S}}<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|T}}<br /> <br /> {{BS|T}}<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|U}}<br /> <br /> {{BS|U}}<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|V}}<br /> <br /> {{BS|V}}<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|W}}<br /> <br /> {{BS|W}}<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|X}}<br /> <br /> {{BS|X}}<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|Y}}<br /> <br /> {{BS|Y}}<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|Z}}<br /> <br /> {{BS|Z}}<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|0-9}}<br /> <br /> {{BS|0-9}}<br /> ----<br /> <br /> == Einzelnachweise ==<br /> [[Georg Meissner|| zurück zu Georg Meißner |]]<br /> <br /> [[Martin von Mackensen|| zurück zu Martin von Mackensen |]]<br /> [[Kategorie:biologisch-dynamisch]]<br /> [[Kategorie:GA 327]]<br /> [[Kategorie:Glossar muss noch erstellt werden]]<br /> [[Kategorie:Georg Meissner]]<br /> [[Kategorie:Rudolf Steiner]]<br /> [[Kategorie:Landwirtschaft]]<br /> [[Kategorie:Landwirtschaftlicher Kurs]]<br /> [[Kategorie:Maschinelle Rohtranskription]]<br /> [[Kategorie:Weinbau]]<br /> [[Kategorie:Transkribiert von ]]<br /> [[Kategorie:Transkriptionsstufe 0%]]<br /> [[Kategorie:Video]]<br /> [[Kategorie:Erscheinungsjahr 2025]]<br /> {{Artikel unten}}</div>

Admin https://biodyn.wiki/index.php?title=Datei:Martin_von_Mackensen_und_Georg_Meissner_2026-6-22.jpg&diff=28245 2026-06-27T11:47:31Z

<p>Admin: Martin von Mackensen und Georg Meissner beim Vortrag &quot;Brot und Wein&quot; auf dem Weingut Odinstal am 22. Juni 2026 Film/Bild: François Hagdorn</p> <hr /> <div>== Beschreibung ==<br /> Martin von Mackensen und Georg Meissner beim Vortrag &quot;Brot und Wein&quot; auf dem Weingut Odinstal am 22. Juni 2026<br /> Film/Bild: François Hagdorn</div>

Admin https://biodyn.wiki/index.php?title=Georg_Meissner&diff=28244 2026-06-27T11:39:11Z

<p>Admin: /* In the rhythm of change - 100 years of biodynamic farming - an interview with Georg Meissner, 2024 */</p> <hr /> <div>{{Artikel oben}}<br /> __TOC__<br /> [[Datei:Portrait Dr. Georg Meissner 25. Januar 2023.jpg|thumb|Dr. Georg Meissner am 25. Januar 2023 an der [[Landbauschule Dottenfelderhof|Landbauschule]] Dottenfelderhof in Bad Vilbel]]<br /> <br /> == Georg Meißner ==<br /> '''Dr. Georg Meißner''' [im Internet kursiert wegen der internationalen Schreibweise oft &quot;Mei&lt;u&gt;ss&lt;/u&gt;ner&quot;] ist Diplom-Önologe und promovierte im Bereich des [[Biologisch-dynamische Landwirtschaft|biodynamischen]] Weinbaus. Er absolvierte seine wissenschaftliche Ausbildung an verschiedenen Institutionen und vertiefte sein Wissen durch zahlreiche internationale Stationen, darunter in Südafrika, den USA, Deutschland und Italien​. <br /> <br /> Dr. Meißner bewirtschaftet selbst zwei alte Weinberge in Roussillon, Südfrankreich, und lebt mit seiner Familie, zu der vier Kinder gehören. Seine Arbeit verbindet Forschung und Praxis, um die Prinzipien des biodynamischen Weinbaus weiterzuentwickeln und zu verbreiten​.<br /> <br /> Dr. Meißner ist als assoziierter Wissenschaftler und Lehrbeauftragter an der [[Hochschule Geisenheim]] tätig. Dort ist er Teil des Instituts für allgemeinen und ökologischen Weinbau. Seine Forschungsarbeiten konzentrieren sich auf die Auswirkungen biodynamischer und ökologischer Anbaumethoden auf Boden, Rebenentwicklung und Traubenqualität. Er hat in mehreren wissenschaftlichen Zeitschriften publiziert und an langfristigen Vergleichsstudien mitgewirkt.<br /> <br /> Neben seiner akademischen Tätigkeit leitet Dr. Meißner die Produktion und Forschung am [https://aloislageder.eu/ Weingut Alois Lageder] in Südtirol, Italien. Er unterstützt viele Weingüter weltweit bei der Umstellung auf biodynamische Anbaumethoden und bietet regelmäßig Kurse und Vorträge an verschiedenen internationalen Universitäten an.<br /> <br /> Zitat aus einem Artikel über die Unterschiede der Weinanbauarten:&lt;blockquote&gt;„Die großen Unterschiede spielen sich naturgemäß zwischen dem konventionellen Anbau einerseits und dem biologischen sowie biodynamischen andererseits ab“, sagt Meißner.<br /> <br /> „Jene zwischen den beiden letztgenannten sind zwar subtil, aber durchaus messbar und somit vorhanden.“ Und das, obgleich der einzige Unterschied zwischen biologischer und biodynamischer Behandlung der Böden lediglich aus den homöopathisch eingesetzten Präparaten besteht? Es gehe um einen ganzheitlichen Zugang zum Weingarten, so Meißner: „Wir wissen heute viel mehr über das Mikrobiom, also über die Gesamtheit der Mikroorganismen im Erdboden. Und wir wissen, dass es da Verbindungen gibt, die durch das Auftragen der Präparate gefördert werden.“(Dr. Georg Meißner, Artikel in Welt&lt;ref&gt;https://www.welt.de/iconist/essen-und-trinken/article255660378/Biodynamischer-Wein-Welche-Rolle-spielen-Mondphasen-und-Kuhhoerner-im-Anbau-wirklich.html&lt;/ref&gt;)&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> === Werke ===<br /> Dr. Meißner hat zahlreiche wissenschaftliche Artikel veröffentlicht, die sich mit verschiedenen Aspekten des ökologischen und biodynamischen Weinbaus befassen. Zu seinen bedeutendsten Arbeiten gehören:<br /> <br /> # [[Jürgen Fritz|Fritz, J.]], Döring, J., Athmann, M., Meissner, G., Kauer, R., Schultz, H.R. (2021). &quot;Wine quality under integrated, organic and biodynamic management using image-forming methods and sensory analysis.&quot; ''Chemical and Biological Technologies in Agriculture'', 8. DOI: 10.1186/s40538-021-00261-4​ (Hochschule Geisenheim University)​.<br /> # Fritz, J., Athmann, M., Meissner, G., Kauer, R., Geier, U., Bornhütter, R., Schultz, H.R. (2020). &quot;Quality assessment of grape juice from integrated, organic and biodynamic viticulture using image forming methods.&quot; ''OENO One'', 54(2), S. 373-391. DOI: 10.20870/oeno-one.2020.54.2.2548​ (Hochschule Geisenheim University)​.<br /> # Meissner, G., Athmann, M., Fritz, J., Kauer, R., Stoll, M., Schultz, H.R. (2019). &quot;Conversion to organic and biodynamic viticultural practices: impact on soil, grapevine development and grape quality.&quot; ''OENO One'', 53(4), S. 639-659. DOI: 10.20870/oeno-one.2019.53.4.2470​ (Hochschule Geisenheim University)​.<br /> # Kauer, R., Friedel, M., Döring, J., Meissner, G., Stoll, M. (2018). &quot;Integrated, organic and biodynamic viticulture: a comparative 10-year study.&quot; ''Wine and Viticulture Journal'', 33(1), S. 38-42​ (Hochschule Geisenheim University)​<br /> <br /> == Weiterführende Medien ==<br /> <br /> === Folge 1v4 | Der Ton als Vermittler im Kräftewirken der Pflanze | biodynamischer Weinbau | 18. Dezember 2024 ===<br /> <br /> [[Datei:Georg Meissner Teil 1v4 Bernkastel-Kues 2024-12-18.jpg|verweis=https://biodyn.wiki/Der_Ton_als_Vermittler_im_Kr%C3%A4ftewirken_der_Pflanze_-_eine_Einf%C3%BChrung_von_Georg_Meissner,_2024|mini|Dr. Georg Meißner leitet die Seminarveranstaltung am 18. Dezember 2024 im Hotel Deinhards in Bernkastel-Kues ein]]&lt;blockquote&gt;''&quot;Coincidentia oppositorum&lt;ref&gt;&quot;Coincidentia oppositorum (Zusammenfall der Gegensätze) wurde als Erkenntnismittel der Docta ignorantia von Nikolaus von Kues konzipiert [1]. Die Co. bzw. C. contradictoriorum ist als Prinzip der Vernunfterkenntnis dem Widerspruchsprinzip, welches die Verstandeserkenntnis durch abgegrenzte Begriffe normiert, übergeordnet. Sie soll dazu dienen, das Sein und Wesen Gottes, in seiner Verschiedenheit von aller geschöpflichen Einschränkung, und seine Allanwesenheit in jedem Seienden, als Quellgrundjeglicher Seiendheit, zu schauen.&quot; Quelle https://www.schwabeonline.ch/schwabe-xaveropp/elibrary/start.xav?start=%2F%2F*%5B%40attr_id%3D%27verw.coincidentia.oppositorum%27%20and%20%40outline_id%3D%27hwph_verw.coincidentia.oppositorum%27%5D&lt;/ref&gt;, vom Zusammenfall der Gegensätze. Oder ich finde eigentlich die schönste Übersetzung, vom Zusammenklang der Gegensätze. Also dieses Klingen in Frequenz, in Zusammenhang bringen als Bild. Und Ton in dem Zusammenhang auch sich klar machen. Da ist die deutsche Sprache wunderschön. Ich hatte das letztes Jahr auch kurz entwickelt an der Tafel. Der Ton macht die Musik. Wir haben in der deutschen Sprache den Ton sowohl in der Bodenkunde, Tonhumuskomplex, als auch in der Musik. Der Ton. Und beim Ton geht es ja um die Harmonia Mundi. Wie bringe ich sozusagen das Frequenzmäßig in Zusammenklang, um wieder zu Cusanus zurückzukommen.&quot; (Georg Meissner, Der Ton als Vermittler ...&lt;ref&gt;[[Der Ton als Vermittler im Kräftewirken der Pflanze - eine Einführung von Georg Meissner, 2024]]&lt;/ref&gt;'')&lt;/blockquote&gt;<br /> {| class=&quot;notiz center&quot;<br /> |&lt;small&gt;Folge [[Der Ton als Vermittler im Kräftewirken der Pflanze - eine Einführung von Georg Meissner, 2024|1]] - [[Der Ton als Vermittler im Kräftewirken der Pflanze - ein Vortrag von Stefan Sylla, 2024|2]] - [[Nikolaus von Kues, die Geschichte in Grundzügen, 2024|3]] - [[Der Ton als Vermittler im Kräftewirken der Pflanze - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2024|4]]&lt;/small&gt;<br /> |}<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> <br /> === Nikolaus von Kues | ein Vortrag von Rudolf Trossen, Michael Willkomm und Dr. Georg Meissner | 18. Dezember 2024 ===<br /> [[Datei:Rudolf Trossen und Michael Willkomm Teil 3v4 Bernkastel-Kues 2024-12-18.jpg|verweis=Nikolaus_von_Kues,_die_Geschichte_in_Grundzügen,_2024|mini|Rudolf Trossen (l.) und Michael Willkomm (r.) am 18. Dezember 2024 im Hotel Deinhards in Bernkastel-Kues]]Am 18. Dezember 2024 fand im Hotel Deinhards in Bernkastel-Kues eine ganztägige Seminar- und Vortragsveranstaltung von biodynamisch interessierten/tätigen Weinbau-Menschen zum Thema &quot;Ton als Vermittler im Kräftewirken der Pflanze&quot;. An der Leitung und Begleitung des Seminartages war Dr. Georg Meissner und [[Martin von Mackensen]] ([[Landbauschule Dottenfelderhof]]) maßgeblich beteiligt. <br /> <br /> Der biodynamische Mosel-Winzer [http://www.trossenwein.de/ Rudolf Trossen] wirkte moderierend am Rahmen mit, und er skizzierte gemeinsam mit dem Gastgeber des [https://deinhards.com/ Hotel Deinhards], Michael Willkomm, in Grundzügen die Geschichte von [[w:Nikolaus_von_Kues|Nikolaus von Kues]]. Zu den Highlights gehörte auch die anschließende Besichtigung des [https://cusanus-stift.com/ Cusanus Stift], welches nur wenige Hundert Meter entfernt vom Hotel Deinhards ist. <br /> <br /> [[Nikolaus von Kues, die Geschichte in Grundzügen, 2024|| hier geht's zum Artikel und zum Film |]]<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> <br /> [[Datei:Dr._Georg_Meissner_25._Januar_2023.jpg|verweis=https://biodyn.wiki/Biodynamischer_Weinbau_-_eine_seminaristische_Vorlesung_mit_Georg_Meissner,_2023|mini|Vorlesung mit [[Georg Meissner|Dr. Georg Meissner]] über den Biologisch-Dynamischen Weinbau an der [[Landbauschule Dottenfelderhof]] am 25. Januar 2023 [https://biodyn.wiki/Biodynamischer_Weinbau_-_eine_seminaristische_Vorlesung_mit_Georg_Meissner,_2023 Hier geht's zum Artikel und zum Film] ]]<br /> <br /> === Biodynamischer Weinbau | Dr. Georg Meissner | [[Dottenfelderhof]] | 25. Januar 2023 ===<br /> Hier erarbeitet sich Georg mit dem Azubis ([[Biodynamische Ausbildung]]) und den [[Landbauschule Dottenfelderhof|Landbauschülern]] vom Januarkurs die Vielfalt, das Wesen und das Wirken der Rebe. <br /> <br /> [https://biodyn.wiki/Biodynamischer_Weinbau_-_eine_seminaristische_Vorlesung_mit_Georg_Meissner,_2023 | hier geht's zum Film |]<br /> &lt;br clear=all&gt;<br /> <br /> === In the rhythm of change - 100 years of biodynamic farming - an interview with Georg Meissner, 2024 ===<br /> [[Datei:In the rhythm of change - 100 years of biodynamic farming - an interview with Georg Meissner, 2024.jpg|verweis=https://biodyn.wiki/In_the_rhythm_of_change_-_100_years_of_biodynamic_farming_-_an_interview_with_Georg_Meissner,_2024|thumb|Interview with Henri Murto and Georg Meissner ]]In diesem Podcast-Interview mit Henri Murto erläutert Georg die Entwicklung und die tiefere Bedeutung der [[Biologisch-dynamische Landwirtschaft|biodynamischen Landwirtschaft]] im Kontext ihres hundertjährigen Bestehens. Der Experte für Weinbau betont, dass dieser Ansatz weit über technische Aspekte hinausgeht und den Hof als lebendigen, individuellen Organismus betrachtet, der durch die bewusste Verbindung von Mensch und Natur gedeiht. Besonders im Qualitätsweinbau sieht Meißner ein Vorbild, da hier die menschliche Intention und handwerkliche Ästhetik im Vordergrund stehen, um die Widerstandsfähigkeit der Pflanzen gegenüber Umweltveränderungen zu stärken. Er plädiert dafür, die Landwirtschaft nicht nur als ökonomisches System, sondern als kulturelle und heilende Aufgabe zu begreifen, die durch Begeisterung und Innovation die Zukunft der Erde sichert. Dabei unterstreicht er die Relevanz wissenschaftlicher Ansätze wie der [[Epigenetik]], um die Wirksamkeit biodynamischer [[Präparate]] und die Förderung gesunder Kreisläufe besser zu verstehen. Letztlich ruft das Gespräch dazu auf, den Bauernstand als kreativen Beruf voller Verantwortung und Humor wahrzunehmen, der einen wesentlichen Beitrag zur globalen ökologischen Gesundheit leistet. <br /> <br /> [[In the rhythm of change - 100 years of biodynamic farming - an interview with Georg Meissner, 2024|| hier geht's zum Artikel und zum Film |]]<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;&lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> <br /> == Links ==<br /> <br /> * https://wanderschule.world/portfolio/06-georg-meissner/<br /> * Podcast 14. August 2019 https://www.dbpodcast.org/episodes-db-podcast/2019/8/14/l7k0vjfw73z331j3xd0duxx4v4ncsw<br /> * welt https://www.welt.de/iconist/essen-und-trinken/article255660378/Biodynamischer-Wein-Welche-Rolle-spielen-Mondphasen-und-Kuhhoerner-im-Anbau-wirklich.html<br /> * https://romana-echensperger.de/2024/01/09/5-wein-symposium-der-finnischen-sommelier-union/<br /> <br /> == Einzelnachweise ==<br /> <br /> [[Kategorie:Biodynamisch]]<br /> [[Kategorie:Biologisch-Dynamischer Wein]]<br /> [[Kategorie:Demeter]]<br /> [[Kategorie:Dozent]]<br /> [[Kategorie:Hochschule Geisenheim]]<br /> [[Kategorie:Lehrer]]<br /> [[Kategorie:Ökologischer Weinbau]]<br /> [[Kategorie:Rebe]]<br /> [[Kategorie:Universität]]<br /> [[Kategorie:Vorstand]]<br /> [[Kategorie:Wein]]<br /> [[Kategorie:Winzer (Frankreich)]]<br /> [[Kategorie:Winzer (Deutschland)]]<br /> [[Kategorie:Weinbau]]<br /> &lt;references /&gt;{{Artikel unten}}</div>

Admin https://biodyn.wiki/index.php?title=Hauptseite&diff=28238 2026-06-23T10:59:40Z

<p>Admin: Links</p> <hr /> <div>{{Artikel oben}}[[Datei:Kornfeld an der Nidda in Frankfurt am Main.JPG|thumb|]]<br /> <br /> ==Einleitung==<br /> Willkommen bei biodyn.wiki. Wir haben einen Schwerpunkt auf die [[Biologisch-dynamische Landwirtschaft|biologisch-dynamische]] Praxis für die Landwirtschaft und die Gärtnerei. Die Menschen für die Webseiten [https://anthrowiki.at anthrowiki.at], [https://anthro.world anthro.world] und [https://steiner.wiki steiner.wiki] arbeiten hier in freier Initiative mit biodyn.wiki zusammen. <br /> <br /> Hier und auf dem [https://www.youtube.com/@biodynwiki youtube Kanal biodynwiki] findest du hunderte hochwertige Filmbeiträge und Begriffsklärungen rund um den Bereich der ökologischen und biodynamischen Landwirtschaft/ Gartenbau. Historisch wurden die meisten Beiträge an der [[Landbauschule Dottenfelderhof]] mit [[Manfred Klett|Dr. Manfred Klett]], und [[Martin von Mackensen]] erstellt, aber wir verstehen uns als offene Plattform für Anregungen und Content von Dritten, wenn er zum Kontext passt. <br /> <br /> Die Filmvorträge werden schrittweise transkribiert und begrifflich verlinkt. Es entstehen systematisch Stichwort-Glossare, die in ein '''[[Gesamtglossar A|Gesamtglossar]]''' zusammen geführt werden. Das erlaubt die gezielte Inhaltssuche und bezieht künftige den Inhalt der Filme systematisch mit ein. <br /> <br /> Diese Arbeit lebt vom Engagement aus freiwilligen Impulsen. Gerne kannst du bei der Aufarbeitung der Vorträge [[MitTun bei biodyn.wiki|MitTun]]. <br /> <br /> Für unsere gegenwärtigen Herausforderungen bei Klima-, Natur- und Kultur Fragen hat die biologisch-dynamische Wirtschaftsweise wirklichkeitsgemäße Denkzusammenhänge und funktionierende Lösungsansätze. Der Menschen kann und soll aktiv das gegenwärtige Geschehen gestalten und somit jetzt schon Zukunftsimpulse in die gewünschte Richtung geben. <br /> <br /> == Aktuelle Veröffentlichungen ==<br /> <br /> === Erstveröffentlichung im April 2026 ===<br /> <br /> ==== Biodynamische Landwirtschaft und BILDUNG | Podiumsdiskussion Loheland, Künzell, 2026 ====<br /> [[Datei:Podiumsdiskussion_2026-2-10.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=QugdEt-9Jhg|mini|Eine Podiumsdiskussion am 10. Februar 2026 in Loheland in Künzell zum Thema &quot;Biodynamische Landwirtschaft und BILDUNG&quot;. [https://www.youtube.com/watch?v=QugdEt-9Jhg Hier klicken um zum Video zu gelangen]]]<br /> &lt;blockquote&gt;Zitat von Prof. Dr. Marcelo da Vega:<br /> <br /> ''&quot;Ja, dieses Konzept von Future Skills ist vielleicht nicht jedem vertraut. Das ist so ein Ausdruck, den vor allem der deutsche Stifterverband mit der Wende zur Digitalisierung verknüpft hat und sogenannte Future Skills formuliert hat, die dann viele Schulen und auch Hochschulen vor allem adaptiert haben. Und da geht es vor allem darum, sozusagen fit für die Technik zu werden. Also das ist das, was man mit den Future Skills vor allem verbindet – und jetzt seit zwei, drei Jahren auch das ganze Thema der Künstlichen Intelligenz.Auf der anderen Seite hat es jetzt sozusagen eine Revision dieser Future Skills gegeben, und man hat sich mit dem Phänomen konfrontiert, dass Hochschulen in gewisser Weise obsolet werden in Zukunft – also sagt der Stifterverband, an Bedeutung verlieren –, weil das Studium zunehmend zu einem KI-Spiel wird. Das heißt, die Leute schreiben gar nicht mehr ihre Arbeiten selber, sondern lassen sie schreiben, oder nutzen halt Werkzeuge, die zu sehr tollen Ergebnissen führen, aber sie lernen die Fähigkeit nicht, auf die es ankommt. Und das hat den Stifterverband dazu geführt zu sagen: Schule wird wichtiger. Denn wenn man überhaupt Fähigkeiten erwerben muss, dann ist es nicht in der Hochschule, sondern in der Schule […]&quot;.&quot;''&lt;/blockquote&gt;&lt;blockquote&gt;&lt;/blockquote&gt;[[Biodynamische Landwirtschaft und BILDUNG - eine Podiumsdiskussion in Loheland, 2026|| hier geht's zum schriftlichen Beitrag &amp; Film |]]<br /> === Erstveröffentlichung im April 2026 ===<br /> <br /> ==== Helmy Abouleish | Biodynamische Landwirtschaft - eine Entwicklungsaufgabe für die Menschen, 2026 ====<br /> [[Datei:Helmy_Abouleish_2026-2-10.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=fJhxDfLHTTk|mini|[[b:Helmy Abouleish|Helmy Abouleish]] am 10. Februar 2026 in Loheland in Künzell zum Thema Biodynamische Landwirtschaft - eine Entwicklungsaufgabe für die Menschen. [https://www.youtube.com/watch?v=fJhxDfLHTTk Hier klicken um zum Video zu gelangen] ]]<br /> &lt;blockquote&gt;''&quot;Nun, vom Anfang an – das heißt 1977, vor 49 Jahren – hat ja mein Vater, als er sich entschlossen hat, aus Österreich zurück nach Ägypten zu gehen, also in seine Heimat zurückzugehen, in die Wüste, einen Traum gehabt. Und dieser Traum – daraus wird deutlich, warum es Menschenentwicklung heißt. Der Traum sagt nämlich, es geht um eine Gemeinschaft, eine intentionale Gemeinschaft. Es geht darum, Potenzial zu entfalten, zu helfen, dass die Menschen sich entwickeln können. Und es geht darum, dann auch in Harmonie mit der Natur sinnvolle Produkte und Dienstleistungen herzustellen. Also ganz zentral in SEKEM – damit das von Anfang an klar ist – geht es bei uns um Entwicklung des Menschen. Und die biologisch-dynamische Landwirtschaft für uns, wenn uns einer fragt, ist immer nur die Basis, die beste Basis, die es gibt, für die Menschenentwicklung bei Weitem. Aber es ist kein Ziel für uns, die biologisch-dynamische Landwirtschaft. […] das Wichtigste ist, dass das die Grundlage ist, dass Menschen was lernen, arbeiten und leben.&quot;''&lt;/blockquote&gt;&lt;blockquote&gt;&lt;/blockquote&gt;[[Biodynamische Landwirtschaft - eine Entwicklungsaufgabe für die Menschen. Ein Vortrag von Helmy Abouleish, 2026|| hier geht's zum schriftlichen Beitrag &amp; Film |]]<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> ----<br /> <br /> === Erstveröffentlichung im April 2026 ===<br /> <br /> ==== Marcel Waldhausen | Die Osterereignisse im Hinblick auf die Entwicklung von Erde und Mensch, 2026 ====<br /> [[Datei:Marcel_Waldhausen_2026-4-2.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=Ql3O0_RgnXs|mini|[[b:Marcel_Waldhausen|Marcel Waldhausen]] am 2. April 2026 in der Christengemeinschaft Köln-Ost zum Thema Die Osterereignisse im Hinblick auf die Entwicklung von Erde und Mensch. [https://www.youtube.com/watch?v=Ql3O0_RgnXs Hier klicken um zum Video zu gelangen] ]]<br /> &lt;blockquote&gt;''&quot;Und dieses ganze Geschehen, was wir dann haben als das Leben des Jesus Christus auf Erden, ist eigentlich eine Inkarnationsbeschreibung dieser Wesenheit. Und es ist ja die höchste Gottheit, und sie macht aber keine Deluxe-Gott-Verkörperungs-Edition durch, sondern geht ganz rein in dieses Erdensein, mit allem Schmerz, mit allem Leid, mit allem Unverständnis, mit allem Versuchtwerden. Das ist ja auch die ganze Zeit ein Ringen. Das kommt nicht und es ist alles klar, sondern es muss sich auch die ganzen Dinge erringen, wirklich ein Mensch werden. Und Steiner spricht da von der Jesus-Werdung des Christus. Also der macht das wirklich, der macht das alles durch.&quot;''&lt;/blockquote&gt;&lt;blockquote&gt;&lt;/blockquote&gt;[https://anthro.world/Die_Osterereignisse_im_Hinblick_auf_die_Entwicklung_von_Erde_und_Mensch_-_ein_Vortrag_von_Marcel_Waldhausen,_2026 | hier geht's zum schriftlichen Beitrag &amp; Film |]<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> ----<br /> <br /> <br /> === Erstveröffentlichung im März 2026 ===<br /> <br /> ==== Marcel Waldhausen | Die soziale Frage - der Landwirtschaftlicher Kurs als sozialer Impuls, 2026 ====<br /> [[Datei:Marcel_Waldhausen_2026-3-25.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=u2h6jBwqzuU|mini|[[Marcel Waldhausen]] am 24. März 2026 in der [https://christengemeinschaft.de/Bochum Christengemeinschaft Bochum] zum Thema Die soziale Frage - der Landwirtschaftliche Kurs als sozialer Impuls. [https://www.youtube.com/watch?v=u2h6jBwqzuU Hier klicken um Transkript mit Video zu gelangen] ]]<br /> &lt;blockquote&gt;''&quot;Jetzt gibt es natürlich dieses Mantram, auch in den Erinnerungen der Johanna von Keyserlingk. Dort steht aber: &quot;Stätten schaffen des Friedens und der Liebe, auf denen der [[Christus]] aufersteht.&quot; Der originale Wortlaut ist aber: &quot;Stätten schaffen des Friedens und der Liebe, in denen der Christus aufersteht.&quot; Können Sie bemerken, dass es einen Unterschied macht, ob das eine Wort ändert, das Fundamental? Das heißt, wir bekommen den originalen Wortlaut. Und wir bekommen das in dem Moment, Pfingsten 2024, 100 Jahre später. Wissen Sie, und bei der gleichen Tagung wird ja die Johanni-Epistel für die Christengemeinschaft gegeben. Das ist das letzte Stück, was noch fehlt. Es wird vollendet da. Und Johanni bekommen wir diese Urne in unsere Bewegung hinein. Für einen kleinen Moment, aber sie kommt eben zu uns.&quot;''&lt;/blockquote&gt;&lt;blockquote&gt;&lt;/blockquote&gt;[[Die soziale Frage - der Landwirtschaftlicher Kurs als sozialer Impuls. Ein Vortrag von Marcel Waldhausen, 2026|| hier geht's zum schriftlichen Beitrag &amp; Film |]]<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> ----<br /> <br /> === Erstveröffentlichung im Februar 2026 ===<br /> ==== Einführung in die anthroposophische Ernährung (Teil 2) - ein Vortrag vom 28. Januar 2026 am Dottenfelderhof ====<br /> [[Datei:Petra_Kühne_2026-1-28.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=pboB3AlqMcM|mini|[[Petra Kühne|Dr. Petra Kühne]] am 28. Januar 2026: &quot;Einführung in die anthroposophische Ernährung&quot; in der [[Landbauschule Dottenfelderhof]]. Hier gelangst du zum [https://www.youtube.com/watch?v=pboB3AlqMcM youtube Film] ]]&lt;blockquote&gt;''„Dann ist eigentlich die nächste Stufe, die hier eben auch in diese Bedeutung des Menschen hineinfällt, das ist die Verarbeitung. […] Wie verarbeite ich die Produkte? Die meisten werden ja verarbeitet,[…] Wir haben gewisse Rohprodukte, wie Salate oder so, aber vieles wird doch weiterverarbeitet, um es verträglicher zu machen, um es haltbar zu machen, um es schmackhafter zu machen, […] da muss man eben auch sehen, dass das nicht zu sehr in eine Einseitigkeit hineingeht, weil man dann auch wirklich diese Kräfte des Lebendigen schädigt und das Problem haben wir im Augenblick […] bei bestimmten hochverarbeiteten Produkten.“''&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> <br /> [[Einführung in die anthroposophische Ernährung (Teil 2) - ein Vortrag von Petra Kühne, 2026|| hier geht's zur Transkription und zum Film |]]<br /> <br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> === Erstveröffentlichung im Januar 2026 ===<br /> <br /> ==== Einführung in die anthroposophische Ernährung - ein Vortrag vom 13. Januar 2026 am Dottenfelderhof ====<br /> [[Datei:Petra_Kühne_2026-1-13.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=fW5C4bnvGi0|mini|[[Petra Kühne|Dr. Petra Kühne]] am 13. Januar 2026: &quot;Einführung in die anthroposophische Ernährung&quot; in der [[Landbauschule Dottenfelderhof]]. Hier gelangst du zum [https://www.youtube.com/watch?v=fW5C4bnvGi0 youtube Film] ]]<br /> &lt;blockquote&gt;''„Es wird heute so viel diskutiert über die hochverarbeiteten Lebensmittel […] Einerseits so Erfrischungsgetränke wie Cola, wo eigentlich nur so abgebaute Substanzen drin sind. Oder hochverarbeitete Fertiggerichte, die dann x-mal erhitzt und […] die Zutaten schon gleich geschnippelt, getrocknet aus aller Herren Länder kommen und dann auf einer Pizza laden, die dann tiefgekühlt wird und dann lange haltbar ist und die sie dann wieder aufwärmen […] Da wird heute ganz viel drüber diskutiert, dass die den Menschen krank machen können auf Dauer, nicht die eine Pizza. Und das ist eigentlich ein Mangel an Ätherkräften […]“''&lt;/blockquote&gt;[[Einführung in die anthroposophische Ernährung - ein Vortrag von Petra Kühne, 2026|| hier geht's zur Transkription und zum Film |]]&lt;blockquote&gt;&lt;/blockquote&gt;<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> ==== Koexistenz von Biene und Milbe ermöglichen | 2026 ====<br /> [[Datei:Dr._Johannes_Wirz_2026-1-15.jpg|verweis=Hhttps://biodyn.wiki/Koexistenz_von_Biene_und_Milbe_ermöglichen_-_ein_Vortrag_von_Johannes_Wirz,_2026|mini|Vortrag &quot;Koexistenz von Biene und Milbe ermöglichen&quot; von [[Johannes Wirz|Dr. Johannes Wirz]] am 15. Januar 2026 in der [[Landbauschule Dottenfelderhof]]. [https://www.youtube.com/watch?v=PqhihuziLyc Hier geht's zur Transkription und zum Video auf youtube] ]]<br /> &lt;blockquote&gt;''„Okay, wir sind ja in einer Situation heute, wo wir zwar vom Gesundheitswesen sprechen, aber doch eigentlich der Meinung sind, es geht um ein Krankheitswesen. Also wenn ich sehe, wie bei uns in der Schweiz die Krankenversicherungskosten durch die Decke rocken, ist das ja unglaublich. Spannend wird es sozialwirtschaftlich dann, wenn die Menschen krank werden. Da kann man teure Medikamente verkaufen, teure Eingriffe machen und so weiter und so weiter. Und ich meine, am Anfang müsste eigentlich stehen, wie können wir leben, ernähren, vielleicht psychisch etwas unternehmen, dass wir gar nicht in diese Fälle der Krankheit hineintappen.“'' &lt;/blockquote&gt;[[Koexistenz von Biene und Milbe ermöglichen - ein Vortrag von Johannes Wirz, 2026|| hier geht's zur Transkription |]]<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> ==== Jonas | Menschen in der Landwirtschaft | 2026 ====<br /> &lt;blockquote&gt;Ein Beitrag aus der Filmreihe [[Menschen in der Landwirtschaft]][[Datei:Jonas_de_2026-1-11.jpg|verweis=Jonas_-_Menschen_in_der_Landwirtschaft,_2026|mini|Der Azubi Jonas, Interview am 11. Januar 2026 am [[Dottenfelderhof]]. Hier gelangst du zur [[Jonas - Menschen in der Landwirtschaft, 2026|Transkription]]]]''„Manche Leute würden sich auch so fragen, warum ich nach Deutschland gekommen bin, um meine Ausbildung zu machen, nicht in Kamerun. Ja, ja, ich würde sagen, erste Sache, natürlich ist Landwirtschaft in Kamerun auch wirklich ganz anders als hier in Deutschland. Und was für mich wichtig ist, ist die Methoden oder diese, also diese Verbindung zwischen Menschen, Tiere und der Natur. Das finde ich so toll. Das ist, finde ich, ein tolles Konzept. “''&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> <br /> [[Jonas - Menschen in der Landwirtschaft, 2026|| hier geht's zum schriftlichen Beitrag &amp; Film |]] <br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> ==== Jonas | les gens dans l'agriculture | 2026 ====<br /> &lt;blockquote&gt;Ein Beitrag aus der Filmreihe [[Menschen in der Landwirtschaft]][[Datei:Jonas_fr_2026-1-11.jpg|verweis=Jonas_-_les_gens_dans_l'agriculture,_2026|mini|Jonas, apprenti en agriculture biodynamique, interviewé le 11 janvier 2026 à la [[Dottenfelderhof|ferme Dottenfelderhof]]. Clique ici pour accéder à la [[Jonas - les gens dans l'agriculture, 2026|transcription]].]]''„Mon objectif principal en faisant cette formation était de revitaliser l'héritage agricole de mes parents. Mes parents sont partis, mais le travail continue. Leur ferme, autrefois vibrante, est maintenant laissée seule, sans gestion. J'ai l'intention de continuer cette tradition, d'assurer cette activité vitale importante pour la communauté et la nation, qu'elle continue dans notre famille, et qu'elle ne disparaisse pas.“''&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> <br /> [[Jonas - les gens dans l'agriculture, 2026|| hier geht's zum schriftlichen Beitrag &amp; Film |]] <br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> ----<br /> <br /> === Erstveröffentlichung im Dezember 2025 ===<br /> ==== Maria | Menschen in der Landwirtschaft | 2025 ====<br /> Ein Beitrag aus der Filmreihe [[Menschen in der Landwirtschaft]][[Datei:Maria_2025-11-28.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=JbgKrX0kf-o|mini|Die Winzerin und ehemalige [[Landbauschule Dottenfelderhof|Landbauschülerin vom Dottenfelderhof]], Maria, im Interview am [[Dottenfelderhof]] am 28. November 2025]]&lt;blockquote&gt;''„Das erste Mal, dass ich Hornmist gerührt habe, das war ein komplett anderes Erlebnis, als nur durch die Reben zu laufen. Und diese ganzen Beobachtungen, die wir da gemacht haben, das hat sich komplett anders (an-)gefühlt und es hat sich richtig (an-)gefühlt. Und seitdem habe ich mir gedacht, ich will nur das weitermachen und ich will das besser lernen und ich will das können, weil es funktioniert und es ist anders.“''&lt;/blockquote&gt;[[b:Maria_-_Menschen_in_der_Landwirtschaft,_2025|| hier geht's zum schriftlichen Beitrag &amp; Film |]]<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> ----<br /> === Erstveröffentlichung im November 2025 ===<br /> ==== Martin von Mackensen | Vortragszyklus mit 14 Folgen über die Grundlagen der Biodynamik (Novemberkurs 2025) | 2025 ====<br /> [[Datei:Martin_von_Mackensen_2025-11-3.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=A2ci0dcd4y8|mini|[[Martin von Mackensen]] mit der 1. Folge vom biodynamischen Grundkurs im Rahmen des Novemberkurses am 3. November 2025 vor den Azubis der [[Biodynamische Ausbildung|biodynamischen Ausbildung]] in der [[Landbauschule Dottenfelderhof]]]]<br /> Hier hält [[Martin von Mackensen]] im Rahmen des sogenannten Novemberkurses 2025 seinen Grundkurs-Vortragszyklus vor den Azubis aus der biodynamischen Ausbildung. Dieser Vortragszyklus wurde in der Vergangenheit bereits verfilmt, dennoch gibt es bei Martin immer wieder interessante Entwicklungen und Entdeckungen, also neue Aspekte, die in seine Vorträge hineinfließen. Somit ist es immer auch &quot;neu&quot;.&lt;blockquote&gt;&lt;/blockquote&gt;<br /> {| class=&quot;notiz center&quot;<br /> |&lt;small&gt;Folge [[1. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|1]] - [[2. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|2]] - [[3. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|3]] - [[4. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|4]] - [[5. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|5]] - [[6. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|6]] - [[7. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|7]] - [[8. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|8]] - [[9. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|9]] - [[10. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|10]] - [[11. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|11]] - [[12. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|12]] - [[13. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|13]] - [[14. Folge biodynamischer Grundkurs im November 2025 - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|14]]&lt;/small&gt;<br /> |}<br /> &lt;blockquote&gt;&lt;/blockquote&gt;<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> ----<br /> <br /> ==== Erstveröffentlichung im September 2025 ====<br /> ==== Dr. Florian Leiber, Fütterung | 2023 ====<br /> [[Datei:Dr. Florian Leiber Fütterung Teil1 2023-3-1.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=pQRJbMWRaMA|mini|Dr. Florian Leiber am 1. März 2023 am [[Dottenfelderhof]] ]]<br /> Hier erläutert der Wissenschaftler (FiBL Schweiz, Abteilung für Nutztierwissenschaften, Gruppe Tierernährung) am 1. März 2023 im Rahmen eines dreiteiligen Vortrags vor den Landbauschülern und Azubis des Dottenfelderhof, worauf es bei der Fütterung der Tiere ankommt. Vor allem im Kontext mit der Landwirtschaft. <br /> <br /> Florian nimmt dabei seine Zuschauer systematisch in einem aufbauenden Kontext mit auf eine spannende Reise, und seine eigene Begeisterung für die Besonderheiten der spezifischen Tierindividualitäten (z.B. die wesentlichen Unterschiede zw. Schein, Vogel und Kuh) hinsichtlich der Anatomie bis hin zur Hinleitung und Erkenntnis von deren &quot;art- und wesensgerechter Fressgewohnheit&quot; ist sichtlich spürbar und dieser Funke überträgt sich auch auf die Zuhörer. Es ist ein intensiver und fesselnder Vortrag. <br /> <br /> [https://www.youtube.com/watch?v=pQRJbMWRaMA | hier geht's zum Film |]<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> <br /> ==== Weinbau - Erfahrungen aus der biodynamischen Pflanzenzüchtung | 2024 ====<br /> [[Datei:Erfahrungen aus biodynamischer Pflanzenzüchtung für Reben Teil1 2024-11-6.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=5CkhZL_ro88|mini|[[Carl Vollenweider|Dr. Carl Vollenweider]] am 6. November 2025 am [[Dottenfelderhof]] ]]<br /> Auf Initiative von [[Georg Meissner|Dr. Georg Meißner]] (Assoziierter Wissenschaftler für biodynamischen Weinbau an der Hochschule Geisenheim) berichteten die Dottenfelderhof-Biodynamiker [[Hartmut Spieß|Dr. Hartmut Spieß]] (Pflanzenzüchtung), [[Carl Vollenweider|Dr. Carl Vollenweider]] (Pflanzenzüchtung), [[Martin von Mackensen]] (Leiter der [[Landbauschule Dottenfelderhof]]) und Rocio Lanthier (Pflanzenzüchtung/Koordinatorin und Lehrkraft an der Landbauschule) am 6. November 2024 am [[Dottenfelderhof]] aus ihren ganzheitlichen Erfahrungen im züchterischen Bereich. <br /> <br /> Die Zuhörerschaft aus dem In- und Ausland ist sehr heterogen, Neulinge wie auch international anerkannte Winzer sind dabei. Es geht darum den Fokus zu weiten. Nicht nur ein Mehrertrag oder die Vermeidung von Krankheiten i.S. von Pflanzenschutz sind Thema. Sondern u.a. auch Resilienz, die Form und die &quot;Schönheit&quot; sollen den Horizont der Zuhörer für die künftige Züchtung im Weinbau weiten.<br /> <br /> [https://www.youtube.com/watch?v=5CkhZL_ro88 | hier geht's zum Film |]<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> <br /> ==== Albrecht Denneler | Kulturgeschichte des Apfels | 2024 ====<br /> [[Datei:Albrecht Denneler Kulturgeschichte des Apfels Teil1 2024-12-11.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=6oemoM6iCgo|mini|[[Albrecht Denneler]] am 11. Dezember 2024 am [[Dottenfelderhof]] ]]<br /> Hier sehen wir [[Albrecht Denneler]], Führungsmitglied der [[Betriebsgemeinschaft Dottenfelderhof]] und Chef vom Obstbau, mit den biodynamischen [[Landbauschule Dottenfelderhof|Landbauschülern]] des Jahrgang 2024/2025. Thema ist die Kulturgeschichte des Apfels in 5 Folgen u.a. mit spannenden Bildbetrachtungen und Diskussionen.<br /> <br /> [https://www.youtube.com/watch?v=6oemoM6iCgo | hier geht's zum Film |]<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> <br /> === Erstveröffentlichung im August 2025 ===<br /> <br /> ==== Dr. Johannes Wirz | Biodynamische Bienenhaltung | 2023 ====<br /> [[Datei:Dr. Joannes Wirz Bienenkunde Teil1 2023-1-18.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=rSCgNg-I10g|mini|Dr. Johannes Wirz am 18. Januar 2023 am [[Dottenfelderhof]] ]]<br /> Hier erläutert Johannes Wirz (emeritierter Leiter der Naturwissenschaftlichen Sektion zw. 2020 bis 2022 am Goetheanum, Schweiz) am [[Dottenfelderhof]] am 18. Januar 2023 vor den Landbauschülern und [[Biodynamische Ausbildung|biodynamischen Azubis]] des Dottenfelderhof die Besonderheiten und Methoden der art- bzw. wesensgerechten Bienenhaltung.<br /> {| class=&quot;notiz center&quot;<br /> |&lt;small&gt;Transkripte für die Folgen [[Biodynamische Bienenkunde, Teil 1, ein Vortrag von Johannes Wirz, 2023|1]] - [[Biodynamische Bienenkunde, Teil 2, ein Vortrag von Johannes Wirz, 2023|2]] - [[Biodynamische Bienenkunde, Teil 3, ein Vortrag von Johannes Wirz, 2023|3]] - [[Biodynamische Bienenkunde, Teil 4, ein Vortrag von Johannes Wirz, 2023|4]]&lt;/small&gt;<br /> |}<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> <br /> ==== Dr. Hartmut Spieß | Biodynamische Züchtung | Weizen-, Stein-/Stinkbrand, gr. Beize | 2023 ====<br /> [[Datei:Dr. Hartmut Spieß 2023-2-9.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=lzRjDmBzdg0|mini|Dr. Hartmut Spieß am 9. Februar 2023 am [[Dottenfelderhof]] ]]<br /> Hier gibt [[Hartmut Spieß|Dr. Hartmut Spieß]] von der Züchtung und Forschung Dottenfelderhof am 9. Februar 2025 für die biodynamischen [[Landbauschule Dottenfelderhof|Landbauschüler]] Einblicke in die züchterische Forschungsarbeit bei Brandkrankheiten im Öko-Landbau (v.a. Weizen Steinbrand und Weizen Stinkbrand am Dottenfelderhof (seit den späten 1970er Jahren)). Dabei arbeitet Hartmut die unterschiedlichen Wege der Herangehensweise im konventionellen versus ökologischen Landbau heraus. Die einen bekämpfen Krankheiten (Pathogenese-Blick), die anderen gehen der Frage nach, was gesund erhält (Salutogenese-Blick).<br /> <br /> [https://www.youtube.com/watch?v=lzRjDmBzdg0 | hier geht's zum Film |]<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> <br /> ==== Matthias König | Das Birkengrubenpräparat | 2024 ====<br /> [[Datei:Birkengrubenpräparat am Dottenfelderhof Matthias König 2023-12-22.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=XBmC_dOtBwU|mini|Matthias König am 22. Dezember 2023 am [[Dottenfelderhof]] ]]<br /> Anlässlich ihres 25 jährigen Bestehens veranstaltete die Zukunftsstiftung Landwirtschaft am Freitag und Samstag 30/31. Mai 2025 auf dem biologisch-dynamischen [[Dottenfelderhof]] eine interessante Veranstaltung mit Vorträgen und Workshops. Der Vortrag von [[Martin von Mackensen]], Leiter der [[Landbauschule Dottenfelderhof]] bildete mit dem Thema &quot;Der Hof - Brennpunkt und Reallabor für zukünftige fruchtbare Entwicklungen unserer Gesellschaft&quot; den Schlusspunkt der Veranstaltung.&lt;blockquote&gt;&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> [https://www.youtube.com/watch?v=XBmC_dOtBwU | hier geht's zum Film |]<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> === Erstveröffentlichung im Mai 2025 ===<br /> <br /> ==== Martin von Mackensen | 25. Jahre Jubiläum Zukunftsstiftung Landwirtschaft | 2025 ====<br /> [[Datei:Martin von Mackensen am Dottenfelderhof 2025-5-31.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=M01Sm4rK-tE|mini|[[Martin von Mackensen]] am 31. Mai 2025 am [[Dottenfelderhof]] ]]<br /> Anlässlich ihres 25 jährigen Bestehens veranstaltete die Zukunftsstiftung Landwirtschaft am Freitag und Samstag 30/31. Mai 2025 auf dem biologisch-dynamischen [[Dottenfelderhof]] eine interessante Veranstaltung mit Vorträgen und Workshops. Der Vortrag von [[Martin von Mackensen]], Leiter der [[Landbauschule Dottenfelderhof]] bildete mit dem Thema &quot;Der Hof - Brennpunkt und Reallabor für zukünftige fruchtbare Entwicklungen unserer Gesellschaft&quot; den Schlusspunkt der Veranstaltung.&lt;blockquote&gt;&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> [[25. Jahre Jubiläum Zukunftsstiftung Landwirtschaft - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|| hier geht's zur Transkription |]]<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> <br /> ==== Gedenken an Manfred Klett | Martin von Mackensen | 2025 ====<br /> [[Datei:Gedenken an Manfred Klett 2025-5-21.jpg|link=https://www.youtube.com/watch?v=8phC4wUOEFk|mini|[[Martin von Mackensen]] hält am 21. Mai 2025 ein Gedenken für [[Manfred Klett|Dr. Manfred Klett]] im Rudolf-Steiner Haus in Frankfurt]]<br /> Anlässlich des Todes von [[Manfred Klett|Dr. Manfred Klett]] hält [[Martin von Mackensen]] am 21. Mai 2025 im Rudolf Steiner Haus Frankfurt eine kurze Rede.&lt;blockquote&gt;&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> [[Gedenken an Manfred Klett - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|| hier geht's zur Transkription |]]<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> <br /> === Erstveröffentlichungen im April 2025 ===<br /> <br /> ==== Les bases de la biodynamie | Partie 1v7 | Vincent Masson | 2024 ====<br /> [[Datei:1e conférence Vincent Masson 2024-11-21.jpg|verweis=https://biodyn.wiki/Les_bases_de_la_biodynamie_-_1%C3%A8re_conf%C3%A9rence_de_Vincent_Masson,_2024|thumb|[[Vincent Masson]] ist ein weltweit anerkannter Experte für biodynamische Präparate. Hier sieht man ihn bei seinem Grundlagenseminar, gefilmt am 21. November 2024 in Château, Frankreich]]<br /> [[Vincent Masson]], spécialiste mondialement reconnu des préparations biodynamiques, explique ici les bases de la biodynamie dans le cadre d'un séminaire de deux jours. L'événement a eu lieu en novembre 2024 dans les locaux du « Biodynamie-Service » à Château (France).<br /> <br /> [&lt;nowiki/&gt;[[Les bases de la biodynamie - 1ère conférence de Vincent Masson, 2024|hier geht's zum Artikel |]]]<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> <br /> === Erstveröffentlichung im März 2025 ===<br /> <br /> ==== Update zur Deregulierung für Neue Gentechnik | Clara Behr und Dr. Carl Vollenweider ====<br /> [[Datei:Neue_Gentechnische_Verfahren_Gespräch_mit_Clara_Behr,_Dr._Carl_Vollenweider,_Francois_Hagdorn_2025-3-10.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=WnurN4PcZ5k|mini|Videokonferenz mit Clara Behr (Brüssel), Dr. Carl Vollenweider und François Hagdorn am 10.03.2025 [https://www.youtube.com/watch?v=WnurN4PcZ5k Hier geht's zum Film auf youtube]]]<br /> In einer Videokonferenz am 7. November 2023 klärte Clara Behr in einer Runde mit [[Martin von Mackensen]], [[A:Wolfgang Peter|Dr. Wolfgang Peter]] und François Hagdorn über den aktuellen Diskussionsstand über die sogenannte Neue Gentechnik auf.<br /> <br /> Clara Behr hat ihren Sitz in Brüssel, und sie pflegt in diesen Tagen einen besonders engen Kontakt zu den politischen Entscheidern. Clara ist in führender Rolle für die BIODYNAMIC FEDERATION DEMETER INTERNATIONAL im Bereich Öffentlichkeitsarbeit und Politik tätig.<br /> <br /> Und am 10. März 2025 erfolgte ein update. Dieses mal mit dabei waren neben Clara: Dr. Carl Vollenweider (Co-Leiter [[Forschung und Züchtung Dottenfelderhof|Züchtung und Forschung Dottenfelderhof]] und François Hagdorn).<br /> <br /> [&lt;nowiki/&gt;[[Neue Gentechnik - ein Gespräch mit Clara Behr vom 10. März 2025|hier geht's zum Artikel |]]]<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> <br /> ==== Mathilda | Menschen in der Landwirtschaft | 2024 ====<br /> [[Datei:Mathilda_Dottenfelderhof_2024-11-25.jpg|verweis=Mathilda_-_Menschen_in_der_Landwirtschaft,_2024|mini|Die Azubi Mathilda, Interview am [[Dottenfelderhof]] am 25. November 2024]]<br /> Mathilda ist Teilnehmerin des Novemberkurses 2024 auf dem [[Dottenfelderhof]]. Sie macht eine Ausbildung zur Gemüsegärtnerin auf dem Münzinghof. Antriebsfeder ist ihre Liebe zur Natur, zum und weil die biodynamische Landwirtschaft ihren Werten entspricht. Auch hat sie eine künstlerische Vision den Gemüsebau mit Kunst und Performances zu verbinden. Sehr schön war zum Schluss des Interview der '''Aspekt der körperlichen Arbeit''', da sagt Mathilda:&lt;blockquote&gt;''&quot;Ich will anpacken, ja, also ich will anpacken, ich genieße es auch, einfach mich selber herauszufordern, einfach auch auf körperliche Art und Weise, ich genieße es einfach gerade sehr, meine eigenen körperlichen Kapazitäten zu merken, zu was bin ich eigentlich fähig, wow, ... .&quot;&lt;ref name=&quot;:1&quot;&gt;[[Mathilda - Menschen in der Landwirtschaft, 2024#Körperliche Herausforderung und Sinn 00:07:29]]&lt;/ref&gt;''&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> [[Mathilda - Menschen in der Landwirtschaft, 2024|| hier geht's zum Artikel |]]<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> === Erstveröffentlichungen im Februar 2025 ===<br /> <br /> ==== Verena | Menschen in der Landwirtschaft | 2024 ====<br /> [[Datei:Verena_Dottenfelderhof_2024-11-19.jpg|verweis=Verena_-_Menschen_in_der_Landwirtschaft,_2024|mini|Die Azubi Verena, Interview am [[Dottenfelderhof]] am 19. November 2024]]Ein Beitrag aus der Filmreihe [[Menschen in der Landwirtschaft]]&lt;blockquote&gt;''&quot;Was ich mir für die Zukunft wünschen würde, ist, dass viel mehr vielleicht über die Produktion, über Lebensmittel in den Schulen berichtet wird. Das ist mir schon irgendwie ein sehr tolles Anliegen, weil mein Leben vorher war eher städtisch und nicht so mit dem Fokus darauf, wo kommen die Lebensmittel überhaupt her und wie supermarktdominiert ist es eigentlich, sondern, dass man da echt ein bisschen den Fokus drauf legt und die Lebensmittel ganz anders wertschätzen kann. Und das mag ich zum Beispiel auch sehr an der Demeter-Landwirtschaft, dass wir die Nahrungsmittel haben, so wie sie eben aus dem Boden kommen und damit trotzdem super tolle Dinge anfangen können. Und das schmeckt super lecker, auch wenn der Gurke krumm ist und nicht gerade, dass da Leute einfach wieder Freude dran finden, wäre mir ein Anliegen für die Zukunft.&quot;''&lt;ref&gt;[[Verena - Menschen in der Landwirtschaft, 2024#Vision für die Zukunft 00:06:54]]&lt;/ref&gt;&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> [[Verena - Menschen in der Landwirtschaft, 2024|| hier geht's zum Artikel |]]<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> <br /> ==== Vanessa | Menschen in der Landwirtschaft | 2024 ====<br /> [[Datei:Vanessa_Dottenfelderhof_2024-11-19.jpg|verweis=Vanessa_-_Menschen_in_der_Landwirtschaft,_2024|mini|Die Azubi Vanessa, Interview am [[Dottenfelderhof]] am 19. November 2024. Erstveröffentlichung am 27. Feb. 2025]]Ein Beitrag aus der Filmreihe [[Menschen in der Landwirtschaft]]&lt;blockquote&gt;''&quot;Dieses tiefe Vertrauen, was ich in mir habe, das hilft mir auch oft im Alltag, wenn es im Team schwierig ist oder wenn wir sagen, wie soll das funktionieren, wie kriegen wir das hin? Gerade diese Kombination bei uns aus Pädagogen und Arbeitern, das einfach in ein Team zu bringen, ist, glaube ich, nicht so einfach. Aber ich bin mir einfach sicher, dass wir das hinkriegen. Das ist so eine tiefe Gewissheit, die mir hilft, durch diese Zeiten auch durchzugehen und die anderen zu motivieren und daran zu glauben, dass es was wird. Egal was kommt, dass ich nicht allein bin. Das ist, glaube ich, was, was mir sehr hilft.&quot;''&lt;ref&gt;[[Vanessa - Menschen in der Landwirtschaft, 2024#Glaube und persönliche Entwicklung 00:06:40]]&lt;/ref&gt;&lt;/blockquote&gt;<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> <br /> [[Vanessa - Menschen in der Landwirtschaft, 2024|| hier geht's zum Artikel |]] <br /> <br /> ==== Luca | Menschen in der Landwirtschaft | 2025 ====<br /> [[Datei:Luca_Dottenfelderhof_2025-2-19.jpg|verweis=Luca_-_Menschen_in_der_Landwirtschaft,_2025|mini|Der Azubi Luca, Interview am [[Dottenfelderhof]] am 19. Februar 2025]]Ein Beitrag aus der Filmreihe [[Menschen in der Landwirtschaft]]&lt;blockquote&gt;''&quot;Und auch wenn ich hier die Kinder erlebe – diese Begeisterung, wenn sie zum ersten Mal eine Kuh sehen und wie groß die Ohren werden, wenn ich davon erzähle, was ich hier mache – merke ich, dass das für die Kinder total wertvoll ... die jetzt gerade hier natürlich viel aus Frankfurt kommen und dazu noch gar keinen Bezug haben. [...]'' ''Und diesen Bezug wieder herzustellen, das ist etwas, was den Kindern super super gut tut.&quot;''&lt;ref&gt;[[Luca - Menschen in der Landwirtschaft, 2025#Kinderbezug und Hofatmosphäre 00:03:47]]&lt;/ref&gt;&lt;/blockquote&gt;[[Luca - Menschen in der Landwirtschaft, 2025|| hier geht's zum Artikel |]]<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> ==== Aaron | Menschen in der Landwirtschaft | 2022 ====<br /> [[Datei:Aaron_Dottenfelderhof_2022-11-14.jpg|verweis=Aaron_-_Menschen_in_der_Landwirtschaft,_2022|mini|Der Azubi Aaron, Interview am [[Dottenfelderhof]] am 14. November 2022]]<br /> &lt;blockquote&gt;''&quot;Was mir dabei wichtig ist? Dass es ... die Zukunft, Zukunftsweisend zu arbeiten und den Versuch zu machen, jede Sache so zu wertschöpfen oder wertschätzen, wertschöpfen ist an der Stelle falsch. Besonders im Umgang mit dem Mensch, mit dem Boden, mit den Tieren und den Pflanzen, dass alles sich so entwickeln kann, wie es möchte oder dass es irgendwie dahin geht, dass wir eine schöne Zukunft haben für alle. Dass wir nicht in Nöten oder in Sorgen kommen und auf einmal Angst haben müssen, dass unsere Ökosysteme zusammenbrechen.'' ''Dass wir einfach Spaß haben, einfach mit dem, was wir tun und mit den Möglichkeiten, die wir dann haben, einfach Spaß am Leben haben, weil ohne Spaß an der Sache könnte ich morgens nicht so früh aufstehen. Besonders das ist es, die Lebensfreude zu erhalten!&quot;''&lt;/blockquote&gt;[[Aaron - Menschen in der Landwirtschaft, 2022|| hier geht's zum Artikel |]]<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> <br /> [[Datei:Rudolf_Trossen_und_Michael_Willkomm_Teil_3v4_Bernkastel-Kues_2024-12-18.jpg|verweis=Nikolaus von Kues, die Geschichte in Grundzügen, 2024|mini|[[Rudolf Trossen]] (l.) und [[Michael Willkomm]] (r.) am 18. Dezember 2024 im Hotel Deinhards in Bernkastel-Kues]]<br /> <br /> ==== Nikolaus von Kues, die Geschichte in Grundzügen | 2025 ====<br /> Am 18. Dezember 2024 fand im Hotel Deinhards in Bernkastel-Kues eine ganztägige Seminar- und Vortragsveranstaltung von biodynamisch interessierten/tätigen Weinbau-Menschen zum Thema &quot;Ton als Vermittler im Kräftewirken der Pflanze&quot;. Der biodynamische Mosel-Winzer [http://www.trossenwein.de/ Rudolf Trossen] wirkte moderierend am Rahmen mit, und er skizzierte gemeinsam mit dem Gastgeber des [https://deinhards.com/ Hotel Deinhards], Michael Willkomm, in Grundzügen die Geschichte von [[w:Nikolaus_von_Kues|Nikolaus von Kues]]. Zu den Highlights gehörte auch die anschließende Besichtigung des [https://cusanus-stift.com/ Cusanus Stift], welches nur wenige Hundert Meter entfernt vom Hotel Deinhards ist. <br /> <br /> [[Der Ton als Vermittler im Kräftewirken der Pflanze - eine Einführung von Georg Meissner, 2024|| Teil 1v4 Einführung mit Dr. Georg Meißner |]] <br /> <br /> [[Der Ton als Vermittler im Kräftewirken der Pflanze - ein Vortrag von Stefan Sylla, 2024|| Teil 2v4 Einführung mit Stefan Sylla |]]<br /> <br /> [[Nikolaus von Kues, die Geschichte in Grundzügen, 2024|| Teil 3v4 Beitrag von Rudolf Trossen und Michael Willkomm |]]<br /> <br /> [[Der Ton als Vermittler im Kräftewirken der Pflanze - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2024|| Teil 4v4 Vortrag von Martin von Mackensen |]]<br /> {| class=&quot;notiz center&quot;<br /> |&lt;small&gt;Folge [[Der Ton als Vermittler im Kräftewirken der Pflanze - eine Einführung von Georg Meissner, 2024|1]] - [[Der Ton als Vermittler im Kräftewirken der Pflanze - ein Vortrag von Stefan Sylla, 2024|2]] - [[Nikolaus von Kues, die Geschichte in Grundzügen, 2024|3]] - [[Der Ton als Vermittler im Kräftewirken der Pflanze - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2024|4]]&lt;/small&gt;<br /> |}<br /> <br /> <br /> === Erstveröffentlichungen im Januar 2025 ===<br /> [[Datei:1. Folge Januarkurs 2025 Martin von Mackensen 2025-1-7.jpg|verweis=https://biodyn.wiki/Januarkurs_biodynamische_Grundlagen_-_1._Vortrag_von_Martin_von_Mackensen,_2025|mini|[[Martin von Mackensen]] am im Januar 2025 an der [[Landbauschule Dottenfelderhof]]. Erstveröffentlichung Januar 2025.]]<br /> <br /> ==== Januarkurs mit Martin von Mackensen | 2025 ====<br /> Hier vermittelt [[Martin von Mackensen]] im sogenannten Januarkurs 2025 den Azubis der [[Biodynamische Ausbildung|biodynamischen Ausbildung]] (1. Lehrjahr im Demeter im Osten und 1. Lehrjahr im Demeter im Westen) Grundlagen der [[Biologisch-dynamische Landwirtschaft|biologisch-dynamischen Landwirtschaft]]. <br /> <br /> <br /> <br /> [[Januarkurs biodynamische Grundlagen - 1. Vortrag von Martin von Mackensen, 2025|| hier geht's zum 1. Vortrag |]]<br /> <br /> (weitere Folgen findest du direkt in youtube)<br /> <br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> <br /> === Erstveröffentlichungen im Dezember 2024 ===<br /> [[Datei:1. Folge Grundkurs Martin von Mackensen 2024-11-7.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=PIduPpUqA-Y|mini|[[Martin von Mackensen]] am im November 2024 an der [[Landbauschule Dottenfelderhof]]. Erstveröffentlichung Dezember 2024.]]<br /> <br /> ==== Novemberkurs mit Martin von Mackensen | 2024 ====<br /> Hier vermittelt Martin von Mackensen im sogenannten Novemberkurs 2024 den Azubis der [[Biodynamische Ausbildung|biodynamischen Ausbildung]] Grundlagen der biologisch-dynamischen Landwirtschaft. <br /> <br /> <br /> <br /> [[https://www.youtube.com/watch?v=PIduPpUqA-Y%7C%7C hier geht's zum 1. Vortrag] ]<br /> <br /> [[https://www.youtube.com/watch?v=aX639wpxUBE%7C%7C hier geht's zum 2. Vortrag] ]<br /> <br /> [[https://www.youtube.com/watch?v=N_6iLA1Kye8%7C%7C hier geht's zum 3. Vortrag] ]<br /> <br /> usw. (weitere Folgen findest du direkt in youtube)<br /> <br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> === Erstveröffentlichungen im November 2024 ===<br /> ==== Biografie Rudolf Steiner| 2024 ====<br /> [[Datei:Martin von Mackensen Biografie Rudolf Steiner, 2024 2024-11-25.jpg|verweis=https://biodyn.wiki/Biografie_Rudolf_Steiner_-_ein_Vortrag_von_Martin_von_Mackensen,_2024|mini|[[Martin von Mackensen]] am 25. November 2024 am Dottenfelderhof [https://biodyn.wiki/Biografie_Rudolf_Steiner_-_ein_Vortrag_von_Martin_von_Mackensen,_2024 hier klicken um zum Artikel mit Video zu gelangen] ]]&quot;Und jetzt kommt etwas, was ich auch gerne wieder im Original vorlesen würde als Zitat. [[Rudolf Steiner|Steiner]] macht während seiner Schulzeit und während seines Studiums und später viel '''Nachhilfeunterricht''' und darüber spricht er folgendermaßen und schreibt - ich weiß bei diesem Zitat nicht ganz genau, ob es aus seinem Vortrag ist oder ob es aus seinem Buch &quot;[[a:Mein Lebensgang|Mein Lebensgang]]&quot; ist:&lt;ref&gt;[[Biografie Rudolf Steiner - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2024#Durch den Nachhilfeunterricht erlebt er an den Bedürfnissen des Schülers eine Art innerer Reflexion darüber, was eigentlich geistig ist, was physisch-sinnlich ist und wie man das Geistige präzise fassen kann 00:26:36]]&lt;/ref&gt;&lt;blockquote&gt;''Ich verdanke diesem Nachhilfeunterricht sehr viel. Indem ich den aufgenommenen Unterrichtsstoff an andere weiterzugeben hatte, erwachte ich gewissermaßen für ihn. Denn ich kann nicht anders sagen, als dass ich die Kenntnisse, die mir selbst von der Schule übermittelt wurden, wie in einem Lebenstrauma aufnahm. Wach war ich in dem, was ich mir selbst errang oder was ich von einem geistigen Wohltäter erhielt. Von dem, was ich so in einen vollbewussten Seelenzustand hereinnahm, unterschied sich beträchtlich, was wie traumbildhaft als Schulunterricht an mir vorüberging. Für die Umbildung dieses halbwach Aufgenommenen sorgte nun die Tatsache, dass ich meine Kenntnisse in der Nachhilfestunden beleben musste. Andererseits war ich dadurch genötigt, mich in einem frühen Lebensalter mit praktischer Seelenkunde zu beschäftigen. Ich lernte die Schwierigkeiten der menschlichen Seelenentwicklung an meinen Schülern kennen.&quot;''&lt;/blockquote&gt;<br /> [[Biografie Rudolf Steiner - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2024|| hier geht's zum Artikel mit Video |]] <br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> === Erstveröffentlichungen im Oktober 2024 ===<br /> [[Datei:Michael Hahn Vortrag biodynamischer Waldbau am Dottenfelderhof 4.2.2021.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=_m70n7BUhH4|mini|Förster Michael Hahn, Vortrag Landbauschule [[Dottenfelderhof]] am 4. Februar 2021]]<br /> <br /> ==== Förster Michael Hahn | 2021 ====<br /> Der Förster Michael Hahn, Michl, erarbeitet sich mit den Azubis des 2. Lehrjahres der Biodynamischen-Ausbildung Ideen- und begrifflich was Wald überhaupt ist und ausmacht. Ach übrigens, berührend beginnt es mit einer musikalischen Darbietung von Michl am Klavier ... . Nun, ja, zum &quot;Wald&quot; lässt sich eh viel sagen, da könnte man viele Wochen drüber was erzählen. Und oft wird dem Thema Wald ja gar nicht so viel Zeit und Interesse gewidmet, aber Michl macht etwas draus. Er erarbeitet ganz grundsätzliche Aspekte mit den Azubis und darüber hinaus gibt er Einblicke in seine erfolgreiche biodynamische Arbeit im Waldbau. <br /> <br /> <br /> <br /> [https://www.youtube.com/watch?v=_m70n7BUhH4 | hier geht's zum Film |]<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> <br /> === Erstveröffentlichungen im Oktober 2024 ===<br /> [[Datei:Maeve_Dottenfelderhof_2021-2-4.jpg|verweis=Maeve_-_Menschen_in_der_Landwirtschaft,_2021|mini|Maeve, der ehem. Azubi der biodynamischen Ausbildung im Rahmen eines Kurses von der Landbauschule [[Dottenfelderhof]] am 4. Februar 2021]]<br /> <br /> ==== Maeve | Menschen in der Landwirtschaft | 2021 ====<br /> Ein Beitrag aus der Filmreihe [[Menschen in der Landwirtschaft]]<br /> <br /> Hier berichtet die Texanerin Maeve am 4. Februar 2021 aus Ihrer Bewegründen Deutsch zu lernen und in Deutschland die [[Biodynamische Ausbildung]] zu machen.<br /> <br /> [[Maeve - Menschen in der Landwirtschaft, 2021|| hier geht's zum Artikel |]]<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> <br /> ==== Landwirtschaft im geschichtlichen Werden - 1. Vortrag von Martin von Mackensen, 2021 ====<br /> [[Datei:Martin_von_Mackensen_Teil_1_Geschichtliches_Werden_2021-11-12.jpg|verweis=Landwirtschaft_im_geschichtlichen_Werden_-_1._Vortrag_von_Martin_von_Mackensen,_2021|mini|[[Martin von Mackensen]] am 12. November 2021 in der Landbauschule Dottenfelderhof. Erstveröffentlichung Oktober 2024. [[Landwirtschaft im geschichtlichen Werden - 1. Vortrag von Martin von Mackensen, 2021|Hier klicken um zum Artikel zu gelangen]]]]<br /> Hier hält Martin am 12. November 2021 im Rahmen des sogenannten &quot;Novemberkurses&quot; in der Landbauschule vom Dottenfelderhof eine 2 teilige Vorlesung zum Thema des geschichtlichen Werdens der Landwirtschaft.<br /> <br /> [[Landwirtschaft im geschichtlichen Werden - 1. Vortrag von Martin von Mackensen, 2021|| hier gehts zum 1. Vortrag |]]<br /> <br /> [[Landwirtschaft im geschichtlichen Werden - 2. Vortrag von Martin von Mackensen, 2021|| hier gehts zum 2. Vortrag |]] <br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> ==== Stefan | Menschen in der Landwirtschaft | 2021 ====<br /> [[Datei:Stefan_Dottenfelderhof_2021-1-28.jpg|verweis=Stefan_-_Menschen_in_der_Landwirtschaft,_2021|mini|Der Azubi Stefan, Interview am [[Dottenfelderhof]] am 28. Januar 2021]]<br /> Hier berichtet der Auszubildende Stefan über seine Biografie und Tätigkeit im Rahmen seiner [[Biodynamische Ausbildung|biodynamischen Ausbildung]]. Es geht u.a. um die Frage des eigenen Lebenslaufs und wie der von anderen Menschen bewertet wird. Zitat:&lt;blockquote&gt;''&quot;Hier fühlt man sich '''mit so einem Lebenslauf wertgeschätzt'''. Aber wenn ich mich jetzt irgendwo beim '''Großkonzern''' bewerben würde, dann würden wahrscheinlich lauter Fragezeichen auftauchen. Fragen über Fragen, die nicht beantwortet werden können.'' ''Ein ganz anderer Fokus, ein ganz anderer Blick auf die Wirklichkeit. Das ist sehr spannend, auch hier am [[Dottenfelderhof]] zu beobachten und aber auch mitzuerleben, wie so ein ganz anderer Blick, eine '''ganz andere Wertigkeit''' gesetzt wird. Also Sachen, die jetzt aus so einer mainstream-materialistischen Perspektive als unwichtig oder komisch oder vielleicht '''sogar als Verfehlung angesehen''' werden könnten, '''hier plötzlich ganz ganz wertvoll werden'''.&quot;''&lt;/blockquote&gt;[[Stefan - Menschen in der Landwirtschaft, 2021|| hier geht's zum Artikel |]]<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> ==== Therese | Menschen in der Landwirtschaft | 2021 ====<br /> [[Datei:Therese_Menschen_in_der_Landwirtschaft_Dottenfelderhof_2021-1-31.jpg|verweis=Therese_-_Menschen_in_der_Landwirtschaft,_2021|mini|Die Auszubildende Therese im 2. Lehrjahr, Interview am [[Dottenfelderhof]] am 31. Januar 2021. [[Therese - Menschen in der Landwirtschaft, 2021|Hier klicken um zum Artikel zu gelangen]]]]<br /> &quot;Ich will gestalten!&quot; In einem spontanen Gespräch in offener Atmosphäre in der Teeküche der Käserei vom [[Dottenfelderhof]] in Bad Vilbel (man hört nur die Beiträge von Therese) gibt die Auszubildende Therese ein paar Einblicke in ihre Gedanken. Das Interview hat im Januar 2021 stattgefunden. Da war Therese noch im 2. Lehrjahr in der [[Biodynamische Ausbildung|biodynamischen Ausbildung]].<br /> <br /> [[Therese - Menschen in der Landwirtschaft, 2021|| hier geht's zum Artikel |]]<br /> <br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> <br /> ==== Verwirklichung des Willens | Andreashof Bodensee, 2024 ====<br /> [[Datei:Martin_von_Mackensen_Andreashof_am_Bodensee_4._Oktober_2024.jpg|verweis=Die Verwirklichung_des_Willens_in_Landwirtschaft,_Pädagogik_und_Medizin_-_ein_Vortrag_von_Martin_von_Mackensen,_2024|mini|[[Martin von Mackensen]] am 4. Oktober 2024 im Glashaus des Andreashof (Bodensee). [[Die Verwirklichung des Willens in Landwirtschaft, Pädagogik und Medizin - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2024|Hier klicken um zum Artikel zu gelangen]]]]<br /> Hier hält Martin am 4. Oktober 2024 im Glashaus des Andreashof am Bodensee einen Vortrag über den Willen in der Landwirtschaft, Pädagogik und der Medizin.<br /> <br /> [[Die Verwirklichung des Willens in Landwirtschaft, Pädagogik und Medizin - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2024|| hier geht's zum Vortrag |]] &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> <br /> === Erstveröffentlichung im September 2024 ===<br /> <br /> ==== Der Belgier Geert Iserbyt von Landwijzer ====<br /> [[Datei:Geert_Iserbyt_Dottenfelderhof_2021-7-23.jpg|verweis=Geert Iserbyt - Les gens dans l'agriculture, 2021|mini|Geert Iserbyt, [[Dottenfelderhof]] am 23. Juli 2021. [[b:Les_gens_dans_l'agriculture_-_Interview_Geert_Iserbyt,_2021|Hier klicken um zum Artikel zu gelangen]]]]<br /> Geert Iserbyt vit en Belgique et il est formateur pour l'organisation belge Landwijzer. Il est notamment chargé de former et d'accompagner les participants aux cours, entre autres pour leur faire découvrir la vie et le fonctionnement de différentes fermes biologiques ou biodynamiques. Dans ce contexte, Geert passe chaque année une semaine avec ses groupes à la ferme biodynamique Dottenfelderhof à Bad Vilbel, en Allemagne.<br /> <br /> https://landwijzer.be<br /> <br /> [[Geert Iserbyt - Les gens dans l'agriculture, 2021|| hier geht's zum Vortrag |]] <br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> <br /> === Erstveröffentlichungen im August 2024 ===<br /> <br /> ==== Rinder als Klimaproblem, 2024 ====<br /> [[Datei:Martin_von_Mackensen_Vortrag_Rinder_als_Klimaproblem_Rudolf_Steiner_Haus_2024-8-28.jpg|verweis=Rinder_als_Klimaproblem_-_ein_Vortrag_von_Martin_von_Mackensen,_2024|mini|[[Martin von Mackensen]] am 28. August 2024 im Rudolf Steiner Haus Frankfurt am Main. [[Rinder als Klimaproblem - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2024|Hier klicken um zum Video zu gelangen]]]]<br /> Hier hält Martin am 28. August 2024 im [https://www.steiner-haus-ffm.de/ Rudolf Steiner Haus in Frankfurt] am Main seinen Vortrag über Rinder. Dabei bewegt er sich in dem Spannungsfeld der öffentlichen Diskussion über den Methanausstoß von Rindern und auf der anderen Seite in der geisteswissenschaftlichen Sicht auf die Kuh - nur im einmal tiefer einzutauchen, was das Wesen der Kuh überhaupt sein kann.<br /> <br /> [[Rinder als Klimaproblem - ein Vortrag von Martin von Mackensen, 2024|| hier geht's zum Vortrag |]] <br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> <br /> === Erstveröffentlichungen im Juli 2024 ===<br /> <br /> ==== Vincent Masson | 1/3 | biodynamische Präparate | Bildungshaus Kloster St. Ulrich | Feb 2024 ====<br /> [[Datei:Biologisch-dynamische_Präparate_-_1._Vortrag_von_Vincent_Masson,_28._Februar_2028.jpg|verweis=Biologisch-dynamische_Präparate_-_Teil_1_von_Vincent_Masson,_28._Februar_2024|mini|Teil 1 von [[Vincent Masson]] am 28. Februar 2024 im Bildungshaus Kloster St. Ulrich (bei Freiburg im Breisgau)]]<br /> Im Bildungshaus Kloster St. Ulrich hält Vincent Masson am 28. Februar 2024 einen ganztägigen Vortrag für deutsche Vinzer, die sich für die [[Biologisch-dynamische Landwirtschaft|biologisch-dynamische Wirtschaftsweise]] interessieren. Den Vortrag präsentieren wir in 3 Teilen:<br /> <br /> * Teil 1: Theoretische Grundlagen von [[a:Rudolf Steiner|Rudolf Steiner]] im Zusammenhang mit dem [[Landwirtschaftlicher Kurs|Landwirtschaftlichen Kurs]]<br /> * Teil 2: Know-how im Umgang mit den biodynamischen Präparaten<br /> * Teil 3: Spezifikationen der Präparateanwendung im Weinbau.<br /> <br /> {| class=&quot;notiz center&quot;<br /> |&lt;small&gt;Folge [[Biologisch-dynamische Präparate - Teil 1 von Vincent Masson, 28. Februar 2024|1]] - [[Biologisch-dynamische Präparate - Teil 2 von Vincent Masson, 28. Februar 2024|2]] - [[Biologisch-dynamische Präparate - Teil 3 von Vincent Masson, 28. Februar 2024|3]]&lt;/small&gt;<br /> |}<br /> Citation du premier film:&lt;blockquote&gt;''&quot;La logique est très simple. Si on veut que la biodynamie rayonne, il faut u'elle it des bons résultats, des résultats faciles à observer. Si ces résultats arrivent rapidement, c'est la preuve que la biodynamie est quelque chose qui a une efficacité immédiate dans le monde.&quot;&lt;ref name=&quot;:02&quot;&gt;(Vincent Masson, 28. Februar 2024)&lt;/ref&gt;''&lt;/blockquote&gt;Zitat aus dem ersten Film:&lt;blockquote&gt;''&quot;Die Logik ist sehr einfach. Wenn wir wollen, dass die Biodynamik in der Welt strahlt, muss sie gute Ergebnisse liefern, Ergebnisse, die leicht zu beobachten sind. Wenn diese Ergebnisse schnell eintreten, ist das der Beweis dafür, dass die Biodynamik etwas ist, das in der Welt sofort wirksam ist.&quot;&lt;ref name=&quot;:02&quot; /&gt;''&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> === Erstveröffentlichungen im Juni 2024 ===<br /> <br /> ==== Der Landwirtschaftliche Kurs als lebendige Inspirationsquelle ====<br /> [[Datei:Martin_von_Mackensen_am_16._Juni_2024_Dorfgemeinschaft_Tennental.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=C1vwfTZDHZk|mini|[[Martin von Mackensen]] vom [[Dottenfelderhof]] am 16. Juni 2024 in der [https://www.tennental.de/ Dorfgemeinschaft Tennental]. [https://www.youtube.com/watch?v=C1vwfTZDHZk Hier geht's zum Film] ]]<br /> Im Rahmen einer schönen Jubiläumsfeier, 100 Jahre biologisch-dynamische Landwirtschaft, veranstaltet von [https://www.demeter-bw.de/ Demeter in Baden-Württemberg], spricht [[Martin von Mackensen|Martin]] (Leiter der [[Landbauschule Dottenfelderhof|Landbauschule]] Dottenfelderhof) über Stoffe UND Kräfte, ein &quot;feines&quot; Thema mit (geistigen) Aspekten, die seinerzeit dem Schöpfer der biologisch-dynamischen Landwirtschaft, Rudolf Steiner, bereits ein wesentliches Anliegen war.<br /> <br /> Um das Boden- Pflanzen- und Tierleben wirklichkeitsgemäß zu erfassen, sollte der Blick über die quantitative Bilanz von Stoffen hinaus gehen. Deshalb geht es hier auch um das Vorhandensein und die Wirkungsweise von Kräften. Ja, es ist ein anspruchsvolles Thema, welches zur eigenen Recherche mit anregen kann. Siehe dazu auch die Vorträge von Rudolf Steiner, welcher er in England, [[s:GA_227#F%C3%9CNFTER_VORTRAG_Penmaenmawr,_23._August_1923_Des_Menschen_Beziehungen_zu_den_drei_Welten|Penmenmore am 23. August 1923 hielt]]<br /> <br /> Die Veranstaltung fand statt in der Dorfgemeinschaft Tennental, wo Demeter Baden-Württemberg bereits vor 20 Jahren das 80igste Jubiläum feierte.<br /> <br /> https://www.demeter-bw.de/<br /> <br /> https://www.tennental.de/<br /> <br /> [https://www.youtube.com/watch?v=C1vwfTZDHZk | hier gehts zum Film |]<br /> <br /> ==== LIEBE ZUR ERDE | 100 Jahre geistig inspirierte Landwirtschaft ====<br /> [[Datei:Martin_von_Mackensen_Christengemeinschaft_Frankfurt_27._Juni_2024.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=3pTWh8eDEDQ|mini|[[Martin von Mackensen]] vom [[Dottenfelderhof]]. [https://www.youtube.com/watch?v=3pTWh8eDEDQ Hier geht's zum Film] ]]<br /> Hier schreibt Bertolt Hellebrand, einer von 3 Priestern in der Christengemeinschaft Frankfurt/M, in der Einladung für den Vortrag mit Martin:&lt;blockquote&gt;&quot;Die Liebe zur Erde offenbart sich in vielen Formen. Vor 100 Jahren gab Rudolf Steiner zu Pfingsten 1924, in Koberwitz bei Breslau, mit seinem „Landwirtschaftlichen Kurs“ entscheidende Anregungen zu einer Landwirtschaft, die die Kräfte der Natur mit denen des Menschen und des Kosmos auf neuartige Weise verbindet. Anlässlich 100 Jahren biologisch-dynamischer Landwirtschaft, in der wir die Erde durch unsere Zuwendung und Arbeit an ihr immer mehr lieben lernen können, freuen wir uns, dass uns Martin von Mackensen vom Dottenfelderhof tiefere Einblicke in diese Arbeit gibt.&quot;&lt;/blockquote&gt;https://christengemeinschaft.de/gemeinden/frankfurt-main<br /> <br /> [https://www.youtube.com/watch?v=3pTWh8eDEDQ | hier gehts zum Film |]<br /> ----<br /> <br /> === Erstveröffentlichungen im Mai 2024 ===<br /> <br /> ==== Videobotschaft anlässlich der Buchübersetzung auf Niederländisch ====<br /> Zum 100 jährigen Jubiläum der biologisch-dynamischen Landwirtschaft übermittelt Manfred Klett auf Bitten von den Niederländern Tom Saat und Tineke von den Berg eine Videobotschaft, die [[aw:Pfingsten|Pfingsten]] am 19. Mai 2024 im Rahmen einer festlichen Veranstaltung ausgestrahlt werden soll. Auf der 100 Jahresfeier soll unter anderem die Erstübersetzung des Buches von Manfred Klett in niederländischer Sprache Rechnung getragen werden. Der Titel der Buches lautet: [[Manfred Klett, Buch: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst|Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst - Eine Landwirtschaft der Zukunft]]. <br /> [[Datei:Manfred_Klett_Videobotschaft_Pfingsten_2024_nach_den_Niederlanden.jpg|verweis=Manfred_Klett_-_Videobotschaft_anlässlich_der_Buchübersetzung_auf_Niederländisch, 2024|mini|[[Manfred Klett]] am 1. Mai 2024 auf dem [[Dottenfelderhof]]]]<br /> [[Manfred Klett - Videobotschaft anlässlich der Buchübersetzung auf Niederländisch, 2024|| hier geht's zum Vortrag |]]<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> <br /> ==== Februarkurs 2023 ====<br /> [[Datei:Martin von Mackensen Teil 1 Grundkurs Februar 2023.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=lyeIVJkcTU4|mini|[[Martin von Mackensen]] vom [[Dottenfelderhof]]. [https://www.youtube.com/watch?v=lyeIVJkcTU4 Hier geht's zum Film] ]]<br /> <br /> Hier halten [[Martin von Mackensen]] und [[Albrecht Denneler]] vom Dotti ([[Dottenfelderhof]]) im Rahmen des Februarkurses 2023 Vorträge und das Lesen des [[Landwirtschaftlicher Kurs|Landwirtschaftlichen Kurses]] von [[A:Rudolf Steiner|Rudolf Steiner]] ab. <br /> <br /> [https://www.youtube.com/watch?v=lyeIVJkcTU4 | hier geht's zur 1. Folge mit Martin |]<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> <br /> [[Datei:9. Folge Albrecht Denneler Grundkurs Februar 2023.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=8UrGYtqVvCE|mini|Veröffentlichung vom 9. Dezember 2024. [[Albrecht Denneler]] im Rahmen der 9. Folge vom Februarkurs 2023 in der [[Landbauschule Dottenfelderhof]]. [https://www.youtube.com/watch?v=8UrGYtqVvCE Hier geht's zum Film] ]]<br /> <br /> [https://www.youtube.com/watch?v=8UrGYtqVvCE | hier geht's zur 9. Folge mit Albrecht |]<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> ----<br /> <br /> === Erstveröffentlichungen im April 2024 ===<br /> <br /> ==== Januar 2023 Grundkurs biodynamische Landwirtschaft in 13 Folgen ====<br /> [[Datei:1v13 Januar 2023 Grundkurs bd Landwirtschaft Martin von Mackensen.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=FlQRb-LMg1U|mini|[[Martin von Mackensen]] vom [[Dottenfelderhof]]. [https://www.youtube.com/watch?v=FlQRb-LMg1U Hier geht's zum Film] ]]<br /> <br /> Hier hält [[Martin von Mackensen]] vom Dotti ([[Dottenfelderhof]]) im Rahmen des Januarkurses 2023 einen Vortragszyklus mit 13. Folgen über die Grundlagen der biodynamischen Landwirtschaftliche. <br /> <br /> [https://www.youtube.com/watch?v=FlQRb-LMg1U | hier geht's zum Film |]<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> ==== Ethik und Rechte von Tieren - Teil 1 ====<br /> [[Datei:Jürgen Feller_Ethik und Rechte von Tieren_Teil1.jpg|verweis=Ethik_und_Rechte_von_Tieren_-_Teil_1_mit_J%C3%BCrgen_Feller,_2023|mini|Teil 1 mit [[Jürgen Feller]] vom [[Dottenfelderhof]]<br /> {| class=&quot;notiz center&quot;<br /> |&lt;small&gt;hier klicken für Folge [[Ethik und Rechte von Tieren - Teil 1 mit Jürgen Feller, 2023|1]] - [[Ethik und Rechte von Tieren - Teil 2 mit Jürgen Feller, 2023|2]]&lt;/small&gt;<br /> |}]]<br /> <br /> [[Datei:Jürgen Feller_Ethik und Rechte von Tieren_Teil2.jpg|verweis=Ethik_und_Rechte_von_Tieren_-_Teil_2_mit_J%C3%BCrgen_Feller,_2023|mini|Teil 2 mit [[Jürgen Feller]] vom [[Dottenfelderhof]]<br /> {| class=&quot;notiz center&quot;<br /> |&lt;small&gt;hier klicken für Folge [[Ethik und Rechte von Tieren - Teil 1 mit Jürgen Feller, 2023|1]] - [[Ethik und Rechte von Tieren - Teil 2 mit Jürgen Feller, 2023|2]]&lt;/small&gt;<br /> |}]]<br /> <br /> Hier hält Jürgen Feller vom Dotti ([[Dottenfelderhof]]) zwei Vorträge über die Ethik und die Rechte von Tieren. Dabei greift Jürgen im Rahmen des sogenannten Februarkurses 2023 die gängigen Argumente, Gedanken und Hintergründe auf, die zum damaligen Zeitpunkt Gegenstand der öffentlichen Diskussion waren. <br /> {| class=&quot;notiz center&quot;<br /> |&lt;small&gt;Folge [[Ethik und Rechte von Tieren - Teil 1 mit Jürgen Feller, 2023|1]] - [[Ethik und Rechte von Tieren - Teil 2 mit Jürgen Feller, 2023|2]]&lt;/small&gt;<br /> |}<br /> <br /> <br /> <br /> ----<br /> <br /> ==== Ethik und Rechte von Tieren - Teil 2 ====<br /> Zitat aus dem 2. Teil:&lt;blockquote&gt;&quot;Hat der Mensch das Recht, Tiere zu halten? Hat der Mensch das Recht, Tiere zu töten? Ist der Mensch ein Tier? Ist es überhaupt richtig, dass ich von Mensch und Tier spreche? Oder muss ich sagen, menschliche Tiere und nicht menschliche Tiere, wie es bereits teilweise üblich ist oder so, wie viele auch schon machen.&quot;&lt;/blockquote&gt;<br /> {| class=&quot;notiz center&quot;<br /> |&lt;small&gt;Folge [[Ethik und Rechte von Tieren - Teil 1 mit Jürgen Feller, 2023|1]] - [[Ethik und Rechte von Tieren - Teil 2 mit Jürgen Feller, 2023|2]]&lt;/small&gt;<br /> |}<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> <br /> ==== Der Landwirtschaftliche Kurs als lebendige Inspirationsquelle ====<br /> [[Datei:Martin von Mackensen Landwirtschaftliche Tagung in Dornach 2024-2-7.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=uagRC8tMjBs|mini|[[Martin von Mackensen]] vom [[Dottenfelderhof]]. [https://www.youtube.com/watch?v=uagRC8tMjBs Hier geht's zum Film] ]]<br /> <br /> Hier hält [[Martin von Mackensen]] vom Dotti ([[Dottenfelderhof]]) einen Vortrag über &quot;Der Landwirtschaftliche Kurs als lebendige Inspirationsquelle&quot;. Der Vortrag wurde am 7. Februar 2024 im Rahmen der jährlichen landwirtschaftlichen Tagung in Dornach, im anthroposophischen Goetheanum, gehalten. Teilnehmer waren Menschen aus der Landwirtschaft und aus dem Gärtnerbereich aus aller Welt, Jung und Alt nutzten die Gelegenheit zur Teilnahme als Inspiration für die eigene Arbeit und auch als gute Networkinggelegenheit- schließlich trifft sich hier &quot;die ganze Welt&quot; der Biodynamik. <br /> <br /> [https://www.youtube.com/watch?v=uagRC8tMjBs | hier geht's zum Film |]<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> ==== Wirkung der biodynamischen Präparate auf das bakterielle Bodenleben (Mikrobiom) ====<br /> [[Datei:Jürgen Fritz Präparatewirkung auf Mikrobiom 2024-2-14.jpg|verweis=https://biodyn.wiki/Wirkung_der_biodynamischen_Pr%C3%A4parate_auf_das_Mikrobiom_-_ein_Vortrag_von_Dr._J%C3%BCrgen_Fritz, 2024|thumb|[[Jürgen Fritz|Dr. Jürgen Fritz]] spricht für die [[Landbauschule Dottenfelderhof|Landbauschüler]] und Azubis vom [[Dottenfelderhof]] über biodynamische Präparate und das Mikrobiom. [[b:Wirkung_der_biodynamischen_Präparate_auf_das_Mikrobiom_-_ein_Vortrag_von_Dr._Jürgen_Fritz, 2024|Hier geht's zur Transkription]] ]]<br /> <br /> Hier hält [[Jürgen Fritz|Dr. Jürgen Fritz]] von der Uni Kassel (Witzenhausen) einen Vortrag über neueste wissenschaftliche Erkenntnisse über die Präparate Wirkung auf das bakterielle Bodenleben. Der Vortrag wurde am 14. Februar 2024 im Rahmen des sogenannten Februarkurses am [[Dottenfelderhof]] gehalten. Teilnehmer waren Azubis aus der sogenannten &quot;biodynamischen-Ausbildung&quot; und einige wenige Externe. <br /> <br /> [[b:Wirkung_der_biodynamischen_Präparate_auf_das_Mikrobiom_-_ein_Vortrag_von_Dr._Jürgen_Fritz, 2024|| hier geht's zur Transkription |]]<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> ----<br /> <br /> === Erstveröffentlichungen im März 2024 ===<br /> <br /> ==== Honig &amp; Salz. Brot backen ohne Hefe ====<br /> [[Datei:Honig und Salz. Vortrag Monika und Thomas Lepold vom 23. Februar 2024 am Dottenfelderhof.jpg.png|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=vIXmxPZP7Zo|mini|Brot backen mit Honig und Salz. Vortrag vom 23. Februar 2024 am [[Dottenfelderhof]]. [https://www.youtube.com/watch?v=vIXmxPZP7Zo Hier geht's zum Film] ]]<br /> <br /> Hier halten Monika und Thomas Lepold einen Vortrag über das Brot backen ohne Hefe. Sondern mit Salz und Honig. Der Vortrag wurde am 23. Februar 2024 im Rahmen des sogenannten Februarkurses am [[Dottenfelderhof]] gehalten. Teilnehmer waren Azubis aus der sogenannten &quot;biodynamischen-Ausbildung&quot; und einige wenige Externe. <br /> <br /> Thomas und Monika sind Experten auf dem Gebiet dieser besonderen Form der Fermentation. In dieser Dokumentation legt Monika unter anderem auch die [[A:Geisteswissenschaft|geisteswissenschaftlichen Hintergründe]] dar, welche eine Rolle spielen für den Ansatz auf Hefe zu verzichten und stattdessen die Fermentation mit Honig und Salz zu machen. <br /> <br /> [https://www.youtube.com/watch?v=vIXmxPZP7Zo | hier geht's zum Film |]<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> ----<br /> <br /> === Erstveröffentlichungen im Februar 2024 ===<br /> <br /> ==== Öko Weinbau Bildungshaus Kloster St. Ulrich | Grundlagen Biodynamik | Martin von Mackensen | 11. Januar 2024 ====<br /> [[Datei:Martin_von_Mackensen_Öko_Weinbau_Kloster_St._Ulrich,_11._Januar_2024.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=2WBu1qJbC4c|mini|Vorlesung mit [[Martin von Mackensen]] am 11. Januar 2024 [https://www.youtube.com/watch?v=2WBu1qJbC4c Hier geht's zum Film] ]]<br /> Hier hält [[Martin von Mackensen]], Leiter der [[Landbauschule Dottenfelderhof]] seine jährliche Januarvorlesung auf der Fachtagung Ökologischer Weinbau im [https://www.bildungshaus-kloster-st-ulrich.de/ Bildungshaus Kloster St. Ulrich] bei Freiburg im Breisgau. Noch vor 3 Jahren hieß die Fachtagung: Seminar - Neue Wege im biologisch-dynamischen Weinbau. Im Februar wird jährlich ein Fortgeschrittenenkurs angeboten.<br /> <br /> [https://www.youtube.com/watch?v=2WBu1qJbC4c | hier geht's zum Film |] <br /> <br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> <br /> [[Datei:Dr. Georg Meissner 25. Januar 2023.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=kIe8GaGbBSw|mini|Vorlesung mit [[Georg Meissner|Dr. Georg Meissner]] über den Biologisch-Dynamischen Weinbau an der [[Landbauschule Dottenfelderhof]] am 25. Januar 2023 [https://www.youtube.com/watch?v=kIe8GaGbBSw Hier geht's zum Film] ]]<br /> <br /> ==== Biodynamischer Weinbau | Dr. Georg Meissner | Dottenfelderhof | 25. Januar 2023 ====<br /> Hier erarbeitet sich Georg mit dem Azubis aus der [[Biodynamische Ausbildung|Biodynamischen Ausbildung]] und den [[Landbauschule Dottenfelderhof|Landbauschülern]] vom Januarkurs 2023 die Vielfalt, das Wesen und das Wirken der Rebe.<br /> <br /> [https://www.youtube.com/watch?v=kIe8GaGbBSw | hier geht's zum Film |]&lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;[[Datei:Teil 1v12 Düngung 2018 Manfred Klett.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=ePlV04P8DEI|mini|Manfred Klett, Vorlesungsreihe &quot;Düngung&quot; aus 2018 am [[Dottenfelderhof]]. [https://www.youtube.com/watch?v=ePlV04P8DEI Hier geht's zum Film] ]]<br /> <br /> ==== Düngung 2018 | Dr. Manfred Klett | biodynamische Landwirtschaft | Dottenfelderhof ====<br /> Hier hält Dr. Manfred Klett im Jahr 2018 eine Vorlesungsreihe über die Düngung und alles was dazu gehört. <br /> <br /> [https://www.youtube.com/watch?v=ePlV04P8DEI | hier geht's zur 1. Folge |]&lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> ==== Wintertagung Demeter im Osten ====<br /> [[Datei:Martin_von_Mackensen_Vortrag_Wintertagung Demeter im Osten_2024-1-28.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=grRA0UOWAn8|mini|[[Martin von Mackensen]], Alte Nudelfabrik in Zeitz (Sachsen-Anhalt) am 28. Januar 2024. [https://www.youtube.com/watch?v=grRA0UOWAn8 Hier geht's zum Film] ]]<br /> <br /> Hier hält [[Martin von Mackensen]] zum Anlass der Wintertagung 2024 in der Alten Nudelfabrik Zeitz (Sachsen-Anhalt) einen Vortrag zum Thema „Kooperative und soziale Verantwortung“. <br /> <br /> [https://www.youtube.com/watch?v=grRA0UOWAn8 | hier geht's zum Film |]<br /> <br /> [[Martin von Mackensen|| hier geht's zu Martin von Mackensen |]]<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> ==== Einblicke in den Dottenfelderhof ====<br /> [[Datei:Martin_von_Mackensen_Vortrag_Einführung_Dottenfelderhof_2024-1-20.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=BnT_13nWHcY|mini|[[Martin von Mackensen]] beim Vortrag über den [[Dottenfelderhof]] am 20. Januar 2024. [https://www.youtube.com/watch?v=BnT_13nWHcY%7Chier Hier geht's zum Film] ]]<br /> Hier gibt Martin, Leiter der Landbauschule vom [[Dottenfelderhof]], mit einer kurzen Präsentation Einblicke in die Charakteristika des Dottenfelderhof. Die Zuhörer bestehen aus langjährigen Gesellschaftern der sogenannten Landwirtschaftsgemeinschaft vom Dottenfelderhof. Aber es sind just ein paar neue Gesellschafter hinzugestoßen - ein Anlass für Martin ganz generelle Informationen zu geben. <br /> <br /> [https://www.youtube.com/watch?v=BnT_13nWHcY | hier geht's zum Film |]<br /> <br /> [[Martin von Mackensen|| hier geht's zu Martin von Mackensen |]]<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> ==== Göbekli Tepe ====<br /> [[Datei:Martin_von_Mackensen_Vortrag_Göbekli_Tepe_Dornach_2023-2-1.jpg|verweis=https://www.youtube.com/watch?v=IYHR41scfvg|mini|Göbekli Tepe- ein Vortrag vom 1. Februar 2023 auf der Landwirtschaftlichen Tagung in Dornach. [https://www.youtube.com/watch?v=IYHR41scfvg3%7Chier Hier geht's zum Film] ]]<br /> In seinem Vortrag zu [[Göbekli Tepe]] und dessen archäologischer Erschließung stellt [[Martin von Mackensen]], Leiter der Landbauschule auf dem [[Dottenfelderhof]], die Fragen, wann die Landwirtschaft entstand und welche fundamentalen Unterschiede sich im Denken und Handeln der Menschen im Übergang vom Nomadentum zur Sesshaftigkeit finden. Zuvor schildert Arzu Duran, biodynamische Bäuerin und Mitbegründerin der biodynamischen Bewegung in der Türkei.<br /> <br /> [https://www.youtube.com/watch?v=IYHR41scfvg3%7Chier | hier geht's zum Film |]<br /> <br /> [[Martin von Mackensen|| hier geht's zu Martin von Mackensen |]]<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> ----<br /> <br /> === Erstveröffentlichungen im November 2023 ===<br /> <br /> ==== Was ist der aktuelle Stand der Dinge bei der &quot;Neuen Gentechnik&quot;? ====<br /> +++ Stand 24. November 2023: Ein Informationsgespräch über die Neue Gentechnik mit Clara Behr von der BIODYNAMIC FEDERATION DEMETER INTERNATIONAL +++<br /> <br /> [[Datei:Neue Gentechnik - ein Gespräch mit Clara Behr vom 7. November 2023.jpg|thumb|link=Neue Gentechnik - ein Gespräch mit Clara Behr vom 7. November 2023 |Neue Gentechnik - ein Gespräch mit Clara Behr, [[Martin von Mackensen]], [[A:Wolfgang Peter|Dr. Wolfgang Peter]] und François Hagdorn vom 7. November 2023 [[Neue Gentechnik - ein Gespräch mit Clara Behr vom 7. November 2023|hier geht's zum Transkript und Film]] ]]&lt;blockquote&gt;'''''&quot;Der Gesetzesvorschlag basiert wirklich auf das Hauptargument''', dass diese erste Kategorie von '''Neuen Gentechnik''' '''ähnlich ist wie die konventionelle Züchtung'''. Also dass die Methoden, die man anwendet, ähnlich sind wie konventionelle Züchtung und dass das Ergebnis dann am Ende das gleiche ist, wie wenn man Methoden der konventionellen Züchtung anwendet. Das ist, glaube ich wirklich der, sagen wir mal, auch '''der größte Erfolg der Agrarindustrie''', also vor allem der großen Konzerne wie Bayer oder Syngenta oder Chemie (Name?) und so weiter. Sie haben '''ganz lange darauf gearbeitet, dieses Argument voranzutreiben''', und das haben Sie leider mit '''sehr viel Erfolg''' gemacht. Und '''deswegen hat sich jetzt bei vielen Politikern die Meinung wirklich geändert'''. Und sie sind davon überzeugt, dass wir hier '''nicht mehr von Gentechnik reden''', sondern von '''Methoden''', die '''ähnlich''' sind wie von '''konventioneller Züchtung'''.&quot;''&lt;ref&gt;Zitat von Clara Behr am 7. November 2023 im Rahmen eines online Gesprächs&lt;/ref&gt;&lt;/blockquote&gt;<br /> <br /> [[Neue Gentechnik - ein Gespräch mit Clara Behr vom 7. November 2023|| hier geht's zur Transkription |]]<br /> <br /> [[Martin von Mackensen|| hier geht's zu Martin von Mackensen |]]<br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> ----<br /> <br /> === Erstveröffentlichungen im Oktober 2023 ===<br /> <br /> ==== Geschafft: Margherita (Österreich) hat alle 4 Folgen von Bodenentwicklung im Jahreslauf transkribiert! ====<br /> [[Datei:Bodenentwicklung im Jahreslauf 2018 collage.jpg|thumb|link=https://biodyn.wiki/Bodenentwicklung_im_Jahreslauf_-_eine_Vortragsreihe_von_Manfred_Klett|Fertig transkribierte Vortragsreihe Bodenentwicklung von [[Manfred Klett]] vom [[Dottenfelderhof]] ]] <br /> <br /> Mit Stand 31. Oktober 2023 ist es endlich geschafft: Margherita hat mit viel Fleiß und Gespür für den Vortragsinhalt von [[Manfred Klett]] die Transkription erstellt, Formatierungen vorgenommen, Überschriften gebildet, und wichtige Stellen '''fett''' hervorgehoben. Auch wurden Verlinkungen der Überschriften zu den jeweiligen Videostellen erstellt. Letzter Schritt bis zur Vollendung: Erstellung des Glossar zu den vier Folgen. <br /> <br /> Wenn du dich bei der Aufarbeitung von wertvollen Vorträgen auf biodyn.wiki mit beteiligen möchtest, dann schaue dir den Punkt [[MitTun bei biodyn.wiki|MitTun]] an. <br /> <br /> [[Bodenentwicklung im Jahreslauf - eine Vortragsreihe von Manfred Klett|| hier geht's zur Vortragsreihe Bodenentwicklung |]]<br /> <br /> [[Manfred Klett|| hier geht's zu Dr. Manfred Klett |]]&lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;&lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> <br /> ==== Das Prinzip Mitte im Bearbeiten der Kultur-Natur in der Landwirtschaft ====<br /> [[Datei:Martin von Mackensen Vortrag 12. September 2023 Christengemeinschaft Havelhöhe.jpg|thumb|link=https://www.youtube.com/watch?v=kdHd0rJPME4|[[Martin von Mackensen]] vom [[Dottenfelderhof]] beim Vortrag am 12. September 2023 in Berlin Havelhöhe in der [https://christengemeinschaft.de/gemeinden/berlin-havelhoehe Christengemeinschaft] ]] <br /> Am 12. September hat Martin von Mackensen in den Räumen der Christengemeinschaft auf dem Campus Berlin Havelhöhe eine Vortrag rund ums Themengebiet der Mitte gehalten. Es ist ein Beitrag von Martin für die 14-tägige Arbeitsgruppe der Christengemeinschaft, welche das Thema «Das offenbare Geheimnis der Mitte» behandelt. <br /> <br /> Weitere Informationen findest du hier: <br /> <br /> * [https://www.dottenfelderhof.de/landbauschule www.dottenfelderhof.de/landbauschule]<br /> * https://christengemeinschaft.de/gemeinden/berlin-havelhoehe<br /> <br /> [[Martin von Mackensen|| hier geht's zu Martin von Mackensen |]]<br /> <br /> &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> <br /> == Aus- und Weiterbildung ==<br /> <br /> ==== Es geht in die 2&lt;sup&gt;te&lt;/sup&gt; Runde: Medizinisch/ landwirtschaftliches Studienjahr (MeLaS) 2024/25 ====<br /> [[Datei:Martin von Mackensen und David Martin Dottenfelderhof 2024-4-23.jpg|thumb|link=https://www.youtube.com/watch?v=8AdvZ3gLNLk|[https://www.uni-wh.de/detailseiten/kontakte/david-martin-2607/f0/ Prof. Dr. med. David Martin] und [[Martin von Mackensen]] auf dem [[Landbauschule Dottenfelderhof|Dottenfelderhof]] in Bad Vilbel. Zum Film auf das Bild klicken ]] <br /> Das Pionierprojekt MeLaS geht ab September 2024 in die zweite Runde. Bewirb dich jetzt fürs medizinisch/ landwirtschaftliche Studienjahr am biodynamischen Dottenfelderhof bei [https://www.uni-wh.de/detailseiten/kontakte/david-martin-2607/f0/ Prof. Dr. med. David Martin] über Nicola.Schulze@uni-wh.de oder über [[Martin von Mackensen]] über lbs@dottenfelderhof.de. <br /> <br /> Du möchtest: Arzt/ Ärztin werden und verstehen wie Gesundheit beginnt- und endet? Dich aufs Medizinstudium optimal vorbereiten, oder du studierst bereits und möchtest ein Pausenjahr nutzen um deinen Horizont zu erweitern? Oder du möchtest deine Fähigkeiten zur Autonomie in und mit der Natur stärken? Oder deine Gesundheitskompetenz entwickeln oder Menschen unterstützen ihre Gesundheit zu entfalten? <br /> <br /> Der Kurs beginnt ca. in der zweiten Septemberwoche 2024 und dauert bis Anfang September 2025. Er kostet ca. EUR 700 inkl. Wohnen und Essen <br /> <br /> Hintergrund: Globale Herausforderung für Gesundheit und Klima: Landwirtschaft braucht Konzepte, um die Menschen zu ernähren ohne Zerstörung von Boden und Leben. Auch die Medizin befindet sich in einem Paradigmenwechsel. Die gegenwärtigen Studiengänge von Medizin und Landwirtschaft sind nicht wirklich auf die Gesundheit allen Lebens ausgerichtet. Student*innen lernen nicht wahrzunehmen und zu beurteilen, ob Boden, Pflanzen, Tiere und Menschen gesund sind, und auch nicht, wie Gesundheit nachhaltig gefördert wird. Darüber hinaus fehlt es überall an wirklich patentem Nachwuchs. Das Medizinstudium ist einseitig Städte- und Krankenhausorientiert obwohl das künftige Gesundheitssystem ambulanter werden soll. Du kannst das ändern! <br /> <br /> Weitere Informationen findest du hier: <br /> <br /> * https://www.dottenfelderhof.de/landbauschule/<br /> * https://uni-wh.de/gkls/lehrstuhl/kooperationen <br /> <br /> ==== Medizinisch/ landwirtschaftliches Studienjahr (MeLaS) ab September 2023 am Dottenfelderhof ====<br /> [[Datei:David und Martin MeLaS 2023.jpg|thumb|link=https://www.youtube.com/watch?v=f4xwCSjAe4k|[https://www.uni-wh.de/detailseiten/kontakte/david-martin-2607/f0/ Prof. Dr. med. David Martin] und [[Martin von Mackensen]] auf dem [[Dottenfelderhof]] in Bad Vilbel. [Zum Film auf das Bild klicken] ]] <br /> Bewirb dich jetzt fürs medizinisch/ landwirtschaftliche Studienjahr am biodynamischen Dottenfelderhof bei [https://www.uni-wh.de/detailseiten/kontakte/david-martin-2607/f0/ Prof. Dr. med. David Martin] über Nicola.Schulze@uni-wh.de oder über [[Martin von Mackensen]] über lbs@dottenfelderhof.de. <br /> <br /> Du möchtest: Arzt/ Ärztin werden und verstehen wie Gesundheit beginnt- und endet? Dich aufs Medizinstudium optimal vorbereiten, oder du studierst bereits und möchtest ein Pausenjahr nutzen um deinen Horizont zu erweitern? Oder du möchtest deine Fähigkeiten zur Autonomie in und mit der Natur stärken? Oder deine Gesundheitskompetenz entwickeln oder Menschen unterstützen ihre Gesundheit zu entfalten? <br /> <br /> Der Kurs beginnt am 9. September 2023 und dauert bis zum 7. September 2024. Er kostet ca. EUR 700 inkl. Wohnen und Essen <br /> <br /> Hintergrund: Globale Herausforderung für Gesundheit und Klima: Landwirtschaft braucht Konzepte, um die Menschen zu ernähren ohne Zerstörung von Boden und Leben. Auch die Medizin befindet sich in einem Paradigmenwechsel. Die gegenwärtigen Studiengänge von Medizin und Landwirtschaft sind nicht wirklich auf die Gesundheit allen Lebens ausgerichtet. Student*innen lernen nicht wahrzunehmen und zu beurteilen, ob Boden, Pflanzen, Tiere und Menschen gesund sind, und auch nicht, wie Gesundheit nachhaltig gefördert wird. Darüber hinaus fehlt es überall an wirklich patentem Nachwuchs. Das Medizinstudium ist einseitig Städte- und Krankenhausorientiert obwohl das künftige Gesundheitssystem ambulanter werden soll. Du kannst das ändern! <br /> <br /> Weitere Informationen findest du hier: <br /> <br /> * [https://www.dottenfelderhof.de/fileadmin/images/landbauschule/jahreskurs/MeLaS_Flyer-8.pdf MeLaS-Flyer mit allen Infos]<br /> * [https://www.dottenfelderhof.de/landbauschule www.dottenfelderhof.de/landbauschule]<br /> * https://uni-wh.de/gkls/lehrstuhl/kooperationen &lt;br clear=&quot;all&quot;&gt;<br /> == Neuer youtube-Kanal: biodynwiki ==<br /> [[Datei:Biodyn.wiki als youtube-Kanal.jpg|thumb|link=https://www.youtube.com/@biodynwiki|https://www.youtube.com/@biodynwiki]]<br /> Für die Webseite biodyn.wiki wurde ein neuer youtube-Kanal eingerichtet. Es handelt sich vor allem um Filmdokumentationen von François, die rund um den [[Dottenfelderhof]] entstanden waren. Mit [[Manfred Klett|Dr. Manfred Klett]], mit [[Martin von Mackensen]], mit Dieter Bauer, mit Dr. Gunter Gebhard, mit Dr. Hartmut Spieß und mit vielen anderen Personen, die im Bereich der [[Biologisch-dynamische Landwirtschaft|biologisch-dynamischen Landwirtschaft]] etwas zu sagen haben. <br /> <br /> Aber es geht François bei seinen Filmen über die biodynamische Landwirtschaft nicht nur um Fachkompetenz, nicht nur um Rang und Namen, sondern es geht auch um die Menschen, die in der Landwirtschaft zupacken. Mit besonderen Interesse verfolgt François seit vielen Jahren Biografien von Landbauschülern und [[Biodynamische Ausbildung|Azubis]] mit, welche am Dottenfelderhof u.ä. ihre Ausbildung hatten. Bei der Video-Serie «[[Menschen in der Landwirtschaft]]» werden Interviews geführt, und es geht um Ich-Botschaften. Dort erfährt man was die Menschen für die Landwirtschaft begeistert. <br /> <br /> [https://www.youtube.com/@biodynwiki | hier geht's zu biodywiki auf youtube |]&lt;br clear=all&gt;<br /> <br /> == Menschen in der Landwirtschaft: Interview mit Mia und Florian ==<br /> [[Datei:Menschen in der Landwirtschaft_Mia und Florian.jpg|mini|right|class=responsive-img|link=b:Menschen_in_der_Landwirtschaft|Mia und Florian, Januar 2023 am [[Dottenfelderhof]] ]]<br /> <br /> Im Rahmen des Januarkurses 2023 am [[Dottenfelderhof]] erfolgte ein Gespräch über Motivationen für die [[Biodynamische Ausbildung|landwirtschaftliche Ausbildung]]. <br /> <br /> Hier berichten Mia und Florian von ihren Erfahrungen und Eindrücken aus dem sogenannten Januarkurs 2023 am [[Dottenfelderhof]] in Bad Vilbel (bei Frankfurt am Main). Der Januarkurs ist Teil des Lehrplans der Azubis vom Ausbildungsformat &quot;[[Biodynamische Ausbildung|biodynamische-ausbildung.de]]&quot;. Und die beiden sind aktuell im 1. Lehrjahr der Ausbildung. Die [[Landbauschule Dottenfelderhof|Landbauschule]] des Dottenfelderhof verfügt über eigene [[Forschung und Züchtung Dottenfelderhof|Forschungs]]-, Lehr- und Ausbildungsbereiche. Neben dem sogenannten Jahreskurs für biodynamisch ausgebildete Menschen, gibt die Landbauschule auch Azubi-Unterrichtsformate in Form von Monatskursen zwischen dem Herbst-Winter, im Januar und im Februar für Azubis aus dem 1. und 2. Lehrjahr. <br /> <br /> [[Menschen in der Landwirtschaft|| Weitere Beiträge von «Menschen in der Landwirtschaft» findest du hier |]]<br /> <br /> == Transkription ==<br /> <br /> === Fortschritte bei der Transkription ===<br /> * [[:Kategorie:Transkriptionsstufe 0%|Transkriptionsstufen 0%]]<br /> * [[:Kategorie:Transkriptionsstufe 25%|Transkriptionsstufen 25%]]<br /> * [[:Kategorie:Transkriptionsstufe 50%|Transkriptionsstufen 50%]]<br /> * [[:Kategorie:Transkriptionsstufe 75%|Transkriptionsstufen 75%]]<br /> * [[b:Kategorie:Transkriptionsstufe_100%|Transkriptionsstufen 100%]]<br /> Gerne kannst du bei der Transkription von wertvollen Vorträgen über die biodynamische Landwirtschaft mitwirken. Derzeit werden Schwerpunktartig die Vorträge von [[Manfred Klett]] und [[Martin von Mackensen]] aufbereitet. Weitere werden folgen, sobald sich Menschen dafür melden. Du kannst hier [[MitTun bei biodyn.wiki|MitTun]]<br /> <br /> === Wer hat was transkribiert? ===<br /> +++ Stand 26. November 2024 +++<br /> <br /> Ganz herzlichen Dank an die Menschen, die hier Video- und Audio-Vorträge verschriftlicht haben. Hier bekommst du einen Einblick, wer welche Transkription gemacht hat. Noch sind die Namen nicht mit allen transkribierten Werken verknüpft, das nachgeholt wir in Kürze nach. Wenn du dich ebenfalls mit engagieren möchtest, auf der Seite [[MitTun bei biodyn.wiki|«MitTun» bei biodyn.wiki]] bekommst du einen Einblick in laufende und künftige Projekte. <br /> <br /> * [[:Kategorie:Transkribiert von Annamarie Laske|Transkribiert von Annamarie Laske]]<br /> * [[:Kategorie:Transkribiert von Christian Frings|Transkribiert von Christian Frings]]<br /> * [[:Kategorie:Transkribiert von Damian Bellè]]<br /> * [[:Kategorie:Transkribiert von Elke Jurasszovich]]<br /> * [[:Kategorie:Transkribiert von Eva Lang]]<br /> * [[:Kategorie:Transkribiert von François Hagdorn|Transkribiert von François Hagdorn]]<br /> * [[:Kategorie:Transkribiert von Hans-Martin Aurich|Transkribiert von Hans-Martin Aurich]]<br /> * [[:Kategorie:Transkribiert von Margherita Ehart|Transkribiert von Margherita Ehart]]<br /> * [[:Kategorie:Transkribiert von Stefan Sylla]]<br /> * [[:Kategorie:Transkribiert von Sibylle Roland|Transkribiert von Sibylle Roland]]<br /> * [[:Kategorie:Transkribiert von Unbekannt|Transkribiert von Unbekannt]]<br /> *Bitte melden, falls wir euch übersehen haben ...<br /> <br /> == Leserstimme von Jean-Paul für die [https://steiner.wiki/GA_327 GA 327] «Landwirtschaftlicher Kurs» ==<br /> [[Datei:Jean-Paul.jpg|thumb|Jean-Paul bei einer Filmdokumentation &lt;ref name=&quot;:0&quot;&gt;Hier ist Jean-Paul in einem Beitrag aus dem Jahre 2019 zum Thema der Lichtwurzeln zu sehen bei Hans-Martin Aurich zu sehen. https://www.youtube.com/watch?v=Fxz4QJCVdqY&lt;/ref&gt;bei Kompostarbeiten für den [https://glashausfrankfurt.de/de/ Lichtwurzelanbau von Hans-Martin]|verweis=https://anthro.world/Datei:Jean-Paul.jpg]][[Datei:Buchrücken der GA 327 auf Französisch.jpg|thumb|200px|&lt;small&gt;Buchrücken der [https://steiner.wiki/GA_327 GA 327] aus dem Jahre 1974. Edition Anthroposophiques Romandes, 13, rue Verdaine, 1204 Genève/ Suisse. Traduction Daniel Simonnot&lt;/small&gt;|verweis=https://anthro.world/Datei:Buchr%C3%BCcken_der_GA_327_auf_Franz%C3%B6sisch.jpg]][[Datei:Buchdeckel der GA 327 auf Französisch.jpg|thumb|200px|&lt;small&gt;Buchdeckel der [https://steiner.wiki/GA_327 GA 327] aus dem Jahre 1974. Edition Anthroposophiques Romandes, 13, rue Verdaine, 1204 Genève/ Suisse. Traduction Daniel Simonnot&lt;/small&gt;|verweis=https://anthro.world/Datei:Buchdeckel_der_GA_327_auf_Franz%C3%B6sisch.jpg]]&lt;blockquote&gt;''«Als Jugendlicher verbrachte ich die schönste Zeit meines Lebens in einem Internat auf 1.000 m Höhe in den französischen Alpen und war der wunderbaren Natur nah. Es war Anfang der 70er Jahre, die Anfangszeit der grünen Bewegung. Seinerzeit herrschte in Frankreich in der Öffentlichkeit wenig Bewusstsein für die Ökologie und die neue, sehr kleine, ökologische Bewegung machte mit militanten Protesten auf sich aufmerksam.''<br /> <br /> ''Ich war 16 Jahre alt und mit Feuer und Flamme engagierte ich mich für den Schutz der Natur. Ich führte Diskussionen mit Gleichgesinnten und ich las die Ökozeitung «la gueule ouverte&lt;ref&gt;Autor Pierre Fournier (1937-1973), La Gueule ouverte (das offene Maul), die erste ökologische Monatszeitung in Frankreichs, Ersterscheinung Ende 1972&lt;/ref&gt;». Darin fand ich eine Anzeige für die erste französische Übersetzung des [[Landwirtschaftlicher Kurs|Landwirtschaftlichen Kurses]] von [[A:Rudolf Steiner|Rudolf Steiner]] (GA 327). Ich hatte noch nie von Rudolf Steiner gehört, aber ich kaufte mir dieses Buch, denn ich erhoffte somit mehr Kenntnisse und mehr schlagkräftige Argumente für meine Überzeugungsarbeit in der Ökobewegung finden zu können. Denn es stand ein Schulwechsel auf eine weiterführende Fachschule mit landwirtschaftlichem Schwerpunkt in Nimes (Frankreich) an, und ich wollte für die Diskussion mit meinen künftigen Mitschülern, meist Söhne von Bauern, mit Argumenten gut gerüstet sein.''<br /> <br /> ''Als ich das Buch bekommen habe, stand da das Wort «[[A:Geisteswissenschaft|Wissenschaft des Geistes]]/ Science de l'esprit». Ich fragte mich: &quot;Was hatte [[A:Geist|Geist]] mit Landwirtschaft zu tun?&quot; Auf, was auf dem Buchrücken war zu lesen, weckte definitiv mein Interesse:''<br /> <br /> ''« Le cultivateuer matérialiste, lorsqu'il ne se contente pas d'une vie bornée, mais prend la peine de penser uns peu ... est en mesure de prévoir à peu près dans combien de décennies les produits agricoles seront tellement dégénerés qu'avant la fin de ce siècle, ils ne pourront plus servir à l'alimentation. » ... was soviel heiß wie «Wenn sich der materialistische Landwirt nicht mit einem engstirnigen Leben zufrieden gibt, sondern sich die Mühe macht, ein wenig mitzudenken ... ist in der Lage, ungefähr vorherzusagen, in wie vielen Jahrzehnten die landwirtschaftlichen Produkte so stark degeneriert sein werden, dass sie vor dem Ende dieses Jahrhunderts nicht mehr zur Ernährung dienen werden.» Ferner fand ich diese Aussage spannend, was E. Riese auf dem Buchrücken schreibt, dass nämlich sinngemäß bei einem Bauernhof von einem Organismus gesprochen werden kann, und dass es sich bei einem Hof um eine Individualität handeln sollte.''<br /> <br /> ''Am Ende meines ersten Jahres an der Landbauschule in Nimes hatte ich schließlich die [[Landwirtschaftlicher Kurs|GA 327]] gelesen. Wahrscheinlich habe ich nicht alles verstehen können, jedoch auf einer Gemütsebene spürte ich in dem Buch eine tiefe Wahrheit. Während bei Rudolf Steiner nicht nur von Substanzen sondern auch von den Wirkungen der Kräfte die Rede war, hingegen auf meiner landwirtschaftlichen Schule die Betrachtung auf die chemischen Stoffe beschränkt blieb (das fand ich zu einseitig), dämmerte es mir, dass mein Weg keine Zukunft in der konventionellen Landwirtschaft haben wird.''<br /> <br /> ''Im selben Jahr lernte ich den Zeitzeugen [[Franz Rulni]] (1894-1981) auf einem Seminar kennen, da war er 80 Jahre alt. Franz Rulni war 1924 beim [[Landwirtschaftlicher Kurs|Landwirtschaftlichen Kursus]] in Koberwitz mit anwesend, und ich fühlte mich von der Begegnung mit ihm sehr inspiriert. Ich beendete meine landwirtschaftliche Schule um künftig mit [[A:Anthroposophie|anthroposophisch]] orientierten Menschen im landwirtschaftlichen Kontext zu arbeiten. Aber dafür musste ich zunächst einmal meine Vorurteile über Bord werfen (damals in Frankreich war es ein gängiges Vorurteil die Anthroposophie mit einer Sekte gleichzusetzen), und ich setzte meine Lebens-Forschungsreise fort durch meine Arbeit in Frankreich, England und Deutschland, u.a. auf Biodynamischen Höfen.''<br /> <br /> ''Mein biographischer Weg führte mich schließlich bis zur Gegenwart nach Deutschland, wo ich als ausgebildeter Physiotherapeut tätig bin, und mein großes Interessensgebiet betrifft nach wie vor die Fragestellungen rund um die Kräfte und Wirkungen, welche zur Gesundung und Heilung beitragen können.»''<br /> <br /> Jean-Paul, 26. April 2023&lt;/blockquote&gt;&lt;nowiki&gt; &lt;/nowiki&gt;[https://anthro.world/Stimmen_f%C3%BCr_Rudolf_Steiner | Weitere Leserstimmen über die Vorträge und Bücher von Rudolf Steiner hier auf anthro.world ... |]<br /> &lt;br clear=all&gt;<br /> <br /> ==Stöbern auf biodyn.wiki==<br /> Wenn du einen Ein- und Überblick gewinnen möchtest, welche Inhalte es auf biodyn.wiki derzeit gibt, dann schaue dich mal hier um [[Spezial:Alle Seiten|«Alle Artikel von A-Z»]].<br /> <br /> ==MitTun bei biodyn.wiki ==<br /> Wenn du dich angesprochen fühlst hier mitzuwirken, melde dich gerne bei François [https://blog.anthro.world/impressum/kontakt-formular/ per Kontaktformular]. Auf der Seite [[MitTun bei biodyn.wiki|«MitTun» bei biodyn.wiki]] bekommst du einen Einblick in laufende und künftige Projekte.<br /> <br /> ==Newsletter==<br /> Für die Webseiten [https://anthrowiki.at anthrowiki.at], [https://Anthro.world anthro.world], [https://steiner.wiki steiner.wiki] und biodyn.wiki erscheint in unregelmäßigen Abständen ein Newsletter. [https://blog.anthro.world/newsletter/ Den kannst du hier beziehen.]<br /> <br /> [[aw:Hauptseite#Newsletter|Hier findest du die letzten 3 Newsletter (Archiv)]]<br /> <br /> ==Kontakt==<br /> Hier geht's zum [https://blog.anthro.world/impressum/kontakt-formular/ &lt;u&gt;Kontaktformular&lt;/u&gt;]. Wir freuen uns über deine Nachricht!<br /> <br /> &lt;references /&gt;{{Artikel unten}}<br /> [[Kategorie:Transkriptionsstufe 100%]]<br /> [[Kategorie:Transkriptionsstufe 75%]]<br /> [[Kategorie:Transkriptionsstufe 50%]]<br /> [[Kategorie:Transkriptionsstufe 25%]]<br /> [[Kategorie:Transkriptionsstufe 0%]]</div>

Admin https://biodyn.wiki/index.php?title=Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/cs&diff=28237 2026-06-06T14:08:37Z

<p>Admin: </p> <hr /> <div>&lt;languages /&gt;<br /> <br /> {{SE|4}}<br /> <br /> {{SE|5}}<br /> <br /> {{SE|7}}<br /> <br /> {{SE|9}}<br /> <br /> [[Datei:Buch Manfred Klett Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst.jpg|mini|right|class=responsive-img|Kniha [[Manfred Klett]], 1. vydání 30. června 2021. Další knihy najdete v [[Literatura|literatuře]].]]<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> &lt;/div&gt;{{SE|4}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Online-Version im biodyn.wiki: © Copyright 2025 by François Hagdorn, Alle Rechte vorbehalten<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Einbandgestaltung: Wolfram Schildt, Lektorat: Hans-Christian Zehnter, Claus Jahncke, Bildkonzepte: Manfred Klett, Umsetzung: Mathias Buess und Ivana Suppan, wo nicht anders angegeben, Satz: Atelier Doppelpunkt, Johannes Onneken, Münchenstein, Druck: Beltz, Grafische Betriebe, Bad Langensalza<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Printversion erhältlich beim Verlag am Goetheanum, 2021, ISBN 978-3-7235-1668-3 [https://goetheanum-verlag.ch www.goetheanum-verlag.ch]{{SE|5}}<br /> &lt;center&gt;<br /> Gewidmet den Mitbegründern der <br /> [[Betriebsgemeinschaft Dottenfelderhof]] (1968)<br /> &lt;/div&gt; <br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> und denjenigen, die aus eigener Urteilskraft im gleichen Sinne <br /> eine neue Landwirtschafts- und Sozialkultur wollen.&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> __NOTOC__{{SE|7}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> &lt;center&gt;<br /> Unter Schmerzen hat unsere<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Muttererde sich verfestigt.<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Unsere Mission ist es,<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> sie wieder zu vergeistigen,<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> indem wir sie durch die<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Kraft unserer Hände<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> umarbeiten zu einem<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> geisterfüllten Kunstwerk.<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ''Rudolf Steiner&lt;ref&gt;Wiedergabe der Worte Rudolf Steiners bei der Grundsteinlegung zum Rosenkreuzertempel der Loge Malsch «Franz von Assisi» nach dem Gedächtnis von Hilde Stockmeyer; aus: Rudolf Steiner: Bilder okkulter Siegel und Säulen, GA 284, Dornach 1993, S. 113.&lt;/ref&gt;'' &lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> {{SE|9}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Inhaltsverzeichnis&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Obsah ===<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Předmluva|Úvodní slovo 17]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Úvod|Předmluva 21]]<br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Erster Teil|První část 25]]&lt;/big&gt;'''<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Polarita průmyslu a zemědělství|Polarita průmyslu a zemědělství 27]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Podmínky výroby v průmyslu a zemědělství|Podmínky produkce v průmyslu a zemědělství 30]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Organismový princip v zemědělství v zrcadle vývoje vědomí lidstva|Princip organismu v zemědělství v zrcadle vývoje lidského vědomí 39]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pravěk|Rané období 39]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Urindická kultura|Praindická kultura 40]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Staroperská kultura|Praperská kultura 42]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kultury starého Egypta a Mezopotámie|Kultury starověkého Egypta a Mezopotámie 46]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Řecko-římská kultura|Řecko-římská kultura 49]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kultura novověku|Kultura novověku 54]]<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kulturní proudy zemědělství až k obratu časů|Kulturní proudy v zemědělství do přelomu letopočtu 56]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Událost obratu časů, Mysterium Golgoty|Událost přelomu letopočtu, mystérium Golgoty 59]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Proměna principu organismu až do novověku|Proměna principu organismu do novověku 61]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Bod a periferie|Bod a okruh 63]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Princip organismu v novověku|Princip organismu v novověku 70]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nové zárodky|Nové klíčky 84]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trojčlennost člověka a zemědělská individualita|Trojčlennost člověka a zemědělská individualita 88]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hofového organismu|Čtyřčlennost člověka a uzavřenost organismu hospodářství 97]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Obraz čtyřčlenné struktury zemědělské individuality|Obraz čtyřčlennosti zemědělské individuality 101]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Fyzická organizace|Fyzická organizace 101]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Životní organizace|Životní organizace 104]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu|Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu 111]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Druhy volně žijící zvěře — orgány organismu statku a krajiny|Druhy divokých zvířat – orgány organismu hospodářství a krajiny 112]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Čtyři skupiny v rámci divoké fauny|Čtyři skupiny v rámci divoké fauny 114]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí zvířata — orgány v organismu statku a krajiny|Domácí zvířata – orgány v organismu hospodářství a krajiny 126]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Včela medonosná|Včela medonosná 130]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí drůbež|Domácí drůbež 131]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí prase|Prase domácí 134]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kůň a osel|Kůň a osel 137]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pes a kočka|Pes a kočka 140]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ovce a koza|Ovce a koza 143]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Skot|Skot 146]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Původ a mýtus|Původ a mýtus 146]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Postavení v hospodářském organismu|Postavení v organismu hospodářství 147]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Bytostná jevenost a bytostné poznání|Projev podstaty a poznání podstaty 149]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ústní trávení|Trávení v tlamě 149]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trávení v bachoru a přežvykování|Trávení v bachoru a přežvykování 150]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přežvykování jako vnímání a třídění látek a sil|Přežvykování, vnímání a třídění látek a sil 151]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trávení v tenkém a tlustém střevě|Trávení v tenkém a tlustém střevě 153]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Práh od vnějšího světa k vnitřnímu|Práh od vnějšího k vnitřnímu světu 154]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Význam rohů a paznehtů|Význam rohů a paznehtů 155]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já|Kosmicko-kvalitativní analýza a základ Já 156]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přebytečné výkony|Nadbytečné výkony 157]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zřeknutí|Zřeknutí se 158]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kravský chov a organismus hospodářství|Stádo skotu a organismus hospodářství 158]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Člověk a Já-organizace zemědělského organismu|Člověk a organizace Já zemědělského organismu 160]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní výzkum jako prostředník mezi bytostí a zjevem|Duchovní bádání jako prostředník mezi podstatě a jevem 160]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Aspekty sociální problematiky|Aspekty sociální problematiky 162]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství|K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství 165]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Chtění ve svobodě, cesta k iniciativnímu společenství|Chtění ve svobodě, cesta ke společenství iniciativy 166]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Cítění v rovnosti, cesta k živoucímu právnímu citu|Cítění v rovnosti, cesta k živému právnímu cítění 169]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Myšlení v lidskosti (bratrství) jako cesta k solidárnímu hospodaření|Myšlení v lidskosti (bratrství), cesta k solidárnímu hospodaření 173]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství|K duchovnímu vývoji a vedení zemědělského hospodářského společenství 177]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní cíl usilování|Duchovní cíl snažení 178]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Praxe spolupráce|Praxe spolupráce 179]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ranní pracovní porada|Ranní pracovní porada 179]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Studijní kruh k obsahům antroposofického duchovního výzkumu|Studijní kroužek k obsahům antroposofického duchovního bádání 180]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pracovní a správní konference|Pracovní a správní konference 180]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Organismus statku a člověkem z vlastního Já chtěná práce|Organismus hospodářství a člověkem z Já chtěná práce 182]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Impulzy biologicko-dynamického zemědělství pro rozvoj sociálního organismu|Impulsy biologicko-dynamického zemědělství pro vývoj sociálního organismu 187]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vůle ve svobodě|Chtění ve svobodě 188]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Cítění v rovnosti|Cítění v rovnosti 194]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Myšlení v bratrství čili lidské sounáležitosti|Myšlení v bratrství neboli lidskosti 197]]<br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zweiter Teil|Druhá část 199]]&lt;/big&gt;'''<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zemědělská individualita a tři pilíře půdní úrodnosti|Zemědělská individualita a tři pilíře úrodnosti půdy 201]]<br /> <br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Erste Säule:|První pilíř:]]&lt;/big&gt;'''<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě zpracování půdy ve spojitosti s vývoji půdy v ročním koloběhu|O podstatě obdělávání půdy v souvislosti s vývojem půdy v běhu roku 205]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Půda|Půda 205]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zimní proces a zpracování půdy|Zimní proces a obdělávání půdy 207]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vznik mrazové drobtovitosti půdy|Vytváření mrazové drobivosti 208]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vznik tonmineralů a jejich nová tvorba|Vznik jílových minerálů a jejich novotvorba 209]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nositelství a uchovávání kosmických formativních sil v ročním koloběhu|Nositelská role a uchovávání kosmických tvarotvorných sil v běhu roku 211]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Jarní proces a zpracování půdy|Jarní proces a obdělávání půdy 213]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#V předjaří|V předjaří 213]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Na jaře|Na jaře 214]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Tvorba krusty a zpracování kůže půdy|Tvorba krusty a ošetřování kůže půdy 219]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Letní proces a zpracování půdy|Letní proces a obdělávání půdy 220]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Podmítka, mulčovací zpracování, budování humusu a činnost půdních živočichů|Podmítka, mulčování, tvorba humusu a činnost půdních živočichů 220]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Tvorba plodů a zrání|Tvorba plodu a zrání 224]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nářadí pro letní mulčování|Nářadí pro letní mulčování 227]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Podzimní proces a zpracování půdy|Podzimní proces a obdělávání půdy 228]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zrání, proměna, umírání|Zrání, proměna, umírání 228]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zpracování půdy na podzim|Obdělávání půdy na podzim 230]]<br /> <br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zweite Säule:|Druhý pilíř:]]&lt;/big&gt;'''<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě střídání plodin|O podstatě osevního postupu 235]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Střídání plodin a životní organizace zemědělského organismu|Osevní postup a životní organizace zemědělského organismu 235]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K systému střídání plodin|K systému osevního postupu 237]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup a humusové hospodářství|Osevní postup a hospodaření s humusem 238]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup a pěstování meziplodin|Osevní postup a pěstování meziplodin 239]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Střídání plodin a mobilizace minerálů, vázání dusíku|Osevní postup a rozklad minerálů, vázání dusíku 241]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele|Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele 242]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Metoda spálení semen plevelů na popel|Postup zpopelňování semen plevelů 244]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Mechanická regulace plevelů|Mechanická regulace plevelů 246]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Plevele a plevelné trávy v obilninách|Plevele a trávy ve stébelninách 247]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Plevele a plevelné trávy v okopaninách|Plevele a trávy v okopaninách 248]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Plevele a plevelné trávy v pěstování krmných rostlin|Plevele a trávy při pěstování pícnin 249]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Střídání plodin, choroby a škůdci|Osevní postup, choroby a napadení škůdci 250]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Choroby obilnin podmíněné střídáním plodin|Choroby stébelnin podmíněné osevním postupem 253]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Choroby okopanin podmíněné osevním postupem|Choroby okopanin podmíněné osevním postupem 254]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Choroby krmných rostlin podmíněné osevním postupem|Choroby pícnin podmíněné osevním postupem 255]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup ve vztahu k hnojení, humusové bilanci a obdělávání pluhem|Osevní postup ve vztahu k hnojení, bilanci humusu a orbě 257]]<br /> <br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Dritte Säule:|Třetí pilíř:]]&lt;/big&gt;'''<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě hnojení|O podstatě hnojení 259]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K otázce látky a sil|K otázce látek a sil 259]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K otázce ducha, bytosti a individuality|K otázce ducha, podstaty a individuality 268]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Otázka hnožení a zemědělská individualita|Otázka hnojení a zemědělská individualita 271]]<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 0: Aplikace minerálních látek|Stupeň 0: Použití minerálních látek 274]]<br /> **[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Aplikace dusíkatých solí|Použití dusíkatých solí 275]]<br /> **[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití kamenných moučí|Použití kamenných moučí 281]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 1: Hnojení ze živého rostlinné přírody|Stupeň 1: Hnojení z živého z rostlinné přirozenosti 286]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě kompostování|O podstatě kompostování 287]]<br /> **[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#1. Tepelná fáze|1. Fáze tepla 291]]<br /> **[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#2. Fáze vzdušného dýchání a odplynění|2. Fáze dýchání vzduchu a odplyňování 292]]<br /> **[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#3. Vodní čili proměnová fáze|3. Vodní neboli proměňovací fáze 294]]<br /> **[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#4. Fáze pozeměšťování|4. Fáze přeměny v zeminu 295]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití kompostu|Použití kompostu 299]]<br /> **[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompostové hnojení luk a pastvin|Hnojení luk a pastvin kompostem 299]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompostové hnojení v zahradnictví|Hnojení kompostem v zahradnictví 300]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompostové hnojení v ovocnářství|Hnojení kompostem v ovocnářství 301]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 2: Hnojení z duševní přírody domácích zvířat|Stupeň 2: Hnojení z duševna přirozenosti domácích zvířat 303]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Uchovávání hnojiv ze stáda hospodářských zvířat|Uchovávání hnojiv ze stavu domácích zvířat 304]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hnůj z hlubokého stojení|Hnůj z hluboké podestýlky 305]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hromadový hnůj|Hnůj z hnojiště 307]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hnojový kompost|Kompost z hnoje 307]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kejda|Močůvka 309]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Využití statkem vlastního živočišného hnoje|Použití vlastních živočišných hnojiv 311]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Účinnost hoferních živočišných hnojiv|Účinnost vlastních živočišných hnojiv 312]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pokus světlo-stín|Pokus se světlem a stínem 313]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hodnocení morfologickými nálezy|Hodnocení na základě morfologických nálezů 314]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hodnocení na základě analytických nálezů|Hodnocení na základě analytických nálezů 317]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hodnocení krystaldiagnostickou metodou chloridukřemičitanové krystalizace|Hodnocení krystalizačně-diagnostickou metodou krystalizace chloridu měďnatého 318]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka|Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka 323]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vylučování látkové výměny|Výměšky látkové výměny 323]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní činnost v práci|Duchovní činnost v práci 324]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty|Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty 325]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovněvědecká výzkumná cesta|Duchovněvědná cesta bádání 329]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přírodovědně-goetheánská výzkumná cesta|Přírodovědně-goetheanistická cesta bádání 331]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výzkumná cesta zkušenosti vůle|Cesta bádání skrze zkušenost vůle 332]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výroba, použití a účinnost preparátů v průběhu roku|Výroba, použití a účinnost preparátů v běhu roku 334]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Základní aspekty k metodice výroby a aplikace preparátů|Základní aspekty metodiky výroby a použití preparátů 336]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci|Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci 339]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty|Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty 344]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Rohomistový a rohokřemenný preparát — výroba, použití a účinnostDie folgende Darstellung ist eine überarbeitete Fassung von Beiträgen des Verfassers in Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft''– Gedanken, Erfahrungen, Forschungsergebnisse, eine Werkstattarbeit, Dornach 2007, S. 93–107.|Preparát z rohového hnoje a rohového křemene – výroba, použití a účinnost 344]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Rohomistový preparát|Preparát z rohového hnoje 344]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Preparace v rytmu roku|Preparát z rohového křemene 348]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Proces míchání|Proces míchání 351]]<br /> **[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití|Použití 356]]<br /> **[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Účinnost|Účinnost 357]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Die Kompost- oder Düngerpräparate|Kompostové neboli hnojivé preparáty 360]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice preparátu ze řebříčku|Kompozice řebříčkového preparátu 361]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupně účinnosti|Stupně účinnosti 370]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Složení heřmánkového preparátu|Kompozice heřmánkového preparátu 372]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice kopřivového preparátu|Kompozice kopřivového preparátu 379]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K otázce přeměny látek|K otázce přeměny látek 384]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice přípravku z dubové kůry|Kompozice preparátu z dubové kůry 389]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Dub, jeho kůra a borka|Dub, jeho kůra a borka 389]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Lebka hospodářského zvířete|Lebka domácího zvířete 395]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Preparace dubové kůry-borky|Preparace dubové kůry-borky 400]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice preparátu z pampelišky|Kompozice pampeliškového preparátu 405]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zjevný obraz pampelišky|Vzhled pampelišky 406]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kořen|Kořen 407]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výhonek a list|Výhon a list 408]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Květ|Květ 409]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Mléčná šťáva|Mléčná šťáva 411]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pobřišnice resp. okruží skotu|Pobřišnice neboli okruží skotu 415]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kroky preparace|Kroky preparace 420]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití a účinnost|Použití a účinnost 424]]<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Složení přípravku z kozlíku|Kompozice kozlíkového preparátu 427]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zjevný obraz kozlíku|Vzhled kozlíku 428]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kořen|Kořen 430]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stonek|Stonek 431]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Posloupnost listů|Posloupnost listů 432]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Květ|Květ 434]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výroba a použití|Výroba a použití 438]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Předběžné poznámky k bytostné účinnosti|Předběžné poznámky k účinnosti 440]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Účinnost|Účinnost 446]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přípravek z přesličky rolní|Přesličkový preparát 448]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zevní podoba|Vzhledová forma 449]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Rhizomová kořenová sféra, vegetativní a generativní rozmnožování|Sféra oddenku a kořene, vegetativní a generativní rozmnožování 450]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nadzemní výhonok a křemičitý proces|Nadzemní výhon a křemičitý proces 451]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výroba a použití|Výroba a použití 453]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Účinnost přípravku z přesličky|Účinnost přesličkového preparátu 454]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení při vytváření nového středu — celkový pohled|Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení za vzniku nového středu – souhrnný pohled 456]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Řada preparátových rostlin|Řada preparátových rostlin 456]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Řada živočišných orgánových obalů|Řada živočišných orgánových obalů 461]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hnojivé preparáty v jejich celostném působení|Hnojivé preparáty v jejich celostním působení 469]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Praxe zemědělského umění ve třech krocích|Praxe umění zemědělství ve třech krocích 473]]<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Poděkování|Poděkování 483]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Životopis Manfreda Kletta|Životopis Manfreda Kletta 485]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Věcný rejstřík|Věcný rejstřík 486]]<br /> __NOTOC__ {{SE|16}}<br /> <br /> [[Datei:Manfred Klett bei einer Geologievorlesung.jpeg|frame|zentriert|&lt;center&gt;&lt;small&gt;[[Manfred Klett]] na přednášce z geologie se studenty [[Landbauschule Dottenfelderhof]] v roce 2009 © Copyright 2021 by Landbauschule des Dottenfelderhof.&lt;/small&gt;&lt;center/&gt;]]<br /> <br /> {{SE|17}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Geleitwort&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Předmluva ===<br /> <br /> Předložená kniha «Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst» smí být označena jako souhrn životního díla [[Manfred Klett|Manfred Klett]].<br /> <br /> Manfred Klett, ročník 1933, je doyen biodynamického hnutí. Poté, co po celá desetiletí vedle své praktické činnosti a odpovědností cestoval světem jako řečník, přednášející a partner v rozhovorech, mohl by se nyní zdát, že žije v klidném starobylém ústraní. Tento obraz klame, neboť z vnějšího klidu vstupuje Manfred Klett nyní ještě jednou do veřejnosti s obsáhlým dílem. A kdo ho zná, tuší bezprostředně, co nám tím Manfred Klett vkládá do rukou: kvintesenci svého celoživotního působení pro zemědělství budoucnosti. Zpětně jsou plody života prohledány a seřazeny; strukturovaná inventura toho, čím zemědělství bylo a je. Výhledově stojí před námi výzva pro nastupující generace ve smyslu pracovních směrů, k uchopení toho, co v sobě zemědělství nese jako budoucnostní potenciál.<br /> <br /> První podtitul «Wesenszüge des biologisch-dynamischen Landbaus» lze chápat jako souhrnný obsah. Ano, jde o biologicko-dynamické zemědělství, ale nikoli ve smyslu pohledu zevnitř, vnitřního dorozumívání biodynamického společenství se sebou samým. Jde tedy o pohled zvenčí? Ani to ne, neboť zvenčí se v tomto spisu vůbec nic neposuzuje. Bylo by však možné říci, že jde o pohled ‹navenek›. Pohled, v němž to, co nazýváme ‹biodynamickým›, je zkoumáno za hranicemi hnutí a jeho sebepojetí, aby se v jeho podstatných rysech nalezlo něco z toho, čím zemědělství je svým určením. To je velký nárok, který vyžaduje pevné odůvodnění. Předložené dílo lze číst jako toto odůvodnění, a domnívám se také, že ve smyslu autora tak má být čteno — a sice jak podle obsahu, tak podle stylu. Obsahově zahrnuje mimo jiné<br /> <br /> * dějiny zemědělství v jeho vztahu ke kulturnímu a vědomostnímu vývoji západního lidstva<br /> * sociálně-hospodářskou studii o vztahu průmyslu a zemědělství<br /> * nauku o zemědělském organismu v jeho tří- a čtyřčlenném uspořádání {{SE|18}}<br /> <br /> * zkoumání pojmu ‹zemědělská individualita›<br /> * v rámci tří pilířů polního hospodářství – zpracování půdy, osevního postupu a hnojení – podrobné pojednání o biodynamických preparátech<br /> * učebnici pro biodynamické zemědělce<br /> * učebnici pro hospodářská společenství a asociativní iniciativy v okolí statků<br /> <br /> Co se stylu týče, lze odůvodnění v nejlepším smyslu nazvat goetheanistickým. To znamená, není abstraktně-logické a systematické, nýbrž orientuje se na fenomén. Biografie autora je životem pro a s biodynamickým impulsem. Konkrétní pracovní zkušenosti a zásadní myšlenkové objevy k sobě patří. Prožitý život je vzájemným proplétáním obojího, a předložená práce zůstává tomuto jazyku života věrna. Konkrétní praxe – ať na poli, ve stáji nebo na pracovní poradě – a fenomenální formulace o půdě, domácích zvířatech nebo spolupráci stojí blízko sebe. To je záměrné. Styl lze označit jako ‹reálně-ideální›. A je uskutečněním toho, co Manfred Klett v názvu nazývá ‹umění zemědělství›. Reálné se neztrácí atomisticky v jednotlivostech dat a faktů a ideální se neztrácí v abstraktnosti obecného; hledají se navzájem a vzájemně se oplodňují k vyšší jednotě; toto umění smí být nazváno uměním zemědělství.<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> &lt;nowiki&gt;***&lt;/nowiki&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Z mnoha témat jsou dvě zpracována překvapivě podrobně. Prvním tematickým okruhem je sociálně-hospodářská analýza současného stavu zemědělství. Stručně řečeno: zemědělství se industrializovalo, aniž by kdy mohlo být průmyslem. Tvorba kapitálu a kapitálový výnos jsou zemědělství, nakolik má ještě cokoli společného s ‹půdou›, svou bytostnou povahou cizí. Naproti tomu mu je vlastní to, co průmysl nezná: svá výrobní prostředky – půdu, rostliny, zvířata – ve výrobním procesu nespotřebovává, nýbrž zachovává nebo zlepšuje. Tato pozitivní bilance ve smyslu hospodářství života Země, včetně vodního hospodářství a klimatu, je jeho skutečným národohospodářským přínosem; a autor vede celé pojednání tak, aby tento pohled byl osvětlen z budoucnosti. Neboť tím roste biodynamickému zemědělství sociálně-tvůrčí úkol, který ještě není v takové míře rozpoznán a uchopen, jak je to v tomto spisu vylíčeno. Vše {{SE|19}}<br /> <br /> Svět hledá trvale udržitelnou bilanci světového hospodářství – zde je ukázán jeden počáteční bod a tím vyslovena výzva, aby byl rozvíjen a vnesen do rozhovoru.<br /> <br /> Druhým tematickým okruhem jsou biodynamické preparáty. Tím dává autor najevo, že nenápadné přídavky k hnojení považuje za nanejvýš podstatné. Spojíme-li to s názvem knihy, lze formulovat: Preparáty jsou zvláště ‹umění zemědělství›, jsou ‹bytostí› biodynamického zemědělství a jsou to právě preparáty, které umožňují ‹zemědělství budoucnosti›. Jak je třeba zaměřit pohled, aby toto záměrné zdůraznění preparátů bylo srozumitelné? Směr pohledu Manfreda Kletta je základní vztah člověka a přírody. V tomto vztahu se s preparáty a skrze preparáty uskutečňuje přepólování brání a dávání: Člověk může dnes jako individuální člověk z mohutnosti své ‹duchovní duše› tvořivě, téměř jako umělec, zasahovat do vnitřního uspořádání přírody, a ona – příroda, která jej, člověka, vždy nesla a z jejíhož lůna jako pozemská bytost vyšel – může a chce se tomuto dalšímu kultivování prostřednictvím díla lidských rukou svěřit. Tento широký pohled na preparáty patří k zemědělskému odkazu, který je zde obsažen. Neříká se nic menšího než to, že tisíce let stará agri-kultura dostává skrze biodynamické preparáty obnovovací impuls, jenž jí vůbec otevírá budoucnost.<br /> <br /> ***<br /> <br /> Je výslovnou vůlí Manfreda Kletta, aby tato kniha byla vydána a zveřejněna v Goetheannu. Sektion für Landwirtschaft a nakladatelství Goetheana tomu rádi vyhověly. Sektion für Landwirtschaft je jako jedna z jedenácti sekcí nedílnou součástí Svobodné vysoké školy pro duchovní vědu při Goetheannu. Tato vysoká škola usiluje o to, aby pracovala z antroposofie. Aktuálně se chápe zejména tak, že se chce artikulovat v dění doby, aby přispívala k velkým výzvám přítomnosti. Přitom jde v každém odborném oboru o otázku: Jak může v veškeré technice a složitosti poznání člověka jako ‹Anthropa› poskytnout orientaci pro budoucnost? A jde také v každé pracovní oblasti o otázku: Jak mohou lidé, kteří konkrétně pracují – například v zemědělství –, pěstovat badatelské smýšlení? Kniha Manfreda Kletta do tohoto zaměření vysoké školy vynikajícím způsobem zapadá. Za prvé {{SE|20}}<br /> <br /> se snaží myslet zemědělství ve všech jeho aspektech důsledně z člověka. Paradigmatická věta z Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera, „der Mensch wird zur Grundlage gemacht&quot;, se autorovi stává pramenem, skrze nějž se mnoho dlouho známého objevuje v novém světle. Kniha je ale rovněž úrodou života, který stál vždy také v praxi činného a podnikatelského zemědělství, a může tak být příkladem a zdrojem inspirace pro mnohé rolníky a rolnice, aby se chápali jako výzkumníci z praxe a tak se uplatňovali.<br /> <br /> ‹Landbaukunst› stojí jako cílová orientace v názvu knihy, a lze se ptát: Má to přinést řešení pro výzvy klimatické změny, půdní eroze, výživy světa? Odpověď může znít: Ano, neboť umění, umění zemědělství znamená: Každý a každá se svým individuálním nasazením, na svém zcela zvláštním místě žije nenahraditelný příspěvek. Každý statek, každé místo, kde se pracuje ve smyslu této knihy, je reprezentantem Země, která nám byla svěřena ke kultivaci.<br /> <br /> Kniha vychází v roce 2021. Dovoluji si ji doporučit čtenářstvu a chápat ji jako preludium ke stým výročím Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera z roku 1924 v Koberwitz. Stojíme na konci prvního století biodynamického zemědělství. A tím vyvstává otázka: Co je nyní třeba činit s ohledem na druhé století působení biodynamického impulsu? Stojíme dnes před místy obtížnými skutečnostmi na statcích a v oblasti odbytu. Ale známe také principy a základní myšlenky z antroposofie, z nichž čerpáme naději, že u těchto skutečností nestroskotáme. Máme možnost rozvíjet sebe i zemědělství z budoucnosti a tak nejen vést problémy zemědělství k řešení a otevírat jeho budoucnost, nýbrž také získávat impulsy budoucnosti pro přírodní stránku světa a sociální utváření lidského života. K tomu nás Manfred Klett vyzývá.<br /> <br /> Pro [[Sektion für Landwirtschaft|Sekci pro zemědělství]] na Goetheanu <br /> <br /> [[Ueli Hurter]] {{SE|21}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vorwort&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Úvod ===<br /> <br /> Žádné mírové období novějších dějin neztížilo člověku tak jako to současné možnost utvářet zemědělský podnik do budoucnosti z jeho vlastních, zemsko-kosmických životních zákonů. Toto tvrzení udivuje, existují přece subvence a růstu nakloněný biorrtrh. A nezměnily se biofarmářství v místa nákupu a setkávání? Ano, jistě! Ale to vše zakrývá rozsáhlý deficit ovládající společenský život. Na třech oblastech lze tento deficit prožívat existenciálně:<br /> <br /> # Přes veškeré skvělé poznatky o přírodě a bohatství jejích projevů žije člověk dnes v dosud nevídaném odtrženém, emancipovaném vztahu k ní. Fenomény vznešenosti stvoření, jež leží před očima, se vytrácejí ze zorného pole. Teprve tehdy se to stane zcela jasným, když se z úrovně vědění, jež lze mít dnes, člověk pokusí utvářet kus země zemědělského podniku v živou celistvost. Člověk si povšimne, že pojmy se nekryjí se skutečností, do níž pracuje. Jsou vůči ní mrtvé, neboť mají vztah pouze k fyzicko-anorganickému. Co lze s těmito pojmy dělat, je zakládání říše vedle přírody – říše technologií. S nimi hrozí, že se člověk z přírody zcela vyloučí; staví se vedle ní jako divák, řídí zvenčí a je na cestě, kdy svoji řídící funkci zcela předá «inteligentnímu», sebe samého řídícímu digitálnímu systému. Skrze svůj pojmový svět vytváří duchovně-duševně v sobě samém i v přírodě kolem sebe poušť. Tu žízní a může se vynořit otázka, jak lze vlastní myšlenky tak oživit, aby nezůstaly pouze mrtvým odrazem smyslově vnímatelného, nýbrž staly se duchem prostoupenými prožitými idejemi, jež mají vztah k bytostnému bytí kolem nás. Jakou výcvikovou cestu je třeba nastoupit v myšlení, cítění a vůli, aby bylo možné překlenout s plným vědomím propast mezi prožitkem vlastního bytí a přírodou, bytím světa? Kde jsou lidé, kteří usilují o takové ideové schopnosti, kde jsou četné ruce, jež z těchto idejí chtějí utvářet kus země v malý vesmír, v organismus zemědělského statku? Toto uskutečnit je umělecký akt, a to v dvojím smyslu: vědomě se stát duchu, jenž ztuhl do uměleckého díla přírody, a z této {{SE|22}}duchovní gesinnung přivádět lidi k iniciativním společenstvím, která z vlastních sil utvářejí zemědělské podniky jako umělecká díla nového, budoucnosti otevřeného druhu. Kde se to děje byť jen v náznacích, tam padají civilizační zdi.<br /> # Zemědělství je doslova dušeno záplavou zákonů, nařízení, opatření, regulací, kontrol. Toto právní houští se stává stále hustším a zapleteným s každou katastrofou, kterou způsobí selhání v industrializovaném intenzivním pěstování (biocidy)&lt;ref&gt;Viz k tomu např.: Mathias Forster, Christopher Schümann: Das Gift und wir, Frankfurt a.M. 2020, 448 S.&lt;/ref&gt; nebo v velkochovu (např. BSE)&lt;ref&gt;BSE: zkratka pro «Bovine spongiforme Enzephalopathie», epizootie také známá jako «nemoc šílených krav», způsobená především chybným krmením skotu živočišnými bílkovinami. («Bovine spongiforme Enzephalopathie» – bovinní spongiformní encefalopatie; onemocnění způsobená zkrmováním živočišných bílkovin dobytku.)&lt;/ref&gt;. Tento nátlak k přebujícímu byrokratismu, který pak postihuje všechny, brzdí vlastní iniciativu působit právo-tvořivě. Nedovoluje vzejít důvěře, duchovní substanci práva prožívaného od člověka k člověku. Každý má na zřeteli jen sebe a žije kolem druhého. Právo se stává jakousi «technologií poručnictví». Podaří-li se však na místě prostřednictvím společně pěstovaného ideového myšlení probudit vůli k činu, dostane právní cit potravu. Člověk se učí cítit, co je v konkrétní spolupráci hospodářského společenství spravedlivé, jak se práce člení podle schopností, jak se utvářejí vlastnické poměry ohledně půdy a kapitálu, jak příjmová a bytová práva atd. Opět se otevírá výcvikové pole, tentokrát pole cítění, skrze něž se společenství učí budovat sociální umělecké dílo nezištnějším, důvěryplnějším způsobem. V krocích vývoje vyzařuje a naplňuje právní cítění lidí životem i v okruhu zemědělského podniku.<br /> # Na hospodářském poli stojí zemědělství pod tlakem anonymních, ceny diktujících trhů, technologie kalkulujícího egoismu. Jemu svojí podstatou cizí, enormně vysoká potřeba kapitálu ohledně nákupu výrobních prostředků (jako stroje, hnojiva, krmiva, prostředky pro ošetřování rostlin a zvířat, biocidy, energie atd.) ho nutí k jednostranné, životní prostředí zatěžující masové produkci, která zase zlevňuje ceny, celosvětově vyvolává vytlačovací konkurenci, napomáhá globalizaci zemědělských trhů a nese odpovědnost za hladomory ve třetích zemích. Zemědělství, visící na{{SE|23}}vodítku kapitálových zájmů, je odcizeno samo sobě; je skrz naskrz komercializováno. Nacházet cesty a prostředky, jak z tohoto vězení uniknout, představuje dnes pro každý zemědělský podnik největší výzvu. Překonat tyto zdi může pak uspět, pokud se statek hospodářsky asociuje s dalším zpracováním, obchodem a spotřebitelstvem v regionu. Zde se otevírá třetí, zcela do budoucnosti namířené výcvikové pole v sociálním. Pohled se rozšiřuje za hranice statku do sociálního prostředí. Hledá se a nacházejí hospodářští partneři, kteří jsou ochotni svou hospodářskou činnost postavit do služeb asociativního spolubytí a orientovat ji na blaho všech zúčastněných. Strebovaným cílem je vytvořit s asociací umělecké dílo «bratrství» nejprve vycházeje ze statku a v regionálním rámci mezi hospodářskými partnery. Jedná se o umění učit se myslet v pospolitosti při pěstování společného smyslu hospodářské skutečnosti obrazně v jejich souvislostech. Nacházejí svůj výraz v kultuře dohod o nezištném jednání ohledně regionálního pokrytí potřeb a nalézání spravedlivé ceny.<br /> <br /> Zemědělství 20./21. století se stává stále více otázkou ekologickou a – ještě dále sahající – otázkou vzdělávání Země, ve smyslu Novalisova «Zur Bildung der Erde sind wir berufen» («Jsme povoláni k utváření Země»).&lt;ref&gt;«Wir sind auf einer Mission: zur Bildung der Erde sind wir berufen», Novalis (1772–1801, básník německé romantiky), Blüthenstaub, ''&lt;nowiki/&gt;''§ 32. – «Jsme na misi: jsme povoláni k utváření Země.»&lt;/ref&gt; Zároveň však – a v jeho nesmírném dosahu je to dosud málo rozpoznáno – představuje dnes zemědělství, přesahujíc celý civilizační život, sociální otázku. Je to ono, co hlasitě volá po proměně smýšlení ve vědomí člověka vůči věcem a bytostem přírody. Člověk vystoupil ze stvoření k samostatnému, svobodnému tvůrčímu bytí. Chce to «připustit» a podle toho jednat? Chce se místo sloužení pouze sobě nezištně a odvážně zasadit za ostatní a za jiné? Zemědělství postrádá, jak se stalo pod dominancí racionální technologie a jak pod trendem k digitálnímu řízení stále více stávat slibuje, kulturně obnovujících impulsů. Ti však, kdo mají odvahu hospodařit biologicko-dynamicky podle vlastních poznatků, si brzy povšimnou, že ze zárodečných počátků ostrůvkovitě rozkvétá nová kultura, která vyzařuje. Jsou pak naplněni jistotou, že nastoupená cesta, kolik překážek se jim {{SE|24}}<br /> <br /> také – snad jen z maloměšťácké malodušnosti a zpátečnictví – staví do cesty, je zde a nyní schůdná.<br /> <br /> Tato kniha chce ukázat na vnitřní a vnější kroky této cesty, jak se vynořují pro toho, kdo se ji pokouší jít z poznatků antroposofické duchovní vědy v biologicko-dynamickém zemědělství. Na této cestě se člověk prožívá vždy jako ten, kdo stojí na začátku. Ideje získané z duchovní vědy jsou vodící hvězdou každodenní práce, co je uskutečnitelné, je dílem fragmentárním ve vývoji, jehož plodnost teprve odhaluje tvůrčí síla těchto idejí, a tím i jejich pravdu. Teprve v idejemi vedené práci tkví pramen prožívání pravdy. Člověk si při tom uvědomuje skutečnost, že úsilí biologicko-dynamického zemědělství není časově podmíněnou alternativou jako jiné k chemicko-technickému zemědělství, nýbrž vědomostně-historicky navazuje na červenou nit, která se táhne v neustálé metamorfóze dějinami předkřesťanských vysokých kultur a věky po Obratu časů až do dneška. Stane-li se člověk tohoto vědomým, ožije idea vývoje. Vlastní ideál se naplňuje jistotou poznání; člověk se cítí sám jako ten, kdo se stává, vsazen do úkolu, jenž impulzuje k uchopení červené niti, aby na ní do budoucnosti pokračoval v přadení, v vědomě cvičícím překonávání úvodem zmíněné emancipační propasti mezi člověkem a světem.<br /> <br /> [[Dottenfelderhof]], podzim 2020 <br /> <br /> Manfred Klett {{SE|25}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Erster_Teil&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''První část''' ===<br /> <br /> {{SE|27}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Polarität_von_Industrie_und_Landwirtschaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Polarita průmyslu a zemědělství ===<br /> <br /> Podíváme-li se na situaci v zemědělství nejen v celé Evropě, kde bylo západně-křesťanské zemědělství kdysi kulturotvorné, ale po celém světě, nemýlíme se v úsudku, že ztratilo svůj někdejší kulturní význam a nakonec se stalo jakousi zátěží civilizačního vývoje. Svědčí o tom přemíra skutečností. Zemědělství jako kulturotvorný impuls, který se v největší rozmanitosti rozšířil a prožíval napříč zeměmi a národy světa, ustoupilo civilizační uniformitě. Jako nosný kulturní prvek lidstva propadlo smrti. Vždy, když něco umírá, je na současníky vznesen požadavek, aby si takovou smrt uvědomili, stejně jako její okolnosti a možnosti vývoje, které mohou z této smrti vzejít jako nové životní zárodky. Člověk, jenž dospěl k sebevědomí, potřebuje prožitek prahu smrti. Teprve smrt probouzí a osvobozuje poznávající pohled pro otázky, jaké poznatky je třeba získat, jaké podmínky je třeba vytvořit, aby mohl vzniknout nový život a bytí, tedy jakési vzkříšení k novému kulturnímu poslání.<br /> <br /> Těchto otázek se, ovšem s vynecháním člověka, který si tyto otázky teprve klade, ve velmi omezené míře ujaly vědy. Z výzkumu čistě fyzické, vypočitatelné části skutečnosti přírodního celku, jdoucího do nejzazších podrobností, vzešly obrovské materiálně-ekonomické úspěchy, které lidi stále hlouběji vtahovaly do područí vědecky podložených technologických způsobů výroby. Rolnické zemědělství v tiché sociální revoluci bezděky propadlo, zpočátku pomalu a od 60. let 20. století mílovými kroky, industrializaci, a tím i své kulturní smrti.<br /> <br /> V předtuše tohoto vývoje ožila na počátku 20. století v několika málo lidech vůle hledat cesty k reformě zemědělství z pramenů jemu vlastní životní zákonitosti, z jeho vlastního eticko-morálního fondu. Církev sice ještě byla ve vsi přítomna, ale její síla slábla, než aby mohla být rolníkovi na cestě do moderny, ke svobodnému sebeurčení a tím i při zacházení s novými technickými možnostmi nadále duchovně-morální průvodkyní. Mezi těmi několika málo jich bylo jen pár, kteří se na základě své profesní praxe probudili ke konkrétním otázkám po metamorfóze {{SE|28}}<br /> <br /> starého v nové, budoucí. S těmito otázkami se obrátili na Rudolfa Steinera (1861–1925), zakladatele antroposofické duchovní vědy, s prosbou o vodítka k obnově zemědělství do budoucna. Této prosbě bylo vyhověno o Letnicích roku 1924 „Zemědělským kurzem“, který v rámci souborného vydání díla Rudolfa Steinera obdržel titul „Duchovněvědné základy pro zdárný rozvoj zemědělství“.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''<br /> Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtscht'', GA 327, Dornach 1999.&lt;/ref&gt; Kurz se konal na statku zámku Koberwitz (dnes Kobierzyce) u Vratislavi (dnes Wrocław v Polsku) ve Slezsku.&lt;ref&gt;Zámek Koberwitz existuje dodnes a od roku 1997 je sídlem polské obecní správy v Kobierzycích.&lt;/ref&gt; V osmi přednáškách je pohled zaměřen na souvislosti idejí, které vyzývají tvůrčí sílu člověka k činnosti ve dvou směrech. Jednak dovnitř, tím, že se člověk snaží tyto ideje duchovního bádání myslet v obrazech a myšlením je nechat stát se prožitkem. Jednak navenek, tím, že se člověk z tohoto prožívání idejí snaží utvářet přírodu určitého místa na zemi nad rámec přírodou daného bytí v celek zemědělství. Tento přístup předpokládá badatelské smýšlení jak ve vztahu k tomu, co se smyslům jeví jako přírodní základ statku, tak ve vztahu k tomu, co se jako výsledek duchovního bádání zjevuje myslícímu vědomí. Toto vědecké smýšlení otevírá svět skutečností smyslové i nadsmyslové povahy a zároveň kontext jejich vzájemných vztahů. V rozjímání o takových vztahových souvislostech, např. mezi sluncem a listovou zelení, měsíčními rytmy a povětrnostními jevy, květem a opylujícím hmyzem, žížalou a tvorbou humusu atd., se vytváří půda pro vnitřní prožitek, z něhož může vyrašit každý čin jako umělecký akt. V tomto smyslu je praxe antroposoficky orientovaného zemědělství skrz naskrz uměleckým děním: vnitřně vypracovaný prožitek idejí se přes most práce projevuje navenek. To, co je vyloženo ve výkladech Rudolfa Steinera v „Umění a poznání umění“&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Kunst und Kunsterkens'', GA 271, Dornach 1985, viz zejména přednášky z 15. a 17. února a 5. a 6. května 1918.&lt;/ref&gt;, lze zkráceně formulovat takto: Umění nastává, když se smyslové, žijící v nazírání, a – v něm skryté – nadsmyslové zvnitřní v hlubinách duše v prožitek a z tohoto prožitku se projeví ve vnějším světě. Umění takto raší {{SE|29}}<br /> <br /> z duše člověka. „Lidé tak získají schopnost vytvořit něco, co obohacuje zemi, co je na zemi nové, co by bez tvé schopnosti [umělce; pozn. autora] neexistovalo, co je na zemi jako zárodek budoucnosti.“&lt;ref&gt;Tamtéž, přednáška z 28. října 1909, s. 76.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Například úrodnost půdy je zrcadlem toho, jak detailně a zároveň komplexně jsou ve mně živé ideje, které představují tři pilíře skutečné půdní kultury, totiž: zpracování půdy, střídání plodin a hnojení.&lt;ref&gt;Vztah mezi prožíváním idejí a úrodností půdy je podrobně pojednán ve druhé části knihy.&lt;/ref&gt; Tento příklad lze rozšířit na celek statku. Ten je zrcadlem toho, jaký obraz statku je živý v tamním pracovním společenství, a stejně tak jej lze specifikovat na každý jednotlivý úkon při zacházení s oživenou a oduševnělou přírodou.<br /> <br /> Z uplatňování poznatků přírodních věd vzniká technika. Je produktem lidského vynalézavého ducha a zacházení se zákony, látkami a silami, které působí v neživé, tj. čistě fyzické přírodě. Pouze technický postup přerušuje vztahový poměr, který člověk při práci má, zčásti vědomě, zčásti nevědomě, k věcem a bytostem; pracovní postup stroje je pevně daný a ve stanovených mezích všeobecně platný. Uniká lidskému prožívání a tím uzavírá bránu k prožívání a vykonávání řemeslného umění, které tvoří most k oživené a oduševnělé přírodě.<br /> <br /> Nakolik technika rozděluje, redukuje a činí si nárok na všeobecnou platnost, natolik umění spojuje, dbá na rozmanitost souvislostí a je o to pravdivější a produktivnější, čím individuálněji postupuje.<br /> <br /> Zavádění techniky do zemědělství od 19. století s sebou přineslo sociální převraty největšího rozsahu. Ulevilo lidem od těžké práce, ale tím také vyracionalizovalo velkou část venkovského obyvatelstva z pracovního procesu. Zvýšilo produktivitu zjednostraněním systémů pěstování plodin a chovu zvířat a jako trvalý vedlejší účinek přivolalo na scénu globální ekologickou problematiku; zkrátka, technizace ve své vlastní dynamice napomohla globální industrializaci zemědělství a mezinárodní konkurenci, a tím i poklesu cen zemědělských produktů. Náklady na obrovské celosvětové škody na životním prostředí, {{SE|30}}<br /> <br /> které přitom vznikají, nejsou připsány původci, nýbrž jsou uvaleny na bedra veřejnosti; jsou socializovány.<br /> <br /> Rolnictvo, dosud zakořeněné v lidových tradicích, se s téměř stoletým zpožděním oproti městskému obyvatelstvu postupně probouzelo k sebevědomí, a tím i k sebeurčení, například ve volbě profesních drah.<br /> <br /> Venkovské obyvatelstvo následovalo touhu po svobodě, aby se vymanilo ze spjatosti s přírodou a z vedení duchem národa (které se projevovalo v lidových tradicích a v uměleckém utváření duší národů), a aby v moderní době dělby práce – stejně jako předtím proletariát – nastoupilo namáhavou cestu sebehledání. Vyměnilo někdejší bezpečí v proudu tradic národů a duší národů za vyzývavé a zároveň lákavé nabídky moderní doby dělby práce. Do takto vzniklého duchovního vakua na venkově vtrhl ve druhé polovině 20. století s mocí přívalové vlny agrární industrialismus a zaplavil zbytek rolnického obyvatelstva, s nevyhnutelným důsledkem unifikace zemědělských metod s metodami průmyslové výroby. Touto unifikací jsou vytvořeny skutečnosti, které mohou každého zemědělce při troše sebereflexe dovést k mezním prožitkům, k prožívání vlastnoručně vytvořených rozporů, jež dávají podnět k poznávacím otázkám. Jedna taková poznávací otázka, nově se vynořující čistě z rozpolcenosti životní praxe, zní: Jsou výrobní podmínky v zemědělství stejné jako v průmyslu, nebo zde existuje principiální rozdíl? Odpověď na tuto otázku lze nalézt pouze na základě charakteristiky faktorů průmyslového způsobu výroby ve srovnání se zemědělským.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Erzeugungsbedingungen_in_Industrie_und_Landwirtschaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Podmínky výroby v průmyslu a zemědělství ===<br /> <br /> Na počátku průmyslové tvorby hodnot stojí vynalézavý duch člověka. Jsou to myšlením zrozené ideje, které přiváděním z přírodního souvislosti vytržených přírodních zákonů, látek a sil neživé přírody do vzájemného působení lidskou prací vytvářejí mimo sféru stvořené přírody produkty (stroje, hnojiva, biocidy), jež pak jako zboží vstupují do hospodářského oběhu. {{SE|31}}<br /> <br /> Výhled na úspěch vynálezu přiměje banku poskytnout úvěr na zřízení výrobního závodu. Řečeno jinak: duch člověka (idea) tvoří kapitál, a ten se prací sráží v budovách, výrobních prostředcích, surovinách, energii atd. Max Weber — německý národní ekonom a sociolog (1864–1920) — konstatoval: «Neživý stroj je ztuhlý duch.»&lt;ref&gt;Max Weber: ''Wirtschaft und Gesellschaft'', Tübingen 1980, S. 834 ff.&lt;/ref&gt; Duch nyní usiluje dál o uskutečnění vynálezu; impulsuje k práci. Teprve prací vzniká výrobní zařízení a v něm v rozmanitých pracovních úkonech výroba produktu. To charakterizuje průmyslový výrobní proces: hodnoty vznikají čistě tím, že vynalézavý duch určuje průběh lidské práce a tuto práci nejrůzněji modifikuje, přičemž vnější výraz tohoto ducha je třeba hledat v různotvárné konfiguraci kapitálu.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Nationalökomischer Kurs'', GA 340, Vortrag vom 25. Juli 1922, Dornach 2002, S. 33.&lt;/ref&gt; Příroda v podobě surovin a energie přitom tím více ustupuje do pozadí, čím více lidské inteligence vstupuje do výrobního procesu, čím více se tedy tento proces člení dělbou práce. Dělba práce nadto zlevňuje výrobu zboží, a tím ještě více posiluje expanzní tlak průmyslu a řemesel až k zikomercionalizování veškerých služeb. Kapitál vzniká na jedné straně vynalézavým duchem člověka a dělbou práce, na straně druhé sám o sobě zajišťuje, že se dělba práce rozrůstá do neměřitelna. Průmyslový výrobní proces tím hrozí, že se zcela emancipuje od přírody a — cestou digitalizace — od pracujícího člověka. Stává se přemocným protipólem zemědělství a hrozí prolomit obě zábrany, které by jej měly měřitelně udržovat v mezích — totiž přírodu a právní řád.<br /> <br /> Výrobní proces končí výrobou zboží, do něhož vstoupily výchozí idea vynálezce a znalosti a schopnosti mnoha lidí v dnes světem prostupující dělbě práce. Kapitálem — tedy ztuhlou ideou — řízená práce se materializovala v konečném produktu a propůjčila mu hodnotu, která při výměně hodnot na trhu dostává cenu. Vezme-li se v úvahu, z čeho hodnota vzniká — v posledku je to prací vedená duchem —, pak cena není kalkulovatelná. Její vznik podléhá nepředvídatelnostem a zkreslením, jejichž příčinou je zejména to, že půda, kapitál a lidská práce jsou pojímány jako obchodovatelné zboží, a tím jako {{SE|32}}<br /> <br /> Kostenfaktor do tvorby ceny. Přesto se ceny — zdánlivě — stávají kalkulovatelnými, přestože jsou daleko od skutečné hodnoty výrobků, a to tím způsobem, že vše, co vstupuje do výroby, se pojímá jako zboží, a tím se převádí na nákladový faktor vyjádřitelný v penězích. Do ceny průmyslového výrobku tak vstupují veškeré výrobní náklady včetně mzdových nákladů a rezervy — odpisové sazby — prostřednictvím níž lze spotřebovaný výrobní kapitál (opotřebení strojů atd.) refinancovat a obnovit na aktuální úroveň.<br /> <br /> Pro průmysl platí, že výrobní prostředek se neobnovuje sám od sebe. Místo jeho vzniku je odděleno od místa jeho výkonu. Průmyslový výrobní proces spotřebovává konečné zdroje surovin a energie; vytváří odpad a výrobní prostředky samy podléhají opotřebení a rozpadu. Vzniká odpad, který se — pokud jej nelze s vysokými náklady vrátit do oběhu energie a surovin — hromadí jako hypotéka pro vzdálené budoucí časy na Zemi (např. jaderný odpad), zatěžuje vodu a vzduch a vyvádí z rovnováhy tepelný hospodářství. Průmyslové výrobě jsou dány meze růstu, její energetická a surovinová bilance je negativní. Čím méně má příroda podíl na průmyslové výrobě, čím více tedy lidská inteligence ovládá výrobní proces — například při výrobě počítačových čipů —, tím více se výroba uskutečňuje s dělbou práce a tím více se stává nezávislou na místě. Teoreticky by bylo možné vyrábět vysoce technologické výrobky na libovolném místě na Zemi — například na umělém ostrově v moři — a odtud pokrývat světovou poptávku po těchto výrobcích.<br /> <br /> Zemědělství je polárně k průmyslu zasazeno do celého přírodního hospodářství, do «*Oikos*». Tvorba hodnot je výkonem přírody. Z vzájemného vztahového přediva neživé (fyzické), oživené a oduševnělé přírody a pod vlivy kosmu ve veškerém rytmickém dění vzniká jako její výrobní výkon zrno obilí, mrkev, mléko atd. — a to v přísné vázanosti na místo. Příroda je tou, kdo vyrábí; člověk přistupuje k ní a svou prací řídí její tvořivou sílu. Výrobní prostředky nejsou stroje, traktor, kombajn atd. — ty jen nahrazují a zesilují výkony lidské ruky a tažné síly zvířat —, nýbrž úrodná půda, plodotvorné, výživu nesoucí rostliny a domácí zvířata se svým rozdílným přínosem k výkonu. V přeneseném smyslu tvoří tyto výrobní kapitál zemědělství. {{SE|33}} {{SE|34}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 1, S. 33.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 1: Die Polarität der Erzeugungsbedingungen in Industrie und Landwirtschaft.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> {{SE|34}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Jsou tím produktivnější, kvantitativně i kvalitativně, čím více se na každém provozním stanovišti nacházejí ve vzájemně se podporujícím vztahovém předivu. Přirozenou cestou se uzavírají do biocenóz, do menších i větších biotopů.<br /> <br /> Pracovní a duševní výkon člověka si vyhrazuje právo utvářet to, co příroda zakládá, ve vyšší celistvost, v co možná uzavřený organismus — v zemědělský podnik. S pohledem na kosmicko-pozemské podmínky výroby v zemědělství z nich nutně vyplývá utvářecí princip rozmanitě se členícího organismu. Ten tvoří v souhrnu výrobní prostředek zemědělství a stojí tak polárně naproti výrobnímu prostředku průmyslu, mechanismu. Mechanismus stojí na jednostrannosti, organismus na všestrannosti.<br /> <br /> Rozezná-li a ocení-li člověk plný dosah polarity podmínek výroby — v průmyslu, kde vyvěrají z ducha člověka, a v zemědělství, kde jsou vlastní přírodě —, pak v zemědělství nelze v přísném smyslu tvořit kapitál. Neboť to, co je z duševní síly člověka vynaloženo jako práce na přírodu, nestuhne v žádný výrobní prostředek, který by stál vedle přírody jako stroj; nejsou tu z přírodní souvislosti izolovány suroviny, energie a přírodní zákony a znovu kombinovány. Duševní výkon spočívá naopak v tom, myslet pojem uzavřenosti organismu jako celku, a pracovní výkon v tom, produktivní síly v přírodě účinné podle tohoto pojmu uspořádat a uvést do vzájemného spolupůsobení. Utváří-li se zemědělský podnik věrně svým podmínkám výroby, je nepřetržitě se stávající celostí, která zahrnuje jednajícího člověka a která se v samotném výrobním procesu sama reprodukuje. Tvorbu kapitálu v zemědělství — přeneseně řečeno — je proto třeba hledat především v časovém dění, totiž v zachování a rozvoji výrobních prostředků, kulturních půd, kulturních rostlin a domácích zvířat v kontextu nadřazené celistvosti hospodářského organismu.<br /> <br /> Průmysl a zemědělství se k sobě mají jako technologie k umění. Čistě technologický postup tíhne k automatizaci, k regulační technice. Člověk stojí vně výrobního dění nebo se stává docela zbytečným. Zemědělství však je, svou nejhlubší podstatou, právě tím uměním, že pracující člověk jako celý člověk s celou silou své duchovní duše se dává do služby<br /> <br /> Produktivním silám přírody. Zemědělství potřebuje pracující ruku, ba mnoho rukou; průmysl potřebuje vynalézavého ducha a kapitál, který lidskou pracovní sílu organizuje dělbou práce, nebo ji zcela zbytečnou činí. {{SE|35}}<br /> <br /> Ze zemědělství vycházejí produkty, především potraviny, po nichž má každý člověk každodenní potřebu. Vstupují na trh s průmyslovým zbožím, tj. zbožím vyráběným dělbou práce, do hodnotového vztahu, který se odráží v ceně. Cena průmyslového výrobku podléhá s pokračující dělbou práce zlevňování. Jestliže se zemědělský produkt už pro kolísavé podmínky prostředí, škůdcové kalamity atd. nedá kalkulovat, pak průběh tvorby ceny zemědělských produktů zůstává zcela ve tmě. Je přece obdarovanost, tj. produkční síla každého zemědělského provozního organismu, jiná. Bez vyrovnání cen v rámci hospodářsky asociativních sdružení, v nichž «hodnota zboží je určována vzájemným vztahem zboží»¹², by pak musel mít každý statek své vlastní tržní ceny. Skutečně se toto přibližně praktikuje v hnutí CSA.¹³<br /> <br /> Především platí, že zemědělství ve srovnání s průmyslovým podnikem nutně vyrábí draze, protože zlevňující princip dělby práce odporuje jeho podmínkám výroby, totiž mnohosti v celistvosti. Snaží se tomu uniknout přechodem k průmyslovému způsobu výroby. Celistvost provozního organismu se k tomu rozebere, rozloží na části. Každá část se sama o sobě se značným vynaložením kapitálu stane průmyslově-zemědělským jednotlivým podnikem, který za zdánlivě kalkulovatelných rámcových podmínek vysoce specializovaně vyrábí masy a ovládá trh nesoutěžitelně levně. Toto zlevnění je však klamem, protože následné náklady vzniklé ničením životního prostředí, poškozováním výživné hodnoty produktů a náklady subvencí — subvencované nerozumnosti — jsou nakládány na bedra společnosti mimo trh. Kdyby tyto skryté náklady byly přičteny k ceně výrobce průmyslového&lt;ref&gt;Tak se vyjádřil Rudolf Steiner v tzv. prvním vysokoškolském kurzu dne 10. října 1920. Citováno z Roman Boos: ''Landwirtschaft und Industrie'', Darmstadt 1957, S. 110/111.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;CSA, zkratka pro Community supported Agriculture. Viz k tomu mimo jiné: Trauger Groh, Steven Mc Fadden: ''Höfe der Zukunft, gemeinschaftsgetragene/solidarische Landwirtschaft (CSA)'', Darmstadt 2013, 276 S.&lt;/ref&gt; {{SE|36}}<br /> <br /> Landwirtschaft přičteny, ztratila by svou přemoc na trhu; tím by vyšla najevo skutečnost, že vyrábí zdánlivé hodnoty.<br /> <br /> Jak se cena v zemědělství tvoří, je okultní fenomén, který se prostřednictvím snah jako «free-trade» — nezaměňovat s dohodami o volném obchodu — nebo také v případě erzeuger- und Verbrauchergemeinschaften začíná kousek po kousku vyjasňovat. Cena zemědělské Urproduktion jako taková není kalkulovatelná; hodnotově-určující faktory pro ceny zemědělské Urproduktion jsou:<br /> <br /> * Přírodní nadání v oblasti vzájemného působení stanovištních faktorů země, vody, vzduchu a tepla, jakož i geomorfologické krajinné podoby.<br /> * Přírodní nadání v oblasti tvořivých sil, které jsou vlastní přírodním bytostem (rostlinám, zvířatům atd.) a jejich účinnosti v rytmech ročního běhu.<br /> * Ideami vedená práce člověka.<br /> * Uvážlivé sladění všech orgánů do celku provozního organismu člověkem.<br /> <br /> Prostřednictvím spolupůsobení těchto faktorů vzniká — polárně k tvorbě hodnot v průmyslu — objektivní hodnota produktů, jako je hodnota pšenice, mléka, chleba, sýra atd. Cena by pak byla spravedlivá, pokud by této objektivní hodnotě odpovídala nebo se jí alespoň přibližovala. Jak ale lze tuto cenu uchopit?<br /> <br /> Nad to je tvorba hodnoty zemědělské Urproduktion určována dvěma vlastnostmi: Zaprvé schopností v průběhu výrobního procesu samé sebe znovu vytvářet, a zadruhé tím, stát se potravinou pro člověka a zvíře. Pšeničné zrno například je společně s půdou, do níž je zaseto, výrobním prostředkem pro příští žeň, a zároveň je chlebovým obilím. Kráva se reprodukuje v teleti, a v souvislosti s tímto dějem spočívá její schopnost dávat více mléka, než je zapotřebí k odchovu telete. Výrobní prostředky zemědělství mají tu vlastnost, že se v průběhu výrobního procesu mohou samy vytvářet a zároveň se mohou stát potravinou pro člověka a zvíře. Náleží zemědělci, aby podmínky pěstování a chovu utvářel tak, aby obě schopnosti na vysoké úrovni v průběhu výrobního procesu trvale udržovaly rovnováhu. To znamená: musí zde a nyní pěstovat pšenici atd., chovat, krmit, ošetřovat a šlechtit krávu atd. tak, aby tyto výrobní prostředky živého zachovávaly své zvláštní vlastnosti až do vzdálené budoucnosti {{SE|37}}<br /> <br /> nebo dokonce nabývat nových, jak to odpovídá proměňujícím se výživovým potřebám.<br /> <br /> Tato skutečnost především zakládá zásadně polární způsob výroby v průmyslu a v zemědělství. Projevuje se také v tom, že zemědělské výrobní prostředky — půda, rostliny, zvířata — díky své schopnosti sebeobnovení nelze odepisovat. Co je v průmyslu odpis jako kapitálová rezerva, tím je v zemědělství hodnotuchující a rozvíjející síla hospodářského organismu jako celku. Nahrazení lidské pracovní síly a zvířecí tažné síly strojem přineslo nicméně zemědělství vysoké odpisy, které se nevztahují na výrobní prostředek jako takový. Ne kombajn však produkuje obilí, ne dojicí stroj mléko, nýbrž život, svět sil vytvářejících vztahy, jenž má svůj původ v bytostné povaze živé a oduševnělé přírody.<br /> <br /> Cena zemědělských produktů by tedy byla přiměřená teprve tehdy, kdyby odpovídala jejich objektivní hodnotě. Jistým měřítkem by mohlo být, kdyby cenová struktura prvovýroby zemědělského hospodářského organismu — tedy bez dalšího zpracování — pokrývala provozní náklady i obživu všech spolupracovníků a jejich rodin od jednoho roku sklizně do druhého.¹⁴<br /> <br /> To předpokládá odbytové struktury, které v regionálním okruhu sdružují zemědělce, zpracovatele, velkoobchodníky a maloobchodníky i spotřebitele, kteří chtějí v tomto smyslu spoluutvářet. Na rozdíl od průmyslu je zemědělství zaměřeno na regionální hospodářství. Odpovídajíc svým výrobním podmínkám, produkuje v celé své rozmanitosti všude tam, kde žijí lidé a kde to tyto podmínky dovolují. Je proto zcela přirozené, že nejkratší cesta od výrobce ke spotřebiteli je nejlevnější a zároveň nejšetrnější ke kvalitě.<br /> <br /> Také zemědělství, pokud jde o čistý kosmicko-zemský výrobní proces, produkuje odpad, avšak nikoli odpadky. Odpad pochází z živé a oduševnělé přírody, z rostlinných a živočišných zbytků, které se vracejí do lůna přírody a přeměňují se v humus,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner formuloval pro tuto cenovou orientaci ve svých ''Kernpunkten der sozialen Frage'' následující myšlenku: Cena musí být nastavena tak, «aby každý pracující za jeden produkt obdržel takový protiekvivalent, jaký je nezbytný k uspokojení veškerých potřeb jeho i osob k němu náležejících, dokud znovu nevytvoří produkt stejné práce. Takový cenový vztah nemůže vzniknout úředním stanovením, nýbrž musí se vytvořit jako výsledek živého součinnosti asociací činných v sociálním organismu» (GA 23, Dornach 1976, S. 132)&lt;/ref&gt; {{SE|38}}<br /> <br /> Nositelé úrodnosti půdy, přeměňují. Při řádném hospodaření, ve smyslu organismového principu, se látkový a silový haushalt statku do značné míry regeneruje sám. Průmyslové spotřebě energie a surovin stojí naproti výstavba, samovyrobené hnojivo a nová tvorba humusu. Čistá prvovýroba zemědělství má při zohlednění všech opatření sloužících výstavbě půdy (hnojení, osevní postup, zpracování půdy) kladnou energetickou bilanci. Tato skutečnost je dnes obrácena v pravý opak vysokým nasazením kapitálu v podobě dusíkatých hnojiv, pesticidů, cizích krmiv a energie. Třeba zmínit i erozcí podmíněné ztráty půdy, dokonce i na mírně skloněných plochách průmyslově provozovaného zemědělství (zejména při pěstování kukuřice). Celkohospodářsky a z hlediska budoucnosti však má zemědělství úkol postarat se o vyrovnání záporné energetické bilance průmyslu.<br /> <br /> Vidíme: polarita průmyslu a zemědělství musí být promyšlena radikálně a důsledky pro veškerý kulturní život musejí být přísně vzaty na zřetel. Bez vyrovnání tohoto obrovského pole napětí nemůže dojít k ozdravení hospodářského života. Teprve nalezení ceny zemědělských výrobků v regionalitě trhu a asociativním svazku s navazujícím zpracováním a obchodem může dát cenové tvorbě v dělbou práce organizovaném hospodářství orientaci. Měrový vztah k cenám v průmyslu a řemesle se musí v budoucnosti určovat podle zemědělské prvovýroby.<br /> <br /> Již samotné nazření disparity výrobních podmínek v průmyslu a zemědělství poukazuje na to, že pro zemědělství je organismus především bytostně přiměřeným utvářecím principem jeho tvorby hodnot. Organismový princip byl vývoji zemědělství — byť vždy za zcela jinak utvářených kulturních poměrů — vždy imanentní. Co se dnes musí stát otázkou vědecky fundovaného, vědomého porozumění organismu, vyvěralo v dřívějších dobách z lidově-instinktivního, moudrostí prostoupeného jednání. Vývoj vědomí lidstva a spolu s ním dějiny zemědělství se v hlavních rysech zrcadlí v tom, jak lidé postupně učinili organismový princip přírody imanentní — z čím dál vědomějšího prožívání vlastního tělesného organismu — základem pravého umění zemědělství. {{SE|39}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Organismusprinzip_in_der_Landwirtschaft_im_Spiegel_der_Bewusstseinsentwicklung_der_Menschheit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Organismový princip v zemědělství v zrcadle vývoje vědomí lidstva ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Frühzeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Pravěk ====<br /> <br /> Počátky zemědělství sahají hluboko do předhistorické doby. Lidstvo žilo v pravěku ještě v naprosto jiných stavech vědomí a pozemských poměrech. Schilderungen Rudolfa Steinera o těchto raných stavech evoluce člověka a Země nám nad tím dávají vysvětlení. V dobách poslední kontinentální profilace a velkých horotvorných procesů Země, tzv. «atlantské epochy», žilo lidstvo, které ještě nemyslelo v pojmech, nýbrž které v rozvinutém, duchovně inspirovaném instinktivním životě spolužilo živé tkaní přírody a tvůrčího ducha a které takto prožité dokázalo uchovávat s takřka neomezenými silami paměti.<br /> <br /> Sledujeme-li Steinerovy schilderungen v jeho «Tajné vědě v obrysu» a «Akašské kronice»,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989; Ders.: ''Aus der Akasha-Chronik'', GA 11, Dornach 2018.&lt;/ref&gt; pak se někdejší, bytostně geistický kosmos prožívající, snivé vědomí atlantské lidskosti rozvinulo v epochách poatlantských vysokých kultur až k dnešku k Zemi se obracejícímu sebevědomí. Hledáme-li zde přiřazení k epochám, jak je popisuje geologie, lze je přibližně ztotožnit s časovým úsekem, který je vymezen *neozoikem* nebo *[[Tertiär|terciérem]]* a *[[Quartär|kvartérem]]*.<br /> <br /> Z instinktivního propletení atlantské lidskosti s věcmi a bytostmi přírody a s duchovostí kosmu je pochopitelné, že lidé pod vedením bytostí nad nimi duchovně stojících disponovali schopnostmi působit na život rostlin (trav, bylin, stromů) a zvířat (savců, ptáků, hmyzu), jež se — tak jako oni sami — nacházely ještě v tvárném stavu. Atlantané nesli v sobě dědictví poslední periody lemurské epochy — geologicky přibližně *mezozoikum* —, v níž byli tito ranní předlidé obdarováni Já, individuálním bytostným jádrem.&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; Posláním tohoto Já bylo pak v následujících atlantských kulturních věkách profilovat podobu fyzického těla člověka a tím položit zárodek k {{SE|40}}<br /> <br /> rozvíjení vyšších stupňů vědomí až k probouzejícímu se sebevědomí.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Johannes-Evangelium'', GA 103, Dornach 1995, Vortrag vom 30. Mai 1908.&lt;/ref&gt; Tento vývoj završily velké doby ledové.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_urindische_Kultur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Urindická kultura ====<br /> <br /> Takzvaná «poatlantická kulturní věky» — geologicky: *holocén* — začala po ústupu ledové pokrývky v Evropě a ve středoasijských pohořích, zanechávajícím mohutné vrstvy sutin a sprašových nánosů, jež se dodnes staly výchozím materiálem pro vznik půd. Ve Starém zákoně i v mýtech národů je odkazováno na «velkou potopu», na potopu světa. V tomto mytickém obraze byl zaznamenán — jak z hlediska dějin Země, tak z hlediska dějin vědomí — zánik bájného kontinentu Atlantidy na sklonku atlantské doby, geologicky *terciér* a *[[Quartär|kvartér]]*. Jako první z poatlantských kulturních věků rozkvétala «[[urindická kultura]]» v osmém až šestém tisíciletí před Kristem.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989, S. 273 ff. – Eine Datierung der nachatlantischen bzw. nacheiszeitlichen Kulturepochen wird umso eher möglich, je weiter sie fortschreitend in historischen Dokumenten Konturen gewinnen. Diese aber sind nur der äußere Ausdruck einer jeweils vorherrschenden Bewusstseinsverfassung der Menschen ihrer Zeit.<br /> <br /> Der Mensch urständet im Geistkosmos: Er entwickelt sein Bewusstsein in der Begegnung mit der physisch-sinnlichen Welt. In dieser Welt von Zeit und Raum aber wirken Kräfte, die ebenso dem Geistkosmos entstammen und ihre jeweils spezifischen Quellen in den zwölf Regionen des Tierkreises haben. Von diesen zwölf Regionen strahlen, vermittelt durch die Sonne, die Impulse, die der Menschheit zu immer neuen Stufen der Bewusstwerdung des Mensch- und Weltseins verhelfen. Diese Impulse sind es, die über das Schöpfertum der Menschen einem Kulturzeitalter das Gepräge geben.<br /> <br /> Die Sonne benötigt auf ihrer ekliptischen Bahn in rückläufiger Bewegung (Präzession) für einen Durchgang durch den Tierkreis 25 920 Jahre (platonisches Weltenjahr). Je in 1/12 dieser Umlaufzeit, also in 2160 Jahren, empfängt sie die Kräftewirkungen einer Tierkreisregion. Aus diesem Zeitmaß ergibt sich die Dauer einer Kulturepoche (vgl. Elisabeth Vreede: Astronomie und Anthroposophie, Dornach 1980, S. 100 ff.). Jede der zwölf Regionen des Tierkreises trägt ein Schriftzeichen, ein Sternbild, das einen Namen hat, der auf uralte Weisheitslehren zurückgeht.<br /> <br /> So steht die altindische Kultur, die Erste der Siebenheit der nachatlantischen Kulturen, unter dem «Krebszeichen», andeutend, dass das zu Ende gehende atlantische Zeitalter (Neozoikum) sich involviert und ein neues, das nachatlantische (Quartär), sich evolviert. Die nachfolgende urpersische Kultur steht unter dem Zeichen der «Zwillinge», hinweisend auf die Polarität von Licht und Finsternis usw. <br /> <br /> In den vielen Betrachtungen, die Rudolf Steiner in seinem Schrifttum und Vortragswerk den Kulturepochen widmet, charakterisiert er die Bewusstseinsstufen, die sich die Menschheit im fortschreitenden Ergreifen der irdischen Verhältnisse erringt. Die Übergänge von einer zur nächsten dieser Epochen sind gleitend. Sie ergeben sich aus dem Herauf kommen und Abklingen der jeweils herrschenden Geistimpulse aus den Tierkreisregionen. Das gilt auch für den vierten nachatlantischen Zeitraum. Für diesen aber gibt Rudolf Steiner zugleich eine Datierung über Anfang und Ende an, die einen auf das Jahr datierten astronomischen Bezug zur Tierkreisregion des Widders hat. Der Beginn des griechisch-römischen Kulturzeitalters fällt demnach auf das Jahr 747 v. Chr. und dessen Ende, nach Ablauf von 2160 Jahren auf das Jahr 1413 (Rudolf Steiner: Die tieferen Entwicklungsimpulse der Menschheit, 12. Juni 1917, Publikation in Vorbereitung). Aufgrund dieser, auf einen kosmischen Rhythmus bezogenen Zahlenangaben lassen sich die Daten für die Vorausgegangenen Hochkulturen berechnen sowie diejenigen, die nachfolgen und die 1413 n. Chr. mit dem gegenwärtigen Zeitalter der Bewusstseinsseele begonnen haben.&lt;/ref&gt; Navazující velké kultury {{SE|41}}<br /> <br /> podél pásu táhnoucího se od východu na západ, který tvoří přechodnou zónu mezi tehdejšími severními glaciálními a jižními pluviálními oblastmi. Tyto jižní oblasti chovaly kdysi bohatý rostlinný a živočišný svět; dnes se tam rozkládají pouště.<br /> <br /> Žádné vnější dokumenty z těch pravěkých dob nepodávají svědectví o vysoké kultuře staré Indie. V ní se odehrál krok vědomí směrem ke kontemplatnímu prožívání božské moudrosti, do níž se praindický člověk cítil vpleten jako do své duchovní domoviny. Bytostně mu prosvítala skrze veškeré pozemské bytí. Teprve pozdější době bylo vyhrazeno — přibližně v přechodu do třetího tisíciletí před Kristem —, aby se se ztrátou někdejší bezprostřednosti k duchu dostavil pocit, že smyslový svět je pouhý zdáním, je máján. V tomto probouzení k soumračně kosmickému vědomí stál praindický člověk pod vedením kněžství a byl řízen vysokou moudrostí sedmi velkých učitelů staré Indie. Tito praučitelé byli nazýváni sedmi svatými Rišii; skrze ně hovořila «největší tajemství naší sluneční soustavy, světa vůbec».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geistige Hierarchien und ihre Widerspiegelung in der physischen Welt'', GA 110, Dornach 1991, S. 120.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Slabé ohlasy tohoto důvěrného, po dlouhé věky přetrvávajícího obrácení k duchu se objevují teprve ve třetím kulturním stupni Indie, ve druhém tisíciletí před Kristem, v moudroslovných knihách Indů — ve svatých písmech Véd a Bhagavadgíty. Toto snové probouzení k vyšší úrovni vědomí, k prožívání silových rytmů a bytostí planetárního kosmu, vděčí praindický člověk tomu, že Já se sesunulo do druhého bytostného článku člověka — do étherického těla. Teprve nyní vznikla ostrá hranice mezi nočním bezvědomím a denním bděním.<br /> <br /> Praindické kulturní věkové období se rozvíjelo — stejně jako obě následující — v oblastech, kde si příroda svými silami a látkami sama vytvářela půdu ke své úrodnosti, sama se spořádávala v «organismus v {{SE|42}}<br /> <br /> přírodním růstu» gestaltovat.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach, 1999 S. 44: «dass der Erdboden eine Art Organ ist in dem Organismus, der sich im Naturwachstum überall zeigt, wo eben ein solches Naturwachstum ist.»&lt;/ref&gt; To bylo příznačné pro oblasti ukrývající přebohaté rostlinné a živočišné dění v povodí řek Brahmaputry, Gangy a Indu, vyvěrajících z Himalájí. Spolupůsobení čtyř živlů — země, vody, vzduchu a tepla — bylo obdařeno takovou juvenilní silou, neustále se obnovující v rytmech ročního běhu, že jen nepatrné péče bylo třeba, aby sloužilo potřebám tehdejších lidí. Praindický člověk byl oddán kontemplaci. Fyzicko-smyslový svět mu byl cizí; usiloval o zachování svazku s domovem v duchu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_urpersische_Kultur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Staropersská kultura ====<br /> <br /> Staroorientální íránská vysoká kultura navazovala časově i zeměpisně — v postup na západ — na kulturu praindickou.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Johannes-Evangelium'', GA 103, Dornach 1995, Vortrag vom 29. Mai 1908.&lt;/ref&gt; Jako u ní platí, že přesné zeměpisné vymezení je obtížné; chybějí soudobé nálezy, z nichž by bylo možno usuzovat na výšku a jedinečnost této kultury — nebo spíše, skutečná svědectví nejsou jako taková rozpoznána. Přihlédne-li se k tomu, co je známo, ve světle Steinerova duchovního bádání, nebude se daleko od pravdy, zda se odhadne, že se tato kultura rozkládala od Západního Himálaje (Pamíru) přes Hindúkuš se středem v Afghánistánu až po Baktrii ve východním Íránu. Na sever se staropersský kulturní prostor otevíral přes malá i větší říční údolí podhůřích do předhůřních stepí a pouští. Dvě z tamních řek — Amudarja a Syrdarja (v antice: Oxus a Jaxartes) — překonávají step a ústí do Aralského moře. Polarita pouštní stepi a vysokohorského masivu, jakož i kočovné turanské prapopulace a usedlých, pozemsky zdatných Peršanů nemohla být výraznější. Vzestupný, na budoucnost orientovaný kulturní národ prastarých Peršanů se musel v mnohých válečných střetnutích ubránit přívalu Turanů, kteří zachovávali starší stupně vědomí. A přece mýtus vypráví o králi Turanů, «Džamšídovi», jenž prý přivedl své národy ze severu dolů do Íránu. Od slunečního boha Ahury Mazdy obdržel zlatý dýku — praobraz nástoje obrábějícího zemi {{SE|43}}<br /> <br /> přetvářejícího pluhu, dýka, «jež dává lidem sílu, aby si vnější smyslový svět zpracovali».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Matthäus-Evangelium,'' GA 123, Vortrag vom 1. September 1910, Dornach 1988, S. 27.&lt;/ref&gt; Táž sluneční božskost Ahury Mazday je i velkým inspirátorem Zarathustry, vůdce íránských národů, záhy po atlantské katastrofě.&lt;ref&gt;Ebd., S. 28f.&lt;/ref&gt; Tuto vznešenou individualitu nelze zaměňovat s historickým Zarathustrou nebo Nazaratem ze 6./7. století př. Kr., jenž je mu svou bytostnou povahou tak blízký — s Pythagorovým učitelem. Na pra-Zarathustru, zakladatele staropersské kultury v 6. předkřesťanském tisíciletí, navazují i staropersská mystéria, jejichž učení vzdáleně doznívají v zoroastrijské Avestě. Avesta, jež svou písemnou podobu získala teprve kolem obratu časů, je odvozována od historického Zarathustry z doby perských Achajmenovců (kolem 600 př. Kr.).&lt;ref&gt;Walther Hinz: ''Zarathustra'', Stuttgart 1961, 271 S.&lt;/ref&gt; Avšak texty zpěvů Avesty (Gáth) poukazují na mnohem starší tradice, sahající ke mystijní moudrosti pra-Zarathustry. Antické prameny z platonské školy ukazují vedle historického i na pra-Zarathustru, jenž měl žít 6000 let před smrtí Platónovou nebo 5000 let před trojskou válkou.&lt;ref&gt;Markus Osterrieder, Peter Guttenhöfer: ''Die Durchlichtung der Welt: Altiranische Geschichte'', Bildungswerk Beruf und Umwelt, Kassel 2008, 60 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Na místo kněžské vlády v starém Indii a působení sedmi svatých Rišiů nastoupili nyní kněží-králové, jejichž prvním byl předhistorický Zarathustra.&lt;ref&gt;Karl Heyer: ''Von der Atlantis bis Rom, Beiträge zur Geschichte des Abendlandes'', Band I, Stuttgart 1997, 254 S.&lt;/ref&gt; Učení staršího Zarathustry zvěstovalo praprotiklad světla a tmy, dobra a zla, vznešeného slunečního bytí Ahury Mazday neboli Ormuzda a ducha temnoty, Ahrimana neboli Angra mainju, vládce hlubiny země. Zarathustra nabádal lidi, aby se nevraceli pouze v úctě k vznešenému slunečnímu bytí, nýbrž aby je aktivně skrze máju hledali v zevním smyslovém světě — obdělávali zemi, prozařovali ji světlem, přetvářeli rostliny v jejich orgánech v výživný plod a divokost zvířete proměňovali v duševní otevřenost vůči člověku. Velká část kulturních rostlin, které až do dnešního dne představují základní potraviny lidstva, v první řadě obilniny (pšenice a ječmen), ale i druhy zeleniny a ovoce pocházejí ze {{SE|44}}<br /> <br /> V urperské kultuře, v době mezi 7. a 4. tisíciletím před Kristem.&lt;ref&gt;Manfred Klett: «Die Entstehung der Kulturpflanzen und das Saatgut als das Kulturerbe der Menschheit», in: Manfred Christ (Hrsg.): ''Bedrohte Saat'', Basel 2010, 328 S.&lt;/ref&gt; A právě tyto plodiny — nikoli kamenné nástroje *neolitu* — představují vrcholná umělecká stvoření této kultury.<br /> <br /> V urperství se Já probudilo v Empfindungsleib, ještě nediferencovaném třetím bytostném článku člověka, v astrálním těle.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Theosophie'', GA 9, Kap. IV. «Leib, Seele und Geist», Dornach 2003, S. 57 f.&lt;/ref&gt; Na tomto stupni pokračujícího vývoje vědomí vyhasínala síla starého instinktivního jasnovidectví a rostla schopnost — pod vedením mystérií a ze zažívání kosmicko-pozemských vztahů — přetvořit zemi, rostliny a zvířata. Sakrálně-magický vztah Atlantiďanů k působícím duchovním stvořitelským silám v zemi a kosmu se proměnil ve vztah sakrálně-umělecký. Bylo uměním urpersů, stavějíc na předchozích kulturních výkonech, v usídlení z instinktivní duchovní bezprostřednosti tak působit na duševní svébytnost určitých druhů zvířat, že se tato otevřela vůči člověku. Tím se zároveň hluboce přeměnila celá fyzicko-tělesná organizace zvířat. Ve svém obrácení ke zvířeti lidé formovali ze svého vnitřního prožívání v zevnějšku umělecké dílo: domácí zvíře. Oproti divokým druhovým příbuzným se domácí zvířata od počátku vyznačovala nesmírnou bohatostí forem. Přirozená vloha živočišného organismu byla jako celek přetvořena ke zvláštním výkonům látkové výměny, zpravidla na úkor aktivity nervově-smyslového systému. Stávání se domácím zvířetem spočívalo v umění udržet zárodečnou tvárnost po celý život. Domácí zvířata před člověkem neutíkají, ba naopak — vyhledávají jeho blízkost a potřebují ji.<br /> <br /> Je příznačné, že Turané měli za erbovní zvíře divokého vlka, praotce všech psů. Starý Íránec naproti tomu nosil v erbu jeho uměleckou přeměnu — psa, nejstaršího ze všech domácích zvířat.&lt;ref&gt;Norbert Benecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 1994, S. 68.&lt;/ref&gt; Tak jako urperský člověk mohl — navazuje na předchozí kulturní výkony — prostřednictvím duševního působení na zvířata přetvářet jejich tělesnou formaci, mohl stejnou cestou prostřednictvím živého působit na tvarovou a plodotvorbu rostlin. Toto poslední je jeho největší sakrálně-umělecký čin. V prožívání nadsmyslových kosmicko-planetárních rytmů a v nich se zjevujících tajemství života působil přes životní organizaci rostliny až dolů do konfigurace fyzické organizace. Jako stín vrhaný {{SE|45}}<br /> <br /> uchovává genom toto někdejší vtisknutí. To, co takto vzniklo z uměleckého aktu, se dnes stává předmětem svévolné manipulace. Velcí urpersičtí pěstitelé rostlin byli plastici bildekräfte živého. Měli schopnost přetvářet přirozeně daný typus rostlinného druhu ve tvaru i plodu v rostlinu výživnou. Pod vedením mystérií spočívalo jejich umění v tom, aby síly vedoucí k fruktifikaci a zrání přivedli k bytostné účinnosti ve všech orgánech rostliny: v kořeni (např. mrkev), ve stonku (např. kedluben), v pupenu (např. kapusta růžičková), v listu (např. salát, špenát), v květu (ovocné stromy), v semenu (obiloviny). Například u obilovin je reprodukční síla oproti divokým travám téhož druhu snížena — měřeno počtem semen —, a to ve prospěch zvýšené nährkraft pevně naplněných moučných těles (endospermu) obilných zrn. Avšak tento fruktifikační proces prostupuje celou obilnou rostlinou, poznatelný v zesílení a zbarvení stonku. Platí i zde, že zárodečná tvárnost bildekräfte rostliny je přesměrována do tvorby plodů a v ní po delší dobu udržována. Vznik uvedených výživných rostlin sahá před počátek třetího tisíciletí, a náleží tedy do doby kulturních okruhů impulzovaných urperskými lidmi.<br /> <br /> Toto sakrálně-umělecké umění urpersičtí lidé nevyčerpali jen výtvářením domácích zvířat a kulturních rostlin, nýbrž vztahovalo se stejnou měrou — a výslovně — na zpracování půdy. Bodenbearbeitung se rozvíjelo tam, kde «organismus v přirozeném růstu» nabízel ideální předpoklady k rozvinutí. Byla to jmenovaná horská údolí a povodí afghánského a východoíránského vysočí, která se na jihozápadě ztrácela v pouštích a na severu v turánských stepních oblastech. Zde byl činný člověk vyzýván. Prostřednictvím důmyslných závlahových soustav — mj. zachycením pramenů v štolách ražených hluboko do svahů údolí — byl půda na jedné straně oživována vodou a na druhé straně rýhovým pluhem a motykou částečně přiváděna k odumírání. Zde se ovládání vzájemné hry smrti a života, zemři a staň se, stává uměním. Každý mechanický zásah do půdy znamená podněcování rozkladných procesů. Zde se tak zakládá vysoké umění ackerbau, které v souvislosti s pěstováním kulturních rostlin spočívá v ovládnutí životonosných kosmických a smrtonosných pozemských sil.<br /> <br /> Se svým Já, tumpě vnímajícím v empfindungsleib, prožívá urperský člověk sám sebe jako sevřeného ve dvojnosti světla a tmy. Veden {{SE|46}}<br /> <br /> skrze zarathuštrovská učení a prostřednictvím inspirací, jež vtékaly do mystérií, povznesl se urperský člověk na stupeň vědomí, v němž se mu slunečný duch — skrze máju smyslového světa — odkrýval ve své práci na zemi. V urperské kultuře začíná člověk ve svém vztahu k sobě i ke světu utvářet střed mezi kosmickými výšinami a hlubinami země.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kulturen_Altägyptens_und_Mesopotamiens&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kultury starého Egypta a Mezopotámie ====<br /> <br /> Postupujíce od východu na západ navazuje na druhý kulturní věk Urpersie třetí poatlantická kulturní epocha, která se na jihozápad rozčleňuje do kulturního prostoru starého Egypta a na západ v oblasti mezopotámského Dvouříčí do po sobě jdoucích kultur Babylónie, Chaldeje a Asýrie. Tato třetí epocha se rozvíjí od počátku třetího tisíciletí až do osmého předkřesťanského století. V ní vstupuje tehdejší lidstvo z mytologické pravěkosti ''neolitu'' přímo a bez přechodu do vnějšně historicky uchopitelného vývoje doby bronzové. Ve starém Indii to bylo sedm svatých Rišiů, kteří inspirovali průběh kultury z věšteckých míst přiřazených jednotlivým planetám. Na svaté Rišie navázal Zarathustra, jenž inauguroval urperskou kulturu a její mystéria. Zakladateli altegyptské kultury a jejích mystérií byli Thovt neboli Hermes Trismegistos; a zakladateli starého Mezopotámí, staré babylonsko-chaldejské kultury a jejích mystérií byli Gilgameš a s ním spjatý zasvěcenec Eabani.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Okultní dějiny'', GA 126, Vortrag vom 28. Dezember 1910, Dornach 1992.&lt;/ref&gt; Na místo kněžského království Urpersie nastoupilo království — v Egyptě faraóni — avšak v těsném vztahu k mystériím. V tomto kulturním věku postupovalo lidstvo, z velké části za ztráty starého instinktivního hellsehen, k rozvinutí empfindungsseele.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989, S. 280f.&lt;/ref&gt; Pod vedením králů a mystérií v pozadí se empfindungsseele rozvíjela v postupném probouzení Já jako samostatný duševní článek. Tento krok k dalšímu projasňování vědomí vstupuje hned na počátku zřetelně do očí v nejmonumentálnějších sakrálních uměleckých stvoření lidstva — v pyramidách v Sakkáře a Gíze v Egyptě a v Sumeru, raném Babylónii, v zakládání měst, jež se mocnými hradbami ohrazovala proti okolní přírodě. Zde, jako v následujících dobách zvláště egyptské {{SE|47}}<br /> <br /> Kultur si člověk dobývá vědomí o anorganicko-mrtvé, fyzicko-minerální přírodě. Vysoké schopnosti příslušníků urperské kultury a předcházejících dob — zasahovat proměňujícím způsobem do duševního bytí zvířete a pak do živé přírody rostliny, až dolů do fyzického organismu, a to umělecky zpodobnit ve stvoření domácích zvířat a kulturních rostlin — vyhasly. Lidé sestoupili z instinktivních duchem nesených stupňů vědomí zcela dolů do pozemského bytí. Probouzeli se k tomu, co se smyslům nabízelo jako vnější svět jevů, a v jeho zjeveních hledali tvůrčího ducha, který v nich účinně působí. Rozvíjeli na tom vědomí, které žilo v čisté duchem nesené citovosti. Do této se utváře­jící empfindungsseele však zároveň proudily inspirace a moudrostní poklady mystérií. Již ne duševní bytí zvířete, již ne živé rostliny promlouvalo k lidem instinktivní bezprostředností ducha — nýbrž látka a forma mrtvého bytí. V kameni, v Babylónii a Chaldei v pálené cihle, hledali vyjádření svého citového života v monumentálních, geometrických a plasticky přísných, vznešených formách. V Egyptě se toto umělecko-sakrální cítění vztahovalo zvláště k vnímáním duchovního, které působí v kosmu a v člověku. Vnější život se utvářel z velké části jako odraz královského a kněžského vedení mystérií. V mezopotámském kulturním prostoru se naproti tomu tato totožnost vnitřního a vnějšího více rozpadala. Zde působily impulsy Gilgameše do vnější kultury a zasvěcenci mystérií na ni měli menší vliv.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Okultní dějiny'', GA 126, Vortrag vom 28. Dezember 1910, Dornach 1975, S. 42.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Také třetí poatlantský věk se rozvíjel tam, kde příroda nabízela k tomu vhodné předpoklady, kde souhra živlů — země, vody, vzduchu a tepla — se v rytmech ročního běhu formovala v „organismy v přirozeném růstu&quot;. Protikladnost mezi nimi stěží mohla být větší: na jedné straně životní tepna Nilu, která se hluboko zaříznutá táhne nubiijsko-egyptskými pouštními oblastmi, a na druhé straně rozlehlé úrodné roviny Mezopotámie mezi řekami Eufratem a Tigridem.<br /> <br /> Ve vyšší míře než v urperské kultuře je to voda, jsou to každoroční záplavy a sedimentace humusu, jílu a jemných písků, které jako hnojení udržovaly půdy mladé. Co v celé {{SE|48}}<br /> <br /> Rozmanitost pěstovaných druhů rostlin a chovaných druhů domácích zvířat již existovala, byla kulturním dědictvím prapůvodní Persie. Nyní se však vědomí obrací více k prostorovému rozměru Země. Umožnilo jim to brát přesné míry, formovat kámen dlátem a kladivem a spojovat jeden kámen s druhým, plochu k ploše, v tenoučké spáře – zkrátka: provozovat vysoké řemeslné umění a z síly vlastního citu vtiskávat mrtvému kameni každým úderem kladiva tvar. Tato schopnost určovala také zjemnění v obdělávání půdy, v kultivaci rostlin a v chovu zvířat. Přírodní podmínky však měly převahu; vzpomeňme na v Bibli zmíněných sedm tučných a sedm hubených let v Egyptě. A přesto dokázali lidé pomocí nejpropracovanějších zavlažovacích a odvodňovacích systémů zkrotit přírodní síly a prosadit se při budování své vyspělé kultury. Jedinečným příkladem takového uměleckého výkonu je Josefův kanál (arabsky: Bahr Júsuf), který ve středním Egyptě odbočuje z Nilu, vede asi 350 km podél západního okraje Nilu a u vstupu do oázy Fajjúm překonává práh okrajové údolní sníženiny. Odtud napájí v důmyslném zavlažovacím a odvodňovacím systému rozlehlou pánev oázy a činí z ní dodnes jednu z nejúrodnějších zahradních krajin Egypta. Vzhledem k tomu, že kanál dodnes nese jméno Josef a podle Emila Bocka&lt;ref&gt;Emil Bock: ''Pravěk. Starý zákon a duchovní dějiny lidstva I'', Stuttgart 1951, s. 151.&lt;/ref&gt; nemůže být pochyb o tom, že se za tímto jménem skrývá biblický Josef, lze předpokládat, že právě on byl stavitelem tohoto kanálového systému. Josef, který působil v Egyptě v roce 1750 př. n. l., v sobě spojuje mysterijní kulturu Babylonie a starověkého Egypta.&lt;ref&gt;Tamtéž, s. 160.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V paralelních kulturách Mezopotámie a Egypta byla, stejně jako v předchozích kulturách pra-Persie a pra-Indie, nespoutaná voda rozhodujícím faktorem v «organismu přirozeného růstu». Nyní však byly vodní síly řek spoutány hrázemi, rozsáhlými systémy kanálů a příkopů, zdymadly atd. V nejvyšší míře to platilo pro Egypt, kde musela být rok co rok, po ústupu vodních mas zaplavujících údolí, půda čerstvě pohnojená nilským bahnem vysušena, poté znovu zavlažena a rychle sklizena před další záplavou. Rok co rok {{SE|49}}<br /> <br /> verwandelte die Menschen ein extremes Naturbiotop v kulturbiotop – v zahradní krajinu.<br /> <br /> Empfindungsseele –感覺魂 – lidí, kteří byli nositeli tohoto kulturního věku, se utvářela jednak skrze boží slovo, jež ústy králů a kněží vycházelo z mystérií k lidem, jednak skrze vlastní zkušenosti v zacházení s anorganickou přírodou, s kamenem a vodou. Z tohoto duší nesené, duchem prostoupené a zároveň zemsky zdatné duševní postoje vyrůstala gigantická umělecká stvoření: v kámen vytesané formy, kultovní rytiny, hrobové malby, tvarované a pálené hliněné cihly, hliněné desky s písmem a ornamentálně zdobené hliněné nádoby, jakož i plastické ztvárnění „organismů v přirozeném růstu&quot; v zahradních krajinách.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_griechisch-römische_Kultur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Řecko-římská kultura ====<br /> <br /> Čtvrtá poatlantská epocha začíná – po předcházející krétsko-mykénské přechodné kultuře – ve osmém století př. Kr. a končí na počátku novověku, na začátku 15. století n. Kr. Prozatím bude pohled omezen na proměnu vývoje vědomí až po obrat časů. Je to doba vzestupu starého Řecka k vrcholu jeho kulturního rozkvětu – a k jeho úpadku. Duchovní vedení vycházelo ze dvou duchovních proudů, z apollinských a dionýských mystérií,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Orient im Lichte des Okzidents'', GA 113, Vortrag vom 28. August 1909, Dornach 1982.&lt;/ref&gt; apollinského, které skrze smyslový jas nazíralo působícího ducha v přírodě a kosmu, a dionýského, které přivádělo tohoto ducha k prožití z hloubi nitra duše, skrze závoj duševních pohnutek. Už ne tak jako v předcházejících dobách to byli králové, kteří spolu s kněžstvem mysterijních míst udávali v kulturně formativním smyslu směr společnému životu národů; nyní to byl lid sám, ba jednotlivý člověk, který – veden mysterijním slovem – hledal určení svého osudu. Je to rodná hodina demokracie, nového kroku vědomí, jehož ohniskové místo bylo apollinské věštírně v Delfách. Právě zde – od jeho vrcholného rozkvětu až po postupné vyhasínání ke sklonku obratu časů – se jasně ukazuje, jak vysoký byl význam mysterijního světa v průběhu všech předcházejících kulturních věků: čerpat z pramenů moudrosti, jež se pohledu {{SE|50}}<br /> <br /> Zasvěcených do vyšších světů ducha, vychovávat bytostné články člověka k nositelům postupujícího vědomí Já. V řecko-latinské epoše se to týkalo vstupu Já do rozumové neboli citové duše — po duši vnímavé druhé modifikace astrálního těla.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner:''Das Johannes-Evangelium'', GA 103, Vortrag vom 30. Mai 1908, Dornach 1995, S. 172f.&lt;/ref&gt; Já se teprve ukazuje v rozumové neboli citové duši.&lt;ref&gt;Näheres siehe: Rudolf Steiner:''Die Mission einzelner Volksseelen im Zusammenhange mit der germanisch-nordischen Mythologie,''<br /> GA 121, Vortrag vom 15. Juni 1910, Dornach 2017.&lt;/ref&gt; Já sice už myslelo ze sebe samého, ale stále se ještě hledalo. Sókratés v pátém století př. Kr. ještě neříkal: „Říkám si&quot;, nýbrž: „Můj daimón mi říká.&quot; Já žilo i v jazyce ještě skryté jako činný aktér začleněné do slovesa, například: řecky paideuo = vychovávám; latinsky cogito = poznávám.<br /> <br /> Věštírna v Delfách, otevřená všem, oslovovala duši rozumovou. Vychovávala k samostatnému myšlení. Kdo přicházel hledat radu, musel z vnitřního zesílení myšlení dokázat přinést otázku — a odpověď delfské Pýthie jej svou mnohovýznamností opět vyzývala k myšlení individuálnímu. Řectví v sobě neslo v odzvucích, zvnitřněnou, celou moudrosti mystérií minulosti. Starý Řek ale krok za krokem vystupoval z tehdejšího mysteriálního vedení; uchopoval sám sebe jako celého člověka, jako myslící osobnost, která — hledajíc ve všem střed — žila a darovala se v dokonalé harmonii mezi apollinským prožíváním světa a dionýským prožíváním vlastních hlubin duše. Z těchto dvou duchovně-skutečnostních pramenů tvořil Řek svá velká umělecká díla; tvaroval fyzicky-hmotnou mrtvou látku a vtiskoval jí svým duchem podobu. Ze soumraku mystérií vzešla úsvit řeckého uměleckého tvoření. Ať v plastice, architektuře, hudbě, malířství, básnictví nebo filozofii — ve všem stojí člověk jako obraz Božského ve středu. Z prožívání vlastní tělesné podoby tvoří sochy, které ve své čisté podobě pozdvihují člověka nad sebe sama do Božského, a staví chrámy, jejichž prostorová podoba je utvářena podle měr člověka. „Řecký chrám představuje uskutečnění vybudovaného organismu.&quot;&lt;ref&gt;Frank Teichmann:''Der Mensch und sein Tempel: Griechenland'', Stuttgart 1980, S. 79. – Zum Organismus-Gedanken siehe auch: Renatus Derbidge (Hrsg):''Rudolf Steiner: Organisches Denken'', Basel 2020, 256 S.&lt;/ref&gt; A přece — tak nedosažitelně vysoko, jak stojí právě řecká plastika a architektura {{SE|51}}<br /> <br /> před námi, přece jako by ji zastínil jistý tragický nádech. Co v starém Egyptě vzalo svůj počátek, dosahuje v antickém Řecku svého nejvyššího naplnění — totiž opracovávání a tvarování mrtvého kamene. Řekovi se podaří vdechnout kameni pouhou formou cosi jako život, zdánlivý život. Vtiskuje zvenčí do formy ducha, který v plastické živosti naplňuje jeho nitro; nedokáže však tohoto ducha vepsat do látky samé, aby se tato stala sама sebou tvořivou životodárnou substancí. Lidé první, a zejména druhé, postalantské kulturní epochy praperského světa měli díky své duševně-duchovní i tělesné konstituci a pod zarathuštrovským mysterijním vedením schopnost přivádět na svět umělecká stvoření tím, že substanciálně — plastickou proměnou duševního — vytvářeli z domácích zvířat a z živého kulturní rostliny. Ryze fyzicko-látkové kamene je však mrtvé. Řek tak stál před nerozluštitelností hádanky, jak lze kámen přivést k životu. Dokázal kameni propůjčit jen *zdánlivý* život — skrze formu. V tom spočívá velikost a zároveň tragika řeckého umění. Z hloubi své duše vytvořil ve svém lidském úsilí umění, které navenek v pozorovatelné podobě přináší do obrazu mysterijní minulost a dovnitř se stává zárodkem naděje na budoucnost — totiž zárodkem možnosti oživit samo erdig-materiální jako takové. Na popsaném pozadí vyvstává princip organismu opět v rozmanitě proměněné podobě. Začíná nyní zcela zárodečně prostupovat celý kulturní prostor Řecka — i v sociálním ohledu. Krajiny Řecka nesou samy o sobě božský, apollinský charakter, zcela na rozdíl od egyptských. Jako by to byli sami bohové, kteří v rozmanitosti krajinných povahy stvořili sobě podobu své bytosti. Pohled poutníka, bloudící šíří krajiny, jež se před ním rozkládá, nalezne záhy bod klidu — chrám zářící krásou a harmonií, jenž blahodárně vymezuje prostor nazírání. Tak se setkáváme s apollinskou svatyní v Delfách v těžko přístupné skalnaté horské krajině; jinak s chrámem zasvěceným Athéně, stojícím na skalnatých návrších a zachycujícím pohled již z dálky — jako akropolis v Athénách —, nebo nalézáme Héřin chrám uprostřed úrodných rovin.<br /> <br /> Jinak než ve předcházejících velkých starověkých kulturách, v nichž byl «organismus v přirozeném růstu» utvářen velkými říčními oblastmi, jsou krajiny Řecka ve svém hrdinném, bohům rovném charakteru {{SE|52}}<br /> <br /> jedinečná kompozice proplétajícího se a opět se uvolňujícího spoluhry čtyř živlů země, vody, vzduchu a tepla a světla. Země — mohutné, do výše se tyčící skály, kupící se horská pásma; voda — vyvěrá jako pramen ze skály a nejkratší cestou prahů a dravých potoků nebo malých říček spěje k blízkému mořskému pobřeží. Vzdušné a tepelné proudy, prozářené světlem, smíchávají se při východu slunce k nepopsatelným barevným závojům «Éós s růžovými prsty»,&lt;ref&gt;Éós (starořecky Ἠώς, Ēōs), bohyně jitřenky v řecké mytologii; odpovídá Auróře v mytologii římské.&lt;/ref&gt; aby se vzápětí opět rozdělily, chvíli přebývaly v samostatném bytí jako živel a brzy se opět sešly k nové barevné kompozici.<br /> <br /> Starý Řek nepociťoval přírodu jako něco vnějšího, od něho odděleného — hory a údolí, vrchy a roviny, prameny a vodní toky, omývané vodnými párami, vzduchem a teplem a přívalným světlem, prožíval jako protkané touž duchovností, již nacházel i živě tkající a duševně-duchovně podněcující v sobě samém. Toto cítění prodchnuté procitající rozumovou nebo citovou duší bylo podstatou jeho uměleckého bytí; z tohoto cítění tvořil Řek krajinu: pastýř otevřené horské výšiny se svými stády; pěstitel vína a ovoce terasování příkrých svahů; rolník vzdělával roviny obilím; a v blízkosti osad rozkvétala zahradní krajina. V celém řecko-latinském kulturním prostoru se organismus v přirozeném růstu, vyrostlý od prvopočátku, přeměňoval — zachovávaje přitom svůj příslušný typ — v drobné, členěné ovocnářské a zahradnické krajiny, jež byly jakýmsi zrcadlem utvářející se rozumové nebo citové duše.<br /> <br /> Princip organismu nenašel ve starém Řecku zárodečný vstup jen do utváření krajiny, ani vyjádření jen v umělecké dokonalosti plastik a stavby chrámů, nýbrž stejnou měrou i v oblasti sociální — v polis. Řek se jako osobnost prožíval jako příslušník městského společenství; cítil se Athéňanem, Thébanem, Sparťanem a tak dále. Polis však bylo otevřené město, sahající ven a zahrnující okolní krajiny; obětní oltáře stály ve svatém háji, venku mimo chrámy, ve volném lánu. V polis byl uchystán organismus vyššího řádu — jednota města a okolní krajiny.<br /> <br /> V římství a řectví se rozvíjela rozumová nebo citová duše polárním způsobem. V Řecku vstoupila do vztahu ke staré moudrost mystérií, k tomu, co se zrodilo z nejniternějšího duchovního života {{SE|53}}<br /> <br /> navenek umělecky ztvárnit. «Říman [...] přetvářel podle svého ducha nejen kámen a kov, nýbrž i celé velké lidské společenství.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner:''Vor dem Tore der Theosophie'', GA 95, Vortrag vom 1. September 1906, Dornach 1990, S. 107.&lt;/ref&gt; «Republikánský Řím není nic jiného než lidská moudrost, jež nastupuje na místo staré moudrostí kněžské.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner:''Die Theosophie des Rosenkreuzers''. GA 99, Vortrag vom 4. Juni 1907, Dornach 1985, S. 135.&lt;/ref&gt; Zde je to nyní lidská chytrost, která upravuje vztah člověka k člověku; je to hodina zrodu jurisprudence. Ta je vybudována čistě na prožívání osobnosti, na já, jež se odhaluje v rozumové nebo citové duši. Probouzí se právní cit a z něho vyrůstají právní pojmy, které ctí princip rovnosti a vtiskují se do všeobecně platného zákona. Právo se vztahuje přednostně na předměty světa přítomnosti, a tedy i na osobní disponibilitu s půdou. Vlastnictví, a s ním dědické právo, disponibilita přesahující smrt, má v tom svůj původ. V Římanovi se člověk stává zcela osobností. Jeho vědomí se obrací na protějšek, na druhého člověka a na přírodu, která ho obklopuje. Z toho vyplývá vztah, jenž se — na rozdíl od starého Řeka — projevuje ve více distancovaně-pojmovém způsobu; myslí racionálně ze sebe sama ven a stává se tím schopným pro pozemské. «Organismy v přirozeném růstu» Itálie a Sicílie, geomorfologicky příbuzné řeckým, již nejsou duchem prostoupené vnějšno, jež by spoluznívalo s vnitřním duchovním životem. Pohled Římanovy je více upřen na geopolitické zájmy, na užitek přírodních zdrojů pod imperiálními hledisky — jak vojensky, tak i zemědělsky.<br /> <br /> Jak velmi lidská ratio pozvolna začíná proměňovat dané přírodní podmínky a členit je, odhaluje Vergiliova poezie v jeho «Georgice».&lt;ref&gt;Vergil:''Sämtliche Werke'', Heimeran 1975.&lt;/ref&gt; On, Říman z Mantovy, stále ještě dýchající řecký duch, podává v něm ve slově básnickém celkový pohled na zemědělské praktiky v století před obratem časů: V polním hospodářství orbu, okopávání, setí, sklizeň a mlácení, význam úhoru a osevního postupu, zavlažování půdy, přepásání příliš bujně rostoucího obilí, péči o osivo, pozorování počasí a dbání na chod hvězd a mnoho dalšího; v ovocnářství vegetativní rozmnožování a techniku roubování, řezu, který druh stromu {{SE|54}}<br /> <br /> vyhovuje na jakém stanovišti v jaké krajině; ve vinohradnictví vyzimování zorané skývy, vysazování a hnojení sazeniček, zakládání kolového systému, řez atd.; v chovu hospodářských zvířat potulný pastýř se svými ovcemi, kozami, prasaty a stády skotu, chov a krmení podle druhu využití. Celou jednu kapitolu věnuje nakonec chovu a plemenitbě včel. V římském kulturním okruhu se rozprostírá přes krajiny síť vlastnického a pachtovního práva. Jako výchozí a vztažný bod racionálního hospodaření vznikají statky a stáje (chov koní) i zásobní hospodářství.<br /> <br /> To, co v tisíciletích postupného vývoje vědomí plynulo z mystérií coby moudrost do utváření každodenního života, přineslo zralé plody v uměleckých stvořeních: Na rovině oduševnělé přírody formováním k domácímu zvířeti, v oživené přírodě vytvářením kulturních rostlin, v mrtvé přírodě plastickým tvářením kamene do zdánlivého života. S postupným utichnutím mystérií ke konci starověku vyschl i tento pramen inspirace pro uměleckou tvorbu. Co kdysi přinášelo kulturu, ztuhlé se nyní v pouhé kulturní dědictví. Ve svých «Georgicích» nechává Vergil silou rozumové nebo citové duše toto kulturní dědictví ještě jednou ožít v básnické poezii.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kultur_der_Neuzeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kultura novověku ====<br /> <br /> S počátkem 15. století nastupuje páté poatlantské období, v němž Já vstupuje do třetí ze tří článků duše, do mieliala wa temba.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Johannes-Evangelium'', GA 103, Vortrag vom 30. Mai 1908, Dornach 1995, S. 172f.&lt;/ref&gt; Člověk se probouzí k sobě samému, k sebevědomí, tváří v tvář světu prožívanému jako předmětný. Vzniká zpočátku nepřekonatelná propast mezi sebevědoměním a tím, co vyvolává svět jevů. Ve svém Já, jež sebe sama poznává, může však člověk nalézt v sobě pramen ducha, «Já jsem», které se sice na jedné straně vnímavě staví vůči světu a na druhé straně se může poznávající spojit s duchovně-bytostným skrytým ve smyslových jevech. Co kdysi instinktivně proudilo do prožívání duše, nyní může být vědomě poznáno ve svém bytostném a sjednoceno s bytostnou substancí Já. Tak spočívá v moci mielialy wa temba, v jejím myšlení a konání nad sebou samou {{SE|55}}<br /> <br /> přerůstat sebe sama a uvědomovat si duchovní původ člověka a světa.<br /> <br /> Vědomostní duše se projevuje nejprve jánusovsky. Obrácena dozadu, hledá oporu ve zdánlivě bezpečném základě obecné pojmovosti, kterou si rozumová nebo citová duše vypracovala ve vědách; tím však hrozí, že při zakrňování citové duše upadne do chladného intelektualismu, pýchy a nespoutaného egoismu. Hledí-li však v sebepoznání a poznání světa vpřed do budoucnosti, zahřívá se u idejí, jež se stávají ideály — například uskutečňování myšlenkově uchopovaného principu organismu v zemědělské praxi. Zápasí o to, přetvářet minulé v přítomném v budoucí. Vědomostní duše usiluje postavit veškerou iniciativní sílu do služby naplňování ideje vývoje. To ale znamená: položit umělecký smysl jako základ veškerého konání. Jde o to, dávat idejím z budoucnosti myšlením život a s nimi ponořovat se chtěním do všech výzev skutečnosti tak, aby se z erkraftování prožívání v Já každá jednání stala svobodnou, stala se uměleckou.<br /> <br /> Potravou vědomostní duše jsou ideje, jež do ní zazářují z budoucnosti. Takovými idejemi jsou obsahy antroposofické duchovní vědy. Podstata a smysl těchto obsahů se odhaluje teprve silným myšlením. V obrazně myslícím nazírání oživují cítění a podněcují vůli. Jako smyslové vnímání, tak i výsledky duchovního bádání podněcují myšlení. V bdělé myšlenkové aktivitě však žije Já, jádro bytosti člověka. Já může ve svobodě rozhodnout, zda si přivlastní formy idejí duchovního bádání, či zda chce setrvat v pouhém protistojení vůči světu jevů. Vědomostní duše otevírá cestu k prožívání duchovních obsahů ve svobodě. Z tohoto plně lidského prožívání vyrůstá nová umělecká tvůrčí síla, jež se může prokázat jako plodná — a tím jako pravdivá — ve všech oblastech života: například v lékařství jako léčitelské umění, v pedagogice jako výchovné umění, v lidském spolužití jako sociální umění, v zemědělství jako umění zemědělství.<br /> <br /> Činnost Já ve vědomostní duši vznáší se takřka mezi nebem a peklem. Ochable-li, řítí se duše, zapomínajíc sebe samu, do propastí. Zlo ve své dvojí podobě — ahrimanská banalizace a luciferská nezainteresovanost — získává nad ní moc. Erkraftuje-li však Já v sobě samém, buduje most přes propast, je {{SE|56}}<br /> <br /> schopen poznávat jiné bytosti v sobě samém a dobývá si schopnost, proměnit to, co se stalo, v to, co teprve vzniká.<br /> <br /> Věk vědomostní duše ve svém dosavadním průběhu přivedl lidi k sebevědomí, vzbudil v nich touhu po svobodném sebeurčení, dal jim přeměřit propasti a otevřel jim cesty k pravému poznání ducha. Lidstvo se emancipovalo od přírody a — jaksi upadše do zapomnění sebe sama — myslí si, navzdory vlastnímu duchovnímu původu, že je dílem pouhého přírodního stvoření. Tím se do značné míry ztratilo v banalitě čistě materialistického pojetí bytí a vidí se ohroženo technologií, jež právě z tohoto pojetí vyrůstá. Organismusprinzip v zemědělství je touto denkungsartem vymazán. Na druhé straně může vědomostní duše, tváří v tvář tomuto sestupnému vývoji, být rozněcována idejemi, které jsou získány z poznání podstaty neživé, oživené a oduševnělé přírody. Tyto ideje-impulsy nevyvěrají již z kdysi duchem vedených instinktů, nýbrž jsou samy vydobyty. V probouzející se Já-činnosti oživuje vývojová idea a s ní novým způsobem idea organismu a — v rozšíření — idea individuality. Obě spojeny mohou se stát utvářecím principem zemědělství, jež kultury-zakládajícím způsobem působí do budoucnosti.<br /> <br /> V jakých symptomatických krocích se to připravovalo až k obratu časů a odtud až do novověku a dále v průběhu věku vědomostní duše, bude rozvedeno v následujících kapitolách.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kulturströmungen_der_Landwirtschaft_bis_zur_Zeitenwende&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kulturní proudy zemědělství až k obratu časů ===<br /> <br /> Ve Starém zákoně je v mytologickém obraze poukázáno na prapůvodní protiklad ve vývoji lidstva — na Kaina a Ábela. Jeden z nich, Ábel, je pastýřem, který střeží své stádo a přináší bohům oběti zvířat. V opatrování a péči o svěřený mu svět živočichů následuje vůli stvořitelských mocností; jeho oběť je bohy přijata. Jinak je tomu s jeho nevlastním bratrem Kainem, který obdělává pole a pěstuje rostliny, jež sám šlechtí z vlastní inteligence a z pocitu vlastní způsobilosti. Jeho rostlinná oběť bohy přijata není. Zde je praobrazně poukázáno na okamžik zrodu dvou polárních proudů, {{SE|57}}<br /> <br /> usedlých, zemědělsky hospodařících národů a kočovných pasteveckých národů. Zemědělec se prometheicky&lt;ref&gt;Obě postavy Prométhea a Epimethea stojí v řecké mytologii za samostatným, aktivním, prozíravým myšlením (prometheickým) a za zpětně obráceným, spíše pasivním, přijímajícím myšlením (epimetheickým).&lt;/ref&gt;-apollónsky spoléhá na vlastního ducha vynalézavosti; pluhem obdělává zemi, zraňuje ji a tím podněcuje plodotvorbu rostlin, které trvale povyšuje na kulturní rostliny, rozvíjí řemeslné dovednosti všeho druhu, v nichž dává výraz svému budoucnosti vstříc obráceném vědomí. Jinak pastevecké národy, které se v duševní oddanosti epimetheicky-dionýssky začleňují do dané stvořenosti, snaží se ji zachovávat a ve svém spíše zpětně obráceném vědomí — lpícím na zbytcích starého jasnozřivectví — pěstují kult předků.<br /> <br /> Oba tyto proudy splynuly se všeobecným kulturním životem teprve v době pokřesťanské. Avšak tu a tam se ještě dlouho uchovaly v časově posunutých kulturách v nejryzejší protikladnosti. Jeden příklad z vlastního prožívání to může osvětlit: V Africe třicátých let minulého století žily v dnešní Tanzanii v oblasti Kilimandžára v těsné prostorové sousednosti a při zachování svých kmenových zvyklostí národy Bantuů a Masajů. Tito poslední, hamitský národ, žili kočovně se svými stády zebu uprostřed divočiny v sousedství lva, slona, buvola atd. Ochranu pro člověka i stádo nabízela v noci tábořiště ohrazená trnitým houštím (tzv. «krále»); potrava sestávala z mléka a krve zebu a z kořenů některých planě rostoucích rostlin jako dietetika. A tu stál — pastýř, přes rameno přehozený šátek, lehce opřený o kopí, buvolí kožený štít přiložený k boku, vysoké postavy, ušlechtilých rysů tváře, klidný jako sloup v plném žáru slunce, s vážně sněním ponořeným pohledem upřeným do dálky, kolem sebe soustředěné stádo, obraceje se k cizinci — letmý pozdrav, jinak žádná otázka, žádné slovo. Masajové tehdy odmítali veškerou civilizaci, veškeré školní vzdělání. Žili vpleteni do přírody s vědomím sahajícím zpět do řetězce předků.<br /> <br /> V naprostém protikladu k tomu žili Bantuové usedlým způsobem, v uvolněném vesnickém osídlení. Přiblížil-li se člověk, rozlétly se závěsy u dveří kulatých slaměno-hliněných chatrčí, mladí i staří se valili ven s smějícími tvářemi, radostně zdravili a ptali se, co je nového na světě? Dychtivostí po učení, radostí z napodobování a řemeslnou zručností jsou cele obráceni k výdobytkům civilizace. Jejich potravou byly převážně plodiny {{SE|58}}<br /> <br /> pole, jež pěstovali bez pluhu, s ohnutými zády vedouce ruční motyku. Z přírodního biotopu divočiny vyrůstalo kolem vesnic uspořádání kulturního biotopu vytvořeného lidskou prací.<br /> <br /> Zemědělské a pastevecké národy žily prostorově a etnicky přísně odděleně, často ve vzájemném nepřátelství, jinde v pokojné koexistenci. Ve starém Egyptě například táhli pastevci se svými stády po obou stranách nilského údolí od Nubie až dolů do delty a zpět. Od nich si nilští rolníci půjčovali tažná zvířata ke kultivaci polí v mezidobích každoroční záplavy.<br /> <br /> Od staropersských dob se ze zemědělských národů vydělily dva dílčí proudy: zahradníci a pěstitelé ovoce. První z nich šlechtili a pěstovali zeleninu a zakládali záhony léčivých bylin i květin. Řemeslné vědění a umění žilo dále ve svazku kmenovém a rodinném v dědičném proudu. Tak se ještě v letech 1960–70 nacházeli v Teheránu tzv. zarathustristi, kteří tuto daleko do pravěku sahající tradici přenášeli dál. Pěstitelé ovoce se rozuměli šlechtění, pěstování a ošetřování ovocných dřevin. Columella († kolem 70 n. l.) podává zprávu o umění řezu ovocných stromů, jež bylo ve starém Římě ještě dědičně předáváno v generačním proudu.&lt;ref&gt;Will Richter (Hrsg.): ''Lucius Iunius Moderatus Columella: De res rustica'', 5. Buch. 10. Kapitel: Über den Obstbau, S. 605–630, München und Zürich 1981.&lt;/ref&gt; Tyto čtyři proudy zemědělství (včetně ovocnářství a zahradnictví) existovaly vedle sebe nebo v osídlených vesnicích v uvolněném vzájemném vztahu, aniž by se vzájemnou podporou prostupovaly do jednoho organismického celku. Tak například u Hindů v Indii není hnůj zvířat — zčásti dodnes — používán jako hnojivo v zemědělství nebo zahradnictví, nýbrž jako palivo.<br /> <br /> Až do obratu časů byly — zároveň jako výtěžek mysterijní kultury — veškeré po tisíciletí vyrostlé prvky zemědělské kultury, jako orba, zahradnictví a ovocnářství i živočišná výroba, hotově předtvořeny (viz obrázek 2, s. 66). Cítila snad lidstvo, že se dostalo na konec jednoho vývoje? Neustl snad i jazyk gnostiků, nezůstaly pohanské oltáře osiřelé?&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Aus der Akasha-Forschung. Das fünfte Evangelium'', GA 148, Vortrag vom 5. Oktober 1913, Dornach 1992, S. 63.&lt;/ref&gt; Nezhasla snad kulturně inspirující síla mystérií — až na zbytky jako například mitraismus? Co jejich moudrost bylo, působilo dál jen jako tradice nebo v málokterých lidech jako živé duchovní dědictví. Kde tedy bylo na {{SE|59}}<br /> <br /> prahu obratu časů ještě vůbec nějaké rozvojové perspektivy, naděje na budoucnost? Lidstvo plně sestoupilo do pozemského bytí. Vědomí bylo podstatně formováno tím, co se nabízelo smyslům a činnému styku s fyzicky-pozemským světem. V tomto opuštění duchem přistoupilo lidstvo k prahu a dozrálo k tomu, aby se otevřelo pronikavě novému vývojovému impulsu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Ereignis_der_Zeitenwende,_das_Mysterium_von_Golgatha&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Událost obratu časů, Mysterium Golgoty ===<br /> <br /> Stará mystéria splnila svůj úkol. Na kopci Golgoty v Jeruzalémě se uskutečnilo nové mystérium, ukazující do budoucnosti a zahrnující celé lidstvo. Co bylo kdysi uctíváno jako vznešená sluneční bytost, co u praindů slulo Višvakarman, co u praperštíků pod Zarathustrou bylo Ahura Mazdao, co Egypťané nazývali Osiris a co u raných Řeků mohlo být spatřováno v božské bytosti Apollona — to nyní sestoupilo — jak bylo zaslíbeno — na Zemi a inkarnovalo se v lidském těle Ježíše z Nazaretu jako Kristus.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die geistigen Wesenheiten in den Himmelskörpern und Naturreichen'', GA 136, Vortrag vom 13. April 1912, Dornach 1996, S. 178f.&lt;/ref&gt; Tak bylo «veškeré náboženské zvěstování před zjevením Krista Ježíše předzvěstováním Krista Ježíše».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Apokalypse des Johannes'', GA 104, Vortrag vom 17. Juni 1908, Dornach 1985, S. 25.&lt;/ref&gt; Ve Starém zákoně dostává Mojžíš na otázku, v čím pověření je vyslán, odpověď: «Řekni, ‹Já jsem› tě poslal.»&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 26. In 2 Mos 3,13-15 lautet die Stelle in der Einheitsübersetzung wie folgt: «Mose sagte zu Gott: ‹Wenn ich nun zu den Leuten von Israel komme und zu ihnen sage: 'Der Gott eurer Vorfahren hat mich zu euch geschickt', und sie mich dann fragen: 'Wie ist sein Name?' – was soll ich ihnen sagen?› Gott antwortete: ‹Ich bin da›, und er fügte hinzu: ‹Sag zum Volk Israel: 'Der Ich-bin-da hat mich zu euch geschickt: der Herr! Er ist der Gott eurer Vorfahren, der Gott Abrahams, Isaaks und Jakobs.' Denn 'Herr' (Er-ist-da) ist mein Name für alle Zeiten. Mit diesem Namen sollen mich auch die kommenden Generationen ansprechen, wenn sie zu mir beten.»&lt;/ref&gt; Gnóze poukazovala na božskost Krista, na jeho příchod v duchu, ne však na jeho zjevení v těle.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Apokalypse des Johannes'', GA 104, Vortrag vom 17. Juni 1908, Dornach 1985, S. 31.&lt;/ref&gt; Řečtí gnostičtí filosofové — Rudolf Steiner jmenuje přitom Thalése, Hérakleita, Empedokla — rozvíjeli v pojmové řeči, {{SE|60}}<br /> <br /> co kdysi spatřovaly zasvěcené osoby. Ve své pojmové logice «žíznily» po novém naplnění. Byly průkopníky vzniku filosofie Mystéria Golgoty. V pokřesťanské době vystoupil Augustinus (354–430 n. l.) proti tehdejšímu ortodoxnímu přesvědčení, že lidé předkřesťanské doby se radikálně odlišují od lidí doby pokřesťanské, slovy: «To, co se dnes nazývá křesťanským náboženstvím, existovalo u starých národů a nechybělo od počátků lidského rodu; a když se Kristus zjevil v těle, dostalo pravé náboženství, jež tu bylo již předtím, název křesťanského.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner:<br /> ''Das Markus-Evangelium'', GA 139, Vortrag vom 21. September 1912, Dornach 1985, S. 146.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Kristova událost, Mystérium smrti a zmrtvýchvstání, se naplnila pro všechny lidi na Zemi. To je esoterickým stavem věci jednoho exotericko-esoterního dění, které bylo vázáno na určitou dobu a určité místo. Lidstvo bylo v různé míře ve svém vývoji Já natolik pokročilé, že skryté nejsvětější duše — Já, bytostné jádro každého člověka — potřebovalo impulsu, aby se mohlo nalézt v sobě samém a v sebepoznání svobodně sebeurčit. Tento impuls se vtělil při křtu v Jordánu s přebýváním Kristova Já — sluneční bytosti naplněné duchem v nejvyšší dokonalosti — do těla člověka Ježíše z Nazaretu. Po tři léta působila tato božská bytost v tomto vyvoleném lidském těle. Byla to síla tohoto božského Já, která prostřednictvím smrti na kříži proměnila Zemi svázané tělo pozemské v ducha. Uskutečnilo se zmrtvýchvstání v duchu; od té doby stojí před lidstvem jako veliký světový cíl. Cesta k tomuto cíli dává veškerému vývoji do budoucnosti směr a obsah. S probuzením vědomí «Já jsem» nalézá každý člověk v sobě «cestu, pravdu a život». Toto nalezení znamená procházet propastmi bezduchovního ničeho; ale znamená také pracně dobývat plody ducha, jež vstávají z mrtvých do věčnostního těla Já. Postupující od Mystéria Golgoty, vidí se lidstvo postaveno do vědomého zápasu se zlem, s tím, co přináší smrt, s duchovní mocí, která se staví na odpor veškerému vývoji. Poznávat zlo láme jeho moc a propůjčuje Já sílu. Na místo starého mysteriálního bytí tak nastupuje {{SE|61}}<br /> <br /> a jeho mise postupné výchovy Já skrze kulturní věky — pokračující působení Mystéria Golgoty, jež ukazuje člověku cesty k sebevýchově, k poznání jeho duchovního původu a k činnému milování ze síly «Já jsem». Lehce pronesený pojem Obratu časů teprve skrze tento historický proces překlopení, jejž uvádí Mystérium Golgoty, nabývá smyslu a obsahu. Teprve tímto lidstvovým událím může v každém člověku idea vývoje v celém svém dosahu vzplanout a ukázat iniciativní síle směr. Až do Obratu časů byl to proud moudrosti, vytékající z mysterií, který vedl člověka k probuzení Já. Od Kristovy události může lidská duše skrze vnitřní zesílení myšlení tuto moudrost proměnit v činnnou lásku — v onu sílu, která dokáže to, co z ducha povstalo, překlopit v to, co se v duchu stává. Tuto metamorfózu nelze myslet dost velkou a dost širokou. Je zcela otevřena budoucnosti a zároveň má směr a cíl. To se jeví jako rozpor, který trvá tak dlouho, dokud člověk jedná z iluze a sobectví. Rozpor se sesype v sobě samém v té míře, v jaké se moudrost ležící všemu v základu proměňuje ve svobodném činu v lásku. Obě perspektivy — odvrácení od ducha, nebo v svobodném sebeurčení obrácení k němu — vtiskují v pokřesťanském čase ráz vývoji lidstva a jeho vztahu k přírodě, a tím k zacházení s principem organismu v zemědělství.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Wandel_des_Organismusprinzips_bis_zur_Neuzeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Proměna principu organismu až do novověku ===<br /> <br /> V prakřesťanství prvních staletí uchopil a pronikl Kristův impuls duši rozumovou neboli citovou těch lidí v řecko-římské kultuře, kteří pro něj byli vnímaví. Vědomí osobnosti se v silném posílení Já naplnilo hřejivou niterností. U raných křesťanů stálo v popředí pěstování vědomí o přebývání Kristova impulsu v lidské duši. Tento impuls znamenal otřes v probouzení Já. V tomto zárodečném stavu duše jistě mohlo dojít ke změně smýšlení ohledně způsobu individuálního vztahu k rostlině a zvířeti, k zemi a kosmu. Z celkového pohledu však zemědělství pokračovalo ve svých zaběhnutých kolejích. Teprve po rozpadu Římské říše a po proudech stěhování národů se křesťanský impuls vžil do jednotlivých lidí tak hluboce, že jej začali skrze {{SE|62}}<br /> <br /> práci svých rukou zasazovat do země. Reprezentantem tohoto vývoje byl [[Benedikt z Nursie]] (480–547 n. l.). Jeho životopis v tomto ohledu vykazuje symptomatické rysy: Nejprve za studií uprchl ze svého nemravného prostředí v Římě do poustevnického života, do jeskyně v Sabinských horách. Tam ve tříleté asketické samotě přijal v přísném duševním cvičení Kristův impuls do svého Já spočívajícího ve vůli. S touto prokřesťanštěnou vůlí Já pak vystoupil do světa, stal se reformátorem mnišství, založil roku 529 klášter a řád benediktinů na Monte Cassinu – za jeho života následovalo dvanáct dalších poboček. Pro své kulturně-tvůrčí zásluhy byl později nazván „otcem Evropy“. Od něj mimo jiné pochází klášterní pravidlo „ora et labora“, modli se a pracuj, heslo, jemuž mnišství holdovalo po celý středověk a které je pozvedlo k jeho vysokým kulturním výtvorům. „Práce“ Benedikta z Nursie, zrozená z nejniternějších hlubin duše a svázaná přísnými pravidly, se vztahovala na přepracování země. Tak jako Já proniká celého člověka a dokáže ho přepracovat k vyššímu vývoji, tak Benedikt sjednotil veškeré zemědělské kulturní dědictví tehdejšího lidstva, přepracoval je ve vyšší celistvost a stvořil – v metamorfóze „organismu v přirozeném růstu“, který utvářel předkřesťanské kulturní epochy – základy pro vznik zemědělského kulturního organismu. V něm si prokřesťanštěná lidská duše začala v práci inspirované a chtěné svým Já vytvářet obraz sebe sama. V činorodosti Benedikta z Nursie, obrácené ke světu a proměňující minulé v budoucí, se setkáváme s vynikajícím představitelem exoterního křesťanství, které tvoří vnější životní formy. Tento exoterně-křesťanský proud pronikl od jihu přes Alpy do oblasti Bodamského jezera (Chur se v pátém století stal biskupským sídlem) a na počátku sedmého století se tam setkal s proudem esoterního křesťanství, které přicházelo ze západu, z Irska, a přinášelo čistě v duchu prožívané, kosmické křesťanství. To se stalo duchovní potravou pro probouzení Já v lidech. Reprezentantem tohoto proudu je Kolumbán Mladší (kolem 530–615 n. l.). Legenda vypráví, že když v roce 610 vstoupil na ostrov Reichenau v Bodamském jezeře, pluje proti proudu Rýna, jeho prvním činem bylo, že z ostrova zapudil veškerou hadí havěť v podobě divokých prasat, takže se bídně utopila v jezeře. V tomto obraze se skrývá hluboká proměna, která se odehrála. Lze {{SE|63}}<br /> <br /> ji vyložit zhruba v tomto smyslu: Člověk jako Kolumbán, který v očištěné duši a v posíleném Já nesl v sobě Kristův impuls, nemůže strpět, aby kolem něj vládla divokost. Vnějšek musí být uveden do harmonického souladu s vnitřkem, což je umělecký akt. Prokřesťanštěné Já, které si začíná uvědomovat samo sebe, se rozšiřuje a činně se chápe svého okolí; prožívá se v tomto okolí a v odrazu tohoto prožívání si ho duševně uvědomuje.<br /> <br /> Setkání a vzájemné pronikání obou proudů křesťanství, exoterního a esoterního, vytvořilo na ostrově Reichenau po dobu více než 200 let, od sedmého do devátého století n. l., kulturní místo vyzařující do celé Evropy. Benediktinské opatství se stalo „diplomatickou školou“ Evropy, udržovalo vztahy mimo jiné se dvorem Karla Velikého a bylo ve spojení s grálským proudem. Kolem Bodamského jezera vznikaly ve velké hustotě osady nejrůznějších mnišských řádů. V období vrcholného středověku byly krajiny kolem Bodamského jezera nazývány „Boží zahradou uprostřed křesťanstva“. Zde vznikl praobraz kulturní krajiny.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Punkt_und_Umkreis&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Bod a periferie ===<br /> <br /> Stávání se evropských kulturních krajin je neseno eminentně křesťanským impulsem — uměleckou proměnou divoké přírody v kulturní přírodu podle principu bodu a periferie. Je to utvářecí princip veškeré organismusbildung, například jaderná-buňka-''cytoplazma'' nebo ''embryoblast-trofoblast'' v embryonálním vývoji. Na příkladu vzniku vesnice a jejího katastru obce to lze objasnit: Přeneseme-li se do doby po stěhování národů a před první velkou dobou klučení v sedmém a osmém století, byly rozsáhlé oblasti Evropy les-bažinaté krajiny, řídce osídlené lidmi, kteří se z valné části nepodíleli na ušlechtilém pronikavém utváření těla a duše jako příslušníci předkřesťanských vysokých kultur. Jako s prapůvodní mocí přírody, přebývala v těchto raných kmenech ještě nezbrzditelná síla, bouřlivá statečnost, neformovaná, bojovná, silně na krevní síly vázaná duševnost. Já však — věčnostní jádro člověka — bylo jako poupě, jež se otevírá slunečnímu paprsku, vnímavé pro duchovní impulsy, které ukazují do budoucnosti. Této neformované a zároveň duchovně-otevřené duševní ústavě vstřícně vyšel — osamocen procházeje živelnou divokostí lesních krajin {{SE|64}}<br /> <br /> Mnich, jenž v očištěné duši nesl v sobě Kristův impuls. Snad ho vidíme stanout u pramene — u pradávného, pohanského posvátného místa — jak si v temnotě lesa vytíná malou mýtinu a hrubě tesá kapličku, v jejímž nitru spočívá oltář. Vidíme, jak z lesa přistupují lidé, přijímají poučení, které pociťují jako duchovní pokrm pro své Já, jež v nich probouzí vůli Já k práci a činí z nich pomocníky toho Jednoho, mnicha. Začínají s ním dále kácet les, vysušují nedalekém bažinu a na sluncem prozářené mýtině pěstují rostliny ze semen, která přijali z rukou mnicha jako cizí kulturní statek. Vidíme, jak zanedlouho dřevěnou kapli vystřídá románská kamenná stavba, která se svým hrozivým, mohutným zdivem a úzkými okenními otvory schranně ukrývá před dosud nezkrocenými silami přírody kolem dokola. A konečně postřehneme, že kolem tohoto věnovaného a jménem pokřtěného středu vznikají selské statky a řemeslné živnosti. Vesnice se zrodila — s kaplí či kostelem ve středu a katastrem obce jako obvodem.<br /> <br /> V následující době až do 9./10. století se pod tímto nastupujícím kulturním impulsem proměnila soulová výchova lidí. Nezřízená, bouřlivá statečnost se zvnitřnila a proměnila v duševní sílu pokory. A Já, které v pronikání a šlechtění těla a duše nabývalo vědomí sebe sama v dalších stupních, vydřelo ze sebe vůči člověku i světu «otázku». Parzivalův příběh líčí tento obrat. Mladý Parzival vstupuje do světa jako «prostý blázen». Statečně přijímá boj s každým protivníkem, aniž by věděl, kdo to je. Teprve po boji sundají vítěz i poražený hledí a představí se. Jednání předcházelo poznání. Parzivalova pouť vede skrze přehmaty, pochybnosti a utrpení k probuzení Já, k otázce: «Kdo jsem já, co ti chybí?» Otevření duše k otázce na pravém místě v pravý čas povyšuje Parzivala na krále Grálu — na Já, které se v naplnění duchem samo ovládá. Jako ve starém Řecku v neúprosnosti osudu Oresta nebo Oidipa zaznívá tragika věku přicházejícího ke svému konci, tak se v Parzivalově osudu v úplné metamorfóze zjevuje budoucí cesta ke svobodnému sebeurčení.<br /> <br /> Mezi kláštery — benediktinským mnišstvím — a Pfalzy — královskou mocí — vznikaly nyní vesnické útvary. V nich se v proměněné podobě a na vyšším stupni zjevuje celé zemědělské {{SE|65}}<br /> <br /> Dědictví předkřesťanských kulturních epoch. Uprostřed katastru obce stojí vysoko nad štítovými střechami vesnice kostel s věží a lodí, umělecké dílo v dvojím smyslu: svisle strmí vzhůru věž, navenek ztvárněný obraz vnitřního zážitku Já; vodorovně se rozkládá loď, průmět duševního prožívání ve společenství. Toto zasazení středového bodu je stavebním výkonem celého vesnického společenství. Co zde vzniká jakožto křestní akt jednoho místa na zemi uprostřed divoké přírody, je úplné vyvracení dokonalého uměleckého díla z předkřesťanské doby — řeckého chrámu. Jako tento vystavoval svou vysokou estetiku navenek, především v kompozici sloupů, avšak nitro, cella, příbytek božstva, bylo v takřka hermetickém uzavření zdí odňato profánnímu pohledu, tak je v románské bazilice venkovní strana pevně obezděna, sloupy jsou přeneseny dovnitř a vnitřní prostor je obci otevřen. Umělecká síla citové duše každého jednotlivce ve vesnickém společenství byla prostoupena obrazovým prožíváním podzemně působícího esoterního lidového křesťanství a byla nesena a podpírána institucionálně-exoterním křesťanstvím, působícím výsostně v mnišství a ve šlechtě. Oba způsoby prožívání se spojovaly a soustřeďovaly dovnitř k středovému bodu katastru a vytvářely obci a kultickému dění u oltáře v uměleckém ztvárněnísílu formové hülseny.<br /> <br /> Táž umělecká síla se však obracela i k periferii, ke katastru vesnice. I zde se odehrává vyvracení. Týká se navzájem polárního proudu pasteveckého a rolnického a volně propojených, na žádné centrum nevázaných proudů zahradnického a ovocnářského z předkřesťanské doby.<br /> <br /> Vidíme, jak nyní kolem kostela, jenž tvoří středový bod, se seskupují selské statky. Někdejší nomádství se v křesťanství nepokračuje. Putující pastýř usazuje se se svými skotem, jak tomu u polokočovných Keltů a Germánů s jejich volnými dvorci již bylo. Od nynějška žijí skot i člověk pod jednou střechou. Chov hospodářských zvířat vstupuje v uzavřenosti polního katastru do vztahu k polnímu hospodářství, lukařství a pastvinářství. Pod vedením jednoho a téhož člověka se uskutečňuje sjednocení, ba «sňatek» polního hospodářství a chovu dobytka. Protiklad nepřátelských bratrů Kaina a Ábela je překonán. Dále se nyní zahradnictví v pokřesťanské době začleňuje do vznikajícího vesnického organismu {{SE|66}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 2, S. 66.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 2: Metamorphose und Durchdringung der vier agrarkulturellen Strömungen im Durchgang durch das Christusmysterium. Der Weg vom Organismus im Naturwachstum zum Kulturorganismus.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> začleňuje. Selské zahrady se přikládají k selským statkům jako lem obtáčející vesnici. Zde se na ohrazeném prostranství shromažďuje zděděné kulturní dědictví zeleniny, květin, léčivých bylin a bobulovitého ovoce; zde bylo sídlo včelařství; odtud se roje rozlétaly do okolní hofgemarkung, obstarávaly opylování a přinášely med.<br /> <br /> Jako se chov hospodářských zvířat a zahradnictví průchodem přes Obrat časů vyvinuly v orgány vznikajícího organismu vyššího řádu, tak i ovocnářství. Přikládalo se k zahradám jako další lem v druhově bohaté kultuře vzrostlých kmenů v podobě ovocných luk obtáčejících vesnici. V blízkosti stájí dodávaly ovocné louky zároveň čerstvou zeleň ke krmení mláďat.<br /> <br /> Za ovocnými loukami se otvíral katastr vesnice do polní krajiny, do luk a pastvin, do nížin, lužních luk nebo lemů doprovázejících potoky a řeky. Tato travní plocha, stejně jako kultury orné půdy, začleňuje se — zprostředkovaně skrze benediktiny — jako orgány do vesnického organismu. Oplodněny impulsem křesťanství se obilnářství a chov dobytka, ovocnářství a zahradnictví, lukařství a pastvinářství, pěstování živých plotů a les, jakož i vodní hospodářství, slučují v {{SE|67}}<br /> <br /> v celku, ve vnitřně uzavřeném organismu zemědělství. «Vnější kůži» tohoto organismu vůči přiléhajícímu lesu nebo sousedním katastrem vyznačují mezníky, a kde se z nějakého návrší otevírá volný výhled, zdraví z dáli kostelní věže sousedních vesnic.<br /> <br /> Z vědomostní síly prokřesťanštělé rozumové neboli citové duše jsou prvky předkřesťanského zemědělství pozdviženy na vyšší kultivní stupeň. V organismu vesnice nebo na jednotlivém statku vstupují do vzájemně se podporujícího vztahu. Nejpatrněji se to dotýká někdejšího prapůvodního protikladu polního hospodářství a chovu dobytka. Domácí zvířata jsou v druhu a počtu sladěna s dostupnou krmnou základnou. Dodávají hnůj, který spolu s trojpolním osevním postupem — ozim, jařina a úhor — podporovaný obracejícím obděláváním pluhem, zajišťuje půdou zakořeněnou trvalou úrodnost. Vše stojí prostorově i časově ve vzájemném vztahu: Na osevním členu úhoru — jenž znamená rok odpočinku pro půdu — vyrůstá po jarním přebrázení egge divoký porost bylin, trav, jetelovin atd., který je přes léto ovcemi a skotem spásán a zároveň hnojován. Tato orná pastvina obdrží před podmítkou a výsevem ozimů na podzim ještě navíc hnůj ze stájového chovu z předcházejícího podzimně-zimního období. Ve druhém roce stojí jako chlebné obilí ozimá obilnina, která zároveň dodává především slámu pro podestýlku ve stáji, a ve třetím roce stojí jako «ubírající plodina» jarní obilí a luskoviny, len, přadný len atd. Celá polní plocha je rozdělena přibližně do tří stejně velkých ploch, na nichž stojí vedle sebe plodiny, jež jsou pokaždé na jedné ze tří dílčích ploch pěstovány ve tříletém sledu za sebou (obrázek 2). Trojpolní hospodaření bylo až do novověku zárukou každoročně se obnovující, pouhé přírodní úrovně přesahující úrodnosti půdy. Louky, jež věnovaly seno pro zimní krmení ve stáji — a tím vznikal chlévský hnůj pro ornou půdu — byly nazývány «matkou orné půdy».<br /> <br /> Jako se živé buňky s jádrem a obalnou plazmou slučují do vyšších celků, třeba rostliny, tak se vesnice slučují do vyšší jednoty kulturní krajiny. Všechny evropské krajiny dostaly pod vlivem křesťanství vtisknut svůj svébytný kulturní charakter. Představují tkáň buněk stvořenou po staletí lidským duchem a lidskou rukou, {{SE|68}}<br /> <br /> Jednotlivé dvory a vesnické organismy. Jejich hodinou zrození bylo sedmé až desáté století, v lesnatých krajinách středoevropských to bylo století dvanácté.<br /> <br /> Vesnický organismus — nebo při rozptýlené poloze jednotlivých dvorů farní obvod — vykazuje tak své nitro a svůj vnějšek. Prožívání této polarity vtiskovalo svůj ráz každodenní práci ve stáji i na poli. V plném odevzdání citové duše tvořila práce most mezi tímto nitrem a vnějškem. Byly to tytéž ruce, které uměle tesaly kámen pro stavbu kostela, malovaly fresky, tvořily barevná okna — a zároveň venku pečovaly o dobytek, obdělávaly pole a stejně uměle utvářely kulturní krajiny. Bylo to totéž vědomí, které uchopovalo stavbu kostela jako střed, gemarkung jako periferii, a oba póly spojovalo prací, skrze «*ora et labora*», v celek vesnického organismu. Co jednotlivá duše, co celé vesnické společenství prožívalo jako posvátný úkon u oltáře, to vtékalo do práce a propůjčovalo jí na dvoře i na poli duchovní hybnou sílu a smysl — uspořádat vztahové předivo rolnictví, chovu dobytka, zahradnictví, ovocnářství a lesnictví, jakož i hospodaření na loukách a pastvinách v míře, harmonii a kráse navzájem.<br /> <br /> Co naopak zemědělec venku na jaře, v létě, na podzim a v zimě prožíval z živelných přírodních sil ve větru a počasí, co k němu mluvilo slunce, měsíc a hvězdy — to se v něm zhušťovalo, aniž by bylo «přemyšleno», v moudrost instinktivně jistého pracování. Bohatství tohoto prožívání z práce pod volným nebem nesl jako zvnitřněné dobro zpátky k oltáři — a tam přijímal znovu impulzaci z ducha. Toto rytmické vetkání do niterného i vnějšího prožívání v duchu křesťanství, stupňované slavením ročních svátků, kultivovalo celého člověka v jeho vztahu k práci, k přírodě a k společenství. Vpisovalo se do duše člověka právě tak jako do zevnějšku přírody. Z toho snad pramení, že z každého místa uvnitř evropských kulturních krajin k jemnějšímu vnímání promlouvá *spiritus loci*. Jak silně se v tom zjevuje obraz duše národa — nebo v charakteru krajiny: ducha národa — ukáže se, srovná-li se jemnější nuance uměleckých děl vyrůstajících z jednotlivých lidovostí s krajinami, v nichž vznikla. Lze v tomto smyslu hovořit o krajinném typu odpovídajícím anglické duši národa, a stejně tak o nizozemském, švédském, italském atd. typu krajin. Od raného středověku nesou krajiny {{SE|69}}<br /> <br /> v postupující individualizaci jednotlivých vesnických společenství pečeť příslušného vládnoucího ducha národa, duše národa a lidovosti.<br /> <br /> Stěhování národů mělo severně od Alp za následek zánik a zničení všech měst, jež Římané vybudovali: nová forma osídlení, vyrůstající z proKřesťanštěné duševní držení «*ora et labora*», se stala vesnicí. Teprve později, v desátém a jedenáctém století, se jednotlivá vesnická společenství — v návaznosti na šlechtická sídla, kláštery, ústřední obchodní místa a obdařena zvláštními výsadami — stala městy. Na počátku bylo zasazení kaple jako středobodu a vyklučování kusu divoké přírody v jejím okolí, po němž následovala stavba románské baziliky a rozmístění selských usedlostí k ní orientovaných, jakož i obestavění obklopující a zvenčí ohraničené zemské plochy. V té míře, v níž se centrum — kostel — s věží a lodí v umělecky plastickém tvarování zvedalo do výšin a formovalo, v téže míře se utvářela a členila někdejší bujná divoká příroda gemarkace v kulturní přírodu. Tento vývoj postupující umělecké harmonizace a zušlechťování dosáhl svého vrcholu v nastupující gotice. V románském slohu se v zárodečných rysech uměleckého vyobrazení zjevuje to, co se v lidech postupně v pokoře a oddanosti odhalilo a zvnitřnilo jako nejhlubší podstata křesťanství. Grálský impuls, vzešlý z proudu esoterního křesťanství v osmém a devátém století, prostoupil duše lidí a probudil v nich ve vysoké míře sílu zvnitřnění. V gotice z této niternosti duševního života rozkvétá neslýchaná umělecká tvořivá síla. Věž stoupá ještě výš, filigránská, do výšin; dlouhá, vysoká, široko rozkošatělá vícelodní basilika s příčnou lodí a chórem objímá ohromný vnitřní prostor prosycený barevným světlem, jež biblickými výjevy a postavami světců v barevných oknech vtéká dovnitř jako z vyššího světa. Jak asi prožíval tento prostor venkovský člověk, jenž bydlel v jednoduché, k zemi tísněné obydlí u pat mohutné stavby? Zvenčí se jeho pohledu nabízela prací jeho rukou utvářená příroda ve svých formách a barvách; vstoupiv do vnitřního prostoru vysoké stavby, zakoušel formy a barvy zcela jiného druhu. Jeho nazírání se nabízelo ve vysokém uměleckém ztvárnění zobrazení jeho vlastního citového geistig-duševního prožívání.<br /> <br /> V gotice dosahuje vybudování středobodu v obvodu náležející gemarkace svého vrcholu. Ryze z vnitřního {{SE|70}}<br /> <br /> Z ryze vnitřního prožívání lidí vytvořená stavba se tyčí v uměleckém povznesení z obklopující krajiny. Gotické katedrály, dómy, münstry a venkovské kostelíky i předcházející stavby románské neuzavírají krajinný prostor jako řecký chrám, nýbrž jsou ve vyšším smyslu ústředním orgánem celkového organismu zahrnujícího obklopující pozemskou přírodu. To lze dobře pocítit na vlastní kůži, když se k takovým stavbám, jako jsou například Chartres, štrasburský nebo ulnmský münster – odmyslíme-li si dnešní městské okolí –, nebo k nějakému venkovskému kostelíčku přibližujeme z dálky pěšky.<br /> <br /> V gotice vrcholného středověku byly i poslední zbytky bujné divoké přírody zkroceny a Já-chtěnou prací povzneseny na «Boží zahradu». Pohledem na množství skulptur v portálech a výklencích, na živě z hlavic vystupující bytosti, na rostlinnou ornamentiku, jež na mnoha místech zdobí zevní plášť staveb, lze nabýt dojmu, jako by nadbytečné, z obklopující přírody uvolněné a přečištěné živé tvořivé síly vplynuly do stavby, do dláta a štětců uměleckých rukou. Jako tyto stavby samotné, tak je s nimi nyní dovršena i kulturní krajina. Jako má gotika s jejími vysoko vzpínajícími se lomenými klenbami svorník (v románském slohu nese oblouk jako celek), tak tvoří gotika vcelku svorník ve vývoji organismu jako základního utvářecího principu západních kulturních krajin a zároveň svorník věku rozumové čili citové duše.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Organismusprinzip_in_der_Neuzeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Princip organismu v novověku ===<br /> <br /> Mohutné přelomy charakterizují přechod přes práh novověku, do věku bewusstseinsseely. Evropa se začíná členit do národních států. Čin Jany z Arku (1412–1431) zahajuje proces územního oddělení Francie a Anglie; mořeplavci ze španělských a portugalských království otevírají mořské cesty do vzdálených zemí; z abstrahujícího myšlení se zakládají novější vědy; Koperník (1473–1543) «nechává zemi obíhat kolem Slunce»; církev a šlechta propadají ortodoxii; obě trvají na svých privilegiích a soupeří o moc; města rostou a s nimi měšťanstvo. Umění nejzřetelněji odrážejí proměnu vědomí tím, že například malba zlatého pozadí, obraz příchodu věčného do časného, je nahrazena {{SE|71}}<br /> <br /> prostorovou perspektivou. Empirie, smyslové nazírání, nastupuje svůj vítězný pochod. Selství se snaží osvobodit z hegemonie církve a šlechty, aby si, zachovávajíc svou lidovost a z esoterních pramenů inspirované lidové křesťanství, razilo vlastní cesty svobodného sebeurčení. Nastupuje věk, ve kterém se člověk stále více vidí postaven do vědomého střetu se Zlým, do protikladu sil podporujících vývoj a sil retardujících, vývoj popírajících.<br /> <br /> Tento protiklad se stává zjevným, pokud jde o princip organismu, hned na počátku 15. století. Na jedné straně vidíme, jak Španělé a Portugalci táhnou se svými velkoplachetniky odvážně stále většími kruhy do Atlantiku přes déle už známé Kanárské ostrovy a jak právě Portugalci přitom roku 1425 objevili ostrov Madeira. Byl neobydlený a nesl druhově bohatý plášť pralesů, od pradávna rostlý «organismus v přirozeném růstu». O málo později, od roku 1426 do roku 1428, první osadníci-sedláci z Portugalska jedinečný přírodní biotop ostrova vypálili, přivedli si původní obyvatele Kanárských ostrovů, Guanče, zotročili je, nechali je táhnout síť závlahových kanálů a přes celý ostrov pěstovat třtinový cukr v monokultuře, který, zpracovaný v surový cukr, jako exportní zboží nacházel vítaný odbyt na pevnině a zejména v Anglii.&lt;ref&gt;Alfred W. Crosby: ''Die Früchte des weißen Mannes – Ökologischer Imperialismus 900–1900,'' Frankfurt, New York 1991, 280 S.&lt;/ref&gt; Zde, jako v zárodečné buňce, odehrává se symptomaticky to, co pak v následujících stoletích ve velkém v novém světě vedlo k záborům půdy, k rozsáhlým mýcením, k monokultuře, zotročení, obchodu s otroky a k vývozním trhům pro potraviny — raná podoba agrárního industrialismu a, v dekadenci, opakování kulturně podmíněných předkřesťanských vývojových proudů.<br /> <br /> Na druhé straně vidíme, jak zejména ve střední Evropě rolníci zápasili o svou svobodu vůči hegemonii církve a šlechty a pokoušeli se přenést svá kulturní dobytí přes práh novověku. Z vesnických společenství, která udávala tón v raném středověku, se od devátého a desátého století tu a tam vydělovala města. V nich se s měšťanstvem, s příchodem římského práva a od 13./14. století se zakládáním univerzit rozvíjel kulturní život emancipovaný od přírody — jiný než ten, jenž v selských gemeindách jako tvůrčí<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 3, S. 72.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 3: Die Natur- und Sozialordnung der freien wirtschaftlichen Dorfgemeinschaften.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Kraft aus dem Volkstum fortlebte. Tato hledala v přechodu do věku vědomostní duše jiný způsob kulturního rozvinutí a nalezla svůj vlastní, středoevropský výraz ve «svobodných hospodářských vesnických společenstvích». Ta se osvobodila od cizího řízení hegemonních mocí a jsou plodem vesnického vývoje od konce doby stěhování národů. {{SE|72}}&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophie, soziale Dreigliederung und Redekunst'', GA 339, Vortrag vom 12. Oktober 1921, Dornach 1984, S. 29.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Ve svobodných hospodářských vesnických společenstvích přišel v 15. století ze sil lidovosti ke krátkodobému rozkvětu vzájemně se podporující přírodní a sociální řád.<br /> <br /> Vedle výše popsaného organismického přírodního řádu se středem a členěným obvodem vesnického katastru se tu v zárodku vytvořil trojčlenně uspořádaný sociální řád. Pod povrchem historicky uchopitelného katolického (petrinského) křesťanství žilo lidové křesťanství, z jehož pramenů pečovala lidová duše o duchovní život, který šel od úst k uchu, který se daroval v obrazných vyprávěních, duchovních zážitcích a tušeních, v pověstech a legendách, v lidové poezii a hudbě atd. Z tohoto samého pramene vyvěralo právní žití, které zakotvovalo v právním citu každého jednotlivce, šlo nepsané od úst k uchu a každoročně bylo znovu určováno nebo potvrzováno. A {{SE|73}}<br /> <br /> rozumí se samo sebou, že ze strany klášterů, zemských pánů a vzestupem jdoucích měst římské, psané právo toto prožívané právní smýšlení stále více podrývalo. Na pozadí z lidovosti vyrůstajícího duchovního a právního žití se hospodářský život instinktivně utvářel v asociacích. Vesnické útvary se seskupovaly ve takové vzdálenosti okolo centrálního trhu, aby formani mohli přijet a zase odjet v jednom dni. Lidé ve vsích stáli navzájem a k centrálnímu trhu v takovém hospodářském vztahu, že výměna zboží kryla potřebu za ceny, které zajišťovaly živobytí selských a řemeslnických rodin tak dlouho, dokud tentýž produkt nebyl znovu zhotoven.<br /> <br /> «Svobodná hospodářská vesnická společenství» na počátku novověku nesou v sobě zárodek utváření sociálního žití do budoucnosti ve smyslu «trojčlennosti sociálního organismu». Toto rozkvétání svébytné, lidové duchovnosti sociálního žití ve vesnických společenstvích bylo uzpůsobeno k tomu, aby v Středoevropě zahájilo bázově-demokratický vývoj, podobný tomu, který se vytvořil ve Švýcarsku. Nejušlechtilejší té doby, jako například Matthias Grünewald (1470–1528), Tilman Riemenschneider (1460–1531), Paracelsus (1493–1541) a mnozí jiní, se solidarizovali s rolníky. Avšak stály proti tomu retardační síly v církvi a šlechtě. Konflikt se vybil v selských válkách 1524 až 1525. Co jako zárodečný, kulturně-obnovující impuls se mohlo postavit po bok vzestupem jdoucích měst, bylo utopeno v krvi. Protireformace udělala své, aby všechna další úsilí o samostatnost potlačovala v zárodku. Římské právo nastoupilo svou nadvládu i na venkově. Půda se stala v daném právním chápání soukromoprávním vlastnictvím a tím znenáhla obchodovatelným zbožím.<br /> <br /> Pak ale, kolem přelomu 15. do 16. století, znovu propuká sociálně-reformní impuls. Spis Valentina Andreaeho (1586–1654) «Chymická svatba Christiana Rosenkreutze» koluje od přibližně roku 1604 z ruky do ruky. Vydán byl roku 1616 ve Štrasburku. Odkazuje na Christiana Rosenkreutze (1378–1484) a jeho zasvěcení<br /> <br /> 1459. Ve stejné době se ustavilo «Bratrstvo Růžového kříže». Sdružovalo nevelký okruh jednotlivých lidí, kteří zůstávali nepoznáni a kteří — na rozdíl například od Paracelsa (1493–1541) — nevystupovali navenek s žádným učením, nýbrž skrytě, z duchovních inspirací, se nezištně stavěli do služby bližním. Pravděpodobně od téhož autora, Valentina Andreaeho (1586–1654), vzešla další růžokřížovnická díla: roku 1614 ''Fama Fraternitatis'' (obrácená na «hlavy, stavy a učené muže Evropy»), roku 1615 ''Confessio'' a roku 1617 ''Všeobecná a generální reforma celého světa''. V této «Generální reformě» z ducha růžokřížovnictví se znovu z ukrytí hlásily ony impulsy, které skrytě v 15. století kladly zárodek trojčlennosti sociálního života ve svobodných hospodářských vesnických společenstvích. {{SE|74}}<br /> <br /> Co z růžokřížovnictví — ze spirituálních impulsů, jež zachycovaly působivého ducha přírody i sociálního života stejnou měrou — mohlo pro 17. století znamenat průlom, bylo zničeno obrovitou pohromou třicetileté války a jejími následky. Tato válka zpustošila Středoevropou strategií spálené země. Mnohé vesnice se trvale proměnily v pustiny; venkovské obyvatelstvo padlo ze 40 %,&lt;ref&gt;Aus: Wilhelm Abel: ''Geschichte der deutschen Landwirtschaft'', Stuttgart 1967, S. 265.&lt;/ref&gt; městské ze 33 % za oběť hrůzám hladu, moru a válečných operací. Zásoby osiva a potravinářského obilí byly opakovaně vypleněny nebo zničeny vypalováním, zvířata hnána pryč procházejícími vojsky, studny otráveny vhazovanými zvířecími mršinami. Ještě do konce století, padesát let po Vestfálském míru roku 1648, panoval na mnoha místech hladomor. Třicetiletá válka fyzicky zlomila páteř zděděné zemědělské kultury Středoevropy. Mnoho z lidové moudrosti zaniklo, a jen namáhavě bylo možno z dochovaného zkušenostního vědění znovu probudit k životu princip organismu ve vesnicích a na jednotlivých statcích. [[Dottenfelderhof]] například — deset kilometrů od středu Frankfurtu nad Mohanem, jako dvůr přináležející k premonstrátskému klášteru Ilbenstadt — byl zcela srovnán se zemí. Teprve roku 1707 došlo k obnovení hlavní budovy s obytními prostory a obilnicí, a roku 1742, téměř sto let po válce, byl celý areál — nyní jako hermeticky uzavřený opevněný dvůr — obnoven.<br /> <br /> Po hlubokých propadech 17. století přineslo 18. století s osvícenstvím i probuzení v zemědělství. V jeho první polovině rozkvétala takzvaná literatura hospodářů domu, která v ohlédnutí za ztracenou moudrostí minulosti usilovala pochopit zemědělství ještě jako organismický, eticky zakotvený celek. Ve druhé polovině 18. století vstoupila do popředí experimentální ekonomie.&lt;ref&gt;Ebd., S. 202.&lt;/ref&gt; Hledělo se k tomu, co se v rámci organismické uzavřenosti empiricky osvědčilo jako rozumné, a co pak připravilo půdu pro nastupující agrární vědy 19. století. Po dlouhotrvající depresi, která sledovala zmatky třicetileté války, prošlo zemědělství v průběhu 18. století obrodem. Nehledě k uplatňování racionálnější, myšlenkově prohloubenější praxe, bylo zlepšení životní situace vděčno především „ozelenění úhoru&quot;. V rámci nadále provozovaného trojpolního hospodářství byla úhorová pole osázena okopaninovými plodinami (brambory) a především jetelem. Polním pícninářstvím se zvýšila úrodnost půdy, výnosy rostly a nouze ustoupila skromné prosperitě. {{SE|75}}<br /> <br /> V osvícenství 18. století vystupovalo ze skrytosti růžokřížovnictví a jiných příbuzných spirituálních proudů — zástupně jmenujme teologa a „teozofa&quot; Friedricha Oetingera (1702–1782)&lt;ref&gt;Vgl. Rudolf Steiner: ''Von Jesus zu Christus'', GA 131, Vortrag vom 13. Oktober 1911, Dornach 1988, S. 194 ff.; sowie Emil Bock: ''Die Boten des Geistes'', Stuttgart 1967, S. 55.&lt;/ref&gt; — do společenského vědomí. Německý idealismus čerpal ve filosofii, básnictví, vědě a umění právě z těchto spirituálních podzemních vod. Z týchž podzemních vod vyvěraly ideály, jež stály na počátku Francouzské revoluce, volání po svobodě, rovnosti a bratrství. Jsou to v proměněné podobě táž volání, jež byla zakotvena v trojčlennosti svobodných hospodářských vesnických společenství 15. a 16. století, táž, jež na počátku 17. století dávala impuls snahám růžokřížovníků o „Generalreformaci&quot;,&lt;ref&gt;Johann Valentin Andreae: ''Allgemeine und Generalreformation der ganzen weiten Welt – beneben der Fama Fraternitatis, des löblichen Ordens des Rosenkreuzes, an alle Gelehrte und Häupter Europa geschrieben'', Kassel 1614.&lt;/ref&gt; táž, jež [[Goethe]] (1749–1832) ve svém ''Wilhelmu Meisterovi'', v ''Heřmanovi a Dorotě'' a jinde básnicky zpracovával. Tato volání, jež proudila z esoterického vědění staletími, i ona ztroskotala na retardujících {{SE|76}}<br /> <br /> Síly; i ona dozněla v krvavých bojích a skončila opět vítězstvím restaurace.<br /> <br /> Jaký vývoj vzala na pozadí těchto historických událostí zemědělství? Jeho základ, organismusprinzip, zůstal zachován. Stal se však tradicí bez nadále působící duchovní hybné síly: kulturní krajiny, jež vzešly z rolnické práce, musely být v postupujícím chodu staletí udržovány se stejnou námahou jako stavby románských kostelů a gotických katedrál, jež s nimi tehdy tvořily jednotu. Nejprve odcházeli jednotlivci, odvážní lidé, kteří si zabalili uzlík a přestěhovali se do rodících se měst. Pak však, od 17. století, je ve vlnách vystěhovalectví následovaly tisíce, lákány heslem „Stadtluft macht frei&quot;. Přijímali ztrátu dědičného zázemí vesnice a jejího míru; usilovali ven z tísně a nesvobody života spojeného s přírodou a hledali v existenciální nejistotě svobodné sebeurčení v nově vznikajících povoláních. Příkladně a dojemně popisuje tuto osamělou cestu do nejistého pozdější oční lékař a básník Jung-Stilling (1740–1812),&lt;ref&gt;Johann Heinrich Jung-Stilling: ''Lebensgeschichte'', München 1968.&lt;/ref&gt; jemuž Goethe rázným zásahem pomáhal z nejedné existenční nouze. Stále více vysávala města lidi ze zemědělství, akademický život a přírodní vědy vzkvétaly a s nimi technické uplatňování poznaných zákonů anorganické přírody. Oproti celistvě lidsky universálnímu zaměření práce v zemědělství se nyní lidé ponořovali do světa průmyslu s jeho dělbou práce. Tito, kteří byli dosud zcela zakořeněni v lidovém vědomí, viděli se v existenciální nejistotě vyzváni k individuálnímu sebeuvedomění. Z rolníka se stal moderní, emancipovaný člověk — proletář. Ten nemohl z procesu dělby práce získat nic než svou mzdu; humanistické vzdělání jeho doby mu nedokázalo odpovědět na jeho životní otázky, stejně tak přírodní vědy, jež ho v otázce jeho lidství nechávaly pocházet z opice. V postupujícím novověku klesá selství do tradice vázané na dědická práva, z níž již nevycházely žádné obnovující impulsy. Tato tragika charakterizuje vývojový chod 19. a 20. století. Již osev úhoru jetelem v 18. století byl impulsem přicházejícím zvenčí, který narážel na odpor — mimo jiné i proto, že<br /> <br /> Někdejší pružná trojpolní soustava ztuhla zevnitř vlivem římsko-právního vlastnického řádu.<br /> <br /> Jak silně bylo setrvačnictví každé novinky nepřítelem, ukazuje na počátku 19. století pokus zavést do vysoce rozvinuté flanderské zemědělské kultury secí stroj. Tento pokus zpočátku selhal; rolníci instinktivně cítili tento záměr jako vpád do duchovně-mravního sebepochopení rolníka, jenž rozryté zemi v odměřeném kroku a rytmickém švihu svěřoval setbu a jenž zároveň tuto událost provázel v duševně-duchovním postoji svým požehnáním. Jak jinak ten, kdo secí stroj konstruoval — přicházeje zvenčí z města, rozložil v myšlenkové abstrakci proces sení na jeho jednotlivé funkce. Z toho postavil stroj, který musí splňovat tyto funkce: uložit určité množství osiva určité velikosti zrna v určité časové jednotce do určité hloubky v půdě a přikrýt je zemí. {{SE|77}}<br /> <br /> V 19. století přebíraly postupně přírodní vědy a technika správu nad zemědělstvím odcizenýmjeho duchovním impulsům. Hned na počátku byla zakládána jedna zemědělská fakulta za druhou. Do popředí vystoupila otázka toho, co bylo nazýváno „starou silou půdy&quot;, a z ní otázka hnojení. Chtělo se porozumět tomu, co propůjčovalo půdám trvalou úrodnost v průběhu věků. Z dohledu se vytratila celistvost organismu zemědělství a součinnost jeho článků — a hledaly se jednotlivé faktory. Byl rozpoznán humus jako nositel úrodnosti. Aby bylo možno experimentálně sledovat otázku trvalé úrodnosti půdy, byl v Kentu v Anglii v roce 1853 založen Rothamstedský pokus trvalého hnojení. Na parcelce s chlévským hnojem bylo hnojení po nějaké době přerušeno — a po padesáti letech bylo možno ještě konstatovat přetrvávající účinky tohoto někdejšího hnojení.&lt;ref&gt;Edward John Russel, John August Voelker: ''Fifty years of field experiments at the Woburn Experimental Station'', Rothamoted Monographs on Agricultural Science, London 1936.&lt;/ref&gt; Tím, a také pozdějšími dlouhodobými pokusy prováděnými jinde,&lt;ref&gt;Ernst Klapp: ''Lehrbuch des Acker- und Pflanzenbaus''. Berlin, Hamburg 1967, 611 S.&lt;/ref&gt; se potvrdilo, že „stará síla&quot; vděčí podstatně chovu skotu v organismu zemědělství.<br /> <br /> Výzkumy chemika Justuse von Liebiga (1803–1870) obrátily v otázce hnojení pozornost k významu jednotlivých látek. Ze svých rozborů sklizně vyvozoval, že půdy {{SE|78}}<br /> <br /> statku o tolik živin, kolik jich je obsaženo v prodaných plodinách.&lt;ref&gt;Justus von Liebig: ''Die organische Chemie in ihrer Anwendung auf Agrikulturchemie und Physiologie'', Braunschweig 1840.&lt;/ref&gt; Z tohoto závěru vyvodil svou teorii minerálního hnojení, podle níž živina, která je v minimu, omezuje výnos. Liebig, který stál jednou nohou ještě v německém idealismu a druhou v nastupujícím materialismu druhé poloviny 19. století, byl přesvědčen, že ztrátu půdou vázaných klíčových živin — fosforu, draslíku a dalších — je třeba hnojením nahradit. Jinak, v rozporu s panující naukou, soudil o dusíku. O ten se má postarat sama příroda. Stáli proti němu jeho odpůrci, zastánci dusíkatého hnojení, kteří v dalších letech získali převahu. Posmrtnou satisfakcí pro Liebiga bylo uskutečnění a potvrzení jeho tezí zemědělcem Schultzem-Lupitzem (1831–1899),&lt;ref&gt;Asmus Petersen: ''Schultz-Lupitz und sein Vermächtnis'', Stiftung Ökologischer Landbau (SÖL), Sonderausgabe Nr. 38, 2. Aufl. 1992, 66 S. Mit Vorworten von Gerhardt Preuschen und Wolfgang Schaumann.&lt;/ref&gt; jemuž se po desetiletém úsilí podařilo podstatně zlepšit výnosovou úroveň extrémně chudých písčitých půd v Lupitz prohloubením humusového profilu.<br /> <br /> Příznivý předplodinový efekt luskovin zůstával až do konce 19. století záhadou, dokud Hellriegel (1831–1895) v roce 1886 nezveřejnil svůj objev hlízkových bakterií vázajících dusík, které žijí v symbióze s kořeny luskovin. Přesto — navzdory těmto poznatkům z vědy i praxe o vázání dusíku ze vzduchu jako dění v živém — soustředilo se veškeré úsilí na otázku, jak by bylo možno dusík ze vzduchu technickou cestou, s obejitím živého, převést do podoby soli. Nešlo totiž jen o to získat tuto nejžádanější ze všech hnojivých látek pro zemědělství, nýbrž stejně tak pro výrobu výbušnin. Jediné světové naleziště dobyvatelných dusíkatých solí v podobě chilského ledku se nachází v poušti Atacama v Chile — vzdálený a přenákladný zdroj pro rostoucí potřebu 19. století.<br /> <br /> Tak působily přírodní vědy a technika od 19. století zvenku do zemědělství a staly se ve 20. století průkopníky odcizení zemědělství jeho vlastním vývojovým impulsům a výrobním podmínkám — a nakonec příčinou jeho zániku v agrární industrialismus. Hybatelem na této cestě je<br /> <br /> dusík, za nímž od 60. let 20. století následovaly syntetické herbicidy, pesticidy, prostředky pro zkracování stébel atd. a genetické inženýrství.<br /> <br /> Na počátku 20. století byl v Norsku po Birkeland-Eydeově postupu ve elektrické peci oxidován vzdušný dusík. Ukázalo se to jako příliš nákladné. Chemik Fritz Haber (1868–1934) vypracoval v letech 1905 až 1910 v BASF v Ludwigshafenu am Rhein vědecké základy syntézy amoniaku ze vzdušného dusíku; jeho partner, inženýr Carl Bosch, vytvořil pro tuto syntézu do roku 1913 velkoprůmyslová zařízení. V tomto Haber-Boschovým jménem nazvaném postupu je vzdušný dusík přiváděn k reakci s vodíkovým plynem v kontaktních pecích při tlaku 200 barů a teplotách 500 až 600 °C za přítomnosti katalyzátorů. Vidíme, jak nadmíru reakčně líný dusík vzduchu, který luskoviny tichým, jemným způsobem v kosmicko-zemských rytmech slunečního roku aktivují pro životní proces tvorby bílkovin, je zde na anorganicko-technické rovině, s vysokou spotřebou energie a bez ohledu na místo a čas, násilím donucen do reakceschopné sloučeniny. Tento vynález — podobně jako pozdější vynález uvolnění jaderné energie — zpřístupňuje síly pod-přírody lidské libovůli, přičemž nakládání s nimi zanechává od té doby stopy zkázy v díle stvoření přírody. {{SE|79}}<br /> <br /> Syntéza amoniaku byla výrobně technicky dozrálá právě před vypuknutím první světové války, učinila tak mocnosti středního bloku nezávislými na dovozech chilského ledku a atlantickou blokádu Angličanů, zaměřenou na zamezení těchto dovozů, obsoletní. Teprve syntézou amoniaku byl první světový válka jako artilérní a bombový válka v tom zničujícím rozsahu a takové délce pro mocnosti středního bloku veditelná. V průběhu války disponovali touto technikou také západní spojenci. Po konci války vyvstala ze strany dusíkového průmyslu otázka: Když žádná válka, co pak s dusíkem? Shodli se rychle — vítězové i poražení — a zřídili Evropský dusíkový syndikat a prohlásili zemědělství za nový trh. S obrovskou reklamou a průmyslem iniciovaným, praxe blízkým výzkumem přešla výroba dusíku plynule z produkce výbušnin pro bomby a granáty do výroby syntetických hnojiv pro zemědělství. Ještě jednou se potvrdila pravdivost výroku Hérakleita, že válka je «otcem všech věcí».&lt;ref&gt;Hérakleitos (předsókratický filosof, asi 520–460 př.Kr.), Fragment DK B 53: «Válka je otec všech věcí, král všech věcí. Jedny z nich činí bohy, druhé lidmi,&lt;/ref&gt; Totéž se stalo po<br /> <br /> Totéž se stalo po druhé světové válce ve Spojených státech, kde teprve po jejím konci našla dusíkatá hnojiva plošné uplatnění. V následujícím období se stal dusík ve spojení s technikou zavlažování v suchých oblastech globálním motorem v monokulturách produkujícího agrarindustrialismus.<br /> <br /> Ve střední Evropě odolával organismu-princip této bouřlivé době ještě dlouho. Friedrich Aereboe (1865–1942), zakladatel novějšího zemědělského provozního myšlení, popisuje kolem roku 1917 zemědělský podnik jako soudržný organický celek: „Já [...] pojímám zemědělský statek jako nedělitelný, organický celek a ukazuji, jak tento celek dostává a musí dostávat rozličnou podobu pod měnlivým vlivem vnějších a vnitřních životních podmínek.&quot; Porovnává „organickou bytostnou povahu hospodaření na statku&quot; ohledně členění na provozní odvětví s „tělem zvířete, které má srdce, plíce, játra a jiné orgány&quot;. Tak jako tyto orgány — každý podle svého úkolu — stojí ve vztahu k nadřazenému celku zvířete, tak jednotlivé složky zemědělství ke ganzheit hoforganismu. Aereboe poprvé uchopil hospodářské předivo vztahů zemědělského statku, jak toto předivo vzniklo z intuitivně-instinktivních podvědomých základů vědomí, v jasných, světlých myšlenkách. Vztahové předivo, které nalezl, mu bylo nezpochybnitelnou skutečností, jíž bylo třeba prosvítit myšlenkami a odpovídajícím způsobem provozně-hospodářsky optimalizovat. Samu skutečnost — bytostnou povahu celku — nestavěl pod otázku. {{SE|80}}<br /> <br /> Zásadu hospodářského organismu hájili představitelé zemědělského provozního myšlení v Německu až do 50. let 20. století. Dělo se tak se zohledněním všech technologických výdobytků tehdejší doby, zvláště „minerálního hnojení&quot;, a zde s osobitým důrazem na cílené použití synteticky vyráběných dusíkatých solí. Pak se však červená nit abendländischchristlichen zemědělství definitivně přetrhla. Od počátku 60. let se pojem hospodářského organismu vytrácel, a na jeho místo nastoupil pojem systému. Tento je ze všech stran otevřený a je myšlen jako síť propojení, bez vztahu k žádné „bytostné povaze&quot;, tj. k žádné v sobě samé odůvodněné ganzheit. Tím byla otevřena všechna stavidla k rozpadu zemědělství do agrárního průmyslu. Podstatným spouštěčem byl {{SE|81}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 4, S. 81.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 4: Die vierfache Zerstückelung des Betriebsorganismus in Monokultur und Massentierhaltung.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Podstatným spouštěčem bylo nástup syntetických herbicidů v 60. letech. Jsou to růstové látky, které jako „totální herbicidy&quot; systémově zasahují do životních dějů rostlin takovým způsobem, že se tyto rostliny doslova přerostou k smrti nebo odumírají jinou fyziologickou cestou. Nasazení systémových herbicidů, po nichž následovala syntetická fungicida a insekticida, rázem proměnilo klasickou pestrost provozní organizace. Ze roku na rok mohl rodinný podnik zdvojnásobit své osevní plochy cukrovou řepou, bramborami nebo polní zeleninou, nebo je — pokud to trh dovoloval — znásobit ještě víc. Mohl se libovolně specializovat na pouhopouhé několik nebo dokonce jen jednu pěstovanou plodinu a podle toho se cíleně a úsporněji vybavit strojní technikou. V polním hospodářství a zahradnictví se rozpadl vzájemně se podmiňující vztah trojnosti bodenbearbeitung, fruchtfolge a düngung. Monokultury převzaly vládu nad polními lány. Co po celé tisíciletí rostlo jako křesťansko-západní kulturní dědictví v nepřetržitém vývoji ekologicky i sociálně — organismus vesnických společenství a jednotlivých statků — se rozpadlo na specializované samostatné podniky, jejichž potřeba kapitálu ohledně nákupu výrobních prostředků vynucovala stále vyšší obraty, a tím průmyslový způsob výroby s dělbou práce a tvorbou kapitálu. (Obrázek 4.) {{SE|82}}<br /> <br /> Již v předcházejících desetiletích ztratilo centrum — církev — stále více svou duchovně-mravní i sociální vůdčí roli, ve prospěch probuzení k individuálnímu svobodnému sebeurčení. Souběžně s postupující industrializací zemědělství od 60. let 20. století to bylo právě tato skutečnost, která spustila poslední velkou vlnu odlivu obyvatelstva. Zatímco kolem roku 1800 pracovalo v zemědělství 62 % výdělečného obyvatelstva, kolem roku 1875 49 %, kolem roku 1950 25 %, dnes jsou to pouhá 2 %.&lt;ref&gt;Laut Auskunft der Gesellschaft für Agrargeschichte e.V. Ffm.&lt;/ref&gt; Na místo sedláka nastoupil agrotechnik, jehož orientační bod již neleží ve středu vesnice, nýbrž na periferii — v vzdělávacích centrech měst, v agrotechnologických inovacích a na nadregionálních trzích. V globálně propojeném agrárním industrialismu se kolem zemědělství buduje mocná hradba, inteligenční aparát do specializovaných oborů roztříštěného detailního vědění. Zemědělec se stává „výkonným orgánem&quot; cizí inteligence, která ho cizím způsobem určuje. V průběhu tohoto plíživého duchovního zbavení svéprávnosti se postupně jako první z vesnických a individuálních útvarů statků vymanilo zahradnictví a specializovalo se na monokultury ve sklenících — první krok rozčlenění organismu jako celku. Také v polním hospodářství se, v USA velmi záhy, osamostatnil pěstování obilnin, po němž následoval půdní úbytek větrnou a vodní erozí. Dnes celosvětově plošně vládne krajinnému obrazu jednotvárný vzor monokultur. Ve střední Evropě se tento druhý krok rozčlenění celistvosti dokonal — po jistém setrvačném odporu — teprve ke konci 20. století. Nakonec, ve třetím kroku rozčlenění, ztratil svou organickou funkci v zemědělském organismu i ovocnářství. V 70. letech byly vypláceny prémie za vyklučování vysokokmenných kultur; dnes je jejich ekologická hodnota opět doceňována. Výroba se však soustřeďuje na intenzivní plantáže v monokultuře v klimaticky zvýhodněných oblastech. Naposledy, ve čtvrtém kroku rozčlenění, bylo opuštěno i chov domácích zvířat vázaný na provozní zásobu krmiva, s důsledkem jednak vzniku provozů bez dobytka a jednak koncentrace na velkochov. Na místo pojmu „domácí zvíře&quot; nastoupil pojem „užitkové zvíře&quot;. Začalo to drůbeží v celoročním ustájení nebo klecovém chovu, po níž následoval chov prasat soustředěný ve velkochovech, a nakonec — kdo {{SE|83}}<br /> <br /> by to byl pomyslel u pasoucího se dobytka, tohoto haustiera par excellence — davové ustájení odrohačených zvířat v celoročním stájovém chovu, krmeném silážemi nebo krmivovými směsmi kalkulovanými na maximální výkon.<br /> <br /> Co se zrodilo v dobách gnóze, a v dobách ještě daleko vzdálenějších pod vedením mystérií, vázáno na duchovní ústrojí určitých národů, jako volné souběžné soužití čtyř proudů pastevectví, polního hospodářství, zahradnictví a ovocnářství; co pod vlivem křesťanství vzájemným prostoupením splynulo ve vyšší jednotu organismu zemědělství — to nyní v agnostickém rozdrobení padlo zpět do čtyř prvotních stavů.<br /> <br /> Přes všechny vskutku obdivuhodné vymoženosti moderní doby si nesmíme zavírat oči před touto skutečností: stojíme na troskách západo-křesťanské zemědělské kultury. Uzurpace průmyslovými výrobními metodami zlomila její kulturotvornou sílu a od 60. let 20. století jí kopala hrob. Ale v každé smrti je ukryt i zárodek nového dění. Uchopit je lze tehdy, když si člověk uvědomí hlubší vývojové impulsy minulosti. Výrok „Doctor Angelicus&quot;, Tomáše Akvinského (1225–1274), zní: Minulost a budoucnost má čas, přítomnost nikoliv.&lt;ref&gt;Vgl. Thomas von Aquin: ''Summa Theologica'', Questia 10, Proemium.&lt;/ref&gt; — Tento výrok lze myšlenkově dále prohloubit. V přítomnosti se oba časové proudy setkávají a navzájem se ruší. Proud minulosti odumírá do formy, do sinnenfälligen události. V této formě však proud času z budoucnosti oživuje jako zárodek. Rostlinné semeno toto dění zviditelňuje. Nese v sobě, sraženo do podoby genomu, razidlo minulosti. Tato „geprägte Form, die lebend sich entwickelt&quot;,&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Goethes Werke'', «Urworte Orphisch», Hamburger Ausgabe, Bd. 1, München 1978, S. 359.&lt;/ref&gt; obsahuje zárodek, který má potenci otevřít se časovému proudu budoucnosti. Lze tedy říci: Ve zvěcnění smyslově se jevícího leží moment smrti, v němž se čas minulosti obrací v budoucnost. Budoucnost je proměňující se minulost. {{SE|84}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_neuen_Keime&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Nové zárodky ===<br /> <br /> [[Anthroposophie|Antroposofická duchovní věda]] [[Rudolf Steiner|Rudolfa Steinera]] přináší poznání v podobě idejí, jež svou pravdu stvrzují v mocném myšlení dalekosáhlých duchovních vztahových souvislostí a v činu se prokazují jako zárodky, které ve svém růstu a plodnosti dávají tuto pravdu zakusit jako hnací sílu stále nového dění. Dva ideové zárodky Rudolfa Steinera jsou to, které — navazujíce na minulost a proměňujíce ji — ukazují zemědělství cesty k novému nositelství kultury:<br /> <br /> První z těchto ideových zárodků se vztahuje k významu zemědělství z hlediska sociální otázky: První světová válka způsobila zhroucení starého světového řádu. V nastalém sociálním chaosu inauguroval Rudolf Steiner «Dreigliederung des sozialen Organismus» (trojčlennost sociálního organismu). V tomto mohutném ideovém celku se z hlubin historického dění znovu vynoril v proměněné podobě onen impuls, který od novověku v po sobě jdoucích stoletích tlačil na povrch, narážel však na retardující mocenské struktury a znovu klesal do skrytosti. Připraven svými «Kernpunkte der sozialen Frage»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Kernpunkte der sozialen Frage in den Lebensnotwendigkeiten der Gegenwart und Zukunft'', GA 23, Dornach 1976.&lt;/ref&gt; začal Rudolf Steiner s lidmi, kteří stáli aktivně uprostřed života, podnikat konkrétní kroky k přetvoření sociálního života — ve smyslu:<br /> <br /> * svobodného duchovního života, který je autonomním tvůrcem a nositelem iniciativy všech duchovních impulsů prostupujících a oplodňujících společenský život,<br /> * právního života, který je autonomním tvůrcem a nositelem toho, co ve vzájemném vztahu člověka k člověku platí jako rovné právo a nabývá platnosti v zákonné podobě,<br /> * hospodářského života, který jedná autonomně a na smluvním základě v vědomě utvářených hospodářských asociacích «bratrsky/sestersky» přebírá péči o uspokojování lidských potřeb.<br /> <br /> V každém z těchto tří článků sociálního života stojí vědomě-nevědomě každý člověk. Každý z těchto tří článků dostává sobě vlastní autonomní životní skutečnost skrze to, co mu každý člověk vtiskuje ze svých tří duševních činností: svým chtěním duchovnímu životu, svým cítěním právnímu životu a svým myšlením hospodářskému životu. Jak tyto tři duševní činnosti jako autonomní články duše v člověku navzájem{{SE|85}}<br /> <br /> působí a ve vědomí Já vzplanují, udržovány pospolu a ve vzájemném působení silou Já, tak také tři články sociálního působí navzájem v celek sociálního organismu skrze probouzející se vědomí Já každého jednotlivého člověka. V tomto vzájemném vztahu vědomého vnitřního prožívání a utváření navenek vzniká sociální umění. Tak je utváření trojčlenného sociálního organismu zkušebním kamenem k rozvinutí a zjevení bewusstseinsseele (vědomí-duše). Téměř nadlidské úsilí, které Rudolf Steiner od roku 1919 vynakládal, aby hnutí trojčlennosti sociálního organismu uvedl v život, ztroskotalo roku 1922.&lt;ref&gt;Siehe hierzu insbesondere: Rudolf Steiner: ''Die großen Fragen der Zeit und die anthroposophische Geisterkenntnis'', GA 336, Basel 2019; sowie ders.: ''Zu sozialen und wirtschaftlichen Fragen'', GA 332b, Dornach, Basel 2020.&lt;/ref&gt; On sám pojal rozhodnutí ukončit tento první rozsáhle pojatý pokus. Vnějším podnětem k tomu byla především cválající inflace a malý počet lidí, kteří by této obrovské výzvě byli dostáli. Rudolf Steiner stavěl také na porozumění proletářů, z nichž mnozí však padli ve válce — a ti, kteří přežili, byli odtaženi propagandou komunisticky orientovaných dělnických vůdců. Zárodek však byl vložen do půdy historického dění. Byl prostřednictvím 20. století průběžně pěstován v dílčích konkrétních přístupech k jednání v ustavičné proměně jednoho umírání a stávání se. Především však byla Steinerova pojednání k sociální otázce poznatkově-vědecky zpracována v kontextu požadavků doby a zpřístupněna širší veřejnosti. Impuls k sociální trojčlennosti nadále čeká na pronikavě nový pokus o uskutečnění.<br /> <br /> Tento nový přístup vyrůstá z druhého ideového zárodku, který je obsažen v [[Landwirtschaftlicher Kurs|''Zemědělském kurzu'']] Rudolfa Steinera, v «Duchovně-vědeckých základech pro zdárný rozvoj zemědělství»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999.&lt;/ref&gt;. Tento kurz pro zemědělce se konal o Letnicích roku 1924 na statku Koberwitz u Breslau v dnešním Polsku, dva roky po zrušení «Kommenden Tages», orgánu hnutí trojčlennosti v Německu. V té době byla v zemědělství «kirchspiel» (farní obec) ještě ve vsi — praxe principu organismu byla tradičně ještě z velké části neporušena. Zemědělský způsob výroby tvořil ještě protipól k dělbou práce řízenému způsobu v průmyslu. Ekologická otázka a — s ní neoddělitelně spjatá — sociální {{SE|86}}<br /> <br /> otázka nebyla v zemědělství ještě akutní. Avšak hrozivá předzvěst, jako jsou účinky hnojení synteticky vyrobenými dusíkatými solemi, ztráta odrůdové stability a zdraví zvířat, citlivěla jednotlivé sedláky a zemědělce. Od roku 1920 se obraceli na Rudolfa Steinera s prosbou, aby jim z antroposofické duchovní vědy poskytl poznávací základy a praktické pokyny pro obnovu zemědělství do budoucnosti. Tazatelům šlo o ideje, o duchovní pravdivé obrazy, které by zemědělské práci nad pouhou provozní techniku znovu daly smysl a — budou-li tyto ideje uchopeny — mohly znovu vybudovat duchovně-morální most k věcem a bytostem v přírodě a kosmu. Zemědělský kurz obsahuje zárodečné položení základů pro vývoj zemědělství budoucnosti, v němž skrytý proud impulsů křesťansko-západního zemědělství vstupuje v hlubinné metamorfóze na povrch věku vědomí. Rudolf Steiner navázal bezprostředně na otázky lidí, kteří stáli ve staré, smrti zasvěcené zemědělské kultuře a kteří hledali přístupy k její obnově. Navázal na ještě právě existující minulost, aby ji proměnil v budoucí. Přitom apeloval na myslící vědomí činnými v praxi stojícího člověka.<br /> <br /> Výchozím bodem antroposofické duchovní vědy Rudolfa Steinera je «člověk». Na jeho bytostnou povahu ve světovém celku se vztahují otázky: Jaký je vývoj z jeho bytostného původu v duchu, jaké jsou ideové celky, které ho ve všech životních oblastech činí schopným jednat v souladu s jeho bytostnou povahou, jaké jsou cesty k sebepoznání a poznání světa do budoucnosti? Kdysi ještě nebyli lidé tak «chytří» jako dnes, za to však byli moudří. Prožívali sami sebe jako mikrokosmos, který v malém v sobě nese vše, co ve velkém duchovně-bytostně naplňuje makrokosmos. Vědecký intelektualismus novější doby staví se tváří v tvář smyslově vnímatelné světu, rozkládá jej na části, reflektuje tyto části v představách a přitom vylučuje toho, na koho se zapomíná — člověka, který se táže, myslí, cítí a chce. Pohled duchovního badatele je naproti tomu obrácen k poznávajícímu, k bytostné povaze člověka. Co se mu tam v nadsmyslovém poznání odkrývá, vrhá jasné světlo na to, co makrokosmicky v nejširším smyslu smyslově vnímatelné přírodě a kosmickému obvodu jako bytostně účinný princip leží v základu. Výsledky duchovněvědeckého bádání obsažené v Zemědělském kurzu navazují na přírodovědné {{SE|87}}<br /> <br /> pojmy, například pokud jde o anorganický svět látek, a označují jejich prvky jako nositele vždy specifických maatla ya ku vumba (formativních sil), které je z jejich fyzické přirozenosti povznášejí do procesuálního dění oživené a oduševnělé přírody.<br /> <br /> Tak je metodický postup Zemědělského kurzu předznačen klíčovou výpovědí: «Es wird vom Menschen ausgegangen; der Mensch wird zur Grundlage gemacht» (Vychází se z člověka; člověk je kladen za základ).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S.103.&lt;/ref&gt; Pod tímto zorným úhlem se pohled soustřeďuje na koncepci a utváření zemědělského podniku se slovy: «Eine Landwirtschaft erfüllt ihr Wesen, im besten Sinne des Wortes, wenn sie aufgefasst werden kann als eine Art Individualität für sich, eine wirklich in sich geschlossene Individualität und jede Landwirtschaft müsste eigentlich sich nähern – ganz kann das nicht erreicht werden, aber sie müsste sich nähern – diesem Zustand, eine in sich geschlossene Individualität zu sein» (Zemědělství naplňuje své bytí, v nejlepším smyslu slova, může-li být pojato jako jakási individualita pro sebe, skutečně v sobě uzavřená individualita, a každé zemědělství by se vlastně mělo přibližovat — zcela toho nelze dosáhnout, ale mělo by se přibližovat — tomuto stavu, být v sobě uzavřenou individualitou).&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 42.&lt;/ref&gt; Dále se říká: «Die Dinge können nicht in dieser Weise streng durchgeführt werden, aber man muss doch einen Begriff haben von dem notwendigen Geschlossensein einer Landwirtschaft […]» (Věci nemohou být takto přísně provedeny, avšak musí mít pojem o nezbytné uzavřenosti zemědělství […]).&lt;ref&gt;Ebd., S. 43.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tato vyjádření apelují na individuální soudnost. Z badatelského smýšlení musí ten, kdo je činný v zemědělství, usilovat o to, aby si v pojmech vypracoval myšlenkový obraz bytostné povahy mikrokosmického člověka. Tento myšlenkový obraz se stává klíčem k porozumění makrokosmu a konkrétně k porozumění jednomu jeho výseku: zemědělskému podniku. Přináší ideje, podle nichž lze tento makrokosmický výsek utvářet v jeden v sobě uzavřený celek, v organismus, v tělo «jakési zemědělské individuality». Ideová základna k tomu se formuje, jsou-li smyslově vnímatelné a přírodovědecké skutečnosti myšlením pozdviženy do smysl dávajícího celku výsledků nadsmyslového antroposofického duchovního bádání. O myšlenkově-obrazné uchopení tohoto smysluplného celku jde. V tom spočívá zárodek nového dění zemědělství. Toto dění se rozvíjí pod «sluncem idejí» sebe-si-vědomého-se-stávajícího lidského ducha; ten je to, kdo vede činnou ruku k smyslem naplněné práci. {{SE|88}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Dreigliederung_des_Menschen_und_die_landwirtschaftliche_Individualität&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Trojčlennost člověka a zemědělská individualita ===<br /> <br /> Organismus — se středem a periferií — jako základní utvářecí princip v zemědělství vyrostl od sedmého století po Kristu z přírodou daných biotopů, z «organismů v přirozeném růstu». Nesl od místa k místu zcela individuální ráz. Byl to instinktivně-inspirovaný růst z pokřesťanštěných lidových kultur. S jejich mizením v průběhu věku bewusstseinsseele se vytrácela i duchovně impulzující síla. Zemědělská podniková nauka 20. století sice rozpoznala smysluplnou souhru jednotlivých odvětví podniku v celek a nazvala ji hospodářský organismus. Co je «bytostnou povahou» tohoto celku, to se netázala. Pojem byl příliš bezmocný na to, aby mohl zadržet kulturní úpadek zemědělství. Ani ekologické hnutí přicházející od 70. let a s ním ekologické zemědělství nedokázaly pojmu hospodářského organismu znovu vdechnout život. Klíč k porozumění organismu lze hledat jedině v bytostném agentu, který ho přivádí k jevu v tělesné uzavřenosti a proživá se v ní. U zvířete je tímto agentem zvířecí duše, u člověka duchovní duše. Zvířecí duše je vázána na tělo; duchovní duše člověka má moc stále více se svými třemi duševními činnostmi — myšlením, cítěním a vůlí — z této vázanosti vynořovat, z ní se osvobozovat. Tím jí narůstá schopnost vědomě se sebou, v sebepoznání se uchopit jako tvůrčí duchovní bytost, jako sebe sama uskutečňující se Já. V Já nese člověk jako mikrokosmos zárodek ducha v sobě. Tím může nejen poznávat sebe sama a bytostnou povahu svého tělesného organismu, ale vědět se v tomto poznání ve spojitosti s bytostným, co nadsmyslově působí v přírodě a kosmu.<br /> <br /> Na cestě školení duchovní duše se může tento zárodek rozvinout do duševních orgánů. Tak jako se smyslové orgány otevírají smyslově danému světu, mohou tyto duševní orgány zpřístupnit duchovně-nadsmyslovou skutečnost vnímání. Z Já procitajícího v sebevědomí může člověk ve věku bewusstseinsseele opět, vystupujíce, vědomě dosáhnout svého duchovního původu, od nějž se sestupujíce na cestě sebeuvedomování odloučil. Co kdysi provázelo sestup coby učení moudrosti z mystérií, pak ale od {{SE|89}}<br /> <br /> co od Zeitenwende postupně dohořívalo, to lze od nynějška prostřednictvím antroposofické duchovní vědy, přístupné každému člověku, vědomě vystupujíce, znovu dobývat. Duchovní bádání Rudolfa Steinera přináší výsledky, které na všech polích lidské činnosti — ať již vědeckém, uměleckém, náboženském, medicínském, pedagogickém, sociálním atd. — a tak i na poli zemědělství, zárodečně ukazují jednání nové, to staré proměňující cesty.<br /> <br /> Chce-li si tedy někdo ujasnit ideové souvislosti, jež mají zemědělství z toho, co se stalo, pomoci k novému stávání se do budoucnosti, pak je metodicky cesta jasně předznačena: Aby bylo dosaženo hlubšího porozumění bytostné skutečnosti myšlenky organismu a individuality, je nutno nevyhnutelně vyjít od člověka, mikrokosmu. Přitom vyplývá z duchovního bádání v tělesně-fyzickém a duchovně-duševním ohledu v obrysech toto ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90):&lt;ref&gt;Viz k tomu zejména: Andreas Suchantke: ''Metamorphose: Kunstgriff der Evolution'', Stuttgart 2002, 332 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Při nazírání podoby člověka upoutá pozornost nejprve polarita hlavy a končetin: hlava jako do velké míry v sobě uzavřená kulatá podoba, končetiny paprskovitě vyzařující a svět uchopující. Morfologicky ovládá princip formy oblast hlavy, a polárně k tomu fyziologicky princip látky: oblast látkové výměny a končetin.<br /> <br /> Obal hlavy tvoří převážně tvrdé, silně mineralizované lebeční kosti. Ty obklopují lebeční dutinu, která je naplněna mozkomíšním mokem — vodojasnou, bezbuněčnou a bílkovinami neprostoupenou tekutinou — a v ní plovoucím mozkem. Dále se v hlavě soustřeďují smyslové orgány sloužící bdělému vědomí. V nich, jako i v hlavě jako celku, ustupuje život do značné míry před vládou fyzična. To se působivě ukazuje v anatomické stavbě oka — mimo jiné s světlolomnou čočkou — nebo ucha s bubínkem, řetězcem sluchových kůstek a kostěným labyrintem. Hlavový pól je čistému fyzičnu, smrti, blíže než životu. Morfologicky je hlava obrazem ztuhlých životních procesů. I mozek je ve své fyziologické činnosti jako vědomí-probouzející orgán tiše prostoupen procesy smrti. Nerv a mozek ztrácejí po krátkém čase po poranění schopnost regenerace. Proces, jenž je ovládá, je povahy rozkladné. O tom svědčí vysoká dýchací aktivita mozku a nutnost intenzivního zásobování kyslíkem skrze krev. {{SE|90}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 5, S. 90.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 5: Die Wesensbeziehung von Mensch und landwirtschaftlicher Individualität. Die Dreigliederung beider in vertikaler Ausrichtung: Die Landwirtschaft ist der auf den Kopf gestellte Mensch.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> rozkladná činnost vede fyzicky k mrtvé látce (CO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) a duchovně, jako zrcadlení životního procesu, totiž činnosti myšlení, k uvědomění myšlenek. Hlava je klidovým pólem a nositelem bdělého vědomí, které člověka duchovně spojuje se světem.<br /> <br /> Nakolik člověk nese ve své hlavě to z života vypadlé, minerálně-mrtvé, ukazuje i výskyt mozkového písku, zejména v epifýze (''šišinka mozková''). Jde o citrónově žluté kamínky sestávající z krystalů vápníku a hořčíku. Rudolf Steiner k tomu poznamenává: «Trochu mozkového písku musí mít každý člověk v sobě», nikoliv však jako trvalé usazeniny, nýbrž: «Tento mozkový písek musí vznikat a musí být opakovaně rozpouštěn.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Erkenntnis des Menschenwesens nach Leib, Seele und Geist. Über frühe Erdenzustände'', GA 347, Vortrag vom 9. August 1922, Dornach 1995, S. 53.&lt;/ref&gt; Tento proces tvorby krystalů a jejich opětovného rozpuštění popisuje Rudolf Steiner jako základ vědomí Já: «Kdybychom se nemohli rozpouštět, nemohli bychom myslet, nedospěli bychom k vědomí Já. V tomto rozpouštění spočívá to, co nazýváme naším vědomím Já.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 61.&lt;/ref&gt; V hlavě se uskutečňuje myšlenková činnost. {{SE|91}}<br /> <br /> Mozek si v každodenním vědomí neuvědomuje tento samotný proces, nýbrž jeho výsledek — zobrazení tohoto procesu: myšlenku.<br /> <br /> Formpól hlavy, soustředěný v mozku, se rozlišuje přes celý tělesný organismus do nervového systému. V horním člověku slouží vědomému vnímání, v dolním zprostředkovává duchovně-duševní činnost vegetativním životním procesům.<br /> <br /> Formpól stojí polárně naproti látkově-výměnnému pólu. Ten zahrnuje pod bránicí svět orgánů látkové výměny a končetiny. Duševní činnost tam zasahuje do životních procesů, řídí látkové přeměny, mobilizuje síly, jichž pak může vůle použít k tomu, aby uváděla do pohybu a udržovala v pohybu končetiny, tělesnou činnost jako celek. Veškeré organické pochody, které leží v základu rozvíjení vůle, veškeré procesy odbourávací, přeměňovací a výstavbové se uskutečňují v hlubokém bezesném nevědomí, ve vědomí spánku. Probíhají zčásti protiběžně v souběžnosti, zčásti v plynule proudícím časovém posloupném sledu. Oproti přísně v sobě spočívajícímu řádu nervově-smyslového systému vládne v látkově-výměnném pólu neustálá proměna a přeměna; včetně končetin je vše v pohybu; nic nezůstává ani chvíli stejné. Jako se duše v hlavovém pólu přes smysly duchovně spojuje se světem v pocitech a myšlenkách, tak vstupuje přes výživu a přes činnost končetin fyzicky do vztahu ke svému okolí.<br /> <br /> Bytostné zjevení vůle je pohyb — ať prostorově uchopující v končetinách, procesuálně v látkovém řádu, v růstu a regeneraci, v proudící krvi, nebo tichoučce vnikající do vědomí v dýchání a posléze v myšlenkové činnosti.<br /> <br /> I procesy vládnoucí v látkově-výměnně-pohybovém pólu prostupují v odpovídající metamorfóze celé tělo — v hlavě mimo jiné ve vylučování slinných žláz a sliznic nebo v žvýkací činnosti kloubně uloženého dolní čelisti.<br /> <br /> Polarita hlavového systému a látkově-výměnně-pohybového systému nalézá svůj vyrovnávající střed v orgánovém systému, jenž se mezitím vřazuje: ve dvou rytmicky dýchajících plicních křídlech, v rytmicky pulsujícím srdci a v bránici. Bránice ve svých pohybech pasivně sleduje rytmus dýchání — může jej však také vlastní aktivitou podpořit. Morfologicky se rytmická mitte projevuje v sledu žeber, jež uzavírají hrudní koš směrem nahoru k hlavě, dolů jej však otevírají a rozšiřují k bránicí překlenuté břišní dutině. Fyziologicky proudí krev od srdce a k srdci skrze celé tělo a {{SE|92}}<br /> <br /> sjednocuje oba póly ve vyšší jednotu. V rytmické mittě prožívá člověk sebe sama v cítění; snivě-cítíce se noří do sféry nevědomosti, do vůle; bdíce-cítíce sahá vzhůru do oblasti myšlení. V cítění prožívá člověk sebe sama v nejvyhraněnějším smyslu jako tuto a jedině tuto určitou duchovní duši. Rytmus je rezonančním tělesem cítění. Kývá se sem a tam mezi klidem hlavy a pohybem těla. Spojuje klid a pohyb a je obojím zároveň. Do rytmické středu se svrchu snižuje jasnost myšlenek do hlubin a zdola odpovídá z temna vůle síla iniciativy stoupající vstříc.<br /> <br /> Ve své vzpřímené postavě a tělesné trojčlennosti vstupuje člověk bytostně naplněn jako individualita do světa. Ve souzvuku svého myšlení a vůle v cítění prožívá sebe sama v procesu sebeuvědomování; nalézá se na cestě ke svobodnému sebeurčení. Z tohoto prožívání mu svítí bytostná skutečnost ideje vývoje — to budiž osvětleno:<br /> <br /> Kdysi žil princip vývoje instinktivně snivě, skrytý v pramenech prastaré moudrosti, jako účinná síla duchovního vedení v lidstvu. V postupujícím probouzení k sebeuvědomění toto dědictví haslo. Teprve velmi mladé — nejprve v době německého idealismu, ve výzkumech Charlese Darwina (1809–1882) a Ernsta Haeckela (1834–1919) a v plném rozsahu v antroposofické duchovní vědě — vynořuje se vývojový princip novým způsobem v myšlení. Vztažen k trojčlennosti duševních schopností člověka prožíváme jej dnes v myšlení především jako předvídavou idej, v cítění jako radostně-čilý impuls a ve vůli jako duchem nesoucí iniciativní sílu. Na cestách této trojnosti uchopuje se člověk v duchovním naplnění svého bytí jako Já a dělá z sebe iniciátora a nositele vývoje do budoucnosti. Ve svém usilování o svobodu žije vývojový princip dar. {{SE|93}}<br /> <br /> Uvědoměním vývojového principu se stává člověk z tvora tvůrcem. A tak vyvstává otázka: Je od nynějška povolán z volní svobody zasazovat idej vývoje do světa, který se stal? Nebo se může toto tvůrčí schopnost vztahovat jen na jeho vlastní a na lidský vývoj? Musí vše ostatní zanechat za sebou a odsoudit k pouhému užitku a k vykořisťování — totiž rostliny, zvířata, Zemi jako celek, která měla a má tak hlubokou účast na jeho vlastním vývoji? Probouzení k ekologickému vědomí sahá většinou jen tak daleko, jako přání zachovat vzniklé, v sobě dovršené dílo stvoření,<br /> <br /> Ano, chtít člověka jako ničitele tohoto díla stvoření držet stranou od přírody. Toto omezení však znamená zastavení vývoje. Jen v souvislosti s pokračujícím vývojem člověka a jen skrze něj jako iniciátora může být to, co se ve světě stalo, proměněno v nové stávání se. Neměl by snad být současný člověk, jehož vynalézavý duch má díky štěpení atomového jádra v rukou všechny prostředky k tomu, aby život na Zemi přivedl k několikanásobnému «Overkill», naopak také schopen, v rozšíření sebe sama, vštípit vývojový princip Zemi, přírodě, která ztuhla v dílo? Jak může sílu stávání se, kterou v sobě nosí, učinit plodnou pro nové procesy stávání se, které vyvedou přírodu z jejího hotového stavu? Tato poslední otázka stojí na počátku budoucí zemědělské kultury. Odpověď na ni nejprve přináší metodický pokyn Rudolfa Steinera:&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Duchovněvědecké základy pro zdárný rozvoj zemědělství'', Dornach 1995, přednášky z 10. a 12. června 1924.&lt;/ref&gt; «vycházet z člověka» a zemědělský podnik, má-li «naplnit svou podstatu», chápat jako «určitý druh individuality».<br /> <br /> Vydejme se na pole a pokusme se ve vnitřním klidu si zpřítomnit veškeré dění přístupné vnímajícímu a myslícímu nazírání, jež se odehrává nad zemí ve světle, vzduchu a teple, pod zemí v temnotě provlhlých, krystalických hlubin a mezi tím v kůži oživené půdy – pak se cítícímu vnímání zjeví hluboká příbuznost s tělesnou trojčlenností člověka ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|obrázek 5]], s. 90).<br /> <br /> Pod zemí narážíme na tvrdý, pevný, z života vypadlý, a proto mrtvý svět hornin a rovněž na vodní prvek hlubin. Pevná složka země spočívá v klidu, zachovává si svou krystalickou strukturu, která je během léta u zemského povrchu silněji vystavena procesům zvětrávání, v zimě se pod vlivem krystalotvorných sil okruhu stálic – Řekové jej nazývali «křišťálovým nebem» – prožívá ve své čisté krystalické přirozenosti.&lt;ref&gt;Tamtéž, přednáška z 10. června 1924.&lt;/ref&gt; Jako je mozek zrcadlem, které uvědomuje skrytou myšlenkovou činnost, tak krystalická přirozenost hornin příbuzných křemíku (křemeny, silikáty), podobně jako smyslové orgány, odráží krystalotvorné síly nejvzdálenějšího kosmického okruhu i síly planet vzdálených od Slunce (Mars, Jupiter, Saturn) v jejich nepřímém působení. Polárním způsobem to platí pro vápenec a horniny příbuzné vápenci, které ve své afinitě k planetárnímu, {{SE|94}}<br /> <br /> Vůbec sonnennahen Planeten (Měsíc, Venuše, Merkur), jejich síly na sebe vážou.&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; Zprostředkující postavení v této polaritě zaujímají jílové minerály, které svou pro minerální říši Země neobvyklou dynamikou přivádějí obě kráftové kvality prostřednictvím kořenů k růstu a tvarování rostliny. Tak pohlížíme na to, co se pod půdou táhne do hlubin, jako na hlavový pól této Rudolfem Steinerem tak nazvané «zemědělské individuality».<br /> <br /> Pokusíme-li se uvést geisteswissenschaftliche Hinweise do myšlenkové souvislosti s přírodovědně uchopitelnými fakty minerálního podloží půdy, ukazuje další fenomén na skutečnost, že se pod zemí nalézá hlavový pól «zemědělské individuality». Podobně jako v epifýze vystupuje krystalotvorba a její rozpouštění jako fyzický základ vědomí Já, tak se ve zvětrávací zóně půdy tvoří nejjemnější hexagonální krystalické lupínky. Krystalizují z amorfních koloidů hydroxidu hlinitého a křemičité kyseliny do takzvaných «sekundárních jílových minerálů». Ty se však mohou opět rozpustit zpět do koloidního stavu.&lt;ref&gt;Die Vermutung ist, dass die Bildung vorzüglich ein Winter- und die Auflösung (Verwitterung) ein Sommerprozess ist.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Polárně vůči hlavovému pólu pod zemí se nad zemí rozprostírá «břicho»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', Dornach 1995, Vorträge vom 10. und 12. Juni 1924.&lt;/ref&gt; zemědělské individuality. Zde, pod přímým působením kosmu, vzniká život způsobem jakési «vnější trávení» světla, tepla, vzduchu a vodních par. Zde vstupuje vše, co se rodí, formou a barvou do vnějšího zjevení, a vše, co zaniká, bere zjevení zpět do neviditelné vnitřní světa. Vše je v pohybu: raší rostlina, volně se pohybuje zvíře, činný je člověk; mraky táhnou, páry stoupají, déšť padá, vítr pohybuje každým jednotlivým listem, vlní se obilím, blesk zableskne a štěpí dub, hrom duní, planety obíhají své dráhy a slunce přináší nad zemí den a noc. Zde, ve Stoffwechselpolu zemědělské individuality, podléhá vše stálé proměně. Zatímco pod zemí proniká duchovně-živé, uvolněné od hmotného, zemí jako vnitřní hybnost — tak jako myšlenky prostupují hlavou&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; — tak se toto duchovně-živé nad zemí utváří formou a barvou v hmotném. To {{SE|95}}<br /> <br /> jen nadsmyslově uchopitelný život nakonec dohašína do formy a ve svém hanutí se v semenu znovu přináší na svět.<br /> <br /> Mezi póly Dole a Nahoře se horizontálně prostírá průzračně tenká kůže, půda, tvořící zárodečnou střed. Ta ve svých procesech nemá žádnou samostatnost, jako ji má rytmický systém člověka. Nelze tedy říci, že by půda měla plíce, srdce. V této souvislosti stojí za zmínku, že zemský povrch má stejně jako voda své přílivy a odlivy a ve střední Evropě se denně v průměru zvedá a klesá o 80 cm.&lt;ref&gt;Siehe hierzu die Forschungen von Gerhard Jentzsch am Lehrstuhl für Angewandte Geophysik an der Universität Jena.&lt;/ref&gt; A přece půda dýchá jako zvíře a člověk: přijímá kyslík a vydává oxid uhličitý. Jenže toto dýchání neprobíhá z niterně-vlastního impulsu, nýbrž je výsledkem exogenního spolupůsobení sil pólů Dole a Nahoře v půdě. V dynamice jílových minerálů lze spatřit jakési srdeční funkce. Ale i ty jsou podněcovány zvenčí a sledují rytmus impulsovaný Sluncem, který ročními cykly řídí a harmonizuje procesy rozpouštění a vázání látek v půdě. Z toho lze porozumět, proč Rudolf Steiner půdu apostrofoval jako «bránici»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', Dornach 1995, Vorträge vom 10. und 12. Juni 1924.&lt;/ref&gt; zde uvažované individuality. Tato bránicová kůže ve svých funkcích zrcadlí součinnost živlů země, vody, vzduchu a tepla v rytmech slunečního roku. Kultivovaná půda je tedy charakterizována tím, že staletími trvajícími orebními a rostlinopěstitelskými opatřeními — zejména hnojením kravským hnojem — obdržela nad svou «přírodní vlohu» dispozici k rozvoji svébytného rytmického orgánu: dispozici k vyrovnávající a rozvoje schopné «středu».<br /> <br /> V profilovém uspořádání tohoto bránicového orgánu středu, v půdě, opakuje se v malém trojčlenná vertikalita zemědělské individuality. V svrchní půdě, v takzvaném A-horizontu, nacházíme tmavší, vzdušně strukturovanou, pozůstatky rostlin protknutou humusovou vrstvu — sediment metabolické aktivity nad zemí, který do ní bakteriálními a jinými přeměnami vdechuje cosi jako svébytný život. Polárně k této oživené vrstvě se v podloží nacházejí ložná, nevyvetralá, mrtvá hornina — do půdy nahoru vyčnívající hlavový pól, C-horizont. Na jeho hranici se hornina vystavuje {{SE|96}}<br /> <br /> rozkladným, krystalický minerální svazek ničícím silám eroze. Mezi A- a C-horizontem se člení zvětrávací nebo B-horizont, v němž se uskutečňuje primární (zvětráváním) a sekundární (novou krystalizací) tvorba jílu. Jílem obohacený B-horizont představuje vlastní střední článek v půdě. Jeho dynamika zrcadlí rytmy Jahreslaufu: směrem dolů, k hlavové straně, zadržuje oživené atmosférické vody a s nimi v ní rozpuštěné látky proti gravitaci; směrem nahoru vstupuje do spojení s humusem (jílo-humusový komplex) a pečuje o procesuální kontinuitu v budování Bodenfruchtbarkeit.<br /> <br /> Zwerchfellorgan půda se zdá, měřeno rozměry výšin, jež se nad ní rozprostírají, a hlubin, jež se dole pohledům vymykají, být pouhým ničím. A přece je vším! Z ní vyrůstá vyšší rostlinná příroda, jež tvoří životní základ pro existenci zvířete a člověka na Zemi. Je to kořen rostliny, který vertikálně směřuje dolů k zemskému středu, a je to výhonek, který z vegetačního bodu klíčku v rytmické listové posloupnosti vertikálně stoupá vstříc Slunci a, obklopen Stoffwechselgeschehen ve světle, vzduchu a teple, v Blüten-, Frucht- und Samenbildung připravuje výživné látky pro zvíře a člověka v živé kompozici. V kvetoucí rostlině a stromové přirozenosti tvoří si zemědělská individualita přirozeně a jen v duchu uchopitelně svůj obraz. Duchovní tyč, jež nadsmyslově spojuje Erdentiefen se slunečními výšinami, jež v trojčlenném uspořádání sjednocuje síly tíže a tíhnoutí k vertikalitě, vtěluje se obrazně každý rok v rašení a výhonu rostlin.<br /> <br /> Rostliny a spolu s nimi zemědělská individualita stojí ve vztahu k trojčlennosti člověka na hlavě. Jak hluboko sahá zde příbuzenský vztah k člověku a zvířeti, ukazuje se v následujícím: Kořen ohmatává, podobně jako smyslový orgán rostliny, látky zemských hlubin. Přenese-li se fruktifikační proces rostliny až dolů do kořene, jako je tomu například u mrkve, zesílí a zabarví se kořen do zářivé červenožluté a prostoupí jeho jemnou tkáň sladkostí a vůněmi. Vzniká výživný plod, který svrchovaně vyživuje hlavu, nervově-smyslovou organizaci jako celek ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90). Plodí-li rostlina naopak v souvislosti se tvorbou semen vysoko nad zemí, jako je tomu například u obilovin, pak vzniká jako výživný plod<br /> <br /> … a silová kompozice, která vyživuje soustavu látkové výměny a končetin u člověka i zvířete. Vše, co mezi těmito póly vyrůstá ve stonku a listu jako potravní plod — například kedlubna (stonek), růžičková kapusta (pupen) nebo listová zelenina (salát, zelí, špenát atd.) — vyživuje a posiluje rytmický střed. {{SE|97}} V biologicko-dynamickém zemědělství je běžnou praxí toto pravidlo následovat: pícní mrkev pomáhá u telat podněcovat smyslovou aktivitu a dávat jim lesklou srst, u krav je to krmná řepa; naopak, má-li se podpořit látková výměna, má-li být zvíře radostně pohyblivé, přichází na řadu krmení lněným semenem; k rozvoji síly u koní je to „oves, který bodá&quot;. Vše, co se ve vegetativní oblasti utváří jako stonek a list — v bylinách, trávě, jeteli atd. — je základním krmivem pro dojnici žijící v přísném rytmu.<br /> <br /> Duchovně uchopitelná, v duchu skutečná idea zemědělské individuality otevírá chápajícímu pohledu brány do všech oblastí zemědělství; on je shrnuje jako orgány bytostného celku — příkladně to má být znázorněno v kapitole o otázce hnojení. To od základu vyžaduje změnu smyslu [Sinnesänderung]. Lze překonat duální poměr člověka a světa ve vědách, který metodicky vylučuje duchovně-duševní stránku poznávajícího a mravně jednajícího člověka. To platí tím více, přechází-li se tento velký, od člověka se odvíjející ideový celek v čin myšlením. V činu se osvědčuje jeho plodnost a skrze ni jeho pravda.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Viergliederung_des_Menschen_und_die_Geschlossenheit_des_Hoforganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hofového organismu ===<br /> <br /> Tělesný organismus člověka zahrnuje v sobě mikrokosmicky vše to, co se makrokosmicky rozkládá jako svět přírodních říší. Existuje tu úzký příbuzenský vztah, který se odhalí, srovnáme-li trojstupňovost přírody — říši anorganicko-fyzického, říši oživené rostlinné přírody a říši oduševnělé živočišné přírody — s tělesnou organizací člověka. Tak jsou v lidském těle účinné všechny látky, síly a zákony, které ovládají anorganicko-mrtvou minerální říši … {{SE|98}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 6, S. 98.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 6: Die Viergliederung des Menschen und der Organismus als Leib der Individualität.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> konstituují a které vědy fyziky a chemie se snaží prozkoumat. Například struktura trámečků ve vnitřní stavbě stehenní kosti v přechodu k ohnutému kyčelnímu kloubu je taková, že s minimem minerální substance (převážně fosforečnan vápenatý) je dosaženo maxima statiky. Podobně je tomu s podpůrnými tkáněmi, s konstrukcí kostry jako celku. Celé tělo je ve stavbě a funkci všech orgánů, v jejich pevných podpůrných tkáních a v jejich hospodaření s tekutinami a teplem prostoupeno a protkáno čistě fyzickou, moudrostí naplněnou zákonitostí. Ta tvoří — ohraničena na podobu těla — fyzické tělo, evolučně nejdokonalejší bytostný článek člověka. Svůj nejpřesnější výraz nachází ve stavbě a funkci smyslového systému. Podstata fyzického těla je nadsmyslová a zjevuje se ve všem viditelném (Obrázek 6).<br /> <br /> Co tedy v říši minerální vystupuje odděleně jako „mrtvá&quot; příroda, v čistě fyzické organizaci — to se v rostlině, zvířeti a člověku funkcionálně proplétá s vyššími bytostnými články. Takovým je především éterické, životní nebo časové tělo, jež světu rostlin propůjčuje život prostřednictvím éterkových sil všestranně proudících z kosmu. Je v sobě proudícím životem, který se podle druhu rostliny nadsmyslově vymezuje v „tělo&quot;, přivlastňuje si specifickým způsobem látky země proti tíži, jakož i<br /> <br /> a jejich sil si přivlastňuje a z nich buduje příslušné fyzické tělo. Jako architekt fyzického se životní tělo neprojevuje jako takové, nýbrž ve formách rostliny. Proto byl pro Goetha tvar a jeho metamorfóza — například v listové posloupnosti — východiskem jeho bádání o bytostné povaze živého. {{SE|99}}<br /> <br /> Vše, co se v rostlinné říši rozprostírá jako bytostná povaha živého, nalézá na vyšší stupni sjednocení v životním těle člověka a projevuje se v proudících tělesných tekutinách, v krvi, v lymfě a v sekrecích žlázového systému, jež regulují veškeré životní procesy (Obrázek 6). Éterické tělo je zdrojem zdraví. Nemoci mají svůj původ v duševnu. K jejich léčení nachází éterické tělo podporu v tom, co je jeho bytostné povaze vždy specifickým způsobem konformní — a to je svět léčivých rostlin. Paracelsus vyjadřuje v podstatě toto: Neexistuje nemoc, která by nemohla být vyléčena nějakým «bylinkou» nalezatelnou v rostlinné říši.<br /> <br /> Jako člověk nese ve stavbě svého těla přeměněnou minerální a rostlinnou říši povýšenou na vyšší stupeň, tak je i ve svém třetím bytostném článku — v duševním nebo astrálním těle — spřízněn s duševnem rozvinutým v živočišné říši (Obrázek 6). Zvířecí organizace se dovršuje zvířecí duší, která prostupuje fyzické tělo i tělo životní. Tento duševní článek přešel do zvířecího těla v podobě i funkci. Každý živočišný druh se tak morfologicky a fyziologicky člení ve vysoce diferencované nitro a vnějšek a disponuje rovněž druhově specifickým systémem končetin, skrze nějž se zvíře může volně pohybovat v živlech, které převládajícím způsobem podmínily jeho formování. Zvířecí duše se však projevuje především v «jak a co» činností, jež zvíře tělesně vázáno vykonává ve svém životním prostoru — tak žije červ v zemi, ryba ve vodě, pták ve vzduchu, hmyz v teple. Na základě tohoto v orgánovou činnost vázaného duševna zvířete mohl Goethe říci: «Zvíře je poučováno svými orgány. Člověk svými poučuje a vládne jim.» Duševní nebo astrální tělo je zdrojem vědomí; jeho fyzickým základem je nervová a smyslová organizace. {{SE|100}}<br /> <br /> I v člověku žije část duševna ponořena do životních pochodů — jako pudy, žádosti a vášně, pocity hladu a žízně a podobně. Ve své od těla osvobozené části žije duše sama v sobě a stává si vědoma svého ryze duševního prožívání — například toho, co vnímá jako pravdivé, krásné a dobré, ale i toho, co prožívá jako moc odchýlení ke zlému. Tímto článkem duše, který se osvobozuje z těla, povznáší se člověk z vázanosti na přírodu.<br /> <br /> V uvědomělém duševním životě cítí se člověk prostoupen něčím, co se mu teprve na cestě sebepoznání odkrývá jako jeho nejvlastnější bytostná povaha, jako jeho Já ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#98|Obrázek 6]], s. 98). Fyzickým základem působení Já v těle — Já-organizací — je krev. «Krev je ústředním orgánem organismu.»&lt;ref&gt;Lothar Vogel: ''Der dreigliedrige Mensch'', Dornach 1979, S. 147.&lt;/ref&gt; Je to tato v sobě samé spočívající jáství člověka, která má moc a sílu prostupovat, proměňovat a individualizovat tři popsané bytostné články. Vtiskuje tělu duševnímu, tělu životnímu a tělu fyzickému Já-organizaci. V této Já-činnosti přeměny a přivlastnění bytostných článků k výšinám jeho duchovního bytí leží pramen veškerého budoucího vývoje člověka i Země.<br /> <br /> Jako trojčlennost vede i čtyřčlennost k uchopení pojmu individuality. V Já-obdarování člověka se tento pojem naplňuje. Pojem organismu naproti tomu — pojmu uzavřenosti do sebe — se naplňuje již v živočišné říši, nikoli v pouhým životem obdařené rostlině. Ta by se teprve tehdy jevila jako úplný organismus, kdybychom k výhonku připočítali zemi, v níž koření, a k listu i ke květu kosmický obvod, do nějž se rozevírá.<br /> <br /> Pojem organismu se naplňuje, pokusíme-li se myslet spolupůsobení tří bytostných článků — fyzického těla, těla životního čili éterického, těla duševního čili astrálního — jako celek. Co teprve nadsmyslové poznání zpřístupňuje myšlení jako skutečnost, to může učit nazírání zvířete. Teprve s obdarováním astrálním tělem — totiž duševnem pronikajícím zemskou substanci, jak je tomu u veškeré živočišnosti — vzniká vnějšek a niternost: «V astrálním těle povstává zvířecí utváření navenek jako celá podoba a dovnitř jako utváření orgánů […] Je-li toto utváření dovedeno až do svého konce, formuje se to živočišné.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner, Ita Wegman: ''Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst'', GA 27, Dornach 1991, S. 35.&lt;/ref&gt; {{SE|101}}<br /> <br /> Touto charakteristikou je dán klíč k prohloubenému, obrazně myšlenkovému utváření pojmu organismu, resp. «uzavřenosti do sebe». S pohledem na zemědělství otevírá tento pojem možnost nechat zemědělský podnik z důsledně vědomé metamorfózy minulého znovu vzniknout — a to z moci a síly vědomé duše. Zůstalo-li by se u toho, bylo by to pouhé — byť vědomé — opakování toho, čím kdysi bylo periferní prostoupení dvora a gemarkování celé gemarkace. Ale jak je to s metamorfózou někdejšího duchovního středu, církve? Tento střed se v průběhu sebeuvědomění přesouvá do samého člověka. Člověk se musí naučit, aby v erkraftování své Já-individuality sebetvoříce probouzel mravní impulsy, které jej v práci vedou tak, že se makrokosmicky daná stanovištnost dvora bytostně rozvíjí v «zemědělskou individualitu». Jako trojčlennost vede pohled na vertikální členění dvora, na osu Země–Slunce, tak čtyřčlennost vede na plošně horizontální orientaci gemarkace — těla této individuality. Trojčlennost zpřístupňuje duchovní uchopení zemědělské individuality, čtyřčlennost ukazuje cesty praxe, jejího uskutečnění, jejího bytostného naplnění.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Bild_der_Viergliederung_der_landwirtschaftlichen_Individualität&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Obraz čtyřčlenné struktury zemědělské individuality ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_physische_Organisation&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Fyzická organizace ===<br /> <br /> Z raně středověkého původu tvořila gemarkace vesnice nebo solitárního dvora zaokrouhlenou plošnou jednotku. Je to stanoviště, na němž kráčivá působení sil a substance kosmu a Země vždy svým specifickým způsobem spolupůsobí a přinášejí se v podobě kulturní přírody k jevu.<br /> <br /> Fyzický základ tvoří vztahové předivo «živlů» — Země, vody, vzduchu a tepla — proměňující se v rytmech ročního běhu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|Obrázek 7]], s. 102).<br /> <br /> Erdigně pevný, krystalický základ gemarkace se vybudovává z horninových útvarů zemské kůry. Ty vystupují na hranici vzdušného obkruhu v mnohostranném reliéfu — údolí a výšiny, expozice {{SE|102}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 7, S. 102.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 7: Die physische Organisation oder der physische Leib des landwirtschaftlichen Organismus.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> podle světových stran atd. –, které samo modifikuje rytmické spolupůsobení čtyř živlů. Povrchová podoba každé gemarkace tak vypráví o své zemské a krajinné historii. Zvětrávání — to jest působení živlů vody, vzduchu a tepla na živel erdigně pevného — vytváří minerální kostru půdy, která se v závislosti na výchozí hornině skládá z hrubšího nebo jemnějšího zrna křemene-pazourku a jejich silikátových příbuzných, vápence a jeho příbuzných a dále z jílů. Toto ryze minerální složení se ukazuje tím významnější pro úrodnost půdy, čím vyrovnaněji a hlouběji je vybudováno.<br /> <br /> Živel vody prostupuje půdu rozmanitými způsoby. Zčásti se vyskytuje v koloidálním stavu svázaný s nejjemnějšími jílovými mineráliemi, zčásti jako hydrátové obaly půdních částic, zčásti jako pórová voda, zčásti jako průsaková voda a voda spodní. Uvolněn od živlu zemského odhaluje svou soudržnou, v sobě pohyblivou přirozenost v dešťové kapce, v tocích, rybnících a jezerech. Cestou výparu splývá konečně s živlem {{SE|103}}<br /> <br /> vzdušným, v mlze se formuje v nejjemnější kapičky, v oblacích v hrubší, a v proudícím dešti se z vzdušného obkruhu uvolňuje, aby se znovu spojil s živlem zemským. Každý statek se může šťastným nazývat, hraničí-li gemarkace s tokem řeky nebo jezera, prochází-li jí potok, živený snad pramenem, nebo chová-li mokřadní biotop s vysokou hladinou spodní vody nebo rybník. Jako terénní reliéf, tak i vodní hospodářství vtiskuje gemarkaci statku nebo vesnice — v závislosti na množství a rozložení srážek v průběhu roku — nezaměnitelně osobitý charakter.<br /> <br /> Živel vzduchu spočívá tu klidně nad gemarkací, tu se tiše přelévá přes krajinu, tu se přes ni žene bouřlivě. Podobně jako srážky, ba ještě spíše vzdušné proudy ve větru a počasí přesahují přes celé země a moře, avšak na každém místě země, kde jim překážky kříží cestu — ať je to hřeben hor, nebo stromy, živé ploty atd. –, vzdouvají se vírem, tlumí nebo se zcela uklidňují. Zejména přízemní vrstva vzduchu setrvává pod rostlinným porostem déle a je v neustálé výměně s půdním vzduchem, jenž dlí v puklinách a pórech svrchní půdy jednou déle, jednou kratší dobu. Ryze fyzický, anorganicky mrtvý charakter živlu vzduchu se projevuje v jeho látkovém složení. Hlavní složky — kyslík a dusík, v živém světě nejvýš aktivní látky — vytvářejí ve vnějším vzduchu sloučeniny samy se sebou, a jsou proto v nejvyšší míře reakčně inertní. Jinak se chová živel vzduchu v půdě. Tam vstupuje do vztahu s živly Země a vody a oživuje se k plné reakční síle, navazuje nová spojení. Jiným způsobem projevu pohybujícího se vzduchu je tlak, který vyvíjí, když v bouři a větru zvedá vodu ve vlnách, rozechvívá obilím, třese topoly a nechává padat celé lesy.<br /> <br /> Teplo se jako živel projevuje nejčistěji jako sálající teplo. Obecně se však odhaluje nepřímo na živlech a skrze ně — Zemi, vodě a vzduchu. Propůjčuje jim jejich vlastní dynamiku v procesuálním dění. Teprve skrze teplo se odhalují jejich specifické fyzické vlastnosti. Jeho nepřítomnost v zimě nechává půdu mrznout, tuhnout do živlu erdigně pevného; v letních vedrech nabývá vrchu spolu s vzduchem; na jaře proniká svými sourozeneckými živly, probouzí jejich vzájemnou dynamiku, oživuje půdy a připravuje je pro přijetí osiva; na podzim podobně, avšak pak se před zimou z tohoto svazku uvolňuje a každý z živlů vstupuje do svého zvláštního bytí. Podle expozice {{SE|104}}<br /> <br /> reliéfu vůči slunci — jižní svah, severní svah — vznikají v rámci gemarkace teplejší nebo chladnější stanoviště; stromové živé ploty, rozptýlená výsadba ovocných stromů, lesní ostrůvky atd. vytvářejí na malé ploše vyrovnaný tepelný hospodářský systém.<br /> <br /> Prostřednictvím tepla vznikají silové vztahy mezi živly. Toto fyzicko-anorganické předivo vztahů se mění místo od místa. Čím více se však při utváření hospodářství v uměleckém přiblížení uplatňuje organismusprinzip, tím více se elementární dění uzavírá do individuálního celku. Vzniká, příslušná typus stanoviště odpovídající, kompozice fyzikálních zákonů, sil a substancí působících ve čtyřech živlech. Tuto kompozici lze nazvat fyzickou organizací «zemědělské individuality», analogicky s «fyzickým tělem» člověka. Tato fyzická organizace pozemkového katastru hospodářství nebo vesnice je nadsmyslové bytostné povahy. Vystupuje smyslově ve světě látek ztuhlém do podoby, který je vlastní danému stanovišti, a jako taková je evolučně předem dána z minulosti. Poskytuje fakta, která musí zemědělec znát — pokud jde o geologickou stavbu, typy půd, hydrogeologické poměry a klima v malém i velkém měřítku —, ba více než to: musí s nimi srůst, pokud jde o odbornou praxi. Možnosti, jak v tomto předem daném světě faktů optimalizovat součinnost čtyř živlů ve prospěch pěstování kulturních rostlin, se omezují na zásahy do nejsvrchnější kůže zemské kůry, do půd, do onoho «bránicového orgánu» mezi «výšinami» a «hloubinami» krajiny. Jde přitom o výkon umění zpracování půdy, zavlažování a odvodnění, meliorace, terasování, hrázování a ochrany před větrem atd.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Lebensorganisation&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Životní organizace ===<br /> <br /> Tak jako má rostlina, zvíře a člověk, má i zemědělský organismus, který lze chápat jako tělo «zemědělské individuality», životní organizaci, «éterické čili živé tělo», jež si přičleňuje své bytostné povaze odpovídající «fyzické tělo» ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#106|Obrázek 8]], str. 106). Člověk je v pokušení ztotožnit toto živé tělo se souhrnem života, který každoročně vyrůstá v rostlinném světě. Kde však zůstává tento život, který se v podobách rostlin jeví, když rostliny na podzim odhazují listí nebo zcela odumírají? Dalo by se odpovědět: Život se stahuje zpět do semen, do humusu nebo do ''kambia''. Avšak i tato jsou jen zjevy živého {{SE|105}}<br /> <br /> v proudu vznikání a zanikání. Život sám je nadsmyslový. Organizace éterických formativních sil hospodářství prochází v rytmu slunečního roku střídavými stavy svého smyslově vnímatelného jevu. Od podzimu přes zimu žije stažena do čistě duchovní účinnosti v zemi, «v hlavovém pólu zemědělské individuality». V klíčení a zrání rostlin na jaře přes léto se pozvedá do «břicha zemědělské individuality». Vtiskuje se do života každé se utvářející podoby rostliny a jejích látkových kompozic v kořeni, stonku, listu a kvetu a opět se uvolňuje, když rostliny na podzim odumírají.<br /> <br /> Éterické čili živé tělo zemědělské individuality se odhaluje ve stoupajícím roce v souhrnu životních jevů, ve klesajícím roce opět mizí a je pak vnímatelné jen otevřenému duchovnímu zraku. Diskontinuita je jen zdánlivá.<br /> <br /> Vše živé stojí bytostně ve vztahu k živlům. Čím vyváženěji jsou vůči sobě země, voda, vzduch a teplo v poměru, tím rozmanitěji se může život přinést ke zjevení. Tento fakt se zřetelně vyslovuje v protikladu tropického deštného pralesa a písečné pouště. V prvním případě dosahuje rozmanitost druhů rostlin, stlačených na nejmenší prostor, maxima — v tropickém pralese Brazílie například přes sto druhů stromů na hektar —, v druhém případě se vůbec nebo jen řídce rostlinný život rozvíjí.<br /> <br /> Veškerému živému leží v základu životní organizace, složená z množství formativních sil, které vstupují se světlem slunce. V ní jako v celku se uskutečňují v navzájem se podporujícím střídavém vztahu životní procesy; jsou původci a nositeli zdraví. Samoregulace a trvale udržitelnost přírodního biotopu o tom vydává svědectví. Životní organizace hoforganismu je proto tím zdravější, čím všestranněji je tato v souladu se stanovištními faktory prověřena. Tento stav trvalého zdraví vytvářet je neustávající kulturní úkol člověka. Na něm závisí konstelace formativních sil živého, podle nichž se kulturní rostlina může podle svého typusu utvářet. Na této hospodářstvím podmíněné konstelaci formativních sil spočívá výživná hodnota výživných plodů a léčivá síla bylin, stejně tak kvalita humusu a plodnost půdy vcelku. Každý druh rostliny přispívá tedy k tomu, aby se z plnosti kosmických periferních sil mohla tvořit hofovému nebo vesnickému organismu vlastní životní organizace, která fyzické organizaci jako její utvářející architekta {{SE|106}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 8, S. 106.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 8: Die Lebensorganisation oder der Lebensleib des landwirtschaftlichen Organismus.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> nadřazena. Je nositelkou životního dění, které se ve formách rostlin stává vnímatelným obrazem, nadsmyslově se však darlebt jako v čase působící «tělo časů čili bildekräfteleib». Ve všem živém je nositelem vývoje. Na toto tělesné dění v čase chce pojem «biologicko-dynamický» poukazovat.<br /> <br /> Příroda se organizuje nutností svých zákonitostí do diverzity po svém způsobu; v zemědělském organismu připadá tento úkol uměleckému tvoření člověka. Vědomým herausgestaltungem éterické organizace hofové nebo vesnické gemarkace se zemědělec, jako tomu bylo kdysi ve starém selství, stává na nový způsob tvůrcem kulturní krajiny. Pěstováním kulturních rostlin sice ničí vzrostlou Wildnatur, ale buduje ji znovu jako Kulturnatur. Zatímco na fyzické rovině jsou jeho gestaltungskräftem úzce stanoveny meze, je v herausgestaltungu životní organizace Hoforganismu vyzýván k nejvyššímu uměleckému mistrovství. Musí překonávat rozpor jednostrannosti v pěstování a mnohostrannosti jako principu zdravé {{SE|107}}<br /> <br /> živosti prostředkem umění. Musí z ideálního prožívání celkové souvislosti betriebsního organismu přijímat opatření, která proměňují přírodní biotop v kulturní biotop. Ve vědomém novém stvoření musí být organismus zemědělství z devastovaných monokultureinöd urzellenhaft znovu herausplastiziert. Pokud jde o uměleckou celkovou durchgestaltung hofindividuální životní organizace, přicházejí v úvahu následující opatření ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#106|Obrázek 8]], s. 106):<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Fruchtfolge_im_Acker-_und_Gartenbau:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Fruchtfolge v zemědělství a zahradnictví: ====<br /> <br /> Dostupná orná půda je rozdělena tak, aby různé obilniny, okopaniny a pícniny – v zahradnictví různé druhy zeleniny –, které v jednom roce stojí vedle sebe každá na svém dílu, byly v následujících letech na témže dílu pěstovány postupně za sebou. Umění spočívá v tom, nechat jednotlivé polní plodiny – podle toho, zda humus obohacují nebo čerpají, zda jsou mělko- nebo hlubokokořenné, zda jsou náročné na hnojení nebo méně náročné – tak navazovat jedna na druhou, aby se předcházelo chorobám, podporovala se chuť k růstu a fruktifikace (výživná hodnota) a celkově se úrodnost půdy zachovávala, nebo lépe ještě zvyšovala. Velký význam má přitom to, aby osivo zůstávalo v podniku, tj. pocházelo z vlastního dalšího pěstování nebo ze šlechtitelského zpracování. Kultura polního hospodářství pracuje především se silami kosmu, které působí prostřednictvím země – křemene a vápna a zprostředkovaně skrze jíl – nepřímo zdola nahoru na růst rostlin. To se projevuje zvláště v pěstování obilnin, kde se ve srovnání s planou trávou celá rostlina v stéblu, listu a semeni prostupuje procesem fruktifikace.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Rückführung_des_Gartenbaus_in_den_Hof-_und_Dorforganismus:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Začlenění zahradnictví do organismu statku a vesnice: ====<br /> <br /> Děje se to zčásti obohacením polního osevního postupu polním pěstováním zeleniny, zčásti pěstováním jemné zeleniny, květin a bylin na ohrazeném areálu a pěstováním pod sklem. Zde v blízkosti statku je také místo pro včelín. Integrace všestranného zahradnictví zajišťuje kvetení a plodení od časného jara až do pozdního podzimu. Doplněno kvetoucími pásy v zemědělství se tak druhová rozmanitost jednoletých rostlin v míře bohatí až na hranice katastru obce. {{SE|108}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Rückführung_des_Obstbaus_in_den_Hof-_und_Dorforganismus:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zařazení ovocnářství zpět do organismu statku a vesnice: ====<br /> <br /> Vysoké kmeny co největší druhové rozmanitosti mají své místo podél polních cest, na mezích, na terasovaných svazích nebo na statkových ovocných loukách. Blahodárný účinek kultury ovocných stromů – obohacující krajinný obraz po celý rok – by měl prostupovat celou pozemkovou gemarkací statku a vesnice. Polokmeny a nízké intenzivní ovocné výsadby by měly stát v přiměřeném poměru k ostatním kulturám.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Eingliederung_und_Bewahrung_von_Wiesen_und_Weiden:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Začlenění a ochrana luk a pastvin: ====<br /> <br /> Jejich místo je v oblastech s vysokými srážkami, na svazích ohrožených erozí, na mělkých pastvinách a suchých polovinách využitelných jen extenzivně, především však všude tam, kde se mělce pod povrchem vyskytuje spodní voda – například po obou stranách podél potoků a řek, v nivách, u rašelinných sníženin nebo v přechodných rašeliništích. Rozorávání travních porostů (pěstování kukuřice) prostřednictvím odvodňování nebo snižování hladiny spodní vody by se mělo co nejdůsledněji zamezovat. Travní porost je odolný vůči záplavám a jako trvalá kultura působí čistícím způsobem na spodní vodu přitékající k otevřenému recipientu – zejména díky dlouhým sacím kořenům trav. Odčerpává z ní dusičnany pocházející ze vzdálenějších oblastí obilnářství. Trvalý travní porost se v důsledku pastvy a sečení nachází trvale ve vegetativním stadiu růstu. Proto potřebuje dostatek vody – nebo přesněji: éterické formativní síly, jež působí skrze živel vody; tedy vodu vystavenou silám Stoffwechselpol-u zemědělské individuality. Tato podmínka je splněna, nachází-li se spodní voda mělce pod povrchem (40 cm pod terénem), nebo při umělých loukách nebo v zavlažovacím hospodaření ve «svahové kultuře».<br /> <br /> Dokonalou formu umělých luk bylo možné nalézt ještě v polovině 20. století v polohách středohoří. Autor mohl v Rhönu krátce před zničením těchto mistrovských děl obdivovat poslední zbytky takzvaných Buckelwiesen – hrbolkových luk. Jejich zakládání, «hnojení» čistou vodou, pěstování, sečení na seno a přinášení sena do stodoly na ramenou v rozložených prostěradlech bylo výlučně nesmírně náročnou ruční prací. Odměnou bylo až pět sečí za rok. Z mlýnského příkopu ležícího výše na svahu údolí se směrem dolů stavěl jeden hrbol vedle druhého se střechovitými bočními plochami. Na hřbetě těchto hrbolových střech vedl kolmo od mlýnského potoka méně než lopatu široký slepý příkop s nulovým spádem. V době závlahy, závislé na fázích měsíce, tekla voda plošně na obě strany přes hranu slepého příkopu a stékala {{SE|109}}<br /> <br /> rychle pronikala travní drnou a shromažďovala se znovu ve střešním žlabu mezi dvěma hrboly. Ten pokračoval dál a stával se hřebenem příští řady kopečkovitých střech připojujících se níže po svahu – a tak to šlo stupeň po stupni dolů až do dna údolí.<br /> <br /> U tohoto druhu závlahového umění nešlo primárně o provlhčení podloží, nýbrž o rychle properlující pohyb vody – zpravidla chudé na minerály a zejména na dusík – skrze travní drn. Lze se domnívat, že vodě přísluší zde hnojivý účinek. Zdá se, že voda příjmem kyslíku – kyslíku jakožto nositele života&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', Vortrag vom 11. Juni 1924, GA 327, Dornach 1999, S. 68f.&lt;/ref&gt; – při pohyblivě-zurčícím průtoku oživuje růst trav a bylin takovým způsobem, že na těchto zpravidla minerálně chudých půdách bylo dosahováno kvalitativně i kvantitativně nejvyšších výnosů.<br /> <br /> Umělé louky jako krajinný prvek tvořící a oživující krajinu v podobě svahových nebo hrbolkových luk padly za oběť technologickému věku. Tato větev kdysi vysoké landbaukunst nedokázala obstát.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anpflanzung_von_Hecken,_Feldgehölz-_und_Bauminseln:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Výsadba živých plotů, polních remízků a stromových ostrovů: ====<br /> <br /> Zde se naskýtá příležitost přidělit všem dřevinám – keřům i stromům domácím v krajinném okolí – jejich místo v katastru obce, v živých plotech a remízcích, a tím v polní krajině zakládat chráněná území s vlastním mikroklimatem a celou gemarkaci samu nechat stát se harmonicky utvářejícím článkem kulturní krajiny. Výsadby slouží v otevřených krajinách jakoby jako náhrada lesa. Největší floristická a zároveň faunistická hustota kulturní krajiny se nachází na lesních okrajích, v přechodových a zároveň zónách pronikání otevřené polní a luční krajiny a lesa. Zde se patro nad patrem vrství druhově bohatá flora trav a bylin, pak nízko i výše rostoucí keřové porosty a konečně vysoko rostoucí rozložité koruny stromů. Týž výstavbový plán a tutéž ekologickou funkci mají živé ploty. Jsou vůči dvěma stranám polního katastru jakoby dvěma k sobě přiloženými, vzájemně prorůstajícími lesními lemy – stejně tak polní remízky a stromové ostrovy. {{SE|110}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Wald:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Les: ====<br /> <br /> Musí být spolu se zemědělstvím viděn jako jeden celek. Ano, přísně vzato k zemědělství náleží, stejně jako všechny výše jmenované funkční články životní organizace. Les mnohdy obklopuje katastr statků a vesnic, spojuje je a propojuje do sítě. Les plní uvnitř kulturních krajin nadřazenou, oživující funkci. K tomu působí vyrovnávajícím způsobem na klima a společně s katastrem statků a vesnic uchovává a profiluje po celé věky ráz kulturní krajiny v širokém měřítku.<br /> <br /> Les nemůže být předmětem pouhého lesnictví, ale ani pouhé ochrany přírody. Jeho využívání je – jako je tomu u každé polní gemarkace – kulturním úkolem, který se naplňuje v jeho utváření jako «trvalého lesa», jehož cílem je druhová rozmanitost dřevin odpovídající daném stanovišti. Trvalým lesem se stane teprve skrze soustavnou péči a využívání. Ponechat přirozené rezervace přirozenému stavu vede zpět do antropogenně podmíněné divočiny skrze zanedbání.<br /> <br /> Každý ze jmenovaných životních orgánů je sám o sobě již uměleckým stvořením přesahujícím přirozený biotop. O to více to platí, pokud jde o kompozici těchto životních článků v celek životní organizace hospodářského nebo vesnického organismu. Veškerá působení sféry stálic, planet, Slunce, Měsíce a Země se do ní vtiskly v průběhu roku a vstupují do «semenného stavu» «Všeobecně-Rostlinného» – do humusu uchovávajícího život. Rosenkruciánští alchymisté jej proto nazývali «Universálním semenem Země» (mateřská půda), na rozdíl od «individuálního semene», jež, tvořeno jednotlivou rostlinou, padá na mateřskou půdu. Humus nese pozemsky-zrozeně prožitý život předchozích let do přítomnosti. Proto jej lze strukturálně i substanciálně označit jako «paměť Země». Lze říci: v něm žije – v pozemsko-látkové formě ztuhlý – princip Všeobecně-Rostlinného. {{SE|111}}<br /> <br /> Je třeba rozlišovat mezi živými silovými proudy (jež tvoří život rostlin a ve svém celku tvoří jejich éterické čili životní tělo) a těmi, jež jako síly vyššího druhu vyzařují z astrálního světa kosmu. Jsou to síly, které se u zvířete rozvíjejí ve své<br /> <br /> duševním těle zvnitřnily, k prožívání hladu a žízně, vnímání bolesti a tak dále. Na proudící životní procesy rostlin působí tyto astrální síly z vnějšku tak, že je tvoří, formují, utvářejí a zadržují. Tvoří a zadržují proudící život do podoby kořene jinak než do podob stonku, listu a květu. Tvořivé síly se spojují s proudícím životem a vytvářejí si odraz v jakékoli vnější podobě rostlinného druhu, modifikovaný stanovištně odlišným spolupůsobením sil Země a kosmu. Podíváme-li se na druhovou rozmanitost trav a obilovin, na povahu bylin, trvalek, keřů a stromů jednoho statku a na jejich celkovou kompozici, pak se v jejich smyslově vnímatelných podobách zjevuje to, co se ve skrytu v tvořivě silném proudění prožívá jako éterická organizace organismu statku jako celku.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Seelenorganisation_oder_der_Astralleib_des_landwirtschaftlichen_Organismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu ===<br /> <br /> Z téže nadsmyslové oblasti, z níž vyzařují síly, které se rostliny takřka jen dotýkají z vnějšku, formují ji v růstu a nechávají ji odumřít do formy, pochází duševní neboli astrální tělo zvířat, které se ztělesňuje v těle zvířat a jako jejich duše je prozařuje zevnitř. Toto duševno, zjevující svou bytost, vymezuje zvíře navenek v jeho podobě a člení je dovnitř v řadu jeho orgánů. Duševní organizace zvířete je jeho životním tělem a to je nadřazeno jeho fyzické organizaci ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|obrázek 9]], s. 115). Jak již bylo zmíněno, v každém živočišném druhu je ztělesněna určitá duševní kvalita, v červu jiná než v rybě, ptáku, hmyzu nebo v řadě savců. Zvířecí duše si ve ztvárnění těla vytváří svůj obraz a projevuje se v tom, co zvíře dělá. Stanoviště obývá velké množství zvířat. Je o to početnější, čím mnohostranněji je utvořena životní organizace hospodářského nebo vesnického katastru. Členěny v druhy, čeledi a rody tvoří vcelku faunu stanoviště a stojí ke čtyřem živlům, k oživené přírodě i mezi sebou navzájem v nejrozmanitějším, moudrostí naplněném vztahu. Zvířenu hospodářství lze v jejím zjevu a chování chápat jako orgány «duševního neboli astrálního těla» celku hospodářství. {{SE|112}}<br /> <br /> Duševno, které je zvířatům vlastní, pochází z minulých evolučních stupňů Země.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Duševní tělo hospodářství nebo vesnického katastru se kromě toho utváří astrálními silami, které do něj s slunečním světlem proudí ze současného kosmu.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Leitsätze'', GA 26, Dornach 2020, darin der Brief «Der Mensch in seiner makrokosmischen Wesenheit».&lt;/ref&gt; Právě ony dávají rostlinám z vnějšku formu – srovnejme jemnolistost, resp. velkolistost rostlin, které vyrostly na světle nebo ve stínu –, nechávají je dozrávat, strukturují stavbu látek, např. bílkoviny, a podmiňují tak výživovou hodnotu plodin. Závisí tedy podstatně na fyzické a životní organizaci, do jakého stupně intenzity se duševní organizace utvoří a katastr hospodářství nebo vesnice se vymezí jako v sobě uzavřený organismus a vnitřně se rozčlení na orgány.<br /> <br /> Pro pochopení velmi diferencovaného příspěvku zvířeny k utváření duševní organizace organismu hospodářství nebo vesnice je třeba se podrobněji věnovat dvěma bytostně odlišným skupinám: divoké fauně a domácím zvířatům ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|obrázek 9]], s. 115).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wildtierarten_–_Organe_des_Hof-_und_Landschaftsorganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Druhy volně žijící zvěře — orgány organismu statku a krajiny ====<br /> <br /> Kulturně-tvůrčí výkon zemědělství spočíval v proměně divoké přírody v přírodu kulturní; i nadále zůstává jeho úkolem o ni pečovat a dále ji rozvíjet. Tento krok proměny znamenal mimo jiné buď zcela vytlačit z krajiny svět velkých volně žijících zvířat – jako jsou šelmy: vlk, medvěd, rys, a kopytníci jako pratur, los, zubr, divoké prase atd. – a nahradit je domácími zvířaty, nebo je vzít pod ochranu a do péče, jako je tomu u vysoké zvěře: jelena, srnce a soba, nebo u nízké zvěře, jako je zajíc, liška atd. Volně žijící savci jsou plaší a převážně noční. Jejich vynikající smyslové vlastnosti, čich, sluch a zrak, svědčí o bdělosti vědomějšího vnitřního života. Svými smysly se ponořují do vnějšího světa – větřením, nasloucháním, pátráním zrakem – jako například vysoká zvěř, když vychází na pastvu z šera lesa do otevřené krajiny. Duševně-instinktivní život je těmito vjemy podněcován a zároveň se rozšiřuje {{SE|113}}<br /> <br /> Duševní se otvírá a splývá s vnímaným. Tento vztah nitra a vnějšku se zjevuje nazírání v estetice chování, například v prchajícím srncovi, zajíci bijícím háky nebo hrdém jelenovi, jenž vznešeně tyčí své paroží do vzdušného obkruhu. Tímto z čelní kosti vyrůstajícím kostním stavením loví jelen kosmicko-astrální síly, které formotvorně působí na jeho vnitřní svět orgánů.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 97.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> U volně žijících zvířat to, co tvoří jejich duševní bytost, zcela vstoupilo do utváření těla. Toto duševní se v těle a skrze tělo prožívá. Tak vtiskují zvířata, vedena svými instinkty, to jest z vnitřní nutnosti, své vlastní bytí svému životnímu prostoru; rozšiřujíce sebe sama, oživují a oduševňují tento životní prostor svou činností a proměňují ho ve svůj revír: „Rostlina dává, zvíře bere v hospodářství přírody.&quot;&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 14. Juni 1924, S. 193.&lt;/ref&gt; Zvíře uspokojuje svou žádostivou přirozenost tím, co odebírá ze svého okolí. V tomto uspokojení má svůj blahobyt, který radostně dává světu najevo svými pohyby a hlasy.<br /> <br /> Divoké fauně se v souvislosti s jejími navzájem se prostupujícími podmínkami existence věnuje stále větší pozornost. Rozpoznává se, jak se životní cyklus zvířat moudře zapojuje do většího celku, ano, jak jsou souhrnně svou činností výkonnými orgány při utváření organismických celostí. Je tedy úkolem zemědělce věnovat divoké fauně v nejširším slova smyslu stejnou péči a pozornost jako hospodářským zvířatům. Ve vztahu k savcům se to děje mimo jiné lovem, přičemž egoistické pohnutky přitom hrají roli právě tak často jako při boji s takzvanými škůdci pomocí biocidů jiného druhu. Různé druhy zvířat přispívají každý svým dílem k obohacování a posilování soulové organizace hof- nebo dorforganismu. Každý nepromyšlený zásah do komplexního přediva vztahů je nechává onemocnět a oslabuje jejich síly sebeléčení.&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 15. Juni 1924.&lt;/ref&gt; {{SE|114}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vier_Gruppen_innerhalb_der_Wildfauna&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Čtyři skupiny v rámci divoké fauny ====<br /> <br /> Odhlédneme-li od savců a plazů, jsou pro nás nesmírně důležité čtyři velké skupiny živočišné říše, jejichž existence prostupuje gemarkungen svou – skrytěji působící – duševností. Ve svém tělesném utváření vykazují každá jiným způsobem příbuznost s funkční a morfologickou trojčlenností člověka, to jest s nervově-smyslovým systémem, s hrudní oblastí a se systémem látkové výměny a končetin. Jsou to čtyři skupiny: červi, ryby, ptáci a hmyz.<br /> <br /> Tato trojčlennost těla je nejzřetelněji vytvořena u hmyzu. U ostatních tří skupin ovládá existenci zvířete vždy jeden funkční okruh s vysokou specializací: u červů pól látkové výměny, u ryb rytmický střed a u ptáků nervově-smyslový pól. Každá z těchto čtyř skupin odhaluje ve své druhové rozmanitosti – nejintenzivněji hmyz – velkou variační šíři ve vyformování svých orgánových soustav. V porovnání s člověkem se již v dřívějších fázích evoluce jednostranně vyvinuly k tak vysoké dokonalosti, že lze říci: Část duševního těchto zvířat z velké části vstoupila do příslušného tělesného utváření, zatímco druhá, doplňující část se proživá nadsmyslově jako svět takzvaných „elementárních bytostí&quot;.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Welt der Elementarwesen'', ausgewählte Texte herausgegeben von Almut Bockemühl, Dornach 2005.&lt;/ref&gt; Elementární bytosti jsou poslové, kteří zprostředkovávají mezi bytostným prapůvodem veškerého bytí a jeho zobrazujícími formami projevu ve fyzicko-materiálním světě. Jejich bytost je duševně-astrální povahy; jejich tělo se specificky buduje z étericky živých sil. Elementární bytosti jsou duchovní poslové, kteří přivádějí do smyslově-vnímatelného jevu – obrazně, v čase a prostoru – praobrazů minerální, rostlinné, živočišné a lidské říše, jež jsou doma v říši vyšších duchovních světů. Jsou bytostmi vztahů mezi světem smyslového a duchovně-nadsmyslového a jako takovéto bytosti mohou být cítivě prožívány v cvičícím, myslícím nazírání. Jako nositelé procesů se zaklínají do všeho vzniku a osvobozují se z tohoto zakletí v zániku toho, co ztuhlo do smyslové formy.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vorträge vom 2., 3. und 4. November 1923.&lt;/ref&gt; Elementární bytosti se specifikují do čtyř skupin podle toho, ve kterém ze čtyř živlů – Zemi, Vodě, Vzduchu a Teple – mají převážně své pole působnosti. {{SE|115}}<br /> <br /> Nadsmyslově tvoří doplnění ke čtyřem skupinám zvířat, která v jednostrannosti v těchto živlech nalézají své fyzické životní podmínky. Svět elementárních bytostí je všude přítomen v pozemském. Jejich působnost, dosahující z nezjevitelného do zjevného, nemůže uniknout umělecky cítícímu nazírání. Prostírá nad přírodou a zvláště nad světem zvířat, jež v sobě vlastním způsobu oživují čtyři živly, jemný závoj moudrostí plné smyslovosti a duševnosti.<br /> <br /> V následujícím obrátíme pohled na bytost a význam zmíněných čtyř skupin živočišné říše (obr. 9):<br /> <br /> '''1. Skupina bezobratlých červovitých''', těch, kteří jsou spjati s živlem zemitě-pevného, na příkladu žížaly obecné (''Lumbricus terrestris''):<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 9, S. 115.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 9: Die Seelenorganisation oder der Seelenleib des landwirtschaftlichen Organismus.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Žížale chybí vyvinutá hlava. Je doslova osamostatněným, článkovaným střevním váčkem, tedy zvířetem naprosté a úplné metabolické aktivity, jehož smyslová organizace obrácená navenek {{SE|116}}<br /> <br /> je redukována na hmat — na bodové smysly rozmístěné po celém těle. Činností tohoto jemného, slizce-vodnatého zvířete je zpracování půdy. Je plastikem zemitě-pevného. Žije ve tmě zemského nitra, na hledání potravy z odumřelých rostlinných zbytků se protlačuje svrchní vrstvou kyprého obdělávání půdy a žere se do hloubek pevného minerálního podorničí, čímž buduje svislé trubičky, jež mu slouží jako vnější kostra a napomáhají mu k svislé vzpřímené poloze při pohybech nahoru a dolů. Svůj minerály prosycený trus nese contre la pesanteur vzhůru na povrch zemský (až 100 t/ha/rok) a tak rok od roku omladí půdu. Aktivně podporuje dýchání půdy, když při klesání svými trubičkami — jako pumpa — za sebou vtahuje kyslíkem bohatý vzduch a při stoupání vytlačuje vzduch ze země nasycený CO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;. Jeho potravou je odumřelá, bakteriálně se rozkládající organická hmota, kterou přijímá do svého nitra spolu s jílem, prachem a jemným pískem. Navenek vylučuje sliz, dovnitř jeho duševní organizace «prosmyslňuje» přijatý potravinový proud a řídí vojsko bakteriálních symbiotů, kteří potravu rozkládají, a uvádí — ve spojení s minerálními jílovými složkami potravy — do chodu tvorbu trvalého humusu, budování krůmkově stabilních jílovo-humusových komplexů.<br /> <br /> Žížala je ze své přirozenosti bytostí odříkání. Dovolme si tezi: evolutivně se vzdala plné metamorfózy přes zakuklení až k imagu. Ta by, řekněme jako motýl, v kráse tvaru a barvy zjevila to, co v červu zadrženo se prokazuje jako jeho požehnaná schopnost — být plastikem zemské půdy.<br /> <br /> Vědomí žížaly je spící-sněný stav, a přesto má moc vytvářet vztahy plný celek. V tomto jejím díle se jako odraz jeví to, co je — jako doplnění jejího metabolicky zdůrazněného bytí — její vyšší smyslová a rozumová přirozenost. Co žížale, co celkově červovitým živočichům chybí, je polární vyformování hlavy v poměru ke střevnímu systému. Chybějící — doplnění k hlavě — je však funkčně přítomno všude tam, kde jsou žížaly atd., a sice právě jako bytostně-nadsmyslové, jež je odděleno od fyzicky se jevícího těla, přesto k němu duševně stojí ve vztahu. Jde tu o specifickou skupinu elementárních bytostí — od nepaměti takzvaných *gnomů* —, jejichž bytostnou substancí je «smysl a rozum v {{SE|117}}<br /> <br /> je».&lt;ref&gt;Tamtéž, přednášky ze 2., 3., 4. listopadu 1923.&lt;/ref&gt; Svou wirksamkeit rozvíjejí v erdig-Festen a tvoří duševně-astrálně pojítko k bezobratlému živočišnému světu.<br /> <br /> Ke [[Landbaukunst|umění zemědělství]] patří, vytvářet této tak neúnavně činné a dobrotivé skupině živočichů v hojnosti životní prostor. Neboť tam, kde na poli, louce a pastvině, jakož i v hnojiště a kompostové hromadě rozvíjí žížala svou činnost, je přítomno také její duchovní korelát, elementární bytosti erdig-Festen. Bez žížaly by se půda postupně zhutňovala a tvrdla, ocitla by se takřka ve strnulosti smrti. Žížala půdu oživuje.<br /> <br /> '''2. Skupina živočichů spojená s živlem vody''' — ryby. Jako je žížala plastikem erdig-Festen, tak je rybou takovým plastikem vodního živlu. Hlava ryby, se svou diferencovanou smyslovou organizací, je zřetelně vyformována; přechází však bez přechodu do trupu a článku látkové výměny. Vše ovládající je střední část, trup — jemný, rytmicky bohatě členěný, chrupavčitě-kostnatý skeletní systém. Páteřní řetěz prochází tělem od ocasní ploutve až k hlavě a v ní se metamorfózuje do lebeční kosti. Po stranách se klene žeberní oblouky, kůstkami, které obepínají i břišní orgány. Navenek jsou překryty svalovou vrstvou, která ve spojení s ploutvemi propůjčuje rybě mimořádnou obratnost a rychlost v pohybu. Žížala přijímá to zemité až do svého trávicího traktu; jinak rybaa, která při pohybu nechává vodu proudit skrze žábry. Voda tím vstupuje přes hlavu do přímého vztahu k rytmickému trupovému systému; ryba se zásobuje kyslíkem, který přes žábry vodě odnímá. Vnější kůže se zhutňuje v šupinový šat, jímž se její tvarová podoba vymezuje vůči beztvaré vodě a jímž dává navenek najevo své duševní niterné bytí v rozmanité barevnosti. Ryba se neživí jako žížala odumírajícím životem, nýbrž přednostně tím, co se ve vodě rozvíjí jako rostlinný a živočišný život. Ryba rozšiřuje své duševní bytí za svůj tělesný tvar do okolní vody. Na jedné straně hmatá v klouzání vodu obtékající její tělo a na druhé straně vytváří svými pohyby nejjemnější proudy a víry. Jako vděčí ryba svůj proudnicový tvar živlu vody,{{SE|118}}<br /> <br /> tak jej oživuje a oduševňuje tím, co se z duševní pohyblivosti přelévá do pohybových průběhů. Ty jsou v tichém vodním tělese, rybníku, jiné než v mocně tekoucím potoce nebo řece. Lín například, druh kaprovitých, je zavalitější ve tvaru, tmavší v barvě, pomalý v pohybu a rád se občas zarývá do bahna na dně rybníka. V přímém protikladu k tomu se nachází štíhlý pstruh, druh lososovitých, v tekoucí, přes kameny proudící, křišťálově čisté vodě. Jako stín bleskurychle prochází prosvětlenou, pohyblivou vodou, nad oblázkovým dnem — buď u břehu potoka hledaje úkryt, nebo aktivně klidně stoje proti proudu, vnímaje teplo vyvolané pohybem přetékající vody.<br /> <br /> Jako patří jezero, rybník, tok řeky nebo potoka k [[Landschaft|krajině]], k [[Hof|statku]], tak k nim patří i v nich žijící rybí přirozenost. «Produševňuje» vodní plochy a činí je orgány hospodářsko-vesnických organismů. Je vloženo do rukou zemědělce, tyto krajinné orgány pečovat, obohacovat je uměním zakládáním rybníků, pokud možno dbát o jejich čistotu a o to, aby tekoucí vody nebyly rušeny ve svém přirozeném toku.<br /> <br /> U ryb dosahuje zvláštní dokonalosti zejména jejich rytmický střed, jejich trup — nikoli ještě hlava s jejím smyslovým systémem. Jejich vědomí je stlačeno do tupého snění. Co jim tělesně chybí, zůstává bytostně účinné v nadsmyslném; tká a žije jako další skupina beziehungsschaffenden Elementarwesen — und vytvářejících vztahy, jako undiny. Voda je jejich živlem a ony zprostředkovávají duchovní praobrazce tělesným a orgánovým formám, jež se utvářejí ve vodním prostředí.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> '''3. Skupina ptačího světa žijícího v živlu vzduchu.'''<br /> <br /> Ptáci plastizují, oživují a oduševňují v krátkých mocných úderech křídel, ve výrazných obloucích nebo ve vznešeném klouzavém letu ve velkých výškách živel vzduchu. Více než všechna ostatní zvířata, jež se mohou vznést do vzdušného prostoru, jsou ptáci pány vzduchů. Jako je žížala jakožto bytost látkové výměny narozena ze země — přijímá do sebe zemi —, jako je ryba jakožto bytost rytmu narozena z vody — nechává se vodou prostupovat —, tak je pták narozen ze vzduchu. Celý jeho leib je {{SE|119}}<br /> <br /> přetvořen v hlavu, ve velký smyslový orgán. Nejen že jeho hlava je provzdušněna zvenčí, stejně jako jeho peří, nejen že jej rozepjaté paže nesou vzduch, nýbrž vzdušný živel prostupuje celým jeho nitrem (viz níže).<br /> <br /> Ze zmíněných skupin dovršuje se v ptácích vývojový proud utváření hlavy; uchvacuje celé zvíře včetně hrudi a látkové výměny. K tomu se váže otázka: Není snad na dřívějším vývojovém stupni — u bezobratlých červovitých živočichů, ryb a ptáků, jakož i čtvrté skupiny, hmyzu — předobrazeno v předčasné dokonalosti cosi, co postupující evolucí nachází v Apokalypse Janově&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Apokalypse des Johannes'', GA 104, Dornach 1985.&lt;/ref&gt; výraz jako «Troj-zvíře» orla, lva, býka a čtvrtého, jenž nese lidský obličej? Rudolf Steiner označuje tři zvířata — orla (hlava), lva (hruď) a býka (látková výměna) — jako představitele tří vývojových proudů z ducha, jež se v člověku sjednocují ve vyšší celek.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 19. Oktober 1923.&lt;/ref&gt; A neleží snad v přísném, morfologickém a funkčním trojčlenném členění hmyzí podoby — v pravdě předčasně do formy geronnen — jakési shrnutí vývojových proudů bezobratlých, ryb a ptáků, tak jak se ukazuje v budoucnosti otevřené vývojové schopnosti v soutoce orlího, lvího a býčího proudu v postavě člověka?<br /> <br /> Ptáci odebírají kyslík ze vzduchu jak při nádechu, tak při výdechu. Při nádechu vstupuje vzduch zčásti do plic a — nespotřebovaný — zčásti do vzdušných vaků rozmístěných v těle a do zčásti dutých kostí. Při výdechu prochází tato zásobní vzduch plícemi (otevřený trubicový systém, nikoliv slepá plicní sklípka) zevnitř ven. Tíže se v ptačím leibu proměňuje v lehkost: lebka, jíž převážně přímo proudí venkovní vzduch, tělo provzdušněné vzdušnými vaky, vzduchoprázdné dutiny procházející velké části kostry zejména u velkých druhů ptáků, a konečně pohyblivé, provzdušněné peří. Tato lehkost je dále zdůrazněna tím, že vysoce koncentrovaná potrava — ať živočišného nebo rostlinného původu — podléhá rychlému trávení a po krátkém pobytu je znovu vyloučena. {{SE|120}}<br /> <br /> „Pták je … vlastně celý hlavou.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 27. Oktober 1923.&lt;/ref&gt; Zjev sýkory, červenky nebo střízlíka atd. toto tvrzení přímo potvrzuje. Trávicí trakt a hruď jsou zkráceny a vypadají, jako by byly vtaženy do hlavového pólu. Fyziognomii ovládá zobák a oči; uzavírá se však v tvaru, barvě a vzorování peřového šatu do hlavové gestalt ptáka jako celku. Pevné spojení lebeční kosti pokračuje přes kloubní střední krční obratle do trupu kostry; srostlé hřbetní obratle tvoří s lopatkou, pánví, žebry a hrudní kostí pevně uzavřenou jednotu. Naopak se hlavní činnost končetin přesouvá do křídel a dále dopředu do trhavě klovaného (slepice, vrabec atd.) nebo klepaného (datel) pohybu hlavy. Tak se v hlavě spojuje vysoce specializovaná činnost končetin s přeostrnou smyslovou činností. Pohlédneme-li do oka ptáka, zejména dravce, pociťujeme duševní sílu, která jako skrze klidový bod upoutává vlastní pohled přímo přemáhající mocí; pohled jako z pradávných dob. Duševní bytost ptáka se sděluje vzdušnému obkruhu v jednoduchých tónech až po zvukomalebné melodické sledy tónů. Ty vyvěrají ze syrinxu (tzv. dolního hrtanu), vyvolány vzdušným proudem při výdechu a zčásti i při nádechu. Skřivan polní, když se brzy za svítání za slunečního rozjasnění vznáší do výšin, dovede svou píseň trylkovat tak dlouho proto, že může provádět tzv. mikronádechové dechové pohyby, jimiž trvale doplňuje vzduchové vaky (srovnatelné s dudákem).&lt;ref&gt;Siehe z.B.: Einhard Bezzel und Roland Prinzinger: ''Ornithologie'', Stuttgart 1990, S. 269.&lt;/ref&gt; Stejně se to má s slavíkem, který svůj melodický zpěv právě takto může tak dlouho udržovat.<br /> <br /> Gestalt ptáka je v říši zvířat jedinečným způsobem utvářena jeho peřovým šatem. Z kůže roste jak brk, tak praporek pera. Co se pak ale vyjadřuje v bohatství barev a jemně cizelovaných forem jednotlivých per a opeření jako celku, vypadá jako vyvrácené navenek — jako rozperošený obraz vnitřního duševního světa ptáka. Pera se mu stala smyslovým orgánem pohybů vzduchu.&lt;ref&gt;Ernst-Michael Kranich: ''Wesensbilder der Tiere''. ''Einführung in goetheanistische Zoologie'', Stuttgart 2004, 386 S. – Siehe auch die Aussagen Rudolf Steiners in: ''Die Welt der Vögel'', herausgegeben und kommentiert von Hans-Christian Zehnter, Basel 2015, 288 S. sowie in: ''Die Welt der Tiere''. Herausgegeben und kommentiert von Hans-Christian Zehnter, Basel 2007, 182 S.&lt;/ref&gt; Rudolf Steiner charakterizuje tvorbu per {{SE|121}}<br /> <br /> Rudolf Steiner charakterizuje tvorbu per ptáka na příkladu orla tak, že na rovině fyzické je způsobována týmiž silami, jaké na rovině duševně-astrální, na základě mozku, způsobují tvorbu myšlenek.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 19. Oktober 1923.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Příroda ptáka se klene jako zvon nad hofem a dorfflur. Vztažným bodem k zemi je hnízdo. Od něj se rozvírá do pozemského a vzdušného obkruhu a duševně se prožívá v příslušném revíru. V jeho hranicích hledá pták potravu a nachází to, co ho podněcuje, aby své duševní bytí — ať za letu, nebo v korunách stromů a keřů — nechával vyproudit do okolí: ať je to káně, která krouží ve výšinách, nechává se prostupovat slunečním světlem a teplem a v pozorovateli tím obrazem pozemského vytržení probouzí pocit vznešeného klidu, podobného odpočívání ve vlastních myšlenkách. Nebo slavík, který za soumraku nechává u hranic svého revíru znít svou píseň. Nebo skřivan, který za ranních hodin náhle s jásavým trilkováním neviditelný na čistém nebi povznáší mysl těch, kteří shrbeni k zemi vytrhávají plevele.<br /> <br /> Smyslově aktivní hlavová přirozenost ptáka přemáhá takřka jeho funkci metabolismu a končetin. Pták polyká potravu téměř tak rychle, jako ji tráví, a vylučuje ji v do velké míry mineralizované podobě. Jeho fyziologické funkce metabolismu silně ustupují a přesouvají se do pohybových procesů ovládaných nervově-smyslovým systémem. Jejich doplnění k této jednostrannosti je nadsmyslové povahy a duševně-účinně žije jako elementární bytost vzduchu, od pradávna nazývaná Sylfa.&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 3. November 1923.&lt;/ref&gt; Její bytí je vázáno na svět ptáků. Taková elementární bytost sleduje letícího ptáka ve vzdušných vírech, které za sebou vytváří. V tomto společenství je každý let ptáka zdrojem oduševňování vzdušného obkruhu. Stačí jen delší dobu sledovat velkorysé a elegantní obloukové figury přesvištěných vlaštovek nebo rorýsů. Jako žížala plastizuje pevný živel země, jako ryba vodu, tak ptáci silami svého duševního bytí plastizují živel vzduchu.<br /> <br /> Úkolem zemědělce je proto také dbát o to, aby domácí ptačí svět nalézal svůj životní prostor na statku a v katastru obce. Vzdušný prostor mu stojí volně otevřen, pozemský prostor naproti tomu — co se týká možností hnízdění — vyžaduje co nejrozmanitější utváření krajiny v polích, {{SE|122}}<br /> <br /> Louky, meze, svahy pro druhy hnízdící na zemi, keře, živé ploty, v polní krajině rozesetými stromy a lesními ostrůvky pro pěvce a jiné. Je zapotřebí otevřených stájí pro vlaštovky obecné; pro vzácné hosty jako sýčky, sovy pálené je třeba dutin v ponechaném mrtvém dřevě, letových otvorů ve stodolách atd. Kdekoli se nacházejí místa k hnízdění, vznikají v okolí viditelně-neviditelné revíry, prostory duší, které tvoří neviditelné orgány v zemědělském organismu.<br /> <br /> '''4. Skupina světa hmyzu žijícího v živlu tepla:'''<br /> <br /> Hmyz tvoří zdaleka druhově a tvarově nejbohatší třídu v živočišné říši. Žije sice v zemi, ve vodě i převážně ve vzduchu, jeho vlastním elementárním říšem je však teplo. Z působení tepla žije hmyz. V teple tkví skrytě jeho duševno a svou činností strukturuje tepelné procesy, jako například při navštěvování květů, nebo zjevněji ještě při vývoji tepla v mraveništi nebo včelím úlu. Jako teplo proniká každý ze svých příbuzných živlů a uvádí je navzájem do vztahu, tak proniká i svět hmyzu se svou moudrostí plným instinktovým bytím těmito živly a vytváří na základě tepla na vyšší úrovni živou tkáň vztahových souvislostí.<br /> <br /> Jakmile totiž zjara stoupající slunce svým teplem probouzí přírodní bytí ze zimního stavu klidu, hemží se vzápětí v nejsvrchnější vrstvě půdy střevlíky, chvostoskoci atd.; v rybníce dovádějí potápnice, vodoměrky atd. a ve vzduchu tančí v tepelných paprscích slunce komáři; včely oblétávají květy; v nepřehledném bohatství tvarů bzučí, šumí, poletuje, vznáší se, tančí v stále cílevědomé píli vojsko hmyzu vzduchem.<br /> <br /> Vše v životě hmyzu se odehrává v teple. Vývoj vajíčka v larvu a její metamorfóza přes kuklu k imagu, hotovému hmyzu, potřebuje jarní a letní teplo.<br /> <br /> I tvarová bohatost hmyzu má co do činění s teplem. Ta je největší v tropech a ztrácí se v chladných pásmech.<br /> <br /> Je to vzájemný vztah k teplu, který v tělesné stavbě hmyzu vyrovnává jednostrannosti, jež lpějí na bezobratlých, rybách a ptácích. Tři funkční oblasti hlavy, hrudníku a metabolismu jsou u hmyzu, co se týká tvarové podoby, zpravidla rovnocenněji utvářeny, se zvláštním důrazem na střední článek (*thorax*), ba jsou zhusta od sebe ostrými zárezy navzájem odděleny (hmyz z lat. *insectum* = zářez). {{SE|123}}<br /> <br /> Jako všichni článkonožci nemá hmyz kostěnou vnitřní kostru; místo toho drží jeho trojčlennou podobu pohromadě vnější kostra, chitinový pancíř. Polarita hlavového pólu (*caput*) a metabolického pólu (*abdomen*) je zvláště výrazná. Avšak smyslová organizace hlavy s fasety a jednoduchýma očima, jakož i s makadly a tykadly (smysl čichu a hmatu), zprostředkovaná břišním gangliovým systémem, přesahuje na končetiny, např. u jednotlivých druhů na přední nohy (smysl tíhy a vibrace, sluch, chuť).&lt;ref&gt;Wolfgang Schad (Hrsg.): *Goetheanistische Naturwissenschaft, Band 3: Zoologie*, Stuttgart 1983, Seite 31. Siehe auch ders.: *Säugetiere und Mensch*, Stuttgart 2012, 1255 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Naopak v břišním článku hmyzu zcela chybí organizace končetin, která u člověka náleží k metabolickému pólu. Končetiny dosahují nejvyšší úrovně utváření ve třech párech noh (u pavoukovců čtyřech) a dvou párech křídel v oblasti hrudníku a zasahují až do hlavové organizace, například v pohyblivých, k periferii orientovaných tykadlech a ve vysoce diferencovaných kousacích a sacích nástrojích. To, co fyziologicky u obratlovců a v nejvyšší míře u člověka tvoří rytmický systém s plicním dýcháním a srdeční funkcí, v hrudníku hmyzu zcela chybí. Centrum hřbetně probíhajícího cévního systému leží v abdómenu. Dýchání probíhá otvory v kůži, rozmístěnými po celém těle, na něž navazuje trubicový systém tracheí. Rytmický systém se zcela redukuje na pohyb křídel a článkovaných nohou. V oblasti hrudníku si nevyvinul žádné vlastní rytmické orgánové systémy jako „skutečné&quot;plíce nebo „skutečné&quot; srdce.<br /> <br /> Hmyz se živí — ať jde o mšici, vosu, včelu nebo motýla — přednostně látkami, které jsou samy výsledkem tepelných procesů v rostlině: asimilačními šťávami, šťávou obsahující cukr — med z ní teprve vzniká trávicím traktem včely — z nektárií listů a květů, z pylu a pryskyřic. Ve výstavbě svého těla pokračuje v tepelně-kvetebním procesu, jímž růst rostliny končí. Tentýž druh duševně-astrálních sil, které z kosmu se slunečním světlem přitékají k rostlinám, dotýkají se jich zvenčí ve stonku, listu a květu a tvarují je — právě tyto síly se v hmyzu navštěvujícím květy zvnitřnily a zhustily do jeho duševního bytí, každý druh po svém způsobu. Jak jinak lze pochopit, že na jedné straně mnohé květy jsou utvořeny jakoby přesně pro návštěvu a opylení určitých druhů hmyzu, například květ jetele ve vztahu k {{SE|124}}<br /> <br /> čmelákům; na druhé straně mnohé druhy hmyzu mají v sestavě svého těla, zejména v ústrojích, organizaci uzpůsobenou k návštěvě specificky utvářených květů. Nazírání se nabízí organická jednota rostliny a hmyzu vyššího řádu. Podíváme-li se na orchidejové květy, například na květ čmelákovce mužského. Jeho květ působí jako hmyz, který ještě nepřišel k samostatnému životu. Právem proto Rudolf Steiner říká, že motýl je osvobozeným květem a květ je zajatým motýlem.&lt;ref&gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', Vortrag vom 26. Oktober 1923, GA 230, Dornach 1993, S. 73. Siehe auch: Hans-Christian Zehnter (Hrsg.) ''Warum singen Vögel?'', Zürich 2018, 240 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Co je v říši hmyzu všudypřítomné a ve vysoké míře zažitelné u zástupců tvořících státy, je v duševním skrytě vládnoucí moudrost, která se projevuje ve vysoce specializované, nástrojové tělesné stavbě — především však v dělné, vztahy vytvářející činnosti dávání a přijímání, jako například v úlu nebo mraveništi. V oněch dvou posledních případech nejsou závislí jen na vnější teplotě, nýbrž vytvářejí si teplo sami — například včely intenzivním pohybem v zimním chumáči, nebo termiti samovzněcováním stlačených čerstvých listů, trávy atd. k vyhřátí líhniště ve svých zemních stavbách. Co se u teplokrevných živočichů daruje jako instinktivní, duševní vnitřní život, u hmyzu se to vyvrací ven v dokonalou zručnost — například pavouk a jeho síť, včela a její plástev, vosa a její hnízdo.<br /> <br /> Stejně jako pro zmíněné skupiny živočichů žijících v půdě, vodě a vzduchu musí zemědělec na svém katastru vytvořit domov pro rozmanitý hmyzí život. Ten nalézá oporu v rovně rozmanité rostlinné přírodě. Žádný strom, žádný keř, žádná tráva ani bylina, jež by neposkytovaly larvám, housenám, popřípadě žravým lakvám určitých druhů hmyzu výživný základ. Housenky motýlů mají svého vždy specifického hostitele: otakárek fenyklový (*Papilio Machaon*) kopytníkovité, jako kopr, kmín, mrkev; babočka paví oko (*Vanessa Jo*), admirál (*Vanessa Atlanta*) a babočka kopřivová (*Vanessa Urticae*) — kopřivu; bělásek zelný (*Pieris brassicae*) druhy zelí atd. Mnohé nesou své jméno podle hostitelské rostliny, například hálkotvorka pšeničná (*Cecidomya tritice*) atd. Jakkoli jsou v tomto juvenilním stadiu vázány na určitou hostitelskou rostlinu, tak jako dospělý hmyz se jim otevírá {{SE|125}}<br /> <br /> ausgebildete Imago vylétá do široka a nachází bohatou nabídku potravy na kvetoucích lánech.<br /> <br /> Již těchto několik příkladů ukazuje, jak velkou pozornost a péči musí zemědělec věnovat vedle svých kulturních rostlin divoké rostlinné přírodě. Tím dbá o rovnováhu a vyváženost hmyzích druhů svého hospodářství. Musí usilovat o to, aby od jara až do podzimu kvetoucí rostliny oživovaly krajinu — ať již péčí o luční a cestní meze, svahy atd., anebo bohatě členěnou fruktfolge zakládáním kvetoucích pruhů v polních kulturách atd.<br /> <br /> Obrovské zesílení hmyzího života poskytuje bohatá tvarová rozmanitost divokých dřevin v živých plotech, především však ve vysokostmenných sadech. Padesát až šedesát let starý jabloň vysokostmen hostí ve kmeni, větvích, listech a květech přes 1000 druhů hmyzu.&lt;ref&gt;Hans Steiner: «Die Lebensgemeinschaft des Apfelbaums», ''Der Obstbau'' Nr. 3–5, 1958.&lt;/ref&gt; Taková rozložitá koruny stromu nebo druhově bohatý živý plot představuje nakupení astrální substance: «Z toho, co jakožto Astrálnem prosycené proniká stromy, žije a tká dospělý hmyz.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999, S. 183/84.&lt;/ref&gt; Nejvíce ze všeho je to hmyzí svět, který svou astrálně-duševní bytostí zprostředkovává k étericky-živému rostlinného světa. Bere od rostlin svou potravu a jako protidárek je opyluje, nebo je chrání před náhlým masovým výskytem škodlivého hmyzu, například parazitováním kolonií mšic lumčíky.<br /> <br /> Bytostí tepla par excellence mezi hmyzem je včelí lid, jehož chov je doložen od pátého tisíciletí před Kristem.&lt;ref&gt;Norbert Bennecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 2000, 470 S.&lt;/ref&gt; Ze svého úlu na zahradě a z ovocného lemu hospodářství oblétají polní katastr a přinášejí hospodářství svou sklizeň, tak jako zemědělec přináší svou ze zemědělských plodin.<br /> <br /> Druhy hmyzu mají vysoce specifickou, často krajně specializovanou tělesnou formaci, podle toho, jaká kvalita jednostranného duševního v nich ztuhlá. Tato jednostrannost nachází svůj doplněk v elementárních bytostech nadsmyslově účinných v živlu tepla, «ohně», totiž v *Salamandrech*.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 3. November 1923.&lt;/ref&gt; Jsou to oni, kdo v říši hmyzu tvoří dokonalost hraniční s divem — dokonalost souvztažnosti tělesné formace a instinktivně-inteligentních vzorců chování. {{SE|126}}<br /> <br /> Elementární bytosti tepla jsou to, které například v případě motýlů uskutečňují úplnou metamorfózu skrze všechny «živly», od vajíčka přes housenku, kuklu až k imagu. Duchovně prostupují duševní, jež je v tak vysoké míře ztuhlé do trojčlenné tělesné formace hmyzu. Vytvářejí vztahy přírodních říší navzájem a tak i k člověku, například ve vztahu pastýře k jeho ovcím, včelaře k jeho včelám. V bzučení a hučení hmyzu v teple slunečných dní, na jaře kolem kvetoucích živých plotů, ovocných stromů, lip, se stávají proživatelnými nálady, jež dávají tušit působení těchto elementárních bytostí ohně. Jsou přítomny a účinné všude tam, kde zemědělec tvoří hmyzu, fyzickému korelátu elementárních bytostí tepla, životní prostory.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Haustiere_–_Organe_im_Hof-_und_Landschaftsorganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Domácí zvířata — orgány v organismu statku a krajiny ====<br /> <br /> K domácím zvířatům náležejí především zástupci z říše savců: pes, kočka, prase, kůň, z řádu přežvýkavců: ovce, koza, skot, z říše ptáků: slepice, kachna, husa a holub, a z říše hmyzu: bourec morušový, včela ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|Obrázek 9]], S. 115). Liší se od svých volně žijících druhů z hlediska čtyř stupňů bytí:<br /> <br /> '''1. Z hlediska duchovně-bytostného:'''<br /> <br /> Stejně jako všichni živočichové, ani domácí zvířata nemají inkarnované Já, jež by jim, tak jako člověku, propůjčovalo sebevědomí a tím i moc ke svobodnému sebeurčení. Zvířata stojí pod vedením skupinových duší.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Natur- und Geistwesen – ihr Wirken in unserer sichtbaren Welt'', Vortrag vom 2. Februar 1908, vormittags, GA 98, Dornach 1996.&lt;/ref&gt; Jednotlivá zvířata jsou od těchto skupinových duší «odlištelna» — přirozeností celé skupinové duše do nich vtisklá, jsou jejím fyzicko-tělním obrazem. V divoké přírodě jsou tyto duševní vlastnosti evolučně ztuhlé do tělesné formace v podobě chování: ve fyzickém se projevují jako instinkt, v étericky-živém jako pud a v duševním jako zákon. Při domestikaci se člověk kdysi postavil po bok skupinové duše zvířat, jež vládne v nadsmyslovém, a převzal na Zemi v posvátném vztahu člověka a zvířete (abelovský proud) odpovědnost a péči. {{SE|127}}<br /> <br /> Jako skupinové či druhové duše zvířat označuje Rudolf Steiner&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Hereinwirken geistiger Wesenheiten in den Menschen'', GA 102, Dornach 2001, Vorträge vom 16. Mai 1908, 1. Juni 1908, 4. Juni 1908.&lt;/ref&gt; duchovní bytosti, jež jsou srovnatelné s Já člověka a které jednotlivá zvířata příslušejících živočišných druhů jaksi dirigují zvenčí. Skupinová duše vede a působí skrze krev — člověk však skrze svůj «chov», způsobem, jímž se vnitřně i vnějšně k zvířeti chová: zvíře «drží», jinak by padlo. Kdysi je pozvedl z jeho přirozeného, skupinovou duší vedeného tvorstva, zadržel je na stupni ještě zvýšené embryonální obraznosti a zachoval mu tak skrze všechny následující generace jistou míru mladistvosti. Tím vzal vývoj domácích zvířat skrze člověka jiný směr. Ten se tak říkajíc, ještě před pádem do divoké přírody, předčasně odchyluje. U volně žijící fauny jsou druhy morfologicky i fyziologicky evolučně dozrály do svého konečného stadia. Vlk například, jenž platí za praotce psů, ztratil evolučně vzato svou mladistvost. Je vlkem — již není plasticky tvárný, tak jako v dobách vrcholu své evoluce v ''terciéru'' (Atlantida). Jeho chování je ryze projekcí jeho skupinové duše do pozemské formy bytí. Naproti tomu pes, jako domácí zvířata vůbec, vystupuje takřka výbušně a s velkou tvárností v nepřeberném množství plemen. Tato mnohotvárnost je dílem lidstva, které v poatlantských dobách (''holocén'') se dále uvolňovalo ze sevření vlastní skupinové duševnosti a nyní samo, v duchovní mladistvosti probouzejícího se Já, se spojilo se skupinovými dušemi určitých živočišných druhů. Domácí zvířata tedy nevzešla pouhou selekcí jako genetický produkt z evolučního výsledku nějakého kmenového druhu; je spíše nabíledni předpokládat, že svůj původ vděčí zvláštní duševně-duchovní povaze raného lidstva, jež k druhovým duším zvířat stálo ještě v snové blízkosti.<br /> <br /> V domestikaci lze spatřovat krok k vyrovnání oné viny, kterou na sebe lidstvo nevině-vinně vzalo, tím že na své cestě evolucí vyčlenilo říši zvířat ze sebe a zanechalo ji za sebou. Domácí zvíře si výchovou člověka zachovalo svou tvárnost. Podřídilo se služebně vůli člověka, která je vede, a přitom natolik emancipovalo duši i tělo od divoké přírody, že do vší budoucnosti toto lidské vedení — «chov» — potřebuje; nemůže klesnout zpět do téhož stavu, {{SE|128}}<br /> <br /> zatímco divoký příslušník druhu tento stav přijal. Bez péče člověka zůstává bez vůdce a může jen zdivočet, jako dingové (zdivočelí psi) v Austrálii. Na místo evolučního vychovávání zvířat pod vedením mystérií ve starých vysokých kulturách nastoupil dnešní chov zvířat. Ten optimalizuje a využívá určité dědičné vlastnosti a dělá z domácího nebo kulturního zvířete pouhé užitkové zvíře, objekt masové produkce. Tomuto vývoji, jenž ve zvířeti vidí jen bezbytostný, materiální objekt libovolně manipulovatelný skrze jeho geny, lze čelit jen tehdy, usiluje-li se o pravé pochopení bytostné povahy různých druhů domácích zvířat. Jaká moudrost například promlouvá z nazírání a ze živého zacházení s krávou, koněm, včelou atd.? Vnímání jejich zjevného obrazu v kontextu jejich životního a činnostního prostoru, jejich faunistických vzájemných závislostí a podnětů z duchovně-vědeckého bádání probouzí pocity a ideje, které duchovně-morálnímu jednání otevírají nové, evolučně vedené cesty šlechtění a výchovy. Tyto budoucí cesty vyslovuje Christian Morgenstern (1871–1914) větou: „Celé věky lásky jsou nutné, aby se zvířatům odplatily jejich služby a zásluhy vůči nám.&quot;&lt;ref&gt;Christian Morgenstern: ''Wer vom Ziel nichts weiß'', Aphorismen, Piper, München 1964, S. 89.&lt;/ref&gt; K tomuto cíli je třeba navázat na to, co je na třech následujících stupních bytí evolučně vloženo jako vloha.<br /> <br /> **2. Z hlediska seinsstufe seelischen (Astralleib):**<br /> <br /> Domácí zvíře neopouští člověka, důvěřivě vyhledává jeho blízkost, otevírá se mu duševně a v naplnění této otevřenosti očekávavě hledá protidar péče a pozornosti. Jak hluboko se způsob přístupu domácímu zvířeti vtiskuje, jak silně se v něm obarví lidské svéráznosti, ukazuje rčení: „Jaký pán, takový krám.&quot; Tato duševní otevřenost až po jakési individuálně oddané chování — ve srovnání s divokou výchozí formou — klade dnes na člověka netušeně velkou zodpovědnost. Neboť duší otevřené očekávání domácích zvířat se nenaplní pouhou citovou pozorností, nýbrž teprve tehdy, když tato pozornost dává podnět k sebezačátečnější bytostné poznávání. Domácí zvíře nečeká od vedení člověkem žádnou sobeckou, citovou pozornost ve smyslu mentality mazlíčka, tím méně bezdušné využívání, nýbrž poznání jeho bytostné povahy, které mu v činech lásky dá,<br /> <br /> co skupinová duše sama nemůže dát ani nyní ani v budoucnosti. V tomto smyslu se zodpovědnost, se ideál budoucího šlechtění stávají teprve skutečnými. {{SE|129}}<br /> <br /> Dalším znakem duchovního vtiskování, sahajícím až do genomu, je zpravidla velká šíře ras domácích zvířat, na jejichž povahu bytosti by šlechtění mělo znovu navazovat. Zvláštním výrazem seelischen je rozmanitá kresba a zbarvení srsti nebo peří. Duševní rozrůzněnost nitra si v něm tvoří obraz navenek. Každá rasa domácích zvířat se tak jeví nezaměnitelně ve svém „astrálním šatu&quot;.<br /> <br /> **3. Z hlediska seinsstufe živého (Ätherleib):**<br /> <br /> U všech domácích zvířat — s výjimkou psů a koček — je nerven-smyslový pól redukován ve prospěch polu látkové výměny nebo pohybového aparátu. Pomysleme na ohromné metabolické výkony dojnic, prasat, koně zapřaženého před pluh a tak dále. Duševní otevřenost udržuje organické procesy životního těla se zvláštním důrazem na rytmické — každé po svém — tvárné a pohyblivé. Tak se domácí zvířata emancipovala od svých divokých protějšků jak dřívější pohlavní dospělostí a vyšší plodností, tak i reprodukčním cyklem a výměnou srsti nezávislými na ročním koloběhu.<br /> <br /> **4. Z hlediska seinsstufe fyzického (physischer Leib):**<br /> <br /> Duševní otevřenost zajišťuje trvalou tvárnost v životních procesech a ty zas plastizují fyzickou organizaci — nejnázorněji například ve stavbě kostry, která v největší variabilitě zachovává juvenilní formy. Nejnápadnějším znakem je zde zkrácení obličejového skeletu a hladší lebeční kosti, a to i u dospělých zvířat. To je bytostný znak mláďat. Mnoho ras přežvýkavců nese každá svůj specifický tvar rohů. Mozek skotu a prasat je objemem až o 30 % menší než u divokých příbuzných — o to silněji je ovšem vyvinutá páteřní mícha a sympatický nervový systém, který řídí látkovou výměnu. Zmenšení mozku se týká především předního mozku a znamená tím snížení smyslových výkonů zaměřených ven. Pro domácí zvířata platí obecně mimořádně velká šíře proměnlivosti tělesné stavby ras v rámci jednoho druhu — velcí nebo malí, zavalití nebo protáhlí, silní nebo štíhlí, dlouho- nebo krátkohubí atd. {{SE|130}}<br /> <br /> Druhy domácích zvířat jsou kulturním dědictvím lidstva z raných naceledních vyspělých kultur. Novějšími šlechtitelskými metodami se pohled na toto kulturní dědictví zužuje místy zcela na předem dané Genom jakož i na zaměnitelnost jeho genů u různých druhů domácích zvířat. Šlechtitelské cíle jsou libovolně směrovány k jednostranným výkonnostním maximalizacím na úkor pohody zvířat. Tento technologický způsob přístupu zaclání výhled na umělecký záměr, který z domácího zvířete teprve učinil to, čím je. V následujícím textu bude pojednáno o umělecko-šlechtitelském přístupu, který charakterizuje řadu domácích zvířat, učinil je člověku služebnými a dovolil jim stát se orgány hofového nebo vesnického organismu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Honigbiene&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Včela medonosná ====<br /> <br /> Obecně se s včelou (*Apis mellifera*) setkáváme jako s jednotlivcem při návštěvě květu, kde saje nektar, opyluje květy a sbírá pyl do košíčků na zadních nohách. Tato berouc-a-dáváuci činnost se odehrává na periferii jejího životního prostoru. Polárně k tomu nalézá toto jednotlivé stvoření své centrum v úlu, kde se s tisíci dalšími spojuje k nejčilejší aktivitě a stává se článkem veškerozahrnujícího vnitřního života — života «Biene», organismu organizujícího se ze sebe sama, s orgánové přesně se členícími činnostmi. Co jinak zůstává v orgánových funkcích organismu oku skryto, zde se pohledu otevírá dělbou práce podmíněné dění snášivé královny, masy dělnic, které samy s dělbou práce obstarávají stavbu plástů, péči o plod, krmení královny, samočistění, přínos potravy a zásobování, jakož i trubců, kteří oplodňují královnu při jejím slunečním snubním letu. Každá z těchto časoprostorově jemně sladěných činností vzbuzuje dojem nezištné oběti. V teple, které včely v úlu vlastní činností udržují přibližně na 35 °C, vytvářejí inkarnační médium pro skupinovou duši: včelař hovoří o «Biene» — přírodně vznikajícím sociálním organismu, který předjímá nezištné chování, jež si lidé v budoucnosti musejí teprve osvojit v sociálním soužití ze síly Já.<br /> <br /> Včela medonosná potřebuje člověka, «otce včel». Ten stojí skupinové duši, «Biene», po boku. Stará se o její příbytek, {{SE|131}}<br /> <br /> Košík nebo úl, v němž se společenstvo může uzavřít před světem. Úl je zařízen tak, aby se v něm mohlo pod dohledem a vedoucí rukou včelaře odehrávat dělbou práce podmíněný život včel. A přijde-li k rojení, postará se o to, aby včelí společenstvo nezmizelo do divočiny a nakonec do svého zániku, nýbrž aby byl roj chycen a byla mu přidělena nová příbytek. Stará se dále o to, aby včelín nebo jednotlivé úly stály v blízkosti statku tam, kde lze od jara do podzimu nalézt kvetoucí rostliny v polích a kde lze přes zimu pravidelně sledovat blaho roje a provádět odpovídající ošetření.<br /> <br /> Včelí společenstvo žije uzavřeno v duševním prostoru, v němž si nepřeje být rušeno zvenčí. Neruší je jediné ten člověk, který do sebe vsál moudré konání a bytostnou povahu včelího společenstva a z tohoto pramene s uctivostí, rozvážností a klidem vykonává svou prací ke kumštu povýšenou práci na včelím společenstvu. Tento duševní prostor se polarizuje v hlavovité centrum — roj — a v obkruh, který je navenek ohraničen mořem květů, jež obletují dělnice a z něhož se, naloženy medem a pylem, vracejí do středu — děj srovnatelný s krevním oběhem. Co do roje zanášejí, to sdílejí s člověkem: med jako potravu, vosk, propolis a jed k rozmanitým, mimo jiné léčebným účelům. Jsou s odpovídajícím počtem společenstev nezbytnými duševními orgány hofového organismu, jež ve své činnosti vetávají duchovní, působící v teple, do gemarkace jiným způsobem, než to činí zemědělec, když skrze svou práci ichgewollt vmýšlí své myšlenky do celku statku.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hausgeflügel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Domácí drůbež ====<br /> <br /> Ještě v 50. a 60. letech 20. století to byly slepice, kachny, husy, holubi, kteří dodávali hofovému životu zvláštní zabarvení a svým chováním vlastní rytmus. Pokud jde o slepice, začínal například denní průběh při východu slunce pronikavým budíčkem pro {{SE|132}}<br /> <br /> Člověk a zvíře, kohoutovu kikirikí. Vystoupil jako první, krk a hlava svisle vztyčeny, zobák dokořán otevřen, ocasní pera zvednutá a rozevřená — pohled, jako by chtěl celé své nitro vykokrhat do nastávajícího dne. Hejno slepiček ho následovalo z noční tiše stáje do kurníku nebo ve volném výběhu do dvora, na otevřené humno, na hnojiště; škrábajíce a zobajíce se rozptylují za potravou. Zanedlouho se z kurníku ozval první kdákot slepice, jímž oznamovala své štěstí z kladení vejce. Zpravidla odpoledne přišla prašná lázeň s čistěním peří a dál škrábání, drápání a zobání semen, larev, červů, hmyzu, trávy a zrníček písku. Se setměním se hejno znovu sešlo ve stáji a hustě namačkáno se posadilo na hřady. Podobně se přirozeně odehrával život kachen, hus, krůt a holubů; jejich vztažným bodem byl dvůr s chráněnou stájí a lidé, kteří se o ně starali.<br /> <br /> Slepice a krůty jsou spjaty se zemí, kachny a husy milují blízkost vody a pasou se přednostně na břehových travnatých plochách. Jako tyto pendlují mezi vodou a zemí, tak holubi mezi vzduchem a zemí; jejich pohybový prostor se rozšiřuje v převážně krátkých letech ze stromu na strom daleko do polní krajiny; k odpočinku se pak znovu shluknou, v řadě usazeni na nejvyšším hřebenu střechy statku. Jejich zorné pole je tak vedle zorného pole včel nejrozsáhlejší ze všech domácích zvířat, u vodního ptactva je podstatně omezenější a u slepic se omezuje na pouhé několik metrů. Slepice vidí ostře jen na krátké vzdálenosti — slepice jí očima. Rozlišení pohybu a barevná diferenciace jejich oka je daleko lepší než u lidského oka. Jako všichni ptáci má i domácí drůbež a tedy i slepice dobrý sluch. Chybí jim vnější ucho, vchod do vnitřního ucha leží skryt pod jemným opeřením hlavy. Duševní projevy jako vábivé hlasy, zvuky vzájemného dorozumívání jako kokrhání, kdákání, šklébání kachen a hus nebo vrkání holubů se vyměňují na větší vzdálenosti. Čich je zřejmě daleko lépe vyvinut, než se ještě až do {{SE|133}}<br /> <br /> nedávno ještě v 90. letech 20. století. Naproti tomu jsou vedle oka vysoce vyvinuté hmatové orgány v zobáku obvykle rozhodující pro výběr potravy a její zrnitost.<br /> <br /> Trávení probíhá právě tak rychle jako u divokého ptactva. Vysoce koncentrovaná potrava se dostává nerozmělněná do volového vaku; odtud do žláznatého a dále do svalnatého žaludku, kde se rozemílá. Po rychlém průchodu střevem a tlustým střevem se zastávkou ve dvou slepých střevech je vylučována společně s močí přes kloaku. Odpovídajíc výchozímu krmivu a rychlému trávení vzniká vysoce koncentrované hnojivo, bohaté na organickou hmotu i soli dusíku a fosforu — hodnotný organominerální přísadový materiál pro rostlinné komposty nebo jiná živočišná hnojiva. Solný charakter výměšků domácího ptactva odpovídá jejich výrazné hlavové čili nervově-smyslové povaze, která je ještě zvláště zdůrazněna téměř svislým postojem těchto běžců v ose hlavy, nataženého krku, hrudi a běháků. Zvláštní metabolické výkony se tedy nepřidávají, jako u přežvýkavců, do proudu trávení, nýbrž vstupují do růstu (masa) a reprodukce (vajec).<br /> <br /> Od 50. a 60. let 20. století ztratil chov drůbeže — a v čele všeho chov slepic — svou roli obohacující soulovou organizaci hospodářského organismu, odstraňující odpad a škůdce. Na jeho místo nastoupil průmyslový velkochov. Zvířata, chovaná na maximální efektivitu svých metabolických funkcí, žijí namačkána v hermeticky uzavřených, elektronicky řízených, plně klimatizovaných výrobních halách a jsou udržována zdravá po krátce odměřenou dobu svého produkčního života za použití převážně abiotických prostředků. Chov drůbeže se vyčlenil z celku zemědělského podniku. V moderním drůbežářském šlechtění a chovu prožívá drůbež jako domácí a dvorní zvíře svou kulturní smrt. Ze více než 150 plemen slepic&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; slouží dnes jen ještě jejich malý počet pro liniové, křížovecké a hybridní šlechtění. Jejich výkon, vyladěný na nejvyšší úroveň, se smršťuje na snáškové období pouhého jednoho roku.<br /> <br /> Zamyšlení nad tímto scestným vývojem vede stále více k reintegraci menších drůbežích stavů do nově se utvářejících hospodářských organismů: mobilní stáje se střídavým výběhem do otevřené polní krajiny jsou prvním krokem. Tento chov znovu navazuje vztah ke všem životním procesům {{SE|134}}<br /> <br /> hospodářského celku v průběhu roku a dovoluje slepicím, aby svůj instinktivní život uplatnily bez omezení. Kvůli dravé zvěři jsou však volnému střídání stanovišť hranice vytčeny nevyhnutelně: nezbytná je oplocení odolné před liškami! Dalším krokem, jak vést tento vývoj odpovídající domácímu zvířeti dále, je odklon od uniformní hybridní šlechtění provozované po celém světě několika málo velkými koncerny — ve prospěch šlechtění vázaného na konkrétní hospodářství. To zahrnuje regionální spolupráci šlechtitelských a chovatelských provozů, a to jak pokud jde o volbu rasy a šlechtitelské cíle, tak i ochotu spotřebitelů tuto nákladnou kulturní výkonu nést spolu s nimi.<br /> <br /> Další rozvoj domácí drůbeže je zprvu otázkou genetickou: Na jakou dědičnou vlohu z minulosti je nutné navázat? Především však jde o otázku epigenetiky — šlechtění nikoli pouze na základě vlastností již nabytých, nýbrž těch, které teprve mají být získány. Jaké podmínky musí být k tomuto poslednímu cíli vytvořeny v uspořádání hospodářského organismu — pokud jde o způsob chovu, o krmivovou základnu vlastní hospodářství, o lidskou péči a náklonnost —, aby se organismická celistvost mohla epigeneticky vtisknout do životní a fyzické organizace zvířat?<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hausschwein&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Domácí prase ====<br /> <br /> Srovnatelně jedině s vysokovýkonnými plemeny slepic bylo prase metodami moderního šlechtění, krmení a chovu přetvořeno ze svého původního způsobu života a pestrosti rasových typů na uniformní užitková plemena. Bylo kdysi převážně krajinně utvářejícím pasoucím se zvířetem, hlídaným pastýři, poté v 18. století v Anglii dovednějším zapojením asijských a jihoevropských plemen přivedeno k vyšším přírůstkům, v 19. století jako ušlechtilé domácí prase všeobecně zapojeno do rolnického hospodářství v ustájení s výběhem – dnes, počínaje druhou polovinou 20. století, je však vytrhováno ze životního celku hospodářství a produkováno ve velkochovech továrenského rázu. Cílem novějšího šlechtění bylo a je: pryč od slaniny – ke sjednocenému hybridu, raně zralému masovému praseti, jehož jatečná zralost nastává již v polovině doby dožití základních plemen. Stejně jako v moderním chovu slepic je i zde vyřazen nezbytný vztah člověk–zvíře, který je pro duševní podstatu domácího zvíře bytostně nutný, jakož i vztah ke ganzheit celého hospodářství a jeho katastru. Vypadne-li toto dvojí pouto, duševně zakrňuje prase a krajina {{SE|135}}<br /> <br /> degeneruje v beztvářnou monokulturu&lt;ref&gt;Srov. Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924.&lt;/ref&gt; a na mnohých místech v odkládací plochu pro prasečí kejdu, spojenou s rozsáhlým obtěžováním zápachem a emisemi působícími na klima. Polní katastr leží obnažen bez nálady a zohaven, jako odraz toho, co se zvířatům děje v celoživotním ustájení na betonových roštových podlahách – nelidskost bez hranic. Člověk má v rukou, zda bude v domácích zvířatech vidět pouze holý hospodářský užitek, čímž sám sebe duševně odcizí sobě samému, nebo zda nechá k dobru celého hospodářství rozvinout své duševně účinné instinkty. U domácího prasete jako všežravce jsou tyto instinkty zaměřeny na neobyčejně pestrý sortiment potravy, která je pozorně vybírána podle potřeby: tráva, seno, obilí, ovoce, zelenina, kořeny, červi, šneci, planě rostoucí byliny a léčivé rostliny, plody z volné přírody atd.&lt;ref&gt;Peter Steffen, Karl Schardax, Gernot Kürzel: ''Schweineglück, Bibel der Schweine'', Graz 2008, 392 S.&lt;/ref&gt; Prase je ve všech ohledech ideálním zpracovatelem zbytků v hospodářském organismu a vedle slepic terapeutem při likvidaci veškerého obtížného hmyzu a škůdců. Svým vysoce vyvinutým čichem, který se soustřeďuje v nosním kotouči – jakési vyhrnuté, se svrchním rtem srostlé nose – hledá svou potravu jednou na povrchu, jednou rytím pod zemí. Letně podzimní pastva na obilných strništích, vybrakovaných bramborových a polních zeleninových plochách nebo na meziplodinách vede prasata na polní lán, uspokojuje jejich pohybové nutkání, jejich neuhasitelnou zvědavost a neklade žádné meze lásce k rytí. Čenichajíce pracuje jejich žádostivá a pudová přirozenost skrze zeminu. Při pastvě se může ryjící práce poškozením travního drnu rychle stát závadou. Tato škoda zůstává v mezích, je-li k dispozici dostatek pastevní plochy s čerstvým, na bílkoviny bohatým porostem, přičemž lehké porušení drnu může být dokonce výhodou z hlediska provzdušnění a omlazení porostu. Navíc dochází k roznosu semen a tím k větší druhové rozmanitosti.&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; Na mnohých místech selhává pastevní chov z nákladových nebo pracovně-hospodářských důvodů. Místo toho vznikají z praxe systémy ustájení, které v co největší míře pestrým prostředím přihlížejí k možnosti projevovat behaviorální instinkty: skupinové uspořádání, pestrost potravy, zbytky z kuchyně a dalšího zpracování, zelená píce, krmné zbytky z kravína atd., příležitost k rytí, koulení, třením se, pohybová plocha pro pohyb, {{SE|136}}<br /> <br /> setkávání a prozkoumávání, krytý venkovní výkalistek, nastlaná místa k odpočinku, spací místa chráněná před chladem a větrem, ze všech stran uzavřená, jakož i příležitost k intenzivnímu kontaktu s ošetřujícím člověkem, např. skrze oslovení.<br /> <br /> Prasata mají smysl pro rodinu, jsou přívětivá a inteligentní, smyslově bdělá zvířata: čichový smysl ovládá jejich vnímání, utváří prožívání jejich pohody i nepohody. Živě komunikují jemným sluchem a v zvedání hlav hledí na přistupujícího člověka jasným, přímo chápavým pohledem. Přesto jsou jejich mozkové výkony oproti divokým příbuzným sníženy až o 30 %,&lt;ref&gt;Norbert Benecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 1994, 470 S.&lt;/ref&gt; tj. nervově-smyslový systém se více přesunul do míchy a sympatiků a slouží tak zvýšeným metabolickým výkonům co do plodnosti a nabývání masa a tuku.<br /> <br /> Kritická otázka, zda ztrátou smyslových výkonů zvířata hloupnou tím, jak je člověk dělá domácími, musí být za předpokladu zodpovězena záporně, že si je plně vědom své odpovědnosti vůči domácímu zvířeti. Co domácí zvíře svými metabolickými výkony člověku daruje, musí mu on dvojnásobně vrátit svým inteligentním jednáním v chovu, krmení, péči a šlechtěním, které bytost zvířete skutečně zachycuje.<br /> <br /> Funkce chrupu dělá z prasete všežravce, tedy požírače masa i rostlin. Kousá a žvýká jako člověk. I v trávicím traktu se projevuje tato dvojí funkce. Jednodutinový žaludek je relativně malý; prase proto musí přijímat potravu průběžně v malých dávkách. V dlouhém průchodu tenkým střevem a odbourávání enzymaticky snadno rozložitelných složek potravy a jejich resorpci probíhá ve slepém a tračníkovém střevě mikrobiální trávení na celulózu bohatých zbytků potravy. Prase tráví důkladně; na rozdíl od přežvýkavců odnímá potravě síly, které jako smyslově i zároveň metabolicky aktivní bytost spotřebovává pro sebe. To snižuje hnojivou sílu jeho výměšků, nikoli však jejich obsah minerálních látek. Výkaly jsou co do tvaru, barvy, konzistence a zápachu závislé na druhu potravy. Není-li zachována rovnováha žlázového a mikrobiálního trávení, např. při vysokovýkonném krmení a celoživotním ustájení na roštových podlahách, vzniká prasečí kejda, u níž {{SE|137}}<br /> <br /> se nelze divit páchnoucímu zápachu ani jednostranně pudoné hnojivé účinnosti.<br /> <br /> Umírněné přizpůsobení chovu prasat vlastní krmné základně hospodářství se stelivem, výběhem a pokud možno pastvou vytváří chudý zápachem, obsahově bohatý hnůj pevnější konzistence. Zřejmě z důvodu vnímání wesensartu prasat jako všežravců v porovnání s čistými fytofágy označovali rolníci v minulosti prasečí hnůj jako «kalten Dünger» (studený hnůj), vhodný méně pro «studená jílovitá půda» než pro «teplý písčitý půda». Ve směsi s ostatními hnojivy vznikajícími v hospodářském organismu je cenným doplňkem. Jako hnojivo nese látkově kompozičně i silově pečeť duševní povahy prasete. Co si při přehrabování země z rostlinné a živočišné potravy labužnicky vychutná čichem a v hlubokém tělesném klidu duševně prožívá, tím – jako i ostatní domácí zvířata hospodářství – provádí «kosmicko-kvalitativní analýzu»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 59.&lt;/ref&gt;. Výsledek této analýzy charakterizuje hodnotu hnojiva. Je pokaždé jiná, podle toho, zda je krmivo zboží z dovozu, nebo zda je vyprodukováno na vlastním hospodářství. Rozborem vlastního vyrobeného krmiva připravuje prase po svém způsobu hnojivo, které vstříc vychází stanovištním potřebám pro rozmnožení úrodnosti půdy.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Pferd_und_Esel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kůň a osel ====<br /> <br /> Ačkoli jsou si oba navzdory úzké příbuznosti povahou tak protichůdní, jsou oba jako jezdecká, nákladní a tažná zvířata nejvěrnějšími pomocníky člověka, doložitelnými zpět až do dob staropersské kultury, do doby čtvrtého až pátého předkřesťanského tisíciletí. Kůň nesl člověka na jeho velkých přeshraniční putovních a dobyvačných taženích, byl dopravním prostředkem z místa na místo, táhl s ním do velkých bitev; bojoval pod jeho vedením a řízením a obětoval se. Táhl pluh brázdu za brázdou a přivážel sklizeň na vysoko naložených žebřinových vozech. Nekonečné služby prokázal kůň člověku a nevyslovitelné oběti při tom přinesl. A tak i osel, stejně ochotný jako umíněný jezdecký jezdný osel a nosič nákladů sedláka a řemeslníka až po průvodce žebráka. Všechny břemena každodenního života byly vloženy na tohoto malého, tenkohohých osla; s jistým krokem {{SE|138}}<br /> <br /> nesl je přes překážky a kamení. Jak by se bylo bez osla dalo udržet sociální soužití mezi pasteveckými národy i uvnitř a mezi vesnickými společenstvími? Tak nesl na svém hřbetě toho nejmenšího a jeho tíživé břemeno a při příjezdu do Jeruzaléma na Květnou neděli nejvyšší bytost, která překonala veškerou pozemskou tíhu.<br /> <br /> Oba, kůň i osel, jsou lichokopytníci. Stojí a chodí na špičce středního prstu na noze nebo ruce. Ty jsou ukryty v kopytu, rohovém střevíci, který je nepropustný pro vnější silová záření, stejně jako kopýtka sudokopytníků a rohy přežvýkavců. Jakkoli jsou koně tělesně těžcí, pohybují se lehce, ba tanečně. Ve své kráse a eleganci jsou pohyby koně nepřekonatelné, neboť jeho duševní bytost se cele vyžívá v tělesném jazyce rytmické pohyblivosti. Ať v kroku nebo v zdrženlivém poskakování v klusu, obojí s hlavou vztyčenou, nebo v cílevědomém cvalu s nataženou hlavou a rozevřenými nozdrami, vždy nabízí obraz ušlechtilého rozvinutí sil a souměrnosti, jež se pod jezdcem plně stupňuje k vyšší harmonii. Teprve v jednotě koně a jezdce se zjevuje ušlechtilost v držení i charakteru. Jinak je tomu, když se zapřáhne do postroje a táhne pluh nebo těžký vůz, při každém kroku rytmicky zvedaje a spouštěje hlavu — tehdy probouzí obraz dokonalého odevzdání svého volního bytí výzvě a rukou vedoucí otěže člověka a službě, kterou nezištně koná pro zemi.<br /> <br /> I oslu jsou vlastní všechny chody koně. Méně ušlechtilý ve vzhledu a pohybu, jeví se spíše pokorně se skloněnou hlavou, zpravidla poslušný a odevzdaný vůči všemu, co se od něj požaduje, a pak zase vzdorný z většinou nevyzpytatelného důvodu. Ve svých kmenových oblastech na Orientu a v Africe se jeví tím ušlechtilejší, čím více je ještě vázán na starší kulturní formy vědomí a života.<br /> <br /> Kůň je ještě ve větší míře než osel vysoce učenlivý a potřebuje od narození důkladnou výchovu k rozvíjení svých talentů a po celý život k jejich uplatňování pod vedením člověka. V případě ušlechtilého arabského koně bylo například novorozené hříbě po delší dobu chováno pod střechou pasteveckého stanu v rodinném společenství. To platilo ještě ve 20. století.<br /> <br /> Tělesnost koně a osla je obrazem jejich duševního a zároveň obrazem krajiny, šíří travnaté stepi, v níž se toto duševní prožívá ve své radosti z pohybu. V souladu s tím se soustřeďuje {{SE|139}}<br /> <br /> smyslová organizace zvláště na navenek směřující, dálku zachycující smysly — zrak, sluch a čich. Výrazné, nápadně velké oči, stojící po stranách hlavy, zachycují téměř úplný zorný kruh. Jen dopředu — před a pod hlavou — je asi dva metry dlouhý slepý pruh, do nějž není vidět, stejně tak vzadu po obou stranách páteře. V hloubkové ostrosti (trojrozměrném vidění) zachycuje jen poměrně úzký zorný úhel 15 až 20 stupňů dopředu. Ve zbývajícím zorném poli se pohled zplošťuje a dozadu splývá. Právě v tom slepém pruhu vzadu sedí jezdec, vozka nebo za pluhem kráčející oráč, který jemným tahem na vodící otěž nebo přes uzdový náústek určuje chod a směr pohybu. V živé hře ušních boltců se v nejjemnějším odstínění zjevuje směr duševní pozornosti. Pro nás neslyšitelné zvuky jsou vyfiltrování z obecného hladiny hluku. Kůň vnímá především sluchem duševní rozpoložení, například jak se k němu mluví. Postavení uší, ať špičatých nebo svěšených, prozrazuje mnoho o jeho duševním cítění.<br /> <br /> Čich je mimořádně vysoce rozvinutý. Protáhlá hlava skrývá rozsáhlý systém nosních dutin, jejichž vnitřní povrchy přibližně odpovídají celkové ploše vnější kůže zvířete. Koně se přičichávají, aby se přivítali nebo poznali. Svým neobyčejně jemným čichem analyzují své okolí, při pastvě volí svou potravu, každé sebejemnější výpary i na velké vzdálenosti. Jsou to právě tyto tři smyslové schopnosti zraku, sluchu a čichu spolu s vlastností nést hlavu vztyčenou nad páteří, které dělají koně tak učenlivým, nechávají jej tak vysoce diferencovaně reagovat, že vzbuzuje přesvědčení, jako by dokázal myslet? V řecké mytologii líčí Perseův mýtus, jak se myšlení osvobodilo z krevní vázanosti těla, nositele v dávných dobách účinné jasnovidecké síly: v mytickém obraze sťal Perseus titánku Gorgo. Z krevního proudu, jenž tryská z jejího trupu, se zrodil Pegasus, okřídlený kůň. Symbolizuje tělu prosté myšlení, jehož křídla se nyní mohou volně vzepnout do světa ducha. Co se v inteligentním chování koňského těla jeví jako krevně vázané, to se v člověku z těchto pout uvolňuje a stává se svobodnou duchovně-duševní činností myšlení.<br /> <br /> Kůň a osel jsou býložravci. Ačkoli přijímají — jsou přitom nesmírně nenároční — potravu ještě bohatší na hrubou vlákninu než přežvýkavci se svým vysoce diferencovaným {{SE|140}}<br /> <br /> systémem předžaludků, mají jen složený, jednodutinový, relativně malý žaludek. Na ten navazuje dlouhé tenké střevo, které rozkládá snadno stravitelné složky potravy. Hůře stravitelná hrubá vláknina je teprve v mohutně vyvinutém slepém střevě a poté v tračníku a konečníku bakteriálně rozkládána. Tento způsob trávení odpovídá jejich způsobu žraní. Koně žerou dvakrát tak dlouho jako krávy, totiž 16 hodin denně. Jsou zvířaty dne i noci. Se svým dobrým zrakem i ve tmě nacházejí s jistým krokem i v noci svou potravu. Koně a tak skromný osel jsou vynikajícím způsobem vhodní k tomu, aby po střídání pastvy spásali rostliny, kterým se krávy vyhýbají.<br /> <br /> Radost z pohybu a síla koní a oslů se odráží v jejich silně proformovaném, stále ještě velmi vlákninovém trusu. Ten je polárně k 'chladnému prasečímu trusu' 'horlivým' hnojivem. Neustálým bakteriálním rozkladem, urychlovaným stykem s vnějším vzduchem, ohřívá se velmi rychle a byl díky této vlastnosti využíván jako podzemní vytápění a zároveň hnojivo pro raná záhony. Čerstvý koňský hnůj obsahuje poměrně dost amoniaku, jeho vůně je proto silná, ostrá a pronikavá, ale není nepříjemná.<br /> <br /> Kůň a osel se — v důsledku mechanizace pracovních postupů — do značné míry rozloučili se zemědělstvím (prozatím?). S nimi se ztratil důležitý prvek v oduševnění organismu statku, a to jak z hlediska využití krmiva a slámy, zvláštního druhu hnojiva a rytmizace pracovních procesů, tak i s ohledem na oduševnění práce, kterou konali v odevzdanosti lidskému vedení.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Hund_und_Katze&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Pes a kočka ====<br /> <br /> Oba patří k vývojové linii šelem. Svým duševním instinktivním životem obohacují duševní tělo zemědělského organismu naprosto protikladným způsobem. Pes je nejstarším z domácích zvířat, kočka patří k nejmladším; v Evropě se objevuje teprve od prvního tisíciletí př. n. l.&lt;ref&gt;Norbert Benecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 1994, 470 S.&lt;/ref&gt; Typ psa je příbuzný jeho divokým druhům, vlkovi, stejně jako typ kočky kočce divoké. Co je u psů obzvláště nápadné, je velká variabilita forem. Ta {{SE|141}}<br /> <br /> se vyskytuje již na samém počátku jejich domestikace ke konci ''třetihor'' (Atlantidy) v ''pleistocénu'' (dobách ledových), ale především pak v ''neolitu'', v prvních poatlantských dobách. Žádný z druhů domácích zvířat, které se objevily později, již nikdy této rozmanitosti forem nedosáhl.&lt;ref&gt;Tamtéž, s. 226.&lt;/ref&gt; Je nasnadě, jak již bylo dříve naznačeno, že vývoj domácích zvířat byl produktem raného lidstva. To bylo schopno na základě prožívání zvířecí duše a jejího duchovního původu, skupinové duše, zadržet ji v jejím tělesném utváření na embryonálnějším stupni a poskytnout tak tvarotvornému typu nepřeberné množství různých výrazových možností. Čím mladší jsou druhy domácích zvířat, čím více lidé vyměňovali svou instinktivní duchovní bezprostřednost za probouzení k sebevědomí, tím chudší na variace se stává vzhled domácích zvířat. Pokud v době starého Říma rozmanitost forem opět vzrostla (trpasličí plemena psů), je to již důsledek cíleného šlechtitelského výběru ve smyslu křížení a selekce. Jak velmi byla od počátků až po staroegyptskou kulturu domestikace psa a kočky – a tedy i ostatních druhů domácích zvířat – nikoli primárně otázkou účelné využitelnosti, nýbrž jak byla užitečnost neoddělitelně spjata s instinktivním, intimně-sakrálním cítěním, vyplývá jednak z pohřební kultury sjednocující člověka a psa, jednak z úcty, kterou lidé prokazovali kočkám a božské bytosti, jež v nich přebývala, což byl kult, který kulminoval ke konci staroegyptské kultury.&lt;ref&gt;Tamtéž, s. 348.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Zvířecí duševní dispozice psa a kočky se od sebe značně liší. Ještě více než kůň podřídil pes svou duševní instinktivní bytost, souhrn svých schopností, vedení člověka, což neplatí pro kočku. Dobře vychovaný pes poslechne na každé zavolání nebo písknutí. Svým pohybovým pudem se rozmáchle dere do dálky, jako lovecký pes, který svým čichem sleduje stopu, u ulovené zvěře hlásí nebo ji aportuje, jako ovčácký pes, který žene ovce nebo dobytek nebo drží stádo pohromadě. Vždy po vykonaném činu se vrací, sedá si na zadní, vrtí ocasem, zvedá hlavu nataženou vzhůru, hledí na svého pána věrně oddaně v očekávání dalšího povelu. Stejně pozorně a oddaně se chová jako hlídací pes domu a dvora, jako doprovodný a vodicí pes, např. slepecký, jako stopovací pes, který neomylně vyčmuchává i ty nejmenší pachové stopy, nebo jako {{SE|142}}<br /> <br /> saňový pes, který táhne těžká břemena sněhem a ledem. Každá z těchto schopností si vytváří tělo, které jí odpovídá: velké a silné, štíhlé a rychlé, malé a obratné atd. Tato tělesně duševní tvárnost v téměř každé myslitelné tělesné formě a s příslušným chováním po psím způsobu propadá již od dob římských emocionalitě člověka a zvrhává se v chov luxusních, trpasličích a pokojových psíků.<br /> <br /> Bytostný projev kočky domácí je zcela jiný. Zdá se, že evolučně upadla hlouběji do divokosti. Žije jakoby dva životy. V jednom se vyžívá stranou člověka, aktivní v noci, jako její divocí příbuzní. S napětím všech smyslů následuje své lovecké instinkty, plíží se svými cestami, číhá na kořist a zmocňuje se jí mohutným skokem. Hlodavci, jako myši a krysy, jsou její preferovanou potravou, bohužel také ptáci, jako ti, co hnízdí na zemi, v nízkých větvích, nebo vlaštovky, které ve dne létají příliš nízko nad zemí a které si ležérně rychle vystřelenou tlapkou zajistí jako jistou kořist. Svůj druhý život tráví tím, že vyhledává domácnost člověka jako své místo ke spánku, předouc se lísá ke členům rodiny, hravě těší děti a tímto způsobem se doporučuje další péči o potravu. Pak v noci opět nastává odchod do druhého života. A opět je to emocionalita člověka, která, scestně vedena, činí z kočky pouhé domácí a mazlivé zvíře.<br /> <br /> U psa je to vynikající, každou nuanci rozlišující čich, který uvádí v činnost tělo i duši, u kočky zrak specializovaný na noční vidění, které vtiskují zemědělskému organismu zvláštní kvalitu, uspořádávající princip: Pes, který v noci na stráži štěká, který doprovází sedláka s nosem u země a sleduje stopu přes pole, louky a pastviny, nebo který na pokyn pastýře obíhá stádo ovcí a drží je na jemu určené pastvině, je v jemu stanovených mezích vykonávajícím orgánem člověka. Kočka jím v tomto smyslu není. Zůstává nepozorována na svých nočních toulkách po dvoře a katastru, stanovuje si vlastní míru v hubení škodlivých hlodavců a přitom si vystačí sama.<br /> <br /> Zemědělskému organismu nejsou vítány výměšky psa a kočky – jsou páchnoucí, ale nejsou významné –, nýbrž jejich přínosem je uspořádávající strážní funkce. Bohužel pes a kočka tuto funkci jako člověkem vedení spolutvůrci oduševnělého přírodního celku z velké části ztratili. Jako domácí, {{SE|143}}<br /> <br /> společenská a luxusní zvířata se z velké části odcizila duševnímu tělu zemědělského organismu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Schaf_und_Ziege&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Ovce a koza ====<br /> <br /> Jako takzvaní «malí přežvýkavci» patří ovce a kozy po psech k nejstarším z našich domácích zvířat. Přestože jsou si blízce příbuzní, výrazně se liší temperamentem, pohyblivostí a v různé míře i skromností. Jako všichni přežvýkavci vystupují jako rohaté sudokopytníky z hlediska kmenové historie teprve na konci řady savců. Ba co více, tvarová rozmanitost divokých a pozdějších kulturních forem ovcím a kozám podobných druhů se rozvinula teprve v přechodu mladšího terciéru do dob ledových (pleistocén) a v nich samotných až do současnosti (''holocén'')&lt;ref&gt;Bernhard Grzimek: ''Grzimeks Tierleben, Enzyklopädie des Tierreichs'', Band 13, Säugetiere 4, München 1971, S. 470.&lt;/ref&gt; — tedy v dobách, v nichž člověk vstoupil mezi zvířata a z hlediska svého kosmicky utvářeného, instinktivně-duchu blízkého vědomí navázal s nimi magicko-kultický vztah, jenž nacházel výraz ve způsobu lovu se zřetelem na potravu a oděv a ve zvířecí oběti.<br /> <br /> Není tedy oprávněná otázka, zda nomadizující člověk, vpletený do vladaření přírodních sil, se nepodílel na této přeci jen velmi mladé diferenciaci forem? Nekazují na tuto myslitelnou možnost mýty národů, například zvířecí oběť Abelova nebo jeskynní kresby sahající do dob ledových (''pleistocén''), mimo jiné v Sahaře, a mnohé další? Nejsou tyto všechny výrazem magicko-kultického vztahu člověka a zvířete atlantské doby, pozdního kenozoika? A nevykonala se pak později, v druhé epoše poatlantského věku (''holocén'') ze zarathuštrovských mystérií, v jakési opakovaci na vyšším stupni, domestikace?<br /> <br /> Ovce a kozy, vybavené všemi znaky svého domáctví, se objevují od konce devátého tisíciletí př. Kr. v horských oblastech jihozápadní Asie. U ovcí jsou to tyto znaky: tvarově menší než divoká forma, vysoká variabilita tělesné velikosti, žádná sezónní proměna srsti, její proměna v nepřetržitě rostoucí vlněné rouno, živé zbarvení a vzorování. Podobnou rozmanitost zevního obrazu vykazují kozy, až po srst proměněnou v vlnu u koz angorských a kašmírských.&lt;ref&gt;Norbert Benecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 1994, S. 247.&lt;/ref&gt; {{SE|144}}<br /> <br /> Ovce a ještě více kozy jsou neobyčejně skromné. Jejich potravou jsou trávy, byliny, listy a výhonky. Kozy jsou přitom vysoce přizpůsobivé aromatické, na celulózu bohaté a slané nabídce potravy v extrémních geografických zónách, například v horských polohách a polopouštích. Přepásání těch posledně jmenovaných vede rychle k postupující dezertifikaci. Prostřednictvím rozmanitých darů obou malých přežvýkavců — vlny, masa, mléka, srsti, kožešiny, kůží a rohů — se stali velkými průvodci člověka v kultuře. Stáli v uzavřených stádech pod ochranou pasteveckých národů, jaksi jako základ jejich existence, a v mnohých venkovských sídlech se stali „krávou malého člověka&quot;. Těsný vztah ovce k prostředí a k člověku vedl celosvětově k velké rasové rozmanitosti, od středověku v Evropě k vytváření krajových odrůd, v novověku k liniovému šlechtění masných, vlnových a mléčných plemen. Šlechtění bílé vlnové ovce (merino) se uskutečnilo ve Španělsku. Ta dnes, v mnoha případech s příkrží krajových odrůd, dosáhla největšího rozšíření na celém světě.<br /> <br /> V Evropě přetrvává pastevectví pod vedením potulného pastuchy v zbytcích dodnes. Hospodářsky lze toto zachovat jen tím, že se ovčí stáda přednostně nasazují v chráněných krajinných oblastech pro péči o krajinu. Nejsilněji klesá chov koz. 95 % všech domácích koz slouží samozásobení v malorolnicky strukturovaném zemědělství třetího světa.<br /> <br /> Projevy podstaty ovce a kozy jsou navzájem polární. Smyslové výkony obou jsou sice podobné — nejlépe je vyvinut čich, za nímž následuje zrak a s určitým odstupem sluch. Avšak to duševní se různě projevuje v řeči těla a skrze smysly. S hlavou většinou skloněnou pod linii páteře, s mohutnějším tělem, více obrácenou k zemi a k vnitřnímu světu vlastního metabolismu, trmácivější v pohybech, projevuje se duševní bytost ovce spíše snivě, zdrženlivě. Jinak koza: živě vyskočí, přeskakuje přes pařezy a kameny, zvedá hlavu vysoko, zvědavě čichá sem i tam, šplhá na nejbližší vyvýšené stanoviště, drží pohled pozorně zaměřený do dálky. Namísto toho, aby se pasla přes rozlehlé roviny, dává přednost hornatým polohám na strmých svazích v úrovni hlavy, nebo se staví kolmo na zadní nohy, aby dosáhla na keři a stromě ještě na nejvýše dostupný list.<br /> <br /> Ovce a kozy mají rohy. Ty jsou na rozdíl od skotu u samců větší a podle plemene šroubovitě tvarované {{SE|145}}<br /> <br /> otočené nebo šavlovitě prohnuté dozadu. Vedle rohatých plemen existují bezrohá plemena, k nimž u ovcí náleží většina dnešních užitkových plemen.<br /> <br /> Při zúžení rasové rozmanitosti se šlechtění soustředí na vlnové nebo mléčné ovce, u koz na dojnice nebo masná zvířata.<br /> <br /> Malí přežvýkavci jsou stádní zvířata, ovce ještě více než kozy. Z toho důvodu jsou svou podstatou spíše krajinnými tvůrci ve velkém, méně utvářecím orgánem v jednotlivém zemědělském organismu. Dokud vesnické útvary se svými katastry ještě existovaly jako do značné míry uzavřený celek, bylo povoláním pastevce udělat ze svého ovčího stáda orgán tohoto celku: ať v pastvě na úhoru, na obecních nebo pustých plochách, při hnání přes sklizené pozemky s okopaninovými plodinami, přes příliš bujně do listu rašící ozimé osevy; nebo v pastvě bylinami bohatých cest a polních mezí na podzim jako dietetikum pro nadcházející zimní ustájení; nebo konečně v ohraničení na polích za účelem hnojení. To vše bylo zpečetěným právem a dělo se v dohodě s vesnickým společenstvím. Povolání pastevce znovu oživit — tomu jsou položeny úzké meze. Možnosti se nabízejí v péči o přírodní rezervace nebo na velkých podnicích s marginální půdou.<br /> <br /> Jinak je to s chovem mléčných ovcí a mléčných koz. Obě nejsou vázány na stádo a mohou v menších i větších stavech podstatně přispět k prohloubení duševního života zemědělského organismu. Především se malí přežvýkavci doporučují pro další rozvoj jednostranně zaměřených zahradnictví směrem k zahradnickým statkům. Zastupují tam skot ve zužitkování meziplodin k zelenému hnojení i odpadů z mnohostranné zeleninové produkce a starají se o jejich proměnu v trvale účinné hnojivo.<br /> <br /> Cestou čtyřžaludečního systému přežvýkavců podléhá rostlinná potrava jedinečně intenzivnímu trávení (viz kapitola „Skot&quot;, žvačkování v bachoru a přežvykování, strana 150 nn.). To umožňuje celulózu, tj. hrubovláknité výživné látky, rozložit a zpřístupnit pro růst, udržení a výkon (mléko, vlna, maso). V průběhu tohoto trávicího procesu dostává rostlinný výživný tok vtisknuta v sobě síly duševní organizace zvířete. Odpovídajíce bytostné povaze ovce a kozy je toto vtiskávání různé. Rozdíl nelze dostatečně odvodit z kvantitativního složení takzvaných živin hnojiva. Nikoli kvantitativní podíl {{SE|146}}<br /> <br /> Nikoliv kvantitativní podíl látek je rozhodující, nýbrž jejich kompozice skrze síly duševního těla, které vstupují do životních procesů. Wesensart sama hnojí skrze látky. Tak působí ovčí hnůj mírněji, harmonizujícím a strukturujícím způsobem na životní procesy, jež se ve vegetativní oblasti zhušťují k potravní plodině, například u listové zeleniny. Kozí hnůj naproti tomu působí žhavěji a — jak lze z bytostné povahy kozy předpokládat — povzbudivěji na růstový impuls v ose kořen–stonek–květ.<br /> <br /> Příspěvek ovce k oduševnění krajiny se stává prožitkem, táhne-li pastýř se svým ovčím stádem na podzim přes katastr statku a odtud dál skrze okolní kulturní krajinu: pastýř s holí kráčí v čele, stádo v těsném houfu za ním; nebo stojí uprostřed pole a ovce se na všechny strany kolem něj rozebírají za potravou. Tato scenérie probouzí náladu hlubokého míru, jenž se prostírá nad krajinou — obraz dokonalého klidu a pohybu zároveň. Takové ovčí stádo táhnoucí přes pole, od katastru ke katastru, jehož každý záchvěv bytí se soustřeďuje ve vědomí pastýře a je odtud řízen, zakládá vztahy, jimiž se jednotlivé zemědělské organismy uzavírají do vyšší jednoty kulturní krajiny. Oproti ovcím jsou kozy méně stádními zvířaty. Mají více vlastní vůle. Jsou chovány v omezeném rozsahu pro produkci mléka a masa a — zčásti jako náhrada za skot — prokáží v kánonu všech domácích zvířat cenné služby při utváření duševního těla zemědělského organismu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Rind&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Skot ====<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Herkunft_und_Mythos&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Původ a mýtus =====<br /> <br /> Podle obecně přijímaného názoru pochází skot (Bos taurus) od pratura nebo zubra (Bos primigenius). «Moderní zoologický výzkum domácích zvířat považuje dnes s jistotou jen jedno divoké hovězí zvíře, praura nebo zubra, za jedinou divokou výchozí formu domácího skotu.»<br /> <br /> Předpokládá se, že evropská plemena skotu přišla z «úrodného půlměsíce», z přední a střední Asie. Nejstarší nálezy kostí sahají do osmého tisíciletí před Kristem, tedy do počátků {{SE|147}}<br /> <br /> staropersské kultury. Raná i všechna pozdější plemena skotu mají menší tělesnou stavbu než předpokládaná divoká forma pratura a vykazují od samého počátku vysokou variabilitu zevní podoby. Právě na příkladu pastevních zvířat — skotu, ovcí a koz, nejstarších domácích zvířat hned po psech — se může stát zřejmým, jak hluboko v temnotách zůstává odvozování od jejich divokých forem. Pohlédneme-li na mýty národů, například na oběť Ábelovu ve Starém zákoně — byl pastýřem —, stojí v popředí náboženských obětních rituálů především ovce a skot. «Kulturněhistorické dokumenty ukazují, že skot v Mezopotámii, Egyptě, Persii a Indii sloužil zpočátku výhradně kultovním účelům.» Ve staroegyptském mýtu byla v dobytčeti praobrazně uctívána nebeská bohyně Hathor, zobrazovaná jako kráva nesoucí mezi rohy sluneční kotouč. V dnešní Indii platí kráva u hindů jako odnepaměti za posvátnou. Neukazuje to spíše na to, že duchovně reálné prožívání bytostné povahy skotu — toho, co nadsmyslově tvoří skupinovou duši —, bylo kmotrem procesu domestikace?<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stellung_im_Betriebsorganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Postavení v hospodářském organismu =====<br /> <br /> Pokud jde o utváření zemědělského organismu v uzavřený celek, je skot, respektive do vyšší jednoty zformovaný stádní organismus, «královnou a králem» mezi všemi domácími zvířaty. Jistě, každé z nich přináší svůj příspěvek podle toho duševního, jež se ponořilo do tělesné formace. Bytostné povaze krávy je však vlastní universální potence. Z tohoto důvodu nelze v přísném smyslu od chovu skotu upustit. Jeho podstatný význam spočívá teprve druhotně v tom, co produkuje v podobě potravin a jiných surovin. To je vnější stránka. Tuto stránku zastupuje řada polních plodin, které tvoří podstatný základní pilíř prvovýroby v hospodářském životě. Primární výkon leží na vnitřní straně; je jím zvláštní schopnost vztahovat fyziologické funkce — přesněji řečeno bytostné články hospodářského organismu — jedny na druhé, a tím tento organismus jako celek udržovat zdravým a schopným rozvoje. Kráva — stále myšlená jako článek stádního organismu vázaného na statek — nastavuje moudrostí prostoupené míro {{SE|148}}<br /> <br /> míry, vnitřní ekonomii celého provozu z hlediska utváření svého těla a souhry svých orgánových soustav prostřednictvím své vlastní činnosti a otiskuje ji do přírodní stránky hospodářského celku.<br /> <br /> O pravém stádním organismu lze hovořit teprve tehdy, kdy se stádo v průběhu generací doplňuje z vlastního odchovu a propojilo se se stanovištními poměry až k vlastní krmivové základně hospodářství. Pro plemeníky platí zvláštní postavení: jsou v pravidelných intervalech nahrazováni otci z chovatelských podniků stejného zaměření za účelem obnovy krve stáda. Stádní organismus je nadřazen součtu jednotlivých zvířat. To se projevuje mimo jiné v souběžnosti denně rytmických způsobů chování zvířat. Ráno následují jakoby v hierarchickém pořadí vedoucí krávu na pastvinu. Tam se rozptýlí, ale nepobíhají zmatkem; pasou se a táhnou jedním směrem, přijímají potravu sedm až osm hodin denně, přerušovanou společnými fázemi přežvykování, které rovněž trvají přibližně osm hodin denně. I chůze k napajadlu, přestávky v odpočinku a vydávání mléka podléhají přísnému rytmu ovládajícímu celé stádo. Všechna opatření v chovu, krmení, péči a plemenitbě by měla sloužit posílení tohoto stádně-rytmického dění. Čím je toto dění vyvinutější, tím je stádo zdravější.<br /> <br /> Metody, které jsou základem dnes celosvětově praktikovaného velkochovu — krmení siláží a snadno stravitelnými koncentráty z celého světa, celoroční ustájení na betonových roštových podlahách, praxe odrohovávání a šlechtění na maximální výkon, vše stlačeno do výrazně zkrácené délky života a podobně — oslabují krávy. Znamená to ztrátu schopnosti vytvořit vlastní uzavřený duševní tělesný článek. Dojnice jsou již v mládí vyčerpány a zpravidla po 4,5 letech, tj. po dvou «násilných» laktacích, za hranicí použitelnosti.<br /> <br /> Rozsah chovu skotu se řídí velikostí podniku, jeho přírodními předpoklady s ohledem na klimatické a půdní podmínky, a tím i potřebami hnojení, jakož i — ve stupních — intenzitou hospodaření. Rozhodující je přitom vlastní krmivová základna hospodářství, která zahrnuje dostupné travnaté plochy — louky a pastviny — i pícninářství na orné půdě. Rozsah posledně jmenovaného vyplývá z utváření osevního postupu v polním hospodářství. {{SE|149}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Wesenserscheinung_und_Wesenserkenntnis&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Bytostná jevenost a bytostné poznání =====<br /> <br /> Kráva je jako přežvýkavec nejvyšší vývojové úrovně bytostí stejně tak metabolicky aktivní jako rytmickou. Naproti tomu její nervově-smyslová aktivita — až na vysoce diferencované výkony čichu a chuti — ve vztahu k okolnímu prostředí výrazněji ustupuje do pozadí. Její smyslové výkony slouží prvořadě jejímu nitru, její trávicí činnosti. Její inteligentní bytost se navenek projevuje spíše flegmaticky, temně snivě, dovnitř pak vysokým, moudrostí plným instinktivním životem. Sama sebe prožívá, silně introvertovaná, v jakémsi vnitřním nazírání.<br /> <br /> Kdo se snaží poznávajícím způsobem přiblížit bytosti skotu, musí soustředit pozornost na jeho hlavní činnost: na procesuální kroky ve vzájemné souhře nitra a vnějšku při příjmu potravy, přes zpracování krmivové hmoty v trávení, až k vylučování hnůj a kejdy.<br /> <br /> Sleduje-li člověk přírodovědecká dílčí fakta týkající se trávicího dění, narazí záhy na hranice poznání. Těchto hranic si obecně nevšímá proto, že nevěnuje dostatečnou pozornost — a tedy ani váhu — prahu k smyslově nepozorovatelnému. Nepozorovaně se tak propadá do abstraktních, bezjakostních modelových představ. Uvědomí-li si však tuto mez poznání, která se otevírá mezi předmětně vnímatelným a procesuálním substančním děním — například při přechodu z vnějšku do nitra skrze střevní stěny — teprve tehdy začíná člověk skutečně oceňovat a vážit si dosahu a váhy výsledků duchovního bádání Rudolfa Steinera. Jsou-li tyto výsledky bádání přibrány, stává se poznání opírající se o vnější smysly stále se rozšiřujícím poznávacím procesem. Osvětlují účinné agens, to bytostně-působící, které přináší na svět jevy v jejich formách a barvách. Výsledky duchovního bádání přidávají k vnější stránce světa jevů bytostně-tvůrčí stránku vnitřní.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Maulverdauung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Ústní trávení =====<br /> <br /> Již při příjmu potravy — denně přibližně osmina tělesné hmotnosti, to odpovídá 60 až 70 kg čerstvé substance — ovládá látkovýměnně-pohybový systém oblast hlavy. Hlava se noří, čumákem hmatavě tápe hluboko do krmivové hmoty; jako úd ji obtáčí dlouhý {{SE|150}}<br /> <br /> jazyk patky Zunge, ukousne jako úd snop trávy, byliny nebo sena, stáhne je do tlamy a v případě zeleného porostu je oddělí přitlačením dolní čelisti ke hraně bezzubé ploténky horní čelisti. Mezi tím klouže jazyk s rozkoší přes pysk a ochutnává žlázové výměšky z něj. Pravděpodobně přitom skot provádí jakýsi první rozbor jakosti přijatého krmiva, patrně i s ohledem na druh a množství osliznutí slinami. Na pysku splývá horní ret s nosními dutinami vjedno. Tím jsou příjem potravy a dýchání těsně navzájem svázány — stejně tak hmat, chuť a čich.<br /> <br /> Po dobu krátkého setrvání krmiva v dlouhé tlamové dutině je to opět jazyk, který v několika žvýkacích záběrech pohybuje krmivem rytmicky tam a zpět mezi řadami stoliček. Tím se zahajuje první krok trávení rozdrceením a prosolizováním slinami. Řada žláz různé velikosti vylučuje sliny — při krmení senem až 180 litrů za den — a zajišťuje enzymatický rozklad škrobu na cukr.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Pansenverdauung_und_Wiederkäuen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Trávení v bachoru a přežvykování =====<br /> <br /> Tlamové trávení se mohutně stupňuje v aktu přežvykování. Ten probíhá protiběžně k příjmu potravy. Co skot spásl, ochutnal a spolkl, to si portáž po portáži přináší zpět z hlubší trávicí zóny, z předžaludků, žvýká to znovu a nyní teprve důkladně prochutná. Podle druhu krmiva — čerstvá zelená hmota či hrubé krmivo — vykoná 30 až 80 přežvykovacích záběrů na porci.<br /> <br /> Před tímto výkonem se odehrává pozoruhodná výměna. Jen málo rozdrcen přechází snop za snopem z tlamové dutiny krajiny hlavy skrze jícen a oddělující bránici do krajiny břicha, do tří žlázami nepokrytých předžaludků: zaprvé do čepce (*Reticulum*; zvaného také síťový nebo katapultový žaludek), odtamtud zadruhé do bachoru a zatřetí do knihy nebo listnatého žaludku (*Omasum*). Není-li to rozhodnuto již předtím v bachoru, pak se v knize definitivně rozhodne, zda potravní kaše přejde k dalšímu trávení do sýřiště neboli žlázového žaludku, nebo zda se — vymačkána — vydá ještě jednou zpět do tlamové dutiny k přežvykování. Svébytným úkolem předžaludků, a zde zejména bachoru, je mikrobiální rozklad na hrubou vlákninu bohaté rostlinné potravy. Bachor s ohromnou pojistností přibližně 150 litrů se táhne od bránice dozadu až do pánevní dutiny. {{SE|151}}<br /> <br /> Spolu s čepcem a knihou vyplňuje celou levou polovinu dutiny břišní. Ve velkém fermentačním prostoru bachoru probíhají v neustále se pohybujících potravních masách intenzivní kvasné procesy. Jakkoli chaoticky se odehrávají, tím přísněji stojí pod vedením astrálního těla skotu. Při těchto rytmicky probíhajících přeměnách rozkládají bakterie a nálevníci, patřící k prvokům, snadněji stravitelné složky potravní kaše, přičemž část z nich — jde zejména o energeticky bohaté mastné kyseliny — prochází již zde přes metabolicky aktivní bachořní sliznici do krevního oběhu.&lt;ref&gt;Anita Idel: ''Die Kuh ist kein Klimakiller'', Marburg 2012, 210 S.&lt;/ref&gt; Jakmile je bachor plný — zvenku patrné podle vyklenutí levé strany břicha — a nastupuje tedy sytost, většinou si kráva, resp. celé stádo, lehne a po nějaké době začne přežvykovat. Obsah bachoru se roztřídí do tří vrstev: spodní tekutá, nad ní plovoucí střední vrstva z hrubšího materiálu a svrchní vrstva kvasných plynů. Ze střední vrstvy bachoru a z vymačkaného materiálu z knihy polyká skot nyní porci za porcí zpět do tlamy a stejnou cestou propouští kvasné plyny. Ty proudí s výdechem až do čelních dutin, ano až do dutiny rohového čepu. Zde se skotu otevírá rozsáhlé pole vnímání a kvalitativní analýzy toho, co se mu do tohoto stadia trávicího procesu odhalilo po stránce látkové i silové.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Wiederkäuen,_eine_Wahrnehmung_und_Sichtung_von_Stoffen_und_Kräften&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Přežvykování jako vnímání a třídění látek a sil =====<br /> <br /> Při aktu přežvykování — osm až devět hodin denně — se proměňuje bytostný výraz krávy v základech. Její metabolicko-pohybová aktivita do značné míry ustupuje. Veškerá vnitřní i vnější činnost se přesunuje k hlavovému pólu. V silné, rytmické práci jsou nejen žvýkací svaly, meloucí zpět polknutý, přibližně na sto gramů dávkovaný vláknový chomáč potravy, ale stejně tak jazyk a slinné žlázy. Smysly se naproti tomu chovají právě opačně. V soustředění na akt přežvykování jaksi utichají, přicházejí k „rozjímání&quot;. Teprve nyní kráva skutečně promyslí, co přijala jako živou, strukturovanou substanci zvenku — z tohoto pole, oné louky nebo pastviny. Jistě, ona to {{SE|152}}<br /> <br /> Při pasení to již ohmatala, ochutala a očichala. Nyní však, v opětovném ochutnávání již předtrávené potravy, se to, co bylo vnímáno, sjednocuje s celým jejím duševním bytím. To, co bylo předtím pouhou živě strukturovanou rostlinnou hmotou, se v pozorném přežvykování povznáší k duševnímu prožitku. Kráva se v této činnosti probouzí ke svému vědomí, jež sníc je celé ponořeno do tělesných pochodů. Cítivá síla duševního těla je to, co odtud produševňuje veškeré další trávicí dění až ke konečnému produktu hnoje a kejdy. To, co Rudolf Steiner nazývá „kosmicko-kvalitativní analýzou&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, Seite 59.&lt;/ref&gt;, kterou zvíře vykonává při trávení, platí v nejvyšší míře pro skot. Při přežvykování tato analýza nabývá svého počátku. Na očích se to stává názorným; pohled se při přežvykování mění. Zatímco jindy hledíme do velkých očí jako do modré hloubky hlubokého pramene, nabývají nyní — při lehce zdvižené hlavě — oči i tvář napjatě soustředěného výrazu. Vypadá to, jako by kráva „rozjímala&quot; o všem, co si v této první fázi trávení jako vnímání zvnitřnila. Tak intenzivní, do nitra obrácený pohled nenajdeme v říši zvířat asi nikde jinde. Je to, jako by ve výrazu očí se zrcadlilo vědomění si formativních sil, jež se při mletí uhlíkových skeletů a bílkovinných struktur rostlinných hmot uvolňují. V aktu přežvykování je kráva zcela sama u sebe, blízka sebeuvědomění, jež mít nemůže, protože nemá inkarnované Já. Díky blízkosti svého vysoce soustředěného duševního těla ke své jáství, která se jako její „skupinová duše&quot; proживá&lt;ref&gt;Viz např.: Rudolf Steiner: ''Die geistigen Wesenheiten in den Himmelskörpern und Naturreichen'', GA 136, Vortrag vom 6. April 1912.&lt;/ref&gt; a v odrazu projevuje v organismu stáda, je obzvláštním způsobem schopna vnitřně zpracovávat mohutně se vzdouvající masu formativních sil. V prvním kroku vykonává zmíněnou „kosmicko-kvalitativní analýzu&quot; v rozkládání rostlinné potravy, vrcholící v aktu přežvykování. V duševní temnotě analyzuje formativní síly, jež z kosmu ve světle slunce vybudovaly podobu rostliny, jež ztuhly v jejích jednotlivých formách a jež se staly zároveň nositeli živého substančního dění v rostlinách. {{SE|153}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Dünn-_und_Dickdarmverdauung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Trávení v tenkém a tlustém střevě =====<br /> <br /> V rozplývání rostlinných forem v trávicím traktu se obrazotvorné síly postupně uvolňují ze svého hmotného zajetí. Je to výsledek postupného procesu rozkladu, který probíhá ve třech fázích: mechanicko-mikrobiální fáze od žvýkání přes bachor a knihu, fáze převážně enzymatická, ale zároveň bakteriální od slezu přes lačník (*Jejunum*) po kyčelník (*Ileum*), a odtud fáze ryze mikrobiální od slepého střeva (*Caecum*) přes tračník (*Colon*) po konečník (*Rectum*). Zatímco v předžaludcích je štěpení celulózy dominantním dějem a paralelně s ním probíhá díky neobyčejně aktivní mikrobní činnosti přestavba a budování bílkovinného metabolismu, začíná v slezu (*Abomasum*) v kyselém prostředí — navozovaném žaludečními šťávami — rozklad bílkovin. Ten pokračuje, včetně odumřelých mikrobních mas z předžaludků, enzymatickou a bakteriální cestou napříč oddíly tenkého střeva (*Intestinum tenue*): nejprve prostřednictvím sekretů slinivky (*Pancreas*), jež ústí — podobně jako žluč emulgující tuky — do dvanáctníku (*Duodenum*), poté skrze lačník (*Jejunum*) posetý nesčetnými žlázami a klky a nakonec krátkým kyčelníkem (*Ileum*). Kyčelník tvoří propust mezi lačníkem a tlustým střevem. Brání zpětnému toku z obsahu tračníku a konečníku bohatého na bakterie do bakteriemi chudého lačníku.&lt;ref&gt;Klaus Löffler, Gotthold Gäbel, Helga Pfannkuche: ''Anatomie und Physiologie der Haustiere'', Stuttgart 2018, 375 S.&lt;/ref&gt; Celková délka tenkého střeva dospělé krávy dosahuje až 48 metrů. Visí záhybovitě na okruží (*Mesenterium*) — záhybnaté serosové dvojlamelce. Okruží a tenké střevo kranzovitě obkružují odvíjející se a zavíjející se spirálu tračníku, který navazuje na kyčelník a slepé střevo a ústí do tlustého střeva čili konečníku — tvoří tak třetí oddíl.&lt;ref&gt;Rolf Krahmer, Lothar Schröder: ''Anatomie der Haustiere'', Leipzig 1985, S. 201ff.&lt;/ref&gt; To, co z hmoty bohaté na hrubou vlákninu prošlo bez strávení bachorem a lačníkem, podléhá nyní opětovně intenzivnímu mikrobiálnímu rozkladu. Nemalý zbytek nestráveného hrubého vlákna, prostoupený stále ještě aktivní mikrobní masou, se nakonec objevuje jako kravský výkal. Otázkou je, zda tento mikrobiálně oživený hmotný zbytek sám o sobě tvoří hnojivou hodnotu kravského hnoje.<br /> <br /> Hmotně-procesuální dění v trávicím traktu náleží, ač se odehrává pod vedením bytosti zvířete, od začátku do konce {{SE|154}}<br /> <br /> ke vnějšímu světu. Jeho úkolem je překonat cizost potravy. Děje se to úplným rozkladem, a to tak dalece, že předem utvářená forma, látková i silová konfigurace potravy — ať už trav, bylin nebo luskovin — zcela ztrácí svůj vlastní bytostný charakter.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Schwelle_von_der_Außen-_zur_Innenwelt&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Práh od vnějšího světa k vnitřnímu ====<br /> <br /> Práh od vnějšího světa trávicího traktu, přesunutého dovnitř těla zvířete, k mocně působícímu vnitřnímu světu vlastní bytosti tvoří slizniční stěny bachoru, slézu, tenkého střeva a — doznívajíce — tračníku a konečníku. Tyto hraniční blány jsou orgány, které ve srovnání s tělesnou vnější kůží vykazují obrácený — vyvráceně vybudovaný — uspořádání: mohutně vyvinuté sliznice jsou obráceny navenek, k proudu potravy; jsou v nejvyšší míře metabolicky aktivní jak v rozkladu potravy, tak v absorpci látek zbavených jejich cizosti. Strana střevní stěny obrácená k nitru těla, serosa, je inervována. Náleží pobřišnici (*Peritoneum*), která vystýlá břišní dutinu jaksi jako «vnitřní nebe» — a tím reprezentuje smyslově-nervový čili vnímavostní pól střevních stěn. Uprostřed se vřazuje — tvoříc střed — kruhová svalová vrstva, která rytmicky zajišťuje mimo jiné peristaltické pohyby. Je to duševno skotu samého, co je v oněch třech článcích trávicích blan činné, zároveň dění vnímá a nechává je souznít v celek tělesných funkcí.<br /> <br /> Tak proudí z trávicího traktu do tělesného vnitřního prostoru éterizovaný a duší prodchnutý proud substance: proud éterických formativních sil, uvolněných z jejich vázanosti v rostlinných formách; jakož i záření pocitových, to jest duševních sil, které skot v sobě svou smyslovou činností — zvláště při přežvykování — uvedl do pohybu. První jsou přijímány krví a jsou k dispozici pro budování tělu vlastní substance, pro růst a reprodukci. Druhé vyzařují v úzké vazbě ke krvi do organismu. Žilní krev, přitékající zpět z velkého tělního oběhu, se obohacuje o v střevních stěnách vstřebané látky a síly. Přes játra se dostává do malého krevního oběhu srdce a plic a tam se oživuje v krev tepennou. Ze srdce ústí do velkého krevního oběhu, přičemž část se větví dopředu do kmene hlavových tepen, z nichž jedna až {{SE|155}}<br /> <br /> do kostních čepů a jejich okostice (''Periost'') i do podkožních vrstev obou rohů. Jak silné je prokrvení rohových čepů vyrůstajících z čelní kosti, se ukazuje při zlomenině rohu: Krev tryská jako z pramene, téměř nezastavitelně.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Bedeutung_der_Hörner_und_Klauen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Význam rohů a paznehtů ====<br /> <br /> V rozích a paznehtách naráží krev – a s ní spojené étericky-astrální záření – na stěnu, jež je i pro toto záření neprostupná: na vnější rohový obal. Je to zevní kůže ztuhnutá v roh, čistá «forma», smrtelný pól oproti životnímu pólu substančního proudu pulsujícího z hlubin těla. Zde, v tomto bodu vzdutí čili smrti, jsou krev i záření vraceny zpět do organismu.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 96 ff.&lt;/ref&gt; V rozích a paznehtách se organismus přežvýkavců zcela uzavírá před vyzařujícími účinky kosmu a Země. Skot je odkazován zpět na sebe sama – nikoli však ve smyslu vystupňovaného vědomí v hlavě, nýbrž ve smyslu zvýšené gestaltungskraft v živém látkovýměnného pólu.<br /> <br /> Průběh kosmicko-kvalitativní analýzy se uskutečňuje v procesuálních krocích, v nichž se funkce nervově-smyslového systému ve vztahu k funkci systému látkové výměny polarizuje dvojím způsobem: Percepční činnost přežvykování a selekcí bachořními a tenkostřevními stěnami stojí polárně k posloupnosti trávicích kroků, která začíná v tlamě slinivým zvlhčením a drcením, pokračuje v předžaludcích mikrobiálním rozkladem, dosahuje vrcholu v žaludečním a tenkostřevním trávení a uzavírá se v tlustém střevě. Zde jsou látkové kompozice krmiva rozloženy natolik, že ztrácejí svůj vlastní charakter. Jsou postupně uváděny do fyzicko-minerálního, anorganického stavu, který ze strany látkové otevírá kosmicko-kvalitativní analýze široké pole. K tomuto ničivému dění stojí polárně životní proud krve, který tyto látky uvedené do stavu anorganiky přejímá do vlastních konstruktivních procesů těla a vede je až k periferním hranicím rohů a paznehtů.<br /> <br /> Přežvykování je smyslový proces, který se skrze mozek stává tlumeně vědomým a odráží se v soustředěném výrazu tváře. {{SE|156}}<br /> <br /> Kráva vnímá statek prostřednictvím krmiva. V žvýkání si uvědomuje jeho látkově-kompoziční a silový charakter i jeho původ z katastru statku. Tyto smyslové funkce pokračují dozadu v bachoru a střevech. Tam se postupně noří do bezvědomí.<br /> <br /> Co se naproti tomu odehrává v rozích a paznehtách, je vystupňované vnímání ve vztahu k vnitřnímu zesílení instinktivního života. Vnímání odkrývá, co krev z oblasti trávení nese dopředu k periférii těla coby prožitou živost. V příboji k mrtvé rohové hůlce nevzplane vědomí vázané na mozek, nýbrž duchovní síla působící do podvědomí a vyzařující zpět do organismu. Porozumění povaze této síly se může dostavit, porovnáme-li pohled na myšlenkovou sílu v člověku, která působí nadsmyslově a jejímž produktem jsou myšlenky, jež pak ve svém oslabení duchovní bytostnosti v hlavovém pólu vstupují přes mozek do vědomí. U skotu se tato síla nevystupňuje k myšlenkami nesené sebevědomosti. Zůstává vázána na látkovou výměnu jako síla, která má moc tlumivě, řádícím způsobem a odkrývajíc potenciály živé účinnosti působit na éterické formativní síly uvolněné z trávení. Tyto potenciály lze přirovnat k imaginativnímu světu obrazů, který si například umělec vzbuzuje v sobě při tvorbě svého uměleckého díla. Co má kráva v zárodku, může člověk rozvíjet v sebekultiváci skrze myšlení uvolněné od těla. Skrze ně se učí v plném vědomí poznávat v pravých obrazech svět sil vládnoucí a působící v něm i kolem něj. Je to krok k imaginaci, první krok od smyslového k duchovnímu poznání.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Stufen der höheren Erkenntnis'', GA 12, Dornach 1993.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Kosmisch-qualitative_Analyse_und_Ich-Anlage&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já ====<br /> <br /> Z celkového pohledu na bytost skotu vyvstává následující obraz: Označuje-li počátek kosmicko-kvalitativní analýzy přežvykování, pak její dovršení označují děje v rozích a paznehtách. Toto dovršení spočívá ve zpětném vzdutí krve a v odrazu záření spojených s krví na rohových hůlkách zcela erstorbených do pouhé formy zpět do organismu. Zpětné záření v sobě obsahuje souhrn všeho, co si duševní tělo skotu ze živého dění trávení {{SE|157}}<br /> <br /> na sebe si přivlastnilo z posílených vjemů. Potravou skotu jsou rostliny, převážně stonek a list. Jsou to útvary vzniklé ze záření kosmu do pozemského látkovosti. Když jíme rostliny, jíme kosmos. Skot se svým vysoce rozvinutým instinktivním životem analyzuje kosmický podíl fyzické gestaltové podoby rostliny. Orgán, který zpracovává výsledek této analýzy, zpětné záření, není mozek jako orgán vědomí. Spíše je třeba mít na mysli, že je to polárně protilehlá citlivá pobřišnice, jež vystýlá celou břišní dutinu, a zvláště pak *Mesenterium*. To se soustřeďuje dvoulalokově zejména v okruží, které nese tenké střevo. Co se tu skotu odhaluje v ospalé a snivé bdělosti, již není forma, nýbrž substanciálně-silové, bytostná strana látky. Jeho vlastní, neinkarnovávané Já-bytí, «skupinová duše», vstupuje v hloubkách látkové výměny do vztahu k bytostnému prapůvodu látkovosti.<br /> <br /> Předchozí úvahy o tomto bytostném vztahu mohou vybudovat most k počátečnímu porozumění tomu, co Rudolf Steiner u skotu nazývá «vlohou Já».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 16. Juni 1924, Dornach 1999, S. 201.&lt;/ref&gt; Není to právě ona, která si výsledek «kosmicko-kvalitativní analýzy» vělívá do sebe a tak jako hnojivý zdroj sil otiskuje kravský hnůj? Takto pochopeno, nese kravský hnůj «éterično-astrální, jež po právu je v břiše zvířete», ven a tím oplodňuje půdy hofgemarkung. &lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 12. Juni 1924, S. 98.&lt;/ref&gt; Je to «vloha Já» s do ní vělívým étericky-astrálním zpětným zářením z nejzazší periferie skotu zpět do substančního proudu trávení, která kravskému hnoji propůjčuje jeho trvale oživující a utvářející hnojivou sílu. Hnůj «má sílu přemáhat neorganické zemitého».&lt;ref&gt;Ebd., S. 99.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Überschussleistungen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Přebytečné výkony ====<br /> <br /> Co skot — a to platí v obměnách pro všechny přežvýkavce mezi hospodářskými zvířaty — ze svých mas rostlinné potravy přijímá v látkách a formativních silách, toho potřebuje pro sebe jen nejméně: pro rozvoj svého vědomí, pro svou pohybovou aktivitu, zachování života a reprodukci. Zbývá velký přebytek, který nepotřebuje pro {{SE|158}}<br /> <br /> se spotřebovávat, protože nemá Já, které by chtělo žít pro sebe. Člověk má Já a nárokuje si potravu pro to, čeho ke svému životu potřebuje v uplatňování svého sebevědomí. Skot odevzdává svou přebytečnou sílu zvýšeným životním výkonům, jako je reprodukce, růst, tzn. produkci mléka a masa, a dále — ve spojení s «vlohou Já» — hnoji a kejdě a skrze ně, jako oživující a beseelující hnojivo, zemi. Míru, podle níž se tyto přebytečné síly rozdělují jednak na produkci a tvorbu hodnoty potravin a jednak na tvorbu hodnoty hnoje, určuje zpočátku přirozeně duševní tělo skotu. Je-li tato míra vyrovnaná, vznikají zdraví, dlouhověkost a vysoká hodnotnost hnoje. Dnešnímu člověku se podařilo tuto moudrostiplnou míru násilně posunout ve prospěch maximálního kvantitativního výkonu. Tím trpí zdraví zvířat právě tak jako nahrungsqualita a hodnota hnoje. V podmínkách velkokapacitního chovu se otázka kvality hnoje ve smyslu trvalého oživujícího a beseelujícího účinku vůbec neklade. Vůdčím tématem je naopak problematika likvidace masově vznikající kejdy. Organismu principu je naproti tomu správná míra imanentní.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Verzicht&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zřeknutí ====<br /> <br /> Skot je — jako ve stupních všechna hospodářská zvířata — bytostí zřeknutí. Kráva se v nejvyšší míře vzdává něčeho, co jí bytostně přísluší: oněch vyživujících a hnojivých sil, jež doslova «nezištně» odevzdává člověku a zemi. Tyto síly oživují, léčí a harmonizují stanovištní trvalou úrodnost půd. Posilují a uzdravují vztahové předivo půdy a rostliny. Je to v čase postupující proces, který tím více nabývá na platnosti, čím výlučněji pochází hnůj od dobytčího stavu statku a stejně tak i krmivo, na němž kravský chov provádí kosmicko-kvalitativní analýzu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Rinderherde_und_Hoforganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kravský chov a organismus hospodářství ====<br /> <br /> Nahlíženo na celek duševního těla organismu hospodářství, plní kravský chov v proudu časů jakýsi pulzující srdce. Z obvodu hofgemarkung odebírá krmivo; každý rok požírá<br /> <br /> Dobrá část toho, co přinesla životní organizace hofského organismu. Co v průběhu roku přichází z luk, pastvin a pěstování polních krmiv, je produktem součinnosti fyzické a životní organizace statku. Tento produkt — bohatství trav a bylin — neslouží lidské výživě, nýbrž výživě přežvýkavců, a prostřednictvím rostlinných zbytků, hnoje a kejdy úrodnosti země. Skot požírá a zpracovává ohromné rostlinné masy, jako by je potřeboval výhradně pro sebe. Tak tomu ale vůbec není! Co je v těchto masách kosmicky oživující gestaltungskraft, to povznáší do sféry svého analyzujícího, tupě vnímajícího duševního těla, prosycuje éterické formativní síly, uvolněné trávením a prostupující celým tělem, těmito vjemovými silami a nakonec vytváří produkt, který vrací zemi jako přidanou hodnotu — a tak napomáhá půdě k trvalé a nepřestávající úrodnosti. {{SE|159}}<br /> <br /> Toto dění, odehrávající se v rytmu roku i let, je — jako krev — jen zdánlivě oběhem. Jako se krev obnovuje v plicích, impregnuje na periferii těla dojmy vnímanými v srdci a v ledvinách se přebírá podle látek použitelných a nepoužitelných — tak i v zemědělském organismu se ubírá přes metamorfózy cesta nárůstu píce: ta se každý rok obnovuje pod vlivy kosmu a země, vyrůstá daleko venku v obvodu hofgemarkung, je přijímána a analyzována dobytčím stavem, přebírána ve střevní stěně a přeměňována v hnůj, který uchovává výtěžek toho, co se stalo, a uvádí jej do nového stávání. Nejde o opakování téhož, nýbrž o proces postupujícího vývoje.<br /> <br /> Tak se naplňuje prostřednictvím činnosti skotu — nahlíženo z přírodní strany — na nejvyšší rovině zákon «dávání a přijímání», jenž vládne vší přírodou, a zároveň stádo skotu jako celku — jak to jiné hospodářské zvíře nedokáže — zajišťuje co největší uzavřenost hofského organismu. Je to jedinečný výkon skotu, že se přirozeně nejprve střed a periferie statku spojují ve vyšší celek. «Hnůj dělá více zázraků než svatí.»&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Italienische Reise'', Hamburger Ausgabe, Bd. 11, München 1978, S. 269; Výrok rolníků na Sicílii, 19. dubna 1787.&lt;/ref&gt; {{SE|160}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Mensch_und_die_Ichorganisation_des_landwirtschaftlichen_Organismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Člověk a Já-organizace zemědělského organismu ====<br /> <br /> Naskicovaná fyzická, životní a duševní organizace zemědělského podniku je makrokosmicky předurčena místním spolupůsobením přírodních říší v polárním napěťovém poli Země a kosmu. Úkolem člověka je tento předpoklad pozvednout a utvořit ve vyšší jednotu podle principů, jež jsou základem podoby jeho mikrokosmického těla a bytosti. Novalis shrnuje tuto skutečnost do slov: «Lidstvo má poslání, jsme povoláni ke vzdělávání Země.»154 Naplnění tohoto poslání si klade za úkol biologicko-dynamické zemědělství, a to v rozšíření západně-křesťanské zemědělské kultury o antroposofickou duchovní vědu. Výchozím bodem tohoto úsilí je zmíněný Zemědělský kurz Rudolfa Steinera z roku 1924.155 Biologicko-dynamické zemědělství usiluje o další rozvoj v té době stále ještě osvědčené místní praxe, a to především utvářením podniku v organický celek a nadto mimo jiné specifickými opatřeními v oblasti hnojení k podpoře půdní úrodnosti a výživnosti produktů. Dalším cílem je vytváření hospodářských společenství, která si dávají svůj sociální řád sama na základě životních a pracovních podmínek zemědělství a, vyzařujíce navenek, vštěpují společenskému prostředí sociálně-tvůrčí impulsy.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Geistesforschung_als_Mittlerin_zwischen_Wesen_und_Erscheinung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Duchovní výzkum jako prostředník mezi bytostí a zjevem ===<br /> <br /> Kulturně zakládající v budoucím smyslu jsou ideje a jejich uskutečnění v sebeurčené práci. Z toho vzniká svobodný vztah člověka k sobě samému i ke světu. V zemědělství se člověk setkává v každodenní práci s přírodními a nebeskými jevy, s nekonečností vesmíru. Smyslovému vnímání se tento jeví jako konečný souhrn jednotlivých faktů, v nichž lze na rovině fyzicko-smyslového jevu rozpoznat zákonitou souvislost zachytitelnou v přírodních zákonech&lt;ref&gt;Novalis (Friedrich von Hardenberg): ''Fragmente 1'', Bd. 1, Heidelberg 1957, S. 35.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1979.&lt;/ref&gt; {{SE|161}}<br /> <br /> — avšak pod tímto redukcionistickým úhlem pohledu se nenaplňuje pojem vesmíru jako všeobsáhlosti, celosti; nepodává žádnou výpověď o tom, co oživuje rostlinu mezi nebem a zemí, co obdařuje duší živočicha a co nechává člověka ptát se po svém původu v duchu. To jsou však otázky po bytostné stránce věcí. Zůstávají pouhopouhému smyslovému poznání uzavřeny. To nezjevuje to, co se stává, nýbrž to, co se stalo — to, co se smyslům jeví jako podoba, jako mrtvý odraz ducha, který živě tvoří z nadsmyslového.<br /> <br /> Přednější otázka, před níž se v přítomnosti vidí postaven každý usilující člověk, není pouze otázka po jevu, to jest po tvarové stránce věcí, nýbrž otázka po agens, které tuto formu vytváří. Formu vnímáme smysly, jež jsou vázány na tělesnost, bytost pak duševními orgány, které si teprve na cestě individuální duchovní školení můžeme rozvíjet v té části duše, jež se svobodně vyzdvihuje z tělesné vázanosti.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''<br /> Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?'', GA 10, Dornach 1992.&lt;/ref&gt; Z antroposofického duchovního bádání leží před námi výsledky výzkumu, jež duchovní badatel získal prostřednictvím poznání prostého tělesnosti na základě takto vyvinutých vyšších duševních orgánů a jež může myslící vědomí každého člověka pojmout. Bytostná faktičnost výsledků antroposofického duchovního bádání se otevírá obyčejnému vědomí jednak skrze logiku — v nepředpojatém myšlení výsledků duchovní vědy se navzájem podpírají a sjednocují v duchovně-reálné myšlenkové obrazy — jednak skrze čin: prokazují svou plodnost v každodenním konání. Oba poznávací cesty, prohloubené třetím, osobním duchovním školením, se doplňují a pomáhají duši k duchovní jistotě v Já ohledně toho, co duchovní badatel líčí o bytostném světě, jenž tvoří, utváří a gestaltuje. Antroposofické duchovní bádání otevírá lidskému rozumu prohloubené porozumění pojmu celosti. Člověk se učí chápat sebe jako mikrokosmos, jenž obsahuje vše, co makrokosmicky naplňuje vesmír. V sebepoznání a s podporou výsledků duchovního bádání může nabýt schopnosti objevovat svou duchovní příbuznost s věcmi a bytostmi země i kosmu. Příroda mu pak nepřipadá jako souhrn jednotlivých faktů, s nimiž lze libovolně manipulovat a které — v popření vlastní hodnotnosti — jsou vzájemně zaměnitelné, jak to charakterizuje metody agrárního industrialismu. {{SE|162}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Aspekte_zur_sozialen_Problematik&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Aspekty sociální problematiky ===<br /> <br /> Na rozdíl od panující tendence, která v průmyslově orientovaném zemědělství činí jednajícího člověka nadbytečným, vyžaduje rozvíjení a vedení biologicko-dynamického hospodářského organismu vědomostní sílu a radost z práce stále většího počtu lidí. S tímto protisměrným vývojem, který začal v šedesátých letech 20. století, vstoupila do zemědělství «sociální otázka» — více než sto let po vzniku městského proletariátu v 19. století. Dnes se na biologicko-dynamických podnicích stala otázkou palčivou. Jak bylo vyloženo v úvodní kapitole, způsobuje kapitál v průmyslovém výrobním procesu dělbu práce. Nesmírně pestrý životní svět mezi Zemí a kosmem v zemědělství a způsob, jakým člověk svou prací vstupuje k tomuto dění do osobního vztahu, člení celistvost v pracovní oblasti. Striktní dělba práce roztrhá články zemědělského organismu na části a osamostatní je. Aby bylo možné čelit tomuto velkému nebezpečí, je třeba se v rámci podniku od samého počátku usilovat o sociální řád, který je zaměřen na celistvou součinnost všech článků hospodářského organismu. Tato nová sociální forma se utváří ve Verantwortungs- oder Betriebsgemeinschaften — ve společenstvích odpovědnosti nebo hospodářských společenstvích. V zárodečných počátcích jsou taková společenství přítomna na všech biologicko-dynamických podnicích. Každý původně selský rodinný podnik se v členění svých pestrých úkolů postupně vyvinul v rodinně svázané společenství odpovědnosti.<br /> <br /> Oproti dalším krokům k budování společenství se nečekaně, a stále výše, vztyčují překážky. V poněkud vnějším smyslu je první překážkou kupní a prodejní charakter práv. Vlastnické právo k půdě a ke kapitálu se stalo obchodovatelným zbožím, hospodářským objektem, který má cenu na trhu nemovitostí a na kapitálovém trhu. Nejinak se to má s obchodováním s takzvanými «ekopunkty». Práva svou povahou nemohou být nikdy zbožím. Ve společenském životě náleží do sféry práva, nikoli do hospodářské sféry. Nelze je rozmnožovat nebo zmenšovat libovolně podle potřeby, jako je tomu u zboží. Práva se projevují v úmluvách a smlouvách, jimiž se řídí vztahové předivo člověka k člověku. Jak ale může právo přijít ke svému právu — to jest: stát se spravedlivým? Kdo je tím, kdo může jako vlastník právy disponovat, kdo je tím, kdo je může spravovat věcně a bytostně přiměřeně: {{SE|163}}<br /> <br /> stát, právnická osoba nebo soukromá ruka? Přísně vzato žádný z nich, pokud jsou půda a kapitál neseny na trh, pokud jsou tedy myšleny jako kapitalizovatelné a obchodovány jako zboží. Pohledem do budoucnosti: Kdo tedy může být vlastníkem? Opět jen lidé v institucích a organizacích, kteří toto právo spravují v souladu s duchovním cílem jako svěřenci a kteří předmět práva dávají k užívání těm, kdo jsou k tomu způsobilí.<br /> <br /> V prvním přiblížení k tomuto budoucímu cíli nabízí stát právní formu obecně prospěšné nositelské organizace. Ta je zaměřena na sloužení obecnému blahu a je odpovídajícím způsobem omezena na definované účelové určení, jež vylučuje vlastní prospěch. Zemědělství pod to nespadá; a priori se mu přičítá, že pracuje výdělkově zaměřeně, tedy sebezájemně. To neplatí pro biologicko-dynamické zemědělství, které bere vážně uplatňování principu organismu a tím ve vysoké míře slouží obecnému blahu. Hnací silou zde není vlastní prospěch z hospodářského úspěchu, z maximalizace zisku, nýbrž kulturní výkon «vzdělávání Země». Produkce potravin je, pokud se přísně řídí principem organismu, vždy orientována na obecné blaho.<br /> <br /> Větší biologicko-dynamické podniky se na mnoha místech spojily s obecně prospěšnými institucemi, například s institucemi sociální terapie a léčebné pedagogiky, jakož i s institucemi výzkumu a vzdělávání. To umožňuje z části nebo celoplošně převést půdu do obecné prospěšnosti. Překážky k tomu jsou však stále velmi vysoké a zákonná nová úprava ohledně hospodaření sloužícího obecnému blahu by byla naléhavě žádoucí. Kdekoli se lidé sdružují kvůli biologicko-dynamickému hospodaření na zemědělském podniku, vzniká kardinální otázka po vyčlenění (osvobození) půdy a kapitálu ze starých právních vazeb.<br /> <br /> Kde se takové vyčlenění celkově nebo částečně zdaří, tvoří se svéprávná, obecnému blahu zavázaná hospodářská společenství. Zřídit novou právní formu neutralizace vlastnictví půdy a kapitálu a tuto cvičně praktikovat je cílem takzvaných zemědělských společenství (LWG). Těm leží v základu myšlenka, že každý člověk má od narození nárok na kus půdy, jehož velikost se odvíjí od počtu lidí žijících v určitém území {{SE|164}}<br /> <br /> bydlet. To platí, jak řekl Rudolf Steiner, «ideálně-reálně».&lt;ref&gt;Siehe Rudolf Steiner: ''Soziale Ideen, soziale Wirklichkeit, soziale Praxis'', GA 337a, Studienabend vom 16. Juni 1920, Dornach 1999, S. 220f.&lt;/ref&gt; Tento nárok na jedné straně zajišťuje každému člověku fyzicko-tělesnou existenci, na druhé straně ho zavazuje, aby převzal coby správce zodpovědnost za péči o tento kus země. V průmyslovém, dělbou práce řízeném světě nemůže jednotlivec svůj nárok realizovat. Může se však s jinými lidmi a skupinami zemědělců sdružit do LWG, která v ideálním případě zemědělský podnik z dosavadních právních závazků vykoupí, zainventarizuje ho podle potřeb biologicko-dynamického hospodaření a zemědělce pověří, aby plnili povinnosti z práva k užívání vyplývající ze sloučených nároků všech členů. Tomuto pokusu — převést soukromě volně disponibilní vlastnictví půdy a pozemků v čisté právo k užívání, jež dává stejnou svobodu individuální iniciativě jako sociální vůli mnoha k utváření — klade platný právní řád, zejména daňovým právem, velké překážky. Odvážit se takového kroku vyžaduje důvěru, ochotu riskovat, odvahu a iniciační sílu, jakož i vysokou míru smyslu pro skutečnost a obecného ducha, ctnosti, které se rozvíjejí, když se jim otevře takové cvičné pole. Příbuzné pokusy, jak znovu přivést lidi do odpovědně jednajícího vztahu k zemi, se otevírají v solidárním zemědělství, jež se v Severní Americe rozšířilo pod označením &lt;u&gt;C&lt;/u&gt;ommunity-&lt;u&gt;S&lt;/u&gt;upported-&lt;u&gt;A&lt;/u&gt;griculture (CSA).&lt;ref&gt;Trauger Groh, Steven Mc Fadden: ''Farms of Tomorrow Revisited, Community Supported Farms – Farm Supported Communities'', Kimberton 1997, 312 S.&lt;/ref&gt; O jedné LWG v Anglii referuje Tom Petherick.&lt;ref&gt;Tom Petherick: ''Biodynamics in Practice, Life on a Community owned Farm'', Sophia Books, The Square, Forest Row 2010, 128 S.&lt;/ref&gt; V nejrůznějších obměnách nacházíme LWG a snahy solidárního zemědělství v různých zemích Evropy. V případě solidárního zemědělství jde přednostně o sociální utváření vztahu mezi producenty a spotřebiteli.<br /> <br /> V jednom případě si spotřebitelská společenství pronajme kus půdy, hledá si zahradníka, který podle všech pravidel umění biologicko-dynamického zahradnictví vypěstuje vše na čerstvé i skladovatelné zelenině, co společenství potřebuje. Provozní náklady a náklady na živobytí se rozpočtují na rok dopředu a předfinancují ve sjednaných splátkách. Po uplynutí hospodářského roku se provede bilance: zůstanou-li přebytky, převedou se do rozpočtu příštího roku, ztráty se poměrně {{SE|165}}<br /> <br /> vyděleny poměrně. Každý člen může přiložit ruku k dílu a každý si může podle potřeby brát z toho, co je ročním obdobím sezónně sklizeno a k dispozici. Cenu za kus zboží neexistuje, a tedy ani pokladnu.<br /> <br /> V druhém případě spolupracuje spotřebitelské společenství – za podobných podmínek – s existujícími biologicko-dynamickými podniky. Nebo vznikají ujednání ve smyslu systému předplacených bedýnek: týdenní nabídka sezónně dostupného sortimentu výrobků odebíraných za pevné ceny, zpravidla z vlastní produkce a dalšího zpracování podniku.<br /> <br /> Tímto způsobem vznikají na mnohých místech mosty, které zejména v hospodářské oblasti zakládají mezilidské sociální chování orientované na vnímání vzájemných potřeb a které budují asociativní vědomí pro rozvoj regionálních trhů, jež zemědělství pomáhají osvobodit se z pout globalizovaného agrárního industrialismu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_Bildung_und_Handlungsfähigkeit_landwirtschaftlicher_Betriebsgemeinschaften&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství ===<br /> <br /> Největší výzvu, pokud jde o budoucnosti schopnou odpověď na palčivou sociální otázku v zemědělství, představuje utváření hospodářských společenství. Tato společenství se budou muset v budoucnosti stát onou sociální formou, která vstoupí na místo starých rodinných svazků a selského pospolitého života. Zemědělská hospodářská společenství jsou cvičnými místy, na nichž každý kráčí cvičnou cestou k vyšší duchovní jistotě,<br /> <br /> * aby ze svobodné individuální iniciativy chtěl spolupracovat. Zdař závisí na „duchovním kreditu&quot;, jehož se společenství ve svém společném zápase musí nejprve ukázat hodným.<br /> * aby z uchopení bytostné celistvosti statku v každé dílčí oblasti dostál včas veškerým požadavkům biologicko-dynamické praxe.<br /> * aby v překonání na pokyny vázané námezdní práce sám konal to, co sám poznal, v bezpodmínečné práci.<br /> <br /> Hospodářské společenství si dává svůj sociální řád samo. Ten se utváří ze souzvuku myšlenek, pocitů a impulzů vůle zúčastněných. Jeho živé dále-působení potřebuje nepřestajného {{SE|166}}<br /> <br /> Kultivace. Hospodářské společenství bude jednat úspěšně a prozíravě tehdy, když každý zúčastněný bude svůj duševní život stejně sledovat a pěstovat, jako to dělá společenství se svým vlastním vzhledem ke společně vytýčenému cíli.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Wollen_in_Freiheit,_der_Weg_zur_Initiativgemeinschaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Chtění ve svobodě, cesta k iniciativnímu společenství ====<br /> <br /> Aktivní, k myšlenkové jasnosti směřující myšlení a do vnímání ponořené cítění se celé staví do služby chtění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], str. 172). Myšlení je zapaluje a ukazuje mu směr, cítění je oživuje a propůjčuje mu hloubku a šíři. Lidé se scházejí do hospodářského společenství z individuálních motivů. Je to pohnutka chtít společně s druhými obhospodařovat biologicko-dynamický podnik. Motivy jsou buď ještě dosti neurčité — temněji pociťovaný pud, subjektivní, proplétaný osudem — nebo jsou již myšlenkově světlejší, zaměřenější vědomým vyrovnáváním se s danou skutečností. Odváží-li se pak spolu skočit do nejistého, je to a zpočátku zůstává pouhou nakupenou motivační pospolitostí. Člověk si uvědomuje, jak málo osobní motiv unese, jak se spolupráce ráda opírá ještě o pouta přátelství. Ta však jsou, právě jako motiv sám, určena minulostí — a brzy se dostavují zklamání, konflikty, ba odcizení. Pak může být jedině vděčný, je-li Šetrnost hospodyní, nutnost-li velí rozumu a humor-li převládá. Taková období, kdy je člověk nucen omezit se na podstatné, na dosud netušené výzvy, rozjasňují chtění, jež v motivu temně tlačí vpřed. Společná soudnost začíná přebírat otěže tam, kde dosud pobízela nouze. Ale jde právě o pěstování této soudnosti. Ta se uskutečňuje — individuálně i v pospolitosti — na různých rovinách: Individuálně se soudnost rozšiřuje prostřednictvím školení myšlení a cítění ve spolupřežívání rytmické proměny přírodních jevů v zrcadle měnícího se vztahu Země, Slunce, Měsíce a hvězd v průběhu roku, dále v nazírání klidného světa hornin ve tvarech krajiny i v proměnách životních procesů v půdách, rostlinách a zvířatech — a celkově jako články vyššího celku. Zájem se probouzí jako znovu narozený; co se člověk domníval vědět, stává se znovu otázkou; z tuposti motivu se probouzí badatelské smýšlení; nazírání se na nový způsob otevírají vztahové souvislosti, osobně poznávající {{SE|167}}<br /> <br /> Vztah k věcem a bytostem přírody se rozvíjí; posiluje se jistota v úsudku, a s ní duchapřítomnost a rozhodnost chtít v svobodě konat to, co si čas žádá.<br /> <br /> Tento osobní poznávající cestou vytváří myšlenkové obrazy s tolika tvářemi, kolik je lidí, kteří touto cestou chtějí jít. Obrazoprostý intelekt se pokouší tyto obrazy metodicky vtěsnat do obecné formule, jež smazává obrazový obsah, a tím i vztah k poznávající duchovní duši. Co zbývá, je pojem — mrtvý odraz konkrétního prožitku — a takto vzniklé vědění se odděluje, podobno neživé poušti, od životaplné skutečnosti, níž stojíme v prožitku tváří v tvář. Tuto pocit může mít ten, jehož motivem je právě dostát bytosti živého v hospodaření na statku. Naráží se přitom na rozpor: že obvyklé, na smysly vázané myšlení nedosahuje na tajemství života. Ale právě tyto mrtvé, abstraktní pojmové formy, tvořené na smyslovém světě, jsou předpokladem pro výstup k poznání života. Toto pojmové myšlení rozvíjí a zostřuje sebevědomí. V tomto zasvítivším sebevědomí žije Já, jež poznává samo sebe — jádro bytosti člověka. Spojuje myšlenkové obrazy smyslového světa forem v duševní činnosti myšlení a cítění s duchovní silou, jež pramení z bytostné povahy Já. Tato cesta, na níž se navenek obrácené poznání přírody spojuje v Já s dovnitř obráceným sebepoznáním, teprve otvírá člověku možnost svobodného sebeurčení — a poznání přírody první tápavé kroky k tomu, aby se přiblížilo bytosti živého. Myšlení v logickém kauzálním řetězci abstraktních pojmů se rozšiřuje v pohyblivé obrazové myšlenky. Ty vyhledávají v nazírání vztahové souvislosti, jež zpřítomňují pojmové jednotlivosti jako prožitek. Nastupuje se cesta sebevýchovy v myšlení a cítění, která vědeckou poznávající cestu oplodňuje a oživuje uměním.<br /> <br /> Za každým aktem vnímání stojí celý člověk. Co vnímá, vtiskuje se do jeho prožitkem neseného myšlenkového života; je to zjevení ducha v obraze, jejž duše maluje v myšlenkách. Myšlenka žije v tomto obrazu. Výchova k poznávání spočívá v tom, uchovávat pojem silou sebevědomí v obrazovém celku, z něhož byl uchopen. Jde o to, aby obraz — jako subjektivně pocítěný podíl v aktu poznání — nebyl na cestě {{SE|168}}<br /> <br /> nikoli k vymazání, nýbrž naopak k přečištění, aby skrytý duch, jenž je mu vlastní, se mohl živě odhalovat v myšlence. Goethe překonal oddělení subjektu a objektu způsobem svého pozorování přírody. Pravdě skutečnosti, jež prosvítá celým jeho dílem, se tak přiblížil, že v nazíráním oživleném myšlení pociťoval týž působící duch, jenž se v přírodě zakouzlil do fenoménu.<br /> <br /> Vyžaduje to vnitřní úsilí, z celku pocitů vyčlenit ty, jež fenomén zkreslují přemrštěnou sympatií nebo popíravou antipatií. Je to sebevědomí, které zde volbu provádí — odděluje podstatný obsah pojmově určujícího obrazu od nepodstatného. Sebevědomí uzavírá myšlenku a obraz tím více v jednotu, čím více se poznávající duše obrací k fenoménu s úctou, věrností a láskou. Tvoří se úsudek, v němž spoluzní to duchovní, jež ve vnímání skrytě *waltet*, například životní souvislost vejce – housenka – kokon – motýl, jež se projevuje v metamorfóze. Co se v smyslové skutečnosti skrývá jako duchovně působící princip, to se odhaluje myslícímu vědomí skrze vědu, jež bere ducha samého za předmět vnímání. Výsledky tohoto duchovního bádání leží před námi ve formě idejí. Studuje-li se je, rozjasňuje se duchovně-pocítěné v smyslových myšlenkových obrazech v duchovní myšlenky — v ideje, jež duševní činnosti vůle propůjčují mravní sílu působení. Nyní může myšlení a cítění vstoupit do vůle a s ní splynout. Teprve nyní, v takových hvězdných okamžicích, může vznikat skutečně svobodná iniciativa. Ve skupině spolupracujících lidí se zapaluje oheň nadšení a přivádí je v soutoce svobodné, individuální vůle k iniciativnímu společenství ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172).<br /> <br /> Teprve když se v uvědomělém vnitřním zesílení myšlení Já a cítění Já s vůlí spojí v jedno, může se duchovní duše člověka povznést na poznávací stupeň intuice — na pramenné místo skutečně svobodného činu. Jak daleko nám však ještě stojí tato vysoká schopnost k nadsmyslovému poznání. Kdo ji hledá, musí se v svobodném sebeurčení oddat duševnímu cvičení. Jakým způsobem lze takové cvičení — například při práci venku na poli — praktikovat? Celý den člověk tělesně tvrdě pracoval, byl zcela ponořen do vůle. Pak, po vykonané práci, jde znovu, oduševněný dojmy<br /> <br /> dne, přechází v zamyšlené duševní klid přes pole; náhle, tak nečekaně jako blesk, přepadne člověka intuice — nezaměnitelná jistota, co je příštího dne v celku hospodářství třeba udělat. Člověk je v obraze, žije přítomností ducha z budoucnosti do přítomnosti. Učinit samu práci v tomto smyslu školní cestou k časově přiměřené intuitivní schopnosti rozhodování — to nechává iniciativní společenství, byť jen v hvězdných okamžicích, stát se společenstvím intuice. Člověk prožívá, jak se ideál a duchovní skutečnost sobě přibližují. {{SE|169}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Fühlen_in_Gleichheit,_der_Weg_zum_lebendigen_Rechtsempfinden&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Cítění v rovnosti, cesta k živoucímu právnímu citu ====<br /> <br /> Ve cítění prožívá člověk snivě blízkost ducha ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172). Směrem vzhůru, k bdělému myšlení, se cítění vyjasňuje, ztrácí však blízkost ducha. Směrem dolů k chtění se naplňuje duchem, ztrácí se však nakonec do bezvědomí. V cítění žije člověk zcela přítomností, v proměnlivých náladách dění doby a vztahů člověka k člověku. Stejným způsobem nelze cítit ani minulost ani budoucnost. Oboje musí být nejprve zpřítomněno: minulost tím, že je v myšlenkách znovu stvořena; budoucnost tím, že je předcítěna. Každý statek má svou, každé vesnické společenství svou biografii. Ta je uložena v análech, které zprostředkovávají jen stínový obraz života, utrpení a snažení minulých generací. Tato biografie se zapsala i do krajiny, do polí, luk, lesů, dobytka atd., do atmosférického obvodu. Na tato znamení musí zemědělec s vcítěním obrátit svou pozornost, musí si v myšlenkách osvojit co nejdál sahající historické porozumění, které dává potravu jeho cítění. Jen skrze takové, vědomé pocítění minulého se může znovu naučit s úctou, láskou a věrností proměňovat toto vzniklé v přítomné. Vztahuje se to na vše, co je nám dnes jako časově nutný úkol uložen: Oživení zemědělského organismu se všemi orgány, které ho konstituují, a vědomé zasazení vývojové myšlenky skrze ideami nesou práci. Myšlení splétá červenou nit kulturních výkonů minulosti až do přítomnosti a posiluje sílu cítění pro to, co zde a nyní příroda od nás tázavě očekává. {{SE|170}}<br /> <br /> Stejným způsobem je třeba usilovat o získání historického vědomí o vývoji a proměnách právního citu ve vesnických společenstvích a odlišným způsobem v rozvíjejících se městech, a dále o tom, jak právní cítění — usurpované abstrahujícím myšlením — ztuhlo do osobního nároku na vlastnictví a jak touto cestou vznikla hluboká propast mezi právem a spravedlností. V pocítění zhoubnosti této propasti může myšlení procítnout a vytvářet instituce, v nichž, čistě ze vztahu člověka k člověku, se může cítění stát nositelem živého právního cítění mezi sobě rovnými. Takovou institucí chce být zemědělské hospodářské společenství.<br /> <br /> Péče o silné cítění se vztahuje jednak na vztah, který hledáme k věcem a bytostem přírody, jednak ke všemu, co se odehrává mezi člověkem a člověkem. Vše toto tlačí do výrazové formy uměleckého. Pokud například vědomě zadržíme myšlení a necháme pohled spočinout na sluncem prosyceném, zrajícím obilném poli, hledá oko hmatajíce po něčem, co teprve uspokojí nazírání; hledá například po nebeské modři chrpy, která tu nebo onde zazáří ze zlatého pozadí vlnících se obilných klasů. Nebo se přeneseme do nálady, když k nám při zahradní práci přiletí odkudsi červenka a společí se s námi v důvěrné blízkosti. A tak je tomu se vším, co nás v průběhu roku bytostně provází. Zahledíme-li se na to se zájmem, vznikají nálady, které probouzejí smysl pro krásu. Čím více tento roste, nedá lidem pokoj, aby jej dali vykvétat i v každé práci, ve společném soužití, ve všech slavnostech.<br /> <br /> Moderní sebepojetí člověka tlačí k otázce, jak je cítění prohlubováno za hranice osobních zájmů, jak se může — opřeno o myšlení vázané na skutečnost a zušlechtěné chtění — stát vnímacím orgánem pro působení duševně-duchovního v přírodě a v lidech. Vůči přírodě se to může dít například tak, že se za zimní noci zdržujeme venku na poli, nad sebou vyzařující lesk hvězdami posetého nebe, kolem nás nehybný v mrazivém praskotu vzdušný obvod, pod sebou, v sobě spočívající, křišťálové hlubiny. V myšlenkovém klidu cítíme nekonečnou vznešenost daleko rozepjaté polarity; cítíme výšiny a hlubiny v srdci jako do jednoho bodu stažené, hřejíce nepojatelné. Podnikne-li se totéž za letní noci, cítí se srdce rozšířeno do obvodu. Cítíme se vzduchu a teplu {{SE|171}}<br /> <br /> propleteni a tomu, co ze souzvuku výšin a hlubin ze země vyrůstající naplňuje obvod životem. Stejným způsobem lze pak vcítit se i do jarního dění, kdy síly výšin a hlubin začínají se vzájemně pronikat a země to, co v ní je duchovně skryto, vydechujíc do vzduchu a tepla přivádí ke zjevení, nebo do podzimního dění, kdy se tyto síly začínají uvolňovat a země ve vnějším odumírání vdechuje duchovní plod průběhu roku.<br /> <br /> Toto navenek obrácené prožívání přírodních jevů se individualizuje s pohledem na celek statku. Teprve v důvěrnosti cítění oživuje se pojem uzavřenosti zemědělského organismu. Stává-li se cítění samo orgánem hlubšího prožívání přírody, jde se osamělou cestou, leč po proklestěné stezce. Co se cítí, je dáno předem, nabylo smyslově vnímatelné podoby. Jinak je tomu ve vztahu člověka k člověku. Tam chybí předem daný smysl přírodní zákonitosti. V lidském soužití se setkává individuální cítění jednoho s individuálním cítěním druhého. Na téže duševní rovině je tento vztah utvářen všemi aspekty přitažlivosti a odpudivosti, přijetí a odmítnutí, krásna nebo ošklivosti atd. Při vší té mnohotvárnosti je třeba si přiznat, že ten či onen způsob cítění je objektivní skutečností a že je třeba silou myšlení a chtění pomoci cítění k tomu, aby v nalézání své rovnovážné polohy probudilo smysl pro pravdu. Je to toto srdečné pocítění, které v druhém člověku rozpoznává sobě rovného, které vytváří důvěru člověka k člověku a tím půdu pro právní cit. Myšlení vázané na skutečnost osvětluje právní cit člověka k člověku a zhušťuje jej v dohody a zákony. V zušlechtěném chtění rozdmýchává iniciativu, lásku k činu. V důvěře žije sociální konsens; proměňuje rozporuplnou nerovnost v duševním prožívání ve vědomí důstojnosti rovnosti před právem. Důvěra staví na minulém a hledí bezvýhradně na budoucí.<br /> <br /> V zákoně je zapsán důvěryplný souhlas, který měl ve své době platnost. Hrozí, že se stane sociálním rukojmím, pokud se bez proměny přenáší dál, «wie eine ewige Krankheit forterbt» («jako dědičná věčná nemoc»).&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Faust I'', Vers 1973, Hamburger Ausgabe, Dramatische Dichtungen, Bd. 1, München 1976.&lt;/ref&gt; Pravý právní život založený na mravnosti může vzniknout teprve tehdy, kdy důvěra ve skupině spolupracujících lidí vždy<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> {{SE|172}}<br /> [[Datei:Abb. 10, S. 172.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 10: Das Wirken der Seelentätigkeiten der Betriebsgemeinschaft in die drei Wesenglieder des landwirtschaftlichen Organismus.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> z ducha znovu zrozena. Důvěra vyživuje a nese právní cit. Když je zlomena, není žádná záchranná síť, žádné zadostiučinění skrze soudní výrok; prožívá se pak do bezmezna sahající zklamání; pocítěná právní půda důvěry, na níž se člověk domníval tak bezpečně stát, se rozplynula v pouhé nic.<br /> <br /> K prosperitě hospodářského společenství patří proto nikdy neochabující péče a posilování důvěry a tím právního citu až do nejmenších věcí každodenního života. Přátelství obvykle netvoří bezpečný základ pro trvalou důvěru v spolupráci. Mají svůj původ v minulostech osudu, tj. v okolnostech, které byly jiné než ty přítomné. Nabývají teprve trvale nosné schopnosti, když se povznesou k duchovním přátelstvím. Tato se nalézají v ideálu a v iniciativě, nechat to, co bylo duchovně uchopeno, bezpodmínečně se stát činem. Teprve na tomto dvojím zkušenostním základě myšlení a chtění může důvěra růst. Z její duchovní substance se člověk učí předcítit budoucí. {{SE|173}}<br /> <br /> V praxi hospodářského společenství spočívá budování důvěry na tom, že každý zúčastněný žije ve vědomí svého v duchu kořenícího bytí a toho, co je individuálním a společným cílem snažení. K získání jasnosti v tom napomáhá studium antroposofické duchovní vědy v nejširším smyslu, péče o nazírající myšlení a jeho prohlubování meditací, jakož i meditativní zacházení s esoterickým výrokovým dědictvím Rudolfa Steinera.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner&lt;/ref&gt; Dále se důvěra zakládá na konsensu v otázkách, které se týkají přínosu každého jednotlivce: Jaké schopnosti může jednotlivec vnést, jak a kde je ochoten z vědomí pro celek statku přebírat spoluzodpovědnost, jak životně zdatně a duchapřítomně kdykoli a kdekoli nezištně zasáhnout do trhliny a jak je nakloněn nechat ve veškeré činnosti vládnout esteticky-umělecké smýšlení? Aby se takové otázky staly vědomými a stimulovaly rozvoj schopností, musí být vytvořeny instituce, na něž je poukázáno na straně 177 a dál (kap. «Zur geistigen Entwicklung und Führung einer landwirtschaftlichen Betriebsgemeinschaft» («K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství»)).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Denken_in_Mitmenschlichkeit_(Brüderlichkeit),_der_Weg_zum_solidarischen_Wirtschaften&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Myšlení v lidskosti (bratrství) jako cesta k solidárnímu hospodaření ====<br /> <br /> Kdo sestupuje ze sféry svobodného chtění, individuální iniciativy, do té, v níž z budování důvěry vládne právní cit být rovným mezi rovnými, otevírá se pro myslící vědomí nové pole zkušenosti ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172). V každodenním vědomí se myšlení opírá o smyslově daný jev. Ve společenském musí se z tohoto jevu pozvednout ke světu fenoménů, které teprve ve společném soužití vznikají. Jsou výrazem toho, co lidi hýbe duchovně-mravně. Způsoby jednání jsou fenoménem — a myšlení musí nyní usilovat o to, zkoumat cesty, jimiž lze mnohost těchto převážně instinktem řízených způsobů chování lidské přirozenosti uvést do správných kolejí. Zde ve sféře sociálního života myšlení již neodráží pouhé smyslově vnímatelné, nýbrž stojí před výzvou aktivně přinášet na svět něco, co ještě není nebo právě teprve vzniká. Ono&lt;ref&gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: ''Wahrspruchworte'', GA 40, Dornach 1998.&lt;/ref&gt; {{SE|174}}<br /> <br /> musí se z prožívání duchovně-mravního života lidí stát myšlením gestaltujícím, takovým, které v poznání prostém tělesnosti dochází k úsudkům, jež jsou v souladu s duchovně-mravním světem. Přírodnímu řádu je nutnost, zákon, imanentní; pro sociální řád se musí v myšlení prostém smyslovosti duchovní teprve v poznávání zhustit v zákon mravní. V gestaltujícím myšlení svítí budoucnost do přítomnosti, samotné jednání se stává budoucnosti zaměřeným. Uvědomit si tuto skutečnost v praktické spolupráci teprve uvolňuje pohled na cestu, na níž se zemědělské hospodářské společenství krok za krokem učí získávat způsobilost k jednání a schopnost sebevůdcovství. Stává se tak počátečním místem hospodaření obraceného k přírodní straně (ve smyslu utváření hospodářského organismu) i ke straně sociálního života; stává se výchozím bodem solidárně-asociativního hospodaření, které se jako autonomní článek začleňuje do sociálního organismu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Abbildung 10]], S. 172). Hospodaření se člení do tří funkcí: výroba, rozdělování a spotřeba. Vnitropodnikové hospodaření má za cíl uspokojování potřeb země, zúrodnění půdy. To se děje například výrobou vlastních statečních hnojiv, jejich rozdělením přes pole a jejich spotřebou skrze rostliny.<br /> <br /> Mimopodnikové hospodaření, které navazuje na zemědělskou výrobu, má za cíl uspokojování potřeb lidí po výživě. V obou případech jsou potřeby volního, tedy duchovního rázu.&lt;ref&gt;Potřeby vyvěrají z hlubin nevědomého v těle a ze světlejších podloží duševně-duchovního prožívání. Koření ve vůli, v níž žije duchovní prapůvod člověka, Já. V tělesné potřebě, například hladu a žízni, se ozývá impuls vyrovnat nerovnováhu v tělesných orgánových činnostech. Duševně-duchovní potřeba usiluje o to, vymanit se z pouta k tělesným dějům a svobodně se postavit do služby eticky-mravních ideálů. Takto je potřeba svým obsahem čímsi duchovním, prostředky k jejímu uspokojení jsou úkolem hospodaření.&lt;/ref&gt; Uchopit je a přes koloběh hospodaření uspokojovat — to je úkol gestaltujícího myšlení. V hospodaření je jevem, ke kterému se váže, potřeba. Vnitropodnikově se tato artikuluje v každém případě z celosti provozního organismu. Aby člověk mohl potřebu uspokojit, musí myslenkovitě ponořit do živého přediva vztahů, myslenkovitě každé opatření zvážit z hlediska podpory nebo brzdění a myslenkovitě výsledek činem začlenit do hospodářského organismu. Příroda uspokojuje skrze sobě vlastní moudrost své potřeby sama. V zemědělství člověk zároveň {{SE|175}}<br /> <br /> své potřeby přenáší na přírodu, například při pěstování kulturních rostlin a při chovu domácích zvířat. Aby obojí uvedl do souladu, musí se zemědělec naučit skrze gestaltující myšlení tvořit pojem uzavřenosti zemědělského organismu. Teprve z tohoto pojmu lze na vyšší úrovni odvodit všechna opatření, která nejenže uspokojují lidskou potřebu výživy, ale stejnou měrou berou zřetel i na latentní potřeby přírody po budoucím vývoji.<br /> <br /> Zemědělský výrobek se přímou cestou nebo zpracováním stává produktem, zbožím, které má výživnou nebo užitkovou hodnotu určenou podmínkami výroby. Tímto hodnotou se musí řídit cena. V hospodářském životě vůbec nelze toto ocenění určit jednotlivcem, prodejcem, podnikatelem, nýbrž jen srovnáváním všech výkonů, které všichni ostatní v hospodářském koloběhu od výroby produktu až ke spotřebě přinesli. Toto široké předivo vztahů, z něhož plyne zhodnocení produktu, musí být celistvě uchopeno v myšlení a zároveň musí být skrze gestaltující myšlení usilováno o přiblížení ceny k objektivní hodnotě. Pokud jde o tvorbu hodnoty a ceny, vyznačuje se zemědělství zvláštností stanovištní «přírodní obdarovanosti». Jako člověk produktivně vnáší svou obdarovanost do hospodářského života, tak příroda vnáší svou tvůrčí sílu (obdarovanost) v oblasti klimatu, půdy, topografie atd. Například strmý jižní svah v teplých oblastech se nehodí pro pěstování obilí, avšak velmi dobře pro vinohradnictví; hluboká, rovinná spraš je při stejné pracovní náročnosti nesrovnatelně výnosnější než mělká, kamenitá půda na svahu nebo ve zvlněném terénu.<br /> <br /> Souhrn všech vzájemných vztahů, jež vznikají spoluprací ve společenském životě a které předcházejí uspokojování potřeb, nelze ve své současnosti ani ve sledu zachytit jednotlivým úsudkem. Musí se vytvářet příležitosti k tomu, aby v pravidelné výměně vlastní dynamika vyústila do společného úsudku. Z takového úsilí vzniká smysl pro obecné dobro, který veškerou práci geisteswissenschaftlich cílevědomě a včas orientuje na celek statku. Tento smysl pro celek, nebo sociální smysl pro skutečnost, otevírá pole péče každodenního cvičení, jak v oblasti praktické práce, tak ve vztahu člověka k člověku.<br /> <br /> Co je věcně nezbytné — například souměřené sladění všech článků do celku provozního organismu — musí být živě uchopeno jako společný úsudek až do detailů a stát se vodítkem pro jednání každého {{SE|176}}<br /> <br /> Teprve zkušenostmi podložená, důkladná věcná znalost vytváří konsensus. Ten tvoří základ spolupráce, přináší průhlednost a probouzí radost z souměřeného (ekonomického) sladění všech článků a orgánů hoforganismu do celku.<br /> <br /> Také lidskost v hospodaření vyrůstá ze společného úsudku. Kde místo toho vládne úsudek jednotlivce, razí si cestu egoismus; vzniká konkurence, vzájemné přechytračování, vytlačovací soutěž, agrární industrialismus. Společný úsudek v hospodářském společenství vzniká ze zájmu o to, co dělá druhý. Postoj otázky «Kde je nouze, kde je třeba pomoci?» musí být v komunitě vůči každému jednotlivci živý. Hranice mezi oblastmi úkolů — jak uvnitř podniku, tak vůči přidruženým zpracovatelským podnikům a hofmarketingu — se musí stát pohyblivými a průchodnými, aby bylo možné vzájemně si pomáhat. Postoj hledat důvod vlastní hospodářské činnosti v potřebě druhého otevírá myslícímu vědomí nové pole zkušenosti — takové, které si dělá náplň obrazu ze snažení druhých. Na této cestě vzniká asociativní přehled oblastí činnosti; gestaltující myšlení ukazuje vůli cestu k asociativnímu jednání, tj. k jednání v bratrství. Na těchto nových březích hospodaření, jež je založeno na lidskosti, se přistávací pokusy dělají stále častěji — například v bio-velkoobchodě a bio-maloobchodě a v dalším zpracování. Břeh sám však je práh mezi zemědělskou prvovýrobou a hospodářským koloběhem příznakovým dělbou práce. Na tomto prahu — hranici statku — se oceňuje zboží, objektivní vlastní hodnota prvotní tvorby hodnot z oživené a oduševnělé přírody, prostřednictvím subjektivního hodnocení obchodníka a spotřebitele. V asociativním hospodaření se může toto hodnocení každého zúčastněného — na základě obecně usilované průhlednosti — opírat o konkrétní, nazíratelné skutečnosti, jež mají svůj prvopočátek nakonec v tělesných a duchovně-duševních potřebách bližních. Konkrétně to znamená: biodynamické podniky se musí otevřít dalšímu zpracování, obchodu a spotřebitelům, vstoupit ve věcném i vývojovém dialogu, společně hledat řešení, uzavírat dohody, uzavírat smlouvy.&lt;ref&gt;Viz k tomu např.: Rudolf Isler, Ueli Hurter: ''Assoziatives Wirtschaften. Was verstand Rudolf Steiner unter einer wirtschaftlichen Assoziation?'', Dornach 2019, 96 S.; sowie: Stefan Leber (Hrsg.): ''Die wirtschaftlichen Assoziationen, Beiträge zur Brüderlichkeit im Wirtschaftsleben'', Band 2, Stuttgart 1987, 352 S.&lt;/ref&gt; {{SE|177}}<br /> <br /> Přesněji vzato, tvoří «nové břehy» obě strany hranice statku. Jeden břeh sousedí s přírodou a tvoří vnější kůži hoforganismu, druhý břeh sousedí s emancipovaným společenským životem. Tento druhý se může konstituovat jako trojčlenný sociální organismus jen do té míry, do jaké zahrnuje zemědělství — do jaké lidé rozpoznají, jaký potenciál leží v zemědělství nově uspořádaném podle organismového principu. Biologicko-dynamické podniky začínají v malých krocích praktikovat asociační princip v lokálním a regionálním rámci jako jakési průkopnické předvozy. Tím mohou podněcovat k dalekosáhlejší spolupráci a hospodaření vůbec vštípit míru, která je osvobozuje od nutkání k růstu, vlastního kapitalismu.<br /> <br /> Čím vědoměji usiluje hospodářské společenství o to, aby utvářelo svůj statek jako organismus, tím více se spolupráce jakoby sama od sebe člení na duchovní, právní a hospodářskou sféru činnosti. Jakkoli tato tělesa vzájemně do sebe zasahují, přesto jsou prožívána jako od sebe oddělené oblasti. A veškerá duchovní síla společenství statku musí být zaměřena na to, aby toto oddělené svádělo dohromady — jak ideálně v obrazu, tak prostřednictvím práce — do vyšší jednoty. Zde se stranou dnešního «mainstreamu» hospodaření otevírá cvičné pole, jakási přípravná škola k pravé sociální praxi, která nechává v gestaltujícím myšlení, sahajícím daleko přes hranice statku, zakořenit impuls trojčlennosti sociálního organismu (Obrázek 11, s. 189).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_geistigen_Entwicklung_und_Führung_einer_landwirtschaftlichen_Betriebsgemeinschaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství ===<br /> <br /> Hospodářského společenství, které se osvědčilo jako vůbec první na světě, se počátky sahají do roku 1968. Od té doby vznikaly, povzbuzovány duchem doby, na větších statcích podobné sociální průkopnické podniky. Pohnutkou byla nutnost kánonu vzájemně se doplňujících schopností i přikládajících rukou ke zvládnutí rozmanitosti úkolů; dále osvobození půdy a kapitálu z pout přežilých práv a kroky k překonání mzdové práce vázané na příkazy.<br /> <br /> Zkušenost ukazuje: Cíl, zachycený v idejích, je nedosažitelně daleko vpřed do budoucnosti napjatý; schopnosti dostát mu individuálně i ve společenství narážejí rychle na hranice. Vědomé prožívání tohoto nesouladu vyvoluje v duchu a duši pole napětí, které bdícího, strebením naplněného člověka nenechá ani na okamžik spočinout — ani tehdy ne, kdy se natáhne za schůdnějšími řešeními tváří v tvář odporům, neúspěchům a podobnému. Nepokouší-li se člověk prožívat v plné síle tuto polaritu mezi duchovním cílem a smysly vázaným světem faktů, strebující síla slábne, společné chtění hrozí upadnout do banalit, každodenní záležitosti se vyčerpávají v rutinním vyřizování — a co se mohlo stát vývojem, propadá se do stagnace a zpátečnictví. {{SE|178}}<br /> <br /> Aby se hospodářské společenství znovu a znovu ujišťovalo o cestě k cíli, musí si vytvořit zřízení, která slouží nácviku sociálně-morálních technik. Ty se vztahují na stále vědomější uchopování obou pólů tohoto pole napětí a na pokus o jejich povznášející vyrovnání.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_geistige_Strebensziel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Duchovní cíl usilování ====<br /> <br /> Jako motiv, chtít hospodařit biologicko-dynamicky, žije více či méně zřetelně a osudově vázaně v každém jednotlivci. Jak může tento individuální pohnutka nejen zesílit ve vědomí, ale povznést se navíc ke strebenszielu celého společenství? Nesmí se jím spokojit ani jednotlivec, ani společenství — jednou je zformovat nestačí. Vyžaduje to soustavnou péči prostřednictvím studia antroposofické duchovní vědy. Její výzkumné obsahy, uváděné do pohybu vzájemným rozhovorem, podněcují myšlenky a pocity, jež předsvítají společně nastupované cestě. Týdenní studijní kruh tohoto druhu — podaří-li se — povzbuzuje dvojím způsobem: jednak se vnitroprovozní tok práce prostorově i časově koordinuje jakoby sám od sebe, jednak pohybuje společenství v takové z každodennosti vyzdvižené hodině myšlenkami, které se zrcadlí v nositeli motivu, tedy ve vědomí každého jednotlivce. Myšlenky takto získané ze společné duchovní poznávací práce vstupují do vztahu s každodenními pozorováními a zkušenostmi vůle učiněnými v práci. Obě polární konce zmíněného pole napětí se pohybují k sobě navzájem — nebo se v šťastných okamžicích částečně dokonce slévají vjedno. {{SE|179}}<br /> <br /> Antroposofická studijní práce se odehrává na «sachlichem Felde» («věcném poli»).&lt;ref&gt;K tomuto termínu viz Rudolf Steiner: ''Die Weihnachtstagung zur Begründung der Allgemeinen Anthroposophischen Gesellschaft 1923/24'', GA 260, Dornach 1994, Nr. 11 der Statuten, S. 53.&lt;/ref&gt; Posiluje a objektivizuje vědomí vlastního motivu i vědomí duchovního cíle snažení společenství.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Praxis_der_Zusammenarbeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Praxe spolupráce ====<br /> <br /> Celistvost podniku se člení na pracovní oblasti, o které podle schopností a sklonů zodpovědně pečují jednotliví členové nebo jejich skupiny. Toto členění, například na oblast polního a rostlinného hospodářství, zahradnictví či ovocnářství, hnojení, různé oblasti chovu hospodářských zvířat, lučního a pastevního hospodářství, péče o krajinu atd., se nesmí zvrhnout v dělbu práce, v nárokové postoje, v ohraničování se do vlastních království. Naopak, z vědomí celku je na místě nejvyšší flexibilita, plynulé přechody, vzájemná pomoc, zaskakování jeden za druhého, kdekoli a kdykoli je to zapotřebí.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Arbeitsbesprechung_am_Morgen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Ranní pracovní porada ====<br /> <br /> Koná se každý pracovní den po brzkých ranních přípravách ve velkém kruhu na statku a může být zahájena průpovídkou nebo humornou poznámkou. Veselost koření denní práci, aniž jí bere vážnost. Obsahově jde o výměnu aktuálních postřehů, pozoruhodných příhod a naléhavých věcí, a poté — navazujíce na pracovní tok předešlého dne — o konkrétní rozdělení úkolů. Přitom je třeba dbát na to, aby při všech pracích za účasti učňů, praktikantů a pomocníků členové hospodářského společenství plnili vzorovou funkci.<br /> <br /> Ranní pracovní porada by měla vždy znovu přivádět do vědomí obraz celku hospodářství v proměnách ročních období, a každý by měl vědět, co dělá druhý. Příliš snadno se dostaví přesvědčení, že je vše jasné, že se přece stojí v pracovním toku včerejška k dnešku — a znuděné mlčení obejde celý kruh. Nikoli: to, co se jeví jako samozřejmé, je třeba znovu pozvednout do vědomí všech. Na to navazuje výhled na celý den. Zdařilá pracovní porada tvoří již dobrou část efektivního vedení hospodářství. Zbytek je umění, je vzorností ve vší práci. {{SE|180}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Studienkreis_zu_Inhalten_anthroposophischer_Geistesforschung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Studijní kruh k obsahům antroposofického duchovního výzkumu ====<br /> <br /> V praxi sestupují ideje společného cíle snažení do životní skutečnosti hospodářského organismu. Jakkoli jsou tyto ideje budující a vytvářejí životní souvislosti, musí si člověk záhy přiznat, že se v mnohých očekáváních vidí zklamán. Nedaří se to, naráží se na hranice a člověk je odkázán zpět na sebe samého. Ideál se otřásá, člověk to prožívá jako odumírání, jako částečnou smrt duše. Nechce to připustit a hledá vnější důvody — například nepřízeň počasí, vlastní nebo cizí neschopnost, špatná rozhodnutí nebo selhání, nedorozumění, sociální roztržky atd. Ale tak jako život, i odumírání, smrt, se ukazuje v zahalené podobě. Jak má být poznáno, co nám chce selhání říci? Z této nejistoty plyne trápení, zkoušky pro jednotlivce i pro společenství. Postaví-li se člověk těmto zkušenostem, probouzí se sebepoznání a s ním z hlubin duše nevyslovená otázka — a nečekaně a náhle přichází odpověď zvenčí. Této příležitosti přijít nečekaně k novým, povzbudivým vhledům slouží týdenní setkání ke společné geisteswissenschaftliche Erkenntnisarbeit. V rozhovoru tu mohou být nevyžádaně a nečekaně vyřčeny myšlenky, které na tichounce uvnitř chovanou, svíravou otázku dávají smírnou odpověď a vedou k novému pohledu na věci a mohou volat k novému úsilí. Uskutečňuje se tu «probuzení člověka na duchovně-duševním druhého člověka».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Gemeinschaftsbildung'', GA 257, Vortrag vom 27. Februar 1923, Dornach 1989, S. 116.&lt;/ref&gt; Společná antroposofická studijní práce osvěžuje ducha, povznáší a rozšiřuje motiv z jeho subjektivní stísněnosti a probouzí síly, které v praxi pomáhají k vždy novému rozmachu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Arbeits-_und_Verwaltungskonferenz&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Pracovní a správní konference ====<br /> <br /> Další týdenní setkání má být věnováno — v retrospektivě i v krátkodobém a dlouhodobém výhledu — plánovacím, rozhodovacím a správním otázkám duchovní kontinuity v řízení hospodářství. V tomto rozhovoru hospodářské společenství zvažuje a rozhoduje {{SE|181}}<br /> <br /> celistvě a jednomyslně o všech věcných otázkách, které vyvstávají v jednotlivých pracovních oblastech.<br /> <br /> V retrospektivě by mělo být v co největší otevřenosti řečeno to, co se zdařilo i co se nezdařilo, jakož i to, co je pozoruhodné na zkušenostech, pozorováních atd. Zamlčování — záměrné nebo z nepozornosti — plodí přízraky a napomáhá mocenským impulsům. Dokumentace je žádoucí!<br /> <br /> Výhled se zaměřuje na práce sezónně přicházející ve svůj čas, jakož i na sociální a kulturní záležitosti s ohledem na<br /> <br /> * polní a zahradnická opatření týkající se zpracování půdy, osevního postupu a hnojení, jakož i produkce osiva, péče o kultury, sklizně, skladování a odbytu;<br /> * výroby biologicko-dynamických hnojivých preparátů a jejich včasné aplikace;<br /> * ovocnářská a krajinářská opatření jako péče o živé ploty a dřeviny;<br /> * vedení stáda, získávání krmiva a péče o pastviny, jakož i sklizeň krmných plodin na orné půdě;<br /> * chov, krmení, péče a plemenitba hospodářských zvířat se zaměřením na skot;<br /> * péče a opravy strojů, jakož i náhradní a nové investice;<br /> * péče a opravy budov a cest, jakož i plánování a financování novostaveb;<br /> * všeobecná správa, plánování rozpočtu a finance;<br /> * utváření příjmů členů hospodářského společenství;<br /> * personální otázky a příjmy učňů, praktikantů, pomocníků a spolupracovníků na dobu určitou;<br /> * utváření ročních slavností a jiných slavnostních příležitostí, jakož i ostatní akce jako prohlídky statku, zemědělské praxe pro školní třídy, kurzy atd.;<br /> * vlastní statek provázaný s experimentálním, praxí orientovaným výzkumem;<br /> * spolupráce s podniky zpracování a obchodu;<br /> * péče o okruh lidí spojených se statkem;<br /> * práce s veřejností;<br /> <br /> Hospodářské společenství se ve všech ohledech spravuje samo, tj. všichni zodpovědní jsou natolik zapojeni, že mají kdykoli přehled o celku. Největší výzvou je nepřerušený tok informací a křišťálově čirá průhlednost. Prvního lze dosáhnout jen {{SE|182}}<br /> <br /> trvalým zájmem každého jednotlivce o vše, co se děje. Z tohoto zájmu vyrůstá duchapřítomnost a smysl pro realitu, který předchází každému lpění na jednou přijatém soudu, každé ideologizaci. Průhlednost pak je otázkou spolehlivosti až do nejmenších věcí každodenního života, jasnosti v dohodách, pozornosti tam, kde panuje věcná nebo duševní nouze, a bezvýhradné připravenosti skočit do každé mezery.<br /> <br /> V pracovní a správní konferenci se uskutečňují plody školení skrze život. V těchto plodech se spojuje v nepřetržité syntéze vzájemné působení výše zmíněných pólů — duchovního cíle usilování a jeho zasazení do praxe. Z těchto plodů, z toho, co bylo vybojováno individuálně i ve společenství, teprve vytéká substance, která hospodářskému společenství propůjčuje jeho Eigenwesen; teprve ta je činí úvěryhodnou v duchovním smyslu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Hoforganismus_und_die_Ich-gewollte_Arbeit_des_Menschen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Organismus statku a člověkem z vlastního Já chtěná práce ====<br /> <br /> Práce v zemědělství je obecně určována věcmi a bytostmi, které jsou v přírodě činné. To, co v dřívějších dobách bylo instinktivně pociťováno jako vládnoucí, práci vedoucí a nesoucí moudrost, se v nastupujícím věku přírodní vědy emancipovalo do myšlenkové abstrakce přírodních zákonů. Bylo to na jedné straně svobodný akt vědomí Já, jež se probouzí, a na druhé straně pád do nucení materialismu jako od té doby panujícího světového názoru. Vnějším plodem tohoto svobodného aktu je technika — z fyzicko-anorganické přírody duchem člověka přetvořený extrakt. Technika sice umožňuje zbavit člověka těžké práce, avšak vnucuje se přírodě se světově zjevnými důsledky. Rozrušuje moudrosti plné vztahové souvislosti mezi fyzickou, oživovanou a oduševnělou přírodou.<br /> <br /> Technický pokrok usiluje o to, aby pracujícího člověka v zemědělství učinil nadbytečným. Biologicko-dynamické zemědělství usiluje o opak. Snahou je zde redukovat strojní práci co nejvíce, aby tak mohlo vzniknout dostatek volného prostoru pro tvůrčí-cvičnou, řemeslnou praxi. Do jaké míry se to může podařit, závisí na překonání nadměrných vnějších sociálních omezení. {{SE|183}}<br /> <br /> Co znamená pracovat v oživené a oduševnělé přírodě, musí být znovu objeveno. K tomu se musí nazírání a myšlení obrátit k jejich zvláštní podstatě — k tomu, co živě dorůstá do vnější podoby, a k tomu, co se duševně uzavírá do tělesné formy. Utvářené je uchopitelné v idejích; utvářející činitel osvětluje antroposofický duchovní výzkum, který v ideové formě zpřístupňuje svět bytostí, a ten se tak stává přístupným myšlení. Teprve bytostné poznání propůjčuje idejím, utvářeným na základě smyslového nazírání, avšak samotným kořenícím ve světě bytostí, mravní sílu. Jestliže uchopí vůli, stávají se bytostně vlastními. S těmito idejemi, jež vstoupily do vlastního já-bytostí, nalézá člověk nový, svobodný vztah k práci. Učí se pracovat z vlastního bytostného základu, nalézá v něm směr a cíl. Mravním zdrojem je člověk sám a z tohoto základu se svobodně určuje. Z tohoto prazákladu Já teprve tryská pravé nadšení. Vyvěrá z ideje, jež se stala duchovní skutečností. Ta práci předbíhá, zahřívá ji a naplňuje duševní radostí. Práce, jakkoli těžká, jakkoli zdánlivě nízká a nicotná, šlechtí se duchem, který ji prostupuje. Je duchem naplněna od začátku do konce a přidává hospodářskému organismu něco, co jej pozvedá z jeho pouhé přírodní danosti.<br /> <br /> Stroj se naopak v zemědělství vkliňuje jako klín mezi člověka a přírodu tvořící ze svých bytostí a sil. Funguje podle míry toho, co člověk z poznání neživé přírody do něj vkonstruoval. Výlučnou strojní prací hrozí, že duchovní tvůrčí síla člověka uvadne, práce zpustne v pouhou rutinu, vůle ztratí vedení a ochabne.<br /> <br /> Čím méně se práce vyčerpává v rutině, v pouhém odbývání, čím více je v uvedeném smyslu konána jako idejemi prozářená — tím více se probouzí smysl pro krásu, který teprve pozvedá lidské dílo, jež v případě stroje zpravidla upadá do jednotvárnosti a banality, ke skutečnému uměleckému dílu.<br /> <br /> V zemědělství je to moudrost působící v přírodě, do jejíchž služeb se lidská práce staví. Tato moudrost, správně poznána, žije smysl-udílející v práci dál. Nad to působí lidská schopnost idejí nadřazeně, smysl-zakládajícím způsobem, při utváření dvora v tělesný organismus «Zemědělské individuality».<br /> <br /> Tak jako se zemědělské řemeslo musí důkladně naučit, tak stejně po celý život učí. Posiluje sílu sebevědomí, když to, co bylo v práci vnímáno, člověk pozvedá k vědomému {{SE|184}}<br /> <br /> poznání; rozšiřuje a prohlubuje pohled na svět, když člověk zažívá, jak plodně to, co bylo konáno, tvarujícím způsobem dál působí v přírodním a sociálním životě.<br /> <br /> V této dvojnosti spočívá velký pedagogický význam práce, která se zaměřuje na věci a bytosti přírody. Prokazuje se jako požehnaná v školní zahradní výuce, v praxi na školních statcích, v zemědělských a lesnických praktikách pro žáky vyšších ročníků i v řízené spolupráci lidí s postižením. Z výše uvedených důvodů hledají mnozí mladí lidé jako «ve městě narození» biologicko-dynamické odborné vzdělání, které je stále více provozováno jako «Svobodné vzdělávání» ve vlastní režii biologicko-dynamickými pracovními společenstvími. Navíc biologicko-dynamická práce, především na větších provozně-společenstvím vedených podnicích nebo vesnici podobných zařízeních, nabývá stále na významu, např. v dalším vzdělávání dospělých, profesním přeorientování, hledání sebe sama atd. Na co Goethe v «Wilhelm Meisters Wanderjahre» v básnické předzvěsti upozornil popisem «Pedagogické provincie»,&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Wilhelm Meisters Wanderjahre'', Hamburger Ausgabe, Bd. 8, München 1972, «Zweites Buch».&lt;/ref&gt; a na co Rudolf Steiner před 100 lety poukázal, když hovoří o tom, že v budoucnu na venkově vzniknou kulturní střediska,&lt;ref&gt;Adalbert Graf von Keyserlingk: ''Koberwitz 1924'', Stuttgart 1974, S. 70.&lt;/ref&gt; to dnes tu a tam v nejrůznějších přístupech vystupuje na světlo.<br /> <br /> Duchovně-duševní rozpoložení, které práci v oživené a oduševnělé přírodě ukazuje cestu a cíl, musí si dnes každý člověk vědomě znovu dobýt. K tomu je vhodné vzít si za základ Rudolfem Steinerem roku 1905 formulovaný «Základní sociální zákon»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaft und soziale Frage'', in: ''Luzifer – Gnosis 1903–1908'', GA 34, Dornach 1987, S. 213: «Das Heil einer Gesamtheit von zusammenarbeitenden Menschen ist um so größer, je weniger der einzelne die Erträgnisse seiner Leistungen für sich beansprucht, das heißt, je mehr er von diesen Erträgnissen an seine Mitarbeiter abgibt, und je mehr seine eigenen Bedürfnisse nicht aus seinen Leistungen, sondern aus den Leistungen der anderen befriedigt werden.» (Blaho celku spolupracujících lidí je tím větší, čím méně jednotlivec nárokuje výsledky svých výkonů pro sebe, tj. čím více z těchto výsledků odevzdává svým spolupracovníkům, a čím více jsou jeho vlastní potřeby uspokojovány nikoli z jeho výkonů, nýbrž z výkonů ostatních.)&lt;/ref&gt; jako duchovní páteř každé formy spolupráce na sociálním poli. Je to zákon, který přichází tím více k platnosti, čím více je egoismus jako hnací síla sociálního jednání vymýcen. Inauguruje cestu školení k prosperujícímu sociálnímu soužití. Tento zákon vede mimo jiné k poznání, «že pro bližní pracovat a dosahovat určitého příjmu {{SE|185}}<br /> <br /> jsou dvě navzájem zcela oddělené věci».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd. – Siehe auch: Stefan Leber (Hrsg.): ''Das soziale Hauptgesetz, Beiträge zum Verhältnis von Arbeit und Einkommen'', Stuttgart 1986, 280 S.&lt;/ref&gt; Jedno je otázka náležející do duchovního života, druhé otázka náležející do právního života. Jako všechny právní záležitosti nemůže být práce měřena kupní cenou, např. hodinovou mzdou. Práce není zboží. V zemědělských provozních společenstvích se nabízí možnost nacvičovat oddělení práce a příjmu alespoň v zárodku. Nabízí se tehdy, když si člověk uvědomí dalekosáhlý duchovní rozměr bytostného členění zemědělského organismu. Tím se stává první a nejnaléhavější úlohou člověka a společenství lidí na statku, aby se o tom poučili a aby to učinili živým impulzem práce. Tak je to práce, skrze niž se v duchu uchopená organismusová idea stává uměleckým dílem v živém, jež se navenek formuje v podobu a dovnitř se člení v orgány.<br /> <br /> S uskutečňováním této v obraze uchopené ideje zasahuje každý v Já-chtěné práci, v souladu se všemi ostatními, do hospodářského organismu, prozařujíce spleť jeho bytostných článků ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Abbildung 10]], S. 172). Co tu pracuje, je Já; ono ve všem určuje míru. Vyzařuje do duševního těla dvora, stará se o druh přístupu, krmení, péče a věnování pozornosti zvířatům, jakož i o chovatelský rozvoj hospodářských zvířat, poskytuje domov divoké fauně a působí, aby se duševní tělo dvora individualizovalo a prožívalo se jako v sobě-uzavřené.<br /> <br /> Opět je to bytostný jádro člověka, Já, a v duchu-duši vzplanuvší obraz, jenž prozařuje životní organizaci dvora, udržuje ji zdravou v celé její mnohotvárnosti a pozvedá ji k vyšší, dvoru vlastní živosti. A konečně Já v práci prosiluje fyzickou organizaci, proměňuje a individualizuje tvořivě látkové složení — v přesažení přirozených daností stanoviště (srov. kapitola Hnojení). Zároveň tato trojí pronikání a stanovištní individualizace znamená, že bytostné články hospodářského organismu jsou uváděny do důvěrnějšího, shora dolů prostupujícího, vzájemně se podporujícího vztahu. Například hnůj dobytčího stavu se stará o oživení a oduševnění fyzické organizace, o život-nesoucí souhru čtyř živlů v půdě i o tvorbu plodů a výživnost rostlinných kultur. Jinak životní organizace: na jedné straně poskytuje zbytky rostlinného nárůstu jako základ pro tvorbu humusu v půdě, {{SE|186}}<br /> <br /> oživení fyzické organizace; na druhé straně tvoří krmivový základ pro divokou faunu a stav hospodářských zvířat — posílení duševní organizace.<br /> <br /> Skrze práci teprve se vedoucí idea stává bytostnou skutečností. Lze pohlédnout na to, co člověk vykonal, a zkoumat, co tím způsobil. Je to bádání, které spojuje člověka a svět a jehož hledání pravdy se měří tím, co bylo rozpoznáno jako plodné.<br /> <br /> V ještě mnohem vyšší míře platí toto o práci, jejíž ideový základ pramení výhradně z výsledků antroposofického duchovního výzkumu a k jejímuž poznání a účinnému zvládnutí je celé společenství statku resp. podniku vyzváno. Jde mimo jiné o výrobu a použití biologicko-dynamických hnojivých preparátů. Jejich bytostná povaha je pojednána v kapitole o otázce hnojení. Práce s těmito hnojivy, při jejich přípravě i použití, se táhne přes celý rok. Jejich použití v látkově nejmenších množstvích se děje buď v tekuté formě přímo na půdu a rostlinu od setí až do fáze zrání, nebo u většiny preparátů přes hofu vlastní komposty a hnojiva.<br /> <br /> S ohledem na hospodářský organismus spočívá hnojivá účinnost preparátů v jakési výchově jeho bytostných článků k vyšší celistvosti. Ve vazbě na rytmy slunečního roku nejen posilují a dynamisují specifické působení těchto bytostných článků, nýbrž podporují především jejich vzájemné pronikání, které teprve propůjčuje provoznímu organismu jeho uzavřenost a stanovišti přiměřený rozvoj. Zvláště je to práce s biologicko-dynamickými preparáty, která vede k osobnímu vztahu k látkám a silám, jež rostlinám připravují živě-úrodnou půdu. Tak se může já-přirozenost pracujícího člověka spojit s duchovním působením nitra přírody.<br /> <br /> Lidská práce nese všechny aspekty mravních účinků nižšího, na tělo vázaného já ven do světa. Ty jsou pak spoluurčovány lidskou přirozeností přání, svévolí, mocenskými impulzy atd. Odtud plynoucí egoismus může být ve svém proměňování překonán, když duše skrze duchovní sílu vyššího Já získá vládu nad tělem. Práce se stává smýšlením a idejemi nesenou, takovou, která je konána z lásky k věci nebo ve službě druhému člověku. Nesobecký čin se nečiní z nutnosti — je spíše z moudré náhlednutí sebeurčen. Svobodné sebeurčení v práci na {{SE|187}}<br /> <br /> oživené a oduševnělé přírodě může růst jen tehdy, když se smyslové poznání rozšiřuje v poznání duchovní. Pravda, která se tak otvírá, potvrzuje se v plodnosti jednání. Na tento stav věcí poukazují Janovy slova: «… poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými».&lt;ref&gt;Joh 8,32.&lt;/ref&gt; Teprve tato takto dobytá svoboda zakládá totožnost mezi vnitřkem a vnějškem. Svobodnému, v lásce vykonanému činu předchází oběť. Obětuje se něco, co zcela patří jednomu samému, co se stalo vlastnictvím vyšší jáství, a odevzdává se to. Stane-li se toto smýšlením ve společenství, které spolupracuje pro společně rozpoznaný úkol, vane vítr svobody ve vůli.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Impulse_des_biologisch-dynamischen_Landbaus_für_die_Entwicklung_des_sozialen_Organismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Impulzy biologicko-dynamického zemědělství pro rozvoj sociálního organismu ===<br /> <br /> Všechna dobová symptomata poukazují na naléhavost nového přírodního řádu a nové sociální Sozialordnung, jež by objímala celý život lidí. Tak jako člověk v neznalosti svého duchovního bytostného charakteru a z toho vyplývajících vývojových úkolů tíhne k vytváření neřádu, tak právě sebepoznání mu může otevřít oči pro princip uspořádání, který platí stejně pro přírodu jako pro utváření sociálního života. Je to menschenkundliche — ze znalosti člověka vyrůstající — objev Rudolfa Steinera: trojčlennost lidského organismu podle nervově-smyslového systému, rytmického systému a pólu látkové výměny a končetin (viz s. 88 nn.). Vše dosud představené i vše následující na tom staví. Rudolf Steiner se pokoušel v chaosu po první světové válce prostřednictvím odpovídajících institucí začlenit sociální život do funkční trojnosti duchovního života, právního života a hospodářského života, tak aby každý z těchto článků se mohl rozvíjet autonomně a zároveň v živé vzájemné součinnosti s ostatními a slučovat se ve vyšší celek sociálního organismu.&lt;ref&gt;Siehe hierzu u.a.: Rudolf Steiner: ''Die Kernpunkte der sozialen Frage'', GA 23, Dornach 1976; sowie ders.: ''Zu sozialen und wirtschaftlichen Fragen der Gegenwart'', GA 332b, Dornach 2020.&lt;/ref&gt; Počítal tehdy s otevřeností vědomí dělnictva, s proletariátem spoutaným v kapitálem řízené průmyslu. Tento velkolepý pokus ztroskotal, jak bylo vyloženo v úvodu, z rozmanitých vnějších důvodů. Lidé tehdy stále ještě činní v zemědělství (asi 40 %) nebyli stejnou měrou zasaženi sociální {{SE|188}}<br /> <br /> otázkou; těch málo, kdo dnes ještě zbyli (asi 2 %), jsou jí zasaženi v nejvyšší míře. Ano, zemědělství se globálně stalo celospolečenským sociálním případem. Nyní se ukazuje: Kdekoli se dnes hospodaří biologicko-dynamicky, vyrůstají organicky, jakoby z jediného bodu, sociálně účinné síly do společenského okolí. Rostou a odhalují svůj velký potenciál; musejí však být jako takové ve svém směru působení rozpoznány, vědomě začleněny a silně utvářeny. To se může dít jen prostřednictvím institucí, které přesahují přes hranice statku. Kde se takovéto instituce začínají utvářet, záhy se ukáže, že jsou plodné teprve tehdy, když si zúčastnění uvědomí, v které ze tří oblastí chtějí a mohou uplatňovat své schopnosti a aktivity ve vztahu k zemědělství — zda na poli duchovním, právním nebo/a hospodářském. Vědomě praktikovaný princip trojčlennosti zemědělského hospodářského organismu může napříště dávat míru a cílové zaměření obecnému sociálnímu životu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#189|Obrázek 11]]).<br /> <br /> Neboť při bližším pohledu stojí zemědělství ve vztahu ke všem oblastem sociálního života. Nestojí jen na počátku tvorby hodnot z oživené a oduševnělé přírody a neposkytuje jen potraviny a suroviny, nýbrž formuje tvář země a životní prostor pro rostlinu, zvíře a člověka v kulturních krajinách. Dále dává vědám bohatý podnět k rozšíření příliš úzkých hranic jejich metodiky — při omezení jejich teorií — na adekvátní uchopení fenoménů živého. Vytváří prostory pro živé nazírání, které uspokojují estetický pohled, a dává příležitost k novým způsobům prožívání. Prohlubování náboženského cítění otevírá rozsáhlé pole mravní praxe, a konečně zemědělství stavěné na principu organismu vytváří předpoklady pro znovuoživení jemu podřazených řemesel a jejich asociativního začlenění.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Wollen_in_Freiheit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Vůle ve svobodě ====<br /> <br /> Čím více se hofovnímu nebo provoznímu společenství daří stupňovat schopnosti a vůli k práci ke společné iniciativní síle, ke svobodě ve vůli, tím více se biologicko-dynamický podnik otevírá navenek a rozvíjí duchovní vyzařování, které probouzí zájem společenského okolí. Jsou kladeny otázky, přichází se do rozhovoru, v studijních kroužcích a na setkáních na statku jsou hledány odpovědi {{SE|189}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 11, S. 189.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 11: Der biologisch-dynamische Betrieb als Initialort für die Entwicklung der Dreigliederung des sozialen Organismus.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> jakož i při akcích kolem ročních svátků, na setkáních výzkumníků nebo – ještě konkrétněji – při dnech otevřených dveří, při prohlídkách statku a polí, při příležitostech dočasné spolupráce nebo při účasti na pravidelně se opakující preparátové práci. Dále informují informační tabule o tématech z praxe na statku a podél hojně navštěvovaných pěšin. Jak žádoucí by bylo, s ohledem na neustále napjatou pracovní situaci na statcích, moci vést rozhovory ještě intenzivněji. V mnohých věcných otázkách se přitom osvědčují přátelské okruhy a kruhy zájemců, které se kolem biologicko-dynamických statků tvoří.<br /> <br /> Vedle těchto úkolů vzdělávání dospělých, které biologicko-dynamickému zemědělství neočekávaně připadají, jsou to především pedagogická práce s mládeží a z praxe vyrůstající základní a další vzdělávání, jež se starají o to, aby se duchovní tykadla roztahovala do okolí. Dorůstající generace učňů jsou takřka {{SE|190}}<br /> <br /> výlučně «zrozeny ve městě». Stojí daleko od selské tradice. Nechtějí však být ani pouhou přijímači hotových znalostí o zemědělství, jehož technologické myšlení a jednání je zcela uvrhuje do zajetí redukcionistického přírodovědného světonázoru. Hledají celostní vzdělávací ideál, který zahrnuje člověka i přírodu a který biologicko-dynamickému zemědělství v nejširším smyslu leží v základě. To vedlo k tomu, že praktické vzdělávání se z velké části vymanilo ze státní vzdělávací nabídky odborných škol. Takzvané «svobodné vzdělávací programy» se řídí učebními plány, které vypracovávají sami zemědělci. Totéž platí pro nadpodnikové biologicko-dynamické vzdělávací instituce dalšího vzdělávání, které se v různých zemích ustavily.<br /> <br /> V úzkém spojení s duchovně-kulturními iniciativami, které vyzařují z biologicko-dynamických statků, stojí výzkum blízký praxi. Poté, co se obě — výuka i výzkum — po dobu 200 let postupně z zemědělství vyčlenily a akademizovaly, podrobilo se zemědělství zvenčí je řídícímu vědecko-technologickému pokroku, se ztrátou své v instinktivně-lidové moudrosti zakotvené svébytnosti. V protiběhu k tomu vyrůstala z praxe biologicko-dynamického zemědělství od samého počátku badatelská haltung a smýšlení, jež navazuje na tradiční postupy, proměňuje je a činí z nich základ svého dalšího duchovního cílového zaměření. Toto smýšlení se nemůže spokojit s kauzálně-analytickou, kvantitativně-reduktionistickou metodikou akademického bádání. Výzkumné úsilí se naopak rozšiřuje na kvalitativní stránku vnímání a myšlení, totiž na otázku, jaká hlubší poznání lze získat, když se badatelský pohled obrací na celistvost statku, jeho články a vše, co se tu živě a v duševním vlastním životě rozvíjí. Kamkoli oko pohlédne, nevidí nikdy něco jednotlivého, nýbrž vždy souvislost, v níž se toto jednotlivé jeví. Teprve rozum abstrahuje ze souvislosti to jednotlivé a staví je před sebe v pojmové podobě. Souvislost přitom vyblédá nebo se zcela ocitá mimo zřetel. To charakterizuje kauzálně-analytické počínání.<br /> <br /> Hledá-li se naproti tomu například ona souvislost, která se ustavuje, když se na jaře na statku objeví vlaštovky, pak lze nejprve popsat vše to, jak se vlaštovka ve svých činnostech projevuje. Budeme rozlišovat různé druhy, které na místě {{SE|191}}<br /> <br /> heimisch jsou, jako jsou vlaštovka obecná a jiřička obecná a již mezi vlaštovky nepočítaný rorýs obecný. Utvoří se obraz o jejich způsobu výživy – létající hmyz chytaný za letu –, o jejich místech hnízdění: vlaštovky obecné zpravidla uvnitř ve stájích, jiřičky obecné vně pod okapovými římsami stájí, rorýsi v dutinách starých zdí nebo otevřených krovech stodol. Člověk pozná jejich rozmanité hlasové projevy, bude sledovat jejich hnízdní chování a mnoho dalšího. To vše jsou činnosti, jimiž se tělem vázané duševní bytostí těchto ptáků ohlašuje smyslům. Jejich charakteristický projev bytosti je však jejich vytrvalý let. Jako opeřená nervově-smyslová bytost střelí vpřed, za sebou táhnouc vzdušné víry, vzdušný prostor hospodářství ve velkém obkruhu promodelujíce v obloucích a liniích, aby pak najednou bleskurychle mocným úderem křídel vyrazila nahoru, dolů nebo do strany – zachytit kořist. Jejich činnost se vyčerpává téměř zcela v nejobdivuhodnějších létacích uměních, a to od rána do večera po celé letní pololetí. V zimě zmizely na jih.<br /> <br /> Spočine-li pohled na těchto vztahových fenoménech, probouzejí se otázky po souvislostech, jež přesahují smyslově zkusitelné: Nevplétá se tu duševní bytost těchto smyslově silných tvorů v jejich daleko zasahujících, plasticky utvářejících letových pohybech do živlu vzduchu celého hospodářství? Nedochází tu k produševnění vzdušného obalu? A dále otázka: Proč se to děje pouze v letním pololetí od dubna do září? Monokauzální odpověď leží na dlani: Je to nabídka potravy létajícího hmyzu, která v zimě odpadá. Jenže i to je fenomén. Neukazuje snad, jako všechny zmíněné fenomény, na prafenomenální souvislost přesahující smyslové? Ta byla zmíněna jako polarita nervově-smyslového pólu pod zemí a pólu látkové výměny nad zemí zemědělské individuality (viz kapitola «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita», s. 88 a násl.).<br /> <br /> V letním pololetí převažují v teple a vzduchu étericky oživující síly látkové výměny, které potřebují uspořádávající a utvářející síly duševně-astrálního. Astrální bytost ptáka se ve letu vtiskuje vzdušnému obalu hospodářství. V nazírání zvláště letových pohybů vlaštovek se může prožitek zhušťovat do tohoto náladového obrazu. Člověk se cítí jako vetkán do smyslově-nadsmyslového dění. Lze říci, v udiveném prožívání se odhalují táž {{SE|192}}<br /> <br /> Tytéž síly na duchovně-duševní rovině jako ty, které ve vzdušném obkruhu tělesně modelují teplo, světlo a vzduch v pohyblivé podobě.<br /> <br /> S pohledem na popsaný «vztah fenoménů»&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl: «Elemente und Äther – Betrachtungsweisen der Welt», in: Ders. (Hrsg.): ''Erscheinungsformen des Ätherischen. Wege zum Erfahren des Lebendigen in Natur und Mensch'', Stuttgart 1985, S. 11–56.&lt;/ref&gt; se může abstrahující myšlení oživit k myšlení aktivnímu, syntetickému. Místo toho, aby byl jednotlivý pojem ostře ohraničen a ponechán stát sám pro sebe, usiluje se udržet jej ve vztahu k celkové jeveninové podobě. Rozšiřuje se v myšlenkový obraz, který badatele vede hlouběji k sinnému propojení věcí.<br /> <br /> Za tímto prvním krokem k bytostnému poznání následuje druhý, hlouběji sahající, když se člověk myslícím způsobem cvičí v tom, aby sledoval proměnu — například celku hospodářství v průběhu roku. Jedna jeveninová podoba se jako celek proměňuje v jinou. Tatáž rostlina ozimé pšenice, která po skrytém klíčení v zemi poprvé vstupuje do jevení jako ještě stočený první list, se proměňuje v takovou, která nyní z hustě nakupených uzlů vyráží další listy (odnožování), pak v takovou, která svou listovou růžici v zimě přitiskuje sternförmig k zemi, dále v takovou, která na jaře v teple staví listy, pak v takovou, která náhle jako svislý stéblo vystřeluje do výše, opět v takovou, která vyhání klas, zase v takovou, která dokončením klasu ukončuje svůj růst, a nakonec v takovou, která nenápadně kvete, opyluje se sama (nebo, jako žito, odevzdává pylové oblaky větru v žlutých mracích). Następují stupeň proměny úplného odumírání a v jeho průběhu zrání zrna nebo semene a nakonec jeho oddělení od životní souvislosti mateřské rostliny — nesoucí v sobě budoucnost. Tak ve stálé proměně otiskují souhrn všech rostlin a s nimi souhrn zvířat tvářnost katastru statku. Mezi každým z těchto kroků proměny existuje zřejmá souvislost, neboť je to přece vždy jedna a táž rostlina, jedno a totéž zvíře, které se tu tak tu jinak projevuje. Co se tu proměňuje, stává se vnímatelnou jeveninovou podobou; jak se proměňuje, zůstává ve tmě. Síly, skrze něž jedna jeveninová podoba vyrůstá z druhé a které tak způsobují «vztah proměn»&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl: Ebd.&lt;/ref&gt;, zůstávají neviditelné. Přechod jednoho k druhému se buď vůbec nestává otázkou — nebo se člověk ztrácí v teorii. {{SE|193}}<br /> <br /> «Das Was bedenke, mehr bedenke Wie.»&lt;ref&gt;J.W. Goethe: ''Faust, Zweiter Teil'', Vers 6922, Hamburger Ausgabe, Bd. 3, München 1976.&lt;/ref&gt; Co je předmětem zkoumání, je věcné, a proto smyslově vnímatelné; k tomu, jak se věci dějí, se může přiblížit badatelský pohled, když jedno fenomén srovnává s tím, co z něj vyrůstá, když to, co bylo nazřeno — proměnu formy — zvnitřní a přechod mocně-obrazně ve cvičícím myšlení spolu-prochází. Přebývat v myšlenkově-badatelském pohroužení do proměnných souvislostí «umři a buď» — i v oblasti sociálního — vytváří vědomí nepřetržitého proudu práce v průběhu roku.<br /> <br /> Třetí krok bádání vede konečně k uchopení kompozice proživeného živého, «životních souvislostí»&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl: Ebd.&lt;/ref&gt;, jak se ukazují v přírodě obecně a v biologicko-dynamickém hospodářství zvláště. Každá vyšší rostlina vytváří s kořenem, stonkem, listovou posloupností, květem a semenem životní souvislost — stejně tak téměř nekonečné předivo vztahů «oiku», domu přírody, který se dále diferencuje do mnohosti životních společenství (biotopů) — a stejně tak v tom, co z daností přírody lidskýma rukama jako zemědělský organismus vzniká. Životní souvislost téhož tvoří uměřeně sladěná kompozice polního hospodářství, chovu hospodářských zvířat, zahradnictví, ovocnářství a pěstování živých plotů, lukařství, pastvinářství, lesnictví a vodního hospodářství. Této kompozici leží v základech — ve velkém i malém — v kosmu a v zemi bytostně působící síly, právě ty, které způsobují přechod od jednoho jevu k druhému. Přírodní zákony jsou útržkovitými abstrakcemi lidského ducha z tohoto nadsmyslového světa sil, izolovaným věděním, skrze něž se zemědělec sám podílí na utváření této kompozice. Stane-li se toto vědění — bez snahy o poznání životních souvislostí — pouhou, izolovanou technickou nástrojí, například pesticidy, herbicidy a podobně, stiftet diese im Naturhaushalt unabsehbares Unheil. pak takový zásah způsobuje v přírodním hospodářství nedozírné zlo. Jsou to svévolné zásahy do bytostné povahy živého. Poznávat životní souvislosti znamená silou živého myšlení ze souhrnu jevů a jejich proměn pojmově vnitřně konsistentní celky obsahově vydolovat — jako například pojem organismu a individuality jakožto základní ideu pro utváření zemědělských podniků. Tím je pojmenován jádrový úkol bádání v biologicko-dynamickém zemědělství. Týká se: {{SE|194}}<br /> <br /> 1. Studium výsledků (fakt) geisteswissenschaftlichen Forschung, jejich myšlenkové pronikání a prožívání jejich duchovní skutečnosti v myšlenkové zkušenosti.<br /> <br /> 2. Studium a vlastní pozorování odpovídajících, smyslově vnímatelných, přírodovědně uchopitelných fakt.<br /> <br /> 3. Spojení smyslového a nadsmyslového světa fakt a prožívání jejich pravdy a plodnosti v bezvýhradné práci.<br /> <br /> Tato trojnásobná badatelská práce se vztahuje na utváření malého vesmíru, jakým je člověk jako mikrokosmos. Stavba tohoto malého vesmíru, tělesný organismus vznikající «Zemědělské individuality», se nakonec dotýká všech životních a činnostních polí, a tím i společenského života jako celku. Ještě před ne tak dávnou dobou tvořily zemědělství, řemeslo, živnosti a obchod provázanou regionální formu života a hospodářství. Za Goethova života bylo v zemědělství činných ještě přibližně 85 % pracujícího obyvatelstva. Dnes se lidé, hledajíce svobodné sebeurčení, z 98 % obrátili k jiným oblastem činnosti.<br /> <br /> Čím více bude rozpoznána duchovní dimenze úkolu zemědělství pro vývoj sociálního organismu, tím více se lidé ze svobodného chtění budou opět obracet k zemědělství a přispívat k tomu, aby vztahové předivo, které každý člověk k němu má, vědomě spoluutvářeli. Z toho vyrůstají impulsy pro svobodný duchovní život, který napříště, vyzařující z každého biologicko-dynamického podniku, pomáhá překonávat zužující, destruktivní světový názor materialismu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Fühlen_in_Gleichheit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Cítění v rovnosti ====<br /> <br /> Každý zemědělský podnik je začleněn do obecného právního řádu. Ten vytváří zákonem rovnost před právem. Rovnost je vysoké dobro, ale otázka je, jak vědomě žije princip rovnosti v lidech. Žije tento princip skrze diktát zákona nuceně zvenčí, oslovujíce pouhý rozum — nebo je to právní cit, který probouzí zevnitř ideál rovnosti k životu? V prvním případě vládne ve vztahu člověka k člověku anonymita; práva jsou vymahatelná, člověk se domáhá svého práva. V druhém případě člověk cítí, jemně diferencovaně, co je po právu, a řídí se tím. Z rozumu se živí právní cit, sebepociťování-v-rovnosti. Rozum<br /> <br /> sám se však živí z živého prožívání duchovně-reálných souvislostí v přírodě a společenském životě. Z tohoto prožívání vyrůstá důvěra; ta vytváří nejvyšší právní jistotu. To se okamžitě ukáže, zaměříme-li se na práva vztahující se k půdě, práci a kapitálu. Patří k obecnému společenskému povědomí, že tato jsou nepochybně právy, zároveň však také obchodovatelnými hospodářskými objekty; práva mají cenu! A tam začíná nerovnost. Mohou-li být půda, práce a kapitál neseny na trh, je princip rovnosti podkopáván. Jednotlivec se stává pánem nad půdou, prodává sám sebe na trhu práce a prostřednictvím hromadění kapitálu řídí lidskou práci k vlastnímu prospěchu. Právní cit zaniká z práva; právo se stává abstraktně nelidským; umírá smrtí práva. {{SE|195}}<br /> <br /> Tato problematika se stává vysoce virulentní, chceme-li rozvíjet biologicko-dynamický podnik; potřebujeme půdu, spolupracovníky a kapitál — tedy finanční objem, který se pekuniárně nikdy nevyplatí; pracovní místo v zemědělství je za dnešních okolností dražší než v chemickém průmyslu. Co tedy dělat? Je třeba vytvořit stav čistého práva, to jest takový, který je nesený ryze principem rovnosti. Takový stav v dnešním právním řádu neexistuje; práva se tu prodávají jako brambory. Tento stav nefalšovaného práva musí být teprve vynalezen, při jeho utváření. K tomu je zapotřebí právní rámec, v němž je to možné. Takový se v současném právním řádu nabízí v právu obecně prospěšných spolků, obchodním právu a právu nadací. Jde o to, prostřednictvím obecně prospěšných nositelských struktur zajistit co nejvíce nezcizitelnost půdy a kapitálu. K tomu je, kde je to jen možné, nezbytný akt darování — nebo jednorázovým financováním, à fonds perdue, vykoupení nemovitostí a tam vázaného kapitálu ze starých právních svazků (dědické právo atd.). Je-li toto zajištěno, mohou být nastoupeny nové cesty v oblasti správy pověřeneckou formou a práva užívání, v tom smyslu, že půda a kapitál jsou z ryze duchovních hledisek, s vyloučením dědického nároku, dány k dispozici k užívání těm, kteří se k tomu duchovněvědně ideálně i řemeslně prakticky způsobilými stali. Správa pověřeneckou formou leží v rukou těch, kteří jsou schopni duchovní impuls biologicko-dynamického zemědělství v proměnách historického postupu lidstva přenášet od jedné generace hospodářů ke generaci následující. {{SE|196}}<br /> <br /> Za prací stojí základní právo na práci a schopnosti lidí. Když se člověk snaží organismus — a skrze něj myšlenku individuality — uchopit v bezprostřední anschauung a v činu prožívané skutečnosti, pročišťuje se právní cit ke stále vyšší jasnosti. Říká mu pak nesporně: půda není způsobilá k vlastnictví, je však způsobilá k držení: člověk ji drží tak dlouho, dokud ji užívá, nebo dokud právo užívání nepřevezme způsobilý nástupce. Nejinak se to má s kapitálem, který je vtělen do provozních prostředků (stroje atd.) a stavebních zařízení.<br /> <br /> Zvláštní výzvu představuje utváření příjmového práva. V rámci zemědělského hospodářského společenství se lze v tomto ohledu odpoutat od poručnictví tarifního řádu — bohužel ne pokud jde o mzdové a platové příjemce. Ideálem, k němuž by bylo třeba usilovat, by bylo, aby se každý trvale spolupracující stal spolupodnikatelem a tvořil s ostatními podnikatelské společenství, které si výši příjmů určuje samo podle výnosové situace; za platné zákonné úpravy je to však jen velmi omezeně proveditelné. Předem určovat příjmy podle výše součtu možných potřeb jednotlivců je abstraktní a nevyhnutelně vede k nerovnostem, a tím ke konfliktům. Nejinak je tomu, hledá-li se řešení ve „stejném platu pro všechny&quot;. Utváření příjmů se vždy řídí konkrétními životními poměry. V gemeindschaftní správě závisí v podstatě na rodinných poměrech. Mladá rodina potřebuje v tutéž dobu méně příjmů než rodina, jejíž děti chodí do školy a potřebují hudební nástroje, nebo než rodina, jejíž děti procházejí studiem. Odejdou-li děti z domu, může se to, co je jako příjem skutečně potřeba, opět snížit — a ještě více ve stáří. To samozřejmě zahrnuje veškeré životní nehody, jimž se společenství musí případ od případu postavit.<br /> <br /> Je třeba se naučit nakládat v rámci samospravného hospodářského společenství s utvářením příjmů jako s dynamickým procesem. To zahrnuje — podle délky spolupráce — také právo k bydlení na čas nebo na dobu života. Mimozemědělské příjmy (jako honoráře za přednášky, semináře, poradenství nebo z jiných činností) plynou do společného rozpočtu.<br /> <br /> Hospodářsko-společenstevní utváření příjmů, s ohledem i na úpravu důchodového pojištění, práv k bydlení atd., vylučuje soukromou tvorbu kapitálu. To znamená nácvik vysoké míry {{SE|197}}<br /> <br /> na bdělost, empatii a jemný cit pro vše, co nevyslovené žije v mezilidském prostoru jako potřeba.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Denken_in_Brüderlichkeit_oder_Mitmenschlichkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Myšlení v bratrství čili lidské sounáležitosti ====<br /> <br /> Na hospodářském poli se myšlení již nestaví ke světu jako pouhý pozorovatel — vnoří se do něj a stává se samo tvůrčím procesem. Cítivě se ponoří do vůle a je tak zcela k dispozici bližnímu a světu. Myslíce nalézá člověk základ pro svou činnost v dobově nutných požadavcích provozu a v uspokojování potřeb svých bližních. Ty jsou myšlení v hospodaření posvátné. Pít kořalku může být potřebou. Výrobce kořalky neušetří žádné myšlenkové námahy, aby vynalezl nejlepší možný způsob, jak této potřebě vyhovět — přirozeně mu nic nebrání, aby ze svého duchovního vhledu poučil svého zákazníka o zhoubných následcích požívání alkoholu —, a obchodník drží výrobek na polici, protože ho lidé chtějí mít. Hospodářský život je — stejně jako právní a duchovní — autonomní. Přísně vzato není věcí hospodářsky jednajícího člověka zákazníkovi produkt odepřít proto, že se mu zdá být škodlivý. Rozhodovat o tom přísluší: na rovině duchovního života vhledu do příčin škodlivosti, na rovině právního života zákonu, který dostupnost omezuje. Každý člověk stojí, zodpovídaje se sám sobě, v těchto třech článcích a musí se učit zaměřovat své sociální chování podle platnosti autonomie tří článků společenského života.<br /> <br /> Bratrství a sesterství v hospodaření volá po nové denkungsart. Ta musí se smyslem pro skutečnost uchopit řetězec tvorby hodnot v jediném myšlenkovém obrazu jako panorama. Musí se pokoušet mít v každé fázi na zřeteli hospodářsky jednajícího člověka v jeho duchovním usilování i v daných právních rámcových podmínkách — aby bylo možno posoudit vlastní příspěvek k výkonu v poměru k příspěvku ostatních hospodářských partnerů. Konkrétně to znamená utvořit si obraz o životních a výrobních podmínkách tam, kde vše bere svůj počátek, totiž v prvovýrobě zemědělství. V biologicko-dynamickém zemědělství vychází tato prvovýroba z duchovního impulsu — z myšlenky organismu a individuality. Aby bylo možno tento impuls vštípit půdě jednoho celého hospodářství, je třeba schopností a rukou mnoha lidí. Lidé dávají své spolupráci {{SE|198}}<br /> <br /> Právní základ a vyrábějí zboží – náš každodenní chléb –, které odtud vtéká do oběhu zboží. Konečná spotřebitelská cena tohoto zboží musí být taková, aby tento tok zboží od počátku setí až po konec spotřeby mohl plynout nepřetržitě. To si žádá imaginativně tvořícího myšlení. Z něho se formuje společné úsudkování, které jediné je hospodářskému životu přiměřeno. Jednotlivý úsudek to nedokáže. Nezbytně uvízne ve slepé uličce egoismu. Teprve ve vytváření asociací, ve spolupůsobení hospodářských partnerů asociativní cestou, se může rozvíjet myšlení, které má za svůj orientační bod potřeby bližních. Ono obrazně uchopuje hospodářské souvislosti a plynně a živě přivádí na světlo společné úsudkování, jehož produktem je mimo jiné cena. Jedině tato denkungsart, upevňující a oživující se na faktech hospodaření, je s to vykořenit zdánlivě nepřemožitelný egoismus, tuto rakovinu hospodářského života.<br /> <br /> Cena zemědělské prvovýroby se přemění v peníze. Peníze jsou pak, vzaty o sobě, již nikoli hospodářský předmět, nýbrž protivýkon za hodnotu zboží. Peníze nabývají právní povahy; stávají se právem čerpání na zboží. Jsou prostředkem toku, aby usnadnily směnu zboží. Jako takové však musejí co nejrychleji znovu zmizet zpět do hospodářského procesu, z něhož vznikly. Zajišťují tak nepřetržitý tok prvovýroby, na nějž se musí měřit veškeré další celohospodářské tvoření hodnoty a ceny.<br /> <br /> Pohlédneme-li na zemědělský organismus a jeho tři bytostné články, je tento organismus jako semeno, které neklíčí a nevyvíjí se jen jednou, nýbrž nepřetržitě klíčí a rozvíjí se a vyzařuje přes své hranice do sociálního okolí, kde podněcuje sociální procesy. Nyní a nadále může takové zemědělství – obnovené z ideje organismu a individuality – znovu se stát prameništěm tvorby hodnoty ve veškerém hospodaření. Všude, vyzařujíc z jednotlivých míst, může přispívat k tomu, aby do spleti zamotané nitě sociálního života byly rozvinuty do tří oblastí autonomního duchovního, právního a hospodářského života a toto transparentně trojčlenné uspořádání se ztvárnilo v sociální organismus. Ten pak zpětně pomáhá, aby se klíčivé síly semene zemědělského organismu jako tělo zemědělské individuality nepřetržitě obnovovaly. {{SE|199}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zweiter_Teil&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''Druhá část''' ===<br /> <br /> {{SE|200}}Prázdná strana{{SE|201}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_landwirtschaftliche_Individualität_und_die_drei_Säulen_der_Bodenfruchtbarkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Zemědělská individualita a tři pilíře půdní úrodnosti ===<br /> <br /> Jak bylo zmíněno v kapitole «Dreigliederung člověka a zemědělská individualita» (str. 88 nn.), získává pojem «Zemědělská individualita» bytost a smysl teprve tehdy, když se zemědělec odváží uchopit jej na základě wesenserkenntnis člověka. To, co říká antroposofická duchovní věda o trojčlennosti člověka podle těla, duše a ducha, lze ověřit v sebezakušení a sebepoznání. Lze obrátit pohled na organizaci těla a shledat, že tato tvoří fyzický a životní základ pro činnost duše a působení ducha. Ve fyziologicky rozkladných procesech v nervech a smyslových orgánech si duše bdíce uvědomuje obsah svého vnímání a myšlení, ve fyziologicky budujících rozvíjí spíce svou vůli a, jako prostředník mezi oběma póly, v rytmu srdečního tepu a dýchání, uskutečňuje v polosnění duševní činnost cítění. Duch člověka, jeho nejpůvodnější jádro bytosti, je zakořeněn v Já. V Já-činnosti prostupuje duch tyto tři duševní činnosti a jim přiřazené tělesné procesy. Tělo je se svými orgány, látkovými kompozicemi a životními procesy pozemským orgánem duchovní duše, obrazem jí samé. Duchovní duše a s ní spojené vyšší hierarchické duchovní bytosti&lt;ref&gt;Viz např. Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; oživují a tvarují tělo v do značné míry uzavřený organismus. V něm, jako v mikrokosmu, je v plné účinnosti vše to, co naplňuje makrokosmos duchovně-duševně. Skrze svou duchovní duši je člověk vybaven schopností nalézat v sobě prostředky a cesty, jimiž může poznávat sebe sama i bytostné působení a bytí makrokosmu.&lt;ref&gt;Viz např. Rudolf Steiner: ''Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?'', GA 10, Dornach 1992.&lt;/ref&gt; Co bylo v makrokosmu v pravěkých dobách ještě bytostně živé, vylilo se v průběhu evoluce do světa, do bohatství forem přírodních říší. Stalo se dílem. V lidském Já žije zárodečně prapočátek jako mikrokosmos dál. Z Já vyrůstá člověku síla rozvíjet se, sebepoznávající, k svobodné individualitě.<br /> <br /> Tato poukázání mohou ještě jednou potvrdit oprávněnost a hloubku výroků Rudolfa Steinera: «der Mensch wird zur Grundlage gemacht», jde-li o to provozovat zemědělství způsobem přiměřeným duchu. Tato {{SE|202}}<br /> <br /> Pojmy individualita a uzavřenost organického celku (organismus) lze v nejpřísnějším smyslu odvodit jedině od člověka. Člověk, každý sám za sebe, je individualitou silou svého Já, své duchovní duše, která se nahoře otevírá říším duchovního světa a dole svou tělesnou organizací zahrnuje říše přírody. Člověk se stane srozumitelným teprve tehdy, naučíme-li se na něj v tomto smyslu nahlížet jako na občana dvou světů.<br /> <br /> Hovoří-li se o zemědělské individualitě v co největší uzavřenosti, pak se pojem uzavřenosti vztahuje na její tělesný organismus, který se silou ideje a vůle člověka utváří v nádobu přijímající zemědělskou individualitu. Na to bylo podrobně poukázáno pod aspektem čtyřčlennosti v kapitole «Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hospodářského organismu» (s. 97 n.). Co však dává pojmu «zemědělské individuality» obsah? Co naplňuje duchovně-bytostně kus země hospodářství? Obsah se utváří, jak bylo popsáno, skrze umělecké vzájemné uspořádání všech kulturních a krajinných prvků hospodářství plošně-horizontálně až k jeho hranicím. Středový bod, z něhož je toto dění řízeno, nově povstává z duchovní duše člověka, jež se povznáší k poznání ducha.<br /> <br /> Bytostné naplnění je makrokosmickým děním a zároveň děním, do něhož zasahovat — v dobrém, budujícím, nebo ve zlém, ničivém smyslu — je dnes a napříště postaveno do svobody člověka. Z instinktivních stavů vědomí starších epoch lidstva pocházejí zásahy, které vedly k rozvoji kulturní půdy, kulturní rostliny a domácích zvířat (srov. kap. «Staropersská kultura», s. 42 n.). Pečeť, kterou tyto kulturní výkony vtiskly přírodním věcem a bytostem, nese již «individualizovaný», stanovištně specifický charakter. Ten se stupňuje s probouzením Já — impulzem křesťanství, který ve středověku vedl k utváření vesnických společenství se středem a obvodem. Dnes stojíme před základní proměnou, totiž přesunem středového bodu zvenčí dovnitř. V té míře, v jaké se duchovní duše poznávající a jednající začleňuje do makrokosmických souvislostí a uvádí své konání s nimi v soulad, v téže míře se individualita člověka rozšiřuje a vtiskuje se «bytostně naplňující» celku hospodářství. Tím je naznačen vývoj do daleké budoucnosti: «Wir müssen uns überhaupt darüber klar sein, dass das landwirtschaftliche Gebiet mit dem zusammen,<br /> <br /> co leží pod povrchem půdy, představuje individualitu, která dále žije i v čase.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 50.&lt;/ref&gt; {{SE|203}}<br /> <br /> Jak bylo podrobně popsáno v kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 n.), je «zemědělská individualita» trojčlenná jako člověk a jako on se svisle začleňuje do osy Země-Slunce, s tím rozdílem, že funkce zemských hlubin jsou srovnatelné s nervově-smyslovým systémem člověka a funkce výšin nad zemí s jeho metabolickým systémem. Střed mezi těmito póly tvoří půda, srovnatelná s funkcemi lidské bránice. Půda se rozkládá jako kůže horizontálně přes pevný povrch Země. V ní se v rytmu koncentruje a vzájemně prostupuje působení sil výšin a hlubin a dělá z ní pratvůrčí základ veškerého vyššího života na Zemi.<br /> <br /> Na toto střední článek se nakonec soustřeďuje veškerá práce v zemědělství. Zemědělec se snaží usměrňovat spolupůsobení těchto sil výšin a hlubin a látek, k nimž tyto síly příslušně stojí ve vztahu, tak, aby se rytmický střed mohl rozvíjet k stále vyšší samostatnosti a individualizovat se. To se týká především druhově typického růstu, jakož i tvorby plodů a výživnosti kulturních rostlin. Jde v jádru o rozvoj «bránicové funkce» k postupující samostatné dynamice a o to, nechat síly výšin a hlubin v rytmu ročního koloběhu tak souznít, aby se orgán středu mohl stát ústředním orgánem vývoje zemědělské individuality. Toto nalézá a bude stále více nacházet svůj výraz v hofindividuální úrodnosti půdy. V ní se přírodní působení a lidské působení uzavírají do stávajícího se celku.<br /> <br /> Pojem úrodnosti půdy má přinejlepším ještě výpovědní hodnotu pro praktika ekologického zemědělství. Z vědeckého jazykového úzu zmizel s průlomem industrializace zemědělství od 60. let 20. století. Nelze ho odvodit z kvantifikovatelných parametrů, a proto není vědecko-metodicky uchopitelný. Na jeho místo nastoupil pojem produkční schopnosti půdy, který říká mírou, číslem a váhou, co půda vydá na výnosu, ale nikoli, jak tento výnos a jakými prostředky vznikl. Prostřednictvím libovolného nasazení provozních prostředků podle druhu a množství {{SE|204}}<br /> <br /> sogenanných minerálních živin, pesticidů, herbicidů, regulátorů růstu atd. se dosahuje i na od přírody málo «nadaných», tedy chudých, půdách rok od roku kalkulovatelných maximálních výnosů. Tím se stal kvalitativní aspekt úrodnosti půdy — např. stanovištní nebo původově specifická hodnota, resp. nutriční kvalita potravin — obsoletním. Pojem výnosové schopnosti se do velké míry vztahuje již jen na agrotechnologické otázky, pojem úrodnosti půdy však na otázku nově rozvíjené landbaukunst. Ta vyžaduje, jak bylo naznačeno výše, rozšíření pohledu na stránku podstaty světa, na intimnější silové účinky v hospodářství přírody.<br /> <br /> Navazujíce na odvození pojmů «Zemědělský organismus» a «Zemědělská individualita» (srov. s. 88 nn.) se teprve objasní dimenze, do jaké bytostné skutečnosti zemědělec vlastně pracuje. Veškerá polní a zahradnická opatření, která podniká, uplatňují se na středním článku «Zemědělské individuality» — na půdě, jejíž funkce je makrokosmicky srovnatelná s lidskou bránicí ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90). Tak jako bránice stojí se svou rytmickou dynamikou v souvislosti s pulzem srdce a plicním dýcháním, tak i půdní procesy odpovídají rytmům, jež mají svůj původ v pohybových poměrech Země a kosmosu. Tak jako se rytmus dne a noci mikro­kosmicky rozkládá do polárních stavů bdění a spánku, tak prožívá i ve skrytém působící svět přírodních bytostí polární stavy — na jedné straně zakletosti do plnosti forem jako letní spánek a na druhé straně, v zániku těchto forem, osvobozeni a osamostatnění jako zimní probuzení. Stejným způsobem znamenají přechody na jaře usínání a na podzim probouzení. Do tohoto stálého proměňování v ročním koloběhu zasahuje zemědělec; a proto se žádné opatření nepodobá druhému. Kontinuem v proměně jevů, na nějž se vztahují veškerá kultivační opatření, je půda a její výchova k trvalé úrodnosti.<br /> <br /> Podle stanovištní přírodní nadanosti spočívá úrodnost půdy na třech pilířích: zpracování půdy, osevním postupu a hnojení. Zpracování řídí dle potřeb pěstovaných rostlin fyzické procesy půdy, osevní postup přispívá k jejich oživení, hnojení je oživuje a prosycuje duší. Tyto tři nosné pilíře zemědělské prvovýroby mají být v dalším pojednány z rozšířených hledisek. {{SE|205}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Erste_Säule:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''První pilíř:''' ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vom_Wesen_der_Bodenbearbeitung_im_Zusammenhang_mit_der_Bodenentwicklung_im_Jahreslauf&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === O podstatě zpracování půdy ve spojitosti s vývojem půdy v ročním koloběhu ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Boden&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Půda ===<br /> <br /> Věda o půdě vymezuje v mírných klimatických pásmech půdu na prokořeněnou zvětrací vrstvu, jež nasedá na horninu podloží. Tato zvětrací vrstva je svou mocností a strukturou výrazem na jedné straně druhu geologického výchozího materiálu a zemských hlubinných sil, na druhé straně druhu atmosférického působení a kosmických sil výšin. Jako modifikující třetí člen přistupuje geomorfologie, krajinná podoba (tektonika, vodní a větrná eroze). Součinností této trojnosti sil a látek vzniká v závislosti na hloubce variantami bohaté, opět se trojčlenně členící půdní profil. Jeho svrchní zóna, A-horizont, je ve vysoké míře ovlivňována látkami a silami, jež přicházejí z atmosféry, z «břicha» zemědělské individuality. Zde v nejvrchnější vrstvě se soustřeďuje rostlinný a živočišný půdní život a z něho vzešlý humus jako rozhodující nositel úrodnosti. Humus zajišťuje tmavé zbarvení tohoto horizontu a póry bohatou drobtovitou strukturu.<br /> <br /> Střední vrstva, B-horizont, je výsledkem postupného zvětrávání. Buduje se ze směsi jílu, prachu, jemného a hrubého písku, jež se může jednostranně vyhranit až k extrémům těžké jílové nebo lehké písčité půdy. Nositelem úrodnosti v této zóně je harmonický poměr míšení minerálních těles křemene, jílu, vápna, jak je přítomen v mírné hlinité půdě.<br /> <br /> Pod zvětrávaným horizontem leží výchozí hornina, C-horizont. Hranici mezi oběma určuje čelo vápencového rozpouštění. Postupující debasací se tato hranice prohlubuje v sotva znatelných krocích rok od roku.<br /> <br /> Fyzický základ půdy tvoří čtyři klasické živly: země, voda, vzduch a teplo. Minerální půdy vykazují celkový objem pórů 40 až 50 %. Ten se skládá z komplexního systému {{SE|206}}<br /> <br /> nejjemnějších až po hrubé póry, trhliny smršťování, biogenní kanálky apod. Při dešti se plní vodou, při suchu a vsakování vzduchem. Teplo, jemuž fyzika od 16./17. století nepřiznává vlastní stav jako živel (skupenství), prostupuje svá tři sourozence, uvádí je do vzájemných vztahů, stará se o jejich přechod z jednoho elementárního stavu do druhého – nebo při své nepřítomnosti (v zimě) o jejich oddělení a setrvávání v jejich zvláštní existenci.<br /> <br /> V půdoznalství se na základě empirických studií profilové stavby hovoří o vývoji půdy, který probíhá od konce poslední doby ledové před 10 000 až 15 000 lety. Podle vnějšího obrazu různých půdních profilů a jejich mnohostranné diferenciace jako výsledku tohoto dlouhodobého vývoje se rozlišuje řada charakteristických půdních typů. V závislosti na intenzitě zvětrávání, vertikálních přesunech látek a horizontaci jde na jedné straně o půdní typy, které ještě vykazují mladé vývojové stupně, jako AC-půdy «rendzin» na vápencových stanovištích v svažitých nebo suchých polohách. Polárně k nim stojí, rovněž s AC-profilem, «rankery» na křemičito-kyselých horninách v erozních polohách. Od těchto mladých stadií lze na druhé straně sledovat půdní typy narůstajícího stáří, jako například na vápencových stanovištích sérii stárnutí rendzina –&gt; hnědozem –&gt; pseudoglej, nebo na kyselém křemenu-pazourku sérii ranker –&gt; hnědé půdy –&gt; podzoly.<br /> <br /> Každý statek má jeden nebo často více takových půdních typů. Jejich znalost vypovídá mnohé o obdělávatelnosti, schopnosti zadržet vodu a dalších růst určujících faktorech – zkrátka o jejich přírodní nadanosti. Nad tuto znalost je pro zemědělce ještě důležitější obrátit pozornost k vývoji půdy a vpravit se do něho – k tomu vývoji, který se odehrává rok od roku. Spoluutvářet jej znamená především umění zpracování půdy.<br /> <br /> Běh roku se člení do ročních období: zima, jaro, léto a podzim. Během těchto charakteristických časových úseků prochází půda vývojem, který je neoddělitelně spojen se životem a umíráním rostlin a půdní živočišné říše. Zpracováním půdy usiluje zemědělec a zahradník – podle okolností – podporovat nebo brzdit procesy života, a stejně tak procesy umírání. Symptomatika procesuálního dění se nejlépe vyjasňuje na příkladu pěstování obilovin. {{SE|207}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Winterprozess_und_die_Bodenbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Zimní proces a zpracování půdy ===<br /> <br /> V zimě je svět jeví­cích se jevů redukován na ryze fyzické. Vnější život je z velké části vyhaslý; stáhl se do klidového stavu spor, semen, pupenů a do kambia a zásobních orgánů (hlízy, bulvy). Růst listů na podzim zasetého ozimého obilí se zastavuje. S příchodem mrazu přilehají listy v růžici hvězdicovitě, jako obraz hvězdného nebe, plochý přitisklé k zemi.&lt;ref&gt;Jev, který u moderních, na vysokou odolnost vůči dusíku vyšlechtěných odrůd již téměř nelze pozorovat.&lt;/ref&gt; Jen kořeny pomalu dorůstají do hloubky. Příroda je oděna do světla a tmy, do bíla a černa. Z bílé sněhové pokrývky se kontrastně odráží temno větvoví stromů a keřů. Půda vykazuje od listopadu tmavší zbarvení než jindy během roku. Je to důsledek nasycení všech půdních pórů vodou. Tento jev ukazuje na ústřední zimní proces – na dalekosáhlé vzájemné oddělování čtyř živlů od sebe. Jinak vše prostupující teplo se stahuje zpět a přenechává svým třem sourozencům jejich fyzické vlastní bytí. Místo tepla nastupuje jako jeho protipól chlad. Vzduch je čistý a jasný a uvolňuje výhled do dálky nebo vzhůru k hvězdnému nebi. Voda přestává se vypařovat; houstne, těžkne a vsákává se do hloubky. Zemitě-pevné se stahuje a formuje se do své přísně geometrické krystalové povahy.<br /> <br /> Zimní proces uvádí zemi do stavu oddanosti sobě samé, jakéhosi duchovního probouzení. «Země je tedy v době hluboké zimy nejvíce Zemí; je tehdy svou vlastní podstatou.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen'', GA 229, Vortrag vom 6. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 23.&lt;/ref&gt; Emancipuje se od planetárních vlivů a otevírá se ozařujícím účinkům «nejzazšího kosmu», sféry stálic, kterou Řekové příznačně nazývali Křišťálovým nebem.&lt;ref&gt;Řekové nazývali Křišťálové nebe Uranos (řec. Οὐρανός, Ouranos; lat. Uranus, Coelus nebo Caelum, nebeská klenba). Křišťálové nebe se objevuje v Dantově Božské komedii. V esoterně-okultní tradici uchovává plody předcházející evoluční řady. Zahrnuje nebeskou klenbu a nebe stálic.&lt;/ref&gt; Zima je «dobou, kdy se v zemi může nejsilněji rozvíjet krystalotvorná síla, největší formativní síla pro minerální substance. Tehdy náleží nitru Země […] podléhat vlivu krystalotvorné {{SE|208}}<br /> <br /> sil, jež přicházejí z dálav kosmu […] a čím hlouběji sestupují, tím silnější je v nich tato touha stávat se v hospodářství přírody krystalicky čistými.&quot;<br /> <br /> Krystalotvorné formativní síly se v zimním mrazu zmocňují i živlu vody. Ten dosahuje své největší hustoty při +4 °C a začíná se – znovu se roztahuje – při teplotách pod 0 °C krystalizovat v led. Tento proces se odehrává na povrchu půdy a vodních ploch a ve vlhkosti vzduchu, přičemž vznikají sněhové vločky. Při velkém mrazu padají jednotlivé krystaly ve tvarech, z nichž žádný se nepodobá druhému; a přesto všechny krystalizují v kráse a čistotě podle téhož principu hexagonálně do šestiramenné hvězdy.<br /> <br /> Tyto z „dálného kosmu&quot; v průběhu zimy přicházející tvarové, resp. krystalotvorné síly mají pro vývoj půdy v následujícím roce trojí význam.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Bildung_der_Frostgare&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Vznik mrazové drobtovitosti půdy ====<br /> <br /> Vznik frostgare<br /> Důsledkem anomálie vody – při krystalizaci zvětšovat svůj objem a přitom se specificky odlehčovat – dochází v vodou nasycených vlásečnicových trhlinách, puklinách a pórech půdy k trhací síle. Ta je zvláště blahodárná tehdy, když po pozdní podzimní sklizni okopanin a při zamokřené půdě zanechá pluh rozmazanou, kohezně slisovanou ornici. Tehdy přichází ke slovu „Mistr Mráz&quot;, který uvede půdu zpět do drobivého stavu, jakého by zemědělec žádným nářadím nedosáhl. Mráz rozráží kohezní hmotu půdy v množství malých, ostrohrannných polygonálních drobtů – „frostgare&quot;. Protože tato struktura vzniká čistě fyzikální cestou, je nestabilní a při silném dešti se může snadno opět rozbředat. Přeje-li však zemědělci štěstí a zachová-li se frostgare až do časného jara, stabilizuje se biologickou cestou a zajišťuje – ještě dříve, než je v půdě jarní osev – jak se říká, polovinu sklizně.<br /> <br /> Přes zimu přebírá spolu s „Mistrem Mrazem&quot; sama příroda zpracování půdy. Lidská ruka spočívá. {{SE|209}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Entstehung_der_Tonmineralien_und_ihre_Neubildung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Vznik tonmineralů a jejich nová tvorba ====<br /> <br /> Jíl představuje směs různých tonmineralů i amorfních produktů zvětrávání, hydroxidů křemíku, hliníku, železa atd. Tyto hydroxidy jsou koloidní povahy, beztvaré – stav mezi pevným a kapalným, týž, který leží v základu veškerého procesuálního dění v živém. Plastičnost jílu pramení z jeho afinity k vodě, jakož i ze zčásti submikroskopické drobnosti krystalických tonmineralových lupínků, z bobtnavosti určitých druhů tonmineralů (*Montmorillonit* aj.) a z vysoké schopnosti půdních koloidů přijímat vodu. Voda nechává jíl bobtnát. Odvodnění vysycháním vytváří nejjemnější smrštěninové trhliny až hlubokými půdními prasklinami.<br /> <br /> Je-li dynamika jílu podstatně určována afinitou k vodě a v ní rozpuštěným solím, pak jsou to vzduch a teplo, které spolupůsobí rytmické kmitání tam a zpět mezi formou (tuhá kůra) a procesuální látkovou výměnou. Tento rytmus se projevuje zvláště v dynamice hydrátových obalů jílových částic. Při suchu (léto) se stahují a přibližují svou hustotou zemitě-pevnému. Při vlhku (zima) rozšiřují vodní obaly svůj objem. Jíl je tak nositelem rytmického součinnosti pevného, kapalného, plynného a tepla – a tím reprezentantem bytostného článku středu, „bránice&quot;, mezi metabolickým pólem nad zemí a hlavovým pólem pod zemí (srov. [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90).<br /> <br /> Strukturotvorné v jílu jsou tonmineraly; krystalizují hexagonálně v průsvitně tenkých lupíncích s plošným rozpětím menším než 0,002 mm. Štěpí se do takové submikroskopické tenkosti krystalových ploch, že tyto lze označit jako materializovanou ideu „roviny&quot; – která podle krystalotvorných formativních sil kosmu látkově rozvíjí krystalovou mřížku do plochy a ohraničuje se do šestihranné formy. Tonmineraly vděčí za vysokou dynamiku vázání a uvolňování látek rozšiřitelným mezivrstvám, ale zejména právě této dvojstrannosti svých v řazení za sebou téměř do bezedna se rozkládajících povrchů. Plošné rozpětí 1 g bobtnavého *Montmorilonitu* například činí 800 m².&lt;ref&gt;Willi Laatsch: *Dynamik der Mitteleuropäischen Mineralböden*, Dresden und Leipzig 1957, 280 S.&lt;/ref&gt; V rytmickém kmitání tam a zpět mezi krystalickou formou a vodně-substanciální {{SE|210}}<br /> <br /> dynamikou jsou to právě tonmineraly, které činí jíl nositelem úrodnosti v oblasti fyzicko-minerálního.<br /> <br /> Různé druhy tonmineralů vznikají trojím způsobem:<br /> <br /> * Fyzikálním zvětráváním slíd. Při tom se tvoří mimo jiné primární tonmineraly a jejich dalším chemickým rozkladem přeměny na sekundární tonmineraly.<br /> * Chemickým zvětráváním bazemi bohatých magmatitů a metamorfních hornin vznikají řady sekundárních tonmineralů až po úplný rozpad krystalových mřížek za vzniku výše zmíněných amorfních, koloidálních hydroxidů.<br /> * Novotvorba sekundárních tonmineralů syntézou koloidální hmoty hydroxidů křemíku a hliníku.<br /> <br /> Tato novotvorba je původním krystalizačním procesem, „zemí-stáváním&quot; z živého prvotního stavu koloidálně-vodního, položivé substance.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989, Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», S. 193.&lt;/ref&gt; Amorfní hmota půdních koloidů se znovu prostupuje formou. Látky se uspořádávají za vkládání kovových bází do přísné geometrie krystalové mřížky. Síly, které toto uspořádání způsobují, se obvykle hledají ve vlastnostech látek samých. Jak je ale možné, že určité krystaly – například křemen – vykazují geograficky závislý habitus, jiné – jako pyrit – mohou při shodném látkovém složení nabývat zcela odlišných modifikací krystalové podoby? Síly, které to způsobují, přicházejí z vně fyzicko-pozemského; jsou to zmíněné mimoprostorové a mimoč asové formativní síly z mimoplánárního kosmu, k jejichž projevení mají jednotlivé látkové prvky podle svých hmotně vázaných vlastností v prostoru a čase svůj vždy specifický vztah.<br /> <br /> Na skutečnost kosmického původu formujících, krystalotvorných sil upozorňuje Rudolf Steiner ve výše citovaných poukazech. Popisuje jejich působení jako zimní dění, jako něco, co uvádí zemi do krystalicky čistšího stavu až do jejích hlubin. Nabízí se spatřit zde souvislost tohoto působení formativních sil s přeměnou primárních na sekundární tonmineraly a zvláště s jejich novotvorbou z beztvarých stavů půdních koloidů. Týmž směrem míří i Willi Latsch (1905–1997),&lt;ref&gt;Willi Laatsch: Ebd., S. 47.&lt;/ref&gt; poukazující na to, že krystalové mřížky tonmineralů v půdě při nízkých teplotách {{SE|211}}<br /> <br /> vznikají (v zimě) a ve srovnání s krystalickými vyvřelinami vykazují nižší stupeň uspořádání krystalové mřížky.<br /> <br /> Lze tedy shrnout: Také z hlediska dynamiky zvětrávacích procesů v anorganické přírodě až po amorfní koloidní stavy, jakož i z hlediska dynamiky vzniku nových silikátových tonmineralů, označuje zima počátek vývoje půdy v ročním koloběhu.<br /> <br /> V zimě se půdy v rámci samozpracování zimními silami obnovují ve své fyzické konstituci.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Trägerschaft_und_Bewahrung_der_kosmischen_Formkräfte_im_Jahreslauf&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Nositelství a uchovávání kosmických formativních sil v ročním koloběhu ====<br /> <br /> Formativní síly, které v zimě dopadají, působí skrze látkovost země, a to tím silněji, čím přísnější zima je. K těmto krystalotvorným, strukturní čistotu vytvářejícím formativním silám stojí fyzicko-minerální příroda – zastoupená křemenem (kvarcem, silikáty), vápnem (bázemi bohatými horninami) a jílem – v různém vztahu. Křemen-křemík je v mírných a polárních pásmech téměř odolný vůči zvětrávání. Odráží formu-rozpouštějící sílu vody, kdežto vápenec ji přitahuje. Horský křišťál (křemen) je od přírody „krystalicky čistý&quot;; vápenec rozvíjí vlastní dynamiku odbourávání a opětovného budování; vyskytuje se v rozmanitých formách, v rozpětí od romboedricky v čistotě krystalizujícího kalcitu až po vodou prosycený sinterový vápenec. Křemen a vápenec tvoří v půdě a v horninách protiklady. Vápenec má vysokou affinitu k vodě. Tak jako je „dychtivě&quot; vnímavý pro formativní síly hvězdného nebe, tak je vnímavý i pro formující síly sluneční blízkosti planetárního obvodu, účinkující skrze živel vody – síly vyzařující z Merkuru, Venuše, zvláště ale z Měsíce. Poslední případ nastává na jaře v souvislosti s rozvinujícím se životem. V zimě naopak vápenec dychtivě nasává síly stálic, zatímco v sobě spočívající krystalicky čistý křemen je zpětně odráží. „Vápno vyžaduje vše, křemenné vyžaduje vlastně nic více \[…\] Křemenné je obecným vnějším smyslem v pozemském, vápenaté je obecnou vnější touhou v pozemském, a jíl oboje zprostředkovává.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 82f.&lt;/ref&gt; Jíl stojí vůči {{SE|212}}<br /> <br /> K čemu je křemen ještě blíže než k vápenci. To se ukazuje v silikáticky-krystalickém vrstvovém uspořádání jílových minerálů. Avšak jíl má schopnost – jakoby ve vyšší syntéze – kieselový a vápencový pól navzájem spojit. Jeho dynamika je dvojí: na jedné straně je povrch jílových částic obklopen hydratační obalem, na druhé straně může jíl mezi své krystalické vrstvy přijímat vodu. Přitom jsou ve vodě rozpuštěné, zejména bázické látky adsorpbovány na krystalických hraničních plochách, anebo se mohou z tohoto pouta znovu uvolnit výměnou za jiné. Hovoří-li se v půdoznalství o adsorpci či výměnné kapacitě půd, vztahují se tyto parametry vedle humusu především na jílové minerály. Ve světle výše řečeného je nasnadě, že zimními hvězdnými silami je ovlivňován jak krystalický stupeň uspořádání jílových minerálů, tak i stupeň uspořádání látek vázaných na hraniční a mezivrstevné plochy.<br /> <br /> Na druhé straně uchovává jíl tvarotvorné síly, které křemen zpět odráží a které si vápenec chce přisvojit, a ve věku vegetačního období je prostředkuje kořenům rostlin. Jíl je – prostřednictvím kořenů a v zákonech vzduchu a tepla rostoucím výhonkem – „podporovatelem kosmického vzestupného proudu&quot;.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 47.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tento pokyn ukazuje na proud solí a vodíku – Goethe mu říkal Erdsaft, zemní šťáva –, který ve stonkové ose probíhá xylémem uvnitř periferního kambia směrem vzhůru do listového patra. Tento formativní síly nesoucí proud je to, co rostlině pomáhá k fyzické výstavbě jejích substancí – bílkoviny, konstrukčních sacharidů atd. –, a tak celkově k smyslově vnímatelné podobě jejího typu.<br /> <br /> Fyzik a chemik od sebe látky odděluje podle jejich vlastností. Tyto vlastnosti jsou zpětně vedeny k silovému potenciálu – elektřině, magnetismu, jaderné síle –, který však charakterizuje jen fyzickou, zemí podmíněnou stránku látek. Rudolf Steiner si je v průběhu svého duchovního bádání této stránky plně vědom, avšak přidruzeně k ní zpřístupňuje druhou, kosmickou stránku látek, skrze niž se teprve odhaluje jejich ve fyzickém působné bytí. Fyzicko-silová povaha hmotného prvku – nebo kompozice takovýchto prvků, jakou je jílový minerál – osvědčuje se jako vztažný bod, zprostředkovatel a nositel sil specificky vyzařujících z kosmu: například sil tvarotvorných sil sféry stálic nebo sil životadárných éterických formativních sil {{SE|213}}<br /> <br /> slunce a planet. »Kosmický život« a »kosmický chemismus«&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 46.&lt;/ref&gt; se jakoby obsluhuje pozemských látek a sil, jak jsou přítomny v křemeni, vápenci a jílu v půdě, aby v tvarech rostlin plastizoval ven své praobraz, svůj typ.<br /> <br /> Pod výše uvedeným aspektem je krystalická povaha jílových minerálů spolu s látkami, které jsou k nim vázány podzemsky-pozemskými silami, v době zimy vystavena silovým záření nadpozemsky-kosmické povahy, která v organickém působí nositelem života a tvůrcem jeho tvarů. Tak lze výroky Rudolfa Steinera o jílu rozumět v tom smyslu, že jíl tyto tvarotvorné síly uchovává a v následující fázi růstu je zprostředkovává kořenům. Proudí vzhůru, tvarují rostlinnou podobu do obrazu jejího typu a skládají látky v plodech na nositele nährhaftigkeit.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Frühjahrsprozess_und_die_Bodenbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Jarní proces a zpracování půdy ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Im_Vorfrühling&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== V předjaří ====<br /> <br /> Dlouho předtím, než se nadzemní růst probouzí ze zimního klidu, rozhýbe se po několika dnech hřejivého slunce předjaří – zčásti již v únoru – překvapivě živý půdní život. Povrch půdy se vlivem vypařující se vody lehce zesvětlil, vzduch a teplo pronikají do pórů svrchní vrstvy půdy, čtyři živly se opět začínají prostupovat. Je to doba, kdy zemědělec přebírá režii nad [[Bodenentwicklung|vývojem půdy]] v průběhu roku a kdy ho přepadá netrpělivost, příliš brzy vyjet na pole s těžkými tažnými stroji. Aby se tomu vyhnul a udělal si jasný obraz o stavu půdy, sleze z vysokého traktoru, klekne si na pole, rukou a paží odsune svrchní vrstvu půdy stranou – a s údivem zjistí, kolik plevelů již vyklíčilo a dospělo do stádia niťovitých klíčků, jak se již hemží brouci, kolik kroužkovců, larev atd. je již na hledání potravy, především však, jak se díky činnosti mikrobů začíná [[Frostgare|frostgare]] zimy stabilizovat v drobtovité struktuře. Probíhá proces »[[Lebendverbauung|živého zabudování]]«.&lt;ref&gt;Günter Trolldenier: ''Bodenbiologie. Die Bodenorganismen im Haushalt der Natur'', Stuttgart 1982, 152 S.&lt;/ref&gt; {{SE|214}}<br /> <br /> Bakterie, propojené slizovitými látkami svých buněčných obalů do kolonií, tvoří mosty mezi půdními částicemi. Vznikají menší i větší dutiny, pórovitý objem se zvětšuje, výměna vzduchu a tepla v rytmu dne a noci se prohlubuje a půda se stává schopnou vstřebat i náhlé přívalové deště. Při bližším pohledu jsou však v hrubé brázdě hluboká místa brázd ještě tmavá, nasycená vodou; nebo se při podzimním vyrovnání pluhovým doběžníkem ukáže, že podorničí je příliš citlivé na tlak. Předčasné zpracování půdy – zpravidla příliš rané – zanechává v kolejích traktoru nevratné tlakové poškození: vývoj půdy pak stagnuje po zbytek roku. Jinak je tomu při práci s koňmi. Bodové tlakové stopy koňských kopyt se mikrobiálně záhy opět zahlazují.<br /> <br /> Zásada v předjaří zní: »Jak nejdříve to jde, vyjet na pole.« Tím se oní zmíněná netrpělivost stává pochopitelnou. Jde o to, vyrovnat pole, podpořit drobtovitou strukturu prostřednictvím prohřátí a provzdušnění půdy a připravit první klíčiště pro plevele. Tomuto účelu slouží první zpracování v průběhu roku – vláčení. Ve chemotechnickém zemědělství se stalo zbytečným díky nasazení herbicidů. Z úsporných důvodů a kvůli vysoké váze traktorů se pracovní kroky přípravy seťového lůžka kombinují přímo s výsevem. V biologicko-dynamickém zemědělství by tam, kde to počasí dovolí a kde je to jen trochu možné, vláčení a jeden nebo dva přejezdy bránami výsevu předcházet – aby plevele v jemném stádiu klíčku byly vyrvány a nechány uschnout. Zároveň jsou tím podněcovány drobtovitá struktura i látkové přeměny, přerušen kapilární vzlín vody a zimní vlhkost tak v půdě udržena.<br /> <br /> Vedle přípravy seťového lůžka pro jarní obilniny vyžaduje i ozim péče o půdu; ať již prolomením půdního škraloupu lehkou bránou nebo strigelem, ať přivalováním rostlin, aby kořenový systém po střídavých mrazech znovu získal kontakt s půdou.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Im_Frühjahr&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Na jaře ====<br /> <br /> Jarní procesy, které se nyní dostavují, mají být přiblíženy na příkladu jarního obilí. Po přípravných pracích předjaří přichází výsev. Semeno se klade do tmy země do hloubky několika centimetrů na mírně stlačenou podložku vytvořenou secím botem. To usnadňuje {{SE|215}}<br /> <br /> nabobtnání semene kapilárním vzlínem vody; ze stran a shora je výsev v jemnodrobtovité zemní přikrývce obklopen vzduchem a teplem. Klíčení semene je pochod, který nevyžaduje přítomnost živlu zemitě-pevného, tedy země, nýbrž živlů tepla, vzduchu a vody. To již svědčí o tom, že růst klíčivé rostliny odkazuje na evoluční stav, kdy země ještě nebyla zemí a rostlina byla ještě zrozena z vody. Tento stav se opakuje na počátku jejího stávání se zemskou rostlinou. Tento princip opakování dřívějších stavů formuloval Ernst Haeckel (1834–1919) v roce 1866 jako výsledek svých studií embryonálního vývoje u rostliny, živočicha a člověka jako «Biogenetické základní pravidlo», které říká: «Ontogeneze je opakováním fylogeneze»&lt;ref&gt;Ernst Haeckel: ''Generelle Morphologie'', Band II: ''Allgemeine Entwicklungsgeschichte der Organismen'', 1866/1906.&lt;/ref&gt;, nebo: «Individuální vývoj je opakováním vývoje kmene.» Rudolf Steiner toto poznání neomezuje pouze na stávání se Země a jejích přírodních říší, nýbrž rozšiřuje je na tři planetární stavy, které stávání se Země předcházely. Jsou popisovány jako «Satheni wa Khale» (s nímž vznikl živel čistého tepla), «Dyambu ra Khale» (s kondenzací části tepla v živel vzduchu) a «舊月亮紀» (s kondenzací části vzduchu v živel vody). Teprve ve čtvrtém planetárním stavu vznikl živel zemitě-pevného.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Na třetím evolučním stupni, «舊月亮紀», žilo rostlinné, utvářející se z vody, jako ještě málo diferencovaná živá masa. Na počátku vývoje Země se na vyšším stupni celkově opakuje stav Starého Měsíce právě tak jako oba předcházející evoluční stupně. Tím jak se rostlinný svět diferencuje v «zemsky zrozený», jak se do kořene, listu, stonku a květu začleňuje živel zemitého, stojí na počátku «individuálního vývoje» rostliny něžný, vodnatý klíček v opakování doby Starého Měsíce.<br /> <br /> Obilniny patří k travám a jako takové k jednoděložným. Semena se člení na klíček (embryo) a moučné těleso (endosperm). Obojí je od sebe odděleno jediným děložním listem, štítkem. Při klíčení nevystupuje děložní list na světlo, jak je to pravidlem u dvouděložných, a nezelená jako ony, nýbrž zůstává přichycen v půdě semenné slupky. Co se objevuje, je již špičatý první list. Klíčivá rostlina je rozvinutím toho, co na {{SE|216}}<br /> <br /> Orgánech již viditelně vytvořena v embryu.&lt;ref&gt;Wilhelm Troll, Karl Höhn: ''Allgemeine Botanik'', Stuttgart 1972, 994 S.&lt;/ref&gt; V embryu se zjevuje «kosmické [praobraz; doplněno autorem], které jako forma rostliny žije v semenu».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&lt;/ref&gt; Živné pletivo moučného tělesa, které z velké části vyplňuje objem semene, pochází z mateřské rostliny a je povahou i množstvím uzpůsobeno tak, že se rostlina může v opakování živě-vodnatého měsíčního stavu vyvinout jen do klíčivé rostliny, nikoli dále k vysoce diferencované, zemsky zrozené obilní rostlině. K tomu jsou zapotřebí dvě věci: zezelenání vzestupného stébla a listů v světle přítomnosti dopadajícího slunce a srůst kořene se zemí. Jak obecně u vyšších rostlin, tak i u obilnin vykazuje embryo v podélném řezu trojčlennou gestalt v zárodku předtvořenou — kořenový pól, výhonkový pól s vegetačním bodem a, tvořící střed, klíčový uzel, jenž v sobě skrývá sílu k vzpřímení.<br /> <br /> S bobtnáním semene a při odpovídajícím oteplení půdy nastupují v živném pletivu rozkladné procesy. Jako první začínají růst klíčové kořeny — u pšenice tři, u ovsa čtyři. Ty jsou ve stadiu klíčivé rostliny ještě bez kořenových vlásků; jsou to výchlipky buněk kořenové pokožky. Proto jsou plevele nejsnáze vyhnatelné bránami a strigelem, dokud je ještě nevidíme. Teprve se zezelenáním prvních listů, a tím i stimulací vlastního metabolismu, vstupují klíčové kořeny přes kořenové vlásky do těsného vztahu s půdou. Formují se vodivé svazky *hlívce* (asimiláty) a *xylému* (voda, soli). Kořenové vlásky, nyní hustě seřazené — až 100 na mm délky kořene&lt;ref&gt;Gerhard Geisler: ''Pflanzenbau'', Berlin-Hamburg 1988, 2. Aufl., S. 132.&lt;/ref&gt; — srostlé s jílovými a humusovými částicemi, osídlují v mládí nejprve s určitým odstupem od vrcholu kořene celou délku klíčových kořenů. Vytáhne-li se ovesná nebo na podzim žitná rostlina v jednolistém stadiu opatrně z půdy, přilnou na kořeni hroudky jako malé klobásy. Teprve svými kolmo do hlubin mířícími a větvenými kořeny a kolmo ke slunci vzestupným výhonkem opouští rostlina své měsíčně vodnaté klíčivé stadium a stává se obrazem vztahu Země a přítomně působícího kosmu. {{SE|217}}<br /> <br /> Klíček vyrůstá ze zemských látek a ze sil kosmu, které mu mateřská rostlina předala skrze moučné pletivo semene. Tento zdroj je s dokončením klíčivé rostliny vyčerpán. Jaký zdroj musí být nyní nově otevřen? Jaké živné pletivo nastoupí na místo spotřebovaného? Musí být, podobně jako ono, produktem minulých životních procesů. Je to humus, jenž vzniká přeměnou všeho toho, co zanechaly rostliny jako zbytky — vyjma toho, co vstoupilo do tvorby semen. Jak si ale může vyvinutá klíčivá rostlina tento nový zdroj výživy, ať výživný humus nebo vyzrálý trvalý humus, otevřít? Zde přichází v úvahu především tvorba vláknových neboli korunových kořenů. Na jaře vyrůstají z nejspodnějších jednoho až dvou uzlů a s přibývajícím odnožováním se množí. V porovnání s primárními klíčovými kořeny jsou vláknové kořeny sekundárními útvary. Rostou blízko povrchu a tvoří kořenový věnec, jenž v nejjemnějším větvení prostupuje ornicí. Vlastní rozrušování humusu se ale děje prostřednictvím zmíněných kořenových vlásků, jejichž osazením na klíčových i vláknových kořenech se kořenový povrch mnohonásobně zvětší. Skrze kořenové vlásky vstupuje rašící rostlina do přímého spojení s okolní půdou.<br /> <br /> Kořenové vlásky vylučují část asimilátů vytvořených v listech — cukry, bílkovinné slizové látky, fermenty, organické kyseliny — jež jsou perifernímproud *floému* sváděny dolů do kořenů. V protisměru přijímají minerální soli a vodu, která se svým látkových nákladem proti tíži prochází vodivým pletivem *xylému* do asimilujících orgánů nadzemního výhonku.<br /> <br /> Svými kořenovými výměšky se zdá rostlina být vědrem bez dna — zbytečná ztráta? Pravý opak je pravdou. Na jaře rozšiřuje svou «životní organizaci» do půdního prostoru prostoupeného kořeny a přebírá řízení nad nesčetnou armádou mikrobů. Kořenové výměšky vyvracejí jednostranný názor, že půda živí rostliny a ty jsou jen pasivními příjemkyněmi. Na jaře naopak rostliny ve značném rozsahu vlastní aktivitou živí půdu a spouštějí v ní procesy, jimiž si přisvojují úrodnost půdy. Je to dění stejně subtilní jako nepřehledně složité, ovládané životním tělem rostlin, v souladu s potřebami jejich postupujících růstových stavů.<br /> <br /> Kořenové výměšky živí, aktivují a řídí mikrobní činnost, budují v kořenové oblasti — v závislosti na druhu hostitelské rostliny — {{SE|218}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 12, S. 218.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 12: Winter- und Frühjahrsprozesse im Boden. Die Hautbearbeitung im Frühjahr.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> specifických životních společenství (symbióz) s bakteriemi a houbami a prostřednictvím účinných látek zvyšují rychlost rozmnožování bakterií v půdním prostoru blízkém kořenům, v rhizosféře, padesát- až stonásobně.&lt;ref&gt;Wilhelm Troll, Karl Höhn: ''Allgemeine Botanik'', Stuttgart 1972, S. 499.&lt;/ref&gt; Kyselé výměšky (kyselina uhličitá, kyselina jablečná) navíc přispívají k rozkladu minerálů.<br /> <br /> Řízený životní organizací rostliny rozšiřující se do rhizosféry se rozbíhá vlastní jarní proces — mikrobiální rozklad humusu až po úplnou mineralizaci (Obrázek 12).<br /> <br /> Život uchovaný ve hmotném složení zralého humusu se nyní přeměňuje v život heterotrofních organismů ve tmě země — nespočetných bakterií, prvoků a hub, jež se, srovnatelně se střevním trávením, samy v umírání rozpadají na své látkové složky a tyto pak přecházejí v podobě solí do roztoku v půdní vodě. Je to vegetativní růst porostu na jaře, který prostřednictvím procesu «trávení půdní úrodnosti» vede toto dění a tím také správnou míru uvolňovaných minerálních solí, zejména dusíku. Tyto jsou současně s vylučováním asimilátů, v protisměru k němu, adsorbovány kořenovými vlásky. {{SE|219}}<br /> <br /> Zatímco v zimě převládalo ryze fyzické dění — oddělování živlů, odumírání vnějšího organického života provázené procesy zhutňování a krystalizace —, na jaře je tomu tak s největším, vnějším rozvinutím života, pod zemí i nad ní. Toto k budoucnosti směřující dění však spotřebovává půdní úrodnost. Tato spotřeba vychází z rozkladu nositele minulého života — humusu. Jako náleží endosperm k semeni a ve vzcházení odumírá do tvorby klíční rostliny, tak je živné pletivo humusu klíčným základem, z něhož, pod vyzařujícími silami kosmu, může se nynější život rostliny až po tvorbu plodů pozemsky vytvářet.<br /> <br /> Takto mohou vyrůstající osety na jaře tuto přeměnu odumřelého v nový život tím aktivněji uskutečnit, čím úrodnější je půda a čím více se střídají sluneční svit a déšť, provzdušnění a prohřívání půdy.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Krustenbildung_und_Hautbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Tvorba krusty a zpracování kůže půdy ====<br /> <br /> Pod exogenními vlivy látkově-výměnného pólu nad zemí podléhá dynamika půdních procesů na jaře silným výkyvům, které zemědělce vyzývají k přesnému pozorování, zkoumavému myšlení a duchapřítomnému jednání. Pokud jde o obdělávání půdy, jde nyní o to, aby se vedle včasného potlačení růstu plevele vyrovnávaly jednostrannosti způsobené počasím ve prospěch srůstání půdy a rostliny. Jde o rozbíjení škraloupu. Tvorba škraloupu nastává po každém silnějším dešti; musí se až do sloupkování obilí stále znovu rozbíjet. Toto pro jaro typické rýhavé „ošetřování kůže půdy“ branami, prutovými branami či motykou se musí dít co nejrázněji: Každá tvorba škraloupu půdu uzavírá, omezuje nebo dokonce znemožňuje dýchání půdy, příjem kyslíku – nezbytného pro aerobní, rostlinný a živočišný život v půdě – a také odevzdávání kyseliny uhličité, kterou zčásti vylučují kořeny rostlin a zčásti se uvolňuje při mikrobiálním odbourávání humusu. Tvorba škraloupu znamená hromadění kyseliny uhličité v půdě. To působí jako jed, který brzdí jemné vzájemné působení kořenových výměšků a mikrobiální činnosti, a tím i dynamiku odbourávání humusu. Ošetřování kůže půdy tedy na jedné straně znamená aktivně odbourávat půdní úrodnost – občas lze pozorovat, jak pole oseté letním obilím {{SE|220}}<br /> <br /> vykazuje na včas vláčené části rychlejší růst než na části neobdělané –, na druhé straně vláčení prutovými branami pomáhá, aby oxid uhličitý, který je těžší než vzduch, mohl unikat z otevřených pórů, zejména když přes pole fouká vítr a sacím účinkem ho z půdy vytahuje. Hromadí se v přízemní vrstvě vzduchu, tedy tam, kde ho vdechují listy a kde se stává stavitelem kostry podoby rostliny.<br /> <br /> U obilí ukončuje sloupkování ošetřování kůže půdy. U okopanin a polních zeleninových kultur sahá až do časného léta. Vyžadují, jako například brambory, nepřetržité vláčení prutovými branami, přihrnování a okopávání, dokud se řádky nezapojí. Hluboký zásah do půdy na jaře frézou, kypřičem (gruberem) nebo dokonce pluhem musí být přesně promyšlen a zvážen s ohledem na jeho následky. Zpravidla znamená nejprve turbulentní ztrátu půdní úrodnosti, kterou čerstvě zaseté rostliny nemohou řídit ani využít. Nutnost takového hlubšího zpracování půdy nastává v polním hospodářství po zimní meziplodině, při škodách způsobených vyzimováním a při nuceném potírání pýru. Následkem tohoto nevhodně načasovaného hlubšího zásahu je úbytek humusu a ztráta zimní vláhy, což často vede k nutnosti zavlažování. V zahradnictví panuje v tomto ohledu zvláštní situace. V důsledku střídání po sobě jdoucích kultur se musí půda bez ohledu na roční období pro nový výsev zpracovávat hlouběji a kvůli rychlému vývoji kultur plodících ve vegetativní fázi se musí po celý rok udržovat ve stavu spíše jarním. Následkem je proto nevyhnutelně vyšší obrat humusu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Sommerprozess_und_die_Bodenbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Letní proces a zpracování půdy ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stoppelsturz,_Mulchbearbeitung,_Humusaufbau_und_die_Tätigkeit_der_Bodentierwelt&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Podmítka, mulčovací zpracování, budování humusu a činnost půdních živočichů ====<br /> <br /> V době květu obilí, kolem poloviny června, dosahuje tvorba kořenů a s ní i kyprost půdy svého vrcholu. Až do té doby půda ještě pruží pod nohama. Po odkvětu odumírají první [[Wurzel|kořeny]], stejně tak postupně odspodu nahoru i první listy. Sluneční paprsky pronikají až k zemi, a čím více se blíží zralost, tím více se půda stává tvrdou a suchou. Je to doba, kdy okopaniny {{SE|221}}<br /> <br /> zapojují řádky; ve stínu listové klenby se udržuje půdní vlhkost a s ní i živost kypré půdy.<br /> <br /> Ačkoli množství srážek v létě zpravidla v důsledku přívalových dešťů při bouřkách dosahuje ročního maxima, většinou se stejně rychle odpaří, případně se v závislosti na stavu struktury půdy ztratí povrchovým odtokem. K tomu dochází zpravidla v porostech kukuřice, a to již na mírně svažitých pozemcích. Zatímco v zimě jsme měli v půdě nasycení vodou a chlad, v létě jsou póry naplněny vzduchem a teplem. S nástupem sucha se snižuje rozkladná činnost mikrobů v půdě. Místo toho nyní scénu ovládá svět půdních živočichů. Byla-li v zimě procesní převaha fyzického, na jaře étericky-živého, pak v létě je to převaha duševně-astrálního. Činností půdních živočichů žijících ve vzduchu a teple probíhají procesy zvnitřňování, astralizace. Zatímco v pokročilém jaru se půdní živočichové svou rytím a hrabáním a zanecháváním exkrementů podstatně podíleli na vytváření hrubě porézní kypré půdy a jejího systému chodbiček, od léta k podzimu se jejich funkce postupně mění. Nyní nacházejí hojnost potravy v odumírající organické hmotě, především v prokořeněné svrchní vrstvě půdy, a starají se o to, aby tento «výživný humus» byl průchodem jejich trávicím traktem přeměněn na trvalé formy humusu. To, co se na jaře odbouralo z humusu ve prospěch vegetativního růstu rostlin, se obnovuje díky humusotvorné činnosti půdních živočichů, a to především od vrcholného léta ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222). Tento proces tvorby humusu probíhá časově polárně k procesu krystalizace během zimy a odehrává se v temnotě země. V důsledku toho musí být všechny rostlinné zbytky vzestupné části roku zapracovány do půdy v sestupné části roku. To se děje pracovním postupem, který organické zbytky na povrchu půdy, jako jsou strniště, zbytky slámy a mlácení, plevele, vmíchává do vrstvy kypré půdy. Toto «mulčovací zpracování» zasahuje hlouběji než jarní povrchové ošetřování kůže půdy, ale v ideálním případě ne hlouběji, než sahá vrstva kypré půdy vytvořená na jaře (cca 8–10 cm). Je-li tato vrstva plně vyzrálá, zanechává po zpracování jemně drobivou vrstvu, která přerušuje kapilární vzestup vody, chrání tak před dalším odpařováním, přijímá přívalové deště a vytváří lůžko pro výdrol a semena plevelů (Obrázek 13, s. 222). {{SE|222}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 13, S. 222.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 13: Sommer- und Herbstprozesse im Boden und deren Lenkung durch Mulch- und Tiefenbearbeitung.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Letní proces tvorby humusu podporuje mulčování tím, že navzdory silnému slunečnímu záření, teplu a převládajícímu suchu umožňuje půdním živočichům vhodné životní podmínky. To si ukážeme na příkladu podmítky strniště po sklizni obilí a na činnosti žížal. Po odklizení slámy se musí neprodleně provést podmítka strniště. V dobách před nástupem sklizně kombajnem (1950/60) se obilí sklízelo ve žluté zralosti do snopů, stavělo se do panáků k dozrání a dosušení, ukládalo se do stodoly a zpravidla se mlátilo v zimě. Přednost tohoto sklizňového postupu spočívala v následujícím:<br /> <br /> * Podmítka strniště o cca 14 dní dříve ve srovnání s plnou zralostí nutnou pro sklizeň kombajnem.<br /> * Zachování kyprosti půdy.<br /> * Ochrana před vysycháním a v ideálním případě dřívější setí meziplodiny.<br /> * Oddělený sběr plev. S bylinnými přísadami jsou vhodným dietetikem pro dojnice v zimním krmení.<br /> * Nevypadaná semena plevelů se dostanou se slámou z pole a mohou být použita při «spalování semen», což je postup,<br /> {{SE|223}}<br /> <br /> který doporučuje Rudolf Steiner&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 155.&lt;/ref&gt; k potlačení rozmnožování plevelů.<br /> <br /> * Ztráty při sklizni byly sice o něco vyšší, ale prospívaly volně žijící zvěři, především ptactvu.<br /> <br /> Vysoké umění letního zpracování strniště s koňským potahem spočívalo v tom, že podmítací pluh následoval bezprostředně za sečením samovazem, takže snopy padaly již na podmítnuté strniště. Sklizeň kombajnem jako technologicky nejelegantnější a nejefektivnější sklizňový postup pak brzy zvítězila. Toto vítězství šlo na úkor dřívějšího zpracování půdy šetřícího její kyprost a zásadně změnilo chod hospodářství.<br /> <br /> Mulčovací zpracování sice ničí narostlou letní kyprost půdy, ale zároveň mísí zbytky strniště a plevelů s kořenovou hmotou kypré, drobivé půdy. V tom nachází svět půdních živočichů, především žížaly, ideální podmínky, které potřebuje k rozvinutí své činnosti. Jsou to:<br /> <br /> * jemně rozptýlená nabídka potravy z odumřelých rostlinných zbytků,<br /> * jemně drobivá kyprá vrstva, kterou se žížaly mohou protlačovat všemi směry půdou,<br /> * intenzivní provzdušnění půdy a tím i zásobování kyslíkem,<br /> * tma pro světloplaché půdní živočichy,<br /> * dostatečná vlhkost: Voda kapilárně vzlínající z nezpracovaného podloží se odpařuje na spodní hranici mulčovací vrstvy a při nočním ochlazení se tam sráží jako rosa.<br /> <br /> Jsou-li tyto podmínky zajištěny, jsou žížaly (''Lumbricidae'') lákány ze hlubších zón půdy svými chodbičkami nahoru do mulčovací vrstvy, kde svou blahodárnou trávicí činností přeměňují výživný humus na trvalý humus. Bylo-li na jaře jakési vychlípení, zvnějšnění života kořene a jeho srůstání se zemí, tvořící exogenní symbiózy, pak v těle mimo jiné žížaly se jedná o vchlípení života, proces zvnitřnění. V prvním případě se humus odbourává, tj. život v něm uchovaný se v bakteriálně-symbiotické činnosti přeměňuje ve prospěch vegetativního růstu. V případě vchlípení je současný život prostřednictvím endogenní symbiózy pod režií {{SE|224}}<br /> <br /> duševní neboli astrální organizace přetvářen v uchovávající život nově se tvořících jílovito-humusových komplexů, což je děj, který probíhá převážně v období léta a podzimu. Tato nová tvorba látek v hospodaření přírody podněcuje k následujícím otázkám: Dokáží žížaly ve svém trávicím traktu zpracovat ony tvarotvorné síly, které z «nejvzdálenějšího kosmu» vyzařují skrze křemen, vápno a jíl, ještě zemitěji než rostliny, které se formují do své podoby? Jsou to tyto tvarotvorné síly, které spojují navzájem polární zemské látky, krystalický jíl a zbytky obecně rostlinného, ve vyšší jednotu, v jílovito-humusový komplex? A je to toto spojení minerálních a rostlinných látek oduševnělou činností žížal, které vytváří to, co se běžně nazývá matečnou půdou? Tato zvláštní schopnost žížaly platí jistě v různé míře i pro jiné druhy červů a pro živočichy, kteří žijí v půdě ve stadiu larvy ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtbildung_und_Reifung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Tvorba plodů a zrání ====<br /> <br /> Od časného léta se vegetativní růstové dění přesouvá do vyrůstání, substanciální výplně a formování plodů. Zpočátku jsou plody ještě zelené a asimilují na slunečním světle. Plod přibývá na objemu. Asimiláty, které až do doby kvetení zčásti sloužily vegetativnímu růstu, zčásti skrze kořen výživě půdního života, se kupí v praskajícím se plnícím plodu. Pochod zrání se uskutečňuje jak jako proces vnitřního působení, tak jako proces vnějšího působení.<br /> <br /> Vnější působení se projevuje v proměně ze zeleně na barevnou nádheru podobnou kvítku, dále v pronikavých vůních a v orosené průsvitné slupce jako přidechnuté zvenčí. Jsou to zjevné formy působení aktuálního slunečního záření a do něj vetknutých záření nadslunečních planet. Tak Mars způsobuje zbarvení červené, Jupiter bílé a žluté a Saturn modré.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 55.&lt;/ref&gt; V kterýchkoliv orgánech rostliny se proud šťáv ke vzpružující fruktifikaci zastaví — tedy kde vegetativní růst ustane nebo docela skončí — působí shora dolů kvetební impuls, přímé působení Slunce, podporované planetami od Slunce vzdálenými. Vnější zbarvení plodu pokračuje s postupující zralostí v obvykle jiných, méně intenzivních {{SE|225}}<br /> <br /> barevných tónech směrem dovnitř. Co tak rostlina jako čistě živoucí bytost jen zvenčí jako vyšší působení sil duševně-astrálního obklopuje a jemně se dotýká, to v dozrávajícím plodu do něj proniká hlouběji. Léčivé působení léčivých bylin spočívá právě na tomto pochodu a u zvlášť ustrojených planě rostoucích rostlin, např. rulíku zlomocného, ''Atropa belladonna'', může tento vést až k smrtonosnému tvoření jedu. U potravních rostlin se lidem v pradávné době pěstování rostlin, před třetím předkřesťanským tisíciletím, podařilo tento do života rostliny hlouběji pronikající astralizační proces ušlechtit k výživnosti.<br /> <br /> Při tvorbě humusu z rozmanitosti barevných a tvarově pestrých organických zbytků se rovněž uskutečňuje zrání k jakési organicko-minerální plodině — ke zmíněnému jílovohuminovému komplexu. Tato «plodina» je skrz naskrz černá, obraz toho, co bylo v praperských dobách jako «temnota» (zemský pól) postaveno naproti «světlu» (kosmický pól). V humusu je to Všeobecně-Rostlinné, které se zcela stalo «zemí»: humus «je konečným produktem zemitého se zemitým».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Notizen im Anhang, S. 274.&lt;/ref&gt; «Kosmické horniny, to křemičité přijímá světlo do země a přivádí je k působení v zemitém», humus nikoliv. Je to «bezsvětelné působení», které humus «vytváří».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 59.&lt;/ref&gt; Tento pokyn poukazuje mimo jiné na rozklad a výstavbu humusu probíhající ve tmě půdy skrze heterotrofní, bakteriálně-rostlinný život.<br /> <br /> Rostlina roste s kořenem, stonkem, listem a květem až k plodu a semenné zralosti především z «bezprostředního spolužití» s klasickými živly «země a vody».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 15. Juni 1924, S. 192.&lt;/ref&gt; Tyto ji zprostředkovávají jakési vnitřní působení, jež se projevuje v «zemní šťávě» (''Xylem'') proudící vzhůru v ose Země–Slunce. V ní proudí vzhůru — pojaté éterickou organizací rostliny — rozpuštěné látky země a «tvarotvorné síly» sféry stálic a slučují se s tepelnými a světelnými silami Slunce a planet za vzniku látkových kompozic vlastních každému druhu rostlin (bílkoviny, sacharidy, tuky, oleje, aromata, vitamíny atd.). Je to živoucí dění zaměřené na celek, řízené četnými enzymy. Tato silová útvarová uskupení vedou na cestě k plné zralosti ke vzniku stále nových, od stupně ke stupni komplexněji se strukturujících látkových kompozic. Nezralost plodu je vyznačena tím, že enzymatická aktivita ještě není {{SE|226}}<br /> <br /> uzavřena a jsou dále vytvářeny organické sloučeniny charakteristické pro určité vývojové stadium v procesu zrání. Tak se v tržních plodech, které navenek vypadají zrale, nalézají zhusta skupiny látek, jež vykazují fyziologickou nezralost, jako např. dehydroaskorbová kyselina (fyziologický předstupeň askorbové kyseliny, vitamínu C) nebo nízkomolekulární předstupně k tvorbě bílkovin (jako jsou dusičnany, volné aminokyseliny, amidy atd.).&lt;ref&gt;Manfred Klett: ''Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung'', Inst. f. Biol.-Dyn. Forschung, Darmstadt 1968.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Johannes Klein: ''Der Einfluss verschiedener Düngearten in gestaffelter Dosierung auf Qualität und Haltbarkeit pflanzlicher Produkte'', Inst. f. Biol.-Dyn. Forschung, Darmstadt 1968.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Přesněji vzato, při dnešní masové výrobě se fenomén fyziologické nezralosti vyskytuje takřka obecně pro všechny skupiny látek. Teprve když fyziologické procesy přijdou k odpočinku — tedy když enzymatická aktivita přestane — je dosaženo stadia plné zralosti a tím výživově-fyziologického optima tvorby kvality. Teprve ve fyziologické plné zralosti požíváme potravní plod, v němž kosmicko-zemské «vnější působení» a kosmicko-zemské «vnitřní působení» vstupují do dokonalé syntézy. Tato dokonalost nebývá pravidlem dosažena. «Vnější působení» předstírá plnou zralost, aktivita «vnitřního působení» oproti tomu nenachází konce. Tento takto derangovaný metabolismus vede k nedostatečné trvanlivosti&lt;ref&gt;Ilias Samaras: ''Nachernteverhalten unterschiedlich gedüngter Gemüsearten mit besonderer Berücksichtigung physiologischer und mikrobieller Parameter'', Dissertation, Gießen 1977.&lt;/ref&gt; a dává podnět ke znepokojení, zda v tom nespatřovat podstatnou příčinu chronických onemocnění. Důvody postupného snižování výživné hodnoty jsou:<br /> <br /> * Globální dostupnost: Sklizeň v nezralém stavu, chlazení na světových přepravních trasách — poté uměle indukované dozrávání, např. banány.<br /> * Dusíkaté hnojení (srov. kap. Hnojení): Od základu narušený či hypertrofický metabolismus rostlin. Ty chtějí stále dál růst.<br /> * Monokultura: Je umožněna všemi druhy genové techniky (GMO), svévolným zásahem do genomu, který je fyzickým stínem praobce rostlin, a také plošným nasazením životu nepřátelských pesticidů, herbicidů a dalších regulátorů růstu.<br /> <br /> Pojmová tvorba k otázce kvality potravin spočívá na materialistickém pojetí života. Vedle genetiky zůstala tato tvorba v podstatě u kvantitativní látková analytiky a dovedla k pojmu «látkové ekvivalence», která v živém neexistuje. «Více nebo méně» určité skupiny látek říká v nejlepším případě teprve {{SE|227}}<br /> <br /> něco, když je do úvahy vzat i časový faktor. K tomuto cíli musí být stadia zralosti analyticky sledována. Pokud se ve vyzrálém produktu nalézají skupiny látek, jež jsou ukazateli stadií nezralosti, musí být výsledek hodnocen záporně. Tímto způsobem může i kvantitativní analýza přispět k výpovědi o kvalitě. To ovšem vyžaduje značný analytický náklad a přesahuje nákladový rámec pro rutinní šetření.<br /> <br /> Podstatné rozšíření tvorby úsudku ohledně vyzrálosti a kvality potravin umožňují «Bildschaffende Methoden» (zobrazovací metody)&lt;ref&gt;Herbert Koepf, Bo D. Petterson, Wolfgang Schaumann: ''Biologische Landwirtschaft'', Stuttgart 1980, 303 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Wilfried Kamphausen: «Qualität im biologisch-dynamischen Obstbau», in: Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft'', Dornach 2007, 377 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Paul Doesburg et al.: «Standardisation and performance of a visual Gestalt evaluation of biocrystallisation patterns reflecting ripening and decomposition processes in food samples». ''Biological Agriculture &amp; Horticulture: An International Journal for sustainable Production Systems'', 2014, S. 1–18.&lt;/ref&gt; jako krystalace chloridu měďnatého, stoupavý obraz a chromatogram na kruhovém filtru. Pravda o hodnotě potravního výrobku se nejblíže přibližuje úsudku toho, skrz jehož ducha, srdce a ruce vzniká. Duch budiž řečeno: stálé úsilí o poznání toho, co v kosmu a zemi vládne a žije a co se v tomto velkém poli napětí co do sil a látek jako fyzický odraz duchovního praobce formuje.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Geräte_zur_sommerlichen_Mulchbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Nářadí pro letní mulčování ====<br /> <br /> Jestliže na jaře sloužily ke krustenbrechung nástroje jako brány, plečka a motyky, pak v postvýsledkové době léta nastupují takové, které mají svrchní půdu mělce kypřit a mísit s rostlinnými zbytky. Podle mocnosti drobtovité gareschicht dosahuje hloubka zpracování půdy 8 až 12 cm ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222). Rozmanitost nástrojů svědčí o tom, že zjevně žádný z nich plně neodpovídá všem požadovaným nárokům mulčování. Klasickým nástrojem podmítky byl a svou funkcí jím stále ještě mohl být loupací pluh: Plně prokrajuje spodek, mělce obrací a úzce krojí — ve střižném rozrývání a drobtovitě-sypném ukládání zralosti půdy má dobrý promísicí efekt. Při dnešních požadovaných velkých záběrových šířkách loupacích pluhů a stopách tlaku kombajnů sahajících většinou až ke spodku gareschicht je čistá loupací práce stěží {{SE|228}}<br /> <br /> ještě proveditelná. Na místo loupacího pluhu nastoupila v padesátých a šedesátých letech 20. století na krátkou dobu fréza. Měla být spasitelkou. Hřídel osazená sekacími noži se otáčí, poháněná vývodovým hřídelem, bije do půdy, vzdouvá ji a ukládá výtečně promíchanou. Závažné negativní průvodní jevy — tvorba skluzkové podrážky, uzavírání žížalích chodeb, sekání žížal, ztráta zralosti půdy zabahnění při přívalových deštích, vysoké opotřebení a energetická náročnost — vedly (s výjimkou zahradnictví) k jejímu brzkému zmizení. Jiným nástrojům poháněným vývodovým hřídelem, např. s dopředu kypřícími radličkami, byl rovněž přisouzen jen omezený úspěch. Dnes běžné postupy tvoří pestrou variaci nástrojů pro podmítku s kypřením půdy, vesměs s mírným promísicím účinkem. Loupacímu pluhu se nejvíce blíží talířová brána s hloubkou zpracování cca 5 cm. Lpí na ní nevýhoda, že prokrajuje a rozptyluje oddenky pýru, a tím přispívá k jeho množení. Tuto nevýhodu vynahrazuje úzkosečný, mnohozubý kypřič tím, že oddenky vytrhává a vynáší na povrch, takže je lze snáze vybrančovat. Jeho velkou nevýhodou však je, že nedostatečně mísí a gareschicht nepodkrojuje v celé šíři. Pcháč a šťovík mu příliš neodolávají. Kypřiče s odpovídajícími kombinacemi nástrojů mohou v tomto směru napomoci.<br /> <br /> Často vyslovovaná téze k podmítce — «flach mischen und tief lockern» («mělce mísit a hluboce kypřit») — nemůže platit takto obecně. Hlubší kypření celého vrstevného paketu přerušuje kapilární vzestup vody, urychluje vysychání a tím i činnost půdních živočichů. Hloubkové kypření může v zhutněné půdě působit blahodárně tehdy, když se pracuje úzkými radličkami při větších roztečích zubů (cca 50 cm).<br /> <br /> Koneckonců platí: Všechny nástroje zpracování půdy jsou nástrojem — jako kladivo a dláto v ruce sochaře. Nikoli jimi samými vzniká umělecké dílo, nýbrž skrze ně vedoucím, vnímajícím a myslícím duchem člověka.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Herbstprozess_und_die_Bodenbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Podzimní proces a zpracování půdy ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Reifen,_Verwandeln,_Sterben&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zrání, proměna, umírání ====<br /> <br /> Ve dnech vrcholného léta, hluboko do září, dává o sobě podzim vědět čím dál zřetelněji. V chladnoucích nocích konce srpna {{SE|229}}<br /> <br /> opět přibývá rosy, ranní mlhy stoupají a vyplňují údolí. Ohlašuje se nové roční dění, jehož podoby stojí v polárním protikladu k jaru. Zatímco na jaře proudí síly země do vnějšího okruhu a s sebou jako by nesou rostliny pnoucí se vzhůru – země tedy vydává, co v zimním klidu chovala v sobě –, v létě se vše vylévá v bohatství tvarů a barev a do tvorby výživných plodů, aby se na podzim v jediném velkém nádechovém tahu navráti zpět k zemi.&lt;ref&gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: ''Der Jahreskreislauf als Atmungsvorgang der Erde und die vier großen Festeszeiten'', GA 223, Dornach 1990.&lt;/ref&gt; Pravá podzimní nálada se rozehřívá kolem Michala koncem září a často se táhne v teplých, zlatých dnech až do října. Na povrchu čerstvě vyseté podzimní setby se náhle zaableskne stříbrný lesk pavučin utkaných přes celou šíři pole; nastává «babí léto»! Je to čas, kdy posledním plodinám – krmné řepě a cukrovce, zelí, mrkvi a dalším – se pole vyprazdňuje. Pro tyto pozdní okopaniny znamenají zlaté, sluncem prodchnuté říjnové dny ještě vydatný přírůstek výnosu a především nejvyšší stupeň tvorby kvality v plné zralosti. Totéž platí pro pozdně dozrávající druhy ovoce i pro vinnou révu. Je to také čas, kdy dřevnatějící stromy a keře – ať v sadech, živých plotech a polních hájcích, nebo v lesích – ještě jednou «rozkvétají» v listech zemitým leskem, než po prvním mrazu v ranním slunci tu jeden, onde druhý list bezhlasně splyne k zemi, nebo než listopadové vichry naráz vymetou větve do holá.<br /> <br /> Podzim je čas dovršení zrání a velkého tichého umírání. Co před chvílí ještě nechávalo strom a keř zářit v zeleni listí, nyní to leží větrem zafouknuto na zemi, vydáno napospas tlení.<br /> <br /> Týž proces proměny, přechod do trvalých forem a umírání, zachvacuje svět živočichů. Každý podzim to znovu překvapí: najednou jsou vlaštovky pryč, s nimi i jiné druhy ptáků na velikém tahu na jih; po cestních mezích již žádný motýl nevzlétne a žádný nekepří jako bloudivý květ nad obilními lány. Živé bzučení a šumění hmyzu je u konce. Kam zmizeli? Tu ještě poslední návštěva u kvítku, pak kladení vajíček na chráněném místě pod kůrou stromů, ve skulinách a dutinách, {{SE|230}}<br /> <br /> nebo přezimování ve stadiu kukly, nebo dokonce jako imago u společensky žijícího hmyzu, jakým je včelí roj. V půdě přechází jednobuněčný bakteriální život do trvalých forem, houbový život tvoří spory. Strom, keř, bylina a tráva tvoří semena, půdní hmyz klade vajíčka, žížaly se stahují do dutinkových prostor hlubších půdních vrstev. Bohatství zjevů raného podzimu chudne před očima a nakonec vtiskuje krajinnému obrazu svou pečeť tuhé, jako odumřelé větvoví stromů a keřů. Jediné, co při tomto umírání poskytuje vnímavému pohledu ještě naději na přetrvávající působení života, je trpká stálezelená jehlantí, ještě syté zelení luk a pastvin a jemné zelení podzimní setby.<br /> <br /> Co na podzim zaniká, jsou formy, které získaly svůj ročně specifický ráz prostřednictvím kosmicko-pozemského spolupůsobení látek a sil ve vzestupném roce. Již ve vadnutí květu se étérické, obrazotvorné živé, odděluje od toho, co se podle duchovního praobraz rostliny astrálně zformovalo. V tvorbě semen a humusu vzniká tento souvislost nově, vložení zárodku v proudu časů. Co se však uvolňuje z vazby na život smyslově vnímatelného fyzického světa, je nadsmyslové; propléstá se tak s podzimně zasvěcujícím světlem a teplem, že toto ve srovnání s jarem připadá vnímání mnohem plnějším, duchovně-duševně nasyceným, ano, ve své bytostné povaze navzájem silněji odděleným. To, co se v umírání uvolňuje, odděluje, může být pociťováno jako probouzení duchů prostupující celou přírodu. Uzavírá-li se člověk tomuto vnějšímu dění smrti, může si uvědomit smrt přemáhající sílu vlastního já-bytosti. Uvolňuje odvahové síly, michaelovské předtuchové cítění a předvídavé myšlení, jež je tak otevřeno budoucnosti a vývoji, jak je naopak otevřena rostlina, která v reprodukčním proudu od semene k semeni své bytí zachovává a uchovává.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Bodenbearbeitung_im_Herbst&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zpracování půdy na podzim ====<br /> <br /> Obilniny, s výjimkou kukuřice, jsou střídavě rostoucí; existují letní a ozimé formy. Ty druhé se sejí časně na podzim a v pozdních výsevech až do listopadu či prosince. Pozdní výsevy podporují reprodukční sílu semen, a tím schopnost zachování odrůd, zatímco podzimní výsevy bližší létu podporují «Nährhaftigkeit» (výživnost).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S.109.&lt;/ref&gt; Ozimy potřebují {{SE|231}}<br /> <br /> jako následnou plodinu po jiném druhu obilí, po okopaninách, meziplodině nebo krmných plodinách hlubší, kypřicí, obracecí a mísicí zpracování půdy. V případě meziplodiny jako zeleného hnojení musí být tato včas posečena, nechána zavadnout a poté zamulčována, než může být vtažena setební brázda, případně s půdně zhutňujícími přívěsy. Příliš dlouhé čekání v naději na nárůst hmoty může mít špatné následky: Silný padající déšť u zkracujících se dnů, přetrvávající mlha nebo mrholení způsobují při ne zcela zavadlé zelené hmotě hnilobu. Ta vede zejména na těžkých půdách prostřednictvím anaerobního prostředí k trvalým poruchám růstu. Hlubší setební brázda uvolňuje jemným klíčním kořínkům cestu, aby mohly přísně směřovat do hloubky. Je překvapivé vidět, jak rychle, přímočaře a hluboko prorůstají na podzim spolu s drobivou zeminou v jednotu. Tak jako rostliny na jaře při prodlužujících se dnech s lodyhou, listem a květem jakoby dorůstají ze země a směřují ke světlu, tak se na pozdní podzim při prvních nočních mrazech a prodlužujících se nocích v přitisknuté listové růžici přichycují ke zdu a svěřují své kořeny svisle do hloubky. Kořen se žene a roste do vnějšího bezsvětla a setkává se v temnotě země s kosmickým zářením působícím prostřednictvím křemene, vápence a jílu v pozemském, jež tvaruje praobraz rostlinných rodů, čeledí atd. do fyzicko-smyslového odrazu.<br /> <br /> Zpracování půdy přiměřené podzimnímu procesu přirozeného odumírání se již primárně netýká podpory a zachování životních procesů, jak je tomu u povrchového zpracování na jaře k aktivaci rozkladu humusu nebo u mulčovacího zpracování v létě k podpoře budování humusu. Zapravení porostu zeleného hnojení nebo krmné plochy sice přivádí do půdy výživný humus, ten se však z velké části přemění teprve na jaře následujícího ročního cyklu a přispívá k půdní dynamice. Zpracování půdy na podzim přísně vzato nebere ohled na minulé, nýbrž připravuje budoucí — zimní proces. Pozornost se nyní neobrací na zpracování metabolického pólu, humusové vrstvy, nýbrž na minerální složku půdy, na jíl, prach a jemný písek. Podzim, zejména pozdní podzim, dovoluje hluboké nebo jílové zpracování, podzimní/zimní brázdu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Abbildung 13]], S. 222). Ta způsobuje zničení — nebo lépe: chaotizaci — všeho toho, co se tak úžasně v průběhu roku v přísném řádu vybudovalo jako půdní život tvořící zralost půdy. To je nyní třeba — spolu s minerálními složkami půdy — chaotizovat, v přípravě na {{SE|232}}<br /> <br /> krystalizační procesy přicházející zimy a na uložení zárodku nového vývoje půdy v roce následujícím. Platí staré slovo: «Vor dem Winter gepflügt, ist halb gedüngt.» (Před zimou pooráno — napůl pohnojeno.)&lt;ref&gt;Chaotizace znamená převedení utvořeného do neutváreného stavu. V daném případě to znamená mechanicky rozlomit, uvolnit a promísit půdní strukturu, která vyrůstala prostřednictvím komplexních životních procesů v průběhu předcházejícího ročního cyklu (zralost půdy), zvířit ji, přemísťovat půdní částice vertikálně a horizontálně. Životem utvořená svrchní půda se stupňovitě přibližuje anorganickému stavu prostorového vedle sebe. Tato mechanická chaotizace připravuje půdu na přijetí vstupujících formativních sil zimy a nově oživujících planetárních a slunečních formativních sil přicházejícího jara.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Klasickým nástrojem hluboké orby je obracecí pluh (Abbildung 13, S. 222). V ekologickém zemědělství upadl z více hledisek do nemilosti, s důsledkem obratu k «bezorebné kultivaci půdy» na různých místech. Pluhové práci se vyčítají pochybení, která nelze odůvodnit v ní samé, nýbrž jsou důsledkem konstrukcí zaměřených především na pracovně-ekonomickou a technickou efektivitu. Dnešní pluhy, zpravidla těžké víceradličné celoobracecí pluhy, jsou konstruovány pro hloubku orby 25 až 35 cm a více a pro šířku záběru 35 až 45 cm. «Podle tvaru tělesa pluhu a rychlosti orby je půda přemísťována 20 až 70 cm vpřed a 40 až 70 cm do strany.»&lt;ref&gt;Walter Feuerlein: ''Geräte zur Bodenbearbeitung'', Stuttgart 1971, S. 40.&lt;/ref&gt; Toto velké přemístění si vynucuje odpovídající vyšší energetický výdaj. Přitom se obrací nahoru mnohem více neoživené minerální půdy a humusní svrchní půda dolů, a nevyhnutelně musí být brázda kvůli širokým kolům traktoru široce vyklizena. Tomuto problému se čelí víceradličnými pluhy přesahujícími šířku traktoru, které umožňují jet mimo brázdu, nebo se pluh nahrazuje těžkým kypřičem, diskovým pluhem a jinými stroji.<br /> <br /> Pluh uvolňuje brázdový hranol v poměru šířky (b) k hloubce (h) b:h = 1,2:1 až 1,4:1 — v kypré půdě o něco užší, avšak ne užší než 1:1.&lt;ref&gt;Ebd., S. 39.&lt;/ref&gt; Podchycuje s «podbřím» radličky hroudu, odlamuje ji od podloží, vede ji přes zkroucené odhrnovací plech, čímž se brázdový hranol v střihovém účinku rozpadá na předem dané lomy a, přesunut o šířku záběru, se přiklání přibližně pod úhlem 135° k předcházející ornici. Humusní svrchní půda se přitom buď seshora dolů ubývajícím způsobem drobí do krátce vznikající mezery před uložením hrouda, nebo je, v případě zapravení chlévského hnoje respektive {{SE|233}}<br /> <br /> víceleté hlavní krmné plodiny, s předradličkou napřed vhazována dolů do brázdy. Dvojvrstvým pluhem se usiluje o to, aby se zabránilo zahrnutí na výživný humus bohaté svrchní půdy. Přes vinutí odhrnovacího plechu se dostává jílem, prachem a jemným pískem bohatá spodní půda na povrch a tvoří hřeben brázdy. Její minerální podíly jsou tak přímo a bezprostředně vystaveny krystalotvorným silám kosmu v zimě, jakož i mrazové destrukci a v příštím roce silám zvětrávání. Tím, že je v přiměřené míře anorganický materiál vyzdvižen, dostává se pod oživující vliv sil metabolického pólu. Hluboká nebo jílová obdělávání mísí a chaotizuje ve vertikále. Omlazuje půdu, přináší z hloubky nahoru, co bylo mikroerozí prostřednictvím vsakující se vody přemístěno dolů jako nejjemnější jílové částice.<br /> <br /> V biologicko-dynamickém ackerbau by hloubka orby při podzimním setí normálně neměla přesahovat 16 až 18 cm, respektive 20 cm v případě zimní brázdy. To znamená při poměru šířky k hloubce 1,4:1 a šířce záběru přibližně 23 až 30 cm podstatně umírněnější přemístění. Problém bočního tlaku pneumatiky zde ovšem zůstává nevyřešen.<br /> <br /> «Hrubá zimní brázda» měla výhodu, že se půda s rozšířenou povrchem exponuje «krystalotvorným silám vzdáleného kosmu», a nevýhodu, že musela být na počátku jara urovnána smykováním. Tato nevýhoda je odstraněna přívěsy za pluhem — podpovrchovým zhutňovačem pro podzimní výsevy, mimo jiné aby se zabránilo vyzdvižení mladého porostu mrazem, nebo, pro zimní brázdu, vyrovnávající a drobivou Notzonegge a dalšími. V případě verdichtání podloží nebo pluhové paty lze pomocí hloubkového kypřiče uchyceného pod radličkou pracovat k postupnému prohloubení ornice.<br /> <br /> Pluh má své místo na konci vývoje půdy v průběhu roku, tehdy, když životní procesy v přírodním hospodářství přecházejí do všeobecného odumírání. Pluh chaotizuje to, co v půdě z rozmanitosti života dozrálo. Uvádí odumřelé zcela do stavu fyzického a je tím průkopníkem pro zimní proces, který do tohoto fyzického úmrtí vkládá duchovní zárodek nového života — nového cyklu vývoje půdy a rostlin v příštím roce.<br /> <br /> Kypřič se vyvinul v cenné doplnění, a to v částečnou náhradu pluhu. Charakterizuje jej pestrost nástrojů, od úzkých radliček až po plně řezající {{SE|234}}<br /> <br /> křídlové radličky, přesné nastavení pracovní hloubky a různorodé drobivé přívěsy. Hodí se pro mělký podmítací obrat strniště stejně tak jako pro hlubší obrat na podzim, například klíčícího jetele. Na mnoha místech se kypřič stejně jako pluh stal nástrojem hluboké orby, který připravuje půdy na zimu.<br /> <br /> Biologicko-dynamický zemědělec potřebuje pro své půdy a kultury vhodné zpracovací stroje. K dispozici mu stojí pestře rozvětvená nabídka na trhu. Hledání rozhodnutí z něj dělá experimentátora; hledá hodnoticí kritéria, která může nalézt jedině sám — pozorujíc a myslíc v činném zacházení. Poznává, že nabízená technika zpracování půdy mnohokrát jeho poznatkům a přáním neodpovídá. Zpracovací postupy, které by podle své funkce měly na sebe v čase navazovat, jsou sjednoceny kombinovanými těžkými stroji, například rotační brány a secí stroje, nebo jsou při vysoké efektivitě předimenzovány, například pluhy. Umění zpracování půdy, jež se odehrává jako dění v čase, se redukuje na pouhé technické odbavení.<br /> <br /> Tak se nestane jinak, než že biologicko-dynamický zemědělec se cítí vyzván ke svému vynalézavému duchu i na poli techniky zpracování půdy. Porozumění čtyřem ročním procesům mu ukazuje směr. {{SE|235}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zweite_Säule:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Druhý pilíř: ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vom_Wesen_der_Fruchtfolge&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === O podstatě střídání plodin ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Fruchtfolge_und_die_Lebensorganisation_des_landwirtschaftlichen_Organismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Střídání plodin a životní organizace zemědělského organismu ===<br /> <br /> Druhým nosným pilířem polního a zahradního hospodářství je osevní postup. Je to orgán životní organizace statku nebo — řečeno obrazem zemědělského organismu a jemu vlastní «vznikající zemědělské individuality» — jejího éterkového těla. V čem se tento projevuje? Je utkán z kráftového světa působícího z nadsmyslového. Rudolf Steiner jej označuje jako «univerzální síly», které staví do protikladu k «centrálním silám» tímto způsobem:<br /> <br /> Pro jevy probíhající v neživém lze říci: «Jeví se jako ovládané silami, které vyzařují z podstaty látky, od — relativního — středu k periferii. Životní jevy ukazují látku ovládanou silami, jež působí z vnějšku dovnitř, směrem k relativnímu středu. Při přechodu do života se musí látka vymanit ze sil vyzařujících a podřídit se silám vstřebávaným. […] Přijímá do sebe síly, které ze všech stran vstupují z mimozemského směrem k Zemi […] Ze všech stran na ni působí tyto síly, jako by směřovaly k středu Země.»<br /> <br /> Éterické tělo tedy náleží všem živým tvorům, ale nelze si je představit jako útvar v prostoru. Neomezují je fyzikální zákony působící v prostoru, nýbrž se utváří jako «tělo časů» skrze síly, jež vstupují z vyšší sféry duševně-astrálního, ze zásvětí času a prostoru. Síly éterického jsou čistě funkcionální povahy. Jsou všudypřítomné a tvoří — přitékajíce z periferie v nezměrné mnohotvárnosti — jaksi základní substanci kosmu. Duševně-astrální jim zprostředkovává směr jejich působení; činí z nich síly tvarující, formotvorné, jež se uzavírají v celistvost, v éterické tělo a — v substančním okruhu pozemského — zapalují život a nechávají jej vyrůstat do fyzicko-smyslových forem. {{SE|236}}<br /> <br /> Éterické tělo rostliny se stává v její formě (časové Gestaltu) názorným obrazem. Je médiem stávání se, smysluplného časového sledu — jako například procesuální dění rostliny, jež se odvíjí od klíčku přes výhonek ke květu. Bildekräftig-funkcionální základ éterického těla povznáší látky ovládané centrálními silami Země a odcizuje je jejich ryze fyzikálním vlastnostem. Komponuje je do organických látkových sloučenin, jako jsou bílkoviny, sacharidy apod., jejichž specifické funkční souslednosti přivádějí k jevu formu rostliny. Život se stává jevem ve formách, které vytváří za pomoci pozemských látek.<br /> <br /> Univerzální síly jsou čtveré povahy: diferencují se v éter tepla, éter světla, chemický éter (také zvukový neboli číselný éter) a éter života.&lt;ref&gt;Ernst Marti: ''Die vier Äther – zu Rudolf Steiners Ätherlehre'', Stuttgart 2016, 60 S.&lt;/ref&gt; Spojují se pod vlivem duševního čili astrálního těla v éterické tělo a to se zviditelňuje ve formách skrze látky, jež působí v živlech tepla, vzduchu, vody, země. Centrálními silami se rostlina ohraničuje do své pozemské Gestalt, universálními silami je otevřená vztahově všemi směry. Tak roste buk — vstřebávaje proudící záření kosmu — ve vztahu k celku do stromu, čekanka ve vztahu k celku v bylinu, luční lipnice ve vztahu k celku v trávu. Zároveň jsou však skrze látkoví působení v rámci čtyř živlů vázány na určité místo na Zemi. Universální povaha éterického si může v pozemském vytvořit obraz pouze v mnohosti jednotlivého. Příroda všude tam, kde se může rozvinout život — ať v pralese, savaně, na louce, na rašeliništi apod. —, vytváří místu odpovídající mnohoznačnost, druhovou rozmanitost rostlinných forem. Stojí vedle sebe v prostorovém sousedství, přičemž rostliny téhož druhu se zpravidla střídají s jinými druhy; například v nedotčeném pralese nestojí tytéž druhy stromů vedle sebe. Mnohoznačnost rostlinných druhů na jednom stanovišti je princip, který příroda předžívá. Tato rozmanitost tvoří spolu se všemi organismy žijícími v půdě a nad ní nadřazený, étericko-astrální silový celek — nebo — ekologicky řečeno — životní prostor (biotop) a pro něj charakteristické společenstvo živých organismů (biocenózu). Tato rozmanitost je to, co udržuje trvání, zdraví a reprodukční sílu v přírodním hospodářství. Ryze fyzicko-minerální tenduje k rozpadání — příkladný fenomén<br /> <br /> Příkladným fenoménem pro to je písek –, kdežto živě-éterické naopak buduje vyšší celky.<br /> <br /> Tento pra-ekologický princip je v jednotlivých článcích zemědělského organismu, především v polním hospodářství a zahradnictví, narušován principem monokultury. Pšenice, brambory na poli, salát v zahradě stojí zpravidla — odhlédneme-li od smíšených kultur — jako každá jiná plodina v čistém porostu. To s sebou nese jednostrannost, která nutně vede k oslabení životní organizace statku. Působí chorobotvorně a v agrárně-průmyslovém zemědělství, kde pravidelné osevní postupy přestaly hrát jakoukoli roli, ústí v nasazení širokého spektra abiotických výrobních prostředků — s nevyhnutelným důsledkem dalekosáhlých, životu nepřátelských vedlejších účinků. Každá jednostrannost redukuje podmínky, za nichž mohou universální síly kosmu vstupovat do jevu v pozemském. Ztrácejí nadvládu nad centrálními silami. Tím je zároveň zasaženo jádro otázky po kvalitě potravin. {{SE|237}}<br /> <br /> Umění polního hospodářství a zahradnictví spočívá v tom, nedostatek druhové rozmanitosti vyrovnat — nebo jej dokonce s mistrovstvím povýšit na vyšší úroveň, než jakou nabízí příroda sama. Osevní postup znamená: souhrn potravinářských, krmných a jiných pro obecné užití určených rostlin se každý rok pěstuje odděleně, rozdělených na jednotlivé plochy pole a záhonky zahrady. Tytéž plodiny se na každé z těchto ploch střídají podle určitých kritérií rok za rokem. Tak putují všechny polní plodiny v zákonité posloupnosti celým katastrem statku. Vyrovnávací účinek osevního postupu lze podstatně zvýšit smíšeným nebo společným pěstováním, například ovsa s fazolemi či hrachem, podsevem — jetelů červených, bílých nebo švédských —, zařazením meziplodin i mnohostranností pěstování podle potřeb regionálního trhu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zum_System_der_Fruchtfolge&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K systému střídání plodin ===<br /> <br /> Osevní postupy v biologicko-dynamickém hospodaření se liší podle klimatu, druhu půdy (písek, prach, hlína, jíl), utváření krajiny a blízkosti trhu. V konečném důsledku vycházejí ze systému trojpolního hospodářství, který sahá až do keltsko-germánských dob: ozim – jařina – úhor. Tento systém po staletí udržoval úrodnost půdy na úrovni vázané na dané stanoviště. Ke změně došlo v {{SE|238}}<br /> <br /> 18. století s takzvaným „zlepšeným osevním postupem“, letním osetím úhoru jetelem a následně okopaninami (brambory, řepa atd.). V průběhu intenzifikace pěstování ve 20. století vznikl systém střídání plodin s 50 % okopanin a 50 % obilovin. S nástupem techniky a možností téměř libovolného řízení růstu rostlin pomocí mimopodnikových prostředků vznikl bezsystémový, čistě tržně orientovaný „divoký osevní postup“.<br /> <br /> Osevní postupy v biologicko-dynamickém zemědělství se vyvinuly v postupy víceleté zařazením nejméně dvouleté jetelotrávy a/nebo vojtěškotrávy, přičemž jejich základní kostra zpravidla stále staví na tříletém systému.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge_und_Humushaushalt&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Osevní postup a humusové hospodářství ====<br /> <br /> V tvorbě humusu se pojí éterický čili životní tělo hospodářského organismu s jeho fyzicko-pozemskou organizací. Rozmanité formy a látkové kompozice posklizňových zbytků přecházejí v živlu zemitého do stavu obecně-živého — humusu. Jeho povaha ještě svědčí o svém původu. Patrné je to u takzvaných humusových forem «surový humus» a «moder». «Mull» naproti tomu je výsledkem úplné proměny. Surový humus se tvoří v kyselém, vlhkém a chladném prostředí, mull v půdě bohaté na zásady, v teplém a vlhkém klimatu. Surový humus a moder ještě vykazují rostlinné struktury. V mullu tyto zmizely; představuje novou tvorbu. A přesto je do jeho živě-látkové kompozice vepsána jaksi konstilace bildekräfte, vlastní organickému výchozímu materiálu — kořenům, stéblům a listům. Z množství růstových forem a látkových útvarů vzniká «obecně-klíčivé» černě-drobivého mullu.<br /> <br /> Jednotlivé druhy polních plodin čerpají z půdní úrodnosti — to jest z humusového hospodářství — každý po svém. Mají proto pro následující plodinu každý svou specifickou předplodinovou hodnotu, která se do značné míry určuje množstvím posklizňových zbytků, zejména kořenové hmoty. Nejnižší předplodinovou hodnotu mají okopaniny, mezi nimi zvláště hrubované kultury jako brambory a jiné. Platí za spálené humusu a zanechávají pro osevní postup nejmenší množství humusu tvořících posklizňových zbytků — u brambor 13 dt/ha, u cukrové řepy 8 dt/ha sušiny kořenů. Jinak je tomu s obilovinami, {{SE|239}}<br /> <br /> jehož kořenová sušina dosahuje u žita 30 dt/ha a u ostatních obilnin v průměru 23 dt/ha. Ve vztahu k předplodinové hodnotě zaujímají střední polohu, zvláště bere-li se v úvahu hmota slámy, která obvykle slouží jako stájová podestýlka a přes chlévský hnůj se vrací zpět do osevního postupu. Nejvyšší předplodinovou hodnotu mají luskoviny, a mezi nimi pak hlavní pícní rostliny — jetel červený se 42 dt/ha a vojtěška s 52 dt/ha kořenové sušiny. Mimoto tyto plodiny prorůstají do hloubky i do šířky relativně největší kořenový prostor s nejdelšími jednotlivými kořenovými vlákny.&lt;ref&gt;Gerhard Geisler: ''Pflanzenbau. Ein Lehrbuch – Biologische Grundlagen und Technik der Pflanzenproduktion'', Berlin-Hamburg, 1988, S. 506.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Eduard von Boguslawski: ''Ackerbau, Grundlagen der Pflanzenproduktion'', Frankfurt 1981, S. 237 f.&lt;/ref&gt; Pícní luskoviny, využívané zpravidla dvouletě, platí za humusnositele. Uvážlivé vzájemné slaďování okopanin, obilnin a pícních lukovin tvoří základní rámec každého osevního postupu, který je zaměřen na udržování humusového hospodářství — nebo ještě lépe na jeho zvyšování.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge_und_Zwischenfruchtanbau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Osevní postup a pěstování meziplodin ====<br /> <br /> Meziplodiny obohacují druhovou rozmanitost osevního postupu a zvyšují humusový obrat. Prostřednictvím podsevů, strniskových semenů i zimních meziplodin se může životní organizace hospodářského organismu projevit ještě mocněji a vyrovnaněji. Zatímco sklizňová produkce tržních plodin — potrava pro lidi — opouští hospodářství, meziplodiny stejně jako hlavní pícní rostliny osevního postupu zůstávají v podniku: jako živoucí výživa pro udržování a zvyšování bodyfruchtbarkeit — ano, pro ozdravení a zdárný rozvoj provozního organismu jako celku.<br /> <br /> Pěstování meziplodin se zapojuje do osevního postupu všude tam, kde mezi sklizní a novým výsevem hlavních plodin vznikají časové mezery. Jsou-li tyto mezery krátké — například mezi obilninou, která sklízí pozdě v létě, a novým výsevem ozimů na podzim —, lze jako strniskové kultury zařadit jen rychle rostoucí brukvovité: letní řepku, hořčici, olejnatou ředkev. Rostou se svým kůlovým kořenem a bohatým postranním kořenověním do hloubky, starají se o výživný humus a aktivitu žížal až do podorničí, vytvářejí zastíněním mikroklima, v němž mají půdní živočichové ideální podmínky pro svou humusnositele {{SE|240}}<br /> <br /> Tätigkeit finden und zanechávají kyprou, kořeny prostoupenou garu, která po zamulčování slibuje jemnodrobivé podzimní seťové lůžko.<br /> <br /> Jsou-li k dispozici delší časové odstupy mezi sklizní a novým výsevem — například po letní sklizni obilnin a přípravě okopanin na jaře příštího roku —, nabízí se směs převážně výrazně kůlový kořen tvořících luskovinových druhů, jako je bob koňský (*Vicia faba*) a vlčí bob (*Medicago*), dále bohatě prokořeňující vikev setá (*Vicia angustifolia*), hrách setý (*Pisum sativa*), jakož i jílek vytrvalý (*Lolium perenne*), svazenka vratičolistá (*Phacelia tanacetifolia*) a jako oporná plodina slunečnice roční (*Helianthus annuus*). Je-li tato směs zaseta pokud možno ještě v červenci, vytváří velké krmné masy — zčásti využívané jako pastvina na orné půdě —, bohaté prokořenění a ke konci léta pestrou nabídku nektaru pro hmyz navštěvující květy. Takové směsi mohou — vyseté třeba jako kvetoucí pásy rozdělující větší plochy okopanin nebo jako lemové pásy mezi kulturami — přilákat včely a stát se vůbec střediskem nesmírně bohatého hmyzího života. Víceleté pícní luskoviny — červený jetel a vojtěška s příměsí pícních trav a bylin — se zpravidla zakládají jako podsev na jaře, přednostně do brzy sklízené ozimé plodiny (žito, ječmen). Stejným způsobem lze jako podsev pod krycí plodinu zařadit i snesitelné meziplodiny, jako jsou druhy jetelů — červený, bílý a žlutý (*Trifolium*) — ve směsi s jílkem (*Lolium*) a ptačí nožičkou (*Ornithopus sativus*).<br /> <br /> Zimní meziplodiny — seté v pozdním létě jako řepka (*Brassica napus*), na začátku podzimu jako směs — pokrývají od pozdního podzimu přes celou zimu půdu, hluboce koření, na jaře v nejkratší době vytvoří velkou krmnou masu a zanechávají v půdě jako vynikající předplodina nesmírně bohatou kořenovou masu. Jde přitom o směsi jako vikev-žito (vikev huňatá a žito) a takzvanou Landsberger Gemenge (vikev huňatá [*Vicea villosa*], žito, jetel inkarnát [*Trifolium incarnatum*]).<br /> <br /> Pěstování meziplodin musí být v rámci osevního postupu nutně flexibilní. Vlivem povětrnostních podmínek jsou meziobdobí mimořádně proměnlivá. Pravidlo dodržet — jeden výsevní den v červenci má pro vývoj meziplodinových luskovin stejnou cenu jako celý týden v srpnu — bývá často věcí náhody. Vlhká období oddalují setí, suchá vzejití. Povede-li se meziplodina, půda ožije a dobytek ve stáji ocení čerstvou krmnou nabídku; nepovede-li se, ztrácí se dobrý efekt předplodiny. {{SE|241}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge_und_die_Mineralaufschließung,_die_Stickstoffbindung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Střídání plodin a mobilizace minerálů, vázání dusíku ====<br /> <br /> Kompozice osevního postupu slouží cíli vyvinout stabilní, nebo ještě lépe pozitivní humusovou bilanci, a spolu s ní i pozitivní bilanci dusíkovou. K posledně jmenované přispívají okopaniny a obilniny méně, tím více však luskoviny. Ty žijí v symbióze s bakteriemi v kořenové oblasti, takzvanými *Rhizobii* neboli hlízkovými bakteriemi, a mají ve spojení s mateřskou rostlinou schopnost vázat dusík ze vzduchu. Totéž dovede mj. i olše (Alnus glutinosa), která v kořenové oblasti žije v symbióze s houbám příbuznými *Aktinomycetami* — patrno z tmavě zeleného listí, podobně jako u luskovin. Schopnost vázat dusík, aniž by to bylo přímo vázáno na vyšší rostliny, nacházíme u volně žijících bakterií jako *Azetobacter*, které preferují půdní prostředí bohaté na zásady, více alkalické, a *Amylobacter*, které upřednostňují prostředí spíše kyselé.<br /> <br /> Rudolf Steiner popisuje schopnost luskovin vázat dusík jako děj «vdechování», přičemž všechny ostatní rostliny «se blíží výdechu».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 80.&lt;/ref&gt; Dusíkové vdechování luskovin je děj srovnatelný s tím, «co se odehrává na našich epitelových buňkách [plic; vložení autora]».&lt;ref&gt;Ebd., S. 80.&lt;/ref&gt; Symbióza s Rhizobii je endogenní; tvoří fyziologickou jednotu s mateřskou luskovinou. Ze země vstupují do ještě mladé rostliny a tam se rozmnožují za tvorby kořenových hlízek. Jsou tedy druhotně darem země luskovině — čímž je luskovině umožněno oživit anorganicky mrtvý prvek vzdušného dusíku (N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) a tím duševně-astrální, jehož nositelem je dusík,&lt;ref&gt;Ebd., S. 71.&lt;/ref&gt; důvěrně propojit s životním děním. Zjevy luskovin svědčí v mnohých znacích, až do utváření květu, ve vyšší míře o Innerlichkeit vpletené do životních procesů, než je tomu u ostatních krytosemenných rostlin.<br /> <br /> Vedle zvláštního vztahu luskovin k dusíku vykazují zvláštní afinitu k vápníku v půdě. Nejen že tyto rostliny nacházíme přednostně na stanovištích bohatých na vápník — kyselým půdám se vyhýbají, {{SE|242}}<br /> <br /> allen voran vojtěšku –, nýbrž jsou to právě ony, kdo vápník v podorničí mobilizují, přijímají jej do svých fyziologických procesů a ukládají jej do tkání a buněk. Tímto způsobem vápní přes své zbytky svrchní půdu. U vojtěšky, královny pícninových rostlin, je tomu tak ve vyšší míře než u jetele, a tím více při víceletém pěstování. Takové pěstování by v žádném osevním postupu v biologicko-dynamickém zemědělství a zahradnictví nemělo chybět.<br /> <br /> Každý rostlinný druh má obecné a nad to specifické aneignungsvermögen pro minerální látky. Obecně budiž řečeno: celé spektrum pozemských látek, které rostlina potřebuje, aby mohla přijmout pozemskou zjevnou podobu; specificky pak ty látky, jejichž prostřednictvím může éterická organizace rostlinného druhu, v souladu se svým duchovním praobrazem, vyjádřit zvláštní vlastnosti. Tyto vlastnosti se konfigurují a individualizují podle míry kvantitativně-kvalitativního vztahu určité pozemské látky ke kvalitativně-kvantitativní konstelaci kosmicko-éterických formativních sil. Taková vztahová přediva charakterizuje Rudolf Steiner, pokud jde o vlastnosti preparátních rostlin (srov. kap. «Kompostové nebo hnojivé preparáty», s. 360 nn.).<br /> <br /> V rámci osevního postupu tak přispívá každá hlavní plodina, a rovněž každá bylina nebo tráva doprovodné flóry (plevele a plevelné trávy), svým specifickým způsobem k mineralickému rozkladu prostřednictvím kyselého působení a kořenových výlučků, kořenově aktivních výměnných procesů a prostřednictvím navracení těchto minerálních látek zpět do půdy cestou organických zbytků. Vedle schopnosti vázat vzdušný dusík náleží luskovinám ještě jiná: totiž jejich vysoké schopnosti mineralického rozkladu, pokud jde o vápník, hořčík, fosfor a bór. Dle Paracelsa neexistuje žádná rostlina, která by neměla léčivý účinek. Spočívá ve schopnosti rostlinného ätherleib koncentrovat zemské látky v rostlinách a komponovat je do organických sloučenin, jimiž získávají svou hodnotu pro úrodnost půdy, svůj léčivý a výživný účinek.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge_und_ihre_Begleitflora,_die_Unkräuter&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele ====<br /> <br /> Odpovědí přírody na solitérní postavení kulturních rostlin v poli a zahradě jsou takzvané «plevele nebo průvodní byliny» a «plevelné trávy». Starají se o druhovou rozmanitost, o vyrovnání, které odráží přirozenou, stanovištní konfiguraci éterických formativních sil. Na vlhkém stanovišti je tato jiná než na suchém, jiná {{SE|243}}<br /> <br /> Na jílu je jiná než na písku, a opět jiná na půdách různého stupně kyselosti atd. Ze 292 popsaných druhů doprovodné flóry středoevropské oblasti se tak na každém stanovišti vždy vyskytují charakteristická, více či méně druhově bohatá společenstva plevelů, průvodních bylin a plevelných trav. Do tohoto každoročně se opakujícího smísení divoké flóry s kulturními rostlinami zasahuje zemědělec a zahradník. Snaží se rozsah zabuřenění a zaplevelení travami omezit na minimum různými pracovně náročnými opatřeními. Nejnáročnější a nejtěžší prací je přitom ruční okopávání a plení. Jaká úleva tedy, když v šedesátých letech přišly syntetické herbicidy. Od té doby existují přípravky s plošným účinkem a četné další, zaměřené selektivně na likvidaci určitých problémových plevelů a plevelných trav. V průběhu geneticko-technologických změn genomu pěstovaných cílových rostlin přibyly totální herbicidy, jako «Roundup Ready» s účinnou látkou glyfosát, který nastoupil svůj vítězný pochod světem. Herbicidy jsou vynálezy lidského ducha. Jsou tu od toho, aby zabíjely a ničily život. Zasahují systémově do souvztažnosti životních procesů a řídí je do nicoty. Éterické formativní síly, které konstituují životní organizaci rostlin, ztrácejí vládu nad organizací fyzického těla. Na místo astrálních sil, které skrze záření kosmických periferních sil, a těch, jež ze země vytváří a formuje zjevný obraz rostliny, nastupují síly trhající vlákna mezi bytostným praobrazem a smyslově-fyzickou podobou. Jsou to životu nepřátelské astrální síly z podpřírody, z fyzického podsvětí, které na stupni fyzického působí prostřednictvím syntetických látkových kompozic. Herbicidy jsou stejně jako souhrn pesticidů a ostatních syntetických prostředků na ochranu rostlin výtvory člověka sestavené čistě reduktionistickými cestami myšlení. Jsou nosiči životu nepřátelských sil, které stojí izolovaně v souvislostech světa. Postup libovolné syntézy látek odpovídá obráceně oné technologii, která prostřednictvím takzvaného štěpení jádra přinutí podfyzické síly, spoutané v látce, vystoupit na denní světlo — obojí s evolučně nepředvídatelnými následky. {{SE|244}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Verfahren_der_Unkrautsamenveraschung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Metoda spálení semen plevelů na popel ===<br /> <br /> Desetiletí předtím, než se výše zmíněné metody ničení plevelů přesměrováním jejich životních procesů staly celosvětovou praxí, Rudolf Steiner z výzkumu přírody kosmu a jeho spolupůsobení při tvorbě semen rozvinul metodu veraschování semen plevelů — «spalovací experiment». Je to metoda regulace plevelů, která působí proti klíčení semen. Doporučení zní: sbírat semena plevelů, veraschovat je — «nejlépe plamenem dřeva» — a získaný «pepř» rozptýlit po poli a zahradě. Tento postup vychází z poznání, že růst a jeho stupňování k reprodukci v tvorbě semen stojí v přímém vztahu k podslunečnímu planetárnímu působení Merkuru, Venuše, a především Měsíce. Měsíc odráží paprsky Slunce, planet a širšího kosmického periferie zpět k Zemi. Intenzita tohoto zpětného záření se řídí měsíčními fázemi a je největší při úplňku. Klíčivý a růstový impuls vzrůstajícího Měsíce směrem k úplňku je mnohonásobně experimentálně doložen. Semenné plevele vykazují zpravidla vysokou reprodukční sílu, která může například u heřmánku (Anthemis nobilis) dosahovat 10 000 – 20 000 semen na rostlinu, u pcháče rolního (Cirsium arvense) přibližně 4 500. Při mortalitě až 50 % se při slabém zaplevelení nalézá přece jen mezi 10 000 a 300 000 klíčivých semen plevelů na čtvereční metr, při silném zaplevelení až 30 000 na čtvereční metr. Panují-li v blízkosti povrchu půdy příznivé podmínky pro klíčení — půdní teplo (&gt; 9 °C) a půdní vlhkost —, stávají se měsíční síly aktivními a urychlují klíčení i růst. {{SE|245}}<br /> <br /> Veraschení semen se provádí v době klíčního klidu, ve stavu, kdy kosmično «jako forma rostliny žije v semeni». Prochází-li semeno ohněm, je plameny zcela pohlceno; zbývá pozemský podíl, popel. Oheň jako živel se na jedné straně smyslově zjevuje ve fenoménech tepla a světla. Druhá, působící vnitřní strana ohně je nadsmyslová. V lidském prožívání může toto nadsmyslové být zkušenostně dosažitelné jako zjev na duševní rovině — například tehdy, kdy duchovní impuls vzněcuje duši k ohni nadšení. Kdekoli oheň nastoupí, pohlcuje to, co se stalo fyzickým, a proměňuje to v popel. Z hlediska duchovně-působného svědčí popel o procesu läuterace, o takovém, který jsoucnu vštěpuje nové zárodky stávání se.<br /> <br /> Úkolem veraschení semen je nyní vytvořit v půdě podmínky, za nichž bude pro příslušný druh plevele potlačen klíčení stimulující účinek měsíčních sil. Popel, který vzniká zničením semene žilovým prvkem ohně, působí měsíčním silám v protisměru: «Jde nyní o to, aby půda byla ošetřena — protože Měsíc přece zastavit nelze — tak, aby se Země stala neschopnou přijímat měsíční účinky; a nejen Země se může stát neschopnou přijímat měsíční účinky, ale i rostliny, tyto plevele, mohou v jistém smyslu ošetřené půdě získat jakousi bázeň před tím, aby v ní rostly.» Toto poslední tvrzení nabízí myšlenku, že veraschení tak přemírou rozmnožovacích sil obdařených semen plevelů je z jejich uvěznění v pozemském reprodukčním cyklu jaksi osvobozuje, takže jejich výskyt se napříště drží v mezích.<br /> <br /> Porozumění duchovněvědným pokynům Rudolfa Steinera k veraschení plevelů vyžaduje neochabující poznávací úsilí a na něj navazující badatelskou smýšlení, která v bdělém obrácení dovnitř i navenek doprovází každý krok praktického uskutečňování. To tím spíše, že dosavadní snahy přinesly sice dílčí úspěchy, nikoli však ještě průrazné výsledky. Leží to především v následujícím:<br /> <br /> * Veraschení semen plevelů a účinek těchto popelů, jakož i popelů ze škodlivého hmyzu a kožek<br /> {{SE|246}}<br /> <br /> * reprodukčně silných zvířat způsobujících škody, jako je polní myš, musí být zcela zapojeno do provozní praxe a nepřetržitě pěstováno.<br /> * K tomu je zapotřebí spolupráce sociálního okolí podniků — lidí, kteří jsou ochotni a schopni prohlubovat duchovněvědné poznání, jež je základem metodiky veraschení, a cvičit je v trvalé praxi.<br /> * Mezitím propracované techniky mechanické regulace plevelů poněkud zatlačily výzkum a praxi veraschení semen do pozadí.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_mechanische_Unkrautregulierung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Mechanická regulace plevelů ===<br /> <br /> Zatímco herbicidy působí systémově-fyziologicky takříkajíc zevnitř — tedy přivádějí na scestí nadřazenou, budující funkci životního těla vůči fyzické organizaci —, působí mechanické postupy regulace unkrautového vzrůstu zvenčí. Pletím, stríglováním, bránováním a okopáváním jsou rostliny vytrhovány z kořenů, kosením odřezávány od kořenového trsu. Těmito opatřeními se nevystupuje z řádu zákonitosti vzniku a zániku. To platí i pro opalování plamenem, které zachycuje rychle klíčící a rostoucí plevele dříve, než klíčící osivo kulturní rostliny probije půdní škraloup a zazelená se.<br /> <br /> Každou kulturu článku osevního postupu doprovází zvláštní plevelná flóra. Její skladba je určována především stavem půdy, dobou výsevu, povětrnostními podmínkami, jakož i rychlejším nebo pomalejším růstem kultur, a tím i jejich stupněm pokryvnosti půdy.<br /> <br /> Mnohé druhy plevelů jsou indikátorové rostliny ve vztahu k půdní struktuře, např. stagnující vlhkost, zhutnění, zralost půdy, hospodaření s dusíkem a půdní acidita.&lt;ref&gt;Helmut Voitl, Elisabeth Guggenberger, Josef Willi: ''Das große Buch vom biologischen Land- und Gartenbau'', Wien 1992, 367 S.&lt;/ref&gt; Články osevního postupu lze z hlediska výskytu specifických plevelů a plevelných trav rozdělit do tří skupin: obilniny, okopaniny, víceleté pícniny. Zahradnické osevní postupy jsou v podstatě okopanino-postupy. {{SE|247}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Unkräuter_und_-gräser_in_den_Halmfrüchten&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Plevele a plevelné trávy v obilninách ====<br /> <br /> Doprovodná flóra ozimů se člení na podzimní a jarní klíčiče. Z plevelů a plevelných trav klíčících na podzim se stávají obtížnými ty, které jsou zimovzdorné, jako chundelka metlice (''Alopecurus myosuroides'') a psárka polní (''Apera spica venti''), jakož i plevele jako rmen (''Anthemis spec.''), rozrazil (''Veronica spec.'') atd. Pro svůj nízký stupeň pokryvnosti na podzim a v zimě je pšenice více ohrožena než žito a ječmen. Díky svému předozimnímu odnožování jsou tato dvě posledně jmenovaná ve svém růstu a pokryvnosti půdy o krok před travními plevely a plevely vůbec. Jen zřídka dovolí podzimní stav půdy zasáhnout regulačně stríglem nebo bránami. To lze dohnat jen omezeně na začátku jara. Okopávání s úzkými husopáterovými radličkami snese pouze pšenice — ta se odnožuje teprve na jaře —, nikoli žito a ječmen; ty již mají do značné míry vyvinuty své mělce rozběhlé korunové kořeny. K odvrácení jarních klíčičů v ozimech prokazují dobrých služeb strígl a lehké brány.<br /> <br /> Letní obiloviny, ječmen, pšenice a oves, vítají časný výsev; jsou proto — jako ostatně veškerá jarní osev — vystaveny zvýšenému tlaku plevelů. Jsou v konkurenci s plevely klíčícími již při nižších teplotách, jako je koukol polní (''Agrostemma githago''), vlčí mák (''Papaver rhoeas''), svízel (''Galium spec.''), rdesno (''Polygonum convolvolus'') a pozdějí ptačinec prostřední (''Stellaria media''), pěťour maloúborný (''Galinsoga parviflora'') a merlík (''Atriplex patula''), jakož i jako plevelná tráva oves hluchý (''Avena fatua''). Časové okno pro regulaci před výsevem je krátké, takže je nutné opakované výsevní zpracování stríglováním, lehkými bránami a okopáváním až do sloupkování. Zpracování před vzejitím umožňuje síťový strígl; po vzejití je třeba vyčkat s dalšími opatřeními do třetího listu.<br /> <br /> Se sloupkováním je zastíněním omezeno vegetativní rozvíjení semenných plevelů, nikoli však pcháčů a spolu sloupkujících plevelných trav. Pozdní klíčiče jako merlík (''Atriplex''), ohnice (''Raphanus''), lebeda (''Chenopodium'') a pěťour (''Galinsoga'') se přitom vyskytují méně.<br /> <br /> Protože semenné plevele a plevelné trávy rostoucí v obilí dosahují semenné zralosti před ním nebo zároveň s ním, jsou to ve srovnání s ozimy zejména letní obiloviny, které v rámci osevního postupu doplňují zásobu semen v půdě. Podmítka bezprostředně po sklizni musí {{SE|248}}<br /> <br /> zachovat jemně drobivé lůžko skývy, aby co největší část vypadaných semen mohla vzklíčit. Určitou starost při obilninách způsobuje neomezené rozrůstání kořenových plevelů a plevelných bylin jako pýr plazivý (''Agropyron repens'') a pcháč oset (''Cirsium arvense'') i šťovík s kůlovým kořenem. Po sklizni je nutné s nimi bojovat velmi pracně a časově náročně. Výborně se osvědčují plně podřezávající kypřiče s vlečkami, které vyhazují kořeny a kousky kořenů na povrch půdy k vyschnutí. Pcháč oset (''Cirsium arvense'') a šťovík tupolistý (''Rumex obtusifolius'') v porostu se velmi oslabují hlubokým vyřezáváním před kvetením.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Unkräuter_und_-gräser_in_den_Hackfrüchten&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Plevele a plevelné trávy v okopaninách ====<br /> <br /> Jak již název napovídá, okopaniny potřebují vedle dobrého provzdušnění skývy také intenzivní potlačování nárůstu plevelů a plevelných trav. Co do druhové rozmanitosti a konkurenčního tlaku je plevelný pokryv v rámci osevního postupu největší. Pozdějším výsevem okopanin oproti letním obilninám bývá zpravidla dost času předřadit výsevu jeden až tři průjezdy bránami, které vykořeňují brzy a středně brzy klíčící plevele a plevelné trávy. Kde to podmínky dovolují, například u řepy krmné (''Beta vulgaris''), zelí (''Brassica'') a dalších, lze přepichováním ze školky získat ještě více času a z pole vypudit i později klíčící plevele, jako pěťour maloúborný (''Galinsoga''), lebeda (''Atriplex''), merlík (''Chenopodium'') a jiné. Okopaniny mají zpravidla dlouhou mladost a dovolují proto pokračovat v mechanickém potlačování plevelů stříglováním, motyčkováním a hrázkováním až do zapojení řad. Podle potřeby je třeba řady ještě jednou projít ručně.<br /> <br /> V pěstování cukrové a krmné řepy a polní zeleniny jsou k dispozici vedle přepalování v předvzejítovém stadiu také propracované mechanické postupy, které ponechávají neošetřený jen nesmírně úzký pruh vrtných řad. Přes veškerou dobrou přípravu je však zbytkové ruční plení nezbytné. Tato práce patří k nemnohým, které zemědělci a zahradníkovi ještě zbyly, při nichž může vstoupit v přímý vztah k půdě a rostlinám hned ve dvojím smyslu: Na jedné straně je pracně a doslova rukama oddán činnosti, která jde tím snadněji a svižněji, čím více od sebe samého abstrahuje a obrací se s pozorným pohledem k rostlinám, jež mají být<br /> {{SE|249}}<br /> <br /> uvolněny, aby se mohly nerušeně rozvinout až k plnému utváření plodu. Toto obrácení působí dvojím způsobem: Je účelné — na to jedině je zaměřen stroj — a polárně k tomu probouzí duchovně zájem a duševně účinný vztah s ohledem na intimitu životního souznění rostliny a zeminy. Člověk si uvědomuje výzvu, neupadnout do prázdnoty pouhé rutiny, která práci přetěžuje. Plení plevelů může být vedle jiných takových činností cvičným polem, které buduje mosty a probouzí mravní vnímavost vůči věcem a bytostem přírody. Na druhé straně spočívá nazírající myšlení nad děním. Pozoruje se bohatství jevů — například jak se nejrůznější druhy bylin spolčují s jednou kulturou, kterou chceme pěstovat, jak jsou tyto různě utvářeny v kořeni, listu a květu a jak v pozemském zobrazení podávají zprávu o svém urobiázu, jenž bytuje v nadsmyslovém. Člověk rozpozná plevel nebo plevelnou trávu jako příslušníka určitého rodu a čeledi a uvědomí si, jak mnohé z nich mají významný léčivý účinek. Pozná, jak tento léčivý účinek je blízce příbuzný výživnému účinku postupně se rozvíjejícího plodu kulturní rostliny. Kvůli tomuto výživnému účinku musí do jisté míry ustoupit «zásoby léčivých bylin». To platí zvláště pro okopaniny plodící spíše ve vegetativní sféře. Tak připadá okopaninovému záhonu v rámci osevního postupu funkce čisticího záhonu pro následnou kulturu — zpravidla obilí — být. Zároveň je to ten, který nejvíce čerpá z půdní úrodnosti.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Unkräuter_und_-gräser_im_Futterpflanzenanbau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Plevele a plevelné trávy v pěstování krmných rostlin ====<br /> <br /> Hlavními krmivovými rostlinami jsou luskoviny, jetel a vojtěška v porostech s travami a — v menším podílu — dieteticky účinné byliny, jako je jitrocel kopinatý (''Plantago lanceolata''), bedrník (''Pimpinella agna''), čekanka (''Cichorium lupulina''), vojtěška žlutá (''Medicago lupulina''), štírovník (''Lotus corniculatus'') a komonice (''Melilotus'' spp.). Takovýto porost stojí v osevním postupu zpravidla dvě užitková léta. Tím zabírá dvě články osevního postupu. První seč se provádí dostatečně brzy, aby druhý obrůst v jinak květensky chudém vrcholném létě přišel k rozkvětu a nabídl létajícímu hmyzu bohaté nektarové zdroje. Další nektarové zdroje poskytují kvetoucí pásy na dílcích obilovin a okopanin. {{SE|250}}<br /> <br /> V hustě zapojených, plně vzrostlých dvouletých krmných porostech nemají jednoletá semenná plevele žádnou vývojovou možnost — naproti tomu v mezerovitých porostech ano. Při vícenásobné seči ani taková nejsou nebezpečná. Polní pícninářství je především osvědčeným prostředkem, jak se vypořádat s jinak těžko zvládnutelnými trvalými problémovými plevely, jako jsou pcháč oset (''Cirsium arvense'') a šťovík kadeřavý (''Rumex crispus''). Pcháč oset je oslaben již první sečí, ještě více pak druhou nebo dokonce třetí. Po takovémto dvouletém využití se daří udržet pole pro následnou plodinu — zpravidla ozimé obilí — do značné míry bez pcháče. U šťovíku, jenž je sice každou sečí oslazen, pak však rychle vyráží do semene, se omezená produkce semen obvykle nedá zcela vyloučit. Co se týče pýru plazivého (''Agropyron repens''), vícenásobný seč oslabuje výhonnou sílu oddenků, a tím i jejich další šíření.<br /> <br /> V rámci osevního postupu se s luskovinami bohatým polním pícninářstvím a meziplodinami odehrává jakýsi ekologický zázrak. Vrací půdě ztracenou úrodnost, vytváří harmonii v živém, přivádí zpět divokou faunu do krajiny a poskytuje ovcím i skotu v létě i v zimě vynikající krmivo a na podzim orební pastvinu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge,_Krankheiten_und_Schädlingsbefall&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Střídání plodin, choroby a škůdci ===<br /> <br /> Otázka zní, zda vůbec mohou rostliny onemocnět v tomtéž smyslu jako zvíře a člověk. Směr k odpovědi se otvírá, sledujeme-li zástavbu bytostných článků v přírodních říších a u člověka: Minerál je jednoartikulovaný, obdařen fyzickým tělem; ke dvouartikulovanosti rostliny s fyzickým tělem a éteriickým tělem přibývá u zvířete jako třetí článek astrální tělo a u člověka jako čtvrtý já-organizace. Příčinou onemocnění je astrální tělo.&lt;ref&gt;Viz např. Rudolf Steiner: ''Meditative Betrachtungen und Anleitungen zur Vertiefung der Heilkunst'', GA 316, Dornach 2003, Vortrag vom 3. Januar 1924, S. 33 f.&lt;/ref&gt; Takové se však v rostlině nevtěluje. Její duševní tělo zůstává v nadsmyslovém; vysílá své síly z periferie do prostoru a času, dotýká se rostlin jen zvenčí a vytváří si svůj odraz v jejich podobě. V čistotě éterické organizace rostliny se spojuje s látkami země, oživuje je a komponuje je do své fyzické organizace. V tomto spojení se stává ve svých formách smyslově viditelnou {{SE|251}}<br /> <br /> podobou. V těchto svých étericky živých formotvorných procesech je rostlina od základu zdravá; je nositelkou všech léčivých sil; svou vlastní organizací bildekräfte vlastně onemocnět nemůže. Co modifikuje její fenomenální obraz jako čistý obraz jejího typu, co ho dokonce deformuje nebo zcela ničí, jsou vlivy zvenčí. Dnes je zahrnujeme pod neurčitý pojem vlivy prostředí. Jakmile tyto sklouznou do extrémů, ztrácí se harmonie vztahu kosmických k pozemským účinkům; vznikají nerovnováhy. Ty mohou nastat přirozeně skrze požáry, bouře, záplavy a zemětřesení, nebo stále více skrze egoistická jednání člověka, nároky na vlastnictví a moc, rigorózní vykořisťování atd. Vlivy skrze člověka se projevují v oteplování Země, klimatické změně, znečištění Země, moří a stratosféry. Elektrosmog ze všech stran obaluje rostliny a odřezává je od kosmických účinků. V pěstování kulturních rostlin je toto extrémní ovlivňování ještě stupňováno technologiemi všeho druhu odcizenými životu, jako je excesivní hnojení dusíkatými solemi syntetizovanými ze vzduchu, hydroponika (pěstování v roztocích živných solí), pesticidy, herbicidy atd. Rostliny jsou zahaleny cizími látkami a zářeními, která oslabují jejich éterickou organizaci. Ta již není plně schopna budovat či udržovat svou fyzickou tělesnou organizaci v souladu s druhovým určením. Fyziologickým důsledkem je, že rostliny obsahují více vody (zvětšené buňky a mezibuněčné prostory) a v ní rozpuštěných solí, než jsou schopny zpracovat do stavby svých tvarově utvářecích pletiv. To celkově přivolává na scénu široké spektrum rostlinných a živočišných organismů — bakterie, houby, roztoče, hmyz — kteří v přírodním hospodářství na správném místě a ve správný čas konají užitečné služby, na místě nesprávném, v čas nesprávný se však jednostranně závratně množí a stávají se škodlivými organismy. Zvláštní případ v tomto kánonu tvoří virózya. Viry tvoří jakýsi druh pod-přírody rostlinné říše, jako radioaktivita takovou tvoří v říši minerální. Viry nemají vlastní metabolismus. Zapojují se do metabolismu živých organismů — od bakterií výše — a mohou se vyvíjet a množit jen skrze tento. Zatímco vše živé se projevuje v rytmech, virus se chová arytmicky. Zejména viry způsobují v říši kulturních rostlin stále rychleji probíhající odrůdový úpadek.<br /> <br /> Parazitární bakteriální a houbová onemocnění jsou výrazem přebytku silových účinků Měsíce, které jsou v půdě zprostředkovány {{SE|252}}<br /> <br /> prostřednictvím vody a vytvářejí tak jakési «měsíční životonosné dění». Za vyrovnaných povětrnostních podmínek toto dění v rostlinách působí až do tvorby semen.&lt;ref&gt;Vgl. Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S.166/67.&lt;/ref&gt; Pokud však Měsíc působí příliš silně — například v mírné zimě s vlhkem přetahujícím se do jara, a ještě k tomu zesílen přiváděním snadno rozpustných živných solí — stoupá houbový tlak. Přebytečný měsíční život vstupuje jaksi do soutěže s těmi silami, které z kosmu přes křemen, vápenec a jíl proudí formotvorně do rostlin. Ty se oslabují. Dochází k jakémusi předčasnému zplodování v oblasti vegetativní, ve sféře listů. Nad úrovní půdy — v jejímž nitru je přece pravá domovina celého onoho vojska bakterií a hub — vytváří se nahoře ve výhonkové oblasti druhá půdní úroveň pro parazity a houby. Pod tíhou přehnaných měsíčních sil podléhá rostlina rozkladu právě tímtéž říšemi nižších živých tvorů, jež jí ve tmě půdy konají užitečné služby.<br /> <br /> Nebezpečí příliš silného měsíčního působení lze předejít těmito opatřeními:<br /> <br /> * Hnojením podporujícím zdraví rostlin (posilováním jejich éterické organizace) — viz kap. «O podstatě hnojení», s. 259 nn.<br /> * Budováním půdy zemsky aktivní, bohaté na formy trvalého humusu (jílo-humus).<br /> * Opakovanými postřiky přesličkovým čajem v průběhu roku (křemenné působení).<br /> * Zachováváním a péčí o vlhké biotopy a rovněž o trvalé travní porosty v blízkosti odvodňovacích příkopů nebo spodní vody. To jsou přirozená stanoviště, na nichž mohou měsíční síly — uzdravujíce celek hofského organismu — se «vyžít» v rozvíjení bohatého houbového a bakteriálního života.<br /> <br /> Zpracování půdy pomáhá rostlině v prvním kroku k druhově přiměřené konfiguraci formativních sil jejího životního těla. Dalšího posílení se jí dostává správným zařazením v osevním postupu; nejvyššího stupňování zdravého růstu a tvorby i zrání plodů pak dosahuje hnojením (srov. kap. «O podstatě hnojení», s. 259 nn.). Pro utváření osevního postupu přicházejí v úvahu tři hlavní hlediska: snášenlivost s předplodinou téhož druhu, předplodinový účinek a udržování vysoké humusové dynamiky. V případě opakovaného pěstování téhož druhu jsou kultury množené vegetativně snášenlivé v podstatně vyšší míře než {{SE|253}}<br /> <br /> při generativním rozmnožování; leda že rodičovská generace je nosičem viru — to je hlavní problém při doosívání brambor, rozmnožování ovocných dřevin atd. Sama příroda demonstruje vysokou snášenlivost vegetativního rozmnožování, například pýr plazivý (*Agropyron repens*), kopřiva dvoudomá (*Urtica dioica*), pcháč rolní (*Cirsium arvense*), opletník plotní (*Polygonum convolvulus*), přeslička rolní (*Equisetum arvense*) atd.<br /> <br /> Při generativním doosívání pevných odrůd je v různé míře pravidlem degradace odrůdy. V základě nesnášenlivosti s týmž druhem leží jednostranné rozmnožování škodlivých organismů — bakterií, hub, hmyzu a jiné půdní fauny — jakož i patogenní kořenové výlučky samotných kulturních rostlin (*alelopatie*). Škodlivým organismům lze čelit následujícím způsobem:<br /> <br /> Veškerými opatřeními, která posilují konstituci, tedy organizaci bildekräfte rostliny. Patří k nim hofeigene produkce osiva prostřednictvím cíleného doosívání: «Wenn man [mit der Aussaat; Einfügung des Verfassers] nahe an den Wintermonaten ist, dann wird man eine starke Reproduktionsfähigkeit, wenn man weiter von den Wintermonaten ist, eine starke Nahrhaftigkeit in den Getreidepflanzen bewirken.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 109.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Dodržování doby výsevu podle kosmických rytmů, zejména synodického čili lunárního fázového cyklu.<br /> <br /> * Aktivní, úrodná půda, která každý druh jednostranných vlivů zvenčí rychle stráví a pro rostliny zneškodní.<br /> * Prostorový odstup od loňské kultury téhož druhu (např. zelí vzhledem ke kýlnatosti brukvovitých [*Plasmodiophora brassicae*], brambory vzhledem k napadení mandelinkou) a rovněž časový odstup, který podle míry snášenlivosti s týmž druhem činí tři až šest let.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Halmfrüchte&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Choroby obilnin podmíněné střídáním plodin ====<br /> <br /> Každý zpětný výsev přináší snížené výnosy nahromaděním specifických původců chorob. Snášenlivost s týmž druhem je tedy omezená — nejméně omezená u žita. Díky své nenáročnosti stojí oves a žito po ozimé ječmeni a pšenici jako abtragendes Früchte. Oves přitom platí za zdravicí plodinu. Předplodinová hodnota je nízká; v celkovém pohledu na osevní postup se však obiloviny starají o vyrovnanou humusovou bilanci. Přitom tvorba kořenů u pšenice a ječmene je podstatně slabší {{SE|254}}<br /> <br /> než u žita a ovsa. Prvně jmenované jsou středně silnými konzumenty humusu, a proto kladou vysoké nároky na předplodinu — dobře hnojené okopaniny. Pšenice je s ječmenem jako předplodinou nesnášenlivá. V tomto případě, jakož i vůbec při obilninami bohatých osevních postupech (&gt;50 %) a špatně rozložených slámových masách, nastupují patní choroby, plísňová onemocnění báze stébla pšenice — černonožkovitost (*Ophilus graminis*) nebo lom stébel (*Cercosporella herpotrichoides*). Pravidelné střídání hlíznaté a stébelnaté plodiny zde zjednává nápravu. Zvláštní postavení mezi travinami zaujímá kukuřice, snášenlivá sama se sebou ve vysoké míře. Houbové infekce se mohou u pšenice a ječmene, méně u ovsa a ještě méně u žita, vyskytnout na celém výhonku až do klasu. U pšenice jsou to především v oblasti listu rzi (*Puccinia*) — žlutá, hnědá a černá rez — a snětě (*Tilletia*), v klasu (*Helminthosporium gramineum*) trpasličí a páchnoucí sněť; u ječmene pruhovaná nemoc (*Ustilago avenae*) a padlí (*Erysiphe graminis*), v klasu ječná sněť volná; u ovsa sněť ovesná volná; u žita v oblasti listů sněžná plíseň (*Fusarium nivale*), v klasech námel (*Claviceps purpurea*). Kukuřice se bez problémů začleňuje do obilninami bohatých osevních postupů; patním chorobám vzdoruje.<br /> <br /> Poškození podmíněná osevním postupem způsobená hmyzem — jako napadení moucí osičkovou (*Oscinis frit*) nebo háďátky (*Ditylenchus dipsaci*) u žita, bejlomorkou nebo moucí česnekovou (*Hylemya correlata*) a dalšími u pšenice, moucí osičkovou (*Oscinis frit*) a třásněnkami (*Thrips lini*), hlísticemi u ovsa, moucí ječnou (*Chlorops taeniopus*) u ječmene a pšenice — padají vůči houbovým nákazám méně na váhu. Naproti tomu v pěstování kukuřice způsobuje zavíječ kukuřičný (*Pyrausta nubilalis*) převažující škody.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Hackfrüchte&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Choroby okopanin podmíněné osevním postupem ====<br /> <br /> Rozmanité druhy okopanin v polním a zahradním hospodářství mají každý své vlastní vzorce napadení a poškození. Zpravidla jsou samy se sebou nesnášenlivé a musejí být proto v osevním postupu vhodně odděleny. Jistou výjimku tvoří brambor. Vegetativní množení hlízami z něj činí nejsnášenlivější ze všech kulturních rostlin. V horských polohách může být pěstován zpětně po desetiletí. V teplo-vlhkých polohách nastupují nejrůznější virózy — přenášené mšicí broskvoňovou (*Myzodes persicae*) a dále šířené poraněními hlíz —, dále houbové infekce, jako mimo jiné obávaná plíseň bramborová (*Phytophtora infestans*), jakož i živočišný výskyt jako mandelinka bramborová (*Leptinotarsa decemlineata*), jež — {{SE|255}}<br /> <br /> Ertragsbildung již v prvním roce pěstování výrazně snižuje. Následný pěstování není proto zpravidla možný. V osevním postupu by měl být dodržen odstup čtyř let. Předplodinové vlastnosti brambor jsou pro všechny obilniny a okopaniny vynikající.<br /> <br /> Cukrovka a řepné plodiny (cukrová řepa, krmná řepa, červená řepa) jsou kvůli napadení háďátky v kořenové oblasti jen málo samosnesitelné. Háďátka (stonkové háďátko [''Ditylenchus dipsaci'']) patří k hlavním původcům chorob z osevního postupu. Jsou mnohorasová, napadají téměř všechny kulturní rostliny i mnohé plevele, jsou dlouhověká — proto musí být v osevním postupu dodržen odstup čtyř až šesti let do návratu některého druhu řepné plodiny. Betarůby vykazují široké spektrum škodlivých činitelů: virová onemocnění (mimo jiné žloutenková choroba [''Beta-Virus 4'']), houby (mimo jiné kořenová spála, různé houby), dále háďátka, mšice (''Phytophagus''), řepná moucha (''Pegomya hyoscyami''), atómárka šedá (''Atomaria linearis'') a další. Napadení je dílem podmíněno odrůdou a počasím, z největší části je však důsledkem nedostatečné půdní hygieny a příliš úzkého postavení v osevním postupu.<br /> <br /> Vhodné předplodiny pro cukrovku a řepné plodiny jsou zejména brambory a dusík vázající luskoviny, jakož i při dobré vlastní organické hnojení statku všechny druhy obilnin. Následné plodiny jsou zpravidla ozimé nebo jarní formy pšenice a ječmene.<br /> <br /> Brukvovité rostliny (''Kruzifery''), mezi nimi všechny druhy zelí, řepka a zástupci meziplodin — jako řepkové odnože, hořčice bílá (''Sinapis alba''), olejný ředkev (''Raphanus sativus var. oleiformis'') a další — obohacují osevní postup nesmírně. Přehojný kvet řepky (''Brassica napus'') a brukvovitých přicházejících do kvetu, meziplodin i — neúmyslně — plevelů hořčice a ohnice rolní (''Raphanus raphanistrum'') je zdrojem nektaru, který přitahuje množství létajícího hmyzu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Futterpflanzen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Choroby krmných rostlin podmíněné osevním postupem ====<br /> <br /> Brukvovité rostliny zároveň přitahují velké množství žravého hmyzu — v čele blecháče (druhy ''Phyllotreta''), kapustová moucha (''Chortophila brassicae''), blýskáček řepkový (''Meligethes aeneus'') a další. Stejně škodlivé je i množství houbových chorob, v první řadě nádorovitost košťálovin (''Plasmodiophora brassicae''), která jako typická choroba osevního postupu z velké míry určuje nesnášenlivost košťálovin, řepky atd., ale i brukvovitých plevelů navzájem. Dále je řepka hostitelskou rostlinou mnoha {{SE|256}}<br /> <br /> Nematodových druhů, které v následných plodinách páchají škody. Řepka potřebuje brzy vyklízející předplodiny jako ozimý ječmen a žito. Za sebou zanechává pro následnou plodinu vynikajícím způsobem strukturovanou, zralou, relativně bezplevelnou půdu. Z uvedených důvodů je stejně jako u košťálovin nutná přestávka v pěstování tři až čtyři roky. Při zařazení intenzivního zeleného hnojení brukvovitými do osevního postupu je třeba zvolit ještě delší odstupy.<br /> <br /> Ústřední místo v osevním postupu zaujímají vedle tržních plodin pícniny jetel (''Trifolium'') a vojtěška (''Medicago'') s přídavkem směsi pícních trav a bylinek. Jetel a vojtěška jednak jako hlubokokořenící rostliny přímou cestou — vázáním dusíku, zpřístupňováním minerálů a bohatstvím kořenové hmoty — oživují celý objem půdního profilu, a to tím více při víceletém, bujném porostu, jednak patří na rostlinné rovině nepřímo k největším podporovatelům trvalé úrodnosti půd. Děje se tak prostřednictvím pícních mas, které jsou přeměněny a zušlechtěny přežvykováním a jako hnojivo se vracejí na půdu. Pěstování pícních luskovin je doplněno zrninkovými luskovinami, mimo jiné bobem obecným (''Vicia faba''), lupinou (''Lupinus'') a hrachem setým (''Pisum sativum''). V osevním postupu stojí buď v čisté kultuře, nebo ve směsné kultuře s ovsem, přednostně před okopaninovými plodinami. Priorita jetele a vojtěšky v osevním postupu klade hranice pěstování zrninkových luskovin. Důvodem je kyjatka jetelová (''Sithonia lineata''), která dokáže pícní luskoviny v raném mládí značně poškodit. Klíčovým problémem červeného jetele — méně pěstování vojtěšky — je sklerotinia jetelová (''Sclerotinia trifolium''). Je to typická choroba osevního postupu. Černé sklerotie (plodnice houby) lpí na kořenovém krčku, ničí cévní svazky a jetelová rostlina uvadá na přelomu jara ze dne na den. Trvalé formy houby se mohou v půdě udržet až osm let. Návrat červeného jetele, a rovněž vojtěšky, by proto měl nastávat nejdříve každých pět až šest let. Při nejméně dvouletém pěstování je problém pcháče pro následnou plodinu vyřešen a rovněž stav nematodů se výrazně snížil.<br /> <br /> Dalšími listovými plodinami, které zpravidla tvoří součást biologicko-dynamických osevních postupů, jsou krmná řepa (''Beta vulgaris var. alba'') jako dietetikum při krmení dojnic a dále mrkev (''Daucus carota'') a lnička setá (''Linum usitatissimum'') při odchovu telat. Tyto plodiny, jakož i pěstování zeleniny a léčivých bylin pro zdraví zvířat jsou zčásti pěstovány zahradnicky, zčásti polním způsobem začleněny do okopaninovýchplodin. {{SE|257}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Fruchtfolge_in_Beziehung_zur_Düngung,_Humusbilanz_und_Pflugbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Osevní postup ve vztahu k hnojení, humusové bilanci a obdělávání pluhem ===<br /> <br /> Osevním postupem si biologicko-dynamický podnik vytváří pěstební rámec, který garantuje dauerfruchtbarkeit odpovídající stanovištním podmínkám. Tento prostorově-časový rámec předkládá téma, jež lze podle počasí a potřeb krmení i trhu různě variovat. Toto téma musí jako živý ideový celek žít ve vědomí hofgemeinschaft a být rok co rok soustavně vtisknuto hospodářskému organismu. Každý rok znovu se tento obraz osevního postupu stává v utváření přírodního dění viditelným uměleckým dílem. V následujícím příkladu (Dottenfelderhof) je představen dvanáctipólový osevní postup, který se člení do dvou šestipólových, v nichž je opět rozpoznatelný původní princip trojpólového hospodaření:<br /> <br /> {| class=&quot;wikitable&quot;<br /> !&lt;small&gt;Rok&lt;/small&gt;<br /> ! &lt;small&gt;Osevní postup&lt;/small&gt;<br /> !<br /> !&lt;small&gt;Meziplodina&lt;/small&gt;<br /> !&lt;small&gt;Hnojení&lt;/small&gt;<br /> !&lt;small&gt;Humusová bilance&lt;/small&gt;<br /> !&lt;small&gt;Podzimní orba&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;1&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Vojtěška – tráva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;100–200 dt kompostu&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;+&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;2&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Vojtěška – tráva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;Tvorba trvalého humusu&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;+&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;3&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Oz. pšenice – ječmen&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;Brukvovité&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || <br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;4&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Oz. žito&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;Luskoviny aj.&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || <br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;5&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Okopaniny: brambory, polní&lt;/small&gt;<br /> &lt;small&gt;zelenina, krmná řepa aj.&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;300 dt chlévského hnoje z hlubokého ustájení&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;zčásti brukvovité&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || &lt;small&gt;+~&lt;/small&gt;<br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;6&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Oves, špalda&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;Podsev jetele&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;7&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Jetelotráva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;100–200 dt kompostu&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;+&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;8&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Jetelotráva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;Tvorba trvalého humusu&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;+&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;9&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Oz. pšenice –&lt;/small&gt; <br /> &lt;small&gt;rozmnožování osiva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;Brukvovité&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || <br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;10&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Žito&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;Luskoviny aj.&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || <br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;11&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Okopaniny: jako pod 5&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;300 dt chlévského hnoje z hlubokého ustájení&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;zčásti brukvovité&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || &lt;small&gt;+~&lt;/small&gt;<br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;12&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Oves, špalda,&lt;/small&gt; <br /> &lt;small&gt;rozmnožování osiva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt; <br /> || &lt;small&gt;Podsev vojtěšky&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> | colspan=&quot;7&quot; |&lt;small&gt;BL = listová plodina; H = stébelnatá plodina; + = přírůstek humusu; ~ = udržování humusu; - = úbytek humusu; pf = orat&lt;/small&gt;<br /> |}<br /> <br /> Podíl listových plodin odpovídá s 50 % systému střídavého hospodaření. Meziplodiny však posunují poměr {{SE|258}}<br /> <br /> ke stonkovým. Hluboko kořenící kultury s největší kořenovou hmotou – vojtěška, za ní jetel – převažují nad podílem převážně mělce kořenících okopanin s malou kořenovou hmotou. Prostřední polohu v obojím ohledu zaujímají stébelnaté plodiny. Bez přihlédnutí k příspěvku meziplodin a organického hnojení lze humusovou bilanci v průběhu dvanácti let hodnotit jako mírně pozitivní. Zpracování půdy, především na jaře a na podzim, ji ovlivňuje negativně. Přerušení tohoto zpracování po čtvrtinu dvanácti let polním pícninářstvím zmírňuje ztráty humusu – právě tak jako mírné hloubkové zpracování na podzim a v předzimu pluhem, kypřičem, diskovým pluhem a podobně. Vyrovnání ztrát, nebo přímo postupné usazování na trvale vyšší úroveň obsahů humusu, je pak úkolem humus poskytujících meziplodin, především však hnojení chlévským hnojem a komposty. {{SE|259}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Dritte_Säule:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''Třetí pilíř:''' ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vom_Wesen_der_Düngung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === O podstatě hnojení ===<br /> <br /> Co hnojení vlastně znamená, to je záhadná otázka. Ze stanoviska obvyklé agronomické vědy se zdá, že tuto otázku dál klást nestojí za námahu; zdá se, že je jednou provždy rozluštěna. V tomto smyslu hnojení znamená: přivádět systému půda a rostlina – za účelem harmonicky vyváženého hospodaření s živinami – látky uvažované a vypočítávané v izolované formě jednotlivých chemických prvků, které dávají očekávat maximální výnosy, přibližně až po vyčerpání genetického potenciálu odpovídajícím způsobem šlechtěných odrůd kulturních rostlin.<br /> <br /> Tento bodový způsob myšlení v kategoriích vnějších příčinných a účinkových vztahů stojí polárně naproti výpovědi duchovněvědního výzkumu, který «tajemství hnojení» označuje jako «mimořádně skutečná tajemství».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 11.&lt;/ref&gt; «Zajisté, hnojení se provádí instinktivně z tradice starých dob. Ale podstatě hnojení dnes vlastně nikdo nerozumí», «kromě těch, kteří to mohou vědět z duchovního»..&lt;ref&gt;Ebd., S. 20.&lt;/ref&gt; Následující tři kapitoly jsou pokusem vytvořit základy porozumění pro toto radikální tvrzení. V dalších výkladech k stupňům hnojení se může tajemství podstaty hnojení stát zjevnějším.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_Stoff-_und_Kräftefrage&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K otázce látky a sil ===<br /> <br /> Provozovat zemědělství znamená pohybovat velkými masami látek, převážně z organické přírody: oživenou půdou při každém pracovním úkonu, pracovními postupy při sklizni zelené píce, sena a slámy atd., jakož i jejich uskladněním a každodenním předkládáním ke krmnému žlabu, stlaním ve stáji, vyklízením a skladováním chlévské mrvy a močůvky, jakož i jejich rozvozem na pole a louky, několikanásobnou aplikací postřikových preparátů na celý katastr hospodářství, sklizňovými hmotami obilí a okopanin, jejich uskladněním a konečně přípravou veškeré sklizně, která opouští hospodářství jako potraviny. {{SE|260}}<br /> <br /> Zemědělství je dopravní živnost proti své vůli. To je jedna stránka, druhou stránkou je, že se jedná o proces zasazený do rytmů běhu roku a pokračující i nad jejich rámec. To platí především pro hnojení. Hnojiva vyprodukovaná v podniku jsou sama výsledkem životních procesů a zároveň příčinou jejich udržení a stupňování.<br /> <br /> Co jsou to za látky, které se tu v různých formách projevů pohybují sem a tam? Co je to látka? Látky se projevují ve čtyřech klasických živlech: ve skupenstvích pevném (země), kapalném (voda), plynném (vzduch). K živlu tepla přírodověda dosud nenašla pojmový přístup, který by jej charakterizoval jako svébytný čtvrtý z klasických živlů. Dodnes platí metodický princip rozkladu jevů, který sahá až k zakladateli experimentální fyziky Francisi Baconovi (1561–1626). Tato metoda, hledat za jevy v materiálních procesech kauzální princip bytí, dodnes ovládá běžný vědecký provoz.<br /> <br /> Za subjektivně vnímaným jevem se hledá objekt, materiální předmětnost. Ta se nenachází v teple samotném, nýbrž sekundárně v teplotních stavech, které se měřitelně projevují na živlech pevném, kapalném a plynném. Teplo by bez tohoto vztahu ke třem živlům či skupenstvím zůstalo nepostřehnutelné. Pro Francise Bacona, který se právními prostředky učinil soudcem nad teplem, to byl zřejmě důvod, proč teplu upřít svébytnou existenci jakožto živlu. Dodnes zůstává nehmotnost tepla, jeho bytostná podstata, pojmově v temnotě. Neztělesňuje žádné vlastní skupenství. V novější době mají badatelé tendenci označovat energeticky bohatý, vysoce zředěný stav plazmatu za čtvrté skupenství. Ale i v této vysoce komplexní souvislosti jevů se teplo projevuje v podobě vázané na hmotu. Jeho čistá podstata jakožto tepelného živlu se ve vnímání stává fenoménem tepelného vjemu v odstupňování od studeného po horké, zprostředkovaného živly země, vody a vzduchu. Dále se jeho čistá nehmotná podstata projevuje ve vlastnosti převádět svou přítomností a nepřítomností elementární či agregátní stavy jeden v druhý.<br /> <br /> Otázka po podstatě látky, která se od 17. století postupně stala ústřední poznávací otázkou v přírodních vědách, se zdá být fyzikou a chemií v zásadě vyjasněna. Rozložíme-li analytickými metodami organické či anorganické látky – pomineme-li {{SE|261}}<br /> <br /> ty, které se od přírody nacházejí v elementárním stavu, jako zlato, stříbro aj. –, vyjde najevo soubor fyzikálně-chemických prvků, které se rozlišují podle svých vlastností. Představujeme si, že jsou tvořeny atomy (atom = nedělitelný).<br /> <br /> V 19. a 20. století byl i produkt rozkladu, prvek jako „nedělitelný atom“, rozložen na své elementární částice. Tím ztratil kvalitativní charakter vlastností chemických prvků na významu pro poznání podstaty látek. Tímto krokem byl překročen práh od přírody k „podpřírodě“&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Leitsätze'', GA 26, «Von der Natur zur Unternatur», Dornach 1998, S. 255 ff.&lt;/ref&gt; a vstoupilo se do subatomární oblasti elementárních částic (kvant). V ní se ztrácí smyslový svět a nastupuje jiný, svět měřitelných energetických účinků.<br /> <br /> Ty se liší od vyzařujících silových účinků kosmu, které pozemský svět látek pozvedají ke konstituci vyšších stupňů bytí života rostlinného světa, duševna světa zvířat a duchovna člověka. Naproti tomu se pozemské látky jeví jako vyzařující,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst nach geisteswissenschaftlichen Erkenntnissen'', GA27, Dornach 1991, S. 20).&lt;/ref&gt; jako zhuštěné silové útvary, jakoby procesy, které dospěly ke svému konci a v tomto stavu jsou spoutány.<br /> <br /> V atomech se spatřovala tělesa vyplňující prostor, hmota, která měla být jedinou příčinou veškerého vyššího bytí na Zemi. Tento názor vytvořil pro světonázor materialismu racionální, zdánlivě nevyvratitelný základ. Hmota, tak zní názor, je kontinuum, které bylo na počátku a bude na konci. Všechno bytí, které vzniklo mezi tímto počátkem (velký třesk) a tímto koncem (''konečná entropie'', tepelná smrt) a ještě existuje, se odvozuje z tohoto materiálního prazákladu, a tak i člověk, který si to vše jako materiální objekt takto myslí. V popření svého já jako duševně cítící, duchovně usilující a v lásce chtějící bytosti povýšil tuto teorii na axiom. Materialismus je kvůli svému zdánlivě jistému základu, rozluštění tajemství hmoty a z něj vzešlé technologii, nejméně reflektovaným světonázorem. Zahaluje pohled na člověka, který s nasazením nejvyšší síly rozumu konstruuje svět, v němž se jako ne-Já ztrácí v nicotě. „Rozum se vzdaluje od skutečnosti, rozumnost nás k ní {{SE|262}}<br /> <br /> opět přivádí.“ &lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Einleitungen zu Goethes Naturwissenschaftlichen Schriften'', Kap. X. «Wissen und Handeln im Lichte der Goetheschen Denkweise», GA 1, Dornach 1987, S. 171.&lt;/ref&gt;Světový obraz materialismu zažil jistý otřes poznatky kvantové fyziky, která dokazuje, že hmotu nelze diferencovat na součet atomárních částeček hmoty, nýbrž na energetická kvanta účinku. Kdo je ale jejich původcem? Zde se klade otázka po duchu, po světě bytostí tvořících z nadsmyslna. „Rozum nás vzdaluje od skutečnosti, rozumnost nás k ní opět přivádí.“<br /> <br /> Zaměří-li člověk veškerou sílu rozumnosti na sebe jako na myslící bytost, nalezne v sobě samém prostředky a cesty, které ho vyvedou ze statiky materialistického světového obrazu. Probouzí se k vědomí, že on sám je z duchovních prapočátků povolán být nositelem vývoje a stále více se jím stávat; že v sobě díky svým duševním silám myšlení, cítění a chtění může rozvíjet vyšší duševní poznávací orgány a s jejich pomocí se školit k vyšším náhledům. Ty mu umožňují, aby ve svobodném sebeurčení vzal svou budoucnost i budoucnost svého spolutvoření do vlastních rukou. Náznaky tohoto druhu se tu a tam objevují. Avšak: Otázka po podstatě látky ve všech jejích formách projevu, v neživé přírodě, v životě rostlin, v oduševnělosti zvířat a v duchovní či Já-organizaci člověka, se v tomto smyslu dosud neklade.<br /> <br /> Abychom získali vhled do tohoto komplexu otázek, je třeba si uvědomit: „Smyslově vnímatelný obraz světa je součtem metamorfujících se obsahů vnímání bez jakékoli hmoty, která by ležela v jeho základu.“&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Einleitungen zu Goethes Naturwissenschaftlichen Schriften'', Kap XVI. «Goethe als Denker und Forscher», GA 1, Dornach 1987, S. 274.&lt;/ref&gt; Vnímání, která činíme na smyslově vnímatelném předmětu, podněcují myšlení k tvorbě pojmů, které se snaží postihnout vlastnosti tohoto předmětu. Tak se charakterizují látkové prvky periodické soustavy vždy specifickými vlastnostmi, které jsou výrazem něčeho, co se nestává jevem, tedy nepřísluší vzniku a zániku v čase a prostoru. Hmota je však chápána jako kontinuum, jako to, co přetrvává v čase a prostoru, aniž by sama byla smyslově vnímatelným jevem a aniž by podléhala budujícím a ničivým silám, které v čase a prostoru působí. To, co se projevuje, jsou pojmově postižitelné vlastnosti. Jsou to projekce něčeho nad-časoprostorového, nadsmyslového, podstaty té či oné látky. Konstituují se {{SE|263}}<br /> <br /> ve vědomí člověka skrze vnímání a pojem v součet vlastností. Jejich vymezení a přiřazení k té či oné látce je předmětem výzkumu fyziky. Jejich konstelace je taková, že každý látkový prvek má specifickou afinitu k jiným látkám. Mohou spolu reagovat. Pokud k tomu dojde, výchozí látky zmizí z dohledu a, jakoby syntézou, vznikne nová látka s překvapivě novými vlastnostmi. Začátek a konec jsou spolu spojeny diskontinuálním děním. Například vodík (H) a kyslík (O) jsou plyny. Jejich vzájemná afinita je tak obrovská, že spolu reagují explozivně. Zmizí a objeví se voda, látka s nejbohatšími vlastnostmi, základ veškerého života. Dochází ke skoku z méně zhuštěného do více zhuštěného skupenství. Pokud je voda podrobena elektrolýze za vynaložení energie, objeví se opět výchozí prvky jako plyny. Při přechodu z plynného do kapalného stavu, jakož i při každé reakci mezi látkami, vstupuje do hry faktor času. Probíhá proces. Toto procesuální dění ve světě látek je především předmětem chemie. Lze jej empiricky sledovat v reaktivních doprovodných jevech, ale jako takové se vymyká vnímatelnosti. V chemickém procesu působí síly, které jsou dány podstatou látky a jejími vlastnostmi. Síly, které jsou v procesu v pohybu, setrvávají před začátkem a na konci reakce ve stavu klidu, ztuhnutí do formy. Ve formě se látka stává smyslově vnímatelnou a ve svých fyzikálních vlastnostech měřitelnosti, počitatelnosti a vážitelnosti vypočitatelnou.<br /> <br /> V průběhu procesuálně-chemického působení sil se objevují jevy, například tepelné, světelné, barevné a zvukové jevy, jakož i čichové a chuťové zážitky, které nelze odvodit z vlastností reagujících látek. Umožňují bádajícímu duchu člověka hlouběji se vžít do procesuálního dění, ba dokonce si v činném provádění s ním vytvořit osobní vztah, v němž se nadsmyslové působení sil v osobním prožitku zobrazuje blíže duchu. V spoluprožívání chemických jevů odhalují látky na malou skulinku svou silovou a tím i svou bytostnou podstatu.<br /> <br /> Čím dále postupovala fyzika v časoprostoru ve snaze rozluštit tajemství materiálně myšleného látkového prvku, atomu, tím více se jev vytrácel z dohledu experimentátora. Ten dále spřádal červenou nit na základě představených modelů pomocí {{SE|264}}<br /> <br /> matematiky. Nepozorovaně vystoupil z přírody do říše „podsmyslového“, do podpřírody, do říše přísně zákonitých, fixovaných, neživých a bezduchých poměrů sil hmoty, elektřiny, magnetismu a jaderné vazebné energie. V této podpřírodě je vše předmětné ze smyslově vnímatelného světa rozpuštěno ve vypočitatelný systém v sobě ztuhlých a přesto interagujících forem energie. Tam, kde působí izolovaně, jsou v nejvyšší míře nepřátelské životu. Podsmyslové síly působí v „prostoru“, a proto jsou nutně představovány jako tělesa v prostoru, jako mechanika kvant. Rozlišují se v prostorovém vymezení a – podle svého mechanismu účinku – různé elementární částice, respektive energetická kvanta.<br /> <br /> V průběhu vývoje kvantové fyziky se stalo zřejmým, že tyto představy, opírající se o smyslovou zkušenost, nejsou udržitelné. Niels Bohr (1885–1962), otec kvantové fyziky, dospěl k závěru: „Neexistuje žádný kvantový svět.“&lt;ref&gt;Zitiert nach Jos Verhulst: ''Der Glanz von Kopenhagen, geistige Perspektiven der modernen Physik'', Stuttgart 1994, S. 15.&lt;/ref&gt; Tento poznatek potvrdili jeho kongeniální kolegové Werner Heisenberg (1901–1976), Wolfgang Pauli (1900–1958) a další. Heisenberg píše: „Nejmenší jednotky hmoty ve skutečnosti nejsou fyzickými objekty v běžném smyslu; jsou to formy, ideje, které lze jednoznačně vyjádřit pouze v matematickém jazyce.“&lt;ref&gt;Ebd., S. 17.&lt;/ref&gt; – Atom tedy není věc v prostoru. A dále píše: „Pokud se pokusíme proniknout za tuto skutečnost [myšlena je ta smyslově vnímatelná; pozn. autora] do detailů atomárního dění, pak se kontury tohoto ‚objektivně-reálného‘ světa rozpouštějí – ne v mlze nové a přesto nejasné představy skutečnosti, nýbrž v průzračné jasnosti matematiky, která zákonitě spojuje to možné, nikoli faktické.“&lt;ref&gt;Ebd., S. 173.&lt;/ref&gt; Tato „průzračná jasnost“ je však abstrakcí. Jakkoli může být správná ve vztahu k bytí a působení podpřírody, naráží přesto na hranici, na níž si poznávající člověk může uvědomit, že z této abstrakce nelze vykřesat jiskru eticko-morálního impulsu. Matematika se zabývá tím, co se stalo fyzickým, co se myslícímu vědomí projevuje v číselných poměrech. Jejich správnost je postižitelná v myšlenkách, tedy čistě v duchu. V nich se objektivní a subjektivní spojuje v jedno. Jsou pravdivé v omezeném případě {{SE|265}}<br /> <br /> anorganicko-fyzického. V tomto smyslu je matematika vědou duchovní, a nikoli přírodní. Myslíme myšlenky, které jsou schopny převádět fyzikální zákony do technologických funkcí. Zůstaneme-li u těchto myšlenek a snažíme-li se v duchovním posílení prožít jejich důslednost, jejich logické souvislosti, pak se matematika nesráží do strnulé, neživé abstrakce, nýbrž se může stát předstupněm pravého duchovního poznání.<br /> <br /> Číselné poměry jsou výrazem poměrů energetických, respektive silových. Ty druhé jsou jednak nositeli procesů látkových reakcí, jednak jsou v látce spoutány jako „zadržené procesy“.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Konferenzen mit den Lehrern der freien Waldorfschule Stuttgart'',2. Bd., GA 300b, Konferenz vom 21. Juni 1922, Dornach 2019, S. 152.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Martin Rozumek, Peter Buck (Hrsg.): ''Das Chemische und die Stoffe, Zugänge zur Chemie'', Dornach 2008, Kap.: «Einleitung», S. 7.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Látka podléhá tíži. Tato zakusitelná vlastnost ji především činí reprezentantem pozemského. Je to součet forem energie či sil spoutaných do smyslově vnímatelné formy, které se projevují ve vlastnostech. Umožňují procesy probíhající podle přírodních zákonů, reprodukovatelné a matematicky abstrahovatelné do vzorců.<br /> <br /> V oživené přírodě již toto procesuální dění nelze odvodit pouze z vlastností fyzikálních látkových prvků. Naopak, životní procesy je do značné míry odcizují jejich fyzikální determinovatelnosti. Bílkovina se například skládá z pěti prvků: uhlíku, kyslíku, dusíku, vodíku a síry. Ty se se svými vlastnostmi stávají nositeli sil, které jsou kosmického původu.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 64f.&lt;/ref&gt; Tyto kosmické síly všudypřítomně proudí z planetárního okruhu a konfigurují se podle bytostné povahy rostliny nebo zvířete v éterické tělo neboli tělo životní. To je skrz naskrz tvůrcem procesů. Stává se architektem fyzické organizace, pozvedá fyzikální látky z jejich spoutanosti v pozemském, staví je do služeb životních procesů a udržuje je v proudu života tak dlouho, dokud tento proud neumírá do forem organických útvarů. Éterické tělo se pak rozpouští ve světovém éteru. Při bakteriálním rozkladu, mineralizaci, se pozemské látkové prvky uvolňují z organických útvarů; opět upadají zpět do své fyzikální vlastní zákonitosti.<br /> <br /> To, co se v organické přírodě označuje jako konstitutivní složky, jako jsou bílkoviny, sacharidy, tuky, hormony, vitaminy atd., jsou {{SE|266}}<br /> <br /> z životních souvislostí, v nichž se objevují, abstrahované, tělesné, mrtvé útvary. V souvislosti životních procesů jsou to silové útvary, které v téměř nekonečných variantách a vzájemných působeních pozvedají pozemský svět látek k oživeným kompozicím. Kdo komponuje tyto síly v tuto zvučnou symfonii, takže dub je v každém svém orgánu, v kořenech, kmeni, větvích, výhonech, listech, květech a plodech nezaměnitelně dubem, a růže růží? V rostlinné říši se hledá typus, bytost, která se v určitém druhu rostliny tvarově projevuje. Ani síly, ani hlouběji skrytá bytost, která tyto síly ze sebe plodí, nejsou smyslově vnímatelné. Otevírají se teprve nadsmyslovému nazírání.<br /> <br /> Co se v tomto ohledu projevuje u zvířete? Bytost, zdroj veškerého tvoření, zůstává skryta. V jevu se neobjevuje duše a tvořivá síla sama, nýbrž duševní projevy a působení sil. Kůň zapřažený do pluhu se duševně projevuje ve svých pohybech, v poslušnosti na tlak uzdy, aby zůstal ve stopě, a ve způsobu, jak se při postupu vpřed mocně opírá do postroje atd. Všechny tyto projevy síly mají nepochybně svůj původ v bytosti koně. Vnímáme je v napětí svalů, tažných lan, v rozrývané půdě, v klouzání plazu pluhu po odhrnovačce až po boční odkládání. Síla vycházející z koně se projevuje v polaritě klidu a pohybu, a to současně. To charakterizuje rytmus. Rytmus, který kůň projevuje ve všech svých pohybech, v kroku, klusu a cvalu, nebo v kývání hlavou nahoru a dolů při tahu těžkých břemen, pramení z duševní bytosti tohoto zvířete. Rytmus vytváří ekonomii v působení sil; šetří sílu. Toho všeho si jako divák uvědomujeme; základní dění, jak se duševno proměňuje v sílu a ta vnější čin, zůstává skryto.<br /> <br /> Jak se tedy utváří tento vztah bytosti a jevu člověka v zemědělství? On sám je cílevědomým aktérem a zároveň svým vlastním divákem: kočí a kůň v jednom. Bytost, duchovní cíl a čin jsou v sebeuvědomění bezprostředně propojeny: Vezmu-li rýč a rýji, účinek je podobný jako u pluhu. Avšak já jsem v každém okamžiku dárcem impulsu a vědomým účastníkem dění. Má duchovní bytost je původcem idejí, které mě vedou, a zároveň zdrojem síly, aby se staly činem. Nacházím v sobě samém bytost, která má moc se svobodně k {{SE|267}}<br /> <br /> tomuto činu určit. Zvířeti naproti tomu zůstává jeho bytost nevědomá; prožívá se čistě duševně ve svých instinktech. Bytost a duše rostliny působí z „nadpřírody“ v životních procesech a vytvářejí si ve formách smyslově vnímatelný obraz. Bytost minerálně-látkového se projevuje v prostorově ohraničené, fixované struktuře sil, která v krystalu ztuhla do geometricky daných forem.<br /> <br /> Tento vztah bytostí k jejich způsobům projevu v přírodních říších se vyjadřuje ve způsobu utváření látek budujících tělo. V člověku se tělesná kompozice látek individualizuje podle jeho duchovní duše, jeho Já. Bytost pozvedá látky z jejich pouhého fyzického bytí a komponuje je v silové útvary, které odpovídají stupni bytí, na němž se objevují. Na prvním, nejnižším stupni bytí fyzicko-anorganické přírody se stavba látek řídí zákony, které zde vládnou. Tyto zákony jsou postižitelné v chemicko-fyzikálních pojmech a manifestují se předmětně ve výtvorech techniky. Na druhém stupni bytí, v rostlinné říši, se látky komponují podle vyšších, již ne pojmově postižitelných zákonitostí éterického těla obrazných sil. Tímto tělem je pozemské působení sil začleněno do kosmického. Třetí stupeň bytí látkových kompozic konstituuje říše zvířat. Zvíře může své tělo budovat pouze příjmem potravy zvenčí. Cestou trávení ničí potravinové látky silou své vlastní duševní bytosti a z této duševní síly komponuje svou vlastní tělesnou látkovost. Ta je konfigurována tak, že je nositelem duševna přebývajícího ve zvířeti, které má svůj bytostný základ za sluneční sférou, ve vzdáleném kosmu, v takzvaném zvěrokruhu. Čtvrtý stupeň bytí látkového je ztělesněn v těle člověka. V něm je fyzické, éterické a astrální utváření látek individualizováno skrze Já. Pouze tím, že látky v těle – např. DNA – jsou uspořádány podle silového zdroje Já, mohou v těle přebývat. Vytvářejí si v těle Já-organizaci. Skrze ni se člověk projevuje jako individualita.<br /> <br /> Čtyři stupně forem projevu látkového konstituují pozemské bytí a tak i skutečnost zemědělského organismu. Při hnojení jde o to, uvést tyto stupně bytí do takového vzájemného vztahu, aby se to mrtvé, minerální, otevřelo silám živého, duševního a duchovního: „Člověk musí zemi přímo oživovat, a to nemůže, pokud postupuje mineralizujícím {{SE|268}}<br /> <br /> způsobem; to může jen tehdy, pokud postupuje s organickým, které uvede do odpovídající polohy, aby mohlo působit organizujícím, oživujícím způsobem na to pevné, zemské samotné.“&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 122.&lt;/ref&gt; Pojem hnojení tedy nelze uchopit na stupni neživého, „mrtvého, zemského“, nýbrž teprve tehdy, když se vezmou v úvahu stupně od živého výše.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_Frage_nach_Geist,_Wesen_und_Individualität&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K otázce ducha, bytosti a individuality ===<br /> <br /> Vše, co se zjevuje, je forma — šat látkového. Látkou naplněná forma je označována jako těleso v prostoru. Jak ukazuje předchozí úvaha, jeví se tato látkovost ztuhnutá do formy jako specifická kráftekomposition, jež procesově ztuhlá — «Konec cest Božích».&lt;ref&gt;Das Zitat lautet im Original: «Leiblichkeit ist das Ende der Werke Gottes»; aus: ''Biblisches und Emblematisches Wörterbuch'' des deutschen Theologen Friedrich Christoph Oetinger (1702– 1782).&lt;/ref&gt; Síly jsou neviditelné; projevují se ve svých účincích, například ve změnách formy. Principiálně neexistuje žádné silové působení bez příčiny, bez původce. Ti jsou smyslovému vnímání skryti ještě hlouběji než síla sama. Původce je ve hře sil velikým neznámým — duchem. Ten prostupuje všemi přírodními říšemi až k člověku a konstituuje fyzickou organizaci těla; ve své nejčistší podobě se zjevuje v krystalových formách minerální říše. Duch je pohybujícím v bildekräften, jež z dálek kosmu vyzařují dovnitř. Původce všech zjevení fyzicko-anorganické, mrtvé přírody je bytostný duch. Právě tak je to duch, jenž žije v proudech éterických sil přitékajících ze sfér Slunce a planet a tvoří z nich éterická těla rostlin, zvířat a — nad člověkem — éterická těla vyšších duchovních bytostí.&lt;ref&gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Původce veškerého života je bytostný duch. Právě tak je to duch, jenž tkáč v astrálních silách vyzařujících z kosmu a jenž tvaruje podle povahy zvířat, člověka i bytostí nad ním stojících jejich astrální tělo. U zvířete i u člověka zprostředkovává éterickým silám bildekräfte-impulsy, jež budují a udržují tělesné orgány, jakož i vyšší orgány sloužící duševnímu prožívání, rozvíjení morálních impulsů a vlastnímu bytostnému konání. Veškeré duševní bytí je duch! A nakonec je to duch, jenž naplňuje Já-bytost člověka a v {{SE|269}}<br /> <br /> V něm probouzí sebevědomí. V tom rozvíjí sílu k usilování o sebepoznání, k uchopení reálně působícího ducha v sobě samém, jakož i v přírodě a kosmu. V sebevědomí člověka vzplane duch — jasně v myšlení a snivě v cítění; ve vůli žije spící. Skutečnost ducha se mu stává tím více skutečností, čím více ideje myšlením uchopené prožívá v cítění a nechává je ve vůli stát se činem. V tomto úsilí pracuje Já na proměně bytostných článků: fyzického těla a ätherleib. Stává se jejich spoluúčastníkem; naplňuje se produktem této proměny, duchem, a vstupuje s ním do svobodného vztahu.<br /> <br /> Lidské Já chápe, že k rozšíření přírodní vědy nutně potřebuje také vědu o duchu, a nachází ji v antroposofické duchovní vědě. Její výsledky se sdělují myslícímu vědomě v formách idejí. Rozlévají světlo nad smyslový svět. Pojmově uchopené smyslové skutečnosti se rozšiřují a vzplane v vědomí jako duchovní skutečnosti. Člověk se učí poznávat jako duchovní bytost, jež je zakotvena sama v sobě, jako bytost, která se z vlastní, sebou samou poznané bytostnosti může svobodně sebeurčovat. Člověk se učí v sebezkoumání — školením svých duševních činností myšlení, cítění a vůle — poznávat jako Já, jež jako duchovní bytost koření ve věčném, jež si v prostoru a čase vytváří tělesnost a v ní stínem zahaleno vzplane v sebevědomí. Prostřednictvím vědy o duchu se lze naučit uvědomit si svůj původ v duchu.<br /> <br /> Prostřednictvím obvyklého na smysly vázaného myšlení se člověk učí poznávat svět kolem sebe jako dohotovený, završený — a sebe jako toho, kdo se stává, jako nedovršeného. Nalézá v sobě sílu a ukazatel cesty k tomu, aby nedovršené ve svých bytostných článcích — astrálním čili duševním těle, éterickém čili životním těle a těle fyzickém — proměňoval k vyšší dokonalosti. Tato síla k sebeproměně je vlastní každému člověku; tvoří celé lidství. Stane-li si člověk tohoto vědomým, stává se vývojová idea živou; stává se duchovně účinnou realitou. Staví člověka, který se prodírá k sebepoznání, do polohy, v níž se může povznést nad pouhé přírodní bytí — jež se oku zjevuje jen v odumřelých formách — a sám prožít i utvářet ten proces, který z proměny minulého v přítomnosti nechává vznikat budoucnost. Tento proces pořádá Já člověka a přitom samo sebe vnímá.<br /> <br /> Prožitá idea vývoje otvírá bytosti Já neomezené duchovní panorama, z nějž čerpá substanci, která jejímu vlastnímu bytí dává obsah a nechává je růst. «Já získává bytost a smysl od toho, s čím je spojeno.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Theosophie'', GA 9, Dornach 2003, S. 50.&lt;/ref&gt;Já žije v duši a je skrze tělo otevřeno smysly vůči fyzickému světu a otevřeno duchem vůči světu duchovních bytostí, které stojí nad člověkem. {{SE|270}}<br /> <br /> V tomto poli napětí prožívá člověk sám sebe jako individualitu. Tento pojem nelze, takto chápán, vztáhnout na věci a bytosti přírody. Ty jsou ve svém fyzickém bytí bez Já zapojeny do světa sil a bytostí kosmu. Tím, že si člověk uvědomil sebe sama ve fyzicko-smyslovém světě, se z tohoto poutat do značné míry emancipoval. Stojí jako vyvíjející se bytost tváří v tvář světu forem, který ztuh v dílo.<br /> <br /> Z tohoto stavu svého vědomí hrozí člověku, že se odcizí přírodě právě tak jako svému ve duchu kořenícímu bytí. Prožívá sám sebe stále více jako uzavřeného do sebe a mechanicky a elektronicky si konstruuje vnější svět, který již není přírodou, žádnou živě působící duchovností, nýbrž artefaktem duši prosté intelektuality. Jak ale, obrátí-li člověk pohled z nitra, z vnitřně posilněné duchovní duše, na přírodu, která z živého vytváří formy — jak, odhalí-li se z idejí poznání ducha inaugurační princip vývoje, jenž tyto formy vytváří? Člověk, který takto z poznání ducha uchopí sám sebe bytostně jako individualitu, nalézá v sobě ducha, který se přeměňuje v ideami nesené silové impulzy vůle. Tyto ideami prozářené silové impulzy vůle zasahují řídícím způsobem do světa sil přírody. Tuto cestu připravuje Goethe, když odkazuje na umění: «Komu začíná příroda odhalovat své zjevné tajemství, ten cítí neodolatelnou touhu po její nejdůstojnější tlumočnici — umění.»&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Maximen und Reflektionen'', Nr. 720, Hamburger Ausgabe, Bd. 12, München 1987.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tyto lidské silové impulzy vůle pozvedají zemědělský organismus jako celek z obecného přírodního dění a starají se o smysluplný a uměřený tok sil ve vzájemném působení jeho orgánů. To se děje především a s největším dosahem skrze hnojení těmi organickými látkami, které jsou v hospodářství vyloučeny z životních procesů. Zde je minulé látkové dění, procesuálně proměněné skrze přeměny, povoláno k přítomnému. {{SE|271}}<br /> <br /> To charakterizuje jednu stránku — stránku přírody. Druhou stránkou je duchovní výkon člověka. Ten z poznání ducha ukazuje vůli cesty, jak komponovat hnojivé látky, které otevírají dílem-jsoucí bytí silám, jež připravují cesty budoucím možnostem vývoje.<br /> <br /> Klíčem k hlubšímu porozumění podstatě a směru účinnosti těchto dvou polárně protikladných forem hnojení je pojem «zemědělské individuality», který Rudolf Steiner odvozuje od bytostného nazírání člověka.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 42.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Düngungsfrage_und_die_landwirtschaftliche_Individualität&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Otázka hnojení a zemědělská individualita ===<br /> <br /> V kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 nn.) byl pojem «zemědělské individuality» uveden do pohybu a odvozena jeho trojčlennost z trichotomie člověka podle těla, duše a ducha. Tělo se člení tak, že v hlavě čili v nervově-smyslovém systému pomáhá lidskému duchu dospět v myšlení k sebevědomí, v rytmickém systému hrudních orgánů nechává lidskou duši prožívat sebe sama v sebecítění a v soustavě látkové výměny a pohybu končetin se může uplatňovat lidská vůle. V člověku se sbíhá to, co se kolem něj rozkládá jako příroda, a to, co mu předmětnými smysly vstupuje vstříc jako protistojící svět. V zemědělství tedy zpočátku jednáme s obrazy, jejichž tvořivá bytost se v nich skrývá — tak jako se v zevnějšku krávy skrývá její bytost. Vědomě poznávajícímu člověku se ale otevírá možnost nezůstat stát u obrazu a — na tom základě — nepostulovat pra-základ bytí v bezduchém abstraktním myšlení v matérii, nýbrž nalézt jej v idejích, které v nazíravém vědomí rozsvěcují a v člověku probouzejí morálně-duchovní impulzy. Ideje pak přestávají být abstrakcemi, jakmile vědomě poznávající člověk sám je myšlením vytváří, sám je citovým prožíváním oživuje a vlastní vůli je vštěpuje jako morální impulzy. Takto uchopené ideje teprve zakládají svobodné tvoření, které přesahuje přírodu. To z etických intuicí staví most přes propast mezi tím, {{SE|272}}<br /> <br /> Morálně-duchovního v člověku a tvořivě-bytostného v přírodě.<br /> <br /> Ideové formy antroposofické duchovní vědy mají tu povahu, že v myšlenkovém zpřístupňování uvolňují život, který pobízí k činu. Tak lze, jak je vylíčeno v kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 nn.), z ideového celku trojčlennosti člověka a z aktivní přítomnosti uvnitř hospodářského organismu přímo sledovat, jak na jedné straně živlový prvek tepla a vzduchu nad zemí zapojuje zemské látky do životních procesů a podrobuje je jakémusi trávení,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&lt;/ref&gt; nepřetržité proměně jejich zjevných podob — a jak na druhé straně látkový prvek země a vody v hlubinách, pod úrovní půdy, vypadl ze života a v krystalizaci se skrze naskrze stává formou. Otevírá se velkolepá polarita výšin a hlubin, substančního dění a tuhnutí ve formě, pohybu a klidu. Je to právě ta polarita, která se mikrokosmy v člověku stahuje do pólů jeho soustavy látkové výměny a nervově-smyslové soustavy. Jako tyto póly nalézají svůj rytmický vyrovnávací pohyb v bijícím srdci a v plicním dýchání, tak ony póly výšin a hlubin v rytmické dynamice půdy ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#273|Obrázek 14]]).<br /> <br /> Zázrak půdy se skrývá ve své nenápadnosti. Látky a síly se zviditelňují ve formách zeminy; jejich působení a bytostná povaha zůstávají skryty a je třeba je hledat ve všech oblastech bytí pod-přírody, přírody a nadpřírody. Jsou to bytosti a síly, které působí rozpad, zánik a smrt (pod-příroda), dále takové, které působí fyzicko-mechanicky a konstituují fyzické tělo u rostliny, zvířete i člověka, dále takové, které v přírodních říších udělují život, a konečně takové, které v říši živočichů obdarovávají duší a jsou nositeli duše. Duch, který se v sebevědomí člověka probouzí jako nadpříroda, je vylit přes přírodní říše a vytváří si ve veškerém tvarování svůj odraz.<br /> <br /> Při výrobě potravin a při jejich spotřebě mimo zemědělský organismus se tomuto organismu ztrácejí nejen látky, nýbrž stejnou měrou i síly. Jsou to síly vyzařující shora z nadpřírody, z kosmických výšin, a zdola z hlubiny země, {{SE|273}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 14, S. 273.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 14: Die landwirtschaftliche Individualität, die drei Stufen der Düngung aus interner Erzeugung und die zwei Stufen der Mineralanwendung externer Herkunft.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> jsou to ve vlastním slova smyslu vyživující a hojivé síly. Úkolem hnojení je nyní kompenzovat ztrátu látek země a uvést půdu a rostlinu do stavu, kdy jsou schopny stále novým způsobem přijímat a být vnímavé pro síly a substance nadpřírody. Z toho logicky vyplývají tři stupně, na nichž se v plném smyslu naplňuje obsahová náplň pojmu «hnojení»:<br /> <br /> Jde o hnojení<br /> <br /> # látkami a silami z oživené rostlinné přírody,<br /> # látkami a silami z oduševnělé živočišné přírody a<br /> # látkami a silami, které jsou produktem lidského ducha. Oproti tomu má být jako «nultý stupeň» označováno vyrovnávání ztrát pozemsky vázaných látek. S vodnými solemi syntetickými nebo chemicky rozloženými, využívanými v industrializovaném zemědělství, se překračuje stupeň «-1», práh od přírody k pod-přírodě (Obrázek 14).<br /> <br /> V následujícím bude pojednáno o základních aspektech přínosu a problematiky aplikace minerálních látek a poté o třech stupních hnojení. Cesta k rozluštění {{SE|274}}<br /> <br /> jeho tajemství je jakási syntéza přírodovědných a duchovědných poznávacích snah na základě tathandlung. Nastupuje se zde cestu od vědy k umění, cestu bádání v činu, na níž se smysl pro pravdu, v malém i ve velkém, měří podle poznatelného a prožitelného přirozeného a sociálního gedeihen statku jako celku — nikoliv podle kvantitativního výsledku.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufe_0:_Die_Anwendung_von_Mineralstoffen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Stupeň 0: Aplikace minerálních látek ===<br /> <br /> Z pojetí, že jediným reálným základem všech světových jevů je hmota, se od 19. a 20. století v zemědělství zákonitě zformoval pojem «minerální hnojení» a spolu s ním pojetí souhrnu «živin», jež rostlina potřebuje k růstu. Za touto teorií se skrývá závažný předpoklad, že ze souhrnu anorganických, mrtvých látkových prvků může vzejít život, že s jejich pomocí by bylo možno život vytvářet a rozmnožovat. Život však vzniká ze života, z životních zárodků nebo semen. V přírodě nikde, ani při sebepečlivějším pozorování, nenalezneme oporu pro to, že by ze minerálně mrtvého mohl vzniknout život, nýbrž jen opak: Život propadá smrti. Pojem hnojení se ale vztahuje k tomu, aby byl život jako takový v růstových procesech rostliny, a stejně tak duševně-astrální působení zvenčí při tvarování, podporován způsobem odpovídajícím bytostné povaze. Nikoli náhodou se odvozuje pojem hnojiva od pradávna od významných účinků vylučování ze soulové a životní organizace domácích zvířat. Hovořilo se o «staré síle» takto pohnojeného pole. Z vládnoucího materialistického smýšlení se organickým hnojivům, kromě jejich mnohotvárného minerálního složení a podpory mikrobiálního půdního života, nepřisuzuje žádná specifická hnojivá hodnota.<br /> <br /> Jaká kritéria lze nalézt, abychom mohli posoudit důsledky, které způsobuje pojem hnojení chápající vzájemné vztahy půdy a rostliny pouze jako hmotné dění? V následujícím má být tato problematika sledována na příkladu motoru veškerého zvyšování rostlinných výnosů — na dusíku syntetizovaném do solné formy. {{SE|275}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung_von_Stickstoffsalzen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Aplikace dusíkatých solí ====<br /> <br /> Dusík (N) je se svými 79 % vlastním nositelem živlu vzduchu. Obtéká zelené listoví rostlin vzpínajících se do atmosféry, aniž by se přímo podílel na jejich růstových procesech. Jako vzdušná látka je podobně jako kyslík vázán sám se sebou (N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;), a proto je téměř reakčně mrtvý. Do hustších stavů vody a země se dostává přirozenou cestou pouze dvěma způsoby: 1. prostřednictvím energetických výbojů blesků, přibližně 6 kg/ha/rok,&lt;ref&gt;Manfred Klett: ''Die boden- und gesteinsbürtige Stofffracht von Oberflächengewässern'', Arbeiten der Landwirtschaftlichen Hochschule Hohenheim, Bd. 35, 1965, S. 42.&lt;/ref&gt; a 2. biologickou cestou prostřednictvím vazby dusíku rostlinnými organismy k tomu schopnými, zejména druhově bohatou čeledí luskovin. Prolomit tuto bariéru přirozeného vnášení dusíku, který si sám určuje svou míru, velkotechnickými postupy — to bylo výslovným cílem od konce 19. století. Průlom se podařil syntézou amoniaku Haber-Boschovým postupem. Za vysokého energetického příkonu se vzdušný dusík převádí ve vodném roztoku na vodíkovou sloučeninu amoniak (NH&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;). Dalším zahušťováním vznikají pevné sloučeniny s kyslíkem — dusičnanové soli — a s vodíkem — soli amonné, které rovněž snadno přecházejí do roztoku: první rychleji, druhé pomaleji. Obě sloučeniny jsou ve vodném roztoku vysoce reakčně aktivní a dusičnanové sloučeniny v pevné solné formě vysoce výbušné. Syntetickým postupem lze na libovolném místě země, nezávisle na biologických denních či ročních rytmech, vyrobit jakékoli množství dusíkatých solí. Vedle svého civilního nebo vojenského využití jako trhaviny způsobily v průběhu 20. století celosvětově revoluci v rostlinné výrobě. Tvoří produkční kapitál pro zemědělskou masovou výrobu a jsou — ve spojení s používáním herbicidů a pesticidů — příčinou vývoje k agrárnímu industrialismu.<br /> <br /> Tváří v tvář obrovskému nárůstu výnosů v polním, zahradním a ovocném hospodářství i ve všech ostatních speciálních kulturách by člověk musel zpívat chválu této světlé stránce nasazení průmyslově vyráběných dusíkatých solí — kdyby tu nebyly temné stíny. Dusíkaté sloučeniny, pokud nejsou ve formě amoniaku (NH&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt;) vázány na jílové minerály, mají tendenci co nejrychleji opět zmizet ze střední oblasti «bránicové půdy» — buď jako dusičnan (NO&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;) dolů do oblasti podzemní vody hlavového pólu, nebo jako amoniak (NH&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;), oxidy dusíku {{SE|276}}<br /> <br /> (oxid dusný N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O) nebo elementární dusík (N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) nahoru do pólů látkové výměny. Tyto ztráty tvoří přibližně stejným dílem asi 25 % vstupu syntetizovaných dusíkatých solí. Na jedné straně kontaminují podzemní vodu a vodu studniční, respektive eutrofizují povrchové vody. Na druhé straně přispívají svými emisemi ve značné míře ke znečištění atmosféry oxidem dusičnatým, a tím ke klimatické změně. Zbývajících 50 % vstupu dusíku způsobuje snížení biologické aktivity půd, respektive její jednostrannost,&lt;ref&gt;Martin Hartmann et al. (2015): ''Distinct soil microbial diversity under long-term organic and conventional farming'', ISME Journal, 9, S. 1177–1194.&lt;/ref&gt; jakož i vynucený růst rostlin při současném oslabení jejich organizačních sil, jejich výživné a léčivé účinnosti. Syntetizované dusíkaté soli přispívají rovněž k floristickému a faunistickému ochuzení druhů v krajinách. Teprve ony umožňují zúžení osevního postupu až po monokulturu a — nad to — pěstování v živných roztocích (''hydroponika'').<br /> <br /> V rostlinné výrobě znamená každá dávka dusíku zvenčí určitý druh nárazového růstového donucení. V každém případě — ať je podávána jako rychle působící dusičnanová, nebo jako pomaleji působící amonná sloučenina — zvyšuje se koncentrace dusíku v půdním roztoku, vůči níž se rostlina nemůže ubránit. Donucení přijmout nadbytek dusíkatých solí oslabuje éterickou organizaci rostliny ve všech jejích orgánech. V kořeni, který sestupuje dolů do hlavového pólu, se to projevuje jako ochromení jeho funkcí. Jednou z těchto funkcí je jeho vrozená schopnost jakési smyslové vnímavosti — nejen vůči formativním silám kosmu a vodnímu živlu, nýbrž zejména vůči živlu zemitě-pevného. Subtilnost těchto procesů se odhaluje v následujících fenoménech:<br /> <br /> Klasická «přírodní louka ponechaná přirozenému vývoji» z našich polních lánů z velké části zmizela. Z ní se kosinami sklízelo seno pro zimní krmení. Byla, podle stanoviště, nesmírně druhově bohatá na vrchní i spodní trávy a zejména na luskoviny a byliny.<br /> <br /> Přejde-li se nyní k tomu, že se za účelem zvýšení její bujnosti soustavně podávají dávky syntetických dusíkatých solí, spouští to — co se týče druhového složení — řetězovou reakci. Jako první z porostu mizí byliny, v dalším průběhu let luskoviny jako jetel červený, štírovník růžkatý a další. Nejdéle se drží jetel bílý. I spodní trávy nakonec ustupují moci vrchních trav, {{SE|277}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 15, S. 277.jpeg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 15: Die Funktionen der Wurzelhaare und deren Beeinträchtigung durch externe Zufuhr von Stickstoffsalzen.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> které na konci této posloupnosti dodávají monokulturní masové výnosy. Tento příklad objasňuje praufenomén vnějšího použití dusíku: druhové ochuzení asociovaných rostlinných společenstev.<br /> <br /> Zblízka viděno, uplatňuje se tento účinek v mnoha detailech v oblasti kořenů. Například u jetele červeného lze pozorovat, jak počet hlízek na kořenech — vznikajících endogenní symbiózu jetele s rhizobii, bakteriemi vázajícími dusík — klesá vlivem soustavného podávání dusíkatých solí. Vlivem vysoké koncentrace dusíku v půdním roztoku se snižuje schopnost kořene vázat dusík; ten postupně ztrácí svou schopnost vstupovat do symbiózy.<br /> <br /> Co platí pro endogenní symbiózy luskovin, platí i pro exogenní symbiózy s bakteriemi a houbami jiných rostlin. Na obrázku 15 je znázorněn podélný řez koncovým úsekem kořene.<br /> <br /> Kořenová špička se skládá z živé tkáně dělicích se buněk (''meristem''), s předsunutou slizovitou kořenovou čepičkou (''Calyptra''). Obě tvoří neustále se obnovující životní pól kořene. Kus výše po kořeni odumírá kořen do svého formového neboli smrtného pólu; dřevnatí. Jako zprostředkující střed se mezi nimi člení třetí prvek, v němž se — jak již bylo popsáno — oba póly, život a smrt, v obou funkcích {{SE|278}}<br /> <br /> kořenových vlásků navzájem prostupují (srov. kap. «Der Frühjahrsprozess und die Bodenbearbeitung», s. 213 nn.). Kořenové vlásky se skupují v rytmickém uspořádání kolem celého kořenového tělesa. Jsou to výchlipky z buněk kořenové pokožky (''epidermis''), které již nejsou schopny dělení. Jako takové jsou na jedné straně metabolicky aktivní: skrze ně proudí asimiláty z nad zemí ozelenělých rostlinných orgánů přes sestupný phloemový proud do půdy, kde aktivují mikrobiální a houbový život rhizosféry a symbioticky na sebe vážou. Kořenové výměšky (''exudáty'') tvoří v průměru u druhů kulturních rostlin přibližně 30 % jejich asimilačního výkonu.&lt;ref&gt;Christoph Felgentreu, Kirsten Engelke: ''Konzepte zur Erhaltung der Bodenfruchtbarkeit'', Deutsche Saatveredelung AG, Lippstadt.&lt;/ref&gt; Ätherleib rostliny tak řídí v souladu s jejími růstovými rytmy a potřebami prostřednictvím asimilačního proudu (phloem) půdní život — jsou to nízkomolekulární bílkoviny, sacharidy, enzymy, vitaminy, kyseliny, chelatační látky, kumariny, fenoly, glykosidy, alkaloidy, éterické oleje, ethylen.&lt;ref&gt;Lexikon der Biologie, https: www.spektrum.de.&lt;/ref&gt; Na druhé straně jsou kořenové vlásky smyslově aktivní. «Die Wurzel der Pflanzen […]: Es ist ein Auge, aber ein schlechtes Auge.» (Kořen rostlin je okem — ale špatným okem.)&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Schöpfung der Welt und des Menschen, Erdenleben und Sternenwirken'', GA 354, Vortrag vom 9. August 1924, Dornach 2000, S. 154.&lt;/ref&gt; Kořenové vlásky vnímají jaksi soli, které se rozpustily vlastní metabolickou činností (výměnnými procesy) a prostřednictvím svých symbiotů ve vlhko-vodném prostředí půdy. V procesuálně opačné současnosti — vlastnosti živého těla — vylučují kořenové vlásky asimiláty do kořenového okolí, podněcují jimi mikrobiální rozkladné procesy a přijímají jejich koncový produkt: mineralizovanou, mrtvou sůl. Ta postupuje v protisměru k asimilátům buněčnou tkání kořenů a ústí do vzestupného ''xylem''ového proudu. Jeden, mrtvý minerální proud zdola, a druhý, živý shora, jsou odděleny kambiem.<br /> <br /> Pouhým předmětným myšlením toto subtilní dění v kořenových vláscích a kolem nich není uchopitelné. Tyto v současnosti na sebe navzájem sladěné, takříkajíc do sebe vetkané životní a smyslové procesy jsou nasazením syntetizovaných dusíkatých solí citelně narušovány nebo postupně blokovány. Kořeny rostlin nemají rozlišovací schopnost ohledně původu rozpuštěných dusíkatých solí. Zvyšuje-li se jejich koncentrace soustavným přívodem zvenčí, ochabuje činnost kořenových vlásků. Kořeny se stávají metabolicky slabými a {{SE|279}}<br /> <br /> smyslově otupělými. Jejich schopnost vstupovat do symbióz je oslabena, jak bylo výše znázorněno na příkladu kořene jetele obsypaného hlízkami. Éterická organizace rostliny, rozšířená do kořenového okolí, se stahuje zpět na kořen; rhizosféra chudne. Postrádá utvářecí sílu kosmicko-astrálního, jehož «látkovým nositelem» je dusík.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 73.&lt;/ref&gt; Půda a rostlina tvoří životní jednotu. Z jejich životních procesů rozkladu organické substance pochází dusík a přechází — v průchodu mrtvou solnou formou — bezprostředně do životních procesů výstavby. Životní tělo rostliny ovládá moment smrti solné formy. Masivním přívodem syntetizovaných dusíkatých solí je rostlina vystavena jakémusi donucení je přijímat. Odpovídajíce svému původu jsou nositelkami sil z pod-přírody, které působí proti bildekräfte Übernatur — formativním silám nadpřírody.<br /> <br /> Výše zmíněná problematika vrhá světlo i na otázku platnosti zákona stálosti látek a sil. Je jejich chování a působení v neživé přírodě ve srovnání s přírodou živou kontinuální, nebo diskontinuální? Pozorování učí, že látka a způsob jejího silového působení nabývá podstaty a významu prostřednictvím souvislosti, v níž obojí vystupuje.<br /> <br /> Použití dusíkatých solí syntetizovaných ze vzduchu má moc negovat životní souvislosti ve prospěch vlastního mechanismu působení. Mají tendenci prosazovat v životní organizaci rostliny fyzikální princip časové následnosti příčiny a účinku. O tom svědčí i skutečnost, že k udržení výnosů je třeba rok co rok vynakládat přibližně stejné nebo dokonce rostoucí množství dusíkatých solí. Vnějším přívodem dusíku se výnosy stávají téměř bezcennými vypočitatelnými.<br /> <br /> To vše však znamená, že kořen je takzvaným «minerálním hnojením» odcizován své evolučně vrozené funkci. Střed rytmicky osazený kořenovými vlásky — mezi životním pólem kořenové špičky a smrtným pólem dřevnatějícího kořene — postupně ztrácí svou metabolicky a smyslově aktivní funkci; stává se pasivním. Rostlina je tendenciálně vracena zpět do dřívějšího evolučního stavu, v němž byla čistě «narozena z vody», volně se vznášejíc jako řasy ve slané vodě světových oceánů. Nyní však — kdy se v dlouhotrvajících vývojových krocích vypracovala k «narozené ze země», s kořeny, volně stojícím {{SE|280}}<br /> <br /> stonkem, listovou posloupností, květem a až po semeno — potřebuje hnojení, které je přiměřeno jejímu bytí jako zemské rostliny a je s to toto bytí dále udržovat ve vývoji.<br /> <br /> Syntetizované dusíkaté soli naplňují pojem hnojení jen zdánlivě. Nehnojí, nýbrž pohánějí a hypertrofují rostlinu reproduktivně do vodnaté masové bujnosti. Studium přitom se vyskytujících fenoménů z hlediska fyziologie a tvarování je neobyčejně poučné a přímo vybízí k tomu, aby byl pojem hnojení nově vymezen. «Die Pflanze lebt […] unmittelbar mit Erde und Wasser.» (Rostlina žije bezprostředně se zemí a vodou.)&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 192.&lt;/ref&gt; V čistě vodném prostředí se rostlinný (a také živočišný) život vyvíjí jen po nižší vývojové stupně; v provlhčené zemi rozvinuje svou kořenovou činnost. Roste aktivně dolů do živlu «pevného-zemitého» a rozvíjí v oblasti kořenových vlásků metabolickou aktivitu při rozrušování minerálních a rozkladu organických materiálů, jakož i smyslovou aktivitu vůči veškerému «was Erde [Salz; Anmerkung des Verfassers] und Wasser ist» (co je země [sůl; poznámka autora] a voda).&lt;ref&gt;Ebd., S. 192.&lt;/ref&gt; Hnojení tedy znamená přímo oživovat zemi, «a to nelze, postupuje-li se mineralizujícím způsobem».&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 122.&lt;/ref&gt; Hnojení, které samo oživuje zemi, zahrnuje trojí:<br /> <br /> # Zásobování půdy organickými zbytky z oživené a oduševnělé přírody.<br /> # Aktivaci rostlinného metabolismu ve vztahu ke kráftovirkungen (silovým působením) kosmického obvodu, jakož i k působení mezi kořenem a půdou.<br /> # Rozvíjení zárodečného smyslového nadání rostliny vůči látkám a silám země a kosmu k vyšší smyslové způsobilosti.<br /> <br /> Rozhodující pro posouzení hnojení podle hodnoty a účinku je jeho původ. Dusíkaté sloučeniny syntetizované za vysokého energetického příkonu (přibližně 50 MJ/kg N) pocházejí z anorganicky mrtvého vzdušného dusíku (N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;). Jsou donuceny stát se nositeli astralitu, který silově vzestupuje z pod-přírody a působí proti tomu, který vyzařuje z nadpřírody kosmu. Astrální měsíční síly, působící skrze vodu, získávají převahu nad sluneční astralitou, která působí skrze «pevné-zemité». Z tohoto důvodu je v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#273|obrázku 14]] (s. 273) {{SE|281}}<br /> <br /> použití syntetizovaných dusíkatých solí v zemědělství označeno úrovní účinku «-1». Pouze dusíku, který vychází ze životních procesů, lze v pravém smyslu přiznat hnojivý účinek. Zůstává v éterické organizaci rostliny, přijímá skrze ni formativní síly, jimiž formuje duchovní praobraz obrazně do smyslové podoby.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung_von_Gesteinsmehlen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Použití kamenných moučí ====<br /> <br /> Tak jako je pojem «dusíkaté hnojení» nepřesný, stejně tak nepřesný je pojem «minerální hnojení», který zahrnuje použití jakéhokoliv druhu minerálních látek v zemědělství a zahradnictví, bez ohledu na to, odkud v přírodním hospodářství pocházejí nebo jakým technickým postupem byly upraveny. Minerální prvky umožňují životní procesy způsobem vysoce diferencovaným, ale samy je nevytvářejí. Nehnojí život jako takový, nýbrž zajišťují jeho fyzicko-smyslový způsob projevu. V obecném pojetí minerálního hnojení se nečiní žádný rozdíl mezi dusíkem ze živlu vzduchu a látkami zrozenými ze země, jako jsou fosfor a kovy alkalické a alkalicko-zemité — draslík, vápník, hořčík a další. Dusík je v ovzduší téměř bez reaktivity a v zemi reaktivně živý. Látky země jsou reaktivně mrtvé ve svých hlubinách a stávají se aktivními v kontaktu se vzduchem a teplem. Toto pojmové zglajchšaltování bez kvalitativního rozlišení mělo fatální důsledky. Buď bylo «minerální hnojení» propagováno jako konečná moudrost, jako jediná účinná technologie zajišťování a zvyšování výnosů, nebo se vynořili «kacíři», kteří je paušálně odmítali. V praxi se duchy rozešly a hlubší poznání věci zůstalo na pospas. Dnes se o těchto věcech soudí diferencovaněji. Ke změně však nepřivedl náhled do podstaty látek, nýbrž brání ekologických souvislostí v praxi. Ve chvíli, kdy se hospodářství zřídí v duchu principu organismu tak, aby se o potřebnou dusíkovou bilanci příroda starala sama — podporována půdoobděláváním orientovaným na procesy, luskovinami bohatým osevním postupem a živočišnými hnojivy — reguluje se minerální bilance ze zdrojů půdy zpravidla sama od sebe. Tuto schopnost půdy udržovat se v dobrém zdraví na vyšší produkční úrovni, za to vděčí obratné ruce člověka. {{SE|282}}<br /> <br /> Stanoviště jsou z hlediska svého přirozeného minerálního hospodářství zpravidla velmi rozdílně «obdarována». Na spraších, naplaveninách, ledovcových základních morénách a na hlinito-jílových půdách staršího geologického původu je minerální bilance — v závislosti na erozi a stupni zvětrávání — poměrně vyrovnaná. Na stanovištích jako ledovcové písky, křemenné pískovce (Buntsandstein) nebo vápencové horniny (Weißjura) panuje vedle přebytku jednoho prvku někdy naprostý nedostatek jiného. Na starších písčitých půdách jde nejčastěji o deficit kovových bazí — vápníku, hořčíku a draslíku — a takzvaných stopových prvků. Na extrémně mělkých vápencových stanovištích chybí zpravidla fosfor. Nejcitelněji dopadá na přírodně nezpůsobilá stanoviště nedostatek vápníku, hořčíku, draslíku a fosforu. Tyto deficitní situace se přídavkem dusíkatých solí ještě vyhrocují a nevyhnutelně táhnou s sebou vymývání snadno rozpustných minerálních solí ve větším množství.<br /> <br /> V biologicko-dynamickém zemědělství a zahradnictví lze hovořit pouze o substituci stávajících minerálních deficitů. Přitom nejde o to, aby se látková hladina zvýšila na úroveň vědecky doporučených orientačních hodnot — pro postupné odvápňování obnovující rovnováhu kyselin a bazí může jako takový orientační bod platit pH &gt; 6 —, jde spíše o to, aby se prostřednictvím kamenných moučků podnítila výše zmíněná «smyslová činnost» kořene ve spojení s přidruženým půdním životem. Tato dvojnost periferní metabolické a kořenové smyslové činnosti řídí rozklíčování kamenné moučky a tím i uvolňování minerálních rezerv půdy, které se zadrhlo. V tomto ohledu mají zvláštní význam silikátové moučky z prahorních hornin. Obsahují celé spektrum všech těch látkových prvků, které tvoří výchozí bod vývoje nejúrodnějších půd. Při ryze mechanickém mletí se přísně geometrické látkové složení silikátů zachovává. Zvětrávání jemné zrnitosti probíhá v provzdušněném, humózním, metabolicky aktivním vrchním půdním horizontu a je proto do velké míry biogenní děj. Vede ke vzniku primárních a sekundárních jílových minerálů v oblasti jemných kořenů *rhizosféry*. Zároveň se při tom uvolňují chemicko- a životně-éterické síly, které byly od pravěku ztuhlé v přechodu ze stavu živě-vodního do mrtvého tvarového stavu zemitě-pevného.<br /> <br /> Nejúrodnější půdy světa vděčí za svůj vznik silikátovým horninám v práškovém stavu. Jsou to větrné nánosy «spraše» z {{SE|283}}<br /> <br /> z nánosů jemného písku z mladočtvrtohorních ledovců do bezledovcového předpolí, dále z ročních sedimentů jílu a prachovité hlíny v záplavových zónách řek (např. Nil před výstavbou Asuánské přehrady) a z úsad vulkanického popela. Posledně jmenované byly ve starověku ve středomořském prostoru používány ke zlepšení mezních půd. Také omlazení stárnoucích půd nebo přirozeně kyselých stanovišť prostřednictvím mergování (to jest vnášením měkkých, snadno zvětratelných, vápnitých jílovitých hornin) se nejpozději od ediktu Karla Lysého (823–877) z roku 864&lt;ref&gt;Helmut Snoek, Horst Wülfrath: ''Das Buch vom Steinmehl, Entstehung, Verwendung und Bedeutung im Land- und Gartenbau'', Hamburg 2000, 144 S.&lt;/ref&gt; stalo rozšířenou praxí. Dosah přepravy tak těžkých hmot byl ovšem omezený.<br /> <br /> V opakujících se vlnách se ve 19. a 20. století pokoušeli věnovat kamenným moučkám větší pozornost. Ocitali se přitom v beznadějné konkurenci s rychle se šířící takzvanou «průmyslovým hnojivárenstvím», tedy aplikací v podstatě dusíku, fosforu a draslíku ve vysoce koncentrované formě. Doufali v rychlé úspěchy — nedočkali se jich, což ani jinak očekávat nešlo. Při aplikaci kamenných moučků jde prostě o dlouhodobou melioraci, o postupné omlazování půd chudých na baze. Účinnost těchto moučků se urychluje s jemností jejich zrnitosti a je tím výraznější, jsou-li kombnovány s organickými látkami jako chlévský hnůj, kejda a komposty.<br /> <br /> Kamenné moučky se člení na ty ze sedimentárních hornin a na ty ze silikátů. V sedimentech se nacházejí — méně v jílových břidlicích, spíše v půdách na čistém vápenci, např. svrchní juře, nebo na křemitých pískovcích a kvarcitech — značné látkové deficity. V obou případech jsou půdy jen omezeně schopné vývoje. Na alkalické straně se vyskytuje nedostatek fosforu, na kyselé chybí vápník, hořčík a draslík. Teprve vyrovnání mezi oběma extrémy zajišťuje zdravou humifikaci a celkový vývoj půdy. Jde-li o snížení stupně kyselosti, tedy o zvýšení hodnoty pH směrem k 6 až 7, jsou vápencové moučky (CaCO&lt;small&gt;3&lt;/small&gt;) jako náhrada klasického mergování tím správným prostředkem. Jemně vymleté působí bezprostředně. Aby se zabránilo ztrátám draslíku výměnnými procesy, mělo by se potřebné množství v mírném dávkování rozložit na více let. Pro trvalou, půdu budující účinnost jsou vhodné hrubší zrnitosti až po vápencový štěrk. Zvláštní formu představuje použití páleného vápna (CaO). Je vysoce aktivní, postupně se však ve styku s půdní vlhkostí {{SE|284}}<br /> <br /> v neagresivní hašené vápno – hydroxid vápenatý, Ca(OH)₂ – přeměňuje. Pálené vápno se doporučuje jako přísada k rychle se rozkládajícím kompostním materiálům. Tlumí «příliš bujný život v étericku» ve prospěch tvarujících sil astrálního v kompostové hromadě.<br /> <br /> Půdy vyluhované vápnem s sebou nesou, zejména na jílem chudém písku, nedostatek hořčíku. Pomoci zde může dolomitová moučka. Vápenné usazeniny obsahují zpravidla nepatrné příměsi hořčíku. V dolomitu stoupají tyto příměsi na 50 %. Dalším kamenným moučkem je síran hořečnatý, kiserit. Na otázku, jak řešit nedostatek draslíku, odpovídá Rudolf Steiner hořečnanem draselným, patentkali – osvědčenou kombinací posilující hospodářství bází.<br /> <br /> Zvláštní formu vápnění – a to nejen vápnění, nýbrž zvláště v zahradnictví – představuje použití mořského vápna z řas. V něm je v celé své rozmanitosti soustředěno celé spektrum látkových prvků, které v sobě uchovává – lze to tak nazvat – minerálně-rostlinný život původu ve světových oceánech.<br /> <br /> Na kyselých půdách pokročilého věku může být v krajních případech k aktivaci půdního života nutná vedle meliora­ce hospodářství bází i meliora­ce fosfátová. Zatímco bazické složky půdy – vápník, hořčík, sodík a draslík – podléhají vymývání, platí to pro fosfor jen v nepatrné míře. V kyselém prostředí se váže s hliníkem, v zásaditém s vápníkem. Fosforečnany hliníku a vápníku jsou těžko rozpustné a jsou zpřístupňovány především kořenovými výměšky, symbiotickými bakteriemi a mykorhizami (houbovými hyfy). V normálním případě si v biologicky aktivní půdě hospodářství fosfátů reguluje samo.<br /> <br /> Pro meliorativní opatření přicházejí v úvahu fosforečnany vápenatéz terciérních kostních ložisek severní Afriky, jakož i fosforečnany vázané na křemík a vápník z vysokopecní strusky. Jejich zpřístupnění se uskutečňuje nakonec pod řízením éterické organizace rostlin, rozšiřující se do prokořeněného půdního prostoru.<br /> <br /> Zpřístupnění silikátových kamenných moučků, k nimž patří i sopečné popely, probíhá rovněž převážně biogenně. Jejich význam pro melioraci vyluhovaných půd je ještě jinak posuzovat.<br /> <br /> jako cílená meliorativní účinnost sedimentárních hornin. Silikátové moučky zvětrávají pomalu, v závislosti na stupni jemnosti svého mletí. Krátkodobě rozpoznatelný úspěch se nedostavuje, ale zde platí slovo: «Čas léčí.» Vývoj nabírá svůj počátek; dotýká se kořenové síly rostliny právě tak jako otevírajícího symbiotického půdního života i jakési homeopatické tvorby jílu *in statu nascendi*. Nastává nový začátek vlastní dynamiky zakotvené v půdě. Teprve opakované dávky ca. 2 t/ha/rok však prokazují účinky v drobtovité struktuře půdy a v rozšiřování kořenového prostoru. {{SE|285}}<br /> <br /> Mnohočetnost prvků, jež tvoří látkové složení magmatických hlubinných a výlevných hornin, je půdotvorná a zároveň ve velkém počtu zásadní pro zdárný rozvoj rostlin. Zde, v půdách a výchozích horninách, jako tamtéž v rostlinách a rostlinných druzích, se podíl těchto prvků mění. Tak vykazují například hlubinné horniny žulové řady od žuly s ca. 80 % SiO₂ přes *syenit* (60 %), *diorit* (55 %) a *gabro* (50–45 %) klesající obsah křemičitosti. Naopak obsahy oxidů železa, hořčíku a vápníku vzrůstají až na násobky. V porfyrové řadě od křemenného porfyru přes porfyr, porfyrit až po diabas nebo melafyr platí totéž, a stejně tak pro řadu výlevných hornin od křemenem bohatého *liparitu* přes *fonolit*, *andezit* až po čedič. Na čedičových pokrývkách nacházíme zvlášť úrodné, mineralicky bohaté půdy. Pro svůj rozšířený výskyt a svou spíše zásaditou mineralogickou kompozici s 45 % SiO₂, 10 % FeO, 7 % MgO, 10 % CaO++&lt;ref&gt;Georg Wagner: ''Einführung in die Erd- und Landschaftsgeschichte'', Öhringen 1960, 694+208 S.&lt;/ref&gt; dodává čedič nejčastěji používanou kamennou moučku. Přitom v širokém spektru prvkového složení náleží dominanci křemičitosti a hlíny (oxid hlinitý, Al₂O₃), respektive silovému potenciálu, který tato určitá kompozice přivodila, velký význam. Přísný stav formy krystalu se proměňuje v koloidní stav, v němž je substance udržována ve stavu vznášení se na pomezí pevného a kapalného.<br /> <br /> Vedle méně praktikovaného plošného rozsypávání jsou kamenné moučky přednostně vedeny přes kompostovací proces. Zpřístupnění a přijetí do životních procesů se uskutečňuje v mikrobiálním děni látkové výměny. Množstevní nasazení přes kompostování se omezuje na pouhé zaprachování kompostového materiálu při zakládání. {{SE|286}}<br /> <br /> Závěrem je třeba znovu zdůraznit: Při použití kamenných mouček jakéhokoli druhu nemůže jít o hnojení, nýbrž o substituci daných minerálních deficitů v anorganicko-mrtvé přírodě — ať již v důsledku jednostranného minerálního složení výchozí horniny při půdotvorbě, nebo v důsledku hluboko vyloužených půd pokročilého věku. Jde o nemocné půdy, které lze při relativně nízkých substitučních vstupech — v kombinaci s vlastními hnojivými opatřeními, jež budou popsána v dalším textu — terapeuticky ošetřit a pobídnout k nové vývojové dynamice. Vnější dávky dusíku v solné formě toto subtilní, životem rostliny a půdy nesené dění z velké části nebo zcela zmaří. Důsledkem je, že i na půdu vázané látky, převedené do lehce rozpustné formy a každoročně dávkované podle potřeb příslušných plodin, musejí být nasazovány ve větších množstvích.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufe_1:_Die_Düngung_aus_dem_Lebendigen_der_Pflanzennatur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Stupeň 1: Hnojení ze živého rostlinné přírody ===<br /> <br /> Rostlina po svém uvadnutí zanechává dvojí: semeno a vše, co je společné vyšším rostlinám — totiž kořen, stonek, list a květ. Ve srovnání s individuálním semenem to lze nazvat Všeobecně-rostlinným. Roste, rozvíjejíc svou podobu, od semene k semenu. V nově se tvořícím semeni však se pokaždé znovu otiskuje kosmické, «to, co jako forma rostliny žije v semeni»,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&lt;/ref&gt; pokaždé nově. Při klíčení semeno odumírá do formy, klíček se rozvíjí a je nyní silně podřízen působení pozemských sil. Semenná síla však neúnavně působí dál; prozařuje kořen strmící do hloubky, stejně tak kolmo vyhlušující stonek a listové žilky listů strmících do stran v podobě; nakonec se v podobě a květu obrazem zjevuje bytost, která duchovně jako forma žila v semeni. Skryta v květu, zbrzdí výhonek do semeníku, který — polárně k vyzařující blíži — se uzavírá jako obal semenných základů. Zde, v semenném základu, se semenná síla sjednocuje s «korunou» Všeobecně-rostlinného, s pylem. V odumírání rostliny dozrává dvojitý zárodek v semeno. Obsahuje vše, co se v prostoru a čase jako přítomné, zemsko-kosmické dění {{SE|287}}<br /> <br /> vtisknuto, substanciálně naplněno a utvářeno. Zároveň žije v semeni něco věčného, co se v pozemském stále znovu přítomní. Jinak je tomu se vším, co se z klíčícího a odumírajícího semene stalo zjevným obrazem rostliny. Všechny její orgány byly prostoupeny semenkraft [seedforce]. Skrze ni se zjevná podoba rostliny stala obrazem jejího typu. Semenkraft zanechala své stopy ve všech jejích orgánech — v kořeni, výhonku, listové posloupnosti a květu. Tyto stopy jsou tím výraznější, čím více tkáně, dosud prostoupené životem, tuhnou do formy kostry nebo zcela dřevnatí.<br /> <br /> V rostlinných zbytcích, ve všem, co se nestalo semenem, nýbrž za ním pozůstalo, nacházíme produkty prostoro-časového přírodního dění. Nesou v kompozici své látkovosti ještě stopy života a semenkraft. Hrozí jim úplné propadnutí smrti, mineralizaci. A k tomu dochází a docházet musí, neboť rostlina potřebuje mrtvé minerální soli, aby je silou své éterické organizace přivedla k novému životu. Jen se to má dít v pravý čas a v pravé míře. Příroda má moc tento mineralizační proces zpomalit nebo dokonce zastavit a přesměrovat k něčemu novému. Co pak vzniká, je humus. Rostlinnými zbytky a živočišnými pozůstatky, které se vracejí do země a proměňují se v humus, se země hnojí sama. Hnojí se v souladu se zásadou: „život hnojí život&quot;. S tvorbou humusu vzniká taková kompozice látek, která si teprve zaslouží název nejzákladnějšího hnojiva v hospodářství přírody.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vom_Wesen_der_Kompostierung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === O podstatě kompostování ===<br /> <br /> Co příroda předvádí, může se v rukou člověka povznést k pravé mistrovské dovednosti. Kompostování je pracovní umění, v němž myšlení, prožívání a konání stojí v nepřetržitém vzájemném dialogu. Lze — podle Rudolfa Steinera — získat „osobní vztah k hnojivu a zvláště k práci s hnojivem…&quot; Toho lze dosáhnout jedině tehdy, zná-li člověk všechny okolnosti druhu a původu materiálu — zda jde o mladou zeleň, zda je objemný nebo dokonce zdřevnatělý, bohatý na bílkoviny nebo kyselinu křemičitou, zda převažují kořeny, listy, masy slámy atd. Každá z těchto organických substancí má určitý {{SE|288}}<br /> <br /> geartete Stoffkomposition. Ideální by proto bylo, kdyby se kompostová hromada jako celek budovala z co největší rozmanitosti odpadních produktů. V zahradnictví je to spíše možné než v zemědělství. Zde napadají, v závislosti na ročním období, případně jednostranně velké masy.<br /> <br /> Hrubé, ale pro praxi použitelné orientační číslo pokud jde o pomalejší nebo rychlejší rozložitelnost, poskytuje takzvané poměr C/N. Čím vyšší je obsah dusíku vůči nosné kostře uhlíku, tím rychlejší je rozklad. Řada od těžce po snadno rozložitelné materiály vypadá takto:<br /> {| class=&quot;wikitable&quot;<br /> |+<br /> !<br /> !<br /> !<br /> |-<br /> |Piliny<br /> |=<br /> |500 C:1 N<br /> |-<br /> |Štěpka podle složení<br /> |=<br /> |250-400:1<br /> |-<br /> |Pšeničná sláma<br /> |=<br /> |100:1<br /> |-<br /> |Žitná sláma<br /> |=<br /> |65 :1<br /> |-<br /> |Ovesná sláma<br /> |=<br /> |50:1<br /> |-<br /> |Listí dubů a buků<br /> |=<br /> |40-60:1<br /> |-<br /> |Sláma luskovin<br /> |=<br /> |50-30:1<br /> |-<br /> |Čerstvý chlévský hnůj<br /> |=<br /> |20-25 :1<br /> |-<br /> |Kuchyňský odpad<br /> |=<br /> |25 :1<br /> |-<br /> |Zralý hnůj<br /> |=<br /> |50-20:1<br /> |-<br /> |Kravský hnůj<br /> |=<br /> |14-16:1<br /> |-<br /> |Zralý kompost<br /> |=<br /> |10-12:1&lt;ref&gt;Krafft von Heynitz, Georg Merckens: ''Das biologische Gartenbuch'', Stuttgart 1994, 351 S.&lt;/ref&gt;<br /> |}<br /> Vše, co zemědělský organismus v průběhu roku vylučuje dovnitř jako organickou substanci, může platit za výživný humus. Jde na orné půdě a v zahradách o strniště a kořenový systém, který tvoří přibližně třetinu hmoty celkového porostu, dále o hnůj z živočišné výroby (včetně slamnaté podestýlky) a o staré seno, slámu, zbytky krmiva ze stáje, listí, travní posečky, kuchyňský odpad, výkopek z příkopů atd.&lt;ref&gt;Pokud jde o praktické zacházení s přípravou kompostu, odkazujeme na příslušné publikace výše uvedených autorů; dále na Friedrich Sattler, Eckard von Wistinghausen: ''Der landwirtschaftliche Betrieb, Biologisch-Dynamisch'', Stuttgart 1989, 333 S.; dále na Herbert Koepf, Wolfgang Schaumann, Manon Hacius: ''Biologisch-dynamische Landwirtschaft: Eine Einführung'', Stuttgart 1996, 368 S.&lt;/ref&gt; Zde půjde zejména o procesuální dění od zakládání až po zralost. Kompostová hromada se zakládá na místě co nejvíce zastíněném, nad úrovní země, v oblasti působení vzduchu a tepla, látkovýměnného pólu zemědělství, na {{SE|289}}<br /> <br /> nezpevněném povrchu. Je nutné zajistit vztah ke krátkám hloubky a výšin. Zákonný požadavek kompostovat na nepropustné podložce (betonová deska) přestřihuje působení sil v kompostové hromadě od hloubkových sil země, které na ni působí zdola. Kompostová hromada je kus vyvrácené země,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 90.&lt;/ref&gt; srovnatelný s dřevnatým kmenem stromu zakořeněným v zemi a vzdouvajícím se nad ní do vzdušného obkruhu. Představa, že při kompostování prosakují do podloží nezanedbatelné množství dusičnanů, je pouhá teorie. Slizné látky uvolňující se v průběhu rozkladu uzavírají póry půdy. U hrubých pórů na písčitých půdách se doporučuje pokrýt povrch půdy tenkou vrstvou ''bentonitu'' (bobtnající jíl). Možné nebezpečí dočasného lokálního vyplavování dusičnanů v důsledku úniku průsakové vody po přívalových deštích bývá zpravidla způsobeno nevhodným zakládáním a nedostatečným zakrytím hromady. Tomuto zlu lze snadno odpomoci.<br /> <br /> Na kompostišti by mělo být k dispozici dostatečné množství základního kompostu jako očkovacího materiálu pro nově zakládanou hromadu, dále hlinitá půda, mergel nebo spraš k prokládání mezi jednotlivé vrstvy a k zakrytí hromady; a sláma jako konečná pokrývka. Pro zúžení poměru C/N lze přimíchat také chlévský hnůj, rohové hobloviny nebo krevní moučku. Jako další přísady v menší dávkování přicházejí v úvahu kamenné moučky, surový fosforit, kostní moučka, algový vápenec a další. Na přidání biologicko-dynamických kompostových preparátů bude ještě zvlášť pojednáno. Zakládání a míchání materiálů lze provádět rozmetadlem hnoje, nejlépe však zřejmě přece jen ručně. A zde leží bolavé místo. Kde jsou ty četné ruce, ti lidé, kteří by tu ne zcela lehkou práci vykonávali včas, rozumně a s radostí? Chybějí — a proto se buď příprava kompostu stala popelkou provozního dění, nebo otázkou pouhé technicky zvládnutelné rutiny. Tato rutina se omezuje na čistě mechanické procesy míchání — a to velmi omezeně —, zakládání a zpravidla opakovaného překopávání, aby se za přijetí vysokých ztrát urychlilo dozrávání na použitelné hnojivo. Zde se člověk opět zbavuje jednoho bohatého pole zkušeností — právě toho, «získat osobní vztah k hnojení a práci s hnojem». Stejně jako všechno organicky živé, podléhá kompostovací proces {{SE|290}}<br /> <br /> času. Vyvíjí se z chaotického metabolismu, z nárného humusu, do zralého formového stavu, do trvalého humusu. Je to proces, který probíhá v rytmu, v poli napětí mezi zdůrazněným pohybem na začátku (vysoký obrat) a zdůrazněným klidem na konci (utváření nové látky). Toto časoprostorové dění chce být ve všech svých fázích vnímavě doprovázeno a badatelsky promýšleno. Vyžaduje to, aby se člověk sám aktivně uvedl do pohybu a pak v dalším průběhu v klidu prodléval, vnímal vůně, konzistenci atd. a nazíraje a myslíce v tomto dění setrvával.<br /> <br /> V tomto smyslu je příprava kompostu pracovním polem vědomého cvičení, které požaduje a školí celého člověka. Vezme se vidle a lopata a na šířce asi 1,20 m se hromada vrství po vrstvách, přičemž se po dávkách vedle sebe a nad sebe ukládá snadno a obtížně rozložitelný materiál, mezi to se případně vkládají vrstvy chlévského hnoje a tenké vrstvy hlinité půdy, na okraji trochu základního kompostu, a jednotlivé vrstvy se — podle posouzení druhu potřeby — poprašují výše zmíněnými přísadami. V případě objemného a suchého materiálu platí staré pravidlo: «Pošlap ho pořádně a udržuj ho vlhký.» Při zakládání hromady se nesleduje žádné schéma — každému úkonu předchází uvážení.<br /> <br /> Hotově naskládaná hromada o výšce asi jednoho metru se záhy promění v živě bující chaos. Potřebuje vymezující obal, ochrannou, dýchající kůži. Tuto funkci nejlépe plní tenká zemní pokrývka a na ni vrstva slámy, starého sena nebo rašeliny. V tomto stavu splňuje kompostová hromada všechny podmínky, které charakterizují v sobě uzavřený organismus. S pomocí kyslíku, nositele éterických sil, rozvíjí vlastní život a ve spojení s dusíkem, nositelem astrálních sil, rozvíjí vnitřní život. Plastová folie jako jediná pokrývka je sice dešti vzdorná a vzduch propouštějící, ale přece jen pouhý surogát. Vnější kůže má funkci zadržovat vyzařující síly a vracet je zpět do nitra hromady. Zvenčí je hromada obklopena silami a rytmy živlového působení ve větru a počasí. Nezávisle na tomto vnějším dění rozvíjí kompostová hromada vlastní rytmiku a dynamiku v zákonité prostoupení stavů čtyř živlů — tepla, vzduchu, vody a země — a s nimi spolupůsobících, život tvořících éterických sil éterického tepla, světla, chemického éterického a životního éterického. {{SE|291}}<br /> <br /> V rámci svých rozsáhlých studií o životě kompostové hromady sledoval Bockemühl&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl: ''Vom Leben des Komposthaufens'', Dornach 1981, 67 S.&lt;/ref&gt; v kompostovacích pokusech (v dalším textu označovaných BKV) se směsí kravského a koňského hnoje řadu životních procesů, které se v hromadě odehrávají od jejího naskládání až po zrání. Ty v detailu potvrzují čtyři fáze vývoje kompostu, důvěrně známé pozornému praktikovi, a to na základě různých naměřených hodnot v časové posloupnosti — především však prostřednictvím výskytu a opětovného mizení různých skupin organismů v průběhu těchto čtyř fází. Jako reprezentativního zástupce rozkladných a přeměňovacích pochodů v hromadě si Bockemühl vybral druhově bohatou skupinu chvostoskoků (''Collembola''), kteří po červu kompostovém (''Eisenia foetida'') odvádějí hlavní díl přeměnné práce. V této souvislosti je nicméně třeba zdůraznit, že jejich činnost — stejně jako činnost kroužkovců, hlístic, hmyzích larev a bezmála do nekonečna se rozvětvující množství mikrobů — jsou vždy jen příznaky vztahového přediva, které je nutné chápat jako celek. Podmínky pro vznik této celosti vytváří lidská ruka. Aby se tato celost ve čtyřech fázích svébytně sjednotila v orgán v organismu zemědělství, je zapotřebí nepřetržité bdělosti a pečující ruky.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;1._Die_Wärmephase&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 1. Tepelná fáze ====<br /> <br /> V BKV se ohlašuje záhy skokovým nárůstem teploty ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]], s. 292), který pak stejně rychle opět klesá. Při kypré uložení — tedy při neomezeném přístupu kyslíku — může teplota vyšplhat až na 70 °C; při hutném a vlhčím uložení stoupá na optimum 55 až 60 °C a poté zcela pozvolna klesá na 30 až 25 °C. Oteplení je funkcí aerobní mikrobní činnosti, která uvolňuje sluneční teplo vázané v organickém materiálu z předchozích let a tím vytváří živelné životní prostředí pro na vztazích bohatý svět mikrobů v hromadě. Vývoj tepla vyžaduje řízení prostřednictvím — podle okolností — hústšího nebo kypřejšího naskládání, udržování vlhkosti, případně dodatečného podupání. Při příliš hutném a mokrém uložení hromada zůstane studená; dochází k hnilobě v důsledku anaerobního rozkladu. Přeložení je pak nevyhnutelné. Při silném oteplení na 65 až 70 °C zaniká ve výchozím materiálu {{SE|292}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 16, S. 292.jpeg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 16: Die vier Phasen des Kompostierungsprozesses.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> přítomných drobných živočichů, škodlivých organismů atd. a rovněž semena plevelů ztrácejí klíčivost. V BKV trvala první fáze — s překryvem do druhé fáze — přibližně dva týdny.<br /> <br /> Spolu se zjevením smyslově vnímatelného živlu tepla se uvolňuje také tepelný éter, vázaný v organické hmotě. Je to duchovně-nadsmyslové doplnění tepla jako živlu. Udržuje proces v chodu a ve správný čas ho převádí do příští procesní stupně. Vnější teplo tíhne k tomu, aby se rozptýlilo, zatímco tepelný éter vstupuje do vztahů — ba jest vlastním iniciátorem veškerého procesuálního dění. Proto je třeba dbát na to, aby se ohřívání odehrávalo spíše pomalu a vytrvale. Teplo by mělo zůstat v hromadě. S ním spjatý tepelný éter potom inauguruje vývoj, v němž se hromada organismicky uzavírá v celek.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;2._Die_Luftatmungs-_und_Entgasungsphase&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 2. Fáze vzdušného dýchání a odplynění ====<br /> <br /> Souběžně s fází ohřívání začíná jakýsi dýchací proces. Kyslík jako nositel éterické účinnosti ve fyzickém je takříkajíc vdechován; stimuluje explozivní bakteriální rozkladnou činnost. Přitom uvolňovaný {{SE|293}}<br /> <br /> oxid uhličitý (CO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) uniká jako plyn kůží hromady do vnějšího vzduchu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]]). V BKV bylo maximum dosaženo po třech až čtyřech týdnech, aby pak po sedmi týdnech rychle kleslo a v dalším průběhu rovnoměrně odpadalo až do konce pokusu po jednom roce. Jinak se věci měly s odplyněním amoniaku, které nastoupilo ihned od počátku, ve druhém a třetím týdnu dosáhlo maximální hodnoty a po šesti týdnech kleslo téměř na nulu. V tomto časovém úseku vylučování amoniaku — u materiálů bohatých na bílkoviny, jako jsou zeleninové odpady, také sirovodíku — vystupují navenek oblaka zápachu, která by ideálně měla zůstat uvnitř hromady: «organická látka je tím zdravější, čím více voní uvnitř a čím méně voní navenek».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 92.&lt;/ref&gt; Vyzařování zápachu je znamením stále bující, beztvaré dění. Poukazuje na nenávratné ztráty substance. Těm zabraňuje houbení (kloboučkové houby) nastupující ve druhé fázi. Přestože samo bují a prostupuje celou hromadou, způsobuje útlum bakteriálního rozkladu převládajícího v první fázi. Souběžně s houbením vzniká místo amoniaku napříště dusičnan, jehož obsah v následujících měsících soustavně narůstá a přes bílkovině podobné předstupně vstupuje do tvorby humusu.<br /> <br /> Charakteristický obraz mlh vodní páry stoupajících za chladných ranních hodin z hromad svědčí ve druhé fázi o postupném vysychání, a tím provzdušňování. Souběžně s tím se začíná zužovat poměr C/N, který v BKV nakonec ustálil na 12:1. Vývoj chvostoskoků (pro určitý druh chvostoskoků v BKV) ve čtvrtém týdnu skokem roste, aby pak do desátého týdne stejně rychle opět klesal. Jiné druhy nastupují a zase mizí. V BKV trvala druhá fáze — s překryvem do první a třetí — již bezmála čtyři týdny.<br /> <br /> S uvolněním plynů se uvolňuje světelný éter; je to étericky-nadsmyslové doplnění živlu vzduchu. Umožňuje živým bytostem kompostové hromady přežívat ve tmě navzdory nepřítomnosti přímého slunečního záření. Je to světloéterické, uchované z odumřelého vyššího života, které přivolává k bytí nižší rostlinný a živočišný život sahající k raným evolučním stupňům Země. Co je tedy příspěvkem světelného éteru k vývoji kompostové hromady? Na počátku je kompostová hromada spíše nahodilou směsí organických odpadů. Mikrobiální rozklad téže směsi není příčinným děním pro {{SE|294}}<br /> <br /> účinnosti světelného éteru, nýbrž dění souběžné. Světelný éter působí na jedné straně v růstu jednotlivých organismů, na straně druhé vytváří skrze činnost všech těchto nesčetných rostlinných a živočišných bytostí vztahové souvislosti, které celistvě orientují život kompostové hromady na tvorbu trvalého humusu. Světelný éter nechává kompostovou hromadu nejprve jakoby růst dovnitř a skrze činnost drobných živočichů prostorově utváří konečný produkt do sourodé, drobtovité sousednosti humusu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;3._Die_wässrige_oder_Verwandlungsphase&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 3. Vodní čili proměnová fáze ====<br /> <br /> Stává se zřetelnou v náhlém poklesu hromady. Po předcházející suché fázi leží nyní těsněji a sytí se sama sebou vlhkostí, neboť rozkladem těžko rozložitelných buněčných membrán vystupuje tekutina z buněčných vakuol a intercelulárních prostor ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]], s. 292). Hromada se silněji uzavírá vůči vnějšímu světu, nepáchne již leptavě a ve vlhkém-vodném prostředí se uskutečňují rozmanité přeměny, látková přeskupení i novotvary. Drobní živočichové, v jejich čele ''Collembola'', přebírají řízení; drtí materiál, požírají mikroby a houby, a tím jejich populaci zmenšují. Bující chaos první a druhé fáze se začíná — díky masovému rozmnožování drobných živočichů — uspořádávat a členit do provzdušněných vnitřních prostor. Podmínky prostředí se proměňují a odpovídajícím způsobem se metamorfózují i chvostoskoci: z červovitých, málo diferencovaných forem ke tvarům s výrazně vystupujícími orgánovými utvářeními. Z BKV je patrné, jak jeden druh následuje po druhém a zase mizí. Ve tmě hromady tak drobný živočišný svět evolučně prožívá ještě nižší, jakoby rostlinno-živočišné bytí. To je zčásti zevnitř, zčásti zvenčí prozařováno silami diferencovaně působícího duševně-astrálního. Tento vnímající život činí z kompostové hromady organismus. Ve třetí fázi se v ní uskutečňuje přechod z dosud beztvárného stavu vodního do stavu propracovaného zemitě-pevného — jediná velká substanční proměna.<br /> <br /> V BKV se třetí vodní fáze vyvíjí — s přesahem do druhé a čtvrté — po dobu sedmi týdnů. V tomto období dosahují chvostoskoci po dobu dvou týdnů maxima svého rozvinutí, tedy jeden a půl až dva měsíce po zakládání. {{SE|295}}<br /> <br /> Ve třetím, vlhko-vodním stadiu se aktivuje především chemický neboli zvukový éter. Druhy éteru jsou funkčně v kontrastu k živlům, s nimiž jsou evolučně stejného původu. Zatímco ve vodním stadiu nabývá hromada spíše husté, homogenní konzistence, tříští zvukový neboli chemický éter život hromady v nesčetnou rozmanitost jednotlivých buněk — avšak nikoliv nahodile, nýbrž v neustále se proměňujícím řádu. Rozděluje a spojuje v neustále nové variace. Podstatní nejsou jednotlivé bakterie, prvoky, řasy, houby, červi, larvy atd., nýbrž to, co se mezi nimi odehrává — interval. Přeneseně řečeno, lze procesové dění v kompostové hromadě přirovnat k symfonii. V symfonii vytvářejí tóny a intervaly, které tóny od sebe oddělují a zároveň je spojují, rytmus, melodii a harmonii. Symfonie má zpravidla čtyři věty, každá má své téma, jež zaznívá v pohyblivém proudu tónů, opakuje se a variuje. Ve stejném smyslu působí zvukový neboli chemický éter v kompostové hromadě — nikoliv ve vzdušném živlu tónů, nýbrž ve vlhkém zemitém živlu látek. V tomto je nositelem procesu všech rytmů, opakování a metamorfóz až do koncového bodu, kde se objevuje zralý humus. Tak lze humus v rozmanitostech svých číselných kompozic uhlíku (C), kyslíku (O), dusíku (N), vodíku (H) a síry (S) přirovnat k jakémusi pozemskému zrcadlu sférických harmonií.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;4._Die_Vererdungsphase&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 4. Fáze pozeměšťování ====<br /> <br /> Po ztrátách substance v první a druhé fázi a látkové přestavbě ve třetí se objem hromady pozvolna zmenšuje. Přechází do stavu zemitě-pevného; konsoliduje se a strukturuje jednotně v jakémsi látkovém novotvaru — v trvalém humusu (Obrázek 16, s. 292). Tento děj se projevuje nejen černým zbarvením a volně drobivou strukturou, nýbrž i čichovými a chuťovými kvalitami — tedy vjemy, které vedou hlouběji k bytostné povaze látkového. Hromada se zaplňuje dovnitř mírnou, zemitou vůní. Kvalitativní stránka chuti je samému procesovému dění imanentní: kompostová hromada je nyní uvedena do stavu, v němž dění určuje masově se množící svět drobných živočichů. Je to svět evolučně nižšího druhu, žijící ve tmě a vlhku {{SE|296}}<br /> <br /> a v nejvyšší specializaci se tu na různé způsoby rozkládá a přetváří. Každý živočišný druh nalézá v potravním řetězci připravenou potravu, na niž je nastaven jeho smysl pro chuť a jeho trávicí činnost. Jako poslední vstupuje na scénu s dešťovkami příbuzný kompostový červ (*Eisenia foetida*), který dalece převládající měrou odvádí vlastní práci trávení a látkové novotvorby. V podobném směru, avšak hmotností i kvalitou méně výrazně, působí kroužkovci (*Annelida*), mnohonožky (*Myriapoda*), stejnonožci (*Isopoda*), hmyzí larvy a další.<br /> <br /> Sáhne-li člověk do kompostové hromady, která se nachází na počátku fáze zeměnění, drží v rukou tmavohnědou až načernalou substanci, jež ještě obsahuje poslední, mikroby porostlé zbytky kořenů, stonků a listů a je zpravidla klubkovitě protkána velkou masou zmíněných kompostových červů. Červi i ostatní drobní živočichové odumírají, jakmile je stráven i poslední zbytek organických pozůstatků a v endogenní symbióze se střevními bakteriemi se mění v trus. Ten je jakožto étericko-oživená substance prosycen astrálními silami, jež trávicí hmota vstřebala průchodem skrze živočišný trávicí trakt. Tyto síly působí na jedné straně proměnu výživného humusu v trvalý humus a zkrocují odbourávající činnost mikrobů — nebo ji dokonce obracejí v budovatelskou. Na druhé straně jsou to astrální síly zprostředkované živočichem, které umožňují spojení s jílovými minerály a vznik jílovo-humózních komplexů. V této závěrečné fázi lze plným právem hovořit o astralizaci, o oduševnění hlinité hromady. Vše se organicky formuje a individualizuje v sjednocený celek.<br /> <br /> Až do plného zeměnění trvá čtvrtá fáze nejdéle. Trvá tím déle, čím je výchozí materiál bohatší na hrubá vlákna. V BKV (kravský/koňský hnůj) bylo toto stadium dosaženo přibližně po čtyřech měsících. Aktivita červů začala v 7. a skončila ve 13. týdnu. Teplota se držela s asi 25 °C téměř konstantně, v průměru asi 4 až 5 °C nad výkyvy vnější teploty.<br /> <br /> Čtvrté a poslední stadium — vznik humusu, přesněji jílovo-humózního komplexu — je ze všech nejzáhadnější. Zde rozvíjí svou hlavní působnost nejmladší, nejskrytější, nejjemnější a nejsilnější ze čtyř druhů éteru: životní éter. Životní éter je protipólem k živlu zemitě-pevného. Životní éter „tvoří život&quot;. Co se na Zemi jeví jako kámen, má svůj život {{SE|297}}<br /> <br /> V nadsmyslovém.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Grundelemente der Esoterik'', GA 93a, 30. září 1905, Dornach 1987, S. 44 f.&lt;/ref&gt; Životní éter je v kompostové hromadě tvůrcem života nesmírné rozmanitosti živých bytostí. Tento život je zároveň prostoupen smyslem. Odumírá-li toto smyslem prostoupené do formy, uvolňuje se životní éter, aby znovu komponoval látky do životní souvislosti — nakonec do humusu. Ten se na jedné straně stává, na základě kyslíku v humusu obsaženého, uchovatelem života; na druhé straně obsahuje humus dusík, který je — stejně jako kyslík a jiné prvky — vpředen do bílkovině podobné, bohaté na varianty látkovékompoziace. Látkově tvoří dusík most k astrálně-bytostnému, k tomu, co dává smysl. Z toho smíme usoudit, že životní éter v humusu je vlastní tvořivou silou, do jejíchž služeb se stavějí jeho tři starší příbuzní — éter tepla, světla a chemický éter. A nestává se snad právě tím vlastní tvořivou silou, že prostřednictvím dusíku má schopnost přivádět astrální k étericko-fyzickému? Nestává se tím kompost (trvalý humus) nejzákladnějším hnojivem bodem-podmíněné trvalé úrodnosti? A nepropůjčuje snad tento takto tvořivou silou se stávající životní éter životní souvislosti „půda a rostlina&quot; moc formovat se do celostí, individualizovat se a stávat se věrným odrazem svého v nadsmyslovém zakořeněného bytí? Všude tam, kde v živém rozeznáváme vzájemně působící, smysluplné nebo moudrosti plné souvislosti, sledujeme stopy životního éteru.<br /> <br /> Celkově vzato, lze shrnout: Organické odpadní látky, odumřelé z vyššího životního souvislosti, podléhají v kompostové hromadě nejprve rozkladné, avšak chaoticky probíhající oživující fázi, poté pak fázi budující — postupné proměně a opětovnému odumírání do pohumněné formy humusu. Ten však v sobě nese zárodek nového života na Zemi: «Universalsamen des Allgemein-Pflanzlichen» — univerzální semeno obecně-rostlinného. V tomto smyslu je humus hnojivem ze života pro rozvinutí vyššího života, totiž pro vegetativní rozvoj kulturních rostlin. Kompostové hnojivo je — podobně jako zrající plod, který živí člověka i zvíře — výživným plodem pro půdu a rostlinu. Skrze něj se minulé připojuje k přítomnému a umožňuje budoucí.<br /> <br /> Ve čtyřech stupních, jimiž prochází látkovost, jež dříve patřila rostlině nebo živočichu, až ke svému pohumňování, se odráží — nenápadně v malém a v časovém sledu — jakási opakování evoluce Země a {{SE|298}}<br /> <br /> kosmu. Na počátku všeho naplňovala ryzí teplo (tepelný éter — oběť vysokých duchovních bytostí) «starý Saturn». Za tímto stavem následovalo, na cestě zhušťování části tepla, vznikání živlu vzduchu a s ním světelného éteru na «staré Slunci», poté zhuštěním části vzduchu živlu vody na «starém Měsíci» a s ním éteru chemického čili zvukového — a konečně se zhuštěním části tekutého živlu stav živlu zemitě-pevného, Země jako hotového díla, a s ní životní éter.&lt;ref&gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Co se v kompostové hromadě, vyzdvižené nad úroveň půdy, odehrává jako umělý a přitom umělecký proces — pohumňování někdejšího vyššího života do trvalého humusu —, probíhá skrytějším způsobem ve všech půdách, zcela přirozeně v lesních půdách. Na ornicích a zahradních půdách je toto dění, usměrňované zpracováním půdy (viz s. 205 nn.), přiváděno na vyšší úroveň úrodnosti. Tomuto cíli slouží také zelené hnojení — pěstování rychle rostoucích trav, brukvovitých, luskovin a jiných rostlin výhradně k zásobení půdy humusem. Zvadlé zelené masy půdního pokryvu přitom poskytují výživný humus pro rozkladné stupně 1 a 2, zatímco kořenová masa zůstávající v půdě slouží zejména ve stavebních stupních 3 a 4 tvorbě trvalého humusu.<br /> <br /> Zelené hnojení se mulčuje a nabývá charakteru plošného kompostování. U tohoto jde o pokryv půdy organickými materiály od mladé zeleně až po dřevní štěpku mezi výsadby v zahradnictví. Účelné je i zde míchání různých materiálů. Od čisté slámy nebo listí je třeba upustit — sláma je příliš řídká a objemná, listí se ukládá příliš hustě, obojí se proto rozkládá jen pomalu.&lt;ref&gt;Krafft von Heynitz: ''Kompost im Garten'', Stuttgart 1999, 127 S.&lt;/ref&gt; Půdní pokryv chrání před výparem, zálehem, tvorbou krusty, erozí a zaplevelením, přitahuje mikrobní a žížalový život do půdní vrstvy a vytváří mu stále plynoucí zdroj potravy, udržuje půdní dýchání v chodu a oživuje zralost půdy.<br /> <br /> Humifikaci organické půdní vrstvy zajišťuje svět mikrobů a drobných živočichů, příznačný pro zvláštnosti daného stanoviště. Všem půdám je však společné, že namísto červeného kompostního červa se tu uplatňuje žížala obecná (*Lumbricus terrestris*), mistr půdní úrodnosti. Jenomže na písčitých půdách chudých jak na vápník, tak na jíl je počet jejích jedinců {{SE|299}}<br /> <br /> a tím i jeho blahodárná, humus stabilizující činnost velmi omezena. V polním hospodářství se plošné kompostování praktikuje pokud možno v kombinaci s podmítkou se zeleným hnojením; do porostu se vnáší závoj čerstvého nebo lehce nakysaného chlévského hnoje.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung_des_Kompostes&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Použití kompostu ===<br /> <br /> Zralý kompost je produkt rostlinně-živočišný. Není to jen proto, že se do něj přimísí živočišné výměšky a jiné složky pocházející od hospodářských zvířat, nýbrž proto, že proces humifikace jako takový by se nemohl uskutečnit bez astrální účinnosti světa drobných živočichů kompostové hromady. Hlavní složky jsou rostlinného původu, jejich přeměna v humus však podstatně závisí na činnosti a organizační síle zvířat. Kompost proto není hnojivem hnaným do rychlosti, které by násilně popohánělo vegetativní růst. Jeho působení tvaruje a formuje vegetativní. To z něj dělá hnojivo pro všechny ty kulturní rostliny, jež nesou plody především ve vegetativním — ať již jde o trávu, bylinu nebo strom. To se týká lukařství a pastvinářství, zahradní a polní zelinářské produkce i ovocnářství. Tvorba plodů, v rozšířeném smyslu, zde znamená substanciální tvorbu, která se hromadí a zaplňuje prostor v jednotlivých orgánech rostliny a jejíž výživnost je zaměřena na potřebu člověka a zvířete. Tato výživná schopnost si žádá hnojivo, které zadržuje rostovou a reprodukční sílu usilující ke semenotvorba a nechá ji proměnit a přetvořit v potravinovou substanci aktuálními záření Slunce a planetárního kosmu. Toto hnojivo vstupuje do působení sil rostlin řádem a formou. Je jím černý, drobivý trvalý humus.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kompostdüngung_von_Wiesen_und_Weiden&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kompostové hnojení luk a pastvin ====<br /> <br /> Trvalé travní porosty poskytují krmivo pro přežvýkavce a koně. Krmivo se skládá z vegetativních částí výhonku, ze stonku a listu. Porost je od jara do podzimu opakovaně spásán nebo sečen na zelené krmení či seno. Na pastvinách a ještě více na bylinami bohatých loukách dochází na jaře k rozkvětu jednotlivých bylin. Po odkvětu se stahují do listnatého rosettového stádia. Tráva vyrůstá ze svých odnožovacích uzlů stále znovu. Louka i pastvina zůstávají zelené v zimě i v létě. Porost je z velké části udržován v čistě<br /> <br /> Vegetativním stavu udržovány jsou i půdní procesy, které jsou po každém spásání nebo sečení reaktivovány k novým přeměnám. Půda ani rostlina nepřicházejí k odpočinku. Generativní dozrávání jim zůstává odepřeno. Při intenzivním využívání vede toto k ochuzování druhů. Proto si louka i pastvina žádají hnojení, které tento nedostatek vyrovnává — a tím je kompost. Na jaře po prvním spásání nebo prvním sečení sena, nebo lépe ještě na podzim, zprostředkovává travnatému drnu a půdě vyzrálou, zemitou kráftovou strukturu, která konfiguruje tvorbu substance ve stonku a listu jak na straně reprodukční, tak na straně výživné. {{SE|300}}<br /> <br /> Pravidelné kompostové hnojení trvalých travních porostů zhušťuje drn, sjednocuje a zkracuje pastevní okusy, obohacuje druhové složení — zejména o byliny — a zvyšuje výživnou hodnotu krmiva.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kompostdüngung_im_Gartenbau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kompostové hnojení v zahradnictví ====<br /> <br /> Podobně jako na trvalých travních porostech chybí i v zahradnictví dozrávající půdní klid; jedna kultura střídá druhou. Půda musí být po větší část roku udržována na vysoké úrovni úrodnosti, v jarní náladě nakloněné růstu. Tvorba potravinového nebo krmivového plodu se neodehrává v generativní fázi, nýbrž v době nejintenzivnějšího růstu. Velké sklizňové hmoty čerstvé, životaschopné substanciality opouštějí pozemek i statek. Co zůstává — především kořenová masa — stává se výživným humusem pro následující kulturu. Oproti tomu étericky-biologicky tvarující síla astralitou prostoupeného trvalého humusu zůstává v nevýhodě. To, co jinak na orné půdě v klidových dobách probíhá samo od sebe — přeměna výživného humusu v trvalý — musí být zahrádkářské půdě dodáno zvenčí jako vyzrálý kompost. Působí — podle druhu kultury — specificky jemně aromatizujícím způsobem na chuť a vůni, zpevňuje pletiva, zachovává čerstvost a zesiluje lesk a barevnost.<br /> <br /> Materiály pro kompost v zahradnictví zahrnují odstraněné sklizňové zbytky, organické odpady všeho druhu, drtě ze zeleného řezu, uvolněné meziplodiny, kamenné moučky, rohové lupínky a kdekoli je to možné, chlévský hnůj. Odpad a čistírenský kal jsou vyloučeny. Pro komposty bez plevelů — speciální komposty pro pěstírny a skleníkové kultury — se hodí nejrůznější směsi luskovin, trav, ovsa a dalšího. Ošetření kompostu horkou párou za účelem zničení škodlivých zárodků a semen plevelů {{SE|301}}<br /> <br /> by se, kromě pěstírenských zemí, mělo vyhnout. Kompost se tím do značné míry mění v mrtvý substrát.<br /> <br /> Kompost se zpravidla aplikuje rovnoměrně po celé ploše; zapracuje se mělce. Na písčitých, kamenitých a suchých stanovištích se osvědčuje náročný postup hnojení do sadebních jamek.<br /> <br /> V tropickém podnebí panuje v půdách chudoba humusu; organická substance podléhá urychlené mineralizaci. Totéž se tam odehrává vlivem vysokých teplot a vlhkosti i v kompostovém hromadě. Oproti tomu se tam osvědčuje kompostování „pod zemí&quot; ve velkých zemních jamách, do nichž se přes noc zatlačí jistý počet koz, ovcí nebo skotu. Ty duní a špástají materiál, zpravidla objemný a většinou zdřevnatělý, a obohacují ho svými výměšky. Dosahuje se tak dobré kvality humusu. Hrst takového humusu vložená do sadební jamky, osivo uložené do humusu a lehce překryté zemí způsobuje hotový zázrak: Výnosy stoupají na dosud neznámou výši a blahobyt obyvatelstva živořícího v chudobě roste.&lt;ref&gt;Mündliche Mitteilung von Matthias Guépin, Dozent am Emerson College (GB) und Berater in Kenia.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Podobným postupem je zakládání širokých vyvýšených záhonů nad odvodnitelné příkopy naplněné větvovím a křovím. Silně zpomaleným rozkladem a přeměnou v humus v podloží vzniká v zemním hřbetě taková míra oživení, že na nejmenším prostoru pestrá směs zelenin může nepřetržitě zásobovat jednu nebo více rodin. I tento postup potřebuje mnoho rukou; působí sociálně integračně a zajišťuje skromný blahobyt.<br /> <br /> Platí to pro celý svět: Umně provozované hospodaření s humusem osvobozuje od hladu a přináší nový kulturní rozkvět.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kompostdüngung_im_Obstbau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kompostové hnojení v ovocnářství ====<br /> <br /> Ovocnářství se od 20. století vyvíjelo od extenzivního, druhově bohatého pěstování vysokokmenů v rozptýlených sadech přes polokmeny až ke druhově chudému, intenzivnímu pěstování nízkokmenu s kratší dobou využití. V průběhu tohoto vývoje se tvorba plodů přesunula z vysoké, ve světle a vzduchu vznášející se koruny stromu dolů do přízemních vzduchových vrstev — a souběžně s tím enormně vzrostla potřeba hnojení. {{SE|302}}<br /> <br /> Ovocný strom dřevnatí a zároveň nese jemné, chutné plody. Ovládá polaritu světla a tmy, života a smrti, jakož i éterického a astrálního působení. To se projevuje zvláště u vysokokmenu. V něm usiluje éterická životnost z kořenového systému sahajícího do šířky i hloubky přes kmen a větve k olistěným výhonkům koruny. Toto silné oživení ve vzduchu a teple přitahuje bohatý hmyzí život: «Von demjenigen, was da als Astralreiches durch die Bäume hindurchgeht, lebt und webt das ausgebildete Insekt» (Z toho, co prochází stromy jako bohatá astralita, žije a tká vyvinutý hmyz).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 184.&lt;/ref&gt; Polárně k tomu vládne ve všem dřevnatějícím, a tedy především v oblasti kořenů, «éterická chudoba». V tomto prostředí, silněji vystaveném silám mineralizace, se rozvíjejí larvy hmyzu. Vysokokmen roubovaný na pomalu rostoucí podložce v sobě tuto polaritu jakoby ztělesňuje; je nenáročný a nepotřebuje žádné hnojení, tím méně takové, které působí bujným rašením.<br /> <br /> Jinak je to s jeho protikladem — nízkokmenovým stromem pěstovaným v uzavřených plantážích podobně jako monokultura na rychle rostoucí podložce. Roste spíše jako slabě dřevnatějící výhonek ze země a plodí zemně nízko, jakoby v mladém věku. Kambium, které u vysokokmenu tlumí příliš silnou bujnost, potřebuje u nízkokmenů nepřetržitou stimulaci prostřednictvím humusem bohaté, dobře prokořenitelné půdy. Tvořivá síla a živost humusu se jakoby dále přenáší do kambium samotného. Nízkokmenovník potřebuje hnojivo, které rozhodně nesmí působit bujně, nýbrž musí svou gestaltungskraft — živě proastralizovanou larvami a červy kompostové hromady — být příbuzné samotnému kambiu. U vysokokmenu se mineralizovaná země vytáčí do kmene a větvoví koruny. U bujného nízkokmenového stromu je toto vytočení omezeno ve prospěch stejnoměrně vysoké životnosti v kořenovém prostoru i v oblasti koruny. Ve stejném smyslu působí i intenzivní zelené hnojení pěstované v nízkokmenovém a polokmenovém ovocnářství.<br /> <br /> Intenzivní ovocnářství je úspěšné tehdy, když obsah humusu v půdě přesáhne 3 %; optimální je až přibližně 6 %, při současně minerálně silné půdě.<br /> <br /> Jako kompostovací materiál přicházejí vedle již zmíněných přísad přednostně v úvahu všechny druhy chlévského hnoje. Díky svému živočišnému původu disponují tyto tvořivými silami vyššího druhu, které bujnost nízkokmenovníků zkrocují na harmonickou míru. Tato harmonizace se projevuje v celém průběhu růstu z hlediska výrazně {{SE|303}}<br /> <br /> omezeného tlaku infekcí a škůdců, jakož i v chutnosti a trvanlivosti plodů.<br /> <br /> Souhrnně řečeno: kompost působí na vývoj rostlin zdravotně a harmonizačně; vytváří v půdě základ pro její trvalou úrodnost. Doporučuje se, aby v různorodě utvářeném hospodářském organismu byly komposty pro hlavní oblasti použití zakládány odděleně: pro kompost na trvalé kultury přicházejí — s těžištěm na chlévském hnoji — v úvahu veškeré odpady, i ty zatížené semeny plevelů; v zahradnictví vznikají v podstatě rostlinné odpady, které by měly být pokud možno prosté semen plevelů; podíl chlévského hnoje je vždy výhodný. V ovocných sadech by měl být vedle zeleného hnojení a před veškerými ostatními odpady upřednostněn chlévský hnůj.<br /> <br /> Toto doporučení apeluje na celé společenství statku, aby právě prostřednictvím kompostování vykonávalo a dovádělé k umění zmíněný «osobní vztah k práci s hnojivem» — rozšířený o práci s biologicko-dynamickými kompostovými preparáty (viz s. 344 násl.) — a aby různými druhy kompostových zemin odpovídalo specifické potřebě jednotlivých kulturních druhů.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufe_2:_Die_Düngung_aus_dem_Seelischen_der_Haustiernatur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Stupeň 2: Hnojení z duševní přírody domácích zvířat ===<br /> <br /> To duševně-astrální, které se rostliny jako čistě živoucí-éterné bytosti dotýká jen zvenčí, se ve zvířeti stalo vnitřní bytostí. Zvíře se jako tělesný organismus vymezuje navenek a utváří své tělo v nástroj rozvíjení své bytosti. Svými smysly prožívá zvíře svůj vnější svět a z tohoto prožívání rozvíjí svou činnost v teple, vzduchu, vodě a zemi. Mocí své duševní bytosti se látky skládají v zázračné dílo jeho orgánů, které podle svých vykonávaných činností přijímají ty nejpodivuhodnější podoby. V každé z těchto činností se projevuje dokonalá moudrost. Chceme-li se tedy poznáváním přiblížit bytosti zvířete, musíme usilovat o to, abychom zvnitřnili to, co vnímáme všemi smysly, a zformovali to v prožitý myšlenkový obraz. Moudrostí naplněná souvislost, která se v tom zjevuje, poskytuje vciťujícímu se poznání neklamnou jistotu, že síly, které skládají látky zvířecího těla a jimiž se může uvést v činnost, mají svůj bytostný prapůvod v astrálním neboli duševním těle zvířete {{SE|304}}<br /> <br /> Co tedy vychází z trávicí činnosti zvířat, získává svou hnojivou sílu zvláštní bytostnou povahou duševního bytí. O rostlinách bylo řečeno: «Živé hnojí živé» — pro zvířata pak platí přes to ještě: «Duševní hnojí duševní.» Tomuto stavu věcí bylo podrobně věnováno místo v kapitole «Duševní organizace čili astralleib zemědělského organismu» (s. 111 a násl.). K nejvyšší hnojivé síle na úrovni čistého přírodního působení přivádí duševní přirozenost přežvýkavců a zde zvláště přirozenost skotu (viz kap. «Skot»). Chápat hnojivou sílu jako souhrnný účinek jednotlivých takzvaných živin pramení z teorie, která si již neklade otázky. Naproti tomu hledat hnojivou hodnotu — jak již bylo opakovaně zdůrazněno — v «kompozitoru» (v koze, ovci nebo skotu), z jehož bytostné povahy se látky skládají právě v toto a žádné jiné uspořádání, to láme materialistické zábrany a otvírá pohled na otázky, které se obracejí ke skutečnosti života, duše a ducha. Sleduje-li se těchto otázek, ukazuje se, že hnojivá hodnota je tím vyšší, čím více jsou zvířata chována, krmena, ošetřována a šlechtěna způsobem odpovídajícím jejich bytostné povaze. To vše uvádí v chod z bytostné povahy hospodářských zvířat síly, které hnojí. Statek, jenž byl utvářen v organismus, tyto podmínky splňuje.<br /> <br /> Chov hospodářských zvířat statku je dimenzován tak, aby jej bylo možné jednak živit z krmné základny vlastní statku a jednak aby bylo k dispozici dostatek hnojiva pro hospodářské plochy. Množství a kvalitu vytváří příroda. Zachování nebo dokonce zušlechtění hnojiva až po jeho použití je věcí člověka.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Bewahrung_der_Dünger_des_Haustierbestandes&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Uchovávání hnojiv ze stáda hospodářských zvířat ===<br /> <br /> Při pastvě hnojí hnůj a kejda přímou cestou. Pravidelné rozhazování kravských plácků zabraňuje vzniku bujných míst. Naproti tomu hnůj pocházející ze stájového chovu musí být až do použití skladován co nejúsporněji bez ztrát. Nejlepší způsob, jak uchovat hnojivou sílu chlévského hnoje včetně kejdy, je ten se slámovou podestýlkou; nejpochybnější, avšak rozhodně nejracionálnější, je způsob tekutého hnoje neboli gülle. V gülle (kejda + hnůj) probíhají za převažujícího vzduchového uzávěru anaerobní fermentační procesy, při nichž se organické dusíkaté sloučeniny mineralizují na čpavek, který jako plyn uniká do vzduchu zejména při aplikaci (obtěžování zápachem). Míchadlem lze tento účinek zmírnit. Gülle působí na oživení {{SE|305}}<br /> <br /> toho vodně-měsíčního a tím, s obejitím živlu zemitě-pevného, přímo na bujnost rostliny, tedy tedy tendečně ve směru mírného minerálního hnojení. Podestýlka ze slámy má naproti tomu vícenásobnou přednost. Sláma saje část kejdy, při vyhánění se zcela promísí s hnojem a díky své tuhé objemnosti zajišťuje aerobní podmínky při skladování. K tomu přistupuje, že sláma obilí je proniknutá a utvářená touž fruktifikační procesem, který tvoří zrno v klasu. Stéblo je ztluštělé a uzavírá větší objem vzduchu ve stéblové rouře, než je tomu u divokých trav. Lze v tom rozpoznat výraz silnějšího vnitřního a astrálního působení. Navíc se po vytvoření kožky kýseliny křemičité v procesu zrání třpytí a barví do žlutých, načervenalých až zlatých tónů. Obklopuje se obalem z opálu. Sláma je slunečním plodem a teprve skutečně dělá z kravského hnoje sluneční-zemní hnojivo, «zlato sedláka».<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Tiefstallmist&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Hnůj z hlubokého stojení ====<br /> <br /> Nejlepší a nejúspornější způsob skladování je ten v hlubokém stáji. Skot, ovce a kozy kejdují a hnojí na čerstvou vrstvu slámy; kejda je zcela vsáknutá slámou. Svým obsahem dusíku urychluje aerobní rozklad na dusík chudé slámy. Zvířata sama splňují požadavek «drž jej vlhký a šlapej ho pevně».<br /> <br /> Hluboký stáj má ovšem nejvyšší potřebu slámy až 15 kg/zvíře a den oproti hnojném stáji na prošlap se 3 až 5 kg a boxovém volném stáji s podestýlkou s 0,5 až 1 kg.&lt;ref&gt;KTBL: ''Faustzahlen für den ökologischen Landbau'', Darmstadt 2015, 760 S.&lt;/ref&gt; V zájmu přípravy pevného hnoje a tím minimalizace vzniku gülle lze v hnojném stáji na prošlap a boxovém volném stáji příslušně zvýšit množství podestýlky. Kombinace vázaného stáje (krmení, ošetřování) s nočním pobytem v hlubokém stáji snižuje potřebu slámy. Vrchní vrstvy podestýlky hlubokého stáje, lůžková matrace, se ohřívají na ca. 30 °C a při mírném rozkladu látek procházejí první, tj. tepelnou fází kompostového hromady. Pevným šlapáním zvířat se pod nimi ležící vrstvy podestýlky zhušťují; ochlazují se a přecházejí do fermentačních procesů; podléhají za vzduchového uzávěru narůstající fermentaci. Analogicky k fázi 2 kompostové hromady je bující množení mikrobů {{SE|306}}<br /> <br /> Hefen a plísně jsou zbrzděny. *Chvostoskoci* a jiní drobní živočichové v tomto prostředí nenacházejí podmínky pro život. Fermentační enzymy, vytvořené autolýzou nebo vylučované bakteriemi, uvádějí závěrečnou fázi fermentace do pohybu: voda, bílkoviny, sacharidy, tuky atd. jsou štěpeny. Organické tkáně se rozvolňují, až na drobivé zbytky slámy a zdřevnatělé části; tvoří se aromata, hmota se stává homogenní a nabývá hnědavého zbarvení. Hnůj nyní voní jako chleba — jak se říká —, pokud se fermentace zdařila. Vícenásobně ošetřen biologicko-dynamickými preparáty a při nerušeném skladování přes léto je zralý produkt půdě «vtělen». Aby se v základní vrstvě hlubokého stájení předešlo stagnující vlhkosti a tím hnilobě, byl by vhodným podkladem udusaný jíl nebo hlína. Zde platí stejné pravidlo přímého dotyku se zemí jako pro kompostovou hromadu. Z neznalosti jemnějšího silového působení předepisuje zákon — bohužel i zde — nepropustnou betonovou podlahu. Nebezpečí takto vzniklého hromadění vlhkosti lze čelit vrstvou dřevní štěpky, vnesenou před ustájením na podzim.<br /> <br /> Stáj pro skot s hlubokým stáním by měla být konstrukčně navržena tak, aby se vrstva hnojního polštáře — při deseti čtverečních metrech prostoru pohybu a ležení na zvíře — mohla po šest měsíců, až do výhonu na pastvu na jaře, budovat do plné výše; dalším třem měsícům přes léto slouží dozrání. Mezičasové vyvážení a meziskladování v polních kompostech způsobuje značné ztráty substance. Ukazuje se jako bezproblémové udržovat krávy o váze 500 až 600 kg přes chladné a chladnější roční období na narůstajícím hnojním polštáři, aniž by se propadaly. S oteplením v březnu a dubnu se zrychluje rozklad horních vrstev slámy a může tak dojít k prohlubování průchozích cest a bočním vyklenutím. Toto změknutí lze včas nanesenou uzávěrovou vrstvou z jílu, hlíny nebo dřevní štěpky oddálit až do výhonu na pastvu.<br /> <br /> Také ovce a kozy jsou v zimní ohrádce chovány v hlubokém stáji. Hnůj a podestýlka jsou močením a dupáním velmi hustě uloženy, rychle fermentují a jsou bez ztrátného meziuložení přímo použitelné jako hodnotné hnojivo. {{SE|307}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Stapelmist&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Hromadový hnůj ====<br /> <br /> V boxovém, šlapacím a vazném stáji se vymíjí denně, případně při skrabákovém odklidu i vícekrát denně. Část kejdy se zachycuje odděleně. Zbývající část se jako směs hnoje, podestýlky a kejdy dostává na blízké meziskladiště. Na něm začínají již po krátké době fáze 1 a 2 — ohřev a provzdušnění — a tím nekontrolované rozkladné procesy se ztrátami substance. Z meziskladiště se pevný hnůj buď převáží k dalšímu zrání na polní komposty, nebo se kompostuje. V obou případech nastupují fáze 1 a 2 znovu s dalšími úbytky substance. Aby se tyto ztráty minimalizovaly, měl by být osvědčený postup hromadování hnoje znovu promyslen a důsledně uplatňován. Nepropustná podlahová deska s odvodňovacími žlábky po celém obvodu pro kejdu a dešťovou vodu jsou přitom nicméně nevyhnutelné. Čerstvý hnůj, vznikající denně ve sběrné jámě, se pokud možno ihned odebírá čelním nakladačem se stájovými hnojovými kleštěmi a po částech vedle sebe ukládá v šíři hnojného prostranství. Přesná práce je zde naprosto nezbytná. Před tuto první řadu přibývá druhá a třetí atd. Mezitím se první, druhá atd. řada ohřívá, takže ve stejném pořadí lze po částech přikládat druhou vrstvu a nakonec třetí a čtvrtou atd. až do maximální technicky dosažitelné výšky. Je-li tato výška s první řadou dosažena, lze začít s první vrstvou navazujícího oddílu. Tak se hromada postupně buduje do šířky i plné délky. Tlakem uložených vrstev procházejí fáze ohřevu, odplynění a provlhčení rychle a neúplně a končí ve fermentaci. Do té míry probíhají ve správně vybudovaném hromadovém hnojisku tytéž procesy jako v hlubokém stájení. Přesto jsou ztráty substance (přibližně 20 %) kvůli všestranné expozici vůči vnějšímu vzduchu vyšší než při hlubokém stájení. Rozklad postupuje na téměř svislých bočních plochách a na povrchu rychleji, znatelně mimo jiné podle výskytu kloboučkových hub.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Mistkompost&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Hnojový kompost ====<br /> <br /> V biologicko-dynamickém zemědělství se rozlišuje mezi «hnojivem», které pochází od zvířat, a kompostem, jenž je původu převážně rostlinného. Jsou to dvě různé kompozice sil, které tu hnojí. {{SE|308}}<br /> <br /> Při kompostování chlévského hnoje probíhají tytéž procesy jako popsané u rostlinného kompostu. V dozrálé, zušlechtěné podobě se utváří dauerhumus zvláštního druhu. Jeho silová konstelace uchovává astralitu domácích zvířat, která je hnoji vlastní. Právě jejich duševní síly jsou to, co dodává hnojivu mimořádný dlouhodobý účinek. Ve zvláštní míře platí to pro kompost z čistého nebo i z části přiměšovaného hovězího hnoje. Zprostředkovává životu rostliny síly, které sahají nad rámec astrálně-duševního a které byly v kap. «Skot» označeny jako «vloha Já». Tímto označením se odkazuje na silový souvis vyššího řádu, který kulturní rostliny nejenže zobrazuje jako obraz jejich nadsmyslové bytosti, nýbrž v nich zakládá dispozici, aby tato bytost mohla znovu vstoupit do vztahu k tomu, co z ní v minulé evoluci razo-prostorově ztvrdlo do díla — totiž k zjevné podobě rostliny — a mohla inaugurovat nové vývojové možnosti. Tím se ukazuje, že pravé hnojení z oživené a oduševnělé přírody šlechtitelský, vývojový hodnotu pro kulturní rostliny má a mít musí.<br /> <br /> Doporučuje se k hnojinovému kompostu vedle hovězího hnoje přimísit všechny ostatní druhy hnoje pocházejícího od ovcí, koz, koní, prasat a drůbeže chované na statku. Každý z těchto druhů zvířat provádí — jako výsledek své trávicí činnosti — své povaze odpovídající «kosmicko-kvalitativní analýzu» krmiva (viz kap. «Skot — Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já», s. 156 n.). Její výsledek se vtiskuje takřka jako vzor silové kompozice do hnoje. Slučují-li se různé takové vzory v kompostové hromadě, vzniká univerzální hnojivo, které — jak výše popsáno — podnětně prostupuje plodotvornost ve stadiu vegetativního růstu, jak je to výtečně nezbytné na loukách a pastvinách, v intenzivním ovocnářství a zelinářství.<br /> <br /> Pro kompostování celkového množství živočišného hnoje není důvod. Je příliš pracné a způsobuje skladovací ztráty padesát procent a více. Použitelnost v polním hospodářství nastává tehdy, když chlévský hnůj ztratil ostrost zápachu, nebo u prasečího hnoje přímo puch. To nastane, když jako ve štósovém a hlubokém stájení projde rotační fází 1 a zčásti 2. Další průběh rotace pak pokračuje v půdě pod vedením zejména žížaly a v kontextu s mikroby za životní a smyslové aktivity kořenů. Při kompostování příliš vlhkého chlévského hnoje — zpravidla důsledek nedostatečného {{SE|309}}<br /> <br /> Podestýlky (prasečí hnůj) — dochází ke vzniku mokrých jader, která vyžadují včasné přehazování.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Jauche&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kejda ====<br /> <br /> Kejda a hnůj mají na základě fyziologických procesů, z nichž vznikají, polární hnojivé kvality. Jak bylo objasněno na příkladu skotu (kap. «Skot», s. 146 n.), hnůj vychází z trávicího systému, v němž je zvenčí přijatá, tělu cizí potrava postupně rozebírána — přežvykováním, činností bachoru, žláznatého žaludku, tenkého a tlustého střeva — a při průchodu slizničními stěnami tříděna. Odtud se přecházejí takto své cizosti zbavené, mineralizované trávicí látky do žilní krevní dráhy a dále do jater. Moč naproti tomu je výloučením z tělního nitra, dostává se přes tepennout krevní dráhu do ledviny a dále přes močový měchýř do vnějšího světa. Ledvina třídí tělu vlastní látky a vylučuje v kapalné formě jako moč ty, jež se staly nepotřebnými. Podstatnou součástí moče je močovina, rozkladný produkt bílkovinného metabolismu. Na této dusíkaté sloučenině ještě lpí činnost duševního a životního těla zvířat. S močí nesou ven síly těchto dvou bytostných článků, a právě tyto síly to jsou, které hnojí. Jinak je tomu u kravského hnoje: ten sestává z nestravitelných zbytků krmiva, prostoupených odpadlými hlenovinami trávicích orgánů a impregnovaných výsledkem «kosmicko-kvalitativní analýzy» (srov. kap. «Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já», s. 156 n.). Hnojivé síly moče vytékají z minulostně působící, měsíční astrality skotu — v kravském hnoji se k nim přidávají síly, které v přítomnosti vyzařuje slunce. Jsou to síly, které skot ze svého zvláštního smyslového vztahu ke krmivu vtiskuje hnoji při výkonu «kosmicko-kvalitativní analýzy» — od přežvykování přes trávicí trakt až po zpětně odrážející funkci rohů jako «vlohy Já».<br /> <br /> Kejda se skladuje v jímkách nebo otevřených nadzemních nádobách; podléhá za převážně anaerobních podmínek kvašení. Doporučuje se proto mít k střídavému skladování alespoň dvě nádoby, aby po naplnění bylo k dispozici dostatek času k dozrání. Zušlechtění kejdy se děje mechanickou cestou — mícháním a provzdušňováním — a biologickou, popřípadě {{SE|310}}<br /> <br /> biologicky-dynamickou cestou prostřednictvím přísad. První způsob podporuje aerobní rozkladné a přestavbové procesy, druhý působí řídícím způsobem na celý průběh procesu až ke zralosti. Osvědčenými přísadami, které biologicky zpětně vážou čpavek vzniklý rozpadem močoviny, jsou zušlechtěné komposty chlévského hnoje v malých množstvích, dále nasekaná kopřiva, piliny a dřevní třísky. Biologicky-dynamické kompostní preparáty (viz kap. «Kompostní neboli hnojivé preparáty», s. 360 nn.) se ponoří v průlezných sáčcích do kejdy a hnojůvky, zavěšeny na plaváku. Aby se zabránilo ztrátám dusíku, mohou v otevřených kvasných komorách sloužit i plovoucí přikrývky ze slámy, kopřiv apod. s vpravenými příměsemi suroviny fosforitu a čediče.&lt;ref&gt;Herbert Koepf, Bo D. Petterson, Wolfgang Schaumann: ''Biologische Landwirtschaft'', Stuttgart 1980, 303 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V dnes běžných bezestýlkových ustájeních prasat a skotu vzniká tekutý výkal, kejda. Tato směs vody, hnojůvky a hnoje zkvasí, není-li dále upravována, v páchnoucí, rychle působící hnojivo. Mineralizace látek je značně pokročilá. V biologicky-dynamickém zemědělství by se místo kejdového hospodaření měla — pokud možno — prosazovat příprava pevného chlévského hnoje. V čistě trávnatých oblastech, kde chybí stelivo, nezůstává často jiná volba. O to důležitější je pak přijmout veškerá opatření k zušlechtění kejdy, jak platí i pro hnojůvku. Zpravidla se surová kejda z velkochovů vyvází na pole bez jakékoliv úpravy. Nehledě na takzvané obsahy živin platí za odpadní produkt, jehož je třeba se zbavit — se všemi důsledky v podobě obtěžování zápachem, úniků oxidů dusíku (oxid dusný, N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O), zatížení spodní vody dusičnany, ucpávání půdních pórů hlenovinami, ochuzování půdní flóry a fauny a snižování výživné hodnoty krmiva zejména nízkomolekulárními bílkovinnými sloučeninami. Velká vážnost, jíž se živočišnému hnoji kdysi dostávalo, padla za oběť myšlení v živinách. Při pečlivém zušlechťování, především prostřednictvím biologicky-dynamických preparátů, a dostatečně dlouhém skladování může postupně docházet k tomu, že i z kejdy vznikne trvale působící hnojivo, které se budujícím způsobem zařadí do půdních procesů. {{SE|311}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung_der_hofeigenen_tierischen_Dünger&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Využití statkem vlastního živočišného hnoje ===<br /> <br /> Pro všechny plodiny je hnojení chlévským hnojem dobrodiním: jako čerstvý hnůj pro lilkovité, brambory a rajčata, v přeloženém stavu pro okopaniny a obilniny, a jako vyzrálý, zeměmi prostoupený hnůj pro víceleté polní pícninářství i pro trvalý travní porost, zahradnictví a ovocnářství. Díky trvale vysoké hnojivé síle není nutno hnojit každoročně pro všechny plodiny — v rámci dobře komponovaného osevního postupu v polním hospodářství postačuje jednou za tři roky k okopáninám. Pro dobrou tvorbu výnosu pokrývá potřebu okopanin dávka přibližně 300 dt/ha. Pokud jde o celkové množství hnoje v podniku, je ideální roční dávka jedné velké dobytčí jednotky (VDJ) na ha (1 VDJ odpovídá 500 kg živé hmotnosti). V průměru lze u hovězího stáda včetně odchovu počítat s jednou VDJ na kus. Jedna skotská VDJ produkuje podle množství steliva 80 až 100 dt pevného hnoje. Včetně hnoje ostatních hospodářských zvířat je obsazení jednou VDJ na ha v menších a středních podnicích dosahováno, ba mnohdy i překračováno; u velkých podniků s převahou polního hospodářství klesá počet VDJ na ha hraničně na 0,4 až 0,3. Skotský hnůj tvoří hlavní hmotu a do ní se pokud možno přimísí menší množství hnoje od ostatních hospodářských zvířat. Přebytečné množství hnoje se v rámci osevního postupu zapravuje do sklízejících jařin před hlavní pícní plodinou, a to v dávce přibližně 100 dt.<br /> <br /> Výsev pevného hnoje k okopáninám se zpravidla provádí v předchozím roce na strniště předplodiny. Po lehkém zapravení do půdy následuje meziplodina, která díky pevnému hnoji vytvoří stejně bohatou kořenovou i nadzemní zelenou hmotu — a tím připraví dobrou, zpracovatelnou osivnou vrstvu pro jarní setí okopanin.<br /> <br /> Dobře vyzrálá hnojůvka a v případě nouze i kejda jsou vítanými hnojivy tehdy, jde-li o to napomoci ozimům na jaře k vývojovému skoku. Výpad ozimů a prořídlé porosty po střídavých mrazech na jaře mohou být pobídnuty k intenzivnějšímu odnožování. K tomu napomáhá dusík vázaný v močovině. Tato dusíkatá sloučenina mineralizovaná z bílkovinného metabolismu získává svou specifickou účinnost prostřednictvím astrálních sil, které pocházejí ze soulové složky zvířat a konfigurují látkové složení moči, do níž je dusík zapojen. Dalším aplikačním polem je hnojení strniště s ohledem na rychlý rozvoj meziplodiny zeleného hnojení. Na pastvině je {{SE|312}}<br /> <br /> Použití kejdy v časném jaru je prospěšné, popřípadě při střídavé pastvě po přehonu. Na porosty v plném růstu (zejména okopaniny) by se aplikace kejdy či hnojůvky měla vyhnout.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wirksamkeit_der_hofeigenen,_tierischen_Dünger&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Účinnost hoferních živočišných hnojiv ===<br /> <br /> U každého z hnojiv je třeba se ptát po jeho bytosti, po duševně-astrálním silovém potenciálu, který prostřednictvím životního a fyzického těla uspořádává látky a udržuje je v pohybu tak, aby se ve svém odrazovém obraze mohly fyzicko-smyslově projevit a podle své bytostné povahy působit. Na jednotlivé bytostné rysy divoké fauny a domácích zvířat bylo poukázáno v kapitole „Duševní organizace čili Astralní tělo zemědělského organismu&quot; (s. 111 a násl.). Přitom bylo zjištěno, že každý živočišný druh přispívá svou tělesnou činností jaksi hnojivým příspěvkem k celku přírody. Činností oduševnělého živočišného světa vzniká moudré předivo vztahů, které prostupuje celou přírodu smysl udělujícím způsobem. Mezi býložravými savci jsou to přežvýkavci, jejichž orgánová činnost je organizována tak, aby připravovala hnojivo, jež je s to „bránicový orgán&quot;, půdu, ve vyšší míře oživit a oduševnit. Z pouhého kvantitativního látkového složení to nelze vyčíst. Jde spíše o otázku kvalitativního poměru látek vůči sobě navzájem. Tento poměr nese pečeť bytosti krávy, ovce, kozy atd. Nejvyšší stupeň dokonalosti dosahuje skot. V kapitole „Skot&quot; (s. 146 a násl.) byl učiněn pokus charakterizovat trávicí dění prostoupené a prožité jeho bytostí, jakož i jeho se smyslovým vnímáním spjaté metabolicky aktivní smysly a inteligenci. Hledá-li se odtud porozumění pro dlouhotrvající, blahodárné působení speciálně skotského hnoje na půdu a rostliny, pak snad může být následující úvaha plodná: Rostlina roste na ose Země–Slunce. Kořen směřuje do hloubky k středu Země, stéblo, stonek nebo kmen se vztyčuje svisle do výšky vstříc Slunci. Z této svislé osy vyrůstají listy a větve do šíře a dálky. Listový aparát, rozestírající se plošně do horizontály, přijímá přímou cestou dopadající sluneční a planetární vlivy a zpracovává je v živou substanci, podporován „zemskou šťávou&quot; (xylém) stoupající v stonku, uvnitř kambia. Tento xylém zprostředkovává na jedné straně do horizontály spějícímu růstu životnost výživného humusu a tvarovou sílu {{SE|313}}<br /> <br /> Dauerhumus ve spojení s vápnem, tedy hnojivé síly vlastní rostlinnému kompostu. To platí i pro jemné kořínky rozvětvující se do šířky. Jinak je tomu s kůlovým kořenem, stéblem, stonkem a kmenem. Jejich vertikální impuls nemá po stránce látkové za základ humus jako hnojivo, nýbrž krystalické látky křemene, silikátů a jílových minerálů (srov. kap. «Vznik jílových minerálů a jejich novotvorba», s. 209 n.). Tyto křemenné minerály zprostředkovávají síly slunce, planet a stálic vcházející do rostliny nepřímou cestou. Ty se silou působení jílů soustřeďují do «kosmické vzestupné proudy» v rostlinách.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&lt;/ref&gt; Já člověka, jeho duchovní bytost, mu dává sílu vzpřímení; zvíře je zvířetem proto, že tuto sílu k plnému vzpřímení nemá; má však, jako v jedinečné míře skot, «Já v zárodku». Rostlina si, pevně zakořeněná v zemi, vytváří v «kosmické vzestupné proudění» svou vertikální podobu jako odraz svého nadsmyslového duchovního bytí. Živočišný hnůj může nyní — tak se smíme domýšlet — silou vlohy Já vtělené do něj prostřednictvím astrálního těla a étherického těla zvířete, učinit rostlinnou bytost samostatnější vůči sevření místně daných poměrů výšin a hlubin. Hnůj zprostředkovává rostlině základ k tomu, aby se až do vnější tvorby tvaru individualizovala, aby se důrazněji vlastní bytostnou povahou spojila s působením země i kosmu. Takto viděno je třeba — jak již bylo naznačeno — přiznat především rinderskému hnůji s ohledem na životní souvislost půdy a rostlin «výchovnou» schopnost.<br /> <br /> Hnojiva domácích zvířat (především Wiederkäuer) působí na substanční dění a typusem podmíněné tvarové utváření rostliny. Posilují síly, jimiž nadsmyslová bytost rostliny přichází k zjevu. Projevuje se to v jejím vertikálním směřování na ose kořen–výhonek–květ a — s tím podmíněno — v proměnách listů od báze ke květu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Licht-Schatten-Versuch&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Pokus světlo-stín ===<br /> <br /> V mnohaletém, variantně bohatém polním pokusu byly zkoumány účinky hnojení chlévským hnojovým kompostem ve srovnání s aplikací minerálních solí, dusíku, kyseliny fosforečné, draslíku (NPK) a s ošetřením takzvaným biologicko-dynamickým hornokřemenným preparátem {{SE|314}}<br /> <br /> ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|srov. kap. «Hornokřemenný preparát», s. 348 a n.]]) při plném slunečním světle, v polostínu a hlubokém stínu na žitu, pšenici, ovsu, bramborách, špenátu a ředkvičkách. Program šetření zahrnoval morfologické jevy, řadu analytických parametrů a hodnocení pomocí obrazotvorné metodiky krystalizace chloridu měďnatého.&lt;ref&gt;Manfred Klett: ''Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung'', Darmstadt 1968, 117 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Zde budiž vyzdvižena jen ta část pokusu, která se vztahuje na účinek hnojení chlévským hnojem ve srovnání s aplikací NPK.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Bewertungen_durch_morphologische_Befunde&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Hodnocení morfologickými nálezy ===<br /> <br /> Pokus potvrdil zkušenosti s všestranně kladnými účinky živočišného hnoje v podobě kompostovaného hovězího hnoje — zkušenosti, jež jsou pozornému, pozorujícímu praktikovi odedávna důvěrně známy:<br /> <br /> * Kořen si otevírá větší půdní prostor;<br /> * utváří se druhově ideálním způsobem odpovídajícím své typové vloze;<br /> * kůlový kořen (kosmický typus) mrkve, červené řepy, ředkvičky, špenátu vykazuje silný sklон do hloubky a je po stranách provázen jemným kořenovým větvením pyramidálně se sbíhajícím dolů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#315|obr. 17]]).<br /> * U ředkvičky plodní těleso — ztluštění ''hypokotýlu'' — tíhne k utváření dokonalé kulové podoby, od níž se kořen zřetelně odděluje. U NPK byl tento přechod více řepovitě utvářen; kůlový kořen se vytrácel a větvil se v blízkosti povrchu.<br /> * Také u typusu přirozeně sféricky se utvářejícího, silně rozčleněného kořene (zemitý kořenový typus) — keříčkové fazole, cibule, obilniny — vstupoval u NPK jev dezorientace kořene vůči druhové vloze výrazněji do popředí.<br /> * Pokud jde o výstavbu stébla (délky internodií), byly rozdíly sotva patrné; avšak u hnojení hnojovým kompostem bylo průběžně nápadné prodloužení nejvyššího, klas nesoucího článku stébla. Tento vitalitní výšvih se uplatňoval i u báze stébla vyšším stupněm odnožování, tedy větším počtem klas nesoucích stébel na jednu jednotlivou rostlinu.<br /> * Pokud jde o vývoj listů, přibližuje se při plném denním světle zjevný obraz listů prostorově — tvarem, barvou, ozubením, chlupatostí, členěním čepele listu, pevností ''kutikuly'' — xeromorfnímu ideálnímu typusu druhu, stejně tak časově, v řadě listů od {{SE|315}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 17, S. 315.jpeg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 17: Wurzelbilder von Spinat bei Mistkompostdüngung und NPK-Anwendung im Licht-Schatten-Versuch.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> * ... velkých, laločnatých, peřenosečných, přízemních až po malé, k stonku přiléhající, zašpičatělé v přechodu ke květu. Tato silně rytmicky utvářená zjevná podoba se v variantách s hnojovým kompostem vyjadřuje výrazněji než ve variantách s NPK ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#316|obr. 18]], s. 316). U ''monokotylních'' obilnin se projevuje táž tendence. Při hnojení hnojovým kompostem jsou listy užší, pevněji strukturovány a na listových okrajích a špičkách silněji prokřemeněny. Rostliny NPK kontrastují sklonem k ''hydromorfii'', podobně jako stínové rostliny.<br /> <br /> * Tak jako u ''monokotylních'' (jednoděložných) rostlin je pro ně příznačná internodiální řada od uzliny k uzlině — narůstá směrem nahoru progresivně na délce —, tak u ''dikotylních'' kvetoucích rostlin ... {{SE|316}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 18, S. 316.jpg|center|800px|]]&lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 18: Blattfolgen von Radies bei Mistkompostdüngung im Vergleich zu NPK im Licht-Schatten-Versuch.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Metamorfóza listů.&lt;ref&gt;Wilhelm Troll: ''Allgemeine Botanik'', Stuttgart 1959, 927 S.; Gerbert Grohmann:<br /> ''Die Pflanze'', Berlin 2013, 448 S.; Jochen Bockemühl: «Bildebewegungen im Laubblattbereich höherer Pflanzen», ''Elemente der Naturwissenschaft'' Nr. 4: 7–23, 1966.&lt;/ref&gt; Prostorově zobrazuje dynamiku růstu probíhajícího v čase.<br /> * Metamorfóza listů od bázových listů až po listy přiléhající ke květu je na příkladu ředkvičky zachycena na obrázku 18.<br /> * Základní formy vykazují i v dolní části peřenosečné, v horní části zaoblené, málo členěné a jemně zubaté čepele listu. U následných listů se čepel stále více redukuje na horní část. Ta je pak silně zubatá a progresivně kopinatě zašpičatělá. Toto polární tvarování listů — u primárních oproti následným — je na světle nejostřeji vyjádřeno. Vytrácí se směrem k<br /> {{SE|317}}hlubokému stínu, v němž si následné listy po delší dobu zachovávají habitus primárních listů (menší zubatost, zaoblenější čepel).<br /> * Týž rozdíl se projevuje při porovnání hnojení hnojovým kompostem s NPK. První jde konformně s vlivem světla, u druhého je přeměna listů podobně tlumena jako u rostlin ve stínu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Bewertungen_anhand_der_analytischen_Befunde&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Hodnocení na základě analytických nálezů ===<br /> <br /> Hodnocení na základě porovnávání množství látkových složek je bez zohlednění časového faktoru možné jen podmíněně. Co říká mnoho nějaké látky, co málo? Referenční bod hodnocení musí být hledán v procesuálním dění v rostlině s ohledem na jeden koncový bod. Tímto koncovým bodem — z hlediska výživově-fyziologické hodnoty — je zralost. K ní vedou ve stálé proměně látkových složek procesy výstavby, od ní odvracejí procesy rozpadu. Teprve sledování obojího poskytuje kritéria pro jakkoli spolehlivou výpověď o kvalitě. Z analytiky procesů výstavby získává pojem „fyziologie zralosti&quot; obsah. Přicházejí-li životní procesy v zralosti k odpočinku — enzymatické aktivity se snižují na minimum —, je dosažen optimální stupeň kvality a zajištěna přirozená skladovatelnost po určitou dobu. Zůstanou-li však enzymy v plné zralosti nadále aktivní, setrvává plod fyziologicky ve stavu nezralosti a je po krátké době vystaven rozpadu; jeho výživná hodnota musí být proto hodnocena jako podprůměrná.<br /> <br /> V pokusu světlo–stín byla pomocí poměrových čísel zjišťována dynamika látkové výstavby, od předstupňů signalizujících nezralost k takovým, jež charakterizují stav plné zralosti. Přitom se ukázalo, že u plodů hnojených hnojovým kompostem stupeň proměny látkových kompozic charakteristických pro plnou zralost narůstá:<br /> <br /> * Tak relativní obsah kyseliny askorbové, který se odvozuje z poměru dehydroaskorbové kyseliny (předstupně) ke kyselině askorbové (vitamínu C);<br /> * tak vyšší obsah disacharidů oproti monosacharidům; posledně jmenované jsou znakem stále ještě působící asimilační činnosti;<br /> * tak vyšší relativní obsah bílkovin; ten charakterizuje poměr celkových bílkovin (hrubého proteinu) k čistému, vysoce strukturovanému bílkovině. Hrubý protein, který vedle čistého bílkoviny obsahuje nízkomolekulární bílkovinné sloučeniny až po aminokyseliny a dusíkaté soli, jako jsou dusičnany,<br /> {{SE|318}}<br /> <br /> vykazuje zejména u listové zeleniny s bouřlivým růstem při aplikaci NPK-solí místy skokové nárůsty.<br /> <br /> * Tak velmi nízké enzymatické aktivity oxidující dehydrázy a sacharázy štěpící třtinový cukr ve sklizni pšenice, brambor, zeleniny. Při aplikacích NPK se zvýšily — stejně jako u rostlin ve stínu — skokovitě na úroveň signalizující nezralost.<br /> * Podobné nálezy ve prospěch hnojení hnojovým kompostem ukázaly obsahy kyseliny křemičité a popelnatých složek v pšeničné slámě; u zrna nebyly v tomto ohledu zjistitelné žádné rozdíly v obsazích.<br /> <br /> Běžná rutinní analytika se zpravidla zaměřuje na zjišťování kvantit, jako jsou analýzy reziduí škodlivých látek — ty vedou ke stanovení pochybných limitních hodnot, které musejí být znovu a znovu revidovány — nebo na takzvané hodnototvorné obsahové látky. K interpretaci dat chybí pojmový referenční bod, jako je například v případě pokusu světlo–stín srovnání za definovaných podmínek, nebo jako je relativní, fyziologický stav klidu zralosti, nebo specifická kompozice, v níž se nějaká látka vyskytuje a plní určitou funkci. Spolehlivá výpověď je možná teprve tehdy — a to nejde bez enormního úsilí —, když analytická data poskytují potvrzení pro pojmy, které jsme získali z myslícího nazírání životních jevů.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Bewertung_durch_die_kristalldiagnostische_Methode_der_Kupferchloridkristallisation&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Hodnocení krystaldiagnostickou metodou chloridukřemičitanové krystalizace ===<br /> <br /> Na rozdíl od kauzální analytiky, která se omezuje na zkoumání částí nějakého živého systému, umožňuje «empfindliche Kupferchloridkristallisation» («citlivá krystalizace chloridu měďnatého») po Ehrenfrieda Pfeiffera&lt;ref&gt;Ehrenfried Pfeiffer: 1899–1961, průkopník aplikovaného antroposofického výzkumu, vyvinul — vycházeje z podnětů Rudolfa Steinera pro zkoumání éterických formativních sil — metodu citlivé krystalizace chloridu měďnatého; spolu s Guentherem Wachsmuthem (1893–1963) pod vedením Rudolfa Steinera v letech 1922/23 poprvé připravil rohový hnůj. Do konce třicátých let 20. století vedl spolu s Guentherem Wachsmuthem výzkumnou laboratoř na Goetheanu. Od konce třicátých let rolník a zemědělský poradce v USA.&lt;/ref&gt; morfologicko-diagnostickou cestou získat úsudek o «živém organismu rostliny» jako celku, který se na anorganické rovině zobrazuje jako definovaný fyzikálně-chemický systém. Krystalizace chloridu měďnatého je proto způsobilá, {{SE|319}}<br /> <br /> znázornit éterickou formativní organizaci rostliny v mrtvém zobrazení. Princip spočívá na změně textury krystalizujících jehliček chloridu měďnatého při přídavku různých rostlinných extraktů jako spoluroztouštědel. Na základě této skutečnosti vznikají při krystalizaci na rovných skleněných deskách v klimatizovaných komorách pro přídavek charakteristické a reprodukovatelné jehlicové struktury a strukturní komplexy (textura nebo tracht), které lze srovnávacím způsobem posuzovat.<br /> <br /> Pfeifferovu metodu rozvinulo mnoho badatelů dále, zejména s ohledem na krystalovou diagnostiku: v oblasti humanní medicíny Selawry,&lt;ref&gt;Alla Selawry, Olleg Selawry: ''Die Kupferchloridkristallisation in Naturwissenschaft und Medizin'', Stuttgart 1957, 232 S.&lt;/ref&gt; v oblasti potravin v. Hahn,&lt;ref&gt;Friedrich Vincenz von Hahn: ''Thesigraphie'', Wiesbaden 1962, 244 S.&lt;/ref&gt; v oblasti rostlin Krüger,&lt;ref&gt;H. Krüger: ''Kupferchloridkristallisationen, ein Reagenz auf Gestaltungskräfte des Lebendigen'', Weleda – Schriftenreihe 1/1950.&lt;/ref&gt; v oblasti kvality rostlinných produktů Enquist,&lt;ref&gt;Magda Enquist: ''Strukturveränderungen im Kupferchloridkristallisationsbild von Pflanzen durch Alterung und Düngung'', Lebendige Erde 3, 1961.&lt;/ref&gt; Petterson&lt;ref&gt;Bo D. Petterson (1967): ''Beiträge zur Entwicklung der Kristallisationsmethode mit Kupferchlorid nach Pfeiffer'', Lebendige Erde 18 (1): S. 15–31.&lt;/ref&gt; a pro dnešní stav Doesburg.&lt;ref&gt;Paul Doesburg, Machteld Huber, Jens-Otto Andersen, Miriam Athmann, Guus van der Bie, Jürgen Fritz, Uwe Geier, Joop Hoekman, Johannes Kahl, Gaby Mergardt &amp; Nicolaas Busscher (2014): «Standardization and performance of a visual Gestalt evaluation of biocrystallization patterns reflecting ripening and decomposition processes in food samples», ''Biological Agriculture &amp; Horticulture: An International Journal for Sustainable Production Systems'', DOI: 10.1080/01448765.2014.993705.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Diagnostika krystalové textury obrazců chloridu měďnatého se zakládá na srovnání krystalového obrazce čerstvého extraktu s obrazci z jeho stárnutích stadií. Tomuto postupu leží v základu úvaha, že rychlost, s jakou se čerstvá šťáva za definovaných podmínek rozkládá (stárne), je funkcí hodnoty tohoto extraktu čerstvé šťávy. Zjišťuje se, že stárnoucí — tj. autolyticky a mikrobiálně rozpadající se — rostlinné extrakty se v krystalových obrazcích vtiskují v posloupnosti reprodukovatelných typů krystalových obrazců, takzvaných stárnutích stadií ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|Obrázek 19]], s. 320).<br /> <br /> Tato stadia se od sebe liší tím, že čerstvý rostlinný extrakt vyvolává pro rostlinu specifickou krystalovou texturu, kdežto rozpadající se extrakt vyvolává v rostoucí míře netypické texturní prvky, které se ve výsledku podobají textuře čistě krystalizujícího chloridu měďnatého. Z toho vyplývá jako měřítko pro {{SE|320}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 19, S. 320.jpg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 19: Kristallbilder einer Alterungsreihe von Kartoffeln im Licht-Schatten-Versuch (Var. 9).&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> hodnocení kvality rychlost, s jakou zkoumaná látka, je-li vystavena rozkladu, při krystalizaci prochází postupnými stadii rozpadové řady. Rychlý rozpad je přitom znakem méněcenné kvality. Totéž platí, pokud čerstvý extrakt vzorku vykazuje již znaky obrazce stárnuti z referenční řady.<br /> <br /> V pokusu světlo–stín přistoupil k hodnocení kvality ještě další vztažný bod: variace plného světla, polostínu a hlubokého stínu. Otázka mimo jiné zněla: Lze na pozadí polarity rostlin pěstovaných v plném slunečním světle a ve stínu pomocí krystalizačních obrazců kvalitativně rozlišit působení sil hnojivého kompostu a NPK? Každý druh rostlin zanechává v krystalových obrazcích<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> {{SE|321}}<br /> [[Datei:Abb. 20, S. 321.jpg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 20: Typische Kristalltexturen von Kartoffeln im Licht-Schatten-Versuch.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> charakteristický otisk své éterické formativní organizace. Může-li se tato nerušeně rozvíjet, bez rušivých vlivů, vzniká odpovídající jemně členěný, reprodukovatelný krystalový obrazec. U všech zkoumaných kultur (žito, pšenice, oves a některé druhy zeleniny) vykazují krystalmorfologické nálezy v tendenci nápadnou shodu. Rozdíly mezi hnojením hnojivým kompostem a použitím NPK vystupují přibližně stejně silně jako rozdíly mezi světlem a stínem.<br /> <br /> Typické krystalové textury na příkladu brambor v pokusu světlo–stín znázorňuje obrázek 20.<br /> <br /> Pokud jde o hnojivý kompost ve srovnání s NPK, je třeba «ve světle» srovnávat vždy varianty 9 a 12, resp. 10 a 11, a «v hlubokém stínu» varianty 1 a 4, resp. 2 a 3. Pod «H.Č.» jsou uvedena relativní «krystalizační hodnotová čísla». Ta abstrahují vizuální srovnání. Podle klíče je součet jednotlivých krystalotexturních jevů zachycen v jednom čísle: optimum = 100, pesimum = 0. Školenému pohledu podává krystalový obrazec sám text k pojmové evidenci.<br /> <br /> U všech zkoumaných rostlin, tak i u brambor (obrázek 20), se při přímém slunečním ozáření krystalový obrazec přibližuje příslušnému texturnímu optimu. Každý druh rostlin vtiskuje obrazně svůj éterické organizaci odpovídající krystalový obrazec. U «světelných rostlin» vykazuje tento obrazec dobrou koordinaci jednotlivých strukturních prvků, plynné přechody mezi jehlicovými kmeny a jemnými větvemi a jemné, konturované {{SE|322}}<br /> <br /> jehlice. V hlubokém stínu se pro doplněk specifické uspořádání jehlicových struktur stále více vytrácí ve prospěch obecně radiálního směrování. Větve jehlic se rozšiřují nalépáním jemných větviček; nasazují nepravidelně a v zónách vzdutí jehlicových kmenů. Totéž ukazuje stadium 2 a — v zesílené míře — stadium 3 rozpadové řady varianty 9 v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|obrázku 19]] (s. 320).<br /> <br /> Typus krystalových obrazců v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#3211|obrázku 20]] (s. 321) odpovídá při hnojení hnojivým kompostem světelným variantám, při použití NPK v tendenci stínovým variantám. U posledně jmenovaných jsou zvláště nápadné tyto texturní znaky: tvorba sekundárních zárodečných center při krystalizaci, větvení ve vzdutých zónách, široké radiálně orientované, nepravidelné, méně větvené jehlicové kmeny, nestejně dlouhé, vějířovité jemné větve. Koordinace jehlicových struktur podléhá v menší míře jednotnému utvářecímu principu (srov. var. 11). Ve většině případů se krystalová hodnotová čísla «světelných rostlin» NPK-parcel neliší od těch «stínových rostlin» organicky hnojených pokusných členů. Zvláště nápadná shoda NPK-krystalových obrazců světelných variant s těmi zastíněných pokusných členů svědčí o podstatně sníženém stupni oživení, resp. výživné hodnotě ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|obrázek 19]], var. 2 a 11, s. 320).<br /> <br /> Celkově vzato poukazují staré selské vědění, veškeré praxí ověřené zkušenosti, trvalé hnojicí pokusy&lt;ref&gt;Ernst Klapp: ''Lehrbuch des Acker- und Pflanzenbaus'', Berlin-Hamburg 1958, 503 S.; Edward John Russel: ''The World of the Soil'', London 1957, 242 S.&lt;/ref&gt; i zde ve výňatku reprodukovaný pokus světlo–stín na jedinečný význam hnojení prostřednictvím domácích zvířat, přede vším přežvýkavců. Tito korunují dílo přírody tím, že rozdávají trojí požehnání: svou přítomností a svým hnojem napomáhají<br /> <br /> * středu mezi «Výšinami a Hlubinami», «bránicovému orgánu Boden», k trvalé úrodnosti půdy,<br /> * rostlinám k jejich praobrazu blízkému fenomenálnímu obrazu a substanciálně proformované tvorbě plodů,<br /> * prostřednictvím hofu vlastní krmné základny sobě samým k budování tělesnosti, která v přebytku — jako oběť — přináší výkony nejrůznějšího druhu ve službě a ku prospěchu člověka.<br /> {{SE|323}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufe_3:_Die_Düngung_aus_dem_Geist_des_Menschen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Stoffwechselausscheidungen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Vylučování látkové výměny ===<br /> <br /> V horninách se manifestuje živel „erdig-pevného&quot;. Vznikly z pradávného, látkové výměně podobného životního dění ve vývoji Země a staly se — v podobách krystalů — „dílem&quot;. Teprve procesy zvětrávání, rozpadem krystalických forem, mohou být látky opět pozdviženy do procesů oživené přírody. Jako takové nemají žádnou hnojivou sílu. Rostliny se rozmnožují nejen prostřednictvím semen, nýbrž zároveň prostřednictvím zbytků „obecně-rostlinného&quot;, které v půdě vyvolávají procesy látkové výměny. Minulý život se přeměňuje v „univerzální semeno&quot; humus, který hnojí budoucí život. Zvířata konečně hnojí ze sil své oživěnosti a oduševnělosti. Navenek se to projevuje v takřka nekonečném bohatství variant jejich bytostných činností, dovnitř v činnosti trávení a přípravy oživelého a oduševnělého hnojiva.<br /> <br /> Z uvedené stupňovité posloupnosti by se snadno dalo usoudit, že vylučování člověka by způsobovalo opakované vystupňování hnojivé síly. Opak je však pravdou! Pohled na soustavu bytostných článků člověka a z toho vyplývající trávicí činnost to objasňuje. Čistě v duchu spočívající bytostný jádro člověka prozařuje tělesné bytostné články a upevňuje se v nich v Já-organizaci. Pracuje na těchto bytostných článcích a přetváří je na vyšší stupně jejich vývoje. V tom spočívá další vývoj člověka — takový, který si on sám bude muset v celé budoucnosti dobývat. Nejsilněji pracuje duchovní duše člověka v přítomné době na přetváření zčásti dosud tělem svázaného astrálního těla v tzv. „Geistselbst&quot; působící bez vazby na tělo.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Theosophie, Einführung in übersinnliche Welterkenntnis und Menschenbestimmung'', GA 9, Dornach 2003.&lt;/ref&gt; Tato práce Já na bytostných článcích — tedy také na živém čili étericém těle a fyzickém těle — si žádá sil. Já je přijímá skrze Já-organizaci: duševně prostřednictvím vnímání skrze smysly a tělesně prostřednictvím potravy. Látky a síly Země živí tělo, aby mohla duchovní duše člověka v tomto těle v rozvinutí duševních činností {{SE|324}}<br /> <br /> myšlení, cítění a vůle žít a působit. V případě člověka stojí trávicí dění potravy výlučně v jeho službě, nikoli zároveň ve službě Země. Potravu přijatou z vnějšku využívá zcela pro sebe. Ve srovnání se zvířetem a rostlinou je egoistem. Co člověk vylučuje ledvinami a močovým měchýřem jako tekutinu a tlusté střevo jako tužší látky, je vší živné síly zbaveno, je to mrtvá, bezduchá a bezdušná struska. Tyto látky jsou z životního a duševního kontextu beze zbytku «dekomponovány»; coby N, P, K, Si, Ca atd. jsou vrženy zpět do stavu ryze minerálního a mohou působit jedině v něm.<br /> <br /> Proto jsou lidské výměšky, například v podobě čistírenských kalů jako hnojivo, nevhodné pro produkci lidské potravy. Při cíleném použití jsou «antihnojivem», srovnatelným se synteticky vyrobeným dusíkem ze vzduchu.<br /> <br /> Vlivem materialistického způsobu myšlení — látka je nezávisle na svém původu stále táž látka — se člověk stále znovu přiklání k hledání postupů, jak přece jen využít «hodnotné živiny» N, P, K z lidských výkalů ve prospěch rostlinné výroby. Od produkce zeleniny na takzvaných «závlahových polích» v blízkosti velkoměst se upustilo. Sušení a kompostování čistírenských kalů se s úspěchem praktikuje. Výsledný produkt by však měl být používán výhradně mimo oblast zemědělství, k revitalizačním účelům v oblasti silničního a krajinářského stavitelství.<br /> <br /> Co člověk tělesně zanechává pod vedením duchovní duše, je jí silově vyčerpáno; přírodě nic nevrací. Kde tedy člověk svým duchem hnojivě působí? Je to ta část jeho bytosti, která není svázána s tělem — duchovní duše, jež se v myšlení, cítění a vůli obrací k věcem a bytostem přírody.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Geisttätigkeit_in_der_Arbeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Duchovní činnost v práci ===<br /> <br /> Zvíře rozšiřuje své bytí do životního okruhu, v němž je činné. V této činnosti vládne moudré instinktivní dění, které vytváří předivo vztahů. V tomto smyslu zvíře svým konáním hnojí v hospodářství přírody. Co se děje, podléhá železné nutnosti. Díky probouzejícímu se sebevědomí je člověku vrozena schopnost svobodného jednání. Může se rozhodnout pro to nebo ono, pro dobro nebo zlo, pro pravdu nebo lež. {{SE|325}}<br /> <br /> Co nad tím vším rozhoduje, je svědomí, do nějž nakonec vstupují všechny myšlenky, pocity a impulzy vůle a od nějž dostávají všechny činy svůj zvláštní morálně-etický ráz. Ve starém selství platilo úsloví: «Krok sedláka hnojí.» Chodilo se s uzdami v ruce za pluhem nebo jako rozsévač přes pole nebo v nedělní obchůzce po polích. Jak pravdivé bylo toto úsloví kdysi, tak pravdivé je dnes v proměně. Kdysi bylo ještě bezprostředně z lidového prožívání instinktivní zkušeností, co říká země tomu, kdo po ní kráčí, co hovoří ze stavu nálad okolí, co půda vdechuje, co vydechuje. Pak člověk věděl, co je důsledně udělat jako nejbližší. Dnes musí být jistota «dělat ve správnou chvíli správnou věc správně» znovu získána ze síly vědomostní duše. Při chůzi po poli, třeba po vykonané práci — jsi naplněn mnoha dojmy dne —, cítíš jistotu vyvstávající z neznámých hlubin duše, která nepochází z myšlení vázaného na smysly. Z vnímání celistvosti statku a všech jeho aktuálních životních vazeb víš náhle, co je příštího dne třeba udělat — ať jde o to obrátit pozornost k oblastem statku, jež vypadly z dohledu, nebo o to, že ta či ona kultura naléhavě potřebuje ošetření, jako je hřeblování nebo postřik preparáty. Dostavují se intuice, které z volní sféry temně tušící vysvítají do vědomí. Víš se stojícím v duchovně živém proudu od včerejška k dnešku a od dnešku k zítřku. Nechat ideje myšlenkově tak proudit do práce, aby v práci pocitově uchopily vůli — to uvolňuje cestu pro intuice, které vedou k novému umění hnojení z ducha, k takovému oživování látky, «pevného, zemitého samého».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S.122: «Man muss die Erde direkt beleben, und das kann man nicht, wenn man mineralisierend vorgeht, das kann man nur, wenn man mit Organischem vorgeht, das man in eine entsprechende Lage bringt, sodass es organisierend, belebend auf das Feste, Erdige selber wirken kann.»&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_landwirtschaftliche_Individualität_und_die_biologisch-dynamischen_Präparate&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty ===<br /> <br /> Ze svého duchovědného výzkumu o povaze látek a sil, jakož i o podstatě hnojení vyvinul Rudolf Steiner {{SE|326}}<br /> <br /> jakýsi druh technologie v oblasti živého. Podával pokyny k výrobě a aplikaci biologicko-dynamických hnojivých preparátů. Jde o dva postřikové čili polní preparáty a šest hnojivých čili kompostových preparátů. Ty jsou podle určitých zásad, k nimž bude přistoupeno později, zpravidla vyráběny přímo na samotných statcích a používány ve velmi malých dávkách. Pokud jde o praxi výroby a aplikace, odkazuje se na příslušnou odbornou literaturu. Zde má být učiněn pokus metodicky ukázat — ze souhrnného pohledu na výsledky antroposofického duchovního výzkumu, ze zkušeností žité praxe a z přírodovědně uchopitelných skutečností — cesty poznání a základy úsudku pro porozumění druhu hnojení, který pro běžný materialistický světový názor musí být nutně nepochopitelný.<br /> <br /> Pozadí, které teprve umožňuje rozeznat a prožít hlubší smysl kola biologicko-dynamických preparátů, tvoří všezahrnující základní idea «zemědělské individuality», její tělesný organismus a ideové souvislosti, jež konstituují biologicko-dynamický statek jako do značné míry uzavřenou celistvost v sobě samé. Jako na jedné straně práce s preparáty vytváří — jakoby zdola z volní sféry — základ zkušenosti, tak je na druhé straně, na tom vybudovaná, poznávací práce na nadsmyslové bytostné skutečnosti nutným doplněním shora. Duchovní poznání a poznání přírody musejí v konání splynout; teprve v konkrétním zacházení vytvářejí pravé obrazy, skrze něž se každá jednotlivost začleňuje do vyššího celku. Co takto jako pravý obraz ducha vzplane v duši, nabývá v jednotlivých preparátech látečné vnější podoby a pokračuje ve specifické silové účinnosti dál do přírodní souvislosti.<br /> <br /> V organismu zemědělského statku se individualizují výškové čili univerzální síly, vyzařující z periferie stálic, ze sfér planet a Slunce, i hloubkové čili centrální síly vyzařující ze Země. {{SE|327}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 21, S. 327.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 21: Die Präparate als Mittler der Höhen- und Tiefenkräfte im Organismus der landwirtschaftlichen Individualität.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Tato individuace se uskutečňuje v půdě, ve vyrovnávajícím středu výšin a hlubin, ve smyslu jakési srdeční a plicní funkce. Projevuje se v podobě rostliny ve svisle vzhůru pnoucím výhonku a v kůlovém kořenu rostoucím do hloubky, jakož i v horizontálně se rozrůstajícím listovém a jemnokořínovém systému. Na cestě individuace se každé pozemské stanoviště rozvíjí nejprve v «organismus v přirozeném růstu». I v něm je vložena trojnost: kořenový pól pod zemí, pól látkové výměny nad zemí a půda, která se jako rytmická mitte člení mezi nimi. Skrze ideu a vůli, to jest skrze umem řízenou ruku člověka, tato individuace pokračuje k výtvárnému utvářování «zemědělské individuality». Člověk sám jako bytost v dění dává i jí povahu bytosti v dění. Tento cíl — vštípit vývojový princip půdě, středu zemědělské individuality — bude napříště úlohou zemědělství. Prostředkem k tomu je hnojení, a to právě ono, jež má svůj původ v duchu člověka. Míní se tím biologicko-dynamické hnojivé preparáty, jakožto {{SE|328}}<br /> <br /> «látečné nosiče vývoje». Ty sbírají síly Nahoře a Dole v bránicovém orgánu půdy, zduchovňují, oduševňují a oživují tuto rytmickou mitte a starají se o transsubstanciaci fyzicko-minerálního. Mimo křemenný preparát, který v pólu látkové výměny přes vzduch a teplo v břiše zemědělského organismu podněcuje životní procesy, procesy tvorby plodů a zrání rostlin, rozvíjejí rohový hnůj a kompostové preparáty svou bytostnou účinnost přes kořenový pól a přes rytmickou mittu. Podporují a soustřeďují všechny ty půdní procesy, jež rostlinu z kořenového pólu ve smyslu zmíněné «kosmické vzestupné proudění» proudění solí, vody a sil nechávají vertikálně narůstat do hloubky i výše. Vyrostlá podoba je obrazem tohoto působení sil ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#327|Obrázek 21]], s. 327).<br /> <br /> Biologicko-dynamické preparáty jsou vynálezy lidského ducha, účinná umělecká zručnost, jejíž původ spočívá ve zkoumání světa bytostně-nadsmyslového. Jsou uchopitelné pouze duchovně-nadsmyslově, to jest cestou, na níž se duchovní duše člověka skrze dlouhé a přísné školení stává schopnou leibfreier poznání. Leibfrei znamená, že poznávající již nepotřebuje tělesných smyslů, aby měl myšlenky, nýbrž svět bytostí se na první vyšší poznávací stupni sám zobrazuje v myšlenkových obrazech: v imaginacích. Ty jsou otisky životatvořivé duchovní skutečnosti, zatímco myšlenky vázané na smysly a rozum se opírají o svět jevů; v tomto případě je vnější forma fenoménem. V leibfreier nazírání poznává duchovní badatel to duchovně-bytostné, jež v pozemském bytí tyto formy vytváří. Poznává, jak tyto formy, které představují náš svět jevů, jsou odumřelými koncovými body vývoje z ducha, který v průběhu dlouhých epoch předcházel. Spatřuje v každém jevovém tvaru v přírodní souvislosti, například u růže, lilie nebo krystalu, jedno «evolutivní dosažení», umělecké dílo odumřelé do formy. Spatřuje konec, věda přitom o jeho počátku. A tak se duchovnímu badateli klade otázka: Skrývá konec, dílo stvoření, zárodek k novému vše-objímajícímu dění? Může, ba musí být toto skryté evolutivní dosažení poznáno a skrze ducha, srdce a ruku člověka, který si uvědomuje své budoucí úkoly, uchopeno a přivedeno k rozvinutí? Neleží snad v tomto zárodku hledaná jiskra k nové zemědělské kultuře? A nejsou snad ideové obsahy «Zemědělského kurzu» — a zde umělecky duchovědný záměr vynálezu {{SE|329}}<br /> <br /> biologicko-dynamické preparáty, odpověď na výše položenou otázku? Rudolf Steiner leibfreier Wesenserkenntnisí zkoumal zárodečné, skryté v minerální, rostlinné a živočišné říši, a na základě těchto poznání vytvořil metodický princip, skrze nějž mohou být evolutivní dosažení ve spoli napětí kosmu a Země přivedena do nových vztahových poměrů. Plody z evolučních linií minulosti vstupují skrze lidskou ruku do vztahových poměrů zcela nového druhu, jež inaugurují nové dění, které to, co se stalo, proměňuje. Tento proměňující proces je pro každý z preparátů jiný; metodický postup, jenž leží v základu výroby preparátů, je však v principu u všech stejný nebo podobný; je to téma s variacemi. Aby bylo možno dospět k hlubšímu porozumění tohoto tématu, musí být popsány tři výzkumné cesty.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_geisteswissenschaftliche_Forschungsweg&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Duchovněvědecká výzkumná cesta ===<br /> <br /> Jako má přírodní výzkum za předmět smyslové jevy, tak má duchovní výzkum za předmět zjevení duchovní říšě bytostí. Výsledky tohoto posledního se představují myslícímu vědomí v ideových formách. Ukazují se oděny do určitého slovního znění přiměřeného idejím. To je fenomén. Čím přesněji a nestranněji toto slovní znění studujeme, tím jasněji se v myšlení rozsvěcuje duchovní obsah ideje. První krok tedy k porozumění duchovněvědeckým výsledkům v osmi přednáškách «Zemědělského kurzu» je studium přesného slovního znění. Při povrchním čtení lze snadno sejít z cesty a namísto orla najít jen jednotlivá pera. V kurzu jsou z antroposofické duchovní vědy před posluchačstvem, výlučně obeznámeným se zemědělstvím, rozebírána nejvyšší duchovní poznání, prostupující přírodní říšě, v jejich vztahu ke konkrétní zemědělské praxi. Vynaloží-li se při studiu textu úsilí o co největší nestrannost, pak slovní znění, v němž jsou nadsmyslové výsledky líčeny tak a ne jinak, je stejně tak danou skutečností jako každý smyslový fenomén.<br /> <br /> Vylíčení Rudolfa Steinera týkající se preparátů poukazují na vztahy, jež jsou zčásti přirozeně dány (například u léčivých rostlin vztahová souvislost určitých pozemských látek a jejich léčivých účinků), zčásti na vztahy, které teprve skrze ducha a ruku {{SE|330}}<br /> <br /> člověka teprve originárně vytvořeny (například vytvoření vztahu mezi rostlinnými substancemi a hůlennými orgány ze živočišné říše).<br /> <br /> Zde se uskutečňuje druhý výzkumný krok: člověk si musí přivést k prožité zkušenosti sám o sobě založený vztahový souvislost, to jest musí ho sám vykonat. V tomto konání se sám stává součástí dění. Aby byl tento druhý krok dále osvětlen, doporučuje se — jakoby jako přemostění — rozšířit studium na další oblasti duchovního bádání, naprosto centrálně na základní spisy Rudolfa Steinera&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?'', GA 10, Dornach 1992.&lt;/ref&gt; &lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Theosophie – Einführung in übersinnliche Welterkenntnis und Menschenbestimmung'', GA 9, Dornach 2003.&lt;/ref&gt; i na přednáškové cykly o pedagogice, medicíně, o přírodní vědě, umění, sociální otázce atd. Ač se tato témata zdají ležet daleko od zemědělství, přesto při důkladném studiu nečekaným způsobem rozšiřují, posilují a prohlubují porozumění obsahům «Zemědělského kurzu».<br /> <br /> Jako třetí krok vlastního badatelského prohlubování přistupuje meditativní cvičení. Člověk se musí pokusit obsahy «Zemědělského kurzu» myslícím způsobem zvnitřnit, mít je stále přítomné ve vší práci a nechat je stát se čilou substancí vědomostní duše. Tato ideová substance má moc bezprostředně podněcovat k práci. Její pravá bytostná povaha se odhaluje teprve ve vykonávání a v jeho důsledcích. Biologicko-dynamické preparáty získávají svůj smysl teprve v bezpodmínečném konání. Neboť teprve v konání se stávají bytostně skutečnými. V ideové formě jimi ještě nejsou — ta se naplňuje bytostí — jakoby z budoucnosti — teprve tehdy, když se stane svobodným činem. Cesta k tomu otevírá pohled na vyšší poznávací stupně Imaginace, Inspirace a Intuice, jejichž dobytí stojí před lidstvem jako budoucí cíl. Duchovní badatel touto cestou předešel. My stojíme skromně na počátku. Na základě výsledků duchovního bádání však můžeme ze síly vědomostní duše dobýt duchovní jistotu, že jsme na správné cestě. Na této cestě si cvičením získáváme nové umění, které «proměňuje nitro přírody».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 58: «Wir stehen auch vor einer großen Umwandlung des Innern der Natur.»&lt;/ref&gt; {{SE|331}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_naturwissenschaftlich-goetheanistische_Forschungsweg&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Přírodovědně-goetheánská výzkumná cesta ===<br /> <br /> Prostředky k přípravě preparátů jsou odebírány z říše minerální, rostlinné a živočišné a jsou vystaveny stavům fyzičnosti světa, živlům země, vody, vzduchu a tepla a v nich účinným rytmům ročních období. Antroposofický duchovní výzkum obrací tedy pohled na Co a Jak smyslově vnímatelného světa: na Co, například určité léčivé rostliny a živočišné orgánové obaly; na Jak, například vystavení silám léta nad zemí v prostředí vzduchu a tepla a silám zimy pod zemí v oblasti vodnatě-zemitého. Tím se pod zorným úhlem duchovního bádání stává smyslově vnímatelná příroda sama v nejširším rozsahu předmětem přírodovědeckých otázek, například: jaký podnět dává pampeliška lékařská (''Taraxacum officinalis'') z morfologického a fyziologického hlediska ohledně svého vztahu ke draslíku země a ke křemičitosti v nejjemnějším rozložení v obvodu Země, a jaké zvláštnosti a funkce pobřišnice skotu jsou to, díky nimž se právě tento orgán jeví jako vhodný k obalení pampeliškových květních úborů v průběhu preparace. Rozumí se samo sebou, že zde míněný přírodovědecký badatelský přístup nemůže být kvantifikující, nýbrž takový, který na základě vnímání smyslově vnímatelných faktů tvoří pojmy, jež mohou v běžném poznávání sloužit jako opora porozumění nadsmyslové anschauung.<br /> <br /> Přírodovědecká výzkumná cesta ostří pohled pro jednotlivý smyslově vnímatelný jev a hledá souvislost s onou celistvostí, na niž jako na výsledek svého bádání poukazuje duchovní věda. Goetheanistická přírodověda a antroposofická duchovní věda vstupují do vzájemně osvětlujícího dialogu.<br /> <br /> V zodpovídání otázek po přednášce na Technické vysoké škole ve Stuttgartu dne 17. června 1920 říká Rudolf Steiner: «Proto to, čím má být duchovní věda v zásadě, není nic jiného než fenomenologie; ale fenomenologie, která se nespokojuje s pozorováním jednotlivých fenoménů, nýbrž čte v souvislostech fenoménů. […] Ale porozumí se pak také, rozumí-li někdo fenomenologii tak jako Goethe – a duchovní věda je jen pokročilý goetheanismus.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Verhältnis der Anthroposophie zur Naturwissenschaft. Grundlagen und Methoden'', GA 75, Vortrag vom 17. Juni 1920, Dornach 2010.&lt;/ref&gt; {{SE|332}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Forschungsweg_der_Willenserfahrung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Výzkumná cesta zkušenosti vůle ===<br /> <br /> Na obou výše zmíněných výzkumných cestách začínáme obrazně zakoušet vnitřní souvislost každého jednotlivého preparátu. Plně prožitkově nasycen se však tento ideový celek stane teprve tehdy, když jej v opakovaném cvičení sami necháme stát se činem. V prožívání skutečnost zakládající moci ideje při přípravě preparátů se otevírají stále hlubší vrstvy porozumění. Zakoušíme sami sebe — podobně jako umělec — jako prostředníka, který látce vštěpuje cosi, co jako výsledek duchovního bádání oživuje v duševním vnímání. Duchovní obsah ideje, který se takto v sobě samém stále více osvětluje, je zárukou, že z toho vzešlý čin není pouhým svévolným aktem. Neboť čin v procesu výroby preparátů vytváří vztahy mezi přírodními objekty, např. mezi květy pampelišky a obalujícím pobřišnicí skotu, jež nejsou výrazem působícího přírodního zákona. Nezakládá se to v přírodě, v žádné jí vlastní síle (vůli), nýbrž v poznání ducha, které se prostřednictvím lidské vůle jako účinné agens vštěpuje přírodnímu dění.<br /> <br /> Tak se při práci s preparáty stává ideou nesená vůle prožitkovým prazákladem; sami si vytváříme jevy, které zpočátku buď z velké části zůstávají nevědomé, anebo z hlubších duševních vrstev vystupují jako pocity, nálady do myslícího vědomí. Na tyto je třeba při každém kroku preparace, resp. při aplikaci preparátů, soustřeďovat pozornost. Pohled badatele přitom směřuje dvěma směry: jeden vede zvenku dovnitř, druhý zevnitř ven.<br /> <br /> V případě pohledu zvenku dovnitř sestupujeme v projevu vůle, tedy v práci, do duchovní skutečnosti světa. Co se tam v nitru odehrává, zůstává z velké části nevědomé; například tehdy, když při přípravě preparátu z řebříčku plníme květy řebříčku do jelení měchýře. Vůbec bychom to nedělali, kdyby vůle nebyla impulsována duchem, který přebývá v oné ideji, k níž jejímu pochopení přibližujeme na obou výše zmíněných výzkumných cestách. Tak se v konání, jež je zpočátku prožíváno jen jako vnější děj, prověřuje ideový obsah vzplanuvší v myslícím vědomí. Prověřuje se jako vnitřní děj na skryté duchovní skutečnosti, v níž tento ideový obsah v konání tvůrčím způsobem zakládá nový vztah. Tato cesta zvenku dovnitř je cestou cvičení, tj. rok od roku {{SE|333}}<br /> <br /> opakovaného konání. Na této vědomě zvolené cvičné cestě ovšem nedospíváme k abstraktnímu poznání, jež by bylo možno uchopit jako přírodní zákon. Co však z takového poznávacího úsilí vzejít může, je postupující prohlubování smýšlení. Stává se objektivním duchovním základem, v němž se může utvářet osobní vztah, například ke krokům preparace. Idea duchovní vědy, uchopená zpočátku myšlením, proměňuje vůli vnitřně v sílu oddanosti, lásky, jež tuto práci činí svobodným činem.<br /> <br /> Pohled zevnitř ven obrací pozornost na přírodní souvislost, do níž s idejemi duchovního bádání při přípravě a aplikaci preparátů pracovně vstupujeme. Tu způsobujeme proměnu ve vlastním nitru, ve smyslu prohloubení porozumění, a rovněž proměnu «Inneren der Natur» («nitra přírody»).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 58: «Wir stehen auch vor einer großen Umwandlung des Innern der Natur.» (Stojíme také před velkou proměnou nitra přírody.)&lt;/ref&gt; Obě proměny stojí prostřednictvím ideami vedenou vůlí, tj. přes most práce, v duchovně reálném vztahu k sobě navzájem. Tak lze každý krok preparace doprovázet otázkou, jaký proměnový proces se odehrává; například v případě heřmánkového preparátu, když jsou květy heřmánku, obaleny tenkým střevem skotu, přes zimu zahrabány do země. V procesu přípravy všech preparátů se odehrávají proměnové kroky, jež vedou k novým látkovým stvořením s novými vlastnostmi. Každá z těchto nových kompozic látek má potenciál vlastností, který jako hnojivé působení způsobuje specifické proměny v živém. Směr naší badatelské pozornosti ohledně těchto hnojivých účinků nám ukazuje sám Rudolf Steiner. Poukazuje na to, že jako účinek preparátů se v živém odehrávají určité látkovopřeměnné procesy, a charakterizuje jejich působení na půdu a rostliny například jako «belebend», «gesundend», «durchvernünftigend», «empfindsammachend» (oživující, uzdravující, pronikající rozumem, schopnost vnímání probouzející).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999, Vortrag vom 13. Juni 1924.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tyto takto označené kvality — výsledky hnojivých látkových novotvoření z duchovního bádání na rovině živého a duševního — se mohou postupně stát vnitřní zkušeností, pokud se prostřednictvím prožitkového prazákladu činu pokusíme cítivě sledovat síly proměny do nitra přírody. {{SE|334}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Herstellung,_Anwendung_und_Wirksamkeit_der_Präparate_im_Jahreslauf&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Výroba, použití a účinnost preparátů v průběhu roku ===<br /> <br /> Výše zmíněné výzkumné cesty otevírají tři roviny zkušenosti skutečnosti v práci s preparáty. Tyto roviny se navzájem podmiňují. Žádné z nich se při poctivém hledání porozumění nelze vzdát. V průběhu roku existují dva kulminační body, v nichž lze toto zvláštním způsobem pozvednout do vědomí a přitom mu dát slavnostní ráz. V jarním čase jsou to dny po Velikonocích a na podzim dny kolem Michaeli. V obou dobách jsou určité preparáty vyjímány ze země a pečlivě uloženy, jiné jsou zhotoveny a vystaveny ročně-rytmicky působícím silám léta nad zemí nebo pod zemí a zimy pod zemí. Na některých místech se obě události usilují proměnit ve vyzdvižené svátky v průběhu roku — především Michalský den 29. září, na němž mohou spolupracovat nejen všichni na statku činní lidé, nýbrž i zájemci ze sociálního okolí. Ve smyslu tří výzkumných cest lze takový den uspořádat tak, že se nejprve přečtou místa v «Zemědělském kurzu», která se vztahují k právě zhotovovaným preparátům; pak může následovat rozjímání, jež se pokouší charakterizovat tu či onu preparátovou rostlinu nebo živočišnou orgánovou obalovou schránku v jejích zvláštních vlastnostech; nakonec je další průběh dne věnován vlastní činnosti výroby a pozorováním a zkušenostem, jichž se přitom lze dobýt.<br /> <br /> Veškeré úsilí má být zaměřeno na to, aby slavnostní ráz nebyl zajišťován především «vnějšími přísadami», nýbrž aby z vážnosti rozjímání a z radostnosti společné činnosti vyrostla ta pravá nálada. Podaří-li se to, je v takovýchto dnech snadno postřehnout, že práci s preparáty — jednotlivci i v pospolitosti — je vlastní prvek svobodného tvůrčího tvoření.<br /> <br /> Mezi oběma těmito kulminačními body v průběhu roku jsou to jednotlivé výrobní kroky preparátů, které v provozním pracovním rytmu vytvářejí po velkou část roku vyzdvižené hodiny: na jaře a v létě sběr preparátových rostlin, na jaře a na podzim obstarávání živočišných orgánových obalových schránek a v zimě a časném jaru výroba křemičité moučky. Každý jednotlivý krok, vždy<br /> <br /> vydávání preparátů — vždy je třeba mít v mysli průběh výroby celku preparátů, věci dělat včas a zůstat v nitřní oddanosti spojeni s děním i tehdy, kdy preparáty v zemi nebo nad zemí jsou vystaveny silám země a kosmu. K tomu každodenní pracovní logika nedává žádný podnět. Člověk si to musí sám vydobýt — nebo to společně chtít. {{SE|335}}<br /> <br /> Bereme-li v procesu výroby preparátů z přírody něco, pak jí jejich použitím přidáváme něco nového. Jako tkivem «individualizujících opatření» prostupujeme při aplikaci preparátů prostorově členěný, v časových rytmech žijící a rok od roku postupující zemědělský organismus. Zkusme si představit, jak v rámci tohoto organismu každá kultura — podle druhu a doby růstu — přichází k požitku účinků preparátů: ať už jde o polní plodiny v polním a zeleninovém hospodářství, louky a pastviny, ovocné stromy — ať jsou to polní preparáty od setí až do zralosti, nebo jiné preparáty, které přes kompost nebo hnůj ladí úrodnost půdy na rostlinám přiměřený poměr kosmu a země. Prožíváme bezprostředně, jak každé opatření při aplikaci sice míří bodově na tento lán nebo onu kulturu, jak ale odtud působí do celku hospodářského organismu. Každá rostlina, každá kultura se otevírá kosmicko-pozemskému okolí a stává se sama — až do látkové konfigurace — jeho obrazem.<br /> <br /> Ve spoluprožívání si lze uvědomit, jak se zemědělství teprve tímto tkivem činností a jejich účinky uzavírá do celku organismu — a to tím více, čím více se hospodářský provoz vnitřně diferencuje do rozmanitosti na sebe se vztahujících orgánových funkcí. Můžeme si udělat představu, jak prostorové vedle sebe polních plodin se proplétá vztažně k sobě právě tak jako jejich časové po sobě v osevním postupu.<br /> <br /> Pohledem na celkový rozsah působení preparátů v průběhu roku si lze uvědomit, jak ideje čerpané z duchovního bádání, které jinak v nás takto prostě žijí, se naší činností stávají navenek účinnými v přírodní souvislosti hospodářství a povznášejí je k tomu, co Rudolf Steiner nazývá «skutečně v sobě uzavřenou individualitou».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlage zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1979, S. 42.&lt;/ref&gt; {{SE|336}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Grundlegende_Aspekte_zur_Methodik_der_Herstellung_und_Anwendung_der_Präparate&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Základní aspekty k metodice výroby a aplikace preparátů ===<br /> <br /> V úvodu k tématu hnojivých preparátů poukazuje Rudolf Steiner na skutečnost, že zemědělství nutně provozuje „kořistnické hospodaření“. Proudem prvovýroby, která opouští statek, se hlavový a látkově-výměnný pól zemědělské individuality ochuzuje o látky a síly.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlage zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 120.&lt;/ref&gt; Úkolem hnojení je zde nejprve vytvořit vyrovnání. Pokud jde o látky a síly, zajišťují to hnojiva prvního stupně z oživlé přírody rostlin a druhého stupně z oduševnělé přírody zvířat. Pro ty látky a síly, které oživují zemi ve vyšším smyslu a které člověk v průběhu svého duchovně-duševního vývoje potřebuje jako potravu, musí začít působit síly z kosmu, pro něž se země musí teprve stát vnímavou. K tomu je zapotřebí nových látkových kompozic, které se v přírodě nevyskytují a které jsou schopny oživit neživé bytí hmoty a znovu ji otevřít jejímu duchovnímu původu. „Hmota“ – tak zní výsledek duchovního bádání Rudolfa Steinera – „je vybudována v tom smyslu, jak ji Kristus postupně uspořádal.“&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit'', GA 15, Dornach 1987, S. 66.&lt;/ref&gt; Toto přísně zákonité uspořádání látek nacházíme jako výsledek evoluce. V přírodních vědách je vynikajícím předmětem chemie. U třetího stupně hnojení jde tedy o to, vytvořit látkové a silové kompozice, které z již hotového díla přírodních říší vyjímají určité plody evoluce a uvádějí je do nových vzájemných vztahů. K tomu ukazuje antroposofická duchovní věda cestu, na níž je ponecháno na svobodě člověka, aby navázal na evoluční působení Krista. V tom lze spatřovat smysl a význam biologicko-dynamických preparátů. Metodická kostra jejich přípravy se odvozuje od trichotomie člověka, tedy od těla, duše a ducha, a při pohledu do přírody od Paracelsových „Tria Principia“, od Sal, Merkur a Sulfur, názorového postoje středověkých alchymistů navazujícího na staré mysterijní vědění. Tato trojice v jednotě se v novověku objevuje u rosekruciánů, filozoficky u Hegela jako „teze, antiteze a syntéza“ a v Goethově nazírání přírody {{SE|337}}<br /> <br /> v principu „polarity, metamorfózy a stupňování“. Trojice v jednotě neboli trojčlennost je imanentní veškerému bytí – v minulosti, přítomnosti i budoucnosti, nebo trinitárně řečeno ve „Otci, Synu a Duchu Svatém“.<br /> <br /> Myšlení v polaritách je klíčem k pochopení evoluce. Formálně konstituuje způsob Goethova pozorování přírody; příkladně jej rozvádí ve své „Metamorfóze rostlin“.&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Die Metamorphose der Pflanzen'', in: ''Goethes Werke. Naturwissenschaftliche Schriften'', hrsg. v. Rudolf Steiner, Band 1, in: ''Kürschners Deutsche National-Litteratur'', Berlin und Stuttgart 1887 (Reprint Dornach 1975).&lt;/ref&gt; Goethe jako člověk oka navázal ve svém bádání na to, co je z rostliny viditelné jako nadzemní útvar, její podzemní část, kořen, zůstala mimo dohled. Zahrneme-li i ten – v procesu abstrakce je třeba zviditelnit neviditelné tím, že kořen odkryjeme ze země –, stává se polarita kořen-květ názornou. Prajednota rostliny je v pozemském bytí rozštěpena do dvou pólů. To, co je merkurialně spojuje, je sled listů vynášený vzhůru stonkem. List symbolizuje střed mezi póly. Ve stupňování této trojice se útvar rostliny jeví jako celek, který se v květu nejčistěji stává obrazem své podstaty.<br /> <br /> Tato trojice je v zárodku semene založena jemně a ve vzájemné sounáležitosti. Vycházejíc ze středu, ze zárodečného pupenu, se diferencuje a odděluje kořen dolů a výhon nahoru. Všude ve stvořitelském díle přírody nalezneme střed mezi dvěma póly, který je však ve svých merkuriálních funkcích determinován. V trojici kořene, květu a střed tvořícího listu je rostlina dokonalým dílem. To platí i pro to, co je na člověku přírodou, pro jeho tělo a jeho orgány. Například kožní orgán, který se člení na inervovanou, smyslově aktivní pokožku (''epidermis''), prokrvenou škáru (''corium'') a látkově-výměnně aktivní podkoží (''subcutis''). Totéž platí pro zemědělský organismus: smyslová funkce hornin v hlubinách, trávicí aktivita ve větru a počasí ve výšinách a jako střední článek půda.<br /> <br /> Jinak je tomu u člověka, jakmile začne ve svobodném sebeurčení přebírat vládu nad duší. Tehdy se učí, jak to vyjadřuje Goethe, „poučovat své orgány“.&lt;ref&gt;«Das Tier wird durch seine Organe belehrt; der Mensch belehrt die seinigen und beherrscht sie», Johann Wolfgang von Goethe: ''Maximen und Reflexionen'', «Aus dem Nachlass – Über Natur und Naturwissenschaft».&lt;/ref&gt; Učí se vychovávat svou duši, která rytmicky zprostředkovává mezi duchem a tělem, ke stále vyšším stupňům {{SE|338}}<br /> <br /> samostatnosti. V té míře, v jaké o to usiluje, k čemuž je předurčen, vystupuje krok za krokem ze své tělesné vázanosti a zároveň z vázanosti smyslů na přírodní bytí. Povyšuje se nad přírodu a zároveň v ní koření. Nemusí se pak cítit povolán darovat přirozenému bytí Země něco, co tato ze sebe sama mít nemůže, co by musela navěky postrádat? Jistě, každá forma láskyplné náklonnosti je zde na místě. Může se však omezit pouze na ochranu, na zachování stávajícího, nebo musí být Zemi, jež se stala dílem, a s ní i kosmu, vštípen nový evoluční princip ve smyslu „stvoření z ničeho“, které není způsobeno žádnou vnější nutností, nýbrž které pramení jako svobodný čin z duchovně-duševní podstaty člověka?&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Menschenkunde'', GA 107, Dornach 1988, Vortrag «Evolution, Involution und Schöpfung aus dem Nichts», 17. Juni 1909.&lt;/ref&gt; V odpovědi na tuto otázku, smíme se domnívat, koncipoval Rudolf Steiner z poznání proudu času přicházejícího z budoucnosti biologicko-dynamické preparáty, jakoby „hnojivo“ pro proud času z minulosti, který se stal uměleckým dílem stvoření. Může se to zdát příliš velkolepě myšleno. Avšak ten, kdo v poznání srdcem pěstuje praktické zacházení s preparáty, může v hlubším cítění získat jistotu v úsudku, že jejich používání značí úplně první začátek v naznačeném směru. Způsob jejich přípravy se přísně řídí principem trojice – avšak novým způsobem; nečlení se podle dané prajednoty, nýbrž buduje se z produktů minulých evolučních linií. Tyto produkty, fyzicko-minerální (křemen) Země, oživlé z říše rostlin (květy) a oduševnělé z říše zvířat (orgány), tvoří póly polarity, která není dána přírodou. To, co tyto konečné produkty evoluce vzájemně vztahuje, a tím nechává vzniknout nové polaritě, a co tuto polaritu stupňuje k syntéze nové trojice, je ideou vedená vůle člověka. Idea a vůle jsou tvůrci nového středu (viz obrázky 23, 24, 25), nových látkových kompozic, které jsou nositeli sil fyzické, étericko-živé, astrálně-oduševnělé a duchovní povahy. Cestou duchovního bádání je do srdcí a rukou lidí vloženo duchovní bohatství, ideje, které mohou v proměně svobodným činem pokračovat v „díle“ uspořádání látek „Kristem“. Nová látková uspořádání preparátů jsou vynálezy duchovního bádání z nadpřírody, tak jako je syntéza amoniaku výsledkem bádání v {{SE|339}}<br /> <br /> anorganicko-fyzikální přírodě a atomová technologie výsledkem bádání v podpřírodě. V prvním případě se jedná o na umění povýšené zacházení s látkovými kompozicemi ze sféry života, duševna a ducha, aby se oživila hmota propadající smrti, to „pevné, zemské“. V obou posledních případech hrozí, že životodárná síla rostlinné přírody zakrní, respektive že bude zničeno bytí všeho stvoření na Zemi.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Annäherung_an_ein_Verständnis_der_Ausgangsstoffe_für_die_Präparation&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci ===<br /> <br /> Zástupcem minerální říše je krystal křemene a také ortoklas (draselný živec); z rostlinné říše jsou to řebříček (''Achillea millefolium''), heřmánek (''Matricaria recutita''), kopřiva (''Urtica dioica''), dubová kůra (''Quercus robur''), pampeliška (''Taraxacum officinalis'') a kozlík lékařský (''Valeriana officinalis''); z říše zvířat přichází v úvahu kravský hnůj a jednotlivé orgány, především krávy, v jednom případě vysoké zvěře. Všechny tyto výchozí látky jsou konečnými produkty evoluce s vlastnostmi, které nelze odvodit z jednotlivých prvků a jejich vlastností, jež se podílejí na složení výchozích látek. Jak již bylo několikrát naznačeno, plní křišťál (SiO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) v hospodaření přírody jakousi smyslovou funkci vůči silám, které jako tvarotvorné síly vyzařují z nejvzdálenějšího kosmu a každoročně opakovaně pomáhají rostlinám k jejich podobě, kterou přijaly v průběhu evoluce. Může být tato smyslová funkce křemene, která se uplatňuje pod zemí v prostoru kořenů, přepólována tak, aby nad zemí v listoví metabolicky aktivně zachycovala působení planet?<br /> <br /> A naopak, může být odumírající život rostliny podroben takovému procesu proměny, že pod zemí v kořenech podnítí smyslové procesy vůči tomu pouze minerálnímu v pevném a tekutém stavu? Těmto otázkám se budeme věnovat samostatně v následující kapitole.<br /> <br /> Při přípravě kompostových neboli hnojivých preparátů je výchozí otázkou: Jak lze novým způsobem oživit to „pevné, zemské“, tedy anorganicky mrtvé, v pouhý prvek rozložené (K, Ca, Fe, Si, P)? Výchozí látky k tomu poskytují výše uvedené preparátové rostliny a určitá zvířata (orgánové obaly). To, co je vlastní všem rostlinám, schopnost oživovat minerální látky prostřednictvím své životní organizace, je {{SE|340}}<br /> <br /> u preparátových rostlin přítomno jako specifická schopnost. Oživení zde znamená, že fyzicko-zemské látky jsou pozvednuty do proudícího života rostliny a přitom odcizeny svým fyzikálním vlastnostem. Například draslík, který má z fyzikálního hlediska pevně dané vlastnosti, nyní zjevuje sílu, jež se stává viditelnou a účinnou díky „vyššímu“ živému působení rostliny – sílu, kterou to „nižší“ nemůže projevit samo ze sebe. Stane-li se draslík tímto způsobem živým procesem, objeví se jiné vlastnosti, jako je například udržování tlaku mízy (turgoru), stabilizace tkání nebo v případě vápníku nové vlastnosti v podobě buněčného dělení a prodlužování buněk, růstu kořenů a výstavby tkání. Toto osvobozování látek z jejich vázanosti na čistě fyzikální vlastnosti postupuje tou měrou, jak se nadsmyslová životní organizace rostliny zhmotňuje ve vnější podobě, to znamená zároveň v ní odumírá. V oblasti kořene jsou ještě určující vlastnosti podobné solím. Ty se ztrácejí v růstových procesech zelenajících se listů a postupně v následnosti listů odspodu ke květu. Tento skrytý děj, který se zpočátku odehrává v oblasti vodního živlu, se vzestupně projevuje ve sférách působení vzduchu a tepla v rostoucím tvarování listů, ve formování květu a substanciálně ve tvorbě vysoce komplexních bílkovin, aromatických a vonných látek. Vlastnosti, které tedy látky přijaly v oblasti vegetativního růstu listů, se opět ztrácejí směrem k tvorbě květu. V květu vystupuje na povrch praobraz rostliny. V něm, v oblasti působení tepla, dosahuje odcizení látky jejím fyzikálním vlastnostem, a tím i míra jejího otevření se utvářejícím silám životní organizace rostliny, svého vrcholu. Vnějším podpisem tohoto dění je zářící květ, rozprašující se pyl a proudící vůně. Na cestě postupného oživování a zjemňování se zemský substanční proces v květu otevírá působení kosmického okruhu. To se může otevřít nazírání, vžijeme-li se do gesta bezvolně vzhůru směřujícího květu, který se obrací ke kosmu. Toto zjemňování míz&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Die Metamorphose der Pflanze'', Stuttgart 1985, S. 39.&lt;/ref&gt; – lze hovořit i v Goethově smyslu o pročišťování zemské mízy, vzestupného proudu solí a vody v ''xylému'' – respektive odcizování substančního proudu {{SE|341}}<br /> <br /> od jeho čistě fyzické přirozenosti svůj vrchol a završení v květu, v oblasti zjevujícího se praobrazu rostliny. Přes květ se rostlina již nemůže dále stupňovat. Květ však uvadá, sotva rozkvetl. Rostlina se vrací k zemi, buď jako semeno, nebo v podobě svých organických útvarů, které se v zemi přeměňují v humus.<br /> <br /> Ve svých organických procesech udržuje životní organizace rostliny v proudu neživou substanci přijatou z okolí: «Neživé se mění v živé.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner, Ita Wegman: ''Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst nach geisteswissenschaftlichen Erkenntnissen'', GA 27, Kap. V. «Pflanze, Tier, Mensch», Dornach 1991, S. 35.&lt;/ref&gt; To však odumírá do podoby rostlinných orgánů, např. listu květu. Vyvstává otázka, zda lze substanční proud, udržovaný v toku až do květu, tam však ukončený a otevřený kosmu, zachovat, ba dokonce na vyšším stupni nově oživit. Lze předpokládat, že to byla výchozí otázka Rudolfa Steinera při hledání hnojivých látek, které by mohly „samy oživit to zemské, pevné“. Odpověď z duchovního bádání mohla znít jedině takto: Pozvednout zemský substanční proud oživený rostlinou do sféry, která je vlastní vyšší přirozenosti zvířete. Neboť ve zvířeti zůstává živá substance v proudu díky jeho astrální organizaci, která vtváří orgány do proudícího života.&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V orgánové činnosti zvířete je život, který v rostlině odumírá do formy, udržován v proudění; čistě živá substance rostliny se ve zvířeti stává pociťující substancí. Existuje tedy, ptáme-li se znovu, cesta, jak pozvednout zemskou substanci oživenou rostlinou přes propast, která existuje mezi rostlinnou a živočišnou říší, do oblasti zvnitřňujících sil duševna? Že tato propast není absolutní, ukazují léčivé účinky některých rostlin na nemocné orgány u člověka a zvířat, například léčivý účinek heřmánku při střevních onemocněních, řebříčku při posilování krvetvorné síly v procesu ledvin a močového měchýře. Léčivý účinek přitom spočívá ve způsobu oživení specifických zemských substancí životní organizací příslušné léčivé rostliny. Toto specifické oživování zemských substančních procesů má Rudolf Steiner na mysli, když jde o to připravit hnojivou látku, v níž by tento substanční proces mohl být trvale udržován v proudu. Předchozí úvaha ukazuje, že se k tomu otevírá cesta, podaří-li se navázat bezprostřední vztah k {{SE|342}}<br /> <br /> odpovídajícímu orgánu a tím i k astrální organizaci určitého živočišného druhu. Takové vztahy odhalil Rudolf Steiner cestou duchovního bádání. Jedná se o orgánové obaly, které spolu s rostlinnými substancemi a působením sil Země i kosmu tvoří základ preparace.<br /> <br /> Význam tohoto vynálezu z duchovního bádání může na pozadí současného technologicko-přírodovědeckého vývoje objasnit následující úvaha: Jak již bylo několikrát naznačeno, v průběhu evoluce na cestě k lidství se přírodní říše vyčlenily z kdysi duchovního prapůvodního stavu, který zahrnoval člověka i Zemi.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Toto dění ztuhlo ve smyslově vnímatelné dílo stvoření; neživý minerál je oddělen od oživeného světa rostlin a ten zase od oduševnělé říše zvířat. Při nazírání přírody lze o každém smyslově vnímatelném jevu hovořit jako o konečném stavu, který ztuhl v dokonalosti. Krystal je jedním z nich, stejně jako kvetoucí rostlina nebo zvíře žijící svůj druh. Může být křišťál dokonalejší, než je, stejně jako pampeliška nebo červ, ryba, pták, hmyz či savec? To, co nám ve smyslové podobě v přírodních říších vystupuje vstříc, je v dokonalost ztuhlé stvořitelské dílo evoluce.<br /> <br /> Toto stvořitelské dílo je dnes výchozím bodem každé technologie. To platí zejména pro neživou přírodu, kterou lze přísně postihnout přírodními zákony. Člověk se snaží odhalit tajemství fyzické látky a vytváří z ní například technologii zaměřenou na to, aby cíleným roztříštěním látky chápané jako atom, tedy evolučního konečného stavu, uvolnil energii v ní spoutanou. Tato energie, uvolněná z neživé látky, se však ukazuje jako v nejvyšší míře nepřátelská životu. Má moc vyhladit evoluci, která ztuhla v dílo.<br /> <br /> Svévolně vyvolaný proces atomového rozpadu představuje polární protiklad k přístupu, na němž je založena výroba postřikových a hnojivých preparátů. Při jejich výrobě se to, co je v přírodě odděleno, dále nedělí, nýbrž evoluční konečný stav, např. květ rostliny, zvířecí orgán, se uvádí do vzájemného vztahu, pro který pouhé pozorování přírody neposkytuje žádný návod. Příroda jako časoprostorový „výdobytek“ poskytuje materiál: léčivé rostliny, zvířecí orgány a půdní podmínky v rytmech ročních období; konkrétní {{SE|343}}<br /> <br /> vzájemný vztah mezi nimi však odhaluje duchovní bádání a skutečností se stává činem člověka.<br /> <br /> Nová kompozice tří přírodních říší znamená umělecké přetvoření. To podstatně nové a živé se však děje z duchovní činnosti, z lidského Já, které se stává nádobou pro tvořivé božské vědomí, „kristovskou sílu“.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit'', GA 15, Dornach 1987, S. 66.&lt;/ref&gt; To je ve spojení s duchem vedeným duševním vývojem člověka cesta, která z impulsů svobody podněcuje k umělecké tvorbě na Zemi, cesta, jíž může být pokračováno ve stvoření, neboť božský Otec již nepůsobí na přírodu bezprostředně zvenčí. {{SE|344}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Herstellung_und_Handhabe_der_biologisch-dynamischen_Präparate&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hornmist-_und_Hornkieselpräparat_–_Herstellung,_Anwendung_und_WirksamkeitDie_folgende_Darstellung_ist_eine_überarbeitete_Fassung_von_Beiträgen_des_Verfassers_in_Markus_Hurter_(Hrsg.):_Zur_Vertiefung_der_biologisch-dynamischen_Landwirtschaft–_Gedanken,_Erfahrungen,_Forschungsergebnisse,_eine_Werkstattarbeit,_Dornach_2007,_S._93–107.&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Rohomistový a rohokřemenný preparát — výroba, použití a účinnost&lt;ref&gt;Die folgende Darstellung ist eine überarbeitete Fassung von Beiträgen des Verfassers in Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft''– Gedanken, Erfahrungen, Forschungsergebnisse, eine Werkstattarbeit, Dornach 2007, S. 93–107.&lt;/ref&gt; ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hornmistpräparat&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Rohomistový preparát ====<br /> <br /> V stoupajícím a klesajícím oblouku letního pololetí, v době vydechování země, se rostoucí rostlina stává obrazem sil, které působí v periferii světla, vzduchu a tepla. Tento vzrůst poskytuje potravu pro člověka i zvíře. Především je to přežvýkavec, skot, který přijímá vzrůst luk, pastvin a polních pícninových ploch. Toto krmivo je v aktu přežvykování a trávení v předžaludcích pozdviženo na stupeň duševního prožívání. V látkové rozkladu rostlinné substance kráva ochutnává kosmicky konstituující síly rostlinné substance. Provádí «kosmicko-kvalitativní analýzu» (srov. kap. «Skot», s. 146 nn.). V této chutnající, analyzující smyslové činnosti při zpracovávání krmiva kráva prožívá povahu prostředí, z nějž krmivo pochází, zvláštnost například stanovištních podmínek půdy a klimatu. Přežvýkajíc vnímá to vše jako mohutné silové útvary. V tomto stavu, navenek snovém a dovnitř bdělém a soustředěném, se její duše neboli miri wa moya zcela spojuje s éterictvím a toto mu zpětně zrcadlí fyzikálně-chemické trávicí děje. S nekonečnou libostí bere duše krávy účast na tom, co se děje v těle: «To je celý svět, který kráva vidí.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Faust-Problem. Die romantische und die klassische Walpurgisnacht'', GA 273, Geisteswissenschaftliche Erläuterungen zu Goethes Faust, Bd. II, Vortrag vom 27. Januar 1917, Dornach 1981, S. 75.&lt;/ref&gt; Toto živě-duševně-silové nemůže udržet a přivlastnit si, protože nemá vlastní bytost, nemá Já. Musí toto silové, jímž proniklo svým duševním bytím, vyloučit. To propůjčuje kravskému hnůji jedinečnou hnojivou sílu, nejvyšší a nejharmoničtější, jaké příroda dosahuje. {{SE|345}}<br /> <br /> Přes léto se pod přímým slunečním zářením stupňuje substanciální složení pícninového vzrůstu. To vnímá pasoucí se stádo krav průběžně při trávení. Na podzim dosahuje tento proces dozrávání krmiva a jeho kosmicko-kvalitativní analýzy krávou svého vrcholu. V pozorném spolupřežívání si to můžeme zpřítomnit. Z toho vyrůstá porozumění pro pokyn Rudolfa Steinera, sbírat na podzim z pastvin kravské výkaly potřebné pro následující preparaci. V tomto kravském hnoji máme před sebou převážně amorfní hmotu, konečný produkt látkové výměny, která obsahuje něco, co bytostně náleží krávě, protože jejím duševním bytím bylo sice prostoupeno, ale tímto bytím si přivlastněno nebylo. Vyloučením provádí kráva jakoby zřeknutí. Skotu hnůj, ponechán sám sobě, by splynul s obecným přírodním procesem tvorby humusu. Místo toho obracíme naruby normální průběh přírodního dění prvním nyní následujícím krokem preparace (viz obrázek 23, s. 347):<br /> <br /> Opatříme si kravské rohy – rohů býků jsou k tomu nevhodné –, pokud možno výhradně z vlastního stáda, a nacpeme do jejich dutiny hnůj. Kravský roh je vůči kravskému hnoji polárním útvarem. Sedí na hlavě, na nervově-smyslovém pólu zvířete, a je vysoce zhuštěným kožním útvarem, který ztrnul do čisté formy. Roh se nasazuje přes kostěný čep, vyrůstající bočně z čelní kosti, a svou vzduchovou dutinou komunikuje s čelní dutinou. Kostěný čep je propleten jemnou sítí žilek, zásobující kůži a pokožku, jež zajišťuje růst rohu, krví. Díky silnému prokrvení se roh na omak nápadně hřeje. V takovém životem pulsujícím rohu se čtyři fyzické živly pevného, tekutého, vzduchu a tepla soustřeďují do jakéhosi smyslového orgánu, který je namísto ven otevřen dovnitř; je to orgán zpětného vzdutí a soustředění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#346|Obrázek 22]], s. 346).<br /> <br /> Jako hustý formový obal vyzařuje zpět do trávicího organismu to, co z tohoto přes krevní oběh stoupá do hlavy. Lze říci, že skot potřebuje zpětně vyzařující funkci rohů, aby silové útvary z trávicího dění – jsou to nevědomé imaginace? – zkonfiguroval do pravé hnojivé síly.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', A 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 99.&lt;/ref&gt; {{SE|346}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 22, S. 346.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 22: Der physische Bau des Kuhhorns und das Zusammenwirken der vier Elemente zur Funktion eines nach innen gerichteten Sinnesorgans.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Se nacpáním rohů se uskutečňuje první krok preparace a s ním první krok emancipace od přirozeného průběhu přírodního dění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|Obrázek 23]]).<br /> <br /> Představuje vyvracení přírodního procesu. Co bylo vyloučeno ven, naplňuje nyní vnitřní prostor. Roh zhušťující se do čisté formy dává amorfní substanci obal. Sami se stavíme mezi nervově-smyslový a látkově-výměnný pól skotu a vytváříme, vedeni výsledkem duchovněvědeckého výzkumu, nový vztah mezi konečnými produkty obou pólů, rohem a hnojem. Co se v životě skotu vývojově završilo dvěma směry, tvoří ve svém sjednocení výchozí bod nové vývojové cesty. Chce-li se tento děj, stejně jako následující kroky preparace, vážit v celé své závažnosti, musí se pozornost zaměřit na tři zmíněné výzkumné cesty: na osvětlující ideový souvislost, na zkušenost vůle v samotné činnosti a, oboje zprostředkovávající, na pozorovatelné skutečnosti, které nás v poznávání životních projevů skotu poučují o významu kravského hnoje a rohů. {{SE|347}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 23, S. 347.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 23: Umstülpungs- und Emanzipationsschritte bei der Präparation des Hornmistes.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Ve druhém kroku preparace jsou rohy bezprostředně po jejich naplnění zahrabány do země a spočívají v ní přes zimu. Vegetace se stáhla do zárodečných stavů, země žije duchovně v smyslově bdělém stavu vdechu a je v živlech vodního a pevného nejsilněji vystavena krystalotvorným silám sféry stálic.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 49.&lt;/ref&gt; Znovu obracíme přírodní proces naruby – druhý krok emancipace od přirozeného průběhu –, přičemž amorfní substance hnoje, jež by přirozeně splývala v humus tvořících procesech léta, je nyní vystavena krystalotvorným silám zimy. Za prostorovým vyvracením následuje vyvracení v čase. Kravský hnůj se stává vnímavou matricí pro síly, které, zprostředkovány fyzikálními elementárními stavy pevného a tekutého, vyzařují do země do dutiny rohu a, zpětně vzdouty, se v mase hnoje soustřeďují jako utvářející hnojivá síla. {{SE|348}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Präparation_im_Rhythmus_des_Jahreslaufes&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Preparace v rytmu roku ====<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 24, S. 348.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 24: Umstülpungs- und Emanzipationsschritte bei der Präparation des Hornkiesels.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Na jaře vyjmeme rohy ze země – třetí emancipační krok –, vyklepeme obsah a v rukou držíme novou látku s novými vlastnostmi. Toto nové stvoření látky získává význam a účinnost díky popsanému procesu vzniku, jímž prochází. Hotový preparát je díky silám, které v zimě působí pod zemí, novou, «duchem proniknutou a protkanou» látkou&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen, GA 229, Vortrag vom 5. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 62: «So sehen Sie, dass wir durchaus jetzt, wo wir in die Zeit des sprießenden, sprossenden Lebens kommen, nicht sprechen können von geistdurchwobener Materie wie im Winter für die Erde, sondern wie wir sprechen müssen von materiedurchwobenem […] Geist.» (Tak vidíte, že nyní, když přicházíme do doby rašícího, pučícího života, rozhodně nemůžeme mluvit o duchem protkané hmotě jako v zimě pro zemi, nýbrž jak musíme mluvit o hmotou protkaném […] duchu.)&lt;/ref&gt; ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|obrázek 23]], s. 347).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hornkieselpräparat&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Preparát rohového křemene ====<br /> <br /> Výrobní proces rohokřemenného preparátu probíhá polárně ke dvěma prvním krokům přípravy rohového hnoje (Abbildung 24). {{SE|349}}<br /> <br /> Na rozdíl od hnoje jakožto produktu látkové výměny léta je krystalický křemen představitelem zimního dění Země: «Kiesel» (křemen, horský křišťál) je «äußerer Sinn im Irdischen» («vnější smysl v pozemském»).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 82: «Das Kieselige ist der allgemeine äußere Sinn im Irdischen.» (Křemenné je obecným vnějším smyslem v pozemském.)&lt;/ref&gt; Nejsilněji odolává silám zvětrávání. V prvním kroku emancipujeme křemen z jeho přirozeného krystalického bytí, rozbíjíme jeho krystalickou strukturu, meleme jej co nejjemněji na prach, činíme jej tedy amorfním. Pak křemičitou moučku zahněteme s trochou vody a naplníme ji do kravských rohů. I v tomto prvním kroku preparace se uskutečňuje vyvracení: vnějšek se stává vnitřkem ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|Abbildung 24]]). A totéž se děje ve druhém kroku, na druhém stupni emancipace. Křemen, blízký zimním silám, se stává letní substancí tím, že naplněné rohy jsou na jaře zakopány a tam přes léto odpočívají v zemi. Křemen přiblížený amorfnímu stavu se nyní stává vnímavou matricí pro metabolické síly v teple a vzduchu, jež během letní doby převládají. Zachyceny a zpětně vyzařovány vnitřní dutinou kravského rohu, koncentrují se tyto síly v takto vnímavě připravené křemičité moučce. Ta je tak uvedena do stavu, kdy může zachytit a uchovat síly letního působení — tak jako rohový hnůj uchovává síly zimního působení.<br /> <br /> Nabízí se otázka, proč jsou rohokřemenné rohy přes léto zakopány do země, a nikoliv vystaveny nad zemí přímo silám působícím v teple, světle a vzduchu. Moje úvaha k tomu je, že nejde o soustředění sil v kravském rohu tak, jak působí přímo nad zemí, nýbrž spíše o tytéž síly, pokud jsou vstřebávány vápnem pod zemí a tím nepřímo, zprostředkovaně přes jíl, skrze kořen působí na růst rostlin.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47/48.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Když pak na podzim, o Michaeli, rohy opět vykopáváme — třetí krok emancipace —, získáváme jejich obsahem opět novou látku s novými vlastnostmi: rohový křemen. Jeho podstata a jeho význam vyplývají z popsaných třístupňových kroků emancipace z pouhého přírodního dění skrze ideu a vůli člověka. Hotový preparát je prostoupen látkovým působením v {{SE|350}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 25, S. 350.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 25: Fortsetzung von [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|Abbildung 23]] und 24: Der Rührvorgang, die Anwendung und die Bereiche der Wirksamkeit des Hornmist- und Hornkieselpräparates.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> zemí během léta; je to koncentrát «hmotou protknutého ducha».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen'', GA 229, Vortrag vom 12. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 62.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Oba — rohový hnůj i rohový křemen — vznikají jako kompozice látek nikoli jako pokračování zákonitosti, jež přírody je vlastní. Ta se vyčerpává v tom, co příroda v ročním dění přináší jako útvary: půdu, hnůj, křemen, roh. Oba vznikají trojím vyvracením z prostoru do času a zpět do prostoru. Pokusíme-li se toto ve smyslu tří výzkumných cest {{SE|351}}<br /> <br /> ve vlastním prožívání rozjímavě spoluprocítit, může se skrytý smysl tohoto dění stále více odkrývat.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Rührvorgang&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Proces míchání ====<br /> <br /> Bezprostředně před aplikací následuje stejným způsobem pro oba preparáty, avšak každý zvlášť, čtvrtý krok preparace – a tím čtvrtý stupeň emancipace – proces míchání, to znamená převedení zemitě-pevného stavu preparátů do tekutého ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|Obrázek 25]]).<br /> <br /> Vždy nepatrné množství preparátové substance (rohový hnůj, nejvýše čtyři plné rohy na hektar; rohový křemen, špička nože = 3 až 4 g/ha) se míchá po dobu jedné hodiny v rytmickém střídání ve vodě teplé jako ruka. Nejlépe se k tomu hodí míchací tyč pohyblivě uchycená ke stropu nebo k příčnému trámu, ponořená míchadlem do sudu naplněného vodou. Začíná se tím, že kruhovým periferním mícháním se pomalu uvede vodní masa do pohybu. Stálým urychlováním putuje míchadlo k ústřední ose, ke vznikajícímu vírovému trychtýři. V něm dosahuje rychlost rotující vody maxima, ke stěně sudu se zpomaluje. Ve víru existuje tendence k neomezené rychlosti směrem ke středu — odtud sací síla; k periferii tenduje rychlost k nule. Mezi oběma póly vznikají díky rozdílům rychlostí vinuté vírové vrstvy přibližující se dvojrozměrnosti, ideji plochy. Homogenní těleso vody se strukturuje v plochy klouzající jedna podél druhé, a to jak prostorově ve vztahu středu a periferie, tak časově — od klidového stavu vody se stupňující až k maximálnímu rozvití rotačního trychtýře. Dosáhne-li trychtýř svého maximálního rozvinutí — kdy se dostáváme na hranici svých sil vodní masu dále urychlit —, zničí náhlé zastavení míchadla trychtýř; strukturovaná vodní masa se zhroutí, propadne do stavu beztvarého chaosu a na okamžik se přiblíží stavu homogenního klidu, aby pak byla v opačném směru urychlena k nové tvorbě trychtýře. Kapalina je tak v rytmickém střídání udržována v polaritách klidu a pohybu, homogenity a plošného prostoupení při výstavbě vírového trychtýře. {{SE|352}}<br /> <br /> Tato stále znovu obnovovaná vodní masa, rozrušovaná rozdíly rychlostí do plochy, se tím stává zároveň vnímavou matricí pro trojí vtisk:<br /> <br /> * soustředěného silového potenciálu substance preparátu,<br /> * aktuálně působících kosmických silových konstelací,<br /> * individuální duchovní duše člověka, která, působíc skrze vůli, proces inauguruje, řídí a udržuje.<br /> <br /> Rührvorgang trvá jednu hodinu. Je toto časové vymezení zvoleno libovolně — například proto, aby bylo zajištěno, že se účinek preparátu s vodou spojil —, nebo kde tkví smysl? Odpověď nemůže být hledána v přírodním dění, nýbrž v kosmických rytmech, které jsou v člověku bytostně účinné a v něm si zachovaly svůj původ. Makrokosmicky je to 24hodinový rytmus dne a noci. V tomto rytmu Země–Slunce žije Já, duchovní duše člověka, ve stavech spánku a bdění. Prostřednictvím Já-organizace nervově-smyslového systému, rytmického systému a soustavy látkové výměny a pohybu individualizuje makrokosmické rytmy a vtiskuje je fyzickému tělu — například jako rytmy dýchání a srdeční pulsace. Vlnové délky těchto rytmů se pohybují v oblasti sekund a minut. V nervově-smyslových procesech se frekvence zkracují na zlomky sekundy, zatímco ve svém protipólu, v aktivitách látkové výměny, se rozšiřují na časové měřítko hodiny nebo hodin.&lt;ref&gt;Bernd Roßlenbroich: ''Die rhythmische Organisation des Menschen: Aus der chrono-biologischen Forschung'', Stuttgart 1994, 163 S.&lt;/ref&gt; V pólu látkové výměny a končetin však žije vůle, jejíž aktivace a deaktivace se odehrává v oblasti hodiny — odtud například «vyučovací hodina». Toto i vlastní zkušenost opravňují k jistotě, že časové měřítko jednohodinového míchání se vztahuje k volnímu rytmu člověka látkové výměny a pohybu. Ten je přece tím, kdo rührvorgang uvádí do pohybu a udržuje jej.<br /> <br /> V nevědomých hlubinách vůle pak žije Já; působí skrze vůli do světa — zde do pohybované vody. Každý, kdo je s mícháním preparátů obeznámen, ví, že toto časové měřítko jedné hodiny lze zvládnout v konstantní volní aktivitě. Každý člověk naplňuje tento časový úsek jemu vlastním rytmem odpovídajícím jeho ve vůli žijícímu Já. Každý člověk vtiskuje svou vůlí svůj rytmus vodě dynamizované v pohyblivých vírových vrstvách. Tento {{SE|353}}<br /> <br /> Tento lidský volní rytmus je oproti všem rytmům přírody, jež mají makrokosmický původ, jediným a prvním rytmem, který člověk jakožto mikrokosmos v průběhu tohoto třetího kroku preparace vtiskuje přírodnímu dění.<br /> <br /> Za zamyšlení stojí ještě toto: V rührvorgangovi lze mikrokosmicky spatřovat technologické uskutečnění makrokosmického dění. Každý z planet má jemu vlastní sklon osy vůči Slunci a jemu vlastní rychlost otáčení. V tom se vyjadřuje individuální signatura jednotlivých planet, působení «planetárních duchů». Jeden zápisek v Steinerově zápisníku zní: «Ve sféře se vesmír rozplývá / V ose se utváří / Se Sluncem.»&lt;ref&gt;Notizbuch Nr. 52, 1921; siehe auch ''Beiträge zur Rudolf Steiner Gesamtausgabe'' Nr. 104, S. 63.&lt;/ref&gt; Z toho lze ve vztahu k rührvorgangovi vyvodit: «Duch člověka» určuje rychlost otáčení a právě tak «osu», totiž úhel odklonu od svislice, v němž je vedena míchací tyč.<br /> <br /> Na tomto pozadí může vzrůstat pochopení pro to, že Rudolf Steiner ve způsobu svého duchovědeckého výkladu klade důraz na míchání rukou. Nejenže se tím prostřednictvím vůle vtiskuje dynamizované tekutině cosi z individuálního duchovního bytí člověka, nýbrž zpětně přijímá z tohoto dění, které samo přivádí na svět, cosi, co se s ním bytostně spojuje. Míchání rukou proto nabízí příležitost, jakou jinde v celém dění preparace nenajdeme, pronikovat poznávajícím způsobem na zmíněných třech výzkumných cestách do těchto procesů.<br /> <br /> Této příležitosti ponořit se s bdělým vědomím do procesuálního dění míchání se člověk zříká, deleguje-li rührvorgang na stroj. Zbavuje tím vlastní poznávací snahu živné půdy prožitku. Otázka, proč se míchá hodinu, ztrácí vyřazením lidské vůle svůj vztažný bod a stává se bezvýznamnou. Kdyby šlo jen o optimální promísení, bylo by to s vhodně konstruovanými stroji, jakým je například *Turbula* Paula Schätze,&lt;ref&gt;Paul Schatz (1898–1979): Anthroposophisch orientierter Mathematiker, Techniker und Erfinder.&lt;/ref&gt; pracující podle pohybové dráhy obráceného krychle, dosažitelné již za zlomek hodiny. Ale o to nejde. Míchá-li se stroji, ať jakéhokoli provedení, nebo {{SE|354}}<br /> <br /> také s kaskádami Wirbelschalen Johna Wilkese (*flow forms*),&lt;ref&gt;A. John Wilkes: ''Das Flowform-Phänomen: Die verborgene rhythmische Energie des Wassers'', Stuttgart 2008, 239 S.&lt;/ref&gt; nabývá na váze Steinerovo upozornění, že «člověk se může rozhodnout postupně se proklouzávat do oblastí surrogátního».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 104.&lt;/ref&gt; Problém nespočívá v tom, že by stroj mohl napodobovat ruční míchání a vytvářet pravotočivé i levotočivé víry, nýbrž surrogatem je zde to, že namísto duchem vedeného, individuálního rytmus tvořícího vůle přebírá řízení dění regulačně-technický průběh, který jej taktuje zvenčí. Rytmus otevírá kosmos, zemi a člověka jednoho druhému, takt je od sebe odcizuje.<br /> <br /> Míchání preparátů vytváří — v nejlepším slova smyslu — vyzdvižené hodiny v předem určeném pracovním sledu dne. Tyto hodiny je třeba tvořit. Může se to dít tak, že se míchá pokud možno ve dvou, ve třech nebo ve více lidech a že se k účasti zvou lidé z okruhu přátel statku. Z tohoto činného spolubytí při individuálním utváření rytmického procesu může vyrůstat nálada uvolněnosti, veselosti a pocitu svobody v sebeurčené činnosti, která objímá vážnost, v níž se hlubší vrstvy vlastního volního bytí spojují s děním míchání.<br /> <br /> Jedinečnost míchání preparátů otevírá třem výzkumným cestám opět nové rozměry k prohlubujícímu se porozumění. Odhlédneme-li od duchovědeckých pokynů Rudolfa Steinera k způsobu míchání a od širokého pole pozorovatelných skutečností týkajících se tvorby a rozpouštění vírů atd., může nabývat na významu zvláště sebezkoumání v duševních činnostech myšlení, cítění a vůle. Přitom lze upozornit na tuto zkušenost: Sebepozorování ukazuje, že rytmické dění procesu míchání se odráží ve vztazích, v nichž v jednotlivých fázích stojí duševní činnosti myšlení, cítění a vůle vůči sobě navzájem. Dříve než se rozhodnu uvést vodní masu do pohybu, tvoří tyto tři duševní síly ve mně nerozdělenou jednotu. Jsem zcela sám sebou a stojím tváří v tvář vnějšku. V okamžiku, kdy se v uvědomělé myšlenkové činnosti rozhoduji pohybovat míchacím košíkem, začíná se vůle zvnějšňovat do činnosti. Toto zvnějšňování se dále a dále stupňuje, moje vůle musí nepřetržitě, ani na okamžik<br /> <br /> Aniž by polevoval, předcházet pohybující se vodě, dokud moje volní síla nenarazí na hranice, tedy dokud nemohu dále stupňovat pohybový impuls k tvorbě trychtýře. Zároveň se ve mně moje myslící vědomí stále více odpoutává od volní činnosti a zvnitřňuje se do té míry, že v dokonalém klidu a zvýšené sebevědomosti hledí na vlastní volní konání. Mé duševní prožívání se rozkládá do myšlenkového klidu a volní pohnutosti. V tomto poli napětí, které se buduje s postupující tvorbou víru, se může moje cítění, nezávisle na myšlení a vůli, rozvinout v duševní čistotě a otevřenosti k duchu. Mohou se pak dostavit okamžiky zostřené přítomnosti ducha. Mohu se tehdy mezi klidem a pohybem cítit jako jedno s vnějším děním. Jsem uprostřed toho. Zde, v tomto smysluprostém cítění přivozeném vlastní činností, leží zřejmě nejhlubší zdroj, z nějž mohu čerpat inspirativní jistotu o pravdivosti nastoupené cesty. {{SE|355}}<br /> <br /> Jakmile vůle ke stupňování pohybu vody ztratí sílu, myslící vědomí opět zakročí a přiměje vůli, aby náhlým protisměrným mícháním nechala trychtýřový vír zhroutit. Voda tak v okamžiku přelomového bodu opět tvoří homogenní jednotu — a právě tak myšlení, cítění a vůle, které při tomto aktu ze stavu oddělenosti «zhroutí» do jednoho, znovusjednocují se. Z tohoto sjednocení pak dozrává rozhodnutí k nové tvorbě trychtýře v opačném směru a opět se duševní síly od sebe oddělují. Tak duše v procesu míchání celou hodinu rytmicky tká mezi vlastní a světovou vztahovostí. Skrze tuto bránu se Já rytmicky vtiskuje do světa a týmž rytmem se svět bytostně noří do Já.<br /> <br /> „Trychtýř se tu při míchání stává reálným obrazem spojení světa a Já. V nasávající síle trychtýře (vyvolané, lépe řečeno k zjevení přivedené, lidskou vůlí) dostává substrát (i člověk) v koncovém bodě skrze nekonečno spojení s periferiemi, z nichž mohou kosmické síly, jež mají svůj vztah k materiálu stávajícímu se dílem, zářit zvenčí dovnitř a v prométaní se substrátem se s ním spojovat.&quot;&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung. – Gunter Gebhard: Geologe und Biologe, langjähriger Oberstufenlehrer an der Waldorfschule Überlingen; jetzt Dozent für goetheanistische Naturwissenschaft und Waldorfpädagogik in Russland und in landwirtschaftlichen Ausbildungsstätten in Deutschland.&lt;/ref&gt; {{SE|356}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Použití ====<br /> <br /> Poté, co byly oba preparáty převedeny ze stavu pevného do stavu kapalného, jsou bezprostředně nato rozstřikovány do vzduchu — rohový hnůj spíše hrubšími kapkami na půdu, rohový křemen spíše jemnou mlhou na rostliny ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|Obrázek 25]], s. 350). K tomu se používají příslušné přístroje pracující s nízkým tlakem a malým výkonem (40 až 60 litrů na hektar nebo méně). Nabízí se tu omezit pohled jen na nezbytné rovnoměrné roznesení. Co se však skutečně děje a co je přístupné nazírání, je rozpad kapaliny pohybované rytmickým střídáním do stavu, který se otevírá živlu vzduchu — totiž povrch, jenž se v kapkové formě rozestírá do bezhraniční šíře. Konstelace sil, která v okamžiku použití — například ráno jinak než večer — vládne nad polem, pastvinou, zahradou a ovocným sadem ve vzduchu, teple a světle a může být zakoušena jako nálada, vtiskuje se oné konstelaci sil, která se v časovém proudu předcházejících preparačních kroků soustředila v každé kapičce. Rozpadem míchaného prostředku v nejjemnější kapičky vzniká množství středů a — obráceno k vzduchu — periferních hraničních ploch, jejichž souhrn se rozrůstá do nesmírna. Kožní membrána každé kapičky v ní obklopujícím světle třpytí se ve všech barvách a je — polárně k nasávající síle rýhového víru — na hraničních plochách své kulovité podoby allseitig otevřena kosmickým periferním silám působícím v živlu vzduchu.<br /> <br /> Použití rohového hnoje se děje při setí na zpracovanou půdu, nejlépe současně v přímé kombinaci se setím, případně podruhé v souvislosti s ošetřováním kůže půdy na jaře. Na trvalých travních porostech leží časové body na podzim a na jaře, respektive po pasení a po senosečí, v ovocnářství před rašením pupenů a po sklizni. V denním průběhu jsou — ve shodě s rytmem pozemského výdechu — upřednostňovány pozdní odpolední hodiny k míchání i ke stříkání, zejména tehdy, je-li nebe zatažené.<br /> <br /> Polárně k rohovému hnoji se rohokřemenný preparát zpravidla aplikuje dvakrát nebo vícekrát v době růstu a zrání. Časové body vyplývají ze vcítění se do růstových rytmů jednotlivých kultur. Za základní pravidlo pro volbu správného okamžiku může platit, že rohokřemenný preparát harmonicky podporuje tu růstovou a zrací fázi, v níž se daná kultura právě nachází. V denním průběhu {{SE|357}}<br /> <br /> bude člověk, sleduje pochod pozemského výdechu a tím i vzestupný mízu proud, za časných ranních hodin míchat a stříkat do ještě rosou pokrytých porostů. Naproti tomu by v době zrání vegetativně plodících kultur, jako okopanin atd., bylo vhodné preferovat stříkání působící na sestupný mízu proud, a to v pozdních odpoledních hodinách až k večeru. Časové body aplikace obou preparátů nepodléhají žádnému všeobecnému pravidlu, nýbrž osobnímu vztahu, který člověk ke svým kulturám ve vztahu k celku hospodářství má. Vyplývají — a to často s velkou určitostí — ze síly intuice, když člověk například v práci zastaví — ať již večer, ať při chůzi přes pole — a rozjímá, přebývaje v pozorování, o tom, co prožil.<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ==== Die Wirksamkeit ====<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Oba preparáty na dosud uražené cestě prošly zpětně elementárními stavy zemitě-pevného, vody a vzduchu a v teple se rozplývají v čase a na místě, kde dopadají v podobě kapek ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). V nejkratší době je to, co je substanciálně uchopitelné, ponderabilní, buď pohlceno půdou, nebo se odpaří. Skrze stav tepla začíná působit to, co je ryzím silovým působením duchovní podstaty, co se v průběhu preparace koncentrovalo v dutině rohu v hnoji, respektive v křemeni. Člověk musí vnějším i vnitřním nazíráním projít touto čtyřstupňovou cestou, aby správně porozuměl výrazu duchovního badatele ohledně účinnosti: «jak hnůj z kravského rohu tlačí zdola nahoru, to druhé (rohový křemen) táhne shora».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, přednáška z 12. června 1924, Dornach 1999, s. 102.&lt;/ref&gt; Jsou zde oslovena čistá silová působení v živém, která vznikla průchodem časoprostorovým děním. Nyní působí zpět do pozemských poměrů prostoru a času tak, že se rostlina od klíčku přes růst výhonku až po zralost plodu a semene může začlenit podle svého typu a podmínek stanoviště do vertikální osy Země-Slunce. To bytostné žije v teple a zjevuje se skrze teplo.<br /> <br /> Rohový hnojový preparát rozvíjí svůj účinek pod zemí, obrazně řečeno v hlavě zemědělské individuality, v prostoru kořenů. V tomto smyslu je to «hlavové hnojivo». Hnojí procesy pod zemí, {{SE|358}}<br /> <br /> které jsou příbuzné nervově-smyslovým procesům v lidské hlavě ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). Tyto hnojivé síly přijal během odpočinku rohů v zimní zemi, v době, kdy v nitru země působí nejpřirozeněji a nejintenzivněji. V rohovém hnoji tak máme k dispozici «hnojivo zimních sil», které lze polárně k zimnímu období libovolně používat podle doby setí kulturních plodin od jara přes léto až do podzimu. Kravský hnůj, aktivní v látkové výměně, se proměnil ve smyslově aktivní hnojivo, které posiluje vlastní aktivitu kořene vůči pouhé mineralitě zemské říše. «Vychovává» smyslovou schopnost kořene, která se projevuje například ve schopnosti rozkládat minerály – «kořen rostlin […]: Je to oko, ale špatné oko.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Schöpfung der Welt und des Menschen. Erdenleben und Sternenwirken. Über die Gerüche'', GA 354, přednáška z 24. srpna 1924, Dornach 2000, s. 154.&lt;/ref&gt; Tuto skutečnost odrážejí experimentální výzkumy, které ukazují, že kořen roste typičtěji pro daný druh, jemněji se větví, proniká vertikálně hlouběji do půdy a tím si zpřístupňuje větší objem půdy.<br /> <br /> Rohový křemenný preparát rozvíjí svou účinnost nad zemí v oblasti výhonků a listů. Zde, v «břiše» zemědělské individuality, vládne ve výměně se vzduchem, teplem a světlem intenzivní činnost látkové výměny ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). V tomto vzájemném vztahu okružních sil na jedné straně a stoupajících a klesajících rostlinných šťáv na straně druhé působí rohový křemenný preparát harmonizujícím způsobem. V tomto smyslu je to «hnojivo pro látkovou výměnu» rostliny. Tuto hnojivou sílu přijal během odpočinku rohů v letní zemi, v době, kdy tyto letní síly látkové výměny působí nejintenzivněji. Krystalický, smyslově aktivní křemen – reprezentant zimní země – se v průběhu popsaných emancipačních kroků proměnil v hnojivo letních sil, aktivní v látkové výměně. S jeho pomocí můžeme opět libovolně individualizovat velký makrokosmický rytmus ročního cyklu pro kulturu, kterou právě pěstujeme. Otevírá rostlinu vůči jejímu okolí a stejně tak vůči jejímu typu, jejímu duchovnímu praobrazu. To se zřetelněji projevuje jak ve vzhledu rostliny, například v proformování listů, v metamorfóze listů, tak i ve složení látek ve všech stadiích vitalizace, růstu a devitalizace, kvetení, zrání a tvorby semen. V souhře s rohovým hnojovým preparátem harmonizuje procesy tvorby plodů, stará se, jak ukazují experimentální {{SE|359}}<br /> <br /> výzkumy, o fyziologický klid při dozrávání a tím i o kvalitativní vlastnosti v konzistenci, barvě, vůni a chuti, které, poukazujíce za práh čistě rostlinného, tvoří výživovou hodnotu pro zvíře a člověka.&lt;ref&gt;Ilias Samares: ''Nachernteverhalten unterschiedlich gedüngter Gemüsesorten mit besonderer Berücksichtigung physiologischer und mikrobiologischer Parameter.'' Forschungsring für biologisch-dynamische Wirtschaftsweise, Darmstadt 1980, 153 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Manfred Klett: ''Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung'', Darmstadt 1968, 117 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Johannes Klein: ''Der Einfluss verschiedener Düngungsarten in gestaffelter Dosierung auf Qualität und Haltbarkeit pflanzlicher Produkte''. Institut für biologisch-dynamische Forschung, Darmstadt 1968.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Rohový hnůj a rohový křemen se navzájem podmiňují. Působí v ose Země-Slunce, která se zhmotňuje ve svislici kořene a výhonku. Dále otevírají rostlinu okružním silám, což se projevuje v intenzivním větvení kořene a proformování listoví. Jedním hnojíme zimními, druhým letními silami. Hnojíme život tím, co veškerý život nese. Jsou to látky udržované v živém, které uvolňují síly, jež rytmus tvořící vztah Země-kosmos individualizují podle stanoviště.<br /> <br /> Existuje mnoho experimentálních studií o postřikových preparátech.&lt;ref&gt;Uli Johannes König: «Wissenschaftliche Untersuchungsergebnisse zum Nachweis der Präparatewirksamkeit» in: Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft'', Dornach 2007, S. 157 f.&lt;/ref&gt; Poskytují potvrzení jejich účinnosti v tom či onom směru. Pro toho, kdo se ptá po jejich podstatě a významu, poroste porozumění do té míry, do jaké se mu podaří na třech zmíněných badatelských cestách zpřístupnit si duchovněvědný ideový základ, poznáváním si zpřítomnit na něj se vztahující přírodní souvislosti v celku zemědělského organismu a nechat se poučit zkušeností vůle při činnosti. {{SE|360}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kompost-_oder_Düngerpräparate&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''Kompostní nebo hnojivé preparáty''' ===<br /> <br /> Souzvuk dvou jmenovaných stupňů hnojení z oživené a oduševnělé přírody pod vedením třetího — idejemi nesené lidské práce — je dědictvím abendländisch-křesťanské zemědělské kultury. Nyní, kdy jsou moudrostí naplněné instinkty tohoto dědictví ztraceny, musí být morální impulzy v praxi hnojení získávány z myslícího nazírání v přírodě skrytě působící moudrosti. Tato moudrost je výrazem z minulosti působícího makrokosmu. Sama příroda se stará o uspořádání látek v kravském hnoji, v rostlinném kompostu a v krystalech země. Toto uspořádání se opakuje podle moudrostních zákonů kosmické minulosti. Rozpustí-li se solný krystal ve vodě, vznikají odpařením opět solné krystaly téhož druhu. Ze semene heřmánku vznikne opět heřmánek. Může toto do «díla» ztuhlé uspořádání látek být oživeno v tom smyslu, že se otevře silám vznikajícího kosmu? Je to křesťanské budoucího zemědělství v tom, že v makrokosmickém vývoji dovršené uspořádání látek se v budoucnosti může proměnit svobodným činem člověka? Základní téma Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera je oživení samé Země. Tomuto cíli slouží oba již popsané postřikové neboli polní preparáty «rohomist a rohokřemen». Následuje řada šesti kompostních nebo hnojivých preparátů, které jsou jako přídavky k rostlinným a živočišným hnojivům rovněž aplikovány v homeopatické dávce. Rudolf Steiner otvírá tuto řadu popisem preparátu ze řebříčku, u nějž metodicko-kompoziční téma zaznívá jakoby v naplnění. Proto má být toto téma na příkladu preparátu ze řebříčku popsáno podrobněji. Odchylky od základního tématu při výrobě ostatních preparátů tím zřetelněji vynikne jejich vlastní charakter.<br /> <br /> Princip výroby opakuje princip nakládání a souzvuku přirozeně vznikajících druhů hnojení, nyní však na stupni, který se vymaňuje z podmíněnosti přírody. Přirozeně disponované hnojení zůstává vázáno na ztvrdlé «dílo». Výchozím bodem přípravy preparátů jsou látkové uspořádání tohoto díla — «pracovní materiály» ze tří přírodních říší, které skrze ruku {{SE|361}}<br /> <br /> člověkem složeny, nyní však z idejí duchovního poznání. Tyto ideje obsahují vztah vzniklého díla k jeho bytostnému základu; v praktickém uskutečnění uvádějí nový vývoj.<br /> <br /> Podrobné popisy výchozích materiálů preparace i jí samé podali tito autoři, a sice pro:<br /> <br /> * Preparátové rostliny: Jochen Bockemühl a Kari Järvinen&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl und Kari Järvinen: ''Auf den Spuren der Präparatepflanzen'', Dornach 2005, 153 S.&lt;/ref&gt; — pojednání, které vede k tomu, aby se postupovalo od nazírání k poznání bytosti.<br /> * «Prohloubené porozumění podstatě biologicko-dynamických preparátů z goetheanistického, christologického a duchovně-vědeckého hlediska» od Erdmutha-M. W. Hoernera.&lt;ref&gt;Erdmuth-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, 512 S.&lt;/ref&gt;<br /> * Praktické zacházení při výrobě a aplikaci biologicko-dynamických preparátů, obsáhlý přehled Waltera Stappunga.&lt;ref&gt;Walter Stappung: ''Die Düngerpräparate Rudolf Steiners, Herstellung und Anwendung'', Rüfenach 2017, 2 Bd. (Bd. 1: 632 S.; Bd. 2: 116 S.).&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Schafgarbenpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kompozice preparátu ze řebříčku ===<br /> <br /> Řebříček charakterizuje Rudolf Steiner jako «naprosto zvláštní zázračné dílo».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 126: «Diese Schafgarbe ist – eigentlich ist es ja jede Pflanze – ein Wunderwerk, aber wenn man wieder eine andere Blume anschaut, dann kommt einem das ganz besonders zu Herzen, was für ein Wunderwerk diese Schafgarbe ist; sie ist ein ganz besonderes Wunderwerk.»&lt;/ref&gt; «Řebříček se v přírodě představuje tak, jako by nějaký tvůrce rostlin měl u řebříčku model, aby byl síru ve správném poměru uveden ke všem ostatním rostlinným látkám.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999, S. 126.&lt;/ref&gt; A dále: «Řebříček rozvíjí svou síru-sílu přednostně v procesu tvorby draslíku. Proto má síru přesně v takovém množství, jaké je nezbytné ke zpracování draslíku.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 129.&lt;/ref&gt; «V řebříčku zpracovává síra obsah draslíku tak, «aby se ve správném vztahu choval v organickém procesu vůči tomu, co tvoří vlastní tělo, bílkovinatou podstatu rostliny.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 126.&lt;/ref&gt; {{SE|362}}<br /> <br /> Síra zprostředkovává duchovně-kosmické pozemským látkám. Ty se uspořádávají podle sil duchovního praobrazce, například řebříčku, a přivádějí jej ke zjevení v podobě nebo gestalt této rostliny. Síru lze v živém označit za nositele tvořivého principu z ducha, který nachází výraz ve formě, v tvarování. Draslík je jako tvůrce solí nositelem látkového principu a je tak reprezentantem Pozemského. V součinnosti obou polárních principů se v rostlině uskutečňuje — v procesu steigerung — tvorba bílkovin. Na každém stupni svého zjevování od semene až po květ je rostlina, a obzvláště řebříček, obrazem této polarity. Ryze věcně nám tato polarita vstoupí před oči, položíme-li semeno do země. V semenu se koncentruje praobraz rostliny. V něm žije Kosmické «jako forma rostliny».&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&lt;/ref&gt; Semeno je obklopeno humem, tím, kdo ve Pozemském tvaruje,&lt;ref&gt;Ebd., Notizblatt Nr. 9 im Anhang, S. 271: «Der Humus gestaltet das Untere durch die Erde.»&lt;/ref&gt; a minerálními složkami půdy — křemenem, vápnem, jílem a ve vodě rozpuštěnými solemi. Obklopuje je tedy pozemská látkovost, která ovšem ztrácí svůj charakter tou měrou, nakolik jsou minerální složky prokrystalované, a tedy ve vodě nerozpustné, jako například křemen. Ve krystalu se zjevuje kosmický praobraz minerálu jako forma. V rozpuštěné látkovosti vládnou fyzicko-pozemské zákony.<br /> <br /> S bobtnáním semene přijímá toto ze půdy vodu a v ní rozpuštěné soli. Kosmická forma rostliny vstupuje do vztahu s pozemskou substancí. Klíček se z tohoto vztahu vyvíjí merkuriálně. Co v semenu žije kosmicky jako forma rostliny, proměňuje se v pozemskou formu smyslově-fyzicky se zjevující rostliny. V okamžiku příjmu pozemské substance, například draslíku, odcizuje se tato již v prvním kroku své fyzicko-pozemské zákonitosti. V silovém poli pozemského-stávání-se formy rostliny a na druhé straně draslíku, jenž se v organickém dění postupně odcizuje své pozemské povaze, se tvoří bílkovina. V prasubstanci veškerého života se prostupují kosmická forma a pozemská substance. V tvorbě bílkovin — například ve vegetačním bodě — tlačí a bují kaliový proces zdola nahoru, a z bílkoviny buduje duch, užívaje síry jako svého zprostředkovatele, gestalt rostliny. V tvorbě rostlinné bílkoviny smíme spatřovat bod obratu, v němž se kosmická forma rostliny vymezuje do pozemské a reprezentant Pozemského, draslík, se přibližuje ke svému kosmickému {{SE|363}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 26, S. 363.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 26: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation der Schafgarbe.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Původní bytosti. Čím více tedy řebříček přivádí ke zjevení svou vnější pozemskou gestalt, tím více se draslík vymaňuje z podmíněnosti svými fyzickými vlastnostmi. Na každém stupni tohoto se proměňujícího vzájemného vztahu formy a substance, pozemského a kosmického stávání se, je bílkovina ve svém látkovém-formovém uspořádání jiná. V mladé rostlině a směrem ke kořeni je více příbuzná draslíku, tedy soli (nitráty, volné aminokyseliny), v dospělé rostlině a směrem ke květu a zralému plodu se strukturuje stále složitěji. Stává se síře, tedy formě příbuznou (obrázek 26, s. 363).<br /> <br /> V květu se zjevuje v pozemské dokonalosti formy to, co v semenu žilo kosmicky jako forma. Vše, co v semenu bylo jako možnost gestalt-stávání se uloženo, vylilo se do této určité formy. Bytost rostliny se nemůže zjevit nad to, co se až ke květu zjevuje v obrazu. Na druhé straně je zemský prvek draslík ve květu nejdále odcizen svému pozemskému charakteru. Ve květu vstupuje do nejjemnější, kosmicky zjemnělé tvorby substance — například v barevném okvětním plátku, v nektaru, v rozvanívajícím se vůni. Jedno, forma, {{SE|364}}<br /> <br /> vstupuje zcela do pozemského zjevení. V její formě poznáváme nezaměnitelně řebříček — v pevnosti jeho stonku, v rozkladu čepele listu v uspořádanou mnohočetnost kopijovitě se větvících peří a v bílých a růžových zářících květních širmech, k nimž se na mírně klenutém lůžku suchomilné, pevné a soustředěné, jednotlivé květy složnokvěté rostliny shromažďují. Druhé, látka, která se v půdě jako draslík jeví s fyzikálně přesně uchopitelnými vlastnostmi, mizí v organickém procesu, vtiskuje mu určité vlastnosti a pak, od listu k listu stoupajíc, ve květu ke kosmu přiblížená, přechází do jakéhosi zárodečného stavu. Pohleďme na květenství řebříčku — spatříme vysokou míru pozemsko-fyzické diferenciace formy a zároveň tuto vůli-prostou, kosmu se otevírající gestu. Především tato jemná, odevzdaná gesta, ale i barva, vůně a chuť mohou sloužit jako náznak toho, že se ve květu substanční proces v éterické zjemněnosti přibližuje kosmickým stavům.<br /> <br /> Tak se ve květu zrcadlí poměr kosmického k pozemskému ve formě a substanci polárně vůči semenu vzcházejícímu v půdě. Rostlina svou bytost odhaluje v tom, že ve květu vstupuje do formy umíraje, a v tom, že zároveň substanční proces jejím bytím prostoupený vstupuje ve květu do jakéhosi kosmického zárodečného stavu. Jakkoli uzavřeně a dokonale se květ jeví, právě tak otevřeně a zárodečně je zároveň ustaven. Tento stav otevírající se odevzdanosti kosmu trvá jen okamžik. Pak nastává jednak zaklíčení, které vede k tvorbě individuálního semene, jednak vadne rostlinná podoba až po květ a propadá humifikaci, tvorbě humusu jako «universálního semene». Jak uchovat tento status nascendi zjevení formy a éterické, v proudění udržované substance ve květu? Jak lze říkajíc mezi tvorbou semene a humusu provést výsledek rostlinné tvorby ve květu přes neúprosný práh přírody dál? Jak lze okamžiku květu propůjčit trvání?<br /> <br /> Lze si představit, že Rudolf Steiner, bádaje v duchu a upíraje zrak na řebříček, stál před takovými otázkami. Odpověď na tyto otázky nemůže poskytnout pouhé nazírání řebříčku. Jde dále ten, kdo sleduje působení řebříčku do živočišného a lidského organismu. Tam se osvědčuje jako významný léčivý prostředek, jenž může napravit «to, co na slabosti {{SE|365}}<br /> <br /> des astralického těla».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 126.&lt;/ref&gt; Kvetní proces řebříčku pokračuje při jeho použití jako léčivého prostředku do vyššího říše teplokrevného živočicha a do říše člověka a rozvíjí tam, za hranicí svého vnějšího pole výskytu, blahodárně hojivý účinek. Na tento vztah řebříčku k něčemu, co jako duševní a duchovní skutečnost leží za prahem jeho zjevení, upozorňuje duchovní badatel. Ale ta otázka, jak uchovat substanciální a formativní proces samotného květu, jím zodpovězena ještě není. Aby tohoto dosáhl, obrací Rudolf Steiner svůj badatelský zrak na říši zvířat, jež ve svém světě orgánů v tělem svázané duševní síle propůjčuje okamžiku trvání. Živočišný organismus uzavírá v sobě niterný svět, který je u kvetoucí rostliny na způsob obrazu obrácen navenek. Ze stupně živočišnosti obrací duchovní badatel zrak na řebříček s otázkou, který orgánový proces může konzervovat to, «co je v řebříčku».&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 128.&lt;/ref&gt; Tuto moc má «proces odehrávající se mezi ledvinou a močovým měchýřem, a tento proces je zase závislý na substanciální povaze měchýře».&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 128.&lt;/ref&gt; Tyto podmínky jsou splněny u měchýře samce — tedy paroží nesoucí — ušlechtilé zvěře. Zpravidla se používá měchýř jelena.<br /> <br /> Tekutinová látková výměna končí v měchýři. Vsává, koncentruje a vylučuje do vnějšího světa to, co ledvina — vnímajíc prosoulazeného tekutinového organismu — propouští z nitra jako nepotřebné. Činnost ledvin a měchýře stojí se svým protipólem, nervově-smyslovou činností obrácenou navenek, v pozoruhodném vztahu. Platí to zejména pro oko a u jelena pro paroží, jež po odumření na několik měsíců až do shozu se stává jakýmsi hmatajícím smyslovým orgánem. Oko se jeví, ve svém stavem téměř výhradně fyzikálními zákony ovládaném, jako kus vnějšího světa, který se «zálivovitě» zanořuje do organismu.&lt;ref&gt;Vgl. Rudolf Steiner: ''Von Seelenrätseln'', GA 21, Kap. «6. Die physischen und die geistigen Abhängigkeiten der Menschen-Wesenheit», Dornach 1983, S. 158: «In die Sinne erstreckt sich die Außenwelt wie in Golfen hinein in das Wesen des Organismus.»&lt;/ref&gt; Paroží vyrůstá jako kost končetiny přes hlavu a doslova odumírá do předmětu vnějšího světa.<br /> <br /> Tak žije ušlechtilá zvěř s vysoko neseným parožím a bdělým pohledem v neustávající tiché nervozitě, vnímajíc své okolí. To {{SE|366}}<br /> <br /> Oko se přitom chová polárně vůči měchýři. Tak jako měchýř zachycuje materiální substanciální proud z nitra prosouleného bytosti a koncentruje jej, tak naopak oko, které zachycuje duchovní obsah vnějšího světa a koncentruje jej do obrazu vnímání. A jako se měchýř vylučováním otevírá vnějšímu světu, tak oko zprostředkovává obrazový obsah, vstupující dovnitř, vnitřní bytosti. Jak silně spolu vnímání a vylučování souvisejí, zakusí každý, kdo nápadně a nanejvýš nevhod vstoupí do kravína. Krávy se na okamžik zpozorní — a už se probouzí látková výměna; začíná to šumět. U ušlechtilé zvěře je tato souvztažnost více polarizována směrem k nervově-smyslové stránce. V tělesně vázané smyslové otevřenosti spoluprožívá kosmické dění svého okolí — a toto dění se vtiskuje do její tělesné organizace. Této přijetosti vděčí měchýř ušlechtilé zvěře za svou zvláštní «substanciální povahu».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 128.&lt;/ref&gt; Co jelen prožívá jako kosmickou přítomnost, vtiskuje substanciální uspořádání tenounké membrány měchýře. Ta je ve svém substanciálním charakteru, určeném kosmickými silami, «téměř obrazem kosmu».&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 129.&lt;/ref&gt; Na druhé straně má měchýř ušlechtilé zvěře tvar téměř dokonalé koule. Jako obalový orgán obepíná vnitřní prostor a svou silovou podobou obalující hülle zachovává nepřetržitý průběh procesů v ní probíhajících. Jako všechny orgány nese měchýř v sobě — ve tvaru i v zachovávající funkci — dědictví dávného makrokosmu. Co dělá měchýř ušlechtilé zvěře ve srovnání například s měchýřem jiných přežvýkavců tak výjimečným a tak vhodným pro preparaci řebříčku, je dvojnost jeho funkce. Ve své substanciální povaze stojí u nosiče paroží ve vztahu k současně působícím kosmickým silám; ve svém tvaru naopak ke konzervujícím silám makrokosmu, působícím z minulosti.<br /> <br /> To, co se v přírodě rozvinulo do dvou zcela oddělených vývojových linií — na jedné straně do procesu síra-draslík, vrcholícího v květu řebříčku, a na druhé straně do procesu měchýř-ledvina, vrcholícího v ušlechtilé zvěři —, jsou evoluční koncové body. Duchovní badatel spatřuje konec vývojové cesty ve tvaru a substanciálním uspořádání a spatřuje stvořitelské síly počátku a jejich další vývoj. Ze souhrnného pohledu na oba světy se otevírá první krok preparace: květy řebříčku jsou, lehce stlačeny, plněny do jelení záštitky tak, aby jimi byla ze všech stran obklopena ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], I, S. 363). {{SE|367}}<br /> <br /> V tom, co se před tím jako květy řebříčku, obráceno ven, v bezvůlné oddanosti otevíralo vůči kosmu, je nyní naplněn vnitřní prostor. V tom, co bylo předtím jako měchýř zcela ve službě vnitřního organismu, ve svém tvaru stvoření dávného, ve své substanci obraz přítomného kosmu, je nyní předmět vnějšího světa. Měchýř je útvar astrálního těla jelena. Jakmile je jelenem odebrán, chybí mu astrální tělo. Na jeho místo nastupují, v expozici preparátu vůči okolí, záření «světového astrálního těla» (kosmu). Tímto prvním krokem preparace se uskutečňuje první obrácení naruby funkce měchýře. Přirozeně je měchýř orgánem metabolického dění; nyní se stává jako předmět v prostoru a čase svou substanciální povahou jakýmsi smyslovým orgánem vůči kosmu. Na druhé straně se dostávají květy, jež se přirozeně bezvůlně otevírají ven, do vnitřní sféry orgánu, který je živočišným organismem tak utvářen, aby svůj obsah pronikával willenhaft zachovávajícími silami.<br /> <br /> Ve druhém kroku preparace se začíná naplňovat to, co bylo prvním obratem naruby v kroku prvním připraveno ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], II, S. 363). Jelení měchýř s obsahem květů je zavěšen «na místě co nejvíce ozářeném sluncem».&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 127.&lt;/ref&gt; Tam je vystaven silám fyzického těla Země v živlech vzduchu a tepla a tomu, co působí jako bytostná skutečnost vertikálně v ose střed Země–Slunce. Smíme předpokládat, že to je nyní jeho substanciální povaha, jíž se mu dostalo z kosmického prožívání jelena, skrze niž se membrána měchýře stává smyslově přijímavou vůči tomu, co ji prostorově obklopuje jako fyzické působení sil. Tato silová signatura prosluněného prostoru ve vzduchu a teple, zprostředkovaná substancí měchýře, se sděluje uzavřené substanci květů. A tvarová hülle měchýře je tím, skrze co je přijaté v květech řebříčku zadrženo a uchováno. V procesech obrácení naruby tohoto prvního a druhého kroku preparace se vtiskuje působení periferie étericky povýšenému působení draslíku v květech řebříčku. To, tak lze věc asi pochopit, udržuje étericky povýšený draslíkový proces v pohybu a přeměňuje jej vyššími silami astrálního v «formativní sílu».<br /> <br /> Ve třetím kroku preparace zahrabáváme kuličky řebříčku «ne příliš hluboko do země»,&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 127.&lt;/ref&gt; takže jsou tam vystaveny silám fyzického {{SE|368}}<br /> <br /> těla Země v živlech kapalného a pevného a tomu, co v vertikálním směru bytostně působí ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], III, S. 363). Opět je to substanciální povaha měchýře, která hmotě řebříčku smyslově zprostředkovává, co ve tmě, v zemi a vodě fyzicky žije v prostoru, a tvarová hülle, která to trvale vtiskuje do zárodečného substančního stavu květů.<br /> <br /> Ve druhém a třetím kroku preparace je hmota květů řebříčku vystavena silám fyzického těla Země. To má svůj základ ve čtyřech živlech, které se v přírodě různě mísí a opět rozdělují, ve velkém však vystupují odděleně: vzduch a teplo nad zemí, kapalné a pevné pod zemí. V obou prostorových kvalitách «nahoře» a «dole», světla a tmy, se kuličky řebříčku ponořují jako semenné zárodky. V nich se tyto prostorové kvality «pozemského» uchovávají. «Horní», uchovávajíc se, prostupuje «dolní» a naopak. Jakoby kondenzována v jediném bodě, zrušuje se světová polarita výšin a hlubin, souřadnost v prostoru i zpředmětnění fyzického těla Země.<br /> <br /> Druhý krok preparace byl dosud uvažován jen pod fyzicko-prostorovým aspektem. Přistupuje k tomu aspekt časový. Kuličky řebříčku prodlévají, zavěšeny nad zemí a tam vystaveny silám tepla a vzduchu a světlu Slunce, od jara přes léto až do podzimu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], II, S. 363). V této době, zejména v létě, jsou vzduch a teplo a vlhkostní hülle Země prostoupeny éterickými a astrálními silami, které přímo ze Slunce a z planetárního obkruhu, zvláště podsluneční planet, vyzařují dovnitř. Co v těchto silách duchovně žije, nechává rostliny růst; utvářejí se ve svém nevyčerpatelném bohatství forem. Toto kräftewirken, působící jakoby horizontálně v teple, vzduchu a vlhkosti, přijímá hmota květů uvnitř obalu. Opět to bude substanciální povaha měchýře, která zprostředkovává, co žije v posloupnosti času, a organická forma měchýře, která uchovává otisk každého okamžiku.<br /> <br /> Ve třetím kroku preparace prodlévají kuličky řebříčku od podzimu přes zimu až do jara v zemi ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], III, S. 363). Tam je promoklá země prostoupena éterickými a astrálními silami, které nepřímo ze Slunce a z planetárního obkruhu, zvláště obkruhu nadslunečních planet, působí na růst rostlin. Co v těchto silách duchovně žije, vstupuje do vztahu k {{SE|369}}<br /> <br /> zástupcům minerálně-krystalické přírody Země, ke křemenu (pazourku), vápnu a jílové substanci. Jako nepřímé působení je zprostředkováno v «kosmické vzestupné proudění»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&lt;/ref&gt; tónem rostlinného světa a v něm se utváří například v barvách listů a květů a v jemnějším substanciování zrajících plodů. Ponořeny do tohoto působení sil, odpočívají kuličky řebříčku v zemi po celé zimní pololetí. Opět to bude substance obalového orgánu, která v jakési smyslové činnosti zprostředkovává to, co v čase postupuje, zárodečné podstatě květní hmoty, a forma bude to, co to v tomto zárodečném uchovává.<br /> <br /> Ve druhém a třetím kroku preparace je hmota řebříčku vložena ve svislém prostorovém vztahu do fyzického těla Země a vodorovně, ve vztahu k plynutí časů, k rytmické opakující se střídání vzniku a zániku, do éteru a astrálního těla Země. Tato se rozrůzňují v mnohost bytostí, které působí jevy v průběhu roku a rytmické střídání ročních období. Polárně stojí proti sobě zima a léto a přechody jaro a podzim. Pro jedno místo na Zemi nemůže být zároveň zima i léto. Střídají se v proudu času. Tím, že byly kuličky řebříčku vystaveny procesům letního pololetí ve vzduchu a teple a poté procesům zimního pololetí ve vodě a zemi, získala zárodečná podstata květní substance, zprostředkovaná a uchovaná jelenicovým měchýřem, otisk celého ročního průběhu. V obsahu květů prostupují se v současnosti všechny kvality časového posloupnosti v ročním průběhu. Letní pololetí, uchovávajíc se, prostupuje zimní pololetí a naopak. V takto preparovaném řebříčku kondenzuje se periferní působení celého ročního průběhu v bod v současnosti a tím v potenci nových vývojových možností.<br /> <br /> V dalším průběhu preparace řebříčku je substanciální proud, který v květu končí ve stavu zárodečného, veden přes práh vázanosti v prostoru a čase. Co se v květu řebříčku na okamžik vyjadřovalo v bezvolné gestuře jako pouhá potence, to se ve překročení tohoto prahu otevírá vyšší přírodě sil. Substanciálně zárodečné nepadá zpět do přirozeného dění tvorby semen a humusu, nýbrž vyklíčí, oplodněno silami fyzického, éteru a astrálního těla Země.<br /> <br /> Pohleďme v souhrnu na trojkrok preparace řebříčku z hlediska člověka, který ji vykonává. V řebříčku, právě tak jako v měchýři ušlechtilé zvěře, přichází makrokosmický vývoj ke svému konci. Tam vládne dovršení, tam to nejde dál. Duch člověka však dokáže v erkraftování své poznávací schopnosti proniknout do duchovních základů bytí a dění. Ty jsou přítomnostnímu vědomí zpřístupněny v výsledcích antroposofického duchovního výzkumu. Takovéto výsledky leží v Zemědělském kurzu Rudolfa Steinera a vedou k tomu, aby se v prvním kroku preparace sjednotilo to, co je v přírodě rozděleno, avšak co je původem přece jen k sobě vztažené. Tak se ve vnějším substančním dění z ducha člověka ve třech krocích preparace uskutečňuje jakýsi trojnásobný přechod přes práh. Kdekoli příroda v postupu preparace, v dovršení sama sebe, narazí na práh, můžeme ji z vhledů duchovního bádání tvůrčím způsobem přes něj provést. {{SE|370}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufen_der_Wirksamkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Stupně účinnosti ====<br /> <br /> Hotový preparát je, měřeno vůči množství přirozených hnojiv statku, zdánlivě zanedbatelné množství. V něm uspořádání látky není dílo, nýbrž zárodek. Navenek se jeví příbuzný humusu, a přece je mu v bytosti a účinnosti přesně protikladný. Humus «vytváří bezsvetlé působení».&lt;ref&gt;Ebd., S. 59.&lt;/ref&gt; «Tvaruje spodní sféru skrze zemi».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Notizblatt Nr. 9 im Anhang, S. 271: «Der Humus gestaltet das Untere durch die Erde.»&lt;/ref&gt; Smysl preparátu z řebříčku, jakož i v pozměněné podobě ostatních kompostových preparátů, spočívá však právě v tom, aby organickým hnojivům statku propadajícím se rozkladu zprostředkoval «působení plné světla», aby přirozeným hnojivům přenesl schopnost stát se přístupnými pro praobrazce kosmu, jež přebývají mimo prostor a čas.<br /> <br /> Bytost a význam preparátu z řebříčku stojí ve vztahu k bytosti a významu draslíku v přírodním hospodářství. Ve své fyzické přirozenosti se draslík projevuje ve svých determinovaných vlastnostech. S těmi počítá chemik jako s jediné reálným. V životním procesu rostliny, a archetypicky v řebříčku, odcizuje se {{SE|371}}<br /> <br /> se draslík této ve výsledek ztuhlé určenosti a je prostřednictvím zvláštního obsahu síry v řebříčku v procesu kvetení o první stupeň přiblížen svému kosmickému původnímu bytí. Lze to nazvat stupněm «bytostné účinnosti»,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Leitsätze'', GA 26, «Menschheitszukunft und Michaeltätigkeit», Dornach 1998, S. 94f.&lt;/ref&gt; stupněm účinného živého. V poli napětí se sírou rozvíjí draslík v živém svou bytostnou účinnost, která z pozemského pólu vede do tvorby bílkovin v oblasti listu. V květu ustupuje tvorba bílkovin téměř docela. Pokračuje se dál do tvorby semen. Tak je v květu draslíkový proces jaksi propuštěn ze své bytostné účinnosti v živém. Zjemňuje se do stavu zárodečného, do toho, co lze v obrazu pocítit jako bezvůlí otevírající se gesto květu. Tento stav trvá okamžik, a již propadá zárodečné tohoto substančního procesu s odumíráním rostliny mineralizaci, zpět do stavu určenosti fyzických vlastností. V okamžiku kvetení však nastupuje preparace. Prostřednictvím obalení střívkem ušlechtilé zvěře a dalších kroků preparace je draslík, jenž v květu dosáhl nejvyšší stupeň své proměny v živé, odloučen od rostliny-nosiče, udržován v bytostné účinnosti. To naznačuje, že draslík je nyní v proudu svého oživování přístupný vyšší sféře, sféře zjevování svého bytí. Tím je pozemská látka draslík pozdvižena nejen do sféry života, nýbrž do sféry života nesoucího vnímání. Stává se nositelem životem prostoupeného niterností.<br /> <br /> Toto oživování a astralizace látky se uskutečňuje i v živočichu prostřednictvím jeho duševního čili astrálního bytí. To se projevuje v mimořádné hnojivé síle výměšků přežvýkavců, v prvé řadě skotu.<br /> <br /> Výmluvným příkladem je tu kravský hnůj. V člověku se látka zduchovňuje nad zmíněné stupně, pod vládou Já, a stává se jeho nositelem. Mimořádné na preparaci je, že se tu látky uvádějí do uspořádání, skrze něž mohou být v půdě, mimo uzavřený tělesný organismus člověka a živočicha, nositeli kosmického života a kosmické astrality.<br /> <br /> Hotový preparát z řebříčku, výtvor z ducha člověka, reprezentuje třetí stupeň hnojení. Rozvíjí svůj účinek tím, že je v homeopaticky malých množstvích přidáván k tomu, {{SE|372}}<br /> <br /> co v zemědělském provozu v průběhu roku z rostlinné a živočišné světy přináší organické hmoty. Plně rozvinout svůj účinek může v kompostu a ve hnojišti. V pravý čas přicházejí tato hnojiva na půdu. Půda však není než tenounká pokožka. Tvoří jako «bránica»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 44.&lt;/ref&gt; střed mezi «Nahoře» a «Dole», mezi výšinami a hlubinami, světlem a temnotou. Zapracujeme-li hnojivo do tohoto pokožkovitého «středu», je jím toto nové uspořádání látek oplodněno — a to jako esence souzvuku minerální, rostlinné a živočišné přírody, rytmů slunečního roku a duchovně tvůrčí síly člověka. Toto hnojivo zušlechťuje a povznáší působnosti tří přírodních říší: krystalické smyslové přírody Země, rostlinného kompostu a živočišného hnoje. Nevyrovnává jen to, co bylo půdě drancováním odňato, nýbrž dává Zemi, tomuto «Dílu», schopnost, aby to, co je bez života, se oživovalo, aby to, co je oživené, stávalo se nositelem vnímání a aby se toto individualizovalo skrze ducha, jenž na nás vyzařuje z budoucnosti.<br /> <br /> Smysl třetí stupně hnojení lze spatřovat v tom, že tam, kde se takto pracuje, vedeme přírodní bytí v daleké perspektivě do budoucnosti, přes práh prostoru a času, a znovu je napojujeme na pokračující vývoj duchovní duše člověka a s ní i vesmíru.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Kamillenpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Složení heřmánkového preparátu ===<br /> <br /> Postup preparace sleduje stejné kroky jako u řebříčkového preparátu, avšak s jednou nejistotou: v textu kurzu druhý krok — zavěšení naplněných hovězích střev — není zmíněn; v poznámkách ke kurzu se však v tomto ohledu nachází příslušná narážka. Na tuto problematiku bude poukázáno později.<br /> <br /> Svým zjevným obrazem je heřmánek (*Matricaria recutita* resp. *Chamomilla officinalis*) řebříčku polárně protikladný, ačkoliv mu jako hvězdnicovitá rostlina (složnokvěté) je velmi blízce příbuzná. Naproti tomu vykazuje příbuzenskou blízkost ve funkčním poli napětí polarity kořene a květu. Jeho blízkost a zároveň vzdálenost zakládá jeho {{SE|373}} postavení jako druhého v řadě hnojivých preparátů.<br /> <br /> Duchovní bádání učí, že heřmánkový preparát má schopnost «způsobit, aby byl hnůj schopný přijmout do sebe tolik života, a tento život přenést na půdu», že hnůj se dostane do stavu, kdy «ještě více sváže látky nutné pro růst rostlin, vedle draslíku také vápník, vápenné sloučeniny». U řebříčku máme co do činění především s draselným účinkem. «Chceme-li zachytit i vápenaté účinky, potřebujeme opět rostlinu, […] která […] v homeopatické dávce rozložena obsahuje síru, a ze síry přitahovat ostatní pro rostlinu nutné látky.» «Heřmánek zpracovává [vedle draslíku; pozn. autora] k tomu vápník.» Přispívá k tomu, «vyloučit z rostliny škodlivé oplodňovací účinky, udržet rostlinu zdravou».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 129.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tyto pokyny Rudolfa Steinera osvětlují zároveň tak charakteristický zjevný obraz heřmánku ve srovnání s řebříčkem. Řebříček je díky své sírové aktivitě v oblasti tepla a vzduchu ve vzájemném působení s půdní solí-draslíkem, v postupujícím zušlechťování draselného procesu od kořene vzhůru přes stonek, listovou posloupnost až ke květu — celý vyjádřením ovládání zemitého a vodnatého. Vše na něm ukazuje tendenci k přísné formě a zdrženlivosti životních procesů, jako například silná sukulence jemně členěného a zároveň hustého listového zpeřování a trubkovité květy skryté jako za zdmi obalových kalichů. Naproti tomu heřmánek se jeví jako vyzdvižený z pozemského. Jeho vztah k draslíku se projevuje ještě v lehké sukulenci listů.&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl und Kari Järvinen: *Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen*, Dornach 2005, 154 S.&lt;/ref&gt; Jeho sírová aktivita se zdá však soustředit především na zpracování a sublimaci pozemské látky vápníku. Vše v něm směřuje k volné, silné členitosti jeho vegetativních orgánů. Od výrazného kůlového kořene, jenž se nahoru lehce řepovitě rozšiřuje, vyzařují zčásti horizontálně v husté posloupnosti postranní kořeny do šířky a hloubky. Primární výhonek se vztyčuje vertikálně do výšky, avšak záhy se dělí u základny na počet postranních větví, které se málo větví a vyzařují do šířky a výšky a celkově mají tendenci dávat rostlině jakýsi kulovitý tvar. Listy se člení do volného, málo uspořádaného zpeřování; lístky peříčka jsou {{SE|374}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 27, S. 374.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 27: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation der Kamille.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> úzké, vláknovité útvary, které se samy jen málo větví (obrázek 27). Tyto gesty paprsčitosti a zaoblování poukazují na znaky, jež jsou charakteristické pro bohatství forem výskytu minerálního vápence (CaCo3), jako například paprsčitost aragonitu nebo kulovité, resp. zaoblené formy krystalických vápenců, sprašových loulek, stalaktitů a stalagmitů atd.<br /> <br /> Výhonková podoba heřmánku navozuje dojem paprsčitého dělení a rozpouštění ve světle, teple a vzduchu. Že se zcela nerozpustí, o to se starají terminální květy, v nichž se formotvorná gesta celé rostliny ještě jednou na vyšším stupni opakuje a obrací dovnitř. Stonek se zdržuje a rozšiřuje v květní lůžko, na němž nenápadně vyrůstají trubkovité květy, na okraji ohraničené bílými jazykovitými květy. Při rozkvétání se květní lůžko klene do zaoblené kužele a zazáří v teplé zlatožluté barvě trubkovitých květů. Pod vyklenutím květního lůžka vzniká vzduchuplný dutý prostor — neomylné znamení, že jde o pravý heřmánek. Zvláštní příznak pohyblivosti heřmánku {{SE|375}}<br /> <br /> na rozdíl od řebříčku je zvedání bílých okrajových květů za úsvitu a jejich večerní snižování.<br /> <br /> &lt;div class=&quot;mw-translate-fuzzy&quot;&gt;<br /> V květech, jež kulovitou podobu volně rostoucího heřmánku obestírají a uzavírají, se jeho prosvětlené, prohřáté a provzdušněné bytí ještě jednou na vyšším stupni zjevuje. Sírový proces prostupuje celou rostlinu, v porovnání s řebříčkem, jiným způsobem — až dolů do kořene. A místo aby jako on udržoval draslík živě v zemitě-vodnatém, éterizuje heřmánek vzestupně proudící draslík-vápník v oblasti působení tepla a vzduchu, vrcholíce v květu, jenž vylučuje intenzivní vůni. Co v květu procesem přichází ke konci, tvoří v preparaci heřmánku začátek pro nové. Toto vyvracení je nastoleno nacpáním sebraných kamilkových květů do živočišné tvarové hüllenbory, do kousku tenkého střeva krávy, obrázek 27). Tenké střevo (Infestum tenue) navazuje na dvanácterník (Duodenum) přicházející od žaludku, přechází v kyčelník (Ilium), který ústí do slepého střeva (Caecum). Dlouhý mezičlánek tvoří lačník (Jejunum), jenž girlandovitě nebo věncovitě obklopuje spirálovitě uspořádanou desku tračníku (Colon). Ta tvoří středový díl tlustého střeva mezi slepým (Caecum) a konečníkem (Rectum). Pro preparaci přichází v úvahu lačník. V něm probíhá, nastoleno sekrety ústícími do dvanácterníku (játra, žluč, slinivka), a střevními vlastními žlázami, hlavní trávicí dění. Střevní stěna lačníku je mnohonásobně zvětšena hustě za sebou jdoucími střevními klky. Chráněny mohutnou sliznicí (Mucosa), dosahují v klcích krevní a lymfatické cévy hluboko do střevního kanálu. V něm probíhá skrze žlázové sekrety a bakteriální rozklad téměř úplná mineralizace přijatých potravin. Je to intenzivní látkovýměnné dění, provázené rytmickými pohyby ochabování a znovuvzpřimování střevních klků, jakož i peristaltiky střevních stěn skrze svalovou vrstvu, která je zase skrze pevně nervovou tkání prostoupenou, téměř průhlednou blánu — serózu — ohraničena vůči nitru břišní dutiny. Toto členění do tří blan a trojzvuk jejich funkcí vykazuje i jelení měchýř. A přece stojí oba orgánové systémy vůči sobě polárně. Měchýř centruje a skladuje tekutinu vyloučenou ledvinami {{SE|376}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> a vypouští ji do vnějšího světa; tenké střevo naproti tomu pohybuje pevně-tekutým z venku přijatou potravou, rozkládá ji, třídí ji při průchodu střevní stěnou a propouští vytříbené do vnitřního světa těla. Měchýř a ledviny jsou orgány astrálního těla v tekutém organismu; měchýř vylučuje to, co ledvina přetřídila jako nepotřebné, z nitra těla ven. Tenké střevo je orgán, který z pevného v potravě vyfiltruje to použitelné a zabuduje to do těla. Hluboko v podvědomí je u člověka na tomto ději zapojena Já-organizace. Ta zasahuje hluboko do trávicího dění a stará se o zničení cizí látkovosti až dolů na úroveň fyzicko-anorganického.<br /> <br /> První preparační krok je krokem vyvracení a emancipace od přirozeného průběhu. Otázka zní: Jak lze draselno-vápníkový proces, který byl v růstu heřmánku udržován v proudu a v květu dosáhl nejvyšší stupně éterické tvárnosti, povznést přes odumření květu z omezení prostoročasového ven, aby to, co je v květu zárodečně přítomno, mohlo být udržováno v proudu na vyšší rovině? Tento úkol plní tenké, respektive lačné střevo krávy. Obstaráme si takové střevo ideálně od krávy, která po celý svůj život prováděla ve svém trávicím systému na hofeigenen pícninách «kosmicko-kvalitativní analýzu». Tenké střevo nakrájíme na přibližně 25 až 50 cm dlouhé úseky, na jednom konci je zaváže a pomocí trychtýře nacpeme kamilkové květní úbory do střevního obalu, na otvoru to zaváže, a tak dostaneme napěchované, statné klobásky ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#374|Abbildung 27]], S. 374).<br /> <br /> Co dříve jako kamilkový květ bylo nakloněno šířavám kosmu, Slunci, naplňuje nyní hustě stěsnaně vnitřní prostor tenkého, neboli lačného střeva krávy. Toto vyvracení z vnějšku dovnitř platí i pro novou funkci tenkého střeva samého. Má nyní obsah, který již nestráví, enzymaticky nerozloží a nepohne, nýbrž naopak zachovává v jeho konzistenci a zpřístupňuje ho silám, které přicházejí z planetárního obkruhu skrze sluneční světlo. Obvyklá funkce střeva a střevní stěny spočívá v tom, zprostředkovat zpracovaný střevní obsah ze zemské potravy — fyzicky přes lymfatické a krevní dráhy a duchovně přes nervově-smyslovou kůži serózy — vnitřnímu tělu krávy. Polárně k tomu je nyní vnější kůže střeva (*Serosa*) obrácena k silám kosmu a země. Uvolněna od kravského organismu zprostředkovává pocitově prostoupená substance střevní kůže {{SE|377}}<br /> <br /> kamilkovým květům síly země a Slunce. Otázka zní: Nejsou to právě tyto síly, které udržují étericky nasycený draslík a vápník květů v proudu přes přirozenou zákonitou práh? Neboť na tom přece nakonec záleží u všech hnojivých preparátů! Prvním preparačním krokem vyvracení polárních procesů se uskutečňuje steigerung, která, jak se to dá rozumět, má potenci otevřít «dílo» vzniklého nové vývojové rovině wirksamkeit. Tato potence se nakonec realizuje v druhém, a především ve třetím kroku vyvracení a emancipace ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#374|Obrázek 27]], s. 374).<br /> <br /> Co se týče druhého kroku, vzniká na začátku zmíněná nejistota ohledně údaje Rudolfa Steinera v Zemědělském kurzu a ohledně poznámek, které si pořídil v přípravě na něj. Tyto jsou otištěny jako příloha v Zemědělském kurzu. Na listu 30 těchto poznámek se nachází poznámka: «Střeva – pověsit». O tom v pátém přednášce kurzu, tedy ve veřejném představení tohoto stavu věcí, není řeč. Naopak je výrazně zdůrazněn třetí krok, expozice v zemi vůči zimním silám: jako «přírodní působení […] nechat tam působit co nejpůdě příbuzné živé». Je dále také přesněji popsána povaha místa, kde má být heřmánkový preparát zakopán: «Tyto vzácné […] klobásky vystavovat po celou zimu v ne příliš velké hloubce co nejhumusnější zemi a vybírat si také taková místa […], kde sníh leží delší dobu, a kde sníh dobře osvětluje Slunce, aby tam co nejvíce působily kosmicko-astrální vlivy.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 130.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tomuto, ve srovnání se řebříčkem, třetímu kroku preparace přísluší zjevně vlastní, rozhodující význam. Druhý krok expozice vůči záření kosmu přes vzduch a teplo zůstává nezmíněn. Nověji se, analogicky k preparaci řebříčku, stále více praktikuje pověšení střev přes léto. Květní úbory koncem května až do června rozkvétající heřmánku se sbírají, lehce nasuší, nacpou do střev a ještě před Janem Křtitelem, respektive letním slunovratem, vystaví letním silám vzduchu a tepla.&lt;ref&gt;Matthias König, mündliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Hledáme-li, jak v duchu samotného Zemědělského kurzu správně zvážit různě znějící výpovědi o letním a zimním působení v případě heřmánku, může pomoci následující úvaha: Jak ukazuje způsob zacházení s dalšími preparátovými rostlinami, je tento způsob přizpůsoben jejich charakteristické vlastní povaze nakládání s kosmickými silami a pozemskými látkami. Jak bylo popsáno, je růst heřmánku výrazem panování intenzivní astrality v světle, teple a vzduchu. Ta se znovu stupňuje v květu a projevuje se ve vzduchem naplněném dutém prostoru pod klenutým lůžkem květním — tento dutý prostor lze zároveň bez rozporu chápat jako výraz tvorby vlastního, dosud bytostí nenaplněného, vnitřního (duševního) prostoru —, v pohybovém rytmu jazykovitých kvítků, ve vřelé, vzdušné vůni a v jejich vysoké léčivé účinnosti. To vše nasvědčuje tomu, že heřmánek je již ve svém růstovém dění vystaven tak silnému letně-kosmickému astrálnímu působení, že druhý krok preparace se jeví jako nadbytečný; heřmánek jej takříkajíc předjímá. Nicméně pověšení střev přes léto mu jistě neuškodí. {{SE|378}}<br /> <br /> Po přezimování v zemi — nutná je ochrana před liškami a psy — následuje jako další krok preparace a emancipace vykopání na jaře kolem Velikonoc. Vznikla nová látka s novými vlastnostmi, která díky své astrální formativní síle «je odolnější vůči dusíku než jiná hnojiva, ale navíc má tu zvláštnost, že oživuje půdu tak, že může působit mimořádně povzbudivě na růst rostlin. A zejména se vypěstují zdravější rostliny.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 130.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> «Osvěžující a oživující sílu» heřmánkového preparátu smíme připsat éterizovanému draslíku, léčivou sílu éterizovanému vápníku. Tento se stává přijímavým pro uspořádávající astrální síly vyzařující z nadsmyslové bytosti heřmánku. Ve «svazování» těchto pozemských látek, draslíku a vápníku, nabývá éterické čili životní tělo rostlin větší formativní síly; může tak «vyloučit škodlivé fruktifikační účinky».&lt;ref&gt;Ebd., S. 129.&lt;/ref&gt; «Fruktifikaci» lze zde chápat jako správný proces na nesprávném místě: V půdě fruktifikují bakterie, houby atd. a starají se o rozkladné procesy až po mineralizaci, pak ale také ve spojení s půdními živočichy o přeměnu a {{SE|379}}<br /> <br /> Stavěcí procesy. Tam, v půdě, je to správné místo — nesprávné tehdy, když toto dění začíná bujeti o patro výše, ve stonku nad zemí, například v podobě viroz nebo bakteriálních a houbových onemocnění. Tomuto ničivému vzestupnému působení zemitého půdního živlu do oblasti stonků a listů brání organické hnojivo ošetřené heřmánkovým preparátem.<br /> <br /> Stejně jako ostatní hnojivé preparáty se heřmánkový preparát uchovává v rovnoměrně temperované, spíše zatemnělé místnosti v hliněných nádobách, které jsou ze všech stran obklopeny rašelinou. Rašelina izoluje proti vyzařování. Aplikace se provádí v dávkách v řádu trojprstové špetky, dva až tři gramy na 2 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; v zahradnickém provozu, v zemědělském na 10 až 12 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; hnoje nebo kompostního materiálu, tedy podle velikosti hromady. Osobní vztah, který člověk buduje v práci s hnojem, určuje správnou míru.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Brennnesselpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kompozice kopřivového preparátu ===<br /> <br /> Jako třetí v trojici spolu se řebříčkem a heřmánkem vykazuje kopřiva ve svém výrazném zjevu k oběma sotva příbuzenské rysy, zato v způsobu, jakým nakládá s draslíkem, vápníkem a navíc se železem. Sírový proces mocně proniká celou rostlinou shora dolů. Zprostředkovává kopřivě schopnost vyzdvihovat jmenované látky z jejich zemitě-anorganické povahy a vtělovat je do svých životních procesů. Rudolf Steiner ji označuje jako «die größte Wohltäterin des Pflanzenwachstums […] Die Brennnessel ist wirklich ein Allerweltskerl, die kann ungeheuer viel […] außerdem, dass die Brennnessel Kali und Kalzium in ihren Strahlungen und Strömungen fortführt, außerdem hat die Brennnessel noch eine Art Eisenstrahlungen, die fast so günstig sind dem Laufe der Natur wie unsere eigenen Eisenstrahlungen im Blute. Die Brennnessel verdient es eigentlich durch ihre Güte gar nicht, dass sie da draußen oftmals so verachtet in der Natur wächst. Sie müsste eigentlich dem Menschen ums Herz herum wachsen, denn sie ist wirklich in der Natur draußen in ihrer großartigen Innenwirkung, ihrer inneren Organisation eigentlich ähnlich demjenigen, was das Herz im menschlichen Organismus ist» («největší dobrodinitelka růstu rostlin […] Kopřiva je skutečně všeuměl, dokáže nesmírně mnoho […] kromě toho, že kopřiva odvádí draslík a vápník ve svých záření a proudech, má kopřiva ještě jakési železné záření, které je přírodnímu dění téměř tak příznivé jako naše vlastní železné záření v krvi. Kopřiva si svou dobrotivostí vlastně vůbec nezaslouží, že venku v přírodě roste tak často opovrhována. Měla by vlastně růst člověku kolem srdce, neboť je skutečně venku v přírodě svým velkým vnitřním působením, svou vnitřní organizací vlastně podobna tomu, čím je srdce v lidském organismu»)&lt;ref&gt;Ebd., S. 131.&lt;/ref&gt; ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#383|Obrázek 28]], s. 383). {{SE|380}}<br /> <br /> Celý růst kopřivy, její sklon pokorně růst všude tam, kde lidskou rukou přišlo něco do nepořádku – například na místech, kde vládne hniloba nebo kde leží hromady sutin, či na zanedbávaných pastvinách a tam, kde staré stroje rezaví v křoví, anebo na půdách s povrchově blízkou, železitou podzemní vodou, a dále tam, kde jsou v krajině vytvořena přechodová pásma, jako u mezí, břehů vodních toků, okrajů remízků a lesů. To vše, jakož i intenzivní zeleň listů – jde tu o působení dusíku, především však železa, bez nějž by se nemohl tvořit hořečnatý chlorofyl – a stejně tak přísný řád jejího bojovného, vzpřímeného zjevu svědčí o tom, že ovládá železný proces, výraz zvýšené síly Já. Kde roste, tam vytváří díky svému «velkému vnitřnímu působení» řád uprostřed mezi «Nahoře a Dole». Nastoluje harmonický vyrovnání jednostranných půdních procesů za vzniku mimořádně stabilního, drobtovitého mullového humusu.<br /> <br /> Nápadné je, že kopřivě chybí ostré zdůraznění polarity kořene a květu, příznačné pro složnokvěté řebříček a heřmánek – kopřiva náleží řádu ''Urticales''. Se svými nenápadnými květenstvími se zanořuje do listového patra horní třetiny stonku. Květy vyrůstají z paždí listů přísně křížovitě vstřícně a patrově nad sebou uspořádaných listů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#383|Obrázek 28]], s. 383). Prašníkové rostliny mají spíše podlouhlou čepel listu a zaoblené zoubkování listového okraje, kdežto plodonosné rostliny mají naproti tomu spíše přihrblou srdčitou čepel listu a ostře zašpičatělé zoubkování. Metamorfóza listů se naznačuje jen slabě: již v nejspodnějším listě se odhaluje typus rostliny s výrazným, ještě poněkud kulatým zoubkováním a porostem žahavých chloupků; ba již děložní listy takové nesou. Směrem vzhůru k prostřední části výhonku se čepel listu rozšiřuje do výrazné srdčitosti a ke špičce stonku se opět zužuje do jemně a ostře zoubkatých, kopinatých forem.<br /> <br /> To, co je korunujícím vrcholem kvetoucích rostlin, jejich zjevení podstaty v květu, ustupuje zcela do pozadí. Květy nenají okvětní lístky. Nažloutle zelené prašníkové květy vyrůstají v delší laty a visí uvnitř horního listového patra dolů; pestíkové květy jsou bělavo-zelené a drží se hustěji sdruženy v blízkosti stonku. {{SE|381}}<br /> <br /> Veškeré listové patro, čtyřhranný, uvnitř dutý stonek i květ jsou porostlé žahavými chloupky. Jsou to jednobunkové výrůstky epidermis, u báze zpevněné vápencovými usazeninami. Na vrcholku nesou zkřemenělou hlavičku, která se při dotyku odlomí. Žahavý chloupek píchá jako injekční jehla do kůže a uvolňuje jedovatou buněčnou šťávu způsobující pálení – ''urtizin''. Ten obsahuje mimo jiné látky (''histamin'', ''serotonin'', ''acetylcholin''), které se jinak vyskytují pouze u člověka a zvířete.&lt;ref&gt;Erdmut-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, S. 320.&lt;/ref&gt; V žahavých chloupkách odumírá do formy směrem k periferii rostliny fyziologický proces, jak je to ostatně charakteristické právě pro květ. Lze proto s plným právem říci: Nejenže jsou květy kopřivy staženy dolů do listového patra, nýbrž celý nadzemní výhonek je žahavými chloupky od nejranějšího mládí oděn jakousi podobou procesu kvetení.<br /> <br /> Kopřivy vyrůstají prostřednictvím stonkových výběžků (''rhizomů'') v kolonie dosahující výšky jednoho až dvou metrů. Výběžkové výhony jsou nažloutlé barvy, probíhají mělce pod, řidčeji nad zemí a vysílají ze svých uzlů tuhé, rovněž nažloutlé kořenové provazce do hloubky, z nichž pak bělavé jemné kořínky, bohatě větvené, prostupují svrchní půdou. Z uzlů ''rhizomu'' vyrůstají vzhůru vždy dvě rostlinky. Stoupají s rozhodnou vzpřímecí silou a přísně harmonickým, geometrickým řádem do výšky. Ostrovně se výhonky shromažďují a ohraničují se navenek do bojovného obalu, který v silně stínícím listovém patru uzavírá vnitřní prostor. Kopřivě je vlastní «vnitřní působení», jež se soustřeďuje v tomto vnitřním prostoru, pokračuje do kořenového prostoru a takto harmonizuje neuspořádaný život půdy a přeměňuje ji v plodný trvalý humus.<br /> <br /> V kopřivě se odehrává ten div, že v sobě samé stupňuje polaritu kořene a květu k vyšší jednotě. Sírový proces shora dolů a sal-látkový proces zdola nahoru zůstávají ve vyšší míře v pohybu; oba se vzájemně prostupují ve stupňování merkuriálně v listu. Tento děj je na vyšší vývojové úrovni srovnatelný s krevním oběhem. V jeho středu, v srdci, jež je zároveň středem mezi Nahoře a Dole, se potkává žilní a tepenný krevní proud. Potkávají se minulost a budoucnost v přítomném: Krev, která na periferii jednak vydává síly do fyzické činnosti těla, jednak se však obtěžkává proudem {{SE|382}}<br /> <br /> prožitků vykonaných činů, přichází jako žilní krevní proud do středu. Tam se odehrává syntéza, srdeční cítění vystupující z podvědomí až do vědomí. Žilní krev se v srdci – prostřednictvím plicního dýchání – proměňuje a obnovuje v tepenný krevní proud, který vytékající impulsuje k nové činnosti. Tak i kopřiva na úrovni rostlinného: «Kvete» ze svého středu, z listu, až k periferii celé rostliny. Zemitě vázané látky, draslík, vápník a železo, zakoušejí své «pozdvihující pročišťování», své éterizování, ne teprve v konečném stavu rozkvétání, onoho odumírání do formy, nýbrž astrální síly působí skrze síru takovým způsobem, že vtiskují proces kvetení celému dění růstu a udržují jej v pohybu. Tím kopřiva naplňuje «své velké vnitřní působení», jež ji činí «podobnou tomu, čím je srdce v lidském organismu».&lt;ref&gt;Ebd., S. 131–132.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V tom tkví pravděpodobně důvod, proč Rudolf Steiner pro kopřivu nejmenuje žádný zvířecí orgán, jímž by bylo zajištěno udržování éterického v pohybu přes květ. Orgán, který by v úvahu připadal, by bylo srdce. Srdce však není kožním orgánem, nýbrž svalovým, vlastní aktivitou nadaným orgánem. V něm se ve rytmu srdečního tepu sjednocují látkoměnný a smyslový proces; stávají se jedním. Srdce ztělesňuje syntézu z polarity obou procesů. Je zároveň činným nitrem a orgánovou obálkou. Kopřiva plní podobnou funkci na úrovni pouhé oživené přírody. Její skrz naskrz astralitou prostoupené tělo formativních sil ji uschopňuje přeměňovat silovou přirozenost zemitě-pevných látek – draslíku, vápníku a železa – uvězněnou v erdig-pevném v léčivá záření uspořádávající živé.<br /> <br /> Pokud jde o preparaci, jde o otázku: Jak lze tuto jedinečnou schopnost stupňovat v silový hnůj, který propůjčí půdě a pěstovaným rostlinám schopnost vlastní kopřivě? Jak mohou organická hnojiva statku přídavkem tohoto silového hnojiva – ba, jak může nakonec sama půda – «se stát vnitřně citlivou», takže vzestupné i sestupné procesy budou v tomto vyšším smyslu probíhat «rozumně», že se půda individualizuje vzhledem k těm rostlinám, jež chceme právě pěstovat? «Es ist wirklich etwas wie eine ‹Durchvernünftigung› des Bodens, was man mit diesem Zusatz von ''Urtica dioica'' wird bewirken können.» («Jde skutečně o cosi jako ‹prorozumnění› půdy, čeho bude možno dosáhnout tímto přídavkem ''Urtica dioica''.»)&lt;ref&gt;Ebd., S. 133.&lt;/ref&gt; {{SE|383}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 28, S. 383.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 28: Die Stoffkomposition des Brennnesselpräparates im Durchgang eines Jahreslaufes.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Toho lze dosáhnout, vystaví-li se nadzemní výhonek kopřivy – v stonku a listu temně zelené, ke květu přišlé – polaritě, která ji pozdvihuje nad vlastní přírodou vázané dění jejího typového tvarování. Tím dochází k opětovnému stupňování, k syntéze nové látky v živém – kopřivovému preparátu. Kopřivy se skosí, přehnou nebo lépe hrubě posekají a «lehce nechají provadnout» (Obrázek 28).<br /> <br /> V úrodné svrchní půdě se vykope ne příliš hluboká jáma, vloží se do ní hmota, obklopí se trochou rašelinné moučky a opět se zakryje zemí. Na tomto místě zůstane celý rok a je tam vystavena jak zimním, tak letním silám. Po roce se rozkladem a pokročilou humifikací silně scvrklá hmota vykope a v rukou se ocitá hotový preparát – nová, astrálně zářivá látkovost. Praktické zacházení vyžaduje velkou pozornost, pokud jde o správný stav provadnutí; také by se při vadnutí mělo vyhnout přímému slunečnímu ozáření. Při příliš vlhkém stavu kopřivové hmoty snadno dochází k nežádoucím chybným kvašením a při příliš silném osvětlení k černání. Musí být ve stínu, {{SE|384}}<br /> <br /> nejlépe za přívodu teplého vzduchu, přisušena. Aby ji bylo možné po roce v zemi najít, používají se často staré lněné pytle, mělké a tenkostěnné dřevěné zelninářské bedny nebo drenážní keramické trubky, do nichž se nacpe. V posledním případě se získá z velké části humifikovaná černá hmota.<br /> <br /> Co platí i pro ostatní do země zahrabávaná preparáty, platí obzvláště pro kopřivu: Posouzení, zda je preparát více či méně zdařilý, nezávisí na stupni humifikace, nýbrž na volné struktuře preparátu, příjemném zápachu a především na tom, aby okolní půda byla v dobře provzdušněném, drobtovitě živém stavu. Rozhodující je, aby síly periferie zprostředkované přes zemi mohly vstoupit do vztahu s do éteru pozdviženými substancemi preparátních rostlin a být zachovány.<br /> <br /> Všechny hnojivé preparáty, s výjimkou preparátu z kozlíku, se vkládají odděleně do kompostových a hnojových hromad do 30–50 cm hlubokých otvorů, při vzdálenosti 50 cm až 3 m, podle velikosti resp. délky hromad. Kopřivový preparát, tak blízký funkci srdce, se vkládá zpravidla uprostřed na hřbet hromady; čtyři sourozenci mají, navzájem posunuty, svá místa na bocích. Jejich účinnost je astrálně zářivá – tedy taková, která se v smyslové skutečnosti kvalifikuje, avšak nikoli měřitelně kvantifikuje.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_Frage_der_Stoffumwandlung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K otázce přeměny látek ===<br /> <br /> K otázce přeměny látek přicházejí v úvahu tři různé kvality:<br /> <br /> 1 Spaluje-li se organická látka — uhlí nebo dřevo —, pozorujeme, jak její látkové složení mizí a jako produkty přeměny se objevují jiné látky, například plyny a popel. Naopak celá řada vzájemně reagujících látek se přeměňuje v novou kompozici, v novou sloučeninu — například uhlík, kyslík, dusík, vodík a síra se přeměňují v bílkoviny. Celé přírodní dění odhaluje ve všech svých jevech neustálou přeměnu látek. <br /> <br /> 2 Určité anorganické prvky — například uran, thorium a další, jakož i přirozené draselné soli (radioaktivní ⁴⁰K je obsažen v draslíku zhruba v 0,12 %) — vysílají v nerytmickém sledu měřitelné záření; v rozpadové řadě vznikají produkty přeměny {{SE|385}}<br /> <br /> (izotopy i prvky s nižší atomovou hmotností). Tyto záření-procesy se vymykají bezprostřední vnímatelnosti; působí takříkajíc zdola, z pod-přírody, do přírodního dění. Vyvolávají nemoci a působí v konečném důsledku smrtelně.<br /> <br /> 3 Od semene po plnou utvárenost forem rostlin, od zárodku po tělesnou dotvořenost zvířete i člověka, probíhají v neustálé přeměně látek procesy výstavby, odbourávání a přestavby. Zde působí život tvořící princip, něco nadsmyslově-bytostného, co si v přírodním bytí vytváří smyslově vnímatelný odraz. Zde silou svého bytí proniká do přírody bytostná skutečnost Přírody.<br /> <br /> Preparáty jsou látkovými kompozicemi, které — každý svým způsobem — «hnojí» ono pod bodem 3 uvedené vztahové předivo mezi Přírodou (Kosmem) a přírodou (Zemí). Přitom trojici preparátů z řebříčku, heřmánku a kopřivy náleží zvláštní význam. Vyvolávají zvláštní druh přeměny látek: zemí vázané prvky draslík a vápník jsou v životním kontextu rostlin nejen éterizovány, ale získávají vlastnosti, které je přibližují způsobu účinku dusíku. Stávají se nositeli astrálních sil, nebo se nakonec zcela přeměňují v dusík. Rudolf Steiner k tomu dává následující pokyny: „neboť v organickém procesu leží tajemná alchymie, která například draslík, pracuje-li tím správným způsobem, skutečně přeměňuje v dusík, a dokonce i vápník, pracuje-li správně, skutečně přeměňuje v dusík&quot;. A dále: „mezi vápníkem a vodíkem existuje vzájemný kvalitativní vztah, který je podobný kvalitativnímu vztahu mezi kyslíkem a dusíkem ve vzduchu. […] Pod vlivem vodíku je neustále vápník a draslík přeměňován v cosi dusíkového a nakonec ve skutečný dusík. […] Ten je právě nesmírně užitečný pro růst rostlin, ale musíte si jej nechat vytvořit takovými metodami, jak jsem je popsal&quot; — to jest uměleckým tvářením substanciálních procesů vznikání v organismu zemědělského podniku. Jako jsou pro malíře plátno, barva a štětec prostředky jeho umělecké tvorby, tak jsou pro zemědělce zemí a její oživování prostřednictvím výroby a použití preparátů. {{SE|386}}<br /> <br /> V předchozích citátech je z duchovního bádání dotknuto záhady transsubstanciace. Jak se lze k řešení tohoto problému přiblížit? Jistě ne týmž způsobem myšlení, jímž se člověk snaží rozluštit záhady anorganické přírody. Oba výše citované kvalitativní vztahy stojí vůči sobě polárně. Ten mezi kyslíkem a dusíkem ve vzduchu je rozhodující pro dýchání u zvířete a člověka. Obě látky konstituují vzdušný živel ve velké míře, obě se nacházejí ve vzduchu v plynném, anorganicky-neaktivním stavu. Obtékají rostlinný výhonek zvenčí. Jinak se věci mají s pozemskými látkami draslíkem a vápníkem. Ty jsou životní organizací rostliny povzneseny z jejich uvězení ve fyzické látkovosti, v «materiálu», do sféry živé účinnosti. Lze to pochopit takto: Určité rostliny, léčivé rostliny, jako právě řebříček, heřmánek a kopřiva, mají schopnost — silou svého éteru životního těla — uvést do pohybu organizaci látek draslíku a vápníku, ztuhlou do fyzična, z jejich spoutanosti ve formě. Ve svém zjevném obraze a svých vlastnostech jsou otiskem svého stavu, který byl ještě naplněn životem na raných evolučních stupních. Jak minerální forma vstupuje do životního procesu těchto rostlin, nabízí se myšlenka, že draslík a vápník se novým způsobem stávají přístupnými pro působení nejbližšího vyššího bytostného článku — éterického těla těchto látek. Jeho bytostnou skutečnost nachází duchovní badatel v nadsmyslném světě ducha, který jako nejnižší oblast hraničí s fyzicko-smyslovým. Nové, z budoucnosti působící duševně-astrální vývojové impulzy mohou pak tyto látky, obdarované jim vlastním životním tělem, uschopnit, aby se otevřely svým bytostným článkům, jejichž domov leží v ještě vyšší duchovní oblasti. Pozemské látky draslík a vápník se touto cestou stávají «dusíkovými», tím že samy se stávají nositeli duševně-astrálních sil. Přebírají vlastnosti dusíku, který ze své přirozenosti je ve všech životních procesech nositelem astralického světa, jenž zjevuje typus. «Dusík je v pravdě tím, kdo je nositelem počitku.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 74.&lt;/ref&gt; V oživené přírodě zpřítomňuje v tvorbě bílkovin životní procesy, které pocházejí z rané minulosti Země, prošly vývojovými stupni a staly se nyní «dílem» stvoření.<br /> <br /> O zpětné vedení draslíku a vápníku do jejich éterického stavu se stará jejich zvláštní kvalitativní vztah k vodíku. Jak tito {{SE|387}}<br /> <br /> Jako tvůrci solí sestoupili nejhlouběji do stavu čistě pozemského, kdežto vodík je ten, «kdo je tak blízko, jak jen možné, příbuzný s fyzickým, a zároveň, tak blízko, jak jen možné, příbuzný s duchovním».&lt;ref&gt;Ebd., S. 75.&lt;/ref&gt; Při svém budujícím působení v organickém používá síry a stejně tak při svém rozkládajícím. «Nese vše to, co je jakkoli utvářeným, oživeným astrálnem, zpět do šíří světového prostoru […] Vodík vlastně vše rozpouští.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 76.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Nyní je to zřejmě tento zmíněný kvalitativní vztah u řebříčku, heřmánku a kopřivy, skrze nějž vodík uvolňuje vázanost draslíku a vápníku v jejich formě a astrálno, které do této formy ztuhlo, vyvádí do «neurčitého, chaotického světového prostoru».&lt;ref&gt;Ebd., S. 76.&lt;/ref&gt; Tím může v těchto rostlinách éterické draslíku a vápníku znovu natolik přijít do pohybu, že se — zprostředkováno sírou — může stát nositelem nového světa sil přicházejícího z budoucnosti. Draslík a vápník se přeměňují na dusík, pokud se v tomto smyslu stávají nositeli této nové astralitu. Lze pak říci, že vzdušný dusík opakuje v přítomnosti to, co patří minulosti. Kdežto pozemské látky draslík a vápník, rovněž proměněné k nošení astrálních sil, umožňují přítomnosti to, co patří budoucnosti.<br /> <br /> Ale jak lze jednomu a témuž látku, dusíku, přisoudit dvě tak polárně protikladné kvality působení? Podle dnešního vědeckého pojetí existuje pouze jedna jediná — ta, která se odvozuje z jeho anorganických, fyzikálně-chemických vlastností. Připustíme-li jako jedině platný způsob myšlení, který leží tomuto pojetí v základě, pak je otázka oprávněná: Proč tímto složitým způsobem nechávat vznikat tak nepatrná množství dusíku, je-li ho v ovzduší nadbytek? Stačilo by přece jen dostatečně obohatit osevní postup luskovinami a mít po ruce dostatek organického hnojiva, aby byla zajištěna potřeba dusíku pro reprodukující růst. To je pohled, jenž denní zkušenosti myšlení zpřístupňuje pouze část skutečnosti. Jsou-li v rostlině síly uzavřené ve fyzickém oživovány jejím étericko-organickým uspořádáním a v živočichu pronikány jeho astrálním tělem, přicházejí do pohybu; tehdy {{SE|388}}<br /> <br /> nepodléhají již déle svým ryzím fyzickým zákonům, nýbrž oněm vyšším zákonům oživujícího éterična a tvořivého astrálna.<br /> <br /> Tím umožněná proměna mrtvé anorganické látkovosti dává rostlině, živočichu a člověku možnost vtělit se na Zemi. Vtělení jsou opakováními vývoje z pradávné minulosti; jsou to pochody železné nutnosti. Pouze člověk může — mocí své inkarnované duchovní duše — své jednání jako vývoj do budoucnosti svobodně sám určovat. To však znamená, že silou svého Já průběžně zduchovňuje tělobudující síly a substance, transsubstanciuje je. To charakterizuje pravou evoluci lidské budoucnosti.<br /> <br /> Z duchovního bádání leží v «Zemědělském kurzu» Rudolfa Steinera popis cesty, jak — ve svobodném konání, v přípravě biologicko-dynamických preparátů — lze vyrábět hnojivé látky, které propouštějí zdi železné nutnosti díla-ztuhlého makrokosmu vývojovými impulsy, tedy přivádějí do přítomnosti síly z budoucnosti.<br /> <br /> Skutečnost, že v případě trojice preparátů řebříčkového, heřmánkového a kopřivového je trojice zemských čili Sal-látek — zemské kovy draslík, vápník a železo — podrobena preparaci, skrze níž se samy za spoluúčinkování vodíku a dusíku stávají nositeli astrálních sil, je pochodem transsubstanciace. Tím je překračována hranice, kterou klade příroda. Výkonnostní kvalita tohoto druhu dusíku je z tohoto hlediska chápana jako polárně protikladná oné, jíž je evolučně rozhodující tvořivá síla obyčejného dusíku v hospodářství přírody. Dusík vytvořený preparací řebříčku, heřmánku a kopřivy je takovým, «který je právě tak nesmírně prospěšný pro růst rostlin».&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 137.&lt;/ref&gt; Preparáty řebříčku, heřmánku a kopřivy míří jako hnojivo na to, aby — ve spojení s duševním vývojem člověka — ve světě, jenž se stal «dílem», zakládaly nový vývojový potenciál. Zacházení s preparáty je odpovědí na poznámku Rudolfa Steinera: «Stojíme [od začátku 20. stol.; poznámka autora] před velkou přeměnou nitra přírody.»&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 58.&lt;/ref&gt; Tato přeměna se může obrátit k dobrému pouze tehdy, jde-li ruku v ruce s velkou přeměnou duševního vzdělání lidí. Kde k tomu nedochází, vzniká zkáza. {{SE|389}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Eichenrindepräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kompozice přípravku z dubové kůry ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Eiche,_ihre_Rinde_und_Borke&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Dub, jeho kůra a borka ====<br /> <br /> Mezi přípravkovými rostlinami je dub, dub letní (''Quercus robur''), pro naše zeměpisné šířky nejreprezentativnější dřevnatou trvalou rostlinou. K preparaci se z něj používá kůra nebo borka. To překvapuje tím více, že u všech ostatních přípravkových rostlin se k preparaci používají květní úbory — nebo, jako u kopřivy, pro její květnatý charakter celý výhonek. Květ dubu je jednodomý a ještě nenápadnější než květ kopřivy. Jen ve tvaru listů a v plodním tělísku sedícím v číšce, v žaludu, se nezaměnitelně odhaluje typ tohoto stromu. Chceme-li se v obrazném nazírání přiblížit jedinečnosti stromové přirozenosti dubu, je třeba obrátit pohled na pomalé, postupné dění jeho mohutné, sebeprosazující se statně-suchobýlné podoby — a na tomto pozadí na substanční dění, které se projevuje jednak v utváření kůry a borky, jednak v tvrdém odolném jádrovém dřevu. Toto substanční dění vychází z oživené kambiumzóny směrem dovnitř i ven a v obou směrech se jako konečný produkt rostlinného dění opět přibližuje minerálnímu. Duchovní badatel přitom poukazuje na význam procesu vápníku v dubové kůře a na to, jak tento proces udržuje rostliny zdravé: «vytváří řád, když éterické tělo působí příliš silně».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 134.&lt;/ref&gt; V živé zóně, v lýku kůry, se vedle tříslovin a jiných aromatických látek v jednotlivých buňkách tvoří organická vápníková sloučenina, šťavelan vápenatý, který krystalizuje v buněčných vakuolách a v borce se formuje do krystalových drůz a — protože je těžce rozpustný ve vodě — tam dlouho přetrvává.<br /> <br /> Po klíčení vysílá dub svůj kůlový kořen do hloubky, za nímž následují boční čili srdcové kořeny pronikající do stejně velkých hloubek. Na tyto nasedají mohutné boční kořeny horizontálně silně se rozrůstající do šířky, jež zase periferně ženou takzvané tažné kořeny do hloubky.&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: ''Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen'', Dornach 2005, 154 S.&lt;/ref&gt; Vzrostlý dub tvoří — jako zrcadlový obraz rozlehlé koruny stromu — jakousi rovněž mohutnou «kořenovou korunu» v hlubinách země. Jeho {{SE|390}}<br /> <br /> Se svým celkovým vzrůstem a substančními procesy v něm vydává svědectví o tomto sepětí se zemí.<br /> <br /> Výhonek mladého dubu roste, s přeslenitě nasedajícími větvemi, svisle do výše a v tomto vzrůstovém typu se podobá jiným listnatým stromům. Nezaměnitelně se však praobraz dubu projevuje od mládí v tak charakteristickém, v čepeli zlaločnatěném a zubatém dubovém listí. Teprve po zhruba dvaceti letech mládí se mění zjevný obraz letního dubu do jemu vlastní vzrůstové formy — široce se rozklenující, nepravidelně-volnější a světlem prostoupené koruny stromu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]], s. 401). Co se ve tvaru listů od samého počátku jen naznačovalo, zachvátí v následujících desetiletích mocně celý strom. Mohutná vzrůstová síla, jež může přetrvávat ještě v tisícileté dubové, působí ve všech jeho článcích jako zadržovaná — patrno na tom, jak vodivé výhonky loňského roku zaostávají a přerůstají je výhonky postranní, čímž vzniká nepravidelný průběh postranních větví, které se vyvíjejí jako kmeny. Rovněž se listy na špičce výhonku shromažďují v chomáče; kmen se «vzdouvá» dovnitř k veliké tvrdosti dřeva, ven k hutné, trvale přiléhající borce.<br /> <br /> S postupujícím tloušťkovým přírůstem mizí po zhruba dvaceti letech — pro svou hladkost a lesk tak nazývaná — zrcadlová kůra a na její místo nastupuje charakteristická rozpukaná borka.<br /> <br /> S odkazem na zvláště ideální strukturu vápníku&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 134: «In Bezug auf dasjenige, was dann als Kalzium zutage tritt, ist dasjenige, was an Kalziumstruktur in der Eichenrinde vorhanden ist, das alleridealste.»&lt;/ref&gt; hovoří Rudolf Steiner o dubové kůře; botanicky od ní odlišený pojem borky zůstává nezmíněn. To vedlo k různým názorům na to, která z obou — zrcadlová kůra, nebo borka — má být k preparaci použita. Hoerner ve svém důkladném a obsáhlém zpracování rozhodně pléduje pro zrcadlovou kůru mladého stromu, tu, jež se kdysi jako dubová kůra používala ke koželužskému zpracování kůží.&lt;ref&gt;Erdmut-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, 512 S.&lt;/ref&gt; {{SE|391}}<br /> <br /> V botanickém smyslu je to kůra — epidermou uzavřená živá tkáň lýka. V této knize však budiž dáno slovo borce. Budiž to v následujícím podrobněji zdůvodněno. Kůra se zraku vytrácí, jakmile dub doroste do své bytostně vlastní podoby. Rozšiřuje se v borku tím, že každoročně se obnovující lýkové pletivo směrem k periferii odumírá. Přechod k borce pak tvoří {{SE|392}}<br /> <br /> sekundární dělivé pletivo, korkové kambium, jehož buňky chrání lýkovou kůru před vnějšími vlivy a odumírající lýkové pletivo přeměňují v borku. Borka se vytváří zevnitř ven z každoročně odumírajících zkorkovatělých vrstev korového pletiva, přičemž tyto vrstvy na sobě ulpívají.&lt;ref&gt;Existuje důkladná práce Jana Alberta Rispense, která věnuje celou kapitolu otázce kůry a borky. Shrnuje: Lýko a asimilující korkový parenchym představují vlastně to listové, odumírající korková kůra a borka květní a plodový orgán kmene. – Jan Albert Rispens: ''Učíme se rozumět stromům'', Stuttgart 2018, s. 157.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V důsledku tloustnutí kmene a rozložitých větví puká borka do hlubokých štěrbin. Korkové buňky chrání odumřelé lýkové pletivo před rozkladem a tím i šťavelan vápenatý a část méně těkavých éterických olejů a aromatických sloučenin a jejich derivátů, které se vytvořily v kůře. U aromatických sloučenin se jedná o uhlovodíky, jejichž konečným produktem je vysoce polymerizovaná pryskyřice. Když Rudolf Steiner hovoří o tom, «že dubová pryskyřice je ještě poměrně účinná»&lt;ref&gt;Srov. Rudolf Steiner: ''Duchovněvědné základy pro zdárný rozvoj zemědělství'', GA 327, odpovědi na otázky z 13. června 1924, Dornach 1999, s. 147.&lt;/ref&gt; – jako takový sekret u dubu neexistuje –, má tím jistě na mysli nízce polymerizované mezistupně vedoucí k pryskyřici. Jsou to mimo jiné lehce těkavé vonné látky, příbuzné sekretům květů, nebo aromatické uhlovodíky obsažené v rostlinných olejích. Ty vznikají během fáze odživotňování rostliny směřující ke květu. «Vyprchají» – zčásti prostřednictvím vodíku, který se stal procesuálním «samovládcem» – do nerozlišitelnosti kosmu;&lt;ref&gt;Srov. tamtéž, přednáška z 11. června 1924, s. 75: «do nerozlišitelnosti vesmíru».&lt;/ref&gt; nebo jsou, jako v případě borky, méně těkavé a díky obalu z korku zůstávají déle zachovány. Tyto látky «blízké květu» vděčí za své složení tvarotvorným silám kůry a jejímu odživotnění do astralizované formy borky. Z borky vyprchal život, stejně jako se to děje v procesu směřujícím ke květu. Síly astrálna zůstávají zachovány v organické «struktuře» dubové borky, která v sobě uzavírá aromatické látkové útvary příbuzné květu a také krystalizovaný šťavelan vápenatý. Dub tedy vytváří teprve v borce strukturu, která vápníku propůjčuje mocnou sílu uzdravující rostliny a kterou lze na cestě následných preparačních kroků zužitkovat pro půdu a rostliny.<br /> <br /> Duby kvetou teprve tehdy, když je koruna stromu plně vyvinuta.&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: ''Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen'', Dornach 2005, 154 S.&lt;/ref&gt; To nastává přibližně v šedesátém roce věku. Květ si člověk sotva povšimne; teprve když v tomto pokročilém věku v září a říjnu padají žaludy, upozorňuje nás na hlubokou proměnu v životopisu stromu. V návaznosti na předcházející úvahu vyvstává otázka: Nekvetou snad duby a nenesou plody dávno předtím, než viditelně kvetou a plodí? V celé stromové přírodě, a zvláště příznačně u dubu, se vyvrací země naruby.&lt;ref&gt;Viz: Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 12. Juni 1924, S. 90.&lt;/ref&gt; Neodehrává se snad v tomto procesu vyvracení již jakýsi květ a plodotvorba — jen zastavená v kmeni a větvích, jakoby uvízlá na půli cesty? Přihlédneme-li k příčnému průřezu dubového kmene, nacházíme v horizontálním uspořádání ''Tria Prinzipia'' Paracelsa v samotném utváření kmene. Na okrajové zóně kmene se objevuje, pouhým okem sotva rozpoznatelná, životní vrstva kambium, která, skryta pod kůrou, objímá strom jako zelený list. Z této vrstvy roste dovnitř vodivé pletivo ''xylému'', jež přivádí nahoru vodu a soli a které — pohledem z horizontu — jako by „koření&quot; v oživnutém běli. V tom jsou, tak jako v sorpčním komplexu půdy, skladovány asimiláty a znovu mobilizovány. Je to zóna procesu „Sal&quot;. Směrem k jádru kmene odumírá bělové dřevo; mineralizuje se tak říkajíc v jádrové dřevo ukládáním dřevních látek, jako jsou ligniny a deriváty tříslovin, na ochranu před hnilobou.<br /> <br /> Směrem ven vystupuje z kambiu buněčné pletivo sítkovnic (''floém''). To vede asimiláty do všech nezelených částí stromu. Na ně navazuje pletivo kůry, čili lýko. Vnější pokožka, čili epidermis, pak poskytuje ochranu před větrem a počasím. Ta přivádí formu rostliny k zjevení. Kůra obsahuje různá buněčná pletiva, která zčásti obsahují chlorofyl, tedy absorbují světlo, jakož i jednotlivé buňky, jež ve svých vakuolách tvoří krystaly šťavelanu vápenatého. Celkově panuje v kůře intenzivní, zadržovaná a ke tvaru směřující látková přeměna. Tvoří se látky příbuzné květům, aromatické sloučeniny, jako třísloviny a jejich deriváty. V obrazu trojnosti Sal, Merkur a Sulfur lze v příčném průřezu kmene, v tenké, neobyčejně oživené obalové vrstvě kůry, rozpoznat stlačený, zadržený, merkuriální výhonkový růst, který se nevymkl v výhonek a {{SE|393}}<br /> <br /> listový charakter. Tato listově-výhonková povaha kůry je podpořena tím, že listové pupeny vyrůstají z kůry, a tím, že výhonkové pupeny procházejí kůrou a stojí v spojení s kambiem. Minerální vměstky a vznik uhlovodíků, jakési sulfurizování, poukazují na zadržený kvetební proces stále ještě ovládaný růstovými silami. Kůra stojí, skrze kambium prostřednictvím merkuriálních dřeňových paprsků, v spojení s dřevním tělem.<br /> <br /> Jako se přeměňují stonek a list rostliny v květ, tak pokračuje kůra jakoby v metamorfóze v borku. Tato proměna se děje tak, že namísto epidermis se utváří sekundární kambium, korkové kambium (*fellogén*). Z toho vzniklé pletivo korkových buněk spojuje a obklopuje rok od roku odumírající vnější vrstvu kůry, a tím i v ní obsažené minerální vměstky a méně těkavé aromatické sloučeniny.<br /> <br /> Jako dokonale vyvinutý květ odumírá do tvaru a barevnosti a do rozprchávajících se vonných látek, tak odumírá listově-výhonkový růst dubu do borky. V ní se stává vším, co bylo dříve prožito, strnulá, mrtvá forma; co bylo zelené, stává se zemitě hnědým a načervenalým, a co bylo vázáno na lehce těkavé aromatické látky, je rozvoněno. Takto nahlédnuto, dovršuje se v borce ještě zemskonaklonění a nedokončený kvetební, resp. sulfurizační proces. Látky se ještě zcela nevymkly svým fyzickým zákonitostem. Vápník však, povznesen do života rostliny, vstupuje do sloučeniny s v tomto životě vzniklou, sulfurickou šťavelovou kyselinou. Krystalizuje do šťavelanu vápenatého v různých krystalových formách: romboedrické, tyčinkovité a jehlicovité nebo oktaedrické v dvojitých pyramidách. Rozlišujeme krystalový písek, jednotlivé krystaly, dvojčata, drúzy a sférity.&lt;ref&gt;Hermann von Guttenberg: ''Lehrbuch der allgemeinen Botanik'', Berlin 1952, 641 S.&lt;/ref&gt; Šťavelan vápenatý vzniká v buněčné plazmě. Krystaly jsou v mladistvém stadiu vždy obaleny plazmatickým obalem, jenž v borce zrající odumírá. Co v borce ze všemožných látkových kompozic kůry zůstává, jsou těžko těkavé uhlovodíky a krystaly šťavelanu vápenatého. V posledně jmenovaných leží vápník ve struktuře, která svůj otisk obdržela z životní souvislosti dubu. Z borky ustoupil život; astrální však, jež tuto strukturu (formu) vytvořilo, zůstává s fyzicko-látkovým spojeno, tedy i s<br /> <br /> weniger hoch polymerisierten Kohlenwasserstoffen sowie mit den in diesen Lebenszusammenhang eingebetteten Kalziumoxalátech. Borka zůstává pevně spojena s kůrou. Proces, který se v borce dovršuje, lze přirovnat k hnojivé účinnosti kompostu: uděluje půdě něco, «co má sklon velice silně prostupovat astrální do zemitého bez oklik přes éterické».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 94.&lt;/ref&gt; Tento proces se dovršuje na nejvyšší úrovni v květu. Pod přesilou sulfurizačního procesu, rovnoznačného s astrálním působením, květ rozkvétá – přičemž zároveň do tohoto obrazu formy a barvy odumírá a tím svou bytost v obraze odhaluje. V květu se uskutečňuje úplná proměna fyzického, pozemsko-látkového. V borce se rovněž uskutečňuje jistý druh blühprozessu, který však na nižší úrovni zůstává v polovině cesty. Nedochází k látkové přeměně, nýbrž k sulfuricky-astrálnímu zachování organo-minerální látkové kompozice, jež vypadla ze života kůry a byla vtlačena do určité organické «struktury». {{SE|394}}<br /> <br /> Obrátí-li se pohled na stromy tvořící borku, jako je dub, lze si říci: Borka je výrazem zemitého blühprozessu přetrvávajícího přes roční období, který – v souběžnosti s kůrou, kambiem, bělí a jádrovým dřevem – stromu uprostřed proměny ročních období propůjčuje trvalost. V tomto smyslu je výchozí látkou pro preparát z dubové kůry rovněž látkovost vzešlá z procesu podobného kvetení. To potvrzuje odpověď Rudolfa Steinera na otázku posluchače: «Přichází v úvahu celá kůra?» «Vlastně jen vnější vrstva kůry, ta se rozpadá, když se odloupne.»&lt;ref&gt;Ebd., Fragenbeantwortung vom 13. Juni 1924, S. 147.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Co je stromu jako takovému obecně vlastní – silné zahuštění astrality v koruně stromu –, vyznačuje dub zcela zvláštním způsobem. V tom je dub příbuzný kopřivě, avšak ve smyslu obráceném. Pro kopřivu je charakteristická její mimořádná «vnitřní působnost». U dubu naproti tomu jakási vnější působnost, silná přitažlivost pro svět hmyzu, ba přímo kolébka pro mnohé jeho druhy. V kořenové oblasti jsou to larvy celé řady zejména broučích druhů, v trouchu dutého starého kmene mimo jiné larva roháče obecného nebo v oblasti listů žlabatky. Jejich obydlí, hálka, je symptomatické pro působení astrality zvířete. Žlabatka způsobuje, že prostřednictvím {{SE|395}}<br /> <br /> hormonálním vlivem dvojrozměrnost dubu listů z místa kladení vajíčka přerůstá do sféroidní hálky, tedy do trojrozměrnosti. V hálce, která ukrývá larvu, se list přetváří v jakýsi kulovitý kožní orgán — živinami bohaté nitro, které se uzavírá vůči vnějšku. Hálky se vyskytují i na jiných dřevinách. Dub jako jediná hostitelská rostlina dokáže vyprodukovat přes 100 různých druhů hálky.&lt;ref&gt;Eduard Strasburger: ''Lehrbuch der Botanik'', Stuttgart 1978, S. 422.&lt;/ref&gt; Pozoruhodný je vysoký obsah tříslovin a barviv v hálkách, což opět ukazuje na předčasnou sulfurizaci v oblasti listu, podobně jako v kůře a borce.<br /> <br /> Teprve pohledem na zjevný obraz dubu letního, na jeho zvláštní látkové procesy, na jeho vztah ke světu hmyzu a k silám periferie, lze se přiblížit k porozumění výroku geistesforscher, že »to, co je v dubové kůře přítomno jako vápencová struktura, je to nejvýše ideální«, co může na cestě dalšího preparování vyprodukovat hnojivo, které »dokáže profylakticky potírat rostlinné choroby«.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 134.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Haustierschädel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Lebka hospodářského zvířete ====<br /> <br /> Tak jako stojí dub zcela osamocen mezi preparátovými rostlinami, tak zdánlivě osamocen stojí i obalový orgán ze světa zvířat sloužící k preparování dubové kůry-borky — lebka domácího zvířete: »Je téměř jedno, od kterého z domácích zvířat pochází.«&lt;ref&gt;Ebd., S. 135.&lt;/ref&gt; Tento výrok duchovní vědy opět skrývá velká záhada. U ostatních preparátů je obalový orgán striktně přiřazen určité živočišné čeledi, jako ušlechtilé zvěři, nebo určitému živočišnému druhu, kravě jako domácímu zvířeti; zde však, v případě preparování dubové kůry, nehraje živočišný druh žádnou roli — záleží jedině na tom, aby bylo naplněno bytostné povahy domácího zvířete. Na zvláštní vlastnosti tělesné stavby a duševních způsobů chování bylo pojednáno v kapitole »Die Haustiere – Organe im Hof- und Landschaftsorganismus« (str. 126 a násl.). Tyto jsou velmi proměnlivé a liší se co do výraznosti i zaměření zásadně od jejich příbuzných žijících ve volné přírodě. Avšak co dělá — přes hranice druhu, čeledi i řádu — zvíře domácím zvířetem? Od chvíle, kdy bylo degradováno na pouhý užitkový kus v průmyslovém chovu, obsah pojmu domácí zvíře vyprázdnil. Nabývá {{SE|396}}<br /> <br /> teprve tehdy znovu nabývá váhy, když si uvědomíme, že u domácích zvířat jsou jejich vznik, jejich duševní otevřenost vůči člověku, jejich schopnost sloužit mu — Schöpfungen des Menschen. Domácí zvíře vděčí za své bytí a bude mít svou budoucnost skrze přízeň a lásku člověka. Tyto mu nepřetržitě dávají něco, co od přírody nemá. A právě tento dar se vepsal do tělesné formace domácího zvířete — až do fyzické výstavby kostní soustavy. Jako dub propůjčuje vápníku v kůře-borce ideální strukturu, tak vápník a jeho sloučeniny v téměř mrtvém lebečním kosti skrze domácí zvíře. Na to navazuje otázka: Jak je tomu v tomto ohledu s hybridizovanými nebo geneticky manipulovanými a digitálně chovanými užitkovými zvířaty? Lze takové lebce užitkového zvířete ještě přiznat kvalitu lebky domácího zvířete? Domácí zvíře musí být znovu poznáno ve své jedinečné bytostné povaze. Skrze ducha a ruku člověka musí být nepřetržitě kousek po kousku vyzdvihováno ze svého pouhého zvířecího bytí. To není pouhá otázka šlechtění, jak ji dnes chápeme, nýbrž otázka výchovy. Domácí zvíře potřebuje výchovu, aby se stalo domácím zvířetem, jako člověk ji potřebuje, aby se stal člověkem. Tuto výchovu zvířete k domáckovosti provádět vědomě a způsobem odpovídajícím jeho bytostné povaze — to je umění, které zvíře pozdvihuje nad instinkty zděděné z přírody. Domácí zvíře se jistým způsobem vzdává moudrých instinktů své divoké formy. Je v odpovědnosti člověka, aby tuto ztrátu více než vyrovnal. Protože zvíře nemá Já, potřebuje výchovné vedení skrze Já člověka. To dnes — poté, co tradiční praktiky selského vztahu člověka ke zvířeti vyhasly — vyžaduje poznání zvířecí bytosti, skrze něž samotné užívání znovu získává výchovnou hodnotu. Biologicko-dynamické chovatelství spočívá na tomto přístupu. Kde se v tomto smyslu prohloubeného porozumění pracuje na domáckovosti a na jejím stávání se, tam lze očekávat, že se naleznou takové lebky, které plní jim určený úkol při přípravě preparátu z dubové kůry. Totožnost užívání a výchovy byla kdysi názorně zřejmá v chovu koní — například u tažných koní zapřažených před vůz nebo pluh. Poté, co celý svůj koňský život vedeni uzdou konali svou práci, používal biologicko-dynamický Landbau rád jejich lebky pro preparaci. Tažný kůň (prozatím?) dosloužil. Dnes je obecně v užívání lebka krávy, která pak také — při včasné podzimní porážce — dodává orgánové obaly pro {{SE|397}}<br /> <br /> kamillový a löwenzahnový preparát. Případně se používají i ovčí nebo kozí lebky.<br /> <br /> Lebka se člení na obličejový a mozkový oddíl. U novorozených zvířat tvoří oba ještě jednotnou, přibližně kulovitou podobu, jakou si člověk zachovává po celý svůj život. Obličejová část lebky se pak v krátkém mládí zvířete prodlužuje a od té doby určuje celkový tvar hlavy. Hlava tam jaksi hrozí být přerůstána silami látkovéhoprostupována silami látkovéhoohrožena přehlcením ze strany látkové výměny. Tento jev a jeho zvládnutí vystupuje zvlášť působivě u nositelů parohů a jinak u skotu. Samec jelena například každoročně znovu podává obrovský výkon látkovéhoolbřímí výkon látkové výměny, neboť z mozkové části lebky vyrůstá mocně prokrvené, sametovou kůží pokryté paroží. Děje se tak v první polovině roku. Na začátku druhé poloviny roku je moc látkových sil, které se žene do hlavy, z paroží zapuzena, paroží odumírá do kostnaté, vnitřní prostor uzavírající formy větveného hřadí a stává se mohutným smyslovým orgánem, který hmatá po teplém-světelném-vzdušném okruhu. V zimě je shozen. Ne jinak, a přece polárně se chová to, co má na hlavě skot — rohy, jež rok od roku dál rostou a zároveň odumírají do rohové pochvy. Skrze tyto rohy, jež jsou smyslovým orgánem obráceným dovnitř, je mocné látkovýměnné dění, tlačící se vstříc nervově-smyslové organizaci, odvráceno odumřelou rohovou pochvou zpět do těla. Tak skot na jiný způsob než jelen chrání nervově-smyslové síly hlavy před náporem látkových sil.&lt;ref&gt;Über die organischen Bildungen, die im höheren Tierreich dem Ausgleich eines ungleichgewichtigen Verhältnisses der polaren Systeme dienen, siehe u.a.: Friedrich A. Kipp: «Bezahnung und Bildungsidee des Organismus», in: Wolfgang Schad (Hrsg.): ''Goetheanistische Naturwissenschaft'', Band 3: ''<br /> Zoologie'', Stuttgart 1983, S. 167 f.; sowie Andreas Suchantke: «Polarität und Dreigliederung im Tierreich», in: ders.: ''Metamorphose – Kunstgriff der Evolution'', Stuttgart 2002, S. 137 f.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Anatomická stavba tělesné konstituce a lebky se u domácích zvířat neliší od jejich divokých forem. A přesto tu je příznačný rozdíl ve způsobu jejich utváření: ten je velmi proměnlivý; obličejová část lebky zůstává poněkud zkrácena, smyslové výkony jsou nižší, látkověvýměnné výkony vyšší, objem mozkové dutiny je místy výrazně zmenšen (viz kapitola «Domácí zvířata — orgány v organismu hospodářství a krajiny», str. 126 nn.). Jsou to však symptomy vývoje u domácích zvířat zadržovaného, zachování jejich mladistvosti, jakéhosi embryonálnějšího stavu. Tato zachovaná {{SE|398}}<br /> <br /> Zachovaná mladistvost je tím, co určuje podstatu domácího zvířete. Evolutivně vděčí za svůj mladistvější charakter člověku. Tato skutečnost mu ukládá povinnost usměrňovat výchovu v chovu, krmení a péči na základě poznání bytosti a lásky.<br /> <br /> Jako živočišný obalový orgán pro rozdrobenou dubovou kůru a borku slouží mozková dutina v lebce jednoho z největších domácích zvířat. Tu obklopuje mozaika kostí horního šálku lebky, zčásti předutvářených z vaziva jako klenba lebeční (s čelní kostí, spánkovou a temenní kostí), zčásti z chrupavky jako kosti spodiny lební a zčásti kost týlní a kosti oddělující mozkovou dutinu od obličejové části lebky. Kostnatění vzniká kostními buňkami, které vyzařují z jednotlivých center ve vazivu a chrupavkách a ukládáním fosforečnanů vápenatých a hořečnatých, uhličitanů vápenatých a fluoridu vápenatého nechávají tuhnout pohyblivost základní tkáně. Vznikají z toho ploché krycí kosti, spojené vazivovatými nebo chrupavčitými můstky. Jak zvíře stárne, nakonec zkostnatí, v případě chrupavek do silněji tvarovaných, zčásti srostlých kostí, které ohraničují mozkovou dutinu směrem k obličejovému šálku. Kostnatění (osifikace) je postupné odumírání do formy. Srovnatelným způsobem odumírá kůra do formy borky. Avšak protože jde o živočicha, je tento proces odumírání zadržován tělem formativních sil. Životní procesy zůstávají do určité míry v proudu; stálý odbourávání, přestavba a budování kostních substancí probíhá i nadále. Jak silně jsou kosti přesto ještě prostoupeny životními procesy, osvětluje skutečnost, že třetina kostí sestává z organické základní substance, *osseinu*, a dvě třetiny z výše jmenovaných minerálních solí (P, Ca, Mg a F).&lt;ref&gt;Rolf Krahmer, Lothar Schröder: ''Anatomie der Haustiere'', Leipzig 1985, 368 S.&lt;/ref&gt; Formativní síly oživují a prozařují kosti zevní, inervovanou a prokrvenou okosticí — periostem.<br /> <br /> Z výše uvedených úvah, stejně jako z zmíněných morfologických zvláštností, nenajdeme žádný průkazný odkaz, který by výpovědi duchovního badatele přiblížil porozumění, že pro preparaci dubové kůry přichází v úvahu lebka: «Téměř jedno, od kterého z našich domácích zvířat.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 133.&lt;/ref&gt; Odpověď se zřejmě dá najít jedině tehdy, prozkoumáme-li vztah člověk–zvíře od dob ledových {{SE|399}}<br /> <br /> a po nich následujících velkých starověkých kultur. Lidstvo žilo tehdy ještě v snivém vědomí. Lze je nazvat i vědomím mytologickým. Z něho prýštily mýty národů, inspirace z duchovně reálně nadsmyslově prožívaného světa. Stálo pod vedením inspirovaného kněžství mystérií. V těchto duchovních pozadích je třeba hledat vznik domácích zvířat (srov. kap. «Domácí zvířata — orgány v organismu hospodářství a krajiny», s. 126 n.). Ten spočíval v tom, že evolučně podmíněný instinktivní život zvířat byl postupně nahrazován vedením ze strany člověka. Tento krok proměny ze seelisch-geistigen duševně-duchovní vědomostní konstituce tehdejšího lidstva se otiskl do životního těla zvířat a skrze ně i do těla fyzického, a tak i do dědičného proudu. Domácímu zvířeti to pomohlo zachovat si mladistvost a udržet svou tělesnou konstituci proměnlivou. V posledním důsledku smíme předpokládat, že tajemství vzniku domácích zvířat zanechalo svůj otisk ve fyzickém těle, ve specifickém uspořádání látek, v jejich «struktuře», tam, kde život zcela gerinnt odumírá do formy. Je-li forma stvořena, stahuje se z ní zpět, podléhá smrti. Toto uspořádání látek, vytvořené formativními silami domácího zvířete, je pokaždé jiné v trubicovitých kostech končetin, v kostech pánve, páteře a jiné opět v lebeční kostech, které obalují střed nervově-smyslového systému. Převládající látkou, z níž jsou poslední stavěny, je vápník; vyskytuje se v různých kompozicích s fosforem, uhlíkem, kyslíkem a fluorem. Jeho síly, namířené jakoby k jednomu středu, propůjčují mozkovně-lebeční části její tvaru koule se přibližující podobu. Kompoziční uspořádání vápníku v kostech mozkovny je — jak smíme uzavřít — výrazem duševního silového dění domácího zvířete, udržovaného v mladistvosti a podněceného člověkem. Na živočišné úrovni jde o vyšší druh uspořádání vápníku, než jaký se nalézá na rostlinné úrovni, například v kůře-borce dubu. Z tohoto pohledu uchovávají lebeční kosti domácího zvířete ve svých vápníkových kompozicích astrální síly, které domácímu zvířeti přitekly skrze aktivní lidskou péči a nastoupily na místo ztracených instinktů. Mají ve vyšším smyslu schopnost působit čistíce, läuternd očistně a léčivě na bující životní procesy.<br /> <br /> Tento pokus o myšlenkové přiblížení k porozumění výchozím materiálům preparátu z dubové kůry a lebky domácího zvířete musí být dále prohlouben. Tím se však ještě nerozluští hádanka<br /> <br /> Samotné preparace jako takové. Ta musí být vykonána lidskou rukou — umělecký akt! {{SE|400}}<br /> <br /> Dub vyrůstá v naší krajině, stejně jako se tam nacházejí všechny preparátové rostliny a tak i domácí zvířata; ale za jakých životních a ekologických podmínek? Musíme udělat vše, co je v naší moci, abychom v gestaltování uspořádání hospodářského organismu a organismu krajiny podporovali jejich wesensgemäß bytostně přirozené gedeihen zdárné daření. To zahrnuje, kdekoli je to možné, preparátové hnojení. Ve svém vzniku je synthézou látek a sil komponujících kompozici krajiny a ve svém použití je celkově léčebným prostředkem k jejich harmonizaci.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Präparation_der_Eichenrinde-Borke&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Preparace dubové kůry-borky ====<br /> <br /> V září si opatříme borku z dubu – pokud možno z dubu vyrostlého v katastru statku – a lebku, pokud možno od zvířete chovaného na tomto statku ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]]). U starších dubů s hluboce rozbrázděnou borkou se doporučuje nejsvrchnější, často lehce obrostle mechem, vrstvu seškrábat zubatým železem a teprve pak použít spodní, mladší vrstvy borky. Hmota, která se při slupování již trochu drolí, se pak zcela rozseká na drobtovitou strukturu. Z lebky domácího zvířete se po porážce odstraní mozek otvorem týlního kosti, stejně jako zbytky masa a kůže přilnuté zvenčí. Poté se použije horní část lebky a týmž otvorem týlního kosti – tím, kudy prochází nervový provazec míchy do malého mozku – se plní mozková dutina borkovou hmotou. Otvor se uzavře střepem lebeční kosti a utěsní hlínou.<br /> <br /> V tomto prvním preparačním kroku se uskutečňuje první vyvracení: něco vnějšího, borka, se stává něčím vnitřním, uzavřeným do kostěné schránky, která již za života domácího zvířete stála blíže smrti než životu. Hned po mozku sloužila k uvědomování instinktem vedených smyslových vjemů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]]).<br /> <br /> Ve druhém kroku preparace se uskutečňuje druhé vyvracení přírodního procesu, vedené duchem a rukou člověka. Lebky jsou hned po naplnění rostlinnou substancí mělce zahrabány na místě, kde je mnoho rostlinného bahna a kam přitéká atmosférická voda – déšť a sněhová voda. V tomto zemitém, měsíčně vodním prostředí odpočívají a jsou tam vystaveny podzimním a {{SE|401}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 29, S. 401.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 29: Die Stoffkomposition des Eichenrindenpräparates im Durchgang durch das Winterhalbjahr.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> zimním silám. Obtížnost co nejlépe splnit tyto podmínky vedla k nejrůznějším řešením.&lt;ref&gt;Walter Stappung: ''Die Düngerpräparate Rudolf Steiners, Herstellung und Anwendung'', Rüfenach 2017, 2 Bd. (Bd. 1: 632 S.; Bd. 2: 116 S.).&lt;/ref&gt; Pružný postup usnadňuje následující pokyn Rudolfa Steinera: Lebku «nyní [zakopeme; poznámka autora] do země a dáme […] navrch rašelinovou drť a pokusíme se, svedením jakéhosi žlabu, přivést na to místo co nejvíce dešťové vody. Dalo by se to udělat dokonce tak […] v kádě, do níž by nepřetržitě přitékala a zase odtékala dešťová voda […] tam dát takovou rostlinnou substanci, která silně způsobuje, že rostlinné bahno je stále přítomno.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 135.&lt;/ref&gt; Obě metody se v praxi uplatňují.<br /> <br /> Na jaře přichází třetí krok preparace: Lebky jsou vyňaty ze svého zemito-vodního prostředí. Opět se uskutečňuje vyvracení: Vnitřek, borkové náplně, přijal a soustředil působení sil zvenčí. Co se projeví navenek, je nová látka, poněkud tmavší barvy a lehce zvětrálé, avšak stále drobtovité konzistence. Je to nová látka proto, {{SE|402}}<br /> <br /> že je obdařena novou vlastností vyzařující astrální účinnosti, která kompostovému a hnojinovému hnojení «skutečně propůjčuje síly, které dokáží profylakticky potlačovat a zastavovat škodlivé rostlinné choroby».&lt;ref&gt;Ebd., S. 135.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Jak lze myšlenkově pochopit tento proces, který se odehrává mezi rostlinným bahnem, schránkou lebeční kosti a borkou dubu v průběhu zimního pololetí v pozemském? Následuje pokus o výklad. Jde o otázku: Jak lze využít vlastnost vápníku stahovat éterické síly? Příliš často se po vlhké zimě a jaru a po náhle nastupujícím sluncem bohatém teplém období hromadně objevují škodlivé cizí organismy, jako jsou mšice v koloniích. Jsou znamením étericko-bujivého růstu. Kosmicko-astrální síly jsou příliš slabé, aby nadměrnou růstovou sílu vtiskovaly do formy. Zde může pomoci stahující síla vápníku – nikoli však běžná vápníková sloučenina s kyselinným zbytkem kyseliny uhličité (CaCO&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;), nýbrž je k tomu zapotřebí vápníku se «strukturou», jakou vykazuje borka dubu. Tento šťavelan vápenatý, vynesený životními procesy dubu a jím vyloučený do borky, musí být teprve prostřednictvím preparačních kroků přiveden do stavu, v němž jakožto přísada k organickým hnojivům udržuje zdravou rovnováhu mezi životní souvislostí půda-rostlina a vstupujícími astrálními silami podsluneční planet Venuše, Merkuru, Měsíce. Toho lze dosáhnout tím způsobem, že se vytvoří stav chaoticky bující étericity. V rostlinném bahně tento stav existuje. Musí být průběžně udržován přítokem dešťové a sněhové vody. Atmosférická voda obsahuje kyslík, který zajišťuje, že anaerobně probíhající rozkladné procesy nepřecházejí do hniloby. Polárně k vodnatosti rostlinného bahna je kvalita přitékající, kosmickými silami prostoupené dešťové a sněhové vody. Tato voda kondenzuje v zimní atmosféře z plynné formy vzduchu do kapkové formy nebo krystalizuje do podoby sněhového krystalu. V obou skupenských stavech má voda své vlastní centrum. K tomuto centru vstupují síly makrokosmu do vztahu, koncentrují se ve vodním obalu a ohraničují jej do podoby kapky nebo sněhového krystalu. Sjednocují-li se nyní tyto vodní kapky v homogenní vodní masu v pozemském, odevzdávají své vlastní centrum středu zemského jádra. {{SE|403}}<br /> <br /> Kosmické síly soustředěné v kapkách se rozplývají v pozemském a v daném případě vstupují do prachaosu rostlinného bahna. Dochází k jakési syntézou podmíněnému vyrovnání: měsíčně mikrobiální rozkladné dění je přiváděno do rovnováhy silami přítomně působícího kosmu. Lze předpokládat, že tato rovnováha představuje spojení působení pod- a nadsluneční planetární sféry.<br /> <br /> Do tohoto prostředí beztvarého chaotického rostlinného bahna a nad ním proudící dešťové nebo sněhové vody jsou ponořeny lebky domácích zvířat s náplní dubové kůry v mozkové dutině. Sjednocující se éterické síly lebku nepřetržitě obtékají a prostupují kostěnou lebeční klenbou. Ta vykazuje strukturu vápníku, kterou utvářely vyšší astrální síly domácích zvířat stojících ve službě člověka. Ze srdce, jež stojí ve vztahu ke Slunci, působí v zvířeti směrem k hlavě síly nadsluneční planet, Marsu a Jupitera, zatímco v samotné hlavě dominují formu a strukturu tvořící síly Saturnu.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 60.&lt;/ref&gt; To znamená: éterické síly chaotizované v rostlinném bahně, přivedené dešťovou vodou do jakési rovnováhy, procházejí lebeční klenbou a jsou méně instinktivně vázanými astrálními silami domácích zvířat proměňovány v maatla ya ku vumba. Vápník lebeční klenby strukturovaný astrálním tělem domácích zvířat éterické síly stahuje a obdařuje je budující, uspořádávající mocností. V borce leží, takto dubem připravený, vápník na jedné straně v takové látková kompozici, že se stává vnímavým pro éterické proudy rostlinného bahna, proměněné lebeční klenbou v formativní síly. Na druhé straně leží v povaze vápníku tyto přijaté formativní síly ve funkčním celku borky dubu soustřeďovat a uchovávat.<br /> <br /> Lebky domácích zvířat s jejich náplní zůstávají po celé zimní pololetí vystaveny do zemito-vodního prostoru vstupujícím pozemsko-kosmickým silám. Tento postup lze vykládat tak, že na jedné straně je v této době planetární působení podsluneční sféry – a obzvláště Měsíce – ve vodnatém prostředí rostlinného bahna nejsilnější, na druhé straně formové síly vzdálenější periferie stálic, působící prostřednictvím pevně-zemitého, v tvrdé, do formy ztuhlé lebeční kosti domácích zvířat rozvíjejí svou největší účinnost. {{SE|404}}<br /> <br /> Hotový preparát se – stejně jako popsané preparáty – vnáší do kompostových a hnojových hromad v množství jedné tříprstové špetky na 1 až 2 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; v zahradnické oblasti, v zemědělské pak na 8 až 15 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;. Nezáleží na látce, nýbrž na vyzařování sil. I zde by se měl úsudek utvářet z toho, co učí osobní nazírání a zkušenost.<br /> <br /> Na rozdíl od křemene popisuje Rudolf Steiner vápno jako to, co chce vše «přitahovat k sobě». «Co chce vápno, žije v rostlinném.» «Vápnité je obecná vnější žádostivost v pozemském.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 11. Juni 1924, S. 82/83.&lt;/ref&gt; V této vlastnosti «žádostivosti» se přirozeně projevuje anorganicky mrtvé vápno. Prostřednictvím životních procesů rostlin – a zvláštním způsobem dubu – je postupně osvobozováno z tohoto pouta k pozemskému. Z tohoto oživlého stavu je v borce vyloučeno do stavu, který se sice blíží minerálnímu, avšak ve své «struktuře» vtiskuje šťavelanu vápenatému zabudovanému do tkáně borky pečeť organizace formativních sil dubu. Nelze v tom snad spatřovat smysl tří popsaných kroků vyvracení preparace, totiž že se «žádostivá povaha» mrtvého vápna převrací ve svůj opak? Proměňuje se ve svém silovém gefüge do stavu, v němž již nic nechce pro sebe, nýbrž zprostředkovává rostlinám síly, jimiž se mohou bránit proti chorobotvorným a škodlivým vlivům zvnějšku. Vápník ve vápně je procesními kroky preparace vyzdvižen ze svých evolučně fixovaných stavů; z příjemce se stává dárcem, léčitelem v životě rostlin.<br /> <br /> Souhrnně lze říci: Jako u všech preparátů nepůsobí jednotlivé kompoziční kroky aditivně, nýbrž multiplikativně. Vznikají látky, které nejsou variacemi vlastností přirozenoprávně fixovanými a pocházejícími z minulosti, nýbrž vlastnostmi, jež v životních souvislostech umožňují vývoj. V případě preparátu z dubové kůry je to nově nabytá vlastnost posilovat gefüge bytostných článků rostliny, a tím profylakticky působit proti rostlinným chorobám.<br /> <br /> Přírodní substance a síly, které v nové kompozici vytvářejí hnojivou substanci s takovou vlastností, jsou tyto: {{SE|405}}<br /> <br /> 4. Borka dubu: Dub uskutečňuje proces kvetení jako gesto otevírající se ke kosmu – svou bytostnou povahou «zemitější», což se pak substanciálně projevuje v borce v Ca-oxalátu.<br /> <br /> 5. Lebka domácího zvířete: Je metamorfována vedením člověka. U divokého zvířete utváří duch skupinové duše, u domácího zvířete k němu přistupuje duch člověka.<br /> <br /> 6. Dutina lebeční, v níž sídlí mozek a která je obklopena mozkomíšním mokem, je prostor vyzdvižený z přímého kontaktu s pozemským – mikrokosmický odraz makrokosmu.<br /> <br /> 7. V zimě je Země duchovně bdělá, odevzdána sama sobě.<br /> <br /> V těchto čtyřech kvalitách se vyjadřuje dostředivá, k Zemi orientovaná tendence působení. Přirozeně se vyskytují odděleně. Jsou-li uvedeny do vzájemného vztahu – jak prostorově, tak časově – na základě rostlinného bahna a atmosférické vody přitékající v zimním pololetí, je proces vápníku obdařen novou vlastností terapeuticky vyrovnávat jednostrannosti v pozemském.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Löwenzahnpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kompozice preparátu z pampelišky ===<br /> <br /> Při hledání rostliny, která je svými vlastními životními procesy schopna nechávat v sobě vznikat «správnou wechselwirkung [vzájemné působení] mezi kieselsäure [kyselinou křemičitou] a kaliem, nikoli kalziem», nalézá duchovní bádání löwenzahn [pampeliška lékařská] (Taraxacum officinale).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999, Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 137.&lt;/ref&gt; «Nevinný, žlutý löwenzahn [pampeliška], tam kde roste v nějakém kraji, je mimořádným dobrodiním. Je totiž prostředníkem mezi kieselsäure [kyselinou křemičitou] jemně homöopatisch [homeopaticky] rozptýlenou v kosmu a tím, co je jako kieselsäure [kyselina křemičitá] vlastně potřeba po celém kraji. Je skutečně jakousi Himmelsbote [nebeský posel].»&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Löwenzahn [Pampeliška lékařská] je evolutivně uzpůsobena k tomu, aby «správným způsobem kieselsäure [kyselinu křemičitou]» «z celého kosmického okolí» přitahovala. «Neboť kieselsäure [kyselinu křemičitou] musíme mít v rostlině. A právě vzhledem k příjmu kieselsäure [kyseliny křemičité] ztrácí země v průběhu času svou moc. Ztrácí ji pomalu, proto si toho nevšimneme.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 135.&lt;/ref&gt; Tato kieselsäure [kyselina křemičitá] «má naprosto největší bedeutung [význam] pro{{SE|406}}<br /> <br /> růst rostlin».&lt;ref&gt;Ebd., S. 136.&lt;/ref&gt; V ní obsažený «silizium [křemík] se zase přeměňuje v organismu v látku mimořádné důležitosti, která není v současné době vůbec řazena mezi chemické prvky».&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Zde duchovní badatel opět poukazuje na záhadu, k jejímuž řešení smyslové pozorování dodává jednotlivá fenomény poukazující na vyšší souvislost, na «das geistige Band [duchovní pouto]» ([[Goethe]]), jež se jako takové ale otevírá teprve myslícímu duchovnímu zkoumání.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Erscheinungsbild_des_Löwenzahns&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zjevný obraz pampelišky ====<br /> <br /> Löwenzahn [Pampeliška lékařská] odhaluje ve všech svých článcích hojnost jevů, které udivují a poukazují na jedinečný charakter, jenž ji vyzdvihuje i z osobitosti čeledi ''Kompositen'' [složnokvětých] (korbblütler [hvězdnicovitých]). Je to jarní květenka – několik žlutých barevných teček se pak znovu objevuje ke konci časného podzimu. – V návaznosti na jemný bílo-fialový závoj Wiesenschaumkraut [řeřišnice luční] (''Cardamine pratensis'') pokrývají se v dubnu louky, pastviny, meze zlatožlutou přikrývkou rozkvétajícího löwenzahnu [pampelišky lékařské]. Děje se to právě v tom okamžiku, kdy země ze svého zimního stažení vydechuje opět do okruhu své duševně-duchovní bytí. Moře löwenzahnblüten [pampeliškových květů] se jeví jako obraz tohoto znovuspojení země a kosmu. Tak rychle jak se koncem března objevil, tak rychle mizí koncem dubna z dohledu ve prospěch nyní rychle narůstající okolní trávy a bylin. Po celý rok následující po kvetení soustřeďuje a zachovává síly z kosmu a země, jež pak, pod paprsky stoupajícího jarního slunce příštího roku, náhle přes noc, vlna za vlnou, vyráží stonky květů do výše. Ty nesou vzhůru poupata, která se otvírají na širokém, daleko rozkládajícím se blütenböden [lůžku květním] a obracejí košík plný paprskových kvítků ke slunci.<br /> <br /> Růstová podoba pampelišky je v kořenu, stonku, listu a květu výrazně trojčlenná (Obrázek 32, s. 423). To poukazuje na silné působení astrálních sil, které pomáhají ätherické organizaci tohoto „posla nebes&quot; k jeho pozoruhodným formativním funkcím. Každý jeho článek se projevuje jako polarita stauování (klidu) a pohybu. Jsou to astrální síly, které tento protiklad vtiskují éterické organizaci pampelišky. To platí samozřejmě v mnohonásobně obměněné, méně {{SE|407}}<br /> <br /> výrazné podobě pro všechny kvetoucí rostliny. Astralleib rostliny, který ji ze světa nadsmyslového zvenčí obklopuje svým světlem, utváří v jakémsi vnitřním působení neustále se pohybující éterické síly ve formativní síly. Podle obrazu bytosti rostliny tyto síly brzní resp. staví do klidu životní procesy, nebo je aktivují k mohutnému růstu. U obilí například roste stéblo od jednoho zastavení růstu, od uzlu, k dalšímu. Z této zóny zastavení se pak prostřednictvím pohybového impulsu rozvíjí další článek stébla (*internodium*) a příslušný list, který obklopuje stéblo až k dalšímu uzlu jako listová pochva. Tomuto vnitřnímu působení, jež rychle odumírá do formy, stojí polárně naproti astrální vnější působení. To se projevuje v živlu vzduchu, který je teplem udržován v pohybu. Hlavní složkou vzduchu je minerálně mrtvý dusík (79 %), fyzický nositel astrálního kráftewirken. Lze říci, že s každým závanem vzduchu, který si pohrává s listy, každým nárůvanem, který jimi přehoupává, rozhoupává větve a větve nebo nechá žitné pole plynout v „kolébavých stříbrných vlnách&quot;&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: *Faust II*, Vers 4656.&lt;/ref&gt;, je účinný pohybový impuls – výraz astrálního vnějšího působení.<br /> <br /> Zcela jinak se chová pampeliška lékařská jako víceletá bylinná rostlina (životnost ca. osm let). Je skrze naskrz ovládána životem utvářejícím astrálním vnitřním působením, srovnatelná s kopřivou, avšak polárně k ní. Zatímco kopřiva, prosazující se sama a prezentující se navenek bojovně, dává svému mocnému vnitřnímu působení sama ochranný obal, ukazuje zjevný obraz pampelišky, jak dokonale je odevzdána jak zemi, tak kosmu. Přestože astrální organizace pampelišky si éterické síly mocně bere do své služby, je její zjevný obraz vzorem odevzdané vůle, nikoli vlastní vůle: „nevinná, žlutá pampeliška&quot;, jak ji duchovní badatel oslovuje.&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Vnější působení ve výše zmíněném smyslu se k ní téměř nedostane.<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ==== Die Wurzel ====<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Polarita zadržené a pohybující se životní síly mohutně poznamenává již kořen. To se projevuje na jedné straně v silné hloubkové výhonné síle kůlového kořene, který se v oblasti humusního svrchního půdního horizontu jedenkrát až vícekrát {{SE|408}}<br /> <br /> verzweigt. Kořenové provazce pronikají hluboko do minerálního podorničí a teprve tam se rozkládají do jemného kořenového vlášení. I kusy horní části kůlového kořene se dokážou na obou místech řezu znovu vyvinout v plně vytvořenou rostlinu.&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: ''Auf der Spurensuche der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen'', Dornach 2005, S. 97.&lt;/ref&gt; Na druhé straně se horní části rozvětvené primární kořene v orničním horizontu rübenartig ztlušťují v ''rhizomový kořen''. Je vyplněn volnou buněčnou hmotou, která je prostoupena navzájem propojenými trubičkami. Tyto kanálky vedou bílou, sliznatou mléčnou šťávu, jež je pod tlakem. Zde se uplatňuje vzduté působení, sledovatelné až do stvolu květu. Přeřízneme-li kořen, listovou žilku nebo stvol květu, mléčná šťáva okamžitě vytéká; celá rostlina pampeliška je trvale pod zvýšeným saftovým tlakem (*turgor*). Lze také říci: éterický tělo této rostliny je trvale pod „bildovým tlakem&quot; astrálního.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Spross_und_Blatt&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Výhonek a list ====<br /> <br /> Ve srovnání s „pólem soli&quot; kůlového kořene se merkuriální střed výhonku a listu pampelišky přechodem v horním rhizomu kořene vzdouvá do výrazné listové růžice (vyobrazení 32, str. 423). Stonek vězí v kořenovém krčku a zůstává po celý život vzdutý, zatímco životní bildekräfte s mocí střílí do spirálovitě seřazených, těsně nakupených listů. Listy těsně přiléhají k zemi, v zimě zcela; na jaře se zdvihají. Mladé listy rostoucí ze srdce listové růžice se stavějí vzpřímeně, aby při stárnutí pozvolna klesaly do roviny růžice a přibližovaly se zemi. Zatímco se tak od jara do podzimu tvoří nové listy – asi sto –, ty nejstarší na spodní straně růžice odumírají.<br /> <br /> Mocná výhonná síla listů vychází z plasticky vystupující centrální žilky, jež rovněž vede mléčnou šťávu. Na ni navazuje čepel, jež se od shora dolů zužující doprovází dlouhý řapík. V posloupnosti listů je tato čepel od děložních listů počínaje v horní části protáhle oblá. Brzy však tato silně do čepele stremhlavě se ženoucí výhonná síla naráží na zvenčí protikladně působící zadržovací neboli tvarovou sílu. V mocných ostrých zubech (lví zuby) vyráží ven a utrpí jakoby jako protipůsobení hluboké záseky dovnitř. Tak vzniká obraz silné, zčásti oboustranně disharmonické, bizarní {{SE|409}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 30, S. 409.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 30: Stadien des Aufblühens, Welkens und der Bildung der Schirmchensphäre in der Samenreife (aus: Bockemühl, Järvinen, 2005, S. 96).&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Okrajová gestalt protáhlých listů. Jen ve špičce listu dochází v přilbicovité rovnostranné trojúhelníkové gestalt k harmonickému vyrovnání výhonné a tvarové síly.<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ==== Die Blüte ====<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Polarita vzdutí a pohybu činí již nahoře saftovým vzdutím ztluštělý kůlový kořen jakoby svébytně se proživajícím článkem pampelišky. Neméně svébytná, ba ve stupňování, se rozvíjí listová růžice. A pak, jako od ní odtržen, vstupuje květ — přechodem bez přechodu, v dokonalém ovládnutí této polarity, jakoby pozdvižen nad pozemské — v Erscheinung.<br /> <br /> V paždí listů v srdci růžice se k podzimu nacházejí poupata. Přezimují „pod zemí&quot;, neboť je na podzim stahující se kořenový krček vtahuje do země. Je to poslední pohybový impuls před zimním klidem. Na jaře pak, v dubnových nocích, přece jen vyvine pampeliška jakýsi vertikálně vystřelující stonek. Se silami nasbíranými a nastavenými přes pozdní jaro předchozího roku, přes léto, podzim a zimu, vystřelují poupata na vrcholu rovněž mléčnou šťávou vedoucího, dutého, vzduchem naplněného stonkového tubusu do výše. Poupě je zelené kulaté hlavičkové tělísko, ovinuté několika vrstvami šupinovitých listenů. Pod teplými slunečními paprsky nastupujícího dne se vrstva za vrstvou otevírají a skládají dolů. Jen málé z nich dál obalují jazykové květy, jež se nyní rozvíjejí z lůžka květního (obrázek 30). {{SE|410}}<br /> <br /> Jak se poslední korbové lístky skládají dolů, rozevírají se, těsně vedle sebe, na rozepjatém lůžku květním v zářivé zlatožluté barvě 100 až 200 jednotlivých květů — druhá růžice na vyšším stupni, obrácená k nebi. Rozkvétají od okraje postupně směrem ke středu košíčku. Ten se pohybuje za slunečním chodem. Pozdě odpoledne se část korbových lístků opět vztyčuje, zároveň se lůžko květní snižuje, takže všechny paprskové květy stojí v jednom svazku vztyčeny a jsou korbovými lístky znovu ovinuty jako v poupěti. Za pěkného počasí se může rytmické otevírání a zavírání opakovat několik dní; za deštivé šedi zůstávají květní košíčky zavřeny. Po odkvětu se naposledy část korbových lístků zdvihne. Drží po celou následující tvorbu semen plnost květů pevně sevřenu. Mezitím roste trubicovitý stonek stále dál do výšky, předbíhaje dorůstající trávy a byliny. V tomto posledním ovinutí se na lůžku květním odehrává vzhledem k tvorbě semen umstülpung tímto způsobem: semeno trčí hlavičkou v lůžku květním, zatímco jeho protipól, na němž sedí jemnovláknité kališní lístky, čouhá nahoru k nebi. V době zrání semene se znovu probouzí pohybový impuls: z kališního pólu semene vyrůstá tenký stopečka, která na své špičce nese vláknité kališní lístky — chmýr. Při dorůstání odtlačují nahoru zvadlé korunní lístky z ovinutí korbových lístků ven. Po této delší přípravě se pak korbové lístky naposledy skládají dolů, lůžko květní se klene a zaobluje do koule, na níž se na dlouhých stopkách objevuje filigránová «Pusteblume» ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#409|Obrázek 30]], str. 409). Ve svých mnohých jednotlivých schirmchen je vždy zcela utvořena, neboť všechny semenné plůdky se vyvinuly v lůžku květním. Dozrálá semena se uvolňují z lůžka květního a plují jednotlivě s nejbližším nárůstem větru pryč.<br /> <br /> Vícenásobné otevírání a zavírání lístky lemovaného košíčku, pohyb lůžka květního a vyzařování kolonky květů do okolí jsou výmluvná gesta, která obrazně poukazují na blízkost působení duševního čili astrálního těla této zvláště vysoce vyvinuté kompositní rostliny. Ale ani tím není konec; znovu vyzařuje v době tvorby semen, přetváří vlásenkovité děložní lísty na stříbřitě se lesknoucí schirmchen, které se řadí jako hvězdy do obrazu kulové gestalt kosmu. Děložní lísty, jež se obvykle rozvíjejí v zemitě-vodním, obrátí se naruby a obracejí do vzduchu, {{SE|411}}<br /> <br /> teplo a světlo do kosmu. V dalším stupňování předchozího vzniká na okamžiky, v průsvitném ovinutí schirmchen, vzduch a světlem naplněný vnitřní prostor. Lze se ptát, zda tento jemně obkreslený vnitřní prostor není věrným fyzicko-smyslovým obrazem schopnosti pampelišky přitahovat kyselinu křemičitou z kosmu — tedy zda tato rostlina není skutečně «jakýmsi poslem nebes».<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Milchsaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Mléčná šťáva ====<br /> <br /> Vedle pampelišky vedou i jiné druhy složnokvětých, jako čekanka obecná (''Cichorium intybus''), locika kompasová (''Lactuca serriola''), mléč rolní (''Sonchus arvensis'') a pryšcovité rostliny (''Euphorbiaceae''), ve svých pletivech mléčnou šťávu. Tato šťáva je bílá mléčná emulze, která — v případě pampelišky, a právě tím je tato rostlina jedinečná — prochází v trubicovitých kanálcích jednotně celou rostlinou. Z řepovitě zesílené kořenové části táhnou se přes do kořenového krčku zatlačený stonek středními žilkami listů a konečně přes vzduchem naplněný stvol květu až nahoru k lůžku květnímu. Mléčná šťáva spojuje vzájemně tak odděleně působící články pampelišky v jeden celek. Stojíme před záhadou! Musí se mléčné šťávě nepřipisovat právě tak dobře salická jako sulfurická povaha — a oč víc ještě merkuriální? Nespojuje v sobě snad všechny tři kvality? Existuje zde vůbec základní princip kvetoucí rostliny — povznášení minerálního a jeho éterizace v procesu kvetení?<br /> <br /> Mléčná šťáva je sekret z okrajových buněk vzájemně propojených mléčných kanálků, které srůstají dohromady. Je to látková masa komponovaná éterickou organizací této rostliny, jež v určitých poměrech látkových množství obsahuje vše, co se pak rozvíjí do vysoce specifizovaných forem kůlového kořene, listové růžice a korbovitého květu. Rozbor odhaluje takovou mnohotvárnost rozpuštěných i suspendovaných látek, že se oprávněně jeví říci: Zde leží prvotní stav života v podobě z evoluční rané doby vývoje Země, v níž se říše minerálního, rostlinného a živočišného bytí ještě od sebe neoddělily — látková kompozice všemohoucího života. Jednotlivé skupiny látek podléhají, podle stanoviště, silným sezónním výkyvům, např. ''inulin'', polysacharid sestavený z ovocného cukru, který je s jarním růstem téměř spotřebován a ke konci podzimu se hromadí až na vysoké {{SE|412}}<br /> <br /> Gehalten dále obohacuje. Jarní kořen vykazuje největší obsah hořčin, srpnový kořen nejvíce *inulinu*, zářijový kořen nejvíce *taraxinu*, říjnový kořen nejvíce *lävulinu*.&lt;ref&gt;Werner Christian Simonis: ''Heilpflanzen und Mysterienpflanzen'', Wiesbaden 1991, S. 280.&lt;/ref&gt; Mléčná šťáva se skládá z vodě podobné základní substance — z *Taraxacum*-liquoru —, v němž jsou rozpuštěny mnohé minerální substance, jako mimo jiné draslík a křemík, jakož i organické sloučeniny jako bílkoviny, třísloviny, alkaloidy, vitaminy.&lt;ref&gt;Ebd., S. 282.&lt;/ref&gt; Látky suspendované v tomto roztoku v jemných kapičkách jsou pryskyřice a především kaučuk s koloidním bílkovinovým ochranným obalem. V popelu celé rostliny se nachází 7 % kyseliny křemičité, 40 % oxidu draselného, 8 % oxidu hořečnatého, 28,6 % oxidu sodného, jakož i stopy zinku, mědi, manganu a síry.&lt;ref&gt;Erdmuth-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, 512 S.&lt;/ref&gt; Číselné hodnoty analyticky prokazatelných látek poskytují — nad rámec jejich pouhé přítomnosti — jen malé opěrné body, které by dovolovaly rozeznat souvislost s tvořícím bytím. Více informací získáme, obrátíme-li pozornost na určité látkové kompozice, například na účinné látky a jejich léčivé působení. Ale ani ty nevypovídají nic o celku pampelišky, který tyto účinky vytváří. Dokud byl tento celek přijímán jako daná přírodní skutečnost, platila pampeliška za oficinální léčivou rostlinu. Nyní, kdy jsou účinné látky, jež jsou považovány za léčivé, izolovány a syntetizovány nebo mohou být nahrazeny jinými syntetickými látkami, pampeliška svůj čestný status léčivé rostliny ztratila. Tento status znovu získá — a tak i všechny ostatní léčivé rostliny —, teprve tehdy, až se budeme snažit rozpoznat vztahové předivo látek navzájem jako silové uspořádání, jehož architektem je — pod vedením zvenčí působících astrálních sil — éterické či životní tělo příslušné léčivé rostliny. Jednotlivé organické látkové sloučeniny sice obdržely svůj otisk od celku éterické organizace, ale tento celek plnohodnotně nezastupují.<br /> <br /> K tomu by bylo zapotřebí poznat skladatele, který si ve zjeveném obrazu pampelišky v tomto určitém uspořádání látek vytvořil autoportrét. Tohoto skladatele jako velkého umělce lze nalézt jen prostřednictvím poznání ducha. Teprve duchovní bádání otevírá „duchovní pouto&quot;,&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Faust I,'' Vers 1939.&lt;/ref&gt; které sinnstiftend spojuje empiricky nalezené jednotlivé skutečnosti. Taková duchovědná sinnstiftung ukazuje, že v pampelišce — na rozdíl od řebříčku, heřmánku a kopřivy — {{SE|413}}<br /> <br /> existuje nikoli vztah síry k zemsky vázaným látkám — draslíku, vápníku a železu —, nýbrž vztah křemene k draslíku. V živém přísluší draslíku úkol spojovat éterické tělo s fyzickým tělem; na opačném pólu stojí křemen. Na rozdíl od síry vytváří křemen jakýsi smyslový vztah mezi těmito dvěma bytostnými články a kosmicko-astrálními silami, které působí dovnitř ze Stoffwechselpol — z „Zemědělské individuality&quot;. Tato zvláštní vzájemná hra draslíku zdola a kyseliny křemičité shora se odehrává, jak lze předpokládat, v mléčné šťávě prostupující celou rostlinou. Nemůžeme v ní — v kontextu s pampeliškou, jež se utváří do vnějšího, trojčlenného zjevného obrazu — spatřovat „prostředníka [srov. poznámku autora] mezi v kosmu jemně homeopaticky rozptýlenou kyselinou křemičitou a tím, co je jako kyselina křemičitá skutečně zapotřebí po celém okolí&quot;?&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni, Dornach 1999, S. 137.&lt;/ref&gt; Zde se klade táž otázka jako u vzdušného dusíku: kyselina křemičitá přece stojí v půdě v pevné, koloidní i rozpuštěné formě dostatečně k dispozici — proč tedy přivádět kyselinu křemičitou z kosmu tak složitým způsobem, a navíc v tak nepatrných množstvích? Zřejmě se jedná o dva vzájemně polární stavy působení kyseliny křemičité, respektive v ní účinkujícího křemíku. Jedním stavem bytí kyseliny křemičité jsou křemen a silikáty. Jsou výsledkem vznikání a zanikání minulých zemských stavů. Jako horniny a jako jejich zvětrávací rozestup tvoří minerální základní kostru půd. K této zemsky vázané kyselině křemičité stojí kořen rostliny ve vztahu. Druhý stav působení kyseliny křemičité uplatňuje se v Stoffwechselpol nad zemí — jako „v kosmu jemně homeopaticky rozptýlená kyselina křemičitá&quot;.&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Pomyslí se ihned na meteorický prach, jenž se dostává do přitažlivé sféry Země. Ten však sám od sebe na Zemi prosévá. Toto minerální zemnění jistě nemůže být tím, co je míněno. Výrok Rudolfa Steinera zní, že „správná vzájemná hra draslíku a kyseliny křemičité v rostlině musí být přítomna, aby přitahovala kosmické&quot;.&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Je to aktivní proces, jenž vychází z rostliny a jejž je zapotřebí za pomoci náležitě připraveného hnojiva oživit. {{SE|414}}<br /> <br /> Co je zde mimo jiné označeno jako „kosmická kyselina křemičitá&quot;, označuje nehmotný, étericky-astrální stav. „Mohli bychom postupně, když budeme bezmyšlenkovitě dál hnojit, Zemi znemožnit, aby nasávala to, co jako kyselina křemičitá, olovo, rtuť je účinné&quot;, „co […] přichází z kosmické periferie a musí být přijato do rostlinného růstu&quot;.&lt;ref&gt;Ebd., S. 123–24.&lt;/ref&gt; Země ztrácí schopnost přijímat tyto kosmické substance. Aby bylo tomuto ztrácení čeleno, je zapotřebí opět zvláštní příprava hnojiva: preparát z pampelišky. Ten zprostředkovává půdě a rostlině schopnost, jež je pampelišce vlastní zvláštním způsobem — uvést draslík a kyselinu křemičitou v životních procesech rostlin do takového vzájemného vztahu, aby nabyly schopnosti přitahovat „kosmickou kyselinu křemičitou&quot;. V pampelišce vzniká tento vzájemný vztah teprve tím, že oba pozemské látky přijaté kořenem — draslík a kyselinu křemičitou — povznáší z anorganicko-fyzického do éterického stavu. Mléčná šťáva je ve své všemohoucnosti sice blíže svému praobrazí, přesto je v této podobě zjevení jeho odrazem právě tak jako jeho rytmus ve vzdutí a pohybu a jeho stupňování od kořene přes listovou růžici, vrcholící v květních úborech. Pampeliška je „jakýsi posel nebes&quot;; její zjevný obraz o tom vypovídá.<br /> <br /> Kyselina křemičitá takto vyzářená z kosmu a přijatá životními procesy rostliny vstupuje do vztahu s kyselinou křemičitou přijatou ze země, jež stojí ve vzájemném vztahu k draslíku. Teprve v této syntéze nalezne člověk pravděpodobně přístup k pochopení tohoto záhadného stavu věci popsaného duchovním badatelem. Kyselina křemičitá obsahuje křemík. „Křemík je zase v organismu přeměněn v látku mimořádné důležitosti, která v současnosti [tedy v roce 1924; poznámka autora] mezi chemickými prvky vůbec není uváděna.&quot;&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Je to tato přeměněná látka, skrze niž se zmíněné substanciality kosmu stávají novým způsobem přístupnými rostlinnému růstu?<br /> <br /> Pampeliška v sobě spojuje — jako evolučně nejranější forma existence života — mléčnou šťávu s kosmicko-pozemskou tvořivou silou dokonanou v přítomném. O tom vypovídá její zjevný obraz. Je to tato syntéza, jež pampelišce, především v jejím vynikajícím procesu kvetení, propůjčuje jedinečnou vlastnost, aby pozemsky vyzařující {{SE|415}}<br /> <br /> a kosmicky vstřikující křemičitou kyselinu v jedno spojit a přitom v Živém „v křemičité kyselině obsažený křemík&quot; proměnit v „novou látku&quot;? Kladnou odpověď naznačuje postup další preparace pampelišky i účinnost hotového preparátu.<br /> <br /> Na počátku preparace stojí otázka: Lze silový potenciál pampelišky zachytit, soustředit, koncentrát uchovat a nasadit jej v podobě hnojiva tak, aby se sdílel půdě a rostoucím rostlinám? Ve vadnutí pampelišky tento potenciál hasne. Poslední životní záchvěv je přeměna děložních listů v stopkatý chmýr, nesoucí pod svým deštníčkem semeno. Dříve než dojde k tomuto mistrnému závěru, musí být životní proces pampelišky, jenž ve květních úborech dosahuje svého vrcholu, udržován dále v proudu. To zase může zajistit jen obalový orgán, který pochází z přírodní říše o stupeň vyšší — z říše živočišné. Zvíře staví své životní procesy do služby svého duševního nitra a udržuje je tím v proudu. Podle duchovní vědy Rudolfa Steinera tuto úlohu plní, pokud jde o květní úbory pampelišky, pobřišnice, přesněji okruží skotu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Bauchfell_bzw._Gekröse_des_Rindes&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Pobřišnice resp. okruží skotu ====<br /> <br /> Slouží jako obalový orgán z říše živočišné při preparaci květních úborů pampelišky. Pobřišnice (''Serosa'', ''Peritoneum'') obaluje břišní dutinu se všemi orgány v ní uloženými, stejně tak dutinu pánevní. V břišní a pánevní dutině tvoří hraniční membránu metabolického pólu ve vlastním smyslu. Také hrudní dutina, centrum rytmického systému se srdcem a plícemi, je vystlána ''Peritoneem'' — pohrudnicí. Tato je však od pobřišnice přísně oddělena bránicí (''Diaphragma''). ''Peritoneum'' je kožní orgán obrácený do vnitřního světa těla, vyvráceného naruby. Jeho povrch přivrácený k nitru tvoří ploché buňky uložené v bazální membráně. Ta nasedá na pojivové a svalové tkáně stěn orgánových obalů, resp. tělních dutin. Odloupneme-li ji, držíme v rukou průsvitnou, lesklou, membránovitou kůži. Ta je prostoupena jemnou sítí nervových vláken, jež se centrují v jednotlivých gangliích a nakonec se sbíhají ve velkém gangliovém centru solárního plexu (''Plexus solare''), které leží u skotu pod páteří na hranici {{SE|416}}<br /> <br /> páteře hrudní a bederní. Tato nervová pletiva náleží vegetativnímu nervovému systému, jenž se člení na *Sympathicus* a k němu polárně se vztahující *Parasympathicus*. Jejich regulační působení se odehrává hluboko v podvědomí.<br /> <br /> Pouhé anatomicko-funkcionální pozorování pobřišnice osvětluje jen málo z jejího hlubšího dosahu. Konstatujeme silnou inervaci, vlhkostní film umožňující klouzavost orgánů břišní a pánevní dutiny — zvláště závitů tenkého střeva — a pozoruhodně vysokou schopnost resorbce tělesných tekutin; v součinnosti s lymfou a lymfatickými uzlinami zajišťuje detoxikaci — ve smyslu jakéhosi trávení — tělu cizích látek. Tento způsob pozorování, omezující se na vnější fakta, se ihned rozšiřuje, jakmile se ptáme po dosahu silné inervace. Odpověď dává pobřišnice sama. Je to smyslový orgán, jenž se obrací na to, co se v jednotlivých orgánech tohoto vnitřního prostoru vykonává ve vysoce specifických činnostech, a jenž přitom souhrn těchto činností uchopuje v bezvědomí jako celek — a z tohoto celku koordinuje a navzájem slaďuje orgánové aktivity.<br /> <br /> Tak jako vnější kůže a do ní vložené čtyři střední smysly — tepelný, zrakový, chuťový a čichový&lt;ref&gt;Willi Aeppli: *Sinnesorganismus, Sinnesverlust, Sinnespflege*; Stuttgart 1967; sowie<br /> : Dietrich Rapp, Hans-Christian Zehnter: *Die zwölf Sinne in der seelischen Beobachtung – Eine Exkursion*, Münchenstein 2019, 253 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: *Anthroposophie ein Fragment*, GA 45, Dornach 2002.&lt;/ref&gt; — zprostředkovávají bdělému vědomí smyslový obraz skutečnosti bytí, tak vnitřní kůže pobřišnice zprostředkovává zjevení samotné té bytostné skutečnosti; a to posledně jmenované zejména v souvislosti se životním smyslem. Ten temně oznamuje tělesné stavy. Patří vedle smyslu pro rovnováhu, vlastní pohyb a hmat k nižším, volním smyslům.&lt;ref&gt;Willi Aeppli: Ebd.; sowie: Dietrich Rapp, Hans-Christian Zehnter: Ebd.&lt;/ref&gt; Svou blízkostí k vůli spočívá jejich činnost v nejhlubším podvědomí — podvědomí hlubokého spánku; stojí v bezprostředním vztahu ke geistwirklichkeit bytí. Smyslový orgán pobřišnice tedy nevnímá předmětné protistojné, nýbrž ponořuje se do bytostných zjevení, jež se vyjadřují v činnosti orgánů tělních dutin. Tak je činnost močového měchýře jakožto orgánu koncentrace a vylučování jiná než činnost tenkého střeva jakožto orgánu vstřebávání trávicích šťáv. A opět jiné jsou činnosti jater, slinivky, sleziny atd. Pobřišnice je {{SE|417}}<br /> <br /> na jedné straně vetkáno do bytostného bytí a činnosti (účinnosti, funkce) každého jednotlivého orgánu břišní dutiny, na straně druhé zprostředkovává zároveň souhrn těchto činností hlavnímu gangliovému centru sluneční pleteně. Proto lze pobřišnici spolu s menšími gangliovými uzly a velkým gangliovým centrem nazvat vnitřním nebem. Také jiná, zjevně intuitivně zvolená ganglionová označení břišní dutiny, jako „hvězdicovité ganglium&quot; (''Ganglion stellatum'') a ''Ganglion coeliacum'' (''Coelum'' = nebe), poukazují na příbuznost s makrokosmem. „Tělesná dutina je nebe, kosmická enkláva.&lt;ref&gt;Lothar Vogel: ''Der dreigliedrige Mensch'', Dornach 1979, S. 105.&lt;/ref&gt; Zde v říši zvířat a zejména u přežvýkavců a mezi nimi především u skotu nachází tento nebeský vztah nejvyšší rozvinutí. Při přežvýkování nevnímá kráva obrazy smyslově dané vnější skutečnosti, nýbrž v podobě silotvorných obrazů zjevení té bytostné skutečnosti, která jí leží v základu.<br /> <br /> S ohledem na vztah pobřišnice k rozmanitým autonomním činnostem orgánů břišní dutiny, jež každý jednotlivě obaluje, vyvstává otázka, která část pobřišnice přichází v úvahu pro preparaci. Ve svém kurzu pro zemědělce jmenuje Rudolf Steiner kravské okruží: „Žlutá hlavičková pampelišková kvítka se sesbírají, nechají trochu povadnout, slisují a všijí do kravského okruží.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 137.&lt;/ref&gt; Na otázku, co je třeba rozumět pod kravským okružím, následuje odpověď: „Mínila se tím pobřišnice. Dle mého vědomí se okružím rozumí pobřišnice.&quot;&lt;ref&gt;Ebd., Fragenbeantwortung vom 14. Juni 1924, S. 175.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tato vyjádření vedla v praxi dodnes k pochybnosti: Záleží prvotně na pobřišnici jako takové, nebo specificky na okruží, jež tvoří část pobřišnice? Je-li tomu tak v prvním případě, nabízí se pro preparaci daleko spíše a jednodušeji velká předstěra (''Omentum majus''), méně pak malá předstěra (''Omentum minus''), jež ve dvoulisté ploténce spojuje játra a žaludek. Velká předstěra, rovněž dvoulistá ploténka pobřišnice, leží jako zástěra mezi břišní stěnou žaludku a kličkami střev. Splývá od žaludku dolů až k dolní ploše břišní dutiny, tvoří tam velkou kličku, obrací se zpět opět nahoru a kryje střeva jako hřejivý ochranný štít.&lt;ref&gt;Ulrike Remer-Bielitz: ''Dokumentation zum Rindgekröse''; Forschungsring, Materialien Nr. 8, Darmstadt 2001.&lt;/ref&gt; Jinak je tomu s okružím (''Mesenterium''). {{SE|418}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 31, S. 419.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 31: Querschnitt durch die Bauchhöhle des Rindes. Die Bauchfell-Serosadoppellamelle in Beziehung zur Dünndarmverdauung.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Upevněno na stěně břišní dutiny, bezprostředně pod páteří, nese celý střevní svazek. Z obou stran břišní dutiny se jednovrstvé peritoneum břišní dutiny skládá do serozní dvojploténky, okruží, a to tak, že jeho smyslově aktivní strany míří navenek do břišní dutiny (obrázek 31). Serozní dvojlamely se v oblasti tenkého střeva (''Jejunum'') dělí a obalují jej jako jednotlivá lamela. Okruží tak tvoří vějíř záhybů, jenž sleduje těsně k sobě přiléhající kličky tenkého střeva dobrým dílem břišní dutiny. Mezi oběma serozními listy okruží leží nervové provazce (větví se do obou listů a jsou v souvislosti s trávicím děním v tenkém střevě), dále tepenné a žilní krevní dráhy (udržují intenzivní životní procesy ve střevě), mízní cévy (přijímají přes střevní sliznici [''Mucosa''] trávicí šťávy [''Chylus'']), mízní uzliny (působí detoxikačně) a konečně pojivová tkáň a tukové vrstvy. Tím se stavba okruží jako části pobřišnice ustavuje tak, že je zároveň orgánem smyslovým i orgánem činnosti. Zprostředkovává trávicí činnost (vnější svět) celkovému organismu (vnitřní svět) a naopak.<br /> <br /> Zaměří-li se pozornost na tento vztah k činnosti, vyjasňuje se rozdíl mezi okružím a předstěrami (''Omentum majus'' a ''minus''). Pojem „pobřišnice&quot;, který Rudolf Steiner v odpovědích na otázky kurzu zmiňuje v souvislosti s okružím, míní něco obecného, {{SE|419}}<br /> <br /> jakoby ideu obsáhlého, do smyslové tmy metabolismu ponořujícího se, vědomí odňatého smyslového orgánu. Pojem „okruží&quot;, jenž nachází zmínku v pátém přednášce Zemědělského kurzu, míní něco specifického, funkční pole, na němž se obecné uplatňuje ve vysoce specifické činnosti, totiž v takové, jaká se v takto dokonalé podobě nachází jedině v trávicím traktu. Jeho jedinečnost plyne z důvěrné souvislosti s „vlohou Já&quot; probíranou v kapitole „Skot&quot; (s. 146 nn.). Tato vloha je v kravě předznačena v dlouhé cestě intenzivní trávicí činnosti, vrcholící přežvykováním. Výsledek tohoto trávicího otvírání látky vnímá seróza pobřišnice okruží. Vyzařuje jako astrální síla do nitra těla i do krevní dráhy a ta ji nese až k nervově-smyslovému pólu hlavy a do nasazených rohů, kde se vrátí zpět. Tím se na vyšší rovině znovu spouští vědomostní impuls, jehož výsledek zpětně ozařuje tělní dutinu a prostřednictvím obou serozních listů okruží se sděluje obsahu střeva. Ten je nyní prosycen silami, které z aktuální životní činnosti krávy nalezly cestu k její nadsmyslové bytostné skutečnosti. S vyloučením vstupuje toto silové potenciál, „vloha Já&quot;, do vnějšího světa. Propůjčuje kravskému hnoji jeho jedinečnou a trvalou hnojivou sílu. Toto dění, vycházející z vyššího bytí krávy, smí platit za další doklad toho, že pobřišnice představuje cosi „obecného&quot;, kdežto dvojlamelová okruží-pobřišnice cosi specifického. Tato druhá splňuje v „niterném nebi&quot;, v tomto vpáčeném kosmu, ústřední úkol: zprostředkovávat trávicí dění přežvýkavce organismu a od tohoto organismu zpět trávicímu systému, jenž se pak stává hnojivem.<br /> <br /> Toto dění, zahrnující celé bytí krávy, neplní ani velká ani malá předstěra. Obě mají specifické funkce mimo trávicí dění a s ním spojené kroky přeměny ve vyšší silové působení. Obě sice vykazují podobnou anatomickou stavbu s dvojlamelovou sérózou a mezi nimi ležícími nervovými, krevními a mízními drahami, mízními uzlinami a pojivovou tkání — přičemž tato pojivová tkáň je výrazně redukována. Příznačná pro velkou předstěru je sítkovitá distribuce uloženého tukového pletiva. Co však tato anatomická příbuznost vypovídá? Smyslová funkce je zásadně jiná. Je to taková, jež — jak se smíme domnívat — spočívá ve vnímání a řízení harmonického spolupůsobení {{SE|420}}<br /> <br /> Orgánů břišní dutiny, zejména na aktivitu tenkého a tlustého střeva ve vztahu k předcházející činnosti žaludku a předžaludků. Co se děje v bachoru, musí být v průběžném vzájemném vztahu sladěno s tím, co probíhá ve střevním trávení, a naopak. Navíc je velká předstěra vnímavě ponořena do tekutinového hospodářství břišní dutiny a řídí je sekrecí a resorpcí. Dále zajišťuje obranu proti tělu cizím látkám. Na základě toho a své velké pohyblivosti bylo velké předstěřové těleso označeno také jako «velký hadr břišní dutiny».&lt;ref&gt;Johannes W. Rohen: ''Funktionelle Anatomie des Menschen'', Stuttgart-New York 1993, S. 287.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Co jakožto obalový orgán pro květní úbory pampelišky jednoznačně svědčí pro kravské okruží, lze spatřit v následujícím: Jako vysoce vyvinutá složnokvětá rostlina má pampeliška moc přitahovat z kosmu substanciálně-bytostné jádro kyseliny křemičité. Kravské okruží má ze své strany moc — díky své smyslové činnosti obrácené dovnitř na látkové působení trávení v tenkém střevě — obdařit ještě nehmotnou kyselinu křemičitou jakousi vnímající niterností. Aby bylo možno tento potenciál, jenž je jako výsledek evolučního stávání se uložen v pampeliškovém květu a v kravském okruží, učinit využitelným pro růst rostlin, je zapotřebí opět preparace, která vyvěrá z duchovního poznání člověka a která v rytmu plynutí časů překlenuje hranice mezi přírodními říšemi.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Präparationsschritte&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kroky preparace ====<br /> <br /> Vhodný čas ke sběru — to platí pro střední Evropu — je slunečný dubnový den. Květní úbory se otevírají v brzkých ranních hodinách, rozkvetou řadu po řadě od okraje a rozepnou své jazykové květy radiálně do šířky. Přibližně kolem desáté hodiny dopoledne bývá dosaženo stadia, kdy ve středu úboru ještě zbývá drobný shluk poupat. V krátké době asi jedné hodiny, než nastane plný rozkvět, musí být úbory natrhány z dutých stopek a rozloženy k sušení, případně předsušeny teplým vzduchem. Sběr odpoledne, za plného rozkvětu nebo v pokročilé kvetoucí sezóně je třeba se vyvarovat pro nebezpečí předčasného přechodu k tvorbě chmýří a semen. {{SE|421}}<br /> <br /> V prvním přípravném kroku jsou květní úbory — podle stupně vysušení — lehce navlhčeny výluhem z listů pampelišky, trochu stlačeny, ze všech stran obaleny lalůčky okruží a provázkem z konopí (žádný syntetický materiál) svázány do malého balíčku. Jako «alternativa» k okruží se kvůli snazší manipulaci často upřednostňuje velká předstěra (''Omentum majus''); je plošnější a zpravidla méně prostoupena tukem. Připojuje se k žaludku a jinak nemá žádnou přímou spojitost s kličkami střevními.<br /> <br /> Obalení gekrózní membránou vede k první umstülpung přirozeného procesu, a tím k prvnímu kroku emancipace od něj: Vyzařující gesta löwenzahnových květů, obrácená ke kosmu, je nyní obrácena dovnitř a naplňuje vnitřní prostor. Jinak je tomu s pobřišnicí, jež jako jakési «nebeské klenby» vystýlala břišní dutinu, obemykala všechny břišní orgány a tak i umně kličky tenkého střeva a stála v smyslovém vztahu ke skryté trávicí činnosti — nyní je obrácena ven. Popsaná dvojitá lamela nebo -serosa okruží nyní v novém způsobu rozvíjí smyslovou činnost obrácenou ven i dovnitř. Dovnitř je tato — skrze ''serosu'' dovnitř obrácené lamely — zaměřena na životní dění, jež v květních úborech pampelišky dosáhlo evolučního vrcholu, zatímco ''serosa'' ven obrácené lamely se otevírá silám, které ze světové i zemské periferie zvenčí proudí dovnitř. Tak nahlíženo, se jednotná smyslová funkce střevního okruží rozštěpuje do polaritní dvojí funkce. Nedotčeny tím zůstávají pojivové strany obou lamel; nadále k sobě přilnou a tvoří jaksi pojivový článek mezi oběma polárními sférami vnímání.<br /> <br /> Fyzická a životní organizace pampelišky je evolučně zaměřena na to, aby utvářela vztahové předivo draslíku a kyseliny křemičité, vrcholící v květ. S tím se váže otázka, zda právě v onom pojivém článku — jako syntéza tohoto nového vztahu vnitřku a vnějšku — nemůže toto vztahové předivo být udrženo v proudu i za hranicí, která je evolučně rozvoji rostliny vytčena. Nespočívá právě v tom význam okruží, že jednak ve své funkční jednotě s trávením v tenkém střevě a jednak na základě funkce své dvojité lamely v prvním přípravném kroku přivádí do vzájemného vztahu dvě polární silová světa? Nejsou tím teprve v pozemském světě stvořeny podmínky, aby jedinečná vlastnost pampelišky — «přitahovat kyselinu křemičitou z kosmu» — {{SE|422}}<br /> <br /> na cestě hnojení přenášet na půdní a rostlinný život? Tyto otázky bude možné zodpovědět jen z osobního vztahu, který si člověk v činu a myšlení buduje k věcem a bytostem. Vyvstávají tváří v tvář praxí místy uplatňované, kdy jsou obě serosalamely — zpravidla velkého omenta — od sebe odděleny tak, že vzniká jakási kapsa, do níž se nacpou květní úbory a jejíž otevřené konce se pak zašijí. To znamená, že obal je jen jednovrstvý, to jest: uplatní se účinek pobřišnice jako něčeho obecného (výstelka břišní dutiny), a nikoliv okruží jako něčeho zvláštního.<br /> <br /> Druhý krok preparace si v praxi získal širší pozornost teprve poté, co s pátým vydáním Zemědělského kurzu (Dornach 1975) byly publikovány i poznámky Rudolfa Steinera k přednáškám kurzu. V nich poznamenává k preparátu z pampelišky: «Zavěsit okruží ve vzduchu.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Anhang, S. 293.&lt;/ref&gt; V páté přednášce kurzu to není řečeno těmito slovy, nýbrž je ihned odkazováno na třetí krok: «Pak musíme vystavit [okruží obklopené květní úbory pampelišky; poznámka autora] samozřejmě působení země, působení země v zimní době.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Tak tomu bylo i v následujících desetiletích v praxi vesměs dodržováno. Přesto zůstávala otázka stále otevřená, zda tím míněno, že druhý krok odpadá, případně jak je třeba rozumět bezprostředně následující větě: «Nyní však jde o to, abychom získali obklopující síly tím, že s ním naložíme stejně jako s ostatním.» Hádanka se rozluští s výše uvedeným citátem z poznámek «zavěsit ve vzduchu». Ten vykládá «obklopující síly», jež působí v létě ve vzduchu a teple nad zemí. Poznámka, «že s ním naložíme stejně jako s ostatním», musí být tedy vykládána ve stejném smyslu jako v případě řebříčku, kde bylo podrobně popsáno vystavení preparátu letním a zimním silám.<br /> <br /> Ve druhém kroku preparace se odehrává 2. akt everze a s ním stejně tak akt emancipace od přírodou daného dění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#423|Abbildung 32]]). To, co dříve náleželo vnitřní bytosti krávy a vděčilo celé své existenci právě její službě, je nyní orgánem vnějšího světa, ve službě sil, které se vyzařují z kosmického obvodu. {{SE|423}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 32, S. 423.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 32: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation des Löwenzahnpräparates.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Naopak květy pampelišky, které se ve vnějším světě obracejí ke kosmu a jemu vděčí za svou existenci, jsou nyní obklopeny zvířecím orgánním obalem, v němž se koncentrát sil květů pampelišky spojuje se silami makrokosmu, jež jsou tomuto koncentrátu zprostředkovány orgánním obalem kravského okruží.<br /> <br /> Nyní jde o to, aby sebrané květní úbory z dubna byly dostatečně usušeny, ihned poté obaleny laloky okruží krávy středního věku, pokud možno z vlastního stádního chovu statku, a takto svázaný kulovitý balíček byl zavěšen ve vzduchu, chráněn před ptačím zobáním. Přes letní pololetí až přibližně do Michaeli zůstává takto nad zemí vystaven slunečním a planetárním silám v teple a vzduchu. Ty vstupují do vzájemného působení s pozemskými látkami draslíku a kyseliny křemičité, které byly v květu povzneseny do éterického stavu. Na tomto stupni éterična — tak lze předpokládat — teprve může vznikat ono «vztahové předivo draslíku a kyseliny křemičité», na něž poukazuje duchovní bádání a které propůjčuje pampelišce schopnost jako «poslovi nebes» přitahovat kosmickou kyselinu křemičitou. Nechť je to pokus ukázat onen vztahový kontext, podle nějž za prvním krokem nutně musí následovat {{SE|424}}<br /> <br /> krok druhý, totiž vystavení balíčku z okruží atmosférickým silám.<br /> <br /> Ve třetím kroku preparace se uskutečňuje třetí proces everze a emancipace ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#423|Obrázek 32]], S. 423). Co bylo přes letní pololetí nad zemí, v «břiše zemědělské individuality», vystaveno silám periferie planetárního kosmu, je nyní exponováno silám, které z obvodu stálic působí cestou přes zemi v zemito-vodním živlu. Zatímco v létě jsou to přednostně astrální síly, které se vyzařují ze sluneční sféry a planetárních sfér a prostřednictvím zvířecích orgánních obalů vtiskují do substance květů pampelišky, jsou to v zimě v zemi především já-síly působící z vyšší duchovní světa, které se vtiskují do substance květů.<br /> <br /> Postup ve třetím preparačním kroku je následující: Po začátku podzimu, okolo Michaeli, jsou kulovité balíčky sundány a zahrabány do země, do hloubky přechodu od humusového svrchního půdy k jílovitějšímu a jemnopísčitějšímu podorničí. Jáma je opět zasypána a blízko povrchu půdy opatřena drátěnou sítí proti psům a lišáku. Dokud se zápach okruží do zimy nevytratí, může k tomuto účelu pomoci i dřevěná nebo kamenná přikrývka.<br /> <br /> Na jaře, okolo Velikonoc, je preparát vyjmut — jeho obal z okruží bývá zpravidla silně zetlelý — a uložen do hliněných nádob, allseitig obklopených rašelinovou drtí. S hotovým preparátem, jehož květní úbory si z velké části zachovaly svou strukturu, vznikla znovu nová látkovost — nebo lépe: nové uspořádání látek — jako vztažný bod ke silovému potenciálu zcela nového druhu. Na cestě svého vznikání, řízené duchem a rukou člověka, bylo udržováno v živém a rozvíjí svou bytostnou účinnost v živém.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Anwendung_und_Wirksamkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Použití a účinnost ====<br /> <br /> Preparát z pampelišky je jako ostatní preparáty silové hnojivo. Působí jako ony na «souzvuk tvořivého, formujícího a utvářejícího světového slova»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993.&lt;/ref&gt;, to jest — vztaženo na preparáty — na životní, astrální neboli duševní síly i na formující bytostné neboli já-síly, přičemž tyto posledně jmenované propůjčují rostlinám z hlubin země sílu vzpřímení {{SE|425}}<br /> <br /> verleihen.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Leitsätze'', GA 26, «Der Mensch in seiner makrokosmischen Wesenheit», Dornach 1998.&lt;/ref&gt; Vytvářejí, budují a tvarují úrodnou půdu i plodnosné rostliny — to, co se jako «bránicová střed» začleňuje mezi «hlavu a břicho» zemědělské individuality. Jedinečným způsobem to platí o preparátu z pampelišky. Kolik podmínek plných vzájemných vztahů musí souznět, aby bylo uděleno blossomům pampelišky schopnost jakési smyslové síly — přitahovat kieselsäure z kosmického obvodu? Jaký velkolepý soubor vztahů musí vládnout v látkové výměně krávy, aby bylo s okruží vytvořeno ústrojí, které má na jedné straně smyslový vztah k látkám přicházejícím zvenčí v proudu potravy a na druhé straně zprostředkovává výsledek tohoto vnímání astrálnímu bytí krávy? Spojení obojího — blossomů i pobřišnicového okruží — vytváří syntézu vyššího druhu, hnojivou substanci, jejíž účinnost představuje zesílení obou polárních kvalit.<br /> <br /> Vzniká nová kompozice látek v živém, hnojivo, které se v ještě intimnějším způsobu stará o to, aby se nadsmyslově-astrální organizace kulturních rostlin vtiskovala do jejich éterické a skrze ni do jejich fyzické organizace. Rostliny se stávají smysluplnějšími, a tím citlivějšími na látky, které potřebují ke svému růstu: «je-li rostlina tímto způsobem, v nejjemnějším způsobu prostoupena kieselsäure, proživána jí, pak se stane, že je citlivá ke všemu a ke všemu přitahuje».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 138.&lt;/ref&gt; Dále se uvádí, že tento obvod se zjevně nevztahuje jen na prokořeněný půdní prostor jednotlivé rostliny, nýbrž sahá až do sousedního pole, lesa a přilehlé louky.&lt;ref&gt;Ebd., S. 138.&lt;/ref&gt; Toto zpočátku záhadné tvrzení lze dnes při nynějším stavu vědeckého poznání docela dobře vysvětlit fenoménem symbiózy kořenů rostlin s půdními houbami (''Mykorrhiza''), jejichž mycelium — předivo buněčných vláken (''Hyphen'') — propojuje na větší vzdálenosti kořenové soustavy rostlin navzájem. Hyfeny na jedné straně zásobují rostliny vodou (lesní stromy), především však minerálními látkami, na druhé straně samy profitují z jejich energetického hospodářství. Fenomén vzájemně se podporujícího soužití (''Symbiose'') výše vyvinutých organismů s nižšími lze docela dobře ve {{SE|426}}<br /> <br /> způsobu pochopit, že zde vládnou temné stupně citlivosti, tak například u luskovin, jejichž výkon vazby dusíku lze organickými hnojivy znatelně zvýšit. Lze očekávat, že i zde přípravek z pampelišky přinese významný příspěvek. Avšak vyčerpává se tím, pokračováním přírodního procesu, bytost a účinnost tohoto látkového novotváření z duchovní vědy? Empfindung v daném případě jistě znamená, že astrální organizace působící na rostliny zvenčí se má v míře vyšší stát «tvůrcem a tvárcem» éterických čili životních sil a udržovat tyto jako «tvořivé» v proudu. Předstupeň k tomu se odehrává v květu pampelišky. Obdarován je schopností přitahovat křemičitost z kosmu díky své zemské zakořeněnosti (stoupající mléčná míza) a zároveň svému náklonu a otevřenosti ke slunci. Popsanou preparací, uskutečňující se v pozemském, je přípravek z pampelišky nakonec uveden do stavu, kdy prostřednictvím organických hnojiv zprostředkovává jiným pěstovaným rostlinám schopnost přitahovat ze sousedních kulturních půd zemské látky, které potřebují k zdravému růstu.<br /> <br /> S obvyklými vědecko-teoretickými pojmy je taková látková migrace nemyslitelná. Stává se pochopitelnější, naučíme-li se rozumět půdě samé, bránicovému orgánu «zemědělské individuality», jako životní souvislosti prostoupené astrálními silami, do níž kořen jako smyslový orgán svým způsobem vstupuje. Tento nepatrně rozvinutý smyslový orgán lze zcela otupět minerálními solemi (srov. kap. «Použití dusíkatých solí», s. 275 nn.), lze jej však také vychovávat k stále vyšší aktivitě souhrnným působením všech jmenovaných preparátů. A o to jde. Každý z nich přispívá jedním aspektem působení k rozvoji smyslové organizace, a tím k «citlivosti» vůči látkám a silám: «Opracovává-li se zemský půda tak […], pak se rostlina připraví k tomu, aby přitahovala věci z širokého obvodu.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 138.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Přípravek z pampelišky hnojí půdu astrálními silami. Ty činí bující život půdy mocným působením v tom smyslu, že půda sama se stává rostlinnou. V tomto prostředí stupňované půdní úrodnosti je asi třeba hledat odpověď na otázku: Jakého druhu je «citlivost» podnícená přípravkem z pampelišky? Je to {{SE|427}}<br /> <br /> Innenwirkung, která nevychází z vlastního duševního nitra – to rostlina nemá –, nýbrž taková, jež má z nadsmyslového prostřednictvím látkového uspořádání rostliny moc cíleně přitahovat pozemské látky. Jak se ale tyto látky dávají do pohybu? Nemusejí být nejprve přivedeny do proudění životní organizací těch rostlin, které rostou na sousedním poli, na louce a v lese? To znamená: nemusejí být pozemské látky nejprve povýšeny z fyzicko-materiálního stavu do stavu Bildekräfte? Tato záhadná otázka zůstává otevřená!<br /> <br /> Přípravek z pampelišky se aplikuje – spolu se čtyřmi předtím popsanými přípravky – jako přídavek v jakési homeopatické dávce do kompostů, chlévského hnoje, kejdy a gülle. Mírou je tříprstová špetkana přibližně 1 m² zahradní kompostové buňky až po 10 až 15 m² u hnojišť a kompostovišť, případně hlubokých stájí a tekutých hnojiv. Preparace by měla proběhnout bezprostředně po zakládání hromady, u tekutých hnojiv bezprostředně po zahájení plnění nádrže. Místo zavěšení v látkových sáčcích lze preparátové dávky také prohníst s jílem do kuliček a v této podobě přidat pevným i tekutým hnojivům. Opakování se doporučuje po každém přesypání hromad, respektive po promíchání a provzdušnění tekutých hnojiv. Preparáty tlumí přeměny, které se znovu ihned rozbíhají, a tím brání nadměrnému zahřívání, respektive ostrostii zápachů. Dusík a uhlík zůstávají «usazeny» v organických sloučeninách. Přípravek z pampelišky je navíc součástí «souhrnného preparátu» – intenzivně preparovaného koncentrátu na bázi chlévského hnoje bez podestýlky. Ten se v malých množstvích rozptyluje na čerstvý hnůj před každodenním vyvážením, respektive přidává do ložných míst boxových stájí.<br /> <br /> Jako každý z preparátů volá i ten z pampelišky k přítomnosti ducha v činu. Teprve ta – v souvislosti s celkem statku – probouzí otázky, a s nimi badatelské smýšlení. Otevírá se poznávací cesta, která nejprve jen vykonávající jednání oživuje na jednání umělecké.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Baldrianpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Složení přípravku z kozlíku ===<br /> <br /> Jako poslední v řadě šesti hnojivých preparátů stojí přípravek z kozlíku. V aplikaci i funkci zaujímá zaokrouhlující zvláštní postavení. V pouhých několika slovech charakterizuje Rudolf Steiner podstatu a účinnost tohoto preparátu takto: »tím, že se hnoji přidá způsobem velmi jemným ona zředěná šťáva z kozlíkového květu, lze v něm vyvolat to, co ho podněcuje k tomu, aby se k tomu, co nazýváme fosforovou substancí, choval správným způsobem.« {{SE|428}}<br /> <br /> V tomto výroku je již naznačeno, že šťáva vylisovaná z kozlíkového květu nepodléhá žádným dalším preparačním krokům – kromě jediného opatření, totiž že tinkturu je před použitím třeba zředit teplou vodou. Záhada, oč zde jde, se musí odkrýt jednak tím, co o ní prozrazuje zjevný obraz kozlíku lékařského (Valeriana officinalis), jednak tím, co lze získat z duchovního výzkumu jakožto poznání.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Erscheinungsbild_des_Baldrian&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zjevný obraz kozlíku ====<br /> <br /> Kozlík se nachází v okrajových a přechodových zónách obdělaných pozemků na hlinitých, humusnatých půdách, přednostně na vlhčích, spíše stinných místech – na lesních okrajích, na vlhkých loukách, v pobřežních pásech podél potoků a řek a u paty svahů s průsakovými vodami z podorničí. V horských údolích vystupuje až do značných nadmořských výšek. Lze ho pěstovat i zahradnicky. Zatímco se pampeliška – kromě své krátké doby kvetení – skrývá mezi trávami a bylinami, zvedá se kozlík z počátečního stádia listové růžice do hrdé vzpřímenosti vysoko nad své okolí, vrcholíce bíle až světle růžově rozkvétajícím lichookolíkem. Ten sestává z těsně semknutých, jemných, drobounkých jednotlivých kvítků, které se v intenzivně se šířící vůni zdají jakoby rozpouštět. Princip stonku ovládá celou rostlinu. Při výšce porostu až dva metry dosahuje stonek dolů až do prostoru kořenů, kde tvoří oddenky, a nahoru do vzdušného prostoru, kde se rozptyluje v květenství. Nahoru i dolů se rozčleňuje jednak v jemné stopky květů, jednak v mohutné oddenky. Ve stonku se jedinečným způsobem prolíná zemitost s působením vzduchu a tepla. Střídavě vstřícně se rozevírají lichozpeřené listy. V prvním roce po výsevu je metamorfóza listu nejzřetelněji vyjádřena. Z listové růžice se listová posloupnost zvedá stále ve větších vzdálenostech. Řapík se postupně zkracuje a v přechodu ke květenství se listy nakonec zcela stáhnou {{SE|429}}<br /> <br /> do stonku zpět. V následujícím roce je metamorfóza listů méně výrazná ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#431|Obrázek 33]], s. 431).<br /> <br /> Stejně zdůrazněně, jako se projevuje v podobě listů, vystupuje metamorfóza substančního dění v proměně vonných látek od kořenového oddenku přes stonek až ke květu, jejichž intenzita vyvanoucích vůní je nejsilnější při odkvétání. Jako oslovuje tvar a barva prostřednictvím zrakového smyslu cit, tak otevírá čichový smysl citu hlubší vrstvy působení substancí. V temněji ladícím cítění vede čich blíže ke kvalitě sil, jež jako astrální působí v živém. U kozlíku a kopřivy se navzájem vztahují polárně.<br /> <br /> Zjevný obraz kopřivy vzbuzuje dojem, že v její životní organizaci jsou účinné zejména chemický neboli zvukový éter a éter životní. Ty se stávají formativními silami skrze vyšší elementárně-astrální duchovost a jsou touto schopny přivodit zvláštní substanční skladbu této léčivé rostliny. Stává se obrazem té dovnitř směřující kompoziční přebytečné síly astrálna. Ta přísně formuje jednak až do periferie substanční sloučeniny – jako například urticin v žahavých chloupcích –, jednak zůstává potenciál zadržených astrálních sil, jež mají cestou preparace schopnost uvést pozemsky hmotné látky znovu do pohybu, oživit je a proměnit.<br /> <br /> Jinak kozlík: ten vyvanuje ven do vzduchu a tepla, co se v jeho životních procesech v listu, kořenovém oddenku a stonku pod astrálním působením utvořilo jako kompozice látek. U vůní chudé kopřivy konfigurují tyto formativní síly látky k nositelství oné «znamenité vnitřní účinnosti». Tuto kvalitu sil uchovává za ochrannou zdí své navenek uzavřeně vyhlížející podoby. Jinak opět kozlík: ten vyvanuje vše to, co jeho astrální organizace v působení formativních sil ze substancí zkomponovala. Zjevný obraz kopřivy ve svém sebeprosazení a pevnosti, jež se staly obrazem, poukazuje především na tvořivou sílu životního éteru – zjevný obraz prostředí otevřeného kozlíku na éter tepla a světla. Kozlík je dárcem tepla a světla. {{SE|430}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wurzel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kořen ====<br /> <br /> Semenáček kozlíku lékařského nejprve vytváří kůlový kořen, který brzy odumírá. Stonek zůstává zpočátku stlačený a z něj se rozvíjí volná listová růžice. V půdě, v přechodu ke kořeni, se rozděluje v několik krátkých, válcovitých ''rhizomů'' — jistý druh vegetativního tvoření plodů v kořenové oblasti —, od nichž kořeny vybíhají v páscích obloukovitě ven a do hloubky. Sféricky uzavírají dolů otevřený vnitřní prostor, rozčleňují se do jemného kořenového vlášení a tím představují typus «irdischen Wurzel»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 56.&lt;/ref&gt; («pozemského kořene») ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#431|Obrázek 33]]). Rhizomy vykazují — v pokračování vzduchem naplněného stonku — dutiny. V přechodu k mírně ztluštělým kořenovým páskům, které rovněž obsahují vonné látky, se na podzim tvoří pupeny, z nichž vyrůstají nové výhonky. K této formě vegetativního rozmnožování přistupuje ještě tvorba výběžkových výhonků, které se v místech svých prýtových uzlů znovu zakořeňují.<br /> <br /> Nejnápadnějším jevem kozlíku je silný, omamně zemsky těžký zápach, ano puch, který je stlačen zpět do kořenového trsu a při poranění z něj vychází. Chemická analytika odhaluje ve skupinách látek uhlohydrátů, bílkovin, olejů, alkaloidů, pryskyřic atd., jakož i organických kyselin a minerálních látek rozsáhlé spektrum sloučenin, které se plně kryje s pestrosti medicínských indikací, na něž preparáty z kozlíku tlumivě léčebně působí. Avšak Simonis zdůrazňuje, že «bisher ungenügend einleuchtende für das Wesen der Pflanze charakteristische Ergebnisse erzielt wurden».&lt;ref&gt;Werner Christian Simonis: ''Heilpflanzen und Mysterienpflanzen'', Wiesbaden 1981, S. 696.&lt;/ref&gt; (досud nebylo dosaženo dostatečně přesvědčivých výsledků charakteristických pro bytostnou povahu rostliny.)<br /> <br /> Kořenový trs kozlíku se podobá chemické kuchyni v živém. Vše životatvorné, co se shrnuje v ''Tria principia'' Paracelsa, zde spolupůsobí nejúžeji. V duchovědném vyjádření jsou to čtyři druhy éteru — éter života a chemický éter, světelný a tepelný éter —, které oživují anorganický svět látek převážně pod vedením chemického éteru a éteru života, stavitelů fyzické organizace rostlin. Architektem pak, který dodává stavební plány, je astrální organizace působící z nadsmyslna v čase a prostoru. Na předstupni — lze říci ještě neočištěna — soustřeďuje se v kořeni a ''rhizomu'' plnost kompozice látek, která pak v postupující proměně formuje fyzicko-smyslovou podobu kozlíku. Dokonce i sulfuricky-impondabilní živel {{SE|431}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 33, S. 431.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 33: Das Baldrianpräparat in Herstellung und Anwendung.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> tepelného a světelného éteru tvořícího v procesu kvetení sestupuje dolů do kořenové oblasti a v pozemské tíži salprocesů se stará o «lehkost» hořlavých éterických olejů, a s nimi o silné rozvinutí vůně. V rhizomu a kořenových páscích se soustřeďuje vše, co kozlík v kompozicích látek nabízí. Proto jsou to právě tyto části, které nacházejí lékařské využití při obtížích zejména vegetativního nervového systému, při poruchách spánku, nervových stavech vzrušení a podobně.&lt;ref&gt;Ebd., S. 593.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Stängel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Stonek ====<br /> <br /> Lodyhu kozlíku lékařského lze zcela oprávněně považovat za samostatný článek této rostliny (obrázek 33). Zatímco pampeliška nikdy neopustí své stádium růžice a rozkvétá blízko země jako košík plný květů na vlastním květním stonku, lodyha kozlíku na jaře vyráží ze {{SE|432}}<br /> <br /> své volné růžice vertikálně do výšky. Je to, jako by chtěla v co největší vzdálenosti od svého oddenku pozvednout své květenství do sféry tepla, světla a vzduchu. Lodyha určuje gesto této rostliny: jako vládnoucí článek spojuje kořenový systém pevně spjatý se zemí s květenstvím obráceným ke kosmu; jako se onen větví dolů, tak se toto větví nahoru do jemných větviček lichookolíku. Životní a oporné pletivo lodyhy obklopuje dutinu naplněnou vzduchem; navenek je mnohonásobně rýhovaná. V tom se znovu ukazuje polární dvojitost astrálního působení, které zvenčí vtlačuje růstovým silám tvar, zevnitř tvoří prostor a díky dusíku ve vzduchu uzavřeném v dutině lodyhy uspořádává, přetváří a pročišťuje látky v běhu životních procesů. Astralita, která vládne celé rostlině kozlíku, zjemňuje látkové dění při růstu lodyhy do výšky od jednoho páru listů k druhému. I lodyha, již zjemnělá do podoby květu, vydává typickou vůni kozlíkového oleje, v níž se aromata různých éterických olejů spojují v jednotu.<br /> <br /> Lze to vnímat jako fenomén zvláštního druhu, jakou povahu mají proudy mízy trvalky, jakou je kozlík. Nejprve asimilační proud (''floém'') z listové růžice napájí růst ''rhizomů'' a kořenů i jejich látkové kompozice, v nichž je již přítomna látková stavba celé rostliny. Jakmile lodyha začne vystřelovat do výšky, ústí tyto předformované látky do vzestupného proudu ''xylému'' a v ovzduší, světle a teple jsou znovu kompozičně zjemňovány tvarotvornými silami metamorfující se listové oblasti. Jejich prostřednictvím se bytostný praobraz kozlíku v lodyze, sledu listů a květenství utváří do vnější smyslové podoby. Zemská tíže látek v oddenku přechází v listoví a květu v «lehkost» a rozplývá se ve vůni.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Blattfolge&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Posloupnost listů ====<br /> <br /> Jako semenáč prochází kozlík všemi stadii vytrvalé byliny. První list po vyklíčení je dlouze řapíkatý s okrouhlou až oválnou čepelí. Následující listy se prodlužují a čepel se začíná členovat v lichozpeřené, ještě zaokrouhlené, na okraji mírně zubaté lístky. Při protahování řapíku se lístky rozvíjejí do více podlouhlých, přišpičatělých tvarů. V této fázi se {{SE|433}}<br /> <br /> lístky vztyčují a shromažďují v kytičkovité růžici. S prodlužováním stonku na sebe navazují páry listů v křižmostojném uspořádání v nápadně velkých vzdálenostech (Obrázek 33, s. 431). Lístky jsou stále užší, přišpičatělejší a řadí se párově. Ke konci léta se listy zkracují, opeření houstne, stonek objímá. Nakonec se listy s rozkvétem stahují zpět do stonku a jen listeny se ještě drží, až i ty v plném květu mizí. Na rašelinných, stinných stanovištích kozlík tenduje k bujnému růstu.<br /> <br /> Jako tvoří látková pestrost kořenové kůry s listovou růžicí životní souvislost, tak listová posloupnost výhonku s květenstvím. Proměna tvarů listů, od stonku vzhůru k květu (blattmetamorfóza), je do obrazu přenesený výraz v živém neviditelně se odehrávajících látkových procesů tvorby a přetváření. Při vzrůstu přechází výhonek z oblasti zemitě-vodního do oblasti tepla a prosvětleného vzduchu. Sem přímo a v přítomnosti září síly Slunce a planetárních sfér. Zde teprve se bytostný praobraz kozlíku ve své dokonalosti otiskuje obrazně do v rhizomovém kořeni předpřipraveného substančního dění. Jako mají v kořenovém trsu navrch síly působící v zemitě-vodním, tak ve vzestupném výhonku síly světla a tepla, zprostředkované vzduchem. Může být snad tím důvodem, proč se temně vědomí kalící vůně a trpce hořká chuť kořenového trsu v listech prakticky nevyskytují, avšak v méně intenzivní podobě přece jen ve stonku? V kořeni se tyto kvality zhušťují a soustřeďují, v posloupnosti listů naopak přecházejí v stálé proměně do pohybu.<br /> <br /> Myslící nazírání proměny tvarů v listové posloupnosti osvětluje otupělost čichových a chuťových vjemů. Pro myšlení je tvar listu opěrný bod, který nejprve stojí před námi jako věcný předmět pro sebe. Ale dostaneme před oči to, že právě sledovaný list svým tvarováním předpokládá a dál rozvíjí tvar listu předcházejícího. Přechod jednoho tvaru do druhého tvoří článek stonku, v němž jeden tvar mizí a vynořuje se následující. Existuje tedy souvislost v proměně tvarů listové posloupnosti, která se smyslové anschauung skrývá. Klíčem k poznání tohoto skrytého přechodu je myslící nazírání, školené na proměně tvarů. Zpočátku bodově konstatující myšlení přichází do pohybu; samo ze sebe tvůrčím způsobem vytváří myšlenkové obrazy na {{SE|434}}<br /> <br /> der Grundlage neomylné anschauung. Tytéž bildekräfte „tvořivého, obrazotvorného a utvářejícího Světového slova&quot; působí v přírodě a stejně tak na vyšší rovině v člověku. Pokusí-li se člověk myslivě vcítit do těchto na fenoménech opřených myšlenkových obrazů, nastupuje cestu poznání, na níž se ve stonku skryté pojítko z listu na list může postupně odhalit jako „duchovní pouto&quot;. Je to bytostný praobraz rostlinného, jenž z hlubiny země vyzařuje v ose Země–Slunce a sjednocuje se s étericko-astrálními bildekräfte vyzařujícími z kosmického obvodu.<br /> <br /> Tak je vžívání se do principu metamorfózy — jenž v přírodě působí všudypřítomně a jenž se může stát klíčem poznání zvláště k tomu, co vede k postupujícímu porozumění rostlinám preparátů a k schopnosti cestou preparace oživovat vztah půdy a rostliny — tímto vžíváním se plodným. Metamorfózy se odehrávají v merkuriálním pojítku mezi substančním děním kořene (pól sali čili pól zemský) a oním v květu (pól sulfuru čili pól kosmický). Co se týče formy, je tomu obráceně: květ odumírá do vysoce diferencovaných forem svých orgánů působením zemských sil. Kořen naproti tomu roste pod vlivem kosmických sil na kořenové špičce dále a vykazuje — zejména u kůlového kořene — jednolitější formu (viz také kap. „Kompozice přípravku ze šafgarby&quot;, s. 361 nn.). Agens metamorfózy je merkuriální mezi; vcítit se do tohoto mezi v meditativním nazírání, to školí a oživuje myšlení.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Blüte&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Květ ====<br /> <br /> Na rozdíl od kořene kozlíku, jehož mimořádně silná astralita se projevuje v kompozici nejrůznějších látek — zejména éterických olejů, jejichž temná, zčásti nepříjemně páchnoucí vůně je zadržována kořenovou kůrou — rozlévají květy tuto vůni v zjemnělé, přečištěné podobě. Kozlík má dlouhou dobu kvetení, sahající od konce května (s plným kvetením v červnu/červenci) až do září. Začíná vstřícným větvením hlavního výhonku u nejvyšších listových nasazení. Oboustranné větvení se opakuje ještě několikrát, takže hlavní výhonek přerůstá postranní větve. Tím nabývá květenství klenuté až polokulové podoby. K bázi postranních větví se přitulují poslední zašpičatělé, zpeřené listové čepele listové posloupnosti. Vstřícné větvení hlavního výhonku a postranních větví {{SE|435}}<br /> <br /> se opakuje, zpočátku ještě doprovázena úzkými, špičatými listeny. V květenství se větví redukuje na dva postranní větve. Centrální výhonek se zastavuje v terminálním květním poupěti. Postranní větve ho přerůstají a končí v druhém patře opět v květním poupěti, které přerůstají dva postranní větve, a tak se celý tento pochod opakuje ve třetím patře. Jednotlivé kvítky — může jich být až 2000 — se spojují a těsně nakupenin tvoří vrcholík neboli latnatý chocholík. Všechny procesy, které se u kozlíku odehrávají mezi póly Země–Kosmos ve vzájemně se stavějící metamorfóze, vrcholí v květu: jednak se ve vůni rozklenují do živlu vzduchu, jednak se zhušťují k tvorbě semen.<br /> <br /> Semeno stojí vzpřímeně ve vidlici postranních větví. Semeník je spodní, takže děložní listy se nacházejí na horním konci semenáčku. Zůstávají přisedlé a při dozrávání rozevírají svá jemná zpeřená lístečka křídlově do chmýru — pappusu — který podobně jako u pampelišky nese semeno na větru.<br /> <br /> Jednotlivý květ je nenápadný a svůj světle růžový odstín plně rozvíjí teprve v květenství jako celku. Zatímco květy v nejvyšším patře vrcholíku rozkvétají, vadnou ty v nižších a přecházejí v semenný stav. Tím se vysvětluje nápadně dlouhá doba kvetení. Květ se svými pěti nestejně velkými okvětními plátky, srostlými při bázi v trubičku, a se třemi prašníky vykazuje silnou asymetrii. Hoerner&lt;ref&gt;Erdmut-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, S. 340.&lt;/ref&gt; ji vykládá jako «znak velmi silné individualizace, způsobené hluboko do rostliny zasahujícím astrálem». Tento poukaz je podpořen i tím, že stonek čili vertikální princip dominuje tvarování kozlíku — což je příznačné pro to, že duchovní praobraz této rostliny, její bytost sama, se zjevuje v svislé ose Země–Slunce. Tento fakt dále dosvědčuje silný vztah kozlíku ke světlu, a stejně tak k teple, patrný z vysokého obsahu hořlavých látek. Teplo je pralivetem a nositelem bytosti ve vší bytnosti a dění.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», Dornach 1989, S. 157 ff.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Kozlíkový květ je zvláště v uvadání a docela v sušeném stavu mocným dárcem vůně. Ve všech květních orgánech se nacházejí nektaria, která obsahují různorodé látky v rozdílné konzistenci. V tekuté podobě jsou to různé cukry, které se na {{SE|436}}<br /> <br /> Blütengrund v blízkosti čnělky. Jiné jsou vpleteny do pletiv čnělky, blizny a plodolistů, zvláště však do okvětních plátků. Jejich vonné látky sublimují z pevně-tekutého, resp. koloidálního stavu do stavu plynného. Jsou to éterické oleje, které se od silně sulfurizované, avšak zemí svázané kořenové oblasti stupňovitě zjemnily v listové posloupnosti, aby, vedeny stonkem, vyvanuly v jemnějším květním parfému.<br /> <br /> Silná astralita, která prostupuje celý proces utváření kozlíku, vykazuje bytostnou příbuznost s tou, jež se u zvířete tělesnými pouty zvnitřňuje v duševno. Dosvědčuje to mimo jiné silná přitažlivost pro nejrůznější létající hmyz, brouky atd. Lze asi obecně říci: vycházející květní vůně je nejryzejší podobou zjevení bytosti a působností formativních sil. V nich je to pozemsko-látkové v nejvyšší míře odhmotněno. V průchodu procesem kvetení je nejen eterizováno, nýbrž tak pronikavě astralicky prokraftováno, že dokáže jak přitáhnout nejrůznější živočišné druhy zdálky k jejich zdroji potravy, tak oslovit duši člověka hlouběji, než co vidí oko.<br /> <br /> Květní substance jsou z velké části vysoce komplexní kompozice uhlíku a vodíku. Kyslík vedoucí k pozemskému zcela ustupuje. Proto jsou tyto substance vysoce hořlavé, aniž by zanechávaly pondérovatelný popel: uhlík se proměňuje v plynný stav oxidu uhličitého. Fenomén hořlavosti poukazuje na to, že vodík je nositelem živlu tepla, resp. jeho nadsmyslového korelátu — tepelného éteru. Chemik Rudolf Hauschka (1891–1969) na tuto skutečnost upozorňuje: «Kdyby se vodík pojmenovával podle svého vnitřního charakteru, musel by se jmenovat ohnivina.»&lt;ref&gt;Rudolf Hauschka: ''Substanzlehre'', Frankfurt/Main 1966, S. 51.&lt;/ref&gt; Rudolf Steiner charakterizuje vodík jako to «látkovité, jež je tak blízko duchovnímu na jedné straně, tak blízko látkovému na straně druhé». «Nese vše, co je jakýmkoli způsobem gestaltované, oživené, astrální, opět zpět do šíří světového prostoru.» «Vodík vlastně vše rozpouští.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 75/76.&lt;/ref&gt; V jedné přednášce pro dělníky&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Mensch und Welt. Das Wirken des Geistes in der Natur. Über das Wesen der Bienen'', GA 351, Vortrag vom 20. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 72.&lt;/ref&gt; hovoří Rudolf Steiner o nadsmyslové bytosti vodíku: «Zajisté, v chemii je {{SE|437}}<br /> <br /> «V chemii je vodík zcela jiná látka než fosfor […] Co je tedy vodík, který je všude ve světě rozšířen? — Vodík, jenž je rozlit po obvodu světa, je světový fosfor.» Gunter Gebhard k tomu poznamenává: «Z dnešního vědění a z fenoménů ukazuje vodík vlastně jen vztah k teplu. Fosfor má však svůj hlavní vztah ke světlu. Pohlížíme-li na fosfor jako na fyzický výraz tepelného éteru (který je zároveň živlem ohně), pak je to stará saturnská tepelnost, která v sobě ještě nese světlo. V ‹pádu› do hmoty se pak dnes v pozemském ukazují fosfor a síra.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Toto — ve vyšším smyslu — rozpouštěcí schopnost vodíku uplatňuje se morfologicky, když oproti kvěru listový oděv jakoby mizí do stonku, a fyziologicky, když fáze tvorby bílkovin je vystřídána fází devitalizace, tvorby vodíkem bohatých sacharidů, například ovocného cukru, éterických olejů apod. Pozoruhodné přitom je, že kozlík s velkou intenzitou přináší tuto fruktifikující tendenci sulfurického ke svému nejsilnějšímu výrazu v jeho protipólu — v kořeni. Tam zůstává vonné zpět hrazeno v kůře. Přeřízne-li se kořen, šíří pronikavý, tupě zemitý pach. V kvěru naproti tomu — zejména při vadnutí — se stává erdenflüchtig, voní květnatěji a halí nejbližší okolí do vůňového oblaku. Obrazně řečeno, vodíkový proces rozpouští veškerou formovou určenost látkových kompozic do chaosu nerozlišitelnosti kosmu, do prvotního stavu tepla. Vládne-li stonkový princip, je substanční dění kozlíku v tvorbě a rozpouštění shora dolů a naopak silně prokraftováno astralitou. Tento stav věci a zvláštní vztah k teplu může vzbudit pochopení pro to, proč květ kozlíku nepotřebuje ani žádné další preparování skrze živočišný orgán, ani expozici vůči silám kosmu a země v průběhu roku. Zřejmě by se ani nenašel živočišný orgán, který by byl dané rostlině přiměřen. Bytostná povaha kozlíku je v tomto ohledu polárně protikladná k bytostné povaze kopřivy. Jako tato si vytváří na základě své «astrální vnitřní účinnosti» sama sobě obal, v jehož nitru na cestě inkarnujícího vodíkového procesu vznikají nové substance — tak polárně exkarnující vodíkový proces v kvěrech kozlíku. Ten rozpouští veškeré tvarování do prvotního stavu tepla, jehož vlastní bytost veškerému bytí {{SE|438}}<br /> <br /> Obal a substance zároveň. Kozlík žije «astrální vnější působení», které ve svém vytékání tvoří obaly. K tomu dodává Gunter Gebhard: «V kopřivě jsou to síra a železo, které se uplatňují. Obě mají kvalitu soustředěnou do nitra. ‹Prorozumňující› kopřiva vykazuje vztah k mikrokosmickému, k Já-kvalitě rozumu. Pozemské přichází zcela zvláštním způsobem ke slovu také v rhizomech kopřivy. V květu kozlíku se substanční proces rozpouští do kosmu; míří vstříc kosmickému světlu. Naprosto stejně tak i kořeny kozlíku, které se jako světlo přímočaře, dlouze bez větvení a téměř bez sekundárního tloustnutí ‹vyzařují› do země. V kvéru vodíkové působení, v kořeni světelná kvalita, která se projevuje ve fosforu. Na rozdíl od kopřivy, která je ve vztahu k mikrokosmickému Já, kozlík vykazuje vztah k makrokosmickému Já.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ==== Herstellung und Anwendung ====<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Medicínsky jsou to rhizomatické kořeny kozlíku, které se používají; v kánonu ostatních kompostových preparátů jsou to naproti tomu květy, resp. kvéru příbuzné procesy, jako u kopřivy a dubové kůry. V kvéru na jedné straně rostlina odumírá, zhmotňuje svůj praobraz v podobě, barvě a vůni — na druhé straně se v procesu kvetení oživuje pozemský substanční proud.<br /> <br /> Baldrianové kvéry se trhají v době dosažení největší kvetní plnosti okolíku v červnu/červenci a okamžitě drtí vhodným zařízením (trhákem). Přitom vytéká buněčná šťáva, včetně éterických olejů, z buněčné plazmy a buněčných vakuol. Lisem na ovoce se oddělí od zbývající výlisků. Ty se smísí s přibližně stejným množstvím vody, jaké bylo v prvním průchodu získáno jako kvetní šťáva. Tato kaše stojí jeden den a pak se opět lisuje. Dvojím lisováním se z 2 až 3 kg kvérů získá přibližně 1 l lisovaného šťávy. Ta se plní do lahví a podléhá mléčnému kvašení. Přitom vznikající plyny musí moci unikat. Po přibližně 6 týdnech doby kvašení se lahve uzavřou korkovými nebo gumovými zátkami. Příliš velký přístup kyslíku vede k chybným kvašením, při nichž {{SE|439}}<br /> <br /> Preparát se stane nepoužitelným. Lahve se skladují v tmavém, rovnoměrně temperovaném prostoru — v preparátovém sklepě. Šťáva zůstává trvanlivá po léta.<br /> <br /> Pokud jde o použití květové šťávy, Rudolf Steiner upozorňuje, že má být ředěna «velmi silně» v teplé vodě.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&lt;/ref&gt; Údaje, které duchovní badatel uvádí jako vodítko pro konkrétní jednání, nemohou být brány dostatečně přesně; platí slovo od slova. Jsou to výsledky nadsmyslového duchovního bádání přivedené do forem idejí — a jsou to pokyny, které předjasňují cestu volního jednání, ale neurčují jej pravidly. Je třeba si zachovat svobodu tyto formy idejí stále znovu myslet v jejich velkých souvislostech. A čím více se o to člověk snaží, tím svobodněji bude moci to, co bylo uchopeno v duchu, věcně provádět i v praxi. Duchovědné ideje zakládají nové umění experimentování v praxi; z tohoto umění vyrůstá tak nezbytný «osobní vztah», který vede ideami nesený volní způsob hlouběji do duchovní skutečnosti, než toho jsou schopny vědecko-technologické výsledky, jež dnes zvnějšku řídí zemědělskou praxi.<br /> <br /> Jak individuálně a v nejširším spektru jsou geisteswissenschaftliche skutečnosti v praxi vykládány — zčásti dosti dobrodružně —, ukazuje velká radost z experimentování. Ta je v záslužném díle Stappungově&lt;ref&gt;Walter Stappung: ''Die Düngerpräparate Rudolf Steiners – Herstellung und Anwendung'', Rüfenacht 2017, Bd. I + II: 748 S. Siehe auch: Ueli Hurter et al. (2018): ''Biodynamische Präparate-Praxis weltweit – Die Fallbeispiele'', Darmstadt, 364 S.&lt;/ref&gt; zdokumentována v celosvětové praxi. Výsledky duchovního bádání odhalují svou pravou poznávací hodnotu teprve v cvičné praxi.<br /> <br /> Před samotným použitím extraktu z baldrianových květů jde o «silné ředění» urtinktury. Toho se dosáhne, když se do dané množství vlažné vody přikape tolik květové šťávy, aby po pěti až desetiminutovém míchání kapalina voněla baldrianem a projevila se v ní slabá hnědavá barva šťávy. Orientační množství pro použití se určuje — obdobně jako u pevných preparátů se třemi prsty — takto: 1 až 3 g = 1 až 2 cm&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; na 5 až 8 l vody na přibližně 8 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; hnojivého materiálu. Kapalina se nastříká na hromady a řady po jejich založení nebo — rozdělena na porce {{SE|440}}<br /> <br /> – shora naplněna do otvorů. V případě tekutých hnojiv (kejdy, močůvky) se nejlépe přidá zředěné množství šťávy při míchání. Ještě jednou budiž zdůrazněno, že nejlepšími rádci jsou myslící spolužití a vlastní experimentující duch.<br /> <br /> Vztah baldrianky k živlu tepla a jeho nadsmyslovému silovému korelátu, tepelnému éteru, nalezl uplatnění v biologicko-dynamické praxi i mimo její funkci hnojivého preparátu; tak při nebezpečí pozdních mrazů v květnu. Těsně před jejich nastoupením lze jemným rozprášením baldriánového extraktu, v ředění 1 ml na 1 l vody, nad ovocné květy i nad ohrožené zeleninové výsevy položit teplou pokrývku; ta zabrání mrazovým škodám až do dvou až tří stupňů pod nulou.&lt;ref&gt;Krafft von Heynitz, Georg Merckens: ''Das biologische Gartenbuch'', Stuttgart 1994, 351 S.&lt;/ref&gt; Také k obecnému posilování rostlin v zelinářství se doporučuje v ředění 10 až 30 kapek baldrianového preparátu na 3 l vody. Ve vinařství se baldrianovému preparátu dostalo zvláštního ocenění.&lt;ref&gt;Pierre Masson: ''Gartenbau und Landwirtschaft biodynamisch'', Aarau 2015, 224 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vorbemerkungen_zur_Wirksamkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Předběžné poznámky k bytostné účinnosti ====<br /> <br /> Baldriánový květový extrakt má — silně zředěn v teplé vodě — «hnoji velmi jemným způsobem přinést […] a v něm zejména vyvolat to, co ho podněcuje, aby se k tomu, co se nazývá fosforovou substancí, choval správným způsobem».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&lt;/ref&gt; Toto tak stručné, záhadné tvrzení ukazuje na konci tance šesti hnojivých preparátů — po jmenování síry na počátku u řebříčku, heřmánku a kopřivy — nyní u baldrianky na fosforovou substanci. Oba, síra i fosfor, jsou si navzájem velmi příbuzní. Oba jsou jaksi ztělesněním světla a tepla. A přece jsou to dvě různé látky. Ve stupnici tvůrců kyselin v periodické soustavě prvků stojí sice vedle sebe, v organickém dění se však chovají zcela polárně. Síra se vyskytuje v anorganické přírodě v rozmanitých sulfidech, v kovových solích kyseliny sírové, jakož i jako elementární síra ve sopečných usazeninách. Jako taková se vznítí při přibližně 250 °C a hoří namodralým plamenem na oxid siřičitý. Jinak fosfor: je neobyčejně reaktivní a vyskytuje se proto {{SE|441}}<br /> <br /> nikoli v elementární formě. Zobrazení jako elementární fosfor ukazuje pozoruhodný jev, že má v závislosti na teplotě pět modifikací svého způsobu existence. Jako první modifikace vzniká bílý fosfor; je jedovatý, ve tmě svítí a lze ho uchovávat pouze pod vodou. Při kontaktu se vzduchem se samovznítí při 44 °C a hoří jasně svítícím, horkým plamenem na oxid fosforečný (P&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O&lt;sub&gt;5&lt;/sub&gt;). Bez přístupu vzduchu a při zvýšené teplotě nebo při osvětlení vzniká druhá modifikace, červený fosfor; je stálý, nesvítí a není jedovatý. K němu se připojují tři další modifikace s podstatně různými vlastnostmi — světle červený, černý a černý amorfní fosfor.<br /> <br /> Fosfáty se nacházejí v sedimentárních horninách, především však v nejjemnějším rozptýlení v krystalických prvohorních horninách ve formě těžce rozpustného apatitu, vápenatého fosfátu s obsahem stop fluoru a chloru. Větší ložiska apatitu se těží na poloostrově Kola, u Kirova. Apatit zvětrává působením kyselin a tím obnovuje fosforovou hospodářství půd. V sedimentárních ložiscích, zejména severní Afriky, se nacházejí fosfority. Jsou to splavené zvířecí kosti z třetihor. Pomleté lze je jako těžce rozpustný surový nebo měkký fosfát meliorativně využívat na na fosfor chudých stanovištích.<br /> <br /> V rámci půdního profilu klesá obsah fosforu od látkovýměnně aktivního humusového svrchního půdního horizontu směrem k podorničí. Tento jev sám o sobě již ukazuje, že ztráty vyplachováním jsou velmi nízké — zpravidla méně než 0,3 kg/ha. Mnohonásobně vyšší jsou ztráty plošnou erozí (denudací).<br /> <br /> Stabilita fosforu (HPO&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt;)&lt;sup&gt;2–&lt;/sup&gt;, který přešel do roztoku při zvětrávání minerálů a rozkladu organické hmoty, je důsledkem jeho reaktivnosti. Vstupuje do nových vazeb zejména s vápníkem za vzniku sekundárních vápenatých fosfátů; dále je adsorbován hydroxydy hliníku a železa, které samy tvoří komplexy s huminovými a fulvokyselinami. Suspendovaně se nachází v půdních koloidech a adsorbovaný na jílových minerálech a humusových látkách. Až 80 % organických fosforečných sloučenin je přítomno ve formě fytátů (vápenaté a hořečnaté soli kyseliny inositolhexafosforečné); dalších 5 až 10 % se nachází v nukleových kyselinách buněčných jader rostlin a mikroorganismů.&lt;ref&gt;Friedrich Scheffer, Paul Schachtschabel: ''Lehrbuch der Bodenkunde'', Berlin 2018, 772 S.&lt;/ref&gt; {{SE|442}}<br /> <br /> Pozoruhodné je, že fosfor prostupuje v nejjemnějším rozptýlení a v nejpřísnějším kompozičním řádu veškerými přírodními říšemi, a tak i fyzickou organizací člověka. Omezí-li se pohled na jeho fyzicko-materiální způsob jevení, odhalí se jen málo o jeho bytosti a jeho funkci v hospodářství přírody. Jinak je tomu, rozšíří-li se zorné pole na rostlinnou říši a dále vzhůru. Tam vystupuje fosfor, éterizován na fosforový proces, všude tam v metamorfózách, kde panuje tendence k odvitalizování. Ta se bezprostředně odhaluje nazírání v procesu kvetení rostlin, jenž je podstatně fosforovou účinností. Kde toto odvitalizování dosahuje svého vrcholu — ve vadnutí květu a v tvorbě semen —, vystupuje fosforová účinnost zvláště do popředí.<br /> <br /> Odvitalizování znamená odumírání a přechod do čisté formy. Fyziologicky to zprostředkovává fosfor. Ve dědičnostním dění zprostředkovává formovou kvalitu prostřednictvím jaderných kyselin. Rovněž světlo, vázané v procesu fotosyntézy do hroznového cukru, a jeho přenos buněčným dýcháním na proces kyseliny fosforečné adenosintrifosforečné (ATP) váže světlo zcela do trvalé formy kořene, stonku, listu, květu a plodu. Stejně tak odvitalizovávají fosfolipidy myelinu v mozku a vytvářejí vědomí — anebo fosfor apatitu trvající formu kosti.<br /> <br /> V hlubokém skrytí nacházíme nyní i v děni růstu právě tolik bodových zón odvitalizování, kolik buněk má rostlina. Jsou to fosfor obsahující buněčná jádra. Ta hostí v podobě jaderné bílkoviny, nukleotidů, chromozomy — zprostředkovatele dědičnostního proudu z generace na generaci. Jádro, uzavřené jadernou membránou, představuje ve vztahu k buněčné plazmě ruhový pól buňky. Na základě fosforu v něm vládne vyšší princip, než je ten, který v rostlině, zvířeti a člověku napomáhá k utváření jejich příslušného zjevného obrazu. Je to princip, který v trvalé zárodečnosti přenáší veškerá vývojová dobytí z minulosti do přítomnosti a z ní do budoucnosti. Je tomuto vývojovému průběhu nadřazen; je to duchovní bytost samotné rostliny, vcházející v platnost z vyšší nadsmyslové oblasti, to, co v lidském vědomí vzplanuje jako já-bytost. Tak stojí myelin — jsou to fosfolipidy, které obalují nervová vlákna v mozku — v nejužším vztahu s {{SE|443}}<br /> <br /> vědomí (Sebe)Vědomím člověka! Rostlina jako čistě živá bytost nemá vtělené duševní ani vlastní bytostné jádro, proto také žádný nervový systém, který je třeba pokládat za pozemský základ astrálního těla. Avšak při pohledu na nukleus rostlinné buňky vyvstává otázka, zda jej nelze považovat za evoluční předstupeň k vytvoření takového systému. Jaderné kyseliny RNA a DNA vykazují vysoký obsah fosforu ve fosforečných zbytcích nukleotidů. Tak jako se u zvířete a člověka nervový systém jemně větví až do živé tkáně, nacházíme v jednotlivé buňce mimo buněčné jádro v buněčné plazmě organely, jako jsou ribozomy&lt;ref&gt;Ribozomy jsou sestaveny z ribozomální RNA. Pocházejí z nukleolu v buněčném jádru a tvoří v plazmě organely pro tvorbu bílkovin (kosmologicky je nukleolus ekvivalentem Země v mikrokosmu buňky). Buněčné jádro odpovídá měsíční sféře a buněčná membrána sféře Saturnu. Mitochondrie disponují vlastní nahou DNA, množí se vlastním rytmem a mají především úkol buněčného dýchání s železo obsahujícími cytochromy. Kosmologicky stojí mitochondrie ve vztahu k Marsu.&lt;/ref&gt; a mitochondrie, které jakožto nepatrné tvarované tělesné útvary stojí ve vztahu k plazmě i k jádru. Mitochondrie obsahují stejně jako jádro chromozomální struktury, u nichž lze předpokládat, že plní epigenetické funkce. To znamená, že jsou nositeli a zprostředkovateli vtisků, které cytoplazma přijala ze současných pozemských, slunečních a planetárních působení, jakož i z opatření péče, hnojení a šlechtění duchem a rukou člověka. Jsou to nově nabité vlastnosti ze současného bytí. Je třeba vycházet z toho, že takovéto epigenetické vtisky se v rostlinách uskutečňují v každém vegetačním roce. Aby se zachovaly plody tohoto «zpřítomnění» pozemsko-kosmických působení v průběhu roku — například přes hnojení preparáty —, doporučuje se vlastní rozmnožování až po šlechtění sortů vlastních statku.<br /> <br /> Osa Země-Slunce, do které se kvetoucí rostliny začleňují, se projevuje ve stonku, řapíku, stéblu, výhonku, větvi a kmeni. V této vzpřímené vládne, v odrazu duchovně-bytostném, táž síla, která na vyšší úrovni žije v člověku jako já-činnost ve vůli a vzplanuje v probouzejícím se sebevědomí. Fyzickým opěrným bodem pro to, aby sily já mohly nabývat účinnosti — v člověku a jiným způsobem v přírodních bytostech —, je fosfor, ne jako takový pouze, nýbrž vždy zapracovaný do příslušných látkových kompozic, například zmíněných nukleotidů buněčného jádra. Ve vztahu k člověku rozvíjí Rudolf Steiner tuto myšlenku: «Je to velmi zvláštní, jak lidské já, když je {{SE|444}}<br /> <br /> Nyní jako právě v člověku duchovně, duševně, organicky a také mineralizujícím způsobem, jest jistým způsobem, chtěl bych říci, nositelem fosforu.» «Prosycení lidského organismu fosforem je činností já.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Gesichtspunkte zur Therapie'', GA 313, Vortrag vom 15. April 1921, Dornach 2001, S. 91.&lt;/ref&gt; Tak řídí fosforový proces ve svém nejlabilnějším skupenství, kyselině adenosintrifosforečné (ATP), především metabolismus uhlohydrátů, nukleové kyseliny vázané na nukleoproteiny, metabolismus bílkovin, v podobě fosfolipidů metabolismus tuků, aby nakonec v spojení s fosforem obsahujícím vápnem (apatitem) vyústil v mineralizačním procesu tvorby kostí.&lt;ref&gt;Friedrich Husemann, Otto Wolff: ''Das Bild des Menschen als Grundlage der Heilkunst'', Band II: Zur allgemeinen Pathologie und Therapie, Stuttgart 1991, S. 394.&lt;/ref&gt; Jsou to pokaždé různé fosforové sloučeniny, které impulsují činnost éterických druhů ve vztahu k bytostným článkům: Já žije v tepelném éteru ve vztahu k fosforu; zprostředkováno tepelným éterem, vtiskuje se, na základě sodného fosfátu, do astrálního těla; skrze fosforečnan hořečnatý a světelný éter a skrze fosforečnan draselný a chemický éter působí v éterickém těle a, na základě fosforečnanu vápenatého a účinnosti životního éteru, géeí do pevné formy kostní soustavy, «fyzického otisku já-organizace».&lt;ref&gt;Ebd., S. 395.&lt;/ref&gt; Ve svém přímém vztahu k duchovnímu jádru bytosti, k já, pomáhá fosfor překonávat jednostrannosti ve fyziologických procesech a vyrovnávat protiklady.<br /> <br /> Ve středu buňky se fosforový proces koncentruje v nukleotidech, nositelích dědičnosti. Ty nesou minulost, výdobytek evoluce, do přítomnosti. V tomto díle stvoření se shrnuje veškeré někdejší stávání z ducha a zároveň obsahuje něco zárodečného, z čeho se toto stvoření v přítomném neustále obnovuje a přijímá impulsy, které tyto zárodečné síly nesou do nejzazší budoucnosti k novému stávání. Tyto impulsy přijímá plazma rostlinné buňky v rytmu dne a noci ze záření slunečního světla, jehož síly jsou modifikovány působením planet. Místem tohoto zpřítomnění zárodečného je buněčná nebo protoplazma obklopující jádro. Obsahuje — jakoby v ní plovoucí, v jemném rozptýlení — již zmíněné organely, ribozomy a mitochondrie, jakož i hořčík obsahující (nikoli fosfor obsahující) chloroplasty, v {{SE|445}}<br /> <br /> jímž je prostřednictvím chlorofylu pohlcováno světlo a oživována pozemská látkovost. Základní substanci protoplazmy tvoří cytoplazma, vodojasná, průhledná, tekutě-koloidní, do značné míry homogenní bílkovinná hmota.<br /> <br /> Cytoplazma je pohybovým pólem buňky. Proudí, rotuje kolem buněčných vakuol – nebo ve zvláštních případech dokonce cirkuluje kolem buněčného jádra. Intenzita proudění je závislá na kyslíku, nositeli éterných sil. Je citlivá na vnější podněty; podle počasí se – bobtnáním a smršťováním buněčných tkání – stará například o zavírání a otevírání průduchů, o pohyb květenství hvězdnicovitých rostlin podle chodu slunce atd. Dále reaguje na způsob hnojení i na pečující ruku člověka. Jako pečeť vtlačuje svůj tvar do pečetního vosku, tak se z vnějšku pronikající astrální síly vtiskují do cytoplazmy buňky. V botanice se buněčné plazmě připisuje «schopnost vnímání».&lt;ref&gt;Hermann von Guttenberg: ''Lehrbuch der allgemeinen Botanik'', Berlin 1955, s. 15.&lt;/ref&gt; Nepojmenovává se však její rostlinná svébytnost, ani hranice, která ji odděluje od živočišného vnímání. V buněčném jádře vládne fosfor a určuje jeho přísné struktury. S ním spojená bílkovina, nukleoprotein, stejně jako v zásadě všechny bílkoviny, neobsahuje žádný fosfor. Bílkovina je spojena se sírou a za svou látkotvornou pohyblivost vděčí síře, tak blízce příbuzné fosforu a ve svých vlastnostech přesto tak polární. Ta je však prostředníkem mezi astrálními silami vyzařujícími z okolí a látkami, které tvoří bílkovinu (C, O, N, H). Oba, síra i fosfor, způsobují harmonizaci bytostných článků. Ponoří-li se například astrální tělo a s ním i Já příliš hluboko do éterné a fyzické organizace, pak je «síra více astrální tělo, fosfor více Já» z této vazby vymaní.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Gesichtspunkte zur Therapie'', GA 313, přednáška z 12. dubna 1924, Dornach 2001, s. 44.&lt;/ref&gt; Oba jsou Merkurii mezi vyššími duchovními světy a jejich pozemským obrazem, mezi duchovně-zárodečným a tím, co se utváří do fyzické podoby, v dílo. Oba vstupují v nejvyšším zředění do veškerého živého dění jednotně, a přesto polárním způsobem, opakujíce minulost v přítomnosti a otvírajíce ji budoucnosti. Oba jsou ve vysokém zředění vpleteny do jádra (fosfor) a plazmy (síra) buňky. Jejich {{SE|446}}<br /> <br /> Jejich účinnost je přirozeným předobrazem pravé homeopatie, účinnosti nejmenších entit.<br /> <br /> O podstatě vodíku ve spojitosti s fosforem a sírou lze souhrnně poznamenat následující: Vodík byl charakterizován jako reprezentant živlu Ohně, resp. éteru tepla. Vodíku je stále ještě vtkáno teplo a světlo. Na cestě vývojovými stupni k Zemi&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; a nakonec materializací k «zemitě-pevnému» se teplé zhustilo v síru a světelné v fosfor. Síra umožňuje teplem pohyblivost/růst v látkovém — bez síry žádná látková výměna —, zatímco fosfor vytváří formy a na stupni lidského vědomí nechává látkově-zformované v obrazu stát se myšlenkou. Světlo je v duševním procesu prožíváno jako myšlenka. Vstoupí-li tato do vědomí, formuje se v jazyce ve slovo, v gramatiku.<br /> <br /> Síra a teplo/pohyb, fosfor a světlo/forma jsou vždy dominující vztahy. Přesto i síra ukazuje ve svém zářivě žlutém plameni svoji blízkost ke světlu a fosfor svou snadnou vznětlivostí svoji blízkost k teplu. V živém ovládá síra látkovou výměnu, fosfor prostřednictvím jaderných kyselin DNA a RNA dědičnost.&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V baldrianském květu se proces fosforového tak zjemnil, že tento — jak se smí předpokládat — prostřednictvím fosfonukleotidů ribozomů a mitochondrií plazmy, obdařen potencí duchovně-já-vlastní gestaltační síly, otvírá z přebytečných sil duchovně-zárodečného v pozemském nové vývojové možnosti rostlinného stávání.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wirksamkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Účinnost ====<br /> <br /> Jistě chybuje ten, kdo v baldrianském preparátu vidí organické fosforové hnojivo. Baldrián nemá v popelu více fosforu než jiné rostliny. O tom, co rozhoduje o účinnosti, je, že v baldrianském květu se shromažďuje koncentrace formativních sil, která je schopna utváření životních souvislostí takovým způsobem, aby v nich mohl fosfor zprostředkovávat síly, jež z oblasti čistě duchovního napomáhají rostlině k aufrechte, k organismickému vlastnímu bytí; {{SE|447}}<br /> <br /> nebo slovy Rudolfa Steinera: že «šťáva baldrianského květu» vede hnůj k tomu, aby se «vůči tomu, co se nazývá fosforovou substancí, choval správným způsobem».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&lt;/ref&gt; Tato pobídka je nezbytná všude tam, kde organické materiály hnijí — a tak tomu je při každé přípravě hnoje. Při autolytickém rozpadu a mikrobiálním rozkladu příslušných rostlinných a živočišných zbytků se rozpadá kompoziční řád, jemuž fosforová substance sloužila. Výsledný chaos látek, jež byly zbaveny svého nositelství, pak tíhne k tomu, aby tyto látky z oblasti živého upadaly zpět do stavu anorganického. Tento proces umírání příroda do jisté míry zachycuje sama tvorbou stabilních forem humusu. Tento proces se odehrává ve vlhkém-vodnatém a ovládají ho přede vším měsíční síly. Při kompaktním nahromadění organického materiálu v hnojiči a kompostové hromadě, jakož i při skladování kejdy a močůvky, vyžaduje zmíněná řídící opatření z rukou člověka.<br /> <br /> Účinnost baldrianského preparátu však přesahuje i toto. Nevyčerpává se tím, že fosfor uvolněný z organických sloučenin bezodkladně znovu zabudovává do jaderných bílkovin mikrobů, a tím ho dočasně váže, než ho přijmou kulturní rostliny. Mikrobiální dění se odehrává ve vlhkém-vodnatém, nejméně ze všeho zpočátku v zemitě-pevném. Toto nastává teprve v důsledku specializované činnosti půdních živočichů vedené astrálním tělem. Účinnost květní šťávy baldrianky se naproti tomu jeví jako všeobecná, do všech dílčích procesů zasahující a je stmelující — jako taková, která bujné Stoffwechselgeschehen hnojiště uzavírá do vcelku uzavřeného celku. Pod vlivem tohoto preparátu se hnojiště rozvíjí v jakousi podobu organismu, v němž astrální síly vyzařující z periferie prostupují chaos rozkladu. Tyto síly tvoří astrální organizaci hnojiště, která — mocí sil vyššího ryze duchovního já-bytí, jí vlastních — činí z fosforu, jenž se ze všech vazeb uvolňuje, opět nositele. Přidáním baldrianského preparátu se uskutečňuje jakési nové obdarování fosforu poté, co v průchodu chaosem rozkladu svlékl své dřívější nositelství ducha. {{SE|448}}<br /> <br /> Takto nahlíženo hnojí baldrianský preparát prostřednictvím organických hnojiv nejintimnějším způsobem životní tvořivé procesy, které se v horizontále plošně rozestírají v bránicovém orgánu půdy a v listech rostlin, a svisle pak to, co se jako duchovně-bytostné výšin a hlubin vyjadřuje ve stángelové síle rostlin. Na pozadí tohoto světového kříže je třeba hledat prvky nazírání, skrze něž lze nalézt potvrzení toho, co je svou vlastní silou průkazné v tom, co bylo prozkoumáno na duchovním poli. Každé z popsaných preparátů se to týká svým specifickým způsobem.<br /> <br /> Pro výsledky antroposofické duchovní vědy musí být teprve v průběžném myšlení a konání vytvářeny fenomény, jimiž se zaručuje pravdivost toho, co bylo poznáno v duchu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Schachtelhalmpräparat&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Přípravek z přesličky rolní ===<br /> <br /> Nepatří do řady kompostových preparátů; stojí o sobě a Rudolf Steiner ho popisuje v šestém přednáškovém cyklu v souvislosti s odolností vůči houbovým chorobám.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 167.&lt;/ref&gt; K preparaci přichází v úvahu přeslička rolní (''Equisetum arvense''). Vedle dalších přesliček zastupuje dodnes — spolu s plavuněmi a kapradinami — praformy rostlinné říše. Předchůdné formy, jako jsou psilofyty, ukazují zpět až na konec siluru a počátek devonu, tedy přibližně do středu starohory (''paleozoikum''). Je to doba «Lemurisu», opakování planetárního předstupně «Starého Měsíce» ve vývoji Země.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Tyto praformy jsou zrozeny z vody a dobývají pevninu. Blízkost k živlu vody dokládá z celého bohatství tehdejší příbuzenské flóry rod Equisetum, existující dodnes. To se projevuje jak ve stanovištním prostředí, kde se přeslička přednostně vyskytuje, tak ve složitém dění klíčení. Přesličku nacházíme na hlinitých až jílovitých stanovištích se stagnující vodou nebo stagnačními horizonty. {{SE|449}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 34, S. 449.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 34: Der Ackerschachtelhalm mit Spross und unterirdisch bewurzeltem Rhizomsystem.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Erscheinungsform&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zevní podoba ====<br /> <br /> Zevní vzhled překvapí uprostřed okolní flóry. Stonek se zvedá rovně jako svíčka, členěný do jednotlivých článků (''internodií''), která do sebe zapadají jako škatulky (obrázek 34).<br /> <br /> Přeslenlicovitě nasedající, nevětvené postranní větve vykazují týž stavební princip. Pod mírným úhlem od vodorovné osy vybíhají šikmo vzhůru. Stonek i postranní větve jsou jednotně zelené a přebírají funkci {{SE|450}}<br /> <br /> listů. Co překvapí, je právě absence listů — a stejně tak nepřítomnost květů. Z toho plyne, že nelze pozorovat žádnou metamorfózu tvaru — až na to, že postranní větve jsou při bázi stonku kratší, pak se rozevírají a k vrcholu výhonku se pyramidálně zkracují. Listový vývoj se redukuje na podlouhlé, k vrcholu zašpičatělé obalné lístky, které těsně přiléhají k bázi článků stonku. V jejich šestihranném, škatulovitém uspořádání se uplatňuje křemen-křemičitý princip prostupující celou rostlinou — stejně jako v šestihranných štítcích pokrývajících prašníky plodných klasů. Celou rostlinou vládne stěbelní princip — zatímco kapradiny, které mají stejný časový původ, jsou ovládány listem. Plavuně zaujímají střední polohu. Co tolik udivuje, je rozpor, který přeslička sama daruje. Na jedné straně je to její blízkost k vlhku a vodnímu živlu v podloží, na druhé straně její silně proformovaná, zkřemenělá podoba, která se přísně začleňuje do svislé osy Země–Slunce. Přeslička rolní tento rozpor ovládá.<br /> <br /> Hledá-li se generativní pól této rostliny, nalézá se v několika málo exemplářích oddělených od vegetativní části v podobě červenohnědých, vřetenovitých klasů, které vyrůstají každý na výhonku s hustě řazenými články stonku; při jejich bázi jsou ovinuty věncem černo-hnědých špiček listů. Klasy podávají podobný obraz jako houby vyrůstající z temnoty země. To dělá přesličku rolní v rodině přesliček jedinečnou, a proto je i srozumitelný její účinek proti houbovitému: v oddělení plodného sporangioforu od sterilního zeleného výhonku se jaksi distancuje od houby-gesta. Ostatní přesličky nesou sporangiový klas na vrcholu zelené rostliny.&lt;ref&gt;Srov. také: Jean-Michel Florin (Hrsg.): ''Biologisch-dynamischer Weinbau'', Dornach 2020, S. 154 f.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Rhizom-Wurzelsphäre,_die_vegetative_und_generative_Vermehrung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Rhizomová kořenová sféra, vegetativní a generativní rozmnožování ====<br /> <br /> Svislý vegetativní výhonek pokračuje v téže posloupnosti článků stonku do hloubi země ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#449|obrázek 34]], s. 449). Narazí-li na horizont stagnující vody — například na rozhraní A-horizontu (svrchní půda) a na jíl bohatšího B-horizontu (podorničí) nebo na spodní vodu — odbočí postranní výhonek, který dále roste vodorovně podél hranice vrstevní vody. {{SE|451}}<br /> <br /> Rhizomové výhonky jsou vzdušné. Z rhizomových uzlů, zčásti i z primárních vertikálních výhonků, vyrůstají sekundární výhonky vzhůru ke světlu a starají se o rozmnožování vegetativního porostu. Vertikální rhizomy proráží s velkou dynamikou zhutněnou zónu, aby se znovu rozvětvily horizontálně na hlouběji ležící vodní vrstvě. Dokonce i z hloubek tří až čtyř metrů vysílají odtud svými černo-hnědými rhizomovými výhonky nahoru (obrázek 34, s. 449).<br /> <br /> Přeslička rolní nemá primární kořeny. Její jemné, vláknité, do hloubky směřující kořeny jsou výhonkového původu; vyrůstají z mezičlánků (internodií) rhizomových výhonků. Na sklonku podzimu se na přípovrchových horizontálních rhizomech tvoří vejčitá zduření — zásobárny živin pro jarní rašení, především pro jako první vyrážející úrodné načervenale hnědé výtrusnicové nosiče. Takový nosič nese v vřetenovitém uspořádání šestihranné výtrusnicové vaky. Po dozrání výtrusů úrodný výhonok rychle odumírá. Prašné výtrusy jsou unášeny větrem a klíčí, jakmile se dostanou do vlhko-vodnatého prostředí. Z klíčících výtrusů vychází nejprve kořeníčku podobný hrot; rozvíjí se pak zelenající, řasám podobný předklíček (*Prothallium*). «Do tohoto vývojového stádia je přeslička rolní zelenou vodní rostlinou.»&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: *Auf den Spuren der Präparatepflanzen*, Dornach 2005, S. 105.&lt;/ref&gt; Předklíčky se vyskytují ve dvou druzích. Jeden druh *Prothallium* tvoří kulovité spermatidy, které se mohou za pomoci dvou bičíků volně pohybovat ve vodě. Druhý druh předklíčku tvoří vaječné zárodky, jež jsou oplodňovány volně plavajícími spermatozoi. Po oplodnění opouští svisle nahoru i dolů rostoucí výhonok přesličky rolní vodnatou fázi a spojuje se s pevným zemským a silami slunce. Oba — jak úrodné, tak vegetativní výhonky — vyrůstají z rhizomů, které pronikají do hlubších půdních vrstev a tam se zakoření.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_oberirdische_Spross_und_der_Kieselprozess&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Nadzemní výhonok a křemičitý proces ====<br /> <br /> Nahoru do vzduchu, tepla a světla se táhnoucí, neplodný výhonok přesličky rolní je skrz naskrz stonek. Vlastní listové čepele chybějí; pouze rudimentární listové útvary v podobě nenápadných, do přeslenů sdružených, límcovitých ochranných pochev leží při základnách článků stonku. Rýhované články ústředního výhonku a bohaté větvení v přeslenitě uspořádané postranní větve ukazují, co se týče příjmu {{SE|452}}<br /> <br /> slunečního světla a výdeje vodní páry dostatečně velký povrch. Ten je utvořen tak, aby byl zajištěn vysoký průtok vody přesličkou. Její úzký vztah k živlu vody se uplatňuje také v tom, že z vody proudící ve vodivých drahách xylému odebírá přesliččina rolní křemičitou kyselinu, pocházející z minerálního zvětrávání půdy. Její anorganická povaha se oživuje působením Slunce dávajícím život v rostlině. Lze říci: Voda zprostředkovávající síly Měsíce v této rostlině, která odkazuje zpět do pradávných časů vývoje rostlin, znovu otevírá křemičitou kyselinu pro dnešní sluneční působení. Obdaří ji silami, které vytvářejí harmonický vyrovnávací přechod mezi minulým měsíčním působením a dnešním zemsko-slunečním. Tím stojí přeslička rolní v polárním protikladu k pampelišce. Jestliže pampeliška coby hvězdnicovitá patří k nejvýše vyvinutým rostlinám, pak přeslička patří k těm, které stojí na počátku vývoje suchozemských rostlin. V přesličce spojuje křemičitá kyselina minulé vývojové stupně s přítomností, v pampelišce pak vývojové výdobytky přítomnosti s budoucností.<br /> <br /> Životní proces přesličky rolní je metabolicky aktivní křemičitý proces zrozený ze živlu vody. Pohybuje se zevnitř směrem k periferii živých tkání. Jak voda odpařuje vnějším teplem, vylučuje se křemičitá kyselina a obaluje celou stonkovou rostlinu pláštěm vodnaté amorfní kyseliny křemičité. Nacházíme ji v pokožkových buňkách i uloženu mezi jejich buněčnými membránami. Procházejí se všechny stavy — od roztoku přes plastický gel až po ztvrdlý, amorfní, sklovitý opál, což je vodnatý oxid křemičitý (SiO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt; + H&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O). Zpopelní-li se stébelné pletivo přesličky, zůstane po vyhoření černé uhlíkové kostry nakonec bílá křemičitá kostra. Vykazuje čočkovité vypoukliny, které za živa usměrňují sluneční světlo na v řadách uspořádaný chlorofyl.&lt;ref&gt;Ebd., S. 107.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Vysoký obsah kyseliny křemičité — 70 % v popelu — určuje tuhý, paprskový vzhled přesličky rolní. Dělá ji drsnou a křehkou. Křemen v přesličce «žije» tak, «že se v ní opevnil jako v pevnosti».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 83.&lt;/ref&gt; {{SE|453}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Herstellung_und_Anwendung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Výroba a použití ====<br /> <br /> Z přesličky rolní se kolem svátku Jana, v době jejího největšího vegetativního rozkvětu, sbírá zelený výhonek za slunečného dne a na vzdušném stínu se rozloží v tenké vrstvě a suší. K dalšímu zpracování uvádí Rudolf Steiner: «dass man Equisetum arvense zu einer Art von Tee macht...» [citát ponechán v němčině]. Stappung celosvětově zdokumentoval rozmanité praxe přípravy čaje z přesličkové natě, co do délky vaření a následného kvašení na kejdu i studeného kvašení čerstvé natě, dob, množství a četnosti použití, a také toho, zda preparát jen předchází problémům, nebo slibuje účinek i při akutním napadení houbami. Ze souhrnu zkušeností s přípravou čaje vzešel tento recept: «V deseti až dvaceti litrech vody se vaří 200 až 300 gramů drogy přibližně jednu hodinu při slabém varu. Při použití čerstvé natě přibližně 1,5 kg na stejné množství vody.» Delší doba vaření je nutná jednak k rozluštění silně zkřemenělých periferních buněčných tkání, jednak k tomu, aby tento proces probíhal v univerzálním pralivedle tepla.<br /> <br /> Pokud jde o formu použití, používá Rudolf Steiner pojem «kejda». Ten naznačuje, že přeslička po fázi louhování má být vystavena kvašení, čímž může postupně docházet k rozluštění obtížněji rozložitelných organických látek. Tvorbou kyseliny se z čaje stává kejda a ta je poté po delší dobu trvanlivá a použitelná. Teprve když přejde do hniloby a začne páchnout (sulfan, H₂S), je třeba od dalšího použití upustit. Stranou by se mělo nechat i studeného kvašení čerstvého přesličkového materiálu, jak se tu a tam praktikuje. Při delších dobách kvašení hrozí předčasné vadné kvašení a nedostatečné rozluštění amorfní {{SE|454}}<br /> <br /> Křemičitosti je nevyhnutelná. Tepelné působení v procesu varu se zdá být zásadního významu pro to, aby se křemičitost mohla stát účinnou.&lt;ref&gt;Viz k tomu: Ulrich Meyer: «Optimierung der Kieselsäure-Extraktion aus Equisetum arvense – Ergebnisse für die alltägliche Praxis», in: Ulrich Meyer, Peter Alsted Pedersen (Hrsg.): ''Anthroposophische Pharmazie'', Berlin 2016, 807 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Doby použití se řídí tím, zda má být přeslička-kejda použita preventivně, nebo až v akutním případě. Podle Rudolfa Steinera jde v první řadě o preventivní opatření. Přeslička-kejda působí prostřednictvím půdy a při nadměrných, trvale vlhko-mokrých podmínkách snižuje tlak hub na rostliny. Z tohoto pohledu se doporučuje přesličku-kejdu v pokud možno ročním rytmu vylévat na celou zemědělskou a zahradní provozní plochu v množství 100 l/ha. Ideální by bylo, kdyby se to dělo třikrát až čtyřikrát ročně — na konci zimy a na jaře (březen), v létě a na podzim až do počátku zimy (listopad). V každém případě by v rámci osevního postupu zvláště houbám vystavené kultury, jako obilniny a určité okopaniny, měly dostat preventivní ošetření. Přímé postřiky do porostů při akutním napadení, často v kombinaci s kopřivovou kejdou, mohou napadení výrazně omezit. Jde o opatření, které napadení bojuje. Preventivní ošetření prostřednictvím půdy zajišťuje, že se s počátky nákazy zakročí včas.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wirksamkeit_des_Schachtelhalmpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Účinnost přípravku z přesličky ====<br /> <br /> Použit preventivně, rozvíjí přípravek z přesličky svou účinnost prostřednictvím půdy. Přijde-li tato půda po případně již vlhkém podzimu a mokré mírné zimě do jara, je celý prokořeněný prostor zvláště silně vystaven silovým záření Měsíce — a to zvláště při úplňku a přiblížení Měsíce k Zemi (''perigeu''). Ty jsou zprostředkovány vodou a probouzejí v půdě měsíční život, příbuzný oné vodní živosti, v níž se kdysi v pravěku vyvíjely nižší stupně rostlinného a živočišného života. Posunuty v čase, působí dnes tato živost ve světových oceánech a jinak v řekách, jezerech a rybnících. Tento původům ještě blízký, málo diferencovaný život pochází z geologické epochy raného a středního lemuru — z opakování vývoje «starého Měsíce», jenž předcházel vývoji Země.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Geologicky řečeno, jde o epochy {{SE|455}}<br /> <br /> *Proterozoika* a *paleozoika*. V této době převahy měsíčních sil ještě neexistovaly žádné kvetoucí rostliny. Byl to čas výtrusných rostlin, k nimž — vedle výše zmíněných — patří rovněž houby. V půdě, která se teprve vytvářela z vodního živlu, vstupují do proměnlivých vztahů síly měsíční se silami slunečními. V následné epoše *kenozoika* čili *terciéru* (Atlantida) získávají sluneční síly převahu; kvetoucí rostliny se rozvíjejí se svými primárními kořeny. V *neozoiku*, v novověku Země, se půdy vyvíjejí v humusnaté minerální půdy a pod rukou člověka v kulturní půdy.<br /> <br /> Přetrvává-li vlhko a měsíční síly přitom převažují, je kulturní půda jednostranně prostoupena měsíční živostí. Tím se probouzí právě ten nižší rostlinný a živočišný život oněch dřívějších vývojových stupňů — a tím zvláštním způsobem také růst hub. To se neděje pouze v půdě, nýbrž o patro výše také v nadzemních orgánech rostliny i na nich. Co má své oprávněné místo v temnotě půdy, vytváří si neprávem druhé dno ve vzdušném prostoru nad zemí; mikrobní život parazituje na živých tkáních rostliny. Ani nynější sluneční působení může jen omezeně bránit tomuto bujícímu cizímu životu. Je třeba hledat takovou rostlinu, která dokáže v sobě soustředit a zpracovat tolik sluneční síly, že zneškodní přebytečný měsíční život ve vodním živlu — ano, která ve smyslu syntézy dokáže vytvořit zdravý poměr mezi polaritami z minulosti působící měsíční astrality a ze současného kosmu přicházející sluneční astrality. Tuto schopnost má přeslička jako vynikající zástupce přechodu z rostliny vodou zrozené k rostlině zemí zrozené. Jako čajová kejda působí tak, že se půda odlehčuje od přebytečné měsíční síly, že přeslička «zbavuje vodu její zprostředkující síly a dává půdě více zemskosti, aby větší měsíční působení nepřijímala skrze přítomnou vodu».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 167.&lt;/ref&gt; Tímto popisem je jednoznačně poukazováno na profylaktické ošetření půd přípravkem z přesličky. Spolužití s chodem počasí v ročním běhu vychovává vědomí k tomu, aby jednalo s prozíravou moudrostí. Děje-li se profylaxe pravidelně rok od roku, předchází se akutnímu případu. Přesto je popsáno mnoho zkušeností, zejména {{SE|456}}<br /> <br /> z oblasti zahradnictví, o zkrocení akutního plísňového napadení a jiných pohrom přípravkem z přesličky ve formě čajové kejdy.&lt;ref&gt;Walter Stappung: *Die Düngerpräparate Rudolf Steiners – Herstellung und Anwendung*, Rüfenacht 2017, Bd. I + II: 748 S.&lt;/ref&gt; Experimentální dlouhodobé pokusy k preventivnímu účinku přípravku z přesličky neexistují. Exaktní pokusy překračují meze proveditelnosti. Jistota účinnosti — a to platí pro všechny zmíněné přípravky — spočívá v myšlenkovém proniknutí výsledků geisteswissenschaftlicher Forschung a v potvrzující zkušenosti, kterou učí praxe.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Kanon_der_sechs_Düngerpräparate,_ihr_Zusammenwirken_unter_Bildung_eines_neuen_Mittleren_–_eine_Zusammenschau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení při vytváření nového středu — celkový pohled ===<br /> <br /> Nabízí se otázka, zda pořadí šesti hnojivých preparátů, jak je Rudolf Steiner popisuje v Zemědělském kurzu, je náhodné či zákonité. Vše svědčí pro to, že platí to druhé, vezme-li se v úvahu jak zvláštní povaha výchozích materiálů pro preparaci, tak účinnost samotných preparátů v postupném budování bránicové půdy v oživlou, produševnělou a produchovenou celistvost mezi kosmickými výšinami a zemskými hlubinami.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Reihe_der_Präparatepflanzen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Řada preparátových rostlin ====<br /> <br /> Šest preparátových rostlin se vyznačuje tím, že mezi sírovým pólem květů a solným pólem kořenů vládnou specifické kosmické a pozemské substanční poměry; přičemž je nápadné, že první tři preparátové rostliny — řebříček, heřmánek a kopřiva — tvoří trojici, a stejnou trojici tvoří dubová kůra, pampeliška a kozlík ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#457|Obrázek 35]]).<br /> <br /> Mezi oběma trojicemi leží skrytá, a přitom zpředmětněná, práh vzájemného přechodu k jednomu středu — k půdě. Obě trojnosti tvoří polaritu. První z nich zastupuje více zásaditě-alkalický, pozemský pól. Na této straně vládne síra. V anorganickém je tvořitelkou kyselin, v organickém rozvíjí svou kosmickou povahu, neboť «na cestě síry vstupuje duch do fyzična přírody {{SE|457}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 35, S. 457.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 34: Die Reihe der Präparatepflanzen und Organhüllen in Beziehung zum Stoffwechsel- und Nerven-Sinnes-System des Tieres sowie die Mittebildung zwischen den Höhen- und Tiefenkräften.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> hereinwirkt, «síra je přímo nositelem duchovního».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach, 1999, S. 64.&lt;/ref&gt; Ve životních procesech rostlin jakoby odhmotňuje pozemské látky alkalií (K, Na) a zemin alkalických kovů (Ca, Mg) a také železo jako bázi těžkého kovu. V pořadí první trojice je to řebříček, který svou zvláštní silou síry zpracovává alkalický kov draslík. V rozšíření tohoto procesu přistupuje u heřmánku zemský alkalický kov vápník, a opět je to kopřiva, která svou silou síry — vedle draslíku a vápníku — zpracovává železo v železné záření. Tímto posledním vede dál ke skryté středu. Železo je v přírodě, až po člověka, kovem inkarnace; upevňuje v tělesné organizaci {{SE|458}}<br /> <br /> účinné síly duchovně-bytostného. V člověku se železo soustřeďuje v krvi, která svým oběhem spojuje srdce s periferií, s tělesnými funkcemi. V krevním proudu, který míří k srdci a, jím «uklidněn» se vrací zpět do těla, prožívá duchovní duše člověka své inkarnování v těle.<br /> <br /> Srdce se zamýšlí a sjednocuje to, co se krvi vepsalo v tělesných orgánech až k periferii těla. V srdci nalézá přitékající a odtékající krev vlastnoaktivní obal, který rytmicky pulzujíc udržuje krev životaschopnou. Druhý pól tvoří ledviny, které jiným, polárním způsobem znovu uvádějí krev do životaschopného stavu. Vytvářejí prostor, do něhož krev jako tepenný proud vystupuje z cévního systému a, vyzdvižena nad pozemsko-hmotné látkové procesy, je ledvinnou činností prohlédnuta, osvěžena a kde je vytvořen harmonický vyrovnávací stav mezi pozemsko-hmotným a kosmicko-duchovním. Teprve po «zkoušce srdce a ledvin» zůstává krev životaschopná.<br /> <br /> Jinak se to má s vyššími rostlinami. Rostou svým specifickým způsobem — jak právě ukazují preparátové rostliny — z úrodné půdy, ze «středu» mezi výšinami a hlubinami, vzhůru. Tento střed je teprve zárodečně založen; ve svých funkcích vzhledem k křemeni, vápenci, jílu a humusu ještě nepůsobí samostatně ze sebe; potřebuje výchovu. Týká se to především funkcí jílu, který ve své sezonní rytmice má vlohu k jakési srdeční funkci, a funkcí humusu, který ve své dynamice stojí blíže ledvinné funkci. Opatření k této výchově tvoří pravé umění zemědělství.<br /> <br /> Mezi různými opatřeními, která byla charakterizována, je to hnojení z ducha člověka, které otvírá bránu do budoucnosti. Toto hnojivé vychovávání se vztahuje na oživování pozemských látek hlubin. V jeho službě stojí první trojice — řebříček, heřmánek, kopřiva —, která středu, bránici, postupně pomáhá k stupňům funkční samostatnosti. Tyto tři léčivé byliny mají moc ve svých životních procesech přeměňovat pozemské látky draslík a vápník v dusík, to jest obdařovat je vlastností stát se nositeli astralických sil.<br /> <br /> K první trojici poznamenává Gunter Gebhard: «Síra jako element, který přímo z elementu ohně ‹spadl› do elementu země, je substancí, která vede duchovní do pozemského; zkráceně řečeno: síra je bytost, která může teplo hmotně zhustnout, to jest tam, kde {{SE|459}}<br /> <br /> toto bytí působí, se substanciálně ukazuje síra. Tím jsou první tři preparáty takovými, které podporují inkarnování duchovního (rostlinného života). U řebříčku je to draslík, který zcela nese v sobě tekutost a který zvláště vytváří vztah k éterickému (individuální ätherleib): vápník s heřmánkem vtahuje astrální do fyzického těla prostoupeného éterleibem (přitahuje z kosmu to, co dává rostlině gestalt); a s kopřivou konečně železo, jež má svůj těsný vztah k inkarnování Já u člověka a zde, zprostředkováno sírou, vede duchovní praobraz rostliny do fyzického zjevení a udržuje ‹kontakt› k prarůstlině ve sféře za kosmem (‹durchvernünftigen›). Prvními třemi preparáty se půda rozvíjí tak, aby byly podporovány všechny čtyři bytostné články, které náleží k fyzickému jeví se v pozemském, a to pro rostlinu.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Ve druhé trojici — dub, pampeliška, kozlík — je silněji zdůrazněna kosmická, kyselinová strana. Síra zde již není výslovně jmenována, třebaže patří právě k nejsilnějším tvůrcům kyselin. Tento zdánlivý rozpor se vyřeší, když si uvědomíme, že v případě první trojice je síra jmenována jako element, který zprostředkovává duchovní fyzicky-živoucímu. Ve formě kyseliny sírové z této funkce vypadla a stala se pozemskou. Ve druhé trojici jde o kyselinové působení sestoupené do fyzického.<br /> <br /> V případě dubové kůry/borky stojí sice vápník jako zemsky-alkalický kov v popředí. Rozhodující pro jeho funkci je ale ta struktura, v níž vápník v kůře nebo borce dubu leží v podobě šťavelanu vápenatého. Průchodem životními procesy dubu se tvoří jako produkt předčasně do kůry/borky vyloučeného a dohořelého procesu kvetení. Šťavelan vápenatý dostává svou «strukturu» (formu) souhrnně skrze bytostnou povahu dubu a zvláště skrze sulfurické působení kyseliny šťavelové. K tomu doplňuje Gunter Gebhard: «Dub, jako Mars-/železová bytost, má svůj hlubší vztah k Já, ke sféře za kosmem, tam, kde se duchovní praobrazce odkrývají nadsmyslově bádajícímu. Vápník vsává do sebe veškeré astrální; to, že forma ve fyzickém vůbec je možná, má svůj základ v astrálním; jak se forma ukazuje, zakládá se v Já (v ideji), které skrze astrální působí. Šťavelan vápenatý dubu vsává {{SE|460}}<br /> <br /> makrokosmické do mikrokosmu; a skrze železnou sílu dubu navazuje spojení s duchovním praobrazem. Jsou-li mikro- a makrokosmos vzájemně v harmonii, pak je organismus zdravý. Preparát z dubové kůry tuto harmonii mezi oběma póly udržuje a tím prophylakticky skrze půdu podporuje zdraví rostliny.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V dubové kůře/borce je tedy vápník jaksi uchopován shora, z kosmického pólu, který se darloží v procesu kyseliny šťavelové. U pampelišky se tento proces stupňuje tím, že pomocí nejvyšší dokonalosti rozvinutého květu přivádí «v kosmu jemně rozptýlenou kyselinu křemičitou» dovnitř a uvádí ji do vztahu s draslíkem oživovaným v mléčné šťávě. Opět je to působení kyseliny, skrze něž se síly kosmu shora vpečeťují do pampelišky a skrze ni do půdy. <br /> <br /> Kozlík ovládá v charakterizovaném způsobu fosforový proces.<br /> <br /> Polární bytostné vlastnosti šesti preparátových rostlin jsou tak ve svém spolupůsobení nadány k tomu, aby vytvořily vše přesahující syntézu: tvorbu preparátu nastávající, slunečné středy mezi výšinami a hlubinami. V erkraftování této středy se může půda, bránice, vyvíjet k stále větší vlastní aktivitě. Na zásadité straně trojice řebříčku, heřmánku a kopřivy zpřístupňuje zdola silám bránicové půdy látečné síly, na kyselé straně trojice dubové kůry, pampelišky a kozlíku substanční síly shora. Kozlíku přísluší přitom zvláštní postavení v tom smyslu, že prostřednictvím nositelství fosforu otevírá mimokosmickou sféru ducha, svět bytostných praobrazů (obrázek 36, s. 462).<br /> <br /> Gunter Gebhard k tomu doplňuje: «Ve svém chemickém chování jsou zásady (louhy) látky, jejichž charakter je ‹luciferský›, zatímco kyseliny nesou v sobě cosi bytostně ‹ahrimanského›. Stejně tak je síra bytostným obrazem Lucifera a fosfor zobrazuje ahrimanské síly. Uprostřed mezi těmito dvěma polárními mocnostmi protivníků stojí Kristus jako zástupce lidstva, který, udržuje rovnováhu mezi těmito bytostnými mocnostmi, ukazuje lidstvu cesty do budoucnosti. V ‹zemědělské individualitě› je tato středa vytvořena jako půdní bránice. Je nadále vložena do rukou člověka, aby přivedl k rozvoji tento životní zárodek středy.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt; {{SE|461}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Reihe_der_tierischen_Organhüllen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Řada živočišných orgánových obalů ====<br /> <br /> Také tyto se zákonitě člení na první trojici, viděno z látkově-výměnného pólu zvířete směrem k srdci, a na druhou trojici, z předního dílu zvířete, smyslového pólu, směrem ke středu. V této souvislosti charakterizuje Rudolf Steiner působení planet ve zvířeti ve vztahu ke Slunci ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#462|Abbildung 36]], S. 462). Vychází zcela z nazírání, z «tvarové a barevné podoby, také s ohledem na strukturu a konzistenci jeho substance od přední části dozadu, tedy od čenichu k srdci, kde jsou účinky Saturnu, Jupitera, Marsu, v srdci působení Slunce a za srdcem, směrem k ocasu, působení Venuše, Merkura, Měsíce».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 60.&lt;/ref&gt; Vyšší zvíře se tedy v horizontále páteře člení na polaritu působení podsluneční planet v látkově-výměnném pólu. Obojí je ze vzájemně protichůdných směrů orientováno k srdci.<br /> <br /> Ohledně pořadí podsluneční planet s Měsícem, Merkurem a Venuší navazuje Rudolf Steiner ze svého duchovního bádání na starou moudrost mystérií. Totéž platí pro charakterizaci jejich makrokosmických sfér působení ve vertikálním uspořádání «zemědělské individuality». Zde je pořadí od Země dolů do hlubin: Mars, Jupiter, Saturn, a nahoru do výšin: Měsíc, Merkur, Venuše, Slunce.&lt;ref&gt;Ebd., S.44.&lt;/ref&gt; Tato prapůvodní moudrost, pěstovaná v mystériích ve spojení se zbytky instinktivního jasnovidectví u lidí, doznívala ve světovém obraze Ptolemaiově. V tomto, stejně jako v dnes vládnoucím, který sahá ke Koperníkovi, se zrcadlí vývoj vědomí lidstva. V poatlantských kulturních epochách staroindické a staropersské kultury žilo v lidech v zbytcích jakési «vědomí nebes». To vyhaslo a s probuzením k sebevědomí bylo v přítomnosti proměněno v vědomí zemské, fixované na předměty. Lidé těchto raných dob prožívali ještě planetární sféry naplněné činy duchovních hierarchií, které měly planety za svůj příbytek.<br /> <br /> S vyhasínáním tohoto prožívání — které žilo dále obrazně v mytologiích — vznikla na počátku třetího kulturního věku ve třetím tisíciletí hvězdověda Sumerů, Babyloňanů a Egypťanů. Ve čtvrtém kulturním období se tato dále emancipovala a přešla do ptolemaiova světového obrazu {{SE|462}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 36, S. 462.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 36: Die polare Beziehung des unter- und obersonnigen Planetenwirkens zu den tierischen Organhüllen im Hinblick auf die Entwicklung der Wesensglieder der «Landwirtschaftlichen Individualität» und ihre Dreigliederung nach Leib (von unten), Geist (von oben) und Seele (rhythmische Mitte).&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Ve vzestupném věku vědomostní duše se světový obraz smrskl na to, co vnímají vnější smysly. U Koperníka a jeho následovníků vyhaslo vědomí bytostně naplněné planetární sféry a zbyla kulatá hmotou naplněná koule, pohybující se v berechenbaren pohybových průbězích prostorem.&lt;ref&gt;Vgl. Elisabeth Vreede: ''Astronomie und Anthroposophie'', Dornach 1980, S. 75; dieselbe: Über den Planeten Merkur, in: ''Kalender Ostern 1942–1943'', Arlesheim; sowie dieselbe: ''Texte über Planetensphären in den Rundschreiben 1927–1930''(Bearbeitung durch Liesbeth Bisterbosch und Frauke Roloff, Oktober 2020). – Im Zuge dieser Emanzipation des menschlichen Bewusstseins hin zum erwachenden, der Erde zugewandten Selbstbewusstsein kann es verständlich werden, dass eine Verwechselung von den Venus- und Merkursphären stattgefunden hat. Diese Verwechselung betrifft nicht den Planetenkörper als solchen, sondern ihre übersinnlich kraftenden Wirkenssphären, dasjenige, für was seit Urbeginn diese beiden Himmelskörper, Venus und Merkur, als geistig-seelisch wirksame Entitäten standen.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Každý z těchto světových obrazů je jakoby momentní snímek, lidský výtvor o tom, jak se člověk v průběhu věků ke světu {{SE|463}}<br /> <br /> stojí. Každý z nich je sám o sobě oprávněný a správný. Dnešní, na Koperníkovi spočívající světový obraz bere v úvahu již jen kvantitativní aspekt tělesnosti, nikoli kvalitativní, bytostně prostoupenou sféru působení. Kosmos se dnešnímu pohledu jeví prázdný — bez bytostí, bez činů.&lt;ref&gt;Lievegoed věnoval polární trojici hnojivých preparátů v jejich vztahu k působení planet a životním procesům v rostlině a živočichovi podrobnou studii (Bernhard C.J. Lievegoed: ''Planetenwirken und Lebensprozesse in Mensch und Erde'', Stuttgart 2002, 82 S.). Popisuje v ní, jak v životních procesech preparátních rostlin stojí vždy specificky jeden zástupce nadsluneční planety s jedním ze sféry podsluneční v polárním vztahu působení — Saturn k Měsíci, Jupiter k Merkuru a Mars k Venuši, vždy se Sluncem uprostřed; dále, jak síly tohoto polárního působení vstupují při obklopení živočišnými orgány, exponovanými zimním a slunečním silám, do zesílené vzájemné souhry a jsou v ní uchovávány; a jak se z toho stávají pochopitelnými ony procesy v půdě a rostlinách, jak je popsal Rudolf Steiner: osvěžující oživování, uzdravování, vzájemné sladění a zjemňování pro vnímání.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Na tomto místě je třeba poukázat na skutečnost, že posloupnost živočišných orgánových obalů je orientována od periferie pozemského i nejvzdálenějšího kosmu směrem k jednomu středu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#462|Obrázek 36]]).<br /> <br /> Navazujíce na výše uvedený citát o působení planet v organismu živočicha, soustřeďuje se podsluneční působení Měsíce, Merkuru a Venuše na břišní orgány ze zádu směrem k srdci — a přitom na systém ledvin v nejširším smyslu. Ledvina přijímá vyzařující síly Venuše.&lt;ref&gt;Viz: Lothar Vogel: ''Der dreigliedrige Mensch'', Dornach 1979, S. 239.&lt;/ref&gt; Těsně s nimi je spjato silové působení Merkuru a v systému ledvin a močového měchýře pak působení Měsíce. Podstata merkuriálního se projevuje v silně rytmicky utvářených funkcích břišních orgánů. V ledvině jsou to procesy vylučování a zpětného vstřebávání. Merkuriálně vylučuje z arteriálního krevního proudu primární moč, prochází ji, nově ji látkově uspořádá a to, co bylo harmonizováno jako použitelně roztříděné, vrací zpět do krve.&lt;ref&gt;Viz: Michaela Glöckler: «Das Nieren-Blasen-System und das Schafgarbenpräparat»; in: Manfred Klett und Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Frage der Düngung im biologisch-dynamischen Landbau'', Dornach 1994.&lt;/ref&gt; Tento proces jakési kapalinné dýchání se jednostranně zkoncentruje ve funkci močového měchýře na čistý vylučovací pochod látek, které se pro organismus staly nepoužitelnými. Zde síly Měsíce modifikují působení Venuše.<br /> <br /> Jinak se věci mají s přijatou potravou; ta je v trávení střev tříděna. Co pro organismus není využitelné, je vylučováno v konzistenci pevnější; i toto organické dění lze považovat za výraz měsíčního působení. Co naopak jako tekuté trávicí šťávy vstupuje do lymfatického a krevního oběhu, {{SE|464}}<br /> <br /> uplatňuje se v procesech, v nichž lze předpokládat, že působení Venuše je modifikováno působením Merkuru. Co se v břišních orgánech člověka a zvířete odehrává jako Venuše-ledvinový proces, modifikovaný Merkurem a Měsícem, to se znovu nalézá ve wirksamkeit preparátu z kopřivy. Zde, lze říci, se v organickém životě kopřivy — v součinnosti draslíku, vápníku, vodíku a železného záření — může uskutečňovat ta přeměna látek, o níž pojednává kapitola «K otázce přeměny látek» (s. 384 n.): astralizace oživené látkovosti k novotvorbě dusíku ze života rostliny.<br /> <br /> Sledujeme-li řadu obalových orgánů, které jsou — s jedinou výjimkou — odebírány z domácích zvířat pro preparaci, stojí na počátku jelení močový měchýř ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|obrázek 26]], s. 363). V měchýři se dovršuje ledvinový proces tím, že koncentruje to, co bylo v ledvině vytříděno, a vylučuje ven. V kulové podobě měchýře je tekutý živel napodobením zprostředkovatele měsíčních sil. V průběhu preparace přijímá měchýř slunečnou podstatu květů řebříčku, v nichž se to zemité draselné soli sublimovalo do živého.<br /> <br /> Dále dovnitř břicha následuje střevo. Jeho konec, tlusté střevo, mikrobiálně zpracovává část zbývajících nestravitelných zbytků potravy a vylučuje to, co již nelze dále zhodnotit. I to je proces stojící pod vlivem Měsíce. Počátek střeva tvoří tenké střevo — dlouhá hadice uložená v kličkách s niterně téměř neomezeným povrchem. Zde působení Venuše třídí živiny: co jde stranou k tlustému střevu, co coby trávicí šťávy vstupuje do lymfatické a krevní dráhy. Toto třídění je podporováno a modifikováno působením Merkuru. Uplatňuje se v rytmických pohybových procesech peristaltiky, v klcích střevní stěny až po dynamiku žlázových výměšků a proudů látek prostupujících střevními stěnami. Merkuriální síly se staví zprostředkujíce mezi působení Měsíce a Venuše. Na jedné straně se přizpůsobují proměnlivým podmínkám, na druhé straně přesahuje merkuriální působení hranice, které oddělují vnitřek od vnějšku.<br /> <br /> Do tenkého střeva jsou plněny heřmánkové květy. To sluneční v nich přivedlo vápník a draslík zemitého do stavu, který — v rozšíření osvěžujícího, oživujícího působení preparátu z řebříčku — napomáhá zdravému růstu. To je asi třeba chápat v tom smyslu, že bytostný praobraz rostlin se může ve svém pozemském odlesku v každé fázi růstu vyjádřit bez zkreslení. {{SE|465}}<br /> <br /> Kopřivový preparát jakožto třetí ve svazku svou účinností sahá již blízko ke středu ovládanému slunečními silami, to jest k skryté srdeční funkci půdy. Astrální «Innenwirkung» kopřivy je tak prostoupena rozumem/silou Já, že se obejde bez živočišného obalového orgánu. I ona dokáže zemité tvůrce solí draslík a vápník zpracovat v jejich organických procesech a navíc proměnit železo v blahodárné železné záření. Zdá se, že se v tom přece jen ozývá venušská účinnost. Ve spojení se řebříčkem a heřmánkem se stará o to, aby se zemité soli draslík a vápník proměnily do vyšších stupňů účinnosti, a navíc volá k záření marsický charakter železa. Venušské působení, vnitřně pochopené, vytváří v živém volné prostory pro nové možnosti dění; vzdává se. Lze říci: nevyživuje, nýbrž umožňuje výživu. V tomto smyslu lze rozumět železnému záření kopřivového preparátu. Působení venušské sféry je samo nepřináší, nýbrž umožňuje kopřivovému preparátu působit v tom smyslu, že v bránicové půdě uvádí hospodářství se železem na léčivou míru, jaká je zachovávána také v srdečně-cévním systému.<br /> <br /> «Alkalická trojnost» činí půdu zemsky zdatnou pro sluneční síly; otvírá zemské síly růstu rostlin. Staví zdola na fyzickém těle bránice. Jinak se věci mají s trojností preparátů z dubové kůry, pampelišky a kozlíku. Skrze ně se uplatňuje kosmické substanční dění, které stojí ve vztahu k podsluneční planetárním sférám.<br /> <br /> Zjevný obraz dubu, jeho mohutná zdrženlivost v růstu, tvrdost jeho dřeva atd., nese otisk marsického působení. Roste pomalu, vytrvale — tak jako i oběh Marsu kolem Slunce trvá s téměř dvěma lety (siderický oběh činí 687 dní) déle než oběh podsluneční planet Venuše (225 dní) a Merkuru (88 dní). Stejně tak je lebka domácího zvířete mocným formovým výrazem marsického působení. Mozková dutina je však naplněna substancí utvářenou měsíčními silami — mozkem. V průběhu preparace nastupuje na jeho místo šťavelan vápenatý kůry/borky, strukturovaný marskými silami dubu. Tytéž síly, které zformovaly lebku a prozářily měsíční povahu mozku, vtiskují se nyní do vápníku dubové kůry/borky. Jako preparát z dubové kůry působí — na rozdíl od heřmánkového preparátu — preventivně proti infekcím přicházejícím zvenčí. {{SE|466}}<br /> <br /> K obalení eichenrindepräparat lebkou domácího zvířete se váže otázka: Může vůbec existovat ještě jiný orgánový obal, skrze nějž by mohla být preparace pampelišek dále vedena? Hlava ve svých přísně ohraničených formách a ven obrácené smyslové organizaci nenachází pokračování — snad s výjimkou, alespoň po jistý kus cesty, nositelů parohů, nikoli nositelů rohů. Hlava stojí se smysly světu tváří v tvář. Pokračování nervově-smyslové činnosti musí být hledáno na vyšší rovině. Nalézá se jedinečně rozvinuté u přežvýkavců: smyslová organizace krávy se obrací od hlavy zpět, přes srdce, a pokračuje v senzoricky-nadsmyslové činnosti pobřišnice jaksi na vyšší rovině ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#457|Obrázek 35]], s. 457). Kráva se svými hlavovými smyslovými orgány obrací k vnějšímu světu srovnávacím způsobem tměji, svými dolními smysly však — jmenovitě životním smyslem pobřišnice — srovnávacím způsobem jasněji ke svému vnitřnímu světu. Svými rohy zadržujícími tok na hlavě přenáší své inteligentní bytí dále do tělního obalu. Smyslová činnost v hlavě a smyslová činnost v těle stojí ve vzájemném vztahu. Působí-li ta prvá smyslově vědomě, tu druhá nadsmyslově silotvorně.<br /> <br /> Je tedy okruží pobřišnice, jež ve trávicím dění skotu vnímá ze ducha účinné síly. Tato smyslová činnost pobřišnice, která je ve skotu zaměřena na látkové dovnitř, obrací se při obalení pampelišek ven na v kosmickém obvodu «jemně rozptýlenou kieselsäure». Třeba předpokládat, že je zde osloven vyšší, éterický stav kieselsäure. Pobřišniční obal přitahuje tuto křemičitou substanci smyslově aktivně a sjednocuje ji s v květech sublimovaným draslíkem mléčné šťávy. Látkové dění v pampelišce zdola a pobřišničního obalu shora naznačuje všezahrnující jupiterskou působnost. Jako jsou všechny planety místy působení hierarchických bytostí,&lt;ref&gt;Siehe hierzu z.B.: Rudolf Steiner: ''Geistige Hierarchien und ihre Widerspiegelung in der physischen Welt'', GA 110, Dornach 1991; sowie: ''Die geistigen Wesen in den Himmelskörpern und Naturreichen'', GA 136, Dornach 1996.&lt;/ref&gt; tak na Jupiteru jsou to bytosti moudrosti. Na Jupiteru je moudrost substanciální.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Esoterische Betrachtungen karmischer Zusammenhänge'', Bd. V, GA 239, Vortrag vom 9. Juni 1924, Dornach 1985, S. 166.&lt;/ref&gt; Představíme-li si zjevný obraz a substanční procesy pampelišky (srov. s. 406 nn.), stane se v této vysoce rozvinuté rostlině moudrostiplné jupiterské působení viditelné — od kořene přes listovou růžici, květ a jeho {{SE|467}}<br /> <br /> žiarivá žlutá až po bílou «Pampelišku». U květnatých rostlin jsou barvy žlutá a bílá přičítány jupiterovu působení: «neboť síla Jupitera, která podporuje kosmickou sluneční sílu, přináší do květů bílou a žlutou barvu».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 55.&lt;/ref&gt; Jupiterova moudrost, která se v pampelišce zobrazuje navenek, obrací se — uzavřena vnitřním «nebem» pobřišnice — dovnitř do moudrostiplného utváření a funkcí břišních orgánů. Přípravek z pampelišky tvoří syntézu tohoto jupiterova působení, které v pozemském přijalo formu a funkci. Sílu účinku této syntézy lze spatřovat v tom, čím «se rostlina stává vnímavou ke všemu a přitahuje vše».&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 138.&lt;/ref&gt; Lze tedy říci: přípravek z pampelišky zprostředkovává organickému hnojení skrze kosmický křemen bytostnou substanci Jupiterovy moudrosti, která se v rostlinách daruje jako vznikající síla vnímání.<br /> <br /> Obalíme-li nyní jupiterovým působením silně poznamenané květy pampelišky blánovitými vrstvami pobřišničního okruží, zůstává schopnost příjmu pro v kosmickém obvodu «jemně rozptýlenou křemičitost» v proudění. Skrze přípravek a organická hnojiva dochází plod této schopnosti k rostlinám — působí však nyní v opačném směru; činí rostliny «vnímavými» pro látky země, které potřebují k růstu. Co se již naznačilo jako účinek přípravku z dubové kůry, jeví se u přípravku z pampelišky na vyšším stupni. Životní souvislost bránice–půda–rostlina je tak říkajíc oduševňována. Jako účinnost první trojice přípravků otevírá pozemské látky a síly kořenovému pólu rostliny, tak druhá trojice otevírá substance a síly mimopozemského kosmu pólu kvetení.<br /> <br /> Na nejvyšším stupni konečně — lze říci — podněcuje přípravek z kozlíku skrze organická hnojiva a skrze fosfor uvolněný z rozkladných procesů takovým způsobem, že tento může opět stát se ve živém fyzickým nositelem Geistig-Wesenhaftého v pozemském.<br /> <br /> Z jiných důvodů než u kopřivy nepotřebuje kozlík žádný obal ze zvířecího orgánu. Má schopnost läutert fosfor z dynamického, se zemí spjatého, živého substančního dění v kořenových oddenků nahoru ve vertikálně vztyčujícím se stonku a přivést jej v květu do stavu čisté vnímavosti pro zjevení. {{SE|468}}<br /> <br /> vstoupit do ní, které nacházejí ve fosforu svůj fyzicko-étherický nositel.<br /> <br /> Kozlík je tak utvářen, že má silný vztah ke světlu a teplu. Látkové kompozice, které se v průběhu růstu rostliny utvářely působením slunce a pod- i nadsluneční ch planet, se rozpadají při odumírání rostliny. Při každém z rozkladných procesů se uvolňuje teplo. Nakonec se vše, co vzešlo z ducha, navrací zpět do živlu tepla, původu veškerého bytí. Co vzniklo, fyzicky mizí; je jako duchovní výdobytek vnitřního tepla, tepelnému éteru, podobno paměti, vepsáno celému živému planetárnímu systému.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Esoterische Betrachtungen karmischer Zusammenhänge'', GA 239, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1985, S. 172.&lt;/ref&gt; V tom nabývá platnosti princip Saturnu; podoben kosmické paměti, je strážcem minulosti, onoho velkého evolučního propojení mezi původem dění člověka a Země&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; a bytím přítomnosti. Navenek se to projevuje tím, že saturnická sféra uzavírá sluneční soustavu ze všech stran jako tepelný obal. Copak si princip Saturnu v kozlíku nevytvořil obraz? Kdekoli se preparát z kozlíku použije, vytváří saturnický tepelný obal, který vymezuje vnějšek vůči vnitřku.<br /> <br /> Postříká-li se preparátem z kozlíku hnojiště nebo kompostová hromada, působí pro ni hüllebildend právě tak jako zmíněné zvířecí obalové orgány ostatních preparátů. Lze předpokládat, že dává ohraničující obal nejen rozkladnému dění, nýbrž právě tak i záření, které vychází bodově z ostatních preparátových substancí vnesených do hromady, a tím způsobem je v hromadě udržuje. Tepelný obal, který preparát z kozlíku vytváří, je utkaný z vnějšího tepla (živel tepla) i z vnitřního tepla (tepelný éter). Lze jej chápat jako orgán, který přijímá záření hvězdného kosmu a ve fosforu, jenž vychází ze saturnických rozkladných procesů, nachází připravenou fyzickou nositelnost.<br /> <br /> Tak jako je tanec preparátů v duchovní konsekvenci otevírán přípravkem ze řebříčku, je uzavírán preparátem z kozlíku. Tato úvaha může probudit porozumění pro to, že kánon šesti hnojivých preparátů, které jsou ve službě vznikající Ganzheit, nepotřebuje žádného rozšíření ani doplnění. Tento kánon je {{SE|469}}<br /> <br /> tak komponovaný, že vytváří harmonický souzvuk. Ganzheit je střed mezi výšinami a hlubinami; její Werden znamená «oživení Erdig-Festého samotného». Souzvuk «zní» skrze člověkem geistgeführte práci, skrze nepodmíněné Wollen.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Düngerpräparate_in_ihrer_Ganzheitswirkung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Hnojivé preparáty v jejich celostném působení ====<br /> <br /> Každý ze šesti hnojivých preparátů přináší vývojový potenciál k utváření «Sedmého», totiž vznikající Mitte, bránicového orgánu stojícího pod vlivem Slunce. Teprve půda umožňuje existenci veškerého života na Zemi. V ní se sjednocují planetární a hvězdná záření stojící pod vládou Slunce s hlubinami Země vyzařujícími zdola. Toto vzájemné Ineinander-Wirken je dílem stanuvším z minulých dob zemského vývoje. Působí dál v moudrém Zusammenwirken přírodních říší. Poznat toto neohraničeně vztahuplné dědictví tvoří základ pro Hofgestaltung v biologicko-dynamickém zemědělství.<br /> <br /> Z tohoto poznání se odvozuje metodický princip: přetvářet geistgeführte prací nyní z lidského ducha dílo nalezené na daném stanovišti (statku) podle zákonů, které předepisuje fyzicky stávší se příroda a které jsou účinné v říši minerálů, rostlin a zvířat. Z toho vzniká v malém umělecky to, čím je Země ve velkém — v sobě uzavřený organismus. Tento princip — opakovat minulost ze síly probouzející se Bewusstseinsseele člověka v přítomném — je prvním krokem. Druhý krok otevírá bránu k vývojové cestě do budoucnosti. Znovu uchopuje metodický princip, který se mu v chemicko-technickém zemědělství vytratil, opakováním minulosti. Tento druhý krok povznáší zemědělství — oplodněné ideovým bohatstvím Geistesforschung — na vyšší stupeň. Staví člověka přítomnosti před nesmírnou výzvu: výzvu svobodného, sebeurčeného jednání z Erkraftung Bewusstseinsseele. Před tuto výzvu se vidí postaven každý, kdo se pokouší pěstovat geistgeführený, geistbewachter vztah k biologicko-dynamickým preparátům. Při jejich přípravě a používání se konec, to Gewordene, stává počátkem Werden do budoucnosti. Koncem jsou produkty z říše minerálů, rostlin a zvířat, dále účinkování aktuálně daných rytmů slunečního roku a konečně stavy čtyř živlů: Země, Vody, Vzduchu {{SE|470}}<br /> <br /> a Wärme. Toto evolutivní završení je poznáními Geistesforschung přiváděno do Beziehungsverhältnisse podle idejí, které se v zestálé přírodě nedají nalézt, které teprve v aplikaci postupně nabývají zákonného charakteru. Tyto ideje uvádějí v pohyb Umstülpung minulého do budoucího. Z toho vyvstává otázka, jakým způsobem jsou fenomény této Umstülpung vůbec uchopitelné přírodovědecky. Pojmy, které máme k dispozici, vztahují se vždy jen na to, co se dá měřit, počítat a vážit, na minulé — ne na to, co se teprve stává. Zde se v poznávání přírody otevírá propastně hluboká trhlina mezi mrtvým, mezi kvantitou a kvalitativními jevy oživené, oduševnělé a „oduחovnělé&quot; přírody.<br /> <br /> Vše kvalitativní se projevuje v polaritách — tak v protiklade bytosti a jevu, ducha a hmoty, světla a tmy a podobně. Syntéza těchto polarit se nedá nalézt v předmětném nazírání; uskutečňuje se v myslícím a cítícím nazírání, které ukazuje vůli směr. Syntéza se odehrává uvnitř, v Geist-erkenntnis člověka. To je velká výzva! Analytická Denkungsart namířená pouze na mrtvé této výzvě uhýbá. Chybí jí pojmy, které by pojmu kvality daly objektivní, hodnotící obsah. Hodnotící pojmy zahrnují faktor „čas&quot;; uvádějí myšlení do pohybu, činí je obrazným — a tím prožitelným. Tím vstupuje člověk na stezku, na níž se může síla myšlení stát prostřednicí mezi smyslově daným a tím, co bylo bez smyslovosti zkoumáno z ducha. Teprve tehdy, když se člověk snaží nechat obě pole fenoménů — smyslové a geistig-übersinnliche — vzájemně se osvětlovat v mocném myšlení, může hodnotící souzení nabýt objektivní výpovědní síly.<br /> <br /> Z tohoto předznamenání vyplývá neomezeně mnoho možností k jistému utváření úsudku při uchopování bytostného, které se vyslovuje v kvalitách. V každém jednotlivém případě musí být tento úsudek dobyt individuálně. To, co bylo dobyto jako individuální pravda, záhy se zaţije výměnou a korekcí jako reálně působící do obecné Geisteskultur lidstva.<br /> <br /> Kánon šesti Düngerpräparate, přidávaných do čerstvě vznikajících organických materiálů na statku, působí — opřen o rozmanité zkušenosti a experimentální nálezy — v čase postupně; působí rozvoji napomáhajícím způsobem na Lebenszusammenhang půdy a rostliny. Dají se charakterizovat tři evolutivní, do sebe přecházející kroky: {{SE|471}}<br /> <br /> 1. Düngerpräparate se vtiskují — každé ve specifickém způsobu působení svých záření — souhrnně do organických mas kompostních a hnojivých hromad nacházejících se v rozkladu. Zprostředkovávají víceméně živelnému rozrůstání rozkladu nadřazený, organizující princip. Ten usměrňuje složité procesy odbourávání a výstavby substance do správných drah a napomáhá kompostní nebo hnojné hromadě, aby se za rozvoje vlastního života uzavřela v organismus. Zkušenost učí, že rozkladné procesy probíhají harmoničtěji. To je patrné zvláště na srovnatelně rychlé proměně štiplavého zápachu v mírnou vůni. Experimentální srovnávací výzkumy potvrzují to, že fyziologické a biologické průběhy (například teplota, sorpční kapacita, osídlení žížalami) se zpevňují do stavu zdravého vyrovnání.<br /> <br /> 2. Účinky Düngerpräparate jsou po odpovídající době uložení hnojivých hromad do těchto souhrnně vstřebány. Preparovaná hnojiva se rozvinula do jakési všemocnosti svého účinkování v živém, která přesahuje jejich pouhou přírodou danou Wirkungsart. Svým výnosem na půdu postupně řadí a stabilizují veškeré půdní procesy na vyšší úroveň úrodnosti v souladu s rytmy slunečního roku. Nápadné a experimentálně doložené je to na mnoha parametrech — nejpřesvědčivěji v udržování srovnatelně vyšší humusové hladiny při současně vyšší mikrobiologické aktivitě, v prohloubení humusem obohaceného půdního profilu, i v osídlení žížalami a jinými půdními živočichy.<br /> <br /> 3. Jako souhrnné silové účinky biologicko-dynamických preparátů propůjčují organickým hnojivům vyšší, nikoli pouhou přírodou podmíněný stupeň oživení, tak tato hnojiva propůjčují jej půdě — a přes půdu rostoucím rostlinám.<br /> <br /> V poslední důsledku je úkolem Düngerpräparate zpřístupnit kosmicko-zemské podmínky růstu a tvorby plodů stanovištně {{SE|472}}<br /> <br /> na ty rostliny, které jsou právě pěstovány, individualizovat v průběhu roku. Jejich způsob působení míří k tomu, přiblížit stupeň oživení půdy živému rostliny. Obě tvoří jako syntéza střed polárního působení sil Země a Kosmu. Zde plně vstupuje v platnost vše přesahující význam hnojení půdy. Ten v postupném vývoji určuje, jak se kulturní rostliny svisle a vodorovně s kořenem, stonkem, listem, květem a plodem začleňují do této trojnosti výšin a hlubin a vzniklé středu. Rostliny jsou uchopeny organizační silou, skrze niž se otevírají růstovým podmínkám svého prostředí.<br /> <br /> Výsledky všeho toho jsou mnohonásobně potvrzeny v praktických zkušenostech a vědeckých šetřeních:<br /> <br /> * Rostlina tíhne k tomu, aby se ideálně typicky rozvinula v souladu se svou druhovou přirozeností.<br /> * Kořen si otevírá hlubší objem půdy, větví se jemněji a rovnoměrněji.&lt;ref&gt;Uli Johannes König: ''Ergebnisse aus der Präparateforschung'', Schriftenreihe Band 12, Institut für biologisch-dynamische Forschung, Darmstadt 1999, Loseblattsammlung.&lt;/ref&gt;<br /> * Výhonkový růst prochází výrazněji stadii metamorfózy listu, a tím i zjemňováním výstavby substance.<br /> * Fyziologické procesy při tvorbě potravinových plodů — ať v oblasti kořene, stonku, listu, květu nebo semene, jakož i plodů ovocných dřevin — dospívají v zralosti ke klidu. Potravinové plody dozrávají plně a zůstávají déle trvanlivé.<br /> * Kompozice látek se od základu ke květu strukturují a zjemňují; to zejména v oblasti bílkovin, např. poměr čistého proteinu k surovému proteinu, éterických olejů atd.<br /> * Tvorba výnosu usiluje, vyrovnávajíc extrémy, k optimálnímu výnosu.&lt;ref&gt;Ebd., siehe die dortige Literaturzusammenstellung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Bezprostředně přístupné vnímání je výraznější, příslušnému potravinovému plodu vlastní chuť a vůně, nuancování v barvě, konzistenci, jakož i vyšší stravitelnost a delší trvanlivost. Poučná je také často slýchaná výpověď zákazníků: „Potřebujeme méně, abychom se nasytili.&quot; Vše toto dohromady vzato charakterizuje rozšířenou výživnou hodnotu, která zdravotně působí na tělesný, duševní a duchovní vývoj člověka. V<br /> <br /> V tomto smyslu slouží hnojení preparáty postupujícímu vývoji země a člověka. Propůjčuje zemědělsko-zahradnické práci nový, vyšší smysl. Zacházení s nimi vede reálně k nové pracovní a badatelské gesinnungě — ke kmovému umělectví. Podnět k tomuto hnojení nevzniká z vnějšího popudu nebo z pouhého plnění normy, nýbrž z impulsu, který se stal záležitostí srdce. Čím více tomu tak je, tím svobodněji a tím individuálněji umělecky se uskutečňuje čin jeho zacházení. Význam biologicko-dynamických preparátů pro zemi a člověka se může otevřít jedině cestou poznání ducha; tato výzva bude mnohým připadat příliš náročná. Kdo se na ni však bezpředsudečně vydá, záhy zjistí, že pramen, který vybízí k činu, není hledat tam venku ve světě, nýbrž ryze v samém sobě. Výsledky — formy idejí — duchovního bádání jsou tímto pramenem. Šíří světlo nad tím, co člověk zpočátku ještě tápavě koná ve tmě. Vnitřní jistota však roste postupně ve vzájemném střídání myšlení a konání těchto idejí. Přitom nejde «o momentální úspěch, nýbrž o bezpodmínečnou práci».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Ansprache vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 234.&lt;/ref&gt; «Neboť žádný neúspěch není nikdy rozhodující pro pravdu duchovního impulsu, jehož působení bylo vnitřně prohlédnuto a uchopeno.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Jahreskreislauf als Atmungsvorgang der Erde und die vier großen Festeszeiten. Die Anthroposophie und das menschliche Gemüt'', GA 229, Vortrag vom 28. September 1923, Dornach 1923, S. 117.&lt;/ref&gt; {{SE|473}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Praxis_der_Landbaukunst_in_drei_Schritten&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Praxe zemědělského umění ve třech krocích ===<br /> <br /> Téma pojímat zemědělství jako umění v přítomnosti nežije. A přece bylo umění od věku velkého Zarathuštry, inaugurátora staropersské kultury a zakladatele polního hospodářství v 5./6. tisíciletí před Kr., zemědělskému vývoji nejhlouběji imanentní. Teprve v průběhu přírodovědně-materialistického věku od poloviny 19. století a jeho svěřence, agrárního industrialismu 20./21. století, padl každý zbývající prvek uměleckého smýšlení za oběť vědecko-technologické ratio. V předhistorické ranosti urindických a staropersských velkých starověkých kultur bylo náboženství, umění a to, co se později stalo vědou, {{SE|474}}<br /> <br /> ještě neodděleno skryto v temném atavistickém-hellseherském prožívání. Tyto velké starověké kultury stály, jak bylo vyloženo na začátku, pod vedením mystérií, v nichž byly právě tak živé moudrostní nauky z minulosti jako probouzející se vědomí pro prometheické impulsy budoucnosti. Z tohoto ještě zcela duchovnímu světu obrácenému všezahrnujícímu sakramentalismu se vydělilo sakrální umění, které se v průběhu vývoje vědomí lidstva v každé z následujících kultur stupňovitě v metamorfózách emancipovalo k ryzím uměleckým stvořením. Umění se postupně ustavovalo jako samostatný kulturní faktor vedle náboženství. V těchto věcích až do novověku bylo zemědělství kulturní základnou, z níž umělecká stvoření vyrůstala. Zcela a úplně platilo to pro počátky sakrálního umění, pro šlechtění domácích zvířat a kulturních rostlin. Dalšími kroky emancipace jsou pak stavba egyptských pyramid, jež se jakoby z duchovního světa snášejí dolů a v pozemském se vyvracejí, dále řecké umění, které dávalo božskému lidskou podobu, a po křesťanství umění středověku, s katedrálami strmícími odspodu vzhůru a s niterně zbožným pohledem člověka v sochařství a malířství.<br /> <br /> Obrovský krok emancipace se odehrál od novověku ve vývoji vědomí Já usilující k individuaci a — jako jeho charakteristický znak — v nastoupení přírodních věd. Ty se emancipují z náboženství a sakrálního umění, jež bylo tomuto dosud blízké. Původně vše-jedno se diferencuje v trojnost náboženství, umění a nakonec vědy. Vědecká cesta poznání převzala vedení; umění a náboženství v ní neměly místa. Staly se kulturním příslušenstvím. V zemědělství se tento proces odehrával velmi pomalu a nakonec překotně. Přitom mu vyschly prameny mravního jednání. Pojmy, které věda v podobě technologií vnáší do zemědělství zvenčí, jsou pojmy proveditelnosti; jsou abstrakt­ní, chladné, mrtvé a stopy, které zanechávají, jsou zpustošená, vyrabovaná, hyznosti vydaná země. S úbytkem tradic budou lidé «hnojit pole vědou».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 21.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Jak ale, kdyby tyto pojmy — pokud nevznikají z teorií, nýbrž prostě a nepředpojatě odrážejí smyslově dané skutečnosti — mohly být prohřáty a obdařeny tíhou tím, že by v duchovní duši {{SE|475}}<br /> <br /> poznávajícího byly probuzeny k vlastnímu životu? To by byl úkol nového, skutečnosti přiměřeného pojetí vědy, kdyby toto rozšířilo zajetý kvantifikující princip ke zdrojům umění, jež leží v duchovně-duševním člověka. Tyto zdroje nejsou ničím jiným než tím, co duch, podnícen smyslově vnímaným, promlouvá k duši jako idea. V prožívání této ideje se zjevuje něco mravního, v čem se zkušenost ducha a smyslů slévá v jednotu. Tento pramen mravního jednání si musí člověk usilující o ntshunxeko, to jest o vybudování vědomí Já, zpřístupnit.&lt;ref&gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: ''Die Philosophie der Freiheit'', GA 4, Dornach 1995.&lt;/ref&gt; Cestou, jak vědu a umění ze síly lidského Já usilujícího o sebepoznání spojit ve vyšší celek, šel Goethe v celoživotním zápase. Rudolf Steiner ji zpřístupnil jako cestu duchovního bádání duše každému člověku, který se po ní chce vydat.&lt;ref&gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: ''Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?'', GA 10, Dornach 1992.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V prožívání ideje se hlavový myšlenkový obraz stává myšlenkovým obrazem srdce; člověk žije v myšlenkovém obrazu, který dál roste a je nabídkou vůli, aby jej v svobodě uchopila a nechala se uskutečnit jako čin navenek. V této vůli k činu se probouzí v ideji přebývající duch jako cílevědomá mravní síla. V tom bude třeba hledat úkol vědy do budoucnosti: aby myslící duše věděla o svém duchovním cíli. Christian Morgenstern to vkládá do slov: «wer vom Ziel nicht weiß, kann den Weg nicht haben» (kdo nezná cíl, nemůže mít cestu).&lt;ref&gt;Christian Morgenstern: ''Werke und Briefe''. Stuttgarter Ausgabe, Band II, Lyrik 1906–14, Stuttgart 1992, S. 213 f.&lt;/ref&gt; Cesta k tomuto cíli je umělecká. Cíl leží v budoucnosti. Bude třeba vyvinout vědu, která dělá člověka vidoucím pro budoucnost, která mu ukazuje duchovní cíle k umělecké tvorbě. Zůstane-li těmto cílům věrný přes všechny odpory, uvolní se mravní síly, skrze něž může bytostné moci zla čelit s otevřeným hledím a veškeré své úsilí věnovat bytostným mocím dobra, pokroku lidstva. Cestou k cíli je umění vytvářející se z řádně pochopené, to jest jevu věrné vědy. Omezí-li se věda na myšlení v mrtvých abstraktních pojmech, vznikají technologie, které mají zcela svůj přítomnostní, ovšem na čistě fyzicko-smyslové omezený {{SE|476}}<br /> <br /> význam. Umění naproti tomu potřebuje myšlenkové obrazy idejí, které živě naplňují duši a v ní mohou růst. Tvaruje-li se tyto prožité myšlenkové obrazy navenek, vzniká umělecké dílo, které se staví vedle přírody, avšak ji nezobrazuje, nýbrž se v duchovním uchopení a prožívání ideje praobr­azu, typus nebo bytosti pokouší toto umělecky znovu vytvořit v obraze. Goethe hledal na základě jevů, jež rostlinná říše nabízí oku, prajev, který duchovně leží v základu všech rostlinných útvarů. Uchopil jej v ideji «Urpflanze» — prapůvodní rostliny — duchovně-imaginativně tak konkrétně, že mohl říci: «mit diesem Modell [der Urpflanze; Anmerkung des Verfassers] und dem Schlüssel dazu kann man alsdann noch Pflanzen ins Unendliche erfinden, die konsequent sein müssen, das heißt, die, wenn sie auch nicht existieren, doch existieren könnten und nicht etwa malerische oder dichterische Schatten und Scheine sind, sondern eine innere Wahrheit und Notwendigkeit haben. Dasselbe Gesetz wird sich auf alles Lebendige ausdehnen lassen.» (s tímto modelem [prapůvodní rostliny; poznámka autora] a klíčem k němu lze dále vynalézat rostliny do nekonečna, které musejí být důsledné, to jest které, i když neexistují, přece by existovat mohly a nejsou pouhými malířskými nebo básnickými stíny a zdáními, nýbrž mají vnitřní pravdu a nutnost. Týž zákon bude možno rozšířit na vše živé.)&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Goethes Werke. Naturwissenschaftliche Schriften'', hrsg. v. Rudolf Steiner, Band 1, in: ''Kürschners Deutsche National-Litteratur'', Berlin und Stuttgart 1887 (Reprint Dornach 1975): «Einleitung zum ersten Band», S. XXXI.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Klíč k tomu, aby se z ducha prajevu «vynalézalo do nekonečna» a vynalezené bylo utvářeno v umělecké dílo, lze navazujíc na Goetha nalézt ve formách idejí antroposofické duchovní vědy. Tyto formy idejí jsou — takto viděno — samy uměleckými stvořeními z nadsmyslového poznání. Mají tu zvláštnost, že se v myšlení oživují, v cítění se stávají duševním prožitkem a skrze vůli proměňují látku. Umělecké dílo, jež z toho vzniká, se již nestaví prostě vedle přírody, nýbrž tyto oživené ideje mají moc umělecky přetvářet skutečnost přírody v zrcadle vývoje lidské duše. Vůle, takto inspirovaná, pokračuje do nitra přírody a začíná znovu uvádět do pohybu dílo, jež bylo ztuhlé do vypočitatelnosti. V biologicko-dynamickém zemědělství se to děje ve třech stupních, vycházejíc od ještě přírodnějšího způsobu k způsobu vycházejícímu čistě z ducha.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;1._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_im_Sinne_der_Wiedergeburt_des_Handwerklichen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 1. stupeň: Umělecká tvorba ve smyslu znovuzrození řemesla ====<br /> <br /> Představme si činnost sochaře. Jeho náčiním, které potřebuje, aby v kameni zformoval obraz tvořeného uměleckého díla, je kámen, dláto a kladivo. K cíli vedoucí idea žije {{SE|477}}<br /> <br /> v něm. Nějak podobně je to i u zemědělce, ať se právě věnuje jakémukoli cíli. Sleduje-li cíl připravit pole k setbě, potřebuje pluh, kypřič a brány, aby vytvořil osevní lůžko; totéž platí o péči o kultury – zde se jedná o plečkové brány a motyku – a dále o sklizni, kde jde o rychlé, jisté a půdu šetřící shromáždění úrody. Myšlenkový obraz, který zemědělce vede ke všem těmto činnostem, žije v něm, a pole, rostliny, počasí atd. mu říkají, co je třeba udělat, tak jako kámen říká sochaři, jak a kde přiložit dláto a jak silný má být úder. Protože však zemědělec zachází s oživěnou a oduševnělou přírodou, tedy s bytostným, které si samo dává formu a stává se uměleckým dílem, je mu příroda na rovině řemesla velkou učitelkou. Co zemědělec potřebuje, je věda o pramenech, z nichž jeho učitelka čerpá a tvoří – ať v polním hospodářství a zahradnictví, v chovu hospodářských zvířat a pastvinářství, v ovocnářství a pěstování lesa i v utváření krajiny. Musí to být věda o tom, co je v ustavičném dění a umírání, věda, která nutně určuje cíl zemědělce. A jeho umění pak spočívá v tom, že z prožité moudrosti, z cítěním prodchnuté pravdy skrze svou řemeslnou práci vytváří předivo vztahů, jímž se mohou v celé rozmanitosti kulturní rostliny, domácí zvířata a kulturní půdy ideálně entfalten. Umění řemesla se v zemědělství v nejvyšší míře dává do služby přírody. Je to soutěžení s tím, co příroda jako velká umělkyně svého díla stvoření předurčuje. Jde o to,<br /> <br /> * pracovní postupy prožívanou ideou vnitřně prozářit a nechat plynule do sebe přecházet;<br /> * statek až do posledního koutu prostoupit vědomím;<br /> * aby ve veškeré práci žila jemnocitná pozornost, která rozpoznává neupravené, ošklivé, nezdařené, chybné a nechá to stát se podnětem k tomu, aby o to mocněji zaměřila smysl pro krásu a lásku k činu na to, co slouží uskutečnění duchovního cíle;<br /> * aby vše a každá věc spolu stála v harmonických poměrech a lesk krásy odrážel smýšlení lidí, kteří tam pracují;<br /> * řemeslně-uměleckou tvorbu nenechat degenerovat v pouhou odbytou práci.<br /> <br /> To vše se musí znovu naučit od základu. V tomto ohledu stojíme úplně na začátku. Jde právě o to, bez okolků, s ohněm {{SE|478}}<br /> <br /> ducha ukovat meč ideje, tímto mečem překopat zemi a v trpělivosti čekat na plody proměny — ty, které dozrávají ve mně, i ty, které dozrávají v zemi.&lt;ref&gt;Vgl. Rudolf Steiner: ''Geistige Wirkenskräfte im Zusammenleben von alter und junger Generation; Pädagogischer Jugendkurs'', GA 217, Dornach 1988.&lt;/ref&gt; Tato pracovní smýšlení může být znovu nabyto jedině individuálně, z duchovně-mravní přípravy. Každý se musí učit být druhému vzorem. Začne-li se to dít alespoň v náznaku, je vytvořen základ pro plodnou spolupráci — pro sociální umění pravého budování společenství.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;2._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_aus_der_Ganzheit_in_die_Glieder&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 2. stupeň: Umělecká tvorba z celku do článků ====<br /> <br /> Na tomto stupni je příroda mistryní jen s výhradami. Co učí, jsou vztahové souvislosti mezi věcmi a bytostmi přírody — například koexistence květů a hmyzu, vztah mezi činností žížal a úrodností půdy, sdružování zvířat a rostlin v biotopy atd. V těchto vztahových předivech vládne rozum, neviditelně v nich žije nadřazený celek, který se v smyslovém světě rozkládá do souhrnu jednotlivých jevů. Tato celost se nikde v přírodě smyslově neobjevuje, nýbrž jedině v člověku, který toto bytostně celé jako své Já v sobě nese. Člověk má možnost na cestě postupného sebepoznání poznat sebe jako duchovní bytost a touto schopností proniknout i poznávajícím způsobem do nezjevitelného celostního bytí, které se v říši zvířat, rostlin a minerálů odhaluje v moudrosti plném bohatství vztahů.<br /> <br /> Co se týče bohatého vztahového přediva zdravého zemědělského podniku, byla tato tvůrčí celost — odvozená od člověka — označena jako organismus, jako tělo zemědělské individuality. Příroda tomuto organismu jako ono „co&quot; dává k dispozici veškeré bohatství svého vztahového stvoření; avšak ono „jak&quot; — jak toto stvoření komponovat ve vyšší celek hospodářského organismu — to příroda neříká. To musí jako živá idea intuitivně zazářit v člověku. Syntéza z „co&quot; a „jak&quot; je umělecký akt. Odehrává se na jedné straně ve vnitřním prožívání onoho osobního vztahu, který si člověk buduje k věcem a bytostem celku statku. Na druhé straně se umělecký akt nalézá v tom, jak se — z idejí uchopených v duchu — zemědělská individualita, respektive její tělo, hospodářský organismus, člení v orgány a v přiměřené a rozumné vztahové předivo. {{SE|479}}<br /> <br /> Členění orgánů na hospodářství dobytka, pastvin, orné půdy, zahrad, ovocných sadů, lesů a remízků a jejich rozmanité dělení slouží na jedné straně užitečnosti výživy, na druhé straně zušlechťuje kulturní krajinu; stará se o estetiku lidského životního prostoru. Člověk utváří zemědělství tělesně-fyzicky i duševně-duchovně podle svého obrazu. Může se sám znovu nalézt v uměleckém díle, které vytvořil.<br /> <br /> Ani tímto druhým krokem umělecké tvorby ještě není překonána velká propast mezi ideou a skutečností. Člověk stále inklinuje k tomu, opírat se o velký vzor přírody a spokojovat se s tím, že hospodaří prostě „přirozeně&quot; či „biologicky&quot;. To se podobá tomu, kdo se již pokládá za umělce, protože kopíruje smyslově-věcné přírody. Jistě, příroda nabízí nástroj a dává poučení, jak jej podle svých zákonů rozumně používat — ale to, co z toho lidská ruka utváří na základě od člověka odvozené ideje organismu, respektive individuality, je něco nového: je to umělecké dílo, které to přírodou dané povznáší.<br /> <br /> Toto umělecké dílo není hotové, nýbrž se dále tvoří v souzvuku s vývojem pravého duchovního porozumění. Bylo-li toto v dřívějších dobách přibližováno lidskému nitru jako obsah víry takříkajíc zvenčí — náboženskými institucemi, církvemi a kláštery — pak nyní a v budoucnosti může být uchopeno zevnitř v uvědomování si skutečnosti ducha a může nacházet umělecký výraz navenek. Co bylo kdysi církví a klášterem, musí napříště živě usilovat v duši jako Já nesený duchovní impuls. Umění ze ducha uchopené, nově se utvářející Landbaukunst se neemancipuje od vědy. Naopak, s ní vyroste v novou jednotu. Umění vědy oživí a tím si bude lépe vědomé svého duchovního cíle.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;3._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_als_ein_Schöpfertum_rein_aus_dem_Geist&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 3. stupeň: Umělecká tvorba jako tvoření čistě z ducha ====<br /> <br /> Jádrový rys biologicko-dynamického zemědělství, a to i a právě s ohledem na praktikování nového uměleckého přístupu k věcem a bytostem přírody, se stává uchopitelným teprve skrze antroposofickou duchovní vědu a zvláště skrze Zemědělský kurz Rudolfa Steinera. Zde jsou příroda a věda plně postaveny do služby poznání ducha. To se týká především otázky hnojení a výroby a aplikace biologicko-dynamických {{SE|480}}<br /> <br /> preparátů. Ty vděčí za svůj vznik uměleckému procesu, který se zapaluje na prožívání forem idejí antroposofické duchovní vědy. Jedinečně zvláštní na tomto procesu je, že uspořádání látek nacházejících se v přírodě – které jsou, jak Rudolf Steiner uvádí, utvářeny «in dem Sinne, wie der Christus sie nach und nach angeordnet hat»&lt;ref&gt;Steiner Rudolf: ''Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit'', GA 15, Dornach 1987, S. 66.&lt;/ref&gt; (v tom smyslu, jak je Kristus postupně uspořádal) –, je nyní počínaje vloženo do rukou člověka. Je v jeho svobodě, toto uspořádání provádět z téhož duchovního pramene samotného. Jsou-li to zpočátku jen pokyny duchovního badatele, přece je člověk tak veden, aby v těchto cílech tušil, jak hluboko jsou zakotveny v duchovních základech. Tušení duchovního cíle ukazujícího do budoucnosti se může právě v uměleckém výkonu projasnit v duchovní jistotu. K tomu je však zapotřebí, aby při každém jednotlivém kroku, který se činí při výrobě a aplikaci, byla současně pozornost obrácena k velkým souvislostem, v rámci nichž se preparační dění odehrává. Spoluprožívání takových souvislostí v tady-a-teď pozemských daností vytváří po sobě jdoucím preparačním krokům jaksi obal. Tak například tehdy, když se člověk zamyslí nad krávou, jejíž význam v kosmickém kontextu jako dárkyně většiny orgánových obalů roste do nezměrna; nebo nad bylinami, jejichž květy se používají; nebo nad ročními obdobími a nad místem, kde jsou zakopávány, respektive vystavovány živlovému působení; nebo konečně nad působením Slunce, planet a hvězd, jež všestranně obklopuje dění. Celá periferie je kmotrou každému jednotlivému preparačnímu kroku. Pokus to při práci pocítit probouzí nové umění, nový druh umělecké tvorby, která se nepostavuje vedle přírody jako sochařství nebo malovaný obraz – povznášejíc ji z vlastního praobrazu prožívání, která přesto zůstává zdáním –, nýbrž umělecká tvorba, která se noří do přírody a v ní probouzí nové impulsy dění.<br /> <br /> Uměleckým způsobem vzniká v popsaných preparacích látko-duchové spojení, které ukazuje vývojovou cestu od přírody směrem k nadpřírodě, zatímco z neživé přírody odebrané zdánlivě hnojivé soli otevírají brány k pod-přírodě, k silám nepřátelským životu v podsmyslovém.<br /> <br /> Hnojení v biologicko-dynamickém zemědělství směřuje k tomu, aby přírodní působení otevřelo silám nadpřírody. Pojem {{SE|481}}<br /> <br /> té druhé lze, z hlediska zemědělství, myslet v jedno s ideou «zemědělské individuality». Tak jako tato «naplňuje své bytí», když je jako taková «pojata»,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 42: «Nun, eine Landwirtschaft erfüllt eigentlich ihr Wesen im besten Sinne des Wortes, wenn sie aufgefasst werden kann als eine Art Individualität für sich, eine wirklich in sich geschlossene Individualität.»&lt;/ref&gt; tak se naplňuje individualita člověka, Já, bytostnou substancí v té míře, jak silou Já své bytostné články – fyzické tělo, éterické a astrální tělo – zduchovňuje, to jest osvobozuje je z jejich vázanosti na přírodu. Bytostné naplnění Já tvoří vývojovou cestu člověka přes inkarnace. Čím více Já žijící v těle postupuje ve vědomí své duchovní povahy, tím více se může ze síly přebytku svého bytí rozšiřovat nad mimočlověčí přírodu a, přetvářejíc ji, cílenou činností «učit se pojímat zemědělský podnik jako jakýsi druh individuality». Toto uchopení znamená opravdovou inauguraci do budoucnosti, totiž vštípit vývojovou myšlenku nyní ze strany k vyššímu lidství probouzejícího se člověka do jsoucna přírody, jež se stalo. Zároveň to znamená, ze síly vyššího Já se vzdát toho, co chce pro sebe Já vázané na tělo, sobecké Já. Tím je ukázána cesta, jak může křesťanství novým způsobem opět zapustit kořeny v práci na zemi. Tento výhled do budoucnosti zakládá smýšlení, z nějž může zemědělec přírodě v lásce dávat, co nemá – dar, skrze nějž se může působení přírodních bytostí na daném stanovišti individualizovat k vyššímu celku.<br /> <br /> V tomto smyslu lze preparáty a organická hnojiva, v nichž docházejí k bytostné účinnosti, považovat za prostředky výchovy, respektive evoluce, skrze něž se zemědělství může naplnit bytím a stát se skutečnou individualitou. V ní se individualizují síly výšin a hlubin v umělecké dílo středu – úrodnou půdu.<br /> <br /> Totéž smýšlení, o němž je zde řeč, je však také to, které dává člověku poznávat bytost a význam spolupráce s ohledem na budoucnostně zaměřenou tvůrčí tvorbu společenství. Vznikající zemědělský organismus jako tělo zemědělské individuality a sociální organismus jako tělo lidského společenství cítícího se sjednoceného v Kristově bytosti jsou dvě poloviny jedné a {{SE|482}}<br /> <br /> téže skutečnosti. Teprve toto sjednocení představuje celkové umělecké dílo. Zárodek k takovému je na každém statku na světě, kde se z takového smýšlení pracuje, keimhaft přítomen; je rozpoznatelný a prožitelný. {{SE|483}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Dank&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Poděkování ===<br /> <br /> Co mě pohnulo z ukrytých hlubin mého osudu, nabylo podoby setkáváním s velmi mnohými lidmi. Všichni přikládali haléř k haléři k tomu, aby se ve mně zformoval obraz světa, který mě z pochopení minulosti, v jejích metamorfózách, ukazoval do budoucnosti. Jim všem budiž vyřčen dík. Mnohý z nich se mi stal průvodcem, abych odhodlaně vykročil branou poznání antroposofické duchovní vědy a na této cestě v obrysech rozpoznal přehojnost úkolů, které budoucnost klade pozemskému člověku. Že jsem mohl alespoň v základech uchopit takový budoucnostní úkol, vděčím vše-zahrnujícímu dílu Rudolfa Steinera.<br /> <br /> Dále patří můj dík všem těm, kdo mi pomáhali konat mé zpočátku ještě nejistné kroky k takovým budoucnostním cílům. Na zemědělském poli to byli Joseph Blockhuys, Ernst Becker, Hans Jörg Graf von Bothmer, Wolfgang Schaumann, na poli přírodovědeckém Herbert Koepf, Jochen Bockemühl a Georg Maier a na poli sociálního utváření Wilhelm Ernst Barkhoff, Rolf Kerler a Albert Fink. Celoživotním přítelem a rádcem mi byl Georg Glöckler, jemuž vděčím za mnoho poznatků o člověku a světě. Na závěr je třeba poděkovat Gunterovi Gebhardovi za jeho nesmírně chápavé pročtení rukopisu a za doplňující návrhy. Ve stejném smyslu míří můj dík Hansi-Christianu Zehnterovi, který s jemnocitným vnímáním obstaral lektorování. Velký dík náleží spolupracovnicím Dottenfelderhofes, jež se obětavě ujaly strojopisné verze, stejně tak grafičkám Ivaně Supan a Mathiasovi Buessovi.<br /> <br /> Zvláště velký dík budiž vyřčen Lieselotte Klettové, mé ženě, která se po desetiletí spolupodílela na tom, o čem je v knize řeč, která sledovala její vznik s láskyplně-kritickým pohledem a hájila mi záda pro hodiny klidu v neustále pracovně nabitém dění statku.<br /> <br /> A konečně budiž vyřčen velký dík panu Dr. Peteru Schnellovi a nadaci Software AG Stiftung za finanční podporu, skrze niž se vydání tohoto spisu teprve stalo možným.<br /> <br /> [[Manfred Klett]] {{SE|484}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Manfred Klett, Ostersonntag 2021.jpeg|frame|zentriert|&lt;center&gt;&lt;small&gt;Manfred Klett am Dottenfelderhof, Ostersonntag 2021. Foto: François Hagdorn, CC BY-SA 4.0.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> {{SE|485}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Lebenslauf_Manfred_Klett&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Životopis Manfreda Kletta ===<br /> <br /> [[Manfred Klett|Manfred Klett]] se narodil roku 1933 v Tanganjice, dnešní Tanzanii, u Kilimandžára. Školní léta prožil mimo jiné na škole Schloss Salem a po druhé světové válce na waldorfské škole ve Stuttgartu, s ročním výměnným pobytem v Anglii. Studium na Technické vysoké škole ve Stuttgartu bylo předčasně přerušeno úrazem. Během ročního pracovního pobytu na severovýchodě Sýrie se rozhodl stát zemědělcem. Po učební době následovalo studium zemědělství na Universität Stuttgart-Hohenheim s promocí v oboru půdoznalství. Další čtyři roky věnoval výzkumu na Institutu für biologisch-dynamische Wirtschaftsweise na téma «Düngung und Nahrungsqualität». Rok 1968 byl poznamenán založením [[Betriebsgemeinschaft Dottenfelderhof|hospodářského společenství Dottenfelderhof]] (pět rodin) a záhy poté i tamní Landbauschule Dottenfelderhof. Po dvaceti letech biologicko-dynamické budovatelské práce s manželkou a pěti dětmi převzal vedení «Zemědělského oddělení Přírodovědné sekce na Goetheanu» v Dornachu ve Švýcarsku. Po čtrnácti letech činnosti a dalších osmi letech jako svobodný spolupracovník mezitím přebudované «Sekce pro zemědělství» se vrátil na Dottenfelderhof a znovu se ujal výuky na tamní Landbauschule. Vedle toho již 21 let pečuje o vesnický projekt Juchowo v Polsku. Je to pokus vytvořit ve východní Evropě místo, v němž by se «vzdělávání Země» (Novalis) ukazovalo jako sociální úkol a «sociální otázka» nacházela odpověď ve vzdělávání Země.<br /> {{SE|485}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Sachwortregister&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> == Věcný rejstřík ==<br /> <br /> +++ Stav k 27. dubnu 2026: Tento věcný rejstřík není součástí tištěné verze! Je průběžně vyvíjen/doplňován/kontrolován. Zde se můžete rádi [[MitTun bei biodyn.wiki|zapojit]] +++<br /> <br /> {{GlossarNavigationArtikel|A}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|A}}<br /> <br /> * Polní hospodářství [[#45|45]], [[#53|53]], [[#65|65]], [[#66|66]], [[#107|107]]<br /> * Přeslička rolní (Equisetum) [[#253|253]]<br /> ** Postřik [[#253|253]], [[#356|356]]<br /> ** a křemen [[#253|253]]<br /> * Přeslička rolní (viz preparát z přesličky) [[#448|448]]<br /> * Agrární industrialismus [[#29|29]], [[#30|30]], [[#71|71]], [[#79|79]], [[#81|81]], [[#82|82]], [[#176|176]], [[#190|190]]<br /> * Étericko-astrální v kompostu [[#293|293]], [[#296|296]]<br /> ** v rostlině [[#224|224]], [[#251|251]], [[#362|362]]<br /> * Étericky živé na zvýšené úrovni [[#116|116]]<br /> * Étericky bující [[#284|284]]<br /> * Nedostatek éteru v oblasti kořenů stromu [[#302|302]]<br /> * Éterické tělo (organizace života) [[#41|41]], [[#98|98]], [[#100|100]], [[#104|104]], [[#235|235]], [[#268|268]]<br /> * Žíravé vápno v kompostu (pálené vápno) [[#283|283]], [[#284|284]]<br /> * Jablko [[#125|125]]<br /> * Astrální tělo (duševní organizace) [[#44|44]], [[#49|49]], [[#99|99]], [[#111|111]], [[#268|268]], [[#303|303]]<br /> * Astralita<br /> ** Astrální tělo a nemoc [[#99|99]], [[#250|250]]<br /> ** Astrálno a rostlina [[#111|111]], [[#225|225]], [[#250|250]], [[#362|362]]<br /> ** Bohatství astrálna v oblasti koruny stromu [[#125|125]], [[#302|302]]<br /> ** Astralizace vzduchu [[#221|221]]<br /> * Atmosféra [[#22|22]], [[#102|102]], [[#276|276]]<br /> * Atmosféra (vzdušný okruh) [[#102|102]], [[#103|103]], [[#118|118]], [[#121|121]]<br /> * Dýchání<br /> ** člověka [[#91|91]], [[#241|241]]<br /> ** zvířat [[#116|116]], [[#119|119]]<br /> ** a meditace [[#152|152]] (jako „promýšlení“ při přežvykování)<br /> ** a látková výměna [[#91|91]]<br /> ** a motýlokvěté rostliny [[#241|241]]<br /> ** Dýchání (fáze vzdušného dýchání v kompostu) [[#292|292]]<br /> * Výsev / doba výsevu [[#214|214]], [[#230|230]], [[#240|240]], [[#241|241]]<br /> ** Výživná síla, reprodukční síla [[#230|230]], [[#253|253]]<br /> ** Déšť, úplněk [[#244|244]]<br /> ** Fáze měsíce [[#244|244]], [[#253|253]]<br /> * Vylučování<br /> ** u rostliny [[#217|217]]<br /> ** látkovosti potravy v mozku [[#89|89]], [[#90|90]]<br /> * Výkaly (lidské) [[#323|323]], [[#324|324]]<br /> * Výkaly (zvířecí) [[#133|133]], [[#142|142]], [[#145|145]], [[#149|149]], [[#157|157]], [[#287|287]], [[#303|303]]<br /> * Postřik tekutými preparáty [[#356|356]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|B}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|B}}<br /> * Bakterie<br /> ** V půdě a hnoji [[#214|214]], [[#218|218]], [[#252|252]], [[#292|292]], [[#296|296]], [[#306|306]]<br /> ** Působení v hnojivu [[#296|296]], [[#306|306]]<br /> * Bakterie (střevní a hlízkové bakterie) [[#241|241]], [[#296|296]]<br /> * Květy kozlíku lékařského [[#434|434]]<br /> * Preparát z kozlíku lékařského [[#427|427]]<br /> * Pobřišnice (okruží) [[#154|154]], [[#157|157]]<br /> * Pobřišnice (okruží skotu) [[#157|157]], [[#331|331]], [[#415|415]]<br /> * Sedlák<br /> ** jako meditující [[#68|68]]<br /> ** a věda [[#82|82]], [[#86|86]]<br /> * Sedlák / Selský stav [[#30|30]], [[#71|71]], [[#76|76]], [[#86|86]], [[#184|184]]<br /> * Selská filozofie [[#43|43]], [[#169|169]]<br /> ** Pravidla a jejich moudrost [[#232|232]]<br /> * Strom, shromažďovatel astrality [[#125|125]], [[#302|302]]<br /> ** Vrstvy tvoření [[#302|302]]<br /> ** v protikladu k bylině [[#302|302]]<br /> * Strom (ovocný strom) [[#58|58]], [[#66|66]], [[#301|301]], [[#302|302]]<br /> * Oblast koruny stromu a oblast kořenů stromu [[#302|302]]<br /> * Hospodářské společenství [[#162|162]], [[#163|163]], [[#165|165]], [[#172|172]], [[#173|173]], [[#177|177]], [[#181|181]], [[#185|185]]<br /> * Hospodářský organismus [[#34|34]], [[#35|35]], [[#80|80]], [[#81|81]], [[#162|162]], [[#175|175]], [[#178|178]], [[#181|181]], [[#185|185]]<br /> * Včely (včela medonosná) [[#123|123]], [[#124|124]], [[#130|130]], [[#131|131]]<br /> * Obrazotvorné metody (krystalizace chloridu měďnatého) [[#317|317]], [[#318|318]]<br /> * Biologicko-dynamické preparáty [[#289|289]], [[#310|310]], [[#325|325]], [[#328|328]], [[#334|334]], [[#336|336]], [[#344|344]]<br /> * Teplo listů a květů pro rostlinu [[#224|224]], [[#237|237]]<br /> * Barva květu - planety [[#224|224]]<br /> * Půda<br /> ** Obsah vápníku [[#211|211]], [[#283|283]]<br /> ** Obsah křemene [[#211|211]], [[#284|284]]<br /> ** Přídavek jílu [[#210|210]], [[#211|211]]<br /> ** jako orgán [[#95|95]]<br /> ** Proniknutí rozumovostí [[#333|333]]<br /> ** Obsah železa a odželeznění [[#285|285]]<br /> ** geologický základ [[#205|205]]<br /> * Půda / Zpracování půdy [[#45|45]], [[#205|205]], [[#207|207]], [[#213|213]], [[#219|219]], [[#220|220]], [[#227|227]], [[#230|230]], [[#233|233]]<br /> * Půdní úrodnost [[#29|29]], [[#201|201]], [[#203|203]], [[#238|238]], [[#242|242]]<br /> * Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) [[#253|253]], [[#310|310]]<br /> * Preparát z kopřivy [[#379|379]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|C}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|C}}<br /> <br /> * Chamomilla off. (Heřmánek) [[#339|339]], [[#360|360]], [[#372|372]]<br /> * Chaos v semeni a v jeho okolí [[#290|290]]<br /> * Chaos (v procesu kompostování) [[#290|290]], [[#294|294]], [[#351|351]]<br /> * Chemicky působící v půdě [[#263|263]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|D}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|D}}<br /> * Proces tlumení [[#284|284]]<br /> * Trvalý humus [[#218|218]], [[#221|221]], [[#224|224]], [[#238|238]], [[#295|295]], [[#296|296]]<br /> * Trvalky [[#202|202]]<br /> * Trojčlennost (člověka) [[#88|88]], [[#89|89]], [[#90|90]], [[#92|92]], [[#114|114]]<br /> * Vůně [[#224|224]], [[#363|363]]<br /> * Hnojivo<br /> ** Ošetřování [[#304|304]], [[#305|305]], [[#309|309]]<br /> ** osobní vztah [[#287|287]], [[#303|303]]<br /> ** Zrozumovění [[#333|333]]<br /> ** Preparáty [[#326|326]], [[#334|334]], [[#360|360]]<br /> * Hnojení [[#259|259]], [[#267|267]], [[#273|273]], [[#280|280]], [[#286|286]], [[#303|303]], [[#323|323]]<br /> * Otázka hnojení [[#259|259]], [[#271|271]]<br /> * Hnojiště [[#307|307]]<br /> * Hnojiště [[#307|307]]<br /> * Cezení tekutiny preparátů [[#351|351]] (při míchání a postřiku)<br /> <br /> == E ==<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|E}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|E}}<br /> * Vysoká zvěř [[#112|112]]<br /> * Měchýř jelena [[#332|332]], [[#339|339]]<br /> * Dub, dubová kůra [[#339|339]], [[#389|389]]<br /> * Preparát z dubové kůry [[#389|389]]<br /> * Dub a období Marsu [[#211|211]], [[#224|224]]<br /> * Zakopávání preparátů [[#347|347]], [[#349|349]]<br /> * Jednoletá rostlina [[#44|44]]<br /> * Kysání (silážování) [[#148|148]]<br /> * Obsah železa v půdě a odželeznění [[#285|285]]<br /> * Železo, záření kopřivy (rozvedeno až v pozdějších kapitolách knihy)<br /> * Bílkovina<br /> ** Molekulární struktura [[#265|265]], [[#362|362]]<br /> ** a tvorba semen [[#362|362]]<br /> ** v živočišném a rostlinném organismu [[#362|362]]<br /> * Elementární bytosti [[#114|114]], [[#116|116]], [[#121|121]], [[#125|125]]<br /> * Živly<br /> ** nad a pod zemí [[#93|93]], [[#101|101]]<br /> ** Kvalitativní poměry [[#103|103]]<br /> * Elektřina [[#264|264]]<br /> * Elektrická konzervace krmiv (nezmíněno)<br /> * Embryonální život [[#44|44]], [[#215|215]]<br /> * Entity, působení nejmenších [[#326|326]], [[#348|348]]<br /> * Equisetum arvense (Přeslička rolní) [[#253|253]]<br /> ** Čaj [[#253|253]]<br /> * Půda jako orgán [[#95|95]]<br /> * Vůně zemních rostlin a stromů (nezmíněno)<br /> * Výživa [[#36|36]], [[#153|153]]<br /> * Výrobní podmínky (průmysl/zemědělství) [[#30|30]], [[#32|32]], [[#38|38]]<br /> * Vičenec<br /> * Osel [[#137|137]], [[#138|138]], [[#139|139]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|F}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|F}}<br /> * Využití fekálií [[#323|323]], [[#324|324]] <br /> * Barvy a planety [[#224|224]] <br /> * Hraboš polní [[#245|245]], [[#246|246]] <br /> * Oheň jako ničitel úrodnosti [[#245|245]] <br /> * Mrazová kyprost [[#208|208]] <br /> * Působení mrazu [[#208|208]] <br /> * Osevní postup [[#235|235]], [[#237|237]], [[#238|238]], [[#239|239]], [[#241|241]], [[#242|242]], [[#250|250]], [[#253|253]], [[#254|254]], [[#255|255]], [[#257|257]] <br /> * Plody<br /> ** Aroma a působení planet [[#224|224]], [[#225|225]] <br /> * Krmení zvířat [[#148|148]], [[#150|150]], [[#151|151]], [[#305|305]] <br /> * Pícniny<br /> ** Vlastnosti [[#249|249]]<br /> * Metody krmení [[#136|136]], [[#148|148]], [[#263|263]], [[#299|299]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|G}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|G}}<br /> * Mozek (síly a látkovost) [[#89|89]], [[#90|90]], [[#129|129]]<br /> * Drůbež (domácí drůbež) [[#131|131]], [[#132|132]], [[#133|133]]<br /> * Duch a hmota [[#268|268]]<br /> * Duchovní bádání [[#160|160]], [[#329|329]]<br /> * Okruží skotu [[#154|154]], [[#331|331]], [[#415|415]]<br /> * Geologický základ půdy [[#205|205]]<br /> * Horninové moučky [[#281|281]], [[#282|282]], [[#283|283]], [[#284|284]], [[#285|285]]<br /> * Konstelace hvězd [[#207|207]]<br /> * Tvorba paroží a rohů [[#113|113]], [[#155|155]]<br /> * Zelené hnojení [[#231|231]], [[#298|298]], [[#302|302]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|H}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|H}}<br /> * Okopaniny [[#248|248]], [[#254|254]]<br /> * Obilniny [[#247|247]], [[#253|253]]<br /> * Ruční práce a její význam [[#108|108]], [[#109|109]], [[#248|248]]<br /> * Domácí zvířata [[#126|126]], [[#127|127]], [[#128|128]]<br /> * Potírání ohnice [[#247|247]], [[#255|255]]<br /> * Léčení rostlinné přirozenosti [[#250|250]]<br /> * Léčivé prostředky [[#341|341]]<br /> * Seno, význam jako krmivo [[#67|67]]<br /> * Tvorba rohů [[#155|155]], [[#345|345]]<br /> * Rohokřemenný preparát [[#348|348]], [[#350|350]]<br /> * Rohový hnojový preparát [[#344|344]], [[#350|350]]<br /> * Luštěniny (Leguminózy) [[#241|241]], [[#256|256]]<br /> * Humus / Tvorba humusu [[#221|221]], [[#223|223]], [[#238|238]], [[#287|287]], [[#295|295]]<br /> * Humus, působení temnoty [[#225|225]]<br /> * Tvorba humusu v hospodaření přírody [[#223|223]], [[#297|297]]<br /> * Pes [[#140|140]], [[#141|141]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|I}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|I}}<br /> * Vloha Já (skot) [[#156|156]], [[#157|157]]<br /> * Organizace Já [[#160|160]]<br /> * Síla organizace Já<br /> ** Močůvka a hnůj [[#156|156]], [[#157|157]]<br /> * Očkovací pokusy u půd<br /> * Individualita, zemědělská [[#88|88]], [[#97|97]], [[#101|101]], [[#201|201]], [[#271|271]]<br /> * Průmysl (polarita k zemědělství) [[#27|27]], [[#30|30]]<br /> * Hmyz [[#122|122]], [[#123|123]]<br /> * Potírání hmyzu [[#250|250]]<br /> * Hmyz a rostlina [[#123|123]], [[#124|124]]<br /> * Pozemské síly a substance v organismu [[#235|235]], [[#236|236]]<br /> * Pozemské působení v rostlině [[#225|225]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|J}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|J}}<br /> * Roční období [[#206|206]], [[#213|213]], [[#220|220]], [[#228|228]]<br /> * Močůvka [[#309|309]], [[#311|311]]<br /> * Jupiter [[#211|211]], [[#224|224]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|K}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|K}}<br /> * Vápenec jako žádostivost [[#211|211]]<br /> * Vápenec jako léčitel<br /> * Obsah vápence v půdě [[#211|211]], [[#283|283]]<br /> * Vápenec v kompostu [[#284|284]]<br /> * Vápencový typus<br /> ** Vápenec a křemen<br /> ** Tvarující síla, součinnost [[#211|211]], [[#212|212]]<br /> ** a blízké planety [[#211|211]]<br /> ** Působení v rostlině [[#212|212]]<br /> * Vrstva kambia ve stromu [[#302|302]]<br /> * Heřmánek (Chamomilla off.) [[#339|339]], [[#360|360]], [[#372|372]]<br /> * Heřmánkový preparát [[#372|372]]<br /> * Heřmánkový proces v organismu [[#341|341]]<br /> * Brambor, požitek z brambor [[#248|248]], [[#254|254]]<br /> * Kočka [[#140|140]], [[#141|141]]<br /> * Křemen (křemen) [[#211|211]], [[#348|348]]<br /> * Křemen v půdě [[#211|211]]<br /> ** a Equisetum [[#253|253]], [[#448|448]]<br /> ** a vzdálené planety [[#211|211]]<br /> ** a vápenec [[#211|211]]<br /> ** a působení světla [[#225|225]]<br /> ** Pampeliška [[#339|339]], [[#405|405]]<br /> * Křemičitá substance, kyselina křemičitá [[#209|209]], [[#318|318]]<br /> ** Křemenný preparát v kravském rohu [[#348|348]]<br /> ** a teplo [[#349|349]]<br /> ** a kořenová podstata [[#357|357]]<br /> * Drcení křemene [[#349|349]]<br /> * Jetel [[#238|238]], [[#241|241]], [[#249|249]], [[#256|256]]<br /> * Kosterní systém zvířat [[#117|117]]<br /> * Vaření potravin<br /> * Uhlík jako nositel přirozených tvůrčích procesů [[#288|288]]<br /> * Kompostová hromada [[#287|287]], [[#289|289]], [[#290|290]]<br /> ** Přehazování [[#291|291]]<br /> ** k hnojení luk [[#299|299]]<br /> * Kompostování / Kompost [[#287|287]], [[#299|299]], [[#360|360]]<br /> * Konzervace elektřinou<br /> * Konzervace kysáním [[#148|148]]<br /> * Kosmicko-kvalitativní analýza [[#156|156]]<br /> * Kosmické působení podporované deštěm<br /> * Kosmické v křemičitém [[#211|211]]<br /> ** v rostlině [[#216|216]], [[#224|224]], [[#362|362]]<br /> ** a pozemské, jíl jako zprostředkovatel [[#212|212]]<br /> * Síly, živé v hnojivu [[#312|312]], [[#313|313]]<br /> * Silové proudy v organickém [[#265|265]]<br /> * Krystalizační síla Země v zimě [[#207|207]], [[#208|208]], [[#231|231]]<br /> * Kráva / Skot [[#146|146]], [[#149|149]]<br /> * Kravský roh [[#155|155]], [[#345|345]]<br /> ** Stáří, velikost, pohlaví [[#345|345]]<br /> ** Použití koňského hnoje [[#307|307]]<br /> ** Doba použití [[#347|347]]<br /> * Křemenný preparát [[#348|348]]<br /> ** Skladování [[#349|349]]<br /> ** Doba použití, distribuce, zakopání [[#347|347]], [[#349|349]], [[#356|356]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|L}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|L}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> * Zemědělství, individualita [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#88|88]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#101|101]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#201|201]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#202|202]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#271|271]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#327|327]] <br /> * Larva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#122|122]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#296|296]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]<br /> * Živé síly v hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#312|312]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]]<br /> * Leguminózy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#239|239]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#298|298]]<br /> ** jako sběrači dusíku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]<br /> ** Tvorba plodů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]] <br /> ** a proces vdechování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]<br /> * Lněné semínko [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]]<br /> * Pokus se světlem a stínem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#315|315]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|320]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#321|321]]<br /> * Pampeliška [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#331|331]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#342|342]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#405|405]]<br /> * Pampeliškový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#405|405]]<br /> * Vzduch [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#103|103]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#206|206]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]<br /> * Vojtěška [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#239|239]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#242|242]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]<br /> <br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|M}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|M}}<br /> * Mars, období Marsu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Stroje v zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#29|29]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#31|31]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#37|37]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#77|77]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#182|182]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#183|183]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#233|233]]<br /> * Krmení výkrmového dobytka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#134|134]]<br /> * Meditace [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#68|68]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#152|152]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#173|173]]<br /> ** a dýchání [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#152|152]]<br /> ** Lékařské [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#55|55]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#89|89]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#318|318]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#364|364]]<br /> * Lidské fekálie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#323|323]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#324|324]]<br /> * Lidský a zvířecí organismus [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#98|98]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]] *<br /> * Merkur, blízké planety [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> * Tvorba mléka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#36|36]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#158|158]]<br /> * Krmení dojnic [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|222]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]<br /> * Znehodnocování produktů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#226|226]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]]<br /> * Minerální hnojiva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#77|77]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#274|274]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#281|281]]<br /> * Hnůj (chlévská mrva) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#157|157]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]<br /> * [[Mist|Hnůj]]<br /> ** Oživení půdy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#185|185]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#204|204]]<br /> ** Vznik v živočišném organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]<br /> ** Míchací zařízení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]]<br /> ** Rozdělování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#174|174]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]]<br /> * Hnůj, přídavné preparáty [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#310|310]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#360|360]]<br /> * Mrkev jako krmivo [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]<br /> * Měsíc [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** Oživení Země v éterném [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> ** a reprodukční síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> * Fáze Měsíce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#108|108]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> * Působení Měsíce, příliš silné [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> * Působení Měsíce v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> * Působení Měsíce ve zvířeti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> * Působení Měsíce a plevel [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]<br /> * Svalový systém zvířete [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#266|266]]<br /> * [[Mysterium von Golgatha|Mystérium Golgoty]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#59|59]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#60|60]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#61|61]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|N}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|N}}<br /> * Příjem potravy u zvířete [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#149|149]]<br /> * Výživná síla a doba výsevu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]<br /> * Přírodovědecká sekce a pokusný kroužek<br /> * Braní a dávání v přírodě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#19|19]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#124|124]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#159|159]]<br /> * Háďátka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#247|247]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#255|255]]<br /> * Novoluní<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|O}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|O}}<br /> * Ovocnářství / Ovocný strom [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#53|53]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#58|58]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#66|66]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#108|108]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#301|301]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]<br /> * Ovocný strom [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]<br /> * Ovocné odrůdy, produkce<br /> * Princip organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#34|34]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#38|38]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#39|39]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#51|51]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#52|52]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#61|61]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#63|63]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#70|70]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#80|80]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#158|158]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#162|162]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#188|188]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|P}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|P}}<br /> * Trávení v bachoru [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#151|151]]<br /> * Paraziti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> * Osobní vztah k hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#287|287]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]<br /> * Kůň [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#137|137]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#138|138]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#139|139]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#140|140]]<br /> * Příprava &quot;pepře&quot; (popela) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> ** Hraboš polní [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]<br /> ** Hmyz [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]<br /> ** Plevel [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> * Koňský hnůj pro kravské rohy<br /> * Rostlina, pozemské a kosmické působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#262|262]]<br /> * Rostlina, reprodukční a výživná síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#299|299]]<br /> * Rostlinná strava<br /> * Choroby rostlin [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> ** Profylaxe [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> * Rostlinná přirozenost [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#286|286]]<br /> * Doby sázení a oběh planet<br /> * Švestka<br /> * Pluh / Orba [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#45|45]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#64|64]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#231|231]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#232|232]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#233|233]]<br /> * Planety [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#358|358]]<br /> ** vzdálené a trvalky [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** vzdálené a křemen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** blízké a jednoleté rostliny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** blízké a vápenec [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** Oběh a doby sázení<br /> ** Působení a aroma plodů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]]<br /> * Působení planet a barva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Působení planet v listu a květu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Působení planet ve zvířeti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> * Působení planet v kořeni [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#212|212]]<br /> * Planetární život v souvislosti s pozemským [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#358|358]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|Q}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|Q}}<br /> * Kvalita produktů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#35|35]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#226|226]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#318|318]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#319|319]]<br /> * Křemen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#282|282]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|348]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]<br /> * Křemenný preparát v kravském rohu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|348]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]<br /> * Drcení křemene [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]<br /> * Pýr [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#231|231]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#248|248]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|R}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|R}}<br /> <br /> * Drancování v zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#336|336]]<br /> * Mšička révokaz<br /> * Déšť jako podporovatel kosmického působení<br /> * [[Regenwurm|Žížala]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#223|223]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#296|296]]<br /> * Žížala, žížaly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#223|223]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]<br /> * Regulace lesa *Dráždivá a výživná hodnota látek v půdě<br /> * Reprodukční síla a doba výsevu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> ** a výživná síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> ** u [[Unkraut|plevele]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> ** a potírání škůdců<br /> * [[Rhythmus|Rytmus]] / rytmický střed (půda) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#92|92]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#328|328]]<br /> * Syrová strava<br /> * Červenka (nemoc)<br /> * Proces míchání (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#352|352]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#353|353]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#354|354]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#355|355]]<br /> * Háďátko řepné [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#255|255]]<br /> * Míchání, kravský rohový hnůj [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]]<br /> ** s míchacím zařízením [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#353|353]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#354|354]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|S}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|S}}<br /> * Osevní plodiny a luštěniny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]<br /> * [[Salz|Sůl]] v potravě<br /> * Sůl ke konzervaci<br /> * Tvorba semen, síla semen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#286|286]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#287|287]]<br /> * Saturn, období Saturna [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Saturnské síly a tepelný stav [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Kyslík jako nositel života [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#109|109]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|292]]<br /> * Potírání škůdců [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]]<br /> ** koncentrací<br /> ** z morálního hlediska<br /> * Přesličkový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#448|448]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#453|453]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#454|454]]<br /> * Ovce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#144|144]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#306|306]]<br /> * Řebříček [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#364|364]]<br /> * Řebříčkový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]]<br /> * Síra [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]<br /> ** řebříčku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]<br /> ** jako zprostředkovatel mezi duchovním a fyzickým [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]<br /> * Prase (domácí prase) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#134|134]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#135|135]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#136|136]]<br /> * Prase a krmení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#136|136]]<br /> * Sociální trojčlennost [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#73|73]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#84|84]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#85|85]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#187|187]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#188|188]]<br /> * Slunečnice [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]]<br /> * Působení Slunce v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]]<br /> ** na zvířeti<br /> ** diferencované zvěrokruhem<br /> * Postřikovač [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#356|356]]<br /> * Chlévský hnůj [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]<br /> * Stájové krmení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#148|148]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]]<br /> * Hnůj na hnojišti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]<br /> * Hvězdářství a působení hvězd [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#207|207]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> * [[Stickstoff|Dusík]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#79|79]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]<br /> ** Význam a vliv [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]<br /> ** Stálost<br /> ** v hromadě hnoje [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> ** Citlivost<br /> ** Vznik v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]<br /> * Dusík / Dusíkaté soli [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#79|79]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#276|276]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#278|278]]<br /> * Obsah dusíku v hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> * Dusík jako fyzický nositel astrality [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#279|279]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|292]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#297|297]]<br /> * Sběrači dusíku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]<br /> * Látková výměna, substance a síly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#272|272]]<br /> * Keře a savci<br /> * Zhušťování substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#261|261]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#263|263]]<br /> * Přeměna substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#294|294]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#341|341]]<br /> * Přeměna substance v organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#294|294]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|T}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|T}}<br /> * Terestrické síly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#205|205]]<br /> * [[Tiere|Zvíře]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#111|111]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]]<br /> ** Kosterní systém [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]]<br /> ** Působení Měsíce a Slunce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> ** Svalový systém [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#266|266]]<br /> ** Příjem potravy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#149|149]]<br /> ** Organismus ve svém členění [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#100|100]]<br /> ** a rostlina v rámci zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#65|65]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#67|67]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]<br /> * Krmení zvířat [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#148|148]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]]<br /> * Zvěrokruh [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#267|267]]<br /> * Svět zvířat (divoká fauna) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#112|112]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]]<br /> * Hnůj z hluboké podestýlky [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#306|306]]<br /> * Rajče [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#311|311]]<br /> ** Působení mrazu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#208|208]]<br /> ** Pěstování<br /> * [[Ton|Jíl]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#209|209]]<br /> ** Přídavek do půdy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#205|205]]<br /> ** Zprostředkovatel mezi vápencem a křemenem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** Zprostředkovatel mezi kosmickým a terestrickým [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#212|212]]<br /> * Jílové minerály [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#209|209]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#210|210]]<br /> * Rašelina v půdě<br /> * Rašelinová drť v kompostové hromadě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#290|290]]<br /> * Sušené řízky<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|U}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|U}}<br /> * Nad a pod zemí v jejich vzájemném působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]]<br /> * Přes léto (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]<br /> * Přezimování (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|347]]<br /> * Přeměna prvků [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#263|263]]<br /> * Potírání havěti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#135|135]]<br /> * [[Unkraut|Plevel]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#214|214]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#242|242]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#246|246]]<br /> * Regulace plevele (mechanická) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#246|246]]<br /> * Popelení semen plevele (příprava &quot;pepře&quot;) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|222]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> * Výuka, zemědělská [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#184|184]]<br /> * Urtica dioica (Kopřiva dvoudomá) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|V}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|V}}<br /> <br /> * Valeriana officinalis (Kozlík lékařský) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]]<br /> * Vegetariánská strava<br /> * Venuše [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> * Venuše ve Štíru<br /> * Trávení (skot) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#153|153]]<br /> * Spalování v organismu<br /> * Zhušťování substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#261|261]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]]<br /> * Ředění (kravský rohový hnůj) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]]<br /> * Dědičnost<br /> * Oživení Země [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#280|280]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#360|360]]<br /> * Učinit hnojivo rozumným [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#333|333]]<br /> * Pokusy, podněty [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]]<br /> * Pokusné plochy, velikost<br /> * Pokusné rostliny (pšenice a vičenec) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Příbuznost světa hmyzu a rostliny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#123|123]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#124|124]]<br /> * Tlení (hmyzí &quot;pepř&quot;)<br /> * Vitalita v půdě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Ptáci (svět ptáků) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]]<br /> * Svět ptáků [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]]<br /> * Chov ptáků a chov hmyzu<br /> * Úplněk [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> ** a déšť<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|W}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|W}}<br /> * Les [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#110|110]]<br /> * Teplo [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#103|103]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#260|260]]<br /> ** a křemen<br /> * Přeměna tepla v organismu (nachlazení)<br /> * Tepelný stav a Saturn [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Voda [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|102]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#208|208]]<br /> ** jako distributor měsíčních sil [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> ** nad a pod zemí [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|102]]<br /> * Vodík a jeho působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#295|295]]<br /> * Obsah vodíku v hnojivu<br /> * Čekanka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]]<br /> * Vinařství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#53|53]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#175|175]]<br /> * Pšenice (sklon k tvorbě semen) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Přežvykování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#151|151]]<br /> * Hnojení luk kompostem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#299|299]]<br /> * Ozimé obilí [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#207|207]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]<br /> * Červi a svět larev v půdě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]]<br /> * Kořen u stromu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]<br /> * Tvary kořenů jako výraz kosmických a terestrických působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#96|96]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Kořenová potrava [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#217|217]]<br /> * Růst kořenů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#216|216]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Kořenové teplo pro rostliny<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|X}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|X}}<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|Y}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|Y}}<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|Z}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|Z}}<br /> * Kozy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#144|144]]<br /> * Šlechtění kulturních rostlin [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#45|45]]<br /> * Šlechtění rostlin pro preparáty<br /> * Bránicový orgán (půda) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]]<br /> * Dvojčlennost živočišného organismu<br /> <br /> &lt;/div&gt;{{GlossarNavigationArtikel|0-9}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|0-9}}<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Filmbeiträge&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> == Filmové příspěvky ==<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Feier_zur_Buchveröffentlichung_von_Manfred_Klett&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Slavnost u příležitosti vydání knihy Manfreda Kletta ===<br /> <br /> [[Datei:Manfred Klett von der Agrartechnologie zur Landbaukunst.PNG|thumb|link=Manfred Klett - Feier zur Buchveröffentlichung: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst, 2021|[[Manfred Klett]] dne 18. července 2021 na [[Dottenfelderhof]]u]]<br /> <br /> Na počest Manfreda se 18. července 2021 v rámci malé slavnosti sešli někteří jeho průvodci na životní cestě, kteří dnes rovněž patří k nejznámějším osobnostem v [[Biologisch-dynamische Landwirtschaft|biologicko-dynamickém]] hnutí. S radostí a úlevou bylo slaveno, že Manfred Klett své nové dílo „'''Od agrotechnologie k umění zemědělství'''&quot; dokončil a vydal. <br /> <br /> '''''[[Manfred Klett - Feier zur Buchveröffentlichung: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst, 2021|Zde najdete přednášku]]'''''<br /> <br /> |&lt;small&gt;[[Manfred Klett|zpět k Manfredu Klettovi ◁]] &lt;/small&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Buchvorstellung_&amp;quot;Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst&amp;quot;_vom_Mitherausgeber_Ueli_Hurter&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Představení knihy „Od agrotechnologie k umění zemědělství&quot; spolunakladatelem Uelim Hurterem ===<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Ueli_Hurter_präsentiert_Buch_Manfred_Klett_von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst.jpg|thumb|link=https://www.youtube.com/watch?v=K_oQWzXnkJc|[[Ueli Hurter]] ]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Zde vidíme vedoucího [[Sektion für Landwirtschaft|Sekce pro zemědělství]] na [[A:Goetheanum|Goetheanu]] v [[A:Dornach|Dornachu]], [[Ueli Hurter]]a. Ueli byl také spolunakladatelem. <br /> <br /> „Tedy to, co se předává do rukou '''mladé generaci''', aby to mohlo být předáno na přinejmenším stejně dobré, ne-li ještě '''dále rozvinuté úrovni''', než jakou sami převzali od generace předchozí. A to nyní ekonomicky, podnikohospodářsky, ale i národohospodářsky vyjádřeno, je právě něco, na co '''autor''' '''poukazuje''', že zde v jádru leží něco, co vlastně '''celá ekonomika hledá, totiž regenerativní hospodářství.'''<br /> <br /> Nacházíme se dnes v celkové situaci s naší planetou Zemí, kde bezpodmínečně a rychle a na mnoha místech potřebujeme přístupy a nasazení směrem k '''hospodářství''', které není pouze '''spotřebovávající''', které není pouze '''zatěžující''', které nezanechává pouze '''negativní dopad''', nýbrž které je '''regenerativní''' – a zemědělství '''přirozeně''' díky své '''blízkosti k životním procesům''', avšak pak '''pochopeno''' jako '''biodynamické''' zemědělství. Pokud to pochopí, může se vlastně stát '''dárcem impulsu''', '''inspirátorem''' '''pro celé hospodářství'''.<br /> <br /> To je v této knize vypracováno a je to výzva, aby '''budoucí generace''' to vypracovaly ještě zřetelněji, aby s tím pracovaly a aby také nezůstávaly pouze v zemědělských souvislostech, nýbrž aby to '''vnášely''' do '''celohospodářského, celospoleč enského dialogu'''.&quot;<br /> <br /> '''''[[Ueli Hurter - Buchvorstellung Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst|zde najdete transkribovanou přednášku]]'''''<br /> <br /> &lt;small&gt;[[Manfred Klett|zpět k Manfredu Klettovi ◁]] &lt;/small&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Einzelnachweise&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Jednotlivé zdroje ===<br /> <br /> [[Kategorie:Autor]]<br /> [[Kategorie:Betriebsorganismus]]<br /> [[Kategorie:Bodenbearbeitung]]<br /> [[Kategorie:Bodenfruchtbarkeit]]<br /> [[Kategorie:Buch]]<br /> [[Kategorie:biologisch-dynamische Landwirtschaft]]<br /> [[Kategorie:biologisch-dynamische Präparate]]<br /> [[Kategorie:biodynamische Landwirtschaft]]<br /> [[Kategorie:Düngung]]<br /> [[Kategorie:Herausragende Persönlichkeit]]<br /> [[Kategorie:Inhaltsangabe (Buch)]]<br /> [[Kategorie:Landbaukunst]]<br /> [[Kategorie:Literatur]]<br /> [[Kategorie:Manfred Klett]]<br /> [[Kategorie:Pionier]]<br /> [[Kategorie:Rudolf Steiner]]<br /> [[Kategorie:Zukunftsimpuls]]<br /> &lt;references /&gt;{{Artikel unten}}</div>

Admin https://biodyn.wiki/index.php?title=Translations:Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/32/cs&diff=28236 2026-06-06T14:08:35Z

<p>Admin: </p> <hr /> <div>* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 0: Aplikace minerálních látek|Stupeň 0: Použití minerálních látek 274]]<br /> **[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Aplikace dusíkatých solí|Použití dusíkatých solí 275]]<br /> **[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití kamenných moučí|Použití kamenných moučí 281]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 1: Hnojení ze živého rostlinné přírody|Stupeň 1: Hnojení z živého z rostlinné přirozenosti 286]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě kompostování|O podstatě kompostování 287]]<br /> **[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#1. Tepelná fáze|1. Fáze tepla 291]]<br /> **[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#2. Fáze vzdušného dýchání a odplynění|2. Fáze dýchání vzduchu a odplyňování 292]]<br /> **[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#3. Vodní čili proměnová fáze|3. Vodní neboli proměňovací fáze 294]]<br /> **[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#4. Fáze pozeměšťování|4. Fáze přeměny v zeminu 295]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití kompostu|Použití kompostu 299]]<br /> **[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompostové hnojení luk a pastvin|Hnojení luk a pastvin kompostem 299]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompostové hnojení v zahradnictví|Hnojení kompostem v zahradnictví 300]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompostové hnojení v ovocnářství|Hnojení kompostem v ovocnářství 301]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 2: Hnojení z duševní přírody domácích zvířat|Stupeň 2: Hnojení z duševna přirozenosti domácích zvířat 303]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Uchovávání hnojiv ze stáda hospodářských zvířat|Uchovávání hnojiv ze stavu domácích zvířat 304]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hnůj z hlubokého stojení|Hnůj z hluboké podestýlky 305]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hromadový hnůj|Hnůj z hnojiště 307]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hnojový kompost|Kompost z hnoje 307]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kejda|Močůvka 309]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Využití statkem vlastního živočišného hnoje|Použití vlastních živočišných hnojiv 311]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Účinnost hoferních živočišných hnojiv|Účinnost vlastních živočišných hnojiv 312]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pokus světlo-stín|Pokus se světlem a stínem 313]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hodnocení morfologickými nálezy|Hodnocení na základě morfologických nálezů 314]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hodnocení na základě analytických nálezů|Hodnocení na základě analytických nálezů 317]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hodnocení krystaldiagnostickou metodou chloridukřemičitanové krystalizace|Hodnocení krystalizačně-diagnostickou metodou krystalizace chloridu měďnatého 318]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka|Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka 323]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vylučování látkové výměny|Výměšky látkové výměny 323]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní činnost v práci|Duchovní činnost v práci 324]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty|Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty 325]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovněvědecká výzkumná cesta|Duchovněvědná cesta bádání 329]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přírodovědně-goetheánská výzkumná cesta|Přírodovědně-goetheanistická cesta bádání 331]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výzkumná cesta zkušenosti vůle|Cesta bádání skrze zkušenost vůle 332]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výroba, použití a účinnost preparátů v průběhu roku|Výroba, použití a účinnost preparátů v běhu roku 334]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Základní aspekty k metodice výroby a aplikace preparátů|Základní aspekty metodiky výroby a použití preparátů 336]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci|Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci 339]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty|Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty 344]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Rohomistový a rohokřemenný preparát — výroba, použití a účinnostDie folgende Darstellung ist eine überarbeitete Fassung von Beiträgen des Verfassers in Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft''– Gedanken, Erfahrungen, Forschungsergebnisse, eine Werkstattarbeit, Dornach 2007, S. 93–107.|Preparát z rohového hnoje a rohového křemene – výroba, použití a účinnost 344]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Rohomistový preparát|Preparát z rohového hnoje 344]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Preparace v rytmu roku|Preparát z rohového křemene 348]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Proces míchání|Proces míchání 351]]<br /> **[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití|Použití 356]]<br /> **[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Účinnost|Účinnost 357]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Die Kompost- oder Düngerpräparate|Kompostové neboli hnojivé preparáty 360]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice preparátu ze řebříčku|Kompozice řebříčkového preparátu 361]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupně účinnosti|Stupně účinnosti 370]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Složení heřmánkového preparátu|Kompozice heřmánkového preparátu 372]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice kopřivového preparátu|Kompozice kopřivového preparátu 379]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K otázce přeměny látek|K otázce přeměny látek 384]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice přípravku z dubové kůry|Kompozice preparátu z dubové kůry 389]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Dub, jeho kůra a borka|Dub, jeho kůra a borka 389]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Lebka hospodářského zvířete|Lebka domácího zvířete 395]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Preparace dubové kůry-borky|Preparace dubové kůry-borky 400]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice preparátu z pampelišky|Kompozice pampeliškového preparátu 405]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zjevný obraz pampelišky|Vzhled pampelišky 406]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kořen|Kořen 407]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výhonek a list|Výhon a list 408]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Květ|Květ 409]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Mléčná šťáva|Mléčná šťáva 411]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pobřišnice resp. okruží skotu|Pobřišnice neboli okruží skotu 415]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kroky preparace|Kroky preparace 420]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití a účinnost|Použití a účinnost 424]]</div>

Admin https://biodyn.wiki/index.php?title=Translations:Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/32/cs&diff=28235 2026-06-06T14:04:56Z

<p>Admin: </p> <hr /> <div>* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 0: Aplikace minerálních látek|Stupeň 0: Použití minerálních látek 274]]<br /> **[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Aplikace dusíkatých solí|Použití dusíkatých solí 275]]<br /> **[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití kamenných moučí|Použití kamenných mouček 281]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 1: Hnojení ze živého rostlinné přírody|Stupeň 1: Hnojení z živého z rostlinné přirozenosti 286]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě kompostování|O podstatě kompostování 287]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#1. Tepelná fáze|1. Fáze tepla 291]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#2. Fáze vzdušného dýchání a odplynění|2. Fáze dýchání vzduchu a odplyňování 292]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#3. Vodní čili proměnová fáze|3. Vodní neboli proměňovací fáze 294]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#4. Fáze pozeměšťování|4. Fáze přeměny v zeminu 295]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití kompostu|Použití kompostu 299]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompostové hnojení luk a pastvin|Hnojení luk a pastvin kompostem 299]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompostové hnojení v zahradnictví|Hnojení kompostem v zahradnictví 300]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompostové hnojení v ovocnářství|Hnojení kompostem v ovocnářství 301]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 2: Hnojení z duševní přírody domácích zvířat|Stupeň 2: Hnojení z duševna přirozenosti domácích zvířat 303]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Uchovávání hnojiv ze stáda hospodářských zvířat|Uchovávání hnojiv ze stavu domácích zvířat 304]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hnůj z hlubokého stojení|Hnůj z hluboké podestýlky 305]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hromadový hnůj|Hnůj z hnojiště 307]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hnojový kompost|Kompost z hnoje 307]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kejda|Močůvka 309]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Využití statkem vlastního živočišného hnoje|Použití vlastních živočišných hnojiv 311]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Účinnost hoferních živočišných hnojiv|Účinnost vlastních živočišných hnojiv 312]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pokus světlo-stín|Pokus se světlem a stínem 313]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hodnocení morfologickými nálezy|Hodnocení na základě morfologických nálezů 314]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hodnocení na základě analytických nálezů|Hodnocení na základě analytických nálezů 317]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hodnocení krystaldiagnostickou metodou chloridukřemičitanové krystalizace|Hodnocení krystalizačně-diagnostickou metodou krystalizace chloridu měďnatého 318]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka|Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka 323]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vylučování látkové výměny|Výměšky látkové výměny 323]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní činnost v práci|Duchovní činnost v práci 324]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty|Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty 325]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovněvědecká výzkumná cesta|Duchovněvědná cesta bádání 329]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přírodovědně-goetheánská výzkumná cesta|Přírodovědně-goetheanistická cesta bádání 331]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výzkumná cesta zkušenosti vůle|Cesta bádání skrze zkušenost vůle 332]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výroba, použití a účinnost preparátů v průběhu roku|Výroba, použití a účinnost preparátů v běhu roku 334]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Základní aspekty k metodice výroby a aplikace preparátů|Základní aspekty metodiky výroby a použití preparátů 336]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci|Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci 339]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty|Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty 344]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Rohomistový a rohokřemenný preparát — výroba, použití a účinnostDie folgende Darstellung ist eine überarbeitete Fassung von Beiträgen des Verfassers in Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft''– Gedanken, Erfahrungen, Forschungsergebnisse, eine Werkstattarbeit, Dornach 2007, S. 93–107.|Preparát z rohového hnoje a rohového křemene – výroba, použití a účinnost 344]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Rohomistový preparát|Preparát z rohového hnoje 344]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Preparace v rytmu roku|Preparát z rohového křemene 348]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Proces míchání|Proces míchání 351]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití|Použití 356]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Účinnost|Účinnost 357]]<br /> * '''[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Die Kompost- oder Düngerpräparate|Kompostové neboli hnojivé preparáty 360]]'''<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice preparátu ze řebříčku|Kompozice řebříčkového preparátu 361]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupně účinnosti|Stupně účinnosti 370]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Složení heřmánkového preparátu|Kompozice heřmánkového preparátu 372]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice kopřivového preparátu|Kompozice kopřivového preparátu 379]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K otázce přeměny látek|K otázce přeměny látek 384]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice přípravku z dubové kůry|Kompozice preparátu z dubové kůry 389]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Dub, jeho kůra a borka|Dub, jeho kůra a borka 389]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Lebka hospodářského zvířete|Lebka domácího zvířete 395]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Preparace dubové kůry-borky|Preparace dubové kůry-borky 400]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice preparátu z pampelišky|Kompozice pampeliškového preparátu 405]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zjevný obraz pampelišky|Vzhled pampelišky 406]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kořen|Kořen 407]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výhonek a list|Výhon a list 408]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Květ|Květ 409]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Mléčná šťáva|Mléčná šťáva 411]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pobřišnice resp. okruží skotu|Pobřišnice neboli okruží skotu 415]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kroky preparace|Kroky preparace 420]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití a účinnost|Použití a účinnost 424]]</div>

Admin https://biodyn.wiki/index.php?title=Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/cs&diff=28234 2026-06-06T14:04:01Z

<p>Admin: </p> <hr /> <div>&lt;languages /&gt;<br /> <br /> {{SE|4}}<br /> <br /> {{SE|5}}<br /> <br /> {{SE|7}}<br /> <br /> {{SE|9}}<br /> <br /> [[Datei:Buch Manfred Klett Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst.jpg|mini|right|class=responsive-img|Kniha [[Manfred Klett]], 1. vydání 30. června 2021. Další knihy najdete v [[Literatura|literatuře]].]]<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> &lt;/div&gt;{{SE|4}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Online-Version im biodyn.wiki: © Copyright 2025 by François Hagdorn, Alle Rechte vorbehalten<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Einbandgestaltung: Wolfram Schildt, Lektorat: Hans-Christian Zehnter, Claus Jahncke, Bildkonzepte: Manfred Klett, Umsetzung: Mathias Buess und Ivana Suppan, wo nicht anders angegeben, Satz: Atelier Doppelpunkt, Johannes Onneken, Münchenstein, Druck: Beltz, Grafische Betriebe, Bad Langensalza<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Printversion erhältlich beim Verlag am Goetheanum, 2021, ISBN 978-3-7235-1668-3 [https://goetheanum-verlag.ch www.goetheanum-verlag.ch]{{SE|5}}<br /> &lt;center&gt;<br /> Gewidmet den Mitbegründern der <br /> [[Betriebsgemeinschaft Dottenfelderhof]] (1968)<br /> &lt;/div&gt; <br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> und denjenigen, die aus eigener Urteilskraft im gleichen Sinne <br /> eine neue Landwirtschafts- und Sozialkultur wollen.&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> __NOTOC__{{SE|7}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> &lt;center&gt;<br /> Unter Schmerzen hat unsere<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Muttererde sich verfestigt.<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Unsere Mission ist es,<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> sie wieder zu vergeistigen,<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> indem wir sie durch die<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Kraft unserer Hände<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> umarbeiten zu einem<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> geisterfüllten Kunstwerk.<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ''Rudolf Steiner&lt;ref&gt;Wiedergabe der Worte Rudolf Steiners bei der Grundsteinlegung zum Rosenkreuzertempel der Loge Malsch «Franz von Assisi» nach dem Gedächtnis von Hilde Stockmeyer; aus: Rudolf Steiner: Bilder okkulter Siegel und Säulen, GA 284, Dornach 1993, S. 113.&lt;/ref&gt;'' &lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> {{SE|9}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Inhaltsverzeichnis&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Obsah ===<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Předmluva|Úvodní slovo 17]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Úvod|Předmluva 21]]<br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Erster Teil|První část 25]]&lt;/big&gt;'''<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Polarita průmyslu a zemědělství|Polarita průmyslu a zemědělství 27]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Podmínky výroby v průmyslu a zemědělství|Podmínky produkce v průmyslu a zemědělství 30]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Organismový princip v zemědělství v zrcadle vývoje vědomí lidstva|Princip organismu v zemědělství v zrcadle vývoje lidského vědomí 39]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pravěk|Rané období 39]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Urindická kultura|Praindická kultura 40]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Staroperská kultura|Praperská kultura 42]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kultury starého Egypta a Mezopotámie|Kultury starověkého Egypta a Mezopotámie 46]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Řecko-římská kultura|Řecko-římská kultura 49]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kultura novověku|Kultura novověku 54]]<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kulturní proudy zemědělství až k obratu časů|Kulturní proudy v zemědělství do přelomu letopočtu 56]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Událost obratu časů, Mysterium Golgoty|Událost přelomu letopočtu, mystérium Golgoty 59]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Proměna principu organismu až do novověku|Proměna principu organismu do novověku 61]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Bod a periferie|Bod a okruh 63]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Princip organismu v novověku|Princip organismu v novověku 70]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nové zárodky|Nové klíčky 84]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trojčlennost člověka a zemědělská individualita|Trojčlennost člověka a zemědělská individualita 88]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hofového organismu|Čtyřčlennost člověka a uzavřenost organismu hospodářství 97]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Obraz čtyřčlenné struktury zemědělské individuality|Obraz čtyřčlennosti zemědělské individuality 101]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Fyzická organizace|Fyzická organizace 101]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Životní organizace|Životní organizace 104]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu|Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu 111]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Druhy volně žijící zvěře — orgány organismu statku a krajiny|Druhy divokých zvířat – orgány organismu hospodářství a krajiny 112]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Čtyři skupiny v rámci divoké fauny|Čtyři skupiny v rámci divoké fauny 114]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí zvířata — orgány v organismu statku a krajiny|Domácí zvířata – orgány v organismu hospodářství a krajiny 126]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Včela medonosná|Včela medonosná 130]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí drůbež|Domácí drůbež 131]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí prase|Prase domácí 134]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kůň a osel|Kůň a osel 137]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pes a kočka|Pes a kočka 140]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ovce a koza|Ovce a koza 143]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Skot|Skot 146]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Původ a mýtus|Původ a mýtus 146]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Postavení v hospodářském organismu|Postavení v organismu hospodářství 147]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Bytostná jevenost a bytostné poznání|Projev podstaty a poznání podstaty 149]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ústní trávení|Trávení v tlamě 149]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trávení v bachoru a přežvykování|Trávení v bachoru a přežvykování 150]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přežvykování jako vnímání a třídění látek a sil|Přežvykování, vnímání a třídění látek a sil 151]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trávení v tenkém a tlustém střevě|Trávení v tenkém a tlustém střevě 153]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Práh od vnějšího světa k vnitřnímu|Práh od vnějšího k vnitřnímu světu 154]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Význam rohů a paznehtů|Význam rohů a paznehtů 155]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já|Kosmicko-kvalitativní analýza a základ Já 156]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přebytečné výkony|Nadbytečné výkony 157]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zřeknutí|Zřeknutí se 158]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kravský chov a organismus hospodářství|Stádo skotu a organismus hospodářství 158]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Člověk a Já-organizace zemědělského organismu|Člověk a organizace Já zemědělského organismu 160]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní výzkum jako prostředník mezi bytostí a zjevem|Duchovní bádání jako prostředník mezi podstatě a jevem 160]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Aspekty sociální problematiky|Aspekty sociální problematiky 162]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství|K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství 165]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Chtění ve svobodě, cesta k iniciativnímu společenství|Chtění ve svobodě, cesta ke společenství iniciativy 166]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Cítění v rovnosti, cesta k živoucímu právnímu citu|Cítění v rovnosti, cesta k živému právnímu cítění 169]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Myšlení v lidskosti (bratrství) jako cesta k solidárnímu hospodaření|Myšlení v lidskosti (bratrství), cesta k solidárnímu hospodaření 173]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství|K duchovnímu vývoji a vedení zemědělského hospodářského společenství 177]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní cíl usilování|Duchovní cíl snažení 178]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Praxe spolupráce|Praxe spolupráce 179]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ranní pracovní porada|Ranní pracovní porada 179]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Studijní kruh k obsahům antroposofického duchovního výzkumu|Studijní kroužek k obsahům antroposofického duchovního bádání 180]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pracovní a správní konference|Pracovní a správní konference 180]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Organismus statku a člověkem z vlastního Já chtěná práce|Organismus hospodářství a člověkem z Já chtěná práce 182]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Impulzy biologicko-dynamického zemědělství pro rozvoj sociálního organismu|Impulsy biologicko-dynamického zemědělství pro vývoj sociálního organismu 187]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vůle ve svobodě|Chtění ve svobodě 188]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Cítění v rovnosti|Cítění v rovnosti 194]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Myšlení v bratrství čili lidské sounáležitosti|Myšlení v bratrství neboli lidskosti 197]]<br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zweiter Teil|Druhá část 199]]&lt;/big&gt;'''<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zemědělská individualita a tři pilíře půdní úrodnosti|Zemědělská individualita a tři pilíře úrodnosti půdy 201]]<br /> <br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Erste Säule:|První pilíř:]]&lt;/big&gt;'''<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě zpracování půdy ve spojitosti s vývoji půdy v ročním koloběhu|O podstatě obdělávání půdy v souvislosti s vývojem půdy v běhu roku 205]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Půda|Půda 205]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zimní proces a zpracování půdy|Zimní proces a obdělávání půdy 207]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vznik mrazové drobtovitosti půdy|Vytváření mrazové drobivosti 208]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vznik tonmineralů a jejich nová tvorba|Vznik jílových minerálů a jejich novotvorba 209]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nositelství a uchovávání kosmických formativních sil v ročním koloběhu|Nositelská role a uchovávání kosmických tvarotvorných sil v běhu roku 211]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Jarní proces a zpracování půdy|Jarní proces a obdělávání půdy 213]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#V předjaří|V předjaří 213]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Na jaře|Na jaře 214]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Tvorba krusty a zpracování kůže půdy|Tvorba krusty a ošetřování kůže půdy 219]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Letní proces a zpracování půdy|Letní proces a obdělávání půdy 220]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Podmítka, mulčovací zpracování, budování humusu a činnost půdních živočichů|Podmítka, mulčování, tvorba humusu a činnost půdních živočichů 220]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Tvorba plodů a zrání|Tvorba plodu a zrání 224]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nářadí pro letní mulčování|Nářadí pro letní mulčování 227]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Podzimní proces a zpracování půdy|Podzimní proces a obdělávání půdy 228]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zrání, proměna, umírání|Zrání, proměna, umírání 228]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zpracování půdy na podzim|Obdělávání půdy na podzim 230]]<br /> <br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zweite Säule:|Druhý pilíř:]]&lt;/big&gt;'''<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě střídání plodin|O podstatě osevního postupu 235]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Střídání plodin a životní organizace zemědělského organismu|Osevní postup a životní organizace zemědělského organismu 235]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K systému střídání plodin|K systému osevního postupu 237]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup a humusové hospodářství|Osevní postup a hospodaření s humusem 238]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup a pěstování meziplodin|Osevní postup a pěstování meziplodin 239]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Střídání plodin a mobilizace minerálů, vázání dusíku|Osevní postup a rozklad minerálů, vázání dusíku 241]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele|Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele 242]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Metoda spálení semen plevelů na popel|Postup zpopelňování semen plevelů 244]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Mechanická regulace plevelů|Mechanická regulace plevelů 246]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Plevele a plevelné trávy v obilninách|Plevele a trávy ve stébelninách 247]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Plevele a plevelné trávy v okopaninách|Plevele a trávy v okopaninách 248]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Plevele a plevelné trávy v pěstování krmných rostlin|Plevele a trávy při pěstování pícnin 249]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Střídání plodin, choroby a škůdci|Osevní postup, choroby a napadení škůdci 250]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Choroby obilnin podmíněné střídáním plodin|Choroby stébelnin podmíněné osevním postupem 253]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Choroby okopanin podmíněné osevním postupem|Choroby okopanin podmíněné osevním postupem 254]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Choroby krmných rostlin podmíněné osevním postupem|Choroby pícnin podmíněné osevním postupem 255]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup ve vztahu k hnojení, humusové bilanci a obdělávání pluhem|Osevní postup ve vztahu k hnojení, bilanci humusu a orbě 257]]<br /> <br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Dritte Säule:|Třetí pilíř:]]&lt;/big&gt;'''<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě hnojení|O podstatě hnojení 259]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K otázce látky a sil|K otázce látek a sil 259]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K otázce ducha, bytosti a individuality|K otázce ducha, podstaty a individuality 268]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Otázka hnožení a zemědělská individualita|Otázka hnojení a zemědělská individualita 271]]<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 0: Aplikace minerálních látek|Stupeň 0: Použití minerálních látek 274]]<br /> **[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Aplikace dusíkatých solí|Použití dusíkatých solí 275]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití kamenných moučí|Použití kamenných mouček 281]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 1: Hnojení ze živého rostlinné přírody|Stupeň 1: Hnojení z živého z rostlinné přirozenosti 286]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě kompostování|O podstatě kompostování 287]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#1. Tepelná fáze|1. Fáze tepla 291]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#2. Fáze vzdušného dýchání a odplynění|2. Fáze dýchání vzduchu a odplyňování 292]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#3. Vodní čili proměnová fáze|3. Vodní neboli proměňovací fáze 294]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#4. Fáze pozeměšťování|4. Fáze přeměny v zeminu 295]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití kompostu|Použití kompostu 299]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompostové hnojení luk a pastvin|Hnojení luk a pastvin kompostem 299]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompostové hnojení v zahradnictví|Hnojení kompostem v zahradnictví 300]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompostové hnojení v ovocnářství|Hnojení kompostem v ovocnářství 301]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 2: Hnojení z duševní přírody domácích zvířat|Stupeň 2: Hnojení z duševna přirozenosti domácích zvířat 303]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Uchovávání hnojiv ze stáda hospodářských zvířat|Uchovávání hnojiv ze stavu domácích zvířat 304]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hnůj z hlubokého stojení|Hnůj z hluboké podestýlky 305]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hromadový hnůj|Hnůj z hnojiště 307]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hnojový kompost|Kompost z hnoje 307]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kejda|Močůvka 309]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Využití statkem vlastního živočišného hnoje|Použití vlastních živočišných hnojiv 311]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Účinnost hoferních živočišných hnojiv|Účinnost vlastních živočišných hnojiv 312]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pokus světlo-stín|Pokus se světlem a stínem 313]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hodnocení morfologickými nálezy|Hodnocení na základě morfologických nálezů 314]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hodnocení na základě analytických nálezů|Hodnocení na základě analytických nálezů 317]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hodnocení krystaldiagnostickou metodou chloridukřemičitanové krystalizace|Hodnocení krystalizačně-diagnostickou metodou krystalizace chloridu měďnatého 318]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka|Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka 323]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vylučování látkové výměny|Výměšky látkové výměny 323]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní činnost v práci|Duchovní činnost v práci 324]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty|Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty 325]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovněvědecká výzkumná cesta|Duchovněvědná cesta bádání 329]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přírodovědně-goetheánská výzkumná cesta|Přírodovědně-goetheanistická cesta bádání 331]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výzkumná cesta zkušenosti vůle|Cesta bádání skrze zkušenost vůle 332]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výroba, použití a účinnost preparátů v průběhu roku|Výroba, použití a účinnost preparátů v běhu roku 334]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Základní aspekty k metodice výroby a aplikace preparátů|Základní aspekty metodiky výroby a použití preparátů 336]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci|Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci 339]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty|Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty 344]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Rohomistový a rohokřemenný preparát — výroba, použití a účinnostDie folgende Darstellung ist eine überarbeitete Fassung von Beiträgen des Verfassers in Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft''– Gedanken, Erfahrungen, Forschungsergebnisse, eine Werkstattarbeit, Dornach 2007, S. 93–107.|Preparát z rohového hnoje a rohového křemene – výroba, použití a účinnost 344]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Rohomistový preparát|Preparát z rohového hnoje 344]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Preparace v rytmu roku|Preparát z rohového křemene 348]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Proces míchání|Proces míchání 351]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití|Použití 356]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Účinnost|Účinnost 357]]<br /> * '''[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Die Kompost- oder Düngerpräparate|Kompostové neboli hnojivé preparáty 360]]'''<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice preparátu ze řebříčku|Kompozice řebříčkového preparátu 361]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupně účinnosti|Stupně účinnosti 370]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Složení heřmánkového preparátu|Kompozice heřmánkového preparátu 372]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice kopřivového preparátu|Kompozice kopřivového preparátu 379]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K otázce přeměny látek|K otázce přeměny látek 384]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice přípravku z dubové kůry|Kompozice preparátu z dubové kůry 389]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Dub, jeho kůra a borka|Dub, jeho kůra a borka 389]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Lebka hospodářského zvířete|Lebka domácího zvířete 395]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Preparace dubové kůry-borky|Preparace dubové kůry-borky 400]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice preparátu z pampelišky|Kompozice pampeliškového preparátu 405]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zjevný obraz pampelišky|Vzhled pampelišky 406]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kořen|Kořen 407]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výhonek a list|Výhon a list 408]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Květ|Květ 409]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Mléčná šťáva|Mléčná šťáva 411]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pobřišnice resp. okruží skotu|Pobřišnice neboli okruží skotu 415]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kroky preparace|Kroky preparace 420]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití a účinnost|Použití a účinnost 424]]<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Složení přípravku z kozlíku|Kompozice kozlíkového preparátu 427]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zjevný obraz kozlíku|Vzhled kozlíku 428]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kořen|Kořen 430]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stonek|Stonek 431]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Posloupnost listů|Posloupnost listů 432]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Květ|Květ 434]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výroba a použití|Výroba a použití 438]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Předběžné poznámky k bytostné účinnosti|Předběžné poznámky k účinnosti 440]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Účinnost|Účinnost 446]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přípravek z přesličky rolní|Přesličkový preparát 448]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zevní podoba|Vzhledová forma 449]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Rhizomová kořenová sféra, vegetativní a generativní rozmnožování|Sféra oddenku a kořene, vegetativní a generativní rozmnožování 450]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nadzemní výhonok a křemičitý proces|Nadzemní výhon a křemičitý proces 451]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výroba a použití|Výroba a použití 453]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Účinnost přípravku z přesličky|Účinnost přesličkového preparátu 454]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení při vytváření nového středu — celkový pohled|Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení za vzniku nového středu – souhrnný pohled 456]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Řada preparátových rostlin|Řada preparátových rostlin 456]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Řada živočišných orgánových obalů|Řada živočišných orgánových obalů 461]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hnojivé preparáty v jejich celostném působení|Hnojivé preparáty v jejich celostním působení 469]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Praxe zemědělského umění ve třech krocích|Praxe umění zemědělství ve třech krocích 473]]<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Poděkování|Poděkování 483]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Životopis Manfreda Kletta|Životopis Manfreda Kletta 485]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Věcný rejstřík|Věcný rejstřík 486]]<br /> __NOTOC__ {{SE|16}}<br /> <br /> [[Datei:Manfred Klett bei einer Geologievorlesung.jpeg|frame|zentriert|&lt;center&gt;&lt;small&gt;[[Manfred Klett]] na přednášce z geologie se studenty [[Landbauschule Dottenfelderhof]] v roce 2009 © Copyright 2021 by Landbauschule des Dottenfelderhof.&lt;/small&gt;&lt;center/&gt;]]<br /> <br /> {{SE|17}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Geleitwort&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Předmluva ===<br /> <br /> Předložená kniha «Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst» smí být označena jako souhrn životního díla [[Manfred Klett|Manfred Klett]].<br /> <br /> Manfred Klett, ročník 1933, je doyen biodynamického hnutí. Poté, co po celá desetiletí vedle své praktické činnosti a odpovědností cestoval světem jako řečník, přednášející a partner v rozhovorech, mohl by se nyní zdát, že žije v klidném starobylém ústraní. Tento obraz klame, neboť z vnějšího klidu vstupuje Manfred Klett nyní ještě jednou do veřejnosti s obsáhlým dílem. A kdo ho zná, tuší bezprostředně, co nám tím Manfred Klett vkládá do rukou: kvintesenci svého celoživotního působení pro zemědělství budoucnosti. Zpětně jsou plody života prohledány a seřazeny; strukturovaná inventura toho, čím zemědělství bylo a je. Výhledově stojí před námi výzva pro nastupující generace ve smyslu pracovních směrů, k uchopení toho, co v sobě zemědělství nese jako budoucnostní potenciál.<br /> <br /> První podtitul «Wesenszüge des biologisch-dynamischen Landbaus» lze chápat jako souhrnný obsah. Ano, jde o biologicko-dynamické zemědělství, ale nikoli ve smyslu pohledu zevnitř, vnitřního dorozumívání biodynamického společenství se sebou samým. Jde tedy o pohled zvenčí? Ani to ne, neboť zvenčí se v tomto spisu vůbec nic neposuzuje. Bylo by však možné říci, že jde o pohled ‹navenek›. Pohled, v němž to, co nazýváme ‹biodynamickým›, je zkoumáno za hranicemi hnutí a jeho sebepojetí, aby se v jeho podstatných rysech nalezlo něco z toho, čím zemědělství je svým určením. To je velký nárok, který vyžaduje pevné odůvodnění. Předložené dílo lze číst jako toto odůvodnění, a domnívám se také, že ve smyslu autora tak má být čteno — a sice jak podle obsahu, tak podle stylu. Obsahově zahrnuje mimo jiné<br /> <br /> * dějiny zemědělství v jeho vztahu ke kulturnímu a vědomostnímu vývoji západního lidstva<br /> * sociálně-hospodářskou studii o vztahu průmyslu a zemědělství<br /> * nauku o zemědělském organismu v jeho tří- a čtyřčlenném uspořádání {{SE|18}}<br /> <br /> * zkoumání pojmu ‹zemědělská individualita›<br /> * v rámci tří pilířů polního hospodářství – zpracování půdy, osevního postupu a hnojení – podrobné pojednání o biodynamických preparátech<br /> * učebnici pro biodynamické zemědělce<br /> * učebnici pro hospodářská společenství a asociativní iniciativy v okolí statků<br /> <br /> Co se stylu týče, lze odůvodnění v nejlepším smyslu nazvat goetheanistickým. To znamená, není abstraktně-logické a systematické, nýbrž orientuje se na fenomén. Biografie autora je životem pro a s biodynamickým impulsem. Konkrétní pracovní zkušenosti a zásadní myšlenkové objevy k sobě patří. Prožitý život je vzájemným proplétáním obojího, a předložená práce zůstává tomuto jazyku života věrna. Konkrétní praxe – ať na poli, ve stáji nebo na pracovní poradě – a fenomenální formulace o půdě, domácích zvířatech nebo spolupráci stojí blízko sebe. To je záměrné. Styl lze označit jako ‹reálně-ideální›. A je uskutečněním toho, co Manfred Klett v názvu nazývá ‹umění zemědělství›. Reálné se neztrácí atomisticky v jednotlivostech dat a faktů a ideální se neztrácí v abstraktnosti obecného; hledají se navzájem a vzájemně se oplodňují k vyšší jednotě; toto umění smí být nazváno uměním zemědělství.<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> &lt;nowiki&gt;***&lt;/nowiki&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Z mnoha témat jsou dvě zpracována překvapivě podrobně. Prvním tematickým okruhem je sociálně-hospodářská analýza současného stavu zemědělství. Stručně řečeno: zemědělství se industrializovalo, aniž by kdy mohlo být průmyslem. Tvorba kapitálu a kapitálový výnos jsou zemědělství, nakolik má ještě cokoli společného s ‹půdou›, svou bytostnou povahou cizí. Naproti tomu mu je vlastní to, co průmysl nezná: svá výrobní prostředky – půdu, rostliny, zvířata – ve výrobním procesu nespotřebovává, nýbrž zachovává nebo zlepšuje. Tato pozitivní bilance ve smyslu hospodářství života Země, včetně vodního hospodářství a klimatu, je jeho skutečným národohospodářským přínosem; a autor vede celé pojednání tak, aby tento pohled byl osvětlen z budoucnosti. Neboť tím roste biodynamickému zemědělství sociálně-tvůrčí úkol, který ještě není v takové míře rozpoznán a uchopen, jak je to v tomto spisu vylíčeno. Vše {{SE|19}}<br /> <br /> Svět hledá trvale udržitelnou bilanci světového hospodářství – zde je ukázán jeden počáteční bod a tím vyslovena výzva, aby byl rozvíjen a vnesen do rozhovoru.<br /> <br /> Druhým tematickým okruhem jsou biodynamické preparáty. Tím dává autor najevo, že nenápadné přídavky k hnojení považuje za nanejvýš podstatné. Spojíme-li to s názvem knihy, lze formulovat: Preparáty jsou zvláště ‹umění zemědělství›, jsou ‹bytostí› biodynamického zemědělství a jsou to právě preparáty, které umožňují ‹zemědělství budoucnosti›. Jak je třeba zaměřit pohled, aby toto záměrné zdůraznění preparátů bylo srozumitelné? Směr pohledu Manfreda Kletta je základní vztah člověka a přírody. V tomto vztahu se s preparáty a skrze preparáty uskutečňuje přepólování brání a dávání: Člověk může dnes jako individuální člověk z mohutnosti své ‹duchovní duše› tvořivě, téměř jako umělec, zasahovat do vnitřního uspořádání přírody, a ona – příroda, která jej, člověka, vždy nesla a z jejíhož lůna jako pozemská bytost vyšel – může a chce se tomuto dalšímu kultivování prostřednictvím díla lidských rukou svěřit. Tento широký pohled na preparáty patří k zemědělskému odkazu, který je zde obsažen. Neříká se nic menšího než to, že tisíce let stará agri-kultura dostává skrze biodynamické preparáty obnovovací impuls, jenž jí vůbec otevírá budoucnost.<br /> <br /> ***<br /> <br /> Je výslovnou vůlí Manfreda Kletta, aby tato kniha byla vydána a zveřejněna v Goetheannu. Sektion für Landwirtschaft a nakladatelství Goetheana tomu rádi vyhověly. Sektion für Landwirtschaft je jako jedna z jedenácti sekcí nedílnou součástí Svobodné vysoké školy pro duchovní vědu při Goetheannu. Tato vysoká škola usiluje o to, aby pracovala z antroposofie. Aktuálně se chápe zejména tak, že se chce artikulovat v dění doby, aby přispívala k velkým výzvám přítomnosti. Přitom jde v každém odborném oboru o otázku: Jak může v veškeré technice a složitosti poznání člověka jako ‹Anthropa› poskytnout orientaci pro budoucnost? A jde také v každé pracovní oblasti o otázku: Jak mohou lidé, kteří konkrétně pracují – například v zemědělství –, pěstovat badatelské smýšlení? Kniha Manfreda Kletta do tohoto zaměření vysoké školy vynikajícím způsobem zapadá. Za prvé {{SE|20}}<br /> <br /> se snaží myslet zemědělství ve všech jeho aspektech důsledně z člověka. Paradigmatická věta z Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera, „der Mensch wird zur Grundlage gemacht&quot;, se autorovi stává pramenem, skrze nějž se mnoho dlouho známého objevuje v novém světle. Kniha je ale rovněž úrodou života, který stál vždy také v praxi činného a podnikatelského zemědělství, a může tak být příkladem a zdrojem inspirace pro mnohé rolníky a rolnice, aby se chápali jako výzkumníci z praxe a tak se uplatňovali.<br /> <br /> ‹Landbaukunst› stojí jako cílová orientace v názvu knihy, a lze se ptát: Má to přinést řešení pro výzvy klimatické změny, půdní eroze, výživy světa? Odpověď může znít: Ano, neboť umění, umění zemědělství znamená: Každý a každá se svým individuálním nasazením, na svém zcela zvláštním místě žije nenahraditelný příspěvek. Každý statek, každé místo, kde se pracuje ve smyslu této knihy, je reprezentantem Země, která nám byla svěřena ke kultivaci.<br /> <br /> Kniha vychází v roce 2021. Dovoluji si ji doporučit čtenářstvu a chápat ji jako preludium ke stým výročím Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera z roku 1924 v Koberwitz. Stojíme na konci prvního století biodynamického zemědělství. A tím vyvstává otázka: Co je nyní třeba činit s ohledem na druhé století působení biodynamického impulsu? Stojíme dnes před místy obtížnými skutečnostmi na statcích a v oblasti odbytu. Ale známe také principy a základní myšlenky z antroposofie, z nichž čerpáme naději, že u těchto skutečností nestroskotáme. Máme možnost rozvíjet sebe i zemědělství z budoucnosti a tak nejen vést problémy zemědělství k řešení a otevírat jeho budoucnost, nýbrž také získávat impulsy budoucnosti pro přírodní stránku světa a sociální utváření lidského života. K tomu nás Manfred Klett vyzývá.<br /> <br /> Pro [[Sektion für Landwirtschaft|Sekci pro zemědělství]] na Goetheanu <br /> <br /> [[Ueli Hurter]] {{SE|21}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vorwort&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Úvod ===<br /> <br /> Žádné mírové období novějších dějin neztížilo člověku tak jako to současné možnost utvářet zemědělský podnik do budoucnosti z jeho vlastních, zemsko-kosmických životních zákonů. Toto tvrzení udivuje, existují přece subvence a růstu nakloněný biorrtrh. A nezměnily se biofarmářství v místa nákupu a setkávání? Ano, jistě! Ale to vše zakrývá rozsáhlý deficit ovládající společenský život. Na třech oblastech lze tento deficit prožívat existenciálně:<br /> <br /> # Přes veškeré skvělé poznatky o přírodě a bohatství jejích projevů žije člověk dnes v dosud nevídaném odtrženém, emancipovaném vztahu k ní. Fenomény vznešenosti stvoření, jež leží před očima, se vytrácejí ze zorného pole. Teprve tehdy se to stane zcela jasným, když se z úrovně vědění, jež lze mít dnes, člověk pokusí utvářet kus země zemědělského podniku v živou celistvost. Člověk si povšimne, že pojmy se nekryjí se skutečností, do níž pracuje. Jsou vůči ní mrtvé, neboť mají vztah pouze k fyzicko-anorganickému. Co lze s těmito pojmy dělat, je zakládání říše vedle přírody – říše technologií. S nimi hrozí, že se člověk z přírody zcela vyloučí; staví se vedle ní jako divák, řídí zvenčí a je na cestě, kdy svoji řídící funkci zcela předá «inteligentnímu», sebe samého řídícímu digitálnímu systému. Skrze svůj pojmový svět vytváří duchovně-duševně v sobě samém i v přírodě kolem sebe poušť. Tu žízní a může se vynořit otázka, jak lze vlastní myšlenky tak oživit, aby nezůstaly pouze mrtvým odrazem smyslově vnímatelného, nýbrž staly se duchem prostoupenými prožitými idejemi, jež mají vztah k bytostnému bytí kolem nás. Jakou výcvikovou cestu je třeba nastoupit v myšlení, cítění a vůli, aby bylo možné překlenout s plným vědomím propast mezi prožitkem vlastního bytí a přírodou, bytím světa? Kde jsou lidé, kteří usilují o takové ideové schopnosti, kde jsou četné ruce, jež z těchto idejí chtějí utvářet kus země v malý vesmír, v organismus zemědělského statku? Toto uskutečnit je umělecký akt, a to v dvojím smyslu: vědomě se stát duchu, jenž ztuhl do uměleckého díla přírody, a z této {{SE|22}}duchovní gesinnung přivádět lidi k iniciativním společenstvím, která z vlastních sil utvářejí zemědělské podniky jako umělecká díla nového, budoucnosti otevřeného druhu. Kde se to děje byť jen v náznacích, tam padají civilizační zdi.<br /> # Zemědělství je doslova dušeno záplavou zákonů, nařízení, opatření, regulací, kontrol. Toto právní houští se stává stále hustším a zapleteným s každou katastrofou, kterou způsobí selhání v industrializovaném intenzivním pěstování (biocidy)&lt;ref&gt;Viz k tomu např.: Mathias Forster, Christopher Schümann: Das Gift und wir, Frankfurt a.M. 2020, 448 S.&lt;/ref&gt; nebo v velkochovu (např. BSE)&lt;ref&gt;BSE: zkratka pro «Bovine spongiforme Enzephalopathie», epizootie také známá jako «nemoc šílených krav», způsobená především chybným krmením skotu živočišnými bílkovinami. («Bovine spongiforme Enzephalopathie» – bovinní spongiformní encefalopatie; onemocnění způsobená zkrmováním živočišných bílkovin dobytku.)&lt;/ref&gt;. Tento nátlak k přebujícímu byrokratismu, který pak postihuje všechny, brzdí vlastní iniciativu působit právo-tvořivě. Nedovoluje vzejít důvěře, duchovní substanci práva prožívaného od člověka k člověku. Každý má na zřeteli jen sebe a žije kolem druhého. Právo se stává jakousi «technologií poručnictví». Podaří-li se však na místě prostřednictvím společně pěstovaného ideového myšlení probudit vůli k činu, dostane právní cit potravu. Člověk se učí cítit, co je v konkrétní spolupráci hospodářského společenství spravedlivé, jak se práce člení podle schopností, jak se utvářejí vlastnické poměry ohledně půdy a kapitálu, jak příjmová a bytová práva atd. Opět se otevírá výcvikové pole, tentokrát pole cítění, skrze něž se společenství učí budovat sociální umělecké dílo nezištnějším, důvěryplnějším způsobem. V krocích vývoje vyzařuje a naplňuje právní cítění lidí životem i v okruhu zemědělského podniku.<br /> # Na hospodářském poli stojí zemědělství pod tlakem anonymních, ceny diktujících trhů, technologie kalkulujícího egoismu. Jemu svojí podstatou cizí, enormně vysoká potřeba kapitálu ohledně nákupu výrobních prostředků (jako stroje, hnojiva, krmiva, prostředky pro ošetřování rostlin a zvířat, biocidy, energie atd.) ho nutí k jednostranné, životní prostředí zatěžující masové produkci, která zase zlevňuje ceny, celosvětově vyvolává vytlačovací konkurenci, napomáhá globalizaci zemědělských trhů a nese odpovědnost za hladomory ve třetích zemích. Zemědělství, visící na{{SE|23}}vodítku kapitálových zájmů, je odcizeno samo sobě; je skrz naskrz komercializováno. Nacházet cesty a prostředky, jak z tohoto vězení uniknout, představuje dnes pro každý zemědělský podnik největší výzvu. Překonat tyto zdi může pak uspět, pokud se statek hospodářsky asociuje s dalším zpracováním, obchodem a spotřebitelstvem v regionu. Zde se otevírá třetí, zcela do budoucnosti namířené výcvikové pole v sociálním. Pohled se rozšiřuje za hranice statku do sociálního prostředí. Hledá se a nacházejí hospodářští partneři, kteří jsou ochotni svou hospodářskou činnost postavit do služeb asociativního spolubytí a orientovat ji na blaho všech zúčastněných. Strebovaným cílem je vytvořit s asociací umělecké dílo «bratrství» nejprve vycházeje ze statku a v regionálním rámci mezi hospodářskými partnery. Jedná se o umění učit se myslet v pospolitosti při pěstování společného smyslu hospodářské skutečnosti obrazně v jejich souvislostech. Nacházejí svůj výraz v kultuře dohod o nezištném jednání ohledně regionálního pokrytí potřeb a nalézání spravedlivé ceny.<br /> <br /> Zemědělství 20./21. století se stává stále více otázkou ekologickou a – ještě dále sahající – otázkou vzdělávání Země, ve smyslu Novalisova «Zur Bildung der Erde sind wir berufen» («Jsme povoláni k utváření Země»).&lt;ref&gt;«Wir sind auf einer Mission: zur Bildung der Erde sind wir berufen», Novalis (1772–1801, básník německé romantiky), Blüthenstaub, ''&lt;nowiki/&gt;''§ 32. – «Jsme na misi: jsme povoláni k utváření Země.»&lt;/ref&gt; Zároveň však – a v jeho nesmírném dosahu je to dosud málo rozpoznáno – představuje dnes zemědělství, přesahujíc celý civilizační život, sociální otázku. Je to ono, co hlasitě volá po proměně smýšlení ve vědomí člověka vůči věcem a bytostem přírody. Člověk vystoupil ze stvoření k samostatnému, svobodnému tvůrčímu bytí. Chce to «připustit» a podle toho jednat? Chce se místo sloužení pouze sobě nezištně a odvážně zasadit za ostatní a za jiné? Zemědělství postrádá, jak se stalo pod dominancí racionální technologie a jak pod trendem k digitálnímu řízení stále více stávat slibuje, kulturně obnovujících impulsů. Ti však, kdo mají odvahu hospodařit biologicko-dynamicky podle vlastních poznatků, si brzy povšimnou, že ze zárodečných počátků ostrůvkovitě rozkvétá nová kultura, která vyzařuje. Jsou pak naplněni jistotou, že nastoupená cesta, kolik překážek se jim {{SE|24}}<br /> <br /> také – snad jen z maloměšťácké malodušnosti a zpátečnictví – staví do cesty, je zde a nyní schůdná.<br /> <br /> Tato kniha chce ukázat na vnitřní a vnější kroky této cesty, jak se vynořují pro toho, kdo se ji pokouší jít z poznatků antroposofické duchovní vědy v biologicko-dynamickém zemědělství. Na této cestě se člověk prožívá vždy jako ten, kdo stojí na začátku. Ideje získané z duchovní vědy jsou vodící hvězdou každodenní práce, co je uskutečnitelné, je dílem fragmentárním ve vývoji, jehož plodnost teprve odhaluje tvůrčí síla těchto idejí, a tím i jejich pravdu. Teprve v idejemi vedené práci tkví pramen prožívání pravdy. Člověk si při tom uvědomuje skutečnost, že úsilí biologicko-dynamického zemědělství není časově podmíněnou alternativou jako jiné k chemicko-technickému zemědělství, nýbrž vědomostně-historicky navazuje na červenou nit, která se táhne v neustálé metamorfóze dějinami předkřesťanských vysokých kultur a věky po Obratu časů až do dneška. Stane-li se člověk tohoto vědomým, ožije idea vývoje. Vlastní ideál se naplňuje jistotou poznání; člověk se cítí sám jako ten, kdo se stává, vsazen do úkolu, jenž impulzuje k uchopení červené niti, aby na ní do budoucnosti pokračoval v přadení, v vědomě cvičícím překonávání úvodem zmíněné emancipační propasti mezi člověkem a světem.<br /> <br /> [[Dottenfelderhof]], podzim 2020 <br /> <br /> Manfred Klett {{SE|25}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Erster_Teil&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''První část''' ===<br /> <br /> {{SE|27}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Polarität_von_Industrie_und_Landwirtschaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Polarita průmyslu a zemědělství ===<br /> <br /> Podíváme-li se na situaci v zemědělství nejen v celé Evropě, kde bylo západně-křesťanské zemědělství kdysi kulturotvorné, ale po celém světě, nemýlíme se v úsudku, že ztratilo svůj někdejší kulturní význam a nakonec se stalo jakousi zátěží civilizačního vývoje. Svědčí o tom přemíra skutečností. Zemědělství jako kulturotvorný impuls, který se v největší rozmanitosti rozšířil a prožíval napříč zeměmi a národy světa, ustoupilo civilizační uniformitě. Jako nosný kulturní prvek lidstva propadlo smrti. Vždy, když něco umírá, je na současníky vznesen požadavek, aby si takovou smrt uvědomili, stejně jako její okolnosti a možnosti vývoje, které mohou z této smrti vzejít jako nové životní zárodky. Člověk, jenž dospěl k sebevědomí, potřebuje prožitek prahu smrti. Teprve smrt probouzí a osvobozuje poznávající pohled pro otázky, jaké poznatky je třeba získat, jaké podmínky je třeba vytvořit, aby mohl vzniknout nový život a bytí, tedy jakési vzkříšení k novému kulturnímu poslání.<br /> <br /> Těchto otázek se, ovšem s vynecháním člověka, který si tyto otázky teprve klade, ve velmi omezené míře ujaly vědy. Z výzkumu čistě fyzické, vypočitatelné části skutečnosti přírodního celku, jdoucího do nejzazších podrobností, vzešly obrovské materiálně-ekonomické úspěchy, které lidi stále hlouběji vtahovaly do područí vědecky podložených technologických způsobů výroby. Rolnické zemědělství v tiché sociální revoluci bezděky propadlo, zpočátku pomalu a od 60. let 20. století mílovými kroky, industrializaci, a tím i své kulturní smrti.<br /> <br /> V předtuše tohoto vývoje ožila na počátku 20. století v několika málo lidech vůle hledat cesty k reformě zemědělství z pramenů jemu vlastní životní zákonitosti, z jeho vlastního eticko-morálního fondu. Církev sice ještě byla ve vsi přítomna, ale její síla slábla, než aby mohla být rolníkovi na cestě do moderny, ke svobodnému sebeurčení a tím i při zacházení s novými technickými možnostmi nadále duchovně-morální průvodkyní. Mezi těmi několika málo jich bylo jen pár, kteří se na základě své profesní praxe probudili ke konkrétním otázkám po metamorfóze {{SE|28}}<br /> <br /> starého v nové, budoucí. S těmito otázkami se obrátili na Rudolfa Steinera (1861–1925), zakladatele antroposofické duchovní vědy, s prosbou o vodítka k obnově zemědělství do budoucna. Této prosbě bylo vyhověno o Letnicích roku 1924 „Zemědělským kurzem“, který v rámci souborného vydání díla Rudolfa Steinera obdržel titul „Duchovněvědné základy pro zdárný rozvoj zemědělství“.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''<br /> Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtscht'', GA 327, Dornach 1999.&lt;/ref&gt; Kurz se konal na statku zámku Koberwitz (dnes Kobierzyce) u Vratislavi (dnes Wrocław v Polsku) ve Slezsku.&lt;ref&gt;Zámek Koberwitz existuje dodnes a od roku 1997 je sídlem polské obecní správy v Kobierzycích.&lt;/ref&gt; V osmi přednáškách je pohled zaměřen na souvislosti idejí, které vyzývají tvůrčí sílu člověka k činnosti ve dvou směrech. Jednak dovnitř, tím, že se člověk snaží tyto ideje duchovního bádání myslet v obrazech a myšlením je nechat stát se prožitkem. Jednak navenek, tím, že se člověk z tohoto prožívání idejí snaží utvářet přírodu určitého místa na zemi nad rámec přírodou daného bytí v celek zemědělství. Tento přístup předpokládá badatelské smýšlení jak ve vztahu k tomu, co se smyslům jeví jako přírodní základ statku, tak ve vztahu k tomu, co se jako výsledek duchovního bádání zjevuje myslícímu vědomí. Toto vědecké smýšlení otevírá svět skutečností smyslové i nadsmyslové povahy a zároveň kontext jejich vzájemných vztahů. V rozjímání o takových vztahových souvislostech, např. mezi sluncem a listovou zelení, měsíčními rytmy a povětrnostními jevy, květem a opylujícím hmyzem, žížalou a tvorbou humusu atd., se vytváří půda pro vnitřní prožitek, z něhož může vyrašit každý čin jako umělecký akt. V tomto smyslu je praxe antroposoficky orientovaného zemědělství skrz naskrz uměleckým děním: vnitřně vypracovaný prožitek idejí se přes most práce projevuje navenek. To, co je vyloženo ve výkladech Rudolfa Steinera v „Umění a poznání umění“&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Kunst und Kunsterkens'', GA 271, Dornach 1985, viz zejména přednášky z 15. a 17. února a 5. a 6. května 1918.&lt;/ref&gt;, lze zkráceně formulovat takto: Umění nastává, když se smyslové, žijící v nazírání, a – v něm skryté – nadsmyslové zvnitřní v hlubinách duše v prožitek a z tohoto prožitku se projeví ve vnějším světě. Umění takto raší {{SE|29}}<br /> <br /> z duše člověka. „Lidé tak získají schopnost vytvořit něco, co obohacuje zemi, co je na zemi nové, co by bez tvé schopnosti [umělce; pozn. autora] neexistovalo, co je na zemi jako zárodek budoucnosti.“&lt;ref&gt;Tamtéž, přednáška z 28. října 1909, s. 76.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Například úrodnost půdy je zrcadlem toho, jak detailně a zároveň komplexně jsou ve mně živé ideje, které představují tři pilíře skutečné půdní kultury, totiž: zpracování půdy, střídání plodin a hnojení.&lt;ref&gt;Vztah mezi prožíváním idejí a úrodností půdy je podrobně pojednán ve druhé části knihy.&lt;/ref&gt; Tento příklad lze rozšířit na celek statku. Ten je zrcadlem toho, jaký obraz statku je živý v tamním pracovním společenství, a stejně tak jej lze specifikovat na každý jednotlivý úkon při zacházení s oživenou a oduševnělou přírodou.<br /> <br /> Z uplatňování poznatků přírodních věd vzniká technika. Je produktem lidského vynalézavého ducha a zacházení se zákony, látkami a silami, které působí v neživé, tj. čistě fyzické přírodě. Pouze technický postup přerušuje vztahový poměr, který člověk při práci má, zčásti vědomě, zčásti nevědomě, k věcem a bytostem; pracovní postup stroje je pevně daný a ve stanovených mezích všeobecně platný. Uniká lidskému prožívání a tím uzavírá bránu k prožívání a vykonávání řemeslného umění, které tvoří most k oživené a oduševnělé přírodě.<br /> <br /> Nakolik technika rozděluje, redukuje a činí si nárok na všeobecnou platnost, natolik umění spojuje, dbá na rozmanitost souvislostí a je o to pravdivější a produktivnější, čím individuálněji postupuje.<br /> <br /> Zavádění techniky do zemědělství od 19. století s sebou přineslo sociální převraty největšího rozsahu. Ulevilo lidem od těžké práce, ale tím také vyracionalizovalo velkou část venkovského obyvatelstva z pracovního procesu. Zvýšilo produktivitu zjednostraněním systémů pěstování plodin a chovu zvířat a jako trvalý vedlejší účinek přivolalo na scénu globální ekologickou problematiku; zkrátka, technizace ve své vlastní dynamice napomohla globální industrializaci zemědělství a mezinárodní konkurenci, a tím i poklesu cen zemědělských produktů. Náklady na obrovské celosvětové škody na životním prostředí, {{SE|30}}<br /> <br /> které přitom vznikají, nejsou připsány původci, nýbrž jsou uvaleny na bedra veřejnosti; jsou socializovány.<br /> <br /> Rolnictvo, dosud zakořeněné v lidových tradicích, se s téměř stoletým zpožděním oproti městskému obyvatelstvu postupně probouzelo k sebevědomí, a tím i k sebeurčení, například ve volbě profesních drah.<br /> <br /> Venkovské obyvatelstvo následovalo touhu po svobodě, aby se vymanilo ze spjatosti s přírodou a z vedení duchem národa (které se projevovalo v lidových tradicích a v uměleckém utváření duší národů), a aby v moderní době dělby práce – stejně jako předtím proletariát – nastoupilo namáhavou cestu sebehledání. Vyměnilo někdejší bezpečí v proudu tradic národů a duší národů za vyzývavé a zároveň lákavé nabídky moderní doby dělby práce. Do takto vzniklého duchovního vakua na venkově vtrhl ve druhé polovině 20. století s mocí přívalové vlny agrární industrialismus a zaplavil zbytek rolnického obyvatelstva, s nevyhnutelným důsledkem unifikace zemědělských metod s metodami průmyslové výroby. Touto unifikací jsou vytvořeny skutečnosti, které mohou každého zemědělce při troše sebereflexe dovést k mezním prožitkům, k prožívání vlastnoručně vytvořených rozporů, jež dávají podnět k poznávacím otázkám. Jedna taková poznávací otázka, nově se vynořující čistě z rozpolcenosti životní praxe, zní: Jsou výrobní podmínky v zemědělství stejné jako v průmyslu, nebo zde existuje principiální rozdíl? Odpověď na tuto otázku lze nalézt pouze na základě charakteristiky faktorů průmyslového způsobu výroby ve srovnání se zemědělským.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Erzeugungsbedingungen_in_Industrie_und_Landwirtschaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Podmínky výroby v průmyslu a zemědělství ===<br /> <br /> Na počátku průmyslové tvorby hodnot stojí vynalézavý duch člověka. Jsou to myšlením zrozené ideje, které přiváděním z přírodního souvislosti vytržených přírodních zákonů, látek a sil neživé přírody do vzájemného působení lidskou prací vytvářejí mimo sféru stvořené přírody produkty (stroje, hnojiva, biocidy), jež pak jako zboží vstupují do hospodářského oběhu. {{SE|31}}<br /> <br /> Výhled na úspěch vynálezu přiměje banku poskytnout úvěr na zřízení výrobního závodu. Řečeno jinak: duch člověka (idea) tvoří kapitál, a ten se prací sráží v budovách, výrobních prostředcích, surovinách, energii atd. Max Weber — německý národní ekonom a sociolog (1864–1920) — konstatoval: «Neživý stroj je ztuhlý duch.»&lt;ref&gt;Max Weber: ''Wirtschaft und Gesellschaft'', Tübingen 1980, S. 834 ff.&lt;/ref&gt; Duch nyní usiluje dál o uskutečnění vynálezu; impulsuje k práci. Teprve prací vzniká výrobní zařízení a v něm v rozmanitých pracovních úkonech výroba produktu. To charakterizuje průmyslový výrobní proces: hodnoty vznikají čistě tím, že vynalézavý duch určuje průběh lidské práce a tuto práci nejrůzněji modifikuje, přičemž vnější výraz tohoto ducha je třeba hledat v různotvárné konfiguraci kapitálu.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Nationalökomischer Kurs'', GA 340, Vortrag vom 25. Juli 1922, Dornach 2002, S. 33.&lt;/ref&gt; Příroda v podobě surovin a energie přitom tím více ustupuje do pozadí, čím více lidské inteligence vstupuje do výrobního procesu, čím více se tedy tento proces člení dělbou práce. Dělba práce nadto zlevňuje výrobu zboží, a tím ještě více posiluje expanzní tlak průmyslu a řemesel až k zikomercionalizování veškerých služeb. Kapitál vzniká na jedné straně vynalézavým duchem člověka a dělbou práce, na straně druhé sám o sobě zajišťuje, že se dělba práce rozrůstá do neměřitelna. Průmyslový výrobní proces tím hrozí, že se zcela emancipuje od přírody a — cestou digitalizace — od pracujícího člověka. Stává se přemocným protipólem zemědělství a hrozí prolomit obě zábrany, které by jej měly měřitelně udržovat v mezích — totiž přírodu a právní řád.<br /> <br /> Výrobní proces končí výrobou zboží, do něhož vstoupily výchozí idea vynálezce a znalosti a schopnosti mnoha lidí v dnes světem prostupující dělbě práce. Kapitálem — tedy ztuhlou ideou — řízená práce se materializovala v konečném produktu a propůjčila mu hodnotu, která při výměně hodnot na trhu dostává cenu. Vezme-li se v úvahu, z čeho hodnota vzniká — v posledku je to prací vedená duchem —, pak cena není kalkulovatelná. Její vznik podléhá nepředvídatelnostem a zkreslením, jejichž příčinou je zejména to, že půda, kapitál a lidská práce jsou pojímány jako obchodovatelné zboží, a tím jako {{SE|32}}<br /> <br /> Kostenfaktor do tvorby ceny. Přesto se ceny — zdánlivě — stávají kalkulovatelnými, přestože jsou daleko od skutečné hodnoty výrobků, a to tím způsobem, že vše, co vstupuje do výroby, se pojímá jako zboží, a tím se převádí na nákladový faktor vyjádřitelný v penězích. Do ceny průmyslového výrobku tak vstupují veškeré výrobní náklady včetně mzdových nákladů a rezervy — odpisové sazby — prostřednictvím níž lze spotřebovaný výrobní kapitál (opotřebení strojů atd.) refinancovat a obnovit na aktuální úroveň.<br /> <br /> Pro průmysl platí, že výrobní prostředek se neobnovuje sám od sebe. Místo jeho vzniku je odděleno od místa jeho výkonu. Průmyslový výrobní proces spotřebovává konečné zdroje surovin a energie; vytváří odpad a výrobní prostředky samy podléhají opotřebení a rozpadu. Vzniká odpad, který se — pokud jej nelze s vysokými náklady vrátit do oběhu energie a surovin — hromadí jako hypotéka pro vzdálené budoucí časy na Zemi (např. jaderný odpad), zatěžuje vodu a vzduch a vyvádí z rovnováhy tepelný hospodářství. Průmyslové výrobě jsou dány meze růstu, její energetická a surovinová bilance je negativní. Čím méně má příroda podíl na průmyslové výrobě, čím více tedy lidská inteligence ovládá výrobní proces — například při výrobě počítačových čipů —, tím více se výroba uskutečňuje s dělbou práce a tím více se stává nezávislou na místě. Teoreticky by bylo možné vyrábět vysoce technologické výrobky na libovolném místě na Zemi — například na umělém ostrově v moři — a odtud pokrývat světovou poptávku po těchto výrobcích.<br /> <br /> Zemědělství je polárně k průmyslu zasazeno do celého přírodního hospodářství, do «*Oikos*». Tvorba hodnot je výkonem přírody. Z vzájemného vztahového přediva neživé (fyzické), oživené a oduševnělé přírody a pod vlivy kosmu ve veškerém rytmickém dění vzniká jako její výrobní výkon zrno obilí, mrkev, mléko atd. — a to v přísné vázanosti na místo. Příroda je tou, kdo vyrábí; člověk přistupuje k ní a svou prací řídí její tvořivou sílu. Výrobní prostředky nejsou stroje, traktor, kombajn atd. — ty jen nahrazují a zesilují výkony lidské ruky a tažné síly zvířat —, nýbrž úrodná půda, plodotvorné, výživu nesoucí rostliny a domácí zvířata se svým rozdílným přínosem k výkonu. V přeneseném smyslu tvoří tyto výrobní kapitál zemědělství. {{SE|33}} {{SE|34}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 1, S. 33.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 1: Die Polarität der Erzeugungsbedingungen in Industrie und Landwirtschaft.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> {{SE|34}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Jsou tím produktivnější, kvantitativně i kvalitativně, čím více se na každém provozním stanovišti nacházejí ve vzájemně se podporujícím vztahovém předivu. Přirozenou cestou se uzavírají do biocenóz, do menších i větších biotopů.<br /> <br /> Pracovní a duševní výkon člověka si vyhrazuje právo utvářet to, co příroda zakládá, ve vyšší celistvost, v co možná uzavřený organismus — v zemědělský podnik. S pohledem na kosmicko-pozemské podmínky výroby v zemědělství z nich nutně vyplývá utvářecí princip rozmanitě se členícího organismu. Ten tvoří v souhrnu výrobní prostředek zemědělství a stojí tak polárně naproti výrobnímu prostředku průmyslu, mechanismu. Mechanismus stojí na jednostrannosti, organismus na všestrannosti.<br /> <br /> Rozezná-li a ocení-li člověk plný dosah polarity podmínek výroby — v průmyslu, kde vyvěrají z ducha člověka, a v zemědělství, kde jsou vlastní přírodě —, pak v zemědělství nelze v přísném smyslu tvořit kapitál. Neboť to, co je z duševní síly člověka vynaloženo jako práce na přírodu, nestuhne v žádný výrobní prostředek, který by stál vedle přírody jako stroj; nejsou tu z přírodní souvislosti izolovány suroviny, energie a přírodní zákony a znovu kombinovány. Duševní výkon spočívá naopak v tom, myslet pojem uzavřenosti organismu jako celku, a pracovní výkon v tom, produktivní síly v přírodě účinné podle tohoto pojmu uspořádat a uvést do vzájemného spolupůsobení. Utváří-li se zemědělský podnik věrně svým podmínkám výroby, je nepřetržitě se stávající celostí, která zahrnuje jednajícího člověka a která se v samotném výrobním procesu sama reprodukuje. Tvorbu kapitálu v zemědělství — přeneseně řečeno — je proto třeba hledat především v časovém dění, totiž v zachování a rozvoji výrobních prostředků, kulturních půd, kulturních rostlin a domácích zvířat v kontextu nadřazené celistvosti hospodářského organismu.<br /> <br /> Průmysl a zemědělství se k sobě mají jako technologie k umění. Čistě technologický postup tíhne k automatizaci, k regulační technice. Člověk stojí vně výrobního dění nebo se stává docela zbytečným. Zemědělství však je, svou nejhlubší podstatou, právě tím uměním, že pracující člověk jako celý člověk s celou silou své duchovní duše se dává do služby<br /> <br /> Produktivním silám přírody. Zemědělství potřebuje pracující ruku, ba mnoho rukou; průmysl potřebuje vynalézavého ducha a kapitál, který lidskou pracovní sílu organizuje dělbou práce, nebo ji zcela zbytečnou činí. {{SE|35}}<br /> <br /> Ze zemědělství vycházejí produkty, především potraviny, po nichž má každý člověk každodenní potřebu. Vstupují na trh s průmyslovým zbožím, tj. zbožím vyráběným dělbou práce, do hodnotového vztahu, který se odráží v ceně. Cena průmyslového výrobku podléhá s pokračující dělbou práce zlevňování. Jestliže se zemědělský produkt už pro kolísavé podmínky prostředí, škůdcové kalamity atd. nedá kalkulovat, pak průběh tvorby ceny zemědělských produktů zůstává zcela ve tmě. Je přece obdarovanost, tj. produkční síla každého zemědělského provozního organismu, jiná. Bez vyrovnání cen v rámci hospodářsky asociativních sdružení, v nichž «hodnota zboží je určována vzájemným vztahem zboží»¹², by pak musel mít každý statek své vlastní tržní ceny. Skutečně se toto přibližně praktikuje v hnutí CSA.¹³<br /> <br /> Především platí, že zemědělství ve srovnání s průmyslovým podnikem nutně vyrábí draze, protože zlevňující princip dělby práce odporuje jeho podmínkám výroby, totiž mnohosti v celistvosti. Snaží se tomu uniknout přechodem k průmyslovému způsobu výroby. Celistvost provozního organismu se k tomu rozebere, rozloží na části. Každá část se sama o sobě se značným vynaložením kapitálu stane průmyslově-zemědělským jednotlivým podnikem, který za zdánlivě kalkulovatelných rámcových podmínek vysoce specializovaně vyrábí masy a ovládá trh nesoutěžitelně levně. Toto zlevnění je však klamem, protože následné náklady vzniklé ničením životního prostředí, poškozováním výživné hodnoty produktů a náklady subvencí — subvencované nerozumnosti — jsou nakládány na bedra společnosti mimo trh. Kdyby tyto skryté náklady byly přičteny k ceně výrobce průmyslového&lt;ref&gt;Tak se vyjádřil Rudolf Steiner v tzv. prvním vysokoškolském kurzu dne 10. října 1920. Citováno z Roman Boos: ''Landwirtschaft und Industrie'', Darmstadt 1957, S. 110/111.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;CSA, zkratka pro Community supported Agriculture. Viz k tomu mimo jiné: Trauger Groh, Steven Mc Fadden: ''Höfe der Zukunft, gemeinschaftsgetragene/solidarische Landwirtschaft (CSA)'', Darmstadt 2013, 276 S.&lt;/ref&gt; {{SE|36}}<br /> <br /> Landwirtschaft přičteny, ztratila by svou přemoc na trhu; tím by vyšla najevo skutečnost, že vyrábí zdánlivé hodnoty.<br /> <br /> Jak se cena v zemědělství tvoří, je okultní fenomén, který se prostřednictvím snah jako «free-trade» — nezaměňovat s dohodami o volném obchodu — nebo také v případě erzeuger- und Verbrauchergemeinschaften začíná kousek po kousku vyjasňovat. Cena zemědělské Urproduktion jako taková není kalkulovatelná; hodnotově-určující faktory pro ceny zemědělské Urproduktion jsou:<br /> <br /> * Přírodní nadání v oblasti vzájemného působení stanovištních faktorů země, vody, vzduchu a tepla, jakož i geomorfologické krajinné podoby.<br /> * Přírodní nadání v oblasti tvořivých sil, které jsou vlastní přírodním bytostem (rostlinám, zvířatům atd.) a jejich účinnosti v rytmech ročního běhu.<br /> * Ideami vedená práce člověka.<br /> * Uvážlivé sladění všech orgánů do celku provozního organismu člověkem.<br /> <br /> Prostřednictvím spolupůsobení těchto faktorů vzniká — polárně k tvorbě hodnot v průmyslu — objektivní hodnota produktů, jako je hodnota pšenice, mléka, chleba, sýra atd. Cena by pak byla spravedlivá, pokud by této objektivní hodnotě odpovídala nebo se jí alespoň přibližovala. Jak ale lze tuto cenu uchopit?<br /> <br /> Nad to je tvorba hodnoty zemědělské Urproduktion určována dvěma vlastnostmi: Zaprvé schopností v průběhu výrobního procesu samé sebe znovu vytvářet, a zadruhé tím, stát se potravinou pro člověka a zvíře. Pšeničné zrno například je společně s půdou, do níž je zaseto, výrobním prostředkem pro příští žeň, a zároveň je chlebovým obilím. Kráva se reprodukuje v teleti, a v souvislosti s tímto dějem spočívá její schopnost dávat více mléka, než je zapotřebí k odchovu telete. Výrobní prostředky zemědělství mají tu vlastnost, že se v průběhu výrobního procesu mohou samy vytvářet a zároveň se mohou stát potravinou pro člověka a zvíře. Náleží zemědělci, aby podmínky pěstování a chovu utvářel tak, aby obě schopnosti na vysoké úrovni v průběhu výrobního procesu trvale udržovaly rovnováhu. To znamená: musí zde a nyní pěstovat pšenici atd., chovat, krmit, ošetřovat a šlechtit krávu atd. tak, aby tyto výrobní prostředky živého zachovávaly své zvláštní vlastnosti až do vzdálené budoucnosti {{SE|37}}<br /> <br /> nebo dokonce nabývat nových, jak to odpovídá proměňujícím se výživovým potřebám.<br /> <br /> Tato skutečnost především zakládá zásadně polární způsob výroby v průmyslu a v zemědělství. Projevuje se také v tom, že zemědělské výrobní prostředky — půda, rostliny, zvířata — díky své schopnosti sebeobnovení nelze odepisovat. Co je v průmyslu odpis jako kapitálová rezerva, tím je v zemědělství hodnotuchující a rozvíjející síla hospodářského organismu jako celku. Nahrazení lidské pracovní síly a zvířecí tažné síly strojem přineslo nicméně zemědělství vysoké odpisy, které se nevztahují na výrobní prostředek jako takový. Ne kombajn však produkuje obilí, ne dojicí stroj mléko, nýbrž život, svět sil vytvářejících vztahy, jenž má svůj původ v bytostné povaze živé a oduševnělé přírody.<br /> <br /> Cena zemědělských produktů by tedy byla přiměřená teprve tehdy, kdyby odpovídala jejich objektivní hodnotě. Jistým měřítkem by mohlo být, kdyby cenová struktura prvovýroby zemědělského hospodářského organismu — tedy bez dalšího zpracování — pokrývala provozní náklady i obživu všech spolupracovníků a jejich rodin od jednoho roku sklizně do druhého.¹⁴<br /> <br /> To předpokládá odbytové struktury, které v regionálním okruhu sdružují zemědělce, zpracovatele, velkoobchodníky a maloobchodníky i spotřebitele, kteří chtějí v tomto smyslu spoluutvářet. Na rozdíl od průmyslu je zemědělství zaměřeno na regionální hospodářství. Odpovídajíc svým výrobním podmínkám, produkuje v celé své rozmanitosti všude tam, kde žijí lidé a kde to tyto podmínky dovolují. Je proto zcela přirozené, že nejkratší cesta od výrobce ke spotřebiteli je nejlevnější a zároveň nejšetrnější ke kvalitě.<br /> <br /> Také zemědělství, pokud jde o čistý kosmicko-zemský výrobní proces, produkuje odpad, avšak nikoli odpadky. Odpad pochází z živé a oduševnělé přírody, z rostlinných a živočišných zbytků, které se vracejí do lůna přírody a přeměňují se v humus,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner formuloval pro tuto cenovou orientaci ve svých ''Kernpunkten der sozialen Frage'' následující myšlenku: Cena musí být nastavena tak, «aby každý pracující za jeden produkt obdržel takový protiekvivalent, jaký je nezbytný k uspokojení veškerých potřeb jeho i osob k němu náležejících, dokud znovu nevytvoří produkt stejné práce. Takový cenový vztah nemůže vzniknout úředním stanovením, nýbrž musí se vytvořit jako výsledek živého součinnosti asociací činných v sociálním organismu» (GA 23, Dornach 1976, S. 132)&lt;/ref&gt; {{SE|38}}<br /> <br /> Nositelé úrodnosti půdy, přeměňují. Při řádném hospodaření, ve smyslu organismového principu, se látkový a silový haushalt statku do značné míry regeneruje sám. Průmyslové spotřebě energie a surovin stojí naproti výstavba, samovyrobené hnojivo a nová tvorba humusu. Čistá prvovýroba zemědělství má při zohlednění všech opatření sloužících výstavbě půdy (hnojení, osevní postup, zpracování půdy) kladnou energetickou bilanci. Tato skutečnost je dnes obrácena v pravý opak vysokým nasazením kapitálu v podobě dusíkatých hnojiv, pesticidů, cizích krmiv a energie. Třeba zmínit i erozcí podmíněné ztráty půdy, dokonce i na mírně skloněných plochách průmyslově provozovaného zemědělství (zejména při pěstování kukuřice). Celkohospodářsky a z hlediska budoucnosti však má zemědělství úkol postarat se o vyrovnání záporné energetické bilance průmyslu.<br /> <br /> Vidíme: polarita průmyslu a zemědělství musí být promyšlena radikálně a důsledky pro veškerý kulturní život musejí být přísně vzaty na zřetel. Bez vyrovnání tohoto obrovského pole napětí nemůže dojít k ozdravení hospodářského života. Teprve nalezení ceny zemědělských výrobků v regionalitě trhu a asociativním svazku s navazujícím zpracováním a obchodem může dát cenové tvorbě v dělbou práce organizovaném hospodářství orientaci. Měrový vztah k cenám v průmyslu a řemesle se musí v budoucnosti určovat podle zemědělské prvovýroby.<br /> <br /> Již samotné nazření disparity výrobních podmínek v průmyslu a zemědělství poukazuje na to, že pro zemědělství je organismus především bytostně přiměřeným utvářecím principem jeho tvorby hodnot. Organismový princip byl vývoji zemědělství — byť vždy za zcela jinak utvářených kulturních poměrů — vždy imanentní. Co se dnes musí stát otázkou vědecky fundovaného, vědomého porozumění organismu, vyvěralo v dřívějších dobách z lidově-instinktivního, moudrostí prostoupeného jednání. Vývoj vědomí lidstva a spolu s ním dějiny zemědělství se v hlavních rysech zrcadlí v tom, jak lidé postupně učinili organismový princip přírody imanentní — z čím dál vědomějšího prožívání vlastního tělesného organismu — základem pravého umění zemědělství. {{SE|39}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Organismusprinzip_in_der_Landwirtschaft_im_Spiegel_der_Bewusstseinsentwicklung_der_Menschheit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Organismový princip v zemědělství v zrcadle vývoje vědomí lidstva ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Frühzeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Pravěk ====<br /> <br /> Počátky zemědělství sahají hluboko do předhistorické doby. Lidstvo žilo v pravěku ještě v naprosto jiných stavech vědomí a pozemských poměrech. Schilderungen Rudolfa Steinera o těchto raných stavech evoluce člověka a Země nám nad tím dávají vysvětlení. V dobách poslední kontinentální profilace a velkých horotvorných procesů Země, tzv. «atlantské epochy», žilo lidstvo, které ještě nemyslelo v pojmech, nýbrž které v rozvinutém, duchovně inspirovaném instinktivním životě spolužilo živé tkaní přírody a tvůrčího ducha a které takto prožité dokázalo uchovávat s takřka neomezenými silami paměti.<br /> <br /> Sledujeme-li Steinerovy schilderungen v jeho «Tajné vědě v obrysu» a «Akašské kronice»,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989; Ders.: ''Aus der Akasha-Chronik'', GA 11, Dornach 2018.&lt;/ref&gt; pak se někdejší, bytostně geistický kosmos prožívající, snivé vědomí atlantské lidskosti rozvinulo v epochách poatlantských vysokých kultur až k dnešku k Zemi se obracejícímu sebevědomí. Hledáme-li zde přiřazení k epochám, jak je popisuje geologie, lze je přibližně ztotožnit s časovým úsekem, který je vymezen *neozoikem* nebo *[[Tertiär|terciérem]]* a *[[Quartär|kvartérem]]*.<br /> <br /> Z instinktivního propletení atlantské lidskosti s věcmi a bytostmi přírody a s duchovostí kosmu je pochopitelné, že lidé pod vedením bytostí nad nimi duchovně stojících disponovali schopnostmi působit na život rostlin (trav, bylin, stromů) a zvířat (savců, ptáků, hmyzu), jež se — tak jako oni sami — nacházely ještě v tvárném stavu. Atlantané nesli v sobě dědictví poslední periody lemurské epochy — geologicky přibližně *mezozoikum* —, v níž byli tito ranní předlidé obdarováni Já, individuálním bytostným jádrem.&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; Posláním tohoto Já bylo pak v následujících atlantských kulturních věkách profilovat podobu fyzického těla člověka a tím položit zárodek k {{SE|40}}<br /> <br /> rozvíjení vyšších stupňů vědomí až k probouzejícímu se sebevědomí.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Johannes-Evangelium'', GA 103, Dornach 1995, Vortrag vom 30. Mai 1908.&lt;/ref&gt; Tento vývoj završily velké doby ledové.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_urindische_Kultur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Urindická kultura ====<br /> <br /> Takzvaná «poatlantická kulturní věky» — geologicky: *holocén* — začala po ústupu ledové pokrývky v Evropě a ve středoasijských pohořích, zanechávajícím mohutné vrstvy sutin a sprašových nánosů, jež se dodnes staly výchozím materiálem pro vznik půd. Ve Starém zákoně i v mýtech národů je odkazováno na «velkou potopu», na potopu světa. V tomto mytickém obraze byl zaznamenán — jak z hlediska dějin Země, tak z hlediska dějin vědomí — zánik bájného kontinentu Atlantidy na sklonku atlantské doby, geologicky *terciér* a *[[Quartär|kvartér]]*. Jako první z poatlantských kulturních věků rozkvétala «[[urindická kultura]]» v osmém až šestém tisíciletí před Kristem.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989, S. 273 ff. – Eine Datierung der nachatlantischen bzw. nacheiszeitlichen Kulturepochen wird umso eher möglich, je weiter sie fortschreitend in historischen Dokumenten Konturen gewinnen. Diese aber sind nur der äußere Ausdruck einer jeweils vorherrschenden Bewusstseinsverfassung der Menschen ihrer Zeit.<br /> <br /> Der Mensch urständet im Geistkosmos: Er entwickelt sein Bewusstsein in der Begegnung mit der physisch-sinnlichen Welt. In dieser Welt von Zeit und Raum aber wirken Kräfte, die ebenso dem Geistkosmos entstammen und ihre jeweils spezifischen Quellen in den zwölf Regionen des Tierkreises haben. Von diesen zwölf Regionen strahlen, vermittelt durch die Sonne, die Impulse, die der Menschheit zu immer neuen Stufen der Bewusstwerdung des Mensch- und Weltseins verhelfen. Diese Impulse sind es, die über das Schöpfertum der Menschen einem Kulturzeitalter das Gepräge geben.<br /> <br /> Die Sonne benötigt auf ihrer ekliptischen Bahn in rückläufiger Bewegung (Präzession) für einen Durchgang durch den Tierkreis 25 920 Jahre (platonisches Weltenjahr). Je in 1/12 dieser Umlaufzeit, also in 2160 Jahren, empfängt sie die Kräftewirkungen einer Tierkreisregion. Aus diesem Zeitmaß ergibt sich die Dauer einer Kulturepoche (vgl. Elisabeth Vreede: Astronomie und Anthroposophie, Dornach 1980, S. 100 ff.). Jede der zwölf Regionen des Tierkreises trägt ein Schriftzeichen, ein Sternbild, das einen Namen hat, der auf uralte Weisheitslehren zurückgeht.<br /> <br /> So steht die altindische Kultur, die Erste der Siebenheit der nachatlantischen Kulturen, unter dem «Krebszeichen», andeutend, dass das zu Ende gehende atlantische Zeitalter (Neozoikum) sich involviert und ein neues, das nachatlantische (Quartär), sich evolviert. Die nachfolgende urpersische Kultur steht unter dem Zeichen der «Zwillinge», hinweisend auf die Polarität von Licht und Finsternis usw. <br /> <br /> In den vielen Betrachtungen, die Rudolf Steiner in seinem Schrifttum und Vortragswerk den Kulturepochen widmet, charakterisiert er die Bewusstseinsstufen, die sich die Menschheit im fortschreitenden Ergreifen der irdischen Verhältnisse erringt. Die Übergänge von einer zur nächsten dieser Epochen sind gleitend. Sie ergeben sich aus dem Herauf kommen und Abklingen der jeweils herrschenden Geistimpulse aus den Tierkreisregionen. Das gilt auch für den vierten nachatlantischen Zeitraum. Für diesen aber gibt Rudolf Steiner zugleich eine Datierung über Anfang und Ende an, die einen auf das Jahr datierten astronomischen Bezug zur Tierkreisregion des Widders hat. Der Beginn des griechisch-römischen Kulturzeitalters fällt demnach auf das Jahr 747 v. Chr. und dessen Ende, nach Ablauf von 2160 Jahren auf das Jahr 1413 (Rudolf Steiner: Die tieferen Entwicklungsimpulse der Menschheit, 12. Juni 1917, Publikation in Vorbereitung). Aufgrund dieser, auf einen kosmischen Rhythmus bezogenen Zahlenangaben lassen sich die Daten für die Vorausgegangenen Hochkulturen berechnen sowie diejenigen, die nachfolgen und die 1413 n. Chr. mit dem gegenwärtigen Zeitalter der Bewusstseinsseele begonnen haben.&lt;/ref&gt; Navazující velké kultury {{SE|41}}<br /> <br /> podél pásu táhnoucího se od východu na západ, který tvoří přechodnou zónu mezi tehdejšími severními glaciálními a jižními pluviálními oblastmi. Tyto jižní oblasti chovaly kdysi bohatý rostlinný a živočišný svět; dnes se tam rozkládají pouště.<br /> <br /> Žádné vnější dokumenty z těch pravěkých dob nepodávají svědectví o vysoké kultuře staré Indie. V ní se odehrál krok vědomí směrem ke kontemplatnímu prožívání božské moudrosti, do níž se praindický člověk cítil vpleten jako do své duchovní domoviny. Bytostně mu prosvítala skrze veškeré pozemské bytí. Teprve pozdější době bylo vyhrazeno — přibližně v přechodu do třetího tisíciletí před Kristem —, aby se se ztrátou někdejší bezprostřednosti k duchu dostavil pocit, že smyslový svět je pouhý zdáním, je máján. V tomto probouzení k soumračně kosmickému vědomí stál praindický člověk pod vedením kněžství a byl řízen vysokou moudrostí sedmi velkých učitelů staré Indie. Tito praučitelé byli nazýváni sedmi svatými Rišii; skrze ně hovořila «největší tajemství naší sluneční soustavy, světa vůbec».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geistige Hierarchien und ihre Widerspiegelung in der physischen Welt'', GA 110, Dornach 1991, S. 120.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Slabé ohlasy tohoto důvěrného, po dlouhé věky přetrvávajícího obrácení k duchu se objevují teprve ve třetím kulturním stupni Indie, ve druhém tisíciletí před Kristem, v moudroslovných knihách Indů — ve svatých písmech Véd a Bhagavadgíty. Toto snové probouzení k vyšší úrovni vědomí, k prožívání silových rytmů a bytostí planetárního kosmu, vděčí praindický člověk tomu, že Já se sesunulo do druhého bytostného článku člověka — do étherického těla. Teprve nyní vznikla ostrá hranice mezi nočním bezvědomím a denním bděním.<br /> <br /> Praindické kulturní věkové období se rozvíjelo — stejně jako obě následující — v oblastech, kde si příroda svými silami a látkami sama vytvářela půdu ke své úrodnosti, sama se spořádávala v «organismus v {{SE|42}}<br /> <br /> přírodním růstu» gestaltovat.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach, 1999 S. 44: «dass der Erdboden eine Art Organ ist in dem Organismus, der sich im Naturwachstum überall zeigt, wo eben ein solches Naturwachstum ist.»&lt;/ref&gt; To bylo příznačné pro oblasti ukrývající přebohaté rostlinné a živočišné dění v povodí řek Brahmaputry, Gangy a Indu, vyvěrajících z Himalájí. Spolupůsobení čtyř živlů — země, vody, vzduchu a tepla — bylo obdařeno takovou juvenilní silou, neustále se obnovující v rytmech ročního běhu, že jen nepatrné péče bylo třeba, aby sloužilo potřebám tehdejších lidí. Praindický člověk byl oddán kontemplaci. Fyzicko-smyslový svět mu byl cizí; usiloval o zachování svazku s domovem v duchu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_urpersische_Kultur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Staropersská kultura ====<br /> <br /> Staroorientální íránská vysoká kultura navazovala časově i zeměpisně — v postup na západ — na kulturu praindickou.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Johannes-Evangelium'', GA 103, Dornach 1995, Vortrag vom 29. Mai 1908.&lt;/ref&gt; Jako u ní platí, že přesné zeměpisné vymezení je obtížné; chybějí soudobé nálezy, z nichž by bylo možno usuzovat na výšku a jedinečnost této kultury — nebo spíše, skutečná svědectví nejsou jako taková rozpoznána. Přihlédne-li se k tomu, co je známo, ve světle Steinerova duchovního bádání, nebude se daleko od pravdy, zda se odhadne, že se tato kultura rozkládala od Západního Himálaje (Pamíru) přes Hindúkuš se středem v Afghánistánu až po Baktrii ve východním Íránu. Na sever se staropersský kulturní prostor otevíral přes malá i větší říční údolí podhůřích do předhůřních stepí a pouští. Dvě z tamních řek — Amudarja a Syrdarja (v antice: Oxus a Jaxartes) — překonávají step a ústí do Aralského moře. Polarita pouštní stepi a vysokohorského masivu, jakož i kočovné turanské prapopulace a usedlých, pozemsky zdatných Peršanů nemohla být výraznější. Vzestupný, na budoucnost orientovaný kulturní národ prastarých Peršanů se musel v mnohých válečných střetnutích ubránit přívalu Turanů, kteří zachovávali starší stupně vědomí. A přece mýtus vypráví o králi Turanů, «Džamšídovi», jenž prý přivedl své národy ze severu dolů do Íránu. Od slunečního boha Ahury Mazdy obdržel zlatý dýku — praobraz nástoje obrábějícího zemi {{SE|43}}<br /> <br /> přetvářejícího pluhu, dýka, «jež dává lidem sílu, aby si vnější smyslový svět zpracovali».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Matthäus-Evangelium,'' GA 123, Vortrag vom 1. September 1910, Dornach 1988, S. 27.&lt;/ref&gt; Táž sluneční božskost Ahury Mazday je i velkým inspirátorem Zarathustry, vůdce íránských národů, záhy po atlantské katastrofě.&lt;ref&gt;Ebd., S. 28f.&lt;/ref&gt; Tuto vznešenou individualitu nelze zaměňovat s historickým Zarathustrou nebo Nazaratem ze 6./7. století př. Kr., jenž je mu svou bytostnou povahou tak blízký — s Pythagorovým učitelem. Na pra-Zarathustru, zakladatele staropersské kultury v 6. předkřesťanském tisíciletí, navazují i staropersská mystéria, jejichž učení vzdáleně doznívají v zoroastrijské Avestě. Avesta, jež svou písemnou podobu získala teprve kolem obratu časů, je odvozována od historického Zarathustry z doby perských Achajmenovců (kolem 600 př. Kr.).&lt;ref&gt;Walther Hinz: ''Zarathustra'', Stuttgart 1961, 271 S.&lt;/ref&gt; Avšak texty zpěvů Avesty (Gáth) poukazují na mnohem starší tradice, sahající ke mystijní moudrosti pra-Zarathustry. Antické prameny z platonské školy ukazují vedle historického i na pra-Zarathustru, jenž měl žít 6000 let před smrtí Platónovou nebo 5000 let před trojskou válkou.&lt;ref&gt;Markus Osterrieder, Peter Guttenhöfer: ''Die Durchlichtung der Welt: Altiranische Geschichte'', Bildungswerk Beruf und Umwelt, Kassel 2008, 60 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Na místo kněžské vlády v starém Indii a působení sedmi svatých Rišiů nastoupili nyní kněží-králové, jejichž prvním byl předhistorický Zarathustra.&lt;ref&gt;Karl Heyer: ''Von der Atlantis bis Rom, Beiträge zur Geschichte des Abendlandes'', Band I, Stuttgart 1997, 254 S.&lt;/ref&gt; Učení staršího Zarathustry zvěstovalo praprotiklad světla a tmy, dobra a zla, vznešeného slunečního bytí Ahury Mazday neboli Ormuzda a ducha temnoty, Ahrimana neboli Angra mainju, vládce hlubiny země. Zarathustra nabádal lidi, aby se nevraceli pouze v úctě k vznešenému slunečnímu bytí, nýbrž aby je aktivně skrze máju hledali v zevním smyslovém světě — obdělávali zemi, prozařovali ji světlem, přetvářeli rostliny v jejich orgánech v výživný plod a divokost zvířete proměňovali v duševní otevřenost vůči člověku. Velká část kulturních rostlin, které až do dnešního dne představují základní potraviny lidstva, v první řadě obilniny (pšenice a ječmen), ale i druhy zeleniny a ovoce pocházejí ze {{SE|44}}<br /> <br /> V urperské kultuře, v době mezi 7. a 4. tisíciletím před Kristem.&lt;ref&gt;Manfred Klett: «Die Entstehung der Kulturpflanzen und das Saatgut als das Kulturerbe der Menschheit», in: Manfred Christ (Hrsg.): ''Bedrohte Saat'', Basel 2010, 328 S.&lt;/ref&gt; A právě tyto plodiny — nikoli kamenné nástroje *neolitu* — představují vrcholná umělecká stvoření této kultury.<br /> <br /> V urperství se Já probudilo v Empfindungsleib, ještě nediferencovaném třetím bytostném článku člověka, v astrálním těle.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Theosophie'', GA 9, Kap. IV. «Leib, Seele und Geist», Dornach 2003, S. 57 f.&lt;/ref&gt; Na tomto stupni pokračujícího vývoje vědomí vyhasínala síla starého instinktivního jasnovidectví a rostla schopnost — pod vedením mystérií a ze zažívání kosmicko-pozemských vztahů — přetvořit zemi, rostliny a zvířata. Sakrálně-magický vztah Atlantiďanů k působícím duchovním stvořitelským silám v zemi a kosmu se proměnil ve vztah sakrálně-umělecký. Bylo uměním urpersů, stavějíc na předchozích kulturních výkonech, v usídlení z instinktivní duchovní bezprostřednosti tak působit na duševní svébytnost určitých druhů zvířat, že se tato otevřela vůči člověku. Tím se zároveň hluboce přeměnila celá fyzicko-tělesná organizace zvířat. Ve svém obrácení ke zvířeti lidé formovali ze svého vnitřního prožívání v zevnějšku umělecké dílo: domácí zvíře. Oproti divokým druhovým příbuzným se domácí zvířata od počátku vyznačovala nesmírnou bohatostí forem. Přirozená vloha živočišného organismu byla jako celek přetvořena ke zvláštním výkonům látkové výměny, zpravidla na úkor aktivity nervově-smyslového systému. Stávání se domácím zvířetem spočívalo v umění udržet zárodečnou tvárnost po celý život. Domácí zvířata před člověkem neutíkají, ba naopak — vyhledávají jeho blízkost a potřebují ji.<br /> <br /> Je příznačné, že Turané měli za erbovní zvíře divokého vlka, praotce všech psů. Starý Íránec naproti tomu nosil v erbu jeho uměleckou přeměnu — psa, nejstaršího ze všech domácích zvířat.&lt;ref&gt;Norbert Benecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 1994, S. 68.&lt;/ref&gt; Tak jako urperský člověk mohl — navazuje na předchozí kulturní výkony — prostřednictvím duševního působení na zvířata přetvářet jejich tělesnou formaci, mohl stejnou cestou prostřednictvím živého působit na tvarovou a plodotvorbu rostlin. Toto poslední je jeho největší sakrálně-umělecký čin. V prožívání nadsmyslových kosmicko-planetárních rytmů a v nich se zjevujících tajemství života působil přes životní organizaci rostliny až dolů do konfigurace fyzické organizace. Jako stín vrhaný {{SE|45}}<br /> <br /> uchovává genom toto někdejší vtisknutí. To, co takto vzniklo z uměleckého aktu, se dnes stává předmětem svévolné manipulace. Velcí urpersičtí pěstitelé rostlin byli plastici bildekräfte živého. Měli schopnost přetvářet přirozeně daný typus rostlinného druhu ve tvaru i plodu v rostlinu výživnou. Pod vedením mystérií spočívalo jejich umění v tom, aby síly vedoucí k fruktifikaci a zrání přivedli k bytostné účinnosti ve všech orgánech rostliny: v kořeni (např. mrkev), ve stonku (např. kedluben), v pupenu (např. kapusta růžičková), v listu (např. salát, špenát), v květu (ovocné stromy), v semenu (obiloviny). Například u obilovin je reprodukční síla oproti divokým travám téhož druhu snížena — měřeno počtem semen —, a to ve prospěch zvýšené nährkraft pevně naplněných moučných těles (endospermu) obilných zrn. Avšak tento fruktifikační proces prostupuje celou obilnou rostlinou, poznatelný v zesílení a zbarvení stonku. Platí i zde, že zárodečná tvárnost bildekräfte rostliny je přesměrována do tvorby plodů a v ní po delší dobu udržována. Vznik uvedených výživných rostlin sahá před počátek třetího tisíciletí, a náleží tedy do doby kulturních okruhů impulzovaných urperskými lidmi.<br /> <br /> Toto sakrálně-umělecké umění urpersičtí lidé nevyčerpali jen výtvářením domácích zvířat a kulturních rostlin, nýbrž vztahovalo se stejnou měrou — a výslovně — na zpracování půdy. Bodenbearbeitung se rozvíjelo tam, kde «organismus v přirozeném růstu» nabízel ideální předpoklady k rozvinutí. Byla to jmenovaná horská údolí a povodí afghánského a východoíránského vysočí, která se na jihozápadě ztrácela v pouštích a na severu v turánských stepních oblastech. Zde byl činný člověk vyzýván. Prostřednictvím důmyslných závlahových soustav — mj. zachycením pramenů v štolách ražených hluboko do svahů údolí — byl půda na jedné straně oživována vodou a na druhé straně rýhovým pluhem a motykou částečně přiváděna k odumírání. Zde se ovládání vzájemné hry smrti a života, zemři a staň se, stává uměním. Každý mechanický zásah do půdy znamená podněcování rozkladných procesů. Zde se tak zakládá vysoké umění ackerbau, které v souvislosti s pěstováním kulturních rostlin spočívá v ovládnutí životonosných kosmických a smrtonosných pozemských sil.<br /> <br /> Se svým Já, tumpě vnímajícím v empfindungsleib, prožívá urperský člověk sám sebe jako sevřeného ve dvojnosti světla a tmy. Veden {{SE|46}}<br /> <br /> skrze zarathuštrovská učení a prostřednictvím inspirací, jež vtékaly do mystérií, povznesl se urperský člověk na stupeň vědomí, v němž se mu slunečný duch — skrze máju smyslového světa — odkrýval ve své práci na zemi. V urperské kultuře začíná člověk ve svém vztahu k sobě i ke světu utvářet střed mezi kosmickými výšinami a hlubinami země.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kulturen_Altägyptens_und_Mesopotamiens&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kultury starého Egypta a Mezopotámie ====<br /> <br /> Postupujíce od východu na západ navazuje na druhý kulturní věk Urpersie třetí poatlantická kulturní epocha, která se na jihozápad rozčleňuje do kulturního prostoru starého Egypta a na západ v oblasti mezopotámského Dvouříčí do po sobě jdoucích kultur Babylónie, Chaldeje a Asýrie. Tato třetí epocha se rozvíjí od počátku třetího tisíciletí až do osmého předkřesťanského století. V ní vstupuje tehdejší lidstvo z mytologické pravěkosti ''neolitu'' přímo a bez přechodu do vnějšně historicky uchopitelného vývoje doby bronzové. Ve starém Indii to bylo sedm svatých Rišiů, kteří inspirovali průběh kultury z věšteckých míst přiřazených jednotlivým planetám. Na svaté Rišie navázal Zarathustra, jenž inauguroval urperskou kulturu a její mystéria. Zakladateli altegyptské kultury a jejích mystérií byli Thovt neboli Hermes Trismegistos; a zakladateli starého Mezopotámí, staré babylonsko-chaldejské kultury a jejích mystérií byli Gilgameš a s ním spjatý zasvěcenec Eabani.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Okultní dějiny'', GA 126, Vortrag vom 28. Dezember 1910, Dornach 1992.&lt;/ref&gt; Na místo kněžského království Urpersie nastoupilo království — v Egyptě faraóni — avšak v těsném vztahu k mystériím. V tomto kulturním věku postupovalo lidstvo, z velké části za ztráty starého instinktivního hellsehen, k rozvinutí empfindungsseele.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989, S. 280f.&lt;/ref&gt; Pod vedením králů a mystérií v pozadí se empfindungsseele rozvíjela v postupném probouzení Já jako samostatný duševní článek. Tento krok k dalšímu projasňování vědomí vstupuje hned na počátku zřetelně do očí v nejmonumentálnějších sakrálních uměleckých stvoření lidstva — v pyramidách v Sakkáře a Gíze v Egyptě a v Sumeru, raném Babylónii, v zakládání měst, jež se mocnými hradbami ohrazovala proti okolní přírodě. Zde, jako v následujících dobách zvláště egyptské {{SE|47}}<br /> <br /> Kultur si člověk dobývá vědomí o anorganicko-mrtvé, fyzicko-minerální přírodě. Vysoké schopnosti příslušníků urperské kultury a předcházejících dob — zasahovat proměňujícím způsobem do duševního bytí zvířete a pak do živé přírody rostliny, až dolů do fyzického organismu, a to umělecky zpodobnit ve stvoření domácích zvířat a kulturních rostlin — vyhasly. Lidé sestoupili z instinktivních duchem nesených stupňů vědomí zcela dolů do pozemského bytí. Probouzeli se k tomu, co se smyslům nabízelo jako vnější svět jevů, a v jeho zjeveních hledali tvůrčího ducha, který v nich účinně působí. Rozvíjeli na tom vědomí, které žilo v čisté duchem nesené citovosti. Do této se utváře­jící empfindungsseele však zároveň proudily inspirace a moudrostní poklady mystérií. Již ne duševní bytí zvířete, již ne živé rostliny promlouvalo k lidem instinktivní bezprostředností ducha — nýbrž látka a forma mrtvého bytí. V kameni, v Babylónii a Chaldei v pálené cihle, hledali vyjádření svého citového života v monumentálních, geometrických a plasticky přísných, vznešených formách. V Egyptě se toto umělecko-sakrální cítění vztahovalo zvláště k vnímáním duchovního, které působí v kosmu a v člověku. Vnější život se utvářel z velké části jako odraz královského a kněžského vedení mystérií. V mezopotámském kulturním prostoru se naproti tomu tato totožnost vnitřního a vnějšího více rozpadala. Zde působily impulsy Gilgameše do vnější kultury a zasvěcenci mystérií na ni měli menší vliv.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Okultní dějiny'', GA 126, Vortrag vom 28. Dezember 1910, Dornach 1975, S. 42.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Také třetí poatlantský věk se rozvíjel tam, kde příroda nabízela k tomu vhodné předpoklady, kde souhra živlů — země, vody, vzduchu a tepla — se v rytmech ročního běhu formovala v „organismy v přirozeném růstu&quot;. Protikladnost mezi nimi stěží mohla být větší: na jedné straně životní tepna Nilu, která se hluboko zaříznutá táhne nubiijsko-egyptskými pouštními oblastmi, a na druhé straně rozlehlé úrodné roviny Mezopotámie mezi řekami Eufratem a Tigridem.<br /> <br /> Ve vyšší míře než v urperské kultuře je to voda, jsou to každoroční záplavy a sedimentace humusu, jílu a jemných písků, které jako hnojení udržovaly půdy mladé. Co v celé {{SE|48}}<br /> <br /> Rozmanitost pěstovaných druhů rostlin a chovaných druhů domácích zvířat již existovala, byla kulturním dědictvím prapůvodní Persie. Nyní se však vědomí obrací více k prostorovému rozměru Země. Umožnilo jim to brát přesné míry, formovat kámen dlátem a kladivem a spojovat jeden kámen s druhým, plochu k ploše, v tenoučké spáře – zkrátka: provozovat vysoké řemeslné umění a z síly vlastního citu vtiskávat mrtvému kameni každým úderem kladiva tvar. Tato schopnost určovala také zjemnění v obdělávání půdy, v kultivaci rostlin a v chovu zvířat. Přírodní podmínky však měly převahu; vzpomeňme na v Bibli zmíněných sedm tučných a sedm hubených let v Egyptě. A přesto dokázali lidé pomocí nejpropracovanějších zavlažovacích a odvodňovacích systémů zkrotit přírodní síly a prosadit se při budování své vyspělé kultury. Jedinečným příkladem takového uměleckého výkonu je Josefův kanál (arabsky: Bahr Júsuf), který ve středním Egyptě odbočuje z Nilu, vede asi 350 km podél západního okraje Nilu a u vstupu do oázy Fajjúm překonává práh okrajové údolní sníženiny. Odtud napájí v důmyslném zavlažovacím a odvodňovacím systému rozlehlou pánev oázy a činí z ní dodnes jednu z nejúrodnějších zahradních krajin Egypta. Vzhledem k tomu, že kanál dodnes nese jméno Josef a podle Emila Bocka&lt;ref&gt;Emil Bock: ''Pravěk. Starý zákon a duchovní dějiny lidstva I'', Stuttgart 1951, s. 151.&lt;/ref&gt; nemůže být pochyb o tom, že se za tímto jménem skrývá biblický Josef, lze předpokládat, že právě on byl stavitelem tohoto kanálového systému. Josef, který působil v Egyptě v roce 1750 př. n. l., v sobě spojuje mysterijní kulturu Babylonie a starověkého Egypta.&lt;ref&gt;Tamtéž, s. 160.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V paralelních kulturách Mezopotámie a Egypta byla, stejně jako v předchozích kulturách pra-Persie a pra-Indie, nespoutaná voda rozhodujícím faktorem v «organismu přirozeného růstu». Nyní však byly vodní síly řek spoutány hrázemi, rozsáhlými systémy kanálů a příkopů, zdymadly atd. V nejvyšší míře to platilo pro Egypt, kde musela být rok co rok, po ústupu vodních mas zaplavujících údolí, půda čerstvě pohnojená nilským bahnem vysušena, poté znovu zavlažena a rychle sklizena před další záplavou. Rok co rok {{SE|49}}<br /> <br /> verwandelte die Menschen ein extremes Naturbiotop v kulturbiotop – v zahradní krajinu.<br /> <br /> Empfindungsseele –感覺魂 – lidí, kteří byli nositeli tohoto kulturního věku, se utvářela jednak skrze boží slovo, jež ústy králů a kněží vycházelo z mystérií k lidem, jednak skrze vlastní zkušenosti v zacházení s anorganickou přírodou, s kamenem a vodou. Z tohoto duší nesené, duchem prostoupené a zároveň zemsky zdatné duševní postoje vyrůstala gigantická umělecká stvoření: v kámen vytesané formy, kultovní rytiny, hrobové malby, tvarované a pálené hliněné cihly, hliněné desky s písmem a ornamentálně zdobené hliněné nádoby, jakož i plastické ztvárnění „organismů v přirozeném růstu&quot; v zahradních krajinách.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_griechisch-römische_Kultur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Řecko-římská kultura ====<br /> <br /> Čtvrtá poatlantská epocha začíná – po předcházející krétsko-mykénské přechodné kultuře – ve osmém století př. Kr. a končí na počátku novověku, na začátku 15. století n. Kr. Prozatím bude pohled omezen na proměnu vývoje vědomí až po obrat časů. Je to doba vzestupu starého Řecka k vrcholu jeho kulturního rozkvětu – a k jeho úpadku. Duchovní vedení vycházelo ze dvou duchovních proudů, z apollinských a dionýských mystérií,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Orient im Lichte des Okzidents'', GA 113, Vortrag vom 28. August 1909, Dornach 1982.&lt;/ref&gt; apollinského, které skrze smyslový jas nazíralo působícího ducha v přírodě a kosmu, a dionýského, které přivádělo tohoto ducha k prožití z hloubi nitra duše, skrze závoj duševních pohnutek. Už ne tak jako v předcházejících dobách to byli králové, kteří spolu s kněžstvem mysterijních míst udávali v kulturně formativním smyslu směr společnému životu národů; nyní to byl lid sám, ba jednotlivý člověk, který – veden mysterijním slovem – hledal určení svého osudu. Je to rodná hodina demokracie, nového kroku vědomí, jehož ohniskové místo bylo apollinské věštírně v Delfách. Právě zde – od jeho vrcholného rozkvětu až po postupné vyhasínání ke sklonku obratu časů – se jasně ukazuje, jak vysoký byl význam mysterijního světa v průběhu všech předcházejících kulturních věků: čerpat z pramenů moudrosti, jež se pohledu {{SE|50}}<br /> <br /> Zasvěcených do vyšších světů ducha, vychovávat bytostné články člověka k nositelům postupujícího vědomí Já. V řecko-latinské epoše se to týkalo vstupu Já do rozumové neboli citové duše — po duši vnímavé druhé modifikace astrálního těla.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner:''Das Johannes-Evangelium'', GA 103, Vortrag vom 30. Mai 1908, Dornach 1995, S. 172f.&lt;/ref&gt; Já se teprve ukazuje v rozumové neboli citové duši.&lt;ref&gt;Näheres siehe: Rudolf Steiner:''Die Mission einzelner Volksseelen im Zusammenhange mit der germanisch-nordischen Mythologie,''<br /> GA 121, Vortrag vom 15. Juni 1910, Dornach 2017.&lt;/ref&gt; Já sice už myslelo ze sebe samého, ale stále se ještě hledalo. Sókratés v pátém století př. Kr. ještě neříkal: „Říkám si&quot;, nýbrž: „Můj daimón mi říká.&quot; Já žilo i v jazyce ještě skryté jako činný aktér začleněné do slovesa, například: řecky paideuo = vychovávám; latinsky cogito = poznávám.<br /> <br /> Věštírna v Delfách, otevřená všem, oslovovala duši rozumovou. Vychovávala k samostatnému myšlení. Kdo přicházel hledat radu, musel z vnitřního zesílení myšlení dokázat přinést otázku — a odpověď delfské Pýthie jej svou mnohovýznamností opět vyzývala k myšlení individuálnímu. Řectví v sobě neslo v odzvucích, zvnitřněnou, celou moudrosti mystérií minulosti. Starý Řek ale krok za krokem vystupoval z tehdejšího mysteriálního vedení; uchopoval sám sebe jako celého člověka, jako myslící osobnost, která — hledajíc ve všem střed — žila a darovala se v dokonalé harmonii mezi apollinským prožíváním světa a dionýským prožíváním vlastních hlubin duše. Z těchto dvou duchovně-skutečnostních pramenů tvořil Řek svá velká umělecká díla; tvaroval fyzicky-hmotnou mrtvou látku a vtiskoval jí svým duchem podobu. Ze soumraku mystérií vzešla úsvit řeckého uměleckého tvoření. Ať v plastice, architektuře, hudbě, malířství, básnictví nebo filozofii — ve všem stojí člověk jako obraz Božského ve středu. Z prožívání vlastní tělesné podoby tvoří sochy, které ve své čisté podobě pozdvihují člověka nad sebe sama do Božského, a staví chrámy, jejichž prostorová podoba je utvářena podle měr člověka. „Řecký chrám představuje uskutečnění vybudovaného organismu.&quot;&lt;ref&gt;Frank Teichmann:''Der Mensch und sein Tempel: Griechenland'', Stuttgart 1980, S. 79. – Zum Organismus-Gedanken siehe auch: Renatus Derbidge (Hrsg):''Rudolf Steiner: Organisches Denken'', Basel 2020, 256 S.&lt;/ref&gt; A přece — tak nedosažitelně vysoko, jak stojí právě řecká plastika a architektura {{SE|51}}<br /> <br /> před námi, přece jako by ji zastínil jistý tragický nádech. Co v starém Egyptě vzalo svůj počátek, dosahuje v antickém Řecku svého nejvyššího naplnění — totiž opracovávání a tvarování mrtvého kamene. Řekovi se podaří vdechnout kameni pouhou formou cosi jako život, zdánlivý život. Vtiskuje zvenčí do formy ducha, který v plastické živosti naplňuje jeho nitro; nedokáže však tohoto ducha vepsat do látky samé, aby se tato stala sама sebou tvořivou životodárnou substancí. Lidé první, a zejména druhé, postalantské kulturní epochy praperského světa měli díky své duševně-duchovní i tělesné konstituci a pod zarathuštrovským mysterijním vedením schopnost přivádět na svět umělecká stvoření tím, že substanciálně — plastickou proměnou duševního — vytvářeli z domácích zvířat a z živého kulturní rostliny. Ryze fyzicko-látkové kamene je však mrtvé. Řek tak stál před nerozluštitelností hádanky, jak lze kámen přivést k životu. Dokázal kameni propůjčit jen *zdánlivý* život — skrze formu. V tom spočívá velikost a zároveň tragika řeckého umění. Z hloubi své duše vytvořil ve svém lidském úsilí umění, které navenek v pozorovatelné podobě přináší do obrazu mysterijní minulost a dovnitř se stává zárodkem naděje na budoucnost — totiž zárodkem možnosti oživit samo erdig-materiální jako takové. Na popsaném pozadí vyvstává princip organismu opět v rozmanitě proměněné podobě. Začíná nyní zcela zárodečně prostupovat celý kulturní prostor Řecka — i v sociálním ohledu. Krajiny Řecka nesou samy o sobě božský, apollinský charakter, zcela na rozdíl od egyptských. Jako by to byli sami bohové, kteří v rozmanitosti krajinných povahy stvořili sobě podobu své bytosti. Pohled poutníka, bloudící šíří krajiny, jež se před ním rozkládá, nalezne záhy bod klidu — chrám zářící krásou a harmonií, jenž blahodárně vymezuje prostor nazírání. Tak se setkáváme s apollinskou svatyní v Delfách v těžko přístupné skalnaté horské krajině; jinak s chrámem zasvěceným Athéně, stojícím na skalnatých návrších a zachycujícím pohled již z dálky — jako akropolis v Athénách —, nebo nalézáme Héřin chrám uprostřed úrodných rovin.<br /> <br /> Jinak než ve předcházejících velkých starověkých kulturách, v nichž byl «organismus v přirozeném růstu» utvářen velkými říčními oblastmi, jsou krajiny Řecka ve svém hrdinném, bohům rovném charakteru {{SE|52}}<br /> <br /> jedinečná kompozice proplétajícího se a opět se uvolňujícího spoluhry čtyř živlů země, vody, vzduchu a tepla a světla. Země — mohutné, do výše se tyčící skály, kupící se horská pásma; voda — vyvěrá jako pramen ze skály a nejkratší cestou prahů a dravých potoků nebo malých říček spěje k blízkému mořskému pobřeží. Vzdušné a tepelné proudy, prozářené světlem, smíchávají se při východu slunce k nepopsatelným barevným závojům «Éós s růžovými prsty»,&lt;ref&gt;Éós (starořecky Ἠώς, Ēōs), bohyně jitřenky v řecké mytologii; odpovídá Auróře v mytologii římské.&lt;/ref&gt; aby se vzápětí opět rozdělily, chvíli přebývaly v samostatném bytí jako živel a brzy se opět sešly k nové barevné kompozici.<br /> <br /> Starý Řek nepociťoval přírodu jako něco vnějšího, od něho odděleného — hory a údolí, vrchy a roviny, prameny a vodní toky, omývané vodnými párami, vzduchem a teplem a přívalným světlem, prožíval jako protkané touž duchovností, již nacházel i živě tkající a duševně-duchovně podněcující v sobě samém. Toto cítění prodchnuté procitající rozumovou nebo citovou duší bylo podstatou jeho uměleckého bytí; z tohoto cítění tvořil Řek krajinu: pastýř otevřené horské výšiny se svými stády; pěstitel vína a ovoce terasování příkrých svahů; rolník vzdělával roviny obilím; a v blízkosti osad rozkvétala zahradní krajina. V celém řecko-latinském kulturním prostoru se organismus v přirozeném růstu, vyrostlý od prvopočátku, přeměňoval — zachovávaje přitom svůj příslušný typ — v drobné, členěné ovocnářské a zahradnické krajiny, jež byly jakýmsi zrcadlem utvářející se rozumové nebo citové duše.<br /> <br /> Princip organismu nenašel ve starém Řecku zárodečný vstup jen do utváření krajiny, ani vyjádření jen v umělecké dokonalosti plastik a stavby chrámů, nýbrž stejnou měrou i v oblasti sociální — v polis. Řek se jako osobnost prožíval jako příslušník městského společenství; cítil se Athéňanem, Thébanem, Sparťanem a tak dále. Polis však bylo otevřené město, sahající ven a zahrnující okolní krajiny; obětní oltáře stály ve svatém háji, venku mimo chrámy, ve volném lánu. V polis byl uchystán organismus vyššího řádu — jednota města a okolní krajiny.<br /> <br /> V římství a řectví se rozvíjela rozumová nebo citová duše polárním způsobem. V Řecku vstoupila do vztahu ke staré moudrost mystérií, k tomu, co se zrodilo z nejniternějšího duchovního života {{SE|53}}<br /> <br /> navenek umělecky ztvárnit. «Říman [...] přetvářel podle svého ducha nejen kámen a kov, nýbrž i celé velké lidské společenství.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner:''Vor dem Tore der Theosophie'', GA 95, Vortrag vom 1. September 1906, Dornach 1990, S. 107.&lt;/ref&gt; «Republikánský Řím není nic jiného než lidská moudrost, jež nastupuje na místo staré moudrostí kněžské.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner:''Die Theosophie des Rosenkreuzers''. GA 99, Vortrag vom 4. Juni 1907, Dornach 1985, S. 135.&lt;/ref&gt; Zde je to nyní lidská chytrost, která upravuje vztah člověka k člověku; je to hodina zrodu jurisprudence. Ta je vybudována čistě na prožívání osobnosti, na já, jež se odhaluje v rozumové nebo citové duši. Probouzí se právní cit a z něho vyrůstají právní pojmy, které ctí princip rovnosti a vtiskují se do všeobecně platného zákona. Právo se vztahuje přednostně na předměty světa přítomnosti, a tedy i na osobní disponibilitu s půdou. Vlastnictví, a s ním dědické právo, disponibilita přesahující smrt, má v tom svůj původ. V Římanovi se člověk stává zcela osobností. Jeho vědomí se obrací na protějšek, na druhého člověka a na přírodu, která ho obklopuje. Z toho vyplývá vztah, jenž se — na rozdíl od starého Řeka — projevuje ve více distancovaně-pojmovém způsobu; myslí racionálně ze sebe sama ven a stává se tím schopným pro pozemské. «Organismy v přirozeném růstu» Itálie a Sicílie, geomorfologicky příbuzné řeckým, již nejsou duchem prostoupené vnějšno, jež by spoluznívalo s vnitřním duchovním životem. Pohled Římanovy je více upřen na geopolitické zájmy, na užitek přírodních zdrojů pod imperiálními hledisky — jak vojensky, tak i zemědělsky.<br /> <br /> Jak velmi lidská ratio pozvolna začíná proměňovat dané přírodní podmínky a členit je, odhaluje Vergiliova poezie v jeho «Georgice».&lt;ref&gt;Vergil:''Sämtliche Werke'', Heimeran 1975.&lt;/ref&gt; On, Říman z Mantovy, stále ještě dýchající řecký duch, podává v něm ve slově básnickém celkový pohled na zemědělské praktiky v století před obratem časů: V polním hospodářství orbu, okopávání, setí, sklizeň a mlácení, význam úhoru a osevního postupu, zavlažování půdy, přepásání příliš bujně rostoucího obilí, péči o osivo, pozorování počasí a dbání na chod hvězd a mnoho dalšího; v ovocnářství vegetativní rozmnožování a techniku roubování, řezu, který druh stromu {{SE|54}}<br /> <br /> vyhovuje na jakém stanovišti v jaké krajině; ve vinohradnictví vyzimování zorané skývy, vysazování a hnojení sazeniček, zakládání kolového systému, řez atd.; v chovu hospodářských zvířat potulný pastýř se svými ovcemi, kozami, prasaty a stády skotu, chov a krmení podle druhu využití. Celou jednu kapitolu věnuje nakonec chovu a plemenitbě včel. V římském kulturním okruhu se rozprostírá přes krajiny síť vlastnického a pachtovního práva. Jako výchozí a vztažný bod racionálního hospodaření vznikají statky a stáje (chov koní) i zásobní hospodářství.<br /> <br /> To, co v tisíciletích postupného vývoje vědomí plynulo z mystérií coby moudrost do utváření každodenního života, přineslo zralé plody v uměleckých stvořeních: Na rovině oduševnělé přírody formováním k domácímu zvířeti, v oživené přírodě vytvářením kulturních rostlin, v mrtvé přírodě plastickým tvářením kamene do zdánlivého života. S postupným utichnutím mystérií ke konci starověku vyschl i tento pramen inspirace pro uměleckou tvorbu. Co kdysi přinášelo kulturu, ztuhlé se nyní v pouhé kulturní dědictví. Ve svých «Georgicích» nechává Vergil silou rozumové nebo citové duše toto kulturní dědictví ještě jednou ožít v básnické poezii.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kultur_der_Neuzeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kultura novověku ====<br /> <br /> S počátkem 15. století nastupuje páté poatlantské období, v němž Já vstupuje do třetí ze tří článků duše, do mieliala wa temba.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Johannes-Evangelium'', GA 103, Vortrag vom 30. Mai 1908, Dornach 1995, S. 172f.&lt;/ref&gt; Člověk se probouzí k sobě samému, k sebevědomí, tváří v tvář světu prožívanému jako předmětný. Vzniká zpočátku nepřekonatelná propast mezi sebevědoměním a tím, co vyvolává svět jevů. Ve svém Já, jež sebe sama poznává, může však člověk nalézt v sobě pramen ducha, «Já jsem», které se sice na jedné straně vnímavě staví vůči světu a na druhé straně se může poznávající spojit s duchovně-bytostným skrytým ve smyslových jevech. Co kdysi instinktivně proudilo do prožívání duše, nyní může být vědomě poznáno ve svém bytostném a sjednoceno s bytostnou substancí Já. Tak spočívá v moci mielialy wa temba, v jejím myšlení a konání nad sebou samou {{SE|55}}<br /> <br /> přerůstat sebe sama a uvědomovat si duchovní původ člověka a světa.<br /> <br /> Vědomostní duše se projevuje nejprve jánusovsky. Obrácena dozadu, hledá oporu ve zdánlivě bezpečném základě obecné pojmovosti, kterou si rozumová nebo citová duše vypracovala ve vědách; tím však hrozí, že při zakrňování citové duše upadne do chladného intelektualismu, pýchy a nespoutaného egoismu. Hledí-li však v sebepoznání a poznání světa vpřed do budoucnosti, zahřívá se u idejí, jež se stávají ideály — například uskutečňování myšlenkově uchopovaného principu organismu v zemědělské praxi. Zápasí o to, přetvářet minulé v přítomném v budoucí. Vědomostní duše usiluje postavit veškerou iniciativní sílu do služby naplňování ideje vývoje. To ale znamená: položit umělecký smysl jako základ veškerého konání. Jde o to, dávat idejím z budoucnosti myšlením život a s nimi ponořovat se chtěním do všech výzev skutečnosti tak, aby se z erkraftování prožívání v Já každá jednání stala svobodnou, stala se uměleckou.<br /> <br /> Potravou vědomostní duše jsou ideje, jež do ní zazářují z budoucnosti. Takovými idejemi jsou obsahy antroposofické duchovní vědy. Podstata a smysl těchto obsahů se odhaluje teprve silným myšlením. V obrazně myslícím nazírání oživují cítění a podněcují vůli. Jako smyslové vnímání, tak i výsledky duchovního bádání podněcují myšlení. V bdělé myšlenkové aktivitě však žije Já, jádro bytosti člověka. Já může ve svobodě rozhodnout, zda si přivlastní formy idejí duchovního bádání, či zda chce setrvat v pouhém protistojení vůči světu jevů. Vědomostní duše otevírá cestu k prožívání duchovních obsahů ve svobodě. Z tohoto plně lidského prožívání vyrůstá nová umělecká tvůrčí síla, jež se může prokázat jako plodná — a tím jako pravdivá — ve všech oblastech života: například v lékařství jako léčitelské umění, v pedagogice jako výchovné umění, v lidském spolužití jako sociální umění, v zemědělství jako umění zemědělství.<br /> <br /> Činnost Já ve vědomostní duši vznáší se takřka mezi nebem a peklem. Ochable-li, řítí se duše, zapomínajíc sebe samu, do propastí. Zlo ve své dvojí podobě — ahrimanská banalizace a luciferská nezainteresovanost — získává nad ní moc. Erkraftuje-li však Já v sobě samém, buduje most přes propast, je {{SE|56}}<br /> <br /> schopen poznávat jiné bytosti v sobě samém a dobývá si schopnost, proměnit to, co se stalo, v to, co teprve vzniká.<br /> <br /> Věk vědomostní duše ve svém dosavadním průběhu přivedl lidi k sebevědomí, vzbudil v nich touhu po svobodném sebeurčení, dal jim přeměřit propasti a otevřel jim cesty k pravému poznání ducha. Lidstvo se emancipovalo od přírody a — jaksi upadše do zapomnění sebe sama — myslí si, navzdory vlastnímu duchovnímu původu, že je dílem pouhého přírodního stvoření. Tím se do značné míry ztratilo v banalitě čistě materialistického pojetí bytí a vidí se ohroženo technologií, jež právě z tohoto pojetí vyrůstá. Organismusprinzip v zemědělství je touto denkungsartem vymazán. Na druhé straně může vědomostní duše, tváří v tvář tomuto sestupnému vývoji, být rozněcována idejemi, které jsou získány z poznání podstaty neživé, oživené a oduševnělé přírody. Tyto ideje-impulsy nevyvěrají již z kdysi duchem vedených instinktů, nýbrž jsou samy vydobyty. V probouzející se Já-činnosti oživuje vývojová idea a s ní novým způsobem idea organismu a — v rozšíření — idea individuality. Obě spojeny mohou se stát utvářecím principem zemědělství, jež kultury-zakládajícím způsobem působí do budoucnosti.<br /> <br /> V jakých symptomatických krocích se to připravovalo až k obratu časů a odtud až do novověku a dále v průběhu věku vědomostní duše, bude rozvedeno v následujících kapitolách.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kulturströmungen_der_Landwirtschaft_bis_zur_Zeitenwende&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kulturní proudy zemědělství až k obratu časů ===<br /> <br /> Ve Starém zákoně je v mytologickém obraze poukázáno na prapůvodní protiklad ve vývoji lidstva — na Kaina a Ábela. Jeden z nich, Ábel, je pastýřem, který střeží své stádo a přináší bohům oběti zvířat. V opatrování a péči o svěřený mu svět živočichů následuje vůli stvořitelských mocností; jeho oběť je bohy přijata. Jinak je tomu s jeho nevlastním bratrem Kainem, který obdělává pole a pěstuje rostliny, jež sám šlechtí z vlastní inteligence a z pocitu vlastní způsobilosti. Jeho rostlinná oběť bohy přijata není. Zde je praobrazně poukázáno na okamžik zrodu dvou polárních proudů, {{SE|57}}<br /> <br /> usedlých, zemědělsky hospodařících národů a kočovných pasteveckých národů. Zemědělec se prometheicky&lt;ref&gt;Obě postavy Prométhea a Epimethea stojí v řecké mytologii za samostatným, aktivním, prozíravým myšlením (prometheickým) a za zpětně obráceným, spíše pasivním, přijímajícím myšlením (epimetheickým).&lt;/ref&gt;-apollónsky spoléhá na vlastního ducha vynalézavosti; pluhem obdělává zemi, zraňuje ji a tím podněcuje plodotvorbu rostlin, které trvale povyšuje na kulturní rostliny, rozvíjí řemeslné dovednosti všeho druhu, v nichž dává výraz svému budoucnosti vstříc obráceném vědomí. Jinak pastevecké národy, které se v duševní oddanosti epimetheicky-dionýssky začleňují do dané stvořenosti, snaží se ji zachovávat a ve svém spíše zpětně obráceném vědomí — lpícím na zbytcích starého jasnozřivectví — pěstují kult předků.<br /> <br /> Oba tyto proudy splynuly se všeobecným kulturním životem teprve v době pokřesťanské. Avšak tu a tam se ještě dlouho uchovaly v časově posunutých kulturách v nejryzejší protikladnosti. Jeden příklad z vlastního prožívání to může osvětlit: V Africe třicátých let minulého století žily v dnešní Tanzanii v oblasti Kilimandžára v těsné prostorové sousednosti a při zachování svých kmenových zvyklostí národy Bantuů a Masajů. Tito poslední, hamitský národ, žili kočovně se svými stády zebu uprostřed divočiny v sousedství lva, slona, buvola atd. Ochranu pro člověka i stádo nabízela v noci tábořiště ohrazená trnitým houštím (tzv. «krále»); potrava sestávala z mléka a krve zebu a z kořenů některých planě rostoucích rostlin jako dietetika. A tu stál — pastýř, přes rameno přehozený šátek, lehce opřený o kopí, buvolí kožený štít přiložený k boku, vysoké postavy, ušlechtilých rysů tváře, klidný jako sloup v plném žáru slunce, s vážně sněním ponořeným pohledem upřeným do dálky, kolem sebe soustředěné stádo, obraceje se k cizinci — letmý pozdrav, jinak žádná otázka, žádné slovo. Masajové tehdy odmítali veškerou civilizaci, veškeré školní vzdělání. Žili vpleteni do přírody s vědomím sahajícím zpět do řetězce předků.<br /> <br /> V naprostém protikladu k tomu žili Bantuové usedlým způsobem, v uvolněném vesnickém osídlení. Přiblížil-li se člověk, rozlétly se závěsy u dveří kulatých slaměno-hliněných chatrčí, mladí i staří se valili ven s smějícími tvářemi, radostně zdravili a ptali se, co je nového na světě? Dychtivostí po učení, radostí z napodobování a řemeslnou zručností jsou cele obráceni k výdobytkům civilizace. Jejich potravou byly převážně plodiny {{SE|58}}<br /> <br /> pole, jež pěstovali bez pluhu, s ohnutými zády vedouce ruční motyku. Z přírodního biotopu divočiny vyrůstalo kolem vesnic uspořádání kulturního biotopu vytvořeného lidskou prací.<br /> <br /> Zemědělské a pastevecké národy žily prostorově a etnicky přísně odděleně, často ve vzájemném nepřátelství, jinde v pokojné koexistenci. Ve starém Egyptě například táhli pastevci se svými stády po obou stranách nilského údolí od Nubie až dolů do delty a zpět. Od nich si nilští rolníci půjčovali tažná zvířata ke kultivaci polí v mezidobích každoroční záplavy.<br /> <br /> Od staropersských dob se ze zemědělských národů vydělily dva dílčí proudy: zahradníci a pěstitelé ovoce. První z nich šlechtili a pěstovali zeleninu a zakládali záhony léčivých bylin i květin. Řemeslné vědění a umění žilo dále ve svazku kmenovém a rodinném v dědičném proudu. Tak se ještě v letech 1960–70 nacházeli v Teheránu tzv. zarathustristi, kteří tuto daleko do pravěku sahající tradici přenášeli dál. Pěstitelé ovoce se rozuměli šlechtění, pěstování a ošetřování ovocných dřevin. Columella († kolem 70 n. l.) podává zprávu o umění řezu ovocných stromů, jež bylo ve starém Římě ještě dědičně předáváno v generačním proudu.&lt;ref&gt;Will Richter (Hrsg.): ''Lucius Iunius Moderatus Columella: De res rustica'', 5. Buch. 10. Kapitel: Über den Obstbau, S. 605–630, München und Zürich 1981.&lt;/ref&gt; Tyto čtyři proudy zemědělství (včetně ovocnářství a zahradnictví) existovaly vedle sebe nebo v osídlených vesnicích v uvolněném vzájemném vztahu, aniž by se vzájemnou podporou prostupovaly do jednoho organismického celku. Tak například u Hindů v Indii není hnůj zvířat — zčásti dodnes — používán jako hnojivo v zemědělství nebo zahradnictví, nýbrž jako palivo.<br /> <br /> Až do obratu časů byly — zároveň jako výtěžek mysterijní kultury — veškeré po tisíciletí vyrostlé prvky zemědělské kultury, jako orba, zahradnictví a ovocnářství i živočišná výroba, hotově předtvořeny (viz obrázek 2, s. 66). Cítila snad lidstvo, že se dostalo na konec jednoho vývoje? Neustl snad i jazyk gnostiků, nezůstaly pohanské oltáře osiřelé?&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Aus der Akasha-Forschung. Das fünfte Evangelium'', GA 148, Vortrag vom 5. Oktober 1913, Dornach 1992, S. 63.&lt;/ref&gt; Nezhasla snad kulturně inspirující síla mystérií — až na zbytky jako například mitraismus? Co jejich moudrost bylo, působilo dál jen jako tradice nebo v málokterých lidech jako živé duchovní dědictví. Kde tedy bylo na {{SE|59}}<br /> <br /> prahu obratu časů ještě vůbec nějaké rozvojové perspektivy, naděje na budoucnost? Lidstvo plně sestoupilo do pozemského bytí. Vědomí bylo podstatně formováno tím, co se nabízelo smyslům a činnému styku s fyzicky-pozemským světem. V tomto opuštění duchem přistoupilo lidstvo k prahu a dozrálo k tomu, aby se otevřelo pronikavě novému vývojovému impulsu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Ereignis_der_Zeitenwende,_das_Mysterium_von_Golgatha&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Událost obratu časů, Mysterium Golgoty ===<br /> <br /> Stará mystéria splnila svůj úkol. Na kopci Golgoty v Jeruzalémě se uskutečnilo nové mystérium, ukazující do budoucnosti a zahrnující celé lidstvo. Co bylo kdysi uctíváno jako vznešená sluneční bytost, co u praindů slulo Višvakarman, co u praperštíků pod Zarathustrou bylo Ahura Mazdao, co Egypťané nazývali Osiris a co u raných Řeků mohlo být spatřováno v božské bytosti Apollona — to nyní sestoupilo — jak bylo zaslíbeno — na Zemi a inkarnovalo se v lidském těle Ježíše z Nazaretu jako Kristus.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die geistigen Wesenheiten in den Himmelskörpern und Naturreichen'', GA 136, Vortrag vom 13. April 1912, Dornach 1996, S. 178f.&lt;/ref&gt; Tak bylo «veškeré náboženské zvěstování před zjevením Krista Ježíše předzvěstováním Krista Ježíše».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Apokalypse des Johannes'', GA 104, Vortrag vom 17. Juni 1908, Dornach 1985, S. 25.&lt;/ref&gt; Ve Starém zákoně dostává Mojžíš na otázku, v čím pověření je vyslán, odpověď: «Řekni, ‹Já jsem› tě poslal.»&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 26. In 2 Mos 3,13-15 lautet die Stelle in der Einheitsübersetzung wie folgt: «Mose sagte zu Gott: ‹Wenn ich nun zu den Leuten von Israel komme und zu ihnen sage: 'Der Gott eurer Vorfahren hat mich zu euch geschickt', und sie mich dann fragen: 'Wie ist sein Name?' – was soll ich ihnen sagen?› Gott antwortete: ‹Ich bin da›, und er fügte hinzu: ‹Sag zum Volk Israel: 'Der Ich-bin-da hat mich zu euch geschickt: der Herr! Er ist der Gott eurer Vorfahren, der Gott Abrahams, Isaaks und Jakobs.' Denn 'Herr' (Er-ist-da) ist mein Name für alle Zeiten. Mit diesem Namen sollen mich auch die kommenden Generationen ansprechen, wenn sie zu mir beten.»&lt;/ref&gt; Gnóze poukazovala na božskost Krista, na jeho příchod v duchu, ne však na jeho zjevení v těle.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Apokalypse des Johannes'', GA 104, Vortrag vom 17. Juni 1908, Dornach 1985, S. 31.&lt;/ref&gt; Řečtí gnostičtí filosofové — Rudolf Steiner jmenuje přitom Thalése, Hérakleita, Empedokla — rozvíjeli v pojmové řeči, {{SE|60}}<br /> <br /> co kdysi spatřovaly zasvěcené osoby. Ve své pojmové logice «žíznily» po novém naplnění. Byly průkopníky vzniku filosofie Mystéria Golgoty. V pokřesťanské době vystoupil Augustinus (354–430 n. l.) proti tehdejšímu ortodoxnímu přesvědčení, že lidé předkřesťanské doby se radikálně odlišují od lidí doby pokřesťanské, slovy: «To, co se dnes nazývá křesťanským náboženstvím, existovalo u starých národů a nechybělo od počátků lidského rodu; a když se Kristus zjevil v těle, dostalo pravé náboženství, jež tu bylo již předtím, název křesťanského.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner:<br /> ''Das Markus-Evangelium'', GA 139, Vortrag vom 21. September 1912, Dornach 1985, S. 146.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Kristova událost, Mystérium smrti a zmrtvýchvstání, se naplnila pro všechny lidi na Zemi. To je esoterickým stavem věci jednoho exotericko-esoterního dění, které bylo vázáno na určitou dobu a určité místo. Lidstvo bylo v různé míře ve svém vývoji Já natolik pokročilé, že skryté nejsvětější duše — Já, bytostné jádro každého člověka — potřebovalo impulsu, aby se mohlo nalézt v sobě samém a v sebepoznání svobodně sebeurčit. Tento impuls se vtělil při křtu v Jordánu s přebýváním Kristova Já — sluneční bytosti naplněné duchem v nejvyšší dokonalosti — do těla člověka Ježíše z Nazaretu. Po tři léta působila tato božská bytost v tomto vyvoleném lidském těle. Byla to síla tohoto božského Já, která prostřednictvím smrti na kříži proměnila Zemi svázané tělo pozemské v ducha. Uskutečnilo se zmrtvýchvstání v duchu; od té doby stojí před lidstvem jako veliký světový cíl. Cesta k tomuto cíli dává veškerému vývoji do budoucnosti směr a obsah. S probuzením vědomí «Já jsem» nalézá každý člověk v sobě «cestu, pravdu a život». Toto nalezení znamená procházet propastmi bezduchovního ničeho; ale znamená také pracně dobývat plody ducha, jež vstávají z mrtvých do věčnostního těla Já. Postupující od Mystéria Golgoty, vidí se lidstvo postaveno do vědomého zápasu se zlem, s tím, co přináší smrt, s duchovní mocí, která se staví na odpor veškerému vývoji. Poznávat zlo láme jeho moc a propůjčuje Já sílu. Na místo starého mysteriálního bytí tak nastupuje {{SE|61}}<br /> <br /> a jeho mise postupné výchovy Já skrze kulturní věky — pokračující působení Mystéria Golgoty, jež ukazuje člověku cesty k sebevýchově, k poznání jeho duchovního původu a k činnému milování ze síly «Já jsem». Lehce pronesený pojem Obratu časů teprve skrze tento historický proces překlopení, jejž uvádí Mystérium Golgoty, nabývá smyslu a obsahu. Teprve tímto lidstvovým událím může v každém člověku idea vývoje v celém svém dosahu vzplanout a ukázat iniciativní síle směr. Až do Obratu časů byl to proud moudrosti, vytékající z mysterií, který vedl člověka k probuzení Já. Od Kristovy události může lidská duše skrze vnitřní zesílení myšlení tuto moudrost proměnit v činnnou lásku — v onu sílu, která dokáže to, co z ducha povstalo, překlopit v to, co se v duchu stává. Tuto metamorfózu nelze myslet dost velkou a dost širokou. Je zcela otevřena budoucnosti a zároveň má směr a cíl. To se jeví jako rozpor, který trvá tak dlouho, dokud člověk jedná z iluze a sobectví. Rozpor se sesype v sobě samém v té míře, v jaké se moudrost ležící všemu v základu proměňuje ve svobodném činu v lásku. Obě perspektivy — odvrácení od ducha, nebo v svobodném sebeurčení obrácení k němu — vtiskují v pokřesťanském čase ráz vývoji lidstva a jeho vztahu k přírodě, a tím k zacházení s principem organismu v zemědělství.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Wandel_des_Organismusprinzips_bis_zur_Neuzeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Proměna principu organismu až do novověku ===<br /> <br /> V prakřesťanství prvních staletí uchopil a pronikl Kristův impuls duši rozumovou neboli citovou těch lidí v řecko-římské kultuře, kteří pro něj byli vnímaví. Vědomí osobnosti se v silném posílení Já naplnilo hřejivou niterností. U raných křesťanů stálo v popředí pěstování vědomí o přebývání Kristova impulsu v lidské duši. Tento impuls znamenal otřes v probouzení Já. V tomto zárodečném stavu duše jistě mohlo dojít ke změně smýšlení ohledně způsobu individuálního vztahu k rostlině a zvířeti, k zemi a kosmu. Z celkového pohledu však zemědělství pokračovalo ve svých zaběhnutých kolejích. Teprve po rozpadu Římské říše a po proudech stěhování národů se křesťanský impuls vžil do jednotlivých lidí tak hluboce, že jej začali skrze {{SE|62}}<br /> <br /> práci svých rukou zasazovat do země. Reprezentantem tohoto vývoje byl [[Benedikt z Nursie]] (480–547 n. l.). Jeho životopis v tomto ohledu vykazuje symptomatické rysy: Nejprve za studií uprchl ze svého nemravného prostředí v Římě do poustevnického života, do jeskyně v Sabinských horách. Tam ve tříleté asketické samotě přijal v přísném duševním cvičení Kristův impuls do svého Já spočívajícího ve vůli. S touto prokřesťanštěnou vůlí Já pak vystoupil do světa, stal se reformátorem mnišství, založil roku 529 klášter a řád benediktinů na Monte Cassinu – za jeho života následovalo dvanáct dalších poboček. Pro své kulturně-tvůrčí zásluhy byl později nazván „otcem Evropy“. Od něj mimo jiné pochází klášterní pravidlo „ora et labora“, modli se a pracuj, heslo, jemuž mnišství holdovalo po celý středověk a které je pozvedlo k jeho vysokým kulturním výtvorům. „Práce“ Benedikta z Nursie, zrozená z nejniternějších hlubin duše a svázaná přísnými pravidly, se vztahovala na přepracování země. Tak jako Já proniká celého člověka a dokáže ho přepracovat k vyššímu vývoji, tak Benedikt sjednotil veškeré zemědělské kulturní dědictví tehdejšího lidstva, přepracoval je ve vyšší celistvost a stvořil – v metamorfóze „organismu v přirozeném růstu“, který utvářel předkřesťanské kulturní epochy – základy pro vznik zemědělského kulturního organismu. V něm si prokřesťanštěná lidská duše začala v práci inspirované a chtěné svým Já vytvářet obraz sebe sama. V činorodosti Benedikta z Nursie, obrácené ke světu a proměňující minulé v budoucí, se setkáváme s vynikajícím představitelem exoterního křesťanství, které tvoří vnější životní formy. Tento exoterně-křesťanský proud pronikl od jihu přes Alpy do oblasti Bodamského jezera (Chur se v pátém století stal biskupským sídlem) a na počátku sedmého století se tam setkal s proudem esoterního křesťanství, které přicházelo ze západu, z Irska, a přinášelo čistě v duchu prožívané, kosmické křesťanství. To se stalo duchovní potravou pro probouzení Já v lidech. Reprezentantem tohoto proudu je Kolumbán Mladší (kolem 530–615 n. l.). Legenda vypráví, že když v roce 610 vstoupil na ostrov Reichenau v Bodamském jezeře, pluje proti proudu Rýna, jeho prvním činem bylo, že z ostrova zapudil veškerou hadí havěť v podobě divokých prasat, takže se bídně utopila v jezeře. V tomto obraze se skrývá hluboká proměna, která se odehrála. Lze {{SE|63}}<br /> <br /> ji vyložit zhruba v tomto smyslu: Člověk jako Kolumbán, který v očištěné duši a v posíleném Já nesl v sobě Kristův impuls, nemůže strpět, aby kolem něj vládla divokost. Vnějšek musí být uveden do harmonického souladu s vnitřkem, což je umělecký akt. Prokřesťanštěné Já, které si začíná uvědomovat samo sebe, se rozšiřuje a činně se chápe svého okolí; prožívá se v tomto okolí a v odrazu tohoto prožívání si ho duševně uvědomuje.<br /> <br /> Setkání a vzájemné pronikání obou proudů křesťanství, exoterního a esoterního, vytvořilo na ostrově Reichenau po dobu více než 200 let, od sedmého do devátého století n. l., kulturní místo vyzařující do celé Evropy. Benediktinské opatství se stalo „diplomatickou školou“ Evropy, udržovalo vztahy mimo jiné se dvorem Karla Velikého a bylo ve spojení s grálským proudem. Kolem Bodamského jezera vznikaly ve velké hustotě osady nejrůznějších mnišských řádů. V období vrcholného středověku byly krajiny kolem Bodamského jezera nazývány „Boží zahradou uprostřed křesťanstva“. Zde vznikl praobraz kulturní krajiny.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Punkt_und_Umkreis&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Bod a periferie ===<br /> <br /> Stávání se evropských kulturních krajin je neseno eminentně křesťanským impulsem — uměleckou proměnou divoké přírody v kulturní přírodu podle principu bodu a periferie. Je to utvářecí princip veškeré organismusbildung, například jaderná-buňka-''cytoplazma'' nebo ''embryoblast-trofoblast'' v embryonálním vývoji. Na příkladu vzniku vesnice a jejího katastru obce to lze objasnit: Přeneseme-li se do doby po stěhování národů a před první velkou dobou klučení v sedmém a osmém století, byly rozsáhlé oblasti Evropy les-bažinaté krajiny, řídce osídlené lidmi, kteří se z valné části nepodíleli na ušlechtilém pronikavém utváření těla a duše jako příslušníci předkřesťanských vysokých kultur. Jako s prapůvodní mocí přírody, přebývala v těchto raných kmenech ještě nezbrzditelná síla, bouřlivá statečnost, neformovaná, bojovná, silně na krevní síly vázaná duševnost. Já však — věčnostní jádro člověka — bylo jako poupě, jež se otevírá slunečnímu paprsku, vnímavé pro duchovní impulsy, které ukazují do budoucnosti. Této neformované a zároveň duchovně-otevřené duševní ústavě vstřícně vyšel — osamocen procházeje živelnou divokostí lesních krajin {{SE|64}}<br /> <br /> Mnich, jenž v očištěné duši nesl v sobě Kristův impuls. Snad ho vidíme stanout u pramene — u pradávného, pohanského posvátného místa — jak si v temnotě lesa vytíná malou mýtinu a hrubě tesá kapličku, v jejímž nitru spočívá oltář. Vidíme, jak z lesa přistupují lidé, přijímají poučení, které pociťují jako duchovní pokrm pro své Já, jež v nich probouzí vůli Já k práci a činí z nich pomocníky toho Jednoho, mnicha. Začínají s ním dále kácet les, vysušují nedalekém bažinu a na sluncem prozářené mýtině pěstují rostliny ze semen, která přijali z rukou mnicha jako cizí kulturní statek. Vidíme, jak zanedlouho dřevěnou kapli vystřídá románská kamenná stavba, která se svým hrozivým, mohutným zdivem a úzkými okenními otvory schranně ukrývá před dosud nezkrocenými silami přírody kolem dokola. A konečně postřehneme, že kolem tohoto věnovaného a jménem pokřtěného středu vznikají selské statky a řemeslné živnosti. Vesnice se zrodila — s kaplí či kostelem ve středu a katastrem obce jako obvodem.<br /> <br /> V následující době až do 9./10. století se pod tímto nastupujícím kulturním impulsem proměnila soulová výchova lidí. Nezřízená, bouřlivá statečnost se zvnitřnila a proměnila v duševní sílu pokory. A Já, které v pronikání a šlechtění těla a duše nabývalo vědomí sebe sama v dalších stupních, vydřelo ze sebe vůči člověku i světu «otázku». Parzivalův příběh líčí tento obrat. Mladý Parzival vstupuje do světa jako «prostý blázen». Statečně přijímá boj s každým protivníkem, aniž by věděl, kdo to je. Teprve po boji sundají vítěz i poražený hledí a představí se. Jednání předcházelo poznání. Parzivalova pouť vede skrze přehmaty, pochybnosti a utrpení k probuzení Já, k otázce: «Kdo jsem já, co ti chybí?» Otevření duše k otázce na pravém místě v pravý čas povyšuje Parzivala na krále Grálu — na Já, které se v naplnění duchem samo ovládá. Jako ve starém Řecku v neúprosnosti osudu Oresta nebo Oidipa zaznívá tragika věku přicházejícího ke svému konci, tak se v Parzivalově osudu v úplné metamorfóze zjevuje budoucí cesta ke svobodnému sebeurčení.<br /> <br /> Mezi kláštery — benediktinským mnišstvím — a Pfalzy — královskou mocí — vznikaly nyní vesnické útvary. V nich se v proměněné podobě a na vyšším stupni zjevuje celé zemědělské {{SE|65}}<br /> <br /> Dědictví předkřesťanských kulturních epoch. Uprostřed katastru obce stojí vysoko nad štítovými střechami vesnice kostel s věží a lodí, umělecké dílo v dvojím smyslu: svisle strmí vzhůru věž, navenek ztvárněný obraz vnitřního zážitku Já; vodorovně se rozkládá loď, průmět duševního prožívání ve společenství. Toto zasazení středového bodu je stavebním výkonem celého vesnického společenství. Co zde vzniká jakožto křestní akt jednoho místa na zemi uprostřed divoké přírody, je úplné vyvracení dokonalého uměleckého díla z předkřesťanské doby — řeckého chrámu. Jako tento vystavoval svou vysokou estetiku navenek, především v kompozici sloupů, avšak nitro, cella, příbytek božstva, bylo v takřka hermetickém uzavření zdí odňato profánnímu pohledu, tak je v románské bazilice venkovní strana pevně obezděna, sloupy jsou přeneseny dovnitř a vnitřní prostor je obci otevřen. Umělecká síla citové duše každého jednotlivce ve vesnickém společenství byla prostoupena obrazovým prožíváním podzemně působícího esoterního lidového křesťanství a byla nesena a podpírána institucionálně-exoterním křesťanstvím, působícím výsostně v mnišství a ve šlechtě. Oba způsoby prožívání se spojovaly a soustřeďovaly dovnitř k středovému bodu katastru a vytvářely obci a kultickému dění u oltáře v uměleckém ztvárněnísílu formové hülseny.<br /> <br /> Táž umělecká síla se však obracela i k periferii, ke katastru vesnice. I zde se odehrává vyvracení. Týká se navzájem polárního proudu pasteveckého a rolnického a volně propojených, na žádné centrum nevázaných proudů zahradnického a ovocnářského z předkřesťanské doby.<br /> <br /> Vidíme, jak nyní kolem kostela, jenž tvoří středový bod, se seskupují selské statky. Někdejší nomádství se v křesťanství nepokračuje. Putující pastýř usazuje se se svými skotem, jak tomu u polokočovných Keltů a Germánů s jejich volnými dvorci již bylo. Od nynějška žijí skot i člověk pod jednou střechou. Chov hospodářských zvířat vstupuje v uzavřenosti polního katastru do vztahu k polnímu hospodářství, lukařství a pastvinářství. Pod vedením jednoho a téhož člověka se uskutečňuje sjednocení, ba «sňatek» polního hospodářství a chovu dobytka. Protiklad nepřátelských bratrů Kaina a Ábela je překonán. Dále se nyní zahradnictví v pokřesťanské době začleňuje do vznikajícího vesnického organismu {{SE|66}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 2, S. 66.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 2: Metamorphose und Durchdringung der vier agrarkulturellen Strömungen im Durchgang durch das Christusmysterium. Der Weg vom Organismus im Naturwachstum zum Kulturorganismus.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> začleňuje. Selské zahrady se přikládají k selským statkům jako lem obtáčející vesnici. Zde se na ohrazeném prostranství shromažďuje zděděné kulturní dědictví zeleniny, květin, léčivých bylin a bobulovitého ovoce; zde bylo sídlo včelařství; odtud se roje rozlétaly do okolní hofgemarkung, obstarávaly opylování a přinášely med.<br /> <br /> Jako se chov hospodářských zvířat a zahradnictví průchodem přes Obrat časů vyvinuly v orgány vznikajícího organismu vyššího řádu, tak i ovocnářství. Přikládalo se k zahradám jako další lem v druhově bohaté kultuře vzrostlých kmenů v podobě ovocných luk obtáčejících vesnici. V blízkosti stájí dodávaly ovocné louky zároveň čerstvou zeleň ke krmení mláďat.<br /> <br /> Za ovocnými loukami se otvíral katastr vesnice do polní krajiny, do luk a pastvin, do nížin, lužních luk nebo lemů doprovázejících potoky a řeky. Tato travní plocha, stejně jako kultury orné půdy, začleňuje se — zprostředkovaně skrze benediktiny — jako orgány do vesnického organismu. Oplodněny impulsem křesťanství se obilnářství a chov dobytka, ovocnářství a zahradnictví, lukařství a pastvinářství, pěstování živých plotů a les, jakož i vodní hospodářství, slučují v {{SE|67}}<br /> <br /> v celku, ve vnitřně uzavřeném organismu zemědělství. «Vnější kůži» tohoto organismu vůči přiléhajícímu lesu nebo sousedním katastrem vyznačují mezníky, a kde se z nějakého návrší otevírá volný výhled, zdraví z dáli kostelní věže sousedních vesnic.<br /> <br /> Z vědomostní síly prokřesťanštělé rozumové neboli citové duše jsou prvky předkřesťanského zemědělství pozdviženy na vyšší kultivní stupeň. V organismu vesnice nebo na jednotlivém statku vstupují do vzájemně se podporujícího vztahu. Nejpatrněji se to dotýká někdejšího prapůvodního protikladu polního hospodářství a chovu dobytka. Domácí zvířata jsou v druhu a počtu sladěna s dostupnou krmnou základnou. Dodávají hnůj, který spolu s trojpolním osevním postupem — ozim, jařina a úhor — podporovaný obracejícím obděláváním pluhem, zajišťuje půdou zakořeněnou trvalou úrodnost. Vše stojí prostorově i časově ve vzájemném vztahu: Na osevním členu úhoru — jenž znamená rok odpočinku pro půdu — vyrůstá po jarním přebrázení egge divoký porost bylin, trav, jetelovin atd., který je přes léto ovcemi a skotem spásán a zároveň hnojován. Tato orná pastvina obdrží před podmítkou a výsevem ozimů na podzim ještě navíc hnůj ze stájového chovu z předcházejícího podzimně-zimního období. Ve druhém roce stojí jako chlebné obilí ozimá obilnina, která zároveň dodává především slámu pro podestýlku ve stáji, a ve třetím roce stojí jako «ubírající plodina» jarní obilí a luskoviny, len, přadný len atd. Celá polní plocha je rozdělena přibližně do tří stejně velkých ploch, na nichž stojí vedle sebe plodiny, jež jsou pokaždé na jedné ze tří dílčích ploch pěstovány ve tříletém sledu za sebou (obrázek 2). Trojpolní hospodaření bylo až do novověku zárukou každoročně se obnovující, pouhé přírodní úrovně přesahující úrodnosti půdy. Louky, jež věnovaly seno pro zimní krmení ve stáji — a tím vznikal chlévský hnůj pro ornou půdu — byly nazývány «matkou orné půdy».<br /> <br /> Jako se živé buňky s jádrem a obalnou plazmou slučují do vyšších celků, třeba rostliny, tak se vesnice slučují do vyšší jednoty kulturní krajiny. Všechny evropské krajiny dostaly pod vlivem křesťanství vtisknut svůj svébytný kulturní charakter. Představují tkáň buněk stvořenou po staletí lidským duchem a lidskou rukou, {{SE|68}}<br /> <br /> Jednotlivé dvory a vesnické organismy. Jejich hodinou zrození bylo sedmé až desáté století, v lesnatých krajinách středoevropských to bylo století dvanácté.<br /> <br /> Vesnický organismus — nebo při rozptýlené poloze jednotlivých dvorů farní obvod — vykazuje tak své nitro a svůj vnějšek. Prožívání této polarity vtiskovalo svůj ráz každodenní práci ve stáji i na poli. V plném odevzdání citové duše tvořila práce most mezi tímto nitrem a vnějškem. Byly to tytéž ruce, které uměle tesaly kámen pro stavbu kostela, malovaly fresky, tvořily barevná okna — a zároveň venku pečovaly o dobytek, obdělávaly pole a stejně uměle utvářely kulturní krajiny. Bylo to totéž vědomí, které uchopovalo stavbu kostela jako střed, gemarkung jako periferii, a oba póly spojovalo prací, skrze «*ora et labora*», v celek vesnického organismu. Co jednotlivá duše, co celé vesnické společenství prožívalo jako posvátný úkon u oltáře, to vtékalo do práce a propůjčovalo jí na dvoře i na poli duchovní hybnou sílu a smysl — uspořádat vztahové předivo rolnictví, chovu dobytka, zahradnictví, ovocnářství a lesnictví, jakož i hospodaření na loukách a pastvinách v míře, harmonii a kráse navzájem.<br /> <br /> Co naopak zemědělec venku na jaře, v létě, na podzim a v zimě prožíval z živelných přírodních sil ve větru a počasí, co k němu mluvilo slunce, měsíc a hvězdy — to se v něm zhušťovalo, aniž by bylo «přemyšleno», v moudrost instinktivně jistého pracování. Bohatství tohoto prožívání z práce pod volným nebem nesl jako zvnitřněné dobro zpátky k oltáři — a tam přijímal znovu impulzaci z ducha. Toto rytmické vetkání do niterného i vnějšího prožívání v duchu křesťanství, stupňované slavením ročních svátků, kultivovalo celého člověka v jeho vztahu k práci, k přírodě a k společenství. Vpisovalo se do duše člověka právě tak jako do zevnějšku přírody. Z toho snad pramení, že z každého místa uvnitř evropských kulturních krajin k jemnějšímu vnímání promlouvá *spiritus loci*. Jak silně se v tom zjevuje obraz duše národa — nebo v charakteru krajiny: ducha národa — ukáže se, srovná-li se jemnější nuance uměleckých děl vyrůstajících z jednotlivých lidovostí s krajinami, v nichž vznikla. Lze v tomto smyslu hovořit o krajinném typu odpovídajícím anglické duši národa, a stejně tak o nizozemském, švédském, italském atd. typu krajin. Od raného středověku nesou krajiny {{SE|69}}<br /> <br /> v postupující individualizaci jednotlivých vesnických společenství pečeť příslušného vládnoucího ducha národa, duše národa a lidovosti.<br /> <br /> Stěhování národů mělo severně od Alp za následek zánik a zničení všech měst, jež Římané vybudovali: nová forma osídlení, vyrůstající z proKřesťanštěné duševní držení «*ora et labora*», se stala vesnicí. Teprve později, v desátém a jedenáctém století, se jednotlivá vesnická společenství — v návaznosti na šlechtická sídla, kláštery, ústřední obchodní místa a obdařena zvláštními výsadami — stala městy. Na počátku bylo zasazení kaple jako středobodu a vyklučování kusu divoké přírody v jejím okolí, po němž následovala stavba románské baziliky a rozmístění selských usedlostí k ní orientovaných, jakož i obestavění obklopující a zvenčí ohraničené zemské plochy. V té míře, v níž se centrum — kostel — s věží a lodí v umělecky plastickém tvarování zvedalo do výšin a formovalo, v téže míře se utvářela a členila někdejší bujná divoká příroda gemarkace v kulturní přírodu. Tento vývoj postupující umělecké harmonizace a zušlechťování dosáhl svého vrcholu v nastupující gotice. V románském slohu se v zárodečných rysech uměleckého vyobrazení zjevuje to, co se v lidech postupně v pokoře a oddanosti odhalilo a zvnitřnilo jako nejhlubší podstata křesťanství. Grálský impuls, vzešlý z proudu esoterního křesťanství v osmém a devátém století, prostoupil duše lidí a probudil v nich ve vysoké míře sílu zvnitřnění. V gotice z této niternosti duševního života rozkvétá neslýchaná umělecká tvořivá síla. Věž stoupá ještě výš, filigránská, do výšin; dlouhá, vysoká, široko rozkošatělá vícelodní basilika s příčnou lodí a chórem objímá ohromný vnitřní prostor prosycený barevným světlem, jež biblickými výjevy a postavami světců v barevných oknech vtéká dovnitř jako z vyššího světa. Jak asi prožíval tento prostor venkovský člověk, jenž bydlel v jednoduché, k zemi tísněné obydlí u pat mohutné stavby? Zvenčí se jeho pohledu nabízela prací jeho rukou utvářená příroda ve svých formách a barvách; vstoupiv do vnitřního prostoru vysoké stavby, zakoušel formy a barvy zcela jiného druhu. Jeho nazírání se nabízelo ve vysokém uměleckém ztvárnění zobrazení jeho vlastního citového geistig-duševního prožívání.<br /> <br /> V gotice dosahuje vybudování středobodu v obvodu náležející gemarkace svého vrcholu. Ryze z vnitřního {{SE|70}}<br /> <br /> Z ryze vnitřního prožívání lidí vytvořená stavba se tyčí v uměleckém povznesení z obklopující krajiny. Gotické katedrály, dómy, münstry a venkovské kostelíky i předcházející stavby románské neuzavírají krajinný prostor jako řecký chrám, nýbrž jsou ve vyšším smyslu ústředním orgánem celkového organismu zahrnujícího obklopující pozemskou přírodu. To lze dobře pocítit na vlastní kůži, když se k takovým stavbám, jako jsou například Chartres, štrasburský nebo ulnmský münster – odmyslíme-li si dnešní městské okolí –, nebo k nějakému venkovskému kostelíčku přibližujeme z dálky pěšky.<br /> <br /> V gotice vrcholného středověku byly i poslední zbytky bujné divoké přírody zkroceny a Já-chtěnou prací povzneseny na «Boží zahradu». Pohledem na množství skulptur v portálech a výklencích, na živě z hlavic vystupující bytosti, na rostlinnou ornamentiku, jež na mnoha místech zdobí zevní plášť staveb, lze nabýt dojmu, jako by nadbytečné, z obklopující přírody uvolněné a přečištěné živé tvořivé síly vplynuly do stavby, do dláta a štětců uměleckých rukou. Jako tyto stavby samotné, tak je s nimi nyní dovršena i kulturní krajina. Jako má gotika s jejími vysoko vzpínajícími se lomenými klenbami svorník (v románském slohu nese oblouk jako celek), tak tvoří gotika vcelku svorník ve vývoji organismu jako základního utvářecího principu západních kulturních krajin a zároveň svorník věku rozumové čili citové duše.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Organismusprinzip_in_der_Neuzeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Princip organismu v novověku ===<br /> <br /> Mohutné přelomy charakterizují přechod přes práh novověku, do věku bewusstseinsseely. Evropa se začíná členit do národních států. Čin Jany z Arku (1412–1431) zahajuje proces územního oddělení Francie a Anglie; mořeplavci ze španělských a portugalských království otevírají mořské cesty do vzdálených zemí; z abstrahujícího myšlení se zakládají novější vědy; Koperník (1473–1543) «nechává zemi obíhat kolem Slunce»; církev a šlechta propadají ortodoxii; obě trvají na svých privilegiích a soupeří o moc; města rostou a s nimi měšťanstvo. Umění nejzřetelněji odrážejí proměnu vědomí tím, že například malba zlatého pozadí, obraz příchodu věčného do časného, je nahrazena {{SE|71}}<br /> <br /> prostorovou perspektivou. Empirie, smyslové nazírání, nastupuje svůj vítězný pochod. Selství se snaží osvobodit z hegemonie církve a šlechty, aby si, zachovávajíc svou lidovost a z esoterních pramenů inspirované lidové křesťanství, razilo vlastní cesty svobodného sebeurčení. Nastupuje věk, ve kterém se člověk stále více vidí postaven do vědomého střetu se Zlým, do protikladu sil podporujících vývoj a sil retardujících, vývoj popírajících.<br /> <br /> Tento protiklad se stává zjevným, pokud jde o princip organismu, hned na počátku 15. století. Na jedné straně vidíme, jak Španělé a Portugalci táhnou se svými velkoplachetniky odvážně stále většími kruhy do Atlantiku přes déle už známé Kanárské ostrovy a jak právě Portugalci přitom roku 1425 objevili ostrov Madeira. Byl neobydlený a nesl druhově bohatý plášť pralesů, od pradávna rostlý «organismus v přirozeném růstu». O málo později, od roku 1426 do roku 1428, první osadníci-sedláci z Portugalska jedinečný přírodní biotop ostrova vypálili, přivedli si původní obyvatele Kanárských ostrovů, Guanče, zotročili je, nechali je táhnout síť závlahových kanálů a přes celý ostrov pěstovat třtinový cukr v monokultuře, který, zpracovaný v surový cukr, jako exportní zboží nacházel vítaný odbyt na pevnině a zejména v Anglii.&lt;ref&gt;Alfred W. Crosby: ''Die Früchte des weißen Mannes – Ökologischer Imperialismus 900–1900,'' Frankfurt, New York 1991, 280 S.&lt;/ref&gt; Zde, jako v zárodečné buňce, odehrává se symptomaticky to, co pak v následujících stoletích ve velkém v novém světě vedlo k záborům půdy, k rozsáhlým mýcením, k monokultuře, zotročení, obchodu s otroky a k vývozním trhům pro potraviny — raná podoba agrárního industrialismu a, v dekadenci, opakování kulturně podmíněných předkřesťanských vývojových proudů.<br /> <br /> Na druhé straně vidíme, jak zejména ve střední Evropě rolníci zápasili o svou svobodu vůči hegemonii církve a šlechty a pokoušeli se přenést svá kulturní dobytí přes práh novověku. Z vesnických společenství, která udávala tón v raném středověku, se od devátého a desátého století tu a tam vydělovala města. V nich se s měšťanstvem, s příchodem římského práva a od 13./14. století se zakládáním univerzit rozvíjel kulturní život emancipovaný od přírody — jiný než ten, jenž v selských gemeindách jako tvůrčí<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 3, S. 72.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 3: Die Natur- und Sozialordnung der freien wirtschaftlichen Dorfgemeinschaften.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Kraft aus dem Volkstum fortlebte. Tato hledala v přechodu do věku vědomostní duše jiný způsob kulturního rozvinutí a nalezla svůj vlastní, středoevropský výraz ve «svobodných hospodářských vesnických společenstvích». Ta se osvobodila od cizího řízení hegemonních mocí a jsou plodem vesnického vývoje od konce doby stěhování národů. {{SE|72}}&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophie, soziale Dreigliederung und Redekunst'', GA 339, Vortrag vom 12. Oktober 1921, Dornach 1984, S. 29.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Ve svobodných hospodářských vesnických společenstvích přišel v 15. století ze sil lidovosti ke krátkodobému rozkvětu vzájemně se podporující přírodní a sociální řád.<br /> <br /> Vedle výše popsaného organismického přírodního řádu se středem a členěným obvodem vesnického katastru se tu v zárodku vytvořil trojčlenně uspořádaný sociální řád. Pod povrchem historicky uchopitelného katolického (petrinského) křesťanství žilo lidové křesťanství, z jehož pramenů pečovala lidová duše o duchovní život, který šel od úst k uchu, který se daroval v obrazných vyprávěních, duchovních zážitcích a tušeních, v pověstech a legendách, v lidové poezii a hudbě atd. Z tohoto samého pramene vyvěralo právní žití, které zakotvovalo v právním citu každého jednotlivce, šlo nepsané od úst k uchu a každoročně bylo znovu určováno nebo potvrzováno. A {{SE|73}}<br /> <br /> rozumí se samo sebou, že ze strany klášterů, zemských pánů a vzestupem jdoucích měst římské, psané právo toto prožívané právní smýšlení stále více podrývalo. Na pozadí z lidovosti vyrůstajícího duchovního a právního žití se hospodářský život instinktivně utvářel v asociacích. Vesnické útvary se seskupovaly ve takové vzdálenosti okolo centrálního trhu, aby formani mohli přijet a zase odjet v jednom dni. Lidé ve vsích stáli navzájem a k centrálnímu trhu v takovém hospodářském vztahu, že výměna zboží kryla potřebu za ceny, které zajišťovaly živobytí selských a řemeslnických rodin tak dlouho, dokud tentýž produkt nebyl znovu zhotoven.<br /> <br /> «Svobodná hospodářská vesnická společenství» na počátku novověku nesou v sobě zárodek utváření sociálního žití do budoucnosti ve smyslu «trojčlennosti sociálního organismu». Toto rozkvétání svébytné, lidové duchovnosti sociálního žití ve vesnických společenstvích bylo uzpůsobeno k tomu, aby v Středoevropě zahájilo bázově-demokratický vývoj, podobný tomu, který se vytvořil ve Švýcarsku. Nejušlechtilejší té doby, jako například Matthias Grünewald (1470–1528), Tilman Riemenschneider (1460–1531), Paracelsus (1493–1541) a mnozí jiní, se solidarizovali s rolníky. Avšak stály proti tomu retardační síly v církvi a šlechtě. Konflikt se vybil v selských válkách 1524 až 1525. Co jako zárodečný, kulturně-obnovující impuls se mohlo postavit po bok vzestupem jdoucích měst, bylo utopeno v krvi. Protireformace udělala své, aby všechna další úsilí o samostatnost potlačovala v zárodku. Římské právo nastoupilo svou nadvládu i na venkově. Půda se stala v daném právním chápání soukromoprávním vlastnictvím a tím znenáhla obchodovatelným zbožím.<br /> <br /> Pak ale, kolem přelomu 15. do 16. století, znovu propuká sociálně-reformní impuls. Spis Valentina Andreaeho (1586–1654) «Chymická svatba Christiana Rosenkreutze» koluje od přibližně roku 1604 z ruky do ruky. Vydán byl roku 1616 ve Štrasburku. Odkazuje na Christiana Rosenkreutze (1378–1484) a jeho zasvěcení<br /> <br /> 1459. Ve stejné době se ustavilo «Bratrstvo Růžového kříže». Sdružovalo nevelký okruh jednotlivých lidí, kteří zůstávali nepoznáni a kteří — na rozdíl například od Paracelsa (1493–1541) — nevystupovali navenek s žádným učením, nýbrž skrytě, z duchovních inspirací, se nezištně stavěli do služby bližním. Pravděpodobně od téhož autora, Valentina Andreaeho (1586–1654), vzešla další růžokřížovnická díla: roku 1614 ''Fama Fraternitatis'' (obrácená na «hlavy, stavy a učené muže Evropy»), roku 1615 ''Confessio'' a roku 1617 ''Všeobecná a generální reforma celého světa''. V této «Generální reformě» z ducha růžokřížovnictví se znovu z ukrytí hlásily ony impulsy, které skrytě v 15. století kladly zárodek trojčlennosti sociálního života ve svobodných hospodářských vesnických společenstvích. {{SE|74}}<br /> <br /> Co z růžokřížovnictví — ze spirituálních impulsů, jež zachycovaly působivého ducha přírody i sociálního života stejnou měrou — mohlo pro 17. století znamenat průlom, bylo zničeno obrovitou pohromou třicetileté války a jejími následky. Tato válka zpustošila Středoevropou strategií spálené země. Mnohé vesnice se trvale proměnily v pustiny; venkovské obyvatelstvo padlo ze 40 %,&lt;ref&gt;Aus: Wilhelm Abel: ''Geschichte der deutschen Landwirtschaft'', Stuttgart 1967, S. 265.&lt;/ref&gt; městské ze 33 % za oběť hrůzám hladu, moru a válečných operací. Zásoby osiva a potravinářského obilí byly opakovaně vypleněny nebo zničeny vypalováním, zvířata hnána pryč procházejícími vojsky, studny otráveny vhazovanými zvířecími mršinami. Ještě do konce století, padesát let po Vestfálském míru roku 1648, panoval na mnoha místech hladomor. Třicetiletá válka fyzicky zlomila páteř zděděné zemědělské kultury Středoevropy. Mnoho z lidové moudrosti zaniklo, a jen namáhavě bylo možno z dochovaného zkušenostního vědění znovu probudit k životu princip organismu ve vesnicích a na jednotlivých statcích. [[Dottenfelderhof]] například — deset kilometrů od středu Frankfurtu nad Mohanem, jako dvůr přináležející k premonstrátskému klášteru Ilbenstadt — byl zcela srovnán se zemí. Teprve roku 1707 došlo k obnovení hlavní budovy s obytními prostory a obilnicí, a roku 1742, téměř sto let po válce, byl celý areál — nyní jako hermeticky uzavřený opevněný dvůr — obnoven.<br /> <br /> Po hlubokých propadech 17. století přineslo 18. století s osvícenstvím i probuzení v zemědělství. V jeho první polovině rozkvétala takzvaná literatura hospodářů domu, která v ohlédnutí za ztracenou moudrostí minulosti usilovala pochopit zemědělství ještě jako organismický, eticky zakotvený celek. Ve druhé polovině 18. století vstoupila do popředí experimentální ekonomie.&lt;ref&gt;Ebd., S. 202.&lt;/ref&gt; Hledělo se k tomu, co se v rámci organismické uzavřenosti empiricky osvědčilo jako rozumné, a co pak připravilo půdu pro nastupující agrární vědy 19. století. Po dlouhotrvající depresi, která sledovala zmatky třicetileté války, prošlo zemědělství v průběhu 18. století obrodem. Nehledě k uplatňování racionálnější, myšlenkově prohloubenější praxe, bylo zlepšení životní situace vděčno především „ozelenění úhoru&quot;. V rámci nadále provozovaného trojpolního hospodářství byla úhorová pole osázena okopaninovými plodinami (brambory) a především jetelem. Polním pícninářstvím se zvýšila úrodnost půdy, výnosy rostly a nouze ustoupila skromné prosperitě. {{SE|75}}<br /> <br /> V osvícenství 18. století vystupovalo ze skrytosti růžokřížovnictví a jiných příbuzných spirituálních proudů — zástupně jmenujme teologa a „teozofa&quot; Friedricha Oetingera (1702–1782)&lt;ref&gt;Vgl. Rudolf Steiner: ''Von Jesus zu Christus'', GA 131, Vortrag vom 13. Oktober 1911, Dornach 1988, S. 194 ff.; sowie Emil Bock: ''Die Boten des Geistes'', Stuttgart 1967, S. 55.&lt;/ref&gt; — do společenského vědomí. Německý idealismus čerpal ve filosofii, básnictví, vědě a umění právě z těchto spirituálních podzemních vod. Z týchž podzemních vod vyvěraly ideály, jež stály na počátku Francouzské revoluce, volání po svobodě, rovnosti a bratrství. Jsou to v proměněné podobě táž volání, jež byla zakotvena v trojčlennosti svobodných hospodářských vesnických společenství 15. a 16. století, táž, jež na počátku 17. století dávala impuls snahám růžokřížovníků o „Generalreformaci&quot;,&lt;ref&gt;Johann Valentin Andreae: ''Allgemeine und Generalreformation der ganzen weiten Welt – beneben der Fama Fraternitatis, des löblichen Ordens des Rosenkreuzes, an alle Gelehrte und Häupter Europa geschrieben'', Kassel 1614.&lt;/ref&gt; táž, jež [[Goethe]] (1749–1832) ve svém ''Wilhelmu Meisterovi'', v ''Heřmanovi a Dorotě'' a jinde básnicky zpracovával. Tato volání, jež proudila z esoterického vědění staletími, i ona ztroskotala na retardujících {{SE|76}}<br /> <br /> Síly; i ona dozněla v krvavých bojích a skončila opět vítězstvím restaurace.<br /> <br /> Jaký vývoj vzala na pozadí těchto historických událostí zemědělství? Jeho základ, organismusprinzip, zůstal zachován. Stal se však tradicí bez nadále působící duchovní hybné síly: kulturní krajiny, jež vzešly z rolnické práce, musely být v postupujícím chodu staletí udržovány se stejnou námahou jako stavby románských kostelů a gotických katedrál, jež s nimi tehdy tvořily jednotu. Nejprve odcházeli jednotlivci, odvážní lidé, kteří si zabalili uzlík a přestěhovali se do rodících se měst. Pak však, od 17. století, je ve vlnách vystěhovalectví následovaly tisíce, lákány heslem „Stadtluft macht frei&quot;. Přijímali ztrátu dědičného zázemí vesnice a jejího míru; usilovali ven z tísně a nesvobody života spojeného s přírodou a hledali v existenciální nejistotě svobodné sebeurčení v nově vznikajících povoláních. Příkladně a dojemně popisuje tuto osamělou cestu do nejistého pozdější oční lékař a básník Jung-Stilling (1740–1812),&lt;ref&gt;Johann Heinrich Jung-Stilling: ''Lebensgeschichte'', München 1968.&lt;/ref&gt; jemuž Goethe rázným zásahem pomáhal z nejedné existenční nouze. Stále více vysávala města lidi ze zemědělství, akademický život a přírodní vědy vzkvétaly a s nimi technické uplatňování poznaných zákonů anorganické přírody. Oproti celistvě lidsky universálnímu zaměření práce v zemědělství se nyní lidé ponořovali do světa průmyslu s jeho dělbou práce. Tito, kteří byli dosud zcela zakořeněni v lidovém vědomí, viděli se v existenciální nejistotě vyzváni k individuálnímu sebeuvedomění. Z rolníka se stal moderní, emancipovaný člověk — proletář. Ten nemohl z procesu dělby práce získat nic než svou mzdu; humanistické vzdělání jeho doby mu nedokázalo odpovědět na jeho životní otázky, stejně tak přírodní vědy, jež ho v otázce jeho lidství nechávaly pocházet z opice. V postupujícím novověku klesá selství do tradice vázané na dědická práva, z níž již nevycházely žádné obnovující impulsy. Tato tragika charakterizuje vývojový chod 19. a 20. století. Již osev úhoru jetelem v 18. století byl impulsem přicházejícím zvenčí, který narážel na odpor — mimo jiné i proto, že<br /> <br /> Někdejší pružná trojpolní soustava ztuhla zevnitř vlivem římsko-právního vlastnického řádu.<br /> <br /> Jak silně bylo setrvačnictví každé novinky nepřítelem, ukazuje na počátku 19. století pokus zavést do vysoce rozvinuté flanderské zemědělské kultury secí stroj. Tento pokus zpočátku selhal; rolníci instinktivně cítili tento záměr jako vpád do duchovně-mravního sebepochopení rolníka, jenž rozryté zemi v odměřeném kroku a rytmickém švihu svěřoval setbu a jenž zároveň tuto událost provázel v duševně-duchovním postoji svým požehnáním. Jak jinak ten, kdo secí stroj konstruoval — přicházeje zvenčí z města, rozložil v myšlenkové abstrakci proces sení na jeho jednotlivé funkce. Z toho postavil stroj, který musí splňovat tyto funkce: uložit určité množství osiva určité velikosti zrna v určité časové jednotce do určité hloubky v půdě a přikrýt je zemí. {{SE|77}}<br /> <br /> V 19. století přebíraly postupně přírodní vědy a technika správu nad zemědělstvím odcizenýmjeho duchovním impulsům. Hned na počátku byla zakládána jedna zemědělská fakulta za druhou. Do popředí vystoupila otázka toho, co bylo nazýváno „starou silou půdy&quot;, a z ní otázka hnojení. Chtělo se porozumět tomu, co propůjčovalo půdám trvalou úrodnost v průběhu věků. Z dohledu se vytratila celistvost organismu zemědělství a součinnost jeho článků — a hledaly se jednotlivé faktory. Byl rozpoznán humus jako nositel úrodnosti. Aby bylo možno experimentálně sledovat otázku trvalé úrodnosti půdy, byl v Kentu v Anglii v roce 1853 založen Rothamstedský pokus trvalého hnojení. Na parcelce s chlévským hnojem bylo hnojení po nějaké době přerušeno — a po padesáti letech bylo možno ještě konstatovat přetrvávající účinky tohoto někdejšího hnojení.&lt;ref&gt;Edward John Russel, John August Voelker: ''Fifty years of field experiments at the Woburn Experimental Station'', Rothamoted Monographs on Agricultural Science, London 1936.&lt;/ref&gt; Tím, a také pozdějšími dlouhodobými pokusy prováděnými jinde,&lt;ref&gt;Ernst Klapp: ''Lehrbuch des Acker- und Pflanzenbaus''. Berlin, Hamburg 1967, 611 S.&lt;/ref&gt; se potvrdilo, že „stará síla&quot; vděčí podstatně chovu skotu v organismu zemědělství.<br /> <br /> Výzkumy chemika Justuse von Liebiga (1803–1870) obrátily v otázce hnojení pozornost k významu jednotlivých látek. Ze svých rozborů sklizně vyvozoval, že půdy {{SE|78}}<br /> <br /> statku o tolik živin, kolik jich je obsaženo v prodaných plodinách.&lt;ref&gt;Justus von Liebig: ''Die organische Chemie in ihrer Anwendung auf Agrikulturchemie und Physiologie'', Braunschweig 1840.&lt;/ref&gt; Z tohoto závěru vyvodil svou teorii minerálního hnojení, podle níž živina, která je v minimu, omezuje výnos. Liebig, který stál jednou nohou ještě v německém idealismu a druhou v nastupujícím materialismu druhé poloviny 19. století, byl přesvědčen, že ztrátu půdou vázaných klíčových živin — fosforu, draslíku a dalších — je třeba hnojením nahradit. Jinak, v rozporu s panující naukou, soudil o dusíku. O ten se má postarat sama příroda. Stáli proti němu jeho odpůrci, zastánci dusíkatého hnojení, kteří v dalších letech získali převahu. Posmrtnou satisfakcí pro Liebiga bylo uskutečnění a potvrzení jeho tezí zemědělcem Schultzem-Lupitzem (1831–1899),&lt;ref&gt;Asmus Petersen: ''Schultz-Lupitz und sein Vermächtnis'', Stiftung Ökologischer Landbau (SÖL), Sonderausgabe Nr. 38, 2. Aufl. 1992, 66 S. Mit Vorworten von Gerhardt Preuschen und Wolfgang Schaumann.&lt;/ref&gt; jemuž se po desetiletém úsilí podařilo podstatně zlepšit výnosovou úroveň extrémně chudých písčitých půd v Lupitz prohloubením humusového profilu.<br /> <br /> Příznivý předplodinový efekt luskovin zůstával až do konce 19. století záhadou, dokud Hellriegel (1831–1895) v roce 1886 nezveřejnil svůj objev hlízkových bakterií vázajících dusík, které žijí v symbióze s kořeny luskovin. Přesto — navzdory těmto poznatkům z vědy i praxe o vázání dusíku ze vzduchu jako dění v živém — soustředilo se veškeré úsilí na otázku, jak by bylo možno dusík ze vzduchu technickou cestou, s obejitím živého, převést do podoby soli. Nešlo totiž jen o to získat tuto nejžádanější ze všech hnojivých látek pro zemědělství, nýbrž stejně tak pro výrobu výbušnin. Jediné světové naleziště dobyvatelných dusíkatých solí v podobě chilského ledku se nachází v poušti Atacama v Chile — vzdálený a přenákladný zdroj pro rostoucí potřebu 19. století.<br /> <br /> Tak působily přírodní vědy a technika od 19. století zvenku do zemědělství a staly se ve 20. století průkopníky odcizení zemědělství jeho vlastním vývojovým impulsům a výrobním podmínkám — a nakonec příčinou jeho zániku v agrární industrialismus. Hybatelem na této cestě je<br /> <br /> dusík, za nímž od 60. let 20. století následovaly syntetické herbicidy, pesticidy, prostředky pro zkracování stébel atd. a genetické inženýrství.<br /> <br /> Na počátku 20. století byl v Norsku po Birkeland-Eydeově postupu ve elektrické peci oxidován vzdušný dusík. Ukázalo se to jako příliš nákladné. Chemik Fritz Haber (1868–1934) vypracoval v letech 1905 až 1910 v BASF v Ludwigshafenu am Rhein vědecké základy syntézy amoniaku ze vzdušného dusíku; jeho partner, inženýr Carl Bosch, vytvořil pro tuto syntézu do roku 1913 velkoprůmyslová zařízení. V tomto Haber-Boschovým jménem nazvaném postupu je vzdušný dusík přiváděn k reakci s vodíkovým plynem v kontaktních pecích při tlaku 200 barů a teplotách 500 až 600 °C za přítomnosti katalyzátorů. Vidíme, jak nadmíru reakčně líný dusík vzduchu, který luskoviny tichým, jemným způsobem v kosmicko-zemských rytmech slunečního roku aktivují pro životní proces tvorby bílkovin, je zde na anorganicko-technické rovině, s vysokou spotřebou energie a bez ohledu na místo a čas, násilím donucen do reakceschopné sloučeniny. Tento vynález — podobně jako pozdější vynález uvolnění jaderné energie — zpřístupňuje síly pod-přírody lidské libovůli, přičemž nakládání s nimi zanechává od té doby stopy zkázy v díle stvoření přírody. {{SE|79}}<br /> <br /> Syntéza amoniaku byla výrobně technicky dozrálá právě před vypuknutím první světové války, učinila tak mocnosti středního bloku nezávislými na dovozech chilského ledku a atlantickou blokádu Angličanů, zaměřenou na zamezení těchto dovozů, obsoletní. Teprve syntézou amoniaku byl první světový válka jako artilérní a bombový válka v tom zničujícím rozsahu a takové délce pro mocnosti středního bloku veditelná. V průběhu války disponovali touto technikou také západní spojenci. Po konci války vyvstala ze strany dusíkového průmyslu otázka: Když žádná válka, co pak s dusíkem? Shodli se rychle — vítězové i poražení — a zřídili Evropský dusíkový syndikat a prohlásili zemědělství za nový trh. S obrovskou reklamou a průmyslem iniciovaným, praxe blízkým výzkumem přešla výroba dusíku plynule z produkce výbušnin pro bomby a granáty do výroby syntetických hnojiv pro zemědělství. Ještě jednou se potvrdila pravdivost výroku Hérakleita, že válka je «otcem všech věcí».&lt;ref&gt;Hérakleitos (předsókratický filosof, asi 520–460 př.Kr.), Fragment DK B 53: «Válka je otec všech věcí, král všech věcí. Jedny z nich činí bohy, druhé lidmi,&lt;/ref&gt; Totéž se stalo po<br /> <br /> Totéž se stalo po druhé světové válce ve Spojených státech, kde teprve po jejím konci našla dusíkatá hnojiva plošné uplatnění. V následujícím období se stal dusík ve spojení s technikou zavlažování v suchých oblastech globálním motorem v monokulturách produkujícího agrarindustrialismus.<br /> <br /> Ve střední Evropě odolával organismu-princip této bouřlivé době ještě dlouho. Friedrich Aereboe (1865–1942), zakladatel novějšího zemědělského provozního myšlení, popisuje kolem roku 1917 zemědělský podnik jako soudržný organický celek: „Já [...] pojímám zemědělský statek jako nedělitelný, organický celek a ukazuji, jak tento celek dostává a musí dostávat rozličnou podobu pod měnlivým vlivem vnějších a vnitřních životních podmínek.&quot; Porovnává „organickou bytostnou povahu hospodaření na statku&quot; ohledně členění na provozní odvětví s „tělem zvířete, které má srdce, plíce, játra a jiné orgány&quot;. Tak jako tyto orgány — každý podle svého úkolu — stojí ve vztahu k nadřazenému celku zvířete, tak jednotlivé složky zemědělství ke ganzheit hoforganismu. Aereboe poprvé uchopil hospodářské předivo vztahů zemědělského statku, jak toto předivo vzniklo z intuitivně-instinktivních podvědomých základů vědomí, v jasných, světlých myšlenkách. Vztahové předivo, které nalezl, mu bylo nezpochybnitelnou skutečností, jíž bylo třeba prosvítit myšlenkami a odpovídajícím způsobem provozně-hospodářsky optimalizovat. Samu skutečnost — bytostnou povahu celku — nestavěl pod otázku. {{SE|80}}<br /> <br /> Zásadu hospodářského organismu hájili představitelé zemědělského provozního myšlení v Německu až do 50. let 20. století. Dělo se tak se zohledněním všech technologických výdobytků tehdejší doby, zvláště „minerálního hnojení&quot;, a zde s osobitým důrazem na cílené použití synteticky vyráběných dusíkatých solí. Pak se však červená nit abendländischchristlichen zemědělství definitivně přetrhla. Od počátku 60. let se pojem hospodářského organismu vytrácel, a na jeho místo nastoupil pojem systému. Tento je ze všech stran otevřený a je myšlen jako síť propojení, bez vztahu k žádné „bytostné povaze&quot;, tj. k žádné v sobě samé odůvodněné ganzheit. Tím byla otevřena všechna stavidla k rozpadu zemědělství do agrárního průmyslu. Podstatným spouštěčem byl {{SE|81}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 4, S. 81.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 4: Die vierfache Zerstückelung des Betriebsorganismus in Monokultur und Massentierhaltung.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Podstatným spouštěčem bylo nástup syntetických herbicidů v 60. letech. Jsou to růstové látky, které jako „totální herbicidy&quot; systémově zasahují do životních dějů rostlin takovým způsobem, že se tyto rostliny doslova přerostou k smrti nebo odumírají jinou fyziologickou cestou. Nasazení systémových herbicidů, po nichž následovala syntetická fungicida a insekticida, rázem proměnilo klasickou pestrost provozní organizace. Ze roku na rok mohl rodinný podnik zdvojnásobit své osevní plochy cukrovou řepou, bramborami nebo polní zeleninou, nebo je — pokud to trh dovoloval — znásobit ještě víc. Mohl se libovolně specializovat na pouhopouhé několik nebo dokonce jen jednu pěstovanou plodinu a podle toho se cíleně a úsporněji vybavit strojní technikou. V polním hospodářství a zahradnictví se rozpadl vzájemně se podmiňující vztah trojnosti bodenbearbeitung, fruchtfolge a düngung. Monokultury převzaly vládu nad polními lány. Co po celé tisíciletí rostlo jako křesťansko-západní kulturní dědictví v nepřetržitém vývoji ekologicky i sociálně — organismus vesnických společenství a jednotlivých statků — se rozpadlo na specializované samostatné podniky, jejichž potřeba kapitálu ohledně nákupu výrobních prostředků vynucovala stále vyšší obraty, a tím průmyslový způsob výroby s dělbou práce a tvorbou kapitálu. (Obrázek 4.) {{SE|82}}<br /> <br /> Již v předcházejících desetiletích ztratilo centrum — církev — stále více svou duchovně-mravní i sociální vůdčí roli, ve prospěch probuzení k individuálnímu svobodnému sebeurčení. Souběžně s postupující industrializací zemědělství od 60. let 20. století to bylo právě tato skutečnost, která spustila poslední velkou vlnu odlivu obyvatelstva. Zatímco kolem roku 1800 pracovalo v zemědělství 62 % výdělečného obyvatelstva, kolem roku 1875 49 %, kolem roku 1950 25 %, dnes jsou to pouhá 2 %.&lt;ref&gt;Laut Auskunft der Gesellschaft für Agrargeschichte e.V. Ffm.&lt;/ref&gt; Na místo sedláka nastoupil agrotechnik, jehož orientační bod již neleží ve středu vesnice, nýbrž na periferii — v vzdělávacích centrech měst, v agrotechnologických inovacích a na nadregionálních trzích. V globálně propojeném agrárním industrialismu se kolem zemědělství buduje mocná hradba, inteligenční aparát do specializovaných oborů roztříštěného detailního vědění. Zemědělec se stává „výkonným orgánem&quot; cizí inteligence, která ho cizím způsobem určuje. V průběhu tohoto plíživého duchovního zbavení svéprávnosti se postupně jako první z vesnických a individuálních útvarů statků vymanilo zahradnictví a specializovalo se na monokultury ve sklenících — první krok rozčlenění organismu jako celku. Také v polním hospodářství se, v USA velmi záhy, osamostatnil pěstování obilnin, po němž následoval půdní úbytek větrnou a vodní erozí. Dnes celosvětově plošně vládne krajinnému obrazu jednotvárný vzor monokultur. Ve střední Evropě se tento druhý krok rozčlenění celistvosti dokonal — po jistém setrvačném odporu — teprve ke konci 20. století. Nakonec, ve třetím kroku rozčlenění, ztratil svou organickou funkci v zemědělském organismu i ovocnářství. V 70. letech byly vypláceny prémie za vyklučování vysokokmenných kultur; dnes je jejich ekologická hodnota opět doceňována. Výroba se však soustřeďuje na intenzivní plantáže v monokultuře v klimaticky zvýhodněných oblastech. Naposledy, ve čtvrtém kroku rozčlenění, bylo opuštěno i chov domácích zvířat vázaný na provozní zásobu krmiva, s důsledkem jednak vzniku provozů bez dobytka a jednak koncentrace na velkochov. Na místo pojmu „domácí zvíře&quot; nastoupil pojem „užitkové zvíře&quot;. Začalo to drůbeží v celoročním ustájení nebo klecovém chovu, po níž následoval chov prasat soustředěný ve velkochovech, a nakonec — kdo {{SE|83}}<br /> <br /> by to byl pomyslel u pasoucího se dobytka, tohoto haustiera par excellence — davové ustájení odrohačených zvířat v celoročním stájovém chovu, krmeném silážemi nebo krmivovými směsmi kalkulovanými na maximální výkon.<br /> <br /> Co se zrodilo v dobách gnóze, a v dobách ještě daleko vzdálenějších pod vedením mystérií, vázáno na duchovní ústrojí určitých národů, jako volné souběžné soužití čtyř proudů pastevectví, polního hospodářství, zahradnictví a ovocnářství; co pod vlivem křesťanství vzájemným prostoupením splynulo ve vyšší jednotu organismu zemědělství — to nyní v agnostickém rozdrobení padlo zpět do čtyř prvotních stavů.<br /> <br /> Přes všechny vskutku obdivuhodné vymoženosti moderní doby si nesmíme zavírat oči před touto skutečností: stojíme na troskách západo-křesťanské zemědělské kultury. Uzurpace průmyslovými výrobními metodami zlomila její kulturotvornou sílu a od 60. let 20. století jí kopala hrob. Ale v každé smrti je ukryt i zárodek nového dění. Uchopit je lze tehdy, když si člověk uvědomí hlubší vývojové impulsy minulosti. Výrok „Doctor Angelicus&quot;, Tomáše Akvinského (1225–1274), zní: Minulost a budoucnost má čas, přítomnost nikoliv.&lt;ref&gt;Vgl. Thomas von Aquin: ''Summa Theologica'', Questia 10, Proemium.&lt;/ref&gt; — Tento výrok lze myšlenkově dále prohloubit. V přítomnosti se oba časové proudy setkávají a navzájem se ruší. Proud minulosti odumírá do formy, do sinnenfälligen události. V této formě však proud času z budoucnosti oživuje jako zárodek. Rostlinné semeno toto dění zviditelňuje. Nese v sobě, sraženo do podoby genomu, razidlo minulosti. Tato „geprägte Form, die lebend sich entwickelt&quot;,&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Goethes Werke'', «Urworte Orphisch», Hamburger Ausgabe, Bd. 1, München 1978, S. 359.&lt;/ref&gt; obsahuje zárodek, který má potenci otevřít se časovému proudu budoucnosti. Lze tedy říci: Ve zvěcnění smyslově se jevícího leží moment smrti, v němž se čas minulosti obrací v budoucnost. Budoucnost je proměňující se minulost. {{SE|84}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_neuen_Keime&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Nové zárodky ===<br /> <br /> [[Anthroposophie|Antroposofická duchovní věda]] [[Rudolf Steiner|Rudolfa Steinera]] přináší poznání v podobě idejí, jež svou pravdu stvrzují v mocném myšlení dalekosáhlých duchovních vztahových souvislostí a v činu se prokazují jako zárodky, které ve svém růstu a plodnosti dávají tuto pravdu zakusit jako hnací sílu stále nového dění. Dva ideové zárodky Rudolfa Steinera jsou to, které — navazujíce na minulost a proměňujíce ji — ukazují zemědělství cesty k novému nositelství kultury:<br /> <br /> První z těchto ideových zárodků se vztahuje k významu zemědělství z hlediska sociální otázky: První světová válka způsobila zhroucení starého světového řádu. V nastalém sociálním chaosu inauguroval Rudolf Steiner «Dreigliederung des sozialen Organismus» (trojčlennost sociálního organismu). V tomto mohutném ideovém celku se z hlubin historického dění znovu vynoril v proměněné podobě onen impuls, který od novověku v po sobě jdoucích stoletích tlačil na povrch, narážel však na retardující mocenské struktury a znovu klesal do skrytosti. Připraven svými «Kernpunkte der sozialen Frage»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Kernpunkte der sozialen Frage in den Lebensnotwendigkeiten der Gegenwart und Zukunft'', GA 23, Dornach 1976.&lt;/ref&gt; začal Rudolf Steiner s lidmi, kteří stáli aktivně uprostřed života, podnikat konkrétní kroky k přetvoření sociálního života — ve smyslu:<br /> <br /> * svobodného duchovního života, který je autonomním tvůrcem a nositelem iniciativy všech duchovních impulsů prostupujících a oplodňujících společenský život,<br /> * právního života, který je autonomním tvůrcem a nositelem toho, co ve vzájemném vztahu člověka k člověku platí jako rovné právo a nabývá platnosti v zákonné podobě,<br /> * hospodářského života, který jedná autonomně a na smluvním základě v vědomě utvářených hospodářských asociacích «bratrsky/sestersky» přebírá péči o uspokojování lidských potřeb.<br /> <br /> V každém z těchto tří článků sociálního života stojí vědomě-nevědomě každý člověk. Každý z těchto tří článků dostává sobě vlastní autonomní životní skutečnost skrze to, co mu každý člověk vtiskuje ze svých tří duševních činností: svým chtěním duchovnímu životu, svým cítěním právnímu životu a svým myšlením hospodářskému životu. Jak tyto tři duševní činnosti jako autonomní články duše v člověku navzájem{{SE|85}}<br /> <br /> působí a ve vědomí Já vzplanují, udržovány pospolu a ve vzájemném působení silou Já, tak také tři články sociálního působí navzájem v celek sociálního organismu skrze probouzející se vědomí Já každého jednotlivého člověka. V tomto vzájemném vztahu vědomého vnitřního prožívání a utváření navenek vzniká sociální umění. Tak je utváření trojčlenného sociálního organismu zkušebním kamenem k rozvinutí a zjevení bewusstseinsseele (vědomí-duše). Téměř nadlidské úsilí, které Rudolf Steiner od roku 1919 vynakládal, aby hnutí trojčlennosti sociálního organismu uvedl v život, ztroskotalo roku 1922.&lt;ref&gt;Siehe hierzu insbesondere: Rudolf Steiner: ''Die großen Fragen der Zeit und die anthroposophische Geisterkenntnis'', GA 336, Basel 2019; sowie ders.: ''Zu sozialen und wirtschaftlichen Fragen'', GA 332b, Dornach, Basel 2020.&lt;/ref&gt; On sám pojal rozhodnutí ukončit tento první rozsáhle pojatý pokus. Vnějším podnětem k tomu byla především cválající inflace a malý počet lidí, kteří by této obrovské výzvě byli dostáli. Rudolf Steiner stavěl také na porozumění proletářů, z nichž mnozí však padli ve válce — a ti, kteří přežili, byli odtaženi propagandou komunisticky orientovaných dělnických vůdců. Zárodek však byl vložen do půdy historického dění. Byl prostřednictvím 20. století průběžně pěstován v dílčích konkrétních přístupech k jednání v ustavičné proměně jednoho umírání a stávání se. Především však byla Steinerova pojednání k sociální otázce poznatkově-vědecky zpracována v kontextu požadavků doby a zpřístupněna širší veřejnosti. Impuls k sociální trojčlennosti nadále čeká na pronikavě nový pokus o uskutečnění.<br /> <br /> Tento nový přístup vyrůstá z druhého ideového zárodku, který je obsažen v [[Landwirtschaftlicher Kurs|''Zemědělském kurzu'']] Rudolfa Steinera, v «Duchovně-vědeckých základech pro zdárný rozvoj zemědělství»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999.&lt;/ref&gt;. Tento kurz pro zemědělce se konal o Letnicích roku 1924 na statku Koberwitz u Breslau v dnešním Polsku, dva roky po zrušení «Kommenden Tages», orgánu hnutí trojčlennosti v Německu. V té době byla v zemědělství «kirchspiel» (farní obec) ještě ve vsi — praxe principu organismu byla tradičně ještě z velké části neporušena. Zemědělský způsob výroby tvořil ještě protipól k dělbou práce řízenému způsobu v průmyslu. Ekologická otázka a — s ní neoddělitelně spjatá — sociální {{SE|86}}<br /> <br /> otázka nebyla v zemědělství ještě akutní. Avšak hrozivá předzvěst, jako jsou účinky hnojení synteticky vyrobenými dusíkatými solemi, ztráta odrůdové stability a zdraví zvířat, citlivěla jednotlivé sedláky a zemědělce. Od roku 1920 se obraceli na Rudolfa Steinera s prosbou, aby jim z antroposofické duchovní vědy poskytl poznávací základy a praktické pokyny pro obnovu zemědělství do budoucnosti. Tazatelům šlo o ideje, o duchovní pravdivé obrazy, které by zemědělské práci nad pouhou provozní techniku znovu daly smysl a — budou-li tyto ideje uchopeny — mohly znovu vybudovat duchovně-morální most k věcem a bytostem v přírodě a kosmu. Zemědělský kurz obsahuje zárodečné položení základů pro vývoj zemědělství budoucnosti, v němž skrytý proud impulsů křesťansko-západního zemědělství vstupuje v hlubinné metamorfóze na povrch věku vědomí. Rudolf Steiner navázal bezprostředně na otázky lidí, kteří stáli ve staré, smrti zasvěcené zemědělské kultuře a kteří hledali přístupy k její obnově. Navázal na ještě právě existující minulost, aby ji proměnil v budoucí. Přitom apeloval na myslící vědomí činnými v praxi stojícího člověka.<br /> <br /> Výchozím bodem antroposofické duchovní vědy Rudolfa Steinera je «člověk». Na jeho bytostnou povahu ve světovém celku se vztahují otázky: Jaký je vývoj z jeho bytostného původu v duchu, jaké jsou ideové celky, které ho ve všech životních oblastech činí schopným jednat v souladu s jeho bytostnou povahou, jaké jsou cesty k sebepoznání a poznání světa do budoucnosti? Kdysi ještě nebyli lidé tak «chytří» jako dnes, za to však byli moudří. Prožívali sami sebe jako mikrokosmos, který v malém v sobě nese vše, co ve velkém duchovně-bytostně naplňuje makrokosmos. Vědecký intelektualismus novější doby staví se tváří v tvář smyslově vnímatelné světu, rozkládá jej na části, reflektuje tyto části v představách a přitom vylučuje toho, na koho se zapomíná — člověka, který se táže, myslí, cítí a chce. Pohled duchovního badatele je naproti tomu obrácen k poznávajícímu, k bytostné povaze člověka. Co se mu tam v nadsmyslovém poznání odkrývá, vrhá jasné světlo na to, co makrokosmicky v nejširším smyslu smyslově vnímatelné přírodě a kosmickému obvodu jako bytostně účinný princip leží v základu. Výsledky duchovněvědeckého bádání obsažené v Zemědělském kurzu navazují na přírodovědné {{SE|87}}<br /> <br /> pojmy, například pokud jde o anorganický svět látek, a označují jejich prvky jako nositele vždy specifických maatla ya ku vumba (formativních sil), které je z jejich fyzické přirozenosti povznášejí do procesuálního dění oživené a oduševnělé přírody.<br /> <br /> Tak je metodický postup Zemědělského kurzu předznačen klíčovou výpovědí: «Es wird vom Menschen ausgegangen; der Mensch wird zur Grundlage gemacht» (Vychází se z člověka; člověk je kladen za základ).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S.103.&lt;/ref&gt; Pod tímto zorným úhlem se pohled soustřeďuje na koncepci a utváření zemědělského podniku se slovy: «Eine Landwirtschaft erfüllt ihr Wesen, im besten Sinne des Wortes, wenn sie aufgefasst werden kann als eine Art Individualität für sich, eine wirklich in sich geschlossene Individualität und jede Landwirtschaft müsste eigentlich sich nähern – ganz kann das nicht erreicht werden, aber sie müsste sich nähern – diesem Zustand, eine in sich geschlossene Individualität zu sein» (Zemědělství naplňuje své bytí, v nejlepším smyslu slova, může-li být pojato jako jakási individualita pro sebe, skutečně v sobě uzavřená individualita, a každé zemědělství by se vlastně mělo přibližovat — zcela toho nelze dosáhnout, ale mělo by se přibližovat — tomuto stavu, být v sobě uzavřenou individualitou).&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 42.&lt;/ref&gt; Dále se říká: «Die Dinge können nicht in dieser Weise streng durchgeführt werden, aber man muss doch einen Begriff haben von dem notwendigen Geschlossensein einer Landwirtschaft […]» (Věci nemohou být takto přísně provedeny, avšak musí mít pojem o nezbytné uzavřenosti zemědělství […]).&lt;ref&gt;Ebd., S. 43.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tato vyjádření apelují na individuální soudnost. Z badatelského smýšlení musí ten, kdo je činný v zemědělství, usilovat o to, aby si v pojmech vypracoval myšlenkový obraz bytostné povahy mikrokosmického člověka. Tento myšlenkový obraz se stává klíčem k porozumění makrokosmu a konkrétně k porozumění jednomu jeho výseku: zemědělskému podniku. Přináší ideje, podle nichž lze tento makrokosmický výsek utvářet v jeden v sobě uzavřený celek, v organismus, v tělo «jakési zemědělské individuality». Ideová základna k tomu se formuje, jsou-li smyslově vnímatelné a přírodovědecké skutečnosti myšlením pozdviženy do smysl dávajícího celku výsledků nadsmyslového antroposofického duchovního bádání. O myšlenkově-obrazné uchopení tohoto smysluplného celku jde. V tom spočívá zárodek nového dění zemědělství. Toto dění se rozvíjí pod «sluncem idejí» sebe-si-vědomého-se-stávajícího lidského ducha; ten je to, kdo vede činnou ruku k smyslem naplněné práci. {{SE|88}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Dreigliederung_des_Menschen_und_die_landwirtschaftliche_Individualität&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Trojčlennost člověka a zemědělská individualita ===<br /> <br /> Organismus — se středem a periferií — jako základní utvářecí princip v zemědělství vyrostl od sedmého století po Kristu z přírodou daných biotopů, z «organismů v přirozeném růstu». Nesl od místa k místu zcela individuální ráz. Byl to instinktivně-inspirovaný růst z pokřesťanštěných lidových kultur. S jejich mizením v průběhu věku bewusstseinsseele se vytrácela i duchovně impulzující síla. Zemědělská podniková nauka 20. století sice rozpoznala smysluplnou souhru jednotlivých odvětví podniku v celek a nazvala ji hospodářský organismus. Co je «bytostnou povahou» tohoto celku, to se netázala. Pojem byl příliš bezmocný na to, aby mohl zadržet kulturní úpadek zemědělství. Ani ekologické hnutí přicházející od 70. let a s ním ekologické zemědělství nedokázaly pojmu hospodářského organismu znovu vdechnout život. Klíč k porozumění organismu lze hledat jedině v bytostném agentu, který ho přivádí k jevu v tělesné uzavřenosti a proživá se v ní. U zvířete je tímto agentem zvířecí duše, u člověka duchovní duše. Zvířecí duše je vázána na tělo; duchovní duše člověka má moc stále více se svými třemi duševními činnostmi — myšlením, cítěním a vůlí — z této vázanosti vynořovat, z ní se osvobozovat. Tím jí narůstá schopnost vědomě se sebou, v sebepoznání se uchopit jako tvůrčí duchovní bytost, jako sebe sama uskutečňující se Já. V Já nese člověk jako mikrokosmos zárodek ducha v sobě. Tím může nejen poznávat sebe sama a bytostnou povahu svého tělesného organismu, ale vědět se v tomto poznání ve spojitosti s bytostným, co nadsmyslově působí v přírodě a kosmu.<br /> <br /> Na cestě školení duchovní duše se může tento zárodek rozvinout do duševních orgánů. Tak jako se smyslové orgány otevírají smyslově danému světu, mohou tyto duševní orgány zpřístupnit duchovně-nadsmyslovou skutečnost vnímání. Z Já procitajícího v sebevědomí může člověk ve věku bewusstseinsseele opět, vystupujíce, vědomě dosáhnout svého duchovního původu, od nějž se sestupujíce na cestě sebeuvedomování odloučil. Co kdysi provázelo sestup coby učení moudrosti z mystérií, pak ale od {{SE|89}}<br /> <br /> co od Zeitenwende postupně dohořívalo, to lze od nynějška prostřednictvím antroposofické duchovní vědy, přístupné každému člověku, vědomě vystupujíce, znovu dobývat. Duchovní bádání Rudolfa Steinera přináší výsledky, které na všech polích lidské činnosti — ať již vědeckém, uměleckém, náboženském, medicínském, pedagogickém, sociálním atd. — a tak i na poli zemědělství, zárodečně ukazují jednání nové, to staré proměňující cesty.<br /> <br /> Chce-li si tedy někdo ujasnit ideové souvislosti, jež mají zemědělství z toho, co se stalo, pomoci k novému stávání se do budoucnosti, pak je metodicky cesta jasně předznačena: Aby bylo dosaženo hlubšího porozumění bytostné skutečnosti myšlenky organismu a individuality, je nutno nevyhnutelně vyjít od člověka, mikrokosmu. Přitom vyplývá z duchovního bádání v tělesně-fyzickém a duchovně-duševním ohledu v obrysech toto ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90):&lt;ref&gt;Viz k tomu zejména: Andreas Suchantke: ''Metamorphose: Kunstgriff der Evolution'', Stuttgart 2002, 332 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Při nazírání podoby člověka upoutá pozornost nejprve polarita hlavy a končetin: hlava jako do velké míry v sobě uzavřená kulatá podoba, končetiny paprskovitě vyzařující a svět uchopující. Morfologicky ovládá princip formy oblast hlavy, a polárně k tomu fyziologicky princip látky: oblast látkové výměny a končetin.<br /> <br /> Obal hlavy tvoří převážně tvrdé, silně mineralizované lebeční kosti. Ty obklopují lebeční dutinu, která je naplněna mozkomíšním mokem — vodojasnou, bezbuněčnou a bílkovinami neprostoupenou tekutinou — a v ní plovoucím mozkem. Dále se v hlavě soustřeďují smyslové orgány sloužící bdělému vědomí. V nich, jako i v hlavě jako celku, ustupuje život do značné míry před vládou fyzična. To se působivě ukazuje v anatomické stavbě oka — mimo jiné s světlolomnou čočkou — nebo ucha s bubínkem, řetězcem sluchových kůstek a kostěným labyrintem. Hlavový pól je čistému fyzičnu, smrti, blíže než životu. Morfologicky je hlava obrazem ztuhlých životních procesů. I mozek je ve své fyziologické činnosti jako vědomí-probouzející orgán tiše prostoupen procesy smrti. Nerv a mozek ztrácejí po krátkém čase po poranění schopnost regenerace. Proces, jenž je ovládá, je povahy rozkladné. O tom svědčí vysoká dýchací aktivita mozku a nutnost intenzivního zásobování kyslíkem skrze krev. {{SE|90}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 5, S. 90.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 5: Die Wesensbeziehung von Mensch und landwirtschaftlicher Individualität. Die Dreigliederung beider in vertikaler Ausrichtung: Die Landwirtschaft ist der auf den Kopf gestellte Mensch.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> rozkladná činnost vede fyzicky k mrtvé látce (CO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) a duchovně, jako zrcadlení životního procesu, totiž činnosti myšlení, k uvědomění myšlenek. Hlava je klidovým pólem a nositelem bdělého vědomí, které člověka duchovně spojuje se světem.<br /> <br /> Nakolik člověk nese ve své hlavě to z života vypadlé, minerálně-mrtvé, ukazuje i výskyt mozkového písku, zejména v epifýze (''šišinka mozková''). Jde o citrónově žluté kamínky sestávající z krystalů vápníku a hořčíku. Rudolf Steiner k tomu poznamenává: «Trochu mozkového písku musí mít každý člověk v sobě», nikoliv však jako trvalé usazeniny, nýbrž: «Tento mozkový písek musí vznikat a musí být opakovaně rozpouštěn.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Erkenntnis des Menschenwesens nach Leib, Seele und Geist. Über frühe Erdenzustände'', GA 347, Vortrag vom 9. August 1922, Dornach 1995, S. 53.&lt;/ref&gt; Tento proces tvorby krystalů a jejich opětovného rozpuštění popisuje Rudolf Steiner jako základ vědomí Já: «Kdybychom se nemohli rozpouštět, nemohli bychom myslet, nedospěli bychom k vědomí Já. V tomto rozpouštění spočívá to, co nazýváme naším vědomím Já.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 61.&lt;/ref&gt; V hlavě se uskutečňuje myšlenková činnost. {{SE|91}}<br /> <br /> Mozek si v každodenním vědomí neuvědomuje tento samotný proces, nýbrž jeho výsledek — zobrazení tohoto procesu: myšlenku.<br /> <br /> Formpól hlavy, soustředěný v mozku, se rozlišuje přes celý tělesný organismus do nervového systému. V horním člověku slouží vědomému vnímání, v dolním zprostředkovává duchovně-duševní činnost vegetativním životním procesům.<br /> <br /> Formpól stojí polárně naproti látkově-výměnnému pólu. Ten zahrnuje pod bránicí svět orgánů látkové výměny a končetiny. Duševní činnost tam zasahuje do životních procesů, řídí látkové přeměny, mobilizuje síly, jichž pak může vůle použít k tomu, aby uváděla do pohybu a udržovala v pohybu končetiny, tělesnou činnost jako celek. Veškeré organické pochody, které leží v základu rozvíjení vůle, veškeré procesy odbourávací, přeměňovací a výstavbové se uskutečňují v hlubokém bezesném nevědomí, ve vědomí spánku. Probíhají zčásti protiběžně v souběžnosti, zčásti v plynule proudícím časovém posloupném sledu. Oproti přísně v sobě spočívajícímu řádu nervově-smyslového systému vládne v látkově-výměnném pólu neustálá proměna a přeměna; včetně končetin je vše v pohybu; nic nezůstává ani chvíli stejné. Jako se duše v hlavovém pólu přes smysly duchovně spojuje se světem v pocitech a myšlenkách, tak vstupuje přes výživu a přes činnost končetin fyzicky do vztahu ke svému okolí.<br /> <br /> Bytostné zjevení vůle je pohyb — ať prostorově uchopující v končetinách, procesuálně v látkovém řádu, v růstu a regeneraci, v proudící krvi, nebo tichoučce vnikající do vědomí v dýchání a posléze v myšlenkové činnosti.<br /> <br /> I procesy vládnoucí v látkově-výměnně-pohybovém pólu prostupují v odpovídající metamorfóze celé tělo — v hlavě mimo jiné ve vylučování slinných žláz a sliznic nebo v žvýkací činnosti kloubně uloženého dolní čelisti.<br /> <br /> Polarita hlavového systému a látkově-výměnně-pohybového systému nalézá svůj vyrovnávající střed v orgánovém systému, jenž se mezitím vřazuje: ve dvou rytmicky dýchajících plicních křídlech, v rytmicky pulsujícím srdci a v bránici. Bránice ve svých pohybech pasivně sleduje rytmus dýchání — může jej však také vlastní aktivitou podpořit. Morfologicky se rytmická mitte projevuje v sledu žeber, jež uzavírají hrudní koš směrem nahoru k hlavě, dolů jej však otevírají a rozšiřují k bránicí překlenuté břišní dutině. Fyziologicky proudí krev od srdce a k srdci skrze celé tělo a {{SE|92}}<br /> <br /> sjednocuje oba póly ve vyšší jednotu. V rytmické mittě prožívá člověk sebe sama v cítění; snivě-cítíce se noří do sféry nevědomosti, do vůle; bdíce-cítíce sahá vzhůru do oblasti myšlení. V cítění prožívá člověk sebe sama v nejvyhraněnějším smyslu jako tuto a jedině tuto určitou duchovní duši. Rytmus je rezonančním tělesem cítění. Kývá se sem a tam mezi klidem hlavy a pohybem těla. Spojuje klid a pohyb a je obojím zároveň. Do rytmické středu se svrchu snižuje jasnost myšlenek do hlubin a zdola odpovídá z temna vůle síla iniciativy stoupající vstříc.<br /> <br /> Ve své vzpřímené postavě a tělesné trojčlennosti vstupuje člověk bytostně naplněn jako individualita do světa. Ve souzvuku svého myšlení a vůle v cítění prožívá sebe sama v procesu sebeuvědomování; nalézá se na cestě ke svobodnému sebeurčení. Z tohoto prožívání mu svítí bytostná skutečnost ideje vývoje — to budiž osvětleno:<br /> <br /> Kdysi žil princip vývoje instinktivně snivě, skrytý v pramenech prastaré moudrosti, jako účinná síla duchovního vedení v lidstvu. V postupujícím probouzení k sebeuvědomění toto dědictví haslo. Teprve velmi mladé — nejprve v době německého idealismu, ve výzkumech Charlese Darwina (1809–1882) a Ernsta Haeckela (1834–1919) a v plném rozsahu v antroposofické duchovní vědě — vynořuje se vývojový princip novým způsobem v myšlení. Vztažen k trojčlennosti duševních schopností člověka prožíváme jej dnes v myšlení především jako předvídavou idej, v cítění jako radostně-čilý impuls a ve vůli jako duchem nesoucí iniciativní sílu. Na cestách této trojnosti uchopuje se člověk v duchovním naplnění svého bytí jako Já a dělá z sebe iniciátora a nositele vývoje do budoucnosti. Ve svém usilování o svobodu žije vývojový princip dar. {{SE|93}}<br /> <br /> Uvědoměním vývojového principu se stává člověk z tvora tvůrcem. A tak vyvstává otázka: Je od nynějška povolán z volní svobody zasazovat idej vývoje do světa, který se stal? Nebo se může toto tvůrčí schopnost vztahovat jen na jeho vlastní a na lidský vývoj? Musí vše ostatní zanechat za sebou a odsoudit k pouhému užitku a k vykořisťování — totiž rostliny, zvířata, Zemi jako celek, která měla a má tak hlubokou účast na jeho vlastním vývoji? Probouzení k ekologickému vědomí sahá většinou jen tak daleko, jako přání zachovat vzniklé, v sobě dovršené dílo stvoření,<br /> <br /> Ano, chtít člověka jako ničitele tohoto díla stvoření držet stranou od přírody. Toto omezení však znamená zastavení vývoje. Jen v souvislosti s pokračujícím vývojem člověka a jen skrze něj jako iniciátora může být to, co se ve světě stalo, proměněno v nové stávání se. Neměl by snad být současný člověk, jehož vynalézavý duch má díky štěpení atomového jádra v rukou všechny prostředky k tomu, aby život na Zemi přivedl k několikanásobnému «Overkill», naopak také schopen, v rozšíření sebe sama, vštípit vývojový princip Zemi, přírodě, která ztuhla v dílo? Jak může sílu stávání se, kterou v sobě nosí, učinit plodnou pro nové procesy stávání se, které vyvedou přírodu z jejího hotového stavu? Tato poslední otázka stojí na počátku budoucí zemědělské kultury. Odpověď na ni nejprve přináší metodický pokyn Rudolfa Steinera:&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Duchovněvědecké základy pro zdárný rozvoj zemědělství'', Dornach 1995, přednášky z 10. a 12. června 1924.&lt;/ref&gt; «vycházet z člověka» a zemědělský podnik, má-li «naplnit svou podstatu», chápat jako «určitý druh individuality».<br /> <br /> Vydejme se na pole a pokusme se ve vnitřním klidu si zpřítomnit veškeré dění přístupné vnímajícímu a myslícímu nazírání, jež se odehrává nad zemí ve světle, vzduchu a teple, pod zemí v temnotě provlhlých, krystalických hlubin a mezi tím v kůži oživené půdy – pak se cítícímu vnímání zjeví hluboká příbuznost s tělesnou trojčlenností člověka ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|obrázek 5]], s. 90).<br /> <br /> Pod zemí narážíme na tvrdý, pevný, z života vypadlý, a proto mrtvý svět hornin a rovněž na vodní prvek hlubin. Pevná složka země spočívá v klidu, zachovává si svou krystalickou strukturu, která je během léta u zemského povrchu silněji vystavena procesům zvětrávání, v zimě se pod vlivem krystalotvorných sil okruhu stálic – Řekové jej nazývali «křišťálovým nebem» – prožívá ve své čisté krystalické přirozenosti.&lt;ref&gt;Tamtéž, přednáška z 10. června 1924.&lt;/ref&gt; Jako je mozek zrcadlem, které uvědomuje skrytou myšlenkovou činnost, tak krystalická přirozenost hornin příbuzných křemíku (křemeny, silikáty), podobně jako smyslové orgány, odráží krystalotvorné síly nejvzdálenějšího kosmického okruhu i síly planet vzdálených od Slunce (Mars, Jupiter, Saturn) v jejich nepřímém působení. Polárním způsobem to platí pro vápenec a horniny příbuzné vápenci, které ve své afinitě k planetárnímu, {{SE|94}}<br /> <br /> Vůbec sonnennahen Planeten (Měsíc, Venuše, Merkur), jejich síly na sebe vážou.&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; Zprostředkující postavení v této polaritě zaujímají jílové minerály, které svou pro minerální říši Země neobvyklou dynamikou přivádějí obě kráftové kvality prostřednictvím kořenů k růstu a tvarování rostliny. Tak pohlížíme na to, co se pod půdou táhne do hlubin, jako na hlavový pól této Rudolfem Steinerem tak nazvané «zemědělské individuality».<br /> <br /> Pokusíme-li se uvést geisteswissenschaftliche Hinweise do myšlenkové souvislosti s přírodovědně uchopitelnými fakty minerálního podloží půdy, ukazuje další fenomén na skutečnost, že se pod zemí nalézá hlavový pól «zemědělské individuality». Podobně jako v epifýze vystupuje krystalotvorba a její rozpouštění jako fyzický základ vědomí Já, tak se ve zvětrávací zóně půdy tvoří nejjemnější hexagonální krystalické lupínky. Krystalizují z amorfních koloidů hydroxidu hlinitého a křemičité kyseliny do takzvaných «sekundárních jílových minerálů». Ty se však mohou opět rozpustit zpět do koloidního stavu.&lt;ref&gt;Die Vermutung ist, dass die Bildung vorzüglich ein Winter- und die Auflösung (Verwitterung) ein Sommerprozess ist.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Polárně vůči hlavovému pólu pod zemí se nad zemí rozprostírá «břicho»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', Dornach 1995, Vorträge vom 10. und 12. Juni 1924.&lt;/ref&gt; zemědělské individuality. Zde, pod přímým působením kosmu, vzniká život způsobem jakési «vnější trávení» světla, tepla, vzduchu a vodních par. Zde vstupuje vše, co se rodí, formou a barvou do vnějšího zjevení, a vše, co zaniká, bere zjevení zpět do neviditelné vnitřní světa. Vše je v pohybu: raší rostlina, volně se pohybuje zvíře, činný je člověk; mraky táhnou, páry stoupají, déšť padá, vítr pohybuje každým jednotlivým listem, vlní se obilím, blesk zableskne a štěpí dub, hrom duní, planety obíhají své dráhy a slunce přináší nad zemí den a noc. Zde, ve Stoffwechselpolu zemědělské individuality, podléhá vše stálé proměně. Zatímco pod zemí proniká duchovně-živé, uvolněné od hmotného, zemí jako vnitřní hybnost — tak jako myšlenky prostupují hlavou&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; — tak se toto duchovně-živé nad zemí utváří formou a barvou v hmotném. To {{SE|95}}<br /> <br /> jen nadsmyslově uchopitelný život nakonec dohašína do formy a ve svém hanutí se v semenu znovu přináší na svět.<br /> <br /> Mezi póly Dole a Nahoře se horizontálně prostírá průzračně tenká kůže, půda, tvořící zárodečnou střed. Ta ve svých procesech nemá žádnou samostatnost, jako ji má rytmický systém člověka. Nelze tedy říci, že by půda měla plíce, srdce. V této souvislosti stojí za zmínku, že zemský povrch má stejně jako voda své přílivy a odlivy a ve střední Evropě se denně v průměru zvedá a klesá o 80 cm.&lt;ref&gt;Siehe hierzu die Forschungen von Gerhard Jentzsch am Lehrstuhl für Angewandte Geophysik an der Universität Jena.&lt;/ref&gt; A přece půda dýchá jako zvíře a člověk: přijímá kyslík a vydává oxid uhličitý. Jenže toto dýchání neprobíhá z niterně-vlastního impulsu, nýbrž je výsledkem exogenního spolupůsobení sil pólů Dole a Nahoře v půdě. V dynamice jílových minerálů lze spatřit jakési srdeční funkce. Ale i ty jsou podněcovány zvenčí a sledují rytmus impulsovaný Sluncem, který ročními cykly řídí a harmonizuje procesy rozpouštění a vázání látek v půdě. Z toho lze porozumět, proč Rudolf Steiner půdu apostrofoval jako «bránici»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', Dornach 1995, Vorträge vom 10. und 12. Juni 1924.&lt;/ref&gt; zde uvažované individuality. Tato bránicová kůže ve svých funkcích zrcadlí součinnost živlů země, vody, vzduchu a tepla v rytmech slunečního roku. Kultivovaná půda je tedy charakterizována tím, že staletími trvajícími orebními a rostlinopěstitelskými opatřeními — zejména hnojením kravským hnojem — obdržela nad svou «přírodní vlohu» dispozici k rozvoji svébytného rytmického orgánu: dispozici k vyrovnávající a rozvoje schopné «středu».<br /> <br /> V profilovém uspořádání tohoto bránicového orgánu středu, v půdě, opakuje se v malém trojčlenná vertikalita zemědělské individuality. V svrchní půdě, v takzvaném A-horizontu, nacházíme tmavší, vzdušně strukturovanou, pozůstatky rostlin protknutou humusovou vrstvu — sediment metabolické aktivity nad zemí, který do ní bakteriálními a jinými přeměnami vdechuje cosi jako svébytný život. Polárně k této oživené vrstvě se v podloží nacházejí ložná, nevyvetralá, mrtvá hornina — do půdy nahoru vyčnívající hlavový pól, C-horizont. Na jeho hranici se hornina vystavuje {{SE|96}}<br /> <br /> rozkladným, krystalický minerální svazek ničícím silám eroze. Mezi A- a C-horizontem se člení zvětrávací nebo B-horizont, v němž se uskutečňuje primární (zvětráváním) a sekundární (novou krystalizací) tvorba jílu. Jílem obohacený B-horizont představuje vlastní střední článek v půdě. Jeho dynamika zrcadlí rytmy Jahreslaufu: směrem dolů, k hlavové straně, zadržuje oživené atmosférické vody a s nimi v ní rozpuštěné látky proti gravitaci; směrem nahoru vstupuje do spojení s humusem (jílo-humusový komplex) a pečuje o procesuální kontinuitu v budování Bodenfruchtbarkeit.<br /> <br /> Zwerchfellorgan půda se zdá, měřeno rozměry výšin, jež se nad ní rozprostírají, a hlubin, jež se dole pohledům vymykají, být pouhým ničím. A přece je vším! Z ní vyrůstá vyšší rostlinná příroda, jež tvoří životní základ pro existenci zvířete a člověka na Zemi. Je to kořen rostliny, který vertikálně směřuje dolů k zemskému středu, a je to výhonek, který z vegetačního bodu klíčku v rytmické listové posloupnosti vertikálně stoupá vstříc Slunci a, obklopen Stoffwechselgeschehen ve světle, vzduchu a teple, v Blüten-, Frucht- und Samenbildung připravuje výživné látky pro zvíře a člověka v živé kompozici. V kvetoucí rostlině a stromové přirozenosti tvoří si zemědělská individualita přirozeně a jen v duchu uchopitelně svůj obraz. Duchovní tyč, jež nadsmyslově spojuje Erdentiefen se slunečními výšinami, jež v trojčlenném uspořádání sjednocuje síly tíže a tíhnoutí k vertikalitě, vtěluje se obrazně každý rok v rašení a výhonu rostlin.<br /> <br /> Rostliny a spolu s nimi zemědělská individualita stojí ve vztahu k trojčlennosti člověka na hlavě. Jak hluboko sahá zde příbuzenský vztah k člověku a zvířeti, ukazuje se v následujícím: Kořen ohmatává, podobně jako smyslový orgán rostliny, látky zemských hlubin. Přenese-li se fruktifikační proces rostliny až dolů do kořene, jako je tomu například u mrkve, zesílí a zabarví se kořen do zářivé červenožluté a prostoupí jeho jemnou tkáň sladkostí a vůněmi. Vzniká výživný plod, který svrchovaně vyživuje hlavu, nervově-smyslovou organizaci jako celek ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90). Plodí-li rostlina naopak v souvislosti se tvorbou semen vysoko nad zemí, jako je tomu například u obilovin, pak vzniká jako výživný plod<br /> <br /> … a silová kompozice, která vyživuje soustavu látkové výměny a končetin u člověka i zvířete. Vše, co mezi těmito póly vyrůstá ve stonku a listu jako potravní plod — například kedlubna (stonek), růžičková kapusta (pupen) nebo listová zelenina (salát, zelí, špenát atd.) — vyživuje a posiluje rytmický střed. {{SE|97}} V biologicko-dynamickém zemědělství je běžnou praxí toto pravidlo následovat: pícní mrkev pomáhá u telat podněcovat smyslovou aktivitu a dávat jim lesklou srst, u krav je to krmná řepa; naopak, má-li se podpořit látková výměna, má-li být zvíře radostně pohyblivé, přichází na řadu krmení lněným semenem; k rozvoji síly u koní je to „oves, který bodá&quot;. Vše, co se ve vegetativní oblasti utváří jako stonek a list — v bylinách, trávě, jeteli atd. — je základním krmivem pro dojnici žijící v přísném rytmu.<br /> <br /> Duchovně uchopitelná, v duchu skutečná idea zemědělské individuality otevírá chápajícímu pohledu brány do všech oblastí zemědělství; on je shrnuje jako orgány bytostného celku — příkladně to má být znázorněno v kapitole o otázce hnojení. To od základu vyžaduje změnu smyslu [Sinnesänderung]. Lze překonat duální poměr člověka a světa ve vědách, který metodicky vylučuje duchovně-duševní stránku poznávajícího a mravně jednajícího člověka. To platí tím více, přechází-li se tento velký, od člověka se odvíjející ideový celek v čin myšlením. V činu se osvědčuje jeho plodnost a skrze ni jeho pravda.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Viergliederung_des_Menschen_und_die_Geschlossenheit_des_Hoforganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hofového organismu ===<br /> <br /> Tělesný organismus člověka zahrnuje v sobě mikrokosmicky vše to, co se makrokosmicky rozkládá jako svět přírodních říší. Existuje tu úzký příbuzenský vztah, který se odhalí, srovnáme-li trojstupňovost přírody — říši anorganicko-fyzického, říši oživené rostlinné přírody a říši oduševnělé živočišné přírody — s tělesnou organizací člověka. Tak jsou v lidském těle účinné všechny látky, síly a zákony, které ovládají anorganicko-mrtvou minerální říši … {{SE|98}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 6, S. 98.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 6: Die Viergliederung des Menschen und der Organismus als Leib der Individualität.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> konstituují a které vědy fyziky a chemie se snaží prozkoumat. Například struktura trámečků ve vnitřní stavbě stehenní kosti v přechodu k ohnutému kyčelnímu kloubu je taková, že s minimem minerální substance (převážně fosforečnan vápenatý) je dosaženo maxima statiky. Podobně je tomu s podpůrnými tkáněmi, s konstrukcí kostry jako celku. Celé tělo je ve stavbě a funkci všech orgánů, v jejich pevných podpůrných tkáních a v jejich hospodaření s tekutinami a teplem prostoupeno a protkáno čistě fyzickou, moudrostí naplněnou zákonitostí. Ta tvoří — ohraničena na podobu těla — fyzické tělo, evolučně nejdokonalejší bytostný článek člověka. Svůj nejpřesnější výraz nachází ve stavbě a funkci smyslového systému. Podstata fyzického těla je nadsmyslová a zjevuje se ve všem viditelném (Obrázek 6).<br /> <br /> Co tedy v říši minerální vystupuje odděleně jako „mrtvá&quot; příroda, v čistě fyzické organizaci — to se v rostlině, zvířeti a člověku funkcionálně proplétá s vyššími bytostnými články. Takovým je především éterické, životní nebo časové tělo, jež světu rostlin propůjčuje život prostřednictvím éterkových sil všestranně proudících z kosmu. Je v sobě proudícím životem, který se podle druhu rostliny nadsmyslově vymezuje v „tělo&quot;, přivlastňuje si specifickým způsobem látky země proti tíži, jakož i<br /> <br /> a jejich sil si přivlastňuje a z nich buduje příslušné fyzické tělo. Jako architekt fyzického se životní tělo neprojevuje jako takové, nýbrž ve formách rostliny. Proto byl pro Goetha tvar a jeho metamorfóza — například v listové posloupnosti — východiskem jeho bádání o bytostné povaze živého. {{SE|99}}<br /> <br /> Vše, co se v rostlinné říši rozprostírá jako bytostná povaha živého, nalézá na vyšší stupni sjednocení v životním těle člověka a projevuje se v proudících tělesných tekutinách, v krvi, v lymfě a v sekrecích žlázového systému, jež regulují veškeré životní procesy (Obrázek 6). Éterické tělo je zdrojem zdraví. Nemoci mají svůj původ v duševnu. K jejich léčení nachází éterické tělo podporu v tom, co je jeho bytostné povaze vždy specifickým způsobem konformní — a to je svět léčivých rostlin. Paracelsus vyjadřuje v podstatě toto: Neexistuje nemoc, která by nemohla být vyléčena nějakým «bylinkou» nalezatelnou v rostlinné říši.<br /> <br /> Jako člověk nese ve stavbě svého těla přeměněnou minerální a rostlinnou říši povýšenou na vyšší stupeň, tak je i ve svém třetím bytostném článku — v duševním nebo astrálním těle — spřízněn s duševnem rozvinutým v živočišné říši (Obrázek 6). Zvířecí organizace se dovršuje zvířecí duší, která prostupuje fyzické tělo i tělo životní. Tento duševní článek přešel do zvířecího těla v podobě i funkci. Každý živočišný druh se tak morfologicky a fyziologicky člení ve vysoce diferencované nitro a vnějšek a disponuje rovněž druhově specifickým systémem končetin, skrze nějž se zvíře může volně pohybovat v živlech, které převládajícím způsobem podmínily jeho formování. Zvířecí duše se však projevuje především v «jak a co» činností, jež zvíře tělesně vázáno vykonává ve svém životním prostoru — tak žije červ v zemi, ryba ve vodě, pták ve vzduchu, hmyz v teple. Na základě tohoto v orgánovou činnost vázaného duševna zvířete mohl Goethe říci: «Zvíře je poučováno svými orgány. Člověk svými poučuje a vládne jim.» Duševní nebo astrální tělo je zdrojem vědomí; jeho fyzickým základem je nervová a smyslová organizace. {{SE|100}}<br /> <br /> I v člověku žije část duševna ponořena do životních pochodů — jako pudy, žádosti a vášně, pocity hladu a žízně a podobně. Ve své od těla osvobozené části žije duše sama v sobě a stává si vědoma svého ryze duševního prožívání — například toho, co vnímá jako pravdivé, krásné a dobré, ale i toho, co prožívá jako moc odchýlení ke zlému. Tímto článkem duše, který se osvobozuje z těla, povznáší se člověk z vázanosti na přírodu.<br /> <br /> V uvědomělém duševním životě cítí se člověk prostoupen něčím, co se mu teprve na cestě sebepoznání odkrývá jako jeho nejvlastnější bytostná povaha, jako jeho Já ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#98|Obrázek 6]], s. 98). Fyzickým základem působení Já v těle — Já-organizací — je krev. «Krev je ústředním orgánem organismu.»&lt;ref&gt;Lothar Vogel: ''Der dreigliedrige Mensch'', Dornach 1979, S. 147.&lt;/ref&gt; Je to tato v sobě samé spočívající jáství člověka, která má moc a sílu prostupovat, proměňovat a individualizovat tři popsané bytostné články. Vtiskuje tělu duševnímu, tělu životnímu a tělu fyzickému Já-organizaci. V této Já-činnosti přeměny a přivlastnění bytostných článků k výšinám jeho duchovního bytí leží pramen veškerého budoucího vývoje člověka i Země.<br /> <br /> Jako trojčlennost vede i čtyřčlennost k uchopení pojmu individuality. V Já-obdarování člověka se tento pojem naplňuje. Pojem organismu naproti tomu — pojmu uzavřenosti do sebe — se naplňuje již v živočišné říši, nikoli v pouhým životem obdařené rostlině. Ta by se teprve tehdy jevila jako úplný organismus, kdybychom k výhonku připočítali zemi, v níž koření, a k listu i ke květu kosmický obvod, do nějž se rozevírá.<br /> <br /> Pojem organismu se naplňuje, pokusíme-li se myslet spolupůsobení tří bytostných článků — fyzického těla, těla životního čili éterického, těla duševního čili astrálního — jako celek. Co teprve nadsmyslové poznání zpřístupňuje myšlení jako skutečnost, to může učit nazírání zvířete. Teprve s obdarováním astrálním tělem — totiž duševnem pronikajícím zemskou substanci, jak je tomu u veškeré živočišnosti — vzniká vnějšek a niternost: «V astrálním těle povstává zvířecí utváření navenek jako celá podoba a dovnitř jako utváření orgánů […] Je-li toto utváření dovedeno až do svého konce, formuje se to živočišné.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner, Ita Wegman: ''Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst'', GA 27, Dornach 1991, S. 35.&lt;/ref&gt; {{SE|101}}<br /> <br /> Touto charakteristikou je dán klíč k prohloubenému, obrazně myšlenkovému utváření pojmu organismu, resp. «uzavřenosti do sebe». S pohledem na zemědělství otevírá tento pojem možnost nechat zemědělský podnik z důsledně vědomé metamorfózy minulého znovu vzniknout — a to z moci a síly vědomé duše. Zůstalo-li by se u toho, bylo by to pouhé — byť vědomé — opakování toho, čím kdysi bylo periferní prostoupení dvora a gemarkování celé gemarkace. Ale jak je to s metamorfózou někdejšího duchovního středu, církve? Tento střed se v průběhu sebeuvědomění přesouvá do samého člověka. Člověk se musí naučit, aby v erkraftování své Já-individuality sebetvoříce probouzel mravní impulsy, které jej v práci vedou tak, že se makrokosmicky daná stanovištnost dvora bytostně rozvíjí v «zemědělskou individualitu». Jako trojčlennost vede pohled na vertikální členění dvora, na osu Země–Slunce, tak čtyřčlennost vede na plošně horizontální orientaci gemarkace — těla této individuality. Trojčlennost zpřístupňuje duchovní uchopení zemědělské individuality, čtyřčlennost ukazuje cesty praxe, jejího uskutečnění, jejího bytostného naplnění.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Bild_der_Viergliederung_der_landwirtschaftlichen_Individualität&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Obraz čtyřčlenné struktury zemědělské individuality ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_physische_Organisation&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Fyzická organizace ===<br /> <br /> Z raně středověkého původu tvořila gemarkace vesnice nebo solitárního dvora zaokrouhlenou plošnou jednotku. Je to stanoviště, na němž kráčivá působení sil a substance kosmu a Země vždy svým specifickým způsobem spolupůsobí a přinášejí se v podobě kulturní přírody k jevu.<br /> <br /> Fyzický základ tvoří vztahové předivo «živlů» — Země, vody, vzduchu a tepla — proměňující se v rytmech ročního běhu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|Obrázek 7]], s. 102).<br /> <br /> Erdigně pevný, krystalický základ gemarkace se vybudovává z horninových útvarů zemské kůry. Ty vystupují na hranici vzdušného obkruhu v mnohostranném reliéfu — údolí a výšiny, expozice {{SE|102}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 7, S. 102.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 7: Die physische Organisation oder der physische Leib des landwirtschaftlichen Organismus.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> podle světových stran atd. –, které samo modifikuje rytmické spolupůsobení čtyř živlů. Povrchová podoba každé gemarkace tak vypráví o své zemské a krajinné historii. Zvětrávání — to jest působení živlů vody, vzduchu a tepla na živel erdigně pevného — vytváří minerální kostru půdy, která se v závislosti na výchozí hornině skládá z hrubšího nebo jemnějšího zrna křemene-pazourku a jejich silikátových příbuzných, vápence a jeho příbuzných a dále z jílů. Toto ryze minerální složení se ukazuje tím významnější pro úrodnost půdy, čím vyrovnaněji a hlouběji je vybudováno.<br /> <br /> Živel vody prostupuje půdu rozmanitými způsoby. Zčásti se vyskytuje v koloidálním stavu svázaný s nejjemnějšími jílovými mineráliemi, zčásti jako hydrátové obaly půdních částic, zčásti jako pórová voda, zčásti jako průsaková voda a voda spodní. Uvolněn od živlu zemského odhaluje svou soudržnou, v sobě pohyblivou přirozenost v dešťové kapce, v tocích, rybnících a jezerech. Cestou výparu splývá konečně s živlem {{SE|103}}<br /> <br /> vzdušným, v mlze se formuje v nejjemnější kapičky, v oblacích v hrubší, a v proudícím dešti se z vzdušného obkruhu uvolňuje, aby se znovu spojil s živlem zemským. Každý statek se může šťastným nazývat, hraničí-li gemarkace s tokem řeky nebo jezera, prochází-li jí potok, živený snad pramenem, nebo chová-li mokřadní biotop s vysokou hladinou spodní vody nebo rybník. Jako terénní reliéf, tak i vodní hospodářství vtiskuje gemarkaci statku nebo vesnice — v závislosti na množství a rozložení srážek v průběhu roku — nezaměnitelně osobitý charakter.<br /> <br /> Živel vzduchu spočívá tu klidně nad gemarkací, tu se tiše přelévá přes krajinu, tu se přes ni žene bouřlivě. Podobně jako srážky, ba ještě spíše vzdušné proudy ve větru a počasí přesahují přes celé země a moře, avšak na každém místě země, kde jim překážky kříží cestu — ať je to hřeben hor, nebo stromy, živé ploty atd. –, vzdouvají se vírem, tlumí nebo se zcela uklidňují. Zejména přízemní vrstva vzduchu setrvává pod rostlinným porostem déle a je v neustálé výměně s půdním vzduchem, jenž dlí v puklinách a pórech svrchní půdy jednou déle, jednou kratší dobu. Ryze fyzický, anorganicky mrtvý charakter živlu vzduchu se projevuje v jeho látkovém složení. Hlavní složky — kyslík a dusík, v živém světě nejvýš aktivní látky — vytvářejí ve vnějším vzduchu sloučeniny samy se sebou, a jsou proto v nejvyšší míře reakčně inertní. Jinak se chová živel vzduchu v půdě. Tam vstupuje do vztahu s živly Země a vody a oživuje se k plné reakční síle, navazuje nová spojení. Jiným způsobem projevu pohybujícího se vzduchu je tlak, který vyvíjí, když v bouři a větru zvedá vodu ve vlnách, rozechvívá obilím, třese topoly a nechává padat celé lesy.<br /> <br /> Teplo se jako živel projevuje nejčistěji jako sálající teplo. Obecně se však odhaluje nepřímo na živlech a skrze ně — Zemi, vodě a vzduchu. Propůjčuje jim jejich vlastní dynamiku v procesuálním dění. Teprve skrze teplo se odhalují jejich specifické fyzické vlastnosti. Jeho nepřítomnost v zimě nechává půdu mrznout, tuhnout do živlu erdigně pevného; v letních vedrech nabývá vrchu spolu s vzduchem; na jaře proniká svými sourozeneckými živly, probouzí jejich vzájemnou dynamiku, oživuje půdy a připravuje je pro přijetí osiva; na podzim podobně, avšak pak se před zimou z tohoto svazku uvolňuje a každý z živlů vstupuje do svého zvláštního bytí. Podle expozice {{SE|104}}<br /> <br /> reliéfu vůči slunci — jižní svah, severní svah — vznikají v rámci gemarkace teplejší nebo chladnější stanoviště; stromové živé ploty, rozptýlená výsadba ovocných stromů, lesní ostrůvky atd. vytvářejí na malé ploše vyrovnaný tepelný hospodářský systém.<br /> <br /> Prostřednictvím tepla vznikají silové vztahy mezi živly. Toto fyzicko-anorganické předivo vztahů se mění místo od místa. Čím více se však při utváření hospodářství v uměleckém přiblížení uplatňuje organismusprinzip, tím více se elementární dění uzavírá do individuálního celku. Vzniká, příslušná typus stanoviště odpovídající, kompozice fyzikálních zákonů, sil a substancí působících ve čtyřech živlech. Tuto kompozici lze nazvat fyzickou organizací «zemědělské individuality», analogicky s «fyzickým tělem» člověka. Tato fyzická organizace pozemkového katastru hospodářství nebo vesnice je nadsmyslové bytostné povahy. Vystupuje smyslově ve světě látek ztuhlém do podoby, který je vlastní danému stanovišti, a jako taková je evolučně předem dána z minulosti. Poskytuje fakta, která musí zemědělec znát — pokud jde o geologickou stavbu, typy půd, hydrogeologické poměry a klima v malém i velkém měřítku —, ba více než to: musí s nimi srůst, pokud jde o odbornou praxi. Možnosti, jak v tomto předem daném světě faktů optimalizovat součinnost čtyř živlů ve prospěch pěstování kulturních rostlin, se omezují na zásahy do nejsvrchnější kůže zemské kůry, do půd, do onoho «bránicového orgánu» mezi «výšinami» a «hloubinami» krajiny. Jde přitom o výkon umění zpracování půdy, zavlažování a odvodnění, meliorace, terasování, hrázování a ochrany před větrem atd.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Lebensorganisation&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Životní organizace ===<br /> <br /> Tak jako má rostlina, zvíře a člověk, má i zemědělský organismus, který lze chápat jako tělo «zemědělské individuality», životní organizaci, «éterické čili živé tělo», jež si přičleňuje své bytostné povaze odpovídající «fyzické tělo» ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#106|Obrázek 8]], str. 106). Člověk je v pokušení ztotožnit toto živé tělo se souhrnem života, který každoročně vyrůstá v rostlinném světě. Kde však zůstává tento život, který se v podobách rostlin jeví, když rostliny na podzim odhazují listí nebo zcela odumírají? Dalo by se odpovědět: Život se stahuje zpět do semen, do humusu nebo do ''kambia''. Avšak i tato jsou jen zjevy živého {{SE|105}}<br /> <br /> v proudu vznikání a zanikání. Život sám je nadsmyslový. Organizace éterických formativních sil hospodářství prochází v rytmu slunečního roku střídavými stavy svého smyslově vnímatelného jevu. Od podzimu přes zimu žije stažena do čistě duchovní účinnosti v zemi, «v hlavovém pólu zemědělské individuality». V klíčení a zrání rostlin na jaře přes léto se pozvedá do «břicha zemědělské individuality». Vtiskuje se do života každé se utvářející podoby rostliny a jejích látkových kompozic v kořeni, stonku, listu a kvetu a opět se uvolňuje, když rostliny na podzim odumírají.<br /> <br /> Éterické čili živé tělo zemědělské individuality se odhaluje ve stoupajícím roce v souhrnu životních jevů, ve klesajícím roce opět mizí a je pak vnímatelné jen otevřenému duchovnímu zraku. Diskontinuita je jen zdánlivá.<br /> <br /> Vše živé stojí bytostně ve vztahu k živlům. Čím vyváženěji jsou vůči sobě země, voda, vzduch a teplo v poměru, tím rozmanitěji se může život přinést ke zjevení. Tento fakt se zřetelně vyslovuje v protikladu tropického deštného pralesa a písečné pouště. V prvním případě dosahuje rozmanitost druhů rostlin, stlačených na nejmenší prostor, maxima — v tropickém pralese Brazílie například přes sto druhů stromů na hektar —, v druhém případě se vůbec nebo jen řídce rostlinný život rozvíjí.<br /> <br /> Veškerému živému leží v základu životní organizace, složená z množství formativních sil, které vstupují se světlem slunce. V ní jako v celku se uskutečňují v navzájem se podporujícím střídavém vztahu životní procesy; jsou původci a nositeli zdraví. Samoregulace a trvale udržitelnost přírodního biotopu o tom vydává svědectví. Životní organizace hoforganismu je proto tím zdravější, čím všestranněji je tato v souladu se stanovištními faktory prověřena. Tento stav trvalého zdraví vytvářet je neustávající kulturní úkol člověka. Na něm závisí konstelace formativních sil živého, podle nichž se kulturní rostlina může podle svého typusu utvářet. Na této hospodářstvím podmíněné konstelaci formativních sil spočívá výživná hodnota výživných plodů a léčivá síla bylin, stejně tak kvalita humusu a plodnost půdy vcelku. Každý druh rostliny přispívá tedy k tomu, aby se z plnosti kosmických periferních sil mohla tvořit hofovému nebo vesnickému organismu vlastní životní organizace, která fyzické organizaci jako její utvářející architekta {{SE|106}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 8, S. 106.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 8: Die Lebensorganisation oder der Lebensleib des landwirtschaftlichen Organismus.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> nadřazena. Je nositelkou životního dění, které se ve formách rostlin stává vnímatelným obrazem, nadsmyslově se však darlebt jako v čase působící «tělo časů čili bildekräfteleib». Ve všem živém je nositelem vývoje. Na toto tělesné dění v čase chce pojem «biologicko-dynamický» poukazovat.<br /> <br /> Příroda se organizuje nutností svých zákonitostí do diverzity po svém způsobu; v zemědělském organismu připadá tento úkol uměleckému tvoření člověka. Vědomým herausgestaltungem éterické organizace hofové nebo vesnické gemarkace se zemědělec, jako tomu bylo kdysi ve starém selství, stává na nový způsob tvůrcem kulturní krajiny. Pěstováním kulturních rostlin sice ničí vzrostlou Wildnatur, ale buduje ji znovu jako Kulturnatur. Zatímco na fyzické rovině jsou jeho gestaltungskräftem úzce stanoveny meze, je v herausgestaltungu životní organizace Hoforganismu vyzýván k nejvyššímu uměleckému mistrovství. Musí překonávat rozpor jednostrannosti v pěstování a mnohostrannosti jako principu zdravé {{SE|107}}<br /> <br /> živosti prostředkem umění. Musí z ideálního prožívání celkové souvislosti betriebsního organismu přijímat opatření, která proměňují přírodní biotop v kulturní biotop. Ve vědomém novém stvoření musí být organismus zemědělství z devastovaných monokultureinöd urzellenhaft znovu herausplastiziert. Pokud jde o uměleckou celkovou durchgestaltung hofindividuální životní organizace, přicházejí v úvahu následující opatření ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#106|Obrázek 8]], s. 106):<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Fruchtfolge_im_Acker-_und_Gartenbau:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Fruchtfolge v zemědělství a zahradnictví: ====<br /> <br /> Dostupná orná půda je rozdělena tak, aby různé obilniny, okopaniny a pícniny – v zahradnictví různé druhy zeleniny –, které v jednom roce stojí vedle sebe každá na svém dílu, byly v následujících letech na témže dílu pěstovány postupně za sebou. Umění spočívá v tom, nechat jednotlivé polní plodiny – podle toho, zda humus obohacují nebo čerpají, zda jsou mělko- nebo hlubokokořenné, zda jsou náročné na hnojení nebo méně náročné – tak navazovat jedna na druhou, aby se předcházelo chorobám, podporovala se chuť k růstu a fruktifikace (výživná hodnota) a celkově se úrodnost půdy zachovávala, nebo lépe ještě zvyšovala. Velký význam má přitom to, aby osivo zůstávalo v podniku, tj. pocházelo z vlastního dalšího pěstování nebo ze šlechtitelského zpracování. Kultura polního hospodářství pracuje především se silami kosmu, které působí prostřednictvím země – křemene a vápna a zprostředkovaně skrze jíl – nepřímo zdola nahoru na růst rostlin. To se projevuje zvláště v pěstování obilnin, kde se ve srovnání s planou trávou celá rostlina v stéblu, listu a semeni prostupuje procesem fruktifikace.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Rückführung_des_Gartenbaus_in_den_Hof-_und_Dorforganismus:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Začlenění zahradnictví do organismu statku a vesnice: ====<br /> <br /> Děje se to zčásti obohacením polního osevního postupu polním pěstováním zeleniny, zčásti pěstováním jemné zeleniny, květin a bylin na ohrazeném areálu a pěstováním pod sklem. Zde v blízkosti statku je také místo pro včelín. Integrace všestranného zahradnictví zajišťuje kvetení a plodení od časného jara až do pozdního podzimu. Doplněno kvetoucími pásy v zemědělství se tak druhová rozmanitost jednoletých rostlin v míře bohatí až na hranice katastru obce. {{SE|108}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Rückführung_des_Obstbaus_in_den_Hof-_und_Dorforganismus:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zařazení ovocnářství zpět do organismu statku a vesnice: ====<br /> <br /> Vysoké kmeny co největší druhové rozmanitosti mají své místo podél polních cest, na mezích, na terasovaných svazích nebo na statkových ovocných loukách. Blahodárný účinek kultury ovocných stromů – obohacující krajinný obraz po celý rok – by měl prostupovat celou pozemkovou gemarkací statku a vesnice. Polokmeny a nízké intenzivní ovocné výsadby by měly stát v přiměřeném poměru k ostatním kulturám.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Eingliederung_und_Bewahrung_von_Wiesen_und_Weiden:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Začlenění a ochrana luk a pastvin: ====<br /> <br /> Jejich místo je v oblastech s vysokými srážkami, na svazích ohrožených erozí, na mělkých pastvinách a suchých polovinách využitelných jen extenzivně, především však všude tam, kde se mělce pod povrchem vyskytuje spodní voda – například po obou stranách podél potoků a řek, v nivách, u rašelinných sníženin nebo v přechodných rašeliništích. Rozorávání travních porostů (pěstování kukuřice) prostřednictvím odvodňování nebo snižování hladiny spodní vody by se mělo co nejdůsledněji zamezovat. Travní porost je odolný vůči záplavám a jako trvalá kultura působí čistícím způsobem na spodní vodu přitékající k otevřenému recipientu – zejména díky dlouhým sacím kořenům trav. Odčerpává z ní dusičnany pocházející ze vzdálenějších oblastí obilnářství. Trvalý travní porost se v důsledku pastvy a sečení nachází trvale ve vegetativním stadiu růstu. Proto potřebuje dostatek vody – nebo přesněji: éterické formativní síly, jež působí skrze živel vody; tedy vodu vystavenou silám Stoffwechselpol-u zemědělské individuality. Tato podmínka je splněna, nachází-li se spodní voda mělce pod povrchem (40 cm pod terénem), nebo při umělých loukách nebo v zavlažovacím hospodaření ve «svahové kultuře».<br /> <br /> Dokonalou formu umělých luk bylo možné nalézt ještě v polovině 20. století v polohách středohoří. Autor mohl v Rhönu krátce před zničením těchto mistrovských děl obdivovat poslední zbytky takzvaných Buckelwiesen – hrbolkových luk. Jejich zakládání, «hnojení» čistou vodou, pěstování, sečení na seno a přinášení sena do stodoly na ramenou v rozložených prostěradlech bylo výlučně nesmírně náročnou ruční prací. Odměnou bylo až pět sečí za rok. Z mlýnského příkopu ležícího výše na svahu údolí se směrem dolů stavěl jeden hrbol vedle druhého se střechovitými bočními plochami. Na hřbetě těchto hrbolových střech vedl kolmo od mlýnského potoka méně než lopatu široký slepý příkop s nulovým spádem. V době závlahy, závislé na fázích měsíce, tekla voda plošně na obě strany přes hranu slepého příkopu a stékala {{SE|109}}<br /> <br /> rychle pronikala travní drnou a shromažďovala se znovu ve střešním žlabu mezi dvěma hrboly. Ten pokračoval dál a stával se hřebenem příští řady kopečkovitých střech připojujících se níže po svahu – a tak to šlo stupeň po stupni dolů až do dna údolí.<br /> <br /> U tohoto druhu závlahového umění nešlo primárně o provlhčení podloží, nýbrž o rychle properlující pohyb vody – zpravidla chudé na minerály a zejména na dusík – skrze travní drn. Lze se domnívat, že vodě přísluší zde hnojivý účinek. Zdá se, že voda příjmem kyslíku – kyslíku jakožto nositele života&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', Vortrag vom 11. Juni 1924, GA 327, Dornach 1999, S. 68f.&lt;/ref&gt; – při pohyblivě-zurčícím průtoku oživuje růst trav a bylin takovým způsobem, že na těchto zpravidla minerálně chudých půdách bylo dosahováno kvalitativně i kvantitativně nejvyšších výnosů.<br /> <br /> Umělé louky jako krajinný prvek tvořící a oživující krajinu v podobě svahových nebo hrbolkových luk padly za oběť technologickému věku. Tato větev kdysi vysoké landbaukunst nedokázala obstát.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anpflanzung_von_Hecken,_Feldgehölz-_und_Bauminseln:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Výsadba živých plotů, polních remízků a stromových ostrovů: ====<br /> <br /> Zde se naskýtá příležitost přidělit všem dřevinám – keřům i stromům domácím v krajinném okolí – jejich místo v katastru obce, v živých plotech a remízcích, a tím v polní krajině zakládat chráněná území s vlastním mikroklimatem a celou gemarkaci samu nechat stát se harmonicky utvářejícím článkem kulturní krajiny. Výsadby slouží v otevřených krajinách jakoby jako náhrada lesa. Největší floristická a zároveň faunistická hustota kulturní krajiny se nachází na lesních okrajích, v přechodových a zároveň zónách pronikání otevřené polní a luční krajiny a lesa. Zde se patro nad patrem vrství druhově bohatá flora trav a bylin, pak nízko i výše rostoucí keřové porosty a konečně vysoko rostoucí rozložité koruny stromů. Týž výstavbový plán a tutéž ekologickou funkci mají živé ploty. Jsou vůči dvěma stranám polního katastru jakoby dvěma k sobě přiloženými, vzájemně prorůstajícími lesními lemy – stejně tak polní remízky a stromové ostrovy. {{SE|110}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Wald:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Les: ====<br /> <br /> Musí být spolu se zemědělstvím viděn jako jeden celek. Ano, přísně vzato k zemědělství náleží, stejně jako všechny výše jmenované funkční články životní organizace. Les mnohdy obklopuje katastr statků a vesnic, spojuje je a propojuje do sítě. Les plní uvnitř kulturních krajin nadřazenou, oživující funkci. K tomu působí vyrovnávajícím způsobem na klima a společně s katastrem statků a vesnic uchovává a profiluje po celé věky ráz kulturní krajiny v širokém měřítku.<br /> <br /> Les nemůže být předmětem pouhého lesnictví, ale ani pouhé ochrany přírody. Jeho využívání je – jako je tomu u každé polní gemarkace – kulturním úkolem, který se naplňuje v jeho utváření jako «trvalého lesa», jehož cílem je druhová rozmanitost dřevin odpovídající daném stanovišti. Trvalým lesem se stane teprve skrze soustavnou péči a využívání. Ponechat přirozené rezervace přirozenému stavu vede zpět do antropogenně podmíněné divočiny skrze zanedbání.<br /> <br /> Každý ze jmenovaných životních orgánů je sám o sobě již uměleckým stvořením přesahujícím přirozený biotop. O to více to platí, pokud jde o kompozici těchto životních článků v celek životní organizace hospodářského nebo vesnického organismu. Veškerá působení sféry stálic, planet, Slunce, Měsíce a Země se do ní vtiskly v průběhu roku a vstupují do «semenného stavu» «Všeobecně-Rostlinného» – do humusu uchovávajícího život. Rosenkruciánští alchymisté jej proto nazývali «Universálním semenem Země» (mateřská půda), na rozdíl od «individuálního semene», jež, tvořeno jednotlivou rostlinou, padá na mateřskou půdu. Humus nese pozemsky-zrozeně prožitý život předchozích let do přítomnosti. Proto jej lze strukturálně i substanciálně označit jako «paměť Země». Lze říci: v něm žije – v pozemsko-látkové formě ztuhlý – princip Všeobecně-Rostlinného. {{SE|111}}<br /> <br /> Je třeba rozlišovat mezi živými silovými proudy (jež tvoří život rostlin a ve svém celku tvoří jejich éterické čili životní tělo) a těmi, jež jako síly vyššího druhu vyzařují z astrálního světa kosmu. Jsou to síly, které se u zvířete rozvíjejí ve své<br /> <br /> duševním těle zvnitřnily, k prožívání hladu a žízně, vnímání bolesti a tak dále. Na proudící životní procesy rostlin působí tyto astrální síly z vnějšku tak, že je tvoří, formují, utvářejí a zadržují. Tvoří a zadržují proudící život do podoby kořene jinak než do podob stonku, listu a květu. Tvořivé síly se spojují s proudícím životem a vytvářejí si odraz v jakékoli vnější podobě rostlinného druhu, modifikovaný stanovištně odlišným spolupůsobením sil Země a kosmu. Podíváme-li se na druhovou rozmanitost trav a obilovin, na povahu bylin, trvalek, keřů a stromů jednoho statku a na jejich celkovou kompozici, pak se v jejich smyslově vnímatelných podobách zjevuje to, co se ve skrytu v tvořivě silném proudění prožívá jako éterická organizace organismu statku jako celku.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Seelenorganisation_oder_der_Astralleib_des_landwirtschaftlichen_Organismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu ===<br /> <br /> Z téže nadsmyslové oblasti, z níž vyzařují síly, které se rostliny takřka jen dotýkají z vnějšku, formují ji v růstu a nechávají ji odumřít do formy, pochází duševní neboli astrální tělo zvířat, které se ztělesňuje v těle zvířat a jako jejich duše je prozařuje zevnitř. Toto duševno, zjevující svou bytost, vymezuje zvíře navenek v jeho podobě a člení je dovnitř v řadu jeho orgánů. Duševní organizace zvířete je jeho životním tělem a to je nadřazeno jeho fyzické organizaci ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|obrázek 9]], s. 115). Jak již bylo zmíněno, v každém živočišném druhu je ztělesněna určitá duševní kvalita, v červu jiná než v rybě, ptáku, hmyzu nebo v řadě savců. Zvířecí duše si ve ztvárnění těla vytváří svůj obraz a projevuje se v tom, co zvíře dělá. Stanoviště obývá velké množství zvířat. Je o to početnější, čím mnohostranněji je utvořena životní organizace hospodářského nebo vesnického katastru. Členěny v druhy, čeledi a rody tvoří vcelku faunu stanoviště a stojí ke čtyřem živlům, k oživené přírodě i mezi sebou navzájem v nejrozmanitějším, moudrostí naplněném vztahu. Zvířenu hospodářství lze v jejím zjevu a chování chápat jako orgány «duševního neboli astrálního těla» celku hospodářství. {{SE|112}}<br /> <br /> Duševno, které je zvířatům vlastní, pochází z minulých evolučních stupňů Země.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Duševní tělo hospodářství nebo vesnického katastru se kromě toho utváří astrálními silami, které do něj s slunečním světlem proudí ze současného kosmu.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Leitsätze'', GA 26, Dornach 2020, darin der Brief «Der Mensch in seiner makrokosmischen Wesenheit».&lt;/ref&gt; Právě ony dávají rostlinám z vnějšku formu – srovnejme jemnolistost, resp. velkolistost rostlin, které vyrostly na světle nebo ve stínu –, nechávají je dozrávat, strukturují stavbu látek, např. bílkoviny, a podmiňují tak výživovou hodnotu plodin. Závisí tedy podstatně na fyzické a životní organizaci, do jakého stupně intenzity se duševní organizace utvoří a katastr hospodářství nebo vesnice se vymezí jako v sobě uzavřený organismus a vnitřně se rozčlení na orgány.<br /> <br /> Pro pochopení velmi diferencovaného příspěvku zvířeny k utváření duševní organizace organismu hospodářství nebo vesnice je třeba se podrobněji věnovat dvěma bytostně odlišným skupinám: divoké fauně a domácím zvířatům ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|obrázek 9]], s. 115).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wildtierarten_–_Organe_des_Hof-_und_Landschaftsorganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Druhy volně žijící zvěře — orgány organismu statku a krajiny ====<br /> <br /> Kulturně-tvůrčí výkon zemědělství spočíval v proměně divoké přírody v přírodu kulturní; i nadále zůstává jeho úkolem o ni pečovat a dále ji rozvíjet. Tento krok proměny znamenal mimo jiné buď zcela vytlačit z krajiny svět velkých volně žijících zvířat – jako jsou šelmy: vlk, medvěd, rys, a kopytníci jako pratur, los, zubr, divoké prase atd. – a nahradit je domácími zvířaty, nebo je vzít pod ochranu a do péče, jako je tomu u vysoké zvěře: jelena, srnce a soba, nebo u nízké zvěře, jako je zajíc, liška atd. Volně žijící savci jsou plaší a převážně noční. Jejich vynikající smyslové vlastnosti, čich, sluch a zrak, svědčí o bdělosti vědomějšího vnitřního života. Svými smysly se ponořují do vnějšího světa – větřením, nasloucháním, pátráním zrakem – jako například vysoká zvěř, když vychází na pastvu z šera lesa do otevřené krajiny. Duševně-instinktivní život je těmito vjemy podněcován a zároveň se rozšiřuje {{SE|113}}<br /> <br /> Duševní se otvírá a splývá s vnímaným. Tento vztah nitra a vnějšku se zjevuje nazírání v estetice chování, například v prchajícím srncovi, zajíci bijícím háky nebo hrdém jelenovi, jenž vznešeně tyčí své paroží do vzdušného obkruhu. Tímto z čelní kosti vyrůstajícím kostním stavením loví jelen kosmicko-astrální síly, které formotvorně působí na jeho vnitřní svět orgánů.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 97.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> U volně žijících zvířat to, co tvoří jejich duševní bytost, zcela vstoupilo do utváření těla. Toto duševní se v těle a skrze tělo prožívá. Tak vtiskují zvířata, vedena svými instinkty, to jest z vnitřní nutnosti, své vlastní bytí svému životnímu prostoru; rozšiřujíce sebe sama, oživují a oduševňují tento životní prostor svou činností a proměňují ho ve svůj revír: „Rostlina dává, zvíře bere v hospodářství přírody.&quot;&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 14. Juni 1924, S. 193.&lt;/ref&gt; Zvíře uspokojuje svou žádostivou přirozenost tím, co odebírá ze svého okolí. V tomto uspokojení má svůj blahobyt, který radostně dává světu najevo svými pohyby a hlasy.<br /> <br /> Divoké fauně se v souvislosti s jejími navzájem se prostupujícími podmínkami existence věnuje stále větší pozornost. Rozpoznává se, jak se životní cyklus zvířat moudře zapojuje do většího celku, ano, jak jsou souhrnně svou činností výkonnými orgány při utváření organismických celostí. Je tedy úkolem zemědělce věnovat divoké fauně v nejširším slova smyslu stejnou péči a pozornost jako hospodářským zvířatům. Ve vztahu k savcům se to děje mimo jiné lovem, přičemž egoistické pohnutky přitom hrají roli právě tak často jako při boji s takzvanými škůdci pomocí biocidů jiného druhu. Různé druhy zvířat přispívají každý svým dílem k obohacování a posilování soulové organizace hof- nebo dorforganismu. Každý nepromyšlený zásah do komplexního přediva vztahů je nechává onemocnět a oslabuje jejich síly sebeléčení.&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 15. Juni 1924.&lt;/ref&gt; {{SE|114}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vier_Gruppen_innerhalb_der_Wildfauna&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Čtyři skupiny v rámci divoké fauny ====<br /> <br /> Odhlédneme-li od savců a plazů, jsou pro nás nesmírně důležité čtyři velké skupiny živočišné říše, jejichž existence prostupuje gemarkungen svou – skrytěji působící – duševností. Ve svém tělesném utváření vykazují každá jiným způsobem příbuznost s funkční a morfologickou trojčlenností člověka, to jest s nervově-smyslovým systémem, s hrudní oblastí a se systémem látkové výměny a končetin. Jsou to čtyři skupiny: červi, ryby, ptáci a hmyz.<br /> <br /> Tato trojčlennost těla je nejzřetelněji vytvořena u hmyzu. U ostatních tří skupin ovládá existenci zvířete vždy jeden funkční okruh s vysokou specializací: u červů pól látkové výměny, u ryb rytmický střed a u ptáků nervově-smyslový pól. Každá z těchto čtyř skupin odhaluje ve své druhové rozmanitosti – nejintenzivněji hmyz – velkou variační šíři ve vyformování svých orgánových soustav. V porovnání s člověkem se již v dřívějších fázích evoluce jednostranně vyvinuly k tak vysoké dokonalosti, že lze říci: Část duševního těchto zvířat z velké části vstoupila do příslušného tělesného utváření, zatímco druhá, doplňující část se proživá nadsmyslově jako svět takzvaných „elementárních bytostí&quot;.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Welt der Elementarwesen'', ausgewählte Texte herausgegeben von Almut Bockemühl, Dornach 2005.&lt;/ref&gt; Elementární bytosti jsou poslové, kteří zprostředkovávají mezi bytostným prapůvodem veškerého bytí a jeho zobrazujícími formami projevu ve fyzicko-materiálním světě. Jejich bytost je duševně-astrální povahy; jejich tělo se specificky buduje z étericky živých sil. Elementární bytosti jsou duchovní poslové, kteří přivádějí do smyslově-vnímatelného jevu – obrazně, v čase a prostoru – praobrazů minerální, rostlinné, živočišné a lidské říše, jež jsou doma v říši vyšších duchovních světů. Jsou bytostmi vztahů mezi světem smyslového a duchovně-nadsmyslového a jako takovéto bytosti mohou být cítivě prožívány v cvičícím, myslícím nazírání. Jako nositelé procesů se zaklínají do všeho vzniku a osvobozují se z tohoto zakletí v zániku toho, co ztuhlo do smyslové formy.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vorträge vom 2., 3. und 4. November 1923.&lt;/ref&gt; Elementární bytosti se specifikují do čtyř skupin podle toho, ve kterém ze čtyř živlů – Zemi, Vodě, Vzduchu a Teple – mají převážně své pole působnosti. {{SE|115}}<br /> <br /> Nadsmyslově tvoří doplnění ke čtyřem skupinám zvířat, která v jednostrannosti v těchto živlech nalézají své fyzické životní podmínky. Svět elementárních bytostí je všude přítomen v pozemském. Jejich působnost, dosahující z nezjevitelného do zjevného, nemůže uniknout umělecky cítícímu nazírání. Prostírá nad přírodou a zvláště nad světem zvířat, jež v sobě vlastním způsobu oživují čtyři živly, jemný závoj moudrostí plné smyslovosti a duševnosti.<br /> <br /> V následujícím obrátíme pohled na bytost a význam zmíněných čtyř skupin živočišné říše (obr. 9):<br /> <br /> '''1. Skupina bezobratlých červovitých''', těch, kteří jsou spjati s živlem zemitě-pevného, na příkladu žížaly obecné (''Lumbricus terrestris''):<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 9, S. 115.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 9: Die Seelenorganisation oder der Seelenleib des landwirtschaftlichen Organismus.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Žížale chybí vyvinutá hlava. Je doslova osamostatněným, článkovaným střevním váčkem, tedy zvířetem naprosté a úplné metabolické aktivity, jehož smyslová organizace obrácená navenek {{SE|116}}<br /> <br /> je redukována na hmat — na bodové smysly rozmístěné po celém těle. Činností tohoto jemného, slizce-vodnatého zvířete je zpracování půdy. Je plastikem zemitě-pevného. Žije ve tmě zemského nitra, na hledání potravy z odumřelých rostlinných zbytků se protlačuje svrchní vrstvou kyprého obdělávání půdy a žere se do hloubek pevného minerálního podorničí, čímž buduje svislé trubičky, jež mu slouží jako vnější kostra a napomáhají mu k svislé vzpřímené poloze při pohybech nahoru a dolů. Svůj minerály prosycený trus nese contre la pesanteur vzhůru na povrch zemský (až 100 t/ha/rok) a tak rok od roku omladí půdu. Aktivně podporuje dýchání půdy, když při klesání svými trubičkami — jako pumpa — za sebou vtahuje kyslíkem bohatý vzduch a při stoupání vytlačuje vzduch ze země nasycený CO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;. Jeho potravou je odumřelá, bakteriálně se rozkládající organická hmota, kterou přijímá do svého nitra spolu s jílem, prachem a jemným pískem. Navenek vylučuje sliz, dovnitř jeho duševní organizace «prosmyslňuje» přijatý potravinový proud a řídí vojsko bakteriálních symbiotů, kteří potravu rozkládají, a uvádí — ve spojení s minerálními jílovými složkami potravy — do chodu tvorbu trvalého humusu, budování krůmkově stabilních jílovo-humusových komplexů.<br /> <br /> Žížala je ze své přirozenosti bytostí odříkání. Dovolme si tezi: evolutivně se vzdala plné metamorfózy přes zakuklení až k imagu. Ta by, řekněme jako motýl, v kráse tvaru a barvy zjevila to, co v červu zadrženo se prokazuje jako jeho požehnaná schopnost — být plastikem zemské půdy.<br /> <br /> Vědomí žížaly je spící-sněný stav, a přesto má moc vytvářet vztahy plný celek. V tomto jejím díle se jako odraz jeví to, co je — jako doplnění jejího metabolicky zdůrazněného bytí — její vyšší smyslová a rozumová přirozenost. Co žížale, co celkově červovitým živočichům chybí, je polární vyformování hlavy v poměru ke střevnímu systému. Chybějící — doplnění k hlavě — je však funkčně přítomno všude tam, kde jsou žížaly atd., a sice právě jako bytostně-nadsmyslové, jež je odděleno od fyzicky se jevícího těla, přesto k němu duševně stojí ve vztahu. Jde tu o specifickou skupinu elementárních bytostí — od nepaměti takzvaných *gnomů* —, jejichž bytostnou substancí je «smysl a rozum v {{SE|117}}<br /> <br /> je».&lt;ref&gt;Tamtéž, přednášky ze 2., 3., 4. listopadu 1923.&lt;/ref&gt; Svou wirksamkeit rozvíjejí v erdig-Festen a tvoří duševně-astrálně pojítko k bezobratlému živočišnému světu.<br /> <br /> Ke [[Landbaukunst|umění zemědělství]] patří, vytvářet této tak neúnavně činné a dobrotivé skupině živočichů v hojnosti životní prostor. Neboť tam, kde na poli, louce a pastvině, jakož i v hnojiště a kompostové hromadě rozvíjí žížala svou činnost, je přítomno také její duchovní korelát, elementární bytosti erdig-Festen. Bez žížaly by se půda postupně zhutňovala a tvrdla, ocitla by se takřka ve strnulosti smrti. Žížala půdu oživuje.<br /> <br /> '''2. Skupina živočichů spojená s živlem vody''' — ryby. Jako je žížala plastikem erdig-Festen, tak je rybou takovým plastikem vodního živlu. Hlava ryby, se svou diferencovanou smyslovou organizací, je zřetelně vyformována; přechází však bez přechodu do trupu a článku látkové výměny. Vše ovládající je střední část, trup — jemný, rytmicky bohatě členěný, chrupavčitě-kostnatý skeletní systém. Páteřní řetěz prochází tělem od ocasní ploutve až k hlavě a v ní se metamorfózuje do lebeční kosti. Po stranách se klene žeberní oblouky, kůstkami, které obepínají i břišní orgány. Navenek jsou překryty svalovou vrstvou, která ve spojení s ploutvemi propůjčuje rybě mimořádnou obratnost a rychlost v pohybu. Žížala přijímá to zemité až do svého trávicího traktu; jinak rybaa, která při pohybu nechává vodu proudit skrze žábry. Voda tím vstupuje přes hlavu do přímého vztahu k rytmickému trupovému systému; ryba se zásobuje kyslíkem, který přes žábry vodě odnímá. Vnější kůže se zhutňuje v šupinový šat, jímž se její tvarová podoba vymezuje vůči beztvaré vodě a jímž dává navenek najevo své duševní niterné bytí v rozmanité barevnosti. Ryba se neživí jako žížala odumírajícím životem, nýbrž přednostně tím, co se ve vodě rozvíjí jako rostlinný a živočišný život. Ryba rozšiřuje své duševní bytí za svůj tělesný tvar do okolní vody. Na jedné straně hmatá v klouzání vodu obtékající její tělo a na druhé straně vytváří svými pohyby nejjemnější proudy a víry. Jako vděčí ryba svůj proudnicový tvar živlu vody,{{SE|118}}<br /> <br /> tak jej oživuje a oduševňuje tím, co se z duševní pohyblivosti přelévá do pohybových průběhů. Ty jsou v tichém vodním tělese, rybníku, jiné než v mocně tekoucím potoce nebo řece. Lín například, druh kaprovitých, je zavalitější ve tvaru, tmavší v barvě, pomalý v pohybu a rád se občas zarývá do bahna na dně rybníka. V přímém protikladu k tomu se nachází štíhlý pstruh, druh lososovitých, v tekoucí, přes kameny proudící, křišťálově čisté vodě. Jako stín bleskurychle prochází prosvětlenou, pohyblivou vodou, nad oblázkovým dnem — buď u břehu potoka hledaje úkryt, nebo aktivně klidně stoje proti proudu, vnímaje teplo vyvolané pohybem přetékající vody.<br /> <br /> Jako patří jezero, rybník, tok řeky nebo potoka k [[Landschaft|krajině]], k [[Hof|statku]], tak k nim patří i v nich žijící rybí přirozenost. «Produševňuje» vodní plochy a činí je orgány hospodářsko-vesnických organismů. Je vloženo do rukou zemědělce, tyto krajinné orgány pečovat, obohacovat je uměním zakládáním rybníků, pokud možno dbát o jejich čistotu a o to, aby tekoucí vody nebyly rušeny ve svém přirozeném toku.<br /> <br /> U ryb dosahuje zvláštní dokonalosti zejména jejich rytmický střed, jejich trup — nikoli ještě hlava s jejím smyslovým systémem. Jejich vědomí je stlačeno do tupého snění. Co jim tělesně chybí, zůstává bytostně účinné v nadsmyslném; tká a žije jako další skupina beziehungsschaffenden Elementarwesen — und vytvářejících vztahy, jako undiny. Voda je jejich živlem a ony zprostředkovávají duchovní praobrazce tělesným a orgánovým formám, jež se utvářejí ve vodním prostředí.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> '''3. Skupina ptačího světa žijícího v živlu vzduchu.'''<br /> <br /> Ptáci plastizují, oživují a oduševňují v krátkých mocných úderech křídel, ve výrazných obloucích nebo ve vznešeném klouzavém letu ve velkých výškách živel vzduchu. Více než všechna ostatní zvířata, jež se mohou vznést do vzdušného prostoru, jsou ptáci pány vzduchů. Jako je žížala jakožto bytost látkové výměny narozena ze země — přijímá do sebe zemi —, jako je ryba jakožto bytost rytmu narozena z vody — nechává se vodou prostupovat —, tak je pták narozen ze vzduchu. Celý jeho leib je {{SE|119}}<br /> <br /> přetvořen v hlavu, ve velký smyslový orgán. Nejen že jeho hlava je provzdušněna zvenčí, stejně jako jeho peří, nejen že jej rozepjaté paže nesou vzduch, nýbrž vzdušný živel prostupuje celým jeho nitrem (viz níže).<br /> <br /> Ze zmíněných skupin dovršuje se v ptácích vývojový proud utváření hlavy; uchvacuje celé zvíře včetně hrudi a látkové výměny. K tomu se váže otázka: Není snad na dřívějším vývojovém stupni — u bezobratlých červovitých živočichů, ryb a ptáků, jakož i čtvrté skupiny, hmyzu — předobrazeno v předčasné dokonalosti cosi, co postupující evolucí nachází v Apokalypse Janově&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Apokalypse des Johannes'', GA 104, Dornach 1985.&lt;/ref&gt; výraz jako «Troj-zvíře» orla, lva, býka a čtvrtého, jenž nese lidský obličej? Rudolf Steiner označuje tři zvířata — orla (hlava), lva (hruď) a býka (látková výměna) — jako představitele tří vývojových proudů z ducha, jež se v člověku sjednocují ve vyšší celek.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 19. Oktober 1923.&lt;/ref&gt; A neleží snad v přísném, morfologickém a funkčním trojčlenném členění hmyzí podoby — v pravdě předčasně do formy geronnen — jakési shrnutí vývojových proudů bezobratlých, ryb a ptáků, tak jak se ukazuje v budoucnosti otevřené vývojové schopnosti v soutoce orlího, lvího a býčího proudu v postavě člověka?<br /> <br /> Ptáci odebírají kyslík ze vzduchu jak při nádechu, tak při výdechu. Při nádechu vstupuje vzduch zčásti do plic a — nespotřebovaný — zčásti do vzdušných vaků rozmístěných v těle a do zčásti dutých kostí. Při výdechu prochází tato zásobní vzduch plícemi (otevřený trubicový systém, nikoliv slepá plicní sklípka) zevnitř ven. Tíže se v ptačím leibu proměňuje v lehkost: lebka, jíž převážně přímo proudí venkovní vzduch, tělo provzdušněné vzdušnými vaky, vzduchoprázdné dutiny procházející velké části kostry zejména u velkých druhů ptáků, a konečně pohyblivé, provzdušněné peří. Tato lehkost je dále zdůrazněna tím, že vysoce koncentrovaná potrava — ať živočišného nebo rostlinného původu — podléhá rychlému trávení a po krátkém pobytu je znovu vyloučena. {{SE|120}}<br /> <br /> „Pták je … vlastně celý hlavou.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 27. Oktober 1923.&lt;/ref&gt; Zjev sýkory, červenky nebo střízlíka atd. toto tvrzení přímo potvrzuje. Trávicí trakt a hruď jsou zkráceny a vypadají, jako by byly vtaženy do hlavového pólu. Fyziognomii ovládá zobák a oči; uzavírá se však v tvaru, barvě a vzorování peřového šatu do hlavové gestalt ptáka jako celku. Pevné spojení lebeční kosti pokračuje přes kloubní střední krční obratle do trupu kostry; srostlé hřbetní obratle tvoří s lopatkou, pánví, žebry a hrudní kostí pevně uzavřenou jednotu. Naopak se hlavní činnost končetin přesouvá do křídel a dále dopředu do trhavě klovaného (slepice, vrabec atd.) nebo klepaného (datel) pohybu hlavy. Tak se v hlavě spojuje vysoce specializovaná činnost končetin s přeostrnou smyslovou činností. Pohlédneme-li do oka ptáka, zejména dravce, pociťujeme duševní sílu, která jako skrze klidový bod upoutává vlastní pohled přímo přemáhající mocí; pohled jako z pradávných dob. Duševní bytost ptáka se sděluje vzdušnému obkruhu v jednoduchých tónech až po zvukomalebné melodické sledy tónů. Ty vyvěrají ze syrinxu (tzv. dolního hrtanu), vyvolány vzdušným proudem při výdechu a zčásti i při nádechu. Skřivan polní, když se brzy za svítání za slunečního rozjasnění vznáší do výšin, dovede svou píseň trylkovat tak dlouho proto, že může provádět tzv. mikronádechové dechové pohyby, jimiž trvale doplňuje vzduchové vaky (srovnatelné s dudákem).&lt;ref&gt;Siehe z.B.: Einhard Bezzel und Roland Prinzinger: ''Ornithologie'', Stuttgart 1990, S. 269.&lt;/ref&gt; Stejně se to má s slavíkem, který svůj melodický zpěv právě takto může tak dlouho udržovat.<br /> <br /> Gestalt ptáka je v říši zvířat jedinečným způsobem utvářena jeho peřovým šatem. Z kůže roste jak brk, tak praporek pera. Co se pak ale vyjadřuje v bohatství barev a jemně cizelovaných forem jednotlivých per a opeření jako celku, vypadá jako vyvrácené navenek — jako rozperošený obraz vnitřního duševního světa ptáka. Pera se mu stala smyslovým orgánem pohybů vzduchu.&lt;ref&gt;Ernst-Michael Kranich: ''Wesensbilder der Tiere''. ''Einführung in goetheanistische Zoologie'', Stuttgart 2004, 386 S. – Siehe auch die Aussagen Rudolf Steiners in: ''Die Welt der Vögel'', herausgegeben und kommentiert von Hans-Christian Zehnter, Basel 2015, 288 S. sowie in: ''Die Welt der Tiere''. Herausgegeben und kommentiert von Hans-Christian Zehnter, Basel 2007, 182 S.&lt;/ref&gt; Rudolf Steiner charakterizuje tvorbu per {{SE|121}}<br /> <br /> Rudolf Steiner charakterizuje tvorbu per ptáka na příkladu orla tak, že na rovině fyzické je způsobována týmiž silami, jaké na rovině duševně-astrální, na základě mozku, způsobují tvorbu myšlenek.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 19. Oktober 1923.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Příroda ptáka se klene jako zvon nad hofem a dorfflur. Vztažným bodem k zemi je hnízdo. Od něj se rozvírá do pozemského a vzdušného obkruhu a duševně se prožívá v příslušném revíru. V jeho hranicích hledá pták potravu a nachází to, co ho podněcuje, aby své duševní bytí — ať za letu, nebo v korunách stromů a keřů — nechával vyproudit do okolí: ať je to káně, která krouží ve výšinách, nechává se prostupovat slunečním světlem a teplem a v pozorovateli tím obrazem pozemského vytržení probouzí pocit vznešeného klidu, podobného odpočívání ve vlastních myšlenkách. Nebo slavík, který za soumraku nechává u hranic svého revíru znít svou píseň. Nebo skřivan, který za ranních hodin náhle s jásavým trilkováním neviditelný na čistém nebi povznáší mysl těch, kteří shrbeni k zemi vytrhávají plevele.<br /> <br /> Smyslově aktivní hlavová přirozenost ptáka přemáhá takřka jeho funkci metabolismu a končetin. Pták polyká potravu téměř tak rychle, jako ji tráví, a vylučuje ji v do velké míry mineralizované podobě. Jeho fyziologické funkce metabolismu silně ustupují a přesouvají se do pohybových procesů ovládaných nervově-smyslovým systémem. Jejich doplnění k této jednostrannosti je nadsmyslové povahy a duševně-účinně žije jako elementární bytost vzduchu, od pradávna nazývaná Sylfa.&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 3. November 1923.&lt;/ref&gt; Její bytí je vázáno na svět ptáků. Taková elementární bytost sleduje letícího ptáka ve vzdušných vírech, které za sebou vytváří. V tomto společenství je každý let ptáka zdrojem oduševňování vzdušného obkruhu. Stačí jen delší dobu sledovat velkorysé a elegantní obloukové figury přesvištěných vlaštovek nebo rorýsů. Jako žížala plastizuje pevný živel země, jako ryba vodu, tak ptáci silami svého duševního bytí plastizují živel vzduchu.<br /> <br /> Úkolem zemědělce je proto také dbát o to, aby domácí ptačí svět nalézal svůj životní prostor na statku a v katastru obce. Vzdušný prostor mu stojí volně otevřen, pozemský prostor naproti tomu — co se týká možností hnízdění — vyžaduje co nejrozmanitější utváření krajiny v polích, {{SE|122}}<br /> <br /> Louky, meze, svahy pro druhy hnízdící na zemi, keře, živé ploty, v polní krajině rozesetými stromy a lesními ostrůvky pro pěvce a jiné. Je zapotřebí otevřených stájí pro vlaštovky obecné; pro vzácné hosty jako sýčky, sovy pálené je třeba dutin v ponechaném mrtvém dřevě, letových otvorů ve stodolách atd. Kdekoli se nacházejí místa k hnízdění, vznikají v okolí viditelně-neviditelné revíry, prostory duší, které tvoří neviditelné orgány v zemědělském organismu.<br /> <br /> '''4. Skupina světa hmyzu žijícího v živlu tepla:'''<br /> <br /> Hmyz tvoří zdaleka druhově a tvarově nejbohatší třídu v živočišné říši. Žije sice v zemi, ve vodě i převážně ve vzduchu, jeho vlastním elementárním říšem je však teplo. Z působení tepla žije hmyz. V teple tkví skrytě jeho duševno a svou činností strukturuje tepelné procesy, jako například při navštěvování květů, nebo zjevněji ještě při vývoji tepla v mraveništi nebo včelím úlu. Jako teplo proniká každý ze svých příbuzných živlů a uvádí je navzájem do vztahu, tak proniká i svět hmyzu se svou moudrostí plným instinktovým bytím těmito živly a vytváří na základě tepla na vyšší úrovni živou tkáň vztahových souvislostí.<br /> <br /> Jakmile totiž zjara stoupající slunce svým teplem probouzí přírodní bytí ze zimního stavu klidu, hemží se vzápětí v nejsvrchnější vrstvě půdy střevlíky, chvostoskoci atd.; v rybníce dovádějí potápnice, vodoměrky atd. a ve vzduchu tančí v tepelných paprscích slunce komáři; včely oblétávají květy; v nepřehledném bohatství tvarů bzučí, šumí, poletuje, vznáší se, tančí v stále cílevědomé píli vojsko hmyzu vzduchem.<br /> <br /> Vše v životě hmyzu se odehrává v teple. Vývoj vajíčka v larvu a její metamorfóza přes kuklu k imagu, hotovému hmyzu, potřebuje jarní a letní teplo.<br /> <br /> I tvarová bohatost hmyzu má co do činění s teplem. Ta je největší v tropech a ztrácí se v chladných pásmech.<br /> <br /> Je to vzájemný vztah k teplu, který v tělesné stavbě hmyzu vyrovnává jednostrannosti, jež lpějí na bezobratlých, rybách a ptácích. Tři funkční oblasti hlavy, hrudníku a metabolismu jsou u hmyzu, co se týká tvarové podoby, zpravidla rovnocenněji utvářeny, se zvláštním důrazem na střední článek (*thorax*), ba jsou zhusta od sebe ostrými zárezy navzájem odděleny (hmyz z lat. *insectum* = zářez). {{SE|123}}<br /> <br /> Jako všichni článkonožci nemá hmyz kostěnou vnitřní kostru; místo toho drží jeho trojčlennou podobu pohromadě vnější kostra, chitinový pancíř. Polarita hlavového pólu (*caput*) a metabolického pólu (*abdomen*) je zvláště výrazná. Avšak smyslová organizace hlavy s fasety a jednoduchýma očima, jakož i s makadly a tykadly (smysl čichu a hmatu), zprostředkovaná břišním gangliovým systémem, přesahuje na končetiny, např. u jednotlivých druhů na přední nohy (smysl tíhy a vibrace, sluch, chuť).&lt;ref&gt;Wolfgang Schad (Hrsg.): *Goetheanistische Naturwissenschaft, Band 3: Zoologie*, Stuttgart 1983, Seite 31. Siehe auch ders.: *Säugetiere und Mensch*, Stuttgart 2012, 1255 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Naopak v břišním článku hmyzu zcela chybí organizace končetin, která u člověka náleží k metabolickému pólu. Končetiny dosahují nejvyšší úrovně utváření ve třech párech noh (u pavoukovců čtyřech) a dvou párech křídel v oblasti hrudníku a zasahují až do hlavové organizace, například v pohyblivých, k periferii orientovaných tykadlech a ve vysoce diferencovaných kousacích a sacích nástrojích. To, co fyziologicky u obratlovců a v nejvyšší míře u člověka tvoří rytmický systém s plicním dýcháním a srdeční funkcí, v hrudníku hmyzu zcela chybí. Centrum hřbetně probíhajícího cévního systému leží v abdómenu. Dýchání probíhá otvory v kůži, rozmístěnými po celém těle, na něž navazuje trubicový systém tracheí. Rytmický systém se zcela redukuje na pohyb křídel a článkovaných nohou. V oblasti hrudníku si nevyvinul žádné vlastní rytmické orgánové systémy jako „skutečné&quot;plíce nebo „skutečné&quot; srdce.<br /> <br /> Hmyz se živí — ať jde o mšici, vosu, včelu nebo motýla — přednostně látkami, které jsou samy výsledkem tepelných procesů v rostlině: asimilačními šťávami, šťávou obsahující cukr — med z ní teprve vzniká trávicím traktem včely — z nektárií listů a květů, z pylu a pryskyřic. Ve výstavbě svého těla pokračuje v tepelně-kvetebním procesu, jímž růst rostliny končí. Tentýž druh duševně-astrálních sil, které z kosmu se slunečním světlem přitékají k rostlinám, dotýkají se jich zvenčí ve stonku, listu a květu a tvarují je — právě tyto síly se v hmyzu navštěvujícím květy zvnitřnily a zhustily do jeho duševního bytí, každý druh po svém způsobu. Jak jinak lze pochopit, že na jedné straně mnohé květy jsou utvořeny jakoby přesně pro návštěvu a opylení určitých druhů hmyzu, například květ jetele ve vztahu k {{SE|124}}<br /> <br /> čmelákům; na druhé straně mnohé druhy hmyzu mají v sestavě svého těla, zejména v ústrojích, organizaci uzpůsobenou k návštěvě specificky utvářených květů. Nazírání se nabízí organická jednota rostliny a hmyzu vyššího řádu. Podíváme-li se na orchidejové květy, například na květ čmelákovce mužského. Jeho květ působí jako hmyz, který ještě nepřišel k samostatnému životu. Právem proto Rudolf Steiner říká, že motýl je osvobozeným květem a květ je zajatým motýlem.&lt;ref&gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', Vortrag vom 26. Oktober 1923, GA 230, Dornach 1993, S. 73. Siehe auch: Hans-Christian Zehnter (Hrsg.) ''Warum singen Vögel?'', Zürich 2018, 240 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Co je v říši hmyzu všudypřítomné a ve vysoké míře zažitelné u zástupců tvořících státy, je v duševním skrytě vládnoucí moudrost, která se projevuje ve vysoce specializované, nástrojové tělesné stavbě — především však v dělné, vztahy vytvářející činnosti dávání a přijímání, jako například v úlu nebo mraveništi. V oněch dvou posledních případech nejsou závislí jen na vnější teplotě, nýbrž vytvářejí si teplo sami — například včely intenzivním pohybem v zimním chumáči, nebo termiti samovzněcováním stlačených čerstvých listů, trávy atd. k vyhřátí líhniště ve svých zemních stavbách. Co se u teplokrevných živočichů daruje jako instinktivní, duševní vnitřní život, u hmyzu se to vyvrací ven v dokonalou zručnost — například pavouk a jeho síť, včela a její plástev, vosa a její hnízdo.<br /> <br /> Stejně jako pro zmíněné skupiny živočichů žijících v půdě, vodě a vzduchu musí zemědělec na svém katastru vytvořit domov pro rozmanitý hmyzí život. Ten nalézá oporu v rovně rozmanité rostlinné přírodě. Žádný strom, žádný keř, žádná tráva ani bylina, jež by neposkytovaly larvám, housenám, popřípadě žravým lakvám určitých druhů hmyzu výživný základ. Housenky motýlů mají svého vždy specifického hostitele: otakárek fenyklový (*Papilio Machaon*) kopytníkovité, jako kopr, kmín, mrkev; babočka paví oko (*Vanessa Jo*), admirál (*Vanessa Atlanta*) a babočka kopřivová (*Vanessa Urticae*) — kopřivu; bělásek zelný (*Pieris brassicae*) druhy zelí atd. Mnohé nesou své jméno podle hostitelské rostliny, například hálkotvorka pšeničná (*Cecidomya tritice*) atd. Jakkoli jsou v tomto juvenilním stadiu vázány na určitou hostitelskou rostlinu, tak jako dospělý hmyz se jim otevírá {{SE|125}}<br /> <br /> ausgebildete Imago vylétá do široka a nachází bohatou nabídku potravy na kvetoucích lánech.<br /> <br /> Již těchto několik příkladů ukazuje, jak velkou pozornost a péči musí zemědělec věnovat vedle svých kulturních rostlin divoké rostlinné přírodě. Tím dbá o rovnováhu a vyváženost hmyzích druhů svého hospodářství. Musí usilovat o to, aby od jara až do podzimu kvetoucí rostliny oživovaly krajinu — ať již péčí o luční a cestní meze, svahy atd., anebo bohatě členěnou fruktfolge zakládáním kvetoucích pruhů v polních kulturách atd.<br /> <br /> Obrovské zesílení hmyzího života poskytuje bohatá tvarová rozmanitost divokých dřevin v živých plotech, především však ve vysokostmenných sadech. Padesát až šedesát let starý jabloň vysokostmen hostí ve kmeni, větvích, listech a květech přes 1000 druhů hmyzu.&lt;ref&gt;Hans Steiner: «Die Lebensgemeinschaft des Apfelbaums», ''Der Obstbau'' Nr. 3–5, 1958.&lt;/ref&gt; Taková rozložitá koruny stromu nebo druhově bohatý živý plot představuje nakupení astrální substance: «Z toho, co jakožto Astrálnem prosycené proniká stromy, žije a tká dospělý hmyz.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999, S. 183/84.&lt;/ref&gt; Nejvíce ze všeho je to hmyzí svět, který svou astrálně-duševní bytostí zprostředkovává k étericky-živému rostlinného světa. Bere od rostlin svou potravu a jako protidárek je opyluje, nebo je chrání před náhlým masovým výskytem škodlivého hmyzu, například parazitováním kolonií mšic lumčíky.<br /> <br /> Bytostí tepla par excellence mezi hmyzem je včelí lid, jehož chov je doložen od pátého tisíciletí před Kristem.&lt;ref&gt;Norbert Bennecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 2000, 470 S.&lt;/ref&gt; Ze svého úlu na zahradě a z ovocného lemu hospodářství oblétají polní katastr a přinášejí hospodářství svou sklizeň, tak jako zemědělec přináší svou ze zemědělských plodin.<br /> <br /> Druhy hmyzu mají vysoce specifickou, často krajně specializovanou tělesnou formaci, podle toho, jaká kvalita jednostranného duševního v nich ztuhlá. Tato jednostrannost nachází svůj doplněk v elementárních bytostech nadsmyslově účinných v živlu tepla, «ohně», totiž v *Salamandrech*.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 3. November 1923.&lt;/ref&gt; Jsou to oni, kdo v říši hmyzu tvoří dokonalost hraniční s divem — dokonalost souvztažnosti tělesné formace a instinktivně-inteligentních vzorců chování. {{SE|126}}<br /> <br /> Elementární bytosti tepla jsou to, které například v případě motýlů uskutečňují úplnou metamorfózu skrze všechny «živly», od vajíčka přes housenku, kuklu až k imagu. Duchovně prostupují duševní, jež je v tak vysoké míře ztuhlé do trojčlenné tělesné formace hmyzu. Vytvářejí vztahy přírodních říší navzájem a tak i k člověku, například ve vztahu pastýře k jeho ovcím, včelaře k jeho včelám. V bzučení a hučení hmyzu v teple slunečných dní, na jaře kolem kvetoucích živých plotů, ovocných stromů, lip, se stávají proživatelnými nálady, jež dávají tušit působení těchto elementárních bytostí ohně. Jsou přítomny a účinné všude tam, kde zemědělec tvoří hmyzu, fyzickému korelátu elementárních bytostí tepla, životní prostory.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Haustiere_–_Organe_im_Hof-_und_Landschaftsorganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Domácí zvířata — orgány v organismu statku a krajiny ====<br /> <br /> K domácím zvířatům náležejí především zástupci z říše savců: pes, kočka, prase, kůň, z řádu přežvýkavců: ovce, koza, skot, z říše ptáků: slepice, kachna, husa a holub, a z říše hmyzu: bourec morušový, včela ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|Obrázek 9]], S. 115). Liší se od svých volně žijících druhů z hlediska čtyř stupňů bytí:<br /> <br /> '''1. Z hlediska duchovně-bytostného:'''<br /> <br /> Stejně jako všichni živočichové, ani domácí zvířata nemají inkarnované Já, jež by jim, tak jako člověku, propůjčovalo sebevědomí a tím i moc ke svobodnému sebeurčení. Zvířata stojí pod vedením skupinových duší.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Natur- und Geistwesen – ihr Wirken in unserer sichtbaren Welt'', Vortrag vom 2. Februar 1908, vormittags, GA 98, Dornach 1996.&lt;/ref&gt; Jednotlivá zvířata jsou od těchto skupinových duší «odlištelna» — přirozeností celé skupinové duše do nich vtisklá, jsou jejím fyzicko-tělním obrazem. V divoké přírodě jsou tyto duševní vlastnosti evolučně ztuhlé do tělesné formace v podobě chování: ve fyzickém se projevují jako instinkt, v étericky-živém jako pud a v duševním jako zákon. Při domestikaci se člověk kdysi postavil po bok skupinové duše zvířat, jež vládne v nadsmyslovém, a převzal na Zemi v posvátném vztahu člověka a zvířete (abelovský proud) odpovědnost a péči. {{SE|127}}<br /> <br /> Jako skupinové či druhové duše zvířat označuje Rudolf Steiner&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Hereinwirken geistiger Wesenheiten in den Menschen'', GA 102, Dornach 2001, Vorträge vom 16. Mai 1908, 1. Juni 1908, 4. Juni 1908.&lt;/ref&gt; duchovní bytosti, jež jsou srovnatelné s Já člověka a které jednotlivá zvířata příslušejících živočišných druhů jaksi dirigují zvenčí. Skupinová duše vede a působí skrze krev — člověk však skrze svůj «chov», způsobem, jímž se vnitřně i vnějšně k zvířeti chová: zvíře «drží», jinak by padlo. Kdysi je pozvedl z jeho přirozeného, skupinovou duší vedeného tvorstva, zadržel je na stupni ještě zvýšené embryonální obraznosti a zachoval mu tak skrze všechny následující generace jistou míru mladistvosti. Tím vzal vývoj domácích zvířat skrze člověka jiný směr. Ten se tak říkajíc, ještě před pádem do divoké přírody, předčasně odchyluje. U volně žijící fauny jsou druhy morfologicky i fyziologicky evolučně dozrály do svého konečného stadia. Vlk například, jenž platí za praotce psů, ztratil evolučně vzato svou mladistvost. Je vlkem — již není plasticky tvárný, tak jako v dobách vrcholu své evoluce v ''terciéru'' (Atlantida). Jeho chování je ryze projekcí jeho skupinové duše do pozemské formy bytí. Naproti tomu pes, jako domácí zvířata vůbec, vystupuje takřka výbušně a s velkou tvárností v nepřeberném množství plemen. Tato mnohotvárnost je dílem lidstva, které v poatlantských dobách (''holocén'') se dále uvolňovalo ze sevření vlastní skupinové duševnosti a nyní samo, v duchovní mladistvosti probouzejícího se Já, se spojilo se skupinovými dušemi určitých živočišných druhů. Domácí zvířata tedy nevzešla pouhou selekcí jako genetický produkt z evolučního výsledku nějakého kmenového druhu; je spíše nabíledni předpokládat, že svůj původ vděčí zvláštní duševně-duchovní povaze raného lidstva, jež k druhovým duším zvířat stálo ještě v snové blízkosti.<br /> <br /> V domestikaci lze spatřovat krok k vyrovnání oné viny, kterou na sebe lidstvo nevině-vinně vzalo, tím že na své cestě evolucí vyčlenilo říši zvířat ze sebe a zanechalo ji za sebou. Domácí zvíře si výchovou člověka zachovalo svou tvárnost. Podřídilo se služebně vůli člověka, která je vede, a přitom natolik emancipovalo duši i tělo od divoké přírody, že do vší budoucnosti toto lidské vedení — «chov» — potřebuje; nemůže klesnout zpět do téhož stavu, {{SE|128}}<br /> <br /> zatímco divoký příslušník druhu tento stav přijal. Bez péče člověka zůstává bez vůdce a může jen zdivočet, jako dingové (zdivočelí psi) v Austrálii. Na místo evolučního vychovávání zvířat pod vedením mystérií ve starých vysokých kulturách nastoupil dnešní chov zvířat. Ten optimalizuje a využívá určité dědičné vlastnosti a dělá z domácího nebo kulturního zvířete pouhé užitkové zvíře, objekt masové produkce. Tomuto vývoji, jenž ve zvířeti vidí jen bezbytostný, materiální objekt libovolně manipulovatelný skrze jeho geny, lze čelit jen tehdy, usiluje-li se o pravé pochopení bytostné povahy různých druhů domácích zvířat. Jaká moudrost například promlouvá z nazírání a ze živého zacházení s krávou, koněm, včelou atd.? Vnímání jejich zjevného obrazu v kontextu jejich životního a činnostního prostoru, jejich faunistických vzájemných závislostí a podnětů z duchovně-vědeckého bádání probouzí pocity a ideje, které duchovně-morálnímu jednání otevírají nové, evolučně vedené cesty šlechtění a výchovy. Tyto budoucí cesty vyslovuje Christian Morgenstern (1871–1914) větou: „Celé věky lásky jsou nutné, aby se zvířatům odplatily jejich služby a zásluhy vůči nám.&quot;&lt;ref&gt;Christian Morgenstern: ''Wer vom Ziel nichts weiß'', Aphorismen, Piper, München 1964, S. 89.&lt;/ref&gt; K tomuto cíli je třeba navázat na to, co je na třech následujících stupních bytí evolučně vloženo jako vloha.<br /> <br /> **2. Z hlediska seinsstufe seelischen (Astralleib):**<br /> <br /> Domácí zvíře neopouští člověka, důvěřivě vyhledává jeho blízkost, otevírá se mu duševně a v naplnění této otevřenosti očekávavě hledá protidar péče a pozornosti. Jak hluboko se způsob přístupu domácímu zvířeti vtiskuje, jak silně se v něm obarví lidské svéráznosti, ukazuje rčení: „Jaký pán, takový krám.&quot; Tato duševní otevřenost až po jakési individuálně oddané chování — ve srovnání s divokou výchozí formou — klade dnes na člověka netušeně velkou zodpovědnost. Neboť duší otevřené očekávání domácích zvířat se nenaplní pouhou citovou pozorností, nýbrž teprve tehdy, když tato pozornost dává podnět k sebezačátečnější bytostné poznávání. Domácí zvíře nečeká od vedení člověkem žádnou sobeckou, citovou pozornost ve smyslu mentality mazlíčka, tím méně bezdušné využívání, nýbrž poznání jeho bytostné povahy, které mu v činech lásky dá,<br /> <br /> co skupinová duše sama nemůže dát ani nyní ani v budoucnosti. V tomto smyslu se zodpovědnost, se ideál budoucího šlechtění stávají teprve skutečnými. {{SE|129}}<br /> <br /> Dalším znakem duchovního vtiskování, sahajícím až do genomu, je zpravidla velká šíře ras domácích zvířat, na jejichž povahu bytosti by šlechtění mělo znovu navazovat. Zvláštním výrazem seelischen je rozmanitá kresba a zbarvení srsti nebo peří. Duševní rozrůzněnost nitra si v něm tvoří obraz navenek. Každá rasa domácích zvířat se tak jeví nezaměnitelně ve svém „astrálním šatu&quot;.<br /> <br /> **3. Z hlediska seinsstufe živého (Ätherleib):**<br /> <br /> U všech domácích zvířat — s výjimkou psů a koček — je nerven-smyslový pól redukován ve prospěch polu látkové výměny nebo pohybového aparátu. Pomysleme na ohromné metabolické výkony dojnic, prasat, koně zapřaženého před pluh a tak dále. Duševní otevřenost udržuje organické procesy životního těla se zvláštním důrazem na rytmické — každé po svém — tvárné a pohyblivé. Tak se domácí zvířata emancipovala od svých divokých protějšků jak dřívější pohlavní dospělostí a vyšší plodností, tak i reprodukčním cyklem a výměnou srsti nezávislými na ročním koloběhu.<br /> <br /> **4. Z hlediska seinsstufe fyzického (physischer Leib):**<br /> <br /> Duševní otevřenost zajišťuje trvalou tvárnost v životních procesech a ty zas plastizují fyzickou organizaci — nejnázorněji například ve stavbě kostry, která v největší variabilitě zachovává juvenilní formy. Nejnápadnějším znakem je zde zkrácení obličejového skeletu a hladší lebeční kosti, a to i u dospělých zvířat. To je bytostný znak mláďat. Mnoho ras přežvýkavců nese každá svůj specifický tvar rohů. Mozek skotu a prasat je objemem až o 30 % menší než u divokých příbuzných — o to silněji je ovšem vyvinutá páteřní mícha a sympatický nervový systém, který řídí látkovou výměnu. Zmenšení mozku se týká především předního mozku a znamená tím snížení smyslových výkonů zaměřených ven. Pro domácí zvířata platí obecně mimořádně velká šíře proměnlivosti tělesné stavby ras v rámci jednoho druhu — velcí nebo malí, zavalití nebo protáhlí, silní nebo štíhlí, dlouho- nebo krátkohubí atd. {{SE|130}}<br /> <br /> Druhy domácích zvířat jsou kulturním dědictvím lidstva z raných naceledních vyspělých kultur. Novějšími šlechtitelskými metodami se pohled na toto kulturní dědictví zužuje místy zcela na předem dané Genom jakož i na zaměnitelnost jeho genů u různých druhů domácích zvířat. Šlechtitelské cíle jsou libovolně směrovány k jednostranným výkonnostním maximalizacím na úkor pohody zvířat. Tento technologický způsob přístupu zaclání výhled na umělecký záměr, který z domácího zvířete teprve učinil to, čím je. V následujícím textu bude pojednáno o umělecko-šlechtitelském přístupu, který charakterizuje řadu domácích zvířat, učinil je člověku služebnými a dovolil jim stát se orgány hofového nebo vesnického organismu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Honigbiene&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Včela medonosná ====<br /> <br /> Obecně se s včelou (*Apis mellifera*) setkáváme jako s jednotlivcem při návštěvě květu, kde saje nektar, opyluje květy a sbírá pyl do košíčků na zadních nohách. Tato berouc-a-dáváuci činnost se odehrává na periferii jejího životního prostoru. Polárně k tomu nalézá toto jednotlivé stvoření své centrum v úlu, kde se s tisíci dalšími spojuje k nejčilejší aktivitě a stává se článkem veškerozahrnujícího vnitřního života — života «Biene», organismu organizujícího se ze sebe sama, s orgánové přesně se členícími činnostmi. Co jinak zůstává v orgánových funkcích organismu oku skryto, zde se pohledu otevírá dělbou práce podmíněné dění snášivé královny, masy dělnic, které samy s dělbou práce obstarávají stavbu plástů, péči o plod, krmení královny, samočistění, přínos potravy a zásobování, jakož i trubců, kteří oplodňují královnu při jejím slunečním snubním letu. Každá z těchto časoprostorově jemně sladěných činností vzbuzuje dojem nezištné oběti. V teple, které včely v úlu vlastní činností udržují přibližně na 35 °C, vytvářejí inkarnační médium pro skupinovou duši: včelař hovoří o «Biene» — přírodně vznikajícím sociálním organismu, který předjímá nezištné chování, jež si lidé v budoucnosti musejí teprve osvojit v sociálním soužití ze síly Já.<br /> <br /> Včela medonosná potřebuje člověka, «otce včel». Ten stojí skupinové duši, «Biene», po boku. Stará se o její příbytek, {{SE|131}}<br /> <br /> Košík nebo úl, v němž se společenstvo může uzavřít před světem. Úl je zařízen tak, aby se v něm mohlo pod dohledem a vedoucí rukou včelaře odehrávat dělbou práce podmíněný život včel. A přijde-li k rojení, postará se o to, aby včelí společenstvo nezmizelo do divočiny a nakonec do svého zániku, nýbrž aby byl roj chycen a byla mu přidělena nová příbytek. Stará se dále o to, aby včelín nebo jednotlivé úly stály v blízkosti statku tam, kde lze od jara do podzimu nalézt kvetoucí rostliny v polích a kde lze přes zimu pravidelně sledovat blaho roje a provádět odpovídající ošetření.<br /> <br /> Včelí společenstvo žije uzavřeno v duševním prostoru, v němž si nepřeje být rušeno zvenčí. Neruší je jediné ten člověk, který do sebe vsál moudré konání a bytostnou povahu včelího společenstva a z tohoto pramene s uctivostí, rozvážností a klidem vykonává svou prací ke kumštu povýšenou práci na včelím společenstvu. Tento duševní prostor se polarizuje v hlavovité centrum — roj — a v obkruh, který je navenek ohraničen mořem květů, jež obletují dělnice a z něhož se, naloženy medem a pylem, vracejí do středu — děj srovnatelný s krevním oběhem. Co do roje zanášejí, to sdílejí s člověkem: med jako potravu, vosk, propolis a jed k rozmanitým, mimo jiné léčebným účelům. Jsou s odpovídajícím počtem společenstev nezbytnými duševními orgány hofového organismu, jež ve své činnosti vetávají duchovní, působící v teple, do gemarkace jiným způsobem, než to činí zemědělec, když skrze svou práci ichgewollt vmýšlí své myšlenky do celku statku.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hausgeflügel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Domácí drůbež ====<br /> <br /> Ještě v 50. a 60. letech 20. století to byly slepice, kachny, husy, holubi, kteří dodávali hofovému životu zvláštní zabarvení a svým chováním vlastní rytmus. Pokud jde o slepice, začínal například denní průběh při východu slunce pronikavým budíčkem pro {{SE|132}}<br /> <br /> Člověk a zvíře, kohoutovu kikirikí. Vystoupil jako první, krk a hlava svisle vztyčeny, zobák dokořán otevřen, ocasní pera zvednutá a rozevřená — pohled, jako by chtěl celé své nitro vykokrhat do nastávajícího dne. Hejno slepiček ho následovalo z noční tiše stáje do kurníku nebo ve volném výběhu do dvora, na otevřené humno, na hnojiště; škrábajíce a zobajíce se rozptylují za potravou. Zanedlouho se z kurníku ozval první kdákot slepice, jímž oznamovala své štěstí z kladení vejce. Zpravidla odpoledne přišla prašná lázeň s čistěním peří a dál škrábání, drápání a zobání semen, larev, červů, hmyzu, trávy a zrníček písku. Se setměním se hejno znovu sešlo ve stáji a hustě namačkáno se posadilo na hřady. Podobně se přirozeně odehrával život kachen, hus, krůt a holubů; jejich vztažným bodem byl dvůr s chráněnou stájí a lidé, kteří se o ně starali.<br /> <br /> Slepice a krůty jsou spjaty se zemí, kachny a husy milují blízkost vody a pasou se přednostně na břehových travnatých plochách. Jako tyto pendlují mezi vodou a zemí, tak holubi mezi vzduchem a zemí; jejich pohybový prostor se rozšiřuje v převážně krátkých letech ze stromu na strom daleko do polní krajiny; k odpočinku se pak znovu shluknou, v řadě usazeni na nejvyšším hřebenu střechy statku. Jejich zorné pole je tak vedle zorného pole včel nejrozsáhlejší ze všech domácích zvířat, u vodního ptactva je podstatně omezenější a u slepic se omezuje na pouhé několik metrů. Slepice vidí ostře jen na krátké vzdálenosti — slepice jí očima. Rozlišení pohybu a barevná diferenciace jejich oka je daleko lepší než u lidského oka. Jako všichni ptáci má i domácí drůbež a tedy i slepice dobrý sluch. Chybí jim vnější ucho, vchod do vnitřního ucha leží skryt pod jemným opeřením hlavy. Duševní projevy jako vábivé hlasy, zvuky vzájemného dorozumívání jako kokrhání, kdákání, šklébání kachen a hus nebo vrkání holubů se vyměňují na větší vzdálenosti. Čich je zřejmě daleko lépe vyvinut, než se ještě až do {{SE|133}}<br /> <br /> nedávno ještě v 90. letech 20. století. Naproti tomu jsou vedle oka vysoce vyvinuté hmatové orgány v zobáku obvykle rozhodující pro výběr potravy a její zrnitost.<br /> <br /> Trávení probíhá právě tak rychle jako u divokého ptactva. Vysoce koncentrovaná potrava se dostává nerozmělněná do volového vaku; odtud do žláznatého a dále do svalnatého žaludku, kde se rozemílá. Po rychlém průchodu střevem a tlustým střevem se zastávkou ve dvou slepých střevech je vylučována společně s močí přes kloaku. Odpovídajíc výchozímu krmivu a rychlému trávení vzniká vysoce koncentrované hnojivo, bohaté na organickou hmotu i soli dusíku a fosforu — hodnotný organominerální přísadový materiál pro rostlinné komposty nebo jiná živočišná hnojiva. Solný charakter výměšků domácího ptactva odpovídá jejich výrazné hlavové čili nervově-smyslové povaze, která je ještě zvláště zdůrazněna téměř svislým postojem těchto běžců v ose hlavy, nataženého krku, hrudi a běháků. Zvláštní metabolické výkony se tedy nepřidávají, jako u přežvýkavců, do proudu trávení, nýbrž vstupují do růstu (masa) a reprodukce (vajec).<br /> <br /> Od 50. a 60. let 20. století ztratil chov drůbeže — a v čele všeho chov slepic — svou roli obohacující soulovou organizaci hospodářského organismu, odstraňující odpad a škůdce. Na jeho místo nastoupil průmyslový velkochov. Zvířata, chovaná na maximální efektivitu svých metabolických funkcí, žijí namačkána v hermeticky uzavřených, elektronicky řízených, plně klimatizovaných výrobních halách a jsou udržována zdravá po krátce odměřenou dobu svého produkčního života za použití převážně abiotických prostředků. Chov drůbeže se vyčlenil z celku zemědělského podniku. V moderním drůbežářském šlechtění a chovu prožívá drůbež jako domácí a dvorní zvíře svou kulturní smrt. Ze více než 150 plemen slepic&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; slouží dnes jen ještě jejich malý počet pro liniové, křížovecké a hybridní šlechtění. Jejich výkon, vyladěný na nejvyšší úroveň, se smršťuje na snáškové období pouhého jednoho roku.<br /> <br /> Zamyšlení nad tímto scestným vývojem vede stále více k reintegraci menších drůbežích stavů do nově se utvářejících hospodářských organismů: mobilní stáje se střídavým výběhem do otevřené polní krajiny jsou prvním krokem. Tento chov znovu navazuje vztah ke všem životním procesům {{SE|134}}<br /> <br /> hospodářského celku v průběhu roku a dovoluje slepicím, aby svůj instinktivní život uplatnily bez omezení. Kvůli dravé zvěři jsou však volnému střídání stanovišť hranice vytčeny nevyhnutelně: nezbytná je oplocení odolné před liškami! Dalším krokem, jak vést tento vývoj odpovídající domácímu zvířeti dále, je odklon od uniformní hybridní šlechtění provozované po celém světě několika málo velkými koncerny — ve prospěch šlechtění vázaného na konkrétní hospodářství. To zahrnuje regionální spolupráci šlechtitelských a chovatelských provozů, a to jak pokud jde o volbu rasy a šlechtitelské cíle, tak i ochotu spotřebitelů tuto nákladnou kulturní výkonu nést spolu s nimi.<br /> <br /> Další rozvoj domácí drůbeže je zprvu otázkou genetickou: Na jakou dědičnou vlohu z minulosti je nutné navázat? Především však jde o otázku epigenetiky — šlechtění nikoli pouze na základě vlastností již nabytých, nýbrž těch, které teprve mají být získány. Jaké podmínky musí být k tomuto poslednímu cíli vytvořeny v uspořádání hospodářského organismu — pokud jde o způsob chovu, o krmivovou základnu vlastní hospodářství, o lidskou péči a náklonnost —, aby se organismická celistvost mohla epigeneticky vtisknout do životní a fyzické organizace zvířat?<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hausschwein&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Domácí prase ====<br /> <br /> Srovnatelně jedině s vysokovýkonnými plemeny slepic bylo prase metodami moderního šlechtění, krmení a chovu přetvořeno ze svého původního způsobu života a pestrosti rasových typů na uniformní užitková plemena. Bylo kdysi převážně krajinně utvářejícím pasoucím se zvířetem, hlídaným pastýři, poté v 18. století v Anglii dovednějším zapojením asijských a jihoevropských plemen přivedeno k vyšším přírůstkům, v 19. století jako ušlechtilé domácí prase všeobecně zapojeno do rolnického hospodářství v ustájení s výběhem – dnes, počínaje druhou polovinou 20. století, je však vytrhováno ze životního celku hospodářství a produkováno ve velkochovech továrenského rázu. Cílem novějšího šlechtění bylo a je: pryč od slaniny – ke sjednocenému hybridu, raně zralému masovému praseti, jehož jatečná zralost nastává již v polovině doby dožití základních plemen. Stejně jako v moderním chovu slepic je i zde vyřazen nezbytný vztah člověk–zvíře, který je pro duševní podstatu domácího zvíře bytostně nutný, jakož i vztah ke ganzheit celého hospodářství a jeho katastru. Vypadne-li toto dvojí pouto, duševně zakrňuje prase a krajina {{SE|135}}<br /> <br /> degeneruje v beztvářnou monokulturu&lt;ref&gt;Srov. Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924.&lt;/ref&gt; a na mnohých místech v odkládací plochu pro prasečí kejdu, spojenou s rozsáhlým obtěžováním zápachem a emisemi působícími na klima. Polní katastr leží obnažen bez nálady a zohaven, jako odraz toho, co se zvířatům děje v celoživotním ustájení na betonových roštových podlahách – nelidskost bez hranic. Člověk má v rukou, zda bude v domácích zvířatech vidět pouze holý hospodářský užitek, čímž sám sebe duševně odcizí sobě samému, nebo zda nechá k dobru celého hospodářství rozvinout své duševně účinné instinkty. U domácího prasete jako všežravce jsou tyto instinkty zaměřeny na neobyčejně pestrý sortiment potravy, která je pozorně vybírána podle potřeby: tráva, seno, obilí, ovoce, zelenina, kořeny, červi, šneci, planě rostoucí byliny a léčivé rostliny, plody z volné přírody atd.&lt;ref&gt;Peter Steffen, Karl Schardax, Gernot Kürzel: ''Schweineglück, Bibel der Schweine'', Graz 2008, 392 S.&lt;/ref&gt; Prase je ve všech ohledech ideálním zpracovatelem zbytků v hospodářském organismu a vedle slepic terapeutem při likvidaci veškerého obtížného hmyzu a škůdců. Svým vysoce vyvinutým čichem, který se soustřeďuje v nosním kotouči – jakési vyhrnuté, se svrchním rtem srostlé nose – hledá svou potravu jednou na povrchu, jednou rytím pod zemí. Letně podzimní pastva na obilných strništích, vybrakovaných bramborových a polních zeleninových plochách nebo na meziplodinách vede prasata na polní lán, uspokojuje jejich pohybové nutkání, jejich neuhasitelnou zvědavost a neklade žádné meze lásce k rytí. Čenichajíce pracuje jejich žádostivá a pudová přirozenost skrze zeminu. Při pastvě se může ryjící práce poškozením travního drnu rychle stát závadou. Tato škoda zůstává v mezích, je-li k dispozici dostatek pastevní plochy s čerstvým, na bílkoviny bohatým porostem, přičemž lehké porušení drnu může být dokonce výhodou z hlediska provzdušnění a omlazení porostu. Navíc dochází k roznosu semen a tím k větší druhové rozmanitosti.&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; Na mnohých místech selhává pastevní chov z nákladových nebo pracovně-hospodářských důvodů. Místo toho vznikají z praxe systémy ustájení, které v co největší míře pestrým prostředím přihlížejí k možnosti projevovat behaviorální instinkty: skupinové uspořádání, pestrost potravy, zbytky z kuchyně a dalšího zpracování, zelená píce, krmné zbytky z kravína atd., příležitost k rytí, koulení, třením se, pohybová plocha pro pohyb, {{SE|136}}<br /> <br /> setkávání a prozkoumávání, krytý venkovní výkalistek, nastlaná místa k odpočinku, spací místa chráněná před chladem a větrem, ze všech stran uzavřená, jakož i příležitost k intenzivnímu kontaktu s ošetřujícím člověkem, např. skrze oslovení.<br /> <br /> Prasata mají smysl pro rodinu, jsou přívětivá a inteligentní, smyslově bdělá zvířata: čichový smysl ovládá jejich vnímání, utváří prožívání jejich pohody i nepohody. Živě komunikují jemným sluchem a v zvedání hlav hledí na přistupujícího člověka jasným, přímo chápavým pohledem. Přesto jsou jejich mozkové výkony oproti divokým příbuzným sníženy až o 30 %,&lt;ref&gt;Norbert Benecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 1994, 470 S.&lt;/ref&gt; tj. nervově-smyslový systém se více přesunul do míchy a sympatiků a slouží tak zvýšeným metabolickým výkonům co do plodnosti a nabývání masa a tuku.<br /> <br /> Kritická otázka, zda ztrátou smyslových výkonů zvířata hloupnou tím, jak je člověk dělá domácími, musí být za předpokladu zodpovězena záporně, že si je plně vědom své odpovědnosti vůči domácímu zvířeti. Co domácí zvíře svými metabolickými výkony člověku daruje, musí mu on dvojnásobně vrátit svým inteligentním jednáním v chovu, krmení, péči a šlechtěním, které bytost zvířete skutečně zachycuje.<br /> <br /> Funkce chrupu dělá z prasete všežravce, tedy požírače masa i rostlin. Kousá a žvýká jako člověk. I v trávicím traktu se projevuje tato dvojí funkce. Jednodutinový žaludek je relativně malý; prase proto musí přijímat potravu průběžně v malých dávkách. V dlouhém průchodu tenkým střevem a odbourávání enzymaticky snadno rozložitelných složek potravy a jejich resorpci probíhá ve slepém a tračníkovém střevě mikrobiální trávení na celulózu bohatých zbytků potravy. Prase tráví důkladně; na rozdíl od přežvýkavců odnímá potravě síly, které jako smyslově i zároveň metabolicky aktivní bytost spotřebovává pro sebe. To snižuje hnojivou sílu jeho výměšků, nikoli však jejich obsah minerálních látek. Výkaly jsou co do tvaru, barvy, konzistence a zápachu závislé na druhu potravy. Není-li zachována rovnováha žlázového a mikrobiálního trávení, např. při vysokovýkonném krmení a celoživotním ustájení na roštových podlahách, vzniká prasečí kejda, u níž {{SE|137}}<br /> <br /> se nelze divit páchnoucímu zápachu ani jednostranně pudoné hnojivé účinnosti.<br /> <br /> Umírněné přizpůsobení chovu prasat vlastní krmné základně hospodářství se stelivem, výběhem a pokud možno pastvou vytváří chudý zápachem, obsahově bohatý hnůj pevnější konzistence. Zřejmě z důvodu vnímání wesensartu prasat jako všežravců v porovnání s čistými fytofágy označovali rolníci v minulosti prasečí hnůj jako «kalten Dünger» (studený hnůj), vhodný méně pro «studená jílovitá půda» než pro «teplý písčitý půda». Ve směsi s ostatními hnojivy vznikajícími v hospodářském organismu je cenným doplňkem. Jako hnojivo nese látkově kompozičně i silově pečeť duševní povahy prasete. Co si při přehrabování země z rostlinné a živočišné potravy labužnicky vychutná čichem a v hlubokém tělesném klidu duševně prožívá, tím – jako i ostatní domácí zvířata hospodářství – provádí «kosmicko-kvalitativní analýzu»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 59.&lt;/ref&gt;. Výsledek této analýzy charakterizuje hodnotu hnojiva. Je pokaždé jiná, podle toho, zda je krmivo zboží z dovozu, nebo zda je vyprodukováno na vlastním hospodářství. Rozborem vlastního vyrobeného krmiva připravuje prase po svém způsobu hnojivo, které vstříc vychází stanovištním potřebám pro rozmnožení úrodnosti půdy.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Pferd_und_Esel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kůň a osel ====<br /> <br /> Ačkoli jsou si oba navzdory úzké příbuznosti povahou tak protichůdní, jsou oba jako jezdecká, nákladní a tažná zvířata nejvěrnějšími pomocníky člověka, doložitelnými zpět až do dob staropersské kultury, do doby čtvrtého až pátého předkřesťanského tisíciletí. Kůň nesl člověka na jeho velkých přeshraniční putovních a dobyvačných taženích, byl dopravním prostředkem z místa na místo, táhl s ním do velkých bitev; bojoval pod jeho vedením a řízením a obětoval se. Táhl pluh brázdu za brázdou a přivážel sklizeň na vysoko naložených žebřinových vozech. Nekonečné služby prokázal kůň člověku a nevyslovitelné oběti při tom přinesl. A tak i osel, stejně ochotný jako umíněný jezdecký jezdný osel a nosič nákladů sedláka a řemeslníka až po průvodce žebráka. Všechny břemena každodenního života byly vloženy na tohoto malého, tenkohohých osla; s jistým krokem {{SE|138}}<br /> <br /> nesl je přes překážky a kamení. Jak by se bylo bez osla dalo udržet sociální soužití mezi pasteveckými národy i uvnitř a mezi vesnickými společenstvími? Tak nesl na svém hřbetě toho nejmenšího a jeho tíživé břemeno a při příjezdu do Jeruzaléma na Květnou neděli nejvyšší bytost, která překonala veškerou pozemskou tíhu.<br /> <br /> Oba, kůň i osel, jsou lichokopytníci. Stojí a chodí na špičce středního prstu na noze nebo ruce. Ty jsou ukryty v kopytu, rohovém střevíci, který je nepropustný pro vnější silová záření, stejně jako kopýtka sudokopytníků a rohy přežvýkavců. Jakkoli jsou koně tělesně těžcí, pohybují se lehce, ba tanečně. Ve své kráse a eleganci jsou pohyby koně nepřekonatelné, neboť jeho duševní bytost se cele vyžívá v tělesném jazyce rytmické pohyblivosti. Ať v kroku nebo v zdrženlivém poskakování v klusu, obojí s hlavou vztyčenou, nebo v cílevědomém cvalu s nataženou hlavou a rozevřenými nozdrami, vždy nabízí obraz ušlechtilého rozvinutí sil a souměrnosti, jež se pod jezdcem plně stupňuje k vyšší harmonii. Teprve v jednotě koně a jezdce se zjevuje ušlechtilost v držení i charakteru. Jinak je tomu, když se zapřáhne do postroje a táhne pluh nebo těžký vůz, při každém kroku rytmicky zvedaje a spouštěje hlavu — tehdy probouzí obraz dokonalého odevzdání svého volního bytí výzvě a rukou vedoucí otěže člověka a službě, kterou nezištně koná pro zemi.<br /> <br /> I oslu jsou vlastní všechny chody koně. Méně ušlechtilý ve vzhledu a pohybu, jeví se spíše pokorně se skloněnou hlavou, zpravidla poslušný a odevzdaný vůči všemu, co se od něj požaduje, a pak zase vzdorný z většinou nevyzpytatelného důvodu. Ve svých kmenových oblastech na Orientu a v Africe se jeví tím ušlechtilejší, čím více je ještě vázán na starší kulturní formy vědomí a života.<br /> <br /> Kůň je ještě ve větší míře než osel vysoce učenlivý a potřebuje od narození důkladnou výchovu k rozvíjení svých talentů a po celý život k jejich uplatňování pod vedením člověka. V případě ušlechtilého arabského koně bylo například novorozené hříbě po delší dobu chováno pod střechou pasteveckého stanu v rodinném společenství. To platilo ještě ve 20. století.<br /> <br /> Tělesnost koně a osla je obrazem jejich duševního a zároveň obrazem krajiny, šíří travnaté stepi, v níž se toto duševní prožívá ve své radosti z pohybu. V souladu s tím se soustřeďuje {{SE|139}}<br /> <br /> smyslová organizace zvláště na navenek směřující, dálku zachycující smysly — zrak, sluch a čich. Výrazné, nápadně velké oči, stojící po stranách hlavy, zachycují téměř úplný zorný kruh. Jen dopředu — před a pod hlavou — je asi dva metry dlouhý slepý pruh, do nějž není vidět, stejně tak vzadu po obou stranách páteře. V hloubkové ostrosti (trojrozměrném vidění) zachycuje jen poměrně úzký zorný úhel 15 až 20 stupňů dopředu. Ve zbývajícím zorném poli se pohled zplošťuje a dozadu splývá. Právě v tom slepém pruhu vzadu sedí jezdec, vozka nebo za pluhem kráčející oráč, který jemným tahem na vodící otěž nebo přes uzdový náústek určuje chod a směr pohybu. V živé hře ušních boltců se v nejjemnějším odstínění zjevuje směr duševní pozornosti. Pro nás neslyšitelné zvuky jsou vyfiltrování z obecného hladiny hluku. Kůň vnímá především sluchem duševní rozpoložení, například jak se k němu mluví. Postavení uší, ať špičatých nebo svěšených, prozrazuje mnoho o jeho duševním cítění.<br /> <br /> Čich je mimořádně vysoce rozvinutý. Protáhlá hlava skrývá rozsáhlý systém nosních dutin, jejichž vnitřní povrchy přibližně odpovídají celkové ploše vnější kůže zvířete. Koně se přičichávají, aby se přivítali nebo poznali. Svým neobyčejně jemným čichem analyzují své okolí, při pastvě volí svou potravu, každé sebejemnější výpary i na velké vzdálenosti. Jsou to právě tyto tři smyslové schopnosti zraku, sluchu a čichu spolu s vlastností nést hlavu vztyčenou nad páteří, které dělají koně tak učenlivým, nechávají jej tak vysoce diferencovaně reagovat, že vzbuzuje přesvědčení, jako by dokázal myslet? V řecké mytologii líčí Perseův mýtus, jak se myšlení osvobodilo z krevní vázanosti těla, nositele v dávných dobách účinné jasnovidecké síly: v mytickém obraze sťal Perseus titánku Gorgo. Z krevního proudu, jenž tryská z jejího trupu, se zrodil Pegasus, okřídlený kůň. Symbolizuje tělu prosté myšlení, jehož křídla se nyní mohou volně vzepnout do světa ducha. Co se v inteligentním chování koňského těla jeví jako krevně vázané, to se v člověku z těchto pout uvolňuje a stává se svobodnou duchovně-duševní činností myšlení.<br /> <br /> Kůň a osel jsou býložravci. Ačkoli přijímají — jsou přitom nesmírně nenároční — potravu ještě bohatší na hrubou vlákninu než přežvýkavci se svým vysoce diferencovaným {{SE|140}}<br /> <br /> systémem předžaludků, mají jen složený, jednodutinový, relativně malý žaludek. Na ten navazuje dlouhé tenké střevo, které rozkládá snadno stravitelné složky potravy. Hůře stravitelná hrubá vláknina je teprve v mohutně vyvinutém slepém střevě a poté v tračníku a konečníku bakteriálně rozkládána. Tento způsob trávení odpovídá jejich způsobu žraní. Koně žerou dvakrát tak dlouho jako krávy, totiž 16 hodin denně. Jsou zvířaty dne i noci. Se svým dobrým zrakem i ve tmě nacházejí s jistým krokem i v noci svou potravu. Koně a tak skromný osel jsou vynikajícím způsobem vhodní k tomu, aby po střídání pastvy spásali rostliny, kterým se krávy vyhýbají.<br /> <br /> Radost z pohybu a síla koní a oslů se odráží v jejich silně proformovaném, stále ještě velmi vlákninovém trusu. Ten je polárně k 'chladnému prasečímu trusu' 'horlivým' hnojivem. Neustálým bakteriálním rozkladem, urychlovaným stykem s vnějším vzduchem, ohřívá se velmi rychle a byl díky této vlastnosti využíván jako podzemní vytápění a zároveň hnojivo pro raná záhony. Čerstvý koňský hnůj obsahuje poměrně dost amoniaku, jeho vůně je proto silná, ostrá a pronikavá, ale není nepříjemná.<br /> <br /> Kůň a osel se — v důsledku mechanizace pracovních postupů — do značné míry rozloučili se zemědělstvím (prozatím?). S nimi se ztratil důležitý prvek v oduševnění organismu statku, a to jak z hlediska využití krmiva a slámy, zvláštního druhu hnojiva a rytmizace pracovních procesů, tak i s ohledem na oduševnění práce, kterou konali v odevzdanosti lidskému vedení.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Hund_und_Katze&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Pes a kočka ====<br /> <br /> Oba patří k vývojové linii šelem. Svým duševním instinktivním životem obohacují duševní tělo zemědělského organismu naprosto protikladným způsobem. Pes je nejstarším z domácích zvířat, kočka patří k nejmladším; v Evropě se objevuje teprve od prvního tisíciletí př. n. l.&lt;ref&gt;Norbert Benecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 1994, 470 S.&lt;/ref&gt; Typ psa je příbuzný jeho divokým druhům, vlkovi, stejně jako typ kočky kočce divoké. Co je u psů obzvláště nápadné, je velká variabilita forem. Ta {{SE|141}}<br /> <br /> se vyskytuje již na samém počátku jejich domestikace ke konci ''třetihor'' (Atlantidy) v ''pleistocénu'' (dobách ledových), ale především pak v ''neolitu'', v prvních poatlantských dobách. Žádný z druhů domácích zvířat, které se objevily později, již nikdy této rozmanitosti forem nedosáhl.&lt;ref&gt;Tamtéž, s. 226.&lt;/ref&gt; Je nasnadě, jak již bylo dříve naznačeno, že vývoj domácích zvířat byl produktem raného lidstva. To bylo schopno na základě prožívání zvířecí duše a jejího duchovního původu, skupinové duše, zadržet ji v jejím tělesném utváření na embryonálnějším stupni a poskytnout tak tvarotvornému typu nepřeberné množství různých výrazových možností. Čím mladší jsou druhy domácích zvířat, čím více lidé vyměňovali svou instinktivní duchovní bezprostřednost za probouzení k sebevědomí, tím chudší na variace se stává vzhled domácích zvířat. Pokud v době starého Říma rozmanitost forem opět vzrostla (trpasličí plemena psů), je to již důsledek cíleného šlechtitelského výběru ve smyslu křížení a selekce. Jak velmi byla od počátků až po staroegyptskou kulturu domestikace psa a kočky – a tedy i ostatních druhů domácích zvířat – nikoli primárně otázkou účelné využitelnosti, nýbrž jak byla užitečnost neoddělitelně spjata s instinktivním, intimně-sakrálním cítěním, vyplývá jednak z pohřební kultury sjednocující člověka a psa, jednak z úcty, kterou lidé prokazovali kočkám a božské bytosti, jež v nich přebývala, což byl kult, který kulminoval ke konci staroegyptské kultury.&lt;ref&gt;Tamtéž, s. 348.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Zvířecí duševní dispozice psa a kočky se od sebe značně liší. Ještě více než kůň podřídil pes svou duševní instinktivní bytost, souhrn svých schopností, vedení člověka, což neplatí pro kočku. Dobře vychovaný pes poslechne na každé zavolání nebo písknutí. Svým pohybovým pudem se rozmáchle dere do dálky, jako lovecký pes, který svým čichem sleduje stopu, u ulovené zvěře hlásí nebo ji aportuje, jako ovčácký pes, který žene ovce nebo dobytek nebo drží stádo pohromadě. Vždy po vykonaném činu se vrací, sedá si na zadní, vrtí ocasem, zvedá hlavu nataženou vzhůru, hledí na svého pána věrně oddaně v očekávání dalšího povelu. Stejně pozorně a oddaně se chová jako hlídací pes domu a dvora, jako doprovodný a vodicí pes, např. slepecký, jako stopovací pes, který neomylně vyčmuchává i ty nejmenší pachové stopy, nebo jako {{SE|142}}<br /> <br /> saňový pes, který táhne těžká břemena sněhem a ledem. Každá z těchto schopností si vytváří tělo, které jí odpovídá: velké a silné, štíhlé a rychlé, malé a obratné atd. Tato tělesně duševní tvárnost v téměř každé myslitelné tělesné formě a s příslušným chováním po psím způsobu propadá již od dob římských emocionalitě člověka a zvrhává se v chov luxusních, trpasličích a pokojových psíků.<br /> <br /> Bytostný projev kočky domácí je zcela jiný. Zdá se, že evolučně upadla hlouběji do divokosti. Žije jakoby dva životy. V jednom se vyžívá stranou člověka, aktivní v noci, jako její divocí příbuzní. S napětím všech smyslů následuje své lovecké instinkty, plíží se svými cestami, číhá na kořist a zmocňuje se jí mohutným skokem. Hlodavci, jako myši a krysy, jsou její preferovanou potravou, bohužel také ptáci, jako ti, co hnízdí na zemi, v nízkých větvích, nebo vlaštovky, které ve dne létají příliš nízko nad zemí a které si ležérně rychle vystřelenou tlapkou zajistí jako jistou kořist. Svůj druhý život tráví tím, že vyhledává domácnost člověka jako své místo ke spánku, předouc se lísá ke členům rodiny, hravě těší děti a tímto způsobem se doporučuje další péči o potravu. Pak v noci opět nastává odchod do druhého života. A opět je to emocionalita člověka, která, scestně vedena, činí z kočky pouhé domácí a mazlivé zvíře.<br /> <br /> U psa je to vynikající, každou nuanci rozlišující čich, který uvádí v činnost tělo i duši, u kočky zrak specializovaný na noční vidění, které vtiskují zemědělskému organismu zvláštní kvalitu, uspořádávající princip: Pes, který v noci na stráži štěká, který doprovází sedláka s nosem u země a sleduje stopu přes pole, louky a pastviny, nebo který na pokyn pastýře obíhá stádo ovcí a drží je na jemu určené pastvině, je v jemu stanovených mezích vykonávajícím orgánem člověka. Kočka jím v tomto smyslu není. Zůstává nepozorována na svých nočních toulkách po dvoře a katastru, stanovuje si vlastní míru v hubení škodlivých hlodavců a přitom si vystačí sama.<br /> <br /> Zemědělskému organismu nejsou vítány výměšky psa a kočky – jsou páchnoucí, ale nejsou významné –, nýbrž jejich přínosem je uspořádávající strážní funkce. Bohužel pes a kočka tuto funkci jako člověkem vedení spolutvůrci oduševnělého přírodního celku z velké části ztratili. Jako domácí, {{SE|143}}<br /> <br /> společenská a luxusní zvířata se z velké části odcizila duševnímu tělu zemědělského organismu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Schaf_und_Ziege&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Ovce a koza ====<br /> <br /> Jako takzvaní «malí přežvýkavci» patří ovce a kozy po psech k nejstarším z našich domácích zvířat. Přestože jsou si blízce příbuzní, výrazně se liší temperamentem, pohyblivostí a v různé míře i skromností. Jako všichni přežvýkavci vystupují jako rohaté sudokopytníky z hlediska kmenové historie teprve na konci řady savců. Ba co více, tvarová rozmanitost divokých a pozdějších kulturních forem ovcím a kozám podobných druhů se rozvinula teprve v přechodu mladšího terciéru do dob ledových (pleistocén) a v nich samotných až do současnosti (''holocén'')&lt;ref&gt;Bernhard Grzimek: ''Grzimeks Tierleben, Enzyklopädie des Tierreichs'', Band 13, Säugetiere 4, München 1971, S. 470.&lt;/ref&gt; — tedy v dobách, v nichž člověk vstoupil mezi zvířata a z hlediska svého kosmicky utvářeného, instinktivně-duchu blízkého vědomí navázal s nimi magicko-kultický vztah, jenž nacházel výraz ve způsobu lovu se zřetelem na potravu a oděv a ve zvířecí oběti.<br /> <br /> Není tedy oprávněná otázka, zda nomadizující člověk, vpletený do vladaření přírodních sil, se nepodílel na této přeci jen velmi mladé diferenciaci forem? Nekazují na tuto myslitelnou možnost mýty národů, například zvířecí oběť Abelova nebo jeskynní kresby sahající do dob ledových (''pleistocén''), mimo jiné v Sahaře, a mnohé další? Nejsou tyto všechny výrazem magicko-kultického vztahu člověka a zvířete atlantské doby, pozdního kenozoika? A nevykonala se pak později, v druhé epoše poatlantského věku (''holocén'') ze zarathuštrovských mystérií, v jakési opakovaci na vyšším stupni, domestikace?<br /> <br /> Ovce a kozy, vybavené všemi znaky svého domáctví, se objevují od konce devátého tisíciletí př. Kr. v horských oblastech jihozápadní Asie. U ovcí jsou to tyto znaky: tvarově menší než divoká forma, vysoká variabilita tělesné velikosti, žádná sezónní proměna srsti, její proměna v nepřetržitě rostoucí vlněné rouno, živé zbarvení a vzorování. Podobnou rozmanitost zevního obrazu vykazují kozy, až po srst proměněnou v vlnu u koz angorských a kašmírských.&lt;ref&gt;Norbert Benecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 1994, S. 247.&lt;/ref&gt; {{SE|144}}<br /> <br /> Ovce a ještě více kozy jsou neobyčejně skromné. Jejich potravou jsou trávy, byliny, listy a výhonky. Kozy jsou přitom vysoce přizpůsobivé aromatické, na celulózu bohaté a slané nabídce potravy v extrémních geografických zónách, například v horských polohách a polopouštích. Přepásání těch posledně jmenovaných vede rychle k postupující dezertifikaci. Prostřednictvím rozmanitých darů obou malých přežvýkavců — vlny, masa, mléka, srsti, kožešiny, kůží a rohů — se stali velkými průvodci člověka v kultuře. Stáli v uzavřených stádech pod ochranou pasteveckých národů, jaksi jako základ jejich existence, a v mnohých venkovských sídlech se stali „krávou malého člověka&quot;. Těsný vztah ovce k prostředí a k člověku vedl celosvětově k velké rasové rozmanitosti, od středověku v Evropě k vytváření krajových odrůd, v novověku k liniovému šlechtění masných, vlnových a mléčných plemen. Šlechtění bílé vlnové ovce (merino) se uskutečnilo ve Španělsku. Ta dnes, v mnoha případech s příkrží krajových odrůd, dosáhla největšího rozšíření na celém světě.<br /> <br /> V Evropě přetrvává pastevectví pod vedením potulného pastuchy v zbytcích dodnes. Hospodářsky lze toto zachovat jen tím, že se ovčí stáda přednostně nasazují v chráněných krajinných oblastech pro péči o krajinu. Nejsilněji klesá chov koz. 95 % všech domácích koz slouží samozásobení v malorolnicky strukturovaném zemědělství třetího světa.<br /> <br /> Projevy podstaty ovce a kozy jsou navzájem polární. Smyslové výkony obou jsou sice podobné — nejlépe je vyvinut čich, za nímž následuje zrak a s určitým odstupem sluch. Avšak to duševní se různě projevuje v řeči těla a skrze smysly. S hlavou většinou skloněnou pod linii páteře, s mohutnějším tělem, více obrácenou k zemi a k vnitřnímu světu vlastního metabolismu, trmácivější v pohybech, projevuje se duševní bytost ovce spíše snivě, zdrženlivě. Jinak koza: živě vyskočí, přeskakuje přes pařezy a kameny, zvedá hlavu vysoko, zvědavě čichá sem i tam, šplhá na nejbližší vyvýšené stanoviště, drží pohled pozorně zaměřený do dálky. Namísto toho, aby se pasla přes rozlehlé roviny, dává přednost hornatým polohám na strmých svazích v úrovni hlavy, nebo se staví kolmo na zadní nohy, aby dosáhla na keři a stromě ještě na nejvýše dostupný list.<br /> <br /> Ovce a kozy mají rohy. Ty jsou na rozdíl od skotu u samců větší a podle plemene šroubovitě tvarované {{SE|145}}<br /> <br /> otočené nebo šavlovitě prohnuté dozadu. Vedle rohatých plemen existují bezrohá plemena, k nimž u ovcí náleží většina dnešních užitkových plemen.<br /> <br /> Při zúžení rasové rozmanitosti se šlechtění soustředí na vlnové nebo mléčné ovce, u koz na dojnice nebo masná zvířata.<br /> <br /> Malí přežvýkavci jsou stádní zvířata, ovce ještě více než kozy. Z toho důvodu jsou svou podstatou spíše krajinnými tvůrci ve velkém, méně utvářecím orgánem v jednotlivém zemědělském organismu. Dokud vesnické útvary se svými katastry ještě existovaly jako do značné míry uzavřený celek, bylo povoláním pastevce udělat ze svého ovčího stáda orgán tohoto celku: ať v pastvě na úhoru, na obecních nebo pustých plochách, při hnání přes sklizené pozemky s okopaninovými plodinami, přes příliš bujně do listu rašící ozimé osevy; nebo v pastvě bylinami bohatých cest a polních mezí na podzim jako dietetikum pro nadcházející zimní ustájení; nebo konečně v ohraničení na polích za účelem hnojení. To vše bylo zpečetěným právem a dělo se v dohodě s vesnickým společenstvím. Povolání pastevce znovu oživit — tomu jsou položeny úzké meze. Možnosti se nabízejí v péči o přírodní rezervace nebo na velkých podnicích s marginální půdou.<br /> <br /> Jinak je to s chovem mléčných ovcí a mléčných koz. Obě nejsou vázány na stádo a mohou v menších i větších stavech podstatně přispět k prohloubení duševního života zemědělského organismu. Především se malí přežvýkavci doporučují pro další rozvoj jednostranně zaměřených zahradnictví směrem k zahradnickým statkům. Zastupují tam skot ve zužitkování meziplodin k zelenému hnojení i odpadů z mnohostranné zeleninové produkce a starají se o jejich proměnu v trvale účinné hnojivo.<br /> <br /> Cestou čtyřžaludečního systému přežvýkavců podléhá rostlinná potrava jedinečně intenzivnímu trávení (viz kapitola „Skot&quot;, žvačkování v bachoru a přežvykování, strana 150 nn.). To umožňuje celulózu, tj. hrubovláknité výživné látky, rozložit a zpřístupnit pro růst, udržení a výkon (mléko, vlna, maso). V průběhu tohoto trávicího procesu dostává rostlinný výživný tok vtisknuta v sobě síly duševní organizace zvířete. Odpovídajíce bytostné povaze ovce a kozy je toto vtiskávání různé. Rozdíl nelze dostatečně odvodit z kvantitativního složení takzvaných živin hnojiva. Nikoli kvantitativní podíl {{SE|146}}<br /> <br /> Nikoliv kvantitativní podíl látek je rozhodující, nýbrž jejich kompozice skrze síly duševního těla, které vstupují do životních procesů. Wesensart sama hnojí skrze látky. Tak působí ovčí hnůj mírněji, harmonizujícím a strukturujícím způsobem na životní procesy, jež se ve vegetativní oblasti zhušťují k potravní plodině, například u listové zeleniny. Kozí hnůj naproti tomu působí žhavěji a — jak lze z bytostné povahy kozy předpokládat — povzbudivěji na růstový impuls v ose kořen–stonek–květ.<br /> <br /> Příspěvek ovce k oduševnění krajiny se stává prožitkem, táhne-li pastýř se svým ovčím stádem na podzim přes katastr statku a odtud dál skrze okolní kulturní krajinu: pastýř s holí kráčí v čele, stádo v těsném houfu za ním; nebo stojí uprostřed pole a ovce se na všechny strany kolem něj rozebírají za potravou. Tato scenérie probouzí náladu hlubokého míru, jenž se prostírá nad krajinou — obraz dokonalého klidu a pohybu zároveň. Takové ovčí stádo táhnoucí přes pole, od katastru ke katastru, jehož každý záchvěv bytí se soustřeďuje ve vědomí pastýře a je odtud řízen, zakládá vztahy, jimiž se jednotlivé zemědělské organismy uzavírají do vyšší jednoty kulturní krajiny. Oproti ovcím jsou kozy méně stádními zvířaty. Mají více vlastní vůle. Jsou chovány v omezeném rozsahu pro produkci mléka a masa a — zčásti jako náhrada za skot — prokáží v kánonu všech domácích zvířat cenné služby při utváření duševního těla zemědělského organismu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Rind&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Skot ====<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Herkunft_und_Mythos&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Původ a mýtus =====<br /> <br /> Podle obecně přijímaného názoru pochází skot (Bos taurus) od pratura nebo zubra (Bos primigenius). «Moderní zoologický výzkum domácích zvířat považuje dnes s jistotou jen jedno divoké hovězí zvíře, praura nebo zubra, za jedinou divokou výchozí formu domácího skotu.»<br /> <br /> Předpokládá se, že evropská plemena skotu přišla z «úrodného půlměsíce», z přední a střední Asie. Nejstarší nálezy kostí sahají do osmého tisíciletí před Kristem, tedy do počátků {{SE|147}}<br /> <br /> staropersské kultury. Raná i všechna pozdější plemena skotu mají menší tělesnou stavbu než předpokládaná divoká forma pratura a vykazují od samého počátku vysokou variabilitu zevní podoby. Právě na příkladu pastevních zvířat — skotu, ovcí a koz, nejstarších domácích zvířat hned po psech — se může stát zřejmým, jak hluboko v temnotách zůstává odvozování od jejich divokých forem. Pohlédneme-li na mýty národů, například na oběť Ábelovu ve Starém zákoně — byl pastýřem —, stojí v popředí náboženských obětních rituálů především ovce a skot. «Kulturněhistorické dokumenty ukazují, že skot v Mezopotámii, Egyptě, Persii a Indii sloužil zpočátku výhradně kultovním účelům.» Ve staroegyptském mýtu byla v dobytčeti praobrazně uctívána nebeská bohyně Hathor, zobrazovaná jako kráva nesoucí mezi rohy sluneční kotouč. V dnešní Indii platí kráva u hindů jako odnepaměti za posvátnou. Neukazuje to spíše na to, že duchovně reálné prožívání bytostné povahy skotu — toho, co nadsmyslově tvoří skupinovou duši —, bylo kmotrem procesu domestikace?<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stellung_im_Betriebsorganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Postavení v hospodářském organismu =====<br /> <br /> Pokud jde o utváření zemědělského organismu v uzavřený celek, je skot, respektive do vyšší jednoty zformovaný stádní organismus, «královnou a králem» mezi všemi domácími zvířaty. Jistě, každé z nich přináší svůj příspěvek podle toho duševního, jež se ponořilo do tělesné formace. Bytostné povaze krávy je však vlastní universální potence. Z tohoto důvodu nelze v přísném smyslu od chovu skotu upustit. Jeho podstatný význam spočívá teprve druhotně v tom, co produkuje v podobě potravin a jiných surovin. To je vnější stránka. Tuto stránku zastupuje řada polních plodin, které tvoří podstatný základní pilíř prvovýroby v hospodářském životě. Primární výkon leží na vnitřní straně; je jím zvláštní schopnost vztahovat fyziologické funkce — přesněji řečeno bytostné články hospodářského organismu — jedny na druhé, a tím tento organismus jako celek udržovat zdravým a schopným rozvoje. Kráva — stále myšlená jako článek stádního organismu vázaného na statek — nastavuje moudrostí prostoupené míro {{SE|148}}<br /> <br /> míry, vnitřní ekonomii celého provozu z hlediska utváření svého těla a souhry svých orgánových soustav prostřednictvím své vlastní činnosti a otiskuje ji do přírodní stránky hospodářského celku.<br /> <br /> O pravém stádním organismu lze hovořit teprve tehdy, kdy se stádo v průběhu generací doplňuje z vlastního odchovu a propojilo se se stanovištními poměry až k vlastní krmivové základně hospodářství. Pro plemeníky platí zvláštní postavení: jsou v pravidelných intervalech nahrazováni otci z chovatelských podniků stejného zaměření za účelem obnovy krve stáda. Stádní organismus je nadřazen součtu jednotlivých zvířat. To se projevuje mimo jiné v souběžnosti denně rytmických způsobů chování zvířat. Ráno následují jakoby v hierarchickém pořadí vedoucí krávu na pastvinu. Tam se rozptýlí, ale nepobíhají zmatkem; pasou se a táhnou jedním směrem, přijímají potravu sedm až osm hodin denně, přerušovanou společnými fázemi přežvykování, které rovněž trvají přibližně osm hodin denně. I chůze k napajadlu, přestávky v odpočinku a vydávání mléka podléhají přísnému rytmu ovládajícímu celé stádo. Všechna opatření v chovu, krmení, péči a plemenitbě by měla sloužit posílení tohoto stádně-rytmického dění. Čím je toto dění vyvinutější, tím je stádo zdravější.<br /> <br /> Metody, které jsou základem dnes celosvětově praktikovaného velkochovu — krmení siláží a snadno stravitelnými koncentráty z celého světa, celoroční ustájení na betonových roštových podlahách, praxe odrohovávání a šlechtění na maximální výkon, vše stlačeno do výrazně zkrácené délky života a podobně — oslabují krávy. Znamená to ztrátu schopnosti vytvořit vlastní uzavřený duševní tělesný článek. Dojnice jsou již v mládí vyčerpány a zpravidla po 4,5 letech, tj. po dvou «násilných» laktacích, za hranicí použitelnosti.<br /> <br /> Rozsah chovu skotu se řídí velikostí podniku, jeho přírodními předpoklady s ohledem na klimatické a půdní podmínky, a tím i potřebami hnojení, jakož i — ve stupních — intenzitou hospodaření. Rozhodující je přitom vlastní krmivová základna hospodářství, která zahrnuje dostupné travnaté plochy — louky a pastviny — i pícninářství na orné půdě. Rozsah posledně jmenovaného vyplývá z utváření osevního postupu v polním hospodářství. {{SE|149}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Wesenserscheinung_und_Wesenserkenntnis&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Bytostná jevenost a bytostné poznání =====<br /> <br /> Kráva je jako přežvýkavec nejvyšší vývojové úrovně bytostí stejně tak metabolicky aktivní jako rytmickou. Naproti tomu její nervově-smyslová aktivita — až na vysoce diferencované výkony čichu a chuti — ve vztahu k okolnímu prostředí výrazněji ustupuje do pozadí. Její smyslové výkony slouží prvořadě jejímu nitru, její trávicí činnosti. Její inteligentní bytost se navenek projevuje spíše flegmaticky, temně snivě, dovnitř pak vysokým, moudrostí plným instinktivním životem. Sama sebe prožívá, silně introvertovaná, v jakémsi vnitřním nazírání.<br /> <br /> Kdo se snaží poznávajícím způsobem přiblížit bytosti skotu, musí soustředit pozornost na jeho hlavní činnost: na procesuální kroky ve vzájemné souhře nitra a vnějšku při příjmu potravy, přes zpracování krmivové hmoty v trávení, až k vylučování hnůj a kejdy.<br /> <br /> Sleduje-li člověk přírodovědecká dílčí fakta týkající se trávicího dění, narazí záhy na hranice poznání. Těchto hranic si obecně nevšímá proto, že nevěnuje dostatečnou pozornost — a tedy ani váhu — prahu k smyslově nepozorovatelnému. Nepozorovaně se tak propadá do abstraktních, bezjakostních modelových představ. Uvědomí-li si však tuto mez poznání, která se otevírá mezi předmětně vnímatelným a procesuálním substančním děním — například při přechodu z vnějšku do nitra skrze střevní stěny — teprve tehdy začíná člověk skutečně oceňovat a vážit si dosahu a váhy výsledků duchovního bádání Rudolfa Steinera. Jsou-li tyto výsledky bádání přibrány, stává se poznání opírající se o vnější smysly stále se rozšiřujícím poznávacím procesem. Osvětlují účinné agens, to bytostně-působící, které přináší na svět jevy v jejich formách a barvách. Výsledky duchovního bádání přidávají k vnější stránce světa jevů bytostně-tvůrčí stránku vnitřní.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Maulverdauung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Ústní trávení =====<br /> <br /> Již při příjmu potravy — denně přibližně osmina tělesné hmotnosti, to odpovídá 60 až 70 kg čerstvé substance — ovládá látkovýměnně-pohybový systém oblast hlavy. Hlava se noří, čumákem hmatavě tápe hluboko do krmivové hmoty; jako úd ji obtáčí dlouhý {{SE|150}}<br /> <br /> jazyk patky Zunge, ukousne jako úd snop trávy, byliny nebo sena, stáhne je do tlamy a v případě zeleného porostu je oddělí přitlačením dolní čelisti ke hraně bezzubé ploténky horní čelisti. Mezi tím klouže jazyk s rozkoší přes pysk a ochutnává žlázové výměšky z něj. Pravděpodobně přitom skot provádí jakýsi první rozbor jakosti přijatého krmiva, patrně i s ohledem na druh a množství osliznutí slinami. Na pysku splývá horní ret s nosními dutinami vjedno. Tím jsou příjem potravy a dýchání těsně navzájem svázány — stejně tak hmat, chuť a čich.<br /> <br /> Po dobu krátkého setrvání krmiva v dlouhé tlamové dutině je to opět jazyk, který v několika žvýkacích záběrech pohybuje krmivem rytmicky tam a zpět mezi řadami stoliček. Tím se zahajuje první krok trávení rozdrceením a prosolizováním slinami. Řada žláz různé velikosti vylučuje sliny — při krmení senem až 180 litrů za den — a zajišťuje enzymatický rozklad škrobu na cukr.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Pansenverdauung_und_Wiederkäuen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Trávení v bachoru a přežvykování =====<br /> <br /> Tlamové trávení se mohutně stupňuje v aktu přežvykování. Ten probíhá protiběžně k příjmu potravy. Co skot spásl, ochutnal a spolkl, to si portáž po portáži přináší zpět z hlubší trávicí zóny, z předžaludků, žvýká to znovu a nyní teprve důkladně prochutná. Podle druhu krmiva — čerstvá zelená hmota či hrubé krmivo — vykoná 30 až 80 přežvykovacích záběrů na porci.<br /> <br /> Před tímto výkonem se odehrává pozoruhodná výměna. Jen málo rozdrcen přechází snop za snopem z tlamové dutiny krajiny hlavy skrze jícen a oddělující bránici do krajiny břicha, do tří žlázami nepokrytých předžaludků: zaprvé do čepce (*Reticulum*; zvaného také síťový nebo katapultový žaludek), odtamtud zadruhé do bachoru a zatřetí do knihy nebo listnatého žaludku (*Omasum*). Není-li to rozhodnuto již předtím v bachoru, pak se v knize definitivně rozhodne, zda potravní kaše přejde k dalšímu trávení do sýřiště neboli žlázového žaludku, nebo zda se — vymačkána — vydá ještě jednou zpět do tlamové dutiny k přežvykování. Svébytným úkolem předžaludků, a zde zejména bachoru, je mikrobiální rozklad na hrubou vlákninu bohaté rostlinné potravy. Bachor s ohromnou pojistností přibližně 150 litrů se táhne od bránice dozadu až do pánevní dutiny. {{SE|151}}<br /> <br /> Spolu s čepcem a knihou vyplňuje celou levou polovinu dutiny břišní. Ve velkém fermentačním prostoru bachoru probíhají v neustále se pohybujících potravních masách intenzivní kvasné procesy. Jakkoli chaoticky se odehrávají, tím přísněji stojí pod vedením astrálního těla skotu. Při těchto rytmicky probíhajících přeměnách rozkládají bakterie a nálevníci, patřící k prvokům, snadněji stravitelné složky potravní kaše, přičemž část z nich — jde zejména o energeticky bohaté mastné kyseliny — prochází již zde přes metabolicky aktivní bachořní sliznici do krevního oběhu.&lt;ref&gt;Anita Idel: ''Die Kuh ist kein Klimakiller'', Marburg 2012, 210 S.&lt;/ref&gt; Jakmile je bachor plný — zvenku patrné podle vyklenutí levé strany břicha — a nastupuje tedy sytost, většinou si kráva, resp. celé stádo, lehne a po nějaké době začne přežvykovat. Obsah bachoru se roztřídí do tří vrstev: spodní tekutá, nad ní plovoucí střední vrstva z hrubšího materiálu a svrchní vrstva kvasných plynů. Ze střední vrstvy bachoru a z vymačkaného materiálu z knihy polyká skot nyní porci za porcí zpět do tlamy a stejnou cestou propouští kvasné plyny. Ty proudí s výdechem až do čelních dutin, ano až do dutiny rohového čepu. Zde se skotu otevírá rozsáhlé pole vnímání a kvalitativní analýzy toho, co se mu do tohoto stadia trávicího procesu odhalilo po stránce látkové i silové.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Wiederkäuen,_eine_Wahrnehmung_und_Sichtung_von_Stoffen_und_Kräften&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Přežvykování jako vnímání a třídění látek a sil =====<br /> <br /> Při aktu přežvykování — osm až devět hodin denně — se proměňuje bytostný výraz krávy v základech. Její metabolicko-pohybová aktivita do značné míry ustupuje. Veškerá vnitřní i vnější činnost se přesunuje k hlavovému pólu. V silné, rytmické práci jsou nejen žvýkací svaly, meloucí zpět polknutý, přibližně na sto gramů dávkovaný vláknový chomáč potravy, ale stejně tak jazyk a slinné žlázy. Smysly se naproti tomu chovají právě opačně. V soustředění na akt přežvykování jaksi utichají, přicházejí k „rozjímání&quot;. Teprve nyní kráva skutečně promyslí, co přijala jako živou, strukturovanou substanci zvenku — z tohoto pole, oné louky nebo pastviny. Jistě, ona to {{SE|152}}<br /> <br /> Při pasení to již ohmatala, ochutala a očichala. Nyní však, v opětovném ochutnávání již předtrávené potravy, se to, co bylo vnímáno, sjednocuje s celým jejím duševním bytím. To, co bylo předtím pouhou živě strukturovanou rostlinnou hmotou, se v pozorném přežvykování povznáší k duševnímu prožitku. Kráva se v této činnosti probouzí ke svému vědomí, jež sníc je celé ponořeno do tělesných pochodů. Cítivá síla duševního těla je to, co odtud produševňuje veškeré další trávicí dění až ke konečnému produktu hnoje a kejdy. To, co Rudolf Steiner nazývá „kosmicko-kvalitativní analýzou&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, Seite 59.&lt;/ref&gt;, kterou zvíře vykonává při trávení, platí v nejvyšší míře pro skot. Při přežvykování tato analýza nabývá svého počátku. Na očích se to stává názorným; pohled se při přežvykování mění. Zatímco jindy hledíme do velkých očí jako do modré hloubky hlubokého pramene, nabývají nyní — při lehce zdvižené hlavě — oči i tvář napjatě soustředěného výrazu. Vypadá to, jako by kráva „rozjímala&quot; o všem, co si v této první fázi trávení jako vnímání zvnitřnila. Tak intenzivní, do nitra obrácený pohled nenajdeme v říši zvířat asi nikde jinde. Je to, jako by ve výrazu očí se zrcadlilo vědomění si formativních sil, jež se při mletí uhlíkových skeletů a bílkovinných struktur rostlinných hmot uvolňují. V aktu přežvykování je kráva zcela sama u sebe, blízka sebeuvědomění, jež mít nemůže, protože nemá inkarnované Já. Díky blízkosti svého vysoce soustředěného duševního těla ke své jáství, která se jako její „skupinová duše&quot; proживá&lt;ref&gt;Viz např.: Rudolf Steiner: ''Die geistigen Wesenheiten in den Himmelskörpern und Naturreichen'', GA 136, Vortrag vom 6. April 1912.&lt;/ref&gt; a v odrazu projevuje v organismu stáda, je obzvláštním způsobem schopna vnitřně zpracovávat mohutně se vzdouvající masu formativních sil. V prvním kroku vykonává zmíněnou „kosmicko-kvalitativní analýzu&quot; v rozkládání rostlinné potravy, vrcholící v aktu přežvykování. V duševní temnotě analyzuje formativní síly, jež z kosmu ve světle slunce vybudovaly podobu rostliny, jež ztuhly v jejích jednotlivých formách a jež se staly zároveň nositeli živého substančního dění v rostlinách. {{SE|153}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Dünn-_und_Dickdarmverdauung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Trávení v tenkém a tlustém střevě =====<br /> <br /> V rozplývání rostlinných forem v trávicím traktu se obrazotvorné síly postupně uvolňují ze svého hmotného zajetí. Je to výsledek postupného procesu rozkladu, který probíhá ve třech fázích: mechanicko-mikrobiální fáze od žvýkání přes bachor a knihu, fáze převážně enzymatická, ale zároveň bakteriální od slezu přes lačník (*Jejunum*) po kyčelník (*Ileum*), a odtud fáze ryze mikrobiální od slepého střeva (*Caecum*) přes tračník (*Colon*) po konečník (*Rectum*). Zatímco v předžaludcích je štěpení celulózy dominantním dějem a paralelně s ním probíhá díky neobyčejně aktivní mikrobní činnosti přestavba a budování bílkovinného metabolismu, začíná v slezu (*Abomasum*) v kyselém prostředí — navozovaném žaludečními šťávami — rozklad bílkovin. Ten pokračuje, včetně odumřelých mikrobních mas z předžaludků, enzymatickou a bakteriální cestou napříč oddíly tenkého střeva (*Intestinum tenue*): nejprve prostřednictvím sekretů slinivky (*Pancreas*), jež ústí — podobně jako žluč emulgující tuky — do dvanáctníku (*Duodenum*), poté skrze lačník (*Jejunum*) posetý nesčetnými žlázami a klky a nakonec krátkým kyčelníkem (*Ileum*). Kyčelník tvoří propust mezi lačníkem a tlustým střevem. Brání zpětnému toku z obsahu tračníku a konečníku bohatého na bakterie do bakteriemi chudého lačníku.&lt;ref&gt;Klaus Löffler, Gotthold Gäbel, Helga Pfannkuche: ''Anatomie und Physiologie der Haustiere'', Stuttgart 2018, 375 S.&lt;/ref&gt; Celková délka tenkého střeva dospělé krávy dosahuje až 48 metrů. Visí záhybovitě na okruží (*Mesenterium*) — záhybnaté serosové dvojlamelce. Okruží a tenké střevo kranzovitě obkružují odvíjející se a zavíjející se spirálu tračníku, který navazuje na kyčelník a slepé střevo a ústí do tlustého střeva čili konečníku — tvoří tak třetí oddíl.&lt;ref&gt;Rolf Krahmer, Lothar Schröder: ''Anatomie der Haustiere'', Leipzig 1985, S. 201ff.&lt;/ref&gt; To, co z hmoty bohaté na hrubou vlákninu prošlo bez strávení bachorem a lačníkem, podléhá nyní opětovně intenzivnímu mikrobiálnímu rozkladu. Nemalý zbytek nestráveného hrubého vlákna, prostoupený stále ještě aktivní mikrobní masou, se nakonec objevuje jako kravský výkal. Otázkou je, zda tento mikrobiálně oživený hmotný zbytek sám o sobě tvoří hnojivou hodnotu kravského hnoje.<br /> <br /> Hmotně-procesuální dění v trávicím traktu náleží, ač se odehrává pod vedením bytosti zvířete, od začátku do konce {{SE|154}}<br /> <br /> ke vnějšímu světu. Jeho úkolem je překonat cizost potravy. Děje se to úplným rozkladem, a to tak dalece, že předem utvářená forma, látková i silová konfigurace potravy — ať už trav, bylin nebo luskovin — zcela ztrácí svůj vlastní bytostný charakter.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Schwelle_von_der_Außen-_zur_Innenwelt&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Práh od vnějšího světa k vnitřnímu ====<br /> <br /> Práh od vnějšího světa trávicího traktu, přesunutého dovnitř těla zvířete, k mocně působícímu vnitřnímu světu vlastní bytosti tvoří slizniční stěny bachoru, slézu, tenkého střeva a — doznívajíce — tračníku a konečníku. Tyto hraniční blány jsou orgány, které ve srovnání s tělesnou vnější kůží vykazují obrácený — vyvráceně vybudovaný — uspořádání: mohutně vyvinuté sliznice jsou obráceny navenek, k proudu potravy; jsou v nejvyšší míře metabolicky aktivní jak v rozkladu potravy, tak v absorpci látek zbavených jejich cizosti. Strana střevní stěny obrácená k nitru těla, serosa, je inervována. Náleží pobřišnici (*Peritoneum*), která vystýlá břišní dutinu jaksi jako «vnitřní nebe» — a tím reprezentuje smyslově-nervový čili vnímavostní pól střevních stěn. Uprostřed se vřazuje — tvoříc střed — kruhová svalová vrstva, která rytmicky zajišťuje mimo jiné peristaltické pohyby. Je to duševno skotu samého, co je v oněch třech článcích trávicích blan činné, zároveň dění vnímá a nechává je souznít v celek tělesných funkcí.<br /> <br /> Tak proudí z trávicího traktu do tělesného vnitřního prostoru éterizovaný a duší prodchnutý proud substance: proud éterických formativních sil, uvolněných z jejich vázanosti v rostlinných formách; jakož i záření pocitových, to jest duševních sil, které skot v sobě svou smyslovou činností — zvláště při přežvykování — uvedl do pohybu. První jsou přijímány krví a jsou k dispozici pro budování tělu vlastní substance, pro růst a reprodukci. Druhé vyzařují v úzké vazbě ke krvi do organismu. Žilní krev, přitékající zpět z velkého tělního oběhu, se obohacuje o v střevních stěnách vstřebané látky a síly. Přes játra se dostává do malého krevního oběhu srdce a plic a tam se oživuje v krev tepennou. Ze srdce ústí do velkého krevního oběhu, přičemž část se větví dopředu do kmene hlavových tepen, z nichž jedna až {{SE|155}}<br /> <br /> do kostních čepů a jejich okostice (''Periost'') i do podkožních vrstev obou rohů. Jak silné je prokrvení rohových čepů vyrůstajících z čelní kosti, se ukazuje při zlomenině rohu: Krev tryská jako z pramene, téměř nezastavitelně.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Bedeutung_der_Hörner_und_Klauen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Význam rohů a paznehtů ====<br /> <br /> V rozích a paznehtách naráží krev – a s ní spojené étericky-astrální záření – na stěnu, jež je i pro toto záření neprostupná: na vnější rohový obal. Je to zevní kůže ztuhnutá v roh, čistá «forma», smrtelný pól oproti životnímu pólu substančního proudu pulsujícího z hlubin těla. Zde, v tomto bodu vzdutí čili smrti, jsou krev i záření vraceny zpět do organismu.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 96 ff.&lt;/ref&gt; V rozích a paznehtách se organismus přežvýkavců zcela uzavírá před vyzařujícími účinky kosmu a Země. Skot je odkazován zpět na sebe sama – nikoli však ve smyslu vystupňovaného vědomí v hlavě, nýbrž ve smyslu zvýšené gestaltungskraft v živém látkovýměnného pólu.<br /> <br /> Průběh kosmicko-kvalitativní analýzy se uskutečňuje v procesuálních krocích, v nichž se funkce nervově-smyslového systému ve vztahu k funkci systému látkové výměny polarizuje dvojím způsobem: Percepční činnost přežvykování a selekcí bachořními a tenkostřevními stěnami stojí polárně k posloupnosti trávicích kroků, která začíná v tlamě slinivým zvlhčením a drcením, pokračuje v předžaludcích mikrobiálním rozkladem, dosahuje vrcholu v žaludečním a tenkostřevním trávení a uzavírá se v tlustém střevě. Zde jsou látkové kompozice krmiva rozloženy natolik, že ztrácejí svůj vlastní charakter. Jsou postupně uváděny do fyzicko-minerálního, anorganického stavu, který ze strany látkové otevírá kosmicko-kvalitativní analýze široké pole. K tomuto ničivému dění stojí polárně životní proud krve, který tyto látky uvedené do stavu anorganiky přejímá do vlastních konstruktivních procesů těla a vede je až k periferním hranicím rohů a paznehtů.<br /> <br /> Přežvykování je smyslový proces, který se skrze mozek stává tlumeně vědomým a odráží se v soustředěném výrazu tváře. {{SE|156}}<br /> <br /> Kráva vnímá statek prostřednictvím krmiva. V žvýkání si uvědomuje jeho látkově-kompoziční a silový charakter i jeho původ z katastru statku. Tyto smyslové funkce pokračují dozadu v bachoru a střevech. Tam se postupně noří do bezvědomí.<br /> <br /> Co se naproti tomu odehrává v rozích a paznehtách, je vystupňované vnímání ve vztahu k vnitřnímu zesílení instinktivního života. Vnímání odkrývá, co krev z oblasti trávení nese dopředu k periférii těla coby prožitou živost. V příboji k mrtvé rohové hůlce nevzplane vědomí vázané na mozek, nýbrž duchovní síla působící do podvědomí a vyzařující zpět do organismu. Porozumění povaze této síly se může dostavit, porovnáme-li pohled na myšlenkovou sílu v člověku, která působí nadsmyslově a jejímž produktem jsou myšlenky, jež pak ve svém oslabení duchovní bytostnosti v hlavovém pólu vstupují přes mozek do vědomí. U skotu se tato síla nevystupňuje k myšlenkami nesené sebevědomosti. Zůstává vázána na látkovou výměnu jako síla, která má moc tlumivě, řádícím způsobem a odkrývajíc potenciály živé účinnosti působit na éterické formativní síly uvolněné z trávení. Tyto potenciály lze přirovnat k imaginativnímu světu obrazů, který si například umělec vzbuzuje v sobě při tvorbě svého uměleckého díla. Co má kráva v zárodku, může člověk rozvíjet v sebekultiváci skrze myšlení uvolněné od těla. Skrze ně se učí v plném vědomí poznávat v pravých obrazech svět sil vládnoucí a působící v něm i kolem něj. Je to krok k imaginaci, první krok od smyslového k duchovnímu poznání.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Stufen der höheren Erkenntnis'', GA 12, Dornach 1993.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Kosmisch-qualitative_Analyse_und_Ich-Anlage&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já ====<br /> <br /> Z celkového pohledu na bytost skotu vyvstává následující obraz: Označuje-li počátek kosmicko-kvalitativní analýzy přežvykování, pak její dovršení označují děje v rozích a paznehtách. Toto dovršení spočívá ve zpětném vzdutí krve a v odrazu záření spojených s krví na rohových hůlkách zcela erstorbených do pouhé formy zpět do organismu. Zpětné záření v sobě obsahuje souhrn všeho, co si duševní tělo skotu ze živého dění trávení {{SE|157}}<br /> <br /> na sebe si přivlastnilo z posílených vjemů. Potravou skotu jsou rostliny, převážně stonek a list. Jsou to útvary vzniklé ze záření kosmu do pozemského látkovosti. Když jíme rostliny, jíme kosmos. Skot se svým vysoce rozvinutým instinktivním životem analyzuje kosmický podíl fyzické gestaltové podoby rostliny. Orgán, který zpracovává výsledek této analýzy, zpětné záření, není mozek jako orgán vědomí. Spíše je třeba mít na mysli, že je to polárně protilehlá citlivá pobřišnice, jež vystýlá celou břišní dutinu, a zvláště pak *Mesenterium*. To se soustřeďuje dvoulalokově zejména v okruží, které nese tenké střevo. Co se tu skotu odhaluje v ospalé a snivé bdělosti, již není forma, nýbrž substanciálně-silové, bytostná strana látky. Jeho vlastní, neinkarnovávané Já-bytí, «skupinová duše», vstupuje v hloubkách látkové výměny do vztahu k bytostnému prapůvodu látkovosti.<br /> <br /> Předchozí úvahy o tomto bytostném vztahu mohou vybudovat most k počátečnímu porozumění tomu, co Rudolf Steiner u skotu nazývá «vlohou Já».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 16. Juni 1924, Dornach 1999, S. 201.&lt;/ref&gt; Není to právě ona, která si výsledek «kosmicko-kvalitativní analýzy» vělívá do sebe a tak jako hnojivý zdroj sil otiskuje kravský hnůj? Takto pochopeno, nese kravský hnůj «éterično-astrální, jež po právu je v břiše zvířete», ven a tím oplodňuje půdy hofgemarkung. &lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 12. Juni 1924, S. 98.&lt;/ref&gt; Je to «vloha Já» s do ní vělívým étericky-astrálním zpětným zářením z nejzazší periferie skotu zpět do substančního proudu trávení, která kravskému hnoji propůjčuje jeho trvale oživující a utvářející hnojivou sílu. Hnůj «má sílu přemáhat neorganické zemitého».&lt;ref&gt;Ebd., S. 99.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Überschussleistungen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Přebytečné výkony ====<br /> <br /> Co skot — a to platí v obměnách pro všechny přežvýkavce mezi hospodářskými zvířaty — ze svých mas rostlinné potravy přijímá v látkách a formativních silách, toho potřebuje pro sebe jen nejméně: pro rozvoj svého vědomí, pro svou pohybovou aktivitu, zachování života a reprodukci. Zbývá velký přebytek, který nepotřebuje pro {{SE|158}}<br /> <br /> se spotřebovávat, protože nemá Já, které by chtělo žít pro sebe. Člověk má Já a nárokuje si potravu pro to, čeho ke svému životu potřebuje v uplatňování svého sebevědomí. Skot odevzdává svou přebytečnou sílu zvýšeným životním výkonům, jako je reprodukce, růst, tzn. produkci mléka a masa, a dále — ve spojení s «vlohou Já» — hnoji a kejdě a skrze ně, jako oživující a beseelující hnojivo, zemi. Míru, podle níž se tyto přebytečné síly rozdělují jednak na produkci a tvorbu hodnoty potravin a jednak na tvorbu hodnoty hnoje, určuje zpočátku přirozeně duševní tělo skotu. Je-li tato míra vyrovnaná, vznikají zdraví, dlouhověkost a vysoká hodnotnost hnoje. Dnešnímu člověku se podařilo tuto moudrostiplnou míru násilně posunout ve prospěch maximálního kvantitativního výkonu. Tím trpí zdraví zvířat právě tak jako nahrungsqualita a hodnota hnoje. V podmínkách velkokapacitního chovu se otázka kvality hnoje ve smyslu trvalého oživujícího a beseelujícího účinku vůbec neklade. Vůdčím tématem je naopak problematika likvidace masově vznikající kejdy. Organismu principu je naproti tomu správná míra imanentní.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Verzicht&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zřeknutí ====<br /> <br /> Skot je — jako ve stupních všechna hospodářská zvířata — bytostí zřeknutí. Kráva se v nejvyšší míře vzdává něčeho, co jí bytostně přísluší: oněch vyživujících a hnojivých sil, jež doslova «nezištně» odevzdává člověku a zemi. Tyto síly oživují, léčí a harmonizují stanovištní trvalou úrodnost půd. Posilují a uzdravují vztahové předivo půdy a rostliny. Je to v čase postupující proces, který tím více nabývá na platnosti, čím výlučněji pochází hnůj od dobytčího stavu statku a stejně tak i krmivo, na němž kravský chov provádí kosmicko-kvalitativní analýzu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Rinderherde_und_Hoforganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kravský chov a organismus hospodářství ====<br /> <br /> Nahlíženo na celek duševního těla organismu hospodářství, plní kravský chov v proudu časů jakýsi pulzující srdce. Z obvodu hofgemarkung odebírá krmivo; každý rok požírá<br /> <br /> Dobrá část toho, co přinesla životní organizace hofského organismu. Co v průběhu roku přichází z luk, pastvin a pěstování polních krmiv, je produktem součinnosti fyzické a životní organizace statku. Tento produkt — bohatství trav a bylin — neslouží lidské výživě, nýbrž výživě přežvýkavců, a prostřednictvím rostlinných zbytků, hnoje a kejdy úrodnosti země. Skot požírá a zpracovává ohromné rostlinné masy, jako by je potřeboval výhradně pro sebe. Tak tomu ale vůbec není! Co je v těchto masách kosmicky oživující gestaltungskraft, to povznáší do sféry svého analyzujícího, tupě vnímajícího duševního těla, prosycuje éterické formativní síly, uvolněné trávením a prostupující celým tělem, těmito vjemovými silami a nakonec vytváří produkt, který vrací zemi jako přidanou hodnotu — a tak napomáhá půdě k trvalé a nepřestávající úrodnosti. {{SE|159}}<br /> <br /> Toto dění, odehrávající se v rytmu roku i let, je — jako krev — jen zdánlivě oběhem. Jako se krev obnovuje v plicích, impregnuje na periferii těla dojmy vnímanými v srdci a v ledvinách se přebírá podle látek použitelných a nepoužitelných — tak i v zemědělském organismu se ubírá přes metamorfózy cesta nárůstu píce: ta se každý rok obnovuje pod vlivy kosmu a země, vyrůstá daleko venku v obvodu hofgemarkung, je přijímána a analyzována dobytčím stavem, přebírána ve střevní stěně a přeměňována v hnůj, který uchovává výtěžek toho, co se stalo, a uvádí jej do nového stávání. Nejde o opakování téhož, nýbrž o proces postupujícího vývoje.<br /> <br /> Tak se naplňuje prostřednictvím činnosti skotu — nahlíženo z přírodní strany — na nejvyšší rovině zákon «dávání a přijímání», jenž vládne vší přírodou, a zároveň stádo skotu jako celku — jak to jiné hospodářské zvíře nedokáže — zajišťuje co největší uzavřenost hofského organismu. Je to jedinečný výkon skotu, že se přirozeně nejprve střed a periferie statku spojují ve vyšší celek. «Hnůj dělá více zázraků než svatí.»&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Italienische Reise'', Hamburger Ausgabe, Bd. 11, München 1978, S. 269; Výrok rolníků na Sicílii, 19. dubna 1787.&lt;/ref&gt; {{SE|160}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Mensch_und_die_Ichorganisation_des_landwirtschaftlichen_Organismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Člověk a Já-organizace zemědělského organismu ====<br /> <br /> Naskicovaná fyzická, životní a duševní organizace zemědělského podniku je makrokosmicky předurčena místním spolupůsobením přírodních říší v polárním napěťovém poli Země a kosmu. Úkolem člověka je tento předpoklad pozvednout a utvořit ve vyšší jednotu podle principů, jež jsou základem podoby jeho mikrokosmického těla a bytosti. Novalis shrnuje tuto skutečnost do slov: «Lidstvo má poslání, jsme povoláni ke vzdělávání Země.»154 Naplnění tohoto poslání si klade za úkol biologicko-dynamické zemědělství, a to v rozšíření západně-křesťanské zemědělské kultury o antroposofickou duchovní vědu. Výchozím bodem tohoto úsilí je zmíněný Zemědělský kurz Rudolfa Steinera z roku 1924.155 Biologicko-dynamické zemědělství usiluje o další rozvoj v té době stále ještě osvědčené místní praxe, a to především utvářením podniku v organický celek a nadto mimo jiné specifickými opatřeními v oblasti hnojení k podpoře půdní úrodnosti a výživnosti produktů. Dalším cílem je vytváření hospodářských společenství, která si dávají svůj sociální řád sama na základě životních a pracovních podmínek zemědělství a, vyzařujíce navenek, vštěpují společenskému prostředí sociálně-tvůrčí impulsy.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Geistesforschung_als_Mittlerin_zwischen_Wesen_und_Erscheinung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Duchovní výzkum jako prostředník mezi bytostí a zjevem ===<br /> <br /> Kulturně zakládající v budoucím smyslu jsou ideje a jejich uskutečnění v sebeurčené práci. Z toho vzniká svobodný vztah člověka k sobě samému i ke světu. V zemědělství se člověk setkává v každodenní práci s přírodními a nebeskými jevy, s nekonečností vesmíru. Smyslovému vnímání se tento jeví jako konečný souhrn jednotlivých faktů, v nichž lze na rovině fyzicko-smyslového jevu rozpoznat zákonitou souvislost zachytitelnou v přírodních zákonech&lt;ref&gt;Novalis (Friedrich von Hardenberg): ''Fragmente 1'', Bd. 1, Heidelberg 1957, S. 35.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1979.&lt;/ref&gt; {{SE|161}}<br /> <br /> — avšak pod tímto redukcionistickým úhlem pohledu se nenaplňuje pojem vesmíru jako všeobsáhlosti, celosti; nepodává žádnou výpověď o tom, co oživuje rostlinu mezi nebem a zemí, co obdařuje duší živočicha a co nechává člověka ptát se po svém původu v duchu. To jsou však otázky po bytostné stránce věcí. Zůstávají pouhopouhému smyslovému poznání uzavřeny. To nezjevuje to, co se stává, nýbrž to, co se stalo — to, co se smyslům jeví jako podoba, jako mrtvý odraz ducha, který živě tvoří z nadsmyslového.<br /> <br /> Přednější otázka, před níž se v přítomnosti vidí postaven každý usilující člověk, není pouze otázka po jevu, to jest po tvarové stránce věcí, nýbrž otázka po agens, které tuto formu vytváří. Formu vnímáme smysly, jež jsou vázány na tělesnost, bytost pak duševními orgány, které si teprve na cestě individuální duchovní školení můžeme rozvíjet v té části duše, jež se svobodně vyzdvihuje z tělesné vázanosti.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''<br /> Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?'', GA 10, Dornach 1992.&lt;/ref&gt; Z antroposofického duchovního bádání leží před námi výsledky výzkumu, jež duchovní badatel získal prostřednictvím poznání prostého tělesnosti na základě takto vyvinutých vyšších duševních orgánů a jež může myslící vědomí každého člověka pojmout. Bytostná faktičnost výsledků antroposofického duchovního bádání se otevírá obyčejnému vědomí jednak skrze logiku — v nepředpojatém myšlení výsledků duchovní vědy se navzájem podpírají a sjednocují v duchovně-reálné myšlenkové obrazy — jednak skrze čin: prokazují svou plodnost v každodenním konání. Oba poznávací cesty, prohloubené třetím, osobním duchovním školením, se doplňují a pomáhají duši k duchovní jistotě v Já ohledně toho, co duchovní badatel líčí o bytostném světě, jenž tvoří, utváří a gestaltuje. Antroposofické duchovní bádání otevírá lidskému rozumu prohloubené porozumění pojmu celosti. Člověk se učí chápat sebe jako mikrokosmos, jenž obsahuje vše, co makrokosmicky naplňuje vesmír. V sebepoznání a s podporou výsledků duchovního bádání může nabýt schopnosti objevovat svou duchovní příbuznost s věcmi a bytostmi země i kosmu. Příroda mu pak nepřipadá jako souhrn jednotlivých faktů, s nimiž lze libovolně manipulovat a které — v popření vlastní hodnotnosti — jsou vzájemně zaměnitelné, jak to charakterizuje metody agrárního industrialismu. {{SE|162}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Aspekte_zur_sozialen_Problematik&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Aspekty sociální problematiky ===<br /> <br /> Na rozdíl od panující tendence, která v průmyslově orientovaném zemědělství činí jednajícího člověka nadbytečným, vyžaduje rozvíjení a vedení biologicko-dynamického hospodářského organismu vědomostní sílu a radost z práce stále většího počtu lidí. S tímto protisměrným vývojem, který začal v šedesátých letech 20. století, vstoupila do zemědělství «sociální otázka» — více než sto let po vzniku městského proletariátu v 19. století. Dnes se na biologicko-dynamických podnicích stala otázkou palčivou. Jak bylo vyloženo v úvodní kapitole, způsobuje kapitál v průmyslovém výrobním procesu dělbu práce. Nesmírně pestrý životní svět mezi Zemí a kosmem v zemědělství a způsob, jakým člověk svou prací vstupuje k tomuto dění do osobního vztahu, člení celistvost v pracovní oblasti. Striktní dělba práce roztrhá články zemědělského organismu na části a osamostatní je. Aby bylo možné čelit tomuto velkému nebezpečí, je třeba se v rámci podniku od samého počátku usilovat o sociální řád, který je zaměřen na celistvou součinnost všech článků hospodářského organismu. Tato nová sociální forma se utváří ve Verantwortungs- oder Betriebsgemeinschaften — ve společenstvích odpovědnosti nebo hospodářských společenstvích. V zárodečných počátcích jsou taková společenství přítomna na všech biologicko-dynamických podnicích. Každý původně selský rodinný podnik se v členění svých pestrých úkolů postupně vyvinul v rodinně svázané společenství odpovědnosti.<br /> <br /> Oproti dalším krokům k budování společenství se nečekaně, a stále výše, vztyčují překážky. V poněkud vnějším smyslu je první překážkou kupní a prodejní charakter práv. Vlastnické právo k půdě a ke kapitálu se stalo obchodovatelným zbožím, hospodářským objektem, který má cenu na trhu nemovitostí a na kapitálovém trhu. Nejinak se to má s obchodováním s takzvanými «ekopunkty». Práva svou povahou nemohou být nikdy zbožím. Ve společenském životě náleží do sféry práva, nikoli do hospodářské sféry. Nelze je rozmnožovat nebo zmenšovat libovolně podle potřeby, jako je tomu u zboží. Práva se projevují v úmluvách a smlouvách, jimiž se řídí vztahové předivo člověka k člověku. Jak ale může právo přijít ke svému právu — to jest: stát se spravedlivým? Kdo je tím, kdo může jako vlastník právy disponovat, kdo je tím, kdo je může spravovat věcně a bytostně přiměřeně: {{SE|163}}<br /> <br /> stát, právnická osoba nebo soukromá ruka? Přísně vzato žádný z nich, pokud jsou půda a kapitál neseny na trh, pokud jsou tedy myšleny jako kapitalizovatelné a obchodovány jako zboží. Pohledem do budoucnosti: Kdo tedy může být vlastníkem? Opět jen lidé v institucích a organizacích, kteří toto právo spravují v souladu s duchovním cílem jako svěřenci a kteří předmět práva dávají k užívání těm, kdo jsou k tomu způsobilí.<br /> <br /> V prvním přiblížení k tomuto budoucímu cíli nabízí stát právní formu obecně prospěšné nositelské organizace. Ta je zaměřena na sloužení obecnému blahu a je odpovídajícím způsobem omezena na definované účelové určení, jež vylučuje vlastní prospěch. Zemědělství pod to nespadá; a priori se mu přičítá, že pracuje výdělkově zaměřeně, tedy sebezájemně. To neplatí pro biologicko-dynamické zemědělství, které bere vážně uplatňování principu organismu a tím ve vysoké míře slouží obecnému blahu. Hnací silou zde není vlastní prospěch z hospodářského úspěchu, z maximalizace zisku, nýbrž kulturní výkon «vzdělávání Země». Produkce potravin je, pokud se přísně řídí principem organismu, vždy orientována na obecné blaho.<br /> <br /> Větší biologicko-dynamické podniky se na mnoha místech spojily s obecně prospěšnými institucemi, například s institucemi sociální terapie a léčebné pedagogiky, jakož i s institucemi výzkumu a vzdělávání. To umožňuje z části nebo celoplošně převést půdu do obecné prospěšnosti. Překážky k tomu jsou však stále velmi vysoké a zákonná nová úprava ohledně hospodaření sloužícího obecnému blahu by byla naléhavě žádoucí. Kdekoli se lidé sdružují kvůli biologicko-dynamickému hospodaření na zemědělském podniku, vzniká kardinální otázka po vyčlenění (osvobození) půdy a kapitálu ze starých právních vazeb.<br /> <br /> Kde se takové vyčlenění celkově nebo částečně zdaří, tvoří se svéprávná, obecnému blahu zavázaná hospodářská společenství. Zřídit novou právní formu neutralizace vlastnictví půdy a kapitálu a tuto cvičně praktikovat je cílem takzvaných zemědělských společenství (LWG). Těm leží v základu myšlenka, že každý člověk má od narození nárok na kus půdy, jehož velikost se odvíjí od počtu lidí žijících v určitém území {{SE|164}}<br /> <br /> bydlet. To platí, jak řekl Rudolf Steiner, «ideálně-reálně».&lt;ref&gt;Siehe Rudolf Steiner: ''Soziale Ideen, soziale Wirklichkeit, soziale Praxis'', GA 337a, Studienabend vom 16. Juni 1920, Dornach 1999, S. 220f.&lt;/ref&gt; Tento nárok na jedné straně zajišťuje každému člověku fyzicko-tělesnou existenci, na druhé straně ho zavazuje, aby převzal coby správce zodpovědnost za péči o tento kus země. V průmyslovém, dělbou práce řízeném světě nemůže jednotlivec svůj nárok realizovat. Může se však s jinými lidmi a skupinami zemědělců sdružit do LWG, která v ideálním případě zemědělský podnik z dosavadních právních závazků vykoupí, zainventarizuje ho podle potřeb biologicko-dynamického hospodaření a zemědělce pověří, aby plnili povinnosti z práva k užívání vyplývající ze sloučených nároků všech členů. Tomuto pokusu — převést soukromě volně disponibilní vlastnictví půdy a pozemků v čisté právo k užívání, jež dává stejnou svobodu individuální iniciativě jako sociální vůli mnoha k utváření — klade platný právní řád, zejména daňovým právem, velké překážky. Odvážit se takového kroku vyžaduje důvěru, ochotu riskovat, odvahu a iniciační sílu, jakož i vysokou míru smyslu pro skutečnost a obecného ducha, ctnosti, které se rozvíjejí, když se jim otevře takové cvičné pole. Příbuzné pokusy, jak znovu přivést lidi do odpovědně jednajícího vztahu k zemi, se otevírají v solidárním zemědělství, jež se v Severní Americe rozšířilo pod označením &lt;u&gt;C&lt;/u&gt;ommunity-&lt;u&gt;S&lt;/u&gt;upported-&lt;u&gt;A&lt;/u&gt;griculture (CSA).&lt;ref&gt;Trauger Groh, Steven Mc Fadden: ''Farms of Tomorrow Revisited, Community Supported Farms – Farm Supported Communities'', Kimberton 1997, 312 S.&lt;/ref&gt; O jedné LWG v Anglii referuje Tom Petherick.&lt;ref&gt;Tom Petherick: ''Biodynamics in Practice, Life on a Community owned Farm'', Sophia Books, The Square, Forest Row 2010, 128 S.&lt;/ref&gt; V nejrůznějších obměnách nacházíme LWG a snahy solidárního zemědělství v různých zemích Evropy. V případě solidárního zemědělství jde přednostně o sociální utváření vztahu mezi producenty a spotřebiteli.<br /> <br /> V jednom případě si spotřebitelská společenství pronajme kus půdy, hledá si zahradníka, který podle všech pravidel umění biologicko-dynamického zahradnictví vypěstuje vše na čerstvé i skladovatelné zelenině, co společenství potřebuje. Provozní náklady a náklady na živobytí se rozpočtují na rok dopředu a předfinancují ve sjednaných splátkách. Po uplynutí hospodářského roku se provede bilance: zůstanou-li přebytky, převedou se do rozpočtu příštího roku, ztráty se poměrně {{SE|165}}<br /> <br /> vyděleny poměrně. Každý člen může přiložit ruku k dílu a každý si může podle potřeby brát z toho, co je ročním obdobím sezónně sklizeno a k dispozici. Cenu za kus zboží neexistuje, a tedy ani pokladnu.<br /> <br /> V druhém případě spolupracuje spotřebitelské společenství – za podobných podmínek – s existujícími biologicko-dynamickými podniky. Nebo vznikají ujednání ve smyslu systému předplacených bedýnek: týdenní nabídka sezónně dostupného sortimentu výrobků odebíraných za pevné ceny, zpravidla z vlastní produkce a dalšího zpracování podniku.<br /> <br /> Tímto způsobem vznikají na mnohých místech mosty, které zejména v hospodářské oblasti zakládají mezilidské sociální chování orientované na vnímání vzájemných potřeb a které budují asociativní vědomí pro rozvoj regionálních trhů, jež zemědělství pomáhají osvobodit se z pout globalizovaného agrárního industrialismu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_Bildung_und_Handlungsfähigkeit_landwirtschaftlicher_Betriebsgemeinschaften&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství ===<br /> <br /> Největší výzvu, pokud jde o budoucnosti schopnou odpověď na palčivou sociální otázku v zemědělství, představuje utváření hospodářských společenství. Tato společenství se budou muset v budoucnosti stát onou sociální formou, která vstoupí na místo starých rodinných svazků a selského pospolitého života. Zemědělská hospodářská společenství jsou cvičnými místy, na nichž každý kráčí cvičnou cestou k vyšší duchovní jistotě,<br /> <br /> * aby ze svobodné individuální iniciativy chtěl spolupracovat. Zdař závisí na „duchovním kreditu&quot;, jehož se společenství ve svém společném zápase musí nejprve ukázat hodným.<br /> * aby z uchopení bytostné celistvosti statku v každé dílčí oblasti dostál včas veškerým požadavkům biologicko-dynamické praxe.<br /> * aby v překonání na pokyny vázané námezdní práce sám konal to, co sám poznal, v bezpodmínečné práci.<br /> <br /> Hospodářské společenství si dává svůj sociální řád samo. Ten se utváří ze souzvuku myšlenek, pocitů a impulzů vůle zúčastněných. Jeho živé dále-působení potřebuje nepřestajného {{SE|166}}<br /> <br /> Kultivace. Hospodářské společenství bude jednat úspěšně a prozíravě tehdy, když každý zúčastněný bude svůj duševní život stejně sledovat a pěstovat, jako to dělá společenství se svým vlastním vzhledem ke společně vytýčenému cíli.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Wollen_in_Freiheit,_der_Weg_zur_Initiativgemeinschaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Chtění ve svobodě, cesta k iniciativnímu společenství ====<br /> <br /> Aktivní, k myšlenkové jasnosti směřující myšlení a do vnímání ponořené cítění se celé staví do služby chtění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], str. 172). Myšlení je zapaluje a ukazuje mu směr, cítění je oživuje a propůjčuje mu hloubku a šíři. Lidé se scházejí do hospodářského společenství z individuálních motivů. Je to pohnutka chtít společně s druhými obhospodařovat biologicko-dynamický podnik. Motivy jsou buď ještě dosti neurčité — temněji pociťovaný pud, subjektivní, proplétaný osudem — nebo jsou již myšlenkově světlejší, zaměřenější vědomým vyrovnáváním se s danou skutečností. Odváží-li se pak spolu skočit do nejistého, je to a zpočátku zůstává pouhou nakupenou motivační pospolitostí. Člověk si uvědomuje, jak málo osobní motiv unese, jak se spolupráce ráda opírá ještě o pouta přátelství. Ta však jsou, právě jako motiv sám, určena minulostí — a brzy se dostavují zklamání, konflikty, ba odcizení. Pak může být jedině vděčný, je-li Šetrnost hospodyní, nutnost-li velí rozumu a humor-li převládá. Taková období, kdy je člověk nucen omezit se na podstatné, na dosud netušené výzvy, rozjasňují chtění, jež v motivu temně tlačí vpřed. Společná soudnost začíná přebírat otěže tam, kde dosud pobízela nouze. Ale jde právě o pěstování této soudnosti. Ta se uskutečňuje — individuálně i v pospolitosti — na různých rovinách: Individuálně se soudnost rozšiřuje prostřednictvím školení myšlení a cítění ve spolupřežívání rytmické proměny přírodních jevů v zrcadle měnícího se vztahu Země, Slunce, Měsíce a hvězd v průběhu roku, dále v nazírání klidného světa hornin ve tvarech krajiny i v proměnách životních procesů v půdách, rostlinách a zvířatech — a celkově jako články vyššího celku. Zájem se probouzí jako znovu narozený; co se člověk domníval vědět, stává se znovu otázkou; z tuposti motivu se probouzí badatelské smýšlení; nazírání se na nový způsob otevírají vztahové souvislosti, osobně poznávající {{SE|167}}<br /> <br /> Vztah k věcem a bytostem přírody se rozvíjí; posiluje se jistota v úsudku, a s ní duchapřítomnost a rozhodnost chtít v svobodě konat to, co si čas žádá.<br /> <br /> Tento osobní poznávající cestou vytváří myšlenkové obrazy s tolika tvářemi, kolik je lidí, kteří touto cestou chtějí jít. Obrazoprostý intelekt se pokouší tyto obrazy metodicky vtěsnat do obecné formule, jež smazává obrazový obsah, a tím i vztah k poznávající duchovní duši. Co zbývá, je pojem — mrtvý odraz konkrétního prožitku — a takto vzniklé vědění se odděluje, podobno neživé poušti, od životaplné skutečnosti, níž stojíme v prožitku tváří v tvář. Tuto pocit může mít ten, jehož motivem je právě dostát bytosti živého v hospodaření na statku. Naráží se přitom na rozpor: že obvyklé, na smysly vázané myšlení nedosahuje na tajemství života. Ale právě tyto mrtvé, abstraktní pojmové formy, tvořené na smyslovém světě, jsou předpokladem pro výstup k poznání života. Toto pojmové myšlení rozvíjí a zostřuje sebevědomí. V tomto zasvítivším sebevědomí žije Já, jež poznává samo sebe — jádro bytosti člověka. Spojuje myšlenkové obrazy smyslového světa forem v duševní činnosti myšlení a cítění s duchovní silou, jež pramení z bytostné povahy Já. Tato cesta, na níž se navenek obrácené poznání přírody spojuje v Já s dovnitř obráceným sebepoznáním, teprve otvírá člověku možnost svobodného sebeurčení — a poznání přírody první tápavé kroky k tomu, aby se přiblížilo bytosti živého. Myšlení v logickém kauzálním řetězci abstraktních pojmů se rozšiřuje v pohyblivé obrazové myšlenky. Ty vyhledávají v nazírání vztahové souvislosti, jež zpřítomňují pojmové jednotlivosti jako prožitek. Nastupuje se cesta sebevýchovy v myšlení a cítění, která vědeckou poznávající cestu oplodňuje a oživuje uměním.<br /> <br /> Za každým aktem vnímání stojí celý člověk. Co vnímá, vtiskuje se do jeho prožitkem neseného myšlenkového života; je to zjevení ducha v obraze, jejž duše maluje v myšlenkách. Myšlenka žije v tomto obrazu. Výchova k poznávání spočívá v tom, uchovávat pojem silou sebevědomí v obrazovém celku, z něhož byl uchopen. Jde o to, aby obraz — jako subjektivně pocítěný podíl v aktu poznání — nebyl na cestě {{SE|168}}<br /> <br /> nikoli k vymazání, nýbrž naopak k přečištění, aby skrytý duch, jenž je mu vlastní, se mohl živě odhalovat v myšlence. Goethe překonal oddělení subjektu a objektu způsobem svého pozorování přírody. Pravdě skutečnosti, jež prosvítá celým jeho dílem, se tak přiblížil, že v nazíráním oživleném myšlení pociťoval týž působící duch, jenž se v přírodě zakouzlil do fenoménu.<br /> <br /> Vyžaduje to vnitřní úsilí, z celku pocitů vyčlenit ty, jež fenomén zkreslují přemrštěnou sympatií nebo popíravou antipatií. Je to sebevědomí, které zde volbu provádí — odděluje podstatný obsah pojmově určujícího obrazu od nepodstatného. Sebevědomí uzavírá myšlenku a obraz tím více v jednotu, čím více se poznávající duše obrací k fenoménu s úctou, věrností a láskou. Tvoří se úsudek, v němž spoluzní to duchovní, jež ve vnímání skrytě *waltet*, například životní souvislost vejce – housenka – kokon – motýl, jež se projevuje v metamorfóze. Co se v smyslové skutečnosti skrývá jako duchovně působící princip, to se odhaluje myslícímu vědomí skrze vědu, jež bere ducha samého za předmět vnímání. Výsledky tohoto duchovního bádání leží před námi ve formě idejí. Studuje-li se je, rozjasňuje se duchovně-pocítěné v smyslových myšlenkových obrazech v duchovní myšlenky — v ideje, jež duševní činnosti vůle propůjčují mravní sílu působení. Nyní může myšlení a cítění vstoupit do vůle a s ní splynout. Teprve nyní, v takových hvězdných okamžicích, může vznikat skutečně svobodná iniciativa. Ve skupině spolupracujících lidí se zapaluje oheň nadšení a přivádí je v soutoce svobodné, individuální vůle k iniciativnímu společenství ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172).<br /> <br /> Teprve když se v uvědomělém vnitřním zesílení myšlení Já a cítění Já s vůlí spojí v jedno, může se duchovní duše člověka povznést na poznávací stupeň intuice — na pramenné místo skutečně svobodného činu. Jak daleko nám však ještě stojí tato vysoká schopnost k nadsmyslovému poznání. Kdo ji hledá, musí se v svobodném sebeurčení oddat duševnímu cvičení. Jakým způsobem lze takové cvičení — například při práci venku na poli — praktikovat? Celý den člověk tělesně tvrdě pracoval, byl zcela ponořen do vůle. Pak, po vykonané práci, jde znovu, oduševněný dojmy<br /> <br /> dne, přechází v zamyšlené duševní klid přes pole; náhle, tak nečekaně jako blesk, přepadne člověka intuice — nezaměnitelná jistota, co je příštího dne v celku hospodářství třeba udělat. Člověk je v obraze, žije přítomností ducha z budoucnosti do přítomnosti. Učinit samu práci v tomto smyslu školní cestou k časově přiměřené intuitivní schopnosti rozhodování — to nechává iniciativní společenství, byť jen v hvězdných okamžicích, stát se společenstvím intuice. Člověk prožívá, jak se ideál a duchovní skutečnost sobě přibližují. {{SE|169}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Fühlen_in_Gleichheit,_der_Weg_zum_lebendigen_Rechtsempfinden&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Cítění v rovnosti, cesta k živoucímu právnímu citu ====<br /> <br /> Ve cítění prožívá člověk snivě blízkost ducha ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172). Směrem vzhůru, k bdělému myšlení, se cítění vyjasňuje, ztrácí však blízkost ducha. Směrem dolů k chtění se naplňuje duchem, ztrácí se však nakonec do bezvědomí. V cítění žije člověk zcela přítomností, v proměnlivých náladách dění doby a vztahů člověka k člověku. Stejným způsobem nelze cítit ani minulost ani budoucnost. Oboje musí být nejprve zpřítomněno: minulost tím, že je v myšlenkách znovu stvořena; budoucnost tím, že je předcítěna. Každý statek má svou, každé vesnické společenství svou biografii. Ta je uložena v análech, které zprostředkovávají jen stínový obraz života, utrpení a snažení minulých generací. Tato biografie se zapsala i do krajiny, do polí, luk, lesů, dobytka atd., do atmosférického obvodu. Na tato znamení musí zemědělec s vcítěním obrátit svou pozornost, musí si v myšlenkách osvojit co nejdál sahající historické porozumění, které dává potravu jeho cítění. Jen skrze takové, vědomé pocítění minulého se může znovu naučit s úctou, láskou a věrností proměňovat toto vzniklé v přítomné. Vztahuje se to na vše, co je nám dnes jako časově nutný úkol uložen: Oživení zemědělského organismu se všemi orgány, které ho konstituují, a vědomé zasazení vývojové myšlenky skrze ideami nesou práci. Myšlení splétá červenou nit kulturních výkonů minulosti až do přítomnosti a posiluje sílu cítění pro to, co zde a nyní příroda od nás tázavě očekává. {{SE|170}}<br /> <br /> Stejným způsobem je třeba usilovat o získání historického vědomí o vývoji a proměnách právního citu ve vesnických společenstvích a odlišným způsobem v rozvíjejících se městech, a dále o tom, jak právní cítění — usurpované abstrahujícím myšlením — ztuhlo do osobního nároku na vlastnictví a jak touto cestou vznikla hluboká propast mezi právem a spravedlností. V pocítění zhoubnosti této propasti může myšlení procítnout a vytvářet instituce, v nichž, čistě ze vztahu člověka k člověku, se může cítění stát nositelem živého právního cítění mezi sobě rovnými. Takovou institucí chce být zemědělské hospodářské společenství.<br /> <br /> Péče o silné cítění se vztahuje jednak na vztah, který hledáme k věcem a bytostem přírody, jednak ke všemu, co se odehrává mezi člověkem a člověkem. Vše toto tlačí do výrazové formy uměleckého. Pokud například vědomě zadržíme myšlení a necháme pohled spočinout na sluncem prosyceném, zrajícím obilném poli, hledá oko hmatajíce po něčem, co teprve uspokojí nazírání; hledá například po nebeské modři chrpy, která tu nebo onde zazáří ze zlatého pozadí vlnících se obilných klasů. Nebo se přeneseme do nálady, když k nám při zahradní práci přiletí odkudsi červenka a společí se s námi v důvěrné blízkosti. A tak je tomu se vším, co nás v průběhu roku bytostně provází. Zahledíme-li se na to se zájmem, vznikají nálady, které probouzejí smysl pro krásu. Čím více tento roste, nedá lidem pokoj, aby jej dali vykvétat i v každé práci, ve společném soužití, ve všech slavnostech.<br /> <br /> Moderní sebepojetí člověka tlačí k otázce, jak je cítění prohlubováno za hranice osobních zájmů, jak se může — opřeno o myšlení vázané na skutečnost a zušlechtěné chtění — stát vnímacím orgánem pro působení duševně-duchovního v přírodě a v lidech. Vůči přírodě se to může dít například tak, že se za zimní noci zdržujeme venku na poli, nad sebou vyzařující lesk hvězdami posetého nebe, kolem nás nehybný v mrazivém praskotu vzdušný obvod, pod sebou, v sobě spočívající, křišťálové hlubiny. V myšlenkovém klidu cítíme nekonečnou vznešenost daleko rozepjaté polarity; cítíme výšiny a hlubiny v srdci jako do jednoho bodu stažené, hřejíce nepojatelné. Podnikne-li se totéž za letní noci, cítí se srdce rozšířeno do obvodu. Cítíme se vzduchu a teplu {{SE|171}}<br /> <br /> propleteni a tomu, co ze souzvuku výšin a hlubin ze země vyrůstající naplňuje obvod životem. Stejným způsobem lze pak vcítit se i do jarního dění, kdy síly výšin a hlubin začínají se vzájemně pronikat a země to, co v ní je duchovně skryto, vydechujíc do vzduchu a tepla přivádí ke zjevení, nebo do podzimního dění, kdy se tyto síly začínají uvolňovat a země ve vnějším odumírání vdechuje duchovní plod průběhu roku.<br /> <br /> Toto navenek obrácené prožívání přírodních jevů se individualizuje s pohledem na celek statku. Teprve v důvěrnosti cítění oživuje se pojem uzavřenosti zemědělského organismu. Stává-li se cítění samo orgánem hlubšího prožívání přírody, jde se osamělou cestou, leč po proklestěné stezce. Co se cítí, je dáno předem, nabylo smyslově vnímatelné podoby. Jinak je tomu ve vztahu člověka k člověku. Tam chybí předem daný smysl přírodní zákonitosti. V lidském soužití se setkává individuální cítění jednoho s individuálním cítěním druhého. Na téže duševní rovině je tento vztah utvářen všemi aspekty přitažlivosti a odpudivosti, přijetí a odmítnutí, krásna nebo ošklivosti atd. Při vší té mnohotvárnosti je třeba si přiznat, že ten či onen způsob cítění je objektivní skutečností a že je třeba silou myšlení a chtění pomoci cítění k tomu, aby v nalézání své rovnovážné polohy probudilo smysl pro pravdu. Je to toto srdečné pocítění, které v druhém člověku rozpoznává sobě rovného, které vytváří důvěru člověka k člověku a tím půdu pro právní cit. Myšlení vázané na skutečnost osvětluje právní cit člověka k člověku a zhušťuje jej v dohody a zákony. V zušlechtěném chtění rozdmýchává iniciativu, lásku k činu. V důvěře žije sociální konsens; proměňuje rozporuplnou nerovnost v duševním prožívání ve vědomí důstojnosti rovnosti před právem. Důvěra staví na minulém a hledí bezvýhradně na budoucí.<br /> <br /> V zákoně je zapsán důvěryplný souhlas, který měl ve své době platnost. Hrozí, že se stane sociálním rukojmím, pokud se bez proměny přenáší dál, «wie eine ewige Krankheit forterbt» («jako dědičná věčná nemoc»).&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Faust I'', Vers 1973, Hamburger Ausgabe, Dramatische Dichtungen, Bd. 1, München 1976.&lt;/ref&gt; Pravý právní život založený na mravnosti může vzniknout teprve tehdy, kdy důvěra ve skupině spolupracujících lidí vždy<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> {{SE|172}}<br /> [[Datei:Abb. 10, S. 172.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 10: Das Wirken der Seelentätigkeiten der Betriebsgemeinschaft in die drei Wesenglieder des landwirtschaftlichen Organismus.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> z ducha znovu zrozena. Důvěra vyživuje a nese právní cit. Když je zlomena, není žádná záchranná síť, žádné zadostiučinění skrze soudní výrok; prožívá se pak do bezmezna sahající zklamání; pocítěná právní půda důvěry, na níž se člověk domníval tak bezpečně stát, se rozplynula v pouhé nic.<br /> <br /> K prosperitě hospodářského společenství patří proto nikdy neochabující péče a posilování důvěry a tím právního citu až do nejmenších věcí každodenního života. Přátelství obvykle netvoří bezpečný základ pro trvalou důvěru v spolupráci. Mají svůj původ v minulostech osudu, tj. v okolnostech, které byly jiné než ty přítomné. Nabývají teprve trvale nosné schopnosti, když se povznesou k duchovním přátelstvím. Tato se nalézají v ideálu a v iniciativě, nechat to, co bylo duchovně uchopeno, bezpodmínečně se stát činem. Teprve na tomto dvojím zkušenostním základě myšlení a chtění může důvěra růst. Z její duchovní substance se člověk učí předcítit budoucí. {{SE|173}}<br /> <br /> V praxi hospodářského společenství spočívá budování důvěry na tom, že každý zúčastněný žije ve vědomí svého v duchu kořenícího bytí a toho, co je individuálním a společným cílem snažení. K získání jasnosti v tom napomáhá studium antroposofické duchovní vědy v nejširším smyslu, péče o nazírající myšlení a jeho prohlubování meditací, jakož i meditativní zacházení s esoterickým výrokovým dědictvím Rudolfa Steinera.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner&lt;/ref&gt; Dále se důvěra zakládá na konsensu v otázkách, které se týkají přínosu každého jednotlivce: Jaké schopnosti může jednotlivec vnést, jak a kde je ochoten z vědomí pro celek statku přebírat spoluzodpovědnost, jak životně zdatně a duchapřítomně kdykoli a kdekoli nezištně zasáhnout do trhliny a jak je nakloněn nechat ve veškeré činnosti vládnout esteticky-umělecké smýšlení? Aby se takové otázky staly vědomými a stimulovaly rozvoj schopností, musí být vytvořeny instituce, na něž je poukázáno na straně 177 a dál (kap. «Zur geistigen Entwicklung und Führung einer landwirtschaftlichen Betriebsgemeinschaft» («K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství»)).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Denken_in_Mitmenschlichkeit_(Brüderlichkeit),_der_Weg_zum_solidarischen_Wirtschaften&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Myšlení v lidskosti (bratrství) jako cesta k solidárnímu hospodaření ====<br /> <br /> Kdo sestupuje ze sféry svobodného chtění, individuální iniciativy, do té, v níž z budování důvěry vládne právní cit být rovným mezi rovnými, otevírá se pro myslící vědomí nové pole zkušenosti ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172). V každodenním vědomí se myšlení opírá o smyslově daný jev. Ve společenském musí se z tohoto jevu pozvednout ke světu fenoménů, které teprve ve společném soužití vznikají. Jsou výrazem toho, co lidi hýbe duchovně-mravně. Způsoby jednání jsou fenoménem — a myšlení musí nyní usilovat o to, zkoumat cesty, jimiž lze mnohost těchto převážně instinktem řízených způsobů chování lidské přirozenosti uvést do správných kolejí. Zde ve sféře sociálního života myšlení již neodráží pouhé smyslově vnímatelné, nýbrž stojí před výzvou aktivně přinášet na svět něco, co ještě není nebo právě teprve vzniká. Ono&lt;ref&gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: ''Wahrspruchworte'', GA 40, Dornach 1998.&lt;/ref&gt; {{SE|174}}<br /> <br /> musí se z prožívání duchovně-mravního života lidí stát myšlením gestaltujícím, takovým, které v poznání prostém tělesnosti dochází k úsudkům, jež jsou v souladu s duchovně-mravním světem. Přírodnímu řádu je nutnost, zákon, imanentní; pro sociální řád se musí v myšlení prostém smyslovosti duchovní teprve v poznávání zhustit v zákon mravní. V gestaltujícím myšlení svítí budoucnost do přítomnosti, samotné jednání se stává budoucnosti zaměřeným. Uvědomit si tuto skutečnost v praktické spolupráci teprve uvolňuje pohled na cestu, na níž se zemědělské hospodářské společenství krok za krokem učí získávat způsobilost k jednání a schopnost sebevůdcovství. Stává se tak počátečním místem hospodaření obraceného k přírodní straně (ve smyslu utváření hospodářského organismu) i ke straně sociálního života; stává se výchozím bodem solidárně-asociativního hospodaření, které se jako autonomní článek začleňuje do sociálního organismu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Abbildung 10]], S. 172). Hospodaření se člení do tří funkcí: výroba, rozdělování a spotřeba. Vnitropodnikové hospodaření má za cíl uspokojování potřeb země, zúrodnění půdy. To se děje například výrobou vlastních statečních hnojiv, jejich rozdělením přes pole a jejich spotřebou skrze rostliny.<br /> <br /> Mimopodnikové hospodaření, které navazuje na zemědělskou výrobu, má za cíl uspokojování potřeb lidí po výživě. V obou případech jsou potřeby volního, tedy duchovního rázu.&lt;ref&gt;Potřeby vyvěrají z hlubin nevědomého v těle a ze světlejších podloží duševně-duchovního prožívání. Koření ve vůli, v níž žije duchovní prapůvod člověka, Já. V tělesné potřebě, například hladu a žízni, se ozývá impuls vyrovnat nerovnováhu v tělesných orgánových činnostech. Duševně-duchovní potřeba usiluje o to, vymanit se z pouta k tělesným dějům a svobodně se postavit do služby eticky-mravních ideálů. Takto je potřeba svým obsahem čímsi duchovním, prostředky k jejímu uspokojení jsou úkolem hospodaření.&lt;/ref&gt; Uchopit je a přes koloběh hospodaření uspokojovat — to je úkol gestaltujícího myšlení. V hospodaření je jevem, ke kterému se váže, potřeba. Vnitropodnikově se tato artikuluje v každém případě z celosti provozního organismu. Aby člověk mohl potřebu uspokojit, musí myslenkovitě ponořit do živého přediva vztahů, myslenkovitě každé opatření zvážit z hlediska podpory nebo brzdění a myslenkovitě výsledek činem začlenit do hospodářského organismu. Příroda uspokojuje skrze sobě vlastní moudrost své potřeby sama. V zemědělství člověk zároveň {{SE|175}}<br /> <br /> své potřeby přenáší na přírodu, například při pěstování kulturních rostlin a při chovu domácích zvířat. Aby obojí uvedl do souladu, musí se zemědělec naučit skrze gestaltující myšlení tvořit pojem uzavřenosti zemědělského organismu. Teprve z tohoto pojmu lze na vyšší úrovni odvodit všechna opatření, která nejenže uspokojují lidskou potřebu výživy, ale stejnou měrou berou zřetel i na latentní potřeby přírody po budoucím vývoji.<br /> <br /> Zemědělský výrobek se přímou cestou nebo zpracováním stává produktem, zbožím, které má výživnou nebo užitkovou hodnotu určenou podmínkami výroby. Tímto hodnotou se musí řídit cena. V hospodářském životě vůbec nelze toto ocenění určit jednotlivcem, prodejcem, podnikatelem, nýbrž jen srovnáváním všech výkonů, které všichni ostatní v hospodářském koloběhu od výroby produktu až ke spotřebě přinesli. Toto široké předivo vztahů, z něhož plyne zhodnocení produktu, musí být celistvě uchopeno v myšlení a zároveň musí být skrze gestaltující myšlení usilováno o přiblížení ceny k objektivní hodnotě. Pokud jde o tvorbu hodnoty a ceny, vyznačuje se zemědělství zvláštností stanovištní «přírodní obdarovanosti». Jako člověk produktivně vnáší svou obdarovanost do hospodářského života, tak příroda vnáší svou tvůrčí sílu (obdarovanost) v oblasti klimatu, půdy, topografie atd. Například strmý jižní svah v teplých oblastech se nehodí pro pěstování obilí, avšak velmi dobře pro vinohradnictví; hluboká, rovinná spraš je při stejné pracovní náročnosti nesrovnatelně výnosnější než mělká, kamenitá půda na svahu nebo ve zvlněném terénu.<br /> <br /> Souhrn všech vzájemných vztahů, jež vznikají spoluprací ve společenském životě a které předcházejí uspokojování potřeb, nelze ve své současnosti ani ve sledu zachytit jednotlivým úsudkem. Musí se vytvářet příležitosti k tomu, aby v pravidelné výměně vlastní dynamika vyústila do společného úsudku. Z takového úsilí vzniká smysl pro obecné dobro, který veškerou práci geisteswissenschaftlich cílevědomě a včas orientuje na celek statku. Tento smysl pro celek, nebo sociální smysl pro skutečnost, otevírá pole péče každodenního cvičení, jak v oblasti praktické práce, tak ve vztahu člověka k člověku.<br /> <br /> Co je věcně nezbytné — například souměřené sladění všech článků do celku provozního organismu — musí být živě uchopeno jako společný úsudek až do detailů a stát se vodítkem pro jednání každého {{SE|176}}<br /> <br /> Teprve zkušenostmi podložená, důkladná věcná znalost vytváří konsensus. Ten tvoří základ spolupráce, přináší průhlednost a probouzí radost z souměřeného (ekonomického) sladění všech článků a orgánů hoforganismu do celku.<br /> <br /> Také lidskost v hospodaření vyrůstá ze společného úsudku. Kde místo toho vládne úsudek jednotlivce, razí si cestu egoismus; vzniká konkurence, vzájemné přechytračování, vytlačovací soutěž, agrární industrialismus. Společný úsudek v hospodářském společenství vzniká ze zájmu o to, co dělá druhý. Postoj otázky «Kde je nouze, kde je třeba pomoci?» musí být v komunitě vůči každému jednotlivci živý. Hranice mezi oblastmi úkolů — jak uvnitř podniku, tak vůči přidruženým zpracovatelským podnikům a hofmarketingu — se musí stát pohyblivými a průchodnými, aby bylo možné vzájemně si pomáhat. Postoj hledat důvod vlastní hospodářské činnosti v potřebě druhého otevírá myslícímu vědomí nové pole zkušenosti — takové, které si dělá náplň obrazu ze snažení druhých. Na této cestě vzniká asociativní přehled oblastí činnosti; gestaltující myšlení ukazuje vůli cestu k asociativnímu jednání, tj. k jednání v bratrství. Na těchto nových březích hospodaření, jež je založeno na lidskosti, se přistávací pokusy dělají stále častěji — například v bio-velkoobchodě a bio-maloobchodě a v dalším zpracování. Břeh sám však je práh mezi zemědělskou prvovýrobou a hospodářským koloběhem příznakovým dělbou práce. Na tomto prahu — hranici statku — se oceňuje zboží, objektivní vlastní hodnota prvotní tvorby hodnot z oživené a oduševnělé přírody, prostřednictvím subjektivního hodnocení obchodníka a spotřebitele. V asociativním hospodaření se může toto hodnocení každého zúčastněného — na základě obecně usilované průhlednosti — opírat o konkrétní, nazíratelné skutečnosti, jež mají svůj prvopočátek nakonec v tělesných a duchovně-duševních potřebách bližních. Konkrétně to znamená: biodynamické podniky se musí otevřít dalšímu zpracování, obchodu a spotřebitelům, vstoupit ve věcném i vývojovém dialogu, společně hledat řešení, uzavírat dohody, uzavírat smlouvy.&lt;ref&gt;Viz k tomu např.: Rudolf Isler, Ueli Hurter: ''Assoziatives Wirtschaften. Was verstand Rudolf Steiner unter einer wirtschaftlichen Assoziation?'', Dornach 2019, 96 S.; sowie: Stefan Leber (Hrsg.): ''Die wirtschaftlichen Assoziationen, Beiträge zur Brüderlichkeit im Wirtschaftsleben'', Band 2, Stuttgart 1987, 352 S.&lt;/ref&gt; {{SE|177}}<br /> <br /> Přesněji vzato, tvoří «nové břehy» obě strany hranice statku. Jeden břeh sousedí s přírodou a tvoří vnější kůži hoforganismu, druhý břeh sousedí s emancipovaným společenským životem. Tento druhý se může konstituovat jako trojčlenný sociální organismus jen do té míry, do jaké zahrnuje zemědělství — do jaké lidé rozpoznají, jaký potenciál leží v zemědělství nově uspořádaném podle organismového principu. Biologicko-dynamické podniky začínají v malých krocích praktikovat asociační princip v lokálním a regionálním rámci jako jakési průkopnické předvozy. Tím mohou podněcovat k dalekosáhlejší spolupráci a hospodaření vůbec vštípit míru, která je osvobozuje od nutkání k růstu, vlastního kapitalismu.<br /> <br /> Čím vědoměji usiluje hospodářské společenství o to, aby utvářelo svůj statek jako organismus, tím více se spolupráce jakoby sama od sebe člení na duchovní, právní a hospodářskou sféru činnosti. Jakkoli tato tělesa vzájemně do sebe zasahují, přesto jsou prožívána jako od sebe oddělené oblasti. A veškerá duchovní síla společenství statku musí být zaměřena na to, aby toto oddělené svádělo dohromady — jak ideálně v obrazu, tak prostřednictvím práce — do vyšší jednoty. Zde se stranou dnešního «mainstreamu» hospodaření otevírá cvičné pole, jakási přípravná škola k pravé sociální praxi, která nechává v gestaltujícím myšlení, sahajícím daleko přes hranice statku, zakořenit impuls trojčlennosti sociálního organismu (Obrázek 11, s. 189).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_geistigen_Entwicklung_und_Führung_einer_landwirtschaftlichen_Betriebsgemeinschaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství ===<br /> <br /> Hospodářského společenství, které se osvědčilo jako vůbec první na světě, se počátky sahají do roku 1968. Od té doby vznikaly, povzbuzovány duchem doby, na větších statcích podobné sociální průkopnické podniky. Pohnutkou byla nutnost kánonu vzájemně se doplňujících schopností i přikládajících rukou ke zvládnutí rozmanitosti úkolů; dále osvobození půdy a kapitálu z pout přežilých práv a kroky k překonání mzdové práce vázané na příkazy.<br /> <br /> Zkušenost ukazuje: Cíl, zachycený v idejích, je nedosažitelně daleko vpřed do budoucnosti napjatý; schopnosti dostát mu individuálně i ve společenství narážejí rychle na hranice. Vědomé prožívání tohoto nesouladu vyvoluje v duchu a duši pole napětí, které bdícího, strebením naplněného člověka nenechá ani na okamžik spočinout — ani tehdy ne, kdy se natáhne za schůdnějšími řešeními tváří v tvář odporům, neúspěchům a podobnému. Nepokouší-li se člověk prožívat v plné síle tuto polaritu mezi duchovním cílem a smysly vázaným světem faktů, strebující síla slábne, společné chtění hrozí upadnout do banalit, každodenní záležitosti se vyčerpávají v rutinním vyřizování — a co se mohlo stát vývojem, propadá se do stagnace a zpátečnictví. {{SE|178}}<br /> <br /> Aby se hospodářské společenství znovu a znovu ujišťovalo o cestě k cíli, musí si vytvořit zřízení, která slouží nácviku sociálně-morálních technik. Ty se vztahují na stále vědomější uchopování obou pólů tohoto pole napětí a na pokus o jejich povznášející vyrovnání.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_geistige_Strebensziel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Duchovní cíl usilování ====<br /> <br /> Jako motiv, chtít hospodařit biologicko-dynamicky, žije více či méně zřetelně a osudově vázaně v každém jednotlivci. Jak může tento individuální pohnutka nejen zesílit ve vědomí, ale povznést se navíc ke strebenszielu celého společenství? Nesmí se jím spokojit ani jednotlivec, ani společenství — jednou je zformovat nestačí. Vyžaduje to soustavnou péči prostřednictvím studia antroposofické duchovní vědy. Její výzkumné obsahy, uváděné do pohybu vzájemným rozhovorem, podněcují myšlenky a pocity, jež předsvítají společně nastupované cestě. Týdenní studijní kruh tohoto druhu — podaří-li se — povzbuzuje dvojím způsobem: jednak se vnitroprovozní tok práce prostorově i časově koordinuje jakoby sám od sebe, jednak pohybuje společenství v takové z každodennosti vyzdvižené hodině myšlenkami, které se zrcadlí v nositeli motivu, tedy ve vědomí každého jednotlivce. Myšlenky takto získané ze společné duchovní poznávací práce vstupují do vztahu s každodenními pozorováními a zkušenostmi vůle učiněnými v práci. Obě polární konce zmíněného pole napětí se pohybují k sobě navzájem — nebo se v šťastných okamžicích částečně dokonce slévají vjedno. {{SE|179}}<br /> <br /> Antroposofická studijní práce se odehrává na «sachlichem Felde» («věcném poli»).&lt;ref&gt;K tomuto termínu viz Rudolf Steiner: ''Die Weihnachtstagung zur Begründung der Allgemeinen Anthroposophischen Gesellschaft 1923/24'', GA 260, Dornach 1994, Nr. 11 der Statuten, S. 53.&lt;/ref&gt; Posiluje a objektivizuje vědomí vlastního motivu i vědomí duchovního cíle snažení společenství.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Praxis_der_Zusammenarbeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Praxe spolupráce ====<br /> <br /> Celistvost podniku se člení na pracovní oblasti, o které podle schopností a sklonů zodpovědně pečují jednotliví členové nebo jejich skupiny. Toto členění, například na oblast polního a rostlinného hospodářství, zahradnictví či ovocnářství, hnojení, různé oblasti chovu hospodářských zvířat, lučního a pastevního hospodářství, péče o krajinu atd., se nesmí zvrhnout v dělbu práce, v nárokové postoje, v ohraničování se do vlastních království. Naopak, z vědomí celku je na místě nejvyšší flexibilita, plynulé přechody, vzájemná pomoc, zaskakování jeden za druhého, kdekoli a kdykoli je to zapotřebí.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Arbeitsbesprechung_am_Morgen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Ranní pracovní porada ====<br /> <br /> Koná se každý pracovní den po brzkých ranních přípravách ve velkém kruhu na statku a může být zahájena průpovídkou nebo humornou poznámkou. Veselost koření denní práci, aniž jí bere vážnost. Obsahově jde o výměnu aktuálních postřehů, pozoruhodných příhod a naléhavých věcí, a poté — navazujíce na pracovní tok předešlého dne — o konkrétní rozdělení úkolů. Přitom je třeba dbát na to, aby při všech pracích za účasti učňů, praktikantů a pomocníků členové hospodářského společenství plnili vzorovou funkci.<br /> <br /> Ranní pracovní porada by měla vždy znovu přivádět do vědomí obraz celku hospodářství v proměnách ročních období, a každý by měl vědět, co dělá druhý. Příliš snadno se dostaví přesvědčení, že je vše jasné, že se přece stojí v pracovním toku včerejška k dnešku — a znuděné mlčení obejde celý kruh. Nikoli: to, co se jeví jako samozřejmé, je třeba znovu pozvednout do vědomí všech. Na to navazuje výhled na celý den. Zdařilá pracovní porada tvoří již dobrou část efektivního vedení hospodářství. Zbytek je umění, je vzorností ve vší práci. {{SE|180}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Studienkreis_zu_Inhalten_anthroposophischer_Geistesforschung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Studijní kruh k obsahům antroposofického duchovního výzkumu ====<br /> <br /> V praxi sestupují ideje společného cíle snažení do životní skutečnosti hospodářského organismu. Jakkoli jsou tyto ideje budující a vytvářejí životní souvislosti, musí si člověk záhy přiznat, že se v mnohých očekáváních vidí zklamán. Nedaří se to, naráží se na hranice a člověk je odkázán zpět na sebe samého. Ideál se otřásá, člověk to prožívá jako odumírání, jako částečnou smrt duše. Nechce to připustit a hledá vnější důvody — například nepřízeň počasí, vlastní nebo cizí neschopnost, špatná rozhodnutí nebo selhání, nedorozumění, sociální roztržky atd. Ale tak jako život, i odumírání, smrt, se ukazuje v zahalené podobě. Jak má být poznáno, co nám chce selhání říci? Z této nejistoty plyne trápení, zkoušky pro jednotlivce i pro společenství. Postaví-li se člověk těmto zkušenostem, probouzí se sebepoznání a s ním z hlubin duše nevyslovená otázka — a nečekaně a náhle přichází odpověď zvenčí. Této příležitosti přijít nečekaně k novým, povzbudivým vhledům slouží týdenní setkání ke společné geisteswissenschaftliche Erkenntnisarbeit. V rozhovoru tu mohou být nevyžádaně a nečekaně vyřčeny myšlenky, které na tichounce uvnitř chovanou, svíravou otázku dávají smírnou odpověď a vedou k novému pohledu na věci a mohou volat k novému úsilí. Uskutečňuje se tu «probuzení člověka na duchovně-duševním druhého člověka».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Gemeinschaftsbildung'', GA 257, Vortrag vom 27. Februar 1923, Dornach 1989, S. 116.&lt;/ref&gt; Společná antroposofická studijní práce osvěžuje ducha, povznáší a rozšiřuje motiv z jeho subjektivní stísněnosti a probouzí síly, které v praxi pomáhají k vždy novému rozmachu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Arbeits-_und_Verwaltungskonferenz&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Pracovní a správní konference ====<br /> <br /> Další týdenní setkání má být věnováno — v retrospektivě i v krátkodobém a dlouhodobém výhledu — plánovacím, rozhodovacím a správním otázkám duchovní kontinuity v řízení hospodářství. V tomto rozhovoru hospodářské společenství zvažuje a rozhoduje {{SE|181}}<br /> <br /> celistvě a jednomyslně o všech věcných otázkách, které vyvstávají v jednotlivých pracovních oblastech.<br /> <br /> V retrospektivě by mělo být v co největší otevřenosti řečeno to, co se zdařilo i co se nezdařilo, jakož i to, co je pozoruhodné na zkušenostech, pozorováních atd. Zamlčování — záměrné nebo z nepozornosti — plodí přízraky a napomáhá mocenským impulsům. Dokumentace je žádoucí!<br /> <br /> Výhled se zaměřuje na práce sezónně přicházející ve svůj čas, jakož i na sociální a kulturní záležitosti s ohledem na<br /> <br /> * polní a zahradnická opatření týkající se zpracování půdy, osevního postupu a hnojení, jakož i produkce osiva, péče o kultury, sklizně, skladování a odbytu;<br /> * výroby biologicko-dynamických hnojivých preparátů a jejich včasné aplikace;<br /> * ovocnářská a krajinářská opatření jako péče o živé ploty a dřeviny;<br /> * vedení stáda, získávání krmiva a péče o pastviny, jakož i sklizeň krmných plodin na orné půdě;<br /> * chov, krmení, péče a plemenitba hospodářských zvířat se zaměřením na skot;<br /> * péče a opravy strojů, jakož i náhradní a nové investice;<br /> * péče a opravy budov a cest, jakož i plánování a financování novostaveb;<br /> * všeobecná správa, plánování rozpočtu a finance;<br /> * utváření příjmů členů hospodářského společenství;<br /> * personální otázky a příjmy učňů, praktikantů, pomocníků a spolupracovníků na dobu určitou;<br /> * utváření ročních slavností a jiných slavnostních příležitostí, jakož i ostatní akce jako prohlídky statku, zemědělské praxe pro školní třídy, kurzy atd.;<br /> * vlastní statek provázaný s experimentálním, praxí orientovaným výzkumem;<br /> * spolupráce s podniky zpracování a obchodu;<br /> * péče o okruh lidí spojených se statkem;<br /> * práce s veřejností;<br /> <br /> Hospodářské společenství se ve všech ohledech spravuje samo, tj. všichni zodpovědní jsou natolik zapojeni, že mají kdykoli přehled o celku. Největší výzvou je nepřerušený tok informací a křišťálově čirá průhlednost. Prvního lze dosáhnout jen {{SE|182}}<br /> <br /> trvalým zájmem každého jednotlivce o vše, co se děje. Z tohoto zájmu vyrůstá duchapřítomnost a smysl pro realitu, který předchází každému lpění na jednou přijatém soudu, každé ideologizaci. Průhlednost pak je otázkou spolehlivosti až do nejmenších věcí každodenního života, jasnosti v dohodách, pozornosti tam, kde panuje věcná nebo duševní nouze, a bezvýhradné připravenosti skočit do každé mezery.<br /> <br /> V pracovní a správní konferenci se uskutečňují plody školení skrze život. V těchto plodech se spojuje v nepřetržité syntéze vzájemné působení výše zmíněných pólů — duchovního cíle usilování a jeho zasazení do praxe. Z těchto plodů, z toho, co bylo vybojováno individuálně i ve společenství, teprve vytéká substance, která hospodářskému společenství propůjčuje jeho Eigenwesen; teprve ta je činí úvěryhodnou v duchovním smyslu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Hoforganismus_und_die_Ich-gewollte_Arbeit_des_Menschen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Organismus statku a člověkem z vlastního Já chtěná práce ====<br /> <br /> Práce v zemědělství je obecně určována věcmi a bytostmi, které jsou v přírodě činné. To, co v dřívějších dobách bylo instinktivně pociťováno jako vládnoucí, práci vedoucí a nesoucí moudrost, se v nastupujícím věku přírodní vědy emancipovalo do myšlenkové abstrakce přírodních zákonů. Bylo to na jedné straně svobodný akt vědomí Já, jež se probouzí, a na druhé straně pád do nucení materialismu jako od té doby panujícího světového názoru. Vnějším plodem tohoto svobodného aktu je technika — z fyzicko-anorganické přírody duchem člověka přetvořený extrakt. Technika sice umožňuje zbavit člověka těžké práce, avšak vnucuje se přírodě se světově zjevnými důsledky. Rozrušuje moudrosti plné vztahové souvislosti mezi fyzickou, oživovanou a oduševnělou přírodou.<br /> <br /> Technický pokrok usiluje o to, aby pracujícího člověka v zemědělství učinil nadbytečným. Biologicko-dynamické zemědělství usiluje o opak. Snahou je zde redukovat strojní práci co nejvíce, aby tak mohlo vzniknout dostatek volného prostoru pro tvůrčí-cvičnou, řemeslnou praxi. Do jaké míry se to může podařit, závisí na překonání nadměrných vnějších sociálních omezení. {{SE|183}}<br /> <br /> Co znamená pracovat v oživené a oduševnělé přírodě, musí být znovu objeveno. K tomu se musí nazírání a myšlení obrátit k jejich zvláštní podstatě — k tomu, co živě dorůstá do vnější podoby, a k tomu, co se duševně uzavírá do tělesné formy. Utvářené je uchopitelné v idejích; utvářející činitel osvětluje antroposofický duchovní výzkum, který v ideové formě zpřístupňuje svět bytostí, a ten se tak stává přístupným myšlení. Teprve bytostné poznání propůjčuje idejím, utvářeným na základě smyslového nazírání, avšak samotným kořenícím ve světě bytostí, mravní sílu. Jestliže uchopí vůli, stávají se bytostně vlastními. S těmito idejemi, jež vstoupily do vlastního já-bytostí, nalézá člověk nový, svobodný vztah k práci. Učí se pracovat z vlastního bytostného základu, nalézá v něm směr a cíl. Mravním zdrojem je člověk sám a z tohoto základu se svobodně určuje. Z tohoto prazákladu Já teprve tryská pravé nadšení. Vyvěrá z ideje, jež se stala duchovní skutečností. Ta práci předbíhá, zahřívá ji a naplňuje duševní radostí. Práce, jakkoli těžká, jakkoli zdánlivě nízká a nicotná, šlechtí se duchem, který ji prostupuje. Je duchem naplněna od začátku do konce a přidává hospodářskému organismu něco, co jej pozvedá z jeho pouhé přírodní danosti.<br /> <br /> Stroj se naopak v zemědělství vkliňuje jako klín mezi člověka a přírodu tvořící ze svých bytostí a sil. Funguje podle míry toho, co člověk z poznání neživé přírody do něj vkonstruoval. Výlučnou strojní prací hrozí, že duchovní tvůrčí síla člověka uvadne, práce zpustne v pouhou rutinu, vůle ztratí vedení a ochabne.<br /> <br /> Čím méně se práce vyčerpává v rutině, v pouhém odbývání, čím více je v uvedeném smyslu konána jako idejemi prozářená — tím více se probouzí smysl pro krásu, který teprve pozvedá lidské dílo, jež v případě stroje zpravidla upadá do jednotvárnosti a banality, ke skutečnému uměleckému dílu.<br /> <br /> V zemědělství je to moudrost působící v přírodě, do jejíchž služeb se lidská práce staví. Tato moudrost, správně poznána, žije smysl-udílející v práci dál. Nad to působí lidská schopnost idejí nadřazeně, smysl-zakládajícím způsobem, při utváření dvora v tělesný organismus «Zemědělské individuality».<br /> <br /> Tak jako se zemědělské řemeslo musí důkladně naučit, tak stejně po celý život učí. Posiluje sílu sebevědomí, když to, co bylo v práci vnímáno, člověk pozvedá k vědomému {{SE|184}}<br /> <br /> poznání; rozšiřuje a prohlubuje pohled na svět, když člověk zažívá, jak plodně to, co bylo konáno, tvarujícím způsobem dál působí v přírodním a sociálním životě.<br /> <br /> V této dvojnosti spočívá velký pedagogický význam práce, která se zaměřuje na věci a bytosti přírody. Prokazuje se jako požehnaná v školní zahradní výuce, v praxi na školních statcích, v zemědělských a lesnických praktikách pro žáky vyšších ročníků i v řízené spolupráci lidí s postižením. Z výše uvedených důvodů hledají mnozí mladí lidé jako «ve městě narození» biologicko-dynamické odborné vzdělání, které je stále více provozováno jako «Svobodné vzdělávání» ve vlastní režii biologicko-dynamickými pracovními společenstvími. Navíc biologicko-dynamická práce, především na větších provozně-společenstvím vedených podnicích nebo vesnici podobných zařízeních, nabývá stále na významu, např. v dalším vzdělávání dospělých, profesním přeorientování, hledání sebe sama atd. Na co Goethe v «Wilhelm Meisters Wanderjahre» v básnické předzvěsti upozornil popisem «Pedagogické provincie»,&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Wilhelm Meisters Wanderjahre'', Hamburger Ausgabe, Bd. 8, München 1972, «Zweites Buch».&lt;/ref&gt; a na co Rudolf Steiner před 100 lety poukázal, když hovoří o tom, že v budoucnu na venkově vzniknou kulturní střediska,&lt;ref&gt;Adalbert Graf von Keyserlingk: ''Koberwitz 1924'', Stuttgart 1974, S. 70.&lt;/ref&gt; to dnes tu a tam v nejrůznějších přístupech vystupuje na světlo.<br /> <br /> Duchovně-duševní rozpoložení, které práci v oživené a oduševnělé přírodě ukazuje cestu a cíl, musí si dnes každý člověk vědomě znovu dobýt. K tomu je vhodné vzít si za základ Rudolfem Steinerem roku 1905 formulovaný «Základní sociální zákon»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaft und soziale Frage'', in: ''Luzifer – Gnosis 1903–1908'', GA 34, Dornach 1987, S. 213: «Das Heil einer Gesamtheit von zusammenarbeitenden Menschen ist um so größer, je weniger der einzelne die Erträgnisse seiner Leistungen für sich beansprucht, das heißt, je mehr er von diesen Erträgnissen an seine Mitarbeiter abgibt, und je mehr seine eigenen Bedürfnisse nicht aus seinen Leistungen, sondern aus den Leistungen der anderen befriedigt werden.» (Blaho celku spolupracujících lidí je tím větší, čím méně jednotlivec nárokuje výsledky svých výkonů pro sebe, tj. čím více z těchto výsledků odevzdává svým spolupracovníkům, a čím více jsou jeho vlastní potřeby uspokojovány nikoli z jeho výkonů, nýbrž z výkonů ostatních.)&lt;/ref&gt; jako duchovní páteř každé formy spolupráce na sociálním poli. Je to zákon, který přichází tím více k platnosti, čím více je egoismus jako hnací síla sociálního jednání vymýcen. Inauguruje cestu školení k prosperujícímu sociálnímu soužití. Tento zákon vede mimo jiné k poznání, «že pro bližní pracovat a dosahovat určitého příjmu {{SE|185}}<br /> <br /> jsou dvě navzájem zcela oddělené věci».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd. – Siehe auch: Stefan Leber (Hrsg.): ''Das soziale Hauptgesetz, Beiträge zum Verhältnis von Arbeit und Einkommen'', Stuttgart 1986, 280 S.&lt;/ref&gt; Jedno je otázka náležející do duchovního života, druhé otázka náležející do právního života. Jako všechny právní záležitosti nemůže být práce měřena kupní cenou, např. hodinovou mzdou. Práce není zboží. V zemědělských provozních společenstvích se nabízí možnost nacvičovat oddělení práce a příjmu alespoň v zárodku. Nabízí se tehdy, když si člověk uvědomí dalekosáhlý duchovní rozměr bytostného členění zemědělského organismu. Tím se stává první a nejnaléhavější úlohou člověka a společenství lidí na statku, aby se o tom poučili a aby to učinili živým impulzem práce. Tak je to práce, skrze niž se v duchu uchopená organismusová idea stává uměleckým dílem v živém, jež se navenek formuje v podobu a dovnitř se člení v orgány.<br /> <br /> S uskutečňováním této v obraze uchopené ideje zasahuje každý v Já-chtěné práci, v souladu se všemi ostatními, do hospodářského organismu, prozařujíce spleť jeho bytostných článků ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Abbildung 10]], S. 172). Co tu pracuje, je Já; ono ve všem určuje míru. Vyzařuje do duševního těla dvora, stará se o druh přístupu, krmení, péče a věnování pozornosti zvířatům, jakož i o chovatelský rozvoj hospodářských zvířat, poskytuje domov divoké fauně a působí, aby se duševní tělo dvora individualizovalo a prožívalo se jako v sobě-uzavřené.<br /> <br /> Opět je to bytostný jádro člověka, Já, a v duchu-duši vzplanuvší obraz, jenž prozařuje životní organizaci dvora, udržuje ji zdravou v celé její mnohotvárnosti a pozvedá ji k vyšší, dvoru vlastní živosti. A konečně Já v práci prosiluje fyzickou organizaci, proměňuje a individualizuje tvořivě látkové složení — v přesažení přirozených daností stanoviště (srov. kapitola Hnojení). Zároveň tato trojí pronikání a stanovištní individualizace znamená, že bytostné články hospodářského organismu jsou uváděny do důvěrnějšího, shora dolů prostupujícího, vzájemně se podporujícího vztahu. Například hnůj dobytčího stavu se stará o oživení a oduševnění fyzické organizace, o život-nesoucí souhru čtyř živlů v půdě i o tvorbu plodů a výživnost rostlinných kultur. Jinak životní organizace: na jedné straně poskytuje zbytky rostlinného nárůstu jako základ pro tvorbu humusu v půdě, {{SE|186}}<br /> <br /> oživení fyzické organizace; na druhé straně tvoří krmivový základ pro divokou faunu a stav hospodářských zvířat — posílení duševní organizace.<br /> <br /> Skrze práci teprve se vedoucí idea stává bytostnou skutečností. Lze pohlédnout na to, co člověk vykonal, a zkoumat, co tím způsobil. Je to bádání, které spojuje člověka a svět a jehož hledání pravdy se měří tím, co bylo rozpoznáno jako plodné.<br /> <br /> V ještě mnohem vyšší míře platí toto o práci, jejíž ideový základ pramení výhradně z výsledků antroposofického duchovního výzkumu a k jejímuž poznání a účinnému zvládnutí je celé společenství statku resp. podniku vyzváno. Jde mimo jiné o výrobu a použití biologicko-dynamických hnojivých preparátů. Jejich bytostná povaha je pojednána v kapitole o otázce hnojení. Práce s těmito hnojivy, při jejich přípravě i použití, se táhne přes celý rok. Jejich použití v látkově nejmenších množstvích se děje buď v tekuté formě přímo na půdu a rostlinu od setí až do fáze zrání, nebo u většiny preparátů přes hofu vlastní komposty a hnojiva.<br /> <br /> S ohledem na hospodářský organismus spočívá hnojivá účinnost preparátů v jakési výchově jeho bytostných článků k vyšší celistvosti. Ve vazbě na rytmy slunečního roku nejen posilují a dynamisují specifické působení těchto bytostných článků, nýbrž podporují především jejich vzájemné pronikání, které teprve propůjčuje provoznímu organismu jeho uzavřenost a stanovišti přiměřený rozvoj. Zvláště je to práce s biologicko-dynamickými preparáty, která vede k osobnímu vztahu k látkám a silám, jež rostlinám připravují živě-úrodnou půdu. Tak se může já-přirozenost pracujícího člověka spojit s duchovním působením nitra přírody.<br /> <br /> Lidská práce nese všechny aspekty mravních účinků nižšího, na tělo vázaného já ven do světa. Ty jsou pak spoluurčovány lidskou přirozeností přání, svévolí, mocenskými impulzy atd. Odtud plynoucí egoismus může být ve svém proměňování překonán, když duše skrze duchovní sílu vyššího Já získá vládu nad tělem. Práce se stává smýšlením a idejemi nesenou, takovou, která je konána z lásky k věci nebo ve službě druhému člověku. Nesobecký čin se nečiní z nutnosti — je spíše z moudré náhlednutí sebeurčen. Svobodné sebeurčení v práci na {{SE|187}}<br /> <br /> oživené a oduševnělé přírodě může růst jen tehdy, když se smyslové poznání rozšiřuje v poznání duchovní. Pravda, která se tak otvírá, potvrzuje se v plodnosti jednání. Na tento stav věcí poukazují Janovy slova: «… poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými».&lt;ref&gt;Joh 8,32.&lt;/ref&gt; Teprve tato takto dobytá svoboda zakládá totožnost mezi vnitřkem a vnějškem. Svobodnému, v lásce vykonanému činu předchází oběť. Obětuje se něco, co zcela patří jednomu samému, co se stalo vlastnictvím vyšší jáství, a odevzdává se to. Stane-li se toto smýšlením ve společenství, které spolupracuje pro společně rozpoznaný úkol, vane vítr svobody ve vůli.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Impulse_des_biologisch-dynamischen_Landbaus_für_die_Entwicklung_des_sozialen_Organismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Impulzy biologicko-dynamického zemědělství pro rozvoj sociálního organismu ===<br /> <br /> Všechna dobová symptomata poukazují na naléhavost nového přírodního řádu a nové sociální Sozialordnung, jež by objímala celý život lidí. Tak jako člověk v neznalosti svého duchovního bytostného charakteru a z toho vyplývajících vývojových úkolů tíhne k vytváření neřádu, tak právě sebepoznání mu může otevřít oči pro princip uspořádání, který platí stejně pro přírodu jako pro utváření sociálního života. Je to menschenkundliche — ze znalosti člověka vyrůstající — objev Rudolfa Steinera: trojčlennost lidského organismu podle nervově-smyslového systému, rytmického systému a pólu látkové výměny a končetin (viz s. 88 nn.). Vše dosud představené i vše následující na tom staví. Rudolf Steiner se pokoušel v chaosu po první světové válce prostřednictvím odpovídajících institucí začlenit sociální život do funkční trojnosti duchovního života, právního života a hospodářského života, tak aby každý z těchto článků se mohl rozvíjet autonomně a zároveň v živé vzájemné součinnosti s ostatními a slučovat se ve vyšší celek sociálního organismu.&lt;ref&gt;Siehe hierzu u.a.: Rudolf Steiner: ''Die Kernpunkte der sozialen Frage'', GA 23, Dornach 1976; sowie ders.: ''Zu sozialen und wirtschaftlichen Fragen der Gegenwart'', GA 332b, Dornach 2020.&lt;/ref&gt; Počítal tehdy s otevřeností vědomí dělnictva, s proletariátem spoutaným v kapitálem řízené průmyslu. Tento velkolepý pokus ztroskotal, jak bylo vyloženo v úvodu, z rozmanitých vnějších důvodů. Lidé tehdy stále ještě činní v zemědělství (asi 40 %) nebyli stejnou měrou zasaženi sociální {{SE|188}}<br /> <br /> otázkou; těch málo, kdo dnes ještě zbyli (asi 2 %), jsou jí zasaženi v nejvyšší míře. Ano, zemědělství se globálně stalo celospolečenským sociálním případem. Nyní se ukazuje: Kdekoli se dnes hospodaří biologicko-dynamicky, vyrůstají organicky, jakoby z jediného bodu, sociálně účinné síly do společenského okolí. Rostou a odhalují svůj velký potenciál; musejí však být jako takové ve svém směru působení rozpoznány, vědomě začleněny a silně utvářeny. To se může dít jen prostřednictvím institucí, které přesahují přes hranice statku. Kde se takovéto instituce začínají utvářet, záhy se ukáže, že jsou plodné teprve tehdy, když si zúčastnění uvědomí, v které ze tří oblastí chtějí a mohou uplatňovat své schopnosti a aktivity ve vztahu k zemědělství — zda na poli duchovním, právním nebo/a hospodářském. Vědomě praktikovaný princip trojčlennosti zemědělského hospodářského organismu může napříště dávat míru a cílové zaměření obecnému sociálnímu životu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#189|Obrázek 11]]).<br /> <br /> Neboť při bližším pohledu stojí zemědělství ve vztahu ke všem oblastem sociálního života. Nestojí jen na počátku tvorby hodnot z oživené a oduševnělé přírody a neposkytuje jen potraviny a suroviny, nýbrž formuje tvář země a životní prostor pro rostlinu, zvíře a člověka v kulturních krajinách. Dále dává vědám bohatý podnět k rozšíření příliš úzkých hranic jejich metodiky — při omezení jejich teorií — na adekvátní uchopení fenoménů živého. Vytváří prostory pro živé nazírání, které uspokojují estetický pohled, a dává příležitost k novým způsobům prožívání. Prohlubování náboženského cítění otevírá rozsáhlé pole mravní praxe, a konečně zemědělství stavěné na principu organismu vytváří předpoklady pro znovuoživení jemu podřazených řemesel a jejich asociativního začlenění.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Wollen_in_Freiheit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Vůle ve svobodě ====<br /> <br /> Čím více se hofovnímu nebo provoznímu společenství daří stupňovat schopnosti a vůli k práci ke společné iniciativní síle, ke svobodě ve vůli, tím více se biologicko-dynamický podnik otevírá navenek a rozvíjí duchovní vyzařování, které probouzí zájem společenského okolí. Jsou kladeny otázky, přichází se do rozhovoru, v studijních kroužcích a na setkáních na statku jsou hledány odpovědi {{SE|189}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 11, S. 189.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 11: Der biologisch-dynamische Betrieb als Initialort für die Entwicklung der Dreigliederung des sozialen Organismus.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> jakož i při akcích kolem ročních svátků, na setkáních výzkumníků nebo – ještě konkrétněji – při dnech otevřených dveří, při prohlídkách statku a polí, při příležitostech dočasné spolupráce nebo při účasti na pravidelně se opakující preparátové práci. Dále informují informační tabule o tématech z praxe na statku a podél hojně navštěvovaných pěšin. Jak žádoucí by bylo, s ohledem na neustále napjatou pracovní situaci na statcích, moci vést rozhovory ještě intenzivněji. V mnohých věcných otázkách se přitom osvědčují přátelské okruhy a kruhy zájemců, které se kolem biologicko-dynamických statků tvoří.<br /> <br /> Vedle těchto úkolů vzdělávání dospělých, které biologicko-dynamickému zemědělství neočekávaně připadají, jsou to především pedagogická práce s mládeží a z praxe vyrůstající základní a další vzdělávání, jež se starají o to, aby se duchovní tykadla roztahovala do okolí. Dorůstající generace učňů jsou takřka {{SE|190}}<br /> <br /> výlučně «zrozeny ve městě». Stojí daleko od selské tradice. Nechtějí však být ani pouhou přijímači hotových znalostí o zemědělství, jehož technologické myšlení a jednání je zcela uvrhuje do zajetí redukcionistického přírodovědného světonázoru. Hledají celostní vzdělávací ideál, který zahrnuje člověka i přírodu a který biologicko-dynamickému zemědělství v nejširším smyslu leží v základě. To vedlo k tomu, že praktické vzdělávání se z velké části vymanilo ze státní vzdělávací nabídky odborných škol. Takzvané «svobodné vzdělávací programy» se řídí učebními plány, které vypracovávají sami zemědělci. Totéž platí pro nadpodnikové biologicko-dynamické vzdělávací instituce dalšího vzdělávání, které se v různých zemích ustavily.<br /> <br /> V úzkém spojení s duchovně-kulturními iniciativami, které vyzařují z biologicko-dynamických statků, stojí výzkum blízký praxi. Poté, co se obě — výuka i výzkum — po dobu 200 let postupně z zemědělství vyčlenily a akademizovaly, podrobilo se zemědělství zvenčí je řídícímu vědecko-technologickému pokroku, se ztrátou své v instinktivně-lidové moudrosti zakotvené svébytnosti. V protiběhu k tomu vyrůstala z praxe biologicko-dynamického zemědělství od samého počátku badatelská haltung a smýšlení, jež navazuje na tradiční postupy, proměňuje je a činí z nich základ svého dalšího duchovního cílového zaměření. Toto smýšlení se nemůže spokojit s kauzálně-analytickou, kvantitativně-reduktionistickou metodikou akademického bádání. Výzkumné úsilí se naopak rozšiřuje na kvalitativní stránku vnímání a myšlení, totiž na otázku, jaká hlubší poznání lze získat, když se badatelský pohled obrací na celistvost statku, jeho články a vše, co se tu živě a v duševním vlastním životě rozvíjí. Kamkoli oko pohlédne, nevidí nikdy něco jednotlivého, nýbrž vždy souvislost, v níž se toto jednotlivé jeví. Teprve rozum abstrahuje ze souvislosti to jednotlivé a staví je před sebe v pojmové podobě. Souvislost přitom vyblédá nebo se zcela ocitá mimo zřetel. To charakterizuje kauzálně-analytické počínání.<br /> <br /> Hledá-li se naproti tomu například ona souvislost, která se ustavuje, když se na jaře na statku objeví vlaštovky, pak lze nejprve popsat vše to, jak se vlaštovka ve svých činnostech projevuje. Budeme rozlišovat různé druhy, které na místě {{SE|191}}<br /> <br /> heimisch jsou, jako jsou vlaštovka obecná a jiřička obecná a již mezi vlaštovky nepočítaný rorýs obecný. Utvoří se obraz o jejich způsobu výživy – létající hmyz chytaný za letu –, o jejich místech hnízdění: vlaštovky obecné zpravidla uvnitř ve stájích, jiřičky obecné vně pod okapovými římsami stájí, rorýsi v dutinách starých zdí nebo otevřených krovech stodol. Člověk pozná jejich rozmanité hlasové projevy, bude sledovat jejich hnízdní chování a mnoho dalšího. To vše jsou činnosti, jimiž se tělem vázané duševní bytostí těchto ptáků ohlašuje smyslům. Jejich charakteristický projev bytosti je však jejich vytrvalý let. Jako opeřená nervově-smyslová bytost střelí vpřed, za sebou táhnouc vzdušné víry, vzdušný prostor hospodářství ve velkém obkruhu promodelujíce v obloucích a liniích, aby pak najednou bleskurychle mocným úderem křídel vyrazila nahoru, dolů nebo do strany – zachytit kořist. Jejich činnost se vyčerpává téměř zcela v nejobdivuhodnějších létacích uměních, a to od rána do večera po celé letní pololetí. V zimě zmizely na jih.<br /> <br /> Spočine-li pohled na těchto vztahových fenoménech, probouzejí se otázky po souvislostech, jež přesahují smyslově zkusitelné: Nevplétá se tu duševní bytost těchto smyslově silných tvorů v jejich daleko zasahujících, plasticky utvářejících letových pohybech do živlu vzduchu celého hospodářství? Nedochází tu k produševnění vzdušného obalu? A dále otázka: Proč se to děje pouze v letním pololetí od dubna do září? Monokauzální odpověď leží na dlani: Je to nabídka potravy létajícího hmyzu, která v zimě odpadá. Jenže i to je fenomén. Neukazuje snad, jako všechny zmíněné fenomény, na prafenomenální souvislost přesahující smyslové? Ta byla zmíněna jako polarita nervově-smyslového pólu pod zemí a pólu látkové výměny nad zemí zemědělské individuality (viz kapitola «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita», s. 88 a násl.).<br /> <br /> V letním pololetí převažují v teple a vzduchu étericky oživující síly látkové výměny, které potřebují uspořádávající a utvářející síly duševně-astrálního. Astrální bytost ptáka se ve letu vtiskuje vzdušnému obalu hospodářství. V nazírání zvláště letových pohybů vlaštovek se může prožitek zhušťovat do tohoto náladového obrazu. Člověk se cítí jako vetkán do smyslově-nadsmyslového dění. Lze říci, v udiveném prožívání se odhalují táž {{SE|192}}<br /> <br /> Tytéž síly na duchovně-duševní rovině jako ty, které ve vzdušném obkruhu tělesně modelují teplo, světlo a vzduch v pohyblivé podobě.<br /> <br /> S pohledem na popsaný «vztah fenoménů»&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl: «Elemente und Äther – Betrachtungsweisen der Welt», in: Ders. (Hrsg.): ''Erscheinungsformen des Ätherischen. Wege zum Erfahren des Lebendigen in Natur und Mensch'', Stuttgart 1985, S. 11–56.&lt;/ref&gt; se může abstrahující myšlení oživit k myšlení aktivnímu, syntetickému. Místo toho, aby byl jednotlivý pojem ostře ohraničen a ponechán stát sám pro sebe, usiluje se udržet jej ve vztahu k celkové jeveninové podobě. Rozšiřuje se v myšlenkový obraz, který badatele vede hlouběji k sinnému propojení věcí.<br /> <br /> Za tímto prvním krokem k bytostnému poznání následuje druhý, hlouběji sahající, když se člověk myslícím způsobem cvičí v tom, aby sledoval proměnu — například celku hospodářství v průběhu roku. Jedna jeveninová podoba se jako celek proměňuje v jinou. Tatáž rostlina ozimé pšenice, která po skrytém klíčení v zemi poprvé vstupuje do jevení jako ještě stočený první list, se proměňuje v takovou, která nyní z hustě nakupených uzlů vyráží další listy (odnožování), pak v takovou, která svou listovou růžici v zimě přitiskuje sternförmig k zemi, dále v takovou, která na jaře v teple staví listy, pak v takovou, která náhle jako svislý stéblo vystřeluje do výše, opět v takovou, která vyhání klas, zase v takovou, která dokončením klasu ukončuje svůj růst, a nakonec v takovou, která nenápadně kvete, opyluje se sama (nebo, jako žito, odevzdává pylové oblaky větru v žlutých mracích). Następují stupeň proměny úplného odumírání a v jeho průběhu zrání zrna nebo semene a nakonec jeho oddělení od životní souvislosti mateřské rostliny — nesoucí v sobě budoucnost. Tak ve stálé proměně otiskují souhrn všech rostlin a s nimi souhrn zvířat tvářnost katastru statku. Mezi každým z těchto kroků proměny existuje zřejmá souvislost, neboť je to přece vždy jedna a táž rostlina, jedno a totéž zvíře, které se tu tak tu jinak projevuje. Co se tu proměňuje, stává se vnímatelnou jeveninovou podobou; jak se proměňuje, zůstává ve tmě. Síly, skrze něž jedna jeveninová podoba vyrůstá z druhé a které tak způsobují «vztah proměn»&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl: Ebd.&lt;/ref&gt;, zůstávají neviditelné. Přechod jednoho k druhému se buď vůbec nestává otázkou — nebo se člověk ztrácí v teorii. {{SE|193}}<br /> <br /> «Das Was bedenke, mehr bedenke Wie.»&lt;ref&gt;J.W. Goethe: ''Faust, Zweiter Teil'', Vers 6922, Hamburger Ausgabe, Bd. 3, München 1976.&lt;/ref&gt; Co je předmětem zkoumání, je věcné, a proto smyslově vnímatelné; k tomu, jak se věci dějí, se může přiblížit badatelský pohled, když jedno fenomén srovnává s tím, co z něj vyrůstá, když to, co bylo nazřeno — proměnu formy — zvnitřní a přechod mocně-obrazně ve cvičícím myšlení spolu-prochází. Přebývat v myšlenkově-badatelském pohroužení do proměnných souvislostí «umři a buď» — i v oblasti sociálního — vytváří vědomí nepřetržitého proudu práce v průběhu roku.<br /> <br /> Třetí krok bádání vede konečně k uchopení kompozice proživeného živého, «životních souvislostí»&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl: Ebd.&lt;/ref&gt;, jak se ukazují v přírodě obecně a v biologicko-dynamickém hospodářství zvláště. Každá vyšší rostlina vytváří s kořenem, stonkem, listovou posloupností, květem a semenem životní souvislost — stejně tak téměř nekonečné předivo vztahů «oiku», domu přírody, který se dále diferencuje do mnohosti životních společenství (biotopů) — a stejně tak v tom, co z daností přírody lidskýma rukama jako zemědělský organismus vzniká. Životní souvislost téhož tvoří uměřeně sladěná kompozice polního hospodářství, chovu hospodářských zvířat, zahradnictví, ovocnářství a pěstování živých plotů, lukařství, pastvinářství, lesnictví a vodního hospodářství. Této kompozici leží v základech — ve velkém i malém — v kosmu a v zemi bytostně působící síly, právě ty, které způsobují přechod od jednoho jevu k druhému. Přírodní zákony jsou útržkovitými abstrakcemi lidského ducha z tohoto nadsmyslového světa sil, izolovaným věděním, skrze něž se zemědělec sám podílí na utváření této kompozice. Stane-li se toto vědění — bez snahy o poznání životních souvislostí — pouhou, izolovanou technickou nástrojí, například pesticidy, herbicidy a podobně, stiftet diese im Naturhaushalt unabsehbares Unheil. pak takový zásah způsobuje v přírodním hospodářství nedozírné zlo. Jsou to svévolné zásahy do bytostné povahy živého. Poznávat životní souvislosti znamená silou živého myšlení ze souhrnu jevů a jejich proměn pojmově vnitřně konsistentní celky obsahově vydolovat — jako například pojem organismu a individuality jakožto základní ideu pro utváření zemědělských podniků. Tím je pojmenován jádrový úkol bádání v biologicko-dynamickém zemědělství. Týká se: {{SE|194}}<br /> <br /> 1. Studium výsledků (fakt) geisteswissenschaftlichen Forschung, jejich myšlenkové pronikání a prožívání jejich duchovní skutečnosti v myšlenkové zkušenosti.<br /> <br /> 2. Studium a vlastní pozorování odpovídajících, smyslově vnímatelných, přírodovědně uchopitelných fakt.<br /> <br /> 3. Spojení smyslového a nadsmyslového světa fakt a prožívání jejich pravdy a plodnosti v bezvýhradné práci.<br /> <br /> Tato trojnásobná badatelská práce se vztahuje na utváření malého vesmíru, jakým je člověk jako mikrokosmos. Stavba tohoto malého vesmíru, tělesný organismus vznikající «Zemědělské individuality», se nakonec dotýká všech životních a činnostních polí, a tím i společenského života jako celku. Ještě před ne tak dávnou dobou tvořily zemědělství, řemeslo, živnosti a obchod provázanou regionální formu života a hospodářství. Za Goethova života bylo v zemědělství činných ještě přibližně 85 % pracujícího obyvatelstva. Dnes se lidé, hledajíce svobodné sebeurčení, z 98 % obrátili k jiným oblastem činnosti.<br /> <br /> Čím více bude rozpoznána duchovní dimenze úkolu zemědělství pro vývoj sociálního organismu, tím více se lidé ze svobodného chtění budou opět obracet k zemědělství a přispívat k tomu, aby vztahové předivo, které každý člověk k němu má, vědomě spoluutvářeli. Z toho vyrůstají impulsy pro svobodný duchovní život, který napříště, vyzařující z každého biologicko-dynamického podniku, pomáhá překonávat zužující, destruktivní světový názor materialismu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Fühlen_in_Gleichheit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Cítění v rovnosti ====<br /> <br /> Každý zemědělský podnik je začleněn do obecného právního řádu. Ten vytváří zákonem rovnost před právem. Rovnost je vysoké dobro, ale otázka je, jak vědomě žije princip rovnosti v lidech. Žije tento princip skrze diktát zákona nuceně zvenčí, oslovujíce pouhý rozum — nebo je to právní cit, který probouzí zevnitř ideál rovnosti k životu? V prvním případě vládne ve vztahu člověka k člověku anonymita; práva jsou vymahatelná, člověk se domáhá svého práva. V druhém případě člověk cítí, jemně diferencovaně, co je po právu, a řídí se tím. Z rozumu se živí právní cit, sebepociťování-v-rovnosti. Rozum<br /> <br /> sám se však živí z živého prožívání duchovně-reálných souvislostí v přírodě a společenském životě. Z tohoto prožívání vyrůstá důvěra; ta vytváří nejvyšší právní jistotu. To se okamžitě ukáže, zaměříme-li se na práva vztahující se k půdě, práci a kapitálu. Patří k obecnému společenskému povědomí, že tato jsou nepochybně právy, zároveň však také obchodovatelnými hospodářskými objekty; práva mají cenu! A tam začíná nerovnost. Mohou-li být půda, práce a kapitál neseny na trh, je princip rovnosti podkopáván. Jednotlivec se stává pánem nad půdou, prodává sám sebe na trhu práce a prostřednictvím hromadění kapitálu řídí lidskou práci k vlastnímu prospěchu. Právní cit zaniká z práva; právo se stává abstraktně nelidským; umírá smrtí práva. {{SE|195}}<br /> <br /> Tato problematika se stává vysoce virulentní, chceme-li rozvíjet biologicko-dynamický podnik; potřebujeme půdu, spolupracovníky a kapitál — tedy finanční objem, který se pekuniárně nikdy nevyplatí; pracovní místo v zemědělství je za dnešních okolností dražší než v chemickém průmyslu. Co tedy dělat? Je třeba vytvořit stav čistého práva, to jest takový, který je nesený ryze principem rovnosti. Takový stav v dnešním právním řádu neexistuje; práva se tu prodávají jako brambory. Tento stav nefalšovaného práva musí být teprve vynalezen, při jeho utváření. K tomu je zapotřebí právní rámec, v němž je to možné. Takový se v současném právním řádu nabízí v právu obecně prospěšných spolků, obchodním právu a právu nadací. Jde o to, prostřednictvím obecně prospěšných nositelských struktur zajistit co nejvíce nezcizitelnost půdy a kapitálu. K tomu je, kde je to jen možné, nezbytný akt darování — nebo jednorázovým financováním, à fonds perdue, vykoupení nemovitostí a tam vázaného kapitálu ze starých právních svazků (dědické právo atd.). Je-li toto zajištěno, mohou být nastoupeny nové cesty v oblasti správy pověřeneckou formou a práva užívání, v tom smyslu, že půda a kapitál jsou z ryze duchovních hledisek, s vyloučením dědického nároku, dány k dispozici k užívání těm, kteří se k tomu duchovněvědně ideálně i řemeslně prakticky způsobilými stali. Správa pověřeneckou formou leží v rukou těch, kteří jsou schopni duchovní impuls biologicko-dynamického zemědělství v proměnách historického postupu lidstva přenášet od jedné generace hospodářů ke generaci následující. {{SE|196}}<br /> <br /> Za prací stojí základní právo na práci a schopnosti lidí. Když se člověk snaží organismus — a skrze něj myšlenku individuality — uchopit v bezprostřední anschauung a v činu prožívané skutečnosti, pročišťuje se právní cit ke stále vyšší jasnosti. Říká mu pak nesporně: půda není způsobilá k vlastnictví, je však způsobilá k držení: člověk ji drží tak dlouho, dokud ji užívá, nebo dokud právo užívání nepřevezme způsobilý nástupce. Nejinak se to má s kapitálem, který je vtělen do provozních prostředků (stroje atd.) a stavebních zařízení.<br /> <br /> Zvláštní výzvu představuje utváření příjmového práva. V rámci zemědělského hospodářského společenství se lze v tomto ohledu odpoutat od poručnictví tarifního řádu — bohužel ne pokud jde o mzdové a platové příjemce. Ideálem, k němuž by bylo třeba usilovat, by bylo, aby se každý trvale spolupracující stal spolupodnikatelem a tvořil s ostatními podnikatelské společenství, které si výši příjmů určuje samo podle výnosové situace; za platné zákonné úpravy je to však jen velmi omezeně proveditelné. Předem určovat příjmy podle výše součtu možných potřeb jednotlivců je abstraktní a nevyhnutelně vede k nerovnostem, a tím ke konfliktům. Nejinak je tomu, hledá-li se řešení ve „stejném platu pro všechny&quot;. Utváření příjmů se vždy řídí konkrétními životními poměry. V gemeindschaftní správě závisí v podstatě na rodinných poměrech. Mladá rodina potřebuje v tutéž dobu méně příjmů než rodina, jejíž děti chodí do školy a potřebují hudební nástroje, nebo než rodina, jejíž děti procházejí studiem. Odejdou-li děti z domu, může se to, co je jako příjem skutečně potřeba, opět snížit — a ještě více ve stáří. To samozřejmě zahrnuje veškeré životní nehody, jimž se společenství musí případ od případu postavit.<br /> <br /> Je třeba se naučit nakládat v rámci samospravného hospodářského společenství s utvářením příjmů jako s dynamickým procesem. To zahrnuje — podle délky spolupráce — také právo k bydlení na čas nebo na dobu života. Mimozemědělské příjmy (jako honoráře za přednášky, semináře, poradenství nebo z jiných činností) plynou do společného rozpočtu.<br /> <br /> Hospodářsko-společenstevní utváření příjmů, s ohledem i na úpravu důchodového pojištění, práv k bydlení atd., vylučuje soukromou tvorbu kapitálu. To znamená nácvik vysoké míry {{SE|197}}<br /> <br /> na bdělost, empatii a jemný cit pro vše, co nevyslovené žije v mezilidském prostoru jako potřeba.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Denken_in_Brüderlichkeit_oder_Mitmenschlichkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Myšlení v bratrství čili lidské sounáležitosti ====<br /> <br /> Na hospodářském poli se myšlení již nestaví ke světu jako pouhý pozorovatel — vnoří se do něj a stává se samo tvůrčím procesem. Cítivě se ponoří do vůle a je tak zcela k dispozici bližnímu a světu. Myslíce nalézá člověk základ pro svou činnost v dobově nutných požadavcích provozu a v uspokojování potřeb svých bližních. Ty jsou myšlení v hospodaření posvátné. Pít kořalku může být potřebou. Výrobce kořalky neušetří žádné myšlenkové námahy, aby vynalezl nejlepší možný způsob, jak této potřebě vyhovět — přirozeně mu nic nebrání, aby ze svého duchovního vhledu poučil svého zákazníka o zhoubných následcích požívání alkoholu —, a obchodník drží výrobek na polici, protože ho lidé chtějí mít. Hospodářský život je — stejně jako právní a duchovní — autonomní. Přísně vzato není věcí hospodářsky jednajícího člověka zákazníkovi produkt odepřít proto, že se mu zdá být škodlivý. Rozhodovat o tom přísluší: na rovině duchovního života vhledu do příčin škodlivosti, na rovině právního života zákonu, který dostupnost omezuje. Každý člověk stojí, zodpovídaje se sám sobě, v těchto třech článcích a musí se učit zaměřovat své sociální chování podle platnosti autonomie tří článků společenského života.<br /> <br /> Bratrství a sesterství v hospodaření volá po nové denkungsart. Ta musí se smyslem pro skutečnost uchopit řetězec tvorby hodnot v jediném myšlenkovém obrazu jako panorama. Musí se pokoušet mít v každé fázi na zřeteli hospodářsky jednajícího člověka v jeho duchovním usilování i v daných právních rámcových podmínkách — aby bylo možno posoudit vlastní příspěvek k výkonu v poměru k příspěvku ostatních hospodářských partnerů. Konkrétně to znamená utvořit si obraz o životních a výrobních podmínkách tam, kde vše bere svůj počátek, totiž v prvovýrobě zemědělství. V biologicko-dynamickém zemědělství vychází tato prvovýroba z duchovního impulsu — z myšlenky organismu a individuality. Aby bylo možno tento impuls vštípit půdě jednoho celého hospodářství, je třeba schopností a rukou mnoha lidí. Lidé dávají své spolupráci {{SE|198}}<br /> <br /> Právní základ a vyrábějí zboží – náš každodenní chléb –, které odtud vtéká do oběhu zboží. Konečná spotřebitelská cena tohoto zboží musí být taková, aby tento tok zboží od počátku setí až po konec spotřeby mohl plynout nepřetržitě. To si žádá imaginativně tvořícího myšlení. Z něho se formuje společné úsudkování, které jediné je hospodářskému životu přiměřeno. Jednotlivý úsudek to nedokáže. Nezbytně uvízne ve slepé uličce egoismu. Teprve ve vytváření asociací, ve spolupůsobení hospodářských partnerů asociativní cestou, se může rozvíjet myšlení, které má za svůj orientační bod potřeby bližních. Ono obrazně uchopuje hospodářské souvislosti a plynně a živě přivádí na světlo společné úsudkování, jehož produktem je mimo jiné cena. Jedině tato denkungsart, upevňující a oživující se na faktech hospodaření, je s to vykořenit zdánlivě nepřemožitelný egoismus, tuto rakovinu hospodářského života.<br /> <br /> Cena zemědělské prvovýroby se přemění v peníze. Peníze jsou pak, vzaty o sobě, již nikoli hospodářský předmět, nýbrž protivýkon za hodnotu zboží. Peníze nabývají právní povahy; stávají se právem čerpání na zboží. Jsou prostředkem toku, aby usnadnily směnu zboží. Jako takové však musejí co nejrychleji znovu zmizet zpět do hospodářského procesu, z něhož vznikly. Zajišťují tak nepřetržitý tok prvovýroby, na nějž se musí měřit veškeré další celohospodářské tvoření hodnoty a ceny.<br /> <br /> Pohlédneme-li na zemědělský organismus a jeho tři bytostné články, je tento organismus jako semeno, které neklíčí a nevyvíjí se jen jednou, nýbrž nepřetržitě klíčí a rozvíjí se a vyzařuje přes své hranice do sociálního okolí, kde podněcuje sociální procesy. Nyní a nadále může takové zemědělství – obnovené z ideje organismu a individuality – znovu se stát prameništěm tvorby hodnoty ve veškerém hospodaření. Všude, vyzařujíc z jednotlivých míst, může přispívat k tomu, aby do spleti zamotané nitě sociálního života byly rozvinuty do tří oblastí autonomního duchovního, právního a hospodářského života a toto transparentně trojčlenné uspořádání se ztvárnilo v sociální organismus. Ten pak zpětně pomáhá, aby se klíčivé síly semene zemědělského organismu jako tělo zemědělské individuality nepřetržitě obnovovaly. {{SE|199}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zweiter_Teil&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''Druhá část''' ===<br /> <br /> {{SE|200}}Prázdná strana{{SE|201}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_landwirtschaftliche_Individualität_und_die_drei_Säulen_der_Bodenfruchtbarkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Zemědělská individualita a tři pilíře půdní úrodnosti ===<br /> <br /> Jak bylo zmíněno v kapitole «Dreigliederung člověka a zemědělská individualita» (str. 88 nn.), získává pojem «Zemědělská individualita» bytost a smysl teprve tehdy, když se zemědělec odváží uchopit jej na základě wesenserkenntnis člověka. To, co říká antroposofická duchovní věda o trojčlennosti člověka podle těla, duše a ducha, lze ověřit v sebezakušení a sebepoznání. Lze obrátit pohled na organizaci těla a shledat, že tato tvoří fyzický a životní základ pro činnost duše a působení ducha. Ve fyziologicky rozkladných procesech v nervech a smyslových orgánech si duše bdíce uvědomuje obsah svého vnímání a myšlení, ve fyziologicky budujících rozvíjí spíce svou vůli a, jako prostředník mezi oběma póly, v rytmu srdečního tepu a dýchání, uskutečňuje v polosnění duševní činnost cítění. Duch člověka, jeho nejpůvodnější jádro bytosti, je zakořeněn v Já. V Já-činnosti prostupuje duch tyto tři duševní činnosti a jim přiřazené tělesné procesy. Tělo je se svými orgány, látkovými kompozicemi a životními procesy pozemským orgánem duchovní duše, obrazem jí samé. Duchovní duše a s ní spojené vyšší hierarchické duchovní bytosti&lt;ref&gt;Viz např. Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; oživují a tvarují tělo v do značné míry uzavřený organismus. V něm, jako v mikrokosmu, je v plné účinnosti vše to, co naplňuje makrokosmos duchovně-duševně. Skrze svou duchovní duši je člověk vybaven schopností nalézat v sobě prostředky a cesty, jimiž může poznávat sebe sama i bytostné působení a bytí makrokosmu.&lt;ref&gt;Viz např. Rudolf Steiner: ''Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?'', GA 10, Dornach 1992.&lt;/ref&gt; Co bylo v makrokosmu v pravěkých dobách ještě bytostně živé, vylilo se v průběhu evoluce do světa, do bohatství forem přírodních říší. Stalo se dílem. V lidském Já žije zárodečně prapočátek jako mikrokosmos dál. Z Já vyrůstá člověku síla rozvíjet se, sebepoznávající, k svobodné individualitě.<br /> <br /> Tato poukázání mohou ještě jednou potvrdit oprávněnost a hloubku výroků Rudolfa Steinera: «der Mensch wird zur Grundlage gemacht», jde-li o to provozovat zemědělství způsobem přiměřeným duchu. Tato {{SE|202}}<br /> <br /> Pojmy individualita a uzavřenost organického celku (organismus) lze v nejpřísnějším smyslu odvodit jedině od člověka. Člověk, každý sám za sebe, je individualitou silou svého Já, své duchovní duše, která se nahoře otevírá říším duchovního světa a dole svou tělesnou organizací zahrnuje říše přírody. Člověk se stane srozumitelným teprve tehdy, naučíme-li se na něj v tomto smyslu nahlížet jako na občana dvou světů.<br /> <br /> Hovoří-li se o zemědělské individualitě v co největší uzavřenosti, pak se pojem uzavřenosti vztahuje na její tělesný organismus, který se silou ideje a vůle člověka utváří v nádobu přijímající zemědělskou individualitu. Na to bylo podrobně poukázáno pod aspektem čtyřčlennosti v kapitole «Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hospodářského organismu» (s. 97 n.). Co však dává pojmu «zemědělské individuality» obsah? Co naplňuje duchovně-bytostně kus země hospodářství? Obsah se utváří, jak bylo popsáno, skrze umělecké vzájemné uspořádání všech kulturních a krajinných prvků hospodářství plošně-horizontálně až k jeho hranicím. Středový bod, z něhož je toto dění řízeno, nově povstává z duchovní duše člověka, jež se povznáší k poznání ducha.<br /> <br /> Bytostné naplnění je makrokosmickým děním a zároveň děním, do něhož zasahovat — v dobrém, budujícím, nebo ve zlém, ničivém smyslu — je dnes a napříště postaveno do svobody člověka. Z instinktivních stavů vědomí starších epoch lidstva pocházejí zásahy, které vedly k rozvoji kulturní půdy, kulturní rostliny a domácích zvířat (srov. kap. «Staropersská kultura», s. 42 n.). Pečeť, kterou tyto kulturní výkony vtiskly přírodním věcem a bytostem, nese již «individualizovaný», stanovištně specifický charakter. Ten se stupňuje s probouzením Já — impulzem křesťanství, který ve středověku vedl k utváření vesnických společenství se středem a obvodem. Dnes stojíme před základní proměnou, totiž přesunem středového bodu zvenčí dovnitř. V té míře, v jaké se duchovní duše poznávající a jednající začleňuje do makrokosmických souvislostí a uvádí své konání s nimi v soulad, v téže míře se individualita člověka rozšiřuje a vtiskuje se «bytostně naplňující» celku hospodářství. Tím je naznačen vývoj do daleké budoucnosti: «Wir müssen uns überhaupt darüber klar sein, dass das landwirtschaftliche Gebiet mit dem zusammen,<br /> <br /> co leží pod povrchem půdy, představuje individualitu, která dále žije i v čase.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 50.&lt;/ref&gt; {{SE|203}}<br /> <br /> Jak bylo podrobně popsáno v kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 n.), je «zemědělská individualita» trojčlenná jako člověk a jako on se svisle začleňuje do osy Země-Slunce, s tím rozdílem, že funkce zemských hlubin jsou srovnatelné s nervově-smyslovým systémem člověka a funkce výšin nad zemí s jeho metabolickým systémem. Střed mezi těmito póly tvoří půda, srovnatelná s funkcemi lidské bránice. Půda se rozkládá jako kůže horizontálně přes pevný povrch Země. V ní se v rytmu koncentruje a vzájemně prostupuje působení sil výšin a hlubin a dělá z ní pratvůrčí základ veškerého vyššího života na Zemi.<br /> <br /> Na toto střední článek se nakonec soustřeďuje veškerá práce v zemědělství. Zemědělec se snaží usměrňovat spolupůsobení těchto sil výšin a hlubin a látek, k nimž tyto síly příslušně stojí ve vztahu, tak, aby se rytmický střed mohl rozvíjet k stále vyšší samostatnosti a individualizovat se. To se týká především druhově typického růstu, jakož i tvorby plodů a výživnosti kulturních rostlin. Jde v jádru o rozvoj «bránicové funkce» k postupující samostatné dynamice a o to, nechat síly výšin a hlubin v rytmu ročního koloběhu tak souznít, aby se orgán středu mohl stát ústředním orgánem vývoje zemědělské individuality. Toto nalézá a bude stále více nacházet svůj výraz v hofindividuální úrodnosti půdy. V ní se přírodní působení a lidské působení uzavírají do stávajícího se celku.<br /> <br /> Pojem úrodnosti půdy má přinejlepším ještě výpovědní hodnotu pro praktika ekologického zemědělství. Z vědeckého jazykového úzu zmizel s průlomem industrializace zemědělství od 60. let 20. století. Nelze ho odvodit z kvantifikovatelných parametrů, a proto není vědecko-metodicky uchopitelný. Na jeho místo nastoupil pojem produkční schopnosti půdy, který říká mírou, číslem a váhou, co půda vydá na výnosu, ale nikoli, jak tento výnos a jakými prostředky vznikl. Prostřednictvím libovolného nasazení provozních prostředků podle druhu a množství {{SE|204}}<br /> <br /> sogenanných minerálních živin, pesticidů, herbicidů, regulátorů růstu atd. se dosahuje i na od přírody málo «nadaných», tedy chudých, půdách rok od roku kalkulovatelných maximálních výnosů. Tím se stal kvalitativní aspekt úrodnosti půdy — např. stanovištní nebo původově specifická hodnota, resp. nutriční kvalita potravin — obsoletním. Pojem výnosové schopnosti se do velké míry vztahuje již jen na agrotechnologické otázky, pojem úrodnosti půdy však na otázku nově rozvíjené landbaukunst. Ta vyžaduje, jak bylo naznačeno výše, rozšíření pohledu na stránku podstaty světa, na intimnější silové účinky v hospodářství přírody.<br /> <br /> Navazujíce na odvození pojmů «Zemědělský organismus» a «Zemědělská individualita» (srov. s. 88 nn.) se teprve objasní dimenze, do jaké bytostné skutečnosti zemědělec vlastně pracuje. Veškerá polní a zahradnická opatření, která podniká, uplatňují se na středním článku «Zemědělské individuality» — na půdě, jejíž funkce je makrokosmicky srovnatelná s lidskou bránicí ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90). Tak jako bránice stojí se svou rytmickou dynamikou v souvislosti s pulzem srdce a plicním dýcháním, tak i půdní procesy odpovídají rytmům, jež mají svůj původ v pohybových poměrech Země a kosmosu. Tak jako se rytmus dne a noci mikro­kosmicky rozkládá do polárních stavů bdění a spánku, tak prožívá i ve skrytém působící svět přírodních bytostí polární stavy — na jedné straně zakletosti do plnosti forem jako letní spánek a na druhé straně, v zániku těchto forem, osvobozeni a osamostatnění jako zimní probuzení. Stejným způsobem znamenají přechody na jaře usínání a na podzim probouzení. Do tohoto stálého proměňování v ročním koloběhu zasahuje zemědělec; a proto se žádné opatření nepodobá druhému. Kontinuem v proměně jevů, na nějž se vztahují veškerá kultivační opatření, je půda a její výchova k trvalé úrodnosti.<br /> <br /> Podle stanovištní přírodní nadanosti spočívá úrodnost půdy na třech pilířích: zpracování půdy, osevním postupu a hnojení. Zpracování řídí dle potřeb pěstovaných rostlin fyzické procesy půdy, osevní postup přispívá k jejich oživení, hnojení je oživuje a prosycuje duší. Tyto tři nosné pilíře zemědělské prvovýroby mají být v dalším pojednány z rozšířených hledisek. {{SE|205}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Erste_Säule:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''První pilíř:''' ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vom_Wesen_der_Bodenbearbeitung_im_Zusammenhang_mit_der_Bodenentwicklung_im_Jahreslauf&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === O podstatě zpracování půdy ve spojitosti s vývojem půdy v ročním koloběhu ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Boden&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Půda ===<br /> <br /> Věda o půdě vymezuje v mírných klimatických pásmech půdu na prokořeněnou zvětrací vrstvu, jež nasedá na horninu podloží. Tato zvětrací vrstva je svou mocností a strukturou výrazem na jedné straně druhu geologického výchozího materiálu a zemských hlubinných sil, na druhé straně druhu atmosférického působení a kosmických sil výšin. Jako modifikující třetí člen přistupuje geomorfologie, krajinná podoba (tektonika, vodní a větrná eroze). Součinností této trojnosti sil a látek vzniká v závislosti na hloubce variantami bohaté, opět se trojčlenně členící půdní profil. Jeho svrchní zóna, A-horizont, je ve vysoké míře ovlivňována látkami a silami, jež přicházejí z atmosféry, z «břicha» zemědělské individuality. Zde v nejvrchnější vrstvě se soustřeďuje rostlinný a živočišný půdní život a z něho vzešlý humus jako rozhodující nositel úrodnosti. Humus zajišťuje tmavé zbarvení tohoto horizontu a póry bohatou drobtovitou strukturu.<br /> <br /> Střední vrstva, B-horizont, je výsledkem postupného zvětrávání. Buduje se ze směsi jílu, prachu, jemného a hrubého písku, jež se může jednostranně vyhranit až k extrémům těžké jílové nebo lehké písčité půdy. Nositelem úrodnosti v této zóně je harmonický poměr míšení minerálních těles křemene, jílu, vápna, jak je přítomen v mírné hlinité půdě.<br /> <br /> Pod zvětrávaným horizontem leží výchozí hornina, C-horizont. Hranici mezi oběma určuje čelo vápencového rozpouštění. Postupující debasací se tato hranice prohlubuje v sotva znatelných krocích rok od roku.<br /> <br /> Fyzický základ půdy tvoří čtyři klasické živly: země, voda, vzduch a teplo. Minerální půdy vykazují celkový objem pórů 40 až 50 %. Ten se skládá z komplexního systému {{SE|206}}<br /> <br /> nejjemnějších až po hrubé póry, trhliny smršťování, biogenní kanálky apod. Při dešti se plní vodou, při suchu a vsakování vzduchem. Teplo, jemuž fyzika od 16./17. století nepřiznává vlastní stav jako živel (skupenství), prostupuje svá tři sourozence, uvádí je do vzájemných vztahů, stará se o jejich přechod z jednoho elementárního stavu do druhého – nebo při své nepřítomnosti (v zimě) o jejich oddělení a setrvávání v jejich zvláštní existenci.<br /> <br /> V půdoznalství se na základě empirických studií profilové stavby hovoří o vývoji půdy, který probíhá od konce poslední doby ledové před 10 000 až 15 000 lety. Podle vnějšího obrazu různých půdních profilů a jejich mnohostranné diferenciace jako výsledku tohoto dlouhodobého vývoje se rozlišuje řada charakteristických půdních typů. V závislosti na intenzitě zvětrávání, vertikálních přesunech látek a horizontaci jde na jedné straně o půdní typy, které ještě vykazují mladé vývojové stupně, jako AC-půdy «rendzin» na vápencových stanovištích v svažitých nebo suchých polohách. Polárně k nim stojí, rovněž s AC-profilem, «rankery» na křemičito-kyselých horninách v erozních polohách. Od těchto mladých stadií lze na druhé straně sledovat půdní typy narůstajícího stáří, jako například na vápencových stanovištích sérii stárnutí rendzina –&gt; hnědozem –&gt; pseudoglej, nebo na kyselém křemenu-pazourku sérii ranker –&gt; hnědé půdy –&gt; podzoly.<br /> <br /> Každý statek má jeden nebo často více takových půdních typů. Jejich znalost vypovídá mnohé o obdělávatelnosti, schopnosti zadržet vodu a dalších růst určujících faktorech – zkrátka o jejich přírodní nadanosti. Nad tuto znalost je pro zemědělce ještě důležitější obrátit pozornost k vývoji půdy a vpravit se do něho – k tomu vývoji, který se odehrává rok od roku. Spoluutvářet jej znamená především umění zpracování půdy.<br /> <br /> Běh roku se člení do ročních období: zima, jaro, léto a podzim. Během těchto charakteristických časových úseků prochází půda vývojem, který je neoddělitelně spojen se životem a umíráním rostlin a půdní živočišné říše. Zpracováním půdy usiluje zemědělec a zahradník – podle okolností – podporovat nebo brzdit procesy života, a stejně tak procesy umírání. Symptomatika procesuálního dění se nejlépe vyjasňuje na příkladu pěstování obilovin. {{SE|207}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Winterprozess_und_die_Bodenbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Zimní proces a zpracování půdy ===<br /> <br /> V zimě je svět jeví­cích se jevů redukován na ryze fyzické. Vnější život je z velké části vyhaslý; stáhl se do klidového stavu spor, semen, pupenů a do kambia a zásobních orgánů (hlízy, bulvy). Růst listů na podzim zasetého ozimého obilí se zastavuje. S příchodem mrazu přilehají listy v růžici hvězdicovitě, jako obraz hvězdného nebe, plochý přitisklé k zemi.&lt;ref&gt;Jev, který u moderních, na vysokou odolnost vůči dusíku vyšlechtěných odrůd již téměř nelze pozorovat.&lt;/ref&gt; Jen kořeny pomalu dorůstají do hloubky. Příroda je oděna do světla a tmy, do bíla a černa. Z bílé sněhové pokrývky se kontrastně odráží temno větvoví stromů a keřů. Půda vykazuje od listopadu tmavší zbarvení než jindy během roku. Je to důsledek nasycení všech půdních pórů vodou. Tento jev ukazuje na ústřední zimní proces – na dalekosáhlé vzájemné oddělování čtyř živlů od sebe. Jinak vše prostupující teplo se stahuje zpět a přenechává svým třem sourozencům jejich fyzické vlastní bytí. Místo tepla nastupuje jako jeho protipól chlad. Vzduch je čistý a jasný a uvolňuje výhled do dálky nebo vzhůru k hvězdnému nebi. Voda přestává se vypařovat; houstne, těžkne a vsákává se do hloubky. Zemitě-pevné se stahuje a formuje se do své přísně geometrické krystalové povahy.<br /> <br /> Zimní proces uvádí zemi do stavu oddanosti sobě samé, jakéhosi duchovního probouzení. «Země je tedy v době hluboké zimy nejvíce Zemí; je tehdy svou vlastní podstatou.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen'', GA 229, Vortrag vom 6. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 23.&lt;/ref&gt; Emancipuje se od planetárních vlivů a otevírá se ozařujícím účinkům «nejzazšího kosmu», sféry stálic, kterou Řekové příznačně nazývali Křišťálovým nebem.&lt;ref&gt;Řekové nazývali Křišťálové nebe Uranos (řec. Οὐρανός, Ouranos; lat. Uranus, Coelus nebo Caelum, nebeská klenba). Křišťálové nebe se objevuje v Dantově Božské komedii. V esoterně-okultní tradici uchovává plody předcházející evoluční řady. Zahrnuje nebeskou klenbu a nebe stálic.&lt;/ref&gt; Zima je «dobou, kdy se v zemi může nejsilněji rozvíjet krystalotvorná síla, největší formativní síla pro minerální substance. Tehdy náleží nitru Země […] podléhat vlivu krystalotvorné {{SE|208}}<br /> <br /> sil, jež přicházejí z dálav kosmu […] a čím hlouběji sestupují, tím silnější je v nich tato touha stávat se v hospodářství přírody krystalicky čistými.&quot;<br /> <br /> Krystalotvorné formativní síly se v zimním mrazu zmocňují i živlu vody. Ten dosahuje své největší hustoty při +4 °C a začíná se – znovu se roztahuje – při teplotách pod 0 °C krystalizovat v led. Tento proces se odehrává na povrchu půdy a vodních ploch a ve vlhkosti vzduchu, přičemž vznikají sněhové vločky. Při velkém mrazu padají jednotlivé krystaly ve tvarech, z nichž žádný se nepodobá druhému; a přesto všechny krystalizují v kráse a čistotě podle téhož principu hexagonálně do šestiramenné hvězdy.<br /> <br /> Tyto z „dálného kosmu&quot; v průběhu zimy přicházející tvarové, resp. krystalotvorné síly mají pro vývoj půdy v následujícím roce trojí význam.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Bildung_der_Frostgare&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Vznik mrazové drobtovitosti půdy ====<br /> <br /> Vznik frostgare<br /> Důsledkem anomálie vody – při krystalizaci zvětšovat svůj objem a přitom se specificky odlehčovat – dochází v vodou nasycených vlásečnicových trhlinách, puklinách a pórech půdy k trhací síle. Ta je zvláště blahodárná tehdy, když po pozdní podzimní sklizni okopanin a při zamokřené půdě zanechá pluh rozmazanou, kohezně slisovanou ornici. Tehdy přichází ke slovu „Mistr Mráz&quot;, který uvede půdu zpět do drobivého stavu, jakého by zemědělec žádným nářadím nedosáhl. Mráz rozráží kohezní hmotu půdy v množství malých, ostrohrannných polygonálních drobtů – „frostgare&quot;. Protože tato struktura vzniká čistě fyzikální cestou, je nestabilní a při silném dešti se může snadno opět rozbředat. Přeje-li však zemědělci štěstí a zachová-li se frostgare až do časného jara, stabilizuje se biologickou cestou a zajišťuje – ještě dříve, než je v půdě jarní osev – jak se říká, polovinu sklizně.<br /> <br /> Přes zimu přebírá spolu s „Mistrem Mrazem&quot; sama příroda zpracování půdy. Lidská ruka spočívá. {{SE|209}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Entstehung_der_Tonmineralien_und_ihre_Neubildung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Vznik tonmineralů a jejich nová tvorba ====<br /> <br /> Jíl představuje směs různých tonmineralů i amorfních produktů zvětrávání, hydroxidů křemíku, hliníku, železa atd. Tyto hydroxidy jsou koloidní povahy, beztvaré – stav mezi pevným a kapalným, týž, který leží v základu veškerého procesuálního dění v živém. Plastičnost jílu pramení z jeho afinity k vodě, jakož i ze zčásti submikroskopické drobnosti krystalických tonmineralových lupínků, z bobtnavosti určitých druhů tonmineralů (*Montmorillonit* aj.) a z vysoké schopnosti půdních koloidů přijímat vodu. Voda nechává jíl bobtnát. Odvodnění vysycháním vytváří nejjemnější smrštěninové trhliny až hlubokými půdními prasklinami.<br /> <br /> Je-li dynamika jílu podstatně určována afinitou k vodě a v ní rozpuštěným solím, pak jsou to vzduch a teplo, které spolupůsobí rytmické kmitání tam a zpět mezi formou (tuhá kůra) a procesuální látkovou výměnou. Tento rytmus se projevuje zvláště v dynamice hydrátových obalů jílových částic. Při suchu (léto) se stahují a přibližují svou hustotou zemitě-pevnému. Při vlhku (zima) rozšiřují vodní obaly svůj objem. Jíl je tak nositelem rytmického součinnosti pevného, kapalného, plynného a tepla – a tím reprezentantem bytostného článku středu, „bránice&quot;, mezi metabolickým pólem nad zemí a hlavovým pólem pod zemí (srov. [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90).<br /> <br /> Strukturotvorné v jílu jsou tonmineraly; krystalizují hexagonálně v průsvitně tenkých lupíncích s plošným rozpětím menším než 0,002 mm. Štěpí se do takové submikroskopické tenkosti krystalových ploch, že tyto lze označit jako materializovanou ideu „roviny&quot; – která podle krystalotvorných formativních sil kosmu látkově rozvíjí krystalovou mřížku do plochy a ohraničuje se do šestihranné formy. Tonmineraly vděčí za vysokou dynamiku vázání a uvolňování látek rozšiřitelným mezivrstvám, ale zejména právě této dvojstrannosti svých v řazení za sebou téměř do bezedna se rozkládajících povrchů. Plošné rozpětí 1 g bobtnavého *Montmorilonitu* například činí 800 m².&lt;ref&gt;Willi Laatsch: *Dynamik der Mitteleuropäischen Mineralböden*, Dresden und Leipzig 1957, 280 S.&lt;/ref&gt; V rytmickém kmitání tam a zpět mezi krystalickou formou a vodně-substanciální {{SE|210}}<br /> <br /> dynamikou jsou to právě tonmineraly, které činí jíl nositelem úrodnosti v oblasti fyzicko-minerálního.<br /> <br /> Různé druhy tonmineralů vznikají trojím způsobem:<br /> <br /> * Fyzikálním zvětráváním slíd. Při tom se tvoří mimo jiné primární tonmineraly a jejich dalším chemickým rozkladem přeměny na sekundární tonmineraly.<br /> * Chemickým zvětráváním bazemi bohatých magmatitů a metamorfních hornin vznikají řady sekundárních tonmineralů až po úplný rozpad krystalových mřížek za vzniku výše zmíněných amorfních, koloidálních hydroxidů.<br /> * Novotvorba sekundárních tonmineralů syntézou koloidální hmoty hydroxidů křemíku a hliníku.<br /> <br /> Tato novotvorba je původním krystalizačním procesem, „zemí-stáváním&quot; z živého prvotního stavu koloidálně-vodního, položivé substance.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989, Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», S. 193.&lt;/ref&gt; Amorfní hmota půdních koloidů se znovu prostupuje formou. Látky se uspořádávají za vkládání kovových bází do přísné geometrie krystalové mřížky. Síly, které toto uspořádání způsobují, se obvykle hledají ve vlastnostech látek samých. Jak je ale možné, že určité krystaly – například křemen – vykazují geograficky závislý habitus, jiné – jako pyrit – mohou při shodném látkovém složení nabývat zcela odlišných modifikací krystalové podoby? Síly, které to způsobují, přicházejí z vně fyzicko-pozemského; jsou to zmíněné mimoprostorové a mimoč asové formativní síly z mimoplánárního kosmu, k jejichž projevení mají jednotlivé látkové prvky podle svých hmotně vázaných vlastností v prostoru a čase svůj vždy specifický vztah.<br /> <br /> Na skutečnost kosmického původu formujících, krystalotvorných sil upozorňuje Rudolf Steiner ve výše citovaných poukazech. Popisuje jejich působení jako zimní dění, jako něco, co uvádí zemi do krystalicky čistšího stavu až do jejích hlubin. Nabízí se spatřit zde souvislost tohoto působení formativních sil s přeměnou primárních na sekundární tonmineraly a zvláště s jejich novotvorbou z beztvarých stavů půdních koloidů. Týmž směrem míří i Willi Latsch (1905–1997),&lt;ref&gt;Willi Laatsch: Ebd., S. 47.&lt;/ref&gt; poukazující na to, že krystalové mřížky tonmineralů v půdě při nízkých teplotách {{SE|211}}<br /> <br /> vznikají (v zimě) a ve srovnání s krystalickými vyvřelinami vykazují nižší stupeň uspořádání krystalové mřížky.<br /> <br /> Lze tedy shrnout: Také z hlediska dynamiky zvětrávacích procesů v anorganické přírodě až po amorfní koloidní stavy, jakož i z hlediska dynamiky vzniku nových silikátových tonmineralů, označuje zima počátek vývoje půdy v ročním koloběhu.<br /> <br /> V zimě se půdy v rámci samozpracování zimními silami obnovují ve své fyzické konstituci.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Trägerschaft_und_Bewahrung_der_kosmischen_Formkräfte_im_Jahreslauf&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Nositelství a uchovávání kosmických formativních sil v ročním koloběhu ====<br /> <br /> Formativní síly, které v zimě dopadají, působí skrze látkovost země, a to tím silněji, čím přísnější zima je. K těmto krystalotvorným, strukturní čistotu vytvářejícím formativním silám stojí fyzicko-minerální příroda – zastoupená křemenem (kvarcem, silikáty), vápnem (bázemi bohatými horninami) a jílem – v různém vztahu. Křemen-křemík je v mírných a polárních pásmech téměř odolný vůči zvětrávání. Odráží formu-rozpouštějící sílu vody, kdežto vápenec ji přitahuje. Horský křišťál (křemen) je od přírody „krystalicky čistý&quot;; vápenec rozvíjí vlastní dynamiku odbourávání a opětovného budování; vyskytuje se v rozmanitých formách, v rozpětí od romboedricky v čistotě krystalizujícího kalcitu až po vodou prosycený sinterový vápenec. Křemen a vápenec tvoří v půdě a v horninách protiklady. Vápenec má vysokou affinitu k vodě. Tak jako je „dychtivě&quot; vnímavý pro formativní síly hvězdného nebe, tak je vnímavý i pro formující síly sluneční blízkosti planetárního obvodu, účinkující skrze živel vody – síly vyzařující z Merkuru, Venuše, zvláště ale z Měsíce. Poslední případ nastává na jaře v souvislosti s rozvinujícím se životem. V zimě naopak vápenec dychtivě nasává síly stálic, zatímco v sobě spočívající krystalicky čistý křemen je zpětně odráží. „Vápno vyžaduje vše, křemenné vyžaduje vlastně nic více \[…\] Křemenné je obecným vnějším smyslem v pozemském, vápenaté je obecnou vnější touhou v pozemském, a jíl oboje zprostředkovává.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 82f.&lt;/ref&gt; Jíl stojí vůči {{SE|212}}<br /> <br /> K čemu je křemen ještě blíže než k vápenci. To se ukazuje v silikáticky-krystalickém vrstvovém uspořádání jílových minerálů. Avšak jíl má schopnost – jakoby ve vyšší syntéze – kieselový a vápencový pól navzájem spojit. Jeho dynamika je dvojí: na jedné straně je povrch jílových částic obklopen hydratační obalem, na druhé straně může jíl mezi své krystalické vrstvy přijímat vodu. Přitom jsou ve vodě rozpuštěné, zejména bázické látky adsorpbovány na krystalických hraničních plochách, anebo se mohou z tohoto pouta znovu uvolnit výměnou za jiné. Hovoří-li se v půdoznalství o adsorpci či výměnné kapacitě půd, vztahují se tyto parametry vedle humusu především na jílové minerály. Ve světle výše řečeného je nasnadě, že zimními hvězdnými silami je ovlivňován jak krystalický stupeň uspořádání jílových minerálů, tak i stupeň uspořádání látek vázaných na hraniční a mezivrstevné plochy.<br /> <br /> Na druhé straně uchovává jíl tvarotvorné síly, které křemen zpět odráží a které si vápenec chce přisvojit, a ve věku vegetačního období je prostředkuje kořenům rostlin. Jíl je – prostřednictvím kořenů a v zákonech vzduchu a tepla rostoucím výhonkem – „podporovatelem kosmického vzestupného proudu&quot;.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 47.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tento pokyn ukazuje na proud solí a vodíku – Goethe mu říkal Erdsaft, zemní šťáva –, který ve stonkové ose probíhá xylémem uvnitř periferního kambia směrem vzhůru do listového patra. Tento formativní síly nesoucí proud je to, co rostlině pomáhá k fyzické výstavbě jejích substancí – bílkoviny, konstrukčních sacharidů atd. –, a tak celkově k smyslově vnímatelné podobě jejího typu.<br /> <br /> Fyzik a chemik od sebe látky odděluje podle jejich vlastností. Tyto vlastnosti jsou zpětně vedeny k silovému potenciálu – elektřině, magnetismu, jaderné síle –, který však charakterizuje jen fyzickou, zemí podmíněnou stránku látek. Rudolf Steiner si je v průběhu svého duchovního bádání této stránky plně vědom, avšak přidruzeně k ní zpřístupňuje druhou, kosmickou stránku látek, skrze niž se teprve odhaluje jejich ve fyzickém působné bytí. Fyzicko-silová povaha hmotného prvku – nebo kompozice takovýchto prvků, jakou je jílový minerál – osvědčuje se jako vztažný bod, zprostředkovatel a nositel sil specificky vyzařujících z kosmu: například sil tvarotvorných sil sféry stálic nebo sil životadárných éterických formativních sil {{SE|213}}<br /> <br /> slunce a planet. »Kosmický život« a »kosmický chemismus«&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 46.&lt;/ref&gt; se jakoby obsluhuje pozemských látek a sil, jak jsou přítomny v křemeni, vápenci a jílu v půdě, aby v tvarech rostlin plastizoval ven své praobraz, svůj typ.<br /> <br /> Pod výše uvedeným aspektem je krystalická povaha jílových minerálů spolu s látkami, které jsou k nim vázány podzemsky-pozemskými silami, v době zimy vystavena silovým záření nadpozemsky-kosmické povahy, která v organickém působí nositelem života a tvůrcem jeho tvarů. Tak lze výroky Rudolfa Steinera o jílu rozumět v tom smyslu, že jíl tyto tvarotvorné síly uchovává a v následující fázi růstu je zprostředkovává kořenům. Proudí vzhůru, tvarují rostlinnou podobu do obrazu jejího typu a skládají látky v plodech na nositele nährhaftigkeit.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Frühjahrsprozess_und_die_Bodenbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Jarní proces a zpracování půdy ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Im_Vorfrühling&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== V předjaří ====<br /> <br /> Dlouho předtím, než se nadzemní růst probouzí ze zimního klidu, rozhýbe se po několika dnech hřejivého slunce předjaří – zčásti již v únoru – překvapivě živý půdní život. Povrch půdy se vlivem vypařující se vody lehce zesvětlil, vzduch a teplo pronikají do pórů svrchní vrstvy půdy, čtyři živly se opět začínají prostupovat. Je to doba, kdy zemědělec přebírá režii nad [[Bodenentwicklung|vývojem půdy]] v průběhu roku a kdy ho přepadá netrpělivost, příliš brzy vyjet na pole s těžkými tažnými stroji. Aby se tomu vyhnul a udělal si jasný obraz o stavu půdy, sleze z vysokého traktoru, klekne si na pole, rukou a paží odsune svrchní vrstvu půdy stranou – a s údivem zjistí, kolik plevelů již vyklíčilo a dospělo do stádia niťovitých klíčků, jak se již hemží brouci, kolik kroužkovců, larev atd. je již na hledání potravy, především však, jak se díky činnosti mikrobů začíná [[Frostgare|frostgare]] zimy stabilizovat v drobtovité struktuře. Probíhá proces »[[Lebendverbauung|živého zabudování]]«.&lt;ref&gt;Günter Trolldenier: ''Bodenbiologie. Die Bodenorganismen im Haushalt der Natur'', Stuttgart 1982, 152 S.&lt;/ref&gt; {{SE|214}}<br /> <br /> Bakterie, propojené slizovitými látkami svých buněčných obalů do kolonií, tvoří mosty mezi půdními částicemi. Vznikají menší i větší dutiny, pórovitý objem se zvětšuje, výměna vzduchu a tepla v rytmu dne a noci se prohlubuje a půda se stává schopnou vstřebat i náhlé přívalové deště. Při bližším pohledu jsou však v hrubé brázdě hluboká místa brázd ještě tmavá, nasycená vodou; nebo se při podzimním vyrovnání pluhovým doběžníkem ukáže, že podorničí je příliš citlivé na tlak. Předčasné zpracování půdy – zpravidla příliš rané – zanechává v kolejích traktoru nevratné tlakové poškození: vývoj půdy pak stagnuje po zbytek roku. Jinak je tomu při práci s koňmi. Bodové tlakové stopy koňských kopyt se mikrobiálně záhy opět zahlazují.<br /> <br /> Zásada v předjaří zní: »Jak nejdříve to jde, vyjet na pole.« Tím se oní zmíněná netrpělivost stává pochopitelnou. Jde o to, vyrovnat pole, podpořit drobtovitou strukturu prostřednictvím prohřátí a provzdušnění půdy a připravit první klíčiště pro plevele. Tomuto účelu slouží první zpracování v průběhu roku – vláčení. Ve chemotechnickém zemědělství se stalo zbytečným díky nasazení herbicidů. Z úsporných důvodů a kvůli vysoké váze traktorů se pracovní kroky přípravy seťového lůžka kombinují přímo s výsevem. V biologicko-dynamickém zemědělství by tam, kde to počasí dovolí a kde je to jen trochu možné, vláčení a jeden nebo dva přejezdy bránami výsevu předcházet – aby plevele v jemném stádiu klíčku byly vyrvány a nechány uschnout. Zároveň jsou tím podněcovány drobtovitá struktura i látkové přeměny, přerušen kapilární vzlín vody a zimní vlhkost tak v půdě udržena.<br /> <br /> Vedle přípravy seťového lůžka pro jarní obilniny vyžaduje i ozim péče o půdu; ať již prolomením půdního škraloupu lehkou bránou nebo strigelem, ať přivalováním rostlin, aby kořenový systém po střídavých mrazech znovu získal kontakt s půdou.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Im_Frühjahr&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Na jaře ====<br /> <br /> Jarní procesy, které se nyní dostavují, mají být přiblíženy na příkladu jarního obilí. Po přípravných pracích předjaří přichází výsev. Semeno se klade do tmy země do hloubky několika centimetrů na mírně stlačenou podložku vytvořenou secím botem. To usnadňuje {{SE|215}}<br /> <br /> nabobtnání semene kapilárním vzlínem vody; ze stran a shora je výsev v jemnodrobtovité zemní přikrývce obklopen vzduchem a teplem. Klíčení semene je pochod, který nevyžaduje přítomnost živlu zemitě-pevného, tedy země, nýbrž živlů tepla, vzduchu a vody. To již svědčí o tom, že růst klíčivé rostliny odkazuje na evoluční stav, kdy země ještě nebyla zemí a rostlina byla ještě zrozena z vody. Tento stav se opakuje na počátku jejího stávání se zemskou rostlinou. Tento princip opakování dřívějších stavů formuloval Ernst Haeckel (1834–1919) v roce 1866 jako výsledek svých studií embryonálního vývoje u rostliny, živočicha a člověka jako «Biogenetické základní pravidlo», které říká: «Ontogeneze je opakováním fylogeneze»&lt;ref&gt;Ernst Haeckel: ''Generelle Morphologie'', Band II: ''Allgemeine Entwicklungsgeschichte der Organismen'', 1866/1906.&lt;/ref&gt;, nebo: «Individuální vývoj je opakováním vývoje kmene.» Rudolf Steiner toto poznání neomezuje pouze na stávání se Země a jejích přírodních říší, nýbrž rozšiřuje je na tři planetární stavy, které stávání se Země předcházely. Jsou popisovány jako «Satheni wa Khale» (s nímž vznikl živel čistého tepla), «Dyambu ra Khale» (s kondenzací části tepla v živel vzduchu) a «舊月亮紀» (s kondenzací části vzduchu v živel vody). Teprve ve čtvrtém planetárním stavu vznikl živel zemitě-pevného.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Na třetím evolučním stupni, «舊月亮紀», žilo rostlinné, utvářející se z vody, jako ještě málo diferencovaná živá masa. Na počátku vývoje Země se na vyšším stupni celkově opakuje stav Starého Měsíce právě tak jako oba předcházející evoluční stupně. Tím jak se rostlinný svět diferencuje v «zemsky zrozený», jak se do kořene, listu, stonku a květu začleňuje živel zemitého, stojí na počátku «individuálního vývoje» rostliny něžný, vodnatý klíček v opakování doby Starého Měsíce.<br /> <br /> Obilniny patří k travám a jako takové k jednoděložným. Semena se člení na klíček (embryo) a moučné těleso (endosperm). Obojí je od sebe odděleno jediným děložním listem, štítkem. Při klíčení nevystupuje děložní list na světlo, jak je to pravidlem u dvouděložných, a nezelená jako ony, nýbrž zůstává přichycen v půdě semenné slupky. Co se objevuje, je již špičatý první list. Klíčivá rostlina je rozvinutím toho, co na {{SE|216}}<br /> <br /> Orgánech již viditelně vytvořena v embryu.&lt;ref&gt;Wilhelm Troll, Karl Höhn: ''Allgemeine Botanik'', Stuttgart 1972, 994 S.&lt;/ref&gt; V embryu se zjevuje «kosmické [praobraz; doplněno autorem], které jako forma rostliny žije v semenu».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&lt;/ref&gt; Živné pletivo moučného tělesa, které z velké části vyplňuje objem semene, pochází z mateřské rostliny a je povahou i množstvím uzpůsobeno tak, že se rostlina může v opakování živě-vodnatého měsíčního stavu vyvinout jen do klíčivé rostliny, nikoli dále k vysoce diferencované, zemsky zrozené obilní rostlině. K tomu jsou zapotřebí dvě věci: zezelenání vzestupného stébla a listů v světle přítomnosti dopadajícího slunce a srůst kořene se zemí. Jak obecně u vyšších rostlin, tak i u obilnin vykazuje embryo v podélném řezu trojčlennou gestalt v zárodku předtvořenou — kořenový pól, výhonkový pól s vegetačním bodem a, tvořící střed, klíčový uzel, jenž v sobě skrývá sílu k vzpřímení.<br /> <br /> S bobtnáním semene a při odpovídajícím oteplení půdy nastupují v živném pletivu rozkladné procesy. Jako první začínají růst klíčové kořeny — u pšenice tři, u ovsa čtyři. Ty jsou ve stadiu klíčivé rostliny ještě bez kořenových vlásků; jsou to výchlipky buněk kořenové pokožky. Proto jsou plevele nejsnáze vyhnatelné bránami a strigelem, dokud je ještě nevidíme. Teprve se zezelenáním prvních listů, a tím i stimulací vlastního metabolismu, vstupují klíčové kořeny přes kořenové vlásky do těsného vztahu s půdou. Formují se vodivé svazky *hlívce* (asimiláty) a *xylému* (voda, soli). Kořenové vlásky, nyní hustě seřazené — až 100 na mm délky kořene&lt;ref&gt;Gerhard Geisler: ''Pflanzenbau'', Berlin-Hamburg 1988, 2. Aufl., S. 132.&lt;/ref&gt; — srostlé s jílovými a humusovými částicemi, osídlují v mládí nejprve s určitým odstupem od vrcholu kořene celou délku klíčových kořenů. Vytáhne-li se ovesná nebo na podzim žitná rostlina v jednolistém stadiu opatrně z půdy, přilnou na kořeni hroudky jako malé klobásy. Teprve svými kolmo do hlubin mířícími a větvenými kořeny a kolmo ke slunci vzestupným výhonkem opouští rostlina své měsíčně vodnaté klíčivé stadium a stává se obrazem vztahu Země a přítomně působícího kosmu. {{SE|217}}<br /> <br /> Klíček vyrůstá ze zemských látek a ze sil kosmu, které mu mateřská rostlina předala skrze moučné pletivo semene. Tento zdroj je s dokončením klíčivé rostliny vyčerpán. Jaký zdroj musí být nyní nově otevřen? Jaké živné pletivo nastoupí na místo spotřebovaného? Musí být, podobně jako ono, produktem minulých životních procesů. Je to humus, jenž vzniká přeměnou všeho toho, co zanechaly rostliny jako zbytky — vyjma toho, co vstoupilo do tvorby semen. Jak si ale může vyvinutá klíčivá rostlina tento nový zdroj výživy, ať výživný humus nebo vyzrálý trvalý humus, otevřít? Zde přichází v úvahu především tvorba vláknových neboli korunových kořenů. Na jaře vyrůstají z nejspodnějších jednoho až dvou uzlů a s přibývajícím odnožováním se množí. V porovnání s primárními klíčovými kořeny jsou vláknové kořeny sekundárními útvary. Rostou blízko povrchu a tvoří kořenový věnec, jenž v nejjemnějším větvení prostupuje ornicí. Vlastní rozrušování humusu se ale děje prostřednictvím zmíněných kořenových vlásků, jejichž osazením na klíčových i vláknových kořenech se kořenový povrch mnohonásobně zvětší. Skrze kořenové vlásky vstupuje rašící rostlina do přímého spojení s okolní půdou.<br /> <br /> Kořenové vlásky vylučují část asimilátů vytvořených v listech — cukry, bílkovinné slizové látky, fermenty, organické kyseliny — jež jsou perifernímproud *floému* sváděny dolů do kořenů. V protisměru přijímají minerální soli a vodu, která se svým látkových nákladem proti tíži prochází vodivým pletivem *xylému* do asimilujících orgánů nadzemního výhonku.<br /> <br /> Svými kořenovými výměšky se zdá rostlina být vědrem bez dna — zbytečná ztráta? Pravý opak je pravdou. Na jaře rozšiřuje svou «životní organizaci» do půdního prostoru prostoupeného kořeny a přebírá řízení nad nesčetnou armádou mikrobů. Kořenové výměšky vyvracejí jednostranný názor, že půda živí rostliny a ty jsou jen pasivními příjemkyněmi. Na jaře naopak rostliny ve značném rozsahu vlastní aktivitou živí půdu a spouštějí v ní procesy, jimiž si přisvojují úrodnost půdy. Je to dění stejně subtilní jako nepřehledně složité, ovládané životním tělem rostlin, v souladu s potřebami jejich postupujících růstových stavů.<br /> <br /> Kořenové výměšky živí, aktivují a řídí mikrobní činnost, budují v kořenové oblasti — v závislosti na druhu hostitelské rostliny — {{SE|218}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 12, S. 218.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 12: Winter- und Frühjahrsprozesse im Boden. Die Hautbearbeitung im Frühjahr.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> specifických životních společenství (symbióz) s bakteriemi a houbami a prostřednictvím účinných látek zvyšují rychlost rozmnožování bakterií v půdním prostoru blízkém kořenům, v rhizosféře, padesát- až stonásobně.&lt;ref&gt;Wilhelm Troll, Karl Höhn: ''Allgemeine Botanik'', Stuttgart 1972, S. 499.&lt;/ref&gt; Kyselé výměšky (kyselina uhličitá, kyselina jablečná) navíc přispívají k rozkladu minerálů.<br /> <br /> Řízený životní organizací rostliny rozšiřující se do rhizosféry se rozbíhá vlastní jarní proces — mikrobiální rozklad humusu až po úplnou mineralizaci (Obrázek 12).<br /> <br /> Život uchovaný ve hmotném složení zralého humusu se nyní přeměňuje v život heterotrofních organismů ve tmě země — nespočetných bakterií, prvoků a hub, jež se, srovnatelně se střevním trávením, samy v umírání rozpadají na své látkové složky a tyto pak přecházejí v podobě solí do roztoku v půdní vodě. Je to vegetativní růst porostu na jaře, který prostřednictvím procesu «trávení půdní úrodnosti» vede toto dění a tím také správnou míru uvolňovaných minerálních solí, zejména dusíku. Tyto jsou současně s vylučováním asimilátů, v protisměru k němu, adsorbovány kořenovými vlásky. {{SE|219}}<br /> <br /> Zatímco v zimě převládalo ryze fyzické dění — oddělování živlů, odumírání vnějšího organického života provázené procesy zhutňování a krystalizace —, na jaře je tomu tak s největším, vnějším rozvinutím života, pod zemí i nad ní. Toto k budoucnosti směřující dění však spotřebovává půdní úrodnost. Tato spotřeba vychází z rozkladu nositele minulého života — humusu. Jako náleží endosperm k semeni a ve vzcházení odumírá do tvorby klíční rostliny, tak je živné pletivo humusu klíčným základem, z něhož, pod vyzařujícími silami kosmu, může se nynější život rostliny až po tvorbu plodů pozemsky vytvářet.<br /> <br /> Takto mohou vyrůstající osety na jaře tuto přeměnu odumřelého v nový život tím aktivněji uskutečnit, čím úrodnější je půda a čím více se střídají sluneční svit a déšť, provzdušnění a prohřívání půdy.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Krustenbildung_und_Hautbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Tvorba krusty a zpracování kůže půdy ====<br /> <br /> Pod exogenními vlivy látkově-výměnného pólu nad zemí podléhá dynamika půdních procesů na jaře silným výkyvům, které zemědělce vyzývají k přesnému pozorování, zkoumavému myšlení a duchapřítomnému jednání. Pokud jde o obdělávání půdy, jde nyní o to, aby se vedle včasného potlačení růstu plevele vyrovnávaly jednostrannosti způsobené počasím ve prospěch srůstání půdy a rostliny. Jde o rozbíjení škraloupu. Tvorba škraloupu nastává po každém silnějším dešti; musí se až do sloupkování obilí stále znovu rozbíjet. Toto pro jaro typické rýhavé „ošetřování kůže půdy“ branami, prutovými branami či motykou se musí dít co nejrázněji: Každá tvorba škraloupu půdu uzavírá, omezuje nebo dokonce znemožňuje dýchání půdy, příjem kyslíku – nezbytného pro aerobní, rostlinný a živočišný život v půdě – a také odevzdávání kyseliny uhličité, kterou zčásti vylučují kořeny rostlin a zčásti se uvolňuje při mikrobiálním odbourávání humusu. Tvorba škraloupu znamená hromadění kyseliny uhličité v půdě. To působí jako jed, který brzdí jemné vzájemné působení kořenových výměšků a mikrobiální činnosti, a tím i dynamiku odbourávání humusu. Ošetřování kůže půdy tedy na jedné straně znamená aktivně odbourávat půdní úrodnost – občas lze pozorovat, jak pole oseté letním obilím {{SE|220}}<br /> <br /> vykazuje na včas vláčené části rychlejší růst než na části neobdělané –, na druhé straně vláčení prutovými branami pomáhá, aby oxid uhličitý, který je těžší než vzduch, mohl unikat z otevřených pórů, zejména když přes pole fouká vítr a sacím účinkem ho z půdy vytahuje. Hromadí se v přízemní vrstvě vzduchu, tedy tam, kde ho vdechují listy a kde se stává stavitelem kostry podoby rostliny.<br /> <br /> U obilí ukončuje sloupkování ošetřování kůže půdy. U okopanin a polních zeleninových kultur sahá až do časného léta. Vyžadují, jako například brambory, nepřetržité vláčení prutovými branami, přihrnování a okopávání, dokud se řádky nezapojí. Hluboký zásah do půdy na jaře frézou, kypřičem (gruberem) nebo dokonce pluhem musí být přesně promyšlen a zvážen s ohledem na jeho následky. Zpravidla znamená nejprve turbulentní ztrátu půdní úrodnosti, kterou čerstvě zaseté rostliny nemohou řídit ani využít. Nutnost takového hlubšího zpracování půdy nastává v polním hospodářství po zimní meziplodině, při škodách způsobených vyzimováním a při nuceném potírání pýru. Následkem tohoto nevhodně načasovaného hlubšího zásahu je úbytek humusu a ztráta zimní vláhy, což často vede k nutnosti zavlažování. V zahradnictví panuje v tomto ohledu zvláštní situace. V důsledku střídání po sobě jdoucích kultur se musí půda bez ohledu na roční období pro nový výsev zpracovávat hlouběji a kvůli rychlému vývoji kultur plodících ve vegetativní fázi se musí po celý rok udržovat ve stavu spíše jarním. Následkem je proto nevyhnutelně vyšší obrat humusu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Sommerprozess_und_die_Bodenbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Letní proces a zpracování půdy ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stoppelsturz,_Mulchbearbeitung,_Humusaufbau_und_die_Tätigkeit_der_Bodentierwelt&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Podmítka, mulčovací zpracování, budování humusu a činnost půdních živočichů ====<br /> <br /> V době květu obilí, kolem poloviny června, dosahuje tvorba kořenů a s ní i kyprost půdy svého vrcholu. Až do té doby půda ještě pruží pod nohama. Po odkvětu odumírají první [[Wurzel|kořeny]], stejně tak postupně odspodu nahoru i první listy. Sluneční paprsky pronikají až k zemi, a čím více se blíží zralost, tím více se půda stává tvrdou a suchou. Je to doba, kdy okopaniny {{SE|221}}<br /> <br /> zapojují řádky; ve stínu listové klenby se udržuje půdní vlhkost a s ní i živost kypré půdy.<br /> <br /> Ačkoli množství srážek v létě zpravidla v důsledku přívalových dešťů při bouřkách dosahuje ročního maxima, většinou se stejně rychle odpaří, případně se v závislosti na stavu struktury půdy ztratí povrchovým odtokem. K tomu dochází zpravidla v porostech kukuřice, a to již na mírně svažitých pozemcích. Zatímco v zimě jsme měli v půdě nasycení vodou a chlad, v létě jsou póry naplněny vzduchem a teplem. S nástupem sucha se snižuje rozkladná činnost mikrobů v půdě. Místo toho nyní scénu ovládá svět půdních živočichů. Byla-li v zimě procesní převaha fyzického, na jaře étericky-živého, pak v létě je to převaha duševně-astrálního. Činností půdních živočichů žijících ve vzduchu a teple probíhají procesy zvnitřňování, astralizace. Zatímco v pokročilém jaru se půdní živočichové svou rytím a hrabáním a zanecháváním exkrementů podstatně podíleli na vytváření hrubě porézní kypré půdy a jejího systému chodbiček, od léta k podzimu se jejich funkce postupně mění. Nyní nacházejí hojnost potravy v odumírající organické hmotě, především v prokořeněné svrchní vrstvě půdy, a starají se o to, aby tento «výživný humus» byl průchodem jejich trávicím traktem přeměněn na trvalé formy humusu. To, co se na jaře odbouralo z humusu ve prospěch vegetativního růstu rostlin, se obnovuje díky humusotvorné činnosti půdních živočichů, a to především od vrcholného léta ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222). Tento proces tvorby humusu probíhá časově polárně k procesu krystalizace během zimy a odehrává se v temnotě země. V důsledku toho musí být všechny rostlinné zbytky vzestupné části roku zapracovány do půdy v sestupné části roku. To se děje pracovním postupem, který organické zbytky na povrchu půdy, jako jsou strniště, zbytky slámy a mlácení, plevele, vmíchává do vrstvy kypré půdy. Toto «mulčovací zpracování» zasahuje hlouběji než jarní povrchové ošetřování kůže půdy, ale v ideálním případě ne hlouběji, než sahá vrstva kypré půdy vytvořená na jaře (cca 8–10 cm). Je-li tato vrstva plně vyzrálá, zanechává po zpracování jemně drobivou vrstvu, která přerušuje kapilární vzestup vody, chrání tak před dalším odpařováním, přijímá přívalové deště a vytváří lůžko pro výdrol a semena plevelů (Obrázek 13, s. 222). {{SE|222}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 13, S. 222.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 13: Sommer- und Herbstprozesse im Boden und deren Lenkung durch Mulch- und Tiefenbearbeitung.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Letní proces tvorby humusu podporuje mulčování tím, že navzdory silnému slunečnímu záření, teplu a převládajícímu suchu umožňuje půdním živočichům vhodné životní podmínky. To si ukážeme na příkladu podmítky strniště po sklizni obilí a na činnosti žížal. Po odklizení slámy se musí neprodleně provést podmítka strniště. V dobách před nástupem sklizně kombajnem (1950/60) se obilí sklízelo ve žluté zralosti do snopů, stavělo se do panáků k dozrání a dosušení, ukládalo se do stodoly a zpravidla se mlátilo v zimě. Přednost tohoto sklizňového postupu spočívala v následujícím:<br /> <br /> * Podmítka strniště o cca 14 dní dříve ve srovnání s plnou zralostí nutnou pro sklizeň kombajnem.<br /> * Zachování kyprosti půdy.<br /> * Ochrana před vysycháním a v ideálním případě dřívější setí meziplodiny.<br /> * Oddělený sběr plev. S bylinnými přísadami jsou vhodným dietetikem pro dojnice v zimním krmení.<br /> * Nevypadaná semena plevelů se dostanou se slámou z pole a mohou být použita při «spalování semen», což je postup,<br /> {{SE|223}}<br /> <br /> který doporučuje Rudolf Steiner&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 155.&lt;/ref&gt; k potlačení rozmnožování plevelů.<br /> <br /> * Ztráty při sklizni byly sice o něco vyšší, ale prospívaly volně žijící zvěři, především ptactvu.<br /> <br /> Vysoké umění letního zpracování strniště s koňským potahem spočívalo v tom, že podmítací pluh následoval bezprostředně za sečením samovazem, takže snopy padaly již na podmítnuté strniště. Sklizeň kombajnem jako technologicky nejelegantnější a nejefektivnější sklizňový postup pak brzy zvítězila. Toto vítězství šlo na úkor dřívějšího zpracování půdy šetřícího její kyprost a zásadně změnilo chod hospodářství.<br /> <br /> Mulčovací zpracování sice ničí narostlou letní kyprost půdy, ale zároveň mísí zbytky strniště a plevelů s kořenovou hmotou kypré, drobivé půdy. V tom nachází svět půdních živočichů, především žížaly, ideální podmínky, které potřebuje k rozvinutí své činnosti. Jsou to:<br /> <br /> * jemně rozptýlená nabídka potravy z odumřelých rostlinných zbytků,<br /> * jemně drobivá kyprá vrstva, kterou se žížaly mohou protlačovat všemi směry půdou,<br /> * intenzivní provzdušnění půdy a tím i zásobování kyslíkem,<br /> * tma pro světloplaché půdní živočichy,<br /> * dostatečná vlhkost: Voda kapilárně vzlínající z nezpracovaného podloží se odpařuje na spodní hranici mulčovací vrstvy a při nočním ochlazení se tam sráží jako rosa.<br /> <br /> Jsou-li tyto podmínky zajištěny, jsou žížaly (''Lumbricidae'') lákány ze hlubších zón půdy svými chodbičkami nahoru do mulčovací vrstvy, kde svou blahodárnou trávicí činností přeměňují výživný humus na trvalý humus. Bylo-li na jaře jakési vychlípení, zvnějšnění života kořene a jeho srůstání se zemí, tvořící exogenní symbiózy, pak v těle mimo jiné žížaly se jedná o vchlípení života, proces zvnitřnění. V prvním případě se humus odbourává, tj. život v něm uchovaný se v bakteriálně-symbiotické činnosti přeměňuje ve prospěch vegetativního růstu. V případě vchlípení je současný život prostřednictvím endogenní symbiózy pod režií {{SE|224}}<br /> <br /> duševní neboli astrální organizace přetvářen v uchovávající život nově se tvořících jílovito-humusových komplexů, což je děj, který probíhá převážně v období léta a podzimu. Tato nová tvorba látek v hospodaření přírody podněcuje k následujícím otázkám: Dokáží žížaly ve svém trávicím traktu zpracovat ony tvarotvorné síly, které z «nejvzdálenějšího kosmu» vyzařují skrze křemen, vápno a jíl, ještě zemitěji než rostliny, které se formují do své podoby? Jsou to tyto tvarotvorné síly, které spojují navzájem polární zemské látky, krystalický jíl a zbytky obecně rostlinného, ve vyšší jednotu, v jílovito-humusový komplex? A je to toto spojení minerálních a rostlinných látek oduševnělou činností žížal, které vytváří to, co se běžně nazývá matečnou půdou? Tato zvláštní schopnost žížaly platí jistě v různé míře i pro jiné druhy červů a pro živočichy, kteří žijí v půdě ve stadiu larvy ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtbildung_und_Reifung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Tvorba plodů a zrání ====<br /> <br /> Od časného léta se vegetativní růstové dění přesouvá do vyrůstání, substanciální výplně a formování plodů. Zpočátku jsou plody ještě zelené a asimilují na slunečním světle. Plod přibývá na objemu. Asimiláty, které až do doby kvetení zčásti sloužily vegetativnímu růstu, zčásti skrze kořen výživě půdního života, se kupí v praskajícím se plnícím plodu. Pochod zrání se uskutečňuje jak jako proces vnitřního působení, tak jako proces vnějšího působení.<br /> <br /> Vnější působení se projevuje v proměně ze zeleně na barevnou nádheru podobnou kvítku, dále v pronikavých vůních a v orosené průsvitné slupce jako přidechnuté zvenčí. Jsou to zjevné formy působení aktuálního slunečního záření a do něj vetknutých záření nadslunečních planet. Tak Mars způsobuje zbarvení červené, Jupiter bílé a žluté a Saturn modré.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 55.&lt;/ref&gt; V kterýchkoliv orgánech rostliny se proud šťáv ke vzpružující fruktifikaci zastaví — tedy kde vegetativní růst ustane nebo docela skončí — působí shora dolů kvetební impuls, přímé působení Slunce, podporované planetami od Slunce vzdálenými. Vnější zbarvení plodu pokračuje s postupující zralostí v obvykle jiných, méně intenzivních {{SE|225}}<br /> <br /> barevných tónech směrem dovnitř. Co tak rostlina jako čistě živoucí bytost jen zvenčí jako vyšší působení sil duševně-astrálního obklopuje a jemně se dotýká, to v dozrávajícím plodu do něj proniká hlouběji. Léčivé působení léčivých bylin spočívá právě na tomto pochodu a u zvlášť ustrojených planě rostoucích rostlin, např. rulíku zlomocného, ''Atropa belladonna'', může tento vést až k smrtonosnému tvoření jedu. U potravních rostlin se lidem v pradávné době pěstování rostlin, před třetím předkřesťanským tisíciletím, podařilo tento do života rostliny hlouběji pronikající astralizační proces ušlechtit k výživnosti.<br /> <br /> Při tvorbě humusu z rozmanitosti barevných a tvarově pestrých organických zbytků se rovněž uskutečňuje zrání k jakési organicko-minerální plodině — ke zmíněnému jílovohuminovému komplexu. Tato «plodina» je skrz naskrz černá, obraz toho, co bylo v praperských dobách jako «temnota» (zemský pól) postaveno naproti «světlu» (kosmický pól). V humusu je to Všeobecně-Rostlinné, které se zcela stalo «zemí»: humus «je konečným produktem zemitého se zemitým».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Notizen im Anhang, S. 274.&lt;/ref&gt; «Kosmické horniny, to křemičité přijímá světlo do země a přivádí je k působení v zemitém», humus nikoliv. Je to «bezsvětelné působení», které humus «vytváří».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 59.&lt;/ref&gt; Tento pokyn poukazuje mimo jiné na rozklad a výstavbu humusu probíhající ve tmě půdy skrze heterotrofní, bakteriálně-rostlinný život.<br /> <br /> Rostlina roste s kořenem, stonkem, listem a květem až k plodu a semenné zralosti především z «bezprostředního spolužití» s klasickými živly «země a vody».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 15. Juni 1924, S. 192.&lt;/ref&gt; Tyto ji zprostředkovávají jakési vnitřní působení, jež se projevuje v «zemní šťávě» (''Xylem'') proudící vzhůru v ose Země–Slunce. V ní proudí vzhůru — pojaté éterickou organizací rostliny — rozpuštěné látky země a «tvarotvorné síly» sféry stálic a slučují se s tepelnými a světelnými silami Slunce a planet za vzniku látkových kompozic vlastních každému druhu rostlin (bílkoviny, sacharidy, tuky, oleje, aromata, vitamíny atd.). Je to živoucí dění zaměřené na celek, řízené četnými enzymy. Tato silová útvarová uskupení vedou na cestě k plné zralosti ke vzniku stále nových, od stupně ke stupni komplexněji se strukturujících látkových kompozic. Nezralost plodu je vyznačena tím, že enzymatická aktivita ještě není {{SE|226}}<br /> <br /> uzavřena a jsou dále vytvářeny organické sloučeniny charakteristické pro určité vývojové stadium v procesu zrání. Tak se v tržních plodech, které navenek vypadají zrale, nalézají zhusta skupiny látek, jež vykazují fyziologickou nezralost, jako např. dehydroaskorbová kyselina (fyziologický předstupeň askorbové kyseliny, vitamínu C) nebo nízkomolekulární předstupně k tvorbě bílkovin (jako jsou dusičnany, volné aminokyseliny, amidy atd.).&lt;ref&gt;Manfred Klett: ''Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung'', Inst. f. Biol.-Dyn. Forschung, Darmstadt 1968.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Johannes Klein: ''Der Einfluss verschiedener Düngearten in gestaffelter Dosierung auf Qualität und Haltbarkeit pflanzlicher Produkte'', Inst. f. Biol.-Dyn. Forschung, Darmstadt 1968.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Přesněji vzato, při dnešní masové výrobě se fenomén fyziologické nezralosti vyskytuje takřka obecně pro všechny skupiny látek. Teprve když fyziologické procesy přijdou k odpočinku — tedy když enzymatická aktivita přestane — je dosaženo stadia plné zralosti a tím výživově-fyziologického optima tvorby kvality. Teprve ve fyziologické plné zralosti požíváme potravní plod, v němž kosmicko-zemské «vnější působení» a kosmicko-zemské «vnitřní působení» vstupují do dokonalé syntézy. Tato dokonalost nebývá pravidlem dosažena. «Vnější působení» předstírá plnou zralost, aktivita «vnitřního působení» oproti tomu nenachází konce. Tento takto derangovaný metabolismus vede k nedostatečné trvanlivosti&lt;ref&gt;Ilias Samaras: ''Nachernteverhalten unterschiedlich gedüngter Gemüsearten mit besonderer Berücksichtigung physiologischer und mikrobieller Parameter'', Dissertation, Gießen 1977.&lt;/ref&gt; a dává podnět ke znepokojení, zda v tom nespatřovat podstatnou příčinu chronických onemocnění. Důvody postupného snižování výživné hodnoty jsou:<br /> <br /> * Globální dostupnost: Sklizeň v nezralém stavu, chlazení na světových přepravních trasách — poté uměle indukované dozrávání, např. banány.<br /> * Dusíkaté hnojení (srov. kap. Hnojení): Od základu narušený či hypertrofický metabolismus rostlin. Ty chtějí stále dál růst.<br /> * Monokultura: Je umožněna všemi druhy genové techniky (GMO), svévolným zásahem do genomu, který je fyzickým stínem praobce rostlin, a také plošným nasazením životu nepřátelských pesticidů, herbicidů a dalších regulátorů růstu.<br /> <br /> Pojmová tvorba k otázce kvality potravin spočívá na materialistickém pojetí života. Vedle genetiky zůstala tato tvorba v podstatě u kvantitativní látková analytiky a dovedla k pojmu «látkové ekvivalence», která v živém neexistuje. «Více nebo méně» určité skupiny látek říká v nejlepším případě teprve {{SE|227}}<br /> <br /> něco, když je do úvahy vzat i časový faktor. K tomuto cíli musí být stadia zralosti analyticky sledována. Pokud se ve vyzrálém produktu nalézají skupiny látek, jež jsou ukazateli stadií nezralosti, musí být výsledek hodnocen záporně. Tímto způsobem může i kvantitativní analýza přispět k výpovědi o kvalitě. To ovšem vyžaduje značný analytický náklad a přesahuje nákladový rámec pro rutinní šetření.<br /> <br /> Podstatné rozšíření tvorby úsudku ohledně vyzrálosti a kvality potravin umožňují «Bildschaffende Methoden» (zobrazovací metody)&lt;ref&gt;Herbert Koepf, Bo D. Petterson, Wolfgang Schaumann: ''Biologische Landwirtschaft'', Stuttgart 1980, 303 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Wilfried Kamphausen: «Qualität im biologisch-dynamischen Obstbau», in: Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft'', Dornach 2007, 377 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Paul Doesburg et al.: «Standardisation and performance of a visual Gestalt evaluation of biocrystallisation patterns reflecting ripening and decomposition processes in food samples». ''Biological Agriculture &amp; Horticulture: An International Journal for sustainable Production Systems'', 2014, S. 1–18.&lt;/ref&gt; jako krystalace chloridu měďnatého, stoupavý obraz a chromatogram na kruhovém filtru. Pravda o hodnotě potravního výrobku se nejblíže přibližuje úsudku toho, skrz jehož ducha, srdce a ruce vzniká. Duch budiž řečeno: stálé úsilí o poznání toho, co v kosmu a zemi vládne a žije a co se v tomto velkém poli napětí co do sil a látek jako fyzický odraz duchovního praobce formuje.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Geräte_zur_sommerlichen_Mulchbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Nářadí pro letní mulčování ====<br /> <br /> Jestliže na jaře sloužily ke krustenbrechung nástroje jako brány, plečka a motyky, pak v postvýsledkové době léta nastupují takové, které mají svrchní půdu mělce kypřit a mísit s rostlinnými zbytky. Podle mocnosti drobtovité gareschicht dosahuje hloubka zpracování půdy 8 až 12 cm ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222). Rozmanitost nástrojů svědčí o tom, že zjevně žádný z nich plně neodpovídá všem požadovaným nárokům mulčování. Klasickým nástrojem podmítky byl a svou funkcí jím stále ještě mohl být loupací pluh: Plně prokrajuje spodek, mělce obrací a úzce krojí — ve střižném rozrývání a drobtovitě-sypném ukládání zralosti půdy má dobrý promísicí efekt. Při dnešních požadovaných velkých záběrových šířkách loupacích pluhů a stopách tlaku kombajnů sahajících většinou až ke spodku gareschicht je čistá loupací práce stěží {{SE|228}}<br /> <br /> ještě proveditelná. Na místo loupacího pluhu nastoupila v padesátých a šedesátých letech 20. století na krátkou dobu fréza. Měla být spasitelkou. Hřídel osazená sekacími noži se otáčí, poháněná vývodovým hřídelem, bije do půdy, vzdouvá ji a ukládá výtečně promíchanou. Závažné negativní průvodní jevy — tvorba skluzkové podrážky, uzavírání žížalích chodeb, sekání žížal, ztráta zralosti půdy zabahnění při přívalových deštích, vysoké opotřebení a energetická náročnost — vedly (s výjimkou zahradnictví) k jejímu brzkému zmizení. Jiným nástrojům poháněným vývodovým hřídelem, např. s dopředu kypřícími radličkami, byl rovněž přisouzen jen omezený úspěch. Dnes běžné postupy tvoří pestrou variaci nástrojů pro podmítku s kypřením půdy, vesměs s mírným promísicím účinkem. Loupacímu pluhu se nejvíce blíží talířová brána s hloubkou zpracování cca 5 cm. Lpí na ní nevýhoda, že prokrajuje a rozptyluje oddenky pýru, a tím přispívá k jeho množení. Tuto nevýhodu vynahrazuje úzkosečný, mnohozubý kypřič tím, že oddenky vytrhává a vynáší na povrch, takže je lze snáze vybrančovat. Jeho velkou nevýhodou však je, že nedostatečně mísí a gareschicht nepodkrojuje v celé šíři. Pcháč a šťovík mu příliš neodolávají. Kypřiče s odpovídajícími kombinacemi nástrojů mohou v tomto směru napomoci.<br /> <br /> Často vyslovovaná téze k podmítce — «flach mischen und tief lockern» («mělce mísit a hluboce kypřit») — nemůže platit takto obecně. Hlubší kypření celého vrstevného paketu přerušuje kapilární vzestup vody, urychluje vysychání a tím i činnost půdních živočichů. Hloubkové kypření může v zhutněné půdě působit blahodárně tehdy, když se pracuje úzkými radličkami při větších roztečích zubů (cca 50 cm).<br /> <br /> Koneckonců platí: Všechny nástroje zpracování půdy jsou nástrojem — jako kladivo a dláto v ruce sochaře. Nikoli jimi samými vzniká umělecké dílo, nýbrž skrze ně vedoucím, vnímajícím a myslícím duchem člověka.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Herbstprozess_und_die_Bodenbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Podzimní proces a zpracování půdy ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Reifen,_Verwandeln,_Sterben&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zrání, proměna, umírání ====<br /> <br /> Ve dnech vrcholného léta, hluboko do září, dává o sobě podzim vědět čím dál zřetelněji. V chladnoucích nocích konce srpna {{SE|229}}<br /> <br /> opět přibývá rosy, ranní mlhy stoupají a vyplňují údolí. Ohlašuje se nové roční dění, jehož podoby stojí v polárním protikladu k jaru. Zatímco na jaře proudí síly země do vnějšího okruhu a s sebou jako by nesou rostliny pnoucí se vzhůru – země tedy vydává, co v zimním klidu chovala v sobě –, v létě se vše vylévá v bohatství tvarů a barev a do tvorby výživných plodů, aby se na podzim v jediném velkém nádechovém tahu navráti zpět k zemi.&lt;ref&gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: ''Der Jahreskreislauf als Atmungsvorgang der Erde und die vier großen Festeszeiten'', GA 223, Dornach 1990.&lt;/ref&gt; Pravá podzimní nálada se rozehřívá kolem Michala koncem září a často se táhne v teplých, zlatých dnech až do října. Na povrchu čerstvě vyseté podzimní setby se náhle zaableskne stříbrný lesk pavučin utkaných přes celou šíři pole; nastává «babí léto»! Je to čas, kdy posledním plodinám – krmné řepě a cukrovce, zelí, mrkvi a dalším – se pole vyprazdňuje. Pro tyto pozdní okopaniny znamenají zlaté, sluncem prodchnuté říjnové dny ještě vydatný přírůstek výnosu a především nejvyšší stupeň tvorby kvality v plné zralosti. Totéž platí pro pozdně dozrávající druhy ovoce i pro vinnou révu. Je to také čas, kdy dřevnatějící stromy a keře – ať v sadech, živých plotech a polních hájcích, nebo v lesích – ještě jednou «rozkvétají» v listech zemitým leskem, než po prvním mrazu v ranním slunci tu jeden, onde druhý list bezhlasně splyne k zemi, nebo než listopadové vichry naráz vymetou větve do holá.<br /> <br /> Podzim je čas dovršení zrání a velkého tichého umírání. Co před chvílí ještě nechávalo strom a keř zářit v zeleni listí, nyní to leží větrem zafouknuto na zemi, vydáno napospas tlení.<br /> <br /> Týž proces proměny, přechod do trvalých forem a umírání, zachvacuje svět živočichů. Každý podzim to znovu překvapí: najednou jsou vlaštovky pryč, s nimi i jiné druhy ptáků na velikém tahu na jih; po cestních mezích již žádný motýl nevzlétne a žádný nekepří jako bloudivý květ nad obilními lány. Živé bzučení a šumění hmyzu je u konce. Kam zmizeli? Tu ještě poslední návštěva u kvítku, pak kladení vajíček na chráněném místě pod kůrou stromů, ve skulinách a dutinách, {{SE|230}}<br /> <br /> nebo přezimování ve stadiu kukly, nebo dokonce jako imago u společensky žijícího hmyzu, jakým je včelí roj. V půdě přechází jednobuněčný bakteriální život do trvalých forem, houbový život tvoří spory. Strom, keř, bylina a tráva tvoří semena, půdní hmyz klade vajíčka, žížaly se stahují do dutinkových prostor hlubších půdních vrstev. Bohatství zjevů raného podzimu chudne před očima a nakonec vtiskuje krajinnému obrazu svou pečeť tuhé, jako odumřelé větvoví stromů a keřů. Jediné, co při tomto umírání poskytuje vnímavému pohledu ještě naději na přetrvávající působení života, je trpká stálezelená jehlantí, ještě syté zelení luk a pastvin a jemné zelení podzimní setby.<br /> <br /> Co na podzim zaniká, jsou formy, které získaly svůj ročně specifický ráz prostřednictvím kosmicko-pozemského spolupůsobení látek a sil ve vzestupném roce. Již ve vadnutí květu se étérické, obrazotvorné živé, odděluje od toho, co se podle duchovního praobraz rostliny astrálně zformovalo. V tvorbě semen a humusu vzniká tento souvislost nově, vložení zárodku v proudu časů. Co se však uvolňuje z vazby na život smyslově vnímatelného fyzického světa, je nadsmyslové; propléstá se tak s podzimně zasvěcujícím světlem a teplem, že toto ve srovnání s jarem připadá vnímání mnohem plnějším, duchovně-duševně nasyceným, ano, ve své bytostné povaze navzájem silněji odděleným. To, co se v umírání uvolňuje, odděluje, může být pociťováno jako probouzení duchů prostupující celou přírodu. Uzavírá-li se člověk tomuto vnějšímu dění smrti, může si uvědomit smrt přemáhající sílu vlastního já-bytosti. Uvolňuje odvahové síly, michaelovské předtuchové cítění a předvídavé myšlení, jež je tak otevřeno budoucnosti a vývoji, jak je naopak otevřena rostlina, která v reprodukčním proudu od semene k semeni své bytí zachovává a uchovává.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Bodenbearbeitung_im_Herbst&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zpracování půdy na podzim ====<br /> <br /> Obilniny, s výjimkou kukuřice, jsou střídavě rostoucí; existují letní a ozimé formy. Ty druhé se sejí časně na podzim a v pozdních výsevech až do listopadu či prosince. Pozdní výsevy podporují reprodukční sílu semen, a tím schopnost zachování odrůd, zatímco podzimní výsevy bližší létu podporují «Nährhaftigkeit» (výživnost).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S.109.&lt;/ref&gt; Ozimy potřebují {{SE|231}}<br /> <br /> jako následnou plodinu po jiném druhu obilí, po okopaninách, meziplodině nebo krmných plodinách hlubší, kypřicí, obracecí a mísicí zpracování půdy. V případě meziplodiny jako zeleného hnojení musí být tato včas posečena, nechána zavadnout a poté zamulčována, než může být vtažena setební brázda, případně s půdně zhutňujícími přívěsy. Příliš dlouhé čekání v naději na nárůst hmoty může mít špatné následky: Silný padající déšť u zkracujících se dnů, přetrvávající mlha nebo mrholení způsobují při ne zcela zavadlé zelené hmotě hnilobu. Ta vede zejména na těžkých půdách prostřednictvím anaerobního prostředí k trvalým poruchám růstu. Hlubší setební brázda uvolňuje jemným klíčním kořínkům cestu, aby mohly přísně směřovat do hloubky. Je překvapivé vidět, jak rychle, přímočaře a hluboko prorůstají na podzim spolu s drobivou zeminou v jednotu. Tak jako rostliny na jaře při prodlužujících se dnech s lodyhou, listem a květem jakoby dorůstají ze země a směřují ke světlu, tak se na pozdní podzim při prvních nočních mrazech a prodlužujících se nocích v přitisknuté listové růžici přichycují ke zdu a svěřují své kořeny svisle do hloubky. Kořen se žene a roste do vnějšího bezsvětla a setkává se v temnotě země s kosmickým zářením působícím prostřednictvím křemene, vápence a jílu v pozemském, jež tvaruje praobraz rostlinných rodů, čeledí atd. do fyzicko-smyslového odrazu.<br /> <br /> Zpracování půdy přiměřené podzimnímu procesu přirozeného odumírání se již primárně netýká podpory a zachování životních procesů, jak je tomu u povrchového zpracování na jaře k aktivaci rozkladu humusu nebo u mulčovacího zpracování v létě k podpoře budování humusu. Zapravení porostu zeleného hnojení nebo krmné plochy sice přivádí do půdy výživný humus, ten se však z velké části přemění teprve na jaře následujícího ročního cyklu a přispívá k půdní dynamice. Zpracování půdy na podzim přísně vzato nebere ohled na minulé, nýbrž připravuje budoucí — zimní proces. Pozornost se nyní neobrací na zpracování metabolického pólu, humusové vrstvy, nýbrž na minerální složku půdy, na jíl, prach a jemný písek. Podzim, zejména pozdní podzim, dovoluje hluboké nebo jílové zpracování, podzimní/zimní brázdu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Abbildung 13]], S. 222). Ta způsobuje zničení — nebo lépe: chaotizaci — všeho toho, co se tak úžasně v průběhu roku v přísném řádu vybudovalo jako půdní život tvořící zralost půdy. To je nyní třeba — spolu s minerálními složkami půdy — chaotizovat, v přípravě na {{SE|232}}<br /> <br /> krystalizační procesy přicházející zimy a na uložení zárodku nového vývoje půdy v roce následujícím. Platí staré slovo: «Vor dem Winter gepflügt, ist halb gedüngt.» (Před zimou pooráno — napůl pohnojeno.)&lt;ref&gt;Chaotizace znamená převedení utvořeného do neutváreného stavu. V daném případě to znamená mechanicky rozlomit, uvolnit a promísit půdní strukturu, která vyrůstala prostřednictvím komplexních životních procesů v průběhu předcházejícího ročního cyklu (zralost půdy), zvířit ji, přemísťovat půdní částice vertikálně a horizontálně. Životem utvořená svrchní půda se stupňovitě přibližuje anorganickému stavu prostorového vedle sebe. Tato mechanická chaotizace připravuje půdu na přijetí vstupujících formativních sil zimy a nově oživujících planetárních a slunečních formativních sil přicházejícího jara.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Klasickým nástrojem hluboké orby je obracecí pluh (Abbildung 13, S. 222). V ekologickém zemědělství upadl z více hledisek do nemilosti, s důsledkem obratu k «bezorebné kultivaci půdy» na různých místech. Pluhové práci se vyčítají pochybení, která nelze odůvodnit v ní samé, nýbrž jsou důsledkem konstrukcí zaměřených především na pracovně-ekonomickou a technickou efektivitu. Dnešní pluhy, zpravidla těžké víceradličné celoobracecí pluhy, jsou konstruovány pro hloubku orby 25 až 35 cm a více a pro šířku záběru 35 až 45 cm. «Podle tvaru tělesa pluhu a rychlosti orby je půda přemísťována 20 až 70 cm vpřed a 40 až 70 cm do strany.»&lt;ref&gt;Walter Feuerlein: ''Geräte zur Bodenbearbeitung'', Stuttgart 1971, S. 40.&lt;/ref&gt; Toto velké přemístění si vynucuje odpovídající vyšší energetický výdaj. Přitom se obrací nahoru mnohem více neoživené minerální půdy a humusní svrchní půda dolů, a nevyhnutelně musí být brázda kvůli širokým kolům traktoru široce vyklizena. Tomuto problému se čelí víceradličnými pluhy přesahujícími šířku traktoru, které umožňují jet mimo brázdu, nebo se pluh nahrazuje těžkým kypřičem, diskovým pluhem a jinými stroji.<br /> <br /> Pluh uvolňuje brázdový hranol v poměru šířky (b) k hloubce (h) b:h = 1,2:1 až 1,4:1 — v kypré půdě o něco užší, avšak ne užší než 1:1.&lt;ref&gt;Ebd., S. 39.&lt;/ref&gt; Podchycuje s «podbřím» radličky hroudu, odlamuje ji od podloží, vede ji přes zkroucené odhrnovací plech, čímž se brázdový hranol v střihovém účinku rozpadá na předem dané lomy a, přesunut o šířku záběru, se přiklání přibližně pod úhlem 135° k předcházející ornici. Humusní svrchní půda se přitom buď seshora dolů ubývajícím způsobem drobí do krátce vznikající mezery před uložením hrouda, nebo je, v případě zapravení chlévského hnoje respektive {{SE|233}}<br /> <br /> víceleté hlavní krmné plodiny, s předradličkou napřed vhazována dolů do brázdy. Dvojvrstvým pluhem se usiluje o to, aby se zabránilo zahrnutí na výživný humus bohaté svrchní půdy. Přes vinutí odhrnovacího plechu se dostává jílem, prachem a jemným pískem bohatá spodní půda na povrch a tvoří hřeben brázdy. Její minerální podíly jsou tak přímo a bezprostředně vystaveny krystalotvorným silám kosmu v zimě, jakož i mrazové destrukci a v příštím roce silám zvětrávání. Tím, že je v přiměřené míře anorganický materiál vyzdvižen, dostává se pod oživující vliv sil metabolického pólu. Hluboká nebo jílová obdělávání mísí a chaotizuje ve vertikále. Omlazuje půdu, přináší z hloubky nahoru, co bylo mikroerozí prostřednictvím vsakující se vody přemístěno dolů jako nejjemnější jílové částice.<br /> <br /> V biologicko-dynamickém ackerbau by hloubka orby při podzimním setí normálně neměla přesahovat 16 až 18 cm, respektive 20 cm v případě zimní brázdy. To znamená při poměru šířky k hloubce 1,4:1 a šířce záběru přibližně 23 až 30 cm podstatně umírněnější přemístění. Problém bočního tlaku pneumatiky zde ovšem zůstává nevyřešen.<br /> <br /> «Hrubá zimní brázda» měla výhodu, že se půda s rozšířenou povrchem exponuje «krystalotvorným silám vzdáleného kosmu», a nevýhodu, že musela být na počátku jara urovnána smykováním. Tato nevýhoda je odstraněna přívěsy za pluhem — podpovrchovým zhutňovačem pro podzimní výsevy, mimo jiné aby se zabránilo vyzdvižení mladého porostu mrazem, nebo, pro zimní brázdu, vyrovnávající a drobivou Notzonegge a dalšími. V případě verdichtání podloží nebo pluhové paty lze pomocí hloubkového kypřiče uchyceného pod radličkou pracovat k postupnému prohloubení ornice.<br /> <br /> Pluh má své místo na konci vývoje půdy v průběhu roku, tehdy, když životní procesy v přírodním hospodářství přecházejí do všeobecného odumírání. Pluh chaotizuje to, co v půdě z rozmanitosti života dozrálo. Uvádí odumřelé zcela do stavu fyzického a je tím průkopníkem pro zimní proces, který do tohoto fyzického úmrtí vkládá duchovní zárodek nového života — nového cyklu vývoje půdy a rostlin v příštím roce.<br /> <br /> Kypřič se vyvinul v cenné doplnění, a to v částečnou náhradu pluhu. Charakterizuje jej pestrost nástrojů, od úzkých radliček až po plně řezající {{SE|234}}<br /> <br /> křídlové radličky, přesné nastavení pracovní hloubky a různorodé drobivé přívěsy. Hodí se pro mělký podmítací obrat strniště stejně tak jako pro hlubší obrat na podzim, například klíčícího jetele. Na mnoha místech se kypřič stejně jako pluh stal nástrojem hluboké orby, který připravuje půdy na zimu.<br /> <br /> Biologicko-dynamický zemědělec potřebuje pro své půdy a kultury vhodné zpracovací stroje. K dispozici mu stojí pestře rozvětvená nabídka na trhu. Hledání rozhodnutí z něj dělá experimentátora; hledá hodnoticí kritéria, která může nalézt jedině sám — pozorujíc a myslíc v činném zacházení. Poznává, že nabízená technika zpracování půdy mnohokrát jeho poznatkům a přáním neodpovídá. Zpracovací postupy, které by podle své funkce měly na sebe v čase navazovat, jsou sjednoceny kombinovanými těžkými stroji, například rotační brány a secí stroje, nebo jsou při vysoké efektivitě předimenzovány, například pluhy. Umění zpracování půdy, jež se odehrává jako dění v čase, se redukuje na pouhé technické odbavení.<br /> <br /> Tak se nestane jinak, než že biologicko-dynamický zemědělec se cítí vyzván ke svému vynalézavému duchu i na poli techniky zpracování půdy. Porozumění čtyřem ročním procesům mu ukazuje směr. {{SE|235}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zweite_Säule:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Druhý pilíř: ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vom_Wesen_der_Fruchtfolge&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === O podstatě střídání plodin ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Fruchtfolge_und_die_Lebensorganisation_des_landwirtschaftlichen_Organismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Střídání plodin a životní organizace zemědělského organismu ===<br /> <br /> Druhým nosným pilířem polního a zahradního hospodářství je osevní postup. Je to orgán životní organizace statku nebo — řečeno obrazem zemědělského organismu a jemu vlastní «vznikající zemědělské individuality» — jejího éterkového těla. V čem se tento projevuje? Je utkán z kráftového světa působícího z nadsmyslového. Rudolf Steiner jej označuje jako «univerzální síly», které staví do protikladu k «centrálním silám» tímto způsobem:<br /> <br /> Pro jevy probíhající v neživém lze říci: «Jeví se jako ovládané silami, které vyzařují z podstaty látky, od — relativního — středu k periferii. Životní jevy ukazují látku ovládanou silami, jež působí z vnějšku dovnitř, směrem k relativnímu středu. Při přechodu do života se musí látka vymanit ze sil vyzařujících a podřídit se silám vstřebávaným. […] Přijímá do sebe síly, které ze všech stran vstupují z mimozemského směrem k Zemi […] Ze všech stran na ni působí tyto síly, jako by směřovaly k středu Země.»<br /> <br /> Éterické tělo tedy náleží všem živým tvorům, ale nelze si je představit jako útvar v prostoru. Neomezují je fyzikální zákony působící v prostoru, nýbrž se utváří jako «tělo časů» skrze síly, jež vstupují z vyšší sféry duševně-astrálního, ze zásvětí času a prostoru. Síly éterického jsou čistě funkcionální povahy. Jsou všudypřítomné a tvoří — přitékajíce z periferie v nezměrné mnohotvárnosti — jaksi základní substanci kosmu. Duševně-astrální jim zprostředkovává směr jejich působení; činí z nich síly tvarující, formotvorné, jež se uzavírají v celistvost, v éterické tělo a — v substančním okruhu pozemského — zapalují život a nechávají jej vyrůstat do fyzicko-smyslových forem. {{SE|236}}<br /> <br /> Éterické tělo rostliny se stává v její formě (časové Gestaltu) názorným obrazem. Je médiem stávání se, smysluplného časového sledu — jako například procesuální dění rostliny, jež se odvíjí od klíčku přes výhonek ke květu. Bildekräftig-funkcionální základ éterického těla povznáší látky ovládané centrálními silami Země a odcizuje je jejich ryze fyzikálním vlastnostem. Komponuje je do organických látkových sloučenin, jako jsou bílkoviny, sacharidy apod., jejichž specifické funkční souslednosti přivádějí k jevu formu rostliny. Život se stává jevem ve formách, které vytváří za pomoci pozemských látek.<br /> <br /> Univerzální síly jsou čtveré povahy: diferencují se v éter tepla, éter světla, chemický éter (také zvukový neboli číselný éter) a éter života.&lt;ref&gt;Ernst Marti: ''Die vier Äther – zu Rudolf Steiners Ätherlehre'', Stuttgart 2016, 60 S.&lt;/ref&gt; Spojují se pod vlivem duševního čili astrálního těla v éterické tělo a to se zviditelňuje ve formách skrze látky, jež působí v živlech tepla, vzduchu, vody, země. Centrálními silami se rostlina ohraničuje do své pozemské Gestalt, universálními silami je otevřená vztahově všemi směry. Tak roste buk — vstřebávaje proudící záření kosmu — ve vztahu k celku do stromu, čekanka ve vztahu k celku v bylinu, luční lipnice ve vztahu k celku v trávu. Zároveň jsou však skrze látkoví působení v rámci čtyř živlů vázány na určité místo na Zemi. Universální povaha éterického si může v pozemském vytvořit obraz pouze v mnohosti jednotlivého. Příroda všude tam, kde se může rozvinout život — ať v pralese, savaně, na louce, na rašeliništi apod. —, vytváří místu odpovídající mnohoznačnost, druhovou rozmanitost rostlinných forem. Stojí vedle sebe v prostorovém sousedství, přičemž rostliny téhož druhu se zpravidla střídají s jinými druhy; například v nedotčeném pralese nestojí tytéž druhy stromů vedle sebe. Mnohoznačnost rostlinných druhů na jednom stanovišti je princip, který příroda předžívá. Tato rozmanitost tvoří spolu se všemi organismy žijícími v půdě a nad ní nadřazený, étericko-astrální silový celek — nebo — ekologicky řečeno — životní prostor (biotop) a pro něj charakteristické společenstvo živých organismů (biocenózu). Tato rozmanitost je to, co udržuje trvání, zdraví a reprodukční sílu v přírodním hospodářství. Ryze fyzicko-minerální tenduje k rozpadání — příkladný fenomén<br /> <br /> Příkladným fenoménem pro to je písek –, kdežto živě-éterické naopak buduje vyšší celky.<br /> <br /> Tento pra-ekologický princip je v jednotlivých článcích zemědělského organismu, především v polním hospodářství a zahradnictví, narušován principem monokultury. Pšenice, brambory na poli, salát v zahradě stojí zpravidla — odhlédneme-li od smíšených kultur — jako každá jiná plodina v čistém porostu. To s sebou nese jednostrannost, která nutně vede k oslabení životní organizace statku. Působí chorobotvorně a v agrárně-průmyslovém zemědělství, kde pravidelné osevní postupy přestaly hrát jakoukoli roli, ústí v nasazení širokého spektra abiotických výrobních prostředků — s nevyhnutelným důsledkem dalekosáhlých, životu nepřátelských vedlejších účinků. Každá jednostrannost redukuje podmínky, za nichž mohou universální síly kosmu vstupovat do jevu v pozemském. Ztrácejí nadvládu nad centrálními silami. Tím je zároveň zasaženo jádro otázky po kvalitě potravin. {{SE|237}}<br /> <br /> Umění polního hospodářství a zahradnictví spočívá v tom, nedostatek druhové rozmanitosti vyrovnat — nebo jej dokonce s mistrovstvím povýšit na vyšší úroveň, než jakou nabízí příroda sama. Osevní postup znamená: souhrn potravinářských, krmných a jiných pro obecné užití určených rostlin se každý rok pěstuje odděleně, rozdělených na jednotlivé plochy pole a záhonky zahrady. Tytéž plodiny se na každé z těchto ploch střídají podle určitých kritérií rok za rokem. Tak putují všechny polní plodiny v zákonité posloupnosti celým katastrem statku. Vyrovnávací účinek osevního postupu lze podstatně zvýšit smíšeným nebo společným pěstováním, například ovsa s fazolemi či hrachem, podsevem — jetelů červených, bílých nebo švédských —, zařazením meziplodin i mnohostranností pěstování podle potřeb regionálního trhu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zum_System_der_Fruchtfolge&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K systému střídání plodin ===<br /> <br /> Osevní postupy v biologicko-dynamickém hospodaření se liší podle klimatu, druhu půdy (písek, prach, hlína, jíl), utváření krajiny a blízkosti trhu. V konečném důsledku vycházejí ze systému trojpolního hospodářství, který sahá až do keltsko-germánských dob: ozim – jařina – úhor. Tento systém po staletí udržoval úrodnost půdy na úrovni vázané na dané stanoviště. Ke změně došlo v {{SE|238}}<br /> <br /> 18. století s takzvaným „zlepšeným osevním postupem“, letním osetím úhoru jetelem a následně okopaninami (brambory, řepa atd.). V průběhu intenzifikace pěstování ve 20. století vznikl systém střídání plodin s 50 % okopanin a 50 % obilovin. S nástupem techniky a možností téměř libovolného řízení růstu rostlin pomocí mimopodnikových prostředků vznikl bezsystémový, čistě tržně orientovaný „divoký osevní postup“.<br /> <br /> Osevní postupy v biologicko-dynamickém zemědělství se vyvinuly v postupy víceleté zařazením nejméně dvouleté jetelotrávy a/nebo vojtěškotrávy, přičemž jejich základní kostra zpravidla stále staví na tříletém systému.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge_und_Humushaushalt&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Osevní postup a humusové hospodářství ====<br /> <br /> V tvorbě humusu se pojí éterický čili životní tělo hospodářského organismu s jeho fyzicko-pozemskou organizací. Rozmanité formy a látkové kompozice posklizňových zbytků přecházejí v živlu zemitého do stavu obecně-živého — humusu. Jeho povaha ještě svědčí o svém původu. Patrné je to u takzvaných humusových forem «surový humus» a «moder». «Mull» naproti tomu je výsledkem úplné proměny. Surový humus se tvoří v kyselém, vlhkém a chladném prostředí, mull v půdě bohaté na zásady, v teplém a vlhkém klimatu. Surový humus a moder ještě vykazují rostlinné struktury. V mullu tyto zmizely; představuje novou tvorbu. A přesto je do jeho živě-látkové kompozice vepsána jaksi konstilace bildekräfte, vlastní organickému výchozímu materiálu — kořenům, stéblům a listům. Z množství růstových forem a látkových útvarů vzniká «obecně-klíčivé» černě-drobivého mullu.<br /> <br /> Jednotlivé druhy polních plodin čerpají z půdní úrodnosti — to jest z humusového hospodářství — každý po svém. Mají proto pro následující plodinu každý svou specifickou předplodinovou hodnotu, která se do značné míry určuje množstvím posklizňových zbytků, zejména kořenové hmoty. Nejnižší předplodinovou hodnotu mají okopaniny, mezi nimi zvláště hrubované kultury jako brambory a jiné. Platí za spálené humusu a zanechávají pro osevní postup nejmenší množství humusu tvořících posklizňových zbytků — u brambor 13 dt/ha, u cukrové řepy 8 dt/ha sušiny kořenů. Jinak je tomu s obilovinami, {{SE|239}}<br /> <br /> jehož kořenová sušina dosahuje u žita 30 dt/ha a u ostatních obilnin v průměru 23 dt/ha. Ve vztahu k předplodinové hodnotě zaujímají střední polohu, zvláště bere-li se v úvahu hmota slámy, která obvykle slouží jako stájová podestýlka a přes chlévský hnůj se vrací zpět do osevního postupu. Nejvyšší předplodinovou hodnotu mají luskoviny, a mezi nimi pak hlavní pícní rostliny — jetel červený se 42 dt/ha a vojtěška s 52 dt/ha kořenové sušiny. Mimoto tyto plodiny prorůstají do hloubky i do šířky relativně největší kořenový prostor s nejdelšími jednotlivými kořenovými vlákny.&lt;ref&gt;Gerhard Geisler: ''Pflanzenbau. Ein Lehrbuch – Biologische Grundlagen und Technik der Pflanzenproduktion'', Berlin-Hamburg, 1988, S. 506.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Eduard von Boguslawski: ''Ackerbau, Grundlagen der Pflanzenproduktion'', Frankfurt 1981, S. 237 f.&lt;/ref&gt; Pícní luskoviny, využívané zpravidla dvouletě, platí za humusnositele. Uvážlivé vzájemné slaďování okopanin, obilnin a pícních lukovin tvoří základní rámec každého osevního postupu, který je zaměřen na udržování humusového hospodářství — nebo ještě lépe na jeho zvyšování.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge_und_Zwischenfruchtanbau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Osevní postup a pěstování meziplodin ====<br /> <br /> Meziplodiny obohacují druhovou rozmanitost osevního postupu a zvyšují humusový obrat. Prostřednictvím podsevů, strniskových semenů i zimních meziplodin se může životní organizace hospodářského organismu projevit ještě mocněji a vyrovnaněji. Zatímco sklizňová produkce tržních plodin — potrava pro lidi — opouští hospodářství, meziplodiny stejně jako hlavní pícní rostliny osevního postupu zůstávají v podniku: jako živoucí výživa pro udržování a zvyšování bodyfruchtbarkeit — ano, pro ozdravení a zdárný rozvoj provozního organismu jako celku.<br /> <br /> Pěstování meziplodin se zapojuje do osevního postupu všude tam, kde mezi sklizní a novým výsevem hlavních plodin vznikají časové mezery. Jsou-li tyto mezery krátké — například mezi obilninou, která sklízí pozdě v létě, a novým výsevem ozimů na podzim —, lze jako strniskové kultury zařadit jen rychle rostoucí brukvovité: letní řepku, hořčici, olejnatou ředkev. Rostou se svým kůlovým kořenem a bohatým postranním kořenověním do hloubky, starají se o výživný humus a aktivitu žížal až do podorničí, vytvářejí zastíněním mikroklima, v němž mají půdní živočichové ideální podmínky pro svou humusnositele {{SE|240}}<br /> <br /> Tätigkeit finden und zanechávají kyprou, kořeny prostoupenou garu, která po zamulčování slibuje jemnodrobivé podzimní seťové lůžko.<br /> <br /> Jsou-li k dispozici delší časové odstupy mezi sklizní a novým výsevem — například po letní sklizni obilnin a přípravě okopanin na jaře příštího roku —, nabízí se směs převážně výrazně kůlový kořen tvořících luskovinových druhů, jako je bob koňský (*Vicia faba*) a vlčí bob (*Medicago*), dále bohatě prokořeňující vikev setá (*Vicia angustifolia*), hrách setý (*Pisum sativa*), jakož i jílek vytrvalý (*Lolium perenne*), svazenka vratičolistá (*Phacelia tanacetifolia*) a jako oporná plodina slunečnice roční (*Helianthus annuus*). Je-li tato směs zaseta pokud možno ještě v červenci, vytváří velké krmné masy — zčásti využívané jako pastvina na orné půdě —, bohaté prokořenění a ke konci léta pestrou nabídku nektaru pro hmyz navštěvující květy. Takové směsi mohou — vyseté třeba jako kvetoucí pásy rozdělující větší plochy okopanin nebo jako lemové pásy mezi kulturami — přilákat včely a stát se vůbec střediskem nesmírně bohatého hmyzího života. Víceleté pícní luskoviny — červený jetel a vojtěška s příměsí pícních trav a bylin — se zpravidla zakládají jako podsev na jaře, přednostně do brzy sklízené ozimé plodiny (žito, ječmen). Stejným způsobem lze jako podsev pod krycí plodinu zařadit i snesitelné meziplodiny, jako jsou druhy jetelů — červený, bílý a žlutý (*Trifolium*) — ve směsi s jílkem (*Lolium*) a ptačí nožičkou (*Ornithopus sativus*).<br /> <br /> Zimní meziplodiny — seté v pozdním létě jako řepka (*Brassica napus*), na začátku podzimu jako směs — pokrývají od pozdního podzimu přes celou zimu půdu, hluboce koření, na jaře v nejkratší době vytvoří velkou krmnou masu a zanechávají v půdě jako vynikající předplodina nesmírně bohatou kořenovou masu. Jde přitom o směsi jako vikev-žito (vikev huňatá a žito) a takzvanou Landsberger Gemenge (vikev huňatá [*Vicea villosa*], žito, jetel inkarnát [*Trifolium incarnatum*]).<br /> <br /> Pěstování meziplodin musí být v rámci osevního postupu nutně flexibilní. Vlivem povětrnostních podmínek jsou meziobdobí mimořádně proměnlivá. Pravidlo dodržet — jeden výsevní den v červenci má pro vývoj meziplodinových luskovin stejnou cenu jako celý týden v srpnu — bývá často věcí náhody. Vlhká období oddalují setí, suchá vzejití. Povede-li se meziplodina, půda ožije a dobytek ve stáji ocení čerstvou krmnou nabídku; nepovede-li se, ztrácí se dobrý efekt předplodiny. {{SE|241}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge_und_die_Mineralaufschließung,_die_Stickstoffbindung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Střídání plodin a mobilizace minerálů, vázání dusíku ====<br /> <br /> Kompozice osevního postupu slouží cíli vyvinout stabilní, nebo ještě lépe pozitivní humusovou bilanci, a spolu s ní i pozitivní bilanci dusíkovou. K posledně jmenované přispívají okopaniny a obilniny méně, tím více však luskoviny. Ty žijí v symbióze s bakteriemi v kořenové oblasti, takzvanými *Rhizobii* neboli hlízkovými bakteriemi, a mají ve spojení s mateřskou rostlinou schopnost vázat dusík ze vzduchu. Totéž dovede mj. i olše (Alnus glutinosa), která v kořenové oblasti žije v symbióze s houbám příbuznými *Aktinomycetami* — patrno z tmavě zeleného listí, podobně jako u luskovin. Schopnost vázat dusík, aniž by to bylo přímo vázáno na vyšší rostliny, nacházíme u volně žijících bakterií jako *Azetobacter*, které preferují půdní prostředí bohaté na zásady, více alkalické, a *Amylobacter*, které upřednostňují prostředí spíše kyselé.<br /> <br /> Rudolf Steiner popisuje schopnost luskovin vázat dusík jako děj «vdechování», přičemž všechny ostatní rostliny «se blíží výdechu».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 80.&lt;/ref&gt; Dusíkové vdechování luskovin je děj srovnatelný s tím, «co se odehrává na našich epitelových buňkách [plic; vložení autora]».&lt;ref&gt;Ebd., S. 80.&lt;/ref&gt; Symbióza s Rhizobii je endogenní; tvoří fyziologickou jednotu s mateřskou luskovinou. Ze země vstupují do ještě mladé rostliny a tam se rozmnožují za tvorby kořenových hlízek. Jsou tedy druhotně darem země luskovině — čímž je luskovině umožněno oživit anorganicky mrtvý prvek vzdušného dusíku (N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) a tím duševně-astrální, jehož nositelem je dusík,&lt;ref&gt;Ebd., S. 71.&lt;/ref&gt; důvěrně propojit s životním děním. Zjevy luskovin svědčí v mnohých znacích, až do utváření květu, ve vyšší míře o Innerlichkeit vpletené do životních procesů, než je tomu u ostatních krytosemenných rostlin.<br /> <br /> Vedle zvláštního vztahu luskovin k dusíku vykazují zvláštní afinitu k vápníku v půdě. Nejen že tyto rostliny nacházíme přednostně na stanovištích bohatých na vápník — kyselým půdám se vyhýbají, {{SE|242}}<br /> <br /> allen voran vojtěšku –, nýbrž jsou to právě ony, kdo vápník v podorničí mobilizují, přijímají jej do svých fyziologických procesů a ukládají jej do tkání a buněk. Tímto způsobem vápní přes své zbytky svrchní půdu. U vojtěšky, královny pícninových rostlin, je tomu tak ve vyšší míře než u jetele, a tím více při víceletém pěstování. Takové pěstování by v žádném osevním postupu v biologicko-dynamickém zemědělství a zahradnictví nemělo chybět.<br /> <br /> Každý rostlinný druh má obecné a nad to specifické aneignungsvermögen pro minerální látky. Obecně budiž řečeno: celé spektrum pozemských látek, které rostlina potřebuje, aby mohla přijmout pozemskou zjevnou podobu; specificky pak ty látky, jejichž prostřednictvím může éterická organizace rostlinného druhu, v souladu se svým duchovním praobrazem, vyjádřit zvláštní vlastnosti. Tyto vlastnosti se konfigurují a individualizují podle míry kvantitativně-kvalitativního vztahu určité pozemské látky ke kvalitativně-kvantitativní konstelaci kosmicko-éterických formativních sil. Taková vztahová přediva charakterizuje Rudolf Steiner, pokud jde o vlastnosti preparátních rostlin (srov. kap. «Kompostové nebo hnojivé preparáty», s. 360 nn.).<br /> <br /> V rámci osevního postupu tak přispívá každá hlavní plodina, a rovněž každá bylina nebo tráva doprovodné flóry (plevele a plevelné trávy), svým specifickým způsobem k mineralickému rozkladu prostřednictvím kyselého působení a kořenových výlučků, kořenově aktivních výměnných procesů a prostřednictvím navracení těchto minerálních látek zpět do půdy cestou organických zbytků. Vedle schopnosti vázat vzdušný dusík náleží luskovinám ještě jiná: totiž jejich vysoké schopnosti mineralického rozkladu, pokud jde o vápník, hořčík, fosfor a bór. Dle Paracelsa neexistuje žádná rostlina, která by neměla léčivý účinek. Spočívá ve schopnosti rostlinného ätherleib koncentrovat zemské látky v rostlinách a komponovat je do organických sloučenin, jimiž získávají svou hodnotu pro úrodnost půdy, svůj léčivý a výživný účinek.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge_und_ihre_Begleitflora,_die_Unkräuter&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele ====<br /> <br /> Odpovědí přírody na solitérní postavení kulturních rostlin v poli a zahradě jsou takzvané «plevele nebo průvodní byliny» a «plevelné trávy». Starají se o druhovou rozmanitost, o vyrovnání, které odráží přirozenou, stanovištní konfiguraci éterických formativních sil. Na vlhkém stanovišti je tato jiná než na suchém, jiná {{SE|243}}<br /> <br /> Na jílu je jiná než na písku, a opět jiná na půdách různého stupně kyselosti atd. Ze 292 popsaných druhů doprovodné flóry středoevropské oblasti se tak na každém stanovišti vždy vyskytují charakteristická, více či méně druhově bohatá společenstva plevelů, průvodních bylin a plevelných trav. Do tohoto každoročně se opakujícího smísení divoké flóry s kulturními rostlinami zasahuje zemědělec a zahradník. Snaží se rozsah zabuřenění a zaplevelení travami omezit na minimum různými pracovně náročnými opatřeními. Nejnáročnější a nejtěžší prací je přitom ruční okopávání a plení. Jaká úleva tedy, když v šedesátých letech přišly syntetické herbicidy. Od té doby existují přípravky s plošným účinkem a četné další, zaměřené selektivně na likvidaci určitých problémových plevelů a plevelných trav. V průběhu geneticko-technologických změn genomu pěstovaných cílových rostlin přibyly totální herbicidy, jako «Roundup Ready» s účinnou látkou glyfosát, který nastoupil svůj vítězný pochod světem. Herbicidy jsou vynálezy lidského ducha. Jsou tu od toho, aby zabíjely a ničily život. Zasahují systémově do souvztažnosti životních procesů a řídí je do nicoty. Éterické formativní síly, které konstituují životní organizaci rostlin, ztrácejí vládu nad organizací fyzického těla. Na místo astrálních sil, které skrze záření kosmických periferních sil, a těch, jež ze země vytváří a formuje zjevný obraz rostliny, nastupují síly trhající vlákna mezi bytostným praobrazem a smyslově-fyzickou podobou. Jsou to životu nepřátelské astrální síly z podpřírody, z fyzického podsvětí, které na stupni fyzického působí prostřednictvím syntetických látkových kompozic. Herbicidy jsou stejně jako souhrn pesticidů a ostatních syntetických prostředků na ochranu rostlin výtvory člověka sestavené čistě reduktionistickými cestami myšlení. Jsou nosiči životu nepřátelských sil, které stojí izolovaně v souvislostech světa. Postup libovolné syntézy látek odpovídá obráceně oné technologii, která prostřednictvím takzvaného štěpení jádra přinutí podfyzické síly, spoutané v látce, vystoupit na denní světlo — obojí s evolučně nepředvídatelnými následky. {{SE|244}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Verfahren_der_Unkrautsamenveraschung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Metoda spálení semen plevelů na popel ===<br /> <br /> Desetiletí předtím, než se výše zmíněné metody ničení plevelů přesměrováním jejich životních procesů staly celosvětovou praxí, Rudolf Steiner z výzkumu přírody kosmu a jeho spolupůsobení při tvorbě semen rozvinul metodu veraschování semen plevelů — «spalovací experiment». Je to metoda regulace plevelů, která působí proti klíčení semen. Doporučení zní: sbírat semena plevelů, veraschovat je — «nejlépe plamenem dřeva» — a získaný «pepř» rozptýlit po poli a zahradě. Tento postup vychází z poznání, že růst a jeho stupňování k reprodukci v tvorbě semen stojí v přímém vztahu k podslunečnímu planetárnímu působení Merkuru, Venuše, a především Měsíce. Měsíc odráží paprsky Slunce, planet a širšího kosmického periferie zpět k Zemi. Intenzita tohoto zpětného záření se řídí měsíčními fázemi a je největší při úplňku. Klíčivý a růstový impuls vzrůstajícího Měsíce směrem k úplňku je mnohonásobně experimentálně doložen. Semenné plevele vykazují zpravidla vysokou reprodukční sílu, která může například u heřmánku (Anthemis nobilis) dosahovat 10 000 – 20 000 semen na rostlinu, u pcháče rolního (Cirsium arvense) přibližně 4 500. Při mortalitě až 50 % se při slabém zaplevelení nalézá přece jen mezi 10 000 a 300 000 klíčivých semen plevelů na čtvereční metr, při silném zaplevelení až 30 000 na čtvereční metr. Panují-li v blízkosti povrchu půdy příznivé podmínky pro klíčení — půdní teplo (&gt; 9 °C) a půdní vlhkost —, stávají se měsíční síly aktivními a urychlují klíčení i růst. {{SE|245}}<br /> <br /> Veraschení semen se provádí v době klíčního klidu, ve stavu, kdy kosmično «jako forma rostliny žije v semeni». Prochází-li semeno ohněm, je plameny zcela pohlceno; zbývá pozemský podíl, popel. Oheň jako živel se na jedné straně smyslově zjevuje ve fenoménech tepla a světla. Druhá, působící vnitřní strana ohně je nadsmyslová. V lidském prožívání může toto nadsmyslové být zkušenostně dosažitelné jako zjev na duševní rovině — například tehdy, kdy duchovní impuls vzněcuje duši k ohni nadšení. Kdekoli oheň nastoupí, pohlcuje to, co se stalo fyzickým, a proměňuje to v popel. Z hlediska duchovně-působného svědčí popel o procesu läuterace, o takovém, který jsoucnu vštěpuje nové zárodky stávání se.<br /> <br /> Úkolem veraschení semen je nyní vytvořit v půdě podmínky, za nichž bude pro příslušný druh plevele potlačen klíčení stimulující účinek měsíčních sil. Popel, který vzniká zničením semene žilovým prvkem ohně, působí měsíčním silám v protisměru: «Jde nyní o to, aby půda byla ošetřena — protože Měsíc přece zastavit nelze — tak, aby se Země stala neschopnou přijímat měsíční účinky; a nejen Země se může stát neschopnou přijímat měsíční účinky, ale i rostliny, tyto plevele, mohou v jistém smyslu ošetřené půdě získat jakousi bázeň před tím, aby v ní rostly.» Toto poslední tvrzení nabízí myšlenku, že veraschení tak přemírou rozmnožovacích sil obdařených semen plevelů je z jejich uvěznění v pozemském reprodukčním cyklu jaksi osvobozuje, takže jejich výskyt se napříště drží v mezích.<br /> <br /> Porozumění duchovněvědným pokynům Rudolfa Steinera k veraschení plevelů vyžaduje neochabující poznávací úsilí a na něj navazující badatelskou smýšlení, která v bdělém obrácení dovnitř i navenek doprovází každý krok praktického uskutečňování. To tím spíše, že dosavadní snahy přinesly sice dílčí úspěchy, nikoli však ještě průrazné výsledky. Leží to především v následujícím:<br /> <br /> * Veraschení semen plevelů a účinek těchto popelů, jakož i popelů ze škodlivého hmyzu a kožek<br /> {{SE|246}}<br /> <br /> * reprodukčně silných zvířat způsobujících škody, jako je polní myš, musí být zcela zapojeno do provozní praxe a nepřetržitě pěstováno.<br /> * K tomu je zapotřebí spolupráce sociálního okolí podniků — lidí, kteří jsou ochotni a schopni prohlubovat duchovněvědné poznání, jež je základem metodiky veraschení, a cvičit je v trvalé praxi.<br /> * Mezitím propracované techniky mechanické regulace plevelů poněkud zatlačily výzkum a praxi veraschení semen do pozadí.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_mechanische_Unkrautregulierung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Mechanická regulace plevelů ===<br /> <br /> Zatímco herbicidy působí systémově-fyziologicky takříkajíc zevnitř — tedy přivádějí na scestí nadřazenou, budující funkci životního těla vůči fyzické organizaci —, působí mechanické postupy regulace unkrautového vzrůstu zvenčí. Pletím, stríglováním, bránováním a okopáváním jsou rostliny vytrhovány z kořenů, kosením odřezávány od kořenového trsu. Těmito opatřeními se nevystupuje z řádu zákonitosti vzniku a zániku. To platí i pro opalování plamenem, které zachycuje rychle klíčící a rostoucí plevele dříve, než klíčící osivo kulturní rostliny probije půdní škraloup a zazelená se.<br /> <br /> Každou kulturu článku osevního postupu doprovází zvláštní plevelná flóra. Její skladba je určována především stavem půdy, dobou výsevu, povětrnostními podmínkami, jakož i rychlejším nebo pomalejším růstem kultur, a tím i jejich stupněm pokryvnosti půdy.<br /> <br /> Mnohé druhy plevelů jsou indikátorové rostliny ve vztahu k půdní struktuře, např. stagnující vlhkost, zhutnění, zralost půdy, hospodaření s dusíkem a půdní acidita.&lt;ref&gt;Helmut Voitl, Elisabeth Guggenberger, Josef Willi: ''Das große Buch vom biologischen Land- und Gartenbau'', Wien 1992, 367 S.&lt;/ref&gt; Články osevního postupu lze z hlediska výskytu specifických plevelů a plevelných trav rozdělit do tří skupin: obilniny, okopaniny, víceleté pícniny. Zahradnické osevní postupy jsou v podstatě okopanino-postupy. {{SE|247}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Unkräuter_und_-gräser_in_den_Halmfrüchten&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Plevele a plevelné trávy v obilninách ====<br /> <br /> Doprovodná flóra ozimů se člení na podzimní a jarní klíčiče. Z plevelů a plevelných trav klíčících na podzim se stávají obtížnými ty, které jsou zimovzdorné, jako chundelka metlice (''Alopecurus myosuroides'') a psárka polní (''Apera spica venti''), jakož i plevele jako rmen (''Anthemis spec.''), rozrazil (''Veronica spec.'') atd. Pro svůj nízký stupeň pokryvnosti na podzim a v zimě je pšenice více ohrožena než žito a ječmen. Díky svému předozimnímu odnožování jsou tato dvě posledně jmenovaná ve svém růstu a pokryvnosti půdy o krok před travními plevely a plevely vůbec. Jen zřídka dovolí podzimní stav půdy zasáhnout regulačně stríglem nebo bránami. To lze dohnat jen omezeně na začátku jara. Okopávání s úzkými husopáterovými radličkami snese pouze pšenice — ta se odnožuje teprve na jaře —, nikoli žito a ječmen; ty již mají do značné míry vyvinuty své mělce rozběhlé korunové kořeny. K odvrácení jarních klíčičů v ozimech prokazují dobrých služeb strígl a lehké brány.<br /> <br /> Letní obiloviny, ječmen, pšenice a oves, vítají časný výsev; jsou proto — jako ostatně veškerá jarní osev — vystaveny zvýšenému tlaku plevelů. Jsou v konkurenci s plevely klíčícími již při nižších teplotách, jako je koukol polní (''Agrostemma githago''), vlčí mák (''Papaver rhoeas''), svízel (''Galium spec.''), rdesno (''Polygonum convolvolus'') a pozdějí ptačinec prostřední (''Stellaria media''), pěťour maloúborný (''Galinsoga parviflora'') a merlík (''Atriplex patula''), jakož i jako plevelná tráva oves hluchý (''Avena fatua''). Časové okno pro regulaci před výsevem je krátké, takže je nutné opakované výsevní zpracování stríglováním, lehkými bránami a okopáváním až do sloupkování. Zpracování před vzejitím umožňuje síťový strígl; po vzejití je třeba vyčkat s dalšími opatřeními do třetího listu.<br /> <br /> Se sloupkováním je zastíněním omezeno vegetativní rozvíjení semenných plevelů, nikoli však pcháčů a spolu sloupkujících plevelných trav. Pozdní klíčiče jako merlík (''Atriplex''), ohnice (''Raphanus''), lebeda (''Chenopodium'') a pěťour (''Galinsoga'') se přitom vyskytují méně.<br /> <br /> Protože semenné plevele a plevelné trávy rostoucí v obilí dosahují semenné zralosti před ním nebo zároveň s ním, jsou to ve srovnání s ozimy zejména letní obiloviny, které v rámci osevního postupu doplňují zásobu semen v půdě. Podmítka bezprostředně po sklizni musí {{SE|248}}<br /> <br /> zachovat jemně drobivé lůžko skývy, aby co největší část vypadaných semen mohla vzklíčit. Určitou starost při obilninách způsobuje neomezené rozrůstání kořenových plevelů a plevelných bylin jako pýr plazivý (''Agropyron repens'') a pcháč oset (''Cirsium arvense'') i šťovík s kůlovým kořenem. Po sklizni je nutné s nimi bojovat velmi pracně a časově náročně. Výborně se osvědčují plně podřezávající kypřiče s vlečkami, které vyhazují kořeny a kousky kořenů na povrch půdy k vyschnutí. Pcháč oset (''Cirsium arvense'') a šťovík tupolistý (''Rumex obtusifolius'') v porostu se velmi oslabují hlubokým vyřezáváním před kvetením.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Unkräuter_und_-gräser_in_den_Hackfrüchten&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Plevele a plevelné trávy v okopaninách ====<br /> <br /> Jak již název napovídá, okopaniny potřebují vedle dobrého provzdušnění skývy také intenzivní potlačování nárůstu plevelů a plevelných trav. Co do druhové rozmanitosti a konkurenčního tlaku je plevelný pokryv v rámci osevního postupu největší. Pozdějším výsevem okopanin oproti letním obilninám bývá zpravidla dost času předřadit výsevu jeden až tři průjezdy bránami, které vykořeňují brzy a středně brzy klíčící plevele a plevelné trávy. Kde to podmínky dovolují, například u řepy krmné (''Beta vulgaris''), zelí (''Brassica'') a dalších, lze přepichováním ze školky získat ještě více času a z pole vypudit i později klíčící plevele, jako pěťour maloúborný (''Galinsoga''), lebeda (''Atriplex''), merlík (''Chenopodium'') a jiné. Okopaniny mají zpravidla dlouhou mladost a dovolují proto pokračovat v mechanickém potlačování plevelů stříglováním, motyčkováním a hrázkováním až do zapojení řad. Podle potřeby je třeba řady ještě jednou projít ručně.<br /> <br /> V pěstování cukrové a krmné řepy a polní zeleniny jsou k dispozici vedle přepalování v předvzejítovém stadiu také propracované mechanické postupy, které ponechávají neošetřený jen nesmírně úzký pruh vrtných řad. Přes veškerou dobrou přípravu je však zbytkové ruční plení nezbytné. Tato práce patří k nemnohým, které zemědělci a zahradníkovi ještě zbyly, při nichž může vstoupit v přímý vztah k půdě a rostlinám hned ve dvojím smyslu: Na jedné straně je pracně a doslova rukama oddán činnosti, která jde tím snadněji a svižněji, čím více od sebe samého abstrahuje a obrací se s pozorným pohledem k rostlinám, jež mají být<br /> {{SE|249}}<br /> <br /> uvolněny, aby se mohly nerušeně rozvinout až k plnému utváření plodu. Toto obrácení působí dvojím způsobem: Je účelné — na to jedině je zaměřen stroj — a polárně k tomu probouzí duchovně zájem a duševně účinný vztah s ohledem na intimitu životního souznění rostliny a zeminy. Člověk si uvědomuje výzvu, neupadnout do prázdnoty pouhé rutiny, která práci přetěžuje. Plení plevelů může být vedle jiných takových činností cvičným polem, které buduje mosty a probouzí mravní vnímavost vůči věcem a bytostem přírody. Na druhé straně spočívá nazírající myšlení nad děním. Pozoruje se bohatství jevů — například jak se nejrůznější druhy bylin spolčují s jednou kulturou, kterou chceme pěstovat, jak jsou tyto různě utvářeny v kořeni, listu a květu a jak v pozemském zobrazení podávají zprávu o svém urobiázu, jenž bytuje v nadsmyslovém. Člověk rozpozná plevel nebo plevelnou trávu jako příslušníka určitého rodu a čeledi a uvědomí si, jak mnohé z nich mají významný léčivý účinek. Pozná, jak tento léčivý účinek je blízce příbuzný výživnému účinku postupně se rozvíjejícího plodu kulturní rostliny. Kvůli tomuto výživnému účinku musí do jisté míry ustoupit «zásoby léčivých bylin». To platí zvláště pro okopaniny plodící spíše ve vegetativní sféře. Tak připadá okopaninovému záhonu v rámci osevního postupu funkce čisticího záhonu pro následnou kulturu — zpravidla obilí — být. Zároveň je to ten, který nejvíce čerpá z půdní úrodnosti.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Unkräuter_und_-gräser_im_Futterpflanzenanbau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Plevele a plevelné trávy v pěstování krmných rostlin ====<br /> <br /> Hlavními krmivovými rostlinami jsou luskoviny, jetel a vojtěška v porostech s travami a — v menším podílu — dieteticky účinné byliny, jako je jitrocel kopinatý (''Plantago lanceolata''), bedrník (''Pimpinella agna''), čekanka (''Cichorium lupulina''), vojtěška žlutá (''Medicago lupulina''), štírovník (''Lotus corniculatus'') a komonice (''Melilotus'' spp.). Takovýto porost stojí v osevním postupu zpravidla dvě užitková léta. Tím zabírá dvě články osevního postupu. První seč se provádí dostatečně brzy, aby druhý obrůst v jinak květensky chudém vrcholném létě přišel k rozkvětu a nabídl létajícímu hmyzu bohaté nektarové zdroje. Další nektarové zdroje poskytují kvetoucí pásy na dílcích obilovin a okopanin. {{SE|250}}<br /> <br /> V hustě zapojených, plně vzrostlých dvouletých krmných porostech nemají jednoletá semenná plevele žádnou vývojovou možnost — naproti tomu v mezerovitých porostech ano. Při vícenásobné seči ani taková nejsou nebezpečná. Polní pícninářství je především osvědčeným prostředkem, jak se vypořádat s jinak těžko zvládnutelnými trvalými problémovými plevely, jako jsou pcháč oset (''Cirsium arvense'') a šťovík kadeřavý (''Rumex crispus''). Pcháč oset je oslaben již první sečí, ještě více pak druhou nebo dokonce třetí. Po takovémto dvouletém využití se daří udržet pole pro následnou plodinu — zpravidla ozimé obilí — do značné míry bez pcháče. U šťovíku, jenž je sice každou sečí oslazen, pak však rychle vyráží do semene, se omezená produkce semen obvykle nedá zcela vyloučit. Co se týče pýru plazivého (''Agropyron repens''), vícenásobný seč oslabuje výhonnou sílu oddenků, a tím i jejich další šíření.<br /> <br /> V rámci osevního postupu se s luskovinami bohatým polním pícninářstvím a meziplodinami odehrává jakýsi ekologický zázrak. Vrací půdě ztracenou úrodnost, vytváří harmonii v živém, přivádí zpět divokou faunu do krajiny a poskytuje ovcím i skotu v létě i v zimě vynikající krmivo a na podzim orební pastvinu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge,_Krankheiten_und_Schädlingsbefall&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Střídání plodin, choroby a škůdci ===<br /> <br /> Otázka zní, zda vůbec mohou rostliny onemocnět v tomtéž smyslu jako zvíře a člověk. Směr k odpovědi se otvírá, sledujeme-li zástavbu bytostných článků v přírodních říších a u člověka: Minerál je jednoartikulovaný, obdařen fyzickým tělem; ke dvouartikulovanosti rostliny s fyzickým tělem a éteriickým tělem přibývá u zvířete jako třetí článek astrální tělo a u člověka jako čtvrtý já-organizace. Příčinou onemocnění je astrální tělo.&lt;ref&gt;Viz např. Rudolf Steiner: ''Meditative Betrachtungen und Anleitungen zur Vertiefung der Heilkunst'', GA 316, Dornach 2003, Vortrag vom 3. Januar 1924, S. 33 f.&lt;/ref&gt; Takové se však v rostlině nevtěluje. Její duševní tělo zůstává v nadsmyslovém; vysílá své síly z periferie do prostoru a času, dotýká se rostlin jen zvenčí a vytváří si svůj odraz v jejich podobě. V čistotě éterické organizace rostliny se spojuje s látkami země, oživuje je a komponuje je do své fyzické organizace. V tomto spojení se stává ve svých formách smyslově viditelnou {{SE|251}}<br /> <br /> podobou. V těchto svých étericky živých formotvorných procesech je rostlina od základu zdravá; je nositelkou všech léčivých sil; svou vlastní organizací bildekräfte vlastně onemocnět nemůže. Co modifikuje její fenomenální obraz jako čistý obraz jejího typu, co ho dokonce deformuje nebo zcela ničí, jsou vlivy zvenčí. Dnes je zahrnujeme pod neurčitý pojem vlivy prostředí. Jakmile tyto sklouznou do extrémů, ztrácí se harmonie vztahu kosmických k pozemským účinkům; vznikají nerovnováhy. Ty mohou nastat přirozeně skrze požáry, bouře, záplavy a zemětřesení, nebo stále více skrze egoistická jednání člověka, nároky na vlastnictví a moc, rigorózní vykořisťování atd. Vlivy skrze člověka se projevují v oteplování Země, klimatické změně, znečištění Země, moří a stratosféry. Elektrosmog ze všech stran obaluje rostliny a odřezává je od kosmických účinků. V pěstování kulturních rostlin je toto extrémní ovlivňování ještě stupňováno technologiemi všeho druhu odcizenými životu, jako je excesivní hnojení dusíkatými solemi syntetizovanými ze vzduchu, hydroponika (pěstování v roztocích živných solí), pesticidy, herbicidy atd. Rostliny jsou zahaleny cizími látkami a zářeními, která oslabují jejich éterickou organizaci. Ta již není plně schopna budovat či udržovat svou fyzickou tělesnou organizaci v souladu s druhovým určením. Fyziologickým důsledkem je, že rostliny obsahují více vody (zvětšené buňky a mezibuněčné prostory) a v ní rozpuštěných solí, než jsou schopny zpracovat do stavby svých tvarově utvářecích pletiv. To celkově přivolává na scénu široké spektrum rostlinných a živočišných organismů — bakterie, houby, roztoče, hmyz — kteří v přírodním hospodářství na správném místě a ve správný čas konají užitečné služby, na místě nesprávném, v čas nesprávný se však jednostranně závratně množí a stávají se škodlivými organismy. Zvláštní případ v tomto kánonu tvoří virózya. Viry tvoří jakýsi druh pod-přírody rostlinné říše, jako radioaktivita takovou tvoří v říši minerální. Viry nemají vlastní metabolismus. Zapojují se do metabolismu živých organismů — od bakterií výše — a mohou se vyvíjet a množit jen skrze tento. Zatímco vše živé se projevuje v rytmech, virus se chová arytmicky. Zejména viry způsobují v říši kulturních rostlin stále rychleji probíhající odrůdový úpadek.<br /> <br /> Parazitární bakteriální a houbová onemocnění jsou výrazem přebytku silových účinků Měsíce, které jsou v půdě zprostředkovány {{SE|252}}<br /> <br /> prostřednictvím vody a vytvářejí tak jakési «měsíční životonosné dění». Za vyrovnaných povětrnostních podmínek toto dění v rostlinách působí až do tvorby semen.&lt;ref&gt;Vgl. Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S.166/67.&lt;/ref&gt; Pokud však Měsíc působí příliš silně — například v mírné zimě s vlhkem přetahujícím se do jara, a ještě k tomu zesílen přiváděním snadno rozpustných živných solí — stoupá houbový tlak. Přebytečný měsíční život vstupuje jaksi do soutěže s těmi silami, které z kosmu přes křemen, vápenec a jíl proudí formotvorně do rostlin. Ty se oslabují. Dochází k jakémusi předčasnému zplodování v oblasti vegetativní, ve sféře listů. Nad úrovní půdy — v jejímž nitru je přece pravá domovina celého onoho vojska bakterií a hub — vytváří se nahoře ve výhonkové oblasti druhá půdní úroveň pro parazity a houby. Pod tíhou přehnaných měsíčních sil podléhá rostlina rozkladu právě tímtéž říšemi nižších živých tvorů, jež jí ve tmě půdy konají užitečné služby.<br /> <br /> Nebezpečí příliš silného měsíčního působení lze předejít těmito opatřeními:<br /> <br /> * Hnojením podporujícím zdraví rostlin (posilováním jejich éterické organizace) — viz kap. «O podstatě hnojení», s. 259 nn.<br /> * Budováním půdy zemsky aktivní, bohaté na formy trvalého humusu (jílo-humus).<br /> * Opakovanými postřiky přesličkovým čajem v průběhu roku (křemenné působení).<br /> * Zachováváním a péčí o vlhké biotopy a rovněž o trvalé travní porosty v blízkosti odvodňovacích příkopů nebo spodní vody. To jsou přirozená stanoviště, na nichž mohou měsíční síly — uzdravujíce celek hofského organismu — se «vyžít» v rozvíjení bohatého houbového a bakteriálního života.<br /> <br /> Zpracování půdy pomáhá rostlině v prvním kroku k druhově přiměřené konfiguraci formativních sil jejího životního těla. Dalšího posílení se jí dostává správným zařazením v osevním postupu; nejvyššího stupňování zdravého růstu a tvorby i zrání plodů pak dosahuje hnojením (srov. kap. «O podstatě hnojení», s. 259 nn.). Pro utváření osevního postupu přicházejí v úvahu tři hlavní hlediska: snášenlivost s předplodinou téhož druhu, předplodinový účinek a udržování vysoké humusové dynamiky. V případě opakovaného pěstování téhož druhu jsou kultury množené vegetativně snášenlivé v podstatně vyšší míře než {{SE|253}}<br /> <br /> při generativním rozmnožování; leda že rodičovská generace je nosičem viru — to je hlavní problém při doosívání brambor, rozmnožování ovocných dřevin atd. Sama příroda demonstruje vysokou snášenlivost vegetativního rozmnožování, například pýr plazivý (*Agropyron repens*), kopřiva dvoudomá (*Urtica dioica*), pcháč rolní (*Cirsium arvense*), opletník plotní (*Polygonum convolvulus*), přeslička rolní (*Equisetum arvense*) atd.<br /> <br /> Při generativním doosívání pevných odrůd je v různé míře pravidlem degradace odrůdy. V základě nesnášenlivosti s týmž druhem leží jednostranné rozmnožování škodlivých organismů — bakterií, hub, hmyzu a jiné půdní fauny — jakož i patogenní kořenové výlučky samotných kulturních rostlin (*alelopatie*). Škodlivým organismům lze čelit následujícím způsobem:<br /> <br /> Veškerými opatřeními, která posilují konstituci, tedy organizaci bildekräfte rostliny. Patří k nim hofeigene produkce osiva prostřednictvím cíleného doosívání: «Wenn man [mit der Aussaat; Einfügung des Verfassers] nahe an den Wintermonaten ist, dann wird man eine starke Reproduktionsfähigkeit, wenn man weiter von den Wintermonaten ist, eine starke Nahrhaftigkeit in den Getreidepflanzen bewirken.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 109.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Dodržování doby výsevu podle kosmických rytmů, zejména synodického čili lunárního fázového cyklu.<br /> <br /> * Aktivní, úrodná půda, která každý druh jednostranných vlivů zvenčí rychle stráví a pro rostliny zneškodní.<br /> * Prostorový odstup od loňské kultury téhož druhu (např. zelí vzhledem ke kýlnatosti brukvovitých [*Plasmodiophora brassicae*], brambory vzhledem k napadení mandelinkou) a rovněž časový odstup, který podle míry snášenlivosti s týmž druhem činí tři až šest let.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Halmfrüchte&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Choroby obilnin podmíněné střídáním plodin ====<br /> <br /> Každý zpětný výsev přináší snížené výnosy nahromaděním specifických původců chorob. Snášenlivost s týmž druhem je tedy omezená — nejméně omezená u žita. Díky své nenáročnosti stojí oves a žito po ozimé ječmeni a pšenici jako abtragendes Früchte. Oves přitom platí za zdravicí plodinu. Předplodinová hodnota je nízká; v celkovém pohledu na osevní postup se však obiloviny starají o vyrovnanou humusovou bilanci. Přitom tvorba kořenů u pšenice a ječmene je podstatně slabší {{SE|254}}<br /> <br /> než u žita a ovsa. Prvně jmenované jsou středně silnými konzumenty humusu, a proto kladou vysoké nároky na předplodinu — dobře hnojené okopaniny. Pšenice je s ječmenem jako předplodinou nesnášenlivá. V tomto případě, jakož i vůbec při obilninami bohatých osevních postupech (&gt;50 %) a špatně rozložených slámových masách, nastupují patní choroby, plísňová onemocnění báze stébla pšenice — černonožkovitost (*Ophilus graminis*) nebo lom stébel (*Cercosporella herpotrichoides*). Pravidelné střídání hlíznaté a stébelnaté plodiny zde zjednává nápravu. Zvláštní postavení mezi travinami zaujímá kukuřice, snášenlivá sama se sebou ve vysoké míře. Houbové infekce se mohou u pšenice a ječmene, méně u ovsa a ještě méně u žita, vyskytnout na celém výhonku až do klasu. U pšenice jsou to především v oblasti listu rzi (*Puccinia*) — žlutá, hnědá a černá rez — a snětě (*Tilletia*), v klasu (*Helminthosporium gramineum*) trpasličí a páchnoucí sněť; u ječmene pruhovaná nemoc (*Ustilago avenae*) a padlí (*Erysiphe graminis*), v klasu ječná sněť volná; u ovsa sněť ovesná volná; u žita v oblasti listů sněžná plíseň (*Fusarium nivale*), v klasech námel (*Claviceps purpurea*). Kukuřice se bez problémů začleňuje do obilninami bohatých osevních postupů; patním chorobám vzdoruje.<br /> <br /> Poškození podmíněná osevním postupem způsobená hmyzem — jako napadení moucí osičkovou (*Oscinis frit*) nebo háďátky (*Ditylenchus dipsaci*) u žita, bejlomorkou nebo moucí česnekovou (*Hylemya correlata*) a dalšími u pšenice, moucí osičkovou (*Oscinis frit*) a třásněnkami (*Thrips lini*), hlísticemi u ovsa, moucí ječnou (*Chlorops taeniopus*) u ječmene a pšenice — padají vůči houbovým nákazám méně na váhu. Naproti tomu v pěstování kukuřice způsobuje zavíječ kukuřičný (*Pyrausta nubilalis*) převažující škody.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Hackfrüchte&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Choroby okopanin podmíněné osevním postupem ====<br /> <br /> Rozmanité druhy okopanin v polním a zahradním hospodářství mají každý své vlastní vzorce napadení a poškození. Zpravidla jsou samy se sebou nesnášenlivé a musejí být proto v osevním postupu vhodně odděleny. Jistou výjimku tvoří brambor. Vegetativní množení hlízami z něj činí nejsnášenlivější ze všech kulturních rostlin. V horských polohách může být pěstován zpětně po desetiletí. V teplo-vlhkých polohách nastupují nejrůznější virózy — přenášené mšicí broskvoňovou (*Myzodes persicae*) a dále šířené poraněními hlíz —, dále houbové infekce, jako mimo jiné obávaná plíseň bramborová (*Phytophtora infestans*), jakož i živočišný výskyt jako mandelinka bramborová (*Leptinotarsa decemlineata*), jež — {{SE|255}}<br /> <br /> Ertragsbildung již v prvním roce pěstování výrazně snižuje. Následný pěstování není proto zpravidla možný. V osevním postupu by měl být dodržen odstup čtyř let. Předplodinové vlastnosti brambor jsou pro všechny obilniny a okopaniny vynikající.<br /> <br /> Cukrovka a řepné plodiny (cukrová řepa, krmná řepa, červená řepa) jsou kvůli napadení háďátky v kořenové oblasti jen málo samosnesitelné. Háďátka (stonkové háďátko [''Ditylenchus dipsaci'']) patří k hlavním původcům chorob z osevního postupu. Jsou mnohorasová, napadají téměř všechny kulturní rostliny i mnohé plevele, jsou dlouhověká — proto musí být v osevním postupu dodržen odstup čtyř až šesti let do návratu některého druhu řepné plodiny. Betarůby vykazují široké spektrum škodlivých činitelů: virová onemocnění (mimo jiné žloutenková choroba [''Beta-Virus 4'']), houby (mimo jiné kořenová spála, různé houby), dále háďátka, mšice (''Phytophagus''), řepná moucha (''Pegomya hyoscyami''), atómárka šedá (''Atomaria linearis'') a další. Napadení je dílem podmíněno odrůdou a počasím, z největší části je však důsledkem nedostatečné půdní hygieny a příliš úzkého postavení v osevním postupu.<br /> <br /> Vhodné předplodiny pro cukrovku a řepné plodiny jsou zejména brambory a dusík vázající luskoviny, jakož i při dobré vlastní organické hnojení statku všechny druhy obilnin. Následné plodiny jsou zpravidla ozimé nebo jarní formy pšenice a ječmene.<br /> <br /> Brukvovité rostliny (''Kruzifery''), mezi nimi všechny druhy zelí, řepka a zástupci meziplodin — jako řepkové odnože, hořčice bílá (''Sinapis alba''), olejný ředkev (''Raphanus sativus var. oleiformis'') a další — obohacují osevní postup nesmírně. Přehojný kvet řepky (''Brassica napus'') a brukvovitých přicházejících do kvetu, meziplodin i — neúmyslně — plevelů hořčice a ohnice rolní (''Raphanus raphanistrum'') je zdrojem nektaru, který přitahuje množství létajícího hmyzu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Futterpflanzen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Choroby krmných rostlin podmíněné osevním postupem ====<br /> <br /> Brukvovité rostliny zároveň přitahují velké množství žravého hmyzu — v čele blecháče (druhy ''Phyllotreta''), kapustová moucha (''Chortophila brassicae''), blýskáček řepkový (''Meligethes aeneus'') a další. Stejně škodlivé je i množství houbových chorob, v první řadě nádorovitost košťálovin (''Plasmodiophora brassicae''), která jako typická choroba osevního postupu z velké míry určuje nesnášenlivost košťálovin, řepky atd., ale i brukvovitých plevelů navzájem. Dále je řepka hostitelskou rostlinou mnoha {{SE|256}}<br /> <br /> Nematodových druhů, které v následných plodinách páchají škody. Řepka potřebuje brzy vyklízející předplodiny jako ozimý ječmen a žito. Za sebou zanechává pro následnou plodinu vynikajícím způsobem strukturovanou, zralou, relativně bezplevelnou půdu. Z uvedených důvodů je stejně jako u košťálovin nutná přestávka v pěstování tři až čtyři roky. Při zařazení intenzivního zeleného hnojení brukvovitými do osevního postupu je třeba zvolit ještě delší odstupy.<br /> <br /> Ústřední místo v osevním postupu zaujímají vedle tržních plodin pícniny jetel (''Trifolium'') a vojtěška (''Medicago'') s přídavkem směsi pícních trav a bylinek. Jetel a vojtěška jednak jako hlubokokořenící rostliny přímou cestou — vázáním dusíku, zpřístupňováním minerálů a bohatstvím kořenové hmoty — oživují celý objem půdního profilu, a to tím více při víceletém, bujném porostu, jednak patří na rostlinné rovině nepřímo k největším podporovatelům trvalé úrodnosti půd. Děje se tak prostřednictvím pícních mas, které jsou přeměněny a zušlechtěny přežvykováním a jako hnojivo se vracejí na půdu. Pěstování pícních luskovin je doplněno zrninkovými luskovinami, mimo jiné bobem obecným (''Vicia faba''), lupinou (''Lupinus'') a hrachem setým (''Pisum sativum''). V osevním postupu stojí buď v čisté kultuře, nebo ve směsné kultuře s ovsem, přednostně před okopaninovými plodinami. Priorita jetele a vojtěšky v osevním postupu klade hranice pěstování zrninkových luskovin. Důvodem je kyjatka jetelová (''Sithonia lineata''), která dokáže pícní luskoviny v raném mládí značně poškodit. Klíčovým problémem červeného jetele — méně pěstování vojtěšky — je sklerotinia jetelová (''Sclerotinia trifolium''). Je to typická choroba osevního postupu. Černé sklerotie (plodnice houby) lpí na kořenovém krčku, ničí cévní svazky a jetelová rostlina uvadá na přelomu jara ze dne na den. Trvalé formy houby se mohou v půdě udržet až osm let. Návrat červeného jetele, a rovněž vojtěšky, by proto měl nastávat nejdříve každých pět až šest let. Při nejméně dvouletém pěstování je problém pcháče pro následnou plodinu vyřešen a rovněž stav nematodů se výrazně snížil.<br /> <br /> Dalšími listovými plodinami, které zpravidla tvoří součást biologicko-dynamických osevních postupů, jsou krmná řepa (''Beta vulgaris var. alba'') jako dietetikum při krmení dojnic a dále mrkev (''Daucus carota'') a lnička setá (''Linum usitatissimum'') při odchovu telat. Tyto plodiny, jakož i pěstování zeleniny a léčivých bylin pro zdraví zvířat jsou zčásti pěstovány zahradnicky, zčásti polním způsobem začleněny do okopaninovýchplodin. {{SE|257}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Fruchtfolge_in_Beziehung_zur_Düngung,_Humusbilanz_und_Pflugbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Osevní postup ve vztahu k hnojení, humusové bilanci a obdělávání pluhem ===<br /> <br /> Osevním postupem si biologicko-dynamický podnik vytváří pěstební rámec, který garantuje dauerfruchtbarkeit odpovídající stanovištním podmínkám. Tento prostorově-časový rámec předkládá téma, jež lze podle počasí a potřeb krmení i trhu různě variovat. Toto téma musí jako živý ideový celek žít ve vědomí hofgemeinschaft a být rok co rok soustavně vtisknuto hospodářskému organismu. Každý rok znovu se tento obraz osevního postupu stává v utváření přírodního dění viditelným uměleckým dílem. V následujícím příkladu (Dottenfelderhof) je představen dvanáctipólový osevní postup, který se člení do dvou šestipólových, v nichž je opět rozpoznatelný původní princip trojpólového hospodaření:<br /> <br /> {| class=&quot;wikitable&quot;<br /> !&lt;small&gt;Rok&lt;/small&gt;<br /> ! &lt;small&gt;Osevní postup&lt;/small&gt;<br /> !<br /> !&lt;small&gt;Meziplodina&lt;/small&gt;<br /> !&lt;small&gt;Hnojení&lt;/small&gt;<br /> !&lt;small&gt;Humusová bilance&lt;/small&gt;<br /> !&lt;small&gt;Podzimní orba&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;1&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Vojtěška – tráva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;100–200 dt kompostu&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;+&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;2&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Vojtěška – tráva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;Tvorba trvalého humusu&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;+&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;3&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Oz. pšenice – ječmen&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;Brukvovité&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || <br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;4&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Oz. žito&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;Luskoviny aj.&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || <br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;5&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Okopaniny: brambory, polní&lt;/small&gt;<br /> &lt;small&gt;zelenina, krmná řepa aj.&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;300 dt chlévského hnoje z hlubokého ustájení&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;zčásti brukvovité&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || &lt;small&gt;+~&lt;/small&gt;<br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;6&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Oves, špalda&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;Podsev jetele&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;7&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Jetelotráva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;100–200 dt kompostu&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;+&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;8&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Jetelotráva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;Tvorba trvalého humusu&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;+&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;9&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Oz. pšenice –&lt;/small&gt; <br /> &lt;small&gt;rozmnožování osiva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;Brukvovité&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || <br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;10&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Žito&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;Luskoviny aj.&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || <br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;11&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Okopaniny: jako pod 5&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;300 dt chlévského hnoje z hlubokého ustájení&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;zčásti brukvovité&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || &lt;small&gt;+~&lt;/small&gt;<br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;12&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Oves, špalda,&lt;/small&gt; <br /> &lt;small&gt;rozmnožování osiva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt; <br /> || &lt;small&gt;Podsev vojtěšky&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> | colspan=&quot;7&quot; |&lt;small&gt;BL = listová plodina; H = stébelnatá plodina; + = přírůstek humusu; ~ = udržování humusu; - = úbytek humusu; pf = orat&lt;/small&gt;<br /> |}<br /> <br /> Podíl listových plodin odpovídá s 50 % systému střídavého hospodaření. Meziplodiny však posunují poměr {{SE|258}}<br /> <br /> ke stonkovým. Hluboko kořenící kultury s největší kořenovou hmotou – vojtěška, za ní jetel – převažují nad podílem převážně mělce kořenících okopanin s malou kořenovou hmotou. Prostřední polohu v obojím ohledu zaujímají stébelnaté plodiny. Bez přihlédnutí k příspěvku meziplodin a organického hnojení lze humusovou bilanci v průběhu dvanácti let hodnotit jako mírně pozitivní. Zpracování půdy, především na jaře a na podzim, ji ovlivňuje negativně. Přerušení tohoto zpracování po čtvrtinu dvanácti let polním pícninářstvím zmírňuje ztráty humusu – právě tak jako mírné hloubkové zpracování na podzim a v předzimu pluhem, kypřičem, diskovým pluhem a podobně. Vyrovnání ztrát, nebo přímo postupné usazování na trvale vyšší úroveň obsahů humusu, je pak úkolem humus poskytujících meziplodin, především však hnojení chlévským hnojem a komposty. {{SE|259}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Dritte_Säule:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''Třetí pilíř:''' ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vom_Wesen_der_Düngung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === O podstatě hnojení ===<br /> <br /> Co hnojení vlastně znamená, to je záhadná otázka. Ze stanoviska obvyklé agronomické vědy se zdá, že tuto otázku dál klást nestojí za námahu; zdá se, že je jednou provždy rozluštěna. V tomto smyslu hnojení znamená: přivádět systému půda a rostlina – za účelem harmonicky vyváženého hospodaření s živinami – látky uvažované a vypočítávané v izolované formě jednotlivých chemických prvků, které dávají očekávat maximální výnosy, přibližně až po vyčerpání genetického potenciálu odpovídajícím způsobem šlechtěných odrůd kulturních rostlin.<br /> <br /> Tento bodový způsob myšlení v kategoriích vnějších příčinných a účinkových vztahů stojí polárně naproti výpovědi duchovněvědního výzkumu, který «tajemství hnojení» označuje jako «mimořádně skutečná tajemství».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 11.&lt;/ref&gt; «Zajisté, hnojení se provádí instinktivně z tradice starých dob. Ale podstatě hnojení dnes vlastně nikdo nerozumí», «kromě těch, kteří to mohou vědět z duchovního»..&lt;ref&gt;Ebd., S. 20.&lt;/ref&gt; Následující tři kapitoly jsou pokusem vytvořit základy porozumění pro toto radikální tvrzení. V dalších výkladech k stupňům hnojení se může tajemství podstaty hnojení stát zjevnějším.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_Stoff-_und_Kräftefrage&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K otázce látky a sil ===<br /> <br /> Provozovat zemědělství znamená pohybovat velkými masami látek, převážně z organické přírody: oživenou půdou při každém pracovním úkonu, pracovními postupy při sklizni zelené píce, sena a slámy atd., jakož i jejich uskladněním a každodenním předkládáním ke krmnému žlabu, stlaním ve stáji, vyklízením a skladováním chlévské mrvy a močůvky, jakož i jejich rozvozem na pole a louky, několikanásobnou aplikací postřikových preparátů na celý katastr hospodářství, sklizňovými hmotami obilí a okopanin, jejich uskladněním a konečně přípravou veškeré sklizně, která opouští hospodářství jako potraviny. {{SE|260}}<br /> <br /> Zemědělství je dopravní živnost proti své vůli. To je jedna stránka, druhou stránkou je, že se jedná o proces zasazený do rytmů běhu roku a pokračující i nad jejich rámec. To platí především pro hnojení. Hnojiva vyprodukovaná v podniku jsou sama výsledkem životních procesů a zároveň příčinou jejich udržení a stupňování.<br /> <br /> Co jsou to za látky, které se tu v různých formách projevů pohybují sem a tam? Co je to látka? Látky se projevují ve čtyřech klasických živlech: ve skupenstvích pevném (země), kapalném (voda), plynném (vzduch). K živlu tepla přírodověda dosud nenašla pojmový přístup, který by jej charakterizoval jako svébytný čtvrtý z klasických živlů. Dodnes platí metodický princip rozkladu jevů, který sahá až k zakladateli experimentální fyziky Francisi Baconovi (1561–1626). Tato metoda, hledat za jevy v materiálních procesech kauzální princip bytí, dodnes ovládá běžný vědecký provoz.<br /> <br /> Za subjektivně vnímaným jevem se hledá objekt, materiální předmětnost. Ta se nenachází v teple samotném, nýbrž sekundárně v teplotních stavech, které se měřitelně projevují na živlech pevném, kapalném a plynném. Teplo by bez tohoto vztahu ke třem živlům či skupenstvím zůstalo nepostřehnutelné. Pro Francise Bacona, který se právními prostředky učinil soudcem nad teplem, to byl zřejmě důvod, proč teplu upřít svébytnou existenci jakožto živlu. Dodnes zůstává nehmotnost tepla, jeho bytostná podstata, pojmově v temnotě. Neztělesňuje žádné vlastní skupenství. V novější době mají badatelé tendenci označovat energeticky bohatý, vysoce zředěný stav plazmatu za čtvrté skupenství. Ale i v této vysoce komplexní souvislosti jevů se teplo projevuje v podobě vázané na hmotu. Jeho čistá podstata jakožto tepelného živlu se ve vnímání stává fenoménem tepelného vjemu v odstupňování od studeného po horké, zprostředkovaného živly země, vody a vzduchu. Dále se jeho čistá nehmotná podstata projevuje ve vlastnosti převádět svou přítomností a nepřítomností elementární či agregátní stavy jeden v druhý.<br /> <br /> Otázka po podstatě látky, která se od 17. století postupně stala ústřední poznávací otázkou v přírodních vědách, se zdá být fyzikou a chemií v zásadě vyjasněna. Rozložíme-li analytickými metodami organické či anorganické látky – pomineme-li {{SE|261}}<br /> <br /> ty, které se od přírody nacházejí v elementárním stavu, jako zlato, stříbro aj. –, vyjde najevo soubor fyzikálně-chemických prvků, které se rozlišují podle svých vlastností. Představujeme si, že jsou tvořeny atomy (atom = nedělitelný).<br /> <br /> V 19. a 20. století byl i produkt rozkladu, prvek jako „nedělitelný atom“, rozložen na své elementární částice. Tím ztratil kvalitativní charakter vlastností chemických prvků na významu pro poznání podstaty látek. Tímto krokem byl překročen práh od přírody k „podpřírodě“&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Leitsätze'', GA 26, «Von der Natur zur Unternatur», Dornach 1998, S. 255 ff.&lt;/ref&gt; a vstoupilo se do subatomární oblasti elementárních částic (kvant). V ní se ztrácí smyslový svět a nastupuje jiný, svět měřitelných energetických účinků.<br /> <br /> Ty se liší od vyzařujících silových účinků kosmu, které pozemský svět látek pozvedají ke konstituci vyšších stupňů bytí života rostlinného světa, duševna světa zvířat a duchovna člověka. Naproti tomu se pozemské látky jeví jako vyzařující,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst nach geisteswissenschaftlichen Erkenntnissen'', GA27, Dornach 1991, S. 20).&lt;/ref&gt; jako zhuštěné silové útvary, jakoby procesy, které dospěly ke svému konci a v tomto stavu jsou spoutány.<br /> <br /> V atomech se spatřovala tělesa vyplňující prostor, hmota, která měla být jedinou příčinou veškerého vyššího bytí na Zemi. Tento názor vytvořil pro světonázor materialismu racionální, zdánlivě nevyvratitelný základ. Hmota, tak zní názor, je kontinuum, které bylo na počátku a bude na konci. Všechno bytí, které vzniklo mezi tímto počátkem (velký třesk) a tímto koncem (''konečná entropie'', tepelná smrt) a ještě existuje, se odvozuje z tohoto materiálního prazákladu, a tak i člověk, který si to vše jako materiální objekt takto myslí. V popření svého já jako duševně cítící, duchovně usilující a v lásce chtějící bytosti povýšil tuto teorii na axiom. Materialismus je kvůli svému zdánlivě jistému základu, rozluštění tajemství hmoty a z něj vzešlé technologii, nejméně reflektovaným světonázorem. Zahaluje pohled na člověka, který s nasazením nejvyšší síly rozumu konstruuje svět, v němž se jako ne-Já ztrácí v nicotě. „Rozum se vzdaluje od skutečnosti, rozumnost nás k ní {{SE|262}}<br /> <br /> opět přivádí.“ &lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Einleitungen zu Goethes Naturwissenschaftlichen Schriften'', Kap. X. «Wissen und Handeln im Lichte der Goetheschen Denkweise», GA 1, Dornach 1987, S. 171.&lt;/ref&gt;Světový obraz materialismu zažil jistý otřes poznatky kvantové fyziky, která dokazuje, že hmotu nelze diferencovat na součet atomárních částeček hmoty, nýbrž na energetická kvanta účinku. Kdo je ale jejich původcem? Zde se klade otázka po duchu, po světě bytostí tvořících z nadsmyslna. „Rozum nás vzdaluje od skutečnosti, rozumnost nás k ní opět přivádí.“<br /> <br /> Zaměří-li člověk veškerou sílu rozumnosti na sebe jako na myslící bytost, nalezne v sobě samém prostředky a cesty, které ho vyvedou ze statiky materialistického světového obrazu. Probouzí se k vědomí, že on sám je z duchovních prapočátků povolán být nositelem vývoje a stále více se jím stávat; že v sobě díky svým duševním silám myšlení, cítění a chtění může rozvíjet vyšší duševní poznávací orgány a s jejich pomocí se školit k vyšším náhledům. Ty mu umožňují, aby ve svobodném sebeurčení vzal svou budoucnost i budoucnost svého spolutvoření do vlastních rukou. Náznaky tohoto druhu se tu a tam objevují. Avšak: Otázka po podstatě látky ve všech jejích formách projevu, v neživé přírodě, v životě rostlin, v oduševnělosti zvířat a v duchovní či Já-organizaci člověka, se v tomto smyslu dosud neklade.<br /> <br /> Abychom získali vhled do tohoto komplexu otázek, je třeba si uvědomit: „Smyslově vnímatelný obraz světa je součtem metamorfujících se obsahů vnímání bez jakékoli hmoty, která by ležela v jeho základu.“&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Einleitungen zu Goethes Naturwissenschaftlichen Schriften'', Kap XVI. «Goethe als Denker und Forscher», GA 1, Dornach 1987, S. 274.&lt;/ref&gt; Vnímání, která činíme na smyslově vnímatelném předmětu, podněcují myšlení k tvorbě pojmů, které se snaží postihnout vlastnosti tohoto předmětu. Tak se charakterizují látkové prvky periodické soustavy vždy specifickými vlastnostmi, které jsou výrazem něčeho, co se nestává jevem, tedy nepřísluší vzniku a zániku v čase a prostoru. Hmota je však chápána jako kontinuum, jako to, co přetrvává v čase a prostoru, aniž by sama byla smyslově vnímatelným jevem a aniž by podléhala budujícím a ničivým silám, které v čase a prostoru působí. To, co se projevuje, jsou pojmově postižitelné vlastnosti. Jsou to projekce něčeho nad-časoprostorového, nadsmyslového, podstaty té či oné látky. Konstituují se {{SE|263}}<br /> <br /> ve vědomí člověka skrze vnímání a pojem v součet vlastností. Jejich vymezení a přiřazení k té či oné látce je předmětem výzkumu fyziky. Jejich konstelace je taková, že každý látkový prvek má specifickou afinitu k jiným látkám. Mohou spolu reagovat. Pokud k tomu dojde, výchozí látky zmizí z dohledu a, jakoby syntézou, vznikne nová látka s překvapivě novými vlastnostmi. Začátek a konec jsou spolu spojeny diskontinuálním děním. Například vodík (H) a kyslík (O) jsou plyny. Jejich vzájemná afinita je tak obrovská, že spolu reagují explozivně. Zmizí a objeví se voda, látka s nejbohatšími vlastnostmi, základ veškerého života. Dochází ke skoku z méně zhuštěného do více zhuštěného skupenství. Pokud je voda podrobena elektrolýze za vynaložení energie, objeví se opět výchozí prvky jako plyny. Při přechodu z plynného do kapalného stavu, jakož i při každé reakci mezi látkami, vstupuje do hry faktor času. Probíhá proces. Toto procesuální dění ve světě látek je především předmětem chemie. Lze jej empiricky sledovat v reaktivních doprovodných jevech, ale jako takové se vymyká vnímatelnosti. V chemickém procesu působí síly, které jsou dány podstatou látky a jejími vlastnostmi. Síly, které jsou v procesu v pohybu, setrvávají před začátkem a na konci reakce ve stavu klidu, ztuhnutí do formy. Ve formě se látka stává smyslově vnímatelnou a ve svých fyzikálních vlastnostech měřitelnosti, počitatelnosti a vážitelnosti vypočitatelnou.<br /> <br /> V průběhu procesuálně-chemického působení sil se objevují jevy, například tepelné, světelné, barevné a zvukové jevy, jakož i čichové a chuťové zážitky, které nelze odvodit z vlastností reagujících látek. Umožňují bádajícímu duchu člověka hlouběji se vžít do procesuálního dění, ba dokonce si v činném provádění s ním vytvořit osobní vztah, v němž se nadsmyslové působení sil v osobním prožitku zobrazuje blíže duchu. V spoluprožívání chemických jevů odhalují látky na malou skulinku svou silovou a tím i svou bytostnou podstatu.<br /> <br /> Čím dále postupovala fyzika v časoprostoru ve snaze rozluštit tajemství materiálně myšleného látkového prvku, atomu, tím více se jev vytrácel z dohledu experimentátora. Ten dále spřádal červenou nit na základě představených modelů pomocí {{SE|264}}<br /> <br /> matematiky. Nepozorovaně vystoupil z přírody do říše „podsmyslového“, do podpřírody, do říše přísně zákonitých, fixovaných, neživých a bezduchých poměrů sil hmoty, elektřiny, magnetismu a jaderné vazebné energie. V této podpřírodě je vše předmětné ze smyslově vnímatelného světa rozpuštěno ve vypočitatelný systém v sobě ztuhlých a přesto interagujících forem energie. Tam, kde působí izolovaně, jsou v nejvyšší míře nepřátelské životu. Podsmyslové síly působí v „prostoru“, a proto jsou nutně představovány jako tělesa v prostoru, jako mechanika kvant. Rozlišují se v prostorovém vymezení a – podle svého mechanismu účinku – různé elementární částice, respektive energetická kvanta.<br /> <br /> V průběhu vývoje kvantové fyziky se stalo zřejmým, že tyto představy, opírající se o smyslovou zkušenost, nejsou udržitelné. Niels Bohr (1885–1962), otec kvantové fyziky, dospěl k závěru: „Neexistuje žádný kvantový svět.“&lt;ref&gt;Zitiert nach Jos Verhulst: ''Der Glanz von Kopenhagen, geistige Perspektiven der modernen Physik'', Stuttgart 1994, S. 15.&lt;/ref&gt; Tento poznatek potvrdili jeho kongeniální kolegové Werner Heisenberg (1901–1976), Wolfgang Pauli (1900–1958) a další. Heisenberg píše: „Nejmenší jednotky hmoty ve skutečnosti nejsou fyzickými objekty v běžném smyslu; jsou to formy, ideje, které lze jednoznačně vyjádřit pouze v matematickém jazyce.“&lt;ref&gt;Ebd., S. 17.&lt;/ref&gt; – Atom tedy není věc v prostoru. A dále píše: „Pokud se pokusíme proniknout za tuto skutečnost [myšlena je ta smyslově vnímatelná; pozn. autora] do detailů atomárního dění, pak se kontury tohoto ‚objektivně-reálného‘ světa rozpouštějí – ne v mlze nové a přesto nejasné představy skutečnosti, nýbrž v průzračné jasnosti matematiky, která zákonitě spojuje to možné, nikoli faktické.“&lt;ref&gt;Ebd., S. 173.&lt;/ref&gt; Tato „průzračná jasnost“ je však abstrakcí. Jakkoli může být správná ve vztahu k bytí a působení podpřírody, naráží přesto na hranici, na níž si poznávající člověk může uvědomit, že z této abstrakce nelze vykřesat jiskru eticko-morálního impulsu. Matematika se zabývá tím, co se stalo fyzickým, co se myslícímu vědomí projevuje v číselných poměrech. Jejich správnost je postižitelná v myšlenkách, tedy čistě v duchu. V nich se objektivní a subjektivní spojuje v jedno. Jsou pravdivé v omezeném případě {{SE|265}}<br /> <br /> anorganicko-fyzického. V tomto smyslu je matematika vědou duchovní, a nikoli přírodní. Myslíme myšlenky, které jsou schopny převádět fyzikální zákony do technologických funkcí. Zůstaneme-li u těchto myšlenek a snažíme-li se v duchovním posílení prožít jejich důslednost, jejich logické souvislosti, pak se matematika nesráží do strnulé, neživé abstrakce, nýbrž se může stát předstupněm pravého duchovního poznání.<br /> <br /> Číselné poměry jsou výrazem poměrů energetických, respektive silových. Ty druhé jsou jednak nositeli procesů látkových reakcí, jednak jsou v látce spoutány jako „zadržené procesy“.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Konferenzen mit den Lehrern der freien Waldorfschule Stuttgart'',2. Bd., GA 300b, Konferenz vom 21. Juni 1922, Dornach 2019, S. 152.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Martin Rozumek, Peter Buck (Hrsg.): ''Das Chemische und die Stoffe, Zugänge zur Chemie'', Dornach 2008, Kap.: «Einleitung», S. 7.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Látka podléhá tíži. Tato zakusitelná vlastnost ji především činí reprezentantem pozemského. Je to součet forem energie či sil spoutaných do smyslově vnímatelné formy, které se projevují ve vlastnostech. Umožňují procesy probíhající podle přírodních zákonů, reprodukovatelné a matematicky abstrahovatelné do vzorců.<br /> <br /> V oživené přírodě již toto procesuální dění nelze odvodit pouze z vlastností fyzikálních látkových prvků. Naopak, životní procesy je do značné míry odcizují jejich fyzikální determinovatelnosti. Bílkovina se například skládá z pěti prvků: uhlíku, kyslíku, dusíku, vodíku a síry. Ty se se svými vlastnostmi stávají nositeli sil, které jsou kosmického původu.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 64f.&lt;/ref&gt; Tyto kosmické síly všudypřítomně proudí z planetárního okruhu a konfigurují se podle bytostné povahy rostliny nebo zvířete v éterické tělo neboli tělo životní. To je skrz naskrz tvůrcem procesů. Stává se architektem fyzické organizace, pozvedá fyzikální látky z jejich spoutanosti v pozemském, staví je do služeb životních procesů a udržuje je v proudu života tak dlouho, dokud tento proud neumírá do forem organických útvarů. Éterické tělo se pak rozpouští ve světovém éteru. Při bakteriálním rozkladu, mineralizaci, se pozemské látkové prvky uvolňují z organických útvarů; opět upadají zpět do své fyzikální vlastní zákonitosti.<br /> <br /> To, co se v organické přírodě označuje jako konstitutivní složky, jako jsou bílkoviny, sacharidy, tuky, hormony, vitaminy atd., jsou {{SE|266}}<br /> <br /> z životních souvislostí, v nichž se objevují, abstrahované, tělesné, mrtvé útvary. V souvislosti životních procesů jsou to silové útvary, které v téměř nekonečných variantách a vzájemných působeních pozvedají pozemský svět látek k oživeným kompozicím. Kdo komponuje tyto síly v tuto zvučnou symfonii, takže dub je v každém svém orgánu, v kořenech, kmeni, větvích, výhonech, listech, květech a plodech nezaměnitelně dubem, a růže růží? V rostlinné říši se hledá typus, bytost, která se v určitém druhu rostliny tvarově projevuje. Ani síly, ani hlouběji skrytá bytost, která tyto síly ze sebe plodí, nejsou smyslově vnímatelné. Otevírají se teprve nadsmyslovému nazírání.<br /> <br /> Co se v tomto ohledu projevuje u zvířete? Bytost, zdroj veškerého tvoření, zůstává skryta. V jevu se neobjevuje duše a tvořivá síla sama, nýbrž duševní projevy a působení sil. Kůň zapřažený do pluhu se duševně projevuje ve svých pohybech, v poslušnosti na tlak uzdy, aby zůstal ve stopě, a ve způsobu, jak se při postupu vpřed mocně opírá do postroje atd. Všechny tyto projevy síly mají nepochybně svůj původ v bytosti koně. Vnímáme je v napětí svalů, tažných lan, v rozrývané půdě, v klouzání plazu pluhu po odhrnovačce až po boční odkládání. Síla vycházející z koně se projevuje v polaritě klidu a pohybu, a to současně. To charakterizuje rytmus. Rytmus, který kůň projevuje ve všech svých pohybech, v kroku, klusu a cvalu, nebo v kývání hlavou nahoru a dolů při tahu těžkých břemen, pramení z duševní bytosti tohoto zvířete. Rytmus vytváří ekonomii v působení sil; šetří sílu. Toho všeho si jako divák uvědomujeme; základní dění, jak se duševno proměňuje v sílu a ta vnější čin, zůstává skryto.<br /> <br /> Jak se tedy utváří tento vztah bytosti a jevu člověka v zemědělství? On sám je cílevědomým aktérem a zároveň svým vlastním divákem: kočí a kůň v jednom. Bytost, duchovní cíl a čin jsou v sebeuvědomění bezprostředně propojeny: Vezmu-li rýč a rýji, účinek je podobný jako u pluhu. Avšak já jsem v každém okamžiku dárcem impulsu a vědomým účastníkem dění. Má duchovní bytost je původcem idejí, které mě vedou, a zároveň zdrojem síly, aby se staly činem. Nacházím v sobě samém bytost, která má moc se svobodně k {{SE|267}}<br /> <br /> tomuto činu určit. Zvířeti naproti tomu zůstává jeho bytost nevědomá; prožívá se čistě duševně ve svých instinktech. Bytost a duše rostliny působí z „nadpřírody“ v životních procesech a vytvářejí si ve formách smyslově vnímatelný obraz. Bytost minerálně-látkového se projevuje v prostorově ohraničené, fixované struktuře sil, která v krystalu ztuhla do geometricky daných forem.<br /> <br /> Tento vztah bytostí k jejich způsobům projevu v přírodních říších se vyjadřuje ve způsobu utváření látek budujících tělo. V člověku se tělesná kompozice látek individualizuje podle jeho duchovní duše, jeho Já. Bytost pozvedá látky z jejich pouhého fyzického bytí a komponuje je v silové útvary, které odpovídají stupni bytí, na němž se objevují. Na prvním, nejnižším stupni bytí fyzicko-anorganické přírody se stavba látek řídí zákony, které zde vládnou. Tyto zákony jsou postižitelné v chemicko-fyzikálních pojmech a manifestují se předmětně ve výtvorech techniky. Na druhém stupni bytí, v rostlinné říši, se látky komponují podle vyšších, již ne pojmově postižitelných zákonitostí éterického těla obrazných sil. Tímto tělem je pozemské působení sil začleněno do kosmického. Třetí stupeň bytí látkových kompozic konstituuje říše zvířat. Zvíře může své tělo budovat pouze příjmem potravy zvenčí. Cestou trávení ničí potravinové látky silou své vlastní duševní bytosti a z této duševní síly komponuje svou vlastní tělesnou látkovost. Ta je konfigurována tak, že je nositelem duševna přebývajícího ve zvířeti, které má svůj bytostný základ za sluneční sférou, ve vzdáleném kosmu, v takzvaném zvěrokruhu. Čtvrtý stupeň bytí látkového je ztělesněn v těle člověka. V něm je fyzické, éterické a astrální utváření látek individualizováno skrze Já. Pouze tím, že látky v těle – např. DNA – jsou uspořádány podle silového zdroje Já, mohou v těle přebývat. Vytvářejí si v těle Já-organizaci. Skrze ni se člověk projevuje jako individualita.<br /> <br /> Čtyři stupně forem projevu látkového konstituují pozemské bytí a tak i skutečnost zemědělského organismu. Při hnojení jde o to, uvést tyto stupně bytí do takového vzájemného vztahu, aby se to mrtvé, minerální, otevřelo silám živého, duševního a duchovního: „Člověk musí zemi přímo oživovat, a to nemůže, pokud postupuje mineralizujícím {{SE|268}}<br /> <br /> způsobem; to může jen tehdy, pokud postupuje s organickým, které uvede do odpovídající polohy, aby mohlo působit organizujícím, oživujícím způsobem na to pevné, zemské samotné.“&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 122.&lt;/ref&gt; Pojem hnojení tedy nelze uchopit na stupni neživého, „mrtvého, zemského“, nýbrž teprve tehdy, když se vezmou v úvahu stupně od živého výše.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_Frage_nach_Geist,_Wesen_und_Individualität&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K otázce ducha, bytosti a individuality ===<br /> <br /> Vše, co se zjevuje, je forma — šat látkového. Látkou naplněná forma je označována jako těleso v prostoru. Jak ukazuje předchozí úvaha, jeví se tato látkovost ztuhnutá do formy jako specifická kráftekomposition, jež procesově ztuhlá — «Konec cest Božích».&lt;ref&gt;Das Zitat lautet im Original: «Leiblichkeit ist das Ende der Werke Gottes»; aus: ''Biblisches und Emblematisches Wörterbuch'' des deutschen Theologen Friedrich Christoph Oetinger (1702– 1782).&lt;/ref&gt; Síly jsou neviditelné; projevují se ve svých účincích, například ve změnách formy. Principiálně neexistuje žádné silové působení bez příčiny, bez původce. Ti jsou smyslovému vnímání skryti ještě hlouběji než síla sama. Původce je ve hře sil velikým neznámým — duchem. Ten prostupuje všemi přírodními říšemi až k člověku a konstituuje fyzickou organizaci těla; ve své nejčistší podobě se zjevuje v krystalových formách minerální říše. Duch je pohybujícím v bildekräften, jež z dálek kosmu vyzařují dovnitř. Původce všech zjevení fyzicko-anorganické, mrtvé přírody je bytostný duch. Právě tak je to duch, jenž žije v proudech éterických sil přitékajících ze sfér Slunce a planet a tvoří z nich éterická těla rostlin, zvířat a — nad člověkem — éterická těla vyšších duchovních bytostí.&lt;ref&gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Původce veškerého života je bytostný duch. Právě tak je to duch, jenž tkáč v astrálních silách vyzařujících z kosmu a jenž tvaruje podle povahy zvířat, člověka i bytostí nad ním stojících jejich astrální tělo. U zvířete i u člověka zprostředkovává éterickým silám bildekräfte-impulsy, jež budují a udržují tělesné orgány, jakož i vyšší orgány sloužící duševnímu prožívání, rozvíjení morálních impulsů a vlastnímu bytostnému konání. Veškeré duševní bytí je duch! A nakonec je to duch, jenž naplňuje Já-bytost člověka a v {{SE|269}}<br /> <br /> V něm probouzí sebevědomí. V tom rozvíjí sílu k usilování o sebepoznání, k uchopení reálně působícího ducha v sobě samém, jakož i v přírodě a kosmu. V sebevědomí člověka vzplane duch — jasně v myšlení a snivě v cítění; ve vůli žije spící. Skutečnost ducha se mu stává tím více skutečností, čím více ideje myšlením uchopené prožívá v cítění a nechává je ve vůli stát se činem. V tomto úsilí pracuje Já na proměně bytostných článků: fyzického těla a ätherleib. Stává se jejich spoluúčastníkem; naplňuje se produktem této proměny, duchem, a vstupuje s ním do svobodného vztahu.<br /> <br /> Lidské Já chápe, že k rozšíření přírodní vědy nutně potřebuje také vědu o duchu, a nachází ji v antroposofické duchovní vědě. Její výsledky se sdělují myslícímu vědomě v formách idejí. Rozlévají světlo nad smyslový svět. Pojmově uchopené smyslové skutečnosti se rozšiřují a vzplane v vědomí jako duchovní skutečnosti. Člověk se učí poznávat jako duchovní bytost, jež je zakotvena sama v sobě, jako bytost, která se z vlastní, sebou samou poznané bytostnosti může svobodně sebeurčovat. Člověk se učí v sebezkoumání — školením svých duševních činností myšlení, cítění a vůle — poznávat jako Já, jež jako duchovní bytost koření ve věčném, jež si v prostoru a čase vytváří tělesnost a v ní stínem zahaleno vzplane v sebevědomí. Prostřednictvím vědy o duchu se lze naučit uvědomit si svůj původ v duchu.<br /> <br /> Prostřednictvím obvyklého na smysly vázaného myšlení se člověk učí poznávat svět kolem sebe jako dohotovený, završený — a sebe jako toho, kdo se stává, jako nedovršeného. Nalézá v sobě sílu a ukazatel cesty k tomu, aby nedovršené ve svých bytostných článcích — astrálním čili duševním těle, éterickém čili životním těle a těle fyzickém — proměňoval k vyšší dokonalosti. Tato síla k sebeproměně je vlastní každému člověku; tvoří celé lidství. Stane-li si člověk tohoto vědomým, stává se vývojová idea živou; stává se duchovně účinnou realitou. Staví člověka, který se prodírá k sebepoznání, do polohy, v níž se může povznést nad pouhé přírodní bytí — jež se oku zjevuje jen v odumřelých formách — a sám prožít i utvářet ten proces, který z proměny minulého v přítomnosti nechává vznikat budoucnost. Tento proces pořádá Já člověka a přitom samo sebe vnímá.<br /> <br /> Prožitá idea vývoje otvírá bytosti Já neomezené duchovní panorama, z nějž čerpá substanci, která jejímu vlastnímu bytí dává obsah a nechává je růst. «Já získává bytost a smysl od toho, s čím je spojeno.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Theosophie'', GA 9, Dornach 2003, S. 50.&lt;/ref&gt;Já žije v duši a je skrze tělo otevřeno smysly vůči fyzickému světu a otevřeno duchem vůči světu duchovních bytostí, které stojí nad člověkem. {{SE|270}}<br /> <br /> V tomto poli napětí prožívá člověk sám sebe jako individualitu. Tento pojem nelze, takto chápán, vztáhnout na věci a bytosti přírody. Ty jsou ve svém fyzickém bytí bez Já zapojeny do světa sil a bytostí kosmu. Tím, že si člověk uvědomil sebe sama ve fyzicko-smyslovém světě, se z tohoto poutat do značné míry emancipoval. Stojí jako vyvíjející se bytost tváří v tvář světu forem, který ztuh v dílo.<br /> <br /> Z tohoto stavu svého vědomí hrozí člověku, že se odcizí přírodě právě tak jako svému ve duchu kořenícímu bytí. Prožívá sám sebe stále více jako uzavřeného do sebe a mechanicky a elektronicky si konstruuje vnější svět, který již není přírodou, žádnou živě působící duchovností, nýbrž artefaktem duši prosté intelektuality. Jak ale, obrátí-li člověk pohled z nitra, z vnitřně posilněné duchovní duše, na přírodu, která z živého vytváří formy — jak, odhalí-li se z idejí poznání ducha inaugurační princip vývoje, jenž tyto formy vytváří? Člověk, který takto z poznání ducha uchopí sám sebe bytostně jako individualitu, nalézá v sobě ducha, který se přeměňuje v ideami nesené silové impulzy vůle. Tyto ideami prozářené silové impulzy vůle zasahují řídícím způsobem do světa sil přírody. Tuto cestu připravuje Goethe, když odkazuje na umění: «Komu začíná příroda odhalovat své zjevné tajemství, ten cítí neodolatelnou touhu po její nejdůstojnější tlumočnici — umění.»&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Maximen und Reflektionen'', Nr. 720, Hamburger Ausgabe, Bd. 12, München 1987.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tyto lidské silové impulzy vůle pozvedají zemědělský organismus jako celek z obecného přírodního dění a starají se o smysluplný a uměřený tok sil ve vzájemném působení jeho orgánů. To se děje především a s největším dosahem skrze hnojení těmi organickými látkami, které jsou v hospodářství vyloučeny z životních procesů. Zde je minulé látkové dění, procesuálně proměněné skrze přeměny, povoláno k přítomnému. {{SE|271}}<br /> <br /> To charakterizuje jednu stránku — stránku přírody. Druhou stránkou je duchovní výkon člověka. Ten z poznání ducha ukazuje vůli cesty, jak komponovat hnojivé látky, které otevírají dílem-jsoucí bytí silám, jež připravují cesty budoucím možnostem vývoje.<br /> <br /> Klíčem k hlubšímu porozumění podstatě a směru účinnosti těchto dvou polárně protikladných forem hnojení je pojem «zemědělské individuality», který Rudolf Steiner odvozuje od bytostného nazírání člověka.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 42.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Düngungsfrage_und_die_landwirtschaftliche_Individualität&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Otázka hnojení a zemědělská individualita ===<br /> <br /> V kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 nn.) byl pojem «zemědělské individuality» uveden do pohybu a odvozena jeho trojčlennost z trichotomie člověka podle těla, duše a ducha. Tělo se člení tak, že v hlavě čili v nervově-smyslovém systému pomáhá lidskému duchu dospět v myšlení k sebevědomí, v rytmickém systému hrudních orgánů nechává lidskou duši prožívat sebe sama v sebecítění a v soustavě látkové výměny a pohybu končetin se může uplatňovat lidská vůle. V člověku se sbíhá to, co se kolem něj rozkládá jako příroda, a to, co mu předmětnými smysly vstupuje vstříc jako protistojící svět. V zemědělství tedy zpočátku jednáme s obrazy, jejichž tvořivá bytost se v nich skrývá — tak jako se v zevnějšku krávy skrývá její bytost. Vědomě poznávajícímu člověku se ale otevírá možnost nezůstat stát u obrazu a — na tom základě — nepostulovat pra-základ bytí v bezduchém abstraktním myšlení v matérii, nýbrž nalézt jej v idejích, které v nazíravém vědomí rozsvěcují a v člověku probouzejí morálně-duchovní impulzy. Ideje pak přestávají být abstrakcemi, jakmile vědomě poznávající člověk sám je myšlením vytváří, sám je citovým prožíváním oživuje a vlastní vůli je vštěpuje jako morální impulzy. Takto uchopené ideje teprve zakládají svobodné tvoření, které přesahuje přírodu. To z etických intuicí staví most přes propast mezi tím, {{SE|272}}<br /> <br /> Morálně-duchovního v člověku a tvořivě-bytostného v přírodě.<br /> <br /> Ideové formy antroposofické duchovní vědy mají tu povahu, že v myšlenkovém zpřístupňování uvolňují život, který pobízí k činu. Tak lze, jak je vylíčeno v kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 nn.), z ideového celku trojčlennosti člověka a z aktivní přítomnosti uvnitř hospodářského organismu přímo sledovat, jak na jedné straně živlový prvek tepla a vzduchu nad zemí zapojuje zemské látky do životních procesů a podrobuje je jakémusi trávení,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&lt;/ref&gt; nepřetržité proměně jejich zjevných podob — a jak na druhé straně látkový prvek země a vody v hlubinách, pod úrovní půdy, vypadl ze života a v krystalizaci se skrze naskrze stává formou. Otevírá se velkolepá polarita výšin a hlubin, substančního dění a tuhnutí ve formě, pohybu a klidu. Je to právě ta polarita, která se mikrokosmy v člověku stahuje do pólů jeho soustavy látkové výměny a nervově-smyslové soustavy. Jako tyto póly nalézají svůj rytmický vyrovnávací pohyb v bijícím srdci a v plicním dýchání, tak ony póly výšin a hlubin v rytmické dynamice půdy ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#273|Obrázek 14]]).<br /> <br /> Zázrak půdy se skrývá ve své nenápadnosti. Látky a síly se zviditelňují ve formách zeminy; jejich působení a bytostná povaha zůstávají skryty a je třeba je hledat ve všech oblastech bytí pod-přírody, přírody a nadpřírody. Jsou to bytosti a síly, které působí rozpad, zánik a smrt (pod-příroda), dále takové, které působí fyzicko-mechanicky a konstituují fyzické tělo u rostliny, zvířete i člověka, dále takové, které v přírodních říších udělují život, a konečně takové, které v říši živočichů obdarovávají duší a jsou nositeli duše. Duch, který se v sebevědomí člověka probouzí jako nadpříroda, je vylit přes přírodní říše a vytváří si ve veškerém tvarování svůj odraz.<br /> <br /> Při výrobě potravin a při jejich spotřebě mimo zemědělský organismus se tomuto organismu ztrácejí nejen látky, nýbrž stejnou měrou i síly. Jsou to síly vyzařující shora z nadpřírody, z kosmických výšin, a zdola z hlubiny země, {{SE|273}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 14, S. 273.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 14: Die landwirtschaftliche Individualität, die drei Stufen der Düngung aus interner Erzeugung und die zwei Stufen der Mineralanwendung externer Herkunft.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> jsou to ve vlastním slova smyslu vyživující a hojivé síly. Úkolem hnojení je nyní kompenzovat ztrátu látek země a uvést půdu a rostlinu do stavu, kdy jsou schopny stále novým způsobem přijímat a být vnímavé pro síly a substance nadpřírody. Z toho logicky vyplývají tři stupně, na nichž se v plném smyslu naplňuje obsahová náplň pojmu «hnojení»:<br /> <br /> Jde o hnojení<br /> <br /> # látkami a silami z oživené rostlinné přírody,<br /> # látkami a silami z oduševnělé živočišné přírody a<br /> # látkami a silami, které jsou produktem lidského ducha. Oproti tomu má být jako «nultý stupeň» označováno vyrovnávání ztrát pozemsky vázaných látek. S vodnými solemi syntetickými nebo chemicky rozloženými, využívanými v industrializovaném zemědělství, se překračuje stupeň «-1», práh od přírody k pod-přírodě (Obrázek 14).<br /> <br /> V následujícím bude pojednáno o základních aspektech přínosu a problematiky aplikace minerálních látek a poté o třech stupních hnojení. Cesta k rozluštění {{SE|274}}<br /> <br /> jeho tajemství je jakási syntéza přírodovědných a duchovědných poznávacích snah na základě tathandlung. Nastupuje se zde cestu od vědy k umění, cestu bádání v činu, na níž se smysl pro pravdu, v malém i ve velkém, měří podle poznatelného a prožitelného přirozeného a sociálního gedeihen statku jako celku — nikoliv podle kvantitativního výsledku.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufe_0:_Die_Anwendung_von_Mineralstoffen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Stupeň 0: Aplikace minerálních látek ===<br /> <br /> Z pojetí, že jediným reálným základem všech světových jevů je hmota, se od 19. a 20. století v zemědělství zákonitě zformoval pojem «minerální hnojení» a spolu s ním pojetí souhrnu «živin», jež rostlina potřebuje k růstu. Za touto teorií se skrývá závažný předpoklad, že ze souhrnu anorganických, mrtvých látkových prvků může vzejít život, že s jejich pomocí by bylo možno život vytvářet a rozmnožovat. Život však vzniká ze života, z životních zárodků nebo semen. V přírodě nikde, ani při sebepečlivějším pozorování, nenalezneme oporu pro to, že by ze minerálně mrtvého mohl vzniknout život, nýbrž jen opak: Život propadá smrti. Pojem hnojení se ale vztahuje k tomu, aby byl život jako takový v růstových procesech rostliny, a stejně tak duševně-astrální působení zvenčí při tvarování, podporován způsobem odpovídajícím bytostné povaze. Nikoli náhodou se odvozuje pojem hnojiva od pradávna od významných účinků vylučování ze soulové a životní organizace domácích zvířat. Hovořilo se o «staré síle» takto pohnojeného pole. Z vládnoucího materialistického smýšlení se organickým hnojivům, kromě jejich mnohotvárného minerálního složení a podpory mikrobiálního půdního života, nepřisuzuje žádná specifická hnojivá hodnota.<br /> <br /> Jaká kritéria lze nalézt, abychom mohli posoudit důsledky, které způsobuje pojem hnojení chápající vzájemné vztahy půdy a rostliny pouze jako hmotné dění? V následujícím má být tato problematika sledována na příkladu motoru veškerého zvyšování rostlinných výnosů — na dusíku syntetizovaném do solné formy. {{SE|275}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung_von_Stickstoffsalzen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Aplikace dusíkatých solí ====<br /> <br /> Dusík (N) je se svými 79 % vlastním nositelem živlu vzduchu. Obtéká zelené listoví rostlin vzpínajících se do atmosféry, aniž by se přímo podílel na jejich růstových procesech. Jako vzdušná látka je podobně jako kyslík vázán sám se sebou (N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;), a proto je téměř reakčně mrtvý. Do hustších stavů vody a země se dostává přirozenou cestou pouze dvěma způsoby: 1. prostřednictvím energetických výbojů blesků, přibližně 6 kg/ha/rok,&lt;ref&gt;Manfred Klett: ''Die boden- und gesteinsbürtige Stofffracht von Oberflächengewässern'', Arbeiten der Landwirtschaftlichen Hochschule Hohenheim, Bd. 35, 1965, S. 42.&lt;/ref&gt; a 2. biologickou cestou prostřednictvím vazby dusíku rostlinnými organismy k tomu schopnými, zejména druhově bohatou čeledí luskovin. Prolomit tuto bariéru přirozeného vnášení dusíku, který si sám určuje svou míru, velkotechnickými postupy — to bylo výslovným cílem od konce 19. století. Průlom se podařil syntézou amoniaku Haber-Boschovým postupem. Za vysokého energetického příkonu se vzdušný dusík převádí ve vodném roztoku na vodíkovou sloučeninu amoniak (NH&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;). Dalším zahušťováním vznikají pevné sloučeniny s kyslíkem — dusičnanové soli — a s vodíkem — soli amonné, které rovněž snadno přecházejí do roztoku: první rychleji, druhé pomaleji. Obě sloučeniny jsou ve vodném roztoku vysoce reakčně aktivní a dusičnanové sloučeniny v pevné solné formě vysoce výbušné. Syntetickým postupem lze na libovolném místě země, nezávisle na biologických denních či ročních rytmech, vyrobit jakékoli množství dusíkatých solí. Vedle svého civilního nebo vojenského využití jako trhaviny způsobily v průběhu 20. století celosvětově revoluci v rostlinné výrobě. Tvoří produkční kapitál pro zemědělskou masovou výrobu a jsou — ve spojení s používáním herbicidů a pesticidů — příčinou vývoje k agrárnímu industrialismu.<br /> <br /> Tváří v tvář obrovskému nárůstu výnosů v polním, zahradním a ovocném hospodářství i ve všech ostatních speciálních kulturách by člověk musel zpívat chválu této světlé stránce nasazení průmyslově vyráběných dusíkatých solí — kdyby tu nebyly temné stíny. Dusíkaté sloučeniny, pokud nejsou ve formě amoniaku (NH&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt;) vázány na jílové minerály, mají tendenci co nejrychleji opět zmizet ze střední oblasti «bránicové půdy» — buď jako dusičnan (NO&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;) dolů do oblasti podzemní vody hlavového pólu, nebo jako amoniak (NH&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;), oxidy dusíku {{SE|276}}<br /> <br /> (oxid dusný N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O) nebo elementární dusík (N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) nahoru do pólů látkové výměny. Tyto ztráty tvoří přibližně stejným dílem asi 25 % vstupu syntetizovaných dusíkatých solí. Na jedné straně kontaminují podzemní vodu a vodu studniční, respektive eutrofizují povrchové vody. Na druhé straně přispívají svými emisemi ve značné míře ke znečištění atmosféry oxidem dusičnatým, a tím ke klimatické změně. Zbývajících 50 % vstupu dusíku způsobuje snížení biologické aktivity půd, respektive její jednostrannost,&lt;ref&gt;Martin Hartmann et al. (2015): ''Distinct soil microbial diversity under long-term organic and conventional farming'', ISME Journal, 9, S. 1177–1194.&lt;/ref&gt; jakož i vynucený růst rostlin při současném oslabení jejich organizačních sil, jejich výživné a léčivé účinnosti. Syntetizované dusíkaté soli přispívají rovněž k floristickému a faunistickému ochuzení druhů v krajinách. Teprve ony umožňují zúžení osevního postupu až po monokulturu a — nad to — pěstování v živných roztocích (''hydroponika'').<br /> <br /> V rostlinné výrobě znamená každá dávka dusíku zvenčí určitý druh nárazového růstového donucení. V každém případě — ať je podávána jako rychle působící dusičnanová, nebo jako pomaleji působící amonná sloučenina — zvyšuje se koncentrace dusíku v půdním roztoku, vůči níž se rostlina nemůže ubránit. Donucení přijmout nadbytek dusíkatých solí oslabuje éterickou organizaci rostliny ve všech jejích orgánech. V kořeni, který sestupuje dolů do hlavového pólu, se to projevuje jako ochromení jeho funkcí. Jednou z těchto funkcí je jeho vrozená schopnost jakési smyslové vnímavosti — nejen vůči formativním silám kosmu a vodnímu živlu, nýbrž zejména vůči živlu zemitě-pevného. Subtilnost těchto procesů se odhaluje v následujících fenoménech:<br /> <br /> Klasická «přírodní louka ponechaná přirozenému vývoji» z našich polních lánů z velké části zmizela. Z ní se kosinami sklízelo seno pro zimní krmení. Byla, podle stanoviště, nesmírně druhově bohatá na vrchní i spodní trávy a zejména na luskoviny a byliny.<br /> <br /> Přejde-li se nyní k tomu, že se za účelem zvýšení její bujnosti soustavně podávají dávky syntetických dusíkatých solí, spouští to — co se týče druhového složení — řetězovou reakci. Jako první z porostu mizí byliny, v dalším průběhu let luskoviny jako jetel červený, štírovník růžkatý a další. Nejdéle se drží jetel bílý. I spodní trávy nakonec ustupují moci vrchních trav, {{SE|277}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 15, S. 277.jpeg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 15: Die Funktionen der Wurzelhaare und deren Beeinträchtigung durch externe Zufuhr von Stickstoffsalzen.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> které na konci této posloupnosti dodávají monokulturní masové výnosy. Tento příklad objasňuje praufenomén vnějšího použití dusíku: druhové ochuzení asociovaných rostlinných společenstev.<br /> <br /> Zblízka viděno, uplatňuje se tento účinek v mnoha detailech v oblasti kořenů. Například u jetele červeného lze pozorovat, jak počet hlízek na kořenech — vznikajících endogenní symbiózu jetele s rhizobii, bakteriemi vázajícími dusík — klesá vlivem soustavného podávání dusíkatých solí. Vlivem vysoké koncentrace dusíku v půdním roztoku se snižuje schopnost kořene vázat dusík; ten postupně ztrácí svou schopnost vstupovat do symbiózy.<br /> <br /> Co platí pro endogenní symbiózy luskovin, platí i pro exogenní symbiózy s bakteriemi a houbami jiných rostlin. Na obrázku 15 je znázorněn podélný řez koncovým úsekem kořene.<br /> <br /> Kořenová špička se skládá z živé tkáně dělicích se buněk (''meristem''), s předsunutou slizovitou kořenovou čepičkou (''Calyptra''). Obě tvoří neustále se obnovující životní pól kořene. Kus výše po kořeni odumírá kořen do svého formového neboli smrtného pólu; dřevnatí. Jako zprostředkující střed se mezi nimi člení třetí prvek, v němž se — jak již bylo popsáno — oba póly, život a smrt, v obou funkcích {{SE|278}}<br /> <br /> kořenových vlásků navzájem prostupují (srov. kap. «Der Frühjahrsprozess und die Bodenbearbeitung», s. 213 nn.). Kořenové vlásky se skupují v rytmickém uspořádání kolem celého kořenového tělesa. Jsou to výchlipky z buněk kořenové pokožky (''epidermis''), které již nejsou schopny dělení. Jako takové jsou na jedné straně metabolicky aktivní: skrze ně proudí asimiláty z nad zemí ozelenělých rostlinných orgánů přes sestupný phloemový proud do půdy, kde aktivují mikrobiální a houbový život rhizosféry a symbioticky na sebe vážou. Kořenové výměšky (''exudáty'') tvoří v průměru u druhů kulturních rostlin přibližně 30 % jejich asimilačního výkonu.&lt;ref&gt;Christoph Felgentreu, Kirsten Engelke: ''Konzepte zur Erhaltung der Bodenfruchtbarkeit'', Deutsche Saatveredelung AG, Lippstadt.&lt;/ref&gt; Ätherleib rostliny tak řídí v souladu s jejími růstovými rytmy a potřebami prostřednictvím asimilačního proudu (phloem) půdní život — jsou to nízkomolekulární bílkoviny, sacharidy, enzymy, vitaminy, kyseliny, chelatační látky, kumariny, fenoly, glykosidy, alkaloidy, éterické oleje, ethylen.&lt;ref&gt;Lexikon der Biologie, https: www.spektrum.de.&lt;/ref&gt; Na druhé straně jsou kořenové vlásky smyslově aktivní. «Die Wurzel der Pflanzen […]: Es ist ein Auge, aber ein schlechtes Auge.» (Kořen rostlin je okem — ale špatným okem.)&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Schöpfung der Welt und des Menschen, Erdenleben und Sternenwirken'', GA 354, Vortrag vom 9. August 1924, Dornach 2000, S. 154.&lt;/ref&gt; Kořenové vlásky vnímají jaksi soli, které se rozpustily vlastní metabolickou činností (výměnnými procesy) a prostřednictvím svých symbiotů ve vlhko-vodném prostředí půdy. V procesuálně opačné současnosti — vlastnosti živého těla — vylučují kořenové vlásky asimiláty do kořenového okolí, podněcují jimi mikrobiální rozkladné procesy a přijímají jejich koncový produkt: mineralizovanou, mrtvou sůl. Ta postupuje v protisměru k asimilátům buněčnou tkání kořenů a ústí do vzestupného ''xylem''ového proudu. Jeden, mrtvý minerální proud zdola, a druhý, živý shora, jsou odděleny kambiem.<br /> <br /> Pouhým předmětným myšlením toto subtilní dění v kořenových vláscích a kolem nich není uchopitelné. Tyto v současnosti na sebe navzájem sladěné, takříkajíc do sebe vetkané životní a smyslové procesy jsou nasazením syntetizovaných dusíkatých solí citelně narušovány nebo postupně blokovány. Kořeny rostlin nemají rozlišovací schopnost ohledně původu rozpuštěných dusíkatých solí. Zvyšuje-li se jejich koncentrace soustavným přívodem zvenčí, ochabuje činnost kořenových vlásků. Kořeny se stávají metabolicky slabými a {{SE|279}}<br /> <br /> smyslově otupělými. Jejich schopnost vstupovat do symbióz je oslabena, jak bylo výše znázorněno na příkladu kořene jetele obsypaného hlízkami. Éterická organizace rostliny, rozšířená do kořenového okolí, se stahuje zpět na kořen; rhizosféra chudne. Postrádá utvářecí sílu kosmicko-astrálního, jehož «látkovým nositelem» je dusík.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 73.&lt;/ref&gt; Půda a rostlina tvoří životní jednotu. Z jejich životních procesů rozkladu organické substance pochází dusík a přechází — v průchodu mrtvou solnou formou — bezprostředně do životních procesů výstavby. Životní tělo rostliny ovládá moment smrti solné formy. Masivním přívodem syntetizovaných dusíkatých solí je rostlina vystavena jakémusi donucení je přijímat. Odpovídajíce svému původu jsou nositelkami sil z pod-přírody, které působí proti bildekräfte Übernatur — formativním silám nadpřírody.<br /> <br /> Výše zmíněná problematika vrhá světlo i na otázku platnosti zákona stálosti látek a sil. Je jejich chování a působení v neživé přírodě ve srovnání s přírodou živou kontinuální, nebo diskontinuální? Pozorování učí, že látka a způsob jejího silového působení nabývá podstaty a významu prostřednictvím souvislosti, v níž obojí vystupuje.<br /> <br /> Použití dusíkatých solí syntetizovaných ze vzduchu má moc negovat životní souvislosti ve prospěch vlastního mechanismu působení. Mají tendenci prosazovat v životní organizaci rostliny fyzikální princip časové následnosti příčiny a účinku. O tom svědčí i skutečnost, že k udržení výnosů je třeba rok co rok vynakládat přibližně stejné nebo dokonce rostoucí množství dusíkatých solí. Vnějším přívodem dusíku se výnosy stávají téměř bezcennými vypočitatelnými.<br /> <br /> To vše však znamená, že kořen je takzvaným «minerálním hnojením» odcizován své evolučně vrozené funkci. Střed rytmicky osazený kořenovými vlásky — mezi životním pólem kořenové špičky a smrtným pólem dřevnatějícího kořene — postupně ztrácí svou metabolicky a smyslově aktivní funkci; stává se pasivním. Rostlina je tendenciálně vracena zpět do dřívějšího evolučního stavu, v němž byla čistě «narozena z vody», volně se vznášejíc jako řasy ve slané vodě světových oceánů. Nyní však — kdy se v dlouhotrvajících vývojových krocích vypracovala k «narozené ze země», s kořeny, volně stojícím {{SE|280}}<br /> <br /> stonkem, listovou posloupností, květem a až po semeno — potřebuje hnojení, které je přiměřeno jejímu bytí jako zemské rostliny a je s to toto bytí dále udržovat ve vývoji.<br /> <br /> Syntetizované dusíkaté soli naplňují pojem hnojení jen zdánlivě. Nehnojí, nýbrž pohánějí a hypertrofují rostlinu reproduktivně do vodnaté masové bujnosti. Studium přitom se vyskytujících fenoménů z hlediska fyziologie a tvarování je neobyčejně poučné a přímo vybízí k tomu, aby byl pojem hnojení nově vymezen. «Die Pflanze lebt […] unmittelbar mit Erde und Wasser.» (Rostlina žije bezprostředně se zemí a vodou.)&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 192.&lt;/ref&gt; V čistě vodném prostředí se rostlinný (a také živočišný) život vyvíjí jen po nižší vývojové stupně; v provlhčené zemi rozvinuje svou kořenovou činnost. Roste aktivně dolů do živlu «pevného-zemitého» a rozvíjí v oblasti kořenových vlásků metabolickou aktivitu při rozrušování minerálních a rozkladu organických materiálů, jakož i smyslovou aktivitu vůči veškerému «was Erde [Salz; Anmerkung des Verfassers] und Wasser ist» (co je země [sůl; poznámka autora] a voda).&lt;ref&gt;Ebd., S. 192.&lt;/ref&gt; Hnojení tedy znamená přímo oživovat zemi, «a to nelze, postupuje-li se mineralizujícím způsobem».&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 122.&lt;/ref&gt; Hnojení, které samo oživuje zemi, zahrnuje trojí:<br /> <br /> # Zásobování půdy organickými zbytky z oživené a oduševnělé přírody.<br /> # Aktivaci rostlinného metabolismu ve vztahu ke kráftovirkungen (silovým působením) kosmického obvodu, jakož i k působení mezi kořenem a půdou.<br /> # Rozvíjení zárodečného smyslového nadání rostliny vůči látkám a silám země a kosmu k vyšší smyslové způsobilosti.<br /> <br /> Rozhodující pro posouzení hnojení podle hodnoty a účinku je jeho původ. Dusíkaté sloučeniny syntetizované za vysokého energetického příkonu (přibližně 50 MJ/kg N) pocházejí z anorganicky mrtvého vzdušného dusíku (N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;). Jsou donuceny stát se nositeli astralitu, který silově vzestupuje z pod-přírody a působí proti tomu, který vyzařuje z nadpřírody kosmu. Astrální měsíční síly, působící skrze vodu, získávají převahu nad sluneční astralitou, která působí skrze «pevné-zemité». Z tohoto důvodu je v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#273|obrázku 14]] (s. 273) {{SE|281}}<br /> <br /> použití syntetizovaných dusíkatých solí v zemědělství označeno úrovní účinku «-1». Pouze dusíku, který vychází ze životních procesů, lze v pravém smyslu přiznat hnojivý účinek. Zůstává v éterické organizaci rostliny, přijímá skrze ni formativní síly, jimiž formuje duchovní praobraz obrazně do smyslové podoby.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung_von_Gesteinsmehlen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Použití kamenných moučí ====<br /> <br /> Tak jako je pojem «dusíkaté hnojení» nepřesný, stejně tak nepřesný je pojem «minerální hnojení», který zahrnuje použití jakéhokoliv druhu minerálních látek v zemědělství a zahradnictví, bez ohledu na to, odkud v přírodním hospodářství pocházejí nebo jakým technickým postupem byly upraveny. Minerální prvky umožňují životní procesy způsobem vysoce diferencovaným, ale samy je nevytvářejí. Nehnojí život jako takový, nýbrž zajišťují jeho fyzicko-smyslový způsob projevu. V obecném pojetí minerálního hnojení se nečiní žádný rozdíl mezi dusíkem ze živlu vzduchu a látkami zrozenými ze země, jako jsou fosfor a kovy alkalické a alkalicko-zemité — draslík, vápník, hořčík a další. Dusík je v ovzduší téměř bez reaktivity a v zemi reaktivně živý. Látky země jsou reaktivně mrtvé ve svých hlubinách a stávají se aktivními v kontaktu se vzduchem a teplem. Toto pojmové zglajchšaltování bez kvalitativního rozlišení mělo fatální důsledky. Buď bylo «minerální hnojení» propagováno jako konečná moudrost, jako jediná účinná technologie zajišťování a zvyšování výnosů, nebo se vynořili «kacíři», kteří je paušálně odmítali. V praxi se duchy rozešly a hlubší poznání věci zůstalo na pospas. Dnes se o těchto věcech soudí diferencovaněji. Ke změně však nepřivedl náhled do podstaty látek, nýbrž brání ekologických souvislostí v praxi. Ve chvíli, kdy se hospodářství zřídí v duchu principu organismu tak, aby se o potřebnou dusíkovou bilanci příroda starala sama — podporována půdoobděláváním orientovaným na procesy, luskovinami bohatým osevním postupem a živočišnými hnojivy — reguluje se minerální bilance ze zdrojů půdy zpravidla sama od sebe. Tuto schopnost půdy udržovat se v dobrém zdraví na vyšší produkční úrovni, za to vděčí obratné ruce člověka. {{SE|282}}<br /> <br /> Stanoviště jsou z hlediska svého přirozeného minerálního hospodářství zpravidla velmi rozdílně «obdarována». Na spraších, naplaveninách, ledovcových základních morénách a na hlinito-jílových půdách staršího geologického původu je minerální bilance — v závislosti na erozi a stupni zvětrávání — poměrně vyrovnaná. Na stanovištích jako ledovcové písky, křemenné pískovce (Buntsandstein) nebo vápencové horniny (Weißjura) panuje vedle přebytku jednoho prvku někdy naprostý nedostatek jiného. Na starších písčitých půdách jde nejčastěji o deficit kovových bazí — vápníku, hořčíku a draslíku — a takzvaných stopových prvků. Na extrémně mělkých vápencových stanovištích chybí zpravidla fosfor. Nejcitelněji dopadá na přírodně nezpůsobilá stanoviště nedostatek vápníku, hořčíku, draslíku a fosforu. Tyto deficitní situace se přídavkem dusíkatých solí ještě vyhrocují a nevyhnutelně táhnou s sebou vymývání snadno rozpustných minerálních solí ve větším množství.<br /> <br /> V biologicko-dynamickém zemědělství a zahradnictví lze hovořit pouze o substituci stávajících minerálních deficitů. Přitom nejde o to, aby se látková hladina zvýšila na úroveň vědecky doporučených orientačních hodnot — pro postupné odvápňování obnovující rovnováhu kyselin a bazí může jako takový orientační bod platit pH &gt; 6 —, jde spíše o to, aby se prostřednictvím kamenných moučků podnítila výše zmíněná «smyslová činnost» kořene ve spojení s přidruženým půdním životem. Tato dvojnost periferní metabolické a kořenové smyslové činnosti řídí rozklíčování kamenné moučky a tím i uvolňování minerálních rezerv půdy, které se zadrhlo. V tomto ohledu mají zvláštní význam silikátové moučky z prahorních hornin. Obsahují celé spektrum všech těch látkových prvků, které tvoří výchozí bod vývoje nejúrodnějších půd. Při ryze mechanickém mletí se přísně geometrické látkové složení silikátů zachovává. Zvětrávání jemné zrnitosti probíhá v provzdušněném, humózním, metabolicky aktivním vrchním půdním horizontu a je proto do velké míry biogenní děj. Vede ke vzniku primárních a sekundárních jílových minerálů v oblasti jemných kořenů *rhizosféry*. Zároveň se při tom uvolňují chemicko- a životně-éterické síly, které byly od pravěku ztuhlé v přechodu ze stavu živě-vodního do mrtvého tvarového stavu zemitě-pevného.<br /> <br /> Nejúrodnější půdy světa vděčí za svůj vznik silikátovým horninám v práškovém stavu. Jsou to větrné nánosy «spraše» z {{SE|283}}<br /> <br /> z nánosů jemného písku z mladočtvrtohorních ledovců do bezledovcového předpolí, dále z ročních sedimentů jílu a prachovité hlíny v záplavových zónách řek (např. Nil před výstavbou Asuánské přehrady) a z úsad vulkanického popela. Posledně jmenované byly ve starověku ve středomořském prostoru používány ke zlepšení mezních půd. Také omlazení stárnoucích půd nebo přirozeně kyselých stanovišť prostřednictvím mergování (to jest vnášením měkkých, snadno zvětratelných, vápnitých jílovitých hornin) se nejpozději od ediktu Karla Lysého (823–877) z roku 864&lt;ref&gt;Helmut Snoek, Horst Wülfrath: ''Das Buch vom Steinmehl, Entstehung, Verwendung und Bedeutung im Land- und Gartenbau'', Hamburg 2000, 144 S.&lt;/ref&gt; stalo rozšířenou praxí. Dosah přepravy tak těžkých hmot byl ovšem omezený.<br /> <br /> V opakujících se vlnách se ve 19. a 20. století pokoušeli věnovat kamenným moučkám větší pozornost. Ocitali se přitom v beznadějné konkurenci s rychle se šířící takzvanou «průmyslovým hnojivárenstvím», tedy aplikací v podstatě dusíku, fosforu a draslíku ve vysoce koncentrované formě. Doufali v rychlé úspěchy — nedočkali se jich, což ani jinak očekávat nešlo. Při aplikaci kamenných moučků jde prostě o dlouhodobou melioraci, o postupné omlazování půd chudých na baze. Účinnost těchto moučků se urychluje s jemností jejich zrnitosti a je tím výraznější, jsou-li kombnovány s organickými látkami jako chlévský hnůj, kejda a komposty.<br /> <br /> Kamenné moučky se člení na ty ze sedimentárních hornin a na ty ze silikátů. V sedimentech se nacházejí — méně v jílových břidlicích, spíše v půdách na čistém vápenci, např. svrchní juře, nebo na křemitých pískovcích a kvarcitech — značné látkové deficity. V obou případech jsou půdy jen omezeně schopné vývoje. Na alkalické straně se vyskytuje nedostatek fosforu, na kyselé chybí vápník, hořčík a draslík. Teprve vyrovnání mezi oběma extrémy zajišťuje zdravou humifikaci a celkový vývoj půdy. Jde-li o snížení stupně kyselosti, tedy o zvýšení hodnoty pH směrem k 6 až 7, jsou vápencové moučky (CaCO&lt;small&gt;3&lt;/small&gt;) jako náhrada klasického mergování tím správným prostředkem. Jemně vymleté působí bezprostředně. Aby se zabránilo ztrátám draslíku výměnnými procesy, mělo by se potřebné množství v mírném dávkování rozložit na více let. Pro trvalou, půdu budující účinnost jsou vhodné hrubší zrnitosti až po vápencový štěrk. Zvláštní formu představuje použití páleného vápna (CaO). Je vysoce aktivní, postupně se však ve styku s půdní vlhkostí {{SE|284}}<br /> <br /> v neagresivní hašené vápno – hydroxid vápenatý, Ca(OH)₂ – přeměňuje. Pálené vápno se doporučuje jako přísada k rychle se rozkládajícím kompostním materiálům. Tlumí «příliš bujný život v étericku» ve prospěch tvarujících sil astrálního v kompostové hromadě.<br /> <br /> Půdy vyluhované vápnem s sebou nesou, zejména na jílem chudém písku, nedostatek hořčíku. Pomoci zde může dolomitová moučka. Vápenné usazeniny obsahují zpravidla nepatrné příměsi hořčíku. V dolomitu stoupají tyto příměsi na 50 %. Dalším kamenným moučkem je síran hořečnatý, kiserit. Na otázku, jak řešit nedostatek draslíku, odpovídá Rudolf Steiner hořečnanem draselným, patentkali – osvědčenou kombinací posilující hospodářství bází.<br /> <br /> Zvláštní formu vápnění – a to nejen vápnění, nýbrž zvláště v zahradnictví – představuje použití mořského vápna z řas. V něm je v celé své rozmanitosti soustředěno celé spektrum látkových prvků, které v sobě uchovává – lze to tak nazvat – minerálně-rostlinný život původu ve světových oceánech.<br /> <br /> Na kyselých půdách pokročilého věku může být v krajních případech k aktivaci půdního života nutná vedle meliora­ce hospodářství bází i meliora­ce fosfátová. Zatímco bazické složky půdy – vápník, hořčík, sodík a draslík – podléhají vymývání, platí to pro fosfor jen v nepatrné míře. V kyselém prostředí se váže s hliníkem, v zásaditém s vápníkem. Fosforečnany hliníku a vápníku jsou těžko rozpustné a jsou zpřístupňovány především kořenovými výměšky, symbiotickými bakteriemi a mykorhizami (houbovými hyfy). V normálním případě si v biologicky aktivní půdě hospodářství fosfátů reguluje samo.<br /> <br /> Pro meliorativní opatření přicházejí v úvahu fosforečnany vápenatéz terciérních kostních ložisek severní Afriky, jakož i fosforečnany vázané na křemík a vápník z vysokopecní strusky. Jejich zpřístupnění se uskutečňuje nakonec pod řízením éterické organizace rostlin, rozšiřující se do prokořeněného půdního prostoru.<br /> <br /> Zpřístupnění silikátových kamenných moučků, k nimž patří i sopečné popely, probíhá rovněž převážně biogenně. Jejich význam pro melioraci vyluhovaných půd je ještě jinak posuzovat.<br /> <br /> jako cílená meliorativní účinnost sedimentárních hornin. Silikátové moučky zvětrávají pomalu, v závislosti na stupni jemnosti svého mletí. Krátkodobě rozpoznatelný úspěch se nedostavuje, ale zde platí slovo: «Čas léčí.» Vývoj nabírá svůj počátek; dotýká se kořenové síly rostliny právě tak jako otevírajícího symbiotického půdního života i jakési homeopatické tvorby jílu *in statu nascendi*. Nastává nový začátek vlastní dynamiky zakotvené v půdě. Teprve opakované dávky ca. 2 t/ha/rok však prokazují účinky v drobtovité struktuře půdy a v rozšiřování kořenového prostoru. {{SE|285}}<br /> <br /> Mnohočetnost prvků, jež tvoří látkové složení magmatických hlubinných a výlevných hornin, je půdotvorná a zároveň ve velkém počtu zásadní pro zdárný rozvoj rostlin. Zde, v půdách a výchozích horninách, jako tamtéž v rostlinách a rostlinných druzích, se podíl těchto prvků mění. Tak vykazují například hlubinné horniny žulové řady od žuly s ca. 80 % SiO₂ přes *syenit* (60 %), *diorit* (55 %) a *gabro* (50–45 %) klesající obsah křemičitosti. Naopak obsahy oxidů železa, hořčíku a vápníku vzrůstají až na násobky. V porfyrové řadě od křemenného porfyru přes porfyr, porfyrit až po diabas nebo melafyr platí totéž, a stejně tak pro řadu výlevných hornin od křemenem bohatého *liparitu* přes *fonolit*, *andezit* až po čedič. Na čedičových pokrývkách nacházíme zvlášť úrodné, mineralicky bohaté půdy. Pro svůj rozšířený výskyt a svou spíše zásaditou mineralogickou kompozici s 45 % SiO₂, 10 % FeO, 7 % MgO, 10 % CaO++&lt;ref&gt;Georg Wagner: ''Einführung in die Erd- und Landschaftsgeschichte'', Öhringen 1960, 694+208 S.&lt;/ref&gt; dodává čedič nejčastěji používanou kamennou moučku. Přitom v širokém spektru prvkového složení náleží dominanci křemičitosti a hlíny (oxid hlinitý, Al₂O₃), respektive silovému potenciálu, který tato určitá kompozice přivodila, velký význam. Přísný stav formy krystalu se proměňuje v koloidní stav, v němž je substance udržována ve stavu vznášení se na pomezí pevného a kapalného.<br /> <br /> Vedle méně praktikovaného plošného rozsypávání jsou kamenné moučky přednostně vedeny přes kompostovací proces. Zpřístupnění a přijetí do životních procesů se uskutečňuje v mikrobiálním děni látkové výměny. Množstevní nasazení přes kompostování se omezuje na pouhé zaprachování kompostového materiálu při zakládání. {{SE|286}}<br /> <br /> Závěrem je třeba znovu zdůraznit: Při použití kamenných mouček jakéhokoli druhu nemůže jít o hnojení, nýbrž o substituci daných minerálních deficitů v anorganicko-mrtvé přírodě — ať již v důsledku jednostranného minerálního složení výchozí horniny při půdotvorbě, nebo v důsledku hluboko vyloužených půd pokročilého věku. Jde o nemocné půdy, které lze při relativně nízkých substitučních vstupech — v kombinaci s vlastními hnojivými opatřeními, jež budou popsána v dalším textu — terapeuticky ošetřit a pobídnout k nové vývojové dynamice. Vnější dávky dusíku v solné formě toto subtilní, životem rostliny a půdy nesené dění z velké části nebo zcela zmaří. Důsledkem je, že i na půdu vázané látky, převedené do lehce rozpustné formy a každoročně dávkované podle potřeb příslušných plodin, musejí být nasazovány ve větších množstvích.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufe_1:_Die_Düngung_aus_dem_Lebendigen_der_Pflanzennatur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Stupeň 1: Hnojení ze živého rostlinné přírody ===<br /> <br /> Rostlina po svém uvadnutí zanechává dvojí: semeno a vše, co je společné vyšším rostlinám — totiž kořen, stonek, list a květ. Ve srovnání s individuálním semenem to lze nazvat Všeobecně-rostlinným. Roste, rozvíjejíc svou podobu, od semene k semenu. V nově se tvořícím semeni však se pokaždé znovu otiskuje kosmické, «to, co jako forma rostliny žije v semeni»,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&lt;/ref&gt; pokaždé nově. Při klíčení semeno odumírá do formy, klíček se rozvíjí a je nyní silně podřízen působení pozemských sil. Semenná síla však neúnavně působí dál; prozařuje kořen strmící do hloubky, stejně tak kolmo vyhlušující stonek a listové žilky listů strmících do stran v podobě; nakonec se v podobě a květu obrazem zjevuje bytost, která duchovně jako forma žila v semeni. Skryta v květu, zbrzdí výhonek do semeníku, který — polárně k vyzařující blíži — se uzavírá jako obal semenných základů. Zde, v semenném základu, se semenná síla sjednocuje s «korunou» Všeobecně-rostlinného, s pylem. V odumírání rostliny dozrává dvojitý zárodek v semeno. Obsahuje vše, co se v prostoru a čase jako přítomné, zemsko-kosmické dění {{SE|287}}<br /> <br /> vtisknuto, substanciálně naplněno a utvářeno. Zároveň žije v semeni něco věčného, co se v pozemském stále znovu přítomní. Jinak je tomu se vším, co se z klíčícího a odumírajícího semene stalo zjevným obrazem rostliny. Všechny její orgány byly prostoupeny semenkraft [seedforce]. Skrze ni se zjevná podoba rostliny stala obrazem jejího typu. Semenkraft zanechala své stopy ve všech jejích orgánech — v kořeni, výhonku, listové posloupnosti a květu. Tyto stopy jsou tím výraznější, čím více tkáně, dosud prostoupené životem, tuhnou do formy kostry nebo zcela dřevnatí.<br /> <br /> V rostlinných zbytcích, ve všem, co se nestalo semenem, nýbrž za ním pozůstalo, nacházíme produkty prostoro-časového přírodního dění. Nesou v kompozici své látkovosti ještě stopy života a semenkraft. Hrozí jim úplné propadnutí smrti, mineralizaci. A k tomu dochází a docházet musí, neboť rostlina potřebuje mrtvé minerální soli, aby je silou své éterické organizace přivedla k novému životu. Jen se to má dít v pravý čas a v pravé míře. Příroda má moc tento mineralizační proces zpomalit nebo dokonce zastavit a přesměrovat k něčemu novému. Co pak vzniká, je humus. Rostlinnými zbytky a živočišnými pozůstatky, které se vracejí do země a proměňují se v humus, se země hnojí sama. Hnojí se v souladu se zásadou: „život hnojí život&quot;. S tvorbou humusu vzniká taková kompozice látek, která si teprve zaslouží název nejzákladnějšího hnojiva v hospodářství přírody.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vom_Wesen_der_Kompostierung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === O podstatě kompostování ===<br /> <br /> Co příroda předvádí, může se v rukou člověka povznést k pravé mistrovské dovednosti. Kompostování je pracovní umění, v němž myšlení, prožívání a konání stojí v nepřetržitém vzájemném dialogu. Lze — podle Rudolfa Steinera — získat „osobní vztah k hnojivu a zvláště k práci s hnojivem…&quot; Toho lze dosáhnout jedině tehdy, zná-li člověk všechny okolnosti druhu a původu materiálu — zda jde o mladou zeleň, zda je objemný nebo dokonce zdřevnatělý, bohatý na bílkoviny nebo kyselinu křemičitou, zda převažují kořeny, listy, masy slámy atd. Každá z těchto organických substancí má určitý {{SE|288}}<br /> <br /> geartete Stoffkomposition. Ideální by proto bylo, kdyby se kompostová hromada jako celek budovala z co největší rozmanitosti odpadních produktů. V zahradnictví je to spíše možné než v zemědělství. Zde napadají, v závislosti na ročním období, případně jednostranně velké masy.<br /> <br /> Hrubé, ale pro praxi použitelné orientační číslo pokud jde o pomalejší nebo rychlejší rozložitelnost, poskytuje takzvané poměr C/N. Čím vyšší je obsah dusíku vůči nosné kostře uhlíku, tím rychlejší je rozklad. Řada od těžce po snadno rozložitelné materiály vypadá takto:<br /> {| class=&quot;wikitable&quot;<br /> |+<br /> !<br /> !<br /> !<br /> |-<br /> |Piliny<br /> |=<br /> |500 C:1 N<br /> |-<br /> |Štěpka podle složení<br /> |=<br /> |250-400:1<br /> |-<br /> |Pšeničná sláma<br /> |=<br /> |100:1<br /> |-<br /> |Žitná sláma<br /> |=<br /> |65 :1<br /> |-<br /> |Ovesná sláma<br /> |=<br /> |50:1<br /> |-<br /> |Listí dubů a buků<br /> |=<br /> |40-60:1<br /> |-<br /> |Sláma luskovin<br /> |=<br /> |50-30:1<br /> |-<br /> |Čerstvý chlévský hnůj<br /> |=<br /> |20-25 :1<br /> |-<br /> |Kuchyňský odpad<br /> |=<br /> |25 :1<br /> |-<br /> |Zralý hnůj<br /> |=<br /> |50-20:1<br /> |-<br /> |Kravský hnůj<br /> |=<br /> |14-16:1<br /> |-<br /> |Zralý kompost<br /> |=<br /> |10-12:1&lt;ref&gt;Krafft von Heynitz, Georg Merckens: ''Das biologische Gartenbuch'', Stuttgart 1994, 351 S.&lt;/ref&gt;<br /> |}<br /> Vše, co zemědělský organismus v průběhu roku vylučuje dovnitř jako organickou substanci, může platit za výživný humus. Jde na orné půdě a v zahradách o strniště a kořenový systém, který tvoří přibližně třetinu hmoty celkového porostu, dále o hnůj z živočišné výroby (včetně slamnaté podestýlky) a o staré seno, slámu, zbytky krmiva ze stáje, listí, travní posečky, kuchyňský odpad, výkopek z příkopů atd.&lt;ref&gt;Pokud jde o praktické zacházení s přípravou kompostu, odkazujeme na příslušné publikace výše uvedených autorů; dále na Friedrich Sattler, Eckard von Wistinghausen: ''Der landwirtschaftliche Betrieb, Biologisch-Dynamisch'', Stuttgart 1989, 333 S.; dále na Herbert Koepf, Wolfgang Schaumann, Manon Hacius: ''Biologisch-dynamische Landwirtschaft: Eine Einführung'', Stuttgart 1996, 368 S.&lt;/ref&gt; Zde půjde zejména o procesuální dění od zakládání až po zralost. Kompostová hromada se zakládá na místě co nejvíce zastíněném, nad úrovní země, v oblasti působení vzduchu a tepla, látkovýměnného pólu zemědělství, na {{SE|289}}<br /> <br /> nezpevněném povrchu. Je nutné zajistit vztah ke krátkám hloubky a výšin. Zákonný požadavek kompostovat na nepropustné podložce (betonová deska) přestřihuje působení sil v kompostové hromadě od hloubkových sil země, které na ni působí zdola. Kompostová hromada je kus vyvrácené země,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 90.&lt;/ref&gt; srovnatelný s dřevnatým kmenem stromu zakořeněným v zemi a vzdouvajícím se nad ní do vzdušného obkruhu. Představa, že při kompostování prosakují do podloží nezanedbatelné množství dusičnanů, je pouhá teorie. Slizné látky uvolňující se v průběhu rozkladu uzavírají póry půdy. U hrubých pórů na písčitých půdách se doporučuje pokrýt povrch půdy tenkou vrstvou ''bentonitu'' (bobtnající jíl). Možné nebezpečí dočasného lokálního vyplavování dusičnanů v důsledku úniku průsakové vody po přívalových deštích bývá zpravidla způsobeno nevhodným zakládáním a nedostatečným zakrytím hromady. Tomuto zlu lze snadno odpomoci.<br /> <br /> Na kompostišti by mělo být k dispozici dostatečné množství základního kompostu jako očkovacího materiálu pro nově zakládanou hromadu, dále hlinitá půda, mergel nebo spraš k prokládání mezi jednotlivé vrstvy a k zakrytí hromady; a sláma jako konečná pokrývka. Pro zúžení poměru C/N lze přimíchat také chlévský hnůj, rohové hobloviny nebo krevní moučku. Jako další přísady v menší dávkování přicházejí v úvahu kamenné moučky, surový fosforit, kostní moučka, algový vápenec a další. Na přidání biologicko-dynamických kompostových preparátů bude ještě zvlášť pojednáno. Zakládání a míchání materiálů lze provádět rozmetadlem hnoje, nejlépe však zřejmě přece jen ručně. A zde leží bolavé místo. Kde jsou ty četné ruce, ti lidé, kteří by tu ne zcela lehkou práci vykonávali včas, rozumně a s radostí? Chybějí — a proto se buď příprava kompostu stala popelkou provozního dění, nebo otázkou pouhé technicky zvládnutelné rutiny. Tato rutina se omezuje na čistě mechanické procesy míchání — a to velmi omezeně —, zakládání a zpravidla opakovaného překopávání, aby se za přijetí vysokých ztrát urychlilo dozrávání na použitelné hnojivo. Zde se člověk opět zbavuje jednoho bohatého pole zkušeností — právě toho, «získat osobní vztah k hnojení a práci s hnojem». Stejně jako všechno organicky živé, podléhá kompostovací proces {{SE|290}}<br /> <br /> času. Vyvíjí se z chaotického metabolismu, z nárného humusu, do zralého formového stavu, do trvalého humusu. Je to proces, který probíhá v rytmu, v poli napětí mezi zdůrazněným pohybem na začátku (vysoký obrat) a zdůrazněným klidem na konci (utváření nové látky). Toto časoprostorové dění chce být ve všech svých fázích vnímavě doprovázeno a badatelsky promýšleno. Vyžaduje to, aby se člověk sám aktivně uvedl do pohybu a pak v dalším průběhu v klidu prodléval, vnímal vůně, konzistenci atd. a nazíraje a myslíce v tomto dění setrvával.<br /> <br /> V tomto smyslu je příprava kompostu pracovním polem vědomého cvičení, které požaduje a školí celého člověka. Vezme se vidle a lopata a na šířce asi 1,20 m se hromada vrství po vrstvách, přičemž se po dávkách vedle sebe a nad sebe ukládá snadno a obtížně rozložitelný materiál, mezi to se případně vkládají vrstvy chlévského hnoje a tenké vrstvy hlinité půdy, na okraji trochu základního kompostu, a jednotlivé vrstvy se — podle posouzení druhu potřeby — poprašují výše zmíněnými přísadami. V případě objemného a suchého materiálu platí staré pravidlo: «Pošlap ho pořádně a udržuj ho vlhký.» Při zakládání hromady se nesleduje žádné schéma — každému úkonu předchází uvážení.<br /> <br /> Hotově naskládaná hromada o výšce asi jednoho metru se záhy promění v živě bující chaos. Potřebuje vymezující obal, ochrannou, dýchající kůži. Tuto funkci nejlépe plní tenká zemní pokrývka a na ni vrstva slámy, starého sena nebo rašeliny. V tomto stavu splňuje kompostová hromada všechny podmínky, které charakterizují v sobě uzavřený organismus. S pomocí kyslíku, nositele éterických sil, rozvíjí vlastní život a ve spojení s dusíkem, nositelem astrálních sil, rozvíjí vnitřní život. Plastová folie jako jediná pokrývka je sice dešti vzdorná a vzduch propouštějící, ale přece jen pouhý surogát. Vnější kůže má funkci zadržovat vyzařující síly a vracet je zpět do nitra hromady. Zvenčí je hromada obklopena silami a rytmy živlového působení ve větru a počasí. Nezávisle na tomto vnějším dění rozvíjí kompostová hromada vlastní rytmiku a dynamiku v zákonité prostoupení stavů čtyř živlů — tepla, vzduchu, vody a země — a s nimi spolupůsobících, život tvořících éterických sil éterického tepla, světla, chemického éterického a životního éterického. {{SE|291}}<br /> <br /> V rámci svých rozsáhlých studií o životě kompostové hromady sledoval Bockemühl&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl: ''Vom Leben des Komposthaufens'', Dornach 1981, 67 S.&lt;/ref&gt; v kompostovacích pokusech (v dalším textu označovaných BKV) se směsí kravského a koňského hnoje řadu životních procesů, které se v hromadě odehrávají od jejího naskládání až po zrání. Ty v detailu potvrzují čtyři fáze vývoje kompostu, důvěrně známé pozornému praktikovi, a to na základě různých naměřených hodnot v časové posloupnosti — především však prostřednictvím výskytu a opětovného mizení různých skupin organismů v průběhu těchto čtyř fází. Jako reprezentativního zástupce rozkladných a přeměňovacích pochodů v hromadě si Bockemühl vybral druhově bohatou skupinu chvostoskoků (''Collembola''), kteří po červu kompostovém (''Eisenia foetida'') odvádějí hlavní díl přeměnné práce. V této souvislosti je nicméně třeba zdůraznit, že jejich činnost — stejně jako činnost kroužkovců, hlístic, hmyzích larev a bezmála do nekonečna se rozvětvující množství mikrobů — jsou vždy jen příznaky vztahového přediva, které je nutné chápat jako celek. Podmínky pro vznik této celosti vytváří lidská ruka. Aby se tato celost ve čtyřech fázích svébytně sjednotila v orgán v organismu zemědělství, je zapotřebí nepřetržité bdělosti a pečující ruky.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;1._Die_Wärmephase&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 1. Tepelná fáze ====<br /> <br /> V BKV se ohlašuje záhy skokovým nárůstem teploty ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]], s. 292), který pak stejně rychle opět klesá. Při kypré uložení — tedy při neomezeném přístupu kyslíku — může teplota vyšplhat až na 70 °C; při hutném a vlhčím uložení stoupá na optimum 55 až 60 °C a poté zcela pozvolna klesá na 30 až 25 °C. Oteplení je funkcí aerobní mikrobní činnosti, která uvolňuje sluneční teplo vázané v organickém materiálu z předchozích let a tím vytváří živelné životní prostředí pro na vztazích bohatý svět mikrobů v hromadě. Vývoj tepla vyžaduje řízení prostřednictvím — podle okolností — hústšího nebo kypřejšího naskládání, udržování vlhkosti, případně dodatečného podupání. Při příliš hutném a mokrém uložení hromada zůstane studená; dochází k hnilobě v důsledku anaerobního rozkladu. Přeložení je pak nevyhnutelné. Při silném oteplení na 65 až 70 °C zaniká ve výchozím materiálu {{SE|292}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 16, S. 292.jpeg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 16: Die vier Phasen des Kompostierungsprozesses.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> přítomných drobných živočichů, škodlivých organismů atd. a rovněž semena plevelů ztrácejí klíčivost. V BKV trvala první fáze — s překryvem do druhé fáze — přibližně dva týdny.<br /> <br /> Spolu se zjevením smyslově vnímatelného živlu tepla se uvolňuje také tepelný éter, vázaný v organické hmotě. Je to duchovně-nadsmyslové doplnění tepla jako živlu. Udržuje proces v chodu a ve správný čas ho převádí do příští procesní stupně. Vnější teplo tíhne k tomu, aby se rozptýlilo, zatímco tepelný éter vstupuje do vztahů — ba jest vlastním iniciátorem veškerého procesuálního dění. Proto je třeba dbát na to, aby se ohřívání odehrávalo spíše pomalu a vytrvale. Teplo by mělo zůstat v hromadě. S ním spjatý tepelný éter potom inauguruje vývoj, v němž se hromada organismicky uzavírá v celek.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;2._Die_Luftatmungs-_und_Entgasungsphase&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 2. Fáze vzdušného dýchání a odplynění ====<br /> <br /> Souběžně s fází ohřívání začíná jakýsi dýchací proces. Kyslík jako nositel éterické účinnosti ve fyzickém je takříkajíc vdechován; stimuluje explozivní bakteriální rozkladnou činnost. Přitom uvolňovaný {{SE|293}}<br /> <br /> oxid uhličitý (CO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) uniká jako plyn kůží hromady do vnějšího vzduchu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]]). V BKV bylo maximum dosaženo po třech až čtyřech týdnech, aby pak po sedmi týdnech rychle kleslo a v dalším průběhu rovnoměrně odpadalo až do konce pokusu po jednom roce. Jinak se věci měly s odplyněním amoniaku, které nastoupilo ihned od počátku, ve druhém a třetím týdnu dosáhlo maximální hodnoty a po šesti týdnech kleslo téměř na nulu. V tomto časovém úseku vylučování amoniaku — u materiálů bohatých na bílkoviny, jako jsou zeleninové odpady, také sirovodíku — vystupují navenek oblaka zápachu, která by ideálně měla zůstat uvnitř hromady: «organická látka je tím zdravější, čím více voní uvnitř a čím méně voní navenek».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 92.&lt;/ref&gt; Vyzařování zápachu je znamením stále bující, beztvaré dění. Poukazuje na nenávratné ztráty substance. Těm zabraňuje houbení (kloboučkové houby) nastupující ve druhé fázi. Přestože samo bují a prostupuje celou hromadou, způsobuje útlum bakteriálního rozkladu převládajícího v první fázi. Souběžně s houbením vzniká místo amoniaku napříště dusičnan, jehož obsah v následujících měsících soustavně narůstá a přes bílkovině podobné předstupně vstupuje do tvorby humusu.<br /> <br /> Charakteristický obraz mlh vodní páry stoupajících za chladných ranních hodin z hromad svědčí ve druhé fázi o postupném vysychání, a tím provzdušňování. Souběžně s tím se začíná zužovat poměr C/N, který v BKV nakonec ustálil na 12:1. Vývoj chvostoskoků (pro určitý druh chvostoskoků v BKV) ve čtvrtém týdnu skokem roste, aby pak do desátého týdne stejně rychle opět klesal. Jiné druhy nastupují a zase mizí. V BKV trvala druhá fáze — s překryvem do první a třetí — již bezmála čtyři týdny.<br /> <br /> S uvolněním plynů se uvolňuje světelný éter; je to étericky-nadsmyslové doplnění živlu vzduchu. Umožňuje živým bytostem kompostové hromady přežívat ve tmě navzdory nepřítomnosti přímého slunečního záření. Je to světloéterické, uchované z odumřelého vyššího života, které přivolává k bytí nižší rostlinný a živočišný život sahající k raným evolučním stupňům Země. Co je tedy příspěvkem světelného éteru k vývoji kompostové hromady? Na počátku je kompostová hromada spíše nahodilou směsí organických odpadů. Mikrobiální rozklad téže směsi není příčinným děním pro {{SE|294}}<br /> <br /> účinnosti světelného éteru, nýbrž dění souběžné. Světelný éter působí na jedné straně v růstu jednotlivých organismů, na straně druhé vytváří skrze činnost všech těchto nesčetných rostlinných a živočišných bytostí vztahové souvislosti, které celistvě orientují život kompostové hromady na tvorbu trvalého humusu. Světelný éter nechává kompostovou hromadu nejprve jakoby růst dovnitř a skrze činnost drobných živočichů prostorově utváří konečný produkt do sourodé, drobtovité sousednosti humusu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;3._Die_wässrige_oder_Verwandlungsphase&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 3. Vodní čili proměnová fáze ====<br /> <br /> Stává se zřetelnou v náhlém poklesu hromady. Po předcházející suché fázi leží nyní těsněji a sytí se sama sebou vlhkostí, neboť rozkladem těžko rozložitelných buněčných membrán vystupuje tekutina z buněčných vakuol a intercelulárních prostor ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]], s. 292). Hromada se silněji uzavírá vůči vnějšímu světu, nepáchne již leptavě a ve vlhkém-vodném prostředí se uskutečňují rozmanité přeměny, látková přeskupení i novotvary. Drobní živočichové, v jejich čele ''Collembola'', přebírají řízení; drtí materiál, požírají mikroby a houby, a tím jejich populaci zmenšují. Bující chaos první a druhé fáze se začíná — díky masovému rozmnožování drobných živočichů — uspořádávat a členit do provzdušněných vnitřních prostor. Podmínky prostředí se proměňují a odpovídajícím způsobem se metamorfózují i chvostoskoci: z červovitých, málo diferencovaných forem ke tvarům s výrazně vystupujícími orgánovými utvářeními. Z BKV je patrné, jak jeden druh následuje po druhém a zase mizí. Ve tmě hromady tak drobný živočišný svět evolučně prožívá ještě nižší, jakoby rostlinno-živočišné bytí. To je zčásti zevnitř, zčásti zvenčí prozařováno silami diferencovaně působícího duševně-astrálního. Tento vnímající život činí z kompostové hromady organismus. Ve třetí fázi se v ní uskutečňuje přechod z dosud beztvárného stavu vodního do stavu propracovaného zemitě-pevného — jediná velká substanční proměna.<br /> <br /> V BKV se třetí vodní fáze vyvíjí — s přesahem do druhé a čtvrté — po dobu sedmi týdnů. V tomto období dosahují chvostoskoci po dobu dvou týdnů maxima svého rozvinutí, tedy jeden a půl až dva měsíce po zakládání. {{SE|295}}<br /> <br /> Ve třetím, vlhko-vodním stadiu se aktivuje především chemický neboli zvukový éter. Druhy éteru jsou funkčně v kontrastu k živlům, s nimiž jsou evolučně stejného původu. Zatímco ve vodním stadiu nabývá hromada spíše husté, homogenní konzistence, tříští zvukový neboli chemický éter život hromady v nesčetnou rozmanitost jednotlivých buněk — avšak nikoliv nahodile, nýbrž v neustále se proměňujícím řádu. Rozděluje a spojuje v neustále nové variace. Podstatní nejsou jednotlivé bakterie, prvoky, řasy, houby, červi, larvy atd., nýbrž to, co se mezi nimi odehrává — interval. Přeneseně řečeno, lze procesové dění v kompostové hromadě přirovnat k symfonii. V symfonii vytvářejí tóny a intervaly, které tóny od sebe oddělují a zároveň je spojují, rytmus, melodii a harmonii. Symfonie má zpravidla čtyři věty, každá má své téma, jež zaznívá v pohyblivém proudu tónů, opakuje se a variuje. Ve stejném smyslu působí zvukový neboli chemický éter v kompostové hromadě — nikoliv ve vzdušném živlu tónů, nýbrž ve vlhkém zemitém živlu látek. V tomto je nositelem procesu všech rytmů, opakování a metamorfóz až do koncového bodu, kde se objevuje zralý humus. Tak lze humus v rozmanitostech svých číselných kompozic uhlíku (C), kyslíku (O), dusíku (N), vodíku (H) a síry (S) přirovnat k jakémusi pozemskému zrcadlu sférických harmonií.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;4._Die_Vererdungsphase&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 4. Fáze pozeměšťování ====<br /> <br /> Po ztrátách substance v první a druhé fázi a látkové přestavbě ve třetí se objem hromady pozvolna zmenšuje. Přechází do stavu zemitě-pevného; konsoliduje se a strukturuje jednotně v jakémsi látkovém novotvaru — v trvalém humusu (Obrázek 16, s. 292). Tento děj se projevuje nejen černým zbarvením a volně drobivou strukturou, nýbrž i čichovými a chuťovými kvalitami — tedy vjemy, které vedou hlouběji k bytostné povaze látkového. Hromada se zaplňuje dovnitř mírnou, zemitou vůní. Kvalitativní stránka chuti je samému procesovému dění imanentní: kompostová hromada je nyní uvedena do stavu, v němž dění určuje masově se množící svět drobných živočichů. Je to svět evolučně nižšího druhu, žijící ve tmě a vlhku {{SE|296}}<br /> <br /> a v nejvyšší specializaci se tu na různé způsoby rozkládá a přetváří. Každý živočišný druh nalézá v potravním řetězci připravenou potravu, na niž je nastaven jeho smysl pro chuť a jeho trávicí činnost. Jako poslední vstupuje na scénu s dešťovkami příbuzný kompostový červ (*Eisenia foetida*), který dalece převládající měrou odvádí vlastní práci trávení a látkové novotvorby. V podobném směru, avšak hmotností i kvalitou méně výrazně, působí kroužkovci (*Annelida*), mnohonožky (*Myriapoda*), stejnonožci (*Isopoda*), hmyzí larvy a další.<br /> <br /> Sáhne-li člověk do kompostové hromady, která se nachází na počátku fáze zeměnění, drží v rukou tmavohnědou až načernalou substanci, jež ještě obsahuje poslední, mikroby porostlé zbytky kořenů, stonků a listů a je zpravidla klubkovitě protkána velkou masou zmíněných kompostových červů. Červi i ostatní drobní živočichové odumírají, jakmile je stráven i poslední zbytek organických pozůstatků a v endogenní symbióze se střevními bakteriemi se mění v trus. Ten je jakožto étericko-oživená substance prosycen astrálními silami, jež trávicí hmota vstřebala průchodem skrze živočišný trávicí trakt. Tyto síly působí na jedné straně proměnu výživného humusu v trvalý humus a zkrocují odbourávající činnost mikrobů — nebo ji dokonce obracejí v budovatelskou. Na druhé straně jsou to astrální síly zprostředkované živočichem, které umožňují spojení s jílovými minerály a vznik jílovo-humózních komplexů. V této závěrečné fázi lze plným právem hovořit o astralizaci, o oduševnění hlinité hromady. Vše se organicky formuje a individualizuje v sjednocený celek.<br /> <br /> Až do plného zeměnění trvá čtvrtá fáze nejdéle. Trvá tím déle, čím je výchozí materiál bohatší na hrubá vlákna. V BKV (kravský/koňský hnůj) bylo toto stadium dosaženo přibližně po čtyřech měsících. Aktivita červů začala v 7. a skončila ve 13. týdnu. Teplota se držela s asi 25 °C téměř konstantně, v průměru asi 4 až 5 °C nad výkyvy vnější teploty.<br /> <br /> Čtvrté a poslední stadium — vznik humusu, přesněji jílovo-humózního komplexu — je ze všech nejzáhadnější. Zde rozvíjí svou hlavní působnost nejmladší, nejskrytější, nejjemnější a nejsilnější ze čtyř druhů éteru: životní éter. Životní éter je protipólem k živlu zemitě-pevného. Životní éter „tvoří život&quot;. Co se na Zemi jeví jako kámen, má svůj život {{SE|297}}<br /> <br /> V nadsmyslovém.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Grundelemente der Esoterik'', GA 93a, 30. září 1905, Dornach 1987, S. 44 f.&lt;/ref&gt; Životní éter je v kompostové hromadě tvůrcem života nesmírné rozmanitosti živých bytostí. Tento život je zároveň prostoupen smyslem. Odumírá-li toto smyslem prostoupené do formy, uvolňuje se životní éter, aby znovu komponoval látky do životní souvislosti — nakonec do humusu. Ten se na jedné straně stává, na základě kyslíku v humusu obsaženého, uchovatelem života; na druhé straně obsahuje humus dusík, který je — stejně jako kyslík a jiné prvky — vpředen do bílkovině podobné, bohaté na varianty látkovékompoziace. Látkově tvoří dusík most k astrálně-bytostnému, k tomu, co dává smysl. Z toho smíme usoudit, že životní éter v humusu je vlastní tvořivou silou, do jejíchž služeb se stavějí jeho tři starší příbuzní — éter tepla, světla a chemický éter. A nestává se snad právě tím vlastní tvořivou silou, že prostřednictvím dusíku má schopnost přivádět astrální k étericko-fyzickému? Nestává se tím kompost (trvalý humus) nejzákladnějším hnojivem bodem-podmíněné trvalé úrodnosti? A nepropůjčuje snad tento takto tvořivou silou se stávající životní éter životní souvislosti „půda a rostlina&quot; moc formovat se do celostí, individualizovat se a stávat se věrným odrazem svého v nadsmyslovém zakořeněného bytí? Všude tam, kde v živém rozeznáváme vzájemně působící, smysluplné nebo moudrosti plné souvislosti, sledujeme stopy životního éteru.<br /> <br /> Celkově vzato, lze shrnout: Organické odpadní látky, odumřelé z vyššího životního souvislosti, podléhají v kompostové hromadě nejprve rozkladné, avšak chaoticky probíhající oživující fázi, poté pak fázi budující — postupné proměně a opětovnému odumírání do pohumněné formy humusu. Ten však v sobě nese zárodek nového života na Zemi: «Universalsamen des Allgemein-Pflanzlichen» — univerzální semeno obecně-rostlinného. V tomto smyslu je humus hnojivem ze života pro rozvinutí vyššího života, totiž pro vegetativní rozvoj kulturních rostlin. Kompostové hnojivo je — podobně jako zrající plod, který živí člověka i zvíře — výživným plodem pro půdu a rostlinu. Skrze něj se minulé připojuje k přítomnému a umožňuje budoucí.<br /> <br /> Ve čtyřech stupních, jimiž prochází látkovost, jež dříve patřila rostlině nebo živočichu, až ke svému pohumňování, se odráží — nenápadně v malém a v časovém sledu — jakási opakování evoluce Země a {{SE|298}}<br /> <br /> kosmu. Na počátku všeho naplňovala ryzí teplo (tepelný éter — oběť vysokých duchovních bytostí) «starý Saturn». Za tímto stavem následovalo, na cestě zhušťování části tepla, vznikání živlu vzduchu a s ním světelného éteru na «staré Slunci», poté zhuštěním části vzduchu živlu vody na «starém Měsíci» a s ním éteru chemického čili zvukového — a konečně se zhuštěním části tekutého živlu stav živlu zemitě-pevného, Země jako hotového díla, a s ní životní éter.&lt;ref&gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Co se v kompostové hromadě, vyzdvižené nad úroveň půdy, odehrává jako umělý a přitom umělecký proces — pohumňování někdejšího vyššího života do trvalého humusu —, probíhá skrytějším způsobem ve všech půdách, zcela přirozeně v lesních půdách. Na ornicích a zahradních půdách je toto dění, usměrňované zpracováním půdy (viz s. 205 nn.), přiváděno na vyšší úroveň úrodnosti. Tomuto cíli slouží také zelené hnojení — pěstování rychle rostoucích trav, brukvovitých, luskovin a jiných rostlin výhradně k zásobení půdy humusem. Zvadlé zelené masy půdního pokryvu přitom poskytují výživný humus pro rozkladné stupně 1 a 2, zatímco kořenová masa zůstávající v půdě slouží zejména ve stavebních stupních 3 a 4 tvorbě trvalého humusu.<br /> <br /> Zelené hnojení se mulčuje a nabývá charakteru plošného kompostování. U tohoto jde o pokryv půdy organickými materiály od mladé zeleně až po dřevní štěpku mezi výsadby v zahradnictví. Účelné je i zde míchání různých materiálů. Od čisté slámy nebo listí je třeba upustit — sláma je příliš řídká a objemná, listí se ukládá příliš hustě, obojí se proto rozkládá jen pomalu.&lt;ref&gt;Krafft von Heynitz: ''Kompost im Garten'', Stuttgart 1999, 127 S.&lt;/ref&gt; Půdní pokryv chrání před výparem, zálehem, tvorbou krusty, erozí a zaplevelením, přitahuje mikrobní a žížalový život do půdní vrstvy a vytváří mu stále plynoucí zdroj potravy, udržuje půdní dýchání v chodu a oživuje zralost půdy.<br /> <br /> Humifikaci organické půdní vrstvy zajišťuje svět mikrobů a drobných živočichů, příznačný pro zvláštnosti daného stanoviště. Všem půdám je však společné, že namísto červeného kompostního červa se tu uplatňuje žížala obecná (*Lumbricus terrestris*), mistr půdní úrodnosti. Jenomže na písčitých půdách chudých jak na vápník, tak na jíl je počet jejích jedinců {{SE|299}}<br /> <br /> a tím i jeho blahodárná, humus stabilizující činnost velmi omezena. V polním hospodářství se plošné kompostování praktikuje pokud možno v kombinaci s podmítkou se zeleným hnojením; do porostu se vnáší závoj čerstvého nebo lehce nakysaného chlévského hnoje.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung_des_Kompostes&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Použití kompostu ===<br /> <br /> Zralý kompost je produkt rostlinně-živočišný. Není to jen proto, že se do něj přimísí živočišné výměšky a jiné složky pocházející od hospodářských zvířat, nýbrž proto, že proces humifikace jako takový by se nemohl uskutečnit bez astrální účinnosti světa drobných živočichů kompostové hromady. Hlavní složky jsou rostlinného původu, jejich přeměna v humus však podstatně závisí na činnosti a organizační síle zvířat. Kompost proto není hnojivem hnaným do rychlosti, které by násilně popohánělo vegetativní růst. Jeho působení tvaruje a formuje vegetativní. To z něj dělá hnojivo pro všechny ty kulturní rostliny, jež nesou plody především ve vegetativním — ať již jde o trávu, bylinu nebo strom. To se týká lukařství a pastvinářství, zahradní a polní zelinářské produkce i ovocnářství. Tvorba plodů, v rozšířeném smyslu, zde znamená substanciální tvorbu, která se hromadí a zaplňuje prostor v jednotlivých orgánech rostliny a jejíž výživnost je zaměřena na potřebu člověka a zvířete. Tato výživná schopnost si žádá hnojivo, které zadržuje rostovou a reprodukční sílu usilující ke semenotvorba a nechá ji proměnit a přetvořit v potravinovou substanci aktuálními záření Slunce a planetárního kosmu. Toto hnojivo vstupuje do působení sil rostlin řádem a formou. Je jím černý, drobivý trvalý humus.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kompostdüngung_von_Wiesen_und_Weiden&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kompostové hnojení luk a pastvin ====<br /> <br /> Trvalé travní porosty poskytují krmivo pro přežvýkavce a koně. Krmivo se skládá z vegetativních částí výhonku, ze stonku a listu. Porost je od jara do podzimu opakovaně spásán nebo sečen na zelené krmení či seno. Na pastvinách a ještě více na bylinami bohatých loukách dochází na jaře k rozkvětu jednotlivých bylin. Po odkvětu se stahují do listnatého rosettového stádia. Tráva vyrůstá ze svých odnožovacích uzlů stále znovu. Louka i pastvina zůstávají zelené v zimě i v létě. Porost je z velké části udržován v čistě<br /> <br /> Vegetativním stavu udržovány jsou i půdní procesy, které jsou po každém spásání nebo sečení reaktivovány k novým přeměnám. Půda ani rostlina nepřicházejí k odpočinku. Generativní dozrávání jim zůstává odepřeno. Při intenzivním využívání vede toto k ochuzování druhů. Proto si louka i pastvina žádají hnojení, které tento nedostatek vyrovnává — a tím je kompost. Na jaře po prvním spásání nebo prvním sečení sena, nebo lépe ještě na podzim, zprostředkovává travnatému drnu a půdě vyzrálou, zemitou kráftovou strukturu, která konfiguruje tvorbu substance ve stonku a listu jak na straně reprodukční, tak na straně výživné. {{SE|300}}<br /> <br /> Pravidelné kompostové hnojení trvalých travních porostů zhušťuje drn, sjednocuje a zkracuje pastevní okusy, obohacuje druhové složení — zejména o byliny — a zvyšuje výživnou hodnotu krmiva.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kompostdüngung_im_Gartenbau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kompostové hnojení v zahradnictví ====<br /> <br /> Podobně jako na trvalých travních porostech chybí i v zahradnictví dozrávající půdní klid; jedna kultura střídá druhou. Půda musí být po větší část roku udržována na vysoké úrovni úrodnosti, v jarní náladě nakloněné růstu. Tvorba potravinového nebo krmivového plodu se neodehrává v generativní fázi, nýbrž v době nejintenzivnějšího růstu. Velké sklizňové hmoty čerstvé, životaschopné substanciality opouštějí pozemek i statek. Co zůstává — především kořenová masa — stává se výživným humusem pro následující kulturu. Oproti tomu étericky-biologicky tvarující síla astralitou prostoupeného trvalého humusu zůstává v nevýhodě. To, co jinak na orné půdě v klidových dobách probíhá samo od sebe — přeměna výživného humusu v trvalý — musí být zahrádkářské půdě dodáno zvenčí jako vyzrálý kompost. Působí — podle druhu kultury — specificky jemně aromatizujícím způsobem na chuť a vůni, zpevňuje pletiva, zachovává čerstvost a zesiluje lesk a barevnost.<br /> <br /> Materiály pro kompost v zahradnictví zahrnují odstraněné sklizňové zbytky, organické odpady všeho druhu, drtě ze zeleného řezu, uvolněné meziplodiny, kamenné moučky, rohové lupínky a kdekoli je to možné, chlévský hnůj. Odpad a čistírenský kal jsou vyloučeny. Pro komposty bez plevelů — speciální komposty pro pěstírny a skleníkové kultury — se hodí nejrůznější směsi luskovin, trav, ovsa a dalšího. Ošetření kompostu horkou párou za účelem zničení škodlivých zárodků a semen plevelů {{SE|301}}<br /> <br /> by se, kromě pěstírenských zemí, mělo vyhnout. Kompost se tím do značné míry mění v mrtvý substrát.<br /> <br /> Kompost se zpravidla aplikuje rovnoměrně po celé ploše; zapracuje se mělce. Na písčitých, kamenitých a suchých stanovištích se osvědčuje náročný postup hnojení do sadebních jamek.<br /> <br /> V tropickém podnebí panuje v půdách chudoba humusu; organická substance podléhá urychlené mineralizaci. Totéž se tam odehrává vlivem vysokých teplot a vlhkosti i v kompostovém hromadě. Oproti tomu se tam osvědčuje kompostování „pod zemí&quot; ve velkých zemních jamách, do nichž se přes noc zatlačí jistý počet koz, ovcí nebo skotu. Ty duní a špástají materiál, zpravidla objemný a většinou zdřevnatělý, a obohacují ho svými výměšky. Dosahuje se tak dobré kvality humusu. Hrst takového humusu vložená do sadební jamky, osivo uložené do humusu a lehce překryté zemí způsobuje hotový zázrak: Výnosy stoupají na dosud neznámou výši a blahobyt obyvatelstva živořícího v chudobě roste.&lt;ref&gt;Mündliche Mitteilung von Matthias Guépin, Dozent am Emerson College (GB) und Berater in Kenia.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Podobným postupem je zakládání širokých vyvýšených záhonů nad odvodnitelné příkopy naplněné větvovím a křovím. Silně zpomaleným rozkladem a přeměnou v humus v podloží vzniká v zemním hřbetě taková míra oživení, že na nejmenším prostoru pestrá směs zelenin může nepřetržitě zásobovat jednu nebo více rodin. I tento postup potřebuje mnoho rukou; působí sociálně integračně a zajišťuje skromný blahobyt.<br /> <br /> Platí to pro celý svět: Umně provozované hospodaření s humusem osvobozuje od hladu a přináší nový kulturní rozkvět.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kompostdüngung_im_Obstbau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kompostové hnojení v ovocnářství ====<br /> <br /> Ovocnářství se od 20. století vyvíjelo od extenzivního, druhově bohatého pěstování vysokokmenů v rozptýlených sadech přes polokmeny až ke druhově chudému, intenzivnímu pěstování nízkokmenu s kratší dobou využití. V průběhu tohoto vývoje se tvorba plodů přesunula z vysoké, ve světle a vzduchu vznášející se koruny stromu dolů do přízemních vzduchových vrstev — a souběžně s tím enormně vzrostla potřeba hnojení. {{SE|302}}<br /> <br /> Ovocný strom dřevnatí a zároveň nese jemné, chutné plody. Ovládá polaritu světla a tmy, života a smrti, jakož i éterického a astrálního působení. To se projevuje zvláště u vysokokmenu. V něm usiluje éterická životnost z kořenového systému sahajícího do šířky i hloubky přes kmen a větve k olistěným výhonkům koruny. Toto silné oživení ve vzduchu a teple přitahuje bohatý hmyzí život: «Von demjenigen, was da als Astralreiches durch die Bäume hindurchgeht, lebt und webt das ausgebildete Insekt» (Z toho, co prochází stromy jako bohatá astralita, žije a tká vyvinutý hmyz).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 184.&lt;/ref&gt; Polárně k tomu vládne ve všem dřevnatějícím, a tedy především v oblasti kořenů, «éterická chudoba». V tomto prostředí, silněji vystaveném silám mineralizace, se rozvíjejí larvy hmyzu. Vysokokmen roubovaný na pomalu rostoucí podložce v sobě tuto polaritu jakoby ztělesňuje; je nenáročný a nepotřebuje žádné hnojení, tím méně takové, které působí bujným rašením.<br /> <br /> Jinak je to s jeho protikladem — nízkokmenovým stromem pěstovaným v uzavřených plantážích podobně jako monokultura na rychle rostoucí podložce. Roste spíše jako slabě dřevnatějící výhonek ze země a plodí zemně nízko, jakoby v mladém věku. Kambium, které u vysokokmenu tlumí příliš silnou bujnost, potřebuje u nízkokmenů nepřetržitou stimulaci prostřednictvím humusem bohaté, dobře prokořenitelné půdy. Tvořivá síla a živost humusu se jakoby dále přenáší do kambium samotného. Nízkokmenovník potřebuje hnojivo, které rozhodně nesmí působit bujně, nýbrž musí svou gestaltungskraft — živě proastralizovanou larvami a červy kompostové hromady — být příbuzné samotnému kambiu. U vysokokmenu se mineralizovaná země vytáčí do kmene a větvoví koruny. U bujného nízkokmenového stromu je toto vytočení omezeno ve prospěch stejnoměrně vysoké životnosti v kořenovém prostoru i v oblasti koruny. Ve stejném smyslu působí i intenzivní zelené hnojení pěstované v nízkokmenovém a polokmenovém ovocnářství.<br /> <br /> Intenzivní ovocnářství je úspěšné tehdy, když obsah humusu v půdě přesáhne 3 %; optimální je až přibližně 6 %, při současně minerálně silné půdě.<br /> <br /> Jako kompostovací materiál přicházejí vedle již zmíněných přísad přednostně v úvahu všechny druhy chlévského hnoje. Díky svému živočišnému původu disponují tyto tvořivými silami vyššího druhu, které bujnost nízkokmenovníků zkrocují na harmonickou míru. Tato harmonizace se projevuje v celém průběhu růstu z hlediska výrazně {{SE|303}}<br /> <br /> omezeného tlaku infekcí a škůdců, jakož i v chutnosti a trvanlivosti plodů.<br /> <br /> Souhrnně řečeno: kompost působí na vývoj rostlin zdravotně a harmonizačně; vytváří v půdě základ pro její trvalou úrodnost. Doporučuje se, aby v různorodě utvářeném hospodářském organismu byly komposty pro hlavní oblasti použití zakládány odděleně: pro kompost na trvalé kultury přicházejí — s těžištěm na chlévském hnoji — v úvahu veškeré odpady, i ty zatížené semeny plevelů; v zahradnictví vznikají v podstatě rostlinné odpady, které by měly být pokud možno prosté semen plevelů; podíl chlévského hnoje je vždy výhodný. V ovocných sadech by měl být vedle zeleného hnojení a před veškerými ostatními odpady upřednostněn chlévský hnůj.<br /> <br /> Toto doporučení apeluje na celé společenství statku, aby právě prostřednictvím kompostování vykonávalo a dovádělé k umění zmíněný «osobní vztah k práci s hnojivem» — rozšířený o práci s biologicko-dynamickými kompostovými preparáty (viz s. 344 násl.) — a aby různými druhy kompostových zemin odpovídalo specifické potřebě jednotlivých kulturních druhů.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufe_2:_Die_Düngung_aus_dem_Seelischen_der_Haustiernatur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Stupeň 2: Hnojení z duševní přírody domácích zvířat ===<br /> <br /> To duševně-astrální, které se rostliny jako čistě živoucí-éterné bytosti dotýká jen zvenčí, se ve zvířeti stalo vnitřní bytostí. Zvíře se jako tělesný organismus vymezuje navenek a utváří své tělo v nástroj rozvíjení své bytosti. Svými smysly prožívá zvíře svůj vnější svět a z tohoto prožívání rozvíjí svou činnost v teple, vzduchu, vodě a zemi. Mocí své duševní bytosti se látky skládají v zázračné dílo jeho orgánů, které podle svých vykonávaných činností přijímají ty nejpodivuhodnější podoby. V každé z těchto činností se projevuje dokonalá moudrost. Chceme-li se tedy poznáváním přiblížit bytosti zvířete, musíme usilovat o to, abychom zvnitřnili to, co vnímáme všemi smysly, a zformovali to v prožitý myšlenkový obraz. Moudrostí naplněná souvislost, která se v tom zjevuje, poskytuje vciťujícímu se poznání neklamnou jistotu, že síly, které skládají látky zvířecího těla a jimiž se může uvést v činnost, mají svůj bytostný prapůvod v astrálním neboli duševním těle zvířete {{SE|304}}<br /> <br /> Co tedy vychází z trávicí činnosti zvířat, získává svou hnojivou sílu zvláštní bytostnou povahou duševního bytí. O rostlinách bylo řečeno: «Živé hnojí živé» — pro zvířata pak platí přes to ještě: «Duševní hnojí duševní.» Tomuto stavu věcí bylo podrobně věnováno místo v kapitole «Duševní organizace čili astralleib zemědělského organismu» (s. 111 a násl.). K nejvyšší hnojivé síle na úrovni čistého přírodního působení přivádí duševní přirozenost přežvýkavců a zde zvláště přirozenost skotu (viz kap. «Skot»). Chápat hnojivou sílu jako souhrnný účinek jednotlivých takzvaných živin pramení z teorie, která si již neklade otázky. Naproti tomu hledat hnojivou hodnotu — jak již bylo opakovaně zdůrazněno — v «kompozitoru» (v koze, ovci nebo skotu), z jehož bytostné povahy se látky skládají právě v toto a žádné jiné uspořádání, to láme materialistické zábrany a otvírá pohled na otázky, které se obracejí ke skutečnosti života, duše a ducha. Sleduje-li se těchto otázek, ukazuje se, že hnojivá hodnota je tím vyšší, čím více jsou zvířata chována, krmena, ošetřována a šlechtěna způsobem odpovídajícím jejich bytostné povaze. To vše uvádí v chod z bytostné povahy hospodářských zvířat síly, které hnojí. Statek, jenž byl utvářen v organismus, tyto podmínky splňuje.<br /> <br /> Chov hospodářských zvířat statku je dimenzován tak, aby jej bylo možné jednak živit z krmné základny vlastní statku a jednak aby bylo k dispozici dostatek hnojiva pro hospodářské plochy. Množství a kvalitu vytváří příroda. Zachování nebo dokonce zušlechtění hnojiva až po jeho použití je věcí člověka.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Bewahrung_der_Dünger_des_Haustierbestandes&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Uchovávání hnojiv ze stáda hospodářských zvířat ===<br /> <br /> Při pastvě hnojí hnůj a kejda přímou cestou. Pravidelné rozhazování kravských plácků zabraňuje vzniku bujných míst. Naproti tomu hnůj pocházející ze stájového chovu musí být až do použití skladován co nejúsporněji bez ztrát. Nejlepší způsob, jak uchovat hnojivou sílu chlévského hnoje včetně kejdy, je ten se slámovou podestýlkou; nejpochybnější, avšak rozhodně nejracionálnější, je způsob tekutého hnoje neboli gülle. V gülle (kejda + hnůj) probíhají za převažujícího vzduchového uzávěru anaerobní fermentační procesy, při nichž se organické dusíkaté sloučeniny mineralizují na čpavek, který jako plyn uniká do vzduchu zejména při aplikaci (obtěžování zápachem). Míchadlem lze tento účinek zmírnit. Gülle působí na oživení {{SE|305}}<br /> <br /> toho vodně-měsíčního a tím, s obejitím živlu zemitě-pevného, přímo na bujnost rostliny, tedy tedy tendečně ve směru mírného minerálního hnojení. Podestýlka ze slámy má naproti tomu vícenásobnou přednost. Sláma saje část kejdy, při vyhánění se zcela promísí s hnojem a díky své tuhé objemnosti zajišťuje aerobní podmínky při skladování. K tomu přistupuje, že sláma obilí je proniknutá a utvářená touž fruktifikační procesem, který tvoří zrno v klasu. Stéblo je ztluštělé a uzavírá větší objem vzduchu ve stéblové rouře, než je tomu u divokých trav. Lze v tom rozpoznat výraz silnějšího vnitřního a astrálního působení. Navíc se po vytvoření kožky kýseliny křemičité v procesu zrání třpytí a barví do žlutých, načervenalých až zlatých tónů. Obklopuje se obalem z opálu. Sláma je slunečním plodem a teprve skutečně dělá z kravského hnoje sluneční-zemní hnojivo, «zlato sedláka».<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Tiefstallmist&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Hnůj z hlubokého stojení ====<br /> <br /> Nejlepší a nejúspornější způsob skladování je ten v hlubokém stáji. Skot, ovce a kozy kejdují a hnojí na čerstvou vrstvu slámy; kejda je zcela vsáknutá slámou. Svým obsahem dusíku urychluje aerobní rozklad na dusík chudé slámy. Zvířata sama splňují požadavek «drž jej vlhký a šlapej ho pevně».<br /> <br /> Hluboký stáj má ovšem nejvyšší potřebu slámy až 15 kg/zvíře a den oproti hnojném stáji na prošlap se 3 až 5 kg a boxovém volném stáji s podestýlkou s 0,5 až 1 kg.&lt;ref&gt;KTBL: ''Faustzahlen für den ökologischen Landbau'', Darmstadt 2015, 760 S.&lt;/ref&gt; V zájmu přípravy pevného hnoje a tím minimalizace vzniku gülle lze v hnojném stáji na prošlap a boxovém volném stáji příslušně zvýšit množství podestýlky. Kombinace vázaného stáje (krmení, ošetřování) s nočním pobytem v hlubokém stáji snižuje potřebu slámy. Vrchní vrstvy podestýlky hlubokého stáje, lůžková matrace, se ohřívají na ca. 30 °C a při mírném rozkladu látek procházejí první, tj. tepelnou fází kompostového hromady. Pevným šlapáním zvířat se pod nimi ležící vrstvy podestýlky zhušťují; ochlazují se a přecházejí do fermentačních procesů; podléhají za vzduchového uzávěru narůstající fermentaci. Analogicky k fázi 2 kompostové hromady je bující množení mikrobů {{SE|306}}<br /> <br /> Hefen a plísně jsou zbrzděny. *Chvostoskoci* a jiní drobní živočichové v tomto prostředí nenacházejí podmínky pro život. Fermentační enzymy, vytvořené autolýzou nebo vylučované bakteriemi, uvádějí závěrečnou fázi fermentace do pohybu: voda, bílkoviny, sacharidy, tuky atd. jsou štěpeny. Organické tkáně se rozvolňují, až na drobivé zbytky slámy a zdřevnatělé části; tvoří se aromata, hmota se stává homogenní a nabývá hnědavého zbarvení. Hnůj nyní voní jako chleba — jak se říká —, pokud se fermentace zdařila. Vícenásobně ošetřen biologicko-dynamickými preparáty a při nerušeném skladování přes léto je zralý produkt půdě «vtělen». Aby se v základní vrstvě hlubokého stájení předešlo stagnující vlhkosti a tím hnilobě, byl by vhodným podkladem udusaný jíl nebo hlína. Zde platí stejné pravidlo přímého dotyku se zemí jako pro kompostovou hromadu. Z neznalosti jemnějšího silového působení předepisuje zákon — bohužel i zde — nepropustnou betonovou podlahu. Nebezpečí takto vzniklého hromadění vlhkosti lze čelit vrstvou dřevní štěpky, vnesenou před ustájením na podzim.<br /> <br /> Stáj pro skot s hlubokým stáním by měla být konstrukčně navržena tak, aby se vrstva hnojního polštáře — při deseti čtverečních metrech prostoru pohybu a ležení na zvíře — mohla po šest měsíců, až do výhonu na pastvu na jaře, budovat do plné výše; dalším třem měsícům přes léto slouží dozrání. Mezičasové vyvážení a meziskladování v polních kompostech způsobuje značné ztráty substance. Ukazuje se jako bezproblémové udržovat krávy o váze 500 až 600 kg přes chladné a chladnější roční období na narůstajícím hnojním polštáři, aniž by se propadaly. S oteplením v březnu a dubnu se zrychluje rozklad horních vrstev slámy a může tak dojít k prohlubování průchozích cest a bočním vyklenutím. Toto změknutí lze včas nanesenou uzávěrovou vrstvou z jílu, hlíny nebo dřevní štěpky oddálit až do výhonu na pastvu.<br /> <br /> Také ovce a kozy jsou v zimní ohrádce chovány v hlubokém stáji. Hnůj a podestýlka jsou močením a dupáním velmi hustě uloženy, rychle fermentují a jsou bez ztrátného meziuložení přímo použitelné jako hodnotné hnojivo. {{SE|307}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Stapelmist&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Hromadový hnůj ====<br /> <br /> V boxovém, šlapacím a vazném stáji se vymíjí denně, případně při skrabákovém odklidu i vícekrát denně. Část kejdy se zachycuje odděleně. Zbývající část se jako směs hnoje, podestýlky a kejdy dostává na blízké meziskladiště. Na něm začínají již po krátké době fáze 1 a 2 — ohřev a provzdušnění — a tím nekontrolované rozkladné procesy se ztrátami substance. Z meziskladiště se pevný hnůj buď převáží k dalšímu zrání na polní komposty, nebo se kompostuje. V obou případech nastupují fáze 1 a 2 znovu s dalšími úbytky substance. Aby se tyto ztráty minimalizovaly, měl by být osvědčený postup hromadování hnoje znovu promyslen a důsledně uplatňován. Nepropustná podlahová deska s odvodňovacími žlábky po celém obvodu pro kejdu a dešťovou vodu jsou přitom nicméně nevyhnutelné. Čerstvý hnůj, vznikající denně ve sběrné jámě, se pokud možno ihned odebírá čelním nakladačem se stájovými hnojovými kleštěmi a po částech vedle sebe ukládá v šíři hnojného prostranství. Přesná práce je zde naprosto nezbytná. Před tuto první řadu přibývá druhá a třetí atd. Mezitím se první, druhá atd. řada ohřívá, takže ve stejném pořadí lze po částech přikládat druhou vrstvu a nakonec třetí a čtvrtou atd. až do maximální technicky dosažitelné výšky. Je-li tato výška s první řadou dosažena, lze začít s první vrstvou navazujícího oddílu. Tak se hromada postupně buduje do šířky i plné délky. Tlakem uložených vrstev procházejí fáze ohřevu, odplynění a provlhčení rychle a neúplně a končí ve fermentaci. Do té míry probíhají ve správně vybudovaném hromadovém hnojisku tytéž procesy jako v hlubokém stájení. Přesto jsou ztráty substance (přibližně 20 %) kvůli všestranné expozici vůči vnějšímu vzduchu vyšší než při hlubokém stájení. Rozklad postupuje na téměř svislých bočních plochách a na povrchu rychleji, znatelně mimo jiné podle výskytu kloboučkových hub.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Mistkompost&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Hnojový kompost ====<br /> <br /> V biologicko-dynamickém zemědělství se rozlišuje mezi «hnojivem», které pochází od zvířat, a kompostem, jenž je původu převážně rostlinného. Jsou to dvě různé kompozice sil, které tu hnojí. {{SE|308}}<br /> <br /> Při kompostování chlévského hnoje probíhají tytéž procesy jako popsané u rostlinného kompostu. V dozrálé, zušlechtěné podobě se utváří dauerhumus zvláštního druhu. Jeho silová konstelace uchovává astralitu domácích zvířat, která je hnoji vlastní. Právě jejich duševní síly jsou to, co dodává hnojivu mimořádný dlouhodobý účinek. Ve zvláštní míře platí to pro kompost z čistého nebo i z části přiměšovaného hovězího hnoje. Zprostředkovává životu rostliny síly, které sahají nad rámec astrálně-duševního a které byly v kap. «Skot» označeny jako «vloha Já». Tímto označením se odkazuje na silový souvis vyššího řádu, který kulturní rostliny nejenže zobrazuje jako obraz jejich nadsmyslové bytosti, nýbrž v nich zakládá dispozici, aby tato bytost mohla znovu vstoupit do vztahu k tomu, co z ní v minulé evoluci razo-prostorově ztvrdlo do díla — totiž k zjevné podobě rostliny — a mohla inaugurovat nové vývojové možnosti. Tím se ukazuje, že pravé hnojení z oživené a oduševnělé přírody šlechtitelský, vývojový hodnotu pro kulturní rostliny má a mít musí.<br /> <br /> Doporučuje se k hnojinovému kompostu vedle hovězího hnoje přimísit všechny ostatní druhy hnoje pocházejícího od ovcí, koz, koní, prasat a drůbeže chované na statku. Každý z těchto druhů zvířat provádí — jako výsledek své trávicí činnosti — své povaze odpovídající «kosmicko-kvalitativní analýzu» krmiva (viz kap. «Skot — Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já», s. 156 n.). Její výsledek se vtiskuje takřka jako vzor silové kompozice do hnoje. Slučují-li se různé takové vzory v kompostové hromadě, vzniká univerzální hnojivo, které — jak výše popsáno — podnětně prostupuje plodotvornost ve stadiu vegetativního růstu, jak je to výtečně nezbytné na loukách a pastvinách, v intenzivním ovocnářství a zelinářství.<br /> <br /> Pro kompostování celkového množství živočišného hnoje není důvod. Je příliš pracné a způsobuje skladovací ztráty padesát procent a více. Použitelnost v polním hospodářství nastává tehdy, když chlévský hnůj ztratil ostrost zápachu, nebo u prasečího hnoje přímo puch. To nastane, když jako ve štósovém a hlubokém stájení projde rotační fází 1 a zčásti 2. Další průběh rotace pak pokračuje v půdě pod vedením zejména žížaly a v kontextu s mikroby za životní a smyslové aktivity kořenů. Při kompostování příliš vlhkého chlévského hnoje — zpravidla důsledek nedostatečného {{SE|309}}<br /> <br /> Podestýlky (prasečí hnůj) — dochází ke vzniku mokrých jader, která vyžadují včasné přehazování.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Jauche&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kejda ====<br /> <br /> Kejda a hnůj mají na základě fyziologických procesů, z nichž vznikají, polární hnojivé kvality. Jak bylo objasněno na příkladu skotu (kap. «Skot», s. 146 n.), hnůj vychází z trávicího systému, v němž je zvenčí přijatá, tělu cizí potrava postupně rozebírána — přežvykováním, činností bachoru, žláznatého žaludku, tenkého a tlustého střeva — a při průchodu slizničními stěnami tříděna. Odtud se přecházejí takto své cizosti zbavené, mineralizované trávicí látky do žilní krevní dráhy a dále do jater. Moč naproti tomu je výloučením z tělního nitra, dostává se přes tepennout krevní dráhu do ledviny a dále přes močový měchýř do vnějšího světa. Ledvina třídí tělu vlastní látky a vylučuje v kapalné formě jako moč ty, jež se staly nepotřebnými. Podstatnou součástí moče je močovina, rozkladný produkt bílkovinného metabolismu. Na této dusíkaté sloučenině ještě lpí činnost duševního a životního těla zvířat. S močí nesou ven síly těchto dvou bytostných článků, a právě tyto síly to jsou, které hnojí. Jinak je tomu u kravského hnoje: ten sestává z nestravitelných zbytků krmiva, prostoupených odpadlými hlenovinami trávicích orgánů a impregnovaných výsledkem «kosmicko-kvalitativní analýzy» (srov. kap. «Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já», s. 156 n.). Hnojivé síly moče vytékají z minulostně působící, měsíční astrality skotu — v kravském hnoji se k nim přidávají síly, které v přítomnosti vyzařuje slunce. Jsou to síly, které skot ze svého zvláštního smyslového vztahu ke krmivu vtiskuje hnoji při výkonu «kosmicko-kvalitativní analýzy» — od přežvykování přes trávicí trakt až po zpětně odrážející funkci rohů jako «vlohy Já».<br /> <br /> Kejda se skladuje v jímkách nebo otevřených nadzemních nádobách; podléhá za převážně anaerobních podmínek kvašení. Doporučuje se proto mít k střídavému skladování alespoň dvě nádoby, aby po naplnění bylo k dispozici dostatek času k dozrání. Zušlechtění kejdy se děje mechanickou cestou — mícháním a provzdušňováním — a biologickou, popřípadě {{SE|310}}<br /> <br /> biologicky-dynamickou cestou prostřednictvím přísad. První způsob podporuje aerobní rozkladné a přestavbové procesy, druhý působí řídícím způsobem na celý průběh procesu až ke zralosti. Osvědčenými přísadami, které biologicky zpětně vážou čpavek vzniklý rozpadem močoviny, jsou zušlechtěné komposty chlévského hnoje v malých množstvích, dále nasekaná kopřiva, piliny a dřevní třísky. Biologicky-dynamické kompostní preparáty (viz kap. «Kompostní neboli hnojivé preparáty», s. 360 nn.) se ponoří v průlezných sáčcích do kejdy a hnojůvky, zavěšeny na plaváku. Aby se zabránilo ztrátám dusíku, mohou v otevřených kvasných komorách sloužit i plovoucí přikrývky ze slámy, kopřiv apod. s vpravenými příměsemi suroviny fosforitu a čediče.&lt;ref&gt;Herbert Koepf, Bo D. Petterson, Wolfgang Schaumann: ''Biologische Landwirtschaft'', Stuttgart 1980, 303 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V dnes běžných bezestýlkových ustájeních prasat a skotu vzniká tekutý výkal, kejda. Tato směs vody, hnojůvky a hnoje zkvasí, není-li dále upravována, v páchnoucí, rychle působící hnojivo. Mineralizace látek je značně pokročilá. V biologicky-dynamickém zemědělství by se místo kejdového hospodaření měla — pokud možno — prosazovat příprava pevného chlévského hnoje. V čistě trávnatých oblastech, kde chybí stelivo, nezůstává často jiná volba. O to důležitější je pak přijmout veškerá opatření k zušlechtění kejdy, jak platí i pro hnojůvku. Zpravidla se surová kejda z velkochovů vyvází na pole bez jakékoliv úpravy. Nehledě na takzvané obsahy živin platí za odpadní produkt, jehož je třeba se zbavit — se všemi důsledky v podobě obtěžování zápachem, úniků oxidů dusíku (oxid dusný, N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O), zatížení spodní vody dusičnany, ucpávání půdních pórů hlenovinami, ochuzování půdní flóry a fauny a snižování výživné hodnoty krmiva zejména nízkomolekulárními bílkovinnými sloučeninami. Velká vážnost, jíž se živočišnému hnoji kdysi dostávalo, padla za oběť myšlení v živinách. Při pečlivém zušlechťování, především prostřednictvím biologicky-dynamických preparátů, a dostatečně dlouhém skladování může postupně docházet k tomu, že i z kejdy vznikne trvale působící hnojivo, které se budujícím způsobem zařadí do půdních procesů. {{SE|311}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung_der_hofeigenen_tierischen_Dünger&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Využití statkem vlastního živočišného hnoje ===<br /> <br /> Pro všechny plodiny je hnojení chlévským hnojem dobrodiním: jako čerstvý hnůj pro lilkovité, brambory a rajčata, v přeloženém stavu pro okopaniny a obilniny, a jako vyzrálý, zeměmi prostoupený hnůj pro víceleté polní pícninářství i pro trvalý travní porost, zahradnictví a ovocnářství. Díky trvale vysoké hnojivé síle není nutno hnojit každoročně pro všechny plodiny — v rámci dobře komponovaného osevního postupu v polním hospodářství postačuje jednou za tři roky k okopáninám. Pro dobrou tvorbu výnosu pokrývá potřebu okopanin dávka přibližně 300 dt/ha. Pokud jde o celkové množství hnoje v podniku, je ideální roční dávka jedné velké dobytčí jednotky (VDJ) na ha (1 VDJ odpovídá 500 kg živé hmotnosti). V průměru lze u hovězího stáda včetně odchovu počítat s jednou VDJ na kus. Jedna skotská VDJ produkuje podle množství steliva 80 až 100 dt pevného hnoje. Včetně hnoje ostatních hospodářských zvířat je obsazení jednou VDJ na ha v menších a středních podnicích dosahováno, ba mnohdy i překračováno; u velkých podniků s převahou polního hospodářství klesá počet VDJ na ha hraničně na 0,4 až 0,3. Skotský hnůj tvoří hlavní hmotu a do ní se pokud možno přimísí menší množství hnoje od ostatních hospodářských zvířat. Přebytečné množství hnoje se v rámci osevního postupu zapravuje do sklízejících jařin před hlavní pícní plodinou, a to v dávce přibližně 100 dt.<br /> <br /> Výsev pevného hnoje k okopáninám se zpravidla provádí v předchozím roce na strniště předplodiny. Po lehkém zapravení do půdy následuje meziplodina, která díky pevnému hnoji vytvoří stejně bohatou kořenovou i nadzemní zelenou hmotu — a tím připraví dobrou, zpracovatelnou osivnou vrstvu pro jarní setí okopanin.<br /> <br /> Dobře vyzrálá hnojůvka a v případě nouze i kejda jsou vítanými hnojivy tehdy, jde-li o to napomoci ozimům na jaře k vývojovému skoku. Výpad ozimů a prořídlé porosty po střídavých mrazech na jaře mohou být pobídnuty k intenzivnějšímu odnožování. K tomu napomáhá dusík vázaný v močovině. Tato dusíkatá sloučenina mineralizovaná z bílkovinného metabolismu získává svou specifickou účinnost prostřednictvím astrálních sil, které pocházejí ze soulové složky zvířat a konfigurují látkové složení moči, do níž je dusík zapojen. Dalším aplikačním polem je hnojení strniště s ohledem na rychlý rozvoj meziplodiny zeleného hnojení. Na pastvině je {{SE|312}}<br /> <br /> Použití kejdy v časném jaru je prospěšné, popřípadě při střídavé pastvě po přehonu. Na porosty v plném růstu (zejména okopaniny) by se aplikace kejdy či hnojůvky měla vyhnout.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wirksamkeit_der_hofeigenen,_tierischen_Dünger&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Účinnost hoferních živočišných hnojiv ===<br /> <br /> U každého z hnojiv je třeba se ptát po jeho bytosti, po duševně-astrálním silovém potenciálu, který prostřednictvím životního a fyzického těla uspořádává látky a udržuje je v pohybu tak, aby se ve svém odrazovém obraze mohly fyzicko-smyslově projevit a podle své bytostné povahy působit. Na jednotlivé bytostné rysy divoké fauny a domácích zvířat bylo poukázáno v kapitole „Duševní organizace čili Astralní tělo zemědělského organismu&quot; (s. 111 a násl.). Přitom bylo zjištěno, že každý živočišný druh přispívá svou tělesnou činností jaksi hnojivým příspěvkem k celku přírody. Činností oduševnělého živočišného světa vzniká moudré předivo vztahů, které prostupuje celou přírodu smysl udělujícím způsobem. Mezi býložravými savci jsou to přežvýkavci, jejichž orgánová činnost je organizována tak, aby připravovala hnojivo, jež je s to „bránicový orgán&quot;, půdu, ve vyšší míře oživit a oduševnit. Z pouhého kvantitativního látkového složení to nelze vyčíst. Jde spíše o otázku kvalitativního poměru látek vůči sobě navzájem. Tento poměr nese pečeť bytosti krávy, ovce, kozy atd. Nejvyšší stupeň dokonalosti dosahuje skot. V kapitole „Skot&quot; (s. 146 a násl.) byl učiněn pokus charakterizovat trávicí dění prostoupené a prožité jeho bytostí, jakož i jeho se smyslovým vnímáním spjaté metabolicky aktivní smysly a inteligenci. Hledá-li se odtud porozumění pro dlouhotrvající, blahodárné působení speciálně skotského hnoje na půdu a rostliny, pak snad může být následující úvaha plodná: Rostlina roste na ose Země–Slunce. Kořen směřuje do hloubky k středu Země, stéblo, stonek nebo kmen se vztyčuje svisle do výšky vstříc Slunci. Z této svislé osy vyrůstají listy a větve do šíře a dálky. Listový aparát, rozestírající se plošně do horizontály, přijímá přímou cestou dopadající sluneční a planetární vlivy a zpracovává je v živou substanci, podporován „zemskou šťávou&quot; (xylém) stoupající v stonku, uvnitř kambia. Tento xylém zprostředkovává na jedné straně do horizontály spějícímu růstu životnost výživného humusu a tvarovou sílu {{SE|313}}<br /> <br /> Dauerhumus ve spojení s vápnem, tedy hnojivé síly vlastní rostlinnému kompostu. To platí i pro jemné kořínky rozvětvující se do šířky. Jinak je tomu s kůlovým kořenem, stéblem, stonkem a kmenem. Jejich vertikální impuls nemá po stránce látkové za základ humus jako hnojivo, nýbrž krystalické látky křemene, silikátů a jílových minerálů (srov. kap. «Vznik jílových minerálů a jejich novotvorba», s. 209 n.). Tyto křemenné minerály zprostředkovávají síly slunce, planet a stálic vcházející do rostliny nepřímou cestou. Ty se silou působení jílů soustřeďují do «kosmické vzestupné proudy» v rostlinách.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&lt;/ref&gt; Já člověka, jeho duchovní bytost, mu dává sílu vzpřímení; zvíře je zvířetem proto, že tuto sílu k plnému vzpřímení nemá; má však, jako v jedinečné míře skot, «Já v zárodku». Rostlina si, pevně zakořeněná v zemi, vytváří v «kosmické vzestupné proudění» svou vertikální podobu jako odraz svého nadsmyslového duchovního bytí. Živočišný hnůj může nyní — tak se smíme domýšlet — silou vlohy Já vtělené do něj prostřednictvím astrálního těla a étherického těla zvířete, učinit rostlinnou bytost samostatnější vůči sevření místně daných poměrů výšin a hlubin. Hnůj zprostředkovává rostlině základ k tomu, aby se až do vnější tvorby tvaru individualizovala, aby se důrazněji vlastní bytostnou povahou spojila s působením země i kosmu. Takto viděno je třeba — jak již bylo naznačeno — přiznat především rinderskému hnůji s ohledem na životní souvislost půdy a rostlin «výchovnou» schopnost.<br /> <br /> Hnojiva domácích zvířat (především Wiederkäuer) působí na substanční dění a typusem podmíněné tvarové utváření rostliny. Posilují síly, jimiž nadsmyslová bytost rostliny přichází k zjevu. Projevuje se to v jejím vertikálním směřování na ose kořen–výhonek–květ a — s tím podmíněno — v proměnách listů od báze ke květu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Licht-Schatten-Versuch&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Pokus světlo-stín ===<br /> <br /> V mnohaletém, variantně bohatém polním pokusu byly zkoumány účinky hnojení chlévským hnojovým kompostem ve srovnání s aplikací minerálních solí, dusíku, kyseliny fosforečné, draslíku (NPK) a s ošetřením takzvaným biologicko-dynamickým hornokřemenným preparátem {{SE|314}}<br /> <br /> ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|srov. kap. «Hornokřemenný preparát», s. 348 a n.]]) při plném slunečním světle, v polostínu a hlubokém stínu na žitu, pšenici, ovsu, bramborách, špenátu a ředkvičkách. Program šetření zahrnoval morfologické jevy, řadu analytických parametrů a hodnocení pomocí obrazotvorné metodiky krystalizace chloridu měďnatého.&lt;ref&gt;Manfred Klett: ''Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung'', Darmstadt 1968, 117 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Zde budiž vyzdvižena jen ta část pokusu, která se vztahuje na účinek hnojení chlévským hnojem ve srovnání s aplikací NPK.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Bewertungen_durch_morphologische_Befunde&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Hodnocení morfologickými nálezy ===<br /> <br /> Pokus potvrdil zkušenosti s všestranně kladnými účinky živočišného hnoje v podobě kompostovaného hovězího hnoje — zkušenosti, jež jsou pozornému, pozorujícímu praktikovi odedávna důvěrně známy:<br /> <br /> * Kořen si otevírá větší půdní prostor;<br /> * utváří se druhově ideálním způsobem odpovídajícím své typové vloze;<br /> * kůlový kořen (kosmický typus) mrkve, červené řepy, ředkvičky, špenátu vykazuje silný sklон do hloubky a je po stranách provázen jemným kořenovým větvením pyramidálně se sbíhajícím dolů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#315|obr. 17]]).<br /> * U ředkvičky plodní těleso — ztluštění ''hypokotýlu'' — tíhne k utváření dokonalé kulové podoby, od níž se kořen zřetelně odděluje. U NPK byl tento přechod více řepovitě utvářen; kůlový kořen se vytrácel a větvil se v blízkosti povrchu.<br /> * Také u typusu přirozeně sféricky se utvářejícího, silně rozčleněného kořene (zemitý kořenový typus) — keříčkové fazole, cibule, obilniny — vstupoval u NPK jev dezorientace kořene vůči druhové vloze výrazněji do popředí.<br /> * Pokud jde o výstavbu stébla (délky internodií), byly rozdíly sotva patrné; avšak u hnojení hnojovým kompostem bylo průběžně nápadné prodloužení nejvyššího, klas nesoucího článku stébla. Tento vitalitní výšvih se uplatňoval i u báze stébla vyšším stupněm odnožování, tedy větším počtem klas nesoucích stébel na jednu jednotlivou rostlinu.<br /> * Pokud jde o vývoj listů, přibližuje se při plném denním světle zjevný obraz listů prostorově — tvarem, barvou, ozubením, chlupatostí, členěním čepele listu, pevností ''kutikuly'' — xeromorfnímu ideálnímu typusu druhu, stejně tak časově, v řadě listů od {{SE|315}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 17, S. 315.jpeg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 17: Wurzelbilder von Spinat bei Mistkompostdüngung und NPK-Anwendung im Licht-Schatten-Versuch.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> * ... velkých, laločnatých, peřenosečných, přízemních až po malé, k stonku přiléhající, zašpičatělé v přechodu ke květu. Tato silně rytmicky utvářená zjevná podoba se v variantách s hnojovým kompostem vyjadřuje výrazněji než ve variantách s NPK ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#316|obr. 18]], s. 316). U ''monokotylních'' obilnin se projevuje táž tendence. Při hnojení hnojovým kompostem jsou listy užší, pevněji strukturovány a na listových okrajích a špičkách silněji prokřemeněny. Rostliny NPK kontrastují sklonem k ''hydromorfii'', podobně jako stínové rostliny.<br /> <br /> * Tak jako u ''monokotylních'' (jednoděložných) rostlin je pro ně příznačná internodiální řada od uzliny k uzlině — narůstá směrem nahoru progresivně na délce —, tak u ''dikotylních'' kvetoucích rostlin ... {{SE|316}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 18, S. 316.jpg|center|800px|]]&lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 18: Blattfolgen von Radies bei Mistkompostdüngung im Vergleich zu NPK im Licht-Schatten-Versuch.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Metamorfóza listů.&lt;ref&gt;Wilhelm Troll: ''Allgemeine Botanik'', Stuttgart 1959, 927 S.; Gerbert Grohmann:<br /> ''Die Pflanze'', Berlin 2013, 448 S.; Jochen Bockemühl: «Bildebewegungen im Laubblattbereich höherer Pflanzen», ''Elemente der Naturwissenschaft'' Nr. 4: 7–23, 1966.&lt;/ref&gt; Prostorově zobrazuje dynamiku růstu probíhajícího v čase.<br /> * Metamorfóza listů od bázových listů až po listy přiléhající ke květu je na příkladu ředkvičky zachycena na obrázku 18.<br /> * Základní formy vykazují i v dolní části peřenosečné, v horní části zaoblené, málo členěné a jemně zubaté čepele listu. U následných listů se čepel stále více redukuje na horní část. Ta je pak silně zubatá a progresivně kopinatě zašpičatělá. Toto polární tvarování listů — u primárních oproti následným — je na světle nejostřeji vyjádřeno. Vytrácí se směrem k<br /> {{SE|317}}hlubokému stínu, v němž si následné listy po delší dobu zachovávají habitus primárních listů (menší zubatost, zaoblenější čepel).<br /> * Týž rozdíl se projevuje při porovnání hnojení hnojovým kompostem s NPK. První jde konformně s vlivem světla, u druhého je přeměna listů podobně tlumena jako u rostlin ve stínu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Bewertungen_anhand_der_analytischen_Befunde&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Hodnocení na základě analytických nálezů ===<br /> <br /> Hodnocení na základě porovnávání množství látkových složek je bez zohlednění časového faktoru možné jen podmíněně. Co říká mnoho nějaké látky, co málo? Referenční bod hodnocení musí být hledán v procesuálním dění v rostlině s ohledem na jeden koncový bod. Tímto koncovým bodem — z hlediska výživově-fyziologické hodnoty — je zralost. K ní vedou ve stálé proměně látkových složek procesy výstavby, od ní odvracejí procesy rozpadu. Teprve sledování obojího poskytuje kritéria pro jakkoli spolehlivou výpověď o kvalitě. Z analytiky procesů výstavby získává pojem „fyziologie zralosti&quot; obsah. Přicházejí-li životní procesy v zralosti k odpočinku — enzymatické aktivity se snižují na minimum —, je dosažen optimální stupeň kvality a zajištěna přirozená skladovatelnost po určitou dobu. Zůstanou-li však enzymy v plné zralosti nadále aktivní, setrvává plod fyziologicky ve stavu nezralosti a je po krátké době vystaven rozpadu; jeho výživná hodnota musí být proto hodnocena jako podprůměrná.<br /> <br /> V pokusu světlo–stín byla pomocí poměrových čísel zjišťována dynamika látkové výstavby, od předstupňů signalizujících nezralost k takovým, jež charakterizují stav plné zralosti. Přitom se ukázalo, že u plodů hnojených hnojovým kompostem stupeň proměny látkových kompozic charakteristických pro plnou zralost narůstá:<br /> <br /> * Tak relativní obsah kyseliny askorbové, který se odvozuje z poměru dehydroaskorbové kyseliny (předstupně) ke kyselině askorbové (vitamínu C);<br /> * tak vyšší obsah disacharidů oproti monosacharidům; posledně jmenované jsou znakem stále ještě působící asimilační činnosti;<br /> * tak vyšší relativní obsah bílkovin; ten charakterizuje poměr celkových bílkovin (hrubého proteinu) k čistému, vysoce strukturovanému bílkovině. Hrubý protein, který vedle čistého bílkoviny obsahuje nízkomolekulární bílkovinné sloučeniny až po aminokyseliny a dusíkaté soli, jako jsou dusičnany,<br /> {{SE|318}}<br /> <br /> vykazuje zejména u listové zeleniny s bouřlivým růstem při aplikaci NPK-solí místy skokové nárůsty.<br /> <br /> * Tak velmi nízké enzymatické aktivity oxidující dehydrázy a sacharázy štěpící třtinový cukr ve sklizni pšenice, brambor, zeleniny. Při aplikacích NPK se zvýšily — stejně jako u rostlin ve stínu — skokovitě na úroveň signalizující nezralost.<br /> * Podobné nálezy ve prospěch hnojení hnojovým kompostem ukázaly obsahy kyseliny křemičité a popelnatých složek v pšeničné slámě; u zrna nebyly v tomto ohledu zjistitelné žádné rozdíly v obsazích.<br /> <br /> Běžná rutinní analytika se zpravidla zaměřuje na zjišťování kvantit, jako jsou analýzy reziduí škodlivých látek — ty vedou ke stanovení pochybných limitních hodnot, které musejí být znovu a znovu revidovány — nebo na takzvané hodnototvorné obsahové látky. K interpretaci dat chybí pojmový referenční bod, jako je například v případě pokusu světlo–stín srovnání za definovaných podmínek, nebo jako je relativní, fyziologický stav klidu zralosti, nebo specifická kompozice, v níž se nějaká látka vyskytuje a plní určitou funkci. Spolehlivá výpověď je možná teprve tehdy — a to nejde bez enormního úsilí —, když analytická data poskytují potvrzení pro pojmy, které jsme získali z myslícího nazírání životních jevů.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Bewertung_durch_die_kristalldiagnostische_Methode_der_Kupferchloridkristallisation&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Hodnocení krystaldiagnostickou metodou chloridukřemičitanové krystalizace ===<br /> <br /> Na rozdíl od kauzální analytiky, která se omezuje na zkoumání částí nějakého živého systému, umožňuje «empfindliche Kupferchloridkristallisation» («citlivá krystalizace chloridu měďnatého») po Ehrenfrieda Pfeiffera&lt;ref&gt;Ehrenfried Pfeiffer: 1899–1961, průkopník aplikovaného antroposofického výzkumu, vyvinul — vycházeje z podnětů Rudolfa Steinera pro zkoumání éterických formativních sil — metodu citlivé krystalizace chloridu měďnatého; spolu s Guentherem Wachsmuthem (1893–1963) pod vedením Rudolfa Steinera v letech 1922/23 poprvé připravil rohový hnůj. Do konce třicátých let 20. století vedl spolu s Guentherem Wachsmuthem výzkumnou laboratoř na Goetheanu. Od konce třicátých let rolník a zemědělský poradce v USA.&lt;/ref&gt; morfologicko-diagnostickou cestou získat úsudek o «živém organismu rostliny» jako celku, který se na anorganické rovině zobrazuje jako definovaný fyzikálně-chemický systém. Krystalizace chloridu měďnatého je proto způsobilá, {{SE|319}}<br /> <br /> znázornit éterickou formativní organizaci rostliny v mrtvém zobrazení. Princip spočívá na změně textury krystalizujících jehliček chloridu měďnatého při přídavku různých rostlinných extraktů jako spoluroztouštědel. Na základě této skutečnosti vznikají při krystalizaci na rovných skleněných deskách v klimatizovaných komorách pro přídavek charakteristické a reprodukovatelné jehlicové struktury a strukturní komplexy (textura nebo tracht), které lze srovnávacím způsobem posuzovat.<br /> <br /> Pfeifferovu metodu rozvinulo mnoho badatelů dále, zejména s ohledem na krystalovou diagnostiku: v oblasti humanní medicíny Selawry,&lt;ref&gt;Alla Selawry, Olleg Selawry: ''Die Kupferchloridkristallisation in Naturwissenschaft und Medizin'', Stuttgart 1957, 232 S.&lt;/ref&gt; v oblasti potravin v. Hahn,&lt;ref&gt;Friedrich Vincenz von Hahn: ''Thesigraphie'', Wiesbaden 1962, 244 S.&lt;/ref&gt; v oblasti rostlin Krüger,&lt;ref&gt;H. Krüger: ''Kupferchloridkristallisationen, ein Reagenz auf Gestaltungskräfte des Lebendigen'', Weleda – Schriftenreihe 1/1950.&lt;/ref&gt; v oblasti kvality rostlinných produktů Enquist,&lt;ref&gt;Magda Enquist: ''Strukturveränderungen im Kupferchloridkristallisationsbild von Pflanzen durch Alterung und Düngung'', Lebendige Erde 3, 1961.&lt;/ref&gt; Petterson&lt;ref&gt;Bo D. Petterson (1967): ''Beiträge zur Entwicklung der Kristallisationsmethode mit Kupferchlorid nach Pfeiffer'', Lebendige Erde 18 (1): S. 15–31.&lt;/ref&gt; a pro dnešní stav Doesburg.&lt;ref&gt;Paul Doesburg, Machteld Huber, Jens-Otto Andersen, Miriam Athmann, Guus van der Bie, Jürgen Fritz, Uwe Geier, Joop Hoekman, Johannes Kahl, Gaby Mergardt &amp; Nicolaas Busscher (2014): «Standardization and performance of a visual Gestalt evaluation of biocrystallization patterns reflecting ripening and decomposition processes in food samples», ''Biological Agriculture &amp; Horticulture: An International Journal for Sustainable Production Systems'', DOI: 10.1080/01448765.2014.993705.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Diagnostika krystalové textury obrazců chloridu měďnatého se zakládá na srovnání krystalového obrazce čerstvého extraktu s obrazci z jeho stárnutích stadií. Tomuto postupu leží v základu úvaha, že rychlost, s jakou se čerstvá šťáva za definovaných podmínek rozkládá (stárne), je funkcí hodnoty tohoto extraktu čerstvé šťávy. Zjišťuje se, že stárnoucí — tj. autolyticky a mikrobiálně rozpadající se — rostlinné extrakty se v krystalových obrazcích vtiskují v posloupnosti reprodukovatelných typů krystalových obrazců, takzvaných stárnutích stadií ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|Obrázek 19]], s. 320).<br /> <br /> Tato stadia se od sebe liší tím, že čerstvý rostlinný extrakt vyvolává pro rostlinu specifickou krystalovou texturu, kdežto rozpadající se extrakt vyvolává v rostoucí míře netypické texturní prvky, které se ve výsledku podobají textuře čistě krystalizujícího chloridu měďnatého. Z toho vyplývá jako měřítko pro {{SE|320}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 19, S. 320.jpg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 19: Kristallbilder einer Alterungsreihe von Kartoffeln im Licht-Schatten-Versuch (Var. 9).&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> hodnocení kvality rychlost, s jakou zkoumaná látka, je-li vystavena rozkladu, při krystalizaci prochází postupnými stadii rozpadové řady. Rychlý rozpad je přitom znakem méněcenné kvality. Totéž platí, pokud čerstvý extrakt vzorku vykazuje již znaky obrazce stárnuti z referenční řady.<br /> <br /> V pokusu světlo–stín přistoupil k hodnocení kvality ještě další vztažný bod: variace plného světla, polostínu a hlubokého stínu. Otázka mimo jiné zněla: Lze na pozadí polarity rostlin pěstovaných v plném slunečním světle a ve stínu pomocí krystalizačních obrazců kvalitativně rozlišit působení sil hnojivého kompostu a NPK? Každý druh rostlin zanechává v krystalových obrazcích<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> {{SE|321}}<br /> [[Datei:Abb. 20, S. 321.jpg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 20: Typische Kristalltexturen von Kartoffeln im Licht-Schatten-Versuch.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> charakteristický otisk své éterické formativní organizace. Může-li se tato nerušeně rozvíjet, bez rušivých vlivů, vzniká odpovídající jemně členěný, reprodukovatelný krystalový obrazec. U všech zkoumaných kultur (žito, pšenice, oves a některé druhy zeleniny) vykazují krystalmorfologické nálezy v tendenci nápadnou shodu. Rozdíly mezi hnojením hnojivým kompostem a použitím NPK vystupují přibližně stejně silně jako rozdíly mezi světlem a stínem.<br /> <br /> Typické krystalové textury na příkladu brambor v pokusu světlo–stín znázorňuje obrázek 20.<br /> <br /> Pokud jde o hnojivý kompost ve srovnání s NPK, je třeba «ve světle» srovnávat vždy varianty 9 a 12, resp. 10 a 11, a «v hlubokém stínu» varianty 1 a 4, resp. 2 a 3. Pod «H.Č.» jsou uvedena relativní «krystalizační hodnotová čísla». Ta abstrahují vizuální srovnání. Podle klíče je součet jednotlivých krystalotexturních jevů zachycen v jednom čísle: optimum = 100, pesimum = 0. Školenému pohledu podává krystalový obrazec sám text k pojmové evidenci.<br /> <br /> U všech zkoumaných rostlin, tak i u brambor (obrázek 20), se při přímém slunečním ozáření krystalový obrazec přibližuje příslušnému texturnímu optimu. Každý druh rostlin vtiskuje obrazně svůj éterické organizaci odpovídající krystalový obrazec. U «světelných rostlin» vykazuje tento obrazec dobrou koordinaci jednotlivých strukturních prvků, plynné přechody mezi jehlicovými kmeny a jemnými větvemi a jemné, konturované {{SE|322}}<br /> <br /> jehlice. V hlubokém stínu se pro doplněk specifické uspořádání jehlicových struktur stále více vytrácí ve prospěch obecně radiálního směrování. Větve jehlic se rozšiřují nalépáním jemných větviček; nasazují nepravidelně a v zónách vzdutí jehlicových kmenů. Totéž ukazuje stadium 2 a — v zesílené míře — stadium 3 rozpadové řady varianty 9 v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|obrázku 19]] (s. 320).<br /> <br /> Typus krystalových obrazců v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#3211|obrázku 20]] (s. 321) odpovídá při hnojení hnojivým kompostem světelným variantám, při použití NPK v tendenci stínovým variantám. U posledně jmenovaných jsou zvláště nápadné tyto texturní znaky: tvorba sekundárních zárodečných center při krystalizaci, větvení ve vzdutých zónách, široké radiálně orientované, nepravidelné, méně větvené jehlicové kmeny, nestejně dlouhé, vějířovité jemné větve. Koordinace jehlicových struktur podléhá v menší míře jednotnému utvářecímu principu (srov. var. 11). Ve většině případů se krystalová hodnotová čísla «světelných rostlin» NPK-parcel neliší od těch «stínových rostlin» organicky hnojených pokusných členů. Zvláště nápadná shoda NPK-krystalových obrazců světelných variant s těmi zastíněných pokusných členů svědčí o podstatně sníženém stupni oživení, resp. výživné hodnotě ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|obrázek 19]], var. 2 a 11, s. 320).<br /> <br /> Celkově vzato poukazují staré selské vědění, veškeré praxí ověřené zkušenosti, trvalé hnojicí pokusy&lt;ref&gt;Ernst Klapp: ''Lehrbuch des Acker- und Pflanzenbaus'', Berlin-Hamburg 1958, 503 S.; Edward John Russel: ''The World of the Soil'', London 1957, 242 S.&lt;/ref&gt; i zde ve výňatku reprodukovaný pokus světlo–stín na jedinečný význam hnojení prostřednictvím domácích zvířat, přede vším přežvýkavců. Tito korunují dílo přírody tím, že rozdávají trojí požehnání: svou přítomností a svým hnojem napomáhají<br /> <br /> * středu mezi «Výšinami a Hlubinami», «bránicovému orgánu Boden», k trvalé úrodnosti půdy,<br /> * rostlinám k jejich praobrazu blízkému fenomenálnímu obrazu a substanciálně proformované tvorbě plodů,<br /> * prostřednictvím hofu vlastní krmné základny sobě samým k budování tělesnosti, která v přebytku — jako oběť — přináší výkony nejrůznějšího druhu ve službě a ku prospěchu člověka.<br /> {{SE|323}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufe_3:_Die_Düngung_aus_dem_Geist_des_Menschen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Stoffwechselausscheidungen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Vylučování látkové výměny ===<br /> <br /> V horninách se manifestuje živel „erdig-pevného&quot;. Vznikly z pradávného, látkové výměně podobného životního dění ve vývoji Země a staly se — v podobách krystalů — „dílem&quot;. Teprve procesy zvětrávání, rozpadem krystalických forem, mohou být látky opět pozdviženy do procesů oživené přírody. Jako takové nemají žádnou hnojivou sílu. Rostliny se rozmnožují nejen prostřednictvím semen, nýbrž zároveň prostřednictvím zbytků „obecně-rostlinného&quot;, které v půdě vyvolávají procesy látkové výměny. Minulý život se přeměňuje v „univerzální semeno&quot; humus, který hnojí budoucí život. Zvířata konečně hnojí ze sil své oživěnosti a oduševnělosti. Navenek se to projevuje v takřka nekonečném bohatství variant jejich bytostných činností, dovnitř v činnosti trávení a přípravy oživelého a oduševnělého hnojiva.<br /> <br /> Z uvedené stupňovité posloupnosti by se snadno dalo usoudit, že vylučování člověka by způsobovalo opakované vystupňování hnojivé síly. Opak je však pravdou! Pohled na soustavu bytostných článků člověka a z toho vyplývající trávicí činnost to objasňuje. Čistě v duchu spočívající bytostný jádro člověka prozařuje tělesné bytostné články a upevňuje se v nich v Já-organizaci. Pracuje na těchto bytostných článcích a přetváří je na vyšší stupně jejich vývoje. V tom spočívá další vývoj člověka — takový, který si on sám bude muset v celé budoucnosti dobývat. Nejsilněji pracuje duchovní duše člověka v přítomné době na přetváření zčásti dosud tělem svázaného astrálního těla v tzv. „Geistselbst&quot; působící bez vazby na tělo.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Theosophie, Einführung in übersinnliche Welterkenntnis und Menschenbestimmung'', GA 9, Dornach 2003.&lt;/ref&gt; Tato práce Já na bytostných článcích — tedy také na živém čili étericém těle a fyzickém těle — si žádá sil. Já je přijímá skrze Já-organizaci: duševně prostřednictvím vnímání skrze smysly a tělesně prostřednictvím potravy. Látky a síly Země živí tělo, aby mohla duchovní duše člověka v tomto těle v rozvinutí duševních činností {{SE|324}}<br /> <br /> myšlení, cítění a vůle žít a působit. V případě člověka stojí trávicí dění potravy výlučně v jeho službě, nikoli zároveň ve službě Země. Potravu přijatou z vnějšku využívá zcela pro sebe. Ve srovnání se zvířetem a rostlinou je egoistem. Co člověk vylučuje ledvinami a močovým měchýřem jako tekutinu a tlusté střevo jako tužší látky, je vší živné síly zbaveno, je to mrtvá, bezduchá a bezdušná struska. Tyto látky jsou z životního a duševního kontextu beze zbytku «dekomponovány»; coby N, P, K, Si, Ca atd. jsou vrženy zpět do stavu ryze minerálního a mohou působit jedině v něm.<br /> <br /> Proto jsou lidské výměšky, například v podobě čistírenských kalů jako hnojivo, nevhodné pro produkci lidské potravy. Při cíleném použití jsou «antihnojivem», srovnatelným se synteticky vyrobeným dusíkem ze vzduchu.<br /> <br /> Vlivem materialistického způsobu myšlení — látka je nezávisle na svém původu stále táž látka — se člověk stále znovu přiklání k hledání postupů, jak přece jen využít «hodnotné živiny» N, P, K z lidských výkalů ve prospěch rostlinné výroby. Od produkce zeleniny na takzvaných «závlahových polích» v blízkosti velkoměst se upustilo. Sušení a kompostování čistírenských kalů se s úspěchem praktikuje. Výsledný produkt by však měl být používán výhradně mimo oblast zemědělství, k revitalizačním účelům v oblasti silničního a krajinářského stavitelství.<br /> <br /> Co člověk tělesně zanechává pod vedením duchovní duše, je jí silově vyčerpáno; přírodě nic nevrací. Kde tedy člověk svým duchem hnojivě působí? Je to ta část jeho bytosti, která není svázána s tělem — duchovní duše, jež se v myšlení, cítění a vůli obrací k věcem a bytostem přírody.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Geisttätigkeit_in_der_Arbeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Duchovní činnost v práci ===<br /> <br /> Zvíře rozšiřuje své bytí do životního okruhu, v němž je činné. V této činnosti vládne moudré instinktivní dění, které vytváří předivo vztahů. V tomto smyslu zvíře svým konáním hnojí v hospodářství přírody. Co se děje, podléhá železné nutnosti. Díky probouzejícímu se sebevědomí je člověku vrozena schopnost svobodného jednání. Může se rozhodnout pro to nebo ono, pro dobro nebo zlo, pro pravdu nebo lež. {{SE|325}}<br /> <br /> Co nad tím vším rozhoduje, je svědomí, do nějž nakonec vstupují všechny myšlenky, pocity a impulzy vůle a od nějž dostávají všechny činy svůj zvláštní morálně-etický ráz. Ve starém selství platilo úsloví: «Krok sedláka hnojí.» Chodilo se s uzdami v ruce za pluhem nebo jako rozsévač přes pole nebo v nedělní obchůzce po polích. Jak pravdivé bylo toto úsloví kdysi, tak pravdivé je dnes v proměně. Kdysi bylo ještě bezprostředně z lidového prožívání instinktivní zkušeností, co říká země tomu, kdo po ní kráčí, co hovoří ze stavu nálad okolí, co půda vdechuje, co vydechuje. Pak člověk věděl, co je důsledně udělat jako nejbližší. Dnes musí být jistota «dělat ve správnou chvíli správnou věc správně» znovu získána ze síly vědomostní duše. Při chůzi po poli, třeba po vykonané práci — jsi naplněn mnoha dojmy dne —, cítíš jistotu vyvstávající z neznámých hlubin duše, která nepochází z myšlení vázaného na smysly. Z vnímání celistvosti statku a všech jeho aktuálních životních vazeb víš náhle, co je příštího dne třeba udělat — ať jde o to obrátit pozornost k oblastem statku, jež vypadly z dohledu, nebo o to, že ta či ona kultura naléhavě potřebuje ošetření, jako je hřeblování nebo postřik preparáty. Dostavují se intuice, které z volní sféry temně tušící vysvítají do vědomí. Víš se stojícím v duchovně živém proudu od včerejška k dnešku a od dnešku k zítřku. Nechat ideje myšlenkově tak proudit do práce, aby v práci pocitově uchopily vůli — to uvolňuje cestu pro intuice, které vedou k novému umění hnojení z ducha, k takovému oživování látky, «pevného, zemitého samého».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S.122: «Man muss die Erde direkt beleben, und das kann man nicht, wenn man mineralisierend vorgeht, das kann man nur, wenn man mit Organischem vorgeht, das man in eine entsprechende Lage bringt, sodass es organisierend, belebend auf das Feste, Erdige selber wirken kann.»&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_landwirtschaftliche_Individualität_und_die_biologisch-dynamischen_Präparate&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty ===<br /> <br /> Ze svého duchovědného výzkumu o povaze látek a sil, jakož i o podstatě hnojení vyvinul Rudolf Steiner {{SE|326}}<br /> <br /> jakýsi druh technologie v oblasti živého. Podával pokyny k výrobě a aplikaci biologicko-dynamických hnojivých preparátů. Jde o dva postřikové čili polní preparáty a šest hnojivých čili kompostových preparátů. Ty jsou podle určitých zásad, k nimž bude přistoupeno později, zpravidla vyráběny přímo na samotných statcích a používány ve velmi malých dávkách. Pokud jde o praxi výroby a aplikace, odkazuje se na příslušnou odbornou literaturu. Zde má být učiněn pokus metodicky ukázat — ze souhrnného pohledu na výsledky antroposofického duchovního výzkumu, ze zkušeností žité praxe a z přírodovědně uchopitelných skutečností — cesty poznání a základy úsudku pro porozumění druhu hnojení, který pro běžný materialistický světový názor musí být nutně nepochopitelný.<br /> <br /> Pozadí, které teprve umožňuje rozeznat a prožít hlubší smysl kola biologicko-dynamických preparátů, tvoří všezahrnující základní idea «zemědělské individuality», její tělesný organismus a ideové souvislosti, jež konstituují biologicko-dynamický statek jako do značné míry uzavřenou celistvost v sobě samé. Jako na jedné straně práce s preparáty vytváří — jakoby zdola z volní sféry — základ zkušenosti, tak je na druhé straně, na tom vybudovaná, poznávací práce na nadsmyslové bytostné skutečnosti nutným doplněním shora. Duchovní poznání a poznání přírody musejí v konání splynout; teprve v konkrétním zacházení vytvářejí pravé obrazy, skrze něž se každá jednotlivost začleňuje do vyššího celku. Co takto jako pravý obraz ducha vzplane v duši, nabývá v jednotlivých preparátech látečné vnější podoby a pokračuje ve specifické silové účinnosti dál do přírodní souvislosti.<br /> <br /> V organismu zemědělského statku se individualizují výškové čili univerzální síly, vyzařující z periferie stálic, ze sfér planet a Slunce, i hloubkové čili centrální síly vyzařující ze Země. {{SE|327}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 21, S. 327.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 21: Die Präparate als Mittler der Höhen- und Tiefenkräfte im Organismus der landwirtschaftlichen Individualität.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Tato individuace se uskutečňuje v půdě, ve vyrovnávajícím středu výšin a hlubin, ve smyslu jakési srdeční a plicní funkce. Projevuje se v podobě rostliny ve svisle vzhůru pnoucím výhonku a v kůlovém kořenu rostoucím do hloubky, jakož i v horizontálně se rozrůstajícím listovém a jemnokořínovém systému. Na cestě individuace se každé pozemské stanoviště rozvíjí nejprve v «organismus v přirozeném růstu». I v něm je vložena trojnost: kořenový pól pod zemí, pól látkové výměny nad zemí a půda, která se jako rytmická mitte člení mezi nimi. Skrze ideu a vůli, to jest skrze umem řízenou ruku člověka, tato individuace pokračuje k výtvárnému utvářování «zemědělské individuality». Člověk sám jako bytost v dění dává i jí povahu bytosti v dění. Tento cíl — vštípit vývojový princip půdě, středu zemědělské individuality — bude napříště úlohou zemědělství. Prostředkem k tomu je hnojení, a to právě ono, jež má svůj původ v duchu člověka. Míní se tím biologicko-dynamické hnojivé preparáty, jakožto {{SE|328}}<br /> <br /> «látečné nosiče vývoje». Ty sbírají síly Nahoře a Dole v bránicovém orgánu půdy, zduchovňují, oduševňují a oživují tuto rytmickou mitte a starají se o transsubstanciaci fyzicko-minerálního. Mimo křemenný preparát, který v pólu látkové výměny přes vzduch a teplo v břiše zemědělského organismu podněcuje životní procesy, procesy tvorby plodů a zrání rostlin, rozvíjejí rohový hnůj a kompostové preparáty svou bytostnou účinnost přes kořenový pól a přes rytmickou mittu. Podporují a soustřeďují všechny ty půdní procesy, jež rostlinu z kořenového pólu ve smyslu zmíněné «kosmické vzestupné proudění» proudění solí, vody a sil nechávají vertikálně narůstat do hloubky i výše. Vyrostlá podoba je obrazem tohoto působení sil ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#327|Obrázek 21]], s. 327).<br /> <br /> Biologicko-dynamické preparáty jsou vynálezy lidského ducha, účinná umělecká zručnost, jejíž původ spočívá ve zkoumání světa bytostně-nadsmyslového. Jsou uchopitelné pouze duchovně-nadsmyslově, to jest cestou, na níž se duchovní duše člověka skrze dlouhé a přísné školení stává schopnou leibfreier poznání. Leibfrei znamená, že poznávající již nepotřebuje tělesných smyslů, aby měl myšlenky, nýbrž svět bytostí se na první vyšší poznávací stupni sám zobrazuje v myšlenkových obrazech: v imaginacích. Ty jsou otisky životatvořivé duchovní skutečnosti, zatímco myšlenky vázané na smysly a rozum se opírají o svět jevů; v tomto případě je vnější forma fenoménem. V leibfreier nazírání poznává duchovní badatel to duchovně-bytostné, jež v pozemském bytí tyto formy vytváří. Poznává, jak tyto formy, které představují náš svět jevů, jsou odumřelými koncovými body vývoje z ducha, který v průběhu dlouhých epoch předcházel. Spatřuje v každém jevovém tvaru v přírodní souvislosti, například u růže, lilie nebo krystalu, jedno «evolutivní dosažení», umělecké dílo odumřelé do formy. Spatřuje konec, věda přitom o jeho počátku. A tak se duchovnímu badateli klade otázka: Skrývá konec, dílo stvoření, zárodek k novému vše-objímajícímu dění? Může, ba musí být toto skryté evolutivní dosažení poznáno a skrze ducha, srdce a ruku člověka, který si uvědomuje své budoucí úkoly, uchopeno a přivedeno k rozvinutí? Neleží snad v tomto zárodku hledaná jiskra k nové zemědělské kultuře? A nejsou snad ideové obsahy «Zemědělského kurzu» — a zde umělecky duchovědný záměr vynálezu {{SE|329}}<br /> <br /> biologicko-dynamické preparáty, odpověď na výše položenou otázku? Rudolf Steiner leibfreier Wesenserkenntnisí zkoumal zárodečné, skryté v minerální, rostlinné a živočišné říši, a na základě těchto poznání vytvořil metodický princip, skrze nějž mohou být evolutivní dosažení ve spoli napětí kosmu a Země přivedena do nových vztahových poměrů. Plody z evolučních linií minulosti vstupují skrze lidskou ruku do vztahových poměrů zcela nového druhu, jež inaugurují nové dění, které to, co se stalo, proměňuje. Tento proměňující proces je pro každý z preparátů jiný; metodický postup, jenž leží v základu výroby preparátů, je však v principu u všech stejný nebo podobný; je to téma s variacemi. Aby bylo možno dospět k hlubšímu porozumění tohoto tématu, musí být popsány tři výzkumné cesty.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_geisteswissenschaftliche_Forschungsweg&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Duchovněvědecká výzkumná cesta ===<br /> <br /> Jako má přírodní výzkum za předmět smyslové jevy, tak má duchovní výzkum za předmět zjevení duchovní říšě bytostí. Výsledky tohoto posledního se představují myslícímu vědomí v ideových formách. Ukazují se oděny do určitého slovního znění přiměřeného idejím. To je fenomén. Čím přesněji a nestranněji toto slovní znění studujeme, tím jasněji se v myšlení rozsvěcuje duchovní obsah ideje. První krok tedy k porozumění duchovněvědeckým výsledkům v osmi přednáškách «Zemědělského kurzu» je studium přesného slovního znění. Při povrchním čtení lze snadno sejít z cesty a namísto orla najít jen jednotlivá pera. V kurzu jsou z antroposofické duchovní vědy před posluchačstvem, výlučně obeznámeným se zemědělstvím, rozebírána nejvyšší duchovní poznání, prostupující přírodní říšě, v jejich vztahu ke konkrétní zemědělské praxi. Vynaloží-li se při studiu textu úsilí o co největší nestrannost, pak slovní znění, v němž jsou nadsmyslové výsledky líčeny tak a ne jinak, je stejně tak danou skutečností jako každý smyslový fenomén.<br /> <br /> Vylíčení Rudolfa Steinera týkající se preparátů poukazují na vztahy, jež jsou zčásti přirozeně dány (například u léčivých rostlin vztahová souvislost určitých pozemských látek a jejich léčivých účinků), zčásti na vztahy, které teprve skrze ducha a ruku {{SE|330}}<br /> <br /> člověka teprve originárně vytvořeny (například vytvoření vztahu mezi rostlinnými substancemi a hůlennými orgány ze živočišné říše).<br /> <br /> Zde se uskutečňuje druhý výzkumný krok: člověk si musí přivést k prožité zkušenosti sám o sobě založený vztahový souvislost, to jest musí ho sám vykonat. V tomto konání se sám stává součástí dění. Aby byl tento druhý krok dále osvětlen, doporučuje se — jakoby jako přemostění — rozšířit studium na další oblasti duchovního bádání, naprosto centrálně na základní spisy Rudolfa Steinera&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?'', GA 10, Dornach 1992.&lt;/ref&gt; &lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Theosophie – Einführung in übersinnliche Welterkenntnis und Menschenbestimmung'', GA 9, Dornach 2003.&lt;/ref&gt; i na přednáškové cykly o pedagogice, medicíně, o přírodní vědě, umění, sociální otázce atd. Ač se tato témata zdají ležet daleko od zemědělství, přesto při důkladném studiu nečekaným způsobem rozšiřují, posilují a prohlubují porozumění obsahům «Zemědělského kurzu».<br /> <br /> Jako třetí krok vlastního badatelského prohlubování přistupuje meditativní cvičení. Člověk se musí pokusit obsahy «Zemědělského kurzu» myslícím způsobem zvnitřnit, mít je stále přítomné ve vší práci a nechat je stát se čilou substancí vědomostní duše. Tato ideová substance má moc bezprostředně podněcovat k práci. Její pravá bytostná povaha se odhaluje teprve ve vykonávání a v jeho důsledcích. Biologicko-dynamické preparáty získávají svůj smysl teprve v bezpodmínečném konání. Neboť teprve v konání se stávají bytostně skutečnými. V ideové formě jimi ještě nejsou — ta se naplňuje bytostí — jakoby z budoucnosti — teprve tehdy, když se stane svobodným činem. Cesta k tomu otevírá pohled na vyšší poznávací stupně Imaginace, Inspirace a Intuice, jejichž dobytí stojí před lidstvem jako budoucí cíl. Duchovní badatel touto cestou předešel. My stojíme skromně na počátku. Na základě výsledků duchovního bádání však můžeme ze síly vědomostní duše dobýt duchovní jistotu, že jsme na správné cestě. Na této cestě si cvičením získáváme nové umění, které «proměňuje nitro přírody».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 58: «Wir stehen auch vor einer großen Umwandlung des Innern der Natur.»&lt;/ref&gt; {{SE|331}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_naturwissenschaftlich-goetheanistische_Forschungsweg&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Přírodovědně-goetheánská výzkumná cesta ===<br /> <br /> Prostředky k přípravě preparátů jsou odebírány z říše minerální, rostlinné a živočišné a jsou vystaveny stavům fyzičnosti světa, živlům země, vody, vzduchu a tepla a v nich účinným rytmům ročních období. Antroposofický duchovní výzkum obrací tedy pohled na Co a Jak smyslově vnímatelného světa: na Co, například určité léčivé rostliny a živočišné orgánové obaly; na Jak, například vystavení silám léta nad zemí v prostředí vzduchu a tepla a silám zimy pod zemí v oblasti vodnatě-zemitého. Tím se pod zorným úhlem duchovního bádání stává smyslově vnímatelná příroda sama v nejširším rozsahu předmětem přírodovědeckých otázek, například: jaký podnět dává pampeliška lékařská (''Taraxacum officinalis'') z morfologického a fyziologického hlediska ohledně svého vztahu ke draslíku země a ke křemičitosti v nejjemnějším rozložení v obvodu Země, a jaké zvláštnosti a funkce pobřišnice skotu jsou to, díky nimž se právě tento orgán jeví jako vhodný k obalení pampeliškových květních úborů v průběhu preparace. Rozumí se samo sebou, že zde míněný přírodovědecký badatelský přístup nemůže být kvantifikující, nýbrž takový, který na základě vnímání smyslově vnímatelných faktů tvoří pojmy, jež mohou v běžném poznávání sloužit jako opora porozumění nadsmyslové anschauung.<br /> <br /> Přírodovědecká výzkumná cesta ostří pohled pro jednotlivý smyslově vnímatelný jev a hledá souvislost s onou celistvostí, na niž jako na výsledek svého bádání poukazuje duchovní věda. Goetheanistická přírodověda a antroposofická duchovní věda vstupují do vzájemně osvětlujícího dialogu.<br /> <br /> V zodpovídání otázek po přednášce na Technické vysoké škole ve Stuttgartu dne 17. června 1920 říká Rudolf Steiner: «Proto to, čím má být duchovní věda v zásadě, není nic jiného než fenomenologie; ale fenomenologie, která se nespokojuje s pozorováním jednotlivých fenoménů, nýbrž čte v souvislostech fenoménů. […] Ale porozumí se pak také, rozumí-li někdo fenomenologii tak jako Goethe – a duchovní věda je jen pokročilý goetheanismus.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Verhältnis der Anthroposophie zur Naturwissenschaft. Grundlagen und Methoden'', GA 75, Vortrag vom 17. Juni 1920, Dornach 2010.&lt;/ref&gt; {{SE|332}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Forschungsweg_der_Willenserfahrung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Výzkumná cesta zkušenosti vůle ===<br /> <br /> Na obou výše zmíněných výzkumných cestách začínáme obrazně zakoušet vnitřní souvislost každého jednotlivého preparátu. Plně prožitkově nasycen se však tento ideový celek stane teprve tehdy, když jej v opakovaném cvičení sami necháme stát se činem. V prožívání skutečnost zakládající moci ideje při přípravě preparátů se otevírají stále hlubší vrstvy porozumění. Zakoušíme sami sebe — podobně jako umělec — jako prostředníka, který látce vštěpuje cosi, co jako výsledek duchovního bádání oživuje v duševním vnímání. Duchovní obsah ideje, který se takto v sobě samém stále více osvětluje, je zárukou, že z toho vzešlý čin není pouhým svévolným aktem. Neboť čin v procesu výroby preparátů vytváří vztahy mezi přírodními objekty, např. mezi květy pampelišky a obalujícím pobřišnicí skotu, jež nejsou výrazem působícího přírodního zákona. Nezakládá se to v přírodě, v žádné jí vlastní síle (vůli), nýbrž v poznání ducha, které se prostřednictvím lidské vůle jako účinné agens vštěpuje přírodnímu dění.<br /> <br /> Tak se při práci s preparáty stává ideou nesená vůle prožitkovým prazákladem; sami si vytváříme jevy, které zpočátku buď z velké části zůstávají nevědomé, anebo z hlubších duševních vrstev vystupují jako pocity, nálady do myslícího vědomí. Na tyto je třeba při každém kroku preparace, resp. při aplikaci preparátů, soustřeďovat pozornost. Pohled badatele přitom směřuje dvěma směry: jeden vede zvenku dovnitř, druhý zevnitř ven.<br /> <br /> V případě pohledu zvenku dovnitř sestupujeme v projevu vůle, tedy v práci, do duchovní skutečnosti světa. Co se tam v nitru odehrává, zůstává z velké části nevědomé; například tehdy, když při přípravě preparátu z řebříčku plníme květy řebříčku do jelení měchýře. Vůbec bychom to nedělali, kdyby vůle nebyla impulsována duchem, který přebývá v oné ideji, k níž jejímu pochopení přibližujeme na obou výše zmíněných výzkumných cestách. Tak se v konání, jež je zpočátku prožíváno jen jako vnější děj, prověřuje ideový obsah vzplanuvší v myslícím vědomí. Prověřuje se jako vnitřní děj na skryté duchovní skutečnosti, v níž tento ideový obsah v konání tvůrčím způsobem zakládá nový vztah. Tato cesta zvenku dovnitř je cestou cvičení, tj. rok od roku {{SE|333}}<br /> <br /> opakovaného konání. Na této vědomě zvolené cvičné cestě ovšem nedospíváme k abstraktnímu poznání, jež by bylo možno uchopit jako přírodní zákon. Co však z takového poznávacího úsilí vzejít může, je postupující prohlubování smýšlení. Stává se objektivním duchovním základem, v němž se může utvářet osobní vztah, například ke krokům preparace. Idea duchovní vědy, uchopená zpočátku myšlením, proměňuje vůli vnitřně v sílu oddanosti, lásky, jež tuto práci činí svobodným činem.<br /> <br /> Pohled zevnitř ven obrací pozornost na přírodní souvislost, do níž s idejemi duchovního bádání při přípravě a aplikaci preparátů pracovně vstupujeme. Tu způsobujeme proměnu ve vlastním nitru, ve smyslu prohloubení porozumění, a rovněž proměnu «Inneren der Natur» («nitra přírody»).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 58: «Wir stehen auch vor einer großen Umwandlung des Innern der Natur.» (Stojíme také před velkou proměnou nitra přírody.)&lt;/ref&gt; Obě proměny stojí prostřednictvím ideami vedenou vůlí, tj. přes most práce, v duchovně reálném vztahu k sobě navzájem. Tak lze každý krok preparace doprovázet otázkou, jaký proměnový proces se odehrává; například v případě heřmánkového preparátu, když jsou květy heřmánku, obaleny tenkým střevem skotu, přes zimu zahrabány do země. V procesu přípravy všech preparátů se odehrávají proměnové kroky, jež vedou k novým látkovým stvořením s novými vlastnostmi. Každá z těchto nových kompozic látek má potenciál vlastností, který jako hnojivé působení způsobuje specifické proměny v živém. Směr naší badatelské pozornosti ohledně těchto hnojivých účinků nám ukazuje sám Rudolf Steiner. Poukazuje na to, že jako účinek preparátů se v živém odehrávají určité látkovopřeměnné procesy, a charakterizuje jejich působení na půdu a rostliny například jako «belebend», «gesundend», «durchvernünftigend», «empfindsammachend» (oživující, uzdravující, pronikající rozumem, schopnost vnímání probouzející).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999, Vortrag vom 13. Juni 1924.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tyto takto označené kvality — výsledky hnojivých látkových novotvoření z duchovního bádání na rovině živého a duševního — se mohou postupně stát vnitřní zkušeností, pokud se prostřednictvím prožitkového prazákladu činu pokusíme cítivě sledovat síly proměny do nitra přírody. {{SE|334}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Herstellung,_Anwendung_und_Wirksamkeit_der_Präparate_im_Jahreslauf&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Výroba, použití a účinnost preparátů v průběhu roku ===<br /> <br /> Výše zmíněné výzkumné cesty otevírají tři roviny zkušenosti skutečnosti v práci s preparáty. Tyto roviny se navzájem podmiňují. Žádné z nich se při poctivém hledání porozumění nelze vzdát. V průběhu roku existují dva kulminační body, v nichž lze toto zvláštním způsobem pozvednout do vědomí a přitom mu dát slavnostní ráz. V jarním čase jsou to dny po Velikonocích a na podzim dny kolem Michaeli. V obou dobách jsou určité preparáty vyjímány ze země a pečlivě uloženy, jiné jsou zhotoveny a vystaveny ročně-rytmicky působícím silám léta nad zemí nebo pod zemí a zimy pod zemí. Na některých místech se obě události usilují proměnit ve vyzdvižené svátky v průběhu roku — především Michalský den 29. září, na němž mohou spolupracovat nejen všichni na statku činní lidé, nýbrž i zájemci ze sociálního okolí. Ve smyslu tří výzkumných cest lze takový den uspořádat tak, že se nejprve přečtou místa v «Zemědělském kurzu», která se vztahují k právě zhotovovaným preparátům; pak může následovat rozjímání, jež se pokouší charakterizovat tu či onu preparátovou rostlinu nebo živočišnou orgánovou obalovou schránku v jejích zvláštních vlastnostech; nakonec je další průběh dne věnován vlastní činnosti výroby a pozorováním a zkušenostem, jichž se přitom lze dobýt.<br /> <br /> Veškeré úsilí má být zaměřeno na to, aby slavnostní ráz nebyl zajišťován především «vnějšími přísadami», nýbrž aby z vážnosti rozjímání a z radostnosti společné činnosti vyrostla ta pravá nálada. Podaří-li se to, je v takovýchto dnech snadno postřehnout, že práci s preparáty — jednotlivci i v pospolitosti — je vlastní prvek svobodného tvůrčího tvoření.<br /> <br /> Mezi oběma těmito kulminačními body v průběhu roku jsou to jednotlivé výrobní kroky preparátů, které v provozním pracovním rytmu vytvářejí po velkou část roku vyzdvižené hodiny: na jaře a v létě sběr preparátových rostlin, na jaře a na podzim obstarávání živočišných orgánových obalových schránek a v zimě a časném jaru výroba křemičité moučky. Každý jednotlivý krok, vždy<br /> <br /> vydávání preparátů — vždy je třeba mít v mysli průběh výroby celku preparátů, věci dělat včas a zůstat v nitřní oddanosti spojeni s děním i tehdy, kdy preparáty v zemi nebo nad zemí jsou vystaveny silám země a kosmu. K tomu každodenní pracovní logika nedává žádný podnět. Člověk si to musí sám vydobýt — nebo to společně chtít. {{SE|335}}<br /> <br /> Bereme-li v procesu výroby preparátů z přírody něco, pak jí jejich použitím přidáváme něco nového. Jako tkivem «individualizujících opatření» prostupujeme při aplikaci preparátů prostorově členěný, v časových rytmech žijící a rok od roku postupující zemědělský organismus. Zkusme si představit, jak v rámci tohoto organismu každá kultura — podle druhu a doby růstu — přichází k požitku účinků preparátů: ať už jde o polní plodiny v polním a zeleninovém hospodářství, louky a pastviny, ovocné stromy — ať jsou to polní preparáty od setí až do zralosti, nebo jiné preparáty, které přes kompost nebo hnůj ladí úrodnost půdy na rostlinám přiměřený poměr kosmu a země. Prožíváme bezprostředně, jak každé opatření při aplikaci sice míří bodově na tento lán nebo onu kulturu, jak ale odtud působí do celku hospodářského organismu. Každá rostlina, každá kultura se otevírá kosmicko-pozemskému okolí a stává se sama — až do látkové konfigurace — jeho obrazem.<br /> <br /> Ve spoluprožívání si lze uvědomit, jak se zemědělství teprve tímto tkivem činností a jejich účinky uzavírá do celku organismu — a to tím více, čím více se hospodářský provoz vnitřně diferencuje do rozmanitosti na sebe se vztahujících orgánových funkcí. Můžeme si udělat představu, jak prostorové vedle sebe polních plodin se proplétá vztažně k sobě právě tak jako jejich časové po sobě v osevním postupu.<br /> <br /> Pohledem na celkový rozsah působení preparátů v průběhu roku si lze uvědomit, jak ideje čerpané z duchovního bádání, které jinak v nás takto prostě žijí, se naší činností stávají navenek účinnými v přírodní souvislosti hospodářství a povznášejí je k tomu, co Rudolf Steiner nazývá «skutečně v sobě uzavřenou individualitou».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlage zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1979, S. 42.&lt;/ref&gt; {{SE|336}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Grundlegende_Aspekte_zur_Methodik_der_Herstellung_und_Anwendung_der_Präparate&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Základní aspekty k metodice výroby a aplikace preparátů ===<br /> <br /> V úvodu k tématu hnojivých preparátů poukazuje Rudolf Steiner na skutečnost, že zemědělství nutně provozuje „kořistnické hospodaření“. Proudem prvovýroby, která opouští statek, se hlavový a látkově-výměnný pól zemědělské individuality ochuzuje o látky a síly.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlage zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 120.&lt;/ref&gt; Úkolem hnojení je zde nejprve vytvořit vyrovnání. Pokud jde o látky a síly, zajišťují to hnojiva prvního stupně z oživlé přírody rostlin a druhého stupně z oduševnělé přírody zvířat. Pro ty látky a síly, které oživují zemi ve vyšším smyslu a které člověk v průběhu svého duchovně-duševního vývoje potřebuje jako potravu, musí začít působit síly z kosmu, pro něž se země musí teprve stát vnímavou. K tomu je zapotřebí nových látkových kompozic, které se v přírodě nevyskytují a které jsou schopny oživit neživé bytí hmoty a znovu ji otevřít jejímu duchovnímu původu. „Hmota“ – tak zní výsledek duchovního bádání Rudolfa Steinera – „je vybudována v tom smyslu, jak ji Kristus postupně uspořádal.“&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit'', GA 15, Dornach 1987, S. 66.&lt;/ref&gt; Toto přísně zákonité uspořádání látek nacházíme jako výsledek evoluce. V přírodních vědách je vynikajícím předmětem chemie. U třetího stupně hnojení jde tedy o to, vytvořit látkové a silové kompozice, které z již hotového díla přírodních říší vyjímají určité plody evoluce a uvádějí je do nových vzájemných vztahů. K tomu ukazuje antroposofická duchovní věda cestu, na níž je ponecháno na svobodě člověka, aby navázal na evoluční působení Krista. V tom lze spatřovat smysl a význam biologicko-dynamických preparátů. Metodická kostra jejich přípravy se odvozuje od trichotomie člověka, tedy od těla, duše a ducha, a při pohledu do přírody od Paracelsových „Tria Principia“, od Sal, Merkur a Sulfur, názorového postoje středověkých alchymistů navazujícího na staré mysterijní vědění. Tato trojice v jednotě se v novověku objevuje u rosekruciánů, filozoficky u Hegela jako „teze, antiteze a syntéza“ a v Goethově nazírání přírody {{SE|337}}<br /> <br /> v principu „polarity, metamorfózy a stupňování“. Trojice v jednotě neboli trojčlennost je imanentní veškerému bytí – v minulosti, přítomnosti i budoucnosti, nebo trinitárně řečeno ve „Otci, Synu a Duchu Svatém“.<br /> <br /> Myšlení v polaritách je klíčem k pochopení evoluce. Formálně konstituuje způsob Goethova pozorování přírody; příkladně jej rozvádí ve své „Metamorfóze rostlin“.&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Die Metamorphose der Pflanzen'', in: ''Goethes Werke. Naturwissenschaftliche Schriften'', hrsg. v. Rudolf Steiner, Band 1, in: ''Kürschners Deutsche National-Litteratur'', Berlin und Stuttgart 1887 (Reprint Dornach 1975).&lt;/ref&gt; Goethe jako člověk oka navázal ve svém bádání na to, co je z rostliny viditelné jako nadzemní útvar, její podzemní část, kořen, zůstala mimo dohled. Zahrneme-li i ten – v procesu abstrakce je třeba zviditelnit neviditelné tím, že kořen odkryjeme ze země –, stává se polarita kořen-květ názornou. Prajednota rostliny je v pozemském bytí rozštěpena do dvou pólů. To, co je merkurialně spojuje, je sled listů vynášený vzhůru stonkem. List symbolizuje střed mezi póly. Ve stupňování této trojice se útvar rostliny jeví jako celek, který se v květu nejčistěji stává obrazem své podstaty.<br /> <br /> Tato trojice je v zárodku semene založena jemně a ve vzájemné sounáležitosti. Vycházejíc ze středu, ze zárodečného pupenu, se diferencuje a odděluje kořen dolů a výhon nahoru. Všude ve stvořitelském díle přírody nalezneme střed mezi dvěma póly, který je však ve svých merkuriálních funkcích determinován. V trojici kořene, květu a střed tvořícího listu je rostlina dokonalým dílem. To platí i pro to, co je na člověku přírodou, pro jeho tělo a jeho orgány. Například kožní orgán, který se člení na inervovanou, smyslově aktivní pokožku (''epidermis''), prokrvenou škáru (''corium'') a látkově-výměnně aktivní podkoží (''subcutis''). Totéž platí pro zemědělský organismus: smyslová funkce hornin v hlubinách, trávicí aktivita ve větru a počasí ve výšinách a jako střední článek půda.<br /> <br /> Jinak je tomu u člověka, jakmile začne ve svobodném sebeurčení přebírat vládu nad duší. Tehdy se učí, jak to vyjadřuje Goethe, „poučovat své orgány“.&lt;ref&gt;«Das Tier wird durch seine Organe belehrt; der Mensch belehrt die seinigen und beherrscht sie», Johann Wolfgang von Goethe: ''Maximen und Reflexionen'', «Aus dem Nachlass – Über Natur und Naturwissenschaft».&lt;/ref&gt; Učí se vychovávat svou duši, která rytmicky zprostředkovává mezi duchem a tělem, ke stále vyšším stupňům {{SE|338}}<br /> <br /> samostatnosti. V té míře, v jaké o to usiluje, k čemuž je předurčen, vystupuje krok za krokem ze své tělesné vázanosti a zároveň z vázanosti smyslů na přírodní bytí. Povyšuje se nad přírodu a zároveň v ní koření. Nemusí se pak cítit povolán darovat přirozenému bytí Země něco, co tato ze sebe sama mít nemůže, co by musela navěky postrádat? Jistě, každá forma láskyplné náklonnosti je zde na místě. Může se však omezit pouze na ochranu, na zachování stávajícího, nebo musí být Zemi, jež se stala dílem, a s ní i kosmu, vštípen nový evoluční princip ve smyslu „stvoření z ničeho“, které není způsobeno žádnou vnější nutností, nýbrž které pramení jako svobodný čin z duchovně-duševní podstaty člověka?&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Menschenkunde'', GA 107, Dornach 1988, Vortrag «Evolution, Involution und Schöpfung aus dem Nichts», 17. Juni 1909.&lt;/ref&gt; V odpovědi na tuto otázku, smíme se domnívat, koncipoval Rudolf Steiner z poznání proudu času přicházejícího z budoucnosti biologicko-dynamické preparáty, jakoby „hnojivo“ pro proud času z minulosti, který se stal uměleckým dílem stvoření. Může se to zdát příliš velkolepě myšleno. Avšak ten, kdo v poznání srdcem pěstuje praktické zacházení s preparáty, může v hlubším cítění získat jistotu v úsudku, že jejich používání značí úplně první začátek v naznačeném směru. Způsob jejich přípravy se přísně řídí principem trojice – avšak novým způsobem; nečlení se podle dané prajednoty, nýbrž buduje se z produktů minulých evolučních linií. Tyto produkty, fyzicko-minerální (křemen) Země, oživlé z říše rostlin (květy) a oduševnělé z říše zvířat (orgány), tvoří póly polarity, která není dána přírodou. To, co tyto konečné produkty evoluce vzájemně vztahuje, a tím nechává vzniknout nové polaritě, a co tuto polaritu stupňuje k syntéze nové trojice, je ideou vedená vůle člověka. Idea a vůle jsou tvůrci nového středu (viz obrázky 23, 24, 25), nových látkových kompozic, které jsou nositeli sil fyzické, étericko-živé, astrálně-oduševnělé a duchovní povahy. Cestou duchovního bádání je do srdcí a rukou lidí vloženo duchovní bohatství, ideje, které mohou v proměně svobodným činem pokračovat v „díle“ uspořádání látek „Kristem“. Nová látková uspořádání preparátů jsou vynálezy duchovního bádání z nadpřírody, tak jako je syntéza amoniaku výsledkem bádání v {{SE|339}}<br /> <br /> anorganicko-fyzikální přírodě a atomová technologie výsledkem bádání v podpřírodě. V prvním případě se jedná o na umění povýšené zacházení s látkovými kompozicemi ze sféry života, duševna a ducha, aby se oživila hmota propadající smrti, to „pevné, zemské“. V obou posledních případech hrozí, že životodárná síla rostlinné přírody zakrní, respektive že bude zničeno bytí všeho stvoření na Zemi.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Annäherung_an_ein_Verständnis_der_Ausgangsstoffe_für_die_Präparation&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci ===<br /> <br /> Zástupcem minerální říše je krystal křemene a také ortoklas (draselný živec); z rostlinné říše jsou to řebříček (''Achillea millefolium''), heřmánek (''Matricaria recutita''), kopřiva (''Urtica dioica''), dubová kůra (''Quercus robur''), pampeliška (''Taraxacum officinalis'') a kozlík lékařský (''Valeriana officinalis''); z říše zvířat přichází v úvahu kravský hnůj a jednotlivé orgány, především krávy, v jednom případě vysoké zvěře. Všechny tyto výchozí látky jsou konečnými produkty evoluce s vlastnostmi, které nelze odvodit z jednotlivých prvků a jejich vlastností, jež se podílejí na složení výchozích látek. Jak již bylo několikrát naznačeno, plní křišťál (SiO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) v hospodaření přírody jakousi smyslovou funkci vůči silám, které jako tvarotvorné síly vyzařují z nejvzdálenějšího kosmu a každoročně opakovaně pomáhají rostlinám k jejich podobě, kterou přijaly v průběhu evoluce. Může být tato smyslová funkce křemene, která se uplatňuje pod zemí v prostoru kořenů, přepólována tak, aby nad zemí v listoví metabolicky aktivně zachycovala působení planet?<br /> <br /> A naopak, může být odumírající život rostliny podroben takovému procesu proměny, že pod zemí v kořenech podnítí smyslové procesy vůči tomu pouze minerálnímu v pevném a tekutém stavu? Těmto otázkám se budeme věnovat samostatně v následující kapitole.<br /> <br /> Při přípravě kompostových neboli hnojivých preparátů je výchozí otázkou: Jak lze novým způsobem oživit to „pevné, zemské“, tedy anorganicky mrtvé, v pouhý prvek rozložené (K, Ca, Fe, Si, P)? Výchozí látky k tomu poskytují výše uvedené preparátové rostliny a určitá zvířata (orgánové obaly). To, co je vlastní všem rostlinám, schopnost oživovat minerální látky prostřednictvím své životní organizace, je {{SE|340}}<br /> <br /> u preparátových rostlin přítomno jako specifická schopnost. Oživení zde znamená, že fyzicko-zemské látky jsou pozvednuty do proudícího života rostliny a přitom odcizeny svým fyzikálním vlastnostem. Například draslík, který má z fyzikálního hlediska pevně dané vlastnosti, nyní zjevuje sílu, jež se stává viditelnou a účinnou díky „vyššímu“ živému působení rostliny – sílu, kterou to „nižší“ nemůže projevit samo ze sebe. Stane-li se draslík tímto způsobem živým procesem, objeví se jiné vlastnosti, jako je například udržování tlaku mízy (turgoru), stabilizace tkání nebo v případě vápníku nové vlastnosti v podobě buněčného dělení a prodlužování buněk, růstu kořenů a výstavby tkání. Toto osvobozování látek z jejich vázanosti na čistě fyzikální vlastnosti postupuje tou měrou, jak se nadsmyslová životní organizace rostliny zhmotňuje ve vnější podobě, to znamená zároveň v ní odumírá. V oblasti kořene jsou ještě určující vlastnosti podobné solím. Ty se ztrácejí v růstových procesech zelenajících se listů a postupně v následnosti listů odspodu ke květu. Tento skrytý děj, který se zpočátku odehrává v oblasti vodního živlu, se vzestupně projevuje ve sférách působení vzduchu a tepla v rostoucím tvarování listů, ve formování květu a substanciálně ve tvorbě vysoce komplexních bílkovin, aromatických a vonných látek. Vlastnosti, které tedy látky přijaly v oblasti vegetativního růstu listů, se opět ztrácejí směrem k tvorbě květu. V květu vystupuje na povrch praobraz rostliny. V něm, v oblasti působení tepla, dosahuje odcizení látky jejím fyzikálním vlastnostem, a tím i míra jejího otevření se utvářejícím silám životní organizace rostliny, svého vrcholu. Vnějším podpisem tohoto dění je zářící květ, rozprašující se pyl a proudící vůně. Na cestě postupného oživování a zjemňování se zemský substanční proces v květu otevírá působení kosmického okruhu. To se může otevřít nazírání, vžijeme-li se do gesta bezvolně vzhůru směřujícího květu, který se obrací ke kosmu. Toto zjemňování míz&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Die Metamorphose der Pflanze'', Stuttgart 1985, S. 39.&lt;/ref&gt; – lze hovořit i v Goethově smyslu o pročišťování zemské mízy, vzestupného proudu solí a vody v ''xylému'' – respektive odcizování substančního proudu {{SE|341}}<br /> <br /> od jeho čistě fyzické přirozenosti svůj vrchol a završení v květu, v oblasti zjevujícího se praobrazu rostliny. Přes květ se rostlina již nemůže dále stupňovat. Květ však uvadá, sotva rozkvetl. Rostlina se vrací k zemi, buď jako semeno, nebo v podobě svých organických útvarů, které se v zemi přeměňují v humus.<br /> <br /> Ve svých organických procesech udržuje životní organizace rostliny v proudu neživou substanci přijatou z okolí: «Neživé se mění v živé.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner, Ita Wegman: ''Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst nach geisteswissenschaftlichen Erkenntnissen'', GA 27, Kap. V. «Pflanze, Tier, Mensch», Dornach 1991, S. 35.&lt;/ref&gt; To však odumírá do podoby rostlinných orgánů, např. listu květu. Vyvstává otázka, zda lze substanční proud, udržovaný v toku až do květu, tam však ukončený a otevřený kosmu, zachovat, ba dokonce na vyšším stupni nově oživit. Lze předpokládat, že to byla výchozí otázka Rudolfa Steinera při hledání hnojivých látek, které by mohly „samy oživit to zemské, pevné“. Odpověď z duchovního bádání mohla znít jedině takto: Pozvednout zemský substanční proud oživený rostlinou do sféry, která je vlastní vyšší přirozenosti zvířete. Neboť ve zvířeti zůstává živá substance v proudu díky jeho astrální organizaci, která vtváří orgány do proudícího života.&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V orgánové činnosti zvířete je život, který v rostlině odumírá do formy, udržován v proudění; čistě živá substance rostliny se ve zvířeti stává pociťující substancí. Existuje tedy, ptáme-li se znovu, cesta, jak pozvednout zemskou substanci oživenou rostlinou přes propast, která existuje mezi rostlinnou a živočišnou říší, do oblasti zvnitřňujících sil duševna? Že tato propast není absolutní, ukazují léčivé účinky některých rostlin na nemocné orgány u člověka a zvířat, například léčivý účinek heřmánku při střevních onemocněních, řebříčku při posilování krvetvorné síly v procesu ledvin a močového měchýře. Léčivý účinek přitom spočívá ve způsobu oživení specifických zemských substancí životní organizací příslušné léčivé rostliny. Toto specifické oživování zemských substančních procesů má Rudolf Steiner na mysli, když jde o to připravit hnojivou látku, v níž by tento substanční proces mohl být trvale udržován v proudu. Předchozí úvaha ukazuje, že se k tomu otevírá cesta, podaří-li se navázat bezprostřední vztah k {{SE|342}}<br /> <br /> odpovídajícímu orgánu a tím i k astrální organizaci určitého živočišného druhu. Takové vztahy odhalil Rudolf Steiner cestou duchovního bádání. Jedná se o orgánové obaly, které spolu s rostlinnými substancemi a působením sil Země i kosmu tvoří základ preparace.<br /> <br /> Význam tohoto vynálezu z duchovního bádání může na pozadí současného technologicko-přírodovědeckého vývoje objasnit následující úvaha: Jak již bylo několikrát naznačeno, v průběhu evoluce na cestě k lidství se přírodní říše vyčlenily z kdysi duchovního prapůvodního stavu, který zahrnoval člověka i Zemi.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Toto dění ztuhlo ve smyslově vnímatelné dílo stvoření; neživý minerál je oddělen od oživeného světa rostlin a ten zase od oduševnělé říše zvířat. Při nazírání přírody lze o každém smyslově vnímatelném jevu hovořit jako o konečném stavu, který ztuhl v dokonalosti. Krystal je jedním z nich, stejně jako kvetoucí rostlina nebo zvíře žijící svůj druh. Může být křišťál dokonalejší, než je, stejně jako pampeliška nebo červ, ryba, pták, hmyz či savec? To, co nám ve smyslové podobě v přírodních říších vystupuje vstříc, je v dokonalost ztuhlé stvořitelské dílo evoluce.<br /> <br /> Toto stvořitelské dílo je dnes výchozím bodem každé technologie. To platí zejména pro neživou přírodu, kterou lze přísně postihnout přírodními zákony. Člověk se snaží odhalit tajemství fyzické látky a vytváří z ní například technologii zaměřenou na to, aby cíleným roztříštěním látky chápané jako atom, tedy evolučního konečného stavu, uvolnil energii v ní spoutanou. Tato energie, uvolněná z neživé látky, se však ukazuje jako v nejvyšší míře nepřátelská životu. Má moc vyhladit evoluci, která ztuhla v dílo.<br /> <br /> Svévolně vyvolaný proces atomového rozpadu představuje polární protiklad k přístupu, na němž je založena výroba postřikových a hnojivých preparátů. Při jejich výrobě se to, co je v přírodě odděleno, dále nedělí, nýbrž evoluční konečný stav, např. květ rostliny, zvířecí orgán, se uvádí do vzájemného vztahu, pro který pouhé pozorování přírody neposkytuje žádný návod. Příroda jako časoprostorový „výdobytek“ poskytuje materiál: léčivé rostliny, zvířecí orgány a půdní podmínky v rytmech ročních období; konkrétní {{SE|343}}<br /> <br /> vzájemný vztah mezi nimi však odhaluje duchovní bádání a skutečností se stává činem člověka.<br /> <br /> Nová kompozice tří přírodních říší znamená umělecké přetvoření. To podstatně nové a živé se však děje z duchovní činnosti, z lidského Já, které se stává nádobou pro tvořivé božské vědomí, „kristovskou sílu“.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit'', GA 15, Dornach 1987, S. 66.&lt;/ref&gt; To je ve spojení s duchem vedeným duševním vývojem člověka cesta, která z impulsů svobody podněcuje k umělecké tvorbě na Zemi, cesta, jíž může být pokračováno ve stvoření, neboť božský Otec již nepůsobí na přírodu bezprostředně zvenčí. {{SE|344}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Herstellung_und_Handhabe_der_biologisch-dynamischen_Präparate&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hornmist-_und_Hornkieselpräparat_–_Herstellung,_Anwendung_und_WirksamkeitDie_folgende_Darstellung_ist_eine_überarbeitete_Fassung_von_Beiträgen_des_Verfassers_in_Markus_Hurter_(Hrsg.):_Zur_Vertiefung_der_biologisch-dynamischen_Landwirtschaft–_Gedanken,_Erfahrungen,_Forschungsergebnisse,_eine_Werkstattarbeit,_Dornach_2007,_S._93–107.&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Rohomistový a rohokřemenný preparát — výroba, použití a účinnost&lt;ref&gt;Die folgende Darstellung ist eine überarbeitete Fassung von Beiträgen des Verfassers in Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft''– Gedanken, Erfahrungen, Forschungsergebnisse, eine Werkstattarbeit, Dornach 2007, S. 93–107.&lt;/ref&gt; ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hornmistpräparat&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Rohomistový preparát ====<br /> <br /> V stoupajícím a klesajícím oblouku letního pololetí, v době vydechování země, se rostoucí rostlina stává obrazem sil, které působí v periferii světla, vzduchu a tepla. Tento vzrůst poskytuje potravu pro člověka i zvíře. Především je to přežvýkavec, skot, který přijímá vzrůst luk, pastvin a polních pícninových ploch. Toto krmivo je v aktu přežvykování a trávení v předžaludcích pozdviženo na stupeň duševního prožívání. V látkové rozkladu rostlinné substance kráva ochutnává kosmicky konstituující síly rostlinné substance. Provádí «kosmicko-kvalitativní analýzu» (srov. kap. «Skot», s. 146 nn.). V této chutnající, analyzující smyslové činnosti při zpracovávání krmiva kráva prožívá povahu prostředí, z nějž krmivo pochází, zvláštnost například stanovištních podmínek půdy a klimatu. Přežvýkajíc vnímá to vše jako mohutné silové útvary. V tomto stavu, navenek snovém a dovnitř bdělém a soustředěném, se její duše neboli miri wa moya zcela spojuje s éterictvím a toto mu zpětně zrcadlí fyzikálně-chemické trávicí děje. S nekonečnou libostí bere duše krávy účast na tom, co se děje v těle: «To je celý svět, který kráva vidí.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Faust-Problem. Die romantische und die klassische Walpurgisnacht'', GA 273, Geisteswissenschaftliche Erläuterungen zu Goethes Faust, Bd. II, Vortrag vom 27. Januar 1917, Dornach 1981, S. 75.&lt;/ref&gt; Toto živě-duševně-silové nemůže udržet a přivlastnit si, protože nemá vlastní bytost, nemá Já. Musí toto silové, jímž proniklo svým duševním bytím, vyloučit. To propůjčuje kravskému hnůji jedinečnou hnojivou sílu, nejvyšší a nejharmoničtější, jaké příroda dosahuje. {{SE|345}}<br /> <br /> Přes léto se pod přímým slunečním zářením stupňuje substanciální složení pícninového vzrůstu. To vnímá pasoucí se stádo krav průběžně při trávení. Na podzim dosahuje tento proces dozrávání krmiva a jeho kosmicko-kvalitativní analýzy krávou svého vrcholu. V pozorném spolupřežívání si to můžeme zpřítomnit. Z toho vyrůstá porozumění pro pokyn Rudolfa Steinera, sbírat na podzim z pastvin kravské výkaly potřebné pro následující preparaci. V tomto kravském hnoji máme před sebou převážně amorfní hmotu, konečný produkt látkové výměny, která obsahuje něco, co bytostně náleží krávě, protože jejím duševním bytím bylo sice prostoupeno, ale tímto bytím si přivlastněno nebylo. Vyloučením provádí kráva jakoby zřeknutí. Skotu hnůj, ponechán sám sobě, by splynul s obecným přírodním procesem tvorby humusu. Místo toho obracíme naruby normální průběh přírodního dění prvním nyní následujícím krokem preparace (viz obrázek 23, s. 347):<br /> <br /> Opatříme si kravské rohy – rohů býků jsou k tomu nevhodné –, pokud možno výhradně z vlastního stáda, a nacpeme do jejich dutiny hnůj. Kravský roh je vůči kravskému hnoji polárním útvarem. Sedí na hlavě, na nervově-smyslovém pólu zvířete, a je vysoce zhuštěným kožním útvarem, který ztrnul do čisté formy. Roh se nasazuje přes kostěný čep, vyrůstající bočně z čelní kosti, a svou vzduchovou dutinou komunikuje s čelní dutinou. Kostěný čep je propleten jemnou sítí žilek, zásobující kůži a pokožku, jež zajišťuje růst rohu, krví. Díky silnému prokrvení se roh na omak nápadně hřeje. V takovém životem pulsujícím rohu se čtyři fyzické živly pevného, tekutého, vzduchu a tepla soustřeďují do jakéhosi smyslového orgánu, který je namísto ven otevřen dovnitř; je to orgán zpětného vzdutí a soustředění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#346|Obrázek 22]], s. 346).<br /> <br /> Jako hustý formový obal vyzařuje zpět do trávicího organismu to, co z tohoto přes krevní oběh stoupá do hlavy. Lze říci, že skot potřebuje zpětně vyzařující funkci rohů, aby silové útvary z trávicího dění – jsou to nevědomé imaginace? – zkonfiguroval do pravé hnojivé síly.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', A 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 99.&lt;/ref&gt; {{SE|346}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 22, S. 346.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 22: Der physische Bau des Kuhhorns und das Zusammenwirken der vier Elemente zur Funktion eines nach innen gerichteten Sinnesorgans.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Se nacpáním rohů se uskutečňuje první krok preparace a s ním první krok emancipace od přirozeného průběhu přírodního dění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|Obrázek 23]]).<br /> <br /> Představuje vyvracení přírodního procesu. Co bylo vyloučeno ven, naplňuje nyní vnitřní prostor. Roh zhušťující se do čisté formy dává amorfní substanci obal. Sami se stavíme mezi nervově-smyslový a látkově-výměnný pól skotu a vytváříme, vedeni výsledkem duchovněvědeckého výzkumu, nový vztah mezi konečnými produkty obou pólů, rohem a hnojem. Co se v životě skotu vývojově završilo dvěma směry, tvoří ve svém sjednocení výchozí bod nové vývojové cesty. Chce-li se tento děj, stejně jako následující kroky preparace, vážit v celé své závažnosti, musí se pozornost zaměřit na tři zmíněné výzkumné cesty: na osvětlující ideový souvislost, na zkušenost vůle v samotné činnosti a, oboje zprostředkovávající, na pozorovatelné skutečnosti, které nás v poznávání životních projevů skotu poučují o významu kravského hnoje a rohů. {{SE|347}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 23, S. 347.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 23: Umstülpungs- und Emanzipationsschritte bei der Präparation des Hornmistes.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Ve druhém kroku preparace jsou rohy bezprostředně po jejich naplnění zahrabány do země a spočívají v ní přes zimu. Vegetace se stáhla do zárodečných stavů, země žije duchovně v smyslově bdělém stavu vdechu a je v živlech vodního a pevného nejsilněji vystavena krystalotvorným silám sféry stálic.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 49.&lt;/ref&gt; Znovu obracíme přírodní proces naruby – druhý krok emancipace od přirozeného průběhu –, přičemž amorfní substance hnoje, jež by přirozeně splývala v humus tvořících procesech léta, je nyní vystavena krystalotvorným silám zimy. Za prostorovým vyvracením následuje vyvracení v čase. Kravský hnůj se stává vnímavou matricí pro síly, které, zprostředkovány fyzikálními elementárními stavy pevného a tekutého, vyzařují do země do dutiny rohu a, zpětně vzdouty, se v mase hnoje soustřeďují jako utvářející hnojivá síla. {{SE|348}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Präparation_im_Rhythmus_des_Jahreslaufes&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Preparace v rytmu roku ====<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 24, S. 348.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 24: Umstülpungs- und Emanzipationsschritte bei der Präparation des Hornkiesels.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Na jaře vyjmeme rohy ze země – třetí emancipační krok –, vyklepeme obsah a v rukou držíme novou látku s novými vlastnostmi. Toto nové stvoření látky získává význam a účinnost díky popsanému procesu vzniku, jímž prochází. Hotový preparát je díky silám, které v zimě působí pod zemí, novou, «duchem proniknutou a protkanou» látkou&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen, GA 229, Vortrag vom 5. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 62: «So sehen Sie, dass wir durchaus jetzt, wo wir in die Zeit des sprießenden, sprossenden Lebens kommen, nicht sprechen können von geistdurchwobener Materie wie im Winter für die Erde, sondern wie wir sprechen müssen von materiedurchwobenem […] Geist.» (Tak vidíte, že nyní, když přicházíme do doby rašícího, pučícího života, rozhodně nemůžeme mluvit o duchem protkané hmotě jako v zimě pro zemi, nýbrž jak musíme mluvit o hmotou protkaném […] duchu.)&lt;/ref&gt; ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|obrázek 23]], s. 347).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hornkieselpräparat&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Preparát rohového křemene ====<br /> <br /> Výrobní proces rohokřemenného preparátu probíhá polárně ke dvěma prvním krokům přípravy rohového hnoje (Abbildung 24). {{SE|349}}<br /> <br /> Na rozdíl od hnoje jakožto produktu látkové výměny léta je krystalický křemen představitelem zimního dění Země: «Kiesel» (křemen, horský křišťál) je «äußerer Sinn im Irdischen» («vnější smysl v pozemském»).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 82: «Das Kieselige ist der allgemeine äußere Sinn im Irdischen.» (Křemenné je obecným vnějším smyslem v pozemském.)&lt;/ref&gt; Nejsilněji odolává silám zvětrávání. V prvním kroku emancipujeme křemen z jeho přirozeného krystalického bytí, rozbíjíme jeho krystalickou strukturu, meleme jej co nejjemněji na prach, činíme jej tedy amorfním. Pak křemičitou moučku zahněteme s trochou vody a naplníme ji do kravských rohů. I v tomto prvním kroku preparace se uskutečňuje vyvracení: vnějšek se stává vnitřkem ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|Abbildung 24]]). A totéž se děje ve druhém kroku, na druhém stupni emancipace. Křemen, blízký zimním silám, se stává letní substancí tím, že naplněné rohy jsou na jaře zakopány a tam přes léto odpočívají v zemi. Křemen přiblížený amorfnímu stavu se nyní stává vnímavou matricí pro metabolické síly v teple a vzduchu, jež během letní doby převládají. Zachyceny a zpětně vyzařovány vnitřní dutinou kravského rohu, koncentrují se tyto síly v takto vnímavě připravené křemičité moučce. Ta je tak uvedena do stavu, kdy může zachytit a uchovat síly letního působení — tak jako rohový hnůj uchovává síly zimního působení.<br /> <br /> Nabízí se otázka, proč jsou rohokřemenné rohy přes léto zakopány do země, a nikoliv vystaveny nad zemí přímo silám působícím v teple, světle a vzduchu. Moje úvaha k tomu je, že nejde o soustředění sil v kravském rohu tak, jak působí přímo nad zemí, nýbrž spíše o tytéž síly, pokud jsou vstřebávány vápnem pod zemí a tím nepřímo, zprostředkovaně přes jíl, skrze kořen působí na růst rostlin.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47/48.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Když pak na podzim, o Michaeli, rohy opět vykopáváme — třetí krok emancipace —, získáváme jejich obsahem opět novou látku s novými vlastnostmi: rohový křemen. Jeho podstata a jeho význam vyplývají z popsaných třístupňových kroků emancipace z pouhého přírodního dění skrze ideu a vůli člověka. Hotový preparát je prostoupen látkovým působením v {{SE|350}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 25, S. 350.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 25: Fortsetzung von [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|Abbildung 23]] und 24: Der Rührvorgang, die Anwendung und die Bereiche der Wirksamkeit des Hornmist- und Hornkieselpräparates.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> zemí během léta; je to koncentrát «hmotou protknutého ducha».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen'', GA 229, Vortrag vom 12. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 62.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Oba — rohový hnůj i rohový křemen — vznikají jako kompozice látek nikoli jako pokračování zákonitosti, jež přírody je vlastní. Ta se vyčerpává v tom, co příroda v ročním dění přináší jako útvary: půdu, hnůj, křemen, roh. Oba vznikají trojím vyvracením z prostoru do času a zpět do prostoru. Pokusíme-li se toto ve smyslu tří výzkumných cest {{SE|351}}<br /> <br /> ve vlastním prožívání rozjímavě spoluprocítit, může se skrytý smysl tohoto dění stále více odkrývat.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Rührvorgang&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Proces míchání ====<br /> <br /> Bezprostředně před aplikací následuje stejným způsobem pro oba preparáty, avšak každý zvlášť, čtvrtý krok preparace – a tím čtvrtý stupeň emancipace – proces míchání, to znamená převedení zemitě-pevného stavu preparátů do tekutého ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|Obrázek 25]]).<br /> <br /> Vždy nepatrné množství preparátové substance (rohový hnůj, nejvýše čtyři plné rohy na hektar; rohový křemen, špička nože = 3 až 4 g/ha) se míchá po dobu jedné hodiny v rytmickém střídání ve vodě teplé jako ruka. Nejlépe se k tomu hodí míchací tyč pohyblivě uchycená ke stropu nebo k příčnému trámu, ponořená míchadlem do sudu naplněného vodou. Začíná se tím, že kruhovým periferním mícháním se pomalu uvede vodní masa do pohybu. Stálým urychlováním putuje míchadlo k ústřední ose, ke vznikajícímu vírovému trychtýři. V něm dosahuje rychlost rotující vody maxima, ke stěně sudu se zpomaluje. Ve víru existuje tendence k neomezené rychlosti směrem ke středu — odtud sací síla; k periferii tenduje rychlost k nule. Mezi oběma póly vznikají díky rozdílům rychlostí vinuté vírové vrstvy přibližující se dvojrozměrnosti, ideji plochy. Homogenní těleso vody se strukturuje v plochy klouzající jedna podél druhé, a to jak prostorově ve vztahu středu a periferie, tak časově — od klidového stavu vody se stupňující až k maximálnímu rozvití rotačního trychtýře. Dosáhne-li trychtýř svého maximálního rozvinutí — kdy se dostáváme na hranici svých sil vodní masu dále urychlit —, zničí náhlé zastavení míchadla trychtýř; strukturovaná vodní masa se zhroutí, propadne do stavu beztvarého chaosu a na okamžik se přiblíží stavu homogenního klidu, aby pak byla v opačném směru urychlena k nové tvorbě trychtýře. Kapalina je tak v rytmickém střídání udržována v polaritách klidu a pohybu, homogenity a plošného prostoupení při výstavbě vírového trychtýře. {{SE|352}}<br /> <br /> Tato stále znovu obnovovaná vodní masa, rozrušovaná rozdíly rychlostí do plochy, se tím stává zároveň vnímavou matricí pro trojí vtisk:<br /> <br /> * soustředěného silového potenciálu substance preparátu,<br /> * aktuálně působících kosmických silových konstelací,<br /> * individuální duchovní duše člověka, která, působíc skrze vůli, proces inauguruje, řídí a udržuje.<br /> <br /> Rührvorgang trvá jednu hodinu. Je toto časové vymezení zvoleno libovolně — například proto, aby bylo zajištěno, že se účinek preparátu s vodou spojil —, nebo kde tkví smysl? Odpověď nemůže být hledána v přírodním dění, nýbrž v kosmických rytmech, které jsou v člověku bytostně účinné a v něm si zachovaly svůj původ. Makrokosmicky je to 24hodinový rytmus dne a noci. V tomto rytmu Země–Slunce žije Já, duchovní duše člověka, ve stavech spánku a bdění. Prostřednictvím Já-organizace nervově-smyslového systému, rytmického systému a soustavy látkové výměny a pohybu individualizuje makrokosmické rytmy a vtiskuje je fyzickému tělu — například jako rytmy dýchání a srdeční pulsace. Vlnové délky těchto rytmů se pohybují v oblasti sekund a minut. V nervově-smyslových procesech se frekvence zkracují na zlomky sekundy, zatímco ve svém protipólu, v aktivitách látkové výměny, se rozšiřují na časové měřítko hodiny nebo hodin.&lt;ref&gt;Bernd Roßlenbroich: ''Die rhythmische Organisation des Menschen: Aus der chrono-biologischen Forschung'', Stuttgart 1994, 163 S.&lt;/ref&gt; V pólu látkové výměny a končetin však žije vůle, jejíž aktivace a deaktivace se odehrává v oblasti hodiny — odtud například «vyučovací hodina». Toto i vlastní zkušenost opravňují k jistotě, že časové měřítko jednohodinového míchání se vztahuje k volnímu rytmu člověka látkové výměny a pohybu. Ten je přece tím, kdo rührvorgang uvádí do pohybu a udržuje jej.<br /> <br /> V nevědomých hlubinách vůle pak žije Já; působí skrze vůli do světa — zde do pohybované vody. Každý, kdo je s mícháním preparátů obeznámen, ví, že toto časové měřítko jedné hodiny lze zvládnout v konstantní volní aktivitě. Každý člověk naplňuje tento časový úsek jemu vlastním rytmem odpovídajícím jeho ve vůli žijícímu Já. Každý člověk vtiskuje svou vůlí svůj rytmus vodě dynamizované v pohyblivých vírových vrstvách. Tento {{SE|353}}<br /> <br /> Tento lidský volní rytmus je oproti všem rytmům přírody, jež mají makrokosmický původ, jediným a prvním rytmem, který člověk jakožto mikrokosmos v průběhu tohoto třetího kroku preparace vtiskuje přírodnímu dění.<br /> <br /> Za zamyšlení stojí ještě toto: V rührvorgangovi lze mikrokosmicky spatřovat technologické uskutečnění makrokosmického dění. Každý z planet má jemu vlastní sklon osy vůči Slunci a jemu vlastní rychlost otáčení. V tom se vyjadřuje individuální signatura jednotlivých planet, působení «planetárních duchů». Jeden zápisek v Steinerově zápisníku zní: «Ve sféře se vesmír rozplývá / V ose se utváří / Se Sluncem.»&lt;ref&gt;Notizbuch Nr. 52, 1921; siehe auch ''Beiträge zur Rudolf Steiner Gesamtausgabe'' Nr. 104, S. 63.&lt;/ref&gt; Z toho lze ve vztahu k rührvorgangovi vyvodit: «Duch člověka» určuje rychlost otáčení a právě tak «osu», totiž úhel odklonu od svislice, v němž je vedena míchací tyč.<br /> <br /> Na tomto pozadí může vzrůstat pochopení pro to, že Rudolf Steiner ve způsobu svého duchovědeckého výkladu klade důraz na míchání rukou. Nejenže se tím prostřednictvím vůle vtiskuje dynamizované tekutině cosi z individuálního duchovního bytí člověka, nýbrž zpětně přijímá z tohoto dění, které samo přivádí na svět, cosi, co se s ním bytostně spojuje. Míchání rukou proto nabízí příležitost, jakou jinde v celém dění preparace nenajdeme, pronikovat poznávajícím způsobem na zmíněných třech výzkumných cestách do těchto procesů.<br /> <br /> Této příležitosti ponořit se s bdělým vědomím do procesuálního dění míchání se člověk zříká, deleguje-li rührvorgang na stroj. Zbavuje tím vlastní poznávací snahu živné půdy prožitku. Otázka, proč se míchá hodinu, ztrácí vyřazením lidské vůle svůj vztažný bod a stává se bezvýznamnou. Kdyby šlo jen o optimální promísení, bylo by to s vhodně konstruovanými stroji, jakým je například *Turbula* Paula Schätze,&lt;ref&gt;Paul Schatz (1898–1979): Anthroposophisch orientierter Mathematiker, Techniker und Erfinder.&lt;/ref&gt; pracující podle pohybové dráhy obráceného krychle, dosažitelné již za zlomek hodiny. Ale o to nejde. Míchá-li se stroji, ať jakéhokoli provedení, nebo {{SE|354}}<br /> <br /> také s kaskádami Wirbelschalen Johna Wilkese (*flow forms*),&lt;ref&gt;A. John Wilkes: ''Das Flowform-Phänomen: Die verborgene rhythmische Energie des Wassers'', Stuttgart 2008, 239 S.&lt;/ref&gt; nabývá na váze Steinerovo upozornění, že «člověk se může rozhodnout postupně se proklouzávat do oblastí surrogátního».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 104.&lt;/ref&gt; Problém nespočívá v tom, že by stroj mohl napodobovat ruční míchání a vytvářet pravotočivé i levotočivé víry, nýbrž surrogatem je zde to, že namísto duchem vedeného, individuálního rytmus tvořícího vůle přebírá řízení dění regulačně-technický průběh, který jej taktuje zvenčí. Rytmus otevírá kosmos, zemi a člověka jednoho druhému, takt je od sebe odcizuje.<br /> <br /> Míchání preparátů vytváří — v nejlepším slova smyslu — vyzdvižené hodiny v předem určeném pracovním sledu dne. Tyto hodiny je třeba tvořit. Může se to dít tak, že se míchá pokud možno ve dvou, ve třech nebo ve více lidech a že se k účasti zvou lidé z okruhu přátel statku. Z tohoto činného spolubytí při individuálním utváření rytmického procesu může vyrůstat nálada uvolněnosti, veselosti a pocitu svobody v sebeurčené činnosti, která objímá vážnost, v níž se hlubší vrstvy vlastního volního bytí spojují s děním míchání.<br /> <br /> Jedinečnost míchání preparátů otevírá třem výzkumným cestám opět nové rozměry k prohlubujícímu se porozumění. Odhlédneme-li od duchovědeckých pokynů Rudolfa Steinera k způsobu míchání a od širokého pole pozorovatelných skutečností týkajících se tvorby a rozpouštění vírů atd., může nabývat na významu zvláště sebezkoumání v duševních činnostech myšlení, cítění a vůle. Přitom lze upozornit na tuto zkušenost: Sebepozorování ukazuje, že rytmické dění procesu míchání se odráží ve vztazích, v nichž v jednotlivých fázích stojí duševní činnosti myšlení, cítění a vůle vůči sobě navzájem. Dříve než se rozhodnu uvést vodní masu do pohybu, tvoří tyto tři duševní síly ve mně nerozdělenou jednotu. Jsem zcela sám sebou a stojím tváří v tvář vnějšku. V okamžiku, kdy se v uvědomělé myšlenkové činnosti rozhoduji pohybovat míchacím košíkem, začíná se vůle zvnějšňovat do činnosti. Toto zvnějšňování se dále a dále stupňuje, moje vůle musí nepřetržitě, ani na okamžik<br /> <br /> Aniž by polevoval, předcházet pohybující se vodě, dokud moje volní síla nenarazí na hranice, tedy dokud nemohu dále stupňovat pohybový impuls k tvorbě trychtýře. Zároveň se ve mně moje myslící vědomí stále více odpoutává od volní činnosti a zvnitřňuje se do té míry, že v dokonalém klidu a zvýšené sebevědomosti hledí na vlastní volní konání. Mé duševní prožívání se rozkládá do myšlenkového klidu a volní pohnutosti. V tomto poli napětí, které se buduje s postupující tvorbou víru, se může moje cítění, nezávisle na myšlení a vůli, rozvinout v duševní čistotě a otevřenosti k duchu. Mohou se pak dostavit okamžiky zostřené přítomnosti ducha. Mohu se tehdy mezi klidem a pohybem cítit jako jedno s vnějším děním. Jsem uprostřed toho. Zde, v tomto smysluprostém cítění přivozeném vlastní činností, leží zřejmě nejhlubší zdroj, z nějž mohu čerpat inspirativní jistotu o pravdivosti nastoupené cesty. {{SE|355}}<br /> <br /> Jakmile vůle ke stupňování pohybu vody ztratí sílu, myslící vědomí opět zakročí a přiměje vůli, aby náhlým protisměrným mícháním nechala trychtýřový vír zhroutit. Voda tak v okamžiku přelomového bodu opět tvoří homogenní jednotu — a právě tak myšlení, cítění a vůle, které při tomto aktu ze stavu oddělenosti «zhroutí» do jednoho, znovusjednocují se. Z tohoto sjednocení pak dozrává rozhodnutí k nové tvorbě trychtýře v opačném směru a opět se duševní síly od sebe oddělují. Tak duše v procesu míchání celou hodinu rytmicky tká mezi vlastní a světovou vztahovostí. Skrze tuto bránu se Já rytmicky vtiskuje do světa a týmž rytmem se svět bytostně noří do Já.<br /> <br /> „Trychtýř se tu při míchání stává reálným obrazem spojení světa a Já. V nasávající síle trychtýře (vyvolané, lépe řečeno k zjevení přivedené, lidskou vůlí) dostává substrát (i člověk) v koncovém bodě skrze nekonečno spojení s periferiemi, z nichž mohou kosmické síly, jež mají svůj vztah k materiálu stávajícímu se dílem, zářit zvenčí dovnitř a v prométaní se substrátem se s ním spojovat.&quot;&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung. – Gunter Gebhard: Geologe und Biologe, langjähriger Oberstufenlehrer an der Waldorfschule Überlingen; jetzt Dozent für goetheanistische Naturwissenschaft und Waldorfpädagogik in Russland und in landwirtschaftlichen Ausbildungsstätten in Deutschland.&lt;/ref&gt; {{SE|356}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Použití ====<br /> <br /> Poté, co byly oba preparáty převedeny ze stavu pevného do stavu kapalného, jsou bezprostředně nato rozstřikovány do vzduchu — rohový hnůj spíše hrubšími kapkami na půdu, rohový křemen spíše jemnou mlhou na rostliny ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|Obrázek 25]], s. 350). K tomu se používají příslušné přístroje pracující s nízkým tlakem a malým výkonem (40 až 60 litrů na hektar nebo méně). Nabízí se tu omezit pohled jen na nezbytné rovnoměrné roznesení. Co se však skutečně děje a co je přístupné nazírání, je rozpad kapaliny pohybované rytmickým střídáním do stavu, který se otevírá živlu vzduchu — totiž povrch, jenž se v kapkové formě rozestírá do bezhraniční šíře. Konstelace sil, která v okamžiku použití — například ráno jinak než večer — vládne nad polem, pastvinou, zahradou a ovocným sadem ve vzduchu, teple a světle a může být zakoušena jako nálada, vtiskuje se oné konstelaci sil, která se v časovém proudu předcházejících preparačních kroků soustředila v každé kapičce. Rozpadem míchaného prostředku v nejjemnější kapičky vzniká množství středů a — obráceno k vzduchu — periferních hraničních ploch, jejichž souhrn se rozrůstá do nesmírna. Kožní membrána každé kapičky v ní obklopujícím světle třpytí se ve všech barvách a je — polárně k nasávající síle rýhového víru — na hraničních plochách své kulovité podoby allseitig otevřena kosmickým periferním silám působícím v živlu vzduchu.<br /> <br /> Použití rohového hnoje se děje při setí na zpracovanou půdu, nejlépe současně v přímé kombinaci se setím, případně podruhé v souvislosti s ošetřováním kůže půdy na jaře. Na trvalých travních porostech leží časové body na podzim a na jaře, respektive po pasení a po senosečí, v ovocnářství před rašením pupenů a po sklizni. V denním průběhu jsou — ve shodě s rytmem pozemského výdechu — upřednostňovány pozdní odpolední hodiny k míchání i ke stříkání, zejména tehdy, je-li nebe zatažené.<br /> <br /> Polárně k rohovému hnoji se rohokřemenný preparát zpravidla aplikuje dvakrát nebo vícekrát v době růstu a zrání. Časové body vyplývají ze vcítění se do růstových rytmů jednotlivých kultur. Za základní pravidlo pro volbu správného okamžiku může platit, že rohokřemenný preparát harmonicky podporuje tu růstovou a zrací fázi, v níž se daná kultura právě nachází. V denním průběhu {{SE|357}}<br /> <br /> bude člověk, sleduje pochod pozemského výdechu a tím i vzestupný mízu proud, za časných ranních hodin míchat a stříkat do ještě rosou pokrytých porostů. Naproti tomu by v době zrání vegetativně plodících kultur, jako okopanin atd., bylo vhodné preferovat stříkání působící na sestupný mízu proud, a to v pozdních odpoledních hodinách až k večeru. Časové body aplikace obou preparátů nepodléhají žádnému všeobecnému pravidlu, nýbrž osobnímu vztahu, který člověk ke svým kulturám ve vztahu k celku hospodářství má. Vyplývají — a to často s velkou určitostí — ze síly intuice, když člověk například v práci zastaví — ať již večer, ať při chůzi přes pole — a rozjímá, přebývaje v pozorování, o tom, co prožil.<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ==== Die Wirksamkeit ====<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Oba preparáty na dosud uražené cestě prošly zpětně elementárními stavy zemitě-pevného, vody a vzduchu a v teple se rozplývají v čase a na místě, kde dopadají v podobě kapek ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). V nejkratší době je to, co je substanciálně uchopitelné, ponderabilní, buď pohlceno půdou, nebo se odpaří. Skrze stav tepla začíná působit to, co je ryzím silovým působením duchovní podstaty, co se v průběhu preparace koncentrovalo v dutině rohu v hnoji, respektive v křemeni. Člověk musí vnějším i vnitřním nazíráním projít touto čtyřstupňovou cestou, aby správně porozuměl výrazu duchovního badatele ohledně účinnosti: «jak hnůj z kravského rohu tlačí zdola nahoru, to druhé (rohový křemen) táhne shora».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, přednáška z 12. června 1924, Dornach 1999, s. 102.&lt;/ref&gt; Jsou zde oslovena čistá silová působení v živém, která vznikla průchodem časoprostorovým děním. Nyní působí zpět do pozemských poměrů prostoru a času tak, že se rostlina od klíčku přes růst výhonku až po zralost plodu a semene může začlenit podle svého typu a podmínek stanoviště do vertikální osy Země-Slunce. To bytostné žije v teple a zjevuje se skrze teplo.<br /> <br /> Rohový hnojový preparát rozvíjí svůj účinek pod zemí, obrazně řečeno v hlavě zemědělské individuality, v prostoru kořenů. V tomto smyslu je to «hlavové hnojivo». Hnojí procesy pod zemí, {{SE|358}}<br /> <br /> které jsou příbuzné nervově-smyslovým procesům v lidské hlavě ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). Tyto hnojivé síly přijal během odpočinku rohů v zimní zemi, v době, kdy v nitru země působí nejpřirozeněji a nejintenzivněji. V rohovém hnoji tak máme k dispozici «hnojivo zimních sil», které lze polárně k zimnímu období libovolně používat podle doby setí kulturních plodin od jara přes léto až do podzimu. Kravský hnůj, aktivní v látkové výměně, se proměnil ve smyslově aktivní hnojivo, které posiluje vlastní aktivitu kořene vůči pouhé mineralitě zemské říše. «Vychovává» smyslovou schopnost kořene, která se projevuje například ve schopnosti rozkládat minerály – «kořen rostlin […]: Je to oko, ale špatné oko.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Schöpfung der Welt und des Menschen. Erdenleben und Sternenwirken. Über die Gerüche'', GA 354, přednáška z 24. srpna 1924, Dornach 2000, s. 154.&lt;/ref&gt; Tuto skutečnost odrážejí experimentální výzkumy, které ukazují, že kořen roste typičtěji pro daný druh, jemněji se větví, proniká vertikálně hlouběji do půdy a tím si zpřístupňuje větší objem půdy.<br /> <br /> Rohový křemenný preparát rozvíjí svou účinnost nad zemí v oblasti výhonků a listů. Zde, v «břiše» zemědělské individuality, vládne ve výměně se vzduchem, teplem a světlem intenzivní činnost látkové výměny ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). V tomto vzájemném vztahu okružních sil na jedné straně a stoupajících a klesajících rostlinných šťáv na straně druhé působí rohový křemenný preparát harmonizujícím způsobem. V tomto smyslu je to «hnojivo pro látkovou výměnu» rostliny. Tuto hnojivou sílu přijal během odpočinku rohů v letní zemi, v době, kdy tyto letní síly látkové výměny působí nejintenzivněji. Krystalický, smyslově aktivní křemen – reprezentant zimní země – se v průběhu popsaných emancipačních kroků proměnil v hnojivo letních sil, aktivní v látkové výměně. S jeho pomocí můžeme opět libovolně individualizovat velký makrokosmický rytmus ročního cyklu pro kulturu, kterou právě pěstujeme. Otevírá rostlinu vůči jejímu okolí a stejně tak vůči jejímu typu, jejímu duchovnímu praobrazu. To se zřetelněji projevuje jak ve vzhledu rostliny, například v proformování listů, v metamorfóze listů, tak i ve složení látek ve všech stadiích vitalizace, růstu a devitalizace, kvetení, zrání a tvorby semen. V souhře s rohovým hnojovým preparátem harmonizuje procesy tvorby plodů, stará se, jak ukazují experimentální {{SE|359}}<br /> <br /> výzkumy, o fyziologický klid při dozrávání a tím i o kvalitativní vlastnosti v konzistenci, barvě, vůni a chuti, které, poukazujíce za práh čistě rostlinného, tvoří výživovou hodnotu pro zvíře a člověka.&lt;ref&gt;Ilias Samares: ''Nachernteverhalten unterschiedlich gedüngter Gemüsesorten mit besonderer Berücksichtigung physiologischer und mikrobiologischer Parameter.'' Forschungsring für biologisch-dynamische Wirtschaftsweise, Darmstadt 1980, 153 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Manfred Klett: ''Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung'', Darmstadt 1968, 117 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Johannes Klein: ''Der Einfluss verschiedener Düngungsarten in gestaffelter Dosierung auf Qualität und Haltbarkeit pflanzlicher Produkte''. Institut für biologisch-dynamische Forschung, Darmstadt 1968.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Rohový hnůj a rohový křemen se navzájem podmiňují. Působí v ose Země-Slunce, která se zhmotňuje ve svislici kořene a výhonku. Dále otevírají rostlinu okružním silám, což se projevuje v intenzivním větvení kořene a proformování listoví. Jedním hnojíme zimními, druhým letními silami. Hnojíme život tím, co veškerý život nese. Jsou to látky udržované v živém, které uvolňují síly, jež rytmus tvořící vztah Země-kosmos individualizují podle stanoviště.<br /> <br /> Existuje mnoho experimentálních studií o postřikových preparátech.&lt;ref&gt;Uli Johannes König: «Wissenschaftliche Untersuchungsergebnisse zum Nachweis der Präparatewirksamkeit» in: Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft'', Dornach 2007, S. 157 f.&lt;/ref&gt; Poskytují potvrzení jejich účinnosti v tom či onom směru. Pro toho, kdo se ptá po jejich podstatě a významu, poroste porozumění do té míry, do jaké se mu podaří na třech zmíněných badatelských cestách zpřístupnit si duchovněvědný ideový základ, poznáváním si zpřítomnit na něj se vztahující přírodní souvislosti v celku zemědělského organismu a nechat se poučit zkušeností vůle při činnosti. {{SE|360}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kompost-_oder_Düngerpräparate&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''Kompostní nebo hnojivé preparáty''' ===<br /> <br /> Souzvuk dvou jmenovaných stupňů hnojení z oživené a oduševnělé přírody pod vedením třetího — idejemi nesené lidské práce — je dědictvím abendländisch-křesťanské zemědělské kultury. Nyní, kdy jsou moudrostí naplněné instinkty tohoto dědictví ztraceny, musí být morální impulzy v praxi hnojení získávány z myslícího nazírání v přírodě skrytě působící moudrosti. Tato moudrost je výrazem z minulosti působícího makrokosmu. Sama příroda se stará o uspořádání látek v kravském hnoji, v rostlinném kompostu a v krystalech země. Toto uspořádání se opakuje podle moudrostních zákonů kosmické minulosti. Rozpustí-li se solný krystal ve vodě, vznikají odpařením opět solné krystaly téhož druhu. Ze semene heřmánku vznikne opět heřmánek. Může toto do «díla» ztuhlé uspořádání látek být oživeno v tom smyslu, že se otevře silám vznikajícího kosmu? Je to křesťanské budoucího zemědělství v tom, že v makrokosmickém vývoji dovršené uspořádání látek se v budoucnosti může proměnit svobodným činem člověka? Základní téma Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera je oživení samé Země. Tomuto cíli slouží oba již popsané postřikové neboli polní preparáty «rohomist a rohokřemen». Následuje řada šesti kompostních nebo hnojivých preparátů, které jsou jako přídavky k rostlinným a živočišným hnojivům rovněž aplikovány v homeopatické dávce. Rudolf Steiner otvírá tuto řadu popisem preparátu ze řebříčku, u nějž metodicko-kompoziční téma zaznívá jakoby v naplnění. Proto má být toto téma na příkladu preparátu ze řebříčku popsáno podrobněji. Odchylky od základního tématu při výrobě ostatních preparátů tím zřetelněji vynikne jejich vlastní charakter.<br /> <br /> Princip výroby opakuje princip nakládání a souzvuku přirozeně vznikajících druhů hnojení, nyní však na stupni, který se vymaňuje z podmíněnosti přírody. Přirozeně disponované hnojení zůstává vázáno na ztvrdlé «dílo». Výchozím bodem přípravy preparátů jsou látkové uspořádání tohoto díla — «pracovní materiály» ze tří přírodních říší, které skrze ruku {{SE|361}}<br /> <br /> člověkem složeny, nyní však z idejí duchovního poznání. Tyto ideje obsahují vztah vzniklého díla k jeho bytostnému základu; v praktickém uskutečnění uvádějí nový vývoj.<br /> <br /> Podrobné popisy výchozích materiálů preparace i jí samé podali tito autoři, a sice pro:<br /> <br /> * Preparátové rostliny: Jochen Bockemühl a Kari Järvinen&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl und Kari Järvinen: ''Auf den Spuren der Präparatepflanzen'', Dornach 2005, 153 S.&lt;/ref&gt; — pojednání, které vede k tomu, aby se postupovalo od nazírání k poznání bytosti.<br /> * «Prohloubené porozumění podstatě biologicko-dynamických preparátů z goetheanistického, christologického a duchovně-vědeckého hlediska» od Erdmutha-M. W. Hoernera.&lt;ref&gt;Erdmuth-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, 512 S.&lt;/ref&gt;<br /> * Praktické zacházení při výrobě a aplikaci biologicko-dynamických preparátů, obsáhlý přehled Waltera Stappunga.&lt;ref&gt;Walter Stappung: ''Die Düngerpräparate Rudolf Steiners, Herstellung und Anwendung'', Rüfenach 2017, 2 Bd. (Bd. 1: 632 S.; Bd. 2: 116 S.).&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Schafgarbenpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kompozice preparátu ze řebříčku ===<br /> <br /> Řebříček charakterizuje Rudolf Steiner jako «naprosto zvláštní zázračné dílo».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 126: «Diese Schafgarbe ist – eigentlich ist es ja jede Pflanze – ein Wunderwerk, aber wenn man wieder eine andere Blume anschaut, dann kommt einem das ganz besonders zu Herzen, was für ein Wunderwerk diese Schafgarbe ist; sie ist ein ganz besonderes Wunderwerk.»&lt;/ref&gt; «Řebříček se v přírodě představuje tak, jako by nějaký tvůrce rostlin měl u řebříčku model, aby byl síru ve správném poměru uveden ke všem ostatním rostlinným látkám.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999, S. 126.&lt;/ref&gt; A dále: «Řebříček rozvíjí svou síru-sílu přednostně v procesu tvorby draslíku. Proto má síru přesně v takovém množství, jaké je nezbytné ke zpracování draslíku.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 129.&lt;/ref&gt; «V řebříčku zpracovává síra obsah draslíku tak, «aby se ve správném vztahu choval v organickém procesu vůči tomu, co tvoří vlastní tělo, bílkovinatou podstatu rostliny.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 126.&lt;/ref&gt; {{SE|362}}<br /> <br /> Síra zprostředkovává duchovně-kosmické pozemským látkám. Ty se uspořádávají podle sil duchovního praobrazce, například řebříčku, a přivádějí jej ke zjevení v podobě nebo gestalt této rostliny. Síru lze v živém označit za nositele tvořivého principu z ducha, který nachází výraz ve formě, v tvarování. Draslík je jako tvůrce solí nositelem látkového principu a je tak reprezentantem Pozemského. V součinnosti obou polárních principů se v rostlině uskutečňuje — v procesu steigerung — tvorba bílkovin. Na každém stupni svého zjevování od semene až po květ je rostlina, a obzvláště řebříček, obrazem této polarity. Ryze věcně nám tato polarita vstoupí před oči, položíme-li semeno do země. V semenu se koncentruje praobraz rostliny. V něm žije Kosmické «jako forma rostliny».&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&lt;/ref&gt; Semeno je obklopeno humem, tím, kdo ve Pozemském tvaruje,&lt;ref&gt;Ebd., Notizblatt Nr. 9 im Anhang, S. 271: «Der Humus gestaltet das Untere durch die Erde.»&lt;/ref&gt; a minerálními složkami půdy — křemenem, vápnem, jílem a ve vodě rozpuštěnými solemi. Obklopuje je tedy pozemská látkovost, která ovšem ztrácí svůj charakter tou měrou, nakolik jsou minerální složky prokrystalované, a tedy ve vodě nerozpustné, jako například křemen. Ve krystalu se zjevuje kosmický praobraz minerálu jako forma. V rozpuštěné látkovosti vládnou fyzicko-pozemské zákony.<br /> <br /> S bobtnáním semene přijímá toto ze půdy vodu a v ní rozpuštěné soli. Kosmická forma rostliny vstupuje do vztahu s pozemskou substancí. Klíček se z tohoto vztahu vyvíjí merkuriálně. Co v semenu žije kosmicky jako forma rostliny, proměňuje se v pozemskou formu smyslově-fyzicky se zjevující rostliny. V okamžiku příjmu pozemské substance, například draslíku, odcizuje se tato již v prvním kroku své fyzicko-pozemské zákonitosti. V silovém poli pozemského-stávání-se formy rostliny a na druhé straně draslíku, jenž se v organickém dění postupně odcizuje své pozemské povaze, se tvoří bílkovina. V prasubstanci veškerého života se prostupují kosmická forma a pozemská substance. V tvorbě bílkovin — například ve vegetačním bodě — tlačí a bují kaliový proces zdola nahoru, a z bílkoviny buduje duch, užívaje síry jako svého zprostředkovatele, gestalt rostliny. V tvorbě rostlinné bílkoviny smíme spatřovat bod obratu, v němž se kosmická forma rostliny vymezuje do pozemské a reprezentant Pozemského, draslík, se přibližuje ke svému kosmickému {{SE|363}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 26, S. 363.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 26: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation der Schafgarbe.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Původní bytosti. Čím více tedy řebříček přivádí ke zjevení svou vnější pozemskou gestalt, tím více se draslík vymaňuje z podmíněnosti svými fyzickými vlastnostmi. Na každém stupni tohoto se proměňujícího vzájemného vztahu formy a substance, pozemského a kosmického stávání se, je bílkovina ve svém látkovém-formovém uspořádání jiná. V mladé rostlině a směrem ke kořeni je více příbuzná draslíku, tedy soli (nitráty, volné aminokyseliny), v dospělé rostlině a směrem ke květu a zralému plodu se strukturuje stále složitěji. Stává se síře, tedy formě příbuznou (obrázek 26, s. 363).<br /> <br /> V květu se zjevuje v pozemské dokonalosti formy to, co v semenu žilo kosmicky jako forma. Vše, co v semenu bylo jako možnost gestalt-stávání se uloženo, vylilo se do této určité formy. Bytost rostliny se nemůže zjevit nad to, co se až ke květu zjevuje v obrazu. Na druhé straně je zemský prvek draslík ve květu nejdále odcizen svému pozemskému charakteru. Ve květu vstupuje do nejjemnější, kosmicky zjemnělé tvorby substance — například v barevném okvětním plátku, v nektaru, v rozvanívajícím se vůni. Jedno, forma, {{SE|364}}<br /> <br /> vstupuje zcela do pozemského zjevení. V její formě poznáváme nezaměnitelně řebříček — v pevnosti jeho stonku, v rozkladu čepele listu v uspořádanou mnohočetnost kopijovitě se větvících peří a v bílých a růžových zářících květních širmech, k nimž se na mírně klenutém lůžku suchomilné, pevné a soustředěné, jednotlivé květy složnokvěté rostliny shromažďují. Druhé, látka, která se v půdě jako draslík jeví s fyzikálně přesně uchopitelnými vlastnostmi, mizí v organickém procesu, vtiskuje mu určité vlastnosti a pak, od listu k listu stoupajíc, ve květu ke kosmu přiblížená, přechází do jakéhosi zárodečného stavu. Pohleďme na květenství řebříčku — spatříme vysokou míru pozemsko-fyzické diferenciace formy a zároveň tuto vůli-prostou, kosmu se otevírající gestu. Především tato jemná, odevzdaná gesta, ale i barva, vůně a chuť mohou sloužit jako náznak toho, že se ve květu substanční proces v éterické zjemněnosti přibližuje kosmickým stavům.<br /> <br /> Tak se ve květu zrcadlí poměr kosmického k pozemskému ve formě a substanci polárně vůči semenu vzcházejícímu v půdě. Rostlina svou bytost odhaluje v tom, že ve květu vstupuje do formy umíraje, a v tom, že zároveň substanční proces jejím bytím prostoupený vstupuje ve květu do jakéhosi kosmického zárodečného stavu. Jakkoli uzavřeně a dokonale se květ jeví, právě tak otevřeně a zárodečně je zároveň ustaven. Tento stav otevírající se odevzdanosti kosmu trvá jen okamžik. Pak nastává jednak zaklíčení, které vede k tvorbě individuálního semene, jednak vadne rostlinná podoba až po květ a propadá humifikaci, tvorbě humusu jako «universálního semene». Jak uchovat tento status nascendi zjevení formy a éterické, v proudění udržované substance ve květu? Jak lze říkajíc mezi tvorbou semene a humusu provést výsledek rostlinné tvorby ve květu přes neúprosný práh přírody dál? Jak lze okamžiku květu propůjčit trvání?<br /> <br /> Lze si představit, že Rudolf Steiner, bádaje v duchu a upíraje zrak na řebříček, stál před takovými otázkami. Odpověď na tyto otázky nemůže poskytnout pouhé nazírání řebříčku. Jde dále ten, kdo sleduje působení řebříčku do živočišného a lidského organismu. Tam se osvědčuje jako významný léčivý prostředek, jenž může napravit «to, co na slabosti {{SE|365}}<br /> <br /> des astralického těla».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 126.&lt;/ref&gt; Kvetní proces řebříčku pokračuje při jeho použití jako léčivého prostředku do vyššího říše teplokrevného živočicha a do říše člověka a rozvíjí tam, za hranicí svého vnějšího pole výskytu, blahodárně hojivý účinek. Na tento vztah řebříčku k něčemu, co jako duševní a duchovní skutečnost leží za prahem jeho zjevení, upozorňuje duchovní badatel. Ale ta otázka, jak uchovat substanciální a formativní proces samotného květu, jím zodpovězena ještě není. Aby tohoto dosáhl, obrací Rudolf Steiner svůj badatelský zrak na říši zvířat, jež ve svém světě orgánů v tělem svázané duševní síle propůjčuje okamžiku trvání. Živočišný organismus uzavírá v sobě niterný svět, který je u kvetoucí rostliny na způsob obrazu obrácen navenek. Ze stupně živočišnosti obrací duchovní badatel zrak na řebříček s otázkou, který orgánový proces může konzervovat to, «co je v řebříčku».&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 128.&lt;/ref&gt; Tuto moc má «proces odehrávající se mezi ledvinou a močovým měchýřem, a tento proces je zase závislý na substanciální povaze měchýře».&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 128.&lt;/ref&gt; Tyto podmínky jsou splněny u měchýře samce — tedy paroží nesoucí — ušlechtilé zvěře. Zpravidla se používá měchýř jelena.<br /> <br /> Tekutinová látková výměna končí v měchýři. Vsává, koncentruje a vylučuje do vnějšího světa to, co ledvina — vnímajíc prosoulazeného tekutinového organismu — propouští z nitra jako nepotřebné. Činnost ledvin a měchýře stojí se svým protipólem, nervově-smyslovou činností obrácenou navenek, v pozoruhodném vztahu. Platí to zejména pro oko a u jelena pro paroží, jež po odumření na několik měsíců až do shozu se stává jakýmsi hmatajícím smyslovým orgánem. Oko se jeví, ve svém stavem téměř výhradně fyzikálními zákony ovládaném, jako kus vnějšího světa, který se «zálivovitě» zanořuje do organismu.&lt;ref&gt;Vgl. Rudolf Steiner: ''Von Seelenrätseln'', GA 21, Kap. «6. Die physischen und die geistigen Abhängigkeiten der Menschen-Wesenheit», Dornach 1983, S. 158: «In die Sinne erstreckt sich die Außenwelt wie in Golfen hinein in das Wesen des Organismus.»&lt;/ref&gt; Paroží vyrůstá jako kost končetiny přes hlavu a doslova odumírá do předmětu vnějšího světa.<br /> <br /> Tak žije ušlechtilá zvěř s vysoko neseným parožím a bdělým pohledem v neustávající tiché nervozitě, vnímajíc své okolí. To {{SE|366}}<br /> <br /> Oko se přitom chová polárně vůči měchýři. Tak jako měchýř zachycuje materiální substanciální proud z nitra prosouleného bytosti a koncentruje jej, tak naopak oko, které zachycuje duchovní obsah vnějšího světa a koncentruje jej do obrazu vnímání. A jako se měchýř vylučováním otevírá vnějšímu světu, tak oko zprostředkovává obrazový obsah, vstupující dovnitř, vnitřní bytosti. Jak silně spolu vnímání a vylučování souvisejí, zakusí každý, kdo nápadně a nanejvýš nevhod vstoupí do kravína. Krávy se na okamžik zpozorní — a už se probouzí látková výměna; začíná to šumět. U ušlechtilé zvěře je tato souvztažnost více polarizována směrem k nervově-smyslové stránce. V tělesně vázané smyslové otevřenosti spoluprožívá kosmické dění svého okolí — a toto dění se vtiskuje do její tělesné organizace. Této přijetosti vděčí měchýř ušlechtilé zvěře za svou zvláštní «substanciální povahu».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 128.&lt;/ref&gt; Co jelen prožívá jako kosmickou přítomnost, vtiskuje substanciální uspořádání tenounké membrány měchýře. Ta je ve svém substanciálním charakteru, určeném kosmickými silami, «téměř obrazem kosmu».&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 129.&lt;/ref&gt; Na druhé straně má měchýř ušlechtilé zvěře tvar téměř dokonalé koule. Jako obalový orgán obepíná vnitřní prostor a svou silovou podobou obalující hülle zachovává nepřetržitý průběh procesů v ní probíhajících. Jako všechny orgány nese měchýř v sobě — ve tvaru i v zachovávající funkci — dědictví dávného makrokosmu. Co dělá měchýř ušlechtilé zvěře ve srovnání například s měchýřem jiných přežvýkavců tak výjimečným a tak vhodným pro preparaci řebříčku, je dvojnost jeho funkce. Ve své substanciální povaze stojí u nosiče paroží ve vztahu k současně působícím kosmickým silám; ve svém tvaru naopak ke konzervujícím silám makrokosmu, působícím z minulosti.<br /> <br /> To, co se v přírodě rozvinulo do dvou zcela oddělených vývojových linií — na jedné straně do procesu síra-draslík, vrcholícího v květu řebříčku, a na druhé straně do procesu měchýř-ledvina, vrcholícího v ušlechtilé zvěři —, jsou evoluční koncové body. Duchovní badatel spatřuje konec vývojové cesty ve tvaru a substanciálním uspořádání a spatřuje stvořitelské síly počátku a jejich další vývoj. Ze souhrnného pohledu na oba světy se otevírá první krok preparace: květy řebříčku jsou, lehce stlačeny, plněny do jelení záštitky tak, aby jimi byla ze všech stran obklopena ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], I, S. 363). {{SE|367}}<br /> <br /> V tom, co se před tím jako květy řebříčku, obráceno ven, v bezvůlné oddanosti otevíralo vůči kosmu, je nyní naplněn vnitřní prostor. V tom, co bylo předtím jako měchýř zcela ve službě vnitřního organismu, ve svém tvaru stvoření dávného, ve své substanci obraz přítomného kosmu, je nyní předmět vnějšího světa. Měchýř je útvar astrálního těla jelena. Jakmile je jelenem odebrán, chybí mu astrální tělo. Na jeho místo nastupují, v expozici preparátu vůči okolí, záření «světového astrálního těla» (kosmu). Tímto prvním krokem preparace se uskutečňuje první obrácení naruby funkce měchýře. Přirozeně je měchýř orgánem metabolického dění; nyní se stává jako předmět v prostoru a čase svou substanciální povahou jakýmsi smyslovým orgánem vůči kosmu. Na druhé straně se dostávají květy, jež se přirozeně bezvůlně otevírají ven, do vnitřní sféry orgánu, který je živočišným organismem tak utvářen, aby svůj obsah pronikával willenhaft zachovávajícími silami.<br /> <br /> Ve druhém kroku preparace se začíná naplňovat to, co bylo prvním obratem naruby v kroku prvním připraveno ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], II, S. 363). Jelení měchýř s obsahem květů je zavěšen «na místě co nejvíce ozářeném sluncem».&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 127.&lt;/ref&gt; Tam je vystaven silám fyzického těla Země v živlech vzduchu a tepla a tomu, co působí jako bytostná skutečnost vertikálně v ose střed Země–Slunce. Smíme předpokládat, že to je nyní jeho substanciální povaha, jíž se mu dostalo z kosmického prožívání jelena, skrze niž se membrána měchýře stává smyslově přijímavou vůči tomu, co ji prostorově obklopuje jako fyzické působení sil. Tato silová signatura prosluněného prostoru ve vzduchu a teple, zprostředkovaná substancí měchýře, se sděluje uzavřené substanci květů. A tvarová hülle měchýře je tím, skrze co je přijaté v květech řebříčku zadrženo a uchováno. V procesech obrácení naruby tohoto prvního a druhého kroku preparace se vtiskuje působení periferie étericky povýšenému působení draslíku v květech řebříčku. To, tak lze věc asi pochopit, udržuje étericky povýšený draslíkový proces v pohybu a přeměňuje jej vyššími silami astrálního v «formativní sílu».<br /> <br /> Ve třetím kroku preparace zahrabáváme kuličky řebříčku «ne příliš hluboko do země»,&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 127.&lt;/ref&gt; takže jsou tam vystaveny silám fyzického {{SE|368}}<br /> <br /> těla Země v živlech kapalného a pevného a tomu, co v vertikálním směru bytostně působí ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], III, S. 363). Opět je to substanciální povaha měchýře, která hmotě řebříčku smyslově zprostředkovává, co ve tmě, v zemi a vodě fyzicky žije v prostoru, a tvarová hülle, která to trvale vtiskuje do zárodečného substančního stavu květů.<br /> <br /> Ve druhém a třetím kroku preparace je hmota květů řebříčku vystavena silám fyzického těla Země. To má svůj základ ve čtyřech živlech, které se v přírodě různě mísí a opět rozdělují, ve velkém však vystupují odděleně: vzduch a teplo nad zemí, kapalné a pevné pod zemí. V obou prostorových kvalitách «nahoře» a «dole», světla a tmy, se kuličky řebříčku ponořují jako semenné zárodky. V nich se tyto prostorové kvality «pozemského» uchovávají. «Horní», uchovávajíc se, prostupuje «dolní» a naopak. Jakoby kondenzována v jediném bodě, zrušuje se světová polarita výšin a hlubin, souřadnost v prostoru i zpředmětnění fyzického těla Země.<br /> <br /> Druhý krok preparace byl dosud uvažován jen pod fyzicko-prostorovým aspektem. Přistupuje k tomu aspekt časový. Kuličky řebříčku prodlévají, zavěšeny nad zemí a tam vystaveny silám tepla a vzduchu a světlu Slunce, od jara přes léto až do podzimu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], II, S. 363). V této době, zejména v létě, jsou vzduch a teplo a vlhkostní hülle Země prostoupeny éterickými a astrálními silami, které přímo ze Slunce a z planetárního obkruhu, zvláště podsluneční planet, vyzařují dovnitř. Co v těchto silách duchovně žije, nechává rostliny růst; utvářejí se ve svém nevyčerpatelném bohatství forem. Toto kräftewirken, působící jakoby horizontálně v teple, vzduchu a vlhkosti, přijímá hmota květů uvnitř obalu. Opět to bude substanciální povaha měchýře, která zprostředkovává, co žije v posloupnosti času, a organická forma měchýře, která uchovává otisk každého okamžiku.<br /> <br /> Ve třetím kroku preparace prodlévají kuličky řebříčku od podzimu přes zimu až do jara v zemi ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], III, S. 363). Tam je promoklá země prostoupena éterickými a astrálními silami, které nepřímo ze Slunce a z planetárního obkruhu, zvláště obkruhu nadslunečních planet, působí na růst rostlin. Co v těchto silách duchovně žije, vstupuje do vztahu k {{SE|369}}<br /> <br /> zástupcům minerálně-krystalické přírody Země, ke křemenu (pazourku), vápnu a jílové substanci. Jako nepřímé působení je zprostředkováno v «kosmické vzestupné proudění»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&lt;/ref&gt; tónem rostlinného světa a v něm se utváří například v barvách listů a květů a v jemnějším substanciování zrajících plodů. Ponořeny do tohoto působení sil, odpočívají kuličky řebříčku v zemi po celé zimní pololetí. Opět to bude substance obalového orgánu, která v jakési smyslové činnosti zprostředkovává to, co v čase postupuje, zárodečné podstatě květní hmoty, a forma bude to, co to v tomto zárodečném uchovává.<br /> <br /> Ve druhém a třetím kroku preparace je hmota řebříčku vložena ve svislém prostorovém vztahu do fyzického těla Země a vodorovně, ve vztahu k plynutí časů, k rytmické opakující se střídání vzniku a zániku, do éteru a astrálního těla Země. Tato se rozrůzňují v mnohost bytostí, které působí jevy v průběhu roku a rytmické střídání ročních období. Polárně stojí proti sobě zima a léto a přechody jaro a podzim. Pro jedno místo na Zemi nemůže být zároveň zima i léto. Střídají se v proudu času. Tím, že byly kuličky řebříčku vystaveny procesům letního pololetí ve vzduchu a teple a poté procesům zimního pololetí ve vodě a zemi, získala zárodečná podstata květní substance, zprostředkovaná a uchovaná jelenicovým měchýřem, otisk celého ročního průběhu. V obsahu květů prostupují se v současnosti všechny kvality časového posloupnosti v ročním průběhu. Letní pololetí, uchovávajíc se, prostupuje zimní pololetí a naopak. V takto preparovaném řebříčku kondenzuje se periferní působení celého ročního průběhu v bod v současnosti a tím v potenci nových vývojových možností.<br /> <br /> V dalším průběhu preparace řebříčku je substanciální proud, který v květu končí ve stavu zárodečného, veden přes práh vázanosti v prostoru a čase. Co se v květu řebříčku na okamžik vyjadřovalo v bezvolné gestuře jako pouhá potence, to se ve překročení tohoto prahu otevírá vyšší přírodě sil. Substanciálně zárodečné nepadá zpět do přirozeného dění tvorby semen a humusu, nýbrž vyklíčí, oplodněno silami fyzického, éteru a astrálního těla Země.<br /> <br /> Pohleďme v souhrnu na trojkrok preparace řebříčku z hlediska člověka, který ji vykonává. V řebříčku, právě tak jako v měchýři ušlechtilé zvěře, přichází makrokosmický vývoj ke svému konci. Tam vládne dovršení, tam to nejde dál. Duch člověka však dokáže v erkraftování své poznávací schopnosti proniknout do duchovních základů bytí a dění. Ty jsou přítomnostnímu vědomí zpřístupněny v výsledcích antroposofického duchovního výzkumu. Takovéto výsledky leží v Zemědělském kurzu Rudolfa Steinera a vedou k tomu, aby se v prvním kroku preparace sjednotilo to, co je v přírodě rozděleno, avšak co je původem přece jen k sobě vztažené. Tak se ve vnějším substančním dění z ducha člověka ve třech krocích preparace uskutečňuje jakýsi trojnásobný přechod přes práh. Kdekoli příroda v postupu preparace, v dovršení sama sebe, narazí na práh, můžeme ji z vhledů duchovního bádání tvůrčím způsobem přes něj provést. {{SE|370}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufen_der_Wirksamkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Stupně účinnosti ====<br /> <br /> Hotový preparát je, měřeno vůči množství přirozených hnojiv statku, zdánlivě zanedbatelné množství. V něm uspořádání látky není dílo, nýbrž zárodek. Navenek se jeví příbuzný humusu, a přece je mu v bytosti a účinnosti přesně protikladný. Humus «vytváří bezsvetlé působení».&lt;ref&gt;Ebd., S. 59.&lt;/ref&gt; «Tvaruje spodní sféru skrze zemi».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Notizblatt Nr. 9 im Anhang, S. 271: «Der Humus gestaltet das Untere durch die Erde.»&lt;/ref&gt; Smysl preparátu z řebříčku, jakož i v pozměněné podobě ostatních kompostových preparátů, spočívá však právě v tom, aby organickým hnojivům statku propadajícím se rozkladu zprostředkoval «působení plné světla», aby přirozeným hnojivům přenesl schopnost stát se přístupnými pro praobrazce kosmu, jež přebývají mimo prostor a čas.<br /> <br /> Bytost a význam preparátu z řebříčku stojí ve vztahu k bytosti a významu draslíku v přírodním hospodářství. Ve své fyzické přirozenosti se draslík projevuje ve svých determinovaných vlastnostech. S těmi počítá chemik jako s jediné reálným. V životním procesu rostliny, a archetypicky v řebříčku, odcizuje se {{SE|371}}<br /> <br /> se draslík této ve výsledek ztuhlé určenosti a je prostřednictvím zvláštního obsahu síry v řebříčku v procesu kvetení o první stupeň přiblížen svému kosmickému původnímu bytí. Lze to nazvat stupněm «bytostné účinnosti»,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Leitsätze'', GA 26, «Menschheitszukunft und Michaeltätigkeit», Dornach 1998, S. 94f.&lt;/ref&gt; stupněm účinného živého. V poli napětí se sírou rozvíjí draslík v živém svou bytostnou účinnost, která z pozemského pólu vede do tvorby bílkovin v oblasti listu. V květu ustupuje tvorba bílkovin téměř docela. Pokračuje se dál do tvorby semen. Tak je v květu draslíkový proces jaksi propuštěn ze své bytostné účinnosti v živém. Zjemňuje se do stavu zárodečného, do toho, co lze v obrazu pocítit jako bezvůlí otevírající se gesto květu. Tento stav trvá okamžik, a již propadá zárodečné tohoto substančního procesu s odumíráním rostliny mineralizaci, zpět do stavu určenosti fyzických vlastností. V okamžiku kvetení však nastupuje preparace. Prostřednictvím obalení střívkem ušlechtilé zvěře a dalších kroků preparace je draslík, jenž v květu dosáhl nejvyšší stupeň své proměny v živé, odloučen od rostliny-nosiče, udržován v bytostné účinnosti. To naznačuje, že draslík je nyní v proudu svého oživování přístupný vyšší sféře, sféře zjevování svého bytí. Tím je pozemská látka draslík pozdvižena nejen do sféry života, nýbrž do sféry života nesoucího vnímání. Stává se nositelem životem prostoupeného niterností.<br /> <br /> Toto oživování a astralizace látky se uskutečňuje i v živočichu prostřednictvím jeho duševního čili astrálního bytí. To se projevuje v mimořádné hnojivé síle výměšků přežvýkavců, v prvé řadě skotu.<br /> <br /> Výmluvným příkladem je tu kravský hnůj. V člověku se látka zduchovňuje nad zmíněné stupně, pod vládou Já, a stává se jeho nositelem. Mimořádné na preparaci je, že se tu látky uvádějí do uspořádání, skrze něž mohou být v půdě, mimo uzavřený tělesný organismus člověka a živočicha, nositeli kosmického života a kosmické astrality.<br /> <br /> Hotový preparát z řebříčku, výtvor z ducha člověka, reprezentuje třetí stupeň hnojení. Rozvíjí svůj účinek tím, že je v homeopaticky malých množstvích přidáván k tomu, {{SE|372}}<br /> <br /> co v zemědělském provozu v průběhu roku z rostlinné a živočišné světy přináší organické hmoty. Plně rozvinout svůj účinek může v kompostu a ve hnojišti. V pravý čas přicházejí tato hnojiva na půdu. Půda však není než tenounká pokožka. Tvoří jako «bránica»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 44.&lt;/ref&gt; střed mezi «Nahoře» a «Dole», mezi výšinami a hlubinami, světlem a temnotou. Zapracujeme-li hnojivo do tohoto pokožkovitého «středu», je jím toto nové uspořádání látek oplodněno — a to jako esence souzvuku minerální, rostlinné a živočišné přírody, rytmů slunečního roku a duchovně tvůrčí síly člověka. Toto hnojivo zušlechťuje a povznáší působnosti tří přírodních říší: krystalické smyslové přírody Země, rostlinného kompostu a živočišného hnoje. Nevyrovnává jen to, co bylo půdě drancováním odňato, nýbrž dává Zemi, tomuto «Dílu», schopnost, aby to, co je bez života, se oživovalo, aby to, co je oživené, stávalo se nositelem vnímání a aby se toto individualizovalo skrze ducha, jenž na nás vyzařuje z budoucnosti.<br /> <br /> Smysl třetí stupně hnojení lze spatřovat v tom, že tam, kde se takto pracuje, vedeme přírodní bytí v daleké perspektivě do budoucnosti, přes práh prostoru a času, a znovu je napojujeme na pokračující vývoj duchovní duše člověka a s ní i vesmíru.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Kamillenpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Složení heřmánkového preparátu ===<br /> <br /> Postup preparace sleduje stejné kroky jako u řebříčkového preparátu, avšak s jednou nejistotou: v textu kurzu druhý krok — zavěšení naplněných hovězích střev — není zmíněn; v poznámkách ke kurzu se však v tomto ohledu nachází příslušná narážka. Na tuto problematiku bude poukázáno později.<br /> <br /> Svým zjevným obrazem je heřmánek (*Matricaria recutita* resp. *Chamomilla officinalis*) řebříčku polárně protikladný, ačkoliv mu jako hvězdnicovitá rostlina (složnokvěté) je velmi blízce příbuzná. Naproti tomu vykazuje příbuzenskou blízkost ve funkčním poli napětí polarity kořene a květu. Jeho blízkost a zároveň vzdálenost zakládá jeho {{SE|373}} postavení jako druhého v řadě hnojivých preparátů.<br /> <br /> Duchovní bádání učí, že heřmánkový preparát má schopnost «způsobit, aby byl hnůj schopný přijmout do sebe tolik života, a tento život přenést na půdu», že hnůj se dostane do stavu, kdy «ještě více sváže látky nutné pro růst rostlin, vedle draslíku také vápník, vápenné sloučeniny». U řebříčku máme co do činění především s draselným účinkem. «Chceme-li zachytit i vápenaté účinky, potřebujeme opět rostlinu, […] která […] v homeopatické dávce rozložena obsahuje síru, a ze síry přitahovat ostatní pro rostlinu nutné látky.» «Heřmánek zpracovává [vedle draslíku; pozn. autora] k tomu vápník.» Přispívá k tomu, «vyloučit z rostliny škodlivé oplodňovací účinky, udržet rostlinu zdravou».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 129.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tyto pokyny Rudolfa Steinera osvětlují zároveň tak charakteristický zjevný obraz heřmánku ve srovnání s řebříčkem. Řebříček je díky své sírové aktivitě v oblasti tepla a vzduchu ve vzájemném působení s půdní solí-draslíkem, v postupujícím zušlechťování draselného procesu od kořene vzhůru přes stonek, listovou posloupnost až ke květu — celý vyjádřením ovládání zemitého a vodnatého. Vše na něm ukazuje tendenci k přísné formě a zdrženlivosti životních procesů, jako například silná sukulence jemně členěného a zároveň hustého listového zpeřování a trubkovité květy skryté jako za zdmi obalových kalichů. Naproti tomu heřmánek se jeví jako vyzdvižený z pozemského. Jeho vztah k draslíku se projevuje ještě v lehké sukulenci listů.&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl und Kari Järvinen: *Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen*, Dornach 2005, 154 S.&lt;/ref&gt; Jeho sírová aktivita se zdá však soustředit především na zpracování a sublimaci pozemské látky vápníku. Vše v něm směřuje k volné, silné členitosti jeho vegetativních orgánů. Od výrazného kůlového kořene, jenž se nahoru lehce řepovitě rozšiřuje, vyzařují zčásti horizontálně v husté posloupnosti postranní kořeny do šířky a hloubky. Primární výhonek se vztyčuje vertikálně do výšky, avšak záhy se dělí u základny na počet postranních větví, které se málo větví a vyzařují do šířky a výšky a celkově mají tendenci dávat rostlině jakýsi kulovitý tvar. Listy se člení do volného, málo uspořádaného zpeřování; lístky peříčka jsou {{SE|374}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 27, S. 374.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 27: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation der Kamille.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> úzké, vláknovité útvary, které se samy jen málo větví (obrázek 27). Tyto gesty paprsčitosti a zaoblování poukazují na znaky, jež jsou charakteristické pro bohatství forem výskytu minerálního vápence (CaCo3), jako například paprsčitost aragonitu nebo kulovité, resp. zaoblené formy krystalických vápenců, sprašových loulek, stalaktitů a stalagmitů atd.<br /> <br /> Výhonková podoba heřmánku navozuje dojem paprsčitého dělení a rozpouštění ve světle, teple a vzduchu. Že se zcela nerozpustí, o to se starají terminální květy, v nichž se formotvorná gesta celé rostliny ještě jednou na vyšším stupni opakuje a obrací dovnitř. Stonek se zdržuje a rozšiřuje v květní lůžko, na němž nenápadně vyrůstají trubkovité květy, na okraji ohraničené bílými jazykovitými květy. Při rozkvétání se květní lůžko klene do zaoblené kužele a zazáří v teplé zlatožluté barvě trubkovitých květů. Pod vyklenutím květního lůžka vzniká vzduchuplný dutý prostor — neomylné znamení, že jde o pravý heřmánek. Zvláštní příznak pohyblivosti heřmánku {{SE|375}}<br /> <br /> na rozdíl od řebříčku je zvedání bílých okrajových květů za úsvitu a jejich večerní snižování.<br /> <br /> &lt;div class=&quot;mw-translate-fuzzy&quot;&gt;<br /> V květech, jež kulovitou podobu volně rostoucího heřmánku obestírají a uzavírají, se jeho prosvětlené, prohřáté a provzdušněné bytí ještě jednou na vyšším stupni zjevuje. Sírový proces prostupuje celou rostlinu, v porovnání s řebříčkem, jiným způsobem — až dolů do kořene. A místo aby jako on udržoval draslík živě v zemitě-vodnatém, éterizuje heřmánek vzestupně proudící draslík-vápník v oblasti působení tepla a vzduchu, vrcholíce v květu, jenž vylučuje intenzivní vůni. Co v květu procesem přichází ke konci, tvoří v preparaci heřmánku začátek pro nové. Toto vyvracení je nastoleno nacpáním sebraných kamilkových květů do živočišné tvarové hüllenbory, do kousku tenkého střeva krávy, obrázek 27). Tenké střevo (Infestum tenue) navazuje na dvanácterník (Duodenum) přicházející od žaludku, přechází v kyčelník (Ilium), který ústí do slepého střeva (Caecum). Dlouhý mezičlánek tvoří lačník (Jejunum), jenž girlandovitě nebo věncovitě obklopuje spirálovitě uspořádanou desku tračníku (Colon). Ta tvoří středový díl tlustého střeva mezi slepým (Caecum) a konečníkem (Rectum). Pro preparaci přichází v úvahu lačník. V něm probíhá, nastoleno sekrety ústícími do dvanácterníku (játra, žluč, slinivka), a střevními vlastními žlázami, hlavní trávicí dění. Střevní stěna lačníku je mnohonásobně zvětšena hustě za sebou jdoucími střevními klky. Chráněny mohutnou sliznicí (Mucosa), dosahují v klcích krevní a lymfatické cévy hluboko do střevního kanálu. V něm probíhá skrze žlázové sekrety a bakteriální rozklad téměř úplná mineralizace přijatých potravin. Je to intenzivní látkovýměnné dění, provázené rytmickými pohyby ochabování a znovuvzpřimování střevních klků, jakož i peristaltiky střevních stěn skrze svalovou vrstvu, která je zase skrze pevně nervovou tkání prostoupenou, téměř průhlednou blánu — serózu — ohraničena vůči nitru břišní dutiny. Toto členění do tří blan a trojzvuk jejich funkcí vykazuje i jelení měchýř. A přece stojí oba orgánové systémy vůči sobě polárně. Měchýř centruje a skladuje tekutinu vyloučenou ledvinami {{SE|376}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> a vypouští ji do vnějšího světa; tenké střevo naproti tomu pohybuje pevně-tekutým z venku přijatou potravou, rozkládá ji, třídí ji při průchodu střevní stěnou a propouští vytříbené do vnitřního světa těla. Měchýř a ledviny jsou orgány astrálního těla v tekutém organismu; měchýř vylučuje to, co ledvina přetřídila jako nepotřebné, z nitra těla ven. Tenké střevo je orgán, který z pevného v potravě vyfiltruje to použitelné a zabuduje to do těla. Hluboko v podvědomí je u člověka na tomto ději zapojena Já-organizace. Ta zasahuje hluboko do trávicího dění a stará se o zničení cizí látkovosti až dolů na úroveň fyzicko-anorganického.<br /> <br /> První preparační krok je krokem vyvracení a emancipace od přirozeného průběhu. Otázka zní: Jak lze draselno-vápníkový proces, který byl v růstu heřmánku udržován v proudu a v květu dosáhl nejvyšší stupně éterické tvárnosti, povznést přes odumření květu z omezení prostoročasového ven, aby to, co je v květu zárodečně přítomno, mohlo být udržováno v proudu na vyšší rovině? Tento úkol plní tenké, respektive lačné střevo krávy. Obstaráme si takové střevo ideálně od krávy, která po celý svůj život prováděla ve svém trávicím systému na hofeigenen pícninách «kosmicko-kvalitativní analýzu». Tenké střevo nakrájíme na přibližně 25 až 50 cm dlouhé úseky, na jednom konci je zaváže a pomocí trychtýře nacpeme kamilkové květní úbory do střevního obalu, na otvoru to zaváže, a tak dostaneme napěchované, statné klobásky ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#374|Abbildung 27]], S. 374).<br /> <br /> Co dříve jako kamilkový květ bylo nakloněno šířavám kosmu, Slunci, naplňuje nyní hustě stěsnaně vnitřní prostor tenkého, neboli lačného střeva krávy. Toto vyvracení z vnějšku dovnitř platí i pro novou funkci tenkého střeva samého. Má nyní obsah, který již nestráví, enzymaticky nerozloží a nepohne, nýbrž naopak zachovává v jeho konzistenci a zpřístupňuje ho silám, které přicházejí z planetárního obkruhu skrze sluneční světlo. Obvyklá funkce střeva a střevní stěny spočívá v tom, zprostředkovat zpracovaný střevní obsah ze zemské potravy — fyzicky přes lymfatické a krevní dráhy a duchovně přes nervově-smyslovou kůži serózy — vnitřnímu tělu krávy. Polárně k tomu je nyní vnější kůže střeva (*Serosa*) obrácena k silám kosmu a země. Uvolněna od kravského organismu zprostředkovává pocitově prostoupená substance střevní kůže {{SE|377}}<br /> <br /> kamilkovým květům síly země a Slunce. Otázka zní: Nejsou to právě tyto síly, které udržují étericky nasycený draslík a vápník květů v proudu přes přirozenou zákonitou práh? Neboť na tom přece nakonec záleží u všech hnojivých preparátů! Prvním preparačním krokem vyvracení polárních procesů se uskutečňuje steigerung, která, jak se to dá rozumět, má potenci otevřít «dílo» vzniklého nové vývojové rovině wirksamkeit. Tato potence se nakonec realizuje v druhém, a především ve třetím kroku vyvracení a emancipace ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#374|Obrázek 27]], s. 374).<br /> <br /> Co se týče druhého kroku, vzniká na začátku zmíněná nejistota ohledně údaje Rudolfa Steinera v Zemědělském kurzu a ohledně poznámek, které si pořídil v přípravě na něj. Tyto jsou otištěny jako příloha v Zemědělském kurzu. Na listu 30 těchto poznámek se nachází poznámka: «Střeva – pověsit». O tom v pátém přednášce kurzu, tedy ve veřejném představení tohoto stavu věcí, není řeč. Naopak je výrazně zdůrazněn třetí krok, expozice v zemi vůči zimním silám: jako «přírodní působení […] nechat tam působit co nejpůdě příbuzné živé». Je dále také přesněji popsána povaha místa, kde má být heřmánkový preparát zakopán: «Tyto vzácné […] klobásky vystavovat po celou zimu v ne příliš velké hloubce co nejhumusnější zemi a vybírat si také taková místa […], kde sníh leží delší dobu, a kde sníh dobře osvětluje Slunce, aby tam co nejvíce působily kosmicko-astrální vlivy.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 130.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tomuto, ve srovnání se řebříčkem, třetímu kroku preparace přísluší zjevně vlastní, rozhodující význam. Druhý krok expozice vůči záření kosmu přes vzduch a teplo zůstává nezmíněn. Nověji se, analogicky k preparaci řebříčku, stále více praktikuje pověšení střev přes léto. Květní úbory koncem května až do června rozkvétající heřmánku se sbírají, lehce nasuší, nacpou do střev a ještě před Janem Křtitelem, respektive letním slunovratem, vystaví letním silám vzduchu a tepla.&lt;ref&gt;Matthias König, mündliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Hledáme-li, jak v duchu samotného Zemědělského kurzu správně zvážit různě znějící výpovědi o letním a zimním působení v případě heřmánku, může pomoci následující úvaha: Jak ukazuje způsob zacházení s dalšími preparátovými rostlinami, je tento způsob přizpůsoben jejich charakteristické vlastní povaze nakládání s kosmickými silami a pozemskými látkami. Jak bylo popsáno, je růst heřmánku výrazem panování intenzivní astrality v světle, teple a vzduchu. Ta se znovu stupňuje v květu a projevuje se ve vzduchem naplněném dutém prostoru pod klenutým lůžkem květním — tento dutý prostor lze zároveň bez rozporu chápat jako výraz tvorby vlastního, dosud bytostí nenaplněného, vnitřního (duševního) prostoru —, v pohybovém rytmu jazykovitých kvítků, ve vřelé, vzdušné vůni a v jejich vysoké léčivé účinnosti. To vše nasvědčuje tomu, že heřmánek je již ve svém růstovém dění vystaven tak silnému letně-kosmickému astrálnímu působení, že druhý krok preparace se jeví jako nadbytečný; heřmánek jej takříkajíc předjímá. Nicméně pověšení střev přes léto mu jistě neuškodí. {{SE|378}}<br /> <br /> Po přezimování v zemi — nutná je ochrana před liškami a psy — následuje jako další krok preparace a emancipace vykopání na jaře kolem Velikonoc. Vznikla nová látka s novými vlastnostmi, která díky své astrální formativní síle «je odolnější vůči dusíku než jiná hnojiva, ale navíc má tu zvláštnost, že oživuje půdu tak, že může působit mimořádně povzbudivě na růst rostlin. A zejména se vypěstují zdravější rostliny.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 130.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> «Osvěžující a oživující sílu» heřmánkového preparátu smíme připsat éterizovanému draslíku, léčivou sílu éterizovanému vápníku. Tento se stává přijímavým pro uspořádávající astrální síly vyzařující z nadsmyslové bytosti heřmánku. Ve «svazování» těchto pozemských látek, draslíku a vápníku, nabývá éterické čili životní tělo rostlin větší formativní síly; může tak «vyloučit škodlivé fruktifikační účinky».&lt;ref&gt;Ebd., S. 129.&lt;/ref&gt; «Fruktifikaci» lze zde chápat jako správný proces na nesprávném místě: V půdě fruktifikují bakterie, houby atd. a starají se o rozkladné procesy až po mineralizaci, pak ale také ve spojení s půdními živočichy o přeměnu a {{SE|379}}<br /> <br /> Stavěcí procesy. Tam, v půdě, je to správné místo — nesprávné tehdy, když toto dění začíná bujeti o patro výše, ve stonku nad zemí, například v podobě viroz nebo bakteriálních a houbových onemocnění. Tomuto ničivému vzestupnému působení zemitého půdního živlu do oblasti stonků a listů brání organické hnojivo ošetřené heřmánkovým preparátem.<br /> <br /> Stejně jako ostatní hnojivé preparáty se heřmánkový preparát uchovává v rovnoměrně temperované, spíše zatemnělé místnosti v hliněných nádobách, které jsou ze všech stran obklopeny rašelinou. Rašelina izoluje proti vyzařování. Aplikace se provádí v dávkách v řádu trojprstové špetky, dva až tři gramy na 2 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; v zahradnickém provozu, v zemědělském na 10 až 12 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; hnoje nebo kompostního materiálu, tedy podle velikosti hromady. Osobní vztah, který člověk buduje v práci s hnojem, určuje správnou míru.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Brennnesselpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kompozice kopřivového preparátu ===<br /> <br /> Jako třetí v trojici spolu se řebříčkem a heřmánkem vykazuje kopřiva ve svém výrazném zjevu k oběma sotva příbuzenské rysy, zato v způsobu, jakým nakládá s draslíkem, vápníkem a navíc se železem. Sírový proces mocně proniká celou rostlinou shora dolů. Zprostředkovává kopřivě schopnost vyzdvihovat jmenované látky z jejich zemitě-anorganické povahy a vtělovat je do svých životních procesů. Rudolf Steiner ji označuje jako «die größte Wohltäterin des Pflanzenwachstums […] Die Brennnessel ist wirklich ein Allerweltskerl, die kann ungeheuer viel […] außerdem, dass die Brennnessel Kali und Kalzium in ihren Strahlungen und Strömungen fortführt, außerdem hat die Brennnessel noch eine Art Eisenstrahlungen, die fast so günstig sind dem Laufe der Natur wie unsere eigenen Eisenstrahlungen im Blute. Die Brennnessel verdient es eigentlich durch ihre Güte gar nicht, dass sie da draußen oftmals so verachtet in der Natur wächst. Sie müsste eigentlich dem Menschen ums Herz herum wachsen, denn sie ist wirklich in der Natur draußen in ihrer großartigen Innenwirkung, ihrer inneren Organisation eigentlich ähnlich demjenigen, was das Herz im menschlichen Organismus ist» («největší dobrodinitelka růstu rostlin […] Kopřiva je skutečně všeuměl, dokáže nesmírně mnoho […] kromě toho, že kopřiva odvádí draslík a vápník ve svých záření a proudech, má kopřiva ještě jakési železné záření, které je přírodnímu dění téměř tak příznivé jako naše vlastní železné záření v krvi. Kopřiva si svou dobrotivostí vlastně vůbec nezaslouží, že venku v přírodě roste tak často opovrhována. Měla by vlastně růst člověku kolem srdce, neboť je skutečně venku v přírodě svým velkým vnitřním působením, svou vnitřní organizací vlastně podobna tomu, čím je srdce v lidském organismu»)&lt;ref&gt;Ebd., S. 131.&lt;/ref&gt; ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#383|Obrázek 28]], s. 383). {{SE|380}}<br /> <br /> Celý růst kopřivy, její sklon pokorně růst všude tam, kde lidskou rukou přišlo něco do nepořádku – například na místech, kde vládne hniloba nebo kde leží hromady sutin, či na zanedbávaných pastvinách a tam, kde staré stroje rezaví v křoví, anebo na půdách s povrchově blízkou, železitou podzemní vodou, a dále tam, kde jsou v krajině vytvořena přechodová pásma, jako u mezí, břehů vodních toků, okrajů remízků a lesů. To vše, jakož i intenzivní zeleň listů – jde tu o působení dusíku, především však železa, bez nějž by se nemohl tvořit hořečnatý chlorofyl – a stejně tak přísný řád jejího bojovného, vzpřímeného zjevu svědčí o tom, že ovládá železný proces, výraz zvýšené síly Já. Kde roste, tam vytváří díky svému «velkému vnitřnímu působení» řád uprostřed mezi «Nahoře a Dole». Nastoluje harmonický vyrovnání jednostranných půdních procesů za vzniku mimořádně stabilního, drobtovitého mullového humusu.<br /> <br /> Nápadné je, že kopřivě chybí ostré zdůraznění polarity kořene a květu, příznačné pro složnokvěté řebříček a heřmánek – kopřiva náleží řádu ''Urticales''. Se svými nenápadnými květenstvími se zanořuje do listového patra horní třetiny stonku. Květy vyrůstají z paždí listů přísně křížovitě vstřícně a patrově nad sebou uspořádaných listů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#383|Obrázek 28]], s. 383). Prašníkové rostliny mají spíše podlouhlou čepel listu a zaoblené zoubkování listového okraje, kdežto plodonosné rostliny mají naproti tomu spíše přihrblou srdčitou čepel listu a ostře zašpičatělé zoubkování. Metamorfóza listů se naznačuje jen slabě: již v nejspodnějším listě se odhaluje typus rostliny s výrazným, ještě poněkud kulatým zoubkováním a porostem žahavých chloupků; ba již děložní listy takové nesou. Směrem vzhůru k prostřední části výhonku se čepel listu rozšiřuje do výrazné srdčitosti a ke špičce stonku se opět zužuje do jemně a ostře zoubkatých, kopinatých forem.<br /> <br /> To, co je korunujícím vrcholem kvetoucích rostlin, jejich zjevení podstaty v květu, ustupuje zcela do pozadí. Květy nenají okvětní lístky. Nažloutle zelené prašníkové květy vyrůstají v delší laty a visí uvnitř horního listového patra dolů; pestíkové květy jsou bělavo-zelené a drží se hustěji sdruženy v blízkosti stonku. {{SE|381}}<br /> <br /> Veškeré listové patro, čtyřhranný, uvnitř dutý stonek i květ jsou porostlé žahavými chloupky. Jsou to jednobunkové výrůstky epidermis, u báze zpevněné vápencovými usazeninami. Na vrcholku nesou zkřemenělou hlavičku, která se při dotyku odlomí. Žahavý chloupek píchá jako injekční jehla do kůže a uvolňuje jedovatou buněčnou šťávu způsobující pálení – ''urtizin''. Ten obsahuje mimo jiné látky (''histamin'', ''serotonin'', ''acetylcholin''), které se jinak vyskytují pouze u člověka a zvířete.&lt;ref&gt;Erdmut-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, S. 320.&lt;/ref&gt; V žahavých chloupkách odumírá do formy směrem k periferii rostliny fyziologický proces, jak je to ostatně charakteristické právě pro květ. Lze proto s plným právem říci: Nejenže jsou květy kopřivy staženy dolů do listového patra, nýbrž celý nadzemní výhonek je žahavými chloupky od nejranějšího mládí oděn jakousi podobou procesu kvetení.<br /> <br /> Kopřivy vyrůstají prostřednictvím stonkových výběžků (''rhizomů'') v kolonie dosahující výšky jednoho až dvou metrů. Výběžkové výhony jsou nažloutlé barvy, probíhají mělce pod, řidčeji nad zemí a vysílají ze svých uzlů tuhé, rovněž nažloutlé kořenové provazce do hloubky, z nichž pak bělavé jemné kořínky, bohatě větvené, prostupují svrchní půdou. Z uzlů ''rhizomu'' vyrůstají vzhůru vždy dvě rostlinky. Stoupají s rozhodnou vzpřímecí silou a přísně harmonickým, geometrickým řádem do výšky. Ostrovně se výhonky shromažďují a ohraničují se navenek do bojovného obalu, který v silně stínícím listovém patru uzavírá vnitřní prostor. Kopřivě je vlastní «vnitřní působení», jež se soustřeďuje v tomto vnitřním prostoru, pokračuje do kořenového prostoru a takto harmonizuje neuspořádaný život půdy a přeměňuje ji v plodný trvalý humus.<br /> <br /> V kopřivě se odehrává ten div, že v sobě samé stupňuje polaritu kořene a květu k vyšší jednotě. Sírový proces shora dolů a sal-látkový proces zdola nahoru zůstávají ve vyšší míře v pohybu; oba se vzájemně prostupují ve stupňování merkuriálně v listu. Tento děj je na vyšší vývojové úrovni srovnatelný s krevním oběhem. V jeho středu, v srdci, jež je zároveň středem mezi Nahoře a Dole, se potkává žilní a tepenný krevní proud. Potkávají se minulost a budoucnost v přítomném: Krev, která na periferii jednak vydává síly do fyzické činnosti těla, jednak se však obtěžkává proudem {{SE|382}}<br /> <br /> prožitků vykonaných činů, přichází jako žilní krevní proud do středu. Tam se odehrává syntéza, srdeční cítění vystupující z podvědomí až do vědomí. Žilní krev se v srdci – prostřednictvím plicního dýchání – proměňuje a obnovuje v tepenný krevní proud, který vytékající impulsuje k nové činnosti. Tak i kopřiva na úrovni rostlinného: «Kvete» ze svého středu, z listu, až k periferii celé rostliny. Zemitě vázané látky, draslík, vápník a železo, zakoušejí své «pozdvihující pročišťování», své éterizování, ne teprve v konečném stavu rozkvétání, onoho odumírání do formy, nýbrž astrální síly působí skrze síru takovým způsobem, že vtiskují proces kvetení celému dění růstu a udržují jej v pohybu. Tím kopřiva naplňuje «své velké vnitřní působení», jež ji činí «podobnou tomu, čím je srdce v lidském organismu».&lt;ref&gt;Ebd., S. 131–132.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V tom tkví pravděpodobně důvod, proč Rudolf Steiner pro kopřivu nejmenuje žádný zvířecí orgán, jímž by bylo zajištěno udržování éterického v pohybu přes květ. Orgán, který by v úvahu připadal, by bylo srdce. Srdce však není kožním orgánem, nýbrž svalovým, vlastní aktivitou nadaným orgánem. V něm se ve rytmu srdečního tepu sjednocují látkoměnný a smyslový proces; stávají se jedním. Srdce ztělesňuje syntézu z polarity obou procesů. Je zároveň činným nitrem a orgánovou obálkou. Kopřiva plní podobnou funkci na úrovni pouhé oživené přírody. Její skrz naskrz astralitou prostoupené tělo formativních sil ji uschopňuje přeměňovat silovou přirozenost zemitě-pevných látek – draslíku, vápníku a železa – uvězněnou v erdig-pevném v léčivá záření uspořádávající živé.<br /> <br /> Pokud jde o preparaci, jde o otázku: Jak lze tuto jedinečnou schopnost stupňovat v silový hnůj, který propůjčí půdě a pěstovaným rostlinám schopnost vlastní kopřivě? Jak mohou organická hnojiva statku přídavkem tohoto silového hnojiva – ba, jak může nakonec sama půda – «se stát vnitřně citlivou», takže vzestupné i sestupné procesy budou v tomto vyšším smyslu probíhat «rozumně», že se půda individualizuje vzhledem k těm rostlinám, jež chceme právě pěstovat? «Es ist wirklich etwas wie eine ‹Durchvernünftigung› des Bodens, was man mit diesem Zusatz von ''Urtica dioica'' wird bewirken können.» («Jde skutečně o cosi jako ‹prorozumnění› půdy, čeho bude možno dosáhnout tímto přídavkem ''Urtica dioica''.»)&lt;ref&gt;Ebd., S. 133.&lt;/ref&gt; {{SE|383}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 28, S. 383.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 28: Die Stoffkomposition des Brennnesselpräparates im Durchgang eines Jahreslaufes.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Toho lze dosáhnout, vystaví-li se nadzemní výhonek kopřivy – v stonku a listu temně zelené, ke květu přišlé – polaritě, která ji pozdvihuje nad vlastní přírodou vázané dění jejího typového tvarování. Tím dochází k opětovnému stupňování, k syntéze nové látky v živém – kopřivovému preparátu. Kopřivy se skosí, přehnou nebo lépe hrubě posekají a «lehce nechají provadnout» (Obrázek 28).<br /> <br /> V úrodné svrchní půdě se vykope ne příliš hluboká jáma, vloží se do ní hmota, obklopí se trochou rašelinné moučky a opět se zakryje zemí. Na tomto místě zůstane celý rok a je tam vystavena jak zimním, tak letním silám. Po roce se rozkladem a pokročilou humifikací silně scvrklá hmota vykope a v rukou se ocitá hotový preparát – nová, astrálně zářivá látkovost. Praktické zacházení vyžaduje velkou pozornost, pokud jde o správný stav provadnutí; také by se při vadnutí mělo vyhnout přímému slunečnímu ozáření. Při příliš vlhkém stavu kopřivové hmoty snadno dochází k nežádoucím chybným kvašením a při příliš silném osvětlení k černání. Musí být ve stínu, {{SE|384}}<br /> <br /> nejlépe za přívodu teplého vzduchu, přisušena. Aby ji bylo možné po roce v zemi najít, používají se často staré lněné pytle, mělké a tenkostěnné dřevěné zelninářské bedny nebo drenážní keramické trubky, do nichž se nacpe. V posledním případě se získá z velké části humifikovaná černá hmota.<br /> <br /> Co platí i pro ostatní do země zahrabávaná preparáty, platí obzvláště pro kopřivu: Posouzení, zda je preparát více či méně zdařilý, nezávisí na stupni humifikace, nýbrž na volné struktuře preparátu, příjemném zápachu a především na tom, aby okolní půda byla v dobře provzdušněném, drobtovitě živém stavu. Rozhodující je, aby síly periferie zprostředkované přes zemi mohly vstoupit do vztahu s do éteru pozdviženými substancemi preparátních rostlin a být zachovány.<br /> <br /> Všechny hnojivé preparáty, s výjimkou preparátu z kozlíku, se vkládají odděleně do kompostových a hnojových hromad do 30–50 cm hlubokých otvorů, při vzdálenosti 50 cm až 3 m, podle velikosti resp. délky hromad. Kopřivový preparát, tak blízký funkci srdce, se vkládá zpravidla uprostřed na hřbet hromady; čtyři sourozenci mají, navzájem posunuty, svá místa na bocích. Jejich účinnost je astrálně zářivá – tedy taková, která se v smyslové skutečnosti kvalifikuje, avšak nikoli měřitelně kvantifikuje.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_Frage_der_Stoffumwandlung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K otázce přeměny látek ===<br /> <br /> K otázce přeměny látek přicházejí v úvahu tři různé kvality:<br /> <br /> 1 Spaluje-li se organická látka — uhlí nebo dřevo —, pozorujeme, jak její látkové složení mizí a jako produkty přeměny se objevují jiné látky, například plyny a popel. Naopak celá řada vzájemně reagujících látek se přeměňuje v novou kompozici, v novou sloučeninu — například uhlík, kyslík, dusík, vodík a síra se přeměňují v bílkoviny. Celé přírodní dění odhaluje ve všech svých jevech neustálou přeměnu látek. <br /> <br /> 2 Určité anorganické prvky — například uran, thorium a další, jakož i přirozené draselné soli (radioaktivní ⁴⁰K je obsažen v draslíku zhruba v 0,12 %) — vysílají v nerytmickém sledu měřitelné záření; v rozpadové řadě vznikají produkty přeměny {{SE|385}}<br /> <br /> (izotopy i prvky s nižší atomovou hmotností). Tyto záření-procesy se vymykají bezprostřední vnímatelnosti; působí takříkajíc zdola, z pod-přírody, do přírodního dění. Vyvolávají nemoci a působí v konečném důsledku smrtelně.<br /> <br /> 3 Od semene po plnou utvárenost forem rostlin, od zárodku po tělesnou dotvořenost zvířete i člověka, probíhají v neustálé přeměně látek procesy výstavby, odbourávání a přestavby. Zde působí život tvořící princip, něco nadsmyslově-bytostného, co si v přírodním bytí vytváří smyslově vnímatelný odraz. Zde silou svého bytí proniká do přírody bytostná skutečnost Přírody.<br /> <br /> Preparáty jsou látkovými kompozicemi, které — každý svým způsobem — «hnojí» ono pod bodem 3 uvedené vztahové předivo mezi Přírodou (Kosmem) a přírodou (Zemí). Přitom trojici preparátů z řebříčku, heřmánku a kopřivy náleží zvláštní význam. Vyvolávají zvláštní druh přeměny látek: zemí vázané prvky draslík a vápník jsou v životním kontextu rostlin nejen éterizovány, ale získávají vlastnosti, které je přibližují způsobu účinku dusíku. Stávají se nositeli astrálních sil, nebo se nakonec zcela přeměňují v dusík. Rudolf Steiner k tomu dává následující pokyny: „neboť v organickém procesu leží tajemná alchymie, která například draslík, pracuje-li tím správným způsobem, skutečně přeměňuje v dusík, a dokonce i vápník, pracuje-li správně, skutečně přeměňuje v dusík&quot;. A dále: „mezi vápníkem a vodíkem existuje vzájemný kvalitativní vztah, který je podobný kvalitativnímu vztahu mezi kyslíkem a dusíkem ve vzduchu. […] Pod vlivem vodíku je neustále vápník a draslík přeměňován v cosi dusíkového a nakonec ve skutečný dusík. […] Ten je právě nesmírně užitečný pro růst rostlin, ale musíte si jej nechat vytvořit takovými metodami, jak jsem je popsal&quot; — to jest uměleckým tvářením substanciálních procesů vznikání v organismu zemědělského podniku. Jako jsou pro malíře plátno, barva a štětec prostředky jeho umělecké tvorby, tak jsou pro zemědělce zemí a její oživování prostřednictvím výroby a použití preparátů. {{SE|386}}<br /> <br /> V předchozích citátech je z duchovního bádání dotknuto záhady transsubstanciace. Jak se lze k řešení tohoto problému přiblížit? Jistě ne týmž způsobem myšlení, jímž se člověk snaží rozluštit záhady anorganické přírody. Oba výše citované kvalitativní vztahy stojí vůči sobě polárně. Ten mezi kyslíkem a dusíkem ve vzduchu je rozhodující pro dýchání u zvířete a člověka. Obě látky konstituují vzdušný živel ve velké míře, obě se nacházejí ve vzduchu v plynném, anorganicky-neaktivním stavu. Obtékají rostlinný výhonek zvenčí. Jinak se věci mají s pozemskými látkami draslíkem a vápníkem. Ty jsou životní organizací rostliny povzneseny z jejich uvězení ve fyzické látkovosti, v «materiálu», do sféry živé účinnosti. Lze to pochopit takto: Určité rostliny, léčivé rostliny, jako právě řebříček, heřmánek a kopřiva, mají schopnost — silou svého éteru životního těla — uvést do pohybu organizaci látek draslíku a vápníku, ztuhlou do fyzična, z jejich spoutanosti ve formě. Ve svém zjevném obraze a svých vlastnostech jsou otiskem svého stavu, který byl ještě naplněn životem na raných evolučních stupních. Jak minerální forma vstupuje do životního procesu těchto rostlin, nabízí se myšlenka, že draslík a vápník se novým způsobem stávají přístupnými pro působení nejbližšího vyššího bytostného článku — éterického těla těchto látek. Jeho bytostnou skutečnost nachází duchovní badatel v nadsmyslném světě ducha, který jako nejnižší oblast hraničí s fyzicko-smyslovým. Nové, z budoucnosti působící duševně-astrální vývojové impulzy mohou pak tyto látky, obdarované jim vlastním životním tělem, uschopnit, aby se otevřely svým bytostným článkům, jejichž domov leží v ještě vyšší duchovní oblasti. Pozemské látky draslík a vápník se touto cestou stávají «dusíkovými», tím že samy se stávají nositeli duševně-astrálních sil. Přebírají vlastnosti dusíku, který ze své přirozenosti je ve všech životních procesech nositelem astralického světa, jenž zjevuje typus. «Dusík je v pravdě tím, kdo je nositelem počitku.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 74.&lt;/ref&gt; V oživené přírodě zpřítomňuje v tvorbě bílkovin životní procesy, které pocházejí z rané minulosti Země, prošly vývojovými stupni a staly se nyní «dílem» stvoření.<br /> <br /> O zpětné vedení draslíku a vápníku do jejich éterického stavu se stará jejich zvláštní kvalitativní vztah k vodíku. Jak tito {{SE|387}}<br /> <br /> Jako tvůrci solí sestoupili nejhlouběji do stavu čistě pozemského, kdežto vodík je ten, «kdo je tak blízko, jak jen možné, příbuzný s fyzickým, a zároveň, tak blízko, jak jen možné, příbuzný s duchovním».&lt;ref&gt;Ebd., S. 75.&lt;/ref&gt; Při svém budujícím působení v organickém používá síry a stejně tak při svém rozkládajícím. «Nese vše to, co je jakkoli utvářeným, oživeným astrálnem, zpět do šíří světového prostoru […] Vodík vlastně vše rozpouští.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 76.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Nyní je to zřejmě tento zmíněný kvalitativní vztah u řebříčku, heřmánku a kopřivy, skrze nějž vodík uvolňuje vázanost draslíku a vápníku v jejich formě a astrálno, které do této formy ztuhlo, vyvádí do «neurčitého, chaotického světového prostoru».&lt;ref&gt;Ebd., S. 76.&lt;/ref&gt; Tím může v těchto rostlinách éterické draslíku a vápníku znovu natolik přijít do pohybu, že se — zprostředkováno sírou — může stát nositelem nového světa sil přicházejícího z budoucnosti. Draslík a vápník se přeměňují na dusík, pokud se v tomto smyslu stávají nositeli této nové astralitu. Lze pak říci, že vzdušný dusík opakuje v přítomnosti to, co patří minulosti. Kdežto pozemské látky draslík a vápník, rovněž proměněné k nošení astrálních sil, umožňují přítomnosti to, co patří budoucnosti.<br /> <br /> Ale jak lze jednomu a témuž látku, dusíku, přisoudit dvě tak polárně protikladné kvality působení? Podle dnešního vědeckého pojetí existuje pouze jedna jediná — ta, která se odvozuje z jeho anorganických, fyzikálně-chemických vlastností. Připustíme-li jako jedině platný způsob myšlení, který leží tomuto pojetí v základě, pak je otázka oprávněná: Proč tímto složitým způsobem nechávat vznikat tak nepatrná množství dusíku, je-li ho v ovzduší nadbytek? Stačilo by přece jen dostatečně obohatit osevní postup luskovinami a mít po ruce dostatek organického hnojiva, aby byla zajištěna potřeba dusíku pro reprodukující růst. To je pohled, jenž denní zkušenosti myšlení zpřístupňuje pouze část skutečnosti. Jsou-li v rostlině síly uzavřené ve fyzickém oživovány jejím étericko-organickým uspořádáním a v živočichu pronikány jeho astrálním tělem, přicházejí do pohybu; tehdy {{SE|388}}<br /> <br /> nepodléhají již déle svým ryzím fyzickým zákonům, nýbrž oněm vyšším zákonům oživujícího éterična a tvořivého astrálna.<br /> <br /> Tím umožněná proměna mrtvé anorganické látkovosti dává rostlině, živočichu a člověku možnost vtělit se na Zemi. Vtělení jsou opakováními vývoje z pradávné minulosti; jsou to pochody železné nutnosti. Pouze člověk může — mocí své inkarnované duchovní duše — své jednání jako vývoj do budoucnosti svobodně sám určovat. To však znamená, že silou svého Já průběžně zduchovňuje tělobudující síly a substance, transsubstanciuje je. To charakterizuje pravou evoluci lidské budoucnosti.<br /> <br /> Z duchovního bádání leží v «Zemědělském kurzu» Rudolfa Steinera popis cesty, jak — ve svobodném konání, v přípravě biologicko-dynamických preparátů — lze vyrábět hnojivé látky, které propouštějí zdi železné nutnosti díla-ztuhlého makrokosmu vývojovými impulsy, tedy přivádějí do přítomnosti síly z budoucnosti.<br /> <br /> Skutečnost, že v případě trojice preparátů řebříčkového, heřmánkového a kopřivového je trojice zemských čili Sal-látek — zemské kovy draslík, vápník a železo — podrobena preparaci, skrze níž se samy za spoluúčinkování vodíku a dusíku stávají nositeli astrálních sil, je pochodem transsubstanciace. Tím je překračována hranice, kterou klade příroda. Výkonnostní kvalita tohoto druhu dusíku je z tohoto hlediska chápana jako polárně protikladná oné, jíž je evolučně rozhodující tvořivá síla obyčejného dusíku v hospodářství přírody. Dusík vytvořený preparací řebříčku, heřmánku a kopřivy je takovým, «který je právě tak nesmírně prospěšný pro růst rostlin».&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 137.&lt;/ref&gt; Preparáty řebříčku, heřmánku a kopřivy míří jako hnojivo na to, aby — ve spojení s duševním vývojem člověka — ve světě, jenž se stal «dílem», zakládaly nový vývojový potenciál. Zacházení s preparáty je odpovědí na poznámku Rudolfa Steinera: «Stojíme [od začátku 20. stol.; poznámka autora] před velkou přeměnou nitra přírody.»&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 58.&lt;/ref&gt; Tato přeměna se může obrátit k dobrému pouze tehdy, jde-li ruku v ruce s velkou přeměnou duševního vzdělání lidí. Kde k tomu nedochází, vzniká zkáza. {{SE|389}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Eichenrindepräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kompozice přípravku z dubové kůry ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Eiche,_ihre_Rinde_und_Borke&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Dub, jeho kůra a borka ====<br /> <br /> Mezi přípravkovými rostlinami je dub, dub letní (''Quercus robur''), pro naše zeměpisné šířky nejreprezentativnější dřevnatou trvalou rostlinou. K preparaci se z něj používá kůra nebo borka. To překvapuje tím více, že u všech ostatních přípravkových rostlin se k preparaci používají květní úbory — nebo, jako u kopřivy, pro její květnatý charakter celý výhonek. Květ dubu je jednodomý a ještě nenápadnější než květ kopřivy. Jen ve tvaru listů a v plodním tělísku sedícím v číšce, v žaludu, se nezaměnitelně odhaluje typ tohoto stromu. Chceme-li se v obrazném nazírání přiblížit jedinečnosti stromové přirozenosti dubu, je třeba obrátit pohled na pomalé, postupné dění jeho mohutné, sebeprosazující se statně-suchobýlné podoby — a na tomto pozadí na substanční dění, které se projevuje jednak v utváření kůry a borky, jednak v tvrdém odolném jádrovém dřevu. Toto substanční dění vychází z oživené kambiumzóny směrem dovnitř i ven a v obou směrech se jako konečný produkt rostlinného dění opět přibližuje minerálnímu. Duchovní badatel přitom poukazuje na význam procesu vápníku v dubové kůře a na to, jak tento proces udržuje rostliny zdravé: «vytváří řád, když éterické tělo působí příliš silně».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 134.&lt;/ref&gt; V živé zóně, v lýku kůry, se vedle tříslovin a jiných aromatických látek v jednotlivých buňkách tvoří organická vápníková sloučenina, šťavelan vápenatý, který krystalizuje v buněčných vakuolách a v borce se formuje do krystalových drůz a — protože je těžce rozpustný ve vodě — tam dlouho přetrvává.<br /> <br /> Po klíčení vysílá dub svůj kůlový kořen do hloubky, za nímž následují boční čili srdcové kořeny pronikající do stejně velkých hloubek. Na tyto nasedají mohutné boční kořeny horizontálně silně se rozrůstající do šířky, jež zase periferně ženou takzvané tažné kořeny do hloubky.&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: ''Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen'', Dornach 2005, 154 S.&lt;/ref&gt; Vzrostlý dub tvoří — jako zrcadlový obraz rozlehlé koruny stromu — jakousi rovněž mohutnou «kořenovou korunu» v hlubinách země. Jeho {{SE|390}}<br /> <br /> Se svým celkovým vzrůstem a substančními procesy v něm vydává svědectví o tomto sepětí se zemí.<br /> <br /> Výhonek mladého dubu roste, s přeslenitě nasedajícími větvemi, svisle do výše a v tomto vzrůstovém typu se podobá jiným listnatým stromům. Nezaměnitelně se však praobraz dubu projevuje od mládí v tak charakteristickém, v čepeli zlaločnatěném a zubatém dubovém listí. Teprve po zhruba dvaceti letech mládí se mění zjevný obraz letního dubu do jemu vlastní vzrůstové formy — široce se rozklenující, nepravidelně-volnější a světlem prostoupené koruny stromu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]], s. 401). Co se ve tvaru listů od samého počátku jen naznačovalo, zachvátí v následujících desetiletích mocně celý strom. Mohutná vzrůstová síla, jež může přetrvávat ještě v tisícileté dubové, působí ve všech jeho článcích jako zadržovaná — patrno na tom, jak vodivé výhonky loňského roku zaostávají a přerůstají je výhonky postranní, čímž vzniká nepravidelný průběh postranních větví, které se vyvíjejí jako kmeny. Rovněž se listy na špičce výhonku shromažďují v chomáče; kmen se «vzdouvá» dovnitř k veliké tvrdosti dřeva, ven k hutné, trvale přiléhající borce.<br /> <br /> S postupujícím tloušťkovým přírůstem mizí po zhruba dvaceti letech — pro svou hladkost a lesk tak nazývaná — zrcadlová kůra a na její místo nastupuje charakteristická rozpukaná borka.<br /> <br /> S odkazem na zvláště ideální strukturu vápníku&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 134: «In Bezug auf dasjenige, was dann als Kalzium zutage tritt, ist dasjenige, was an Kalziumstruktur in der Eichenrinde vorhanden ist, das alleridealste.»&lt;/ref&gt; hovoří Rudolf Steiner o dubové kůře; botanicky od ní odlišený pojem borky zůstává nezmíněn. To vedlo k různým názorům na to, která z obou — zrcadlová kůra, nebo borka — má být k preparaci použita. Hoerner ve svém důkladném a obsáhlém zpracování rozhodně pléduje pro zrcadlovou kůru mladého stromu, tu, jež se kdysi jako dubová kůra používala ke koželužskému zpracování kůží.&lt;ref&gt;Erdmut-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, 512 S.&lt;/ref&gt; {{SE|391}}<br /> <br /> V botanickém smyslu je to kůra — epidermou uzavřená živá tkáň lýka. V této knize však budiž dáno slovo borce. Budiž to v následujícím podrobněji zdůvodněno. Kůra se zraku vytrácí, jakmile dub doroste do své bytostně vlastní podoby. Rozšiřuje se v borku tím, že každoročně se obnovující lýkové pletivo směrem k periferii odumírá. Přechod k borce pak tvoří {{SE|392}}<br /> <br /> sekundární dělivé pletivo, korkové kambium, jehož buňky chrání lýkovou kůru před vnějšími vlivy a odumírající lýkové pletivo přeměňují v borku. Borka se vytváří zevnitř ven z každoročně odumírajících zkorkovatělých vrstev korového pletiva, přičemž tyto vrstvy na sobě ulpívají.&lt;ref&gt;Existuje důkladná práce Jana Alberta Rispense, která věnuje celou kapitolu otázce kůry a borky. Shrnuje: Lýko a asimilující korkový parenchym představují vlastně to listové, odumírající korková kůra a borka květní a plodový orgán kmene. – Jan Albert Rispens: ''Učíme se rozumět stromům'', Stuttgart 2018, s. 157.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V důsledku tloustnutí kmene a rozložitých větví puká borka do hlubokých štěrbin. Korkové buňky chrání odumřelé lýkové pletivo před rozkladem a tím i šťavelan vápenatý a část méně těkavých éterických olejů a aromatických sloučenin a jejich derivátů, které se vytvořily v kůře. U aromatických sloučenin se jedná o uhlovodíky, jejichž konečným produktem je vysoce polymerizovaná pryskyřice. Když Rudolf Steiner hovoří o tom, «že dubová pryskyřice je ještě poměrně účinná»&lt;ref&gt;Srov. Rudolf Steiner: ''Duchovněvědné základy pro zdárný rozvoj zemědělství'', GA 327, odpovědi na otázky z 13. června 1924, Dornach 1999, s. 147.&lt;/ref&gt; – jako takový sekret u dubu neexistuje –, má tím jistě na mysli nízce polymerizované mezistupně vedoucí k pryskyřici. Jsou to mimo jiné lehce těkavé vonné látky, příbuzné sekretům květů, nebo aromatické uhlovodíky obsažené v rostlinných olejích. Ty vznikají během fáze odživotňování rostliny směřující ke květu. «Vyprchají» – zčásti prostřednictvím vodíku, který se stal procesuálním «samovládcem» – do nerozlišitelnosti kosmu;&lt;ref&gt;Srov. tamtéž, přednáška z 11. června 1924, s. 75: «do nerozlišitelnosti vesmíru».&lt;/ref&gt; nebo jsou, jako v případě borky, méně těkavé a díky obalu z korku zůstávají déle zachovány. Tyto látky «blízké květu» vděčí za své složení tvarotvorným silám kůry a jejímu odživotnění do astralizované formy borky. Z borky vyprchal život, stejně jako se to děje v procesu směřujícím ke květu. Síly astrálna zůstávají zachovány v organické «struktuře» dubové borky, která v sobě uzavírá aromatické látkové útvary příbuzné květu a také krystalizovaný šťavelan vápenatý. Dub tedy vytváří teprve v borce strukturu, která vápníku propůjčuje mocnou sílu uzdravující rostliny a kterou lze na cestě následných preparačních kroků zužitkovat pro půdu a rostliny.<br /> <br /> Duby kvetou teprve tehdy, když je koruna stromu plně vyvinuta.&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: ''Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen'', Dornach 2005, 154 S.&lt;/ref&gt; To nastává přibližně v šedesátém roce věku. Květ si člověk sotva povšimne; teprve když v tomto pokročilém věku v září a říjnu padají žaludy, upozorňuje nás na hlubokou proměnu v životopisu stromu. V návaznosti na předcházející úvahu vyvstává otázka: Nekvetou snad duby a nenesou plody dávno předtím, než viditelně kvetou a plodí? V celé stromové přírodě, a zvláště příznačně u dubu, se vyvrací země naruby.&lt;ref&gt;Viz: Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 12. Juni 1924, S. 90.&lt;/ref&gt; Neodehrává se snad v tomto procesu vyvracení již jakýsi květ a plodotvorba — jen zastavená v kmeni a větvích, jakoby uvízlá na půli cesty? Přihlédneme-li k příčnému průřezu dubového kmene, nacházíme v horizontálním uspořádání ''Tria Prinzipia'' Paracelsa v samotném utváření kmene. Na okrajové zóně kmene se objevuje, pouhým okem sotva rozpoznatelná, životní vrstva kambium, která, skryta pod kůrou, objímá strom jako zelený list. Z této vrstvy roste dovnitř vodivé pletivo ''xylému'', jež přivádí nahoru vodu a soli a které — pohledem z horizontu — jako by „koření&quot; v oživnutém běli. V tom jsou, tak jako v sorpčním komplexu půdy, skladovány asimiláty a znovu mobilizovány. Je to zóna procesu „Sal&quot;. Směrem k jádru kmene odumírá bělové dřevo; mineralizuje se tak říkajíc v jádrové dřevo ukládáním dřevních látek, jako jsou ligniny a deriváty tříslovin, na ochranu před hnilobou.<br /> <br /> Směrem ven vystupuje z kambiu buněčné pletivo sítkovnic (''floém''). To vede asimiláty do všech nezelených částí stromu. Na ně navazuje pletivo kůry, čili lýko. Vnější pokožka, čili epidermis, pak poskytuje ochranu před větrem a počasím. Ta přivádí formu rostliny k zjevení. Kůra obsahuje různá buněčná pletiva, která zčásti obsahují chlorofyl, tedy absorbují světlo, jakož i jednotlivé buňky, jež ve svých vakuolách tvoří krystaly šťavelanu vápenatého. Celkově panuje v kůře intenzivní, zadržovaná a ke tvaru směřující látková přeměna. Tvoří se látky příbuzné květům, aromatické sloučeniny, jako třísloviny a jejich deriváty. V obrazu trojnosti Sal, Merkur a Sulfur lze v příčném průřezu kmene, v tenké, neobyčejně oživené obalové vrstvě kůry, rozpoznat stlačený, zadržený, merkuriální výhonkový růst, který se nevymkl v výhonek a {{SE|393}}<br /> <br /> listový charakter. Tato listově-výhonková povaha kůry je podpořena tím, že listové pupeny vyrůstají z kůry, a tím, že výhonkové pupeny procházejí kůrou a stojí v spojení s kambiem. Minerální vměstky a vznik uhlovodíků, jakési sulfurizování, poukazují na zadržený kvetební proces stále ještě ovládaný růstovými silami. Kůra stojí, skrze kambium prostřednictvím merkuriálních dřeňových paprsků, v spojení s dřevním tělem.<br /> <br /> Jako se přeměňují stonek a list rostliny v květ, tak pokračuje kůra jakoby v metamorfóze v borku. Tato proměna se děje tak, že namísto epidermis se utváří sekundární kambium, korkové kambium (*fellogén*). Z toho vzniklé pletivo korkových buněk spojuje a obklopuje rok od roku odumírající vnější vrstvu kůry, a tím i v ní obsažené minerální vměstky a méně těkavé aromatické sloučeniny.<br /> <br /> Jako dokonale vyvinutý květ odumírá do tvaru a barevnosti a do rozprchávajících se vonných látek, tak odumírá listově-výhonkový růst dubu do borky. V ní se stává vším, co bylo dříve prožito, strnulá, mrtvá forma; co bylo zelené, stává se zemitě hnědým a načervenalým, a co bylo vázáno na lehce těkavé aromatické látky, je rozvoněno. Takto nahlédnuto, dovršuje se v borce ještě zemskonaklonění a nedokončený kvetební, resp. sulfurizační proces. Látky se ještě zcela nevymkly svým fyzickým zákonitostem. Vápník však, povznesen do života rostliny, vstupuje do sloučeniny s v tomto životě vzniklou, sulfurickou šťavelovou kyselinou. Krystalizuje do šťavelanu vápenatého v různých krystalových formách: romboedrické, tyčinkovité a jehlicovité nebo oktaedrické v dvojitých pyramidách. Rozlišujeme krystalový písek, jednotlivé krystaly, dvojčata, drúzy a sférity.&lt;ref&gt;Hermann von Guttenberg: ''Lehrbuch der allgemeinen Botanik'', Berlin 1952, 641 S.&lt;/ref&gt; Šťavelan vápenatý vzniká v buněčné plazmě. Krystaly jsou v mladistvém stadiu vždy obaleny plazmatickým obalem, jenž v borce zrající odumírá. Co v borce ze všemožných látkových kompozic kůry zůstává, jsou těžko těkavé uhlovodíky a krystaly šťavelanu vápenatého. V posledně jmenovaných leží vápník ve struktuře, která svůj otisk obdržela z životní souvislosti dubu. Z borky ustoupil život; astrální však, jež tuto strukturu (formu) vytvořilo, zůstává s fyzicko-látkovým spojeno, tedy i s<br /> <br /> weniger hoch polymerisierten Kohlenwasserstoffen sowie mit den in diesen Lebenszusammenhang eingebetteten Kalziumoxalátech. Borka zůstává pevně spojena s kůrou. Proces, který se v borce dovršuje, lze přirovnat k hnojivé účinnosti kompostu: uděluje půdě něco, «co má sklon velice silně prostupovat astrální do zemitého bez oklik přes éterické».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 94.&lt;/ref&gt; Tento proces se dovršuje na nejvyšší úrovni v květu. Pod přesilou sulfurizačního procesu, rovnoznačného s astrálním působením, květ rozkvétá – přičemž zároveň do tohoto obrazu formy a barvy odumírá a tím svou bytost v obraze odhaluje. V květu se uskutečňuje úplná proměna fyzického, pozemsko-látkového. V borce se rovněž uskutečňuje jistý druh blühprozessu, který však na nižší úrovni zůstává v polovině cesty. Nedochází k látkové přeměně, nýbrž k sulfuricky-astrálnímu zachování organo-minerální látkové kompozice, jež vypadla ze života kůry a byla vtlačena do určité organické «struktury». {{SE|394}}<br /> <br /> Obrátí-li se pohled na stromy tvořící borku, jako je dub, lze si říci: Borka je výrazem zemitého blühprozessu přetrvávajícího přes roční období, který – v souběžnosti s kůrou, kambiem, bělí a jádrovým dřevem – stromu uprostřed proměny ročních období propůjčuje trvalost. V tomto smyslu je výchozí látkou pro preparát z dubové kůry rovněž látkovost vzešlá z procesu podobného kvetení. To potvrzuje odpověď Rudolfa Steinera na otázku posluchače: «Přichází v úvahu celá kůra?» «Vlastně jen vnější vrstva kůry, ta se rozpadá, když se odloupne.»&lt;ref&gt;Ebd., Fragenbeantwortung vom 13. Juni 1924, S. 147.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Co je stromu jako takovému obecně vlastní – silné zahuštění astrality v koruně stromu –, vyznačuje dub zcela zvláštním způsobem. V tom je dub příbuzný kopřivě, avšak ve smyslu obráceném. Pro kopřivu je charakteristická její mimořádná «vnitřní působnost». U dubu naproti tomu jakási vnější působnost, silná přitažlivost pro svět hmyzu, ba přímo kolébka pro mnohé jeho druhy. V kořenové oblasti jsou to larvy celé řady zejména broučích druhů, v trouchu dutého starého kmene mimo jiné larva roháče obecného nebo v oblasti listů žlabatky. Jejich obydlí, hálka, je symptomatické pro působení astrality zvířete. Žlabatka způsobuje, že prostřednictvím {{SE|395}}<br /> <br /> hormonálním vlivem dvojrozměrnost dubu listů z místa kladení vajíčka přerůstá do sféroidní hálky, tedy do trojrozměrnosti. V hálce, která ukrývá larvu, se list přetváří v jakýsi kulovitý kožní orgán — živinami bohaté nitro, které se uzavírá vůči vnějšku. Hálky se vyskytují i na jiných dřevinách. Dub jako jediná hostitelská rostlina dokáže vyprodukovat přes 100 různých druhů hálky.&lt;ref&gt;Eduard Strasburger: ''Lehrbuch der Botanik'', Stuttgart 1978, S. 422.&lt;/ref&gt; Pozoruhodný je vysoký obsah tříslovin a barviv v hálkách, což opět ukazuje na předčasnou sulfurizaci v oblasti listu, podobně jako v kůře a borce.<br /> <br /> Teprve pohledem na zjevný obraz dubu letního, na jeho zvláštní látkové procesy, na jeho vztah ke světu hmyzu a k silám periferie, lze se přiblížit k porozumění výroku geistesforscher, že »to, co je v dubové kůře přítomno jako vápencová struktura, je to nejvýše ideální«, co může na cestě dalšího preparování vyprodukovat hnojivo, které »dokáže profylakticky potírat rostlinné choroby«.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 134.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Haustierschädel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Lebka hospodářského zvířete ====<br /> <br /> Tak jako stojí dub zcela osamocen mezi preparátovými rostlinami, tak zdánlivě osamocen stojí i obalový orgán ze světa zvířat sloužící k preparování dubové kůry-borky — lebka domácího zvířete: »Je téměř jedno, od kterého z domácích zvířat pochází.«&lt;ref&gt;Ebd., S. 135.&lt;/ref&gt; Tento výrok duchovní vědy opět skrývá velká záhada. U ostatních preparátů je obalový orgán striktně přiřazen určité živočišné čeledi, jako ušlechtilé zvěři, nebo určitému živočišnému druhu, kravě jako domácímu zvířeti; zde však, v případě preparování dubové kůry, nehraje živočišný druh žádnou roli — záleží jedině na tom, aby bylo naplněno bytostné povahy domácího zvířete. Na zvláštní vlastnosti tělesné stavby a duševních způsobů chování bylo pojednáno v kapitole »Die Haustiere – Organe im Hof- und Landschaftsorganismus« (str. 126 a násl.). Tyto jsou velmi proměnlivé a liší se co do výraznosti i zaměření zásadně od jejich příbuzných žijících ve volné přírodě. Avšak co dělá — přes hranice druhu, čeledi i řádu — zvíře domácím zvířetem? Od chvíle, kdy bylo degradováno na pouhý užitkový kus v průmyslovém chovu, obsah pojmu domácí zvíře vyprázdnil. Nabývá {{SE|396}}<br /> <br /> teprve tehdy znovu nabývá váhy, když si uvědomíme, že u domácích zvířat jsou jejich vznik, jejich duševní otevřenost vůči člověku, jejich schopnost sloužit mu — Schöpfungen des Menschen. Domácí zvíře vděčí za své bytí a bude mít svou budoucnost skrze přízeň a lásku člověka. Tyto mu nepřetržitě dávají něco, co od přírody nemá. A právě tento dar se vepsal do tělesné formace domácího zvířete — až do fyzické výstavby kostní soustavy. Jako dub propůjčuje vápníku v kůře-borce ideální strukturu, tak vápník a jeho sloučeniny v téměř mrtvém lebečním kosti skrze domácí zvíře. Na to navazuje otázka: Jak je tomu v tomto ohledu s hybridizovanými nebo geneticky manipulovanými a digitálně chovanými užitkovými zvířaty? Lze takové lebce užitkového zvířete ještě přiznat kvalitu lebky domácího zvířete? Domácí zvíře musí být znovu poznáno ve své jedinečné bytostné povaze. Skrze ducha a ruku člověka musí být nepřetržitě kousek po kousku vyzdvihováno ze svého pouhého zvířecího bytí. To není pouhá otázka šlechtění, jak ji dnes chápeme, nýbrž otázka výchovy. Domácí zvíře potřebuje výchovu, aby se stalo domácím zvířetem, jako člověk ji potřebuje, aby se stal člověkem. Tuto výchovu zvířete k domáckovosti provádět vědomě a způsobem odpovídajícím jeho bytostné povaze — to je umění, které zvíře pozdvihuje nad instinkty zděděné z přírody. Domácí zvíře se jistým způsobem vzdává moudrých instinktů své divoké formy. Je v odpovědnosti člověka, aby tuto ztrátu více než vyrovnal. Protože zvíře nemá Já, potřebuje výchovné vedení skrze Já člověka. To dnes — poté, co tradiční praktiky selského vztahu člověka ke zvířeti vyhasly — vyžaduje poznání zvířecí bytosti, skrze něž samotné užívání znovu získává výchovnou hodnotu. Biologicko-dynamické chovatelství spočívá na tomto přístupu. Kde se v tomto smyslu prohloubeného porozumění pracuje na domáckovosti a na jejím stávání se, tam lze očekávat, že se naleznou takové lebky, které plní jim určený úkol při přípravě preparátu z dubové kůry. Totožnost užívání a výchovy byla kdysi názorně zřejmá v chovu koní — například u tažných koní zapřažených před vůz nebo pluh. Poté, co celý svůj koňský život vedeni uzdou konali svou práci, používal biologicko-dynamický Landbau rád jejich lebky pro preparaci. Tažný kůň (prozatím?) dosloužil. Dnes je obecně v užívání lebka krávy, která pak také — při včasné podzimní porážce — dodává orgánové obaly pro {{SE|397}}<br /> <br /> kamillový a löwenzahnový preparát. Případně se používají i ovčí nebo kozí lebky.<br /> <br /> Lebka se člení na obličejový a mozkový oddíl. U novorozených zvířat tvoří oba ještě jednotnou, přibližně kulovitou podobu, jakou si člověk zachovává po celý svůj život. Obličejová část lebky se pak v krátkém mládí zvířete prodlužuje a od té doby určuje celkový tvar hlavy. Hlava tam jaksi hrozí být přerůstána silami látkovéhoprostupována silami látkovéhoohrožena přehlcením ze strany látkové výměny. Tento jev a jeho zvládnutí vystupuje zvlášť působivě u nositelů parohů a jinak u skotu. Samec jelena například každoročně znovu podává obrovský výkon látkovéhoolbřímí výkon látkové výměny, neboť z mozkové části lebky vyrůstá mocně prokrvené, sametovou kůží pokryté paroží. Děje se tak v první polovině roku. Na začátku druhé poloviny roku je moc látkových sil, které se žene do hlavy, z paroží zapuzena, paroží odumírá do kostnaté, vnitřní prostor uzavírající formy větveného hřadí a stává se mohutným smyslovým orgánem, který hmatá po teplém-světelném-vzdušném okruhu. V zimě je shozen. Ne jinak, a přece polárně se chová to, co má na hlavě skot — rohy, jež rok od roku dál rostou a zároveň odumírají do rohové pochvy. Skrze tyto rohy, jež jsou smyslovým orgánem obráceným dovnitř, je mocné látkovýměnné dění, tlačící se vstříc nervově-smyslové organizaci, odvráceno odumřelou rohovou pochvou zpět do těla. Tak skot na jiný způsob než jelen chrání nervově-smyslové síly hlavy před náporem látkových sil.&lt;ref&gt;Über die organischen Bildungen, die im höheren Tierreich dem Ausgleich eines ungleichgewichtigen Verhältnisses der polaren Systeme dienen, siehe u.a.: Friedrich A. Kipp: «Bezahnung und Bildungsidee des Organismus», in: Wolfgang Schad (Hrsg.): ''Goetheanistische Naturwissenschaft'', Band 3: ''<br /> Zoologie'', Stuttgart 1983, S. 167 f.; sowie Andreas Suchantke: «Polarität und Dreigliederung im Tierreich», in: ders.: ''Metamorphose – Kunstgriff der Evolution'', Stuttgart 2002, S. 137 f.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Anatomická stavba tělesné konstituce a lebky se u domácích zvířat neliší od jejich divokých forem. A přesto tu je příznačný rozdíl ve způsobu jejich utváření: ten je velmi proměnlivý; obličejová část lebky zůstává poněkud zkrácena, smyslové výkony jsou nižší, látkověvýměnné výkony vyšší, objem mozkové dutiny je místy výrazně zmenšen (viz kapitola «Domácí zvířata — orgány v organismu hospodářství a krajiny», str. 126 nn.). Jsou to však symptomy vývoje u domácích zvířat zadržovaného, zachování jejich mladistvosti, jakéhosi embryonálnějšího stavu. Tato zachovaná {{SE|398}}<br /> <br /> Zachovaná mladistvost je tím, co určuje podstatu domácího zvířete. Evolutivně vděčí za svůj mladistvější charakter člověku. Tato skutečnost mu ukládá povinnost usměrňovat výchovu v chovu, krmení a péči na základě poznání bytosti a lásky.<br /> <br /> Jako živočišný obalový orgán pro rozdrobenou dubovou kůru a borku slouží mozková dutina v lebce jednoho z největších domácích zvířat. Tu obklopuje mozaika kostí horního šálku lebky, zčásti předutvářených z vaziva jako klenba lebeční (s čelní kostí, spánkovou a temenní kostí), zčásti z chrupavky jako kosti spodiny lební a zčásti kost týlní a kosti oddělující mozkovou dutinu od obličejové části lebky. Kostnatění vzniká kostními buňkami, které vyzařují z jednotlivých center ve vazivu a chrupavkách a ukládáním fosforečnanů vápenatých a hořečnatých, uhličitanů vápenatých a fluoridu vápenatého nechávají tuhnout pohyblivost základní tkáně. Vznikají z toho ploché krycí kosti, spojené vazivovatými nebo chrupavčitými můstky. Jak zvíře stárne, nakonec zkostnatí, v případě chrupavek do silněji tvarovaných, zčásti srostlých kostí, které ohraničují mozkovou dutinu směrem k obličejovému šálku. Kostnatění (osifikace) je postupné odumírání do formy. Srovnatelným způsobem odumírá kůra do formy borky. Avšak protože jde o živočicha, je tento proces odumírání zadržován tělem formativních sil. Životní procesy zůstávají do určité míry v proudu; stálý odbourávání, přestavba a budování kostních substancí probíhá i nadále. Jak silně jsou kosti přesto ještě prostoupeny životními procesy, osvětluje skutečnost, že třetina kostí sestává z organické základní substance, *osseinu*, a dvě třetiny z výše jmenovaných minerálních solí (P, Ca, Mg a F).&lt;ref&gt;Rolf Krahmer, Lothar Schröder: ''Anatomie der Haustiere'', Leipzig 1985, 368 S.&lt;/ref&gt; Formativní síly oživují a prozařují kosti zevní, inervovanou a prokrvenou okosticí — periostem.<br /> <br /> Z výše uvedených úvah, stejně jako z zmíněných morfologických zvláštností, nenajdeme žádný průkazný odkaz, který by výpovědi duchovního badatele přiblížil porozumění, že pro preparaci dubové kůry přichází v úvahu lebka: «Téměř jedno, od kterého z našich domácích zvířat.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 133.&lt;/ref&gt; Odpověď se zřejmě dá najít jedině tehdy, prozkoumáme-li vztah člověk–zvíře od dob ledových {{SE|399}}<br /> <br /> a po nich následujících velkých starověkých kultur. Lidstvo žilo tehdy ještě v snivém vědomí. Lze je nazvat i vědomím mytologickým. Z něho prýštily mýty národů, inspirace z duchovně reálně nadsmyslově prožívaného světa. Stálo pod vedením inspirovaného kněžství mystérií. V těchto duchovních pozadích je třeba hledat vznik domácích zvířat (srov. kap. «Domácí zvířata — orgány v organismu hospodářství a krajiny», s. 126 n.). Ten spočíval v tom, že evolučně podmíněný instinktivní život zvířat byl postupně nahrazován vedením ze strany člověka. Tento krok proměny ze seelisch-geistigen duševně-duchovní vědomostní konstituce tehdejšího lidstva se otiskl do životního těla zvířat a skrze ně i do těla fyzického, a tak i do dědičného proudu. Domácímu zvířeti to pomohlo zachovat si mladistvost a udržet svou tělesnou konstituci proměnlivou. V posledním důsledku smíme předpokládat, že tajemství vzniku domácích zvířat zanechalo svůj otisk ve fyzickém těle, ve specifickém uspořádání látek, v jejich «struktuře», tam, kde život zcela gerinnt odumírá do formy. Je-li forma stvořena, stahuje se z ní zpět, podléhá smrti. Toto uspořádání látek, vytvořené formativními silami domácího zvířete, je pokaždé jiné v trubicovitých kostech končetin, v kostech pánve, páteře a jiné opět v lebeční kostech, které obalují střed nervově-smyslového systému. Převládající látkou, z níž jsou poslední stavěny, je vápník; vyskytuje se v různých kompozicích s fosforem, uhlíkem, kyslíkem a fluorem. Jeho síly, namířené jakoby k jednomu středu, propůjčují mozkovně-lebeční části její tvaru koule se přibližující podobu. Kompoziční uspořádání vápníku v kostech mozkovny je — jak smíme uzavřít — výrazem duševního silového dění domácího zvířete, udržovaného v mladistvosti a podněceného člověkem. Na živočišné úrovni jde o vyšší druh uspořádání vápníku, než jaký se nalézá na rostlinné úrovni, například v kůře-borce dubu. Z tohoto pohledu uchovávají lebeční kosti domácího zvířete ve svých vápníkových kompozicích astrální síly, které domácímu zvířeti přitekly skrze aktivní lidskou péči a nastoupily na místo ztracených instinktů. Mají ve vyšším smyslu schopnost působit čistíce, läuternd očistně a léčivě na bující životní procesy.<br /> <br /> Tento pokus o myšlenkové přiblížení k porozumění výchozím materiálům preparátu z dubové kůry a lebky domácího zvířete musí být dále prohlouben. Tím se však ještě nerozluští hádanka<br /> <br /> Samotné preparace jako takové. Ta musí být vykonána lidskou rukou — umělecký akt! {{SE|400}}<br /> <br /> Dub vyrůstá v naší krajině, stejně jako se tam nacházejí všechny preparátové rostliny a tak i domácí zvířata; ale za jakých životních a ekologických podmínek? Musíme udělat vše, co je v naší moci, abychom v gestaltování uspořádání hospodářského organismu a organismu krajiny podporovali jejich wesensgemäß bytostně přirozené gedeihen zdárné daření. To zahrnuje, kdekoli je to možné, preparátové hnojení. Ve svém vzniku je synthézou látek a sil komponujících kompozici krajiny a ve svém použití je celkově léčebným prostředkem k jejich harmonizaci.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Präparation_der_Eichenrinde-Borke&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Preparace dubové kůry-borky ====<br /> <br /> V září si opatříme borku z dubu – pokud možno z dubu vyrostlého v katastru statku – a lebku, pokud možno od zvířete chovaného na tomto statku ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]]). U starších dubů s hluboce rozbrázděnou borkou se doporučuje nejsvrchnější, často lehce obrostle mechem, vrstvu seškrábat zubatým železem a teprve pak použít spodní, mladší vrstvy borky. Hmota, která se při slupování již trochu drolí, se pak zcela rozseká na drobtovitou strukturu. Z lebky domácího zvířete se po porážce odstraní mozek otvorem týlního kosti, stejně jako zbytky masa a kůže přilnuté zvenčí. Poté se použije horní část lebky a týmž otvorem týlního kosti – tím, kudy prochází nervový provazec míchy do malého mozku – se plní mozková dutina borkovou hmotou. Otvor se uzavře střepem lebeční kosti a utěsní hlínou.<br /> <br /> V tomto prvním preparačním kroku se uskutečňuje první vyvracení: něco vnějšího, borka, se stává něčím vnitřním, uzavřeným do kostěné schránky, která již za života domácího zvířete stála blíže smrti než životu. Hned po mozku sloužila k uvědomování instinktem vedených smyslových vjemů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]]).<br /> <br /> Ve druhém kroku preparace se uskutečňuje druhé vyvracení přírodního procesu, vedené duchem a rukou člověka. Lebky jsou hned po naplnění rostlinnou substancí mělce zahrabány na místě, kde je mnoho rostlinného bahna a kam přitéká atmosférická voda – déšť a sněhová voda. V tomto zemitém, měsíčně vodním prostředí odpočívají a jsou tam vystaveny podzimním a {{SE|401}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 29, S. 401.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 29: Die Stoffkomposition des Eichenrindenpräparates im Durchgang durch das Winterhalbjahr.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> zimním silám. Obtížnost co nejlépe splnit tyto podmínky vedla k nejrůznějším řešením.&lt;ref&gt;Walter Stappung: ''Die Düngerpräparate Rudolf Steiners, Herstellung und Anwendung'', Rüfenach 2017, 2 Bd. (Bd. 1: 632 S.; Bd. 2: 116 S.).&lt;/ref&gt; Pružný postup usnadňuje následující pokyn Rudolfa Steinera: Lebku «nyní [zakopeme; poznámka autora] do země a dáme […] navrch rašelinovou drť a pokusíme se, svedením jakéhosi žlabu, přivést na to místo co nejvíce dešťové vody. Dalo by se to udělat dokonce tak […] v kádě, do níž by nepřetržitě přitékala a zase odtékala dešťová voda […] tam dát takovou rostlinnou substanci, která silně způsobuje, že rostlinné bahno je stále přítomno.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 135.&lt;/ref&gt; Obě metody se v praxi uplatňují.<br /> <br /> Na jaře přichází třetí krok preparace: Lebky jsou vyňaty ze svého zemito-vodního prostředí. Opět se uskutečňuje vyvracení: Vnitřek, borkové náplně, přijal a soustředil působení sil zvenčí. Co se projeví navenek, je nová látka, poněkud tmavší barvy a lehce zvětrálé, avšak stále drobtovité konzistence. Je to nová látka proto, {{SE|402}}<br /> <br /> že je obdařena novou vlastností vyzařující astrální účinnosti, která kompostovému a hnojinovému hnojení «skutečně propůjčuje síly, které dokáží profylakticky potlačovat a zastavovat škodlivé rostlinné choroby».&lt;ref&gt;Ebd., S. 135.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Jak lze myšlenkově pochopit tento proces, který se odehrává mezi rostlinným bahnem, schránkou lebeční kosti a borkou dubu v průběhu zimního pololetí v pozemském? Následuje pokus o výklad. Jde o otázku: Jak lze využít vlastnost vápníku stahovat éterické síly? Příliš často se po vlhké zimě a jaru a po náhle nastupujícím sluncem bohatém teplém období hromadně objevují škodlivé cizí organismy, jako jsou mšice v koloniích. Jsou znamením étericko-bujivého růstu. Kosmicko-astrální síly jsou příliš slabé, aby nadměrnou růstovou sílu vtiskovaly do formy. Zde může pomoci stahující síla vápníku – nikoli však běžná vápníková sloučenina s kyselinným zbytkem kyseliny uhličité (CaCO&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;), nýbrž je k tomu zapotřebí vápníku se «strukturou», jakou vykazuje borka dubu. Tento šťavelan vápenatý, vynesený životními procesy dubu a jím vyloučený do borky, musí být teprve prostřednictvím preparačních kroků přiveden do stavu, v němž jakožto přísada k organickým hnojivům udržuje zdravou rovnováhu mezi životní souvislostí půda-rostlina a vstupujícími astrálními silami podsluneční planet Venuše, Merkuru, Měsíce. Toho lze dosáhnout tím způsobem, že se vytvoří stav chaoticky bující étericity. V rostlinném bahně tento stav existuje. Musí být průběžně udržován přítokem dešťové a sněhové vody. Atmosférická voda obsahuje kyslík, který zajišťuje, že anaerobně probíhající rozkladné procesy nepřecházejí do hniloby. Polárně k vodnatosti rostlinného bahna je kvalita přitékající, kosmickými silami prostoupené dešťové a sněhové vody. Tato voda kondenzuje v zimní atmosféře z plynné formy vzduchu do kapkové formy nebo krystalizuje do podoby sněhového krystalu. V obou skupenských stavech má voda své vlastní centrum. K tomuto centru vstupují síly makrokosmu do vztahu, koncentrují se ve vodním obalu a ohraničují jej do podoby kapky nebo sněhového krystalu. Sjednocují-li se nyní tyto vodní kapky v homogenní vodní masu v pozemském, odevzdávají své vlastní centrum středu zemského jádra. {{SE|403}}<br /> <br /> Kosmické síly soustředěné v kapkách se rozplývají v pozemském a v daném případě vstupují do prachaosu rostlinného bahna. Dochází k jakési syntézou podmíněnému vyrovnání: měsíčně mikrobiální rozkladné dění je přiváděno do rovnováhy silami přítomně působícího kosmu. Lze předpokládat, že tato rovnováha představuje spojení působení pod- a nadsluneční planetární sféry.<br /> <br /> Do tohoto prostředí beztvarého chaotického rostlinného bahna a nad ním proudící dešťové nebo sněhové vody jsou ponořeny lebky domácích zvířat s náplní dubové kůry v mozkové dutině. Sjednocující se éterické síly lebku nepřetržitě obtékají a prostupují kostěnou lebeční klenbou. Ta vykazuje strukturu vápníku, kterou utvářely vyšší astrální síly domácích zvířat stojících ve službě člověka. Ze srdce, jež stojí ve vztahu ke Slunci, působí v zvířeti směrem k hlavě síly nadsluneční planet, Marsu a Jupitera, zatímco v samotné hlavě dominují formu a strukturu tvořící síly Saturnu.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 60.&lt;/ref&gt; To znamená: éterické síly chaotizované v rostlinném bahně, přivedené dešťovou vodou do jakési rovnováhy, procházejí lebeční klenbou a jsou méně instinktivně vázanými astrálními silami domácích zvířat proměňovány v maatla ya ku vumba. Vápník lebeční klenby strukturovaný astrálním tělem domácích zvířat éterické síly stahuje a obdařuje je budující, uspořádávající mocností. V borce leží, takto dubem připravený, vápník na jedné straně v takové látková kompozici, že se stává vnímavým pro éterické proudy rostlinného bahna, proměněné lebeční klenbou v formativní síly. Na druhé straně leží v povaze vápníku tyto přijaté formativní síly ve funkčním celku borky dubu soustřeďovat a uchovávat.<br /> <br /> Lebky domácích zvířat s jejich náplní zůstávají po celé zimní pololetí vystaveny do zemito-vodního prostoru vstupujícím pozemsko-kosmickým silám. Tento postup lze vykládat tak, že na jedné straně je v této době planetární působení podsluneční sféry – a obzvláště Měsíce – ve vodnatém prostředí rostlinného bahna nejsilnější, na druhé straně formové síly vzdálenější periferie stálic, působící prostřednictvím pevně-zemitého, v tvrdé, do formy ztuhlé lebeční kosti domácích zvířat rozvíjejí svou největší účinnost. {{SE|404}}<br /> <br /> Hotový preparát se – stejně jako popsané preparáty – vnáší do kompostových a hnojových hromad v množství jedné tříprstové špetky na 1 až 2 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; v zahradnické oblasti, v zemědělské pak na 8 až 15 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;. Nezáleží na látce, nýbrž na vyzařování sil. I zde by se měl úsudek utvářet z toho, co učí osobní nazírání a zkušenost.<br /> <br /> Na rozdíl od křemene popisuje Rudolf Steiner vápno jako to, co chce vše «přitahovat k sobě». «Co chce vápno, žije v rostlinném.» «Vápnité je obecná vnější žádostivost v pozemském.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 11. Juni 1924, S. 82/83.&lt;/ref&gt; V této vlastnosti «žádostivosti» se přirozeně projevuje anorganicky mrtvé vápno. Prostřednictvím životních procesů rostlin – a zvláštním způsobem dubu – je postupně osvobozováno z tohoto pouta k pozemskému. Z tohoto oživlého stavu je v borce vyloučeno do stavu, který se sice blíží minerálnímu, avšak ve své «struktuře» vtiskuje šťavelanu vápenatému zabudovanému do tkáně borky pečeť organizace formativních sil dubu. Nelze v tom snad spatřovat smysl tří popsaných kroků vyvracení preparace, totiž že se «žádostivá povaha» mrtvého vápna převrací ve svůj opak? Proměňuje se ve svém silovém gefüge do stavu, v němž již nic nechce pro sebe, nýbrž zprostředkovává rostlinám síly, jimiž se mohou bránit proti chorobotvorným a škodlivým vlivům zvnějšku. Vápník ve vápně je procesními kroky preparace vyzdvižen ze svých evolučně fixovaných stavů; z příjemce se stává dárcem, léčitelem v životě rostlin.<br /> <br /> Souhrnně lze říci: Jako u všech preparátů nepůsobí jednotlivé kompoziční kroky aditivně, nýbrž multiplikativně. Vznikají látky, které nejsou variacemi vlastností přirozenoprávně fixovanými a pocházejícími z minulosti, nýbrž vlastnostmi, jež v životních souvislostech umožňují vývoj. V případě preparátu z dubové kůry je to nově nabytá vlastnost posilovat gefüge bytostných článků rostliny, a tím profylakticky působit proti rostlinným chorobám.<br /> <br /> Přírodní substance a síly, které v nové kompozici vytvářejí hnojivou substanci s takovou vlastností, jsou tyto: {{SE|405}}<br /> <br /> 4. Borka dubu: Dub uskutečňuje proces kvetení jako gesto otevírající se ke kosmu – svou bytostnou povahou «zemitější», což se pak substanciálně projevuje v borce v Ca-oxalátu.<br /> <br /> 5. Lebka domácího zvířete: Je metamorfována vedením člověka. U divokého zvířete utváří duch skupinové duše, u domácího zvířete k němu přistupuje duch člověka.<br /> <br /> 6. Dutina lebeční, v níž sídlí mozek a která je obklopena mozkomíšním mokem, je prostor vyzdvižený z přímého kontaktu s pozemským – mikrokosmický odraz makrokosmu.<br /> <br /> 7. V zimě je Země duchovně bdělá, odevzdána sama sobě.<br /> <br /> V těchto čtyřech kvalitách se vyjadřuje dostředivá, k Zemi orientovaná tendence působení. Přirozeně se vyskytují odděleně. Jsou-li uvedeny do vzájemného vztahu – jak prostorově, tak časově – na základě rostlinného bahna a atmosférické vody přitékající v zimním pololetí, je proces vápníku obdařen novou vlastností terapeuticky vyrovnávat jednostrannosti v pozemském.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Löwenzahnpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kompozice preparátu z pampelišky ===<br /> <br /> Při hledání rostliny, která je svými vlastními životními procesy schopna nechávat v sobě vznikat «správnou wechselwirkung [vzájemné působení] mezi kieselsäure [kyselinou křemičitou] a kaliem, nikoli kalziem», nalézá duchovní bádání löwenzahn [pampeliška lékařská] (Taraxacum officinale).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999, Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 137.&lt;/ref&gt; «Nevinný, žlutý löwenzahn [pampeliška], tam kde roste v nějakém kraji, je mimořádným dobrodiním. Je totiž prostředníkem mezi kieselsäure [kyselinou křemičitou] jemně homöopatisch [homeopaticky] rozptýlenou v kosmu a tím, co je jako kieselsäure [kyselina křemičitá] vlastně potřeba po celém kraji. Je skutečně jakousi Himmelsbote [nebeský posel].»&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Löwenzahn [Pampeliška lékařská] je evolutivně uzpůsobena k tomu, aby «správným způsobem kieselsäure [kyselinu křemičitou]» «z celého kosmického okolí» přitahovala. «Neboť kieselsäure [kyselinu křemičitou] musíme mít v rostlině. A právě vzhledem k příjmu kieselsäure [kyseliny křemičité] ztrácí země v průběhu času svou moc. Ztrácí ji pomalu, proto si toho nevšimneme.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 135.&lt;/ref&gt; Tato kieselsäure [kyselina křemičitá] «má naprosto největší bedeutung [význam] pro{{SE|406}}<br /> <br /> růst rostlin».&lt;ref&gt;Ebd., S. 136.&lt;/ref&gt; V ní obsažený «silizium [křemík] se zase přeměňuje v organismu v látku mimořádné důležitosti, která není v současné době vůbec řazena mezi chemické prvky».&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Zde duchovní badatel opět poukazuje na záhadu, k jejímuž řešení smyslové pozorování dodává jednotlivá fenomény poukazující na vyšší souvislost, na «das geistige Band [duchovní pouto]» ([[Goethe]]), jež se jako takové ale otevírá teprve myslícímu duchovnímu zkoumání.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Erscheinungsbild_des_Löwenzahns&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zjevný obraz pampelišky ====<br /> <br /> Löwenzahn [Pampeliška lékařská] odhaluje ve všech svých článcích hojnost jevů, které udivují a poukazují na jedinečný charakter, jenž ji vyzdvihuje i z osobitosti čeledi ''Kompositen'' [složnokvětých] (korbblütler [hvězdnicovitých]). Je to jarní květenka – několik žlutých barevných teček se pak znovu objevuje ke konci časného podzimu. – V návaznosti na jemný bílo-fialový závoj Wiesenschaumkraut [řeřišnice luční] (''Cardamine pratensis'') pokrývají se v dubnu louky, pastviny, meze zlatožlutou přikrývkou rozkvétajícího löwenzahnu [pampelišky lékařské]. Děje se to právě v tom okamžiku, kdy země ze svého zimního stažení vydechuje opět do okruhu své duševně-duchovní bytí. Moře löwenzahnblüten [pampeliškových květů] se jeví jako obraz tohoto znovuspojení země a kosmu. Tak rychle jak se koncem března objevil, tak rychle mizí koncem dubna z dohledu ve prospěch nyní rychle narůstající okolní trávy a bylin. Po celý rok následující po kvetení soustřeďuje a zachovává síly z kosmu a země, jež pak, pod paprsky stoupajícího jarního slunce příštího roku, náhle přes noc, vlna za vlnou, vyráží stonky květů do výše. Ty nesou vzhůru poupata, která se otvírají na širokém, daleko rozkládajícím se blütenböden [lůžku květním] a obracejí košík plný paprskových kvítků ke slunci.<br /> <br /> Růstová podoba pampelišky je v kořenu, stonku, listu a květu výrazně trojčlenná (Obrázek 32, s. 423). To poukazuje na silné působení astrálních sil, které pomáhají ätherické organizaci tohoto „posla nebes&quot; k jeho pozoruhodným formativním funkcím. Každý jeho článek se projevuje jako polarita stauování (klidu) a pohybu. Jsou to astrální síly, které tento protiklad vtiskují éterické organizaci pampelišky. To platí samozřejmě v mnohonásobně obměněné, méně {{SE|407}}<br /> <br /> výrazné podobě pro všechny kvetoucí rostliny. Astralleib rostliny, který ji ze světa nadsmyslového zvenčí obklopuje svým světlem, utváří v jakémsi vnitřním působení neustále se pohybující éterické síly ve formativní síly. Podle obrazu bytosti rostliny tyto síly brzní resp. staví do klidu životní procesy, nebo je aktivují k mohutnému růstu. U obilí například roste stéblo od jednoho zastavení růstu, od uzlu, k dalšímu. Z této zóny zastavení se pak prostřednictvím pohybového impulsu rozvíjí další článek stébla (*internodium*) a příslušný list, který obklopuje stéblo až k dalšímu uzlu jako listová pochva. Tomuto vnitřnímu působení, jež rychle odumírá do formy, stojí polárně naproti astrální vnější působení. To se projevuje v živlu vzduchu, který je teplem udržován v pohybu. Hlavní složkou vzduchu je minerálně mrtvý dusík (79 %), fyzický nositel astrálního kráftewirken. Lze říci, že s každým závanem vzduchu, který si pohrává s listy, každým nárůvanem, který jimi přehoupává, rozhoupává větve a větve nebo nechá žitné pole plynout v „kolébavých stříbrných vlnách&quot;&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: *Faust II*, Vers 4656.&lt;/ref&gt;, je účinný pohybový impuls – výraz astrálního vnějšího působení.<br /> <br /> Zcela jinak se chová pampeliška lékařská jako víceletá bylinná rostlina (životnost ca. osm let). Je skrze naskrz ovládána životem utvářejícím astrálním vnitřním působením, srovnatelná s kopřivou, avšak polárně k ní. Zatímco kopřiva, prosazující se sama a prezentující se navenek bojovně, dává svému mocnému vnitřnímu působení sama ochranný obal, ukazuje zjevný obraz pampelišky, jak dokonale je odevzdána jak zemi, tak kosmu. Přestože astrální organizace pampelišky si éterické síly mocně bere do své služby, je její zjevný obraz vzorem odevzdané vůle, nikoli vlastní vůle: „nevinná, žlutá pampeliška&quot;, jak ji duchovní badatel oslovuje.&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Vnější působení ve výše zmíněném smyslu se k ní téměř nedostane.<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ==== Die Wurzel ====<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Polarita zadržené a pohybující se životní síly mohutně poznamenává již kořen. To se projevuje na jedné straně v silné hloubkové výhonné síle kůlového kořene, který se v oblasti humusního svrchního půdního horizontu jedenkrát až vícekrát {{SE|408}}<br /> <br /> verzweigt. Kořenové provazce pronikají hluboko do minerálního podorničí a teprve tam se rozkládají do jemného kořenového vlášení. I kusy horní části kůlového kořene se dokážou na obou místech řezu znovu vyvinout v plně vytvořenou rostlinu.&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: ''Auf der Spurensuche der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen'', Dornach 2005, S. 97.&lt;/ref&gt; Na druhé straně se horní části rozvětvené primární kořene v orničním horizontu rübenartig ztlušťují v ''rhizomový kořen''. Je vyplněn volnou buněčnou hmotou, která je prostoupena navzájem propojenými trubičkami. Tyto kanálky vedou bílou, sliznatou mléčnou šťávu, jež je pod tlakem. Zde se uplatňuje vzduté působení, sledovatelné až do stvolu květu. Přeřízneme-li kořen, listovou žilku nebo stvol květu, mléčná šťáva okamžitě vytéká; celá rostlina pampeliška je trvale pod zvýšeným saftovým tlakem (*turgor*). Lze také říci: éterický tělo této rostliny je trvale pod „bildovým tlakem&quot; astrálního.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Spross_und_Blatt&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Výhonek a list ====<br /> <br /> Ve srovnání s „pólem soli&quot; kůlového kořene se merkuriální střed výhonku a listu pampelišky přechodem v horním rhizomu kořene vzdouvá do výrazné listové růžice (vyobrazení 32, str. 423). Stonek vězí v kořenovém krčku a zůstává po celý život vzdutý, zatímco životní bildekräfte s mocí střílí do spirálovitě seřazených, těsně nakupených listů. Listy těsně přiléhají k zemi, v zimě zcela; na jaře se zdvihají. Mladé listy rostoucí ze srdce listové růžice se stavějí vzpřímeně, aby při stárnutí pozvolna klesaly do roviny růžice a přibližovaly se zemi. Zatímco se tak od jara do podzimu tvoří nové listy – asi sto –, ty nejstarší na spodní straně růžice odumírají.<br /> <br /> Mocná výhonná síla listů vychází z plasticky vystupující centrální žilky, jež rovněž vede mléčnou šťávu. Na ni navazuje čepel, jež se od shora dolů zužující doprovází dlouhý řapík. V posloupnosti listů je tato čepel od děložních listů počínaje v horní části protáhle oblá. Brzy však tato silně do čepele stremhlavě se ženoucí výhonná síla naráží na zvenčí protikladně působící zadržovací neboli tvarovou sílu. V mocných ostrých zubech (lví zuby) vyráží ven a utrpí jakoby jako protipůsobení hluboké záseky dovnitř. Tak vzniká obraz silné, zčásti oboustranně disharmonické, bizarní {{SE|409}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 30, S. 409.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 30: Stadien des Aufblühens, Welkens und der Bildung der Schirmchensphäre in der Samenreife (aus: Bockemühl, Järvinen, 2005, S. 96).&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Okrajová gestalt protáhlých listů. Jen ve špičce listu dochází v přilbicovité rovnostranné trojúhelníkové gestalt k harmonickému vyrovnání výhonné a tvarové síly.<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ==== Die Blüte ====<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Polarita vzdutí a pohybu činí již nahoře saftovým vzdutím ztluštělý kůlový kořen jakoby svébytně se proživajícím článkem pampelišky. Neméně svébytná, ba ve stupňování, se rozvíjí listová růžice. A pak, jako od ní odtržen, vstupuje květ — přechodem bez přechodu, v dokonalém ovládnutí této polarity, jakoby pozdvižen nad pozemské — v Erscheinung.<br /> <br /> V paždí listů v srdci růžice se k podzimu nacházejí poupata. Přezimují „pod zemí&quot;, neboť je na podzim stahující se kořenový krček vtahuje do země. Je to poslední pohybový impuls před zimním klidem. Na jaře pak, v dubnových nocích, přece jen vyvine pampeliška jakýsi vertikálně vystřelující stonek. Se silami nasbíranými a nastavenými přes pozdní jaro předchozího roku, přes léto, podzim a zimu, vystřelují poupata na vrcholu rovněž mléčnou šťávou vedoucího, dutého, vzduchem naplněného stonkového tubusu do výše. Poupě je zelené kulaté hlavičkové tělísko, ovinuté několika vrstvami šupinovitých listenů. Pod teplými slunečními paprsky nastupujícího dne se vrstva za vrstvou otevírají a skládají dolů. Jen málé z nich dál obalují jazykové květy, jež se nyní rozvíjejí z lůžka květního (obrázek 30). {{SE|410}}<br /> <br /> Jak se poslední korbové lístky skládají dolů, rozevírají se, těsně vedle sebe, na rozepjatém lůžku květním v zářivé zlatožluté barvě 100 až 200 jednotlivých květů — druhá růžice na vyšším stupni, obrácená k nebi. Rozkvétají od okraje postupně směrem ke středu košíčku. Ten se pohybuje za slunečním chodem. Pozdě odpoledne se část korbových lístků opět vztyčuje, zároveň se lůžko květní snižuje, takže všechny paprskové květy stojí v jednom svazku vztyčeny a jsou korbovými lístky znovu ovinuty jako v poupěti. Za pěkného počasí se může rytmické otevírání a zavírání opakovat několik dní; za deštivé šedi zůstávají květní košíčky zavřeny. Po odkvětu se naposledy část korbových lístků zdvihne. Drží po celou následující tvorbu semen plnost květů pevně sevřenu. Mezitím roste trubicovitý stonek stále dál do výšky, předbíhaje dorůstající trávy a byliny. V tomto posledním ovinutí se na lůžku květním odehrává vzhledem k tvorbě semen umstülpung tímto způsobem: semeno trčí hlavičkou v lůžku květním, zatímco jeho protipól, na němž sedí jemnovláknité kališní lístky, čouhá nahoru k nebi. V době zrání semene se znovu probouzí pohybový impuls: z kališního pólu semene vyrůstá tenký stopečka, která na své špičce nese vláknité kališní lístky — chmýr. Při dorůstání odtlačují nahoru zvadlé korunní lístky z ovinutí korbových lístků ven. Po této delší přípravě se pak korbové lístky naposledy skládají dolů, lůžko květní se klene a zaobluje do koule, na níž se na dlouhých stopkách objevuje filigránová «Pusteblume» ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#409|Obrázek 30]], str. 409). Ve svých mnohých jednotlivých schirmchen je vždy zcela utvořena, neboť všechny semenné plůdky se vyvinuly v lůžku květním. Dozrálá semena se uvolňují z lůžka květního a plují jednotlivě s nejbližším nárůstem větru pryč.<br /> <br /> Vícenásobné otevírání a zavírání lístky lemovaného košíčku, pohyb lůžka květního a vyzařování kolonky květů do okolí jsou výmluvná gesta, která obrazně poukazují na blízkost působení duševního čili astrálního těla této zvláště vysoce vyvinuté kompositní rostliny. Ale ani tím není konec; znovu vyzařuje v době tvorby semen, přetváří vlásenkovité děložní lísty na stříbřitě se lesknoucí schirmchen, které se řadí jako hvězdy do obrazu kulové gestalt kosmu. Děložní lísty, jež se obvykle rozvíjejí v zemitě-vodním, obrátí se naruby a obracejí do vzduchu, {{SE|411}}<br /> <br /> teplo a světlo do kosmu. V dalším stupňování předchozího vzniká na okamžiky, v průsvitném ovinutí schirmchen, vzduch a světlem naplněný vnitřní prostor. Lze se ptát, zda tento jemně obkreslený vnitřní prostor není věrným fyzicko-smyslovým obrazem schopnosti pampelišky přitahovat kyselinu křemičitou z kosmu — tedy zda tato rostlina není skutečně «jakýmsi poslem nebes».<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Milchsaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Mléčná šťáva ====<br /> <br /> Vedle pampelišky vedou i jiné druhy složnokvětých, jako čekanka obecná (''Cichorium intybus''), locika kompasová (''Lactuca serriola''), mléč rolní (''Sonchus arvensis'') a pryšcovité rostliny (''Euphorbiaceae''), ve svých pletivech mléčnou šťávu. Tato šťáva je bílá mléčná emulze, která — v případě pampelišky, a právě tím je tato rostlina jedinečná — prochází v trubicovitých kanálcích jednotně celou rostlinou. Z řepovitě zesílené kořenové části táhnou se přes do kořenového krčku zatlačený stonek středními žilkami listů a konečně přes vzduchem naplněný stvol květu až nahoru k lůžku květnímu. Mléčná šťáva spojuje vzájemně tak odděleně působící články pampelišky v jeden celek. Stojíme před záhadou! Musí se mléčné šťávě nepřipisovat právě tak dobře salická jako sulfurická povaha — a oč víc ještě merkuriální? Nespojuje v sobě snad všechny tři kvality? Existuje zde vůbec základní princip kvetoucí rostliny — povznášení minerálního a jeho éterizace v procesu kvetení?<br /> <br /> Mléčná šťáva je sekret z okrajových buněk vzájemně propojených mléčných kanálků, které srůstají dohromady. Je to látková masa komponovaná éterickou organizací této rostliny, jež v určitých poměrech látkových množství obsahuje vše, co se pak rozvíjí do vysoce specifizovaných forem kůlového kořene, listové růžice a korbovitého květu. Rozbor odhaluje takovou mnohotvárnost rozpuštěných i suspendovaných látek, že se oprávněně jeví říci: Zde leží prvotní stav života v podobě z evoluční rané doby vývoje Země, v níž se říše minerálního, rostlinného a živočišného bytí ještě od sebe neoddělily — látková kompozice všemohoucího života. Jednotlivé skupiny látek podléhají, podle stanoviště, silným sezónním výkyvům, např. ''inulin'', polysacharid sestavený z ovocného cukru, který je s jarním růstem téměř spotřebován a ke konci podzimu se hromadí až na vysoké {{SE|412}}<br /> <br /> Gehalten dále obohacuje. Jarní kořen vykazuje největší obsah hořčin, srpnový kořen nejvíce *inulinu*, zářijový kořen nejvíce *taraxinu*, říjnový kořen nejvíce *lävulinu*.&lt;ref&gt;Werner Christian Simonis: ''Heilpflanzen und Mysterienpflanzen'', Wiesbaden 1991, S. 280.&lt;/ref&gt; Mléčná šťáva se skládá z vodě podobné základní substance — z *Taraxacum*-liquoru —, v němž jsou rozpuštěny mnohé minerální substance, jako mimo jiné draslík a křemík, jakož i organické sloučeniny jako bílkoviny, třísloviny, alkaloidy, vitaminy.&lt;ref&gt;Ebd., S. 282.&lt;/ref&gt; Látky suspendované v tomto roztoku v jemných kapičkách jsou pryskyřice a především kaučuk s koloidním bílkovinovým ochranným obalem. V popelu celé rostliny se nachází 7 % kyseliny křemičité, 40 % oxidu draselného, 8 % oxidu hořečnatého, 28,6 % oxidu sodného, jakož i stopy zinku, mědi, manganu a síry.&lt;ref&gt;Erdmuth-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, 512 S.&lt;/ref&gt; Číselné hodnoty analyticky prokazatelných látek poskytují — nad rámec jejich pouhé přítomnosti — jen malé opěrné body, které by dovolovaly rozeznat souvislost s tvořícím bytím. Více informací získáme, obrátíme-li pozornost na určité látkové kompozice, například na účinné látky a jejich léčivé působení. Ale ani ty nevypovídají nic o celku pampelišky, který tyto účinky vytváří. Dokud byl tento celek přijímán jako daná přírodní skutečnost, platila pampeliška za oficinální léčivou rostlinu. Nyní, kdy jsou účinné látky, jež jsou považovány za léčivé, izolovány a syntetizovány nebo mohou být nahrazeny jinými syntetickými látkami, pampeliška svůj čestný status léčivé rostliny ztratila. Tento status znovu získá — a tak i všechny ostatní léčivé rostliny —, teprve tehdy, až se budeme snažit rozpoznat vztahové předivo látek navzájem jako silové uspořádání, jehož architektem je — pod vedením zvenčí působících astrálních sil — éterické či životní tělo příslušné léčivé rostliny. Jednotlivé organické látkové sloučeniny sice obdržely svůj otisk od celku éterické organizace, ale tento celek plnohodnotně nezastupují.<br /> <br /> K tomu by bylo zapotřebí poznat skladatele, který si ve zjeveném obrazu pampelišky v tomto určitém uspořádání látek vytvořil autoportrét. Tohoto skladatele jako velkého umělce lze nalézt jen prostřednictvím poznání ducha. Teprve duchovní bádání otevírá „duchovní pouto&quot;,&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Faust I,'' Vers 1939.&lt;/ref&gt; které sinnstiftend spojuje empiricky nalezené jednotlivé skutečnosti. Taková duchovědná sinnstiftung ukazuje, že v pampelišce — na rozdíl od řebříčku, heřmánku a kopřivy — {{SE|413}}<br /> <br /> existuje nikoli vztah síry k zemsky vázaným látkám — draslíku, vápníku a železu —, nýbrž vztah křemene k draslíku. V živém přísluší draslíku úkol spojovat éterické tělo s fyzickým tělem; na opačném pólu stojí křemen. Na rozdíl od síry vytváří křemen jakýsi smyslový vztah mezi těmito dvěma bytostnými články a kosmicko-astrálními silami, které působí dovnitř ze Stoffwechselpol — z „Zemědělské individuality&quot;. Tato zvláštní vzájemná hra draslíku zdola a kyseliny křemičité shora se odehrává, jak lze předpokládat, v mléčné šťávě prostupující celou rostlinou. Nemůžeme v ní — v kontextu s pampeliškou, jež se utváří do vnějšího, trojčlenného zjevného obrazu — spatřovat „prostředníka [srov. poznámku autora] mezi v kosmu jemně homeopaticky rozptýlenou kyselinou křemičitou a tím, co je jako kyselina křemičitá skutečně zapotřebí po celém okolí&quot;?&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni, Dornach 1999, S. 137.&lt;/ref&gt; Zde se klade táž otázka jako u vzdušného dusíku: kyselina křemičitá přece stojí v půdě v pevné, koloidní i rozpuštěné formě dostatečně k dispozici — proč tedy přivádět kyselinu křemičitou z kosmu tak složitým způsobem, a navíc v tak nepatrných množstvích? Zřejmě se jedná o dva vzájemně polární stavy působení kyseliny křemičité, respektive v ní účinkujícího křemíku. Jedním stavem bytí kyseliny křemičité jsou křemen a silikáty. Jsou výsledkem vznikání a zanikání minulých zemských stavů. Jako horniny a jako jejich zvětrávací rozestup tvoří minerální základní kostru půd. K této zemsky vázané kyselině křemičité stojí kořen rostliny ve vztahu. Druhý stav působení kyseliny křemičité uplatňuje se v Stoffwechselpol nad zemí — jako „v kosmu jemně homeopaticky rozptýlená kyselina křemičitá&quot;.&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Pomyslí se ihned na meteorický prach, jenž se dostává do přitažlivé sféry Země. Ten však sám od sebe na Zemi prosévá. Toto minerální zemnění jistě nemůže být tím, co je míněno. Výrok Rudolfa Steinera zní, že „správná vzájemná hra draslíku a kyseliny křemičité v rostlině musí být přítomna, aby přitahovala kosmické&quot;.&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Je to aktivní proces, jenž vychází z rostliny a jejž je zapotřebí za pomoci náležitě připraveného hnojiva oživit. {{SE|414}}<br /> <br /> Co je zde mimo jiné označeno jako „kosmická kyselina křemičitá&quot;, označuje nehmotný, étericky-astrální stav. „Mohli bychom postupně, když budeme bezmyšlenkovitě dál hnojit, Zemi znemožnit, aby nasávala to, co jako kyselina křemičitá, olovo, rtuť je účinné&quot;, „co […] přichází z kosmické periferie a musí být přijato do rostlinného růstu&quot;.&lt;ref&gt;Ebd., S. 123–24.&lt;/ref&gt; Země ztrácí schopnost přijímat tyto kosmické substance. Aby bylo tomuto ztrácení čeleno, je zapotřebí opět zvláštní příprava hnojiva: preparát z pampelišky. Ten zprostředkovává půdě a rostlině schopnost, jež je pampelišce vlastní zvláštním způsobem — uvést draslík a kyselinu křemičitou v životních procesech rostlin do takového vzájemného vztahu, aby nabyly schopnosti přitahovat „kosmickou kyselinu křemičitou&quot;. V pampelišce vzniká tento vzájemný vztah teprve tím, že oba pozemské látky přijaté kořenem — draslík a kyselinu křemičitou — povznáší z anorganicko-fyzického do éterického stavu. Mléčná šťáva je ve své všemohoucnosti sice blíže svému praobrazí, přesto je v této podobě zjevení jeho odrazem právě tak jako jeho rytmus ve vzdutí a pohybu a jeho stupňování od kořene přes listovou růžici, vrcholící v květních úborech. Pampeliška je „jakýsi posel nebes&quot;; její zjevný obraz o tom vypovídá.<br /> <br /> Kyselina křemičitá takto vyzářená z kosmu a přijatá životními procesy rostliny vstupuje do vztahu s kyselinou křemičitou přijatou ze země, jež stojí ve vzájemném vztahu k draslíku. Teprve v této syntéze nalezne člověk pravděpodobně přístup k pochopení tohoto záhadného stavu věci popsaného duchovním badatelem. Kyselina křemičitá obsahuje křemík. „Křemík je zase v organismu přeměněn v látku mimořádné důležitosti, která v současnosti [tedy v roce 1924; poznámka autora] mezi chemickými prvky vůbec není uváděna.&quot;&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Je to tato přeměněná látka, skrze niž se zmíněné substanciality kosmu stávají novým způsobem přístupnými rostlinnému růstu?<br /> <br /> Pampeliška v sobě spojuje — jako evolučně nejranější forma existence života — mléčnou šťávu s kosmicko-pozemskou tvořivou silou dokonanou v přítomném. O tom vypovídá její zjevný obraz. Je to tato syntéza, jež pampelišce, především v jejím vynikajícím procesu kvetení, propůjčuje jedinečnou vlastnost, aby pozemsky vyzařující {{SE|415}}<br /> <br /> a kosmicky vstřikující křemičitou kyselinu v jedno spojit a přitom v Živém „v křemičité kyselině obsažený křemík&quot; proměnit v „novou látku&quot;? Kladnou odpověď naznačuje postup další preparace pampelišky i účinnost hotového preparátu.<br /> <br /> Na počátku preparace stojí otázka: Lze silový potenciál pampelišky zachytit, soustředit, koncentrát uchovat a nasadit jej v podobě hnojiva tak, aby se sdílel půdě a rostoucím rostlinám? Ve vadnutí pampelišky tento potenciál hasne. Poslední životní záchvěv je přeměna děložních listů v stopkatý chmýr, nesoucí pod svým deštníčkem semeno. Dříve než dojde k tomuto mistrnému závěru, musí být životní proces pampelišky, jenž ve květních úborech dosahuje svého vrcholu, udržován dále v proudu. To zase může zajistit jen obalový orgán, který pochází z přírodní říše o stupeň vyšší — z říše živočišné. Zvíře staví své životní procesy do služby svého duševního nitra a udržuje je tím v proudu. Podle duchovní vědy Rudolfa Steinera tuto úlohu plní, pokud jde o květní úbory pampelišky, pobřišnice, přesněji okruží skotu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Bauchfell_bzw._Gekröse_des_Rindes&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Pobřišnice resp. okruží skotu ====<br /> <br /> Slouží jako obalový orgán z říše živočišné při preparaci květních úborů pampelišky. Pobřišnice (''Serosa'', ''Peritoneum'') obaluje břišní dutinu se všemi orgány v ní uloženými, stejně tak dutinu pánevní. V břišní a pánevní dutině tvoří hraniční membránu metabolického pólu ve vlastním smyslu. Také hrudní dutina, centrum rytmického systému se srdcem a plícemi, je vystlána ''Peritoneem'' — pohrudnicí. Tato je však od pobřišnice přísně oddělena bránicí (''Diaphragma''). ''Peritoneum'' je kožní orgán obrácený do vnitřního světa těla, vyvráceného naruby. Jeho povrch přivrácený k nitru tvoří ploché buňky uložené v bazální membráně. Ta nasedá na pojivové a svalové tkáně stěn orgánových obalů, resp. tělních dutin. Odloupneme-li ji, držíme v rukou průsvitnou, lesklou, membránovitou kůži. Ta je prostoupena jemnou sítí nervových vláken, jež se centrují v jednotlivých gangliích a nakonec se sbíhají ve velkém gangliovém centru solárního plexu (''Plexus solare''), které leží u skotu pod páteří na hranici {{SE|416}}<br /> <br /> páteře hrudní a bederní. Tato nervová pletiva náleží vegetativnímu nervovému systému, jenž se člení na *Sympathicus* a k němu polárně se vztahující *Parasympathicus*. Jejich regulační působení se odehrává hluboko v podvědomí.<br /> <br /> Pouhé anatomicko-funkcionální pozorování pobřišnice osvětluje jen málo z jejího hlubšího dosahu. Konstatujeme silnou inervaci, vlhkostní film umožňující klouzavost orgánů břišní a pánevní dutiny — zvláště závitů tenkého střeva — a pozoruhodně vysokou schopnost resorbce tělesných tekutin; v součinnosti s lymfou a lymfatickými uzlinami zajišťuje detoxikaci — ve smyslu jakéhosi trávení — tělu cizích látek. Tento způsob pozorování, omezující se na vnější fakta, se ihned rozšiřuje, jakmile se ptáme po dosahu silné inervace. Odpověď dává pobřišnice sama. Je to smyslový orgán, jenž se obrací na to, co se v jednotlivých orgánech tohoto vnitřního prostoru vykonává ve vysoce specifických činnostech, a jenž přitom souhrn těchto činností uchopuje v bezvědomí jako celek — a z tohoto celku koordinuje a navzájem slaďuje orgánové aktivity.<br /> <br /> Tak jako vnější kůže a do ní vložené čtyři střední smysly — tepelný, zrakový, chuťový a čichový&lt;ref&gt;Willi Aeppli: *Sinnesorganismus, Sinnesverlust, Sinnespflege*; Stuttgart 1967; sowie<br /> : Dietrich Rapp, Hans-Christian Zehnter: *Die zwölf Sinne in der seelischen Beobachtung – Eine Exkursion*, Münchenstein 2019, 253 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: *Anthroposophie ein Fragment*, GA 45, Dornach 2002.&lt;/ref&gt; — zprostředkovávají bdělému vědomí smyslový obraz skutečnosti bytí, tak vnitřní kůže pobřišnice zprostředkovává zjevení samotné té bytostné skutečnosti; a to posledně jmenované zejména v souvislosti se životním smyslem. Ten temně oznamuje tělesné stavy. Patří vedle smyslu pro rovnováhu, vlastní pohyb a hmat k nižším, volním smyslům.&lt;ref&gt;Willi Aeppli: Ebd.; sowie: Dietrich Rapp, Hans-Christian Zehnter: Ebd.&lt;/ref&gt; Svou blízkostí k vůli spočívá jejich činnost v nejhlubším podvědomí — podvědomí hlubokého spánku; stojí v bezprostředním vztahu ke geistwirklichkeit bytí. Smyslový orgán pobřišnice tedy nevnímá předmětné protistojné, nýbrž ponořuje se do bytostných zjevení, jež se vyjadřují v činnosti orgánů tělních dutin. Tak je činnost močového měchýře jakožto orgánu koncentrace a vylučování jiná než činnost tenkého střeva jakožto orgánu vstřebávání trávicích šťáv. A opět jiné jsou činnosti jater, slinivky, sleziny atd. Pobřišnice je {{SE|417}}<br /> <br /> na jedné straně vetkáno do bytostného bytí a činnosti (účinnosti, funkce) každého jednotlivého orgánu břišní dutiny, na straně druhé zprostředkovává zároveň souhrn těchto činností hlavnímu gangliovému centru sluneční pleteně. Proto lze pobřišnici spolu s menšími gangliovými uzly a velkým gangliovým centrem nazvat vnitřním nebem. Také jiná, zjevně intuitivně zvolená ganglionová označení břišní dutiny, jako „hvězdicovité ganglium&quot; (''Ganglion stellatum'') a ''Ganglion coeliacum'' (''Coelum'' = nebe), poukazují na příbuznost s makrokosmem. „Tělesná dutina je nebe, kosmická enkláva.&lt;ref&gt;Lothar Vogel: ''Der dreigliedrige Mensch'', Dornach 1979, S. 105.&lt;/ref&gt; Zde v říši zvířat a zejména u přežvýkavců a mezi nimi především u skotu nachází tento nebeský vztah nejvyšší rozvinutí. Při přežvýkování nevnímá kráva obrazy smyslově dané vnější skutečnosti, nýbrž v podobě silotvorných obrazů zjevení té bytostné skutečnosti, která jí leží v základu.<br /> <br /> S ohledem na vztah pobřišnice k rozmanitým autonomním činnostem orgánů břišní dutiny, jež každý jednotlivě obaluje, vyvstává otázka, která část pobřišnice přichází v úvahu pro preparaci. Ve svém kurzu pro zemědělce jmenuje Rudolf Steiner kravské okruží: „Žlutá hlavičková pampelišková kvítka se sesbírají, nechají trochu povadnout, slisují a všijí do kravského okruží.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 137.&lt;/ref&gt; Na otázku, co je třeba rozumět pod kravským okružím, následuje odpověď: „Mínila se tím pobřišnice. Dle mého vědomí se okružím rozumí pobřišnice.&quot;&lt;ref&gt;Ebd., Fragenbeantwortung vom 14. Juni 1924, S. 175.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tato vyjádření vedla v praxi dodnes k pochybnosti: Záleží prvotně na pobřišnici jako takové, nebo specificky na okruží, jež tvoří část pobřišnice? Je-li tomu tak v prvním případě, nabízí se pro preparaci daleko spíše a jednodušeji velká předstěra (''Omentum majus''), méně pak malá předstěra (''Omentum minus''), jež ve dvoulisté ploténce spojuje játra a žaludek. Velká předstěra, rovněž dvoulistá ploténka pobřišnice, leží jako zástěra mezi břišní stěnou žaludku a kličkami střev. Splývá od žaludku dolů až k dolní ploše břišní dutiny, tvoří tam velkou kličku, obrací se zpět opět nahoru a kryje střeva jako hřejivý ochranný štít.&lt;ref&gt;Ulrike Remer-Bielitz: ''Dokumentation zum Rindgekröse''; Forschungsring, Materialien Nr. 8, Darmstadt 2001.&lt;/ref&gt; Jinak je tomu s okružím (''Mesenterium''). {{SE|418}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 31, S. 419.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 31: Querschnitt durch die Bauchhöhle des Rindes. Die Bauchfell-Serosadoppellamelle in Beziehung zur Dünndarmverdauung.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Upevněno na stěně břišní dutiny, bezprostředně pod páteří, nese celý střevní svazek. Z obou stran břišní dutiny se jednovrstvé peritoneum břišní dutiny skládá do serozní dvojploténky, okruží, a to tak, že jeho smyslově aktivní strany míří navenek do břišní dutiny (obrázek 31). Serozní dvojlamely se v oblasti tenkého střeva (''Jejunum'') dělí a obalují jej jako jednotlivá lamela. Okruží tak tvoří vějíř záhybů, jenž sleduje těsně k sobě přiléhající kličky tenkého střeva dobrým dílem břišní dutiny. Mezi oběma serozními listy okruží leží nervové provazce (větví se do obou listů a jsou v souvislosti s trávicím děním v tenkém střevě), dále tepenné a žilní krevní dráhy (udržují intenzivní životní procesy ve střevě), mízní cévy (přijímají přes střevní sliznici [''Mucosa''] trávicí šťávy [''Chylus'']), mízní uzliny (působí detoxikačně) a konečně pojivová tkáň a tukové vrstvy. Tím se stavba okruží jako části pobřišnice ustavuje tak, že je zároveň orgánem smyslovým i orgánem činnosti. Zprostředkovává trávicí činnost (vnější svět) celkovému organismu (vnitřní svět) a naopak.<br /> <br /> Zaměří-li se pozornost na tento vztah k činnosti, vyjasňuje se rozdíl mezi okružím a předstěrami (''Omentum majus'' a ''minus''). Pojem „pobřišnice&quot;, který Rudolf Steiner v odpovědích na otázky kurzu zmiňuje v souvislosti s okružím, míní něco obecného, {{SE|419}}<br /> <br /> jakoby ideu obsáhlého, do smyslové tmy metabolismu ponořujícího se, vědomí odňatého smyslového orgánu. Pojem „okruží&quot;, jenž nachází zmínku v pátém přednášce Zemědělského kurzu, míní něco specifického, funkční pole, na němž se obecné uplatňuje ve vysoce specifické činnosti, totiž v takové, jaká se v takto dokonalé podobě nachází jedině v trávicím traktu. Jeho jedinečnost plyne z důvěrné souvislosti s „vlohou Já&quot; probíranou v kapitole „Skot&quot; (s. 146 nn.). Tato vloha je v kravě předznačena v dlouhé cestě intenzivní trávicí činnosti, vrcholící přežvykováním. Výsledek tohoto trávicího otvírání látky vnímá seróza pobřišnice okruží. Vyzařuje jako astrální síla do nitra těla i do krevní dráhy a ta ji nese až k nervově-smyslovému pólu hlavy a do nasazených rohů, kde se vrátí zpět. Tím se na vyšší rovině znovu spouští vědomostní impuls, jehož výsledek zpětně ozařuje tělní dutinu a prostřednictvím obou serozních listů okruží se sděluje obsahu střeva. Ten je nyní prosycen silami, které z aktuální životní činnosti krávy nalezly cestu k její nadsmyslové bytostné skutečnosti. S vyloučením vstupuje toto silové potenciál, „vloha Já&quot;, do vnějšího světa. Propůjčuje kravskému hnoji jeho jedinečnou a trvalou hnojivou sílu. Toto dění, vycházející z vyššího bytí krávy, smí platit za další doklad toho, že pobřišnice představuje cosi „obecného&quot;, kdežto dvojlamelová okruží-pobřišnice cosi specifického. Tato druhá splňuje v „niterném nebi&quot;, v tomto vpáčeném kosmu, ústřední úkol: zprostředkovávat trávicí dění přežvýkavce organismu a od tohoto organismu zpět trávicímu systému, jenž se pak stává hnojivem.<br /> <br /> Toto dění, zahrnující celé bytí krávy, neplní ani velká ani malá předstěra. Obě mají specifické funkce mimo trávicí dění a s ním spojené kroky přeměny ve vyšší silové působení. Obě sice vykazují podobnou anatomickou stavbu s dvojlamelovou sérózou a mezi nimi ležícími nervovými, krevními a mízními drahami, mízními uzlinami a pojivovou tkání — přičemž tato pojivová tkáň je výrazně redukována. Příznačná pro velkou předstěru je sítkovitá distribuce uloženého tukového pletiva. Co však tato anatomická příbuznost vypovídá? Smyslová funkce je zásadně jiná. Je to taková, jež — jak se smíme domnívat — spočívá ve vnímání a řízení harmonického spolupůsobení {{SE|420}}<br /> <br /> Orgánů břišní dutiny, zejména na aktivitu tenkého a tlustého střeva ve vztahu k předcházející činnosti žaludku a předžaludků. Co se děje v bachoru, musí být v průběžném vzájemném vztahu sladěno s tím, co probíhá ve střevním trávení, a naopak. Navíc je velká předstěra vnímavě ponořena do tekutinového hospodářství břišní dutiny a řídí je sekrecí a resorpcí. Dále zajišťuje obranu proti tělu cizím látkám. Na základě toho a své velké pohyblivosti bylo velké předstěřové těleso označeno také jako «velký hadr břišní dutiny».&lt;ref&gt;Johannes W. Rohen: ''Funktionelle Anatomie des Menschen'', Stuttgart-New York 1993, S. 287.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Co jakožto obalový orgán pro květní úbory pampelišky jednoznačně svědčí pro kravské okruží, lze spatřit v následujícím: Jako vysoce vyvinutá složnokvětá rostlina má pampeliška moc přitahovat z kosmu substanciálně-bytostné jádro kyseliny křemičité. Kravské okruží má ze své strany moc — díky své smyslové činnosti obrácené dovnitř na látkové působení trávení v tenkém střevě — obdařit ještě nehmotnou kyselinu křemičitou jakousi vnímající niterností. Aby bylo možno tento potenciál, jenž je jako výsledek evolučního stávání se uložen v pampeliškovém květu a v kravském okruží, učinit využitelným pro růst rostlin, je zapotřebí opět preparace, která vyvěrá z duchovního poznání člověka a která v rytmu plynutí časů překlenuje hranice mezi přírodními říšemi.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Präparationsschritte&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kroky preparace ====<br /> <br /> Vhodný čas ke sběru — to platí pro střední Evropu — je slunečný dubnový den. Květní úbory se otevírají v brzkých ranních hodinách, rozkvetou řadu po řadě od okraje a rozepnou své jazykové květy radiálně do šířky. Přibližně kolem desáté hodiny dopoledne bývá dosaženo stadia, kdy ve středu úboru ještě zbývá drobný shluk poupat. V krátké době asi jedné hodiny, než nastane plný rozkvět, musí být úbory natrhány z dutých stopek a rozloženy k sušení, případně předsušeny teplým vzduchem. Sběr odpoledne, za plného rozkvětu nebo v pokročilé kvetoucí sezóně je třeba se vyvarovat pro nebezpečí předčasného přechodu k tvorbě chmýří a semen. {{SE|421}}<br /> <br /> V prvním přípravném kroku jsou květní úbory — podle stupně vysušení — lehce navlhčeny výluhem z listů pampelišky, trochu stlačeny, ze všech stran obaleny lalůčky okruží a provázkem z konopí (žádný syntetický materiál) svázány do malého balíčku. Jako «alternativa» k okruží se kvůli snazší manipulaci často upřednostňuje velká předstěra (''Omentum majus''); je plošnější a zpravidla méně prostoupena tukem. Připojuje se k žaludku a jinak nemá žádnou přímou spojitost s kličkami střevními.<br /> <br /> Obalení gekrózní membránou vede k první umstülpung přirozeného procesu, a tím k prvnímu kroku emancipace od něj: Vyzařující gesta löwenzahnových květů, obrácená ke kosmu, je nyní obrácena dovnitř a naplňuje vnitřní prostor. Jinak je tomu s pobřišnicí, jež jako jakési «nebeské klenby» vystýlala břišní dutinu, obemykala všechny břišní orgány a tak i umně kličky tenkého střeva a stála v smyslovém vztahu ke skryté trávicí činnosti — nyní je obrácena ven. Popsaná dvojitá lamela nebo -serosa okruží nyní v novém způsobu rozvíjí smyslovou činnost obrácenou ven i dovnitř. Dovnitř je tato — skrze ''serosu'' dovnitř obrácené lamely — zaměřena na životní dění, jež v květních úborech pampelišky dosáhlo evolučního vrcholu, zatímco ''serosa'' ven obrácené lamely se otevírá silám, které ze světové i zemské periferie zvenčí proudí dovnitř. Tak nahlíženo, se jednotná smyslová funkce střevního okruží rozštěpuje do polaritní dvojí funkce. Nedotčeny tím zůstávají pojivové strany obou lamel; nadále k sobě přilnou a tvoří jaksi pojivový článek mezi oběma polárními sférami vnímání.<br /> <br /> Fyzická a životní organizace pampelišky je evolučně zaměřena na to, aby utvářela vztahové předivo draslíku a kyseliny křemičité, vrcholící v květ. S tím se váže otázka, zda právě v onom pojivém článku — jako syntéza tohoto nového vztahu vnitřku a vnějšku — nemůže toto vztahové předivo být udrženo v proudu i za hranicí, která je evolučně rozvoji rostliny vytčena. Nespočívá právě v tom význam okruží, že jednak ve své funkční jednotě s trávením v tenkém střevě a jednak na základě funkce své dvojité lamely v prvním přípravném kroku přivádí do vzájemného vztahu dvě polární silová světa? Nejsou tím teprve v pozemském světě stvořeny podmínky, aby jedinečná vlastnost pampelišky — «přitahovat kyselinu křemičitou z kosmu» — {{SE|422}}<br /> <br /> na cestě hnojení přenášet na půdní a rostlinný život? Tyto otázky bude možné zodpovědět jen z osobního vztahu, který si člověk v činu a myšlení buduje k věcem a bytostem. Vyvstávají tváří v tvář praxí místy uplatňované, kdy jsou obě serosalamely — zpravidla velkého omenta — od sebe odděleny tak, že vzniká jakási kapsa, do níž se nacpou květní úbory a jejíž otevřené konce se pak zašijí. To znamená, že obal je jen jednovrstvý, to jest: uplatní se účinek pobřišnice jako něčeho obecného (výstelka břišní dutiny), a nikoliv okruží jako něčeho zvláštního.<br /> <br /> Druhý krok preparace si v praxi získal širší pozornost teprve poté, co s pátým vydáním Zemědělského kurzu (Dornach 1975) byly publikovány i poznámky Rudolfa Steinera k přednáškám kurzu. V nich poznamenává k preparátu z pampelišky: «Zavěsit okruží ve vzduchu.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Anhang, S. 293.&lt;/ref&gt; V páté přednášce kurzu to není řečeno těmito slovy, nýbrž je ihned odkazováno na třetí krok: «Pak musíme vystavit [okruží obklopené květní úbory pampelišky; poznámka autora] samozřejmě působení země, působení země v zimní době.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Tak tomu bylo i v následujících desetiletích v praxi vesměs dodržováno. Přesto zůstávala otázka stále otevřená, zda tím míněno, že druhý krok odpadá, případně jak je třeba rozumět bezprostředně následující větě: «Nyní však jde o to, abychom získali obklopující síly tím, že s ním naložíme stejně jako s ostatním.» Hádanka se rozluští s výše uvedeným citátem z poznámek «zavěsit ve vzduchu». Ten vykládá «obklopující síly», jež působí v létě ve vzduchu a teple nad zemí. Poznámka, «že s ním naložíme stejně jako s ostatním», musí být tedy vykládána ve stejném smyslu jako v případě řebříčku, kde bylo podrobně popsáno vystavení preparátu letním a zimním silám.<br /> <br /> Ve druhém kroku preparace se odehrává 2. akt everze a s ním stejně tak akt emancipace od přírodou daného dění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#423|Abbildung 32]]). To, co dříve náleželo vnitřní bytosti krávy a vděčilo celé své existenci právě její službě, je nyní orgánem vnějšího světa, ve službě sil, které se vyzařují z kosmického obvodu. {{SE|423}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 32, S. 423.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 32: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation des Löwenzahnpräparates.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Naopak květy pampelišky, které se ve vnějším světě obracejí ke kosmu a jemu vděčí za svou existenci, jsou nyní obklopeny zvířecím orgánním obalem, v němž se koncentrát sil květů pampelišky spojuje se silami makrokosmu, jež jsou tomuto koncentrátu zprostředkovány orgánním obalem kravského okruží.<br /> <br /> Nyní jde o to, aby sebrané květní úbory z dubna byly dostatečně usušeny, ihned poté obaleny laloky okruží krávy středního věku, pokud možno z vlastního stádního chovu statku, a takto svázaný kulovitý balíček byl zavěšen ve vzduchu, chráněn před ptačím zobáním. Přes letní pololetí až přibližně do Michaeli zůstává takto nad zemí vystaven slunečním a planetárním silám v teple a vzduchu. Ty vstupují do vzájemného působení s pozemskými látkami draslíku a kyseliny křemičité, které byly v květu povzneseny do éterického stavu. Na tomto stupni éterična — tak lze předpokládat — teprve může vznikat ono «vztahové předivo draslíku a kyseliny křemičité», na něž poukazuje duchovní bádání a které propůjčuje pampelišce schopnost jako «poslovi nebes» přitahovat kosmickou kyselinu křemičitou. Nechť je to pokus ukázat onen vztahový kontext, podle nějž za prvním krokem nutně musí následovat {{SE|424}}<br /> <br /> krok druhý, totiž vystavení balíčku z okruží atmosférickým silám.<br /> <br /> Ve třetím kroku preparace se uskutečňuje třetí proces everze a emancipace ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#423|Obrázek 32]], S. 423). Co bylo přes letní pololetí nad zemí, v «břiše zemědělské individuality», vystaveno silám periferie planetárního kosmu, je nyní exponováno silám, které z obvodu stálic působí cestou přes zemi v zemito-vodním živlu. Zatímco v létě jsou to přednostně astrální síly, které se vyzařují ze sluneční sféry a planetárních sfér a prostřednictvím zvířecích orgánních obalů vtiskují do substance květů pampelišky, jsou to v zimě v zemi především já-síly působící z vyšší duchovní světa, které se vtiskují do substance květů.<br /> <br /> Postup ve třetím preparačním kroku je následující: Po začátku podzimu, okolo Michaeli, jsou kulovité balíčky sundány a zahrabány do země, do hloubky přechodu od humusového svrchního půdy k jílovitějšímu a jemnopísčitějšímu podorničí. Jáma je opět zasypána a blízko povrchu půdy opatřena drátěnou sítí proti psům a lišáku. Dokud se zápach okruží do zimy nevytratí, může k tomuto účelu pomoci i dřevěná nebo kamenná přikrývka.<br /> <br /> Na jaře, okolo Velikonoc, je preparát vyjmut — jeho obal z okruží bývá zpravidla silně zetlelý — a uložen do hliněných nádob, allseitig obklopených rašelinovou drtí. S hotovým preparátem, jehož květní úbory si z velké části zachovaly svou strukturu, vznikla znovu nová látkovost — nebo lépe: nové uspořádání látek — jako vztažný bod ke silovému potenciálu zcela nového druhu. Na cestě svého vznikání, řízené duchem a rukou člověka, bylo udržováno v živém a rozvíjí svou bytostnou účinnost v živém.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Anwendung_und_Wirksamkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Použití a účinnost ====<br /> <br /> Preparát z pampelišky je jako ostatní preparáty silové hnojivo. Působí jako ony na «souzvuk tvořivého, formujícího a utvářejícího světového slova»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993.&lt;/ref&gt;, to jest — vztaženo na preparáty — na životní, astrální neboli duševní síly i na formující bytostné neboli já-síly, přičemž tyto posledně jmenované propůjčují rostlinám z hlubin země sílu vzpřímení {{SE|425}}<br /> <br /> verleihen.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Leitsätze'', GA 26, «Der Mensch in seiner makrokosmischen Wesenheit», Dornach 1998.&lt;/ref&gt; Vytvářejí, budují a tvarují úrodnou půdu i plodnosné rostliny — to, co se jako «bránicová střed» začleňuje mezi «hlavu a břicho» zemědělské individuality. Jedinečným způsobem to platí o preparátu z pampelišky. Kolik podmínek plných vzájemných vztahů musí souznět, aby bylo uděleno blossomům pampelišky schopnost jakési smyslové síly — přitahovat kieselsäure z kosmického obvodu? Jaký velkolepý soubor vztahů musí vládnout v látkové výměně krávy, aby bylo s okruží vytvořeno ústrojí, které má na jedné straně smyslový vztah k látkám přicházejícím zvenčí v proudu potravy a na druhé straně zprostředkovává výsledek tohoto vnímání astrálnímu bytí krávy? Spojení obojího — blossomů i pobřišnicového okruží — vytváří syntézu vyššího druhu, hnojivou substanci, jejíž účinnost představuje zesílení obou polárních kvalit.<br /> <br /> Vzniká nová kompozice látek v živém, hnojivo, které se v ještě intimnějším způsobu stará o to, aby se nadsmyslově-astrální organizace kulturních rostlin vtiskovala do jejich éterické a skrze ni do jejich fyzické organizace. Rostliny se stávají smysluplnějšími, a tím citlivějšími na látky, které potřebují ke svému růstu: «je-li rostlina tímto způsobem, v nejjemnějším způsobu prostoupena kieselsäure, proživána jí, pak se stane, že je citlivá ke všemu a ke všemu přitahuje».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 138.&lt;/ref&gt; Dále se uvádí, že tento obvod se zjevně nevztahuje jen na prokořeněný půdní prostor jednotlivé rostliny, nýbrž sahá až do sousedního pole, lesa a přilehlé louky.&lt;ref&gt;Ebd., S. 138.&lt;/ref&gt; Toto zpočátku záhadné tvrzení lze dnes při nynějším stavu vědeckého poznání docela dobře vysvětlit fenoménem symbiózy kořenů rostlin s půdními houbami (''Mykorrhiza''), jejichž mycelium — předivo buněčných vláken (''Hyphen'') — propojuje na větší vzdálenosti kořenové soustavy rostlin navzájem. Hyfeny na jedné straně zásobují rostliny vodou (lesní stromy), především však minerálními látkami, na druhé straně samy profitují z jejich energetického hospodářství. Fenomén vzájemně se podporujícího soužití (''Symbiose'') výše vyvinutých organismů s nižšími lze docela dobře ve {{SE|426}}<br /> <br /> způsobu pochopit, že zde vládnou temné stupně citlivosti, tak například u luskovin, jejichž výkon vazby dusíku lze organickými hnojivy znatelně zvýšit. Lze očekávat, že i zde přípravek z pampelišky přinese významný příspěvek. Avšak vyčerpává se tím, pokračováním přírodního procesu, bytost a účinnost tohoto látkového novotváření z duchovní vědy? Empfindung v daném případě jistě znamená, že astrální organizace působící na rostliny zvenčí se má v míře vyšší stát «tvůrcem a tvárcem» éterických čili životních sil a udržovat tyto jako «tvořivé» v proudu. Předstupeň k tomu se odehrává v květu pampelišky. Obdarován je schopností přitahovat křemičitost z kosmu díky své zemské zakořeněnosti (stoupající mléčná míza) a zároveň svému náklonu a otevřenosti ke slunci. Popsanou preparací, uskutečňující se v pozemském, je přípravek z pampelišky nakonec uveden do stavu, kdy prostřednictvím organických hnojiv zprostředkovává jiným pěstovaným rostlinám schopnost přitahovat ze sousedních kulturních půd zemské látky, které potřebují k zdravému růstu.<br /> <br /> S obvyklými vědecko-teoretickými pojmy je taková látková migrace nemyslitelná. Stává se pochopitelnější, naučíme-li se rozumět půdě samé, bránicovému orgánu «zemědělské individuality», jako životní souvislosti prostoupené astrálními silami, do níž kořen jako smyslový orgán svým způsobem vstupuje. Tento nepatrně rozvinutý smyslový orgán lze zcela otupět minerálními solemi (srov. kap. «Použití dusíkatých solí», s. 275 nn.), lze jej však také vychovávat k stále vyšší aktivitě souhrnným působením všech jmenovaných preparátů. A o to jde. Každý z nich přispívá jedním aspektem působení k rozvoji smyslové organizace, a tím k «citlivosti» vůči látkám a silám: «Opracovává-li se zemský půda tak […], pak se rostlina připraví k tomu, aby přitahovala věci z širokého obvodu.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 138.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Přípravek z pampelišky hnojí půdu astrálními silami. Ty činí bující život půdy mocným působením v tom smyslu, že půda sama se stává rostlinnou. V tomto prostředí stupňované půdní úrodnosti je asi třeba hledat odpověď na otázku: Jakého druhu je «citlivost» podnícená přípravkem z pampelišky? Je to {{SE|427}}<br /> <br /> Innenwirkung, která nevychází z vlastního duševního nitra – to rostlina nemá –, nýbrž taková, jež má z nadsmyslového prostřednictvím látkového uspořádání rostliny moc cíleně přitahovat pozemské látky. Jak se ale tyto látky dávají do pohybu? Nemusejí být nejprve přivedeny do proudění životní organizací těch rostlin, které rostou na sousedním poli, na louce a v lese? To znamená: nemusejí být pozemské látky nejprve povýšeny z fyzicko-materiálního stavu do stavu Bildekräfte? Tato záhadná otázka zůstává otevřená!<br /> <br /> Přípravek z pampelišky se aplikuje – spolu se čtyřmi předtím popsanými přípravky – jako přídavek v jakési homeopatické dávce do kompostů, chlévského hnoje, kejdy a gülle. Mírou je tříprstová špetkana přibližně 1 m² zahradní kompostové buňky až po 10 až 15 m² u hnojišť a kompostovišť, případně hlubokých stájí a tekutých hnojiv. Preparace by měla proběhnout bezprostředně po zakládání hromady, u tekutých hnojiv bezprostředně po zahájení plnění nádrže. Místo zavěšení v látkových sáčcích lze preparátové dávky také prohníst s jílem do kuliček a v této podobě přidat pevným i tekutým hnojivům. Opakování se doporučuje po každém přesypání hromad, respektive po promíchání a provzdušnění tekutých hnojiv. Preparáty tlumí přeměny, které se znovu ihned rozbíhají, a tím brání nadměrnému zahřívání, respektive ostrostii zápachů. Dusík a uhlík zůstávají «usazeny» v organických sloučeninách. Přípravek z pampelišky je navíc součástí «souhrnného preparátu» – intenzivně preparovaného koncentrátu na bázi chlévského hnoje bez podestýlky. Ten se v malých množstvích rozptyluje na čerstvý hnůj před každodenním vyvážením, respektive přidává do ložných míst boxových stájí.<br /> <br /> Jako každý z preparátů volá i ten z pampelišky k přítomnosti ducha v činu. Teprve ta – v souvislosti s celkem statku – probouzí otázky, a s nimi badatelské smýšlení. Otevírá se poznávací cesta, která nejprve jen vykonávající jednání oživuje na jednání umělecké.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Baldrianpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Složení přípravku z kozlíku ===<br /> <br /> Jako poslední v řadě šesti hnojivých preparátů stojí přípravek z kozlíku. V aplikaci i funkci zaujímá zaokrouhlující zvláštní postavení. V pouhých několika slovech charakterizuje Rudolf Steiner podstatu a účinnost tohoto preparátu takto: »tím, že se hnoji přidá způsobem velmi jemným ona zředěná šťáva z kozlíkového květu, lze v něm vyvolat to, co ho podněcuje k tomu, aby se k tomu, co nazýváme fosforovou substancí, choval správným způsobem.« {{SE|428}}<br /> <br /> V tomto výroku je již naznačeno, že šťáva vylisovaná z kozlíkového květu nepodléhá žádným dalším preparačním krokům – kromě jediného opatření, totiž že tinkturu je před použitím třeba zředit teplou vodou. Záhada, oč zde jde, se musí odkrýt jednak tím, co o ní prozrazuje zjevný obraz kozlíku lékařského (Valeriana officinalis), jednak tím, co lze získat z duchovního výzkumu jakožto poznání.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Erscheinungsbild_des_Baldrian&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zjevný obraz kozlíku ====<br /> <br /> Kozlík se nachází v okrajových a přechodových zónách obdělaných pozemků na hlinitých, humusnatých půdách, přednostně na vlhčích, spíše stinných místech – na lesních okrajích, na vlhkých loukách, v pobřežních pásech podél potoků a řek a u paty svahů s průsakovými vodami z podorničí. V horských údolích vystupuje až do značných nadmořských výšek. Lze ho pěstovat i zahradnicky. Zatímco se pampeliška – kromě své krátké doby kvetení – skrývá mezi trávami a bylinami, zvedá se kozlík z počátečního stádia listové růžice do hrdé vzpřímenosti vysoko nad své okolí, vrcholíce bíle až světle růžově rozkvétajícím lichookolíkem. Ten sestává z těsně semknutých, jemných, drobounkých jednotlivých kvítků, které se v intenzivně se šířící vůni zdají jakoby rozpouštět. Princip stonku ovládá celou rostlinu. Při výšce porostu až dva metry dosahuje stonek dolů až do prostoru kořenů, kde tvoří oddenky, a nahoru do vzdušného prostoru, kde se rozptyluje v květenství. Nahoru i dolů se rozčleňuje jednak v jemné stopky květů, jednak v mohutné oddenky. Ve stonku se jedinečným způsobem prolíná zemitost s působením vzduchu a tepla. Střídavě vstřícně se rozevírají lichozpeřené listy. V prvním roce po výsevu je metamorfóza listu nejzřetelněji vyjádřena. Z listové růžice se listová posloupnost zvedá stále ve větších vzdálenostech. Řapík se postupně zkracuje a v přechodu ke květenství se listy nakonec zcela stáhnou {{SE|429}}<br /> <br /> do stonku zpět. V následujícím roce je metamorfóza listů méně výrazná ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#431|Obrázek 33]], s. 431).<br /> <br /> Stejně zdůrazněně, jako se projevuje v podobě listů, vystupuje metamorfóza substančního dění v proměně vonných látek od kořenového oddenku přes stonek až ke květu, jejichž intenzita vyvanoucích vůní je nejsilnější při odkvétání. Jako oslovuje tvar a barva prostřednictvím zrakového smyslu cit, tak otevírá čichový smysl citu hlubší vrstvy působení substancí. V temněji ladícím cítění vede čich blíže ke kvalitě sil, jež jako astrální působí v živém. U kozlíku a kopřivy se navzájem vztahují polárně.<br /> <br /> Zjevný obraz kopřivy vzbuzuje dojem, že v její životní organizaci jsou účinné zejména chemický neboli zvukový éter a éter životní. Ty se stávají formativními silami skrze vyšší elementárně-astrální duchovost a jsou touto schopny přivodit zvláštní substanční skladbu této léčivé rostliny. Stává se obrazem té dovnitř směřující kompoziční přebytečné síly astrálna. Ta přísně formuje jednak až do periferie substanční sloučeniny – jako například urticin v žahavých chloupcích –, jednak zůstává potenciál zadržených astrálních sil, jež mají cestou preparace schopnost uvést pozemsky hmotné látky znovu do pohybu, oživit je a proměnit.<br /> <br /> Jinak kozlík: ten vyvanuje ven do vzduchu a tepla, co se v jeho životních procesech v listu, kořenovém oddenku a stonku pod astrálním působením utvořilo jako kompozice látek. U vůní chudé kopřivy konfigurují tyto formativní síly látky k nositelství oné «znamenité vnitřní účinnosti». Tuto kvalitu sil uchovává za ochrannou zdí své navenek uzavřeně vyhlížející podoby. Jinak opět kozlík: ten vyvanuje vše to, co jeho astrální organizace v působení formativních sil ze substancí zkomponovala. Zjevný obraz kopřivy ve svém sebeprosazení a pevnosti, jež se staly obrazem, poukazuje především na tvořivou sílu životního éteru – zjevný obraz prostředí otevřeného kozlíku na éter tepla a světla. Kozlík je dárcem tepla a světla. {{SE|430}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wurzel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kořen ====<br /> <br /> Semenáček kozlíku lékařského nejprve vytváří kůlový kořen, který brzy odumírá. Stonek zůstává zpočátku stlačený a z něj se rozvíjí volná listová růžice. V půdě, v přechodu ke kořeni, se rozděluje v několik krátkých, válcovitých ''rhizomů'' — jistý druh vegetativního tvoření plodů v kořenové oblasti —, od nichž kořeny vybíhají v páscích obloukovitě ven a do hloubky. Sféricky uzavírají dolů otevřený vnitřní prostor, rozčleňují se do jemného kořenového vlášení a tím představují typus «irdischen Wurzel»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 56.&lt;/ref&gt; («pozemského kořene») ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#431|Obrázek 33]]). Rhizomy vykazují — v pokračování vzduchem naplněného stonku — dutiny. V přechodu k mírně ztluštělým kořenovým páskům, které rovněž obsahují vonné látky, se na podzim tvoří pupeny, z nichž vyrůstají nové výhonky. K této formě vegetativního rozmnožování přistupuje ještě tvorba výběžkových výhonků, které se v místech svých prýtových uzlů znovu zakořeňují.<br /> <br /> Nejnápadnějším jevem kozlíku je silný, omamně zemsky těžký zápach, ano puch, který je stlačen zpět do kořenového trsu a při poranění z něj vychází. Chemická analytika odhaluje ve skupinách látek uhlohydrátů, bílkovin, olejů, alkaloidů, pryskyřic atd., jakož i organických kyselin a minerálních látek rozsáhlé spektrum sloučenin, které se plně kryje s pestrosti medicínských indikací, na něž preparáty z kozlíku tlumivě léčebně působí. Avšak Simonis zdůrazňuje, že «bisher ungenügend einleuchtende für das Wesen der Pflanze charakteristische Ergebnisse erzielt wurden».&lt;ref&gt;Werner Christian Simonis: ''Heilpflanzen und Mysterienpflanzen'', Wiesbaden 1981, S. 696.&lt;/ref&gt; (досud nebylo dosaženo dostatečně přesvědčivých výsledků charakteristických pro bytostnou povahu rostliny.)<br /> <br /> Kořenový trs kozlíku se podobá chemické kuchyni v živém. Vše životatvorné, co se shrnuje v ''Tria principia'' Paracelsa, zde spolupůsobí nejúžeji. V duchovědném vyjádření jsou to čtyři druhy éteru — éter života a chemický éter, světelný a tepelný éter —, které oživují anorganický svět látek převážně pod vedením chemického éteru a éteru života, stavitelů fyzické organizace rostlin. Architektem pak, který dodává stavební plány, je astrální organizace působící z nadsmyslna v čase a prostoru. Na předstupni — lze říci ještě neočištěna — soustřeďuje se v kořeni a ''rhizomu'' plnost kompozice látek, která pak v postupující proměně formuje fyzicko-smyslovou podobu kozlíku. Dokonce i sulfuricky-impondabilní živel {{SE|431}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 33, S. 431.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 33: Das Baldrianpräparat in Herstellung und Anwendung.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> tepelného a světelného éteru tvořícího v procesu kvetení sestupuje dolů do kořenové oblasti a v pozemské tíži salprocesů se stará o «lehkost» hořlavých éterických olejů, a s nimi o silné rozvinutí vůně. V rhizomu a kořenových páscích se soustřeďuje vše, co kozlík v kompozicích látek nabízí. Proto jsou to právě tyto části, které nacházejí lékařské využití při obtížích zejména vegetativního nervového systému, při poruchách spánku, nervových stavech vzrušení a podobně.&lt;ref&gt;Ebd., S. 593.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Stängel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Stonek ====<br /> <br /> Lodyhu kozlíku lékařského lze zcela oprávněně považovat za samostatný článek této rostliny (obrázek 33). Zatímco pampeliška nikdy neopustí své stádium růžice a rozkvétá blízko země jako košík plný květů na vlastním květním stonku, lodyha kozlíku na jaře vyráží ze {{SE|432}}<br /> <br /> své volné růžice vertikálně do výšky. Je to, jako by chtěla v co největší vzdálenosti od svého oddenku pozvednout své květenství do sféry tepla, světla a vzduchu. Lodyha určuje gesto této rostliny: jako vládnoucí článek spojuje kořenový systém pevně spjatý se zemí s květenstvím obráceným ke kosmu; jako se onen větví dolů, tak se toto větví nahoru do jemných větviček lichookolíku. Životní a oporné pletivo lodyhy obklopuje dutinu naplněnou vzduchem; navenek je mnohonásobně rýhovaná. V tom se znovu ukazuje polární dvojitost astrálního působení, které zvenčí vtlačuje růstovým silám tvar, zevnitř tvoří prostor a díky dusíku ve vzduchu uzavřeném v dutině lodyhy uspořádává, přetváří a pročišťuje látky v běhu životních procesů. Astralita, která vládne celé rostlině kozlíku, zjemňuje látkové dění při růstu lodyhy do výšky od jednoho páru listů k druhému. I lodyha, již zjemnělá do podoby květu, vydává typickou vůni kozlíkového oleje, v níž se aromata různých éterických olejů spojují v jednotu.<br /> <br /> Lze to vnímat jako fenomén zvláštního druhu, jakou povahu mají proudy mízy trvalky, jakou je kozlík. Nejprve asimilační proud (''floém'') z listové růžice napájí růst ''rhizomů'' a kořenů i jejich látkové kompozice, v nichž je již přítomna látková stavba celé rostliny. Jakmile lodyha začne vystřelovat do výšky, ústí tyto předformované látky do vzestupného proudu ''xylému'' a v ovzduší, světle a teple jsou znovu kompozičně zjemňovány tvarotvornými silami metamorfující se listové oblasti. Jejich prostřednictvím se bytostný praobraz kozlíku v lodyze, sledu listů a květenství utváří do vnější smyslové podoby. Zemská tíže látek v oddenku přechází v listoví a květu v «lehkost» a rozplývá se ve vůni.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Blattfolge&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Posloupnost listů ====<br /> <br /> Jako semenáč prochází kozlík všemi stadii vytrvalé byliny. První list po vyklíčení je dlouze řapíkatý s okrouhlou až oválnou čepelí. Následující listy se prodlužují a čepel se začíná členovat v lichozpeřené, ještě zaokrouhlené, na okraji mírně zubaté lístky. Při protahování řapíku se lístky rozvíjejí do více podlouhlých, přišpičatělých tvarů. V této fázi se {{SE|433}}<br /> <br /> lístky vztyčují a shromažďují v kytičkovité růžici. S prodlužováním stonku na sebe navazují páry listů v křižmostojném uspořádání v nápadně velkých vzdálenostech (Obrázek 33, s. 431). Lístky jsou stále užší, přišpičatělejší a řadí se párově. Ke konci léta se listy zkracují, opeření houstne, stonek objímá. Nakonec se listy s rozkvétem stahují zpět do stonku a jen listeny se ještě drží, až i ty v plném květu mizí. Na rašelinných, stinných stanovištích kozlík tenduje k bujnému růstu.<br /> <br /> Jako tvoří látková pestrost kořenové kůry s listovou růžicí životní souvislost, tak listová posloupnost výhonku s květenstvím. Proměna tvarů listů, od stonku vzhůru k květu (blattmetamorfóza), je do obrazu přenesený výraz v živém neviditelně se odehrávajících látkových procesů tvorby a přetváření. Při vzrůstu přechází výhonek z oblasti zemitě-vodního do oblasti tepla a prosvětleného vzduchu. Sem přímo a v přítomnosti září síly Slunce a planetárních sfér. Zde teprve se bytostný praobraz kozlíku ve své dokonalosti otiskuje obrazně do v rhizomovém kořeni předpřipraveného substančního dění. Jako mají v kořenovém trsu navrch síly působící v zemitě-vodním, tak ve vzestupném výhonku síly světla a tepla, zprostředkované vzduchem. Může být snad tím důvodem, proč se temně vědomí kalící vůně a trpce hořká chuť kořenového trsu v listech prakticky nevyskytují, avšak v méně intenzivní podobě přece jen ve stonku? V kořeni se tyto kvality zhušťují a soustřeďují, v posloupnosti listů naopak přecházejí v stálé proměně do pohybu.<br /> <br /> Myslící nazírání proměny tvarů v listové posloupnosti osvětluje otupělost čichových a chuťových vjemů. Pro myšlení je tvar listu opěrný bod, který nejprve stojí před námi jako věcný předmět pro sebe. Ale dostaneme před oči to, že právě sledovaný list svým tvarováním předpokládá a dál rozvíjí tvar listu předcházejícího. Přechod jednoho tvaru do druhého tvoří článek stonku, v němž jeden tvar mizí a vynořuje se následující. Existuje tedy souvislost v proměně tvarů listové posloupnosti, která se smyslové anschauung skrývá. Klíčem k poznání tohoto skrytého přechodu je myslící nazírání, školené na proměně tvarů. Zpočátku bodově konstatující myšlení přichází do pohybu; samo ze sebe tvůrčím způsobem vytváří myšlenkové obrazy na {{SE|434}}<br /> <br /> der Grundlage neomylné anschauung. Tytéž bildekräfte „tvořivého, obrazotvorného a utvářejícího Světového slova&quot; působí v přírodě a stejně tak na vyšší rovině v člověku. Pokusí-li se člověk myslivě vcítit do těchto na fenoménech opřených myšlenkových obrazů, nastupuje cestu poznání, na níž se ve stonku skryté pojítko z listu na list může postupně odhalit jako „duchovní pouto&quot;. Je to bytostný praobraz rostlinného, jenž z hlubiny země vyzařuje v ose Země–Slunce a sjednocuje se s étericko-astrálními bildekräfte vyzařujícími z kosmického obvodu.<br /> <br /> Tak je vžívání se do principu metamorfózy — jenž v přírodě působí všudypřítomně a jenž se může stát klíčem poznání zvláště k tomu, co vede k postupujícímu porozumění rostlinám preparátů a k schopnosti cestou preparace oživovat vztah půdy a rostliny — tímto vžíváním se plodným. Metamorfózy se odehrávají v merkuriálním pojítku mezi substančním děním kořene (pól sali čili pól zemský) a oním v květu (pól sulfuru čili pól kosmický). Co se týče formy, je tomu obráceně: květ odumírá do vysoce diferencovaných forem svých orgánů působením zemských sil. Kořen naproti tomu roste pod vlivem kosmických sil na kořenové špičce dále a vykazuje — zejména u kůlového kořene — jednolitější formu (viz také kap. „Kompozice přípravku ze šafgarby&quot;, s. 361 nn.). Agens metamorfózy je merkuriální mezi; vcítit se do tohoto mezi v meditativním nazírání, to školí a oživuje myšlení.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Blüte&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Květ ====<br /> <br /> Na rozdíl od kořene kozlíku, jehož mimořádně silná astralita se projevuje v kompozici nejrůznějších látek — zejména éterických olejů, jejichž temná, zčásti nepříjemně páchnoucí vůně je zadržována kořenovou kůrou — rozlévají květy tuto vůni v zjemnělé, přečištěné podobě. Kozlík má dlouhou dobu kvetení, sahající od konce května (s plným kvetením v červnu/červenci) až do září. Začíná vstřícným větvením hlavního výhonku u nejvyšších listových nasazení. Oboustranné větvení se opakuje ještě několikrát, takže hlavní výhonek přerůstá postranní větve. Tím nabývá květenství klenuté až polokulové podoby. K bázi postranních větví se přitulují poslední zašpičatělé, zpeřené listové čepele listové posloupnosti. Vstřícné větvení hlavního výhonku a postranních větví {{SE|435}}<br /> <br /> se opakuje, zpočátku ještě doprovázena úzkými, špičatými listeny. V květenství se větví redukuje na dva postranní větve. Centrální výhonek se zastavuje v terminálním květním poupěti. Postranní větve ho přerůstají a končí v druhém patře opět v květním poupěti, které přerůstají dva postranní větve, a tak se celý tento pochod opakuje ve třetím patře. Jednotlivé kvítky — může jich být až 2000 — se spojují a těsně nakupenin tvoří vrcholík neboli latnatý chocholík. Všechny procesy, které se u kozlíku odehrávají mezi póly Země–Kosmos ve vzájemně se stavějící metamorfóze, vrcholí v květu: jednak se ve vůni rozklenují do živlu vzduchu, jednak se zhušťují k tvorbě semen.<br /> <br /> Semeno stojí vzpřímeně ve vidlici postranních větví. Semeník je spodní, takže děložní listy se nacházejí na horním konci semenáčku. Zůstávají přisedlé a při dozrávání rozevírají svá jemná zpeřená lístečka křídlově do chmýru — pappusu — který podobně jako u pampelišky nese semeno na větru.<br /> <br /> Jednotlivý květ je nenápadný a svůj světle růžový odstín plně rozvíjí teprve v květenství jako celku. Zatímco květy v nejvyšším patře vrcholíku rozkvétají, vadnou ty v nižších a přecházejí v semenný stav. Tím se vysvětluje nápadně dlouhá doba kvetení. Květ se svými pěti nestejně velkými okvětními plátky, srostlými při bázi v trubičku, a se třemi prašníky vykazuje silnou asymetrii. Hoerner&lt;ref&gt;Erdmut-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, S. 340.&lt;/ref&gt; ji vykládá jako «znak velmi silné individualizace, způsobené hluboko do rostliny zasahujícím astrálem». Tento poukaz je podpořen i tím, že stonek čili vertikální princip dominuje tvarování kozlíku — což je příznačné pro to, že duchovní praobraz této rostliny, její bytost sama, se zjevuje v svislé ose Země–Slunce. Tento fakt dále dosvědčuje silný vztah kozlíku ke světlu, a stejně tak k teple, patrný z vysokého obsahu hořlavých látek. Teplo je pralivetem a nositelem bytosti ve vší bytnosti a dění.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», Dornach 1989, S. 157 ff.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Kozlíkový květ je zvláště v uvadání a docela v sušeném stavu mocným dárcem vůně. Ve všech květních orgánech se nacházejí nektaria, která obsahují různorodé látky v rozdílné konzistenci. V tekuté podobě jsou to různé cukry, které se na {{SE|436}}<br /> <br /> Blütengrund v blízkosti čnělky. Jiné jsou vpleteny do pletiv čnělky, blizny a plodolistů, zvláště však do okvětních plátků. Jejich vonné látky sublimují z pevně-tekutého, resp. koloidálního stavu do stavu plynného. Jsou to éterické oleje, které se od silně sulfurizované, avšak zemí svázané kořenové oblasti stupňovitě zjemnily v listové posloupnosti, aby, vedeny stonkem, vyvanuly v jemnějším květním parfému.<br /> <br /> Silná astralita, která prostupuje celý proces utváření kozlíku, vykazuje bytostnou příbuznost s tou, jež se u zvířete tělesnými pouty zvnitřňuje v duševno. Dosvědčuje to mimo jiné silná přitažlivost pro nejrůznější létající hmyz, brouky atd. Lze asi obecně říci: vycházející květní vůně je nejryzejší podobou zjevení bytosti a působností formativních sil. V nich je to pozemsko-látkové v nejvyšší míře odhmotněno. V průchodu procesem kvetení je nejen eterizováno, nýbrž tak pronikavě astralicky prokraftováno, že dokáže jak přitáhnout nejrůznější živočišné druhy zdálky k jejich zdroji potravy, tak oslovit duši člověka hlouběji, než co vidí oko.<br /> <br /> Květní substance jsou z velké části vysoce komplexní kompozice uhlíku a vodíku. Kyslík vedoucí k pozemskému zcela ustupuje. Proto jsou tyto substance vysoce hořlavé, aniž by zanechávaly pondérovatelný popel: uhlík se proměňuje v plynný stav oxidu uhličitého. Fenomén hořlavosti poukazuje na to, že vodík je nositelem živlu tepla, resp. jeho nadsmyslového korelátu — tepelného éteru. Chemik Rudolf Hauschka (1891–1969) na tuto skutečnost upozorňuje: «Kdyby se vodík pojmenovával podle svého vnitřního charakteru, musel by se jmenovat ohnivina.»&lt;ref&gt;Rudolf Hauschka: ''Substanzlehre'', Frankfurt/Main 1966, S. 51.&lt;/ref&gt; Rudolf Steiner charakterizuje vodík jako to «látkovité, jež je tak blízko duchovnímu na jedné straně, tak blízko látkovému na straně druhé». «Nese vše, co je jakýmkoli způsobem gestaltované, oživené, astrální, opět zpět do šíří světového prostoru.» «Vodík vlastně vše rozpouští.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 75/76.&lt;/ref&gt; V jedné přednášce pro dělníky&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Mensch und Welt. Das Wirken des Geistes in der Natur. Über das Wesen der Bienen'', GA 351, Vortrag vom 20. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 72.&lt;/ref&gt; hovoří Rudolf Steiner o nadsmyslové bytosti vodíku: «Zajisté, v chemii je {{SE|437}}<br /> <br /> «V chemii je vodík zcela jiná látka než fosfor […] Co je tedy vodík, který je všude ve světě rozšířen? — Vodík, jenž je rozlit po obvodu světa, je světový fosfor.» Gunter Gebhard k tomu poznamenává: «Z dnešního vědění a z fenoménů ukazuje vodík vlastně jen vztah k teplu. Fosfor má však svůj hlavní vztah ke světlu. Pohlížíme-li na fosfor jako na fyzický výraz tepelného éteru (který je zároveň živlem ohně), pak je to stará saturnská tepelnost, která v sobě ještě nese světlo. V ‹pádu› do hmoty se pak dnes v pozemském ukazují fosfor a síra.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Toto — ve vyšším smyslu — rozpouštěcí schopnost vodíku uplatňuje se morfologicky, když oproti kvěru listový oděv jakoby mizí do stonku, a fyziologicky, když fáze tvorby bílkovin je vystřídána fází devitalizace, tvorby vodíkem bohatých sacharidů, například ovocného cukru, éterických olejů apod. Pozoruhodné přitom je, že kozlík s velkou intenzitou přináší tuto fruktifikující tendenci sulfurického ke svému nejsilnějšímu výrazu v jeho protipólu — v kořeni. Tam zůstává vonné zpět hrazeno v kůře. Přeřízne-li se kořen, šíří pronikavý, tupě zemitý pach. V kvěru naproti tomu — zejména při vadnutí — se stává erdenflüchtig, voní květnatěji a halí nejbližší okolí do vůňového oblaku. Obrazně řečeno, vodíkový proces rozpouští veškerou formovou určenost látkových kompozic do chaosu nerozlišitelnosti kosmu, do prvotního stavu tepla. Vládne-li stonkový princip, je substanční dění kozlíku v tvorbě a rozpouštění shora dolů a naopak silně prokraftováno astralitou. Tento stav věci a zvláštní vztah k teplu může vzbudit pochopení pro to, proč květ kozlíku nepotřebuje ani žádné další preparování skrze živočišný orgán, ani expozici vůči silám kosmu a země v průběhu roku. Zřejmě by se ani nenašel živočišný orgán, který by byl dané rostlině přiměřen. Bytostná povaha kozlíku je v tomto ohledu polárně protikladná k bytostné povaze kopřivy. Jako tato si vytváří na základě své «astrální vnitřní účinnosti» sama sobě obal, v jehož nitru na cestě inkarnujícího vodíkového procesu vznikají nové substance — tak polárně exkarnující vodíkový proces v kvěrech kozlíku. Ten rozpouští veškeré tvarování do prvotního stavu tepla, jehož vlastní bytost veškerému bytí {{SE|438}}<br /> <br /> Obal a substance zároveň. Kozlík žije «astrální vnější působení», které ve svém vytékání tvoří obaly. K tomu dodává Gunter Gebhard: «V kopřivě jsou to síra a železo, které se uplatňují. Obě mají kvalitu soustředěnou do nitra. ‹Prorozumňující› kopřiva vykazuje vztah k mikrokosmickému, k Já-kvalitě rozumu. Pozemské přichází zcela zvláštním způsobem ke slovu také v rhizomech kopřivy. V květu kozlíku se substanční proces rozpouští do kosmu; míří vstříc kosmickému světlu. Naprosto stejně tak i kořeny kozlíku, které se jako světlo přímočaře, dlouze bez větvení a téměř bez sekundárního tloustnutí ‹vyzařují› do země. V kvéru vodíkové působení, v kořeni světelná kvalita, která se projevuje ve fosforu. Na rozdíl od kopřivy, která je ve vztahu k mikrokosmickému Já, kozlík vykazuje vztah k makrokosmickému Já.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ==== Herstellung und Anwendung ====<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Medicínsky jsou to rhizomatické kořeny kozlíku, které se používají; v kánonu ostatních kompostových preparátů jsou to naproti tomu květy, resp. kvéru příbuzné procesy, jako u kopřivy a dubové kůry. V kvéru na jedné straně rostlina odumírá, zhmotňuje svůj praobraz v podobě, barvě a vůni — na druhé straně se v procesu kvetení oživuje pozemský substanční proud.<br /> <br /> Baldrianové kvéry se trhají v době dosažení největší kvetní plnosti okolíku v červnu/červenci a okamžitě drtí vhodným zařízením (trhákem). Přitom vytéká buněčná šťáva, včetně éterických olejů, z buněčné plazmy a buněčných vakuol. Lisem na ovoce se oddělí od zbývající výlisků. Ty se smísí s přibližně stejným množstvím vody, jaké bylo v prvním průchodu získáno jako kvetní šťáva. Tato kaše stojí jeden den a pak se opět lisuje. Dvojím lisováním se z 2 až 3 kg kvérů získá přibližně 1 l lisovaného šťávy. Ta se plní do lahví a podléhá mléčnému kvašení. Přitom vznikající plyny musí moci unikat. Po přibližně 6 týdnech doby kvašení se lahve uzavřou korkovými nebo gumovými zátkami. Příliš velký přístup kyslíku vede k chybným kvašením, při nichž {{SE|439}}<br /> <br /> Preparát se stane nepoužitelným. Lahve se skladují v tmavém, rovnoměrně temperovaném prostoru — v preparátovém sklepě. Šťáva zůstává trvanlivá po léta.<br /> <br /> Pokud jde o použití květové šťávy, Rudolf Steiner upozorňuje, že má být ředěna «velmi silně» v teplé vodě.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&lt;/ref&gt; Údaje, které duchovní badatel uvádí jako vodítko pro konkrétní jednání, nemohou být brány dostatečně přesně; platí slovo od slova. Jsou to výsledky nadsmyslového duchovního bádání přivedené do forem idejí — a jsou to pokyny, které předjasňují cestu volního jednání, ale neurčují jej pravidly. Je třeba si zachovat svobodu tyto formy idejí stále znovu myslet v jejich velkých souvislostech. A čím více se o to člověk snaží, tím svobodněji bude moci to, co bylo uchopeno v duchu, věcně provádět i v praxi. Duchovědné ideje zakládají nové umění experimentování v praxi; z tohoto umění vyrůstá tak nezbytný «osobní vztah», který vede ideami nesený volní způsob hlouběji do duchovní skutečnosti, než toho jsou schopny vědecko-technologické výsledky, jež dnes zvnějšku řídí zemědělskou praxi.<br /> <br /> Jak individuálně a v nejširším spektru jsou geisteswissenschaftliche skutečnosti v praxi vykládány — zčásti dosti dobrodružně —, ukazuje velká radost z experimentování. Ta je v záslužném díle Stappungově&lt;ref&gt;Walter Stappung: ''Die Düngerpräparate Rudolf Steiners – Herstellung und Anwendung'', Rüfenacht 2017, Bd. I + II: 748 S. Siehe auch: Ueli Hurter et al. (2018): ''Biodynamische Präparate-Praxis weltweit – Die Fallbeispiele'', Darmstadt, 364 S.&lt;/ref&gt; zdokumentována v celosvětové praxi. Výsledky duchovního bádání odhalují svou pravou poznávací hodnotu teprve v cvičné praxi.<br /> <br /> Před samotným použitím extraktu z baldrianových květů jde o «silné ředění» urtinktury. Toho se dosáhne, když se do dané množství vlažné vody přikape tolik květové šťávy, aby po pěti až desetiminutovém míchání kapalina voněla baldrianem a projevila se v ní slabá hnědavá barva šťávy. Orientační množství pro použití se určuje — obdobně jako u pevných preparátů se třemi prsty — takto: 1 až 3 g = 1 až 2 cm&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; na 5 až 8 l vody na přibližně 8 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; hnojivého materiálu. Kapalina se nastříká na hromady a řady po jejich založení nebo — rozdělena na porce {{SE|440}}<br /> <br /> – shora naplněna do otvorů. V případě tekutých hnojiv (kejdy, močůvky) se nejlépe přidá zředěné množství šťávy při míchání. Ještě jednou budiž zdůrazněno, že nejlepšími rádci jsou myslící spolužití a vlastní experimentující duch.<br /> <br /> Vztah baldrianky k živlu tepla a jeho nadsmyslovému silovému korelátu, tepelnému éteru, nalezl uplatnění v biologicko-dynamické praxi i mimo její funkci hnojivého preparátu; tak při nebezpečí pozdních mrazů v květnu. Těsně před jejich nastoupením lze jemným rozprášením baldriánového extraktu, v ředění 1 ml na 1 l vody, nad ovocné květy i nad ohrožené zeleninové výsevy položit teplou pokrývku; ta zabrání mrazovým škodám až do dvou až tří stupňů pod nulou.&lt;ref&gt;Krafft von Heynitz, Georg Merckens: ''Das biologische Gartenbuch'', Stuttgart 1994, 351 S.&lt;/ref&gt; Také k obecnému posilování rostlin v zelinářství se doporučuje v ředění 10 až 30 kapek baldrianového preparátu na 3 l vody. Ve vinařství se baldrianovému preparátu dostalo zvláštního ocenění.&lt;ref&gt;Pierre Masson: ''Gartenbau und Landwirtschaft biodynamisch'', Aarau 2015, 224 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vorbemerkungen_zur_Wirksamkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Předběžné poznámky k bytostné účinnosti ====<br /> <br /> Baldriánový květový extrakt má — silně zředěn v teplé vodě — «hnoji velmi jemným způsobem přinést […] a v něm zejména vyvolat to, co ho podněcuje, aby se k tomu, co se nazývá fosforovou substancí, choval správným způsobem».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&lt;/ref&gt; Toto tak stručné, záhadné tvrzení ukazuje na konci tance šesti hnojivých preparátů — po jmenování síry na počátku u řebříčku, heřmánku a kopřivy — nyní u baldrianky na fosforovou substanci. Oba, síra i fosfor, jsou si navzájem velmi příbuzní. Oba jsou jaksi ztělesněním světla a tepla. A přece jsou to dvě různé látky. Ve stupnici tvůrců kyselin v periodické soustavě prvků stojí sice vedle sebe, v organickém dění se však chovají zcela polárně. Síra se vyskytuje v anorganické přírodě v rozmanitých sulfidech, v kovových solích kyseliny sírové, jakož i jako elementární síra ve sopečných usazeninách. Jako taková se vznítí při přibližně 250 °C a hoří namodralým plamenem na oxid siřičitý. Jinak fosfor: je neobyčejně reaktivní a vyskytuje se proto {{SE|441}}<br /> <br /> nikoli v elementární formě. Zobrazení jako elementární fosfor ukazuje pozoruhodný jev, že má v závislosti na teplotě pět modifikací svého způsobu existence. Jako první modifikace vzniká bílý fosfor; je jedovatý, ve tmě svítí a lze ho uchovávat pouze pod vodou. Při kontaktu se vzduchem se samovznítí při 44 °C a hoří jasně svítícím, horkým plamenem na oxid fosforečný (P&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O&lt;sub&gt;5&lt;/sub&gt;). Bez přístupu vzduchu a při zvýšené teplotě nebo při osvětlení vzniká druhá modifikace, červený fosfor; je stálý, nesvítí a není jedovatý. K němu se připojují tři další modifikace s podstatně různými vlastnostmi — světle červený, černý a černý amorfní fosfor.<br /> <br /> Fosfáty se nacházejí v sedimentárních horninách, především však v nejjemnějším rozptýlení v krystalických prvohorních horninách ve formě těžce rozpustného apatitu, vápenatého fosfátu s obsahem stop fluoru a chloru. Větší ložiska apatitu se těží na poloostrově Kola, u Kirova. Apatit zvětrává působením kyselin a tím obnovuje fosforovou hospodářství půd. V sedimentárních ložiscích, zejména severní Afriky, se nacházejí fosfority. Jsou to splavené zvířecí kosti z třetihor. Pomleté lze je jako těžce rozpustný surový nebo měkký fosfát meliorativně využívat na na fosfor chudých stanovištích.<br /> <br /> V rámci půdního profilu klesá obsah fosforu od látkovýměnně aktivního humusového svrchního půdního horizontu směrem k podorničí. Tento jev sám o sobě již ukazuje, že ztráty vyplachováním jsou velmi nízké — zpravidla méně než 0,3 kg/ha. Mnohonásobně vyšší jsou ztráty plošnou erozí (denudací).<br /> <br /> Stabilita fosforu (HPO&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt;)&lt;sup&gt;2–&lt;/sup&gt;, který přešel do roztoku při zvětrávání minerálů a rozkladu organické hmoty, je důsledkem jeho reaktivnosti. Vstupuje do nových vazeb zejména s vápníkem za vzniku sekundárních vápenatých fosfátů; dále je adsorbován hydroxydy hliníku a železa, které samy tvoří komplexy s huminovými a fulvokyselinami. Suspendovaně se nachází v půdních koloidech a adsorbovaný na jílových minerálech a humusových látkách. Až 80 % organických fosforečných sloučenin je přítomno ve formě fytátů (vápenaté a hořečnaté soli kyseliny inositolhexafosforečné); dalších 5 až 10 % se nachází v nukleových kyselinách buněčných jader rostlin a mikroorganismů.&lt;ref&gt;Friedrich Scheffer, Paul Schachtschabel: ''Lehrbuch der Bodenkunde'', Berlin 2018, 772 S.&lt;/ref&gt; {{SE|442}}<br /> <br /> Pozoruhodné je, že fosfor prostupuje v nejjemnějším rozptýlení a v nejpřísnějším kompozičním řádu veškerými přírodními říšemi, a tak i fyzickou organizací člověka. Omezí-li se pohled na jeho fyzicko-materiální způsob jevení, odhalí se jen málo o jeho bytosti a jeho funkci v hospodářství přírody. Jinak je tomu, rozšíří-li se zorné pole na rostlinnou říši a dále vzhůru. Tam vystupuje fosfor, éterizován na fosforový proces, všude tam v metamorfózách, kde panuje tendence k odvitalizování. Ta se bezprostředně odhaluje nazírání v procesu kvetení rostlin, jenž je podstatně fosforovou účinností. Kde toto odvitalizování dosahuje svého vrcholu — ve vadnutí květu a v tvorbě semen —, vystupuje fosforová účinnost zvláště do popředí.<br /> <br /> Odvitalizování znamená odumírání a přechod do čisté formy. Fyziologicky to zprostředkovává fosfor. Ve dědičnostním dění zprostředkovává formovou kvalitu prostřednictvím jaderných kyselin. Rovněž světlo, vázané v procesu fotosyntézy do hroznového cukru, a jeho přenos buněčným dýcháním na proces kyseliny fosforečné adenosintrifosforečné (ATP) váže světlo zcela do trvalé formy kořene, stonku, listu, květu a plodu. Stejně tak odvitalizovávají fosfolipidy myelinu v mozku a vytvářejí vědomí — anebo fosfor apatitu trvající formu kosti.<br /> <br /> V hlubokém skrytí nacházíme nyní i v děni růstu právě tolik bodových zón odvitalizování, kolik buněk má rostlina. Jsou to fosfor obsahující buněčná jádra. Ta hostí v podobě jaderné bílkoviny, nukleotidů, chromozomy — zprostředkovatele dědičnostního proudu z generace na generaci. Jádro, uzavřené jadernou membránou, představuje ve vztahu k buněčné plazmě ruhový pól buňky. Na základě fosforu v něm vládne vyšší princip, než je ten, který v rostlině, zvířeti a člověku napomáhá k utváření jejich příslušného zjevného obrazu. Je to princip, který v trvalé zárodečnosti přenáší veškerá vývojová dobytí z minulosti do přítomnosti a z ní do budoucnosti. Je tomuto vývojovému průběhu nadřazen; je to duchovní bytost samotné rostliny, vcházející v platnost z vyšší nadsmyslové oblasti, to, co v lidském vědomí vzplanuje jako já-bytost. Tak stojí myelin — jsou to fosfolipidy, které obalují nervová vlákna v mozku — v nejužším vztahu s {{SE|443}}<br /> <br /> vědomí (Sebe)Vědomím člověka! Rostlina jako čistě živá bytost nemá vtělené duševní ani vlastní bytostné jádro, proto také žádný nervový systém, který je třeba pokládat za pozemský základ astrálního těla. Avšak při pohledu na nukleus rostlinné buňky vyvstává otázka, zda jej nelze považovat za evoluční předstupeň k vytvoření takového systému. Jaderné kyseliny RNA a DNA vykazují vysoký obsah fosforu ve fosforečných zbytcích nukleotidů. Tak jako se u zvířete a člověka nervový systém jemně větví až do živé tkáně, nacházíme v jednotlivé buňce mimo buněčné jádro v buněčné plazmě organely, jako jsou ribozomy&lt;ref&gt;Ribozomy jsou sestaveny z ribozomální RNA. Pocházejí z nukleolu v buněčném jádru a tvoří v plazmě organely pro tvorbu bílkovin (kosmologicky je nukleolus ekvivalentem Země v mikrokosmu buňky). Buněčné jádro odpovídá měsíční sféře a buněčná membrána sféře Saturnu. Mitochondrie disponují vlastní nahou DNA, množí se vlastním rytmem a mají především úkol buněčného dýchání s železo obsahujícími cytochromy. Kosmologicky stojí mitochondrie ve vztahu k Marsu.&lt;/ref&gt; a mitochondrie, které jakožto nepatrné tvarované tělesné útvary stojí ve vztahu k plazmě i k jádru. Mitochondrie obsahují stejně jako jádro chromozomální struktury, u nichž lze předpokládat, že plní epigenetické funkce. To znamená, že jsou nositeli a zprostředkovateli vtisků, které cytoplazma přijala ze současných pozemských, slunečních a planetárních působení, jakož i z opatření péče, hnojení a šlechtění duchem a rukou člověka. Jsou to nově nabité vlastnosti ze současného bytí. Je třeba vycházet z toho, že takovéto epigenetické vtisky se v rostlinách uskutečňují v každém vegetačním roce. Aby se zachovaly plody tohoto «zpřítomnění» pozemsko-kosmických působení v průběhu roku — například přes hnojení preparáty —, doporučuje se vlastní rozmnožování až po šlechtění sortů vlastních statku.<br /> <br /> Osa Země-Slunce, do které se kvetoucí rostliny začleňují, se projevuje ve stonku, řapíku, stéblu, výhonku, větvi a kmeni. V této vzpřímené vládne, v odrazu duchovně-bytostném, táž síla, která na vyšší úrovni žije v člověku jako já-činnost ve vůli a vzplanuje v probouzejícím se sebevědomí. Fyzickým opěrným bodem pro to, aby sily já mohly nabývat účinnosti — v člověku a jiným způsobem v přírodních bytostech —, je fosfor, ne jako takový pouze, nýbrž vždy zapracovaný do příslušných látkových kompozic, například zmíněných nukleotidů buněčného jádra. Ve vztahu k člověku rozvíjí Rudolf Steiner tuto myšlenku: «Je to velmi zvláštní, jak lidské já, když je {{SE|444}}<br /> <br /> Nyní jako právě v člověku duchovně, duševně, organicky a také mineralizujícím způsobem, jest jistým způsobem, chtěl bych říci, nositelem fosforu.» «Prosycení lidského organismu fosforem je činností já.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Gesichtspunkte zur Therapie'', GA 313, Vortrag vom 15. April 1921, Dornach 2001, S. 91.&lt;/ref&gt; Tak řídí fosforový proces ve svém nejlabilnějším skupenství, kyselině adenosintrifosforečné (ATP), především metabolismus uhlohydrátů, nukleové kyseliny vázané na nukleoproteiny, metabolismus bílkovin, v podobě fosfolipidů metabolismus tuků, aby nakonec v spojení s fosforem obsahujícím vápnem (apatitem) vyústil v mineralizačním procesu tvorby kostí.&lt;ref&gt;Friedrich Husemann, Otto Wolff: ''Das Bild des Menschen als Grundlage der Heilkunst'', Band II: Zur allgemeinen Pathologie und Therapie, Stuttgart 1991, S. 394.&lt;/ref&gt; Jsou to pokaždé různé fosforové sloučeniny, které impulsují činnost éterických druhů ve vztahu k bytostným článkům: Já žije v tepelném éteru ve vztahu k fosforu; zprostředkováno tepelným éterem, vtiskuje se, na základě sodného fosfátu, do astrálního těla; skrze fosforečnan hořečnatý a světelný éter a skrze fosforečnan draselný a chemický éter působí v éterickém těle a, na základě fosforečnanu vápenatého a účinnosti životního éteru, géeí do pevné formy kostní soustavy, «fyzického otisku já-organizace».&lt;ref&gt;Ebd., S. 395.&lt;/ref&gt; Ve svém přímém vztahu k duchovnímu jádru bytosti, k já, pomáhá fosfor překonávat jednostrannosti ve fyziologických procesech a vyrovnávat protiklady.<br /> <br /> Ve středu buňky se fosforový proces koncentruje v nukleotidech, nositelích dědičnosti. Ty nesou minulost, výdobytek evoluce, do přítomnosti. V tomto díle stvoření se shrnuje veškeré někdejší stávání z ducha a zároveň obsahuje něco zárodečného, z čeho se toto stvoření v přítomném neustále obnovuje a přijímá impulsy, které tyto zárodečné síly nesou do nejzazší budoucnosti k novému stávání. Tyto impulsy přijímá plazma rostlinné buňky v rytmu dne a noci ze záření slunečního světla, jehož síly jsou modifikovány působením planet. Místem tohoto zpřítomnění zárodečného je buněčná nebo protoplazma obklopující jádro. Obsahuje — jakoby v ní plovoucí, v jemném rozptýlení — již zmíněné organely, ribozomy a mitochondrie, jakož i hořčík obsahující (nikoli fosfor obsahující) chloroplasty, v {{SE|445}}<br /> <br /> jímž je prostřednictvím chlorofylu pohlcováno světlo a oživována pozemská látkovost. Základní substanci protoplazmy tvoří cytoplazma, vodojasná, průhledná, tekutě-koloidní, do značné míry homogenní bílkovinná hmota.<br /> <br /> Cytoplazma je pohybovým pólem buňky. Proudí, rotuje kolem buněčných vakuol – nebo ve zvláštních případech dokonce cirkuluje kolem buněčného jádra. Intenzita proudění je závislá na kyslíku, nositeli éterných sil. Je citlivá na vnější podněty; podle počasí se – bobtnáním a smršťováním buněčných tkání – stará například o zavírání a otevírání průduchů, o pohyb květenství hvězdnicovitých rostlin podle chodu slunce atd. Dále reaguje na způsob hnojení i na pečující ruku člověka. Jako pečeť vtlačuje svůj tvar do pečetního vosku, tak se z vnějšku pronikající astrální síly vtiskují do cytoplazmy buňky. V botanice se buněčné plazmě připisuje «schopnost vnímání».&lt;ref&gt;Hermann von Guttenberg: ''Lehrbuch der allgemeinen Botanik'', Berlin 1955, s. 15.&lt;/ref&gt; Nepojmenovává se však její rostlinná svébytnost, ani hranice, která ji odděluje od živočišného vnímání. V buněčném jádře vládne fosfor a určuje jeho přísné struktury. S ním spojená bílkovina, nukleoprotein, stejně jako v zásadě všechny bílkoviny, neobsahuje žádný fosfor. Bílkovina je spojena se sírou a za svou látkotvornou pohyblivost vděčí síře, tak blízce příbuzné fosforu a ve svých vlastnostech přesto tak polární. Ta je však prostředníkem mezi astrálními silami vyzařujícími z okolí a látkami, které tvoří bílkovinu (C, O, N, H). Oba, síra i fosfor, způsobují harmonizaci bytostných článků. Ponoří-li se například astrální tělo a s ním i Já příliš hluboko do éterné a fyzické organizace, pak je «síra více astrální tělo, fosfor více Já» z této vazby vymaní.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Gesichtspunkte zur Therapie'', GA 313, přednáška z 12. dubna 1924, Dornach 2001, s. 44.&lt;/ref&gt; Oba jsou Merkurii mezi vyššími duchovními světy a jejich pozemským obrazem, mezi duchovně-zárodečným a tím, co se utváří do fyzické podoby, v dílo. Oba vstupují v nejvyšším zředění do veškerého živého dění jednotně, a přesto polárním způsobem, opakujíce minulost v přítomnosti a otvírajíce ji budoucnosti. Oba jsou ve vysokém zředění vpleteny do jádra (fosfor) a plazmy (síra) buňky. Jejich {{SE|446}}<br /> <br /> Jejich účinnost je přirozeným předobrazem pravé homeopatie, účinnosti nejmenších entit.<br /> <br /> O podstatě vodíku ve spojitosti s fosforem a sírou lze souhrnně poznamenat následující: Vodík byl charakterizován jako reprezentant živlu Ohně, resp. éteru tepla. Vodíku je stále ještě vtkáno teplo a světlo. Na cestě vývojovými stupni k Zemi&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; a nakonec materializací k «zemitě-pevnému» se teplé zhustilo v síru a světelné v fosfor. Síra umožňuje teplem pohyblivost/růst v látkovém — bez síry žádná látková výměna —, zatímco fosfor vytváří formy a na stupni lidského vědomí nechává látkově-zformované v obrazu stát se myšlenkou. Světlo je v duševním procesu prožíváno jako myšlenka. Vstoupí-li tato do vědomí, formuje se v jazyce ve slovo, v gramatiku.<br /> <br /> Síra a teplo/pohyb, fosfor a světlo/forma jsou vždy dominující vztahy. Přesto i síra ukazuje ve svém zářivě žlutém plameni svoji blízkost ke světlu a fosfor svou snadnou vznětlivostí svoji blízkost k teplu. V živém ovládá síra látkovou výměnu, fosfor prostřednictvím jaderných kyselin DNA a RNA dědičnost.&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V baldrianském květu se proces fosforového tak zjemnil, že tento — jak se smí předpokládat — prostřednictvím fosfonukleotidů ribozomů a mitochondrií plazmy, obdařen potencí duchovně-já-vlastní gestaltační síly, otvírá z přebytečných sil duchovně-zárodečného v pozemském nové vývojové možnosti rostlinného stávání.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wirksamkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Účinnost ====<br /> <br /> Jistě chybuje ten, kdo v baldrianském preparátu vidí organické fosforové hnojivo. Baldrián nemá v popelu více fosforu než jiné rostliny. O tom, co rozhoduje o účinnosti, je, že v baldrianském květu se shromažďuje koncentrace formativních sil, která je schopna utváření životních souvislostí takovým způsobem, aby v nich mohl fosfor zprostředkovávat síly, jež z oblasti čistě duchovního napomáhají rostlině k aufrechte, k organismickému vlastnímu bytí; {{SE|447}}<br /> <br /> nebo slovy Rudolfa Steinera: že «šťáva baldrianského květu» vede hnůj k tomu, aby se «vůči tomu, co se nazývá fosforovou substancí, choval správným způsobem».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&lt;/ref&gt; Tato pobídka je nezbytná všude tam, kde organické materiály hnijí — a tak tomu je při každé přípravě hnoje. Při autolytickém rozpadu a mikrobiálním rozkladu příslušných rostlinných a živočišných zbytků se rozpadá kompoziční řád, jemuž fosforová substance sloužila. Výsledný chaos látek, jež byly zbaveny svého nositelství, pak tíhne k tomu, aby tyto látky z oblasti živého upadaly zpět do stavu anorganického. Tento proces umírání příroda do jisté míry zachycuje sama tvorbou stabilních forem humusu. Tento proces se odehrává ve vlhkém-vodnatém a ovládají ho přede vším měsíční síly. Při kompaktním nahromadění organického materiálu v hnojiči a kompostové hromadě, jakož i při skladování kejdy a močůvky, vyžaduje zmíněná řídící opatření z rukou člověka.<br /> <br /> Účinnost baldrianského preparátu však přesahuje i toto. Nevyčerpává se tím, že fosfor uvolněný z organických sloučenin bezodkladně znovu zabudovává do jaderných bílkovin mikrobů, a tím ho dočasně váže, než ho přijmou kulturní rostliny. Mikrobiální dění se odehrává ve vlhkém-vodnatém, nejméně ze všeho zpočátku v zemitě-pevném. Toto nastává teprve v důsledku specializované činnosti půdních živočichů vedené astrálním tělem. Účinnost květní šťávy baldrianky se naproti tomu jeví jako všeobecná, do všech dílčích procesů zasahující a je stmelující — jako taková, která bujné Stoffwechselgeschehen hnojiště uzavírá do vcelku uzavřeného celku. Pod vlivem tohoto preparátu se hnojiště rozvíjí v jakousi podobu organismu, v němž astrální síly vyzařující z periferie prostupují chaos rozkladu. Tyto síly tvoří astrální organizaci hnojiště, která — mocí sil vyššího ryze duchovního já-bytí, jí vlastních — činí z fosforu, jenž se ze všech vazeb uvolňuje, opět nositele. Přidáním baldrianského preparátu se uskutečňuje jakési nové obdarování fosforu poté, co v průchodu chaosem rozkladu svlékl své dřívější nositelství ducha. {{SE|448}}<br /> <br /> Takto nahlíženo hnojí baldrianský preparát prostřednictvím organických hnojiv nejintimnějším způsobem životní tvořivé procesy, které se v horizontále plošně rozestírají v bránicovém orgánu půdy a v listech rostlin, a svisle pak to, co se jako duchovně-bytostné výšin a hlubin vyjadřuje ve stángelové síle rostlin. Na pozadí tohoto světového kříže je třeba hledat prvky nazírání, skrze něž lze nalézt potvrzení toho, co je svou vlastní silou průkazné v tom, co bylo prozkoumáno na duchovním poli. Každé z popsaných preparátů se to týká svým specifickým způsobem.<br /> <br /> Pro výsledky antroposofické duchovní vědy musí být teprve v průběžném myšlení a konání vytvářeny fenomény, jimiž se zaručuje pravdivost toho, co bylo poznáno v duchu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Schachtelhalmpräparat&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Přípravek z přesličky rolní ===<br /> <br /> Nepatří do řady kompostových preparátů; stojí o sobě a Rudolf Steiner ho popisuje v šestém přednáškovém cyklu v souvislosti s odolností vůči houbovým chorobám.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 167.&lt;/ref&gt; K preparaci přichází v úvahu přeslička rolní (''Equisetum arvense''). Vedle dalších přesliček zastupuje dodnes — spolu s plavuněmi a kapradinami — praformy rostlinné říše. Předchůdné formy, jako jsou psilofyty, ukazují zpět až na konec siluru a počátek devonu, tedy přibližně do středu starohory (''paleozoikum''). Je to doba «Lemurisu», opakování planetárního předstupně «Starého Měsíce» ve vývoji Země.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Tyto praformy jsou zrozeny z vody a dobývají pevninu. Blízkost k živlu vody dokládá z celého bohatství tehdejší příbuzenské flóry rod Equisetum, existující dodnes. To se projevuje jak ve stanovištním prostředí, kde se přeslička přednostně vyskytuje, tak ve složitém dění klíčení. Přesličku nacházíme na hlinitých až jílovitých stanovištích se stagnující vodou nebo stagnačními horizonty. {{SE|449}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 34, S. 449.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 34: Der Ackerschachtelhalm mit Spross und unterirdisch bewurzeltem Rhizomsystem.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Erscheinungsform&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zevní podoba ====<br /> <br /> Zevní vzhled překvapí uprostřed okolní flóry. Stonek se zvedá rovně jako svíčka, členěný do jednotlivých článků (''internodií''), která do sebe zapadají jako škatulky (obrázek 34).<br /> <br /> Přeslenlicovitě nasedající, nevětvené postranní větve vykazují týž stavební princip. Pod mírným úhlem od vodorovné osy vybíhají šikmo vzhůru. Stonek i postranní větve jsou jednotně zelené a přebírají funkci {{SE|450}}<br /> <br /> listů. Co překvapí, je právě absence listů — a stejně tak nepřítomnost květů. Z toho plyne, že nelze pozorovat žádnou metamorfózu tvaru — až na to, že postranní větve jsou při bázi stonku kratší, pak se rozevírají a k vrcholu výhonku se pyramidálně zkracují. Listový vývoj se redukuje na podlouhlé, k vrcholu zašpičatělé obalné lístky, které těsně přiléhají k bázi článků stonku. V jejich šestihranném, škatulovitém uspořádání se uplatňuje křemen-křemičitý princip prostupující celou rostlinou — stejně jako v šestihranných štítcích pokrývajících prašníky plodných klasů. Celou rostlinou vládne stěbelní princip — zatímco kapradiny, které mají stejný časový původ, jsou ovládány listem. Plavuně zaujímají střední polohu. Co tolik udivuje, je rozpor, který přeslička sama daruje. Na jedné straně je to její blízkost k vlhku a vodnímu živlu v podloží, na druhé straně její silně proformovaná, zkřemenělá podoba, která se přísně začleňuje do svislé osy Země–Slunce. Přeslička rolní tento rozpor ovládá.<br /> <br /> Hledá-li se generativní pól této rostliny, nalézá se v několika málo exemplářích oddělených od vegetativní části v podobě červenohnědých, vřetenovitých klasů, které vyrůstají každý na výhonku s hustě řazenými články stonku; při jejich bázi jsou ovinuty věncem černo-hnědých špiček listů. Klasy podávají podobný obraz jako houby vyrůstající z temnoty země. To dělá přesličku rolní v rodině přesliček jedinečnou, a proto je i srozumitelný její účinek proti houbovitému: v oddělení plodného sporangioforu od sterilního zeleného výhonku se jaksi distancuje od houby-gesta. Ostatní přesličky nesou sporangiový klas na vrcholu zelené rostliny.&lt;ref&gt;Srov. také: Jean-Michel Florin (Hrsg.): ''Biologisch-dynamischer Weinbau'', Dornach 2020, S. 154 f.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Rhizom-Wurzelsphäre,_die_vegetative_und_generative_Vermehrung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Rhizomová kořenová sféra, vegetativní a generativní rozmnožování ====<br /> <br /> Svislý vegetativní výhonek pokračuje v téže posloupnosti článků stonku do hloubi země ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#449|obrázek 34]], s. 449). Narazí-li na horizont stagnující vody — například na rozhraní A-horizontu (svrchní půda) a na jíl bohatšího B-horizontu (podorničí) nebo na spodní vodu — odbočí postranní výhonek, který dále roste vodorovně podél hranice vrstevní vody. {{SE|451}}<br /> <br /> Rhizomové výhonky jsou vzdušné. Z rhizomových uzlů, zčásti i z primárních vertikálních výhonků, vyrůstají sekundární výhonky vzhůru ke světlu a starají se o rozmnožování vegetativního porostu. Vertikální rhizomy proráží s velkou dynamikou zhutněnou zónu, aby se znovu rozvětvily horizontálně na hlouběji ležící vodní vrstvě. Dokonce i z hloubek tří až čtyř metrů vysílají odtud svými černo-hnědými rhizomovými výhonky nahoru (obrázek 34, s. 449).<br /> <br /> Přeslička rolní nemá primární kořeny. Její jemné, vláknité, do hloubky směřující kořeny jsou výhonkového původu; vyrůstají z mezičlánků (internodií) rhizomových výhonků. Na sklonku podzimu se na přípovrchových horizontálních rhizomech tvoří vejčitá zduření — zásobárny živin pro jarní rašení, především pro jako první vyrážející úrodné načervenale hnědé výtrusnicové nosiče. Takový nosič nese v vřetenovitém uspořádání šestihranné výtrusnicové vaky. Po dozrání výtrusů úrodný výhonok rychle odumírá. Prašné výtrusy jsou unášeny větrem a klíčí, jakmile se dostanou do vlhko-vodnatého prostředí. Z klíčících výtrusů vychází nejprve kořeníčku podobný hrot; rozvíjí se pak zelenající, řasám podobný předklíček (*Prothallium*). «Do tohoto vývojového stádia je přeslička rolní zelenou vodní rostlinou.»&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: *Auf den Spuren der Präparatepflanzen*, Dornach 2005, S. 105.&lt;/ref&gt; Předklíčky se vyskytují ve dvou druzích. Jeden druh *Prothallium* tvoří kulovité spermatidy, které se mohou za pomoci dvou bičíků volně pohybovat ve vodě. Druhý druh předklíčku tvoří vaječné zárodky, jež jsou oplodňovány volně plavajícími spermatozoi. Po oplodnění opouští svisle nahoru i dolů rostoucí výhonok přesličky rolní vodnatou fázi a spojuje se s pevným zemským a silami slunce. Oba — jak úrodné, tak vegetativní výhonky — vyrůstají z rhizomů, které pronikají do hlubších půdních vrstev a tam se zakoření.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_oberirdische_Spross_und_der_Kieselprozess&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Nadzemní výhonok a křemičitý proces ====<br /> <br /> Nahoru do vzduchu, tepla a světla se táhnoucí, neplodný výhonok přesličky rolní je skrz naskrz stonek. Vlastní listové čepele chybějí; pouze rudimentární listové útvary v podobě nenápadných, do přeslenů sdružených, límcovitých ochranných pochev leží při základnách článků stonku. Rýhované články ústředního výhonku a bohaté větvení v přeslenitě uspořádané postranní větve ukazují, co se týče příjmu {{SE|452}}<br /> <br /> slunečního světla a výdeje vodní páry dostatečně velký povrch. Ten je utvořen tak, aby byl zajištěn vysoký průtok vody přesličkou. Její úzký vztah k živlu vody se uplatňuje také v tom, že z vody proudící ve vodivých drahách xylému odebírá přesliččina rolní křemičitou kyselinu, pocházející z minerálního zvětrávání půdy. Její anorganická povaha se oživuje působením Slunce dávajícím život v rostlině. Lze říci: Voda zprostředkovávající síly Měsíce v této rostlině, která odkazuje zpět do pradávných časů vývoje rostlin, znovu otevírá křemičitou kyselinu pro dnešní sluneční působení. Obdaří ji silami, které vytvářejí harmonický vyrovnávací přechod mezi minulým měsíčním působením a dnešním zemsko-slunečním. Tím stojí přeslička rolní v polárním protikladu k pampelišce. Jestliže pampeliška coby hvězdnicovitá patří k nejvýše vyvinutým rostlinám, pak přeslička patří k těm, které stojí na počátku vývoje suchozemských rostlin. V přesličce spojuje křemičitá kyselina minulé vývojové stupně s přítomností, v pampelišce pak vývojové výdobytky přítomnosti s budoucností.<br /> <br /> Životní proces přesličky rolní je metabolicky aktivní křemičitý proces zrozený ze živlu vody. Pohybuje se zevnitř směrem k periferii živých tkání. Jak voda odpařuje vnějším teplem, vylučuje se křemičitá kyselina a obaluje celou stonkovou rostlinu pláštěm vodnaté amorfní kyseliny křemičité. Nacházíme ji v pokožkových buňkách i uloženu mezi jejich buněčnými membránami. Procházejí se všechny stavy — od roztoku přes plastický gel až po ztvrdlý, amorfní, sklovitý opál, což je vodnatý oxid křemičitý (SiO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt; + H&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O). Zpopelní-li se stébelné pletivo přesličky, zůstane po vyhoření černé uhlíkové kostry nakonec bílá křemičitá kostra. Vykazuje čočkovité vypoukliny, které za živa usměrňují sluneční světlo na v řadách uspořádaný chlorofyl.&lt;ref&gt;Ebd., S. 107.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Vysoký obsah kyseliny křemičité — 70 % v popelu — určuje tuhý, paprskový vzhled přesličky rolní. Dělá ji drsnou a křehkou. Křemen v přesličce «žije» tak, «že se v ní opevnil jako v pevnosti».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 83.&lt;/ref&gt; {{SE|453}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Herstellung_und_Anwendung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Výroba a použití ====<br /> <br /> Z přesličky rolní se kolem svátku Jana, v době jejího největšího vegetativního rozkvětu, sbírá zelený výhonek za slunečného dne a na vzdušném stínu se rozloží v tenké vrstvě a suší. K dalšímu zpracování uvádí Rudolf Steiner: «dass man Equisetum arvense zu einer Art von Tee macht...» [citát ponechán v němčině]. Stappung celosvětově zdokumentoval rozmanité praxe přípravy čaje z přesličkové natě, co do délky vaření a následného kvašení na kejdu i studeného kvašení čerstvé natě, dob, množství a četnosti použití, a také toho, zda preparát jen předchází problémům, nebo slibuje účinek i při akutním napadení houbami. Ze souhrnu zkušeností s přípravou čaje vzešel tento recept: «V deseti až dvaceti litrech vody se vaří 200 až 300 gramů drogy přibližně jednu hodinu při slabém varu. Při použití čerstvé natě přibližně 1,5 kg na stejné množství vody.» Delší doba vaření je nutná jednak k rozluštění silně zkřemenělých periferních buněčných tkání, jednak k tomu, aby tento proces probíhal v univerzálním pralivedle tepla.<br /> <br /> Pokud jde o formu použití, používá Rudolf Steiner pojem «kejda». Ten naznačuje, že přeslička po fázi louhování má být vystavena kvašení, čímž může postupně docházet k rozluštění obtížněji rozložitelných organických látek. Tvorbou kyseliny se z čaje stává kejda a ta je poté po delší dobu trvanlivá a použitelná. Teprve když přejde do hniloby a začne páchnout (sulfan, H₂S), je třeba od dalšího použití upustit. Stranou by se mělo nechat i studeného kvašení čerstvého přesličkového materiálu, jak se tu a tam praktikuje. Při delších dobách kvašení hrozí předčasné vadné kvašení a nedostatečné rozluštění amorfní {{SE|454}}<br /> <br /> Křemičitosti je nevyhnutelná. Tepelné působení v procesu varu se zdá být zásadního významu pro to, aby se křemičitost mohla stát účinnou.&lt;ref&gt;Viz k tomu: Ulrich Meyer: «Optimierung der Kieselsäure-Extraktion aus Equisetum arvense – Ergebnisse für die alltägliche Praxis», in: Ulrich Meyer, Peter Alsted Pedersen (Hrsg.): ''Anthroposophische Pharmazie'', Berlin 2016, 807 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Doby použití se řídí tím, zda má být přeslička-kejda použita preventivně, nebo až v akutním případě. Podle Rudolfa Steinera jde v první řadě o preventivní opatření. Přeslička-kejda působí prostřednictvím půdy a při nadměrných, trvale vlhko-mokrých podmínkách snižuje tlak hub na rostliny. Z tohoto pohledu se doporučuje přesličku-kejdu v pokud možno ročním rytmu vylévat na celou zemědělskou a zahradní provozní plochu v množství 100 l/ha. Ideální by bylo, kdyby se to dělo třikrát až čtyřikrát ročně — na konci zimy a na jaře (březen), v létě a na podzim až do počátku zimy (listopad). V každém případě by v rámci osevního postupu zvláště houbám vystavené kultury, jako obilniny a určité okopaniny, měly dostat preventivní ošetření. Přímé postřiky do porostů při akutním napadení, často v kombinaci s kopřivovou kejdou, mohou napadení výrazně omezit. Jde o opatření, které napadení bojuje. Preventivní ošetření prostřednictvím půdy zajišťuje, že se s počátky nákazy zakročí včas.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wirksamkeit_des_Schachtelhalmpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Účinnost přípravku z přesličky ====<br /> <br /> Použit preventivně, rozvíjí přípravek z přesličky svou účinnost prostřednictvím půdy. Přijde-li tato půda po případně již vlhkém podzimu a mokré mírné zimě do jara, je celý prokořeněný prostor zvláště silně vystaven silovým záření Měsíce — a to zvláště při úplňku a přiblížení Měsíce k Zemi (''perigeu''). Ty jsou zprostředkovány vodou a probouzejí v půdě měsíční život, příbuzný oné vodní živosti, v níž se kdysi v pravěku vyvíjely nižší stupně rostlinného a živočišného života. Posunuty v čase, působí dnes tato živost ve světových oceánech a jinak v řekách, jezerech a rybnících. Tento původům ještě blízký, málo diferencovaný život pochází z geologické epochy raného a středního lemuru — z opakování vývoje «starého Měsíce», jenž předcházel vývoji Země.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Geologicky řečeno, jde o epochy {{SE|455}}<br /> <br /> *Proterozoika* a *paleozoika*. V této době převahy měsíčních sil ještě neexistovaly žádné kvetoucí rostliny. Byl to čas výtrusných rostlin, k nimž — vedle výše zmíněných — patří rovněž houby. V půdě, která se teprve vytvářela z vodního živlu, vstupují do proměnlivých vztahů síly měsíční se silami slunečními. V následné epoše *kenozoika* čili *terciéru* (Atlantida) získávají sluneční síly převahu; kvetoucí rostliny se rozvíjejí se svými primárními kořeny. V *neozoiku*, v novověku Země, se půdy vyvíjejí v humusnaté minerální půdy a pod rukou člověka v kulturní půdy.<br /> <br /> Přetrvává-li vlhko a měsíční síly přitom převažují, je kulturní půda jednostranně prostoupena měsíční živostí. Tím se probouzí právě ten nižší rostlinný a živočišný život oněch dřívějších vývojových stupňů — a tím zvláštním způsobem také růst hub. To se neděje pouze v půdě, nýbrž o patro výše také v nadzemních orgánech rostliny i na nich. Co má své oprávněné místo v temnotě půdy, vytváří si neprávem druhé dno ve vzdušném prostoru nad zemí; mikrobní život parazituje na živých tkáních rostliny. Ani nynější sluneční působení může jen omezeně bránit tomuto bujícímu cizímu životu. Je třeba hledat takovou rostlinu, která dokáže v sobě soustředit a zpracovat tolik sluneční síly, že zneškodní přebytečný měsíční život ve vodním živlu — ano, která ve smyslu syntézy dokáže vytvořit zdravý poměr mezi polaritami z minulosti působící měsíční astrality a ze současného kosmu přicházející sluneční astrality. Tuto schopnost má přeslička jako vynikající zástupce přechodu z rostliny vodou zrozené k rostlině zemí zrozené. Jako čajová kejda působí tak, že se půda odlehčuje od přebytečné měsíční síly, že přeslička «zbavuje vodu její zprostředkující síly a dává půdě více zemskosti, aby větší měsíční působení nepřijímala skrze přítomnou vodu».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 167.&lt;/ref&gt; Tímto popisem je jednoznačně poukazováno na profylaktické ošetření půd přípravkem z přesličky. Spolužití s chodem počasí v ročním běhu vychovává vědomí k tomu, aby jednalo s prozíravou moudrostí. Děje-li se profylaxe pravidelně rok od roku, předchází se akutnímu případu. Přesto je popsáno mnoho zkušeností, zejména {{SE|456}}<br /> <br /> z oblasti zahradnictví, o zkrocení akutního plísňového napadení a jiných pohrom přípravkem z přesličky ve formě čajové kejdy.&lt;ref&gt;Walter Stappung: *Die Düngerpräparate Rudolf Steiners – Herstellung und Anwendung*, Rüfenacht 2017, Bd. I + II: 748 S.&lt;/ref&gt; Experimentální dlouhodobé pokusy k preventivnímu účinku přípravku z přesličky neexistují. Exaktní pokusy překračují meze proveditelnosti. Jistota účinnosti — a to platí pro všechny zmíněné přípravky — spočívá v myšlenkovém proniknutí výsledků geisteswissenschaftlicher Forschung a v potvrzující zkušenosti, kterou učí praxe.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Kanon_der_sechs_Düngerpräparate,_ihr_Zusammenwirken_unter_Bildung_eines_neuen_Mittleren_–_eine_Zusammenschau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení při vytváření nového středu — celkový pohled ===<br /> <br /> Nabízí se otázka, zda pořadí šesti hnojivých preparátů, jak je Rudolf Steiner popisuje v Zemědělském kurzu, je náhodné či zákonité. Vše svědčí pro to, že platí to druhé, vezme-li se v úvahu jak zvláštní povaha výchozích materiálů pro preparaci, tak účinnost samotných preparátů v postupném budování bránicové půdy v oživlou, produševnělou a produchovenou celistvost mezi kosmickými výšinami a zemskými hlubinami.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Reihe_der_Präparatepflanzen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Řada preparátových rostlin ====<br /> <br /> Šest preparátových rostlin se vyznačuje tím, že mezi sírovým pólem květů a solným pólem kořenů vládnou specifické kosmické a pozemské substanční poměry; přičemž je nápadné, že první tři preparátové rostliny — řebříček, heřmánek a kopřiva — tvoří trojici, a stejnou trojici tvoří dubová kůra, pampeliška a kozlík ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#457|Obrázek 35]]).<br /> <br /> Mezi oběma trojicemi leží skrytá, a přitom zpředmětněná, práh vzájemného přechodu k jednomu středu — k půdě. Obě trojnosti tvoří polaritu. První z nich zastupuje více zásaditě-alkalický, pozemský pól. Na této straně vládne síra. V anorganickém je tvořitelkou kyselin, v organickém rozvíjí svou kosmickou povahu, neboť «na cestě síry vstupuje duch do fyzična přírody {{SE|457}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 35, S. 457.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 34: Die Reihe der Präparatepflanzen und Organhüllen in Beziehung zum Stoffwechsel- und Nerven-Sinnes-System des Tieres sowie die Mittebildung zwischen den Höhen- und Tiefenkräften.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> hereinwirkt, «síra je přímo nositelem duchovního».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach, 1999, S. 64.&lt;/ref&gt; Ve životních procesech rostlin jakoby odhmotňuje pozemské látky alkalií (K, Na) a zemin alkalických kovů (Ca, Mg) a také železo jako bázi těžkého kovu. V pořadí první trojice je to řebříček, který svou zvláštní silou síry zpracovává alkalický kov draslík. V rozšíření tohoto procesu přistupuje u heřmánku zemský alkalický kov vápník, a opět je to kopřiva, která svou silou síry — vedle draslíku a vápníku — zpracovává železo v železné záření. Tímto posledním vede dál ke skryté středu. Železo je v přírodě, až po člověka, kovem inkarnace; upevňuje v tělesné organizaci {{SE|458}}<br /> <br /> účinné síly duchovně-bytostného. V člověku se železo soustřeďuje v krvi, která svým oběhem spojuje srdce s periferií, s tělesnými funkcemi. V krevním proudu, který míří k srdci a, jím «uklidněn» se vrací zpět do těla, prožívá duchovní duše člověka své inkarnování v těle.<br /> <br /> Srdce se zamýšlí a sjednocuje to, co se krvi vepsalo v tělesných orgánech až k periferii těla. V srdci nalézá přitékající a odtékající krev vlastnoaktivní obal, který rytmicky pulzujíc udržuje krev životaschopnou. Druhý pól tvoří ledviny, které jiným, polárním způsobem znovu uvádějí krev do životaschopného stavu. Vytvářejí prostor, do něhož krev jako tepenný proud vystupuje z cévního systému a, vyzdvižena nad pozemsko-hmotné látkové procesy, je ledvinnou činností prohlédnuta, osvěžena a kde je vytvořen harmonický vyrovnávací stav mezi pozemsko-hmotným a kosmicko-duchovním. Teprve po «zkoušce srdce a ledvin» zůstává krev životaschopná.<br /> <br /> Jinak se to má s vyššími rostlinami. Rostou svým specifickým způsobem — jak právě ukazují preparátové rostliny — z úrodné půdy, ze «středu» mezi výšinami a hlubinami, vzhůru. Tento střed je teprve zárodečně založen; ve svých funkcích vzhledem k křemeni, vápenci, jílu a humusu ještě nepůsobí samostatně ze sebe; potřebuje výchovu. Týká se to především funkcí jílu, který ve své sezonní rytmice má vlohu k jakési srdeční funkci, a funkcí humusu, který ve své dynamice stojí blíže ledvinné funkci. Opatření k této výchově tvoří pravé umění zemědělství.<br /> <br /> Mezi různými opatřeními, která byla charakterizována, je to hnojení z ducha člověka, které otvírá bránu do budoucnosti. Toto hnojivé vychovávání se vztahuje na oživování pozemských látek hlubin. V jeho službě stojí první trojice — řebříček, heřmánek, kopřiva —, která středu, bránici, postupně pomáhá k stupňům funkční samostatnosti. Tyto tři léčivé byliny mají moc ve svých životních procesech přeměňovat pozemské látky draslík a vápník v dusík, to jest obdařovat je vlastností stát se nositeli astralických sil.<br /> <br /> K první trojici poznamenává Gunter Gebhard: «Síra jako element, který přímo z elementu ohně ‹spadl› do elementu země, je substancí, která vede duchovní do pozemského; zkráceně řečeno: síra je bytost, která může teplo hmotně zhustnout, to jest tam, kde {{SE|459}}<br /> <br /> toto bytí působí, se substanciálně ukazuje síra. Tím jsou první tři preparáty takovými, které podporují inkarnování duchovního (rostlinného života). U řebříčku je to draslík, který zcela nese v sobě tekutost a který zvláště vytváří vztah k éterickému (individuální ätherleib): vápník s heřmánkem vtahuje astrální do fyzického těla prostoupeného éterleibem (přitahuje z kosmu to, co dává rostlině gestalt); a s kopřivou konečně železo, jež má svůj těsný vztah k inkarnování Já u člověka a zde, zprostředkováno sírou, vede duchovní praobraz rostliny do fyzického zjevení a udržuje ‹kontakt› k prarůstlině ve sféře za kosmem (‹durchvernünftigen›). Prvními třemi preparáty se půda rozvíjí tak, aby byly podporovány všechny čtyři bytostné články, které náleží k fyzickému jeví se v pozemském, a to pro rostlinu.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Ve druhé trojici — dub, pampeliška, kozlík — je silněji zdůrazněna kosmická, kyselinová strana. Síra zde již není výslovně jmenována, třebaže patří právě k nejsilnějším tvůrcům kyselin. Tento zdánlivý rozpor se vyřeší, když si uvědomíme, že v případě první trojice je síra jmenována jako element, který zprostředkovává duchovní fyzicky-živoucímu. Ve formě kyseliny sírové z této funkce vypadla a stala se pozemskou. Ve druhé trojici jde o kyselinové působení sestoupené do fyzického.<br /> <br /> V případě dubové kůry/borky stojí sice vápník jako zemsky-alkalický kov v popředí. Rozhodující pro jeho funkci je ale ta struktura, v níž vápník v kůře nebo borce dubu leží v podobě šťavelanu vápenatého. Průchodem životními procesy dubu se tvoří jako produkt předčasně do kůry/borky vyloučeného a dohořelého procesu kvetení. Šťavelan vápenatý dostává svou «strukturu» (formu) souhrnně skrze bytostnou povahu dubu a zvláště skrze sulfurické působení kyseliny šťavelové. K tomu doplňuje Gunter Gebhard: «Dub, jako Mars-/železová bytost, má svůj hlubší vztah k Já, ke sféře za kosmem, tam, kde se duchovní praobrazce odkrývají nadsmyslově bádajícímu. Vápník vsává do sebe veškeré astrální; to, že forma ve fyzickém vůbec je možná, má svůj základ v astrálním; jak se forma ukazuje, zakládá se v Já (v ideji), které skrze astrální působí. Šťavelan vápenatý dubu vsává {{SE|460}}<br /> <br /> makrokosmické do mikrokosmu; a skrze železnou sílu dubu navazuje spojení s duchovním praobrazem. Jsou-li mikro- a makrokosmos vzájemně v harmonii, pak je organismus zdravý. Preparát z dubové kůry tuto harmonii mezi oběma póly udržuje a tím prophylakticky skrze půdu podporuje zdraví rostliny.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V dubové kůře/borce je tedy vápník jaksi uchopován shora, z kosmického pólu, který se darloží v procesu kyseliny šťavelové. U pampelišky se tento proces stupňuje tím, že pomocí nejvyšší dokonalosti rozvinutého květu přivádí «v kosmu jemně rozptýlenou kyselinu křemičitou» dovnitř a uvádí ji do vztahu s draslíkem oživovaným v mléčné šťávě. Opět je to působení kyseliny, skrze něž se síly kosmu shora vpečeťují do pampelišky a skrze ni do půdy. <br /> <br /> Kozlík ovládá v charakterizovaném způsobu fosforový proces.<br /> <br /> Polární bytostné vlastnosti šesti preparátových rostlin jsou tak ve svém spolupůsobení nadány k tomu, aby vytvořily vše přesahující syntézu: tvorbu preparátu nastávající, slunečné středy mezi výšinami a hlubinami. V erkraftování této středy se může půda, bránice, vyvíjet k stále větší vlastní aktivitě. Na zásadité straně trojice řebříčku, heřmánku a kopřivy zpřístupňuje zdola silám bránicové půdy látečné síly, na kyselé straně trojice dubové kůry, pampelišky a kozlíku substanční síly shora. Kozlíku přísluší přitom zvláštní postavení v tom smyslu, že prostřednictvím nositelství fosforu otevírá mimokosmickou sféru ducha, svět bytostných praobrazů (obrázek 36, s. 462).<br /> <br /> Gunter Gebhard k tomu doplňuje: «Ve svém chemickém chování jsou zásady (louhy) látky, jejichž charakter je ‹luciferský›, zatímco kyseliny nesou v sobě cosi bytostně ‹ahrimanského›. Stejně tak je síra bytostným obrazem Lucifera a fosfor zobrazuje ahrimanské síly. Uprostřed mezi těmito dvěma polárními mocnostmi protivníků stojí Kristus jako zástupce lidstva, který, udržuje rovnováhu mezi těmito bytostnými mocnostmi, ukazuje lidstvu cesty do budoucnosti. V ‹zemědělské individualitě› je tato středa vytvořena jako půdní bránice. Je nadále vložena do rukou člověka, aby přivedl k rozvoji tento životní zárodek středy.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt; {{SE|461}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Reihe_der_tierischen_Organhüllen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Řada živočišných orgánových obalů ====<br /> <br /> Také tyto se zákonitě člení na první trojici, viděno z látkově-výměnného pólu zvířete směrem k srdci, a na druhou trojici, z předního dílu zvířete, smyslového pólu, směrem ke středu. V této souvislosti charakterizuje Rudolf Steiner působení planet ve zvířeti ve vztahu ke Slunci ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#462|Abbildung 36]], S. 462). Vychází zcela z nazírání, z «tvarové a barevné podoby, také s ohledem na strukturu a konzistenci jeho substance od přední části dozadu, tedy od čenichu k srdci, kde jsou účinky Saturnu, Jupitera, Marsu, v srdci působení Slunce a za srdcem, směrem k ocasu, působení Venuše, Merkura, Měsíce».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 60.&lt;/ref&gt; Vyšší zvíře se tedy v horizontále páteře člení na polaritu působení podsluneční planet v látkově-výměnném pólu. Obojí je ze vzájemně protichůdných směrů orientováno k srdci.<br /> <br /> Ohledně pořadí podsluneční planet s Měsícem, Merkurem a Venuší navazuje Rudolf Steiner ze svého duchovního bádání na starou moudrost mystérií. Totéž platí pro charakterizaci jejich makrokosmických sfér působení ve vertikálním uspořádání «zemědělské individuality». Zde je pořadí od Země dolů do hlubin: Mars, Jupiter, Saturn, a nahoru do výšin: Měsíc, Merkur, Venuše, Slunce.&lt;ref&gt;Ebd., S.44.&lt;/ref&gt; Tato prapůvodní moudrost, pěstovaná v mystériích ve spojení se zbytky instinktivního jasnovidectví u lidí, doznívala ve světovém obraze Ptolemaiově. V tomto, stejně jako v dnes vládnoucím, který sahá ke Koperníkovi, se zrcadlí vývoj vědomí lidstva. V poatlantských kulturních epochách staroindické a staropersské kultury žilo v lidech v zbytcích jakési «vědomí nebes». To vyhaslo a s probuzením k sebevědomí bylo v přítomnosti proměněno v vědomí zemské, fixované na předměty. Lidé těchto raných dob prožívali ještě planetární sféry naplněné činy duchovních hierarchií, které měly planety za svůj příbytek.<br /> <br /> S vyhasínáním tohoto prožívání — které žilo dále obrazně v mytologiích — vznikla na počátku třetího kulturního věku ve třetím tisíciletí hvězdověda Sumerů, Babyloňanů a Egypťanů. Ve čtvrtém kulturním období se tato dále emancipovala a přešla do ptolemaiova světového obrazu {{SE|462}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 36, S. 462.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 36: Die polare Beziehung des unter- und obersonnigen Planetenwirkens zu den tierischen Organhüllen im Hinblick auf die Entwicklung der Wesensglieder der «Landwirtschaftlichen Individualität» und ihre Dreigliederung nach Leib (von unten), Geist (von oben) und Seele (rhythmische Mitte).&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Ve vzestupném věku vědomostní duše se světový obraz smrskl na to, co vnímají vnější smysly. U Koperníka a jeho následovníků vyhaslo vědomí bytostně naplněné planetární sféry a zbyla kulatá hmotou naplněná koule, pohybující se v berechenbaren pohybových průbězích prostorem.&lt;ref&gt;Vgl. Elisabeth Vreede: ''Astronomie und Anthroposophie'', Dornach 1980, S. 75; dieselbe: Über den Planeten Merkur, in: ''Kalender Ostern 1942–1943'', Arlesheim; sowie dieselbe: ''Texte über Planetensphären in den Rundschreiben 1927–1930''(Bearbeitung durch Liesbeth Bisterbosch und Frauke Roloff, Oktober 2020). – Im Zuge dieser Emanzipation des menschlichen Bewusstseins hin zum erwachenden, der Erde zugewandten Selbstbewusstsein kann es verständlich werden, dass eine Verwechselung von den Venus- und Merkursphären stattgefunden hat. Diese Verwechselung betrifft nicht den Planetenkörper als solchen, sondern ihre übersinnlich kraftenden Wirkenssphären, dasjenige, für was seit Urbeginn diese beiden Himmelskörper, Venus und Merkur, als geistig-seelisch wirksame Entitäten standen.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Každý z těchto světových obrazů je jakoby momentní snímek, lidský výtvor o tom, jak se člověk v průběhu věků ke světu {{SE|463}}<br /> <br /> stojí. Každý z nich je sám o sobě oprávněný a správný. Dnešní, na Koperníkovi spočívající světový obraz bere v úvahu již jen kvantitativní aspekt tělesnosti, nikoli kvalitativní, bytostně prostoupenou sféru působení. Kosmos se dnešnímu pohledu jeví prázdný — bez bytostí, bez činů.&lt;ref&gt;Lievegoed věnoval polární trojici hnojivých preparátů v jejich vztahu k působení planet a životním procesům v rostlině a živočichovi podrobnou studii (Bernhard C.J. Lievegoed: ''Planetenwirken und Lebensprozesse in Mensch und Erde'', Stuttgart 2002, 82 S.). Popisuje v ní, jak v životních procesech preparátních rostlin stojí vždy specificky jeden zástupce nadsluneční planety s jedním ze sféry podsluneční v polárním vztahu působení — Saturn k Měsíci, Jupiter k Merkuru a Mars k Venuši, vždy se Sluncem uprostřed; dále, jak síly tohoto polárního působení vstupují při obklopení živočišnými orgány, exponovanými zimním a slunečním silám, do zesílené vzájemné souhry a jsou v ní uchovávány; a jak se z toho stávají pochopitelnými ony procesy v půdě a rostlinách, jak je popsal Rudolf Steiner: osvěžující oživování, uzdravování, vzájemné sladění a zjemňování pro vnímání.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Na tomto místě je třeba poukázat na skutečnost, že posloupnost živočišných orgánových obalů je orientována od periferie pozemského i nejvzdálenějšího kosmu směrem k jednomu středu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#462|Obrázek 36]]).<br /> <br /> Navazujíce na výše uvedený citát o působení planet v organismu živočicha, soustřeďuje se podsluneční působení Měsíce, Merkuru a Venuše na břišní orgány ze zádu směrem k srdci — a přitom na systém ledvin v nejširším smyslu. Ledvina přijímá vyzařující síly Venuše.&lt;ref&gt;Viz: Lothar Vogel: ''Der dreigliedrige Mensch'', Dornach 1979, S. 239.&lt;/ref&gt; Těsně s nimi je spjato silové působení Merkuru a v systému ledvin a močového měchýře pak působení Měsíce. Podstata merkuriálního se projevuje v silně rytmicky utvářených funkcích břišních orgánů. V ledvině jsou to procesy vylučování a zpětného vstřebávání. Merkuriálně vylučuje z arteriálního krevního proudu primární moč, prochází ji, nově ji látkově uspořádá a to, co bylo harmonizováno jako použitelně roztříděné, vrací zpět do krve.&lt;ref&gt;Viz: Michaela Glöckler: «Das Nieren-Blasen-System und das Schafgarbenpräparat»; in: Manfred Klett und Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Frage der Düngung im biologisch-dynamischen Landbau'', Dornach 1994.&lt;/ref&gt; Tento proces jakési kapalinné dýchání se jednostranně zkoncentruje ve funkci močového měchýře na čistý vylučovací pochod látek, které se pro organismus staly nepoužitelnými. Zde síly Měsíce modifikují působení Venuše.<br /> <br /> Jinak se věci mají s přijatou potravou; ta je v trávení střev tříděna. Co pro organismus není využitelné, je vylučováno v konzistenci pevnější; i toto organické dění lze považovat za výraz měsíčního působení. Co naopak jako tekuté trávicí šťávy vstupuje do lymfatického a krevního oběhu, {{SE|464}}<br /> <br /> uplatňuje se v procesech, v nichž lze předpokládat, že působení Venuše je modifikováno působením Merkuru. Co se v břišních orgánech člověka a zvířete odehrává jako Venuše-ledvinový proces, modifikovaný Merkurem a Měsícem, to se znovu nalézá ve wirksamkeit preparátu z kopřivy. Zde, lze říci, se v organickém životě kopřivy — v součinnosti draslíku, vápníku, vodíku a železného záření — může uskutečňovat ta přeměna látek, o níž pojednává kapitola «K otázce přeměny látek» (s. 384 n.): astralizace oživené látkovosti k novotvorbě dusíku ze života rostliny.<br /> <br /> Sledujeme-li řadu obalových orgánů, které jsou — s jedinou výjimkou — odebírány z domácích zvířat pro preparaci, stojí na počátku jelení močový měchýř ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|obrázek 26]], s. 363). V měchýři se dovršuje ledvinový proces tím, že koncentruje to, co bylo v ledvině vytříděno, a vylučuje ven. V kulové podobě měchýře je tekutý živel napodobením zprostředkovatele měsíčních sil. V průběhu preparace přijímá měchýř slunečnou podstatu květů řebříčku, v nichž se to zemité draselné soli sublimovalo do živého.<br /> <br /> Dále dovnitř břicha následuje střevo. Jeho konec, tlusté střevo, mikrobiálně zpracovává část zbývajících nestravitelných zbytků potravy a vylučuje to, co již nelze dále zhodnotit. I to je proces stojící pod vlivem Měsíce. Počátek střeva tvoří tenké střevo — dlouhá hadice uložená v kličkách s niterně téměř neomezeným povrchem. Zde působení Venuše třídí živiny: co jde stranou k tlustému střevu, co coby trávicí šťávy vstupuje do lymfatické a krevní dráhy. Toto třídění je podporováno a modifikováno působením Merkuru. Uplatňuje se v rytmických pohybových procesech peristaltiky, v klcích střevní stěny až po dynamiku žlázových výměšků a proudů látek prostupujících střevními stěnami. Merkuriální síly se staví zprostředkujíce mezi působení Měsíce a Venuše. Na jedné straně se přizpůsobují proměnlivým podmínkám, na druhé straně přesahuje merkuriální působení hranice, které oddělují vnitřek od vnějšku.<br /> <br /> Do tenkého střeva jsou plněny heřmánkové květy. To sluneční v nich přivedlo vápník a draslík zemitého do stavu, který — v rozšíření osvěžujícího, oživujícího působení preparátu z řebříčku — napomáhá zdravému růstu. To je asi třeba chápat v tom smyslu, že bytostný praobraz rostlin se může ve svém pozemském odlesku v každé fázi růstu vyjádřit bez zkreslení. {{SE|465}}<br /> <br /> Kopřivový preparát jakožto třetí ve svazku svou účinností sahá již blízko ke středu ovládanému slunečními silami, to jest k skryté srdeční funkci půdy. Astrální «Innenwirkung» kopřivy je tak prostoupena rozumem/silou Já, že se obejde bez živočišného obalového orgánu. I ona dokáže zemité tvůrce solí draslík a vápník zpracovat v jejich organických procesech a navíc proměnit železo v blahodárné železné záření. Zdá se, že se v tom přece jen ozývá venušská účinnost. Ve spojení se řebříčkem a heřmánkem se stará o to, aby se zemité soli draslík a vápník proměnily do vyšších stupňů účinnosti, a navíc volá k záření marsický charakter železa. Venušské působení, vnitřně pochopené, vytváří v živém volné prostory pro nové možnosti dění; vzdává se. Lze říci: nevyživuje, nýbrž umožňuje výživu. V tomto smyslu lze rozumět železnému záření kopřivového preparátu. Působení venušské sféry je samo nepřináší, nýbrž umožňuje kopřivovému preparátu působit v tom smyslu, že v bránicové půdě uvádí hospodářství se železem na léčivou míru, jaká je zachovávána také v srdečně-cévním systému.<br /> <br /> «Alkalická trojnost» činí půdu zemsky zdatnou pro sluneční síly; otvírá zemské síly růstu rostlin. Staví zdola na fyzickém těle bránice. Jinak se věci mají s trojností preparátů z dubové kůry, pampelišky a kozlíku. Skrze ně se uplatňuje kosmické substanční dění, které stojí ve vztahu k podsluneční planetárním sférám.<br /> <br /> Zjevný obraz dubu, jeho mohutná zdrženlivost v růstu, tvrdost jeho dřeva atd., nese otisk marsického působení. Roste pomalu, vytrvale — tak jako i oběh Marsu kolem Slunce trvá s téměř dvěma lety (siderický oběh činí 687 dní) déle než oběh podsluneční planet Venuše (225 dní) a Merkuru (88 dní). Stejně tak je lebka domácího zvířete mocným formovým výrazem marsického působení. Mozková dutina je však naplněna substancí utvářenou měsíčními silami — mozkem. V průběhu preparace nastupuje na jeho místo šťavelan vápenatý kůry/borky, strukturovaný marskými silami dubu. Tytéž síly, které zformovaly lebku a prozářily měsíční povahu mozku, vtiskují se nyní do vápníku dubové kůry/borky. Jako preparát z dubové kůry působí — na rozdíl od heřmánkového preparátu — preventivně proti infekcím přicházejícím zvenčí. {{SE|466}}<br /> <br /> K obalení eichenrindepräparat lebkou domácího zvířete se váže otázka: Může vůbec existovat ještě jiný orgánový obal, skrze nějž by mohla být preparace pampelišek dále vedena? Hlava ve svých přísně ohraničených formách a ven obrácené smyslové organizaci nenachází pokračování — snad s výjimkou, alespoň po jistý kus cesty, nositelů parohů, nikoli nositelů rohů. Hlava stojí se smysly světu tváří v tvář. Pokračování nervově-smyslové činnosti musí být hledáno na vyšší rovině. Nalézá se jedinečně rozvinuté u přežvýkavců: smyslová organizace krávy se obrací od hlavy zpět, přes srdce, a pokračuje v senzoricky-nadsmyslové činnosti pobřišnice jaksi na vyšší rovině ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#457|Obrázek 35]], s. 457). Kráva se svými hlavovými smyslovými orgány obrací k vnějšímu světu srovnávacím způsobem tměji, svými dolními smysly však — jmenovitě životním smyslem pobřišnice — srovnávacím způsobem jasněji ke svému vnitřnímu světu. Svými rohy zadržujícími tok na hlavě přenáší své inteligentní bytí dále do tělního obalu. Smyslová činnost v hlavě a smyslová činnost v těle stojí ve vzájemném vztahu. Působí-li ta prvá smyslově vědomě, tu druhá nadsmyslově silotvorně.<br /> <br /> Je tedy okruží pobřišnice, jež ve trávicím dění skotu vnímá ze ducha účinné síly. Tato smyslová činnost pobřišnice, která je ve skotu zaměřena na látkové dovnitř, obrací se při obalení pampelišek ven na v kosmickém obvodu «jemně rozptýlenou kieselsäure». Třeba předpokládat, že je zde osloven vyšší, éterický stav kieselsäure. Pobřišniční obal přitahuje tuto křemičitou substanci smyslově aktivně a sjednocuje ji s v květech sublimovaným draslíkem mléčné šťávy. Látkové dění v pampelišce zdola a pobřišničního obalu shora naznačuje všezahrnující jupiterskou působnost. Jako jsou všechny planety místy působení hierarchických bytostí,&lt;ref&gt;Siehe hierzu z.B.: Rudolf Steiner: ''Geistige Hierarchien und ihre Widerspiegelung in der physischen Welt'', GA 110, Dornach 1991; sowie: ''Die geistigen Wesen in den Himmelskörpern und Naturreichen'', GA 136, Dornach 1996.&lt;/ref&gt; tak na Jupiteru jsou to bytosti moudrosti. Na Jupiteru je moudrost substanciální.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Esoterische Betrachtungen karmischer Zusammenhänge'', Bd. V, GA 239, Vortrag vom 9. Juni 1924, Dornach 1985, S. 166.&lt;/ref&gt; Představíme-li si zjevný obraz a substanční procesy pampelišky (srov. s. 406 nn.), stane se v této vysoce rozvinuté rostlině moudrostiplné jupiterské působení viditelné — od kořene přes listovou růžici, květ a jeho {{SE|467}}<br /> <br /> žiarivá žlutá až po bílou «Pampelišku». U květnatých rostlin jsou barvy žlutá a bílá přičítány jupiterovu působení: «neboť síla Jupitera, která podporuje kosmickou sluneční sílu, přináší do květů bílou a žlutou barvu».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 55.&lt;/ref&gt; Jupiterova moudrost, která se v pampelišce zobrazuje navenek, obrací se — uzavřena vnitřním «nebem» pobřišnice — dovnitř do moudrostiplného utváření a funkcí břišních orgánů. Přípravek z pampelišky tvoří syntézu tohoto jupiterova působení, které v pozemském přijalo formu a funkci. Sílu účinku této syntézy lze spatřovat v tom, čím «se rostlina stává vnímavou ke všemu a přitahuje vše».&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 138.&lt;/ref&gt; Lze tedy říci: přípravek z pampelišky zprostředkovává organickému hnojení skrze kosmický křemen bytostnou substanci Jupiterovy moudrosti, která se v rostlinách daruje jako vznikající síla vnímání.<br /> <br /> Obalíme-li nyní jupiterovým působením silně poznamenané květy pampelišky blánovitými vrstvami pobřišničního okruží, zůstává schopnost příjmu pro v kosmickém obvodu «jemně rozptýlenou křemičitost» v proudění. Skrze přípravek a organická hnojiva dochází plod této schopnosti k rostlinám — působí však nyní v opačném směru; činí rostliny «vnímavými» pro látky země, které potřebují k růstu. Co se již naznačilo jako účinek přípravku z dubové kůry, jeví se u přípravku z pampelišky na vyšším stupni. Životní souvislost bránice–půda–rostlina je tak říkajíc oduševňována. Jako účinnost první trojice přípravků otevírá pozemské látky a síly kořenovému pólu rostliny, tak druhá trojice otevírá substance a síly mimopozemského kosmu pólu kvetení.<br /> <br /> Na nejvyšším stupni konečně — lze říci — podněcuje přípravek z kozlíku skrze organická hnojiva a skrze fosfor uvolněný z rozkladných procesů takovým způsobem, že tento může opět stát se ve živém fyzickým nositelem Geistig-Wesenhaftého v pozemském.<br /> <br /> Z jiných důvodů než u kopřivy nepotřebuje kozlík žádný obal ze zvířecího orgánu. Má schopnost läutert fosfor z dynamického, se zemí spjatého, živého substančního dění v kořenových oddenků nahoru ve vertikálně vztyčujícím se stonku a přivést jej v květu do stavu čisté vnímavosti pro zjevení. {{SE|468}}<br /> <br /> vstoupit do ní, které nacházejí ve fosforu svůj fyzicko-étherický nositel.<br /> <br /> Kozlík je tak utvářen, že má silný vztah ke světlu a teplu. Látkové kompozice, které se v průběhu růstu rostliny utvářely působením slunce a pod- i nadsluneční ch planet, se rozpadají při odumírání rostliny. Při každém z rozkladných procesů se uvolňuje teplo. Nakonec se vše, co vzešlo z ducha, navrací zpět do živlu tepla, původu veškerého bytí. Co vzniklo, fyzicky mizí; je jako duchovní výdobytek vnitřního tepla, tepelnému éteru, podobno paměti, vepsáno celému živému planetárnímu systému.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Esoterische Betrachtungen karmischer Zusammenhänge'', GA 239, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1985, S. 172.&lt;/ref&gt; V tom nabývá platnosti princip Saturnu; podoben kosmické paměti, je strážcem minulosti, onoho velkého evolučního propojení mezi původem dění člověka a Země&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; a bytím přítomnosti. Navenek se to projevuje tím, že saturnická sféra uzavírá sluneční soustavu ze všech stran jako tepelný obal. Copak si princip Saturnu v kozlíku nevytvořil obraz? Kdekoli se preparát z kozlíku použije, vytváří saturnický tepelný obal, který vymezuje vnějšek vůči vnitřku.<br /> <br /> Postříká-li se preparátem z kozlíku hnojiště nebo kompostová hromada, působí pro ni hüllebildend právě tak jako zmíněné zvířecí obalové orgány ostatních preparátů. Lze předpokládat, že dává ohraničující obal nejen rozkladnému dění, nýbrž právě tak i záření, které vychází bodově z ostatních preparátových substancí vnesených do hromady, a tím způsobem je v hromadě udržuje. Tepelný obal, který preparát z kozlíku vytváří, je utkaný z vnějšího tepla (živel tepla) i z vnitřního tepla (tepelný éter). Lze jej chápat jako orgán, který přijímá záření hvězdného kosmu a ve fosforu, jenž vychází ze saturnických rozkladných procesů, nachází připravenou fyzickou nositelnost.<br /> <br /> Tak jako je tanec preparátů v duchovní konsekvenci otevírán přípravkem ze řebříčku, je uzavírán preparátem z kozlíku. Tato úvaha může probudit porozumění pro to, že kánon šesti hnojivých preparátů, které jsou ve službě vznikající Ganzheit, nepotřebuje žádného rozšíření ani doplnění. Tento kánon je {{SE|469}}<br /> <br /> tak komponovaný, že vytváří harmonický souzvuk. Ganzheit je střed mezi výšinami a hlubinami; její Werden znamená «oživení Erdig-Festého samotného». Souzvuk «zní» skrze člověkem geistgeführte práci, skrze nepodmíněné Wollen.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Düngerpräparate_in_ihrer_Ganzheitswirkung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Hnojivé preparáty v jejich celostném působení ====<br /> <br /> Každý ze šesti hnojivých preparátů přináší vývojový potenciál k utváření «Sedmého», totiž vznikající Mitte, bránicového orgánu stojícího pod vlivem Slunce. Teprve půda umožňuje existenci veškerého života na Zemi. V ní se sjednocují planetární a hvězdná záření stojící pod vládou Slunce s hlubinami Země vyzařujícími zdola. Toto vzájemné Ineinander-Wirken je dílem stanuvším z minulých dob zemského vývoje. Působí dál v moudrém Zusammenwirken přírodních říší. Poznat toto neohraničeně vztahuplné dědictví tvoří základ pro Hofgestaltung v biologicko-dynamickém zemědělství.<br /> <br /> Z tohoto poznání se odvozuje metodický princip: přetvářet geistgeführte prací nyní z lidského ducha dílo nalezené na daném stanovišti (statku) podle zákonů, které předepisuje fyzicky stávší se příroda a které jsou účinné v říši minerálů, rostlin a zvířat. Z toho vzniká v malém umělecky to, čím je Země ve velkém — v sobě uzavřený organismus. Tento princip — opakovat minulost ze síly probouzející se Bewusstseinsseele člověka v přítomném — je prvním krokem. Druhý krok otevírá bránu k vývojové cestě do budoucnosti. Znovu uchopuje metodický princip, který se mu v chemicko-technickém zemědělství vytratil, opakováním minulosti. Tento druhý krok povznáší zemědělství — oplodněné ideovým bohatstvím Geistesforschung — na vyšší stupeň. Staví člověka přítomnosti před nesmírnou výzvu: výzvu svobodného, sebeurčeného jednání z Erkraftung Bewusstseinsseele. Před tuto výzvu se vidí postaven každý, kdo se pokouší pěstovat geistgeführený, geistbewachter vztah k biologicko-dynamickým preparátům. Při jejich přípravě a používání se konec, to Gewordene, stává počátkem Werden do budoucnosti. Koncem jsou produkty z říše minerálů, rostlin a zvířat, dále účinkování aktuálně daných rytmů slunečního roku a konečně stavy čtyř živlů: Země, Vody, Vzduchu {{SE|470}}<br /> <br /> a Wärme. Toto evolutivní završení je poznáními Geistesforschung přiváděno do Beziehungsverhältnisse podle idejí, které se v zestálé přírodě nedají nalézt, které teprve v aplikaci postupně nabývají zákonného charakteru. Tyto ideje uvádějí v pohyb Umstülpung minulého do budoucího. Z toho vyvstává otázka, jakým způsobem jsou fenomény této Umstülpung vůbec uchopitelné přírodovědecky. Pojmy, které máme k dispozici, vztahují se vždy jen na to, co se dá měřit, počítat a vážit, na minulé — ne na to, co se teprve stává. Zde se v poznávání přírody otevírá propastně hluboká trhlina mezi mrtvým, mezi kvantitou a kvalitativními jevy oživené, oduševnělé a „oduחovnělé&quot; přírody.<br /> <br /> Vše kvalitativní se projevuje v polaritách — tak v protiklade bytosti a jevu, ducha a hmoty, světla a tmy a podobně. Syntéza těchto polarit se nedá nalézt v předmětném nazírání; uskutečňuje se v myslícím a cítícím nazírání, které ukazuje vůli směr. Syntéza se odehrává uvnitř, v Geist-erkenntnis člověka. To je velká výzva! Analytická Denkungsart namířená pouze na mrtvé této výzvě uhýbá. Chybí jí pojmy, které by pojmu kvality daly objektivní, hodnotící obsah. Hodnotící pojmy zahrnují faktor „čas&quot;; uvádějí myšlení do pohybu, činí je obrazným — a tím prožitelným. Tím vstupuje člověk na stezku, na níž se může síla myšlení stát prostřednicí mezi smyslově daným a tím, co bylo bez smyslovosti zkoumáno z ducha. Teprve tehdy, když se člověk snaží nechat obě pole fenoménů — smyslové a geistig-übersinnliche — vzájemně se osvětlovat v mocném myšlení, může hodnotící souzení nabýt objektivní výpovědní síly.<br /> <br /> Z tohoto předznamenání vyplývá neomezeně mnoho možností k jistému utváření úsudku při uchopování bytostného, které se vyslovuje v kvalitách. V každém jednotlivém případě musí být tento úsudek dobyt individuálně. To, co bylo dobyto jako individuální pravda, záhy se zaţije výměnou a korekcí jako reálně působící do obecné Geisteskultur lidstva.<br /> <br /> Kánon šesti Düngerpräparate, přidávaných do čerstvě vznikajících organických materiálů na statku, působí — opřen o rozmanité zkušenosti a experimentální nálezy — v čase postupně; působí rozvoji napomáhajícím způsobem na Lebenszusammenhang půdy a rostliny. Dají se charakterizovat tři evolutivní, do sebe přecházející kroky: {{SE|471}}<br /> <br /> 1. Düngerpräparate se vtiskují — každé ve specifickém způsobu působení svých záření — souhrnně do organických mas kompostních a hnojivých hromad nacházejících se v rozkladu. Zprostředkovávají víceméně živelnému rozrůstání rozkladu nadřazený, organizující princip. Ten usměrňuje složité procesy odbourávání a výstavby substance do správných drah a napomáhá kompostní nebo hnojné hromadě, aby se za rozvoje vlastního života uzavřela v organismus. Zkušenost učí, že rozkladné procesy probíhají harmoničtěji. To je patrné zvláště na srovnatelně rychlé proměně štiplavého zápachu v mírnou vůni. Experimentální srovnávací výzkumy potvrzují to, že fyziologické a biologické průběhy (například teplota, sorpční kapacita, osídlení žížalami) se zpevňují do stavu zdravého vyrovnání.<br /> <br /> 2. Účinky Düngerpräparate jsou po odpovídající době uložení hnojivých hromad do těchto souhrnně vstřebány. Preparovaná hnojiva se rozvinula do jakési všemocnosti svého účinkování v živém, která přesahuje jejich pouhou přírodou danou Wirkungsart. Svým výnosem na půdu postupně řadí a stabilizují veškeré půdní procesy na vyšší úroveň úrodnosti v souladu s rytmy slunečního roku. Nápadné a experimentálně doložené je to na mnoha parametrech — nejpřesvědčivěji v udržování srovnatelně vyšší humusové hladiny při současně vyšší mikrobiologické aktivitě, v prohloubení humusem obohaceného půdního profilu, i v osídlení žížalami a jinými půdními živočichy.<br /> <br /> 3. Jako souhrnné silové účinky biologicko-dynamických preparátů propůjčují organickým hnojivům vyšší, nikoli pouhou přírodou podmíněný stupeň oživení, tak tato hnojiva propůjčují jej půdě — a přes půdu rostoucím rostlinám.<br /> <br /> V poslední důsledku je úkolem Düngerpräparate zpřístupnit kosmicko-zemské podmínky růstu a tvorby plodů stanovištně {{SE|472}}<br /> <br /> na ty rostliny, které jsou právě pěstovány, individualizovat v průběhu roku. Jejich způsob působení míří k tomu, přiblížit stupeň oživení půdy živému rostliny. Obě tvoří jako syntéza střed polárního působení sil Země a Kosmu. Zde plně vstupuje v platnost vše přesahující význam hnojení půdy. Ten v postupném vývoji určuje, jak se kulturní rostliny svisle a vodorovně s kořenem, stonkem, listem, květem a plodem začleňují do této trojnosti výšin a hlubin a vzniklé středu. Rostliny jsou uchopeny organizační silou, skrze niž se otevírají růstovým podmínkám svého prostředí.<br /> <br /> Výsledky všeho toho jsou mnohonásobně potvrzeny v praktických zkušenostech a vědeckých šetřeních:<br /> <br /> * Rostlina tíhne k tomu, aby se ideálně typicky rozvinula v souladu se svou druhovou přirozeností.<br /> * Kořen si otevírá hlubší objem půdy, větví se jemněji a rovnoměrněji.&lt;ref&gt;Uli Johannes König: ''Ergebnisse aus der Präparateforschung'', Schriftenreihe Band 12, Institut für biologisch-dynamische Forschung, Darmstadt 1999, Loseblattsammlung.&lt;/ref&gt;<br /> * Výhonkový růst prochází výrazněji stadii metamorfózy listu, a tím i zjemňováním výstavby substance.<br /> * Fyziologické procesy při tvorbě potravinových plodů — ať v oblasti kořene, stonku, listu, květu nebo semene, jakož i plodů ovocných dřevin — dospívají v zralosti ke klidu. Potravinové plody dozrávají plně a zůstávají déle trvanlivé.<br /> * Kompozice látek se od základu ke květu strukturují a zjemňují; to zejména v oblasti bílkovin, např. poměr čistého proteinu k surovému proteinu, éterických olejů atd.<br /> * Tvorba výnosu usiluje, vyrovnávajíc extrémy, k optimálnímu výnosu.&lt;ref&gt;Ebd., siehe die dortige Literaturzusammenstellung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Bezprostředně přístupné vnímání je výraznější, příslušnému potravinovému plodu vlastní chuť a vůně, nuancování v barvě, konzistenci, jakož i vyšší stravitelnost a delší trvanlivost. Poučná je také často slýchaná výpověď zákazníků: „Potřebujeme méně, abychom se nasytili.&quot; Vše toto dohromady vzato charakterizuje rozšířenou výživnou hodnotu, která zdravotně působí na tělesný, duševní a duchovní vývoj člověka. V<br /> <br /> V tomto smyslu slouží hnojení preparáty postupujícímu vývoji země a člověka. Propůjčuje zemědělsko-zahradnické práci nový, vyšší smysl. Zacházení s nimi vede reálně k nové pracovní a badatelské gesinnungě — ke kmovému umělectví. Podnět k tomuto hnojení nevzniká z vnějšího popudu nebo z pouhého plnění normy, nýbrž z impulsu, který se stal záležitostí srdce. Čím více tomu tak je, tím svobodněji a tím individuálněji umělecky se uskutečňuje čin jeho zacházení. Význam biologicko-dynamických preparátů pro zemi a člověka se může otevřít jedině cestou poznání ducha; tato výzva bude mnohým připadat příliš náročná. Kdo se na ni však bezpředsudečně vydá, záhy zjistí, že pramen, který vybízí k činu, není hledat tam venku ve světě, nýbrž ryze v samém sobě. Výsledky — formy idejí — duchovního bádání jsou tímto pramenem. Šíří světlo nad tím, co člověk zpočátku ještě tápavě koná ve tmě. Vnitřní jistota však roste postupně ve vzájemném střídání myšlení a konání těchto idejí. Přitom nejde «o momentální úspěch, nýbrž o bezpodmínečnou práci».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Ansprache vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 234.&lt;/ref&gt; «Neboť žádný neúspěch není nikdy rozhodující pro pravdu duchovního impulsu, jehož působení bylo vnitřně prohlédnuto a uchopeno.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Jahreskreislauf als Atmungsvorgang der Erde und die vier großen Festeszeiten. Die Anthroposophie und das menschliche Gemüt'', GA 229, Vortrag vom 28. September 1923, Dornach 1923, S. 117.&lt;/ref&gt; {{SE|473}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Praxis_der_Landbaukunst_in_drei_Schritten&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Praxe zemědělského umění ve třech krocích ===<br /> <br /> Téma pojímat zemědělství jako umění v přítomnosti nežije. A přece bylo umění od věku velkého Zarathuštry, inaugurátora staropersské kultury a zakladatele polního hospodářství v 5./6. tisíciletí před Kr., zemědělskému vývoji nejhlouběji imanentní. Teprve v průběhu přírodovědně-materialistického věku od poloviny 19. století a jeho svěřence, agrárního industrialismu 20./21. století, padl každý zbývající prvek uměleckého smýšlení za oběť vědecko-technologické ratio. V předhistorické ranosti urindických a staropersských velkých starověkých kultur bylo náboženství, umění a to, co se později stalo vědou, {{SE|474}}<br /> <br /> ještě neodděleno skryto v temném atavistickém-hellseherském prožívání. Tyto velké starověké kultury stály, jak bylo vyloženo na začátku, pod vedením mystérií, v nichž byly právě tak živé moudrostní nauky z minulosti jako probouzející se vědomí pro prometheické impulsy budoucnosti. Z tohoto ještě zcela duchovnímu světu obrácenému všezahrnujícímu sakramentalismu se vydělilo sakrální umění, které se v průběhu vývoje vědomí lidstva v každé z následujících kultur stupňovitě v metamorfózách emancipovalo k ryzím uměleckým stvořením. Umění se postupně ustavovalo jako samostatný kulturní faktor vedle náboženství. V těchto věcích až do novověku bylo zemědělství kulturní základnou, z níž umělecká stvoření vyrůstala. Zcela a úplně platilo to pro počátky sakrálního umění, pro šlechtění domácích zvířat a kulturních rostlin. Dalšími kroky emancipace jsou pak stavba egyptských pyramid, jež se jakoby z duchovního světa snášejí dolů a v pozemském se vyvracejí, dále řecké umění, které dávalo božskému lidskou podobu, a po křesťanství umění středověku, s katedrálami strmícími odspodu vzhůru a s niterně zbožným pohledem člověka v sochařství a malířství.<br /> <br /> Obrovský krok emancipace se odehrál od novověku ve vývoji vědomí Já usilující k individuaci a — jako jeho charakteristický znak — v nastoupení přírodních věd. Ty se emancipují z náboženství a sakrálního umění, jež bylo tomuto dosud blízké. Původně vše-jedno se diferencuje v trojnost náboženství, umění a nakonec vědy. Vědecká cesta poznání převzala vedení; umění a náboženství v ní neměly místa. Staly se kulturním příslušenstvím. V zemědělství se tento proces odehrával velmi pomalu a nakonec překotně. Přitom mu vyschly prameny mravního jednání. Pojmy, které věda v podobě technologií vnáší do zemědělství zvenčí, jsou pojmy proveditelnosti; jsou abstrakt­ní, chladné, mrtvé a stopy, které zanechávají, jsou zpustošená, vyrabovaná, hyznosti vydaná země. S úbytkem tradic budou lidé «hnojit pole vědou».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 21.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Jak ale, kdyby tyto pojmy — pokud nevznikají z teorií, nýbrž prostě a nepředpojatě odrážejí smyslově dané skutečnosti — mohly být prohřáty a obdařeny tíhou tím, že by v duchovní duši {{SE|475}}<br /> <br /> poznávajícího byly probuzeny k vlastnímu životu? To by byl úkol nového, skutečnosti přiměřeného pojetí vědy, kdyby toto rozšířilo zajetý kvantifikující princip ke zdrojům umění, jež leží v duchovně-duševním člověka. Tyto zdroje nejsou ničím jiným než tím, co duch, podnícen smyslově vnímaným, promlouvá k duši jako idea. V prožívání této ideje se zjevuje něco mravního, v čem se zkušenost ducha a smyslů slévá v jednotu. Tento pramen mravního jednání si musí člověk usilující o ntshunxeko, to jest o vybudování vědomí Já, zpřístupnit.&lt;ref&gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: ''Die Philosophie der Freiheit'', GA 4, Dornach 1995.&lt;/ref&gt; Cestou, jak vědu a umění ze síly lidského Já usilujícího o sebepoznání spojit ve vyšší celek, šel Goethe v celoživotním zápase. Rudolf Steiner ji zpřístupnil jako cestu duchovního bádání duše každému člověku, který se po ní chce vydat.&lt;ref&gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: ''Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?'', GA 10, Dornach 1992.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V prožívání ideje se hlavový myšlenkový obraz stává myšlenkovým obrazem srdce; člověk žije v myšlenkovém obrazu, který dál roste a je nabídkou vůli, aby jej v svobodě uchopila a nechala se uskutečnit jako čin navenek. V této vůli k činu se probouzí v ideji přebývající duch jako cílevědomá mravní síla. V tom bude třeba hledat úkol vědy do budoucnosti: aby myslící duše věděla o svém duchovním cíli. Christian Morgenstern to vkládá do slov: «wer vom Ziel nicht weiß, kann den Weg nicht haben» (kdo nezná cíl, nemůže mít cestu).&lt;ref&gt;Christian Morgenstern: ''Werke und Briefe''. Stuttgarter Ausgabe, Band II, Lyrik 1906–14, Stuttgart 1992, S. 213 f.&lt;/ref&gt; Cesta k tomuto cíli je umělecká. Cíl leží v budoucnosti. Bude třeba vyvinout vědu, která dělá člověka vidoucím pro budoucnost, která mu ukazuje duchovní cíle k umělecké tvorbě. Zůstane-li těmto cílům věrný přes všechny odpory, uvolní se mravní síly, skrze něž může bytostné moci zla čelit s otevřeným hledím a veškeré své úsilí věnovat bytostným mocím dobra, pokroku lidstva. Cestou k cíli je umění vytvářející se z řádně pochopené, to jest jevu věrné vědy. Omezí-li se věda na myšlení v mrtvých abstraktních pojmech, vznikají technologie, které mají zcela svůj přítomnostní, ovšem na čistě fyzicko-smyslové omezený {{SE|476}}<br /> <br /> význam. Umění naproti tomu potřebuje myšlenkové obrazy idejí, které živě naplňují duši a v ní mohou růst. Tvaruje-li se tyto prožité myšlenkové obrazy navenek, vzniká umělecké dílo, které se staví vedle přírody, avšak ji nezobrazuje, nýbrž se v duchovním uchopení a prožívání ideje praobr­azu, typus nebo bytosti pokouší toto umělecky znovu vytvořit v obraze. Goethe hledal na základě jevů, jež rostlinná říše nabízí oku, prajev, který duchovně leží v základu všech rostlinných útvarů. Uchopil jej v ideji «Urpflanze» — prapůvodní rostliny — duchovně-imaginativně tak konkrétně, že mohl říci: «mit diesem Modell [der Urpflanze; Anmerkung des Verfassers] und dem Schlüssel dazu kann man alsdann noch Pflanzen ins Unendliche erfinden, die konsequent sein müssen, das heißt, die, wenn sie auch nicht existieren, doch existieren könnten und nicht etwa malerische oder dichterische Schatten und Scheine sind, sondern eine innere Wahrheit und Notwendigkeit haben. Dasselbe Gesetz wird sich auf alles Lebendige ausdehnen lassen.» (s tímto modelem [prapůvodní rostliny; poznámka autora] a klíčem k němu lze dále vynalézat rostliny do nekonečna, které musejí být důsledné, to jest které, i když neexistují, přece by existovat mohly a nejsou pouhými malířskými nebo básnickými stíny a zdáními, nýbrž mají vnitřní pravdu a nutnost. Týž zákon bude možno rozšířit na vše živé.)&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Goethes Werke. Naturwissenschaftliche Schriften'', hrsg. v. Rudolf Steiner, Band 1, in: ''Kürschners Deutsche National-Litteratur'', Berlin und Stuttgart 1887 (Reprint Dornach 1975): «Einleitung zum ersten Band», S. XXXI.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Klíč k tomu, aby se z ducha prajevu «vynalézalo do nekonečna» a vynalezené bylo utvářeno v umělecké dílo, lze navazujíc na Goetha nalézt ve formách idejí antroposofické duchovní vědy. Tyto formy idejí jsou — takto viděno — samy uměleckými stvořeními z nadsmyslového poznání. Mají tu zvláštnost, že se v myšlení oživují, v cítění se stávají duševním prožitkem a skrze vůli proměňují látku. Umělecké dílo, jež z toho vzniká, se již nestaví prostě vedle přírody, nýbrž tyto oživené ideje mají moc umělecky přetvářet skutečnost přírody v zrcadle vývoje lidské duše. Vůle, takto inspirovaná, pokračuje do nitra přírody a začíná znovu uvádět do pohybu dílo, jež bylo ztuhlé do vypočitatelnosti. V biologicko-dynamickém zemědělství se to děje ve třech stupních, vycházejíc od ještě přírodnějšího způsobu k způsobu vycházejícímu čistě z ducha.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;1._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_im_Sinne_der_Wiedergeburt_des_Handwerklichen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 1. stupeň: Umělecká tvorba ve smyslu znovuzrození řemesla ====<br /> <br /> Představme si činnost sochaře. Jeho náčiním, které potřebuje, aby v kameni zformoval obraz tvořeného uměleckého díla, je kámen, dláto a kladivo. K cíli vedoucí idea žije {{SE|477}}<br /> <br /> v něm. Nějak podobně je to i u zemědělce, ať se právě věnuje jakémukoli cíli. Sleduje-li cíl připravit pole k setbě, potřebuje pluh, kypřič a brány, aby vytvořil osevní lůžko; totéž platí o péči o kultury – zde se jedná o plečkové brány a motyku – a dále o sklizni, kde jde o rychlé, jisté a půdu šetřící shromáždění úrody. Myšlenkový obraz, který zemědělce vede ke všem těmto činnostem, žije v něm, a pole, rostliny, počasí atd. mu říkají, co je třeba udělat, tak jako kámen říká sochaři, jak a kde přiložit dláto a jak silný má být úder. Protože však zemědělec zachází s oživěnou a oduševnělou přírodou, tedy s bytostným, které si samo dává formu a stává se uměleckým dílem, je mu příroda na rovině řemesla velkou učitelkou. Co zemědělec potřebuje, je věda o pramenech, z nichž jeho učitelka čerpá a tvoří – ať v polním hospodářství a zahradnictví, v chovu hospodářských zvířat a pastvinářství, v ovocnářství a pěstování lesa i v utváření krajiny. Musí to být věda o tom, co je v ustavičném dění a umírání, věda, která nutně určuje cíl zemědělce. A jeho umění pak spočívá v tom, že z prožité moudrosti, z cítěním prodchnuté pravdy skrze svou řemeslnou práci vytváří předivo vztahů, jímž se mohou v celé rozmanitosti kulturní rostliny, domácí zvířata a kulturní půdy ideálně entfalten. Umění řemesla se v zemědělství v nejvyšší míře dává do služby přírody. Je to soutěžení s tím, co příroda jako velká umělkyně svého díla stvoření předurčuje. Jde o to,<br /> <br /> * pracovní postupy prožívanou ideou vnitřně prozářit a nechat plynule do sebe přecházet;<br /> * statek až do posledního koutu prostoupit vědomím;<br /> * aby ve veškeré práci žila jemnocitná pozornost, která rozpoznává neupravené, ošklivé, nezdařené, chybné a nechá to stát se podnětem k tomu, aby o to mocněji zaměřila smysl pro krásu a lásku k činu na to, co slouží uskutečnění duchovního cíle;<br /> * aby vše a každá věc spolu stála v harmonických poměrech a lesk krásy odrážel smýšlení lidí, kteří tam pracují;<br /> * řemeslně-uměleckou tvorbu nenechat degenerovat v pouhou odbytou práci.<br /> <br /> To vše se musí znovu naučit od základu. V tomto ohledu stojíme úplně na začátku. Jde právě o to, bez okolků, s ohněm {{SE|478}}<br /> <br /> ducha ukovat meč ideje, tímto mečem překopat zemi a v trpělivosti čekat na plody proměny — ty, které dozrávají ve mně, i ty, které dozrávají v zemi.&lt;ref&gt;Vgl. Rudolf Steiner: ''Geistige Wirkenskräfte im Zusammenleben von alter und junger Generation; Pädagogischer Jugendkurs'', GA 217, Dornach 1988.&lt;/ref&gt; Tato pracovní smýšlení může být znovu nabyto jedině individuálně, z duchovně-mravní přípravy. Každý se musí učit být druhému vzorem. Začne-li se to dít alespoň v náznaku, je vytvořen základ pro plodnou spolupráci — pro sociální umění pravého budování společenství.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;2._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_aus_der_Ganzheit_in_die_Glieder&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 2. stupeň: Umělecká tvorba z celku do článků ====<br /> <br /> Na tomto stupni je příroda mistryní jen s výhradami. Co učí, jsou vztahové souvislosti mezi věcmi a bytostmi přírody — například koexistence květů a hmyzu, vztah mezi činností žížal a úrodností půdy, sdružování zvířat a rostlin v biotopy atd. V těchto vztahových předivech vládne rozum, neviditelně v nich žije nadřazený celek, který se v smyslovém světě rozkládá do souhrnu jednotlivých jevů. Tato celost se nikde v přírodě smyslově neobjevuje, nýbrž jedině v člověku, který toto bytostně celé jako své Já v sobě nese. Člověk má možnost na cestě postupného sebepoznání poznat sebe jako duchovní bytost a touto schopností proniknout i poznávajícím způsobem do nezjevitelného celostního bytí, které se v říši zvířat, rostlin a minerálů odhaluje v moudrosti plném bohatství vztahů.<br /> <br /> Co se týče bohatého vztahového přediva zdravého zemědělského podniku, byla tato tvůrčí celost — odvozená od člověka — označena jako organismus, jako tělo zemědělské individuality. Příroda tomuto organismu jako ono „co&quot; dává k dispozici veškeré bohatství svého vztahového stvoření; avšak ono „jak&quot; — jak toto stvoření komponovat ve vyšší celek hospodářského organismu — to příroda neříká. To musí jako živá idea intuitivně zazářit v člověku. Syntéza z „co&quot; a „jak&quot; je umělecký akt. Odehrává se na jedné straně ve vnitřním prožívání onoho osobního vztahu, který si člověk buduje k věcem a bytostem celku statku. Na druhé straně se umělecký akt nalézá v tom, jak se — z idejí uchopených v duchu — zemědělská individualita, respektive její tělo, hospodářský organismus, člení v orgány a v přiměřené a rozumné vztahové předivo. {{SE|479}}<br /> <br /> Členění orgánů na hospodářství dobytka, pastvin, orné půdy, zahrad, ovocných sadů, lesů a remízků a jejich rozmanité dělení slouží na jedné straně užitečnosti výživy, na druhé straně zušlechťuje kulturní krajinu; stará se o estetiku lidského životního prostoru. Člověk utváří zemědělství tělesně-fyzicky i duševně-duchovně podle svého obrazu. Může se sám znovu nalézt v uměleckém díle, které vytvořil.<br /> <br /> Ani tímto druhým krokem umělecké tvorby ještě není překonána velká propast mezi ideou a skutečností. Člověk stále inklinuje k tomu, opírat se o velký vzor přírody a spokojovat se s tím, že hospodaří prostě „přirozeně&quot; či „biologicky&quot;. To se podobá tomu, kdo se již pokládá za umělce, protože kopíruje smyslově-věcné přírody. Jistě, příroda nabízí nástroj a dává poučení, jak jej podle svých zákonů rozumně používat — ale to, co z toho lidská ruka utváří na základě od člověka odvozené ideje organismu, respektive individuality, je něco nového: je to umělecké dílo, které to přírodou dané povznáší.<br /> <br /> Toto umělecké dílo není hotové, nýbrž se dále tvoří v souzvuku s vývojem pravého duchovního porozumění. Bylo-li toto v dřívějších dobách přibližováno lidskému nitru jako obsah víry takříkajíc zvenčí — náboženskými institucemi, církvemi a kláštery — pak nyní a v budoucnosti může být uchopeno zevnitř v uvědomování si skutečnosti ducha a může nacházet umělecký výraz navenek. Co bylo kdysi církví a klášterem, musí napříště živě usilovat v duši jako Já nesený duchovní impuls. Umění ze ducha uchopené, nově se utvářející Landbaukunst se neemancipuje od vědy. Naopak, s ní vyroste v novou jednotu. Umění vědy oživí a tím si bude lépe vědomé svého duchovního cíle.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;3._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_als_ein_Schöpfertum_rein_aus_dem_Geist&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 3. stupeň: Umělecká tvorba jako tvoření čistě z ducha ====<br /> <br /> Jádrový rys biologicko-dynamického zemědělství, a to i a právě s ohledem na praktikování nového uměleckého přístupu k věcem a bytostem přírody, se stává uchopitelným teprve skrze antroposofickou duchovní vědu a zvláště skrze Zemědělský kurz Rudolfa Steinera. Zde jsou příroda a věda plně postaveny do služby poznání ducha. To se týká především otázky hnojení a výroby a aplikace biologicko-dynamických {{SE|480}}<br /> <br /> preparátů. Ty vděčí za svůj vznik uměleckému procesu, který se zapaluje na prožívání forem idejí antroposofické duchovní vědy. Jedinečně zvláštní na tomto procesu je, že uspořádání látek nacházejících se v přírodě – které jsou, jak Rudolf Steiner uvádí, utvářeny «in dem Sinne, wie der Christus sie nach und nach angeordnet hat»&lt;ref&gt;Steiner Rudolf: ''Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit'', GA 15, Dornach 1987, S. 66.&lt;/ref&gt; (v tom smyslu, jak je Kristus postupně uspořádal) –, je nyní počínaje vloženo do rukou člověka. Je v jeho svobodě, toto uspořádání provádět z téhož duchovního pramene samotného. Jsou-li to zpočátku jen pokyny duchovního badatele, přece je člověk tak veden, aby v těchto cílech tušil, jak hluboko jsou zakotveny v duchovních základech. Tušení duchovního cíle ukazujícího do budoucnosti se může právě v uměleckém výkonu projasnit v duchovní jistotu. K tomu je však zapotřebí, aby při každém jednotlivém kroku, který se činí při výrobě a aplikaci, byla současně pozornost obrácena k velkým souvislostem, v rámci nichž se preparační dění odehrává. Spoluprožívání takových souvislostí v tady-a-teď pozemských daností vytváří po sobě jdoucím preparačním krokům jaksi obal. Tak například tehdy, když se člověk zamyslí nad krávou, jejíž význam v kosmickém kontextu jako dárkyně většiny orgánových obalů roste do nezměrna; nebo nad bylinami, jejichž květy se používají; nebo nad ročními obdobími a nad místem, kde jsou zakopávány, respektive vystavovány živlovému působení; nebo konečně nad působením Slunce, planet a hvězd, jež všestranně obklopuje dění. Celá periferie je kmotrou každému jednotlivému preparačnímu kroku. Pokus to při práci pocítit probouzí nové umění, nový druh umělecké tvorby, která se nepostavuje vedle přírody jako sochařství nebo malovaný obraz – povznášejíc ji z vlastního praobrazu prožívání, která přesto zůstává zdáním –, nýbrž umělecká tvorba, která se noří do přírody a v ní probouzí nové impulsy dění.<br /> <br /> Uměleckým způsobem vzniká v popsaných preparacích látko-duchové spojení, které ukazuje vývojovou cestu od přírody směrem k nadpřírodě, zatímco z neživé přírody odebrané zdánlivě hnojivé soli otevírají brány k pod-přírodě, k silám nepřátelským životu v podsmyslovém.<br /> <br /> Hnojení v biologicko-dynamickém zemědělství směřuje k tomu, aby přírodní působení otevřelo silám nadpřírody. Pojem {{SE|481}}<br /> <br /> té druhé lze, z hlediska zemědělství, myslet v jedno s ideou «zemědělské individuality». Tak jako tato «naplňuje své bytí», když je jako taková «pojata»,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 42: «Nun, eine Landwirtschaft erfüllt eigentlich ihr Wesen im besten Sinne des Wortes, wenn sie aufgefasst werden kann als eine Art Individualität für sich, eine wirklich in sich geschlossene Individualität.»&lt;/ref&gt; tak se naplňuje individualita člověka, Já, bytostnou substancí v té míře, jak silou Já své bytostné články – fyzické tělo, éterické a astrální tělo – zduchovňuje, to jest osvobozuje je z jejich vázanosti na přírodu. Bytostné naplnění Já tvoří vývojovou cestu člověka přes inkarnace. Čím více Já žijící v těle postupuje ve vědomí své duchovní povahy, tím více se může ze síly přebytku svého bytí rozšiřovat nad mimočlověčí přírodu a, přetvářejíc ji, cílenou činností «učit se pojímat zemědělský podnik jako jakýsi druh individuality». Toto uchopení znamená opravdovou inauguraci do budoucnosti, totiž vštípit vývojovou myšlenku nyní ze strany k vyššímu lidství probouzejícího se člověka do jsoucna přírody, jež se stalo. Zároveň to znamená, ze síly vyššího Já se vzdát toho, co chce pro sebe Já vázané na tělo, sobecké Já. Tím je ukázána cesta, jak může křesťanství novým způsobem opět zapustit kořeny v práci na zemi. Tento výhled do budoucnosti zakládá smýšlení, z nějž může zemědělec přírodě v lásce dávat, co nemá – dar, skrze nějž se může působení přírodních bytostí na daném stanovišti individualizovat k vyššímu celku.<br /> <br /> V tomto smyslu lze preparáty a organická hnojiva, v nichž docházejí k bytostné účinnosti, považovat za prostředky výchovy, respektive evoluce, skrze něž se zemědělství může naplnit bytím a stát se skutečnou individualitou. V ní se individualizují síly výšin a hlubin v umělecké dílo středu – úrodnou půdu.<br /> <br /> Totéž smýšlení, o němž je zde řeč, je však také to, které dává člověku poznávat bytost a význam spolupráce s ohledem na budoucnostně zaměřenou tvůrčí tvorbu společenství. Vznikající zemědělský organismus jako tělo zemědělské individuality a sociální organismus jako tělo lidského společenství cítícího se sjednoceného v Kristově bytosti jsou dvě poloviny jedné a {{SE|482}}<br /> <br /> téže skutečnosti. Teprve toto sjednocení představuje celkové umělecké dílo. Zárodek k takovému je na každém statku na světě, kde se z takového smýšlení pracuje, keimhaft přítomen; je rozpoznatelný a prožitelný. {{SE|483}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Dank&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Poděkování ===<br /> <br /> Co mě pohnulo z ukrytých hlubin mého osudu, nabylo podoby setkáváním s velmi mnohými lidmi. Všichni přikládali haléř k haléři k tomu, aby se ve mně zformoval obraz světa, který mě z pochopení minulosti, v jejích metamorfózách, ukazoval do budoucnosti. Jim všem budiž vyřčen dík. Mnohý z nich se mi stal průvodcem, abych odhodlaně vykročil branou poznání antroposofické duchovní vědy a na této cestě v obrysech rozpoznal přehojnost úkolů, které budoucnost klade pozemskému člověku. Že jsem mohl alespoň v základech uchopit takový budoucnostní úkol, vděčím vše-zahrnujícímu dílu Rudolfa Steinera.<br /> <br /> Dále patří můj dík všem těm, kdo mi pomáhali konat mé zpočátku ještě nejistné kroky k takovým budoucnostním cílům. Na zemědělském poli to byli Joseph Blockhuys, Ernst Becker, Hans Jörg Graf von Bothmer, Wolfgang Schaumann, na poli přírodovědeckém Herbert Koepf, Jochen Bockemühl a Georg Maier a na poli sociálního utváření Wilhelm Ernst Barkhoff, Rolf Kerler a Albert Fink. Celoživotním přítelem a rádcem mi byl Georg Glöckler, jemuž vděčím za mnoho poznatků o člověku a světě. Na závěr je třeba poděkovat Gunterovi Gebhardovi za jeho nesmírně chápavé pročtení rukopisu a za doplňující návrhy. Ve stejném smyslu míří můj dík Hansi-Christianu Zehnterovi, který s jemnocitným vnímáním obstaral lektorování. Velký dík náleží spolupracovnicím Dottenfelderhofes, jež se obětavě ujaly strojopisné verze, stejně tak grafičkám Ivaně Supan a Mathiasovi Buessovi.<br /> <br /> Zvláště velký dík budiž vyřčen Lieselotte Klettové, mé ženě, která se po desetiletí spolupodílela na tom, o čem je v knize řeč, která sledovala její vznik s láskyplně-kritickým pohledem a hájila mi záda pro hodiny klidu v neustále pracovně nabitém dění statku.<br /> <br /> A konečně budiž vyřčen velký dík panu Dr. Peteru Schnellovi a nadaci Software AG Stiftung za finanční podporu, skrze niž se vydání tohoto spisu teprve stalo možným.<br /> <br /> [[Manfred Klett]] {{SE|484}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Manfred Klett, Ostersonntag 2021.jpeg|frame|zentriert|&lt;center&gt;&lt;small&gt;Manfred Klett am Dottenfelderhof, Ostersonntag 2021. Foto: François Hagdorn, CC BY-SA 4.0.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> {{SE|485}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Lebenslauf_Manfred_Klett&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Životopis Manfreda Kletta ===<br /> <br /> [[Manfred Klett|Manfred Klett]] se narodil roku 1933 v Tanganjice, dnešní Tanzanii, u Kilimandžára. Školní léta prožil mimo jiné na škole Schloss Salem a po druhé světové válce na waldorfské škole ve Stuttgartu, s ročním výměnným pobytem v Anglii. Studium na Technické vysoké škole ve Stuttgartu bylo předčasně přerušeno úrazem. Během ročního pracovního pobytu na severovýchodě Sýrie se rozhodl stát zemědělcem. Po učební době následovalo studium zemědělství na Universität Stuttgart-Hohenheim s promocí v oboru půdoznalství. Další čtyři roky věnoval výzkumu na Institutu für biologisch-dynamische Wirtschaftsweise na téma «Düngung und Nahrungsqualität». Rok 1968 byl poznamenán založením [[Betriebsgemeinschaft Dottenfelderhof|hospodářského společenství Dottenfelderhof]] (pět rodin) a záhy poté i tamní Landbauschule Dottenfelderhof. Po dvaceti letech biologicko-dynamické budovatelské práce s manželkou a pěti dětmi převzal vedení «Zemědělského oddělení Přírodovědné sekce na Goetheanu» v Dornachu ve Švýcarsku. Po čtrnácti letech činnosti a dalších osmi letech jako svobodný spolupracovník mezitím přebudované «Sekce pro zemědělství» se vrátil na Dottenfelderhof a znovu se ujal výuky na tamní Landbauschule. Vedle toho již 21 let pečuje o vesnický projekt Juchowo v Polsku. Je to pokus vytvořit ve východní Evropě místo, v němž by se «vzdělávání Země» (Novalis) ukazovalo jako sociální úkol a «sociální otázka» nacházela odpověď ve vzdělávání Země.<br /> {{SE|485}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Sachwortregister&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> == Věcný rejstřík ==<br /> <br /> +++ Stav k 27. dubnu 2026: Tento věcný rejstřík není součástí tištěné verze! Je průběžně vyvíjen/doplňován/kontrolován. Zde se můžete rádi [[MitTun bei biodyn.wiki|zapojit]] +++<br /> <br /> {{GlossarNavigationArtikel|A}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|A}}<br /> <br /> * Polní hospodářství [[#45|45]], [[#53|53]], [[#65|65]], [[#66|66]], [[#107|107]]<br /> * Přeslička rolní (Equisetum) [[#253|253]]<br /> ** Postřik [[#253|253]], [[#356|356]]<br /> ** a křemen [[#253|253]]<br /> * Přeslička rolní (viz preparát z přesličky) [[#448|448]]<br /> * Agrární industrialismus [[#29|29]], [[#30|30]], [[#71|71]], [[#79|79]], [[#81|81]], [[#82|82]], [[#176|176]], [[#190|190]]<br /> * Étericko-astrální v kompostu [[#293|293]], [[#296|296]]<br /> ** v rostlině [[#224|224]], [[#251|251]], [[#362|362]]<br /> * Étericky živé na zvýšené úrovni [[#116|116]]<br /> * Étericky bující [[#284|284]]<br /> * Nedostatek éteru v oblasti kořenů stromu [[#302|302]]<br /> * Éterické tělo (organizace života) [[#41|41]], [[#98|98]], [[#100|100]], [[#104|104]], [[#235|235]], [[#268|268]]<br /> * Žíravé vápno v kompostu (pálené vápno) [[#283|283]], [[#284|284]]<br /> * Jablko [[#125|125]]<br /> * Astrální tělo (duševní organizace) [[#44|44]], [[#49|49]], [[#99|99]], [[#111|111]], [[#268|268]], [[#303|303]]<br /> * Astralita<br /> ** Astrální tělo a nemoc [[#99|99]], [[#250|250]]<br /> ** Astrálno a rostlina [[#111|111]], [[#225|225]], [[#250|250]], [[#362|362]]<br /> ** Bohatství astrálna v oblasti koruny stromu [[#125|125]], [[#302|302]]<br /> ** Astralizace vzduchu [[#221|221]]<br /> * Atmosféra [[#22|22]], [[#102|102]], [[#276|276]]<br /> * Atmosféra (vzdušný okruh) [[#102|102]], [[#103|103]], [[#118|118]], [[#121|121]]<br /> * Dýchání<br /> ** člověka [[#91|91]], [[#241|241]]<br /> ** zvířat [[#116|116]], [[#119|119]]<br /> ** a meditace [[#152|152]] (jako „promýšlení“ při přežvykování)<br /> ** a látková výměna [[#91|91]]<br /> ** a motýlokvěté rostliny [[#241|241]]<br /> ** Dýchání (fáze vzdušného dýchání v kompostu) [[#292|292]]<br /> * Výsev / doba výsevu [[#214|214]], [[#230|230]], [[#240|240]], [[#241|241]]<br /> ** Výživná síla, reprodukční síla [[#230|230]], [[#253|253]]<br /> ** Déšť, úplněk [[#244|244]]<br /> ** Fáze měsíce [[#244|244]], [[#253|253]]<br /> * Vylučování<br /> ** u rostliny [[#217|217]]<br /> ** látkovosti potravy v mozku [[#89|89]], [[#90|90]]<br /> * Výkaly (lidské) [[#323|323]], [[#324|324]]<br /> * Výkaly (zvířecí) [[#133|133]], [[#142|142]], [[#145|145]], [[#149|149]], [[#157|157]], [[#287|287]], [[#303|303]]<br /> * Postřik tekutými preparáty [[#356|356]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|B}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|B}}<br /> * Bakterie<br /> ** V půdě a hnoji [[#214|214]], [[#218|218]], [[#252|252]], [[#292|292]], [[#296|296]], [[#306|306]]<br /> ** Působení v hnojivu [[#296|296]], [[#306|306]]<br /> * Bakterie (střevní a hlízkové bakterie) [[#241|241]], [[#296|296]]<br /> * Květy kozlíku lékařského [[#434|434]]<br /> * Preparát z kozlíku lékařského [[#427|427]]<br /> * Pobřišnice (okruží) [[#154|154]], [[#157|157]]<br /> * Pobřišnice (okruží skotu) [[#157|157]], [[#331|331]], [[#415|415]]<br /> * Sedlák<br /> ** jako meditující [[#68|68]]<br /> ** a věda [[#82|82]], [[#86|86]]<br /> * Sedlák / Selský stav [[#30|30]], [[#71|71]], [[#76|76]], [[#86|86]], [[#184|184]]<br /> * Selská filozofie [[#43|43]], [[#169|169]]<br /> ** Pravidla a jejich moudrost [[#232|232]]<br /> * Strom, shromažďovatel astrality [[#125|125]], [[#302|302]]<br /> ** Vrstvy tvoření [[#302|302]]<br /> ** v protikladu k bylině [[#302|302]]<br /> * Strom (ovocný strom) [[#58|58]], [[#66|66]], [[#301|301]], [[#302|302]]<br /> * Oblast koruny stromu a oblast kořenů stromu [[#302|302]]<br /> * Hospodářské společenství [[#162|162]], [[#163|163]], [[#165|165]], [[#172|172]], [[#173|173]], [[#177|177]], [[#181|181]], [[#185|185]]<br /> * Hospodářský organismus [[#34|34]], [[#35|35]], [[#80|80]], [[#81|81]], [[#162|162]], [[#175|175]], [[#178|178]], [[#181|181]], [[#185|185]]<br /> * Včely (včela medonosná) [[#123|123]], [[#124|124]], [[#130|130]], [[#131|131]]<br /> * Obrazotvorné metody (krystalizace chloridu měďnatého) [[#317|317]], [[#318|318]]<br /> * Biologicko-dynamické preparáty [[#289|289]], [[#310|310]], [[#325|325]], [[#328|328]], [[#334|334]], [[#336|336]], [[#344|344]]<br /> * Teplo listů a květů pro rostlinu [[#224|224]], [[#237|237]]<br /> * Barva květu - planety [[#224|224]]<br /> * Půda<br /> ** Obsah vápníku [[#211|211]], [[#283|283]]<br /> ** Obsah křemene [[#211|211]], [[#284|284]]<br /> ** Přídavek jílu [[#210|210]], [[#211|211]]<br /> ** jako orgán [[#95|95]]<br /> ** Proniknutí rozumovostí [[#333|333]]<br /> ** Obsah železa a odželeznění [[#285|285]]<br /> ** geologický základ [[#205|205]]<br /> * Půda / Zpracování půdy [[#45|45]], [[#205|205]], [[#207|207]], [[#213|213]], [[#219|219]], [[#220|220]], [[#227|227]], [[#230|230]], [[#233|233]]<br /> * Půdní úrodnost [[#29|29]], [[#201|201]], [[#203|203]], [[#238|238]], [[#242|242]]<br /> * Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) [[#253|253]], [[#310|310]]<br /> * Preparát z kopřivy [[#379|379]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|C}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|C}}<br /> <br /> * Chamomilla off. (Heřmánek) [[#339|339]], [[#360|360]], [[#372|372]]<br /> * Chaos v semeni a v jeho okolí [[#290|290]]<br /> * Chaos (v procesu kompostování) [[#290|290]], [[#294|294]], [[#351|351]]<br /> * Chemicky působící v půdě [[#263|263]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|D}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|D}}<br /> * Proces tlumení [[#284|284]]<br /> * Trvalý humus [[#218|218]], [[#221|221]], [[#224|224]], [[#238|238]], [[#295|295]], [[#296|296]]<br /> * Trvalky [[#202|202]]<br /> * Trojčlennost (člověka) [[#88|88]], [[#89|89]], [[#90|90]], [[#92|92]], [[#114|114]]<br /> * Vůně [[#224|224]], [[#363|363]]<br /> * Hnojivo<br /> ** Ošetřování [[#304|304]], [[#305|305]], [[#309|309]]<br /> ** osobní vztah [[#287|287]], [[#303|303]]<br /> ** Zrozumovění [[#333|333]]<br /> ** Preparáty [[#326|326]], [[#334|334]], [[#360|360]]<br /> * Hnojení [[#259|259]], [[#267|267]], [[#273|273]], [[#280|280]], [[#286|286]], [[#303|303]], [[#323|323]]<br /> * Otázka hnojení [[#259|259]], [[#271|271]]<br /> * Hnojiště [[#307|307]]<br /> * Hnojiště [[#307|307]]<br /> * Cezení tekutiny preparátů [[#351|351]] (při míchání a postřiku)<br /> <br /> == E ==<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|E}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|E}}<br /> * Vysoká zvěř [[#112|112]]<br /> * Měchýř jelena [[#332|332]], [[#339|339]]<br /> * Dub, dubová kůra [[#339|339]], [[#389|389]]<br /> * Preparát z dubové kůry [[#389|389]]<br /> * Dub a období Marsu [[#211|211]], [[#224|224]]<br /> * Zakopávání preparátů [[#347|347]], [[#349|349]]<br /> * Jednoletá rostlina [[#44|44]]<br /> * Kysání (silážování) [[#148|148]]<br /> * Obsah železa v půdě a odželeznění [[#285|285]]<br /> * Železo, záření kopřivy (rozvedeno až v pozdějších kapitolách knihy)<br /> * Bílkovina<br /> ** Molekulární struktura [[#265|265]], [[#362|362]]<br /> ** a tvorba semen [[#362|362]]<br /> ** v živočišném a rostlinném organismu [[#362|362]]<br /> * Elementární bytosti [[#114|114]], [[#116|116]], [[#121|121]], [[#125|125]]<br /> * Živly<br /> ** nad a pod zemí [[#93|93]], [[#101|101]]<br /> ** Kvalitativní poměry [[#103|103]]<br /> * Elektřina [[#264|264]]<br /> * Elektrická konzervace krmiv (nezmíněno)<br /> * Embryonální život [[#44|44]], [[#215|215]]<br /> * Entity, působení nejmenších [[#326|326]], [[#348|348]]<br /> * Equisetum arvense (Přeslička rolní) [[#253|253]]<br /> ** Čaj [[#253|253]]<br /> * Půda jako orgán [[#95|95]]<br /> * Vůně zemních rostlin a stromů (nezmíněno)<br /> * Výživa [[#36|36]], [[#153|153]]<br /> * Výrobní podmínky (průmysl/zemědělství) [[#30|30]], [[#32|32]], [[#38|38]]<br /> * Vičenec<br /> * Osel [[#137|137]], [[#138|138]], [[#139|139]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|F}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|F}}<br /> * Využití fekálií [[#323|323]], [[#324|324]] <br /> * Barvy a planety [[#224|224]] <br /> * Hraboš polní [[#245|245]], [[#246|246]] <br /> * Oheň jako ničitel úrodnosti [[#245|245]] <br /> * Mrazová kyprost [[#208|208]] <br /> * Působení mrazu [[#208|208]] <br /> * Osevní postup [[#235|235]], [[#237|237]], [[#238|238]], [[#239|239]], [[#241|241]], [[#242|242]], [[#250|250]], [[#253|253]], [[#254|254]], [[#255|255]], [[#257|257]] <br /> * Plody<br /> ** Aroma a působení planet [[#224|224]], [[#225|225]] <br /> * Krmení zvířat [[#148|148]], [[#150|150]], [[#151|151]], [[#305|305]] <br /> * Pícniny<br /> ** Vlastnosti [[#249|249]]<br /> * Metody krmení [[#136|136]], [[#148|148]], [[#263|263]], [[#299|299]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|G}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|G}}<br /> * Mozek (síly a látkovost) [[#89|89]], [[#90|90]], [[#129|129]]<br /> * Drůbež (domácí drůbež) [[#131|131]], [[#132|132]], [[#133|133]]<br /> * Duch a hmota [[#268|268]]<br /> * Duchovní bádání [[#160|160]], [[#329|329]]<br /> * Okruží skotu [[#154|154]], [[#331|331]], [[#415|415]]<br /> * Geologický základ půdy [[#205|205]]<br /> * Horninové moučky [[#281|281]], [[#282|282]], [[#283|283]], [[#284|284]], [[#285|285]]<br /> * Konstelace hvězd [[#207|207]]<br /> * Tvorba paroží a rohů [[#113|113]], [[#155|155]]<br /> * Zelené hnojení [[#231|231]], [[#298|298]], [[#302|302]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|H}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|H}}<br /> * Okopaniny [[#248|248]], [[#254|254]]<br /> * Obilniny [[#247|247]], [[#253|253]]<br /> * Ruční práce a její význam [[#108|108]], [[#109|109]], [[#248|248]]<br /> * Domácí zvířata [[#126|126]], [[#127|127]], [[#128|128]]<br /> * Potírání ohnice [[#247|247]], [[#255|255]]<br /> * Léčení rostlinné přirozenosti [[#250|250]]<br /> * Léčivé prostředky [[#341|341]]<br /> * Seno, význam jako krmivo [[#67|67]]<br /> * Tvorba rohů [[#155|155]], [[#345|345]]<br /> * Rohokřemenný preparát [[#348|348]], [[#350|350]]<br /> * Rohový hnojový preparát [[#344|344]], [[#350|350]]<br /> * Luštěniny (Leguminózy) [[#241|241]], [[#256|256]]<br /> * Humus / Tvorba humusu [[#221|221]], [[#223|223]], [[#238|238]], [[#287|287]], [[#295|295]]<br /> * Humus, působení temnoty [[#225|225]]<br /> * Tvorba humusu v hospodaření přírody [[#223|223]], [[#297|297]]<br /> * Pes [[#140|140]], [[#141|141]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|I}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|I}}<br /> * Vloha Já (skot) [[#156|156]], [[#157|157]]<br /> * Organizace Já [[#160|160]]<br /> * Síla organizace Já<br /> ** Močůvka a hnůj [[#156|156]], [[#157|157]]<br /> * Očkovací pokusy u půd<br /> * Individualita, zemědělská [[#88|88]], [[#97|97]], [[#101|101]], [[#201|201]], [[#271|271]]<br /> * Průmysl (polarita k zemědělství) [[#27|27]], [[#30|30]]<br /> * Hmyz [[#122|122]], [[#123|123]]<br /> * Potírání hmyzu [[#250|250]]<br /> * Hmyz a rostlina [[#123|123]], [[#124|124]]<br /> * Pozemské síly a substance v organismu [[#235|235]], [[#236|236]]<br /> * Pozemské působení v rostlině [[#225|225]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|J}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|J}}<br /> * Roční období [[#206|206]], [[#213|213]], [[#220|220]], [[#228|228]]<br /> * Močůvka [[#309|309]], [[#311|311]]<br /> * Jupiter [[#211|211]], [[#224|224]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|K}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|K}}<br /> * Vápenec jako žádostivost [[#211|211]]<br /> * Vápenec jako léčitel<br /> * Obsah vápence v půdě [[#211|211]], [[#283|283]]<br /> * Vápenec v kompostu [[#284|284]]<br /> * Vápencový typus<br /> ** Vápenec a křemen<br /> ** Tvarující síla, součinnost [[#211|211]], [[#212|212]]<br /> ** a blízké planety [[#211|211]]<br /> ** Působení v rostlině [[#212|212]]<br /> * Vrstva kambia ve stromu [[#302|302]]<br /> * Heřmánek (Chamomilla off.) [[#339|339]], [[#360|360]], [[#372|372]]<br /> * Heřmánkový preparát [[#372|372]]<br /> * Heřmánkový proces v organismu [[#341|341]]<br /> * Brambor, požitek z brambor [[#248|248]], [[#254|254]]<br /> * Kočka [[#140|140]], [[#141|141]]<br /> * Křemen (křemen) [[#211|211]], [[#348|348]]<br /> * Křemen v půdě [[#211|211]]<br /> ** a Equisetum [[#253|253]], [[#448|448]]<br /> ** a vzdálené planety [[#211|211]]<br /> ** a vápenec [[#211|211]]<br /> ** a působení světla [[#225|225]]<br /> ** Pampeliška [[#339|339]], [[#405|405]]<br /> * Křemičitá substance, kyselina křemičitá [[#209|209]], [[#318|318]]<br /> ** Křemenný preparát v kravském rohu [[#348|348]]<br /> ** a teplo [[#349|349]]<br /> ** a kořenová podstata [[#357|357]]<br /> * Drcení křemene [[#349|349]]<br /> * Jetel [[#238|238]], [[#241|241]], [[#249|249]], [[#256|256]]<br /> * Kosterní systém zvířat [[#117|117]]<br /> * Vaření potravin<br /> * Uhlík jako nositel přirozených tvůrčích procesů [[#288|288]]<br /> * Kompostová hromada [[#287|287]], [[#289|289]], [[#290|290]]<br /> ** Přehazování [[#291|291]]<br /> ** k hnojení luk [[#299|299]]<br /> * Kompostování / Kompost [[#287|287]], [[#299|299]], [[#360|360]]<br /> * Konzervace elektřinou<br /> * Konzervace kysáním [[#148|148]]<br /> * Kosmicko-kvalitativní analýza [[#156|156]]<br /> * Kosmické působení podporované deštěm<br /> * Kosmické v křemičitém [[#211|211]]<br /> ** v rostlině [[#216|216]], [[#224|224]], [[#362|362]]<br /> ** a pozemské, jíl jako zprostředkovatel [[#212|212]]<br /> * Síly, živé v hnojivu [[#312|312]], [[#313|313]]<br /> * Silové proudy v organickém [[#265|265]]<br /> * Krystalizační síla Země v zimě [[#207|207]], [[#208|208]], [[#231|231]]<br /> * Kráva / Skot [[#146|146]], [[#149|149]]<br /> * Kravský roh [[#155|155]], [[#345|345]]<br /> ** Stáří, velikost, pohlaví [[#345|345]]<br /> ** Použití koňského hnoje [[#307|307]]<br /> ** Doba použití [[#347|347]]<br /> * Křemenný preparát [[#348|348]]<br /> ** Skladování [[#349|349]]<br /> ** Doba použití, distribuce, zakopání [[#347|347]], [[#349|349]], [[#356|356]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|L}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|L}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> * Zemědělství, individualita [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#88|88]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#101|101]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#201|201]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#202|202]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#271|271]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#327|327]] <br /> * Larva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#122|122]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#296|296]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]<br /> * Živé síly v hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#312|312]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]]<br /> * Leguminózy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#239|239]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#298|298]]<br /> ** jako sběrači dusíku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]<br /> ** Tvorba plodů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]] <br /> ** a proces vdechování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]<br /> * Lněné semínko [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]]<br /> * Pokus se světlem a stínem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#315|315]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|320]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#321|321]]<br /> * Pampeliška [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#331|331]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#342|342]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#405|405]]<br /> * Pampeliškový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#405|405]]<br /> * Vzduch [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#103|103]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#206|206]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]<br /> * Vojtěška [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#239|239]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#242|242]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]<br /> <br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|M}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|M}}<br /> * Mars, období Marsu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Stroje v zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#29|29]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#31|31]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#37|37]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#77|77]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#182|182]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#183|183]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#233|233]]<br /> * Krmení výkrmového dobytka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#134|134]]<br /> * Meditace [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#68|68]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#152|152]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#173|173]]<br /> ** a dýchání [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#152|152]]<br /> ** Lékařské [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#55|55]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#89|89]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#318|318]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#364|364]]<br /> * Lidské fekálie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#323|323]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#324|324]]<br /> * Lidský a zvířecí organismus [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#98|98]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]] *<br /> * Merkur, blízké planety [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> * Tvorba mléka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#36|36]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#158|158]]<br /> * Krmení dojnic [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|222]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]<br /> * Znehodnocování produktů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#226|226]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]]<br /> * Minerální hnojiva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#77|77]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#274|274]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#281|281]]<br /> * Hnůj (chlévská mrva) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#157|157]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]<br /> * [[Mist|Hnůj]]<br /> ** Oživení půdy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#185|185]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#204|204]]<br /> ** Vznik v živočišném organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]<br /> ** Míchací zařízení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]]<br /> ** Rozdělování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#174|174]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]]<br /> * Hnůj, přídavné preparáty [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#310|310]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#360|360]]<br /> * Mrkev jako krmivo [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]<br /> * Měsíc [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** Oživení Země v éterném [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> ** a reprodukční síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> * Fáze Měsíce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#108|108]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> * Působení Měsíce, příliš silné [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> * Působení Měsíce v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> * Působení Měsíce ve zvířeti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> * Působení Měsíce a plevel [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]<br /> * Svalový systém zvířete [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#266|266]]<br /> * [[Mysterium von Golgatha|Mystérium Golgoty]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#59|59]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#60|60]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#61|61]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|N}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|N}}<br /> * Příjem potravy u zvířete [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#149|149]]<br /> * Výživná síla a doba výsevu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]<br /> * Přírodovědecká sekce a pokusný kroužek<br /> * Braní a dávání v přírodě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#19|19]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#124|124]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#159|159]]<br /> * Háďátka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#247|247]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#255|255]]<br /> * Novoluní<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|O}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|O}}<br /> * Ovocnářství / Ovocný strom [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#53|53]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#58|58]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#66|66]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#108|108]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#301|301]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]<br /> * Ovocný strom [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]<br /> * Ovocné odrůdy, produkce<br /> * Princip organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#34|34]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#38|38]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#39|39]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#51|51]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#52|52]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#61|61]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#63|63]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#70|70]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#80|80]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#158|158]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#162|162]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#188|188]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|P}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|P}}<br /> * Trávení v bachoru [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#151|151]]<br /> * Paraziti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> * Osobní vztah k hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#287|287]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]<br /> * Kůň [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#137|137]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#138|138]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#139|139]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#140|140]]<br /> * Příprava &quot;pepře&quot; (popela) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> ** Hraboš polní [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]<br /> ** Hmyz [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]<br /> ** Plevel [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> * Koňský hnůj pro kravské rohy<br /> * Rostlina, pozemské a kosmické působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#262|262]]<br /> * Rostlina, reprodukční a výživná síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#299|299]]<br /> * Rostlinná strava<br /> * Choroby rostlin [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> ** Profylaxe [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> * Rostlinná přirozenost [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#286|286]]<br /> * Doby sázení a oběh planet<br /> * Švestka<br /> * Pluh / Orba [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#45|45]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#64|64]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#231|231]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#232|232]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#233|233]]<br /> * Planety [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#358|358]]<br /> ** vzdálené a trvalky [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** vzdálené a křemen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** blízké a jednoleté rostliny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** blízké a vápenec [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** Oběh a doby sázení<br /> ** Působení a aroma plodů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]]<br /> * Působení planet a barva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Působení planet v listu a květu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Působení planet ve zvířeti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> * Působení planet v kořeni [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#212|212]]<br /> * Planetární život v souvislosti s pozemským [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#358|358]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|Q}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|Q}}<br /> * Kvalita produktů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#35|35]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#226|226]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#318|318]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#319|319]]<br /> * Křemen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#282|282]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|348]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]<br /> * Křemenný preparát v kravském rohu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|348]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]<br /> * Drcení křemene [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]<br /> * Pýr [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#231|231]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#248|248]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|R}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|R}}<br /> <br /> * Drancování v zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#336|336]]<br /> * Mšička révokaz<br /> * Déšť jako podporovatel kosmického působení<br /> * [[Regenwurm|Žížala]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#223|223]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#296|296]]<br /> * Žížala, žížaly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#223|223]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]<br /> * Regulace lesa *Dráždivá a výživná hodnota látek v půdě<br /> * Reprodukční síla a doba výsevu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> ** a výživná síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> ** u [[Unkraut|plevele]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> ** a potírání škůdců<br /> * [[Rhythmus|Rytmus]] / rytmický střed (půda) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#92|92]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#328|328]]<br /> * Syrová strava<br /> * Červenka (nemoc)<br /> * Proces míchání (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#352|352]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#353|353]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#354|354]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#355|355]]<br /> * Háďátko řepné [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#255|255]]<br /> * Míchání, kravský rohový hnůj [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]]<br /> ** s míchacím zařízením [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#353|353]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#354|354]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|S}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|S}}<br /> * Osevní plodiny a luštěniny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]<br /> * [[Salz|Sůl]] v potravě<br /> * Sůl ke konzervaci<br /> * Tvorba semen, síla semen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#286|286]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#287|287]]<br /> * Saturn, období Saturna [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Saturnské síly a tepelný stav [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Kyslík jako nositel života [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#109|109]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|292]]<br /> * Potírání škůdců [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]]<br /> ** koncentrací<br /> ** z morálního hlediska<br /> * Přesličkový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#448|448]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#453|453]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#454|454]]<br /> * Ovce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#144|144]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#306|306]]<br /> * Řebříček [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#364|364]]<br /> * Řebříčkový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]]<br /> * Síra [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]<br /> ** řebříčku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]<br /> ** jako zprostředkovatel mezi duchovním a fyzickým [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]<br /> * Prase (domácí prase) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#134|134]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#135|135]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#136|136]]<br /> * Prase a krmení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#136|136]]<br /> * Sociální trojčlennost [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#73|73]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#84|84]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#85|85]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#187|187]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#188|188]]<br /> * Slunečnice [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]]<br /> * Působení Slunce v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]]<br /> ** na zvířeti<br /> ** diferencované zvěrokruhem<br /> * Postřikovač [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#356|356]]<br /> * Chlévský hnůj [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]<br /> * Stájové krmení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#148|148]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]]<br /> * Hnůj na hnojišti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]<br /> * Hvězdářství a působení hvězd [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#207|207]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> * [[Stickstoff|Dusík]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#79|79]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]<br /> ** Význam a vliv [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]<br /> ** Stálost<br /> ** v hromadě hnoje [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> ** Citlivost<br /> ** Vznik v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]<br /> * Dusík / Dusíkaté soli [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#79|79]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#276|276]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#278|278]]<br /> * Obsah dusíku v hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> * Dusík jako fyzický nositel astrality [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#279|279]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|292]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#297|297]]<br /> * Sběrači dusíku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]<br /> * Látková výměna, substance a síly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#272|272]]<br /> * Keře a savci<br /> * Zhušťování substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#261|261]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#263|263]]<br /> * Přeměna substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#294|294]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#341|341]]<br /> * Přeměna substance v organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#294|294]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|T}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|T}}<br /> * Terestrické síly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#205|205]]<br /> * [[Tiere|Zvíře]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#111|111]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]]<br /> ** Kosterní systém [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]]<br /> ** Působení Měsíce a Slunce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> ** Svalový systém [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#266|266]]<br /> ** Příjem potravy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#149|149]]<br /> ** Organismus ve svém členění [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#100|100]]<br /> ** a rostlina v rámci zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#65|65]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#67|67]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]<br /> * Krmení zvířat [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#148|148]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]]<br /> * Zvěrokruh [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#267|267]]<br /> * Svět zvířat (divoká fauna) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#112|112]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]]<br /> * Hnůj z hluboké podestýlky [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#306|306]]<br /> * Rajče [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#311|311]]<br /> ** Působení mrazu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#208|208]]<br /> ** Pěstování<br /> * [[Ton|Jíl]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#209|209]]<br /> ** Přídavek do půdy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#205|205]]<br /> ** Zprostředkovatel mezi vápencem a křemenem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** Zprostředkovatel mezi kosmickým a terestrickým [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#212|212]]<br /> * Jílové minerály [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#209|209]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#210|210]]<br /> * Rašelina v půdě<br /> * Rašelinová drť v kompostové hromadě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#290|290]]<br /> * Sušené řízky<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|U}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|U}}<br /> * Nad a pod zemí v jejich vzájemném působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]]<br /> * Přes léto (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]<br /> * Přezimování (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|347]]<br /> * Přeměna prvků [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#263|263]]<br /> * Potírání havěti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#135|135]]<br /> * [[Unkraut|Plevel]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#214|214]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#242|242]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#246|246]]<br /> * Regulace plevele (mechanická) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#246|246]]<br /> * Popelení semen plevele (příprava &quot;pepře&quot;) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|222]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> * Výuka, zemědělská [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#184|184]]<br /> * Urtica dioica (Kopřiva dvoudomá) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|V}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|V}}<br /> <br /> * Valeriana officinalis (Kozlík lékařský) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]]<br /> * Vegetariánská strava<br /> * Venuše [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> * Venuše ve Štíru<br /> * Trávení (skot) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#153|153]]<br /> * Spalování v organismu<br /> * Zhušťování substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#261|261]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]]<br /> * Ředění (kravský rohový hnůj) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]]<br /> * Dědičnost<br /> * Oživení Země [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#280|280]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#360|360]]<br /> * Učinit hnojivo rozumným [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#333|333]]<br /> * Pokusy, podněty [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]]<br /> * Pokusné plochy, velikost<br /> * Pokusné rostliny (pšenice a vičenec) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Příbuznost světa hmyzu a rostliny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#123|123]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#124|124]]<br /> * Tlení (hmyzí &quot;pepř&quot;)<br /> * Vitalita v půdě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Ptáci (svět ptáků) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]]<br /> * Svět ptáků [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]]<br /> * Chov ptáků a chov hmyzu<br /> * Úplněk [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> ** a déšť<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|W}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|W}}<br /> * Les [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#110|110]]<br /> * Teplo [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#103|103]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#260|260]]<br /> ** a křemen<br /> * Přeměna tepla v organismu (nachlazení)<br /> * Tepelný stav a Saturn [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Voda [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|102]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#208|208]]<br /> ** jako distributor měsíčních sil [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> ** nad a pod zemí [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|102]]<br /> * Vodík a jeho působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#295|295]]<br /> * Obsah vodíku v hnojivu<br /> * Čekanka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]]<br /> * Vinařství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#53|53]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#175|175]]<br /> * Pšenice (sklon k tvorbě semen) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Přežvykování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#151|151]]<br /> * Hnojení luk kompostem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#299|299]]<br /> * Ozimé obilí [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#207|207]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]<br /> * Červi a svět larev v půdě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]]<br /> * Kořen u stromu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]<br /> * Tvary kořenů jako výraz kosmických a terestrických působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#96|96]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Kořenová potrava [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#217|217]]<br /> * Růst kořenů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#216|216]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Kořenové teplo pro rostliny<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|X}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|X}}<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|Y}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|Y}}<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|Z}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|Z}}<br /> * Kozy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#144|144]]<br /> * Šlechtění kulturních rostlin [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#45|45]]<br /> * Šlechtění rostlin pro preparáty<br /> * Bránicový orgán (půda) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]]<br /> * Dvojčlennost živočišného organismu<br /> <br /> &lt;/div&gt;{{GlossarNavigationArtikel|0-9}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|0-9}}<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Filmbeiträge&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> == Filmové příspěvky ==<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Feier_zur_Buchveröffentlichung_von_Manfred_Klett&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Slavnost u příležitosti vydání knihy Manfreda Kletta ===<br /> <br /> [[Datei:Manfred Klett von der Agrartechnologie zur Landbaukunst.PNG|thumb|link=Manfred Klett - Feier zur Buchveröffentlichung: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst, 2021|[[Manfred Klett]] dne 18. července 2021 na [[Dottenfelderhof]]u]]<br /> <br /> Na počest Manfreda se 18. července 2021 v rámci malé slavnosti sešli někteří jeho průvodci na životní cestě, kteří dnes rovněž patří k nejznámějším osobnostem v [[Biologisch-dynamische Landwirtschaft|biologicko-dynamickém]] hnutí. S radostí a úlevou bylo slaveno, že Manfred Klett své nové dílo „'''Od agrotechnologie k umění zemědělství'''&quot; dokončil a vydal. <br /> <br /> '''''[[Manfred Klett - Feier zur Buchveröffentlichung: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst, 2021|Zde najdete přednášku]]'''''<br /> <br /> |&lt;small&gt;[[Manfred Klett|zpět k Manfredu Klettovi ◁]] &lt;/small&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Buchvorstellung_&amp;quot;Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst&amp;quot;_vom_Mitherausgeber_Ueli_Hurter&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Představení knihy „Od agrotechnologie k umění zemědělství&quot; spolunakladatelem Uelim Hurterem ===<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Ueli_Hurter_präsentiert_Buch_Manfred_Klett_von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst.jpg|thumb|link=https://www.youtube.com/watch?v=K_oQWzXnkJc|[[Ueli Hurter]] ]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Zde vidíme vedoucího [[Sektion für Landwirtschaft|Sekce pro zemědělství]] na [[A:Goetheanum|Goetheanu]] v [[A:Dornach|Dornachu]], [[Ueli Hurter]]a. Ueli byl také spolunakladatelem. <br /> <br /> „Tedy to, co se předává do rukou '''mladé generaci''', aby to mohlo být předáno na přinejmenším stejně dobré, ne-li ještě '''dále rozvinuté úrovni''', než jakou sami převzali od generace předchozí. A to nyní ekonomicky, podnikohospodářsky, ale i národohospodářsky vyjádřeno, je právě něco, na co '''autor''' '''poukazuje''', že zde v jádru leží něco, co vlastně '''celá ekonomika hledá, totiž regenerativní hospodářství.'''<br /> <br /> Nacházíme se dnes v celkové situaci s naší planetou Zemí, kde bezpodmínečně a rychle a na mnoha místech potřebujeme přístupy a nasazení směrem k '''hospodářství''', které není pouze '''spotřebovávající''', které není pouze '''zatěžující''', které nezanechává pouze '''negativní dopad''', nýbrž které je '''regenerativní''' – a zemědělství '''přirozeně''' díky své '''blízkosti k životním procesům''', avšak pak '''pochopeno''' jako '''biodynamické''' zemědělství. Pokud to pochopí, může se vlastně stát '''dárcem impulsu''', '''inspirátorem''' '''pro celé hospodářství'''.<br /> <br /> To je v této knize vypracováno a je to výzva, aby '''budoucí generace''' to vypracovaly ještě zřetelněji, aby s tím pracovaly a aby také nezůstávaly pouze v zemědělských souvislostech, nýbrž aby to '''vnášely''' do '''celohospodářského, celospoleč enského dialogu'''.&quot;<br /> <br /> '''''[[Ueli Hurter - Buchvorstellung Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst|zde najdete transkribovanou přednášku]]'''''<br /> <br /> &lt;small&gt;[[Manfred Klett|zpět k Manfredu Klettovi ◁]] &lt;/small&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Einzelnachweise&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Jednotlivé zdroje ===<br /> <br /> [[Kategorie:Autor]]<br /> [[Kategorie:Betriebsorganismus]]<br /> [[Kategorie:Bodenbearbeitung]]<br /> [[Kategorie:Bodenfruchtbarkeit]]<br /> [[Kategorie:Buch]]<br /> [[Kategorie:biologisch-dynamische Landwirtschaft]]<br /> [[Kategorie:biologisch-dynamische Präparate]]<br /> [[Kategorie:biodynamische Landwirtschaft]]<br /> [[Kategorie:Düngung]]<br /> [[Kategorie:Herausragende Persönlichkeit]]<br /> [[Kategorie:Inhaltsangabe (Buch)]]<br /> [[Kategorie:Landbaukunst]]<br /> [[Kategorie:Literatur]]<br /> [[Kategorie:Manfred Klett]]<br /> [[Kategorie:Pionier]]<br /> [[Kategorie:Rudolf Steiner]]<br /> [[Kategorie:Zukunftsimpuls]]<br /> &lt;references /&gt;{{Artikel unten}}</div>

Admin https://biodyn.wiki/index.php?title=Translations:Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/32/cs&diff=28233 2026-06-06T14:03:49Z

<p>Admin: </p> <hr /> <div>* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 0: Aplikace minerálních látek|Stupeň 0: Použití minerálních látek 274]]<br /> **[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Aplikace dusíkatých solí|Použití dusíkatých solí 275]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití kamenných moučí|Použití kamenných mouček 281]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 1: Hnojení ze živého rostlinné přírody|Stupeň 1: Hnojení z živého z rostlinné přirozenosti 286]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě kompostování|O podstatě kompostování 287]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#1. Tepelná fáze|1. Fáze tepla 291]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#2. Fáze vzdušného dýchání a odplynění|2. Fáze dýchání vzduchu a odplyňování 292]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#3. Vodní čili proměnová fáze|3. Vodní neboli proměňovací fáze 294]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#4. Fáze pozeměšťování|4. Fáze přeměny v zeminu 295]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití kompostu|Použití kompostu 299]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompostové hnojení luk a pastvin|Hnojení luk a pastvin kompostem 299]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompostové hnojení v zahradnictví|Hnojení kompostem v zahradnictví 300]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompostové hnojení v ovocnářství|Hnojení kompostem v ovocnářství 301]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 2: Hnojení z duševní přírody domácích zvířat|Stupeň 2: Hnojení z duševna přirozenosti domácích zvířat 303]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Uchovávání hnojiv ze stáda hospodářských zvířat|Uchovávání hnojiv ze stavu domácích zvířat 304]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hnůj z hlubokého stojení|Hnůj z hluboké podestýlky 305]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hromadový hnůj|Hnůj z hnojiště 307]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hnojový kompost|Kompost z hnoje 307]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kejda|Močůvka 309]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Využití statkem vlastního živočišného hnoje|Použití vlastních živočišných hnojiv 311]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Účinnost hoferních živočišných hnojiv|Účinnost vlastních živočišných hnojiv 312]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pokus světlo-stín|Pokus se světlem a stínem 313]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hodnocení morfologickými nálezy|Hodnocení na základě morfologických nálezů 314]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hodnocení na základě analytických nálezů|Hodnocení na základě analytických nálezů 317]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hodnocení krystaldiagnostickou metodou chloridukřemičitanové krystalizace|Hodnocení krystalizačně-diagnostickou metodou krystalizace chloridu měďnatého 318]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka|Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka 323]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vylučování látkové výměny|Výměšky látkové výměny 323]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní činnost v práci|Duchovní činnost v práci 324]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty|Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty 325]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovněvědecká výzkumná cesta|Duchovněvědná cesta bádání 329]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přírodovědně-goetheánská výzkumná cesta|Přírodovědně-goetheanistická cesta bádání 331]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výzkumná cesta zkušenosti vůle|Cesta bádání skrze zkušenost vůle 332]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výroba, použití a účinnost preparátů v průběhu roku|Výroba, použití a účinnost preparátů v běhu roku 334]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Základní aspekty k metodice výroby a aplikace preparátů|Základní aspekty metodiky výroby a použití preparátů 336]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci|Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci 339]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty|Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty 344]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Rohomistový a rohokřemenný preparát — výroba, použití a účinnostDie folgende Darstellung ist eine überarbeitete Fassung von Beiträgen des Verfassers in Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft''– Gedanken, Erfahrungen, Forschungsergebnisse, eine Werkstattarbeit, Dornach 2007, S. 93–107.|Preparát z rohového hnoje a rohového křemene – výroba, použití a účinnost 344]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Rohomistový preparát|Preparát z rohového hnoje 344]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Preparace v rytmu roku|Preparát z rohového křemene 348]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Proces míchání|Proces míchání 351]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití|Použití 356]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Účinnost|Účinnost 357]]<br /> * '''[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Die Kompost- oder Düngerpräparate|Kompostové neboli hnojivé preparáty 360]]'''<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice preparátu ze řebříčku|Kompozice řebříčkového preparátu 361]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupně účinnosti|Stupně účinnosti 370]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Složení heřmánkového preparátu|Kompozice heřmánkového preparátu 372]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice kopřivového preparátu|Kompozice kopřivového preparátu 379]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K otázce přeměny látek|K otázce přeměny látek 384]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice přípravku z dubové kůry|Kompozice preparátu z dubové kůry 389]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Dub, jeho kůra a borka|Dub, jeho kůra a borka 389]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Lebka hospodářského zvířete|Lebka domácího zvířete 395]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Preparace dubové kůry-borky|Preparace dubové kůry-borky 400]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice preparátu z pampelišky|Kompozice pampeliškového preparátu 405]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zjevný obraz pampelišky|Vzhled pampelišky 406]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kořen|Kořen 407]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výhonek a list|Výhon a list 408]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Květ|Květ 409]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Mléčná šťáva|Mléčná šťáva 411]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pobřišnice resp. okruží skotu|Pobřišnice neboli okruží skotu 415]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kroky preparace|Kroky preparace 420]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití a účinnost|Použití a účinnost 424]]</div>

Admin https://biodyn.wiki/index.php?title=Translations:Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/32/cs&diff=28232 2026-06-06T14:00:27Z

<p>Admin: </p> <hr /> <div>* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 0: Aplikace minerálních látek|Stupeň 0: Použití minerálních látek 274]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Aplikace dusíkatých solí|Použití dusíkatých solí 275]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití kamenných moučí|Použití kamenných mouček 281]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 1: Hnojení ze živého rostlinné přírody|Stupeň 1: Hnojení z živého z rostlinné přirozenosti 286]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě kompostování|O podstatě kompostování 287]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#1. Tepelná fáze|1. Fáze tepla 291]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#2. Fáze vzdušného dýchání a odplynění|2. Fáze dýchání vzduchu a odplyňování 292]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#3. Vodní čili proměnová fáze|3. Vodní neboli proměňovací fáze 294]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#4. Fáze pozeměšťování|4. Fáze přeměny v zeminu 295]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití kompostu|Použití kompostu 299]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompostové hnojení luk a pastvin|Hnojení luk a pastvin kompostem 299]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompostové hnojení v zahradnictví|Hnojení kompostem v zahradnictví 300]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompostové hnojení v ovocnářství|Hnojení kompostem v ovocnářství 301]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 2: Hnojení z duševní přírody domácích zvířat|Stupeň 2: Hnojení z duševna přirozenosti domácích zvířat 303]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Uchovávání hnojiv ze stáda hospodářských zvířat|Uchovávání hnojiv ze stavu domácích zvířat 304]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hnůj z hlubokého stojení|Hnůj z hluboké podestýlky 305]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hromadový hnůj|Hnůj z hnojiště 307]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hnojový kompost|Kompost z hnoje 307]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kejda|Močůvka 309]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Využití statkem vlastního živočišného hnoje|Použití vlastních živočišných hnojiv 311]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Účinnost hoferních živočišných hnojiv|Účinnost vlastních živočišných hnojiv 312]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pokus světlo-stín|Pokus se světlem a stínem 313]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hodnocení morfologickými nálezy|Hodnocení na základě morfologických nálezů 314]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hodnocení na základě analytických nálezů|Hodnocení na základě analytických nálezů 317]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hodnocení krystaldiagnostickou metodou chloridukřemičitanové krystalizace|Hodnocení krystalizačně-diagnostickou metodou krystalizace chloridu měďnatého 318]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka|Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka 323]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vylučování látkové výměny|Výměšky látkové výměny 323]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní činnost v práci|Duchovní činnost v práci 324]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty|Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty 325]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovněvědecká výzkumná cesta|Duchovněvědná cesta bádání 329]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přírodovědně-goetheánská výzkumná cesta|Přírodovědně-goetheanistická cesta bádání 331]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výzkumná cesta zkušenosti vůle|Cesta bádání skrze zkušenost vůle 332]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výroba, použití a účinnost preparátů v průběhu roku|Výroba, použití a účinnost preparátů v běhu roku 334]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Základní aspekty k metodice výroby a aplikace preparátů|Základní aspekty metodiky výroby a použití preparátů 336]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci|Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci 339]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty|Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty 344]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Rohomistový a rohokřemenný preparát — výroba, použití a účinnostDie folgende Darstellung ist eine überarbeitete Fassung von Beiträgen des Verfassers in Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft''– Gedanken, Erfahrungen, Forschungsergebnisse, eine Werkstattarbeit, Dornach 2007, S. 93–107.|Preparát z rohového hnoje a rohového křemene – výroba, použití a účinnost 344]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Rohomistový preparát|Preparát z rohového hnoje 344]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Preparace v rytmu roku|Preparát z rohového křemene 348]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Proces míchání|Proces míchání 351]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití|Použití 356]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Účinnost|Účinnost 357]]<br /> * '''[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Die Kompost- oder Düngerpräparate|Kompostové neboli hnojivé preparáty 360]]'''<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice preparátu ze řebříčku|Kompozice řebříčkového preparátu 361]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupně účinnosti|Stupně účinnosti 370]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Složení heřmánkového preparátu|Kompozice heřmánkového preparátu 372]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice kopřivového preparátu|Kompozice kopřivového preparátu 379]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K otázce přeměny látek|K otázce přeměny látek 384]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice přípravku z dubové kůry|Kompozice preparátu z dubové kůry 389]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Dub, jeho kůra a borka|Dub, jeho kůra a borka 389]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Lebka hospodářského zvířete|Lebka domácího zvířete 395]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Preparace dubové kůry-borky|Preparace dubové kůry-borky 400]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice preparátu z pampelišky|Kompozice pampeliškového preparátu 405]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zjevný obraz pampelišky|Vzhled pampelišky 406]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kořen|Kořen 407]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výhonek a list|Výhon a list 408]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Květ|Květ 409]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Mléčná šťáva|Mléčná šťáva 411]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pobřišnice resp. okruží skotu|Pobřišnice neboli okruží skotu 415]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kroky preparace|Kroky preparace 420]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití a účinnost|Použití a účinnost 424]]</div>

Admin https://biodyn.wiki/index.php?title=Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/cs&diff=28231 2026-06-06T13:55:28Z

<p>Admin: </p> <hr /> <div>&lt;languages /&gt;<br /> <br /> {{SE|4}}<br /> <br /> {{SE|5}}<br /> <br /> {{SE|7}}<br /> <br /> {{SE|9}}<br /> <br /> [[Datei:Buch Manfred Klett Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst.jpg|mini|right|class=responsive-img|Kniha [[Manfred Klett]], 1. vydání 30. června 2021. Další knihy najdete v [[Literatura|literatuře]].]]<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> &lt;/div&gt;{{SE|4}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Online-Version im biodyn.wiki: © Copyright 2025 by François Hagdorn, Alle Rechte vorbehalten<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Einbandgestaltung: Wolfram Schildt, Lektorat: Hans-Christian Zehnter, Claus Jahncke, Bildkonzepte: Manfred Klett, Umsetzung: Mathias Buess und Ivana Suppan, wo nicht anders angegeben, Satz: Atelier Doppelpunkt, Johannes Onneken, Münchenstein, Druck: Beltz, Grafische Betriebe, Bad Langensalza<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Printversion erhältlich beim Verlag am Goetheanum, 2021, ISBN 978-3-7235-1668-3 [https://goetheanum-verlag.ch www.goetheanum-verlag.ch]{{SE|5}}<br /> &lt;center&gt;<br /> Gewidmet den Mitbegründern der <br /> [[Betriebsgemeinschaft Dottenfelderhof]] (1968)<br /> &lt;/div&gt; <br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> und denjenigen, die aus eigener Urteilskraft im gleichen Sinne <br /> eine neue Landwirtschafts- und Sozialkultur wollen.&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> __NOTOC__{{SE|7}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> &lt;center&gt;<br /> Unter Schmerzen hat unsere<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Muttererde sich verfestigt.<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Unsere Mission ist es,<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> sie wieder zu vergeistigen,<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> indem wir sie durch die<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Kraft unserer Hände<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> umarbeiten zu einem<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> geisterfüllten Kunstwerk.<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ''Rudolf Steiner&lt;ref&gt;Wiedergabe der Worte Rudolf Steiners bei der Grundsteinlegung zum Rosenkreuzertempel der Loge Malsch «Franz von Assisi» nach dem Gedächtnis von Hilde Stockmeyer; aus: Rudolf Steiner: Bilder okkulter Siegel und Säulen, GA 284, Dornach 1993, S. 113.&lt;/ref&gt;'' &lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> {{SE|9}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Inhaltsverzeichnis&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Obsah ===<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Předmluva|Úvodní slovo 17]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Úvod|Předmluva 21]]<br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Erster Teil|První část 25]]&lt;/big&gt;'''<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Polarita průmyslu a zemědělství|Polarita průmyslu a zemědělství 27]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Podmínky výroby v průmyslu a zemědělství|Podmínky produkce v průmyslu a zemědělství 30]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Organismový princip v zemědělství v zrcadle vývoje vědomí lidstva|Princip organismu v zemědělství v zrcadle vývoje lidského vědomí 39]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pravěk|Rané období 39]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Urindická kultura|Praindická kultura 40]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Staroperská kultura|Praperská kultura 42]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kultury starého Egypta a Mezopotámie|Kultury starověkého Egypta a Mezopotámie 46]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Řecko-římská kultura|Řecko-římská kultura 49]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kultura novověku|Kultura novověku 54]]<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kulturní proudy zemědělství až k obratu časů|Kulturní proudy v zemědělství do přelomu letopočtu 56]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Událost obratu časů, Mysterium Golgoty|Událost přelomu letopočtu, mystérium Golgoty 59]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Proměna principu organismu až do novověku|Proměna principu organismu do novověku 61]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Bod a periferie|Bod a okruh 63]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Princip organismu v novověku|Princip organismu v novověku 70]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nové zárodky|Nové klíčky 84]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trojčlennost člověka a zemědělská individualita|Trojčlennost člověka a zemědělská individualita 88]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hofového organismu|Čtyřčlennost člověka a uzavřenost organismu hospodářství 97]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Obraz čtyřčlenné struktury zemědělské individuality|Obraz čtyřčlennosti zemědělské individuality 101]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Fyzická organizace|Fyzická organizace 101]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Životní organizace|Životní organizace 104]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu|Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu 111]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Druhy volně žijící zvěře — orgány organismu statku a krajiny|Druhy divokých zvířat – orgány organismu hospodářství a krajiny 112]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Čtyři skupiny v rámci divoké fauny|Čtyři skupiny v rámci divoké fauny 114]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí zvířata — orgány v organismu statku a krajiny|Domácí zvířata – orgány v organismu hospodářství a krajiny 126]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Včela medonosná|Včela medonosná 130]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí drůbež|Domácí drůbež 131]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí prase|Prase domácí 134]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kůň a osel|Kůň a osel 137]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pes a kočka|Pes a kočka 140]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ovce a koza|Ovce a koza 143]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Skot|Skot 146]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Původ a mýtus|Původ a mýtus 146]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Postavení v hospodářském organismu|Postavení v organismu hospodářství 147]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Bytostná jevenost a bytostné poznání|Projev podstaty a poznání podstaty 149]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ústní trávení|Trávení v tlamě 149]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trávení v bachoru a přežvykování|Trávení v bachoru a přežvykování 150]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přežvykování jako vnímání a třídění látek a sil|Přežvykování, vnímání a třídění látek a sil 151]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trávení v tenkém a tlustém střevě|Trávení v tenkém a tlustém střevě 153]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Práh od vnějšího světa k vnitřnímu|Práh od vnějšího k vnitřnímu světu 154]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Význam rohů a paznehtů|Význam rohů a paznehtů 155]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já|Kosmicko-kvalitativní analýza a základ Já 156]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přebytečné výkony|Nadbytečné výkony 157]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zřeknutí|Zřeknutí se 158]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kravský chov a organismus hospodářství|Stádo skotu a organismus hospodářství 158]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Člověk a Já-organizace zemědělského organismu|Člověk a organizace Já zemědělského organismu 160]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní výzkum jako prostředník mezi bytostí a zjevem|Duchovní bádání jako prostředník mezi podstatě a jevem 160]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Aspekty sociální problematiky|Aspekty sociální problematiky 162]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství|K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství 165]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Chtění ve svobodě, cesta k iniciativnímu společenství|Chtění ve svobodě, cesta ke společenství iniciativy 166]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Cítění v rovnosti, cesta k živoucímu právnímu citu|Cítění v rovnosti, cesta k živému právnímu cítění 169]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Myšlení v lidskosti (bratrství) jako cesta k solidárnímu hospodaření|Myšlení v lidskosti (bratrství), cesta k solidárnímu hospodaření 173]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství|K duchovnímu vývoji a vedení zemědělského hospodářského společenství 177]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní cíl usilování|Duchovní cíl snažení 178]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Praxe spolupráce|Praxe spolupráce 179]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ranní pracovní porada|Ranní pracovní porada 179]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Studijní kruh k obsahům antroposofického duchovního výzkumu|Studijní kroužek k obsahům antroposofického duchovního bádání 180]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pracovní a správní konference|Pracovní a správní konference 180]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Organismus statku a člověkem z vlastního Já chtěná práce|Organismus hospodářství a člověkem z Já chtěná práce 182]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Impulzy biologicko-dynamického zemědělství pro rozvoj sociálního organismu|Impulsy biologicko-dynamického zemědělství pro vývoj sociálního organismu 187]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vůle ve svobodě|Chtění ve svobodě 188]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Cítění v rovnosti|Cítění v rovnosti 194]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Myšlení v bratrství čili lidské sounáležitosti|Myšlení v bratrství neboli lidskosti 197]]<br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zweiter Teil|Druhá část 199]]&lt;/big&gt;'''<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zemědělská individualita a tři pilíře půdní úrodnosti|Zemědělská individualita a tři pilíře úrodnosti půdy 201]]<br /> <br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Erste Säule:|První pilíř:]]&lt;/big&gt;'''<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě zpracování půdy ve spojitosti s vývoji půdy v ročním koloběhu|O podstatě obdělávání půdy v souvislosti s vývojem půdy v běhu roku 205]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Půda|Půda 205]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zimní proces a zpracování půdy|Zimní proces a obdělávání půdy 207]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vznik mrazové drobtovitosti půdy|Vytváření mrazové drobivosti 208]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vznik tonmineralů a jejich nová tvorba|Vznik jílových minerálů a jejich novotvorba 209]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nositelství a uchovávání kosmických formativních sil v ročním koloběhu|Nositelská role a uchovávání kosmických tvarotvorných sil v běhu roku 211]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Jarní proces a zpracování půdy|Jarní proces a obdělávání půdy 213]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#V předjaří|V předjaří 213]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Na jaře|Na jaře 214]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Tvorba krusty a zpracování kůže půdy|Tvorba krusty a ošetřování kůže půdy 219]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Letní proces a zpracování půdy|Letní proces a obdělávání půdy 220]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Podmítka, mulčovací zpracování, budování humusu a činnost půdních živočichů|Podmítka, mulčování, tvorba humusu a činnost půdních živočichů 220]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Tvorba plodů a zrání|Tvorba plodu a zrání 224]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nářadí pro letní mulčování|Nářadí pro letní mulčování 227]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Podzimní proces a zpracování půdy|Podzimní proces a obdělávání půdy 228]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zrání, proměna, umírání|Zrání, proměna, umírání 228]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zpracování půdy na podzim|Obdělávání půdy na podzim 230]]<br /> <br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zweite Säule:|Druhý pilíř:]]&lt;/big&gt;'''<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě střídání plodin|O podstatě osevního postupu 235]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Střídání plodin a životní organizace zemědělského organismu|Osevní postup a životní organizace zemědělského organismu 235]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K systému střídání plodin|K systému osevního postupu 237]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup a humusové hospodářství|Osevní postup a hospodaření s humusem 238]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup a pěstování meziplodin|Osevní postup a pěstování meziplodin 239]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Střídání plodin a mobilizace minerálů, vázání dusíku|Osevní postup a rozklad minerálů, vázání dusíku 241]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele|Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele 242]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Metoda spálení semen plevelů na popel|Postup zpopelňování semen plevelů 244]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Mechanická regulace plevelů|Mechanická regulace plevelů 246]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Plevele a plevelné trávy v obilninách|Plevele a trávy ve stébelninách 247]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Plevele a plevelné trávy v okopaninách|Plevele a trávy v okopaninách 248]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Plevele a plevelné trávy v pěstování krmných rostlin|Plevele a trávy při pěstování pícnin 249]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Střídání plodin, choroby a škůdci|Osevní postup, choroby a napadení škůdci 250]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Choroby obilnin podmíněné střídáním plodin|Choroby stébelnin podmíněné osevním postupem 253]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Choroby okopanin podmíněné osevním postupem|Choroby okopanin podmíněné osevním postupem 254]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Choroby krmných rostlin podmíněné osevním postupem|Choroby pícnin podmíněné osevním postupem 255]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup ve vztahu k hnojení, humusové bilanci a obdělávání pluhem|Osevní postup ve vztahu k hnojení, bilanci humusu a orbě 257]]<br /> <br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Dritte Säule:|Třetí pilíř:]]&lt;/big&gt;'''<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě hnojení|O podstatě hnojení 259]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K otázce látky a sil|K otázce látek a sil 259]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K otázce ducha, bytosti a individuality|K otázce ducha, podstaty a individuality 268]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Otázka hnožení a zemědělská individualita|Otázka hnojení a zemědělská individualita 271]]<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 0: Aplikace minerálních látek|Stupeň 0: Použití minerálních látek 274]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Aplikace dusíkatých solí|Použití dusíkatých solí 275]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití kamenných moučí|Použití kamenných mouček 281]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 1: Hnojení ze živého rostlinné přírody|Stupeň 1: Hnojení z živého z rostlinné přirozenosti 286]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě kompostování|O podstatě kompostování 287]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#1. Tepelná fáze|1. Fáze tepla 291]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#2. Fáze vzdušného dýchání a odplynění|2. Fáze dýchání vzduchu a odplyňování 292]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#3. Vodní čili proměnová fáze|3. Vodní neboli proměňovací fáze 294]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#4. Fáze pozeměšťování|4. Fáze přeměny v zeminu 295]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití kompostu|Použití kompostu 299]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompostové hnojení luk a pastvin|Hnojení luk a pastvin kompostem 299]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompostové hnojení v zahradnictví|Hnojení kompostem v zahradnictví 300]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompostové hnojení v ovocnářství|Hnojení kompostem v ovocnářství 301]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 2: Hnojení z duševní přírody domácích zvířat|Stupeň 2: Hnojení z duševna přirozenosti domácích zvířat 303]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Uchovávání hnojiv ze stáda hospodářských zvířat|Uchovávání hnojiv ze stavu domácích zvířat 304]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hnůj z hlubokého stojení|Hnůj z hluboké podestýlky 305]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hromadový hnůj|Hnůj z hnojiště 307]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hnojový kompost|Kompost z hnoje 307]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kejda|Močůvka 309]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Využití statkem vlastního živočišného hnoje|Použití vlastních živočišných hnojiv 311]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Účinnost hoferních živočišných hnojiv|Účinnost vlastních živočišných hnojiv 312]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pokus světlo-stín|Pokus se světlem a stínem 313]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hodnocení morfologickými nálezy|Hodnocení na základě morfologických nálezů 314]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hodnocení na základě analytických nálezů|Hodnocení na základě analytických nálezů 317]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hodnocení krystaldiagnostickou metodou chloridukřemičitanové krystalizace|Hodnocení krystalizačně-diagnostickou metodou krystalizace chloridu měďnatého 318]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka|Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka 323]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vylučování látkové výměny|Výměšky látkové výměny 323]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní činnost v práci|Duchovní činnost v práci 324]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty|Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty 325]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovněvědecká výzkumná cesta|Duchovněvědná cesta bádání 329]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přírodovědně-goetheánská výzkumná cesta|Přírodovědně-goetheanistická cesta bádání 331]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výzkumná cesta zkušenosti vůle|Cesta bádání skrze zkušenost vůle 332]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výroba, použití a účinnost preparátů v průběhu roku|Výroba, použití a účinnost preparátů v běhu roku 334]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Základní aspekty k metodice výroby a aplikace preparátů|Základní aspekty metodiky výroby a použití preparátů 336]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci|Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci 339]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty|Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty 344]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Rohomistový a rohokřemenný preparát — výroba, použití a účinnostDie folgende Darstellung ist eine überarbeitete Fassung von Beiträgen des Verfassers in Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft''– Gedanken, Erfahrungen, Forschungsergebnisse, eine Werkstattarbeit, Dornach 2007, S. 93–107.|Preparát z rohového hnoje a rohového křemene – výroba, použití a účinnost 344]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Rohomistový preparát|Preparát z rohového hnoje 344]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Preparace v rytmu roku|Preparát z rohového křemene 348]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Proces míchání|Proces míchání 351]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití|Použití 356]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Účinnost|Účinnost 357]]<br /> * '''[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Die Kompost- oder Düngerpräparate|Kompostové neboli hnojivé preparáty 360]]'''<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice preparátu ze řebříčku|Kompozice řebříčkového preparátu 361]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupně účinnosti|Stupně účinnosti 370]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Složení heřmánkového preparátu|Kompozice heřmánkového preparátu 372]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice kopřivového preparátu|Kompozice kopřivového preparátu 379]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K otázce přeměny látek|K otázce přeměny látek 384]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice přípravku z dubové kůry|Kompozice preparátu z dubové kůry 389]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Dub, jeho kůra a borka|Dub, jeho kůra a borka 389]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Lebka hospodářského zvířete|Lebka domácího zvířete 395]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Preparace dubové kůry-borky|Preparace dubové kůry-borky 400]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice preparátu z pampelišky|Kompozice pampeliškového preparátu 405]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zjevný obraz pampelišky|Vzhled pampelišky 406]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kořen|Kořen 407]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výhonek a list|Výhon a list 408]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Květ|Květ 409]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Mléčná šťáva|Mléčná šťáva 411]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pobřišnice resp. okruží skotu|Pobřišnice neboli okruží skotu 415]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kroky preparace|Kroky preparace 420]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití a účinnost|Použití a účinnost 424]]<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Složení přípravku z kozlíku|Kompozice kozlíkového preparátu 427]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zjevný obraz kozlíku|Vzhled kozlíku 428]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kořen|Kořen 430]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stonek|Stonek 431]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Posloupnost listů|Posloupnost listů 432]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Květ|Květ 434]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výroba a použití|Výroba a použití 438]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Předběžné poznámky k bytostné účinnosti|Předběžné poznámky k účinnosti 440]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Účinnost|Účinnost 446]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přípravek z přesličky rolní|Přesličkový preparát 448]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zevní podoba|Vzhledová forma 449]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Rhizomová kořenová sféra, vegetativní a generativní rozmnožování|Sféra oddenku a kořene, vegetativní a generativní rozmnožování 450]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nadzemní výhonok a křemičitý proces|Nadzemní výhon a křemičitý proces 451]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výroba a použití|Výroba a použití 453]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Účinnost přípravku z přesličky|Účinnost přesličkového preparátu 454]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení při vytváření nového středu — celkový pohled|Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení za vzniku nového středu – souhrnný pohled 456]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Řada preparátových rostlin|Řada preparátových rostlin 456]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Řada živočišných orgánových obalů|Řada živočišných orgánových obalů 461]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hnojivé preparáty v jejich celostném působení|Hnojivé preparáty v jejich celostním působení 469]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Praxe zemědělského umění ve třech krocích|Praxe umění zemědělství ve třech krocích 473]]<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Poděkování|Poděkování 483]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Životopis Manfreda Kletta|Životopis Manfreda Kletta 485]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Věcný rejstřík|Věcný rejstřík 486]]<br /> __NOTOC__ {{SE|16}}<br /> <br /> [[Datei:Manfred Klett bei einer Geologievorlesung.jpeg|frame|zentriert|&lt;center&gt;&lt;small&gt;[[Manfred Klett]] na přednášce z geologie se studenty [[Landbauschule Dottenfelderhof]] v roce 2009 © Copyright 2021 by Landbauschule des Dottenfelderhof.&lt;/small&gt;&lt;center/&gt;]]<br /> <br /> {{SE|17}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Geleitwort&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Předmluva ===<br /> <br /> Předložená kniha «Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst» smí být označena jako souhrn životního díla [[Manfred Klett|Manfred Klett]].<br /> <br /> Manfred Klett, ročník 1933, je doyen biodynamického hnutí. Poté, co po celá desetiletí vedle své praktické činnosti a odpovědností cestoval světem jako řečník, přednášející a partner v rozhovorech, mohl by se nyní zdát, že žije v klidném starobylém ústraní. Tento obraz klame, neboť z vnějšího klidu vstupuje Manfred Klett nyní ještě jednou do veřejnosti s obsáhlým dílem. A kdo ho zná, tuší bezprostředně, co nám tím Manfred Klett vkládá do rukou: kvintesenci svého celoživotního působení pro zemědělství budoucnosti. Zpětně jsou plody života prohledány a seřazeny; strukturovaná inventura toho, čím zemědělství bylo a je. Výhledově stojí před námi výzva pro nastupující generace ve smyslu pracovních směrů, k uchopení toho, co v sobě zemědělství nese jako budoucnostní potenciál.<br /> <br /> První podtitul «Wesenszüge des biologisch-dynamischen Landbaus» lze chápat jako souhrnný obsah. Ano, jde o biologicko-dynamické zemědělství, ale nikoli ve smyslu pohledu zevnitř, vnitřního dorozumívání biodynamického společenství se sebou samým. Jde tedy o pohled zvenčí? Ani to ne, neboť zvenčí se v tomto spisu vůbec nic neposuzuje. Bylo by však možné říci, že jde o pohled ‹navenek›. Pohled, v němž to, co nazýváme ‹biodynamickým›, je zkoumáno za hranicemi hnutí a jeho sebepojetí, aby se v jeho podstatných rysech nalezlo něco z toho, čím zemědělství je svým určením. To je velký nárok, který vyžaduje pevné odůvodnění. Předložené dílo lze číst jako toto odůvodnění, a domnívám se také, že ve smyslu autora tak má být čteno — a sice jak podle obsahu, tak podle stylu. Obsahově zahrnuje mimo jiné<br /> <br /> * dějiny zemědělství v jeho vztahu ke kulturnímu a vědomostnímu vývoji západního lidstva<br /> * sociálně-hospodářskou studii o vztahu průmyslu a zemědělství<br /> * nauku o zemědělském organismu v jeho tří- a čtyřčlenném uspořádání {{SE|18}}<br /> <br /> * zkoumání pojmu ‹zemědělská individualita›<br /> * v rámci tří pilířů polního hospodářství – zpracování půdy, osevního postupu a hnojení – podrobné pojednání o biodynamických preparátech<br /> * učebnici pro biodynamické zemědělce<br /> * učebnici pro hospodářská společenství a asociativní iniciativy v okolí statků<br /> <br /> Co se stylu týče, lze odůvodnění v nejlepším smyslu nazvat goetheanistickým. To znamená, není abstraktně-logické a systematické, nýbrž orientuje se na fenomén. Biografie autora je životem pro a s biodynamickým impulsem. Konkrétní pracovní zkušenosti a zásadní myšlenkové objevy k sobě patří. Prožitý život je vzájemným proplétáním obojího, a předložená práce zůstává tomuto jazyku života věrna. Konkrétní praxe – ať na poli, ve stáji nebo na pracovní poradě – a fenomenální formulace o půdě, domácích zvířatech nebo spolupráci stojí blízko sebe. To je záměrné. Styl lze označit jako ‹reálně-ideální›. A je uskutečněním toho, co Manfred Klett v názvu nazývá ‹umění zemědělství›. Reálné se neztrácí atomisticky v jednotlivostech dat a faktů a ideální se neztrácí v abstraktnosti obecného; hledají se navzájem a vzájemně se oplodňují k vyšší jednotě; toto umění smí být nazváno uměním zemědělství.<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> &lt;nowiki&gt;***&lt;/nowiki&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Z mnoha témat jsou dvě zpracována překvapivě podrobně. Prvním tematickým okruhem je sociálně-hospodářská analýza současného stavu zemědělství. Stručně řečeno: zemědělství se industrializovalo, aniž by kdy mohlo být průmyslem. Tvorba kapitálu a kapitálový výnos jsou zemědělství, nakolik má ještě cokoli společného s ‹půdou›, svou bytostnou povahou cizí. Naproti tomu mu je vlastní to, co průmysl nezná: svá výrobní prostředky – půdu, rostliny, zvířata – ve výrobním procesu nespotřebovává, nýbrž zachovává nebo zlepšuje. Tato pozitivní bilance ve smyslu hospodářství života Země, včetně vodního hospodářství a klimatu, je jeho skutečným národohospodářským přínosem; a autor vede celé pojednání tak, aby tento pohled byl osvětlen z budoucnosti. Neboť tím roste biodynamickému zemědělství sociálně-tvůrčí úkol, který ještě není v takové míře rozpoznán a uchopen, jak je to v tomto spisu vylíčeno. Vše {{SE|19}}<br /> <br /> Svět hledá trvale udržitelnou bilanci světového hospodářství – zde je ukázán jeden počáteční bod a tím vyslovena výzva, aby byl rozvíjen a vnesen do rozhovoru.<br /> <br /> Druhým tematickým okruhem jsou biodynamické preparáty. Tím dává autor najevo, že nenápadné přídavky k hnojení považuje za nanejvýš podstatné. Spojíme-li to s názvem knihy, lze formulovat: Preparáty jsou zvláště ‹umění zemědělství›, jsou ‹bytostí› biodynamického zemědělství a jsou to právě preparáty, které umožňují ‹zemědělství budoucnosti›. Jak je třeba zaměřit pohled, aby toto záměrné zdůraznění preparátů bylo srozumitelné? Směr pohledu Manfreda Kletta je základní vztah člověka a přírody. V tomto vztahu se s preparáty a skrze preparáty uskutečňuje přepólování brání a dávání: Člověk může dnes jako individuální člověk z mohutnosti své ‹duchovní duše› tvořivě, téměř jako umělec, zasahovat do vnitřního uspořádání přírody, a ona – příroda, která jej, člověka, vždy nesla a z jejíhož lůna jako pozemská bytost vyšel – může a chce se tomuto dalšímu kultivování prostřednictvím díla lidských rukou svěřit. Tento широký pohled na preparáty patří k zemědělskému odkazu, který je zde obsažen. Neříká se nic menšího než to, že tisíce let stará agri-kultura dostává skrze biodynamické preparáty obnovovací impuls, jenž jí vůbec otevírá budoucnost.<br /> <br /> ***<br /> <br /> Je výslovnou vůlí Manfreda Kletta, aby tato kniha byla vydána a zveřejněna v Goetheannu. Sektion für Landwirtschaft a nakladatelství Goetheana tomu rádi vyhověly. Sektion für Landwirtschaft je jako jedna z jedenácti sekcí nedílnou součástí Svobodné vysoké školy pro duchovní vědu při Goetheannu. Tato vysoká škola usiluje o to, aby pracovala z antroposofie. Aktuálně se chápe zejména tak, že se chce artikulovat v dění doby, aby přispívala k velkým výzvám přítomnosti. Přitom jde v každém odborném oboru o otázku: Jak může v veškeré technice a složitosti poznání člověka jako ‹Anthropa› poskytnout orientaci pro budoucnost? A jde také v každé pracovní oblasti o otázku: Jak mohou lidé, kteří konkrétně pracují – například v zemědělství –, pěstovat badatelské smýšlení? Kniha Manfreda Kletta do tohoto zaměření vysoké školy vynikajícím způsobem zapadá. Za prvé {{SE|20}}<br /> <br /> se snaží myslet zemědělství ve všech jeho aspektech důsledně z člověka. Paradigmatická věta z Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera, „der Mensch wird zur Grundlage gemacht&quot;, se autorovi stává pramenem, skrze nějž se mnoho dlouho známého objevuje v novém světle. Kniha je ale rovněž úrodou života, který stál vždy také v praxi činného a podnikatelského zemědělství, a může tak být příkladem a zdrojem inspirace pro mnohé rolníky a rolnice, aby se chápali jako výzkumníci z praxe a tak se uplatňovali.<br /> <br /> ‹Landbaukunst› stojí jako cílová orientace v názvu knihy, a lze se ptát: Má to přinést řešení pro výzvy klimatické změny, půdní eroze, výživy světa? Odpověď může znít: Ano, neboť umění, umění zemědělství znamená: Každý a každá se svým individuálním nasazením, na svém zcela zvláštním místě žije nenahraditelný příspěvek. Každý statek, každé místo, kde se pracuje ve smyslu této knihy, je reprezentantem Země, která nám byla svěřena ke kultivaci.<br /> <br /> Kniha vychází v roce 2021. Dovoluji si ji doporučit čtenářstvu a chápat ji jako preludium ke stým výročím Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera z roku 1924 v Koberwitz. Stojíme na konci prvního století biodynamického zemědělství. A tím vyvstává otázka: Co je nyní třeba činit s ohledem na druhé století působení biodynamického impulsu? Stojíme dnes před místy obtížnými skutečnostmi na statcích a v oblasti odbytu. Ale známe také principy a základní myšlenky z antroposofie, z nichž čerpáme naději, že u těchto skutečností nestroskotáme. Máme možnost rozvíjet sebe i zemědělství z budoucnosti a tak nejen vést problémy zemědělství k řešení a otevírat jeho budoucnost, nýbrž také získávat impulsy budoucnosti pro přírodní stránku světa a sociální utváření lidského života. K tomu nás Manfred Klett vyzývá.<br /> <br /> Pro [[Sektion für Landwirtschaft|Sekci pro zemědělství]] na Goetheanu <br /> <br /> [[Ueli Hurter]] {{SE|21}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vorwort&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Úvod ===<br /> <br /> Žádné mírové období novějších dějin neztížilo člověku tak jako to současné možnost utvářet zemědělský podnik do budoucnosti z jeho vlastních, zemsko-kosmických životních zákonů. Toto tvrzení udivuje, existují přece subvence a růstu nakloněný biorrtrh. A nezměnily se biofarmářství v místa nákupu a setkávání? Ano, jistě! Ale to vše zakrývá rozsáhlý deficit ovládající společenský život. Na třech oblastech lze tento deficit prožívat existenciálně:<br /> <br /> # Přes veškeré skvělé poznatky o přírodě a bohatství jejích projevů žije člověk dnes v dosud nevídaném odtrženém, emancipovaném vztahu k ní. Fenomény vznešenosti stvoření, jež leží před očima, se vytrácejí ze zorného pole. Teprve tehdy se to stane zcela jasným, když se z úrovně vědění, jež lze mít dnes, člověk pokusí utvářet kus země zemědělského podniku v živou celistvost. Člověk si povšimne, že pojmy se nekryjí se skutečností, do níž pracuje. Jsou vůči ní mrtvé, neboť mají vztah pouze k fyzicko-anorganickému. Co lze s těmito pojmy dělat, je zakládání říše vedle přírody – říše technologií. S nimi hrozí, že se člověk z přírody zcela vyloučí; staví se vedle ní jako divák, řídí zvenčí a je na cestě, kdy svoji řídící funkci zcela předá «inteligentnímu», sebe samého řídícímu digitálnímu systému. Skrze svůj pojmový svět vytváří duchovně-duševně v sobě samém i v přírodě kolem sebe poušť. Tu žízní a může se vynořit otázka, jak lze vlastní myšlenky tak oživit, aby nezůstaly pouze mrtvým odrazem smyslově vnímatelného, nýbrž staly se duchem prostoupenými prožitými idejemi, jež mají vztah k bytostnému bytí kolem nás. Jakou výcvikovou cestu je třeba nastoupit v myšlení, cítění a vůli, aby bylo možné překlenout s plným vědomím propast mezi prožitkem vlastního bytí a přírodou, bytím světa? Kde jsou lidé, kteří usilují o takové ideové schopnosti, kde jsou četné ruce, jež z těchto idejí chtějí utvářet kus země v malý vesmír, v organismus zemědělského statku? Toto uskutečnit je umělecký akt, a to v dvojím smyslu: vědomě se stát duchu, jenž ztuhl do uměleckého díla přírody, a z této {{SE|22}}duchovní gesinnung přivádět lidi k iniciativním společenstvím, která z vlastních sil utvářejí zemědělské podniky jako umělecká díla nového, budoucnosti otevřeného druhu. Kde se to děje byť jen v náznacích, tam padají civilizační zdi.<br /> # Zemědělství je doslova dušeno záplavou zákonů, nařízení, opatření, regulací, kontrol. Toto právní houští se stává stále hustším a zapleteným s každou katastrofou, kterou způsobí selhání v industrializovaném intenzivním pěstování (biocidy)&lt;ref&gt;Viz k tomu např.: Mathias Forster, Christopher Schümann: Das Gift und wir, Frankfurt a.M. 2020, 448 S.&lt;/ref&gt; nebo v velkochovu (např. BSE)&lt;ref&gt;BSE: zkratka pro «Bovine spongiforme Enzephalopathie», epizootie také známá jako «nemoc šílených krav», způsobená především chybným krmením skotu živočišnými bílkovinami. («Bovine spongiforme Enzephalopathie» – bovinní spongiformní encefalopatie; onemocnění způsobená zkrmováním živočišných bílkovin dobytku.)&lt;/ref&gt;. Tento nátlak k přebujícímu byrokratismu, který pak postihuje všechny, brzdí vlastní iniciativu působit právo-tvořivě. Nedovoluje vzejít důvěře, duchovní substanci práva prožívaného od člověka k člověku. Každý má na zřeteli jen sebe a žije kolem druhého. Právo se stává jakousi «technologií poručnictví». Podaří-li se však na místě prostřednictvím společně pěstovaného ideového myšlení probudit vůli k činu, dostane právní cit potravu. Člověk se učí cítit, co je v konkrétní spolupráci hospodářského společenství spravedlivé, jak se práce člení podle schopností, jak se utvářejí vlastnické poměry ohledně půdy a kapitálu, jak příjmová a bytová práva atd. Opět se otevírá výcvikové pole, tentokrát pole cítění, skrze něž se společenství učí budovat sociální umělecké dílo nezištnějším, důvěryplnějším způsobem. V krocích vývoje vyzařuje a naplňuje právní cítění lidí životem i v okruhu zemědělského podniku.<br /> # Na hospodářském poli stojí zemědělství pod tlakem anonymních, ceny diktujících trhů, technologie kalkulujícího egoismu. Jemu svojí podstatou cizí, enormně vysoká potřeba kapitálu ohledně nákupu výrobních prostředků (jako stroje, hnojiva, krmiva, prostředky pro ošetřování rostlin a zvířat, biocidy, energie atd.) ho nutí k jednostranné, životní prostředí zatěžující masové produkci, která zase zlevňuje ceny, celosvětově vyvolává vytlačovací konkurenci, napomáhá globalizaci zemědělských trhů a nese odpovědnost za hladomory ve třetích zemích. Zemědělství, visící na{{SE|23}}vodítku kapitálových zájmů, je odcizeno samo sobě; je skrz naskrz komercializováno. Nacházet cesty a prostředky, jak z tohoto vězení uniknout, představuje dnes pro každý zemědělský podnik největší výzvu. Překonat tyto zdi může pak uspět, pokud se statek hospodářsky asociuje s dalším zpracováním, obchodem a spotřebitelstvem v regionu. Zde se otevírá třetí, zcela do budoucnosti namířené výcvikové pole v sociálním. Pohled se rozšiřuje za hranice statku do sociálního prostředí. Hledá se a nacházejí hospodářští partneři, kteří jsou ochotni svou hospodářskou činnost postavit do služeb asociativního spolubytí a orientovat ji na blaho všech zúčastněných. Strebovaným cílem je vytvořit s asociací umělecké dílo «bratrství» nejprve vycházeje ze statku a v regionálním rámci mezi hospodářskými partnery. Jedná se o umění učit se myslet v pospolitosti při pěstování společného smyslu hospodářské skutečnosti obrazně v jejich souvislostech. Nacházejí svůj výraz v kultuře dohod o nezištném jednání ohledně regionálního pokrytí potřeb a nalézání spravedlivé ceny.<br /> <br /> Zemědělství 20./21. století se stává stále více otázkou ekologickou a – ještě dále sahající – otázkou vzdělávání Země, ve smyslu Novalisova «Zur Bildung der Erde sind wir berufen» («Jsme povoláni k utváření Země»).&lt;ref&gt;«Wir sind auf einer Mission: zur Bildung der Erde sind wir berufen», Novalis (1772–1801, básník německé romantiky), Blüthenstaub, ''&lt;nowiki/&gt;''§ 32. – «Jsme na misi: jsme povoláni k utváření Země.»&lt;/ref&gt; Zároveň však – a v jeho nesmírném dosahu je to dosud málo rozpoznáno – představuje dnes zemědělství, přesahujíc celý civilizační život, sociální otázku. Je to ono, co hlasitě volá po proměně smýšlení ve vědomí člověka vůči věcem a bytostem přírody. Člověk vystoupil ze stvoření k samostatnému, svobodnému tvůrčímu bytí. Chce to «připustit» a podle toho jednat? Chce se místo sloužení pouze sobě nezištně a odvážně zasadit za ostatní a za jiné? Zemědělství postrádá, jak se stalo pod dominancí racionální technologie a jak pod trendem k digitálnímu řízení stále více stávat slibuje, kulturně obnovujících impulsů. Ti však, kdo mají odvahu hospodařit biologicko-dynamicky podle vlastních poznatků, si brzy povšimnou, že ze zárodečných počátků ostrůvkovitě rozkvétá nová kultura, která vyzařuje. Jsou pak naplněni jistotou, že nastoupená cesta, kolik překážek se jim {{SE|24}}<br /> <br /> také – snad jen z maloměšťácké malodušnosti a zpátečnictví – staví do cesty, je zde a nyní schůdná.<br /> <br /> Tato kniha chce ukázat na vnitřní a vnější kroky této cesty, jak se vynořují pro toho, kdo se ji pokouší jít z poznatků antroposofické duchovní vědy v biologicko-dynamickém zemědělství. Na této cestě se člověk prožívá vždy jako ten, kdo stojí na začátku. Ideje získané z duchovní vědy jsou vodící hvězdou každodenní práce, co je uskutečnitelné, je dílem fragmentárním ve vývoji, jehož plodnost teprve odhaluje tvůrčí síla těchto idejí, a tím i jejich pravdu. Teprve v idejemi vedené práci tkví pramen prožívání pravdy. Člověk si při tom uvědomuje skutečnost, že úsilí biologicko-dynamického zemědělství není časově podmíněnou alternativou jako jiné k chemicko-technickému zemědělství, nýbrž vědomostně-historicky navazuje na červenou nit, která se táhne v neustálé metamorfóze dějinami předkřesťanských vysokých kultur a věky po Obratu časů až do dneška. Stane-li se člověk tohoto vědomým, ožije idea vývoje. Vlastní ideál se naplňuje jistotou poznání; člověk se cítí sám jako ten, kdo se stává, vsazen do úkolu, jenž impulzuje k uchopení červené niti, aby na ní do budoucnosti pokračoval v přadení, v vědomě cvičícím překonávání úvodem zmíněné emancipační propasti mezi člověkem a světem.<br /> <br /> [[Dottenfelderhof]], podzim 2020 <br /> <br /> Manfred Klett {{SE|25}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Erster_Teil&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''První část''' ===<br /> <br /> {{SE|27}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Polarität_von_Industrie_und_Landwirtschaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Polarita průmyslu a zemědělství ===<br /> <br /> Podíváme-li se na situaci v zemědělství nejen v celé Evropě, kde bylo západně-křesťanské zemědělství kdysi kulturotvorné, ale po celém světě, nemýlíme se v úsudku, že ztratilo svůj někdejší kulturní význam a nakonec se stalo jakousi zátěží civilizačního vývoje. Svědčí o tom přemíra skutečností. Zemědělství jako kulturotvorný impuls, který se v největší rozmanitosti rozšířil a prožíval napříč zeměmi a národy světa, ustoupilo civilizační uniformitě. Jako nosný kulturní prvek lidstva propadlo smrti. Vždy, když něco umírá, je na současníky vznesen požadavek, aby si takovou smrt uvědomili, stejně jako její okolnosti a možnosti vývoje, které mohou z této smrti vzejít jako nové životní zárodky. Člověk, jenž dospěl k sebevědomí, potřebuje prožitek prahu smrti. Teprve smrt probouzí a osvobozuje poznávající pohled pro otázky, jaké poznatky je třeba získat, jaké podmínky je třeba vytvořit, aby mohl vzniknout nový život a bytí, tedy jakési vzkříšení k novému kulturnímu poslání.<br /> <br /> Těchto otázek se, ovšem s vynecháním člověka, který si tyto otázky teprve klade, ve velmi omezené míře ujaly vědy. Z výzkumu čistě fyzické, vypočitatelné části skutečnosti přírodního celku, jdoucího do nejzazších podrobností, vzešly obrovské materiálně-ekonomické úspěchy, které lidi stále hlouběji vtahovaly do područí vědecky podložených technologických způsobů výroby. Rolnické zemědělství v tiché sociální revoluci bezděky propadlo, zpočátku pomalu a od 60. let 20. století mílovými kroky, industrializaci, a tím i své kulturní smrti.<br /> <br /> V předtuše tohoto vývoje ožila na počátku 20. století v několika málo lidech vůle hledat cesty k reformě zemědělství z pramenů jemu vlastní životní zákonitosti, z jeho vlastního eticko-morálního fondu. Církev sice ještě byla ve vsi přítomna, ale její síla slábla, než aby mohla být rolníkovi na cestě do moderny, ke svobodnému sebeurčení a tím i při zacházení s novými technickými možnostmi nadále duchovně-morální průvodkyní. Mezi těmi několika málo jich bylo jen pár, kteří se na základě své profesní praxe probudili ke konkrétním otázkám po metamorfóze {{SE|28}}<br /> <br /> starého v nové, budoucí. S těmito otázkami se obrátili na Rudolfa Steinera (1861–1925), zakladatele antroposofické duchovní vědy, s prosbou o vodítka k obnově zemědělství do budoucna. Této prosbě bylo vyhověno o Letnicích roku 1924 „Zemědělským kurzem“, který v rámci souborného vydání díla Rudolfa Steinera obdržel titul „Duchovněvědné základy pro zdárný rozvoj zemědělství“.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''<br /> Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtscht'', GA 327, Dornach 1999.&lt;/ref&gt; Kurz se konal na statku zámku Koberwitz (dnes Kobierzyce) u Vratislavi (dnes Wrocław v Polsku) ve Slezsku.&lt;ref&gt;Zámek Koberwitz existuje dodnes a od roku 1997 je sídlem polské obecní správy v Kobierzycích.&lt;/ref&gt; V osmi přednáškách je pohled zaměřen na souvislosti idejí, které vyzývají tvůrčí sílu člověka k činnosti ve dvou směrech. Jednak dovnitř, tím, že se člověk snaží tyto ideje duchovního bádání myslet v obrazech a myšlením je nechat stát se prožitkem. Jednak navenek, tím, že se člověk z tohoto prožívání idejí snaží utvářet přírodu určitého místa na zemi nad rámec přírodou daného bytí v celek zemědělství. Tento přístup předpokládá badatelské smýšlení jak ve vztahu k tomu, co se smyslům jeví jako přírodní základ statku, tak ve vztahu k tomu, co se jako výsledek duchovního bádání zjevuje myslícímu vědomí. Toto vědecké smýšlení otevírá svět skutečností smyslové i nadsmyslové povahy a zároveň kontext jejich vzájemných vztahů. V rozjímání o takových vztahových souvislostech, např. mezi sluncem a listovou zelení, měsíčními rytmy a povětrnostními jevy, květem a opylujícím hmyzem, žížalou a tvorbou humusu atd., se vytváří půda pro vnitřní prožitek, z něhož může vyrašit každý čin jako umělecký akt. V tomto smyslu je praxe antroposoficky orientovaného zemědělství skrz naskrz uměleckým děním: vnitřně vypracovaný prožitek idejí se přes most práce projevuje navenek. To, co je vyloženo ve výkladech Rudolfa Steinera v „Umění a poznání umění“&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Kunst und Kunsterkens'', GA 271, Dornach 1985, viz zejména přednášky z 15. a 17. února a 5. a 6. května 1918.&lt;/ref&gt;, lze zkráceně formulovat takto: Umění nastává, když se smyslové, žijící v nazírání, a – v něm skryté – nadsmyslové zvnitřní v hlubinách duše v prožitek a z tohoto prožitku se projeví ve vnějším světě. Umění takto raší {{SE|29}}<br /> <br /> z duše člověka. „Lidé tak získají schopnost vytvořit něco, co obohacuje zemi, co je na zemi nové, co by bez tvé schopnosti [umělce; pozn. autora] neexistovalo, co je na zemi jako zárodek budoucnosti.“&lt;ref&gt;Tamtéž, přednáška z 28. října 1909, s. 76.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Například úrodnost půdy je zrcadlem toho, jak detailně a zároveň komplexně jsou ve mně živé ideje, které představují tři pilíře skutečné půdní kultury, totiž: zpracování půdy, střídání plodin a hnojení.&lt;ref&gt;Vztah mezi prožíváním idejí a úrodností půdy je podrobně pojednán ve druhé části knihy.&lt;/ref&gt; Tento příklad lze rozšířit na celek statku. Ten je zrcadlem toho, jaký obraz statku je živý v tamním pracovním společenství, a stejně tak jej lze specifikovat na každý jednotlivý úkon při zacházení s oživenou a oduševnělou přírodou.<br /> <br /> Z uplatňování poznatků přírodních věd vzniká technika. Je produktem lidského vynalézavého ducha a zacházení se zákony, látkami a silami, které působí v neživé, tj. čistě fyzické přírodě. Pouze technický postup přerušuje vztahový poměr, který člověk při práci má, zčásti vědomě, zčásti nevědomě, k věcem a bytostem; pracovní postup stroje je pevně daný a ve stanovených mezích všeobecně platný. Uniká lidskému prožívání a tím uzavírá bránu k prožívání a vykonávání řemeslného umění, které tvoří most k oživené a oduševnělé přírodě.<br /> <br /> Nakolik technika rozděluje, redukuje a činí si nárok na všeobecnou platnost, natolik umění spojuje, dbá na rozmanitost souvislostí a je o to pravdivější a produktivnější, čím individuálněji postupuje.<br /> <br /> Zavádění techniky do zemědělství od 19. století s sebou přineslo sociální převraty největšího rozsahu. Ulevilo lidem od těžké práce, ale tím také vyracionalizovalo velkou část venkovského obyvatelstva z pracovního procesu. Zvýšilo produktivitu zjednostraněním systémů pěstování plodin a chovu zvířat a jako trvalý vedlejší účinek přivolalo na scénu globální ekologickou problematiku; zkrátka, technizace ve své vlastní dynamice napomohla globální industrializaci zemědělství a mezinárodní konkurenci, a tím i poklesu cen zemědělských produktů. Náklady na obrovské celosvětové škody na životním prostředí, {{SE|30}}<br /> <br /> které přitom vznikají, nejsou připsány původci, nýbrž jsou uvaleny na bedra veřejnosti; jsou socializovány.<br /> <br /> Rolnictvo, dosud zakořeněné v lidových tradicích, se s téměř stoletým zpožděním oproti městskému obyvatelstvu postupně probouzelo k sebevědomí, a tím i k sebeurčení, například ve volbě profesních drah.<br /> <br /> Venkovské obyvatelstvo následovalo touhu po svobodě, aby se vymanilo ze spjatosti s přírodou a z vedení duchem národa (které se projevovalo v lidových tradicích a v uměleckém utváření duší národů), a aby v moderní době dělby práce – stejně jako předtím proletariát – nastoupilo namáhavou cestu sebehledání. Vyměnilo někdejší bezpečí v proudu tradic národů a duší národů za vyzývavé a zároveň lákavé nabídky moderní doby dělby práce. Do takto vzniklého duchovního vakua na venkově vtrhl ve druhé polovině 20. století s mocí přívalové vlny agrární industrialismus a zaplavil zbytek rolnického obyvatelstva, s nevyhnutelným důsledkem unifikace zemědělských metod s metodami průmyslové výroby. Touto unifikací jsou vytvořeny skutečnosti, které mohou každého zemědělce při troše sebereflexe dovést k mezním prožitkům, k prožívání vlastnoručně vytvořených rozporů, jež dávají podnět k poznávacím otázkám. Jedna taková poznávací otázka, nově se vynořující čistě z rozpolcenosti životní praxe, zní: Jsou výrobní podmínky v zemědělství stejné jako v průmyslu, nebo zde existuje principiální rozdíl? Odpověď na tuto otázku lze nalézt pouze na základě charakteristiky faktorů průmyslového způsobu výroby ve srovnání se zemědělským.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Erzeugungsbedingungen_in_Industrie_und_Landwirtschaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Podmínky výroby v průmyslu a zemědělství ===<br /> <br /> Na počátku průmyslové tvorby hodnot stojí vynalézavý duch člověka. Jsou to myšlením zrozené ideje, které přiváděním z přírodního souvislosti vytržených přírodních zákonů, látek a sil neživé přírody do vzájemného působení lidskou prací vytvářejí mimo sféru stvořené přírody produkty (stroje, hnojiva, biocidy), jež pak jako zboží vstupují do hospodářského oběhu. {{SE|31}}<br /> <br /> Výhled na úspěch vynálezu přiměje banku poskytnout úvěr na zřízení výrobního závodu. Řečeno jinak: duch člověka (idea) tvoří kapitál, a ten se prací sráží v budovách, výrobních prostředcích, surovinách, energii atd. Max Weber — německý národní ekonom a sociolog (1864–1920) — konstatoval: «Neživý stroj je ztuhlý duch.»&lt;ref&gt;Max Weber: ''Wirtschaft und Gesellschaft'', Tübingen 1980, S. 834 ff.&lt;/ref&gt; Duch nyní usiluje dál o uskutečnění vynálezu; impulsuje k práci. Teprve prací vzniká výrobní zařízení a v něm v rozmanitých pracovních úkonech výroba produktu. To charakterizuje průmyslový výrobní proces: hodnoty vznikají čistě tím, že vynalézavý duch určuje průběh lidské práce a tuto práci nejrůzněji modifikuje, přičemž vnější výraz tohoto ducha je třeba hledat v různotvárné konfiguraci kapitálu.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Nationalökomischer Kurs'', GA 340, Vortrag vom 25. Juli 1922, Dornach 2002, S. 33.&lt;/ref&gt; Příroda v podobě surovin a energie přitom tím více ustupuje do pozadí, čím více lidské inteligence vstupuje do výrobního procesu, čím více se tedy tento proces člení dělbou práce. Dělba práce nadto zlevňuje výrobu zboží, a tím ještě více posiluje expanzní tlak průmyslu a řemesel až k zikomercionalizování veškerých služeb. Kapitál vzniká na jedné straně vynalézavým duchem člověka a dělbou práce, na straně druhé sám o sobě zajišťuje, že se dělba práce rozrůstá do neměřitelna. Průmyslový výrobní proces tím hrozí, že se zcela emancipuje od přírody a — cestou digitalizace — od pracujícího člověka. Stává se přemocným protipólem zemědělství a hrozí prolomit obě zábrany, které by jej měly měřitelně udržovat v mezích — totiž přírodu a právní řád.<br /> <br /> Výrobní proces končí výrobou zboží, do něhož vstoupily výchozí idea vynálezce a znalosti a schopnosti mnoha lidí v dnes světem prostupující dělbě práce. Kapitálem — tedy ztuhlou ideou — řízená práce se materializovala v konečném produktu a propůjčila mu hodnotu, která při výměně hodnot na trhu dostává cenu. Vezme-li se v úvahu, z čeho hodnota vzniká — v posledku je to prací vedená duchem —, pak cena není kalkulovatelná. Její vznik podléhá nepředvídatelnostem a zkreslením, jejichž příčinou je zejména to, že půda, kapitál a lidská práce jsou pojímány jako obchodovatelné zboží, a tím jako {{SE|32}}<br /> <br /> Kostenfaktor do tvorby ceny. Přesto se ceny — zdánlivě — stávají kalkulovatelnými, přestože jsou daleko od skutečné hodnoty výrobků, a to tím způsobem, že vše, co vstupuje do výroby, se pojímá jako zboží, a tím se převádí na nákladový faktor vyjádřitelný v penězích. Do ceny průmyslového výrobku tak vstupují veškeré výrobní náklady včetně mzdových nákladů a rezervy — odpisové sazby — prostřednictvím níž lze spotřebovaný výrobní kapitál (opotřebení strojů atd.) refinancovat a obnovit na aktuální úroveň.<br /> <br /> Pro průmysl platí, že výrobní prostředek se neobnovuje sám od sebe. Místo jeho vzniku je odděleno od místa jeho výkonu. Průmyslový výrobní proces spotřebovává konečné zdroje surovin a energie; vytváří odpad a výrobní prostředky samy podléhají opotřebení a rozpadu. Vzniká odpad, který se — pokud jej nelze s vysokými náklady vrátit do oběhu energie a surovin — hromadí jako hypotéka pro vzdálené budoucí časy na Zemi (např. jaderný odpad), zatěžuje vodu a vzduch a vyvádí z rovnováhy tepelný hospodářství. Průmyslové výrobě jsou dány meze růstu, její energetická a surovinová bilance je negativní. Čím méně má příroda podíl na průmyslové výrobě, čím více tedy lidská inteligence ovládá výrobní proces — například při výrobě počítačových čipů —, tím více se výroba uskutečňuje s dělbou práce a tím více se stává nezávislou na místě. Teoreticky by bylo možné vyrábět vysoce technologické výrobky na libovolném místě na Zemi — například na umělém ostrově v moři — a odtud pokrývat světovou poptávku po těchto výrobcích.<br /> <br /> Zemědělství je polárně k průmyslu zasazeno do celého přírodního hospodářství, do «*Oikos*». Tvorba hodnot je výkonem přírody. Z vzájemného vztahového přediva neživé (fyzické), oživené a oduševnělé přírody a pod vlivy kosmu ve veškerém rytmickém dění vzniká jako její výrobní výkon zrno obilí, mrkev, mléko atd. — a to v přísné vázanosti na místo. Příroda je tou, kdo vyrábí; člověk přistupuje k ní a svou prací řídí její tvořivou sílu. Výrobní prostředky nejsou stroje, traktor, kombajn atd. — ty jen nahrazují a zesilují výkony lidské ruky a tažné síly zvířat —, nýbrž úrodná půda, plodotvorné, výživu nesoucí rostliny a domácí zvířata se svým rozdílným přínosem k výkonu. V přeneseném smyslu tvoří tyto výrobní kapitál zemědělství. {{SE|33}} {{SE|34}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 1, S. 33.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 1: Die Polarität der Erzeugungsbedingungen in Industrie und Landwirtschaft.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> {{SE|34}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Jsou tím produktivnější, kvantitativně i kvalitativně, čím více se na každém provozním stanovišti nacházejí ve vzájemně se podporujícím vztahovém předivu. Přirozenou cestou se uzavírají do biocenóz, do menších i větších biotopů.<br /> <br /> Pracovní a duševní výkon člověka si vyhrazuje právo utvářet to, co příroda zakládá, ve vyšší celistvost, v co možná uzavřený organismus — v zemědělský podnik. S pohledem na kosmicko-pozemské podmínky výroby v zemědělství z nich nutně vyplývá utvářecí princip rozmanitě se členícího organismu. Ten tvoří v souhrnu výrobní prostředek zemědělství a stojí tak polárně naproti výrobnímu prostředku průmyslu, mechanismu. Mechanismus stojí na jednostrannosti, organismus na všestrannosti.<br /> <br /> Rozezná-li a ocení-li člověk plný dosah polarity podmínek výroby — v průmyslu, kde vyvěrají z ducha člověka, a v zemědělství, kde jsou vlastní přírodě —, pak v zemědělství nelze v přísném smyslu tvořit kapitál. Neboť to, co je z duševní síly člověka vynaloženo jako práce na přírodu, nestuhne v žádný výrobní prostředek, který by stál vedle přírody jako stroj; nejsou tu z přírodní souvislosti izolovány suroviny, energie a přírodní zákony a znovu kombinovány. Duševní výkon spočívá naopak v tom, myslet pojem uzavřenosti organismu jako celku, a pracovní výkon v tom, produktivní síly v přírodě účinné podle tohoto pojmu uspořádat a uvést do vzájemného spolupůsobení. Utváří-li se zemědělský podnik věrně svým podmínkám výroby, je nepřetržitě se stávající celostí, která zahrnuje jednajícího člověka a která se v samotném výrobním procesu sama reprodukuje. Tvorbu kapitálu v zemědělství — přeneseně řečeno — je proto třeba hledat především v časovém dění, totiž v zachování a rozvoji výrobních prostředků, kulturních půd, kulturních rostlin a domácích zvířat v kontextu nadřazené celistvosti hospodářského organismu.<br /> <br /> Průmysl a zemědělství se k sobě mají jako technologie k umění. Čistě technologický postup tíhne k automatizaci, k regulační technice. Člověk stojí vně výrobního dění nebo se stává docela zbytečným. Zemědělství však je, svou nejhlubší podstatou, právě tím uměním, že pracující člověk jako celý člověk s celou silou své duchovní duše se dává do služby<br /> <br /> Produktivním silám přírody. Zemědělství potřebuje pracující ruku, ba mnoho rukou; průmysl potřebuje vynalézavého ducha a kapitál, který lidskou pracovní sílu organizuje dělbou práce, nebo ji zcela zbytečnou činí. {{SE|35}}<br /> <br /> Ze zemědělství vycházejí produkty, především potraviny, po nichž má každý člověk každodenní potřebu. Vstupují na trh s průmyslovým zbožím, tj. zbožím vyráběným dělbou práce, do hodnotového vztahu, který se odráží v ceně. Cena průmyslového výrobku podléhá s pokračující dělbou práce zlevňování. Jestliže se zemědělský produkt už pro kolísavé podmínky prostředí, škůdcové kalamity atd. nedá kalkulovat, pak průběh tvorby ceny zemědělských produktů zůstává zcela ve tmě. Je přece obdarovanost, tj. produkční síla každého zemědělského provozního organismu, jiná. Bez vyrovnání cen v rámci hospodářsky asociativních sdružení, v nichž «hodnota zboží je určována vzájemným vztahem zboží»¹², by pak musel mít každý statek své vlastní tržní ceny. Skutečně se toto přibližně praktikuje v hnutí CSA.¹³<br /> <br /> Především platí, že zemědělství ve srovnání s průmyslovým podnikem nutně vyrábí draze, protože zlevňující princip dělby práce odporuje jeho podmínkám výroby, totiž mnohosti v celistvosti. Snaží se tomu uniknout přechodem k průmyslovému způsobu výroby. Celistvost provozního organismu se k tomu rozebere, rozloží na části. Každá část se sama o sobě se značným vynaložením kapitálu stane průmyslově-zemědělským jednotlivým podnikem, který za zdánlivě kalkulovatelných rámcových podmínek vysoce specializovaně vyrábí masy a ovládá trh nesoutěžitelně levně. Toto zlevnění je však klamem, protože následné náklady vzniklé ničením životního prostředí, poškozováním výživné hodnoty produktů a náklady subvencí — subvencované nerozumnosti — jsou nakládány na bedra společnosti mimo trh. Kdyby tyto skryté náklady byly přičteny k ceně výrobce průmyslového&lt;ref&gt;Tak se vyjádřil Rudolf Steiner v tzv. prvním vysokoškolském kurzu dne 10. října 1920. Citováno z Roman Boos: ''Landwirtschaft und Industrie'', Darmstadt 1957, S. 110/111.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;CSA, zkratka pro Community supported Agriculture. Viz k tomu mimo jiné: Trauger Groh, Steven Mc Fadden: ''Höfe der Zukunft, gemeinschaftsgetragene/solidarische Landwirtschaft (CSA)'', Darmstadt 2013, 276 S.&lt;/ref&gt; {{SE|36}}<br /> <br /> Landwirtschaft přičteny, ztratila by svou přemoc na trhu; tím by vyšla najevo skutečnost, že vyrábí zdánlivé hodnoty.<br /> <br /> Jak se cena v zemědělství tvoří, je okultní fenomén, který se prostřednictvím snah jako «free-trade» — nezaměňovat s dohodami o volném obchodu — nebo také v případě erzeuger- und Verbrauchergemeinschaften začíná kousek po kousku vyjasňovat. Cena zemědělské Urproduktion jako taková není kalkulovatelná; hodnotově-určující faktory pro ceny zemědělské Urproduktion jsou:<br /> <br /> * Přírodní nadání v oblasti vzájemného působení stanovištních faktorů země, vody, vzduchu a tepla, jakož i geomorfologické krajinné podoby.<br /> * Přírodní nadání v oblasti tvořivých sil, které jsou vlastní přírodním bytostem (rostlinám, zvířatům atd.) a jejich účinnosti v rytmech ročního běhu.<br /> * Ideami vedená práce člověka.<br /> * Uvážlivé sladění všech orgánů do celku provozního organismu člověkem.<br /> <br /> Prostřednictvím spolupůsobení těchto faktorů vzniká — polárně k tvorbě hodnot v průmyslu — objektivní hodnota produktů, jako je hodnota pšenice, mléka, chleba, sýra atd. Cena by pak byla spravedlivá, pokud by této objektivní hodnotě odpovídala nebo se jí alespoň přibližovala. Jak ale lze tuto cenu uchopit?<br /> <br /> Nad to je tvorba hodnoty zemědělské Urproduktion určována dvěma vlastnostmi: Zaprvé schopností v průběhu výrobního procesu samé sebe znovu vytvářet, a zadruhé tím, stát se potravinou pro člověka a zvíře. Pšeničné zrno například je společně s půdou, do níž je zaseto, výrobním prostředkem pro příští žeň, a zároveň je chlebovým obilím. Kráva se reprodukuje v teleti, a v souvislosti s tímto dějem spočívá její schopnost dávat více mléka, než je zapotřebí k odchovu telete. Výrobní prostředky zemědělství mají tu vlastnost, že se v průběhu výrobního procesu mohou samy vytvářet a zároveň se mohou stát potravinou pro člověka a zvíře. Náleží zemědělci, aby podmínky pěstování a chovu utvářel tak, aby obě schopnosti na vysoké úrovni v průběhu výrobního procesu trvale udržovaly rovnováhu. To znamená: musí zde a nyní pěstovat pšenici atd., chovat, krmit, ošetřovat a šlechtit krávu atd. tak, aby tyto výrobní prostředky živého zachovávaly své zvláštní vlastnosti až do vzdálené budoucnosti {{SE|37}}<br /> <br /> nebo dokonce nabývat nových, jak to odpovídá proměňujícím se výživovým potřebám.<br /> <br /> Tato skutečnost především zakládá zásadně polární způsob výroby v průmyslu a v zemědělství. Projevuje se také v tom, že zemědělské výrobní prostředky — půda, rostliny, zvířata — díky své schopnosti sebeobnovení nelze odepisovat. Co je v průmyslu odpis jako kapitálová rezerva, tím je v zemědělství hodnotuchující a rozvíjející síla hospodářského organismu jako celku. Nahrazení lidské pracovní síly a zvířecí tažné síly strojem přineslo nicméně zemědělství vysoké odpisy, které se nevztahují na výrobní prostředek jako takový. Ne kombajn však produkuje obilí, ne dojicí stroj mléko, nýbrž život, svět sil vytvářejících vztahy, jenž má svůj původ v bytostné povaze živé a oduševnělé přírody.<br /> <br /> Cena zemědělských produktů by tedy byla přiměřená teprve tehdy, kdyby odpovídala jejich objektivní hodnotě. Jistým měřítkem by mohlo být, kdyby cenová struktura prvovýroby zemědělského hospodářského organismu — tedy bez dalšího zpracování — pokrývala provozní náklady i obživu všech spolupracovníků a jejich rodin od jednoho roku sklizně do druhého.¹⁴<br /> <br /> To předpokládá odbytové struktury, které v regionálním okruhu sdružují zemědělce, zpracovatele, velkoobchodníky a maloobchodníky i spotřebitele, kteří chtějí v tomto smyslu spoluutvářet. Na rozdíl od průmyslu je zemědělství zaměřeno na regionální hospodářství. Odpovídajíc svým výrobním podmínkám, produkuje v celé své rozmanitosti všude tam, kde žijí lidé a kde to tyto podmínky dovolují. Je proto zcela přirozené, že nejkratší cesta od výrobce ke spotřebiteli je nejlevnější a zároveň nejšetrnější ke kvalitě.<br /> <br /> Také zemědělství, pokud jde o čistý kosmicko-zemský výrobní proces, produkuje odpad, avšak nikoli odpadky. Odpad pochází z živé a oduševnělé přírody, z rostlinných a živočišných zbytků, které se vracejí do lůna přírody a přeměňují se v humus,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner formuloval pro tuto cenovou orientaci ve svých ''Kernpunkten der sozialen Frage'' následující myšlenku: Cena musí být nastavena tak, «aby každý pracující za jeden produkt obdržel takový protiekvivalent, jaký je nezbytný k uspokojení veškerých potřeb jeho i osob k němu náležejících, dokud znovu nevytvoří produkt stejné práce. Takový cenový vztah nemůže vzniknout úředním stanovením, nýbrž musí se vytvořit jako výsledek živého součinnosti asociací činných v sociálním organismu» (GA 23, Dornach 1976, S. 132)&lt;/ref&gt; {{SE|38}}<br /> <br /> Nositelé úrodnosti půdy, přeměňují. Při řádném hospodaření, ve smyslu organismového principu, se látkový a silový haushalt statku do značné míry regeneruje sám. Průmyslové spotřebě energie a surovin stojí naproti výstavba, samovyrobené hnojivo a nová tvorba humusu. Čistá prvovýroba zemědělství má při zohlednění všech opatření sloužících výstavbě půdy (hnojení, osevní postup, zpracování půdy) kladnou energetickou bilanci. Tato skutečnost je dnes obrácena v pravý opak vysokým nasazením kapitálu v podobě dusíkatých hnojiv, pesticidů, cizích krmiv a energie. Třeba zmínit i erozcí podmíněné ztráty půdy, dokonce i na mírně skloněných plochách průmyslově provozovaného zemědělství (zejména při pěstování kukuřice). Celkohospodářsky a z hlediska budoucnosti však má zemědělství úkol postarat se o vyrovnání záporné energetické bilance průmyslu.<br /> <br /> Vidíme: polarita průmyslu a zemědělství musí být promyšlena radikálně a důsledky pro veškerý kulturní život musejí být přísně vzaty na zřetel. Bez vyrovnání tohoto obrovského pole napětí nemůže dojít k ozdravení hospodářského života. Teprve nalezení ceny zemědělských výrobků v regionalitě trhu a asociativním svazku s navazujícím zpracováním a obchodem může dát cenové tvorbě v dělbou práce organizovaném hospodářství orientaci. Měrový vztah k cenám v průmyslu a řemesle se musí v budoucnosti určovat podle zemědělské prvovýroby.<br /> <br /> Již samotné nazření disparity výrobních podmínek v průmyslu a zemědělství poukazuje na to, že pro zemědělství je organismus především bytostně přiměřeným utvářecím principem jeho tvorby hodnot. Organismový princip byl vývoji zemědělství — byť vždy za zcela jinak utvářených kulturních poměrů — vždy imanentní. Co se dnes musí stát otázkou vědecky fundovaného, vědomého porozumění organismu, vyvěralo v dřívějších dobách z lidově-instinktivního, moudrostí prostoupeného jednání. Vývoj vědomí lidstva a spolu s ním dějiny zemědělství se v hlavních rysech zrcadlí v tom, jak lidé postupně učinili organismový princip přírody imanentní — z čím dál vědomějšího prožívání vlastního tělesného organismu — základem pravého umění zemědělství. {{SE|39}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Organismusprinzip_in_der_Landwirtschaft_im_Spiegel_der_Bewusstseinsentwicklung_der_Menschheit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Organismový princip v zemědělství v zrcadle vývoje vědomí lidstva ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Frühzeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Pravěk ====<br /> <br /> Počátky zemědělství sahají hluboko do předhistorické doby. Lidstvo žilo v pravěku ještě v naprosto jiných stavech vědomí a pozemských poměrech. Schilderungen Rudolfa Steinera o těchto raných stavech evoluce člověka a Země nám nad tím dávají vysvětlení. V dobách poslední kontinentální profilace a velkých horotvorných procesů Země, tzv. «atlantské epochy», žilo lidstvo, které ještě nemyslelo v pojmech, nýbrž které v rozvinutém, duchovně inspirovaném instinktivním životě spolužilo živé tkaní přírody a tvůrčího ducha a které takto prožité dokázalo uchovávat s takřka neomezenými silami paměti.<br /> <br /> Sledujeme-li Steinerovy schilderungen v jeho «Tajné vědě v obrysu» a «Akašské kronice»,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989; Ders.: ''Aus der Akasha-Chronik'', GA 11, Dornach 2018.&lt;/ref&gt; pak se někdejší, bytostně geistický kosmos prožívající, snivé vědomí atlantské lidskosti rozvinulo v epochách poatlantských vysokých kultur až k dnešku k Zemi se obracejícímu sebevědomí. Hledáme-li zde přiřazení k epochám, jak je popisuje geologie, lze je přibližně ztotožnit s časovým úsekem, který je vymezen *neozoikem* nebo *[[Tertiär|terciérem]]* a *[[Quartär|kvartérem]]*.<br /> <br /> Z instinktivního propletení atlantské lidskosti s věcmi a bytostmi přírody a s duchovostí kosmu je pochopitelné, že lidé pod vedením bytostí nad nimi duchovně stojících disponovali schopnostmi působit na život rostlin (trav, bylin, stromů) a zvířat (savců, ptáků, hmyzu), jež se — tak jako oni sami — nacházely ještě v tvárném stavu. Atlantané nesli v sobě dědictví poslední periody lemurské epochy — geologicky přibližně *mezozoikum* —, v níž byli tito ranní předlidé obdarováni Já, individuálním bytostným jádrem.&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; Posláním tohoto Já bylo pak v následujících atlantských kulturních věkách profilovat podobu fyzického těla člověka a tím položit zárodek k {{SE|40}}<br /> <br /> rozvíjení vyšších stupňů vědomí až k probouzejícímu se sebevědomí.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Johannes-Evangelium'', GA 103, Dornach 1995, Vortrag vom 30. Mai 1908.&lt;/ref&gt; Tento vývoj završily velké doby ledové.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_urindische_Kultur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Urindická kultura ====<br /> <br /> Takzvaná «poatlantická kulturní věky» — geologicky: *holocén* — začala po ústupu ledové pokrývky v Evropě a ve středoasijských pohořích, zanechávajícím mohutné vrstvy sutin a sprašových nánosů, jež se dodnes staly výchozím materiálem pro vznik půd. Ve Starém zákoně i v mýtech národů je odkazováno na «velkou potopu», na potopu světa. V tomto mytickém obraze byl zaznamenán — jak z hlediska dějin Země, tak z hlediska dějin vědomí — zánik bájného kontinentu Atlantidy na sklonku atlantské doby, geologicky *terciér* a *[[Quartär|kvartér]]*. Jako první z poatlantských kulturních věků rozkvétala «[[urindická kultura]]» v osmém až šestém tisíciletí před Kristem.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989, S. 273 ff. – Eine Datierung der nachatlantischen bzw. nacheiszeitlichen Kulturepochen wird umso eher möglich, je weiter sie fortschreitend in historischen Dokumenten Konturen gewinnen. Diese aber sind nur der äußere Ausdruck einer jeweils vorherrschenden Bewusstseinsverfassung der Menschen ihrer Zeit.<br /> <br /> Der Mensch urständet im Geistkosmos: Er entwickelt sein Bewusstsein in der Begegnung mit der physisch-sinnlichen Welt. In dieser Welt von Zeit und Raum aber wirken Kräfte, die ebenso dem Geistkosmos entstammen und ihre jeweils spezifischen Quellen in den zwölf Regionen des Tierkreises haben. Von diesen zwölf Regionen strahlen, vermittelt durch die Sonne, die Impulse, die der Menschheit zu immer neuen Stufen der Bewusstwerdung des Mensch- und Weltseins verhelfen. Diese Impulse sind es, die über das Schöpfertum der Menschen einem Kulturzeitalter das Gepräge geben.<br /> <br /> Die Sonne benötigt auf ihrer ekliptischen Bahn in rückläufiger Bewegung (Präzession) für einen Durchgang durch den Tierkreis 25 920 Jahre (platonisches Weltenjahr). Je in 1/12 dieser Umlaufzeit, also in 2160 Jahren, empfängt sie die Kräftewirkungen einer Tierkreisregion. Aus diesem Zeitmaß ergibt sich die Dauer einer Kulturepoche (vgl. Elisabeth Vreede: Astronomie und Anthroposophie, Dornach 1980, S. 100 ff.). Jede der zwölf Regionen des Tierkreises trägt ein Schriftzeichen, ein Sternbild, das einen Namen hat, der auf uralte Weisheitslehren zurückgeht.<br /> <br /> So steht die altindische Kultur, die Erste der Siebenheit der nachatlantischen Kulturen, unter dem «Krebszeichen», andeutend, dass das zu Ende gehende atlantische Zeitalter (Neozoikum) sich involviert und ein neues, das nachatlantische (Quartär), sich evolviert. Die nachfolgende urpersische Kultur steht unter dem Zeichen der «Zwillinge», hinweisend auf die Polarität von Licht und Finsternis usw. <br /> <br /> In den vielen Betrachtungen, die Rudolf Steiner in seinem Schrifttum und Vortragswerk den Kulturepochen widmet, charakterisiert er die Bewusstseinsstufen, die sich die Menschheit im fortschreitenden Ergreifen der irdischen Verhältnisse erringt. Die Übergänge von einer zur nächsten dieser Epochen sind gleitend. Sie ergeben sich aus dem Herauf kommen und Abklingen der jeweils herrschenden Geistimpulse aus den Tierkreisregionen. Das gilt auch für den vierten nachatlantischen Zeitraum. Für diesen aber gibt Rudolf Steiner zugleich eine Datierung über Anfang und Ende an, die einen auf das Jahr datierten astronomischen Bezug zur Tierkreisregion des Widders hat. Der Beginn des griechisch-römischen Kulturzeitalters fällt demnach auf das Jahr 747 v. Chr. und dessen Ende, nach Ablauf von 2160 Jahren auf das Jahr 1413 (Rudolf Steiner: Die tieferen Entwicklungsimpulse der Menschheit, 12. Juni 1917, Publikation in Vorbereitung). Aufgrund dieser, auf einen kosmischen Rhythmus bezogenen Zahlenangaben lassen sich die Daten für die Vorausgegangenen Hochkulturen berechnen sowie diejenigen, die nachfolgen und die 1413 n. Chr. mit dem gegenwärtigen Zeitalter der Bewusstseinsseele begonnen haben.&lt;/ref&gt; Navazující velké kultury {{SE|41}}<br /> <br /> podél pásu táhnoucího se od východu na západ, který tvoří přechodnou zónu mezi tehdejšími severními glaciálními a jižními pluviálními oblastmi. Tyto jižní oblasti chovaly kdysi bohatý rostlinný a živočišný svět; dnes se tam rozkládají pouště.<br /> <br /> Žádné vnější dokumenty z těch pravěkých dob nepodávají svědectví o vysoké kultuře staré Indie. V ní se odehrál krok vědomí směrem ke kontemplatnímu prožívání božské moudrosti, do níž se praindický člověk cítil vpleten jako do své duchovní domoviny. Bytostně mu prosvítala skrze veškeré pozemské bytí. Teprve pozdější době bylo vyhrazeno — přibližně v přechodu do třetího tisíciletí před Kristem —, aby se se ztrátou někdejší bezprostřednosti k duchu dostavil pocit, že smyslový svět je pouhý zdáním, je máján. V tomto probouzení k soumračně kosmickému vědomí stál praindický člověk pod vedením kněžství a byl řízen vysokou moudrostí sedmi velkých učitelů staré Indie. Tito praučitelé byli nazýváni sedmi svatými Rišii; skrze ně hovořila «největší tajemství naší sluneční soustavy, světa vůbec».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geistige Hierarchien und ihre Widerspiegelung in der physischen Welt'', GA 110, Dornach 1991, S. 120.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Slabé ohlasy tohoto důvěrného, po dlouhé věky přetrvávajícího obrácení k duchu se objevují teprve ve třetím kulturním stupni Indie, ve druhém tisíciletí před Kristem, v moudroslovných knihách Indů — ve svatých písmech Véd a Bhagavadgíty. Toto snové probouzení k vyšší úrovni vědomí, k prožívání silových rytmů a bytostí planetárního kosmu, vděčí praindický člověk tomu, že Já se sesunulo do druhého bytostného článku člověka — do étherického těla. Teprve nyní vznikla ostrá hranice mezi nočním bezvědomím a denním bděním.<br /> <br /> Praindické kulturní věkové období se rozvíjelo — stejně jako obě následující — v oblastech, kde si příroda svými silami a látkami sama vytvářela půdu ke své úrodnosti, sama se spořádávala v «organismus v {{SE|42}}<br /> <br /> přírodním růstu» gestaltovat.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach, 1999 S. 44: «dass der Erdboden eine Art Organ ist in dem Organismus, der sich im Naturwachstum überall zeigt, wo eben ein solches Naturwachstum ist.»&lt;/ref&gt; To bylo příznačné pro oblasti ukrývající přebohaté rostlinné a živočišné dění v povodí řek Brahmaputry, Gangy a Indu, vyvěrajících z Himalájí. Spolupůsobení čtyř živlů — země, vody, vzduchu a tepla — bylo obdařeno takovou juvenilní silou, neustále se obnovující v rytmech ročního běhu, že jen nepatrné péče bylo třeba, aby sloužilo potřebám tehdejších lidí. Praindický člověk byl oddán kontemplaci. Fyzicko-smyslový svět mu byl cizí; usiloval o zachování svazku s domovem v duchu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_urpersische_Kultur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Staropersská kultura ====<br /> <br /> Staroorientální íránská vysoká kultura navazovala časově i zeměpisně — v postup na západ — na kulturu praindickou.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Johannes-Evangelium'', GA 103, Dornach 1995, Vortrag vom 29. Mai 1908.&lt;/ref&gt; Jako u ní platí, že přesné zeměpisné vymezení je obtížné; chybějí soudobé nálezy, z nichž by bylo možno usuzovat na výšku a jedinečnost této kultury — nebo spíše, skutečná svědectví nejsou jako taková rozpoznána. Přihlédne-li se k tomu, co je známo, ve světle Steinerova duchovního bádání, nebude se daleko od pravdy, zda se odhadne, že se tato kultura rozkládala od Západního Himálaje (Pamíru) přes Hindúkuš se středem v Afghánistánu až po Baktrii ve východním Íránu. Na sever se staropersský kulturní prostor otevíral přes malá i větší říční údolí podhůřích do předhůřních stepí a pouští. Dvě z tamních řek — Amudarja a Syrdarja (v antice: Oxus a Jaxartes) — překonávají step a ústí do Aralského moře. Polarita pouštní stepi a vysokohorského masivu, jakož i kočovné turanské prapopulace a usedlých, pozemsky zdatných Peršanů nemohla být výraznější. Vzestupný, na budoucnost orientovaný kulturní národ prastarých Peršanů se musel v mnohých válečných střetnutích ubránit přívalu Turanů, kteří zachovávali starší stupně vědomí. A přece mýtus vypráví o králi Turanů, «Džamšídovi», jenž prý přivedl své národy ze severu dolů do Íránu. Od slunečního boha Ahury Mazdy obdržel zlatý dýku — praobraz nástoje obrábějícího zemi {{SE|43}}<br /> <br /> přetvářejícího pluhu, dýka, «jež dává lidem sílu, aby si vnější smyslový svět zpracovali».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Matthäus-Evangelium,'' GA 123, Vortrag vom 1. September 1910, Dornach 1988, S. 27.&lt;/ref&gt; Táž sluneční božskost Ahury Mazday je i velkým inspirátorem Zarathustry, vůdce íránských národů, záhy po atlantské katastrofě.&lt;ref&gt;Ebd., S. 28f.&lt;/ref&gt; Tuto vznešenou individualitu nelze zaměňovat s historickým Zarathustrou nebo Nazaratem ze 6./7. století př. Kr., jenž je mu svou bytostnou povahou tak blízký — s Pythagorovým učitelem. Na pra-Zarathustru, zakladatele staropersské kultury v 6. předkřesťanském tisíciletí, navazují i staropersská mystéria, jejichž učení vzdáleně doznívají v zoroastrijské Avestě. Avesta, jež svou písemnou podobu získala teprve kolem obratu časů, je odvozována od historického Zarathustry z doby perských Achajmenovců (kolem 600 př. Kr.).&lt;ref&gt;Walther Hinz: ''Zarathustra'', Stuttgart 1961, 271 S.&lt;/ref&gt; Avšak texty zpěvů Avesty (Gáth) poukazují na mnohem starší tradice, sahající ke mystijní moudrosti pra-Zarathustry. Antické prameny z platonské školy ukazují vedle historického i na pra-Zarathustru, jenž měl žít 6000 let před smrtí Platónovou nebo 5000 let před trojskou válkou.&lt;ref&gt;Markus Osterrieder, Peter Guttenhöfer: ''Die Durchlichtung der Welt: Altiranische Geschichte'', Bildungswerk Beruf und Umwelt, Kassel 2008, 60 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Na místo kněžské vlády v starém Indii a působení sedmi svatých Rišiů nastoupili nyní kněží-králové, jejichž prvním byl předhistorický Zarathustra.&lt;ref&gt;Karl Heyer: ''Von der Atlantis bis Rom, Beiträge zur Geschichte des Abendlandes'', Band I, Stuttgart 1997, 254 S.&lt;/ref&gt; Učení staršího Zarathustry zvěstovalo praprotiklad světla a tmy, dobra a zla, vznešeného slunečního bytí Ahury Mazday neboli Ormuzda a ducha temnoty, Ahrimana neboli Angra mainju, vládce hlubiny země. Zarathustra nabádal lidi, aby se nevraceli pouze v úctě k vznešenému slunečnímu bytí, nýbrž aby je aktivně skrze máju hledali v zevním smyslovém světě — obdělávali zemi, prozařovali ji světlem, přetvářeli rostliny v jejich orgánech v výživný plod a divokost zvířete proměňovali v duševní otevřenost vůči člověku. Velká část kulturních rostlin, které až do dnešního dne představují základní potraviny lidstva, v první řadě obilniny (pšenice a ječmen), ale i druhy zeleniny a ovoce pocházejí ze {{SE|44}}<br /> <br /> V urperské kultuře, v době mezi 7. a 4. tisíciletím před Kristem.&lt;ref&gt;Manfred Klett: «Die Entstehung der Kulturpflanzen und das Saatgut als das Kulturerbe der Menschheit», in: Manfred Christ (Hrsg.): ''Bedrohte Saat'', Basel 2010, 328 S.&lt;/ref&gt; A právě tyto plodiny — nikoli kamenné nástroje *neolitu* — představují vrcholná umělecká stvoření této kultury.<br /> <br /> V urperství se Já probudilo v Empfindungsleib, ještě nediferencovaném třetím bytostném článku člověka, v astrálním těle.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Theosophie'', GA 9, Kap. IV. «Leib, Seele und Geist», Dornach 2003, S. 57 f.&lt;/ref&gt; Na tomto stupni pokračujícího vývoje vědomí vyhasínala síla starého instinktivního jasnovidectví a rostla schopnost — pod vedením mystérií a ze zažívání kosmicko-pozemských vztahů — přetvořit zemi, rostliny a zvířata. Sakrálně-magický vztah Atlantiďanů k působícím duchovním stvořitelským silám v zemi a kosmu se proměnil ve vztah sakrálně-umělecký. Bylo uměním urpersů, stavějíc na předchozích kulturních výkonech, v usídlení z instinktivní duchovní bezprostřednosti tak působit na duševní svébytnost určitých druhů zvířat, že se tato otevřela vůči člověku. Tím se zároveň hluboce přeměnila celá fyzicko-tělesná organizace zvířat. Ve svém obrácení ke zvířeti lidé formovali ze svého vnitřního prožívání v zevnějšku umělecké dílo: domácí zvíře. Oproti divokým druhovým příbuzným se domácí zvířata od počátku vyznačovala nesmírnou bohatostí forem. Přirozená vloha živočišného organismu byla jako celek přetvořena ke zvláštním výkonům látkové výměny, zpravidla na úkor aktivity nervově-smyslového systému. Stávání se domácím zvířetem spočívalo v umění udržet zárodečnou tvárnost po celý život. Domácí zvířata před člověkem neutíkají, ba naopak — vyhledávají jeho blízkost a potřebují ji.<br /> <br /> Je příznačné, že Turané měli za erbovní zvíře divokého vlka, praotce všech psů. Starý Íránec naproti tomu nosil v erbu jeho uměleckou přeměnu — psa, nejstaršího ze všech domácích zvířat.&lt;ref&gt;Norbert Benecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 1994, S. 68.&lt;/ref&gt; Tak jako urperský člověk mohl — navazuje na předchozí kulturní výkony — prostřednictvím duševního působení na zvířata přetvářet jejich tělesnou formaci, mohl stejnou cestou prostřednictvím živého působit na tvarovou a plodotvorbu rostlin. Toto poslední je jeho největší sakrálně-umělecký čin. V prožívání nadsmyslových kosmicko-planetárních rytmů a v nich se zjevujících tajemství života působil přes životní organizaci rostliny až dolů do konfigurace fyzické organizace. Jako stín vrhaný {{SE|45}}<br /> <br /> uchovává genom toto někdejší vtisknutí. To, co takto vzniklo z uměleckého aktu, se dnes stává předmětem svévolné manipulace. Velcí urpersičtí pěstitelé rostlin byli plastici bildekräfte živého. Měli schopnost přetvářet přirozeně daný typus rostlinného druhu ve tvaru i plodu v rostlinu výživnou. Pod vedením mystérií spočívalo jejich umění v tom, aby síly vedoucí k fruktifikaci a zrání přivedli k bytostné účinnosti ve všech orgánech rostliny: v kořeni (např. mrkev), ve stonku (např. kedluben), v pupenu (např. kapusta růžičková), v listu (např. salát, špenát), v květu (ovocné stromy), v semenu (obiloviny). Například u obilovin je reprodukční síla oproti divokým travám téhož druhu snížena — měřeno počtem semen —, a to ve prospěch zvýšené nährkraft pevně naplněných moučných těles (endospermu) obilných zrn. Avšak tento fruktifikační proces prostupuje celou obilnou rostlinou, poznatelný v zesílení a zbarvení stonku. Platí i zde, že zárodečná tvárnost bildekräfte rostliny je přesměrována do tvorby plodů a v ní po delší dobu udržována. Vznik uvedených výživných rostlin sahá před počátek třetího tisíciletí, a náleží tedy do doby kulturních okruhů impulzovaných urperskými lidmi.<br /> <br /> Toto sakrálně-umělecké umění urpersičtí lidé nevyčerpali jen výtvářením domácích zvířat a kulturních rostlin, nýbrž vztahovalo se stejnou měrou — a výslovně — na zpracování půdy. Bodenbearbeitung se rozvíjelo tam, kde «organismus v přirozeném růstu» nabízel ideální předpoklady k rozvinutí. Byla to jmenovaná horská údolí a povodí afghánského a východoíránského vysočí, která se na jihozápadě ztrácela v pouštích a na severu v turánských stepních oblastech. Zde byl činný člověk vyzýván. Prostřednictvím důmyslných závlahových soustav — mj. zachycením pramenů v štolách ražených hluboko do svahů údolí — byl půda na jedné straně oživována vodou a na druhé straně rýhovým pluhem a motykou částečně přiváděna k odumírání. Zde se ovládání vzájemné hry smrti a života, zemři a staň se, stává uměním. Každý mechanický zásah do půdy znamená podněcování rozkladných procesů. Zde se tak zakládá vysoké umění ackerbau, které v souvislosti s pěstováním kulturních rostlin spočívá v ovládnutí životonosných kosmických a smrtonosných pozemských sil.<br /> <br /> Se svým Já, tumpě vnímajícím v empfindungsleib, prožívá urperský člověk sám sebe jako sevřeného ve dvojnosti světla a tmy. Veden {{SE|46}}<br /> <br /> skrze zarathuštrovská učení a prostřednictvím inspirací, jež vtékaly do mystérií, povznesl se urperský člověk na stupeň vědomí, v němž se mu slunečný duch — skrze máju smyslového světa — odkrýval ve své práci na zemi. V urperské kultuře začíná člověk ve svém vztahu k sobě i ke světu utvářet střed mezi kosmickými výšinami a hlubinami země.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kulturen_Altägyptens_und_Mesopotamiens&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kultury starého Egypta a Mezopotámie ====<br /> <br /> Postupujíce od východu na západ navazuje na druhý kulturní věk Urpersie třetí poatlantická kulturní epocha, která se na jihozápad rozčleňuje do kulturního prostoru starého Egypta a na západ v oblasti mezopotámského Dvouříčí do po sobě jdoucích kultur Babylónie, Chaldeje a Asýrie. Tato třetí epocha se rozvíjí od počátku třetího tisíciletí až do osmého předkřesťanského století. V ní vstupuje tehdejší lidstvo z mytologické pravěkosti ''neolitu'' přímo a bez přechodu do vnějšně historicky uchopitelného vývoje doby bronzové. Ve starém Indii to bylo sedm svatých Rišiů, kteří inspirovali průběh kultury z věšteckých míst přiřazených jednotlivým planetám. Na svaté Rišie navázal Zarathustra, jenž inauguroval urperskou kulturu a její mystéria. Zakladateli altegyptské kultury a jejích mystérií byli Thovt neboli Hermes Trismegistos; a zakladateli starého Mezopotámí, staré babylonsko-chaldejské kultury a jejích mystérií byli Gilgameš a s ním spjatý zasvěcenec Eabani.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Okultní dějiny'', GA 126, Vortrag vom 28. Dezember 1910, Dornach 1992.&lt;/ref&gt; Na místo kněžského království Urpersie nastoupilo království — v Egyptě faraóni — avšak v těsném vztahu k mystériím. V tomto kulturním věku postupovalo lidstvo, z velké části za ztráty starého instinktivního hellsehen, k rozvinutí empfindungsseele.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989, S. 280f.&lt;/ref&gt; Pod vedením králů a mystérií v pozadí se empfindungsseele rozvíjela v postupném probouzení Já jako samostatný duševní článek. Tento krok k dalšímu projasňování vědomí vstupuje hned na počátku zřetelně do očí v nejmonumentálnějších sakrálních uměleckých stvoření lidstva — v pyramidách v Sakkáře a Gíze v Egyptě a v Sumeru, raném Babylónii, v zakládání měst, jež se mocnými hradbami ohrazovala proti okolní přírodě. Zde, jako v následujících dobách zvláště egyptské {{SE|47}}<br /> <br /> Kultur si člověk dobývá vědomí o anorganicko-mrtvé, fyzicko-minerální přírodě. Vysoké schopnosti příslušníků urperské kultury a předcházejících dob — zasahovat proměňujícím způsobem do duševního bytí zvířete a pak do živé přírody rostliny, až dolů do fyzického organismu, a to umělecky zpodobnit ve stvoření domácích zvířat a kulturních rostlin — vyhasly. Lidé sestoupili z instinktivních duchem nesených stupňů vědomí zcela dolů do pozemského bytí. Probouzeli se k tomu, co se smyslům nabízelo jako vnější svět jevů, a v jeho zjeveních hledali tvůrčího ducha, který v nich účinně působí. Rozvíjeli na tom vědomí, které žilo v čisté duchem nesené citovosti. Do této se utváře­jící empfindungsseele však zároveň proudily inspirace a moudrostní poklady mystérií. Již ne duševní bytí zvířete, již ne živé rostliny promlouvalo k lidem instinktivní bezprostředností ducha — nýbrž látka a forma mrtvého bytí. V kameni, v Babylónii a Chaldei v pálené cihle, hledali vyjádření svého citového života v monumentálních, geometrických a plasticky přísných, vznešených formách. V Egyptě se toto umělecko-sakrální cítění vztahovalo zvláště k vnímáním duchovního, které působí v kosmu a v člověku. Vnější život se utvářel z velké části jako odraz královského a kněžského vedení mystérií. V mezopotámském kulturním prostoru se naproti tomu tato totožnost vnitřního a vnějšího více rozpadala. Zde působily impulsy Gilgameše do vnější kultury a zasvěcenci mystérií na ni měli menší vliv.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Okultní dějiny'', GA 126, Vortrag vom 28. Dezember 1910, Dornach 1975, S. 42.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Také třetí poatlantský věk se rozvíjel tam, kde příroda nabízela k tomu vhodné předpoklady, kde souhra živlů — země, vody, vzduchu a tepla — se v rytmech ročního běhu formovala v „organismy v přirozeném růstu&quot;. Protikladnost mezi nimi stěží mohla být větší: na jedné straně životní tepna Nilu, která se hluboko zaříznutá táhne nubiijsko-egyptskými pouštními oblastmi, a na druhé straně rozlehlé úrodné roviny Mezopotámie mezi řekami Eufratem a Tigridem.<br /> <br /> Ve vyšší míře než v urperské kultuře je to voda, jsou to každoroční záplavy a sedimentace humusu, jílu a jemných písků, které jako hnojení udržovaly půdy mladé. Co v celé {{SE|48}}<br /> <br /> Rozmanitost pěstovaných druhů rostlin a chovaných druhů domácích zvířat již existovala, byla kulturním dědictvím prapůvodní Persie. Nyní se však vědomí obrací více k prostorovému rozměru Země. Umožnilo jim to brát přesné míry, formovat kámen dlátem a kladivem a spojovat jeden kámen s druhým, plochu k ploše, v tenoučké spáře – zkrátka: provozovat vysoké řemeslné umění a z síly vlastního citu vtiskávat mrtvému kameni každým úderem kladiva tvar. Tato schopnost určovala také zjemnění v obdělávání půdy, v kultivaci rostlin a v chovu zvířat. Přírodní podmínky však měly převahu; vzpomeňme na v Bibli zmíněných sedm tučných a sedm hubených let v Egyptě. A přesto dokázali lidé pomocí nejpropracovanějších zavlažovacích a odvodňovacích systémů zkrotit přírodní síly a prosadit se při budování své vyspělé kultury. Jedinečným příkladem takového uměleckého výkonu je Josefův kanál (arabsky: Bahr Júsuf), který ve středním Egyptě odbočuje z Nilu, vede asi 350 km podél západního okraje Nilu a u vstupu do oázy Fajjúm překonává práh okrajové údolní sníženiny. Odtud napájí v důmyslném zavlažovacím a odvodňovacím systému rozlehlou pánev oázy a činí z ní dodnes jednu z nejúrodnějších zahradních krajin Egypta. Vzhledem k tomu, že kanál dodnes nese jméno Josef a podle Emila Bocka&lt;ref&gt;Emil Bock: ''Pravěk. Starý zákon a duchovní dějiny lidstva I'', Stuttgart 1951, s. 151.&lt;/ref&gt; nemůže být pochyb o tom, že se za tímto jménem skrývá biblický Josef, lze předpokládat, že právě on byl stavitelem tohoto kanálového systému. Josef, který působil v Egyptě v roce 1750 př. n. l., v sobě spojuje mysterijní kulturu Babylonie a starověkého Egypta.&lt;ref&gt;Tamtéž, s. 160.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V paralelních kulturách Mezopotámie a Egypta byla, stejně jako v předchozích kulturách pra-Persie a pra-Indie, nespoutaná voda rozhodujícím faktorem v «organismu přirozeného růstu». Nyní však byly vodní síly řek spoutány hrázemi, rozsáhlými systémy kanálů a příkopů, zdymadly atd. V nejvyšší míře to platilo pro Egypt, kde musela být rok co rok, po ústupu vodních mas zaplavujících údolí, půda čerstvě pohnojená nilským bahnem vysušena, poté znovu zavlažena a rychle sklizena před další záplavou. Rok co rok {{SE|49}}<br /> <br /> verwandelte die Menschen ein extremes Naturbiotop v kulturbiotop – v zahradní krajinu.<br /> <br /> Empfindungsseele –感覺魂 – lidí, kteří byli nositeli tohoto kulturního věku, se utvářela jednak skrze boží slovo, jež ústy králů a kněží vycházelo z mystérií k lidem, jednak skrze vlastní zkušenosti v zacházení s anorganickou přírodou, s kamenem a vodou. Z tohoto duší nesené, duchem prostoupené a zároveň zemsky zdatné duševní postoje vyrůstala gigantická umělecká stvoření: v kámen vytesané formy, kultovní rytiny, hrobové malby, tvarované a pálené hliněné cihly, hliněné desky s písmem a ornamentálně zdobené hliněné nádoby, jakož i plastické ztvárnění „organismů v přirozeném růstu&quot; v zahradních krajinách.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_griechisch-römische_Kultur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Řecko-římská kultura ====<br /> <br /> Čtvrtá poatlantská epocha začíná – po předcházející krétsko-mykénské přechodné kultuře – ve osmém století př. Kr. a končí na počátku novověku, na začátku 15. století n. Kr. Prozatím bude pohled omezen na proměnu vývoje vědomí až po obrat časů. Je to doba vzestupu starého Řecka k vrcholu jeho kulturního rozkvětu – a k jeho úpadku. Duchovní vedení vycházelo ze dvou duchovních proudů, z apollinských a dionýských mystérií,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Orient im Lichte des Okzidents'', GA 113, Vortrag vom 28. August 1909, Dornach 1982.&lt;/ref&gt; apollinského, které skrze smyslový jas nazíralo působícího ducha v přírodě a kosmu, a dionýského, které přivádělo tohoto ducha k prožití z hloubi nitra duše, skrze závoj duševních pohnutek. Už ne tak jako v předcházejících dobách to byli králové, kteří spolu s kněžstvem mysterijních míst udávali v kulturně formativním smyslu směr společnému životu národů; nyní to byl lid sám, ba jednotlivý člověk, který – veden mysterijním slovem – hledal určení svého osudu. Je to rodná hodina demokracie, nového kroku vědomí, jehož ohniskové místo bylo apollinské věštírně v Delfách. Právě zde – od jeho vrcholného rozkvětu až po postupné vyhasínání ke sklonku obratu časů – se jasně ukazuje, jak vysoký byl význam mysterijního světa v průběhu všech předcházejících kulturních věků: čerpat z pramenů moudrosti, jež se pohledu {{SE|50}}<br /> <br /> Zasvěcených do vyšších světů ducha, vychovávat bytostné články člověka k nositelům postupujícího vědomí Já. V řecko-latinské epoše se to týkalo vstupu Já do rozumové neboli citové duše — po duši vnímavé druhé modifikace astrálního těla.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner:''Das Johannes-Evangelium'', GA 103, Vortrag vom 30. Mai 1908, Dornach 1995, S. 172f.&lt;/ref&gt; Já se teprve ukazuje v rozumové neboli citové duši.&lt;ref&gt;Näheres siehe: Rudolf Steiner:''Die Mission einzelner Volksseelen im Zusammenhange mit der germanisch-nordischen Mythologie,''<br /> GA 121, Vortrag vom 15. Juni 1910, Dornach 2017.&lt;/ref&gt; Já sice už myslelo ze sebe samého, ale stále se ještě hledalo. Sókratés v pátém století př. Kr. ještě neříkal: „Říkám si&quot;, nýbrž: „Můj daimón mi říká.&quot; Já žilo i v jazyce ještě skryté jako činný aktér začleněné do slovesa, například: řecky paideuo = vychovávám; latinsky cogito = poznávám.<br /> <br /> Věštírna v Delfách, otevřená všem, oslovovala duši rozumovou. Vychovávala k samostatnému myšlení. Kdo přicházel hledat radu, musel z vnitřního zesílení myšlení dokázat přinést otázku — a odpověď delfské Pýthie jej svou mnohovýznamností opět vyzývala k myšlení individuálnímu. Řectví v sobě neslo v odzvucích, zvnitřněnou, celou moudrosti mystérií minulosti. Starý Řek ale krok za krokem vystupoval z tehdejšího mysteriálního vedení; uchopoval sám sebe jako celého člověka, jako myslící osobnost, která — hledajíc ve všem střed — žila a darovala se v dokonalé harmonii mezi apollinským prožíváním světa a dionýským prožíváním vlastních hlubin duše. Z těchto dvou duchovně-skutečnostních pramenů tvořil Řek svá velká umělecká díla; tvaroval fyzicky-hmotnou mrtvou látku a vtiskoval jí svým duchem podobu. Ze soumraku mystérií vzešla úsvit řeckého uměleckého tvoření. Ať v plastice, architektuře, hudbě, malířství, básnictví nebo filozofii — ve všem stojí člověk jako obraz Božského ve středu. Z prožívání vlastní tělesné podoby tvoří sochy, které ve své čisté podobě pozdvihují člověka nad sebe sama do Božského, a staví chrámy, jejichž prostorová podoba je utvářena podle měr člověka. „Řecký chrám představuje uskutečnění vybudovaného organismu.&quot;&lt;ref&gt;Frank Teichmann:''Der Mensch und sein Tempel: Griechenland'', Stuttgart 1980, S. 79. – Zum Organismus-Gedanken siehe auch: Renatus Derbidge (Hrsg):''Rudolf Steiner: Organisches Denken'', Basel 2020, 256 S.&lt;/ref&gt; A přece — tak nedosažitelně vysoko, jak stojí právě řecká plastika a architektura {{SE|51}}<br /> <br /> před námi, přece jako by ji zastínil jistý tragický nádech. Co v starém Egyptě vzalo svůj počátek, dosahuje v antickém Řecku svého nejvyššího naplnění — totiž opracovávání a tvarování mrtvého kamene. Řekovi se podaří vdechnout kameni pouhou formou cosi jako život, zdánlivý život. Vtiskuje zvenčí do formy ducha, který v plastické živosti naplňuje jeho nitro; nedokáže však tohoto ducha vepsat do látky samé, aby se tato stala sама sebou tvořivou životodárnou substancí. Lidé první, a zejména druhé, postalantské kulturní epochy praperského světa měli díky své duševně-duchovní i tělesné konstituci a pod zarathuštrovským mysterijním vedením schopnost přivádět na svět umělecká stvoření tím, že substanciálně — plastickou proměnou duševního — vytvářeli z domácích zvířat a z živého kulturní rostliny. Ryze fyzicko-látkové kamene je však mrtvé. Řek tak stál před nerozluštitelností hádanky, jak lze kámen přivést k životu. Dokázal kameni propůjčit jen *zdánlivý* život — skrze formu. V tom spočívá velikost a zároveň tragika řeckého umění. Z hloubi své duše vytvořil ve svém lidském úsilí umění, které navenek v pozorovatelné podobě přináší do obrazu mysterijní minulost a dovnitř se stává zárodkem naděje na budoucnost — totiž zárodkem možnosti oživit samo erdig-materiální jako takové. Na popsaném pozadí vyvstává princip organismu opět v rozmanitě proměněné podobě. Začíná nyní zcela zárodečně prostupovat celý kulturní prostor Řecka — i v sociálním ohledu. Krajiny Řecka nesou samy o sobě božský, apollinský charakter, zcela na rozdíl od egyptských. Jako by to byli sami bohové, kteří v rozmanitosti krajinných povahy stvořili sobě podobu své bytosti. Pohled poutníka, bloudící šíří krajiny, jež se před ním rozkládá, nalezne záhy bod klidu — chrám zářící krásou a harmonií, jenž blahodárně vymezuje prostor nazírání. Tak se setkáváme s apollinskou svatyní v Delfách v těžko přístupné skalnaté horské krajině; jinak s chrámem zasvěceným Athéně, stojícím na skalnatých návrších a zachycujícím pohled již z dálky — jako akropolis v Athénách —, nebo nalézáme Héřin chrám uprostřed úrodných rovin.<br /> <br /> Jinak než ve předcházejících velkých starověkých kulturách, v nichž byl «organismus v přirozeném růstu» utvářen velkými říčními oblastmi, jsou krajiny Řecka ve svém hrdinném, bohům rovném charakteru {{SE|52}}<br /> <br /> jedinečná kompozice proplétajícího se a opět se uvolňujícího spoluhry čtyř živlů země, vody, vzduchu a tepla a světla. Země — mohutné, do výše se tyčící skály, kupící se horská pásma; voda — vyvěrá jako pramen ze skály a nejkratší cestou prahů a dravých potoků nebo malých říček spěje k blízkému mořskému pobřeží. Vzdušné a tepelné proudy, prozářené světlem, smíchávají se při východu slunce k nepopsatelným barevným závojům «Éós s růžovými prsty»,&lt;ref&gt;Éós (starořecky Ἠώς, Ēōs), bohyně jitřenky v řecké mytologii; odpovídá Auróře v mytologii římské.&lt;/ref&gt; aby se vzápětí opět rozdělily, chvíli přebývaly v samostatném bytí jako živel a brzy se opět sešly k nové barevné kompozici.<br /> <br /> Starý Řek nepociťoval přírodu jako něco vnějšího, od něho odděleného — hory a údolí, vrchy a roviny, prameny a vodní toky, omývané vodnými párami, vzduchem a teplem a přívalným světlem, prožíval jako protkané touž duchovností, již nacházel i živě tkající a duševně-duchovně podněcující v sobě samém. Toto cítění prodchnuté procitající rozumovou nebo citovou duší bylo podstatou jeho uměleckého bytí; z tohoto cítění tvořil Řek krajinu: pastýř otevřené horské výšiny se svými stády; pěstitel vína a ovoce terasování příkrých svahů; rolník vzdělával roviny obilím; a v blízkosti osad rozkvétala zahradní krajina. V celém řecko-latinském kulturním prostoru se organismus v přirozeném růstu, vyrostlý od prvopočátku, přeměňoval — zachovávaje přitom svůj příslušný typ — v drobné, členěné ovocnářské a zahradnické krajiny, jež byly jakýmsi zrcadlem utvářející se rozumové nebo citové duše.<br /> <br /> Princip organismu nenašel ve starém Řecku zárodečný vstup jen do utváření krajiny, ani vyjádření jen v umělecké dokonalosti plastik a stavby chrámů, nýbrž stejnou měrou i v oblasti sociální — v polis. Řek se jako osobnost prožíval jako příslušník městského společenství; cítil se Athéňanem, Thébanem, Sparťanem a tak dále. Polis však bylo otevřené město, sahající ven a zahrnující okolní krajiny; obětní oltáře stály ve svatém háji, venku mimo chrámy, ve volném lánu. V polis byl uchystán organismus vyššího řádu — jednota města a okolní krajiny.<br /> <br /> V římství a řectví se rozvíjela rozumová nebo citová duše polárním způsobem. V Řecku vstoupila do vztahu ke staré moudrost mystérií, k tomu, co se zrodilo z nejniternějšího duchovního života {{SE|53}}<br /> <br /> navenek umělecky ztvárnit. «Říman [...] přetvářel podle svého ducha nejen kámen a kov, nýbrž i celé velké lidské společenství.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner:''Vor dem Tore der Theosophie'', GA 95, Vortrag vom 1. September 1906, Dornach 1990, S. 107.&lt;/ref&gt; «Republikánský Řím není nic jiného než lidská moudrost, jež nastupuje na místo staré moudrostí kněžské.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner:''Die Theosophie des Rosenkreuzers''. GA 99, Vortrag vom 4. Juni 1907, Dornach 1985, S. 135.&lt;/ref&gt; Zde je to nyní lidská chytrost, která upravuje vztah člověka k člověku; je to hodina zrodu jurisprudence. Ta je vybudována čistě na prožívání osobnosti, na já, jež se odhaluje v rozumové nebo citové duši. Probouzí se právní cit a z něho vyrůstají právní pojmy, které ctí princip rovnosti a vtiskují se do všeobecně platného zákona. Právo se vztahuje přednostně na předměty světa přítomnosti, a tedy i na osobní disponibilitu s půdou. Vlastnictví, a s ním dědické právo, disponibilita přesahující smrt, má v tom svůj původ. V Římanovi se člověk stává zcela osobností. Jeho vědomí se obrací na protějšek, na druhého člověka a na přírodu, která ho obklopuje. Z toho vyplývá vztah, jenž se — na rozdíl od starého Řeka — projevuje ve více distancovaně-pojmovém způsobu; myslí racionálně ze sebe sama ven a stává se tím schopným pro pozemské. «Organismy v přirozeném růstu» Itálie a Sicílie, geomorfologicky příbuzné řeckým, již nejsou duchem prostoupené vnějšno, jež by spoluznívalo s vnitřním duchovním životem. Pohled Římanovy je více upřen na geopolitické zájmy, na užitek přírodních zdrojů pod imperiálními hledisky — jak vojensky, tak i zemědělsky.<br /> <br /> Jak velmi lidská ratio pozvolna začíná proměňovat dané přírodní podmínky a členit je, odhaluje Vergiliova poezie v jeho «Georgice».&lt;ref&gt;Vergil:''Sämtliche Werke'', Heimeran 1975.&lt;/ref&gt; On, Říman z Mantovy, stále ještě dýchající řecký duch, podává v něm ve slově básnickém celkový pohled na zemědělské praktiky v století před obratem časů: V polním hospodářství orbu, okopávání, setí, sklizeň a mlácení, význam úhoru a osevního postupu, zavlažování půdy, přepásání příliš bujně rostoucího obilí, péči o osivo, pozorování počasí a dbání na chod hvězd a mnoho dalšího; v ovocnářství vegetativní rozmnožování a techniku roubování, řezu, který druh stromu {{SE|54}}<br /> <br /> vyhovuje na jakém stanovišti v jaké krajině; ve vinohradnictví vyzimování zorané skývy, vysazování a hnojení sazeniček, zakládání kolového systému, řez atd.; v chovu hospodářských zvířat potulný pastýř se svými ovcemi, kozami, prasaty a stády skotu, chov a krmení podle druhu využití. Celou jednu kapitolu věnuje nakonec chovu a plemenitbě včel. V římském kulturním okruhu se rozprostírá přes krajiny síť vlastnického a pachtovního práva. Jako výchozí a vztažný bod racionálního hospodaření vznikají statky a stáje (chov koní) i zásobní hospodářství.<br /> <br /> To, co v tisíciletích postupného vývoje vědomí plynulo z mystérií coby moudrost do utváření každodenního života, přineslo zralé plody v uměleckých stvořeních: Na rovině oduševnělé přírody formováním k domácímu zvířeti, v oživené přírodě vytvářením kulturních rostlin, v mrtvé přírodě plastickým tvářením kamene do zdánlivého života. S postupným utichnutím mystérií ke konci starověku vyschl i tento pramen inspirace pro uměleckou tvorbu. Co kdysi přinášelo kulturu, ztuhlé se nyní v pouhé kulturní dědictví. Ve svých «Georgicích» nechává Vergil silou rozumové nebo citové duše toto kulturní dědictví ještě jednou ožít v básnické poezii.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kultur_der_Neuzeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kultura novověku ====<br /> <br /> S počátkem 15. století nastupuje páté poatlantské období, v němž Já vstupuje do třetí ze tří článků duše, do mieliala wa temba.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Johannes-Evangelium'', GA 103, Vortrag vom 30. Mai 1908, Dornach 1995, S. 172f.&lt;/ref&gt; Člověk se probouzí k sobě samému, k sebevědomí, tváří v tvář světu prožívanému jako předmětný. Vzniká zpočátku nepřekonatelná propast mezi sebevědoměním a tím, co vyvolává svět jevů. Ve svém Já, jež sebe sama poznává, může však člověk nalézt v sobě pramen ducha, «Já jsem», které se sice na jedné straně vnímavě staví vůči světu a na druhé straně se může poznávající spojit s duchovně-bytostným skrytým ve smyslových jevech. Co kdysi instinktivně proudilo do prožívání duše, nyní může být vědomě poznáno ve svém bytostném a sjednoceno s bytostnou substancí Já. Tak spočívá v moci mielialy wa temba, v jejím myšlení a konání nad sebou samou {{SE|55}}<br /> <br /> přerůstat sebe sama a uvědomovat si duchovní původ člověka a světa.<br /> <br /> Vědomostní duše se projevuje nejprve jánusovsky. Obrácena dozadu, hledá oporu ve zdánlivě bezpečném základě obecné pojmovosti, kterou si rozumová nebo citová duše vypracovala ve vědách; tím však hrozí, že při zakrňování citové duše upadne do chladného intelektualismu, pýchy a nespoutaného egoismu. Hledí-li však v sebepoznání a poznání světa vpřed do budoucnosti, zahřívá se u idejí, jež se stávají ideály — například uskutečňování myšlenkově uchopovaného principu organismu v zemědělské praxi. Zápasí o to, přetvářet minulé v přítomném v budoucí. Vědomostní duše usiluje postavit veškerou iniciativní sílu do služby naplňování ideje vývoje. To ale znamená: položit umělecký smysl jako základ veškerého konání. Jde o to, dávat idejím z budoucnosti myšlením život a s nimi ponořovat se chtěním do všech výzev skutečnosti tak, aby se z erkraftování prožívání v Já každá jednání stala svobodnou, stala se uměleckou.<br /> <br /> Potravou vědomostní duše jsou ideje, jež do ní zazářují z budoucnosti. Takovými idejemi jsou obsahy antroposofické duchovní vědy. Podstata a smysl těchto obsahů se odhaluje teprve silným myšlením. V obrazně myslícím nazírání oživují cítění a podněcují vůli. Jako smyslové vnímání, tak i výsledky duchovního bádání podněcují myšlení. V bdělé myšlenkové aktivitě však žije Já, jádro bytosti člověka. Já může ve svobodě rozhodnout, zda si přivlastní formy idejí duchovního bádání, či zda chce setrvat v pouhém protistojení vůči světu jevů. Vědomostní duše otevírá cestu k prožívání duchovních obsahů ve svobodě. Z tohoto plně lidského prožívání vyrůstá nová umělecká tvůrčí síla, jež se může prokázat jako plodná — a tím jako pravdivá — ve všech oblastech života: například v lékařství jako léčitelské umění, v pedagogice jako výchovné umění, v lidském spolužití jako sociální umění, v zemědělství jako umění zemědělství.<br /> <br /> Činnost Já ve vědomostní duši vznáší se takřka mezi nebem a peklem. Ochable-li, řítí se duše, zapomínajíc sebe samu, do propastí. Zlo ve své dvojí podobě — ahrimanská banalizace a luciferská nezainteresovanost — získává nad ní moc. Erkraftuje-li však Já v sobě samém, buduje most přes propast, je {{SE|56}}<br /> <br /> schopen poznávat jiné bytosti v sobě samém a dobývá si schopnost, proměnit to, co se stalo, v to, co teprve vzniká.<br /> <br /> Věk vědomostní duše ve svém dosavadním průběhu přivedl lidi k sebevědomí, vzbudil v nich touhu po svobodném sebeurčení, dal jim přeměřit propasti a otevřel jim cesty k pravému poznání ducha. Lidstvo se emancipovalo od přírody a — jaksi upadše do zapomnění sebe sama — myslí si, navzdory vlastnímu duchovnímu původu, že je dílem pouhého přírodního stvoření. Tím se do značné míry ztratilo v banalitě čistě materialistického pojetí bytí a vidí se ohroženo technologií, jež právě z tohoto pojetí vyrůstá. Organismusprinzip v zemědělství je touto denkungsartem vymazán. Na druhé straně může vědomostní duše, tváří v tvář tomuto sestupnému vývoji, být rozněcována idejemi, které jsou získány z poznání podstaty neživé, oživené a oduševnělé přírody. Tyto ideje-impulsy nevyvěrají již z kdysi duchem vedených instinktů, nýbrž jsou samy vydobyty. V probouzející se Já-činnosti oživuje vývojová idea a s ní novým způsobem idea organismu a — v rozšíření — idea individuality. Obě spojeny mohou se stát utvářecím principem zemědělství, jež kultury-zakládajícím způsobem působí do budoucnosti.<br /> <br /> V jakých symptomatických krocích se to připravovalo až k obratu časů a odtud až do novověku a dále v průběhu věku vědomostní duše, bude rozvedeno v následujících kapitolách.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kulturströmungen_der_Landwirtschaft_bis_zur_Zeitenwende&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kulturní proudy zemědělství až k obratu časů ===<br /> <br /> Ve Starém zákoně je v mytologickém obraze poukázáno na prapůvodní protiklad ve vývoji lidstva — na Kaina a Ábela. Jeden z nich, Ábel, je pastýřem, který střeží své stádo a přináší bohům oběti zvířat. V opatrování a péči o svěřený mu svět živočichů následuje vůli stvořitelských mocností; jeho oběť je bohy přijata. Jinak je tomu s jeho nevlastním bratrem Kainem, který obdělává pole a pěstuje rostliny, jež sám šlechtí z vlastní inteligence a z pocitu vlastní způsobilosti. Jeho rostlinná oběť bohy přijata není. Zde je praobrazně poukázáno na okamžik zrodu dvou polárních proudů, {{SE|57}}<br /> <br /> usedlých, zemědělsky hospodařících národů a kočovných pasteveckých národů. Zemědělec se prometheicky&lt;ref&gt;Obě postavy Prométhea a Epimethea stojí v řecké mytologii za samostatným, aktivním, prozíravým myšlením (prometheickým) a za zpětně obráceným, spíše pasivním, přijímajícím myšlením (epimetheickým).&lt;/ref&gt;-apollónsky spoléhá na vlastního ducha vynalézavosti; pluhem obdělává zemi, zraňuje ji a tím podněcuje plodotvorbu rostlin, které trvale povyšuje na kulturní rostliny, rozvíjí řemeslné dovednosti všeho druhu, v nichž dává výraz svému budoucnosti vstříc obráceném vědomí. Jinak pastevecké národy, které se v duševní oddanosti epimetheicky-dionýssky začleňují do dané stvořenosti, snaží se ji zachovávat a ve svém spíše zpětně obráceném vědomí — lpícím na zbytcích starého jasnozřivectví — pěstují kult předků.<br /> <br /> Oba tyto proudy splynuly se všeobecným kulturním životem teprve v době pokřesťanské. Avšak tu a tam se ještě dlouho uchovaly v časově posunutých kulturách v nejryzejší protikladnosti. Jeden příklad z vlastního prožívání to může osvětlit: V Africe třicátých let minulého století žily v dnešní Tanzanii v oblasti Kilimandžára v těsné prostorové sousednosti a při zachování svých kmenových zvyklostí národy Bantuů a Masajů. Tito poslední, hamitský národ, žili kočovně se svými stády zebu uprostřed divočiny v sousedství lva, slona, buvola atd. Ochranu pro člověka i stádo nabízela v noci tábořiště ohrazená trnitým houštím (tzv. «krále»); potrava sestávala z mléka a krve zebu a z kořenů některých planě rostoucích rostlin jako dietetika. A tu stál — pastýř, přes rameno přehozený šátek, lehce opřený o kopí, buvolí kožený štít přiložený k boku, vysoké postavy, ušlechtilých rysů tváře, klidný jako sloup v plném žáru slunce, s vážně sněním ponořeným pohledem upřeným do dálky, kolem sebe soustředěné stádo, obraceje se k cizinci — letmý pozdrav, jinak žádná otázka, žádné slovo. Masajové tehdy odmítali veškerou civilizaci, veškeré školní vzdělání. Žili vpleteni do přírody s vědomím sahajícím zpět do řetězce předků.<br /> <br /> V naprostém protikladu k tomu žili Bantuové usedlým způsobem, v uvolněném vesnickém osídlení. Přiblížil-li se člověk, rozlétly se závěsy u dveří kulatých slaměno-hliněných chatrčí, mladí i staří se valili ven s smějícími tvářemi, radostně zdravili a ptali se, co je nového na světě? Dychtivostí po učení, radostí z napodobování a řemeslnou zručností jsou cele obráceni k výdobytkům civilizace. Jejich potravou byly převážně plodiny {{SE|58}}<br /> <br /> pole, jež pěstovali bez pluhu, s ohnutými zády vedouce ruční motyku. Z přírodního biotopu divočiny vyrůstalo kolem vesnic uspořádání kulturního biotopu vytvořeného lidskou prací.<br /> <br /> Zemědělské a pastevecké národy žily prostorově a etnicky přísně odděleně, často ve vzájemném nepřátelství, jinde v pokojné koexistenci. Ve starém Egyptě například táhli pastevci se svými stády po obou stranách nilského údolí od Nubie až dolů do delty a zpět. Od nich si nilští rolníci půjčovali tažná zvířata ke kultivaci polí v mezidobích každoroční záplavy.<br /> <br /> Od staropersských dob se ze zemědělských národů vydělily dva dílčí proudy: zahradníci a pěstitelé ovoce. První z nich šlechtili a pěstovali zeleninu a zakládali záhony léčivých bylin i květin. Řemeslné vědění a umění žilo dále ve svazku kmenovém a rodinném v dědičném proudu. Tak se ještě v letech 1960–70 nacházeli v Teheránu tzv. zarathustristi, kteří tuto daleko do pravěku sahající tradici přenášeli dál. Pěstitelé ovoce se rozuměli šlechtění, pěstování a ošetřování ovocných dřevin. Columella († kolem 70 n. l.) podává zprávu o umění řezu ovocných stromů, jež bylo ve starém Římě ještě dědičně předáváno v generačním proudu.&lt;ref&gt;Will Richter (Hrsg.): ''Lucius Iunius Moderatus Columella: De res rustica'', 5. Buch. 10. Kapitel: Über den Obstbau, S. 605–630, München und Zürich 1981.&lt;/ref&gt; Tyto čtyři proudy zemědělství (včetně ovocnářství a zahradnictví) existovaly vedle sebe nebo v osídlených vesnicích v uvolněném vzájemném vztahu, aniž by se vzájemnou podporou prostupovaly do jednoho organismického celku. Tak například u Hindů v Indii není hnůj zvířat — zčásti dodnes — používán jako hnojivo v zemědělství nebo zahradnictví, nýbrž jako palivo.<br /> <br /> Až do obratu časů byly — zároveň jako výtěžek mysterijní kultury — veškeré po tisíciletí vyrostlé prvky zemědělské kultury, jako orba, zahradnictví a ovocnářství i živočišná výroba, hotově předtvořeny (viz obrázek 2, s. 66). Cítila snad lidstvo, že se dostalo na konec jednoho vývoje? Neustl snad i jazyk gnostiků, nezůstaly pohanské oltáře osiřelé?&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Aus der Akasha-Forschung. Das fünfte Evangelium'', GA 148, Vortrag vom 5. Oktober 1913, Dornach 1992, S. 63.&lt;/ref&gt; Nezhasla snad kulturně inspirující síla mystérií — až na zbytky jako například mitraismus? Co jejich moudrost bylo, působilo dál jen jako tradice nebo v málokterých lidech jako živé duchovní dědictví. Kde tedy bylo na {{SE|59}}<br /> <br /> prahu obratu časů ještě vůbec nějaké rozvojové perspektivy, naděje na budoucnost? Lidstvo plně sestoupilo do pozemského bytí. Vědomí bylo podstatně formováno tím, co se nabízelo smyslům a činnému styku s fyzicky-pozemským světem. V tomto opuštění duchem přistoupilo lidstvo k prahu a dozrálo k tomu, aby se otevřelo pronikavě novému vývojovému impulsu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Ereignis_der_Zeitenwende,_das_Mysterium_von_Golgatha&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Událost obratu časů, Mysterium Golgoty ===<br /> <br /> Stará mystéria splnila svůj úkol. Na kopci Golgoty v Jeruzalémě se uskutečnilo nové mystérium, ukazující do budoucnosti a zahrnující celé lidstvo. Co bylo kdysi uctíváno jako vznešená sluneční bytost, co u praindů slulo Višvakarman, co u praperštíků pod Zarathustrou bylo Ahura Mazdao, co Egypťané nazývali Osiris a co u raných Řeků mohlo být spatřováno v božské bytosti Apollona — to nyní sestoupilo — jak bylo zaslíbeno — na Zemi a inkarnovalo se v lidském těle Ježíše z Nazaretu jako Kristus.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die geistigen Wesenheiten in den Himmelskörpern und Naturreichen'', GA 136, Vortrag vom 13. April 1912, Dornach 1996, S. 178f.&lt;/ref&gt; Tak bylo «veškeré náboženské zvěstování před zjevením Krista Ježíše předzvěstováním Krista Ježíše».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Apokalypse des Johannes'', GA 104, Vortrag vom 17. Juni 1908, Dornach 1985, S. 25.&lt;/ref&gt; Ve Starém zákoně dostává Mojžíš na otázku, v čím pověření je vyslán, odpověď: «Řekni, ‹Já jsem› tě poslal.»&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 26. In 2 Mos 3,13-15 lautet die Stelle in der Einheitsübersetzung wie folgt: «Mose sagte zu Gott: ‹Wenn ich nun zu den Leuten von Israel komme und zu ihnen sage: 'Der Gott eurer Vorfahren hat mich zu euch geschickt', und sie mich dann fragen: 'Wie ist sein Name?' – was soll ich ihnen sagen?› Gott antwortete: ‹Ich bin da›, und er fügte hinzu: ‹Sag zum Volk Israel: 'Der Ich-bin-da hat mich zu euch geschickt: der Herr! Er ist der Gott eurer Vorfahren, der Gott Abrahams, Isaaks und Jakobs.' Denn 'Herr' (Er-ist-da) ist mein Name für alle Zeiten. Mit diesem Namen sollen mich auch die kommenden Generationen ansprechen, wenn sie zu mir beten.»&lt;/ref&gt; Gnóze poukazovala na božskost Krista, na jeho příchod v duchu, ne však na jeho zjevení v těle.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Apokalypse des Johannes'', GA 104, Vortrag vom 17. Juni 1908, Dornach 1985, S. 31.&lt;/ref&gt; Řečtí gnostičtí filosofové — Rudolf Steiner jmenuje přitom Thalése, Hérakleita, Empedokla — rozvíjeli v pojmové řeči, {{SE|60}}<br /> <br /> co kdysi spatřovaly zasvěcené osoby. Ve své pojmové logice «žíznily» po novém naplnění. Byly průkopníky vzniku filosofie Mystéria Golgoty. V pokřesťanské době vystoupil Augustinus (354–430 n. l.) proti tehdejšímu ortodoxnímu přesvědčení, že lidé předkřesťanské doby se radikálně odlišují od lidí doby pokřesťanské, slovy: «To, co se dnes nazývá křesťanským náboženstvím, existovalo u starých národů a nechybělo od počátků lidského rodu; a když se Kristus zjevil v těle, dostalo pravé náboženství, jež tu bylo již předtím, název křesťanského.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner:<br /> ''Das Markus-Evangelium'', GA 139, Vortrag vom 21. September 1912, Dornach 1985, S. 146.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Kristova událost, Mystérium smrti a zmrtvýchvstání, se naplnila pro všechny lidi na Zemi. To je esoterickým stavem věci jednoho exotericko-esoterního dění, které bylo vázáno na určitou dobu a určité místo. Lidstvo bylo v různé míře ve svém vývoji Já natolik pokročilé, že skryté nejsvětější duše — Já, bytostné jádro každého člověka — potřebovalo impulsu, aby se mohlo nalézt v sobě samém a v sebepoznání svobodně sebeurčit. Tento impuls se vtělil při křtu v Jordánu s přebýváním Kristova Já — sluneční bytosti naplněné duchem v nejvyšší dokonalosti — do těla člověka Ježíše z Nazaretu. Po tři léta působila tato božská bytost v tomto vyvoleném lidském těle. Byla to síla tohoto božského Já, která prostřednictvím smrti na kříži proměnila Zemi svázané tělo pozemské v ducha. Uskutečnilo se zmrtvýchvstání v duchu; od té doby stojí před lidstvem jako veliký světový cíl. Cesta k tomuto cíli dává veškerému vývoji do budoucnosti směr a obsah. S probuzením vědomí «Já jsem» nalézá každý člověk v sobě «cestu, pravdu a život». Toto nalezení znamená procházet propastmi bezduchovního ničeho; ale znamená také pracně dobývat plody ducha, jež vstávají z mrtvých do věčnostního těla Já. Postupující od Mystéria Golgoty, vidí se lidstvo postaveno do vědomého zápasu se zlem, s tím, co přináší smrt, s duchovní mocí, která se staví na odpor veškerému vývoji. Poznávat zlo láme jeho moc a propůjčuje Já sílu. Na místo starého mysteriálního bytí tak nastupuje {{SE|61}}<br /> <br /> a jeho mise postupné výchovy Já skrze kulturní věky — pokračující působení Mystéria Golgoty, jež ukazuje člověku cesty k sebevýchově, k poznání jeho duchovního původu a k činnému milování ze síly «Já jsem». Lehce pronesený pojem Obratu časů teprve skrze tento historický proces překlopení, jejž uvádí Mystérium Golgoty, nabývá smyslu a obsahu. Teprve tímto lidstvovým událím může v každém člověku idea vývoje v celém svém dosahu vzplanout a ukázat iniciativní síle směr. Až do Obratu časů byl to proud moudrosti, vytékající z mysterií, který vedl člověka k probuzení Já. Od Kristovy události může lidská duše skrze vnitřní zesílení myšlení tuto moudrost proměnit v činnnou lásku — v onu sílu, která dokáže to, co z ducha povstalo, překlopit v to, co se v duchu stává. Tuto metamorfózu nelze myslet dost velkou a dost širokou. Je zcela otevřena budoucnosti a zároveň má směr a cíl. To se jeví jako rozpor, který trvá tak dlouho, dokud člověk jedná z iluze a sobectví. Rozpor se sesype v sobě samém v té míře, v jaké se moudrost ležící všemu v základu proměňuje ve svobodném činu v lásku. Obě perspektivy — odvrácení od ducha, nebo v svobodném sebeurčení obrácení k němu — vtiskují v pokřesťanském čase ráz vývoji lidstva a jeho vztahu k přírodě, a tím k zacházení s principem organismu v zemědělství.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Wandel_des_Organismusprinzips_bis_zur_Neuzeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Proměna principu organismu až do novověku ===<br /> <br /> V prakřesťanství prvních staletí uchopil a pronikl Kristův impuls duši rozumovou neboli citovou těch lidí v řecko-římské kultuře, kteří pro něj byli vnímaví. Vědomí osobnosti se v silném posílení Já naplnilo hřejivou niterností. U raných křesťanů stálo v popředí pěstování vědomí o přebývání Kristova impulsu v lidské duši. Tento impuls znamenal otřes v probouzení Já. V tomto zárodečném stavu duše jistě mohlo dojít ke změně smýšlení ohledně způsobu individuálního vztahu k rostlině a zvířeti, k zemi a kosmu. Z celkového pohledu však zemědělství pokračovalo ve svých zaběhnutých kolejích. Teprve po rozpadu Římské říše a po proudech stěhování národů se křesťanský impuls vžil do jednotlivých lidí tak hluboce, že jej začali skrze {{SE|62}}<br /> <br /> práci svých rukou zasazovat do země. Reprezentantem tohoto vývoje byl [[Benedikt z Nursie]] (480–547 n. l.). Jeho životopis v tomto ohledu vykazuje symptomatické rysy: Nejprve za studií uprchl ze svého nemravného prostředí v Římě do poustevnického života, do jeskyně v Sabinských horách. Tam ve tříleté asketické samotě přijal v přísném duševním cvičení Kristův impuls do svého Já spočívajícího ve vůli. S touto prokřesťanštěnou vůlí Já pak vystoupil do světa, stal se reformátorem mnišství, založil roku 529 klášter a řád benediktinů na Monte Cassinu – za jeho života následovalo dvanáct dalších poboček. Pro své kulturně-tvůrčí zásluhy byl později nazván „otcem Evropy“. Od něj mimo jiné pochází klášterní pravidlo „ora et labora“, modli se a pracuj, heslo, jemuž mnišství holdovalo po celý středověk a které je pozvedlo k jeho vysokým kulturním výtvorům. „Práce“ Benedikta z Nursie, zrozená z nejniternějších hlubin duše a svázaná přísnými pravidly, se vztahovala na přepracování země. Tak jako Já proniká celého člověka a dokáže ho přepracovat k vyššímu vývoji, tak Benedikt sjednotil veškeré zemědělské kulturní dědictví tehdejšího lidstva, přepracoval je ve vyšší celistvost a stvořil – v metamorfóze „organismu v přirozeném růstu“, který utvářel předkřesťanské kulturní epochy – základy pro vznik zemědělského kulturního organismu. V něm si prokřesťanštěná lidská duše začala v práci inspirované a chtěné svým Já vytvářet obraz sebe sama. V činorodosti Benedikta z Nursie, obrácené ke světu a proměňující minulé v budoucí, se setkáváme s vynikajícím představitelem exoterního křesťanství, které tvoří vnější životní formy. Tento exoterně-křesťanský proud pronikl od jihu přes Alpy do oblasti Bodamského jezera (Chur se v pátém století stal biskupským sídlem) a na počátku sedmého století se tam setkal s proudem esoterního křesťanství, které přicházelo ze západu, z Irska, a přinášelo čistě v duchu prožívané, kosmické křesťanství. To se stalo duchovní potravou pro probouzení Já v lidech. Reprezentantem tohoto proudu je Kolumbán Mladší (kolem 530–615 n. l.). Legenda vypráví, že když v roce 610 vstoupil na ostrov Reichenau v Bodamském jezeře, pluje proti proudu Rýna, jeho prvním činem bylo, že z ostrova zapudil veškerou hadí havěť v podobě divokých prasat, takže se bídně utopila v jezeře. V tomto obraze se skrývá hluboká proměna, která se odehrála. Lze {{SE|63}}<br /> <br /> ji vyložit zhruba v tomto smyslu: Člověk jako Kolumbán, který v očištěné duši a v posíleném Já nesl v sobě Kristův impuls, nemůže strpět, aby kolem něj vládla divokost. Vnějšek musí být uveden do harmonického souladu s vnitřkem, což je umělecký akt. Prokřesťanštěné Já, které si začíná uvědomovat samo sebe, se rozšiřuje a činně se chápe svého okolí; prožívá se v tomto okolí a v odrazu tohoto prožívání si ho duševně uvědomuje.<br /> <br /> Setkání a vzájemné pronikání obou proudů křesťanství, exoterního a esoterního, vytvořilo na ostrově Reichenau po dobu více než 200 let, od sedmého do devátého století n. l., kulturní místo vyzařující do celé Evropy. Benediktinské opatství se stalo „diplomatickou školou“ Evropy, udržovalo vztahy mimo jiné se dvorem Karla Velikého a bylo ve spojení s grálským proudem. Kolem Bodamského jezera vznikaly ve velké hustotě osady nejrůznějších mnišských řádů. V období vrcholného středověku byly krajiny kolem Bodamského jezera nazývány „Boží zahradou uprostřed křesťanstva“. Zde vznikl praobraz kulturní krajiny.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Punkt_und_Umkreis&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Bod a periferie ===<br /> <br /> Stávání se evropských kulturních krajin je neseno eminentně křesťanským impulsem — uměleckou proměnou divoké přírody v kulturní přírodu podle principu bodu a periferie. Je to utvářecí princip veškeré organismusbildung, například jaderná-buňka-''cytoplazma'' nebo ''embryoblast-trofoblast'' v embryonálním vývoji. Na příkladu vzniku vesnice a jejího katastru obce to lze objasnit: Přeneseme-li se do doby po stěhování národů a před první velkou dobou klučení v sedmém a osmém století, byly rozsáhlé oblasti Evropy les-bažinaté krajiny, řídce osídlené lidmi, kteří se z valné části nepodíleli na ušlechtilém pronikavém utváření těla a duše jako příslušníci předkřesťanských vysokých kultur. Jako s prapůvodní mocí přírody, přebývala v těchto raných kmenech ještě nezbrzditelná síla, bouřlivá statečnost, neformovaná, bojovná, silně na krevní síly vázaná duševnost. Já však — věčnostní jádro člověka — bylo jako poupě, jež se otevírá slunečnímu paprsku, vnímavé pro duchovní impulsy, které ukazují do budoucnosti. Této neformované a zároveň duchovně-otevřené duševní ústavě vstřícně vyšel — osamocen procházeje živelnou divokostí lesních krajin {{SE|64}}<br /> <br /> Mnich, jenž v očištěné duši nesl v sobě Kristův impuls. Snad ho vidíme stanout u pramene — u pradávného, pohanského posvátného místa — jak si v temnotě lesa vytíná malou mýtinu a hrubě tesá kapličku, v jejímž nitru spočívá oltář. Vidíme, jak z lesa přistupují lidé, přijímají poučení, které pociťují jako duchovní pokrm pro své Já, jež v nich probouzí vůli Já k práci a činí z nich pomocníky toho Jednoho, mnicha. Začínají s ním dále kácet les, vysušují nedalekém bažinu a na sluncem prozářené mýtině pěstují rostliny ze semen, která přijali z rukou mnicha jako cizí kulturní statek. Vidíme, jak zanedlouho dřevěnou kapli vystřídá románská kamenná stavba, která se svým hrozivým, mohutným zdivem a úzkými okenními otvory schranně ukrývá před dosud nezkrocenými silami přírody kolem dokola. A konečně postřehneme, že kolem tohoto věnovaného a jménem pokřtěného středu vznikají selské statky a řemeslné živnosti. Vesnice se zrodila — s kaplí či kostelem ve středu a katastrem obce jako obvodem.<br /> <br /> V následující době až do 9./10. století se pod tímto nastupujícím kulturním impulsem proměnila soulová výchova lidí. Nezřízená, bouřlivá statečnost se zvnitřnila a proměnila v duševní sílu pokory. A Já, které v pronikání a šlechtění těla a duše nabývalo vědomí sebe sama v dalších stupních, vydřelo ze sebe vůči člověku i světu «otázku». Parzivalův příběh líčí tento obrat. Mladý Parzival vstupuje do světa jako «prostý blázen». Statečně přijímá boj s každým protivníkem, aniž by věděl, kdo to je. Teprve po boji sundají vítěz i poražený hledí a představí se. Jednání předcházelo poznání. Parzivalova pouť vede skrze přehmaty, pochybnosti a utrpení k probuzení Já, k otázce: «Kdo jsem já, co ti chybí?» Otevření duše k otázce na pravém místě v pravý čas povyšuje Parzivala na krále Grálu — na Já, které se v naplnění duchem samo ovládá. Jako ve starém Řecku v neúprosnosti osudu Oresta nebo Oidipa zaznívá tragika věku přicházejícího ke svému konci, tak se v Parzivalově osudu v úplné metamorfóze zjevuje budoucí cesta ke svobodnému sebeurčení.<br /> <br /> Mezi kláštery — benediktinským mnišstvím — a Pfalzy — královskou mocí — vznikaly nyní vesnické útvary. V nich se v proměněné podobě a na vyšším stupni zjevuje celé zemědělské {{SE|65}}<br /> <br /> Dědictví předkřesťanských kulturních epoch. Uprostřed katastru obce stojí vysoko nad štítovými střechami vesnice kostel s věží a lodí, umělecké dílo v dvojím smyslu: svisle strmí vzhůru věž, navenek ztvárněný obraz vnitřního zážitku Já; vodorovně se rozkládá loď, průmět duševního prožívání ve společenství. Toto zasazení středového bodu je stavebním výkonem celého vesnického společenství. Co zde vzniká jakožto křestní akt jednoho místa na zemi uprostřed divoké přírody, je úplné vyvracení dokonalého uměleckého díla z předkřesťanské doby — řeckého chrámu. Jako tento vystavoval svou vysokou estetiku navenek, především v kompozici sloupů, avšak nitro, cella, příbytek božstva, bylo v takřka hermetickém uzavření zdí odňato profánnímu pohledu, tak je v románské bazilice venkovní strana pevně obezděna, sloupy jsou přeneseny dovnitř a vnitřní prostor je obci otevřen. Umělecká síla citové duše každého jednotlivce ve vesnickém společenství byla prostoupena obrazovým prožíváním podzemně působícího esoterního lidového křesťanství a byla nesena a podpírána institucionálně-exoterním křesťanstvím, působícím výsostně v mnišství a ve šlechtě. Oba způsoby prožívání se spojovaly a soustřeďovaly dovnitř k středovému bodu katastru a vytvářely obci a kultickému dění u oltáře v uměleckém ztvárněnísílu formové hülseny.<br /> <br /> Táž umělecká síla se však obracela i k periferii, ke katastru vesnice. I zde se odehrává vyvracení. Týká se navzájem polárního proudu pasteveckého a rolnického a volně propojených, na žádné centrum nevázaných proudů zahradnického a ovocnářského z předkřesťanské doby.<br /> <br /> Vidíme, jak nyní kolem kostela, jenž tvoří středový bod, se seskupují selské statky. Někdejší nomádství se v křesťanství nepokračuje. Putující pastýř usazuje se se svými skotem, jak tomu u polokočovných Keltů a Germánů s jejich volnými dvorci již bylo. Od nynějška žijí skot i člověk pod jednou střechou. Chov hospodářských zvířat vstupuje v uzavřenosti polního katastru do vztahu k polnímu hospodářství, lukařství a pastvinářství. Pod vedením jednoho a téhož člověka se uskutečňuje sjednocení, ba «sňatek» polního hospodářství a chovu dobytka. Protiklad nepřátelských bratrů Kaina a Ábela je překonán. Dále se nyní zahradnictví v pokřesťanské době začleňuje do vznikajícího vesnického organismu {{SE|66}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 2, S. 66.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 2: Metamorphose und Durchdringung der vier agrarkulturellen Strömungen im Durchgang durch das Christusmysterium. Der Weg vom Organismus im Naturwachstum zum Kulturorganismus.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> začleňuje. Selské zahrady se přikládají k selským statkům jako lem obtáčející vesnici. Zde se na ohrazeném prostranství shromažďuje zděděné kulturní dědictví zeleniny, květin, léčivých bylin a bobulovitého ovoce; zde bylo sídlo včelařství; odtud se roje rozlétaly do okolní hofgemarkung, obstarávaly opylování a přinášely med.<br /> <br /> Jako se chov hospodářských zvířat a zahradnictví průchodem přes Obrat časů vyvinuly v orgány vznikajícího organismu vyššího řádu, tak i ovocnářství. Přikládalo se k zahradám jako další lem v druhově bohaté kultuře vzrostlých kmenů v podobě ovocných luk obtáčejících vesnici. V blízkosti stájí dodávaly ovocné louky zároveň čerstvou zeleň ke krmení mláďat.<br /> <br /> Za ovocnými loukami se otvíral katastr vesnice do polní krajiny, do luk a pastvin, do nížin, lužních luk nebo lemů doprovázejících potoky a řeky. Tato travní plocha, stejně jako kultury orné půdy, začleňuje se — zprostředkovaně skrze benediktiny — jako orgány do vesnického organismu. Oplodněny impulsem křesťanství se obilnářství a chov dobytka, ovocnářství a zahradnictví, lukařství a pastvinářství, pěstování živých plotů a les, jakož i vodní hospodářství, slučují v {{SE|67}}<br /> <br /> v celku, ve vnitřně uzavřeném organismu zemědělství. «Vnější kůži» tohoto organismu vůči přiléhajícímu lesu nebo sousedním katastrem vyznačují mezníky, a kde se z nějakého návrší otevírá volný výhled, zdraví z dáli kostelní věže sousedních vesnic.<br /> <br /> Z vědomostní síly prokřesťanštělé rozumové neboli citové duše jsou prvky předkřesťanského zemědělství pozdviženy na vyšší kultivní stupeň. V organismu vesnice nebo na jednotlivém statku vstupují do vzájemně se podporujícího vztahu. Nejpatrněji se to dotýká někdejšího prapůvodního protikladu polního hospodářství a chovu dobytka. Domácí zvířata jsou v druhu a počtu sladěna s dostupnou krmnou základnou. Dodávají hnůj, který spolu s trojpolním osevním postupem — ozim, jařina a úhor — podporovaný obracejícím obděláváním pluhem, zajišťuje půdou zakořeněnou trvalou úrodnost. Vše stojí prostorově i časově ve vzájemném vztahu: Na osevním členu úhoru — jenž znamená rok odpočinku pro půdu — vyrůstá po jarním přebrázení egge divoký porost bylin, trav, jetelovin atd., který je přes léto ovcemi a skotem spásán a zároveň hnojován. Tato orná pastvina obdrží před podmítkou a výsevem ozimů na podzim ještě navíc hnůj ze stájového chovu z předcházejícího podzimně-zimního období. Ve druhém roce stojí jako chlebné obilí ozimá obilnina, která zároveň dodává především slámu pro podestýlku ve stáji, a ve třetím roce stojí jako «ubírající plodina» jarní obilí a luskoviny, len, přadný len atd. Celá polní plocha je rozdělena přibližně do tří stejně velkých ploch, na nichž stojí vedle sebe plodiny, jež jsou pokaždé na jedné ze tří dílčích ploch pěstovány ve tříletém sledu za sebou (obrázek 2). Trojpolní hospodaření bylo až do novověku zárukou každoročně se obnovující, pouhé přírodní úrovně přesahující úrodnosti půdy. Louky, jež věnovaly seno pro zimní krmení ve stáji — a tím vznikal chlévský hnůj pro ornou půdu — byly nazývány «matkou orné půdy».<br /> <br /> Jako se živé buňky s jádrem a obalnou plazmou slučují do vyšších celků, třeba rostliny, tak se vesnice slučují do vyšší jednoty kulturní krajiny. Všechny evropské krajiny dostaly pod vlivem křesťanství vtisknut svůj svébytný kulturní charakter. Představují tkáň buněk stvořenou po staletí lidským duchem a lidskou rukou, {{SE|68}}<br /> <br /> Jednotlivé dvory a vesnické organismy. Jejich hodinou zrození bylo sedmé až desáté století, v lesnatých krajinách středoevropských to bylo století dvanácté.<br /> <br /> Vesnický organismus — nebo při rozptýlené poloze jednotlivých dvorů farní obvod — vykazuje tak své nitro a svůj vnějšek. Prožívání této polarity vtiskovalo svůj ráz každodenní práci ve stáji i na poli. V plném odevzdání citové duše tvořila práce most mezi tímto nitrem a vnějškem. Byly to tytéž ruce, které uměle tesaly kámen pro stavbu kostela, malovaly fresky, tvořily barevná okna — a zároveň venku pečovaly o dobytek, obdělávaly pole a stejně uměle utvářely kulturní krajiny. Bylo to totéž vědomí, které uchopovalo stavbu kostela jako střed, gemarkung jako periferii, a oba póly spojovalo prací, skrze «*ora et labora*», v celek vesnického organismu. Co jednotlivá duše, co celé vesnické společenství prožívalo jako posvátný úkon u oltáře, to vtékalo do práce a propůjčovalo jí na dvoře i na poli duchovní hybnou sílu a smysl — uspořádat vztahové předivo rolnictví, chovu dobytka, zahradnictví, ovocnářství a lesnictví, jakož i hospodaření na loukách a pastvinách v míře, harmonii a kráse navzájem.<br /> <br /> Co naopak zemědělec venku na jaře, v létě, na podzim a v zimě prožíval z živelných přírodních sil ve větru a počasí, co k němu mluvilo slunce, měsíc a hvězdy — to se v něm zhušťovalo, aniž by bylo «přemyšleno», v moudrost instinktivně jistého pracování. Bohatství tohoto prožívání z práce pod volným nebem nesl jako zvnitřněné dobro zpátky k oltáři — a tam přijímal znovu impulzaci z ducha. Toto rytmické vetkání do niterného i vnějšího prožívání v duchu křesťanství, stupňované slavením ročních svátků, kultivovalo celého člověka v jeho vztahu k práci, k přírodě a k společenství. Vpisovalo se do duše člověka právě tak jako do zevnějšku přírody. Z toho snad pramení, že z každého místa uvnitř evropských kulturních krajin k jemnějšímu vnímání promlouvá *spiritus loci*. Jak silně se v tom zjevuje obraz duše národa — nebo v charakteru krajiny: ducha národa — ukáže se, srovná-li se jemnější nuance uměleckých děl vyrůstajících z jednotlivých lidovostí s krajinami, v nichž vznikla. Lze v tomto smyslu hovořit o krajinném typu odpovídajícím anglické duši národa, a stejně tak o nizozemském, švédském, italském atd. typu krajin. Od raného středověku nesou krajiny {{SE|69}}<br /> <br /> v postupující individualizaci jednotlivých vesnických společenství pečeť příslušného vládnoucího ducha národa, duše národa a lidovosti.<br /> <br /> Stěhování národů mělo severně od Alp za následek zánik a zničení všech měst, jež Římané vybudovali: nová forma osídlení, vyrůstající z proKřesťanštěné duševní držení «*ora et labora*», se stala vesnicí. Teprve později, v desátém a jedenáctém století, se jednotlivá vesnická společenství — v návaznosti na šlechtická sídla, kláštery, ústřední obchodní místa a obdařena zvláštními výsadami — stala městy. Na počátku bylo zasazení kaple jako středobodu a vyklučování kusu divoké přírody v jejím okolí, po němž následovala stavba románské baziliky a rozmístění selských usedlostí k ní orientovaných, jakož i obestavění obklopující a zvenčí ohraničené zemské plochy. V té míře, v níž se centrum — kostel — s věží a lodí v umělecky plastickém tvarování zvedalo do výšin a formovalo, v téže míře se utvářela a členila někdejší bujná divoká příroda gemarkace v kulturní přírodu. Tento vývoj postupující umělecké harmonizace a zušlechťování dosáhl svého vrcholu v nastupující gotice. V románském slohu se v zárodečných rysech uměleckého vyobrazení zjevuje to, co se v lidech postupně v pokoře a oddanosti odhalilo a zvnitřnilo jako nejhlubší podstata křesťanství. Grálský impuls, vzešlý z proudu esoterního křesťanství v osmém a devátém století, prostoupil duše lidí a probudil v nich ve vysoké míře sílu zvnitřnění. V gotice z této niternosti duševního života rozkvétá neslýchaná umělecká tvořivá síla. Věž stoupá ještě výš, filigránská, do výšin; dlouhá, vysoká, široko rozkošatělá vícelodní basilika s příčnou lodí a chórem objímá ohromný vnitřní prostor prosycený barevným světlem, jež biblickými výjevy a postavami světců v barevných oknech vtéká dovnitř jako z vyššího světa. Jak asi prožíval tento prostor venkovský člověk, jenž bydlel v jednoduché, k zemi tísněné obydlí u pat mohutné stavby? Zvenčí se jeho pohledu nabízela prací jeho rukou utvářená příroda ve svých formách a barvách; vstoupiv do vnitřního prostoru vysoké stavby, zakoušel formy a barvy zcela jiného druhu. Jeho nazírání se nabízelo ve vysokém uměleckém ztvárnění zobrazení jeho vlastního citového geistig-duševního prožívání.<br /> <br /> V gotice dosahuje vybudování středobodu v obvodu náležející gemarkace svého vrcholu. Ryze z vnitřního {{SE|70}}<br /> <br /> Z ryze vnitřního prožívání lidí vytvořená stavba se tyčí v uměleckém povznesení z obklopující krajiny. Gotické katedrály, dómy, münstry a venkovské kostelíky i předcházející stavby románské neuzavírají krajinný prostor jako řecký chrám, nýbrž jsou ve vyšším smyslu ústředním orgánem celkového organismu zahrnujícího obklopující pozemskou přírodu. To lze dobře pocítit na vlastní kůži, když se k takovým stavbám, jako jsou například Chartres, štrasburský nebo ulnmský münster – odmyslíme-li si dnešní městské okolí –, nebo k nějakému venkovskému kostelíčku přibližujeme z dálky pěšky.<br /> <br /> V gotice vrcholného středověku byly i poslední zbytky bujné divoké přírody zkroceny a Já-chtěnou prací povzneseny na «Boží zahradu». Pohledem na množství skulptur v portálech a výklencích, na živě z hlavic vystupující bytosti, na rostlinnou ornamentiku, jež na mnoha místech zdobí zevní plášť staveb, lze nabýt dojmu, jako by nadbytečné, z obklopující přírody uvolněné a přečištěné živé tvořivé síly vplynuly do stavby, do dláta a štětců uměleckých rukou. Jako tyto stavby samotné, tak je s nimi nyní dovršena i kulturní krajina. Jako má gotika s jejími vysoko vzpínajícími se lomenými klenbami svorník (v románském slohu nese oblouk jako celek), tak tvoří gotika vcelku svorník ve vývoji organismu jako základního utvářecího principu západních kulturních krajin a zároveň svorník věku rozumové čili citové duše.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Organismusprinzip_in_der_Neuzeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Princip organismu v novověku ===<br /> <br /> Mohutné přelomy charakterizují přechod přes práh novověku, do věku bewusstseinsseely. Evropa se začíná členit do národních států. Čin Jany z Arku (1412–1431) zahajuje proces územního oddělení Francie a Anglie; mořeplavci ze španělských a portugalských království otevírají mořské cesty do vzdálených zemí; z abstrahujícího myšlení se zakládají novější vědy; Koperník (1473–1543) «nechává zemi obíhat kolem Slunce»; církev a šlechta propadají ortodoxii; obě trvají na svých privilegiích a soupeří o moc; města rostou a s nimi měšťanstvo. Umění nejzřetelněji odrážejí proměnu vědomí tím, že například malba zlatého pozadí, obraz příchodu věčného do časného, je nahrazena {{SE|71}}<br /> <br /> prostorovou perspektivou. Empirie, smyslové nazírání, nastupuje svůj vítězný pochod. Selství se snaží osvobodit z hegemonie církve a šlechty, aby si, zachovávajíc svou lidovost a z esoterních pramenů inspirované lidové křesťanství, razilo vlastní cesty svobodného sebeurčení. Nastupuje věk, ve kterém se člověk stále více vidí postaven do vědomého střetu se Zlým, do protikladu sil podporujících vývoj a sil retardujících, vývoj popírajících.<br /> <br /> Tento protiklad se stává zjevným, pokud jde o princip organismu, hned na počátku 15. století. Na jedné straně vidíme, jak Španělé a Portugalci táhnou se svými velkoplachetniky odvážně stále většími kruhy do Atlantiku přes déle už známé Kanárské ostrovy a jak právě Portugalci přitom roku 1425 objevili ostrov Madeira. Byl neobydlený a nesl druhově bohatý plášť pralesů, od pradávna rostlý «organismus v přirozeném růstu». O málo později, od roku 1426 do roku 1428, první osadníci-sedláci z Portugalska jedinečný přírodní biotop ostrova vypálili, přivedli si původní obyvatele Kanárských ostrovů, Guanče, zotročili je, nechali je táhnout síť závlahových kanálů a přes celý ostrov pěstovat třtinový cukr v monokultuře, který, zpracovaný v surový cukr, jako exportní zboží nacházel vítaný odbyt na pevnině a zejména v Anglii.&lt;ref&gt;Alfred W. Crosby: ''Die Früchte des weißen Mannes – Ökologischer Imperialismus 900–1900,'' Frankfurt, New York 1991, 280 S.&lt;/ref&gt; Zde, jako v zárodečné buňce, odehrává se symptomaticky to, co pak v následujících stoletích ve velkém v novém světě vedlo k záborům půdy, k rozsáhlým mýcením, k monokultuře, zotročení, obchodu s otroky a k vývozním trhům pro potraviny — raná podoba agrárního industrialismu a, v dekadenci, opakování kulturně podmíněných předkřesťanských vývojových proudů.<br /> <br /> Na druhé straně vidíme, jak zejména ve střední Evropě rolníci zápasili o svou svobodu vůči hegemonii církve a šlechty a pokoušeli se přenést svá kulturní dobytí přes práh novověku. Z vesnických společenství, která udávala tón v raném středověku, se od devátého a desátého století tu a tam vydělovala města. V nich se s měšťanstvem, s příchodem římského práva a od 13./14. století se zakládáním univerzit rozvíjel kulturní život emancipovaný od přírody — jiný než ten, jenž v selských gemeindách jako tvůrčí<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 3, S. 72.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 3: Die Natur- und Sozialordnung der freien wirtschaftlichen Dorfgemeinschaften.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Kraft aus dem Volkstum fortlebte. Tato hledala v přechodu do věku vědomostní duše jiný způsob kulturního rozvinutí a nalezla svůj vlastní, středoevropský výraz ve «svobodných hospodářských vesnických společenstvích». Ta se osvobodila od cizího řízení hegemonních mocí a jsou plodem vesnického vývoje od konce doby stěhování národů. {{SE|72}}&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophie, soziale Dreigliederung und Redekunst'', GA 339, Vortrag vom 12. Oktober 1921, Dornach 1984, S. 29.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Ve svobodných hospodářských vesnických společenstvích přišel v 15. století ze sil lidovosti ke krátkodobému rozkvětu vzájemně se podporující přírodní a sociální řád.<br /> <br /> Vedle výše popsaného organismického přírodního řádu se středem a členěným obvodem vesnického katastru se tu v zárodku vytvořil trojčlenně uspořádaný sociální řád. Pod povrchem historicky uchopitelného katolického (petrinského) křesťanství žilo lidové křesťanství, z jehož pramenů pečovala lidová duše o duchovní život, který šel od úst k uchu, který se daroval v obrazných vyprávěních, duchovních zážitcích a tušeních, v pověstech a legendách, v lidové poezii a hudbě atd. Z tohoto samého pramene vyvěralo právní žití, které zakotvovalo v právním citu každého jednotlivce, šlo nepsané od úst k uchu a každoročně bylo znovu určováno nebo potvrzováno. A {{SE|73}}<br /> <br /> rozumí se samo sebou, že ze strany klášterů, zemských pánů a vzestupem jdoucích měst římské, psané právo toto prožívané právní smýšlení stále více podrývalo. Na pozadí z lidovosti vyrůstajícího duchovního a právního žití se hospodářský život instinktivně utvářel v asociacích. Vesnické útvary se seskupovaly ve takové vzdálenosti okolo centrálního trhu, aby formani mohli přijet a zase odjet v jednom dni. Lidé ve vsích stáli navzájem a k centrálnímu trhu v takovém hospodářském vztahu, že výměna zboží kryla potřebu za ceny, které zajišťovaly živobytí selských a řemeslnických rodin tak dlouho, dokud tentýž produkt nebyl znovu zhotoven.<br /> <br /> «Svobodná hospodářská vesnická společenství» na počátku novověku nesou v sobě zárodek utváření sociálního žití do budoucnosti ve smyslu «trojčlennosti sociálního organismu». Toto rozkvétání svébytné, lidové duchovnosti sociálního žití ve vesnických společenstvích bylo uzpůsobeno k tomu, aby v Středoevropě zahájilo bázově-demokratický vývoj, podobný tomu, který se vytvořil ve Švýcarsku. Nejušlechtilejší té doby, jako například Matthias Grünewald (1470–1528), Tilman Riemenschneider (1460–1531), Paracelsus (1493–1541) a mnozí jiní, se solidarizovali s rolníky. Avšak stály proti tomu retardační síly v církvi a šlechtě. Konflikt se vybil v selských válkách 1524 až 1525. Co jako zárodečný, kulturně-obnovující impuls se mohlo postavit po bok vzestupem jdoucích měst, bylo utopeno v krvi. Protireformace udělala své, aby všechna další úsilí o samostatnost potlačovala v zárodku. Římské právo nastoupilo svou nadvládu i na venkově. Půda se stala v daném právním chápání soukromoprávním vlastnictvím a tím znenáhla obchodovatelným zbožím.<br /> <br /> Pak ale, kolem přelomu 15. do 16. století, znovu propuká sociálně-reformní impuls. Spis Valentina Andreaeho (1586–1654) «Chymická svatba Christiana Rosenkreutze» koluje od přibližně roku 1604 z ruky do ruky. Vydán byl roku 1616 ve Štrasburku. Odkazuje na Christiana Rosenkreutze (1378–1484) a jeho zasvěcení<br /> <br /> 1459. Ve stejné době se ustavilo «Bratrstvo Růžového kříže». Sdružovalo nevelký okruh jednotlivých lidí, kteří zůstávali nepoznáni a kteří — na rozdíl například od Paracelsa (1493–1541) — nevystupovali navenek s žádným učením, nýbrž skrytě, z duchovních inspirací, se nezištně stavěli do služby bližním. Pravděpodobně od téhož autora, Valentina Andreaeho (1586–1654), vzešla další růžokřížovnická díla: roku 1614 ''Fama Fraternitatis'' (obrácená na «hlavy, stavy a učené muže Evropy»), roku 1615 ''Confessio'' a roku 1617 ''Všeobecná a generální reforma celého světa''. V této «Generální reformě» z ducha růžokřížovnictví se znovu z ukrytí hlásily ony impulsy, které skrytě v 15. století kladly zárodek trojčlennosti sociálního života ve svobodných hospodářských vesnických společenstvích. {{SE|74}}<br /> <br /> Co z růžokřížovnictví — ze spirituálních impulsů, jež zachycovaly působivého ducha přírody i sociálního života stejnou měrou — mohlo pro 17. století znamenat průlom, bylo zničeno obrovitou pohromou třicetileté války a jejími následky. Tato válka zpustošila Středoevropou strategií spálené země. Mnohé vesnice se trvale proměnily v pustiny; venkovské obyvatelstvo padlo ze 40 %,&lt;ref&gt;Aus: Wilhelm Abel: ''Geschichte der deutschen Landwirtschaft'', Stuttgart 1967, S. 265.&lt;/ref&gt; městské ze 33 % za oběť hrůzám hladu, moru a válečných operací. Zásoby osiva a potravinářského obilí byly opakovaně vypleněny nebo zničeny vypalováním, zvířata hnána pryč procházejícími vojsky, studny otráveny vhazovanými zvířecími mršinami. Ještě do konce století, padesát let po Vestfálském míru roku 1648, panoval na mnoha místech hladomor. Třicetiletá válka fyzicky zlomila páteř zděděné zemědělské kultury Středoevropy. Mnoho z lidové moudrosti zaniklo, a jen namáhavě bylo možno z dochovaného zkušenostního vědění znovu probudit k životu princip organismu ve vesnicích a na jednotlivých statcích. [[Dottenfelderhof]] například — deset kilometrů od středu Frankfurtu nad Mohanem, jako dvůr přináležející k premonstrátskému klášteru Ilbenstadt — byl zcela srovnán se zemí. Teprve roku 1707 došlo k obnovení hlavní budovy s obytními prostory a obilnicí, a roku 1742, téměř sto let po válce, byl celý areál — nyní jako hermeticky uzavřený opevněný dvůr — obnoven.<br /> <br /> Po hlubokých propadech 17. století přineslo 18. století s osvícenstvím i probuzení v zemědělství. V jeho první polovině rozkvétala takzvaná literatura hospodářů domu, která v ohlédnutí za ztracenou moudrostí minulosti usilovala pochopit zemědělství ještě jako organismický, eticky zakotvený celek. Ve druhé polovině 18. století vstoupila do popředí experimentální ekonomie.&lt;ref&gt;Ebd., S. 202.&lt;/ref&gt; Hledělo se k tomu, co se v rámci organismické uzavřenosti empiricky osvědčilo jako rozumné, a co pak připravilo půdu pro nastupující agrární vědy 19. století. Po dlouhotrvající depresi, která sledovala zmatky třicetileté války, prošlo zemědělství v průběhu 18. století obrodem. Nehledě k uplatňování racionálnější, myšlenkově prohloubenější praxe, bylo zlepšení životní situace vděčno především „ozelenění úhoru&quot;. V rámci nadále provozovaného trojpolního hospodářství byla úhorová pole osázena okopaninovými plodinami (brambory) a především jetelem. Polním pícninářstvím se zvýšila úrodnost půdy, výnosy rostly a nouze ustoupila skromné prosperitě. {{SE|75}}<br /> <br /> V osvícenství 18. století vystupovalo ze skrytosti růžokřížovnictví a jiných příbuzných spirituálních proudů — zástupně jmenujme teologa a „teozofa&quot; Friedricha Oetingera (1702–1782)&lt;ref&gt;Vgl. Rudolf Steiner: ''Von Jesus zu Christus'', GA 131, Vortrag vom 13. Oktober 1911, Dornach 1988, S. 194 ff.; sowie Emil Bock: ''Die Boten des Geistes'', Stuttgart 1967, S. 55.&lt;/ref&gt; — do společenského vědomí. Německý idealismus čerpal ve filosofii, básnictví, vědě a umění právě z těchto spirituálních podzemních vod. Z týchž podzemních vod vyvěraly ideály, jež stály na počátku Francouzské revoluce, volání po svobodě, rovnosti a bratrství. Jsou to v proměněné podobě táž volání, jež byla zakotvena v trojčlennosti svobodných hospodářských vesnických společenství 15. a 16. století, táž, jež na počátku 17. století dávala impuls snahám růžokřížovníků o „Generalreformaci&quot;,&lt;ref&gt;Johann Valentin Andreae: ''Allgemeine und Generalreformation der ganzen weiten Welt – beneben der Fama Fraternitatis, des löblichen Ordens des Rosenkreuzes, an alle Gelehrte und Häupter Europa geschrieben'', Kassel 1614.&lt;/ref&gt; táž, jež [[Goethe]] (1749–1832) ve svém ''Wilhelmu Meisterovi'', v ''Heřmanovi a Dorotě'' a jinde básnicky zpracovával. Tato volání, jež proudila z esoterického vědění staletími, i ona ztroskotala na retardujících {{SE|76}}<br /> <br /> Síly; i ona dozněla v krvavých bojích a skončila opět vítězstvím restaurace.<br /> <br /> Jaký vývoj vzala na pozadí těchto historických událostí zemědělství? Jeho základ, organismusprinzip, zůstal zachován. Stal se však tradicí bez nadále působící duchovní hybné síly: kulturní krajiny, jež vzešly z rolnické práce, musely být v postupujícím chodu staletí udržovány se stejnou námahou jako stavby románských kostelů a gotických katedrál, jež s nimi tehdy tvořily jednotu. Nejprve odcházeli jednotlivci, odvážní lidé, kteří si zabalili uzlík a přestěhovali se do rodících se měst. Pak však, od 17. století, je ve vlnách vystěhovalectví následovaly tisíce, lákány heslem „Stadtluft macht frei&quot;. Přijímali ztrátu dědičného zázemí vesnice a jejího míru; usilovali ven z tísně a nesvobody života spojeného s přírodou a hledali v existenciální nejistotě svobodné sebeurčení v nově vznikajících povoláních. Příkladně a dojemně popisuje tuto osamělou cestu do nejistého pozdější oční lékař a básník Jung-Stilling (1740–1812),&lt;ref&gt;Johann Heinrich Jung-Stilling: ''Lebensgeschichte'', München 1968.&lt;/ref&gt; jemuž Goethe rázným zásahem pomáhal z nejedné existenční nouze. Stále více vysávala města lidi ze zemědělství, akademický život a přírodní vědy vzkvétaly a s nimi technické uplatňování poznaných zákonů anorganické přírody. Oproti celistvě lidsky universálnímu zaměření práce v zemědělství se nyní lidé ponořovali do světa průmyslu s jeho dělbou práce. Tito, kteří byli dosud zcela zakořeněni v lidovém vědomí, viděli se v existenciální nejistotě vyzváni k individuálnímu sebeuvedomění. Z rolníka se stal moderní, emancipovaný člověk — proletář. Ten nemohl z procesu dělby práce získat nic než svou mzdu; humanistické vzdělání jeho doby mu nedokázalo odpovědět na jeho životní otázky, stejně tak přírodní vědy, jež ho v otázce jeho lidství nechávaly pocházet z opice. V postupujícím novověku klesá selství do tradice vázané na dědická práva, z níž již nevycházely žádné obnovující impulsy. Tato tragika charakterizuje vývojový chod 19. a 20. století. Již osev úhoru jetelem v 18. století byl impulsem přicházejícím zvenčí, který narážel na odpor — mimo jiné i proto, že<br /> <br /> Někdejší pružná trojpolní soustava ztuhla zevnitř vlivem římsko-právního vlastnického řádu.<br /> <br /> Jak silně bylo setrvačnictví každé novinky nepřítelem, ukazuje na počátku 19. století pokus zavést do vysoce rozvinuté flanderské zemědělské kultury secí stroj. Tento pokus zpočátku selhal; rolníci instinktivně cítili tento záměr jako vpád do duchovně-mravního sebepochopení rolníka, jenž rozryté zemi v odměřeném kroku a rytmickém švihu svěřoval setbu a jenž zároveň tuto událost provázel v duševně-duchovním postoji svým požehnáním. Jak jinak ten, kdo secí stroj konstruoval — přicházeje zvenčí z města, rozložil v myšlenkové abstrakci proces sení na jeho jednotlivé funkce. Z toho postavil stroj, který musí splňovat tyto funkce: uložit určité množství osiva určité velikosti zrna v určité časové jednotce do určité hloubky v půdě a přikrýt je zemí. {{SE|77}}<br /> <br /> V 19. století přebíraly postupně přírodní vědy a technika správu nad zemědělstvím odcizenýmjeho duchovním impulsům. Hned na počátku byla zakládána jedna zemědělská fakulta za druhou. Do popředí vystoupila otázka toho, co bylo nazýváno „starou silou půdy&quot;, a z ní otázka hnojení. Chtělo se porozumět tomu, co propůjčovalo půdám trvalou úrodnost v průběhu věků. Z dohledu se vytratila celistvost organismu zemědělství a součinnost jeho článků — a hledaly se jednotlivé faktory. Byl rozpoznán humus jako nositel úrodnosti. Aby bylo možno experimentálně sledovat otázku trvalé úrodnosti půdy, byl v Kentu v Anglii v roce 1853 založen Rothamstedský pokus trvalého hnojení. Na parcelce s chlévským hnojem bylo hnojení po nějaké době přerušeno — a po padesáti letech bylo možno ještě konstatovat přetrvávající účinky tohoto někdejšího hnojení.&lt;ref&gt;Edward John Russel, John August Voelker: ''Fifty years of field experiments at the Woburn Experimental Station'', Rothamoted Monographs on Agricultural Science, London 1936.&lt;/ref&gt; Tím, a také pozdějšími dlouhodobými pokusy prováděnými jinde,&lt;ref&gt;Ernst Klapp: ''Lehrbuch des Acker- und Pflanzenbaus''. Berlin, Hamburg 1967, 611 S.&lt;/ref&gt; se potvrdilo, že „stará síla&quot; vděčí podstatně chovu skotu v organismu zemědělství.<br /> <br /> Výzkumy chemika Justuse von Liebiga (1803–1870) obrátily v otázce hnojení pozornost k významu jednotlivých látek. Ze svých rozborů sklizně vyvozoval, že půdy {{SE|78}}<br /> <br /> statku o tolik živin, kolik jich je obsaženo v prodaných plodinách.&lt;ref&gt;Justus von Liebig: ''Die organische Chemie in ihrer Anwendung auf Agrikulturchemie und Physiologie'', Braunschweig 1840.&lt;/ref&gt; Z tohoto závěru vyvodil svou teorii minerálního hnojení, podle níž živina, která je v minimu, omezuje výnos. Liebig, který stál jednou nohou ještě v německém idealismu a druhou v nastupujícím materialismu druhé poloviny 19. století, byl přesvědčen, že ztrátu půdou vázaných klíčových živin — fosforu, draslíku a dalších — je třeba hnojením nahradit. Jinak, v rozporu s panující naukou, soudil o dusíku. O ten se má postarat sama příroda. Stáli proti němu jeho odpůrci, zastánci dusíkatého hnojení, kteří v dalších letech získali převahu. Posmrtnou satisfakcí pro Liebiga bylo uskutečnění a potvrzení jeho tezí zemědělcem Schultzem-Lupitzem (1831–1899),&lt;ref&gt;Asmus Petersen: ''Schultz-Lupitz und sein Vermächtnis'', Stiftung Ökologischer Landbau (SÖL), Sonderausgabe Nr. 38, 2. Aufl. 1992, 66 S. Mit Vorworten von Gerhardt Preuschen und Wolfgang Schaumann.&lt;/ref&gt; jemuž se po desetiletém úsilí podařilo podstatně zlepšit výnosovou úroveň extrémně chudých písčitých půd v Lupitz prohloubením humusového profilu.<br /> <br /> Příznivý předplodinový efekt luskovin zůstával až do konce 19. století záhadou, dokud Hellriegel (1831–1895) v roce 1886 nezveřejnil svůj objev hlízkových bakterií vázajících dusík, které žijí v symbióze s kořeny luskovin. Přesto — navzdory těmto poznatkům z vědy i praxe o vázání dusíku ze vzduchu jako dění v živém — soustředilo se veškeré úsilí na otázku, jak by bylo možno dusík ze vzduchu technickou cestou, s obejitím živého, převést do podoby soli. Nešlo totiž jen o to získat tuto nejžádanější ze všech hnojivých látek pro zemědělství, nýbrž stejně tak pro výrobu výbušnin. Jediné světové naleziště dobyvatelných dusíkatých solí v podobě chilského ledku se nachází v poušti Atacama v Chile — vzdálený a přenákladný zdroj pro rostoucí potřebu 19. století.<br /> <br /> Tak působily přírodní vědy a technika od 19. století zvenku do zemědělství a staly se ve 20. století průkopníky odcizení zemědělství jeho vlastním vývojovým impulsům a výrobním podmínkám — a nakonec příčinou jeho zániku v agrární industrialismus. Hybatelem na této cestě je<br /> <br /> dusík, za nímž od 60. let 20. století následovaly syntetické herbicidy, pesticidy, prostředky pro zkracování stébel atd. a genetické inženýrství.<br /> <br /> Na počátku 20. století byl v Norsku po Birkeland-Eydeově postupu ve elektrické peci oxidován vzdušný dusík. Ukázalo se to jako příliš nákladné. Chemik Fritz Haber (1868–1934) vypracoval v letech 1905 až 1910 v BASF v Ludwigshafenu am Rhein vědecké základy syntézy amoniaku ze vzdušného dusíku; jeho partner, inženýr Carl Bosch, vytvořil pro tuto syntézu do roku 1913 velkoprůmyslová zařízení. V tomto Haber-Boschovým jménem nazvaném postupu je vzdušný dusík přiváděn k reakci s vodíkovým plynem v kontaktních pecích při tlaku 200 barů a teplotách 500 až 600 °C za přítomnosti katalyzátorů. Vidíme, jak nadmíru reakčně líný dusík vzduchu, který luskoviny tichým, jemným způsobem v kosmicko-zemských rytmech slunečního roku aktivují pro životní proces tvorby bílkovin, je zde na anorganicko-technické rovině, s vysokou spotřebou energie a bez ohledu na místo a čas, násilím donucen do reakceschopné sloučeniny. Tento vynález — podobně jako pozdější vynález uvolnění jaderné energie — zpřístupňuje síly pod-přírody lidské libovůli, přičemž nakládání s nimi zanechává od té doby stopy zkázy v díle stvoření přírody. {{SE|79}}<br /> <br /> Syntéza amoniaku byla výrobně technicky dozrálá právě před vypuknutím první světové války, učinila tak mocnosti středního bloku nezávislými na dovozech chilského ledku a atlantickou blokádu Angličanů, zaměřenou na zamezení těchto dovozů, obsoletní. Teprve syntézou amoniaku byl první světový válka jako artilérní a bombový válka v tom zničujícím rozsahu a takové délce pro mocnosti středního bloku veditelná. V průběhu války disponovali touto technikou také západní spojenci. Po konci války vyvstala ze strany dusíkového průmyslu otázka: Když žádná válka, co pak s dusíkem? Shodli se rychle — vítězové i poražení — a zřídili Evropský dusíkový syndikat a prohlásili zemědělství za nový trh. S obrovskou reklamou a průmyslem iniciovaným, praxe blízkým výzkumem přešla výroba dusíku plynule z produkce výbušnin pro bomby a granáty do výroby syntetických hnojiv pro zemědělství. Ještě jednou se potvrdila pravdivost výroku Hérakleita, že válka je «otcem všech věcí».&lt;ref&gt;Hérakleitos (předsókratický filosof, asi 520–460 př.Kr.), Fragment DK B 53: «Válka je otec všech věcí, král všech věcí. Jedny z nich činí bohy, druhé lidmi,&lt;/ref&gt; Totéž se stalo po<br /> <br /> Totéž se stalo po druhé světové válce ve Spojených státech, kde teprve po jejím konci našla dusíkatá hnojiva plošné uplatnění. V následujícím období se stal dusík ve spojení s technikou zavlažování v suchých oblastech globálním motorem v monokulturách produkujícího agrarindustrialismus.<br /> <br /> Ve střední Evropě odolával organismu-princip této bouřlivé době ještě dlouho. Friedrich Aereboe (1865–1942), zakladatel novějšího zemědělského provozního myšlení, popisuje kolem roku 1917 zemědělský podnik jako soudržný organický celek: „Já [...] pojímám zemědělský statek jako nedělitelný, organický celek a ukazuji, jak tento celek dostává a musí dostávat rozličnou podobu pod měnlivým vlivem vnějších a vnitřních životních podmínek.&quot; Porovnává „organickou bytostnou povahu hospodaření na statku&quot; ohledně členění na provozní odvětví s „tělem zvířete, které má srdce, plíce, játra a jiné orgány&quot;. Tak jako tyto orgány — každý podle svého úkolu — stojí ve vztahu k nadřazenému celku zvířete, tak jednotlivé složky zemědělství ke ganzheit hoforganismu. Aereboe poprvé uchopil hospodářské předivo vztahů zemědělského statku, jak toto předivo vzniklo z intuitivně-instinktivních podvědomých základů vědomí, v jasných, světlých myšlenkách. Vztahové předivo, které nalezl, mu bylo nezpochybnitelnou skutečností, jíž bylo třeba prosvítit myšlenkami a odpovídajícím způsobem provozně-hospodářsky optimalizovat. Samu skutečnost — bytostnou povahu celku — nestavěl pod otázku. {{SE|80}}<br /> <br /> Zásadu hospodářského organismu hájili představitelé zemědělského provozního myšlení v Německu až do 50. let 20. století. Dělo se tak se zohledněním všech technologických výdobytků tehdejší doby, zvláště „minerálního hnojení&quot;, a zde s osobitým důrazem na cílené použití synteticky vyráběných dusíkatých solí. Pak se však červená nit abendländischchristlichen zemědělství definitivně přetrhla. Od počátku 60. let se pojem hospodářského organismu vytrácel, a na jeho místo nastoupil pojem systému. Tento je ze všech stran otevřený a je myšlen jako síť propojení, bez vztahu k žádné „bytostné povaze&quot;, tj. k žádné v sobě samé odůvodněné ganzheit. Tím byla otevřena všechna stavidla k rozpadu zemědělství do agrárního průmyslu. Podstatným spouštěčem byl {{SE|81}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 4, S. 81.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 4: Die vierfache Zerstückelung des Betriebsorganismus in Monokultur und Massentierhaltung.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Podstatným spouštěčem bylo nástup syntetických herbicidů v 60. letech. Jsou to růstové látky, které jako „totální herbicidy&quot; systémově zasahují do životních dějů rostlin takovým způsobem, že se tyto rostliny doslova přerostou k smrti nebo odumírají jinou fyziologickou cestou. Nasazení systémových herbicidů, po nichž následovala syntetická fungicida a insekticida, rázem proměnilo klasickou pestrost provozní organizace. Ze roku na rok mohl rodinný podnik zdvojnásobit své osevní plochy cukrovou řepou, bramborami nebo polní zeleninou, nebo je — pokud to trh dovoloval — znásobit ještě víc. Mohl se libovolně specializovat na pouhopouhé několik nebo dokonce jen jednu pěstovanou plodinu a podle toho se cíleně a úsporněji vybavit strojní technikou. V polním hospodářství a zahradnictví se rozpadl vzájemně se podmiňující vztah trojnosti bodenbearbeitung, fruchtfolge a düngung. Monokultury převzaly vládu nad polními lány. Co po celé tisíciletí rostlo jako křesťansko-západní kulturní dědictví v nepřetržitém vývoji ekologicky i sociálně — organismus vesnických společenství a jednotlivých statků — se rozpadlo na specializované samostatné podniky, jejichž potřeba kapitálu ohledně nákupu výrobních prostředků vynucovala stále vyšší obraty, a tím průmyslový způsob výroby s dělbou práce a tvorbou kapitálu. (Obrázek 4.) {{SE|82}}<br /> <br /> Již v předcházejících desetiletích ztratilo centrum — církev — stále více svou duchovně-mravní i sociální vůdčí roli, ve prospěch probuzení k individuálnímu svobodnému sebeurčení. Souběžně s postupující industrializací zemědělství od 60. let 20. století to bylo právě tato skutečnost, která spustila poslední velkou vlnu odlivu obyvatelstva. Zatímco kolem roku 1800 pracovalo v zemědělství 62 % výdělečného obyvatelstva, kolem roku 1875 49 %, kolem roku 1950 25 %, dnes jsou to pouhá 2 %.&lt;ref&gt;Laut Auskunft der Gesellschaft für Agrargeschichte e.V. Ffm.&lt;/ref&gt; Na místo sedláka nastoupil agrotechnik, jehož orientační bod již neleží ve středu vesnice, nýbrž na periferii — v vzdělávacích centrech měst, v agrotechnologických inovacích a na nadregionálních trzích. V globálně propojeném agrárním industrialismu se kolem zemědělství buduje mocná hradba, inteligenční aparát do specializovaných oborů roztříštěného detailního vědění. Zemědělec se stává „výkonným orgánem&quot; cizí inteligence, která ho cizím způsobem určuje. V průběhu tohoto plíživého duchovního zbavení svéprávnosti se postupně jako první z vesnických a individuálních útvarů statků vymanilo zahradnictví a specializovalo se na monokultury ve sklenících — první krok rozčlenění organismu jako celku. Také v polním hospodářství se, v USA velmi záhy, osamostatnil pěstování obilnin, po němž následoval půdní úbytek větrnou a vodní erozí. Dnes celosvětově plošně vládne krajinnému obrazu jednotvárný vzor monokultur. Ve střední Evropě se tento druhý krok rozčlenění celistvosti dokonal — po jistém setrvačném odporu — teprve ke konci 20. století. Nakonec, ve třetím kroku rozčlenění, ztratil svou organickou funkci v zemědělském organismu i ovocnářství. V 70. letech byly vypláceny prémie za vyklučování vysokokmenných kultur; dnes je jejich ekologická hodnota opět doceňována. Výroba se však soustřeďuje na intenzivní plantáže v monokultuře v klimaticky zvýhodněných oblastech. Naposledy, ve čtvrtém kroku rozčlenění, bylo opuštěno i chov domácích zvířat vázaný na provozní zásobu krmiva, s důsledkem jednak vzniku provozů bez dobytka a jednak koncentrace na velkochov. Na místo pojmu „domácí zvíře&quot; nastoupil pojem „užitkové zvíře&quot;. Začalo to drůbeží v celoročním ustájení nebo klecovém chovu, po níž následoval chov prasat soustředěný ve velkochovech, a nakonec — kdo {{SE|83}}<br /> <br /> by to byl pomyslel u pasoucího se dobytka, tohoto haustiera par excellence — davové ustájení odrohačených zvířat v celoročním stájovém chovu, krmeném silážemi nebo krmivovými směsmi kalkulovanými na maximální výkon.<br /> <br /> Co se zrodilo v dobách gnóze, a v dobách ještě daleko vzdálenějších pod vedením mystérií, vázáno na duchovní ústrojí určitých národů, jako volné souběžné soužití čtyř proudů pastevectví, polního hospodářství, zahradnictví a ovocnářství; co pod vlivem křesťanství vzájemným prostoupením splynulo ve vyšší jednotu organismu zemědělství — to nyní v agnostickém rozdrobení padlo zpět do čtyř prvotních stavů.<br /> <br /> Přes všechny vskutku obdivuhodné vymoženosti moderní doby si nesmíme zavírat oči před touto skutečností: stojíme na troskách západo-křesťanské zemědělské kultury. Uzurpace průmyslovými výrobními metodami zlomila její kulturotvornou sílu a od 60. let 20. století jí kopala hrob. Ale v každé smrti je ukryt i zárodek nového dění. Uchopit je lze tehdy, když si člověk uvědomí hlubší vývojové impulsy minulosti. Výrok „Doctor Angelicus&quot;, Tomáše Akvinského (1225–1274), zní: Minulost a budoucnost má čas, přítomnost nikoliv.&lt;ref&gt;Vgl. Thomas von Aquin: ''Summa Theologica'', Questia 10, Proemium.&lt;/ref&gt; — Tento výrok lze myšlenkově dále prohloubit. V přítomnosti se oba časové proudy setkávají a navzájem se ruší. Proud minulosti odumírá do formy, do sinnenfälligen události. V této formě však proud času z budoucnosti oživuje jako zárodek. Rostlinné semeno toto dění zviditelňuje. Nese v sobě, sraženo do podoby genomu, razidlo minulosti. Tato „geprägte Form, die lebend sich entwickelt&quot;,&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Goethes Werke'', «Urworte Orphisch», Hamburger Ausgabe, Bd. 1, München 1978, S. 359.&lt;/ref&gt; obsahuje zárodek, který má potenci otevřít se časovému proudu budoucnosti. Lze tedy říci: Ve zvěcnění smyslově se jevícího leží moment smrti, v němž se čas minulosti obrací v budoucnost. Budoucnost je proměňující se minulost. {{SE|84}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_neuen_Keime&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Nové zárodky ===<br /> <br /> [[Anthroposophie|Antroposofická duchovní věda]] [[Rudolf Steiner|Rudolfa Steinera]] přináší poznání v podobě idejí, jež svou pravdu stvrzují v mocném myšlení dalekosáhlých duchovních vztahových souvislostí a v činu se prokazují jako zárodky, které ve svém růstu a plodnosti dávají tuto pravdu zakusit jako hnací sílu stále nového dění. Dva ideové zárodky Rudolfa Steinera jsou to, které — navazujíce na minulost a proměňujíce ji — ukazují zemědělství cesty k novému nositelství kultury:<br /> <br /> První z těchto ideových zárodků se vztahuje k významu zemědělství z hlediska sociální otázky: První světová válka způsobila zhroucení starého světového řádu. V nastalém sociálním chaosu inauguroval Rudolf Steiner «Dreigliederung des sozialen Organismus» (trojčlennost sociálního organismu). V tomto mohutném ideovém celku se z hlubin historického dění znovu vynoril v proměněné podobě onen impuls, který od novověku v po sobě jdoucích stoletích tlačil na povrch, narážel však na retardující mocenské struktury a znovu klesal do skrytosti. Připraven svými «Kernpunkte der sozialen Frage»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Kernpunkte der sozialen Frage in den Lebensnotwendigkeiten der Gegenwart und Zukunft'', GA 23, Dornach 1976.&lt;/ref&gt; začal Rudolf Steiner s lidmi, kteří stáli aktivně uprostřed života, podnikat konkrétní kroky k přetvoření sociálního života — ve smyslu:<br /> <br /> * svobodného duchovního života, který je autonomním tvůrcem a nositelem iniciativy všech duchovních impulsů prostupujících a oplodňujících společenský život,<br /> * právního života, který je autonomním tvůrcem a nositelem toho, co ve vzájemném vztahu člověka k člověku platí jako rovné právo a nabývá platnosti v zákonné podobě,<br /> * hospodářského života, který jedná autonomně a na smluvním základě v vědomě utvářených hospodářských asociacích «bratrsky/sestersky» přebírá péči o uspokojování lidských potřeb.<br /> <br /> V každém z těchto tří článků sociálního života stojí vědomě-nevědomě každý člověk. Každý z těchto tří článků dostává sobě vlastní autonomní životní skutečnost skrze to, co mu každý člověk vtiskuje ze svých tří duševních činností: svým chtěním duchovnímu životu, svým cítěním právnímu životu a svým myšlením hospodářskému životu. Jak tyto tři duševní činnosti jako autonomní články duše v člověku navzájem{{SE|85}}<br /> <br /> působí a ve vědomí Já vzplanují, udržovány pospolu a ve vzájemném působení silou Já, tak také tři články sociálního působí navzájem v celek sociálního organismu skrze probouzející se vědomí Já každého jednotlivého člověka. V tomto vzájemném vztahu vědomého vnitřního prožívání a utváření navenek vzniká sociální umění. Tak je utváření trojčlenného sociálního organismu zkušebním kamenem k rozvinutí a zjevení bewusstseinsseele (vědomí-duše). Téměř nadlidské úsilí, které Rudolf Steiner od roku 1919 vynakládal, aby hnutí trojčlennosti sociálního organismu uvedl v život, ztroskotalo roku 1922.&lt;ref&gt;Siehe hierzu insbesondere: Rudolf Steiner: ''Die großen Fragen der Zeit und die anthroposophische Geisterkenntnis'', GA 336, Basel 2019; sowie ders.: ''Zu sozialen und wirtschaftlichen Fragen'', GA 332b, Dornach, Basel 2020.&lt;/ref&gt; On sám pojal rozhodnutí ukončit tento první rozsáhle pojatý pokus. Vnějším podnětem k tomu byla především cválající inflace a malý počet lidí, kteří by této obrovské výzvě byli dostáli. Rudolf Steiner stavěl také na porozumění proletářů, z nichž mnozí však padli ve válce — a ti, kteří přežili, byli odtaženi propagandou komunisticky orientovaných dělnických vůdců. Zárodek však byl vložen do půdy historického dění. Byl prostřednictvím 20. století průběžně pěstován v dílčích konkrétních přístupech k jednání v ustavičné proměně jednoho umírání a stávání se. Především však byla Steinerova pojednání k sociální otázce poznatkově-vědecky zpracována v kontextu požadavků doby a zpřístupněna širší veřejnosti. Impuls k sociální trojčlennosti nadále čeká na pronikavě nový pokus o uskutečnění.<br /> <br /> Tento nový přístup vyrůstá z druhého ideového zárodku, který je obsažen v [[Landwirtschaftlicher Kurs|''Zemědělském kurzu'']] Rudolfa Steinera, v «Duchovně-vědeckých základech pro zdárný rozvoj zemědělství»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999.&lt;/ref&gt;. Tento kurz pro zemědělce se konal o Letnicích roku 1924 na statku Koberwitz u Breslau v dnešním Polsku, dva roky po zrušení «Kommenden Tages», orgánu hnutí trojčlennosti v Německu. V té době byla v zemědělství «kirchspiel» (farní obec) ještě ve vsi — praxe principu organismu byla tradičně ještě z velké části neporušena. Zemědělský způsob výroby tvořil ještě protipól k dělbou práce řízenému způsobu v průmyslu. Ekologická otázka a — s ní neoddělitelně spjatá — sociální {{SE|86}}<br /> <br /> otázka nebyla v zemědělství ještě akutní. Avšak hrozivá předzvěst, jako jsou účinky hnojení synteticky vyrobenými dusíkatými solemi, ztráta odrůdové stability a zdraví zvířat, citlivěla jednotlivé sedláky a zemědělce. Od roku 1920 se obraceli na Rudolfa Steinera s prosbou, aby jim z antroposofické duchovní vědy poskytl poznávací základy a praktické pokyny pro obnovu zemědělství do budoucnosti. Tazatelům šlo o ideje, o duchovní pravdivé obrazy, které by zemědělské práci nad pouhou provozní techniku znovu daly smysl a — budou-li tyto ideje uchopeny — mohly znovu vybudovat duchovně-morální most k věcem a bytostem v přírodě a kosmu. Zemědělský kurz obsahuje zárodečné položení základů pro vývoj zemědělství budoucnosti, v němž skrytý proud impulsů křesťansko-západního zemědělství vstupuje v hlubinné metamorfóze na povrch věku vědomí. Rudolf Steiner navázal bezprostředně na otázky lidí, kteří stáli ve staré, smrti zasvěcené zemědělské kultuře a kteří hledali přístupy k její obnově. Navázal na ještě právě existující minulost, aby ji proměnil v budoucí. Přitom apeloval na myslící vědomí činnými v praxi stojícího člověka.<br /> <br /> Výchozím bodem antroposofické duchovní vědy Rudolfa Steinera je «člověk». Na jeho bytostnou povahu ve světovém celku se vztahují otázky: Jaký je vývoj z jeho bytostného původu v duchu, jaké jsou ideové celky, které ho ve všech životních oblastech činí schopným jednat v souladu s jeho bytostnou povahou, jaké jsou cesty k sebepoznání a poznání světa do budoucnosti? Kdysi ještě nebyli lidé tak «chytří» jako dnes, za to však byli moudří. Prožívali sami sebe jako mikrokosmos, který v malém v sobě nese vše, co ve velkém duchovně-bytostně naplňuje makrokosmos. Vědecký intelektualismus novější doby staví se tváří v tvář smyslově vnímatelné světu, rozkládá jej na části, reflektuje tyto části v představách a přitom vylučuje toho, na koho se zapomíná — člověka, který se táže, myslí, cítí a chce. Pohled duchovního badatele je naproti tomu obrácen k poznávajícímu, k bytostné povaze člověka. Co se mu tam v nadsmyslovém poznání odkrývá, vrhá jasné světlo na to, co makrokosmicky v nejširším smyslu smyslově vnímatelné přírodě a kosmickému obvodu jako bytostně účinný princip leží v základu. Výsledky duchovněvědeckého bádání obsažené v Zemědělském kurzu navazují na přírodovědné {{SE|87}}<br /> <br /> pojmy, například pokud jde o anorganický svět látek, a označují jejich prvky jako nositele vždy specifických maatla ya ku vumba (formativních sil), které je z jejich fyzické přirozenosti povznášejí do procesuálního dění oživené a oduševnělé přírody.<br /> <br /> Tak je metodický postup Zemědělského kurzu předznačen klíčovou výpovědí: «Es wird vom Menschen ausgegangen; der Mensch wird zur Grundlage gemacht» (Vychází se z člověka; člověk je kladen za základ).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S.103.&lt;/ref&gt; Pod tímto zorným úhlem se pohled soustřeďuje na koncepci a utváření zemědělského podniku se slovy: «Eine Landwirtschaft erfüllt ihr Wesen, im besten Sinne des Wortes, wenn sie aufgefasst werden kann als eine Art Individualität für sich, eine wirklich in sich geschlossene Individualität und jede Landwirtschaft müsste eigentlich sich nähern – ganz kann das nicht erreicht werden, aber sie müsste sich nähern – diesem Zustand, eine in sich geschlossene Individualität zu sein» (Zemědělství naplňuje své bytí, v nejlepším smyslu slova, může-li být pojato jako jakási individualita pro sebe, skutečně v sobě uzavřená individualita, a každé zemědělství by se vlastně mělo přibližovat — zcela toho nelze dosáhnout, ale mělo by se přibližovat — tomuto stavu, být v sobě uzavřenou individualitou).&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 42.&lt;/ref&gt; Dále se říká: «Die Dinge können nicht in dieser Weise streng durchgeführt werden, aber man muss doch einen Begriff haben von dem notwendigen Geschlossensein einer Landwirtschaft […]» (Věci nemohou být takto přísně provedeny, avšak musí mít pojem o nezbytné uzavřenosti zemědělství […]).&lt;ref&gt;Ebd., S. 43.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tato vyjádření apelují na individuální soudnost. Z badatelského smýšlení musí ten, kdo je činný v zemědělství, usilovat o to, aby si v pojmech vypracoval myšlenkový obraz bytostné povahy mikrokosmického člověka. Tento myšlenkový obraz se stává klíčem k porozumění makrokosmu a konkrétně k porozumění jednomu jeho výseku: zemědělskému podniku. Přináší ideje, podle nichž lze tento makrokosmický výsek utvářet v jeden v sobě uzavřený celek, v organismus, v tělo «jakési zemědělské individuality». Ideová základna k tomu se formuje, jsou-li smyslově vnímatelné a přírodovědecké skutečnosti myšlením pozdviženy do smysl dávajícího celku výsledků nadsmyslového antroposofického duchovního bádání. O myšlenkově-obrazné uchopení tohoto smysluplného celku jde. V tom spočívá zárodek nového dění zemědělství. Toto dění se rozvíjí pod «sluncem idejí» sebe-si-vědomého-se-stávajícího lidského ducha; ten je to, kdo vede činnou ruku k smyslem naplněné práci. {{SE|88}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Dreigliederung_des_Menschen_und_die_landwirtschaftliche_Individualität&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Trojčlennost člověka a zemědělská individualita ===<br /> <br /> Organismus — se středem a periferií — jako základní utvářecí princip v zemědělství vyrostl od sedmého století po Kristu z přírodou daných biotopů, z «organismů v přirozeném růstu». Nesl od místa k místu zcela individuální ráz. Byl to instinktivně-inspirovaný růst z pokřesťanštěných lidových kultur. S jejich mizením v průběhu věku bewusstseinsseele se vytrácela i duchovně impulzující síla. Zemědělská podniková nauka 20. století sice rozpoznala smysluplnou souhru jednotlivých odvětví podniku v celek a nazvala ji hospodářský organismus. Co je «bytostnou povahou» tohoto celku, to se netázala. Pojem byl příliš bezmocný na to, aby mohl zadržet kulturní úpadek zemědělství. Ani ekologické hnutí přicházející od 70. let a s ním ekologické zemědělství nedokázaly pojmu hospodářského organismu znovu vdechnout život. Klíč k porozumění organismu lze hledat jedině v bytostném agentu, který ho přivádí k jevu v tělesné uzavřenosti a proživá se v ní. U zvířete je tímto agentem zvířecí duše, u člověka duchovní duše. Zvířecí duše je vázána na tělo; duchovní duše člověka má moc stále více se svými třemi duševními činnostmi — myšlením, cítěním a vůlí — z této vázanosti vynořovat, z ní se osvobozovat. Tím jí narůstá schopnost vědomě se sebou, v sebepoznání se uchopit jako tvůrčí duchovní bytost, jako sebe sama uskutečňující se Já. V Já nese člověk jako mikrokosmos zárodek ducha v sobě. Tím může nejen poznávat sebe sama a bytostnou povahu svého tělesného organismu, ale vědět se v tomto poznání ve spojitosti s bytostným, co nadsmyslově působí v přírodě a kosmu.<br /> <br /> Na cestě školení duchovní duše se může tento zárodek rozvinout do duševních orgánů. Tak jako se smyslové orgány otevírají smyslově danému světu, mohou tyto duševní orgány zpřístupnit duchovně-nadsmyslovou skutečnost vnímání. Z Já procitajícího v sebevědomí může člověk ve věku bewusstseinsseele opět, vystupujíce, vědomě dosáhnout svého duchovního původu, od nějž se sestupujíce na cestě sebeuvedomování odloučil. Co kdysi provázelo sestup coby učení moudrosti z mystérií, pak ale od {{SE|89}}<br /> <br /> co od Zeitenwende postupně dohořívalo, to lze od nynějška prostřednictvím antroposofické duchovní vědy, přístupné každému člověku, vědomě vystupujíce, znovu dobývat. Duchovní bádání Rudolfa Steinera přináší výsledky, které na všech polích lidské činnosti — ať již vědeckém, uměleckém, náboženském, medicínském, pedagogickém, sociálním atd. — a tak i na poli zemědělství, zárodečně ukazují jednání nové, to staré proměňující cesty.<br /> <br /> Chce-li si tedy někdo ujasnit ideové souvislosti, jež mají zemědělství z toho, co se stalo, pomoci k novému stávání se do budoucnosti, pak je metodicky cesta jasně předznačena: Aby bylo dosaženo hlubšího porozumění bytostné skutečnosti myšlenky organismu a individuality, je nutno nevyhnutelně vyjít od člověka, mikrokosmu. Přitom vyplývá z duchovního bádání v tělesně-fyzickém a duchovně-duševním ohledu v obrysech toto ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90):&lt;ref&gt;Viz k tomu zejména: Andreas Suchantke: ''Metamorphose: Kunstgriff der Evolution'', Stuttgart 2002, 332 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Při nazírání podoby člověka upoutá pozornost nejprve polarita hlavy a končetin: hlava jako do velké míry v sobě uzavřená kulatá podoba, končetiny paprskovitě vyzařující a svět uchopující. Morfologicky ovládá princip formy oblast hlavy, a polárně k tomu fyziologicky princip látky: oblast látkové výměny a končetin.<br /> <br /> Obal hlavy tvoří převážně tvrdé, silně mineralizované lebeční kosti. Ty obklopují lebeční dutinu, která je naplněna mozkomíšním mokem — vodojasnou, bezbuněčnou a bílkovinami neprostoupenou tekutinou — a v ní plovoucím mozkem. Dále se v hlavě soustřeďují smyslové orgány sloužící bdělému vědomí. V nich, jako i v hlavě jako celku, ustupuje život do značné míry před vládou fyzična. To se působivě ukazuje v anatomické stavbě oka — mimo jiné s světlolomnou čočkou — nebo ucha s bubínkem, řetězcem sluchových kůstek a kostěným labyrintem. Hlavový pól je čistému fyzičnu, smrti, blíže než životu. Morfologicky je hlava obrazem ztuhlých životních procesů. I mozek je ve své fyziologické činnosti jako vědomí-probouzející orgán tiše prostoupen procesy smrti. Nerv a mozek ztrácejí po krátkém čase po poranění schopnost regenerace. Proces, jenž je ovládá, je povahy rozkladné. O tom svědčí vysoká dýchací aktivita mozku a nutnost intenzivního zásobování kyslíkem skrze krev. {{SE|90}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 5, S. 90.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 5: Die Wesensbeziehung von Mensch und landwirtschaftlicher Individualität. Die Dreigliederung beider in vertikaler Ausrichtung: Die Landwirtschaft ist der auf den Kopf gestellte Mensch.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> rozkladná činnost vede fyzicky k mrtvé látce (CO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) a duchovně, jako zrcadlení životního procesu, totiž činnosti myšlení, k uvědomění myšlenek. Hlava je klidovým pólem a nositelem bdělého vědomí, které člověka duchovně spojuje se světem.<br /> <br /> Nakolik člověk nese ve své hlavě to z života vypadlé, minerálně-mrtvé, ukazuje i výskyt mozkového písku, zejména v epifýze (''šišinka mozková''). Jde o citrónově žluté kamínky sestávající z krystalů vápníku a hořčíku. Rudolf Steiner k tomu poznamenává: «Trochu mozkového písku musí mít každý člověk v sobě», nikoliv však jako trvalé usazeniny, nýbrž: «Tento mozkový písek musí vznikat a musí být opakovaně rozpouštěn.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Erkenntnis des Menschenwesens nach Leib, Seele und Geist. Über frühe Erdenzustände'', GA 347, Vortrag vom 9. August 1922, Dornach 1995, S. 53.&lt;/ref&gt; Tento proces tvorby krystalů a jejich opětovného rozpuštění popisuje Rudolf Steiner jako základ vědomí Já: «Kdybychom se nemohli rozpouštět, nemohli bychom myslet, nedospěli bychom k vědomí Já. V tomto rozpouštění spočívá to, co nazýváme naším vědomím Já.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 61.&lt;/ref&gt; V hlavě se uskutečňuje myšlenková činnost. {{SE|91}}<br /> <br /> Mozek si v každodenním vědomí neuvědomuje tento samotný proces, nýbrž jeho výsledek — zobrazení tohoto procesu: myšlenku.<br /> <br /> Formpól hlavy, soustředěný v mozku, se rozlišuje přes celý tělesný organismus do nervového systému. V horním člověku slouží vědomému vnímání, v dolním zprostředkovává duchovně-duševní činnost vegetativním životním procesům.<br /> <br /> Formpól stojí polárně naproti látkově-výměnnému pólu. Ten zahrnuje pod bránicí svět orgánů látkové výměny a končetiny. Duševní činnost tam zasahuje do životních procesů, řídí látkové přeměny, mobilizuje síly, jichž pak může vůle použít k tomu, aby uváděla do pohybu a udržovala v pohybu končetiny, tělesnou činnost jako celek. Veškeré organické pochody, které leží v základu rozvíjení vůle, veškeré procesy odbourávací, přeměňovací a výstavbové se uskutečňují v hlubokém bezesném nevědomí, ve vědomí spánku. Probíhají zčásti protiběžně v souběžnosti, zčásti v plynule proudícím časovém posloupném sledu. Oproti přísně v sobě spočívajícímu řádu nervově-smyslového systému vládne v látkově-výměnném pólu neustálá proměna a přeměna; včetně končetin je vše v pohybu; nic nezůstává ani chvíli stejné. Jako se duše v hlavovém pólu přes smysly duchovně spojuje se světem v pocitech a myšlenkách, tak vstupuje přes výživu a přes činnost končetin fyzicky do vztahu ke svému okolí.<br /> <br /> Bytostné zjevení vůle je pohyb — ať prostorově uchopující v končetinách, procesuálně v látkovém řádu, v růstu a regeneraci, v proudící krvi, nebo tichoučce vnikající do vědomí v dýchání a posléze v myšlenkové činnosti.<br /> <br /> I procesy vládnoucí v látkově-výměnně-pohybovém pólu prostupují v odpovídající metamorfóze celé tělo — v hlavě mimo jiné ve vylučování slinných žláz a sliznic nebo v žvýkací činnosti kloubně uloženého dolní čelisti.<br /> <br /> Polarita hlavového systému a látkově-výměnně-pohybového systému nalézá svůj vyrovnávající střed v orgánovém systému, jenž se mezitím vřazuje: ve dvou rytmicky dýchajících plicních křídlech, v rytmicky pulsujícím srdci a v bránici. Bránice ve svých pohybech pasivně sleduje rytmus dýchání — může jej však také vlastní aktivitou podpořit. Morfologicky se rytmická mitte projevuje v sledu žeber, jež uzavírají hrudní koš směrem nahoru k hlavě, dolů jej však otevírají a rozšiřují k bránicí překlenuté břišní dutině. Fyziologicky proudí krev od srdce a k srdci skrze celé tělo a {{SE|92}}<br /> <br /> sjednocuje oba póly ve vyšší jednotu. V rytmické mittě prožívá člověk sebe sama v cítění; snivě-cítíce se noří do sféry nevědomosti, do vůle; bdíce-cítíce sahá vzhůru do oblasti myšlení. V cítění prožívá člověk sebe sama v nejvyhraněnějším smyslu jako tuto a jedině tuto určitou duchovní duši. Rytmus je rezonančním tělesem cítění. Kývá se sem a tam mezi klidem hlavy a pohybem těla. Spojuje klid a pohyb a je obojím zároveň. Do rytmické středu se svrchu snižuje jasnost myšlenek do hlubin a zdola odpovídá z temna vůle síla iniciativy stoupající vstříc.<br /> <br /> Ve své vzpřímené postavě a tělesné trojčlennosti vstupuje člověk bytostně naplněn jako individualita do světa. Ve souzvuku svého myšlení a vůle v cítění prožívá sebe sama v procesu sebeuvědomování; nalézá se na cestě ke svobodnému sebeurčení. Z tohoto prožívání mu svítí bytostná skutečnost ideje vývoje — to budiž osvětleno:<br /> <br /> Kdysi žil princip vývoje instinktivně snivě, skrytý v pramenech prastaré moudrosti, jako účinná síla duchovního vedení v lidstvu. V postupujícím probouzení k sebeuvědomění toto dědictví haslo. Teprve velmi mladé — nejprve v době německého idealismu, ve výzkumech Charlese Darwina (1809–1882) a Ernsta Haeckela (1834–1919) a v plném rozsahu v antroposofické duchovní vědě — vynořuje se vývojový princip novým způsobem v myšlení. Vztažen k trojčlennosti duševních schopností člověka prožíváme jej dnes v myšlení především jako předvídavou idej, v cítění jako radostně-čilý impuls a ve vůli jako duchem nesoucí iniciativní sílu. Na cestách této trojnosti uchopuje se člověk v duchovním naplnění svého bytí jako Já a dělá z sebe iniciátora a nositele vývoje do budoucnosti. Ve svém usilování o svobodu žije vývojový princip dar. {{SE|93}}<br /> <br /> Uvědoměním vývojového principu se stává člověk z tvora tvůrcem. A tak vyvstává otázka: Je od nynějška povolán z volní svobody zasazovat idej vývoje do světa, který se stal? Nebo se může toto tvůrčí schopnost vztahovat jen na jeho vlastní a na lidský vývoj? Musí vše ostatní zanechat za sebou a odsoudit k pouhému užitku a k vykořisťování — totiž rostliny, zvířata, Zemi jako celek, která měla a má tak hlubokou účast na jeho vlastním vývoji? Probouzení k ekologickému vědomí sahá většinou jen tak daleko, jako přání zachovat vzniklé, v sobě dovršené dílo stvoření,<br /> <br /> Ano, chtít člověka jako ničitele tohoto díla stvoření držet stranou od přírody. Toto omezení však znamená zastavení vývoje. Jen v souvislosti s pokračujícím vývojem člověka a jen skrze něj jako iniciátora může být to, co se ve světě stalo, proměněno v nové stávání se. Neměl by snad být současný člověk, jehož vynalézavý duch má díky štěpení atomového jádra v rukou všechny prostředky k tomu, aby život na Zemi přivedl k několikanásobnému «Overkill», naopak také schopen, v rozšíření sebe sama, vštípit vývojový princip Zemi, přírodě, která ztuhla v dílo? Jak může sílu stávání se, kterou v sobě nosí, učinit plodnou pro nové procesy stávání se, které vyvedou přírodu z jejího hotového stavu? Tato poslední otázka stojí na počátku budoucí zemědělské kultury. Odpověď na ni nejprve přináší metodický pokyn Rudolfa Steinera:&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Duchovněvědecké základy pro zdárný rozvoj zemědělství'', Dornach 1995, přednášky z 10. a 12. června 1924.&lt;/ref&gt; «vycházet z člověka» a zemědělský podnik, má-li «naplnit svou podstatu», chápat jako «určitý druh individuality».<br /> <br /> Vydejme se na pole a pokusme se ve vnitřním klidu si zpřítomnit veškeré dění přístupné vnímajícímu a myslícímu nazírání, jež se odehrává nad zemí ve světle, vzduchu a teple, pod zemí v temnotě provlhlých, krystalických hlubin a mezi tím v kůži oživené půdy – pak se cítícímu vnímání zjeví hluboká příbuznost s tělesnou trojčlenností člověka ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|obrázek 5]], s. 90).<br /> <br /> Pod zemí narážíme na tvrdý, pevný, z života vypadlý, a proto mrtvý svět hornin a rovněž na vodní prvek hlubin. Pevná složka země spočívá v klidu, zachovává si svou krystalickou strukturu, která je během léta u zemského povrchu silněji vystavena procesům zvětrávání, v zimě se pod vlivem krystalotvorných sil okruhu stálic – Řekové jej nazývali «křišťálovým nebem» – prožívá ve své čisté krystalické přirozenosti.&lt;ref&gt;Tamtéž, přednáška z 10. června 1924.&lt;/ref&gt; Jako je mozek zrcadlem, které uvědomuje skrytou myšlenkovou činnost, tak krystalická přirozenost hornin příbuzných křemíku (křemeny, silikáty), podobně jako smyslové orgány, odráží krystalotvorné síly nejvzdálenějšího kosmického okruhu i síly planet vzdálených od Slunce (Mars, Jupiter, Saturn) v jejich nepřímém působení. Polárním způsobem to platí pro vápenec a horniny příbuzné vápenci, které ve své afinitě k planetárnímu, {{SE|94}}<br /> <br /> Vůbec sonnennahen Planeten (Měsíc, Venuše, Merkur), jejich síly na sebe vážou.&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; Zprostředkující postavení v této polaritě zaujímají jílové minerály, které svou pro minerální říši Země neobvyklou dynamikou přivádějí obě kráftové kvality prostřednictvím kořenů k růstu a tvarování rostliny. Tak pohlížíme na to, co se pod půdou táhne do hlubin, jako na hlavový pól této Rudolfem Steinerem tak nazvané «zemědělské individuality».<br /> <br /> Pokusíme-li se uvést geisteswissenschaftliche Hinweise do myšlenkové souvislosti s přírodovědně uchopitelnými fakty minerálního podloží půdy, ukazuje další fenomén na skutečnost, že se pod zemí nalézá hlavový pól «zemědělské individuality». Podobně jako v epifýze vystupuje krystalotvorba a její rozpouštění jako fyzický základ vědomí Já, tak se ve zvětrávací zóně půdy tvoří nejjemnější hexagonální krystalické lupínky. Krystalizují z amorfních koloidů hydroxidu hlinitého a křemičité kyseliny do takzvaných «sekundárních jílových minerálů». Ty se však mohou opět rozpustit zpět do koloidního stavu.&lt;ref&gt;Die Vermutung ist, dass die Bildung vorzüglich ein Winter- und die Auflösung (Verwitterung) ein Sommerprozess ist.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Polárně vůči hlavovému pólu pod zemí se nad zemí rozprostírá «břicho»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', Dornach 1995, Vorträge vom 10. und 12. Juni 1924.&lt;/ref&gt; zemědělské individuality. Zde, pod přímým působením kosmu, vzniká život způsobem jakési «vnější trávení» světla, tepla, vzduchu a vodních par. Zde vstupuje vše, co se rodí, formou a barvou do vnějšího zjevení, a vše, co zaniká, bere zjevení zpět do neviditelné vnitřní světa. Vše je v pohybu: raší rostlina, volně se pohybuje zvíře, činný je člověk; mraky táhnou, páry stoupají, déšť padá, vítr pohybuje každým jednotlivým listem, vlní se obilím, blesk zableskne a štěpí dub, hrom duní, planety obíhají své dráhy a slunce přináší nad zemí den a noc. Zde, ve Stoffwechselpolu zemědělské individuality, podléhá vše stálé proměně. Zatímco pod zemí proniká duchovně-živé, uvolněné od hmotného, zemí jako vnitřní hybnost — tak jako myšlenky prostupují hlavou&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; — tak se toto duchovně-živé nad zemí utváří formou a barvou v hmotném. To {{SE|95}}<br /> <br /> jen nadsmyslově uchopitelný život nakonec dohašína do formy a ve svém hanutí se v semenu znovu přináší na svět.<br /> <br /> Mezi póly Dole a Nahoře se horizontálně prostírá průzračně tenká kůže, půda, tvořící zárodečnou střed. Ta ve svých procesech nemá žádnou samostatnost, jako ji má rytmický systém člověka. Nelze tedy říci, že by půda měla plíce, srdce. V této souvislosti stojí za zmínku, že zemský povrch má stejně jako voda své přílivy a odlivy a ve střední Evropě se denně v průměru zvedá a klesá o 80 cm.&lt;ref&gt;Siehe hierzu die Forschungen von Gerhard Jentzsch am Lehrstuhl für Angewandte Geophysik an der Universität Jena.&lt;/ref&gt; A přece půda dýchá jako zvíře a člověk: přijímá kyslík a vydává oxid uhličitý. Jenže toto dýchání neprobíhá z niterně-vlastního impulsu, nýbrž je výsledkem exogenního spolupůsobení sil pólů Dole a Nahoře v půdě. V dynamice jílových minerálů lze spatřit jakési srdeční funkce. Ale i ty jsou podněcovány zvenčí a sledují rytmus impulsovaný Sluncem, který ročními cykly řídí a harmonizuje procesy rozpouštění a vázání látek v půdě. Z toho lze porozumět, proč Rudolf Steiner půdu apostrofoval jako «bránici»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', Dornach 1995, Vorträge vom 10. und 12. Juni 1924.&lt;/ref&gt; zde uvažované individuality. Tato bránicová kůže ve svých funkcích zrcadlí součinnost živlů země, vody, vzduchu a tepla v rytmech slunečního roku. Kultivovaná půda je tedy charakterizována tím, že staletími trvajícími orebními a rostlinopěstitelskými opatřeními — zejména hnojením kravským hnojem — obdržela nad svou «přírodní vlohu» dispozici k rozvoji svébytného rytmického orgánu: dispozici k vyrovnávající a rozvoje schopné «středu».<br /> <br /> V profilovém uspořádání tohoto bránicového orgánu středu, v půdě, opakuje se v malém trojčlenná vertikalita zemědělské individuality. V svrchní půdě, v takzvaném A-horizontu, nacházíme tmavší, vzdušně strukturovanou, pozůstatky rostlin protknutou humusovou vrstvu — sediment metabolické aktivity nad zemí, který do ní bakteriálními a jinými přeměnami vdechuje cosi jako svébytný život. Polárně k této oživené vrstvě se v podloží nacházejí ložná, nevyvetralá, mrtvá hornina — do půdy nahoru vyčnívající hlavový pól, C-horizont. Na jeho hranici se hornina vystavuje {{SE|96}}<br /> <br /> rozkladným, krystalický minerální svazek ničícím silám eroze. Mezi A- a C-horizontem se člení zvětrávací nebo B-horizont, v němž se uskutečňuje primární (zvětráváním) a sekundární (novou krystalizací) tvorba jílu. Jílem obohacený B-horizont představuje vlastní střední článek v půdě. Jeho dynamika zrcadlí rytmy Jahreslaufu: směrem dolů, k hlavové straně, zadržuje oživené atmosférické vody a s nimi v ní rozpuštěné látky proti gravitaci; směrem nahoru vstupuje do spojení s humusem (jílo-humusový komplex) a pečuje o procesuální kontinuitu v budování Bodenfruchtbarkeit.<br /> <br /> Zwerchfellorgan půda se zdá, měřeno rozměry výšin, jež se nad ní rozprostírají, a hlubin, jež se dole pohledům vymykají, být pouhým ničím. A přece je vším! Z ní vyrůstá vyšší rostlinná příroda, jež tvoří životní základ pro existenci zvířete a člověka na Zemi. Je to kořen rostliny, který vertikálně směřuje dolů k zemskému středu, a je to výhonek, který z vegetačního bodu klíčku v rytmické listové posloupnosti vertikálně stoupá vstříc Slunci a, obklopen Stoffwechselgeschehen ve světle, vzduchu a teple, v Blüten-, Frucht- und Samenbildung připravuje výživné látky pro zvíře a člověka v živé kompozici. V kvetoucí rostlině a stromové přirozenosti tvoří si zemědělská individualita přirozeně a jen v duchu uchopitelně svůj obraz. Duchovní tyč, jež nadsmyslově spojuje Erdentiefen se slunečními výšinami, jež v trojčlenném uspořádání sjednocuje síly tíže a tíhnoutí k vertikalitě, vtěluje se obrazně každý rok v rašení a výhonu rostlin.<br /> <br /> Rostliny a spolu s nimi zemědělská individualita stojí ve vztahu k trojčlennosti člověka na hlavě. Jak hluboko sahá zde příbuzenský vztah k člověku a zvířeti, ukazuje se v následujícím: Kořen ohmatává, podobně jako smyslový orgán rostliny, látky zemských hlubin. Přenese-li se fruktifikační proces rostliny až dolů do kořene, jako je tomu například u mrkve, zesílí a zabarví se kořen do zářivé červenožluté a prostoupí jeho jemnou tkáň sladkostí a vůněmi. Vzniká výživný plod, který svrchovaně vyživuje hlavu, nervově-smyslovou organizaci jako celek ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90). Plodí-li rostlina naopak v souvislosti se tvorbou semen vysoko nad zemí, jako je tomu například u obilovin, pak vzniká jako výživný plod<br /> <br /> … a silová kompozice, která vyživuje soustavu látkové výměny a končetin u člověka i zvířete. Vše, co mezi těmito póly vyrůstá ve stonku a listu jako potravní plod — například kedlubna (stonek), růžičková kapusta (pupen) nebo listová zelenina (salát, zelí, špenát atd.) — vyživuje a posiluje rytmický střed. {{SE|97}} V biologicko-dynamickém zemědělství je běžnou praxí toto pravidlo následovat: pícní mrkev pomáhá u telat podněcovat smyslovou aktivitu a dávat jim lesklou srst, u krav je to krmná řepa; naopak, má-li se podpořit látková výměna, má-li být zvíře radostně pohyblivé, přichází na řadu krmení lněným semenem; k rozvoji síly u koní je to „oves, který bodá&quot;. Vše, co se ve vegetativní oblasti utváří jako stonek a list — v bylinách, trávě, jeteli atd. — je základním krmivem pro dojnici žijící v přísném rytmu.<br /> <br /> Duchovně uchopitelná, v duchu skutečná idea zemědělské individuality otevírá chápajícímu pohledu brány do všech oblastí zemědělství; on je shrnuje jako orgány bytostného celku — příkladně to má být znázorněno v kapitole o otázce hnojení. To od základu vyžaduje změnu smyslu [Sinnesänderung]. Lze překonat duální poměr člověka a světa ve vědách, který metodicky vylučuje duchovně-duševní stránku poznávajícího a mravně jednajícího člověka. To platí tím více, přechází-li se tento velký, od člověka se odvíjející ideový celek v čin myšlením. V činu se osvědčuje jeho plodnost a skrze ni jeho pravda.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Viergliederung_des_Menschen_und_die_Geschlossenheit_des_Hoforganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hofového organismu ===<br /> <br /> Tělesný organismus člověka zahrnuje v sobě mikrokosmicky vše to, co se makrokosmicky rozkládá jako svět přírodních říší. Existuje tu úzký příbuzenský vztah, který se odhalí, srovnáme-li trojstupňovost přírody — říši anorganicko-fyzického, říši oživené rostlinné přírody a říši oduševnělé živočišné přírody — s tělesnou organizací člověka. Tak jsou v lidském těle účinné všechny látky, síly a zákony, které ovládají anorganicko-mrtvou minerální říši … {{SE|98}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 6, S. 98.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 6: Die Viergliederung des Menschen und der Organismus als Leib der Individualität.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> konstituují a které vědy fyziky a chemie se snaží prozkoumat. Například struktura trámečků ve vnitřní stavbě stehenní kosti v přechodu k ohnutému kyčelnímu kloubu je taková, že s minimem minerální substance (převážně fosforečnan vápenatý) je dosaženo maxima statiky. Podobně je tomu s podpůrnými tkáněmi, s konstrukcí kostry jako celku. Celé tělo je ve stavbě a funkci všech orgánů, v jejich pevných podpůrných tkáních a v jejich hospodaření s tekutinami a teplem prostoupeno a protkáno čistě fyzickou, moudrostí naplněnou zákonitostí. Ta tvoří — ohraničena na podobu těla — fyzické tělo, evolučně nejdokonalejší bytostný článek člověka. Svůj nejpřesnější výraz nachází ve stavbě a funkci smyslového systému. Podstata fyzického těla je nadsmyslová a zjevuje se ve všem viditelném (Obrázek 6).<br /> <br /> Co tedy v říši minerální vystupuje odděleně jako „mrtvá&quot; příroda, v čistě fyzické organizaci — to se v rostlině, zvířeti a člověku funkcionálně proplétá s vyššími bytostnými články. Takovým je především éterické, životní nebo časové tělo, jež světu rostlin propůjčuje život prostřednictvím éterkových sil všestranně proudících z kosmu. Je v sobě proudícím životem, který se podle druhu rostliny nadsmyslově vymezuje v „tělo&quot;, přivlastňuje si specifickým způsobem látky země proti tíži, jakož i<br /> <br /> a jejich sil si přivlastňuje a z nich buduje příslušné fyzické tělo. Jako architekt fyzického se životní tělo neprojevuje jako takové, nýbrž ve formách rostliny. Proto byl pro Goetha tvar a jeho metamorfóza — například v listové posloupnosti — východiskem jeho bádání o bytostné povaze živého. {{SE|99}}<br /> <br /> Vše, co se v rostlinné říši rozprostírá jako bytostná povaha živého, nalézá na vyšší stupni sjednocení v životním těle člověka a projevuje se v proudících tělesných tekutinách, v krvi, v lymfě a v sekrecích žlázového systému, jež regulují veškeré životní procesy (Obrázek 6). Éterické tělo je zdrojem zdraví. Nemoci mají svůj původ v duševnu. K jejich léčení nachází éterické tělo podporu v tom, co je jeho bytostné povaze vždy specifickým způsobem konformní — a to je svět léčivých rostlin. Paracelsus vyjadřuje v podstatě toto: Neexistuje nemoc, která by nemohla být vyléčena nějakým «bylinkou» nalezatelnou v rostlinné říši.<br /> <br /> Jako člověk nese ve stavbě svého těla přeměněnou minerální a rostlinnou říši povýšenou na vyšší stupeň, tak je i ve svém třetím bytostném článku — v duševním nebo astrálním těle — spřízněn s duševnem rozvinutým v živočišné říši (Obrázek 6). Zvířecí organizace se dovršuje zvířecí duší, která prostupuje fyzické tělo i tělo životní. Tento duševní článek přešel do zvířecího těla v podobě i funkci. Každý živočišný druh se tak morfologicky a fyziologicky člení ve vysoce diferencované nitro a vnějšek a disponuje rovněž druhově specifickým systémem končetin, skrze nějž se zvíře může volně pohybovat v živlech, které převládajícím způsobem podmínily jeho formování. Zvířecí duše se však projevuje především v «jak a co» činností, jež zvíře tělesně vázáno vykonává ve svém životním prostoru — tak žije červ v zemi, ryba ve vodě, pták ve vzduchu, hmyz v teple. Na základě tohoto v orgánovou činnost vázaného duševna zvířete mohl Goethe říci: «Zvíře je poučováno svými orgány. Člověk svými poučuje a vládne jim.» Duševní nebo astrální tělo je zdrojem vědomí; jeho fyzickým základem je nervová a smyslová organizace. {{SE|100}}<br /> <br /> I v člověku žije část duševna ponořena do životních pochodů — jako pudy, žádosti a vášně, pocity hladu a žízně a podobně. Ve své od těla osvobozené části žije duše sama v sobě a stává si vědoma svého ryze duševního prožívání — například toho, co vnímá jako pravdivé, krásné a dobré, ale i toho, co prožívá jako moc odchýlení ke zlému. Tímto článkem duše, který se osvobozuje z těla, povznáší se člověk z vázanosti na přírodu.<br /> <br /> V uvědomělém duševním životě cítí se člověk prostoupen něčím, co se mu teprve na cestě sebepoznání odkrývá jako jeho nejvlastnější bytostná povaha, jako jeho Já ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#98|Obrázek 6]], s. 98). Fyzickým základem působení Já v těle — Já-organizací — je krev. «Krev je ústředním orgánem organismu.»&lt;ref&gt;Lothar Vogel: ''Der dreigliedrige Mensch'', Dornach 1979, S. 147.&lt;/ref&gt; Je to tato v sobě samé spočívající jáství člověka, která má moc a sílu prostupovat, proměňovat a individualizovat tři popsané bytostné články. Vtiskuje tělu duševnímu, tělu životnímu a tělu fyzickému Já-organizaci. V této Já-činnosti přeměny a přivlastnění bytostných článků k výšinám jeho duchovního bytí leží pramen veškerého budoucího vývoje člověka i Země.<br /> <br /> Jako trojčlennost vede i čtyřčlennost k uchopení pojmu individuality. V Já-obdarování člověka se tento pojem naplňuje. Pojem organismu naproti tomu — pojmu uzavřenosti do sebe — se naplňuje již v živočišné říši, nikoli v pouhým životem obdařené rostlině. Ta by se teprve tehdy jevila jako úplný organismus, kdybychom k výhonku připočítali zemi, v níž koření, a k listu i ke květu kosmický obvod, do nějž se rozevírá.<br /> <br /> Pojem organismu se naplňuje, pokusíme-li se myslet spolupůsobení tří bytostných článků — fyzického těla, těla životního čili éterického, těla duševního čili astrálního — jako celek. Co teprve nadsmyslové poznání zpřístupňuje myšlení jako skutečnost, to může učit nazírání zvířete. Teprve s obdarováním astrálním tělem — totiž duševnem pronikajícím zemskou substanci, jak je tomu u veškeré živočišnosti — vzniká vnějšek a niternost: «V astrálním těle povstává zvířecí utváření navenek jako celá podoba a dovnitř jako utváření orgánů […] Je-li toto utváření dovedeno až do svého konce, formuje se to živočišné.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner, Ita Wegman: ''Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst'', GA 27, Dornach 1991, S. 35.&lt;/ref&gt; {{SE|101}}<br /> <br /> Touto charakteristikou je dán klíč k prohloubenému, obrazně myšlenkovému utváření pojmu organismu, resp. «uzavřenosti do sebe». S pohledem na zemědělství otevírá tento pojem možnost nechat zemědělský podnik z důsledně vědomé metamorfózy minulého znovu vzniknout — a to z moci a síly vědomé duše. Zůstalo-li by se u toho, bylo by to pouhé — byť vědomé — opakování toho, čím kdysi bylo periferní prostoupení dvora a gemarkování celé gemarkace. Ale jak je to s metamorfózou někdejšího duchovního středu, církve? Tento střed se v průběhu sebeuvědomění přesouvá do samého člověka. Člověk se musí naučit, aby v erkraftování své Já-individuality sebetvoříce probouzel mravní impulsy, které jej v práci vedou tak, že se makrokosmicky daná stanovištnost dvora bytostně rozvíjí v «zemědělskou individualitu». Jako trojčlennost vede pohled na vertikální členění dvora, na osu Země–Slunce, tak čtyřčlennost vede na plošně horizontální orientaci gemarkace — těla této individuality. Trojčlennost zpřístupňuje duchovní uchopení zemědělské individuality, čtyřčlennost ukazuje cesty praxe, jejího uskutečnění, jejího bytostného naplnění.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Bild_der_Viergliederung_der_landwirtschaftlichen_Individualität&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Obraz čtyřčlenné struktury zemědělské individuality ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_physische_Organisation&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Fyzická organizace ===<br /> <br /> Z raně středověkého původu tvořila gemarkace vesnice nebo solitárního dvora zaokrouhlenou plošnou jednotku. Je to stanoviště, na němž kráčivá působení sil a substance kosmu a Země vždy svým specifickým způsobem spolupůsobí a přinášejí se v podobě kulturní přírody k jevu.<br /> <br /> Fyzický základ tvoří vztahové předivo «živlů» — Země, vody, vzduchu a tepla — proměňující se v rytmech ročního běhu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|Obrázek 7]], s. 102).<br /> <br /> Erdigně pevný, krystalický základ gemarkace se vybudovává z horninových útvarů zemské kůry. Ty vystupují na hranici vzdušného obkruhu v mnohostranném reliéfu — údolí a výšiny, expozice {{SE|102}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 7, S. 102.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 7: Die physische Organisation oder der physische Leib des landwirtschaftlichen Organismus.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> podle světových stran atd. –, které samo modifikuje rytmické spolupůsobení čtyř živlů. Povrchová podoba každé gemarkace tak vypráví o své zemské a krajinné historii. Zvětrávání — to jest působení živlů vody, vzduchu a tepla na živel erdigně pevného — vytváří minerální kostru půdy, která se v závislosti na výchozí hornině skládá z hrubšího nebo jemnějšího zrna křemene-pazourku a jejich silikátových příbuzných, vápence a jeho příbuzných a dále z jílů. Toto ryze minerální složení se ukazuje tím významnější pro úrodnost půdy, čím vyrovnaněji a hlouběji je vybudováno.<br /> <br /> Živel vody prostupuje půdu rozmanitými způsoby. Zčásti se vyskytuje v koloidálním stavu svázaný s nejjemnějšími jílovými mineráliemi, zčásti jako hydrátové obaly půdních částic, zčásti jako pórová voda, zčásti jako průsaková voda a voda spodní. Uvolněn od živlu zemského odhaluje svou soudržnou, v sobě pohyblivou přirozenost v dešťové kapce, v tocích, rybnících a jezerech. Cestou výparu splývá konečně s živlem {{SE|103}}<br /> <br /> vzdušným, v mlze se formuje v nejjemnější kapičky, v oblacích v hrubší, a v proudícím dešti se z vzdušného obkruhu uvolňuje, aby se znovu spojil s živlem zemským. Každý statek se může šťastným nazývat, hraničí-li gemarkace s tokem řeky nebo jezera, prochází-li jí potok, živený snad pramenem, nebo chová-li mokřadní biotop s vysokou hladinou spodní vody nebo rybník. Jako terénní reliéf, tak i vodní hospodářství vtiskuje gemarkaci statku nebo vesnice — v závislosti na množství a rozložení srážek v průběhu roku — nezaměnitelně osobitý charakter.<br /> <br /> Živel vzduchu spočívá tu klidně nad gemarkací, tu se tiše přelévá přes krajinu, tu se přes ni žene bouřlivě. Podobně jako srážky, ba ještě spíše vzdušné proudy ve větru a počasí přesahují přes celé země a moře, avšak na každém místě země, kde jim překážky kříží cestu — ať je to hřeben hor, nebo stromy, živé ploty atd. –, vzdouvají se vírem, tlumí nebo se zcela uklidňují. Zejména přízemní vrstva vzduchu setrvává pod rostlinným porostem déle a je v neustálé výměně s půdním vzduchem, jenž dlí v puklinách a pórech svrchní půdy jednou déle, jednou kratší dobu. Ryze fyzický, anorganicky mrtvý charakter živlu vzduchu se projevuje v jeho látkovém složení. Hlavní složky — kyslík a dusík, v živém světě nejvýš aktivní látky — vytvářejí ve vnějším vzduchu sloučeniny samy se sebou, a jsou proto v nejvyšší míře reakčně inertní. Jinak se chová živel vzduchu v půdě. Tam vstupuje do vztahu s živly Země a vody a oživuje se k plné reakční síle, navazuje nová spojení. Jiným způsobem projevu pohybujícího se vzduchu je tlak, který vyvíjí, když v bouři a větru zvedá vodu ve vlnách, rozechvívá obilím, třese topoly a nechává padat celé lesy.<br /> <br /> Teplo se jako živel projevuje nejčistěji jako sálající teplo. Obecně se však odhaluje nepřímo na živlech a skrze ně — Zemi, vodě a vzduchu. Propůjčuje jim jejich vlastní dynamiku v procesuálním dění. Teprve skrze teplo se odhalují jejich specifické fyzické vlastnosti. Jeho nepřítomnost v zimě nechává půdu mrznout, tuhnout do živlu erdigně pevného; v letních vedrech nabývá vrchu spolu s vzduchem; na jaře proniká svými sourozeneckými živly, probouzí jejich vzájemnou dynamiku, oživuje půdy a připravuje je pro přijetí osiva; na podzim podobně, avšak pak se před zimou z tohoto svazku uvolňuje a každý z živlů vstupuje do svého zvláštního bytí. Podle expozice {{SE|104}}<br /> <br /> reliéfu vůči slunci — jižní svah, severní svah — vznikají v rámci gemarkace teplejší nebo chladnější stanoviště; stromové živé ploty, rozptýlená výsadba ovocných stromů, lesní ostrůvky atd. vytvářejí na malé ploše vyrovnaný tepelný hospodářský systém.<br /> <br /> Prostřednictvím tepla vznikají silové vztahy mezi živly. Toto fyzicko-anorganické předivo vztahů se mění místo od místa. Čím více se však při utváření hospodářství v uměleckém přiblížení uplatňuje organismusprinzip, tím více se elementární dění uzavírá do individuálního celku. Vzniká, příslušná typus stanoviště odpovídající, kompozice fyzikálních zákonů, sil a substancí působících ve čtyřech živlech. Tuto kompozici lze nazvat fyzickou organizací «zemědělské individuality», analogicky s «fyzickým tělem» člověka. Tato fyzická organizace pozemkového katastru hospodářství nebo vesnice je nadsmyslové bytostné povahy. Vystupuje smyslově ve světě látek ztuhlém do podoby, který je vlastní danému stanovišti, a jako taková je evolučně předem dána z minulosti. Poskytuje fakta, která musí zemědělec znát — pokud jde o geologickou stavbu, typy půd, hydrogeologické poměry a klima v malém i velkém měřítku —, ba více než to: musí s nimi srůst, pokud jde o odbornou praxi. Možnosti, jak v tomto předem daném světě faktů optimalizovat součinnost čtyř živlů ve prospěch pěstování kulturních rostlin, se omezují na zásahy do nejsvrchnější kůže zemské kůry, do půd, do onoho «bránicového orgánu» mezi «výšinami» a «hloubinami» krajiny. Jde přitom o výkon umění zpracování půdy, zavlažování a odvodnění, meliorace, terasování, hrázování a ochrany před větrem atd.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Lebensorganisation&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Životní organizace ===<br /> <br /> Tak jako má rostlina, zvíře a člověk, má i zemědělský organismus, který lze chápat jako tělo «zemědělské individuality», životní organizaci, «éterické čili živé tělo», jež si přičleňuje své bytostné povaze odpovídající «fyzické tělo» ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#106|Obrázek 8]], str. 106). Člověk je v pokušení ztotožnit toto živé tělo se souhrnem života, který každoročně vyrůstá v rostlinném světě. Kde však zůstává tento život, který se v podobách rostlin jeví, když rostliny na podzim odhazují listí nebo zcela odumírají? Dalo by se odpovědět: Život se stahuje zpět do semen, do humusu nebo do ''kambia''. Avšak i tato jsou jen zjevy živého {{SE|105}}<br /> <br /> v proudu vznikání a zanikání. Život sám je nadsmyslový. Organizace éterických formativních sil hospodářství prochází v rytmu slunečního roku střídavými stavy svého smyslově vnímatelného jevu. Od podzimu přes zimu žije stažena do čistě duchovní účinnosti v zemi, «v hlavovém pólu zemědělské individuality». V klíčení a zrání rostlin na jaře přes léto se pozvedá do «břicha zemědělské individuality». Vtiskuje se do života každé se utvářející podoby rostliny a jejích látkových kompozic v kořeni, stonku, listu a kvetu a opět se uvolňuje, když rostliny na podzim odumírají.<br /> <br /> Éterické čili živé tělo zemědělské individuality se odhaluje ve stoupajícím roce v souhrnu životních jevů, ve klesajícím roce opět mizí a je pak vnímatelné jen otevřenému duchovnímu zraku. Diskontinuita je jen zdánlivá.<br /> <br /> Vše živé stojí bytostně ve vztahu k živlům. Čím vyváženěji jsou vůči sobě země, voda, vzduch a teplo v poměru, tím rozmanitěji se může život přinést ke zjevení. Tento fakt se zřetelně vyslovuje v protikladu tropického deštného pralesa a písečné pouště. V prvním případě dosahuje rozmanitost druhů rostlin, stlačených na nejmenší prostor, maxima — v tropickém pralese Brazílie například přes sto druhů stromů na hektar —, v druhém případě se vůbec nebo jen řídce rostlinný život rozvíjí.<br /> <br /> Veškerému živému leží v základu životní organizace, složená z množství formativních sil, které vstupují se světlem slunce. V ní jako v celku se uskutečňují v navzájem se podporujícím střídavém vztahu životní procesy; jsou původci a nositeli zdraví. Samoregulace a trvale udržitelnost přírodního biotopu o tom vydává svědectví. Životní organizace hoforganismu je proto tím zdravější, čím všestranněji je tato v souladu se stanovištními faktory prověřena. Tento stav trvalého zdraví vytvářet je neustávající kulturní úkol člověka. Na něm závisí konstelace formativních sil živého, podle nichž se kulturní rostlina může podle svého typusu utvářet. Na této hospodářstvím podmíněné konstelaci formativních sil spočívá výživná hodnota výživných plodů a léčivá síla bylin, stejně tak kvalita humusu a plodnost půdy vcelku. Každý druh rostliny přispívá tedy k tomu, aby se z plnosti kosmických periferních sil mohla tvořit hofovému nebo vesnickému organismu vlastní životní organizace, která fyzické organizaci jako její utvářející architekta {{SE|106}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 8, S. 106.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 8: Die Lebensorganisation oder der Lebensleib des landwirtschaftlichen Organismus.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> nadřazena. Je nositelkou životního dění, které se ve formách rostlin stává vnímatelným obrazem, nadsmyslově se však darlebt jako v čase působící «tělo časů čili bildekräfteleib». Ve všem živém je nositelem vývoje. Na toto tělesné dění v čase chce pojem «biologicko-dynamický» poukazovat.<br /> <br /> Příroda se organizuje nutností svých zákonitostí do diverzity po svém způsobu; v zemědělském organismu připadá tento úkol uměleckému tvoření člověka. Vědomým herausgestaltungem éterické organizace hofové nebo vesnické gemarkace se zemědělec, jako tomu bylo kdysi ve starém selství, stává na nový způsob tvůrcem kulturní krajiny. Pěstováním kulturních rostlin sice ničí vzrostlou Wildnatur, ale buduje ji znovu jako Kulturnatur. Zatímco na fyzické rovině jsou jeho gestaltungskräftem úzce stanoveny meze, je v herausgestaltungu životní organizace Hoforganismu vyzýván k nejvyššímu uměleckému mistrovství. Musí překonávat rozpor jednostrannosti v pěstování a mnohostrannosti jako principu zdravé {{SE|107}}<br /> <br /> živosti prostředkem umění. Musí z ideálního prožívání celkové souvislosti betriebsního organismu přijímat opatření, která proměňují přírodní biotop v kulturní biotop. Ve vědomém novém stvoření musí být organismus zemědělství z devastovaných monokultureinöd urzellenhaft znovu herausplastiziert. Pokud jde o uměleckou celkovou durchgestaltung hofindividuální životní organizace, přicházejí v úvahu následující opatření ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#106|Obrázek 8]], s. 106):<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Fruchtfolge_im_Acker-_und_Gartenbau:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Fruchtfolge v zemědělství a zahradnictví: ====<br /> <br /> Dostupná orná půda je rozdělena tak, aby různé obilniny, okopaniny a pícniny – v zahradnictví různé druhy zeleniny –, které v jednom roce stojí vedle sebe každá na svém dílu, byly v následujících letech na témže dílu pěstovány postupně za sebou. Umění spočívá v tom, nechat jednotlivé polní plodiny – podle toho, zda humus obohacují nebo čerpají, zda jsou mělko- nebo hlubokokořenné, zda jsou náročné na hnojení nebo méně náročné – tak navazovat jedna na druhou, aby se předcházelo chorobám, podporovala se chuť k růstu a fruktifikace (výživná hodnota) a celkově se úrodnost půdy zachovávala, nebo lépe ještě zvyšovala. Velký význam má přitom to, aby osivo zůstávalo v podniku, tj. pocházelo z vlastního dalšího pěstování nebo ze šlechtitelského zpracování. Kultura polního hospodářství pracuje především se silami kosmu, které působí prostřednictvím země – křemene a vápna a zprostředkovaně skrze jíl – nepřímo zdola nahoru na růst rostlin. To se projevuje zvláště v pěstování obilnin, kde se ve srovnání s planou trávou celá rostlina v stéblu, listu a semeni prostupuje procesem fruktifikace.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Rückführung_des_Gartenbaus_in_den_Hof-_und_Dorforganismus:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Začlenění zahradnictví do organismu statku a vesnice: ====<br /> <br /> Děje se to zčásti obohacením polního osevního postupu polním pěstováním zeleniny, zčásti pěstováním jemné zeleniny, květin a bylin na ohrazeném areálu a pěstováním pod sklem. Zde v blízkosti statku je také místo pro včelín. Integrace všestranného zahradnictví zajišťuje kvetení a plodení od časného jara až do pozdního podzimu. Doplněno kvetoucími pásy v zemědělství se tak druhová rozmanitost jednoletých rostlin v míře bohatí až na hranice katastru obce. {{SE|108}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Rückführung_des_Obstbaus_in_den_Hof-_und_Dorforganismus:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zařazení ovocnářství zpět do organismu statku a vesnice: ====<br /> <br /> Vysoké kmeny co největší druhové rozmanitosti mají své místo podél polních cest, na mezích, na terasovaných svazích nebo na statkových ovocných loukách. Blahodárný účinek kultury ovocných stromů – obohacující krajinný obraz po celý rok – by měl prostupovat celou pozemkovou gemarkací statku a vesnice. Polokmeny a nízké intenzivní ovocné výsadby by měly stát v přiměřeném poměru k ostatním kulturám.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Eingliederung_und_Bewahrung_von_Wiesen_und_Weiden:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Začlenění a ochrana luk a pastvin: ====<br /> <br /> Jejich místo je v oblastech s vysokými srážkami, na svazích ohrožených erozí, na mělkých pastvinách a suchých polovinách využitelných jen extenzivně, především však všude tam, kde se mělce pod povrchem vyskytuje spodní voda – například po obou stranách podél potoků a řek, v nivách, u rašelinných sníženin nebo v přechodných rašeliništích. Rozorávání travních porostů (pěstování kukuřice) prostřednictvím odvodňování nebo snižování hladiny spodní vody by se mělo co nejdůsledněji zamezovat. Travní porost je odolný vůči záplavám a jako trvalá kultura působí čistícím způsobem na spodní vodu přitékající k otevřenému recipientu – zejména díky dlouhým sacím kořenům trav. Odčerpává z ní dusičnany pocházející ze vzdálenějších oblastí obilnářství. Trvalý travní porost se v důsledku pastvy a sečení nachází trvale ve vegetativním stadiu růstu. Proto potřebuje dostatek vody – nebo přesněji: éterické formativní síly, jež působí skrze živel vody; tedy vodu vystavenou silám Stoffwechselpol-u zemědělské individuality. Tato podmínka je splněna, nachází-li se spodní voda mělce pod povrchem (40 cm pod terénem), nebo při umělých loukách nebo v zavlažovacím hospodaření ve «svahové kultuře».<br /> <br /> Dokonalou formu umělých luk bylo možné nalézt ještě v polovině 20. století v polohách středohoří. Autor mohl v Rhönu krátce před zničením těchto mistrovských děl obdivovat poslední zbytky takzvaných Buckelwiesen – hrbolkových luk. Jejich zakládání, «hnojení» čistou vodou, pěstování, sečení na seno a přinášení sena do stodoly na ramenou v rozložených prostěradlech bylo výlučně nesmírně náročnou ruční prací. Odměnou bylo až pět sečí za rok. Z mlýnského příkopu ležícího výše na svahu údolí se směrem dolů stavěl jeden hrbol vedle druhého se střechovitými bočními plochami. Na hřbetě těchto hrbolových střech vedl kolmo od mlýnského potoka méně než lopatu široký slepý příkop s nulovým spádem. V době závlahy, závislé na fázích měsíce, tekla voda plošně na obě strany přes hranu slepého příkopu a stékala {{SE|109}}<br /> <br /> rychle pronikala travní drnou a shromažďovala se znovu ve střešním žlabu mezi dvěma hrboly. Ten pokračoval dál a stával se hřebenem příští řady kopečkovitých střech připojujících se níže po svahu – a tak to šlo stupeň po stupni dolů až do dna údolí.<br /> <br /> U tohoto druhu závlahového umění nešlo primárně o provlhčení podloží, nýbrž o rychle properlující pohyb vody – zpravidla chudé na minerály a zejména na dusík – skrze travní drn. Lze se domnívat, že vodě přísluší zde hnojivý účinek. Zdá se, že voda příjmem kyslíku – kyslíku jakožto nositele života&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', Vortrag vom 11. Juni 1924, GA 327, Dornach 1999, S. 68f.&lt;/ref&gt; – při pohyblivě-zurčícím průtoku oživuje růst trav a bylin takovým způsobem, že na těchto zpravidla minerálně chudých půdách bylo dosahováno kvalitativně i kvantitativně nejvyšších výnosů.<br /> <br /> Umělé louky jako krajinný prvek tvořící a oživující krajinu v podobě svahových nebo hrbolkových luk padly za oběť technologickému věku. Tato větev kdysi vysoké landbaukunst nedokázala obstát.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anpflanzung_von_Hecken,_Feldgehölz-_und_Bauminseln:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Výsadba živých plotů, polních remízků a stromových ostrovů: ====<br /> <br /> Zde se naskýtá příležitost přidělit všem dřevinám – keřům i stromům domácím v krajinném okolí – jejich místo v katastru obce, v živých plotech a remízcích, a tím v polní krajině zakládat chráněná území s vlastním mikroklimatem a celou gemarkaci samu nechat stát se harmonicky utvářejícím článkem kulturní krajiny. Výsadby slouží v otevřených krajinách jakoby jako náhrada lesa. Největší floristická a zároveň faunistická hustota kulturní krajiny se nachází na lesních okrajích, v přechodových a zároveň zónách pronikání otevřené polní a luční krajiny a lesa. Zde se patro nad patrem vrství druhově bohatá flora trav a bylin, pak nízko i výše rostoucí keřové porosty a konečně vysoko rostoucí rozložité koruny stromů. Týž výstavbový plán a tutéž ekologickou funkci mají živé ploty. Jsou vůči dvěma stranám polního katastru jakoby dvěma k sobě přiloženými, vzájemně prorůstajícími lesními lemy – stejně tak polní remízky a stromové ostrovy. {{SE|110}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Wald:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Les: ====<br /> <br /> Musí být spolu se zemědělstvím viděn jako jeden celek. Ano, přísně vzato k zemědělství náleží, stejně jako všechny výše jmenované funkční články životní organizace. Les mnohdy obklopuje katastr statků a vesnic, spojuje je a propojuje do sítě. Les plní uvnitř kulturních krajin nadřazenou, oživující funkci. K tomu působí vyrovnávajícím způsobem na klima a společně s katastrem statků a vesnic uchovává a profiluje po celé věky ráz kulturní krajiny v širokém měřítku.<br /> <br /> Les nemůže být předmětem pouhého lesnictví, ale ani pouhé ochrany přírody. Jeho využívání je – jako je tomu u každé polní gemarkace – kulturním úkolem, který se naplňuje v jeho utváření jako «trvalého lesa», jehož cílem je druhová rozmanitost dřevin odpovídající daném stanovišti. Trvalým lesem se stane teprve skrze soustavnou péči a využívání. Ponechat přirozené rezervace přirozenému stavu vede zpět do antropogenně podmíněné divočiny skrze zanedbání.<br /> <br /> Každý ze jmenovaných životních orgánů je sám o sobě již uměleckým stvořením přesahujícím přirozený biotop. O to více to platí, pokud jde o kompozici těchto životních článků v celek životní organizace hospodářského nebo vesnického organismu. Veškerá působení sféry stálic, planet, Slunce, Měsíce a Země se do ní vtiskly v průběhu roku a vstupují do «semenného stavu» «Všeobecně-Rostlinného» – do humusu uchovávajícího život. Rosenkruciánští alchymisté jej proto nazývali «Universálním semenem Země» (mateřská půda), na rozdíl od «individuálního semene», jež, tvořeno jednotlivou rostlinou, padá na mateřskou půdu. Humus nese pozemsky-zrozeně prožitý život předchozích let do přítomnosti. Proto jej lze strukturálně i substanciálně označit jako «paměť Země». Lze říci: v něm žije – v pozemsko-látkové formě ztuhlý – princip Všeobecně-Rostlinného. {{SE|111}}<br /> <br /> Je třeba rozlišovat mezi živými silovými proudy (jež tvoří život rostlin a ve svém celku tvoří jejich éterické čili životní tělo) a těmi, jež jako síly vyššího druhu vyzařují z astrálního světa kosmu. Jsou to síly, které se u zvířete rozvíjejí ve své<br /> <br /> duševním těle zvnitřnily, k prožívání hladu a žízně, vnímání bolesti a tak dále. Na proudící životní procesy rostlin působí tyto astrální síly z vnějšku tak, že je tvoří, formují, utvářejí a zadržují. Tvoří a zadržují proudící život do podoby kořene jinak než do podob stonku, listu a květu. Tvořivé síly se spojují s proudícím životem a vytvářejí si odraz v jakékoli vnější podobě rostlinného druhu, modifikovaný stanovištně odlišným spolupůsobením sil Země a kosmu. Podíváme-li se na druhovou rozmanitost trav a obilovin, na povahu bylin, trvalek, keřů a stromů jednoho statku a na jejich celkovou kompozici, pak se v jejich smyslově vnímatelných podobách zjevuje to, co se ve skrytu v tvořivě silném proudění prožívá jako éterická organizace organismu statku jako celku.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Seelenorganisation_oder_der_Astralleib_des_landwirtschaftlichen_Organismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu ===<br /> <br /> Z téže nadsmyslové oblasti, z níž vyzařují síly, které se rostliny takřka jen dotýkají z vnějšku, formují ji v růstu a nechávají ji odumřít do formy, pochází duševní neboli astrální tělo zvířat, které se ztělesňuje v těle zvířat a jako jejich duše je prozařuje zevnitř. Toto duševno, zjevující svou bytost, vymezuje zvíře navenek v jeho podobě a člení je dovnitř v řadu jeho orgánů. Duševní organizace zvířete je jeho životním tělem a to je nadřazeno jeho fyzické organizaci ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|obrázek 9]], s. 115). Jak již bylo zmíněno, v každém živočišném druhu je ztělesněna určitá duševní kvalita, v červu jiná než v rybě, ptáku, hmyzu nebo v řadě savců. Zvířecí duše si ve ztvárnění těla vytváří svůj obraz a projevuje se v tom, co zvíře dělá. Stanoviště obývá velké množství zvířat. Je o to početnější, čím mnohostranněji je utvořena životní organizace hospodářského nebo vesnického katastru. Členěny v druhy, čeledi a rody tvoří vcelku faunu stanoviště a stojí ke čtyřem živlům, k oživené přírodě i mezi sebou navzájem v nejrozmanitějším, moudrostí naplněném vztahu. Zvířenu hospodářství lze v jejím zjevu a chování chápat jako orgány «duševního neboli astrálního těla» celku hospodářství. {{SE|112}}<br /> <br /> Duševno, které je zvířatům vlastní, pochází z minulých evolučních stupňů Země.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Duševní tělo hospodářství nebo vesnického katastru se kromě toho utváří astrálními silami, které do něj s slunečním světlem proudí ze současného kosmu.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Leitsätze'', GA 26, Dornach 2020, darin der Brief «Der Mensch in seiner makrokosmischen Wesenheit».&lt;/ref&gt; Právě ony dávají rostlinám z vnějšku formu – srovnejme jemnolistost, resp. velkolistost rostlin, které vyrostly na světle nebo ve stínu –, nechávají je dozrávat, strukturují stavbu látek, např. bílkoviny, a podmiňují tak výživovou hodnotu plodin. Závisí tedy podstatně na fyzické a životní organizaci, do jakého stupně intenzity se duševní organizace utvoří a katastr hospodářství nebo vesnice se vymezí jako v sobě uzavřený organismus a vnitřně se rozčlení na orgány.<br /> <br /> Pro pochopení velmi diferencovaného příspěvku zvířeny k utváření duševní organizace organismu hospodářství nebo vesnice je třeba se podrobněji věnovat dvěma bytostně odlišným skupinám: divoké fauně a domácím zvířatům ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|obrázek 9]], s. 115).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wildtierarten_–_Organe_des_Hof-_und_Landschaftsorganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Druhy volně žijící zvěře — orgány organismu statku a krajiny ====<br /> <br /> Kulturně-tvůrčí výkon zemědělství spočíval v proměně divoké přírody v přírodu kulturní; i nadále zůstává jeho úkolem o ni pečovat a dále ji rozvíjet. Tento krok proměny znamenal mimo jiné buď zcela vytlačit z krajiny svět velkých volně žijících zvířat – jako jsou šelmy: vlk, medvěd, rys, a kopytníci jako pratur, los, zubr, divoké prase atd. – a nahradit je domácími zvířaty, nebo je vzít pod ochranu a do péče, jako je tomu u vysoké zvěře: jelena, srnce a soba, nebo u nízké zvěře, jako je zajíc, liška atd. Volně žijící savci jsou plaší a převážně noční. Jejich vynikající smyslové vlastnosti, čich, sluch a zrak, svědčí o bdělosti vědomějšího vnitřního života. Svými smysly se ponořují do vnějšího světa – větřením, nasloucháním, pátráním zrakem – jako například vysoká zvěř, když vychází na pastvu z šera lesa do otevřené krajiny. Duševně-instinktivní život je těmito vjemy podněcován a zároveň se rozšiřuje {{SE|113}}<br /> <br /> Duševní se otvírá a splývá s vnímaným. Tento vztah nitra a vnějšku se zjevuje nazírání v estetice chování, například v prchajícím srncovi, zajíci bijícím háky nebo hrdém jelenovi, jenž vznešeně tyčí své paroží do vzdušného obkruhu. Tímto z čelní kosti vyrůstajícím kostním stavením loví jelen kosmicko-astrální síly, které formotvorně působí na jeho vnitřní svět orgánů.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 97.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> U volně žijících zvířat to, co tvoří jejich duševní bytost, zcela vstoupilo do utváření těla. Toto duševní se v těle a skrze tělo prožívá. Tak vtiskují zvířata, vedena svými instinkty, to jest z vnitřní nutnosti, své vlastní bytí svému životnímu prostoru; rozšiřujíce sebe sama, oživují a oduševňují tento životní prostor svou činností a proměňují ho ve svůj revír: „Rostlina dává, zvíře bere v hospodářství přírody.&quot;&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 14. Juni 1924, S. 193.&lt;/ref&gt; Zvíře uspokojuje svou žádostivou přirozenost tím, co odebírá ze svého okolí. V tomto uspokojení má svůj blahobyt, který radostně dává světu najevo svými pohyby a hlasy.<br /> <br /> Divoké fauně se v souvislosti s jejími navzájem se prostupujícími podmínkami existence věnuje stále větší pozornost. Rozpoznává se, jak se životní cyklus zvířat moudře zapojuje do většího celku, ano, jak jsou souhrnně svou činností výkonnými orgány při utváření organismických celostí. Je tedy úkolem zemědělce věnovat divoké fauně v nejširším slova smyslu stejnou péči a pozornost jako hospodářským zvířatům. Ve vztahu k savcům se to děje mimo jiné lovem, přičemž egoistické pohnutky přitom hrají roli právě tak často jako při boji s takzvanými škůdci pomocí biocidů jiného druhu. Různé druhy zvířat přispívají každý svým dílem k obohacování a posilování soulové organizace hof- nebo dorforganismu. Každý nepromyšlený zásah do komplexního přediva vztahů je nechává onemocnět a oslabuje jejich síly sebeléčení.&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 15. Juni 1924.&lt;/ref&gt; {{SE|114}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vier_Gruppen_innerhalb_der_Wildfauna&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Čtyři skupiny v rámci divoké fauny ====<br /> <br /> Odhlédneme-li od savců a plazů, jsou pro nás nesmírně důležité čtyři velké skupiny živočišné říše, jejichž existence prostupuje gemarkungen svou – skrytěji působící – duševností. Ve svém tělesném utváření vykazují každá jiným způsobem příbuznost s funkční a morfologickou trojčlenností člověka, to jest s nervově-smyslovým systémem, s hrudní oblastí a se systémem látkové výměny a končetin. Jsou to čtyři skupiny: červi, ryby, ptáci a hmyz.<br /> <br /> Tato trojčlennost těla je nejzřetelněji vytvořena u hmyzu. U ostatních tří skupin ovládá existenci zvířete vždy jeden funkční okruh s vysokou specializací: u červů pól látkové výměny, u ryb rytmický střed a u ptáků nervově-smyslový pól. Každá z těchto čtyř skupin odhaluje ve své druhové rozmanitosti – nejintenzivněji hmyz – velkou variační šíři ve vyformování svých orgánových soustav. V porovnání s člověkem se již v dřívějších fázích evoluce jednostranně vyvinuly k tak vysoké dokonalosti, že lze říci: Část duševního těchto zvířat z velké části vstoupila do příslušného tělesného utváření, zatímco druhá, doplňující část se proživá nadsmyslově jako svět takzvaných „elementárních bytostí&quot;.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Welt der Elementarwesen'', ausgewählte Texte herausgegeben von Almut Bockemühl, Dornach 2005.&lt;/ref&gt; Elementární bytosti jsou poslové, kteří zprostředkovávají mezi bytostným prapůvodem veškerého bytí a jeho zobrazujícími formami projevu ve fyzicko-materiálním světě. Jejich bytost je duševně-astrální povahy; jejich tělo se specificky buduje z étericky živých sil. Elementární bytosti jsou duchovní poslové, kteří přivádějí do smyslově-vnímatelného jevu – obrazně, v čase a prostoru – praobrazů minerální, rostlinné, živočišné a lidské říše, jež jsou doma v říši vyšších duchovních světů. Jsou bytostmi vztahů mezi světem smyslového a duchovně-nadsmyslového a jako takovéto bytosti mohou být cítivě prožívány v cvičícím, myslícím nazírání. Jako nositelé procesů se zaklínají do všeho vzniku a osvobozují se z tohoto zakletí v zániku toho, co ztuhlo do smyslové formy.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vorträge vom 2., 3. und 4. November 1923.&lt;/ref&gt; Elementární bytosti se specifikují do čtyř skupin podle toho, ve kterém ze čtyř živlů – Zemi, Vodě, Vzduchu a Teple – mají převážně své pole působnosti. {{SE|115}}<br /> <br /> Nadsmyslově tvoří doplnění ke čtyřem skupinám zvířat, která v jednostrannosti v těchto živlech nalézají své fyzické životní podmínky. Svět elementárních bytostí je všude přítomen v pozemském. Jejich působnost, dosahující z nezjevitelného do zjevného, nemůže uniknout umělecky cítícímu nazírání. Prostírá nad přírodou a zvláště nad světem zvířat, jež v sobě vlastním způsobu oživují čtyři živly, jemný závoj moudrostí plné smyslovosti a duševnosti.<br /> <br /> V následujícím obrátíme pohled na bytost a význam zmíněných čtyř skupin živočišné říše (obr. 9):<br /> <br /> '''1. Skupina bezobratlých červovitých''', těch, kteří jsou spjati s živlem zemitě-pevného, na příkladu žížaly obecné (''Lumbricus terrestris''):<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 9, S. 115.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 9: Die Seelenorganisation oder der Seelenleib des landwirtschaftlichen Organismus.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Žížale chybí vyvinutá hlava. Je doslova osamostatněným, článkovaným střevním váčkem, tedy zvířetem naprosté a úplné metabolické aktivity, jehož smyslová organizace obrácená navenek {{SE|116}}<br /> <br /> je redukována na hmat — na bodové smysly rozmístěné po celém těle. Činností tohoto jemného, slizce-vodnatého zvířete je zpracování půdy. Je plastikem zemitě-pevného. Žije ve tmě zemského nitra, na hledání potravy z odumřelých rostlinných zbytků se protlačuje svrchní vrstvou kyprého obdělávání půdy a žere se do hloubek pevného minerálního podorničí, čímž buduje svislé trubičky, jež mu slouží jako vnější kostra a napomáhají mu k svislé vzpřímené poloze při pohybech nahoru a dolů. Svůj minerály prosycený trus nese contre la pesanteur vzhůru na povrch zemský (až 100 t/ha/rok) a tak rok od roku omladí půdu. Aktivně podporuje dýchání půdy, když při klesání svými trubičkami — jako pumpa — za sebou vtahuje kyslíkem bohatý vzduch a při stoupání vytlačuje vzduch ze země nasycený CO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;. Jeho potravou je odumřelá, bakteriálně se rozkládající organická hmota, kterou přijímá do svého nitra spolu s jílem, prachem a jemným pískem. Navenek vylučuje sliz, dovnitř jeho duševní organizace «prosmyslňuje» přijatý potravinový proud a řídí vojsko bakteriálních symbiotů, kteří potravu rozkládají, a uvádí — ve spojení s minerálními jílovými složkami potravy — do chodu tvorbu trvalého humusu, budování krůmkově stabilních jílovo-humusových komplexů.<br /> <br /> Žížala je ze své přirozenosti bytostí odříkání. Dovolme si tezi: evolutivně se vzdala plné metamorfózy přes zakuklení až k imagu. Ta by, řekněme jako motýl, v kráse tvaru a barvy zjevila to, co v červu zadrženo se prokazuje jako jeho požehnaná schopnost — být plastikem zemské půdy.<br /> <br /> Vědomí žížaly je spící-sněný stav, a přesto má moc vytvářet vztahy plný celek. V tomto jejím díle se jako odraz jeví to, co je — jako doplnění jejího metabolicky zdůrazněného bytí — její vyšší smyslová a rozumová přirozenost. Co žížale, co celkově červovitým živočichům chybí, je polární vyformování hlavy v poměru ke střevnímu systému. Chybějící — doplnění k hlavě — je však funkčně přítomno všude tam, kde jsou žížaly atd., a sice právě jako bytostně-nadsmyslové, jež je odděleno od fyzicky se jevícího těla, přesto k němu duševně stojí ve vztahu. Jde tu o specifickou skupinu elementárních bytostí — od nepaměti takzvaných *gnomů* —, jejichž bytostnou substancí je «smysl a rozum v {{SE|117}}<br /> <br /> je».&lt;ref&gt;Tamtéž, přednášky ze 2., 3., 4. listopadu 1923.&lt;/ref&gt; Svou wirksamkeit rozvíjejí v erdig-Festen a tvoří duševně-astrálně pojítko k bezobratlému živočišnému světu.<br /> <br /> Ke [[Landbaukunst|umění zemědělství]] patří, vytvářet této tak neúnavně činné a dobrotivé skupině živočichů v hojnosti životní prostor. Neboť tam, kde na poli, louce a pastvině, jakož i v hnojiště a kompostové hromadě rozvíjí žížala svou činnost, je přítomno také její duchovní korelát, elementární bytosti erdig-Festen. Bez žížaly by se půda postupně zhutňovala a tvrdla, ocitla by se takřka ve strnulosti smrti. Žížala půdu oživuje.<br /> <br /> '''2. Skupina živočichů spojená s živlem vody''' — ryby. Jako je žížala plastikem erdig-Festen, tak je rybou takovým plastikem vodního živlu. Hlava ryby, se svou diferencovanou smyslovou organizací, je zřetelně vyformována; přechází však bez přechodu do trupu a článku látkové výměny. Vše ovládající je střední část, trup — jemný, rytmicky bohatě členěný, chrupavčitě-kostnatý skeletní systém. Páteřní řetěz prochází tělem od ocasní ploutve až k hlavě a v ní se metamorfózuje do lebeční kosti. Po stranách se klene žeberní oblouky, kůstkami, které obepínají i břišní orgány. Navenek jsou překryty svalovou vrstvou, která ve spojení s ploutvemi propůjčuje rybě mimořádnou obratnost a rychlost v pohybu. Žížala přijímá to zemité až do svého trávicího traktu; jinak rybaa, která při pohybu nechává vodu proudit skrze žábry. Voda tím vstupuje přes hlavu do přímého vztahu k rytmickému trupovému systému; ryba se zásobuje kyslíkem, který přes žábry vodě odnímá. Vnější kůže se zhutňuje v šupinový šat, jímž se její tvarová podoba vymezuje vůči beztvaré vodě a jímž dává navenek najevo své duševní niterné bytí v rozmanité barevnosti. Ryba se neživí jako žížala odumírajícím životem, nýbrž přednostně tím, co se ve vodě rozvíjí jako rostlinný a živočišný život. Ryba rozšiřuje své duševní bytí za svůj tělesný tvar do okolní vody. Na jedné straně hmatá v klouzání vodu obtékající její tělo a na druhé straně vytváří svými pohyby nejjemnější proudy a víry. Jako vděčí ryba svůj proudnicový tvar živlu vody,{{SE|118}}<br /> <br /> tak jej oživuje a oduševňuje tím, co se z duševní pohyblivosti přelévá do pohybových průběhů. Ty jsou v tichém vodním tělese, rybníku, jiné než v mocně tekoucím potoce nebo řece. Lín například, druh kaprovitých, je zavalitější ve tvaru, tmavší v barvě, pomalý v pohybu a rád se občas zarývá do bahna na dně rybníka. V přímém protikladu k tomu se nachází štíhlý pstruh, druh lososovitých, v tekoucí, přes kameny proudící, křišťálově čisté vodě. Jako stín bleskurychle prochází prosvětlenou, pohyblivou vodou, nad oblázkovým dnem — buď u břehu potoka hledaje úkryt, nebo aktivně klidně stoje proti proudu, vnímaje teplo vyvolané pohybem přetékající vody.<br /> <br /> Jako patří jezero, rybník, tok řeky nebo potoka k [[Landschaft|krajině]], k [[Hof|statku]], tak k nim patří i v nich žijící rybí přirozenost. «Produševňuje» vodní plochy a činí je orgány hospodářsko-vesnických organismů. Je vloženo do rukou zemědělce, tyto krajinné orgány pečovat, obohacovat je uměním zakládáním rybníků, pokud možno dbát o jejich čistotu a o to, aby tekoucí vody nebyly rušeny ve svém přirozeném toku.<br /> <br /> U ryb dosahuje zvláštní dokonalosti zejména jejich rytmický střed, jejich trup — nikoli ještě hlava s jejím smyslovým systémem. Jejich vědomí je stlačeno do tupého snění. Co jim tělesně chybí, zůstává bytostně účinné v nadsmyslném; tká a žije jako další skupina beziehungsschaffenden Elementarwesen — und vytvářejících vztahy, jako undiny. Voda je jejich živlem a ony zprostředkovávají duchovní praobrazce tělesným a orgánovým formám, jež se utvářejí ve vodním prostředí.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> '''3. Skupina ptačího světa žijícího v živlu vzduchu.'''<br /> <br /> Ptáci plastizují, oživují a oduševňují v krátkých mocných úderech křídel, ve výrazných obloucích nebo ve vznešeném klouzavém letu ve velkých výškách živel vzduchu. Více než všechna ostatní zvířata, jež se mohou vznést do vzdušného prostoru, jsou ptáci pány vzduchů. Jako je žížala jakožto bytost látkové výměny narozena ze země — přijímá do sebe zemi —, jako je ryba jakožto bytost rytmu narozena z vody — nechává se vodou prostupovat —, tak je pták narozen ze vzduchu. Celý jeho leib je {{SE|119}}<br /> <br /> přetvořen v hlavu, ve velký smyslový orgán. Nejen že jeho hlava je provzdušněna zvenčí, stejně jako jeho peří, nejen že jej rozepjaté paže nesou vzduch, nýbrž vzdušný živel prostupuje celým jeho nitrem (viz níže).<br /> <br /> Ze zmíněných skupin dovršuje se v ptácích vývojový proud utváření hlavy; uchvacuje celé zvíře včetně hrudi a látkové výměny. K tomu se váže otázka: Není snad na dřívějším vývojovém stupni — u bezobratlých červovitých živočichů, ryb a ptáků, jakož i čtvrté skupiny, hmyzu — předobrazeno v předčasné dokonalosti cosi, co postupující evolucí nachází v Apokalypse Janově&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Apokalypse des Johannes'', GA 104, Dornach 1985.&lt;/ref&gt; výraz jako «Troj-zvíře» orla, lva, býka a čtvrtého, jenž nese lidský obličej? Rudolf Steiner označuje tři zvířata — orla (hlava), lva (hruď) a býka (látková výměna) — jako představitele tří vývojových proudů z ducha, jež se v člověku sjednocují ve vyšší celek.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 19. Oktober 1923.&lt;/ref&gt; A neleží snad v přísném, morfologickém a funkčním trojčlenném členění hmyzí podoby — v pravdě předčasně do formy geronnen — jakési shrnutí vývojových proudů bezobratlých, ryb a ptáků, tak jak se ukazuje v budoucnosti otevřené vývojové schopnosti v soutoce orlího, lvího a býčího proudu v postavě člověka?<br /> <br /> Ptáci odebírají kyslík ze vzduchu jak při nádechu, tak při výdechu. Při nádechu vstupuje vzduch zčásti do plic a — nespotřebovaný — zčásti do vzdušných vaků rozmístěných v těle a do zčásti dutých kostí. Při výdechu prochází tato zásobní vzduch plícemi (otevřený trubicový systém, nikoliv slepá plicní sklípka) zevnitř ven. Tíže se v ptačím leibu proměňuje v lehkost: lebka, jíž převážně přímo proudí venkovní vzduch, tělo provzdušněné vzdušnými vaky, vzduchoprázdné dutiny procházející velké části kostry zejména u velkých druhů ptáků, a konečně pohyblivé, provzdušněné peří. Tato lehkost je dále zdůrazněna tím, že vysoce koncentrovaná potrava — ať živočišného nebo rostlinného původu — podléhá rychlému trávení a po krátkém pobytu je znovu vyloučena. {{SE|120}}<br /> <br /> „Pták je … vlastně celý hlavou.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 27. Oktober 1923.&lt;/ref&gt; Zjev sýkory, červenky nebo střízlíka atd. toto tvrzení přímo potvrzuje. Trávicí trakt a hruď jsou zkráceny a vypadají, jako by byly vtaženy do hlavového pólu. Fyziognomii ovládá zobák a oči; uzavírá se však v tvaru, barvě a vzorování peřového šatu do hlavové gestalt ptáka jako celku. Pevné spojení lebeční kosti pokračuje přes kloubní střední krční obratle do trupu kostry; srostlé hřbetní obratle tvoří s lopatkou, pánví, žebry a hrudní kostí pevně uzavřenou jednotu. Naopak se hlavní činnost končetin přesouvá do křídel a dále dopředu do trhavě klovaného (slepice, vrabec atd.) nebo klepaného (datel) pohybu hlavy. Tak se v hlavě spojuje vysoce specializovaná činnost končetin s přeostrnou smyslovou činností. Pohlédneme-li do oka ptáka, zejména dravce, pociťujeme duševní sílu, která jako skrze klidový bod upoutává vlastní pohled přímo přemáhající mocí; pohled jako z pradávných dob. Duševní bytost ptáka se sděluje vzdušnému obkruhu v jednoduchých tónech až po zvukomalebné melodické sledy tónů. Ty vyvěrají ze syrinxu (tzv. dolního hrtanu), vyvolány vzdušným proudem při výdechu a zčásti i při nádechu. Skřivan polní, když se brzy za svítání za slunečního rozjasnění vznáší do výšin, dovede svou píseň trylkovat tak dlouho proto, že může provádět tzv. mikronádechové dechové pohyby, jimiž trvale doplňuje vzduchové vaky (srovnatelné s dudákem).&lt;ref&gt;Siehe z.B.: Einhard Bezzel und Roland Prinzinger: ''Ornithologie'', Stuttgart 1990, S. 269.&lt;/ref&gt; Stejně se to má s slavíkem, který svůj melodický zpěv právě takto může tak dlouho udržovat.<br /> <br /> Gestalt ptáka je v říši zvířat jedinečným způsobem utvářena jeho peřovým šatem. Z kůže roste jak brk, tak praporek pera. Co se pak ale vyjadřuje v bohatství barev a jemně cizelovaných forem jednotlivých per a opeření jako celku, vypadá jako vyvrácené navenek — jako rozperošený obraz vnitřního duševního světa ptáka. Pera se mu stala smyslovým orgánem pohybů vzduchu.&lt;ref&gt;Ernst-Michael Kranich: ''Wesensbilder der Tiere''. ''Einführung in goetheanistische Zoologie'', Stuttgart 2004, 386 S. – Siehe auch die Aussagen Rudolf Steiners in: ''Die Welt der Vögel'', herausgegeben und kommentiert von Hans-Christian Zehnter, Basel 2015, 288 S. sowie in: ''Die Welt der Tiere''. Herausgegeben und kommentiert von Hans-Christian Zehnter, Basel 2007, 182 S.&lt;/ref&gt; Rudolf Steiner charakterizuje tvorbu per {{SE|121}}<br /> <br /> Rudolf Steiner charakterizuje tvorbu per ptáka na příkladu orla tak, že na rovině fyzické je způsobována týmiž silami, jaké na rovině duševně-astrální, na základě mozku, způsobují tvorbu myšlenek.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 19. Oktober 1923.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Příroda ptáka se klene jako zvon nad hofem a dorfflur. Vztažným bodem k zemi je hnízdo. Od něj se rozvírá do pozemského a vzdušného obkruhu a duševně se prožívá v příslušném revíru. V jeho hranicích hledá pták potravu a nachází to, co ho podněcuje, aby své duševní bytí — ať za letu, nebo v korunách stromů a keřů — nechával vyproudit do okolí: ať je to káně, která krouží ve výšinách, nechává se prostupovat slunečním světlem a teplem a v pozorovateli tím obrazem pozemského vytržení probouzí pocit vznešeného klidu, podobného odpočívání ve vlastních myšlenkách. Nebo slavík, který za soumraku nechává u hranic svého revíru znít svou píseň. Nebo skřivan, který za ranních hodin náhle s jásavým trilkováním neviditelný na čistém nebi povznáší mysl těch, kteří shrbeni k zemi vytrhávají plevele.<br /> <br /> Smyslově aktivní hlavová přirozenost ptáka přemáhá takřka jeho funkci metabolismu a končetin. Pták polyká potravu téměř tak rychle, jako ji tráví, a vylučuje ji v do velké míry mineralizované podobě. Jeho fyziologické funkce metabolismu silně ustupují a přesouvají se do pohybových procesů ovládaných nervově-smyslovým systémem. Jejich doplnění k této jednostrannosti je nadsmyslové povahy a duševně-účinně žije jako elementární bytost vzduchu, od pradávna nazývaná Sylfa.&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 3. November 1923.&lt;/ref&gt; Její bytí je vázáno na svět ptáků. Taková elementární bytost sleduje letícího ptáka ve vzdušných vírech, které za sebou vytváří. V tomto společenství je každý let ptáka zdrojem oduševňování vzdušného obkruhu. Stačí jen delší dobu sledovat velkorysé a elegantní obloukové figury přesvištěných vlaštovek nebo rorýsů. Jako žížala plastizuje pevný živel země, jako ryba vodu, tak ptáci silami svého duševního bytí plastizují živel vzduchu.<br /> <br /> Úkolem zemědělce je proto také dbát o to, aby domácí ptačí svět nalézal svůj životní prostor na statku a v katastru obce. Vzdušný prostor mu stojí volně otevřen, pozemský prostor naproti tomu — co se týká možností hnízdění — vyžaduje co nejrozmanitější utváření krajiny v polích, {{SE|122}}<br /> <br /> Louky, meze, svahy pro druhy hnízdící na zemi, keře, živé ploty, v polní krajině rozesetými stromy a lesními ostrůvky pro pěvce a jiné. Je zapotřebí otevřených stájí pro vlaštovky obecné; pro vzácné hosty jako sýčky, sovy pálené je třeba dutin v ponechaném mrtvém dřevě, letových otvorů ve stodolách atd. Kdekoli se nacházejí místa k hnízdění, vznikají v okolí viditelně-neviditelné revíry, prostory duší, které tvoří neviditelné orgány v zemědělském organismu.<br /> <br /> '''4. Skupina světa hmyzu žijícího v živlu tepla:'''<br /> <br /> Hmyz tvoří zdaleka druhově a tvarově nejbohatší třídu v živočišné říši. Žije sice v zemi, ve vodě i převážně ve vzduchu, jeho vlastním elementárním říšem je však teplo. Z působení tepla žije hmyz. V teple tkví skrytě jeho duševno a svou činností strukturuje tepelné procesy, jako například při navštěvování květů, nebo zjevněji ještě při vývoji tepla v mraveništi nebo včelím úlu. Jako teplo proniká každý ze svých příbuzných živlů a uvádí je navzájem do vztahu, tak proniká i svět hmyzu se svou moudrostí plným instinktovým bytím těmito živly a vytváří na základě tepla na vyšší úrovni živou tkáň vztahových souvislostí.<br /> <br /> Jakmile totiž zjara stoupající slunce svým teplem probouzí přírodní bytí ze zimního stavu klidu, hemží se vzápětí v nejsvrchnější vrstvě půdy střevlíky, chvostoskoci atd.; v rybníce dovádějí potápnice, vodoměrky atd. a ve vzduchu tančí v tepelných paprscích slunce komáři; včely oblétávají květy; v nepřehledném bohatství tvarů bzučí, šumí, poletuje, vznáší se, tančí v stále cílevědomé píli vojsko hmyzu vzduchem.<br /> <br /> Vše v životě hmyzu se odehrává v teple. Vývoj vajíčka v larvu a její metamorfóza přes kuklu k imagu, hotovému hmyzu, potřebuje jarní a letní teplo.<br /> <br /> I tvarová bohatost hmyzu má co do činění s teplem. Ta je největší v tropech a ztrácí se v chladných pásmech.<br /> <br /> Je to vzájemný vztah k teplu, který v tělesné stavbě hmyzu vyrovnává jednostrannosti, jež lpějí na bezobratlých, rybách a ptácích. Tři funkční oblasti hlavy, hrudníku a metabolismu jsou u hmyzu, co se týká tvarové podoby, zpravidla rovnocenněji utvářeny, se zvláštním důrazem na střední článek (*thorax*), ba jsou zhusta od sebe ostrými zárezy navzájem odděleny (hmyz z lat. *insectum* = zářez). {{SE|123}}<br /> <br /> Jako všichni článkonožci nemá hmyz kostěnou vnitřní kostru; místo toho drží jeho trojčlennou podobu pohromadě vnější kostra, chitinový pancíř. Polarita hlavového pólu (*caput*) a metabolického pólu (*abdomen*) je zvláště výrazná. Avšak smyslová organizace hlavy s fasety a jednoduchýma očima, jakož i s makadly a tykadly (smysl čichu a hmatu), zprostředkovaná břišním gangliovým systémem, přesahuje na končetiny, např. u jednotlivých druhů na přední nohy (smysl tíhy a vibrace, sluch, chuť).&lt;ref&gt;Wolfgang Schad (Hrsg.): *Goetheanistische Naturwissenschaft, Band 3: Zoologie*, Stuttgart 1983, Seite 31. Siehe auch ders.: *Säugetiere und Mensch*, Stuttgart 2012, 1255 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Naopak v břišním článku hmyzu zcela chybí organizace končetin, která u člověka náleží k metabolickému pólu. Končetiny dosahují nejvyšší úrovně utváření ve třech párech noh (u pavoukovců čtyřech) a dvou párech křídel v oblasti hrudníku a zasahují až do hlavové organizace, například v pohyblivých, k periferii orientovaných tykadlech a ve vysoce diferencovaných kousacích a sacích nástrojích. To, co fyziologicky u obratlovců a v nejvyšší míře u člověka tvoří rytmický systém s plicním dýcháním a srdeční funkcí, v hrudníku hmyzu zcela chybí. Centrum hřbetně probíhajícího cévního systému leží v abdómenu. Dýchání probíhá otvory v kůži, rozmístěnými po celém těle, na něž navazuje trubicový systém tracheí. Rytmický systém se zcela redukuje na pohyb křídel a článkovaných nohou. V oblasti hrudníku si nevyvinul žádné vlastní rytmické orgánové systémy jako „skutečné&quot;plíce nebo „skutečné&quot; srdce.<br /> <br /> Hmyz se živí — ať jde o mšici, vosu, včelu nebo motýla — přednostně látkami, které jsou samy výsledkem tepelných procesů v rostlině: asimilačními šťávami, šťávou obsahující cukr — med z ní teprve vzniká trávicím traktem včely — z nektárií listů a květů, z pylu a pryskyřic. Ve výstavbě svého těla pokračuje v tepelně-kvetebním procesu, jímž růst rostliny končí. Tentýž druh duševně-astrálních sil, které z kosmu se slunečním světlem přitékají k rostlinám, dotýkají se jich zvenčí ve stonku, listu a květu a tvarují je — právě tyto síly se v hmyzu navštěvujícím květy zvnitřnily a zhustily do jeho duševního bytí, každý druh po svém způsobu. Jak jinak lze pochopit, že na jedné straně mnohé květy jsou utvořeny jakoby přesně pro návštěvu a opylení určitých druhů hmyzu, například květ jetele ve vztahu k {{SE|124}}<br /> <br /> čmelákům; na druhé straně mnohé druhy hmyzu mají v sestavě svého těla, zejména v ústrojích, organizaci uzpůsobenou k návštěvě specificky utvářených květů. Nazírání se nabízí organická jednota rostliny a hmyzu vyššího řádu. Podíváme-li se na orchidejové květy, například na květ čmelákovce mužského. Jeho květ působí jako hmyz, který ještě nepřišel k samostatnému životu. Právem proto Rudolf Steiner říká, že motýl je osvobozeným květem a květ je zajatým motýlem.&lt;ref&gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', Vortrag vom 26. Oktober 1923, GA 230, Dornach 1993, S. 73. Siehe auch: Hans-Christian Zehnter (Hrsg.) ''Warum singen Vögel?'', Zürich 2018, 240 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Co je v říši hmyzu všudypřítomné a ve vysoké míře zažitelné u zástupců tvořících státy, je v duševním skrytě vládnoucí moudrost, která se projevuje ve vysoce specializované, nástrojové tělesné stavbě — především však v dělné, vztahy vytvářející činnosti dávání a přijímání, jako například v úlu nebo mraveništi. V oněch dvou posledních případech nejsou závislí jen na vnější teplotě, nýbrž vytvářejí si teplo sami — například včely intenzivním pohybem v zimním chumáči, nebo termiti samovzněcováním stlačených čerstvých listů, trávy atd. k vyhřátí líhniště ve svých zemních stavbách. Co se u teplokrevných živočichů daruje jako instinktivní, duševní vnitřní život, u hmyzu se to vyvrací ven v dokonalou zručnost — například pavouk a jeho síť, včela a její plástev, vosa a její hnízdo.<br /> <br /> Stejně jako pro zmíněné skupiny živočichů žijících v půdě, vodě a vzduchu musí zemědělec na svém katastru vytvořit domov pro rozmanitý hmyzí život. Ten nalézá oporu v rovně rozmanité rostlinné přírodě. Žádný strom, žádný keř, žádná tráva ani bylina, jež by neposkytovaly larvám, housenám, popřípadě žravým lakvám určitých druhů hmyzu výživný základ. Housenky motýlů mají svého vždy specifického hostitele: otakárek fenyklový (*Papilio Machaon*) kopytníkovité, jako kopr, kmín, mrkev; babočka paví oko (*Vanessa Jo*), admirál (*Vanessa Atlanta*) a babočka kopřivová (*Vanessa Urticae*) — kopřivu; bělásek zelný (*Pieris brassicae*) druhy zelí atd. Mnohé nesou své jméno podle hostitelské rostliny, například hálkotvorka pšeničná (*Cecidomya tritice*) atd. Jakkoli jsou v tomto juvenilním stadiu vázány na určitou hostitelskou rostlinu, tak jako dospělý hmyz se jim otevírá {{SE|125}}<br /> <br /> ausgebildete Imago vylétá do široka a nachází bohatou nabídku potravy na kvetoucích lánech.<br /> <br /> Již těchto několik příkladů ukazuje, jak velkou pozornost a péči musí zemědělec věnovat vedle svých kulturních rostlin divoké rostlinné přírodě. Tím dbá o rovnováhu a vyváženost hmyzích druhů svého hospodářství. Musí usilovat o to, aby od jara až do podzimu kvetoucí rostliny oživovaly krajinu — ať již péčí o luční a cestní meze, svahy atd., anebo bohatě členěnou fruktfolge zakládáním kvetoucích pruhů v polních kulturách atd.<br /> <br /> Obrovské zesílení hmyzího života poskytuje bohatá tvarová rozmanitost divokých dřevin v živých plotech, především však ve vysokostmenných sadech. Padesát až šedesát let starý jabloň vysokostmen hostí ve kmeni, větvích, listech a květech přes 1000 druhů hmyzu.&lt;ref&gt;Hans Steiner: «Die Lebensgemeinschaft des Apfelbaums», ''Der Obstbau'' Nr. 3–5, 1958.&lt;/ref&gt; Taková rozložitá koruny stromu nebo druhově bohatý živý plot představuje nakupení astrální substance: «Z toho, co jakožto Astrálnem prosycené proniká stromy, žije a tká dospělý hmyz.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999, S. 183/84.&lt;/ref&gt; Nejvíce ze všeho je to hmyzí svět, který svou astrálně-duševní bytostí zprostředkovává k étericky-živému rostlinného světa. Bere od rostlin svou potravu a jako protidárek je opyluje, nebo je chrání před náhlým masovým výskytem škodlivého hmyzu, například parazitováním kolonií mšic lumčíky.<br /> <br /> Bytostí tepla par excellence mezi hmyzem je včelí lid, jehož chov je doložen od pátého tisíciletí před Kristem.&lt;ref&gt;Norbert Bennecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 2000, 470 S.&lt;/ref&gt; Ze svého úlu na zahradě a z ovocného lemu hospodářství oblétají polní katastr a přinášejí hospodářství svou sklizeň, tak jako zemědělec přináší svou ze zemědělských plodin.<br /> <br /> Druhy hmyzu mají vysoce specifickou, často krajně specializovanou tělesnou formaci, podle toho, jaká kvalita jednostranného duševního v nich ztuhlá. Tato jednostrannost nachází svůj doplněk v elementárních bytostech nadsmyslově účinných v živlu tepla, «ohně», totiž v *Salamandrech*.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 3. November 1923.&lt;/ref&gt; Jsou to oni, kdo v říši hmyzu tvoří dokonalost hraniční s divem — dokonalost souvztažnosti tělesné formace a instinktivně-inteligentních vzorců chování. {{SE|126}}<br /> <br /> Elementární bytosti tepla jsou to, které například v případě motýlů uskutečňují úplnou metamorfózu skrze všechny «živly», od vajíčka přes housenku, kuklu až k imagu. Duchovně prostupují duševní, jež je v tak vysoké míře ztuhlé do trojčlenné tělesné formace hmyzu. Vytvářejí vztahy přírodních říší navzájem a tak i k člověku, například ve vztahu pastýře k jeho ovcím, včelaře k jeho včelám. V bzučení a hučení hmyzu v teple slunečných dní, na jaře kolem kvetoucích živých plotů, ovocných stromů, lip, se stávají proživatelnými nálady, jež dávají tušit působení těchto elementárních bytostí ohně. Jsou přítomny a účinné všude tam, kde zemědělec tvoří hmyzu, fyzickému korelátu elementárních bytostí tepla, životní prostory.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Haustiere_–_Organe_im_Hof-_und_Landschaftsorganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Domácí zvířata — orgány v organismu statku a krajiny ====<br /> <br /> K domácím zvířatům náležejí především zástupci z říše savců: pes, kočka, prase, kůň, z řádu přežvýkavců: ovce, koza, skot, z říše ptáků: slepice, kachna, husa a holub, a z říše hmyzu: bourec morušový, včela ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|Obrázek 9]], S. 115). Liší se od svých volně žijících druhů z hlediska čtyř stupňů bytí:<br /> <br /> '''1. Z hlediska duchovně-bytostného:'''<br /> <br /> Stejně jako všichni živočichové, ani domácí zvířata nemají inkarnované Já, jež by jim, tak jako člověku, propůjčovalo sebevědomí a tím i moc ke svobodnému sebeurčení. Zvířata stojí pod vedením skupinových duší.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Natur- und Geistwesen – ihr Wirken in unserer sichtbaren Welt'', Vortrag vom 2. Februar 1908, vormittags, GA 98, Dornach 1996.&lt;/ref&gt; Jednotlivá zvířata jsou od těchto skupinových duší «odlištelna» — přirozeností celé skupinové duše do nich vtisklá, jsou jejím fyzicko-tělním obrazem. V divoké přírodě jsou tyto duševní vlastnosti evolučně ztuhlé do tělesné formace v podobě chování: ve fyzickém se projevují jako instinkt, v étericky-živém jako pud a v duševním jako zákon. Při domestikaci se člověk kdysi postavil po bok skupinové duše zvířat, jež vládne v nadsmyslovém, a převzal na Zemi v posvátném vztahu člověka a zvířete (abelovský proud) odpovědnost a péči. {{SE|127}}<br /> <br /> Jako skupinové či druhové duše zvířat označuje Rudolf Steiner&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Hereinwirken geistiger Wesenheiten in den Menschen'', GA 102, Dornach 2001, Vorträge vom 16. Mai 1908, 1. Juni 1908, 4. Juni 1908.&lt;/ref&gt; duchovní bytosti, jež jsou srovnatelné s Já člověka a které jednotlivá zvířata příslušejících živočišných druhů jaksi dirigují zvenčí. Skupinová duše vede a působí skrze krev — člověk však skrze svůj «chov», způsobem, jímž se vnitřně i vnějšně k zvířeti chová: zvíře «drží», jinak by padlo. Kdysi je pozvedl z jeho přirozeného, skupinovou duší vedeného tvorstva, zadržel je na stupni ještě zvýšené embryonální obraznosti a zachoval mu tak skrze všechny následující generace jistou míru mladistvosti. Tím vzal vývoj domácích zvířat skrze člověka jiný směr. Ten se tak říkajíc, ještě před pádem do divoké přírody, předčasně odchyluje. U volně žijící fauny jsou druhy morfologicky i fyziologicky evolučně dozrály do svého konečného stadia. Vlk například, jenž platí za praotce psů, ztratil evolučně vzato svou mladistvost. Je vlkem — již není plasticky tvárný, tak jako v dobách vrcholu své evoluce v ''terciéru'' (Atlantida). Jeho chování je ryze projekcí jeho skupinové duše do pozemské formy bytí. Naproti tomu pes, jako domácí zvířata vůbec, vystupuje takřka výbušně a s velkou tvárností v nepřeberném množství plemen. Tato mnohotvárnost je dílem lidstva, které v poatlantských dobách (''holocén'') se dále uvolňovalo ze sevření vlastní skupinové duševnosti a nyní samo, v duchovní mladistvosti probouzejícího se Já, se spojilo se skupinovými dušemi určitých živočišných druhů. Domácí zvířata tedy nevzešla pouhou selekcí jako genetický produkt z evolučního výsledku nějakého kmenového druhu; je spíše nabíledni předpokládat, že svůj původ vděčí zvláštní duševně-duchovní povaze raného lidstva, jež k druhovým duším zvířat stálo ještě v snové blízkosti.<br /> <br /> V domestikaci lze spatřovat krok k vyrovnání oné viny, kterou na sebe lidstvo nevině-vinně vzalo, tím že na své cestě evolucí vyčlenilo říši zvířat ze sebe a zanechalo ji za sebou. Domácí zvíře si výchovou člověka zachovalo svou tvárnost. Podřídilo se služebně vůli člověka, která je vede, a přitom natolik emancipovalo duši i tělo od divoké přírody, že do vší budoucnosti toto lidské vedení — «chov» — potřebuje; nemůže klesnout zpět do téhož stavu, {{SE|128}}<br /> <br /> zatímco divoký příslušník druhu tento stav přijal. Bez péče člověka zůstává bez vůdce a může jen zdivočet, jako dingové (zdivočelí psi) v Austrálii. Na místo evolučního vychovávání zvířat pod vedením mystérií ve starých vysokých kulturách nastoupil dnešní chov zvířat. Ten optimalizuje a využívá určité dědičné vlastnosti a dělá z domácího nebo kulturního zvířete pouhé užitkové zvíře, objekt masové produkce. Tomuto vývoji, jenž ve zvířeti vidí jen bezbytostný, materiální objekt libovolně manipulovatelný skrze jeho geny, lze čelit jen tehdy, usiluje-li se o pravé pochopení bytostné povahy různých druhů domácích zvířat. Jaká moudrost například promlouvá z nazírání a ze živého zacházení s krávou, koněm, včelou atd.? Vnímání jejich zjevného obrazu v kontextu jejich životního a činnostního prostoru, jejich faunistických vzájemných závislostí a podnětů z duchovně-vědeckého bádání probouzí pocity a ideje, které duchovně-morálnímu jednání otevírají nové, evolučně vedené cesty šlechtění a výchovy. Tyto budoucí cesty vyslovuje Christian Morgenstern (1871–1914) větou: „Celé věky lásky jsou nutné, aby se zvířatům odplatily jejich služby a zásluhy vůči nám.&quot;&lt;ref&gt;Christian Morgenstern: ''Wer vom Ziel nichts weiß'', Aphorismen, Piper, München 1964, S. 89.&lt;/ref&gt; K tomuto cíli je třeba navázat na to, co je na třech následujících stupních bytí evolučně vloženo jako vloha.<br /> <br /> **2. Z hlediska seinsstufe seelischen (Astralleib):**<br /> <br /> Domácí zvíře neopouští člověka, důvěřivě vyhledává jeho blízkost, otevírá se mu duševně a v naplnění této otevřenosti očekávavě hledá protidar péče a pozornosti. Jak hluboko se způsob přístupu domácímu zvířeti vtiskuje, jak silně se v něm obarví lidské svéráznosti, ukazuje rčení: „Jaký pán, takový krám.&quot; Tato duševní otevřenost až po jakési individuálně oddané chování — ve srovnání s divokou výchozí formou — klade dnes na člověka netušeně velkou zodpovědnost. Neboť duší otevřené očekávání domácích zvířat se nenaplní pouhou citovou pozorností, nýbrž teprve tehdy, když tato pozornost dává podnět k sebezačátečnější bytostné poznávání. Domácí zvíře nečeká od vedení člověkem žádnou sobeckou, citovou pozornost ve smyslu mentality mazlíčka, tím méně bezdušné využívání, nýbrž poznání jeho bytostné povahy, které mu v činech lásky dá,<br /> <br /> co skupinová duše sama nemůže dát ani nyní ani v budoucnosti. V tomto smyslu se zodpovědnost, se ideál budoucího šlechtění stávají teprve skutečnými. {{SE|129}}<br /> <br /> Dalším znakem duchovního vtiskování, sahajícím až do genomu, je zpravidla velká šíře ras domácích zvířat, na jejichž povahu bytosti by šlechtění mělo znovu navazovat. Zvláštním výrazem seelischen je rozmanitá kresba a zbarvení srsti nebo peří. Duševní rozrůzněnost nitra si v něm tvoří obraz navenek. Každá rasa domácích zvířat se tak jeví nezaměnitelně ve svém „astrálním šatu&quot;.<br /> <br /> **3. Z hlediska seinsstufe živého (Ätherleib):**<br /> <br /> U všech domácích zvířat — s výjimkou psů a koček — je nerven-smyslový pól redukován ve prospěch polu látkové výměny nebo pohybového aparátu. Pomysleme na ohromné metabolické výkony dojnic, prasat, koně zapřaženého před pluh a tak dále. Duševní otevřenost udržuje organické procesy životního těla se zvláštním důrazem na rytmické — každé po svém — tvárné a pohyblivé. Tak se domácí zvířata emancipovala od svých divokých protějšků jak dřívější pohlavní dospělostí a vyšší plodností, tak i reprodukčním cyklem a výměnou srsti nezávislými na ročním koloběhu.<br /> <br /> **4. Z hlediska seinsstufe fyzického (physischer Leib):**<br /> <br /> Duševní otevřenost zajišťuje trvalou tvárnost v životních procesech a ty zas plastizují fyzickou organizaci — nejnázorněji například ve stavbě kostry, která v největší variabilitě zachovává juvenilní formy. Nejnápadnějším znakem je zde zkrácení obličejového skeletu a hladší lebeční kosti, a to i u dospělých zvířat. To je bytostný znak mláďat. Mnoho ras přežvýkavců nese každá svůj specifický tvar rohů. Mozek skotu a prasat je objemem až o 30 % menší než u divokých příbuzných — o to silněji je ovšem vyvinutá páteřní mícha a sympatický nervový systém, který řídí látkovou výměnu. Zmenšení mozku se týká především předního mozku a znamená tím snížení smyslových výkonů zaměřených ven. Pro domácí zvířata platí obecně mimořádně velká šíře proměnlivosti tělesné stavby ras v rámci jednoho druhu — velcí nebo malí, zavalití nebo protáhlí, silní nebo štíhlí, dlouho- nebo krátkohubí atd. {{SE|130}}<br /> <br /> Druhy domácích zvířat jsou kulturním dědictvím lidstva z raných naceledních vyspělých kultur. Novějšími šlechtitelskými metodami se pohled na toto kulturní dědictví zužuje místy zcela na předem dané Genom jakož i na zaměnitelnost jeho genů u různých druhů domácích zvířat. Šlechtitelské cíle jsou libovolně směrovány k jednostranným výkonnostním maximalizacím na úkor pohody zvířat. Tento technologický způsob přístupu zaclání výhled na umělecký záměr, který z domácího zvířete teprve učinil to, čím je. V následujícím textu bude pojednáno o umělecko-šlechtitelském přístupu, který charakterizuje řadu domácích zvířat, učinil je člověku služebnými a dovolil jim stát se orgány hofového nebo vesnického organismu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Honigbiene&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Včela medonosná ====<br /> <br /> Obecně se s včelou (*Apis mellifera*) setkáváme jako s jednotlivcem při návštěvě květu, kde saje nektar, opyluje květy a sbírá pyl do košíčků na zadních nohách. Tato berouc-a-dáváuci činnost se odehrává na periferii jejího životního prostoru. Polárně k tomu nalézá toto jednotlivé stvoření své centrum v úlu, kde se s tisíci dalšími spojuje k nejčilejší aktivitě a stává se článkem veškerozahrnujícího vnitřního života — života «Biene», organismu organizujícího se ze sebe sama, s orgánové přesně se členícími činnostmi. Co jinak zůstává v orgánových funkcích organismu oku skryto, zde se pohledu otevírá dělbou práce podmíněné dění snášivé královny, masy dělnic, které samy s dělbou práce obstarávají stavbu plástů, péči o plod, krmení královny, samočistění, přínos potravy a zásobování, jakož i trubců, kteří oplodňují královnu při jejím slunečním snubním letu. Každá z těchto časoprostorově jemně sladěných činností vzbuzuje dojem nezištné oběti. V teple, které včely v úlu vlastní činností udržují přibližně na 35 °C, vytvářejí inkarnační médium pro skupinovou duši: včelař hovoří o «Biene» — přírodně vznikajícím sociálním organismu, který předjímá nezištné chování, jež si lidé v budoucnosti musejí teprve osvojit v sociálním soužití ze síly Já.<br /> <br /> Včela medonosná potřebuje člověka, «otce včel». Ten stojí skupinové duši, «Biene», po boku. Stará se o její příbytek, {{SE|131}}<br /> <br /> Košík nebo úl, v němž se společenstvo může uzavřít před světem. Úl je zařízen tak, aby se v něm mohlo pod dohledem a vedoucí rukou včelaře odehrávat dělbou práce podmíněný život včel. A přijde-li k rojení, postará se o to, aby včelí společenstvo nezmizelo do divočiny a nakonec do svého zániku, nýbrž aby byl roj chycen a byla mu přidělena nová příbytek. Stará se dále o to, aby včelín nebo jednotlivé úly stály v blízkosti statku tam, kde lze od jara do podzimu nalézt kvetoucí rostliny v polích a kde lze přes zimu pravidelně sledovat blaho roje a provádět odpovídající ošetření.<br /> <br /> Včelí společenstvo žije uzavřeno v duševním prostoru, v němž si nepřeje být rušeno zvenčí. Neruší je jediné ten člověk, který do sebe vsál moudré konání a bytostnou povahu včelího společenstva a z tohoto pramene s uctivostí, rozvážností a klidem vykonává svou prací ke kumštu povýšenou práci na včelím společenstvu. Tento duševní prostor se polarizuje v hlavovité centrum — roj — a v obkruh, který je navenek ohraničen mořem květů, jež obletují dělnice a z něhož se, naloženy medem a pylem, vracejí do středu — děj srovnatelný s krevním oběhem. Co do roje zanášejí, to sdílejí s člověkem: med jako potravu, vosk, propolis a jed k rozmanitým, mimo jiné léčebným účelům. Jsou s odpovídajícím počtem společenstev nezbytnými duševními orgány hofového organismu, jež ve své činnosti vetávají duchovní, působící v teple, do gemarkace jiným způsobem, než to činí zemědělec, když skrze svou práci ichgewollt vmýšlí své myšlenky do celku statku.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hausgeflügel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Domácí drůbež ====<br /> <br /> Ještě v 50. a 60. letech 20. století to byly slepice, kachny, husy, holubi, kteří dodávali hofovému životu zvláštní zabarvení a svým chováním vlastní rytmus. Pokud jde o slepice, začínal například denní průběh při východu slunce pronikavým budíčkem pro {{SE|132}}<br /> <br /> Člověk a zvíře, kohoutovu kikirikí. Vystoupil jako první, krk a hlava svisle vztyčeny, zobák dokořán otevřen, ocasní pera zvednutá a rozevřená — pohled, jako by chtěl celé své nitro vykokrhat do nastávajícího dne. Hejno slepiček ho následovalo z noční tiše stáje do kurníku nebo ve volném výběhu do dvora, na otevřené humno, na hnojiště; škrábajíce a zobajíce se rozptylují za potravou. Zanedlouho se z kurníku ozval první kdákot slepice, jímž oznamovala své štěstí z kladení vejce. Zpravidla odpoledne přišla prašná lázeň s čistěním peří a dál škrábání, drápání a zobání semen, larev, červů, hmyzu, trávy a zrníček písku. Se setměním se hejno znovu sešlo ve stáji a hustě namačkáno se posadilo na hřady. Podobně se přirozeně odehrával život kachen, hus, krůt a holubů; jejich vztažným bodem byl dvůr s chráněnou stájí a lidé, kteří se o ně starali.<br /> <br /> Slepice a krůty jsou spjaty se zemí, kachny a husy milují blízkost vody a pasou se přednostně na břehových travnatých plochách. Jako tyto pendlují mezi vodou a zemí, tak holubi mezi vzduchem a zemí; jejich pohybový prostor se rozšiřuje v převážně krátkých letech ze stromu na strom daleko do polní krajiny; k odpočinku se pak znovu shluknou, v řadě usazeni na nejvyšším hřebenu střechy statku. Jejich zorné pole je tak vedle zorného pole včel nejrozsáhlejší ze všech domácích zvířat, u vodního ptactva je podstatně omezenější a u slepic se omezuje na pouhé několik metrů. Slepice vidí ostře jen na krátké vzdálenosti — slepice jí očima. Rozlišení pohybu a barevná diferenciace jejich oka je daleko lepší než u lidského oka. Jako všichni ptáci má i domácí drůbež a tedy i slepice dobrý sluch. Chybí jim vnější ucho, vchod do vnitřního ucha leží skryt pod jemným opeřením hlavy. Duševní projevy jako vábivé hlasy, zvuky vzájemného dorozumívání jako kokrhání, kdákání, šklébání kachen a hus nebo vrkání holubů se vyměňují na větší vzdálenosti. Čich je zřejmě daleko lépe vyvinut, než se ještě až do {{SE|133}}<br /> <br /> nedávno ještě v 90. letech 20. století. Naproti tomu jsou vedle oka vysoce vyvinuté hmatové orgány v zobáku obvykle rozhodující pro výběr potravy a její zrnitost.<br /> <br /> Trávení probíhá právě tak rychle jako u divokého ptactva. Vysoce koncentrovaná potrava se dostává nerozmělněná do volového vaku; odtud do žláznatého a dále do svalnatého žaludku, kde se rozemílá. Po rychlém průchodu střevem a tlustým střevem se zastávkou ve dvou slepých střevech je vylučována společně s močí přes kloaku. Odpovídajíc výchozímu krmivu a rychlému trávení vzniká vysoce koncentrované hnojivo, bohaté na organickou hmotu i soli dusíku a fosforu — hodnotný organominerální přísadový materiál pro rostlinné komposty nebo jiná živočišná hnojiva. Solný charakter výměšků domácího ptactva odpovídá jejich výrazné hlavové čili nervově-smyslové povaze, která je ještě zvláště zdůrazněna téměř svislým postojem těchto běžců v ose hlavy, nataženého krku, hrudi a běháků. Zvláštní metabolické výkony se tedy nepřidávají, jako u přežvýkavců, do proudu trávení, nýbrž vstupují do růstu (masa) a reprodukce (vajec).<br /> <br /> Od 50. a 60. let 20. století ztratil chov drůbeže — a v čele všeho chov slepic — svou roli obohacující soulovou organizaci hospodářského organismu, odstraňující odpad a škůdce. Na jeho místo nastoupil průmyslový velkochov. Zvířata, chovaná na maximální efektivitu svých metabolických funkcí, žijí namačkána v hermeticky uzavřených, elektronicky řízených, plně klimatizovaných výrobních halách a jsou udržována zdravá po krátce odměřenou dobu svého produkčního života za použití převážně abiotických prostředků. Chov drůbeže se vyčlenil z celku zemědělského podniku. V moderním drůbežářském šlechtění a chovu prožívá drůbež jako domácí a dvorní zvíře svou kulturní smrt. Ze více než 150 plemen slepic&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; slouží dnes jen ještě jejich malý počet pro liniové, křížovecké a hybridní šlechtění. Jejich výkon, vyladěný na nejvyšší úroveň, se smršťuje na snáškové období pouhého jednoho roku.<br /> <br /> Zamyšlení nad tímto scestným vývojem vede stále více k reintegraci menších drůbežích stavů do nově se utvářejících hospodářských organismů: mobilní stáje se střídavým výběhem do otevřené polní krajiny jsou prvním krokem. Tento chov znovu navazuje vztah ke všem životním procesům {{SE|134}}<br /> <br /> hospodářského celku v průběhu roku a dovoluje slepicím, aby svůj instinktivní život uplatnily bez omezení. Kvůli dravé zvěři jsou však volnému střídání stanovišť hranice vytčeny nevyhnutelně: nezbytná je oplocení odolné před liškami! Dalším krokem, jak vést tento vývoj odpovídající domácímu zvířeti dále, je odklon od uniformní hybridní šlechtění provozované po celém světě několika málo velkými koncerny — ve prospěch šlechtění vázaného na konkrétní hospodářství. To zahrnuje regionální spolupráci šlechtitelských a chovatelských provozů, a to jak pokud jde o volbu rasy a šlechtitelské cíle, tak i ochotu spotřebitelů tuto nákladnou kulturní výkonu nést spolu s nimi.<br /> <br /> Další rozvoj domácí drůbeže je zprvu otázkou genetickou: Na jakou dědičnou vlohu z minulosti je nutné navázat? Především však jde o otázku epigenetiky — šlechtění nikoli pouze na základě vlastností již nabytých, nýbrž těch, které teprve mají být získány. Jaké podmínky musí být k tomuto poslednímu cíli vytvořeny v uspořádání hospodářského organismu — pokud jde o způsob chovu, o krmivovou základnu vlastní hospodářství, o lidskou péči a náklonnost —, aby se organismická celistvost mohla epigeneticky vtisknout do životní a fyzické organizace zvířat?<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hausschwein&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Domácí prase ====<br /> <br /> Srovnatelně jedině s vysokovýkonnými plemeny slepic bylo prase metodami moderního šlechtění, krmení a chovu přetvořeno ze svého původního způsobu života a pestrosti rasových typů na uniformní užitková plemena. Bylo kdysi převážně krajinně utvářejícím pasoucím se zvířetem, hlídaným pastýři, poté v 18. století v Anglii dovednějším zapojením asijských a jihoevropských plemen přivedeno k vyšším přírůstkům, v 19. století jako ušlechtilé domácí prase všeobecně zapojeno do rolnického hospodářství v ustájení s výběhem – dnes, počínaje druhou polovinou 20. století, je však vytrhováno ze životního celku hospodářství a produkováno ve velkochovech továrenského rázu. Cílem novějšího šlechtění bylo a je: pryč od slaniny – ke sjednocenému hybridu, raně zralému masovému praseti, jehož jatečná zralost nastává již v polovině doby dožití základních plemen. Stejně jako v moderním chovu slepic je i zde vyřazen nezbytný vztah člověk–zvíře, který je pro duševní podstatu domácího zvíře bytostně nutný, jakož i vztah ke ganzheit celého hospodářství a jeho katastru. Vypadne-li toto dvojí pouto, duševně zakrňuje prase a krajina {{SE|135}}<br /> <br /> degeneruje v beztvářnou monokulturu&lt;ref&gt;Srov. Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924.&lt;/ref&gt; a na mnohých místech v odkládací plochu pro prasečí kejdu, spojenou s rozsáhlým obtěžováním zápachem a emisemi působícími na klima. Polní katastr leží obnažen bez nálady a zohaven, jako odraz toho, co se zvířatům děje v celoživotním ustájení na betonových roštových podlahách – nelidskost bez hranic. Člověk má v rukou, zda bude v domácích zvířatech vidět pouze holý hospodářský užitek, čímž sám sebe duševně odcizí sobě samému, nebo zda nechá k dobru celého hospodářství rozvinout své duševně účinné instinkty. U domácího prasete jako všežravce jsou tyto instinkty zaměřeny na neobyčejně pestrý sortiment potravy, která je pozorně vybírána podle potřeby: tráva, seno, obilí, ovoce, zelenina, kořeny, červi, šneci, planě rostoucí byliny a léčivé rostliny, plody z volné přírody atd.&lt;ref&gt;Peter Steffen, Karl Schardax, Gernot Kürzel: ''Schweineglück, Bibel der Schweine'', Graz 2008, 392 S.&lt;/ref&gt; Prase je ve všech ohledech ideálním zpracovatelem zbytků v hospodářském organismu a vedle slepic terapeutem při likvidaci veškerého obtížného hmyzu a škůdců. Svým vysoce vyvinutým čichem, který se soustřeďuje v nosním kotouči – jakési vyhrnuté, se svrchním rtem srostlé nose – hledá svou potravu jednou na povrchu, jednou rytím pod zemí. Letně podzimní pastva na obilných strništích, vybrakovaných bramborových a polních zeleninových plochách nebo na meziplodinách vede prasata na polní lán, uspokojuje jejich pohybové nutkání, jejich neuhasitelnou zvědavost a neklade žádné meze lásce k rytí. Čenichajíce pracuje jejich žádostivá a pudová přirozenost skrze zeminu. Při pastvě se může ryjící práce poškozením travního drnu rychle stát závadou. Tato škoda zůstává v mezích, je-li k dispozici dostatek pastevní plochy s čerstvým, na bílkoviny bohatým porostem, přičemž lehké porušení drnu může být dokonce výhodou z hlediska provzdušnění a omlazení porostu. Navíc dochází k roznosu semen a tím k větší druhové rozmanitosti.&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; Na mnohých místech selhává pastevní chov z nákladových nebo pracovně-hospodářských důvodů. Místo toho vznikají z praxe systémy ustájení, které v co největší míře pestrým prostředím přihlížejí k možnosti projevovat behaviorální instinkty: skupinové uspořádání, pestrost potravy, zbytky z kuchyně a dalšího zpracování, zelená píce, krmné zbytky z kravína atd., příležitost k rytí, koulení, třením se, pohybová plocha pro pohyb, {{SE|136}}<br /> <br /> setkávání a prozkoumávání, krytý venkovní výkalistek, nastlaná místa k odpočinku, spací místa chráněná před chladem a větrem, ze všech stran uzavřená, jakož i příležitost k intenzivnímu kontaktu s ošetřujícím člověkem, např. skrze oslovení.<br /> <br /> Prasata mají smysl pro rodinu, jsou přívětivá a inteligentní, smyslově bdělá zvířata: čichový smysl ovládá jejich vnímání, utváří prožívání jejich pohody i nepohody. Živě komunikují jemným sluchem a v zvedání hlav hledí na přistupujícího člověka jasným, přímo chápavým pohledem. Přesto jsou jejich mozkové výkony oproti divokým příbuzným sníženy až o 30 %,&lt;ref&gt;Norbert Benecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 1994, 470 S.&lt;/ref&gt; tj. nervově-smyslový systém se více přesunul do míchy a sympatiků a slouží tak zvýšeným metabolickým výkonům co do plodnosti a nabývání masa a tuku.<br /> <br /> Kritická otázka, zda ztrátou smyslových výkonů zvířata hloupnou tím, jak je člověk dělá domácími, musí být za předpokladu zodpovězena záporně, že si je plně vědom své odpovědnosti vůči domácímu zvířeti. Co domácí zvíře svými metabolickými výkony člověku daruje, musí mu on dvojnásobně vrátit svým inteligentním jednáním v chovu, krmení, péči a šlechtěním, které bytost zvířete skutečně zachycuje.<br /> <br /> Funkce chrupu dělá z prasete všežravce, tedy požírače masa i rostlin. Kousá a žvýká jako člověk. I v trávicím traktu se projevuje tato dvojí funkce. Jednodutinový žaludek je relativně malý; prase proto musí přijímat potravu průběžně v malých dávkách. V dlouhém průchodu tenkým střevem a odbourávání enzymaticky snadno rozložitelných složek potravy a jejich resorpci probíhá ve slepém a tračníkovém střevě mikrobiální trávení na celulózu bohatých zbytků potravy. Prase tráví důkladně; na rozdíl od přežvýkavců odnímá potravě síly, které jako smyslově i zároveň metabolicky aktivní bytost spotřebovává pro sebe. To snižuje hnojivou sílu jeho výměšků, nikoli však jejich obsah minerálních látek. Výkaly jsou co do tvaru, barvy, konzistence a zápachu závislé na druhu potravy. Není-li zachována rovnováha žlázového a mikrobiálního trávení, např. při vysokovýkonném krmení a celoživotním ustájení na roštových podlahách, vzniká prasečí kejda, u níž {{SE|137}}<br /> <br /> se nelze divit páchnoucímu zápachu ani jednostranně pudoné hnojivé účinnosti.<br /> <br /> Umírněné přizpůsobení chovu prasat vlastní krmné základně hospodářství se stelivem, výběhem a pokud možno pastvou vytváří chudý zápachem, obsahově bohatý hnůj pevnější konzistence. Zřejmě z důvodu vnímání wesensartu prasat jako všežravců v porovnání s čistými fytofágy označovali rolníci v minulosti prasečí hnůj jako «kalten Dünger» (studený hnůj), vhodný méně pro «studená jílovitá půda» než pro «teplý písčitý půda». Ve směsi s ostatními hnojivy vznikajícími v hospodářském organismu je cenným doplňkem. Jako hnojivo nese látkově kompozičně i silově pečeť duševní povahy prasete. Co si při přehrabování země z rostlinné a živočišné potravy labužnicky vychutná čichem a v hlubokém tělesném klidu duševně prožívá, tím – jako i ostatní domácí zvířata hospodářství – provádí «kosmicko-kvalitativní analýzu»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 59.&lt;/ref&gt;. Výsledek této analýzy charakterizuje hodnotu hnojiva. Je pokaždé jiná, podle toho, zda je krmivo zboží z dovozu, nebo zda je vyprodukováno na vlastním hospodářství. Rozborem vlastního vyrobeného krmiva připravuje prase po svém způsobu hnojivo, které vstříc vychází stanovištním potřebám pro rozmnožení úrodnosti půdy.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Pferd_und_Esel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kůň a osel ====<br /> <br /> Ačkoli jsou si oba navzdory úzké příbuznosti povahou tak protichůdní, jsou oba jako jezdecká, nákladní a tažná zvířata nejvěrnějšími pomocníky člověka, doložitelnými zpět až do dob staropersské kultury, do doby čtvrtého až pátého předkřesťanského tisíciletí. Kůň nesl člověka na jeho velkých přeshraniční putovních a dobyvačných taženích, byl dopravním prostředkem z místa na místo, táhl s ním do velkých bitev; bojoval pod jeho vedením a řízením a obětoval se. Táhl pluh brázdu za brázdou a přivážel sklizeň na vysoko naložených žebřinových vozech. Nekonečné služby prokázal kůň člověku a nevyslovitelné oběti při tom přinesl. A tak i osel, stejně ochotný jako umíněný jezdecký jezdný osel a nosič nákladů sedláka a řemeslníka až po průvodce žebráka. Všechny břemena každodenního života byly vloženy na tohoto malého, tenkohohých osla; s jistým krokem {{SE|138}}<br /> <br /> nesl je přes překážky a kamení. Jak by se bylo bez osla dalo udržet sociální soužití mezi pasteveckými národy i uvnitř a mezi vesnickými společenstvími? Tak nesl na svém hřbetě toho nejmenšího a jeho tíživé břemeno a při příjezdu do Jeruzaléma na Květnou neděli nejvyšší bytost, která překonala veškerou pozemskou tíhu.<br /> <br /> Oba, kůň i osel, jsou lichokopytníci. Stojí a chodí na špičce středního prstu na noze nebo ruce. Ty jsou ukryty v kopytu, rohovém střevíci, který je nepropustný pro vnější silová záření, stejně jako kopýtka sudokopytníků a rohy přežvýkavců. Jakkoli jsou koně tělesně těžcí, pohybují se lehce, ba tanečně. Ve své kráse a eleganci jsou pohyby koně nepřekonatelné, neboť jeho duševní bytost se cele vyžívá v tělesném jazyce rytmické pohyblivosti. Ať v kroku nebo v zdrženlivém poskakování v klusu, obojí s hlavou vztyčenou, nebo v cílevědomém cvalu s nataženou hlavou a rozevřenými nozdrami, vždy nabízí obraz ušlechtilého rozvinutí sil a souměrnosti, jež se pod jezdcem plně stupňuje k vyšší harmonii. Teprve v jednotě koně a jezdce se zjevuje ušlechtilost v držení i charakteru. Jinak je tomu, když se zapřáhne do postroje a táhne pluh nebo těžký vůz, při každém kroku rytmicky zvedaje a spouštěje hlavu — tehdy probouzí obraz dokonalého odevzdání svého volního bytí výzvě a rukou vedoucí otěže člověka a službě, kterou nezištně koná pro zemi.<br /> <br /> I oslu jsou vlastní všechny chody koně. Méně ušlechtilý ve vzhledu a pohybu, jeví se spíše pokorně se skloněnou hlavou, zpravidla poslušný a odevzdaný vůči všemu, co se od něj požaduje, a pak zase vzdorný z většinou nevyzpytatelného důvodu. Ve svých kmenových oblastech na Orientu a v Africe se jeví tím ušlechtilejší, čím více je ještě vázán na starší kulturní formy vědomí a života.<br /> <br /> Kůň je ještě ve větší míře než osel vysoce učenlivý a potřebuje od narození důkladnou výchovu k rozvíjení svých talentů a po celý život k jejich uplatňování pod vedením člověka. V případě ušlechtilého arabského koně bylo například novorozené hříbě po delší dobu chováno pod střechou pasteveckého stanu v rodinném společenství. To platilo ještě ve 20. století.<br /> <br /> Tělesnost koně a osla je obrazem jejich duševního a zároveň obrazem krajiny, šíří travnaté stepi, v níž se toto duševní prožívá ve své radosti z pohybu. V souladu s tím se soustřeďuje {{SE|139}}<br /> <br /> smyslová organizace zvláště na navenek směřující, dálku zachycující smysly — zrak, sluch a čich. Výrazné, nápadně velké oči, stojící po stranách hlavy, zachycují téměř úplný zorný kruh. Jen dopředu — před a pod hlavou — je asi dva metry dlouhý slepý pruh, do nějž není vidět, stejně tak vzadu po obou stranách páteře. V hloubkové ostrosti (trojrozměrném vidění) zachycuje jen poměrně úzký zorný úhel 15 až 20 stupňů dopředu. Ve zbývajícím zorném poli se pohled zplošťuje a dozadu splývá. Právě v tom slepém pruhu vzadu sedí jezdec, vozka nebo za pluhem kráčející oráč, který jemným tahem na vodící otěž nebo přes uzdový náústek určuje chod a směr pohybu. V živé hře ušních boltců se v nejjemnějším odstínění zjevuje směr duševní pozornosti. Pro nás neslyšitelné zvuky jsou vyfiltrování z obecného hladiny hluku. Kůň vnímá především sluchem duševní rozpoložení, například jak se k němu mluví. Postavení uší, ať špičatých nebo svěšených, prozrazuje mnoho o jeho duševním cítění.<br /> <br /> Čich je mimořádně vysoce rozvinutý. Protáhlá hlava skrývá rozsáhlý systém nosních dutin, jejichž vnitřní povrchy přibližně odpovídají celkové ploše vnější kůže zvířete. Koně se přičichávají, aby se přivítali nebo poznali. Svým neobyčejně jemným čichem analyzují své okolí, při pastvě volí svou potravu, každé sebejemnější výpary i na velké vzdálenosti. Jsou to právě tyto tři smyslové schopnosti zraku, sluchu a čichu spolu s vlastností nést hlavu vztyčenou nad páteří, které dělají koně tak učenlivým, nechávají jej tak vysoce diferencovaně reagovat, že vzbuzuje přesvědčení, jako by dokázal myslet? V řecké mytologii líčí Perseův mýtus, jak se myšlení osvobodilo z krevní vázanosti těla, nositele v dávných dobách účinné jasnovidecké síly: v mytickém obraze sťal Perseus titánku Gorgo. Z krevního proudu, jenž tryská z jejího trupu, se zrodil Pegasus, okřídlený kůň. Symbolizuje tělu prosté myšlení, jehož křídla se nyní mohou volně vzepnout do světa ducha. Co se v inteligentním chování koňského těla jeví jako krevně vázané, to se v člověku z těchto pout uvolňuje a stává se svobodnou duchovně-duševní činností myšlení.<br /> <br /> Kůň a osel jsou býložravci. Ačkoli přijímají — jsou přitom nesmírně nenároční — potravu ještě bohatší na hrubou vlákninu než přežvýkavci se svým vysoce diferencovaným {{SE|140}}<br /> <br /> systémem předžaludků, mají jen složený, jednodutinový, relativně malý žaludek. Na ten navazuje dlouhé tenké střevo, které rozkládá snadno stravitelné složky potravy. Hůře stravitelná hrubá vláknina je teprve v mohutně vyvinutém slepém střevě a poté v tračníku a konečníku bakteriálně rozkládána. Tento způsob trávení odpovídá jejich způsobu žraní. Koně žerou dvakrát tak dlouho jako krávy, totiž 16 hodin denně. Jsou zvířaty dne i noci. Se svým dobrým zrakem i ve tmě nacházejí s jistým krokem i v noci svou potravu. Koně a tak skromný osel jsou vynikajícím způsobem vhodní k tomu, aby po střídání pastvy spásali rostliny, kterým se krávy vyhýbají.<br /> <br /> Radost z pohybu a síla koní a oslů se odráží v jejich silně proformovaném, stále ještě velmi vlákninovém trusu. Ten je polárně k 'chladnému prasečímu trusu' 'horlivým' hnojivem. Neustálým bakteriálním rozkladem, urychlovaným stykem s vnějším vzduchem, ohřívá se velmi rychle a byl díky této vlastnosti využíván jako podzemní vytápění a zároveň hnojivo pro raná záhony. Čerstvý koňský hnůj obsahuje poměrně dost amoniaku, jeho vůně je proto silná, ostrá a pronikavá, ale není nepříjemná.<br /> <br /> Kůň a osel se — v důsledku mechanizace pracovních postupů — do značné míry rozloučili se zemědělstvím (prozatím?). S nimi se ztratil důležitý prvek v oduševnění organismu statku, a to jak z hlediska využití krmiva a slámy, zvláštního druhu hnojiva a rytmizace pracovních procesů, tak i s ohledem na oduševnění práce, kterou konali v odevzdanosti lidskému vedení.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Hund_und_Katze&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Pes a kočka ====<br /> <br /> Oba patří k vývojové linii šelem. Svým duševním instinktivním životem obohacují duševní tělo zemědělského organismu naprosto protikladným způsobem. Pes je nejstarším z domácích zvířat, kočka patří k nejmladším; v Evropě se objevuje teprve od prvního tisíciletí př. n. l.&lt;ref&gt;Norbert Benecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 1994, 470 S.&lt;/ref&gt; Typ psa je příbuzný jeho divokým druhům, vlkovi, stejně jako typ kočky kočce divoké. Co je u psů obzvláště nápadné, je velká variabilita forem. Ta {{SE|141}}<br /> <br /> se vyskytuje již na samém počátku jejich domestikace ke konci ''třetihor'' (Atlantidy) v ''pleistocénu'' (dobách ledových), ale především pak v ''neolitu'', v prvních poatlantských dobách. Žádný z druhů domácích zvířat, které se objevily později, již nikdy této rozmanitosti forem nedosáhl.&lt;ref&gt;Tamtéž, s. 226.&lt;/ref&gt; Je nasnadě, jak již bylo dříve naznačeno, že vývoj domácích zvířat byl produktem raného lidstva. To bylo schopno na základě prožívání zvířecí duše a jejího duchovního původu, skupinové duše, zadržet ji v jejím tělesném utváření na embryonálnějším stupni a poskytnout tak tvarotvornému typu nepřeberné množství různých výrazových možností. Čím mladší jsou druhy domácích zvířat, čím více lidé vyměňovali svou instinktivní duchovní bezprostřednost za probouzení k sebevědomí, tím chudší na variace se stává vzhled domácích zvířat. Pokud v době starého Říma rozmanitost forem opět vzrostla (trpasličí plemena psů), je to již důsledek cíleného šlechtitelského výběru ve smyslu křížení a selekce. Jak velmi byla od počátků až po staroegyptskou kulturu domestikace psa a kočky – a tedy i ostatních druhů domácích zvířat – nikoli primárně otázkou účelné využitelnosti, nýbrž jak byla užitečnost neoddělitelně spjata s instinktivním, intimně-sakrálním cítěním, vyplývá jednak z pohřební kultury sjednocující člověka a psa, jednak z úcty, kterou lidé prokazovali kočkám a božské bytosti, jež v nich přebývala, což byl kult, který kulminoval ke konci staroegyptské kultury.&lt;ref&gt;Tamtéž, s. 348.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Zvířecí duševní dispozice psa a kočky se od sebe značně liší. Ještě více než kůň podřídil pes svou duševní instinktivní bytost, souhrn svých schopností, vedení člověka, což neplatí pro kočku. Dobře vychovaný pes poslechne na každé zavolání nebo písknutí. Svým pohybovým pudem se rozmáchle dere do dálky, jako lovecký pes, který svým čichem sleduje stopu, u ulovené zvěře hlásí nebo ji aportuje, jako ovčácký pes, který žene ovce nebo dobytek nebo drží stádo pohromadě. Vždy po vykonaném činu se vrací, sedá si na zadní, vrtí ocasem, zvedá hlavu nataženou vzhůru, hledí na svého pána věrně oddaně v očekávání dalšího povelu. Stejně pozorně a oddaně se chová jako hlídací pes domu a dvora, jako doprovodný a vodicí pes, např. slepecký, jako stopovací pes, který neomylně vyčmuchává i ty nejmenší pachové stopy, nebo jako {{SE|142}}<br /> <br /> saňový pes, který táhne těžká břemena sněhem a ledem. Každá z těchto schopností si vytváří tělo, které jí odpovídá: velké a silné, štíhlé a rychlé, malé a obratné atd. Tato tělesně duševní tvárnost v téměř každé myslitelné tělesné formě a s příslušným chováním po psím způsobu propadá již od dob římských emocionalitě člověka a zvrhává se v chov luxusních, trpasličích a pokojových psíků.<br /> <br /> Bytostný projev kočky domácí je zcela jiný. Zdá se, že evolučně upadla hlouběji do divokosti. Žije jakoby dva životy. V jednom se vyžívá stranou člověka, aktivní v noci, jako její divocí příbuzní. S napětím všech smyslů následuje své lovecké instinkty, plíží se svými cestami, číhá na kořist a zmocňuje se jí mohutným skokem. Hlodavci, jako myši a krysy, jsou její preferovanou potravou, bohužel také ptáci, jako ti, co hnízdí na zemi, v nízkých větvích, nebo vlaštovky, které ve dne létají příliš nízko nad zemí a které si ležérně rychle vystřelenou tlapkou zajistí jako jistou kořist. Svůj druhý život tráví tím, že vyhledává domácnost člověka jako své místo ke spánku, předouc se lísá ke členům rodiny, hravě těší děti a tímto způsobem se doporučuje další péči o potravu. Pak v noci opět nastává odchod do druhého života. A opět je to emocionalita člověka, která, scestně vedena, činí z kočky pouhé domácí a mazlivé zvíře.<br /> <br /> U psa je to vynikající, každou nuanci rozlišující čich, který uvádí v činnost tělo i duši, u kočky zrak specializovaný na noční vidění, které vtiskují zemědělskému organismu zvláštní kvalitu, uspořádávající princip: Pes, který v noci na stráži štěká, který doprovází sedláka s nosem u země a sleduje stopu přes pole, louky a pastviny, nebo který na pokyn pastýře obíhá stádo ovcí a drží je na jemu určené pastvině, je v jemu stanovených mezích vykonávajícím orgánem člověka. Kočka jím v tomto smyslu není. Zůstává nepozorována na svých nočních toulkách po dvoře a katastru, stanovuje si vlastní míru v hubení škodlivých hlodavců a přitom si vystačí sama.<br /> <br /> Zemědělskému organismu nejsou vítány výměšky psa a kočky – jsou páchnoucí, ale nejsou významné –, nýbrž jejich přínosem je uspořádávající strážní funkce. Bohužel pes a kočka tuto funkci jako člověkem vedení spolutvůrci oduševnělého přírodního celku z velké části ztratili. Jako domácí, {{SE|143}}<br /> <br /> společenská a luxusní zvířata se z velké části odcizila duševnímu tělu zemědělského organismu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Schaf_und_Ziege&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Ovce a koza ====<br /> <br /> Jako takzvaní «malí přežvýkavci» patří ovce a kozy po psech k nejstarším z našich domácích zvířat. Přestože jsou si blízce příbuzní, výrazně se liší temperamentem, pohyblivostí a v různé míře i skromností. Jako všichni přežvýkavci vystupují jako rohaté sudokopytníky z hlediska kmenové historie teprve na konci řady savců. Ba co více, tvarová rozmanitost divokých a pozdějších kulturních forem ovcím a kozám podobných druhů se rozvinula teprve v přechodu mladšího terciéru do dob ledových (pleistocén) a v nich samotných až do současnosti (''holocén'')&lt;ref&gt;Bernhard Grzimek: ''Grzimeks Tierleben, Enzyklopädie des Tierreichs'', Band 13, Säugetiere 4, München 1971, S. 470.&lt;/ref&gt; — tedy v dobách, v nichž člověk vstoupil mezi zvířata a z hlediska svého kosmicky utvářeného, instinktivně-duchu blízkého vědomí navázal s nimi magicko-kultický vztah, jenž nacházel výraz ve způsobu lovu se zřetelem na potravu a oděv a ve zvířecí oběti.<br /> <br /> Není tedy oprávněná otázka, zda nomadizující člověk, vpletený do vladaření přírodních sil, se nepodílel na této přeci jen velmi mladé diferenciaci forem? Nekazují na tuto myslitelnou možnost mýty národů, například zvířecí oběť Abelova nebo jeskynní kresby sahající do dob ledových (''pleistocén''), mimo jiné v Sahaře, a mnohé další? Nejsou tyto všechny výrazem magicko-kultického vztahu člověka a zvířete atlantské doby, pozdního kenozoika? A nevykonala se pak později, v druhé epoše poatlantského věku (''holocén'') ze zarathuštrovských mystérií, v jakési opakovaci na vyšším stupni, domestikace?<br /> <br /> Ovce a kozy, vybavené všemi znaky svého domáctví, se objevují od konce devátého tisíciletí př. Kr. v horských oblastech jihozápadní Asie. U ovcí jsou to tyto znaky: tvarově menší než divoká forma, vysoká variabilita tělesné velikosti, žádná sezónní proměna srsti, její proměna v nepřetržitě rostoucí vlněné rouno, živé zbarvení a vzorování. Podobnou rozmanitost zevního obrazu vykazují kozy, až po srst proměněnou v vlnu u koz angorských a kašmírských.&lt;ref&gt;Norbert Benecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 1994, S. 247.&lt;/ref&gt; {{SE|144}}<br /> <br /> Ovce a ještě více kozy jsou neobyčejně skromné. Jejich potravou jsou trávy, byliny, listy a výhonky. Kozy jsou přitom vysoce přizpůsobivé aromatické, na celulózu bohaté a slané nabídce potravy v extrémních geografických zónách, například v horských polohách a polopouštích. Přepásání těch posledně jmenovaných vede rychle k postupující dezertifikaci. Prostřednictvím rozmanitých darů obou malých přežvýkavců — vlny, masa, mléka, srsti, kožešiny, kůží a rohů — se stali velkými průvodci člověka v kultuře. Stáli v uzavřených stádech pod ochranou pasteveckých národů, jaksi jako základ jejich existence, a v mnohých venkovských sídlech se stali „krávou malého člověka&quot;. Těsný vztah ovce k prostředí a k člověku vedl celosvětově k velké rasové rozmanitosti, od středověku v Evropě k vytváření krajových odrůd, v novověku k liniovému šlechtění masných, vlnových a mléčných plemen. Šlechtění bílé vlnové ovce (merino) se uskutečnilo ve Španělsku. Ta dnes, v mnoha případech s příkrží krajových odrůd, dosáhla největšího rozšíření na celém světě.<br /> <br /> V Evropě přetrvává pastevectví pod vedením potulného pastuchy v zbytcích dodnes. Hospodářsky lze toto zachovat jen tím, že se ovčí stáda přednostně nasazují v chráněných krajinných oblastech pro péči o krajinu. Nejsilněji klesá chov koz. 95 % všech domácích koz slouží samozásobení v malorolnicky strukturovaném zemědělství třetího světa.<br /> <br /> Projevy podstaty ovce a kozy jsou navzájem polární. Smyslové výkony obou jsou sice podobné — nejlépe je vyvinut čich, za nímž následuje zrak a s určitým odstupem sluch. Avšak to duševní se různě projevuje v řeči těla a skrze smysly. S hlavou většinou skloněnou pod linii páteře, s mohutnějším tělem, více obrácenou k zemi a k vnitřnímu světu vlastního metabolismu, trmácivější v pohybech, projevuje se duševní bytost ovce spíše snivě, zdrženlivě. Jinak koza: živě vyskočí, přeskakuje přes pařezy a kameny, zvedá hlavu vysoko, zvědavě čichá sem i tam, šplhá na nejbližší vyvýšené stanoviště, drží pohled pozorně zaměřený do dálky. Namísto toho, aby se pasla přes rozlehlé roviny, dává přednost hornatým polohám na strmých svazích v úrovni hlavy, nebo se staví kolmo na zadní nohy, aby dosáhla na keři a stromě ještě na nejvýše dostupný list.<br /> <br /> Ovce a kozy mají rohy. Ty jsou na rozdíl od skotu u samců větší a podle plemene šroubovitě tvarované {{SE|145}}<br /> <br /> otočené nebo šavlovitě prohnuté dozadu. Vedle rohatých plemen existují bezrohá plemena, k nimž u ovcí náleží většina dnešních užitkových plemen.<br /> <br /> Při zúžení rasové rozmanitosti se šlechtění soustředí na vlnové nebo mléčné ovce, u koz na dojnice nebo masná zvířata.<br /> <br /> Malí přežvýkavci jsou stádní zvířata, ovce ještě více než kozy. Z toho důvodu jsou svou podstatou spíše krajinnými tvůrci ve velkém, méně utvářecím orgánem v jednotlivém zemědělském organismu. Dokud vesnické útvary se svými katastry ještě existovaly jako do značné míry uzavřený celek, bylo povoláním pastevce udělat ze svého ovčího stáda orgán tohoto celku: ať v pastvě na úhoru, na obecních nebo pustých plochách, při hnání přes sklizené pozemky s okopaninovými plodinami, přes příliš bujně do listu rašící ozimé osevy; nebo v pastvě bylinami bohatých cest a polních mezí na podzim jako dietetikum pro nadcházející zimní ustájení; nebo konečně v ohraničení na polích za účelem hnojení. To vše bylo zpečetěným právem a dělo se v dohodě s vesnickým společenstvím. Povolání pastevce znovu oživit — tomu jsou položeny úzké meze. Možnosti se nabízejí v péči o přírodní rezervace nebo na velkých podnicích s marginální půdou.<br /> <br /> Jinak je to s chovem mléčných ovcí a mléčných koz. Obě nejsou vázány na stádo a mohou v menších i větších stavech podstatně přispět k prohloubení duševního života zemědělského organismu. Především se malí přežvýkavci doporučují pro další rozvoj jednostranně zaměřených zahradnictví směrem k zahradnickým statkům. Zastupují tam skot ve zužitkování meziplodin k zelenému hnojení i odpadů z mnohostranné zeleninové produkce a starají se o jejich proměnu v trvale účinné hnojivo.<br /> <br /> Cestou čtyřžaludečního systému přežvýkavců podléhá rostlinná potrava jedinečně intenzivnímu trávení (viz kapitola „Skot&quot;, žvačkování v bachoru a přežvykování, strana 150 nn.). To umožňuje celulózu, tj. hrubovláknité výživné látky, rozložit a zpřístupnit pro růst, udržení a výkon (mléko, vlna, maso). V průběhu tohoto trávicího procesu dostává rostlinný výživný tok vtisknuta v sobě síly duševní organizace zvířete. Odpovídajíce bytostné povaze ovce a kozy je toto vtiskávání různé. Rozdíl nelze dostatečně odvodit z kvantitativního složení takzvaných živin hnojiva. Nikoli kvantitativní podíl {{SE|146}}<br /> <br /> Nikoliv kvantitativní podíl látek je rozhodující, nýbrž jejich kompozice skrze síly duševního těla, které vstupují do životních procesů. Wesensart sama hnojí skrze látky. Tak působí ovčí hnůj mírněji, harmonizujícím a strukturujícím způsobem na životní procesy, jež se ve vegetativní oblasti zhušťují k potravní plodině, například u listové zeleniny. Kozí hnůj naproti tomu působí žhavěji a — jak lze z bytostné povahy kozy předpokládat — povzbudivěji na růstový impuls v ose kořen–stonek–květ.<br /> <br /> Příspěvek ovce k oduševnění krajiny se stává prožitkem, táhne-li pastýř se svým ovčím stádem na podzim přes katastr statku a odtud dál skrze okolní kulturní krajinu: pastýř s holí kráčí v čele, stádo v těsném houfu za ním; nebo stojí uprostřed pole a ovce se na všechny strany kolem něj rozebírají za potravou. Tato scenérie probouzí náladu hlubokého míru, jenž se prostírá nad krajinou — obraz dokonalého klidu a pohybu zároveň. Takové ovčí stádo táhnoucí přes pole, od katastru ke katastru, jehož každý záchvěv bytí se soustřeďuje ve vědomí pastýře a je odtud řízen, zakládá vztahy, jimiž se jednotlivé zemědělské organismy uzavírají do vyšší jednoty kulturní krajiny. Oproti ovcím jsou kozy méně stádními zvířaty. Mají více vlastní vůle. Jsou chovány v omezeném rozsahu pro produkci mléka a masa a — zčásti jako náhrada za skot — prokáží v kánonu všech domácích zvířat cenné služby při utváření duševního těla zemědělského organismu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Rind&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Skot ====<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Herkunft_und_Mythos&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Původ a mýtus =====<br /> <br /> Podle obecně přijímaného názoru pochází skot (Bos taurus) od pratura nebo zubra (Bos primigenius). «Moderní zoologický výzkum domácích zvířat považuje dnes s jistotou jen jedno divoké hovězí zvíře, praura nebo zubra, za jedinou divokou výchozí formu domácího skotu.»<br /> <br /> Předpokládá se, že evropská plemena skotu přišla z «úrodného půlměsíce», z přední a střední Asie. Nejstarší nálezy kostí sahají do osmého tisíciletí před Kristem, tedy do počátků {{SE|147}}<br /> <br /> staropersské kultury. Raná i všechna pozdější plemena skotu mají menší tělesnou stavbu než předpokládaná divoká forma pratura a vykazují od samého počátku vysokou variabilitu zevní podoby. Právě na příkladu pastevních zvířat — skotu, ovcí a koz, nejstarších domácích zvířat hned po psech — se může stát zřejmým, jak hluboko v temnotách zůstává odvozování od jejich divokých forem. Pohlédneme-li na mýty národů, například na oběť Ábelovu ve Starém zákoně — byl pastýřem —, stojí v popředí náboženských obětních rituálů především ovce a skot. «Kulturněhistorické dokumenty ukazují, že skot v Mezopotámii, Egyptě, Persii a Indii sloužil zpočátku výhradně kultovním účelům.» Ve staroegyptském mýtu byla v dobytčeti praobrazně uctívána nebeská bohyně Hathor, zobrazovaná jako kráva nesoucí mezi rohy sluneční kotouč. V dnešní Indii platí kráva u hindů jako odnepaměti za posvátnou. Neukazuje to spíše na to, že duchovně reálné prožívání bytostné povahy skotu — toho, co nadsmyslově tvoří skupinovou duši —, bylo kmotrem procesu domestikace?<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stellung_im_Betriebsorganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Postavení v hospodářském organismu =====<br /> <br /> Pokud jde o utváření zemědělského organismu v uzavřený celek, je skot, respektive do vyšší jednoty zformovaný stádní organismus, «královnou a králem» mezi všemi domácími zvířaty. Jistě, každé z nich přináší svůj příspěvek podle toho duševního, jež se ponořilo do tělesné formace. Bytostné povaze krávy je však vlastní universální potence. Z tohoto důvodu nelze v přísném smyslu od chovu skotu upustit. Jeho podstatný význam spočívá teprve druhotně v tom, co produkuje v podobě potravin a jiných surovin. To je vnější stránka. Tuto stránku zastupuje řada polních plodin, které tvoří podstatný základní pilíř prvovýroby v hospodářském životě. Primární výkon leží na vnitřní straně; je jím zvláštní schopnost vztahovat fyziologické funkce — přesněji řečeno bytostné články hospodářského organismu — jedny na druhé, a tím tento organismus jako celek udržovat zdravým a schopným rozvoje. Kráva — stále myšlená jako článek stádního organismu vázaného na statek — nastavuje moudrostí prostoupené míro {{SE|148}}<br /> <br /> míry, vnitřní ekonomii celého provozu z hlediska utváření svého těla a souhry svých orgánových soustav prostřednictvím své vlastní činnosti a otiskuje ji do přírodní stránky hospodářského celku.<br /> <br /> O pravém stádním organismu lze hovořit teprve tehdy, kdy se stádo v průběhu generací doplňuje z vlastního odchovu a propojilo se se stanovištními poměry až k vlastní krmivové základně hospodářství. Pro plemeníky platí zvláštní postavení: jsou v pravidelných intervalech nahrazováni otci z chovatelských podniků stejného zaměření za účelem obnovy krve stáda. Stádní organismus je nadřazen součtu jednotlivých zvířat. To se projevuje mimo jiné v souběžnosti denně rytmických způsobů chování zvířat. Ráno následují jakoby v hierarchickém pořadí vedoucí krávu na pastvinu. Tam se rozptýlí, ale nepobíhají zmatkem; pasou se a táhnou jedním směrem, přijímají potravu sedm až osm hodin denně, přerušovanou společnými fázemi přežvykování, které rovněž trvají přibližně osm hodin denně. I chůze k napajadlu, přestávky v odpočinku a vydávání mléka podléhají přísnému rytmu ovládajícímu celé stádo. Všechna opatření v chovu, krmení, péči a plemenitbě by měla sloužit posílení tohoto stádně-rytmického dění. Čím je toto dění vyvinutější, tím je stádo zdravější.<br /> <br /> Metody, které jsou základem dnes celosvětově praktikovaného velkochovu — krmení siláží a snadno stravitelnými koncentráty z celého světa, celoroční ustájení na betonových roštových podlahách, praxe odrohovávání a šlechtění na maximální výkon, vše stlačeno do výrazně zkrácené délky života a podobně — oslabují krávy. Znamená to ztrátu schopnosti vytvořit vlastní uzavřený duševní tělesný článek. Dojnice jsou již v mládí vyčerpány a zpravidla po 4,5 letech, tj. po dvou «násilných» laktacích, za hranicí použitelnosti.<br /> <br /> Rozsah chovu skotu se řídí velikostí podniku, jeho přírodními předpoklady s ohledem na klimatické a půdní podmínky, a tím i potřebami hnojení, jakož i — ve stupních — intenzitou hospodaření. Rozhodující je přitom vlastní krmivová základna hospodářství, která zahrnuje dostupné travnaté plochy — louky a pastviny — i pícninářství na orné půdě. Rozsah posledně jmenovaného vyplývá z utváření osevního postupu v polním hospodářství. {{SE|149}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Wesenserscheinung_und_Wesenserkenntnis&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Bytostná jevenost a bytostné poznání =====<br /> <br /> Kráva je jako přežvýkavec nejvyšší vývojové úrovně bytostí stejně tak metabolicky aktivní jako rytmickou. Naproti tomu její nervově-smyslová aktivita — až na vysoce diferencované výkony čichu a chuti — ve vztahu k okolnímu prostředí výrazněji ustupuje do pozadí. Její smyslové výkony slouží prvořadě jejímu nitru, její trávicí činnosti. Její inteligentní bytost se navenek projevuje spíše flegmaticky, temně snivě, dovnitř pak vysokým, moudrostí plným instinktivním životem. Sama sebe prožívá, silně introvertovaná, v jakémsi vnitřním nazírání.<br /> <br /> Kdo se snaží poznávajícím způsobem přiblížit bytosti skotu, musí soustředit pozornost na jeho hlavní činnost: na procesuální kroky ve vzájemné souhře nitra a vnějšku při příjmu potravy, přes zpracování krmivové hmoty v trávení, až k vylučování hnůj a kejdy.<br /> <br /> Sleduje-li člověk přírodovědecká dílčí fakta týkající se trávicího dění, narazí záhy na hranice poznání. Těchto hranic si obecně nevšímá proto, že nevěnuje dostatečnou pozornost — a tedy ani váhu — prahu k smyslově nepozorovatelnému. Nepozorovaně se tak propadá do abstraktních, bezjakostních modelových představ. Uvědomí-li si však tuto mez poznání, která se otevírá mezi předmětně vnímatelným a procesuálním substančním děním — například při přechodu z vnějšku do nitra skrze střevní stěny — teprve tehdy začíná člověk skutečně oceňovat a vážit si dosahu a váhy výsledků duchovního bádání Rudolfa Steinera. Jsou-li tyto výsledky bádání přibrány, stává se poznání opírající se o vnější smysly stále se rozšiřujícím poznávacím procesem. Osvětlují účinné agens, to bytostně-působící, které přináší na svět jevy v jejich formách a barvách. Výsledky duchovního bádání přidávají k vnější stránce světa jevů bytostně-tvůrčí stránku vnitřní.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Maulverdauung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Ústní trávení =====<br /> <br /> Již při příjmu potravy — denně přibližně osmina tělesné hmotnosti, to odpovídá 60 až 70 kg čerstvé substance — ovládá látkovýměnně-pohybový systém oblast hlavy. Hlava se noří, čumákem hmatavě tápe hluboko do krmivové hmoty; jako úd ji obtáčí dlouhý {{SE|150}}<br /> <br /> jazyk patky Zunge, ukousne jako úd snop trávy, byliny nebo sena, stáhne je do tlamy a v případě zeleného porostu je oddělí přitlačením dolní čelisti ke hraně bezzubé ploténky horní čelisti. Mezi tím klouže jazyk s rozkoší přes pysk a ochutnává žlázové výměšky z něj. Pravděpodobně přitom skot provádí jakýsi první rozbor jakosti přijatého krmiva, patrně i s ohledem na druh a množství osliznutí slinami. Na pysku splývá horní ret s nosními dutinami vjedno. Tím jsou příjem potravy a dýchání těsně navzájem svázány — stejně tak hmat, chuť a čich.<br /> <br /> Po dobu krátkého setrvání krmiva v dlouhé tlamové dutině je to opět jazyk, který v několika žvýkacích záběrech pohybuje krmivem rytmicky tam a zpět mezi řadami stoliček. Tím se zahajuje první krok trávení rozdrceením a prosolizováním slinami. Řada žláz různé velikosti vylučuje sliny — při krmení senem až 180 litrů za den — a zajišťuje enzymatický rozklad škrobu na cukr.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Pansenverdauung_und_Wiederkäuen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Trávení v bachoru a přežvykování =====<br /> <br /> Tlamové trávení se mohutně stupňuje v aktu přežvykování. Ten probíhá protiběžně k příjmu potravy. Co skot spásl, ochutnal a spolkl, to si portáž po portáži přináší zpět z hlubší trávicí zóny, z předžaludků, žvýká to znovu a nyní teprve důkladně prochutná. Podle druhu krmiva — čerstvá zelená hmota či hrubé krmivo — vykoná 30 až 80 přežvykovacích záběrů na porci.<br /> <br /> Před tímto výkonem se odehrává pozoruhodná výměna. Jen málo rozdrcen přechází snop za snopem z tlamové dutiny krajiny hlavy skrze jícen a oddělující bránici do krajiny břicha, do tří žlázami nepokrytých předžaludků: zaprvé do čepce (*Reticulum*; zvaného také síťový nebo katapultový žaludek), odtamtud zadruhé do bachoru a zatřetí do knihy nebo listnatého žaludku (*Omasum*). Není-li to rozhodnuto již předtím v bachoru, pak se v knize definitivně rozhodne, zda potravní kaše přejde k dalšímu trávení do sýřiště neboli žlázového žaludku, nebo zda se — vymačkána — vydá ještě jednou zpět do tlamové dutiny k přežvykování. Svébytným úkolem předžaludků, a zde zejména bachoru, je mikrobiální rozklad na hrubou vlákninu bohaté rostlinné potravy. Bachor s ohromnou pojistností přibližně 150 litrů se táhne od bránice dozadu až do pánevní dutiny. {{SE|151}}<br /> <br /> Spolu s čepcem a knihou vyplňuje celou levou polovinu dutiny břišní. Ve velkém fermentačním prostoru bachoru probíhají v neustále se pohybujících potravních masách intenzivní kvasné procesy. Jakkoli chaoticky se odehrávají, tím přísněji stojí pod vedením astrálního těla skotu. Při těchto rytmicky probíhajících přeměnách rozkládají bakterie a nálevníci, patřící k prvokům, snadněji stravitelné složky potravní kaše, přičemž část z nich — jde zejména o energeticky bohaté mastné kyseliny — prochází již zde přes metabolicky aktivní bachořní sliznici do krevního oběhu.&lt;ref&gt;Anita Idel: ''Die Kuh ist kein Klimakiller'', Marburg 2012, 210 S.&lt;/ref&gt; Jakmile je bachor plný — zvenku patrné podle vyklenutí levé strany břicha — a nastupuje tedy sytost, většinou si kráva, resp. celé stádo, lehne a po nějaké době začne přežvykovat. Obsah bachoru se roztřídí do tří vrstev: spodní tekutá, nad ní plovoucí střední vrstva z hrubšího materiálu a svrchní vrstva kvasných plynů. Ze střední vrstvy bachoru a z vymačkaného materiálu z knihy polyká skot nyní porci za porcí zpět do tlamy a stejnou cestou propouští kvasné plyny. Ty proudí s výdechem až do čelních dutin, ano až do dutiny rohového čepu. Zde se skotu otevírá rozsáhlé pole vnímání a kvalitativní analýzy toho, co se mu do tohoto stadia trávicího procesu odhalilo po stránce látkové i silové.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Wiederkäuen,_eine_Wahrnehmung_und_Sichtung_von_Stoffen_und_Kräften&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Přežvykování jako vnímání a třídění látek a sil =====<br /> <br /> Při aktu přežvykování — osm až devět hodin denně — se proměňuje bytostný výraz krávy v základech. Její metabolicko-pohybová aktivita do značné míry ustupuje. Veškerá vnitřní i vnější činnost se přesunuje k hlavovému pólu. V silné, rytmické práci jsou nejen žvýkací svaly, meloucí zpět polknutý, přibližně na sto gramů dávkovaný vláknový chomáč potravy, ale stejně tak jazyk a slinné žlázy. Smysly se naproti tomu chovají právě opačně. V soustředění na akt přežvykování jaksi utichají, přicházejí k „rozjímání&quot;. Teprve nyní kráva skutečně promyslí, co přijala jako živou, strukturovanou substanci zvenku — z tohoto pole, oné louky nebo pastviny. Jistě, ona to {{SE|152}}<br /> <br /> Při pasení to již ohmatala, ochutala a očichala. Nyní však, v opětovném ochutnávání již předtrávené potravy, se to, co bylo vnímáno, sjednocuje s celým jejím duševním bytím. To, co bylo předtím pouhou živě strukturovanou rostlinnou hmotou, se v pozorném přežvykování povznáší k duševnímu prožitku. Kráva se v této činnosti probouzí ke svému vědomí, jež sníc je celé ponořeno do tělesných pochodů. Cítivá síla duševního těla je to, co odtud produševňuje veškeré další trávicí dění až ke konečnému produktu hnoje a kejdy. To, co Rudolf Steiner nazývá „kosmicko-kvalitativní analýzou&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, Seite 59.&lt;/ref&gt;, kterou zvíře vykonává při trávení, platí v nejvyšší míře pro skot. Při přežvykování tato analýza nabývá svého počátku. Na očích se to stává názorným; pohled se při přežvykování mění. Zatímco jindy hledíme do velkých očí jako do modré hloubky hlubokého pramene, nabývají nyní — při lehce zdvižené hlavě — oči i tvář napjatě soustředěného výrazu. Vypadá to, jako by kráva „rozjímala&quot; o všem, co si v této první fázi trávení jako vnímání zvnitřnila. Tak intenzivní, do nitra obrácený pohled nenajdeme v říši zvířat asi nikde jinde. Je to, jako by ve výrazu očí se zrcadlilo vědomění si formativních sil, jež se při mletí uhlíkových skeletů a bílkovinných struktur rostlinných hmot uvolňují. V aktu přežvykování je kráva zcela sama u sebe, blízka sebeuvědomění, jež mít nemůže, protože nemá inkarnované Já. Díky blízkosti svého vysoce soustředěného duševního těla ke své jáství, která se jako její „skupinová duše&quot; proживá&lt;ref&gt;Viz např.: Rudolf Steiner: ''Die geistigen Wesenheiten in den Himmelskörpern und Naturreichen'', GA 136, Vortrag vom 6. April 1912.&lt;/ref&gt; a v odrazu projevuje v organismu stáda, je obzvláštním způsobem schopna vnitřně zpracovávat mohutně se vzdouvající masu formativních sil. V prvním kroku vykonává zmíněnou „kosmicko-kvalitativní analýzu&quot; v rozkládání rostlinné potravy, vrcholící v aktu přežvykování. V duševní temnotě analyzuje formativní síly, jež z kosmu ve světle slunce vybudovaly podobu rostliny, jež ztuhly v jejích jednotlivých formách a jež se staly zároveň nositeli živého substančního dění v rostlinách. {{SE|153}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Dünn-_und_Dickdarmverdauung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Trávení v tenkém a tlustém střevě =====<br /> <br /> V rozplývání rostlinných forem v trávicím traktu se obrazotvorné síly postupně uvolňují ze svého hmotného zajetí. Je to výsledek postupného procesu rozkladu, který probíhá ve třech fázích: mechanicko-mikrobiální fáze od žvýkání přes bachor a knihu, fáze převážně enzymatická, ale zároveň bakteriální od slezu přes lačník (*Jejunum*) po kyčelník (*Ileum*), a odtud fáze ryze mikrobiální od slepého střeva (*Caecum*) přes tračník (*Colon*) po konečník (*Rectum*). Zatímco v předžaludcích je štěpení celulózy dominantním dějem a paralelně s ním probíhá díky neobyčejně aktivní mikrobní činnosti přestavba a budování bílkovinného metabolismu, začíná v slezu (*Abomasum*) v kyselém prostředí — navozovaném žaludečními šťávami — rozklad bílkovin. Ten pokračuje, včetně odumřelých mikrobních mas z předžaludků, enzymatickou a bakteriální cestou napříč oddíly tenkého střeva (*Intestinum tenue*): nejprve prostřednictvím sekretů slinivky (*Pancreas*), jež ústí — podobně jako žluč emulgující tuky — do dvanáctníku (*Duodenum*), poté skrze lačník (*Jejunum*) posetý nesčetnými žlázami a klky a nakonec krátkým kyčelníkem (*Ileum*). Kyčelník tvoří propust mezi lačníkem a tlustým střevem. Brání zpětnému toku z obsahu tračníku a konečníku bohatého na bakterie do bakteriemi chudého lačníku.&lt;ref&gt;Klaus Löffler, Gotthold Gäbel, Helga Pfannkuche: ''Anatomie und Physiologie der Haustiere'', Stuttgart 2018, 375 S.&lt;/ref&gt; Celková délka tenkého střeva dospělé krávy dosahuje až 48 metrů. Visí záhybovitě na okruží (*Mesenterium*) — záhybnaté serosové dvojlamelce. Okruží a tenké střevo kranzovitě obkružují odvíjející se a zavíjející se spirálu tračníku, který navazuje na kyčelník a slepé střevo a ústí do tlustého střeva čili konečníku — tvoří tak třetí oddíl.&lt;ref&gt;Rolf Krahmer, Lothar Schröder: ''Anatomie der Haustiere'', Leipzig 1985, S. 201ff.&lt;/ref&gt; To, co z hmoty bohaté na hrubou vlákninu prošlo bez strávení bachorem a lačníkem, podléhá nyní opětovně intenzivnímu mikrobiálnímu rozkladu. Nemalý zbytek nestráveného hrubého vlákna, prostoupený stále ještě aktivní mikrobní masou, se nakonec objevuje jako kravský výkal. Otázkou je, zda tento mikrobiálně oživený hmotný zbytek sám o sobě tvoří hnojivou hodnotu kravského hnoje.<br /> <br /> Hmotně-procesuální dění v trávicím traktu náleží, ač se odehrává pod vedením bytosti zvířete, od začátku do konce {{SE|154}}<br /> <br /> ke vnějšímu světu. Jeho úkolem je překonat cizost potravy. Děje se to úplným rozkladem, a to tak dalece, že předem utvářená forma, látková i silová konfigurace potravy — ať už trav, bylin nebo luskovin — zcela ztrácí svůj vlastní bytostný charakter.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Schwelle_von_der_Außen-_zur_Innenwelt&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Práh od vnějšího světa k vnitřnímu ====<br /> <br /> Práh od vnějšího světa trávicího traktu, přesunutého dovnitř těla zvířete, k mocně působícímu vnitřnímu světu vlastní bytosti tvoří slizniční stěny bachoru, slézu, tenkého střeva a — doznívajíce — tračníku a konečníku. Tyto hraniční blány jsou orgány, které ve srovnání s tělesnou vnější kůží vykazují obrácený — vyvráceně vybudovaný — uspořádání: mohutně vyvinuté sliznice jsou obráceny navenek, k proudu potravy; jsou v nejvyšší míře metabolicky aktivní jak v rozkladu potravy, tak v absorpci látek zbavených jejich cizosti. Strana střevní stěny obrácená k nitru těla, serosa, je inervována. Náleží pobřišnici (*Peritoneum*), která vystýlá břišní dutinu jaksi jako «vnitřní nebe» — a tím reprezentuje smyslově-nervový čili vnímavostní pól střevních stěn. Uprostřed se vřazuje — tvoříc střed — kruhová svalová vrstva, která rytmicky zajišťuje mimo jiné peristaltické pohyby. Je to duševno skotu samého, co je v oněch třech článcích trávicích blan činné, zároveň dění vnímá a nechává je souznít v celek tělesných funkcí.<br /> <br /> Tak proudí z trávicího traktu do tělesného vnitřního prostoru éterizovaný a duší prodchnutý proud substance: proud éterických formativních sil, uvolněných z jejich vázanosti v rostlinných formách; jakož i záření pocitových, to jest duševních sil, které skot v sobě svou smyslovou činností — zvláště při přežvykování — uvedl do pohybu. První jsou přijímány krví a jsou k dispozici pro budování tělu vlastní substance, pro růst a reprodukci. Druhé vyzařují v úzké vazbě ke krvi do organismu. Žilní krev, přitékající zpět z velkého tělního oběhu, se obohacuje o v střevních stěnách vstřebané látky a síly. Přes játra se dostává do malého krevního oběhu srdce a plic a tam se oživuje v krev tepennou. Ze srdce ústí do velkého krevního oběhu, přičemž část se větví dopředu do kmene hlavových tepen, z nichž jedna až {{SE|155}}<br /> <br /> do kostních čepů a jejich okostice (''Periost'') i do podkožních vrstev obou rohů. Jak silné je prokrvení rohových čepů vyrůstajících z čelní kosti, se ukazuje při zlomenině rohu: Krev tryská jako z pramene, téměř nezastavitelně.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Bedeutung_der_Hörner_und_Klauen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Význam rohů a paznehtů ====<br /> <br /> V rozích a paznehtách naráží krev – a s ní spojené étericky-astrální záření – na stěnu, jež je i pro toto záření neprostupná: na vnější rohový obal. Je to zevní kůže ztuhnutá v roh, čistá «forma», smrtelný pól oproti životnímu pólu substančního proudu pulsujícího z hlubin těla. Zde, v tomto bodu vzdutí čili smrti, jsou krev i záření vraceny zpět do organismu.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 96 ff.&lt;/ref&gt; V rozích a paznehtách se organismus přežvýkavců zcela uzavírá před vyzařujícími účinky kosmu a Země. Skot je odkazován zpět na sebe sama – nikoli však ve smyslu vystupňovaného vědomí v hlavě, nýbrž ve smyslu zvýšené gestaltungskraft v živém látkovýměnného pólu.<br /> <br /> Průběh kosmicko-kvalitativní analýzy se uskutečňuje v procesuálních krocích, v nichž se funkce nervově-smyslového systému ve vztahu k funkci systému látkové výměny polarizuje dvojím způsobem: Percepční činnost přežvykování a selekcí bachořními a tenkostřevními stěnami stojí polárně k posloupnosti trávicích kroků, která začíná v tlamě slinivým zvlhčením a drcením, pokračuje v předžaludcích mikrobiálním rozkladem, dosahuje vrcholu v žaludečním a tenkostřevním trávení a uzavírá se v tlustém střevě. Zde jsou látkové kompozice krmiva rozloženy natolik, že ztrácejí svůj vlastní charakter. Jsou postupně uváděny do fyzicko-minerálního, anorganického stavu, který ze strany látkové otevírá kosmicko-kvalitativní analýze široké pole. K tomuto ničivému dění stojí polárně životní proud krve, který tyto látky uvedené do stavu anorganiky přejímá do vlastních konstruktivních procesů těla a vede je až k periferním hranicím rohů a paznehtů.<br /> <br /> Přežvykování je smyslový proces, který se skrze mozek stává tlumeně vědomým a odráží se v soustředěném výrazu tváře. {{SE|156}}<br /> <br /> Kráva vnímá statek prostřednictvím krmiva. V žvýkání si uvědomuje jeho látkově-kompoziční a silový charakter i jeho původ z katastru statku. Tyto smyslové funkce pokračují dozadu v bachoru a střevech. Tam se postupně noří do bezvědomí.<br /> <br /> Co se naproti tomu odehrává v rozích a paznehtách, je vystupňované vnímání ve vztahu k vnitřnímu zesílení instinktivního života. Vnímání odkrývá, co krev z oblasti trávení nese dopředu k periférii těla coby prožitou živost. V příboji k mrtvé rohové hůlce nevzplane vědomí vázané na mozek, nýbrž duchovní síla působící do podvědomí a vyzařující zpět do organismu. Porozumění povaze této síly se může dostavit, porovnáme-li pohled na myšlenkovou sílu v člověku, která působí nadsmyslově a jejímž produktem jsou myšlenky, jež pak ve svém oslabení duchovní bytostnosti v hlavovém pólu vstupují přes mozek do vědomí. U skotu se tato síla nevystupňuje k myšlenkami nesené sebevědomosti. Zůstává vázána na látkovou výměnu jako síla, která má moc tlumivě, řádícím způsobem a odkrývajíc potenciály živé účinnosti působit na éterické formativní síly uvolněné z trávení. Tyto potenciály lze přirovnat k imaginativnímu světu obrazů, který si například umělec vzbuzuje v sobě při tvorbě svého uměleckého díla. Co má kráva v zárodku, může člověk rozvíjet v sebekultiváci skrze myšlení uvolněné od těla. Skrze ně se učí v plném vědomí poznávat v pravých obrazech svět sil vládnoucí a působící v něm i kolem něj. Je to krok k imaginaci, první krok od smyslového k duchovnímu poznání.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Stufen der höheren Erkenntnis'', GA 12, Dornach 1993.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Kosmisch-qualitative_Analyse_und_Ich-Anlage&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já ====<br /> <br /> Z celkového pohledu na bytost skotu vyvstává následující obraz: Označuje-li počátek kosmicko-kvalitativní analýzy přežvykování, pak její dovršení označují děje v rozích a paznehtách. Toto dovršení spočívá ve zpětném vzdutí krve a v odrazu záření spojených s krví na rohových hůlkách zcela erstorbených do pouhé formy zpět do organismu. Zpětné záření v sobě obsahuje souhrn všeho, co si duševní tělo skotu ze živého dění trávení {{SE|157}}<br /> <br /> na sebe si přivlastnilo z posílených vjemů. Potravou skotu jsou rostliny, převážně stonek a list. Jsou to útvary vzniklé ze záření kosmu do pozemského látkovosti. Když jíme rostliny, jíme kosmos. Skot se svým vysoce rozvinutým instinktivním životem analyzuje kosmický podíl fyzické gestaltové podoby rostliny. Orgán, který zpracovává výsledek této analýzy, zpětné záření, není mozek jako orgán vědomí. Spíše je třeba mít na mysli, že je to polárně protilehlá citlivá pobřišnice, jež vystýlá celou břišní dutinu, a zvláště pak *Mesenterium*. To se soustřeďuje dvoulalokově zejména v okruží, které nese tenké střevo. Co se tu skotu odhaluje v ospalé a snivé bdělosti, již není forma, nýbrž substanciálně-silové, bytostná strana látky. Jeho vlastní, neinkarnovávané Já-bytí, «skupinová duše», vstupuje v hloubkách látkové výměny do vztahu k bytostnému prapůvodu látkovosti.<br /> <br /> Předchozí úvahy o tomto bytostném vztahu mohou vybudovat most k počátečnímu porozumění tomu, co Rudolf Steiner u skotu nazývá «vlohou Já».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 16. Juni 1924, Dornach 1999, S. 201.&lt;/ref&gt; Není to právě ona, která si výsledek «kosmicko-kvalitativní analýzy» vělívá do sebe a tak jako hnojivý zdroj sil otiskuje kravský hnůj? Takto pochopeno, nese kravský hnůj «éterično-astrální, jež po právu je v břiše zvířete», ven a tím oplodňuje půdy hofgemarkung. &lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 12. Juni 1924, S. 98.&lt;/ref&gt; Je to «vloha Já» s do ní vělívým étericky-astrálním zpětným zářením z nejzazší periferie skotu zpět do substančního proudu trávení, která kravskému hnoji propůjčuje jeho trvale oživující a utvářející hnojivou sílu. Hnůj «má sílu přemáhat neorganické zemitého».&lt;ref&gt;Ebd., S. 99.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Überschussleistungen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Přebytečné výkony ====<br /> <br /> Co skot — a to platí v obměnách pro všechny přežvýkavce mezi hospodářskými zvířaty — ze svých mas rostlinné potravy přijímá v látkách a formativních silách, toho potřebuje pro sebe jen nejméně: pro rozvoj svého vědomí, pro svou pohybovou aktivitu, zachování života a reprodukci. Zbývá velký přebytek, který nepotřebuje pro {{SE|158}}<br /> <br /> se spotřebovávat, protože nemá Já, které by chtělo žít pro sebe. Člověk má Já a nárokuje si potravu pro to, čeho ke svému životu potřebuje v uplatňování svého sebevědomí. Skot odevzdává svou přebytečnou sílu zvýšeným životním výkonům, jako je reprodukce, růst, tzn. produkci mléka a masa, a dále — ve spojení s «vlohou Já» — hnoji a kejdě a skrze ně, jako oživující a beseelující hnojivo, zemi. Míru, podle níž se tyto přebytečné síly rozdělují jednak na produkci a tvorbu hodnoty potravin a jednak na tvorbu hodnoty hnoje, určuje zpočátku přirozeně duševní tělo skotu. Je-li tato míra vyrovnaná, vznikají zdraví, dlouhověkost a vysoká hodnotnost hnoje. Dnešnímu člověku se podařilo tuto moudrostiplnou míru násilně posunout ve prospěch maximálního kvantitativního výkonu. Tím trpí zdraví zvířat právě tak jako nahrungsqualita a hodnota hnoje. V podmínkách velkokapacitního chovu se otázka kvality hnoje ve smyslu trvalého oživujícího a beseelujícího účinku vůbec neklade. Vůdčím tématem je naopak problematika likvidace masově vznikající kejdy. Organismu principu je naproti tomu správná míra imanentní.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Verzicht&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zřeknutí ====<br /> <br /> Skot je — jako ve stupních všechna hospodářská zvířata — bytostí zřeknutí. Kráva se v nejvyšší míře vzdává něčeho, co jí bytostně přísluší: oněch vyživujících a hnojivých sil, jež doslova «nezištně» odevzdává člověku a zemi. Tyto síly oživují, léčí a harmonizují stanovištní trvalou úrodnost půd. Posilují a uzdravují vztahové předivo půdy a rostliny. Je to v čase postupující proces, který tím více nabývá na platnosti, čím výlučněji pochází hnůj od dobytčího stavu statku a stejně tak i krmivo, na němž kravský chov provádí kosmicko-kvalitativní analýzu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Rinderherde_und_Hoforganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kravský chov a organismus hospodářství ====<br /> <br /> Nahlíženo na celek duševního těla organismu hospodářství, plní kravský chov v proudu časů jakýsi pulzující srdce. Z obvodu hofgemarkung odebírá krmivo; každý rok požírá<br /> <br /> Dobrá část toho, co přinesla životní organizace hofského organismu. Co v průběhu roku přichází z luk, pastvin a pěstování polních krmiv, je produktem součinnosti fyzické a životní organizace statku. Tento produkt — bohatství trav a bylin — neslouží lidské výživě, nýbrž výživě přežvýkavců, a prostřednictvím rostlinných zbytků, hnoje a kejdy úrodnosti země. Skot požírá a zpracovává ohromné rostlinné masy, jako by je potřeboval výhradně pro sebe. Tak tomu ale vůbec není! Co je v těchto masách kosmicky oživující gestaltungskraft, to povznáší do sféry svého analyzujícího, tupě vnímajícího duševního těla, prosycuje éterické formativní síly, uvolněné trávením a prostupující celým tělem, těmito vjemovými silami a nakonec vytváří produkt, který vrací zemi jako přidanou hodnotu — a tak napomáhá půdě k trvalé a nepřestávající úrodnosti. {{SE|159}}<br /> <br /> Toto dění, odehrávající se v rytmu roku i let, je — jako krev — jen zdánlivě oběhem. Jako se krev obnovuje v plicích, impregnuje na periferii těla dojmy vnímanými v srdci a v ledvinách se přebírá podle látek použitelných a nepoužitelných — tak i v zemědělském organismu se ubírá přes metamorfózy cesta nárůstu píce: ta se každý rok obnovuje pod vlivy kosmu a země, vyrůstá daleko venku v obvodu hofgemarkung, je přijímána a analyzována dobytčím stavem, přebírána ve střevní stěně a přeměňována v hnůj, který uchovává výtěžek toho, co se stalo, a uvádí jej do nového stávání. Nejde o opakování téhož, nýbrž o proces postupujícího vývoje.<br /> <br /> Tak se naplňuje prostřednictvím činnosti skotu — nahlíženo z přírodní strany — na nejvyšší rovině zákon «dávání a přijímání», jenž vládne vší přírodou, a zároveň stádo skotu jako celku — jak to jiné hospodářské zvíře nedokáže — zajišťuje co největší uzavřenost hofského organismu. Je to jedinečný výkon skotu, že se přirozeně nejprve střed a periferie statku spojují ve vyšší celek. «Hnůj dělá více zázraků než svatí.»&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Italienische Reise'', Hamburger Ausgabe, Bd. 11, München 1978, S. 269; Výrok rolníků na Sicílii, 19. dubna 1787.&lt;/ref&gt; {{SE|160}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Mensch_und_die_Ichorganisation_des_landwirtschaftlichen_Organismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Člověk a Já-organizace zemědělského organismu ====<br /> <br /> Naskicovaná fyzická, životní a duševní organizace zemědělského podniku je makrokosmicky předurčena místním spolupůsobením přírodních říší v polárním napěťovém poli Země a kosmu. Úkolem člověka je tento předpoklad pozvednout a utvořit ve vyšší jednotu podle principů, jež jsou základem podoby jeho mikrokosmického těla a bytosti. Novalis shrnuje tuto skutečnost do slov: «Lidstvo má poslání, jsme povoláni ke vzdělávání Země.»154 Naplnění tohoto poslání si klade za úkol biologicko-dynamické zemědělství, a to v rozšíření západně-křesťanské zemědělské kultury o antroposofickou duchovní vědu. Výchozím bodem tohoto úsilí je zmíněný Zemědělský kurz Rudolfa Steinera z roku 1924.155 Biologicko-dynamické zemědělství usiluje o další rozvoj v té době stále ještě osvědčené místní praxe, a to především utvářením podniku v organický celek a nadto mimo jiné specifickými opatřeními v oblasti hnojení k podpoře půdní úrodnosti a výživnosti produktů. Dalším cílem je vytváření hospodářských společenství, která si dávají svůj sociální řád sama na základě životních a pracovních podmínek zemědělství a, vyzařujíce navenek, vštěpují společenskému prostředí sociálně-tvůrčí impulsy.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Geistesforschung_als_Mittlerin_zwischen_Wesen_und_Erscheinung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Duchovní výzkum jako prostředník mezi bytostí a zjevem ===<br /> <br /> Kulturně zakládající v budoucím smyslu jsou ideje a jejich uskutečnění v sebeurčené práci. Z toho vzniká svobodný vztah člověka k sobě samému i ke světu. V zemědělství se člověk setkává v každodenní práci s přírodními a nebeskými jevy, s nekonečností vesmíru. Smyslovému vnímání se tento jeví jako konečný souhrn jednotlivých faktů, v nichž lze na rovině fyzicko-smyslového jevu rozpoznat zákonitou souvislost zachytitelnou v přírodních zákonech&lt;ref&gt;Novalis (Friedrich von Hardenberg): ''Fragmente 1'', Bd. 1, Heidelberg 1957, S. 35.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1979.&lt;/ref&gt; {{SE|161}}<br /> <br /> — avšak pod tímto redukcionistickým úhlem pohledu se nenaplňuje pojem vesmíru jako všeobsáhlosti, celosti; nepodává žádnou výpověď o tom, co oživuje rostlinu mezi nebem a zemí, co obdařuje duší živočicha a co nechává člověka ptát se po svém původu v duchu. To jsou však otázky po bytostné stránce věcí. Zůstávají pouhopouhému smyslovému poznání uzavřeny. To nezjevuje to, co se stává, nýbrž to, co se stalo — to, co se smyslům jeví jako podoba, jako mrtvý odraz ducha, který živě tvoří z nadsmyslového.<br /> <br /> Přednější otázka, před níž se v přítomnosti vidí postaven každý usilující člověk, není pouze otázka po jevu, to jest po tvarové stránce věcí, nýbrž otázka po agens, které tuto formu vytváří. Formu vnímáme smysly, jež jsou vázány na tělesnost, bytost pak duševními orgány, které si teprve na cestě individuální duchovní školení můžeme rozvíjet v té části duše, jež se svobodně vyzdvihuje z tělesné vázanosti.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''<br /> Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?'', GA 10, Dornach 1992.&lt;/ref&gt; Z antroposofického duchovního bádání leží před námi výsledky výzkumu, jež duchovní badatel získal prostřednictvím poznání prostého tělesnosti na základě takto vyvinutých vyšších duševních orgánů a jež může myslící vědomí každého člověka pojmout. Bytostná faktičnost výsledků antroposofického duchovního bádání se otevírá obyčejnému vědomí jednak skrze logiku — v nepředpojatém myšlení výsledků duchovní vědy se navzájem podpírají a sjednocují v duchovně-reálné myšlenkové obrazy — jednak skrze čin: prokazují svou plodnost v každodenním konání. Oba poznávací cesty, prohloubené třetím, osobním duchovním školením, se doplňují a pomáhají duši k duchovní jistotě v Já ohledně toho, co duchovní badatel líčí o bytostném světě, jenž tvoří, utváří a gestaltuje. Antroposofické duchovní bádání otevírá lidskému rozumu prohloubené porozumění pojmu celosti. Člověk se učí chápat sebe jako mikrokosmos, jenž obsahuje vše, co makrokosmicky naplňuje vesmír. V sebepoznání a s podporou výsledků duchovního bádání může nabýt schopnosti objevovat svou duchovní příbuznost s věcmi a bytostmi země i kosmu. Příroda mu pak nepřipadá jako souhrn jednotlivých faktů, s nimiž lze libovolně manipulovat a které — v popření vlastní hodnotnosti — jsou vzájemně zaměnitelné, jak to charakterizuje metody agrárního industrialismu. {{SE|162}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Aspekte_zur_sozialen_Problematik&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Aspekty sociální problematiky ===<br /> <br /> Na rozdíl od panující tendence, která v průmyslově orientovaném zemědělství činí jednajícího člověka nadbytečným, vyžaduje rozvíjení a vedení biologicko-dynamického hospodářského organismu vědomostní sílu a radost z práce stále většího počtu lidí. S tímto protisměrným vývojem, který začal v šedesátých letech 20. století, vstoupila do zemědělství «sociální otázka» — více než sto let po vzniku městského proletariátu v 19. století. Dnes se na biologicko-dynamických podnicích stala otázkou palčivou. Jak bylo vyloženo v úvodní kapitole, způsobuje kapitál v průmyslovém výrobním procesu dělbu práce. Nesmírně pestrý životní svět mezi Zemí a kosmem v zemědělství a způsob, jakým člověk svou prací vstupuje k tomuto dění do osobního vztahu, člení celistvost v pracovní oblasti. Striktní dělba práce roztrhá články zemědělského organismu na části a osamostatní je. Aby bylo možné čelit tomuto velkému nebezpečí, je třeba se v rámci podniku od samého počátku usilovat o sociální řád, který je zaměřen na celistvou součinnost všech článků hospodářského organismu. Tato nová sociální forma se utváří ve Verantwortungs- oder Betriebsgemeinschaften — ve společenstvích odpovědnosti nebo hospodářských společenstvích. V zárodečných počátcích jsou taková společenství přítomna na všech biologicko-dynamických podnicích. Každý původně selský rodinný podnik se v členění svých pestrých úkolů postupně vyvinul v rodinně svázané společenství odpovědnosti.<br /> <br /> Oproti dalším krokům k budování společenství se nečekaně, a stále výše, vztyčují překážky. V poněkud vnějším smyslu je první překážkou kupní a prodejní charakter práv. Vlastnické právo k půdě a ke kapitálu se stalo obchodovatelným zbožím, hospodářským objektem, který má cenu na trhu nemovitostí a na kapitálovém trhu. Nejinak se to má s obchodováním s takzvanými «ekopunkty». Práva svou povahou nemohou být nikdy zbožím. Ve společenském životě náleží do sféry práva, nikoli do hospodářské sféry. Nelze je rozmnožovat nebo zmenšovat libovolně podle potřeby, jako je tomu u zboží. Práva se projevují v úmluvách a smlouvách, jimiž se řídí vztahové předivo člověka k člověku. Jak ale může právo přijít ke svému právu — to jest: stát se spravedlivým? Kdo je tím, kdo může jako vlastník právy disponovat, kdo je tím, kdo je může spravovat věcně a bytostně přiměřeně: {{SE|163}}<br /> <br /> stát, právnická osoba nebo soukromá ruka? Přísně vzato žádný z nich, pokud jsou půda a kapitál neseny na trh, pokud jsou tedy myšleny jako kapitalizovatelné a obchodovány jako zboží. Pohledem do budoucnosti: Kdo tedy může být vlastníkem? Opět jen lidé v institucích a organizacích, kteří toto právo spravují v souladu s duchovním cílem jako svěřenci a kteří předmět práva dávají k užívání těm, kdo jsou k tomu způsobilí.<br /> <br /> V prvním přiblížení k tomuto budoucímu cíli nabízí stát právní formu obecně prospěšné nositelské organizace. Ta je zaměřena na sloužení obecnému blahu a je odpovídajícím způsobem omezena na definované účelové určení, jež vylučuje vlastní prospěch. Zemědělství pod to nespadá; a priori se mu přičítá, že pracuje výdělkově zaměřeně, tedy sebezájemně. To neplatí pro biologicko-dynamické zemědělství, které bere vážně uplatňování principu organismu a tím ve vysoké míře slouží obecnému blahu. Hnací silou zde není vlastní prospěch z hospodářského úspěchu, z maximalizace zisku, nýbrž kulturní výkon «vzdělávání Země». Produkce potravin je, pokud se přísně řídí principem organismu, vždy orientována na obecné blaho.<br /> <br /> Větší biologicko-dynamické podniky se na mnoha místech spojily s obecně prospěšnými institucemi, například s institucemi sociální terapie a léčebné pedagogiky, jakož i s institucemi výzkumu a vzdělávání. To umožňuje z části nebo celoplošně převést půdu do obecné prospěšnosti. Překážky k tomu jsou však stále velmi vysoké a zákonná nová úprava ohledně hospodaření sloužícího obecnému blahu by byla naléhavě žádoucí. Kdekoli se lidé sdružují kvůli biologicko-dynamickému hospodaření na zemědělském podniku, vzniká kardinální otázka po vyčlenění (osvobození) půdy a kapitálu ze starých právních vazeb.<br /> <br /> Kde se takové vyčlenění celkově nebo částečně zdaří, tvoří se svéprávná, obecnému blahu zavázaná hospodářská společenství. Zřídit novou právní formu neutralizace vlastnictví půdy a kapitálu a tuto cvičně praktikovat je cílem takzvaných zemědělských společenství (LWG). Těm leží v základu myšlenka, že každý člověk má od narození nárok na kus půdy, jehož velikost se odvíjí od počtu lidí žijících v určitém území {{SE|164}}<br /> <br /> bydlet. To platí, jak řekl Rudolf Steiner, «ideálně-reálně».&lt;ref&gt;Siehe Rudolf Steiner: ''Soziale Ideen, soziale Wirklichkeit, soziale Praxis'', GA 337a, Studienabend vom 16. Juni 1920, Dornach 1999, S. 220f.&lt;/ref&gt; Tento nárok na jedné straně zajišťuje každému člověku fyzicko-tělesnou existenci, na druhé straně ho zavazuje, aby převzal coby správce zodpovědnost za péči o tento kus země. V průmyslovém, dělbou práce řízeném světě nemůže jednotlivec svůj nárok realizovat. Může se však s jinými lidmi a skupinami zemědělců sdružit do LWG, která v ideálním případě zemědělský podnik z dosavadních právních závazků vykoupí, zainventarizuje ho podle potřeb biologicko-dynamického hospodaření a zemědělce pověří, aby plnili povinnosti z práva k užívání vyplývající ze sloučených nároků všech členů. Tomuto pokusu — převést soukromě volně disponibilní vlastnictví půdy a pozemků v čisté právo k užívání, jež dává stejnou svobodu individuální iniciativě jako sociální vůli mnoha k utváření — klade platný právní řád, zejména daňovým právem, velké překážky. Odvážit se takového kroku vyžaduje důvěru, ochotu riskovat, odvahu a iniciační sílu, jakož i vysokou míru smyslu pro skutečnost a obecného ducha, ctnosti, které se rozvíjejí, když se jim otevře takové cvičné pole. Příbuzné pokusy, jak znovu přivést lidi do odpovědně jednajícího vztahu k zemi, se otevírají v solidárním zemědělství, jež se v Severní Americe rozšířilo pod označením &lt;u&gt;C&lt;/u&gt;ommunity-&lt;u&gt;S&lt;/u&gt;upported-&lt;u&gt;A&lt;/u&gt;griculture (CSA).&lt;ref&gt;Trauger Groh, Steven Mc Fadden: ''Farms of Tomorrow Revisited, Community Supported Farms – Farm Supported Communities'', Kimberton 1997, 312 S.&lt;/ref&gt; O jedné LWG v Anglii referuje Tom Petherick.&lt;ref&gt;Tom Petherick: ''Biodynamics in Practice, Life on a Community owned Farm'', Sophia Books, The Square, Forest Row 2010, 128 S.&lt;/ref&gt; V nejrůznějších obměnách nacházíme LWG a snahy solidárního zemědělství v různých zemích Evropy. V případě solidárního zemědělství jde přednostně o sociální utváření vztahu mezi producenty a spotřebiteli.<br /> <br /> V jednom případě si spotřebitelská společenství pronajme kus půdy, hledá si zahradníka, který podle všech pravidel umění biologicko-dynamického zahradnictví vypěstuje vše na čerstvé i skladovatelné zelenině, co společenství potřebuje. Provozní náklady a náklady na živobytí se rozpočtují na rok dopředu a předfinancují ve sjednaných splátkách. Po uplynutí hospodářského roku se provede bilance: zůstanou-li přebytky, převedou se do rozpočtu příštího roku, ztráty se poměrně {{SE|165}}<br /> <br /> vyděleny poměrně. Každý člen může přiložit ruku k dílu a každý si může podle potřeby brát z toho, co je ročním obdobím sezónně sklizeno a k dispozici. Cenu za kus zboží neexistuje, a tedy ani pokladnu.<br /> <br /> V druhém případě spolupracuje spotřebitelské společenství – za podobných podmínek – s existujícími biologicko-dynamickými podniky. Nebo vznikají ujednání ve smyslu systému předplacených bedýnek: týdenní nabídka sezónně dostupného sortimentu výrobků odebíraných za pevné ceny, zpravidla z vlastní produkce a dalšího zpracování podniku.<br /> <br /> Tímto způsobem vznikají na mnohých místech mosty, které zejména v hospodářské oblasti zakládají mezilidské sociální chování orientované na vnímání vzájemných potřeb a které budují asociativní vědomí pro rozvoj regionálních trhů, jež zemědělství pomáhají osvobodit se z pout globalizovaného agrárního industrialismu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_Bildung_und_Handlungsfähigkeit_landwirtschaftlicher_Betriebsgemeinschaften&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství ===<br /> <br /> Největší výzvu, pokud jde o budoucnosti schopnou odpověď na palčivou sociální otázku v zemědělství, představuje utváření hospodářských společenství. Tato společenství se budou muset v budoucnosti stát onou sociální formou, která vstoupí na místo starých rodinných svazků a selského pospolitého života. Zemědělská hospodářská společenství jsou cvičnými místy, na nichž každý kráčí cvičnou cestou k vyšší duchovní jistotě,<br /> <br /> * aby ze svobodné individuální iniciativy chtěl spolupracovat. Zdař závisí na „duchovním kreditu&quot;, jehož se společenství ve svém společném zápase musí nejprve ukázat hodným.<br /> * aby z uchopení bytostné celistvosti statku v každé dílčí oblasti dostál včas veškerým požadavkům biologicko-dynamické praxe.<br /> * aby v překonání na pokyny vázané námezdní práce sám konal to, co sám poznal, v bezpodmínečné práci.<br /> <br /> Hospodářské společenství si dává svůj sociální řád samo. Ten se utváří ze souzvuku myšlenek, pocitů a impulzů vůle zúčastněných. Jeho živé dále-působení potřebuje nepřestajného {{SE|166}}<br /> <br /> Kultivace. Hospodářské společenství bude jednat úspěšně a prozíravě tehdy, když každý zúčastněný bude svůj duševní život stejně sledovat a pěstovat, jako to dělá společenství se svým vlastním vzhledem ke společně vytýčenému cíli.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Wollen_in_Freiheit,_der_Weg_zur_Initiativgemeinschaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Chtění ve svobodě, cesta k iniciativnímu společenství ====<br /> <br /> Aktivní, k myšlenkové jasnosti směřující myšlení a do vnímání ponořené cítění se celé staví do služby chtění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], str. 172). Myšlení je zapaluje a ukazuje mu směr, cítění je oživuje a propůjčuje mu hloubku a šíři. Lidé se scházejí do hospodářského společenství z individuálních motivů. Je to pohnutka chtít společně s druhými obhospodařovat biologicko-dynamický podnik. Motivy jsou buď ještě dosti neurčité — temněji pociťovaný pud, subjektivní, proplétaný osudem — nebo jsou již myšlenkově světlejší, zaměřenější vědomým vyrovnáváním se s danou skutečností. Odváží-li se pak spolu skočit do nejistého, je to a zpočátku zůstává pouhou nakupenou motivační pospolitostí. Člověk si uvědomuje, jak málo osobní motiv unese, jak se spolupráce ráda opírá ještě o pouta přátelství. Ta však jsou, právě jako motiv sám, určena minulostí — a brzy se dostavují zklamání, konflikty, ba odcizení. Pak může být jedině vděčný, je-li Šetrnost hospodyní, nutnost-li velí rozumu a humor-li převládá. Taková období, kdy je člověk nucen omezit se na podstatné, na dosud netušené výzvy, rozjasňují chtění, jež v motivu temně tlačí vpřed. Společná soudnost začíná přebírat otěže tam, kde dosud pobízela nouze. Ale jde právě o pěstování této soudnosti. Ta se uskutečňuje — individuálně i v pospolitosti — na různých rovinách: Individuálně se soudnost rozšiřuje prostřednictvím školení myšlení a cítění ve spolupřežívání rytmické proměny přírodních jevů v zrcadle měnícího se vztahu Země, Slunce, Měsíce a hvězd v průběhu roku, dále v nazírání klidného světa hornin ve tvarech krajiny i v proměnách životních procesů v půdách, rostlinách a zvířatech — a celkově jako články vyššího celku. Zájem se probouzí jako znovu narozený; co se člověk domníval vědět, stává se znovu otázkou; z tuposti motivu se probouzí badatelské smýšlení; nazírání se na nový způsob otevírají vztahové souvislosti, osobně poznávající {{SE|167}}<br /> <br /> Vztah k věcem a bytostem přírody se rozvíjí; posiluje se jistota v úsudku, a s ní duchapřítomnost a rozhodnost chtít v svobodě konat to, co si čas žádá.<br /> <br /> Tento osobní poznávající cestou vytváří myšlenkové obrazy s tolika tvářemi, kolik je lidí, kteří touto cestou chtějí jít. Obrazoprostý intelekt se pokouší tyto obrazy metodicky vtěsnat do obecné formule, jež smazává obrazový obsah, a tím i vztah k poznávající duchovní duši. Co zbývá, je pojem — mrtvý odraz konkrétního prožitku — a takto vzniklé vědění se odděluje, podobno neživé poušti, od životaplné skutečnosti, níž stojíme v prožitku tváří v tvář. Tuto pocit může mít ten, jehož motivem je právě dostát bytosti živého v hospodaření na statku. Naráží se přitom na rozpor: že obvyklé, na smysly vázané myšlení nedosahuje na tajemství života. Ale právě tyto mrtvé, abstraktní pojmové formy, tvořené na smyslovém světě, jsou předpokladem pro výstup k poznání života. Toto pojmové myšlení rozvíjí a zostřuje sebevědomí. V tomto zasvítivším sebevědomí žije Já, jež poznává samo sebe — jádro bytosti člověka. Spojuje myšlenkové obrazy smyslového světa forem v duševní činnosti myšlení a cítění s duchovní silou, jež pramení z bytostné povahy Já. Tato cesta, na níž se navenek obrácené poznání přírody spojuje v Já s dovnitř obráceným sebepoznáním, teprve otvírá člověku možnost svobodného sebeurčení — a poznání přírody první tápavé kroky k tomu, aby se přiblížilo bytosti živého. Myšlení v logickém kauzálním řetězci abstraktních pojmů se rozšiřuje v pohyblivé obrazové myšlenky. Ty vyhledávají v nazírání vztahové souvislosti, jež zpřítomňují pojmové jednotlivosti jako prožitek. Nastupuje se cesta sebevýchovy v myšlení a cítění, která vědeckou poznávající cestu oplodňuje a oživuje uměním.<br /> <br /> Za každým aktem vnímání stojí celý člověk. Co vnímá, vtiskuje se do jeho prožitkem neseného myšlenkového života; je to zjevení ducha v obraze, jejž duše maluje v myšlenkách. Myšlenka žije v tomto obrazu. Výchova k poznávání spočívá v tom, uchovávat pojem silou sebevědomí v obrazovém celku, z něhož byl uchopen. Jde o to, aby obraz — jako subjektivně pocítěný podíl v aktu poznání — nebyl na cestě {{SE|168}}<br /> <br /> nikoli k vymazání, nýbrž naopak k přečištění, aby skrytý duch, jenž je mu vlastní, se mohl živě odhalovat v myšlence. Goethe překonal oddělení subjektu a objektu způsobem svého pozorování přírody. Pravdě skutečnosti, jež prosvítá celým jeho dílem, se tak přiblížil, že v nazíráním oživleném myšlení pociťoval týž působící duch, jenž se v přírodě zakouzlil do fenoménu.<br /> <br /> Vyžaduje to vnitřní úsilí, z celku pocitů vyčlenit ty, jež fenomén zkreslují přemrštěnou sympatií nebo popíravou antipatií. Je to sebevědomí, které zde volbu provádí — odděluje podstatný obsah pojmově určujícího obrazu od nepodstatného. Sebevědomí uzavírá myšlenku a obraz tím více v jednotu, čím více se poznávající duše obrací k fenoménu s úctou, věrností a láskou. Tvoří se úsudek, v němž spoluzní to duchovní, jež ve vnímání skrytě *waltet*, například životní souvislost vejce – housenka – kokon – motýl, jež se projevuje v metamorfóze. Co se v smyslové skutečnosti skrývá jako duchovně působící princip, to se odhaluje myslícímu vědomí skrze vědu, jež bere ducha samého za předmět vnímání. Výsledky tohoto duchovního bádání leží před námi ve formě idejí. Studuje-li se je, rozjasňuje se duchovně-pocítěné v smyslových myšlenkových obrazech v duchovní myšlenky — v ideje, jež duševní činnosti vůle propůjčují mravní sílu působení. Nyní může myšlení a cítění vstoupit do vůle a s ní splynout. Teprve nyní, v takových hvězdných okamžicích, může vznikat skutečně svobodná iniciativa. Ve skupině spolupracujících lidí se zapaluje oheň nadšení a přivádí je v soutoce svobodné, individuální vůle k iniciativnímu společenství ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172).<br /> <br /> Teprve když se v uvědomělém vnitřním zesílení myšlení Já a cítění Já s vůlí spojí v jedno, může se duchovní duše člověka povznést na poznávací stupeň intuice — na pramenné místo skutečně svobodného činu. Jak daleko nám však ještě stojí tato vysoká schopnost k nadsmyslovému poznání. Kdo ji hledá, musí se v svobodném sebeurčení oddat duševnímu cvičení. Jakým způsobem lze takové cvičení — například při práci venku na poli — praktikovat? Celý den člověk tělesně tvrdě pracoval, byl zcela ponořen do vůle. Pak, po vykonané práci, jde znovu, oduševněný dojmy<br /> <br /> dne, přechází v zamyšlené duševní klid přes pole; náhle, tak nečekaně jako blesk, přepadne člověka intuice — nezaměnitelná jistota, co je příštího dne v celku hospodářství třeba udělat. Člověk je v obraze, žije přítomností ducha z budoucnosti do přítomnosti. Učinit samu práci v tomto smyslu školní cestou k časově přiměřené intuitivní schopnosti rozhodování — to nechává iniciativní společenství, byť jen v hvězdných okamžicích, stát se společenstvím intuice. Člověk prožívá, jak se ideál a duchovní skutečnost sobě přibližují. {{SE|169}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Fühlen_in_Gleichheit,_der_Weg_zum_lebendigen_Rechtsempfinden&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Cítění v rovnosti, cesta k živoucímu právnímu citu ====<br /> <br /> Ve cítění prožívá člověk snivě blízkost ducha ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172). Směrem vzhůru, k bdělému myšlení, se cítění vyjasňuje, ztrácí však blízkost ducha. Směrem dolů k chtění se naplňuje duchem, ztrácí se však nakonec do bezvědomí. V cítění žije člověk zcela přítomností, v proměnlivých náladách dění doby a vztahů člověka k člověku. Stejným způsobem nelze cítit ani minulost ani budoucnost. Oboje musí být nejprve zpřítomněno: minulost tím, že je v myšlenkách znovu stvořena; budoucnost tím, že je předcítěna. Každý statek má svou, každé vesnické společenství svou biografii. Ta je uložena v análech, které zprostředkovávají jen stínový obraz života, utrpení a snažení minulých generací. Tato biografie se zapsala i do krajiny, do polí, luk, lesů, dobytka atd., do atmosférického obvodu. Na tato znamení musí zemědělec s vcítěním obrátit svou pozornost, musí si v myšlenkách osvojit co nejdál sahající historické porozumění, které dává potravu jeho cítění. Jen skrze takové, vědomé pocítění minulého se může znovu naučit s úctou, láskou a věrností proměňovat toto vzniklé v přítomné. Vztahuje se to na vše, co je nám dnes jako časově nutný úkol uložen: Oživení zemědělského organismu se všemi orgány, které ho konstituují, a vědomé zasazení vývojové myšlenky skrze ideami nesou práci. Myšlení splétá červenou nit kulturních výkonů minulosti až do přítomnosti a posiluje sílu cítění pro to, co zde a nyní příroda od nás tázavě očekává. {{SE|170}}<br /> <br /> Stejným způsobem je třeba usilovat o získání historického vědomí o vývoji a proměnách právního citu ve vesnických společenstvích a odlišným způsobem v rozvíjejících se městech, a dále o tom, jak právní cítění — usurpované abstrahujícím myšlením — ztuhlo do osobního nároku na vlastnictví a jak touto cestou vznikla hluboká propast mezi právem a spravedlností. V pocítění zhoubnosti této propasti může myšlení procítnout a vytvářet instituce, v nichž, čistě ze vztahu člověka k člověku, se může cítění stát nositelem živého právního cítění mezi sobě rovnými. Takovou institucí chce být zemědělské hospodářské společenství.<br /> <br /> Péče o silné cítění se vztahuje jednak na vztah, který hledáme k věcem a bytostem přírody, jednak ke všemu, co se odehrává mezi člověkem a člověkem. Vše toto tlačí do výrazové formy uměleckého. Pokud například vědomě zadržíme myšlení a necháme pohled spočinout na sluncem prosyceném, zrajícím obilném poli, hledá oko hmatajíce po něčem, co teprve uspokojí nazírání; hledá například po nebeské modři chrpy, která tu nebo onde zazáří ze zlatého pozadí vlnících se obilných klasů. Nebo se přeneseme do nálady, když k nám při zahradní práci přiletí odkudsi červenka a společí se s námi v důvěrné blízkosti. A tak je tomu se vším, co nás v průběhu roku bytostně provází. Zahledíme-li se na to se zájmem, vznikají nálady, které probouzejí smysl pro krásu. Čím více tento roste, nedá lidem pokoj, aby jej dali vykvétat i v každé práci, ve společném soužití, ve všech slavnostech.<br /> <br /> Moderní sebepojetí člověka tlačí k otázce, jak je cítění prohlubováno za hranice osobních zájmů, jak se může — opřeno o myšlení vázané na skutečnost a zušlechtěné chtění — stát vnímacím orgánem pro působení duševně-duchovního v přírodě a v lidech. Vůči přírodě se to může dít například tak, že se za zimní noci zdržujeme venku na poli, nad sebou vyzařující lesk hvězdami posetého nebe, kolem nás nehybný v mrazivém praskotu vzdušný obvod, pod sebou, v sobě spočívající, křišťálové hlubiny. V myšlenkovém klidu cítíme nekonečnou vznešenost daleko rozepjaté polarity; cítíme výšiny a hlubiny v srdci jako do jednoho bodu stažené, hřejíce nepojatelné. Podnikne-li se totéž za letní noci, cítí se srdce rozšířeno do obvodu. Cítíme se vzduchu a teplu {{SE|171}}<br /> <br /> propleteni a tomu, co ze souzvuku výšin a hlubin ze země vyrůstající naplňuje obvod životem. Stejným způsobem lze pak vcítit se i do jarního dění, kdy síly výšin a hlubin začínají se vzájemně pronikat a země to, co v ní je duchovně skryto, vydechujíc do vzduchu a tepla přivádí ke zjevení, nebo do podzimního dění, kdy se tyto síly začínají uvolňovat a země ve vnějším odumírání vdechuje duchovní plod průběhu roku.<br /> <br /> Toto navenek obrácené prožívání přírodních jevů se individualizuje s pohledem na celek statku. Teprve v důvěrnosti cítění oživuje se pojem uzavřenosti zemědělského organismu. Stává-li se cítění samo orgánem hlubšího prožívání přírody, jde se osamělou cestou, leč po proklestěné stezce. Co se cítí, je dáno předem, nabylo smyslově vnímatelné podoby. Jinak je tomu ve vztahu člověka k člověku. Tam chybí předem daný smysl přírodní zákonitosti. V lidském soužití se setkává individuální cítění jednoho s individuálním cítěním druhého. Na téže duševní rovině je tento vztah utvářen všemi aspekty přitažlivosti a odpudivosti, přijetí a odmítnutí, krásna nebo ošklivosti atd. Při vší té mnohotvárnosti je třeba si přiznat, že ten či onen způsob cítění je objektivní skutečností a že je třeba silou myšlení a chtění pomoci cítění k tomu, aby v nalézání své rovnovážné polohy probudilo smysl pro pravdu. Je to toto srdečné pocítění, které v druhém člověku rozpoznává sobě rovného, které vytváří důvěru člověka k člověku a tím půdu pro právní cit. Myšlení vázané na skutečnost osvětluje právní cit člověka k člověku a zhušťuje jej v dohody a zákony. V zušlechtěném chtění rozdmýchává iniciativu, lásku k činu. V důvěře žije sociální konsens; proměňuje rozporuplnou nerovnost v duševním prožívání ve vědomí důstojnosti rovnosti před právem. Důvěra staví na minulém a hledí bezvýhradně na budoucí.<br /> <br /> V zákoně je zapsán důvěryplný souhlas, který měl ve své době platnost. Hrozí, že se stane sociálním rukojmím, pokud se bez proměny přenáší dál, «wie eine ewige Krankheit forterbt» («jako dědičná věčná nemoc»).&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Faust I'', Vers 1973, Hamburger Ausgabe, Dramatische Dichtungen, Bd. 1, München 1976.&lt;/ref&gt; Pravý právní život založený na mravnosti může vzniknout teprve tehdy, kdy důvěra ve skupině spolupracujících lidí vždy<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> {{SE|172}}<br /> [[Datei:Abb. 10, S. 172.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 10: Das Wirken der Seelentätigkeiten der Betriebsgemeinschaft in die drei Wesenglieder des landwirtschaftlichen Organismus.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> z ducha znovu zrozena. Důvěra vyživuje a nese právní cit. Když je zlomena, není žádná záchranná síť, žádné zadostiučinění skrze soudní výrok; prožívá se pak do bezmezna sahající zklamání; pocítěná právní půda důvěry, na níž se člověk domníval tak bezpečně stát, se rozplynula v pouhé nic.<br /> <br /> K prosperitě hospodářského společenství patří proto nikdy neochabující péče a posilování důvěry a tím právního citu až do nejmenších věcí každodenního života. Přátelství obvykle netvoří bezpečný základ pro trvalou důvěru v spolupráci. Mají svůj původ v minulostech osudu, tj. v okolnostech, které byly jiné než ty přítomné. Nabývají teprve trvale nosné schopnosti, když se povznesou k duchovním přátelstvím. Tato se nalézají v ideálu a v iniciativě, nechat to, co bylo duchovně uchopeno, bezpodmínečně se stát činem. Teprve na tomto dvojím zkušenostním základě myšlení a chtění může důvěra růst. Z její duchovní substance se člověk učí předcítit budoucí. {{SE|173}}<br /> <br /> V praxi hospodářského společenství spočívá budování důvěry na tom, že každý zúčastněný žije ve vědomí svého v duchu kořenícího bytí a toho, co je individuálním a společným cílem snažení. K získání jasnosti v tom napomáhá studium antroposofické duchovní vědy v nejširším smyslu, péče o nazírající myšlení a jeho prohlubování meditací, jakož i meditativní zacházení s esoterickým výrokovým dědictvím Rudolfa Steinera.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner&lt;/ref&gt; Dále se důvěra zakládá na konsensu v otázkách, které se týkají přínosu každého jednotlivce: Jaké schopnosti může jednotlivec vnést, jak a kde je ochoten z vědomí pro celek statku přebírat spoluzodpovědnost, jak životně zdatně a duchapřítomně kdykoli a kdekoli nezištně zasáhnout do trhliny a jak je nakloněn nechat ve veškeré činnosti vládnout esteticky-umělecké smýšlení? Aby se takové otázky staly vědomými a stimulovaly rozvoj schopností, musí být vytvořeny instituce, na něž je poukázáno na straně 177 a dál (kap. «Zur geistigen Entwicklung und Führung einer landwirtschaftlichen Betriebsgemeinschaft» («K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství»)).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Denken_in_Mitmenschlichkeit_(Brüderlichkeit),_der_Weg_zum_solidarischen_Wirtschaften&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Myšlení v lidskosti (bratrství) jako cesta k solidárnímu hospodaření ====<br /> <br /> Kdo sestupuje ze sféry svobodného chtění, individuální iniciativy, do té, v níž z budování důvěry vládne právní cit být rovným mezi rovnými, otevírá se pro myslící vědomí nové pole zkušenosti ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172). V každodenním vědomí se myšlení opírá o smyslově daný jev. Ve společenském musí se z tohoto jevu pozvednout ke světu fenoménů, které teprve ve společném soužití vznikají. Jsou výrazem toho, co lidi hýbe duchovně-mravně. Způsoby jednání jsou fenoménem — a myšlení musí nyní usilovat o to, zkoumat cesty, jimiž lze mnohost těchto převážně instinktem řízených způsobů chování lidské přirozenosti uvést do správných kolejí. Zde ve sféře sociálního života myšlení již neodráží pouhé smyslově vnímatelné, nýbrž stojí před výzvou aktivně přinášet na svět něco, co ještě není nebo právě teprve vzniká. Ono&lt;ref&gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: ''Wahrspruchworte'', GA 40, Dornach 1998.&lt;/ref&gt; {{SE|174}}<br /> <br /> musí se z prožívání duchovně-mravního života lidí stát myšlením gestaltujícím, takovým, které v poznání prostém tělesnosti dochází k úsudkům, jež jsou v souladu s duchovně-mravním světem. Přírodnímu řádu je nutnost, zákon, imanentní; pro sociální řád se musí v myšlení prostém smyslovosti duchovní teprve v poznávání zhustit v zákon mravní. V gestaltujícím myšlení svítí budoucnost do přítomnosti, samotné jednání se stává budoucnosti zaměřeným. Uvědomit si tuto skutečnost v praktické spolupráci teprve uvolňuje pohled na cestu, na níž se zemědělské hospodářské společenství krok za krokem učí získávat způsobilost k jednání a schopnost sebevůdcovství. Stává se tak počátečním místem hospodaření obraceného k přírodní straně (ve smyslu utváření hospodářského organismu) i ke straně sociálního života; stává se výchozím bodem solidárně-asociativního hospodaření, které se jako autonomní článek začleňuje do sociálního organismu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Abbildung 10]], S. 172). Hospodaření se člení do tří funkcí: výroba, rozdělování a spotřeba. Vnitropodnikové hospodaření má za cíl uspokojování potřeb země, zúrodnění půdy. To se děje například výrobou vlastních statečních hnojiv, jejich rozdělením přes pole a jejich spotřebou skrze rostliny.<br /> <br /> Mimopodnikové hospodaření, které navazuje na zemědělskou výrobu, má za cíl uspokojování potřeb lidí po výživě. V obou případech jsou potřeby volního, tedy duchovního rázu.&lt;ref&gt;Potřeby vyvěrají z hlubin nevědomého v těle a ze světlejších podloží duševně-duchovního prožívání. Koření ve vůli, v níž žije duchovní prapůvod člověka, Já. V tělesné potřebě, například hladu a žízni, se ozývá impuls vyrovnat nerovnováhu v tělesných orgánových činnostech. Duševně-duchovní potřeba usiluje o to, vymanit se z pouta k tělesným dějům a svobodně se postavit do služby eticky-mravních ideálů. Takto je potřeba svým obsahem čímsi duchovním, prostředky k jejímu uspokojení jsou úkolem hospodaření.&lt;/ref&gt; Uchopit je a přes koloběh hospodaření uspokojovat — to je úkol gestaltujícího myšlení. V hospodaření je jevem, ke kterému se váže, potřeba. Vnitropodnikově se tato artikuluje v každém případě z celosti provozního organismu. Aby člověk mohl potřebu uspokojit, musí myslenkovitě ponořit do živého přediva vztahů, myslenkovitě každé opatření zvážit z hlediska podpory nebo brzdění a myslenkovitě výsledek činem začlenit do hospodářského organismu. Příroda uspokojuje skrze sobě vlastní moudrost své potřeby sama. V zemědělství člověk zároveň {{SE|175}}<br /> <br /> své potřeby přenáší na přírodu, například při pěstování kulturních rostlin a při chovu domácích zvířat. Aby obojí uvedl do souladu, musí se zemědělec naučit skrze gestaltující myšlení tvořit pojem uzavřenosti zemědělského organismu. Teprve z tohoto pojmu lze na vyšší úrovni odvodit všechna opatření, která nejenže uspokojují lidskou potřebu výživy, ale stejnou měrou berou zřetel i na latentní potřeby přírody po budoucím vývoji.<br /> <br /> Zemědělský výrobek se přímou cestou nebo zpracováním stává produktem, zbožím, které má výživnou nebo užitkovou hodnotu určenou podmínkami výroby. Tímto hodnotou se musí řídit cena. V hospodářském životě vůbec nelze toto ocenění určit jednotlivcem, prodejcem, podnikatelem, nýbrž jen srovnáváním všech výkonů, které všichni ostatní v hospodářském koloběhu od výroby produktu až ke spotřebě přinesli. Toto široké předivo vztahů, z něhož plyne zhodnocení produktu, musí být celistvě uchopeno v myšlení a zároveň musí být skrze gestaltující myšlení usilováno o přiblížení ceny k objektivní hodnotě. Pokud jde o tvorbu hodnoty a ceny, vyznačuje se zemědělství zvláštností stanovištní «přírodní obdarovanosti». Jako člověk produktivně vnáší svou obdarovanost do hospodářského života, tak příroda vnáší svou tvůrčí sílu (obdarovanost) v oblasti klimatu, půdy, topografie atd. Například strmý jižní svah v teplých oblastech se nehodí pro pěstování obilí, avšak velmi dobře pro vinohradnictví; hluboká, rovinná spraš je při stejné pracovní náročnosti nesrovnatelně výnosnější než mělká, kamenitá půda na svahu nebo ve zvlněném terénu.<br /> <br /> Souhrn všech vzájemných vztahů, jež vznikají spoluprací ve společenském životě a které předcházejí uspokojování potřeb, nelze ve své současnosti ani ve sledu zachytit jednotlivým úsudkem. Musí se vytvářet příležitosti k tomu, aby v pravidelné výměně vlastní dynamika vyústila do společného úsudku. Z takového úsilí vzniká smysl pro obecné dobro, který veškerou práci geisteswissenschaftlich cílevědomě a včas orientuje na celek statku. Tento smysl pro celek, nebo sociální smysl pro skutečnost, otevírá pole péče každodenního cvičení, jak v oblasti praktické práce, tak ve vztahu člověka k člověku.<br /> <br /> Co je věcně nezbytné — například souměřené sladění všech článků do celku provozního organismu — musí být živě uchopeno jako společný úsudek až do detailů a stát se vodítkem pro jednání každého {{SE|176}}<br /> <br /> Teprve zkušenostmi podložená, důkladná věcná znalost vytváří konsensus. Ten tvoří základ spolupráce, přináší průhlednost a probouzí radost z souměřeného (ekonomického) sladění všech článků a orgánů hoforganismu do celku.<br /> <br /> Také lidskost v hospodaření vyrůstá ze společného úsudku. Kde místo toho vládne úsudek jednotlivce, razí si cestu egoismus; vzniká konkurence, vzájemné přechytračování, vytlačovací soutěž, agrární industrialismus. Společný úsudek v hospodářském společenství vzniká ze zájmu o to, co dělá druhý. Postoj otázky «Kde je nouze, kde je třeba pomoci?» musí být v komunitě vůči každému jednotlivci živý. Hranice mezi oblastmi úkolů — jak uvnitř podniku, tak vůči přidruženým zpracovatelským podnikům a hofmarketingu — se musí stát pohyblivými a průchodnými, aby bylo možné vzájemně si pomáhat. Postoj hledat důvod vlastní hospodářské činnosti v potřebě druhého otevírá myslícímu vědomí nové pole zkušenosti — takové, které si dělá náplň obrazu ze snažení druhých. Na této cestě vzniká asociativní přehled oblastí činnosti; gestaltující myšlení ukazuje vůli cestu k asociativnímu jednání, tj. k jednání v bratrství. Na těchto nových březích hospodaření, jež je založeno na lidskosti, se přistávací pokusy dělají stále častěji — například v bio-velkoobchodě a bio-maloobchodě a v dalším zpracování. Břeh sám však je práh mezi zemědělskou prvovýrobou a hospodářským koloběhem příznakovým dělbou práce. Na tomto prahu — hranici statku — se oceňuje zboží, objektivní vlastní hodnota prvotní tvorby hodnot z oživené a oduševnělé přírody, prostřednictvím subjektivního hodnocení obchodníka a spotřebitele. V asociativním hospodaření se může toto hodnocení každého zúčastněného — na základě obecně usilované průhlednosti — opírat o konkrétní, nazíratelné skutečnosti, jež mají svůj prvopočátek nakonec v tělesných a duchovně-duševních potřebách bližních. Konkrétně to znamená: biodynamické podniky se musí otevřít dalšímu zpracování, obchodu a spotřebitelům, vstoupit ve věcném i vývojovém dialogu, společně hledat řešení, uzavírat dohody, uzavírat smlouvy.&lt;ref&gt;Viz k tomu např.: Rudolf Isler, Ueli Hurter: ''Assoziatives Wirtschaften. Was verstand Rudolf Steiner unter einer wirtschaftlichen Assoziation?'', Dornach 2019, 96 S.; sowie: Stefan Leber (Hrsg.): ''Die wirtschaftlichen Assoziationen, Beiträge zur Brüderlichkeit im Wirtschaftsleben'', Band 2, Stuttgart 1987, 352 S.&lt;/ref&gt; {{SE|177}}<br /> <br /> Přesněji vzato, tvoří «nové břehy» obě strany hranice statku. Jeden břeh sousedí s přírodou a tvoří vnější kůži hoforganismu, druhý břeh sousedí s emancipovaným společenským životem. Tento druhý se může konstituovat jako trojčlenný sociální organismus jen do té míry, do jaké zahrnuje zemědělství — do jaké lidé rozpoznají, jaký potenciál leží v zemědělství nově uspořádaném podle organismového principu. Biologicko-dynamické podniky začínají v malých krocích praktikovat asociační princip v lokálním a regionálním rámci jako jakési průkopnické předvozy. Tím mohou podněcovat k dalekosáhlejší spolupráci a hospodaření vůbec vštípit míru, která je osvobozuje od nutkání k růstu, vlastního kapitalismu.<br /> <br /> Čím vědoměji usiluje hospodářské společenství o to, aby utvářelo svůj statek jako organismus, tím více se spolupráce jakoby sama od sebe člení na duchovní, právní a hospodářskou sféru činnosti. Jakkoli tato tělesa vzájemně do sebe zasahují, přesto jsou prožívána jako od sebe oddělené oblasti. A veškerá duchovní síla společenství statku musí být zaměřena na to, aby toto oddělené svádělo dohromady — jak ideálně v obrazu, tak prostřednictvím práce — do vyšší jednoty. Zde se stranou dnešního «mainstreamu» hospodaření otevírá cvičné pole, jakási přípravná škola k pravé sociální praxi, která nechává v gestaltujícím myšlení, sahajícím daleko přes hranice statku, zakořenit impuls trojčlennosti sociálního organismu (Obrázek 11, s. 189).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_geistigen_Entwicklung_und_Führung_einer_landwirtschaftlichen_Betriebsgemeinschaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství ===<br /> <br /> Hospodářského společenství, které se osvědčilo jako vůbec první na světě, se počátky sahají do roku 1968. Od té doby vznikaly, povzbuzovány duchem doby, na větších statcích podobné sociální průkopnické podniky. Pohnutkou byla nutnost kánonu vzájemně se doplňujících schopností i přikládajících rukou ke zvládnutí rozmanitosti úkolů; dále osvobození půdy a kapitálu z pout přežilých práv a kroky k překonání mzdové práce vázané na příkazy.<br /> <br /> Zkušenost ukazuje: Cíl, zachycený v idejích, je nedosažitelně daleko vpřed do budoucnosti napjatý; schopnosti dostát mu individuálně i ve společenství narážejí rychle na hranice. Vědomé prožívání tohoto nesouladu vyvoluje v duchu a duši pole napětí, které bdícího, strebením naplněného člověka nenechá ani na okamžik spočinout — ani tehdy ne, kdy se natáhne za schůdnějšími řešeními tváří v tvář odporům, neúspěchům a podobnému. Nepokouší-li se člověk prožívat v plné síle tuto polaritu mezi duchovním cílem a smysly vázaným světem faktů, strebující síla slábne, společné chtění hrozí upadnout do banalit, každodenní záležitosti se vyčerpávají v rutinním vyřizování — a co se mohlo stát vývojem, propadá se do stagnace a zpátečnictví. {{SE|178}}<br /> <br /> Aby se hospodářské společenství znovu a znovu ujišťovalo o cestě k cíli, musí si vytvořit zřízení, která slouží nácviku sociálně-morálních technik. Ty se vztahují na stále vědomější uchopování obou pólů tohoto pole napětí a na pokus o jejich povznášející vyrovnání.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_geistige_Strebensziel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Duchovní cíl usilování ====<br /> <br /> Jako motiv, chtít hospodařit biologicko-dynamicky, žije více či méně zřetelně a osudově vázaně v každém jednotlivci. Jak může tento individuální pohnutka nejen zesílit ve vědomí, ale povznést se navíc ke strebenszielu celého společenství? Nesmí se jím spokojit ani jednotlivec, ani společenství — jednou je zformovat nestačí. Vyžaduje to soustavnou péči prostřednictvím studia antroposofické duchovní vědy. Její výzkumné obsahy, uváděné do pohybu vzájemným rozhovorem, podněcují myšlenky a pocity, jež předsvítají společně nastupované cestě. Týdenní studijní kruh tohoto druhu — podaří-li se — povzbuzuje dvojím způsobem: jednak se vnitroprovozní tok práce prostorově i časově koordinuje jakoby sám od sebe, jednak pohybuje společenství v takové z každodennosti vyzdvižené hodině myšlenkami, které se zrcadlí v nositeli motivu, tedy ve vědomí každého jednotlivce. Myšlenky takto získané ze společné duchovní poznávací práce vstupují do vztahu s každodenními pozorováními a zkušenostmi vůle učiněnými v práci. Obě polární konce zmíněného pole napětí se pohybují k sobě navzájem — nebo se v šťastných okamžicích částečně dokonce slévají vjedno. {{SE|179}}<br /> <br /> Antroposofická studijní práce se odehrává na «sachlichem Felde» («věcném poli»).&lt;ref&gt;K tomuto termínu viz Rudolf Steiner: ''Die Weihnachtstagung zur Begründung der Allgemeinen Anthroposophischen Gesellschaft 1923/24'', GA 260, Dornach 1994, Nr. 11 der Statuten, S. 53.&lt;/ref&gt; Posiluje a objektivizuje vědomí vlastního motivu i vědomí duchovního cíle snažení společenství.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Praxis_der_Zusammenarbeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Praxe spolupráce ====<br /> <br /> Celistvost podniku se člení na pracovní oblasti, o které podle schopností a sklonů zodpovědně pečují jednotliví členové nebo jejich skupiny. Toto členění, například na oblast polního a rostlinného hospodářství, zahradnictví či ovocnářství, hnojení, různé oblasti chovu hospodářských zvířat, lučního a pastevního hospodářství, péče o krajinu atd., se nesmí zvrhnout v dělbu práce, v nárokové postoje, v ohraničování se do vlastních království. Naopak, z vědomí celku je na místě nejvyšší flexibilita, plynulé přechody, vzájemná pomoc, zaskakování jeden za druhého, kdekoli a kdykoli je to zapotřebí.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Arbeitsbesprechung_am_Morgen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Ranní pracovní porada ====<br /> <br /> Koná se každý pracovní den po brzkých ranních přípravách ve velkém kruhu na statku a může být zahájena průpovídkou nebo humornou poznámkou. Veselost koření denní práci, aniž jí bere vážnost. Obsahově jde o výměnu aktuálních postřehů, pozoruhodných příhod a naléhavých věcí, a poté — navazujíce na pracovní tok předešlého dne — o konkrétní rozdělení úkolů. Přitom je třeba dbát na to, aby při všech pracích za účasti učňů, praktikantů a pomocníků členové hospodářského společenství plnili vzorovou funkci.<br /> <br /> Ranní pracovní porada by měla vždy znovu přivádět do vědomí obraz celku hospodářství v proměnách ročních období, a každý by měl vědět, co dělá druhý. Příliš snadno se dostaví přesvědčení, že je vše jasné, že se přece stojí v pracovním toku včerejška k dnešku — a znuděné mlčení obejde celý kruh. Nikoli: to, co se jeví jako samozřejmé, je třeba znovu pozvednout do vědomí všech. Na to navazuje výhled na celý den. Zdařilá pracovní porada tvoří již dobrou část efektivního vedení hospodářství. Zbytek je umění, je vzorností ve vší práci. {{SE|180}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Studienkreis_zu_Inhalten_anthroposophischer_Geistesforschung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Studijní kruh k obsahům antroposofického duchovního výzkumu ====<br /> <br /> V praxi sestupují ideje společného cíle snažení do životní skutečnosti hospodářského organismu. Jakkoli jsou tyto ideje budující a vytvářejí životní souvislosti, musí si člověk záhy přiznat, že se v mnohých očekáváních vidí zklamán. Nedaří se to, naráží se na hranice a člověk je odkázán zpět na sebe samého. Ideál se otřásá, člověk to prožívá jako odumírání, jako částečnou smrt duše. Nechce to připustit a hledá vnější důvody — například nepřízeň počasí, vlastní nebo cizí neschopnost, špatná rozhodnutí nebo selhání, nedorozumění, sociální roztržky atd. Ale tak jako život, i odumírání, smrt, se ukazuje v zahalené podobě. Jak má být poznáno, co nám chce selhání říci? Z této nejistoty plyne trápení, zkoušky pro jednotlivce i pro společenství. Postaví-li se člověk těmto zkušenostem, probouzí se sebepoznání a s ním z hlubin duše nevyslovená otázka — a nečekaně a náhle přichází odpověď zvenčí. Této příležitosti přijít nečekaně k novým, povzbudivým vhledům slouží týdenní setkání ke společné geisteswissenschaftliche Erkenntnisarbeit. V rozhovoru tu mohou být nevyžádaně a nečekaně vyřčeny myšlenky, které na tichounce uvnitř chovanou, svíravou otázku dávají smírnou odpověď a vedou k novému pohledu na věci a mohou volat k novému úsilí. Uskutečňuje se tu «probuzení člověka na duchovně-duševním druhého člověka».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Gemeinschaftsbildung'', GA 257, Vortrag vom 27. Februar 1923, Dornach 1989, S. 116.&lt;/ref&gt; Společná antroposofická studijní práce osvěžuje ducha, povznáší a rozšiřuje motiv z jeho subjektivní stísněnosti a probouzí síly, které v praxi pomáhají k vždy novému rozmachu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Arbeits-_und_Verwaltungskonferenz&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Pracovní a správní konference ====<br /> <br /> Další týdenní setkání má být věnováno — v retrospektivě i v krátkodobém a dlouhodobém výhledu — plánovacím, rozhodovacím a správním otázkám duchovní kontinuity v řízení hospodářství. V tomto rozhovoru hospodářské společenství zvažuje a rozhoduje {{SE|181}}<br /> <br /> celistvě a jednomyslně o všech věcných otázkách, které vyvstávají v jednotlivých pracovních oblastech.<br /> <br /> V retrospektivě by mělo být v co největší otevřenosti řečeno to, co se zdařilo i co se nezdařilo, jakož i to, co je pozoruhodné na zkušenostech, pozorováních atd. Zamlčování — záměrné nebo z nepozornosti — plodí přízraky a napomáhá mocenským impulsům. Dokumentace je žádoucí!<br /> <br /> Výhled se zaměřuje na práce sezónně přicházející ve svůj čas, jakož i na sociální a kulturní záležitosti s ohledem na<br /> <br /> * polní a zahradnická opatření týkající se zpracování půdy, osevního postupu a hnojení, jakož i produkce osiva, péče o kultury, sklizně, skladování a odbytu;<br /> * výroby biologicko-dynamických hnojivých preparátů a jejich včasné aplikace;<br /> * ovocnářská a krajinářská opatření jako péče o živé ploty a dřeviny;<br /> * vedení stáda, získávání krmiva a péče o pastviny, jakož i sklizeň krmných plodin na orné půdě;<br /> * chov, krmení, péče a plemenitba hospodářských zvířat se zaměřením na skot;<br /> * péče a opravy strojů, jakož i náhradní a nové investice;<br /> * péče a opravy budov a cest, jakož i plánování a financování novostaveb;<br /> * všeobecná správa, plánování rozpočtu a finance;<br /> * utváření příjmů členů hospodářského společenství;<br /> * personální otázky a příjmy učňů, praktikantů, pomocníků a spolupracovníků na dobu určitou;<br /> * utváření ročních slavností a jiných slavnostních příležitostí, jakož i ostatní akce jako prohlídky statku, zemědělské praxe pro školní třídy, kurzy atd.;<br /> * vlastní statek provázaný s experimentálním, praxí orientovaným výzkumem;<br /> * spolupráce s podniky zpracování a obchodu;<br /> * péče o okruh lidí spojených se statkem;<br /> * práce s veřejností;<br /> <br /> Hospodářské společenství se ve všech ohledech spravuje samo, tj. všichni zodpovědní jsou natolik zapojeni, že mají kdykoli přehled o celku. Největší výzvou je nepřerušený tok informací a křišťálově čirá průhlednost. Prvního lze dosáhnout jen {{SE|182}}<br /> <br /> trvalým zájmem každého jednotlivce o vše, co se děje. Z tohoto zájmu vyrůstá duchapřítomnost a smysl pro realitu, který předchází každému lpění na jednou přijatém soudu, každé ideologizaci. Průhlednost pak je otázkou spolehlivosti až do nejmenších věcí každodenního života, jasnosti v dohodách, pozornosti tam, kde panuje věcná nebo duševní nouze, a bezvýhradné připravenosti skočit do každé mezery.<br /> <br /> V pracovní a správní konferenci se uskutečňují plody školení skrze život. V těchto plodech se spojuje v nepřetržité syntéze vzájemné působení výše zmíněných pólů — duchovního cíle usilování a jeho zasazení do praxe. Z těchto plodů, z toho, co bylo vybojováno individuálně i ve společenství, teprve vytéká substance, která hospodářskému společenství propůjčuje jeho Eigenwesen; teprve ta je činí úvěryhodnou v duchovním smyslu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Hoforganismus_und_die_Ich-gewollte_Arbeit_des_Menschen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Organismus statku a člověkem z vlastního Já chtěná práce ====<br /> <br /> Práce v zemědělství je obecně určována věcmi a bytostmi, které jsou v přírodě činné. To, co v dřívějších dobách bylo instinktivně pociťováno jako vládnoucí, práci vedoucí a nesoucí moudrost, se v nastupujícím věku přírodní vědy emancipovalo do myšlenkové abstrakce přírodních zákonů. Bylo to na jedné straně svobodný akt vědomí Já, jež se probouzí, a na druhé straně pád do nucení materialismu jako od té doby panujícího světového názoru. Vnějším plodem tohoto svobodného aktu je technika — z fyzicko-anorganické přírody duchem člověka přetvořený extrakt. Technika sice umožňuje zbavit člověka těžké práce, avšak vnucuje se přírodě se světově zjevnými důsledky. Rozrušuje moudrosti plné vztahové souvislosti mezi fyzickou, oživovanou a oduševnělou přírodou.<br /> <br /> Technický pokrok usiluje o to, aby pracujícího člověka v zemědělství učinil nadbytečným. Biologicko-dynamické zemědělství usiluje o opak. Snahou je zde redukovat strojní práci co nejvíce, aby tak mohlo vzniknout dostatek volného prostoru pro tvůrčí-cvičnou, řemeslnou praxi. Do jaké míry se to může podařit, závisí na překonání nadměrných vnějších sociálních omezení. {{SE|183}}<br /> <br /> Co znamená pracovat v oživené a oduševnělé přírodě, musí být znovu objeveno. K tomu se musí nazírání a myšlení obrátit k jejich zvláštní podstatě — k tomu, co živě dorůstá do vnější podoby, a k tomu, co se duševně uzavírá do tělesné formy. Utvářené je uchopitelné v idejích; utvářející činitel osvětluje antroposofický duchovní výzkum, který v ideové formě zpřístupňuje svět bytostí, a ten se tak stává přístupným myšlení. Teprve bytostné poznání propůjčuje idejím, utvářeným na základě smyslového nazírání, avšak samotným kořenícím ve světě bytostí, mravní sílu. Jestliže uchopí vůli, stávají se bytostně vlastními. S těmito idejemi, jež vstoupily do vlastního já-bytostí, nalézá člověk nový, svobodný vztah k práci. Učí se pracovat z vlastního bytostného základu, nalézá v něm směr a cíl. Mravním zdrojem je člověk sám a z tohoto základu se svobodně určuje. Z tohoto prazákladu Já teprve tryská pravé nadšení. Vyvěrá z ideje, jež se stala duchovní skutečností. Ta práci předbíhá, zahřívá ji a naplňuje duševní radostí. Práce, jakkoli těžká, jakkoli zdánlivě nízká a nicotná, šlechtí se duchem, který ji prostupuje. Je duchem naplněna od začátku do konce a přidává hospodářskému organismu něco, co jej pozvedá z jeho pouhé přírodní danosti.<br /> <br /> Stroj se naopak v zemědělství vkliňuje jako klín mezi člověka a přírodu tvořící ze svých bytostí a sil. Funguje podle míry toho, co člověk z poznání neživé přírody do něj vkonstruoval. Výlučnou strojní prací hrozí, že duchovní tvůrčí síla člověka uvadne, práce zpustne v pouhou rutinu, vůle ztratí vedení a ochabne.<br /> <br /> Čím méně se práce vyčerpává v rutině, v pouhém odbývání, čím více je v uvedeném smyslu konána jako idejemi prozářená — tím více se probouzí smysl pro krásu, který teprve pozvedá lidské dílo, jež v případě stroje zpravidla upadá do jednotvárnosti a banality, ke skutečnému uměleckému dílu.<br /> <br /> V zemědělství je to moudrost působící v přírodě, do jejíchž služeb se lidská práce staví. Tato moudrost, správně poznána, žije smysl-udílející v práci dál. Nad to působí lidská schopnost idejí nadřazeně, smysl-zakládajícím způsobem, při utváření dvora v tělesný organismus «Zemědělské individuality».<br /> <br /> Tak jako se zemědělské řemeslo musí důkladně naučit, tak stejně po celý život učí. Posiluje sílu sebevědomí, když to, co bylo v práci vnímáno, člověk pozvedá k vědomému {{SE|184}}<br /> <br /> poznání; rozšiřuje a prohlubuje pohled na svět, když člověk zažívá, jak plodně to, co bylo konáno, tvarujícím způsobem dál působí v přírodním a sociálním životě.<br /> <br /> V této dvojnosti spočívá velký pedagogický význam práce, která se zaměřuje na věci a bytosti přírody. Prokazuje se jako požehnaná v školní zahradní výuce, v praxi na školních statcích, v zemědělských a lesnických praktikách pro žáky vyšších ročníků i v řízené spolupráci lidí s postižením. Z výše uvedených důvodů hledají mnozí mladí lidé jako «ve městě narození» biologicko-dynamické odborné vzdělání, které je stále více provozováno jako «Svobodné vzdělávání» ve vlastní režii biologicko-dynamickými pracovními společenstvími. Navíc biologicko-dynamická práce, především na větších provozně-společenstvím vedených podnicích nebo vesnici podobných zařízeních, nabývá stále na významu, např. v dalším vzdělávání dospělých, profesním přeorientování, hledání sebe sama atd. Na co Goethe v «Wilhelm Meisters Wanderjahre» v básnické předzvěsti upozornil popisem «Pedagogické provincie»,&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Wilhelm Meisters Wanderjahre'', Hamburger Ausgabe, Bd. 8, München 1972, «Zweites Buch».&lt;/ref&gt; a na co Rudolf Steiner před 100 lety poukázal, když hovoří o tom, že v budoucnu na venkově vzniknou kulturní střediska,&lt;ref&gt;Adalbert Graf von Keyserlingk: ''Koberwitz 1924'', Stuttgart 1974, S. 70.&lt;/ref&gt; to dnes tu a tam v nejrůznějších přístupech vystupuje na světlo.<br /> <br /> Duchovně-duševní rozpoložení, které práci v oživené a oduševnělé přírodě ukazuje cestu a cíl, musí si dnes každý člověk vědomě znovu dobýt. K tomu je vhodné vzít si za základ Rudolfem Steinerem roku 1905 formulovaný «Základní sociální zákon»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaft und soziale Frage'', in: ''Luzifer – Gnosis 1903–1908'', GA 34, Dornach 1987, S. 213: «Das Heil einer Gesamtheit von zusammenarbeitenden Menschen ist um so größer, je weniger der einzelne die Erträgnisse seiner Leistungen für sich beansprucht, das heißt, je mehr er von diesen Erträgnissen an seine Mitarbeiter abgibt, und je mehr seine eigenen Bedürfnisse nicht aus seinen Leistungen, sondern aus den Leistungen der anderen befriedigt werden.» (Blaho celku spolupracujících lidí je tím větší, čím méně jednotlivec nárokuje výsledky svých výkonů pro sebe, tj. čím více z těchto výsledků odevzdává svým spolupracovníkům, a čím více jsou jeho vlastní potřeby uspokojovány nikoli z jeho výkonů, nýbrž z výkonů ostatních.)&lt;/ref&gt; jako duchovní páteř každé formy spolupráce na sociálním poli. Je to zákon, který přichází tím více k platnosti, čím více je egoismus jako hnací síla sociálního jednání vymýcen. Inauguruje cestu školení k prosperujícímu sociálnímu soužití. Tento zákon vede mimo jiné k poznání, «že pro bližní pracovat a dosahovat určitého příjmu {{SE|185}}<br /> <br /> jsou dvě navzájem zcela oddělené věci».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd. – Siehe auch: Stefan Leber (Hrsg.): ''Das soziale Hauptgesetz, Beiträge zum Verhältnis von Arbeit und Einkommen'', Stuttgart 1986, 280 S.&lt;/ref&gt; Jedno je otázka náležející do duchovního života, druhé otázka náležející do právního života. Jako všechny právní záležitosti nemůže být práce měřena kupní cenou, např. hodinovou mzdou. Práce není zboží. V zemědělských provozních společenstvích se nabízí možnost nacvičovat oddělení práce a příjmu alespoň v zárodku. Nabízí se tehdy, když si člověk uvědomí dalekosáhlý duchovní rozměr bytostného členění zemědělského organismu. Tím se stává první a nejnaléhavější úlohou člověka a společenství lidí na statku, aby se o tom poučili a aby to učinili živým impulzem práce. Tak je to práce, skrze niž se v duchu uchopená organismusová idea stává uměleckým dílem v živém, jež se navenek formuje v podobu a dovnitř se člení v orgány.<br /> <br /> S uskutečňováním této v obraze uchopené ideje zasahuje každý v Já-chtěné práci, v souladu se všemi ostatními, do hospodářského organismu, prozařujíce spleť jeho bytostných článků ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Abbildung 10]], S. 172). Co tu pracuje, je Já; ono ve všem určuje míru. Vyzařuje do duševního těla dvora, stará se o druh přístupu, krmení, péče a věnování pozornosti zvířatům, jakož i o chovatelský rozvoj hospodářských zvířat, poskytuje domov divoké fauně a působí, aby se duševní tělo dvora individualizovalo a prožívalo se jako v sobě-uzavřené.<br /> <br /> Opět je to bytostný jádro člověka, Já, a v duchu-duši vzplanuvší obraz, jenž prozařuje životní organizaci dvora, udržuje ji zdravou v celé její mnohotvárnosti a pozvedá ji k vyšší, dvoru vlastní živosti. A konečně Já v práci prosiluje fyzickou organizaci, proměňuje a individualizuje tvořivě látkové složení — v přesažení přirozených daností stanoviště (srov. kapitola Hnojení). Zároveň tato trojí pronikání a stanovištní individualizace znamená, že bytostné články hospodářského organismu jsou uváděny do důvěrnějšího, shora dolů prostupujícího, vzájemně se podporujícího vztahu. Například hnůj dobytčího stavu se stará o oživení a oduševnění fyzické organizace, o život-nesoucí souhru čtyř živlů v půdě i o tvorbu plodů a výživnost rostlinných kultur. Jinak životní organizace: na jedné straně poskytuje zbytky rostlinného nárůstu jako základ pro tvorbu humusu v půdě, {{SE|186}}<br /> <br /> oživení fyzické organizace; na druhé straně tvoří krmivový základ pro divokou faunu a stav hospodářských zvířat — posílení duševní organizace.<br /> <br /> Skrze práci teprve se vedoucí idea stává bytostnou skutečností. Lze pohlédnout na to, co člověk vykonal, a zkoumat, co tím způsobil. Je to bádání, které spojuje člověka a svět a jehož hledání pravdy se měří tím, co bylo rozpoznáno jako plodné.<br /> <br /> V ještě mnohem vyšší míře platí toto o práci, jejíž ideový základ pramení výhradně z výsledků antroposofického duchovního výzkumu a k jejímuž poznání a účinnému zvládnutí je celé společenství statku resp. podniku vyzváno. Jde mimo jiné o výrobu a použití biologicko-dynamických hnojivých preparátů. Jejich bytostná povaha je pojednána v kapitole o otázce hnojení. Práce s těmito hnojivy, při jejich přípravě i použití, se táhne přes celý rok. Jejich použití v látkově nejmenších množstvích se děje buď v tekuté formě přímo na půdu a rostlinu od setí až do fáze zrání, nebo u většiny preparátů přes hofu vlastní komposty a hnojiva.<br /> <br /> S ohledem na hospodářský organismus spočívá hnojivá účinnost preparátů v jakési výchově jeho bytostných článků k vyšší celistvosti. Ve vazbě na rytmy slunečního roku nejen posilují a dynamisují specifické působení těchto bytostných článků, nýbrž podporují především jejich vzájemné pronikání, které teprve propůjčuje provoznímu organismu jeho uzavřenost a stanovišti přiměřený rozvoj. Zvláště je to práce s biologicko-dynamickými preparáty, která vede k osobnímu vztahu k látkám a silám, jež rostlinám připravují živě-úrodnou půdu. Tak se může já-přirozenost pracujícího člověka spojit s duchovním působením nitra přírody.<br /> <br /> Lidská práce nese všechny aspekty mravních účinků nižšího, na tělo vázaného já ven do světa. Ty jsou pak spoluurčovány lidskou přirozeností přání, svévolí, mocenskými impulzy atd. Odtud plynoucí egoismus může být ve svém proměňování překonán, když duše skrze duchovní sílu vyššího Já získá vládu nad tělem. Práce se stává smýšlením a idejemi nesenou, takovou, která je konána z lásky k věci nebo ve službě druhému člověku. Nesobecký čin se nečiní z nutnosti — je spíše z moudré náhlednutí sebeurčen. Svobodné sebeurčení v práci na {{SE|187}}<br /> <br /> oživené a oduševnělé přírodě může růst jen tehdy, když se smyslové poznání rozšiřuje v poznání duchovní. Pravda, která se tak otvírá, potvrzuje se v plodnosti jednání. Na tento stav věcí poukazují Janovy slova: «… poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými».&lt;ref&gt;Joh 8,32.&lt;/ref&gt; Teprve tato takto dobytá svoboda zakládá totožnost mezi vnitřkem a vnějškem. Svobodnému, v lásce vykonanému činu předchází oběť. Obětuje se něco, co zcela patří jednomu samému, co se stalo vlastnictvím vyšší jáství, a odevzdává se to. Stane-li se toto smýšlením ve společenství, které spolupracuje pro společně rozpoznaný úkol, vane vítr svobody ve vůli.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Impulse_des_biologisch-dynamischen_Landbaus_für_die_Entwicklung_des_sozialen_Organismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Impulzy biologicko-dynamického zemědělství pro rozvoj sociálního organismu ===<br /> <br /> Všechna dobová symptomata poukazují na naléhavost nového přírodního řádu a nové sociální Sozialordnung, jež by objímala celý život lidí. Tak jako člověk v neznalosti svého duchovního bytostného charakteru a z toho vyplývajících vývojových úkolů tíhne k vytváření neřádu, tak právě sebepoznání mu může otevřít oči pro princip uspořádání, který platí stejně pro přírodu jako pro utváření sociálního života. Je to menschenkundliche — ze znalosti člověka vyrůstající — objev Rudolfa Steinera: trojčlennost lidského organismu podle nervově-smyslového systému, rytmického systému a pólu látkové výměny a končetin (viz s. 88 nn.). Vše dosud představené i vše následující na tom staví. Rudolf Steiner se pokoušel v chaosu po první světové válce prostřednictvím odpovídajících institucí začlenit sociální život do funkční trojnosti duchovního života, právního života a hospodářského života, tak aby každý z těchto článků se mohl rozvíjet autonomně a zároveň v živé vzájemné součinnosti s ostatními a slučovat se ve vyšší celek sociálního organismu.&lt;ref&gt;Siehe hierzu u.a.: Rudolf Steiner: ''Die Kernpunkte der sozialen Frage'', GA 23, Dornach 1976; sowie ders.: ''Zu sozialen und wirtschaftlichen Fragen der Gegenwart'', GA 332b, Dornach 2020.&lt;/ref&gt; Počítal tehdy s otevřeností vědomí dělnictva, s proletariátem spoutaným v kapitálem řízené průmyslu. Tento velkolepý pokus ztroskotal, jak bylo vyloženo v úvodu, z rozmanitých vnějších důvodů. Lidé tehdy stále ještě činní v zemědělství (asi 40 %) nebyli stejnou měrou zasaženi sociální {{SE|188}}<br /> <br /> otázkou; těch málo, kdo dnes ještě zbyli (asi 2 %), jsou jí zasaženi v nejvyšší míře. Ano, zemědělství se globálně stalo celospolečenským sociálním případem. Nyní se ukazuje: Kdekoli se dnes hospodaří biologicko-dynamicky, vyrůstají organicky, jakoby z jediného bodu, sociálně účinné síly do společenského okolí. Rostou a odhalují svůj velký potenciál; musejí však být jako takové ve svém směru působení rozpoznány, vědomě začleněny a silně utvářeny. To se může dít jen prostřednictvím institucí, které přesahují přes hranice statku. Kde se takovéto instituce začínají utvářet, záhy se ukáže, že jsou plodné teprve tehdy, když si zúčastnění uvědomí, v které ze tří oblastí chtějí a mohou uplatňovat své schopnosti a aktivity ve vztahu k zemědělství — zda na poli duchovním, právním nebo/a hospodářském. Vědomě praktikovaný princip trojčlennosti zemědělského hospodářského organismu může napříště dávat míru a cílové zaměření obecnému sociálnímu životu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#189|Obrázek 11]]).<br /> <br /> Neboť při bližším pohledu stojí zemědělství ve vztahu ke všem oblastem sociálního života. Nestojí jen na počátku tvorby hodnot z oživené a oduševnělé přírody a neposkytuje jen potraviny a suroviny, nýbrž formuje tvář země a životní prostor pro rostlinu, zvíře a člověka v kulturních krajinách. Dále dává vědám bohatý podnět k rozšíření příliš úzkých hranic jejich metodiky — při omezení jejich teorií — na adekvátní uchopení fenoménů živého. Vytváří prostory pro živé nazírání, které uspokojují estetický pohled, a dává příležitost k novým způsobům prožívání. Prohlubování náboženského cítění otevírá rozsáhlé pole mravní praxe, a konečně zemědělství stavěné na principu organismu vytváří předpoklady pro znovuoživení jemu podřazených řemesel a jejich asociativního začlenění.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Wollen_in_Freiheit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Vůle ve svobodě ====<br /> <br /> Čím více se hofovnímu nebo provoznímu společenství daří stupňovat schopnosti a vůli k práci ke společné iniciativní síle, ke svobodě ve vůli, tím více se biologicko-dynamický podnik otevírá navenek a rozvíjí duchovní vyzařování, které probouzí zájem společenského okolí. Jsou kladeny otázky, přichází se do rozhovoru, v studijních kroužcích a na setkáních na statku jsou hledány odpovědi {{SE|189}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 11, S. 189.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 11: Der biologisch-dynamische Betrieb als Initialort für die Entwicklung der Dreigliederung des sozialen Organismus.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> jakož i při akcích kolem ročních svátků, na setkáních výzkumníků nebo – ještě konkrétněji – při dnech otevřených dveří, při prohlídkách statku a polí, při příležitostech dočasné spolupráce nebo při účasti na pravidelně se opakující preparátové práci. Dále informují informační tabule o tématech z praxe na statku a podél hojně navštěvovaných pěšin. Jak žádoucí by bylo, s ohledem na neustále napjatou pracovní situaci na statcích, moci vést rozhovory ještě intenzivněji. V mnohých věcných otázkách se přitom osvědčují přátelské okruhy a kruhy zájemců, které se kolem biologicko-dynamických statků tvoří.<br /> <br /> Vedle těchto úkolů vzdělávání dospělých, které biologicko-dynamickému zemědělství neočekávaně připadají, jsou to především pedagogická práce s mládeží a z praxe vyrůstající základní a další vzdělávání, jež se starají o to, aby se duchovní tykadla roztahovala do okolí. Dorůstající generace učňů jsou takřka {{SE|190}}<br /> <br /> výlučně «zrozeny ve městě». Stojí daleko od selské tradice. Nechtějí však být ani pouhou přijímači hotových znalostí o zemědělství, jehož technologické myšlení a jednání je zcela uvrhuje do zajetí redukcionistického přírodovědného světonázoru. Hledají celostní vzdělávací ideál, který zahrnuje člověka i přírodu a který biologicko-dynamickému zemědělství v nejširším smyslu leží v základě. To vedlo k tomu, že praktické vzdělávání se z velké části vymanilo ze státní vzdělávací nabídky odborných škol. Takzvané «svobodné vzdělávací programy» se řídí učebními plány, které vypracovávají sami zemědělci. Totéž platí pro nadpodnikové biologicko-dynamické vzdělávací instituce dalšího vzdělávání, které se v různých zemích ustavily.<br /> <br /> V úzkém spojení s duchovně-kulturními iniciativami, které vyzařují z biologicko-dynamických statků, stojí výzkum blízký praxi. Poté, co se obě — výuka i výzkum — po dobu 200 let postupně z zemědělství vyčlenily a akademizovaly, podrobilo se zemědělství zvenčí je řídícímu vědecko-technologickému pokroku, se ztrátou své v instinktivně-lidové moudrosti zakotvené svébytnosti. V protiběhu k tomu vyrůstala z praxe biologicko-dynamického zemědělství od samého počátku badatelská haltung a smýšlení, jež navazuje na tradiční postupy, proměňuje je a činí z nich základ svého dalšího duchovního cílového zaměření. Toto smýšlení se nemůže spokojit s kauzálně-analytickou, kvantitativně-reduktionistickou metodikou akademického bádání. Výzkumné úsilí se naopak rozšiřuje na kvalitativní stránku vnímání a myšlení, totiž na otázku, jaká hlubší poznání lze získat, když se badatelský pohled obrací na celistvost statku, jeho články a vše, co se tu živě a v duševním vlastním životě rozvíjí. Kamkoli oko pohlédne, nevidí nikdy něco jednotlivého, nýbrž vždy souvislost, v níž se toto jednotlivé jeví. Teprve rozum abstrahuje ze souvislosti to jednotlivé a staví je před sebe v pojmové podobě. Souvislost přitom vyblédá nebo se zcela ocitá mimo zřetel. To charakterizuje kauzálně-analytické počínání.<br /> <br /> Hledá-li se naproti tomu například ona souvislost, která se ustavuje, když se na jaře na statku objeví vlaštovky, pak lze nejprve popsat vše to, jak se vlaštovka ve svých činnostech projevuje. Budeme rozlišovat různé druhy, které na místě {{SE|191}}<br /> <br /> heimisch jsou, jako jsou vlaštovka obecná a jiřička obecná a již mezi vlaštovky nepočítaný rorýs obecný. Utvoří se obraz o jejich způsobu výživy – létající hmyz chytaný za letu –, o jejich místech hnízdění: vlaštovky obecné zpravidla uvnitř ve stájích, jiřičky obecné vně pod okapovými římsami stájí, rorýsi v dutinách starých zdí nebo otevřených krovech stodol. Člověk pozná jejich rozmanité hlasové projevy, bude sledovat jejich hnízdní chování a mnoho dalšího. To vše jsou činnosti, jimiž se tělem vázané duševní bytostí těchto ptáků ohlašuje smyslům. Jejich charakteristický projev bytosti je však jejich vytrvalý let. Jako opeřená nervově-smyslová bytost střelí vpřed, za sebou táhnouc vzdušné víry, vzdušný prostor hospodářství ve velkém obkruhu promodelujíce v obloucích a liniích, aby pak najednou bleskurychle mocným úderem křídel vyrazila nahoru, dolů nebo do strany – zachytit kořist. Jejich činnost se vyčerpává téměř zcela v nejobdivuhodnějších létacích uměních, a to od rána do večera po celé letní pololetí. V zimě zmizely na jih.<br /> <br /> Spočine-li pohled na těchto vztahových fenoménech, probouzejí se otázky po souvislostech, jež přesahují smyslově zkusitelné: Nevplétá se tu duševní bytost těchto smyslově silných tvorů v jejich daleko zasahujících, plasticky utvářejících letových pohybech do živlu vzduchu celého hospodářství? Nedochází tu k produševnění vzdušného obalu? A dále otázka: Proč se to děje pouze v letním pololetí od dubna do září? Monokauzální odpověď leží na dlani: Je to nabídka potravy létajícího hmyzu, která v zimě odpadá. Jenže i to je fenomén. Neukazuje snad, jako všechny zmíněné fenomény, na prafenomenální souvislost přesahující smyslové? Ta byla zmíněna jako polarita nervově-smyslového pólu pod zemí a pólu látkové výměny nad zemí zemědělské individuality (viz kapitola «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita», s. 88 a násl.).<br /> <br /> V letním pololetí převažují v teple a vzduchu étericky oživující síly látkové výměny, které potřebují uspořádávající a utvářející síly duševně-astrálního. Astrální bytost ptáka se ve letu vtiskuje vzdušnému obalu hospodářství. V nazírání zvláště letových pohybů vlaštovek se může prožitek zhušťovat do tohoto náladového obrazu. Člověk se cítí jako vetkán do smyslově-nadsmyslového dění. Lze říci, v udiveném prožívání se odhalují táž {{SE|192}}<br /> <br /> Tytéž síly na duchovně-duševní rovině jako ty, které ve vzdušném obkruhu tělesně modelují teplo, světlo a vzduch v pohyblivé podobě.<br /> <br /> S pohledem na popsaný «vztah fenoménů»&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl: «Elemente und Äther – Betrachtungsweisen der Welt», in: Ders. (Hrsg.): ''Erscheinungsformen des Ätherischen. Wege zum Erfahren des Lebendigen in Natur und Mensch'', Stuttgart 1985, S. 11–56.&lt;/ref&gt; se může abstrahující myšlení oživit k myšlení aktivnímu, syntetickému. Místo toho, aby byl jednotlivý pojem ostře ohraničen a ponechán stát sám pro sebe, usiluje se udržet jej ve vztahu k celkové jeveninové podobě. Rozšiřuje se v myšlenkový obraz, který badatele vede hlouběji k sinnému propojení věcí.<br /> <br /> Za tímto prvním krokem k bytostnému poznání následuje druhý, hlouběji sahající, když se člověk myslícím způsobem cvičí v tom, aby sledoval proměnu — například celku hospodářství v průběhu roku. Jedna jeveninová podoba se jako celek proměňuje v jinou. Tatáž rostlina ozimé pšenice, která po skrytém klíčení v zemi poprvé vstupuje do jevení jako ještě stočený první list, se proměňuje v takovou, která nyní z hustě nakupených uzlů vyráží další listy (odnožování), pak v takovou, která svou listovou růžici v zimě přitiskuje sternförmig k zemi, dále v takovou, která na jaře v teple staví listy, pak v takovou, která náhle jako svislý stéblo vystřeluje do výše, opět v takovou, která vyhání klas, zase v takovou, která dokončením klasu ukončuje svůj růst, a nakonec v takovou, která nenápadně kvete, opyluje se sama (nebo, jako žito, odevzdává pylové oblaky větru v žlutých mracích). Następují stupeň proměny úplného odumírání a v jeho průběhu zrání zrna nebo semene a nakonec jeho oddělení od životní souvislosti mateřské rostliny — nesoucí v sobě budoucnost. Tak ve stálé proměně otiskují souhrn všech rostlin a s nimi souhrn zvířat tvářnost katastru statku. Mezi každým z těchto kroků proměny existuje zřejmá souvislost, neboť je to přece vždy jedna a táž rostlina, jedno a totéž zvíře, které se tu tak tu jinak projevuje. Co se tu proměňuje, stává se vnímatelnou jeveninovou podobou; jak se proměňuje, zůstává ve tmě. Síly, skrze něž jedna jeveninová podoba vyrůstá z druhé a které tak způsobují «vztah proměn»&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl: Ebd.&lt;/ref&gt;, zůstávají neviditelné. Přechod jednoho k druhému se buď vůbec nestává otázkou — nebo se člověk ztrácí v teorii. {{SE|193}}<br /> <br /> «Das Was bedenke, mehr bedenke Wie.»&lt;ref&gt;J.W. Goethe: ''Faust, Zweiter Teil'', Vers 6922, Hamburger Ausgabe, Bd. 3, München 1976.&lt;/ref&gt; Co je předmětem zkoumání, je věcné, a proto smyslově vnímatelné; k tomu, jak se věci dějí, se může přiblížit badatelský pohled, když jedno fenomén srovnává s tím, co z něj vyrůstá, když to, co bylo nazřeno — proměnu formy — zvnitřní a přechod mocně-obrazně ve cvičícím myšlení spolu-prochází. Přebývat v myšlenkově-badatelském pohroužení do proměnných souvislostí «umři a buď» — i v oblasti sociálního — vytváří vědomí nepřetržitého proudu práce v průběhu roku.<br /> <br /> Třetí krok bádání vede konečně k uchopení kompozice proživeného živého, «životních souvislostí»&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl: Ebd.&lt;/ref&gt;, jak se ukazují v přírodě obecně a v biologicko-dynamickém hospodářství zvláště. Každá vyšší rostlina vytváří s kořenem, stonkem, listovou posloupností, květem a semenem životní souvislost — stejně tak téměř nekonečné předivo vztahů «oiku», domu přírody, který se dále diferencuje do mnohosti životních společenství (biotopů) — a stejně tak v tom, co z daností přírody lidskýma rukama jako zemědělský organismus vzniká. Životní souvislost téhož tvoří uměřeně sladěná kompozice polního hospodářství, chovu hospodářských zvířat, zahradnictví, ovocnářství a pěstování živých plotů, lukařství, pastvinářství, lesnictví a vodního hospodářství. Této kompozici leží v základech — ve velkém i malém — v kosmu a v zemi bytostně působící síly, právě ty, které způsobují přechod od jednoho jevu k druhému. Přírodní zákony jsou útržkovitými abstrakcemi lidského ducha z tohoto nadsmyslového světa sil, izolovaným věděním, skrze něž se zemědělec sám podílí na utváření této kompozice. Stane-li se toto vědění — bez snahy o poznání životních souvislostí — pouhou, izolovanou technickou nástrojí, například pesticidy, herbicidy a podobně, stiftet diese im Naturhaushalt unabsehbares Unheil. pak takový zásah způsobuje v přírodním hospodářství nedozírné zlo. Jsou to svévolné zásahy do bytostné povahy živého. Poznávat životní souvislosti znamená silou živého myšlení ze souhrnu jevů a jejich proměn pojmově vnitřně konsistentní celky obsahově vydolovat — jako například pojem organismu a individuality jakožto základní ideu pro utváření zemědělských podniků. Tím je pojmenován jádrový úkol bádání v biologicko-dynamickém zemědělství. Týká se: {{SE|194}}<br /> <br /> 1. Studium výsledků (fakt) geisteswissenschaftlichen Forschung, jejich myšlenkové pronikání a prožívání jejich duchovní skutečnosti v myšlenkové zkušenosti.<br /> <br /> 2. Studium a vlastní pozorování odpovídajících, smyslově vnímatelných, přírodovědně uchopitelných fakt.<br /> <br /> 3. Spojení smyslového a nadsmyslového světa fakt a prožívání jejich pravdy a plodnosti v bezvýhradné práci.<br /> <br /> Tato trojnásobná badatelská práce se vztahuje na utváření malého vesmíru, jakým je člověk jako mikrokosmos. Stavba tohoto malého vesmíru, tělesný organismus vznikající «Zemědělské individuality», se nakonec dotýká všech životních a činnostních polí, a tím i společenského života jako celku. Ještě před ne tak dávnou dobou tvořily zemědělství, řemeslo, živnosti a obchod provázanou regionální formu života a hospodářství. Za Goethova života bylo v zemědělství činných ještě přibližně 85 % pracujícího obyvatelstva. Dnes se lidé, hledajíce svobodné sebeurčení, z 98 % obrátili k jiným oblastem činnosti.<br /> <br /> Čím více bude rozpoznána duchovní dimenze úkolu zemědělství pro vývoj sociálního organismu, tím více se lidé ze svobodného chtění budou opět obracet k zemědělství a přispívat k tomu, aby vztahové předivo, které každý člověk k němu má, vědomě spoluutvářeli. Z toho vyrůstají impulsy pro svobodný duchovní život, který napříště, vyzařující z každého biologicko-dynamického podniku, pomáhá překonávat zužující, destruktivní světový názor materialismu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Fühlen_in_Gleichheit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Cítění v rovnosti ====<br /> <br /> Každý zemědělský podnik je začleněn do obecného právního řádu. Ten vytváří zákonem rovnost před právem. Rovnost je vysoké dobro, ale otázka je, jak vědomě žije princip rovnosti v lidech. Žije tento princip skrze diktát zákona nuceně zvenčí, oslovujíce pouhý rozum — nebo je to právní cit, který probouzí zevnitř ideál rovnosti k životu? V prvním případě vládne ve vztahu člověka k člověku anonymita; práva jsou vymahatelná, člověk se domáhá svého práva. V druhém případě člověk cítí, jemně diferencovaně, co je po právu, a řídí se tím. Z rozumu se živí právní cit, sebepociťování-v-rovnosti. Rozum<br /> <br /> sám se však živí z živého prožívání duchovně-reálných souvislostí v přírodě a společenském životě. Z tohoto prožívání vyrůstá důvěra; ta vytváří nejvyšší právní jistotu. To se okamžitě ukáže, zaměříme-li se na práva vztahující se k půdě, práci a kapitálu. Patří k obecnému společenskému povědomí, že tato jsou nepochybně právy, zároveň však také obchodovatelnými hospodářskými objekty; práva mají cenu! A tam začíná nerovnost. Mohou-li být půda, práce a kapitál neseny na trh, je princip rovnosti podkopáván. Jednotlivec se stává pánem nad půdou, prodává sám sebe na trhu práce a prostřednictvím hromadění kapitálu řídí lidskou práci k vlastnímu prospěchu. Právní cit zaniká z práva; právo se stává abstraktně nelidským; umírá smrtí práva. {{SE|195}}<br /> <br /> Tato problematika se stává vysoce virulentní, chceme-li rozvíjet biologicko-dynamický podnik; potřebujeme půdu, spolupracovníky a kapitál — tedy finanční objem, který se pekuniárně nikdy nevyplatí; pracovní místo v zemědělství je za dnešních okolností dražší než v chemickém průmyslu. Co tedy dělat? Je třeba vytvořit stav čistého práva, to jest takový, který je nesený ryze principem rovnosti. Takový stav v dnešním právním řádu neexistuje; práva se tu prodávají jako brambory. Tento stav nefalšovaného práva musí být teprve vynalezen, při jeho utváření. K tomu je zapotřebí právní rámec, v němž je to možné. Takový se v současném právním řádu nabízí v právu obecně prospěšných spolků, obchodním právu a právu nadací. Jde o to, prostřednictvím obecně prospěšných nositelských struktur zajistit co nejvíce nezcizitelnost půdy a kapitálu. K tomu je, kde je to jen možné, nezbytný akt darování — nebo jednorázovým financováním, à fonds perdue, vykoupení nemovitostí a tam vázaného kapitálu ze starých právních svazků (dědické právo atd.). Je-li toto zajištěno, mohou být nastoupeny nové cesty v oblasti správy pověřeneckou formou a práva užívání, v tom smyslu, že půda a kapitál jsou z ryze duchovních hledisek, s vyloučením dědického nároku, dány k dispozici k užívání těm, kteří se k tomu duchovněvědně ideálně i řemeslně prakticky způsobilými stali. Správa pověřeneckou formou leží v rukou těch, kteří jsou schopni duchovní impuls biologicko-dynamického zemědělství v proměnách historického postupu lidstva přenášet od jedné generace hospodářů ke generaci následující. {{SE|196}}<br /> <br /> Za prací stojí základní právo na práci a schopnosti lidí. Když se člověk snaží organismus — a skrze něj myšlenku individuality — uchopit v bezprostřední anschauung a v činu prožívané skutečnosti, pročišťuje se právní cit ke stále vyšší jasnosti. Říká mu pak nesporně: půda není způsobilá k vlastnictví, je však způsobilá k držení: člověk ji drží tak dlouho, dokud ji užívá, nebo dokud právo užívání nepřevezme způsobilý nástupce. Nejinak se to má s kapitálem, který je vtělen do provozních prostředků (stroje atd.) a stavebních zařízení.<br /> <br /> Zvláštní výzvu představuje utváření příjmového práva. V rámci zemědělského hospodářského společenství se lze v tomto ohledu odpoutat od poručnictví tarifního řádu — bohužel ne pokud jde o mzdové a platové příjemce. Ideálem, k němuž by bylo třeba usilovat, by bylo, aby se každý trvale spolupracující stal spolupodnikatelem a tvořil s ostatními podnikatelské společenství, které si výši příjmů určuje samo podle výnosové situace; za platné zákonné úpravy je to však jen velmi omezeně proveditelné. Předem určovat příjmy podle výše součtu možných potřeb jednotlivců je abstraktní a nevyhnutelně vede k nerovnostem, a tím ke konfliktům. Nejinak je tomu, hledá-li se řešení ve „stejném platu pro všechny&quot;. Utváření příjmů se vždy řídí konkrétními životními poměry. V gemeindschaftní správě závisí v podstatě na rodinných poměrech. Mladá rodina potřebuje v tutéž dobu méně příjmů než rodina, jejíž děti chodí do školy a potřebují hudební nástroje, nebo než rodina, jejíž děti procházejí studiem. Odejdou-li děti z domu, může se to, co je jako příjem skutečně potřeba, opět snížit — a ještě více ve stáří. To samozřejmě zahrnuje veškeré životní nehody, jimž se společenství musí případ od případu postavit.<br /> <br /> Je třeba se naučit nakládat v rámci samospravného hospodářského společenství s utvářením příjmů jako s dynamickým procesem. To zahrnuje — podle délky spolupráce — také právo k bydlení na čas nebo na dobu života. Mimozemědělské příjmy (jako honoráře za přednášky, semináře, poradenství nebo z jiných činností) plynou do společného rozpočtu.<br /> <br /> Hospodářsko-společenstevní utváření příjmů, s ohledem i na úpravu důchodového pojištění, práv k bydlení atd., vylučuje soukromou tvorbu kapitálu. To znamená nácvik vysoké míry {{SE|197}}<br /> <br /> na bdělost, empatii a jemný cit pro vše, co nevyslovené žije v mezilidském prostoru jako potřeba.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Denken_in_Brüderlichkeit_oder_Mitmenschlichkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Myšlení v bratrství čili lidské sounáležitosti ====<br /> <br /> Na hospodářském poli se myšlení již nestaví ke světu jako pouhý pozorovatel — vnoří se do něj a stává se samo tvůrčím procesem. Cítivě se ponoří do vůle a je tak zcela k dispozici bližnímu a světu. Myslíce nalézá člověk základ pro svou činnost v dobově nutných požadavcích provozu a v uspokojování potřeb svých bližních. Ty jsou myšlení v hospodaření posvátné. Pít kořalku může být potřebou. Výrobce kořalky neušetří žádné myšlenkové námahy, aby vynalezl nejlepší možný způsob, jak této potřebě vyhovět — přirozeně mu nic nebrání, aby ze svého duchovního vhledu poučil svého zákazníka o zhoubných následcích požívání alkoholu —, a obchodník drží výrobek na polici, protože ho lidé chtějí mít. Hospodářský život je — stejně jako právní a duchovní — autonomní. Přísně vzato není věcí hospodářsky jednajícího člověka zákazníkovi produkt odepřít proto, že se mu zdá být škodlivý. Rozhodovat o tom přísluší: na rovině duchovního života vhledu do příčin škodlivosti, na rovině právního života zákonu, který dostupnost omezuje. Každý člověk stojí, zodpovídaje se sám sobě, v těchto třech článcích a musí se učit zaměřovat své sociální chování podle platnosti autonomie tří článků společenského života.<br /> <br /> Bratrství a sesterství v hospodaření volá po nové denkungsart. Ta musí se smyslem pro skutečnost uchopit řetězec tvorby hodnot v jediném myšlenkovém obrazu jako panorama. Musí se pokoušet mít v každé fázi na zřeteli hospodářsky jednajícího člověka v jeho duchovním usilování i v daných právních rámcových podmínkách — aby bylo možno posoudit vlastní příspěvek k výkonu v poměru k příspěvku ostatních hospodářských partnerů. Konkrétně to znamená utvořit si obraz o životních a výrobních podmínkách tam, kde vše bere svůj počátek, totiž v prvovýrobě zemědělství. V biologicko-dynamickém zemědělství vychází tato prvovýroba z duchovního impulsu — z myšlenky organismu a individuality. Aby bylo možno tento impuls vštípit půdě jednoho celého hospodářství, je třeba schopností a rukou mnoha lidí. Lidé dávají své spolupráci {{SE|198}}<br /> <br /> Právní základ a vyrábějí zboží – náš každodenní chléb –, které odtud vtéká do oběhu zboží. Konečná spotřebitelská cena tohoto zboží musí být taková, aby tento tok zboží od počátku setí až po konec spotřeby mohl plynout nepřetržitě. To si žádá imaginativně tvořícího myšlení. Z něho se formuje společné úsudkování, které jediné je hospodářskému životu přiměřeno. Jednotlivý úsudek to nedokáže. Nezbytně uvízne ve slepé uličce egoismu. Teprve ve vytváření asociací, ve spolupůsobení hospodářských partnerů asociativní cestou, se může rozvíjet myšlení, které má za svůj orientační bod potřeby bližních. Ono obrazně uchopuje hospodářské souvislosti a plynně a živě přivádí na světlo společné úsudkování, jehož produktem je mimo jiné cena. Jedině tato denkungsart, upevňující a oživující se na faktech hospodaření, je s to vykořenit zdánlivě nepřemožitelný egoismus, tuto rakovinu hospodářského života.<br /> <br /> Cena zemědělské prvovýroby se přemění v peníze. Peníze jsou pak, vzaty o sobě, již nikoli hospodářský předmět, nýbrž protivýkon za hodnotu zboží. Peníze nabývají právní povahy; stávají se právem čerpání na zboží. Jsou prostředkem toku, aby usnadnily směnu zboží. Jako takové však musejí co nejrychleji znovu zmizet zpět do hospodářského procesu, z něhož vznikly. Zajišťují tak nepřetržitý tok prvovýroby, na nějž se musí měřit veškeré další celohospodářské tvoření hodnoty a ceny.<br /> <br /> Pohlédneme-li na zemědělský organismus a jeho tři bytostné články, je tento organismus jako semeno, které neklíčí a nevyvíjí se jen jednou, nýbrž nepřetržitě klíčí a rozvíjí se a vyzařuje přes své hranice do sociálního okolí, kde podněcuje sociální procesy. Nyní a nadále může takové zemědělství – obnovené z ideje organismu a individuality – znovu se stát prameništěm tvorby hodnoty ve veškerém hospodaření. Všude, vyzařujíc z jednotlivých míst, může přispívat k tomu, aby do spleti zamotané nitě sociálního života byly rozvinuty do tří oblastí autonomního duchovního, právního a hospodářského života a toto transparentně trojčlenné uspořádání se ztvárnilo v sociální organismus. Ten pak zpětně pomáhá, aby se klíčivé síly semene zemědělského organismu jako tělo zemědělské individuality nepřetržitě obnovovaly. {{SE|199}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zweiter_Teil&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''Druhá část''' ===<br /> <br /> {{SE|200}}Prázdná strana{{SE|201}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_landwirtschaftliche_Individualität_und_die_drei_Säulen_der_Bodenfruchtbarkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Zemědělská individualita a tři pilíře půdní úrodnosti ===<br /> <br /> Jak bylo zmíněno v kapitole «Dreigliederung člověka a zemědělská individualita» (str. 88 nn.), získává pojem «Zemědělská individualita» bytost a smysl teprve tehdy, když se zemědělec odváží uchopit jej na základě wesenserkenntnis člověka. To, co říká antroposofická duchovní věda o trojčlennosti člověka podle těla, duše a ducha, lze ověřit v sebezakušení a sebepoznání. Lze obrátit pohled na organizaci těla a shledat, že tato tvoří fyzický a životní základ pro činnost duše a působení ducha. Ve fyziologicky rozkladných procesech v nervech a smyslových orgánech si duše bdíce uvědomuje obsah svého vnímání a myšlení, ve fyziologicky budujících rozvíjí spíce svou vůli a, jako prostředník mezi oběma póly, v rytmu srdečního tepu a dýchání, uskutečňuje v polosnění duševní činnost cítění. Duch člověka, jeho nejpůvodnější jádro bytosti, je zakořeněn v Já. V Já-činnosti prostupuje duch tyto tři duševní činnosti a jim přiřazené tělesné procesy. Tělo je se svými orgány, látkovými kompozicemi a životními procesy pozemským orgánem duchovní duše, obrazem jí samé. Duchovní duše a s ní spojené vyšší hierarchické duchovní bytosti&lt;ref&gt;Viz např. Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; oživují a tvarují tělo v do značné míry uzavřený organismus. V něm, jako v mikrokosmu, je v plné účinnosti vše to, co naplňuje makrokosmos duchovně-duševně. Skrze svou duchovní duši je člověk vybaven schopností nalézat v sobě prostředky a cesty, jimiž může poznávat sebe sama i bytostné působení a bytí makrokosmu.&lt;ref&gt;Viz např. Rudolf Steiner: ''Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?'', GA 10, Dornach 1992.&lt;/ref&gt; Co bylo v makrokosmu v pravěkých dobách ještě bytostně živé, vylilo se v průběhu evoluce do světa, do bohatství forem přírodních říší. Stalo se dílem. V lidském Já žije zárodečně prapočátek jako mikrokosmos dál. Z Já vyrůstá člověku síla rozvíjet se, sebepoznávající, k svobodné individualitě.<br /> <br /> Tato poukázání mohou ještě jednou potvrdit oprávněnost a hloubku výroků Rudolfa Steinera: «der Mensch wird zur Grundlage gemacht», jde-li o to provozovat zemědělství způsobem přiměřeným duchu. Tato {{SE|202}}<br /> <br /> Pojmy individualita a uzavřenost organického celku (organismus) lze v nejpřísnějším smyslu odvodit jedině od člověka. Člověk, každý sám za sebe, je individualitou silou svého Já, své duchovní duše, která se nahoře otevírá říším duchovního světa a dole svou tělesnou organizací zahrnuje říše přírody. Člověk se stane srozumitelným teprve tehdy, naučíme-li se na něj v tomto smyslu nahlížet jako na občana dvou světů.<br /> <br /> Hovoří-li se o zemědělské individualitě v co největší uzavřenosti, pak se pojem uzavřenosti vztahuje na její tělesný organismus, který se silou ideje a vůle člověka utváří v nádobu přijímající zemědělskou individualitu. Na to bylo podrobně poukázáno pod aspektem čtyřčlennosti v kapitole «Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hospodářského organismu» (s. 97 n.). Co však dává pojmu «zemědělské individuality» obsah? Co naplňuje duchovně-bytostně kus země hospodářství? Obsah se utváří, jak bylo popsáno, skrze umělecké vzájemné uspořádání všech kulturních a krajinných prvků hospodářství plošně-horizontálně až k jeho hranicím. Středový bod, z něhož je toto dění řízeno, nově povstává z duchovní duše člověka, jež se povznáší k poznání ducha.<br /> <br /> Bytostné naplnění je makrokosmickým děním a zároveň děním, do něhož zasahovat — v dobrém, budujícím, nebo ve zlém, ničivém smyslu — je dnes a napříště postaveno do svobody člověka. Z instinktivních stavů vědomí starších epoch lidstva pocházejí zásahy, které vedly k rozvoji kulturní půdy, kulturní rostliny a domácích zvířat (srov. kap. «Staropersská kultura», s. 42 n.). Pečeť, kterou tyto kulturní výkony vtiskly přírodním věcem a bytostem, nese již «individualizovaný», stanovištně specifický charakter. Ten se stupňuje s probouzením Já — impulzem křesťanství, který ve středověku vedl k utváření vesnických společenství se středem a obvodem. Dnes stojíme před základní proměnou, totiž přesunem středového bodu zvenčí dovnitř. V té míře, v jaké se duchovní duše poznávající a jednající začleňuje do makrokosmických souvislostí a uvádí své konání s nimi v soulad, v téže míře se individualita člověka rozšiřuje a vtiskuje se «bytostně naplňující» celku hospodářství. Tím je naznačen vývoj do daleké budoucnosti: «Wir müssen uns überhaupt darüber klar sein, dass das landwirtschaftliche Gebiet mit dem zusammen,<br /> <br /> co leží pod povrchem půdy, představuje individualitu, která dále žije i v čase.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 50.&lt;/ref&gt; {{SE|203}}<br /> <br /> Jak bylo podrobně popsáno v kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 n.), je «zemědělská individualita» trojčlenná jako člověk a jako on se svisle začleňuje do osy Země-Slunce, s tím rozdílem, že funkce zemských hlubin jsou srovnatelné s nervově-smyslovým systémem člověka a funkce výšin nad zemí s jeho metabolickým systémem. Střed mezi těmito póly tvoří půda, srovnatelná s funkcemi lidské bránice. Půda se rozkládá jako kůže horizontálně přes pevný povrch Země. V ní se v rytmu koncentruje a vzájemně prostupuje působení sil výšin a hlubin a dělá z ní pratvůrčí základ veškerého vyššího života na Zemi.<br /> <br /> Na toto střední článek se nakonec soustřeďuje veškerá práce v zemědělství. Zemědělec se snaží usměrňovat spolupůsobení těchto sil výšin a hlubin a látek, k nimž tyto síly příslušně stojí ve vztahu, tak, aby se rytmický střed mohl rozvíjet k stále vyšší samostatnosti a individualizovat se. To se týká především druhově typického růstu, jakož i tvorby plodů a výživnosti kulturních rostlin. Jde v jádru o rozvoj «bránicové funkce» k postupující samostatné dynamice a o to, nechat síly výšin a hlubin v rytmu ročního koloběhu tak souznít, aby se orgán středu mohl stát ústředním orgánem vývoje zemědělské individuality. Toto nalézá a bude stále více nacházet svůj výraz v hofindividuální úrodnosti půdy. V ní se přírodní působení a lidské působení uzavírají do stávajícího se celku.<br /> <br /> Pojem úrodnosti půdy má přinejlepším ještě výpovědní hodnotu pro praktika ekologického zemědělství. Z vědeckého jazykového úzu zmizel s průlomem industrializace zemědělství od 60. let 20. století. Nelze ho odvodit z kvantifikovatelných parametrů, a proto není vědecko-metodicky uchopitelný. Na jeho místo nastoupil pojem produkční schopnosti půdy, který říká mírou, číslem a váhou, co půda vydá na výnosu, ale nikoli, jak tento výnos a jakými prostředky vznikl. Prostřednictvím libovolného nasazení provozních prostředků podle druhu a množství {{SE|204}}<br /> <br /> sogenanných minerálních živin, pesticidů, herbicidů, regulátorů růstu atd. se dosahuje i na od přírody málo «nadaných», tedy chudých, půdách rok od roku kalkulovatelných maximálních výnosů. Tím se stal kvalitativní aspekt úrodnosti půdy — např. stanovištní nebo původově specifická hodnota, resp. nutriční kvalita potravin — obsoletním. Pojem výnosové schopnosti se do velké míry vztahuje již jen na agrotechnologické otázky, pojem úrodnosti půdy však na otázku nově rozvíjené landbaukunst. Ta vyžaduje, jak bylo naznačeno výše, rozšíření pohledu na stránku podstaty světa, na intimnější silové účinky v hospodářství přírody.<br /> <br /> Navazujíce na odvození pojmů «Zemědělský organismus» a «Zemědělská individualita» (srov. s. 88 nn.) se teprve objasní dimenze, do jaké bytostné skutečnosti zemědělec vlastně pracuje. Veškerá polní a zahradnická opatření, která podniká, uplatňují se na středním článku «Zemědělské individuality» — na půdě, jejíž funkce je makrokosmicky srovnatelná s lidskou bránicí ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90). Tak jako bránice stojí se svou rytmickou dynamikou v souvislosti s pulzem srdce a plicním dýcháním, tak i půdní procesy odpovídají rytmům, jež mají svůj původ v pohybových poměrech Země a kosmosu. Tak jako se rytmus dne a noci mikro­kosmicky rozkládá do polárních stavů bdění a spánku, tak prožívá i ve skrytém působící svět přírodních bytostí polární stavy — na jedné straně zakletosti do plnosti forem jako letní spánek a na druhé straně, v zániku těchto forem, osvobozeni a osamostatnění jako zimní probuzení. Stejným způsobem znamenají přechody na jaře usínání a na podzim probouzení. Do tohoto stálého proměňování v ročním koloběhu zasahuje zemědělec; a proto se žádné opatření nepodobá druhému. Kontinuem v proměně jevů, na nějž se vztahují veškerá kultivační opatření, je půda a její výchova k trvalé úrodnosti.<br /> <br /> Podle stanovištní přírodní nadanosti spočívá úrodnost půdy na třech pilířích: zpracování půdy, osevním postupu a hnojení. Zpracování řídí dle potřeb pěstovaných rostlin fyzické procesy půdy, osevní postup přispívá k jejich oživení, hnojení je oživuje a prosycuje duší. Tyto tři nosné pilíře zemědělské prvovýroby mají být v dalším pojednány z rozšířených hledisek. {{SE|205}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Erste_Säule:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''První pilíř:''' ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vom_Wesen_der_Bodenbearbeitung_im_Zusammenhang_mit_der_Bodenentwicklung_im_Jahreslauf&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === O podstatě zpracování půdy ve spojitosti s vývojem půdy v ročním koloběhu ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Boden&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Půda ===<br /> <br /> Věda o půdě vymezuje v mírných klimatických pásmech půdu na prokořeněnou zvětrací vrstvu, jež nasedá na horninu podloží. Tato zvětrací vrstva je svou mocností a strukturou výrazem na jedné straně druhu geologického výchozího materiálu a zemských hlubinných sil, na druhé straně druhu atmosférického působení a kosmických sil výšin. Jako modifikující třetí člen přistupuje geomorfologie, krajinná podoba (tektonika, vodní a větrná eroze). Součinností této trojnosti sil a látek vzniká v závislosti na hloubce variantami bohaté, opět se trojčlenně členící půdní profil. Jeho svrchní zóna, A-horizont, je ve vysoké míře ovlivňována látkami a silami, jež přicházejí z atmosféry, z «břicha» zemědělské individuality. Zde v nejvrchnější vrstvě se soustřeďuje rostlinný a živočišný půdní život a z něho vzešlý humus jako rozhodující nositel úrodnosti. Humus zajišťuje tmavé zbarvení tohoto horizontu a póry bohatou drobtovitou strukturu.<br /> <br /> Střední vrstva, B-horizont, je výsledkem postupného zvětrávání. Buduje se ze směsi jílu, prachu, jemného a hrubého písku, jež se může jednostranně vyhranit až k extrémům těžké jílové nebo lehké písčité půdy. Nositelem úrodnosti v této zóně je harmonický poměr míšení minerálních těles křemene, jílu, vápna, jak je přítomen v mírné hlinité půdě.<br /> <br /> Pod zvětrávaným horizontem leží výchozí hornina, C-horizont. Hranici mezi oběma určuje čelo vápencového rozpouštění. Postupující debasací se tato hranice prohlubuje v sotva znatelných krocích rok od roku.<br /> <br /> Fyzický základ půdy tvoří čtyři klasické živly: země, voda, vzduch a teplo. Minerální půdy vykazují celkový objem pórů 40 až 50 %. Ten se skládá z komplexního systému {{SE|206}}<br /> <br /> nejjemnějších až po hrubé póry, trhliny smršťování, biogenní kanálky apod. Při dešti se plní vodou, při suchu a vsakování vzduchem. Teplo, jemuž fyzika od 16./17. století nepřiznává vlastní stav jako živel (skupenství), prostupuje svá tři sourozence, uvádí je do vzájemných vztahů, stará se o jejich přechod z jednoho elementárního stavu do druhého – nebo při své nepřítomnosti (v zimě) o jejich oddělení a setrvávání v jejich zvláštní existenci.<br /> <br /> V půdoznalství se na základě empirických studií profilové stavby hovoří o vývoji půdy, který probíhá od konce poslední doby ledové před 10 000 až 15 000 lety. Podle vnějšího obrazu různých půdních profilů a jejich mnohostranné diferenciace jako výsledku tohoto dlouhodobého vývoje se rozlišuje řada charakteristických půdních typů. V závislosti na intenzitě zvětrávání, vertikálních přesunech látek a horizontaci jde na jedné straně o půdní typy, které ještě vykazují mladé vývojové stupně, jako AC-půdy «rendzin» na vápencových stanovištích v svažitých nebo suchých polohách. Polárně k nim stojí, rovněž s AC-profilem, «rankery» na křemičito-kyselých horninách v erozních polohách. Od těchto mladých stadií lze na druhé straně sledovat půdní typy narůstajícího stáří, jako například na vápencových stanovištích sérii stárnutí rendzina –&gt; hnědozem –&gt; pseudoglej, nebo na kyselém křemenu-pazourku sérii ranker –&gt; hnědé půdy –&gt; podzoly.<br /> <br /> Každý statek má jeden nebo často více takových půdních typů. Jejich znalost vypovídá mnohé o obdělávatelnosti, schopnosti zadržet vodu a dalších růst určujících faktorech – zkrátka o jejich přírodní nadanosti. Nad tuto znalost je pro zemědělce ještě důležitější obrátit pozornost k vývoji půdy a vpravit se do něho – k tomu vývoji, který se odehrává rok od roku. Spoluutvářet jej znamená především umění zpracování půdy.<br /> <br /> Běh roku se člení do ročních období: zima, jaro, léto a podzim. Během těchto charakteristických časových úseků prochází půda vývojem, který je neoddělitelně spojen se životem a umíráním rostlin a půdní živočišné říše. Zpracováním půdy usiluje zemědělec a zahradník – podle okolností – podporovat nebo brzdit procesy života, a stejně tak procesy umírání. Symptomatika procesuálního dění se nejlépe vyjasňuje na příkladu pěstování obilovin. {{SE|207}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Winterprozess_und_die_Bodenbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Zimní proces a zpracování půdy ===<br /> <br /> V zimě je svět jeví­cích se jevů redukován na ryze fyzické. Vnější život je z velké části vyhaslý; stáhl se do klidového stavu spor, semen, pupenů a do kambia a zásobních orgánů (hlízy, bulvy). Růst listů na podzim zasetého ozimého obilí se zastavuje. S příchodem mrazu přilehají listy v růžici hvězdicovitě, jako obraz hvězdného nebe, plochý přitisklé k zemi.&lt;ref&gt;Jev, který u moderních, na vysokou odolnost vůči dusíku vyšlechtěných odrůd již téměř nelze pozorovat.&lt;/ref&gt; Jen kořeny pomalu dorůstají do hloubky. Příroda je oděna do světla a tmy, do bíla a černa. Z bílé sněhové pokrývky se kontrastně odráží temno větvoví stromů a keřů. Půda vykazuje od listopadu tmavší zbarvení než jindy během roku. Je to důsledek nasycení všech půdních pórů vodou. Tento jev ukazuje na ústřední zimní proces – na dalekosáhlé vzájemné oddělování čtyř živlů od sebe. Jinak vše prostupující teplo se stahuje zpět a přenechává svým třem sourozencům jejich fyzické vlastní bytí. Místo tepla nastupuje jako jeho protipól chlad. Vzduch je čistý a jasný a uvolňuje výhled do dálky nebo vzhůru k hvězdnému nebi. Voda přestává se vypařovat; houstne, těžkne a vsákává se do hloubky. Zemitě-pevné se stahuje a formuje se do své přísně geometrické krystalové povahy.<br /> <br /> Zimní proces uvádí zemi do stavu oddanosti sobě samé, jakéhosi duchovního probouzení. «Země je tedy v době hluboké zimy nejvíce Zemí; je tehdy svou vlastní podstatou.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen'', GA 229, Vortrag vom 6. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 23.&lt;/ref&gt; Emancipuje se od planetárních vlivů a otevírá se ozařujícím účinkům «nejzazšího kosmu», sféry stálic, kterou Řekové příznačně nazývali Křišťálovým nebem.&lt;ref&gt;Řekové nazývali Křišťálové nebe Uranos (řec. Οὐρανός, Ouranos; lat. Uranus, Coelus nebo Caelum, nebeská klenba). Křišťálové nebe se objevuje v Dantově Božské komedii. V esoterně-okultní tradici uchovává plody předcházející evoluční řady. Zahrnuje nebeskou klenbu a nebe stálic.&lt;/ref&gt; Zima je «dobou, kdy se v zemi může nejsilněji rozvíjet krystalotvorná síla, největší formativní síla pro minerální substance. Tehdy náleží nitru Země […] podléhat vlivu krystalotvorné {{SE|208}}<br /> <br /> sil, jež přicházejí z dálav kosmu […] a čím hlouběji sestupují, tím silnější je v nich tato touha stávat se v hospodářství přírody krystalicky čistými.&quot;<br /> <br /> Krystalotvorné formativní síly se v zimním mrazu zmocňují i živlu vody. Ten dosahuje své největší hustoty při +4 °C a začíná se – znovu se roztahuje – při teplotách pod 0 °C krystalizovat v led. Tento proces se odehrává na povrchu půdy a vodních ploch a ve vlhkosti vzduchu, přičemž vznikají sněhové vločky. Při velkém mrazu padají jednotlivé krystaly ve tvarech, z nichž žádný se nepodobá druhému; a přesto všechny krystalizují v kráse a čistotě podle téhož principu hexagonálně do šestiramenné hvězdy.<br /> <br /> Tyto z „dálného kosmu&quot; v průběhu zimy přicházející tvarové, resp. krystalotvorné síly mají pro vývoj půdy v následujícím roce trojí význam.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Bildung_der_Frostgare&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Vznik mrazové drobtovitosti půdy ====<br /> <br /> Vznik frostgare<br /> Důsledkem anomálie vody – při krystalizaci zvětšovat svůj objem a přitom se specificky odlehčovat – dochází v vodou nasycených vlásečnicových trhlinách, puklinách a pórech půdy k trhací síle. Ta je zvláště blahodárná tehdy, když po pozdní podzimní sklizni okopanin a při zamokřené půdě zanechá pluh rozmazanou, kohezně slisovanou ornici. Tehdy přichází ke slovu „Mistr Mráz&quot;, který uvede půdu zpět do drobivého stavu, jakého by zemědělec žádným nářadím nedosáhl. Mráz rozráží kohezní hmotu půdy v množství malých, ostrohrannných polygonálních drobtů – „frostgare&quot;. Protože tato struktura vzniká čistě fyzikální cestou, je nestabilní a při silném dešti se může snadno opět rozbředat. Přeje-li však zemědělci štěstí a zachová-li se frostgare až do časného jara, stabilizuje se biologickou cestou a zajišťuje – ještě dříve, než je v půdě jarní osev – jak se říká, polovinu sklizně.<br /> <br /> Přes zimu přebírá spolu s „Mistrem Mrazem&quot; sama příroda zpracování půdy. Lidská ruka spočívá. {{SE|209}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Entstehung_der_Tonmineralien_und_ihre_Neubildung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Vznik tonmineralů a jejich nová tvorba ====<br /> <br /> Jíl představuje směs různých tonmineralů i amorfních produktů zvětrávání, hydroxidů křemíku, hliníku, železa atd. Tyto hydroxidy jsou koloidní povahy, beztvaré – stav mezi pevným a kapalným, týž, který leží v základu veškerého procesuálního dění v živém. Plastičnost jílu pramení z jeho afinity k vodě, jakož i ze zčásti submikroskopické drobnosti krystalických tonmineralových lupínků, z bobtnavosti určitých druhů tonmineralů (*Montmorillonit* aj.) a z vysoké schopnosti půdních koloidů přijímat vodu. Voda nechává jíl bobtnát. Odvodnění vysycháním vytváří nejjemnější smrštěninové trhliny až hlubokými půdními prasklinami.<br /> <br /> Je-li dynamika jílu podstatně určována afinitou k vodě a v ní rozpuštěným solím, pak jsou to vzduch a teplo, které spolupůsobí rytmické kmitání tam a zpět mezi formou (tuhá kůra) a procesuální látkovou výměnou. Tento rytmus se projevuje zvláště v dynamice hydrátových obalů jílových částic. Při suchu (léto) se stahují a přibližují svou hustotou zemitě-pevnému. Při vlhku (zima) rozšiřují vodní obaly svůj objem. Jíl je tak nositelem rytmického součinnosti pevného, kapalného, plynného a tepla – a tím reprezentantem bytostného článku středu, „bránice&quot;, mezi metabolickým pólem nad zemí a hlavovým pólem pod zemí (srov. [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90).<br /> <br /> Strukturotvorné v jílu jsou tonmineraly; krystalizují hexagonálně v průsvitně tenkých lupíncích s plošným rozpětím menším než 0,002 mm. Štěpí se do takové submikroskopické tenkosti krystalových ploch, že tyto lze označit jako materializovanou ideu „roviny&quot; – která podle krystalotvorných formativních sil kosmu látkově rozvíjí krystalovou mřížku do plochy a ohraničuje se do šestihranné formy. Tonmineraly vděčí za vysokou dynamiku vázání a uvolňování látek rozšiřitelným mezivrstvám, ale zejména právě této dvojstrannosti svých v řazení za sebou téměř do bezedna se rozkládajících povrchů. Plošné rozpětí 1 g bobtnavého *Montmorilonitu* například činí 800 m².&lt;ref&gt;Willi Laatsch: *Dynamik der Mitteleuropäischen Mineralböden*, Dresden und Leipzig 1957, 280 S.&lt;/ref&gt; V rytmickém kmitání tam a zpět mezi krystalickou formou a vodně-substanciální {{SE|210}}<br /> <br /> dynamikou jsou to právě tonmineraly, které činí jíl nositelem úrodnosti v oblasti fyzicko-minerálního.<br /> <br /> Různé druhy tonmineralů vznikají trojím způsobem:<br /> <br /> * Fyzikálním zvětráváním slíd. Při tom se tvoří mimo jiné primární tonmineraly a jejich dalším chemickým rozkladem přeměny na sekundární tonmineraly.<br /> * Chemickým zvětráváním bazemi bohatých magmatitů a metamorfních hornin vznikají řady sekundárních tonmineralů až po úplný rozpad krystalových mřížek za vzniku výše zmíněných amorfních, koloidálních hydroxidů.<br /> * Novotvorba sekundárních tonmineralů syntézou koloidální hmoty hydroxidů křemíku a hliníku.<br /> <br /> Tato novotvorba je původním krystalizačním procesem, „zemí-stáváním&quot; z živého prvotního stavu koloidálně-vodního, položivé substance.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989, Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», S. 193.&lt;/ref&gt; Amorfní hmota půdních koloidů se znovu prostupuje formou. Látky se uspořádávají za vkládání kovových bází do přísné geometrie krystalové mřížky. Síly, které toto uspořádání způsobují, se obvykle hledají ve vlastnostech látek samých. Jak je ale možné, že určité krystaly – například křemen – vykazují geograficky závislý habitus, jiné – jako pyrit – mohou při shodném látkovém složení nabývat zcela odlišných modifikací krystalové podoby? Síly, které to způsobují, přicházejí z vně fyzicko-pozemského; jsou to zmíněné mimoprostorové a mimoč asové formativní síly z mimoplánárního kosmu, k jejichž projevení mají jednotlivé látkové prvky podle svých hmotně vázaných vlastností v prostoru a čase svůj vždy specifický vztah.<br /> <br /> Na skutečnost kosmického původu formujících, krystalotvorných sil upozorňuje Rudolf Steiner ve výše citovaných poukazech. Popisuje jejich působení jako zimní dění, jako něco, co uvádí zemi do krystalicky čistšího stavu až do jejích hlubin. Nabízí se spatřit zde souvislost tohoto působení formativních sil s přeměnou primárních na sekundární tonmineraly a zvláště s jejich novotvorbou z beztvarých stavů půdních koloidů. Týmž směrem míří i Willi Latsch (1905–1997),&lt;ref&gt;Willi Laatsch: Ebd., S. 47.&lt;/ref&gt; poukazující na to, že krystalové mřížky tonmineralů v půdě při nízkých teplotách {{SE|211}}<br /> <br /> vznikají (v zimě) a ve srovnání s krystalickými vyvřelinami vykazují nižší stupeň uspořádání krystalové mřížky.<br /> <br /> Lze tedy shrnout: Také z hlediska dynamiky zvětrávacích procesů v anorganické přírodě až po amorfní koloidní stavy, jakož i z hlediska dynamiky vzniku nových silikátových tonmineralů, označuje zima počátek vývoje půdy v ročním koloběhu.<br /> <br /> V zimě se půdy v rámci samozpracování zimními silami obnovují ve své fyzické konstituci.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Trägerschaft_und_Bewahrung_der_kosmischen_Formkräfte_im_Jahreslauf&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Nositelství a uchovávání kosmických formativních sil v ročním koloběhu ====<br /> <br /> Formativní síly, které v zimě dopadají, působí skrze látkovost země, a to tím silněji, čím přísnější zima je. K těmto krystalotvorným, strukturní čistotu vytvářejícím formativním silám stojí fyzicko-minerální příroda – zastoupená křemenem (kvarcem, silikáty), vápnem (bázemi bohatými horninami) a jílem – v různém vztahu. Křemen-křemík je v mírných a polárních pásmech téměř odolný vůči zvětrávání. Odráží formu-rozpouštějící sílu vody, kdežto vápenec ji přitahuje. Horský křišťál (křemen) je od přírody „krystalicky čistý&quot;; vápenec rozvíjí vlastní dynamiku odbourávání a opětovného budování; vyskytuje se v rozmanitých formách, v rozpětí od romboedricky v čistotě krystalizujícího kalcitu až po vodou prosycený sinterový vápenec. Křemen a vápenec tvoří v půdě a v horninách protiklady. Vápenec má vysokou affinitu k vodě. Tak jako je „dychtivě&quot; vnímavý pro formativní síly hvězdného nebe, tak je vnímavý i pro formující síly sluneční blízkosti planetárního obvodu, účinkující skrze živel vody – síly vyzařující z Merkuru, Venuše, zvláště ale z Měsíce. Poslední případ nastává na jaře v souvislosti s rozvinujícím se životem. V zimě naopak vápenec dychtivě nasává síly stálic, zatímco v sobě spočívající krystalicky čistý křemen je zpětně odráží. „Vápno vyžaduje vše, křemenné vyžaduje vlastně nic více \[…\] Křemenné je obecným vnějším smyslem v pozemském, vápenaté je obecnou vnější touhou v pozemském, a jíl oboje zprostředkovává.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 82f.&lt;/ref&gt; Jíl stojí vůči {{SE|212}}<br /> <br /> K čemu je křemen ještě blíže než k vápenci. To se ukazuje v silikáticky-krystalickém vrstvovém uspořádání jílových minerálů. Avšak jíl má schopnost – jakoby ve vyšší syntéze – kieselový a vápencový pól navzájem spojit. Jeho dynamika je dvojí: na jedné straně je povrch jílových částic obklopen hydratační obalem, na druhé straně může jíl mezi své krystalické vrstvy přijímat vodu. Přitom jsou ve vodě rozpuštěné, zejména bázické látky adsorpbovány na krystalických hraničních plochách, anebo se mohou z tohoto pouta znovu uvolnit výměnou za jiné. Hovoří-li se v půdoznalství o adsorpci či výměnné kapacitě půd, vztahují se tyto parametry vedle humusu především na jílové minerály. Ve světle výše řečeného je nasnadě, že zimními hvězdnými silami je ovlivňován jak krystalický stupeň uspořádání jílových minerálů, tak i stupeň uspořádání látek vázaných na hraniční a mezivrstevné plochy.<br /> <br /> Na druhé straně uchovává jíl tvarotvorné síly, které křemen zpět odráží a které si vápenec chce přisvojit, a ve věku vegetačního období je prostředkuje kořenům rostlin. Jíl je – prostřednictvím kořenů a v zákonech vzduchu a tepla rostoucím výhonkem – „podporovatelem kosmického vzestupného proudu&quot;.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 47.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tento pokyn ukazuje na proud solí a vodíku – Goethe mu říkal Erdsaft, zemní šťáva –, který ve stonkové ose probíhá xylémem uvnitř periferního kambia směrem vzhůru do listového patra. Tento formativní síly nesoucí proud je to, co rostlině pomáhá k fyzické výstavbě jejích substancí – bílkoviny, konstrukčních sacharidů atd. –, a tak celkově k smyslově vnímatelné podobě jejího typu.<br /> <br /> Fyzik a chemik od sebe látky odděluje podle jejich vlastností. Tyto vlastnosti jsou zpětně vedeny k silovému potenciálu – elektřině, magnetismu, jaderné síle –, který však charakterizuje jen fyzickou, zemí podmíněnou stránku látek. Rudolf Steiner si je v průběhu svého duchovního bádání této stránky plně vědom, avšak přidruzeně k ní zpřístupňuje druhou, kosmickou stránku látek, skrze niž se teprve odhaluje jejich ve fyzickém působné bytí. Fyzicko-silová povaha hmotného prvku – nebo kompozice takovýchto prvků, jakou je jílový minerál – osvědčuje se jako vztažný bod, zprostředkovatel a nositel sil specificky vyzařujících z kosmu: například sil tvarotvorných sil sféry stálic nebo sil životadárných éterických formativních sil {{SE|213}}<br /> <br /> slunce a planet. »Kosmický život« a »kosmický chemismus«&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 46.&lt;/ref&gt; se jakoby obsluhuje pozemských látek a sil, jak jsou přítomny v křemeni, vápenci a jílu v půdě, aby v tvarech rostlin plastizoval ven své praobraz, svůj typ.<br /> <br /> Pod výše uvedeným aspektem je krystalická povaha jílových minerálů spolu s látkami, které jsou k nim vázány podzemsky-pozemskými silami, v době zimy vystavena silovým záření nadpozemsky-kosmické povahy, která v organickém působí nositelem života a tvůrcem jeho tvarů. Tak lze výroky Rudolfa Steinera o jílu rozumět v tom smyslu, že jíl tyto tvarotvorné síly uchovává a v následující fázi růstu je zprostředkovává kořenům. Proudí vzhůru, tvarují rostlinnou podobu do obrazu jejího typu a skládají látky v plodech na nositele nährhaftigkeit.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Frühjahrsprozess_und_die_Bodenbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Jarní proces a zpracování půdy ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Im_Vorfrühling&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== V předjaří ====<br /> <br /> Dlouho předtím, než se nadzemní růst probouzí ze zimního klidu, rozhýbe se po několika dnech hřejivého slunce předjaří – zčásti již v únoru – překvapivě živý půdní život. Povrch půdy se vlivem vypařující se vody lehce zesvětlil, vzduch a teplo pronikají do pórů svrchní vrstvy půdy, čtyři živly se opět začínají prostupovat. Je to doba, kdy zemědělec přebírá režii nad [[Bodenentwicklung|vývojem půdy]] v průběhu roku a kdy ho přepadá netrpělivost, příliš brzy vyjet na pole s těžkými tažnými stroji. Aby se tomu vyhnul a udělal si jasný obraz o stavu půdy, sleze z vysokého traktoru, klekne si na pole, rukou a paží odsune svrchní vrstvu půdy stranou – a s údivem zjistí, kolik plevelů již vyklíčilo a dospělo do stádia niťovitých klíčků, jak se již hemží brouci, kolik kroužkovců, larev atd. je již na hledání potravy, především však, jak se díky činnosti mikrobů začíná [[Frostgare|frostgare]] zimy stabilizovat v drobtovité struktuře. Probíhá proces »[[Lebendverbauung|živého zabudování]]«.&lt;ref&gt;Günter Trolldenier: ''Bodenbiologie. Die Bodenorganismen im Haushalt der Natur'', Stuttgart 1982, 152 S.&lt;/ref&gt; {{SE|214}}<br /> <br /> Bakterie, propojené slizovitými látkami svých buněčných obalů do kolonií, tvoří mosty mezi půdními částicemi. Vznikají menší i větší dutiny, pórovitý objem se zvětšuje, výměna vzduchu a tepla v rytmu dne a noci se prohlubuje a půda se stává schopnou vstřebat i náhlé přívalové deště. Při bližším pohledu jsou však v hrubé brázdě hluboká místa brázd ještě tmavá, nasycená vodou; nebo se při podzimním vyrovnání pluhovým doběžníkem ukáže, že podorničí je příliš citlivé na tlak. Předčasné zpracování půdy – zpravidla příliš rané – zanechává v kolejích traktoru nevratné tlakové poškození: vývoj půdy pak stagnuje po zbytek roku. Jinak je tomu při práci s koňmi. Bodové tlakové stopy koňských kopyt se mikrobiálně záhy opět zahlazují.<br /> <br /> Zásada v předjaří zní: »Jak nejdříve to jde, vyjet na pole.« Tím se oní zmíněná netrpělivost stává pochopitelnou. Jde o to, vyrovnat pole, podpořit drobtovitou strukturu prostřednictvím prohřátí a provzdušnění půdy a připravit první klíčiště pro plevele. Tomuto účelu slouží první zpracování v průběhu roku – vláčení. Ve chemotechnickém zemědělství se stalo zbytečným díky nasazení herbicidů. Z úsporných důvodů a kvůli vysoké váze traktorů se pracovní kroky přípravy seťového lůžka kombinují přímo s výsevem. V biologicko-dynamickém zemědělství by tam, kde to počasí dovolí a kde je to jen trochu možné, vláčení a jeden nebo dva přejezdy bránami výsevu předcházet – aby plevele v jemném stádiu klíčku byly vyrvány a nechány uschnout. Zároveň jsou tím podněcovány drobtovitá struktura i látkové přeměny, přerušen kapilární vzlín vody a zimní vlhkost tak v půdě udržena.<br /> <br /> Vedle přípravy seťového lůžka pro jarní obilniny vyžaduje i ozim péče o půdu; ať již prolomením půdního škraloupu lehkou bránou nebo strigelem, ať přivalováním rostlin, aby kořenový systém po střídavých mrazech znovu získal kontakt s půdou.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Im_Frühjahr&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Na jaře ====<br /> <br /> Jarní procesy, které se nyní dostavují, mají být přiblíženy na příkladu jarního obilí. Po přípravných pracích předjaří přichází výsev. Semeno se klade do tmy země do hloubky několika centimetrů na mírně stlačenou podložku vytvořenou secím botem. To usnadňuje {{SE|215}}<br /> <br /> nabobtnání semene kapilárním vzlínem vody; ze stran a shora je výsev v jemnodrobtovité zemní přikrývce obklopen vzduchem a teplem. Klíčení semene je pochod, který nevyžaduje přítomnost živlu zemitě-pevného, tedy země, nýbrž živlů tepla, vzduchu a vody. To již svědčí o tom, že růst klíčivé rostliny odkazuje na evoluční stav, kdy země ještě nebyla zemí a rostlina byla ještě zrozena z vody. Tento stav se opakuje na počátku jejího stávání se zemskou rostlinou. Tento princip opakování dřívějších stavů formuloval Ernst Haeckel (1834–1919) v roce 1866 jako výsledek svých studií embryonálního vývoje u rostliny, živočicha a člověka jako «Biogenetické základní pravidlo», které říká: «Ontogeneze je opakováním fylogeneze»&lt;ref&gt;Ernst Haeckel: ''Generelle Morphologie'', Band II: ''Allgemeine Entwicklungsgeschichte der Organismen'', 1866/1906.&lt;/ref&gt;, nebo: «Individuální vývoj je opakováním vývoje kmene.» Rudolf Steiner toto poznání neomezuje pouze na stávání se Země a jejích přírodních říší, nýbrž rozšiřuje je na tři planetární stavy, které stávání se Země předcházely. Jsou popisovány jako «Satheni wa Khale» (s nímž vznikl živel čistého tepla), «Dyambu ra Khale» (s kondenzací části tepla v živel vzduchu) a «舊月亮紀» (s kondenzací části vzduchu v živel vody). Teprve ve čtvrtém planetárním stavu vznikl živel zemitě-pevného.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Na třetím evolučním stupni, «舊月亮紀», žilo rostlinné, utvářející se z vody, jako ještě málo diferencovaná živá masa. Na počátku vývoje Země se na vyšším stupni celkově opakuje stav Starého Měsíce právě tak jako oba předcházející evoluční stupně. Tím jak se rostlinný svět diferencuje v «zemsky zrozený», jak se do kořene, listu, stonku a květu začleňuje živel zemitého, stojí na počátku «individuálního vývoje» rostliny něžný, vodnatý klíček v opakování doby Starého Měsíce.<br /> <br /> Obilniny patří k travám a jako takové k jednoděložným. Semena se člení na klíček (embryo) a moučné těleso (endosperm). Obojí je od sebe odděleno jediným děložním listem, štítkem. Při klíčení nevystupuje děložní list na světlo, jak je to pravidlem u dvouděložných, a nezelená jako ony, nýbrž zůstává přichycen v půdě semenné slupky. Co se objevuje, je již špičatý první list. Klíčivá rostlina je rozvinutím toho, co na {{SE|216}}<br /> <br /> Orgánech již viditelně vytvořena v embryu.&lt;ref&gt;Wilhelm Troll, Karl Höhn: ''Allgemeine Botanik'', Stuttgart 1972, 994 S.&lt;/ref&gt; V embryu se zjevuje «kosmické [praobraz; doplněno autorem], které jako forma rostliny žije v semenu».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&lt;/ref&gt; Živné pletivo moučného tělesa, které z velké části vyplňuje objem semene, pochází z mateřské rostliny a je povahou i množstvím uzpůsobeno tak, že se rostlina může v opakování živě-vodnatého měsíčního stavu vyvinout jen do klíčivé rostliny, nikoli dále k vysoce diferencované, zemsky zrozené obilní rostlině. K tomu jsou zapotřebí dvě věci: zezelenání vzestupného stébla a listů v světle přítomnosti dopadajícího slunce a srůst kořene se zemí. Jak obecně u vyšších rostlin, tak i u obilnin vykazuje embryo v podélném řezu trojčlennou gestalt v zárodku předtvořenou — kořenový pól, výhonkový pól s vegetačním bodem a, tvořící střed, klíčový uzel, jenž v sobě skrývá sílu k vzpřímení.<br /> <br /> S bobtnáním semene a při odpovídajícím oteplení půdy nastupují v živném pletivu rozkladné procesy. Jako první začínají růst klíčové kořeny — u pšenice tři, u ovsa čtyři. Ty jsou ve stadiu klíčivé rostliny ještě bez kořenových vlásků; jsou to výchlipky buněk kořenové pokožky. Proto jsou plevele nejsnáze vyhnatelné bránami a strigelem, dokud je ještě nevidíme. Teprve se zezelenáním prvních listů, a tím i stimulací vlastního metabolismu, vstupují klíčové kořeny přes kořenové vlásky do těsného vztahu s půdou. Formují se vodivé svazky *hlívce* (asimiláty) a *xylému* (voda, soli). Kořenové vlásky, nyní hustě seřazené — až 100 na mm délky kořene&lt;ref&gt;Gerhard Geisler: ''Pflanzenbau'', Berlin-Hamburg 1988, 2. Aufl., S. 132.&lt;/ref&gt; — srostlé s jílovými a humusovými částicemi, osídlují v mládí nejprve s určitým odstupem od vrcholu kořene celou délku klíčových kořenů. Vytáhne-li se ovesná nebo na podzim žitná rostlina v jednolistém stadiu opatrně z půdy, přilnou na kořeni hroudky jako malé klobásy. Teprve svými kolmo do hlubin mířícími a větvenými kořeny a kolmo ke slunci vzestupným výhonkem opouští rostlina své měsíčně vodnaté klíčivé stadium a stává se obrazem vztahu Země a přítomně působícího kosmu. {{SE|217}}<br /> <br /> Klíček vyrůstá ze zemských látek a ze sil kosmu, které mu mateřská rostlina předala skrze moučné pletivo semene. Tento zdroj je s dokončením klíčivé rostliny vyčerpán. Jaký zdroj musí být nyní nově otevřen? Jaké živné pletivo nastoupí na místo spotřebovaného? Musí být, podobně jako ono, produktem minulých životních procesů. Je to humus, jenž vzniká přeměnou všeho toho, co zanechaly rostliny jako zbytky — vyjma toho, co vstoupilo do tvorby semen. Jak si ale může vyvinutá klíčivá rostlina tento nový zdroj výživy, ať výživný humus nebo vyzrálý trvalý humus, otevřít? Zde přichází v úvahu především tvorba vláknových neboli korunových kořenů. Na jaře vyrůstají z nejspodnějších jednoho až dvou uzlů a s přibývajícím odnožováním se množí. V porovnání s primárními klíčovými kořeny jsou vláknové kořeny sekundárními útvary. Rostou blízko povrchu a tvoří kořenový věnec, jenž v nejjemnějším větvení prostupuje ornicí. Vlastní rozrušování humusu se ale děje prostřednictvím zmíněných kořenových vlásků, jejichž osazením na klíčových i vláknových kořenech se kořenový povrch mnohonásobně zvětší. Skrze kořenové vlásky vstupuje rašící rostlina do přímého spojení s okolní půdou.<br /> <br /> Kořenové vlásky vylučují část asimilátů vytvořených v listech — cukry, bílkovinné slizové látky, fermenty, organické kyseliny — jež jsou perifernímproud *floému* sváděny dolů do kořenů. V protisměru přijímají minerální soli a vodu, která se svým látkových nákladem proti tíži prochází vodivým pletivem *xylému* do asimilujících orgánů nadzemního výhonku.<br /> <br /> Svými kořenovými výměšky se zdá rostlina být vědrem bez dna — zbytečná ztráta? Pravý opak je pravdou. Na jaře rozšiřuje svou «životní organizaci» do půdního prostoru prostoupeného kořeny a přebírá řízení nad nesčetnou armádou mikrobů. Kořenové výměšky vyvracejí jednostranný názor, že půda živí rostliny a ty jsou jen pasivními příjemkyněmi. Na jaře naopak rostliny ve značném rozsahu vlastní aktivitou živí půdu a spouštějí v ní procesy, jimiž si přisvojují úrodnost půdy. Je to dění stejně subtilní jako nepřehledně složité, ovládané životním tělem rostlin, v souladu s potřebami jejich postupujících růstových stavů.<br /> <br /> Kořenové výměšky živí, aktivují a řídí mikrobní činnost, budují v kořenové oblasti — v závislosti na druhu hostitelské rostliny — {{SE|218}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 12, S. 218.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 12: Winter- und Frühjahrsprozesse im Boden. Die Hautbearbeitung im Frühjahr.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> specifických životních společenství (symbióz) s bakteriemi a houbami a prostřednictvím účinných látek zvyšují rychlost rozmnožování bakterií v půdním prostoru blízkém kořenům, v rhizosféře, padesát- až stonásobně.&lt;ref&gt;Wilhelm Troll, Karl Höhn: ''Allgemeine Botanik'', Stuttgart 1972, S. 499.&lt;/ref&gt; Kyselé výměšky (kyselina uhličitá, kyselina jablečná) navíc přispívají k rozkladu minerálů.<br /> <br /> Řízený životní organizací rostliny rozšiřující se do rhizosféry se rozbíhá vlastní jarní proces — mikrobiální rozklad humusu až po úplnou mineralizaci (Obrázek 12).<br /> <br /> Život uchovaný ve hmotném složení zralého humusu se nyní přeměňuje v život heterotrofních organismů ve tmě země — nespočetných bakterií, prvoků a hub, jež se, srovnatelně se střevním trávením, samy v umírání rozpadají na své látkové složky a tyto pak přecházejí v podobě solí do roztoku v půdní vodě. Je to vegetativní růst porostu na jaře, který prostřednictvím procesu «trávení půdní úrodnosti» vede toto dění a tím také správnou míru uvolňovaných minerálních solí, zejména dusíku. Tyto jsou současně s vylučováním asimilátů, v protisměru k němu, adsorbovány kořenovými vlásky. {{SE|219}}<br /> <br /> Zatímco v zimě převládalo ryze fyzické dění — oddělování živlů, odumírání vnějšího organického života provázené procesy zhutňování a krystalizace —, na jaře je tomu tak s největším, vnějším rozvinutím života, pod zemí i nad ní. Toto k budoucnosti směřující dění však spotřebovává půdní úrodnost. Tato spotřeba vychází z rozkladu nositele minulého života — humusu. Jako náleží endosperm k semeni a ve vzcházení odumírá do tvorby klíční rostliny, tak je živné pletivo humusu klíčným základem, z něhož, pod vyzařujícími silami kosmu, může se nynější život rostliny až po tvorbu plodů pozemsky vytvářet.<br /> <br /> Takto mohou vyrůstající osety na jaře tuto přeměnu odumřelého v nový život tím aktivněji uskutečnit, čím úrodnější je půda a čím více se střídají sluneční svit a déšť, provzdušnění a prohřívání půdy.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Krustenbildung_und_Hautbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Tvorba krusty a zpracování kůže půdy ====<br /> <br /> Pod exogenními vlivy látkově-výměnného pólu nad zemí podléhá dynamika půdních procesů na jaře silným výkyvům, které zemědělce vyzývají k přesnému pozorování, zkoumavému myšlení a duchapřítomnému jednání. Pokud jde o obdělávání půdy, jde nyní o to, aby se vedle včasného potlačení růstu plevele vyrovnávaly jednostrannosti způsobené počasím ve prospěch srůstání půdy a rostliny. Jde o rozbíjení škraloupu. Tvorba škraloupu nastává po každém silnějším dešti; musí se až do sloupkování obilí stále znovu rozbíjet. Toto pro jaro typické rýhavé „ošetřování kůže půdy“ branami, prutovými branami či motykou se musí dít co nejrázněji: Každá tvorba škraloupu půdu uzavírá, omezuje nebo dokonce znemožňuje dýchání půdy, příjem kyslíku – nezbytného pro aerobní, rostlinný a živočišný život v půdě – a také odevzdávání kyseliny uhličité, kterou zčásti vylučují kořeny rostlin a zčásti se uvolňuje při mikrobiálním odbourávání humusu. Tvorba škraloupu znamená hromadění kyseliny uhličité v půdě. To působí jako jed, který brzdí jemné vzájemné působení kořenových výměšků a mikrobiální činnosti, a tím i dynamiku odbourávání humusu. Ošetřování kůže půdy tedy na jedné straně znamená aktivně odbourávat půdní úrodnost – občas lze pozorovat, jak pole oseté letním obilím {{SE|220}}<br /> <br /> vykazuje na včas vláčené části rychlejší růst než na části neobdělané –, na druhé straně vláčení prutovými branami pomáhá, aby oxid uhličitý, který je těžší než vzduch, mohl unikat z otevřených pórů, zejména když přes pole fouká vítr a sacím účinkem ho z půdy vytahuje. Hromadí se v přízemní vrstvě vzduchu, tedy tam, kde ho vdechují listy a kde se stává stavitelem kostry podoby rostliny.<br /> <br /> U obilí ukončuje sloupkování ošetřování kůže půdy. U okopanin a polních zeleninových kultur sahá až do časného léta. Vyžadují, jako například brambory, nepřetržité vláčení prutovými branami, přihrnování a okopávání, dokud se řádky nezapojí. Hluboký zásah do půdy na jaře frézou, kypřičem (gruberem) nebo dokonce pluhem musí být přesně promyšlen a zvážen s ohledem na jeho následky. Zpravidla znamená nejprve turbulentní ztrátu půdní úrodnosti, kterou čerstvě zaseté rostliny nemohou řídit ani využít. Nutnost takového hlubšího zpracování půdy nastává v polním hospodářství po zimní meziplodině, při škodách způsobených vyzimováním a při nuceném potírání pýru. Následkem tohoto nevhodně načasovaného hlubšího zásahu je úbytek humusu a ztráta zimní vláhy, což často vede k nutnosti zavlažování. V zahradnictví panuje v tomto ohledu zvláštní situace. V důsledku střídání po sobě jdoucích kultur se musí půda bez ohledu na roční období pro nový výsev zpracovávat hlouběji a kvůli rychlému vývoji kultur plodících ve vegetativní fázi se musí po celý rok udržovat ve stavu spíše jarním. Následkem je proto nevyhnutelně vyšší obrat humusu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Sommerprozess_und_die_Bodenbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Letní proces a zpracování půdy ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stoppelsturz,_Mulchbearbeitung,_Humusaufbau_und_die_Tätigkeit_der_Bodentierwelt&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Podmítka, mulčovací zpracování, budování humusu a činnost půdních živočichů ====<br /> <br /> V době květu obilí, kolem poloviny června, dosahuje tvorba kořenů a s ní i kyprost půdy svého vrcholu. Až do té doby půda ještě pruží pod nohama. Po odkvětu odumírají první [[Wurzel|kořeny]], stejně tak postupně odspodu nahoru i první listy. Sluneční paprsky pronikají až k zemi, a čím více se blíží zralost, tím více se půda stává tvrdou a suchou. Je to doba, kdy okopaniny {{SE|221}}<br /> <br /> zapojují řádky; ve stínu listové klenby se udržuje půdní vlhkost a s ní i živost kypré půdy.<br /> <br /> Ačkoli množství srážek v létě zpravidla v důsledku přívalových dešťů při bouřkách dosahuje ročního maxima, většinou se stejně rychle odpaří, případně se v závislosti na stavu struktury půdy ztratí povrchovým odtokem. K tomu dochází zpravidla v porostech kukuřice, a to již na mírně svažitých pozemcích. Zatímco v zimě jsme měli v půdě nasycení vodou a chlad, v létě jsou póry naplněny vzduchem a teplem. S nástupem sucha se snižuje rozkladná činnost mikrobů v půdě. Místo toho nyní scénu ovládá svět půdních živočichů. Byla-li v zimě procesní převaha fyzického, na jaře étericky-živého, pak v létě je to převaha duševně-astrálního. Činností půdních živočichů žijících ve vzduchu a teple probíhají procesy zvnitřňování, astralizace. Zatímco v pokročilém jaru se půdní živočichové svou rytím a hrabáním a zanecháváním exkrementů podstatně podíleli na vytváření hrubě porézní kypré půdy a jejího systému chodbiček, od léta k podzimu se jejich funkce postupně mění. Nyní nacházejí hojnost potravy v odumírající organické hmotě, především v prokořeněné svrchní vrstvě půdy, a starají se o to, aby tento «výživný humus» byl průchodem jejich trávicím traktem přeměněn na trvalé formy humusu. To, co se na jaře odbouralo z humusu ve prospěch vegetativního růstu rostlin, se obnovuje díky humusotvorné činnosti půdních živočichů, a to především od vrcholného léta ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222). Tento proces tvorby humusu probíhá časově polárně k procesu krystalizace během zimy a odehrává se v temnotě země. V důsledku toho musí být všechny rostlinné zbytky vzestupné části roku zapracovány do půdy v sestupné části roku. To se děje pracovním postupem, který organické zbytky na povrchu půdy, jako jsou strniště, zbytky slámy a mlácení, plevele, vmíchává do vrstvy kypré půdy. Toto «mulčovací zpracování» zasahuje hlouběji než jarní povrchové ošetřování kůže půdy, ale v ideálním případě ne hlouběji, než sahá vrstva kypré půdy vytvořená na jaře (cca 8–10 cm). Je-li tato vrstva plně vyzrálá, zanechává po zpracování jemně drobivou vrstvu, která přerušuje kapilární vzestup vody, chrání tak před dalším odpařováním, přijímá přívalové deště a vytváří lůžko pro výdrol a semena plevelů (Obrázek 13, s. 222). {{SE|222}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 13, S. 222.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 13: Sommer- und Herbstprozesse im Boden und deren Lenkung durch Mulch- und Tiefenbearbeitung.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Letní proces tvorby humusu podporuje mulčování tím, že navzdory silnému slunečnímu záření, teplu a převládajícímu suchu umožňuje půdním živočichům vhodné životní podmínky. To si ukážeme na příkladu podmítky strniště po sklizni obilí a na činnosti žížal. Po odklizení slámy se musí neprodleně provést podmítka strniště. V dobách před nástupem sklizně kombajnem (1950/60) se obilí sklízelo ve žluté zralosti do snopů, stavělo se do panáků k dozrání a dosušení, ukládalo se do stodoly a zpravidla se mlátilo v zimě. Přednost tohoto sklizňového postupu spočívala v následujícím:<br /> <br /> * Podmítka strniště o cca 14 dní dříve ve srovnání s plnou zralostí nutnou pro sklizeň kombajnem.<br /> * Zachování kyprosti půdy.<br /> * Ochrana před vysycháním a v ideálním případě dřívější setí meziplodiny.<br /> * Oddělený sběr plev. S bylinnými přísadami jsou vhodným dietetikem pro dojnice v zimním krmení.<br /> * Nevypadaná semena plevelů se dostanou se slámou z pole a mohou být použita při «spalování semen», což je postup,<br /> {{SE|223}}<br /> <br /> který doporučuje Rudolf Steiner&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 155.&lt;/ref&gt; k potlačení rozmnožování plevelů.<br /> <br /> * Ztráty při sklizni byly sice o něco vyšší, ale prospívaly volně žijící zvěři, především ptactvu.<br /> <br /> Vysoké umění letního zpracování strniště s koňským potahem spočívalo v tom, že podmítací pluh následoval bezprostředně za sečením samovazem, takže snopy padaly již na podmítnuté strniště. Sklizeň kombajnem jako technologicky nejelegantnější a nejefektivnější sklizňový postup pak brzy zvítězila. Toto vítězství šlo na úkor dřívějšího zpracování půdy šetřícího její kyprost a zásadně změnilo chod hospodářství.<br /> <br /> Mulčovací zpracování sice ničí narostlou letní kyprost půdy, ale zároveň mísí zbytky strniště a plevelů s kořenovou hmotou kypré, drobivé půdy. V tom nachází svět půdních živočichů, především žížaly, ideální podmínky, které potřebuje k rozvinutí své činnosti. Jsou to:<br /> <br /> * jemně rozptýlená nabídka potravy z odumřelých rostlinných zbytků,<br /> * jemně drobivá kyprá vrstva, kterou se žížaly mohou protlačovat všemi směry půdou,<br /> * intenzivní provzdušnění půdy a tím i zásobování kyslíkem,<br /> * tma pro světloplaché půdní živočichy,<br /> * dostatečná vlhkost: Voda kapilárně vzlínající z nezpracovaného podloží se odpařuje na spodní hranici mulčovací vrstvy a při nočním ochlazení se tam sráží jako rosa.<br /> <br /> Jsou-li tyto podmínky zajištěny, jsou žížaly (''Lumbricidae'') lákány ze hlubších zón půdy svými chodbičkami nahoru do mulčovací vrstvy, kde svou blahodárnou trávicí činností přeměňují výživný humus na trvalý humus. Bylo-li na jaře jakési vychlípení, zvnějšnění života kořene a jeho srůstání se zemí, tvořící exogenní symbiózy, pak v těle mimo jiné žížaly se jedná o vchlípení života, proces zvnitřnění. V prvním případě se humus odbourává, tj. život v něm uchovaný se v bakteriálně-symbiotické činnosti přeměňuje ve prospěch vegetativního růstu. V případě vchlípení je současný život prostřednictvím endogenní symbiózy pod režií {{SE|224}}<br /> <br /> duševní neboli astrální organizace přetvářen v uchovávající život nově se tvořících jílovito-humusových komplexů, což je děj, který probíhá převážně v období léta a podzimu. Tato nová tvorba látek v hospodaření přírody podněcuje k následujícím otázkám: Dokáží žížaly ve svém trávicím traktu zpracovat ony tvarotvorné síly, které z «nejvzdálenějšího kosmu» vyzařují skrze křemen, vápno a jíl, ještě zemitěji než rostliny, které se formují do své podoby? Jsou to tyto tvarotvorné síly, které spojují navzájem polární zemské látky, krystalický jíl a zbytky obecně rostlinného, ve vyšší jednotu, v jílovito-humusový komplex? A je to toto spojení minerálních a rostlinných látek oduševnělou činností žížal, které vytváří to, co se běžně nazývá matečnou půdou? Tato zvláštní schopnost žížaly platí jistě v různé míře i pro jiné druhy červů a pro živočichy, kteří žijí v půdě ve stadiu larvy ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtbildung_und_Reifung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Tvorba plodů a zrání ====<br /> <br /> Od časného léta se vegetativní růstové dění přesouvá do vyrůstání, substanciální výplně a formování plodů. Zpočátku jsou plody ještě zelené a asimilují na slunečním světle. Plod přibývá na objemu. Asimiláty, které až do doby kvetení zčásti sloužily vegetativnímu růstu, zčásti skrze kořen výživě půdního života, se kupí v praskajícím se plnícím plodu. Pochod zrání se uskutečňuje jak jako proces vnitřního působení, tak jako proces vnějšího působení.<br /> <br /> Vnější působení se projevuje v proměně ze zeleně na barevnou nádheru podobnou kvítku, dále v pronikavých vůních a v orosené průsvitné slupce jako přidechnuté zvenčí. Jsou to zjevné formy působení aktuálního slunečního záření a do něj vetknutých záření nadslunečních planet. Tak Mars způsobuje zbarvení červené, Jupiter bílé a žluté a Saturn modré.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 55.&lt;/ref&gt; V kterýchkoliv orgánech rostliny se proud šťáv ke vzpružující fruktifikaci zastaví — tedy kde vegetativní růst ustane nebo docela skončí — působí shora dolů kvetební impuls, přímé působení Slunce, podporované planetami od Slunce vzdálenými. Vnější zbarvení plodu pokračuje s postupující zralostí v obvykle jiných, méně intenzivních {{SE|225}}<br /> <br /> barevných tónech směrem dovnitř. Co tak rostlina jako čistě živoucí bytost jen zvenčí jako vyšší působení sil duševně-astrálního obklopuje a jemně se dotýká, to v dozrávajícím plodu do něj proniká hlouběji. Léčivé působení léčivých bylin spočívá právě na tomto pochodu a u zvlášť ustrojených planě rostoucích rostlin, např. rulíku zlomocného, ''Atropa belladonna'', může tento vést až k smrtonosnému tvoření jedu. U potravních rostlin se lidem v pradávné době pěstování rostlin, před třetím předkřesťanským tisíciletím, podařilo tento do života rostliny hlouběji pronikající astralizační proces ušlechtit k výživnosti.<br /> <br /> Při tvorbě humusu z rozmanitosti barevných a tvarově pestrých organických zbytků se rovněž uskutečňuje zrání k jakési organicko-minerální plodině — ke zmíněnému jílovohuminovému komplexu. Tato «plodina» je skrz naskrz černá, obraz toho, co bylo v praperských dobách jako «temnota» (zemský pól) postaveno naproti «světlu» (kosmický pól). V humusu je to Všeobecně-Rostlinné, které se zcela stalo «zemí»: humus «je konečným produktem zemitého se zemitým».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Notizen im Anhang, S. 274.&lt;/ref&gt; «Kosmické horniny, to křemičité přijímá světlo do země a přivádí je k působení v zemitém», humus nikoliv. Je to «bezsvětelné působení», které humus «vytváří».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 59.&lt;/ref&gt; Tento pokyn poukazuje mimo jiné na rozklad a výstavbu humusu probíhající ve tmě půdy skrze heterotrofní, bakteriálně-rostlinný život.<br /> <br /> Rostlina roste s kořenem, stonkem, listem a květem až k plodu a semenné zralosti především z «bezprostředního spolužití» s klasickými živly «země a vody».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 15. Juni 1924, S. 192.&lt;/ref&gt; Tyto ji zprostředkovávají jakési vnitřní působení, jež se projevuje v «zemní šťávě» (''Xylem'') proudící vzhůru v ose Země–Slunce. V ní proudí vzhůru — pojaté éterickou organizací rostliny — rozpuštěné látky země a «tvarotvorné síly» sféry stálic a slučují se s tepelnými a světelnými silami Slunce a planet za vzniku látkových kompozic vlastních každému druhu rostlin (bílkoviny, sacharidy, tuky, oleje, aromata, vitamíny atd.). Je to živoucí dění zaměřené na celek, řízené četnými enzymy. Tato silová útvarová uskupení vedou na cestě k plné zralosti ke vzniku stále nových, od stupně ke stupni komplexněji se strukturujících látkových kompozic. Nezralost plodu je vyznačena tím, že enzymatická aktivita ještě není {{SE|226}}<br /> <br /> uzavřena a jsou dále vytvářeny organické sloučeniny charakteristické pro určité vývojové stadium v procesu zrání. Tak se v tržních plodech, které navenek vypadají zrale, nalézají zhusta skupiny látek, jež vykazují fyziologickou nezralost, jako např. dehydroaskorbová kyselina (fyziologický předstupeň askorbové kyseliny, vitamínu C) nebo nízkomolekulární předstupně k tvorbě bílkovin (jako jsou dusičnany, volné aminokyseliny, amidy atd.).&lt;ref&gt;Manfred Klett: ''Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung'', Inst. f. Biol.-Dyn. Forschung, Darmstadt 1968.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Johannes Klein: ''Der Einfluss verschiedener Düngearten in gestaffelter Dosierung auf Qualität und Haltbarkeit pflanzlicher Produkte'', Inst. f. Biol.-Dyn. Forschung, Darmstadt 1968.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Přesněji vzato, při dnešní masové výrobě se fenomén fyziologické nezralosti vyskytuje takřka obecně pro všechny skupiny látek. Teprve když fyziologické procesy přijdou k odpočinku — tedy když enzymatická aktivita přestane — je dosaženo stadia plné zralosti a tím výživově-fyziologického optima tvorby kvality. Teprve ve fyziologické plné zralosti požíváme potravní plod, v němž kosmicko-zemské «vnější působení» a kosmicko-zemské «vnitřní působení» vstupují do dokonalé syntézy. Tato dokonalost nebývá pravidlem dosažena. «Vnější působení» předstírá plnou zralost, aktivita «vnitřního působení» oproti tomu nenachází konce. Tento takto derangovaný metabolismus vede k nedostatečné trvanlivosti&lt;ref&gt;Ilias Samaras: ''Nachernteverhalten unterschiedlich gedüngter Gemüsearten mit besonderer Berücksichtigung physiologischer und mikrobieller Parameter'', Dissertation, Gießen 1977.&lt;/ref&gt; a dává podnět ke znepokojení, zda v tom nespatřovat podstatnou příčinu chronických onemocnění. Důvody postupného snižování výživné hodnoty jsou:<br /> <br /> * Globální dostupnost: Sklizeň v nezralém stavu, chlazení na světových přepravních trasách — poté uměle indukované dozrávání, např. banány.<br /> * Dusíkaté hnojení (srov. kap. Hnojení): Od základu narušený či hypertrofický metabolismus rostlin. Ty chtějí stále dál růst.<br /> * Monokultura: Je umožněna všemi druhy genové techniky (GMO), svévolným zásahem do genomu, který je fyzickým stínem praobce rostlin, a také plošným nasazením životu nepřátelských pesticidů, herbicidů a dalších regulátorů růstu.<br /> <br /> Pojmová tvorba k otázce kvality potravin spočívá na materialistickém pojetí života. Vedle genetiky zůstala tato tvorba v podstatě u kvantitativní látková analytiky a dovedla k pojmu «látkové ekvivalence», která v živém neexistuje. «Více nebo méně» určité skupiny látek říká v nejlepším případě teprve {{SE|227}}<br /> <br /> něco, když je do úvahy vzat i časový faktor. K tomuto cíli musí být stadia zralosti analyticky sledována. Pokud se ve vyzrálém produktu nalézají skupiny látek, jež jsou ukazateli stadií nezralosti, musí být výsledek hodnocen záporně. Tímto způsobem může i kvantitativní analýza přispět k výpovědi o kvalitě. To ovšem vyžaduje značný analytický náklad a přesahuje nákladový rámec pro rutinní šetření.<br /> <br /> Podstatné rozšíření tvorby úsudku ohledně vyzrálosti a kvality potravin umožňují «Bildschaffende Methoden» (zobrazovací metody)&lt;ref&gt;Herbert Koepf, Bo D. Petterson, Wolfgang Schaumann: ''Biologische Landwirtschaft'', Stuttgart 1980, 303 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Wilfried Kamphausen: «Qualität im biologisch-dynamischen Obstbau», in: Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft'', Dornach 2007, 377 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Paul Doesburg et al.: «Standardisation and performance of a visual Gestalt evaluation of biocrystallisation patterns reflecting ripening and decomposition processes in food samples». ''Biological Agriculture &amp; Horticulture: An International Journal for sustainable Production Systems'', 2014, S. 1–18.&lt;/ref&gt; jako krystalace chloridu měďnatého, stoupavý obraz a chromatogram na kruhovém filtru. Pravda o hodnotě potravního výrobku se nejblíže přibližuje úsudku toho, skrz jehož ducha, srdce a ruce vzniká. Duch budiž řečeno: stálé úsilí o poznání toho, co v kosmu a zemi vládne a žije a co se v tomto velkém poli napětí co do sil a látek jako fyzický odraz duchovního praobce formuje.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Geräte_zur_sommerlichen_Mulchbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Nářadí pro letní mulčování ====<br /> <br /> Jestliže na jaře sloužily ke krustenbrechung nástroje jako brány, plečka a motyky, pak v postvýsledkové době léta nastupují takové, které mají svrchní půdu mělce kypřit a mísit s rostlinnými zbytky. Podle mocnosti drobtovité gareschicht dosahuje hloubka zpracování půdy 8 až 12 cm ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222). Rozmanitost nástrojů svědčí o tom, že zjevně žádný z nich plně neodpovídá všem požadovaným nárokům mulčování. Klasickým nástrojem podmítky byl a svou funkcí jím stále ještě mohl být loupací pluh: Plně prokrajuje spodek, mělce obrací a úzce krojí — ve střižném rozrývání a drobtovitě-sypném ukládání zralosti půdy má dobrý promísicí efekt. Při dnešních požadovaných velkých záběrových šířkách loupacích pluhů a stopách tlaku kombajnů sahajících většinou až ke spodku gareschicht je čistá loupací práce stěží {{SE|228}}<br /> <br /> ještě proveditelná. Na místo loupacího pluhu nastoupila v padesátých a šedesátých letech 20. století na krátkou dobu fréza. Měla být spasitelkou. Hřídel osazená sekacími noži se otáčí, poháněná vývodovým hřídelem, bije do půdy, vzdouvá ji a ukládá výtečně promíchanou. Závažné negativní průvodní jevy — tvorba skluzkové podrážky, uzavírání žížalích chodeb, sekání žížal, ztráta zralosti půdy zabahnění při přívalových deštích, vysoké opotřebení a energetická náročnost — vedly (s výjimkou zahradnictví) k jejímu brzkému zmizení. Jiným nástrojům poháněným vývodovým hřídelem, např. s dopředu kypřícími radličkami, byl rovněž přisouzen jen omezený úspěch. Dnes běžné postupy tvoří pestrou variaci nástrojů pro podmítku s kypřením půdy, vesměs s mírným promísicím účinkem. Loupacímu pluhu se nejvíce blíží talířová brána s hloubkou zpracování cca 5 cm. Lpí na ní nevýhoda, že prokrajuje a rozptyluje oddenky pýru, a tím přispívá k jeho množení. Tuto nevýhodu vynahrazuje úzkosečný, mnohozubý kypřič tím, že oddenky vytrhává a vynáší na povrch, takže je lze snáze vybrančovat. Jeho velkou nevýhodou však je, že nedostatečně mísí a gareschicht nepodkrojuje v celé šíři. Pcháč a šťovík mu příliš neodolávají. Kypřiče s odpovídajícími kombinacemi nástrojů mohou v tomto směru napomoci.<br /> <br /> Často vyslovovaná téze k podmítce — «flach mischen und tief lockern» («mělce mísit a hluboce kypřit») — nemůže platit takto obecně. Hlubší kypření celého vrstevného paketu přerušuje kapilární vzestup vody, urychluje vysychání a tím i činnost půdních živočichů. Hloubkové kypření může v zhutněné půdě působit blahodárně tehdy, když se pracuje úzkými radličkami při větších roztečích zubů (cca 50 cm).<br /> <br /> Koneckonců platí: Všechny nástroje zpracování půdy jsou nástrojem — jako kladivo a dláto v ruce sochaře. Nikoli jimi samými vzniká umělecké dílo, nýbrž skrze ně vedoucím, vnímajícím a myslícím duchem člověka.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Herbstprozess_und_die_Bodenbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Podzimní proces a zpracování půdy ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Reifen,_Verwandeln,_Sterben&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zrání, proměna, umírání ====<br /> <br /> Ve dnech vrcholného léta, hluboko do září, dává o sobě podzim vědět čím dál zřetelněji. V chladnoucích nocích konce srpna {{SE|229}}<br /> <br /> opět přibývá rosy, ranní mlhy stoupají a vyplňují údolí. Ohlašuje se nové roční dění, jehož podoby stojí v polárním protikladu k jaru. Zatímco na jaře proudí síly země do vnějšího okruhu a s sebou jako by nesou rostliny pnoucí se vzhůru – země tedy vydává, co v zimním klidu chovala v sobě –, v létě se vše vylévá v bohatství tvarů a barev a do tvorby výživných plodů, aby se na podzim v jediném velkém nádechovém tahu navráti zpět k zemi.&lt;ref&gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: ''Der Jahreskreislauf als Atmungsvorgang der Erde und die vier großen Festeszeiten'', GA 223, Dornach 1990.&lt;/ref&gt; Pravá podzimní nálada se rozehřívá kolem Michala koncem září a často se táhne v teplých, zlatých dnech až do října. Na povrchu čerstvě vyseté podzimní setby se náhle zaableskne stříbrný lesk pavučin utkaných přes celou šíři pole; nastává «babí léto»! Je to čas, kdy posledním plodinám – krmné řepě a cukrovce, zelí, mrkvi a dalším – se pole vyprazdňuje. Pro tyto pozdní okopaniny znamenají zlaté, sluncem prodchnuté říjnové dny ještě vydatný přírůstek výnosu a především nejvyšší stupeň tvorby kvality v plné zralosti. Totéž platí pro pozdně dozrávající druhy ovoce i pro vinnou révu. Je to také čas, kdy dřevnatějící stromy a keře – ať v sadech, živých plotech a polních hájcích, nebo v lesích – ještě jednou «rozkvétají» v listech zemitým leskem, než po prvním mrazu v ranním slunci tu jeden, onde druhý list bezhlasně splyne k zemi, nebo než listopadové vichry naráz vymetou větve do holá.<br /> <br /> Podzim je čas dovršení zrání a velkého tichého umírání. Co před chvílí ještě nechávalo strom a keř zářit v zeleni listí, nyní to leží větrem zafouknuto na zemi, vydáno napospas tlení.<br /> <br /> Týž proces proměny, přechod do trvalých forem a umírání, zachvacuje svět živočichů. Každý podzim to znovu překvapí: najednou jsou vlaštovky pryč, s nimi i jiné druhy ptáků na velikém tahu na jih; po cestních mezích již žádný motýl nevzlétne a žádný nekepří jako bloudivý květ nad obilními lány. Živé bzučení a šumění hmyzu je u konce. Kam zmizeli? Tu ještě poslední návštěva u kvítku, pak kladení vajíček na chráněném místě pod kůrou stromů, ve skulinách a dutinách, {{SE|230}}<br /> <br /> nebo přezimování ve stadiu kukly, nebo dokonce jako imago u společensky žijícího hmyzu, jakým je včelí roj. V půdě přechází jednobuněčný bakteriální život do trvalých forem, houbový život tvoří spory. Strom, keř, bylina a tráva tvoří semena, půdní hmyz klade vajíčka, žížaly se stahují do dutinkových prostor hlubších půdních vrstev. Bohatství zjevů raného podzimu chudne před očima a nakonec vtiskuje krajinnému obrazu svou pečeť tuhé, jako odumřelé větvoví stromů a keřů. Jediné, co při tomto umírání poskytuje vnímavému pohledu ještě naději na přetrvávající působení života, je trpká stálezelená jehlantí, ještě syté zelení luk a pastvin a jemné zelení podzimní setby.<br /> <br /> Co na podzim zaniká, jsou formy, které získaly svůj ročně specifický ráz prostřednictvím kosmicko-pozemského spolupůsobení látek a sil ve vzestupném roce. Již ve vadnutí květu se étérické, obrazotvorné živé, odděluje od toho, co se podle duchovního praobraz rostliny astrálně zformovalo. V tvorbě semen a humusu vzniká tento souvislost nově, vložení zárodku v proudu časů. Co se však uvolňuje z vazby na život smyslově vnímatelného fyzického světa, je nadsmyslové; propléstá se tak s podzimně zasvěcujícím světlem a teplem, že toto ve srovnání s jarem připadá vnímání mnohem plnějším, duchovně-duševně nasyceným, ano, ve své bytostné povaze navzájem silněji odděleným. To, co se v umírání uvolňuje, odděluje, může být pociťováno jako probouzení duchů prostupující celou přírodu. Uzavírá-li se člověk tomuto vnějšímu dění smrti, může si uvědomit smrt přemáhající sílu vlastního já-bytosti. Uvolňuje odvahové síly, michaelovské předtuchové cítění a předvídavé myšlení, jež je tak otevřeno budoucnosti a vývoji, jak je naopak otevřena rostlina, která v reprodukčním proudu od semene k semeni své bytí zachovává a uchovává.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Bodenbearbeitung_im_Herbst&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zpracování půdy na podzim ====<br /> <br /> Obilniny, s výjimkou kukuřice, jsou střídavě rostoucí; existují letní a ozimé formy. Ty druhé se sejí časně na podzim a v pozdních výsevech až do listopadu či prosince. Pozdní výsevy podporují reprodukční sílu semen, a tím schopnost zachování odrůd, zatímco podzimní výsevy bližší létu podporují «Nährhaftigkeit» (výživnost).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S.109.&lt;/ref&gt; Ozimy potřebují {{SE|231}}<br /> <br /> jako následnou plodinu po jiném druhu obilí, po okopaninách, meziplodině nebo krmných plodinách hlubší, kypřicí, obracecí a mísicí zpracování půdy. V případě meziplodiny jako zeleného hnojení musí být tato včas posečena, nechána zavadnout a poté zamulčována, než může být vtažena setební brázda, případně s půdně zhutňujícími přívěsy. Příliš dlouhé čekání v naději na nárůst hmoty může mít špatné následky: Silný padající déšť u zkracujících se dnů, přetrvávající mlha nebo mrholení způsobují při ne zcela zavadlé zelené hmotě hnilobu. Ta vede zejména na těžkých půdách prostřednictvím anaerobního prostředí k trvalým poruchám růstu. Hlubší setební brázda uvolňuje jemným klíčním kořínkům cestu, aby mohly přísně směřovat do hloubky. Je překvapivé vidět, jak rychle, přímočaře a hluboko prorůstají na podzim spolu s drobivou zeminou v jednotu. Tak jako rostliny na jaře při prodlužujících se dnech s lodyhou, listem a květem jakoby dorůstají ze země a směřují ke světlu, tak se na pozdní podzim při prvních nočních mrazech a prodlužujících se nocích v přitisknuté listové růžici přichycují ke zdu a svěřují své kořeny svisle do hloubky. Kořen se žene a roste do vnějšího bezsvětla a setkává se v temnotě země s kosmickým zářením působícím prostřednictvím křemene, vápence a jílu v pozemském, jež tvaruje praobraz rostlinných rodů, čeledí atd. do fyzicko-smyslového odrazu.<br /> <br /> Zpracování půdy přiměřené podzimnímu procesu přirozeného odumírání se již primárně netýká podpory a zachování životních procesů, jak je tomu u povrchového zpracování na jaře k aktivaci rozkladu humusu nebo u mulčovacího zpracování v létě k podpoře budování humusu. Zapravení porostu zeleného hnojení nebo krmné plochy sice přivádí do půdy výživný humus, ten se však z velké části přemění teprve na jaře následujícího ročního cyklu a přispívá k půdní dynamice. Zpracování půdy na podzim přísně vzato nebere ohled na minulé, nýbrž připravuje budoucí — zimní proces. Pozornost se nyní neobrací na zpracování metabolického pólu, humusové vrstvy, nýbrž na minerální složku půdy, na jíl, prach a jemný písek. Podzim, zejména pozdní podzim, dovoluje hluboké nebo jílové zpracování, podzimní/zimní brázdu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Abbildung 13]], S. 222). Ta způsobuje zničení — nebo lépe: chaotizaci — všeho toho, co se tak úžasně v průběhu roku v přísném řádu vybudovalo jako půdní život tvořící zralost půdy. To je nyní třeba — spolu s minerálními složkami půdy — chaotizovat, v přípravě na {{SE|232}}<br /> <br /> krystalizační procesy přicházející zimy a na uložení zárodku nového vývoje půdy v roce následujícím. Platí staré slovo: «Vor dem Winter gepflügt, ist halb gedüngt.» (Před zimou pooráno — napůl pohnojeno.)&lt;ref&gt;Chaotizace znamená převedení utvořeného do neutváreného stavu. V daném případě to znamená mechanicky rozlomit, uvolnit a promísit půdní strukturu, která vyrůstala prostřednictvím komplexních životních procesů v průběhu předcházejícího ročního cyklu (zralost půdy), zvířit ji, přemísťovat půdní částice vertikálně a horizontálně. Životem utvořená svrchní půda se stupňovitě přibližuje anorganickému stavu prostorového vedle sebe. Tato mechanická chaotizace připravuje půdu na přijetí vstupujících formativních sil zimy a nově oživujících planetárních a slunečních formativních sil přicházejícího jara.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Klasickým nástrojem hluboké orby je obracecí pluh (Abbildung 13, S. 222). V ekologickém zemědělství upadl z více hledisek do nemilosti, s důsledkem obratu k «bezorebné kultivaci půdy» na různých místech. Pluhové práci se vyčítají pochybení, která nelze odůvodnit v ní samé, nýbrž jsou důsledkem konstrukcí zaměřených především na pracovně-ekonomickou a technickou efektivitu. Dnešní pluhy, zpravidla těžké víceradličné celoobracecí pluhy, jsou konstruovány pro hloubku orby 25 až 35 cm a více a pro šířku záběru 35 až 45 cm. «Podle tvaru tělesa pluhu a rychlosti orby je půda přemísťována 20 až 70 cm vpřed a 40 až 70 cm do strany.»&lt;ref&gt;Walter Feuerlein: ''Geräte zur Bodenbearbeitung'', Stuttgart 1971, S. 40.&lt;/ref&gt; Toto velké přemístění si vynucuje odpovídající vyšší energetický výdaj. Přitom se obrací nahoru mnohem více neoživené minerální půdy a humusní svrchní půda dolů, a nevyhnutelně musí být brázda kvůli širokým kolům traktoru široce vyklizena. Tomuto problému se čelí víceradličnými pluhy přesahujícími šířku traktoru, které umožňují jet mimo brázdu, nebo se pluh nahrazuje těžkým kypřičem, diskovým pluhem a jinými stroji.<br /> <br /> Pluh uvolňuje brázdový hranol v poměru šířky (b) k hloubce (h) b:h = 1,2:1 až 1,4:1 — v kypré půdě o něco užší, avšak ne užší než 1:1.&lt;ref&gt;Ebd., S. 39.&lt;/ref&gt; Podchycuje s «podbřím» radličky hroudu, odlamuje ji od podloží, vede ji přes zkroucené odhrnovací plech, čímž se brázdový hranol v střihovém účinku rozpadá na předem dané lomy a, přesunut o šířku záběru, se přiklání přibližně pod úhlem 135° k předcházející ornici. Humusní svrchní půda se přitom buď seshora dolů ubývajícím způsobem drobí do krátce vznikající mezery před uložením hrouda, nebo je, v případě zapravení chlévského hnoje respektive {{SE|233}}<br /> <br /> víceleté hlavní krmné plodiny, s předradličkou napřed vhazována dolů do brázdy. Dvojvrstvým pluhem se usiluje o to, aby se zabránilo zahrnutí na výživný humus bohaté svrchní půdy. Přes vinutí odhrnovacího plechu se dostává jílem, prachem a jemným pískem bohatá spodní půda na povrch a tvoří hřeben brázdy. Její minerální podíly jsou tak přímo a bezprostředně vystaveny krystalotvorným silám kosmu v zimě, jakož i mrazové destrukci a v příštím roce silám zvětrávání. Tím, že je v přiměřené míře anorganický materiál vyzdvižen, dostává se pod oživující vliv sil metabolického pólu. Hluboká nebo jílová obdělávání mísí a chaotizuje ve vertikále. Omlazuje půdu, přináší z hloubky nahoru, co bylo mikroerozí prostřednictvím vsakující se vody přemístěno dolů jako nejjemnější jílové částice.<br /> <br /> V biologicko-dynamickém ackerbau by hloubka orby při podzimním setí normálně neměla přesahovat 16 až 18 cm, respektive 20 cm v případě zimní brázdy. To znamená při poměru šířky k hloubce 1,4:1 a šířce záběru přibližně 23 až 30 cm podstatně umírněnější přemístění. Problém bočního tlaku pneumatiky zde ovšem zůstává nevyřešen.<br /> <br /> «Hrubá zimní brázda» měla výhodu, že se půda s rozšířenou povrchem exponuje «krystalotvorným silám vzdáleného kosmu», a nevýhodu, že musela být na počátku jara urovnána smykováním. Tato nevýhoda je odstraněna přívěsy za pluhem — podpovrchovým zhutňovačem pro podzimní výsevy, mimo jiné aby se zabránilo vyzdvižení mladého porostu mrazem, nebo, pro zimní brázdu, vyrovnávající a drobivou Notzonegge a dalšími. V případě verdichtání podloží nebo pluhové paty lze pomocí hloubkového kypřiče uchyceného pod radličkou pracovat k postupnému prohloubení ornice.<br /> <br /> Pluh má své místo na konci vývoje půdy v průběhu roku, tehdy, když životní procesy v přírodním hospodářství přecházejí do všeobecného odumírání. Pluh chaotizuje to, co v půdě z rozmanitosti života dozrálo. Uvádí odumřelé zcela do stavu fyzického a je tím průkopníkem pro zimní proces, který do tohoto fyzického úmrtí vkládá duchovní zárodek nového života — nového cyklu vývoje půdy a rostlin v příštím roce.<br /> <br /> Kypřič se vyvinul v cenné doplnění, a to v částečnou náhradu pluhu. Charakterizuje jej pestrost nástrojů, od úzkých radliček až po plně řezající {{SE|234}}<br /> <br /> křídlové radličky, přesné nastavení pracovní hloubky a různorodé drobivé přívěsy. Hodí se pro mělký podmítací obrat strniště stejně tak jako pro hlubší obrat na podzim, například klíčícího jetele. Na mnoha místech se kypřič stejně jako pluh stal nástrojem hluboké orby, který připravuje půdy na zimu.<br /> <br /> Biologicko-dynamický zemědělec potřebuje pro své půdy a kultury vhodné zpracovací stroje. K dispozici mu stojí pestře rozvětvená nabídka na trhu. Hledání rozhodnutí z něj dělá experimentátora; hledá hodnoticí kritéria, která může nalézt jedině sám — pozorujíc a myslíc v činném zacházení. Poznává, že nabízená technika zpracování půdy mnohokrát jeho poznatkům a přáním neodpovídá. Zpracovací postupy, které by podle své funkce měly na sebe v čase navazovat, jsou sjednoceny kombinovanými těžkými stroji, například rotační brány a secí stroje, nebo jsou při vysoké efektivitě předimenzovány, například pluhy. Umění zpracování půdy, jež se odehrává jako dění v čase, se redukuje na pouhé technické odbavení.<br /> <br /> Tak se nestane jinak, než že biologicko-dynamický zemědělec se cítí vyzván ke svému vynalézavému duchu i na poli techniky zpracování půdy. Porozumění čtyřem ročním procesům mu ukazuje směr. {{SE|235}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zweite_Säule:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Druhý pilíř: ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vom_Wesen_der_Fruchtfolge&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === O podstatě střídání plodin ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Fruchtfolge_und_die_Lebensorganisation_des_landwirtschaftlichen_Organismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Střídání plodin a životní organizace zemědělského organismu ===<br /> <br /> Druhým nosným pilířem polního a zahradního hospodářství je osevní postup. Je to orgán životní organizace statku nebo — řečeno obrazem zemědělského organismu a jemu vlastní «vznikající zemědělské individuality» — jejího éterkového těla. V čem se tento projevuje? Je utkán z kráftového světa působícího z nadsmyslového. Rudolf Steiner jej označuje jako «univerzální síly», které staví do protikladu k «centrálním silám» tímto způsobem:<br /> <br /> Pro jevy probíhající v neživém lze říci: «Jeví se jako ovládané silami, které vyzařují z podstaty látky, od — relativního — středu k periferii. Životní jevy ukazují látku ovládanou silami, jež působí z vnějšku dovnitř, směrem k relativnímu středu. Při přechodu do života se musí látka vymanit ze sil vyzařujících a podřídit se silám vstřebávaným. […] Přijímá do sebe síly, které ze všech stran vstupují z mimozemského směrem k Zemi […] Ze všech stran na ni působí tyto síly, jako by směřovaly k středu Země.»<br /> <br /> Éterické tělo tedy náleží všem živým tvorům, ale nelze si je představit jako útvar v prostoru. Neomezují je fyzikální zákony působící v prostoru, nýbrž se utváří jako «tělo časů» skrze síly, jež vstupují z vyšší sféry duševně-astrálního, ze zásvětí času a prostoru. Síly éterického jsou čistě funkcionální povahy. Jsou všudypřítomné a tvoří — přitékajíce z periferie v nezměrné mnohotvárnosti — jaksi základní substanci kosmu. Duševně-astrální jim zprostředkovává směr jejich působení; činí z nich síly tvarující, formotvorné, jež se uzavírají v celistvost, v éterické tělo a — v substančním okruhu pozemského — zapalují život a nechávají jej vyrůstat do fyzicko-smyslových forem. {{SE|236}}<br /> <br /> Éterické tělo rostliny se stává v její formě (časové Gestaltu) názorným obrazem. Je médiem stávání se, smysluplného časového sledu — jako například procesuální dění rostliny, jež se odvíjí od klíčku přes výhonek ke květu. Bildekräftig-funkcionální základ éterického těla povznáší látky ovládané centrálními silami Země a odcizuje je jejich ryze fyzikálním vlastnostem. Komponuje je do organických látkových sloučenin, jako jsou bílkoviny, sacharidy apod., jejichž specifické funkční souslednosti přivádějí k jevu formu rostliny. Život se stává jevem ve formách, které vytváří za pomoci pozemských látek.<br /> <br /> Univerzální síly jsou čtveré povahy: diferencují se v éter tepla, éter světla, chemický éter (také zvukový neboli číselný éter) a éter života.&lt;ref&gt;Ernst Marti: ''Die vier Äther – zu Rudolf Steiners Ätherlehre'', Stuttgart 2016, 60 S.&lt;/ref&gt; Spojují se pod vlivem duševního čili astrálního těla v éterické tělo a to se zviditelňuje ve formách skrze látky, jež působí v živlech tepla, vzduchu, vody, země. Centrálními silami se rostlina ohraničuje do své pozemské Gestalt, universálními silami je otevřená vztahově všemi směry. Tak roste buk — vstřebávaje proudící záření kosmu — ve vztahu k celku do stromu, čekanka ve vztahu k celku v bylinu, luční lipnice ve vztahu k celku v trávu. Zároveň jsou však skrze látkoví působení v rámci čtyř živlů vázány na určité místo na Zemi. Universální povaha éterického si může v pozemském vytvořit obraz pouze v mnohosti jednotlivého. Příroda všude tam, kde se může rozvinout život — ať v pralese, savaně, na louce, na rašeliništi apod. —, vytváří místu odpovídající mnohoznačnost, druhovou rozmanitost rostlinných forem. Stojí vedle sebe v prostorovém sousedství, přičemž rostliny téhož druhu se zpravidla střídají s jinými druhy; například v nedotčeném pralese nestojí tytéž druhy stromů vedle sebe. Mnohoznačnost rostlinných druhů na jednom stanovišti je princip, který příroda předžívá. Tato rozmanitost tvoří spolu se všemi organismy žijícími v půdě a nad ní nadřazený, étericko-astrální silový celek — nebo — ekologicky řečeno — životní prostor (biotop) a pro něj charakteristické společenstvo živých organismů (biocenózu). Tato rozmanitost je to, co udržuje trvání, zdraví a reprodukční sílu v přírodním hospodářství. Ryze fyzicko-minerální tenduje k rozpadání — příkladný fenomén<br /> <br /> Příkladným fenoménem pro to je písek –, kdežto živě-éterické naopak buduje vyšší celky.<br /> <br /> Tento pra-ekologický princip je v jednotlivých článcích zemědělského organismu, především v polním hospodářství a zahradnictví, narušován principem monokultury. Pšenice, brambory na poli, salát v zahradě stojí zpravidla — odhlédneme-li od smíšených kultur — jako každá jiná plodina v čistém porostu. To s sebou nese jednostrannost, která nutně vede k oslabení životní organizace statku. Působí chorobotvorně a v agrárně-průmyslovém zemědělství, kde pravidelné osevní postupy přestaly hrát jakoukoli roli, ústí v nasazení širokého spektra abiotických výrobních prostředků — s nevyhnutelným důsledkem dalekosáhlých, životu nepřátelských vedlejších účinků. Každá jednostrannost redukuje podmínky, za nichž mohou universální síly kosmu vstupovat do jevu v pozemském. Ztrácejí nadvládu nad centrálními silami. Tím je zároveň zasaženo jádro otázky po kvalitě potravin. {{SE|237}}<br /> <br /> Umění polního hospodářství a zahradnictví spočívá v tom, nedostatek druhové rozmanitosti vyrovnat — nebo jej dokonce s mistrovstvím povýšit na vyšší úroveň, než jakou nabízí příroda sama. Osevní postup znamená: souhrn potravinářských, krmných a jiných pro obecné užití určených rostlin se každý rok pěstuje odděleně, rozdělených na jednotlivé plochy pole a záhonky zahrady. Tytéž plodiny se na každé z těchto ploch střídají podle určitých kritérií rok za rokem. Tak putují všechny polní plodiny v zákonité posloupnosti celým katastrem statku. Vyrovnávací účinek osevního postupu lze podstatně zvýšit smíšeným nebo společným pěstováním, například ovsa s fazolemi či hrachem, podsevem — jetelů červených, bílých nebo švédských —, zařazením meziplodin i mnohostranností pěstování podle potřeb regionálního trhu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zum_System_der_Fruchtfolge&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K systému střídání plodin ===<br /> <br /> Osevní postupy v biologicko-dynamickém hospodaření se liší podle klimatu, druhu půdy (písek, prach, hlína, jíl), utváření krajiny a blízkosti trhu. V konečném důsledku vycházejí ze systému trojpolního hospodářství, který sahá až do keltsko-germánských dob: ozim – jařina – úhor. Tento systém po staletí udržoval úrodnost půdy na úrovni vázané na dané stanoviště. Ke změně došlo v {{SE|238}}<br /> <br /> 18. století s takzvaným „zlepšeným osevním postupem“, letním osetím úhoru jetelem a následně okopaninami (brambory, řepa atd.). V průběhu intenzifikace pěstování ve 20. století vznikl systém střídání plodin s 50 % okopanin a 50 % obilovin. S nástupem techniky a možností téměř libovolného řízení růstu rostlin pomocí mimopodnikových prostředků vznikl bezsystémový, čistě tržně orientovaný „divoký osevní postup“.<br /> <br /> Osevní postupy v biologicko-dynamickém zemědělství se vyvinuly v postupy víceleté zařazením nejméně dvouleté jetelotrávy a/nebo vojtěškotrávy, přičemž jejich základní kostra zpravidla stále staví na tříletém systému.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge_und_Humushaushalt&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Osevní postup a humusové hospodářství ====<br /> <br /> V tvorbě humusu se pojí éterický čili životní tělo hospodářského organismu s jeho fyzicko-pozemskou organizací. Rozmanité formy a látkové kompozice posklizňových zbytků přecházejí v živlu zemitého do stavu obecně-živého — humusu. Jeho povaha ještě svědčí o svém původu. Patrné je to u takzvaných humusových forem «surový humus» a «moder». «Mull» naproti tomu je výsledkem úplné proměny. Surový humus se tvoří v kyselém, vlhkém a chladném prostředí, mull v půdě bohaté na zásady, v teplém a vlhkém klimatu. Surový humus a moder ještě vykazují rostlinné struktury. V mullu tyto zmizely; představuje novou tvorbu. A přesto je do jeho živě-látkové kompozice vepsána jaksi konstilace bildekräfte, vlastní organickému výchozímu materiálu — kořenům, stéblům a listům. Z množství růstových forem a látkových útvarů vzniká «obecně-klíčivé» černě-drobivého mullu.<br /> <br /> Jednotlivé druhy polních plodin čerpají z půdní úrodnosti — to jest z humusového hospodářství — každý po svém. Mají proto pro následující plodinu každý svou specifickou předplodinovou hodnotu, která se do značné míry určuje množstvím posklizňových zbytků, zejména kořenové hmoty. Nejnižší předplodinovou hodnotu mají okopaniny, mezi nimi zvláště hrubované kultury jako brambory a jiné. Platí za spálené humusu a zanechávají pro osevní postup nejmenší množství humusu tvořících posklizňových zbytků — u brambor 13 dt/ha, u cukrové řepy 8 dt/ha sušiny kořenů. Jinak je tomu s obilovinami, {{SE|239}}<br /> <br /> jehož kořenová sušina dosahuje u žita 30 dt/ha a u ostatních obilnin v průměru 23 dt/ha. Ve vztahu k předplodinové hodnotě zaujímají střední polohu, zvláště bere-li se v úvahu hmota slámy, která obvykle slouží jako stájová podestýlka a přes chlévský hnůj se vrací zpět do osevního postupu. Nejvyšší předplodinovou hodnotu mají luskoviny, a mezi nimi pak hlavní pícní rostliny — jetel červený se 42 dt/ha a vojtěška s 52 dt/ha kořenové sušiny. Mimoto tyto plodiny prorůstají do hloubky i do šířky relativně největší kořenový prostor s nejdelšími jednotlivými kořenovými vlákny.&lt;ref&gt;Gerhard Geisler: ''Pflanzenbau. Ein Lehrbuch – Biologische Grundlagen und Technik der Pflanzenproduktion'', Berlin-Hamburg, 1988, S. 506.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Eduard von Boguslawski: ''Ackerbau, Grundlagen der Pflanzenproduktion'', Frankfurt 1981, S. 237 f.&lt;/ref&gt; Pícní luskoviny, využívané zpravidla dvouletě, platí za humusnositele. Uvážlivé vzájemné slaďování okopanin, obilnin a pícních lukovin tvoří základní rámec každého osevního postupu, který je zaměřen na udržování humusového hospodářství — nebo ještě lépe na jeho zvyšování.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge_und_Zwischenfruchtanbau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Osevní postup a pěstování meziplodin ====<br /> <br /> Meziplodiny obohacují druhovou rozmanitost osevního postupu a zvyšují humusový obrat. Prostřednictvím podsevů, strniskových semenů i zimních meziplodin se může životní organizace hospodářského organismu projevit ještě mocněji a vyrovnaněji. Zatímco sklizňová produkce tržních plodin — potrava pro lidi — opouští hospodářství, meziplodiny stejně jako hlavní pícní rostliny osevního postupu zůstávají v podniku: jako živoucí výživa pro udržování a zvyšování bodyfruchtbarkeit — ano, pro ozdravení a zdárný rozvoj provozního organismu jako celku.<br /> <br /> Pěstování meziplodin se zapojuje do osevního postupu všude tam, kde mezi sklizní a novým výsevem hlavních plodin vznikají časové mezery. Jsou-li tyto mezery krátké — například mezi obilninou, která sklízí pozdě v létě, a novým výsevem ozimů na podzim —, lze jako strniskové kultury zařadit jen rychle rostoucí brukvovité: letní řepku, hořčici, olejnatou ředkev. Rostou se svým kůlovým kořenem a bohatým postranním kořenověním do hloubky, starají se o výživný humus a aktivitu žížal až do podorničí, vytvářejí zastíněním mikroklima, v němž mají půdní živočichové ideální podmínky pro svou humusnositele {{SE|240}}<br /> <br /> Tätigkeit finden und zanechávají kyprou, kořeny prostoupenou garu, která po zamulčování slibuje jemnodrobivé podzimní seťové lůžko.<br /> <br /> Jsou-li k dispozici delší časové odstupy mezi sklizní a novým výsevem — například po letní sklizni obilnin a přípravě okopanin na jaře příštího roku —, nabízí se směs převážně výrazně kůlový kořen tvořících luskovinových druhů, jako je bob koňský (*Vicia faba*) a vlčí bob (*Medicago*), dále bohatě prokořeňující vikev setá (*Vicia angustifolia*), hrách setý (*Pisum sativa*), jakož i jílek vytrvalý (*Lolium perenne*), svazenka vratičolistá (*Phacelia tanacetifolia*) a jako oporná plodina slunečnice roční (*Helianthus annuus*). Je-li tato směs zaseta pokud možno ještě v červenci, vytváří velké krmné masy — zčásti využívané jako pastvina na orné půdě —, bohaté prokořenění a ke konci léta pestrou nabídku nektaru pro hmyz navštěvující květy. Takové směsi mohou — vyseté třeba jako kvetoucí pásy rozdělující větší plochy okopanin nebo jako lemové pásy mezi kulturami — přilákat včely a stát se vůbec střediskem nesmírně bohatého hmyzího života. Víceleté pícní luskoviny — červený jetel a vojtěška s příměsí pícních trav a bylin — se zpravidla zakládají jako podsev na jaře, přednostně do brzy sklízené ozimé plodiny (žito, ječmen). Stejným způsobem lze jako podsev pod krycí plodinu zařadit i snesitelné meziplodiny, jako jsou druhy jetelů — červený, bílý a žlutý (*Trifolium*) — ve směsi s jílkem (*Lolium*) a ptačí nožičkou (*Ornithopus sativus*).<br /> <br /> Zimní meziplodiny — seté v pozdním létě jako řepka (*Brassica napus*), na začátku podzimu jako směs — pokrývají od pozdního podzimu přes celou zimu půdu, hluboce koření, na jaře v nejkratší době vytvoří velkou krmnou masu a zanechávají v půdě jako vynikající předplodina nesmírně bohatou kořenovou masu. Jde přitom o směsi jako vikev-žito (vikev huňatá a žito) a takzvanou Landsberger Gemenge (vikev huňatá [*Vicea villosa*], žito, jetel inkarnát [*Trifolium incarnatum*]).<br /> <br /> Pěstování meziplodin musí být v rámci osevního postupu nutně flexibilní. Vlivem povětrnostních podmínek jsou meziobdobí mimořádně proměnlivá. Pravidlo dodržet — jeden výsevní den v červenci má pro vývoj meziplodinových luskovin stejnou cenu jako celý týden v srpnu — bývá často věcí náhody. Vlhká období oddalují setí, suchá vzejití. Povede-li se meziplodina, půda ožije a dobytek ve stáji ocení čerstvou krmnou nabídku; nepovede-li se, ztrácí se dobrý efekt předplodiny. {{SE|241}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge_und_die_Mineralaufschließung,_die_Stickstoffbindung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Střídání plodin a mobilizace minerálů, vázání dusíku ====<br /> <br /> Kompozice osevního postupu slouží cíli vyvinout stabilní, nebo ještě lépe pozitivní humusovou bilanci, a spolu s ní i pozitivní bilanci dusíkovou. K posledně jmenované přispívají okopaniny a obilniny méně, tím více však luskoviny. Ty žijí v symbióze s bakteriemi v kořenové oblasti, takzvanými *Rhizobii* neboli hlízkovými bakteriemi, a mají ve spojení s mateřskou rostlinou schopnost vázat dusík ze vzduchu. Totéž dovede mj. i olše (Alnus glutinosa), která v kořenové oblasti žije v symbióze s houbám příbuznými *Aktinomycetami* — patrno z tmavě zeleného listí, podobně jako u luskovin. Schopnost vázat dusík, aniž by to bylo přímo vázáno na vyšší rostliny, nacházíme u volně žijících bakterií jako *Azetobacter*, které preferují půdní prostředí bohaté na zásady, více alkalické, a *Amylobacter*, které upřednostňují prostředí spíše kyselé.<br /> <br /> Rudolf Steiner popisuje schopnost luskovin vázat dusík jako děj «vdechování», přičemž všechny ostatní rostliny «se blíží výdechu».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 80.&lt;/ref&gt; Dusíkové vdechování luskovin je děj srovnatelný s tím, «co se odehrává na našich epitelových buňkách [plic; vložení autora]».&lt;ref&gt;Ebd., S. 80.&lt;/ref&gt; Symbióza s Rhizobii je endogenní; tvoří fyziologickou jednotu s mateřskou luskovinou. Ze země vstupují do ještě mladé rostliny a tam se rozmnožují za tvorby kořenových hlízek. Jsou tedy druhotně darem země luskovině — čímž je luskovině umožněno oživit anorganicky mrtvý prvek vzdušného dusíku (N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) a tím duševně-astrální, jehož nositelem je dusík,&lt;ref&gt;Ebd., S. 71.&lt;/ref&gt; důvěrně propojit s životním děním. Zjevy luskovin svědčí v mnohých znacích, až do utváření květu, ve vyšší míře o Innerlichkeit vpletené do životních procesů, než je tomu u ostatních krytosemenných rostlin.<br /> <br /> Vedle zvláštního vztahu luskovin k dusíku vykazují zvláštní afinitu k vápníku v půdě. Nejen že tyto rostliny nacházíme přednostně na stanovištích bohatých na vápník — kyselým půdám se vyhýbají, {{SE|242}}<br /> <br /> allen voran vojtěšku –, nýbrž jsou to právě ony, kdo vápník v podorničí mobilizují, přijímají jej do svých fyziologických procesů a ukládají jej do tkání a buněk. Tímto způsobem vápní přes své zbytky svrchní půdu. U vojtěšky, královny pícninových rostlin, je tomu tak ve vyšší míře než u jetele, a tím více při víceletém pěstování. Takové pěstování by v žádném osevním postupu v biologicko-dynamickém zemědělství a zahradnictví nemělo chybět.<br /> <br /> Každý rostlinný druh má obecné a nad to specifické aneignungsvermögen pro minerální látky. Obecně budiž řečeno: celé spektrum pozemských látek, které rostlina potřebuje, aby mohla přijmout pozemskou zjevnou podobu; specificky pak ty látky, jejichž prostřednictvím může éterická organizace rostlinného druhu, v souladu se svým duchovním praobrazem, vyjádřit zvláštní vlastnosti. Tyto vlastnosti se konfigurují a individualizují podle míry kvantitativně-kvalitativního vztahu určité pozemské látky ke kvalitativně-kvantitativní konstelaci kosmicko-éterických formativních sil. Taková vztahová přediva charakterizuje Rudolf Steiner, pokud jde o vlastnosti preparátních rostlin (srov. kap. «Kompostové nebo hnojivé preparáty», s. 360 nn.).<br /> <br /> V rámci osevního postupu tak přispívá každá hlavní plodina, a rovněž každá bylina nebo tráva doprovodné flóry (plevele a plevelné trávy), svým specifickým způsobem k mineralickému rozkladu prostřednictvím kyselého působení a kořenových výlučků, kořenově aktivních výměnných procesů a prostřednictvím navracení těchto minerálních látek zpět do půdy cestou organických zbytků. Vedle schopnosti vázat vzdušný dusík náleží luskovinám ještě jiná: totiž jejich vysoké schopnosti mineralického rozkladu, pokud jde o vápník, hořčík, fosfor a bór. Dle Paracelsa neexistuje žádná rostlina, která by neměla léčivý účinek. Spočívá ve schopnosti rostlinného ätherleib koncentrovat zemské látky v rostlinách a komponovat je do organických sloučenin, jimiž získávají svou hodnotu pro úrodnost půdy, svůj léčivý a výživný účinek.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge_und_ihre_Begleitflora,_die_Unkräuter&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele ====<br /> <br /> Odpovědí přírody na solitérní postavení kulturních rostlin v poli a zahradě jsou takzvané «plevele nebo průvodní byliny» a «plevelné trávy». Starají se o druhovou rozmanitost, o vyrovnání, které odráží přirozenou, stanovištní konfiguraci éterických formativních sil. Na vlhkém stanovišti je tato jiná než na suchém, jiná {{SE|243}}<br /> <br /> Na jílu je jiná než na písku, a opět jiná na půdách různého stupně kyselosti atd. Ze 292 popsaných druhů doprovodné flóry středoevropské oblasti se tak na každém stanovišti vždy vyskytují charakteristická, více či méně druhově bohatá společenstva plevelů, průvodních bylin a plevelných trav. Do tohoto každoročně se opakujícího smísení divoké flóry s kulturními rostlinami zasahuje zemědělec a zahradník. Snaží se rozsah zabuřenění a zaplevelení travami omezit na minimum různými pracovně náročnými opatřeními. Nejnáročnější a nejtěžší prací je přitom ruční okopávání a plení. Jaká úleva tedy, když v šedesátých letech přišly syntetické herbicidy. Od té doby existují přípravky s plošným účinkem a četné další, zaměřené selektivně na likvidaci určitých problémových plevelů a plevelných trav. V průběhu geneticko-technologických změn genomu pěstovaných cílových rostlin přibyly totální herbicidy, jako «Roundup Ready» s účinnou látkou glyfosát, který nastoupil svůj vítězný pochod světem. Herbicidy jsou vynálezy lidského ducha. Jsou tu od toho, aby zabíjely a ničily život. Zasahují systémově do souvztažnosti životních procesů a řídí je do nicoty. Éterické formativní síly, které konstituují životní organizaci rostlin, ztrácejí vládu nad organizací fyzického těla. Na místo astrálních sil, které skrze záření kosmických periferních sil, a těch, jež ze země vytváří a formuje zjevný obraz rostliny, nastupují síly trhající vlákna mezi bytostným praobrazem a smyslově-fyzickou podobou. Jsou to životu nepřátelské astrální síly z podpřírody, z fyzického podsvětí, které na stupni fyzického působí prostřednictvím syntetických látkových kompozic. Herbicidy jsou stejně jako souhrn pesticidů a ostatních syntetických prostředků na ochranu rostlin výtvory člověka sestavené čistě reduktionistickými cestami myšlení. Jsou nosiči životu nepřátelských sil, které stojí izolovaně v souvislostech světa. Postup libovolné syntézy látek odpovídá obráceně oné technologii, která prostřednictvím takzvaného štěpení jádra přinutí podfyzické síly, spoutané v látce, vystoupit na denní světlo — obojí s evolučně nepředvídatelnými následky. {{SE|244}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Verfahren_der_Unkrautsamenveraschung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Metoda spálení semen plevelů na popel ===<br /> <br /> Desetiletí předtím, než se výše zmíněné metody ničení plevelů přesměrováním jejich životních procesů staly celosvětovou praxí, Rudolf Steiner z výzkumu přírody kosmu a jeho spolupůsobení při tvorbě semen rozvinul metodu veraschování semen plevelů — «spalovací experiment». Je to metoda regulace plevelů, která působí proti klíčení semen. Doporučení zní: sbírat semena plevelů, veraschovat je — «nejlépe plamenem dřeva» — a získaný «pepř» rozptýlit po poli a zahradě. Tento postup vychází z poznání, že růst a jeho stupňování k reprodukci v tvorbě semen stojí v přímém vztahu k podslunečnímu planetárnímu působení Merkuru, Venuše, a především Měsíce. Měsíc odráží paprsky Slunce, planet a širšího kosmického periferie zpět k Zemi. Intenzita tohoto zpětného záření se řídí měsíčními fázemi a je největší při úplňku. Klíčivý a růstový impuls vzrůstajícího Měsíce směrem k úplňku je mnohonásobně experimentálně doložen. Semenné plevele vykazují zpravidla vysokou reprodukční sílu, která může například u heřmánku (Anthemis nobilis) dosahovat 10 000 – 20 000 semen na rostlinu, u pcháče rolního (Cirsium arvense) přibližně 4 500. Při mortalitě až 50 % se při slabém zaplevelení nalézá přece jen mezi 10 000 a 300 000 klíčivých semen plevelů na čtvereční metr, při silném zaplevelení až 30 000 na čtvereční metr. Panují-li v blízkosti povrchu půdy příznivé podmínky pro klíčení — půdní teplo (&gt; 9 °C) a půdní vlhkost —, stávají se měsíční síly aktivními a urychlují klíčení i růst. {{SE|245}}<br /> <br /> Veraschení semen se provádí v době klíčního klidu, ve stavu, kdy kosmično «jako forma rostliny žije v semeni». Prochází-li semeno ohněm, je plameny zcela pohlceno; zbývá pozemský podíl, popel. Oheň jako živel se na jedné straně smyslově zjevuje ve fenoménech tepla a světla. Druhá, působící vnitřní strana ohně je nadsmyslová. V lidském prožívání může toto nadsmyslové být zkušenostně dosažitelné jako zjev na duševní rovině — například tehdy, kdy duchovní impuls vzněcuje duši k ohni nadšení. Kdekoli oheň nastoupí, pohlcuje to, co se stalo fyzickým, a proměňuje to v popel. Z hlediska duchovně-působného svědčí popel o procesu läuterace, o takovém, který jsoucnu vštěpuje nové zárodky stávání se.<br /> <br /> Úkolem veraschení semen je nyní vytvořit v půdě podmínky, za nichž bude pro příslušný druh plevele potlačen klíčení stimulující účinek měsíčních sil. Popel, který vzniká zničením semene žilovým prvkem ohně, působí měsíčním silám v protisměru: «Jde nyní o to, aby půda byla ošetřena — protože Měsíc přece zastavit nelze — tak, aby se Země stala neschopnou přijímat měsíční účinky; a nejen Země se může stát neschopnou přijímat měsíční účinky, ale i rostliny, tyto plevele, mohou v jistém smyslu ošetřené půdě získat jakousi bázeň před tím, aby v ní rostly.» Toto poslední tvrzení nabízí myšlenku, že veraschení tak přemírou rozmnožovacích sil obdařených semen plevelů je z jejich uvěznění v pozemském reprodukčním cyklu jaksi osvobozuje, takže jejich výskyt se napříště drží v mezích.<br /> <br /> Porozumění duchovněvědným pokynům Rudolfa Steinera k veraschení plevelů vyžaduje neochabující poznávací úsilí a na něj navazující badatelskou smýšlení, která v bdělém obrácení dovnitř i navenek doprovází každý krok praktického uskutečňování. To tím spíše, že dosavadní snahy přinesly sice dílčí úspěchy, nikoli však ještě průrazné výsledky. Leží to především v následujícím:<br /> <br /> * Veraschení semen plevelů a účinek těchto popelů, jakož i popelů ze škodlivého hmyzu a kožek<br /> {{SE|246}}<br /> <br /> * reprodukčně silných zvířat způsobujících škody, jako je polní myš, musí být zcela zapojeno do provozní praxe a nepřetržitě pěstováno.<br /> * K tomu je zapotřebí spolupráce sociálního okolí podniků — lidí, kteří jsou ochotni a schopni prohlubovat duchovněvědné poznání, jež je základem metodiky veraschení, a cvičit je v trvalé praxi.<br /> * Mezitím propracované techniky mechanické regulace plevelů poněkud zatlačily výzkum a praxi veraschení semen do pozadí.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_mechanische_Unkrautregulierung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Mechanická regulace plevelů ===<br /> <br /> Zatímco herbicidy působí systémově-fyziologicky takříkajíc zevnitř — tedy přivádějí na scestí nadřazenou, budující funkci životního těla vůči fyzické organizaci —, působí mechanické postupy regulace unkrautového vzrůstu zvenčí. Pletím, stríglováním, bránováním a okopáváním jsou rostliny vytrhovány z kořenů, kosením odřezávány od kořenového trsu. Těmito opatřeními se nevystupuje z řádu zákonitosti vzniku a zániku. To platí i pro opalování plamenem, které zachycuje rychle klíčící a rostoucí plevele dříve, než klíčící osivo kulturní rostliny probije půdní škraloup a zazelená se.<br /> <br /> Každou kulturu článku osevního postupu doprovází zvláštní plevelná flóra. Její skladba je určována především stavem půdy, dobou výsevu, povětrnostními podmínkami, jakož i rychlejším nebo pomalejším růstem kultur, a tím i jejich stupněm pokryvnosti půdy.<br /> <br /> Mnohé druhy plevelů jsou indikátorové rostliny ve vztahu k půdní struktuře, např. stagnující vlhkost, zhutnění, zralost půdy, hospodaření s dusíkem a půdní acidita.&lt;ref&gt;Helmut Voitl, Elisabeth Guggenberger, Josef Willi: ''Das große Buch vom biologischen Land- und Gartenbau'', Wien 1992, 367 S.&lt;/ref&gt; Články osevního postupu lze z hlediska výskytu specifických plevelů a plevelných trav rozdělit do tří skupin: obilniny, okopaniny, víceleté pícniny. Zahradnické osevní postupy jsou v podstatě okopanino-postupy. {{SE|247}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Unkräuter_und_-gräser_in_den_Halmfrüchten&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Plevele a plevelné trávy v obilninách ====<br /> <br /> Doprovodná flóra ozimů se člení na podzimní a jarní klíčiče. Z plevelů a plevelných trav klíčících na podzim se stávají obtížnými ty, které jsou zimovzdorné, jako chundelka metlice (''Alopecurus myosuroides'') a psárka polní (''Apera spica venti''), jakož i plevele jako rmen (''Anthemis spec.''), rozrazil (''Veronica spec.'') atd. Pro svůj nízký stupeň pokryvnosti na podzim a v zimě je pšenice více ohrožena než žito a ječmen. Díky svému předozimnímu odnožování jsou tato dvě posledně jmenovaná ve svém růstu a pokryvnosti půdy o krok před travními plevely a plevely vůbec. Jen zřídka dovolí podzimní stav půdy zasáhnout regulačně stríglem nebo bránami. To lze dohnat jen omezeně na začátku jara. Okopávání s úzkými husopáterovými radličkami snese pouze pšenice — ta se odnožuje teprve na jaře —, nikoli žito a ječmen; ty již mají do značné míry vyvinuty své mělce rozběhlé korunové kořeny. K odvrácení jarních klíčičů v ozimech prokazují dobrých služeb strígl a lehké brány.<br /> <br /> Letní obiloviny, ječmen, pšenice a oves, vítají časný výsev; jsou proto — jako ostatně veškerá jarní osev — vystaveny zvýšenému tlaku plevelů. Jsou v konkurenci s plevely klíčícími již při nižších teplotách, jako je koukol polní (''Agrostemma githago''), vlčí mák (''Papaver rhoeas''), svízel (''Galium spec.''), rdesno (''Polygonum convolvolus'') a pozdějí ptačinec prostřední (''Stellaria media''), pěťour maloúborný (''Galinsoga parviflora'') a merlík (''Atriplex patula''), jakož i jako plevelná tráva oves hluchý (''Avena fatua''). Časové okno pro regulaci před výsevem je krátké, takže je nutné opakované výsevní zpracování stríglováním, lehkými bránami a okopáváním až do sloupkování. Zpracování před vzejitím umožňuje síťový strígl; po vzejití je třeba vyčkat s dalšími opatřeními do třetího listu.<br /> <br /> Se sloupkováním je zastíněním omezeno vegetativní rozvíjení semenných plevelů, nikoli však pcháčů a spolu sloupkujících plevelných trav. Pozdní klíčiče jako merlík (''Atriplex''), ohnice (''Raphanus''), lebeda (''Chenopodium'') a pěťour (''Galinsoga'') se přitom vyskytují méně.<br /> <br /> Protože semenné plevele a plevelné trávy rostoucí v obilí dosahují semenné zralosti před ním nebo zároveň s ním, jsou to ve srovnání s ozimy zejména letní obiloviny, které v rámci osevního postupu doplňují zásobu semen v půdě. Podmítka bezprostředně po sklizni musí {{SE|248}}<br /> <br /> zachovat jemně drobivé lůžko skývy, aby co největší část vypadaných semen mohla vzklíčit. Určitou starost při obilninách způsobuje neomezené rozrůstání kořenových plevelů a plevelných bylin jako pýr plazivý (''Agropyron repens'') a pcháč oset (''Cirsium arvense'') i šťovík s kůlovým kořenem. Po sklizni je nutné s nimi bojovat velmi pracně a časově náročně. Výborně se osvědčují plně podřezávající kypřiče s vlečkami, které vyhazují kořeny a kousky kořenů na povrch půdy k vyschnutí. Pcháč oset (''Cirsium arvense'') a šťovík tupolistý (''Rumex obtusifolius'') v porostu se velmi oslabují hlubokým vyřezáváním před kvetením.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Unkräuter_und_-gräser_in_den_Hackfrüchten&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Plevele a plevelné trávy v okopaninách ====<br /> <br /> Jak již název napovídá, okopaniny potřebují vedle dobrého provzdušnění skývy také intenzivní potlačování nárůstu plevelů a plevelných trav. Co do druhové rozmanitosti a konkurenčního tlaku je plevelný pokryv v rámci osevního postupu největší. Pozdějším výsevem okopanin oproti letním obilninám bývá zpravidla dost času předřadit výsevu jeden až tři průjezdy bránami, které vykořeňují brzy a středně brzy klíčící plevele a plevelné trávy. Kde to podmínky dovolují, například u řepy krmné (''Beta vulgaris''), zelí (''Brassica'') a dalších, lze přepichováním ze školky získat ještě více času a z pole vypudit i později klíčící plevele, jako pěťour maloúborný (''Galinsoga''), lebeda (''Atriplex''), merlík (''Chenopodium'') a jiné. Okopaniny mají zpravidla dlouhou mladost a dovolují proto pokračovat v mechanickém potlačování plevelů stříglováním, motyčkováním a hrázkováním až do zapojení řad. Podle potřeby je třeba řady ještě jednou projít ručně.<br /> <br /> V pěstování cukrové a krmné řepy a polní zeleniny jsou k dispozici vedle přepalování v předvzejítovém stadiu také propracované mechanické postupy, které ponechávají neošetřený jen nesmírně úzký pruh vrtných řad. Přes veškerou dobrou přípravu je však zbytkové ruční plení nezbytné. Tato práce patří k nemnohým, které zemědělci a zahradníkovi ještě zbyly, při nichž může vstoupit v přímý vztah k půdě a rostlinám hned ve dvojím smyslu: Na jedné straně je pracně a doslova rukama oddán činnosti, která jde tím snadněji a svižněji, čím více od sebe samého abstrahuje a obrací se s pozorným pohledem k rostlinám, jež mají být<br /> {{SE|249}}<br /> <br /> uvolněny, aby se mohly nerušeně rozvinout až k plnému utváření plodu. Toto obrácení působí dvojím způsobem: Je účelné — na to jedině je zaměřen stroj — a polárně k tomu probouzí duchovně zájem a duševně účinný vztah s ohledem na intimitu životního souznění rostliny a zeminy. Člověk si uvědomuje výzvu, neupadnout do prázdnoty pouhé rutiny, která práci přetěžuje. Plení plevelů může být vedle jiných takových činností cvičným polem, které buduje mosty a probouzí mravní vnímavost vůči věcem a bytostem přírody. Na druhé straně spočívá nazírající myšlení nad děním. Pozoruje se bohatství jevů — například jak se nejrůznější druhy bylin spolčují s jednou kulturou, kterou chceme pěstovat, jak jsou tyto různě utvářeny v kořeni, listu a květu a jak v pozemském zobrazení podávají zprávu o svém urobiázu, jenž bytuje v nadsmyslovém. Člověk rozpozná plevel nebo plevelnou trávu jako příslušníka určitého rodu a čeledi a uvědomí si, jak mnohé z nich mají významný léčivý účinek. Pozná, jak tento léčivý účinek je blízce příbuzný výživnému účinku postupně se rozvíjejícího plodu kulturní rostliny. Kvůli tomuto výživnému účinku musí do jisté míry ustoupit «zásoby léčivých bylin». To platí zvláště pro okopaniny plodící spíše ve vegetativní sféře. Tak připadá okopaninovému záhonu v rámci osevního postupu funkce čisticího záhonu pro následnou kulturu — zpravidla obilí — být. Zároveň je to ten, který nejvíce čerpá z půdní úrodnosti.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Unkräuter_und_-gräser_im_Futterpflanzenanbau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Plevele a plevelné trávy v pěstování krmných rostlin ====<br /> <br /> Hlavními krmivovými rostlinami jsou luskoviny, jetel a vojtěška v porostech s travami a — v menším podílu — dieteticky účinné byliny, jako je jitrocel kopinatý (''Plantago lanceolata''), bedrník (''Pimpinella agna''), čekanka (''Cichorium lupulina''), vojtěška žlutá (''Medicago lupulina''), štírovník (''Lotus corniculatus'') a komonice (''Melilotus'' spp.). Takovýto porost stojí v osevním postupu zpravidla dvě užitková léta. Tím zabírá dvě články osevního postupu. První seč se provádí dostatečně brzy, aby druhý obrůst v jinak květensky chudém vrcholném létě přišel k rozkvětu a nabídl létajícímu hmyzu bohaté nektarové zdroje. Další nektarové zdroje poskytují kvetoucí pásy na dílcích obilovin a okopanin. {{SE|250}}<br /> <br /> V hustě zapojených, plně vzrostlých dvouletých krmných porostech nemají jednoletá semenná plevele žádnou vývojovou možnost — naproti tomu v mezerovitých porostech ano. Při vícenásobné seči ani taková nejsou nebezpečná. Polní pícninářství je především osvědčeným prostředkem, jak se vypořádat s jinak těžko zvládnutelnými trvalými problémovými plevely, jako jsou pcháč oset (''Cirsium arvense'') a šťovík kadeřavý (''Rumex crispus''). Pcháč oset je oslaben již první sečí, ještě více pak druhou nebo dokonce třetí. Po takovémto dvouletém využití se daří udržet pole pro následnou plodinu — zpravidla ozimé obilí — do značné míry bez pcháče. U šťovíku, jenž je sice každou sečí oslazen, pak však rychle vyráží do semene, se omezená produkce semen obvykle nedá zcela vyloučit. Co se týče pýru plazivého (''Agropyron repens''), vícenásobný seč oslabuje výhonnou sílu oddenků, a tím i jejich další šíření.<br /> <br /> V rámci osevního postupu se s luskovinami bohatým polním pícninářstvím a meziplodinami odehrává jakýsi ekologický zázrak. Vrací půdě ztracenou úrodnost, vytváří harmonii v živém, přivádí zpět divokou faunu do krajiny a poskytuje ovcím i skotu v létě i v zimě vynikající krmivo a na podzim orební pastvinu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge,_Krankheiten_und_Schädlingsbefall&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Střídání plodin, choroby a škůdci ===<br /> <br /> Otázka zní, zda vůbec mohou rostliny onemocnět v tomtéž smyslu jako zvíře a člověk. Směr k odpovědi se otvírá, sledujeme-li zástavbu bytostných článků v přírodních říších a u člověka: Minerál je jednoartikulovaný, obdařen fyzickým tělem; ke dvouartikulovanosti rostliny s fyzickým tělem a éteriickým tělem přibývá u zvířete jako třetí článek astrální tělo a u člověka jako čtvrtý já-organizace. Příčinou onemocnění je astrální tělo.&lt;ref&gt;Viz např. Rudolf Steiner: ''Meditative Betrachtungen und Anleitungen zur Vertiefung der Heilkunst'', GA 316, Dornach 2003, Vortrag vom 3. Januar 1924, S. 33 f.&lt;/ref&gt; Takové se však v rostlině nevtěluje. Její duševní tělo zůstává v nadsmyslovém; vysílá své síly z periferie do prostoru a času, dotýká se rostlin jen zvenčí a vytváří si svůj odraz v jejich podobě. V čistotě éterické organizace rostliny se spojuje s látkami země, oživuje je a komponuje je do své fyzické organizace. V tomto spojení se stává ve svých formách smyslově viditelnou {{SE|251}}<br /> <br /> podobou. V těchto svých étericky živých formotvorných procesech je rostlina od základu zdravá; je nositelkou všech léčivých sil; svou vlastní organizací bildekräfte vlastně onemocnět nemůže. Co modifikuje její fenomenální obraz jako čistý obraz jejího typu, co ho dokonce deformuje nebo zcela ničí, jsou vlivy zvenčí. Dnes je zahrnujeme pod neurčitý pojem vlivy prostředí. Jakmile tyto sklouznou do extrémů, ztrácí se harmonie vztahu kosmických k pozemským účinkům; vznikají nerovnováhy. Ty mohou nastat přirozeně skrze požáry, bouře, záplavy a zemětřesení, nebo stále více skrze egoistická jednání člověka, nároky na vlastnictví a moc, rigorózní vykořisťování atd. Vlivy skrze člověka se projevují v oteplování Země, klimatické změně, znečištění Země, moří a stratosféry. Elektrosmog ze všech stran obaluje rostliny a odřezává je od kosmických účinků. V pěstování kulturních rostlin je toto extrémní ovlivňování ještě stupňováno technologiemi všeho druhu odcizenými životu, jako je excesivní hnojení dusíkatými solemi syntetizovanými ze vzduchu, hydroponika (pěstování v roztocích živných solí), pesticidy, herbicidy atd. Rostliny jsou zahaleny cizími látkami a zářeními, která oslabují jejich éterickou organizaci. Ta již není plně schopna budovat či udržovat svou fyzickou tělesnou organizaci v souladu s druhovým určením. Fyziologickým důsledkem je, že rostliny obsahují více vody (zvětšené buňky a mezibuněčné prostory) a v ní rozpuštěných solí, než jsou schopny zpracovat do stavby svých tvarově utvářecích pletiv. To celkově přivolává na scénu široké spektrum rostlinných a živočišných organismů — bakterie, houby, roztoče, hmyz — kteří v přírodním hospodářství na správném místě a ve správný čas konají užitečné služby, na místě nesprávném, v čas nesprávný se však jednostranně závratně množí a stávají se škodlivými organismy. Zvláštní případ v tomto kánonu tvoří virózya. Viry tvoří jakýsi druh pod-přírody rostlinné říše, jako radioaktivita takovou tvoří v říši minerální. Viry nemají vlastní metabolismus. Zapojují se do metabolismu živých organismů — od bakterií výše — a mohou se vyvíjet a množit jen skrze tento. Zatímco vše živé se projevuje v rytmech, virus se chová arytmicky. Zejména viry způsobují v říši kulturních rostlin stále rychleji probíhající odrůdový úpadek.<br /> <br /> Parazitární bakteriální a houbová onemocnění jsou výrazem přebytku silových účinků Měsíce, které jsou v půdě zprostředkovány {{SE|252}}<br /> <br /> prostřednictvím vody a vytvářejí tak jakési «měsíční životonosné dění». Za vyrovnaných povětrnostních podmínek toto dění v rostlinách působí až do tvorby semen.&lt;ref&gt;Vgl. Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S.166/67.&lt;/ref&gt; Pokud však Měsíc působí příliš silně — například v mírné zimě s vlhkem přetahujícím se do jara, a ještě k tomu zesílen přiváděním snadno rozpustných živných solí — stoupá houbový tlak. Přebytečný měsíční život vstupuje jaksi do soutěže s těmi silami, které z kosmu přes křemen, vápenec a jíl proudí formotvorně do rostlin. Ty se oslabují. Dochází k jakémusi předčasnému zplodování v oblasti vegetativní, ve sféře listů. Nad úrovní půdy — v jejímž nitru je přece pravá domovina celého onoho vojska bakterií a hub — vytváří se nahoře ve výhonkové oblasti druhá půdní úroveň pro parazity a houby. Pod tíhou přehnaných měsíčních sil podléhá rostlina rozkladu právě tímtéž říšemi nižších živých tvorů, jež jí ve tmě půdy konají užitečné služby.<br /> <br /> Nebezpečí příliš silného měsíčního působení lze předejít těmito opatřeními:<br /> <br /> * Hnojením podporujícím zdraví rostlin (posilováním jejich éterické organizace) — viz kap. «O podstatě hnojení», s. 259 nn.<br /> * Budováním půdy zemsky aktivní, bohaté na formy trvalého humusu (jílo-humus).<br /> * Opakovanými postřiky přesličkovým čajem v průběhu roku (křemenné působení).<br /> * Zachováváním a péčí o vlhké biotopy a rovněž o trvalé travní porosty v blízkosti odvodňovacích příkopů nebo spodní vody. To jsou přirozená stanoviště, na nichž mohou měsíční síly — uzdravujíce celek hofského organismu — se «vyžít» v rozvíjení bohatého houbového a bakteriálního života.<br /> <br /> Zpracování půdy pomáhá rostlině v prvním kroku k druhově přiměřené konfiguraci formativních sil jejího životního těla. Dalšího posílení se jí dostává správným zařazením v osevním postupu; nejvyššího stupňování zdravého růstu a tvorby i zrání plodů pak dosahuje hnojením (srov. kap. «O podstatě hnojení», s. 259 nn.). Pro utváření osevního postupu přicházejí v úvahu tři hlavní hlediska: snášenlivost s předplodinou téhož druhu, předplodinový účinek a udržování vysoké humusové dynamiky. V případě opakovaného pěstování téhož druhu jsou kultury množené vegetativně snášenlivé v podstatně vyšší míře než {{SE|253}}<br /> <br /> při generativním rozmnožování; leda že rodičovská generace je nosičem viru — to je hlavní problém při doosívání brambor, rozmnožování ovocných dřevin atd. Sama příroda demonstruje vysokou snášenlivost vegetativního rozmnožování, například pýr plazivý (*Agropyron repens*), kopřiva dvoudomá (*Urtica dioica*), pcháč rolní (*Cirsium arvense*), opletník plotní (*Polygonum convolvulus*), přeslička rolní (*Equisetum arvense*) atd.<br /> <br /> Při generativním doosívání pevných odrůd je v různé míře pravidlem degradace odrůdy. V základě nesnášenlivosti s týmž druhem leží jednostranné rozmnožování škodlivých organismů — bakterií, hub, hmyzu a jiné půdní fauny — jakož i patogenní kořenové výlučky samotných kulturních rostlin (*alelopatie*). Škodlivým organismům lze čelit následujícím způsobem:<br /> <br /> Veškerými opatřeními, která posilují konstituci, tedy organizaci bildekräfte rostliny. Patří k nim hofeigene produkce osiva prostřednictvím cíleného doosívání: «Wenn man [mit der Aussaat; Einfügung des Verfassers] nahe an den Wintermonaten ist, dann wird man eine starke Reproduktionsfähigkeit, wenn man weiter von den Wintermonaten ist, eine starke Nahrhaftigkeit in den Getreidepflanzen bewirken.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 109.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Dodržování doby výsevu podle kosmických rytmů, zejména synodického čili lunárního fázového cyklu.<br /> <br /> * Aktivní, úrodná půda, která každý druh jednostranných vlivů zvenčí rychle stráví a pro rostliny zneškodní.<br /> * Prostorový odstup od loňské kultury téhož druhu (např. zelí vzhledem ke kýlnatosti brukvovitých [*Plasmodiophora brassicae*], brambory vzhledem k napadení mandelinkou) a rovněž časový odstup, který podle míry snášenlivosti s týmž druhem činí tři až šest let.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Halmfrüchte&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Choroby obilnin podmíněné střídáním plodin ====<br /> <br /> Každý zpětný výsev přináší snížené výnosy nahromaděním specifických původců chorob. Snášenlivost s týmž druhem je tedy omezená — nejméně omezená u žita. Díky své nenáročnosti stojí oves a žito po ozimé ječmeni a pšenici jako abtragendes Früchte. Oves přitom platí za zdravicí plodinu. Předplodinová hodnota je nízká; v celkovém pohledu na osevní postup se však obiloviny starají o vyrovnanou humusovou bilanci. Přitom tvorba kořenů u pšenice a ječmene je podstatně slabší {{SE|254}}<br /> <br /> než u žita a ovsa. Prvně jmenované jsou středně silnými konzumenty humusu, a proto kladou vysoké nároky na předplodinu — dobře hnojené okopaniny. Pšenice je s ječmenem jako předplodinou nesnášenlivá. V tomto případě, jakož i vůbec při obilninami bohatých osevních postupech (&gt;50 %) a špatně rozložených slámových masách, nastupují patní choroby, plísňová onemocnění báze stébla pšenice — černonožkovitost (*Ophilus graminis*) nebo lom stébel (*Cercosporella herpotrichoides*). Pravidelné střídání hlíznaté a stébelnaté plodiny zde zjednává nápravu. Zvláštní postavení mezi travinami zaujímá kukuřice, snášenlivá sama se sebou ve vysoké míře. Houbové infekce se mohou u pšenice a ječmene, méně u ovsa a ještě méně u žita, vyskytnout na celém výhonku až do klasu. U pšenice jsou to především v oblasti listu rzi (*Puccinia*) — žlutá, hnědá a černá rez — a snětě (*Tilletia*), v klasu (*Helminthosporium gramineum*) trpasličí a páchnoucí sněť; u ječmene pruhovaná nemoc (*Ustilago avenae*) a padlí (*Erysiphe graminis*), v klasu ječná sněť volná; u ovsa sněť ovesná volná; u žita v oblasti listů sněžná plíseň (*Fusarium nivale*), v klasech námel (*Claviceps purpurea*). Kukuřice se bez problémů začleňuje do obilninami bohatých osevních postupů; patním chorobám vzdoruje.<br /> <br /> Poškození podmíněná osevním postupem způsobená hmyzem — jako napadení moucí osičkovou (*Oscinis frit*) nebo háďátky (*Ditylenchus dipsaci*) u žita, bejlomorkou nebo moucí česnekovou (*Hylemya correlata*) a dalšími u pšenice, moucí osičkovou (*Oscinis frit*) a třásněnkami (*Thrips lini*), hlísticemi u ovsa, moucí ječnou (*Chlorops taeniopus*) u ječmene a pšenice — padají vůči houbovým nákazám méně na váhu. Naproti tomu v pěstování kukuřice způsobuje zavíječ kukuřičný (*Pyrausta nubilalis*) převažující škody.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Hackfrüchte&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Choroby okopanin podmíněné osevním postupem ====<br /> <br /> Rozmanité druhy okopanin v polním a zahradním hospodářství mají každý své vlastní vzorce napadení a poškození. Zpravidla jsou samy se sebou nesnášenlivé a musejí být proto v osevním postupu vhodně odděleny. Jistou výjimku tvoří brambor. Vegetativní množení hlízami z něj činí nejsnášenlivější ze všech kulturních rostlin. V horských polohách může být pěstován zpětně po desetiletí. V teplo-vlhkých polohách nastupují nejrůznější virózy — přenášené mšicí broskvoňovou (*Myzodes persicae*) a dále šířené poraněními hlíz —, dále houbové infekce, jako mimo jiné obávaná plíseň bramborová (*Phytophtora infestans*), jakož i živočišný výskyt jako mandelinka bramborová (*Leptinotarsa decemlineata*), jež — {{SE|255}}<br /> <br /> Ertragsbildung již v prvním roce pěstování výrazně snižuje. Následný pěstování není proto zpravidla možný. V osevním postupu by měl být dodržen odstup čtyř let. Předplodinové vlastnosti brambor jsou pro všechny obilniny a okopaniny vynikající.<br /> <br /> Cukrovka a řepné plodiny (cukrová řepa, krmná řepa, červená řepa) jsou kvůli napadení háďátky v kořenové oblasti jen málo samosnesitelné. Háďátka (stonkové háďátko [''Ditylenchus dipsaci'']) patří k hlavním původcům chorob z osevního postupu. Jsou mnohorasová, napadají téměř všechny kulturní rostliny i mnohé plevele, jsou dlouhověká — proto musí být v osevním postupu dodržen odstup čtyř až šesti let do návratu některého druhu řepné plodiny. Betarůby vykazují široké spektrum škodlivých činitelů: virová onemocnění (mimo jiné žloutenková choroba [''Beta-Virus 4'']), houby (mimo jiné kořenová spála, různé houby), dále háďátka, mšice (''Phytophagus''), řepná moucha (''Pegomya hyoscyami''), atómárka šedá (''Atomaria linearis'') a další. Napadení je dílem podmíněno odrůdou a počasím, z největší části je však důsledkem nedostatečné půdní hygieny a příliš úzkého postavení v osevním postupu.<br /> <br /> Vhodné předplodiny pro cukrovku a řepné plodiny jsou zejména brambory a dusík vázající luskoviny, jakož i při dobré vlastní organické hnojení statku všechny druhy obilnin. Následné plodiny jsou zpravidla ozimé nebo jarní formy pšenice a ječmene.<br /> <br /> Brukvovité rostliny (''Kruzifery''), mezi nimi všechny druhy zelí, řepka a zástupci meziplodin — jako řepkové odnože, hořčice bílá (''Sinapis alba''), olejný ředkev (''Raphanus sativus var. oleiformis'') a další — obohacují osevní postup nesmírně. Přehojný kvet řepky (''Brassica napus'') a brukvovitých přicházejících do kvetu, meziplodin i — neúmyslně — plevelů hořčice a ohnice rolní (''Raphanus raphanistrum'') je zdrojem nektaru, který přitahuje množství létajícího hmyzu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Futterpflanzen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Choroby krmných rostlin podmíněné osevním postupem ====<br /> <br /> Brukvovité rostliny zároveň přitahují velké množství žravého hmyzu — v čele blecháče (druhy ''Phyllotreta''), kapustová moucha (''Chortophila brassicae''), blýskáček řepkový (''Meligethes aeneus'') a další. Stejně škodlivé je i množství houbových chorob, v první řadě nádorovitost košťálovin (''Plasmodiophora brassicae''), která jako typická choroba osevního postupu z velké míry určuje nesnášenlivost košťálovin, řepky atd., ale i brukvovitých plevelů navzájem. Dále je řepka hostitelskou rostlinou mnoha {{SE|256}}<br /> <br /> Nematodových druhů, které v následných plodinách páchají škody. Řepka potřebuje brzy vyklízející předplodiny jako ozimý ječmen a žito. Za sebou zanechává pro následnou plodinu vynikajícím způsobem strukturovanou, zralou, relativně bezplevelnou půdu. Z uvedených důvodů je stejně jako u košťálovin nutná přestávka v pěstování tři až čtyři roky. Při zařazení intenzivního zeleného hnojení brukvovitými do osevního postupu je třeba zvolit ještě delší odstupy.<br /> <br /> Ústřední místo v osevním postupu zaujímají vedle tržních plodin pícniny jetel (''Trifolium'') a vojtěška (''Medicago'') s přídavkem směsi pícních trav a bylinek. Jetel a vojtěška jednak jako hlubokokořenící rostliny přímou cestou — vázáním dusíku, zpřístupňováním minerálů a bohatstvím kořenové hmoty — oživují celý objem půdního profilu, a to tím více při víceletém, bujném porostu, jednak patří na rostlinné rovině nepřímo k největším podporovatelům trvalé úrodnosti půd. Děje se tak prostřednictvím pícních mas, které jsou přeměněny a zušlechtěny přežvykováním a jako hnojivo se vracejí na půdu. Pěstování pícních luskovin je doplněno zrninkovými luskovinami, mimo jiné bobem obecným (''Vicia faba''), lupinou (''Lupinus'') a hrachem setým (''Pisum sativum''). V osevním postupu stojí buď v čisté kultuře, nebo ve směsné kultuře s ovsem, přednostně před okopaninovými plodinami. Priorita jetele a vojtěšky v osevním postupu klade hranice pěstování zrninkových luskovin. Důvodem je kyjatka jetelová (''Sithonia lineata''), která dokáže pícní luskoviny v raném mládí značně poškodit. Klíčovým problémem červeného jetele — méně pěstování vojtěšky — je sklerotinia jetelová (''Sclerotinia trifolium''). Je to typická choroba osevního postupu. Černé sklerotie (plodnice houby) lpí na kořenovém krčku, ničí cévní svazky a jetelová rostlina uvadá na přelomu jara ze dne na den. Trvalé formy houby se mohou v půdě udržet až osm let. Návrat červeného jetele, a rovněž vojtěšky, by proto měl nastávat nejdříve každých pět až šest let. Při nejméně dvouletém pěstování je problém pcháče pro následnou plodinu vyřešen a rovněž stav nematodů se výrazně snížil.<br /> <br /> Dalšími listovými plodinami, které zpravidla tvoří součást biologicko-dynamických osevních postupů, jsou krmná řepa (''Beta vulgaris var. alba'') jako dietetikum při krmení dojnic a dále mrkev (''Daucus carota'') a lnička setá (''Linum usitatissimum'') při odchovu telat. Tyto plodiny, jakož i pěstování zeleniny a léčivých bylin pro zdraví zvířat jsou zčásti pěstovány zahradnicky, zčásti polním způsobem začleněny do okopaninovýchplodin. {{SE|257}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Fruchtfolge_in_Beziehung_zur_Düngung,_Humusbilanz_und_Pflugbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Osevní postup ve vztahu k hnojení, humusové bilanci a obdělávání pluhem ===<br /> <br /> Osevním postupem si biologicko-dynamický podnik vytváří pěstební rámec, který garantuje dauerfruchtbarkeit odpovídající stanovištním podmínkám. Tento prostorově-časový rámec předkládá téma, jež lze podle počasí a potřeb krmení i trhu různě variovat. Toto téma musí jako živý ideový celek žít ve vědomí hofgemeinschaft a být rok co rok soustavně vtisknuto hospodářskému organismu. Každý rok znovu se tento obraz osevního postupu stává v utváření přírodního dění viditelným uměleckým dílem. V následujícím příkladu (Dottenfelderhof) je představen dvanáctipólový osevní postup, který se člení do dvou šestipólových, v nichž je opět rozpoznatelný původní princip trojpólového hospodaření:<br /> <br /> {| class=&quot;wikitable&quot;<br /> !&lt;small&gt;Rok&lt;/small&gt;<br /> ! &lt;small&gt;Osevní postup&lt;/small&gt;<br /> !<br /> !&lt;small&gt;Meziplodina&lt;/small&gt;<br /> !&lt;small&gt;Hnojení&lt;/small&gt;<br /> !&lt;small&gt;Humusová bilance&lt;/small&gt;<br /> !&lt;small&gt;Podzimní orba&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;1&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Vojtěška – tráva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;100–200 dt kompostu&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;+&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;2&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Vojtěška – tráva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;Tvorba trvalého humusu&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;+&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;3&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Oz. pšenice – ječmen&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;Brukvovité&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || <br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;4&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Oz. žito&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;Luskoviny aj.&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || <br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;5&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Okopaniny: brambory, polní&lt;/small&gt;<br /> &lt;small&gt;zelenina, krmná řepa aj.&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;300 dt chlévského hnoje z hlubokého ustájení&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;zčásti brukvovité&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || &lt;small&gt;+~&lt;/small&gt;<br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;6&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Oves, špalda&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;Podsev jetele&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;7&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Jetelotráva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;100–200 dt kompostu&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;+&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;8&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Jetelotráva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;Tvorba trvalého humusu&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;+&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;9&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Oz. pšenice –&lt;/small&gt; <br /> &lt;small&gt;rozmnožování osiva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;Brukvovité&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || <br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;10&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Žito&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;Luskoviny aj.&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || <br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;11&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Okopaniny: jako pod 5&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;300 dt chlévského hnoje z hlubokého ustájení&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;zčásti brukvovité&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || &lt;small&gt;+~&lt;/small&gt;<br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;12&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Oves, špalda,&lt;/small&gt; <br /> &lt;small&gt;rozmnožování osiva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt; <br /> || &lt;small&gt;Podsev vojtěšky&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> | colspan=&quot;7&quot; |&lt;small&gt;BL = listová plodina; H = stébelnatá plodina; + = přírůstek humusu; ~ = udržování humusu; - = úbytek humusu; pf = orat&lt;/small&gt;<br /> |}<br /> <br /> Podíl listových plodin odpovídá s 50 % systému střídavého hospodaření. Meziplodiny však posunují poměr {{SE|258}}<br /> <br /> ke stonkovým. Hluboko kořenící kultury s největší kořenovou hmotou – vojtěška, za ní jetel – převažují nad podílem převážně mělce kořenících okopanin s malou kořenovou hmotou. Prostřední polohu v obojím ohledu zaujímají stébelnaté plodiny. Bez přihlédnutí k příspěvku meziplodin a organického hnojení lze humusovou bilanci v průběhu dvanácti let hodnotit jako mírně pozitivní. Zpracování půdy, především na jaře a na podzim, ji ovlivňuje negativně. Přerušení tohoto zpracování po čtvrtinu dvanácti let polním pícninářstvím zmírňuje ztráty humusu – právě tak jako mírné hloubkové zpracování na podzim a v předzimu pluhem, kypřičem, diskovým pluhem a podobně. Vyrovnání ztrát, nebo přímo postupné usazování na trvale vyšší úroveň obsahů humusu, je pak úkolem humus poskytujících meziplodin, především však hnojení chlévským hnojem a komposty. {{SE|259}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Dritte_Säule:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''Třetí pilíř:''' ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vom_Wesen_der_Düngung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === O podstatě hnojení ===<br /> <br /> Co hnojení vlastně znamená, to je záhadná otázka. Ze stanoviska obvyklé agronomické vědy se zdá, že tuto otázku dál klást nestojí za námahu; zdá se, že je jednou provždy rozluštěna. V tomto smyslu hnojení znamená: přivádět systému půda a rostlina – za účelem harmonicky vyváženého hospodaření s živinami – látky uvažované a vypočítávané v izolované formě jednotlivých chemických prvků, které dávají očekávat maximální výnosy, přibližně až po vyčerpání genetického potenciálu odpovídajícím způsobem šlechtěných odrůd kulturních rostlin.<br /> <br /> Tento bodový způsob myšlení v kategoriích vnějších příčinných a účinkových vztahů stojí polárně naproti výpovědi duchovněvědního výzkumu, který «tajemství hnojení» označuje jako «mimořádně skutečná tajemství».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 11.&lt;/ref&gt; «Zajisté, hnojení se provádí instinktivně z tradice starých dob. Ale podstatě hnojení dnes vlastně nikdo nerozumí», «kromě těch, kteří to mohou vědět z duchovního»..&lt;ref&gt;Ebd., S. 20.&lt;/ref&gt; Následující tři kapitoly jsou pokusem vytvořit základy porozumění pro toto radikální tvrzení. V dalších výkladech k stupňům hnojení se může tajemství podstaty hnojení stát zjevnějším.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_Stoff-_und_Kräftefrage&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K otázce látky a sil ===<br /> <br /> Provozovat zemědělství znamená pohybovat velkými masami látek, převážně z organické přírody: oživenou půdou při každém pracovním úkonu, pracovními postupy při sklizni zelené píce, sena a slámy atd., jakož i jejich uskladněním a každodenním předkládáním ke krmnému žlabu, stlaním ve stáji, vyklízením a skladováním chlévské mrvy a močůvky, jakož i jejich rozvozem na pole a louky, několikanásobnou aplikací postřikových preparátů na celý katastr hospodářství, sklizňovými hmotami obilí a okopanin, jejich uskladněním a konečně přípravou veškeré sklizně, která opouští hospodářství jako potraviny. {{SE|260}}<br /> <br /> Zemědělství je dopravní živnost proti své vůli. To je jedna stránka, druhou stránkou je, že se jedná o proces zasazený do rytmů běhu roku a pokračující i nad jejich rámec. To platí především pro hnojení. Hnojiva vyprodukovaná v podniku jsou sama výsledkem životních procesů a zároveň příčinou jejich udržení a stupňování.<br /> <br /> Co jsou to za látky, které se tu v různých formách projevů pohybují sem a tam? Co je to látka? Látky se projevují ve čtyřech klasických živlech: ve skupenstvích pevném (země), kapalném (voda), plynném (vzduch). K živlu tepla přírodověda dosud nenašla pojmový přístup, který by jej charakterizoval jako svébytný čtvrtý z klasických živlů. Dodnes platí metodický princip rozkladu jevů, který sahá až k zakladateli experimentální fyziky Francisi Baconovi (1561–1626). Tato metoda, hledat za jevy v materiálních procesech kauzální princip bytí, dodnes ovládá běžný vědecký provoz.<br /> <br /> Za subjektivně vnímaným jevem se hledá objekt, materiální předmětnost. Ta se nenachází v teple samotném, nýbrž sekundárně v teplotních stavech, které se měřitelně projevují na živlech pevném, kapalném a plynném. Teplo by bez tohoto vztahu ke třem živlům či skupenstvím zůstalo nepostřehnutelné. Pro Francise Bacona, který se právními prostředky učinil soudcem nad teplem, to byl zřejmě důvod, proč teplu upřít svébytnou existenci jakožto živlu. Dodnes zůstává nehmotnost tepla, jeho bytostná podstata, pojmově v temnotě. Neztělesňuje žádné vlastní skupenství. V novější době mají badatelé tendenci označovat energeticky bohatý, vysoce zředěný stav plazmatu za čtvrté skupenství. Ale i v této vysoce komplexní souvislosti jevů se teplo projevuje v podobě vázané na hmotu. Jeho čistá podstata jakožto tepelného živlu se ve vnímání stává fenoménem tepelného vjemu v odstupňování od studeného po horké, zprostředkovaného živly země, vody a vzduchu. Dále se jeho čistá nehmotná podstata projevuje ve vlastnosti převádět svou přítomností a nepřítomností elementární či agregátní stavy jeden v druhý.<br /> <br /> Otázka po podstatě látky, která se od 17. století postupně stala ústřední poznávací otázkou v přírodních vědách, se zdá být fyzikou a chemií v zásadě vyjasněna. Rozložíme-li analytickými metodami organické či anorganické látky – pomineme-li {{SE|261}}<br /> <br /> ty, které se od přírody nacházejí v elementárním stavu, jako zlato, stříbro aj. –, vyjde najevo soubor fyzikálně-chemických prvků, které se rozlišují podle svých vlastností. Představujeme si, že jsou tvořeny atomy (atom = nedělitelný).<br /> <br /> V 19. a 20. století byl i produkt rozkladu, prvek jako „nedělitelný atom“, rozložen na své elementární částice. Tím ztratil kvalitativní charakter vlastností chemických prvků na významu pro poznání podstaty látek. Tímto krokem byl překročen práh od přírody k „podpřírodě“&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Leitsätze'', GA 26, «Von der Natur zur Unternatur», Dornach 1998, S. 255 ff.&lt;/ref&gt; a vstoupilo se do subatomární oblasti elementárních částic (kvant). V ní se ztrácí smyslový svět a nastupuje jiný, svět měřitelných energetických účinků.<br /> <br /> Ty se liší od vyzařujících silových účinků kosmu, které pozemský svět látek pozvedají ke konstituci vyšších stupňů bytí života rostlinného světa, duševna světa zvířat a duchovna člověka. Naproti tomu se pozemské látky jeví jako vyzařující,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst nach geisteswissenschaftlichen Erkenntnissen'', GA27, Dornach 1991, S. 20).&lt;/ref&gt; jako zhuštěné silové útvary, jakoby procesy, které dospěly ke svému konci a v tomto stavu jsou spoutány.<br /> <br /> V atomech se spatřovala tělesa vyplňující prostor, hmota, která měla být jedinou příčinou veškerého vyššího bytí na Zemi. Tento názor vytvořil pro světonázor materialismu racionální, zdánlivě nevyvratitelný základ. Hmota, tak zní názor, je kontinuum, které bylo na počátku a bude na konci. Všechno bytí, které vzniklo mezi tímto počátkem (velký třesk) a tímto koncem (''konečná entropie'', tepelná smrt) a ještě existuje, se odvozuje z tohoto materiálního prazákladu, a tak i člověk, který si to vše jako materiální objekt takto myslí. V popření svého já jako duševně cítící, duchovně usilující a v lásce chtějící bytosti povýšil tuto teorii na axiom. Materialismus je kvůli svému zdánlivě jistému základu, rozluštění tajemství hmoty a z něj vzešlé technologii, nejméně reflektovaným světonázorem. Zahaluje pohled na člověka, který s nasazením nejvyšší síly rozumu konstruuje svět, v němž se jako ne-Já ztrácí v nicotě. „Rozum se vzdaluje od skutečnosti, rozumnost nás k ní {{SE|262}}<br /> <br /> opět přivádí.“ &lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Einleitungen zu Goethes Naturwissenschaftlichen Schriften'', Kap. X. «Wissen und Handeln im Lichte der Goetheschen Denkweise», GA 1, Dornach 1987, S. 171.&lt;/ref&gt;Světový obraz materialismu zažil jistý otřes poznatky kvantové fyziky, která dokazuje, že hmotu nelze diferencovat na součet atomárních částeček hmoty, nýbrž na energetická kvanta účinku. Kdo je ale jejich původcem? Zde se klade otázka po duchu, po světě bytostí tvořících z nadsmyslna. „Rozum nás vzdaluje od skutečnosti, rozumnost nás k ní opět přivádí.“<br /> <br /> Zaměří-li člověk veškerou sílu rozumnosti na sebe jako na myslící bytost, nalezne v sobě samém prostředky a cesty, které ho vyvedou ze statiky materialistického světového obrazu. Probouzí se k vědomí, že on sám je z duchovních prapočátků povolán být nositelem vývoje a stále více se jím stávat; že v sobě díky svým duševním silám myšlení, cítění a chtění může rozvíjet vyšší duševní poznávací orgány a s jejich pomocí se školit k vyšším náhledům. Ty mu umožňují, aby ve svobodném sebeurčení vzal svou budoucnost i budoucnost svého spolutvoření do vlastních rukou. Náznaky tohoto druhu se tu a tam objevují. Avšak: Otázka po podstatě látky ve všech jejích formách projevu, v neživé přírodě, v životě rostlin, v oduševnělosti zvířat a v duchovní či Já-organizaci člověka, se v tomto smyslu dosud neklade.<br /> <br /> Abychom získali vhled do tohoto komplexu otázek, je třeba si uvědomit: „Smyslově vnímatelný obraz světa je součtem metamorfujících se obsahů vnímání bez jakékoli hmoty, která by ležela v jeho základu.“&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Einleitungen zu Goethes Naturwissenschaftlichen Schriften'', Kap XVI. «Goethe als Denker und Forscher», GA 1, Dornach 1987, S. 274.&lt;/ref&gt; Vnímání, která činíme na smyslově vnímatelném předmětu, podněcují myšlení k tvorbě pojmů, které se snaží postihnout vlastnosti tohoto předmětu. Tak se charakterizují látkové prvky periodické soustavy vždy specifickými vlastnostmi, které jsou výrazem něčeho, co se nestává jevem, tedy nepřísluší vzniku a zániku v čase a prostoru. Hmota je však chápána jako kontinuum, jako to, co přetrvává v čase a prostoru, aniž by sama byla smyslově vnímatelným jevem a aniž by podléhala budujícím a ničivým silám, které v čase a prostoru působí. To, co se projevuje, jsou pojmově postižitelné vlastnosti. Jsou to projekce něčeho nad-časoprostorového, nadsmyslového, podstaty té či oné látky. Konstituují se {{SE|263}}<br /> <br /> ve vědomí člověka skrze vnímání a pojem v součet vlastností. Jejich vymezení a přiřazení k té či oné látce je předmětem výzkumu fyziky. Jejich konstelace je taková, že každý látkový prvek má specifickou afinitu k jiným látkám. Mohou spolu reagovat. Pokud k tomu dojde, výchozí látky zmizí z dohledu a, jakoby syntézou, vznikne nová látka s překvapivě novými vlastnostmi. Začátek a konec jsou spolu spojeny diskontinuálním děním. Například vodík (H) a kyslík (O) jsou plyny. Jejich vzájemná afinita je tak obrovská, že spolu reagují explozivně. Zmizí a objeví se voda, látka s nejbohatšími vlastnostmi, základ veškerého života. Dochází ke skoku z méně zhuštěného do více zhuštěného skupenství. Pokud je voda podrobena elektrolýze za vynaložení energie, objeví se opět výchozí prvky jako plyny. Při přechodu z plynného do kapalného stavu, jakož i při každé reakci mezi látkami, vstupuje do hry faktor času. Probíhá proces. Toto procesuální dění ve světě látek je především předmětem chemie. Lze jej empiricky sledovat v reaktivních doprovodných jevech, ale jako takové se vymyká vnímatelnosti. V chemickém procesu působí síly, které jsou dány podstatou látky a jejími vlastnostmi. Síly, které jsou v procesu v pohybu, setrvávají před začátkem a na konci reakce ve stavu klidu, ztuhnutí do formy. Ve formě se látka stává smyslově vnímatelnou a ve svých fyzikálních vlastnostech měřitelnosti, počitatelnosti a vážitelnosti vypočitatelnou.<br /> <br /> V průběhu procesuálně-chemického působení sil se objevují jevy, například tepelné, světelné, barevné a zvukové jevy, jakož i čichové a chuťové zážitky, které nelze odvodit z vlastností reagujících látek. Umožňují bádajícímu duchu člověka hlouběji se vžít do procesuálního dění, ba dokonce si v činném provádění s ním vytvořit osobní vztah, v němž se nadsmyslové působení sil v osobním prožitku zobrazuje blíže duchu. V spoluprožívání chemických jevů odhalují látky na malou skulinku svou silovou a tím i svou bytostnou podstatu.<br /> <br /> Čím dále postupovala fyzika v časoprostoru ve snaze rozluštit tajemství materiálně myšleného látkového prvku, atomu, tím více se jev vytrácel z dohledu experimentátora. Ten dále spřádal červenou nit na základě představených modelů pomocí {{SE|264}}<br /> <br /> matematiky. Nepozorovaně vystoupil z přírody do říše „podsmyslového“, do podpřírody, do říše přísně zákonitých, fixovaných, neživých a bezduchých poměrů sil hmoty, elektřiny, magnetismu a jaderné vazebné energie. V této podpřírodě je vše předmětné ze smyslově vnímatelného světa rozpuštěno ve vypočitatelný systém v sobě ztuhlých a přesto interagujících forem energie. Tam, kde působí izolovaně, jsou v nejvyšší míře nepřátelské životu. Podsmyslové síly působí v „prostoru“, a proto jsou nutně představovány jako tělesa v prostoru, jako mechanika kvant. Rozlišují se v prostorovém vymezení a – podle svého mechanismu účinku – různé elementární částice, respektive energetická kvanta.<br /> <br /> V průběhu vývoje kvantové fyziky se stalo zřejmým, že tyto představy, opírající se o smyslovou zkušenost, nejsou udržitelné. Niels Bohr (1885–1962), otec kvantové fyziky, dospěl k závěru: „Neexistuje žádný kvantový svět.“&lt;ref&gt;Zitiert nach Jos Verhulst: ''Der Glanz von Kopenhagen, geistige Perspektiven der modernen Physik'', Stuttgart 1994, S. 15.&lt;/ref&gt; Tento poznatek potvrdili jeho kongeniální kolegové Werner Heisenberg (1901–1976), Wolfgang Pauli (1900–1958) a další. Heisenberg píše: „Nejmenší jednotky hmoty ve skutečnosti nejsou fyzickými objekty v běžném smyslu; jsou to formy, ideje, které lze jednoznačně vyjádřit pouze v matematickém jazyce.“&lt;ref&gt;Ebd., S. 17.&lt;/ref&gt; – Atom tedy není věc v prostoru. A dále píše: „Pokud se pokusíme proniknout za tuto skutečnost [myšlena je ta smyslově vnímatelná; pozn. autora] do detailů atomárního dění, pak se kontury tohoto ‚objektivně-reálného‘ světa rozpouštějí – ne v mlze nové a přesto nejasné představy skutečnosti, nýbrž v průzračné jasnosti matematiky, která zákonitě spojuje to možné, nikoli faktické.“&lt;ref&gt;Ebd., S. 173.&lt;/ref&gt; Tato „průzračná jasnost“ je však abstrakcí. Jakkoli může být správná ve vztahu k bytí a působení podpřírody, naráží přesto na hranici, na níž si poznávající člověk může uvědomit, že z této abstrakce nelze vykřesat jiskru eticko-morálního impulsu. Matematika se zabývá tím, co se stalo fyzickým, co se myslícímu vědomí projevuje v číselných poměrech. Jejich správnost je postižitelná v myšlenkách, tedy čistě v duchu. V nich se objektivní a subjektivní spojuje v jedno. Jsou pravdivé v omezeném případě {{SE|265}}<br /> <br /> anorganicko-fyzického. V tomto smyslu je matematika vědou duchovní, a nikoli přírodní. Myslíme myšlenky, které jsou schopny převádět fyzikální zákony do technologických funkcí. Zůstaneme-li u těchto myšlenek a snažíme-li se v duchovním posílení prožít jejich důslednost, jejich logické souvislosti, pak se matematika nesráží do strnulé, neživé abstrakce, nýbrž se může stát předstupněm pravého duchovního poznání.<br /> <br /> Číselné poměry jsou výrazem poměrů energetických, respektive silových. Ty druhé jsou jednak nositeli procesů látkových reakcí, jednak jsou v látce spoutány jako „zadržené procesy“.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Konferenzen mit den Lehrern der freien Waldorfschule Stuttgart'',2. Bd., GA 300b, Konferenz vom 21. Juni 1922, Dornach 2019, S. 152.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Martin Rozumek, Peter Buck (Hrsg.): ''Das Chemische und die Stoffe, Zugänge zur Chemie'', Dornach 2008, Kap.: «Einleitung», S. 7.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Látka podléhá tíži. Tato zakusitelná vlastnost ji především činí reprezentantem pozemského. Je to součet forem energie či sil spoutaných do smyslově vnímatelné formy, které se projevují ve vlastnostech. Umožňují procesy probíhající podle přírodních zákonů, reprodukovatelné a matematicky abstrahovatelné do vzorců.<br /> <br /> V oživené přírodě již toto procesuální dění nelze odvodit pouze z vlastností fyzikálních látkových prvků. Naopak, životní procesy je do značné míry odcizují jejich fyzikální determinovatelnosti. Bílkovina se například skládá z pěti prvků: uhlíku, kyslíku, dusíku, vodíku a síry. Ty se se svými vlastnostmi stávají nositeli sil, které jsou kosmického původu.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 64f.&lt;/ref&gt; Tyto kosmické síly všudypřítomně proudí z planetárního okruhu a konfigurují se podle bytostné povahy rostliny nebo zvířete v éterické tělo neboli tělo životní. To je skrz naskrz tvůrcem procesů. Stává se architektem fyzické organizace, pozvedá fyzikální látky z jejich spoutanosti v pozemském, staví je do služeb životních procesů a udržuje je v proudu života tak dlouho, dokud tento proud neumírá do forem organických útvarů. Éterické tělo se pak rozpouští ve světovém éteru. Při bakteriálním rozkladu, mineralizaci, se pozemské látkové prvky uvolňují z organických útvarů; opět upadají zpět do své fyzikální vlastní zákonitosti.<br /> <br /> To, co se v organické přírodě označuje jako konstitutivní složky, jako jsou bílkoviny, sacharidy, tuky, hormony, vitaminy atd., jsou {{SE|266}}<br /> <br /> z životních souvislostí, v nichž se objevují, abstrahované, tělesné, mrtvé útvary. V souvislosti životních procesů jsou to silové útvary, které v téměř nekonečných variantách a vzájemných působeních pozvedají pozemský svět látek k oživeným kompozicím. Kdo komponuje tyto síly v tuto zvučnou symfonii, takže dub je v každém svém orgánu, v kořenech, kmeni, větvích, výhonech, listech, květech a plodech nezaměnitelně dubem, a růže růží? V rostlinné říši se hledá typus, bytost, která se v určitém druhu rostliny tvarově projevuje. Ani síly, ani hlouběji skrytá bytost, která tyto síly ze sebe plodí, nejsou smyslově vnímatelné. Otevírají se teprve nadsmyslovému nazírání.<br /> <br /> Co se v tomto ohledu projevuje u zvířete? Bytost, zdroj veškerého tvoření, zůstává skryta. V jevu se neobjevuje duše a tvořivá síla sama, nýbrž duševní projevy a působení sil. Kůň zapřažený do pluhu se duševně projevuje ve svých pohybech, v poslušnosti na tlak uzdy, aby zůstal ve stopě, a ve způsobu, jak se při postupu vpřed mocně opírá do postroje atd. Všechny tyto projevy síly mají nepochybně svůj původ v bytosti koně. Vnímáme je v napětí svalů, tažných lan, v rozrývané půdě, v klouzání plazu pluhu po odhrnovačce až po boční odkládání. Síla vycházející z koně se projevuje v polaritě klidu a pohybu, a to současně. To charakterizuje rytmus. Rytmus, který kůň projevuje ve všech svých pohybech, v kroku, klusu a cvalu, nebo v kývání hlavou nahoru a dolů při tahu těžkých břemen, pramení z duševní bytosti tohoto zvířete. Rytmus vytváří ekonomii v působení sil; šetří sílu. Toho všeho si jako divák uvědomujeme; základní dění, jak se duševno proměňuje v sílu a ta vnější čin, zůstává skryto.<br /> <br /> Jak se tedy utváří tento vztah bytosti a jevu člověka v zemědělství? On sám je cílevědomým aktérem a zároveň svým vlastním divákem: kočí a kůň v jednom. Bytost, duchovní cíl a čin jsou v sebeuvědomění bezprostředně propojeny: Vezmu-li rýč a rýji, účinek je podobný jako u pluhu. Avšak já jsem v každém okamžiku dárcem impulsu a vědomým účastníkem dění. Má duchovní bytost je původcem idejí, které mě vedou, a zároveň zdrojem síly, aby se staly činem. Nacházím v sobě samém bytost, která má moc se svobodně k {{SE|267}}<br /> <br /> tomuto činu určit. Zvířeti naproti tomu zůstává jeho bytost nevědomá; prožívá se čistě duševně ve svých instinktech. Bytost a duše rostliny působí z „nadpřírody“ v životních procesech a vytvářejí si ve formách smyslově vnímatelný obraz. Bytost minerálně-látkového se projevuje v prostorově ohraničené, fixované struktuře sil, která v krystalu ztuhla do geometricky daných forem.<br /> <br /> Tento vztah bytostí k jejich způsobům projevu v přírodních říších se vyjadřuje ve způsobu utváření látek budujících tělo. V člověku se tělesná kompozice látek individualizuje podle jeho duchovní duše, jeho Já. Bytost pozvedá látky z jejich pouhého fyzického bytí a komponuje je v silové útvary, které odpovídají stupni bytí, na němž se objevují. Na prvním, nejnižším stupni bytí fyzicko-anorganické přírody se stavba látek řídí zákony, které zde vládnou. Tyto zákony jsou postižitelné v chemicko-fyzikálních pojmech a manifestují se předmětně ve výtvorech techniky. Na druhém stupni bytí, v rostlinné říši, se látky komponují podle vyšších, již ne pojmově postižitelných zákonitostí éterického těla obrazných sil. Tímto tělem je pozemské působení sil začleněno do kosmického. Třetí stupeň bytí látkových kompozic konstituuje říše zvířat. Zvíře může své tělo budovat pouze příjmem potravy zvenčí. Cestou trávení ničí potravinové látky silou své vlastní duševní bytosti a z této duševní síly komponuje svou vlastní tělesnou látkovost. Ta je konfigurována tak, že je nositelem duševna přebývajícího ve zvířeti, které má svůj bytostný základ za sluneční sférou, ve vzdáleném kosmu, v takzvaném zvěrokruhu. Čtvrtý stupeň bytí látkového je ztělesněn v těle člověka. V něm je fyzické, éterické a astrální utváření látek individualizováno skrze Já. Pouze tím, že látky v těle – např. DNA – jsou uspořádány podle silového zdroje Já, mohou v těle přebývat. Vytvářejí si v těle Já-organizaci. Skrze ni se člověk projevuje jako individualita.<br /> <br /> Čtyři stupně forem projevu látkového konstituují pozemské bytí a tak i skutečnost zemědělského organismu. Při hnojení jde o to, uvést tyto stupně bytí do takového vzájemného vztahu, aby se to mrtvé, minerální, otevřelo silám živého, duševního a duchovního: „Člověk musí zemi přímo oživovat, a to nemůže, pokud postupuje mineralizujícím {{SE|268}}<br /> <br /> způsobem; to může jen tehdy, pokud postupuje s organickým, které uvede do odpovídající polohy, aby mohlo působit organizujícím, oživujícím způsobem na to pevné, zemské samotné.“&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 122.&lt;/ref&gt; Pojem hnojení tedy nelze uchopit na stupni neživého, „mrtvého, zemského“, nýbrž teprve tehdy, když se vezmou v úvahu stupně od živého výše.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_Frage_nach_Geist,_Wesen_und_Individualität&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K otázce ducha, bytosti a individuality ===<br /> <br /> Vše, co se zjevuje, je forma — šat látkového. Látkou naplněná forma je označována jako těleso v prostoru. Jak ukazuje předchozí úvaha, jeví se tato látkovost ztuhnutá do formy jako specifická kráftekomposition, jež procesově ztuhlá — «Konec cest Božích».&lt;ref&gt;Das Zitat lautet im Original: «Leiblichkeit ist das Ende der Werke Gottes»; aus: ''Biblisches und Emblematisches Wörterbuch'' des deutschen Theologen Friedrich Christoph Oetinger (1702– 1782).&lt;/ref&gt; Síly jsou neviditelné; projevují se ve svých účincích, například ve změnách formy. Principiálně neexistuje žádné silové působení bez příčiny, bez původce. Ti jsou smyslovému vnímání skryti ještě hlouběji než síla sama. Původce je ve hře sil velikým neznámým — duchem. Ten prostupuje všemi přírodními říšemi až k člověku a konstituuje fyzickou organizaci těla; ve své nejčistší podobě se zjevuje v krystalových formách minerální říše. Duch je pohybujícím v bildekräften, jež z dálek kosmu vyzařují dovnitř. Původce všech zjevení fyzicko-anorganické, mrtvé přírody je bytostný duch. Právě tak je to duch, jenž žije v proudech éterických sil přitékajících ze sfér Slunce a planet a tvoří z nich éterická těla rostlin, zvířat a — nad člověkem — éterická těla vyšších duchovních bytostí.&lt;ref&gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Původce veškerého života je bytostný duch. Právě tak je to duch, jenž tkáč v astrálních silách vyzařujících z kosmu a jenž tvaruje podle povahy zvířat, člověka i bytostí nad ním stojících jejich astrální tělo. U zvířete i u člověka zprostředkovává éterickým silám bildekräfte-impulsy, jež budují a udržují tělesné orgány, jakož i vyšší orgány sloužící duševnímu prožívání, rozvíjení morálních impulsů a vlastnímu bytostnému konání. Veškeré duševní bytí je duch! A nakonec je to duch, jenž naplňuje Já-bytost člověka a v {{SE|269}}<br /> <br /> V něm probouzí sebevědomí. V tom rozvíjí sílu k usilování o sebepoznání, k uchopení reálně působícího ducha v sobě samém, jakož i v přírodě a kosmu. V sebevědomí člověka vzplane duch — jasně v myšlení a snivě v cítění; ve vůli žije spící. Skutečnost ducha se mu stává tím více skutečností, čím více ideje myšlením uchopené prožívá v cítění a nechává je ve vůli stát se činem. V tomto úsilí pracuje Já na proměně bytostných článků: fyzického těla a ätherleib. Stává se jejich spoluúčastníkem; naplňuje se produktem této proměny, duchem, a vstupuje s ním do svobodného vztahu.<br /> <br /> Lidské Já chápe, že k rozšíření přírodní vědy nutně potřebuje také vědu o duchu, a nachází ji v antroposofické duchovní vědě. Její výsledky se sdělují myslícímu vědomě v formách idejí. Rozlévají světlo nad smyslový svět. Pojmově uchopené smyslové skutečnosti se rozšiřují a vzplane v vědomí jako duchovní skutečnosti. Člověk se učí poznávat jako duchovní bytost, jež je zakotvena sama v sobě, jako bytost, která se z vlastní, sebou samou poznané bytostnosti může svobodně sebeurčovat. Člověk se učí v sebezkoumání — školením svých duševních činností myšlení, cítění a vůle — poznávat jako Já, jež jako duchovní bytost koření ve věčném, jež si v prostoru a čase vytváří tělesnost a v ní stínem zahaleno vzplane v sebevědomí. Prostřednictvím vědy o duchu se lze naučit uvědomit si svůj původ v duchu.<br /> <br /> Prostřednictvím obvyklého na smysly vázaného myšlení se člověk učí poznávat svět kolem sebe jako dohotovený, završený — a sebe jako toho, kdo se stává, jako nedovršeného. Nalézá v sobě sílu a ukazatel cesty k tomu, aby nedovršené ve svých bytostných článcích — astrálním čili duševním těle, éterickém čili životním těle a těle fyzickém — proměňoval k vyšší dokonalosti. Tato síla k sebeproměně je vlastní každému člověku; tvoří celé lidství. Stane-li si člověk tohoto vědomým, stává se vývojová idea živou; stává se duchovně účinnou realitou. Staví člověka, který se prodírá k sebepoznání, do polohy, v níž se může povznést nad pouhé přírodní bytí — jež se oku zjevuje jen v odumřelých formách — a sám prožít i utvářet ten proces, který z proměny minulého v přítomnosti nechává vznikat budoucnost. Tento proces pořádá Já člověka a přitom samo sebe vnímá.<br /> <br /> Prožitá idea vývoje otvírá bytosti Já neomezené duchovní panorama, z nějž čerpá substanci, která jejímu vlastnímu bytí dává obsah a nechává je růst. «Já získává bytost a smysl od toho, s čím je spojeno.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Theosophie'', GA 9, Dornach 2003, S. 50.&lt;/ref&gt;Já žije v duši a je skrze tělo otevřeno smysly vůči fyzickému světu a otevřeno duchem vůči světu duchovních bytostí, které stojí nad člověkem. {{SE|270}}<br /> <br /> V tomto poli napětí prožívá člověk sám sebe jako individualitu. Tento pojem nelze, takto chápán, vztáhnout na věci a bytosti přírody. Ty jsou ve svém fyzickém bytí bez Já zapojeny do světa sil a bytostí kosmu. Tím, že si člověk uvědomil sebe sama ve fyzicko-smyslovém světě, se z tohoto poutat do značné míry emancipoval. Stojí jako vyvíjející se bytost tváří v tvář světu forem, který ztuh v dílo.<br /> <br /> Z tohoto stavu svého vědomí hrozí člověku, že se odcizí přírodě právě tak jako svému ve duchu kořenícímu bytí. Prožívá sám sebe stále více jako uzavřeného do sebe a mechanicky a elektronicky si konstruuje vnější svět, který již není přírodou, žádnou živě působící duchovností, nýbrž artefaktem duši prosté intelektuality. Jak ale, obrátí-li člověk pohled z nitra, z vnitřně posilněné duchovní duše, na přírodu, která z živého vytváří formy — jak, odhalí-li se z idejí poznání ducha inaugurační princip vývoje, jenž tyto formy vytváří? Člověk, který takto z poznání ducha uchopí sám sebe bytostně jako individualitu, nalézá v sobě ducha, který se přeměňuje v ideami nesené silové impulzy vůle. Tyto ideami prozářené silové impulzy vůle zasahují řídícím způsobem do světa sil přírody. Tuto cestu připravuje Goethe, když odkazuje na umění: «Komu začíná příroda odhalovat své zjevné tajemství, ten cítí neodolatelnou touhu po její nejdůstojnější tlumočnici — umění.»&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Maximen und Reflektionen'', Nr. 720, Hamburger Ausgabe, Bd. 12, München 1987.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tyto lidské silové impulzy vůle pozvedají zemědělský organismus jako celek z obecného přírodního dění a starají se o smysluplný a uměřený tok sil ve vzájemném působení jeho orgánů. To se děje především a s největším dosahem skrze hnojení těmi organickými látkami, které jsou v hospodářství vyloučeny z životních procesů. Zde je minulé látkové dění, procesuálně proměněné skrze přeměny, povoláno k přítomnému. {{SE|271}}<br /> <br /> To charakterizuje jednu stránku — stránku přírody. Druhou stránkou je duchovní výkon člověka. Ten z poznání ducha ukazuje vůli cesty, jak komponovat hnojivé látky, které otevírají dílem-jsoucí bytí silám, jež připravují cesty budoucím možnostem vývoje.<br /> <br /> Klíčem k hlubšímu porozumění podstatě a směru účinnosti těchto dvou polárně protikladných forem hnojení je pojem «zemědělské individuality», který Rudolf Steiner odvozuje od bytostného nazírání člověka.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 42.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Düngungsfrage_und_die_landwirtschaftliche_Individualität&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Otázka hnojení a zemědělská individualita ===<br /> <br /> V kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 nn.) byl pojem «zemědělské individuality» uveden do pohybu a odvozena jeho trojčlennost z trichotomie člověka podle těla, duše a ducha. Tělo se člení tak, že v hlavě čili v nervově-smyslovém systému pomáhá lidskému duchu dospět v myšlení k sebevědomí, v rytmickém systému hrudních orgánů nechává lidskou duši prožívat sebe sama v sebecítění a v soustavě látkové výměny a pohybu končetin se může uplatňovat lidská vůle. V člověku se sbíhá to, co se kolem něj rozkládá jako příroda, a to, co mu předmětnými smysly vstupuje vstříc jako protistojící svět. V zemědělství tedy zpočátku jednáme s obrazy, jejichž tvořivá bytost se v nich skrývá — tak jako se v zevnějšku krávy skrývá její bytost. Vědomě poznávajícímu člověku se ale otevírá možnost nezůstat stát u obrazu a — na tom základě — nepostulovat pra-základ bytí v bezduchém abstraktním myšlení v matérii, nýbrž nalézt jej v idejích, které v nazíravém vědomí rozsvěcují a v člověku probouzejí morálně-duchovní impulzy. Ideje pak přestávají být abstrakcemi, jakmile vědomě poznávající člověk sám je myšlením vytváří, sám je citovým prožíváním oživuje a vlastní vůli je vštěpuje jako morální impulzy. Takto uchopené ideje teprve zakládají svobodné tvoření, které přesahuje přírodu. To z etických intuicí staví most přes propast mezi tím, {{SE|272}}<br /> <br /> Morálně-duchovního v člověku a tvořivě-bytostného v přírodě.<br /> <br /> Ideové formy antroposofické duchovní vědy mají tu povahu, že v myšlenkovém zpřístupňování uvolňují život, který pobízí k činu. Tak lze, jak je vylíčeno v kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 nn.), z ideového celku trojčlennosti člověka a z aktivní přítomnosti uvnitř hospodářského organismu přímo sledovat, jak na jedné straně živlový prvek tepla a vzduchu nad zemí zapojuje zemské látky do životních procesů a podrobuje je jakémusi trávení,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&lt;/ref&gt; nepřetržité proměně jejich zjevných podob — a jak na druhé straně látkový prvek země a vody v hlubinách, pod úrovní půdy, vypadl ze života a v krystalizaci se skrze naskrze stává formou. Otevírá se velkolepá polarita výšin a hlubin, substančního dění a tuhnutí ve formě, pohybu a klidu. Je to právě ta polarita, která se mikrokosmy v člověku stahuje do pólů jeho soustavy látkové výměny a nervově-smyslové soustavy. Jako tyto póly nalézají svůj rytmický vyrovnávací pohyb v bijícím srdci a v plicním dýchání, tak ony póly výšin a hlubin v rytmické dynamice půdy ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#273|Obrázek 14]]).<br /> <br /> Zázrak půdy se skrývá ve své nenápadnosti. Látky a síly se zviditelňují ve formách zeminy; jejich působení a bytostná povaha zůstávají skryty a je třeba je hledat ve všech oblastech bytí pod-přírody, přírody a nadpřírody. Jsou to bytosti a síly, které působí rozpad, zánik a smrt (pod-příroda), dále takové, které působí fyzicko-mechanicky a konstituují fyzické tělo u rostliny, zvířete i člověka, dále takové, které v přírodních říších udělují život, a konečně takové, které v říši živočichů obdarovávají duší a jsou nositeli duše. Duch, který se v sebevědomí člověka probouzí jako nadpříroda, je vylit přes přírodní říše a vytváří si ve veškerém tvarování svůj odraz.<br /> <br /> Při výrobě potravin a při jejich spotřebě mimo zemědělský organismus se tomuto organismu ztrácejí nejen látky, nýbrž stejnou měrou i síly. Jsou to síly vyzařující shora z nadpřírody, z kosmických výšin, a zdola z hlubiny země, {{SE|273}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 14, S. 273.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 14: Die landwirtschaftliche Individualität, die drei Stufen der Düngung aus interner Erzeugung und die zwei Stufen der Mineralanwendung externer Herkunft.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> jsou to ve vlastním slova smyslu vyživující a hojivé síly. Úkolem hnojení je nyní kompenzovat ztrátu látek země a uvést půdu a rostlinu do stavu, kdy jsou schopny stále novým způsobem přijímat a být vnímavé pro síly a substance nadpřírody. Z toho logicky vyplývají tři stupně, na nichž se v plném smyslu naplňuje obsahová náplň pojmu «hnojení»:<br /> <br /> Jde o hnojení<br /> <br /> # látkami a silami z oživené rostlinné přírody,<br /> # látkami a silami z oduševnělé živočišné přírody a<br /> # látkami a silami, které jsou produktem lidského ducha. Oproti tomu má být jako «nultý stupeň» označováno vyrovnávání ztrát pozemsky vázaných látek. S vodnými solemi syntetickými nebo chemicky rozloženými, využívanými v industrializovaném zemědělství, se překračuje stupeň «-1», práh od přírody k pod-přírodě (Obrázek 14).<br /> <br /> V následujícím bude pojednáno o základních aspektech přínosu a problematiky aplikace minerálních látek a poté o třech stupních hnojení. Cesta k rozluštění {{SE|274}}<br /> <br /> jeho tajemství je jakási syntéza přírodovědných a duchovědných poznávacích snah na základě tathandlung. Nastupuje se zde cestu od vědy k umění, cestu bádání v činu, na níž se smysl pro pravdu, v malém i ve velkém, měří podle poznatelného a prožitelného přirozeného a sociálního gedeihen statku jako celku — nikoliv podle kvantitativního výsledku.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufe_0:_Die_Anwendung_von_Mineralstoffen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Stupeň 0: Aplikace minerálních látek ===<br /> <br /> Z pojetí, že jediným reálným základem všech světových jevů je hmota, se od 19. a 20. století v zemědělství zákonitě zformoval pojem «minerální hnojení» a spolu s ním pojetí souhrnu «živin», jež rostlina potřebuje k růstu. Za touto teorií se skrývá závažný předpoklad, že ze souhrnu anorganických, mrtvých látkových prvků může vzejít život, že s jejich pomocí by bylo možno život vytvářet a rozmnožovat. Život však vzniká ze života, z životních zárodků nebo semen. V přírodě nikde, ani při sebepečlivějším pozorování, nenalezneme oporu pro to, že by ze minerálně mrtvého mohl vzniknout život, nýbrž jen opak: Život propadá smrti. Pojem hnojení se ale vztahuje k tomu, aby byl život jako takový v růstových procesech rostliny, a stejně tak duševně-astrální působení zvenčí při tvarování, podporován způsobem odpovídajícím bytostné povaze. Nikoli náhodou se odvozuje pojem hnojiva od pradávna od významných účinků vylučování ze soulové a životní organizace domácích zvířat. Hovořilo se o «staré síle» takto pohnojeného pole. Z vládnoucího materialistického smýšlení se organickým hnojivům, kromě jejich mnohotvárného minerálního složení a podpory mikrobiálního půdního života, nepřisuzuje žádná specifická hnojivá hodnota.<br /> <br /> Jaká kritéria lze nalézt, abychom mohli posoudit důsledky, které způsobuje pojem hnojení chápající vzájemné vztahy půdy a rostliny pouze jako hmotné dění? V následujícím má být tato problematika sledována na příkladu motoru veškerého zvyšování rostlinných výnosů — na dusíku syntetizovaném do solné formy. {{SE|275}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung_von_Stickstoffsalzen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Aplikace dusíkatých solí ====<br /> <br /> Dusík (N) je se svými 79 % vlastním nositelem živlu vzduchu. Obtéká zelené listoví rostlin vzpínajících se do atmosféry, aniž by se přímo podílel na jejich růstových procesech. Jako vzdušná látka je podobně jako kyslík vázán sám se sebou (N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;), a proto je téměř reakčně mrtvý. Do hustších stavů vody a země se dostává přirozenou cestou pouze dvěma způsoby: 1. prostřednictvím energetických výbojů blesků, přibližně 6 kg/ha/rok,&lt;ref&gt;Manfred Klett: ''Die boden- und gesteinsbürtige Stofffracht von Oberflächengewässern'', Arbeiten der Landwirtschaftlichen Hochschule Hohenheim, Bd. 35, 1965, S. 42.&lt;/ref&gt; a 2. biologickou cestou prostřednictvím vazby dusíku rostlinnými organismy k tomu schopnými, zejména druhově bohatou čeledí luskovin. Prolomit tuto bariéru přirozeného vnášení dusíku, který si sám určuje svou míru, velkotechnickými postupy — to bylo výslovným cílem od konce 19. století. Průlom se podařil syntézou amoniaku Haber-Boschovým postupem. Za vysokého energetického příkonu se vzdušný dusík převádí ve vodném roztoku na vodíkovou sloučeninu amoniak (NH&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;). Dalším zahušťováním vznikají pevné sloučeniny s kyslíkem — dusičnanové soli — a s vodíkem — soli amonné, které rovněž snadno přecházejí do roztoku: první rychleji, druhé pomaleji. Obě sloučeniny jsou ve vodném roztoku vysoce reakčně aktivní a dusičnanové sloučeniny v pevné solné formě vysoce výbušné. Syntetickým postupem lze na libovolném místě země, nezávisle na biologických denních či ročních rytmech, vyrobit jakékoli množství dusíkatých solí. Vedle svého civilního nebo vojenského využití jako trhaviny způsobily v průběhu 20. století celosvětově revoluci v rostlinné výrobě. Tvoří produkční kapitál pro zemědělskou masovou výrobu a jsou — ve spojení s používáním herbicidů a pesticidů — příčinou vývoje k agrárnímu industrialismu.<br /> <br /> Tváří v tvář obrovskému nárůstu výnosů v polním, zahradním a ovocném hospodářství i ve všech ostatních speciálních kulturách by člověk musel zpívat chválu této světlé stránce nasazení průmyslově vyráběných dusíkatých solí — kdyby tu nebyly temné stíny. Dusíkaté sloučeniny, pokud nejsou ve formě amoniaku (NH&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt;) vázány na jílové minerály, mají tendenci co nejrychleji opět zmizet ze střední oblasti «bránicové půdy» — buď jako dusičnan (NO&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;) dolů do oblasti podzemní vody hlavového pólu, nebo jako amoniak (NH&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;), oxidy dusíku {{SE|276}}<br /> <br /> (oxid dusný N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O) nebo elementární dusík (N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) nahoru do pólů látkové výměny. Tyto ztráty tvoří přibližně stejným dílem asi 25 % vstupu syntetizovaných dusíkatých solí. Na jedné straně kontaminují podzemní vodu a vodu studniční, respektive eutrofizují povrchové vody. Na druhé straně přispívají svými emisemi ve značné míře ke znečištění atmosféry oxidem dusičnatým, a tím ke klimatické změně. Zbývajících 50 % vstupu dusíku způsobuje snížení biologické aktivity půd, respektive její jednostrannost,&lt;ref&gt;Martin Hartmann et al. (2015): ''Distinct soil microbial diversity under long-term organic and conventional farming'', ISME Journal, 9, S. 1177–1194.&lt;/ref&gt; jakož i vynucený růst rostlin při současném oslabení jejich organizačních sil, jejich výživné a léčivé účinnosti. Syntetizované dusíkaté soli přispívají rovněž k floristickému a faunistickému ochuzení druhů v krajinách. Teprve ony umožňují zúžení osevního postupu až po monokulturu a — nad to — pěstování v živných roztocích (''hydroponika'').<br /> <br /> V rostlinné výrobě znamená každá dávka dusíku zvenčí určitý druh nárazového růstového donucení. V každém případě — ať je podávána jako rychle působící dusičnanová, nebo jako pomaleji působící amonná sloučenina — zvyšuje se koncentrace dusíku v půdním roztoku, vůči níž se rostlina nemůže ubránit. Donucení přijmout nadbytek dusíkatých solí oslabuje éterickou organizaci rostliny ve všech jejích orgánech. V kořeni, který sestupuje dolů do hlavového pólu, se to projevuje jako ochromení jeho funkcí. Jednou z těchto funkcí je jeho vrozená schopnost jakési smyslové vnímavosti — nejen vůči formativním silám kosmu a vodnímu živlu, nýbrž zejména vůči živlu zemitě-pevného. Subtilnost těchto procesů se odhaluje v následujících fenoménech:<br /> <br /> Klasická «přírodní louka ponechaná přirozenému vývoji» z našich polních lánů z velké části zmizela. Z ní se kosinami sklízelo seno pro zimní krmení. Byla, podle stanoviště, nesmírně druhově bohatá na vrchní i spodní trávy a zejména na luskoviny a byliny.<br /> <br /> Přejde-li se nyní k tomu, že se za účelem zvýšení její bujnosti soustavně podávají dávky syntetických dusíkatých solí, spouští to — co se týče druhového složení — řetězovou reakci. Jako první z porostu mizí byliny, v dalším průběhu let luskoviny jako jetel červený, štírovník růžkatý a další. Nejdéle se drží jetel bílý. I spodní trávy nakonec ustupují moci vrchních trav, {{SE|277}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 15, S. 277.jpeg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 15: Die Funktionen der Wurzelhaare und deren Beeinträchtigung durch externe Zufuhr von Stickstoffsalzen.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> které na konci této posloupnosti dodávají monokulturní masové výnosy. Tento příklad objasňuje praufenomén vnějšího použití dusíku: druhové ochuzení asociovaných rostlinných společenstev.<br /> <br /> Zblízka viděno, uplatňuje se tento účinek v mnoha detailech v oblasti kořenů. Například u jetele červeného lze pozorovat, jak počet hlízek na kořenech — vznikajících endogenní symbiózu jetele s rhizobii, bakteriemi vázajícími dusík — klesá vlivem soustavného podávání dusíkatých solí. Vlivem vysoké koncentrace dusíku v půdním roztoku se snižuje schopnost kořene vázat dusík; ten postupně ztrácí svou schopnost vstupovat do symbiózy.<br /> <br /> Co platí pro endogenní symbiózy luskovin, platí i pro exogenní symbiózy s bakteriemi a houbami jiných rostlin. Na obrázku 15 je znázorněn podélný řez koncovým úsekem kořene.<br /> <br /> Kořenová špička se skládá z živé tkáně dělicích se buněk (''meristem''), s předsunutou slizovitou kořenovou čepičkou (''Calyptra''). Obě tvoří neustále se obnovující životní pól kořene. Kus výše po kořeni odumírá kořen do svého formového neboli smrtného pólu; dřevnatí. Jako zprostředkující střed se mezi nimi člení třetí prvek, v němž se — jak již bylo popsáno — oba póly, život a smrt, v obou funkcích {{SE|278}}<br /> <br /> kořenových vlásků navzájem prostupují (srov. kap. «Der Frühjahrsprozess und die Bodenbearbeitung», s. 213 nn.). Kořenové vlásky se skupují v rytmickém uspořádání kolem celého kořenového tělesa. Jsou to výchlipky z buněk kořenové pokožky (''epidermis''), které již nejsou schopny dělení. Jako takové jsou na jedné straně metabolicky aktivní: skrze ně proudí asimiláty z nad zemí ozelenělých rostlinných orgánů přes sestupný phloemový proud do půdy, kde aktivují mikrobiální a houbový život rhizosféry a symbioticky na sebe vážou. Kořenové výměšky (''exudáty'') tvoří v průměru u druhů kulturních rostlin přibližně 30 % jejich asimilačního výkonu.&lt;ref&gt;Christoph Felgentreu, Kirsten Engelke: ''Konzepte zur Erhaltung der Bodenfruchtbarkeit'', Deutsche Saatveredelung AG, Lippstadt.&lt;/ref&gt; Ätherleib rostliny tak řídí v souladu s jejími růstovými rytmy a potřebami prostřednictvím asimilačního proudu (phloem) půdní život — jsou to nízkomolekulární bílkoviny, sacharidy, enzymy, vitaminy, kyseliny, chelatační látky, kumariny, fenoly, glykosidy, alkaloidy, éterické oleje, ethylen.&lt;ref&gt;Lexikon der Biologie, https: www.spektrum.de.&lt;/ref&gt; Na druhé straně jsou kořenové vlásky smyslově aktivní. «Die Wurzel der Pflanzen […]: Es ist ein Auge, aber ein schlechtes Auge.» (Kořen rostlin je okem — ale špatným okem.)&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Schöpfung der Welt und des Menschen, Erdenleben und Sternenwirken'', GA 354, Vortrag vom 9. August 1924, Dornach 2000, S. 154.&lt;/ref&gt; Kořenové vlásky vnímají jaksi soli, které se rozpustily vlastní metabolickou činností (výměnnými procesy) a prostřednictvím svých symbiotů ve vlhko-vodném prostředí půdy. V procesuálně opačné současnosti — vlastnosti živého těla — vylučují kořenové vlásky asimiláty do kořenového okolí, podněcují jimi mikrobiální rozkladné procesy a přijímají jejich koncový produkt: mineralizovanou, mrtvou sůl. Ta postupuje v protisměru k asimilátům buněčnou tkání kořenů a ústí do vzestupného ''xylem''ového proudu. Jeden, mrtvý minerální proud zdola, a druhý, živý shora, jsou odděleny kambiem.<br /> <br /> Pouhým předmětným myšlením toto subtilní dění v kořenových vláscích a kolem nich není uchopitelné. Tyto v současnosti na sebe navzájem sladěné, takříkajíc do sebe vetkané životní a smyslové procesy jsou nasazením syntetizovaných dusíkatých solí citelně narušovány nebo postupně blokovány. Kořeny rostlin nemají rozlišovací schopnost ohledně původu rozpuštěných dusíkatých solí. Zvyšuje-li se jejich koncentrace soustavným přívodem zvenčí, ochabuje činnost kořenových vlásků. Kořeny se stávají metabolicky slabými a {{SE|279}}<br /> <br /> smyslově otupělými. Jejich schopnost vstupovat do symbióz je oslabena, jak bylo výše znázorněno na příkladu kořene jetele obsypaného hlízkami. Éterická organizace rostliny, rozšířená do kořenového okolí, se stahuje zpět na kořen; rhizosféra chudne. Postrádá utvářecí sílu kosmicko-astrálního, jehož «látkovým nositelem» je dusík.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 73.&lt;/ref&gt; Půda a rostlina tvoří životní jednotu. Z jejich životních procesů rozkladu organické substance pochází dusík a přechází — v průchodu mrtvou solnou formou — bezprostředně do životních procesů výstavby. Životní tělo rostliny ovládá moment smrti solné formy. Masivním přívodem syntetizovaných dusíkatých solí je rostlina vystavena jakémusi donucení je přijímat. Odpovídajíce svému původu jsou nositelkami sil z pod-přírody, které působí proti bildekräfte Übernatur — formativním silám nadpřírody.<br /> <br /> Výše zmíněná problematika vrhá světlo i na otázku platnosti zákona stálosti látek a sil. Je jejich chování a působení v neživé přírodě ve srovnání s přírodou živou kontinuální, nebo diskontinuální? Pozorování učí, že látka a způsob jejího silového působení nabývá podstaty a významu prostřednictvím souvislosti, v níž obojí vystupuje.<br /> <br /> Použití dusíkatých solí syntetizovaných ze vzduchu má moc negovat životní souvislosti ve prospěch vlastního mechanismu působení. Mají tendenci prosazovat v životní organizaci rostliny fyzikální princip časové následnosti příčiny a účinku. O tom svědčí i skutečnost, že k udržení výnosů je třeba rok co rok vynakládat přibližně stejné nebo dokonce rostoucí množství dusíkatých solí. Vnějším přívodem dusíku se výnosy stávají téměř bezcennými vypočitatelnými.<br /> <br /> To vše však znamená, že kořen je takzvaným «minerálním hnojením» odcizován své evolučně vrozené funkci. Střed rytmicky osazený kořenovými vlásky — mezi životním pólem kořenové špičky a smrtným pólem dřevnatějícího kořene — postupně ztrácí svou metabolicky a smyslově aktivní funkci; stává se pasivním. Rostlina je tendenciálně vracena zpět do dřívějšího evolučního stavu, v němž byla čistě «narozena z vody», volně se vznášejíc jako řasy ve slané vodě světových oceánů. Nyní však — kdy se v dlouhotrvajících vývojových krocích vypracovala k «narozené ze země», s kořeny, volně stojícím {{SE|280}}<br /> <br /> stonkem, listovou posloupností, květem a až po semeno — potřebuje hnojení, které je přiměřeno jejímu bytí jako zemské rostliny a je s to toto bytí dále udržovat ve vývoji.<br /> <br /> Syntetizované dusíkaté soli naplňují pojem hnojení jen zdánlivě. Nehnojí, nýbrž pohánějí a hypertrofují rostlinu reproduktivně do vodnaté masové bujnosti. Studium přitom se vyskytujících fenoménů z hlediska fyziologie a tvarování je neobyčejně poučné a přímo vybízí k tomu, aby byl pojem hnojení nově vymezen. «Die Pflanze lebt […] unmittelbar mit Erde und Wasser.» (Rostlina žije bezprostředně se zemí a vodou.)&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 192.&lt;/ref&gt; V čistě vodném prostředí se rostlinný (a také živočišný) život vyvíjí jen po nižší vývojové stupně; v provlhčené zemi rozvinuje svou kořenovou činnost. Roste aktivně dolů do živlu «pevného-zemitého» a rozvíjí v oblasti kořenových vlásků metabolickou aktivitu při rozrušování minerálních a rozkladu organických materiálů, jakož i smyslovou aktivitu vůči veškerému «was Erde [Salz; Anmerkung des Verfassers] und Wasser ist» (co je země [sůl; poznámka autora] a voda).&lt;ref&gt;Ebd., S. 192.&lt;/ref&gt; Hnojení tedy znamená přímo oživovat zemi, «a to nelze, postupuje-li se mineralizujícím způsobem».&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 122.&lt;/ref&gt; Hnojení, které samo oživuje zemi, zahrnuje trojí:<br /> <br /> # Zásobování půdy organickými zbytky z oživené a oduševnělé přírody.<br /> # Aktivaci rostlinného metabolismu ve vztahu ke kráftovirkungen (silovým působením) kosmického obvodu, jakož i k působení mezi kořenem a půdou.<br /> # Rozvíjení zárodečného smyslového nadání rostliny vůči látkám a silám země a kosmu k vyšší smyslové způsobilosti.<br /> <br /> Rozhodující pro posouzení hnojení podle hodnoty a účinku je jeho původ. Dusíkaté sloučeniny syntetizované za vysokého energetického příkonu (přibližně 50 MJ/kg N) pocházejí z anorganicky mrtvého vzdušného dusíku (N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;). Jsou donuceny stát se nositeli astralitu, který silově vzestupuje z pod-přírody a působí proti tomu, který vyzařuje z nadpřírody kosmu. Astrální měsíční síly, působící skrze vodu, získávají převahu nad sluneční astralitou, která působí skrze «pevné-zemité». Z tohoto důvodu je v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#273|obrázku 14]] (s. 273) {{SE|281}}<br /> <br /> použití syntetizovaných dusíkatých solí v zemědělství označeno úrovní účinku «-1». Pouze dusíku, který vychází ze životních procesů, lze v pravém smyslu přiznat hnojivý účinek. Zůstává v éterické organizaci rostliny, přijímá skrze ni formativní síly, jimiž formuje duchovní praobraz obrazně do smyslové podoby.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung_von_Gesteinsmehlen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Použití kamenných moučí ====<br /> <br /> Tak jako je pojem «dusíkaté hnojení» nepřesný, stejně tak nepřesný je pojem «minerální hnojení», který zahrnuje použití jakéhokoliv druhu minerálních látek v zemědělství a zahradnictví, bez ohledu na to, odkud v přírodním hospodářství pocházejí nebo jakým technickým postupem byly upraveny. Minerální prvky umožňují životní procesy způsobem vysoce diferencovaným, ale samy je nevytvářejí. Nehnojí život jako takový, nýbrž zajišťují jeho fyzicko-smyslový způsob projevu. V obecném pojetí minerálního hnojení se nečiní žádný rozdíl mezi dusíkem ze živlu vzduchu a látkami zrozenými ze země, jako jsou fosfor a kovy alkalické a alkalicko-zemité — draslík, vápník, hořčík a další. Dusík je v ovzduší téměř bez reaktivity a v zemi reaktivně živý. Látky země jsou reaktivně mrtvé ve svých hlubinách a stávají se aktivními v kontaktu se vzduchem a teplem. Toto pojmové zglajchšaltování bez kvalitativního rozlišení mělo fatální důsledky. Buď bylo «minerální hnojení» propagováno jako konečná moudrost, jako jediná účinná technologie zajišťování a zvyšování výnosů, nebo se vynořili «kacíři», kteří je paušálně odmítali. V praxi se duchy rozešly a hlubší poznání věci zůstalo na pospas. Dnes se o těchto věcech soudí diferencovaněji. Ke změně však nepřivedl náhled do podstaty látek, nýbrž brání ekologických souvislostí v praxi. Ve chvíli, kdy se hospodářství zřídí v duchu principu organismu tak, aby se o potřebnou dusíkovou bilanci příroda starala sama — podporována půdoobděláváním orientovaným na procesy, luskovinami bohatým osevním postupem a živočišnými hnojivy — reguluje se minerální bilance ze zdrojů půdy zpravidla sama od sebe. Tuto schopnost půdy udržovat se v dobrém zdraví na vyšší produkční úrovni, za to vděčí obratné ruce člověka. {{SE|282}}<br /> <br /> Stanoviště jsou z hlediska svého přirozeného minerálního hospodářství zpravidla velmi rozdílně «obdarována». Na spraších, naplaveninách, ledovcových základních morénách a na hlinito-jílových půdách staršího geologického původu je minerální bilance — v závislosti na erozi a stupni zvětrávání — poměrně vyrovnaná. Na stanovištích jako ledovcové písky, křemenné pískovce (Buntsandstein) nebo vápencové horniny (Weißjura) panuje vedle přebytku jednoho prvku někdy naprostý nedostatek jiného. Na starších písčitých půdách jde nejčastěji o deficit kovových bazí — vápníku, hořčíku a draslíku — a takzvaných stopových prvků. Na extrémně mělkých vápencových stanovištích chybí zpravidla fosfor. Nejcitelněji dopadá na přírodně nezpůsobilá stanoviště nedostatek vápníku, hořčíku, draslíku a fosforu. Tyto deficitní situace se přídavkem dusíkatých solí ještě vyhrocují a nevyhnutelně táhnou s sebou vymývání snadno rozpustných minerálních solí ve větším množství.<br /> <br /> V biologicko-dynamickém zemědělství a zahradnictví lze hovořit pouze o substituci stávajících minerálních deficitů. Přitom nejde o to, aby se látková hladina zvýšila na úroveň vědecky doporučených orientačních hodnot — pro postupné odvápňování obnovující rovnováhu kyselin a bazí může jako takový orientační bod platit pH &gt; 6 —, jde spíše o to, aby se prostřednictvím kamenných moučků podnítila výše zmíněná «smyslová činnost» kořene ve spojení s přidruženým půdním životem. Tato dvojnost periferní metabolické a kořenové smyslové činnosti řídí rozklíčování kamenné moučky a tím i uvolňování minerálních rezerv půdy, které se zadrhlo. V tomto ohledu mají zvláštní význam silikátové moučky z prahorních hornin. Obsahují celé spektrum všech těch látkových prvků, které tvoří výchozí bod vývoje nejúrodnějších půd. Při ryze mechanickém mletí se přísně geometrické látkové složení silikátů zachovává. Zvětrávání jemné zrnitosti probíhá v provzdušněném, humózním, metabolicky aktivním vrchním půdním horizontu a je proto do velké míry biogenní děj. Vede ke vzniku primárních a sekundárních jílových minerálů v oblasti jemných kořenů *rhizosféry*. Zároveň se při tom uvolňují chemicko- a životně-éterické síly, které byly od pravěku ztuhlé v přechodu ze stavu živě-vodního do mrtvého tvarového stavu zemitě-pevného.<br /> <br /> Nejúrodnější půdy světa vděčí za svůj vznik silikátovým horninám v práškovém stavu. Jsou to větrné nánosy «spraše» z {{SE|283}}<br /> <br /> z nánosů jemného písku z mladočtvrtohorních ledovců do bezledovcového předpolí, dále z ročních sedimentů jílu a prachovité hlíny v záplavových zónách řek (např. Nil před výstavbou Asuánské přehrady) a z úsad vulkanického popela. Posledně jmenované byly ve starověku ve středomořském prostoru používány ke zlepšení mezních půd. Také omlazení stárnoucích půd nebo přirozeně kyselých stanovišť prostřednictvím mergování (to jest vnášením měkkých, snadno zvětratelných, vápnitých jílovitých hornin) se nejpozději od ediktu Karla Lysého (823–877) z roku 864&lt;ref&gt;Helmut Snoek, Horst Wülfrath: ''Das Buch vom Steinmehl, Entstehung, Verwendung und Bedeutung im Land- und Gartenbau'', Hamburg 2000, 144 S.&lt;/ref&gt; stalo rozšířenou praxí. Dosah přepravy tak těžkých hmot byl ovšem omezený.<br /> <br /> V opakujících se vlnách se ve 19. a 20. století pokoušeli věnovat kamenným moučkám větší pozornost. Ocitali se přitom v beznadějné konkurenci s rychle se šířící takzvanou «průmyslovým hnojivárenstvím», tedy aplikací v podstatě dusíku, fosforu a draslíku ve vysoce koncentrované formě. Doufali v rychlé úspěchy — nedočkali se jich, což ani jinak očekávat nešlo. Při aplikaci kamenných moučků jde prostě o dlouhodobou melioraci, o postupné omlazování půd chudých na baze. Účinnost těchto moučků se urychluje s jemností jejich zrnitosti a je tím výraznější, jsou-li kombnovány s organickými látkami jako chlévský hnůj, kejda a komposty.<br /> <br /> Kamenné moučky se člení na ty ze sedimentárních hornin a na ty ze silikátů. V sedimentech se nacházejí — méně v jílových břidlicích, spíše v půdách na čistém vápenci, např. svrchní juře, nebo na křemitých pískovcích a kvarcitech — značné látkové deficity. V obou případech jsou půdy jen omezeně schopné vývoje. Na alkalické straně se vyskytuje nedostatek fosforu, na kyselé chybí vápník, hořčík a draslík. Teprve vyrovnání mezi oběma extrémy zajišťuje zdravou humifikaci a celkový vývoj půdy. Jde-li o snížení stupně kyselosti, tedy o zvýšení hodnoty pH směrem k 6 až 7, jsou vápencové moučky (CaCO&lt;small&gt;3&lt;/small&gt;) jako náhrada klasického mergování tím správným prostředkem. Jemně vymleté působí bezprostředně. Aby se zabránilo ztrátám draslíku výměnnými procesy, mělo by se potřebné množství v mírném dávkování rozložit na více let. Pro trvalou, půdu budující účinnost jsou vhodné hrubší zrnitosti až po vápencový štěrk. Zvláštní formu představuje použití páleného vápna (CaO). Je vysoce aktivní, postupně se však ve styku s půdní vlhkostí {{SE|284}}<br /> <br /> v neagresivní hašené vápno – hydroxid vápenatý, Ca(OH)₂ – přeměňuje. Pálené vápno se doporučuje jako přísada k rychle se rozkládajícím kompostním materiálům. Tlumí «příliš bujný život v étericku» ve prospěch tvarujících sil astrálního v kompostové hromadě.<br /> <br /> Půdy vyluhované vápnem s sebou nesou, zejména na jílem chudém písku, nedostatek hořčíku. Pomoci zde může dolomitová moučka. Vápenné usazeniny obsahují zpravidla nepatrné příměsi hořčíku. V dolomitu stoupají tyto příměsi na 50 %. Dalším kamenným moučkem je síran hořečnatý, kiserit. Na otázku, jak řešit nedostatek draslíku, odpovídá Rudolf Steiner hořečnanem draselným, patentkali – osvědčenou kombinací posilující hospodářství bází.<br /> <br /> Zvláštní formu vápnění – a to nejen vápnění, nýbrž zvláště v zahradnictví – představuje použití mořského vápna z řas. V něm je v celé své rozmanitosti soustředěno celé spektrum látkových prvků, které v sobě uchovává – lze to tak nazvat – minerálně-rostlinný život původu ve světových oceánech.<br /> <br /> Na kyselých půdách pokročilého věku může být v krajních případech k aktivaci půdního života nutná vedle meliora­ce hospodářství bází i meliora­ce fosfátová. Zatímco bazické složky půdy – vápník, hořčík, sodík a draslík – podléhají vymývání, platí to pro fosfor jen v nepatrné míře. V kyselém prostředí se váže s hliníkem, v zásaditém s vápníkem. Fosforečnany hliníku a vápníku jsou těžko rozpustné a jsou zpřístupňovány především kořenovými výměšky, symbiotickými bakteriemi a mykorhizami (houbovými hyfy). V normálním případě si v biologicky aktivní půdě hospodářství fosfátů reguluje samo.<br /> <br /> Pro meliorativní opatření přicházejí v úvahu fosforečnany vápenatéz terciérních kostních ložisek severní Afriky, jakož i fosforečnany vázané na křemík a vápník z vysokopecní strusky. Jejich zpřístupnění se uskutečňuje nakonec pod řízením éterické organizace rostlin, rozšiřující se do prokořeněného půdního prostoru.<br /> <br /> Zpřístupnění silikátových kamenných moučků, k nimž patří i sopečné popely, probíhá rovněž převážně biogenně. Jejich význam pro melioraci vyluhovaných půd je ještě jinak posuzovat.<br /> <br /> jako cílená meliorativní účinnost sedimentárních hornin. Silikátové moučky zvětrávají pomalu, v závislosti na stupni jemnosti svého mletí. Krátkodobě rozpoznatelný úspěch se nedostavuje, ale zde platí slovo: «Čas léčí.» Vývoj nabírá svůj počátek; dotýká se kořenové síly rostliny právě tak jako otevírajícího symbiotického půdního života i jakési homeopatické tvorby jílu *in statu nascendi*. Nastává nový začátek vlastní dynamiky zakotvené v půdě. Teprve opakované dávky ca. 2 t/ha/rok však prokazují účinky v drobtovité struktuře půdy a v rozšiřování kořenového prostoru. {{SE|285}}<br /> <br /> Mnohočetnost prvků, jež tvoří látkové složení magmatických hlubinných a výlevných hornin, je půdotvorná a zároveň ve velkém počtu zásadní pro zdárný rozvoj rostlin. Zde, v půdách a výchozích horninách, jako tamtéž v rostlinách a rostlinných druzích, se podíl těchto prvků mění. Tak vykazují například hlubinné horniny žulové řady od žuly s ca. 80 % SiO₂ přes *syenit* (60 %), *diorit* (55 %) a *gabro* (50–45 %) klesající obsah křemičitosti. Naopak obsahy oxidů železa, hořčíku a vápníku vzrůstají až na násobky. V porfyrové řadě od křemenného porfyru přes porfyr, porfyrit až po diabas nebo melafyr platí totéž, a stejně tak pro řadu výlevných hornin od křemenem bohatého *liparitu* přes *fonolit*, *andezit* až po čedič. Na čedičových pokrývkách nacházíme zvlášť úrodné, mineralicky bohaté půdy. Pro svůj rozšířený výskyt a svou spíše zásaditou mineralogickou kompozici s 45 % SiO₂, 10 % FeO, 7 % MgO, 10 % CaO++&lt;ref&gt;Georg Wagner: ''Einführung in die Erd- und Landschaftsgeschichte'', Öhringen 1960, 694+208 S.&lt;/ref&gt; dodává čedič nejčastěji používanou kamennou moučku. Přitom v širokém spektru prvkového složení náleží dominanci křemičitosti a hlíny (oxid hlinitý, Al₂O₃), respektive silovému potenciálu, který tato určitá kompozice přivodila, velký význam. Přísný stav formy krystalu se proměňuje v koloidní stav, v němž je substance udržována ve stavu vznášení se na pomezí pevného a kapalného.<br /> <br /> Vedle méně praktikovaného plošného rozsypávání jsou kamenné moučky přednostně vedeny přes kompostovací proces. Zpřístupnění a přijetí do životních procesů se uskutečňuje v mikrobiálním děni látkové výměny. Množstevní nasazení přes kompostování se omezuje na pouhé zaprachování kompostového materiálu při zakládání. {{SE|286}}<br /> <br /> Závěrem je třeba znovu zdůraznit: Při použití kamenných mouček jakéhokoli druhu nemůže jít o hnojení, nýbrž o substituci daných minerálních deficitů v anorganicko-mrtvé přírodě — ať již v důsledku jednostranného minerálního složení výchozí horniny při půdotvorbě, nebo v důsledku hluboko vyloužených půd pokročilého věku. Jde o nemocné půdy, které lze při relativně nízkých substitučních vstupech — v kombinaci s vlastními hnojivými opatřeními, jež budou popsána v dalším textu — terapeuticky ošetřit a pobídnout k nové vývojové dynamice. Vnější dávky dusíku v solné formě toto subtilní, životem rostliny a půdy nesené dění z velké části nebo zcela zmaří. Důsledkem je, že i na půdu vázané látky, převedené do lehce rozpustné formy a každoročně dávkované podle potřeb příslušných plodin, musejí být nasazovány ve větších množstvích.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufe_1:_Die_Düngung_aus_dem_Lebendigen_der_Pflanzennatur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Stupeň 1: Hnojení ze živého rostlinné přírody ===<br /> <br /> Rostlina po svém uvadnutí zanechává dvojí: semeno a vše, co je společné vyšším rostlinám — totiž kořen, stonek, list a květ. Ve srovnání s individuálním semenem to lze nazvat Všeobecně-rostlinným. Roste, rozvíjejíc svou podobu, od semene k semenu. V nově se tvořícím semeni však se pokaždé znovu otiskuje kosmické, «to, co jako forma rostliny žije v semeni»,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&lt;/ref&gt; pokaždé nově. Při klíčení semeno odumírá do formy, klíček se rozvíjí a je nyní silně podřízen působení pozemských sil. Semenná síla však neúnavně působí dál; prozařuje kořen strmící do hloubky, stejně tak kolmo vyhlušující stonek a listové žilky listů strmících do stran v podobě; nakonec se v podobě a květu obrazem zjevuje bytost, která duchovně jako forma žila v semeni. Skryta v květu, zbrzdí výhonek do semeníku, který — polárně k vyzařující blíži — se uzavírá jako obal semenných základů. Zde, v semenném základu, se semenná síla sjednocuje s «korunou» Všeobecně-rostlinného, s pylem. V odumírání rostliny dozrává dvojitý zárodek v semeno. Obsahuje vše, co se v prostoru a čase jako přítomné, zemsko-kosmické dění {{SE|287}}<br /> <br /> vtisknuto, substanciálně naplněno a utvářeno. Zároveň žije v semeni něco věčného, co se v pozemském stále znovu přítomní. Jinak je tomu se vším, co se z klíčícího a odumírajícího semene stalo zjevným obrazem rostliny. Všechny její orgány byly prostoupeny semenkraft [seedforce]. Skrze ni se zjevná podoba rostliny stala obrazem jejího typu. Semenkraft zanechala své stopy ve všech jejích orgánech — v kořeni, výhonku, listové posloupnosti a květu. Tyto stopy jsou tím výraznější, čím více tkáně, dosud prostoupené životem, tuhnou do formy kostry nebo zcela dřevnatí.<br /> <br /> V rostlinných zbytcích, ve všem, co se nestalo semenem, nýbrž za ním pozůstalo, nacházíme produkty prostoro-časového přírodního dění. Nesou v kompozici své látkovosti ještě stopy života a semenkraft. Hrozí jim úplné propadnutí smrti, mineralizaci. A k tomu dochází a docházet musí, neboť rostlina potřebuje mrtvé minerální soli, aby je silou své éterické organizace přivedla k novému životu. Jen se to má dít v pravý čas a v pravé míře. Příroda má moc tento mineralizační proces zpomalit nebo dokonce zastavit a přesměrovat k něčemu novému. Co pak vzniká, je humus. Rostlinnými zbytky a živočišnými pozůstatky, které se vracejí do země a proměňují se v humus, se země hnojí sama. Hnojí se v souladu se zásadou: „život hnojí život&quot;. S tvorbou humusu vzniká taková kompozice látek, která si teprve zaslouží název nejzákladnějšího hnojiva v hospodářství přírody.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vom_Wesen_der_Kompostierung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === O podstatě kompostování ===<br /> <br /> Co příroda předvádí, může se v rukou člověka povznést k pravé mistrovské dovednosti. Kompostování je pracovní umění, v němž myšlení, prožívání a konání stojí v nepřetržitém vzájemném dialogu. Lze — podle Rudolfa Steinera — získat „osobní vztah k hnojivu a zvláště k práci s hnojivem…&quot; Toho lze dosáhnout jedině tehdy, zná-li člověk všechny okolnosti druhu a původu materiálu — zda jde o mladou zeleň, zda je objemný nebo dokonce zdřevnatělý, bohatý na bílkoviny nebo kyselinu křemičitou, zda převažují kořeny, listy, masy slámy atd. Každá z těchto organických substancí má určitý {{SE|288}}<br /> <br /> geartete Stoffkomposition. Ideální by proto bylo, kdyby se kompostová hromada jako celek budovala z co největší rozmanitosti odpadních produktů. V zahradnictví je to spíše možné než v zemědělství. Zde napadají, v závislosti na ročním období, případně jednostranně velké masy.<br /> <br /> Hrubé, ale pro praxi použitelné orientační číslo pokud jde o pomalejší nebo rychlejší rozložitelnost, poskytuje takzvané poměr C/N. Čím vyšší je obsah dusíku vůči nosné kostře uhlíku, tím rychlejší je rozklad. Řada od těžce po snadno rozložitelné materiály vypadá takto:<br /> {| class=&quot;wikitable&quot;<br /> |+<br /> !<br /> !<br /> !<br /> |-<br /> |Piliny<br /> |=<br /> |500 C:1 N<br /> |-<br /> |Štěpka podle složení<br /> |=<br /> |250-400:1<br /> |-<br /> |Pšeničná sláma<br /> |=<br /> |100:1<br /> |-<br /> |Žitná sláma<br /> |=<br /> |65 :1<br /> |-<br /> |Ovesná sláma<br /> |=<br /> |50:1<br /> |-<br /> |Listí dubů a buků<br /> |=<br /> |40-60:1<br /> |-<br /> |Sláma luskovin<br /> |=<br /> |50-30:1<br /> |-<br /> |Čerstvý chlévský hnůj<br /> |=<br /> |20-25 :1<br /> |-<br /> |Kuchyňský odpad<br /> |=<br /> |25 :1<br /> |-<br /> |Zralý hnůj<br /> |=<br /> |50-20:1<br /> |-<br /> |Kravský hnůj<br /> |=<br /> |14-16:1<br /> |-<br /> |Zralý kompost<br /> |=<br /> |10-12:1&lt;ref&gt;Krafft von Heynitz, Georg Merckens: ''Das biologische Gartenbuch'', Stuttgart 1994, 351 S.&lt;/ref&gt;<br /> |}<br /> Vše, co zemědělský organismus v průběhu roku vylučuje dovnitř jako organickou substanci, může platit za výživný humus. Jde na orné půdě a v zahradách o strniště a kořenový systém, který tvoří přibližně třetinu hmoty celkového porostu, dále o hnůj z živočišné výroby (včetně slamnaté podestýlky) a o staré seno, slámu, zbytky krmiva ze stáje, listí, travní posečky, kuchyňský odpad, výkopek z příkopů atd.&lt;ref&gt;Pokud jde o praktické zacházení s přípravou kompostu, odkazujeme na příslušné publikace výše uvedených autorů; dále na Friedrich Sattler, Eckard von Wistinghausen: ''Der landwirtschaftliche Betrieb, Biologisch-Dynamisch'', Stuttgart 1989, 333 S.; dále na Herbert Koepf, Wolfgang Schaumann, Manon Hacius: ''Biologisch-dynamische Landwirtschaft: Eine Einführung'', Stuttgart 1996, 368 S.&lt;/ref&gt; Zde půjde zejména o procesuální dění od zakládání až po zralost. Kompostová hromada se zakládá na místě co nejvíce zastíněném, nad úrovní země, v oblasti působení vzduchu a tepla, látkovýměnného pólu zemědělství, na {{SE|289}}<br /> <br /> nezpevněném povrchu. Je nutné zajistit vztah ke krátkám hloubky a výšin. Zákonný požadavek kompostovat na nepropustné podložce (betonová deska) přestřihuje působení sil v kompostové hromadě od hloubkových sil země, které na ni působí zdola. Kompostová hromada je kus vyvrácené země,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 90.&lt;/ref&gt; srovnatelný s dřevnatým kmenem stromu zakořeněným v zemi a vzdouvajícím se nad ní do vzdušného obkruhu. Představa, že při kompostování prosakují do podloží nezanedbatelné množství dusičnanů, je pouhá teorie. Slizné látky uvolňující se v průběhu rozkladu uzavírají póry půdy. U hrubých pórů na písčitých půdách se doporučuje pokrýt povrch půdy tenkou vrstvou ''bentonitu'' (bobtnající jíl). Možné nebezpečí dočasného lokálního vyplavování dusičnanů v důsledku úniku průsakové vody po přívalových deštích bývá zpravidla způsobeno nevhodným zakládáním a nedostatečným zakrytím hromady. Tomuto zlu lze snadno odpomoci.<br /> <br /> Na kompostišti by mělo být k dispozici dostatečné množství základního kompostu jako očkovacího materiálu pro nově zakládanou hromadu, dále hlinitá půda, mergel nebo spraš k prokládání mezi jednotlivé vrstvy a k zakrytí hromady; a sláma jako konečná pokrývka. Pro zúžení poměru C/N lze přimíchat také chlévský hnůj, rohové hobloviny nebo krevní moučku. Jako další přísady v menší dávkování přicházejí v úvahu kamenné moučky, surový fosforit, kostní moučka, algový vápenec a další. Na přidání biologicko-dynamických kompostových preparátů bude ještě zvlášť pojednáno. Zakládání a míchání materiálů lze provádět rozmetadlem hnoje, nejlépe však zřejmě přece jen ručně. A zde leží bolavé místo. Kde jsou ty četné ruce, ti lidé, kteří by tu ne zcela lehkou práci vykonávali včas, rozumně a s radostí? Chybějí — a proto se buď příprava kompostu stala popelkou provozního dění, nebo otázkou pouhé technicky zvládnutelné rutiny. Tato rutina se omezuje na čistě mechanické procesy míchání — a to velmi omezeně —, zakládání a zpravidla opakovaného překopávání, aby se za přijetí vysokých ztrát urychlilo dozrávání na použitelné hnojivo. Zde se člověk opět zbavuje jednoho bohatého pole zkušeností — právě toho, «získat osobní vztah k hnojení a práci s hnojem». Stejně jako všechno organicky živé, podléhá kompostovací proces {{SE|290}}<br /> <br /> času. Vyvíjí se z chaotického metabolismu, z nárného humusu, do zralého formového stavu, do trvalého humusu. Je to proces, který probíhá v rytmu, v poli napětí mezi zdůrazněným pohybem na začátku (vysoký obrat) a zdůrazněným klidem na konci (utváření nové látky). Toto časoprostorové dění chce být ve všech svých fázích vnímavě doprovázeno a badatelsky promýšleno. Vyžaduje to, aby se člověk sám aktivně uvedl do pohybu a pak v dalším průběhu v klidu prodléval, vnímal vůně, konzistenci atd. a nazíraje a myslíce v tomto dění setrvával.<br /> <br /> V tomto smyslu je příprava kompostu pracovním polem vědomého cvičení, které požaduje a školí celého člověka. Vezme se vidle a lopata a na šířce asi 1,20 m se hromada vrství po vrstvách, přičemž se po dávkách vedle sebe a nad sebe ukládá snadno a obtížně rozložitelný materiál, mezi to se případně vkládají vrstvy chlévského hnoje a tenké vrstvy hlinité půdy, na okraji trochu základního kompostu, a jednotlivé vrstvy se — podle posouzení druhu potřeby — poprašují výše zmíněnými přísadami. V případě objemného a suchého materiálu platí staré pravidlo: «Pošlap ho pořádně a udržuj ho vlhký.» Při zakládání hromady se nesleduje žádné schéma — každému úkonu předchází uvážení.<br /> <br /> Hotově naskládaná hromada o výšce asi jednoho metru se záhy promění v živě bující chaos. Potřebuje vymezující obal, ochrannou, dýchající kůži. Tuto funkci nejlépe plní tenká zemní pokrývka a na ni vrstva slámy, starého sena nebo rašeliny. V tomto stavu splňuje kompostová hromada všechny podmínky, které charakterizují v sobě uzavřený organismus. S pomocí kyslíku, nositele éterických sil, rozvíjí vlastní život a ve spojení s dusíkem, nositelem astrálních sil, rozvíjí vnitřní život. Plastová folie jako jediná pokrývka je sice dešti vzdorná a vzduch propouštějící, ale přece jen pouhý surogát. Vnější kůže má funkci zadržovat vyzařující síly a vracet je zpět do nitra hromady. Zvenčí je hromada obklopena silami a rytmy živlového působení ve větru a počasí. Nezávisle na tomto vnějším dění rozvíjí kompostová hromada vlastní rytmiku a dynamiku v zákonité prostoupení stavů čtyř živlů — tepla, vzduchu, vody a země — a s nimi spolupůsobících, život tvořících éterických sil éterického tepla, světla, chemického éterického a životního éterického. {{SE|291}}<br /> <br /> V rámci svých rozsáhlých studií o životě kompostové hromady sledoval Bockemühl&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl: ''Vom Leben des Komposthaufens'', Dornach 1981, 67 S.&lt;/ref&gt; v kompostovacích pokusech (v dalším textu označovaných BKV) se směsí kravského a koňského hnoje řadu životních procesů, které se v hromadě odehrávají od jejího naskládání až po zrání. Ty v detailu potvrzují čtyři fáze vývoje kompostu, důvěrně známé pozornému praktikovi, a to na základě různých naměřených hodnot v časové posloupnosti — především však prostřednictvím výskytu a opětovného mizení různých skupin organismů v průběhu těchto čtyř fází. Jako reprezentativního zástupce rozkladných a přeměňovacích pochodů v hromadě si Bockemühl vybral druhově bohatou skupinu chvostoskoků (''Collembola''), kteří po červu kompostovém (''Eisenia foetida'') odvádějí hlavní díl přeměnné práce. V této souvislosti je nicméně třeba zdůraznit, že jejich činnost — stejně jako činnost kroužkovců, hlístic, hmyzích larev a bezmála do nekonečna se rozvětvující množství mikrobů — jsou vždy jen příznaky vztahového přediva, které je nutné chápat jako celek. Podmínky pro vznik této celosti vytváří lidská ruka. Aby se tato celost ve čtyřech fázích svébytně sjednotila v orgán v organismu zemědělství, je zapotřebí nepřetržité bdělosti a pečující ruky.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;1._Die_Wärmephase&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 1. Tepelná fáze ====<br /> <br /> V BKV se ohlašuje záhy skokovým nárůstem teploty ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]], s. 292), který pak stejně rychle opět klesá. Při kypré uložení — tedy při neomezeném přístupu kyslíku — může teplota vyšplhat až na 70 °C; při hutném a vlhčím uložení stoupá na optimum 55 až 60 °C a poté zcela pozvolna klesá na 30 až 25 °C. Oteplení je funkcí aerobní mikrobní činnosti, která uvolňuje sluneční teplo vázané v organickém materiálu z předchozích let a tím vytváří živelné životní prostředí pro na vztazích bohatý svět mikrobů v hromadě. Vývoj tepla vyžaduje řízení prostřednictvím — podle okolností — hústšího nebo kypřejšího naskládání, udržování vlhkosti, případně dodatečného podupání. Při příliš hutném a mokrém uložení hromada zůstane studená; dochází k hnilobě v důsledku anaerobního rozkladu. Přeložení je pak nevyhnutelné. Při silném oteplení na 65 až 70 °C zaniká ve výchozím materiálu {{SE|292}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 16, S. 292.jpeg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 16: Die vier Phasen des Kompostierungsprozesses.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> přítomných drobných živočichů, škodlivých organismů atd. a rovněž semena plevelů ztrácejí klíčivost. V BKV trvala první fáze — s překryvem do druhé fáze — přibližně dva týdny.<br /> <br /> Spolu se zjevením smyslově vnímatelného živlu tepla se uvolňuje také tepelný éter, vázaný v organické hmotě. Je to duchovně-nadsmyslové doplnění tepla jako živlu. Udržuje proces v chodu a ve správný čas ho převádí do příští procesní stupně. Vnější teplo tíhne k tomu, aby se rozptýlilo, zatímco tepelný éter vstupuje do vztahů — ba jest vlastním iniciátorem veškerého procesuálního dění. Proto je třeba dbát na to, aby se ohřívání odehrávalo spíše pomalu a vytrvale. Teplo by mělo zůstat v hromadě. S ním spjatý tepelný éter potom inauguruje vývoj, v němž se hromada organismicky uzavírá v celek.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;2._Die_Luftatmungs-_und_Entgasungsphase&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 2. Fáze vzdušného dýchání a odplynění ====<br /> <br /> Souběžně s fází ohřívání začíná jakýsi dýchací proces. Kyslík jako nositel éterické účinnosti ve fyzickém je takříkajíc vdechován; stimuluje explozivní bakteriální rozkladnou činnost. Přitom uvolňovaný {{SE|293}}<br /> <br /> oxid uhličitý (CO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) uniká jako plyn kůží hromady do vnějšího vzduchu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]]). V BKV bylo maximum dosaženo po třech až čtyřech týdnech, aby pak po sedmi týdnech rychle kleslo a v dalším průběhu rovnoměrně odpadalo až do konce pokusu po jednom roce. Jinak se věci měly s odplyněním amoniaku, které nastoupilo ihned od počátku, ve druhém a třetím týdnu dosáhlo maximální hodnoty a po šesti týdnech kleslo téměř na nulu. V tomto časovém úseku vylučování amoniaku — u materiálů bohatých na bílkoviny, jako jsou zeleninové odpady, také sirovodíku — vystupují navenek oblaka zápachu, která by ideálně měla zůstat uvnitř hromady: «organická látka je tím zdravější, čím více voní uvnitř a čím méně voní navenek».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 92.&lt;/ref&gt; Vyzařování zápachu je znamením stále bující, beztvaré dění. Poukazuje na nenávratné ztráty substance. Těm zabraňuje houbení (kloboučkové houby) nastupující ve druhé fázi. Přestože samo bují a prostupuje celou hromadou, způsobuje útlum bakteriálního rozkladu převládajícího v první fázi. Souběžně s houbením vzniká místo amoniaku napříště dusičnan, jehož obsah v následujících měsících soustavně narůstá a přes bílkovině podobné předstupně vstupuje do tvorby humusu.<br /> <br /> Charakteristický obraz mlh vodní páry stoupajících za chladných ranních hodin z hromad svědčí ve druhé fázi o postupném vysychání, a tím provzdušňování. Souběžně s tím se začíná zužovat poměr C/N, který v BKV nakonec ustálil na 12:1. Vývoj chvostoskoků (pro určitý druh chvostoskoků v BKV) ve čtvrtém týdnu skokem roste, aby pak do desátého týdne stejně rychle opět klesal. Jiné druhy nastupují a zase mizí. V BKV trvala druhá fáze — s překryvem do první a třetí — již bezmála čtyři týdny.<br /> <br /> S uvolněním plynů se uvolňuje světelný éter; je to étericky-nadsmyslové doplnění živlu vzduchu. Umožňuje živým bytostem kompostové hromady přežívat ve tmě navzdory nepřítomnosti přímého slunečního záření. Je to světloéterické, uchované z odumřelého vyššího života, které přivolává k bytí nižší rostlinný a živočišný život sahající k raným evolučním stupňům Země. Co je tedy příspěvkem světelného éteru k vývoji kompostové hromady? Na počátku je kompostová hromada spíše nahodilou směsí organických odpadů. Mikrobiální rozklad téže směsi není příčinným děním pro {{SE|294}}<br /> <br /> účinnosti světelného éteru, nýbrž dění souběžné. Světelný éter působí na jedné straně v růstu jednotlivých organismů, na straně druhé vytváří skrze činnost všech těchto nesčetných rostlinných a živočišných bytostí vztahové souvislosti, které celistvě orientují život kompostové hromady na tvorbu trvalého humusu. Světelný éter nechává kompostovou hromadu nejprve jakoby růst dovnitř a skrze činnost drobných živočichů prostorově utváří konečný produkt do sourodé, drobtovité sousednosti humusu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;3._Die_wässrige_oder_Verwandlungsphase&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 3. Vodní čili proměnová fáze ====<br /> <br /> Stává se zřetelnou v náhlém poklesu hromady. Po předcházející suché fázi leží nyní těsněji a sytí se sama sebou vlhkostí, neboť rozkladem těžko rozložitelných buněčných membrán vystupuje tekutina z buněčných vakuol a intercelulárních prostor ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]], s. 292). Hromada se silněji uzavírá vůči vnějšímu světu, nepáchne již leptavě a ve vlhkém-vodném prostředí se uskutečňují rozmanité přeměny, látková přeskupení i novotvary. Drobní živočichové, v jejich čele ''Collembola'', přebírají řízení; drtí materiál, požírají mikroby a houby, a tím jejich populaci zmenšují. Bující chaos první a druhé fáze se začíná — díky masovému rozmnožování drobných živočichů — uspořádávat a členit do provzdušněných vnitřních prostor. Podmínky prostředí se proměňují a odpovídajícím způsobem se metamorfózují i chvostoskoci: z červovitých, málo diferencovaných forem ke tvarům s výrazně vystupujícími orgánovými utvářeními. Z BKV je patrné, jak jeden druh následuje po druhém a zase mizí. Ve tmě hromady tak drobný živočišný svět evolučně prožívá ještě nižší, jakoby rostlinno-živočišné bytí. To je zčásti zevnitř, zčásti zvenčí prozařováno silami diferencovaně působícího duševně-astrálního. Tento vnímající život činí z kompostové hromady organismus. Ve třetí fázi se v ní uskutečňuje přechod z dosud beztvárného stavu vodního do stavu propracovaného zemitě-pevného — jediná velká substanční proměna.<br /> <br /> V BKV se třetí vodní fáze vyvíjí — s přesahem do druhé a čtvrté — po dobu sedmi týdnů. V tomto období dosahují chvostoskoci po dobu dvou týdnů maxima svého rozvinutí, tedy jeden a půl až dva měsíce po zakládání. {{SE|295}}<br /> <br /> Ve třetím, vlhko-vodním stadiu se aktivuje především chemický neboli zvukový éter. Druhy éteru jsou funkčně v kontrastu k živlům, s nimiž jsou evolučně stejného původu. Zatímco ve vodním stadiu nabývá hromada spíše husté, homogenní konzistence, tříští zvukový neboli chemický éter život hromady v nesčetnou rozmanitost jednotlivých buněk — avšak nikoliv nahodile, nýbrž v neustále se proměňujícím řádu. Rozděluje a spojuje v neustále nové variace. Podstatní nejsou jednotlivé bakterie, prvoky, řasy, houby, červi, larvy atd., nýbrž to, co se mezi nimi odehrává — interval. Přeneseně řečeno, lze procesové dění v kompostové hromadě přirovnat k symfonii. V symfonii vytvářejí tóny a intervaly, které tóny od sebe oddělují a zároveň je spojují, rytmus, melodii a harmonii. Symfonie má zpravidla čtyři věty, každá má své téma, jež zaznívá v pohyblivém proudu tónů, opakuje se a variuje. Ve stejném smyslu působí zvukový neboli chemický éter v kompostové hromadě — nikoliv ve vzdušném živlu tónů, nýbrž ve vlhkém zemitém živlu látek. V tomto je nositelem procesu všech rytmů, opakování a metamorfóz až do koncového bodu, kde se objevuje zralý humus. Tak lze humus v rozmanitostech svých číselných kompozic uhlíku (C), kyslíku (O), dusíku (N), vodíku (H) a síry (S) přirovnat k jakémusi pozemskému zrcadlu sférických harmonií.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;4._Die_Vererdungsphase&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 4. Fáze pozeměšťování ====<br /> <br /> Po ztrátách substance v první a druhé fázi a látkové přestavbě ve třetí se objem hromady pozvolna zmenšuje. Přechází do stavu zemitě-pevného; konsoliduje se a strukturuje jednotně v jakémsi látkovém novotvaru — v trvalém humusu (Obrázek 16, s. 292). Tento děj se projevuje nejen černým zbarvením a volně drobivou strukturou, nýbrž i čichovými a chuťovými kvalitami — tedy vjemy, které vedou hlouběji k bytostné povaze látkového. Hromada se zaplňuje dovnitř mírnou, zemitou vůní. Kvalitativní stránka chuti je samému procesovému dění imanentní: kompostová hromada je nyní uvedena do stavu, v němž dění určuje masově se množící svět drobných živočichů. Je to svět evolučně nižšího druhu, žijící ve tmě a vlhku {{SE|296}}<br /> <br /> a v nejvyšší specializaci se tu na různé způsoby rozkládá a přetváří. Každý živočišný druh nalézá v potravním řetězci připravenou potravu, na niž je nastaven jeho smysl pro chuť a jeho trávicí činnost. Jako poslední vstupuje na scénu s dešťovkami příbuzný kompostový červ (*Eisenia foetida*), který dalece převládající měrou odvádí vlastní práci trávení a látkové novotvorby. V podobném směru, avšak hmotností i kvalitou méně výrazně, působí kroužkovci (*Annelida*), mnohonožky (*Myriapoda*), stejnonožci (*Isopoda*), hmyzí larvy a další.<br /> <br /> Sáhne-li člověk do kompostové hromady, která se nachází na počátku fáze zeměnění, drží v rukou tmavohnědou až načernalou substanci, jež ještě obsahuje poslední, mikroby porostlé zbytky kořenů, stonků a listů a je zpravidla klubkovitě protkána velkou masou zmíněných kompostových červů. Červi i ostatní drobní živočichové odumírají, jakmile je stráven i poslední zbytek organických pozůstatků a v endogenní symbióze se střevními bakteriemi se mění v trus. Ten je jakožto étericko-oživená substance prosycen astrálními silami, jež trávicí hmota vstřebala průchodem skrze živočišný trávicí trakt. Tyto síly působí na jedné straně proměnu výživného humusu v trvalý humus a zkrocují odbourávající činnost mikrobů — nebo ji dokonce obracejí v budovatelskou. Na druhé straně jsou to astrální síly zprostředkované živočichem, které umožňují spojení s jílovými minerály a vznik jílovo-humózních komplexů. V této závěrečné fázi lze plným právem hovořit o astralizaci, o oduševnění hlinité hromady. Vše se organicky formuje a individualizuje v sjednocený celek.<br /> <br /> Až do plného zeměnění trvá čtvrtá fáze nejdéle. Trvá tím déle, čím je výchozí materiál bohatší na hrubá vlákna. V BKV (kravský/koňský hnůj) bylo toto stadium dosaženo přibližně po čtyřech měsících. Aktivita červů začala v 7. a skončila ve 13. týdnu. Teplota se držela s asi 25 °C téměř konstantně, v průměru asi 4 až 5 °C nad výkyvy vnější teploty.<br /> <br /> Čtvrté a poslední stadium — vznik humusu, přesněji jílovo-humózního komplexu — je ze všech nejzáhadnější. Zde rozvíjí svou hlavní působnost nejmladší, nejskrytější, nejjemnější a nejsilnější ze čtyř druhů éteru: životní éter. Životní éter je protipólem k živlu zemitě-pevného. Životní éter „tvoří život&quot;. Co se na Zemi jeví jako kámen, má svůj život {{SE|297}}<br /> <br /> V nadsmyslovém.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Grundelemente der Esoterik'', GA 93a, 30. září 1905, Dornach 1987, S. 44 f.&lt;/ref&gt; Životní éter je v kompostové hromadě tvůrcem života nesmírné rozmanitosti živých bytostí. Tento život je zároveň prostoupen smyslem. Odumírá-li toto smyslem prostoupené do formy, uvolňuje se životní éter, aby znovu komponoval látky do životní souvislosti — nakonec do humusu. Ten se na jedné straně stává, na základě kyslíku v humusu obsaženého, uchovatelem života; na druhé straně obsahuje humus dusík, který je — stejně jako kyslík a jiné prvky — vpředen do bílkovině podobné, bohaté na varianty látkovékompoziace. Látkově tvoří dusík most k astrálně-bytostnému, k tomu, co dává smysl. Z toho smíme usoudit, že životní éter v humusu je vlastní tvořivou silou, do jejíchž služeb se stavějí jeho tři starší příbuzní — éter tepla, světla a chemický éter. A nestává se snad právě tím vlastní tvořivou silou, že prostřednictvím dusíku má schopnost přivádět astrální k étericko-fyzickému? Nestává se tím kompost (trvalý humus) nejzákladnějším hnojivem bodem-podmíněné trvalé úrodnosti? A nepropůjčuje snad tento takto tvořivou silou se stávající životní éter životní souvislosti „půda a rostlina&quot; moc formovat se do celostí, individualizovat se a stávat se věrným odrazem svého v nadsmyslovém zakořeněného bytí? Všude tam, kde v živém rozeznáváme vzájemně působící, smysluplné nebo moudrosti plné souvislosti, sledujeme stopy životního éteru.<br /> <br /> Celkově vzato, lze shrnout: Organické odpadní látky, odumřelé z vyššího životního souvislosti, podléhají v kompostové hromadě nejprve rozkladné, avšak chaoticky probíhající oživující fázi, poté pak fázi budující — postupné proměně a opětovnému odumírání do pohumněné formy humusu. Ten však v sobě nese zárodek nového života na Zemi: «Universalsamen des Allgemein-Pflanzlichen» — univerzální semeno obecně-rostlinného. V tomto smyslu je humus hnojivem ze života pro rozvinutí vyššího života, totiž pro vegetativní rozvoj kulturních rostlin. Kompostové hnojivo je — podobně jako zrající plod, který živí člověka i zvíře — výživným plodem pro půdu a rostlinu. Skrze něj se minulé připojuje k přítomnému a umožňuje budoucí.<br /> <br /> Ve čtyřech stupních, jimiž prochází látkovost, jež dříve patřila rostlině nebo živočichu, až ke svému pohumňování, se odráží — nenápadně v malém a v časovém sledu — jakási opakování evoluce Země a {{SE|298}}<br /> <br /> kosmu. Na počátku všeho naplňovala ryzí teplo (tepelný éter — oběť vysokých duchovních bytostí) «starý Saturn». Za tímto stavem následovalo, na cestě zhušťování části tepla, vznikání živlu vzduchu a s ním světelného éteru na «staré Slunci», poté zhuštěním části vzduchu živlu vody na «starém Měsíci» a s ním éteru chemického čili zvukového — a konečně se zhuštěním části tekutého živlu stav živlu zemitě-pevného, Země jako hotového díla, a s ní životní éter.&lt;ref&gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Co se v kompostové hromadě, vyzdvižené nad úroveň půdy, odehrává jako umělý a přitom umělecký proces — pohumňování někdejšího vyššího života do trvalého humusu —, probíhá skrytějším způsobem ve všech půdách, zcela přirozeně v lesních půdách. Na ornicích a zahradních půdách je toto dění, usměrňované zpracováním půdy (viz s. 205 nn.), přiváděno na vyšší úroveň úrodnosti. Tomuto cíli slouží také zelené hnojení — pěstování rychle rostoucích trav, brukvovitých, luskovin a jiných rostlin výhradně k zásobení půdy humusem. Zvadlé zelené masy půdního pokryvu přitom poskytují výživný humus pro rozkladné stupně 1 a 2, zatímco kořenová masa zůstávající v půdě slouží zejména ve stavebních stupních 3 a 4 tvorbě trvalého humusu.<br /> <br /> Zelené hnojení se mulčuje a nabývá charakteru plošného kompostování. U tohoto jde o pokryv půdy organickými materiály od mladé zeleně až po dřevní štěpku mezi výsadby v zahradnictví. Účelné je i zde míchání různých materiálů. Od čisté slámy nebo listí je třeba upustit — sláma je příliš řídká a objemná, listí se ukládá příliš hustě, obojí se proto rozkládá jen pomalu.&lt;ref&gt;Krafft von Heynitz: ''Kompost im Garten'', Stuttgart 1999, 127 S.&lt;/ref&gt; Půdní pokryv chrání před výparem, zálehem, tvorbou krusty, erozí a zaplevelením, přitahuje mikrobní a žížalový život do půdní vrstvy a vytváří mu stále plynoucí zdroj potravy, udržuje půdní dýchání v chodu a oživuje zralost půdy.<br /> <br /> Humifikaci organické půdní vrstvy zajišťuje svět mikrobů a drobných živočichů, příznačný pro zvláštnosti daného stanoviště. Všem půdám je však společné, že namísto červeného kompostního červa se tu uplatňuje žížala obecná (*Lumbricus terrestris*), mistr půdní úrodnosti. Jenomže na písčitých půdách chudých jak na vápník, tak na jíl je počet jejích jedinců {{SE|299}}<br /> <br /> a tím i jeho blahodárná, humus stabilizující činnost velmi omezena. V polním hospodářství se plošné kompostování praktikuje pokud možno v kombinaci s podmítkou se zeleným hnojením; do porostu se vnáší závoj čerstvého nebo lehce nakysaného chlévského hnoje.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung_des_Kompostes&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Použití kompostu ===<br /> <br /> Zralý kompost je produkt rostlinně-živočišný. Není to jen proto, že se do něj přimísí živočišné výměšky a jiné složky pocházející od hospodářských zvířat, nýbrž proto, že proces humifikace jako takový by se nemohl uskutečnit bez astrální účinnosti světa drobných živočichů kompostové hromady. Hlavní složky jsou rostlinného původu, jejich přeměna v humus však podstatně závisí na činnosti a organizační síle zvířat. Kompost proto není hnojivem hnaným do rychlosti, které by násilně popohánělo vegetativní růst. Jeho působení tvaruje a formuje vegetativní. To z něj dělá hnojivo pro všechny ty kulturní rostliny, jež nesou plody především ve vegetativním — ať již jde o trávu, bylinu nebo strom. To se týká lukařství a pastvinářství, zahradní a polní zelinářské produkce i ovocnářství. Tvorba plodů, v rozšířeném smyslu, zde znamená substanciální tvorbu, která se hromadí a zaplňuje prostor v jednotlivých orgánech rostliny a jejíž výživnost je zaměřena na potřebu člověka a zvířete. Tato výživná schopnost si žádá hnojivo, které zadržuje rostovou a reprodukční sílu usilující ke semenotvorba a nechá ji proměnit a přetvořit v potravinovou substanci aktuálními záření Slunce a planetárního kosmu. Toto hnojivo vstupuje do působení sil rostlin řádem a formou. Je jím černý, drobivý trvalý humus.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kompostdüngung_von_Wiesen_und_Weiden&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kompostové hnojení luk a pastvin ====<br /> <br /> Trvalé travní porosty poskytují krmivo pro přežvýkavce a koně. Krmivo se skládá z vegetativních částí výhonku, ze stonku a listu. Porost je od jara do podzimu opakovaně spásán nebo sečen na zelené krmení či seno. Na pastvinách a ještě více na bylinami bohatých loukách dochází na jaře k rozkvětu jednotlivých bylin. Po odkvětu se stahují do listnatého rosettového stádia. Tráva vyrůstá ze svých odnožovacích uzlů stále znovu. Louka i pastvina zůstávají zelené v zimě i v létě. Porost je z velké části udržován v čistě<br /> <br /> Vegetativním stavu udržovány jsou i půdní procesy, které jsou po každém spásání nebo sečení reaktivovány k novým přeměnám. Půda ani rostlina nepřicházejí k odpočinku. Generativní dozrávání jim zůstává odepřeno. Při intenzivním využívání vede toto k ochuzování druhů. Proto si louka i pastvina žádají hnojení, které tento nedostatek vyrovnává — a tím je kompost. Na jaře po prvním spásání nebo prvním sečení sena, nebo lépe ještě na podzim, zprostředkovává travnatému drnu a půdě vyzrálou, zemitou kráftovou strukturu, která konfiguruje tvorbu substance ve stonku a listu jak na straně reprodukční, tak na straně výživné. {{SE|300}}<br /> <br /> Pravidelné kompostové hnojení trvalých travních porostů zhušťuje drn, sjednocuje a zkracuje pastevní okusy, obohacuje druhové složení — zejména o byliny — a zvyšuje výživnou hodnotu krmiva.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kompostdüngung_im_Gartenbau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kompostové hnojení v zahradnictví ====<br /> <br /> Podobně jako na trvalých travních porostech chybí i v zahradnictví dozrávající půdní klid; jedna kultura střídá druhou. Půda musí být po větší část roku udržována na vysoké úrovni úrodnosti, v jarní náladě nakloněné růstu. Tvorba potravinového nebo krmivového plodu se neodehrává v generativní fázi, nýbrž v době nejintenzivnějšího růstu. Velké sklizňové hmoty čerstvé, životaschopné substanciality opouštějí pozemek i statek. Co zůstává — především kořenová masa — stává se výživným humusem pro následující kulturu. Oproti tomu étericky-biologicky tvarující síla astralitou prostoupeného trvalého humusu zůstává v nevýhodě. To, co jinak na orné půdě v klidových dobách probíhá samo od sebe — přeměna výživného humusu v trvalý — musí být zahrádkářské půdě dodáno zvenčí jako vyzrálý kompost. Působí — podle druhu kultury — specificky jemně aromatizujícím způsobem na chuť a vůni, zpevňuje pletiva, zachovává čerstvost a zesiluje lesk a barevnost.<br /> <br /> Materiály pro kompost v zahradnictví zahrnují odstraněné sklizňové zbytky, organické odpady všeho druhu, drtě ze zeleného řezu, uvolněné meziplodiny, kamenné moučky, rohové lupínky a kdekoli je to možné, chlévský hnůj. Odpad a čistírenský kal jsou vyloučeny. Pro komposty bez plevelů — speciální komposty pro pěstírny a skleníkové kultury — se hodí nejrůznější směsi luskovin, trav, ovsa a dalšího. Ošetření kompostu horkou párou za účelem zničení škodlivých zárodků a semen plevelů {{SE|301}}<br /> <br /> by se, kromě pěstírenských zemí, mělo vyhnout. Kompost se tím do značné míry mění v mrtvý substrát.<br /> <br /> Kompost se zpravidla aplikuje rovnoměrně po celé ploše; zapracuje se mělce. Na písčitých, kamenitých a suchých stanovištích se osvědčuje náročný postup hnojení do sadebních jamek.<br /> <br /> V tropickém podnebí panuje v půdách chudoba humusu; organická substance podléhá urychlené mineralizaci. Totéž se tam odehrává vlivem vysokých teplot a vlhkosti i v kompostovém hromadě. Oproti tomu se tam osvědčuje kompostování „pod zemí&quot; ve velkých zemních jamách, do nichž se přes noc zatlačí jistý počet koz, ovcí nebo skotu. Ty duní a špástají materiál, zpravidla objemný a většinou zdřevnatělý, a obohacují ho svými výměšky. Dosahuje se tak dobré kvality humusu. Hrst takového humusu vložená do sadební jamky, osivo uložené do humusu a lehce překryté zemí způsobuje hotový zázrak: Výnosy stoupají na dosud neznámou výši a blahobyt obyvatelstva živořícího v chudobě roste.&lt;ref&gt;Mündliche Mitteilung von Matthias Guépin, Dozent am Emerson College (GB) und Berater in Kenia.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Podobným postupem je zakládání širokých vyvýšených záhonů nad odvodnitelné příkopy naplněné větvovím a křovím. Silně zpomaleným rozkladem a přeměnou v humus v podloží vzniká v zemním hřbetě taková míra oživení, že na nejmenším prostoru pestrá směs zelenin může nepřetržitě zásobovat jednu nebo více rodin. I tento postup potřebuje mnoho rukou; působí sociálně integračně a zajišťuje skromný blahobyt.<br /> <br /> Platí to pro celý svět: Umně provozované hospodaření s humusem osvobozuje od hladu a přináší nový kulturní rozkvět.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kompostdüngung_im_Obstbau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kompostové hnojení v ovocnářství ====<br /> <br /> Ovocnářství se od 20. století vyvíjelo od extenzivního, druhově bohatého pěstování vysokokmenů v rozptýlených sadech přes polokmeny až ke druhově chudému, intenzivnímu pěstování nízkokmenu s kratší dobou využití. V průběhu tohoto vývoje se tvorba plodů přesunula z vysoké, ve světle a vzduchu vznášející se koruny stromu dolů do přízemních vzduchových vrstev — a souběžně s tím enormně vzrostla potřeba hnojení. {{SE|302}}<br /> <br /> Ovocný strom dřevnatí a zároveň nese jemné, chutné plody. Ovládá polaritu světla a tmy, života a smrti, jakož i éterického a astrálního působení. To se projevuje zvláště u vysokokmenu. V něm usiluje éterická životnost z kořenového systému sahajícího do šířky i hloubky přes kmen a větve k olistěným výhonkům koruny. Toto silné oživení ve vzduchu a teple přitahuje bohatý hmyzí život: «Von demjenigen, was da als Astralreiches durch die Bäume hindurchgeht, lebt und webt das ausgebildete Insekt» (Z toho, co prochází stromy jako bohatá astralita, žije a tká vyvinutý hmyz).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 184.&lt;/ref&gt; Polárně k tomu vládne ve všem dřevnatějícím, a tedy především v oblasti kořenů, «éterická chudoba». V tomto prostředí, silněji vystaveném silám mineralizace, se rozvíjejí larvy hmyzu. Vysokokmen roubovaný na pomalu rostoucí podložce v sobě tuto polaritu jakoby ztělesňuje; je nenáročný a nepotřebuje žádné hnojení, tím méně takové, které působí bujným rašením.<br /> <br /> Jinak je to s jeho protikladem — nízkokmenovým stromem pěstovaným v uzavřených plantážích podobně jako monokultura na rychle rostoucí podložce. Roste spíše jako slabě dřevnatějící výhonek ze země a plodí zemně nízko, jakoby v mladém věku. Kambium, které u vysokokmenu tlumí příliš silnou bujnost, potřebuje u nízkokmenů nepřetržitou stimulaci prostřednictvím humusem bohaté, dobře prokořenitelné půdy. Tvořivá síla a živost humusu se jakoby dále přenáší do kambium samotného. Nízkokmenovník potřebuje hnojivo, které rozhodně nesmí působit bujně, nýbrž musí svou gestaltungskraft — živě proastralizovanou larvami a červy kompostové hromady — být příbuzné samotnému kambiu. U vysokokmenu se mineralizovaná země vytáčí do kmene a větvoví koruny. U bujného nízkokmenového stromu je toto vytočení omezeno ve prospěch stejnoměrně vysoké životnosti v kořenovém prostoru i v oblasti koruny. Ve stejném smyslu působí i intenzivní zelené hnojení pěstované v nízkokmenovém a polokmenovém ovocnářství.<br /> <br /> Intenzivní ovocnářství je úspěšné tehdy, když obsah humusu v půdě přesáhne 3 %; optimální je až přibližně 6 %, při současně minerálně silné půdě.<br /> <br /> Jako kompostovací materiál přicházejí vedle již zmíněných přísad přednostně v úvahu všechny druhy chlévského hnoje. Díky svému živočišnému původu disponují tyto tvořivými silami vyššího druhu, které bujnost nízkokmenovníků zkrocují na harmonickou míru. Tato harmonizace se projevuje v celém průběhu růstu z hlediska výrazně {{SE|303}}<br /> <br /> omezeného tlaku infekcí a škůdců, jakož i v chutnosti a trvanlivosti plodů.<br /> <br /> Souhrnně řečeno: kompost působí na vývoj rostlin zdravotně a harmonizačně; vytváří v půdě základ pro její trvalou úrodnost. Doporučuje se, aby v různorodě utvářeném hospodářském organismu byly komposty pro hlavní oblasti použití zakládány odděleně: pro kompost na trvalé kultury přicházejí — s těžištěm na chlévském hnoji — v úvahu veškeré odpady, i ty zatížené semeny plevelů; v zahradnictví vznikají v podstatě rostlinné odpady, které by měly být pokud možno prosté semen plevelů; podíl chlévského hnoje je vždy výhodný. V ovocných sadech by měl být vedle zeleného hnojení a před veškerými ostatními odpady upřednostněn chlévský hnůj.<br /> <br /> Toto doporučení apeluje na celé společenství statku, aby právě prostřednictvím kompostování vykonávalo a dovádělé k umění zmíněný «osobní vztah k práci s hnojivem» — rozšířený o práci s biologicko-dynamickými kompostovými preparáty (viz s. 344 násl.) — a aby různými druhy kompostových zemin odpovídalo specifické potřebě jednotlivých kulturních druhů.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufe_2:_Die_Düngung_aus_dem_Seelischen_der_Haustiernatur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Stupeň 2: Hnojení z duševní přírody domácích zvířat ===<br /> <br /> To duševně-astrální, které se rostliny jako čistě živoucí-éterné bytosti dotýká jen zvenčí, se ve zvířeti stalo vnitřní bytostí. Zvíře se jako tělesný organismus vymezuje navenek a utváří své tělo v nástroj rozvíjení své bytosti. Svými smysly prožívá zvíře svůj vnější svět a z tohoto prožívání rozvíjí svou činnost v teple, vzduchu, vodě a zemi. Mocí své duševní bytosti se látky skládají v zázračné dílo jeho orgánů, které podle svých vykonávaných činností přijímají ty nejpodivuhodnější podoby. V každé z těchto činností se projevuje dokonalá moudrost. Chceme-li se tedy poznáváním přiblížit bytosti zvířete, musíme usilovat o to, abychom zvnitřnili to, co vnímáme všemi smysly, a zformovali to v prožitý myšlenkový obraz. Moudrostí naplněná souvislost, která se v tom zjevuje, poskytuje vciťujícímu se poznání neklamnou jistotu, že síly, které skládají látky zvířecího těla a jimiž se může uvést v činnost, mají svůj bytostný prapůvod v astrálním neboli duševním těle zvířete {{SE|304}}<br /> <br /> Co tedy vychází z trávicí činnosti zvířat, získává svou hnojivou sílu zvláštní bytostnou povahou duševního bytí. O rostlinách bylo řečeno: «Živé hnojí živé» — pro zvířata pak platí přes to ještě: «Duševní hnojí duševní.» Tomuto stavu věcí bylo podrobně věnováno místo v kapitole «Duševní organizace čili astralleib zemědělského organismu» (s. 111 a násl.). K nejvyšší hnojivé síle na úrovni čistého přírodního působení přivádí duševní přirozenost přežvýkavců a zde zvláště přirozenost skotu (viz kap. «Skot»). Chápat hnojivou sílu jako souhrnný účinek jednotlivých takzvaných živin pramení z teorie, která si již neklade otázky. Naproti tomu hledat hnojivou hodnotu — jak již bylo opakovaně zdůrazněno — v «kompozitoru» (v koze, ovci nebo skotu), z jehož bytostné povahy se látky skládají právě v toto a žádné jiné uspořádání, to láme materialistické zábrany a otvírá pohled na otázky, které se obracejí ke skutečnosti života, duše a ducha. Sleduje-li se těchto otázek, ukazuje se, že hnojivá hodnota je tím vyšší, čím více jsou zvířata chována, krmena, ošetřována a šlechtěna způsobem odpovídajícím jejich bytostné povaze. To vše uvádí v chod z bytostné povahy hospodářských zvířat síly, které hnojí. Statek, jenž byl utvářen v organismus, tyto podmínky splňuje.<br /> <br /> Chov hospodářských zvířat statku je dimenzován tak, aby jej bylo možné jednak živit z krmné základny vlastní statku a jednak aby bylo k dispozici dostatek hnojiva pro hospodářské plochy. Množství a kvalitu vytváří příroda. Zachování nebo dokonce zušlechtění hnojiva až po jeho použití je věcí člověka.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Bewahrung_der_Dünger_des_Haustierbestandes&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Uchovávání hnojiv ze stáda hospodářských zvířat ===<br /> <br /> Při pastvě hnojí hnůj a kejda přímou cestou. Pravidelné rozhazování kravských plácků zabraňuje vzniku bujných míst. Naproti tomu hnůj pocházející ze stájového chovu musí být až do použití skladován co nejúsporněji bez ztrát. Nejlepší způsob, jak uchovat hnojivou sílu chlévského hnoje včetně kejdy, je ten se slámovou podestýlkou; nejpochybnější, avšak rozhodně nejracionálnější, je způsob tekutého hnoje neboli gülle. V gülle (kejda + hnůj) probíhají za převažujícího vzduchového uzávěru anaerobní fermentační procesy, při nichž se organické dusíkaté sloučeniny mineralizují na čpavek, který jako plyn uniká do vzduchu zejména při aplikaci (obtěžování zápachem). Míchadlem lze tento účinek zmírnit. Gülle působí na oživení {{SE|305}}<br /> <br /> toho vodně-měsíčního a tím, s obejitím živlu zemitě-pevného, přímo na bujnost rostliny, tedy tedy tendečně ve směru mírného minerálního hnojení. Podestýlka ze slámy má naproti tomu vícenásobnou přednost. Sláma saje část kejdy, při vyhánění se zcela promísí s hnojem a díky své tuhé objemnosti zajišťuje aerobní podmínky při skladování. K tomu přistupuje, že sláma obilí je proniknutá a utvářená touž fruktifikační procesem, který tvoří zrno v klasu. Stéblo je ztluštělé a uzavírá větší objem vzduchu ve stéblové rouře, než je tomu u divokých trav. Lze v tom rozpoznat výraz silnějšího vnitřního a astrálního působení. Navíc se po vytvoření kožky kýseliny křemičité v procesu zrání třpytí a barví do žlutých, načervenalých až zlatých tónů. Obklopuje se obalem z opálu. Sláma je slunečním plodem a teprve skutečně dělá z kravského hnoje sluneční-zemní hnojivo, «zlato sedláka».<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Tiefstallmist&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Hnůj z hlubokého stojení ====<br /> <br /> Nejlepší a nejúspornější způsob skladování je ten v hlubokém stáji. Skot, ovce a kozy kejdují a hnojí na čerstvou vrstvu slámy; kejda je zcela vsáknutá slámou. Svým obsahem dusíku urychluje aerobní rozklad na dusík chudé slámy. Zvířata sama splňují požadavek «drž jej vlhký a šlapej ho pevně».<br /> <br /> Hluboký stáj má ovšem nejvyšší potřebu slámy až 15 kg/zvíře a den oproti hnojném stáji na prošlap se 3 až 5 kg a boxovém volném stáji s podestýlkou s 0,5 až 1 kg.&lt;ref&gt;KTBL: ''Faustzahlen für den ökologischen Landbau'', Darmstadt 2015, 760 S.&lt;/ref&gt; V zájmu přípravy pevného hnoje a tím minimalizace vzniku gülle lze v hnojném stáji na prošlap a boxovém volném stáji příslušně zvýšit množství podestýlky. Kombinace vázaného stáje (krmení, ošetřování) s nočním pobytem v hlubokém stáji snižuje potřebu slámy. Vrchní vrstvy podestýlky hlubokého stáje, lůžková matrace, se ohřívají na ca. 30 °C a při mírném rozkladu látek procházejí první, tj. tepelnou fází kompostového hromady. Pevným šlapáním zvířat se pod nimi ležící vrstvy podestýlky zhušťují; ochlazují se a přecházejí do fermentačních procesů; podléhají za vzduchového uzávěru narůstající fermentaci. Analogicky k fázi 2 kompostové hromady je bující množení mikrobů {{SE|306}}<br /> <br /> Hefen a plísně jsou zbrzděny. *Chvostoskoci* a jiní drobní živočichové v tomto prostředí nenacházejí podmínky pro život. Fermentační enzymy, vytvořené autolýzou nebo vylučované bakteriemi, uvádějí závěrečnou fázi fermentace do pohybu: voda, bílkoviny, sacharidy, tuky atd. jsou štěpeny. Organické tkáně se rozvolňují, až na drobivé zbytky slámy a zdřevnatělé části; tvoří se aromata, hmota se stává homogenní a nabývá hnědavého zbarvení. Hnůj nyní voní jako chleba — jak se říká —, pokud se fermentace zdařila. Vícenásobně ošetřen biologicko-dynamickými preparáty a při nerušeném skladování přes léto je zralý produkt půdě «vtělen». Aby se v základní vrstvě hlubokého stájení předešlo stagnující vlhkosti a tím hnilobě, byl by vhodným podkladem udusaný jíl nebo hlína. Zde platí stejné pravidlo přímého dotyku se zemí jako pro kompostovou hromadu. Z neznalosti jemnějšího silového působení předepisuje zákon — bohužel i zde — nepropustnou betonovou podlahu. Nebezpečí takto vzniklého hromadění vlhkosti lze čelit vrstvou dřevní štěpky, vnesenou před ustájením na podzim.<br /> <br /> Stáj pro skot s hlubokým stáním by měla být konstrukčně navržena tak, aby se vrstva hnojního polštáře — při deseti čtverečních metrech prostoru pohybu a ležení na zvíře — mohla po šest měsíců, až do výhonu na pastvu na jaře, budovat do plné výše; dalším třem měsícům přes léto slouží dozrání. Mezičasové vyvážení a meziskladování v polních kompostech způsobuje značné ztráty substance. Ukazuje se jako bezproblémové udržovat krávy o váze 500 až 600 kg přes chladné a chladnější roční období na narůstajícím hnojním polštáři, aniž by se propadaly. S oteplením v březnu a dubnu se zrychluje rozklad horních vrstev slámy a může tak dojít k prohlubování průchozích cest a bočním vyklenutím. Toto změknutí lze včas nanesenou uzávěrovou vrstvou z jílu, hlíny nebo dřevní štěpky oddálit až do výhonu na pastvu.<br /> <br /> Také ovce a kozy jsou v zimní ohrádce chovány v hlubokém stáji. Hnůj a podestýlka jsou močením a dupáním velmi hustě uloženy, rychle fermentují a jsou bez ztrátného meziuložení přímo použitelné jako hodnotné hnojivo. {{SE|307}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Stapelmist&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Hromadový hnůj ====<br /> <br /> V boxovém, šlapacím a vazném stáji se vymíjí denně, případně při skrabákovém odklidu i vícekrát denně. Část kejdy se zachycuje odděleně. Zbývající část se jako směs hnoje, podestýlky a kejdy dostává na blízké meziskladiště. Na něm začínají již po krátké době fáze 1 a 2 — ohřev a provzdušnění — a tím nekontrolované rozkladné procesy se ztrátami substance. Z meziskladiště se pevný hnůj buď převáží k dalšímu zrání na polní komposty, nebo se kompostuje. V obou případech nastupují fáze 1 a 2 znovu s dalšími úbytky substance. Aby se tyto ztráty minimalizovaly, měl by být osvědčený postup hromadování hnoje znovu promyslen a důsledně uplatňován. Nepropustná podlahová deska s odvodňovacími žlábky po celém obvodu pro kejdu a dešťovou vodu jsou přitom nicméně nevyhnutelné. Čerstvý hnůj, vznikající denně ve sběrné jámě, se pokud možno ihned odebírá čelním nakladačem se stájovými hnojovými kleštěmi a po částech vedle sebe ukládá v šíři hnojného prostranství. Přesná práce je zde naprosto nezbytná. Před tuto první řadu přibývá druhá a třetí atd. Mezitím se první, druhá atd. řada ohřívá, takže ve stejném pořadí lze po částech přikládat druhou vrstvu a nakonec třetí a čtvrtou atd. až do maximální technicky dosažitelné výšky. Je-li tato výška s první řadou dosažena, lze začít s první vrstvou navazujícího oddílu. Tak se hromada postupně buduje do šířky i plné délky. Tlakem uložených vrstev procházejí fáze ohřevu, odplynění a provlhčení rychle a neúplně a končí ve fermentaci. Do té míry probíhají ve správně vybudovaném hromadovém hnojisku tytéž procesy jako v hlubokém stájení. Přesto jsou ztráty substance (přibližně 20 %) kvůli všestranné expozici vůči vnějšímu vzduchu vyšší než při hlubokém stájení. Rozklad postupuje na téměř svislých bočních plochách a na povrchu rychleji, znatelně mimo jiné podle výskytu kloboučkových hub.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Mistkompost&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Hnojový kompost ====<br /> <br /> V biologicko-dynamickém zemědělství se rozlišuje mezi «hnojivem», které pochází od zvířat, a kompostem, jenž je původu převážně rostlinného. Jsou to dvě různé kompozice sil, které tu hnojí. {{SE|308}}<br /> <br /> Při kompostování chlévského hnoje probíhají tytéž procesy jako popsané u rostlinného kompostu. V dozrálé, zušlechtěné podobě se utváří dauerhumus zvláštního druhu. Jeho silová konstelace uchovává astralitu domácích zvířat, která je hnoji vlastní. Právě jejich duševní síly jsou to, co dodává hnojivu mimořádný dlouhodobý účinek. Ve zvláštní míře platí to pro kompost z čistého nebo i z části přiměšovaného hovězího hnoje. Zprostředkovává životu rostliny síly, které sahají nad rámec astrálně-duševního a které byly v kap. «Skot» označeny jako «vloha Já». Tímto označením se odkazuje na silový souvis vyššího řádu, který kulturní rostliny nejenže zobrazuje jako obraz jejich nadsmyslové bytosti, nýbrž v nich zakládá dispozici, aby tato bytost mohla znovu vstoupit do vztahu k tomu, co z ní v minulé evoluci razo-prostorově ztvrdlo do díla — totiž k zjevné podobě rostliny — a mohla inaugurovat nové vývojové možnosti. Tím se ukazuje, že pravé hnojení z oživené a oduševnělé přírody šlechtitelský, vývojový hodnotu pro kulturní rostliny má a mít musí.<br /> <br /> Doporučuje se k hnojinovému kompostu vedle hovězího hnoje přimísit všechny ostatní druhy hnoje pocházejícího od ovcí, koz, koní, prasat a drůbeže chované na statku. Každý z těchto druhů zvířat provádí — jako výsledek své trávicí činnosti — své povaze odpovídající «kosmicko-kvalitativní analýzu» krmiva (viz kap. «Skot — Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já», s. 156 n.). Její výsledek se vtiskuje takřka jako vzor silové kompozice do hnoje. Slučují-li se různé takové vzory v kompostové hromadě, vzniká univerzální hnojivo, které — jak výše popsáno — podnětně prostupuje plodotvornost ve stadiu vegetativního růstu, jak je to výtečně nezbytné na loukách a pastvinách, v intenzivním ovocnářství a zelinářství.<br /> <br /> Pro kompostování celkového množství živočišného hnoje není důvod. Je příliš pracné a způsobuje skladovací ztráty padesát procent a více. Použitelnost v polním hospodářství nastává tehdy, když chlévský hnůj ztratil ostrost zápachu, nebo u prasečího hnoje přímo puch. To nastane, když jako ve štósovém a hlubokém stájení projde rotační fází 1 a zčásti 2. Další průběh rotace pak pokračuje v půdě pod vedením zejména žížaly a v kontextu s mikroby za životní a smyslové aktivity kořenů. Při kompostování příliš vlhkého chlévského hnoje — zpravidla důsledek nedostatečného {{SE|309}}<br /> <br /> Podestýlky (prasečí hnůj) — dochází ke vzniku mokrých jader, která vyžadují včasné přehazování.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Jauche&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kejda ====<br /> <br /> Kejda a hnůj mají na základě fyziologických procesů, z nichž vznikají, polární hnojivé kvality. Jak bylo objasněno na příkladu skotu (kap. «Skot», s. 146 n.), hnůj vychází z trávicího systému, v němž je zvenčí přijatá, tělu cizí potrava postupně rozebírána — přežvykováním, činností bachoru, žláznatého žaludku, tenkého a tlustého střeva — a při průchodu slizničními stěnami tříděna. Odtud se přecházejí takto své cizosti zbavené, mineralizované trávicí látky do žilní krevní dráhy a dále do jater. Moč naproti tomu je výloučením z tělního nitra, dostává se přes tepennout krevní dráhu do ledviny a dále přes močový měchýř do vnějšího světa. Ledvina třídí tělu vlastní látky a vylučuje v kapalné formě jako moč ty, jež se staly nepotřebnými. Podstatnou součástí moče je močovina, rozkladný produkt bílkovinného metabolismu. Na této dusíkaté sloučenině ještě lpí činnost duševního a životního těla zvířat. S močí nesou ven síly těchto dvou bytostných článků, a právě tyto síly to jsou, které hnojí. Jinak je tomu u kravského hnoje: ten sestává z nestravitelných zbytků krmiva, prostoupených odpadlými hlenovinami trávicích orgánů a impregnovaných výsledkem «kosmicko-kvalitativní analýzy» (srov. kap. «Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já», s. 156 n.). Hnojivé síly moče vytékají z minulostně působící, měsíční astrality skotu — v kravském hnoji se k nim přidávají síly, které v přítomnosti vyzařuje slunce. Jsou to síly, které skot ze svého zvláštního smyslového vztahu ke krmivu vtiskuje hnoji při výkonu «kosmicko-kvalitativní analýzy» — od přežvykování přes trávicí trakt až po zpětně odrážející funkci rohů jako «vlohy Já».<br /> <br /> Kejda se skladuje v jímkách nebo otevřených nadzemních nádobách; podléhá za převážně anaerobních podmínek kvašení. Doporučuje se proto mít k střídavému skladování alespoň dvě nádoby, aby po naplnění bylo k dispozici dostatek času k dozrání. Zušlechtění kejdy se děje mechanickou cestou — mícháním a provzdušňováním — a biologickou, popřípadě {{SE|310}}<br /> <br /> biologicky-dynamickou cestou prostřednictvím přísad. První způsob podporuje aerobní rozkladné a přestavbové procesy, druhý působí řídícím způsobem na celý průběh procesu až ke zralosti. Osvědčenými přísadami, které biologicky zpětně vážou čpavek vzniklý rozpadem močoviny, jsou zušlechtěné komposty chlévského hnoje v malých množstvích, dále nasekaná kopřiva, piliny a dřevní třísky. Biologicky-dynamické kompostní preparáty (viz kap. «Kompostní neboli hnojivé preparáty», s. 360 nn.) se ponoří v průlezných sáčcích do kejdy a hnojůvky, zavěšeny na plaváku. Aby se zabránilo ztrátám dusíku, mohou v otevřených kvasných komorách sloužit i plovoucí přikrývky ze slámy, kopřiv apod. s vpravenými příměsemi suroviny fosforitu a čediče.&lt;ref&gt;Herbert Koepf, Bo D. Petterson, Wolfgang Schaumann: ''Biologische Landwirtschaft'', Stuttgart 1980, 303 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V dnes běžných bezestýlkových ustájeních prasat a skotu vzniká tekutý výkal, kejda. Tato směs vody, hnojůvky a hnoje zkvasí, není-li dále upravována, v páchnoucí, rychle působící hnojivo. Mineralizace látek je značně pokročilá. V biologicky-dynamickém zemědělství by se místo kejdového hospodaření měla — pokud možno — prosazovat příprava pevného chlévského hnoje. V čistě trávnatých oblastech, kde chybí stelivo, nezůstává často jiná volba. O to důležitější je pak přijmout veškerá opatření k zušlechtění kejdy, jak platí i pro hnojůvku. Zpravidla se surová kejda z velkochovů vyvází na pole bez jakékoliv úpravy. Nehledě na takzvané obsahy živin platí za odpadní produkt, jehož je třeba se zbavit — se všemi důsledky v podobě obtěžování zápachem, úniků oxidů dusíku (oxid dusný, N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O), zatížení spodní vody dusičnany, ucpávání půdních pórů hlenovinami, ochuzování půdní flóry a fauny a snižování výživné hodnoty krmiva zejména nízkomolekulárními bílkovinnými sloučeninami. Velká vážnost, jíž se živočišnému hnoji kdysi dostávalo, padla za oběť myšlení v živinách. Při pečlivém zušlechťování, především prostřednictvím biologicky-dynamických preparátů, a dostatečně dlouhém skladování může postupně docházet k tomu, že i z kejdy vznikne trvale působící hnojivo, které se budujícím způsobem zařadí do půdních procesů. {{SE|311}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung_der_hofeigenen_tierischen_Dünger&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Využití statkem vlastního živočišného hnoje ===<br /> <br /> Pro všechny plodiny je hnojení chlévským hnojem dobrodiním: jako čerstvý hnůj pro lilkovité, brambory a rajčata, v přeloženém stavu pro okopaniny a obilniny, a jako vyzrálý, zeměmi prostoupený hnůj pro víceleté polní pícninářství i pro trvalý travní porost, zahradnictví a ovocnářství. Díky trvale vysoké hnojivé síle není nutno hnojit každoročně pro všechny plodiny — v rámci dobře komponovaného osevního postupu v polním hospodářství postačuje jednou za tři roky k okopáninám. Pro dobrou tvorbu výnosu pokrývá potřebu okopanin dávka přibližně 300 dt/ha. Pokud jde o celkové množství hnoje v podniku, je ideální roční dávka jedné velké dobytčí jednotky (VDJ) na ha (1 VDJ odpovídá 500 kg živé hmotnosti). V průměru lze u hovězího stáda včetně odchovu počítat s jednou VDJ na kus. Jedna skotská VDJ produkuje podle množství steliva 80 až 100 dt pevného hnoje. Včetně hnoje ostatních hospodářských zvířat je obsazení jednou VDJ na ha v menších a středních podnicích dosahováno, ba mnohdy i překračováno; u velkých podniků s převahou polního hospodářství klesá počet VDJ na ha hraničně na 0,4 až 0,3. Skotský hnůj tvoří hlavní hmotu a do ní se pokud možno přimísí menší množství hnoje od ostatních hospodářských zvířat. Přebytečné množství hnoje se v rámci osevního postupu zapravuje do sklízejících jařin před hlavní pícní plodinou, a to v dávce přibližně 100 dt.<br /> <br /> Výsev pevného hnoje k okopáninám se zpravidla provádí v předchozím roce na strniště předplodiny. Po lehkém zapravení do půdy následuje meziplodina, která díky pevnému hnoji vytvoří stejně bohatou kořenovou i nadzemní zelenou hmotu — a tím připraví dobrou, zpracovatelnou osivnou vrstvu pro jarní setí okopanin.<br /> <br /> Dobře vyzrálá hnojůvka a v případě nouze i kejda jsou vítanými hnojivy tehdy, jde-li o to napomoci ozimům na jaře k vývojovému skoku. Výpad ozimů a prořídlé porosty po střídavých mrazech na jaře mohou být pobídnuty k intenzivnějšímu odnožování. K tomu napomáhá dusík vázaný v močovině. Tato dusíkatá sloučenina mineralizovaná z bílkovinného metabolismu získává svou specifickou účinnost prostřednictvím astrálních sil, které pocházejí ze soulové složky zvířat a konfigurují látkové složení moči, do níž je dusík zapojen. Dalším aplikačním polem je hnojení strniště s ohledem na rychlý rozvoj meziplodiny zeleného hnojení. Na pastvině je {{SE|312}}<br /> <br /> Použití kejdy v časném jaru je prospěšné, popřípadě při střídavé pastvě po přehonu. Na porosty v plném růstu (zejména okopaniny) by se aplikace kejdy či hnojůvky měla vyhnout.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wirksamkeit_der_hofeigenen,_tierischen_Dünger&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Účinnost hoferních živočišných hnojiv ===<br /> <br /> U každého z hnojiv je třeba se ptát po jeho bytosti, po duševně-astrálním silovém potenciálu, který prostřednictvím životního a fyzického těla uspořádává látky a udržuje je v pohybu tak, aby se ve svém odrazovém obraze mohly fyzicko-smyslově projevit a podle své bytostné povahy působit. Na jednotlivé bytostné rysy divoké fauny a domácích zvířat bylo poukázáno v kapitole „Duševní organizace čili Astralní tělo zemědělského organismu&quot; (s. 111 a násl.). Přitom bylo zjištěno, že každý živočišný druh přispívá svou tělesnou činností jaksi hnojivým příspěvkem k celku přírody. Činností oduševnělého živočišného světa vzniká moudré předivo vztahů, které prostupuje celou přírodu smysl udělujícím způsobem. Mezi býložravými savci jsou to přežvýkavci, jejichž orgánová činnost je organizována tak, aby připravovala hnojivo, jež je s to „bránicový orgán&quot;, půdu, ve vyšší míře oživit a oduševnit. Z pouhého kvantitativního látkového složení to nelze vyčíst. Jde spíše o otázku kvalitativního poměru látek vůči sobě navzájem. Tento poměr nese pečeť bytosti krávy, ovce, kozy atd. Nejvyšší stupeň dokonalosti dosahuje skot. V kapitole „Skot&quot; (s. 146 a násl.) byl učiněn pokus charakterizovat trávicí dění prostoupené a prožité jeho bytostí, jakož i jeho se smyslovým vnímáním spjaté metabolicky aktivní smysly a inteligenci. Hledá-li se odtud porozumění pro dlouhotrvající, blahodárné působení speciálně skotského hnoje na půdu a rostliny, pak snad může být následující úvaha plodná: Rostlina roste na ose Země–Slunce. Kořen směřuje do hloubky k středu Země, stéblo, stonek nebo kmen se vztyčuje svisle do výšky vstříc Slunci. Z této svislé osy vyrůstají listy a větve do šíře a dálky. Listový aparát, rozestírající se plošně do horizontály, přijímá přímou cestou dopadající sluneční a planetární vlivy a zpracovává je v živou substanci, podporován „zemskou šťávou&quot; (xylém) stoupající v stonku, uvnitř kambia. Tento xylém zprostředkovává na jedné straně do horizontály spějícímu růstu životnost výživného humusu a tvarovou sílu {{SE|313}}<br /> <br /> Dauerhumus ve spojení s vápnem, tedy hnojivé síly vlastní rostlinnému kompostu. To platí i pro jemné kořínky rozvětvující se do šířky. Jinak je tomu s kůlovým kořenem, stéblem, stonkem a kmenem. Jejich vertikální impuls nemá po stránce látkové za základ humus jako hnojivo, nýbrž krystalické látky křemene, silikátů a jílových minerálů (srov. kap. «Vznik jílových minerálů a jejich novotvorba», s. 209 n.). Tyto křemenné minerály zprostředkovávají síly slunce, planet a stálic vcházející do rostliny nepřímou cestou. Ty se silou působení jílů soustřeďují do «kosmické vzestupné proudy» v rostlinách.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&lt;/ref&gt; Já člověka, jeho duchovní bytost, mu dává sílu vzpřímení; zvíře je zvířetem proto, že tuto sílu k plnému vzpřímení nemá; má však, jako v jedinečné míře skot, «Já v zárodku». Rostlina si, pevně zakořeněná v zemi, vytváří v «kosmické vzestupné proudění» svou vertikální podobu jako odraz svého nadsmyslového duchovního bytí. Živočišný hnůj může nyní — tak se smíme domýšlet — silou vlohy Já vtělené do něj prostřednictvím astrálního těla a étherického těla zvířete, učinit rostlinnou bytost samostatnější vůči sevření místně daných poměrů výšin a hlubin. Hnůj zprostředkovává rostlině základ k tomu, aby se až do vnější tvorby tvaru individualizovala, aby se důrazněji vlastní bytostnou povahou spojila s působením země i kosmu. Takto viděno je třeba — jak již bylo naznačeno — přiznat především rinderskému hnůji s ohledem na životní souvislost půdy a rostlin «výchovnou» schopnost.<br /> <br /> Hnojiva domácích zvířat (především Wiederkäuer) působí na substanční dění a typusem podmíněné tvarové utváření rostliny. Posilují síly, jimiž nadsmyslová bytost rostliny přichází k zjevu. Projevuje se to v jejím vertikálním směřování na ose kořen–výhonek–květ a — s tím podmíněno — v proměnách listů od báze ke květu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Licht-Schatten-Versuch&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Pokus světlo-stín ===<br /> <br /> V mnohaletém, variantně bohatém polním pokusu byly zkoumány účinky hnojení chlévským hnojovým kompostem ve srovnání s aplikací minerálních solí, dusíku, kyseliny fosforečné, draslíku (NPK) a s ošetřením takzvaným biologicko-dynamickým hornokřemenným preparátem {{SE|314}}<br /> <br /> ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|srov. kap. «Hornokřemenný preparát», s. 348 a n.]]) při plném slunečním světle, v polostínu a hlubokém stínu na žitu, pšenici, ovsu, bramborách, špenátu a ředkvičkách. Program šetření zahrnoval morfologické jevy, řadu analytických parametrů a hodnocení pomocí obrazotvorné metodiky krystalizace chloridu měďnatého.&lt;ref&gt;Manfred Klett: ''Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung'', Darmstadt 1968, 117 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Zde budiž vyzdvižena jen ta část pokusu, která se vztahuje na účinek hnojení chlévským hnojem ve srovnání s aplikací NPK.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Bewertungen_durch_morphologische_Befunde&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Hodnocení morfologickými nálezy ===<br /> <br /> Pokus potvrdil zkušenosti s všestranně kladnými účinky živočišného hnoje v podobě kompostovaného hovězího hnoje — zkušenosti, jež jsou pozornému, pozorujícímu praktikovi odedávna důvěrně známy:<br /> <br /> * Kořen si otevírá větší půdní prostor;<br /> * utváří se druhově ideálním způsobem odpovídajícím své typové vloze;<br /> * kůlový kořen (kosmický typus) mrkve, červené řepy, ředkvičky, špenátu vykazuje silný sklон do hloubky a je po stranách provázen jemným kořenovým větvením pyramidálně se sbíhajícím dolů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#315|obr. 17]]).<br /> * U ředkvičky plodní těleso — ztluštění ''hypokotýlu'' — tíhne k utváření dokonalé kulové podoby, od níž se kořen zřetelně odděluje. U NPK byl tento přechod více řepovitě utvářen; kůlový kořen se vytrácel a větvil se v blízkosti povrchu.<br /> * Také u typusu přirozeně sféricky se utvářejícího, silně rozčleněného kořene (zemitý kořenový typus) — keříčkové fazole, cibule, obilniny — vstupoval u NPK jev dezorientace kořene vůči druhové vloze výrazněji do popředí.<br /> * Pokud jde o výstavbu stébla (délky internodií), byly rozdíly sotva patrné; avšak u hnojení hnojovým kompostem bylo průběžně nápadné prodloužení nejvyššího, klas nesoucího článku stébla. Tento vitalitní výšvih se uplatňoval i u báze stébla vyšším stupněm odnožování, tedy větším počtem klas nesoucích stébel na jednu jednotlivou rostlinu.<br /> * Pokud jde o vývoj listů, přibližuje se při plném denním světle zjevný obraz listů prostorově — tvarem, barvou, ozubením, chlupatostí, členěním čepele listu, pevností ''kutikuly'' — xeromorfnímu ideálnímu typusu druhu, stejně tak časově, v řadě listů od {{SE|315}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 17, S. 315.jpeg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 17: Wurzelbilder von Spinat bei Mistkompostdüngung und NPK-Anwendung im Licht-Schatten-Versuch.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> * ... velkých, laločnatých, peřenosečných, přízemních až po malé, k stonku přiléhající, zašpičatělé v přechodu ke květu. Tato silně rytmicky utvářená zjevná podoba se v variantách s hnojovým kompostem vyjadřuje výrazněji než ve variantách s NPK ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#316|obr. 18]], s. 316). U ''monokotylních'' obilnin se projevuje táž tendence. Při hnojení hnojovým kompostem jsou listy užší, pevněji strukturovány a na listových okrajích a špičkách silněji prokřemeněny. Rostliny NPK kontrastují sklonem k ''hydromorfii'', podobně jako stínové rostliny.<br /> <br /> * Tak jako u ''monokotylních'' (jednoděložných) rostlin je pro ně příznačná internodiální řada od uzliny k uzlině — narůstá směrem nahoru progresivně na délce —, tak u ''dikotylních'' kvetoucích rostlin ... {{SE|316}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 18, S. 316.jpg|center|800px|]]&lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 18: Blattfolgen von Radies bei Mistkompostdüngung im Vergleich zu NPK im Licht-Schatten-Versuch.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Metamorfóza listů.&lt;ref&gt;Wilhelm Troll: ''Allgemeine Botanik'', Stuttgart 1959, 927 S.; Gerbert Grohmann:<br /> ''Die Pflanze'', Berlin 2013, 448 S.; Jochen Bockemühl: «Bildebewegungen im Laubblattbereich höherer Pflanzen», ''Elemente der Naturwissenschaft'' Nr. 4: 7–23, 1966.&lt;/ref&gt; Prostorově zobrazuje dynamiku růstu probíhajícího v čase.<br /> * Metamorfóza listů od bázových listů až po listy přiléhající ke květu je na příkladu ředkvičky zachycena na obrázku 18.<br /> * Základní formy vykazují i v dolní části peřenosečné, v horní části zaoblené, málo členěné a jemně zubaté čepele listu. U následných listů se čepel stále více redukuje na horní část. Ta je pak silně zubatá a progresivně kopinatě zašpičatělá. Toto polární tvarování listů — u primárních oproti následným — je na světle nejostřeji vyjádřeno. Vytrácí se směrem k<br /> {{SE|317}}hlubokému stínu, v němž si následné listy po delší dobu zachovávají habitus primárních listů (menší zubatost, zaoblenější čepel).<br /> * Týž rozdíl se projevuje při porovnání hnojení hnojovým kompostem s NPK. První jde konformně s vlivem světla, u druhého je přeměna listů podobně tlumena jako u rostlin ve stínu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Bewertungen_anhand_der_analytischen_Befunde&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Hodnocení na základě analytických nálezů ===<br /> <br /> Hodnocení na základě porovnávání množství látkových složek je bez zohlednění časového faktoru možné jen podmíněně. Co říká mnoho nějaké látky, co málo? Referenční bod hodnocení musí být hledán v procesuálním dění v rostlině s ohledem na jeden koncový bod. Tímto koncovým bodem — z hlediska výživově-fyziologické hodnoty — je zralost. K ní vedou ve stálé proměně látkových složek procesy výstavby, od ní odvracejí procesy rozpadu. Teprve sledování obojího poskytuje kritéria pro jakkoli spolehlivou výpověď o kvalitě. Z analytiky procesů výstavby získává pojem „fyziologie zralosti&quot; obsah. Přicházejí-li životní procesy v zralosti k odpočinku — enzymatické aktivity se snižují na minimum —, je dosažen optimální stupeň kvality a zajištěna přirozená skladovatelnost po určitou dobu. Zůstanou-li však enzymy v plné zralosti nadále aktivní, setrvává plod fyziologicky ve stavu nezralosti a je po krátké době vystaven rozpadu; jeho výživná hodnota musí být proto hodnocena jako podprůměrná.<br /> <br /> V pokusu světlo–stín byla pomocí poměrových čísel zjišťována dynamika látkové výstavby, od předstupňů signalizujících nezralost k takovým, jež charakterizují stav plné zralosti. Přitom se ukázalo, že u plodů hnojených hnojovým kompostem stupeň proměny látkových kompozic charakteristických pro plnou zralost narůstá:<br /> <br /> * Tak relativní obsah kyseliny askorbové, který se odvozuje z poměru dehydroaskorbové kyseliny (předstupně) ke kyselině askorbové (vitamínu C);<br /> * tak vyšší obsah disacharidů oproti monosacharidům; posledně jmenované jsou znakem stále ještě působící asimilační činnosti;<br /> * tak vyšší relativní obsah bílkovin; ten charakterizuje poměr celkových bílkovin (hrubého proteinu) k čistému, vysoce strukturovanému bílkovině. Hrubý protein, který vedle čistého bílkoviny obsahuje nízkomolekulární bílkovinné sloučeniny až po aminokyseliny a dusíkaté soli, jako jsou dusičnany,<br /> {{SE|318}}<br /> <br /> vykazuje zejména u listové zeleniny s bouřlivým růstem při aplikaci NPK-solí místy skokové nárůsty.<br /> <br /> * Tak velmi nízké enzymatické aktivity oxidující dehydrázy a sacharázy štěpící třtinový cukr ve sklizni pšenice, brambor, zeleniny. Při aplikacích NPK se zvýšily — stejně jako u rostlin ve stínu — skokovitě na úroveň signalizující nezralost.<br /> * Podobné nálezy ve prospěch hnojení hnojovým kompostem ukázaly obsahy kyseliny křemičité a popelnatých složek v pšeničné slámě; u zrna nebyly v tomto ohledu zjistitelné žádné rozdíly v obsazích.<br /> <br /> Běžná rutinní analytika se zpravidla zaměřuje na zjišťování kvantit, jako jsou analýzy reziduí škodlivých látek — ty vedou ke stanovení pochybných limitních hodnot, které musejí být znovu a znovu revidovány — nebo na takzvané hodnototvorné obsahové látky. K interpretaci dat chybí pojmový referenční bod, jako je například v případě pokusu světlo–stín srovnání za definovaných podmínek, nebo jako je relativní, fyziologický stav klidu zralosti, nebo specifická kompozice, v níž se nějaká látka vyskytuje a plní určitou funkci. Spolehlivá výpověď je možná teprve tehdy — a to nejde bez enormního úsilí —, když analytická data poskytují potvrzení pro pojmy, které jsme získali z myslícího nazírání životních jevů.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Bewertung_durch_die_kristalldiagnostische_Methode_der_Kupferchloridkristallisation&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Hodnocení krystaldiagnostickou metodou chloridukřemičitanové krystalizace ===<br /> <br /> Na rozdíl od kauzální analytiky, která se omezuje na zkoumání částí nějakého živého systému, umožňuje «empfindliche Kupferchloridkristallisation» («citlivá krystalizace chloridu měďnatého») po Ehrenfrieda Pfeiffera&lt;ref&gt;Ehrenfried Pfeiffer: 1899–1961, průkopník aplikovaného antroposofického výzkumu, vyvinul — vycházeje z podnětů Rudolfa Steinera pro zkoumání éterických formativních sil — metodu citlivé krystalizace chloridu měďnatého; spolu s Guentherem Wachsmuthem (1893–1963) pod vedením Rudolfa Steinera v letech 1922/23 poprvé připravil rohový hnůj. Do konce třicátých let 20. století vedl spolu s Guentherem Wachsmuthem výzkumnou laboratoř na Goetheanu. Od konce třicátých let rolník a zemědělský poradce v USA.&lt;/ref&gt; morfologicko-diagnostickou cestou získat úsudek o «živém organismu rostliny» jako celku, který se na anorganické rovině zobrazuje jako definovaný fyzikálně-chemický systém. Krystalizace chloridu měďnatého je proto způsobilá, {{SE|319}}<br /> <br /> znázornit éterickou formativní organizaci rostliny v mrtvém zobrazení. Princip spočívá na změně textury krystalizujících jehliček chloridu měďnatého při přídavku různých rostlinných extraktů jako spoluroztouštědel. Na základě této skutečnosti vznikají při krystalizaci na rovných skleněných deskách v klimatizovaných komorách pro přídavek charakteristické a reprodukovatelné jehlicové struktury a strukturní komplexy (textura nebo tracht), které lze srovnávacím způsobem posuzovat.<br /> <br /> Pfeifferovu metodu rozvinulo mnoho badatelů dále, zejména s ohledem na krystalovou diagnostiku: v oblasti humanní medicíny Selawry,&lt;ref&gt;Alla Selawry, Olleg Selawry: ''Die Kupferchloridkristallisation in Naturwissenschaft und Medizin'', Stuttgart 1957, 232 S.&lt;/ref&gt; v oblasti potravin v. Hahn,&lt;ref&gt;Friedrich Vincenz von Hahn: ''Thesigraphie'', Wiesbaden 1962, 244 S.&lt;/ref&gt; v oblasti rostlin Krüger,&lt;ref&gt;H. Krüger: ''Kupferchloridkristallisationen, ein Reagenz auf Gestaltungskräfte des Lebendigen'', Weleda – Schriftenreihe 1/1950.&lt;/ref&gt; v oblasti kvality rostlinných produktů Enquist,&lt;ref&gt;Magda Enquist: ''Strukturveränderungen im Kupferchloridkristallisationsbild von Pflanzen durch Alterung und Düngung'', Lebendige Erde 3, 1961.&lt;/ref&gt; Petterson&lt;ref&gt;Bo D. Petterson (1967): ''Beiträge zur Entwicklung der Kristallisationsmethode mit Kupferchlorid nach Pfeiffer'', Lebendige Erde 18 (1): S. 15–31.&lt;/ref&gt; a pro dnešní stav Doesburg.&lt;ref&gt;Paul Doesburg, Machteld Huber, Jens-Otto Andersen, Miriam Athmann, Guus van der Bie, Jürgen Fritz, Uwe Geier, Joop Hoekman, Johannes Kahl, Gaby Mergardt &amp; Nicolaas Busscher (2014): «Standardization and performance of a visual Gestalt evaluation of biocrystallization patterns reflecting ripening and decomposition processes in food samples», ''Biological Agriculture &amp; Horticulture: An International Journal for Sustainable Production Systems'', DOI: 10.1080/01448765.2014.993705.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Diagnostika krystalové textury obrazců chloridu měďnatého se zakládá na srovnání krystalového obrazce čerstvého extraktu s obrazci z jeho stárnutích stadií. Tomuto postupu leží v základu úvaha, že rychlost, s jakou se čerstvá šťáva za definovaných podmínek rozkládá (stárne), je funkcí hodnoty tohoto extraktu čerstvé šťávy. Zjišťuje se, že stárnoucí — tj. autolyticky a mikrobiálně rozpadající se — rostlinné extrakty se v krystalových obrazcích vtiskují v posloupnosti reprodukovatelných typů krystalových obrazců, takzvaných stárnutích stadií ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|Obrázek 19]], s. 320).<br /> <br /> Tato stadia se od sebe liší tím, že čerstvý rostlinný extrakt vyvolává pro rostlinu specifickou krystalovou texturu, kdežto rozpadající se extrakt vyvolává v rostoucí míře netypické texturní prvky, které se ve výsledku podobají textuře čistě krystalizujícího chloridu měďnatého. Z toho vyplývá jako měřítko pro {{SE|320}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 19, S. 320.jpg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 19: Kristallbilder einer Alterungsreihe von Kartoffeln im Licht-Schatten-Versuch (Var. 9).&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> hodnocení kvality rychlost, s jakou zkoumaná látka, je-li vystavena rozkladu, při krystalizaci prochází postupnými stadii rozpadové řady. Rychlý rozpad je přitom znakem méněcenné kvality. Totéž platí, pokud čerstvý extrakt vzorku vykazuje již znaky obrazce stárnuti z referenční řady.<br /> <br /> V pokusu světlo–stín přistoupil k hodnocení kvality ještě další vztažný bod: variace plného světla, polostínu a hlubokého stínu. Otázka mimo jiné zněla: Lze na pozadí polarity rostlin pěstovaných v plném slunečním světle a ve stínu pomocí krystalizačních obrazců kvalitativně rozlišit působení sil hnojivého kompostu a NPK? Každý druh rostlin zanechává v krystalových obrazcích<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> {{SE|321}}<br /> [[Datei:Abb. 20, S. 321.jpg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 20: Typische Kristalltexturen von Kartoffeln im Licht-Schatten-Versuch.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> charakteristický otisk své éterické formativní organizace. Může-li se tato nerušeně rozvíjet, bez rušivých vlivů, vzniká odpovídající jemně členěný, reprodukovatelný krystalový obrazec. U všech zkoumaných kultur (žito, pšenice, oves a některé druhy zeleniny) vykazují krystalmorfologické nálezy v tendenci nápadnou shodu. Rozdíly mezi hnojením hnojivým kompostem a použitím NPK vystupují přibližně stejně silně jako rozdíly mezi světlem a stínem.<br /> <br /> Typické krystalové textury na příkladu brambor v pokusu světlo–stín znázorňuje obrázek 20.<br /> <br /> Pokud jde o hnojivý kompost ve srovnání s NPK, je třeba «ve světle» srovnávat vždy varianty 9 a 12, resp. 10 a 11, a «v hlubokém stínu» varianty 1 a 4, resp. 2 a 3. Pod «H.Č.» jsou uvedena relativní «krystalizační hodnotová čísla». Ta abstrahují vizuální srovnání. Podle klíče je součet jednotlivých krystalotexturních jevů zachycen v jednom čísle: optimum = 100, pesimum = 0. Školenému pohledu podává krystalový obrazec sám text k pojmové evidenci.<br /> <br /> U všech zkoumaných rostlin, tak i u brambor (obrázek 20), se při přímém slunečním ozáření krystalový obrazec přibližuje příslušnému texturnímu optimu. Každý druh rostlin vtiskuje obrazně svůj éterické organizaci odpovídající krystalový obrazec. U «světelných rostlin» vykazuje tento obrazec dobrou koordinaci jednotlivých strukturních prvků, plynné přechody mezi jehlicovými kmeny a jemnými větvemi a jemné, konturované {{SE|322}}<br /> <br /> jehlice. V hlubokém stínu se pro doplněk specifické uspořádání jehlicových struktur stále více vytrácí ve prospěch obecně radiálního směrování. Větve jehlic se rozšiřují nalépáním jemných větviček; nasazují nepravidelně a v zónách vzdutí jehlicových kmenů. Totéž ukazuje stadium 2 a — v zesílené míře — stadium 3 rozpadové řady varianty 9 v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|obrázku 19]] (s. 320).<br /> <br /> Typus krystalových obrazců v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#3211|obrázku 20]] (s. 321) odpovídá při hnojení hnojivým kompostem světelným variantám, při použití NPK v tendenci stínovým variantám. U posledně jmenovaných jsou zvláště nápadné tyto texturní znaky: tvorba sekundárních zárodečných center při krystalizaci, větvení ve vzdutých zónách, široké radiálně orientované, nepravidelné, méně větvené jehlicové kmeny, nestejně dlouhé, vějířovité jemné větve. Koordinace jehlicových struktur podléhá v menší míře jednotnému utvářecímu principu (srov. var. 11). Ve většině případů se krystalová hodnotová čísla «světelných rostlin» NPK-parcel neliší od těch «stínových rostlin» organicky hnojených pokusných členů. Zvláště nápadná shoda NPK-krystalových obrazců světelných variant s těmi zastíněných pokusných členů svědčí o podstatně sníženém stupni oživení, resp. výživné hodnotě ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|obrázek 19]], var. 2 a 11, s. 320).<br /> <br /> Celkově vzato poukazují staré selské vědění, veškeré praxí ověřené zkušenosti, trvalé hnojicí pokusy&lt;ref&gt;Ernst Klapp: ''Lehrbuch des Acker- und Pflanzenbaus'', Berlin-Hamburg 1958, 503 S.; Edward John Russel: ''The World of the Soil'', London 1957, 242 S.&lt;/ref&gt; i zde ve výňatku reprodukovaný pokus světlo–stín na jedinečný význam hnojení prostřednictvím domácích zvířat, přede vším přežvýkavců. Tito korunují dílo přírody tím, že rozdávají trojí požehnání: svou přítomností a svým hnojem napomáhají<br /> <br /> * středu mezi «Výšinami a Hlubinami», «bránicovému orgánu Boden», k trvalé úrodnosti půdy,<br /> * rostlinám k jejich praobrazu blízkému fenomenálnímu obrazu a substanciálně proformované tvorbě plodů,<br /> * prostřednictvím hofu vlastní krmné základny sobě samým k budování tělesnosti, která v přebytku — jako oběť — přináší výkony nejrůznějšího druhu ve službě a ku prospěchu člověka.<br /> {{SE|323}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufe_3:_Die_Düngung_aus_dem_Geist_des_Menschen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Stoffwechselausscheidungen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Vylučování látkové výměny ===<br /> <br /> V horninách se manifestuje živel „erdig-pevného&quot;. Vznikly z pradávného, látkové výměně podobného životního dění ve vývoji Země a staly se — v podobách krystalů — „dílem&quot;. Teprve procesy zvětrávání, rozpadem krystalických forem, mohou být látky opět pozdviženy do procesů oživené přírody. Jako takové nemají žádnou hnojivou sílu. Rostliny se rozmnožují nejen prostřednictvím semen, nýbrž zároveň prostřednictvím zbytků „obecně-rostlinného&quot;, které v půdě vyvolávají procesy látkové výměny. Minulý život se přeměňuje v „univerzální semeno&quot; humus, který hnojí budoucí život. Zvířata konečně hnojí ze sil své oživěnosti a oduševnělosti. Navenek se to projevuje v takřka nekonečném bohatství variant jejich bytostných činností, dovnitř v činnosti trávení a přípravy oživelého a oduševnělého hnojiva.<br /> <br /> Z uvedené stupňovité posloupnosti by se snadno dalo usoudit, že vylučování člověka by způsobovalo opakované vystupňování hnojivé síly. Opak je však pravdou! Pohled na soustavu bytostných článků člověka a z toho vyplývající trávicí činnost to objasňuje. Čistě v duchu spočívající bytostný jádro člověka prozařuje tělesné bytostné články a upevňuje se v nich v Já-organizaci. Pracuje na těchto bytostných článcích a přetváří je na vyšší stupně jejich vývoje. V tom spočívá další vývoj člověka — takový, který si on sám bude muset v celé budoucnosti dobývat. Nejsilněji pracuje duchovní duše člověka v přítomné době na přetváření zčásti dosud tělem svázaného astrálního těla v tzv. „Geistselbst&quot; působící bez vazby na tělo.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Theosophie, Einführung in übersinnliche Welterkenntnis und Menschenbestimmung'', GA 9, Dornach 2003.&lt;/ref&gt; Tato práce Já na bytostných článcích — tedy také na živém čili étericém těle a fyzickém těle — si žádá sil. Já je přijímá skrze Já-organizaci: duševně prostřednictvím vnímání skrze smysly a tělesně prostřednictvím potravy. Látky a síly Země živí tělo, aby mohla duchovní duše člověka v tomto těle v rozvinutí duševních činností {{SE|324}}<br /> <br /> myšlení, cítění a vůle žít a působit. V případě člověka stojí trávicí dění potravy výlučně v jeho službě, nikoli zároveň ve službě Země. Potravu přijatou z vnějšku využívá zcela pro sebe. Ve srovnání se zvířetem a rostlinou je egoistem. Co člověk vylučuje ledvinami a močovým měchýřem jako tekutinu a tlusté střevo jako tužší látky, je vší živné síly zbaveno, je to mrtvá, bezduchá a bezdušná struska. Tyto látky jsou z životního a duševního kontextu beze zbytku «dekomponovány»; coby N, P, K, Si, Ca atd. jsou vrženy zpět do stavu ryze minerálního a mohou působit jedině v něm.<br /> <br /> Proto jsou lidské výměšky, například v podobě čistírenských kalů jako hnojivo, nevhodné pro produkci lidské potravy. Při cíleném použití jsou «antihnojivem», srovnatelným se synteticky vyrobeným dusíkem ze vzduchu.<br /> <br /> Vlivem materialistického způsobu myšlení — látka je nezávisle na svém původu stále táž látka — se člověk stále znovu přiklání k hledání postupů, jak přece jen využít «hodnotné živiny» N, P, K z lidských výkalů ve prospěch rostlinné výroby. Od produkce zeleniny na takzvaných «závlahových polích» v blízkosti velkoměst se upustilo. Sušení a kompostování čistírenských kalů se s úspěchem praktikuje. Výsledný produkt by však měl být používán výhradně mimo oblast zemědělství, k revitalizačním účelům v oblasti silničního a krajinářského stavitelství.<br /> <br /> Co člověk tělesně zanechává pod vedením duchovní duše, je jí silově vyčerpáno; přírodě nic nevrací. Kde tedy člověk svým duchem hnojivě působí? Je to ta část jeho bytosti, která není svázána s tělem — duchovní duše, jež se v myšlení, cítění a vůli obrací k věcem a bytostem přírody.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Geisttätigkeit_in_der_Arbeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Duchovní činnost v práci ===<br /> <br /> Zvíře rozšiřuje své bytí do životního okruhu, v němž je činné. V této činnosti vládne moudré instinktivní dění, které vytváří předivo vztahů. V tomto smyslu zvíře svým konáním hnojí v hospodářství přírody. Co se děje, podléhá železné nutnosti. Díky probouzejícímu se sebevědomí je člověku vrozena schopnost svobodného jednání. Může se rozhodnout pro to nebo ono, pro dobro nebo zlo, pro pravdu nebo lež. {{SE|325}}<br /> <br /> Co nad tím vším rozhoduje, je svědomí, do nějž nakonec vstupují všechny myšlenky, pocity a impulzy vůle a od nějž dostávají všechny činy svůj zvláštní morálně-etický ráz. Ve starém selství platilo úsloví: «Krok sedláka hnojí.» Chodilo se s uzdami v ruce za pluhem nebo jako rozsévač přes pole nebo v nedělní obchůzce po polích. Jak pravdivé bylo toto úsloví kdysi, tak pravdivé je dnes v proměně. Kdysi bylo ještě bezprostředně z lidového prožívání instinktivní zkušeností, co říká země tomu, kdo po ní kráčí, co hovoří ze stavu nálad okolí, co půda vdechuje, co vydechuje. Pak člověk věděl, co je důsledně udělat jako nejbližší. Dnes musí být jistota «dělat ve správnou chvíli správnou věc správně» znovu získána ze síly vědomostní duše. Při chůzi po poli, třeba po vykonané práci — jsi naplněn mnoha dojmy dne —, cítíš jistotu vyvstávající z neznámých hlubin duše, která nepochází z myšlení vázaného na smysly. Z vnímání celistvosti statku a všech jeho aktuálních životních vazeb víš náhle, co je příštího dne třeba udělat — ať jde o to obrátit pozornost k oblastem statku, jež vypadly z dohledu, nebo o to, že ta či ona kultura naléhavě potřebuje ošetření, jako je hřeblování nebo postřik preparáty. Dostavují se intuice, které z volní sféry temně tušící vysvítají do vědomí. Víš se stojícím v duchovně živém proudu od včerejška k dnešku a od dnešku k zítřku. Nechat ideje myšlenkově tak proudit do práce, aby v práci pocitově uchopily vůli — to uvolňuje cestu pro intuice, které vedou k novému umění hnojení z ducha, k takovému oživování látky, «pevného, zemitého samého».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S.122: «Man muss die Erde direkt beleben, und das kann man nicht, wenn man mineralisierend vorgeht, das kann man nur, wenn man mit Organischem vorgeht, das man in eine entsprechende Lage bringt, sodass es organisierend, belebend auf das Feste, Erdige selber wirken kann.»&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_landwirtschaftliche_Individualität_und_die_biologisch-dynamischen_Präparate&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty ===<br /> <br /> Ze svého duchovědného výzkumu o povaze látek a sil, jakož i o podstatě hnojení vyvinul Rudolf Steiner {{SE|326}}<br /> <br /> jakýsi druh technologie v oblasti živého. Podával pokyny k výrobě a aplikaci biologicko-dynamických hnojivých preparátů. Jde o dva postřikové čili polní preparáty a šest hnojivých čili kompostových preparátů. Ty jsou podle určitých zásad, k nimž bude přistoupeno později, zpravidla vyráběny přímo na samotných statcích a používány ve velmi malých dávkách. Pokud jde o praxi výroby a aplikace, odkazuje se na příslušnou odbornou literaturu. Zde má být učiněn pokus metodicky ukázat — ze souhrnného pohledu na výsledky antroposofického duchovního výzkumu, ze zkušeností žité praxe a z přírodovědně uchopitelných skutečností — cesty poznání a základy úsudku pro porozumění druhu hnojení, který pro běžný materialistický světový názor musí být nutně nepochopitelný.<br /> <br /> Pozadí, které teprve umožňuje rozeznat a prožít hlubší smysl kola biologicko-dynamických preparátů, tvoří všezahrnující základní idea «zemědělské individuality», její tělesný organismus a ideové souvislosti, jež konstituují biologicko-dynamický statek jako do značné míry uzavřenou celistvost v sobě samé. Jako na jedné straně práce s preparáty vytváří — jakoby zdola z volní sféry — základ zkušenosti, tak je na druhé straně, na tom vybudovaná, poznávací práce na nadsmyslové bytostné skutečnosti nutným doplněním shora. Duchovní poznání a poznání přírody musejí v konání splynout; teprve v konkrétním zacházení vytvářejí pravé obrazy, skrze něž se každá jednotlivost začleňuje do vyššího celku. Co takto jako pravý obraz ducha vzplane v duši, nabývá v jednotlivých preparátech látečné vnější podoby a pokračuje ve specifické silové účinnosti dál do přírodní souvislosti.<br /> <br /> V organismu zemědělského statku se individualizují výškové čili univerzální síly, vyzařující z periferie stálic, ze sfér planet a Slunce, i hloubkové čili centrální síly vyzařující ze Země. {{SE|327}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 21, S. 327.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 21: Die Präparate als Mittler der Höhen- und Tiefenkräfte im Organismus der landwirtschaftlichen Individualität.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Tato individuace se uskutečňuje v půdě, ve vyrovnávajícím středu výšin a hlubin, ve smyslu jakési srdeční a plicní funkce. Projevuje se v podobě rostliny ve svisle vzhůru pnoucím výhonku a v kůlovém kořenu rostoucím do hloubky, jakož i v horizontálně se rozrůstajícím listovém a jemnokořínovém systému. Na cestě individuace se každé pozemské stanoviště rozvíjí nejprve v «organismus v přirozeném růstu». I v něm je vložena trojnost: kořenový pól pod zemí, pól látkové výměny nad zemí a půda, která se jako rytmická mitte člení mezi nimi. Skrze ideu a vůli, to jest skrze umem řízenou ruku člověka, tato individuace pokračuje k výtvárnému utvářování «zemědělské individuality». Člověk sám jako bytost v dění dává i jí povahu bytosti v dění. Tento cíl — vštípit vývojový princip půdě, středu zemědělské individuality — bude napříště úlohou zemědělství. Prostředkem k tomu je hnojení, a to právě ono, jež má svůj původ v duchu člověka. Míní se tím biologicko-dynamické hnojivé preparáty, jakožto {{SE|328}}<br /> <br /> «látečné nosiče vývoje». Ty sbírají síly Nahoře a Dole v bránicovém orgánu půdy, zduchovňují, oduševňují a oživují tuto rytmickou mitte a starají se o transsubstanciaci fyzicko-minerálního. Mimo křemenný preparát, který v pólu látkové výměny přes vzduch a teplo v břiše zemědělského organismu podněcuje životní procesy, procesy tvorby plodů a zrání rostlin, rozvíjejí rohový hnůj a kompostové preparáty svou bytostnou účinnost přes kořenový pól a přes rytmickou mittu. Podporují a soustřeďují všechny ty půdní procesy, jež rostlinu z kořenového pólu ve smyslu zmíněné «kosmické vzestupné proudění» proudění solí, vody a sil nechávají vertikálně narůstat do hloubky i výše. Vyrostlá podoba je obrazem tohoto působení sil ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#327|Obrázek 21]], s. 327).<br /> <br /> Biologicko-dynamické preparáty jsou vynálezy lidského ducha, účinná umělecká zručnost, jejíž původ spočívá ve zkoumání světa bytostně-nadsmyslového. Jsou uchopitelné pouze duchovně-nadsmyslově, to jest cestou, na níž se duchovní duše člověka skrze dlouhé a přísné školení stává schopnou leibfreier poznání. Leibfrei znamená, že poznávající již nepotřebuje tělesných smyslů, aby měl myšlenky, nýbrž svět bytostí se na první vyšší poznávací stupni sám zobrazuje v myšlenkových obrazech: v imaginacích. Ty jsou otisky životatvořivé duchovní skutečnosti, zatímco myšlenky vázané na smysly a rozum se opírají o svět jevů; v tomto případě je vnější forma fenoménem. V leibfreier nazírání poznává duchovní badatel to duchovně-bytostné, jež v pozemském bytí tyto formy vytváří. Poznává, jak tyto formy, které představují náš svět jevů, jsou odumřelými koncovými body vývoje z ducha, který v průběhu dlouhých epoch předcházel. Spatřuje v každém jevovém tvaru v přírodní souvislosti, například u růže, lilie nebo krystalu, jedno «evolutivní dosažení», umělecké dílo odumřelé do formy. Spatřuje konec, věda přitom o jeho počátku. A tak se duchovnímu badateli klade otázka: Skrývá konec, dílo stvoření, zárodek k novému vše-objímajícímu dění? Může, ba musí být toto skryté evolutivní dosažení poznáno a skrze ducha, srdce a ruku člověka, který si uvědomuje své budoucí úkoly, uchopeno a přivedeno k rozvinutí? Neleží snad v tomto zárodku hledaná jiskra k nové zemědělské kultuře? A nejsou snad ideové obsahy «Zemědělského kurzu» — a zde umělecky duchovědný záměr vynálezu {{SE|329}}<br /> <br /> biologicko-dynamické preparáty, odpověď na výše položenou otázku? Rudolf Steiner leibfreier Wesenserkenntnisí zkoumal zárodečné, skryté v minerální, rostlinné a živočišné říši, a na základě těchto poznání vytvořil metodický princip, skrze nějž mohou být evolutivní dosažení ve spoli napětí kosmu a Země přivedena do nových vztahových poměrů. Plody z evolučních linií minulosti vstupují skrze lidskou ruku do vztahových poměrů zcela nového druhu, jež inaugurují nové dění, které to, co se stalo, proměňuje. Tento proměňující proces je pro každý z preparátů jiný; metodický postup, jenž leží v základu výroby preparátů, je však v principu u všech stejný nebo podobný; je to téma s variacemi. Aby bylo možno dospět k hlubšímu porozumění tohoto tématu, musí být popsány tři výzkumné cesty.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_geisteswissenschaftliche_Forschungsweg&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Duchovněvědecká výzkumná cesta ===<br /> <br /> Jako má přírodní výzkum za předmět smyslové jevy, tak má duchovní výzkum za předmět zjevení duchovní říšě bytostí. Výsledky tohoto posledního se představují myslícímu vědomí v ideových formách. Ukazují se oděny do určitého slovního znění přiměřeného idejím. To je fenomén. Čím přesněji a nestranněji toto slovní znění studujeme, tím jasněji se v myšlení rozsvěcuje duchovní obsah ideje. První krok tedy k porozumění duchovněvědeckým výsledkům v osmi přednáškách «Zemědělského kurzu» je studium přesného slovního znění. Při povrchním čtení lze snadno sejít z cesty a namísto orla najít jen jednotlivá pera. V kurzu jsou z antroposofické duchovní vědy před posluchačstvem, výlučně obeznámeným se zemědělstvím, rozebírána nejvyšší duchovní poznání, prostupující přírodní říšě, v jejich vztahu ke konkrétní zemědělské praxi. Vynaloží-li se při studiu textu úsilí o co největší nestrannost, pak slovní znění, v němž jsou nadsmyslové výsledky líčeny tak a ne jinak, je stejně tak danou skutečností jako každý smyslový fenomén.<br /> <br /> Vylíčení Rudolfa Steinera týkající se preparátů poukazují na vztahy, jež jsou zčásti přirozeně dány (například u léčivých rostlin vztahová souvislost určitých pozemských látek a jejich léčivých účinků), zčásti na vztahy, které teprve skrze ducha a ruku {{SE|330}}<br /> <br /> člověka teprve originárně vytvořeny (například vytvoření vztahu mezi rostlinnými substancemi a hůlennými orgány ze živočišné říše).<br /> <br /> Zde se uskutečňuje druhý výzkumný krok: člověk si musí přivést k prožité zkušenosti sám o sobě založený vztahový souvislost, to jest musí ho sám vykonat. V tomto konání se sám stává součástí dění. Aby byl tento druhý krok dále osvětlen, doporučuje se — jakoby jako přemostění — rozšířit studium na další oblasti duchovního bádání, naprosto centrálně na základní spisy Rudolfa Steinera&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?'', GA 10, Dornach 1992.&lt;/ref&gt; &lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Theosophie – Einführung in übersinnliche Welterkenntnis und Menschenbestimmung'', GA 9, Dornach 2003.&lt;/ref&gt; i na přednáškové cykly o pedagogice, medicíně, o přírodní vědě, umění, sociální otázce atd. Ač se tato témata zdají ležet daleko od zemědělství, přesto při důkladném studiu nečekaným způsobem rozšiřují, posilují a prohlubují porozumění obsahům «Zemědělského kurzu».<br /> <br /> Jako třetí krok vlastního badatelského prohlubování přistupuje meditativní cvičení. Člověk se musí pokusit obsahy «Zemědělského kurzu» myslícím způsobem zvnitřnit, mít je stále přítomné ve vší práci a nechat je stát se čilou substancí vědomostní duše. Tato ideová substance má moc bezprostředně podněcovat k práci. Její pravá bytostná povaha se odhaluje teprve ve vykonávání a v jeho důsledcích. Biologicko-dynamické preparáty získávají svůj smysl teprve v bezpodmínečném konání. Neboť teprve v konání se stávají bytostně skutečnými. V ideové formě jimi ještě nejsou — ta se naplňuje bytostí — jakoby z budoucnosti — teprve tehdy, když se stane svobodným činem. Cesta k tomu otevírá pohled na vyšší poznávací stupně Imaginace, Inspirace a Intuice, jejichž dobytí stojí před lidstvem jako budoucí cíl. Duchovní badatel touto cestou předešel. My stojíme skromně na počátku. Na základě výsledků duchovního bádání však můžeme ze síly vědomostní duše dobýt duchovní jistotu, že jsme na správné cestě. Na této cestě si cvičením získáváme nové umění, které «proměňuje nitro přírody».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 58: «Wir stehen auch vor einer großen Umwandlung des Innern der Natur.»&lt;/ref&gt; {{SE|331}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_naturwissenschaftlich-goetheanistische_Forschungsweg&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Přírodovědně-goetheánská výzkumná cesta ===<br /> <br /> Prostředky k přípravě preparátů jsou odebírány z říše minerální, rostlinné a živočišné a jsou vystaveny stavům fyzičnosti světa, živlům země, vody, vzduchu a tepla a v nich účinným rytmům ročních období. Antroposofický duchovní výzkum obrací tedy pohled na Co a Jak smyslově vnímatelného světa: na Co, například určité léčivé rostliny a živočišné orgánové obaly; na Jak, například vystavení silám léta nad zemí v prostředí vzduchu a tepla a silám zimy pod zemí v oblasti vodnatě-zemitého. Tím se pod zorným úhlem duchovního bádání stává smyslově vnímatelná příroda sama v nejširším rozsahu předmětem přírodovědeckých otázek, například: jaký podnět dává pampeliška lékařská (''Taraxacum officinalis'') z morfologického a fyziologického hlediska ohledně svého vztahu ke draslíku země a ke křemičitosti v nejjemnějším rozložení v obvodu Země, a jaké zvláštnosti a funkce pobřišnice skotu jsou to, díky nimž se právě tento orgán jeví jako vhodný k obalení pampeliškových květních úborů v průběhu preparace. Rozumí se samo sebou, že zde míněný přírodovědecký badatelský přístup nemůže být kvantifikující, nýbrž takový, který na základě vnímání smyslově vnímatelných faktů tvoří pojmy, jež mohou v běžném poznávání sloužit jako opora porozumění nadsmyslové anschauung.<br /> <br /> Přírodovědecká výzkumná cesta ostří pohled pro jednotlivý smyslově vnímatelný jev a hledá souvislost s onou celistvostí, na niž jako na výsledek svého bádání poukazuje duchovní věda. Goetheanistická přírodověda a antroposofická duchovní věda vstupují do vzájemně osvětlujícího dialogu.<br /> <br /> V zodpovídání otázek po přednášce na Technické vysoké škole ve Stuttgartu dne 17. června 1920 říká Rudolf Steiner: «Proto to, čím má být duchovní věda v zásadě, není nic jiného než fenomenologie; ale fenomenologie, která se nespokojuje s pozorováním jednotlivých fenoménů, nýbrž čte v souvislostech fenoménů. […] Ale porozumí se pak také, rozumí-li někdo fenomenologii tak jako Goethe – a duchovní věda je jen pokročilý goetheanismus.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Verhältnis der Anthroposophie zur Naturwissenschaft. Grundlagen und Methoden'', GA 75, Vortrag vom 17. Juni 1920, Dornach 2010.&lt;/ref&gt; {{SE|332}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Forschungsweg_der_Willenserfahrung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Výzkumná cesta zkušenosti vůle ===<br /> <br /> Na obou výše zmíněných výzkumných cestách začínáme obrazně zakoušet vnitřní souvislost každého jednotlivého preparátu. Plně prožitkově nasycen se však tento ideový celek stane teprve tehdy, když jej v opakovaném cvičení sami necháme stát se činem. V prožívání skutečnost zakládající moci ideje při přípravě preparátů se otevírají stále hlubší vrstvy porozumění. Zakoušíme sami sebe — podobně jako umělec — jako prostředníka, který látce vštěpuje cosi, co jako výsledek duchovního bádání oživuje v duševním vnímání. Duchovní obsah ideje, který se takto v sobě samém stále více osvětluje, je zárukou, že z toho vzešlý čin není pouhým svévolným aktem. Neboť čin v procesu výroby preparátů vytváří vztahy mezi přírodními objekty, např. mezi květy pampelišky a obalujícím pobřišnicí skotu, jež nejsou výrazem působícího přírodního zákona. Nezakládá se to v přírodě, v žádné jí vlastní síle (vůli), nýbrž v poznání ducha, které se prostřednictvím lidské vůle jako účinné agens vštěpuje přírodnímu dění.<br /> <br /> Tak se při práci s preparáty stává ideou nesená vůle prožitkovým prazákladem; sami si vytváříme jevy, které zpočátku buď z velké části zůstávají nevědomé, anebo z hlubších duševních vrstev vystupují jako pocity, nálady do myslícího vědomí. Na tyto je třeba při každém kroku preparace, resp. při aplikaci preparátů, soustřeďovat pozornost. Pohled badatele přitom směřuje dvěma směry: jeden vede zvenku dovnitř, druhý zevnitř ven.<br /> <br /> V případě pohledu zvenku dovnitř sestupujeme v projevu vůle, tedy v práci, do duchovní skutečnosti světa. Co se tam v nitru odehrává, zůstává z velké části nevědomé; například tehdy, když při přípravě preparátu z řebříčku plníme květy řebříčku do jelení měchýře. Vůbec bychom to nedělali, kdyby vůle nebyla impulsována duchem, který přebývá v oné ideji, k níž jejímu pochopení přibližujeme na obou výše zmíněných výzkumných cestách. Tak se v konání, jež je zpočátku prožíváno jen jako vnější děj, prověřuje ideový obsah vzplanuvší v myslícím vědomí. Prověřuje se jako vnitřní děj na skryté duchovní skutečnosti, v níž tento ideový obsah v konání tvůrčím způsobem zakládá nový vztah. Tato cesta zvenku dovnitř je cestou cvičení, tj. rok od roku {{SE|333}}<br /> <br /> opakovaného konání. Na této vědomě zvolené cvičné cestě ovšem nedospíváme k abstraktnímu poznání, jež by bylo možno uchopit jako přírodní zákon. Co však z takového poznávacího úsilí vzejít může, je postupující prohlubování smýšlení. Stává se objektivním duchovním základem, v němž se může utvářet osobní vztah, například ke krokům preparace. Idea duchovní vědy, uchopená zpočátku myšlením, proměňuje vůli vnitřně v sílu oddanosti, lásky, jež tuto práci činí svobodným činem.<br /> <br /> Pohled zevnitř ven obrací pozornost na přírodní souvislost, do níž s idejemi duchovního bádání při přípravě a aplikaci preparátů pracovně vstupujeme. Tu způsobujeme proměnu ve vlastním nitru, ve smyslu prohloubení porozumění, a rovněž proměnu «Inneren der Natur» («nitra přírody»).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 58: «Wir stehen auch vor einer großen Umwandlung des Innern der Natur.» (Stojíme také před velkou proměnou nitra přírody.)&lt;/ref&gt; Obě proměny stojí prostřednictvím ideami vedenou vůlí, tj. přes most práce, v duchovně reálném vztahu k sobě navzájem. Tak lze každý krok preparace doprovázet otázkou, jaký proměnový proces se odehrává; například v případě heřmánkového preparátu, když jsou květy heřmánku, obaleny tenkým střevem skotu, přes zimu zahrabány do země. V procesu přípravy všech preparátů se odehrávají proměnové kroky, jež vedou k novým látkovým stvořením s novými vlastnostmi. Každá z těchto nových kompozic látek má potenciál vlastností, který jako hnojivé působení způsobuje specifické proměny v živém. Směr naší badatelské pozornosti ohledně těchto hnojivých účinků nám ukazuje sám Rudolf Steiner. Poukazuje na to, že jako účinek preparátů se v živém odehrávají určité látkovopřeměnné procesy, a charakterizuje jejich působení na půdu a rostliny například jako «belebend», «gesundend», «durchvernünftigend», «empfindsammachend» (oživující, uzdravující, pronikající rozumem, schopnost vnímání probouzející).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999, Vortrag vom 13. Juni 1924.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tyto takto označené kvality — výsledky hnojivých látkových novotvoření z duchovního bádání na rovině živého a duševního — se mohou postupně stát vnitřní zkušeností, pokud se prostřednictvím prožitkového prazákladu činu pokusíme cítivě sledovat síly proměny do nitra přírody. {{SE|334}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Herstellung,_Anwendung_und_Wirksamkeit_der_Präparate_im_Jahreslauf&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Výroba, použití a účinnost preparátů v průběhu roku ===<br /> <br /> Výše zmíněné výzkumné cesty otevírají tři roviny zkušenosti skutečnosti v práci s preparáty. Tyto roviny se navzájem podmiňují. Žádné z nich se při poctivém hledání porozumění nelze vzdát. V průběhu roku existují dva kulminační body, v nichž lze toto zvláštním způsobem pozvednout do vědomí a přitom mu dát slavnostní ráz. V jarním čase jsou to dny po Velikonocích a na podzim dny kolem Michaeli. V obou dobách jsou určité preparáty vyjímány ze země a pečlivě uloženy, jiné jsou zhotoveny a vystaveny ročně-rytmicky působícím silám léta nad zemí nebo pod zemí a zimy pod zemí. Na některých místech se obě události usilují proměnit ve vyzdvižené svátky v průběhu roku — především Michalský den 29. září, na němž mohou spolupracovat nejen všichni na statku činní lidé, nýbrž i zájemci ze sociálního okolí. Ve smyslu tří výzkumných cest lze takový den uspořádat tak, že se nejprve přečtou místa v «Zemědělském kurzu», která se vztahují k právě zhotovovaným preparátům; pak může následovat rozjímání, jež se pokouší charakterizovat tu či onu preparátovou rostlinu nebo živočišnou orgánovou obalovou schránku v jejích zvláštních vlastnostech; nakonec je další průběh dne věnován vlastní činnosti výroby a pozorováním a zkušenostem, jichž se přitom lze dobýt.<br /> <br /> Veškeré úsilí má být zaměřeno na to, aby slavnostní ráz nebyl zajišťován především «vnějšími přísadami», nýbrž aby z vážnosti rozjímání a z radostnosti společné činnosti vyrostla ta pravá nálada. Podaří-li se to, je v takovýchto dnech snadno postřehnout, že práci s preparáty — jednotlivci i v pospolitosti — je vlastní prvek svobodného tvůrčího tvoření.<br /> <br /> Mezi oběma těmito kulminačními body v průběhu roku jsou to jednotlivé výrobní kroky preparátů, které v provozním pracovním rytmu vytvářejí po velkou část roku vyzdvižené hodiny: na jaře a v létě sběr preparátových rostlin, na jaře a na podzim obstarávání živočišných orgánových obalových schránek a v zimě a časném jaru výroba křemičité moučky. Každý jednotlivý krok, vždy<br /> <br /> vydávání preparátů — vždy je třeba mít v mysli průběh výroby celku preparátů, věci dělat včas a zůstat v nitřní oddanosti spojeni s děním i tehdy, kdy preparáty v zemi nebo nad zemí jsou vystaveny silám země a kosmu. K tomu každodenní pracovní logika nedává žádný podnět. Člověk si to musí sám vydobýt — nebo to společně chtít. {{SE|335}}<br /> <br /> Bereme-li v procesu výroby preparátů z přírody něco, pak jí jejich použitím přidáváme něco nového. Jako tkivem «individualizujících opatření» prostupujeme při aplikaci preparátů prostorově členěný, v časových rytmech žijící a rok od roku postupující zemědělský organismus. Zkusme si představit, jak v rámci tohoto organismu každá kultura — podle druhu a doby růstu — přichází k požitku účinků preparátů: ať už jde o polní plodiny v polním a zeleninovém hospodářství, louky a pastviny, ovocné stromy — ať jsou to polní preparáty od setí až do zralosti, nebo jiné preparáty, které přes kompost nebo hnůj ladí úrodnost půdy na rostlinám přiměřený poměr kosmu a země. Prožíváme bezprostředně, jak každé opatření při aplikaci sice míří bodově na tento lán nebo onu kulturu, jak ale odtud působí do celku hospodářského organismu. Každá rostlina, každá kultura se otevírá kosmicko-pozemskému okolí a stává se sama — až do látkové konfigurace — jeho obrazem.<br /> <br /> Ve spoluprožívání si lze uvědomit, jak se zemědělství teprve tímto tkivem činností a jejich účinky uzavírá do celku organismu — a to tím více, čím více se hospodářský provoz vnitřně diferencuje do rozmanitosti na sebe se vztahujících orgánových funkcí. Můžeme si udělat představu, jak prostorové vedle sebe polních plodin se proplétá vztažně k sobě právě tak jako jejich časové po sobě v osevním postupu.<br /> <br /> Pohledem na celkový rozsah působení preparátů v průběhu roku si lze uvědomit, jak ideje čerpané z duchovního bádání, které jinak v nás takto prostě žijí, se naší činností stávají navenek účinnými v přírodní souvislosti hospodářství a povznášejí je k tomu, co Rudolf Steiner nazývá «skutečně v sobě uzavřenou individualitou».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlage zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1979, S. 42.&lt;/ref&gt; {{SE|336}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Grundlegende_Aspekte_zur_Methodik_der_Herstellung_und_Anwendung_der_Präparate&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Základní aspekty k metodice výroby a aplikace preparátů ===<br /> <br /> V úvodu k tématu hnojivých preparátů poukazuje Rudolf Steiner na skutečnost, že zemědělství nutně provozuje „kořistnické hospodaření“. Proudem prvovýroby, která opouští statek, se hlavový a látkově-výměnný pól zemědělské individuality ochuzuje o látky a síly.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlage zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 120.&lt;/ref&gt; Úkolem hnojení je zde nejprve vytvořit vyrovnání. Pokud jde o látky a síly, zajišťují to hnojiva prvního stupně z oživlé přírody rostlin a druhého stupně z oduševnělé přírody zvířat. Pro ty látky a síly, které oživují zemi ve vyšším smyslu a které člověk v průběhu svého duchovně-duševního vývoje potřebuje jako potravu, musí začít působit síly z kosmu, pro něž se země musí teprve stát vnímavou. K tomu je zapotřebí nových látkových kompozic, které se v přírodě nevyskytují a které jsou schopny oživit neživé bytí hmoty a znovu ji otevřít jejímu duchovnímu původu. „Hmota“ – tak zní výsledek duchovního bádání Rudolfa Steinera – „je vybudována v tom smyslu, jak ji Kristus postupně uspořádal.“&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit'', GA 15, Dornach 1987, S. 66.&lt;/ref&gt; Toto přísně zákonité uspořádání látek nacházíme jako výsledek evoluce. V přírodních vědách je vynikajícím předmětem chemie. U třetího stupně hnojení jde tedy o to, vytvořit látkové a silové kompozice, které z již hotového díla přírodních říší vyjímají určité plody evoluce a uvádějí je do nových vzájemných vztahů. K tomu ukazuje antroposofická duchovní věda cestu, na níž je ponecháno na svobodě člověka, aby navázal na evoluční působení Krista. V tom lze spatřovat smysl a význam biologicko-dynamických preparátů. Metodická kostra jejich přípravy se odvozuje od trichotomie člověka, tedy od těla, duše a ducha, a při pohledu do přírody od Paracelsových „Tria Principia“, od Sal, Merkur a Sulfur, názorového postoje středověkých alchymistů navazujícího na staré mysterijní vědění. Tato trojice v jednotě se v novověku objevuje u rosekruciánů, filozoficky u Hegela jako „teze, antiteze a syntéza“ a v Goethově nazírání přírody {{SE|337}}<br /> <br /> v principu „polarity, metamorfózy a stupňování“. Trojice v jednotě neboli trojčlennost je imanentní veškerému bytí – v minulosti, přítomnosti i budoucnosti, nebo trinitárně řečeno ve „Otci, Synu a Duchu Svatém“.<br /> <br /> Myšlení v polaritách je klíčem k pochopení evoluce. Formálně konstituuje způsob Goethova pozorování přírody; příkladně jej rozvádí ve své „Metamorfóze rostlin“.&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Die Metamorphose der Pflanzen'', in: ''Goethes Werke. Naturwissenschaftliche Schriften'', hrsg. v. Rudolf Steiner, Band 1, in: ''Kürschners Deutsche National-Litteratur'', Berlin und Stuttgart 1887 (Reprint Dornach 1975).&lt;/ref&gt; Goethe jako člověk oka navázal ve svém bádání na to, co je z rostliny viditelné jako nadzemní útvar, její podzemní část, kořen, zůstala mimo dohled. Zahrneme-li i ten – v procesu abstrakce je třeba zviditelnit neviditelné tím, že kořen odkryjeme ze země –, stává se polarita kořen-květ názornou. Prajednota rostliny je v pozemském bytí rozštěpena do dvou pólů. To, co je merkurialně spojuje, je sled listů vynášený vzhůru stonkem. List symbolizuje střed mezi póly. Ve stupňování této trojice se útvar rostliny jeví jako celek, který se v květu nejčistěji stává obrazem své podstaty.<br /> <br /> Tato trojice je v zárodku semene založena jemně a ve vzájemné sounáležitosti. Vycházejíc ze středu, ze zárodečného pupenu, se diferencuje a odděluje kořen dolů a výhon nahoru. Všude ve stvořitelském díle přírody nalezneme střed mezi dvěma póly, který je však ve svých merkuriálních funkcích determinován. V trojici kořene, květu a střed tvořícího listu je rostlina dokonalým dílem. To platí i pro to, co je na člověku přírodou, pro jeho tělo a jeho orgány. Například kožní orgán, který se člení na inervovanou, smyslově aktivní pokožku (''epidermis''), prokrvenou škáru (''corium'') a látkově-výměnně aktivní podkoží (''subcutis''). Totéž platí pro zemědělský organismus: smyslová funkce hornin v hlubinách, trávicí aktivita ve větru a počasí ve výšinách a jako střední článek půda.<br /> <br /> Jinak je tomu u člověka, jakmile začne ve svobodném sebeurčení přebírat vládu nad duší. Tehdy se učí, jak to vyjadřuje Goethe, „poučovat své orgány“.&lt;ref&gt;«Das Tier wird durch seine Organe belehrt; der Mensch belehrt die seinigen und beherrscht sie», Johann Wolfgang von Goethe: ''Maximen und Reflexionen'', «Aus dem Nachlass – Über Natur und Naturwissenschaft».&lt;/ref&gt; Učí se vychovávat svou duši, která rytmicky zprostředkovává mezi duchem a tělem, ke stále vyšším stupňům {{SE|338}}<br /> <br /> samostatnosti. V té míře, v jaké o to usiluje, k čemuž je předurčen, vystupuje krok za krokem ze své tělesné vázanosti a zároveň z vázanosti smyslů na přírodní bytí. Povyšuje se nad přírodu a zároveň v ní koření. Nemusí se pak cítit povolán darovat přirozenému bytí Země něco, co tato ze sebe sama mít nemůže, co by musela navěky postrádat? Jistě, každá forma láskyplné náklonnosti je zde na místě. Může se však omezit pouze na ochranu, na zachování stávajícího, nebo musí být Zemi, jež se stala dílem, a s ní i kosmu, vštípen nový evoluční princip ve smyslu „stvoření z ničeho“, které není způsobeno žádnou vnější nutností, nýbrž které pramení jako svobodný čin z duchovně-duševní podstaty člověka?&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Menschenkunde'', GA 107, Dornach 1988, Vortrag «Evolution, Involution und Schöpfung aus dem Nichts», 17. Juni 1909.&lt;/ref&gt; V odpovědi na tuto otázku, smíme se domnívat, koncipoval Rudolf Steiner z poznání proudu času přicházejícího z budoucnosti biologicko-dynamické preparáty, jakoby „hnojivo“ pro proud času z minulosti, který se stal uměleckým dílem stvoření. Může se to zdát příliš velkolepě myšleno. Avšak ten, kdo v poznání srdcem pěstuje praktické zacházení s preparáty, může v hlubším cítění získat jistotu v úsudku, že jejich používání značí úplně první začátek v naznačeném směru. Způsob jejich přípravy se přísně řídí principem trojice – avšak novým způsobem; nečlení se podle dané prajednoty, nýbrž buduje se z produktů minulých evolučních linií. Tyto produkty, fyzicko-minerální (křemen) Země, oživlé z říše rostlin (květy) a oduševnělé z říše zvířat (orgány), tvoří póly polarity, která není dána přírodou. To, co tyto konečné produkty evoluce vzájemně vztahuje, a tím nechává vzniknout nové polaritě, a co tuto polaritu stupňuje k syntéze nové trojice, je ideou vedená vůle člověka. Idea a vůle jsou tvůrci nového středu (viz obrázky 23, 24, 25), nových látkových kompozic, které jsou nositeli sil fyzické, étericko-živé, astrálně-oduševnělé a duchovní povahy. Cestou duchovního bádání je do srdcí a rukou lidí vloženo duchovní bohatství, ideje, které mohou v proměně svobodným činem pokračovat v „díle“ uspořádání látek „Kristem“. Nová látková uspořádání preparátů jsou vynálezy duchovního bádání z nadpřírody, tak jako je syntéza amoniaku výsledkem bádání v {{SE|339}}<br /> <br /> anorganicko-fyzikální přírodě a atomová technologie výsledkem bádání v podpřírodě. V prvním případě se jedná o na umění povýšené zacházení s látkovými kompozicemi ze sféry života, duševna a ducha, aby se oživila hmota propadající smrti, to „pevné, zemské“. V obou posledních případech hrozí, že životodárná síla rostlinné přírody zakrní, respektive že bude zničeno bytí všeho stvoření na Zemi.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Annäherung_an_ein_Verständnis_der_Ausgangsstoffe_für_die_Präparation&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci ===<br /> <br /> Zástupcem minerální říše je krystal křemene a také ortoklas (draselný živec); z rostlinné říše jsou to řebříček (''Achillea millefolium''), heřmánek (''Matricaria recutita''), kopřiva (''Urtica dioica''), dubová kůra (''Quercus robur''), pampeliška (''Taraxacum officinalis'') a kozlík lékařský (''Valeriana officinalis''); z říše zvířat přichází v úvahu kravský hnůj a jednotlivé orgány, především krávy, v jednom případě vysoké zvěře. Všechny tyto výchozí látky jsou konečnými produkty evoluce s vlastnostmi, které nelze odvodit z jednotlivých prvků a jejich vlastností, jež se podílejí na složení výchozích látek. Jak již bylo několikrát naznačeno, plní křišťál (SiO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) v hospodaření přírody jakousi smyslovou funkci vůči silám, které jako tvarotvorné síly vyzařují z nejvzdálenějšího kosmu a každoročně opakovaně pomáhají rostlinám k jejich podobě, kterou přijaly v průběhu evoluce. Může být tato smyslová funkce křemene, která se uplatňuje pod zemí v prostoru kořenů, přepólována tak, aby nad zemí v listoví metabolicky aktivně zachycovala působení planet?<br /> <br /> A naopak, může být odumírající život rostliny podroben takovému procesu proměny, že pod zemí v kořenech podnítí smyslové procesy vůči tomu pouze minerálnímu v pevném a tekutém stavu? Těmto otázkám se budeme věnovat samostatně v následující kapitole.<br /> <br /> Při přípravě kompostových neboli hnojivých preparátů je výchozí otázkou: Jak lze novým způsobem oživit to „pevné, zemské“, tedy anorganicky mrtvé, v pouhý prvek rozložené (K, Ca, Fe, Si, P)? Výchozí látky k tomu poskytují výše uvedené preparátové rostliny a určitá zvířata (orgánové obaly). To, co je vlastní všem rostlinám, schopnost oživovat minerální látky prostřednictvím své životní organizace, je {{SE|340}}<br /> <br /> u preparátových rostlin přítomno jako specifická schopnost. Oživení zde znamená, že fyzicko-zemské látky jsou pozvednuty do proudícího života rostliny a přitom odcizeny svým fyzikálním vlastnostem. Například draslík, který má z fyzikálního hlediska pevně dané vlastnosti, nyní zjevuje sílu, jež se stává viditelnou a účinnou díky „vyššímu“ živému působení rostliny – sílu, kterou to „nižší“ nemůže projevit samo ze sebe. Stane-li se draslík tímto způsobem živým procesem, objeví se jiné vlastnosti, jako je například udržování tlaku mízy (turgoru), stabilizace tkání nebo v případě vápníku nové vlastnosti v podobě buněčného dělení a prodlužování buněk, růstu kořenů a výstavby tkání. Toto osvobozování látek z jejich vázanosti na čistě fyzikální vlastnosti postupuje tou měrou, jak se nadsmyslová životní organizace rostliny zhmotňuje ve vnější podobě, to znamená zároveň v ní odumírá. V oblasti kořene jsou ještě určující vlastnosti podobné solím. Ty se ztrácejí v růstových procesech zelenajících se listů a postupně v následnosti listů odspodu ke květu. Tento skrytý děj, který se zpočátku odehrává v oblasti vodního živlu, se vzestupně projevuje ve sférách působení vzduchu a tepla v rostoucím tvarování listů, ve formování květu a substanciálně ve tvorbě vysoce komplexních bílkovin, aromatických a vonných látek. Vlastnosti, které tedy látky přijaly v oblasti vegetativního růstu listů, se opět ztrácejí směrem k tvorbě květu. V květu vystupuje na povrch praobraz rostliny. V něm, v oblasti působení tepla, dosahuje odcizení látky jejím fyzikálním vlastnostem, a tím i míra jejího otevření se utvářejícím silám životní organizace rostliny, svého vrcholu. Vnějším podpisem tohoto dění je zářící květ, rozprašující se pyl a proudící vůně. Na cestě postupného oživování a zjemňování se zemský substanční proces v květu otevírá působení kosmického okruhu. To se může otevřít nazírání, vžijeme-li se do gesta bezvolně vzhůru směřujícího květu, který se obrací ke kosmu. Toto zjemňování míz&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Die Metamorphose der Pflanze'', Stuttgart 1985, S. 39.&lt;/ref&gt; – lze hovořit i v Goethově smyslu o pročišťování zemské mízy, vzestupného proudu solí a vody v ''xylému'' – respektive odcizování substančního proudu {{SE|341}}<br /> <br /> od jeho čistě fyzické přirozenosti svůj vrchol a završení v květu, v oblasti zjevujícího se praobrazu rostliny. Přes květ se rostlina již nemůže dále stupňovat. Květ však uvadá, sotva rozkvetl. Rostlina se vrací k zemi, buď jako semeno, nebo v podobě svých organických útvarů, které se v zemi přeměňují v humus.<br /> <br /> Ve svých organických procesech udržuje životní organizace rostliny v proudu neživou substanci přijatou z okolí: «Neživé se mění v živé.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner, Ita Wegman: ''Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst nach geisteswissenschaftlichen Erkenntnissen'', GA 27, Kap. V. «Pflanze, Tier, Mensch», Dornach 1991, S. 35.&lt;/ref&gt; To však odumírá do podoby rostlinných orgánů, např. listu květu. Vyvstává otázka, zda lze substanční proud, udržovaný v toku až do květu, tam však ukončený a otevřený kosmu, zachovat, ba dokonce na vyšším stupni nově oživit. Lze předpokládat, že to byla výchozí otázka Rudolfa Steinera při hledání hnojivých látek, které by mohly „samy oživit to zemské, pevné“. Odpověď z duchovního bádání mohla znít jedině takto: Pozvednout zemský substanční proud oživený rostlinou do sféry, která je vlastní vyšší přirozenosti zvířete. Neboť ve zvířeti zůstává živá substance v proudu díky jeho astrální organizaci, která vtváří orgány do proudícího života.&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V orgánové činnosti zvířete je život, který v rostlině odumírá do formy, udržován v proudění; čistě živá substance rostliny se ve zvířeti stává pociťující substancí. Existuje tedy, ptáme-li se znovu, cesta, jak pozvednout zemskou substanci oživenou rostlinou přes propast, která existuje mezi rostlinnou a živočišnou říší, do oblasti zvnitřňujících sil duševna? Že tato propast není absolutní, ukazují léčivé účinky některých rostlin na nemocné orgány u člověka a zvířat, například léčivý účinek heřmánku při střevních onemocněních, řebříčku při posilování krvetvorné síly v procesu ledvin a močového měchýře. Léčivý účinek přitom spočívá ve způsobu oživení specifických zemských substancí životní organizací příslušné léčivé rostliny. Toto specifické oživování zemských substančních procesů má Rudolf Steiner na mysli, když jde o to připravit hnojivou látku, v níž by tento substanční proces mohl být trvale udržován v proudu. Předchozí úvaha ukazuje, že se k tomu otevírá cesta, podaří-li se navázat bezprostřední vztah k {{SE|342}}<br /> <br /> odpovídajícímu orgánu a tím i k astrální organizaci určitého živočišného druhu. Takové vztahy odhalil Rudolf Steiner cestou duchovního bádání. Jedná se o orgánové obaly, které spolu s rostlinnými substancemi a působením sil Země i kosmu tvoří základ preparace.<br /> <br /> Význam tohoto vynálezu z duchovního bádání může na pozadí současného technologicko-přírodovědeckého vývoje objasnit následující úvaha: Jak již bylo několikrát naznačeno, v průběhu evoluce na cestě k lidství se přírodní říše vyčlenily z kdysi duchovního prapůvodního stavu, který zahrnoval člověka i Zemi.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Toto dění ztuhlo ve smyslově vnímatelné dílo stvoření; neživý minerál je oddělen od oživeného světa rostlin a ten zase od oduševnělé říše zvířat. Při nazírání přírody lze o každém smyslově vnímatelném jevu hovořit jako o konečném stavu, který ztuhl v dokonalosti. Krystal je jedním z nich, stejně jako kvetoucí rostlina nebo zvíře žijící svůj druh. Může být křišťál dokonalejší, než je, stejně jako pampeliška nebo červ, ryba, pták, hmyz či savec? To, co nám ve smyslové podobě v přírodních říších vystupuje vstříc, je v dokonalost ztuhlé stvořitelské dílo evoluce.<br /> <br /> Toto stvořitelské dílo je dnes výchozím bodem každé technologie. To platí zejména pro neživou přírodu, kterou lze přísně postihnout přírodními zákony. Člověk se snaží odhalit tajemství fyzické látky a vytváří z ní například technologii zaměřenou na to, aby cíleným roztříštěním látky chápané jako atom, tedy evolučního konečného stavu, uvolnil energii v ní spoutanou. Tato energie, uvolněná z neživé látky, se však ukazuje jako v nejvyšší míře nepřátelská životu. Má moc vyhladit evoluci, která ztuhla v dílo.<br /> <br /> Svévolně vyvolaný proces atomového rozpadu představuje polární protiklad k přístupu, na němž je založena výroba postřikových a hnojivých preparátů. Při jejich výrobě se to, co je v přírodě odděleno, dále nedělí, nýbrž evoluční konečný stav, např. květ rostliny, zvířecí orgán, se uvádí do vzájemného vztahu, pro který pouhé pozorování přírody neposkytuje žádný návod. Příroda jako časoprostorový „výdobytek“ poskytuje materiál: léčivé rostliny, zvířecí orgány a půdní podmínky v rytmech ročních období; konkrétní {{SE|343}}<br /> <br /> vzájemný vztah mezi nimi však odhaluje duchovní bádání a skutečností se stává činem člověka.<br /> <br /> Nová kompozice tří přírodních říší znamená umělecké přetvoření. To podstatně nové a živé se však děje z duchovní činnosti, z lidského Já, které se stává nádobou pro tvořivé božské vědomí, „kristovskou sílu“.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit'', GA 15, Dornach 1987, S. 66.&lt;/ref&gt; To je ve spojení s duchem vedeným duševním vývojem člověka cesta, která z impulsů svobody podněcuje k umělecké tvorbě na Zemi, cesta, jíž může být pokračováno ve stvoření, neboť božský Otec již nepůsobí na přírodu bezprostředně zvenčí. {{SE|344}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Herstellung_und_Handhabe_der_biologisch-dynamischen_Präparate&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hornmist-_und_Hornkieselpräparat_–_Herstellung,_Anwendung_und_WirksamkeitDie_folgende_Darstellung_ist_eine_überarbeitete_Fassung_von_Beiträgen_des_Verfassers_in_Markus_Hurter_(Hrsg.):_Zur_Vertiefung_der_biologisch-dynamischen_Landwirtschaft–_Gedanken,_Erfahrungen,_Forschungsergebnisse,_eine_Werkstattarbeit,_Dornach_2007,_S._93–107.&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Rohomistový a rohokřemenný preparát — výroba, použití a účinnost&lt;ref&gt;Die folgende Darstellung ist eine überarbeitete Fassung von Beiträgen des Verfassers in Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft''– Gedanken, Erfahrungen, Forschungsergebnisse, eine Werkstattarbeit, Dornach 2007, S. 93–107.&lt;/ref&gt; ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hornmistpräparat&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Rohomistový preparát ====<br /> <br /> V stoupajícím a klesajícím oblouku letního pololetí, v době vydechování země, se rostoucí rostlina stává obrazem sil, které působí v periferii světla, vzduchu a tepla. Tento vzrůst poskytuje potravu pro člověka i zvíře. Především je to přežvýkavec, skot, který přijímá vzrůst luk, pastvin a polních pícninových ploch. Toto krmivo je v aktu přežvykování a trávení v předžaludcích pozdviženo na stupeň duševního prožívání. V látkové rozkladu rostlinné substance kráva ochutnává kosmicky konstituující síly rostlinné substance. Provádí «kosmicko-kvalitativní analýzu» (srov. kap. «Skot», s. 146 nn.). V této chutnající, analyzující smyslové činnosti při zpracovávání krmiva kráva prožívá povahu prostředí, z nějž krmivo pochází, zvláštnost například stanovištních podmínek půdy a klimatu. Přežvýkajíc vnímá to vše jako mohutné silové útvary. V tomto stavu, navenek snovém a dovnitř bdělém a soustředěném, se její duše neboli miri wa moya zcela spojuje s éterictvím a toto mu zpětně zrcadlí fyzikálně-chemické trávicí děje. S nekonečnou libostí bere duše krávy účast na tom, co se děje v těle: «To je celý svět, který kráva vidí.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Faust-Problem. Die romantische und die klassische Walpurgisnacht'', GA 273, Geisteswissenschaftliche Erläuterungen zu Goethes Faust, Bd. II, Vortrag vom 27. Januar 1917, Dornach 1981, S. 75.&lt;/ref&gt; Toto živě-duševně-silové nemůže udržet a přivlastnit si, protože nemá vlastní bytost, nemá Já. Musí toto silové, jímž proniklo svým duševním bytím, vyloučit. To propůjčuje kravskému hnůji jedinečnou hnojivou sílu, nejvyšší a nejharmoničtější, jaké příroda dosahuje. {{SE|345}}<br /> <br /> Přes léto se pod přímým slunečním zářením stupňuje substanciální složení pícninového vzrůstu. To vnímá pasoucí se stádo krav průběžně při trávení. Na podzim dosahuje tento proces dozrávání krmiva a jeho kosmicko-kvalitativní analýzy krávou svého vrcholu. V pozorném spolupřežívání si to můžeme zpřítomnit. Z toho vyrůstá porozumění pro pokyn Rudolfa Steinera, sbírat na podzim z pastvin kravské výkaly potřebné pro následující preparaci. V tomto kravském hnoji máme před sebou převážně amorfní hmotu, konečný produkt látkové výměny, která obsahuje něco, co bytostně náleží krávě, protože jejím duševním bytím bylo sice prostoupeno, ale tímto bytím si přivlastněno nebylo. Vyloučením provádí kráva jakoby zřeknutí. Skotu hnůj, ponechán sám sobě, by splynul s obecným přírodním procesem tvorby humusu. Místo toho obracíme naruby normální průběh přírodního dění prvním nyní následujícím krokem preparace (viz obrázek 23, s. 347):<br /> <br /> Opatříme si kravské rohy – rohů býků jsou k tomu nevhodné –, pokud možno výhradně z vlastního stáda, a nacpeme do jejich dutiny hnůj. Kravský roh je vůči kravskému hnoji polárním útvarem. Sedí na hlavě, na nervově-smyslovém pólu zvířete, a je vysoce zhuštěným kožním útvarem, který ztrnul do čisté formy. Roh se nasazuje přes kostěný čep, vyrůstající bočně z čelní kosti, a svou vzduchovou dutinou komunikuje s čelní dutinou. Kostěný čep je propleten jemnou sítí žilek, zásobující kůži a pokožku, jež zajišťuje růst rohu, krví. Díky silnému prokrvení se roh na omak nápadně hřeje. V takovém životem pulsujícím rohu se čtyři fyzické živly pevného, tekutého, vzduchu a tepla soustřeďují do jakéhosi smyslového orgánu, který je namísto ven otevřen dovnitř; je to orgán zpětného vzdutí a soustředění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#346|Obrázek 22]], s. 346).<br /> <br /> Jako hustý formový obal vyzařuje zpět do trávicího organismu to, co z tohoto přes krevní oběh stoupá do hlavy. Lze říci, že skot potřebuje zpětně vyzařující funkci rohů, aby silové útvary z trávicího dění – jsou to nevědomé imaginace? – zkonfiguroval do pravé hnojivé síly.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', A 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 99.&lt;/ref&gt; {{SE|346}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 22, S. 346.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 22: Der physische Bau des Kuhhorns und das Zusammenwirken der vier Elemente zur Funktion eines nach innen gerichteten Sinnesorgans.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Se nacpáním rohů se uskutečňuje první krok preparace a s ním první krok emancipace od přirozeného průběhu přírodního dění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|Obrázek 23]]).<br /> <br /> Představuje vyvracení přírodního procesu. Co bylo vyloučeno ven, naplňuje nyní vnitřní prostor. Roh zhušťující se do čisté formy dává amorfní substanci obal. Sami se stavíme mezi nervově-smyslový a látkově-výměnný pól skotu a vytváříme, vedeni výsledkem duchovněvědeckého výzkumu, nový vztah mezi konečnými produkty obou pólů, rohem a hnojem. Co se v životě skotu vývojově završilo dvěma směry, tvoří ve svém sjednocení výchozí bod nové vývojové cesty. Chce-li se tento děj, stejně jako následující kroky preparace, vážit v celé své závažnosti, musí se pozornost zaměřit na tři zmíněné výzkumné cesty: na osvětlující ideový souvislost, na zkušenost vůle v samotné činnosti a, oboje zprostředkovávající, na pozorovatelné skutečnosti, které nás v poznávání životních projevů skotu poučují o významu kravského hnoje a rohů. {{SE|347}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 23, S. 347.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 23: Umstülpungs- und Emanzipationsschritte bei der Präparation des Hornmistes.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Ve druhém kroku preparace jsou rohy bezprostředně po jejich naplnění zahrabány do země a spočívají v ní přes zimu. Vegetace se stáhla do zárodečných stavů, země žije duchovně v smyslově bdělém stavu vdechu a je v živlech vodního a pevného nejsilněji vystavena krystalotvorným silám sféry stálic.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 49.&lt;/ref&gt; Znovu obracíme přírodní proces naruby – druhý krok emancipace od přirozeného průběhu –, přičemž amorfní substance hnoje, jež by přirozeně splývala v humus tvořících procesech léta, je nyní vystavena krystalotvorným silám zimy. Za prostorovým vyvracením následuje vyvracení v čase. Kravský hnůj se stává vnímavou matricí pro síly, které, zprostředkovány fyzikálními elementárními stavy pevného a tekutého, vyzařují do země do dutiny rohu a, zpětně vzdouty, se v mase hnoje soustřeďují jako utvářející hnojivá síla. {{SE|348}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Präparation_im_Rhythmus_des_Jahreslaufes&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Preparace v rytmu roku ====<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 24, S. 348.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 24: Umstülpungs- und Emanzipationsschritte bei der Präparation des Hornkiesels.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Na jaře vyjmeme rohy ze země – třetí emancipační krok –, vyklepeme obsah a v rukou držíme novou látku s novými vlastnostmi. Toto nové stvoření látky získává význam a účinnost díky popsanému procesu vzniku, jímž prochází. Hotový preparát je díky silám, které v zimě působí pod zemí, novou, «duchem proniknutou a protkanou» látkou&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen, GA 229, Vortrag vom 5. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 62: «So sehen Sie, dass wir durchaus jetzt, wo wir in die Zeit des sprießenden, sprossenden Lebens kommen, nicht sprechen können von geistdurchwobener Materie wie im Winter für die Erde, sondern wie wir sprechen müssen von materiedurchwobenem […] Geist.» (Tak vidíte, že nyní, když přicházíme do doby rašícího, pučícího života, rozhodně nemůžeme mluvit o duchem protkané hmotě jako v zimě pro zemi, nýbrž jak musíme mluvit o hmotou protkaném […] duchu.)&lt;/ref&gt; ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|obrázek 23]], s. 347).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hornkieselpräparat&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Preparát rohového křemene ====<br /> <br /> Výrobní proces rohokřemenného preparátu probíhá polárně ke dvěma prvním krokům přípravy rohového hnoje (Abbildung 24). {{SE|349}}<br /> <br /> Na rozdíl od hnoje jakožto produktu látkové výměny léta je krystalický křemen představitelem zimního dění Země: «Kiesel» (křemen, horský křišťál) je «äußerer Sinn im Irdischen» («vnější smysl v pozemském»).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 82: «Das Kieselige ist der allgemeine äußere Sinn im Irdischen.» (Křemenné je obecným vnějším smyslem v pozemském.)&lt;/ref&gt; Nejsilněji odolává silám zvětrávání. V prvním kroku emancipujeme křemen z jeho přirozeného krystalického bytí, rozbíjíme jeho krystalickou strukturu, meleme jej co nejjemněji na prach, činíme jej tedy amorfním. Pak křemičitou moučku zahněteme s trochou vody a naplníme ji do kravských rohů. I v tomto prvním kroku preparace se uskutečňuje vyvracení: vnějšek se stává vnitřkem ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|Abbildung 24]]). A totéž se děje ve druhém kroku, na druhém stupni emancipace. Křemen, blízký zimním silám, se stává letní substancí tím, že naplněné rohy jsou na jaře zakopány a tam přes léto odpočívají v zemi. Křemen přiblížený amorfnímu stavu se nyní stává vnímavou matricí pro metabolické síly v teple a vzduchu, jež během letní doby převládají. Zachyceny a zpětně vyzařovány vnitřní dutinou kravského rohu, koncentrují se tyto síly v takto vnímavě připravené křemičité moučce. Ta je tak uvedena do stavu, kdy může zachytit a uchovat síly letního působení — tak jako rohový hnůj uchovává síly zimního působení.<br /> <br /> Nabízí se otázka, proč jsou rohokřemenné rohy přes léto zakopány do země, a nikoliv vystaveny nad zemí přímo silám působícím v teple, světle a vzduchu. Moje úvaha k tomu je, že nejde o soustředění sil v kravském rohu tak, jak působí přímo nad zemí, nýbrž spíše o tytéž síly, pokud jsou vstřebávány vápnem pod zemí a tím nepřímo, zprostředkovaně přes jíl, skrze kořen působí na růst rostlin.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47/48.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Když pak na podzim, o Michaeli, rohy opět vykopáváme — třetí krok emancipace —, získáváme jejich obsahem opět novou látku s novými vlastnostmi: rohový křemen. Jeho podstata a jeho význam vyplývají z popsaných třístupňových kroků emancipace z pouhého přírodního dění skrze ideu a vůli člověka. Hotový preparát je prostoupen látkovým působením v {{SE|350}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 25, S. 350.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 25: Fortsetzung von [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|Abbildung 23]] und 24: Der Rührvorgang, die Anwendung und die Bereiche der Wirksamkeit des Hornmist- und Hornkieselpräparates.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> zemí během léta; je to koncentrát «hmotou protknutého ducha».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen'', GA 229, Vortrag vom 12. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 62.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Oba — rohový hnůj i rohový křemen — vznikají jako kompozice látek nikoli jako pokračování zákonitosti, jež přírody je vlastní. Ta se vyčerpává v tom, co příroda v ročním dění přináší jako útvary: půdu, hnůj, křemen, roh. Oba vznikají trojím vyvracením z prostoru do času a zpět do prostoru. Pokusíme-li se toto ve smyslu tří výzkumných cest {{SE|351}}<br /> <br /> ve vlastním prožívání rozjímavě spoluprocítit, může se skrytý smysl tohoto dění stále více odkrývat.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Rührvorgang&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Proces míchání ====<br /> <br /> Bezprostředně před aplikací následuje stejným způsobem pro oba preparáty, avšak každý zvlášť, čtvrtý krok preparace – a tím čtvrtý stupeň emancipace – proces míchání, to znamená převedení zemitě-pevného stavu preparátů do tekutého ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|Obrázek 25]]).<br /> <br /> Vždy nepatrné množství preparátové substance (rohový hnůj, nejvýše čtyři plné rohy na hektar; rohový křemen, špička nože = 3 až 4 g/ha) se míchá po dobu jedné hodiny v rytmickém střídání ve vodě teplé jako ruka. Nejlépe se k tomu hodí míchací tyč pohyblivě uchycená ke stropu nebo k příčnému trámu, ponořená míchadlem do sudu naplněného vodou. Začíná se tím, že kruhovým periferním mícháním se pomalu uvede vodní masa do pohybu. Stálým urychlováním putuje míchadlo k ústřední ose, ke vznikajícímu vírovému trychtýři. V něm dosahuje rychlost rotující vody maxima, ke stěně sudu se zpomaluje. Ve víru existuje tendence k neomezené rychlosti směrem ke středu — odtud sací síla; k periferii tenduje rychlost k nule. Mezi oběma póly vznikají díky rozdílům rychlostí vinuté vírové vrstvy přibližující se dvojrozměrnosti, ideji plochy. Homogenní těleso vody se strukturuje v plochy klouzající jedna podél druhé, a to jak prostorově ve vztahu středu a periferie, tak časově — od klidového stavu vody se stupňující až k maximálnímu rozvití rotačního trychtýře. Dosáhne-li trychtýř svého maximálního rozvinutí — kdy se dostáváme na hranici svých sil vodní masu dále urychlit —, zničí náhlé zastavení míchadla trychtýř; strukturovaná vodní masa se zhroutí, propadne do stavu beztvarého chaosu a na okamžik se přiblíží stavu homogenního klidu, aby pak byla v opačném směru urychlena k nové tvorbě trychtýře. Kapalina je tak v rytmickém střídání udržována v polaritách klidu a pohybu, homogenity a plošného prostoupení při výstavbě vírového trychtýře. {{SE|352}}<br /> <br /> Tato stále znovu obnovovaná vodní masa, rozrušovaná rozdíly rychlostí do plochy, se tím stává zároveň vnímavou matricí pro trojí vtisk:<br /> <br /> * soustředěného silového potenciálu substance preparátu,<br /> * aktuálně působících kosmických silových konstelací,<br /> * individuální duchovní duše člověka, která, působíc skrze vůli, proces inauguruje, řídí a udržuje.<br /> <br /> Rührvorgang trvá jednu hodinu. Je toto časové vymezení zvoleno libovolně — například proto, aby bylo zajištěno, že se účinek preparátu s vodou spojil —, nebo kde tkví smysl? Odpověď nemůže být hledána v přírodním dění, nýbrž v kosmických rytmech, které jsou v člověku bytostně účinné a v něm si zachovaly svůj původ. Makrokosmicky je to 24hodinový rytmus dne a noci. V tomto rytmu Země–Slunce žije Já, duchovní duše člověka, ve stavech spánku a bdění. Prostřednictvím Já-organizace nervově-smyslového systému, rytmického systému a soustavy látkové výměny a pohybu individualizuje makrokosmické rytmy a vtiskuje je fyzickému tělu — například jako rytmy dýchání a srdeční pulsace. Vlnové délky těchto rytmů se pohybují v oblasti sekund a minut. V nervově-smyslových procesech se frekvence zkracují na zlomky sekundy, zatímco ve svém protipólu, v aktivitách látkové výměny, se rozšiřují na časové měřítko hodiny nebo hodin.&lt;ref&gt;Bernd Roßlenbroich: ''Die rhythmische Organisation des Menschen: Aus der chrono-biologischen Forschung'', Stuttgart 1994, 163 S.&lt;/ref&gt; V pólu látkové výměny a končetin však žije vůle, jejíž aktivace a deaktivace se odehrává v oblasti hodiny — odtud například «vyučovací hodina». Toto i vlastní zkušenost opravňují k jistotě, že časové měřítko jednohodinového míchání se vztahuje k volnímu rytmu člověka látkové výměny a pohybu. Ten je přece tím, kdo rührvorgang uvádí do pohybu a udržuje jej.<br /> <br /> V nevědomých hlubinách vůle pak žije Já; působí skrze vůli do světa — zde do pohybované vody. Každý, kdo je s mícháním preparátů obeznámen, ví, že toto časové měřítko jedné hodiny lze zvládnout v konstantní volní aktivitě. Každý člověk naplňuje tento časový úsek jemu vlastním rytmem odpovídajícím jeho ve vůli žijícímu Já. Každý člověk vtiskuje svou vůlí svůj rytmus vodě dynamizované v pohyblivých vírových vrstvách. Tento {{SE|353}}<br /> <br /> Tento lidský volní rytmus je oproti všem rytmům přírody, jež mají makrokosmický původ, jediným a prvním rytmem, který člověk jakožto mikrokosmos v průběhu tohoto třetího kroku preparace vtiskuje přírodnímu dění.<br /> <br /> Za zamyšlení stojí ještě toto: V rührvorgangovi lze mikrokosmicky spatřovat technologické uskutečnění makrokosmického dění. Každý z planet má jemu vlastní sklon osy vůči Slunci a jemu vlastní rychlost otáčení. V tom se vyjadřuje individuální signatura jednotlivých planet, působení «planetárních duchů». Jeden zápisek v Steinerově zápisníku zní: «Ve sféře se vesmír rozplývá / V ose se utváří / Se Sluncem.»&lt;ref&gt;Notizbuch Nr. 52, 1921; siehe auch ''Beiträge zur Rudolf Steiner Gesamtausgabe'' Nr. 104, S. 63.&lt;/ref&gt; Z toho lze ve vztahu k rührvorgangovi vyvodit: «Duch člověka» určuje rychlost otáčení a právě tak «osu», totiž úhel odklonu od svislice, v němž je vedena míchací tyč.<br /> <br /> Na tomto pozadí může vzrůstat pochopení pro to, že Rudolf Steiner ve způsobu svého duchovědeckého výkladu klade důraz na míchání rukou. Nejenže se tím prostřednictvím vůle vtiskuje dynamizované tekutině cosi z individuálního duchovního bytí člověka, nýbrž zpětně přijímá z tohoto dění, které samo přivádí na svět, cosi, co se s ním bytostně spojuje. Míchání rukou proto nabízí příležitost, jakou jinde v celém dění preparace nenajdeme, pronikovat poznávajícím způsobem na zmíněných třech výzkumných cestách do těchto procesů.<br /> <br /> Této příležitosti ponořit se s bdělým vědomím do procesuálního dění míchání se člověk zříká, deleguje-li rührvorgang na stroj. Zbavuje tím vlastní poznávací snahu živné půdy prožitku. Otázka, proč se míchá hodinu, ztrácí vyřazením lidské vůle svůj vztažný bod a stává se bezvýznamnou. Kdyby šlo jen o optimální promísení, bylo by to s vhodně konstruovanými stroji, jakým je například *Turbula* Paula Schätze,&lt;ref&gt;Paul Schatz (1898–1979): Anthroposophisch orientierter Mathematiker, Techniker und Erfinder.&lt;/ref&gt; pracující podle pohybové dráhy obráceného krychle, dosažitelné již za zlomek hodiny. Ale o to nejde. Míchá-li se stroji, ať jakéhokoli provedení, nebo {{SE|354}}<br /> <br /> také s kaskádami Wirbelschalen Johna Wilkese (*flow forms*),&lt;ref&gt;A. John Wilkes: ''Das Flowform-Phänomen: Die verborgene rhythmische Energie des Wassers'', Stuttgart 2008, 239 S.&lt;/ref&gt; nabývá na váze Steinerovo upozornění, že «člověk se může rozhodnout postupně se proklouzávat do oblastí surrogátního».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 104.&lt;/ref&gt; Problém nespočívá v tom, že by stroj mohl napodobovat ruční míchání a vytvářet pravotočivé i levotočivé víry, nýbrž surrogatem je zde to, že namísto duchem vedeného, individuálního rytmus tvořícího vůle přebírá řízení dění regulačně-technický průběh, který jej taktuje zvenčí. Rytmus otevírá kosmos, zemi a člověka jednoho druhému, takt je od sebe odcizuje.<br /> <br /> Míchání preparátů vytváří — v nejlepším slova smyslu — vyzdvižené hodiny v předem určeném pracovním sledu dne. Tyto hodiny je třeba tvořit. Může se to dít tak, že se míchá pokud možno ve dvou, ve třech nebo ve více lidech a že se k účasti zvou lidé z okruhu přátel statku. Z tohoto činného spolubytí při individuálním utváření rytmického procesu může vyrůstat nálada uvolněnosti, veselosti a pocitu svobody v sebeurčené činnosti, která objímá vážnost, v níž se hlubší vrstvy vlastního volního bytí spojují s děním míchání.<br /> <br /> Jedinečnost míchání preparátů otevírá třem výzkumným cestám opět nové rozměry k prohlubujícímu se porozumění. Odhlédneme-li od duchovědeckých pokynů Rudolfa Steinera k způsobu míchání a od širokého pole pozorovatelných skutečností týkajících se tvorby a rozpouštění vírů atd., může nabývat na významu zvláště sebezkoumání v duševních činnostech myšlení, cítění a vůle. Přitom lze upozornit na tuto zkušenost: Sebepozorování ukazuje, že rytmické dění procesu míchání se odráží ve vztazích, v nichž v jednotlivých fázích stojí duševní činnosti myšlení, cítění a vůle vůči sobě navzájem. Dříve než se rozhodnu uvést vodní masu do pohybu, tvoří tyto tři duševní síly ve mně nerozdělenou jednotu. Jsem zcela sám sebou a stojím tváří v tvář vnějšku. V okamžiku, kdy se v uvědomělé myšlenkové činnosti rozhoduji pohybovat míchacím košíkem, začíná se vůle zvnějšňovat do činnosti. Toto zvnějšňování se dále a dále stupňuje, moje vůle musí nepřetržitě, ani na okamžik<br /> <br /> Aniž by polevoval, předcházet pohybující se vodě, dokud moje volní síla nenarazí na hranice, tedy dokud nemohu dále stupňovat pohybový impuls k tvorbě trychtýře. Zároveň se ve mně moje myslící vědomí stále více odpoutává od volní činnosti a zvnitřňuje se do té míry, že v dokonalém klidu a zvýšené sebevědomosti hledí na vlastní volní konání. Mé duševní prožívání se rozkládá do myšlenkového klidu a volní pohnutosti. V tomto poli napětí, které se buduje s postupující tvorbou víru, se může moje cítění, nezávisle na myšlení a vůli, rozvinout v duševní čistotě a otevřenosti k duchu. Mohou se pak dostavit okamžiky zostřené přítomnosti ducha. Mohu se tehdy mezi klidem a pohybem cítit jako jedno s vnějším děním. Jsem uprostřed toho. Zde, v tomto smysluprostém cítění přivozeném vlastní činností, leží zřejmě nejhlubší zdroj, z nějž mohu čerpat inspirativní jistotu o pravdivosti nastoupené cesty. {{SE|355}}<br /> <br /> Jakmile vůle ke stupňování pohybu vody ztratí sílu, myslící vědomí opět zakročí a přiměje vůli, aby náhlým protisměrným mícháním nechala trychtýřový vír zhroutit. Voda tak v okamžiku přelomového bodu opět tvoří homogenní jednotu — a právě tak myšlení, cítění a vůle, které při tomto aktu ze stavu oddělenosti «zhroutí» do jednoho, znovusjednocují se. Z tohoto sjednocení pak dozrává rozhodnutí k nové tvorbě trychtýře v opačném směru a opět se duševní síly od sebe oddělují. Tak duše v procesu míchání celou hodinu rytmicky tká mezi vlastní a světovou vztahovostí. Skrze tuto bránu se Já rytmicky vtiskuje do světa a týmž rytmem se svět bytostně noří do Já.<br /> <br /> „Trychtýř se tu při míchání stává reálným obrazem spojení světa a Já. V nasávající síle trychtýře (vyvolané, lépe řečeno k zjevení přivedené, lidskou vůlí) dostává substrát (i člověk) v koncovém bodě skrze nekonečno spojení s periferiemi, z nichž mohou kosmické síly, jež mají svůj vztah k materiálu stávajícímu se dílem, zářit zvenčí dovnitř a v prométaní se substrátem se s ním spojovat.&quot;&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung. – Gunter Gebhard: Geologe und Biologe, langjähriger Oberstufenlehrer an der Waldorfschule Überlingen; jetzt Dozent für goetheanistische Naturwissenschaft und Waldorfpädagogik in Russland und in landwirtschaftlichen Ausbildungsstätten in Deutschland.&lt;/ref&gt; {{SE|356}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Použití ====<br /> <br /> Poté, co byly oba preparáty převedeny ze stavu pevného do stavu kapalného, jsou bezprostředně nato rozstřikovány do vzduchu — rohový hnůj spíše hrubšími kapkami na půdu, rohový křemen spíše jemnou mlhou na rostliny ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|Obrázek 25]], s. 350). K tomu se používají příslušné přístroje pracující s nízkým tlakem a malým výkonem (40 až 60 litrů na hektar nebo méně). Nabízí se tu omezit pohled jen na nezbytné rovnoměrné roznesení. Co se však skutečně děje a co je přístupné nazírání, je rozpad kapaliny pohybované rytmickým střídáním do stavu, který se otevírá živlu vzduchu — totiž povrch, jenž se v kapkové formě rozestírá do bezhraniční šíře. Konstelace sil, která v okamžiku použití — například ráno jinak než večer — vládne nad polem, pastvinou, zahradou a ovocným sadem ve vzduchu, teple a světle a může být zakoušena jako nálada, vtiskuje se oné konstelaci sil, která se v časovém proudu předcházejících preparačních kroků soustředila v každé kapičce. Rozpadem míchaného prostředku v nejjemnější kapičky vzniká množství středů a — obráceno k vzduchu — periferních hraničních ploch, jejichž souhrn se rozrůstá do nesmírna. Kožní membrána každé kapičky v ní obklopujícím světle třpytí se ve všech barvách a je — polárně k nasávající síle rýhového víru — na hraničních plochách své kulovité podoby allseitig otevřena kosmickým periferním silám působícím v živlu vzduchu.<br /> <br /> Použití rohového hnoje se děje při setí na zpracovanou půdu, nejlépe současně v přímé kombinaci se setím, případně podruhé v souvislosti s ošetřováním kůže půdy na jaře. Na trvalých travních porostech leží časové body na podzim a na jaře, respektive po pasení a po senosečí, v ovocnářství před rašením pupenů a po sklizni. V denním průběhu jsou — ve shodě s rytmem pozemského výdechu — upřednostňovány pozdní odpolední hodiny k míchání i ke stříkání, zejména tehdy, je-li nebe zatažené.<br /> <br /> Polárně k rohovému hnoji se rohokřemenný preparát zpravidla aplikuje dvakrát nebo vícekrát v době růstu a zrání. Časové body vyplývají ze vcítění se do růstových rytmů jednotlivých kultur. Za základní pravidlo pro volbu správného okamžiku může platit, že rohokřemenný preparát harmonicky podporuje tu růstovou a zrací fázi, v níž se daná kultura právě nachází. V denním průběhu {{SE|357}}<br /> <br /> bude člověk, sleduje pochod pozemského výdechu a tím i vzestupný mízu proud, za časných ranních hodin míchat a stříkat do ještě rosou pokrytých porostů. Naproti tomu by v době zrání vegetativně plodících kultur, jako okopanin atd., bylo vhodné preferovat stříkání působící na sestupný mízu proud, a to v pozdních odpoledních hodinách až k večeru. Časové body aplikace obou preparátů nepodléhají žádnému všeobecnému pravidlu, nýbrž osobnímu vztahu, který člověk ke svým kulturám ve vztahu k celku hospodářství má. Vyplývají — a to často s velkou určitostí — ze síly intuice, když člověk například v práci zastaví — ať již večer, ať při chůzi přes pole — a rozjímá, přebývaje v pozorování, o tom, co prožil.<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ==== Die Wirksamkeit ====<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Oba preparáty na dosud uražené cestě prošly zpětně elementárními stavy zemitě-pevného, vody a vzduchu a v teple se rozplývají v čase a na místě, kde dopadají v podobě kapek ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). V nejkratší době je to, co je substanciálně uchopitelné, ponderabilní, buď pohlceno půdou, nebo se odpaří. Skrze stav tepla začíná působit to, co je ryzím silovým působením duchovní podstaty, co se v průběhu preparace koncentrovalo v dutině rohu v hnoji, respektive v křemeni. Člověk musí vnějším i vnitřním nazíráním projít touto čtyřstupňovou cestou, aby správně porozuměl výrazu duchovního badatele ohledně účinnosti: «jak hnůj z kravského rohu tlačí zdola nahoru, to druhé (rohový křemen) táhne shora».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, přednáška z 12. června 1924, Dornach 1999, s. 102.&lt;/ref&gt; Jsou zde oslovena čistá silová působení v živém, která vznikla průchodem časoprostorovým děním. Nyní působí zpět do pozemských poměrů prostoru a času tak, že se rostlina od klíčku přes růst výhonku až po zralost plodu a semene může začlenit podle svého typu a podmínek stanoviště do vertikální osy Země-Slunce. To bytostné žije v teple a zjevuje se skrze teplo.<br /> <br /> Rohový hnojový preparát rozvíjí svůj účinek pod zemí, obrazně řečeno v hlavě zemědělské individuality, v prostoru kořenů. V tomto smyslu je to «hlavové hnojivo». Hnojí procesy pod zemí, {{SE|358}}<br /> <br /> které jsou příbuzné nervově-smyslovým procesům v lidské hlavě ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). Tyto hnojivé síly přijal během odpočinku rohů v zimní zemi, v době, kdy v nitru země působí nejpřirozeněji a nejintenzivněji. V rohovém hnoji tak máme k dispozici «hnojivo zimních sil», které lze polárně k zimnímu období libovolně používat podle doby setí kulturních plodin od jara přes léto až do podzimu. Kravský hnůj, aktivní v látkové výměně, se proměnil ve smyslově aktivní hnojivo, které posiluje vlastní aktivitu kořene vůči pouhé mineralitě zemské říše. «Vychovává» smyslovou schopnost kořene, která se projevuje například ve schopnosti rozkládat minerály – «kořen rostlin […]: Je to oko, ale špatné oko.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Schöpfung der Welt und des Menschen. Erdenleben und Sternenwirken. Über die Gerüche'', GA 354, přednáška z 24. srpna 1924, Dornach 2000, s. 154.&lt;/ref&gt; Tuto skutečnost odrážejí experimentální výzkumy, které ukazují, že kořen roste typičtěji pro daný druh, jemněji se větví, proniká vertikálně hlouběji do půdy a tím si zpřístupňuje větší objem půdy.<br /> <br /> Rohový křemenný preparát rozvíjí svou účinnost nad zemí v oblasti výhonků a listů. Zde, v «břiše» zemědělské individuality, vládne ve výměně se vzduchem, teplem a světlem intenzivní činnost látkové výměny ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). V tomto vzájemném vztahu okružních sil na jedné straně a stoupajících a klesajících rostlinných šťáv na straně druhé působí rohový křemenný preparát harmonizujícím způsobem. V tomto smyslu je to «hnojivo pro látkovou výměnu» rostliny. Tuto hnojivou sílu přijal během odpočinku rohů v letní zemi, v době, kdy tyto letní síly látkové výměny působí nejintenzivněji. Krystalický, smyslově aktivní křemen – reprezentant zimní země – se v průběhu popsaných emancipačních kroků proměnil v hnojivo letních sil, aktivní v látkové výměně. S jeho pomocí můžeme opět libovolně individualizovat velký makrokosmický rytmus ročního cyklu pro kulturu, kterou právě pěstujeme. Otevírá rostlinu vůči jejímu okolí a stejně tak vůči jejímu typu, jejímu duchovnímu praobrazu. To se zřetelněji projevuje jak ve vzhledu rostliny, například v proformování listů, v metamorfóze listů, tak i ve složení látek ve všech stadiích vitalizace, růstu a devitalizace, kvetení, zrání a tvorby semen. V souhře s rohovým hnojovým preparátem harmonizuje procesy tvorby plodů, stará se, jak ukazují experimentální {{SE|359}}<br /> <br /> výzkumy, o fyziologický klid při dozrávání a tím i o kvalitativní vlastnosti v konzistenci, barvě, vůni a chuti, které, poukazujíce za práh čistě rostlinného, tvoří výživovou hodnotu pro zvíře a člověka.&lt;ref&gt;Ilias Samares: ''Nachernteverhalten unterschiedlich gedüngter Gemüsesorten mit besonderer Berücksichtigung physiologischer und mikrobiologischer Parameter.'' Forschungsring für biologisch-dynamische Wirtschaftsweise, Darmstadt 1980, 153 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Manfred Klett: ''Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung'', Darmstadt 1968, 117 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Johannes Klein: ''Der Einfluss verschiedener Düngungsarten in gestaffelter Dosierung auf Qualität und Haltbarkeit pflanzlicher Produkte''. Institut für biologisch-dynamische Forschung, Darmstadt 1968.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Rohový hnůj a rohový křemen se navzájem podmiňují. Působí v ose Země-Slunce, která se zhmotňuje ve svislici kořene a výhonku. Dále otevírají rostlinu okružním silám, což se projevuje v intenzivním větvení kořene a proformování listoví. Jedním hnojíme zimními, druhým letními silami. Hnojíme život tím, co veškerý život nese. Jsou to látky udržované v živém, které uvolňují síly, jež rytmus tvořící vztah Země-kosmos individualizují podle stanoviště.<br /> <br /> Existuje mnoho experimentálních studií o postřikových preparátech.&lt;ref&gt;Uli Johannes König: «Wissenschaftliche Untersuchungsergebnisse zum Nachweis der Präparatewirksamkeit» in: Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft'', Dornach 2007, S. 157 f.&lt;/ref&gt; Poskytují potvrzení jejich účinnosti v tom či onom směru. Pro toho, kdo se ptá po jejich podstatě a významu, poroste porozumění do té míry, do jaké se mu podaří na třech zmíněných badatelských cestách zpřístupnit si duchovněvědný ideový základ, poznáváním si zpřítomnit na něj se vztahující přírodní souvislosti v celku zemědělského organismu a nechat se poučit zkušeností vůle při činnosti. {{SE|360}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kompost-_oder_Düngerpräparate&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''Kompostní nebo hnojivé preparáty''' ===<br /> <br /> Souzvuk dvou jmenovaných stupňů hnojení z oživené a oduševnělé přírody pod vedením třetího — idejemi nesené lidské práce — je dědictvím abendländisch-křesťanské zemědělské kultury. Nyní, kdy jsou moudrostí naplněné instinkty tohoto dědictví ztraceny, musí být morální impulzy v praxi hnojení získávány z myslícího nazírání v přírodě skrytě působící moudrosti. Tato moudrost je výrazem z minulosti působícího makrokosmu. Sama příroda se stará o uspořádání látek v kravském hnoji, v rostlinném kompostu a v krystalech země. Toto uspořádání se opakuje podle moudrostních zákonů kosmické minulosti. Rozpustí-li se solný krystal ve vodě, vznikají odpařením opět solné krystaly téhož druhu. Ze semene heřmánku vznikne opět heřmánek. Může toto do «díla» ztuhlé uspořádání látek být oživeno v tom smyslu, že se otevře silám vznikajícího kosmu? Je to křesťanské budoucího zemědělství v tom, že v makrokosmickém vývoji dovršené uspořádání látek se v budoucnosti může proměnit svobodným činem člověka? Základní téma Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera je oživení samé Země. Tomuto cíli slouží oba již popsané postřikové neboli polní preparáty «rohomist a rohokřemen». Následuje řada šesti kompostních nebo hnojivých preparátů, které jsou jako přídavky k rostlinným a živočišným hnojivům rovněž aplikovány v homeopatické dávce. Rudolf Steiner otvírá tuto řadu popisem preparátu ze řebříčku, u nějž metodicko-kompoziční téma zaznívá jakoby v naplnění. Proto má být toto téma na příkladu preparátu ze řebříčku popsáno podrobněji. Odchylky od základního tématu při výrobě ostatních preparátů tím zřetelněji vynikne jejich vlastní charakter.<br /> <br /> Princip výroby opakuje princip nakládání a souzvuku přirozeně vznikajících druhů hnojení, nyní však na stupni, který se vymaňuje z podmíněnosti přírody. Přirozeně disponované hnojení zůstává vázáno na ztvrdlé «dílo». Výchozím bodem přípravy preparátů jsou látkové uspořádání tohoto díla — «pracovní materiály» ze tří přírodních říší, které skrze ruku {{SE|361}}<br /> <br /> člověkem složeny, nyní však z idejí duchovního poznání. Tyto ideje obsahují vztah vzniklého díla k jeho bytostnému základu; v praktickém uskutečnění uvádějí nový vývoj.<br /> <br /> Podrobné popisy výchozích materiálů preparace i jí samé podali tito autoři, a sice pro:<br /> <br /> * Preparátové rostliny: Jochen Bockemühl a Kari Järvinen&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl und Kari Järvinen: ''Auf den Spuren der Präparatepflanzen'', Dornach 2005, 153 S.&lt;/ref&gt; — pojednání, které vede k tomu, aby se postupovalo od nazírání k poznání bytosti.<br /> * «Prohloubené porozumění podstatě biologicko-dynamických preparátů z goetheanistického, christologického a duchovně-vědeckého hlediska» od Erdmutha-M. W. Hoernera.&lt;ref&gt;Erdmuth-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, 512 S.&lt;/ref&gt;<br /> * Praktické zacházení při výrobě a aplikaci biologicko-dynamických preparátů, obsáhlý přehled Waltera Stappunga.&lt;ref&gt;Walter Stappung: ''Die Düngerpräparate Rudolf Steiners, Herstellung und Anwendung'', Rüfenach 2017, 2 Bd. (Bd. 1: 632 S.; Bd. 2: 116 S.).&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Schafgarbenpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kompozice preparátu ze řebříčku ===<br /> <br /> Řebříček charakterizuje Rudolf Steiner jako «naprosto zvláštní zázračné dílo».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 126: «Diese Schafgarbe ist – eigentlich ist es ja jede Pflanze – ein Wunderwerk, aber wenn man wieder eine andere Blume anschaut, dann kommt einem das ganz besonders zu Herzen, was für ein Wunderwerk diese Schafgarbe ist; sie ist ein ganz besonderes Wunderwerk.»&lt;/ref&gt; «Řebříček se v přírodě představuje tak, jako by nějaký tvůrce rostlin měl u řebříčku model, aby byl síru ve správném poměru uveden ke všem ostatním rostlinným látkám.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999, S. 126.&lt;/ref&gt; A dále: «Řebříček rozvíjí svou síru-sílu přednostně v procesu tvorby draslíku. Proto má síru přesně v takovém množství, jaké je nezbytné ke zpracování draslíku.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 129.&lt;/ref&gt; «V řebříčku zpracovává síra obsah draslíku tak, «aby se ve správném vztahu choval v organickém procesu vůči tomu, co tvoří vlastní tělo, bílkovinatou podstatu rostliny.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 126.&lt;/ref&gt; {{SE|362}}<br /> <br /> Síra zprostředkovává duchovně-kosmické pozemským látkám. Ty se uspořádávají podle sil duchovního praobrazce, například řebříčku, a přivádějí jej ke zjevení v podobě nebo gestalt této rostliny. Síru lze v živém označit za nositele tvořivého principu z ducha, který nachází výraz ve formě, v tvarování. Draslík je jako tvůrce solí nositelem látkového principu a je tak reprezentantem Pozemského. V součinnosti obou polárních principů se v rostlině uskutečňuje — v procesu steigerung — tvorba bílkovin. Na každém stupni svého zjevování od semene až po květ je rostlina, a obzvláště řebříček, obrazem této polarity. Ryze věcně nám tato polarita vstoupí před oči, položíme-li semeno do země. V semenu se koncentruje praobraz rostliny. V něm žije Kosmické «jako forma rostliny».&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&lt;/ref&gt; Semeno je obklopeno humem, tím, kdo ve Pozemském tvaruje,&lt;ref&gt;Ebd., Notizblatt Nr. 9 im Anhang, S. 271: «Der Humus gestaltet das Untere durch die Erde.»&lt;/ref&gt; a minerálními složkami půdy — křemenem, vápnem, jílem a ve vodě rozpuštěnými solemi. Obklopuje je tedy pozemská látkovost, která ovšem ztrácí svůj charakter tou měrou, nakolik jsou minerální složky prokrystalované, a tedy ve vodě nerozpustné, jako například křemen. Ve krystalu se zjevuje kosmický praobraz minerálu jako forma. V rozpuštěné látkovosti vládnou fyzicko-pozemské zákony.<br /> <br /> S bobtnáním semene přijímá toto ze půdy vodu a v ní rozpuštěné soli. Kosmická forma rostliny vstupuje do vztahu s pozemskou substancí. Klíček se z tohoto vztahu vyvíjí merkuriálně. Co v semenu žije kosmicky jako forma rostliny, proměňuje se v pozemskou formu smyslově-fyzicky se zjevující rostliny. V okamžiku příjmu pozemské substance, například draslíku, odcizuje se tato již v prvním kroku své fyzicko-pozemské zákonitosti. V silovém poli pozemského-stávání-se formy rostliny a na druhé straně draslíku, jenž se v organickém dění postupně odcizuje své pozemské povaze, se tvoří bílkovina. V prasubstanci veškerého života se prostupují kosmická forma a pozemská substance. V tvorbě bílkovin — například ve vegetačním bodě — tlačí a bují kaliový proces zdola nahoru, a z bílkoviny buduje duch, užívaje síry jako svého zprostředkovatele, gestalt rostliny. V tvorbě rostlinné bílkoviny smíme spatřovat bod obratu, v němž se kosmická forma rostliny vymezuje do pozemské a reprezentant Pozemského, draslík, se přibližuje ke svému kosmickému {{SE|363}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 26, S. 363.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 26: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation der Schafgarbe.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Původní bytosti. Čím více tedy řebříček přivádí ke zjevení svou vnější pozemskou gestalt, tím více se draslík vymaňuje z podmíněnosti svými fyzickými vlastnostmi. Na každém stupni tohoto se proměňujícího vzájemného vztahu formy a substance, pozemského a kosmického stávání se, je bílkovina ve svém látkovém-formovém uspořádání jiná. V mladé rostlině a směrem ke kořeni je více příbuzná draslíku, tedy soli (nitráty, volné aminokyseliny), v dospělé rostlině a směrem ke květu a zralému plodu se strukturuje stále složitěji. Stává se síře, tedy formě příbuznou (obrázek 26, s. 363).<br /> <br /> V květu se zjevuje v pozemské dokonalosti formy to, co v semenu žilo kosmicky jako forma. Vše, co v semenu bylo jako možnost gestalt-stávání se uloženo, vylilo se do této určité formy. Bytost rostliny se nemůže zjevit nad to, co se až ke květu zjevuje v obrazu. Na druhé straně je zemský prvek draslík ve květu nejdále odcizen svému pozemskému charakteru. Ve květu vstupuje do nejjemnější, kosmicky zjemnělé tvorby substance — například v barevném okvětním plátku, v nektaru, v rozvanívajícím se vůni. Jedno, forma, {{SE|364}}<br /> <br /> vstupuje zcela do pozemského zjevení. V její formě poznáváme nezaměnitelně řebříček — v pevnosti jeho stonku, v rozkladu čepele listu v uspořádanou mnohočetnost kopijovitě se větvících peří a v bílých a růžových zářících květních širmech, k nimž se na mírně klenutém lůžku suchomilné, pevné a soustředěné, jednotlivé květy složnokvěté rostliny shromažďují. Druhé, látka, která se v půdě jako draslík jeví s fyzikálně přesně uchopitelnými vlastnostmi, mizí v organickém procesu, vtiskuje mu určité vlastnosti a pak, od listu k listu stoupajíc, ve květu ke kosmu přiblížená, přechází do jakéhosi zárodečného stavu. Pohleďme na květenství řebříčku — spatříme vysokou míru pozemsko-fyzické diferenciace formy a zároveň tuto vůli-prostou, kosmu se otevírající gestu. Především tato jemná, odevzdaná gesta, ale i barva, vůně a chuť mohou sloužit jako náznak toho, že se ve květu substanční proces v éterické zjemněnosti přibližuje kosmickým stavům.<br /> <br /> Tak se ve květu zrcadlí poměr kosmického k pozemskému ve formě a substanci polárně vůči semenu vzcházejícímu v půdě. Rostlina svou bytost odhaluje v tom, že ve květu vstupuje do formy umíraje, a v tom, že zároveň substanční proces jejím bytím prostoupený vstupuje ve květu do jakéhosi kosmického zárodečného stavu. Jakkoli uzavřeně a dokonale se květ jeví, právě tak otevřeně a zárodečně je zároveň ustaven. Tento stav otevírající se odevzdanosti kosmu trvá jen okamžik. Pak nastává jednak zaklíčení, které vede k tvorbě individuálního semene, jednak vadne rostlinná podoba až po květ a propadá humifikaci, tvorbě humusu jako «universálního semene». Jak uchovat tento status nascendi zjevení formy a éterické, v proudění udržované substance ve květu? Jak lze říkajíc mezi tvorbou semene a humusu provést výsledek rostlinné tvorby ve květu přes neúprosný práh přírody dál? Jak lze okamžiku květu propůjčit trvání?<br /> <br /> Lze si představit, že Rudolf Steiner, bádaje v duchu a upíraje zrak na řebříček, stál před takovými otázkami. Odpověď na tyto otázky nemůže poskytnout pouhé nazírání řebříčku. Jde dále ten, kdo sleduje působení řebříčku do živočišného a lidského organismu. Tam se osvědčuje jako významný léčivý prostředek, jenž může napravit «to, co na slabosti {{SE|365}}<br /> <br /> des astralického těla».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 126.&lt;/ref&gt; Kvetní proces řebříčku pokračuje při jeho použití jako léčivého prostředku do vyššího říše teplokrevného živočicha a do říše člověka a rozvíjí tam, za hranicí svého vnějšího pole výskytu, blahodárně hojivý účinek. Na tento vztah řebříčku k něčemu, co jako duševní a duchovní skutečnost leží za prahem jeho zjevení, upozorňuje duchovní badatel. Ale ta otázka, jak uchovat substanciální a formativní proces samotného květu, jím zodpovězena ještě není. Aby tohoto dosáhl, obrací Rudolf Steiner svůj badatelský zrak na říši zvířat, jež ve svém světě orgánů v tělem svázané duševní síle propůjčuje okamžiku trvání. Živočišný organismus uzavírá v sobě niterný svět, který je u kvetoucí rostliny na způsob obrazu obrácen navenek. Ze stupně živočišnosti obrací duchovní badatel zrak na řebříček s otázkou, který orgánový proces může konzervovat to, «co je v řebříčku».&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 128.&lt;/ref&gt; Tuto moc má «proces odehrávající se mezi ledvinou a močovým měchýřem, a tento proces je zase závislý na substanciální povaze měchýře».&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 128.&lt;/ref&gt; Tyto podmínky jsou splněny u měchýře samce — tedy paroží nesoucí — ušlechtilé zvěře. Zpravidla se používá měchýř jelena.<br /> <br /> Tekutinová látková výměna končí v měchýři. Vsává, koncentruje a vylučuje do vnějšího světa to, co ledvina — vnímajíc prosoulazeného tekutinového organismu — propouští z nitra jako nepotřebné. Činnost ledvin a měchýře stojí se svým protipólem, nervově-smyslovou činností obrácenou navenek, v pozoruhodném vztahu. Platí to zejména pro oko a u jelena pro paroží, jež po odumření na několik měsíců až do shozu se stává jakýmsi hmatajícím smyslovým orgánem. Oko se jeví, ve svém stavem téměř výhradně fyzikálními zákony ovládaném, jako kus vnějšího světa, který se «zálivovitě» zanořuje do organismu.&lt;ref&gt;Vgl. Rudolf Steiner: ''Von Seelenrätseln'', GA 21, Kap. «6. Die physischen und die geistigen Abhängigkeiten der Menschen-Wesenheit», Dornach 1983, S. 158: «In die Sinne erstreckt sich die Außenwelt wie in Golfen hinein in das Wesen des Organismus.»&lt;/ref&gt; Paroží vyrůstá jako kost končetiny přes hlavu a doslova odumírá do předmětu vnějšího světa.<br /> <br /> Tak žije ušlechtilá zvěř s vysoko neseným parožím a bdělým pohledem v neustávající tiché nervozitě, vnímajíc své okolí. To {{SE|366}}<br /> <br /> Oko se přitom chová polárně vůči měchýři. Tak jako měchýř zachycuje materiální substanciální proud z nitra prosouleného bytosti a koncentruje jej, tak naopak oko, které zachycuje duchovní obsah vnějšího světa a koncentruje jej do obrazu vnímání. A jako se měchýř vylučováním otevírá vnějšímu světu, tak oko zprostředkovává obrazový obsah, vstupující dovnitř, vnitřní bytosti. Jak silně spolu vnímání a vylučování souvisejí, zakusí každý, kdo nápadně a nanejvýš nevhod vstoupí do kravína. Krávy se na okamžik zpozorní — a už se probouzí látková výměna; začíná to šumět. U ušlechtilé zvěře je tato souvztažnost více polarizována směrem k nervově-smyslové stránce. V tělesně vázané smyslové otevřenosti spoluprožívá kosmické dění svého okolí — a toto dění se vtiskuje do její tělesné organizace. Této přijetosti vděčí měchýř ušlechtilé zvěře za svou zvláštní «substanciální povahu».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 128.&lt;/ref&gt; Co jelen prožívá jako kosmickou přítomnost, vtiskuje substanciální uspořádání tenounké membrány měchýře. Ta je ve svém substanciálním charakteru, určeném kosmickými silami, «téměř obrazem kosmu».&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 129.&lt;/ref&gt; Na druhé straně má měchýř ušlechtilé zvěře tvar téměř dokonalé koule. Jako obalový orgán obepíná vnitřní prostor a svou silovou podobou obalující hülle zachovává nepřetržitý průběh procesů v ní probíhajících. Jako všechny orgány nese měchýř v sobě — ve tvaru i v zachovávající funkci — dědictví dávného makrokosmu. Co dělá měchýř ušlechtilé zvěře ve srovnání například s měchýřem jiných přežvýkavců tak výjimečným a tak vhodným pro preparaci řebříčku, je dvojnost jeho funkce. Ve své substanciální povaze stojí u nosiče paroží ve vztahu k současně působícím kosmickým silám; ve svém tvaru naopak ke konzervujícím silám makrokosmu, působícím z minulosti.<br /> <br /> To, co se v přírodě rozvinulo do dvou zcela oddělených vývojových linií — na jedné straně do procesu síra-draslík, vrcholícího v květu řebříčku, a na druhé straně do procesu měchýř-ledvina, vrcholícího v ušlechtilé zvěři —, jsou evoluční koncové body. Duchovní badatel spatřuje konec vývojové cesty ve tvaru a substanciálním uspořádání a spatřuje stvořitelské síly počátku a jejich další vývoj. Ze souhrnného pohledu na oba světy se otevírá první krok preparace: květy řebříčku jsou, lehce stlačeny, plněny do jelení záštitky tak, aby jimi byla ze všech stran obklopena ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], I, S. 363). {{SE|367}}<br /> <br /> V tom, co se před tím jako květy řebříčku, obráceno ven, v bezvůlné oddanosti otevíralo vůči kosmu, je nyní naplněn vnitřní prostor. V tom, co bylo předtím jako měchýř zcela ve službě vnitřního organismu, ve svém tvaru stvoření dávného, ve své substanci obraz přítomného kosmu, je nyní předmět vnějšího světa. Měchýř je útvar astrálního těla jelena. Jakmile je jelenem odebrán, chybí mu astrální tělo. Na jeho místo nastupují, v expozici preparátu vůči okolí, záření «světového astrálního těla» (kosmu). Tímto prvním krokem preparace se uskutečňuje první obrácení naruby funkce měchýře. Přirozeně je měchýř orgánem metabolického dění; nyní se stává jako předmět v prostoru a čase svou substanciální povahou jakýmsi smyslovým orgánem vůči kosmu. Na druhé straně se dostávají květy, jež se přirozeně bezvůlně otevírají ven, do vnitřní sféry orgánu, který je živočišným organismem tak utvářen, aby svůj obsah pronikával willenhaft zachovávajícími silami.<br /> <br /> Ve druhém kroku preparace se začíná naplňovat to, co bylo prvním obratem naruby v kroku prvním připraveno ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], II, S. 363). Jelení měchýř s obsahem květů je zavěšen «na místě co nejvíce ozářeném sluncem».&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 127.&lt;/ref&gt; Tam je vystaven silám fyzického těla Země v živlech vzduchu a tepla a tomu, co působí jako bytostná skutečnost vertikálně v ose střed Země–Slunce. Smíme předpokládat, že to je nyní jeho substanciální povaha, jíž se mu dostalo z kosmického prožívání jelena, skrze niž se membrána měchýře stává smyslově přijímavou vůči tomu, co ji prostorově obklopuje jako fyzické působení sil. Tato silová signatura prosluněného prostoru ve vzduchu a teple, zprostředkovaná substancí měchýře, se sděluje uzavřené substanci květů. A tvarová hülle měchýře je tím, skrze co je přijaté v květech řebříčku zadrženo a uchováno. V procesech obrácení naruby tohoto prvního a druhého kroku preparace se vtiskuje působení periferie étericky povýšenému působení draslíku v květech řebříčku. To, tak lze věc asi pochopit, udržuje étericky povýšený draslíkový proces v pohybu a přeměňuje jej vyššími silami astrálního v «formativní sílu».<br /> <br /> Ve třetím kroku preparace zahrabáváme kuličky řebříčku «ne příliš hluboko do země»,&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 127.&lt;/ref&gt; takže jsou tam vystaveny silám fyzického {{SE|368}}<br /> <br /> těla Země v živlech kapalného a pevného a tomu, co v vertikálním směru bytostně působí ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], III, S. 363). Opět je to substanciální povaha měchýře, která hmotě řebříčku smyslově zprostředkovává, co ve tmě, v zemi a vodě fyzicky žije v prostoru, a tvarová hülle, která to trvale vtiskuje do zárodečného substančního stavu květů.<br /> <br /> Ve druhém a třetím kroku preparace je hmota květů řebříčku vystavena silám fyzického těla Země. To má svůj základ ve čtyřech živlech, které se v přírodě různě mísí a opět rozdělují, ve velkém však vystupují odděleně: vzduch a teplo nad zemí, kapalné a pevné pod zemí. V obou prostorových kvalitách «nahoře» a «dole», světla a tmy, se kuličky řebříčku ponořují jako semenné zárodky. V nich se tyto prostorové kvality «pozemského» uchovávají. «Horní», uchovávajíc se, prostupuje «dolní» a naopak. Jakoby kondenzována v jediném bodě, zrušuje se světová polarita výšin a hlubin, souřadnost v prostoru i zpředmětnění fyzického těla Země.<br /> <br /> Druhý krok preparace byl dosud uvažován jen pod fyzicko-prostorovým aspektem. Přistupuje k tomu aspekt časový. Kuličky řebříčku prodlévají, zavěšeny nad zemí a tam vystaveny silám tepla a vzduchu a světlu Slunce, od jara přes léto až do podzimu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], II, S. 363). V této době, zejména v létě, jsou vzduch a teplo a vlhkostní hülle Země prostoupeny éterickými a astrálními silami, které přímo ze Slunce a z planetárního obkruhu, zvláště podsluneční planet, vyzařují dovnitř. Co v těchto silách duchovně žije, nechává rostliny růst; utvářejí se ve svém nevyčerpatelném bohatství forem. Toto kräftewirken, působící jakoby horizontálně v teple, vzduchu a vlhkosti, přijímá hmota květů uvnitř obalu. Opět to bude substanciální povaha měchýře, která zprostředkovává, co žije v posloupnosti času, a organická forma měchýře, která uchovává otisk každého okamžiku.<br /> <br /> Ve třetím kroku preparace prodlévají kuličky řebříčku od podzimu přes zimu až do jara v zemi ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], III, S. 363). Tam je promoklá země prostoupena éterickými a astrálními silami, které nepřímo ze Slunce a z planetárního obkruhu, zvláště obkruhu nadslunečních planet, působí na růst rostlin. Co v těchto silách duchovně žije, vstupuje do vztahu k {{SE|369}}<br /> <br /> zástupcům minerálně-krystalické přírody Země, ke křemenu (pazourku), vápnu a jílové substanci. Jako nepřímé působení je zprostředkováno v «kosmické vzestupné proudění»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&lt;/ref&gt; tónem rostlinného světa a v něm se utváří například v barvách listů a květů a v jemnějším substanciování zrajících plodů. Ponořeny do tohoto působení sil, odpočívají kuličky řebříčku v zemi po celé zimní pololetí. Opět to bude substance obalového orgánu, která v jakési smyslové činnosti zprostředkovává to, co v čase postupuje, zárodečné podstatě květní hmoty, a forma bude to, co to v tomto zárodečném uchovává.<br /> <br /> Ve druhém a třetím kroku preparace je hmota řebříčku vložena ve svislém prostorovém vztahu do fyzického těla Země a vodorovně, ve vztahu k plynutí časů, k rytmické opakující se střídání vzniku a zániku, do éteru a astrálního těla Země. Tato se rozrůzňují v mnohost bytostí, které působí jevy v průběhu roku a rytmické střídání ročních období. Polárně stojí proti sobě zima a léto a přechody jaro a podzim. Pro jedno místo na Zemi nemůže být zároveň zima i léto. Střídají se v proudu času. Tím, že byly kuličky řebříčku vystaveny procesům letního pololetí ve vzduchu a teple a poté procesům zimního pololetí ve vodě a zemi, získala zárodečná podstata květní substance, zprostředkovaná a uchovaná jelenicovým měchýřem, otisk celého ročního průběhu. V obsahu květů prostupují se v současnosti všechny kvality časového posloupnosti v ročním průběhu. Letní pololetí, uchovávajíc se, prostupuje zimní pololetí a naopak. V takto preparovaném řebříčku kondenzuje se periferní působení celého ročního průběhu v bod v současnosti a tím v potenci nových vývojových možností.<br /> <br /> V dalším průběhu preparace řebříčku je substanciální proud, který v květu končí ve stavu zárodečného, veden přes práh vázanosti v prostoru a čase. Co se v květu řebříčku na okamžik vyjadřovalo v bezvolné gestuře jako pouhá potence, to se ve překročení tohoto prahu otevírá vyšší přírodě sil. Substanciálně zárodečné nepadá zpět do přirozeného dění tvorby semen a humusu, nýbrž vyklíčí, oplodněno silami fyzického, éteru a astrálního těla Země.<br /> <br /> Pohleďme v souhrnu na trojkrok preparace řebříčku z hlediska člověka, který ji vykonává. V řebříčku, právě tak jako v měchýři ušlechtilé zvěře, přichází makrokosmický vývoj ke svému konci. Tam vládne dovršení, tam to nejde dál. Duch člověka však dokáže v erkraftování své poznávací schopnosti proniknout do duchovních základů bytí a dění. Ty jsou přítomnostnímu vědomí zpřístupněny v výsledcích antroposofického duchovního výzkumu. Takovéto výsledky leží v Zemědělském kurzu Rudolfa Steinera a vedou k tomu, aby se v prvním kroku preparace sjednotilo to, co je v přírodě rozděleno, avšak co je původem přece jen k sobě vztažené. Tak se ve vnějším substančním dění z ducha člověka ve třech krocích preparace uskutečňuje jakýsi trojnásobný přechod přes práh. Kdekoli příroda v postupu preparace, v dovršení sama sebe, narazí na práh, můžeme ji z vhledů duchovního bádání tvůrčím způsobem přes něj provést. {{SE|370}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufen_der_Wirksamkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Stupně účinnosti ====<br /> <br /> Hotový preparát je, měřeno vůči množství přirozených hnojiv statku, zdánlivě zanedbatelné množství. V něm uspořádání látky není dílo, nýbrž zárodek. Navenek se jeví příbuzný humusu, a přece je mu v bytosti a účinnosti přesně protikladný. Humus «vytváří bezsvetlé působení».&lt;ref&gt;Ebd., S. 59.&lt;/ref&gt; «Tvaruje spodní sféru skrze zemi».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Notizblatt Nr. 9 im Anhang, S. 271: «Der Humus gestaltet das Untere durch die Erde.»&lt;/ref&gt; Smysl preparátu z řebříčku, jakož i v pozměněné podobě ostatních kompostových preparátů, spočívá však právě v tom, aby organickým hnojivům statku propadajícím se rozkladu zprostředkoval «působení plné světla», aby přirozeným hnojivům přenesl schopnost stát se přístupnými pro praobrazce kosmu, jež přebývají mimo prostor a čas.<br /> <br /> Bytost a význam preparátu z řebříčku stojí ve vztahu k bytosti a významu draslíku v přírodním hospodářství. Ve své fyzické přirozenosti se draslík projevuje ve svých determinovaných vlastnostech. S těmi počítá chemik jako s jediné reálným. V životním procesu rostliny, a archetypicky v řebříčku, odcizuje se {{SE|371}}<br /> <br /> se draslík této ve výsledek ztuhlé určenosti a je prostřednictvím zvláštního obsahu síry v řebříčku v procesu kvetení o první stupeň přiblížen svému kosmickému původnímu bytí. Lze to nazvat stupněm «bytostné účinnosti»,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Leitsätze'', GA 26, «Menschheitszukunft und Michaeltätigkeit», Dornach 1998, S. 94f.&lt;/ref&gt; stupněm účinného živého. V poli napětí se sírou rozvíjí draslík v živém svou bytostnou účinnost, která z pozemského pólu vede do tvorby bílkovin v oblasti listu. V květu ustupuje tvorba bílkovin téměř docela. Pokračuje se dál do tvorby semen. Tak je v květu draslíkový proces jaksi propuštěn ze své bytostné účinnosti v živém. Zjemňuje se do stavu zárodečného, do toho, co lze v obrazu pocítit jako bezvůlí otevírající se gesto květu. Tento stav trvá okamžik, a již propadá zárodečné tohoto substančního procesu s odumíráním rostliny mineralizaci, zpět do stavu určenosti fyzických vlastností. V okamžiku kvetení však nastupuje preparace. Prostřednictvím obalení střívkem ušlechtilé zvěře a dalších kroků preparace je draslík, jenž v květu dosáhl nejvyšší stupeň své proměny v živé, odloučen od rostliny-nosiče, udržován v bytostné účinnosti. To naznačuje, že draslík je nyní v proudu svého oživování přístupný vyšší sféře, sféře zjevování svého bytí. Tím je pozemská látka draslík pozdvižena nejen do sféry života, nýbrž do sféry života nesoucího vnímání. Stává se nositelem životem prostoupeného niterností.<br /> <br /> Toto oživování a astralizace látky se uskutečňuje i v živočichu prostřednictvím jeho duševního čili astrálního bytí. To se projevuje v mimořádné hnojivé síle výměšků přežvýkavců, v prvé řadě skotu.<br /> <br /> Výmluvným příkladem je tu kravský hnůj. V člověku se látka zduchovňuje nad zmíněné stupně, pod vládou Já, a stává se jeho nositelem. Mimořádné na preparaci je, že se tu látky uvádějí do uspořádání, skrze něž mohou být v půdě, mimo uzavřený tělesný organismus člověka a živočicha, nositeli kosmického života a kosmické astrality.<br /> <br /> Hotový preparát z řebříčku, výtvor z ducha člověka, reprezentuje třetí stupeň hnojení. Rozvíjí svůj účinek tím, že je v homeopaticky malých množstvích přidáván k tomu, {{SE|372}}<br /> <br /> co v zemědělském provozu v průběhu roku z rostlinné a živočišné světy přináší organické hmoty. Plně rozvinout svůj účinek může v kompostu a ve hnojišti. V pravý čas přicházejí tato hnojiva na půdu. Půda však není než tenounká pokožka. Tvoří jako «bránica»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 44.&lt;/ref&gt; střed mezi «Nahoře» a «Dole», mezi výšinami a hlubinami, světlem a temnotou. Zapracujeme-li hnojivo do tohoto pokožkovitého «středu», je jím toto nové uspořádání látek oplodněno — a to jako esence souzvuku minerální, rostlinné a živočišné přírody, rytmů slunečního roku a duchovně tvůrčí síly člověka. Toto hnojivo zušlechťuje a povznáší působnosti tří přírodních říší: krystalické smyslové přírody Země, rostlinného kompostu a živočišného hnoje. Nevyrovnává jen to, co bylo půdě drancováním odňato, nýbrž dává Zemi, tomuto «Dílu», schopnost, aby to, co je bez života, se oživovalo, aby to, co je oživené, stávalo se nositelem vnímání a aby se toto individualizovalo skrze ducha, jenž na nás vyzařuje z budoucnosti.<br /> <br /> Smysl třetí stupně hnojení lze spatřovat v tom, že tam, kde se takto pracuje, vedeme přírodní bytí v daleké perspektivě do budoucnosti, přes práh prostoru a času, a znovu je napojujeme na pokračující vývoj duchovní duše člověka a s ní i vesmíru.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Kamillenpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Složení heřmánkového preparátu ===<br /> <br /> Postup preparace sleduje stejné kroky jako u řebříčkového preparátu, avšak s jednou nejistotou: v textu kurzu druhý krok — zavěšení naplněných hovězích střev — není zmíněn; v poznámkách ke kurzu se však v tomto ohledu nachází příslušná narážka. Na tuto problematiku bude poukázáno později.<br /> <br /> Svým zjevným obrazem je heřmánek (*Matricaria recutita* resp. *Chamomilla officinalis*) řebříčku polárně protikladný, ačkoliv mu jako hvězdnicovitá rostlina (složnokvěté) je velmi blízce příbuzná. Naproti tomu vykazuje příbuzenskou blízkost ve funkčním poli napětí polarity kořene a květu. Jeho blízkost a zároveň vzdálenost zakládá jeho {{SE|373}} postavení jako druhého v řadě hnojivých preparátů.<br /> <br /> Duchovní bádání učí, že heřmánkový preparát má schopnost «způsobit, aby byl hnůj schopný přijmout do sebe tolik života, a tento život přenést na půdu», že hnůj se dostane do stavu, kdy «ještě více sváže látky nutné pro růst rostlin, vedle draslíku také vápník, vápenné sloučeniny». U řebříčku máme co do činění především s draselným účinkem. «Chceme-li zachytit i vápenaté účinky, potřebujeme opět rostlinu, […] která […] v homeopatické dávce rozložena obsahuje síru, a ze síry přitahovat ostatní pro rostlinu nutné látky.» «Heřmánek zpracovává [vedle draslíku; pozn. autora] k tomu vápník.» Přispívá k tomu, «vyloučit z rostliny škodlivé oplodňovací účinky, udržet rostlinu zdravou».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 129.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tyto pokyny Rudolfa Steinera osvětlují zároveň tak charakteristický zjevný obraz heřmánku ve srovnání s řebříčkem. Řebříček je díky své sírové aktivitě v oblasti tepla a vzduchu ve vzájemném působení s půdní solí-draslíkem, v postupujícím zušlechťování draselného procesu od kořene vzhůru přes stonek, listovou posloupnost až ke květu — celý vyjádřením ovládání zemitého a vodnatého. Vše na něm ukazuje tendenci k přísné formě a zdrženlivosti životních procesů, jako například silná sukulence jemně členěného a zároveň hustého listového zpeřování a trubkovité květy skryté jako za zdmi obalových kalichů. Naproti tomu heřmánek se jeví jako vyzdvižený z pozemského. Jeho vztah k draslíku se projevuje ještě v lehké sukulenci listů.&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl und Kari Järvinen: *Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen*, Dornach 2005, 154 S.&lt;/ref&gt; Jeho sírová aktivita se zdá však soustředit především na zpracování a sublimaci pozemské látky vápníku. Vše v něm směřuje k volné, silné členitosti jeho vegetativních orgánů. Od výrazného kůlového kořene, jenž se nahoru lehce řepovitě rozšiřuje, vyzařují zčásti horizontálně v husté posloupnosti postranní kořeny do šířky a hloubky. Primární výhonek se vztyčuje vertikálně do výšky, avšak záhy se dělí u základny na počet postranních větví, které se málo větví a vyzařují do šířky a výšky a celkově mají tendenci dávat rostlině jakýsi kulovitý tvar. Listy se člení do volného, málo uspořádaného zpeřování; lístky peříčka jsou {{SE|374}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 27, S. 374.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 27: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation der Kamille.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> úzké, vláknovité útvary, které se samy jen málo větví (obrázek 27). Tyto gesty paprsčitosti a zaoblování poukazují na znaky, jež jsou charakteristické pro bohatství forem výskytu minerálního vápence (CaCo3), jako například paprsčitost aragonitu nebo kulovité, resp. zaoblené formy krystalických vápenců, sprašových loulek, stalaktitů a stalagmitů atd.<br /> <br /> Výhonková podoba heřmánku navozuje dojem paprsčitého dělení a rozpouštění ve světle, teple a vzduchu. Že se zcela nerozpustí, o to se starají terminální květy, v nichž se formotvorná gesta celé rostliny ještě jednou na vyšším stupni opakuje a obrací dovnitř. Stonek se zdržuje a rozšiřuje v květní lůžko, na němž nenápadně vyrůstají trubkovité květy, na okraji ohraničené bílými jazykovitými květy. Při rozkvétání se květní lůžko klene do zaoblené kužele a zazáří v teplé zlatožluté barvě trubkovitých květů. Pod vyklenutím květního lůžka vzniká vzduchuplný dutý prostor — neomylné znamení, že jde o pravý heřmánek. Zvláštní příznak pohyblivosti heřmánku {{SE|375}}<br /> <br /> na rozdíl od řebříčku je zvedání bílých okrajových květů za úsvitu a jejich večerní snižování.<br /> <br /> &lt;div class=&quot;mw-translate-fuzzy&quot;&gt;<br /> V květech, jež kulovitou podobu volně rostoucího heřmánku obestírají a uzavírají, se jeho prosvětlené, prohřáté a provzdušněné bytí ještě jednou na vyšším stupni zjevuje. Sírový proces prostupuje celou rostlinu, v porovnání s řebříčkem, jiným způsobem — až dolů do kořene. A místo aby jako on udržoval draslík živě v zemitě-vodnatém, éterizuje heřmánek vzestupně proudící draslík-vápník v oblasti působení tepla a vzduchu, vrcholíce v květu, jenž vylučuje intenzivní vůni. Co v květu procesem přichází ke konci, tvoří v preparaci heřmánku začátek pro nové. Toto vyvracení je nastoleno nacpáním sebraných kamilkových květů do živočišné tvarové hüllenbory, do kousku tenkého střeva krávy, obrázek 27). Tenké střevo (Infestum tenue) navazuje na dvanácterník (Duodenum) přicházející od žaludku, přechází v kyčelník (Ilium), který ústí do slepého střeva (Caecum). Dlouhý mezičlánek tvoří lačník (Jejunum), jenž girlandovitě nebo věncovitě obklopuje spirálovitě uspořádanou desku tračníku (Colon). Ta tvoří středový díl tlustého střeva mezi slepým (Caecum) a konečníkem (Rectum). Pro preparaci přichází v úvahu lačník. V něm probíhá, nastoleno sekrety ústícími do dvanácterníku (játra, žluč, slinivka), a střevními vlastními žlázami, hlavní trávicí dění. Střevní stěna lačníku je mnohonásobně zvětšena hustě za sebou jdoucími střevními klky. Chráněny mohutnou sliznicí (Mucosa), dosahují v klcích krevní a lymfatické cévy hluboko do střevního kanálu. V něm probíhá skrze žlázové sekrety a bakteriální rozklad téměř úplná mineralizace přijatých potravin. Je to intenzivní látkovýměnné dění, provázené rytmickými pohyby ochabování a znovuvzpřimování střevních klků, jakož i peristaltiky střevních stěn skrze svalovou vrstvu, která je zase skrze pevně nervovou tkání prostoupenou, téměř průhlednou blánu — serózu — ohraničena vůči nitru břišní dutiny. Toto členění do tří blan a trojzvuk jejich funkcí vykazuje i jelení měchýř. A přece stojí oba orgánové systémy vůči sobě polárně. Měchýř centruje a skladuje tekutinu vyloučenou ledvinami {{SE|376}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> a vypouští ji do vnějšího světa; tenké střevo naproti tomu pohybuje pevně-tekutým z venku přijatou potravou, rozkládá ji, třídí ji při průchodu střevní stěnou a propouští vytříbené do vnitřního světa těla. Měchýř a ledviny jsou orgány astrálního těla v tekutém organismu; měchýř vylučuje to, co ledvina přetřídila jako nepotřebné, z nitra těla ven. Tenké střevo je orgán, který z pevného v potravě vyfiltruje to použitelné a zabuduje to do těla. Hluboko v podvědomí je u člověka na tomto ději zapojena Já-organizace. Ta zasahuje hluboko do trávicího dění a stará se o zničení cizí látkovosti až dolů na úroveň fyzicko-anorganického.<br /> <br /> První preparační krok je krokem vyvracení a emancipace od přirozeného průběhu. Otázka zní: Jak lze draselno-vápníkový proces, který byl v růstu heřmánku udržován v proudu a v květu dosáhl nejvyšší stupně éterické tvárnosti, povznést přes odumření květu z omezení prostoročasového ven, aby to, co je v květu zárodečně přítomno, mohlo být udržováno v proudu na vyšší rovině? Tento úkol plní tenké, respektive lačné střevo krávy. Obstaráme si takové střevo ideálně od krávy, která po celý svůj život prováděla ve svém trávicím systému na hofeigenen pícninách «kosmicko-kvalitativní analýzu». Tenké střevo nakrájíme na přibližně 25 až 50 cm dlouhé úseky, na jednom konci je zaváže a pomocí trychtýře nacpeme kamilkové květní úbory do střevního obalu, na otvoru to zaváže, a tak dostaneme napěchované, statné klobásky ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#374|Abbildung 27]], S. 374).<br /> <br /> Co dříve jako kamilkový květ bylo nakloněno šířavám kosmu, Slunci, naplňuje nyní hustě stěsnaně vnitřní prostor tenkého, neboli lačného střeva krávy. Toto vyvracení z vnějšku dovnitř platí i pro novou funkci tenkého střeva samého. Má nyní obsah, který již nestráví, enzymaticky nerozloží a nepohne, nýbrž naopak zachovává v jeho konzistenci a zpřístupňuje ho silám, které přicházejí z planetárního obkruhu skrze sluneční světlo. Obvyklá funkce střeva a střevní stěny spočívá v tom, zprostředkovat zpracovaný střevní obsah ze zemské potravy — fyzicky přes lymfatické a krevní dráhy a duchovně přes nervově-smyslovou kůži serózy — vnitřnímu tělu krávy. Polárně k tomu je nyní vnější kůže střeva (*Serosa*) obrácena k silám kosmu a země. Uvolněna od kravského organismu zprostředkovává pocitově prostoupená substance střevní kůže {{SE|377}}<br /> <br /> kamilkovým květům síly země a Slunce. Otázka zní: Nejsou to právě tyto síly, které udržují étericky nasycený draslík a vápník květů v proudu přes přirozenou zákonitou práh? Neboť na tom přece nakonec záleží u všech hnojivých preparátů! Prvním preparačním krokem vyvracení polárních procesů se uskutečňuje steigerung, která, jak se to dá rozumět, má potenci otevřít «dílo» vzniklého nové vývojové rovině wirksamkeit. Tato potence se nakonec realizuje v druhém, a především ve třetím kroku vyvracení a emancipace ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#374|Obrázek 27]], s. 374).<br /> <br /> Co se týče druhého kroku, vzniká na začátku zmíněná nejistota ohledně údaje Rudolfa Steinera v Zemědělském kurzu a ohledně poznámek, které si pořídil v přípravě na něj. Tyto jsou otištěny jako příloha v Zemědělském kurzu. Na listu 30 těchto poznámek se nachází poznámka: «Střeva – pověsit». O tom v pátém přednášce kurzu, tedy ve veřejném představení tohoto stavu věcí, není řeč. Naopak je výrazně zdůrazněn třetí krok, expozice v zemi vůči zimním silám: jako «přírodní působení […] nechat tam působit co nejpůdě příbuzné živé». Je dále také přesněji popsána povaha místa, kde má být heřmánkový preparát zakopán: «Tyto vzácné […] klobásky vystavovat po celou zimu v ne příliš velké hloubce co nejhumusnější zemi a vybírat si také taková místa […], kde sníh leží delší dobu, a kde sníh dobře osvětluje Slunce, aby tam co nejvíce působily kosmicko-astrální vlivy.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 130.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tomuto, ve srovnání se řebříčkem, třetímu kroku preparace přísluší zjevně vlastní, rozhodující význam. Druhý krok expozice vůči záření kosmu přes vzduch a teplo zůstává nezmíněn. Nověji se, analogicky k preparaci řebříčku, stále více praktikuje pověšení střev přes léto. Květní úbory koncem května až do června rozkvétající heřmánku se sbírají, lehce nasuší, nacpou do střev a ještě před Janem Křtitelem, respektive letním slunovratem, vystaví letním silám vzduchu a tepla.&lt;ref&gt;Matthias König, mündliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Hledáme-li, jak v duchu samotného Zemědělského kurzu správně zvážit různě znějící výpovědi o letním a zimním působení v případě heřmánku, může pomoci následující úvaha: Jak ukazuje způsob zacházení s dalšími preparátovými rostlinami, je tento způsob přizpůsoben jejich charakteristické vlastní povaze nakládání s kosmickými silami a pozemskými látkami. Jak bylo popsáno, je růst heřmánku výrazem panování intenzivní astrality v světle, teple a vzduchu. Ta se znovu stupňuje v květu a projevuje se ve vzduchem naplněném dutém prostoru pod klenutým lůžkem květním — tento dutý prostor lze zároveň bez rozporu chápat jako výraz tvorby vlastního, dosud bytostí nenaplněného, vnitřního (duševního) prostoru —, v pohybovém rytmu jazykovitých kvítků, ve vřelé, vzdušné vůni a v jejich vysoké léčivé účinnosti. To vše nasvědčuje tomu, že heřmánek je již ve svém růstovém dění vystaven tak silnému letně-kosmickému astrálnímu působení, že druhý krok preparace se jeví jako nadbytečný; heřmánek jej takříkajíc předjímá. Nicméně pověšení střev přes léto mu jistě neuškodí. {{SE|378}}<br /> <br /> Po přezimování v zemi — nutná je ochrana před liškami a psy — následuje jako další krok preparace a emancipace vykopání na jaře kolem Velikonoc. Vznikla nová látka s novými vlastnostmi, která díky své astrální formativní síle «je odolnější vůči dusíku než jiná hnojiva, ale navíc má tu zvláštnost, že oživuje půdu tak, že může působit mimořádně povzbudivě na růst rostlin. A zejména se vypěstují zdravější rostliny.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 130.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> «Osvěžující a oživující sílu» heřmánkového preparátu smíme připsat éterizovanému draslíku, léčivou sílu éterizovanému vápníku. Tento se stává přijímavým pro uspořádávající astrální síly vyzařující z nadsmyslové bytosti heřmánku. Ve «svazování» těchto pozemských látek, draslíku a vápníku, nabývá éterické čili životní tělo rostlin větší formativní síly; může tak «vyloučit škodlivé fruktifikační účinky».&lt;ref&gt;Ebd., S. 129.&lt;/ref&gt; «Fruktifikaci» lze zde chápat jako správný proces na nesprávném místě: V půdě fruktifikují bakterie, houby atd. a starají se o rozkladné procesy až po mineralizaci, pak ale také ve spojení s půdními živočichy o přeměnu a {{SE|379}}<br /> <br /> Stavěcí procesy. Tam, v půdě, je to správné místo — nesprávné tehdy, když toto dění začíná bujeti o patro výše, ve stonku nad zemí, například v podobě viroz nebo bakteriálních a houbových onemocnění. Tomuto ničivému vzestupnému působení zemitého půdního živlu do oblasti stonků a listů brání organické hnojivo ošetřené heřmánkovým preparátem.<br /> <br /> Stejně jako ostatní hnojivé preparáty se heřmánkový preparát uchovává v rovnoměrně temperované, spíše zatemnělé místnosti v hliněných nádobách, které jsou ze všech stran obklopeny rašelinou. Rašelina izoluje proti vyzařování. Aplikace se provádí v dávkách v řádu trojprstové špetky, dva až tři gramy na 2 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; v zahradnickém provozu, v zemědělském na 10 až 12 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; hnoje nebo kompostního materiálu, tedy podle velikosti hromady. Osobní vztah, který člověk buduje v práci s hnojem, určuje správnou míru.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Brennnesselpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kompozice kopřivového preparátu ===<br /> <br /> Jako třetí v trojici spolu se řebříčkem a heřmánkem vykazuje kopřiva ve svém výrazném zjevu k oběma sotva příbuzenské rysy, zato v způsobu, jakým nakládá s draslíkem, vápníkem a navíc se železem. Sírový proces mocně proniká celou rostlinou shora dolů. Zprostředkovává kopřivě schopnost vyzdvihovat jmenované látky z jejich zemitě-anorganické povahy a vtělovat je do svých životních procesů. Rudolf Steiner ji označuje jako «die größte Wohltäterin des Pflanzenwachstums […] Die Brennnessel ist wirklich ein Allerweltskerl, die kann ungeheuer viel […] außerdem, dass die Brennnessel Kali und Kalzium in ihren Strahlungen und Strömungen fortführt, außerdem hat die Brennnessel noch eine Art Eisenstrahlungen, die fast so günstig sind dem Laufe der Natur wie unsere eigenen Eisenstrahlungen im Blute. Die Brennnessel verdient es eigentlich durch ihre Güte gar nicht, dass sie da draußen oftmals so verachtet in der Natur wächst. Sie müsste eigentlich dem Menschen ums Herz herum wachsen, denn sie ist wirklich in der Natur draußen in ihrer großartigen Innenwirkung, ihrer inneren Organisation eigentlich ähnlich demjenigen, was das Herz im menschlichen Organismus ist» («největší dobrodinitelka růstu rostlin […] Kopřiva je skutečně všeuměl, dokáže nesmírně mnoho […] kromě toho, že kopřiva odvádí draslík a vápník ve svých záření a proudech, má kopřiva ještě jakési železné záření, které je přírodnímu dění téměř tak příznivé jako naše vlastní železné záření v krvi. Kopřiva si svou dobrotivostí vlastně vůbec nezaslouží, že venku v přírodě roste tak často opovrhována. Měla by vlastně růst člověku kolem srdce, neboť je skutečně venku v přírodě svým velkým vnitřním působením, svou vnitřní organizací vlastně podobna tomu, čím je srdce v lidském organismu»)&lt;ref&gt;Ebd., S. 131.&lt;/ref&gt; ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#383|Obrázek 28]], s. 383). {{SE|380}}<br /> <br /> Celý růst kopřivy, její sklon pokorně růst všude tam, kde lidskou rukou přišlo něco do nepořádku – například na místech, kde vládne hniloba nebo kde leží hromady sutin, či na zanedbávaných pastvinách a tam, kde staré stroje rezaví v křoví, anebo na půdách s povrchově blízkou, železitou podzemní vodou, a dále tam, kde jsou v krajině vytvořena přechodová pásma, jako u mezí, břehů vodních toků, okrajů remízků a lesů. To vše, jakož i intenzivní zeleň listů – jde tu o působení dusíku, především však železa, bez nějž by se nemohl tvořit hořečnatý chlorofyl – a stejně tak přísný řád jejího bojovného, vzpřímeného zjevu svědčí o tom, že ovládá železný proces, výraz zvýšené síly Já. Kde roste, tam vytváří díky svému «velkému vnitřnímu působení» řád uprostřed mezi «Nahoře a Dole». Nastoluje harmonický vyrovnání jednostranných půdních procesů za vzniku mimořádně stabilního, drobtovitého mullového humusu.<br /> <br /> Nápadné je, že kopřivě chybí ostré zdůraznění polarity kořene a květu, příznačné pro složnokvěté řebříček a heřmánek – kopřiva náleží řádu ''Urticales''. Se svými nenápadnými květenstvími se zanořuje do listového patra horní třetiny stonku. Květy vyrůstají z paždí listů přísně křížovitě vstřícně a patrově nad sebou uspořádaných listů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#383|Obrázek 28]], s. 383). Prašníkové rostliny mají spíše podlouhlou čepel listu a zaoblené zoubkování listového okraje, kdežto plodonosné rostliny mají naproti tomu spíše přihrblou srdčitou čepel listu a ostře zašpičatělé zoubkování. Metamorfóza listů se naznačuje jen slabě: již v nejspodnějším listě se odhaluje typus rostliny s výrazným, ještě poněkud kulatým zoubkováním a porostem žahavých chloupků; ba již děložní listy takové nesou. Směrem vzhůru k prostřední části výhonku se čepel listu rozšiřuje do výrazné srdčitosti a ke špičce stonku se opět zužuje do jemně a ostře zoubkatých, kopinatých forem.<br /> <br /> To, co je korunujícím vrcholem kvetoucích rostlin, jejich zjevení podstaty v květu, ustupuje zcela do pozadí. Květy nenají okvětní lístky. Nažloutle zelené prašníkové květy vyrůstají v delší laty a visí uvnitř horního listového patra dolů; pestíkové květy jsou bělavo-zelené a drží se hustěji sdruženy v blízkosti stonku. {{SE|381}}<br /> <br /> Veškeré listové patro, čtyřhranný, uvnitř dutý stonek i květ jsou porostlé žahavými chloupky. Jsou to jednobunkové výrůstky epidermis, u báze zpevněné vápencovými usazeninami. Na vrcholku nesou zkřemenělou hlavičku, která se při dotyku odlomí. Žahavý chloupek píchá jako injekční jehla do kůže a uvolňuje jedovatou buněčnou šťávu způsobující pálení – ''urtizin''. Ten obsahuje mimo jiné látky (''histamin'', ''serotonin'', ''acetylcholin''), které se jinak vyskytují pouze u člověka a zvířete.&lt;ref&gt;Erdmut-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, S. 320.&lt;/ref&gt; V žahavých chloupkách odumírá do formy směrem k periferii rostliny fyziologický proces, jak je to ostatně charakteristické právě pro květ. Lze proto s plným právem říci: Nejenže jsou květy kopřivy staženy dolů do listového patra, nýbrž celý nadzemní výhonek je žahavými chloupky od nejranějšího mládí oděn jakousi podobou procesu kvetení.<br /> <br /> Kopřivy vyrůstají prostřednictvím stonkových výběžků (''rhizomů'') v kolonie dosahující výšky jednoho až dvou metrů. Výběžkové výhony jsou nažloutlé barvy, probíhají mělce pod, řidčeji nad zemí a vysílají ze svých uzlů tuhé, rovněž nažloutlé kořenové provazce do hloubky, z nichž pak bělavé jemné kořínky, bohatě větvené, prostupují svrchní půdou. Z uzlů ''rhizomu'' vyrůstají vzhůru vždy dvě rostlinky. Stoupají s rozhodnou vzpřímecí silou a přísně harmonickým, geometrickým řádem do výšky. Ostrovně se výhonky shromažďují a ohraničují se navenek do bojovného obalu, který v silně stínícím listovém patru uzavírá vnitřní prostor. Kopřivě je vlastní «vnitřní působení», jež se soustřeďuje v tomto vnitřním prostoru, pokračuje do kořenového prostoru a takto harmonizuje neuspořádaný život půdy a přeměňuje ji v plodný trvalý humus.<br /> <br /> V kopřivě se odehrává ten div, že v sobě samé stupňuje polaritu kořene a květu k vyšší jednotě. Sírový proces shora dolů a sal-látkový proces zdola nahoru zůstávají ve vyšší míře v pohybu; oba se vzájemně prostupují ve stupňování merkuriálně v listu. Tento děj je na vyšší vývojové úrovni srovnatelný s krevním oběhem. V jeho středu, v srdci, jež je zároveň středem mezi Nahoře a Dole, se potkává žilní a tepenný krevní proud. Potkávají se minulost a budoucnost v přítomném: Krev, která na periferii jednak vydává síly do fyzické činnosti těla, jednak se však obtěžkává proudem {{SE|382}}<br /> <br /> prožitků vykonaných činů, přichází jako žilní krevní proud do středu. Tam se odehrává syntéza, srdeční cítění vystupující z podvědomí až do vědomí. Žilní krev se v srdci – prostřednictvím plicního dýchání – proměňuje a obnovuje v tepenný krevní proud, který vytékající impulsuje k nové činnosti. Tak i kopřiva na úrovni rostlinného: «Kvete» ze svého středu, z listu, až k periferii celé rostliny. Zemitě vázané látky, draslík, vápník a železo, zakoušejí své «pozdvihující pročišťování», své éterizování, ne teprve v konečném stavu rozkvétání, onoho odumírání do formy, nýbrž astrální síly působí skrze síru takovým způsobem, že vtiskují proces kvetení celému dění růstu a udržují jej v pohybu. Tím kopřiva naplňuje «své velké vnitřní působení», jež ji činí «podobnou tomu, čím je srdce v lidském organismu».&lt;ref&gt;Ebd., S. 131–132.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V tom tkví pravděpodobně důvod, proč Rudolf Steiner pro kopřivu nejmenuje žádný zvířecí orgán, jímž by bylo zajištěno udržování éterického v pohybu přes květ. Orgán, který by v úvahu připadal, by bylo srdce. Srdce však není kožním orgánem, nýbrž svalovým, vlastní aktivitou nadaným orgánem. V něm se ve rytmu srdečního tepu sjednocují látkoměnný a smyslový proces; stávají se jedním. Srdce ztělesňuje syntézu z polarity obou procesů. Je zároveň činným nitrem a orgánovou obálkou. Kopřiva plní podobnou funkci na úrovni pouhé oživené přírody. Její skrz naskrz astralitou prostoupené tělo formativních sil ji uschopňuje přeměňovat silovou přirozenost zemitě-pevných látek – draslíku, vápníku a železa – uvězněnou v erdig-pevném v léčivá záření uspořádávající živé.<br /> <br /> Pokud jde o preparaci, jde o otázku: Jak lze tuto jedinečnou schopnost stupňovat v silový hnůj, který propůjčí půdě a pěstovaným rostlinám schopnost vlastní kopřivě? Jak mohou organická hnojiva statku přídavkem tohoto silového hnojiva – ba, jak může nakonec sama půda – «se stát vnitřně citlivou», takže vzestupné i sestupné procesy budou v tomto vyšším smyslu probíhat «rozumně», že se půda individualizuje vzhledem k těm rostlinám, jež chceme právě pěstovat? «Es ist wirklich etwas wie eine ‹Durchvernünftigung› des Bodens, was man mit diesem Zusatz von ''Urtica dioica'' wird bewirken können.» («Jde skutečně o cosi jako ‹prorozumnění› půdy, čeho bude možno dosáhnout tímto přídavkem ''Urtica dioica''.»)&lt;ref&gt;Ebd., S. 133.&lt;/ref&gt; {{SE|383}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 28, S. 383.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 28: Die Stoffkomposition des Brennnesselpräparates im Durchgang eines Jahreslaufes.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Toho lze dosáhnout, vystaví-li se nadzemní výhonek kopřivy – v stonku a listu temně zelené, ke květu přišlé – polaritě, která ji pozdvihuje nad vlastní přírodou vázané dění jejího typového tvarování. Tím dochází k opětovnému stupňování, k syntéze nové látky v živém – kopřivovému preparátu. Kopřivy se skosí, přehnou nebo lépe hrubě posekají a «lehce nechají provadnout» (Obrázek 28).<br /> <br /> V úrodné svrchní půdě se vykope ne příliš hluboká jáma, vloží se do ní hmota, obklopí se trochou rašelinné moučky a opět se zakryje zemí. Na tomto místě zůstane celý rok a je tam vystavena jak zimním, tak letním silám. Po roce se rozkladem a pokročilou humifikací silně scvrklá hmota vykope a v rukou se ocitá hotový preparát – nová, astrálně zářivá látkovost. Praktické zacházení vyžaduje velkou pozornost, pokud jde o správný stav provadnutí; také by se při vadnutí mělo vyhnout přímému slunečnímu ozáření. Při příliš vlhkém stavu kopřivové hmoty snadno dochází k nežádoucím chybným kvašením a při příliš silném osvětlení k černání. Musí být ve stínu, {{SE|384}}<br /> <br /> nejlépe za přívodu teplého vzduchu, přisušena. Aby ji bylo možné po roce v zemi najít, používají se často staré lněné pytle, mělké a tenkostěnné dřevěné zelninářské bedny nebo drenážní keramické trubky, do nichž se nacpe. V posledním případě se získá z velké části humifikovaná černá hmota.<br /> <br /> Co platí i pro ostatní do země zahrabávaná preparáty, platí obzvláště pro kopřivu: Posouzení, zda je preparát více či méně zdařilý, nezávisí na stupni humifikace, nýbrž na volné struktuře preparátu, příjemném zápachu a především na tom, aby okolní půda byla v dobře provzdušněném, drobtovitě živém stavu. Rozhodující je, aby síly periferie zprostředkované přes zemi mohly vstoupit do vztahu s do éteru pozdviženými substancemi preparátních rostlin a být zachovány.<br /> <br /> Všechny hnojivé preparáty, s výjimkou preparátu z kozlíku, se vkládají odděleně do kompostových a hnojových hromad do 30–50 cm hlubokých otvorů, při vzdálenosti 50 cm až 3 m, podle velikosti resp. délky hromad. Kopřivový preparát, tak blízký funkci srdce, se vkládá zpravidla uprostřed na hřbet hromady; čtyři sourozenci mají, navzájem posunuty, svá místa na bocích. Jejich účinnost je astrálně zářivá – tedy taková, která se v smyslové skutečnosti kvalifikuje, avšak nikoli měřitelně kvantifikuje.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_Frage_der_Stoffumwandlung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K otázce přeměny látek ===<br /> <br /> K otázce přeměny látek přicházejí v úvahu tři různé kvality:<br /> <br /> 1 Spaluje-li se organická látka — uhlí nebo dřevo —, pozorujeme, jak její látkové složení mizí a jako produkty přeměny se objevují jiné látky, například plyny a popel. Naopak celá řada vzájemně reagujících látek se přeměňuje v novou kompozici, v novou sloučeninu — například uhlík, kyslík, dusík, vodík a síra se přeměňují v bílkoviny. Celé přírodní dění odhaluje ve všech svých jevech neustálou přeměnu látek. <br /> <br /> 2 Určité anorganické prvky — například uran, thorium a další, jakož i přirozené draselné soli (radioaktivní ⁴⁰K je obsažen v draslíku zhruba v 0,12 %) — vysílají v nerytmickém sledu měřitelné záření; v rozpadové řadě vznikají produkty přeměny {{SE|385}}<br /> <br /> (izotopy i prvky s nižší atomovou hmotností). Tyto záření-procesy se vymykají bezprostřední vnímatelnosti; působí takříkajíc zdola, z pod-přírody, do přírodního dění. Vyvolávají nemoci a působí v konečném důsledku smrtelně.<br /> <br /> 3 Od semene po plnou utvárenost forem rostlin, od zárodku po tělesnou dotvořenost zvířete i člověka, probíhají v neustálé přeměně látek procesy výstavby, odbourávání a přestavby. Zde působí život tvořící princip, něco nadsmyslově-bytostného, co si v přírodním bytí vytváří smyslově vnímatelný odraz. Zde silou svého bytí proniká do přírody bytostná skutečnost Přírody.<br /> <br /> Preparáty jsou látkovými kompozicemi, které — každý svým způsobem — «hnojí» ono pod bodem 3 uvedené vztahové předivo mezi Přírodou (Kosmem) a přírodou (Zemí). Přitom trojici preparátů z řebříčku, heřmánku a kopřivy náleží zvláštní význam. Vyvolávají zvláštní druh přeměny látek: zemí vázané prvky draslík a vápník jsou v životním kontextu rostlin nejen éterizovány, ale získávají vlastnosti, které je přibližují způsobu účinku dusíku. Stávají se nositeli astrálních sil, nebo se nakonec zcela přeměňují v dusík. Rudolf Steiner k tomu dává následující pokyny: „neboť v organickém procesu leží tajemná alchymie, která například draslík, pracuje-li tím správným způsobem, skutečně přeměňuje v dusík, a dokonce i vápník, pracuje-li správně, skutečně přeměňuje v dusík&quot;. A dále: „mezi vápníkem a vodíkem existuje vzájemný kvalitativní vztah, který je podobný kvalitativnímu vztahu mezi kyslíkem a dusíkem ve vzduchu. […] Pod vlivem vodíku je neustále vápník a draslík přeměňován v cosi dusíkového a nakonec ve skutečný dusík. […] Ten je právě nesmírně užitečný pro růst rostlin, ale musíte si jej nechat vytvořit takovými metodami, jak jsem je popsal&quot; — to jest uměleckým tvářením substanciálních procesů vznikání v organismu zemědělského podniku. Jako jsou pro malíře plátno, barva a štětec prostředky jeho umělecké tvorby, tak jsou pro zemědělce zemí a její oživování prostřednictvím výroby a použití preparátů. {{SE|386}}<br /> <br /> V předchozích citátech je z duchovního bádání dotknuto záhady transsubstanciace. Jak se lze k řešení tohoto problému přiblížit? Jistě ne týmž způsobem myšlení, jímž se člověk snaží rozluštit záhady anorganické přírody. Oba výše citované kvalitativní vztahy stojí vůči sobě polárně. Ten mezi kyslíkem a dusíkem ve vzduchu je rozhodující pro dýchání u zvířete a člověka. Obě látky konstituují vzdušný živel ve velké míře, obě se nacházejí ve vzduchu v plynném, anorganicky-neaktivním stavu. Obtékají rostlinný výhonek zvenčí. Jinak se věci mají s pozemskými látkami draslíkem a vápníkem. Ty jsou životní organizací rostliny povzneseny z jejich uvězení ve fyzické látkovosti, v «materiálu», do sféry živé účinnosti. Lze to pochopit takto: Určité rostliny, léčivé rostliny, jako právě řebříček, heřmánek a kopřiva, mají schopnost — silou svého éteru životního těla — uvést do pohybu organizaci látek draslíku a vápníku, ztuhlou do fyzična, z jejich spoutanosti ve formě. Ve svém zjevném obraze a svých vlastnostech jsou otiskem svého stavu, který byl ještě naplněn životem na raných evolučních stupních. Jak minerální forma vstupuje do životního procesu těchto rostlin, nabízí se myšlenka, že draslík a vápník se novým způsobem stávají přístupnými pro působení nejbližšího vyššího bytostného článku — éterického těla těchto látek. Jeho bytostnou skutečnost nachází duchovní badatel v nadsmyslném světě ducha, který jako nejnižší oblast hraničí s fyzicko-smyslovým. Nové, z budoucnosti působící duševně-astrální vývojové impulzy mohou pak tyto látky, obdarované jim vlastním životním tělem, uschopnit, aby se otevřely svým bytostným článkům, jejichž domov leží v ještě vyšší duchovní oblasti. Pozemské látky draslík a vápník se touto cestou stávají «dusíkovými», tím že samy se stávají nositeli duševně-astrálních sil. Přebírají vlastnosti dusíku, který ze své přirozenosti je ve všech životních procesech nositelem astralického světa, jenž zjevuje typus. «Dusík je v pravdě tím, kdo je nositelem počitku.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 74.&lt;/ref&gt; V oživené přírodě zpřítomňuje v tvorbě bílkovin životní procesy, které pocházejí z rané minulosti Země, prošly vývojovými stupni a staly se nyní «dílem» stvoření.<br /> <br /> O zpětné vedení draslíku a vápníku do jejich éterického stavu se stará jejich zvláštní kvalitativní vztah k vodíku. Jak tito {{SE|387}}<br /> <br /> Jako tvůrci solí sestoupili nejhlouběji do stavu čistě pozemského, kdežto vodík je ten, «kdo je tak blízko, jak jen možné, příbuzný s fyzickým, a zároveň, tak blízko, jak jen možné, příbuzný s duchovním».&lt;ref&gt;Ebd., S. 75.&lt;/ref&gt; Při svém budujícím působení v organickém používá síry a stejně tak při svém rozkládajícím. «Nese vše to, co je jakkoli utvářeným, oživeným astrálnem, zpět do šíří světového prostoru […] Vodík vlastně vše rozpouští.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 76.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Nyní je to zřejmě tento zmíněný kvalitativní vztah u řebříčku, heřmánku a kopřivy, skrze nějž vodík uvolňuje vázanost draslíku a vápníku v jejich formě a astrálno, které do této formy ztuhlo, vyvádí do «neurčitého, chaotického světového prostoru».&lt;ref&gt;Ebd., S. 76.&lt;/ref&gt; Tím může v těchto rostlinách éterické draslíku a vápníku znovu natolik přijít do pohybu, že se — zprostředkováno sírou — může stát nositelem nového světa sil přicházejícího z budoucnosti. Draslík a vápník se přeměňují na dusík, pokud se v tomto smyslu stávají nositeli této nové astralitu. Lze pak říci, že vzdušný dusík opakuje v přítomnosti to, co patří minulosti. Kdežto pozemské látky draslík a vápník, rovněž proměněné k nošení astrálních sil, umožňují přítomnosti to, co patří budoucnosti.<br /> <br /> Ale jak lze jednomu a témuž látku, dusíku, přisoudit dvě tak polárně protikladné kvality působení? Podle dnešního vědeckého pojetí existuje pouze jedna jediná — ta, která se odvozuje z jeho anorganických, fyzikálně-chemických vlastností. Připustíme-li jako jedině platný způsob myšlení, který leží tomuto pojetí v základě, pak je otázka oprávněná: Proč tímto složitým způsobem nechávat vznikat tak nepatrná množství dusíku, je-li ho v ovzduší nadbytek? Stačilo by přece jen dostatečně obohatit osevní postup luskovinami a mít po ruce dostatek organického hnojiva, aby byla zajištěna potřeba dusíku pro reprodukující růst. To je pohled, jenž denní zkušenosti myšlení zpřístupňuje pouze část skutečnosti. Jsou-li v rostlině síly uzavřené ve fyzickém oživovány jejím étericko-organickým uspořádáním a v živočichu pronikány jeho astrálním tělem, přicházejí do pohybu; tehdy {{SE|388}}<br /> <br /> nepodléhají již déle svým ryzím fyzickým zákonům, nýbrž oněm vyšším zákonům oživujícího éterična a tvořivého astrálna.<br /> <br /> Tím umožněná proměna mrtvé anorganické látkovosti dává rostlině, živočichu a člověku možnost vtělit se na Zemi. Vtělení jsou opakováními vývoje z pradávné minulosti; jsou to pochody železné nutnosti. Pouze člověk může — mocí své inkarnované duchovní duše — své jednání jako vývoj do budoucnosti svobodně sám určovat. To však znamená, že silou svého Já průběžně zduchovňuje tělobudující síly a substance, transsubstanciuje je. To charakterizuje pravou evoluci lidské budoucnosti.<br /> <br /> Z duchovního bádání leží v «Zemědělském kurzu» Rudolfa Steinera popis cesty, jak — ve svobodném konání, v přípravě biologicko-dynamických preparátů — lze vyrábět hnojivé látky, které propouštějí zdi železné nutnosti díla-ztuhlého makrokosmu vývojovými impulsy, tedy přivádějí do přítomnosti síly z budoucnosti.<br /> <br /> Skutečnost, že v případě trojice preparátů řebříčkového, heřmánkového a kopřivového je trojice zemských čili Sal-látek — zemské kovy draslík, vápník a železo — podrobena preparaci, skrze níž se samy za spoluúčinkování vodíku a dusíku stávají nositeli astrálních sil, je pochodem transsubstanciace. Tím je překračována hranice, kterou klade příroda. Výkonnostní kvalita tohoto druhu dusíku je z tohoto hlediska chápana jako polárně protikladná oné, jíž je evolučně rozhodující tvořivá síla obyčejného dusíku v hospodářství přírody. Dusík vytvořený preparací řebříčku, heřmánku a kopřivy je takovým, «který je právě tak nesmírně prospěšný pro růst rostlin».&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 137.&lt;/ref&gt; Preparáty řebříčku, heřmánku a kopřivy míří jako hnojivo na to, aby — ve spojení s duševním vývojem člověka — ve světě, jenž se stal «dílem», zakládaly nový vývojový potenciál. Zacházení s preparáty je odpovědí na poznámku Rudolfa Steinera: «Stojíme [od začátku 20. stol.; poznámka autora] před velkou přeměnou nitra přírody.»&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 58.&lt;/ref&gt; Tato přeměna se může obrátit k dobrému pouze tehdy, jde-li ruku v ruce s velkou přeměnou duševního vzdělání lidí. Kde k tomu nedochází, vzniká zkáza. {{SE|389}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Eichenrindepräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kompozice přípravku z dubové kůry ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Eiche,_ihre_Rinde_und_Borke&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Dub, jeho kůra a borka ====<br /> <br /> Mezi přípravkovými rostlinami je dub, dub letní (''Quercus robur''), pro naše zeměpisné šířky nejreprezentativnější dřevnatou trvalou rostlinou. K preparaci se z něj používá kůra nebo borka. To překvapuje tím více, že u všech ostatních přípravkových rostlin se k preparaci používají květní úbory — nebo, jako u kopřivy, pro její květnatý charakter celý výhonek. Květ dubu je jednodomý a ještě nenápadnější než květ kopřivy. Jen ve tvaru listů a v plodním tělísku sedícím v číšce, v žaludu, se nezaměnitelně odhaluje typ tohoto stromu. Chceme-li se v obrazném nazírání přiblížit jedinečnosti stromové přirozenosti dubu, je třeba obrátit pohled na pomalé, postupné dění jeho mohutné, sebeprosazující se statně-suchobýlné podoby — a na tomto pozadí na substanční dění, které se projevuje jednak v utváření kůry a borky, jednak v tvrdém odolném jádrovém dřevu. Toto substanční dění vychází z oživené kambiumzóny směrem dovnitř i ven a v obou směrech se jako konečný produkt rostlinného dění opět přibližuje minerálnímu. Duchovní badatel přitom poukazuje na význam procesu vápníku v dubové kůře a na to, jak tento proces udržuje rostliny zdravé: «vytváří řád, když éterické tělo působí příliš silně».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 134.&lt;/ref&gt; V živé zóně, v lýku kůry, se vedle tříslovin a jiných aromatických látek v jednotlivých buňkách tvoří organická vápníková sloučenina, šťavelan vápenatý, který krystalizuje v buněčných vakuolách a v borce se formuje do krystalových drůz a — protože je těžce rozpustný ve vodě — tam dlouho přetrvává.<br /> <br /> Po klíčení vysílá dub svůj kůlový kořen do hloubky, za nímž následují boční čili srdcové kořeny pronikající do stejně velkých hloubek. Na tyto nasedají mohutné boční kořeny horizontálně silně se rozrůstající do šířky, jež zase periferně ženou takzvané tažné kořeny do hloubky.&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: ''Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen'', Dornach 2005, 154 S.&lt;/ref&gt; Vzrostlý dub tvoří — jako zrcadlový obraz rozlehlé koruny stromu — jakousi rovněž mohutnou «kořenovou korunu» v hlubinách země. Jeho {{SE|390}}<br /> <br /> Se svým celkovým vzrůstem a substančními procesy v něm vydává svědectví o tomto sepětí se zemí.<br /> <br /> Výhonek mladého dubu roste, s přeslenitě nasedajícími větvemi, svisle do výše a v tomto vzrůstovém typu se podobá jiným listnatým stromům. Nezaměnitelně se však praobraz dubu projevuje od mládí v tak charakteristickém, v čepeli zlaločnatěném a zubatém dubovém listí. Teprve po zhruba dvaceti letech mládí se mění zjevný obraz letního dubu do jemu vlastní vzrůstové formy — široce se rozklenující, nepravidelně-volnější a světlem prostoupené koruny stromu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]], s. 401). Co se ve tvaru listů od samého počátku jen naznačovalo, zachvátí v následujících desetiletích mocně celý strom. Mohutná vzrůstová síla, jež může přetrvávat ještě v tisícileté dubové, působí ve všech jeho článcích jako zadržovaná — patrno na tom, jak vodivé výhonky loňského roku zaostávají a přerůstají je výhonky postranní, čímž vzniká nepravidelný průběh postranních větví, které se vyvíjejí jako kmeny. Rovněž se listy na špičce výhonku shromažďují v chomáče; kmen se «vzdouvá» dovnitř k veliké tvrdosti dřeva, ven k hutné, trvale přiléhající borce.<br /> <br /> S postupujícím tloušťkovým přírůstem mizí po zhruba dvaceti letech — pro svou hladkost a lesk tak nazývaná — zrcadlová kůra a na její místo nastupuje charakteristická rozpukaná borka.<br /> <br /> S odkazem na zvláště ideální strukturu vápníku&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 134: «In Bezug auf dasjenige, was dann als Kalzium zutage tritt, ist dasjenige, was an Kalziumstruktur in der Eichenrinde vorhanden ist, das alleridealste.»&lt;/ref&gt; hovoří Rudolf Steiner o dubové kůře; botanicky od ní odlišený pojem borky zůstává nezmíněn. To vedlo k různým názorům na to, která z obou — zrcadlová kůra, nebo borka — má být k preparaci použita. Hoerner ve svém důkladném a obsáhlém zpracování rozhodně pléduje pro zrcadlovou kůru mladého stromu, tu, jež se kdysi jako dubová kůra používala ke koželužskému zpracování kůží.&lt;ref&gt;Erdmut-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, 512 S.&lt;/ref&gt; {{SE|391}}<br /> <br /> V botanickém smyslu je to kůra — epidermou uzavřená živá tkáň lýka. V této knize však budiž dáno slovo borce. Budiž to v následujícím podrobněji zdůvodněno. Kůra se zraku vytrácí, jakmile dub doroste do své bytostně vlastní podoby. Rozšiřuje se v borku tím, že každoročně se obnovující lýkové pletivo směrem k periferii odumírá. Přechod k borce pak tvoří {{SE|392}}<br /> <br /> sekundární dělivé pletivo, korkové kambium, jehož buňky chrání lýkovou kůru před vnějšími vlivy a odumírající lýkové pletivo přeměňují v borku. Borka se vytváří zevnitř ven z každoročně odumírajících zkorkovatělých vrstev korového pletiva, přičemž tyto vrstvy na sobě ulpívají.&lt;ref&gt;Existuje důkladná práce Jana Alberta Rispense, která věnuje celou kapitolu otázce kůry a borky. Shrnuje: Lýko a asimilující korkový parenchym představují vlastně to listové, odumírající korková kůra a borka květní a plodový orgán kmene. – Jan Albert Rispens: ''Učíme se rozumět stromům'', Stuttgart 2018, s. 157.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V důsledku tloustnutí kmene a rozložitých větví puká borka do hlubokých štěrbin. Korkové buňky chrání odumřelé lýkové pletivo před rozkladem a tím i šťavelan vápenatý a část méně těkavých éterických olejů a aromatických sloučenin a jejich derivátů, které se vytvořily v kůře. U aromatických sloučenin se jedná o uhlovodíky, jejichž konečným produktem je vysoce polymerizovaná pryskyřice. Když Rudolf Steiner hovoří o tom, «že dubová pryskyřice je ještě poměrně účinná»&lt;ref&gt;Srov. Rudolf Steiner: ''Duchovněvědné základy pro zdárný rozvoj zemědělství'', GA 327, odpovědi na otázky z 13. června 1924, Dornach 1999, s. 147.&lt;/ref&gt; – jako takový sekret u dubu neexistuje –, má tím jistě na mysli nízce polymerizované mezistupně vedoucí k pryskyřici. Jsou to mimo jiné lehce těkavé vonné látky, příbuzné sekretům květů, nebo aromatické uhlovodíky obsažené v rostlinných olejích. Ty vznikají během fáze odživotňování rostliny směřující ke květu. «Vyprchají» – zčásti prostřednictvím vodíku, který se stal procesuálním «samovládcem» – do nerozlišitelnosti kosmu;&lt;ref&gt;Srov. tamtéž, přednáška z 11. června 1924, s. 75: «do nerozlišitelnosti vesmíru».&lt;/ref&gt; nebo jsou, jako v případě borky, méně těkavé a díky obalu z korku zůstávají déle zachovány. Tyto látky «blízké květu» vděčí za své složení tvarotvorným silám kůry a jejímu odživotnění do astralizované formy borky. Z borky vyprchal život, stejně jako se to děje v procesu směřujícím ke květu. Síly astrálna zůstávají zachovány v organické «struktuře» dubové borky, která v sobě uzavírá aromatické látkové útvary příbuzné květu a také krystalizovaný šťavelan vápenatý. Dub tedy vytváří teprve v borce strukturu, která vápníku propůjčuje mocnou sílu uzdravující rostliny a kterou lze na cestě následných preparačních kroků zužitkovat pro půdu a rostliny.<br /> <br /> Duby kvetou teprve tehdy, když je koruna stromu plně vyvinuta.&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: ''Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen'', Dornach 2005, 154 S.&lt;/ref&gt; To nastává přibližně v šedesátém roce věku. Květ si člověk sotva povšimne; teprve když v tomto pokročilém věku v září a říjnu padají žaludy, upozorňuje nás na hlubokou proměnu v životopisu stromu. V návaznosti na předcházející úvahu vyvstává otázka: Nekvetou snad duby a nenesou plody dávno předtím, než viditelně kvetou a plodí? V celé stromové přírodě, a zvláště příznačně u dubu, se vyvrací země naruby.&lt;ref&gt;Viz: Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 12. Juni 1924, S. 90.&lt;/ref&gt; Neodehrává se snad v tomto procesu vyvracení již jakýsi květ a plodotvorba — jen zastavená v kmeni a větvích, jakoby uvízlá na půli cesty? Přihlédneme-li k příčnému průřezu dubového kmene, nacházíme v horizontálním uspořádání ''Tria Prinzipia'' Paracelsa v samotném utváření kmene. Na okrajové zóně kmene se objevuje, pouhým okem sotva rozpoznatelná, životní vrstva kambium, která, skryta pod kůrou, objímá strom jako zelený list. Z této vrstvy roste dovnitř vodivé pletivo ''xylému'', jež přivádí nahoru vodu a soli a které — pohledem z horizontu — jako by „koření&quot; v oživnutém běli. V tom jsou, tak jako v sorpčním komplexu půdy, skladovány asimiláty a znovu mobilizovány. Je to zóna procesu „Sal&quot;. Směrem k jádru kmene odumírá bělové dřevo; mineralizuje se tak říkajíc v jádrové dřevo ukládáním dřevních látek, jako jsou ligniny a deriváty tříslovin, na ochranu před hnilobou.<br /> <br /> Směrem ven vystupuje z kambiu buněčné pletivo sítkovnic (''floém''). To vede asimiláty do všech nezelených částí stromu. Na ně navazuje pletivo kůry, čili lýko. Vnější pokožka, čili epidermis, pak poskytuje ochranu před větrem a počasím. Ta přivádí formu rostliny k zjevení. Kůra obsahuje různá buněčná pletiva, která zčásti obsahují chlorofyl, tedy absorbují světlo, jakož i jednotlivé buňky, jež ve svých vakuolách tvoří krystaly šťavelanu vápenatého. Celkově panuje v kůře intenzivní, zadržovaná a ke tvaru směřující látková přeměna. Tvoří se látky příbuzné květům, aromatické sloučeniny, jako třísloviny a jejich deriváty. V obrazu trojnosti Sal, Merkur a Sulfur lze v příčném průřezu kmene, v tenké, neobyčejně oživené obalové vrstvě kůry, rozpoznat stlačený, zadržený, merkuriální výhonkový růst, který se nevymkl v výhonek a {{SE|393}}<br /> <br /> listový charakter. Tato listově-výhonková povaha kůry je podpořena tím, že listové pupeny vyrůstají z kůry, a tím, že výhonkové pupeny procházejí kůrou a stojí v spojení s kambiem. Minerální vměstky a vznik uhlovodíků, jakési sulfurizování, poukazují na zadržený kvetební proces stále ještě ovládaný růstovými silami. Kůra stojí, skrze kambium prostřednictvím merkuriálních dřeňových paprsků, v spojení s dřevním tělem.<br /> <br /> Jako se přeměňují stonek a list rostliny v květ, tak pokračuje kůra jakoby v metamorfóze v borku. Tato proměna se děje tak, že namísto epidermis se utváří sekundární kambium, korkové kambium (*fellogén*). Z toho vzniklé pletivo korkových buněk spojuje a obklopuje rok od roku odumírající vnější vrstvu kůry, a tím i v ní obsažené minerální vměstky a méně těkavé aromatické sloučeniny.<br /> <br /> Jako dokonale vyvinutý květ odumírá do tvaru a barevnosti a do rozprchávajících se vonných látek, tak odumírá listově-výhonkový růst dubu do borky. V ní se stává vším, co bylo dříve prožito, strnulá, mrtvá forma; co bylo zelené, stává se zemitě hnědým a načervenalým, a co bylo vázáno na lehce těkavé aromatické látky, je rozvoněno. Takto nahlédnuto, dovršuje se v borce ještě zemskonaklonění a nedokončený kvetební, resp. sulfurizační proces. Látky se ještě zcela nevymkly svým fyzickým zákonitostem. Vápník však, povznesen do života rostliny, vstupuje do sloučeniny s v tomto životě vzniklou, sulfurickou šťavelovou kyselinou. Krystalizuje do šťavelanu vápenatého v různých krystalových formách: romboedrické, tyčinkovité a jehlicovité nebo oktaedrické v dvojitých pyramidách. Rozlišujeme krystalový písek, jednotlivé krystaly, dvojčata, drúzy a sférity.&lt;ref&gt;Hermann von Guttenberg: ''Lehrbuch der allgemeinen Botanik'', Berlin 1952, 641 S.&lt;/ref&gt; Šťavelan vápenatý vzniká v buněčné plazmě. Krystaly jsou v mladistvém stadiu vždy obaleny plazmatickým obalem, jenž v borce zrající odumírá. Co v borce ze všemožných látkových kompozic kůry zůstává, jsou těžko těkavé uhlovodíky a krystaly šťavelanu vápenatého. V posledně jmenovaných leží vápník ve struktuře, která svůj otisk obdržela z životní souvislosti dubu. Z borky ustoupil život; astrální však, jež tuto strukturu (formu) vytvořilo, zůstává s fyzicko-látkovým spojeno, tedy i s<br /> <br /> weniger hoch polymerisierten Kohlenwasserstoffen sowie mit den in diesen Lebenszusammenhang eingebetteten Kalziumoxalátech. Borka zůstává pevně spojena s kůrou. Proces, který se v borce dovršuje, lze přirovnat k hnojivé účinnosti kompostu: uděluje půdě něco, «co má sklon velice silně prostupovat astrální do zemitého bez oklik přes éterické».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 94.&lt;/ref&gt; Tento proces se dovršuje na nejvyšší úrovni v květu. Pod přesilou sulfurizačního procesu, rovnoznačného s astrálním působením, květ rozkvétá – přičemž zároveň do tohoto obrazu formy a barvy odumírá a tím svou bytost v obraze odhaluje. V květu se uskutečňuje úplná proměna fyzického, pozemsko-látkového. V borce se rovněž uskutečňuje jistý druh blühprozessu, který však na nižší úrovni zůstává v polovině cesty. Nedochází k látkové přeměně, nýbrž k sulfuricky-astrálnímu zachování organo-minerální látkové kompozice, jež vypadla ze života kůry a byla vtlačena do určité organické «struktury». {{SE|394}}<br /> <br /> Obrátí-li se pohled na stromy tvořící borku, jako je dub, lze si říci: Borka je výrazem zemitého blühprozessu přetrvávajícího přes roční období, který – v souběžnosti s kůrou, kambiem, bělí a jádrovým dřevem – stromu uprostřed proměny ročních období propůjčuje trvalost. V tomto smyslu je výchozí látkou pro preparát z dubové kůry rovněž látkovost vzešlá z procesu podobného kvetení. To potvrzuje odpověď Rudolfa Steinera na otázku posluchače: «Přichází v úvahu celá kůra?» «Vlastně jen vnější vrstva kůry, ta se rozpadá, když se odloupne.»&lt;ref&gt;Ebd., Fragenbeantwortung vom 13. Juni 1924, S. 147.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Co je stromu jako takovému obecně vlastní – silné zahuštění astrality v koruně stromu –, vyznačuje dub zcela zvláštním způsobem. V tom je dub příbuzný kopřivě, avšak ve smyslu obráceném. Pro kopřivu je charakteristická její mimořádná «vnitřní působnost». U dubu naproti tomu jakási vnější působnost, silná přitažlivost pro svět hmyzu, ba přímo kolébka pro mnohé jeho druhy. V kořenové oblasti jsou to larvy celé řady zejména broučích druhů, v trouchu dutého starého kmene mimo jiné larva roháče obecného nebo v oblasti listů žlabatky. Jejich obydlí, hálka, je symptomatické pro působení astrality zvířete. Žlabatka způsobuje, že prostřednictvím {{SE|395}}<br /> <br /> hormonálním vlivem dvojrozměrnost dubu listů z místa kladení vajíčka přerůstá do sféroidní hálky, tedy do trojrozměrnosti. V hálce, která ukrývá larvu, se list přetváří v jakýsi kulovitý kožní orgán — živinami bohaté nitro, které se uzavírá vůči vnějšku. Hálky se vyskytují i na jiných dřevinách. Dub jako jediná hostitelská rostlina dokáže vyprodukovat přes 100 různých druhů hálky.&lt;ref&gt;Eduard Strasburger: ''Lehrbuch der Botanik'', Stuttgart 1978, S. 422.&lt;/ref&gt; Pozoruhodný je vysoký obsah tříslovin a barviv v hálkách, což opět ukazuje na předčasnou sulfurizaci v oblasti listu, podobně jako v kůře a borce.<br /> <br /> Teprve pohledem na zjevný obraz dubu letního, na jeho zvláštní látkové procesy, na jeho vztah ke světu hmyzu a k silám periferie, lze se přiblížit k porozumění výroku geistesforscher, že »to, co je v dubové kůře přítomno jako vápencová struktura, je to nejvýše ideální«, co může na cestě dalšího preparování vyprodukovat hnojivo, které »dokáže profylakticky potírat rostlinné choroby«.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 134.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Haustierschädel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Lebka hospodářského zvířete ====<br /> <br /> Tak jako stojí dub zcela osamocen mezi preparátovými rostlinami, tak zdánlivě osamocen stojí i obalový orgán ze světa zvířat sloužící k preparování dubové kůry-borky — lebka domácího zvířete: »Je téměř jedno, od kterého z domácích zvířat pochází.«&lt;ref&gt;Ebd., S. 135.&lt;/ref&gt; Tento výrok duchovní vědy opět skrývá velká záhada. U ostatních preparátů je obalový orgán striktně přiřazen určité živočišné čeledi, jako ušlechtilé zvěři, nebo určitému živočišnému druhu, kravě jako domácímu zvířeti; zde však, v případě preparování dubové kůry, nehraje živočišný druh žádnou roli — záleží jedině na tom, aby bylo naplněno bytostné povahy domácího zvířete. Na zvláštní vlastnosti tělesné stavby a duševních způsobů chování bylo pojednáno v kapitole »Die Haustiere – Organe im Hof- und Landschaftsorganismus« (str. 126 a násl.). Tyto jsou velmi proměnlivé a liší se co do výraznosti i zaměření zásadně od jejich příbuzných žijících ve volné přírodě. Avšak co dělá — přes hranice druhu, čeledi i řádu — zvíře domácím zvířetem? Od chvíle, kdy bylo degradováno na pouhý užitkový kus v průmyslovém chovu, obsah pojmu domácí zvíře vyprázdnil. Nabývá {{SE|396}}<br /> <br /> teprve tehdy znovu nabývá váhy, když si uvědomíme, že u domácích zvířat jsou jejich vznik, jejich duševní otevřenost vůči člověku, jejich schopnost sloužit mu — Schöpfungen des Menschen. Domácí zvíře vděčí za své bytí a bude mít svou budoucnost skrze přízeň a lásku člověka. Tyto mu nepřetržitě dávají něco, co od přírody nemá. A právě tento dar se vepsal do tělesné formace domácího zvířete — až do fyzické výstavby kostní soustavy. Jako dub propůjčuje vápníku v kůře-borce ideální strukturu, tak vápník a jeho sloučeniny v téměř mrtvém lebečním kosti skrze domácí zvíře. Na to navazuje otázka: Jak je tomu v tomto ohledu s hybridizovanými nebo geneticky manipulovanými a digitálně chovanými užitkovými zvířaty? Lze takové lebce užitkového zvířete ještě přiznat kvalitu lebky domácího zvířete? Domácí zvíře musí být znovu poznáno ve své jedinečné bytostné povaze. Skrze ducha a ruku člověka musí být nepřetržitě kousek po kousku vyzdvihováno ze svého pouhého zvířecího bytí. To není pouhá otázka šlechtění, jak ji dnes chápeme, nýbrž otázka výchovy. Domácí zvíře potřebuje výchovu, aby se stalo domácím zvířetem, jako člověk ji potřebuje, aby se stal člověkem. Tuto výchovu zvířete k domáckovosti provádět vědomě a způsobem odpovídajícím jeho bytostné povaze — to je umění, které zvíře pozdvihuje nad instinkty zděděné z přírody. Domácí zvíře se jistým způsobem vzdává moudrých instinktů své divoké formy. Je v odpovědnosti člověka, aby tuto ztrátu více než vyrovnal. Protože zvíře nemá Já, potřebuje výchovné vedení skrze Já člověka. To dnes — poté, co tradiční praktiky selského vztahu člověka ke zvířeti vyhasly — vyžaduje poznání zvířecí bytosti, skrze něž samotné užívání znovu získává výchovnou hodnotu. Biologicko-dynamické chovatelství spočívá na tomto přístupu. Kde se v tomto smyslu prohloubeného porozumění pracuje na domáckovosti a na jejím stávání se, tam lze očekávat, že se naleznou takové lebky, které plní jim určený úkol při přípravě preparátu z dubové kůry. Totožnost užívání a výchovy byla kdysi názorně zřejmá v chovu koní — například u tažných koní zapřažených před vůz nebo pluh. Poté, co celý svůj koňský život vedeni uzdou konali svou práci, používal biologicko-dynamický Landbau rád jejich lebky pro preparaci. Tažný kůň (prozatím?) dosloužil. Dnes je obecně v užívání lebka krávy, která pak také — při včasné podzimní porážce — dodává orgánové obaly pro {{SE|397}}<br /> <br /> kamillový a löwenzahnový preparát. Případně se používají i ovčí nebo kozí lebky.<br /> <br /> Lebka se člení na obličejový a mozkový oddíl. U novorozených zvířat tvoří oba ještě jednotnou, přibližně kulovitou podobu, jakou si člověk zachovává po celý svůj život. Obličejová část lebky se pak v krátkém mládí zvířete prodlužuje a od té doby určuje celkový tvar hlavy. Hlava tam jaksi hrozí být přerůstána silami látkovéhoprostupována silami látkovéhoohrožena přehlcením ze strany látkové výměny. Tento jev a jeho zvládnutí vystupuje zvlášť působivě u nositelů parohů a jinak u skotu. Samec jelena například každoročně znovu podává obrovský výkon látkovéhoolbřímí výkon látkové výměny, neboť z mozkové části lebky vyrůstá mocně prokrvené, sametovou kůží pokryté paroží. Děje se tak v první polovině roku. Na začátku druhé poloviny roku je moc látkových sil, které se žene do hlavy, z paroží zapuzena, paroží odumírá do kostnaté, vnitřní prostor uzavírající formy větveného hřadí a stává se mohutným smyslovým orgánem, který hmatá po teplém-světelném-vzdušném okruhu. V zimě je shozen. Ne jinak, a přece polárně se chová to, co má na hlavě skot — rohy, jež rok od roku dál rostou a zároveň odumírají do rohové pochvy. Skrze tyto rohy, jež jsou smyslovým orgánem obráceným dovnitř, je mocné látkovýměnné dění, tlačící se vstříc nervově-smyslové organizaci, odvráceno odumřelou rohovou pochvou zpět do těla. Tak skot na jiný způsob než jelen chrání nervově-smyslové síly hlavy před náporem látkových sil.&lt;ref&gt;Über die organischen Bildungen, die im höheren Tierreich dem Ausgleich eines ungleichgewichtigen Verhältnisses der polaren Systeme dienen, siehe u.a.: Friedrich A. Kipp: «Bezahnung und Bildungsidee des Organismus», in: Wolfgang Schad (Hrsg.): ''Goetheanistische Naturwissenschaft'', Band 3: ''<br /> Zoologie'', Stuttgart 1983, S. 167 f.; sowie Andreas Suchantke: «Polarität und Dreigliederung im Tierreich», in: ders.: ''Metamorphose – Kunstgriff der Evolution'', Stuttgart 2002, S. 137 f.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Anatomická stavba tělesné konstituce a lebky se u domácích zvířat neliší od jejich divokých forem. A přesto tu je příznačný rozdíl ve způsobu jejich utváření: ten je velmi proměnlivý; obličejová část lebky zůstává poněkud zkrácena, smyslové výkony jsou nižší, látkověvýměnné výkony vyšší, objem mozkové dutiny je místy výrazně zmenšen (viz kapitola «Domácí zvířata — orgány v organismu hospodářství a krajiny», str. 126 nn.). Jsou to však symptomy vývoje u domácích zvířat zadržovaného, zachování jejich mladistvosti, jakéhosi embryonálnějšího stavu. Tato zachovaná {{SE|398}}<br /> <br /> Zachovaná mladistvost je tím, co určuje podstatu domácího zvířete. Evolutivně vděčí za svůj mladistvější charakter člověku. Tato skutečnost mu ukládá povinnost usměrňovat výchovu v chovu, krmení a péči na základě poznání bytosti a lásky.<br /> <br /> Jako živočišný obalový orgán pro rozdrobenou dubovou kůru a borku slouží mozková dutina v lebce jednoho z největších domácích zvířat. Tu obklopuje mozaika kostí horního šálku lebky, zčásti předutvářených z vaziva jako klenba lebeční (s čelní kostí, spánkovou a temenní kostí), zčásti z chrupavky jako kosti spodiny lební a zčásti kost týlní a kosti oddělující mozkovou dutinu od obličejové části lebky. Kostnatění vzniká kostními buňkami, které vyzařují z jednotlivých center ve vazivu a chrupavkách a ukládáním fosforečnanů vápenatých a hořečnatých, uhličitanů vápenatých a fluoridu vápenatého nechávají tuhnout pohyblivost základní tkáně. Vznikají z toho ploché krycí kosti, spojené vazivovatými nebo chrupavčitými můstky. Jak zvíře stárne, nakonec zkostnatí, v případě chrupavek do silněji tvarovaných, zčásti srostlých kostí, které ohraničují mozkovou dutinu směrem k obličejovému šálku. Kostnatění (osifikace) je postupné odumírání do formy. Srovnatelným způsobem odumírá kůra do formy borky. Avšak protože jde o živočicha, je tento proces odumírání zadržován tělem formativních sil. Životní procesy zůstávají do určité míry v proudu; stálý odbourávání, přestavba a budování kostních substancí probíhá i nadále. Jak silně jsou kosti přesto ještě prostoupeny životními procesy, osvětluje skutečnost, že třetina kostí sestává z organické základní substance, *osseinu*, a dvě třetiny z výše jmenovaných minerálních solí (P, Ca, Mg a F).&lt;ref&gt;Rolf Krahmer, Lothar Schröder: ''Anatomie der Haustiere'', Leipzig 1985, 368 S.&lt;/ref&gt; Formativní síly oživují a prozařují kosti zevní, inervovanou a prokrvenou okosticí — periostem.<br /> <br /> Z výše uvedených úvah, stejně jako z zmíněných morfologických zvláštností, nenajdeme žádný průkazný odkaz, který by výpovědi duchovního badatele přiblížil porozumění, že pro preparaci dubové kůry přichází v úvahu lebka: «Téměř jedno, od kterého z našich domácích zvířat.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 133.&lt;/ref&gt; Odpověď se zřejmě dá najít jedině tehdy, prozkoumáme-li vztah člověk–zvíře od dob ledových {{SE|399}}<br /> <br /> a po nich následujících velkých starověkých kultur. Lidstvo žilo tehdy ještě v snivém vědomí. Lze je nazvat i vědomím mytologickým. Z něho prýštily mýty národů, inspirace z duchovně reálně nadsmyslově prožívaného světa. Stálo pod vedením inspirovaného kněžství mystérií. V těchto duchovních pozadích je třeba hledat vznik domácích zvířat (srov. kap. «Domácí zvířata — orgány v organismu hospodářství a krajiny», s. 126 n.). Ten spočíval v tom, že evolučně podmíněný instinktivní život zvířat byl postupně nahrazován vedením ze strany člověka. Tento krok proměny ze seelisch-geistigen duševně-duchovní vědomostní konstituce tehdejšího lidstva se otiskl do životního těla zvířat a skrze ně i do těla fyzického, a tak i do dědičného proudu. Domácímu zvířeti to pomohlo zachovat si mladistvost a udržet svou tělesnou konstituci proměnlivou. V posledním důsledku smíme předpokládat, že tajemství vzniku domácích zvířat zanechalo svůj otisk ve fyzickém těle, ve specifickém uspořádání látek, v jejich «struktuře», tam, kde život zcela gerinnt odumírá do formy. Je-li forma stvořena, stahuje se z ní zpět, podléhá smrti. Toto uspořádání látek, vytvořené formativními silami domácího zvířete, je pokaždé jiné v trubicovitých kostech končetin, v kostech pánve, páteře a jiné opět v lebeční kostech, které obalují střed nervově-smyslového systému. Převládající látkou, z níž jsou poslední stavěny, je vápník; vyskytuje se v různých kompozicích s fosforem, uhlíkem, kyslíkem a fluorem. Jeho síly, namířené jakoby k jednomu středu, propůjčují mozkovně-lebeční části její tvaru koule se přibližující podobu. Kompoziční uspořádání vápníku v kostech mozkovny je — jak smíme uzavřít — výrazem duševního silového dění domácího zvířete, udržovaného v mladistvosti a podněceného člověkem. Na živočišné úrovni jde o vyšší druh uspořádání vápníku, než jaký se nalézá na rostlinné úrovni, například v kůře-borce dubu. Z tohoto pohledu uchovávají lebeční kosti domácího zvířete ve svých vápníkových kompozicích astrální síly, které domácímu zvířeti přitekly skrze aktivní lidskou péči a nastoupily na místo ztracených instinktů. Mají ve vyšším smyslu schopnost působit čistíce, läuternd očistně a léčivě na bující životní procesy.<br /> <br /> Tento pokus o myšlenkové přiblížení k porozumění výchozím materiálům preparátu z dubové kůry a lebky domácího zvířete musí být dále prohlouben. Tím se však ještě nerozluští hádanka<br /> <br /> Samotné preparace jako takové. Ta musí být vykonána lidskou rukou — umělecký akt! {{SE|400}}<br /> <br /> Dub vyrůstá v naší krajině, stejně jako se tam nacházejí všechny preparátové rostliny a tak i domácí zvířata; ale za jakých životních a ekologických podmínek? Musíme udělat vše, co je v naší moci, abychom v gestaltování uspořádání hospodářského organismu a organismu krajiny podporovali jejich wesensgemäß bytostně přirozené gedeihen zdárné daření. To zahrnuje, kdekoli je to možné, preparátové hnojení. Ve svém vzniku je synthézou látek a sil komponujících kompozici krajiny a ve svém použití je celkově léčebným prostředkem k jejich harmonizaci.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Präparation_der_Eichenrinde-Borke&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Preparace dubové kůry-borky ====<br /> <br /> V září si opatříme borku z dubu – pokud možno z dubu vyrostlého v katastru statku – a lebku, pokud možno od zvířete chovaného na tomto statku ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]]). U starších dubů s hluboce rozbrázděnou borkou se doporučuje nejsvrchnější, často lehce obrostle mechem, vrstvu seškrábat zubatým železem a teprve pak použít spodní, mladší vrstvy borky. Hmota, která se při slupování již trochu drolí, se pak zcela rozseká na drobtovitou strukturu. Z lebky domácího zvířete se po porážce odstraní mozek otvorem týlního kosti, stejně jako zbytky masa a kůže přilnuté zvenčí. Poté se použije horní část lebky a týmž otvorem týlního kosti – tím, kudy prochází nervový provazec míchy do malého mozku – se plní mozková dutina borkovou hmotou. Otvor se uzavře střepem lebeční kosti a utěsní hlínou.<br /> <br /> V tomto prvním preparačním kroku se uskutečňuje první vyvracení: něco vnějšího, borka, se stává něčím vnitřním, uzavřeným do kostěné schránky, která již za života domácího zvířete stála blíže smrti než životu. Hned po mozku sloužila k uvědomování instinktem vedených smyslových vjemů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]]).<br /> <br /> Ve druhém kroku preparace se uskutečňuje druhé vyvracení přírodního procesu, vedené duchem a rukou člověka. Lebky jsou hned po naplnění rostlinnou substancí mělce zahrabány na místě, kde je mnoho rostlinného bahna a kam přitéká atmosférická voda – déšť a sněhová voda. V tomto zemitém, měsíčně vodním prostředí odpočívají a jsou tam vystaveny podzimním a {{SE|401}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 29, S. 401.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 29: Die Stoffkomposition des Eichenrindenpräparates im Durchgang durch das Winterhalbjahr.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> zimním silám. Obtížnost co nejlépe splnit tyto podmínky vedla k nejrůznějším řešením.&lt;ref&gt;Walter Stappung: ''Die Düngerpräparate Rudolf Steiners, Herstellung und Anwendung'', Rüfenach 2017, 2 Bd. (Bd. 1: 632 S.; Bd. 2: 116 S.).&lt;/ref&gt; Pružný postup usnadňuje následující pokyn Rudolfa Steinera: Lebku «nyní [zakopeme; poznámka autora] do země a dáme […] navrch rašelinovou drť a pokusíme se, svedením jakéhosi žlabu, přivést na to místo co nejvíce dešťové vody. Dalo by se to udělat dokonce tak […] v kádě, do níž by nepřetržitě přitékala a zase odtékala dešťová voda […] tam dát takovou rostlinnou substanci, která silně způsobuje, že rostlinné bahno je stále přítomno.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 135.&lt;/ref&gt; Obě metody se v praxi uplatňují.<br /> <br /> Na jaře přichází třetí krok preparace: Lebky jsou vyňaty ze svého zemito-vodního prostředí. Opět se uskutečňuje vyvracení: Vnitřek, borkové náplně, přijal a soustředil působení sil zvenčí. Co se projeví navenek, je nová látka, poněkud tmavší barvy a lehce zvětrálé, avšak stále drobtovité konzistence. Je to nová látka proto, {{SE|402}}<br /> <br /> že je obdařena novou vlastností vyzařující astrální účinnosti, která kompostovému a hnojinovému hnojení «skutečně propůjčuje síly, které dokáží profylakticky potlačovat a zastavovat škodlivé rostlinné choroby».&lt;ref&gt;Ebd., S. 135.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Jak lze myšlenkově pochopit tento proces, který se odehrává mezi rostlinným bahnem, schránkou lebeční kosti a borkou dubu v průběhu zimního pololetí v pozemském? Následuje pokus o výklad. Jde o otázku: Jak lze využít vlastnost vápníku stahovat éterické síly? Příliš často se po vlhké zimě a jaru a po náhle nastupujícím sluncem bohatém teplém období hromadně objevují škodlivé cizí organismy, jako jsou mšice v koloniích. Jsou znamením étericko-bujivého růstu. Kosmicko-astrální síly jsou příliš slabé, aby nadměrnou růstovou sílu vtiskovaly do formy. Zde může pomoci stahující síla vápníku – nikoli však běžná vápníková sloučenina s kyselinným zbytkem kyseliny uhličité (CaCO&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;), nýbrž je k tomu zapotřebí vápníku se «strukturou», jakou vykazuje borka dubu. Tento šťavelan vápenatý, vynesený životními procesy dubu a jím vyloučený do borky, musí být teprve prostřednictvím preparačních kroků přiveden do stavu, v němž jakožto přísada k organickým hnojivům udržuje zdravou rovnováhu mezi životní souvislostí půda-rostlina a vstupujícími astrálními silami podsluneční planet Venuše, Merkuru, Měsíce. Toho lze dosáhnout tím způsobem, že se vytvoří stav chaoticky bující étericity. V rostlinném bahně tento stav existuje. Musí být průběžně udržován přítokem dešťové a sněhové vody. Atmosférická voda obsahuje kyslík, který zajišťuje, že anaerobně probíhající rozkladné procesy nepřecházejí do hniloby. Polárně k vodnatosti rostlinného bahna je kvalita přitékající, kosmickými silami prostoupené dešťové a sněhové vody. Tato voda kondenzuje v zimní atmosféře z plynné formy vzduchu do kapkové formy nebo krystalizuje do podoby sněhového krystalu. V obou skupenských stavech má voda své vlastní centrum. K tomuto centru vstupují síly makrokosmu do vztahu, koncentrují se ve vodním obalu a ohraničují jej do podoby kapky nebo sněhového krystalu. Sjednocují-li se nyní tyto vodní kapky v homogenní vodní masu v pozemském, odevzdávají své vlastní centrum středu zemského jádra. {{SE|403}}<br /> <br /> Kosmické síly soustředěné v kapkách se rozplývají v pozemském a v daném případě vstupují do prachaosu rostlinného bahna. Dochází k jakési syntézou podmíněnému vyrovnání: měsíčně mikrobiální rozkladné dění je přiváděno do rovnováhy silami přítomně působícího kosmu. Lze předpokládat, že tato rovnováha představuje spojení působení pod- a nadsluneční planetární sféry.<br /> <br /> Do tohoto prostředí beztvarého chaotického rostlinného bahna a nad ním proudící dešťové nebo sněhové vody jsou ponořeny lebky domácích zvířat s náplní dubové kůry v mozkové dutině. Sjednocující se éterické síly lebku nepřetržitě obtékají a prostupují kostěnou lebeční klenbou. Ta vykazuje strukturu vápníku, kterou utvářely vyšší astrální síly domácích zvířat stojících ve službě člověka. Ze srdce, jež stojí ve vztahu ke Slunci, působí v zvířeti směrem k hlavě síly nadsluneční planet, Marsu a Jupitera, zatímco v samotné hlavě dominují formu a strukturu tvořící síly Saturnu.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 60.&lt;/ref&gt; To znamená: éterické síly chaotizované v rostlinném bahně, přivedené dešťovou vodou do jakési rovnováhy, procházejí lebeční klenbou a jsou méně instinktivně vázanými astrálními silami domácích zvířat proměňovány v maatla ya ku vumba. Vápník lebeční klenby strukturovaný astrálním tělem domácích zvířat éterické síly stahuje a obdařuje je budující, uspořádávající mocností. V borce leží, takto dubem připravený, vápník na jedné straně v takové látková kompozici, že se stává vnímavým pro éterické proudy rostlinného bahna, proměněné lebeční klenbou v formativní síly. Na druhé straně leží v povaze vápníku tyto přijaté formativní síly ve funkčním celku borky dubu soustřeďovat a uchovávat.<br /> <br /> Lebky domácích zvířat s jejich náplní zůstávají po celé zimní pololetí vystaveny do zemito-vodního prostoru vstupujícím pozemsko-kosmickým silám. Tento postup lze vykládat tak, že na jedné straně je v této době planetární působení podsluneční sféry – a obzvláště Měsíce – ve vodnatém prostředí rostlinného bahna nejsilnější, na druhé straně formové síly vzdálenější periferie stálic, působící prostřednictvím pevně-zemitého, v tvrdé, do formy ztuhlé lebeční kosti domácích zvířat rozvíjejí svou největší účinnost. {{SE|404}}<br /> <br /> Hotový preparát se – stejně jako popsané preparáty – vnáší do kompostových a hnojových hromad v množství jedné tříprstové špetky na 1 až 2 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; v zahradnické oblasti, v zemědělské pak na 8 až 15 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;. Nezáleží na látce, nýbrž na vyzařování sil. I zde by se měl úsudek utvářet z toho, co učí osobní nazírání a zkušenost.<br /> <br /> Na rozdíl od křemene popisuje Rudolf Steiner vápno jako to, co chce vše «přitahovat k sobě». «Co chce vápno, žije v rostlinném.» «Vápnité je obecná vnější žádostivost v pozemském.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 11. Juni 1924, S. 82/83.&lt;/ref&gt; V této vlastnosti «žádostivosti» se přirozeně projevuje anorganicky mrtvé vápno. Prostřednictvím životních procesů rostlin – a zvláštním způsobem dubu – je postupně osvobozováno z tohoto pouta k pozemskému. Z tohoto oživlého stavu je v borce vyloučeno do stavu, který se sice blíží minerálnímu, avšak ve své «struktuře» vtiskuje šťavelanu vápenatému zabudovanému do tkáně borky pečeť organizace formativních sil dubu. Nelze v tom snad spatřovat smysl tří popsaných kroků vyvracení preparace, totiž že se «žádostivá povaha» mrtvého vápna převrací ve svůj opak? Proměňuje se ve svém silovém gefüge do stavu, v němž již nic nechce pro sebe, nýbrž zprostředkovává rostlinám síly, jimiž se mohou bránit proti chorobotvorným a škodlivým vlivům zvnějšku. Vápník ve vápně je procesními kroky preparace vyzdvižen ze svých evolučně fixovaných stavů; z příjemce se stává dárcem, léčitelem v životě rostlin.<br /> <br /> Souhrnně lze říci: Jako u všech preparátů nepůsobí jednotlivé kompoziční kroky aditivně, nýbrž multiplikativně. Vznikají látky, které nejsou variacemi vlastností přirozenoprávně fixovanými a pocházejícími z minulosti, nýbrž vlastnostmi, jež v životních souvislostech umožňují vývoj. V případě preparátu z dubové kůry je to nově nabytá vlastnost posilovat gefüge bytostných článků rostliny, a tím profylakticky působit proti rostlinným chorobám.<br /> <br /> Přírodní substance a síly, které v nové kompozici vytvářejí hnojivou substanci s takovou vlastností, jsou tyto: {{SE|405}}<br /> <br /> 4. Borka dubu: Dub uskutečňuje proces kvetení jako gesto otevírající se ke kosmu – svou bytostnou povahou «zemitější», což se pak substanciálně projevuje v borce v Ca-oxalátu.<br /> <br /> 5. Lebka domácího zvířete: Je metamorfována vedením člověka. U divokého zvířete utváří duch skupinové duše, u domácího zvířete k němu přistupuje duch člověka.<br /> <br /> 6. Dutina lebeční, v níž sídlí mozek a která je obklopena mozkomíšním mokem, je prostor vyzdvižený z přímého kontaktu s pozemským – mikrokosmický odraz makrokosmu.<br /> <br /> 7. V zimě je Země duchovně bdělá, odevzdána sama sobě.<br /> <br /> V těchto čtyřech kvalitách se vyjadřuje dostředivá, k Zemi orientovaná tendence působení. Přirozeně se vyskytují odděleně. Jsou-li uvedeny do vzájemného vztahu – jak prostorově, tak časově – na základě rostlinného bahna a atmosférické vody přitékající v zimním pololetí, je proces vápníku obdařen novou vlastností terapeuticky vyrovnávat jednostrannosti v pozemském.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Löwenzahnpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kompozice preparátu z pampelišky ===<br /> <br /> Při hledání rostliny, která je svými vlastními životními procesy schopna nechávat v sobě vznikat «správnou wechselwirkung [vzájemné působení] mezi kieselsäure [kyselinou křemičitou] a kaliem, nikoli kalziem», nalézá duchovní bádání löwenzahn [pampeliška lékařská] (Taraxacum officinale).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999, Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 137.&lt;/ref&gt; «Nevinný, žlutý löwenzahn [pampeliška], tam kde roste v nějakém kraji, je mimořádným dobrodiním. Je totiž prostředníkem mezi kieselsäure [kyselinou křemičitou] jemně homöopatisch [homeopaticky] rozptýlenou v kosmu a tím, co je jako kieselsäure [kyselina křemičitá] vlastně potřeba po celém kraji. Je skutečně jakousi Himmelsbote [nebeský posel].»&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Löwenzahn [Pampeliška lékařská] je evolutivně uzpůsobena k tomu, aby «správným způsobem kieselsäure [kyselinu křemičitou]» «z celého kosmického okolí» přitahovala. «Neboť kieselsäure [kyselinu křemičitou] musíme mít v rostlině. A právě vzhledem k příjmu kieselsäure [kyseliny křemičité] ztrácí země v průběhu času svou moc. Ztrácí ji pomalu, proto si toho nevšimneme.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 135.&lt;/ref&gt; Tato kieselsäure [kyselina křemičitá] «má naprosto největší bedeutung [význam] pro{{SE|406}}<br /> <br /> růst rostlin».&lt;ref&gt;Ebd., S. 136.&lt;/ref&gt; V ní obsažený «silizium [křemík] se zase přeměňuje v organismu v látku mimořádné důležitosti, která není v současné době vůbec řazena mezi chemické prvky».&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Zde duchovní badatel opět poukazuje na záhadu, k jejímuž řešení smyslové pozorování dodává jednotlivá fenomény poukazující na vyšší souvislost, na «das geistige Band [duchovní pouto]» ([[Goethe]]), jež se jako takové ale otevírá teprve myslícímu duchovnímu zkoumání.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Erscheinungsbild_des_Löwenzahns&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zjevný obraz pampelišky ====<br /> <br /> Löwenzahn [Pampeliška lékařská] odhaluje ve všech svých článcích hojnost jevů, které udivují a poukazují na jedinečný charakter, jenž ji vyzdvihuje i z osobitosti čeledi ''Kompositen'' [složnokvětých] (korbblütler [hvězdnicovitých]). Je to jarní květenka – několik žlutých barevných teček se pak znovu objevuje ke konci časného podzimu. – V návaznosti na jemný bílo-fialový závoj Wiesenschaumkraut [řeřišnice luční] (''Cardamine pratensis'') pokrývají se v dubnu louky, pastviny, meze zlatožlutou přikrývkou rozkvétajícího löwenzahnu [pampelišky lékařské]. Děje se to právě v tom okamžiku, kdy země ze svého zimního stažení vydechuje opět do okruhu své duševně-duchovní bytí. Moře löwenzahnblüten [pampeliškových květů] se jeví jako obraz tohoto znovuspojení země a kosmu. Tak rychle jak se koncem března objevil, tak rychle mizí koncem dubna z dohledu ve prospěch nyní rychle narůstající okolní trávy a bylin. Po celý rok následující po kvetení soustřeďuje a zachovává síly z kosmu a země, jež pak, pod paprsky stoupajícího jarního slunce příštího roku, náhle přes noc, vlna za vlnou, vyráží stonky květů do výše. Ty nesou vzhůru poupata, která se otvírají na širokém, daleko rozkládajícím se blütenböden [lůžku květním] a obracejí košík plný paprskových kvítků ke slunci.<br /> <br /> Růstová podoba pampelišky je v kořenu, stonku, listu a květu výrazně trojčlenná (Obrázek 32, s. 423). To poukazuje na silné působení astrálních sil, které pomáhají ätherické organizaci tohoto „posla nebes&quot; k jeho pozoruhodným formativním funkcím. Každý jeho článek se projevuje jako polarita stauování (klidu) a pohybu. Jsou to astrální síly, které tento protiklad vtiskují éterické organizaci pampelišky. To platí samozřejmě v mnohonásobně obměněné, méně {{SE|407}}<br /> <br /> výrazné podobě pro všechny kvetoucí rostliny. Astralleib rostliny, který ji ze světa nadsmyslového zvenčí obklopuje svým světlem, utváří v jakémsi vnitřním působení neustále se pohybující éterické síly ve formativní síly. Podle obrazu bytosti rostliny tyto síly brzní resp. staví do klidu životní procesy, nebo je aktivují k mohutnému růstu. U obilí například roste stéblo od jednoho zastavení růstu, od uzlu, k dalšímu. Z této zóny zastavení se pak prostřednictvím pohybového impulsu rozvíjí další článek stébla (*internodium*) a příslušný list, který obklopuje stéblo až k dalšímu uzlu jako listová pochva. Tomuto vnitřnímu působení, jež rychle odumírá do formy, stojí polárně naproti astrální vnější působení. To se projevuje v živlu vzduchu, který je teplem udržován v pohybu. Hlavní složkou vzduchu je minerálně mrtvý dusík (79 %), fyzický nositel astrálního kráftewirken. Lze říci, že s každým závanem vzduchu, který si pohrává s listy, každým nárůvanem, který jimi přehoupává, rozhoupává větve a větve nebo nechá žitné pole plynout v „kolébavých stříbrných vlnách&quot;&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: *Faust II*, Vers 4656.&lt;/ref&gt;, je účinný pohybový impuls – výraz astrálního vnějšího působení.<br /> <br /> Zcela jinak se chová pampeliška lékařská jako víceletá bylinná rostlina (životnost ca. osm let). Je skrze naskrz ovládána životem utvářejícím astrálním vnitřním působením, srovnatelná s kopřivou, avšak polárně k ní. Zatímco kopřiva, prosazující se sama a prezentující se navenek bojovně, dává svému mocnému vnitřnímu působení sama ochranný obal, ukazuje zjevný obraz pampelišky, jak dokonale je odevzdána jak zemi, tak kosmu. Přestože astrální organizace pampelišky si éterické síly mocně bere do své služby, je její zjevný obraz vzorem odevzdané vůle, nikoli vlastní vůle: „nevinná, žlutá pampeliška&quot;, jak ji duchovní badatel oslovuje.&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Vnější působení ve výše zmíněném smyslu se k ní téměř nedostane.<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ==== Die Wurzel ====<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Polarita zadržené a pohybující se životní síly mohutně poznamenává již kořen. To se projevuje na jedné straně v silné hloubkové výhonné síle kůlového kořene, který se v oblasti humusního svrchního půdního horizontu jedenkrát až vícekrát {{SE|408}}<br /> <br /> verzweigt. Kořenové provazce pronikají hluboko do minerálního podorničí a teprve tam se rozkládají do jemného kořenového vlášení. I kusy horní části kůlového kořene se dokážou na obou místech řezu znovu vyvinout v plně vytvořenou rostlinu.&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: ''Auf der Spurensuche der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen'', Dornach 2005, S. 97.&lt;/ref&gt; Na druhé straně se horní části rozvětvené primární kořene v orničním horizontu rübenartig ztlušťují v ''rhizomový kořen''. Je vyplněn volnou buněčnou hmotou, která je prostoupena navzájem propojenými trubičkami. Tyto kanálky vedou bílou, sliznatou mléčnou šťávu, jež je pod tlakem. Zde se uplatňuje vzduté působení, sledovatelné až do stvolu květu. Přeřízneme-li kořen, listovou žilku nebo stvol květu, mléčná šťáva okamžitě vytéká; celá rostlina pampeliška je trvale pod zvýšeným saftovým tlakem (*turgor*). Lze také říci: éterický tělo této rostliny je trvale pod „bildovým tlakem&quot; astrálního.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Spross_und_Blatt&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Výhonek a list ====<br /> <br /> Ve srovnání s „pólem soli&quot; kůlového kořene se merkuriální střed výhonku a listu pampelišky přechodem v horním rhizomu kořene vzdouvá do výrazné listové růžice (vyobrazení 32, str. 423). Stonek vězí v kořenovém krčku a zůstává po celý život vzdutý, zatímco životní bildekräfte s mocí střílí do spirálovitě seřazených, těsně nakupených listů. Listy těsně přiléhají k zemi, v zimě zcela; na jaře se zdvihají. Mladé listy rostoucí ze srdce listové růžice se stavějí vzpřímeně, aby při stárnutí pozvolna klesaly do roviny růžice a přibližovaly se zemi. Zatímco se tak od jara do podzimu tvoří nové listy – asi sto –, ty nejstarší na spodní straně růžice odumírají.<br /> <br /> Mocná výhonná síla listů vychází z plasticky vystupující centrální žilky, jež rovněž vede mléčnou šťávu. Na ni navazuje čepel, jež se od shora dolů zužující doprovází dlouhý řapík. V posloupnosti listů je tato čepel od děložních listů počínaje v horní části protáhle oblá. Brzy však tato silně do čepele stremhlavě se ženoucí výhonná síla naráží na zvenčí protikladně působící zadržovací neboli tvarovou sílu. V mocných ostrých zubech (lví zuby) vyráží ven a utrpí jakoby jako protipůsobení hluboké záseky dovnitř. Tak vzniká obraz silné, zčásti oboustranně disharmonické, bizarní {{SE|409}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 30, S. 409.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 30: Stadien des Aufblühens, Welkens und der Bildung der Schirmchensphäre in der Samenreife (aus: Bockemühl, Järvinen, 2005, S. 96).&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Okrajová gestalt protáhlých listů. Jen ve špičce listu dochází v přilbicovité rovnostranné trojúhelníkové gestalt k harmonickému vyrovnání výhonné a tvarové síly.<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ==== Die Blüte ====<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Polarita vzdutí a pohybu činí již nahoře saftovým vzdutím ztluštělý kůlový kořen jakoby svébytně se proživajícím článkem pampelišky. Neméně svébytná, ba ve stupňování, se rozvíjí listová růžice. A pak, jako od ní odtržen, vstupuje květ — přechodem bez přechodu, v dokonalém ovládnutí této polarity, jakoby pozdvižen nad pozemské — v Erscheinung.<br /> <br /> V paždí listů v srdci růžice se k podzimu nacházejí poupata. Přezimují „pod zemí&quot;, neboť je na podzim stahující se kořenový krček vtahuje do země. Je to poslední pohybový impuls před zimním klidem. Na jaře pak, v dubnových nocích, přece jen vyvine pampeliška jakýsi vertikálně vystřelující stonek. Se silami nasbíranými a nastavenými přes pozdní jaro předchozího roku, přes léto, podzim a zimu, vystřelují poupata na vrcholu rovněž mléčnou šťávou vedoucího, dutého, vzduchem naplněného stonkového tubusu do výše. Poupě je zelené kulaté hlavičkové tělísko, ovinuté několika vrstvami šupinovitých listenů. Pod teplými slunečními paprsky nastupujícího dne se vrstva za vrstvou otevírají a skládají dolů. Jen málé z nich dál obalují jazykové květy, jež se nyní rozvíjejí z lůžka květního (obrázek 30). {{SE|410}}<br /> <br /> Jak se poslední korbové lístky skládají dolů, rozevírají se, těsně vedle sebe, na rozepjatém lůžku květním v zářivé zlatožluté barvě 100 až 200 jednotlivých květů — druhá růžice na vyšším stupni, obrácená k nebi. Rozkvétají od okraje postupně směrem ke středu košíčku. Ten se pohybuje za slunečním chodem. Pozdě odpoledne se část korbových lístků opět vztyčuje, zároveň se lůžko květní snižuje, takže všechny paprskové květy stojí v jednom svazku vztyčeny a jsou korbovými lístky znovu ovinuty jako v poupěti. Za pěkného počasí se může rytmické otevírání a zavírání opakovat několik dní; za deštivé šedi zůstávají květní košíčky zavřeny. Po odkvětu se naposledy část korbových lístků zdvihne. Drží po celou následující tvorbu semen plnost květů pevně sevřenu. Mezitím roste trubicovitý stonek stále dál do výšky, předbíhaje dorůstající trávy a byliny. V tomto posledním ovinutí se na lůžku květním odehrává vzhledem k tvorbě semen umstülpung tímto způsobem: semeno trčí hlavičkou v lůžku květním, zatímco jeho protipól, na němž sedí jemnovláknité kališní lístky, čouhá nahoru k nebi. V době zrání semene se znovu probouzí pohybový impuls: z kališního pólu semene vyrůstá tenký stopečka, která na své špičce nese vláknité kališní lístky — chmýr. Při dorůstání odtlačují nahoru zvadlé korunní lístky z ovinutí korbových lístků ven. Po této delší přípravě se pak korbové lístky naposledy skládají dolů, lůžko květní se klene a zaobluje do koule, na níž se na dlouhých stopkách objevuje filigránová «Pusteblume» ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#409|Obrázek 30]], str. 409). Ve svých mnohých jednotlivých schirmchen je vždy zcela utvořena, neboť všechny semenné plůdky se vyvinuly v lůžku květním. Dozrálá semena se uvolňují z lůžka květního a plují jednotlivě s nejbližším nárůstem větru pryč.<br /> <br /> Vícenásobné otevírání a zavírání lístky lemovaného košíčku, pohyb lůžka květního a vyzařování kolonky květů do okolí jsou výmluvná gesta, která obrazně poukazují na blízkost působení duševního čili astrálního těla této zvláště vysoce vyvinuté kompositní rostliny. Ale ani tím není konec; znovu vyzařuje v době tvorby semen, přetváří vlásenkovité děložní lísty na stříbřitě se lesknoucí schirmchen, které se řadí jako hvězdy do obrazu kulové gestalt kosmu. Děložní lísty, jež se obvykle rozvíjejí v zemitě-vodním, obrátí se naruby a obracejí do vzduchu, {{SE|411}}<br /> <br /> teplo a světlo do kosmu. V dalším stupňování předchozího vzniká na okamžiky, v průsvitném ovinutí schirmchen, vzduch a světlem naplněný vnitřní prostor. Lze se ptát, zda tento jemně obkreslený vnitřní prostor není věrným fyzicko-smyslovým obrazem schopnosti pampelišky přitahovat kyselinu křemičitou z kosmu — tedy zda tato rostlina není skutečně «jakýmsi poslem nebes».<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Milchsaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Mléčná šťáva ====<br /> <br /> Vedle pampelišky vedou i jiné druhy složnokvětých, jako čekanka obecná (''Cichorium intybus''), locika kompasová (''Lactuca serriola''), mléč rolní (''Sonchus arvensis'') a pryšcovité rostliny (''Euphorbiaceae''), ve svých pletivech mléčnou šťávu. Tato šťáva je bílá mléčná emulze, která — v případě pampelišky, a právě tím je tato rostlina jedinečná — prochází v trubicovitých kanálcích jednotně celou rostlinou. Z řepovitě zesílené kořenové části táhnou se přes do kořenového krčku zatlačený stonek středními žilkami listů a konečně přes vzduchem naplněný stvol květu až nahoru k lůžku květnímu. Mléčná šťáva spojuje vzájemně tak odděleně působící články pampelišky v jeden celek. Stojíme před záhadou! Musí se mléčné šťávě nepřipisovat právě tak dobře salická jako sulfurická povaha — a oč víc ještě merkuriální? Nespojuje v sobě snad všechny tři kvality? Existuje zde vůbec základní princip kvetoucí rostliny — povznášení minerálního a jeho éterizace v procesu kvetení?<br /> <br /> Mléčná šťáva je sekret z okrajových buněk vzájemně propojených mléčných kanálků, které srůstají dohromady. Je to látková masa komponovaná éterickou organizací této rostliny, jež v určitých poměrech látkových množství obsahuje vše, co se pak rozvíjí do vysoce specifizovaných forem kůlového kořene, listové růžice a korbovitého květu. Rozbor odhaluje takovou mnohotvárnost rozpuštěných i suspendovaných látek, že se oprávněně jeví říci: Zde leží prvotní stav života v podobě z evoluční rané doby vývoje Země, v níž se říše minerálního, rostlinného a živočišného bytí ještě od sebe neoddělily — látková kompozice všemohoucího života. Jednotlivé skupiny látek podléhají, podle stanoviště, silným sezónním výkyvům, např. ''inulin'', polysacharid sestavený z ovocného cukru, který je s jarním růstem téměř spotřebován a ke konci podzimu se hromadí až na vysoké {{SE|412}}<br /> <br /> Gehalten dále obohacuje. Jarní kořen vykazuje největší obsah hořčin, srpnový kořen nejvíce *inulinu*, zářijový kořen nejvíce *taraxinu*, říjnový kořen nejvíce *lävulinu*.&lt;ref&gt;Werner Christian Simonis: ''Heilpflanzen und Mysterienpflanzen'', Wiesbaden 1991, S. 280.&lt;/ref&gt; Mléčná šťáva se skládá z vodě podobné základní substance — z *Taraxacum*-liquoru —, v němž jsou rozpuštěny mnohé minerální substance, jako mimo jiné draslík a křemík, jakož i organické sloučeniny jako bílkoviny, třísloviny, alkaloidy, vitaminy.&lt;ref&gt;Ebd., S. 282.&lt;/ref&gt; Látky suspendované v tomto roztoku v jemných kapičkách jsou pryskyřice a především kaučuk s koloidním bílkovinovým ochranným obalem. V popelu celé rostliny se nachází 7 % kyseliny křemičité, 40 % oxidu draselného, 8 % oxidu hořečnatého, 28,6 % oxidu sodného, jakož i stopy zinku, mědi, manganu a síry.&lt;ref&gt;Erdmuth-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, 512 S.&lt;/ref&gt; Číselné hodnoty analyticky prokazatelných látek poskytují — nad rámec jejich pouhé přítomnosti — jen malé opěrné body, které by dovolovaly rozeznat souvislost s tvořícím bytím. Více informací získáme, obrátíme-li pozornost na určité látkové kompozice, například na účinné látky a jejich léčivé působení. Ale ani ty nevypovídají nic o celku pampelišky, který tyto účinky vytváří. Dokud byl tento celek přijímán jako daná přírodní skutečnost, platila pampeliška za oficinální léčivou rostlinu. Nyní, kdy jsou účinné látky, jež jsou považovány za léčivé, izolovány a syntetizovány nebo mohou být nahrazeny jinými syntetickými látkami, pampeliška svůj čestný status léčivé rostliny ztratila. Tento status znovu získá — a tak i všechny ostatní léčivé rostliny —, teprve tehdy, až se budeme snažit rozpoznat vztahové předivo látek navzájem jako silové uspořádání, jehož architektem je — pod vedením zvenčí působících astrálních sil — éterické či životní tělo příslušné léčivé rostliny. Jednotlivé organické látkové sloučeniny sice obdržely svůj otisk od celku éterické organizace, ale tento celek plnohodnotně nezastupují.<br /> <br /> K tomu by bylo zapotřebí poznat skladatele, který si ve zjeveném obrazu pampelišky v tomto určitém uspořádání látek vytvořil autoportrét. Tohoto skladatele jako velkého umělce lze nalézt jen prostřednictvím poznání ducha. Teprve duchovní bádání otevírá „duchovní pouto&quot;,&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Faust I,'' Vers 1939.&lt;/ref&gt; které sinnstiftend spojuje empiricky nalezené jednotlivé skutečnosti. Taková duchovědná sinnstiftung ukazuje, že v pampelišce — na rozdíl od řebříčku, heřmánku a kopřivy — {{SE|413}}<br /> <br /> existuje nikoli vztah síry k zemsky vázaným látkám — draslíku, vápníku a železu —, nýbrž vztah křemene k draslíku. V živém přísluší draslíku úkol spojovat éterické tělo s fyzickým tělem; na opačném pólu stojí křemen. Na rozdíl od síry vytváří křemen jakýsi smyslový vztah mezi těmito dvěma bytostnými články a kosmicko-astrálními silami, které působí dovnitř ze Stoffwechselpol — z „Zemědělské individuality&quot;. Tato zvláštní vzájemná hra draslíku zdola a kyseliny křemičité shora se odehrává, jak lze předpokládat, v mléčné šťávě prostupující celou rostlinou. Nemůžeme v ní — v kontextu s pampeliškou, jež se utváří do vnějšího, trojčlenného zjevného obrazu — spatřovat „prostředníka [srov. poznámku autora] mezi v kosmu jemně homeopaticky rozptýlenou kyselinou křemičitou a tím, co je jako kyselina křemičitá skutečně zapotřebí po celém okolí&quot;?&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni, Dornach 1999, S. 137.&lt;/ref&gt; Zde se klade táž otázka jako u vzdušného dusíku: kyselina křemičitá přece stojí v půdě v pevné, koloidní i rozpuštěné formě dostatečně k dispozici — proč tedy přivádět kyselinu křemičitou z kosmu tak složitým způsobem, a navíc v tak nepatrných množstvích? Zřejmě se jedná o dva vzájemně polární stavy působení kyseliny křemičité, respektive v ní účinkujícího křemíku. Jedním stavem bytí kyseliny křemičité jsou křemen a silikáty. Jsou výsledkem vznikání a zanikání minulých zemských stavů. Jako horniny a jako jejich zvětrávací rozestup tvoří minerální základní kostru půd. K této zemsky vázané kyselině křemičité stojí kořen rostliny ve vztahu. Druhý stav působení kyseliny křemičité uplatňuje se v Stoffwechselpol nad zemí — jako „v kosmu jemně homeopaticky rozptýlená kyselina křemičitá&quot;.&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Pomyslí se ihned na meteorický prach, jenž se dostává do přitažlivé sféry Země. Ten však sám od sebe na Zemi prosévá. Toto minerální zemnění jistě nemůže být tím, co je míněno. Výrok Rudolfa Steinera zní, že „správná vzájemná hra draslíku a kyseliny křemičité v rostlině musí být přítomna, aby přitahovala kosmické&quot;.&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Je to aktivní proces, jenž vychází z rostliny a jejž je zapotřebí za pomoci náležitě připraveného hnojiva oživit. {{SE|414}}<br /> <br /> Co je zde mimo jiné označeno jako „kosmická kyselina křemičitá&quot;, označuje nehmotný, étericky-astrální stav. „Mohli bychom postupně, když budeme bezmyšlenkovitě dál hnojit, Zemi znemožnit, aby nasávala to, co jako kyselina křemičitá, olovo, rtuť je účinné&quot;, „co […] přichází z kosmické periferie a musí být přijato do rostlinného růstu&quot;.&lt;ref&gt;Ebd., S. 123–24.&lt;/ref&gt; Země ztrácí schopnost přijímat tyto kosmické substance. Aby bylo tomuto ztrácení čeleno, je zapotřebí opět zvláštní příprava hnojiva: preparát z pampelišky. Ten zprostředkovává půdě a rostlině schopnost, jež je pampelišce vlastní zvláštním způsobem — uvést draslík a kyselinu křemičitou v životních procesech rostlin do takového vzájemného vztahu, aby nabyly schopnosti přitahovat „kosmickou kyselinu křemičitou&quot;. V pampelišce vzniká tento vzájemný vztah teprve tím, že oba pozemské látky přijaté kořenem — draslík a kyselinu křemičitou — povznáší z anorganicko-fyzického do éterického stavu. Mléčná šťáva je ve své všemohoucnosti sice blíže svému praobrazí, přesto je v této podobě zjevení jeho odrazem právě tak jako jeho rytmus ve vzdutí a pohybu a jeho stupňování od kořene přes listovou růžici, vrcholící v květních úborech. Pampeliška je „jakýsi posel nebes&quot;; její zjevný obraz o tom vypovídá.<br /> <br /> Kyselina křemičitá takto vyzářená z kosmu a přijatá životními procesy rostliny vstupuje do vztahu s kyselinou křemičitou přijatou ze země, jež stojí ve vzájemném vztahu k draslíku. Teprve v této syntéze nalezne člověk pravděpodobně přístup k pochopení tohoto záhadného stavu věci popsaného duchovním badatelem. Kyselina křemičitá obsahuje křemík. „Křemík je zase v organismu přeměněn v látku mimořádné důležitosti, která v současnosti [tedy v roce 1924; poznámka autora] mezi chemickými prvky vůbec není uváděna.&quot;&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Je to tato přeměněná látka, skrze niž se zmíněné substanciality kosmu stávají novým způsobem přístupnými rostlinnému růstu?<br /> <br /> Pampeliška v sobě spojuje — jako evolučně nejranější forma existence života — mléčnou šťávu s kosmicko-pozemskou tvořivou silou dokonanou v přítomném. O tom vypovídá její zjevný obraz. Je to tato syntéza, jež pampelišce, především v jejím vynikajícím procesu kvetení, propůjčuje jedinečnou vlastnost, aby pozemsky vyzařující {{SE|415}}<br /> <br /> a kosmicky vstřikující křemičitou kyselinu v jedno spojit a přitom v Živém „v křemičité kyselině obsažený křemík&quot; proměnit v „novou látku&quot;? Kladnou odpověď naznačuje postup další preparace pampelišky i účinnost hotového preparátu.<br /> <br /> Na počátku preparace stojí otázka: Lze silový potenciál pampelišky zachytit, soustředit, koncentrát uchovat a nasadit jej v podobě hnojiva tak, aby se sdílel půdě a rostoucím rostlinám? Ve vadnutí pampelišky tento potenciál hasne. Poslední životní záchvěv je přeměna děložních listů v stopkatý chmýr, nesoucí pod svým deštníčkem semeno. Dříve než dojde k tomuto mistrnému závěru, musí být životní proces pampelišky, jenž ve květních úborech dosahuje svého vrcholu, udržován dále v proudu. To zase může zajistit jen obalový orgán, který pochází z přírodní říše o stupeň vyšší — z říše živočišné. Zvíře staví své životní procesy do služby svého duševního nitra a udržuje je tím v proudu. Podle duchovní vědy Rudolfa Steinera tuto úlohu plní, pokud jde o květní úbory pampelišky, pobřišnice, přesněji okruží skotu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Bauchfell_bzw._Gekröse_des_Rindes&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Pobřišnice resp. okruží skotu ====<br /> <br /> Slouží jako obalový orgán z říše živočišné při preparaci květních úborů pampelišky. Pobřišnice (''Serosa'', ''Peritoneum'') obaluje břišní dutinu se všemi orgány v ní uloženými, stejně tak dutinu pánevní. V břišní a pánevní dutině tvoří hraniční membránu metabolického pólu ve vlastním smyslu. Také hrudní dutina, centrum rytmického systému se srdcem a plícemi, je vystlána ''Peritoneem'' — pohrudnicí. Tato je však od pobřišnice přísně oddělena bránicí (''Diaphragma''). ''Peritoneum'' je kožní orgán obrácený do vnitřního světa těla, vyvráceného naruby. Jeho povrch přivrácený k nitru tvoří ploché buňky uložené v bazální membráně. Ta nasedá na pojivové a svalové tkáně stěn orgánových obalů, resp. tělních dutin. Odloupneme-li ji, držíme v rukou průsvitnou, lesklou, membránovitou kůži. Ta je prostoupena jemnou sítí nervových vláken, jež se centrují v jednotlivých gangliích a nakonec se sbíhají ve velkém gangliovém centru solárního plexu (''Plexus solare''), které leží u skotu pod páteří na hranici {{SE|416}}<br /> <br /> páteře hrudní a bederní. Tato nervová pletiva náleží vegetativnímu nervovému systému, jenž se člení na *Sympathicus* a k němu polárně se vztahující *Parasympathicus*. Jejich regulační působení se odehrává hluboko v podvědomí.<br /> <br /> Pouhé anatomicko-funkcionální pozorování pobřišnice osvětluje jen málo z jejího hlubšího dosahu. Konstatujeme silnou inervaci, vlhkostní film umožňující klouzavost orgánů břišní a pánevní dutiny — zvláště závitů tenkého střeva — a pozoruhodně vysokou schopnost resorbce tělesných tekutin; v součinnosti s lymfou a lymfatickými uzlinami zajišťuje detoxikaci — ve smyslu jakéhosi trávení — tělu cizích látek. Tento způsob pozorování, omezující se na vnější fakta, se ihned rozšiřuje, jakmile se ptáme po dosahu silné inervace. Odpověď dává pobřišnice sama. Je to smyslový orgán, jenž se obrací na to, co se v jednotlivých orgánech tohoto vnitřního prostoru vykonává ve vysoce specifických činnostech, a jenž přitom souhrn těchto činností uchopuje v bezvědomí jako celek — a z tohoto celku koordinuje a navzájem slaďuje orgánové aktivity.<br /> <br /> Tak jako vnější kůže a do ní vložené čtyři střední smysly — tepelný, zrakový, chuťový a čichový&lt;ref&gt;Willi Aeppli: *Sinnesorganismus, Sinnesverlust, Sinnespflege*; Stuttgart 1967; sowie<br /> : Dietrich Rapp, Hans-Christian Zehnter: *Die zwölf Sinne in der seelischen Beobachtung – Eine Exkursion*, Münchenstein 2019, 253 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: *Anthroposophie ein Fragment*, GA 45, Dornach 2002.&lt;/ref&gt; — zprostředkovávají bdělému vědomí smyslový obraz skutečnosti bytí, tak vnitřní kůže pobřišnice zprostředkovává zjevení samotné té bytostné skutečnosti; a to posledně jmenované zejména v souvislosti se životním smyslem. Ten temně oznamuje tělesné stavy. Patří vedle smyslu pro rovnováhu, vlastní pohyb a hmat k nižším, volním smyslům.&lt;ref&gt;Willi Aeppli: Ebd.; sowie: Dietrich Rapp, Hans-Christian Zehnter: Ebd.&lt;/ref&gt; Svou blízkostí k vůli spočívá jejich činnost v nejhlubším podvědomí — podvědomí hlubokého spánku; stojí v bezprostředním vztahu ke geistwirklichkeit bytí. Smyslový orgán pobřišnice tedy nevnímá předmětné protistojné, nýbrž ponořuje se do bytostných zjevení, jež se vyjadřují v činnosti orgánů tělních dutin. Tak je činnost močového měchýře jakožto orgánu koncentrace a vylučování jiná než činnost tenkého střeva jakožto orgánu vstřebávání trávicích šťáv. A opět jiné jsou činnosti jater, slinivky, sleziny atd. Pobřišnice je {{SE|417}}<br /> <br /> na jedné straně vetkáno do bytostného bytí a činnosti (účinnosti, funkce) každého jednotlivého orgánu břišní dutiny, na straně druhé zprostředkovává zároveň souhrn těchto činností hlavnímu gangliovému centru sluneční pleteně. Proto lze pobřišnici spolu s menšími gangliovými uzly a velkým gangliovým centrem nazvat vnitřním nebem. Také jiná, zjevně intuitivně zvolená ganglionová označení břišní dutiny, jako „hvězdicovité ganglium&quot; (''Ganglion stellatum'') a ''Ganglion coeliacum'' (''Coelum'' = nebe), poukazují na příbuznost s makrokosmem. „Tělesná dutina je nebe, kosmická enkláva.&lt;ref&gt;Lothar Vogel: ''Der dreigliedrige Mensch'', Dornach 1979, S. 105.&lt;/ref&gt; Zde v říši zvířat a zejména u přežvýkavců a mezi nimi především u skotu nachází tento nebeský vztah nejvyšší rozvinutí. Při přežvýkování nevnímá kráva obrazy smyslově dané vnější skutečnosti, nýbrž v podobě silotvorných obrazů zjevení té bytostné skutečnosti, která jí leží v základu.<br /> <br /> S ohledem na vztah pobřišnice k rozmanitým autonomním činnostem orgánů břišní dutiny, jež každý jednotlivě obaluje, vyvstává otázka, která část pobřišnice přichází v úvahu pro preparaci. Ve svém kurzu pro zemědělce jmenuje Rudolf Steiner kravské okruží: „Žlutá hlavičková pampelišková kvítka se sesbírají, nechají trochu povadnout, slisují a všijí do kravského okruží.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 137.&lt;/ref&gt; Na otázku, co je třeba rozumět pod kravským okružím, následuje odpověď: „Mínila se tím pobřišnice. Dle mého vědomí se okružím rozumí pobřišnice.&quot;&lt;ref&gt;Ebd., Fragenbeantwortung vom 14. Juni 1924, S. 175.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tato vyjádření vedla v praxi dodnes k pochybnosti: Záleží prvotně na pobřišnici jako takové, nebo specificky na okruží, jež tvoří část pobřišnice? Je-li tomu tak v prvním případě, nabízí se pro preparaci daleko spíše a jednodušeji velká předstěra (''Omentum majus''), méně pak malá předstěra (''Omentum minus''), jež ve dvoulisté ploténce spojuje játra a žaludek. Velká předstěra, rovněž dvoulistá ploténka pobřišnice, leží jako zástěra mezi břišní stěnou žaludku a kličkami střev. Splývá od žaludku dolů až k dolní ploše břišní dutiny, tvoří tam velkou kličku, obrací se zpět opět nahoru a kryje střeva jako hřejivý ochranný štít.&lt;ref&gt;Ulrike Remer-Bielitz: ''Dokumentation zum Rindgekröse''; Forschungsring, Materialien Nr. 8, Darmstadt 2001.&lt;/ref&gt; Jinak je tomu s okružím (''Mesenterium''). {{SE|418}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 31, S. 419.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 31: Querschnitt durch die Bauchhöhle des Rindes. Die Bauchfell-Serosadoppellamelle in Beziehung zur Dünndarmverdauung.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Upevněno na stěně břišní dutiny, bezprostředně pod páteří, nese celý střevní svazek. Z obou stran břišní dutiny se jednovrstvé peritoneum břišní dutiny skládá do serozní dvojploténky, okruží, a to tak, že jeho smyslově aktivní strany míří navenek do břišní dutiny (obrázek 31). Serozní dvojlamely se v oblasti tenkého střeva (''Jejunum'') dělí a obalují jej jako jednotlivá lamela. Okruží tak tvoří vějíř záhybů, jenž sleduje těsně k sobě přiléhající kličky tenkého střeva dobrým dílem břišní dutiny. Mezi oběma serozními listy okruží leží nervové provazce (větví se do obou listů a jsou v souvislosti s trávicím děním v tenkém střevě), dále tepenné a žilní krevní dráhy (udržují intenzivní životní procesy ve střevě), mízní cévy (přijímají přes střevní sliznici [''Mucosa''] trávicí šťávy [''Chylus'']), mízní uzliny (působí detoxikačně) a konečně pojivová tkáň a tukové vrstvy. Tím se stavba okruží jako části pobřišnice ustavuje tak, že je zároveň orgánem smyslovým i orgánem činnosti. Zprostředkovává trávicí činnost (vnější svět) celkovému organismu (vnitřní svět) a naopak.<br /> <br /> Zaměří-li se pozornost na tento vztah k činnosti, vyjasňuje se rozdíl mezi okružím a předstěrami (''Omentum majus'' a ''minus''). Pojem „pobřišnice&quot;, který Rudolf Steiner v odpovědích na otázky kurzu zmiňuje v souvislosti s okružím, míní něco obecného, {{SE|419}}<br /> <br /> jakoby ideu obsáhlého, do smyslové tmy metabolismu ponořujícího se, vědomí odňatého smyslového orgánu. Pojem „okruží&quot;, jenž nachází zmínku v pátém přednášce Zemědělského kurzu, míní něco specifického, funkční pole, na němž se obecné uplatňuje ve vysoce specifické činnosti, totiž v takové, jaká se v takto dokonalé podobě nachází jedině v trávicím traktu. Jeho jedinečnost plyne z důvěrné souvislosti s „vlohou Já&quot; probíranou v kapitole „Skot&quot; (s. 146 nn.). Tato vloha je v kravě předznačena v dlouhé cestě intenzivní trávicí činnosti, vrcholící přežvykováním. Výsledek tohoto trávicího otvírání látky vnímá seróza pobřišnice okruží. Vyzařuje jako astrální síla do nitra těla i do krevní dráhy a ta ji nese až k nervově-smyslovému pólu hlavy a do nasazených rohů, kde se vrátí zpět. Tím se na vyšší rovině znovu spouští vědomostní impuls, jehož výsledek zpětně ozařuje tělní dutinu a prostřednictvím obou serozních listů okruží se sděluje obsahu střeva. Ten je nyní prosycen silami, které z aktuální životní činnosti krávy nalezly cestu k její nadsmyslové bytostné skutečnosti. S vyloučením vstupuje toto silové potenciál, „vloha Já&quot;, do vnějšího světa. Propůjčuje kravskému hnoji jeho jedinečnou a trvalou hnojivou sílu. Toto dění, vycházející z vyššího bytí krávy, smí platit za další doklad toho, že pobřišnice představuje cosi „obecného&quot;, kdežto dvojlamelová okruží-pobřišnice cosi specifického. Tato druhá splňuje v „niterném nebi&quot;, v tomto vpáčeném kosmu, ústřední úkol: zprostředkovávat trávicí dění přežvýkavce organismu a od tohoto organismu zpět trávicímu systému, jenž se pak stává hnojivem.<br /> <br /> Toto dění, zahrnující celé bytí krávy, neplní ani velká ani malá předstěra. Obě mají specifické funkce mimo trávicí dění a s ním spojené kroky přeměny ve vyšší silové působení. Obě sice vykazují podobnou anatomickou stavbu s dvojlamelovou sérózou a mezi nimi ležícími nervovými, krevními a mízními drahami, mízními uzlinami a pojivovou tkání — přičemž tato pojivová tkáň je výrazně redukována. Příznačná pro velkou předstěru je sítkovitá distribuce uloženého tukového pletiva. Co však tato anatomická příbuznost vypovídá? Smyslová funkce je zásadně jiná. Je to taková, jež — jak se smíme domnívat — spočívá ve vnímání a řízení harmonického spolupůsobení {{SE|420}}<br /> <br /> Orgánů břišní dutiny, zejména na aktivitu tenkého a tlustého střeva ve vztahu k předcházející činnosti žaludku a předžaludků. Co se děje v bachoru, musí být v průběžném vzájemném vztahu sladěno s tím, co probíhá ve střevním trávení, a naopak. Navíc je velká předstěra vnímavě ponořena do tekutinového hospodářství břišní dutiny a řídí je sekrecí a resorpcí. Dále zajišťuje obranu proti tělu cizím látkám. Na základě toho a své velké pohyblivosti bylo velké předstěřové těleso označeno také jako «velký hadr břišní dutiny».&lt;ref&gt;Johannes W. Rohen: ''Funktionelle Anatomie des Menschen'', Stuttgart-New York 1993, S. 287.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Co jakožto obalový orgán pro květní úbory pampelišky jednoznačně svědčí pro kravské okruží, lze spatřit v následujícím: Jako vysoce vyvinutá složnokvětá rostlina má pampeliška moc přitahovat z kosmu substanciálně-bytostné jádro kyseliny křemičité. Kravské okruží má ze své strany moc — díky své smyslové činnosti obrácené dovnitř na látkové působení trávení v tenkém střevě — obdařit ještě nehmotnou kyselinu křemičitou jakousi vnímající niterností. Aby bylo možno tento potenciál, jenž je jako výsledek evolučního stávání se uložen v pampeliškovém květu a v kravském okruží, učinit využitelným pro růst rostlin, je zapotřebí opět preparace, která vyvěrá z duchovního poznání člověka a která v rytmu plynutí časů překlenuje hranice mezi přírodními říšemi.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Präparationsschritte&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kroky preparace ====<br /> <br /> Vhodný čas ke sběru — to platí pro střední Evropu — je slunečný dubnový den. Květní úbory se otevírají v brzkých ranních hodinách, rozkvetou řadu po řadě od okraje a rozepnou své jazykové květy radiálně do šířky. Přibližně kolem desáté hodiny dopoledne bývá dosaženo stadia, kdy ve středu úboru ještě zbývá drobný shluk poupat. V krátké době asi jedné hodiny, než nastane plný rozkvět, musí být úbory natrhány z dutých stopek a rozloženy k sušení, případně předsušeny teplým vzduchem. Sběr odpoledne, za plného rozkvětu nebo v pokročilé kvetoucí sezóně je třeba se vyvarovat pro nebezpečí předčasného přechodu k tvorbě chmýří a semen. {{SE|421}}<br /> <br /> V prvním přípravném kroku jsou květní úbory — podle stupně vysušení — lehce navlhčeny výluhem z listů pampelišky, trochu stlačeny, ze všech stran obaleny lalůčky okruží a provázkem z konopí (žádný syntetický materiál) svázány do malého balíčku. Jako «alternativa» k okruží se kvůli snazší manipulaci často upřednostňuje velká předstěra (''Omentum majus''); je plošnější a zpravidla méně prostoupena tukem. Připojuje se k žaludku a jinak nemá žádnou přímou spojitost s kličkami střevními.<br /> <br /> Obalení gekrózní membránou vede k první umstülpung přirozeného procesu, a tím k prvnímu kroku emancipace od něj: Vyzařující gesta löwenzahnových květů, obrácená ke kosmu, je nyní obrácena dovnitř a naplňuje vnitřní prostor. Jinak je tomu s pobřišnicí, jež jako jakési «nebeské klenby» vystýlala břišní dutinu, obemykala všechny břišní orgány a tak i umně kličky tenkého střeva a stála v smyslovém vztahu ke skryté trávicí činnosti — nyní je obrácena ven. Popsaná dvojitá lamela nebo -serosa okruží nyní v novém způsobu rozvíjí smyslovou činnost obrácenou ven i dovnitř. Dovnitř je tato — skrze ''serosu'' dovnitř obrácené lamely — zaměřena na životní dění, jež v květních úborech pampelišky dosáhlo evolučního vrcholu, zatímco ''serosa'' ven obrácené lamely se otevírá silám, které ze světové i zemské periferie zvenčí proudí dovnitř. Tak nahlíženo, se jednotná smyslová funkce střevního okruží rozštěpuje do polaritní dvojí funkce. Nedotčeny tím zůstávají pojivové strany obou lamel; nadále k sobě přilnou a tvoří jaksi pojivový článek mezi oběma polárními sférami vnímání.<br /> <br /> Fyzická a životní organizace pampelišky je evolučně zaměřena na to, aby utvářela vztahové předivo draslíku a kyseliny křemičité, vrcholící v květ. S tím se váže otázka, zda právě v onom pojivém článku — jako syntéza tohoto nového vztahu vnitřku a vnějšku — nemůže toto vztahové předivo být udrženo v proudu i za hranicí, která je evolučně rozvoji rostliny vytčena. Nespočívá právě v tom význam okruží, že jednak ve své funkční jednotě s trávením v tenkém střevě a jednak na základě funkce své dvojité lamely v prvním přípravném kroku přivádí do vzájemného vztahu dvě polární silová světa? Nejsou tím teprve v pozemském světě stvořeny podmínky, aby jedinečná vlastnost pampelišky — «přitahovat kyselinu křemičitou z kosmu» — {{SE|422}}<br /> <br /> na cestě hnojení přenášet na půdní a rostlinný život? Tyto otázky bude možné zodpovědět jen z osobního vztahu, který si člověk v činu a myšlení buduje k věcem a bytostem. Vyvstávají tváří v tvář praxí místy uplatňované, kdy jsou obě serosalamely — zpravidla velkého omenta — od sebe odděleny tak, že vzniká jakási kapsa, do níž se nacpou květní úbory a jejíž otevřené konce se pak zašijí. To znamená, že obal je jen jednovrstvý, to jest: uplatní se účinek pobřišnice jako něčeho obecného (výstelka břišní dutiny), a nikoliv okruží jako něčeho zvláštního.<br /> <br /> Druhý krok preparace si v praxi získal širší pozornost teprve poté, co s pátým vydáním Zemědělského kurzu (Dornach 1975) byly publikovány i poznámky Rudolfa Steinera k přednáškám kurzu. V nich poznamenává k preparátu z pampelišky: «Zavěsit okruží ve vzduchu.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Anhang, S. 293.&lt;/ref&gt; V páté přednášce kurzu to není řečeno těmito slovy, nýbrž je ihned odkazováno na třetí krok: «Pak musíme vystavit [okruží obklopené květní úbory pampelišky; poznámka autora] samozřejmě působení země, působení země v zimní době.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Tak tomu bylo i v následujících desetiletích v praxi vesměs dodržováno. Přesto zůstávala otázka stále otevřená, zda tím míněno, že druhý krok odpadá, případně jak je třeba rozumět bezprostředně následující větě: «Nyní však jde o to, abychom získali obklopující síly tím, že s ním naložíme stejně jako s ostatním.» Hádanka se rozluští s výše uvedeným citátem z poznámek «zavěsit ve vzduchu». Ten vykládá «obklopující síly», jež působí v létě ve vzduchu a teple nad zemí. Poznámka, «že s ním naložíme stejně jako s ostatním», musí být tedy vykládána ve stejném smyslu jako v případě řebříčku, kde bylo podrobně popsáno vystavení preparátu letním a zimním silám.<br /> <br /> Ve druhém kroku preparace se odehrává 2. akt everze a s ním stejně tak akt emancipace od přírodou daného dění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#423|Abbildung 32]]). To, co dříve náleželo vnitřní bytosti krávy a vděčilo celé své existenci právě její službě, je nyní orgánem vnějšího světa, ve službě sil, které se vyzařují z kosmického obvodu. {{SE|423}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 32, S. 423.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 32: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation des Löwenzahnpräparates.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Naopak květy pampelišky, které se ve vnějším světě obracejí ke kosmu a jemu vděčí za svou existenci, jsou nyní obklopeny zvířecím orgánním obalem, v němž se koncentrát sil květů pampelišky spojuje se silami makrokosmu, jež jsou tomuto koncentrátu zprostředkovány orgánním obalem kravského okruží.<br /> <br /> Nyní jde o to, aby sebrané květní úbory z dubna byly dostatečně usušeny, ihned poté obaleny laloky okruží krávy středního věku, pokud možno z vlastního stádního chovu statku, a takto svázaný kulovitý balíček byl zavěšen ve vzduchu, chráněn před ptačím zobáním. Přes letní pololetí až přibližně do Michaeli zůstává takto nad zemí vystaven slunečním a planetárním silám v teple a vzduchu. Ty vstupují do vzájemného působení s pozemskými látkami draslíku a kyseliny křemičité, které byly v květu povzneseny do éterického stavu. Na tomto stupni éterična — tak lze předpokládat — teprve může vznikat ono «vztahové předivo draslíku a kyseliny křemičité», na něž poukazuje duchovní bádání a které propůjčuje pampelišce schopnost jako «poslovi nebes» přitahovat kosmickou kyselinu křemičitou. Nechť je to pokus ukázat onen vztahový kontext, podle nějž za prvním krokem nutně musí následovat {{SE|424}}<br /> <br /> krok druhý, totiž vystavení balíčku z okruží atmosférickým silám.<br /> <br /> Ve třetím kroku preparace se uskutečňuje třetí proces everze a emancipace ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#423|Obrázek 32]], S. 423). Co bylo přes letní pololetí nad zemí, v «břiše zemědělské individuality», vystaveno silám periferie planetárního kosmu, je nyní exponováno silám, které z obvodu stálic působí cestou přes zemi v zemito-vodním živlu. Zatímco v létě jsou to přednostně astrální síly, které se vyzařují ze sluneční sféry a planetárních sfér a prostřednictvím zvířecích orgánních obalů vtiskují do substance květů pampelišky, jsou to v zimě v zemi především já-síly působící z vyšší duchovní světa, které se vtiskují do substance květů.<br /> <br /> Postup ve třetím preparačním kroku je následující: Po začátku podzimu, okolo Michaeli, jsou kulovité balíčky sundány a zahrabány do země, do hloubky přechodu od humusového svrchního půdy k jílovitějšímu a jemnopísčitějšímu podorničí. Jáma je opět zasypána a blízko povrchu půdy opatřena drátěnou sítí proti psům a lišáku. Dokud se zápach okruží do zimy nevytratí, může k tomuto účelu pomoci i dřevěná nebo kamenná přikrývka.<br /> <br /> Na jaře, okolo Velikonoc, je preparát vyjmut — jeho obal z okruží bývá zpravidla silně zetlelý — a uložen do hliněných nádob, allseitig obklopených rašelinovou drtí. S hotovým preparátem, jehož květní úbory si z velké části zachovaly svou strukturu, vznikla znovu nová látkovost — nebo lépe: nové uspořádání látek — jako vztažný bod ke silovému potenciálu zcela nového druhu. Na cestě svého vznikání, řízené duchem a rukou člověka, bylo udržováno v živém a rozvíjí svou bytostnou účinnost v živém.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Anwendung_und_Wirksamkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Použití a účinnost ====<br /> <br /> Preparát z pampelišky je jako ostatní preparáty silové hnojivo. Působí jako ony na «souzvuk tvořivého, formujícího a utvářejícího světového slova»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993.&lt;/ref&gt;, to jest — vztaženo na preparáty — na životní, astrální neboli duševní síly i na formující bytostné neboli já-síly, přičemž tyto posledně jmenované propůjčují rostlinám z hlubin země sílu vzpřímení {{SE|425}}<br /> <br /> verleihen.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Leitsätze'', GA 26, «Der Mensch in seiner makrokosmischen Wesenheit», Dornach 1998.&lt;/ref&gt; Vytvářejí, budují a tvarují úrodnou půdu i plodnosné rostliny — to, co se jako «bránicová střed» začleňuje mezi «hlavu a břicho» zemědělské individuality. Jedinečným způsobem to platí o preparátu z pampelišky. Kolik podmínek plných vzájemných vztahů musí souznět, aby bylo uděleno blossomům pampelišky schopnost jakési smyslové síly — přitahovat kieselsäure z kosmického obvodu? Jaký velkolepý soubor vztahů musí vládnout v látkové výměně krávy, aby bylo s okruží vytvořeno ústrojí, které má na jedné straně smyslový vztah k látkám přicházejícím zvenčí v proudu potravy a na druhé straně zprostředkovává výsledek tohoto vnímání astrálnímu bytí krávy? Spojení obojího — blossomů i pobřišnicového okruží — vytváří syntézu vyššího druhu, hnojivou substanci, jejíž účinnost představuje zesílení obou polárních kvalit.<br /> <br /> Vzniká nová kompozice látek v živém, hnojivo, které se v ještě intimnějším způsobu stará o to, aby se nadsmyslově-astrální organizace kulturních rostlin vtiskovala do jejich éterické a skrze ni do jejich fyzické organizace. Rostliny se stávají smysluplnějšími, a tím citlivějšími na látky, které potřebují ke svému růstu: «je-li rostlina tímto způsobem, v nejjemnějším způsobu prostoupena kieselsäure, proživána jí, pak se stane, že je citlivá ke všemu a ke všemu přitahuje».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 138.&lt;/ref&gt; Dále se uvádí, že tento obvod se zjevně nevztahuje jen na prokořeněný půdní prostor jednotlivé rostliny, nýbrž sahá až do sousedního pole, lesa a přilehlé louky.&lt;ref&gt;Ebd., S. 138.&lt;/ref&gt; Toto zpočátku záhadné tvrzení lze dnes při nynějším stavu vědeckého poznání docela dobře vysvětlit fenoménem symbiózy kořenů rostlin s půdními houbami (''Mykorrhiza''), jejichž mycelium — předivo buněčných vláken (''Hyphen'') — propojuje na větší vzdálenosti kořenové soustavy rostlin navzájem. Hyfeny na jedné straně zásobují rostliny vodou (lesní stromy), především však minerálními látkami, na druhé straně samy profitují z jejich energetického hospodářství. Fenomén vzájemně se podporujícího soužití (''Symbiose'') výše vyvinutých organismů s nižšími lze docela dobře ve {{SE|426}}<br /> <br /> způsobu pochopit, že zde vládnou temné stupně citlivosti, tak například u luskovin, jejichž výkon vazby dusíku lze organickými hnojivy znatelně zvýšit. Lze očekávat, že i zde přípravek z pampelišky přinese významný příspěvek. Avšak vyčerpává se tím, pokračováním přírodního procesu, bytost a účinnost tohoto látkového novotváření z duchovní vědy? Empfindung v daném případě jistě znamená, že astrální organizace působící na rostliny zvenčí se má v míře vyšší stát «tvůrcem a tvárcem» éterických čili životních sil a udržovat tyto jako «tvořivé» v proudu. Předstupeň k tomu se odehrává v květu pampelišky. Obdarován je schopností přitahovat křemičitost z kosmu díky své zemské zakořeněnosti (stoupající mléčná míza) a zároveň svému náklonu a otevřenosti ke slunci. Popsanou preparací, uskutečňující se v pozemském, je přípravek z pampelišky nakonec uveden do stavu, kdy prostřednictvím organických hnojiv zprostředkovává jiným pěstovaným rostlinám schopnost přitahovat ze sousedních kulturních půd zemské látky, které potřebují k zdravému růstu.<br /> <br /> S obvyklými vědecko-teoretickými pojmy je taková látková migrace nemyslitelná. Stává se pochopitelnější, naučíme-li se rozumět půdě samé, bránicovému orgánu «zemědělské individuality», jako životní souvislosti prostoupené astrálními silami, do níž kořen jako smyslový orgán svým způsobem vstupuje. Tento nepatrně rozvinutý smyslový orgán lze zcela otupět minerálními solemi (srov. kap. «Použití dusíkatých solí», s. 275 nn.), lze jej však také vychovávat k stále vyšší aktivitě souhrnným působením všech jmenovaných preparátů. A o to jde. Každý z nich přispívá jedním aspektem působení k rozvoji smyslové organizace, a tím k «citlivosti» vůči látkám a silám: «Opracovává-li se zemský půda tak […], pak se rostlina připraví k tomu, aby přitahovala věci z širokého obvodu.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 138.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Přípravek z pampelišky hnojí půdu astrálními silami. Ty činí bující život půdy mocným působením v tom smyslu, že půda sama se stává rostlinnou. V tomto prostředí stupňované půdní úrodnosti je asi třeba hledat odpověď na otázku: Jakého druhu je «citlivost» podnícená přípravkem z pampelišky? Je to {{SE|427}}<br /> <br /> Innenwirkung, která nevychází z vlastního duševního nitra – to rostlina nemá –, nýbrž taková, jež má z nadsmyslového prostřednictvím látkového uspořádání rostliny moc cíleně přitahovat pozemské látky. Jak se ale tyto látky dávají do pohybu? Nemusejí být nejprve přivedeny do proudění životní organizací těch rostlin, které rostou na sousedním poli, na louce a v lese? To znamená: nemusejí být pozemské látky nejprve povýšeny z fyzicko-materiálního stavu do stavu Bildekräfte? Tato záhadná otázka zůstává otevřená!<br /> <br /> Přípravek z pampelišky se aplikuje – spolu se čtyřmi předtím popsanými přípravky – jako přídavek v jakési homeopatické dávce do kompostů, chlévského hnoje, kejdy a gülle. Mírou je tříprstová špetkana přibližně 1 m² zahradní kompostové buňky až po 10 až 15 m² u hnojišť a kompostovišť, případně hlubokých stájí a tekutých hnojiv. Preparace by měla proběhnout bezprostředně po zakládání hromady, u tekutých hnojiv bezprostředně po zahájení plnění nádrže. Místo zavěšení v látkových sáčcích lze preparátové dávky také prohníst s jílem do kuliček a v této podobě přidat pevným i tekutým hnojivům. Opakování se doporučuje po každém přesypání hromad, respektive po promíchání a provzdušnění tekutých hnojiv. Preparáty tlumí přeměny, které se znovu ihned rozbíhají, a tím brání nadměrnému zahřívání, respektive ostrostii zápachů. Dusík a uhlík zůstávají «usazeny» v organických sloučeninách. Přípravek z pampelišky je navíc součástí «souhrnného preparátu» – intenzivně preparovaného koncentrátu na bázi chlévského hnoje bez podestýlky. Ten se v malých množstvích rozptyluje na čerstvý hnůj před každodenním vyvážením, respektive přidává do ložných míst boxových stájí.<br /> <br /> Jako každý z preparátů volá i ten z pampelišky k přítomnosti ducha v činu. Teprve ta – v souvislosti s celkem statku – probouzí otázky, a s nimi badatelské smýšlení. Otevírá se poznávací cesta, která nejprve jen vykonávající jednání oživuje na jednání umělecké.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Baldrianpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Složení přípravku z kozlíku ===<br /> <br /> Jako poslední v řadě šesti hnojivých preparátů stojí přípravek z kozlíku. V aplikaci i funkci zaujímá zaokrouhlující zvláštní postavení. V pouhých několika slovech charakterizuje Rudolf Steiner podstatu a účinnost tohoto preparátu takto: »tím, že se hnoji přidá způsobem velmi jemným ona zředěná šťáva z kozlíkového květu, lze v něm vyvolat to, co ho podněcuje k tomu, aby se k tomu, co nazýváme fosforovou substancí, choval správným způsobem.« {{SE|428}}<br /> <br /> V tomto výroku je již naznačeno, že šťáva vylisovaná z kozlíkového květu nepodléhá žádným dalším preparačním krokům – kromě jediného opatření, totiž že tinkturu je před použitím třeba zředit teplou vodou. Záhada, oč zde jde, se musí odkrýt jednak tím, co o ní prozrazuje zjevný obraz kozlíku lékařského (Valeriana officinalis), jednak tím, co lze získat z duchovního výzkumu jakožto poznání.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Erscheinungsbild_des_Baldrian&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zjevný obraz kozlíku ====<br /> <br /> Kozlík se nachází v okrajových a přechodových zónách obdělaných pozemků na hlinitých, humusnatých půdách, přednostně na vlhčích, spíše stinných místech – na lesních okrajích, na vlhkých loukách, v pobřežních pásech podél potoků a řek a u paty svahů s průsakovými vodami z podorničí. V horských údolích vystupuje až do značných nadmořských výšek. Lze ho pěstovat i zahradnicky. Zatímco se pampeliška – kromě své krátké doby kvetení – skrývá mezi trávami a bylinami, zvedá se kozlík z počátečního stádia listové růžice do hrdé vzpřímenosti vysoko nad své okolí, vrcholíce bíle až světle růžově rozkvétajícím lichookolíkem. Ten sestává z těsně semknutých, jemných, drobounkých jednotlivých kvítků, které se v intenzivně se šířící vůni zdají jakoby rozpouštět. Princip stonku ovládá celou rostlinu. Při výšce porostu až dva metry dosahuje stonek dolů až do prostoru kořenů, kde tvoří oddenky, a nahoru do vzdušného prostoru, kde se rozptyluje v květenství. Nahoru i dolů se rozčleňuje jednak v jemné stopky květů, jednak v mohutné oddenky. Ve stonku se jedinečným způsobem prolíná zemitost s působením vzduchu a tepla. Střídavě vstřícně se rozevírají lichozpeřené listy. V prvním roce po výsevu je metamorfóza listu nejzřetelněji vyjádřena. Z listové růžice se listová posloupnost zvedá stále ve větších vzdálenostech. Řapík se postupně zkracuje a v přechodu ke květenství se listy nakonec zcela stáhnou {{SE|429}}<br /> <br /> do stonku zpět. V následujícím roce je metamorfóza listů méně výrazná ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#431|Obrázek 33]], s. 431).<br /> <br /> Stejně zdůrazněně, jako se projevuje v podobě listů, vystupuje metamorfóza substančního dění v proměně vonných látek od kořenového oddenku přes stonek až ke květu, jejichž intenzita vyvanoucích vůní je nejsilnější při odkvétání. Jako oslovuje tvar a barva prostřednictvím zrakového smyslu cit, tak otevírá čichový smysl citu hlubší vrstvy působení substancí. V temněji ladícím cítění vede čich blíže ke kvalitě sil, jež jako astrální působí v živém. U kozlíku a kopřivy se navzájem vztahují polárně.<br /> <br /> Zjevný obraz kopřivy vzbuzuje dojem, že v její životní organizaci jsou účinné zejména chemický neboli zvukový éter a éter životní. Ty se stávají formativními silami skrze vyšší elementárně-astrální duchovost a jsou touto schopny přivodit zvláštní substanční skladbu této léčivé rostliny. Stává se obrazem té dovnitř směřující kompoziční přebytečné síly astrálna. Ta přísně formuje jednak až do periferie substanční sloučeniny – jako například urticin v žahavých chloupcích –, jednak zůstává potenciál zadržených astrálních sil, jež mají cestou preparace schopnost uvést pozemsky hmotné látky znovu do pohybu, oživit je a proměnit.<br /> <br /> Jinak kozlík: ten vyvanuje ven do vzduchu a tepla, co se v jeho životních procesech v listu, kořenovém oddenku a stonku pod astrálním působením utvořilo jako kompozice látek. U vůní chudé kopřivy konfigurují tyto formativní síly látky k nositelství oné «znamenité vnitřní účinnosti». Tuto kvalitu sil uchovává za ochrannou zdí své navenek uzavřeně vyhlížející podoby. Jinak opět kozlík: ten vyvanuje vše to, co jeho astrální organizace v působení formativních sil ze substancí zkomponovala. Zjevný obraz kopřivy ve svém sebeprosazení a pevnosti, jež se staly obrazem, poukazuje především na tvořivou sílu životního éteru – zjevný obraz prostředí otevřeného kozlíku na éter tepla a světla. Kozlík je dárcem tepla a světla. {{SE|430}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wurzel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kořen ====<br /> <br /> Semenáček kozlíku lékařského nejprve vytváří kůlový kořen, který brzy odumírá. Stonek zůstává zpočátku stlačený a z něj se rozvíjí volná listová růžice. V půdě, v přechodu ke kořeni, se rozděluje v několik krátkých, válcovitých ''rhizomů'' — jistý druh vegetativního tvoření plodů v kořenové oblasti —, od nichž kořeny vybíhají v páscích obloukovitě ven a do hloubky. Sféricky uzavírají dolů otevřený vnitřní prostor, rozčleňují se do jemného kořenového vlášení a tím představují typus «irdischen Wurzel»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 56.&lt;/ref&gt; («pozemského kořene») ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#431|Obrázek 33]]). Rhizomy vykazují — v pokračování vzduchem naplněného stonku — dutiny. V přechodu k mírně ztluštělým kořenovým páskům, které rovněž obsahují vonné látky, se na podzim tvoří pupeny, z nichž vyrůstají nové výhonky. K této formě vegetativního rozmnožování přistupuje ještě tvorba výběžkových výhonků, které se v místech svých prýtových uzlů znovu zakořeňují.<br /> <br /> Nejnápadnějším jevem kozlíku je silný, omamně zemsky těžký zápach, ano puch, který je stlačen zpět do kořenového trsu a při poranění z něj vychází. Chemická analytika odhaluje ve skupinách látek uhlohydrátů, bílkovin, olejů, alkaloidů, pryskyřic atd., jakož i organických kyselin a minerálních látek rozsáhlé spektrum sloučenin, které se plně kryje s pestrosti medicínských indikací, na něž preparáty z kozlíku tlumivě léčebně působí. Avšak Simonis zdůrazňuje, že «bisher ungenügend einleuchtende für das Wesen der Pflanze charakteristische Ergebnisse erzielt wurden».&lt;ref&gt;Werner Christian Simonis: ''Heilpflanzen und Mysterienpflanzen'', Wiesbaden 1981, S. 696.&lt;/ref&gt; (досud nebylo dosaženo dostatečně přesvědčivých výsledků charakteristických pro bytostnou povahu rostliny.)<br /> <br /> Kořenový trs kozlíku se podobá chemické kuchyni v živém. Vše životatvorné, co se shrnuje v ''Tria principia'' Paracelsa, zde spolupůsobí nejúžeji. V duchovědném vyjádření jsou to čtyři druhy éteru — éter života a chemický éter, světelný a tepelný éter —, které oživují anorganický svět látek převážně pod vedením chemického éteru a éteru života, stavitelů fyzické organizace rostlin. Architektem pak, který dodává stavební plány, je astrální organizace působící z nadsmyslna v čase a prostoru. Na předstupni — lze říci ještě neočištěna — soustřeďuje se v kořeni a ''rhizomu'' plnost kompozice látek, která pak v postupující proměně formuje fyzicko-smyslovou podobu kozlíku. Dokonce i sulfuricky-impondabilní živel {{SE|431}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 33, S. 431.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 33: Das Baldrianpräparat in Herstellung und Anwendung.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> tepelného a světelného éteru tvořícího v procesu kvetení sestupuje dolů do kořenové oblasti a v pozemské tíži salprocesů se stará o «lehkost» hořlavých éterických olejů, a s nimi o silné rozvinutí vůně. V rhizomu a kořenových páscích se soustřeďuje vše, co kozlík v kompozicích látek nabízí. Proto jsou to právě tyto části, které nacházejí lékařské využití při obtížích zejména vegetativního nervového systému, při poruchách spánku, nervových stavech vzrušení a podobně.&lt;ref&gt;Ebd., S. 593.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Stängel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Stonek ====<br /> <br /> Lodyhu kozlíku lékařského lze zcela oprávněně považovat za samostatný článek této rostliny (obrázek 33). Zatímco pampeliška nikdy neopustí své stádium růžice a rozkvétá blízko země jako košík plný květů na vlastním květním stonku, lodyha kozlíku na jaře vyráží ze {{SE|432}}<br /> <br /> své volné růžice vertikálně do výšky. Je to, jako by chtěla v co největší vzdálenosti od svého oddenku pozvednout své květenství do sféry tepla, světla a vzduchu. Lodyha určuje gesto této rostliny: jako vládnoucí článek spojuje kořenový systém pevně spjatý se zemí s květenstvím obráceným ke kosmu; jako se onen větví dolů, tak se toto větví nahoru do jemných větviček lichookolíku. Životní a oporné pletivo lodyhy obklopuje dutinu naplněnou vzduchem; navenek je mnohonásobně rýhovaná. V tom se znovu ukazuje polární dvojitost astrálního působení, které zvenčí vtlačuje růstovým silám tvar, zevnitř tvoří prostor a díky dusíku ve vzduchu uzavřeném v dutině lodyhy uspořádává, přetváří a pročišťuje látky v běhu životních procesů. Astralita, která vládne celé rostlině kozlíku, zjemňuje látkové dění při růstu lodyhy do výšky od jednoho páru listů k druhému. I lodyha, již zjemnělá do podoby květu, vydává typickou vůni kozlíkového oleje, v níž se aromata různých éterických olejů spojují v jednotu.<br /> <br /> Lze to vnímat jako fenomén zvláštního druhu, jakou povahu mají proudy mízy trvalky, jakou je kozlík. Nejprve asimilační proud (''floém'') z listové růžice napájí růst ''rhizomů'' a kořenů i jejich látkové kompozice, v nichž je již přítomna látková stavba celé rostliny. Jakmile lodyha začne vystřelovat do výšky, ústí tyto předformované látky do vzestupného proudu ''xylému'' a v ovzduší, světle a teple jsou znovu kompozičně zjemňovány tvarotvornými silami metamorfující se listové oblasti. Jejich prostřednictvím se bytostný praobraz kozlíku v lodyze, sledu listů a květenství utváří do vnější smyslové podoby. Zemská tíže látek v oddenku přechází v listoví a květu v «lehkost» a rozplývá se ve vůni.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Blattfolge&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Posloupnost listů ====<br /> <br /> Jako semenáč prochází kozlík všemi stadii vytrvalé byliny. První list po vyklíčení je dlouze řapíkatý s okrouhlou až oválnou čepelí. Následující listy se prodlužují a čepel se začíná členovat v lichozpeřené, ještě zaokrouhlené, na okraji mírně zubaté lístky. Při protahování řapíku se lístky rozvíjejí do více podlouhlých, přišpičatělých tvarů. V této fázi se {{SE|433}}<br /> <br /> lístky vztyčují a shromažďují v kytičkovité růžici. S prodlužováním stonku na sebe navazují páry listů v křižmostojném uspořádání v nápadně velkých vzdálenostech (Obrázek 33, s. 431). Lístky jsou stále užší, přišpičatělejší a řadí se párově. Ke konci léta se listy zkracují, opeření houstne, stonek objímá. Nakonec se listy s rozkvétem stahují zpět do stonku a jen listeny se ještě drží, až i ty v plném květu mizí. Na rašelinných, stinných stanovištích kozlík tenduje k bujnému růstu.<br /> <br /> Jako tvoří látková pestrost kořenové kůry s listovou růžicí životní souvislost, tak listová posloupnost výhonku s květenstvím. Proměna tvarů listů, od stonku vzhůru k květu (blattmetamorfóza), je do obrazu přenesený výraz v živém neviditelně se odehrávajících látkových procesů tvorby a přetváření. Při vzrůstu přechází výhonek z oblasti zemitě-vodního do oblasti tepla a prosvětleného vzduchu. Sem přímo a v přítomnosti září síly Slunce a planetárních sfér. Zde teprve se bytostný praobraz kozlíku ve své dokonalosti otiskuje obrazně do v rhizomovém kořeni předpřipraveného substančního dění. Jako mají v kořenovém trsu navrch síly působící v zemitě-vodním, tak ve vzestupném výhonku síly světla a tepla, zprostředkované vzduchem. Může být snad tím důvodem, proč se temně vědomí kalící vůně a trpce hořká chuť kořenového trsu v listech prakticky nevyskytují, avšak v méně intenzivní podobě přece jen ve stonku? V kořeni se tyto kvality zhušťují a soustřeďují, v posloupnosti listů naopak přecházejí v stálé proměně do pohybu.<br /> <br /> Myslící nazírání proměny tvarů v listové posloupnosti osvětluje otupělost čichových a chuťových vjemů. Pro myšlení je tvar listu opěrný bod, který nejprve stojí před námi jako věcný předmět pro sebe. Ale dostaneme před oči to, že právě sledovaný list svým tvarováním předpokládá a dál rozvíjí tvar listu předcházejícího. Přechod jednoho tvaru do druhého tvoří článek stonku, v němž jeden tvar mizí a vynořuje se následující. Existuje tedy souvislost v proměně tvarů listové posloupnosti, která se smyslové anschauung skrývá. Klíčem k poznání tohoto skrytého přechodu je myslící nazírání, školené na proměně tvarů. Zpočátku bodově konstatující myšlení přichází do pohybu; samo ze sebe tvůrčím způsobem vytváří myšlenkové obrazy na {{SE|434}}<br /> <br /> der Grundlage neomylné anschauung. Tytéž bildekräfte „tvořivého, obrazotvorného a utvářejícího Světového slova&quot; působí v přírodě a stejně tak na vyšší rovině v člověku. Pokusí-li se člověk myslivě vcítit do těchto na fenoménech opřených myšlenkových obrazů, nastupuje cestu poznání, na níž se ve stonku skryté pojítko z listu na list může postupně odhalit jako „duchovní pouto&quot;. Je to bytostný praobraz rostlinného, jenž z hlubiny země vyzařuje v ose Země–Slunce a sjednocuje se s étericko-astrálními bildekräfte vyzařujícími z kosmického obvodu.<br /> <br /> Tak je vžívání se do principu metamorfózy — jenž v přírodě působí všudypřítomně a jenž se může stát klíčem poznání zvláště k tomu, co vede k postupujícímu porozumění rostlinám preparátů a k schopnosti cestou preparace oživovat vztah půdy a rostliny — tímto vžíváním se plodným. Metamorfózy se odehrávají v merkuriálním pojítku mezi substančním děním kořene (pól sali čili pól zemský) a oním v květu (pól sulfuru čili pól kosmický). Co se týče formy, je tomu obráceně: květ odumírá do vysoce diferencovaných forem svých orgánů působením zemských sil. Kořen naproti tomu roste pod vlivem kosmických sil na kořenové špičce dále a vykazuje — zejména u kůlového kořene — jednolitější formu (viz také kap. „Kompozice přípravku ze šafgarby&quot;, s. 361 nn.). Agens metamorfózy je merkuriální mezi; vcítit se do tohoto mezi v meditativním nazírání, to školí a oživuje myšlení.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Blüte&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Květ ====<br /> <br /> Na rozdíl od kořene kozlíku, jehož mimořádně silná astralita se projevuje v kompozici nejrůznějších látek — zejména éterických olejů, jejichž temná, zčásti nepříjemně páchnoucí vůně je zadržována kořenovou kůrou — rozlévají květy tuto vůni v zjemnělé, přečištěné podobě. Kozlík má dlouhou dobu kvetení, sahající od konce května (s plným kvetením v červnu/červenci) až do září. Začíná vstřícným větvením hlavního výhonku u nejvyšších listových nasazení. Oboustranné větvení se opakuje ještě několikrát, takže hlavní výhonek přerůstá postranní větve. Tím nabývá květenství klenuté až polokulové podoby. K bázi postranních větví se přitulují poslední zašpičatělé, zpeřené listové čepele listové posloupnosti. Vstřícné větvení hlavního výhonku a postranních větví {{SE|435}}<br /> <br /> se opakuje, zpočátku ještě doprovázena úzkými, špičatými listeny. V květenství se větví redukuje na dva postranní větve. Centrální výhonek se zastavuje v terminálním květním poupěti. Postranní větve ho přerůstají a končí v druhém patře opět v květním poupěti, které přerůstají dva postranní větve, a tak se celý tento pochod opakuje ve třetím patře. Jednotlivé kvítky — může jich být až 2000 — se spojují a těsně nakupenin tvoří vrcholík neboli latnatý chocholík. Všechny procesy, které se u kozlíku odehrávají mezi póly Země–Kosmos ve vzájemně se stavějící metamorfóze, vrcholí v květu: jednak se ve vůni rozklenují do živlu vzduchu, jednak se zhušťují k tvorbě semen.<br /> <br /> Semeno stojí vzpřímeně ve vidlici postranních větví. Semeník je spodní, takže děložní listy se nacházejí na horním konci semenáčku. Zůstávají přisedlé a při dozrávání rozevírají svá jemná zpeřená lístečka křídlově do chmýru — pappusu — který podobně jako u pampelišky nese semeno na větru.<br /> <br /> Jednotlivý květ je nenápadný a svůj světle růžový odstín plně rozvíjí teprve v květenství jako celku. Zatímco květy v nejvyšším patře vrcholíku rozkvétají, vadnou ty v nižších a přecházejí v semenný stav. Tím se vysvětluje nápadně dlouhá doba kvetení. Květ se svými pěti nestejně velkými okvětními plátky, srostlými při bázi v trubičku, a se třemi prašníky vykazuje silnou asymetrii. Hoerner&lt;ref&gt;Erdmut-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, S. 340.&lt;/ref&gt; ji vykládá jako «znak velmi silné individualizace, způsobené hluboko do rostliny zasahujícím astrálem». Tento poukaz je podpořen i tím, že stonek čili vertikální princip dominuje tvarování kozlíku — což je příznačné pro to, že duchovní praobraz této rostliny, její bytost sama, se zjevuje v svislé ose Země–Slunce. Tento fakt dále dosvědčuje silný vztah kozlíku ke světlu, a stejně tak k teple, patrný z vysokého obsahu hořlavých látek. Teplo je pralivetem a nositelem bytosti ve vší bytnosti a dění.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», Dornach 1989, S. 157 ff.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Kozlíkový květ je zvláště v uvadání a docela v sušeném stavu mocným dárcem vůně. Ve všech květních orgánech se nacházejí nektaria, která obsahují různorodé látky v rozdílné konzistenci. V tekuté podobě jsou to různé cukry, které se na {{SE|436}}<br /> <br /> Blütengrund v blízkosti čnělky. Jiné jsou vpleteny do pletiv čnělky, blizny a plodolistů, zvláště však do okvětních plátků. Jejich vonné látky sublimují z pevně-tekutého, resp. koloidálního stavu do stavu plynného. Jsou to éterické oleje, které se od silně sulfurizované, avšak zemí svázané kořenové oblasti stupňovitě zjemnily v listové posloupnosti, aby, vedeny stonkem, vyvanuly v jemnějším květním parfému.<br /> <br /> Silná astralita, která prostupuje celý proces utváření kozlíku, vykazuje bytostnou příbuznost s tou, jež se u zvířete tělesnými pouty zvnitřňuje v duševno. Dosvědčuje to mimo jiné silná přitažlivost pro nejrůznější létající hmyz, brouky atd. Lze asi obecně říci: vycházející květní vůně je nejryzejší podobou zjevení bytosti a působností formativních sil. V nich je to pozemsko-látkové v nejvyšší míře odhmotněno. V průchodu procesem kvetení je nejen eterizováno, nýbrž tak pronikavě astralicky prokraftováno, že dokáže jak přitáhnout nejrůznější živočišné druhy zdálky k jejich zdroji potravy, tak oslovit duši člověka hlouběji, než co vidí oko.<br /> <br /> Květní substance jsou z velké části vysoce komplexní kompozice uhlíku a vodíku. Kyslík vedoucí k pozemskému zcela ustupuje. Proto jsou tyto substance vysoce hořlavé, aniž by zanechávaly pondérovatelný popel: uhlík se proměňuje v plynný stav oxidu uhličitého. Fenomén hořlavosti poukazuje na to, že vodík je nositelem živlu tepla, resp. jeho nadsmyslového korelátu — tepelného éteru. Chemik Rudolf Hauschka (1891–1969) na tuto skutečnost upozorňuje: «Kdyby se vodík pojmenovával podle svého vnitřního charakteru, musel by se jmenovat ohnivina.»&lt;ref&gt;Rudolf Hauschka: ''Substanzlehre'', Frankfurt/Main 1966, S. 51.&lt;/ref&gt; Rudolf Steiner charakterizuje vodík jako to «látkovité, jež je tak blízko duchovnímu na jedné straně, tak blízko látkovému na straně druhé». «Nese vše, co je jakýmkoli způsobem gestaltované, oživené, astrální, opět zpět do šíří světového prostoru.» «Vodík vlastně vše rozpouští.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 75/76.&lt;/ref&gt; V jedné přednášce pro dělníky&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Mensch und Welt. Das Wirken des Geistes in der Natur. Über das Wesen der Bienen'', GA 351, Vortrag vom 20. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 72.&lt;/ref&gt; hovoří Rudolf Steiner o nadsmyslové bytosti vodíku: «Zajisté, v chemii je {{SE|437}}<br /> <br /> «V chemii je vodík zcela jiná látka než fosfor […] Co je tedy vodík, který je všude ve světě rozšířen? — Vodík, jenž je rozlit po obvodu světa, je světový fosfor.» Gunter Gebhard k tomu poznamenává: «Z dnešního vědění a z fenoménů ukazuje vodík vlastně jen vztah k teplu. Fosfor má však svůj hlavní vztah ke světlu. Pohlížíme-li na fosfor jako na fyzický výraz tepelného éteru (který je zároveň živlem ohně), pak je to stará saturnská tepelnost, která v sobě ještě nese světlo. V ‹pádu› do hmoty se pak dnes v pozemském ukazují fosfor a síra.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Toto — ve vyšším smyslu — rozpouštěcí schopnost vodíku uplatňuje se morfologicky, když oproti kvěru listový oděv jakoby mizí do stonku, a fyziologicky, když fáze tvorby bílkovin je vystřídána fází devitalizace, tvorby vodíkem bohatých sacharidů, například ovocného cukru, éterických olejů apod. Pozoruhodné přitom je, že kozlík s velkou intenzitou přináší tuto fruktifikující tendenci sulfurického ke svému nejsilnějšímu výrazu v jeho protipólu — v kořeni. Tam zůstává vonné zpět hrazeno v kůře. Přeřízne-li se kořen, šíří pronikavý, tupě zemitý pach. V kvěru naproti tomu — zejména při vadnutí — se stává erdenflüchtig, voní květnatěji a halí nejbližší okolí do vůňového oblaku. Obrazně řečeno, vodíkový proces rozpouští veškerou formovou určenost látkových kompozic do chaosu nerozlišitelnosti kosmu, do prvotního stavu tepla. Vládne-li stonkový princip, je substanční dění kozlíku v tvorbě a rozpouštění shora dolů a naopak silně prokraftováno astralitou. Tento stav věci a zvláštní vztah k teplu může vzbudit pochopení pro to, proč květ kozlíku nepotřebuje ani žádné další preparování skrze živočišný orgán, ani expozici vůči silám kosmu a země v průběhu roku. Zřejmě by se ani nenašel živočišný orgán, který by byl dané rostlině přiměřen. Bytostná povaha kozlíku je v tomto ohledu polárně protikladná k bytostné povaze kopřivy. Jako tato si vytváří na základě své «astrální vnitřní účinnosti» sama sobě obal, v jehož nitru na cestě inkarnujícího vodíkového procesu vznikají nové substance — tak polárně exkarnující vodíkový proces v kvěrech kozlíku. Ten rozpouští veškeré tvarování do prvotního stavu tepla, jehož vlastní bytost veškerému bytí {{SE|438}}<br /> <br /> Obal a substance zároveň. Kozlík žije «astrální vnější působení», které ve svém vytékání tvoří obaly. K tomu dodává Gunter Gebhard: «V kopřivě jsou to síra a železo, které se uplatňují. Obě mají kvalitu soustředěnou do nitra. ‹Prorozumňující› kopřiva vykazuje vztah k mikrokosmickému, k Já-kvalitě rozumu. Pozemské přichází zcela zvláštním způsobem ke slovu také v rhizomech kopřivy. V květu kozlíku se substanční proces rozpouští do kosmu; míří vstříc kosmickému světlu. Naprosto stejně tak i kořeny kozlíku, které se jako světlo přímočaře, dlouze bez větvení a téměř bez sekundárního tloustnutí ‹vyzařují› do země. V kvéru vodíkové působení, v kořeni světelná kvalita, která se projevuje ve fosforu. Na rozdíl od kopřivy, která je ve vztahu k mikrokosmickému Já, kozlík vykazuje vztah k makrokosmickému Já.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ==== Herstellung und Anwendung ====<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Medicínsky jsou to rhizomatické kořeny kozlíku, které se používají; v kánonu ostatních kompostových preparátů jsou to naproti tomu květy, resp. kvéru příbuzné procesy, jako u kopřivy a dubové kůry. V kvéru na jedné straně rostlina odumírá, zhmotňuje svůj praobraz v podobě, barvě a vůni — na druhé straně se v procesu kvetení oživuje pozemský substanční proud.<br /> <br /> Baldrianové kvéry se trhají v době dosažení největší kvetní plnosti okolíku v červnu/červenci a okamžitě drtí vhodným zařízením (trhákem). Přitom vytéká buněčná šťáva, včetně éterických olejů, z buněčné plazmy a buněčných vakuol. Lisem na ovoce se oddělí od zbývající výlisků. Ty se smísí s přibližně stejným množstvím vody, jaké bylo v prvním průchodu získáno jako kvetní šťáva. Tato kaše stojí jeden den a pak se opět lisuje. Dvojím lisováním se z 2 až 3 kg kvérů získá přibližně 1 l lisovaného šťávy. Ta se plní do lahví a podléhá mléčnému kvašení. Přitom vznikající plyny musí moci unikat. Po přibližně 6 týdnech doby kvašení se lahve uzavřou korkovými nebo gumovými zátkami. Příliš velký přístup kyslíku vede k chybným kvašením, při nichž {{SE|439}}<br /> <br /> Preparát se stane nepoužitelným. Lahve se skladují v tmavém, rovnoměrně temperovaném prostoru — v preparátovém sklepě. Šťáva zůstává trvanlivá po léta.<br /> <br /> Pokud jde o použití květové šťávy, Rudolf Steiner upozorňuje, že má být ředěna «velmi silně» v teplé vodě.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&lt;/ref&gt; Údaje, které duchovní badatel uvádí jako vodítko pro konkrétní jednání, nemohou být brány dostatečně přesně; platí slovo od slova. Jsou to výsledky nadsmyslového duchovního bádání přivedené do forem idejí — a jsou to pokyny, které předjasňují cestu volního jednání, ale neurčují jej pravidly. Je třeba si zachovat svobodu tyto formy idejí stále znovu myslet v jejich velkých souvislostech. A čím více se o to člověk snaží, tím svobodněji bude moci to, co bylo uchopeno v duchu, věcně provádět i v praxi. Duchovědné ideje zakládají nové umění experimentování v praxi; z tohoto umění vyrůstá tak nezbytný «osobní vztah», který vede ideami nesený volní způsob hlouběji do duchovní skutečnosti, než toho jsou schopny vědecko-technologické výsledky, jež dnes zvnějšku řídí zemědělskou praxi.<br /> <br /> Jak individuálně a v nejširším spektru jsou geisteswissenschaftliche skutečnosti v praxi vykládány — zčásti dosti dobrodružně —, ukazuje velká radost z experimentování. Ta je v záslužném díle Stappungově&lt;ref&gt;Walter Stappung: ''Die Düngerpräparate Rudolf Steiners – Herstellung und Anwendung'', Rüfenacht 2017, Bd. I + II: 748 S. Siehe auch: Ueli Hurter et al. (2018): ''Biodynamische Präparate-Praxis weltweit – Die Fallbeispiele'', Darmstadt, 364 S.&lt;/ref&gt; zdokumentována v celosvětové praxi. Výsledky duchovního bádání odhalují svou pravou poznávací hodnotu teprve v cvičné praxi.<br /> <br /> Před samotným použitím extraktu z baldrianových květů jde o «silné ředění» urtinktury. Toho se dosáhne, když se do dané množství vlažné vody přikape tolik květové šťávy, aby po pěti až desetiminutovém míchání kapalina voněla baldrianem a projevila se v ní slabá hnědavá barva šťávy. Orientační množství pro použití se určuje — obdobně jako u pevných preparátů se třemi prsty — takto: 1 až 3 g = 1 až 2 cm&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; na 5 až 8 l vody na přibližně 8 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; hnojivého materiálu. Kapalina se nastříká na hromady a řady po jejich založení nebo — rozdělena na porce {{SE|440}}<br /> <br /> – shora naplněna do otvorů. V případě tekutých hnojiv (kejdy, močůvky) se nejlépe přidá zředěné množství šťávy při míchání. Ještě jednou budiž zdůrazněno, že nejlepšími rádci jsou myslící spolužití a vlastní experimentující duch.<br /> <br /> Vztah baldrianky k živlu tepla a jeho nadsmyslovému silovému korelátu, tepelnému éteru, nalezl uplatnění v biologicko-dynamické praxi i mimo její funkci hnojivého preparátu; tak při nebezpečí pozdních mrazů v květnu. Těsně před jejich nastoupením lze jemným rozprášením baldriánového extraktu, v ředění 1 ml na 1 l vody, nad ovocné květy i nad ohrožené zeleninové výsevy položit teplou pokrývku; ta zabrání mrazovým škodám až do dvou až tří stupňů pod nulou.&lt;ref&gt;Krafft von Heynitz, Georg Merckens: ''Das biologische Gartenbuch'', Stuttgart 1994, 351 S.&lt;/ref&gt; Také k obecnému posilování rostlin v zelinářství se doporučuje v ředění 10 až 30 kapek baldrianového preparátu na 3 l vody. Ve vinařství se baldrianovému preparátu dostalo zvláštního ocenění.&lt;ref&gt;Pierre Masson: ''Gartenbau und Landwirtschaft biodynamisch'', Aarau 2015, 224 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vorbemerkungen_zur_Wirksamkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Předběžné poznámky k bytostné účinnosti ====<br /> <br /> Baldriánový květový extrakt má — silně zředěn v teplé vodě — «hnoji velmi jemným způsobem přinést […] a v něm zejména vyvolat to, co ho podněcuje, aby se k tomu, co se nazývá fosforovou substancí, choval správným způsobem».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&lt;/ref&gt; Toto tak stručné, záhadné tvrzení ukazuje na konci tance šesti hnojivých preparátů — po jmenování síry na počátku u řebříčku, heřmánku a kopřivy — nyní u baldrianky na fosforovou substanci. Oba, síra i fosfor, jsou si navzájem velmi příbuzní. Oba jsou jaksi ztělesněním světla a tepla. A přece jsou to dvě různé látky. Ve stupnici tvůrců kyselin v periodické soustavě prvků stojí sice vedle sebe, v organickém dění se však chovají zcela polárně. Síra se vyskytuje v anorganické přírodě v rozmanitých sulfidech, v kovových solích kyseliny sírové, jakož i jako elementární síra ve sopečných usazeninách. Jako taková se vznítí při přibližně 250 °C a hoří namodralým plamenem na oxid siřičitý. Jinak fosfor: je neobyčejně reaktivní a vyskytuje se proto {{SE|441}}<br /> <br /> nikoli v elementární formě. Zobrazení jako elementární fosfor ukazuje pozoruhodný jev, že má v závislosti na teplotě pět modifikací svého způsobu existence. Jako první modifikace vzniká bílý fosfor; je jedovatý, ve tmě svítí a lze ho uchovávat pouze pod vodou. Při kontaktu se vzduchem se samovznítí při 44 °C a hoří jasně svítícím, horkým plamenem na oxid fosforečný (P&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O&lt;sub&gt;5&lt;/sub&gt;). Bez přístupu vzduchu a při zvýšené teplotě nebo při osvětlení vzniká druhá modifikace, červený fosfor; je stálý, nesvítí a není jedovatý. K němu se připojují tři další modifikace s podstatně různými vlastnostmi — světle červený, černý a černý amorfní fosfor.<br /> <br /> Fosfáty se nacházejí v sedimentárních horninách, především však v nejjemnějším rozptýlení v krystalických prvohorních horninách ve formě těžce rozpustného apatitu, vápenatého fosfátu s obsahem stop fluoru a chloru. Větší ložiska apatitu se těží na poloostrově Kola, u Kirova. Apatit zvětrává působením kyselin a tím obnovuje fosforovou hospodářství půd. V sedimentárních ložiscích, zejména severní Afriky, se nacházejí fosfority. Jsou to splavené zvířecí kosti z třetihor. Pomleté lze je jako těžce rozpustný surový nebo měkký fosfát meliorativně využívat na na fosfor chudých stanovištích.<br /> <br /> V rámci půdního profilu klesá obsah fosforu od látkovýměnně aktivního humusového svrchního půdního horizontu směrem k podorničí. Tento jev sám o sobě již ukazuje, že ztráty vyplachováním jsou velmi nízké — zpravidla méně než 0,3 kg/ha. Mnohonásobně vyšší jsou ztráty plošnou erozí (denudací).<br /> <br /> Stabilita fosforu (HPO&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt;)&lt;sup&gt;2–&lt;/sup&gt;, který přešel do roztoku při zvětrávání minerálů a rozkladu organické hmoty, je důsledkem jeho reaktivnosti. Vstupuje do nových vazeb zejména s vápníkem za vzniku sekundárních vápenatých fosfátů; dále je adsorbován hydroxydy hliníku a železa, které samy tvoří komplexy s huminovými a fulvokyselinami. Suspendovaně se nachází v půdních koloidech a adsorbovaný na jílových minerálech a humusových látkách. Až 80 % organických fosforečných sloučenin je přítomno ve formě fytátů (vápenaté a hořečnaté soli kyseliny inositolhexafosforečné); dalších 5 až 10 % se nachází v nukleových kyselinách buněčných jader rostlin a mikroorganismů.&lt;ref&gt;Friedrich Scheffer, Paul Schachtschabel: ''Lehrbuch der Bodenkunde'', Berlin 2018, 772 S.&lt;/ref&gt; {{SE|442}}<br /> <br /> Pozoruhodné je, že fosfor prostupuje v nejjemnějším rozptýlení a v nejpřísnějším kompozičním řádu veškerými přírodními říšemi, a tak i fyzickou organizací člověka. Omezí-li se pohled na jeho fyzicko-materiální způsob jevení, odhalí se jen málo o jeho bytosti a jeho funkci v hospodářství přírody. Jinak je tomu, rozšíří-li se zorné pole na rostlinnou říši a dále vzhůru. Tam vystupuje fosfor, éterizován na fosforový proces, všude tam v metamorfózách, kde panuje tendence k odvitalizování. Ta se bezprostředně odhaluje nazírání v procesu kvetení rostlin, jenž je podstatně fosforovou účinností. Kde toto odvitalizování dosahuje svého vrcholu — ve vadnutí květu a v tvorbě semen —, vystupuje fosforová účinnost zvláště do popředí.<br /> <br /> Odvitalizování znamená odumírání a přechod do čisté formy. Fyziologicky to zprostředkovává fosfor. Ve dědičnostním dění zprostředkovává formovou kvalitu prostřednictvím jaderných kyselin. Rovněž světlo, vázané v procesu fotosyntézy do hroznového cukru, a jeho přenos buněčným dýcháním na proces kyseliny fosforečné adenosintrifosforečné (ATP) váže světlo zcela do trvalé formy kořene, stonku, listu, květu a plodu. Stejně tak odvitalizovávají fosfolipidy myelinu v mozku a vytvářejí vědomí — anebo fosfor apatitu trvající formu kosti.<br /> <br /> V hlubokém skrytí nacházíme nyní i v děni růstu právě tolik bodových zón odvitalizování, kolik buněk má rostlina. Jsou to fosfor obsahující buněčná jádra. Ta hostí v podobě jaderné bílkoviny, nukleotidů, chromozomy — zprostředkovatele dědičnostního proudu z generace na generaci. Jádro, uzavřené jadernou membránou, představuje ve vztahu k buněčné plazmě ruhový pól buňky. Na základě fosforu v něm vládne vyšší princip, než je ten, který v rostlině, zvířeti a člověku napomáhá k utváření jejich příslušného zjevného obrazu. Je to princip, který v trvalé zárodečnosti přenáší veškerá vývojová dobytí z minulosti do přítomnosti a z ní do budoucnosti. Je tomuto vývojovému průběhu nadřazen; je to duchovní bytost samotné rostliny, vcházející v platnost z vyšší nadsmyslové oblasti, to, co v lidském vědomí vzplanuje jako já-bytost. Tak stojí myelin — jsou to fosfolipidy, které obalují nervová vlákna v mozku — v nejužším vztahu s {{SE|443}}<br /> <br /> vědomí (Sebe)Vědomím člověka! Rostlina jako čistě živá bytost nemá vtělené duševní ani vlastní bytostné jádro, proto také žádný nervový systém, který je třeba pokládat za pozemský základ astrálního těla. Avšak při pohledu na nukleus rostlinné buňky vyvstává otázka, zda jej nelze považovat za evoluční předstupeň k vytvoření takového systému. Jaderné kyseliny RNA a DNA vykazují vysoký obsah fosforu ve fosforečných zbytcích nukleotidů. Tak jako se u zvířete a člověka nervový systém jemně větví až do živé tkáně, nacházíme v jednotlivé buňce mimo buněčné jádro v buněčné plazmě organely, jako jsou ribozomy&lt;ref&gt;Ribozomy jsou sestaveny z ribozomální RNA. Pocházejí z nukleolu v buněčném jádru a tvoří v plazmě organely pro tvorbu bílkovin (kosmologicky je nukleolus ekvivalentem Země v mikrokosmu buňky). Buněčné jádro odpovídá měsíční sféře a buněčná membrána sféře Saturnu. Mitochondrie disponují vlastní nahou DNA, množí se vlastním rytmem a mají především úkol buněčného dýchání s železo obsahujícími cytochromy. Kosmologicky stojí mitochondrie ve vztahu k Marsu.&lt;/ref&gt; a mitochondrie, které jakožto nepatrné tvarované tělesné útvary stojí ve vztahu k plazmě i k jádru. Mitochondrie obsahují stejně jako jádro chromozomální struktury, u nichž lze předpokládat, že plní epigenetické funkce. To znamená, že jsou nositeli a zprostředkovateli vtisků, které cytoplazma přijala ze současných pozemských, slunečních a planetárních působení, jakož i z opatření péče, hnojení a šlechtění duchem a rukou člověka. Jsou to nově nabité vlastnosti ze současného bytí. Je třeba vycházet z toho, že takovéto epigenetické vtisky se v rostlinách uskutečňují v každém vegetačním roce. Aby se zachovaly plody tohoto «zpřítomnění» pozemsko-kosmických působení v průběhu roku — například přes hnojení preparáty —, doporučuje se vlastní rozmnožování až po šlechtění sortů vlastních statku.<br /> <br /> Osa Země-Slunce, do které se kvetoucí rostliny začleňují, se projevuje ve stonku, řapíku, stéblu, výhonku, větvi a kmeni. V této vzpřímené vládne, v odrazu duchovně-bytostném, táž síla, která na vyšší úrovni žije v člověku jako já-činnost ve vůli a vzplanuje v probouzejícím se sebevědomí. Fyzickým opěrným bodem pro to, aby sily já mohly nabývat účinnosti — v člověku a jiným způsobem v přírodních bytostech —, je fosfor, ne jako takový pouze, nýbrž vždy zapracovaný do příslušných látkových kompozic, například zmíněných nukleotidů buněčného jádra. Ve vztahu k člověku rozvíjí Rudolf Steiner tuto myšlenku: «Je to velmi zvláštní, jak lidské já, když je {{SE|444}}<br /> <br /> Nyní jako právě v člověku duchovně, duševně, organicky a také mineralizujícím způsobem, jest jistým způsobem, chtěl bych říci, nositelem fosforu.» «Prosycení lidského organismu fosforem je činností já.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Gesichtspunkte zur Therapie'', GA 313, Vortrag vom 15. April 1921, Dornach 2001, S. 91.&lt;/ref&gt; Tak řídí fosforový proces ve svém nejlabilnějším skupenství, kyselině adenosintrifosforečné (ATP), především metabolismus uhlohydrátů, nukleové kyseliny vázané na nukleoproteiny, metabolismus bílkovin, v podobě fosfolipidů metabolismus tuků, aby nakonec v spojení s fosforem obsahujícím vápnem (apatitem) vyústil v mineralizačním procesu tvorby kostí.&lt;ref&gt;Friedrich Husemann, Otto Wolff: ''Das Bild des Menschen als Grundlage der Heilkunst'', Band II: Zur allgemeinen Pathologie und Therapie, Stuttgart 1991, S. 394.&lt;/ref&gt; Jsou to pokaždé různé fosforové sloučeniny, které impulsují činnost éterických druhů ve vztahu k bytostným článkům: Já žije v tepelném éteru ve vztahu k fosforu; zprostředkováno tepelným éterem, vtiskuje se, na základě sodného fosfátu, do astrálního těla; skrze fosforečnan hořečnatý a světelný éter a skrze fosforečnan draselný a chemický éter působí v éterickém těle a, na základě fosforečnanu vápenatého a účinnosti životního éteru, géeí do pevné formy kostní soustavy, «fyzického otisku já-organizace».&lt;ref&gt;Ebd., S. 395.&lt;/ref&gt; Ve svém přímém vztahu k duchovnímu jádru bytosti, k já, pomáhá fosfor překonávat jednostrannosti ve fyziologických procesech a vyrovnávat protiklady.<br /> <br /> Ve středu buňky se fosforový proces koncentruje v nukleotidech, nositelích dědičnosti. Ty nesou minulost, výdobytek evoluce, do přítomnosti. V tomto díle stvoření se shrnuje veškeré někdejší stávání z ducha a zároveň obsahuje něco zárodečného, z čeho se toto stvoření v přítomném neustále obnovuje a přijímá impulsy, které tyto zárodečné síly nesou do nejzazší budoucnosti k novému stávání. Tyto impulsy přijímá plazma rostlinné buňky v rytmu dne a noci ze záření slunečního světla, jehož síly jsou modifikovány působením planet. Místem tohoto zpřítomnění zárodečného je buněčná nebo protoplazma obklopující jádro. Obsahuje — jakoby v ní plovoucí, v jemném rozptýlení — již zmíněné organely, ribozomy a mitochondrie, jakož i hořčík obsahující (nikoli fosfor obsahující) chloroplasty, v {{SE|445}}<br /> <br /> jímž je prostřednictvím chlorofylu pohlcováno světlo a oživována pozemská látkovost. Základní substanci protoplazmy tvoří cytoplazma, vodojasná, průhledná, tekutě-koloidní, do značné míry homogenní bílkovinná hmota.<br /> <br /> Cytoplazma je pohybovým pólem buňky. Proudí, rotuje kolem buněčných vakuol – nebo ve zvláštních případech dokonce cirkuluje kolem buněčného jádra. Intenzita proudění je závislá na kyslíku, nositeli éterných sil. Je citlivá na vnější podněty; podle počasí se – bobtnáním a smršťováním buněčných tkání – stará například o zavírání a otevírání průduchů, o pohyb květenství hvězdnicovitých rostlin podle chodu slunce atd. Dále reaguje na způsob hnojení i na pečující ruku člověka. Jako pečeť vtlačuje svůj tvar do pečetního vosku, tak se z vnějšku pronikající astrální síly vtiskují do cytoplazmy buňky. V botanice se buněčné plazmě připisuje «schopnost vnímání».&lt;ref&gt;Hermann von Guttenberg: ''Lehrbuch der allgemeinen Botanik'', Berlin 1955, s. 15.&lt;/ref&gt; Nepojmenovává se však její rostlinná svébytnost, ani hranice, která ji odděluje od živočišného vnímání. V buněčném jádře vládne fosfor a určuje jeho přísné struktury. S ním spojená bílkovina, nukleoprotein, stejně jako v zásadě všechny bílkoviny, neobsahuje žádný fosfor. Bílkovina je spojena se sírou a za svou látkotvornou pohyblivost vděčí síře, tak blízce příbuzné fosforu a ve svých vlastnostech přesto tak polární. Ta je však prostředníkem mezi astrálními silami vyzařujícími z okolí a látkami, které tvoří bílkovinu (C, O, N, H). Oba, síra i fosfor, způsobují harmonizaci bytostných článků. Ponoří-li se například astrální tělo a s ním i Já příliš hluboko do éterné a fyzické organizace, pak je «síra více astrální tělo, fosfor více Já» z této vazby vymaní.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Gesichtspunkte zur Therapie'', GA 313, přednáška z 12. dubna 1924, Dornach 2001, s. 44.&lt;/ref&gt; Oba jsou Merkurii mezi vyššími duchovními světy a jejich pozemským obrazem, mezi duchovně-zárodečným a tím, co se utváří do fyzické podoby, v dílo. Oba vstupují v nejvyšším zředění do veškerého živého dění jednotně, a přesto polárním způsobem, opakujíce minulost v přítomnosti a otvírajíce ji budoucnosti. Oba jsou ve vysokém zředění vpleteny do jádra (fosfor) a plazmy (síra) buňky. Jejich {{SE|446}}<br /> <br /> Jejich účinnost je přirozeným předobrazem pravé homeopatie, účinnosti nejmenších entit.<br /> <br /> O podstatě vodíku ve spojitosti s fosforem a sírou lze souhrnně poznamenat následující: Vodík byl charakterizován jako reprezentant živlu Ohně, resp. éteru tepla. Vodíku je stále ještě vtkáno teplo a světlo. Na cestě vývojovými stupni k Zemi&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; a nakonec materializací k «zemitě-pevnému» se teplé zhustilo v síru a světelné v fosfor. Síra umožňuje teplem pohyblivost/růst v látkovém — bez síry žádná látková výměna —, zatímco fosfor vytváří formy a na stupni lidského vědomí nechává látkově-zformované v obrazu stát se myšlenkou. Světlo je v duševním procesu prožíváno jako myšlenka. Vstoupí-li tato do vědomí, formuje se v jazyce ve slovo, v gramatiku.<br /> <br /> Síra a teplo/pohyb, fosfor a světlo/forma jsou vždy dominující vztahy. Přesto i síra ukazuje ve svém zářivě žlutém plameni svoji blízkost ke světlu a fosfor svou snadnou vznětlivostí svoji blízkost k teplu. V živém ovládá síra látkovou výměnu, fosfor prostřednictvím jaderných kyselin DNA a RNA dědičnost.&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V baldrianském květu se proces fosforového tak zjemnil, že tento — jak se smí předpokládat — prostřednictvím fosfonukleotidů ribozomů a mitochondrií plazmy, obdařen potencí duchovně-já-vlastní gestaltační síly, otvírá z přebytečných sil duchovně-zárodečného v pozemském nové vývojové možnosti rostlinného stávání.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wirksamkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Účinnost ====<br /> <br /> Jistě chybuje ten, kdo v baldrianském preparátu vidí organické fosforové hnojivo. Baldrián nemá v popelu více fosforu než jiné rostliny. O tom, co rozhoduje o účinnosti, je, že v baldrianském květu se shromažďuje koncentrace formativních sil, která je schopna utváření životních souvislostí takovým způsobem, aby v nich mohl fosfor zprostředkovávat síly, jež z oblasti čistě duchovního napomáhají rostlině k aufrechte, k organismickému vlastnímu bytí; {{SE|447}}<br /> <br /> nebo slovy Rudolfa Steinera: že «šťáva baldrianského květu» vede hnůj k tomu, aby se «vůči tomu, co se nazývá fosforovou substancí, choval správným způsobem».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&lt;/ref&gt; Tato pobídka je nezbytná všude tam, kde organické materiály hnijí — a tak tomu je při každé přípravě hnoje. Při autolytickém rozpadu a mikrobiálním rozkladu příslušných rostlinných a živočišných zbytků se rozpadá kompoziční řád, jemuž fosforová substance sloužila. Výsledný chaos látek, jež byly zbaveny svého nositelství, pak tíhne k tomu, aby tyto látky z oblasti živého upadaly zpět do stavu anorganického. Tento proces umírání příroda do jisté míry zachycuje sama tvorbou stabilních forem humusu. Tento proces se odehrává ve vlhkém-vodnatém a ovládají ho přede vším měsíční síly. Při kompaktním nahromadění organického materiálu v hnojiči a kompostové hromadě, jakož i při skladování kejdy a močůvky, vyžaduje zmíněná řídící opatření z rukou člověka.<br /> <br /> Účinnost baldrianského preparátu však přesahuje i toto. Nevyčerpává se tím, že fosfor uvolněný z organických sloučenin bezodkladně znovu zabudovává do jaderných bílkovin mikrobů, a tím ho dočasně váže, než ho přijmou kulturní rostliny. Mikrobiální dění se odehrává ve vlhkém-vodnatém, nejméně ze všeho zpočátku v zemitě-pevném. Toto nastává teprve v důsledku specializované činnosti půdních živočichů vedené astrálním tělem. Účinnost květní šťávy baldrianky se naproti tomu jeví jako všeobecná, do všech dílčích procesů zasahující a je stmelující — jako taková, která bujné Stoffwechselgeschehen hnojiště uzavírá do vcelku uzavřeného celku. Pod vlivem tohoto preparátu se hnojiště rozvíjí v jakousi podobu organismu, v němž astrální síly vyzařující z periferie prostupují chaos rozkladu. Tyto síly tvoří astrální organizaci hnojiště, která — mocí sil vyššího ryze duchovního já-bytí, jí vlastních — činí z fosforu, jenž se ze všech vazeb uvolňuje, opět nositele. Přidáním baldrianského preparátu se uskutečňuje jakési nové obdarování fosforu poté, co v průchodu chaosem rozkladu svlékl své dřívější nositelství ducha. {{SE|448}}<br /> <br /> Takto nahlíženo hnojí baldrianský preparát prostřednictvím organických hnojiv nejintimnějším způsobem životní tvořivé procesy, které se v horizontále plošně rozestírají v bránicovém orgánu půdy a v listech rostlin, a svisle pak to, co se jako duchovně-bytostné výšin a hlubin vyjadřuje ve stángelové síle rostlin. Na pozadí tohoto světového kříže je třeba hledat prvky nazírání, skrze něž lze nalézt potvrzení toho, co je svou vlastní silou průkazné v tom, co bylo prozkoumáno na duchovním poli. Každé z popsaných preparátů se to týká svým specifickým způsobem.<br /> <br /> Pro výsledky antroposofické duchovní vědy musí být teprve v průběžném myšlení a konání vytvářeny fenomény, jimiž se zaručuje pravdivost toho, co bylo poznáno v duchu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Schachtelhalmpräparat&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Přípravek z přesličky rolní ===<br /> <br /> Nepatří do řady kompostových preparátů; stojí o sobě a Rudolf Steiner ho popisuje v šestém přednáškovém cyklu v souvislosti s odolností vůči houbovým chorobám.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 167.&lt;/ref&gt; K preparaci přichází v úvahu přeslička rolní (''Equisetum arvense''). Vedle dalších přesliček zastupuje dodnes — spolu s plavuněmi a kapradinami — praformy rostlinné říše. Předchůdné formy, jako jsou psilofyty, ukazují zpět až na konec siluru a počátek devonu, tedy přibližně do středu starohory (''paleozoikum''). Je to doba «Lemurisu», opakování planetárního předstupně «Starého Měsíce» ve vývoji Země.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Tyto praformy jsou zrozeny z vody a dobývají pevninu. Blízkost k živlu vody dokládá z celého bohatství tehdejší příbuzenské flóry rod Equisetum, existující dodnes. To se projevuje jak ve stanovištním prostředí, kde se přeslička přednostně vyskytuje, tak ve složitém dění klíčení. Přesličku nacházíme na hlinitých až jílovitých stanovištích se stagnující vodou nebo stagnačními horizonty. {{SE|449}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 34, S. 449.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 34: Der Ackerschachtelhalm mit Spross und unterirdisch bewurzeltem Rhizomsystem.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Erscheinungsform&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zevní podoba ====<br /> <br /> Zevní vzhled překvapí uprostřed okolní flóry. Stonek se zvedá rovně jako svíčka, členěný do jednotlivých článků (''internodií''), která do sebe zapadají jako škatulky (obrázek 34).<br /> <br /> Přeslenlicovitě nasedající, nevětvené postranní větve vykazují týž stavební princip. Pod mírným úhlem od vodorovné osy vybíhají šikmo vzhůru. Stonek i postranní větve jsou jednotně zelené a přebírají funkci {{SE|450}}<br /> <br /> listů. Co překvapí, je právě absence listů — a stejně tak nepřítomnost květů. Z toho plyne, že nelze pozorovat žádnou metamorfózu tvaru — až na to, že postranní větve jsou při bázi stonku kratší, pak se rozevírají a k vrcholu výhonku se pyramidálně zkracují. Listový vývoj se redukuje na podlouhlé, k vrcholu zašpičatělé obalné lístky, které těsně přiléhají k bázi článků stonku. V jejich šestihranném, škatulovitém uspořádání se uplatňuje křemen-křemičitý princip prostupující celou rostlinou — stejně jako v šestihranných štítcích pokrývajících prašníky plodných klasů. Celou rostlinou vládne stěbelní princip — zatímco kapradiny, které mají stejný časový původ, jsou ovládány listem. Plavuně zaujímají střední polohu. Co tolik udivuje, je rozpor, který přeslička sama daruje. Na jedné straně je to její blízkost k vlhku a vodnímu živlu v podloží, na druhé straně její silně proformovaná, zkřemenělá podoba, která se přísně začleňuje do svislé osy Země–Slunce. Přeslička rolní tento rozpor ovládá.<br /> <br /> Hledá-li se generativní pól této rostliny, nalézá se v několika málo exemplářích oddělených od vegetativní části v podobě červenohnědých, vřetenovitých klasů, které vyrůstají každý na výhonku s hustě řazenými články stonku; při jejich bázi jsou ovinuty věncem černo-hnědých špiček listů. Klasy podávají podobný obraz jako houby vyrůstající z temnoty země. To dělá přesličku rolní v rodině přesliček jedinečnou, a proto je i srozumitelný její účinek proti houbovitému: v oddělení plodného sporangioforu od sterilního zeleného výhonku se jaksi distancuje od houby-gesta. Ostatní přesličky nesou sporangiový klas na vrcholu zelené rostliny.&lt;ref&gt;Srov. také: Jean-Michel Florin (Hrsg.): ''Biologisch-dynamischer Weinbau'', Dornach 2020, S. 154 f.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Rhizom-Wurzelsphäre,_die_vegetative_und_generative_Vermehrung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Rhizomová kořenová sféra, vegetativní a generativní rozmnožování ====<br /> <br /> Svislý vegetativní výhonek pokračuje v téže posloupnosti článků stonku do hloubi země ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#449|obrázek 34]], s. 449). Narazí-li na horizont stagnující vody — například na rozhraní A-horizontu (svrchní půda) a na jíl bohatšího B-horizontu (podorničí) nebo na spodní vodu — odbočí postranní výhonek, který dále roste vodorovně podél hranice vrstevní vody. {{SE|451}}<br /> <br /> Rhizomové výhonky jsou vzdušné. Z rhizomových uzlů, zčásti i z primárních vertikálních výhonků, vyrůstají sekundární výhonky vzhůru ke světlu a starají se o rozmnožování vegetativního porostu. Vertikální rhizomy proráží s velkou dynamikou zhutněnou zónu, aby se znovu rozvětvily horizontálně na hlouběji ležící vodní vrstvě. Dokonce i z hloubek tří až čtyř metrů vysílají odtud svými černo-hnědými rhizomovými výhonky nahoru (obrázek 34, s. 449).<br /> <br /> Přeslička rolní nemá primární kořeny. Její jemné, vláknité, do hloubky směřující kořeny jsou výhonkového původu; vyrůstají z mezičlánků (internodií) rhizomových výhonků. Na sklonku podzimu se na přípovrchových horizontálních rhizomech tvoří vejčitá zduření — zásobárny živin pro jarní rašení, především pro jako první vyrážející úrodné načervenale hnědé výtrusnicové nosiče. Takový nosič nese v vřetenovitém uspořádání šestihranné výtrusnicové vaky. Po dozrání výtrusů úrodný výhonok rychle odumírá. Prašné výtrusy jsou unášeny větrem a klíčí, jakmile se dostanou do vlhko-vodnatého prostředí. Z klíčících výtrusů vychází nejprve kořeníčku podobný hrot; rozvíjí se pak zelenající, řasám podobný předklíček (*Prothallium*). «Do tohoto vývojového stádia je přeslička rolní zelenou vodní rostlinou.»&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: *Auf den Spuren der Präparatepflanzen*, Dornach 2005, S. 105.&lt;/ref&gt; Předklíčky se vyskytují ve dvou druzích. Jeden druh *Prothallium* tvoří kulovité spermatidy, které se mohou za pomoci dvou bičíků volně pohybovat ve vodě. Druhý druh předklíčku tvoří vaječné zárodky, jež jsou oplodňovány volně plavajícími spermatozoi. Po oplodnění opouští svisle nahoru i dolů rostoucí výhonok přesličky rolní vodnatou fázi a spojuje se s pevným zemským a silami slunce. Oba — jak úrodné, tak vegetativní výhonky — vyrůstají z rhizomů, které pronikají do hlubších půdních vrstev a tam se zakoření.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_oberirdische_Spross_und_der_Kieselprozess&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Nadzemní výhonok a křemičitý proces ====<br /> <br /> Nahoru do vzduchu, tepla a světla se táhnoucí, neplodný výhonok přesličky rolní je skrz naskrz stonek. Vlastní listové čepele chybějí; pouze rudimentární listové útvary v podobě nenápadných, do přeslenů sdružených, límcovitých ochranných pochev leží při základnách článků stonku. Rýhované články ústředního výhonku a bohaté větvení v přeslenitě uspořádané postranní větve ukazují, co se týče příjmu {{SE|452}}<br /> <br /> slunečního světla a výdeje vodní páry dostatečně velký povrch. Ten je utvořen tak, aby byl zajištěn vysoký průtok vody přesličkou. Její úzký vztah k živlu vody se uplatňuje také v tom, že z vody proudící ve vodivých drahách xylému odebírá přesliččina rolní křemičitou kyselinu, pocházející z minerálního zvětrávání půdy. Její anorganická povaha se oživuje působením Slunce dávajícím život v rostlině. Lze říci: Voda zprostředkovávající síly Měsíce v této rostlině, která odkazuje zpět do pradávných časů vývoje rostlin, znovu otevírá křemičitou kyselinu pro dnešní sluneční působení. Obdaří ji silami, které vytvářejí harmonický vyrovnávací přechod mezi minulým měsíčním působením a dnešním zemsko-slunečním. Tím stojí přeslička rolní v polárním protikladu k pampelišce. Jestliže pampeliška coby hvězdnicovitá patří k nejvýše vyvinutým rostlinám, pak přeslička patří k těm, které stojí na počátku vývoje suchozemských rostlin. V přesličce spojuje křemičitá kyselina minulé vývojové stupně s přítomností, v pampelišce pak vývojové výdobytky přítomnosti s budoucností.<br /> <br /> Životní proces přesličky rolní je metabolicky aktivní křemičitý proces zrozený ze živlu vody. Pohybuje se zevnitř směrem k periferii živých tkání. Jak voda odpařuje vnějším teplem, vylučuje se křemičitá kyselina a obaluje celou stonkovou rostlinu pláštěm vodnaté amorfní kyseliny křemičité. Nacházíme ji v pokožkových buňkách i uloženu mezi jejich buněčnými membránami. Procházejí se všechny stavy — od roztoku přes plastický gel až po ztvrdlý, amorfní, sklovitý opál, což je vodnatý oxid křemičitý (SiO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt; + H&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O). Zpopelní-li se stébelné pletivo přesličky, zůstane po vyhoření černé uhlíkové kostry nakonec bílá křemičitá kostra. Vykazuje čočkovité vypoukliny, které za živa usměrňují sluneční světlo na v řadách uspořádaný chlorofyl.&lt;ref&gt;Ebd., S. 107.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Vysoký obsah kyseliny křemičité — 70 % v popelu — určuje tuhý, paprskový vzhled přesličky rolní. Dělá ji drsnou a křehkou. Křemen v přesličce «žije» tak, «že se v ní opevnil jako v pevnosti».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 83.&lt;/ref&gt; {{SE|453}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Herstellung_und_Anwendung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Výroba a použití ====<br /> <br /> Z přesličky rolní se kolem svátku Jana, v době jejího největšího vegetativního rozkvětu, sbírá zelený výhonek za slunečného dne a na vzdušném stínu se rozloží v tenké vrstvě a suší. K dalšímu zpracování uvádí Rudolf Steiner: «dass man Equisetum arvense zu einer Art von Tee macht...» [citát ponechán v němčině]. Stappung celosvětově zdokumentoval rozmanité praxe přípravy čaje z přesličkové natě, co do délky vaření a následného kvašení na kejdu i studeného kvašení čerstvé natě, dob, množství a četnosti použití, a také toho, zda preparát jen předchází problémům, nebo slibuje účinek i při akutním napadení houbami. Ze souhrnu zkušeností s přípravou čaje vzešel tento recept: «V deseti až dvaceti litrech vody se vaří 200 až 300 gramů drogy přibližně jednu hodinu při slabém varu. Při použití čerstvé natě přibližně 1,5 kg na stejné množství vody.» Delší doba vaření je nutná jednak k rozluštění silně zkřemenělých periferních buněčných tkání, jednak k tomu, aby tento proces probíhal v univerzálním pralivedle tepla.<br /> <br /> Pokud jde o formu použití, používá Rudolf Steiner pojem «kejda». Ten naznačuje, že přeslička po fázi louhování má být vystavena kvašení, čímž může postupně docházet k rozluštění obtížněji rozložitelných organických látek. Tvorbou kyseliny se z čaje stává kejda a ta je poté po delší dobu trvanlivá a použitelná. Teprve když přejde do hniloby a začne páchnout (sulfan, H₂S), je třeba od dalšího použití upustit. Stranou by se mělo nechat i studeného kvašení čerstvého přesličkového materiálu, jak se tu a tam praktikuje. Při delších dobách kvašení hrozí předčasné vadné kvašení a nedostatečné rozluštění amorfní {{SE|454}}<br /> <br /> Křemičitosti je nevyhnutelná. Tepelné působení v procesu varu se zdá být zásadního významu pro to, aby se křemičitost mohla stát účinnou.&lt;ref&gt;Viz k tomu: Ulrich Meyer: «Optimierung der Kieselsäure-Extraktion aus Equisetum arvense – Ergebnisse für die alltägliche Praxis», in: Ulrich Meyer, Peter Alsted Pedersen (Hrsg.): ''Anthroposophische Pharmazie'', Berlin 2016, 807 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Doby použití se řídí tím, zda má být přeslička-kejda použita preventivně, nebo až v akutním případě. Podle Rudolfa Steinera jde v první řadě o preventivní opatření. Přeslička-kejda působí prostřednictvím půdy a při nadměrných, trvale vlhko-mokrých podmínkách snižuje tlak hub na rostliny. Z tohoto pohledu se doporučuje přesličku-kejdu v pokud možno ročním rytmu vylévat na celou zemědělskou a zahradní provozní plochu v množství 100 l/ha. Ideální by bylo, kdyby se to dělo třikrát až čtyřikrát ročně — na konci zimy a na jaře (březen), v létě a na podzim až do počátku zimy (listopad). V každém případě by v rámci osevního postupu zvláště houbám vystavené kultury, jako obilniny a určité okopaniny, měly dostat preventivní ošetření. Přímé postřiky do porostů při akutním napadení, často v kombinaci s kopřivovou kejdou, mohou napadení výrazně omezit. Jde o opatření, které napadení bojuje. Preventivní ošetření prostřednictvím půdy zajišťuje, že se s počátky nákazy zakročí včas.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wirksamkeit_des_Schachtelhalmpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Účinnost přípravku z přesličky ====<br /> <br /> Použit preventivně, rozvíjí přípravek z přesličky svou účinnost prostřednictvím půdy. Přijde-li tato půda po případně již vlhkém podzimu a mokré mírné zimě do jara, je celý prokořeněný prostor zvláště silně vystaven silovým záření Měsíce — a to zvláště při úplňku a přiblížení Měsíce k Zemi (''perigeu''). Ty jsou zprostředkovány vodou a probouzejí v půdě měsíční život, příbuzný oné vodní živosti, v níž se kdysi v pravěku vyvíjely nižší stupně rostlinného a živočišného života. Posunuty v čase, působí dnes tato živost ve světových oceánech a jinak v řekách, jezerech a rybnících. Tento původům ještě blízký, málo diferencovaný život pochází z geologické epochy raného a středního lemuru — z opakování vývoje «starého Měsíce», jenž předcházel vývoji Země.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Geologicky řečeno, jde o epochy {{SE|455}}<br /> <br /> *Proterozoika* a *paleozoika*. V této době převahy měsíčních sil ještě neexistovaly žádné kvetoucí rostliny. Byl to čas výtrusných rostlin, k nimž — vedle výše zmíněných — patří rovněž houby. V půdě, která se teprve vytvářela z vodního živlu, vstupují do proměnlivých vztahů síly měsíční se silami slunečními. V následné epoše *kenozoika* čili *terciéru* (Atlantida) získávají sluneční síly převahu; kvetoucí rostliny se rozvíjejí se svými primárními kořeny. V *neozoiku*, v novověku Země, se půdy vyvíjejí v humusnaté minerální půdy a pod rukou člověka v kulturní půdy.<br /> <br /> Přetrvává-li vlhko a měsíční síly přitom převažují, je kulturní půda jednostranně prostoupena měsíční živostí. Tím se probouzí právě ten nižší rostlinný a živočišný život oněch dřívějších vývojových stupňů — a tím zvláštním způsobem také růst hub. To se neděje pouze v půdě, nýbrž o patro výše také v nadzemních orgánech rostliny i na nich. Co má své oprávněné místo v temnotě půdy, vytváří si neprávem druhé dno ve vzdušném prostoru nad zemí; mikrobní život parazituje na živých tkáních rostliny. Ani nynější sluneční působení může jen omezeně bránit tomuto bujícímu cizímu životu. Je třeba hledat takovou rostlinu, která dokáže v sobě soustředit a zpracovat tolik sluneční síly, že zneškodní přebytečný měsíční život ve vodním živlu — ano, která ve smyslu syntézy dokáže vytvořit zdravý poměr mezi polaritami z minulosti působící měsíční astrality a ze současného kosmu přicházející sluneční astrality. Tuto schopnost má přeslička jako vynikající zástupce přechodu z rostliny vodou zrozené k rostlině zemí zrozené. Jako čajová kejda působí tak, že se půda odlehčuje od přebytečné měsíční síly, že přeslička «zbavuje vodu její zprostředkující síly a dává půdě více zemskosti, aby větší měsíční působení nepřijímala skrze přítomnou vodu».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 167.&lt;/ref&gt; Tímto popisem je jednoznačně poukazováno na profylaktické ošetření půd přípravkem z přesličky. Spolužití s chodem počasí v ročním běhu vychovává vědomí k tomu, aby jednalo s prozíravou moudrostí. Děje-li se profylaxe pravidelně rok od roku, předchází se akutnímu případu. Přesto je popsáno mnoho zkušeností, zejména {{SE|456}}<br /> <br /> z oblasti zahradnictví, o zkrocení akutního plísňového napadení a jiných pohrom přípravkem z přesličky ve formě čajové kejdy.&lt;ref&gt;Walter Stappung: *Die Düngerpräparate Rudolf Steiners – Herstellung und Anwendung*, Rüfenacht 2017, Bd. I + II: 748 S.&lt;/ref&gt; Experimentální dlouhodobé pokusy k preventivnímu účinku přípravku z přesličky neexistují. Exaktní pokusy překračují meze proveditelnosti. Jistota účinnosti — a to platí pro všechny zmíněné přípravky — spočívá v myšlenkovém proniknutí výsledků geisteswissenschaftlicher Forschung a v potvrzující zkušenosti, kterou učí praxe.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Kanon_der_sechs_Düngerpräparate,_ihr_Zusammenwirken_unter_Bildung_eines_neuen_Mittleren_–_eine_Zusammenschau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení při vytváření nového středu — celkový pohled ===<br /> <br /> Nabízí se otázka, zda pořadí šesti hnojivých preparátů, jak je Rudolf Steiner popisuje v Zemědělském kurzu, je náhodné či zákonité. Vše svědčí pro to, že platí to druhé, vezme-li se v úvahu jak zvláštní povaha výchozích materiálů pro preparaci, tak účinnost samotných preparátů v postupném budování bránicové půdy v oživlou, produševnělou a produchovenou celistvost mezi kosmickými výšinami a zemskými hlubinami.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Reihe_der_Präparatepflanzen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Řada preparátových rostlin ====<br /> <br /> Šest preparátových rostlin se vyznačuje tím, že mezi sírovým pólem květů a solným pólem kořenů vládnou specifické kosmické a pozemské substanční poměry; přičemž je nápadné, že první tři preparátové rostliny — řebříček, heřmánek a kopřiva — tvoří trojici, a stejnou trojici tvoří dubová kůra, pampeliška a kozlík ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#457|Obrázek 35]]).<br /> <br /> Mezi oběma trojicemi leží skrytá, a přitom zpředmětněná, práh vzájemného přechodu k jednomu středu — k půdě. Obě trojnosti tvoří polaritu. První z nich zastupuje více zásaditě-alkalický, pozemský pól. Na této straně vládne síra. V anorganickém je tvořitelkou kyselin, v organickém rozvíjí svou kosmickou povahu, neboť «na cestě síry vstupuje duch do fyzična přírody {{SE|457}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 35, S. 457.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 34: Die Reihe der Präparatepflanzen und Organhüllen in Beziehung zum Stoffwechsel- und Nerven-Sinnes-System des Tieres sowie die Mittebildung zwischen den Höhen- und Tiefenkräften.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> hereinwirkt, «síra je přímo nositelem duchovního».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach, 1999, S. 64.&lt;/ref&gt; Ve životních procesech rostlin jakoby odhmotňuje pozemské látky alkalií (K, Na) a zemin alkalických kovů (Ca, Mg) a také železo jako bázi těžkého kovu. V pořadí první trojice je to řebříček, který svou zvláštní silou síry zpracovává alkalický kov draslík. V rozšíření tohoto procesu přistupuje u heřmánku zemský alkalický kov vápník, a opět je to kopřiva, která svou silou síry — vedle draslíku a vápníku — zpracovává železo v železné záření. Tímto posledním vede dál ke skryté středu. Železo je v přírodě, až po člověka, kovem inkarnace; upevňuje v tělesné organizaci {{SE|458}}<br /> <br /> účinné síly duchovně-bytostného. V člověku se železo soustřeďuje v krvi, která svým oběhem spojuje srdce s periferií, s tělesnými funkcemi. V krevním proudu, který míří k srdci a, jím «uklidněn» se vrací zpět do těla, prožívá duchovní duše člověka své inkarnování v těle.<br /> <br /> Srdce se zamýšlí a sjednocuje to, co se krvi vepsalo v tělesných orgánech až k periferii těla. V srdci nalézá přitékající a odtékající krev vlastnoaktivní obal, který rytmicky pulzujíc udržuje krev životaschopnou. Druhý pól tvoří ledviny, které jiným, polárním způsobem znovu uvádějí krev do životaschopného stavu. Vytvářejí prostor, do něhož krev jako tepenný proud vystupuje z cévního systému a, vyzdvižena nad pozemsko-hmotné látkové procesy, je ledvinnou činností prohlédnuta, osvěžena a kde je vytvořen harmonický vyrovnávací stav mezi pozemsko-hmotným a kosmicko-duchovním. Teprve po «zkoušce srdce a ledvin» zůstává krev životaschopná.<br /> <br /> Jinak se to má s vyššími rostlinami. Rostou svým specifickým způsobem — jak právě ukazují preparátové rostliny — z úrodné půdy, ze «středu» mezi výšinami a hlubinami, vzhůru. Tento střed je teprve zárodečně založen; ve svých funkcích vzhledem k křemeni, vápenci, jílu a humusu ještě nepůsobí samostatně ze sebe; potřebuje výchovu. Týká se to především funkcí jílu, který ve své sezonní rytmice má vlohu k jakési srdeční funkci, a funkcí humusu, který ve své dynamice stojí blíže ledvinné funkci. Opatření k této výchově tvoří pravé umění zemědělství.<br /> <br /> Mezi různými opatřeními, která byla charakterizována, je to hnojení z ducha člověka, které otvírá bránu do budoucnosti. Toto hnojivé vychovávání se vztahuje na oživování pozemských látek hlubin. V jeho službě stojí první trojice — řebříček, heřmánek, kopřiva —, která středu, bránici, postupně pomáhá k stupňům funkční samostatnosti. Tyto tři léčivé byliny mají moc ve svých životních procesech přeměňovat pozemské látky draslík a vápník v dusík, to jest obdařovat je vlastností stát se nositeli astralických sil.<br /> <br /> K první trojici poznamenává Gunter Gebhard: «Síra jako element, který přímo z elementu ohně ‹spadl› do elementu země, je substancí, která vede duchovní do pozemského; zkráceně řečeno: síra je bytost, která může teplo hmotně zhustnout, to jest tam, kde {{SE|459}}<br /> <br /> toto bytí působí, se substanciálně ukazuje síra. Tím jsou první tři preparáty takovými, které podporují inkarnování duchovního (rostlinného života). U řebříčku je to draslík, který zcela nese v sobě tekutost a který zvláště vytváří vztah k éterickému (individuální ätherleib): vápník s heřmánkem vtahuje astrální do fyzického těla prostoupeného éterleibem (přitahuje z kosmu to, co dává rostlině gestalt); a s kopřivou konečně železo, jež má svůj těsný vztah k inkarnování Já u člověka a zde, zprostředkováno sírou, vede duchovní praobraz rostliny do fyzického zjevení a udržuje ‹kontakt› k prarůstlině ve sféře za kosmem (‹durchvernünftigen›). Prvními třemi preparáty se půda rozvíjí tak, aby byly podporovány všechny čtyři bytostné články, které náleží k fyzickému jeví se v pozemském, a to pro rostlinu.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Ve druhé trojici — dub, pampeliška, kozlík — je silněji zdůrazněna kosmická, kyselinová strana. Síra zde již není výslovně jmenována, třebaže patří právě k nejsilnějším tvůrcům kyselin. Tento zdánlivý rozpor se vyřeší, když si uvědomíme, že v případě první trojice je síra jmenována jako element, který zprostředkovává duchovní fyzicky-živoucímu. Ve formě kyseliny sírové z této funkce vypadla a stala se pozemskou. Ve druhé trojici jde o kyselinové působení sestoupené do fyzického.<br /> <br /> V případě dubové kůry/borky stojí sice vápník jako zemsky-alkalický kov v popředí. Rozhodující pro jeho funkci je ale ta struktura, v níž vápník v kůře nebo borce dubu leží v podobě šťavelanu vápenatého. Průchodem životními procesy dubu se tvoří jako produkt předčasně do kůry/borky vyloučeného a dohořelého procesu kvetení. Šťavelan vápenatý dostává svou «strukturu» (formu) souhrnně skrze bytostnou povahu dubu a zvláště skrze sulfurické působení kyseliny šťavelové. K tomu doplňuje Gunter Gebhard: «Dub, jako Mars-/železová bytost, má svůj hlubší vztah k Já, ke sféře za kosmem, tam, kde se duchovní praobrazce odkrývají nadsmyslově bádajícímu. Vápník vsává do sebe veškeré astrální; to, že forma ve fyzickém vůbec je možná, má svůj základ v astrálním; jak se forma ukazuje, zakládá se v Já (v ideji), které skrze astrální působí. Šťavelan vápenatý dubu vsává {{SE|460}}<br /> <br /> makrokosmické do mikrokosmu; a skrze železnou sílu dubu navazuje spojení s duchovním praobrazem. Jsou-li mikro- a makrokosmos vzájemně v harmonii, pak je organismus zdravý. Preparát z dubové kůry tuto harmonii mezi oběma póly udržuje a tím prophylakticky skrze půdu podporuje zdraví rostliny.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V dubové kůře/borce je tedy vápník jaksi uchopován shora, z kosmického pólu, který se darloží v procesu kyseliny šťavelové. U pampelišky se tento proces stupňuje tím, že pomocí nejvyšší dokonalosti rozvinutého květu přivádí «v kosmu jemně rozptýlenou kyselinu křemičitou» dovnitř a uvádí ji do vztahu s draslíkem oživovaným v mléčné šťávě. Opět je to působení kyseliny, skrze něž se síly kosmu shora vpečeťují do pampelišky a skrze ni do půdy. <br /> <br /> Kozlík ovládá v charakterizovaném způsobu fosforový proces.<br /> <br /> Polární bytostné vlastnosti šesti preparátových rostlin jsou tak ve svém spolupůsobení nadány k tomu, aby vytvořily vše přesahující syntézu: tvorbu preparátu nastávající, slunečné středy mezi výšinami a hlubinami. V erkraftování této středy se může půda, bránice, vyvíjet k stále větší vlastní aktivitě. Na zásadité straně trojice řebříčku, heřmánku a kopřivy zpřístupňuje zdola silám bránicové půdy látečné síly, na kyselé straně trojice dubové kůry, pampelišky a kozlíku substanční síly shora. Kozlíku přísluší přitom zvláštní postavení v tom smyslu, že prostřednictvím nositelství fosforu otevírá mimokosmickou sféru ducha, svět bytostných praobrazů (obrázek 36, s. 462).<br /> <br /> Gunter Gebhard k tomu doplňuje: «Ve svém chemickém chování jsou zásady (louhy) látky, jejichž charakter je ‹luciferský›, zatímco kyseliny nesou v sobě cosi bytostně ‹ahrimanského›. Stejně tak je síra bytostným obrazem Lucifera a fosfor zobrazuje ahrimanské síly. Uprostřed mezi těmito dvěma polárními mocnostmi protivníků stojí Kristus jako zástupce lidstva, který, udržuje rovnováhu mezi těmito bytostnými mocnostmi, ukazuje lidstvu cesty do budoucnosti. V ‹zemědělské individualitě› je tato středa vytvořena jako půdní bránice. Je nadále vložena do rukou člověka, aby přivedl k rozvoji tento životní zárodek středy.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt; {{SE|461}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Reihe_der_tierischen_Organhüllen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Řada živočišných orgánových obalů ====<br /> <br /> Také tyto se zákonitě člení na první trojici, viděno z látkově-výměnného pólu zvířete směrem k srdci, a na druhou trojici, z předního dílu zvířete, smyslového pólu, směrem ke středu. V této souvislosti charakterizuje Rudolf Steiner působení planet ve zvířeti ve vztahu ke Slunci ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#462|Abbildung 36]], S. 462). Vychází zcela z nazírání, z «tvarové a barevné podoby, také s ohledem na strukturu a konzistenci jeho substance od přední části dozadu, tedy od čenichu k srdci, kde jsou účinky Saturnu, Jupitera, Marsu, v srdci působení Slunce a za srdcem, směrem k ocasu, působení Venuše, Merkura, Měsíce».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 60.&lt;/ref&gt; Vyšší zvíře se tedy v horizontále páteře člení na polaritu působení podsluneční planet v látkově-výměnném pólu. Obojí je ze vzájemně protichůdných směrů orientováno k srdci.<br /> <br /> Ohledně pořadí podsluneční planet s Měsícem, Merkurem a Venuší navazuje Rudolf Steiner ze svého duchovního bádání na starou moudrost mystérií. Totéž platí pro charakterizaci jejich makrokosmických sfér působení ve vertikálním uspořádání «zemědělské individuality». Zde je pořadí od Země dolů do hlubin: Mars, Jupiter, Saturn, a nahoru do výšin: Měsíc, Merkur, Venuše, Slunce.&lt;ref&gt;Ebd., S.44.&lt;/ref&gt; Tato prapůvodní moudrost, pěstovaná v mystériích ve spojení se zbytky instinktivního jasnovidectví u lidí, doznívala ve světovém obraze Ptolemaiově. V tomto, stejně jako v dnes vládnoucím, který sahá ke Koperníkovi, se zrcadlí vývoj vědomí lidstva. V poatlantských kulturních epochách staroindické a staropersské kultury žilo v lidech v zbytcích jakési «vědomí nebes». To vyhaslo a s probuzením k sebevědomí bylo v přítomnosti proměněno v vědomí zemské, fixované na předměty. Lidé těchto raných dob prožívali ještě planetární sféry naplněné činy duchovních hierarchií, které měly planety za svůj příbytek.<br /> <br /> S vyhasínáním tohoto prožívání — které žilo dále obrazně v mytologiích — vznikla na počátku třetího kulturního věku ve třetím tisíciletí hvězdověda Sumerů, Babyloňanů a Egypťanů. Ve čtvrtém kulturním období se tato dále emancipovala a přešla do ptolemaiova světového obrazu {{SE|462}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 36, S. 462.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 36: Die polare Beziehung des unter- und obersonnigen Planetenwirkens zu den tierischen Organhüllen im Hinblick auf die Entwicklung der Wesensglieder der «Landwirtschaftlichen Individualität» und ihre Dreigliederung nach Leib (von unten), Geist (von oben) und Seele (rhythmische Mitte).&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Ve vzestupném věku vědomostní duše se světový obraz smrskl na to, co vnímají vnější smysly. U Koperníka a jeho následovníků vyhaslo vědomí bytostně naplněné planetární sféry a zbyla kulatá hmotou naplněná koule, pohybující se v berechenbaren pohybových průbězích prostorem.&lt;ref&gt;Vgl. Elisabeth Vreede: ''Astronomie und Anthroposophie'', Dornach 1980, S. 75; dieselbe: Über den Planeten Merkur, in: ''Kalender Ostern 1942–1943'', Arlesheim; sowie dieselbe: ''Texte über Planetensphären in den Rundschreiben 1927–1930''(Bearbeitung durch Liesbeth Bisterbosch und Frauke Roloff, Oktober 2020). – Im Zuge dieser Emanzipation des menschlichen Bewusstseins hin zum erwachenden, der Erde zugewandten Selbstbewusstsein kann es verständlich werden, dass eine Verwechselung von den Venus- und Merkursphären stattgefunden hat. Diese Verwechselung betrifft nicht den Planetenkörper als solchen, sondern ihre übersinnlich kraftenden Wirkenssphären, dasjenige, für was seit Urbeginn diese beiden Himmelskörper, Venus und Merkur, als geistig-seelisch wirksame Entitäten standen.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Každý z těchto světových obrazů je jakoby momentní snímek, lidský výtvor o tom, jak se člověk v průběhu věků ke světu {{SE|463}}<br /> <br /> stojí. Každý z nich je sám o sobě oprávněný a správný. Dnešní, na Koperníkovi spočívající světový obraz bere v úvahu již jen kvantitativní aspekt tělesnosti, nikoli kvalitativní, bytostně prostoupenou sféru působení. Kosmos se dnešnímu pohledu jeví prázdný — bez bytostí, bez činů.&lt;ref&gt;Lievegoed věnoval polární trojici hnojivých preparátů v jejich vztahu k působení planet a životním procesům v rostlině a živočichovi podrobnou studii (Bernhard C.J. Lievegoed: ''Planetenwirken und Lebensprozesse in Mensch und Erde'', Stuttgart 2002, 82 S.). Popisuje v ní, jak v životních procesech preparátních rostlin stojí vždy specificky jeden zástupce nadsluneční planety s jedním ze sféry podsluneční v polárním vztahu působení — Saturn k Měsíci, Jupiter k Merkuru a Mars k Venuši, vždy se Sluncem uprostřed; dále, jak síly tohoto polárního působení vstupují při obklopení živočišnými orgány, exponovanými zimním a slunečním silám, do zesílené vzájemné souhry a jsou v ní uchovávány; a jak se z toho stávají pochopitelnými ony procesy v půdě a rostlinách, jak je popsal Rudolf Steiner: osvěžující oživování, uzdravování, vzájemné sladění a zjemňování pro vnímání.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Na tomto místě je třeba poukázat na skutečnost, že posloupnost živočišných orgánových obalů je orientována od periferie pozemského i nejvzdálenějšího kosmu směrem k jednomu středu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#462|Obrázek 36]]).<br /> <br /> Navazujíce na výše uvedený citát o působení planet v organismu živočicha, soustřeďuje se podsluneční působení Měsíce, Merkuru a Venuše na břišní orgány ze zádu směrem k srdci — a přitom na systém ledvin v nejširším smyslu. Ledvina přijímá vyzařující síly Venuše.&lt;ref&gt;Viz: Lothar Vogel: ''Der dreigliedrige Mensch'', Dornach 1979, S. 239.&lt;/ref&gt; Těsně s nimi je spjato silové působení Merkuru a v systému ledvin a močového měchýře pak působení Měsíce. Podstata merkuriálního se projevuje v silně rytmicky utvářených funkcích břišních orgánů. V ledvině jsou to procesy vylučování a zpětného vstřebávání. Merkuriálně vylučuje z arteriálního krevního proudu primární moč, prochází ji, nově ji látkově uspořádá a to, co bylo harmonizováno jako použitelně roztříděné, vrací zpět do krve.&lt;ref&gt;Viz: Michaela Glöckler: «Das Nieren-Blasen-System und das Schafgarbenpräparat»; in: Manfred Klett und Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Frage der Düngung im biologisch-dynamischen Landbau'', Dornach 1994.&lt;/ref&gt; Tento proces jakési kapalinné dýchání se jednostranně zkoncentruje ve funkci močového měchýře na čistý vylučovací pochod látek, které se pro organismus staly nepoužitelnými. Zde síly Měsíce modifikují působení Venuše.<br /> <br /> Jinak se věci mají s přijatou potravou; ta je v trávení střev tříděna. Co pro organismus není využitelné, je vylučováno v konzistenci pevnější; i toto organické dění lze považovat za výraz měsíčního působení. Co naopak jako tekuté trávicí šťávy vstupuje do lymfatického a krevního oběhu, {{SE|464}}<br /> <br /> uplatňuje se v procesech, v nichž lze předpokládat, že působení Venuše je modifikováno působením Merkuru. Co se v břišních orgánech člověka a zvířete odehrává jako Venuše-ledvinový proces, modifikovaný Merkurem a Měsícem, to se znovu nalézá ve wirksamkeit preparátu z kopřivy. Zde, lze říci, se v organickém životě kopřivy — v součinnosti draslíku, vápníku, vodíku a železného záření — může uskutečňovat ta přeměna látek, o níž pojednává kapitola «K otázce přeměny látek» (s. 384 n.): astralizace oživené látkovosti k novotvorbě dusíku ze života rostliny.<br /> <br /> Sledujeme-li řadu obalových orgánů, které jsou — s jedinou výjimkou — odebírány z domácích zvířat pro preparaci, stojí na počátku jelení močový měchýř ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|obrázek 26]], s. 363). V měchýři se dovršuje ledvinový proces tím, že koncentruje to, co bylo v ledvině vytříděno, a vylučuje ven. V kulové podobě měchýře je tekutý živel napodobením zprostředkovatele měsíčních sil. V průběhu preparace přijímá měchýř slunečnou podstatu květů řebříčku, v nichž se to zemité draselné soli sublimovalo do živého.<br /> <br /> Dále dovnitř břicha následuje střevo. Jeho konec, tlusté střevo, mikrobiálně zpracovává část zbývajících nestravitelných zbytků potravy a vylučuje to, co již nelze dále zhodnotit. I to je proces stojící pod vlivem Měsíce. Počátek střeva tvoří tenké střevo — dlouhá hadice uložená v kličkách s niterně téměř neomezeným povrchem. Zde působení Venuše třídí živiny: co jde stranou k tlustému střevu, co coby trávicí šťávy vstupuje do lymfatické a krevní dráhy. Toto třídění je podporováno a modifikováno působením Merkuru. Uplatňuje se v rytmických pohybových procesech peristaltiky, v klcích střevní stěny až po dynamiku žlázových výměšků a proudů látek prostupujících střevními stěnami. Merkuriální síly se staví zprostředkujíce mezi působení Měsíce a Venuše. Na jedné straně se přizpůsobují proměnlivým podmínkám, na druhé straně přesahuje merkuriální působení hranice, které oddělují vnitřek od vnějšku.<br /> <br /> Do tenkého střeva jsou plněny heřmánkové květy. To sluneční v nich přivedlo vápník a draslík zemitého do stavu, který — v rozšíření osvěžujícího, oživujícího působení preparátu z řebříčku — napomáhá zdravému růstu. To je asi třeba chápat v tom smyslu, že bytostný praobraz rostlin se může ve svém pozemském odlesku v každé fázi růstu vyjádřit bez zkreslení. {{SE|465}}<br /> <br /> Kopřivový preparát jakožto třetí ve svazku svou účinností sahá již blízko ke středu ovládanému slunečními silami, to jest k skryté srdeční funkci půdy. Astrální «Innenwirkung» kopřivy je tak prostoupena rozumem/silou Já, že se obejde bez živočišného obalového orgánu. I ona dokáže zemité tvůrce solí draslík a vápník zpracovat v jejich organických procesech a navíc proměnit železo v blahodárné železné záření. Zdá se, že se v tom přece jen ozývá venušská účinnost. Ve spojení se řebříčkem a heřmánkem se stará o to, aby se zemité soli draslík a vápník proměnily do vyšších stupňů účinnosti, a navíc volá k záření marsický charakter železa. Venušské působení, vnitřně pochopené, vytváří v živém volné prostory pro nové možnosti dění; vzdává se. Lze říci: nevyživuje, nýbrž umožňuje výživu. V tomto smyslu lze rozumět železnému záření kopřivového preparátu. Působení venušské sféry je samo nepřináší, nýbrž umožňuje kopřivovému preparátu působit v tom smyslu, že v bránicové půdě uvádí hospodářství se železem na léčivou míru, jaká je zachovávána také v srdečně-cévním systému.<br /> <br /> «Alkalická trojnost» činí půdu zemsky zdatnou pro sluneční síly; otvírá zemské síly růstu rostlin. Staví zdola na fyzickém těle bránice. Jinak se věci mají s trojností preparátů z dubové kůry, pampelišky a kozlíku. Skrze ně se uplatňuje kosmické substanční dění, které stojí ve vztahu k podsluneční planetárním sférám.<br /> <br /> Zjevný obraz dubu, jeho mohutná zdrženlivost v růstu, tvrdost jeho dřeva atd., nese otisk marsického působení. Roste pomalu, vytrvale — tak jako i oběh Marsu kolem Slunce trvá s téměř dvěma lety (siderický oběh činí 687 dní) déle než oběh podsluneční planet Venuše (225 dní) a Merkuru (88 dní). Stejně tak je lebka domácího zvířete mocným formovým výrazem marsického působení. Mozková dutina je však naplněna substancí utvářenou měsíčními silami — mozkem. V průběhu preparace nastupuje na jeho místo šťavelan vápenatý kůry/borky, strukturovaný marskými silami dubu. Tytéž síly, které zformovaly lebku a prozářily měsíční povahu mozku, vtiskují se nyní do vápníku dubové kůry/borky. Jako preparát z dubové kůry působí — na rozdíl od heřmánkového preparátu — preventivně proti infekcím přicházejícím zvenčí. {{SE|466}}<br /> <br /> K obalení eichenrindepräparat lebkou domácího zvířete se váže otázka: Může vůbec existovat ještě jiný orgánový obal, skrze nějž by mohla být preparace pampelišek dále vedena? Hlava ve svých přísně ohraničených formách a ven obrácené smyslové organizaci nenachází pokračování — snad s výjimkou, alespoň po jistý kus cesty, nositelů parohů, nikoli nositelů rohů. Hlava stojí se smysly světu tváří v tvář. Pokračování nervově-smyslové činnosti musí být hledáno na vyšší rovině. Nalézá se jedinečně rozvinuté u přežvýkavců: smyslová organizace krávy se obrací od hlavy zpět, přes srdce, a pokračuje v senzoricky-nadsmyslové činnosti pobřišnice jaksi na vyšší rovině ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#457|Obrázek 35]], s. 457). Kráva se svými hlavovými smyslovými orgány obrací k vnějšímu světu srovnávacím způsobem tměji, svými dolními smysly však — jmenovitě životním smyslem pobřišnice — srovnávacím způsobem jasněji ke svému vnitřnímu světu. Svými rohy zadržujícími tok na hlavě přenáší své inteligentní bytí dále do tělního obalu. Smyslová činnost v hlavě a smyslová činnost v těle stojí ve vzájemném vztahu. Působí-li ta prvá smyslově vědomě, tu druhá nadsmyslově silotvorně.<br /> <br /> Je tedy okruží pobřišnice, jež ve trávicím dění skotu vnímá ze ducha účinné síly. Tato smyslová činnost pobřišnice, která je ve skotu zaměřena na látkové dovnitř, obrací se při obalení pampelišek ven na v kosmickém obvodu «jemně rozptýlenou kieselsäure». Třeba předpokládat, že je zde osloven vyšší, éterický stav kieselsäure. Pobřišniční obal přitahuje tuto křemičitou substanci smyslově aktivně a sjednocuje ji s v květech sublimovaným draslíkem mléčné šťávy. Látkové dění v pampelišce zdola a pobřišničního obalu shora naznačuje všezahrnující jupiterskou působnost. Jako jsou všechny planety místy působení hierarchických bytostí,&lt;ref&gt;Siehe hierzu z.B.: Rudolf Steiner: ''Geistige Hierarchien und ihre Widerspiegelung in der physischen Welt'', GA 110, Dornach 1991; sowie: ''Die geistigen Wesen in den Himmelskörpern und Naturreichen'', GA 136, Dornach 1996.&lt;/ref&gt; tak na Jupiteru jsou to bytosti moudrosti. Na Jupiteru je moudrost substanciální.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Esoterische Betrachtungen karmischer Zusammenhänge'', Bd. V, GA 239, Vortrag vom 9. Juni 1924, Dornach 1985, S. 166.&lt;/ref&gt; Představíme-li si zjevný obraz a substanční procesy pampelišky (srov. s. 406 nn.), stane se v této vysoce rozvinuté rostlině moudrostiplné jupiterské působení viditelné — od kořene přes listovou růžici, květ a jeho {{SE|467}}<br /> <br /> žiarivá žlutá až po bílou «Pampelišku». U květnatých rostlin jsou barvy žlutá a bílá přičítány jupiterovu působení: «neboť síla Jupitera, která podporuje kosmickou sluneční sílu, přináší do květů bílou a žlutou barvu».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 55.&lt;/ref&gt; Jupiterova moudrost, která se v pampelišce zobrazuje navenek, obrací se — uzavřena vnitřním «nebem» pobřišnice — dovnitř do moudrostiplného utváření a funkcí břišních orgánů. Přípravek z pampelišky tvoří syntézu tohoto jupiterova působení, které v pozemském přijalo formu a funkci. Sílu účinku této syntézy lze spatřovat v tom, čím «se rostlina stává vnímavou ke všemu a přitahuje vše».&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 138.&lt;/ref&gt; Lze tedy říci: přípravek z pampelišky zprostředkovává organickému hnojení skrze kosmický křemen bytostnou substanci Jupiterovy moudrosti, která se v rostlinách daruje jako vznikající síla vnímání.<br /> <br /> Obalíme-li nyní jupiterovým působením silně poznamenané květy pampelišky blánovitými vrstvami pobřišničního okruží, zůstává schopnost příjmu pro v kosmickém obvodu «jemně rozptýlenou křemičitost» v proudění. Skrze přípravek a organická hnojiva dochází plod této schopnosti k rostlinám — působí však nyní v opačném směru; činí rostliny «vnímavými» pro látky země, které potřebují k růstu. Co se již naznačilo jako účinek přípravku z dubové kůry, jeví se u přípravku z pampelišky na vyšším stupni. Životní souvislost bránice–půda–rostlina je tak říkajíc oduševňována. Jako účinnost první trojice přípravků otevírá pozemské látky a síly kořenovému pólu rostliny, tak druhá trojice otevírá substance a síly mimopozemského kosmu pólu kvetení.<br /> <br /> Na nejvyšším stupni konečně — lze říci — podněcuje přípravek z kozlíku skrze organická hnojiva a skrze fosfor uvolněný z rozkladných procesů takovým způsobem, že tento může opět stát se ve živém fyzickým nositelem Geistig-Wesenhaftého v pozemském.<br /> <br /> Z jiných důvodů než u kopřivy nepotřebuje kozlík žádný obal ze zvířecího orgánu. Má schopnost läutert fosfor z dynamického, se zemí spjatého, živého substančního dění v kořenových oddenků nahoru ve vertikálně vztyčujícím se stonku a přivést jej v květu do stavu čisté vnímavosti pro zjevení. {{SE|468}}<br /> <br /> vstoupit do ní, které nacházejí ve fosforu svůj fyzicko-étherický nositel.<br /> <br /> Kozlík je tak utvářen, že má silný vztah ke světlu a teplu. Látkové kompozice, které se v průběhu růstu rostliny utvářely působením slunce a pod- i nadsluneční ch planet, se rozpadají při odumírání rostliny. Při každém z rozkladných procesů se uvolňuje teplo. Nakonec se vše, co vzešlo z ducha, navrací zpět do živlu tepla, původu veškerého bytí. Co vzniklo, fyzicky mizí; je jako duchovní výdobytek vnitřního tepla, tepelnému éteru, podobno paměti, vepsáno celému živému planetárnímu systému.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Esoterische Betrachtungen karmischer Zusammenhänge'', GA 239, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1985, S. 172.&lt;/ref&gt; V tom nabývá platnosti princip Saturnu; podoben kosmické paměti, je strážcem minulosti, onoho velkého evolučního propojení mezi původem dění člověka a Země&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; a bytím přítomnosti. Navenek se to projevuje tím, že saturnická sféra uzavírá sluneční soustavu ze všech stran jako tepelný obal. Copak si princip Saturnu v kozlíku nevytvořil obraz? Kdekoli se preparát z kozlíku použije, vytváří saturnický tepelný obal, který vymezuje vnějšek vůči vnitřku.<br /> <br /> Postříká-li se preparátem z kozlíku hnojiště nebo kompostová hromada, působí pro ni hüllebildend právě tak jako zmíněné zvířecí obalové orgány ostatních preparátů. Lze předpokládat, že dává ohraničující obal nejen rozkladnému dění, nýbrž právě tak i záření, které vychází bodově z ostatních preparátových substancí vnesených do hromady, a tím způsobem je v hromadě udržuje. Tepelný obal, který preparát z kozlíku vytváří, je utkaný z vnějšího tepla (živel tepla) i z vnitřního tepla (tepelný éter). Lze jej chápat jako orgán, který přijímá záření hvězdného kosmu a ve fosforu, jenž vychází ze saturnických rozkladných procesů, nachází připravenou fyzickou nositelnost.<br /> <br /> Tak jako je tanec preparátů v duchovní konsekvenci otevírán přípravkem ze řebříčku, je uzavírán preparátem z kozlíku. Tato úvaha může probudit porozumění pro to, že kánon šesti hnojivých preparátů, které jsou ve službě vznikající Ganzheit, nepotřebuje žádného rozšíření ani doplnění. Tento kánon je {{SE|469}}<br /> <br /> tak komponovaný, že vytváří harmonický souzvuk. Ganzheit je střed mezi výšinami a hlubinami; její Werden znamená «oživení Erdig-Festého samotného». Souzvuk «zní» skrze člověkem geistgeführte práci, skrze nepodmíněné Wollen.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Düngerpräparate_in_ihrer_Ganzheitswirkung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Hnojivé preparáty v jejich celostném působení ====<br /> <br /> Každý ze šesti hnojivých preparátů přináší vývojový potenciál k utváření «Sedmého», totiž vznikající Mitte, bránicového orgánu stojícího pod vlivem Slunce. Teprve půda umožňuje existenci veškerého života na Zemi. V ní se sjednocují planetární a hvězdná záření stojící pod vládou Slunce s hlubinami Země vyzařujícími zdola. Toto vzájemné Ineinander-Wirken je dílem stanuvším z minulých dob zemského vývoje. Působí dál v moudrém Zusammenwirken přírodních říší. Poznat toto neohraničeně vztahuplné dědictví tvoří základ pro Hofgestaltung v biologicko-dynamickém zemědělství.<br /> <br /> Z tohoto poznání se odvozuje metodický princip: přetvářet geistgeführte prací nyní z lidského ducha dílo nalezené na daném stanovišti (statku) podle zákonů, které předepisuje fyzicky stávší se příroda a které jsou účinné v říši minerálů, rostlin a zvířat. Z toho vzniká v malém umělecky to, čím je Země ve velkém — v sobě uzavřený organismus. Tento princip — opakovat minulost ze síly probouzející se Bewusstseinsseele člověka v přítomném — je prvním krokem. Druhý krok otevírá bránu k vývojové cestě do budoucnosti. Znovu uchopuje metodický princip, který se mu v chemicko-technickém zemědělství vytratil, opakováním minulosti. Tento druhý krok povznáší zemědělství — oplodněné ideovým bohatstvím Geistesforschung — na vyšší stupeň. Staví člověka přítomnosti před nesmírnou výzvu: výzvu svobodného, sebeurčeného jednání z Erkraftung Bewusstseinsseele. Před tuto výzvu se vidí postaven každý, kdo se pokouší pěstovat geistgeführený, geistbewachter vztah k biologicko-dynamickým preparátům. Při jejich přípravě a používání se konec, to Gewordene, stává počátkem Werden do budoucnosti. Koncem jsou produkty z říše minerálů, rostlin a zvířat, dále účinkování aktuálně daných rytmů slunečního roku a konečně stavy čtyř živlů: Země, Vody, Vzduchu {{SE|470}}<br /> <br /> a Wärme. Toto evolutivní završení je poznáními Geistesforschung přiváděno do Beziehungsverhältnisse podle idejí, které se v zestálé přírodě nedají nalézt, které teprve v aplikaci postupně nabývají zákonného charakteru. Tyto ideje uvádějí v pohyb Umstülpung minulého do budoucího. Z toho vyvstává otázka, jakým způsobem jsou fenomény této Umstülpung vůbec uchopitelné přírodovědecky. Pojmy, které máme k dispozici, vztahují se vždy jen na to, co se dá měřit, počítat a vážit, na minulé — ne na to, co se teprve stává. Zde se v poznávání přírody otevírá propastně hluboká trhlina mezi mrtvým, mezi kvantitou a kvalitativními jevy oživené, oduševnělé a „oduחovnělé&quot; přírody.<br /> <br /> Vše kvalitativní se projevuje v polaritách — tak v protiklade bytosti a jevu, ducha a hmoty, světla a tmy a podobně. Syntéza těchto polarit se nedá nalézt v předmětném nazírání; uskutečňuje se v myslícím a cítícím nazírání, které ukazuje vůli směr. Syntéza se odehrává uvnitř, v Geist-erkenntnis člověka. To je velká výzva! Analytická Denkungsart namířená pouze na mrtvé této výzvě uhýbá. Chybí jí pojmy, které by pojmu kvality daly objektivní, hodnotící obsah. Hodnotící pojmy zahrnují faktor „čas&quot;; uvádějí myšlení do pohybu, činí je obrazným — a tím prožitelným. Tím vstupuje člověk na stezku, na níž se může síla myšlení stát prostřednicí mezi smyslově daným a tím, co bylo bez smyslovosti zkoumáno z ducha. Teprve tehdy, když se člověk snaží nechat obě pole fenoménů — smyslové a geistig-übersinnliche — vzájemně se osvětlovat v mocném myšlení, může hodnotící souzení nabýt objektivní výpovědní síly.<br /> <br /> Z tohoto předznamenání vyplývá neomezeně mnoho možností k jistému utváření úsudku při uchopování bytostného, které se vyslovuje v kvalitách. V každém jednotlivém případě musí být tento úsudek dobyt individuálně. To, co bylo dobyto jako individuální pravda, záhy se zaţije výměnou a korekcí jako reálně působící do obecné Geisteskultur lidstva.<br /> <br /> Kánon šesti Düngerpräparate, přidávaných do čerstvě vznikajících organických materiálů na statku, působí — opřen o rozmanité zkušenosti a experimentální nálezy — v čase postupně; působí rozvoji napomáhajícím způsobem na Lebenszusammenhang půdy a rostliny. Dají se charakterizovat tři evolutivní, do sebe přecházející kroky: {{SE|471}}<br /> <br /> 1. Düngerpräparate se vtiskují — každé ve specifickém způsobu působení svých záření — souhrnně do organických mas kompostních a hnojivých hromad nacházejících se v rozkladu. Zprostředkovávají víceméně živelnému rozrůstání rozkladu nadřazený, organizující princip. Ten usměrňuje složité procesy odbourávání a výstavby substance do správných drah a napomáhá kompostní nebo hnojné hromadě, aby se za rozvoje vlastního života uzavřela v organismus. Zkušenost učí, že rozkladné procesy probíhají harmoničtěji. To je patrné zvláště na srovnatelně rychlé proměně štiplavého zápachu v mírnou vůni. Experimentální srovnávací výzkumy potvrzují to, že fyziologické a biologické průběhy (například teplota, sorpční kapacita, osídlení žížalami) se zpevňují do stavu zdravého vyrovnání.<br /> <br /> 2. Účinky Düngerpräparate jsou po odpovídající době uložení hnojivých hromad do těchto souhrnně vstřebány. Preparovaná hnojiva se rozvinula do jakési všemocnosti svého účinkování v živém, která přesahuje jejich pouhou přírodou danou Wirkungsart. Svým výnosem na půdu postupně řadí a stabilizují veškeré půdní procesy na vyšší úroveň úrodnosti v souladu s rytmy slunečního roku. Nápadné a experimentálně doložené je to na mnoha parametrech — nejpřesvědčivěji v udržování srovnatelně vyšší humusové hladiny při současně vyšší mikrobiologické aktivitě, v prohloubení humusem obohaceného půdního profilu, i v osídlení žížalami a jinými půdními živočichy.<br /> <br /> 3. Jako souhrnné silové účinky biologicko-dynamických preparátů propůjčují organickým hnojivům vyšší, nikoli pouhou přírodou podmíněný stupeň oživení, tak tato hnojiva propůjčují jej půdě — a přes půdu rostoucím rostlinám.<br /> <br /> V poslední důsledku je úkolem Düngerpräparate zpřístupnit kosmicko-zemské podmínky růstu a tvorby plodů stanovištně {{SE|472}}<br /> <br /> na ty rostliny, které jsou právě pěstovány, individualizovat v průběhu roku. Jejich způsob působení míří k tomu, přiblížit stupeň oživení půdy živému rostliny. Obě tvoří jako syntéza střed polárního působení sil Země a Kosmu. Zde plně vstupuje v platnost vše přesahující význam hnojení půdy. Ten v postupném vývoji určuje, jak se kulturní rostliny svisle a vodorovně s kořenem, stonkem, listem, květem a plodem začleňují do této trojnosti výšin a hlubin a vzniklé středu. Rostliny jsou uchopeny organizační silou, skrze niž se otevírají růstovým podmínkám svého prostředí.<br /> <br /> Výsledky všeho toho jsou mnohonásobně potvrzeny v praktických zkušenostech a vědeckých šetřeních:<br /> <br /> * Rostlina tíhne k tomu, aby se ideálně typicky rozvinula v souladu se svou druhovou přirozeností.<br /> * Kořen si otevírá hlubší objem půdy, větví se jemněji a rovnoměrněji.&lt;ref&gt;Uli Johannes König: ''Ergebnisse aus der Präparateforschung'', Schriftenreihe Band 12, Institut für biologisch-dynamische Forschung, Darmstadt 1999, Loseblattsammlung.&lt;/ref&gt;<br /> * Výhonkový růst prochází výrazněji stadii metamorfózy listu, a tím i zjemňováním výstavby substance.<br /> * Fyziologické procesy při tvorbě potravinových plodů — ať v oblasti kořene, stonku, listu, květu nebo semene, jakož i plodů ovocných dřevin — dospívají v zralosti ke klidu. Potravinové plody dozrávají plně a zůstávají déle trvanlivé.<br /> * Kompozice látek se od základu ke květu strukturují a zjemňují; to zejména v oblasti bílkovin, např. poměr čistého proteinu k surovému proteinu, éterických olejů atd.<br /> * Tvorba výnosu usiluje, vyrovnávajíc extrémy, k optimálnímu výnosu.&lt;ref&gt;Ebd., siehe die dortige Literaturzusammenstellung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Bezprostředně přístupné vnímání je výraznější, příslušnému potravinovému plodu vlastní chuť a vůně, nuancování v barvě, konzistenci, jakož i vyšší stravitelnost a delší trvanlivost. Poučná je také často slýchaná výpověď zákazníků: „Potřebujeme méně, abychom se nasytili.&quot; Vše toto dohromady vzato charakterizuje rozšířenou výživnou hodnotu, která zdravotně působí na tělesný, duševní a duchovní vývoj člověka. V<br /> <br /> V tomto smyslu slouží hnojení preparáty postupujícímu vývoji země a člověka. Propůjčuje zemědělsko-zahradnické práci nový, vyšší smysl. Zacházení s nimi vede reálně k nové pracovní a badatelské gesinnungě — ke kmovému umělectví. Podnět k tomuto hnojení nevzniká z vnějšího popudu nebo z pouhého plnění normy, nýbrž z impulsu, který se stal záležitostí srdce. Čím více tomu tak je, tím svobodněji a tím individuálněji umělecky se uskutečňuje čin jeho zacházení. Význam biologicko-dynamických preparátů pro zemi a člověka se může otevřít jedině cestou poznání ducha; tato výzva bude mnohým připadat příliš náročná. Kdo se na ni však bezpředsudečně vydá, záhy zjistí, že pramen, který vybízí k činu, není hledat tam venku ve světě, nýbrž ryze v samém sobě. Výsledky — formy idejí — duchovního bádání jsou tímto pramenem. Šíří světlo nad tím, co člověk zpočátku ještě tápavě koná ve tmě. Vnitřní jistota však roste postupně ve vzájemném střídání myšlení a konání těchto idejí. Přitom nejde «o momentální úspěch, nýbrž o bezpodmínečnou práci».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Ansprache vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 234.&lt;/ref&gt; «Neboť žádný neúspěch není nikdy rozhodující pro pravdu duchovního impulsu, jehož působení bylo vnitřně prohlédnuto a uchopeno.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Jahreskreislauf als Atmungsvorgang der Erde und die vier großen Festeszeiten. Die Anthroposophie und das menschliche Gemüt'', GA 229, Vortrag vom 28. September 1923, Dornach 1923, S. 117.&lt;/ref&gt; {{SE|473}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Praxis_der_Landbaukunst_in_drei_Schritten&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Praxe zemědělského umění ve třech krocích ===<br /> <br /> Téma pojímat zemědělství jako umění v přítomnosti nežije. A přece bylo umění od věku velkého Zarathuštry, inaugurátora staropersské kultury a zakladatele polního hospodářství v 5./6. tisíciletí před Kr., zemědělskému vývoji nejhlouběji imanentní. Teprve v průběhu přírodovědně-materialistického věku od poloviny 19. století a jeho svěřence, agrárního industrialismu 20./21. století, padl každý zbývající prvek uměleckého smýšlení za oběť vědecko-technologické ratio. V předhistorické ranosti urindických a staropersských velkých starověkých kultur bylo náboženství, umění a to, co se později stalo vědou, {{SE|474}}<br /> <br /> ještě neodděleno skryto v temném atavistickém-hellseherském prožívání. Tyto velké starověké kultury stály, jak bylo vyloženo na začátku, pod vedením mystérií, v nichž byly právě tak živé moudrostní nauky z minulosti jako probouzející se vědomí pro prometheické impulsy budoucnosti. Z tohoto ještě zcela duchovnímu světu obrácenému všezahrnujícímu sakramentalismu se vydělilo sakrální umění, které se v průběhu vývoje vědomí lidstva v každé z následujících kultur stupňovitě v metamorfózách emancipovalo k ryzím uměleckým stvořením. Umění se postupně ustavovalo jako samostatný kulturní faktor vedle náboženství. V těchto věcích až do novověku bylo zemědělství kulturní základnou, z níž umělecká stvoření vyrůstala. Zcela a úplně platilo to pro počátky sakrálního umění, pro šlechtění domácích zvířat a kulturních rostlin. Dalšími kroky emancipace jsou pak stavba egyptských pyramid, jež se jakoby z duchovního světa snášejí dolů a v pozemském se vyvracejí, dále řecké umění, které dávalo božskému lidskou podobu, a po křesťanství umění středověku, s katedrálami strmícími odspodu vzhůru a s niterně zbožným pohledem člověka v sochařství a malířství.<br /> <br /> Obrovský krok emancipace se odehrál od novověku ve vývoji vědomí Já usilující k individuaci a — jako jeho charakteristický znak — v nastoupení přírodních věd. Ty se emancipují z náboženství a sakrálního umění, jež bylo tomuto dosud blízké. Původně vše-jedno se diferencuje v trojnost náboženství, umění a nakonec vědy. Vědecká cesta poznání převzala vedení; umění a náboženství v ní neměly místa. Staly se kulturním příslušenstvím. V zemědělství se tento proces odehrával velmi pomalu a nakonec překotně. Přitom mu vyschly prameny mravního jednání. Pojmy, které věda v podobě technologií vnáší do zemědělství zvenčí, jsou pojmy proveditelnosti; jsou abstrakt­ní, chladné, mrtvé a stopy, které zanechávají, jsou zpustošená, vyrabovaná, hyznosti vydaná země. S úbytkem tradic budou lidé «hnojit pole vědou».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 21.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Jak ale, kdyby tyto pojmy — pokud nevznikají z teorií, nýbrž prostě a nepředpojatě odrážejí smyslově dané skutečnosti — mohly být prohřáty a obdařeny tíhou tím, že by v duchovní duši {{SE|475}}<br /> <br /> poznávajícího byly probuzeny k vlastnímu životu? To by byl úkol nového, skutečnosti přiměřeného pojetí vědy, kdyby toto rozšířilo zajetý kvantifikující princip ke zdrojům umění, jež leží v duchovně-duševním člověka. Tyto zdroje nejsou ničím jiným než tím, co duch, podnícen smyslově vnímaným, promlouvá k duši jako idea. V prožívání této ideje se zjevuje něco mravního, v čem se zkušenost ducha a smyslů slévá v jednotu. Tento pramen mravního jednání si musí člověk usilující o ntshunxeko, to jest o vybudování vědomí Já, zpřístupnit.&lt;ref&gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: ''Die Philosophie der Freiheit'', GA 4, Dornach 1995.&lt;/ref&gt; Cestou, jak vědu a umění ze síly lidského Já usilujícího o sebepoznání spojit ve vyšší celek, šel Goethe v celoživotním zápase. Rudolf Steiner ji zpřístupnil jako cestu duchovního bádání duše každému člověku, který se po ní chce vydat.&lt;ref&gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: ''Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?'', GA 10, Dornach 1992.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V prožívání ideje se hlavový myšlenkový obraz stává myšlenkovým obrazem srdce; člověk žije v myšlenkovém obrazu, který dál roste a je nabídkou vůli, aby jej v svobodě uchopila a nechala se uskutečnit jako čin navenek. V této vůli k činu se probouzí v ideji přebývající duch jako cílevědomá mravní síla. V tom bude třeba hledat úkol vědy do budoucnosti: aby myslící duše věděla o svém duchovním cíli. Christian Morgenstern to vkládá do slov: «wer vom Ziel nicht weiß, kann den Weg nicht haben» (kdo nezná cíl, nemůže mít cestu).&lt;ref&gt;Christian Morgenstern: ''Werke und Briefe''. Stuttgarter Ausgabe, Band II, Lyrik 1906–14, Stuttgart 1992, S. 213 f.&lt;/ref&gt; Cesta k tomuto cíli je umělecká. Cíl leží v budoucnosti. Bude třeba vyvinout vědu, která dělá člověka vidoucím pro budoucnost, která mu ukazuje duchovní cíle k umělecké tvorbě. Zůstane-li těmto cílům věrný přes všechny odpory, uvolní se mravní síly, skrze něž může bytostné moci zla čelit s otevřeným hledím a veškeré své úsilí věnovat bytostným mocím dobra, pokroku lidstva. Cestou k cíli je umění vytvářející se z řádně pochopené, to jest jevu věrné vědy. Omezí-li se věda na myšlení v mrtvých abstraktních pojmech, vznikají technologie, které mají zcela svůj přítomnostní, ovšem na čistě fyzicko-smyslové omezený {{SE|476}}<br /> <br /> význam. Umění naproti tomu potřebuje myšlenkové obrazy idejí, které živě naplňují duši a v ní mohou růst. Tvaruje-li se tyto prožité myšlenkové obrazy navenek, vzniká umělecké dílo, které se staví vedle přírody, avšak ji nezobrazuje, nýbrž se v duchovním uchopení a prožívání ideje praobr­azu, typus nebo bytosti pokouší toto umělecky znovu vytvořit v obraze. Goethe hledal na základě jevů, jež rostlinná říše nabízí oku, prajev, který duchovně leží v základu všech rostlinných útvarů. Uchopil jej v ideji «Urpflanze» — prapůvodní rostliny — duchovně-imaginativně tak konkrétně, že mohl říci: «mit diesem Modell [der Urpflanze; Anmerkung des Verfassers] und dem Schlüssel dazu kann man alsdann noch Pflanzen ins Unendliche erfinden, die konsequent sein müssen, das heißt, die, wenn sie auch nicht existieren, doch existieren könnten und nicht etwa malerische oder dichterische Schatten und Scheine sind, sondern eine innere Wahrheit und Notwendigkeit haben. Dasselbe Gesetz wird sich auf alles Lebendige ausdehnen lassen.» (s tímto modelem [prapůvodní rostliny; poznámka autora] a klíčem k němu lze dále vynalézat rostliny do nekonečna, které musejí být důsledné, to jest které, i když neexistují, přece by existovat mohly a nejsou pouhými malířskými nebo básnickými stíny a zdáními, nýbrž mají vnitřní pravdu a nutnost. Týž zákon bude možno rozšířit na vše živé.)&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Goethes Werke. Naturwissenschaftliche Schriften'', hrsg. v. Rudolf Steiner, Band 1, in: ''Kürschners Deutsche National-Litteratur'', Berlin und Stuttgart 1887 (Reprint Dornach 1975): «Einleitung zum ersten Band», S. XXXI.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Klíč k tomu, aby se z ducha prajevu «vynalézalo do nekonečna» a vynalezené bylo utvářeno v umělecké dílo, lze navazujíc na Goetha nalézt ve formách idejí antroposofické duchovní vědy. Tyto formy idejí jsou — takto viděno — samy uměleckými stvořeními z nadsmyslového poznání. Mají tu zvláštnost, že se v myšlení oživují, v cítění se stávají duševním prožitkem a skrze vůli proměňují látku. Umělecké dílo, jež z toho vzniká, se již nestaví prostě vedle přírody, nýbrž tyto oživené ideje mají moc umělecky přetvářet skutečnost přírody v zrcadle vývoje lidské duše. Vůle, takto inspirovaná, pokračuje do nitra přírody a začíná znovu uvádět do pohybu dílo, jež bylo ztuhlé do vypočitatelnosti. V biologicko-dynamickém zemědělství se to děje ve třech stupních, vycházejíc od ještě přírodnějšího způsobu k způsobu vycházejícímu čistě z ducha.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;1._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_im_Sinne_der_Wiedergeburt_des_Handwerklichen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 1. stupeň: Umělecká tvorba ve smyslu znovuzrození řemesla ====<br /> <br /> Představme si činnost sochaře. Jeho náčiním, které potřebuje, aby v kameni zformoval obraz tvořeného uměleckého díla, je kámen, dláto a kladivo. K cíli vedoucí idea žije {{SE|477}}<br /> <br /> v něm. Nějak podobně je to i u zemědělce, ať se právě věnuje jakémukoli cíli. Sleduje-li cíl připravit pole k setbě, potřebuje pluh, kypřič a brány, aby vytvořil osevní lůžko; totéž platí o péči o kultury – zde se jedná o plečkové brány a motyku – a dále o sklizni, kde jde o rychlé, jisté a půdu šetřící shromáždění úrody. Myšlenkový obraz, který zemědělce vede ke všem těmto činnostem, žije v něm, a pole, rostliny, počasí atd. mu říkají, co je třeba udělat, tak jako kámen říká sochaři, jak a kde přiložit dláto a jak silný má být úder. Protože však zemědělec zachází s oživěnou a oduševnělou přírodou, tedy s bytostným, které si samo dává formu a stává se uměleckým dílem, je mu příroda na rovině řemesla velkou učitelkou. Co zemědělec potřebuje, je věda o pramenech, z nichž jeho učitelka čerpá a tvoří – ať v polním hospodářství a zahradnictví, v chovu hospodářských zvířat a pastvinářství, v ovocnářství a pěstování lesa i v utváření krajiny. Musí to být věda o tom, co je v ustavičném dění a umírání, věda, která nutně určuje cíl zemědělce. A jeho umění pak spočívá v tom, že z prožité moudrosti, z cítěním prodchnuté pravdy skrze svou řemeslnou práci vytváří předivo vztahů, jímž se mohou v celé rozmanitosti kulturní rostliny, domácí zvířata a kulturní půdy ideálně entfalten. Umění řemesla se v zemědělství v nejvyšší míře dává do služby přírody. Je to soutěžení s tím, co příroda jako velká umělkyně svého díla stvoření předurčuje. Jde o to,<br /> <br /> * pracovní postupy prožívanou ideou vnitřně prozářit a nechat plynule do sebe přecházet;<br /> * statek až do posledního koutu prostoupit vědomím;<br /> * aby ve veškeré práci žila jemnocitná pozornost, která rozpoznává neupravené, ošklivé, nezdařené, chybné a nechá to stát se podnětem k tomu, aby o to mocněji zaměřila smysl pro krásu a lásku k činu na to, co slouží uskutečnění duchovního cíle;<br /> * aby vše a každá věc spolu stála v harmonických poměrech a lesk krásy odrážel smýšlení lidí, kteří tam pracují;<br /> * řemeslně-uměleckou tvorbu nenechat degenerovat v pouhou odbytou práci.<br /> <br /> To vše se musí znovu naučit od základu. V tomto ohledu stojíme úplně na začátku. Jde právě o to, bez okolků, s ohněm {{SE|478}}<br /> <br /> ducha ukovat meč ideje, tímto mečem překopat zemi a v trpělivosti čekat na plody proměny — ty, které dozrávají ve mně, i ty, které dozrávají v zemi.&lt;ref&gt;Vgl. Rudolf Steiner: ''Geistige Wirkenskräfte im Zusammenleben von alter und junger Generation; Pädagogischer Jugendkurs'', GA 217, Dornach 1988.&lt;/ref&gt; Tato pracovní smýšlení může být znovu nabyto jedině individuálně, z duchovně-mravní přípravy. Každý se musí učit být druhému vzorem. Začne-li se to dít alespoň v náznaku, je vytvořen základ pro plodnou spolupráci — pro sociální umění pravého budování společenství.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;2._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_aus_der_Ganzheit_in_die_Glieder&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 2. stupeň: Umělecká tvorba z celku do článků ====<br /> <br /> Na tomto stupni je příroda mistryní jen s výhradami. Co učí, jsou vztahové souvislosti mezi věcmi a bytostmi přírody — například koexistence květů a hmyzu, vztah mezi činností žížal a úrodností půdy, sdružování zvířat a rostlin v biotopy atd. V těchto vztahových předivech vládne rozum, neviditelně v nich žije nadřazený celek, který se v smyslovém světě rozkládá do souhrnu jednotlivých jevů. Tato celost se nikde v přírodě smyslově neobjevuje, nýbrž jedině v člověku, který toto bytostně celé jako své Já v sobě nese. Člověk má možnost na cestě postupného sebepoznání poznat sebe jako duchovní bytost a touto schopností proniknout i poznávajícím způsobem do nezjevitelného celostního bytí, které se v říši zvířat, rostlin a minerálů odhaluje v moudrosti plném bohatství vztahů.<br /> <br /> Co se týče bohatého vztahového přediva zdravého zemědělského podniku, byla tato tvůrčí celost — odvozená od člověka — označena jako organismus, jako tělo zemědělské individuality. Příroda tomuto organismu jako ono „co&quot; dává k dispozici veškeré bohatství svého vztahového stvoření; avšak ono „jak&quot; — jak toto stvoření komponovat ve vyšší celek hospodářského organismu — to příroda neříká. To musí jako živá idea intuitivně zazářit v člověku. Syntéza z „co&quot; a „jak&quot; je umělecký akt. Odehrává se na jedné straně ve vnitřním prožívání onoho osobního vztahu, který si člověk buduje k věcem a bytostem celku statku. Na druhé straně se umělecký akt nalézá v tom, jak se — z idejí uchopených v duchu — zemědělská individualita, respektive její tělo, hospodářský organismus, člení v orgány a v přiměřené a rozumné vztahové předivo. {{SE|479}}<br /> <br /> Členění orgánů na hospodářství dobytka, pastvin, orné půdy, zahrad, ovocných sadů, lesů a remízků a jejich rozmanité dělení slouží na jedné straně užitečnosti výživy, na druhé straně zušlechťuje kulturní krajinu; stará se o estetiku lidského životního prostoru. Člověk utváří zemědělství tělesně-fyzicky i duševně-duchovně podle svého obrazu. Může se sám znovu nalézt v uměleckém díle, které vytvořil.<br /> <br /> Ani tímto druhým krokem umělecké tvorby ještě není překonána velká propast mezi ideou a skutečností. Člověk stále inklinuje k tomu, opírat se o velký vzor přírody a spokojovat se s tím, že hospodaří prostě „přirozeně&quot; či „biologicky&quot;. To se podobá tomu, kdo se již pokládá za umělce, protože kopíruje smyslově-věcné přírody. Jistě, příroda nabízí nástroj a dává poučení, jak jej podle svých zákonů rozumně používat — ale to, co z toho lidská ruka utváří na základě od člověka odvozené ideje organismu, respektive individuality, je něco nového: je to umělecké dílo, které to přírodou dané povznáší.<br /> <br /> Toto umělecké dílo není hotové, nýbrž se dále tvoří v souzvuku s vývojem pravého duchovního porozumění. Bylo-li toto v dřívějších dobách přibližováno lidskému nitru jako obsah víry takříkajíc zvenčí — náboženskými institucemi, církvemi a kláštery — pak nyní a v budoucnosti může být uchopeno zevnitř v uvědomování si skutečnosti ducha a může nacházet umělecký výraz navenek. Co bylo kdysi církví a klášterem, musí napříště živě usilovat v duši jako Já nesený duchovní impuls. Umění ze ducha uchopené, nově se utvářející Landbaukunst se neemancipuje od vědy. Naopak, s ní vyroste v novou jednotu. Umění vědy oživí a tím si bude lépe vědomé svého duchovního cíle.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;3._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_als_ein_Schöpfertum_rein_aus_dem_Geist&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 3. stupeň: Umělecká tvorba jako tvoření čistě z ducha ====<br /> <br /> Jádrový rys biologicko-dynamického zemědělství, a to i a právě s ohledem na praktikování nového uměleckého přístupu k věcem a bytostem přírody, se stává uchopitelným teprve skrze antroposofickou duchovní vědu a zvláště skrze Zemědělský kurz Rudolfa Steinera. Zde jsou příroda a věda plně postaveny do služby poznání ducha. To se týká především otázky hnojení a výroby a aplikace biologicko-dynamických {{SE|480}}<br /> <br /> preparátů. Ty vděčí za svůj vznik uměleckému procesu, který se zapaluje na prožívání forem idejí antroposofické duchovní vědy. Jedinečně zvláštní na tomto procesu je, že uspořádání látek nacházejících se v přírodě – které jsou, jak Rudolf Steiner uvádí, utvářeny «in dem Sinne, wie der Christus sie nach und nach angeordnet hat»&lt;ref&gt;Steiner Rudolf: ''Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit'', GA 15, Dornach 1987, S. 66.&lt;/ref&gt; (v tom smyslu, jak je Kristus postupně uspořádal) –, je nyní počínaje vloženo do rukou člověka. Je v jeho svobodě, toto uspořádání provádět z téhož duchovního pramene samotného. Jsou-li to zpočátku jen pokyny duchovního badatele, přece je člověk tak veden, aby v těchto cílech tušil, jak hluboko jsou zakotveny v duchovních základech. Tušení duchovního cíle ukazujícího do budoucnosti se může právě v uměleckém výkonu projasnit v duchovní jistotu. K tomu je však zapotřebí, aby při každém jednotlivém kroku, který se činí při výrobě a aplikaci, byla současně pozornost obrácena k velkým souvislostem, v rámci nichž se preparační dění odehrává. Spoluprožívání takových souvislostí v tady-a-teď pozemských daností vytváří po sobě jdoucím preparačním krokům jaksi obal. Tak například tehdy, když se člověk zamyslí nad krávou, jejíž význam v kosmickém kontextu jako dárkyně většiny orgánových obalů roste do nezměrna; nebo nad bylinami, jejichž květy se používají; nebo nad ročními obdobími a nad místem, kde jsou zakopávány, respektive vystavovány živlovému působení; nebo konečně nad působením Slunce, planet a hvězd, jež všestranně obklopuje dění. Celá periferie je kmotrou každému jednotlivému preparačnímu kroku. Pokus to při práci pocítit probouzí nové umění, nový druh umělecké tvorby, která se nepostavuje vedle přírody jako sochařství nebo malovaný obraz – povznášejíc ji z vlastního praobrazu prožívání, která přesto zůstává zdáním –, nýbrž umělecká tvorba, která se noří do přírody a v ní probouzí nové impulsy dění.<br /> <br /> Uměleckým způsobem vzniká v popsaných preparacích látko-duchové spojení, které ukazuje vývojovou cestu od přírody směrem k nadpřírodě, zatímco z neživé přírody odebrané zdánlivě hnojivé soli otevírají brány k pod-přírodě, k silám nepřátelským životu v podsmyslovém.<br /> <br /> Hnojení v biologicko-dynamickém zemědělství směřuje k tomu, aby přírodní působení otevřelo silám nadpřírody. Pojem {{SE|481}}<br /> <br /> té druhé lze, z hlediska zemědělství, myslet v jedno s ideou «zemědělské individuality». Tak jako tato «naplňuje své bytí», když je jako taková «pojata»,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 42: «Nun, eine Landwirtschaft erfüllt eigentlich ihr Wesen im besten Sinne des Wortes, wenn sie aufgefasst werden kann als eine Art Individualität für sich, eine wirklich in sich geschlossene Individualität.»&lt;/ref&gt; tak se naplňuje individualita člověka, Já, bytostnou substancí v té míře, jak silou Já své bytostné články – fyzické tělo, éterické a astrální tělo – zduchovňuje, to jest osvobozuje je z jejich vázanosti na přírodu. Bytostné naplnění Já tvoří vývojovou cestu člověka přes inkarnace. Čím více Já žijící v těle postupuje ve vědomí své duchovní povahy, tím více se může ze síly přebytku svého bytí rozšiřovat nad mimočlověčí přírodu a, přetvářejíc ji, cílenou činností «učit se pojímat zemědělský podnik jako jakýsi druh individuality». Toto uchopení znamená opravdovou inauguraci do budoucnosti, totiž vštípit vývojovou myšlenku nyní ze strany k vyššímu lidství probouzejícího se člověka do jsoucna přírody, jež se stalo. Zároveň to znamená, ze síly vyššího Já se vzdát toho, co chce pro sebe Já vázané na tělo, sobecké Já. Tím je ukázána cesta, jak může křesťanství novým způsobem opět zapustit kořeny v práci na zemi. Tento výhled do budoucnosti zakládá smýšlení, z nějž může zemědělec přírodě v lásce dávat, co nemá – dar, skrze nějž se může působení přírodních bytostí na daném stanovišti individualizovat k vyššímu celku.<br /> <br /> V tomto smyslu lze preparáty a organická hnojiva, v nichž docházejí k bytostné účinnosti, považovat za prostředky výchovy, respektive evoluce, skrze něž se zemědělství může naplnit bytím a stát se skutečnou individualitou. V ní se individualizují síly výšin a hlubin v umělecké dílo středu – úrodnou půdu.<br /> <br /> Totéž smýšlení, o němž je zde řeč, je však také to, které dává člověku poznávat bytost a význam spolupráce s ohledem na budoucnostně zaměřenou tvůrčí tvorbu společenství. Vznikající zemědělský organismus jako tělo zemědělské individuality a sociální organismus jako tělo lidského společenství cítícího se sjednoceného v Kristově bytosti jsou dvě poloviny jedné a {{SE|482}}<br /> <br /> téže skutečnosti. Teprve toto sjednocení představuje celkové umělecké dílo. Zárodek k takovému je na každém statku na světě, kde se z takového smýšlení pracuje, keimhaft přítomen; je rozpoznatelný a prožitelný. {{SE|483}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Dank&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Poděkování ===<br /> <br /> Co mě pohnulo z ukrytých hlubin mého osudu, nabylo podoby setkáváním s velmi mnohými lidmi. Všichni přikládali haléř k haléři k tomu, aby se ve mně zformoval obraz světa, který mě z pochopení minulosti, v jejích metamorfózách, ukazoval do budoucnosti. Jim všem budiž vyřčen dík. Mnohý z nich se mi stal průvodcem, abych odhodlaně vykročil branou poznání antroposofické duchovní vědy a na této cestě v obrysech rozpoznal přehojnost úkolů, které budoucnost klade pozemskému člověku. Že jsem mohl alespoň v základech uchopit takový budoucnostní úkol, vděčím vše-zahrnujícímu dílu Rudolfa Steinera.<br /> <br /> Dále patří můj dík všem těm, kdo mi pomáhali konat mé zpočátku ještě nejistné kroky k takovým budoucnostním cílům. Na zemědělském poli to byli Joseph Blockhuys, Ernst Becker, Hans Jörg Graf von Bothmer, Wolfgang Schaumann, na poli přírodovědeckém Herbert Koepf, Jochen Bockemühl a Georg Maier a na poli sociálního utváření Wilhelm Ernst Barkhoff, Rolf Kerler a Albert Fink. Celoživotním přítelem a rádcem mi byl Georg Glöckler, jemuž vděčím za mnoho poznatků o člověku a světě. Na závěr je třeba poděkovat Gunterovi Gebhardovi za jeho nesmírně chápavé pročtení rukopisu a za doplňující návrhy. Ve stejném smyslu míří můj dík Hansi-Christianu Zehnterovi, který s jemnocitným vnímáním obstaral lektorování. Velký dík náleží spolupracovnicím Dottenfelderhofes, jež se obětavě ujaly strojopisné verze, stejně tak grafičkám Ivaně Supan a Mathiasovi Buessovi.<br /> <br /> Zvláště velký dík budiž vyřčen Lieselotte Klettové, mé ženě, která se po desetiletí spolupodílela na tom, o čem je v knize řeč, která sledovala její vznik s láskyplně-kritickým pohledem a hájila mi záda pro hodiny klidu v neustále pracovně nabitém dění statku.<br /> <br /> A konečně budiž vyřčen velký dík panu Dr. Peteru Schnellovi a nadaci Software AG Stiftung za finanční podporu, skrze niž se vydání tohoto spisu teprve stalo možným.<br /> <br /> [[Manfred Klett]] {{SE|484}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Manfred Klett, Ostersonntag 2021.jpeg|frame|zentriert|&lt;center&gt;&lt;small&gt;Manfred Klett am Dottenfelderhof, Ostersonntag 2021. Foto: François Hagdorn, CC BY-SA 4.0.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> {{SE|485}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Lebenslauf_Manfred_Klett&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Životopis Manfreda Kletta ===<br /> <br /> [[Manfred Klett|Manfred Klett]] se narodil roku 1933 v Tanganjice, dnešní Tanzanii, u Kilimandžára. Školní léta prožil mimo jiné na škole Schloss Salem a po druhé světové válce na waldorfské škole ve Stuttgartu, s ročním výměnným pobytem v Anglii. Studium na Technické vysoké škole ve Stuttgartu bylo předčasně přerušeno úrazem. Během ročního pracovního pobytu na severovýchodě Sýrie se rozhodl stát zemědělcem. Po učební době následovalo studium zemědělství na Universität Stuttgart-Hohenheim s promocí v oboru půdoznalství. Další čtyři roky věnoval výzkumu na Institutu für biologisch-dynamische Wirtschaftsweise na téma «Düngung und Nahrungsqualität». Rok 1968 byl poznamenán založením [[Betriebsgemeinschaft Dottenfelderhof|hospodářského společenství Dottenfelderhof]] (pět rodin) a záhy poté i tamní Landbauschule Dottenfelderhof. Po dvaceti letech biologicko-dynamické budovatelské práce s manželkou a pěti dětmi převzal vedení «Zemědělského oddělení Přírodovědné sekce na Goetheanu» v Dornachu ve Švýcarsku. Po čtrnácti letech činnosti a dalších osmi letech jako svobodný spolupracovník mezitím přebudované «Sekce pro zemědělství» se vrátil na Dottenfelderhof a znovu se ujal výuky na tamní Landbauschule. Vedle toho již 21 let pečuje o vesnický projekt Juchowo v Polsku. Je to pokus vytvořit ve východní Evropě místo, v němž by se «vzdělávání Země» (Novalis) ukazovalo jako sociální úkol a «sociální otázka» nacházela odpověď ve vzdělávání Země.<br /> {{SE|485}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Sachwortregister&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> == Věcný rejstřík ==<br /> <br /> +++ Stav k 27. dubnu 2026: Tento věcný rejstřík není součástí tištěné verze! Je průběžně vyvíjen/doplňován/kontrolován. Zde se můžete rádi [[MitTun bei biodyn.wiki|zapojit]] +++<br /> <br /> {{GlossarNavigationArtikel|A}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|A}}<br /> <br /> * Polní hospodářství [[#45|45]], [[#53|53]], [[#65|65]], [[#66|66]], [[#107|107]]<br /> * Přeslička rolní (Equisetum) [[#253|253]]<br /> ** Postřik [[#253|253]], [[#356|356]]<br /> ** a křemen [[#253|253]]<br /> * Přeslička rolní (viz preparát z přesličky) [[#448|448]]<br /> * Agrární industrialismus [[#29|29]], [[#30|30]], [[#71|71]], [[#79|79]], [[#81|81]], [[#82|82]], [[#176|176]], [[#190|190]]<br /> * Étericko-astrální v kompostu [[#293|293]], [[#296|296]]<br /> ** v rostlině [[#224|224]], [[#251|251]], [[#362|362]]<br /> * Étericky živé na zvýšené úrovni [[#116|116]]<br /> * Étericky bující [[#284|284]]<br /> * Nedostatek éteru v oblasti kořenů stromu [[#302|302]]<br /> * Éterické tělo (organizace života) [[#41|41]], [[#98|98]], [[#100|100]], [[#104|104]], [[#235|235]], [[#268|268]]<br /> * Žíravé vápno v kompostu (pálené vápno) [[#283|283]], [[#284|284]]<br /> * Jablko [[#125|125]]<br /> * Astrální tělo (duševní organizace) [[#44|44]], [[#49|49]], [[#99|99]], [[#111|111]], [[#268|268]], [[#303|303]]<br /> * Astralita<br /> ** Astrální tělo a nemoc [[#99|99]], [[#250|250]]<br /> ** Astrálno a rostlina [[#111|111]], [[#225|225]], [[#250|250]], [[#362|362]]<br /> ** Bohatství astrálna v oblasti koruny stromu [[#125|125]], [[#302|302]]<br /> ** Astralizace vzduchu [[#221|221]]<br /> * Atmosféra [[#22|22]], [[#102|102]], [[#276|276]]<br /> * Atmosféra (vzdušný okruh) [[#102|102]], [[#103|103]], [[#118|118]], [[#121|121]]<br /> * Dýchání<br /> ** člověka [[#91|91]], [[#241|241]]<br /> ** zvířat [[#116|116]], [[#119|119]]<br /> ** a meditace [[#152|152]] (jako „promýšlení“ při přežvykování)<br /> ** a látková výměna [[#91|91]]<br /> ** a motýlokvěté rostliny [[#241|241]]<br /> ** Dýchání (fáze vzdušného dýchání v kompostu) [[#292|292]]<br /> * Výsev / doba výsevu [[#214|214]], [[#230|230]], [[#240|240]], [[#241|241]]<br /> ** Výživná síla, reprodukční síla [[#230|230]], [[#253|253]]<br /> ** Déšť, úplněk [[#244|244]]<br /> ** Fáze měsíce [[#244|244]], [[#253|253]]<br /> * Vylučování<br /> ** u rostliny [[#217|217]]<br /> ** látkovosti potravy v mozku [[#89|89]], [[#90|90]]<br /> * Výkaly (lidské) [[#323|323]], [[#324|324]]<br /> * Výkaly (zvířecí) [[#133|133]], [[#142|142]], [[#145|145]], [[#149|149]], [[#157|157]], [[#287|287]], [[#303|303]]<br /> * Postřik tekutými preparáty [[#356|356]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|B}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|B}}<br /> * Bakterie<br /> ** V půdě a hnoji [[#214|214]], [[#218|218]], [[#252|252]], [[#292|292]], [[#296|296]], [[#306|306]]<br /> ** Působení v hnojivu [[#296|296]], [[#306|306]]<br /> * Bakterie (střevní a hlízkové bakterie) [[#241|241]], [[#296|296]]<br /> * Květy kozlíku lékařského [[#434|434]]<br /> * Preparát z kozlíku lékařského [[#427|427]]<br /> * Pobřišnice (okruží) [[#154|154]], [[#157|157]]<br /> * Pobřišnice (okruží skotu) [[#157|157]], [[#331|331]], [[#415|415]]<br /> * Sedlák<br /> ** jako meditující [[#68|68]]<br /> ** a věda [[#82|82]], [[#86|86]]<br /> * Sedlák / Selský stav [[#30|30]], [[#71|71]], [[#76|76]], [[#86|86]], [[#184|184]]<br /> * Selská filozofie [[#43|43]], [[#169|169]]<br /> ** Pravidla a jejich moudrost [[#232|232]]<br /> * Strom, shromažďovatel astrality [[#125|125]], [[#302|302]]<br /> ** Vrstvy tvoření [[#302|302]]<br /> ** v protikladu k bylině [[#302|302]]<br /> * Strom (ovocný strom) [[#58|58]], [[#66|66]], [[#301|301]], [[#302|302]]<br /> * Oblast koruny stromu a oblast kořenů stromu [[#302|302]]<br /> * Hospodářské společenství [[#162|162]], [[#163|163]], [[#165|165]], [[#172|172]], [[#173|173]], [[#177|177]], [[#181|181]], [[#185|185]]<br /> * Hospodářský organismus [[#34|34]], [[#35|35]], [[#80|80]], [[#81|81]], [[#162|162]], [[#175|175]], [[#178|178]], [[#181|181]], [[#185|185]]<br /> * Včely (včela medonosná) [[#123|123]], [[#124|124]], [[#130|130]], [[#131|131]]<br /> * Obrazotvorné metody (krystalizace chloridu měďnatého) [[#317|317]], [[#318|318]]<br /> * Biologicko-dynamické preparáty [[#289|289]], [[#310|310]], [[#325|325]], [[#328|328]], [[#334|334]], [[#336|336]], [[#344|344]]<br /> * Teplo listů a květů pro rostlinu [[#224|224]], [[#237|237]]<br /> * Barva květu - planety [[#224|224]]<br /> * Půda<br /> ** Obsah vápníku [[#211|211]], [[#283|283]]<br /> ** Obsah křemene [[#211|211]], [[#284|284]]<br /> ** Přídavek jílu [[#210|210]], [[#211|211]]<br /> ** jako orgán [[#95|95]]<br /> ** Proniknutí rozumovostí [[#333|333]]<br /> ** Obsah železa a odželeznění [[#285|285]]<br /> ** geologický základ [[#205|205]]<br /> * Půda / Zpracování půdy [[#45|45]], [[#205|205]], [[#207|207]], [[#213|213]], [[#219|219]], [[#220|220]], [[#227|227]], [[#230|230]], [[#233|233]]<br /> * Půdní úrodnost [[#29|29]], [[#201|201]], [[#203|203]], [[#238|238]], [[#242|242]]<br /> * Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) [[#253|253]], [[#310|310]]<br /> * Preparát z kopřivy [[#379|379]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|C}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|C}}<br /> <br /> * Chamomilla off. (Heřmánek) [[#339|339]], [[#360|360]], [[#372|372]]<br /> * Chaos v semeni a v jeho okolí [[#290|290]]<br /> * Chaos (v procesu kompostování) [[#290|290]], [[#294|294]], [[#351|351]]<br /> * Chemicky působící v půdě [[#263|263]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|D}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|D}}<br /> * Proces tlumení [[#284|284]]<br /> * Trvalý humus [[#218|218]], [[#221|221]], [[#224|224]], [[#238|238]], [[#295|295]], [[#296|296]]<br /> * Trvalky [[#202|202]]<br /> * Trojčlennost (člověka) [[#88|88]], [[#89|89]], [[#90|90]], [[#92|92]], [[#114|114]]<br /> * Vůně [[#224|224]], [[#363|363]]<br /> * Hnojivo<br /> ** Ošetřování [[#304|304]], [[#305|305]], [[#309|309]]<br /> ** osobní vztah [[#287|287]], [[#303|303]]<br /> ** Zrozumovění [[#333|333]]<br /> ** Preparáty [[#326|326]], [[#334|334]], [[#360|360]]<br /> * Hnojení [[#259|259]], [[#267|267]], [[#273|273]], [[#280|280]], [[#286|286]], [[#303|303]], [[#323|323]]<br /> * Otázka hnojení [[#259|259]], [[#271|271]]<br /> * Hnojiště [[#307|307]]<br /> * Hnojiště [[#307|307]]<br /> * Cezení tekutiny preparátů [[#351|351]] (při míchání a postřiku)<br /> <br /> == E ==<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|E}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|E}}<br /> * Vysoká zvěř [[#112|112]]<br /> * Měchýř jelena [[#332|332]], [[#339|339]]<br /> * Dub, dubová kůra [[#339|339]], [[#389|389]]<br /> * Preparát z dubové kůry [[#389|389]]<br /> * Dub a období Marsu [[#211|211]], [[#224|224]]<br /> * Zakopávání preparátů [[#347|347]], [[#349|349]]<br /> * Jednoletá rostlina [[#44|44]]<br /> * Kysání (silážování) [[#148|148]]<br /> * Obsah železa v půdě a odželeznění [[#285|285]]<br /> * Železo, záření kopřivy (rozvedeno až v pozdějších kapitolách knihy)<br /> * Bílkovina<br /> ** Molekulární struktura [[#265|265]], [[#362|362]]<br /> ** a tvorba semen [[#362|362]]<br /> ** v živočišném a rostlinném organismu [[#362|362]]<br /> * Elementární bytosti [[#114|114]], [[#116|116]], [[#121|121]], [[#125|125]]<br /> * Živly<br /> ** nad a pod zemí [[#93|93]], [[#101|101]]<br /> ** Kvalitativní poměry [[#103|103]]<br /> * Elektřina [[#264|264]]<br /> * Elektrická konzervace krmiv (nezmíněno)<br /> * Embryonální život [[#44|44]], [[#215|215]]<br /> * Entity, působení nejmenších [[#326|326]], [[#348|348]]<br /> * Equisetum arvense (Přeslička rolní) [[#253|253]]<br /> ** Čaj [[#253|253]]<br /> * Půda jako orgán [[#95|95]]<br /> * Vůně zemních rostlin a stromů (nezmíněno)<br /> * Výživa [[#36|36]], [[#153|153]]<br /> * Výrobní podmínky (průmysl/zemědělství) [[#30|30]], [[#32|32]], [[#38|38]]<br /> * Vičenec<br /> * Osel [[#137|137]], [[#138|138]], [[#139|139]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|F}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|F}}<br /> * Využití fekálií [[#323|323]], [[#324|324]] <br /> * Barvy a planety [[#224|224]] <br /> * Hraboš polní [[#245|245]], [[#246|246]] <br /> * Oheň jako ničitel úrodnosti [[#245|245]] <br /> * Mrazová kyprost [[#208|208]] <br /> * Působení mrazu [[#208|208]] <br /> * Osevní postup [[#235|235]], [[#237|237]], [[#238|238]], [[#239|239]], [[#241|241]], [[#242|242]], [[#250|250]], [[#253|253]], [[#254|254]], [[#255|255]], [[#257|257]] <br /> * Plody<br /> ** Aroma a působení planet [[#224|224]], [[#225|225]] <br /> * Krmení zvířat [[#148|148]], [[#150|150]], [[#151|151]], [[#305|305]] <br /> * Pícniny<br /> ** Vlastnosti [[#249|249]]<br /> * Metody krmení [[#136|136]], [[#148|148]], [[#263|263]], [[#299|299]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|G}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|G}}<br /> * Mozek (síly a látkovost) [[#89|89]], [[#90|90]], [[#129|129]]<br /> * Drůbež (domácí drůbež) [[#131|131]], [[#132|132]], [[#133|133]]<br /> * Duch a hmota [[#268|268]]<br /> * Duchovní bádání [[#160|160]], [[#329|329]]<br /> * Okruží skotu [[#154|154]], [[#331|331]], [[#415|415]]<br /> * Geologický základ půdy [[#205|205]]<br /> * Horninové moučky [[#281|281]], [[#282|282]], [[#283|283]], [[#284|284]], [[#285|285]]<br /> * Konstelace hvězd [[#207|207]]<br /> * Tvorba paroží a rohů [[#113|113]], [[#155|155]]<br /> * Zelené hnojení [[#231|231]], [[#298|298]], [[#302|302]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|H}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|H}}<br /> * Okopaniny [[#248|248]], [[#254|254]]<br /> * Obilniny [[#247|247]], [[#253|253]]<br /> * Ruční práce a její význam [[#108|108]], [[#109|109]], [[#248|248]]<br /> * Domácí zvířata [[#126|126]], [[#127|127]], [[#128|128]]<br /> * Potírání ohnice [[#247|247]], [[#255|255]]<br /> * Léčení rostlinné přirozenosti [[#250|250]]<br /> * Léčivé prostředky [[#341|341]]<br /> * Seno, význam jako krmivo [[#67|67]]<br /> * Tvorba rohů [[#155|155]], [[#345|345]]<br /> * Rohokřemenný preparát [[#348|348]], [[#350|350]]<br /> * Rohový hnojový preparát [[#344|344]], [[#350|350]]<br /> * Luštěniny (Leguminózy) [[#241|241]], [[#256|256]]<br /> * Humus / Tvorba humusu [[#221|221]], [[#223|223]], [[#238|238]], [[#287|287]], [[#295|295]]<br /> * Humus, působení temnoty [[#225|225]]<br /> * Tvorba humusu v hospodaření přírody [[#223|223]], [[#297|297]]<br /> * Pes [[#140|140]], [[#141|141]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|I}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|I}}<br /> * Vloha Já (skot) [[#156|156]], [[#157|157]]<br /> * Organizace Já [[#160|160]]<br /> * Síla organizace Já<br /> ** Močůvka a hnůj [[#156|156]], [[#157|157]]<br /> * Očkovací pokusy u půd<br /> * Individualita, zemědělská [[#88|88]], [[#97|97]], [[#101|101]], [[#201|201]], [[#271|271]]<br /> * Průmysl (polarita k zemědělství) [[#27|27]], [[#30|30]]<br /> * Hmyz [[#122|122]], [[#123|123]]<br /> * Potírání hmyzu [[#250|250]]<br /> * Hmyz a rostlina [[#123|123]], [[#124|124]]<br /> * Pozemské síly a substance v organismu [[#235|235]], [[#236|236]]<br /> * Pozemské působení v rostlině [[#225|225]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|J}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|J}}<br /> * Roční období [[#206|206]], [[#213|213]], [[#220|220]], [[#228|228]]<br /> * Močůvka [[#309|309]], [[#311|311]]<br /> * Jupiter [[#211|211]], [[#224|224]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|K}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|K}}<br /> * Vápenec jako žádostivost [[#211|211]]<br /> * Vápenec jako léčitel<br /> * Obsah vápence v půdě [[#211|211]], [[#283|283]]<br /> * Vápenec v kompostu [[#284|284]]<br /> * Vápencový typus<br /> ** Vápenec a křemen<br /> ** Tvarující síla, součinnost [[#211|211]], [[#212|212]]<br /> ** a blízké planety [[#211|211]]<br /> ** Působení v rostlině [[#212|212]]<br /> * Vrstva kambia ve stromu [[#302|302]]<br /> * Heřmánek (Chamomilla off.) [[#339|339]], [[#360|360]], [[#372|372]]<br /> * Heřmánkový preparát [[#372|372]]<br /> * Heřmánkový proces v organismu [[#341|341]]<br /> * Brambor, požitek z brambor [[#248|248]], [[#254|254]]<br /> * Kočka [[#140|140]], [[#141|141]]<br /> * Křemen (křemen) [[#211|211]], [[#348|348]]<br /> * Křemen v půdě [[#211|211]]<br /> ** a Equisetum [[#253|253]], [[#448|448]]<br /> ** a vzdálené planety [[#211|211]]<br /> ** a vápenec [[#211|211]]<br /> ** a působení světla [[#225|225]]<br /> ** Pampeliška [[#339|339]], [[#405|405]]<br /> * Křemičitá substance, kyselina křemičitá [[#209|209]], [[#318|318]]<br /> ** Křemenný preparát v kravském rohu [[#348|348]]<br /> ** a teplo [[#349|349]]<br /> ** a kořenová podstata [[#357|357]]<br /> * Drcení křemene [[#349|349]]<br /> * Jetel [[#238|238]], [[#241|241]], [[#249|249]], [[#256|256]]<br /> * Kosterní systém zvířat [[#117|117]]<br /> * Vaření potravin<br /> * Uhlík jako nositel přirozených tvůrčích procesů [[#288|288]]<br /> * Kompostová hromada [[#287|287]], [[#289|289]], [[#290|290]]<br /> ** Přehazování [[#291|291]]<br /> ** k hnojení luk [[#299|299]]<br /> * Kompostování / Kompost [[#287|287]], [[#299|299]], [[#360|360]]<br /> * Konzervace elektřinou<br /> * Konzervace kysáním [[#148|148]]<br /> * Kosmicko-kvalitativní analýza [[#156|156]]<br /> * Kosmické působení podporované deštěm<br /> * Kosmické v křemičitém [[#211|211]]<br /> ** v rostlině [[#216|216]], [[#224|224]], [[#362|362]]<br /> ** a pozemské, jíl jako zprostředkovatel [[#212|212]]<br /> * Síly, živé v hnojivu [[#312|312]], [[#313|313]]<br /> * Silové proudy v organickém [[#265|265]]<br /> * Krystalizační síla Země v zimě [[#207|207]], [[#208|208]], [[#231|231]]<br /> * Kráva / Skot [[#146|146]], [[#149|149]]<br /> * Kravský roh [[#155|155]], [[#345|345]]<br /> ** Stáří, velikost, pohlaví [[#345|345]]<br /> ** Použití koňského hnoje [[#307|307]]<br /> ** Doba použití [[#347|347]]<br /> * Křemenný preparát [[#348|348]]<br /> ** Skladování [[#349|349]]<br /> ** Doba použití, distribuce, zakopání [[#347|347]], [[#349|349]], [[#356|356]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|L}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|L}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> * Zemědělství, individualita [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#88|88]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#101|101]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#201|201]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#202|202]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#271|271]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#327|327]] <br /> * Larva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#122|122]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#296|296]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]<br /> * Živé síly v hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#312|312]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]]<br /> * Leguminózy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#239|239]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#298|298]]<br /> ** jako sběrači dusíku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]<br /> ** Tvorba plodů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]] <br /> ** a proces vdechování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]<br /> * Lněné semínko [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]]<br /> * Pokus se světlem a stínem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#315|315]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|320]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#321|321]]<br /> * Pampeliška [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#331|331]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#342|342]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#405|405]]<br /> * Pampeliškový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#405|405]]<br /> * Vzduch [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#103|103]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#206|206]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]<br /> * Vojtěška [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#239|239]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#242|242]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]<br /> <br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|M}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|M}}<br /> * Mars, období Marsu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Stroje v zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#29|29]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#31|31]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#37|37]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#77|77]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#182|182]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#183|183]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#233|233]]<br /> * Krmení výkrmového dobytka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#134|134]]<br /> * Meditace [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#68|68]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#152|152]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#173|173]]<br /> ** a dýchání [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#152|152]]<br /> ** Lékařské [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#55|55]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#89|89]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#318|318]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#364|364]]<br /> * Lidské fekálie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#323|323]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#324|324]]<br /> * Lidský a zvířecí organismus [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#98|98]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]] *<br /> * Merkur, blízké planety [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> * Tvorba mléka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#36|36]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#158|158]]<br /> * Krmení dojnic [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|222]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]<br /> * Znehodnocování produktů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#226|226]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]]<br /> * Minerální hnojiva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#77|77]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#274|274]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#281|281]]<br /> * Hnůj (chlévská mrva) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#157|157]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]<br /> * [[Mist|Hnůj]]<br /> ** Oživení půdy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#185|185]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#204|204]]<br /> ** Vznik v živočišném organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]<br /> ** Míchací zařízení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]]<br /> ** Rozdělování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#174|174]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]]<br /> * Hnůj, přídavné preparáty [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#310|310]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#360|360]]<br /> * Mrkev jako krmivo [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]<br /> * Měsíc [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** Oživení Země v éterném [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> ** a reprodukční síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> * Fáze Měsíce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#108|108]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> * Působení Měsíce, příliš silné [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> * Působení Měsíce v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> * Působení Měsíce ve zvířeti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> * Působení Měsíce a plevel [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]<br /> * Svalový systém zvířete [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#266|266]]<br /> * [[Mysterium von Golgatha|Mystérium Golgoty]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#59|59]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#60|60]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#61|61]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|N}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|N}}<br /> * Příjem potravy u zvířete [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#149|149]]<br /> * Výživná síla a doba výsevu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]<br /> * Přírodovědecká sekce a pokusný kroužek<br /> * Braní a dávání v přírodě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#19|19]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#124|124]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#159|159]]<br /> * Háďátka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#247|247]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#255|255]]<br /> * Novoluní<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|O}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|O}}<br /> * Ovocnářství / Ovocný strom [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#53|53]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#58|58]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#66|66]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#108|108]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#301|301]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]<br /> * Ovocný strom [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]<br /> * Ovocné odrůdy, produkce<br /> * Princip organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#34|34]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#38|38]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#39|39]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#51|51]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#52|52]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#61|61]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#63|63]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#70|70]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#80|80]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#158|158]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#162|162]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#188|188]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|P}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|P}}<br /> * Trávení v bachoru [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#151|151]]<br /> * Paraziti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> * Osobní vztah k hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#287|287]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]<br /> * Kůň [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#137|137]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#138|138]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#139|139]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#140|140]]<br /> * Příprava &quot;pepře&quot; (popela) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> ** Hraboš polní [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]<br /> ** Hmyz [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]<br /> ** Plevel [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> * Koňský hnůj pro kravské rohy<br /> * Rostlina, pozemské a kosmické působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#262|262]]<br /> * Rostlina, reprodukční a výživná síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#299|299]]<br /> * Rostlinná strava<br /> * Choroby rostlin [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> ** Profylaxe [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> * Rostlinná přirozenost [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#286|286]]<br /> * Doby sázení a oběh planet<br /> * Švestka<br /> * Pluh / Orba [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#45|45]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#64|64]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#231|231]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#232|232]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#233|233]]<br /> * Planety [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#358|358]]<br /> ** vzdálené a trvalky [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** vzdálené a křemen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** blízké a jednoleté rostliny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** blízké a vápenec [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** Oběh a doby sázení<br /> ** Působení a aroma plodů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]]<br /> * Působení planet a barva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Působení planet v listu a květu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Působení planet ve zvířeti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> * Působení planet v kořeni [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#212|212]]<br /> * Planetární život v souvislosti s pozemským [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#358|358]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|Q}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|Q}}<br /> * Kvalita produktů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#35|35]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#226|226]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#318|318]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#319|319]]<br /> * Křemen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#282|282]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|348]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]<br /> * Křemenný preparát v kravském rohu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|348]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]<br /> * Drcení křemene [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]<br /> * Pýr [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#231|231]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#248|248]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|R}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|R}}<br /> <br /> * Drancování v zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#336|336]]<br /> * Mšička révokaz<br /> * Déšť jako podporovatel kosmického působení<br /> * [[Regenwurm|Žížala]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#223|223]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#296|296]]<br /> * Žížala, žížaly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#223|223]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]<br /> * Regulace lesa *Dráždivá a výživná hodnota látek v půdě<br /> * Reprodukční síla a doba výsevu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> ** a výživná síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> ** u [[Unkraut|plevele]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> ** a potírání škůdců<br /> * [[Rhythmus|Rytmus]] / rytmický střed (půda) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#92|92]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#328|328]]<br /> * Syrová strava<br /> * Červenka (nemoc)<br /> * Proces míchání (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#352|352]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#353|353]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#354|354]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#355|355]]<br /> * Háďátko řepné [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#255|255]]<br /> * Míchání, kravský rohový hnůj [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]]<br /> ** s míchacím zařízením [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#353|353]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#354|354]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|S}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|S}}<br /> * Osevní plodiny a luštěniny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]<br /> * [[Salz|Sůl]] v potravě<br /> * Sůl ke konzervaci<br /> * Tvorba semen, síla semen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#286|286]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#287|287]]<br /> * Saturn, období Saturna [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Saturnské síly a tepelný stav [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Kyslík jako nositel života [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#109|109]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|292]]<br /> * Potírání škůdců [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]]<br /> ** koncentrací<br /> ** z morálního hlediska<br /> * Přesličkový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#448|448]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#453|453]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#454|454]]<br /> * Ovce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#144|144]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#306|306]]<br /> * Řebříček [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#364|364]]<br /> * Řebříčkový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]]<br /> * Síra [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]<br /> ** řebříčku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]<br /> ** jako zprostředkovatel mezi duchovním a fyzickým [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]<br /> * Prase (domácí prase) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#134|134]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#135|135]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#136|136]]<br /> * Prase a krmení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#136|136]]<br /> * Sociální trojčlennost [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#73|73]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#84|84]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#85|85]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#187|187]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#188|188]]<br /> * Slunečnice [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]]<br /> * Působení Slunce v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]]<br /> ** na zvířeti<br /> ** diferencované zvěrokruhem<br /> * Postřikovač [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#356|356]]<br /> * Chlévský hnůj [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]<br /> * Stájové krmení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#148|148]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]]<br /> * Hnůj na hnojišti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]<br /> * Hvězdářství a působení hvězd [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#207|207]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> * [[Stickstoff|Dusík]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#79|79]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]<br /> ** Význam a vliv [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]<br /> ** Stálost<br /> ** v hromadě hnoje [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> ** Citlivost<br /> ** Vznik v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]<br /> * Dusík / Dusíkaté soli [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#79|79]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#276|276]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#278|278]]<br /> * Obsah dusíku v hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> * Dusík jako fyzický nositel astrality [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#279|279]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|292]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#297|297]]<br /> * Sběrači dusíku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]<br /> * Látková výměna, substance a síly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#272|272]]<br /> * Keře a savci<br /> * Zhušťování substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#261|261]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#263|263]]<br /> * Přeměna substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#294|294]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#341|341]]<br /> * Přeměna substance v organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#294|294]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|T}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|T}}<br /> * Terestrické síly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#205|205]]<br /> * [[Tiere|Zvíře]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#111|111]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]]<br /> ** Kosterní systém [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]]<br /> ** Působení Měsíce a Slunce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> ** Svalový systém [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#266|266]]<br /> ** Příjem potravy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#149|149]]<br /> ** Organismus ve svém členění [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#100|100]]<br /> ** a rostlina v rámci zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#65|65]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#67|67]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]<br /> * Krmení zvířat [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#148|148]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]]<br /> * Zvěrokruh [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#267|267]]<br /> * Svět zvířat (divoká fauna) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#112|112]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]]<br /> * Hnůj z hluboké podestýlky [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#306|306]]<br /> * Rajče [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#311|311]]<br /> ** Působení mrazu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#208|208]]<br /> ** Pěstování<br /> * [[Ton|Jíl]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#209|209]]<br /> ** Přídavek do půdy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#205|205]]<br /> ** Zprostředkovatel mezi vápencem a křemenem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** Zprostředkovatel mezi kosmickým a terestrickým [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#212|212]]<br /> * Jílové minerály [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#209|209]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#210|210]]<br /> * Rašelina v půdě<br /> * Rašelinová drť v kompostové hromadě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#290|290]]<br /> * Sušené řízky<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|U}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|U}}<br /> * Nad a pod zemí v jejich vzájemném působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]]<br /> * Přes léto (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]<br /> * Přezimování (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|347]]<br /> * Přeměna prvků [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#263|263]]<br /> * Potírání havěti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#135|135]]<br /> * [[Unkraut|Plevel]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#214|214]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#242|242]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#246|246]]<br /> * Regulace plevele (mechanická) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#246|246]]<br /> * Popelení semen plevele (příprava &quot;pepře&quot;) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|222]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> * Výuka, zemědělská [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#184|184]]<br /> * Urtica dioica (Kopřiva dvoudomá) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|V}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|V}}<br /> <br /> * Valeriana officinalis (Kozlík lékařský) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]]<br /> * Vegetariánská strava<br /> * Venuše [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> * Venuše ve Štíru<br /> * Trávení (skot) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#153|153]]<br /> * Spalování v organismu<br /> * Zhušťování substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#261|261]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]]<br /> * Ředění (kravský rohový hnůj) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]]<br /> * Dědičnost<br /> * Oživení Země [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#280|280]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#360|360]]<br /> * Učinit hnojivo rozumným [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#333|333]]<br /> * Pokusy, podněty [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]]<br /> * Pokusné plochy, velikost<br /> * Pokusné rostliny (pšenice a vičenec) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Příbuznost světa hmyzu a rostliny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#123|123]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#124|124]]<br /> * Tlení (hmyzí &quot;pepř&quot;)<br /> * Vitalita v půdě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Ptáci (svět ptáků) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]]<br /> * Svět ptáků [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]]<br /> * Chov ptáků a chov hmyzu<br /> * Úplněk [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> ** a déšť<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|W}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|W}}<br /> * Les [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#110|110]]<br /> * Teplo [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#103|103]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#260|260]]<br /> ** a křemen<br /> * Přeměna tepla v organismu (nachlazení)<br /> * Tepelný stav a Saturn [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Voda [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|102]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#208|208]]<br /> ** jako distributor měsíčních sil [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> ** nad a pod zemí [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|102]]<br /> * Vodík a jeho působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#295|295]]<br /> * Obsah vodíku v hnojivu<br /> * Čekanka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]]<br /> * Vinařství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#53|53]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#175|175]]<br /> * Pšenice (sklon k tvorbě semen) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Přežvykování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#151|151]]<br /> * Hnojení luk kompostem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#299|299]]<br /> * Ozimé obilí [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#207|207]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]<br /> * Červi a svět larev v půdě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]]<br /> * Kořen u stromu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]<br /> * Tvary kořenů jako výraz kosmických a terestrických působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#96|96]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Kořenová potrava [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#217|217]]<br /> * Růst kořenů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#216|216]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Kořenové teplo pro rostliny<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|X}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|X}}<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|Y}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|Y}}<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|Z}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|Z}}<br /> * Kozy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#144|144]]<br /> * Šlechtění kulturních rostlin [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#45|45]]<br /> * Šlechtění rostlin pro preparáty<br /> * Bránicový orgán (půda) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]]<br /> * Dvojčlennost živočišného organismu<br /> <br /> &lt;/div&gt;{{GlossarNavigationArtikel|0-9}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|0-9}}<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Filmbeiträge&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> == Filmové příspěvky ==<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Feier_zur_Buchveröffentlichung_von_Manfred_Klett&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Slavnost u příležitosti vydání knihy Manfreda Kletta ===<br /> <br /> [[Datei:Manfred Klett von der Agrartechnologie zur Landbaukunst.PNG|thumb|link=Manfred Klett - Feier zur Buchveröffentlichung: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst, 2021|[[Manfred Klett]] dne 18. července 2021 na [[Dottenfelderhof]]u]]<br /> <br /> Na počest Manfreda se 18. července 2021 v rámci malé slavnosti sešli někteří jeho průvodci na životní cestě, kteří dnes rovněž patří k nejznámějším osobnostem v [[Biologisch-dynamische Landwirtschaft|biologicko-dynamickém]] hnutí. S radostí a úlevou bylo slaveno, že Manfred Klett své nové dílo „'''Od agrotechnologie k umění zemědělství'''&quot; dokončil a vydal. <br /> <br /> '''''[[Manfred Klett - Feier zur Buchveröffentlichung: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst, 2021|Zde najdete přednášku]]'''''<br /> <br /> |&lt;small&gt;[[Manfred Klett|zpět k Manfredu Klettovi ◁]] &lt;/small&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Buchvorstellung_&amp;quot;Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst&amp;quot;_vom_Mitherausgeber_Ueli_Hurter&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Představení knihy „Od agrotechnologie k umění zemědělství&quot; spolunakladatelem Uelim Hurterem ===<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Ueli_Hurter_präsentiert_Buch_Manfred_Klett_von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst.jpg|thumb|link=https://www.youtube.com/watch?v=K_oQWzXnkJc|[[Ueli Hurter]] ]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Zde vidíme vedoucího [[Sektion für Landwirtschaft|Sekce pro zemědělství]] na [[A:Goetheanum|Goetheanu]] v [[A:Dornach|Dornachu]], [[Ueli Hurter]]a. Ueli byl také spolunakladatelem. <br /> <br /> „Tedy to, co se předává do rukou '''mladé generaci''', aby to mohlo být předáno na přinejmenším stejně dobré, ne-li ještě '''dále rozvinuté úrovni''', než jakou sami převzali od generace předchozí. A to nyní ekonomicky, podnikohospodářsky, ale i národohospodářsky vyjádřeno, je právě něco, na co '''autor''' '''poukazuje''', že zde v jádru leží něco, co vlastně '''celá ekonomika hledá, totiž regenerativní hospodářství.'''<br /> <br /> Nacházíme se dnes v celkové situaci s naší planetou Zemí, kde bezpodmínečně a rychle a na mnoha místech potřebujeme přístupy a nasazení směrem k '''hospodářství''', které není pouze '''spotřebovávající''', které není pouze '''zatěžující''', které nezanechává pouze '''negativní dopad''', nýbrž které je '''regenerativní''' – a zemědělství '''přirozeně''' díky své '''blízkosti k životním procesům''', avšak pak '''pochopeno''' jako '''biodynamické''' zemědělství. Pokud to pochopí, může se vlastně stát '''dárcem impulsu''', '''inspirátorem''' '''pro celé hospodářství'''.<br /> <br /> To je v této knize vypracováno a je to výzva, aby '''budoucí generace''' to vypracovaly ještě zřetelněji, aby s tím pracovaly a aby také nezůstávaly pouze v zemědělských souvislostech, nýbrž aby to '''vnášely''' do '''celohospodářského, celospoleč enského dialogu'''.&quot;<br /> <br /> '''''[[Ueli Hurter - Buchvorstellung Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst|zde najdete transkribovanou přednášku]]'''''<br /> <br /> &lt;small&gt;[[Manfred Klett|zpět k Manfredu Klettovi ◁]] &lt;/small&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Einzelnachweise&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Jednotlivé zdroje ===<br /> <br /> [[Kategorie:Autor]]<br /> [[Kategorie:Betriebsorganismus]]<br /> [[Kategorie:Bodenbearbeitung]]<br /> [[Kategorie:Bodenfruchtbarkeit]]<br /> [[Kategorie:Buch]]<br /> [[Kategorie:biologisch-dynamische Landwirtschaft]]<br /> [[Kategorie:biologisch-dynamische Präparate]]<br /> [[Kategorie:biodynamische Landwirtschaft]]<br /> [[Kategorie:Düngung]]<br /> [[Kategorie:Herausragende Persönlichkeit]]<br /> [[Kategorie:Inhaltsangabe (Buch)]]<br /> [[Kategorie:Landbaukunst]]<br /> [[Kategorie:Literatur]]<br /> [[Kategorie:Manfred Klett]]<br /> [[Kategorie:Pionier]]<br /> [[Kategorie:Rudolf Steiner]]<br /> [[Kategorie:Zukunftsimpuls]]<br /> &lt;references /&gt;{{Artikel unten}}</div>

Admin https://biodyn.wiki/index.php?title=Translations:Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/31/cs&diff=28230 2026-06-06T13:55:25Z

<p>Admin: </p> <hr /> <div>* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě hnojení|O podstatě hnojení 259]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K otázce látky a sil|K otázce látek a sil 259]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K otázce ducha, bytosti a individuality|K otázce ducha, podstaty a individuality 268]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Otázka hnožení a zemědělská individualita|Otázka hnojení a zemědělská individualita 271]]</div>

Admin https://biodyn.wiki/index.php?title=Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/cs&diff=28229 2026-06-06T13:42:18Z

<p>Admin: </p> <hr /> <div>&lt;languages /&gt;<br /> <br /> {{SE|4}}<br /> <br /> {{SE|5}}<br /> <br /> {{SE|7}}<br /> <br /> {{SE|9}}<br /> <br /> [[Datei:Buch Manfred Klett Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst.jpg|mini|right|class=responsive-img|Kniha [[Manfred Klett]], 1. vydání 30. června 2021. Další knihy najdete v [[Literatura|literatuře]].]]<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> &lt;/div&gt;{{SE|4}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Online-Version im biodyn.wiki: © Copyright 2025 by François Hagdorn, Alle Rechte vorbehalten<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Einbandgestaltung: Wolfram Schildt, Lektorat: Hans-Christian Zehnter, Claus Jahncke, Bildkonzepte: Manfred Klett, Umsetzung: Mathias Buess und Ivana Suppan, wo nicht anders angegeben, Satz: Atelier Doppelpunkt, Johannes Onneken, Münchenstein, Druck: Beltz, Grafische Betriebe, Bad Langensalza<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Printversion erhältlich beim Verlag am Goetheanum, 2021, ISBN 978-3-7235-1668-3 [https://goetheanum-verlag.ch www.goetheanum-verlag.ch]{{SE|5}}<br /> &lt;center&gt;<br /> Gewidmet den Mitbegründern der <br /> [[Betriebsgemeinschaft Dottenfelderhof]] (1968)<br /> &lt;/div&gt; <br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> und denjenigen, die aus eigener Urteilskraft im gleichen Sinne <br /> eine neue Landwirtschafts- und Sozialkultur wollen.&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> __NOTOC__{{SE|7}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> &lt;center&gt;<br /> Unter Schmerzen hat unsere<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Muttererde sich verfestigt.<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Unsere Mission ist es,<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> sie wieder zu vergeistigen,<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> indem wir sie durch die<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Kraft unserer Hände<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> umarbeiten zu einem<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> geisterfüllten Kunstwerk.<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ''Rudolf Steiner&lt;ref&gt;Wiedergabe der Worte Rudolf Steiners bei der Grundsteinlegung zum Rosenkreuzertempel der Loge Malsch «Franz von Assisi» nach dem Gedächtnis von Hilde Stockmeyer; aus: Rudolf Steiner: Bilder okkulter Siegel und Säulen, GA 284, Dornach 1993, S. 113.&lt;/ref&gt;'' &lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> {{SE|9}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Inhaltsverzeichnis&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Obsah ===<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Předmluva|Úvodní slovo 17]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Úvod|Předmluva 21]]<br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Erster Teil|První část 25]]&lt;/big&gt;'''<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Polarita průmyslu a zemědělství|Polarita průmyslu a zemědělství 27]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Podmínky výroby v průmyslu a zemědělství|Podmínky produkce v průmyslu a zemědělství 30]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Organismový princip v zemědělství v zrcadle vývoje vědomí lidstva|Princip organismu v zemědělství v zrcadle vývoje lidského vědomí 39]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pravěk|Rané období 39]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Urindická kultura|Praindická kultura 40]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Staroperská kultura|Praperská kultura 42]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kultury starého Egypta a Mezopotámie|Kultury starověkého Egypta a Mezopotámie 46]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Řecko-římská kultura|Řecko-římská kultura 49]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kultura novověku|Kultura novověku 54]]<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kulturní proudy zemědělství až k obratu časů|Kulturní proudy v zemědělství do přelomu letopočtu 56]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Událost obratu časů, Mysterium Golgoty|Událost přelomu letopočtu, mystérium Golgoty 59]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Proměna principu organismu až do novověku|Proměna principu organismu do novověku 61]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Bod a periferie|Bod a okruh 63]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Princip organismu v novověku|Princip organismu v novověku 70]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nové zárodky|Nové klíčky 84]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trojčlennost člověka a zemědělská individualita|Trojčlennost člověka a zemědělská individualita 88]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hofového organismu|Čtyřčlennost člověka a uzavřenost organismu hospodářství 97]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Obraz čtyřčlenné struktury zemědělské individuality|Obraz čtyřčlennosti zemědělské individuality 101]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Fyzická organizace|Fyzická organizace 101]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Životní organizace|Životní organizace 104]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu|Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu 111]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Druhy volně žijící zvěře — orgány organismu statku a krajiny|Druhy divokých zvířat – orgány organismu hospodářství a krajiny 112]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Čtyři skupiny v rámci divoké fauny|Čtyři skupiny v rámci divoké fauny 114]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí zvířata — orgány v organismu statku a krajiny|Domácí zvířata – orgány v organismu hospodářství a krajiny 126]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Včela medonosná|Včela medonosná 130]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí drůbež|Domácí drůbež 131]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí prase|Prase domácí 134]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kůň a osel|Kůň a osel 137]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pes a kočka|Pes a kočka 140]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ovce a koza|Ovce a koza 143]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Skot|Skot 146]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Původ a mýtus|Původ a mýtus 146]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Postavení v hospodářském organismu|Postavení v organismu hospodářství 147]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Bytostná jevenost a bytostné poznání|Projev podstaty a poznání podstaty 149]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ústní trávení|Trávení v tlamě 149]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trávení v bachoru a přežvykování|Trávení v bachoru a přežvykování 150]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přežvykování jako vnímání a třídění látek a sil|Přežvykování, vnímání a třídění látek a sil 151]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trávení v tenkém a tlustém střevě|Trávení v tenkém a tlustém střevě 153]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Práh od vnějšího světa k vnitřnímu|Práh od vnějšího k vnitřnímu světu 154]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Význam rohů a paznehtů|Význam rohů a paznehtů 155]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já|Kosmicko-kvalitativní analýza a základ Já 156]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přebytečné výkony|Nadbytečné výkony 157]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zřeknutí|Zřeknutí se 158]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kravský chov a organismus hospodářství|Stádo skotu a organismus hospodářství 158]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Člověk a Já-organizace zemědělského organismu|Člověk a organizace Já zemědělského organismu 160]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní výzkum jako prostředník mezi bytostí a zjevem|Duchovní bádání jako prostředník mezi podstatě a jevem 160]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Aspekty sociální problematiky|Aspekty sociální problematiky 162]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství|K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství 165]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Chtění ve svobodě, cesta k iniciativnímu společenství|Chtění ve svobodě, cesta ke společenství iniciativy 166]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Cítění v rovnosti, cesta k živoucímu právnímu citu|Cítění v rovnosti, cesta k živému právnímu cítění 169]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Myšlení v lidskosti (bratrství) jako cesta k solidárnímu hospodaření|Myšlení v lidskosti (bratrství), cesta k solidárnímu hospodaření 173]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství|K duchovnímu vývoji a vedení zemědělského hospodářského společenství 177]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní cíl usilování|Duchovní cíl snažení 178]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Praxe spolupráce|Praxe spolupráce 179]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ranní pracovní porada|Ranní pracovní porada 179]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Studijní kruh k obsahům antroposofického duchovního výzkumu|Studijní kroužek k obsahům antroposofického duchovního bádání 180]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pracovní a správní konference|Pracovní a správní konference 180]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Organismus statku a člověkem z vlastního Já chtěná práce|Organismus hospodářství a člověkem z Já chtěná práce 182]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Impulzy biologicko-dynamického zemědělství pro rozvoj sociálního organismu|Impulsy biologicko-dynamického zemědělství pro vývoj sociálního organismu 187]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vůle ve svobodě|Chtění ve svobodě 188]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Cítění v rovnosti|Cítění v rovnosti 194]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Myšlení v bratrství čili lidské sounáležitosti|Myšlení v bratrství neboli lidskosti 197]]<br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zweiter Teil|Druhá část 199]]&lt;/big&gt;'''<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zemědělská individualita a tři pilíře půdní úrodnosti|Zemědělská individualita a tři pilíře úrodnosti půdy 201]]<br /> <br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Erste Säule:|První pilíř:]]&lt;/big&gt;'''<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě zpracování půdy ve spojitosti s vývoji půdy v ročním koloběhu|O podstatě obdělávání půdy v souvislosti s vývojem půdy v běhu roku 205]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Půda|Půda 205]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zimní proces a zpracování půdy|Zimní proces a obdělávání půdy 207]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vznik mrazové drobtovitosti půdy|Vytváření mrazové drobivosti 208]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vznik tonmineralů a jejich nová tvorba|Vznik jílových minerálů a jejich novotvorba 209]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nositelství a uchovávání kosmických formativních sil v ročním koloběhu|Nositelská role a uchovávání kosmických tvarotvorných sil v běhu roku 211]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Jarní proces a zpracování půdy|Jarní proces a obdělávání půdy 213]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#V předjaří|V předjaří 213]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Na jaře|Na jaře 214]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Tvorba krusty a zpracování kůže půdy|Tvorba krusty a ošetřování kůže půdy 219]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Letní proces a zpracování půdy|Letní proces a obdělávání půdy 220]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Podmítka, mulčovací zpracování, budování humusu a činnost půdních živočichů|Podmítka, mulčování, tvorba humusu a činnost půdních živočichů 220]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Tvorba plodů a zrání|Tvorba plodu a zrání 224]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nářadí pro letní mulčování|Nářadí pro letní mulčování 227]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Podzimní proces a zpracování půdy|Podzimní proces a obdělávání půdy 228]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zrání, proměna, umírání|Zrání, proměna, umírání 228]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zpracování půdy na podzim|Obdělávání půdy na podzim 230]]<br /> <br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zweite Säule:|Druhý pilíř:]]&lt;/big&gt;'''<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě střídání plodin|O podstatě osevního postupu 235]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Střídání plodin a životní organizace zemědělského organismu|Osevní postup a životní organizace zemědělského organismu 235]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K systému střídání plodin|K systému osevního postupu 237]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup a humusové hospodářství|Osevní postup a hospodaření s humusem 238]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup a pěstování meziplodin|Osevní postup a pěstování meziplodin 239]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Střídání plodin a mobilizace minerálů, vázání dusíku|Osevní postup a rozklad minerálů, vázání dusíku 241]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele|Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele 242]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Metoda spálení semen plevelů na popel|Postup zpopelňování semen plevelů 244]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Mechanická regulace plevelů|Mechanická regulace plevelů 246]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Plevele a plevelné trávy v obilninách|Plevele a trávy ve stébelninách 247]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Plevele a plevelné trávy v okopaninách|Plevele a trávy v okopaninách 248]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Plevele a plevelné trávy v pěstování krmných rostlin|Plevele a trávy při pěstování pícnin 249]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Střídání plodin, choroby a škůdci|Osevní postup, choroby a napadení škůdci 250]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Choroby obilnin podmíněné střídáním plodin|Choroby stébelnin podmíněné osevním postupem 253]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Choroby okopanin podmíněné osevním postupem|Choroby okopanin podmíněné osevním postupem 254]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Choroby krmných rostlin podmíněné osevním postupem|Choroby pícnin podmíněné osevním postupem 255]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup ve vztahu k hnojení, humusové bilanci a obdělávání pluhem|Osevní postup ve vztahu k hnojení, bilanci humusu a orbě 257]]<br /> <br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Dritte Säule:|Třetí pilíř:]]&lt;/big&gt;'''<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě hnožení|O podstatě hnojení 259]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K otázce látky a sil|K otázce látek a sil 259]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K otázce ducha, bytosti a individuality|K otázce ducha, podstaty a individuality 268]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Otázka hnožení a zemědělská individualita|Otázka hnojení a zemědělská individualita 271]]<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 0: Aplikace minerálních látek|Stupeň 0: Použití minerálních látek 274]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Aplikace dusíkatých solí|Použití dusíkatých solí 275]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití kamenných moučí|Použití kamenných mouček 281]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 1: Hnojení ze živého rostlinné přírody|Stupeň 1: Hnojení z živého z rostlinné přirozenosti 286]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě kompostování|O podstatě kompostování 287]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#1. Tepelná fáze|1. Fáze tepla 291]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#2. Fáze vzdušného dýchání a odplynění|2. Fáze dýchání vzduchu a odplyňování 292]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#3. Vodní čili proměnová fáze|3. Vodní neboli proměňovací fáze 294]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#4. Fáze pozeměšťování|4. Fáze přeměny v zeminu 295]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití kompostu|Použití kompostu 299]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompostové hnojení luk a pastvin|Hnojení luk a pastvin kompostem 299]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompostové hnojení v zahradnictví|Hnojení kompostem v zahradnictví 300]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompostové hnojení v ovocnářství|Hnojení kompostem v ovocnářství 301]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 2: Hnojení z duševní přírody domácích zvířat|Stupeň 2: Hnojení z duševna přirozenosti domácích zvířat 303]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Uchovávání hnojiv ze stáda hospodářských zvířat|Uchovávání hnojiv ze stavu domácích zvířat 304]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hnůj z hlubokého stojení|Hnůj z hluboké podestýlky 305]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hromadový hnůj|Hnůj z hnojiště 307]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hnojový kompost|Kompost z hnoje 307]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kejda|Močůvka 309]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Využití statkem vlastního živočišného hnoje|Použití vlastních živočišných hnojiv 311]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Účinnost hoferních živočišných hnojiv|Účinnost vlastních živočišných hnojiv 312]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pokus světlo-stín|Pokus se světlem a stínem 313]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hodnocení morfologickými nálezy|Hodnocení na základě morfologických nálezů 314]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hodnocení na základě analytických nálezů|Hodnocení na základě analytických nálezů 317]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hodnocení krystaldiagnostickou metodou chloridukřemičitanové krystalizace|Hodnocení krystalizačně-diagnostickou metodou krystalizace chloridu měďnatého 318]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka|Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka 323]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vylučování látkové výměny|Výměšky látkové výměny 323]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní činnost v práci|Duchovní činnost v práci 324]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty|Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty 325]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovněvědecká výzkumná cesta|Duchovněvědná cesta bádání 329]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přírodovědně-goetheánská výzkumná cesta|Přírodovědně-goetheanistická cesta bádání 331]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výzkumná cesta zkušenosti vůle|Cesta bádání skrze zkušenost vůle 332]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výroba, použití a účinnost preparátů v průběhu roku|Výroba, použití a účinnost preparátů v běhu roku 334]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Základní aspekty k metodice výroby a aplikace preparátů|Základní aspekty metodiky výroby a použití preparátů 336]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci|Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci 339]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty|Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty 344]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Rohomistový a rohokřemenný preparát — výroba, použití a účinnostDie folgende Darstellung ist eine überarbeitete Fassung von Beiträgen des Verfassers in Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft''– Gedanken, Erfahrungen, Forschungsergebnisse, eine Werkstattarbeit, Dornach 2007, S. 93–107.|Preparát z rohového hnoje a rohového křemene – výroba, použití a účinnost 344]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Rohomistový preparát|Preparát z rohového hnoje 344]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Preparace v rytmu roku|Preparát z rohového křemene 348]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Proces míchání|Proces míchání 351]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití|Použití 356]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Účinnost|Účinnost 357]]<br /> * '''[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Die Kompost- oder Düngerpräparate|Kompostové neboli hnojivé preparáty 360]]'''<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice preparátu ze řebříčku|Kompozice řebříčkového preparátu 361]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupně účinnosti|Stupně účinnosti 370]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Složení heřmánkového preparátu|Kompozice heřmánkového preparátu 372]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice kopřivového preparátu|Kompozice kopřivového preparátu 379]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K otázce přeměny látek|K otázce přeměny látek 384]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice přípravku z dubové kůry|Kompozice preparátu z dubové kůry 389]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Dub, jeho kůra a borka|Dub, jeho kůra a borka 389]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Lebka hospodářského zvířete|Lebka domácího zvířete 395]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Preparace dubové kůry-borky|Preparace dubové kůry-borky 400]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice preparátu z pampelišky|Kompozice pampeliškového preparátu 405]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zjevný obraz pampelišky|Vzhled pampelišky 406]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kořen|Kořen 407]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výhonek a list|Výhon a list 408]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Květ|Květ 409]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Mléčná šťáva|Mléčná šťáva 411]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pobřišnice resp. okruží skotu|Pobřišnice neboli okruží skotu 415]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kroky preparace|Kroky preparace 420]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití a účinnost|Použití a účinnost 424]]<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Složení přípravku z kozlíku|Kompozice kozlíkového preparátu 427]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zjevný obraz kozlíku|Vzhled kozlíku 428]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kořen|Kořen 430]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stonek|Stonek 431]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Posloupnost listů|Posloupnost listů 432]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Květ|Květ 434]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výroba a použití|Výroba a použití 438]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Předběžné poznámky k bytostné účinnosti|Předběžné poznámky k účinnosti 440]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Účinnost|Účinnost 446]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přípravek z přesličky rolní|Přesličkový preparát 448]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zevní podoba|Vzhledová forma 449]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Rhizomová kořenová sféra, vegetativní a generativní rozmnožování|Sféra oddenku a kořene, vegetativní a generativní rozmnožování 450]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nadzemní výhonok a křemičitý proces|Nadzemní výhon a křemičitý proces 451]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výroba a použití|Výroba a použití 453]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Účinnost přípravku z přesličky|Účinnost přesličkového preparátu 454]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení při vytváření nového středu — celkový pohled|Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení za vzniku nového středu – souhrnný pohled 456]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Řada preparátových rostlin|Řada preparátových rostlin 456]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Řada živočišných orgánových obalů|Řada živočišných orgánových obalů 461]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hnojivé preparáty v jejich celostném působení|Hnojivé preparáty v jejich celostním působení 469]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Praxe zemědělského umění ve třech krocích|Praxe umění zemědělství ve třech krocích 473]]<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Poděkování|Poděkování 483]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Životopis Manfreda Kletta|Životopis Manfreda Kletta 485]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Věcný rejstřík|Věcný rejstřík 486]]<br /> __NOTOC__ {{SE|16}}<br /> <br /> [[Datei:Manfred Klett bei einer Geologievorlesung.jpeg|frame|zentriert|&lt;center&gt;&lt;small&gt;[[Manfred Klett]] na přednášce z geologie se studenty [[Landbauschule Dottenfelderhof]] v roce 2009 © Copyright 2021 by Landbauschule des Dottenfelderhof.&lt;/small&gt;&lt;center/&gt;]]<br /> <br /> {{SE|17}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Geleitwort&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Předmluva ===<br /> <br /> Předložená kniha «Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst» smí být označena jako souhrn životního díla [[Manfred Klett|Manfred Klett]].<br /> <br /> Manfred Klett, ročník 1933, je doyen biodynamického hnutí. Poté, co po celá desetiletí vedle své praktické činnosti a odpovědností cestoval světem jako řečník, přednášející a partner v rozhovorech, mohl by se nyní zdát, že žije v klidném starobylém ústraní. Tento obraz klame, neboť z vnějšího klidu vstupuje Manfred Klett nyní ještě jednou do veřejnosti s obsáhlým dílem. A kdo ho zná, tuší bezprostředně, co nám tím Manfred Klett vkládá do rukou: kvintesenci svého celoživotního působení pro zemědělství budoucnosti. Zpětně jsou plody života prohledány a seřazeny; strukturovaná inventura toho, čím zemědělství bylo a je. Výhledově stojí před námi výzva pro nastupující generace ve smyslu pracovních směrů, k uchopení toho, co v sobě zemědělství nese jako budoucnostní potenciál.<br /> <br /> První podtitul «Wesenszüge des biologisch-dynamischen Landbaus» lze chápat jako souhrnný obsah. Ano, jde o biologicko-dynamické zemědělství, ale nikoli ve smyslu pohledu zevnitř, vnitřního dorozumívání biodynamického společenství se sebou samým. Jde tedy o pohled zvenčí? Ani to ne, neboť zvenčí se v tomto spisu vůbec nic neposuzuje. Bylo by však možné říci, že jde o pohled ‹navenek›. Pohled, v němž to, co nazýváme ‹biodynamickým›, je zkoumáno za hranicemi hnutí a jeho sebepojetí, aby se v jeho podstatných rysech nalezlo něco z toho, čím zemědělství je svým určením. To je velký nárok, který vyžaduje pevné odůvodnění. Předložené dílo lze číst jako toto odůvodnění, a domnívám se také, že ve smyslu autora tak má být čteno — a sice jak podle obsahu, tak podle stylu. Obsahově zahrnuje mimo jiné<br /> <br /> * dějiny zemědělství v jeho vztahu ke kulturnímu a vědomostnímu vývoji západního lidstva<br /> * sociálně-hospodářskou studii o vztahu průmyslu a zemědělství<br /> * nauku o zemědělském organismu v jeho tří- a čtyřčlenném uspořádání {{SE|18}}<br /> <br /> * zkoumání pojmu ‹zemědělská individualita›<br /> * v rámci tří pilířů polního hospodářství – zpracování půdy, osevního postupu a hnojení – podrobné pojednání o biodynamických preparátech<br /> * učebnici pro biodynamické zemědělce<br /> * učebnici pro hospodářská společenství a asociativní iniciativy v okolí statků<br /> <br /> Co se stylu týče, lze odůvodnění v nejlepším smyslu nazvat goetheanistickým. To znamená, není abstraktně-logické a systematické, nýbrž orientuje se na fenomén. Biografie autora je životem pro a s biodynamickým impulsem. Konkrétní pracovní zkušenosti a zásadní myšlenkové objevy k sobě patří. Prožitý život je vzájemným proplétáním obojího, a předložená práce zůstává tomuto jazyku života věrna. Konkrétní praxe – ať na poli, ve stáji nebo na pracovní poradě – a fenomenální formulace o půdě, domácích zvířatech nebo spolupráci stojí blízko sebe. To je záměrné. Styl lze označit jako ‹reálně-ideální›. A je uskutečněním toho, co Manfred Klett v názvu nazývá ‹umění zemědělství›. Reálné se neztrácí atomisticky v jednotlivostech dat a faktů a ideální se neztrácí v abstraktnosti obecného; hledají se navzájem a vzájemně se oplodňují k vyšší jednotě; toto umění smí být nazváno uměním zemědělství.<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> &lt;nowiki&gt;***&lt;/nowiki&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Z mnoha témat jsou dvě zpracována překvapivě podrobně. Prvním tematickým okruhem je sociálně-hospodářská analýza současného stavu zemědělství. Stručně řečeno: zemědělství se industrializovalo, aniž by kdy mohlo být průmyslem. Tvorba kapitálu a kapitálový výnos jsou zemědělství, nakolik má ještě cokoli společného s ‹půdou›, svou bytostnou povahou cizí. Naproti tomu mu je vlastní to, co průmysl nezná: svá výrobní prostředky – půdu, rostliny, zvířata – ve výrobním procesu nespotřebovává, nýbrž zachovává nebo zlepšuje. Tato pozitivní bilance ve smyslu hospodářství života Země, včetně vodního hospodářství a klimatu, je jeho skutečným národohospodářským přínosem; a autor vede celé pojednání tak, aby tento pohled byl osvětlen z budoucnosti. Neboť tím roste biodynamickému zemědělství sociálně-tvůrčí úkol, který ještě není v takové míře rozpoznán a uchopen, jak je to v tomto spisu vylíčeno. Vše {{SE|19}}<br /> <br /> Svět hledá trvale udržitelnou bilanci světového hospodářství – zde je ukázán jeden počáteční bod a tím vyslovena výzva, aby byl rozvíjen a vnesen do rozhovoru.<br /> <br /> Druhým tematickým okruhem jsou biodynamické preparáty. Tím dává autor najevo, že nenápadné přídavky k hnojení považuje za nanejvýš podstatné. Spojíme-li to s názvem knihy, lze formulovat: Preparáty jsou zvláště ‹umění zemědělství›, jsou ‹bytostí› biodynamického zemědělství a jsou to právě preparáty, které umožňují ‹zemědělství budoucnosti›. Jak je třeba zaměřit pohled, aby toto záměrné zdůraznění preparátů bylo srozumitelné? Směr pohledu Manfreda Kletta je základní vztah člověka a přírody. V tomto vztahu se s preparáty a skrze preparáty uskutečňuje přepólování brání a dávání: Člověk může dnes jako individuální člověk z mohutnosti své ‹duchovní duše› tvořivě, téměř jako umělec, zasahovat do vnitřního uspořádání přírody, a ona – příroda, která jej, člověka, vždy nesla a z jejíhož lůna jako pozemská bytost vyšel – může a chce se tomuto dalšímu kultivování prostřednictvím díla lidských rukou svěřit. Tento широký pohled na preparáty patří k zemědělskému odkazu, který je zde obsažen. Neříká se nic menšího než to, že tisíce let stará agri-kultura dostává skrze biodynamické preparáty obnovovací impuls, jenž jí vůbec otevírá budoucnost.<br /> <br /> ***<br /> <br /> Je výslovnou vůlí Manfreda Kletta, aby tato kniha byla vydána a zveřejněna v Goetheannu. Sektion für Landwirtschaft a nakladatelství Goetheana tomu rádi vyhověly. Sektion für Landwirtschaft je jako jedna z jedenácti sekcí nedílnou součástí Svobodné vysoké školy pro duchovní vědu při Goetheannu. Tato vysoká škola usiluje o to, aby pracovala z antroposofie. Aktuálně se chápe zejména tak, že se chce artikulovat v dění doby, aby přispívala k velkým výzvám přítomnosti. Přitom jde v každém odborném oboru o otázku: Jak může v veškeré technice a složitosti poznání člověka jako ‹Anthropa› poskytnout orientaci pro budoucnost? A jde také v každé pracovní oblasti o otázku: Jak mohou lidé, kteří konkrétně pracují – například v zemědělství –, pěstovat badatelské smýšlení? Kniha Manfreda Kletta do tohoto zaměření vysoké školy vynikajícím způsobem zapadá. Za prvé {{SE|20}}<br /> <br /> se snaží myslet zemědělství ve všech jeho aspektech důsledně z člověka. Paradigmatická věta z Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera, „der Mensch wird zur Grundlage gemacht&quot;, se autorovi stává pramenem, skrze nějž se mnoho dlouho známého objevuje v novém světle. Kniha je ale rovněž úrodou života, který stál vždy také v praxi činného a podnikatelského zemědělství, a může tak být příkladem a zdrojem inspirace pro mnohé rolníky a rolnice, aby se chápali jako výzkumníci z praxe a tak se uplatňovali.<br /> <br /> ‹Landbaukunst› stojí jako cílová orientace v názvu knihy, a lze se ptát: Má to přinést řešení pro výzvy klimatické změny, půdní eroze, výživy světa? Odpověď může znít: Ano, neboť umění, umění zemědělství znamená: Každý a každá se svým individuálním nasazením, na svém zcela zvláštním místě žije nenahraditelný příspěvek. Každý statek, každé místo, kde se pracuje ve smyslu této knihy, je reprezentantem Země, která nám byla svěřena ke kultivaci.<br /> <br /> Kniha vychází v roce 2021. Dovoluji si ji doporučit čtenářstvu a chápat ji jako preludium ke stým výročím Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera z roku 1924 v Koberwitz. Stojíme na konci prvního století biodynamického zemědělství. A tím vyvstává otázka: Co je nyní třeba činit s ohledem na druhé století působení biodynamického impulsu? Stojíme dnes před místy obtížnými skutečnostmi na statcích a v oblasti odbytu. Ale známe také principy a základní myšlenky z antroposofie, z nichž čerpáme naději, že u těchto skutečností nestroskotáme. Máme možnost rozvíjet sebe i zemědělství z budoucnosti a tak nejen vést problémy zemědělství k řešení a otevírat jeho budoucnost, nýbrž také získávat impulsy budoucnosti pro přírodní stránku světa a sociální utváření lidského života. K tomu nás Manfred Klett vyzývá.<br /> <br /> Pro [[Sektion für Landwirtschaft|Sekci pro zemědělství]] na Goetheanu <br /> <br /> [[Ueli Hurter]] {{SE|21}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vorwort&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Úvod ===<br /> <br /> Žádné mírové období novějších dějin neztížilo člověku tak jako to současné možnost utvářet zemědělský podnik do budoucnosti z jeho vlastních, zemsko-kosmických životních zákonů. Toto tvrzení udivuje, existují přece subvence a růstu nakloněný biorrtrh. A nezměnily se biofarmářství v místa nákupu a setkávání? Ano, jistě! Ale to vše zakrývá rozsáhlý deficit ovládající společenský život. Na třech oblastech lze tento deficit prožívat existenciálně:<br /> <br /> # Přes veškeré skvělé poznatky o přírodě a bohatství jejích projevů žije člověk dnes v dosud nevídaném odtrženém, emancipovaném vztahu k ní. Fenomény vznešenosti stvoření, jež leží před očima, se vytrácejí ze zorného pole. Teprve tehdy se to stane zcela jasným, když se z úrovně vědění, jež lze mít dnes, člověk pokusí utvářet kus země zemědělského podniku v živou celistvost. Člověk si povšimne, že pojmy se nekryjí se skutečností, do níž pracuje. Jsou vůči ní mrtvé, neboť mají vztah pouze k fyzicko-anorganickému. Co lze s těmito pojmy dělat, je zakládání říše vedle přírody – říše technologií. S nimi hrozí, že se člověk z přírody zcela vyloučí; staví se vedle ní jako divák, řídí zvenčí a je na cestě, kdy svoji řídící funkci zcela předá «inteligentnímu», sebe samého řídícímu digitálnímu systému. Skrze svůj pojmový svět vytváří duchovně-duševně v sobě samém i v přírodě kolem sebe poušť. Tu žízní a může se vynořit otázka, jak lze vlastní myšlenky tak oživit, aby nezůstaly pouze mrtvým odrazem smyslově vnímatelného, nýbrž staly se duchem prostoupenými prožitými idejemi, jež mají vztah k bytostnému bytí kolem nás. Jakou výcvikovou cestu je třeba nastoupit v myšlení, cítění a vůli, aby bylo možné překlenout s plným vědomím propast mezi prožitkem vlastního bytí a přírodou, bytím světa? Kde jsou lidé, kteří usilují o takové ideové schopnosti, kde jsou četné ruce, jež z těchto idejí chtějí utvářet kus země v malý vesmír, v organismus zemědělského statku? Toto uskutečnit je umělecký akt, a to v dvojím smyslu: vědomě se stát duchu, jenž ztuhl do uměleckého díla přírody, a z této {{SE|22}}duchovní gesinnung přivádět lidi k iniciativním společenstvím, která z vlastních sil utvářejí zemědělské podniky jako umělecká díla nového, budoucnosti otevřeného druhu. Kde se to děje byť jen v náznacích, tam padají civilizační zdi.<br /> # Zemědělství je doslova dušeno záplavou zákonů, nařízení, opatření, regulací, kontrol. Toto právní houští se stává stále hustším a zapleteným s každou katastrofou, kterou způsobí selhání v industrializovaném intenzivním pěstování (biocidy)&lt;ref&gt;Viz k tomu např.: Mathias Forster, Christopher Schümann: Das Gift und wir, Frankfurt a.M. 2020, 448 S.&lt;/ref&gt; nebo v velkochovu (např. BSE)&lt;ref&gt;BSE: zkratka pro «Bovine spongiforme Enzephalopathie», epizootie také známá jako «nemoc šílených krav», způsobená především chybným krmením skotu živočišnými bílkovinami. («Bovine spongiforme Enzephalopathie» – bovinní spongiformní encefalopatie; onemocnění způsobená zkrmováním živočišných bílkovin dobytku.)&lt;/ref&gt;. Tento nátlak k přebujícímu byrokratismu, který pak postihuje všechny, brzdí vlastní iniciativu působit právo-tvořivě. Nedovoluje vzejít důvěře, duchovní substanci práva prožívaného od člověka k člověku. Každý má na zřeteli jen sebe a žije kolem druhého. Právo se stává jakousi «technologií poručnictví». Podaří-li se však na místě prostřednictvím společně pěstovaného ideového myšlení probudit vůli k činu, dostane právní cit potravu. Člověk se učí cítit, co je v konkrétní spolupráci hospodářského společenství spravedlivé, jak se práce člení podle schopností, jak se utvářejí vlastnické poměry ohledně půdy a kapitálu, jak příjmová a bytová práva atd. Opět se otevírá výcvikové pole, tentokrát pole cítění, skrze něž se společenství učí budovat sociální umělecké dílo nezištnějším, důvěryplnějším způsobem. V krocích vývoje vyzařuje a naplňuje právní cítění lidí životem i v okruhu zemědělského podniku.<br /> # Na hospodářském poli stojí zemědělství pod tlakem anonymních, ceny diktujících trhů, technologie kalkulujícího egoismu. Jemu svojí podstatou cizí, enormně vysoká potřeba kapitálu ohledně nákupu výrobních prostředků (jako stroje, hnojiva, krmiva, prostředky pro ošetřování rostlin a zvířat, biocidy, energie atd.) ho nutí k jednostranné, životní prostředí zatěžující masové produkci, která zase zlevňuje ceny, celosvětově vyvolává vytlačovací konkurenci, napomáhá globalizaci zemědělských trhů a nese odpovědnost za hladomory ve třetích zemích. Zemědělství, visící na{{SE|23}}vodítku kapitálových zájmů, je odcizeno samo sobě; je skrz naskrz komercializováno. Nacházet cesty a prostředky, jak z tohoto vězení uniknout, představuje dnes pro každý zemědělský podnik největší výzvu. Překonat tyto zdi může pak uspět, pokud se statek hospodářsky asociuje s dalším zpracováním, obchodem a spotřebitelstvem v regionu. Zde se otevírá třetí, zcela do budoucnosti namířené výcvikové pole v sociálním. Pohled se rozšiřuje za hranice statku do sociálního prostředí. Hledá se a nacházejí hospodářští partneři, kteří jsou ochotni svou hospodářskou činnost postavit do služeb asociativního spolubytí a orientovat ji na blaho všech zúčastněných. Strebovaným cílem je vytvořit s asociací umělecké dílo «bratrství» nejprve vycházeje ze statku a v regionálním rámci mezi hospodářskými partnery. Jedná se o umění učit se myslet v pospolitosti při pěstování společného smyslu hospodářské skutečnosti obrazně v jejich souvislostech. Nacházejí svůj výraz v kultuře dohod o nezištném jednání ohledně regionálního pokrytí potřeb a nalézání spravedlivé ceny.<br /> <br /> Zemědělství 20./21. století se stává stále více otázkou ekologickou a – ještě dále sahající – otázkou vzdělávání Země, ve smyslu Novalisova «Zur Bildung der Erde sind wir berufen» («Jsme povoláni k utváření Země»).&lt;ref&gt;«Wir sind auf einer Mission: zur Bildung der Erde sind wir berufen», Novalis (1772–1801, básník německé romantiky), Blüthenstaub, ''&lt;nowiki/&gt;''§ 32. – «Jsme na misi: jsme povoláni k utváření Země.»&lt;/ref&gt; Zároveň však – a v jeho nesmírném dosahu je to dosud málo rozpoznáno – představuje dnes zemědělství, přesahujíc celý civilizační život, sociální otázku. Je to ono, co hlasitě volá po proměně smýšlení ve vědomí člověka vůči věcem a bytostem přírody. Člověk vystoupil ze stvoření k samostatnému, svobodnému tvůrčímu bytí. Chce to «připustit» a podle toho jednat? Chce se místo sloužení pouze sobě nezištně a odvážně zasadit za ostatní a za jiné? Zemědělství postrádá, jak se stalo pod dominancí racionální technologie a jak pod trendem k digitálnímu řízení stále více stávat slibuje, kulturně obnovujících impulsů. Ti však, kdo mají odvahu hospodařit biologicko-dynamicky podle vlastních poznatků, si brzy povšimnou, že ze zárodečných počátků ostrůvkovitě rozkvétá nová kultura, která vyzařuje. Jsou pak naplněni jistotou, že nastoupená cesta, kolik překážek se jim {{SE|24}}<br /> <br /> také – snad jen z maloměšťácké malodušnosti a zpátečnictví – staví do cesty, je zde a nyní schůdná.<br /> <br /> Tato kniha chce ukázat na vnitřní a vnější kroky této cesty, jak se vynořují pro toho, kdo se ji pokouší jít z poznatků antroposofické duchovní vědy v biologicko-dynamickém zemědělství. Na této cestě se člověk prožívá vždy jako ten, kdo stojí na začátku. Ideje získané z duchovní vědy jsou vodící hvězdou každodenní práce, co je uskutečnitelné, je dílem fragmentárním ve vývoji, jehož plodnost teprve odhaluje tvůrčí síla těchto idejí, a tím i jejich pravdu. Teprve v idejemi vedené práci tkví pramen prožívání pravdy. Člověk si při tom uvědomuje skutečnost, že úsilí biologicko-dynamického zemědělství není časově podmíněnou alternativou jako jiné k chemicko-technickému zemědělství, nýbrž vědomostně-historicky navazuje na červenou nit, která se táhne v neustálé metamorfóze dějinami předkřesťanských vysokých kultur a věky po Obratu časů až do dneška. Stane-li se člověk tohoto vědomým, ožije idea vývoje. Vlastní ideál se naplňuje jistotou poznání; člověk se cítí sám jako ten, kdo se stává, vsazen do úkolu, jenž impulzuje k uchopení červené niti, aby na ní do budoucnosti pokračoval v přadení, v vědomě cvičícím překonávání úvodem zmíněné emancipační propasti mezi člověkem a světem.<br /> <br /> [[Dottenfelderhof]], podzim 2020 <br /> <br /> Manfred Klett {{SE|25}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Erster_Teil&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''První část''' ===<br /> <br /> {{SE|27}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Polarität_von_Industrie_und_Landwirtschaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Polarita průmyslu a zemědělství ===<br /> <br /> Podíváme-li se na situaci v zemědělství nejen v celé Evropě, kde bylo západně-křesťanské zemědělství kdysi kulturotvorné, ale po celém světě, nemýlíme se v úsudku, že ztratilo svůj někdejší kulturní význam a nakonec se stalo jakousi zátěží civilizačního vývoje. Svědčí o tom přemíra skutečností. Zemědělství jako kulturotvorný impuls, který se v největší rozmanitosti rozšířil a prožíval napříč zeměmi a národy světa, ustoupilo civilizační uniformitě. Jako nosný kulturní prvek lidstva propadlo smrti. Vždy, když něco umírá, je na současníky vznesen požadavek, aby si takovou smrt uvědomili, stejně jako její okolnosti a možnosti vývoje, které mohou z této smrti vzejít jako nové životní zárodky. Člověk, jenž dospěl k sebevědomí, potřebuje prožitek prahu smrti. Teprve smrt probouzí a osvobozuje poznávající pohled pro otázky, jaké poznatky je třeba získat, jaké podmínky je třeba vytvořit, aby mohl vzniknout nový život a bytí, tedy jakési vzkříšení k novému kulturnímu poslání.<br /> <br /> Těchto otázek se, ovšem s vynecháním člověka, který si tyto otázky teprve klade, ve velmi omezené míře ujaly vědy. Z výzkumu čistě fyzické, vypočitatelné části skutečnosti přírodního celku, jdoucího do nejzazších podrobností, vzešly obrovské materiálně-ekonomické úspěchy, které lidi stále hlouběji vtahovaly do područí vědecky podložených technologických způsobů výroby. Rolnické zemědělství v tiché sociální revoluci bezděky propadlo, zpočátku pomalu a od 60. let 20. století mílovými kroky, industrializaci, a tím i své kulturní smrti.<br /> <br /> V předtuše tohoto vývoje ožila na počátku 20. století v několika málo lidech vůle hledat cesty k reformě zemědělství z pramenů jemu vlastní životní zákonitosti, z jeho vlastního eticko-morálního fondu. Církev sice ještě byla ve vsi přítomna, ale její síla slábla, než aby mohla být rolníkovi na cestě do moderny, ke svobodnému sebeurčení a tím i při zacházení s novými technickými možnostmi nadále duchovně-morální průvodkyní. Mezi těmi několika málo jich bylo jen pár, kteří se na základě své profesní praxe probudili ke konkrétním otázkám po metamorfóze {{SE|28}}<br /> <br /> starého v nové, budoucí. S těmito otázkami se obrátili na Rudolfa Steinera (1861–1925), zakladatele antroposofické duchovní vědy, s prosbou o vodítka k obnově zemědělství do budoucna. Této prosbě bylo vyhověno o Letnicích roku 1924 „Zemědělským kurzem“, který v rámci souborného vydání díla Rudolfa Steinera obdržel titul „Duchovněvědné základy pro zdárný rozvoj zemědělství“.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''<br /> Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtscht'', GA 327, Dornach 1999.&lt;/ref&gt; Kurz se konal na statku zámku Koberwitz (dnes Kobierzyce) u Vratislavi (dnes Wrocław v Polsku) ve Slezsku.&lt;ref&gt;Zámek Koberwitz existuje dodnes a od roku 1997 je sídlem polské obecní správy v Kobierzycích.&lt;/ref&gt; V osmi přednáškách je pohled zaměřen na souvislosti idejí, které vyzývají tvůrčí sílu člověka k činnosti ve dvou směrech. Jednak dovnitř, tím, že se člověk snaží tyto ideje duchovního bádání myslet v obrazech a myšlením je nechat stát se prožitkem. Jednak navenek, tím, že se člověk z tohoto prožívání idejí snaží utvářet přírodu určitého místa na zemi nad rámec přírodou daného bytí v celek zemědělství. Tento přístup předpokládá badatelské smýšlení jak ve vztahu k tomu, co se smyslům jeví jako přírodní základ statku, tak ve vztahu k tomu, co se jako výsledek duchovního bádání zjevuje myslícímu vědomí. Toto vědecké smýšlení otevírá svět skutečností smyslové i nadsmyslové povahy a zároveň kontext jejich vzájemných vztahů. V rozjímání o takových vztahových souvislostech, např. mezi sluncem a listovou zelení, měsíčními rytmy a povětrnostními jevy, květem a opylujícím hmyzem, žížalou a tvorbou humusu atd., se vytváří půda pro vnitřní prožitek, z něhož může vyrašit každý čin jako umělecký akt. V tomto smyslu je praxe antroposoficky orientovaného zemědělství skrz naskrz uměleckým děním: vnitřně vypracovaný prožitek idejí se přes most práce projevuje navenek. To, co je vyloženo ve výkladech Rudolfa Steinera v „Umění a poznání umění“&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Kunst und Kunsterkens'', GA 271, Dornach 1985, viz zejména přednášky z 15. a 17. února a 5. a 6. května 1918.&lt;/ref&gt;, lze zkráceně formulovat takto: Umění nastává, když se smyslové, žijící v nazírání, a – v něm skryté – nadsmyslové zvnitřní v hlubinách duše v prožitek a z tohoto prožitku se projeví ve vnějším světě. Umění takto raší {{SE|29}}<br /> <br /> z duše člověka. „Lidé tak získají schopnost vytvořit něco, co obohacuje zemi, co je na zemi nové, co by bez tvé schopnosti [umělce; pozn. autora] neexistovalo, co je na zemi jako zárodek budoucnosti.“&lt;ref&gt;Tamtéž, přednáška z 28. října 1909, s. 76.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Například úrodnost půdy je zrcadlem toho, jak detailně a zároveň komplexně jsou ve mně živé ideje, které představují tři pilíře skutečné půdní kultury, totiž: zpracování půdy, střídání plodin a hnojení.&lt;ref&gt;Vztah mezi prožíváním idejí a úrodností půdy je podrobně pojednán ve druhé části knihy.&lt;/ref&gt; Tento příklad lze rozšířit na celek statku. Ten je zrcadlem toho, jaký obraz statku je živý v tamním pracovním společenství, a stejně tak jej lze specifikovat na každý jednotlivý úkon při zacházení s oživenou a oduševnělou přírodou.<br /> <br /> Z uplatňování poznatků přírodních věd vzniká technika. Je produktem lidského vynalézavého ducha a zacházení se zákony, látkami a silami, které působí v neživé, tj. čistě fyzické přírodě. Pouze technický postup přerušuje vztahový poměr, který člověk při práci má, zčásti vědomě, zčásti nevědomě, k věcem a bytostem; pracovní postup stroje je pevně daný a ve stanovených mezích všeobecně platný. Uniká lidskému prožívání a tím uzavírá bránu k prožívání a vykonávání řemeslného umění, které tvoří most k oživené a oduševnělé přírodě.<br /> <br /> Nakolik technika rozděluje, redukuje a činí si nárok na všeobecnou platnost, natolik umění spojuje, dbá na rozmanitost souvislostí a je o to pravdivější a produktivnější, čím individuálněji postupuje.<br /> <br /> Zavádění techniky do zemědělství od 19. století s sebou přineslo sociální převraty největšího rozsahu. Ulevilo lidem od těžké práce, ale tím také vyracionalizovalo velkou část venkovského obyvatelstva z pracovního procesu. Zvýšilo produktivitu zjednostraněním systémů pěstování plodin a chovu zvířat a jako trvalý vedlejší účinek přivolalo na scénu globální ekologickou problematiku; zkrátka, technizace ve své vlastní dynamice napomohla globální industrializaci zemědělství a mezinárodní konkurenci, a tím i poklesu cen zemědělských produktů. Náklady na obrovské celosvětové škody na životním prostředí, {{SE|30}}<br /> <br /> které přitom vznikají, nejsou připsány původci, nýbrž jsou uvaleny na bedra veřejnosti; jsou socializovány.<br /> <br /> Rolnictvo, dosud zakořeněné v lidových tradicích, se s téměř stoletým zpožděním oproti městskému obyvatelstvu postupně probouzelo k sebevědomí, a tím i k sebeurčení, například ve volbě profesních drah.<br /> <br /> Venkovské obyvatelstvo následovalo touhu po svobodě, aby se vymanilo ze spjatosti s přírodou a z vedení duchem národa (které se projevovalo v lidových tradicích a v uměleckém utváření duší národů), a aby v moderní době dělby práce – stejně jako předtím proletariát – nastoupilo namáhavou cestu sebehledání. Vyměnilo někdejší bezpečí v proudu tradic národů a duší národů za vyzývavé a zároveň lákavé nabídky moderní doby dělby práce. Do takto vzniklého duchovního vakua na venkově vtrhl ve druhé polovině 20. století s mocí přívalové vlny agrární industrialismus a zaplavil zbytek rolnického obyvatelstva, s nevyhnutelným důsledkem unifikace zemědělských metod s metodami průmyslové výroby. Touto unifikací jsou vytvořeny skutečnosti, které mohou každého zemědělce při troše sebereflexe dovést k mezním prožitkům, k prožívání vlastnoručně vytvořených rozporů, jež dávají podnět k poznávacím otázkám. Jedna taková poznávací otázka, nově se vynořující čistě z rozpolcenosti životní praxe, zní: Jsou výrobní podmínky v zemědělství stejné jako v průmyslu, nebo zde existuje principiální rozdíl? Odpověď na tuto otázku lze nalézt pouze na základě charakteristiky faktorů průmyslového způsobu výroby ve srovnání se zemědělským.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Erzeugungsbedingungen_in_Industrie_und_Landwirtschaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Podmínky výroby v průmyslu a zemědělství ===<br /> <br /> Na počátku průmyslové tvorby hodnot stojí vynalézavý duch člověka. Jsou to myšlením zrozené ideje, které přiváděním z přírodního souvislosti vytržených přírodních zákonů, látek a sil neživé přírody do vzájemného působení lidskou prací vytvářejí mimo sféru stvořené přírody produkty (stroje, hnojiva, biocidy), jež pak jako zboží vstupují do hospodářského oběhu. {{SE|31}}<br /> <br /> Výhled na úspěch vynálezu přiměje banku poskytnout úvěr na zřízení výrobního závodu. Řečeno jinak: duch člověka (idea) tvoří kapitál, a ten se prací sráží v budovách, výrobních prostředcích, surovinách, energii atd. Max Weber — německý národní ekonom a sociolog (1864–1920) — konstatoval: «Neživý stroj je ztuhlý duch.»&lt;ref&gt;Max Weber: ''Wirtschaft und Gesellschaft'', Tübingen 1980, S. 834 ff.&lt;/ref&gt; Duch nyní usiluje dál o uskutečnění vynálezu; impulsuje k práci. Teprve prací vzniká výrobní zařízení a v něm v rozmanitých pracovních úkonech výroba produktu. To charakterizuje průmyslový výrobní proces: hodnoty vznikají čistě tím, že vynalézavý duch určuje průběh lidské práce a tuto práci nejrůzněji modifikuje, přičemž vnější výraz tohoto ducha je třeba hledat v různotvárné konfiguraci kapitálu.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Nationalökomischer Kurs'', GA 340, Vortrag vom 25. Juli 1922, Dornach 2002, S. 33.&lt;/ref&gt; Příroda v podobě surovin a energie přitom tím více ustupuje do pozadí, čím více lidské inteligence vstupuje do výrobního procesu, čím více se tedy tento proces člení dělbou práce. Dělba práce nadto zlevňuje výrobu zboží, a tím ještě více posiluje expanzní tlak průmyslu a řemesel až k zikomercionalizování veškerých služeb. Kapitál vzniká na jedné straně vynalézavým duchem člověka a dělbou práce, na straně druhé sám o sobě zajišťuje, že se dělba práce rozrůstá do neměřitelna. Průmyslový výrobní proces tím hrozí, že se zcela emancipuje od přírody a — cestou digitalizace — od pracujícího člověka. Stává se přemocným protipólem zemědělství a hrozí prolomit obě zábrany, které by jej měly měřitelně udržovat v mezích — totiž přírodu a právní řád.<br /> <br /> Výrobní proces končí výrobou zboží, do něhož vstoupily výchozí idea vynálezce a znalosti a schopnosti mnoha lidí v dnes světem prostupující dělbě práce. Kapitálem — tedy ztuhlou ideou — řízená práce se materializovala v konečném produktu a propůjčila mu hodnotu, která při výměně hodnot na trhu dostává cenu. Vezme-li se v úvahu, z čeho hodnota vzniká — v posledku je to prací vedená duchem —, pak cena není kalkulovatelná. Její vznik podléhá nepředvídatelnostem a zkreslením, jejichž příčinou je zejména to, že půda, kapitál a lidská práce jsou pojímány jako obchodovatelné zboží, a tím jako {{SE|32}}<br /> <br /> Kostenfaktor do tvorby ceny. Přesto se ceny — zdánlivě — stávají kalkulovatelnými, přestože jsou daleko od skutečné hodnoty výrobků, a to tím způsobem, že vše, co vstupuje do výroby, se pojímá jako zboží, a tím se převádí na nákladový faktor vyjádřitelný v penězích. Do ceny průmyslového výrobku tak vstupují veškeré výrobní náklady včetně mzdových nákladů a rezervy — odpisové sazby — prostřednictvím níž lze spotřebovaný výrobní kapitál (opotřebení strojů atd.) refinancovat a obnovit na aktuální úroveň.<br /> <br /> Pro průmysl platí, že výrobní prostředek se neobnovuje sám od sebe. Místo jeho vzniku je odděleno od místa jeho výkonu. Průmyslový výrobní proces spotřebovává konečné zdroje surovin a energie; vytváří odpad a výrobní prostředky samy podléhají opotřebení a rozpadu. Vzniká odpad, který se — pokud jej nelze s vysokými náklady vrátit do oběhu energie a surovin — hromadí jako hypotéka pro vzdálené budoucí časy na Zemi (např. jaderný odpad), zatěžuje vodu a vzduch a vyvádí z rovnováhy tepelný hospodářství. Průmyslové výrobě jsou dány meze růstu, její energetická a surovinová bilance je negativní. Čím méně má příroda podíl na průmyslové výrobě, čím více tedy lidská inteligence ovládá výrobní proces — například při výrobě počítačových čipů —, tím více se výroba uskutečňuje s dělbou práce a tím více se stává nezávislou na místě. Teoreticky by bylo možné vyrábět vysoce technologické výrobky na libovolném místě na Zemi — například na umělém ostrově v moři — a odtud pokrývat světovou poptávku po těchto výrobcích.<br /> <br /> Zemědělství je polárně k průmyslu zasazeno do celého přírodního hospodářství, do «*Oikos*». Tvorba hodnot je výkonem přírody. Z vzájemného vztahového přediva neživé (fyzické), oživené a oduševnělé přírody a pod vlivy kosmu ve veškerém rytmickém dění vzniká jako její výrobní výkon zrno obilí, mrkev, mléko atd. — a to v přísné vázanosti na místo. Příroda je tou, kdo vyrábí; člověk přistupuje k ní a svou prací řídí její tvořivou sílu. Výrobní prostředky nejsou stroje, traktor, kombajn atd. — ty jen nahrazují a zesilují výkony lidské ruky a tažné síly zvířat —, nýbrž úrodná půda, plodotvorné, výživu nesoucí rostliny a domácí zvířata se svým rozdílným přínosem k výkonu. V přeneseném smyslu tvoří tyto výrobní kapitál zemědělství. {{SE|33}} {{SE|34}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 1, S. 33.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 1: Die Polarität der Erzeugungsbedingungen in Industrie und Landwirtschaft.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> {{SE|34}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Jsou tím produktivnější, kvantitativně i kvalitativně, čím více se na každém provozním stanovišti nacházejí ve vzájemně se podporujícím vztahovém předivu. Přirozenou cestou se uzavírají do biocenóz, do menších i větších biotopů.<br /> <br /> Pracovní a duševní výkon člověka si vyhrazuje právo utvářet to, co příroda zakládá, ve vyšší celistvost, v co možná uzavřený organismus — v zemědělský podnik. S pohledem na kosmicko-pozemské podmínky výroby v zemědělství z nich nutně vyplývá utvářecí princip rozmanitě se členícího organismu. Ten tvoří v souhrnu výrobní prostředek zemědělství a stojí tak polárně naproti výrobnímu prostředku průmyslu, mechanismu. Mechanismus stojí na jednostrannosti, organismus na všestrannosti.<br /> <br /> Rozezná-li a ocení-li člověk plný dosah polarity podmínek výroby — v průmyslu, kde vyvěrají z ducha člověka, a v zemědělství, kde jsou vlastní přírodě —, pak v zemědělství nelze v přísném smyslu tvořit kapitál. Neboť to, co je z duševní síly člověka vynaloženo jako práce na přírodu, nestuhne v žádný výrobní prostředek, který by stál vedle přírody jako stroj; nejsou tu z přírodní souvislosti izolovány suroviny, energie a přírodní zákony a znovu kombinovány. Duševní výkon spočívá naopak v tom, myslet pojem uzavřenosti organismu jako celku, a pracovní výkon v tom, produktivní síly v přírodě účinné podle tohoto pojmu uspořádat a uvést do vzájemného spolupůsobení. Utváří-li se zemědělský podnik věrně svým podmínkám výroby, je nepřetržitě se stávající celostí, která zahrnuje jednajícího člověka a která se v samotném výrobním procesu sama reprodukuje. Tvorbu kapitálu v zemědělství — přeneseně řečeno — je proto třeba hledat především v časovém dění, totiž v zachování a rozvoji výrobních prostředků, kulturních půd, kulturních rostlin a domácích zvířat v kontextu nadřazené celistvosti hospodářského organismu.<br /> <br /> Průmysl a zemědělství se k sobě mají jako technologie k umění. Čistě technologický postup tíhne k automatizaci, k regulační technice. Člověk stojí vně výrobního dění nebo se stává docela zbytečným. Zemědělství však je, svou nejhlubší podstatou, právě tím uměním, že pracující člověk jako celý člověk s celou silou své duchovní duše se dává do služby<br /> <br /> Produktivním silám přírody. Zemědělství potřebuje pracující ruku, ba mnoho rukou; průmysl potřebuje vynalézavého ducha a kapitál, který lidskou pracovní sílu organizuje dělbou práce, nebo ji zcela zbytečnou činí. {{SE|35}}<br /> <br /> Ze zemědělství vycházejí produkty, především potraviny, po nichž má každý člověk každodenní potřebu. Vstupují na trh s průmyslovým zbožím, tj. zbožím vyráběným dělbou práce, do hodnotového vztahu, který se odráží v ceně. Cena průmyslového výrobku podléhá s pokračující dělbou práce zlevňování. Jestliže se zemědělský produkt už pro kolísavé podmínky prostředí, škůdcové kalamity atd. nedá kalkulovat, pak průběh tvorby ceny zemědělských produktů zůstává zcela ve tmě. Je přece obdarovanost, tj. produkční síla každého zemědělského provozního organismu, jiná. Bez vyrovnání cen v rámci hospodářsky asociativních sdružení, v nichž «hodnota zboží je určována vzájemným vztahem zboží»¹², by pak musel mít každý statek své vlastní tržní ceny. Skutečně se toto přibližně praktikuje v hnutí CSA.¹³<br /> <br /> Především platí, že zemědělství ve srovnání s průmyslovým podnikem nutně vyrábí draze, protože zlevňující princip dělby práce odporuje jeho podmínkám výroby, totiž mnohosti v celistvosti. Snaží se tomu uniknout přechodem k průmyslovému způsobu výroby. Celistvost provozního organismu se k tomu rozebere, rozloží na části. Každá část se sama o sobě se značným vynaložením kapitálu stane průmyslově-zemědělským jednotlivým podnikem, který za zdánlivě kalkulovatelných rámcových podmínek vysoce specializovaně vyrábí masy a ovládá trh nesoutěžitelně levně. Toto zlevnění je však klamem, protože následné náklady vzniklé ničením životního prostředí, poškozováním výživné hodnoty produktů a náklady subvencí — subvencované nerozumnosti — jsou nakládány na bedra společnosti mimo trh. Kdyby tyto skryté náklady byly přičteny k ceně výrobce průmyslového&lt;ref&gt;Tak se vyjádřil Rudolf Steiner v tzv. prvním vysokoškolském kurzu dne 10. října 1920. Citováno z Roman Boos: ''Landwirtschaft und Industrie'', Darmstadt 1957, S. 110/111.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;CSA, zkratka pro Community supported Agriculture. Viz k tomu mimo jiné: Trauger Groh, Steven Mc Fadden: ''Höfe der Zukunft, gemeinschaftsgetragene/solidarische Landwirtschaft (CSA)'', Darmstadt 2013, 276 S.&lt;/ref&gt; {{SE|36}}<br /> <br /> Landwirtschaft přičteny, ztratila by svou přemoc na trhu; tím by vyšla najevo skutečnost, že vyrábí zdánlivé hodnoty.<br /> <br /> Jak se cena v zemědělství tvoří, je okultní fenomén, který se prostřednictvím snah jako «free-trade» — nezaměňovat s dohodami o volném obchodu — nebo také v případě erzeuger- und Verbrauchergemeinschaften začíná kousek po kousku vyjasňovat. Cena zemědělské Urproduktion jako taková není kalkulovatelná; hodnotově-určující faktory pro ceny zemědělské Urproduktion jsou:<br /> <br /> * Přírodní nadání v oblasti vzájemného působení stanovištních faktorů země, vody, vzduchu a tepla, jakož i geomorfologické krajinné podoby.<br /> * Přírodní nadání v oblasti tvořivých sil, které jsou vlastní přírodním bytostem (rostlinám, zvířatům atd.) a jejich účinnosti v rytmech ročního běhu.<br /> * Ideami vedená práce člověka.<br /> * Uvážlivé sladění všech orgánů do celku provozního organismu člověkem.<br /> <br /> Prostřednictvím spolupůsobení těchto faktorů vzniká — polárně k tvorbě hodnot v průmyslu — objektivní hodnota produktů, jako je hodnota pšenice, mléka, chleba, sýra atd. Cena by pak byla spravedlivá, pokud by této objektivní hodnotě odpovídala nebo se jí alespoň přibližovala. Jak ale lze tuto cenu uchopit?<br /> <br /> Nad to je tvorba hodnoty zemědělské Urproduktion určována dvěma vlastnostmi: Zaprvé schopností v průběhu výrobního procesu samé sebe znovu vytvářet, a zadruhé tím, stát se potravinou pro člověka a zvíře. Pšeničné zrno například je společně s půdou, do níž je zaseto, výrobním prostředkem pro příští žeň, a zároveň je chlebovým obilím. Kráva se reprodukuje v teleti, a v souvislosti s tímto dějem spočívá její schopnost dávat více mléka, než je zapotřebí k odchovu telete. Výrobní prostředky zemědělství mají tu vlastnost, že se v průběhu výrobního procesu mohou samy vytvářet a zároveň se mohou stát potravinou pro člověka a zvíře. Náleží zemědělci, aby podmínky pěstování a chovu utvářel tak, aby obě schopnosti na vysoké úrovni v průběhu výrobního procesu trvale udržovaly rovnováhu. To znamená: musí zde a nyní pěstovat pšenici atd., chovat, krmit, ošetřovat a šlechtit krávu atd. tak, aby tyto výrobní prostředky živého zachovávaly své zvláštní vlastnosti až do vzdálené budoucnosti {{SE|37}}<br /> <br /> nebo dokonce nabývat nových, jak to odpovídá proměňujícím se výživovým potřebám.<br /> <br /> Tato skutečnost především zakládá zásadně polární způsob výroby v průmyslu a v zemědělství. Projevuje se také v tom, že zemědělské výrobní prostředky — půda, rostliny, zvířata — díky své schopnosti sebeobnovení nelze odepisovat. Co je v průmyslu odpis jako kapitálová rezerva, tím je v zemědělství hodnotuchující a rozvíjející síla hospodářského organismu jako celku. Nahrazení lidské pracovní síly a zvířecí tažné síly strojem přineslo nicméně zemědělství vysoké odpisy, které se nevztahují na výrobní prostředek jako takový. Ne kombajn však produkuje obilí, ne dojicí stroj mléko, nýbrž život, svět sil vytvářejících vztahy, jenž má svůj původ v bytostné povaze živé a oduševnělé přírody.<br /> <br /> Cena zemědělských produktů by tedy byla přiměřená teprve tehdy, kdyby odpovídala jejich objektivní hodnotě. Jistým měřítkem by mohlo být, kdyby cenová struktura prvovýroby zemědělského hospodářského organismu — tedy bez dalšího zpracování — pokrývala provozní náklady i obživu všech spolupracovníků a jejich rodin od jednoho roku sklizně do druhého.¹⁴<br /> <br /> To předpokládá odbytové struktury, které v regionálním okruhu sdružují zemědělce, zpracovatele, velkoobchodníky a maloobchodníky i spotřebitele, kteří chtějí v tomto smyslu spoluutvářet. Na rozdíl od průmyslu je zemědělství zaměřeno na regionální hospodářství. Odpovídajíc svým výrobním podmínkám, produkuje v celé své rozmanitosti všude tam, kde žijí lidé a kde to tyto podmínky dovolují. Je proto zcela přirozené, že nejkratší cesta od výrobce ke spotřebiteli je nejlevnější a zároveň nejšetrnější ke kvalitě.<br /> <br /> Také zemědělství, pokud jde o čistý kosmicko-zemský výrobní proces, produkuje odpad, avšak nikoli odpadky. Odpad pochází z živé a oduševnělé přírody, z rostlinných a živočišných zbytků, které se vracejí do lůna přírody a přeměňují se v humus,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner formuloval pro tuto cenovou orientaci ve svých ''Kernpunkten der sozialen Frage'' následující myšlenku: Cena musí být nastavena tak, «aby každý pracující za jeden produkt obdržel takový protiekvivalent, jaký je nezbytný k uspokojení veškerých potřeb jeho i osob k němu náležejících, dokud znovu nevytvoří produkt stejné práce. Takový cenový vztah nemůže vzniknout úředním stanovením, nýbrž musí se vytvořit jako výsledek živého součinnosti asociací činných v sociálním organismu» (GA 23, Dornach 1976, S. 132)&lt;/ref&gt; {{SE|38}}<br /> <br /> Nositelé úrodnosti půdy, přeměňují. Při řádném hospodaření, ve smyslu organismového principu, se látkový a silový haushalt statku do značné míry regeneruje sám. Průmyslové spotřebě energie a surovin stojí naproti výstavba, samovyrobené hnojivo a nová tvorba humusu. Čistá prvovýroba zemědělství má při zohlednění všech opatření sloužících výstavbě půdy (hnojení, osevní postup, zpracování půdy) kladnou energetickou bilanci. Tato skutečnost je dnes obrácena v pravý opak vysokým nasazením kapitálu v podobě dusíkatých hnojiv, pesticidů, cizích krmiv a energie. Třeba zmínit i erozcí podmíněné ztráty půdy, dokonce i na mírně skloněných plochách průmyslově provozovaného zemědělství (zejména při pěstování kukuřice). Celkohospodářsky a z hlediska budoucnosti však má zemědělství úkol postarat se o vyrovnání záporné energetické bilance průmyslu.<br /> <br /> Vidíme: polarita průmyslu a zemědělství musí být promyšlena radikálně a důsledky pro veškerý kulturní život musejí být přísně vzaty na zřetel. Bez vyrovnání tohoto obrovského pole napětí nemůže dojít k ozdravení hospodářského života. Teprve nalezení ceny zemědělských výrobků v regionalitě trhu a asociativním svazku s navazujícím zpracováním a obchodem může dát cenové tvorbě v dělbou práce organizovaném hospodářství orientaci. Měrový vztah k cenám v průmyslu a řemesle se musí v budoucnosti určovat podle zemědělské prvovýroby.<br /> <br /> Již samotné nazření disparity výrobních podmínek v průmyslu a zemědělství poukazuje na to, že pro zemědělství je organismus především bytostně přiměřeným utvářecím principem jeho tvorby hodnot. Organismový princip byl vývoji zemědělství — byť vždy za zcela jinak utvářených kulturních poměrů — vždy imanentní. Co se dnes musí stát otázkou vědecky fundovaného, vědomého porozumění organismu, vyvěralo v dřívějších dobách z lidově-instinktivního, moudrostí prostoupeného jednání. Vývoj vědomí lidstva a spolu s ním dějiny zemědělství se v hlavních rysech zrcadlí v tom, jak lidé postupně učinili organismový princip přírody imanentní — z čím dál vědomějšího prožívání vlastního tělesného organismu — základem pravého umění zemědělství. {{SE|39}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Organismusprinzip_in_der_Landwirtschaft_im_Spiegel_der_Bewusstseinsentwicklung_der_Menschheit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Organismový princip v zemědělství v zrcadle vývoje vědomí lidstva ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Frühzeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Pravěk ====<br /> <br /> Počátky zemědělství sahají hluboko do předhistorické doby. Lidstvo žilo v pravěku ještě v naprosto jiných stavech vědomí a pozemských poměrech. Schilderungen Rudolfa Steinera o těchto raných stavech evoluce člověka a Země nám nad tím dávají vysvětlení. V dobách poslední kontinentální profilace a velkých horotvorných procesů Země, tzv. «atlantské epochy», žilo lidstvo, které ještě nemyslelo v pojmech, nýbrž které v rozvinutém, duchovně inspirovaném instinktivním životě spolužilo živé tkaní přírody a tvůrčího ducha a které takto prožité dokázalo uchovávat s takřka neomezenými silami paměti.<br /> <br /> Sledujeme-li Steinerovy schilderungen v jeho «Tajné vědě v obrysu» a «Akašské kronice»,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989; Ders.: ''Aus der Akasha-Chronik'', GA 11, Dornach 2018.&lt;/ref&gt; pak se někdejší, bytostně geistický kosmos prožívající, snivé vědomí atlantské lidskosti rozvinulo v epochách poatlantských vysokých kultur až k dnešku k Zemi se obracejícímu sebevědomí. Hledáme-li zde přiřazení k epochám, jak je popisuje geologie, lze je přibližně ztotožnit s časovým úsekem, který je vymezen *neozoikem* nebo *[[Tertiär|terciérem]]* a *[[Quartär|kvartérem]]*.<br /> <br /> Z instinktivního propletení atlantské lidskosti s věcmi a bytostmi přírody a s duchovostí kosmu je pochopitelné, že lidé pod vedením bytostí nad nimi duchovně stojících disponovali schopnostmi působit na život rostlin (trav, bylin, stromů) a zvířat (savců, ptáků, hmyzu), jež se — tak jako oni sami — nacházely ještě v tvárném stavu. Atlantané nesli v sobě dědictví poslední periody lemurské epochy — geologicky přibližně *mezozoikum* —, v níž byli tito ranní předlidé obdarováni Já, individuálním bytostným jádrem.&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; Posláním tohoto Já bylo pak v následujících atlantských kulturních věkách profilovat podobu fyzického těla člověka a tím položit zárodek k {{SE|40}}<br /> <br /> rozvíjení vyšších stupňů vědomí až k probouzejícímu se sebevědomí.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Johannes-Evangelium'', GA 103, Dornach 1995, Vortrag vom 30. Mai 1908.&lt;/ref&gt; Tento vývoj završily velké doby ledové.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_urindische_Kultur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Urindická kultura ====<br /> <br /> Takzvaná «poatlantická kulturní věky» — geologicky: *holocén* — začala po ústupu ledové pokrývky v Evropě a ve středoasijských pohořích, zanechávajícím mohutné vrstvy sutin a sprašových nánosů, jež se dodnes staly výchozím materiálem pro vznik půd. Ve Starém zákoně i v mýtech národů je odkazováno na «velkou potopu», na potopu světa. V tomto mytickém obraze byl zaznamenán — jak z hlediska dějin Země, tak z hlediska dějin vědomí — zánik bájného kontinentu Atlantidy na sklonku atlantské doby, geologicky *terciér* a *[[Quartär|kvartér]]*. Jako první z poatlantských kulturních věků rozkvétala «[[urindická kultura]]» v osmém až šestém tisíciletí před Kristem.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989, S. 273 ff. – Eine Datierung der nachatlantischen bzw. nacheiszeitlichen Kulturepochen wird umso eher möglich, je weiter sie fortschreitend in historischen Dokumenten Konturen gewinnen. Diese aber sind nur der äußere Ausdruck einer jeweils vorherrschenden Bewusstseinsverfassung der Menschen ihrer Zeit.<br /> <br /> Der Mensch urständet im Geistkosmos: Er entwickelt sein Bewusstsein in der Begegnung mit der physisch-sinnlichen Welt. In dieser Welt von Zeit und Raum aber wirken Kräfte, die ebenso dem Geistkosmos entstammen und ihre jeweils spezifischen Quellen in den zwölf Regionen des Tierkreises haben. Von diesen zwölf Regionen strahlen, vermittelt durch die Sonne, die Impulse, die der Menschheit zu immer neuen Stufen der Bewusstwerdung des Mensch- und Weltseins verhelfen. Diese Impulse sind es, die über das Schöpfertum der Menschen einem Kulturzeitalter das Gepräge geben.<br /> <br /> Die Sonne benötigt auf ihrer ekliptischen Bahn in rückläufiger Bewegung (Präzession) für einen Durchgang durch den Tierkreis 25 920 Jahre (platonisches Weltenjahr). Je in 1/12 dieser Umlaufzeit, also in 2160 Jahren, empfängt sie die Kräftewirkungen einer Tierkreisregion. Aus diesem Zeitmaß ergibt sich die Dauer einer Kulturepoche (vgl. Elisabeth Vreede: Astronomie und Anthroposophie, Dornach 1980, S. 100 ff.). Jede der zwölf Regionen des Tierkreises trägt ein Schriftzeichen, ein Sternbild, das einen Namen hat, der auf uralte Weisheitslehren zurückgeht.<br /> <br /> So steht die altindische Kultur, die Erste der Siebenheit der nachatlantischen Kulturen, unter dem «Krebszeichen», andeutend, dass das zu Ende gehende atlantische Zeitalter (Neozoikum) sich involviert und ein neues, das nachatlantische (Quartär), sich evolviert. Die nachfolgende urpersische Kultur steht unter dem Zeichen der «Zwillinge», hinweisend auf die Polarität von Licht und Finsternis usw. <br /> <br /> In den vielen Betrachtungen, die Rudolf Steiner in seinem Schrifttum und Vortragswerk den Kulturepochen widmet, charakterisiert er die Bewusstseinsstufen, die sich die Menschheit im fortschreitenden Ergreifen der irdischen Verhältnisse erringt. Die Übergänge von einer zur nächsten dieser Epochen sind gleitend. Sie ergeben sich aus dem Herauf kommen und Abklingen der jeweils herrschenden Geistimpulse aus den Tierkreisregionen. Das gilt auch für den vierten nachatlantischen Zeitraum. Für diesen aber gibt Rudolf Steiner zugleich eine Datierung über Anfang und Ende an, die einen auf das Jahr datierten astronomischen Bezug zur Tierkreisregion des Widders hat. Der Beginn des griechisch-römischen Kulturzeitalters fällt demnach auf das Jahr 747 v. Chr. und dessen Ende, nach Ablauf von 2160 Jahren auf das Jahr 1413 (Rudolf Steiner: Die tieferen Entwicklungsimpulse der Menschheit, 12. Juni 1917, Publikation in Vorbereitung). Aufgrund dieser, auf einen kosmischen Rhythmus bezogenen Zahlenangaben lassen sich die Daten für die Vorausgegangenen Hochkulturen berechnen sowie diejenigen, die nachfolgen und die 1413 n. Chr. mit dem gegenwärtigen Zeitalter der Bewusstseinsseele begonnen haben.&lt;/ref&gt; Navazující velké kultury {{SE|41}}<br /> <br /> podél pásu táhnoucího se od východu na západ, který tvoří přechodnou zónu mezi tehdejšími severními glaciálními a jižními pluviálními oblastmi. Tyto jižní oblasti chovaly kdysi bohatý rostlinný a živočišný svět; dnes se tam rozkládají pouště.<br /> <br /> Žádné vnější dokumenty z těch pravěkých dob nepodávají svědectví o vysoké kultuře staré Indie. V ní se odehrál krok vědomí směrem ke kontemplatnímu prožívání božské moudrosti, do níž se praindický člověk cítil vpleten jako do své duchovní domoviny. Bytostně mu prosvítala skrze veškeré pozemské bytí. Teprve pozdější době bylo vyhrazeno — přibližně v přechodu do třetího tisíciletí před Kristem —, aby se se ztrátou někdejší bezprostřednosti k duchu dostavil pocit, že smyslový svět je pouhý zdáním, je máján. V tomto probouzení k soumračně kosmickému vědomí stál praindický člověk pod vedením kněžství a byl řízen vysokou moudrostí sedmi velkých učitelů staré Indie. Tito praučitelé byli nazýváni sedmi svatými Rišii; skrze ně hovořila «největší tajemství naší sluneční soustavy, světa vůbec».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geistige Hierarchien und ihre Widerspiegelung in der physischen Welt'', GA 110, Dornach 1991, S. 120.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Slabé ohlasy tohoto důvěrného, po dlouhé věky přetrvávajícího obrácení k duchu se objevují teprve ve třetím kulturním stupni Indie, ve druhém tisíciletí před Kristem, v moudroslovných knihách Indů — ve svatých písmech Véd a Bhagavadgíty. Toto snové probouzení k vyšší úrovni vědomí, k prožívání silových rytmů a bytostí planetárního kosmu, vděčí praindický člověk tomu, že Já se sesunulo do druhého bytostného článku člověka — do étherického těla. Teprve nyní vznikla ostrá hranice mezi nočním bezvědomím a denním bděním.<br /> <br /> Praindické kulturní věkové období se rozvíjelo — stejně jako obě následující — v oblastech, kde si příroda svými silami a látkami sama vytvářela půdu ke své úrodnosti, sama se spořádávala v «organismus v {{SE|42}}<br /> <br /> přírodním růstu» gestaltovat.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach, 1999 S. 44: «dass der Erdboden eine Art Organ ist in dem Organismus, der sich im Naturwachstum überall zeigt, wo eben ein solches Naturwachstum ist.»&lt;/ref&gt; To bylo příznačné pro oblasti ukrývající přebohaté rostlinné a živočišné dění v povodí řek Brahmaputry, Gangy a Indu, vyvěrajících z Himalájí. Spolupůsobení čtyř živlů — země, vody, vzduchu a tepla — bylo obdařeno takovou juvenilní silou, neustále se obnovující v rytmech ročního běhu, že jen nepatrné péče bylo třeba, aby sloužilo potřebám tehdejších lidí. Praindický člověk byl oddán kontemplaci. Fyzicko-smyslový svět mu byl cizí; usiloval o zachování svazku s domovem v duchu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_urpersische_Kultur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Staropersská kultura ====<br /> <br /> Staroorientální íránská vysoká kultura navazovala časově i zeměpisně — v postup na západ — na kulturu praindickou.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Johannes-Evangelium'', GA 103, Dornach 1995, Vortrag vom 29. Mai 1908.&lt;/ref&gt; Jako u ní platí, že přesné zeměpisné vymezení je obtížné; chybějí soudobé nálezy, z nichž by bylo možno usuzovat na výšku a jedinečnost této kultury — nebo spíše, skutečná svědectví nejsou jako taková rozpoznána. Přihlédne-li se k tomu, co je známo, ve světle Steinerova duchovního bádání, nebude se daleko od pravdy, zda se odhadne, že se tato kultura rozkládala od Západního Himálaje (Pamíru) přes Hindúkuš se středem v Afghánistánu až po Baktrii ve východním Íránu. Na sever se staropersský kulturní prostor otevíral přes malá i větší říční údolí podhůřích do předhůřních stepí a pouští. Dvě z tamních řek — Amudarja a Syrdarja (v antice: Oxus a Jaxartes) — překonávají step a ústí do Aralského moře. Polarita pouštní stepi a vysokohorského masivu, jakož i kočovné turanské prapopulace a usedlých, pozemsky zdatných Peršanů nemohla být výraznější. Vzestupný, na budoucnost orientovaný kulturní národ prastarých Peršanů se musel v mnohých válečných střetnutích ubránit přívalu Turanů, kteří zachovávali starší stupně vědomí. A přece mýtus vypráví o králi Turanů, «Džamšídovi», jenž prý přivedl své národy ze severu dolů do Íránu. Od slunečního boha Ahury Mazdy obdržel zlatý dýku — praobraz nástoje obrábějícího zemi {{SE|43}}<br /> <br /> přetvářejícího pluhu, dýka, «jež dává lidem sílu, aby si vnější smyslový svět zpracovali».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Matthäus-Evangelium,'' GA 123, Vortrag vom 1. September 1910, Dornach 1988, S. 27.&lt;/ref&gt; Táž sluneční božskost Ahury Mazday je i velkým inspirátorem Zarathustry, vůdce íránských národů, záhy po atlantské katastrofě.&lt;ref&gt;Ebd., S. 28f.&lt;/ref&gt; Tuto vznešenou individualitu nelze zaměňovat s historickým Zarathustrou nebo Nazaratem ze 6./7. století př. Kr., jenž je mu svou bytostnou povahou tak blízký — s Pythagorovým učitelem. Na pra-Zarathustru, zakladatele staropersské kultury v 6. předkřesťanském tisíciletí, navazují i staropersská mystéria, jejichž učení vzdáleně doznívají v zoroastrijské Avestě. Avesta, jež svou písemnou podobu získala teprve kolem obratu časů, je odvozována od historického Zarathustry z doby perských Achajmenovců (kolem 600 př. Kr.).&lt;ref&gt;Walther Hinz: ''Zarathustra'', Stuttgart 1961, 271 S.&lt;/ref&gt; Avšak texty zpěvů Avesty (Gáth) poukazují na mnohem starší tradice, sahající ke mystijní moudrosti pra-Zarathustry. Antické prameny z platonské školy ukazují vedle historického i na pra-Zarathustru, jenž měl žít 6000 let před smrtí Platónovou nebo 5000 let před trojskou válkou.&lt;ref&gt;Markus Osterrieder, Peter Guttenhöfer: ''Die Durchlichtung der Welt: Altiranische Geschichte'', Bildungswerk Beruf und Umwelt, Kassel 2008, 60 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Na místo kněžské vlády v starém Indii a působení sedmi svatých Rišiů nastoupili nyní kněží-králové, jejichž prvním byl předhistorický Zarathustra.&lt;ref&gt;Karl Heyer: ''Von der Atlantis bis Rom, Beiträge zur Geschichte des Abendlandes'', Band I, Stuttgart 1997, 254 S.&lt;/ref&gt; Učení staršího Zarathustry zvěstovalo praprotiklad světla a tmy, dobra a zla, vznešeného slunečního bytí Ahury Mazday neboli Ormuzda a ducha temnoty, Ahrimana neboli Angra mainju, vládce hlubiny země. Zarathustra nabádal lidi, aby se nevraceli pouze v úctě k vznešenému slunečnímu bytí, nýbrž aby je aktivně skrze máju hledali v zevním smyslovém světě — obdělávali zemi, prozařovali ji světlem, přetvářeli rostliny v jejich orgánech v výživný plod a divokost zvířete proměňovali v duševní otevřenost vůči člověku. Velká část kulturních rostlin, které až do dnešního dne představují základní potraviny lidstva, v první řadě obilniny (pšenice a ječmen), ale i druhy zeleniny a ovoce pocházejí ze {{SE|44}}<br /> <br /> V urperské kultuře, v době mezi 7. a 4. tisíciletím před Kristem.&lt;ref&gt;Manfred Klett: «Die Entstehung der Kulturpflanzen und das Saatgut als das Kulturerbe der Menschheit», in: Manfred Christ (Hrsg.): ''Bedrohte Saat'', Basel 2010, 328 S.&lt;/ref&gt; A právě tyto plodiny — nikoli kamenné nástroje *neolitu* — představují vrcholná umělecká stvoření této kultury.<br /> <br /> V urperství se Já probudilo v Empfindungsleib, ještě nediferencovaném třetím bytostném článku člověka, v astrálním těle.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Theosophie'', GA 9, Kap. IV. «Leib, Seele und Geist», Dornach 2003, S. 57 f.&lt;/ref&gt; Na tomto stupni pokračujícího vývoje vědomí vyhasínala síla starého instinktivního jasnovidectví a rostla schopnost — pod vedením mystérií a ze zažívání kosmicko-pozemských vztahů — přetvořit zemi, rostliny a zvířata. Sakrálně-magický vztah Atlantiďanů k působícím duchovním stvořitelským silám v zemi a kosmu se proměnil ve vztah sakrálně-umělecký. Bylo uměním urpersů, stavějíc na předchozích kulturních výkonech, v usídlení z instinktivní duchovní bezprostřednosti tak působit na duševní svébytnost určitých druhů zvířat, že se tato otevřela vůči člověku. Tím se zároveň hluboce přeměnila celá fyzicko-tělesná organizace zvířat. Ve svém obrácení ke zvířeti lidé formovali ze svého vnitřního prožívání v zevnějšku umělecké dílo: domácí zvíře. Oproti divokým druhovým příbuzným se domácí zvířata od počátku vyznačovala nesmírnou bohatostí forem. Přirozená vloha živočišného organismu byla jako celek přetvořena ke zvláštním výkonům látkové výměny, zpravidla na úkor aktivity nervově-smyslového systému. Stávání se domácím zvířetem spočívalo v umění udržet zárodečnou tvárnost po celý život. Domácí zvířata před člověkem neutíkají, ba naopak — vyhledávají jeho blízkost a potřebují ji.<br /> <br /> Je příznačné, že Turané měli za erbovní zvíře divokého vlka, praotce všech psů. Starý Íránec naproti tomu nosil v erbu jeho uměleckou přeměnu — psa, nejstaršího ze všech domácích zvířat.&lt;ref&gt;Norbert Benecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 1994, S. 68.&lt;/ref&gt; Tak jako urperský člověk mohl — navazuje na předchozí kulturní výkony — prostřednictvím duševního působení na zvířata přetvářet jejich tělesnou formaci, mohl stejnou cestou prostřednictvím živého působit na tvarovou a plodotvorbu rostlin. Toto poslední je jeho největší sakrálně-umělecký čin. V prožívání nadsmyslových kosmicko-planetárních rytmů a v nich se zjevujících tajemství života působil přes životní organizaci rostliny až dolů do konfigurace fyzické organizace. Jako stín vrhaný {{SE|45}}<br /> <br /> uchovává genom toto někdejší vtisknutí. To, co takto vzniklo z uměleckého aktu, se dnes stává předmětem svévolné manipulace. Velcí urpersičtí pěstitelé rostlin byli plastici bildekräfte živého. Měli schopnost přetvářet přirozeně daný typus rostlinného druhu ve tvaru i plodu v rostlinu výživnou. Pod vedením mystérií spočívalo jejich umění v tom, aby síly vedoucí k fruktifikaci a zrání přivedli k bytostné účinnosti ve všech orgánech rostliny: v kořeni (např. mrkev), ve stonku (např. kedluben), v pupenu (např. kapusta růžičková), v listu (např. salát, špenát), v květu (ovocné stromy), v semenu (obiloviny). Například u obilovin je reprodukční síla oproti divokým travám téhož druhu snížena — měřeno počtem semen —, a to ve prospěch zvýšené nährkraft pevně naplněných moučných těles (endospermu) obilných zrn. Avšak tento fruktifikační proces prostupuje celou obilnou rostlinou, poznatelný v zesílení a zbarvení stonku. Platí i zde, že zárodečná tvárnost bildekräfte rostliny je přesměrována do tvorby plodů a v ní po delší dobu udržována. Vznik uvedených výživných rostlin sahá před počátek třetího tisíciletí, a náleží tedy do doby kulturních okruhů impulzovaných urperskými lidmi.<br /> <br /> Toto sakrálně-umělecké umění urpersičtí lidé nevyčerpali jen výtvářením domácích zvířat a kulturních rostlin, nýbrž vztahovalo se stejnou měrou — a výslovně — na zpracování půdy. Bodenbearbeitung se rozvíjelo tam, kde «organismus v přirozeném růstu» nabízel ideální předpoklady k rozvinutí. Byla to jmenovaná horská údolí a povodí afghánského a východoíránského vysočí, která se na jihozápadě ztrácela v pouštích a na severu v turánských stepních oblastech. Zde byl činný člověk vyzýván. Prostřednictvím důmyslných závlahových soustav — mj. zachycením pramenů v štolách ražených hluboko do svahů údolí — byl půda na jedné straně oživována vodou a na druhé straně rýhovým pluhem a motykou částečně přiváděna k odumírání. Zde se ovládání vzájemné hry smrti a života, zemři a staň se, stává uměním. Každý mechanický zásah do půdy znamená podněcování rozkladných procesů. Zde se tak zakládá vysoké umění ackerbau, které v souvislosti s pěstováním kulturních rostlin spočívá v ovládnutí životonosných kosmických a smrtonosných pozemských sil.<br /> <br /> Se svým Já, tumpě vnímajícím v empfindungsleib, prožívá urperský člověk sám sebe jako sevřeného ve dvojnosti světla a tmy. Veden {{SE|46}}<br /> <br /> skrze zarathuštrovská učení a prostřednictvím inspirací, jež vtékaly do mystérií, povznesl se urperský člověk na stupeň vědomí, v němž se mu slunečný duch — skrze máju smyslového světa — odkrýval ve své práci na zemi. V urperské kultuře začíná člověk ve svém vztahu k sobě i ke světu utvářet střed mezi kosmickými výšinami a hlubinami země.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kulturen_Altägyptens_und_Mesopotamiens&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kultury starého Egypta a Mezopotámie ====<br /> <br /> Postupujíce od východu na západ navazuje na druhý kulturní věk Urpersie třetí poatlantická kulturní epocha, která se na jihozápad rozčleňuje do kulturního prostoru starého Egypta a na západ v oblasti mezopotámského Dvouříčí do po sobě jdoucích kultur Babylónie, Chaldeje a Asýrie. Tato třetí epocha se rozvíjí od počátku třetího tisíciletí až do osmého předkřesťanského století. V ní vstupuje tehdejší lidstvo z mytologické pravěkosti ''neolitu'' přímo a bez přechodu do vnějšně historicky uchopitelného vývoje doby bronzové. Ve starém Indii to bylo sedm svatých Rišiů, kteří inspirovali průběh kultury z věšteckých míst přiřazených jednotlivým planetám. Na svaté Rišie navázal Zarathustra, jenž inauguroval urperskou kulturu a její mystéria. Zakladateli altegyptské kultury a jejích mystérií byli Thovt neboli Hermes Trismegistos; a zakladateli starého Mezopotámí, staré babylonsko-chaldejské kultury a jejích mystérií byli Gilgameš a s ním spjatý zasvěcenec Eabani.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Okultní dějiny'', GA 126, Vortrag vom 28. Dezember 1910, Dornach 1992.&lt;/ref&gt; Na místo kněžského království Urpersie nastoupilo království — v Egyptě faraóni — avšak v těsném vztahu k mystériím. V tomto kulturním věku postupovalo lidstvo, z velké části za ztráty starého instinktivního hellsehen, k rozvinutí empfindungsseele.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989, S. 280f.&lt;/ref&gt; Pod vedením králů a mystérií v pozadí se empfindungsseele rozvíjela v postupném probouzení Já jako samostatný duševní článek. Tento krok k dalšímu projasňování vědomí vstupuje hned na počátku zřetelně do očí v nejmonumentálnějších sakrálních uměleckých stvoření lidstva — v pyramidách v Sakkáře a Gíze v Egyptě a v Sumeru, raném Babylónii, v zakládání měst, jež se mocnými hradbami ohrazovala proti okolní přírodě. Zde, jako v následujících dobách zvláště egyptské {{SE|47}}<br /> <br /> Kultur si člověk dobývá vědomí o anorganicko-mrtvé, fyzicko-minerální přírodě. Vysoké schopnosti příslušníků urperské kultury a předcházejících dob — zasahovat proměňujícím způsobem do duševního bytí zvířete a pak do živé přírody rostliny, až dolů do fyzického organismu, a to umělecky zpodobnit ve stvoření domácích zvířat a kulturních rostlin — vyhasly. Lidé sestoupili z instinktivních duchem nesených stupňů vědomí zcela dolů do pozemského bytí. Probouzeli se k tomu, co se smyslům nabízelo jako vnější svět jevů, a v jeho zjeveních hledali tvůrčího ducha, který v nich účinně působí. Rozvíjeli na tom vědomí, které žilo v čisté duchem nesené citovosti. Do této se utváře­jící empfindungsseele však zároveň proudily inspirace a moudrostní poklady mystérií. Již ne duševní bytí zvířete, již ne živé rostliny promlouvalo k lidem instinktivní bezprostředností ducha — nýbrž látka a forma mrtvého bytí. V kameni, v Babylónii a Chaldei v pálené cihle, hledali vyjádření svého citového života v monumentálních, geometrických a plasticky přísných, vznešených formách. V Egyptě se toto umělecko-sakrální cítění vztahovalo zvláště k vnímáním duchovního, které působí v kosmu a v člověku. Vnější život se utvářel z velké části jako odraz královského a kněžského vedení mystérií. V mezopotámském kulturním prostoru se naproti tomu tato totožnost vnitřního a vnějšího více rozpadala. Zde působily impulsy Gilgameše do vnější kultury a zasvěcenci mystérií na ni měli menší vliv.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Okultní dějiny'', GA 126, Vortrag vom 28. Dezember 1910, Dornach 1975, S. 42.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Také třetí poatlantský věk se rozvíjel tam, kde příroda nabízela k tomu vhodné předpoklady, kde souhra živlů — země, vody, vzduchu a tepla — se v rytmech ročního běhu formovala v „organismy v přirozeném růstu&quot;. Protikladnost mezi nimi stěží mohla být větší: na jedné straně životní tepna Nilu, která se hluboko zaříznutá táhne nubiijsko-egyptskými pouštními oblastmi, a na druhé straně rozlehlé úrodné roviny Mezopotámie mezi řekami Eufratem a Tigridem.<br /> <br /> Ve vyšší míře než v urperské kultuře je to voda, jsou to každoroční záplavy a sedimentace humusu, jílu a jemných písků, které jako hnojení udržovaly půdy mladé. Co v celé {{SE|48}}<br /> <br /> Rozmanitost pěstovaných druhů rostlin a chovaných druhů domácích zvířat již existovala, byla kulturním dědictvím prapůvodní Persie. Nyní se však vědomí obrací více k prostorovému rozměru Země. Umožnilo jim to brát přesné míry, formovat kámen dlátem a kladivem a spojovat jeden kámen s druhým, plochu k ploše, v tenoučké spáře – zkrátka: provozovat vysoké řemeslné umění a z síly vlastního citu vtiskávat mrtvému kameni každým úderem kladiva tvar. Tato schopnost určovala také zjemnění v obdělávání půdy, v kultivaci rostlin a v chovu zvířat. Přírodní podmínky však měly převahu; vzpomeňme na v Bibli zmíněných sedm tučných a sedm hubených let v Egyptě. A přesto dokázali lidé pomocí nejpropracovanějších zavlažovacích a odvodňovacích systémů zkrotit přírodní síly a prosadit se při budování své vyspělé kultury. Jedinečným příkladem takového uměleckého výkonu je Josefův kanál (arabsky: Bahr Júsuf), který ve středním Egyptě odbočuje z Nilu, vede asi 350 km podél západního okraje Nilu a u vstupu do oázy Fajjúm překonává práh okrajové údolní sníženiny. Odtud napájí v důmyslném zavlažovacím a odvodňovacím systému rozlehlou pánev oázy a činí z ní dodnes jednu z nejúrodnějších zahradních krajin Egypta. Vzhledem k tomu, že kanál dodnes nese jméno Josef a podle Emila Bocka&lt;ref&gt;Emil Bock: ''Pravěk. Starý zákon a duchovní dějiny lidstva I'', Stuttgart 1951, s. 151.&lt;/ref&gt; nemůže být pochyb o tom, že se za tímto jménem skrývá biblický Josef, lze předpokládat, že právě on byl stavitelem tohoto kanálového systému. Josef, který působil v Egyptě v roce 1750 př. n. l., v sobě spojuje mysterijní kulturu Babylonie a starověkého Egypta.&lt;ref&gt;Tamtéž, s. 160.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V paralelních kulturách Mezopotámie a Egypta byla, stejně jako v předchozích kulturách pra-Persie a pra-Indie, nespoutaná voda rozhodujícím faktorem v «organismu přirozeného růstu». Nyní však byly vodní síly řek spoutány hrázemi, rozsáhlými systémy kanálů a příkopů, zdymadly atd. V nejvyšší míře to platilo pro Egypt, kde musela být rok co rok, po ústupu vodních mas zaplavujících údolí, půda čerstvě pohnojená nilským bahnem vysušena, poté znovu zavlažena a rychle sklizena před další záplavou. Rok co rok {{SE|49}}<br /> <br /> verwandelte die Menschen ein extremes Naturbiotop v kulturbiotop – v zahradní krajinu.<br /> <br /> Empfindungsseele –感覺魂 – lidí, kteří byli nositeli tohoto kulturního věku, se utvářela jednak skrze boží slovo, jež ústy králů a kněží vycházelo z mystérií k lidem, jednak skrze vlastní zkušenosti v zacházení s anorganickou přírodou, s kamenem a vodou. Z tohoto duší nesené, duchem prostoupené a zároveň zemsky zdatné duševní postoje vyrůstala gigantická umělecká stvoření: v kámen vytesané formy, kultovní rytiny, hrobové malby, tvarované a pálené hliněné cihly, hliněné desky s písmem a ornamentálně zdobené hliněné nádoby, jakož i plastické ztvárnění „organismů v přirozeném růstu&quot; v zahradních krajinách.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_griechisch-römische_Kultur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Řecko-římská kultura ====<br /> <br /> Čtvrtá poatlantská epocha začíná – po předcházející krétsko-mykénské přechodné kultuře – ve osmém století př. Kr. a končí na počátku novověku, na začátku 15. století n. Kr. Prozatím bude pohled omezen na proměnu vývoje vědomí až po obrat časů. Je to doba vzestupu starého Řecka k vrcholu jeho kulturního rozkvětu – a k jeho úpadku. Duchovní vedení vycházelo ze dvou duchovních proudů, z apollinských a dionýských mystérií,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Orient im Lichte des Okzidents'', GA 113, Vortrag vom 28. August 1909, Dornach 1982.&lt;/ref&gt; apollinského, které skrze smyslový jas nazíralo působícího ducha v přírodě a kosmu, a dionýského, které přivádělo tohoto ducha k prožití z hloubi nitra duše, skrze závoj duševních pohnutek. Už ne tak jako v předcházejících dobách to byli králové, kteří spolu s kněžstvem mysterijních míst udávali v kulturně formativním smyslu směr společnému životu národů; nyní to byl lid sám, ba jednotlivý člověk, který – veden mysterijním slovem – hledal určení svého osudu. Je to rodná hodina demokracie, nového kroku vědomí, jehož ohniskové místo bylo apollinské věštírně v Delfách. Právě zde – od jeho vrcholného rozkvětu až po postupné vyhasínání ke sklonku obratu časů – se jasně ukazuje, jak vysoký byl význam mysterijního světa v průběhu všech předcházejících kulturních věků: čerpat z pramenů moudrosti, jež se pohledu {{SE|50}}<br /> <br /> Zasvěcených do vyšších světů ducha, vychovávat bytostné články člověka k nositelům postupujícího vědomí Já. V řecko-latinské epoše se to týkalo vstupu Já do rozumové neboli citové duše — po duši vnímavé druhé modifikace astrálního těla.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner:''Das Johannes-Evangelium'', GA 103, Vortrag vom 30. Mai 1908, Dornach 1995, S. 172f.&lt;/ref&gt; Já se teprve ukazuje v rozumové neboli citové duši.&lt;ref&gt;Näheres siehe: Rudolf Steiner:''Die Mission einzelner Volksseelen im Zusammenhange mit der germanisch-nordischen Mythologie,''<br /> GA 121, Vortrag vom 15. Juni 1910, Dornach 2017.&lt;/ref&gt; Já sice už myslelo ze sebe samého, ale stále se ještě hledalo. Sókratés v pátém století př. Kr. ještě neříkal: „Říkám si&quot;, nýbrž: „Můj daimón mi říká.&quot; Já žilo i v jazyce ještě skryté jako činný aktér začleněné do slovesa, například: řecky paideuo = vychovávám; latinsky cogito = poznávám.<br /> <br /> Věštírna v Delfách, otevřená všem, oslovovala duši rozumovou. Vychovávala k samostatnému myšlení. Kdo přicházel hledat radu, musel z vnitřního zesílení myšlení dokázat přinést otázku — a odpověď delfské Pýthie jej svou mnohovýznamností opět vyzývala k myšlení individuálnímu. Řectví v sobě neslo v odzvucích, zvnitřněnou, celou moudrosti mystérií minulosti. Starý Řek ale krok za krokem vystupoval z tehdejšího mysteriálního vedení; uchopoval sám sebe jako celého člověka, jako myslící osobnost, která — hledajíc ve všem střed — žila a darovala se v dokonalé harmonii mezi apollinským prožíváním světa a dionýským prožíváním vlastních hlubin duše. Z těchto dvou duchovně-skutečnostních pramenů tvořil Řek svá velká umělecká díla; tvaroval fyzicky-hmotnou mrtvou látku a vtiskoval jí svým duchem podobu. Ze soumraku mystérií vzešla úsvit řeckého uměleckého tvoření. Ať v plastice, architektuře, hudbě, malířství, básnictví nebo filozofii — ve všem stojí člověk jako obraz Božského ve středu. Z prožívání vlastní tělesné podoby tvoří sochy, které ve své čisté podobě pozdvihují člověka nad sebe sama do Božského, a staví chrámy, jejichž prostorová podoba je utvářena podle měr člověka. „Řecký chrám představuje uskutečnění vybudovaného organismu.&quot;&lt;ref&gt;Frank Teichmann:''Der Mensch und sein Tempel: Griechenland'', Stuttgart 1980, S. 79. – Zum Organismus-Gedanken siehe auch: Renatus Derbidge (Hrsg):''Rudolf Steiner: Organisches Denken'', Basel 2020, 256 S.&lt;/ref&gt; A přece — tak nedosažitelně vysoko, jak stojí právě řecká plastika a architektura {{SE|51}}<br /> <br /> před námi, přece jako by ji zastínil jistý tragický nádech. Co v starém Egyptě vzalo svůj počátek, dosahuje v antickém Řecku svého nejvyššího naplnění — totiž opracovávání a tvarování mrtvého kamene. Řekovi se podaří vdechnout kameni pouhou formou cosi jako život, zdánlivý život. Vtiskuje zvenčí do formy ducha, který v plastické živosti naplňuje jeho nitro; nedokáže však tohoto ducha vepsat do látky samé, aby se tato stala sама sebou tvořivou životodárnou substancí. Lidé první, a zejména druhé, postalantské kulturní epochy praperského světa měli díky své duševně-duchovní i tělesné konstituci a pod zarathuštrovským mysterijním vedením schopnost přivádět na svět umělecká stvoření tím, že substanciálně — plastickou proměnou duševního — vytvářeli z domácích zvířat a z živého kulturní rostliny. Ryze fyzicko-látkové kamene je však mrtvé. Řek tak stál před nerozluštitelností hádanky, jak lze kámen přivést k životu. Dokázal kameni propůjčit jen *zdánlivý* život — skrze formu. V tom spočívá velikost a zároveň tragika řeckého umění. Z hloubi své duše vytvořil ve svém lidském úsilí umění, které navenek v pozorovatelné podobě přináší do obrazu mysterijní minulost a dovnitř se stává zárodkem naděje na budoucnost — totiž zárodkem možnosti oživit samo erdig-materiální jako takové. Na popsaném pozadí vyvstává princip organismu opět v rozmanitě proměněné podobě. Začíná nyní zcela zárodečně prostupovat celý kulturní prostor Řecka — i v sociálním ohledu. Krajiny Řecka nesou samy o sobě božský, apollinský charakter, zcela na rozdíl od egyptských. Jako by to byli sami bohové, kteří v rozmanitosti krajinných povahy stvořili sobě podobu své bytosti. Pohled poutníka, bloudící šíří krajiny, jež se před ním rozkládá, nalezne záhy bod klidu — chrám zářící krásou a harmonií, jenž blahodárně vymezuje prostor nazírání. Tak se setkáváme s apollinskou svatyní v Delfách v těžko přístupné skalnaté horské krajině; jinak s chrámem zasvěceným Athéně, stojícím na skalnatých návrších a zachycujícím pohled již z dálky — jako akropolis v Athénách —, nebo nalézáme Héřin chrám uprostřed úrodných rovin.<br /> <br /> Jinak než ve předcházejících velkých starověkých kulturách, v nichž byl «organismus v přirozeném růstu» utvářen velkými říčními oblastmi, jsou krajiny Řecka ve svém hrdinném, bohům rovném charakteru {{SE|52}}<br /> <br /> jedinečná kompozice proplétajícího se a opět se uvolňujícího spoluhry čtyř živlů země, vody, vzduchu a tepla a světla. Země — mohutné, do výše se tyčící skály, kupící se horská pásma; voda — vyvěrá jako pramen ze skály a nejkratší cestou prahů a dravých potoků nebo malých říček spěje k blízkému mořskému pobřeží. Vzdušné a tepelné proudy, prozářené světlem, smíchávají se při východu slunce k nepopsatelným barevným závojům «Éós s růžovými prsty»,&lt;ref&gt;Éós (starořecky Ἠώς, Ēōs), bohyně jitřenky v řecké mytologii; odpovídá Auróře v mytologii římské.&lt;/ref&gt; aby se vzápětí opět rozdělily, chvíli přebývaly v samostatném bytí jako živel a brzy se opět sešly k nové barevné kompozici.<br /> <br /> Starý Řek nepociťoval přírodu jako něco vnějšího, od něho odděleného — hory a údolí, vrchy a roviny, prameny a vodní toky, omývané vodnými párami, vzduchem a teplem a přívalným světlem, prožíval jako protkané touž duchovností, již nacházel i živě tkající a duševně-duchovně podněcující v sobě samém. Toto cítění prodchnuté procitající rozumovou nebo citovou duší bylo podstatou jeho uměleckého bytí; z tohoto cítění tvořil Řek krajinu: pastýř otevřené horské výšiny se svými stády; pěstitel vína a ovoce terasování příkrých svahů; rolník vzdělával roviny obilím; a v blízkosti osad rozkvétala zahradní krajina. V celém řecko-latinském kulturním prostoru se organismus v přirozeném růstu, vyrostlý od prvopočátku, přeměňoval — zachovávaje přitom svůj příslušný typ — v drobné, členěné ovocnářské a zahradnické krajiny, jež byly jakýmsi zrcadlem utvářející se rozumové nebo citové duše.<br /> <br /> Princip organismu nenašel ve starém Řecku zárodečný vstup jen do utváření krajiny, ani vyjádření jen v umělecké dokonalosti plastik a stavby chrámů, nýbrž stejnou měrou i v oblasti sociální — v polis. Řek se jako osobnost prožíval jako příslušník městského společenství; cítil se Athéňanem, Thébanem, Sparťanem a tak dále. Polis však bylo otevřené město, sahající ven a zahrnující okolní krajiny; obětní oltáře stály ve svatém háji, venku mimo chrámy, ve volném lánu. V polis byl uchystán organismus vyššího řádu — jednota města a okolní krajiny.<br /> <br /> V římství a řectví se rozvíjela rozumová nebo citová duše polárním způsobem. V Řecku vstoupila do vztahu ke staré moudrost mystérií, k tomu, co se zrodilo z nejniternějšího duchovního života {{SE|53}}<br /> <br /> navenek umělecky ztvárnit. «Říman [...] přetvářel podle svého ducha nejen kámen a kov, nýbrž i celé velké lidské společenství.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner:''Vor dem Tore der Theosophie'', GA 95, Vortrag vom 1. September 1906, Dornach 1990, S. 107.&lt;/ref&gt; «Republikánský Řím není nic jiného než lidská moudrost, jež nastupuje na místo staré moudrostí kněžské.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner:''Die Theosophie des Rosenkreuzers''. GA 99, Vortrag vom 4. Juni 1907, Dornach 1985, S. 135.&lt;/ref&gt; Zde je to nyní lidská chytrost, která upravuje vztah člověka k člověku; je to hodina zrodu jurisprudence. Ta je vybudována čistě na prožívání osobnosti, na já, jež se odhaluje v rozumové nebo citové duši. Probouzí se právní cit a z něho vyrůstají právní pojmy, které ctí princip rovnosti a vtiskují se do všeobecně platného zákona. Právo se vztahuje přednostně na předměty světa přítomnosti, a tedy i na osobní disponibilitu s půdou. Vlastnictví, a s ním dědické právo, disponibilita přesahující smrt, má v tom svůj původ. V Římanovi se člověk stává zcela osobností. Jeho vědomí se obrací na protějšek, na druhého člověka a na přírodu, která ho obklopuje. Z toho vyplývá vztah, jenž se — na rozdíl od starého Řeka — projevuje ve více distancovaně-pojmovém způsobu; myslí racionálně ze sebe sama ven a stává se tím schopným pro pozemské. «Organismy v přirozeném růstu» Itálie a Sicílie, geomorfologicky příbuzné řeckým, již nejsou duchem prostoupené vnějšno, jež by spoluznívalo s vnitřním duchovním životem. Pohled Římanovy je více upřen na geopolitické zájmy, na užitek přírodních zdrojů pod imperiálními hledisky — jak vojensky, tak i zemědělsky.<br /> <br /> Jak velmi lidská ratio pozvolna začíná proměňovat dané přírodní podmínky a členit je, odhaluje Vergiliova poezie v jeho «Georgice».&lt;ref&gt;Vergil:''Sämtliche Werke'', Heimeran 1975.&lt;/ref&gt; On, Říman z Mantovy, stále ještě dýchající řecký duch, podává v něm ve slově básnickém celkový pohled na zemědělské praktiky v století před obratem časů: V polním hospodářství orbu, okopávání, setí, sklizeň a mlácení, význam úhoru a osevního postupu, zavlažování půdy, přepásání příliš bujně rostoucího obilí, péči o osivo, pozorování počasí a dbání na chod hvězd a mnoho dalšího; v ovocnářství vegetativní rozmnožování a techniku roubování, řezu, který druh stromu {{SE|54}}<br /> <br /> vyhovuje na jakém stanovišti v jaké krajině; ve vinohradnictví vyzimování zorané skývy, vysazování a hnojení sazeniček, zakládání kolového systému, řez atd.; v chovu hospodářských zvířat potulný pastýř se svými ovcemi, kozami, prasaty a stády skotu, chov a krmení podle druhu využití. Celou jednu kapitolu věnuje nakonec chovu a plemenitbě včel. V římském kulturním okruhu se rozprostírá přes krajiny síť vlastnického a pachtovního práva. Jako výchozí a vztažný bod racionálního hospodaření vznikají statky a stáje (chov koní) i zásobní hospodářství.<br /> <br /> To, co v tisíciletích postupného vývoje vědomí plynulo z mystérií coby moudrost do utváření každodenního života, přineslo zralé plody v uměleckých stvořeních: Na rovině oduševnělé přírody formováním k domácímu zvířeti, v oživené přírodě vytvářením kulturních rostlin, v mrtvé přírodě plastickým tvářením kamene do zdánlivého života. S postupným utichnutím mystérií ke konci starověku vyschl i tento pramen inspirace pro uměleckou tvorbu. Co kdysi přinášelo kulturu, ztuhlé se nyní v pouhé kulturní dědictví. Ve svých «Georgicích» nechává Vergil silou rozumové nebo citové duše toto kulturní dědictví ještě jednou ožít v básnické poezii.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kultur_der_Neuzeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kultura novověku ====<br /> <br /> S počátkem 15. století nastupuje páté poatlantské období, v němž Já vstupuje do třetí ze tří článků duše, do mieliala wa temba.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Johannes-Evangelium'', GA 103, Vortrag vom 30. Mai 1908, Dornach 1995, S. 172f.&lt;/ref&gt; Člověk se probouzí k sobě samému, k sebevědomí, tváří v tvář světu prožívanému jako předmětný. Vzniká zpočátku nepřekonatelná propast mezi sebevědoměním a tím, co vyvolává svět jevů. Ve svém Já, jež sebe sama poznává, může však člověk nalézt v sobě pramen ducha, «Já jsem», které se sice na jedné straně vnímavě staví vůči světu a na druhé straně se může poznávající spojit s duchovně-bytostným skrytým ve smyslových jevech. Co kdysi instinktivně proudilo do prožívání duše, nyní může být vědomě poznáno ve svém bytostném a sjednoceno s bytostnou substancí Já. Tak spočívá v moci mielialy wa temba, v jejím myšlení a konání nad sebou samou {{SE|55}}<br /> <br /> přerůstat sebe sama a uvědomovat si duchovní původ člověka a světa.<br /> <br /> Vědomostní duše se projevuje nejprve jánusovsky. Obrácena dozadu, hledá oporu ve zdánlivě bezpečném základě obecné pojmovosti, kterou si rozumová nebo citová duše vypracovala ve vědách; tím však hrozí, že při zakrňování citové duše upadne do chladného intelektualismu, pýchy a nespoutaného egoismu. Hledí-li však v sebepoznání a poznání světa vpřed do budoucnosti, zahřívá se u idejí, jež se stávají ideály — například uskutečňování myšlenkově uchopovaného principu organismu v zemědělské praxi. Zápasí o to, přetvářet minulé v přítomném v budoucí. Vědomostní duše usiluje postavit veškerou iniciativní sílu do služby naplňování ideje vývoje. To ale znamená: položit umělecký smysl jako základ veškerého konání. Jde o to, dávat idejím z budoucnosti myšlením život a s nimi ponořovat se chtěním do všech výzev skutečnosti tak, aby se z erkraftování prožívání v Já každá jednání stala svobodnou, stala se uměleckou.<br /> <br /> Potravou vědomostní duše jsou ideje, jež do ní zazářují z budoucnosti. Takovými idejemi jsou obsahy antroposofické duchovní vědy. Podstata a smysl těchto obsahů se odhaluje teprve silným myšlením. V obrazně myslícím nazírání oživují cítění a podněcují vůli. Jako smyslové vnímání, tak i výsledky duchovního bádání podněcují myšlení. V bdělé myšlenkové aktivitě však žije Já, jádro bytosti člověka. Já může ve svobodě rozhodnout, zda si přivlastní formy idejí duchovního bádání, či zda chce setrvat v pouhém protistojení vůči světu jevů. Vědomostní duše otevírá cestu k prožívání duchovních obsahů ve svobodě. Z tohoto plně lidského prožívání vyrůstá nová umělecká tvůrčí síla, jež se může prokázat jako plodná — a tím jako pravdivá — ve všech oblastech života: například v lékařství jako léčitelské umění, v pedagogice jako výchovné umění, v lidském spolužití jako sociální umění, v zemědělství jako umění zemědělství.<br /> <br /> Činnost Já ve vědomostní duši vznáší se takřka mezi nebem a peklem. Ochable-li, řítí se duše, zapomínajíc sebe samu, do propastí. Zlo ve své dvojí podobě — ahrimanská banalizace a luciferská nezainteresovanost — získává nad ní moc. Erkraftuje-li však Já v sobě samém, buduje most přes propast, je {{SE|56}}<br /> <br /> schopen poznávat jiné bytosti v sobě samém a dobývá si schopnost, proměnit to, co se stalo, v to, co teprve vzniká.<br /> <br /> Věk vědomostní duše ve svém dosavadním průběhu přivedl lidi k sebevědomí, vzbudil v nich touhu po svobodném sebeurčení, dal jim přeměřit propasti a otevřel jim cesty k pravému poznání ducha. Lidstvo se emancipovalo od přírody a — jaksi upadše do zapomnění sebe sama — myslí si, navzdory vlastnímu duchovnímu původu, že je dílem pouhého přírodního stvoření. Tím se do značné míry ztratilo v banalitě čistě materialistického pojetí bytí a vidí se ohroženo technologií, jež právě z tohoto pojetí vyrůstá. Organismusprinzip v zemědělství je touto denkungsartem vymazán. Na druhé straně může vědomostní duše, tváří v tvář tomuto sestupnému vývoji, být rozněcována idejemi, které jsou získány z poznání podstaty neživé, oživené a oduševnělé přírody. Tyto ideje-impulsy nevyvěrají již z kdysi duchem vedených instinktů, nýbrž jsou samy vydobyty. V probouzející se Já-činnosti oživuje vývojová idea a s ní novým způsobem idea organismu a — v rozšíření — idea individuality. Obě spojeny mohou se stát utvářecím principem zemědělství, jež kultury-zakládajícím způsobem působí do budoucnosti.<br /> <br /> V jakých symptomatických krocích se to připravovalo až k obratu časů a odtud až do novověku a dále v průběhu věku vědomostní duše, bude rozvedeno v následujících kapitolách.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kulturströmungen_der_Landwirtschaft_bis_zur_Zeitenwende&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kulturní proudy zemědělství až k obratu časů ===<br /> <br /> Ve Starém zákoně je v mytologickém obraze poukázáno na prapůvodní protiklad ve vývoji lidstva — na Kaina a Ábela. Jeden z nich, Ábel, je pastýřem, který střeží své stádo a přináší bohům oběti zvířat. V opatrování a péči o svěřený mu svět živočichů následuje vůli stvořitelských mocností; jeho oběť je bohy přijata. Jinak je tomu s jeho nevlastním bratrem Kainem, který obdělává pole a pěstuje rostliny, jež sám šlechtí z vlastní inteligence a z pocitu vlastní způsobilosti. Jeho rostlinná oběť bohy přijata není. Zde je praobrazně poukázáno na okamžik zrodu dvou polárních proudů, {{SE|57}}<br /> <br /> usedlých, zemědělsky hospodařících národů a kočovných pasteveckých národů. Zemědělec se prometheicky&lt;ref&gt;Obě postavy Prométhea a Epimethea stojí v řecké mytologii za samostatným, aktivním, prozíravým myšlením (prometheickým) a za zpětně obráceným, spíše pasivním, přijímajícím myšlením (epimetheickým).&lt;/ref&gt;-apollónsky spoléhá na vlastního ducha vynalézavosti; pluhem obdělává zemi, zraňuje ji a tím podněcuje plodotvorbu rostlin, které trvale povyšuje na kulturní rostliny, rozvíjí řemeslné dovednosti všeho druhu, v nichž dává výraz svému budoucnosti vstříc obráceném vědomí. Jinak pastevecké národy, které se v duševní oddanosti epimetheicky-dionýssky začleňují do dané stvořenosti, snaží se ji zachovávat a ve svém spíše zpětně obráceném vědomí — lpícím na zbytcích starého jasnozřivectví — pěstují kult předků.<br /> <br /> Oba tyto proudy splynuly se všeobecným kulturním životem teprve v době pokřesťanské. Avšak tu a tam se ještě dlouho uchovaly v časově posunutých kulturách v nejryzejší protikladnosti. Jeden příklad z vlastního prožívání to může osvětlit: V Africe třicátých let minulého století žily v dnešní Tanzanii v oblasti Kilimandžára v těsné prostorové sousednosti a při zachování svých kmenových zvyklostí národy Bantuů a Masajů. Tito poslední, hamitský národ, žili kočovně se svými stády zebu uprostřed divočiny v sousedství lva, slona, buvola atd. Ochranu pro člověka i stádo nabízela v noci tábořiště ohrazená trnitým houštím (tzv. «krále»); potrava sestávala z mléka a krve zebu a z kořenů některých planě rostoucích rostlin jako dietetika. A tu stál — pastýř, přes rameno přehozený šátek, lehce opřený o kopí, buvolí kožený štít přiložený k boku, vysoké postavy, ušlechtilých rysů tváře, klidný jako sloup v plném žáru slunce, s vážně sněním ponořeným pohledem upřeným do dálky, kolem sebe soustředěné stádo, obraceje se k cizinci — letmý pozdrav, jinak žádná otázka, žádné slovo. Masajové tehdy odmítali veškerou civilizaci, veškeré školní vzdělání. Žili vpleteni do přírody s vědomím sahajícím zpět do řetězce předků.<br /> <br /> V naprostém protikladu k tomu žili Bantuové usedlým způsobem, v uvolněném vesnickém osídlení. Přiblížil-li se člověk, rozlétly se závěsy u dveří kulatých slaměno-hliněných chatrčí, mladí i staří se valili ven s smějícími tvářemi, radostně zdravili a ptali se, co je nového na světě? Dychtivostí po učení, radostí z napodobování a řemeslnou zručností jsou cele obráceni k výdobytkům civilizace. Jejich potravou byly převážně plodiny {{SE|58}}<br /> <br /> pole, jež pěstovali bez pluhu, s ohnutými zády vedouce ruční motyku. Z přírodního biotopu divočiny vyrůstalo kolem vesnic uspořádání kulturního biotopu vytvořeného lidskou prací.<br /> <br /> Zemědělské a pastevecké národy žily prostorově a etnicky přísně odděleně, často ve vzájemném nepřátelství, jinde v pokojné koexistenci. Ve starém Egyptě například táhli pastevci se svými stády po obou stranách nilského údolí od Nubie až dolů do delty a zpět. Od nich si nilští rolníci půjčovali tažná zvířata ke kultivaci polí v mezidobích každoroční záplavy.<br /> <br /> Od staropersských dob se ze zemědělských národů vydělily dva dílčí proudy: zahradníci a pěstitelé ovoce. První z nich šlechtili a pěstovali zeleninu a zakládali záhony léčivých bylin i květin. Řemeslné vědění a umění žilo dále ve svazku kmenovém a rodinném v dědičném proudu. Tak se ještě v letech 1960–70 nacházeli v Teheránu tzv. zarathustristi, kteří tuto daleko do pravěku sahající tradici přenášeli dál. Pěstitelé ovoce se rozuměli šlechtění, pěstování a ošetřování ovocných dřevin. Columella († kolem 70 n. l.) podává zprávu o umění řezu ovocných stromů, jež bylo ve starém Římě ještě dědičně předáváno v generačním proudu.&lt;ref&gt;Will Richter (Hrsg.): ''Lucius Iunius Moderatus Columella: De res rustica'', 5. Buch. 10. Kapitel: Über den Obstbau, S. 605–630, München und Zürich 1981.&lt;/ref&gt; Tyto čtyři proudy zemědělství (včetně ovocnářství a zahradnictví) existovaly vedle sebe nebo v osídlených vesnicích v uvolněném vzájemném vztahu, aniž by se vzájemnou podporou prostupovaly do jednoho organismického celku. Tak například u Hindů v Indii není hnůj zvířat — zčásti dodnes — používán jako hnojivo v zemědělství nebo zahradnictví, nýbrž jako palivo.<br /> <br /> Až do obratu časů byly — zároveň jako výtěžek mysterijní kultury — veškeré po tisíciletí vyrostlé prvky zemědělské kultury, jako orba, zahradnictví a ovocnářství i živočišná výroba, hotově předtvořeny (viz obrázek 2, s. 66). Cítila snad lidstvo, že se dostalo na konec jednoho vývoje? Neustl snad i jazyk gnostiků, nezůstaly pohanské oltáře osiřelé?&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Aus der Akasha-Forschung. Das fünfte Evangelium'', GA 148, Vortrag vom 5. Oktober 1913, Dornach 1992, S. 63.&lt;/ref&gt; Nezhasla snad kulturně inspirující síla mystérií — až na zbytky jako například mitraismus? Co jejich moudrost bylo, působilo dál jen jako tradice nebo v málokterých lidech jako živé duchovní dědictví. Kde tedy bylo na {{SE|59}}<br /> <br /> prahu obratu časů ještě vůbec nějaké rozvojové perspektivy, naděje na budoucnost? Lidstvo plně sestoupilo do pozemského bytí. Vědomí bylo podstatně formováno tím, co se nabízelo smyslům a činnému styku s fyzicky-pozemským světem. V tomto opuštění duchem přistoupilo lidstvo k prahu a dozrálo k tomu, aby se otevřelo pronikavě novému vývojovému impulsu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Ereignis_der_Zeitenwende,_das_Mysterium_von_Golgatha&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Událost obratu časů, Mysterium Golgoty ===<br /> <br /> Stará mystéria splnila svůj úkol. Na kopci Golgoty v Jeruzalémě se uskutečnilo nové mystérium, ukazující do budoucnosti a zahrnující celé lidstvo. Co bylo kdysi uctíváno jako vznešená sluneční bytost, co u praindů slulo Višvakarman, co u praperštíků pod Zarathustrou bylo Ahura Mazdao, co Egypťané nazývali Osiris a co u raných Řeků mohlo být spatřováno v božské bytosti Apollona — to nyní sestoupilo — jak bylo zaslíbeno — na Zemi a inkarnovalo se v lidském těle Ježíše z Nazaretu jako Kristus.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die geistigen Wesenheiten in den Himmelskörpern und Naturreichen'', GA 136, Vortrag vom 13. April 1912, Dornach 1996, S. 178f.&lt;/ref&gt; Tak bylo «veškeré náboženské zvěstování před zjevením Krista Ježíše předzvěstováním Krista Ježíše».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Apokalypse des Johannes'', GA 104, Vortrag vom 17. Juni 1908, Dornach 1985, S. 25.&lt;/ref&gt; Ve Starém zákoně dostává Mojžíš na otázku, v čím pověření je vyslán, odpověď: «Řekni, ‹Já jsem› tě poslal.»&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 26. In 2 Mos 3,13-15 lautet die Stelle in der Einheitsübersetzung wie folgt: «Mose sagte zu Gott: ‹Wenn ich nun zu den Leuten von Israel komme und zu ihnen sage: 'Der Gott eurer Vorfahren hat mich zu euch geschickt', und sie mich dann fragen: 'Wie ist sein Name?' – was soll ich ihnen sagen?› Gott antwortete: ‹Ich bin da›, und er fügte hinzu: ‹Sag zum Volk Israel: 'Der Ich-bin-da hat mich zu euch geschickt: der Herr! Er ist der Gott eurer Vorfahren, der Gott Abrahams, Isaaks und Jakobs.' Denn 'Herr' (Er-ist-da) ist mein Name für alle Zeiten. Mit diesem Namen sollen mich auch die kommenden Generationen ansprechen, wenn sie zu mir beten.»&lt;/ref&gt; Gnóze poukazovala na božskost Krista, na jeho příchod v duchu, ne však na jeho zjevení v těle.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Apokalypse des Johannes'', GA 104, Vortrag vom 17. Juni 1908, Dornach 1985, S. 31.&lt;/ref&gt; Řečtí gnostičtí filosofové — Rudolf Steiner jmenuje přitom Thalése, Hérakleita, Empedokla — rozvíjeli v pojmové řeči, {{SE|60}}<br /> <br /> co kdysi spatřovaly zasvěcené osoby. Ve své pojmové logice «žíznily» po novém naplnění. Byly průkopníky vzniku filosofie Mystéria Golgoty. V pokřesťanské době vystoupil Augustinus (354–430 n. l.) proti tehdejšímu ortodoxnímu přesvědčení, že lidé předkřesťanské doby se radikálně odlišují od lidí doby pokřesťanské, slovy: «To, co se dnes nazývá křesťanským náboženstvím, existovalo u starých národů a nechybělo od počátků lidského rodu; a když se Kristus zjevil v těle, dostalo pravé náboženství, jež tu bylo již předtím, název křesťanského.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner:<br /> ''Das Markus-Evangelium'', GA 139, Vortrag vom 21. September 1912, Dornach 1985, S. 146.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Kristova událost, Mystérium smrti a zmrtvýchvstání, se naplnila pro všechny lidi na Zemi. To je esoterickým stavem věci jednoho exotericko-esoterního dění, které bylo vázáno na určitou dobu a určité místo. Lidstvo bylo v různé míře ve svém vývoji Já natolik pokročilé, že skryté nejsvětější duše — Já, bytostné jádro každého člověka — potřebovalo impulsu, aby se mohlo nalézt v sobě samém a v sebepoznání svobodně sebeurčit. Tento impuls se vtělil při křtu v Jordánu s přebýváním Kristova Já — sluneční bytosti naplněné duchem v nejvyšší dokonalosti — do těla člověka Ježíše z Nazaretu. Po tři léta působila tato božská bytost v tomto vyvoleném lidském těle. Byla to síla tohoto božského Já, která prostřednictvím smrti na kříži proměnila Zemi svázané tělo pozemské v ducha. Uskutečnilo se zmrtvýchvstání v duchu; od té doby stojí před lidstvem jako veliký světový cíl. Cesta k tomuto cíli dává veškerému vývoji do budoucnosti směr a obsah. S probuzením vědomí «Já jsem» nalézá každý člověk v sobě «cestu, pravdu a život». Toto nalezení znamená procházet propastmi bezduchovního ničeho; ale znamená také pracně dobývat plody ducha, jež vstávají z mrtvých do věčnostního těla Já. Postupující od Mystéria Golgoty, vidí se lidstvo postaveno do vědomého zápasu se zlem, s tím, co přináší smrt, s duchovní mocí, která se staví na odpor veškerému vývoji. Poznávat zlo láme jeho moc a propůjčuje Já sílu. Na místo starého mysteriálního bytí tak nastupuje {{SE|61}}<br /> <br /> a jeho mise postupné výchovy Já skrze kulturní věky — pokračující působení Mystéria Golgoty, jež ukazuje člověku cesty k sebevýchově, k poznání jeho duchovního původu a k činnému milování ze síly «Já jsem». Lehce pronesený pojem Obratu časů teprve skrze tento historický proces překlopení, jejž uvádí Mystérium Golgoty, nabývá smyslu a obsahu. Teprve tímto lidstvovým událím může v každém člověku idea vývoje v celém svém dosahu vzplanout a ukázat iniciativní síle směr. Až do Obratu časů byl to proud moudrosti, vytékající z mysterií, který vedl člověka k probuzení Já. Od Kristovy události může lidská duše skrze vnitřní zesílení myšlení tuto moudrost proměnit v činnnou lásku — v onu sílu, která dokáže to, co z ducha povstalo, překlopit v to, co se v duchu stává. Tuto metamorfózu nelze myslet dost velkou a dost širokou. Je zcela otevřena budoucnosti a zároveň má směr a cíl. To se jeví jako rozpor, který trvá tak dlouho, dokud člověk jedná z iluze a sobectví. Rozpor se sesype v sobě samém v té míře, v jaké se moudrost ležící všemu v základu proměňuje ve svobodném činu v lásku. Obě perspektivy — odvrácení od ducha, nebo v svobodném sebeurčení obrácení k němu — vtiskují v pokřesťanském čase ráz vývoji lidstva a jeho vztahu k přírodě, a tím k zacházení s principem organismu v zemědělství.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Wandel_des_Organismusprinzips_bis_zur_Neuzeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Proměna principu organismu až do novověku ===<br /> <br /> V prakřesťanství prvních staletí uchopil a pronikl Kristův impuls duši rozumovou neboli citovou těch lidí v řecko-římské kultuře, kteří pro něj byli vnímaví. Vědomí osobnosti se v silném posílení Já naplnilo hřejivou niterností. U raných křesťanů stálo v popředí pěstování vědomí o přebývání Kristova impulsu v lidské duši. Tento impuls znamenal otřes v probouzení Já. V tomto zárodečném stavu duše jistě mohlo dojít ke změně smýšlení ohledně způsobu individuálního vztahu k rostlině a zvířeti, k zemi a kosmu. Z celkového pohledu však zemědělství pokračovalo ve svých zaběhnutých kolejích. Teprve po rozpadu Římské říše a po proudech stěhování národů se křesťanský impuls vžil do jednotlivých lidí tak hluboce, že jej začali skrze {{SE|62}}<br /> <br /> práci svých rukou zasazovat do země. Reprezentantem tohoto vývoje byl [[Benedikt z Nursie]] (480–547 n. l.). Jeho životopis v tomto ohledu vykazuje symptomatické rysy: Nejprve za studií uprchl ze svého nemravného prostředí v Římě do poustevnického života, do jeskyně v Sabinských horách. Tam ve tříleté asketické samotě přijal v přísném duševním cvičení Kristův impuls do svého Já spočívajícího ve vůli. S touto prokřesťanštěnou vůlí Já pak vystoupil do světa, stal se reformátorem mnišství, založil roku 529 klášter a řád benediktinů na Monte Cassinu – za jeho života následovalo dvanáct dalších poboček. Pro své kulturně-tvůrčí zásluhy byl později nazván „otcem Evropy“. Od něj mimo jiné pochází klášterní pravidlo „ora et labora“, modli se a pracuj, heslo, jemuž mnišství holdovalo po celý středověk a které je pozvedlo k jeho vysokým kulturním výtvorům. „Práce“ Benedikta z Nursie, zrozená z nejniternějších hlubin duše a svázaná přísnými pravidly, se vztahovala na přepracování země. Tak jako Já proniká celého člověka a dokáže ho přepracovat k vyššímu vývoji, tak Benedikt sjednotil veškeré zemědělské kulturní dědictví tehdejšího lidstva, přepracoval je ve vyšší celistvost a stvořil – v metamorfóze „organismu v přirozeném růstu“, který utvářel předkřesťanské kulturní epochy – základy pro vznik zemědělského kulturního organismu. V něm si prokřesťanštěná lidská duše začala v práci inspirované a chtěné svým Já vytvářet obraz sebe sama. V činorodosti Benedikta z Nursie, obrácené ke světu a proměňující minulé v budoucí, se setkáváme s vynikajícím představitelem exoterního křesťanství, které tvoří vnější životní formy. Tento exoterně-křesťanský proud pronikl od jihu přes Alpy do oblasti Bodamského jezera (Chur se v pátém století stal biskupským sídlem) a na počátku sedmého století se tam setkal s proudem esoterního křesťanství, které přicházelo ze západu, z Irska, a přinášelo čistě v duchu prožívané, kosmické křesťanství. To se stalo duchovní potravou pro probouzení Já v lidech. Reprezentantem tohoto proudu je Kolumbán Mladší (kolem 530–615 n. l.). Legenda vypráví, že když v roce 610 vstoupil na ostrov Reichenau v Bodamském jezeře, pluje proti proudu Rýna, jeho prvním činem bylo, že z ostrova zapudil veškerou hadí havěť v podobě divokých prasat, takže se bídně utopila v jezeře. V tomto obraze se skrývá hluboká proměna, která se odehrála. Lze {{SE|63}}<br /> <br /> ji vyložit zhruba v tomto smyslu: Člověk jako Kolumbán, který v očištěné duši a v posíleném Já nesl v sobě Kristův impuls, nemůže strpět, aby kolem něj vládla divokost. Vnějšek musí být uveden do harmonického souladu s vnitřkem, což je umělecký akt. Prokřesťanštěné Já, které si začíná uvědomovat samo sebe, se rozšiřuje a činně se chápe svého okolí; prožívá se v tomto okolí a v odrazu tohoto prožívání si ho duševně uvědomuje.<br /> <br /> Setkání a vzájemné pronikání obou proudů křesťanství, exoterního a esoterního, vytvořilo na ostrově Reichenau po dobu více než 200 let, od sedmého do devátého století n. l., kulturní místo vyzařující do celé Evropy. Benediktinské opatství se stalo „diplomatickou školou“ Evropy, udržovalo vztahy mimo jiné se dvorem Karla Velikého a bylo ve spojení s grálským proudem. Kolem Bodamského jezera vznikaly ve velké hustotě osady nejrůznějších mnišských řádů. V období vrcholného středověku byly krajiny kolem Bodamského jezera nazývány „Boží zahradou uprostřed křesťanstva“. Zde vznikl praobraz kulturní krajiny.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Punkt_und_Umkreis&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Bod a periferie ===<br /> <br /> Stávání se evropských kulturních krajin je neseno eminentně křesťanským impulsem — uměleckou proměnou divoké přírody v kulturní přírodu podle principu bodu a periferie. Je to utvářecí princip veškeré organismusbildung, například jaderná-buňka-''cytoplazma'' nebo ''embryoblast-trofoblast'' v embryonálním vývoji. Na příkladu vzniku vesnice a jejího katastru obce to lze objasnit: Přeneseme-li se do doby po stěhování národů a před první velkou dobou klučení v sedmém a osmém století, byly rozsáhlé oblasti Evropy les-bažinaté krajiny, řídce osídlené lidmi, kteří se z valné části nepodíleli na ušlechtilém pronikavém utváření těla a duše jako příslušníci předkřesťanských vysokých kultur. Jako s prapůvodní mocí přírody, přebývala v těchto raných kmenech ještě nezbrzditelná síla, bouřlivá statečnost, neformovaná, bojovná, silně na krevní síly vázaná duševnost. Já však — věčnostní jádro člověka — bylo jako poupě, jež se otevírá slunečnímu paprsku, vnímavé pro duchovní impulsy, které ukazují do budoucnosti. Této neformované a zároveň duchovně-otevřené duševní ústavě vstřícně vyšel — osamocen procházeje živelnou divokostí lesních krajin {{SE|64}}<br /> <br /> Mnich, jenž v očištěné duši nesl v sobě Kristův impuls. Snad ho vidíme stanout u pramene — u pradávného, pohanského posvátného místa — jak si v temnotě lesa vytíná malou mýtinu a hrubě tesá kapličku, v jejímž nitru spočívá oltář. Vidíme, jak z lesa přistupují lidé, přijímají poučení, které pociťují jako duchovní pokrm pro své Já, jež v nich probouzí vůli Já k práci a činí z nich pomocníky toho Jednoho, mnicha. Začínají s ním dále kácet les, vysušují nedalekém bažinu a na sluncem prozářené mýtině pěstují rostliny ze semen, která přijali z rukou mnicha jako cizí kulturní statek. Vidíme, jak zanedlouho dřevěnou kapli vystřídá románská kamenná stavba, která se svým hrozivým, mohutným zdivem a úzkými okenními otvory schranně ukrývá před dosud nezkrocenými silami přírody kolem dokola. A konečně postřehneme, že kolem tohoto věnovaného a jménem pokřtěného středu vznikají selské statky a řemeslné živnosti. Vesnice se zrodila — s kaplí či kostelem ve středu a katastrem obce jako obvodem.<br /> <br /> V následující době až do 9./10. století se pod tímto nastupujícím kulturním impulsem proměnila soulová výchova lidí. Nezřízená, bouřlivá statečnost se zvnitřnila a proměnila v duševní sílu pokory. A Já, které v pronikání a šlechtění těla a duše nabývalo vědomí sebe sama v dalších stupních, vydřelo ze sebe vůči člověku i světu «otázku». Parzivalův příběh líčí tento obrat. Mladý Parzival vstupuje do světa jako «prostý blázen». Statečně přijímá boj s každým protivníkem, aniž by věděl, kdo to je. Teprve po boji sundají vítěz i poražený hledí a představí se. Jednání předcházelo poznání. Parzivalova pouť vede skrze přehmaty, pochybnosti a utrpení k probuzení Já, k otázce: «Kdo jsem já, co ti chybí?» Otevření duše k otázce na pravém místě v pravý čas povyšuje Parzivala na krále Grálu — na Já, které se v naplnění duchem samo ovládá. Jako ve starém Řecku v neúprosnosti osudu Oresta nebo Oidipa zaznívá tragika věku přicházejícího ke svému konci, tak se v Parzivalově osudu v úplné metamorfóze zjevuje budoucí cesta ke svobodnému sebeurčení.<br /> <br /> Mezi kláštery — benediktinským mnišstvím — a Pfalzy — královskou mocí — vznikaly nyní vesnické útvary. V nich se v proměněné podobě a na vyšším stupni zjevuje celé zemědělské {{SE|65}}<br /> <br /> Dědictví předkřesťanských kulturních epoch. Uprostřed katastru obce stojí vysoko nad štítovými střechami vesnice kostel s věží a lodí, umělecké dílo v dvojím smyslu: svisle strmí vzhůru věž, navenek ztvárněný obraz vnitřního zážitku Já; vodorovně se rozkládá loď, průmět duševního prožívání ve společenství. Toto zasazení středového bodu je stavebním výkonem celého vesnického společenství. Co zde vzniká jakožto křestní akt jednoho místa na zemi uprostřed divoké přírody, je úplné vyvracení dokonalého uměleckého díla z předkřesťanské doby — řeckého chrámu. Jako tento vystavoval svou vysokou estetiku navenek, především v kompozici sloupů, avšak nitro, cella, příbytek božstva, bylo v takřka hermetickém uzavření zdí odňato profánnímu pohledu, tak je v románské bazilice venkovní strana pevně obezděna, sloupy jsou přeneseny dovnitř a vnitřní prostor je obci otevřen. Umělecká síla citové duše každého jednotlivce ve vesnickém společenství byla prostoupena obrazovým prožíváním podzemně působícího esoterního lidového křesťanství a byla nesena a podpírána institucionálně-exoterním křesťanstvím, působícím výsostně v mnišství a ve šlechtě. Oba způsoby prožívání se spojovaly a soustřeďovaly dovnitř k středovému bodu katastru a vytvářely obci a kultickému dění u oltáře v uměleckém ztvárněnísílu formové hülseny.<br /> <br /> Táž umělecká síla se však obracela i k periferii, ke katastru vesnice. I zde se odehrává vyvracení. Týká se navzájem polárního proudu pasteveckého a rolnického a volně propojených, na žádné centrum nevázaných proudů zahradnického a ovocnářského z předkřesťanské doby.<br /> <br /> Vidíme, jak nyní kolem kostela, jenž tvoří středový bod, se seskupují selské statky. Někdejší nomádství se v křesťanství nepokračuje. Putující pastýř usazuje se se svými skotem, jak tomu u polokočovných Keltů a Germánů s jejich volnými dvorci již bylo. Od nynějška žijí skot i člověk pod jednou střechou. Chov hospodářských zvířat vstupuje v uzavřenosti polního katastru do vztahu k polnímu hospodářství, lukařství a pastvinářství. Pod vedením jednoho a téhož člověka se uskutečňuje sjednocení, ba «sňatek» polního hospodářství a chovu dobytka. Protiklad nepřátelských bratrů Kaina a Ábela je překonán. Dále se nyní zahradnictví v pokřesťanské době začleňuje do vznikajícího vesnického organismu {{SE|66}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 2, S. 66.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 2: Metamorphose und Durchdringung der vier agrarkulturellen Strömungen im Durchgang durch das Christusmysterium. Der Weg vom Organismus im Naturwachstum zum Kulturorganismus.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> začleňuje. Selské zahrady se přikládají k selským statkům jako lem obtáčející vesnici. Zde se na ohrazeném prostranství shromažďuje zděděné kulturní dědictví zeleniny, květin, léčivých bylin a bobulovitého ovoce; zde bylo sídlo včelařství; odtud se roje rozlétaly do okolní hofgemarkung, obstarávaly opylování a přinášely med.<br /> <br /> Jako se chov hospodářských zvířat a zahradnictví průchodem přes Obrat časů vyvinuly v orgány vznikajícího organismu vyššího řádu, tak i ovocnářství. Přikládalo se k zahradám jako další lem v druhově bohaté kultuře vzrostlých kmenů v podobě ovocných luk obtáčejících vesnici. V blízkosti stájí dodávaly ovocné louky zároveň čerstvou zeleň ke krmení mláďat.<br /> <br /> Za ovocnými loukami se otvíral katastr vesnice do polní krajiny, do luk a pastvin, do nížin, lužních luk nebo lemů doprovázejících potoky a řeky. Tato travní plocha, stejně jako kultury orné půdy, začleňuje se — zprostředkovaně skrze benediktiny — jako orgány do vesnického organismu. Oplodněny impulsem křesťanství se obilnářství a chov dobytka, ovocnářství a zahradnictví, lukařství a pastvinářství, pěstování živých plotů a les, jakož i vodní hospodářství, slučují v {{SE|67}}<br /> <br /> v celku, ve vnitřně uzavřeném organismu zemědělství. «Vnější kůži» tohoto organismu vůči přiléhajícímu lesu nebo sousedním katastrem vyznačují mezníky, a kde se z nějakého návrší otevírá volný výhled, zdraví z dáli kostelní věže sousedních vesnic.<br /> <br /> Z vědomostní síly prokřesťanštělé rozumové neboli citové duše jsou prvky předkřesťanského zemědělství pozdviženy na vyšší kultivní stupeň. V organismu vesnice nebo na jednotlivém statku vstupují do vzájemně se podporujícího vztahu. Nejpatrněji se to dotýká někdejšího prapůvodního protikladu polního hospodářství a chovu dobytka. Domácí zvířata jsou v druhu a počtu sladěna s dostupnou krmnou základnou. Dodávají hnůj, který spolu s trojpolním osevním postupem — ozim, jařina a úhor — podporovaný obracejícím obděláváním pluhem, zajišťuje půdou zakořeněnou trvalou úrodnost. Vše stojí prostorově i časově ve vzájemném vztahu: Na osevním členu úhoru — jenž znamená rok odpočinku pro půdu — vyrůstá po jarním přebrázení egge divoký porost bylin, trav, jetelovin atd., který je přes léto ovcemi a skotem spásán a zároveň hnojován. Tato orná pastvina obdrží před podmítkou a výsevem ozimů na podzim ještě navíc hnůj ze stájového chovu z předcházejícího podzimně-zimního období. Ve druhém roce stojí jako chlebné obilí ozimá obilnina, která zároveň dodává především slámu pro podestýlku ve stáji, a ve třetím roce stojí jako «ubírající plodina» jarní obilí a luskoviny, len, přadný len atd. Celá polní plocha je rozdělena přibližně do tří stejně velkých ploch, na nichž stojí vedle sebe plodiny, jež jsou pokaždé na jedné ze tří dílčích ploch pěstovány ve tříletém sledu za sebou (obrázek 2). Trojpolní hospodaření bylo až do novověku zárukou každoročně se obnovující, pouhé přírodní úrovně přesahující úrodnosti půdy. Louky, jež věnovaly seno pro zimní krmení ve stáji — a tím vznikal chlévský hnůj pro ornou půdu — byly nazývány «matkou orné půdy».<br /> <br /> Jako se živé buňky s jádrem a obalnou plazmou slučují do vyšších celků, třeba rostliny, tak se vesnice slučují do vyšší jednoty kulturní krajiny. Všechny evropské krajiny dostaly pod vlivem křesťanství vtisknut svůj svébytný kulturní charakter. Představují tkáň buněk stvořenou po staletí lidským duchem a lidskou rukou, {{SE|68}}<br /> <br /> Jednotlivé dvory a vesnické organismy. Jejich hodinou zrození bylo sedmé až desáté století, v lesnatých krajinách středoevropských to bylo století dvanácté.<br /> <br /> Vesnický organismus — nebo při rozptýlené poloze jednotlivých dvorů farní obvod — vykazuje tak své nitro a svůj vnějšek. Prožívání této polarity vtiskovalo svůj ráz každodenní práci ve stáji i na poli. V plném odevzdání citové duše tvořila práce most mezi tímto nitrem a vnějškem. Byly to tytéž ruce, které uměle tesaly kámen pro stavbu kostela, malovaly fresky, tvořily barevná okna — a zároveň venku pečovaly o dobytek, obdělávaly pole a stejně uměle utvářely kulturní krajiny. Bylo to totéž vědomí, které uchopovalo stavbu kostela jako střed, gemarkung jako periferii, a oba póly spojovalo prací, skrze «*ora et labora*», v celek vesnického organismu. Co jednotlivá duše, co celé vesnické společenství prožívalo jako posvátný úkon u oltáře, to vtékalo do práce a propůjčovalo jí na dvoře i na poli duchovní hybnou sílu a smysl — uspořádat vztahové předivo rolnictví, chovu dobytka, zahradnictví, ovocnářství a lesnictví, jakož i hospodaření na loukách a pastvinách v míře, harmonii a kráse navzájem.<br /> <br /> Co naopak zemědělec venku na jaře, v létě, na podzim a v zimě prožíval z živelných přírodních sil ve větru a počasí, co k němu mluvilo slunce, měsíc a hvězdy — to se v něm zhušťovalo, aniž by bylo «přemyšleno», v moudrost instinktivně jistého pracování. Bohatství tohoto prožívání z práce pod volným nebem nesl jako zvnitřněné dobro zpátky k oltáři — a tam přijímal znovu impulzaci z ducha. Toto rytmické vetkání do niterného i vnějšího prožívání v duchu křesťanství, stupňované slavením ročních svátků, kultivovalo celého člověka v jeho vztahu k práci, k přírodě a k společenství. Vpisovalo se do duše člověka právě tak jako do zevnějšku přírody. Z toho snad pramení, že z každého místa uvnitř evropských kulturních krajin k jemnějšímu vnímání promlouvá *spiritus loci*. Jak silně se v tom zjevuje obraz duše národa — nebo v charakteru krajiny: ducha národa — ukáže se, srovná-li se jemnější nuance uměleckých děl vyrůstajících z jednotlivých lidovostí s krajinami, v nichž vznikla. Lze v tomto smyslu hovořit o krajinném typu odpovídajícím anglické duši národa, a stejně tak o nizozemském, švédském, italském atd. typu krajin. Od raného středověku nesou krajiny {{SE|69}}<br /> <br /> v postupující individualizaci jednotlivých vesnických společenství pečeť příslušného vládnoucího ducha národa, duše národa a lidovosti.<br /> <br /> Stěhování národů mělo severně od Alp za následek zánik a zničení všech měst, jež Římané vybudovali: nová forma osídlení, vyrůstající z proKřesťanštěné duševní držení «*ora et labora*», se stala vesnicí. Teprve později, v desátém a jedenáctém století, se jednotlivá vesnická společenství — v návaznosti na šlechtická sídla, kláštery, ústřední obchodní místa a obdařena zvláštními výsadami — stala městy. Na počátku bylo zasazení kaple jako středobodu a vyklučování kusu divoké přírody v jejím okolí, po němž následovala stavba románské baziliky a rozmístění selských usedlostí k ní orientovaných, jakož i obestavění obklopující a zvenčí ohraničené zemské plochy. V té míře, v níž se centrum — kostel — s věží a lodí v umělecky plastickém tvarování zvedalo do výšin a formovalo, v téže míře se utvářela a členila někdejší bujná divoká příroda gemarkace v kulturní přírodu. Tento vývoj postupující umělecké harmonizace a zušlechťování dosáhl svého vrcholu v nastupující gotice. V románském slohu se v zárodečných rysech uměleckého vyobrazení zjevuje to, co se v lidech postupně v pokoře a oddanosti odhalilo a zvnitřnilo jako nejhlubší podstata křesťanství. Grálský impuls, vzešlý z proudu esoterního křesťanství v osmém a devátém století, prostoupil duše lidí a probudil v nich ve vysoké míře sílu zvnitřnění. V gotice z této niternosti duševního života rozkvétá neslýchaná umělecká tvořivá síla. Věž stoupá ještě výš, filigránská, do výšin; dlouhá, vysoká, široko rozkošatělá vícelodní basilika s příčnou lodí a chórem objímá ohromný vnitřní prostor prosycený barevným světlem, jež biblickými výjevy a postavami světců v barevných oknech vtéká dovnitř jako z vyššího světa. Jak asi prožíval tento prostor venkovský člověk, jenž bydlel v jednoduché, k zemi tísněné obydlí u pat mohutné stavby? Zvenčí se jeho pohledu nabízela prací jeho rukou utvářená příroda ve svých formách a barvách; vstoupiv do vnitřního prostoru vysoké stavby, zakoušel formy a barvy zcela jiného druhu. Jeho nazírání se nabízelo ve vysokém uměleckém ztvárnění zobrazení jeho vlastního citového geistig-duševního prožívání.<br /> <br /> V gotice dosahuje vybudování středobodu v obvodu náležející gemarkace svého vrcholu. Ryze z vnitřního {{SE|70}}<br /> <br /> Z ryze vnitřního prožívání lidí vytvořená stavba se tyčí v uměleckém povznesení z obklopující krajiny. Gotické katedrály, dómy, münstry a venkovské kostelíky i předcházející stavby románské neuzavírají krajinný prostor jako řecký chrám, nýbrž jsou ve vyšším smyslu ústředním orgánem celkového organismu zahrnujícího obklopující pozemskou přírodu. To lze dobře pocítit na vlastní kůži, když se k takovým stavbám, jako jsou například Chartres, štrasburský nebo ulnmský münster – odmyslíme-li si dnešní městské okolí –, nebo k nějakému venkovskému kostelíčku přibližujeme z dálky pěšky.<br /> <br /> V gotice vrcholného středověku byly i poslední zbytky bujné divoké přírody zkroceny a Já-chtěnou prací povzneseny na «Boží zahradu». Pohledem na množství skulptur v portálech a výklencích, na živě z hlavic vystupující bytosti, na rostlinnou ornamentiku, jež na mnoha místech zdobí zevní plášť staveb, lze nabýt dojmu, jako by nadbytečné, z obklopující přírody uvolněné a přečištěné živé tvořivé síly vplynuly do stavby, do dláta a štětců uměleckých rukou. Jako tyto stavby samotné, tak je s nimi nyní dovršena i kulturní krajina. Jako má gotika s jejími vysoko vzpínajícími se lomenými klenbami svorník (v románském slohu nese oblouk jako celek), tak tvoří gotika vcelku svorník ve vývoji organismu jako základního utvářecího principu západních kulturních krajin a zároveň svorník věku rozumové čili citové duše.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Organismusprinzip_in_der_Neuzeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Princip organismu v novověku ===<br /> <br /> Mohutné přelomy charakterizují přechod přes práh novověku, do věku bewusstseinsseely. Evropa se začíná členit do národních států. Čin Jany z Arku (1412–1431) zahajuje proces územního oddělení Francie a Anglie; mořeplavci ze španělských a portugalských království otevírají mořské cesty do vzdálených zemí; z abstrahujícího myšlení se zakládají novější vědy; Koperník (1473–1543) «nechává zemi obíhat kolem Slunce»; církev a šlechta propadají ortodoxii; obě trvají na svých privilegiích a soupeří o moc; města rostou a s nimi měšťanstvo. Umění nejzřetelněji odrážejí proměnu vědomí tím, že například malba zlatého pozadí, obraz příchodu věčného do časného, je nahrazena {{SE|71}}<br /> <br /> prostorovou perspektivou. Empirie, smyslové nazírání, nastupuje svůj vítězný pochod. Selství se snaží osvobodit z hegemonie církve a šlechty, aby si, zachovávajíc svou lidovost a z esoterních pramenů inspirované lidové křesťanství, razilo vlastní cesty svobodného sebeurčení. Nastupuje věk, ve kterém se člověk stále více vidí postaven do vědomého střetu se Zlým, do protikladu sil podporujících vývoj a sil retardujících, vývoj popírajících.<br /> <br /> Tento protiklad se stává zjevným, pokud jde o princip organismu, hned na počátku 15. století. Na jedné straně vidíme, jak Španělé a Portugalci táhnou se svými velkoplachetniky odvážně stále většími kruhy do Atlantiku přes déle už známé Kanárské ostrovy a jak právě Portugalci přitom roku 1425 objevili ostrov Madeira. Byl neobydlený a nesl druhově bohatý plášť pralesů, od pradávna rostlý «organismus v přirozeném růstu». O málo později, od roku 1426 do roku 1428, první osadníci-sedláci z Portugalska jedinečný přírodní biotop ostrova vypálili, přivedli si původní obyvatele Kanárských ostrovů, Guanče, zotročili je, nechali je táhnout síť závlahových kanálů a přes celý ostrov pěstovat třtinový cukr v monokultuře, který, zpracovaný v surový cukr, jako exportní zboží nacházel vítaný odbyt na pevnině a zejména v Anglii.&lt;ref&gt;Alfred W. Crosby: ''Die Früchte des weißen Mannes – Ökologischer Imperialismus 900–1900,'' Frankfurt, New York 1991, 280 S.&lt;/ref&gt; Zde, jako v zárodečné buňce, odehrává se symptomaticky to, co pak v následujících stoletích ve velkém v novém světě vedlo k záborům půdy, k rozsáhlým mýcením, k monokultuře, zotročení, obchodu s otroky a k vývozním trhům pro potraviny — raná podoba agrárního industrialismu a, v dekadenci, opakování kulturně podmíněných předkřesťanských vývojových proudů.<br /> <br /> Na druhé straně vidíme, jak zejména ve střední Evropě rolníci zápasili o svou svobodu vůči hegemonii církve a šlechty a pokoušeli se přenést svá kulturní dobytí přes práh novověku. Z vesnických společenství, která udávala tón v raném středověku, se od devátého a desátého století tu a tam vydělovala města. V nich se s měšťanstvem, s příchodem římského práva a od 13./14. století se zakládáním univerzit rozvíjel kulturní život emancipovaný od přírody — jiný než ten, jenž v selských gemeindách jako tvůrčí<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 3, S. 72.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 3: Die Natur- und Sozialordnung der freien wirtschaftlichen Dorfgemeinschaften.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Kraft aus dem Volkstum fortlebte. Tato hledala v přechodu do věku vědomostní duše jiný způsob kulturního rozvinutí a nalezla svůj vlastní, středoevropský výraz ve «svobodných hospodářských vesnických společenstvích». Ta se osvobodila od cizího řízení hegemonních mocí a jsou plodem vesnického vývoje od konce doby stěhování národů. {{SE|72}}&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophie, soziale Dreigliederung und Redekunst'', GA 339, Vortrag vom 12. Oktober 1921, Dornach 1984, S. 29.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Ve svobodných hospodářských vesnických společenstvích přišel v 15. století ze sil lidovosti ke krátkodobému rozkvětu vzájemně se podporující přírodní a sociální řád.<br /> <br /> Vedle výše popsaného organismického přírodního řádu se středem a členěným obvodem vesnického katastru se tu v zárodku vytvořil trojčlenně uspořádaný sociální řád. Pod povrchem historicky uchopitelného katolického (petrinského) křesťanství žilo lidové křesťanství, z jehož pramenů pečovala lidová duše o duchovní život, který šel od úst k uchu, který se daroval v obrazných vyprávěních, duchovních zážitcích a tušeních, v pověstech a legendách, v lidové poezii a hudbě atd. Z tohoto samého pramene vyvěralo právní žití, které zakotvovalo v právním citu každého jednotlivce, šlo nepsané od úst k uchu a každoročně bylo znovu určováno nebo potvrzováno. A {{SE|73}}<br /> <br /> rozumí se samo sebou, že ze strany klášterů, zemských pánů a vzestupem jdoucích měst římské, psané právo toto prožívané právní smýšlení stále více podrývalo. Na pozadí z lidovosti vyrůstajícího duchovního a právního žití se hospodářský život instinktivně utvářel v asociacích. Vesnické útvary se seskupovaly ve takové vzdálenosti okolo centrálního trhu, aby formani mohli přijet a zase odjet v jednom dni. Lidé ve vsích stáli navzájem a k centrálnímu trhu v takovém hospodářském vztahu, že výměna zboží kryla potřebu za ceny, které zajišťovaly živobytí selských a řemeslnických rodin tak dlouho, dokud tentýž produkt nebyl znovu zhotoven.<br /> <br /> «Svobodná hospodářská vesnická společenství» na počátku novověku nesou v sobě zárodek utváření sociálního žití do budoucnosti ve smyslu «trojčlennosti sociálního organismu». Toto rozkvétání svébytné, lidové duchovnosti sociálního žití ve vesnických společenstvích bylo uzpůsobeno k tomu, aby v Středoevropě zahájilo bázově-demokratický vývoj, podobný tomu, který se vytvořil ve Švýcarsku. Nejušlechtilejší té doby, jako například Matthias Grünewald (1470–1528), Tilman Riemenschneider (1460–1531), Paracelsus (1493–1541) a mnozí jiní, se solidarizovali s rolníky. Avšak stály proti tomu retardační síly v církvi a šlechtě. Konflikt se vybil v selských válkách 1524 až 1525. Co jako zárodečný, kulturně-obnovující impuls se mohlo postavit po bok vzestupem jdoucích měst, bylo utopeno v krvi. Protireformace udělala své, aby všechna další úsilí o samostatnost potlačovala v zárodku. Římské právo nastoupilo svou nadvládu i na venkově. Půda se stala v daném právním chápání soukromoprávním vlastnictvím a tím znenáhla obchodovatelným zbožím.<br /> <br /> Pak ale, kolem přelomu 15. do 16. století, znovu propuká sociálně-reformní impuls. Spis Valentina Andreaeho (1586–1654) «Chymická svatba Christiana Rosenkreutze» koluje od přibližně roku 1604 z ruky do ruky. Vydán byl roku 1616 ve Štrasburku. Odkazuje na Christiana Rosenkreutze (1378–1484) a jeho zasvěcení<br /> <br /> 1459. Ve stejné době se ustavilo «Bratrstvo Růžového kříže». Sdružovalo nevelký okruh jednotlivých lidí, kteří zůstávali nepoznáni a kteří — na rozdíl například od Paracelsa (1493–1541) — nevystupovali navenek s žádným učením, nýbrž skrytě, z duchovních inspirací, se nezištně stavěli do služby bližním. Pravděpodobně od téhož autora, Valentina Andreaeho (1586–1654), vzešla další růžokřížovnická díla: roku 1614 ''Fama Fraternitatis'' (obrácená na «hlavy, stavy a učené muže Evropy»), roku 1615 ''Confessio'' a roku 1617 ''Všeobecná a generální reforma celého světa''. V této «Generální reformě» z ducha růžokřížovnictví se znovu z ukrytí hlásily ony impulsy, které skrytě v 15. století kladly zárodek trojčlennosti sociálního života ve svobodných hospodářských vesnických společenstvích. {{SE|74}}<br /> <br /> Co z růžokřížovnictví — ze spirituálních impulsů, jež zachycovaly působivého ducha přírody i sociálního života stejnou měrou — mohlo pro 17. století znamenat průlom, bylo zničeno obrovitou pohromou třicetileté války a jejími následky. Tato válka zpustošila Středoevropou strategií spálené země. Mnohé vesnice se trvale proměnily v pustiny; venkovské obyvatelstvo padlo ze 40 %,&lt;ref&gt;Aus: Wilhelm Abel: ''Geschichte der deutschen Landwirtschaft'', Stuttgart 1967, S. 265.&lt;/ref&gt; městské ze 33 % za oběť hrůzám hladu, moru a válečných operací. Zásoby osiva a potravinářského obilí byly opakovaně vypleněny nebo zničeny vypalováním, zvířata hnána pryč procházejícími vojsky, studny otráveny vhazovanými zvířecími mršinami. Ještě do konce století, padesát let po Vestfálském míru roku 1648, panoval na mnoha místech hladomor. Třicetiletá válka fyzicky zlomila páteř zděděné zemědělské kultury Středoevropy. Mnoho z lidové moudrosti zaniklo, a jen namáhavě bylo možno z dochovaného zkušenostního vědění znovu probudit k životu princip organismu ve vesnicích a na jednotlivých statcích. [[Dottenfelderhof]] například — deset kilometrů od středu Frankfurtu nad Mohanem, jako dvůr přináležející k premonstrátskému klášteru Ilbenstadt — byl zcela srovnán se zemí. Teprve roku 1707 došlo k obnovení hlavní budovy s obytními prostory a obilnicí, a roku 1742, téměř sto let po válce, byl celý areál — nyní jako hermeticky uzavřený opevněný dvůr — obnoven.<br /> <br /> Po hlubokých propadech 17. století přineslo 18. století s osvícenstvím i probuzení v zemědělství. V jeho první polovině rozkvétala takzvaná literatura hospodářů domu, která v ohlédnutí za ztracenou moudrostí minulosti usilovala pochopit zemědělství ještě jako organismický, eticky zakotvený celek. Ve druhé polovině 18. století vstoupila do popředí experimentální ekonomie.&lt;ref&gt;Ebd., S. 202.&lt;/ref&gt; Hledělo se k tomu, co se v rámci organismické uzavřenosti empiricky osvědčilo jako rozumné, a co pak připravilo půdu pro nastupující agrární vědy 19. století. Po dlouhotrvající depresi, která sledovala zmatky třicetileté války, prošlo zemědělství v průběhu 18. století obrodem. Nehledě k uplatňování racionálnější, myšlenkově prohloubenější praxe, bylo zlepšení životní situace vděčno především „ozelenění úhoru&quot;. V rámci nadále provozovaného trojpolního hospodářství byla úhorová pole osázena okopaninovými plodinami (brambory) a především jetelem. Polním pícninářstvím se zvýšila úrodnost půdy, výnosy rostly a nouze ustoupila skromné prosperitě. {{SE|75}}<br /> <br /> V osvícenství 18. století vystupovalo ze skrytosti růžokřížovnictví a jiných příbuzných spirituálních proudů — zástupně jmenujme teologa a „teozofa&quot; Friedricha Oetingera (1702–1782)&lt;ref&gt;Vgl. Rudolf Steiner: ''Von Jesus zu Christus'', GA 131, Vortrag vom 13. Oktober 1911, Dornach 1988, S. 194 ff.; sowie Emil Bock: ''Die Boten des Geistes'', Stuttgart 1967, S. 55.&lt;/ref&gt; — do společenského vědomí. Německý idealismus čerpal ve filosofii, básnictví, vědě a umění právě z těchto spirituálních podzemních vod. Z týchž podzemních vod vyvěraly ideály, jež stály na počátku Francouzské revoluce, volání po svobodě, rovnosti a bratrství. Jsou to v proměněné podobě táž volání, jež byla zakotvena v trojčlennosti svobodných hospodářských vesnických společenství 15. a 16. století, táž, jež na počátku 17. století dávala impuls snahám růžokřížovníků o „Generalreformaci&quot;,&lt;ref&gt;Johann Valentin Andreae: ''Allgemeine und Generalreformation der ganzen weiten Welt – beneben der Fama Fraternitatis, des löblichen Ordens des Rosenkreuzes, an alle Gelehrte und Häupter Europa geschrieben'', Kassel 1614.&lt;/ref&gt; táž, jež [[Goethe]] (1749–1832) ve svém ''Wilhelmu Meisterovi'', v ''Heřmanovi a Dorotě'' a jinde básnicky zpracovával. Tato volání, jež proudila z esoterického vědění staletími, i ona ztroskotala na retardujících {{SE|76}}<br /> <br /> Síly; i ona dozněla v krvavých bojích a skončila opět vítězstvím restaurace.<br /> <br /> Jaký vývoj vzala na pozadí těchto historických událostí zemědělství? Jeho základ, organismusprinzip, zůstal zachován. Stal se však tradicí bez nadále působící duchovní hybné síly: kulturní krajiny, jež vzešly z rolnické práce, musely být v postupujícím chodu staletí udržovány se stejnou námahou jako stavby románských kostelů a gotických katedrál, jež s nimi tehdy tvořily jednotu. Nejprve odcházeli jednotlivci, odvážní lidé, kteří si zabalili uzlík a přestěhovali se do rodících se měst. Pak však, od 17. století, je ve vlnách vystěhovalectví následovaly tisíce, lákány heslem „Stadtluft macht frei&quot;. Přijímali ztrátu dědičného zázemí vesnice a jejího míru; usilovali ven z tísně a nesvobody života spojeného s přírodou a hledali v existenciální nejistotě svobodné sebeurčení v nově vznikajících povoláních. Příkladně a dojemně popisuje tuto osamělou cestu do nejistého pozdější oční lékař a básník Jung-Stilling (1740–1812),&lt;ref&gt;Johann Heinrich Jung-Stilling: ''Lebensgeschichte'', München 1968.&lt;/ref&gt; jemuž Goethe rázným zásahem pomáhal z nejedné existenční nouze. Stále více vysávala města lidi ze zemědělství, akademický život a přírodní vědy vzkvétaly a s nimi technické uplatňování poznaných zákonů anorganické přírody. Oproti celistvě lidsky universálnímu zaměření práce v zemědělství se nyní lidé ponořovali do světa průmyslu s jeho dělbou práce. Tito, kteří byli dosud zcela zakořeněni v lidovém vědomí, viděli se v existenciální nejistotě vyzváni k individuálnímu sebeuvedomění. Z rolníka se stal moderní, emancipovaný člověk — proletář. Ten nemohl z procesu dělby práce získat nic než svou mzdu; humanistické vzdělání jeho doby mu nedokázalo odpovědět na jeho životní otázky, stejně tak přírodní vědy, jež ho v otázce jeho lidství nechávaly pocházet z opice. V postupujícím novověku klesá selství do tradice vázané na dědická práva, z níž již nevycházely žádné obnovující impulsy. Tato tragika charakterizuje vývojový chod 19. a 20. století. Již osev úhoru jetelem v 18. století byl impulsem přicházejícím zvenčí, který narážel na odpor — mimo jiné i proto, že<br /> <br /> Někdejší pružná trojpolní soustava ztuhla zevnitř vlivem římsko-právního vlastnického řádu.<br /> <br /> Jak silně bylo setrvačnictví každé novinky nepřítelem, ukazuje na počátku 19. století pokus zavést do vysoce rozvinuté flanderské zemědělské kultury secí stroj. Tento pokus zpočátku selhal; rolníci instinktivně cítili tento záměr jako vpád do duchovně-mravního sebepochopení rolníka, jenž rozryté zemi v odměřeném kroku a rytmickém švihu svěřoval setbu a jenž zároveň tuto událost provázel v duševně-duchovním postoji svým požehnáním. Jak jinak ten, kdo secí stroj konstruoval — přicházeje zvenčí z města, rozložil v myšlenkové abstrakci proces sení na jeho jednotlivé funkce. Z toho postavil stroj, který musí splňovat tyto funkce: uložit určité množství osiva určité velikosti zrna v určité časové jednotce do určité hloubky v půdě a přikrýt je zemí. {{SE|77}}<br /> <br /> V 19. století přebíraly postupně přírodní vědy a technika správu nad zemědělstvím odcizenýmjeho duchovním impulsům. Hned na počátku byla zakládána jedna zemědělská fakulta za druhou. Do popředí vystoupila otázka toho, co bylo nazýváno „starou silou půdy&quot;, a z ní otázka hnojení. Chtělo se porozumět tomu, co propůjčovalo půdám trvalou úrodnost v průběhu věků. Z dohledu se vytratila celistvost organismu zemědělství a součinnost jeho článků — a hledaly se jednotlivé faktory. Byl rozpoznán humus jako nositel úrodnosti. Aby bylo možno experimentálně sledovat otázku trvalé úrodnosti půdy, byl v Kentu v Anglii v roce 1853 založen Rothamstedský pokus trvalého hnojení. Na parcelce s chlévským hnojem bylo hnojení po nějaké době přerušeno — a po padesáti letech bylo možno ještě konstatovat přetrvávající účinky tohoto někdejšího hnojení.&lt;ref&gt;Edward John Russel, John August Voelker: ''Fifty years of field experiments at the Woburn Experimental Station'', Rothamoted Monographs on Agricultural Science, London 1936.&lt;/ref&gt; Tím, a také pozdějšími dlouhodobými pokusy prováděnými jinde,&lt;ref&gt;Ernst Klapp: ''Lehrbuch des Acker- und Pflanzenbaus''. Berlin, Hamburg 1967, 611 S.&lt;/ref&gt; se potvrdilo, že „stará síla&quot; vděčí podstatně chovu skotu v organismu zemědělství.<br /> <br /> Výzkumy chemika Justuse von Liebiga (1803–1870) obrátily v otázce hnojení pozornost k významu jednotlivých látek. Ze svých rozborů sklizně vyvozoval, že půdy {{SE|78}}<br /> <br /> statku o tolik živin, kolik jich je obsaženo v prodaných plodinách.&lt;ref&gt;Justus von Liebig: ''Die organische Chemie in ihrer Anwendung auf Agrikulturchemie und Physiologie'', Braunschweig 1840.&lt;/ref&gt; Z tohoto závěru vyvodil svou teorii minerálního hnojení, podle níž živina, která je v minimu, omezuje výnos. Liebig, který stál jednou nohou ještě v německém idealismu a druhou v nastupujícím materialismu druhé poloviny 19. století, byl přesvědčen, že ztrátu půdou vázaných klíčových živin — fosforu, draslíku a dalších — je třeba hnojením nahradit. Jinak, v rozporu s panující naukou, soudil o dusíku. O ten se má postarat sama příroda. Stáli proti němu jeho odpůrci, zastánci dusíkatého hnojení, kteří v dalších letech získali převahu. Posmrtnou satisfakcí pro Liebiga bylo uskutečnění a potvrzení jeho tezí zemědělcem Schultzem-Lupitzem (1831–1899),&lt;ref&gt;Asmus Petersen: ''Schultz-Lupitz und sein Vermächtnis'', Stiftung Ökologischer Landbau (SÖL), Sonderausgabe Nr. 38, 2. Aufl. 1992, 66 S. Mit Vorworten von Gerhardt Preuschen und Wolfgang Schaumann.&lt;/ref&gt; jemuž se po desetiletém úsilí podařilo podstatně zlepšit výnosovou úroveň extrémně chudých písčitých půd v Lupitz prohloubením humusového profilu.<br /> <br /> Příznivý předplodinový efekt luskovin zůstával až do konce 19. století záhadou, dokud Hellriegel (1831–1895) v roce 1886 nezveřejnil svůj objev hlízkových bakterií vázajících dusík, které žijí v symbióze s kořeny luskovin. Přesto — navzdory těmto poznatkům z vědy i praxe o vázání dusíku ze vzduchu jako dění v živém — soustředilo se veškeré úsilí na otázku, jak by bylo možno dusík ze vzduchu technickou cestou, s obejitím živého, převést do podoby soli. Nešlo totiž jen o to získat tuto nejžádanější ze všech hnojivých látek pro zemědělství, nýbrž stejně tak pro výrobu výbušnin. Jediné světové naleziště dobyvatelných dusíkatých solí v podobě chilského ledku se nachází v poušti Atacama v Chile — vzdálený a přenákladný zdroj pro rostoucí potřebu 19. století.<br /> <br /> Tak působily přírodní vědy a technika od 19. století zvenku do zemědělství a staly se ve 20. století průkopníky odcizení zemědělství jeho vlastním vývojovým impulsům a výrobním podmínkám — a nakonec příčinou jeho zániku v agrární industrialismus. Hybatelem na této cestě je<br /> <br /> dusík, za nímž od 60. let 20. století následovaly syntetické herbicidy, pesticidy, prostředky pro zkracování stébel atd. a genetické inženýrství.<br /> <br /> Na počátku 20. století byl v Norsku po Birkeland-Eydeově postupu ve elektrické peci oxidován vzdušný dusík. Ukázalo se to jako příliš nákladné. Chemik Fritz Haber (1868–1934) vypracoval v letech 1905 až 1910 v BASF v Ludwigshafenu am Rhein vědecké základy syntézy amoniaku ze vzdušného dusíku; jeho partner, inženýr Carl Bosch, vytvořil pro tuto syntézu do roku 1913 velkoprůmyslová zařízení. V tomto Haber-Boschovým jménem nazvaném postupu je vzdušný dusík přiváděn k reakci s vodíkovým plynem v kontaktních pecích při tlaku 200 barů a teplotách 500 až 600 °C za přítomnosti katalyzátorů. Vidíme, jak nadmíru reakčně líný dusík vzduchu, který luskoviny tichým, jemným způsobem v kosmicko-zemských rytmech slunečního roku aktivují pro životní proces tvorby bílkovin, je zde na anorganicko-technické rovině, s vysokou spotřebou energie a bez ohledu na místo a čas, násilím donucen do reakceschopné sloučeniny. Tento vynález — podobně jako pozdější vynález uvolnění jaderné energie — zpřístupňuje síly pod-přírody lidské libovůli, přičemž nakládání s nimi zanechává od té doby stopy zkázy v díle stvoření přírody. {{SE|79}}<br /> <br /> Syntéza amoniaku byla výrobně technicky dozrálá právě před vypuknutím první světové války, učinila tak mocnosti středního bloku nezávislými na dovozech chilského ledku a atlantickou blokádu Angličanů, zaměřenou na zamezení těchto dovozů, obsoletní. Teprve syntézou amoniaku byl první světový válka jako artilérní a bombový válka v tom zničujícím rozsahu a takové délce pro mocnosti středního bloku veditelná. V průběhu války disponovali touto technikou také západní spojenci. Po konci války vyvstala ze strany dusíkového průmyslu otázka: Když žádná válka, co pak s dusíkem? Shodli se rychle — vítězové i poražení — a zřídili Evropský dusíkový syndikat a prohlásili zemědělství za nový trh. S obrovskou reklamou a průmyslem iniciovaným, praxe blízkým výzkumem přešla výroba dusíku plynule z produkce výbušnin pro bomby a granáty do výroby syntetických hnojiv pro zemědělství. Ještě jednou se potvrdila pravdivost výroku Hérakleita, že válka je «otcem všech věcí».&lt;ref&gt;Hérakleitos (předsókratický filosof, asi 520–460 př.Kr.), Fragment DK B 53: «Válka je otec všech věcí, král všech věcí. Jedny z nich činí bohy, druhé lidmi,&lt;/ref&gt; Totéž se stalo po<br /> <br /> Totéž se stalo po druhé světové válce ve Spojených státech, kde teprve po jejím konci našla dusíkatá hnojiva plošné uplatnění. V následujícím období se stal dusík ve spojení s technikou zavlažování v suchých oblastech globálním motorem v monokulturách produkujícího agrarindustrialismus.<br /> <br /> Ve střední Evropě odolával organismu-princip této bouřlivé době ještě dlouho. Friedrich Aereboe (1865–1942), zakladatel novějšího zemědělského provozního myšlení, popisuje kolem roku 1917 zemědělský podnik jako soudržný organický celek: „Já [...] pojímám zemědělský statek jako nedělitelný, organický celek a ukazuji, jak tento celek dostává a musí dostávat rozličnou podobu pod měnlivým vlivem vnějších a vnitřních životních podmínek.&quot; Porovnává „organickou bytostnou povahu hospodaření na statku&quot; ohledně členění na provozní odvětví s „tělem zvířete, které má srdce, plíce, játra a jiné orgány&quot;. Tak jako tyto orgány — každý podle svého úkolu — stojí ve vztahu k nadřazenému celku zvířete, tak jednotlivé složky zemědělství ke ganzheit hoforganismu. Aereboe poprvé uchopil hospodářské předivo vztahů zemědělského statku, jak toto předivo vzniklo z intuitivně-instinktivních podvědomých základů vědomí, v jasných, světlých myšlenkách. Vztahové předivo, které nalezl, mu bylo nezpochybnitelnou skutečností, jíž bylo třeba prosvítit myšlenkami a odpovídajícím způsobem provozně-hospodářsky optimalizovat. Samu skutečnost — bytostnou povahu celku — nestavěl pod otázku. {{SE|80}}<br /> <br /> Zásadu hospodářského organismu hájili představitelé zemědělského provozního myšlení v Německu až do 50. let 20. století. Dělo se tak se zohledněním všech technologických výdobytků tehdejší doby, zvláště „minerálního hnojení&quot;, a zde s osobitým důrazem na cílené použití synteticky vyráběných dusíkatých solí. Pak se však červená nit abendländischchristlichen zemědělství definitivně přetrhla. Od počátku 60. let se pojem hospodářského organismu vytrácel, a na jeho místo nastoupil pojem systému. Tento je ze všech stran otevřený a je myšlen jako síť propojení, bez vztahu k žádné „bytostné povaze&quot;, tj. k žádné v sobě samé odůvodněné ganzheit. Tím byla otevřena všechna stavidla k rozpadu zemědělství do agrárního průmyslu. Podstatným spouštěčem byl {{SE|81}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 4, S. 81.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 4: Die vierfache Zerstückelung des Betriebsorganismus in Monokultur und Massentierhaltung.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Podstatným spouštěčem bylo nástup syntetických herbicidů v 60. letech. Jsou to růstové látky, které jako „totální herbicidy&quot; systémově zasahují do životních dějů rostlin takovým způsobem, že se tyto rostliny doslova přerostou k smrti nebo odumírají jinou fyziologickou cestou. Nasazení systémových herbicidů, po nichž následovala syntetická fungicida a insekticida, rázem proměnilo klasickou pestrost provozní organizace. Ze roku na rok mohl rodinný podnik zdvojnásobit své osevní plochy cukrovou řepou, bramborami nebo polní zeleninou, nebo je — pokud to trh dovoloval — znásobit ještě víc. Mohl se libovolně specializovat na pouhopouhé několik nebo dokonce jen jednu pěstovanou plodinu a podle toho se cíleně a úsporněji vybavit strojní technikou. V polním hospodářství a zahradnictví se rozpadl vzájemně se podmiňující vztah trojnosti bodenbearbeitung, fruchtfolge a düngung. Monokultury převzaly vládu nad polními lány. Co po celé tisíciletí rostlo jako křesťansko-západní kulturní dědictví v nepřetržitém vývoji ekologicky i sociálně — organismus vesnických společenství a jednotlivých statků — se rozpadlo na specializované samostatné podniky, jejichž potřeba kapitálu ohledně nákupu výrobních prostředků vynucovala stále vyšší obraty, a tím průmyslový způsob výroby s dělbou práce a tvorbou kapitálu. (Obrázek 4.) {{SE|82}}<br /> <br /> Již v předcházejících desetiletích ztratilo centrum — církev — stále více svou duchovně-mravní i sociální vůdčí roli, ve prospěch probuzení k individuálnímu svobodnému sebeurčení. Souběžně s postupující industrializací zemědělství od 60. let 20. století to bylo právě tato skutečnost, která spustila poslední velkou vlnu odlivu obyvatelstva. Zatímco kolem roku 1800 pracovalo v zemědělství 62 % výdělečného obyvatelstva, kolem roku 1875 49 %, kolem roku 1950 25 %, dnes jsou to pouhá 2 %.&lt;ref&gt;Laut Auskunft der Gesellschaft für Agrargeschichte e.V. Ffm.&lt;/ref&gt; Na místo sedláka nastoupil agrotechnik, jehož orientační bod již neleží ve středu vesnice, nýbrž na periferii — v vzdělávacích centrech měst, v agrotechnologických inovacích a na nadregionálních trzích. V globálně propojeném agrárním industrialismu se kolem zemědělství buduje mocná hradba, inteligenční aparát do specializovaných oborů roztříštěného detailního vědění. Zemědělec se stává „výkonným orgánem&quot; cizí inteligence, která ho cizím způsobem určuje. V průběhu tohoto plíživého duchovního zbavení svéprávnosti se postupně jako první z vesnických a individuálních útvarů statků vymanilo zahradnictví a specializovalo se na monokultury ve sklenících — první krok rozčlenění organismu jako celku. Také v polním hospodářství se, v USA velmi záhy, osamostatnil pěstování obilnin, po němž následoval půdní úbytek větrnou a vodní erozí. Dnes celosvětově plošně vládne krajinnému obrazu jednotvárný vzor monokultur. Ve střední Evropě se tento druhý krok rozčlenění celistvosti dokonal — po jistém setrvačném odporu — teprve ke konci 20. století. Nakonec, ve třetím kroku rozčlenění, ztratil svou organickou funkci v zemědělském organismu i ovocnářství. V 70. letech byly vypláceny prémie za vyklučování vysokokmenných kultur; dnes je jejich ekologická hodnota opět doceňována. Výroba se však soustřeďuje na intenzivní plantáže v monokultuře v klimaticky zvýhodněných oblastech. Naposledy, ve čtvrtém kroku rozčlenění, bylo opuštěno i chov domácích zvířat vázaný na provozní zásobu krmiva, s důsledkem jednak vzniku provozů bez dobytka a jednak koncentrace na velkochov. Na místo pojmu „domácí zvíře&quot; nastoupil pojem „užitkové zvíře&quot;. Začalo to drůbeží v celoročním ustájení nebo klecovém chovu, po níž následoval chov prasat soustředěný ve velkochovech, a nakonec — kdo {{SE|83}}<br /> <br /> by to byl pomyslel u pasoucího se dobytka, tohoto haustiera par excellence — davové ustájení odrohačených zvířat v celoročním stájovém chovu, krmeném silážemi nebo krmivovými směsmi kalkulovanými na maximální výkon.<br /> <br /> Co se zrodilo v dobách gnóze, a v dobách ještě daleko vzdálenějších pod vedením mystérií, vázáno na duchovní ústrojí určitých národů, jako volné souběžné soužití čtyř proudů pastevectví, polního hospodářství, zahradnictví a ovocnářství; co pod vlivem křesťanství vzájemným prostoupením splynulo ve vyšší jednotu organismu zemědělství — to nyní v agnostickém rozdrobení padlo zpět do čtyř prvotních stavů.<br /> <br /> Přes všechny vskutku obdivuhodné vymoženosti moderní doby si nesmíme zavírat oči před touto skutečností: stojíme na troskách západo-křesťanské zemědělské kultury. Uzurpace průmyslovými výrobními metodami zlomila její kulturotvornou sílu a od 60. let 20. století jí kopala hrob. Ale v každé smrti je ukryt i zárodek nového dění. Uchopit je lze tehdy, když si člověk uvědomí hlubší vývojové impulsy minulosti. Výrok „Doctor Angelicus&quot;, Tomáše Akvinského (1225–1274), zní: Minulost a budoucnost má čas, přítomnost nikoliv.&lt;ref&gt;Vgl. Thomas von Aquin: ''Summa Theologica'', Questia 10, Proemium.&lt;/ref&gt; — Tento výrok lze myšlenkově dále prohloubit. V přítomnosti se oba časové proudy setkávají a navzájem se ruší. Proud minulosti odumírá do formy, do sinnenfälligen události. V této formě však proud času z budoucnosti oživuje jako zárodek. Rostlinné semeno toto dění zviditelňuje. Nese v sobě, sraženo do podoby genomu, razidlo minulosti. Tato „geprägte Form, die lebend sich entwickelt&quot;,&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Goethes Werke'', «Urworte Orphisch», Hamburger Ausgabe, Bd. 1, München 1978, S. 359.&lt;/ref&gt; obsahuje zárodek, který má potenci otevřít se časovému proudu budoucnosti. Lze tedy říci: Ve zvěcnění smyslově se jevícího leží moment smrti, v němž se čas minulosti obrací v budoucnost. Budoucnost je proměňující se minulost. {{SE|84}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_neuen_Keime&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Nové zárodky ===<br /> <br /> [[Anthroposophie|Antroposofická duchovní věda]] [[Rudolf Steiner|Rudolfa Steinera]] přináší poznání v podobě idejí, jež svou pravdu stvrzují v mocném myšlení dalekosáhlých duchovních vztahových souvislostí a v činu se prokazují jako zárodky, které ve svém růstu a plodnosti dávají tuto pravdu zakusit jako hnací sílu stále nového dění. Dva ideové zárodky Rudolfa Steinera jsou to, které — navazujíce na minulost a proměňujíce ji — ukazují zemědělství cesty k novému nositelství kultury:<br /> <br /> První z těchto ideových zárodků se vztahuje k významu zemědělství z hlediska sociální otázky: První světová válka způsobila zhroucení starého světového řádu. V nastalém sociálním chaosu inauguroval Rudolf Steiner «Dreigliederung des sozialen Organismus» (trojčlennost sociálního organismu). V tomto mohutném ideovém celku se z hlubin historického dění znovu vynoril v proměněné podobě onen impuls, který od novověku v po sobě jdoucích stoletích tlačil na povrch, narážel však na retardující mocenské struktury a znovu klesal do skrytosti. Připraven svými «Kernpunkte der sozialen Frage»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Kernpunkte der sozialen Frage in den Lebensnotwendigkeiten der Gegenwart und Zukunft'', GA 23, Dornach 1976.&lt;/ref&gt; začal Rudolf Steiner s lidmi, kteří stáli aktivně uprostřed života, podnikat konkrétní kroky k přetvoření sociálního života — ve smyslu:<br /> <br /> * svobodného duchovního života, který je autonomním tvůrcem a nositelem iniciativy všech duchovních impulsů prostupujících a oplodňujících společenský život,<br /> * právního života, který je autonomním tvůrcem a nositelem toho, co ve vzájemném vztahu člověka k člověku platí jako rovné právo a nabývá platnosti v zákonné podobě,<br /> * hospodářského života, který jedná autonomně a na smluvním základě v vědomě utvářených hospodářských asociacích «bratrsky/sestersky» přebírá péči o uspokojování lidských potřeb.<br /> <br /> V každém z těchto tří článků sociálního života stojí vědomě-nevědomě každý člověk. Každý z těchto tří článků dostává sobě vlastní autonomní životní skutečnost skrze to, co mu každý člověk vtiskuje ze svých tří duševních činností: svým chtěním duchovnímu životu, svým cítěním právnímu životu a svým myšlením hospodářskému životu. Jak tyto tři duševní činnosti jako autonomní články duše v člověku navzájem{{SE|85}}<br /> <br /> působí a ve vědomí Já vzplanují, udržovány pospolu a ve vzájemném působení silou Já, tak také tři články sociálního působí navzájem v celek sociálního organismu skrze probouzející se vědomí Já každého jednotlivého člověka. V tomto vzájemném vztahu vědomého vnitřního prožívání a utváření navenek vzniká sociální umění. Tak je utváření trojčlenného sociálního organismu zkušebním kamenem k rozvinutí a zjevení bewusstseinsseele (vědomí-duše). Téměř nadlidské úsilí, které Rudolf Steiner od roku 1919 vynakládal, aby hnutí trojčlennosti sociálního organismu uvedl v život, ztroskotalo roku 1922.&lt;ref&gt;Siehe hierzu insbesondere: Rudolf Steiner: ''Die großen Fragen der Zeit und die anthroposophische Geisterkenntnis'', GA 336, Basel 2019; sowie ders.: ''Zu sozialen und wirtschaftlichen Fragen'', GA 332b, Dornach, Basel 2020.&lt;/ref&gt; On sám pojal rozhodnutí ukončit tento první rozsáhle pojatý pokus. Vnějším podnětem k tomu byla především cválající inflace a malý počet lidí, kteří by této obrovské výzvě byli dostáli. Rudolf Steiner stavěl také na porozumění proletářů, z nichž mnozí však padli ve válce — a ti, kteří přežili, byli odtaženi propagandou komunisticky orientovaných dělnických vůdců. Zárodek však byl vložen do půdy historického dění. Byl prostřednictvím 20. století průběžně pěstován v dílčích konkrétních přístupech k jednání v ustavičné proměně jednoho umírání a stávání se. Především však byla Steinerova pojednání k sociální otázce poznatkově-vědecky zpracována v kontextu požadavků doby a zpřístupněna širší veřejnosti. Impuls k sociální trojčlennosti nadále čeká na pronikavě nový pokus o uskutečnění.<br /> <br /> Tento nový přístup vyrůstá z druhého ideového zárodku, který je obsažen v [[Landwirtschaftlicher Kurs|''Zemědělském kurzu'']] Rudolfa Steinera, v «Duchovně-vědeckých základech pro zdárný rozvoj zemědělství»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999.&lt;/ref&gt;. Tento kurz pro zemědělce se konal o Letnicích roku 1924 na statku Koberwitz u Breslau v dnešním Polsku, dva roky po zrušení «Kommenden Tages», orgánu hnutí trojčlennosti v Německu. V té době byla v zemědělství «kirchspiel» (farní obec) ještě ve vsi — praxe principu organismu byla tradičně ještě z velké části neporušena. Zemědělský způsob výroby tvořil ještě protipól k dělbou práce řízenému způsobu v průmyslu. Ekologická otázka a — s ní neoddělitelně spjatá — sociální {{SE|86}}<br /> <br /> otázka nebyla v zemědělství ještě akutní. Avšak hrozivá předzvěst, jako jsou účinky hnojení synteticky vyrobenými dusíkatými solemi, ztráta odrůdové stability a zdraví zvířat, citlivěla jednotlivé sedláky a zemědělce. Od roku 1920 se obraceli na Rudolfa Steinera s prosbou, aby jim z antroposofické duchovní vědy poskytl poznávací základy a praktické pokyny pro obnovu zemědělství do budoucnosti. Tazatelům šlo o ideje, o duchovní pravdivé obrazy, které by zemědělské práci nad pouhou provozní techniku znovu daly smysl a — budou-li tyto ideje uchopeny — mohly znovu vybudovat duchovně-morální most k věcem a bytostem v přírodě a kosmu. Zemědělský kurz obsahuje zárodečné položení základů pro vývoj zemědělství budoucnosti, v němž skrytý proud impulsů křesťansko-západního zemědělství vstupuje v hlubinné metamorfóze na povrch věku vědomí. Rudolf Steiner navázal bezprostředně na otázky lidí, kteří stáli ve staré, smrti zasvěcené zemědělské kultuře a kteří hledali přístupy k její obnově. Navázal na ještě právě existující minulost, aby ji proměnil v budoucí. Přitom apeloval na myslící vědomí činnými v praxi stojícího člověka.<br /> <br /> Výchozím bodem antroposofické duchovní vědy Rudolfa Steinera je «člověk». Na jeho bytostnou povahu ve světovém celku se vztahují otázky: Jaký je vývoj z jeho bytostného původu v duchu, jaké jsou ideové celky, které ho ve všech životních oblastech činí schopným jednat v souladu s jeho bytostnou povahou, jaké jsou cesty k sebepoznání a poznání světa do budoucnosti? Kdysi ještě nebyli lidé tak «chytří» jako dnes, za to však byli moudří. Prožívali sami sebe jako mikrokosmos, který v malém v sobě nese vše, co ve velkém duchovně-bytostně naplňuje makrokosmos. Vědecký intelektualismus novější doby staví se tváří v tvář smyslově vnímatelné světu, rozkládá jej na části, reflektuje tyto části v představách a přitom vylučuje toho, na koho se zapomíná — člověka, který se táže, myslí, cítí a chce. Pohled duchovního badatele je naproti tomu obrácen k poznávajícímu, k bytostné povaze člověka. Co se mu tam v nadsmyslovém poznání odkrývá, vrhá jasné světlo na to, co makrokosmicky v nejširším smyslu smyslově vnímatelné přírodě a kosmickému obvodu jako bytostně účinný princip leží v základu. Výsledky duchovněvědeckého bádání obsažené v Zemědělském kurzu navazují na přírodovědné {{SE|87}}<br /> <br /> pojmy, například pokud jde o anorganický svět látek, a označují jejich prvky jako nositele vždy specifických maatla ya ku vumba (formativních sil), které je z jejich fyzické přirozenosti povznášejí do procesuálního dění oživené a oduševnělé přírody.<br /> <br /> Tak je metodický postup Zemědělského kurzu předznačen klíčovou výpovědí: «Es wird vom Menschen ausgegangen; der Mensch wird zur Grundlage gemacht» (Vychází se z člověka; člověk je kladen za základ).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S.103.&lt;/ref&gt; Pod tímto zorným úhlem se pohled soustřeďuje na koncepci a utváření zemědělského podniku se slovy: «Eine Landwirtschaft erfüllt ihr Wesen, im besten Sinne des Wortes, wenn sie aufgefasst werden kann als eine Art Individualität für sich, eine wirklich in sich geschlossene Individualität und jede Landwirtschaft müsste eigentlich sich nähern – ganz kann das nicht erreicht werden, aber sie müsste sich nähern – diesem Zustand, eine in sich geschlossene Individualität zu sein» (Zemědělství naplňuje své bytí, v nejlepším smyslu slova, může-li být pojato jako jakási individualita pro sebe, skutečně v sobě uzavřená individualita, a každé zemědělství by se vlastně mělo přibližovat — zcela toho nelze dosáhnout, ale mělo by se přibližovat — tomuto stavu, být v sobě uzavřenou individualitou).&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 42.&lt;/ref&gt; Dále se říká: «Die Dinge können nicht in dieser Weise streng durchgeführt werden, aber man muss doch einen Begriff haben von dem notwendigen Geschlossensein einer Landwirtschaft […]» (Věci nemohou být takto přísně provedeny, avšak musí mít pojem o nezbytné uzavřenosti zemědělství […]).&lt;ref&gt;Ebd., S. 43.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tato vyjádření apelují na individuální soudnost. Z badatelského smýšlení musí ten, kdo je činný v zemědělství, usilovat o to, aby si v pojmech vypracoval myšlenkový obraz bytostné povahy mikrokosmického člověka. Tento myšlenkový obraz se stává klíčem k porozumění makrokosmu a konkrétně k porozumění jednomu jeho výseku: zemědělskému podniku. Přináší ideje, podle nichž lze tento makrokosmický výsek utvářet v jeden v sobě uzavřený celek, v organismus, v tělo «jakési zemědělské individuality». Ideová základna k tomu se formuje, jsou-li smyslově vnímatelné a přírodovědecké skutečnosti myšlením pozdviženy do smysl dávajícího celku výsledků nadsmyslového antroposofického duchovního bádání. O myšlenkově-obrazné uchopení tohoto smysluplného celku jde. V tom spočívá zárodek nového dění zemědělství. Toto dění se rozvíjí pod «sluncem idejí» sebe-si-vědomého-se-stávajícího lidského ducha; ten je to, kdo vede činnou ruku k smyslem naplněné práci. {{SE|88}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Dreigliederung_des_Menschen_und_die_landwirtschaftliche_Individualität&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Trojčlennost člověka a zemědělská individualita ===<br /> <br /> Organismus — se středem a periferií — jako základní utvářecí princip v zemědělství vyrostl od sedmého století po Kristu z přírodou daných biotopů, z «organismů v přirozeném růstu». Nesl od místa k místu zcela individuální ráz. Byl to instinktivně-inspirovaný růst z pokřesťanštěných lidových kultur. S jejich mizením v průběhu věku bewusstseinsseele se vytrácela i duchovně impulzující síla. Zemědělská podniková nauka 20. století sice rozpoznala smysluplnou souhru jednotlivých odvětví podniku v celek a nazvala ji hospodářský organismus. Co je «bytostnou povahou» tohoto celku, to se netázala. Pojem byl příliš bezmocný na to, aby mohl zadržet kulturní úpadek zemědělství. Ani ekologické hnutí přicházející od 70. let a s ním ekologické zemědělství nedokázaly pojmu hospodářského organismu znovu vdechnout život. Klíč k porozumění organismu lze hledat jedině v bytostném agentu, který ho přivádí k jevu v tělesné uzavřenosti a proživá se v ní. U zvířete je tímto agentem zvířecí duše, u člověka duchovní duše. Zvířecí duše je vázána na tělo; duchovní duše člověka má moc stále více se svými třemi duševními činnostmi — myšlením, cítěním a vůlí — z této vázanosti vynořovat, z ní se osvobozovat. Tím jí narůstá schopnost vědomě se sebou, v sebepoznání se uchopit jako tvůrčí duchovní bytost, jako sebe sama uskutečňující se Já. V Já nese člověk jako mikrokosmos zárodek ducha v sobě. Tím může nejen poznávat sebe sama a bytostnou povahu svého tělesného organismu, ale vědět se v tomto poznání ve spojitosti s bytostným, co nadsmyslově působí v přírodě a kosmu.<br /> <br /> Na cestě školení duchovní duše se může tento zárodek rozvinout do duševních orgánů. Tak jako se smyslové orgány otevírají smyslově danému světu, mohou tyto duševní orgány zpřístupnit duchovně-nadsmyslovou skutečnost vnímání. Z Já procitajícího v sebevědomí může člověk ve věku bewusstseinsseele opět, vystupujíce, vědomě dosáhnout svého duchovního původu, od nějž se sestupujíce na cestě sebeuvedomování odloučil. Co kdysi provázelo sestup coby učení moudrosti z mystérií, pak ale od {{SE|89}}<br /> <br /> co od Zeitenwende postupně dohořívalo, to lze od nynějška prostřednictvím antroposofické duchovní vědy, přístupné každému člověku, vědomě vystupujíce, znovu dobývat. Duchovní bádání Rudolfa Steinera přináší výsledky, které na všech polích lidské činnosti — ať již vědeckém, uměleckém, náboženském, medicínském, pedagogickém, sociálním atd. — a tak i na poli zemědělství, zárodečně ukazují jednání nové, to staré proměňující cesty.<br /> <br /> Chce-li si tedy někdo ujasnit ideové souvislosti, jež mají zemědělství z toho, co se stalo, pomoci k novému stávání se do budoucnosti, pak je metodicky cesta jasně předznačena: Aby bylo dosaženo hlubšího porozumění bytostné skutečnosti myšlenky organismu a individuality, je nutno nevyhnutelně vyjít od člověka, mikrokosmu. Přitom vyplývá z duchovního bádání v tělesně-fyzickém a duchovně-duševním ohledu v obrysech toto ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90):&lt;ref&gt;Viz k tomu zejména: Andreas Suchantke: ''Metamorphose: Kunstgriff der Evolution'', Stuttgart 2002, 332 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Při nazírání podoby člověka upoutá pozornost nejprve polarita hlavy a končetin: hlava jako do velké míry v sobě uzavřená kulatá podoba, končetiny paprskovitě vyzařující a svět uchopující. Morfologicky ovládá princip formy oblast hlavy, a polárně k tomu fyziologicky princip látky: oblast látkové výměny a končetin.<br /> <br /> Obal hlavy tvoří převážně tvrdé, silně mineralizované lebeční kosti. Ty obklopují lebeční dutinu, která je naplněna mozkomíšním mokem — vodojasnou, bezbuněčnou a bílkovinami neprostoupenou tekutinou — a v ní plovoucím mozkem. Dále se v hlavě soustřeďují smyslové orgány sloužící bdělému vědomí. V nich, jako i v hlavě jako celku, ustupuje život do značné míry před vládou fyzična. To se působivě ukazuje v anatomické stavbě oka — mimo jiné s světlolomnou čočkou — nebo ucha s bubínkem, řetězcem sluchových kůstek a kostěným labyrintem. Hlavový pól je čistému fyzičnu, smrti, blíže než životu. Morfologicky je hlava obrazem ztuhlých životních procesů. I mozek je ve své fyziologické činnosti jako vědomí-probouzející orgán tiše prostoupen procesy smrti. Nerv a mozek ztrácejí po krátkém čase po poranění schopnost regenerace. Proces, jenž je ovládá, je povahy rozkladné. O tom svědčí vysoká dýchací aktivita mozku a nutnost intenzivního zásobování kyslíkem skrze krev. {{SE|90}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 5, S. 90.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 5: Die Wesensbeziehung von Mensch und landwirtschaftlicher Individualität. Die Dreigliederung beider in vertikaler Ausrichtung: Die Landwirtschaft ist der auf den Kopf gestellte Mensch.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> rozkladná činnost vede fyzicky k mrtvé látce (CO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) a duchovně, jako zrcadlení životního procesu, totiž činnosti myšlení, k uvědomění myšlenek. Hlava je klidovým pólem a nositelem bdělého vědomí, které člověka duchovně spojuje se světem.<br /> <br /> Nakolik člověk nese ve své hlavě to z života vypadlé, minerálně-mrtvé, ukazuje i výskyt mozkového písku, zejména v epifýze (''šišinka mozková''). Jde o citrónově žluté kamínky sestávající z krystalů vápníku a hořčíku. Rudolf Steiner k tomu poznamenává: «Trochu mozkového písku musí mít každý člověk v sobě», nikoliv však jako trvalé usazeniny, nýbrž: «Tento mozkový písek musí vznikat a musí být opakovaně rozpouštěn.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Erkenntnis des Menschenwesens nach Leib, Seele und Geist. Über frühe Erdenzustände'', GA 347, Vortrag vom 9. August 1922, Dornach 1995, S. 53.&lt;/ref&gt; Tento proces tvorby krystalů a jejich opětovného rozpuštění popisuje Rudolf Steiner jako základ vědomí Já: «Kdybychom se nemohli rozpouštět, nemohli bychom myslet, nedospěli bychom k vědomí Já. V tomto rozpouštění spočívá to, co nazýváme naším vědomím Já.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 61.&lt;/ref&gt; V hlavě se uskutečňuje myšlenková činnost. {{SE|91}}<br /> <br /> Mozek si v každodenním vědomí neuvědomuje tento samotný proces, nýbrž jeho výsledek — zobrazení tohoto procesu: myšlenku.<br /> <br /> Formpól hlavy, soustředěný v mozku, se rozlišuje přes celý tělesný organismus do nervového systému. V horním člověku slouží vědomému vnímání, v dolním zprostředkovává duchovně-duševní činnost vegetativním životním procesům.<br /> <br /> Formpól stojí polárně naproti látkově-výměnnému pólu. Ten zahrnuje pod bránicí svět orgánů látkové výměny a končetiny. Duševní činnost tam zasahuje do životních procesů, řídí látkové přeměny, mobilizuje síly, jichž pak může vůle použít k tomu, aby uváděla do pohybu a udržovala v pohybu končetiny, tělesnou činnost jako celek. Veškeré organické pochody, které leží v základu rozvíjení vůle, veškeré procesy odbourávací, přeměňovací a výstavbové se uskutečňují v hlubokém bezesném nevědomí, ve vědomí spánku. Probíhají zčásti protiběžně v souběžnosti, zčásti v plynule proudícím časovém posloupném sledu. Oproti přísně v sobě spočívajícímu řádu nervově-smyslového systému vládne v látkově-výměnném pólu neustálá proměna a přeměna; včetně končetin je vše v pohybu; nic nezůstává ani chvíli stejné. Jako se duše v hlavovém pólu přes smysly duchovně spojuje se světem v pocitech a myšlenkách, tak vstupuje přes výživu a přes činnost končetin fyzicky do vztahu ke svému okolí.<br /> <br /> Bytostné zjevení vůle je pohyb — ať prostorově uchopující v končetinách, procesuálně v látkovém řádu, v růstu a regeneraci, v proudící krvi, nebo tichoučce vnikající do vědomí v dýchání a posléze v myšlenkové činnosti.<br /> <br /> I procesy vládnoucí v látkově-výměnně-pohybovém pólu prostupují v odpovídající metamorfóze celé tělo — v hlavě mimo jiné ve vylučování slinných žláz a sliznic nebo v žvýkací činnosti kloubně uloženého dolní čelisti.<br /> <br /> Polarita hlavového systému a látkově-výměnně-pohybového systému nalézá svůj vyrovnávající střed v orgánovém systému, jenž se mezitím vřazuje: ve dvou rytmicky dýchajících plicních křídlech, v rytmicky pulsujícím srdci a v bránici. Bránice ve svých pohybech pasivně sleduje rytmus dýchání — může jej však také vlastní aktivitou podpořit. Morfologicky se rytmická mitte projevuje v sledu žeber, jež uzavírají hrudní koš směrem nahoru k hlavě, dolů jej však otevírají a rozšiřují k bránicí překlenuté břišní dutině. Fyziologicky proudí krev od srdce a k srdci skrze celé tělo a {{SE|92}}<br /> <br /> sjednocuje oba póly ve vyšší jednotu. V rytmické mittě prožívá člověk sebe sama v cítění; snivě-cítíce se noří do sféry nevědomosti, do vůle; bdíce-cítíce sahá vzhůru do oblasti myšlení. V cítění prožívá člověk sebe sama v nejvyhraněnějším smyslu jako tuto a jedině tuto určitou duchovní duši. Rytmus je rezonančním tělesem cítění. Kývá se sem a tam mezi klidem hlavy a pohybem těla. Spojuje klid a pohyb a je obojím zároveň. Do rytmické středu se svrchu snižuje jasnost myšlenek do hlubin a zdola odpovídá z temna vůle síla iniciativy stoupající vstříc.<br /> <br /> Ve své vzpřímené postavě a tělesné trojčlennosti vstupuje člověk bytostně naplněn jako individualita do světa. Ve souzvuku svého myšlení a vůle v cítění prožívá sebe sama v procesu sebeuvědomování; nalézá se na cestě ke svobodnému sebeurčení. Z tohoto prožívání mu svítí bytostná skutečnost ideje vývoje — to budiž osvětleno:<br /> <br /> Kdysi žil princip vývoje instinktivně snivě, skrytý v pramenech prastaré moudrosti, jako účinná síla duchovního vedení v lidstvu. V postupujícím probouzení k sebeuvědomění toto dědictví haslo. Teprve velmi mladé — nejprve v době německého idealismu, ve výzkumech Charlese Darwina (1809–1882) a Ernsta Haeckela (1834–1919) a v plném rozsahu v antroposofické duchovní vědě — vynořuje se vývojový princip novým způsobem v myšlení. Vztažen k trojčlennosti duševních schopností člověka prožíváme jej dnes v myšlení především jako předvídavou idej, v cítění jako radostně-čilý impuls a ve vůli jako duchem nesoucí iniciativní sílu. Na cestách této trojnosti uchopuje se člověk v duchovním naplnění svého bytí jako Já a dělá z sebe iniciátora a nositele vývoje do budoucnosti. Ve svém usilování o svobodu žije vývojový princip dar. {{SE|93}}<br /> <br /> Uvědoměním vývojového principu se stává člověk z tvora tvůrcem. A tak vyvstává otázka: Je od nynějška povolán z volní svobody zasazovat idej vývoje do světa, který se stal? Nebo se může toto tvůrčí schopnost vztahovat jen na jeho vlastní a na lidský vývoj? Musí vše ostatní zanechat za sebou a odsoudit k pouhému užitku a k vykořisťování — totiž rostliny, zvířata, Zemi jako celek, která měla a má tak hlubokou účast na jeho vlastním vývoji? Probouzení k ekologickému vědomí sahá většinou jen tak daleko, jako přání zachovat vzniklé, v sobě dovršené dílo stvoření,<br /> <br /> Ano, chtít člověka jako ničitele tohoto díla stvoření držet stranou od přírody. Toto omezení však znamená zastavení vývoje. Jen v souvislosti s pokračujícím vývojem člověka a jen skrze něj jako iniciátora může být to, co se ve světě stalo, proměněno v nové stávání se. Neměl by snad být současný člověk, jehož vynalézavý duch má díky štěpení atomového jádra v rukou všechny prostředky k tomu, aby život na Zemi přivedl k několikanásobnému «Overkill», naopak také schopen, v rozšíření sebe sama, vštípit vývojový princip Zemi, přírodě, která ztuhla v dílo? Jak může sílu stávání se, kterou v sobě nosí, učinit plodnou pro nové procesy stávání se, které vyvedou přírodu z jejího hotového stavu? Tato poslední otázka stojí na počátku budoucí zemědělské kultury. Odpověď na ni nejprve přináší metodický pokyn Rudolfa Steinera:&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Duchovněvědecké základy pro zdárný rozvoj zemědělství'', Dornach 1995, přednášky z 10. a 12. června 1924.&lt;/ref&gt; «vycházet z člověka» a zemědělský podnik, má-li «naplnit svou podstatu», chápat jako «určitý druh individuality».<br /> <br /> Vydejme se na pole a pokusme se ve vnitřním klidu si zpřítomnit veškeré dění přístupné vnímajícímu a myslícímu nazírání, jež se odehrává nad zemí ve světle, vzduchu a teple, pod zemí v temnotě provlhlých, krystalických hlubin a mezi tím v kůži oživené půdy – pak se cítícímu vnímání zjeví hluboká příbuznost s tělesnou trojčlenností člověka ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|obrázek 5]], s. 90).<br /> <br /> Pod zemí narážíme na tvrdý, pevný, z života vypadlý, a proto mrtvý svět hornin a rovněž na vodní prvek hlubin. Pevná složka země spočívá v klidu, zachovává si svou krystalickou strukturu, která je během léta u zemského povrchu silněji vystavena procesům zvětrávání, v zimě se pod vlivem krystalotvorných sil okruhu stálic – Řekové jej nazývali «křišťálovým nebem» – prožívá ve své čisté krystalické přirozenosti.&lt;ref&gt;Tamtéž, přednáška z 10. června 1924.&lt;/ref&gt; Jako je mozek zrcadlem, které uvědomuje skrytou myšlenkovou činnost, tak krystalická přirozenost hornin příbuzných křemíku (křemeny, silikáty), podobně jako smyslové orgány, odráží krystalotvorné síly nejvzdálenějšího kosmického okruhu i síly planet vzdálených od Slunce (Mars, Jupiter, Saturn) v jejich nepřímém působení. Polárním způsobem to platí pro vápenec a horniny příbuzné vápenci, které ve své afinitě k planetárnímu, {{SE|94}}<br /> <br /> Vůbec sonnennahen Planeten (Měsíc, Venuše, Merkur), jejich síly na sebe vážou.&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; Zprostředkující postavení v této polaritě zaujímají jílové minerály, které svou pro minerální říši Země neobvyklou dynamikou přivádějí obě kráftové kvality prostřednictvím kořenů k růstu a tvarování rostliny. Tak pohlížíme na to, co se pod půdou táhne do hlubin, jako na hlavový pól této Rudolfem Steinerem tak nazvané «zemědělské individuality».<br /> <br /> Pokusíme-li se uvést geisteswissenschaftliche Hinweise do myšlenkové souvislosti s přírodovědně uchopitelnými fakty minerálního podloží půdy, ukazuje další fenomén na skutečnost, že se pod zemí nalézá hlavový pól «zemědělské individuality». Podobně jako v epifýze vystupuje krystalotvorba a její rozpouštění jako fyzický základ vědomí Já, tak se ve zvětrávací zóně půdy tvoří nejjemnější hexagonální krystalické lupínky. Krystalizují z amorfních koloidů hydroxidu hlinitého a křemičité kyseliny do takzvaných «sekundárních jílových minerálů». Ty se však mohou opět rozpustit zpět do koloidního stavu.&lt;ref&gt;Die Vermutung ist, dass die Bildung vorzüglich ein Winter- und die Auflösung (Verwitterung) ein Sommerprozess ist.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Polárně vůči hlavovému pólu pod zemí se nad zemí rozprostírá «břicho»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', Dornach 1995, Vorträge vom 10. und 12. Juni 1924.&lt;/ref&gt; zemědělské individuality. Zde, pod přímým působením kosmu, vzniká život způsobem jakési «vnější trávení» světla, tepla, vzduchu a vodních par. Zde vstupuje vše, co se rodí, formou a barvou do vnějšího zjevení, a vše, co zaniká, bere zjevení zpět do neviditelné vnitřní světa. Vše je v pohybu: raší rostlina, volně se pohybuje zvíře, činný je člověk; mraky táhnou, páry stoupají, déšť padá, vítr pohybuje každým jednotlivým listem, vlní se obilím, blesk zableskne a štěpí dub, hrom duní, planety obíhají své dráhy a slunce přináší nad zemí den a noc. Zde, ve Stoffwechselpolu zemědělské individuality, podléhá vše stálé proměně. Zatímco pod zemí proniká duchovně-živé, uvolněné od hmotného, zemí jako vnitřní hybnost — tak jako myšlenky prostupují hlavou&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; — tak se toto duchovně-živé nad zemí utváří formou a barvou v hmotném. To {{SE|95}}<br /> <br /> jen nadsmyslově uchopitelný život nakonec dohašína do formy a ve svém hanutí se v semenu znovu přináší na svět.<br /> <br /> Mezi póly Dole a Nahoře se horizontálně prostírá průzračně tenká kůže, půda, tvořící zárodečnou střed. Ta ve svých procesech nemá žádnou samostatnost, jako ji má rytmický systém člověka. Nelze tedy říci, že by půda měla plíce, srdce. V této souvislosti stojí za zmínku, že zemský povrch má stejně jako voda své přílivy a odlivy a ve střední Evropě se denně v průměru zvedá a klesá o 80 cm.&lt;ref&gt;Siehe hierzu die Forschungen von Gerhard Jentzsch am Lehrstuhl für Angewandte Geophysik an der Universität Jena.&lt;/ref&gt; A přece půda dýchá jako zvíře a člověk: přijímá kyslík a vydává oxid uhličitý. Jenže toto dýchání neprobíhá z niterně-vlastního impulsu, nýbrž je výsledkem exogenního spolupůsobení sil pólů Dole a Nahoře v půdě. V dynamice jílových minerálů lze spatřit jakési srdeční funkce. Ale i ty jsou podněcovány zvenčí a sledují rytmus impulsovaný Sluncem, který ročními cykly řídí a harmonizuje procesy rozpouštění a vázání látek v půdě. Z toho lze porozumět, proč Rudolf Steiner půdu apostrofoval jako «bránici»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', Dornach 1995, Vorträge vom 10. und 12. Juni 1924.&lt;/ref&gt; zde uvažované individuality. Tato bránicová kůže ve svých funkcích zrcadlí součinnost živlů země, vody, vzduchu a tepla v rytmech slunečního roku. Kultivovaná půda je tedy charakterizována tím, že staletími trvajícími orebními a rostlinopěstitelskými opatřeními — zejména hnojením kravským hnojem — obdržela nad svou «přírodní vlohu» dispozici k rozvoji svébytného rytmického orgánu: dispozici k vyrovnávající a rozvoje schopné «středu».<br /> <br /> V profilovém uspořádání tohoto bránicového orgánu středu, v půdě, opakuje se v malém trojčlenná vertikalita zemědělské individuality. V svrchní půdě, v takzvaném A-horizontu, nacházíme tmavší, vzdušně strukturovanou, pozůstatky rostlin protknutou humusovou vrstvu — sediment metabolické aktivity nad zemí, který do ní bakteriálními a jinými přeměnami vdechuje cosi jako svébytný život. Polárně k této oživené vrstvě se v podloží nacházejí ložná, nevyvetralá, mrtvá hornina — do půdy nahoru vyčnívající hlavový pól, C-horizont. Na jeho hranici se hornina vystavuje {{SE|96}}<br /> <br /> rozkladným, krystalický minerální svazek ničícím silám eroze. Mezi A- a C-horizontem se člení zvětrávací nebo B-horizont, v němž se uskutečňuje primární (zvětráváním) a sekundární (novou krystalizací) tvorba jílu. Jílem obohacený B-horizont představuje vlastní střední článek v půdě. Jeho dynamika zrcadlí rytmy Jahreslaufu: směrem dolů, k hlavové straně, zadržuje oživené atmosférické vody a s nimi v ní rozpuštěné látky proti gravitaci; směrem nahoru vstupuje do spojení s humusem (jílo-humusový komplex) a pečuje o procesuální kontinuitu v budování Bodenfruchtbarkeit.<br /> <br /> Zwerchfellorgan půda se zdá, měřeno rozměry výšin, jež se nad ní rozprostírají, a hlubin, jež se dole pohledům vymykají, být pouhým ničím. A přece je vším! Z ní vyrůstá vyšší rostlinná příroda, jež tvoří životní základ pro existenci zvířete a člověka na Zemi. Je to kořen rostliny, který vertikálně směřuje dolů k zemskému středu, a je to výhonek, který z vegetačního bodu klíčku v rytmické listové posloupnosti vertikálně stoupá vstříc Slunci a, obklopen Stoffwechselgeschehen ve světle, vzduchu a teple, v Blüten-, Frucht- und Samenbildung připravuje výživné látky pro zvíře a člověka v živé kompozici. V kvetoucí rostlině a stromové přirozenosti tvoří si zemědělská individualita přirozeně a jen v duchu uchopitelně svůj obraz. Duchovní tyč, jež nadsmyslově spojuje Erdentiefen se slunečními výšinami, jež v trojčlenném uspořádání sjednocuje síly tíže a tíhnoutí k vertikalitě, vtěluje se obrazně každý rok v rašení a výhonu rostlin.<br /> <br /> Rostliny a spolu s nimi zemědělská individualita stojí ve vztahu k trojčlennosti člověka na hlavě. Jak hluboko sahá zde příbuzenský vztah k člověku a zvířeti, ukazuje se v následujícím: Kořen ohmatává, podobně jako smyslový orgán rostliny, látky zemských hlubin. Přenese-li se fruktifikační proces rostliny až dolů do kořene, jako je tomu například u mrkve, zesílí a zabarví se kořen do zářivé červenožluté a prostoupí jeho jemnou tkáň sladkostí a vůněmi. Vzniká výživný plod, který svrchovaně vyživuje hlavu, nervově-smyslovou organizaci jako celek ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90). Plodí-li rostlina naopak v souvislosti se tvorbou semen vysoko nad zemí, jako je tomu například u obilovin, pak vzniká jako výživný plod<br /> <br /> … a silová kompozice, která vyživuje soustavu látkové výměny a končetin u člověka i zvířete. Vše, co mezi těmito póly vyrůstá ve stonku a listu jako potravní plod — například kedlubna (stonek), růžičková kapusta (pupen) nebo listová zelenina (salát, zelí, špenát atd.) — vyživuje a posiluje rytmický střed. {{SE|97}} V biologicko-dynamickém zemědělství je běžnou praxí toto pravidlo následovat: pícní mrkev pomáhá u telat podněcovat smyslovou aktivitu a dávat jim lesklou srst, u krav je to krmná řepa; naopak, má-li se podpořit látková výměna, má-li být zvíře radostně pohyblivé, přichází na řadu krmení lněným semenem; k rozvoji síly u koní je to „oves, který bodá&quot;. Vše, co se ve vegetativní oblasti utváří jako stonek a list — v bylinách, trávě, jeteli atd. — je základním krmivem pro dojnici žijící v přísném rytmu.<br /> <br /> Duchovně uchopitelná, v duchu skutečná idea zemědělské individuality otevírá chápajícímu pohledu brány do všech oblastí zemědělství; on je shrnuje jako orgány bytostného celku — příkladně to má být znázorněno v kapitole o otázce hnojení. To od základu vyžaduje změnu smyslu [Sinnesänderung]. Lze překonat duální poměr člověka a světa ve vědách, který metodicky vylučuje duchovně-duševní stránku poznávajícího a mravně jednajícího člověka. To platí tím více, přechází-li se tento velký, od člověka se odvíjející ideový celek v čin myšlením. V činu se osvědčuje jeho plodnost a skrze ni jeho pravda.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Viergliederung_des_Menschen_und_die_Geschlossenheit_des_Hoforganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hofového organismu ===<br /> <br /> Tělesný organismus člověka zahrnuje v sobě mikrokosmicky vše to, co se makrokosmicky rozkládá jako svět přírodních říší. Existuje tu úzký příbuzenský vztah, který se odhalí, srovnáme-li trojstupňovost přírody — říši anorganicko-fyzického, říši oživené rostlinné přírody a říši oduševnělé živočišné přírody — s tělesnou organizací člověka. Tak jsou v lidském těle účinné všechny látky, síly a zákony, které ovládají anorganicko-mrtvou minerální říši … {{SE|98}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 6, S. 98.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 6: Die Viergliederung des Menschen und der Organismus als Leib der Individualität.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> konstituují a které vědy fyziky a chemie se snaží prozkoumat. Například struktura trámečků ve vnitřní stavbě stehenní kosti v přechodu k ohnutému kyčelnímu kloubu je taková, že s minimem minerální substance (převážně fosforečnan vápenatý) je dosaženo maxima statiky. Podobně je tomu s podpůrnými tkáněmi, s konstrukcí kostry jako celku. Celé tělo je ve stavbě a funkci všech orgánů, v jejich pevných podpůrných tkáních a v jejich hospodaření s tekutinami a teplem prostoupeno a protkáno čistě fyzickou, moudrostí naplněnou zákonitostí. Ta tvoří — ohraničena na podobu těla — fyzické tělo, evolučně nejdokonalejší bytostný článek člověka. Svůj nejpřesnější výraz nachází ve stavbě a funkci smyslového systému. Podstata fyzického těla je nadsmyslová a zjevuje se ve všem viditelném (Obrázek 6).<br /> <br /> Co tedy v říši minerální vystupuje odděleně jako „mrtvá&quot; příroda, v čistě fyzické organizaci — to se v rostlině, zvířeti a člověku funkcionálně proplétá s vyššími bytostnými články. Takovým je především éterické, životní nebo časové tělo, jež světu rostlin propůjčuje život prostřednictvím éterkových sil všestranně proudících z kosmu. Je v sobě proudícím životem, který se podle druhu rostliny nadsmyslově vymezuje v „tělo&quot;, přivlastňuje si specifickým způsobem látky země proti tíži, jakož i<br /> <br /> a jejich sil si přivlastňuje a z nich buduje příslušné fyzické tělo. Jako architekt fyzického se životní tělo neprojevuje jako takové, nýbrž ve formách rostliny. Proto byl pro Goetha tvar a jeho metamorfóza — například v listové posloupnosti — východiskem jeho bádání o bytostné povaze živého. {{SE|99}}<br /> <br /> Vše, co se v rostlinné říši rozprostírá jako bytostná povaha živého, nalézá na vyšší stupni sjednocení v životním těle člověka a projevuje se v proudících tělesných tekutinách, v krvi, v lymfě a v sekrecích žlázového systému, jež regulují veškeré životní procesy (Obrázek 6). Éterické tělo je zdrojem zdraví. Nemoci mají svůj původ v duševnu. K jejich léčení nachází éterické tělo podporu v tom, co je jeho bytostné povaze vždy specifickým způsobem konformní — a to je svět léčivých rostlin. Paracelsus vyjadřuje v podstatě toto: Neexistuje nemoc, která by nemohla být vyléčena nějakým «bylinkou» nalezatelnou v rostlinné říši.<br /> <br /> Jako člověk nese ve stavbě svého těla přeměněnou minerální a rostlinnou říši povýšenou na vyšší stupeň, tak je i ve svém třetím bytostném článku — v duševním nebo astrálním těle — spřízněn s duševnem rozvinutým v živočišné říši (Obrázek 6). Zvířecí organizace se dovršuje zvířecí duší, která prostupuje fyzické tělo i tělo životní. Tento duševní článek přešel do zvířecího těla v podobě i funkci. Každý živočišný druh se tak morfologicky a fyziologicky člení ve vysoce diferencované nitro a vnějšek a disponuje rovněž druhově specifickým systémem končetin, skrze nějž se zvíře může volně pohybovat v živlech, které převládajícím způsobem podmínily jeho formování. Zvířecí duše se však projevuje především v «jak a co» činností, jež zvíře tělesně vázáno vykonává ve svém životním prostoru — tak žije červ v zemi, ryba ve vodě, pták ve vzduchu, hmyz v teple. Na základě tohoto v orgánovou činnost vázaného duševna zvířete mohl Goethe říci: «Zvíře je poučováno svými orgány. Člověk svými poučuje a vládne jim.» Duševní nebo astrální tělo je zdrojem vědomí; jeho fyzickým základem je nervová a smyslová organizace. {{SE|100}}<br /> <br /> I v člověku žije část duševna ponořena do životních pochodů — jako pudy, žádosti a vášně, pocity hladu a žízně a podobně. Ve své od těla osvobozené části žije duše sama v sobě a stává si vědoma svého ryze duševního prožívání — například toho, co vnímá jako pravdivé, krásné a dobré, ale i toho, co prožívá jako moc odchýlení ke zlému. Tímto článkem duše, který se osvobozuje z těla, povznáší se člověk z vázanosti na přírodu.<br /> <br /> V uvědomělém duševním životě cítí se člověk prostoupen něčím, co se mu teprve na cestě sebepoznání odkrývá jako jeho nejvlastnější bytostná povaha, jako jeho Já ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#98|Obrázek 6]], s. 98). Fyzickým základem působení Já v těle — Já-organizací — je krev. «Krev je ústředním orgánem organismu.»&lt;ref&gt;Lothar Vogel: ''Der dreigliedrige Mensch'', Dornach 1979, S. 147.&lt;/ref&gt; Je to tato v sobě samé spočívající jáství člověka, která má moc a sílu prostupovat, proměňovat a individualizovat tři popsané bytostné články. Vtiskuje tělu duševnímu, tělu životnímu a tělu fyzickému Já-organizaci. V této Já-činnosti přeměny a přivlastnění bytostných článků k výšinám jeho duchovního bytí leží pramen veškerého budoucího vývoje člověka i Země.<br /> <br /> Jako trojčlennost vede i čtyřčlennost k uchopení pojmu individuality. V Já-obdarování člověka se tento pojem naplňuje. Pojem organismu naproti tomu — pojmu uzavřenosti do sebe — se naplňuje již v živočišné říši, nikoli v pouhým životem obdařené rostlině. Ta by se teprve tehdy jevila jako úplný organismus, kdybychom k výhonku připočítali zemi, v níž koření, a k listu i ke květu kosmický obvod, do nějž se rozevírá.<br /> <br /> Pojem organismu se naplňuje, pokusíme-li se myslet spolupůsobení tří bytostných článků — fyzického těla, těla životního čili éterického, těla duševního čili astrálního — jako celek. Co teprve nadsmyslové poznání zpřístupňuje myšlení jako skutečnost, to může učit nazírání zvířete. Teprve s obdarováním astrálním tělem — totiž duševnem pronikajícím zemskou substanci, jak je tomu u veškeré živočišnosti — vzniká vnějšek a niternost: «V astrálním těle povstává zvířecí utváření navenek jako celá podoba a dovnitř jako utváření orgánů […] Je-li toto utváření dovedeno až do svého konce, formuje se to živočišné.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner, Ita Wegman: ''Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst'', GA 27, Dornach 1991, S. 35.&lt;/ref&gt; {{SE|101}}<br /> <br /> Touto charakteristikou je dán klíč k prohloubenému, obrazně myšlenkovému utváření pojmu organismu, resp. «uzavřenosti do sebe». S pohledem na zemědělství otevírá tento pojem možnost nechat zemědělský podnik z důsledně vědomé metamorfózy minulého znovu vzniknout — a to z moci a síly vědomé duše. Zůstalo-li by se u toho, bylo by to pouhé — byť vědomé — opakování toho, čím kdysi bylo periferní prostoupení dvora a gemarkování celé gemarkace. Ale jak je to s metamorfózou někdejšího duchovního středu, církve? Tento střed se v průběhu sebeuvědomění přesouvá do samého člověka. Člověk se musí naučit, aby v erkraftování své Já-individuality sebetvoříce probouzel mravní impulsy, které jej v práci vedou tak, že se makrokosmicky daná stanovištnost dvora bytostně rozvíjí v «zemědělskou individualitu». Jako trojčlennost vede pohled na vertikální členění dvora, na osu Země–Slunce, tak čtyřčlennost vede na plošně horizontální orientaci gemarkace — těla této individuality. Trojčlennost zpřístupňuje duchovní uchopení zemědělské individuality, čtyřčlennost ukazuje cesty praxe, jejího uskutečnění, jejího bytostného naplnění.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Bild_der_Viergliederung_der_landwirtschaftlichen_Individualität&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Obraz čtyřčlenné struktury zemědělské individuality ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_physische_Organisation&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Fyzická organizace ===<br /> <br /> Z raně středověkého původu tvořila gemarkace vesnice nebo solitárního dvora zaokrouhlenou plošnou jednotku. Je to stanoviště, na němž kráčivá působení sil a substance kosmu a Země vždy svým specifickým způsobem spolupůsobí a přinášejí se v podobě kulturní přírody k jevu.<br /> <br /> Fyzický základ tvoří vztahové předivo «živlů» — Země, vody, vzduchu a tepla — proměňující se v rytmech ročního běhu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|Obrázek 7]], s. 102).<br /> <br /> Erdigně pevný, krystalický základ gemarkace se vybudovává z horninových útvarů zemské kůry. Ty vystupují na hranici vzdušného obkruhu v mnohostranném reliéfu — údolí a výšiny, expozice {{SE|102}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 7, S. 102.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 7: Die physische Organisation oder der physische Leib des landwirtschaftlichen Organismus.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> podle světových stran atd. –, které samo modifikuje rytmické spolupůsobení čtyř živlů. Povrchová podoba každé gemarkace tak vypráví o své zemské a krajinné historii. Zvětrávání — to jest působení živlů vody, vzduchu a tepla na živel erdigně pevného — vytváří minerální kostru půdy, která se v závislosti na výchozí hornině skládá z hrubšího nebo jemnějšího zrna křemene-pazourku a jejich silikátových příbuzných, vápence a jeho příbuzných a dále z jílů. Toto ryze minerální složení se ukazuje tím významnější pro úrodnost půdy, čím vyrovnaněji a hlouběji je vybudováno.<br /> <br /> Živel vody prostupuje půdu rozmanitými způsoby. Zčásti se vyskytuje v koloidálním stavu svázaný s nejjemnějšími jílovými mineráliemi, zčásti jako hydrátové obaly půdních částic, zčásti jako pórová voda, zčásti jako průsaková voda a voda spodní. Uvolněn od živlu zemského odhaluje svou soudržnou, v sobě pohyblivou přirozenost v dešťové kapce, v tocích, rybnících a jezerech. Cestou výparu splývá konečně s živlem {{SE|103}}<br /> <br /> vzdušným, v mlze se formuje v nejjemnější kapičky, v oblacích v hrubší, a v proudícím dešti se z vzdušného obkruhu uvolňuje, aby se znovu spojil s živlem zemským. Každý statek se může šťastným nazývat, hraničí-li gemarkace s tokem řeky nebo jezera, prochází-li jí potok, živený snad pramenem, nebo chová-li mokřadní biotop s vysokou hladinou spodní vody nebo rybník. Jako terénní reliéf, tak i vodní hospodářství vtiskuje gemarkaci statku nebo vesnice — v závislosti na množství a rozložení srážek v průběhu roku — nezaměnitelně osobitý charakter.<br /> <br /> Živel vzduchu spočívá tu klidně nad gemarkací, tu se tiše přelévá přes krajinu, tu se přes ni žene bouřlivě. Podobně jako srážky, ba ještě spíše vzdušné proudy ve větru a počasí přesahují přes celé země a moře, avšak na každém místě země, kde jim překážky kříží cestu — ať je to hřeben hor, nebo stromy, živé ploty atd. –, vzdouvají se vírem, tlumí nebo se zcela uklidňují. Zejména přízemní vrstva vzduchu setrvává pod rostlinným porostem déle a je v neustálé výměně s půdním vzduchem, jenž dlí v puklinách a pórech svrchní půdy jednou déle, jednou kratší dobu. Ryze fyzický, anorganicky mrtvý charakter živlu vzduchu se projevuje v jeho látkovém složení. Hlavní složky — kyslík a dusík, v živém světě nejvýš aktivní látky — vytvářejí ve vnějším vzduchu sloučeniny samy se sebou, a jsou proto v nejvyšší míře reakčně inertní. Jinak se chová živel vzduchu v půdě. Tam vstupuje do vztahu s živly Země a vody a oživuje se k plné reakční síle, navazuje nová spojení. Jiným způsobem projevu pohybujícího se vzduchu je tlak, který vyvíjí, když v bouři a větru zvedá vodu ve vlnách, rozechvívá obilím, třese topoly a nechává padat celé lesy.<br /> <br /> Teplo se jako živel projevuje nejčistěji jako sálající teplo. Obecně se však odhaluje nepřímo na živlech a skrze ně — Zemi, vodě a vzduchu. Propůjčuje jim jejich vlastní dynamiku v procesuálním dění. Teprve skrze teplo se odhalují jejich specifické fyzické vlastnosti. Jeho nepřítomnost v zimě nechává půdu mrznout, tuhnout do živlu erdigně pevného; v letních vedrech nabývá vrchu spolu s vzduchem; na jaře proniká svými sourozeneckými živly, probouzí jejich vzájemnou dynamiku, oživuje půdy a připravuje je pro přijetí osiva; na podzim podobně, avšak pak se před zimou z tohoto svazku uvolňuje a každý z živlů vstupuje do svého zvláštního bytí. Podle expozice {{SE|104}}<br /> <br /> reliéfu vůči slunci — jižní svah, severní svah — vznikají v rámci gemarkace teplejší nebo chladnější stanoviště; stromové živé ploty, rozptýlená výsadba ovocných stromů, lesní ostrůvky atd. vytvářejí na malé ploše vyrovnaný tepelný hospodářský systém.<br /> <br /> Prostřednictvím tepla vznikají silové vztahy mezi živly. Toto fyzicko-anorganické předivo vztahů se mění místo od místa. Čím více se však při utváření hospodářství v uměleckém přiblížení uplatňuje organismusprinzip, tím více se elementární dění uzavírá do individuálního celku. Vzniká, příslušná typus stanoviště odpovídající, kompozice fyzikálních zákonů, sil a substancí působících ve čtyřech živlech. Tuto kompozici lze nazvat fyzickou organizací «zemědělské individuality», analogicky s «fyzickým tělem» člověka. Tato fyzická organizace pozemkového katastru hospodářství nebo vesnice je nadsmyslové bytostné povahy. Vystupuje smyslově ve světě látek ztuhlém do podoby, který je vlastní danému stanovišti, a jako taková je evolučně předem dána z minulosti. Poskytuje fakta, která musí zemědělec znát — pokud jde o geologickou stavbu, typy půd, hydrogeologické poměry a klima v malém i velkém měřítku —, ba více než to: musí s nimi srůst, pokud jde o odbornou praxi. Možnosti, jak v tomto předem daném světě faktů optimalizovat součinnost čtyř živlů ve prospěch pěstování kulturních rostlin, se omezují na zásahy do nejsvrchnější kůže zemské kůry, do půd, do onoho «bránicového orgánu» mezi «výšinami» a «hloubinami» krajiny. Jde přitom o výkon umění zpracování půdy, zavlažování a odvodnění, meliorace, terasování, hrázování a ochrany před větrem atd.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Lebensorganisation&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Životní organizace ===<br /> <br /> Tak jako má rostlina, zvíře a člověk, má i zemědělský organismus, který lze chápat jako tělo «zemědělské individuality», životní organizaci, «éterické čili živé tělo», jež si přičleňuje své bytostné povaze odpovídající «fyzické tělo» ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#106|Obrázek 8]], str. 106). Člověk je v pokušení ztotožnit toto živé tělo se souhrnem života, který každoročně vyrůstá v rostlinném světě. Kde však zůstává tento život, který se v podobách rostlin jeví, když rostliny na podzim odhazují listí nebo zcela odumírají? Dalo by se odpovědět: Život se stahuje zpět do semen, do humusu nebo do ''kambia''. Avšak i tato jsou jen zjevy živého {{SE|105}}<br /> <br /> v proudu vznikání a zanikání. Život sám je nadsmyslový. Organizace éterických formativních sil hospodářství prochází v rytmu slunečního roku střídavými stavy svého smyslově vnímatelného jevu. Od podzimu přes zimu žije stažena do čistě duchovní účinnosti v zemi, «v hlavovém pólu zemědělské individuality». V klíčení a zrání rostlin na jaře přes léto se pozvedá do «břicha zemědělské individuality». Vtiskuje se do života každé se utvářející podoby rostliny a jejích látkových kompozic v kořeni, stonku, listu a kvetu a opět se uvolňuje, když rostliny na podzim odumírají.<br /> <br /> Éterické čili živé tělo zemědělské individuality se odhaluje ve stoupajícím roce v souhrnu životních jevů, ve klesajícím roce opět mizí a je pak vnímatelné jen otevřenému duchovnímu zraku. Diskontinuita je jen zdánlivá.<br /> <br /> Vše živé stojí bytostně ve vztahu k živlům. Čím vyváženěji jsou vůči sobě země, voda, vzduch a teplo v poměru, tím rozmanitěji se může život přinést ke zjevení. Tento fakt se zřetelně vyslovuje v protikladu tropického deštného pralesa a písečné pouště. V prvním případě dosahuje rozmanitost druhů rostlin, stlačených na nejmenší prostor, maxima — v tropickém pralese Brazílie například přes sto druhů stromů na hektar —, v druhém případě se vůbec nebo jen řídce rostlinný život rozvíjí.<br /> <br /> Veškerému živému leží v základu životní organizace, složená z množství formativních sil, které vstupují se světlem slunce. V ní jako v celku se uskutečňují v navzájem se podporujícím střídavém vztahu životní procesy; jsou původci a nositeli zdraví. Samoregulace a trvale udržitelnost přírodního biotopu o tom vydává svědectví. Životní organizace hoforganismu je proto tím zdravější, čím všestranněji je tato v souladu se stanovištními faktory prověřena. Tento stav trvalého zdraví vytvářet je neustávající kulturní úkol člověka. Na něm závisí konstelace formativních sil živého, podle nichž se kulturní rostlina může podle svého typusu utvářet. Na této hospodářstvím podmíněné konstelaci formativních sil spočívá výživná hodnota výživných plodů a léčivá síla bylin, stejně tak kvalita humusu a plodnost půdy vcelku. Každý druh rostliny přispívá tedy k tomu, aby se z plnosti kosmických periferních sil mohla tvořit hofovému nebo vesnickému organismu vlastní životní organizace, která fyzické organizaci jako její utvářející architekta {{SE|106}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 8, S. 106.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 8: Die Lebensorganisation oder der Lebensleib des landwirtschaftlichen Organismus.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> nadřazena. Je nositelkou životního dění, které se ve formách rostlin stává vnímatelným obrazem, nadsmyslově se však darlebt jako v čase působící «tělo časů čili bildekräfteleib». Ve všem živém je nositelem vývoje. Na toto tělesné dění v čase chce pojem «biologicko-dynamický» poukazovat.<br /> <br /> Příroda se organizuje nutností svých zákonitostí do diverzity po svém způsobu; v zemědělském organismu připadá tento úkol uměleckému tvoření člověka. Vědomým herausgestaltungem éterické organizace hofové nebo vesnické gemarkace se zemědělec, jako tomu bylo kdysi ve starém selství, stává na nový způsob tvůrcem kulturní krajiny. Pěstováním kulturních rostlin sice ničí vzrostlou Wildnatur, ale buduje ji znovu jako Kulturnatur. Zatímco na fyzické rovině jsou jeho gestaltungskräftem úzce stanoveny meze, je v herausgestaltungu životní organizace Hoforganismu vyzýván k nejvyššímu uměleckému mistrovství. Musí překonávat rozpor jednostrannosti v pěstování a mnohostrannosti jako principu zdravé {{SE|107}}<br /> <br /> živosti prostředkem umění. Musí z ideálního prožívání celkové souvislosti betriebsního organismu přijímat opatření, která proměňují přírodní biotop v kulturní biotop. Ve vědomém novém stvoření musí být organismus zemědělství z devastovaných monokultureinöd urzellenhaft znovu herausplastiziert. Pokud jde o uměleckou celkovou durchgestaltung hofindividuální životní organizace, přicházejí v úvahu následující opatření ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#106|Obrázek 8]], s. 106):<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Fruchtfolge_im_Acker-_und_Gartenbau:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Fruchtfolge v zemědělství a zahradnictví: ====<br /> <br /> Dostupná orná půda je rozdělena tak, aby různé obilniny, okopaniny a pícniny – v zahradnictví různé druhy zeleniny –, které v jednom roce stojí vedle sebe každá na svém dílu, byly v následujících letech na témže dílu pěstovány postupně za sebou. Umění spočívá v tom, nechat jednotlivé polní plodiny – podle toho, zda humus obohacují nebo čerpají, zda jsou mělko- nebo hlubokokořenné, zda jsou náročné na hnojení nebo méně náročné – tak navazovat jedna na druhou, aby se předcházelo chorobám, podporovala se chuť k růstu a fruktifikace (výživná hodnota) a celkově se úrodnost půdy zachovávala, nebo lépe ještě zvyšovala. Velký význam má přitom to, aby osivo zůstávalo v podniku, tj. pocházelo z vlastního dalšího pěstování nebo ze šlechtitelského zpracování. Kultura polního hospodářství pracuje především se silami kosmu, které působí prostřednictvím země – křemene a vápna a zprostředkovaně skrze jíl – nepřímo zdola nahoru na růst rostlin. To se projevuje zvláště v pěstování obilnin, kde se ve srovnání s planou trávou celá rostlina v stéblu, listu a semeni prostupuje procesem fruktifikace.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Rückführung_des_Gartenbaus_in_den_Hof-_und_Dorforganismus:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Začlenění zahradnictví do organismu statku a vesnice: ====<br /> <br /> Děje se to zčásti obohacením polního osevního postupu polním pěstováním zeleniny, zčásti pěstováním jemné zeleniny, květin a bylin na ohrazeném areálu a pěstováním pod sklem. Zde v blízkosti statku je také místo pro včelín. Integrace všestranného zahradnictví zajišťuje kvetení a plodení od časného jara až do pozdního podzimu. Doplněno kvetoucími pásy v zemědělství se tak druhová rozmanitost jednoletých rostlin v míře bohatí až na hranice katastru obce. {{SE|108}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Rückführung_des_Obstbaus_in_den_Hof-_und_Dorforganismus:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zařazení ovocnářství zpět do organismu statku a vesnice: ====<br /> <br /> Vysoké kmeny co největší druhové rozmanitosti mají své místo podél polních cest, na mezích, na terasovaných svazích nebo na statkových ovocných loukách. Blahodárný účinek kultury ovocných stromů – obohacující krajinný obraz po celý rok – by měl prostupovat celou pozemkovou gemarkací statku a vesnice. Polokmeny a nízké intenzivní ovocné výsadby by měly stát v přiměřeném poměru k ostatním kulturám.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Eingliederung_und_Bewahrung_von_Wiesen_und_Weiden:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Začlenění a ochrana luk a pastvin: ====<br /> <br /> Jejich místo je v oblastech s vysokými srážkami, na svazích ohrožených erozí, na mělkých pastvinách a suchých polovinách využitelných jen extenzivně, především však všude tam, kde se mělce pod povrchem vyskytuje spodní voda – například po obou stranách podél potoků a řek, v nivách, u rašelinných sníženin nebo v přechodných rašeliništích. Rozorávání travních porostů (pěstování kukuřice) prostřednictvím odvodňování nebo snižování hladiny spodní vody by se mělo co nejdůsledněji zamezovat. Travní porost je odolný vůči záplavám a jako trvalá kultura působí čistícím způsobem na spodní vodu přitékající k otevřenému recipientu – zejména díky dlouhým sacím kořenům trav. Odčerpává z ní dusičnany pocházející ze vzdálenějších oblastí obilnářství. Trvalý travní porost se v důsledku pastvy a sečení nachází trvale ve vegetativním stadiu růstu. Proto potřebuje dostatek vody – nebo přesněji: éterické formativní síly, jež působí skrze živel vody; tedy vodu vystavenou silám Stoffwechselpol-u zemědělské individuality. Tato podmínka je splněna, nachází-li se spodní voda mělce pod povrchem (40 cm pod terénem), nebo při umělých loukách nebo v zavlažovacím hospodaření ve «svahové kultuře».<br /> <br /> Dokonalou formu umělých luk bylo možné nalézt ještě v polovině 20. století v polohách středohoří. Autor mohl v Rhönu krátce před zničením těchto mistrovských děl obdivovat poslední zbytky takzvaných Buckelwiesen – hrbolkových luk. Jejich zakládání, «hnojení» čistou vodou, pěstování, sečení na seno a přinášení sena do stodoly na ramenou v rozložených prostěradlech bylo výlučně nesmírně náročnou ruční prací. Odměnou bylo až pět sečí za rok. Z mlýnského příkopu ležícího výše na svahu údolí se směrem dolů stavěl jeden hrbol vedle druhého se střechovitými bočními plochami. Na hřbetě těchto hrbolových střech vedl kolmo od mlýnského potoka méně než lopatu široký slepý příkop s nulovým spádem. V době závlahy, závislé na fázích měsíce, tekla voda plošně na obě strany přes hranu slepého příkopu a stékala {{SE|109}}<br /> <br /> rychle pronikala travní drnou a shromažďovala se znovu ve střešním žlabu mezi dvěma hrboly. Ten pokračoval dál a stával se hřebenem příští řady kopečkovitých střech připojujících se níže po svahu – a tak to šlo stupeň po stupni dolů až do dna údolí.<br /> <br /> U tohoto druhu závlahového umění nešlo primárně o provlhčení podloží, nýbrž o rychle properlující pohyb vody – zpravidla chudé na minerály a zejména na dusík – skrze travní drn. Lze se domnívat, že vodě přísluší zde hnojivý účinek. Zdá se, že voda příjmem kyslíku – kyslíku jakožto nositele života&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', Vortrag vom 11. Juni 1924, GA 327, Dornach 1999, S. 68f.&lt;/ref&gt; – při pohyblivě-zurčícím průtoku oživuje růst trav a bylin takovým způsobem, že na těchto zpravidla minerálně chudých půdách bylo dosahováno kvalitativně i kvantitativně nejvyšších výnosů.<br /> <br /> Umělé louky jako krajinný prvek tvořící a oživující krajinu v podobě svahových nebo hrbolkových luk padly za oběť technologickému věku. Tato větev kdysi vysoké landbaukunst nedokázala obstát.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anpflanzung_von_Hecken,_Feldgehölz-_und_Bauminseln:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Výsadba živých plotů, polních remízků a stromových ostrovů: ====<br /> <br /> Zde se naskýtá příležitost přidělit všem dřevinám – keřům i stromům domácím v krajinném okolí – jejich místo v katastru obce, v živých plotech a remízcích, a tím v polní krajině zakládat chráněná území s vlastním mikroklimatem a celou gemarkaci samu nechat stát se harmonicky utvářejícím článkem kulturní krajiny. Výsadby slouží v otevřených krajinách jakoby jako náhrada lesa. Největší floristická a zároveň faunistická hustota kulturní krajiny se nachází na lesních okrajích, v přechodových a zároveň zónách pronikání otevřené polní a luční krajiny a lesa. Zde se patro nad patrem vrství druhově bohatá flora trav a bylin, pak nízko i výše rostoucí keřové porosty a konečně vysoko rostoucí rozložité koruny stromů. Týž výstavbový plán a tutéž ekologickou funkci mají živé ploty. Jsou vůči dvěma stranám polního katastru jakoby dvěma k sobě přiloženými, vzájemně prorůstajícími lesními lemy – stejně tak polní remízky a stromové ostrovy. {{SE|110}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Wald:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Les: ====<br /> <br /> Musí být spolu se zemědělstvím viděn jako jeden celek. Ano, přísně vzato k zemědělství náleží, stejně jako všechny výše jmenované funkční články životní organizace. Les mnohdy obklopuje katastr statků a vesnic, spojuje je a propojuje do sítě. Les plní uvnitř kulturních krajin nadřazenou, oživující funkci. K tomu působí vyrovnávajícím způsobem na klima a společně s katastrem statků a vesnic uchovává a profiluje po celé věky ráz kulturní krajiny v širokém měřítku.<br /> <br /> Les nemůže být předmětem pouhého lesnictví, ale ani pouhé ochrany přírody. Jeho využívání je – jako je tomu u každé polní gemarkace – kulturním úkolem, který se naplňuje v jeho utváření jako «trvalého lesa», jehož cílem je druhová rozmanitost dřevin odpovídající daném stanovišti. Trvalým lesem se stane teprve skrze soustavnou péči a využívání. Ponechat přirozené rezervace přirozenému stavu vede zpět do antropogenně podmíněné divočiny skrze zanedbání.<br /> <br /> Každý ze jmenovaných životních orgánů je sám o sobě již uměleckým stvořením přesahujícím přirozený biotop. O to více to platí, pokud jde o kompozici těchto životních článků v celek životní organizace hospodářského nebo vesnického organismu. Veškerá působení sféry stálic, planet, Slunce, Měsíce a Země se do ní vtiskly v průběhu roku a vstupují do «semenného stavu» «Všeobecně-Rostlinného» – do humusu uchovávajícího život. Rosenkruciánští alchymisté jej proto nazývali «Universálním semenem Země» (mateřská půda), na rozdíl od «individuálního semene», jež, tvořeno jednotlivou rostlinou, padá na mateřskou půdu. Humus nese pozemsky-zrozeně prožitý život předchozích let do přítomnosti. Proto jej lze strukturálně i substanciálně označit jako «paměť Země». Lze říci: v něm žije – v pozemsko-látkové formě ztuhlý – princip Všeobecně-Rostlinného. {{SE|111}}<br /> <br /> Je třeba rozlišovat mezi živými silovými proudy (jež tvoří život rostlin a ve svém celku tvoří jejich éterické čili životní tělo) a těmi, jež jako síly vyššího druhu vyzařují z astrálního světa kosmu. Jsou to síly, které se u zvířete rozvíjejí ve své<br /> <br /> duševním těle zvnitřnily, k prožívání hladu a žízně, vnímání bolesti a tak dále. Na proudící životní procesy rostlin působí tyto astrální síly z vnějšku tak, že je tvoří, formují, utvářejí a zadržují. Tvoří a zadržují proudící život do podoby kořene jinak než do podob stonku, listu a květu. Tvořivé síly se spojují s proudícím životem a vytvářejí si odraz v jakékoli vnější podobě rostlinného druhu, modifikovaný stanovištně odlišným spolupůsobením sil Země a kosmu. Podíváme-li se na druhovou rozmanitost trav a obilovin, na povahu bylin, trvalek, keřů a stromů jednoho statku a na jejich celkovou kompozici, pak se v jejich smyslově vnímatelných podobách zjevuje to, co se ve skrytu v tvořivě silném proudění prožívá jako éterická organizace organismu statku jako celku.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Seelenorganisation_oder_der_Astralleib_des_landwirtschaftlichen_Organismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu ===<br /> <br /> Z téže nadsmyslové oblasti, z níž vyzařují síly, které se rostliny takřka jen dotýkají z vnějšku, formují ji v růstu a nechávají ji odumřít do formy, pochází duševní neboli astrální tělo zvířat, které se ztělesňuje v těle zvířat a jako jejich duše je prozařuje zevnitř. Toto duševno, zjevující svou bytost, vymezuje zvíře navenek v jeho podobě a člení je dovnitř v řadu jeho orgánů. Duševní organizace zvířete je jeho životním tělem a to je nadřazeno jeho fyzické organizaci ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|obrázek 9]], s. 115). Jak již bylo zmíněno, v každém živočišném druhu je ztělesněna určitá duševní kvalita, v červu jiná než v rybě, ptáku, hmyzu nebo v řadě savců. Zvířecí duše si ve ztvárnění těla vytváří svůj obraz a projevuje se v tom, co zvíře dělá. Stanoviště obývá velké množství zvířat. Je o to početnější, čím mnohostranněji je utvořena životní organizace hospodářského nebo vesnického katastru. Členěny v druhy, čeledi a rody tvoří vcelku faunu stanoviště a stojí ke čtyřem živlům, k oživené přírodě i mezi sebou navzájem v nejrozmanitějším, moudrostí naplněném vztahu. Zvířenu hospodářství lze v jejím zjevu a chování chápat jako orgány «duševního neboli astrálního těla» celku hospodářství. {{SE|112}}<br /> <br /> Duševno, které je zvířatům vlastní, pochází z minulých evolučních stupňů Země.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Duševní tělo hospodářství nebo vesnického katastru se kromě toho utváří astrálními silami, které do něj s slunečním světlem proudí ze současného kosmu.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Leitsätze'', GA 26, Dornach 2020, darin der Brief «Der Mensch in seiner makrokosmischen Wesenheit».&lt;/ref&gt; Právě ony dávají rostlinám z vnějšku formu – srovnejme jemnolistost, resp. velkolistost rostlin, které vyrostly na světle nebo ve stínu –, nechávají je dozrávat, strukturují stavbu látek, např. bílkoviny, a podmiňují tak výživovou hodnotu plodin. Závisí tedy podstatně na fyzické a životní organizaci, do jakého stupně intenzity se duševní organizace utvoří a katastr hospodářství nebo vesnice se vymezí jako v sobě uzavřený organismus a vnitřně se rozčlení na orgány.<br /> <br /> Pro pochopení velmi diferencovaného příspěvku zvířeny k utváření duševní organizace organismu hospodářství nebo vesnice je třeba se podrobněji věnovat dvěma bytostně odlišným skupinám: divoké fauně a domácím zvířatům ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|obrázek 9]], s. 115).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wildtierarten_–_Organe_des_Hof-_und_Landschaftsorganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Druhy volně žijící zvěře — orgány organismu statku a krajiny ====<br /> <br /> Kulturně-tvůrčí výkon zemědělství spočíval v proměně divoké přírody v přírodu kulturní; i nadále zůstává jeho úkolem o ni pečovat a dále ji rozvíjet. Tento krok proměny znamenal mimo jiné buď zcela vytlačit z krajiny svět velkých volně žijících zvířat – jako jsou šelmy: vlk, medvěd, rys, a kopytníci jako pratur, los, zubr, divoké prase atd. – a nahradit je domácími zvířaty, nebo je vzít pod ochranu a do péče, jako je tomu u vysoké zvěře: jelena, srnce a soba, nebo u nízké zvěře, jako je zajíc, liška atd. Volně žijící savci jsou plaší a převážně noční. Jejich vynikající smyslové vlastnosti, čich, sluch a zrak, svědčí o bdělosti vědomějšího vnitřního života. Svými smysly se ponořují do vnějšího světa – větřením, nasloucháním, pátráním zrakem – jako například vysoká zvěř, když vychází na pastvu z šera lesa do otevřené krajiny. Duševně-instinktivní život je těmito vjemy podněcován a zároveň se rozšiřuje {{SE|113}}<br /> <br /> Duševní se otvírá a splývá s vnímaným. Tento vztah nitra a vnějšku se zjevuje nazírání v estetice chování, například v prchajícím srncovi, zajíci bijícím háky nebo hrdém jelenovi, jenž vznešeně tyčí své paroží do vzdušného obkruhu. Tímto z čelní kosti vyrůstajícím kostním stavením loví jelen kosmicko-astrální síly, které formotvorně působí na jeho vnitřní svět orgánů.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 97.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> U volně žijících zvířat to, co tvoří jejich duševní bytost, zcela vstoupilo do utváření těla. Toto duševní se v těle a skrze tělo prožívá. Tak vtiskují zvířata, vedena svými instinkty, to jest z vnitřní nutnosti, své vlastní bytí svému životnímu prostoru; rozšiřujíce sebe sama, oživují a oduševňují tento životní prostor svou činností a proměňují ho ve svůj revír: „Rostlina dává, zvíře bere v hospodářství přírody.&quot;&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 14. Juni 1924, S. 193.&lt;/ref&gt; Zvíře uspokojuje svou žádostivou přirozenost tím, co odebírá ze svého okolí. V tomto uspokojení má svůj blahobyt, který radostně dává světu najevo svými pohyby a hlasy.<br /> <br /> Divoké fauně se v souvislosti s jejími navzájem se prostupujícími podmínkami existence věnuje stále větší pozornost. Rozpoznává se, jak se životní cyklus zvířat moudře zapojuje do většího celku, ano, jak jsou souhrnně svou činností výkonnými orgány při utváření organismických celostí. Je tedy úkolem zemědělce věnovat divoké fauně v nejširším slova smyslu stejnou péči a pozornost jako hospodářským zvířatům. Ve vztahu k savcům se to děje mimo jiné lovem, přičemž egoistické pohnutky přitom hrají roli právě tak často jako při boji s takzvanými škůdci pomocí biocidů jiného druhu. Různé druhy zvířat přispívají každý svým dílem k obohacování a posilování soulové organizace hof- nebo dorforganismu. Každý nepromyšlený zásah do komplexního přediva vztahů je nechává onemocnět a oslabuje jejich síly sebeléčení.&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 15. Juni 1924.&lt;/ref&gt; {{SE|114}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vier_Gruppen_innerhalb_der_Wildfauna&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Čtyři skupiny v rámci divoké fauny ====<br /> <br /> Odhlédneme-li od savců a plazů, jsou pro nás nesmírně důležité čtyři velké skupiny živočišné říše, jejichž existence prostupuje gemarkungen svou – skrytěji působící – duševností. Ve svém tělesném utváření vykazují každá jiným způsobem příbuznost s funkční a morfologickou trojčlenností člověka, to jest s nervově-smyslovým systémem, s hrudní oblastí a se systémem látkové výměny a končetin. Jsou to čtyři skupiny: červi, ryby, ptáci a hmyz.<br /> <br /> Tato trojčlennost těla je nejzřetelněji vytvořena u hmyzu. U ostatních tří skupin ovládá existenci zvířete vždy jeden funkční okruh s vysokou specializací: u červů pól látkové výměny, u ryb rytmický střed a u ptáků nervově-smyslový pól. Každá z těchto čtyř skupin odhaluje ve své druhové rozmanitosti – nejintenzivněji hmyz – velkou variační šíři ve vyformování svých orgánových soustav. V porovnání s člověkem se již v dřívějších fázích evoluce jednostranně vyvinuly k tak vysoké dokonalosti, že lze říci: Část duševního těchto zvířat z velké části vstoupila do příslušného tělesného utváření, zatímco druhá, doplňující část se proživá nadsmyslově jako svět takzvaných „elementárních bytostí&quot;.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Welt der Elementarwesen'', ausgewählte Texte herausgegeben von Almut Bockemühl, Dornach 2005.&lt;/ref&gt; Elementární bytosti jsou poslové, kteří zprostředkovávají mezi bytostným prapůvodem veškerého bytí a jeho zobrazujícími formami projevu ve fyzicko-materiálním světě. Jejich bytost je duševně-astrální povahy; jejich tělo se specificky buduje z étericky živých sil. Elementární bytosti jsou duchovní poslové, kteří přivádějí do smyslově-vnímatelného jevu – obrazně, v čase a prostoru – praobrazů minerální, rostlinné, živočišné a lidské říše, jež jsou doma v říši vyšších duchovních světů. Jsou bytostmi vztahů mezi světem smyslového a duchovně-nadsmyslového a jako takovéto bytosti mohou být cítivě prožívány v cvičícím, myslícím nazírání. Jako nositelé procesů se zaklínají do všeho vzniku a osvobozují se z tohoto zakletí v zániku toho, co ztuhlo do smyslové formy.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vorträge vom 2., 3. und 4. November 1923.&lt;/ref&gt; Elementární bytosti se specifikují do čtyř skupin podle toho, ve kterém ze čtyř živlů – Zemi, Vodě, Vzduchu a Teple – mají převážně své pole působnosti. {{SE|115}}<br /> <br /> Nadsmyslově tvoří doplnění ke čtyřem skupinám zvířat, která v jednostrannosti v těchto živlech nalézají své fyzické životní podmínky. Svět elementárních bytostí je všude přítomen v pozemském. Jejich působnost, dosahující z nezjevitelného do zjevného, nemůže uniknout umělecky cítícímu nazírání. Prostírá nad přírodou a zvláště nad světem zvířat, jež v sobě vlastním způsobu oživují čtyři živly, jemný závoj moudrostí plné smyslovosti a duševnosti.<br /> <br /> V následujícím obrátíme pohled na bytost a význam zmíněných čtyř skupin živočišné říše (obr. 9):<br /> <br /> '''1. Skupina bezobratlých červovitých''', těch, kteří jsou spjati s živlem zemitě-pevného, na příkladu žížaly obecné (''Lumbricus terrestris''):<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 9, S. 115.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 9: Die Seelenorganisation oder der Seelenleib des landwirtschaftlichen Organismus.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Žížale chybí vyvinutá hlava. Je doslova osamostatněným, článkovaným střevním váčkem, tedy zvířetem naprosté a úplné metabolické aktivity, jehož smyslová organizace obrácená navenek {{SE|116}}<br /> <br /> je redukována na hmat — na bodové smysly rozmístěné po celém těle. Činností tohoto jemného, slizce-vodnatého zvířete je zpracování půdy. Je plastikem zemitě-pevného. Žije ve tmě zemského nitra, na hledání potravy z odumřelých rostlinných zbytků se protlačuje svrchní vrstvou kyprého obdělávání půdy a žere se do hloubek pevného minerálního podorničí, čímž buduje svislé trubičky, jež mu slouží jako vnější kostra a napomáhají mu k svislé vzpřímené poloze při pohybech nahoru a dolů. Svůj minerály prosycený trus nese contre la pesanteur vzhůru na povrch zemský (až 100 t/ha/rok) a tak rok od roku omladí půdu. Aktivně podporuje dýchání půdy, když při klesání svými trubičkami — jako pumpa — za sebou vtahuje kyslíkem bohatý vzduch a při stoupání vytlačuje vzduch ze země nasycený CO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;. Jeho potravou je odumřelá, bakteriálně se rozkládající organická hmota, kterou přijímá do svého nitra spolu s jílem, prachem a jemným pískem. Navenek vylučuje sliz, dovnitř jeho duševní organizace «prosmyslňuje» přijatý potravinový proud a řídí vojsko bakteriálních symbiotů, kteří potravu rozkládají, a uvádí — ve spojení s minerálními jílovými složkami potravy — do chodu tvorbu trvalého humusu, budování krůmkově stabilních jílovo-humusových komplexů.<br /> <br /> Žížala je ze své přirozenosti bytostí odříkání. Dovolme si tezi: evolutivně se vzdala plné metamorfózy přes zakuklení až k imagu. Ta by, řekněme jako motýl, v kráse tvaru a barvy zjevila to, co v červu zadrženo se prokazuje jako jeho požehnaná schopnost — být plastikem zemské půdy.<br /> <br /> Vědomí žížaly je spící-sněný stav, a přesto má moc vytvářet vztahy plný celek. V tomto jejím díle se jako odraz jeví to, co je — jako doplnění jejího metabolicky zdůrazněného bytí — její vyšší smyslová a rozumová přirozenost. Co žížale, co celkově červovitým živočichům chybí, je polární vyformování hlavy v poměru ke střevnímu systému. Chybějící — doplnění k hlavě — je však funkčně přítomno všude tam, kde jsou žížaly atd., a sice právě jako bytostně-nadsmyslové, jež je odděleno od fyzicky se jevícího těla, přesto k němu duševně stojí ve vztahu. Jde tu o specifickou skupinu elementárních bytostí — od nepaměti takzvaných *gnomů* —, jejichž bytostnou substancí je «smysl a rozum v {{SE|117}}<br /> <br /> je».&lt;ref&gt;Tamtéž, přednášky ze 2., 3., 4. listopadu 1923.&lt;/ref&gt; Svou wirksamkeit rozvíjejí v erdig-Festen a tvoří duševně-astrálně pojítko k bezobratlému živočišnému světu.<br /> <br /> Ke [[Landbaukunst|umění zemědělství]] patří, vytvářet této tak neúnavně činné a dobrotivé skupině živočichů v hojnosti životní prostor. Neboť tam, kde na poli, louce a pastvině, jakož i v hnojiště a kompostové hromadě rozvíjí žížala svou činnost, je přítomno také její duchovní korelát, elementární bytosti erdig-Festen. Bez žížaly by se půda postupně zhutňovala a tvrdla, ocitla by se takřka ve strnulosti smrti. Žížala půdu oživuje.<br /> <br /> '''2. Skupina živočichů spojená s živlem vody''' — ryby. Jako je žížala plastikem erdig-Festen, tak je rybou takovým plastikem vodního živlu. Hlava ryby, se svou diferencovanou smyslovou organizací, je zřetelně vyformována; přechází však bez přechodu do trupu a článku látkové výměny. Vše ovládající je střední část, trup — jemný, rytmicky bohatě členěný, chrupavčitě-kostnatý skeletní systém. Páteřní řetěz prochází tělem od ocasní ploutve až k hlavě a v ní se metamorfózuje do lebeční kosti. Po stranách se klene žeberní oblouky, kůstkami, které obepínají i břišní orgány. Navenek jsou překryty svalovou vrstvou, která ve spojení s ploutvemi propůjčuje rybě mimořádnou obratnost a rychlost v pohybu. Žížala přijímá to zemité až do svého trávicího traktu; jinak rybaa, která při pohybu nechává vodu proudit skrze žábry. Voda tím vstupuje přes hlavu do přímého vztahu k rytmickému trupovému systému; ryba se zásobuje kyslíkem, který přes žábry vodě odnímá. Vnější kůže se zhutňuje v šupinový šat, jímž se její tvarová podoba vymezuje vůči beztvaré vodě a jímž dává navenek najevo své duševní niterné bytí v rozmanité barevnosti. Ryba se neživí jako žížala odumírajícím životem, nýbrž přednostně tím, co se ve vodě rozvíjí jako rostlinný a živočišný život. Ryba rozšiřuje své duševní bytí za svůj tělesný tvar do okolní vody. Na jedné straně hmatá v klouzání vodu obtékající její tělo a na druhé straně vytváří svými pohyby nejjemnější proudy a víry. Jako vděčí ryba svůj proudnicový tvar živlu vody,{{SE|118}}<br /> <br /> tak jej oživuje a oduševňuje tím, co se z duševní pohyblivosti přelévá do pohybových průběhů. Ty jsou v tichém vodním tělese, rybníku, jiné než v mocně tekoucím potoce nebo řece. Lín například, druh kaprovitých, je zavalitější ve tvaru, tmavší v barvě, pomalý v pohybu a rád se občas zarývá do bahna na dně rybníka. V přímém protikladu k tomu se nachází štíhlý pstruh, druh lososovitých, v tekoucí, přes kameny proudící, křišťálově čisté vodě. Jako stín bleskurychle prochází prosvětlenou, pohyblivou vodou, nad oblázkovým dnem — buď u břehu potoka hledaje úkryt, nebo aktivně klidně stoje proti proudu, vnímaje teplo vyvolané pohybem přetékající vody.<br /> <br /> Jako patří jezero, rybník, tok řeky nebo potoka k [[Landschaft|krajině]], k [[Hof|statku]], tak k nim patří i v nich žijící rybí přirozenost. «Produševňuje» vodní plochy a činí je orgány hospodářsko-vesnických organismů. Je vloženo do rukou zemědělce, tyto krajinné orgány pečovat, obohacovat je uměním zakládáním rybníků, pokud možno dbát o jejich čistotu a o to, aby tekoucí vody nebyly rušeny ve svém přirozeném toku.<br /> <br /> U ryb dosahuje zvláštní dokonalosti zejména jejich rytmický střed, jejich trup — nikoli ještě hlava s jejím smyslovým systémem. Jejich vědomí je stlačeno do tupého snění. Co jim tělesně chybí, zůstává bytostně účinné v nadsmyslném; tká a žije jako další skupina beziehungsschaffenden Elementarwesen — und vytvářejících vztahy, jako undiny. Voda je jejich živlem a ony zprostředkovávají duchovní praobrazce tělesným a orgánovým formám, jež se utvářejí ve vodním prostředí.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> '''3. Skupina ptačího světa žijícího v živlu vzduchu.'''<br /> <br /> Ptáci plastizují, oživují a oduševňují v krátkých mocných úderech křídel, ve výrazných obloucích nebo ve vznešeném klouzavém letu ve velkých výškách živel vzduchu. Více než všechna ostatní zvířata, jež se mohou vznést do vzdušného prostoru, jsou ptáci pány vzduchů. Jako je žížala jakožto bytost látkové výměny narozena ze země — přijímá do sebe zemi —, jako je ryba jakožto bytost rytmu narozena z vody — nechává se vodou prostupovat —, tak je pták narozen ze vzduchu. Celý jeho leib je {{SE|119}}<br /> <br /> přetvořen v hlavu, ve velký smyslový orgán. Nejen že jeho hlava je provzdušněna zvenčí, stejně jako jeho peří, nejen že jej rozepjaté paže nesou vzduch, nýbrž vzdušný živel prostupuje celým jeho nitrem (viz níže).<br /> <br /> Ze zmíněných skupin dovršuje se v ptácích vývojový proud utváření hlavy; uchvacuje celé zvíře včetně hrudi a látkové výměny. K tomu se váže otázka: Není snad na dřívějším vývojovém stupni — u bezobratlých červovitých živočichů, ryb a ptáků, jakož i čtvrté skupiny, hmyzu — předobrazeno v předčasné dokonalosti cosi, co postupující evolucí nachází v Apokalypse Janově&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Apokalypse des Johannes'', GA 104, Dornach 1985.&lt;/ref&gt; výraz jako «Troj-zvíře» orla, lva, býka a čtvrtého, jenž nese lidský obličej? Rudolf Steiner označuje tři zvířata — orla (hlava), lva (hruď) a býka (látková výměna) — jako představitele tří vývojových proudů z ducha, jež se v člověku sjednocují ve vyšší celek.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 19. Oktober 1923.&lt;/ref&gt; A neleží snad v přísném, morfologickém a funkčním trojčlenném členění hmyzí podoby — v pravdě předčasně do formy geronnen — jakési shrnutí vývojových proudů bezobratlých, ryb a ptáků, tak jak se ukazuje v budoucnosti otevřené vývojové schopnosti v soutoce orlího, lvího a býčího proudu v postavě člověka?<br /> <br /> Ptáci odebírají kyslík ze vzduchu jak při nádechu, tak při výdechu. Při nádechu vstupuje vzduch zčásti do plic a — nespotřebovaný — zčásti do vzdušných vaků rozmístěných v těle a do zčásti dutých kostí. Při výdechu prochází tato zásobní vzduch plícemi (otevřený trubicový systém, nikoliv slepá plicní sklípka) zevnitř ven. Tíže se v ptačím leibu proměňuje v lehkost: lebka, jíž převážně přímo proudí venkovní vzduch, tělo provzdušněné vzdušnými vaky, vzduchoprázdné dutiny procházející velké části kostry zejména u velkých druhů ptáků, a konečně pohyblivé, provzdušněné peří. Tato lehkost je dále zdůrazněna tím, že vysoce koncentrovaná potrava — ať živočišného nebo rostlinného původu — podléhá rychlému trávení a po krátkém pobytu je znovu vyloučena. {{SE|120}}<br /> <br /> „Pták je … vlastně celý hlavou.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 27. Oktober 1923.&lt;/ref&gt; Zjev sýkory, červenky nebo střízlíka atd. toto tvrzení přímo potvrzuje. Trávicí trakt a hruď jsou zkráceny a vypadají, jako by byly vtaženy do hlavového pólu. Fyziognomii ovládá zobák a oči; uzavírá se však v tvaru, barvě a vzorování peřového šatu do hlavové gestalt ptáka jako celku. Pevné spojení lebeční kosti pokračuje přes kloubní střední krční obratle do trupu kostry; srostlé hřbetní obratle tvoří s lopatkou, pánví, žebry a hrudní kostí pevně uzavřenou jednotu. Naopak se hlavní činnost končetin přesouvá do křídel a dále dopředu do trhavě klovaného (slepice, vrabec atd.) nebo klepaného (datel) pohybu hlavy. Tak se v hlavě spojuje vysoce specializovaná činnost končetin s přeostrnou smyslovou činností. Pohlédneme-li do oka ptáka, zejména dravce, pociťujeme duševní sílu, která jako skrze klidový bod upoutává vlastní pohled přímo přemáhající mocí; pohled jako z pradávných dob. Duševní bytost ptáka se sděluje vzdušnému obkruhu v jednoduchých tónech až po zvukomalebné melodické sledy tónů. Ty vyvěrají ze syrinxu (tzv. dolního hrtanu), vyvolány vzdušným proudem při výdechu a zčásti i při nádechu. Skřivan polní, když se brzy za svítání za slunečního rozjasnění vznáší do výšin, dovede svou píseň trylkovat tak dlouho proto, že může provádět tzv. mikronádechové dechové pohyby, jimiž trvale doplňuje vzduchové vaky (srovnatelné s dudákem).&lt;ref&gt;Siehe z.B.: Einhard Bezzel und Roland Prinzinger: ''Ornithologie'', Stuttgart 1990, S. 269.&lt;/ref&gt; Stejně se to má s slavíkem, který svůj melodický zpěv právě takto může tak dlouho udržovat.<br /> <br /> Gestalt ptáka je v říši zvířat jedinečným způsobem utvářena jeho peřovým šatem. Z kůže roste jak brk, tak praporek pera. Co se pak ale vyjadřuje v bohatství barev a jemně cizelovaných forem jednotlivých per a opeření jako celku, vypadá jako vyvrácené navenek — jako rozperošený obraz vnitřního duševního světa ptáka. Pera se mu stala smyslovým orgánem pohybů vzduchu.&lt;ref&gt;Ernst-Michael Kranich: ''Wesensbilder der Tiere''. ''Einführung in goetheanistische Zoologie'', Stuttgart 2004, 386 S. – Siehe auch die Aussagen Rudolf Steiners in: ''Die Welt der Vögel'', herausgegeben und kommentiert von Hans-Christian Zehnter, Basel 2015, 288 S. sowie in: ''Die Welt der Tiere''. Herausgegeben und kommentiert von Hans-Christian Zehnter, Basel 2007, 182 S.&lt;/ref&gt; Rudolf Steiner charakterizuje tvorbu per {{SE|121}}<br /> <br /> Rudolf Steiner charakterizuje tvorbu per ptáka na příkladu orla tak, že na rovině fyzické je způsobována týmiž silami, jaké na rovině duševně-astrální, na základě mozku, způsobují tvorbu myšlenek.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 19. Oktober 1923.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Příroda ptáka se klene jako zvon nad hofem a dorfflur. Vztažným bodem k zemi je hnízdo. Od něj se rozvírá do pozemského a vzdušného obkruhu a duševně se prožívá v příslušném revíru. V jeho hranicích hledá pták potravu a nachází to, co ho podněcuje, aby své duševní bytí — ať za letu, nebo v korunách stromů a keřů — nechával vyproudit do okolí: ať je to káně, která krouží ve výšinách, nechává se prostupovat slunečním světlem a teplem a v pozorovateli tím obrazem pozemského vytržení probouzí pocit vznešeného klidu, podobného odpočívání ve vlastních myšlenkách. Nebo slavík, který za soumraku nechává u hranic svého revíru znít svou píseň. Nebo skřivan, který za ranních hodin náhle s jásavým trilkováním neviditelný na čistém nebi povznáší mysl těch, kteří shrbeni k zemi vytrhávají plevele.<br /> <br /> Smyslově aktivní hlavová přirozenost ptáka přemáhá takřka jeho funkci metabolismu a končetin. Pták polyká potravu téměř tak rychle, jako ji tráví, a vylučuje ji v do velké míry mineralizované podobě. Jeho fyziologické funkce metabolismu silně ustupují a přesouvají se do pohybových procesů ovládaných nervově-smyslovým systémem. Jejich doplnění k této jednostrannosti je nadsmyslové povahy a duševně-účinně žije jako elementární bytost vzduchu, od pradávna nazývaná Sylfa.&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 3. November 1923.&lt;/ref&gt; Její bytí je vázáno na svět ptáků. Taková elementární bytost sleduje letícího ptáka ve vzdušných vírech, které za sebou vytváří. V tomto společenství je každý let ptáka zdrojem oduševňování vzdušného obkruhu. Stačí jen delší dobu sledovat velkorysé a elegantní obloukové figury přesvištěných vlaštovek nebo rorýsů. Jako žížala plastizuje pevný živel země, jako ryba vodu, tak ptáci silami svého duševního bytí plastizují živel vzduchu.<br /> <br /> Úkolem zemědělce je proto také dbát o to, aby domácí ptačí svět nalézal svůj životní prostor na statku a v katastru obce. Vzdušný prostor mu stojí volně otevřen, pozemský prostor naproti tomu — co se týká možností hnízdění — vyžaduje co nejrozmanitější utváření krajiny v polích, {{SE|122}}<br /> <br /> Louky, meze, svahy pro druhy hnízdící na zemi, keře, živé ploty, v polní krajině rozesetými stromy a lesními ostrůvky pro pěvce a jiné. Je zapotřebí otevřených stájí pro vlaštovky obecné; pro vzácné hosty jako sýčky, sovy pálené je třeba dutin v ponechaném mrtvém dřevě, letových otvorů ve stodolách atd. Kdekoli se nacházejí místa k hnízdění, vznikají v okolí viditelně-neviditelné revíry, prostory duší, které tvoří neviditelné orgány v zemědělském organismu.<br /> <br /> '''4. Skupina světa hmyzu žijícího v živlu tepla:'''<br /> <br /> Hmyz tvoří zdaleka druhově a tvarově nejbohatší třídu v živočišné říši. Žije sice v zemi, ve vodě i převážně ve vzduchu, jeho vlastním elementárním říšem je však teplo. Z působení tepla žije hmyz. V teple tkví skrytě jeho duševno a svou činností strukturuje tepelné procesy, jako například při navštěvování květů, nebo zjevněji ještě při vývoji tepla v mraveništi nebo včelím úlu. Jako teplo proniká každý ze svých příbuzných živlů a uvádí je navzájem do vztahu, tak proniká i svět hmyzu se svou moudrostí plným instinktovým bytím těmito živly a vytváří na základě tepla na vyšší úrovni živou tkáň vztahových souvislostí.<br /> <br /> Jakmile totiž zjara stoupající slunce svým teplem probouzí přírodní bytí ze zimního stavu klidu, hemží se vzápětí v nejsvrchnější vrstvě půdy střevlíky, chvostoskoci atd.; v rybníce dovádějí potápnice, vodoměrky atd. a ve vzduchu tančí v tepelných paprscích slunce komáři; včely oblétávají květy; v nepřehledném bohatství tvarů bzučí, šumí, poletuje, vznáší se, tančí v stále cílevědomé píli vojsko hmyzu vzduchem.<br /> <br /> Vše v životě hmyzu se odehrává v teple. Vývoj vajíčka v larvu a její metamorfóza přes kuklu k imagu, hotovému hmyzu, potřebuje jarní a letní teplo.<br /> <br /> I tvarová bohatost hmyzu má co do činění s teplem. Ta je největší v tropech a ztrácí se v chladných pásmech.<br /> <br /> Je to vzájemný vztah k teplu, který v tělesné stavbě hmyzu vyrovnává jednostrannosti, jež lpějí na bezobratlých, rybách a ptácích. Tři funkční oblasti hlavy, hrudníku a metabolismu jsou u hmyzu, co se týká tvarové podoby, zpravidla rovnocenněji utvářeny, se zvláštním důrazem na střední článek (*thorax*), ba jsou zhusta od sebe ostrými zárezy navzájem odděleny (hmyz z lat. *insectum* = zářez). {{SE|123}}<br /> <br /> Jako všichni článkonožci nemá hmyz kostěnou vnitřní kostru; místo toho drží jeho trojčlennou podobu pohromadě vnější kostra, chitinový pancíř. Polarita hlavového pólu (*caput*) a metabolického pólu (*abdomen*) je zvláště výrazná. Avšak smyslová organizace hlavy s fasety a jednoduchýma očima, jakož i s makadly a tykadly (smysl čichu a hmatu), zprostředkovaná břišním gangliovým systémem, přesahuje na končetiny, např. u jednotlivých druhů na přední nohy (smysl tíhy a vibrace, sluch, chuť).&lt;ref&gt;Wolfgang Schad (Hrsg.): *Goetheanistische Naturwissenschaft, Band 3: Zoologie*, Stuttgart 1983, Seite 31. Siehe auch ders.: *Säugetiere und Mensch*, Stuttgart 2012, 1255 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Naopak v břišním článku hmyzu zcela chybí organizace končetin, která u člověka náleží k metabolickému pólu. Končetiny dosahují nejvyšší úrovně utváření ve třech párech noh (u pavoukovců čtyřech) a dvou párech křídel v oblasti hrudníku a zasahují až do hlavové organizace, například v pohyblivých, k periferii orientovaných tykadlech a ve vysoce diferencovaných kousacích a sacích nástrojích. To, co fyziologicky u obratlovců a v nejvyšší míře u člověka tvoří rytmický systém s plicním dýcháním a srdeční funkcí, v hrudníku hmyzu zcela chybí. Centrum hřbetně probíhajícího cévního systému leží v abdómenu. Dýchání probíhá otvory v kůži, rozmístěnými po celém těle, na něž navazuje trubicový systém tracheí. Rytmický systém se zcela redukuje na pohyb křídel a článkovaných nohou. V oblasti hrudníku si nevyvinul žádné vlastní rytmické orgánové systémy jako „skutečné&quot;plíce nebo „skutečné&quot; srdce.<br /> <br /> Hmyz se živí — ať jde o mšici, vosu, včelu nebo motýla — přednostně látkami, které jsou samy výsledkem tepelných procesů v rostlině: asimilačními šťávami, šťávou obsahující cukr — med z ní teprve vzniká trávicím traktem včely — z nektárií listů a květů, z pylu a pryskyřic. Ve výstavbě svého těla pokračuje v tepelně-kvetebním procesu, jímž růst rostliny končí. Tentýž druh duševně-astrálních sil, které z kosmu se slunečním světlem přitékají k rostlinám, dotýkají se jich zvenčí ve stonku, listu a květu a tvarují je — právě tyto síly se v hmyzu navštěvujícím květy zvnitřnily a zhustily do jeho duševního bytí, každý druh po svém způsobu. Jak jinak lze pochopit, že na jedné straně mnohé květy jsou utvořeny jakoby přesně pro návštěvu a opylení určitých druhů hmyzu, například květ jetele ve vztahu k {{SE|124}}<br /> <br /> čmelákům; na druhé straně mnohé druhy hmyzu mají v sestavě svého těla, zejména v ústrojích, organizaci uzpůsobenou k návštěvě specificky utvářených květů. Nazírání se nabízí organická jednota rostliny a hmyzu vyššího řádu. Podíváme-li se na orchidejové květy, například na květ čmelákovce mužského. Jeho květ působí jako hmyz, který ještě nepřišel k samostatnému životu. Právem proto Rudolf Steiner říká, že motýl je osvobozeným květem a květ je zajatým motýlem.&lt;ref&gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', Vortrag vom 26. Oktober 1923, GA 230, Dornach 1993, S. 73. Siehe auch: Hans-Christian Zehnter (Hrsg.) ''Warum singen Vögel?'', Zürich 2018, 240 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Co je v říši hmyzu všudypřítomné a ve vysoké míře zažitelné u zástupců tvořících státy, je v duševním skrytě vládnoucí moudrost, která se projevuje ve vysoce specializované, nástrojové tělesné stavbě — především však v dělné, vztahy vytvářející činnosti dávání a přijímání, jako například v úlu nebo mraveništi. V oněch dvou posledních případech nejsou závislí jen na vnější teplotě, nýbrž vytvářejí si teplo sami — například včely intenzivním pohybem v zimním chumáči, nebo termiti samovzněcováním stlačených čerstvých listů, trávy atd. k vyhřátí líhniště ve svých zemních stavbách. Co se u teplokrevných živočichů daruje jako instinktivní, duševní vnitřní život, u hmyzu se to vyvrací ven v dokonalou zručnost — například pavouk a jeho síť, včela a její plástev, vosa a její hnízdo.<br /> <br /> Stejně jako pro zmíněné skupiny živočichů žijících v půdě, vodě a vzduchu musí zemědělec na svém katastru vytvořit domov pro rozmanitý hmyzí život. Ten nalézá oporu v rovně rozmanité rostlinné přírodě. Žádný strom, žádný keř, žádná tráva ani bylina, jež by neposkytovaly larvám, housenám, popřípadě žravým lakvám určitých druhů hmyzu výživný základ. Housenky motýlů mají svého vždy specifického hostitele: otakárek fenyklový (*Papilio Machaon*) kopytníkovité, jako kopr, kmín, mrkev; babočka paví oko (*Vanessa Jo*), admirál (*Vanessa Atlanta*) a babočka kopřivová (*Vanessa Urticae*) — kopřivu; bělásek zelný (*Pieris brassicae*) druhy zelí atd. Mnohé nesou své jméno podle hostitelské rostliny, například hálkotvorka pšeničná (*Cecidomya tritice*) atd. Jakkoli jsou v tomto juvenilním stadiu vázány na určitou hostitelskou rostlinu, tak jako dospělý hmyz se jim otevírá {{SE|125}}<br /> <br /> ausgebildete Imago vylétá do široka a nachází bohatou nabídku potravy na kvetoucích lánech.<br /> <br /> Již těchto několik příkladů ukazuje, jak velkou pozornost a péči musí zemědělec věnovat vedle svých kulturních rostlin divoké rostlinné přírodě. Tím dbá o rovnováhu a vyváženost hmyzích druhů svého hospodářství. Musí usilovat o to, aby od jara až do podzimu kvetoucí rostliny oživovaly krajinu — ať již péčí o luční a cestní meze, svahy atd., anebo bohatě členěnou fruktfolge zakládáním kvetoucích pruhů v polních kulturách atd.<br /> <br /> Obrovské zesílení hmyzího života poskytuje bohatá tvarová rozmanitost divokých dřevin v živých plotech, především však ve vysokostmenných sadech. Padesát až šedesát let starý jabloň vysokostmen hostí ve kmeni, větvích, listech a květech přes 1000 druhů hmyzu.&lt;ref&gt;Hans Steiner: «Die Lebensgemeinschaft des Apfelbaums», ''Der Obstbau'' Nr. 3–5, 1958.&lt;/ref&gt; Taková rozložitá koruny stromu nebo druhově bohatý živý plot představuje nakupení astrální substance: «Z toho, co jakožto Astrálnem prosycené proniká stromy, žije a tká dospělý hmyz.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999, S. 183/84.&lt;/ref&gt; Nejvíce ze všeho je to hmyzí svět, který svou astrálně-duševní bytostí zprostředkovává k étericky-živému rostlinného světa. Bere od rostlin svou potravu a jako protidárek je opyluje, nebo je chrání před náhlým masovým výskytem škodlivého hmyzu, například parazitováním kolonií mšic lumčíky.<br /> <br /> Bytostí tepla par excellence mezi hmyzem je včelí lid, jehož chov je doložen od pátého tisíciletí před Kristem.&lt;ref&gt;Norbert Bennecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 2000, 470 S.&lt;/ref&gt; Ze svého úlu na zahradě a z ovocného lemu hospodářství oblétají polní katastr a přinášejí hospodářství svou sklizeň, tak jako zemědělec přináší svou ze zemědělských plodin.<br /> <br /> Druhy hmyzu mají vysoce specifickou, často krajně specializovanou tělesnou formaci, podle toho, jaká kvalita jednostranného duševního v nich ztuhlá. Tato jednostrannost nachází svůj doplněk v elementárních bytostech nadsmyslově účinných v živlu tepla, «ohně», totiž v *Salamandrech*.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 3. November 1923.&lt;/ref&gt; Jsou to oni, kdo v říši hmyzu tvoří dokonalost hraniční s divem — dokonalost souvztažnosti tělesné formace a instinktivně-inteligentních vzorců chování. {{SE|126}}<br /> <br /> Elementární bytosti tepla jsou to, které například v případě motýlů uskutečňují úplnou metamorfózu skrze všechny «živly», od vajíčka přes housenku, kuklu až k imagu. Duchovně prostupují duševní, jež je v tak vysoké míře ztuhlé do trojčlenné tělesné formace hmyzu. Vytvářejí vztahy přírodních říší navzájem a tak i k člověku, například ve vztahu pastýře k jeho ovcím, včelaře k jeho včelám. V bzučení a hučení hmyzu v teple slunečných dní, na jaře kolem kvetoucích živých plotů, ovocných stromů, lip, se stávají proživatelnými nálady, jež dávají tušit působení těchto elementárních bytostí ohně. Jsou přítomny a účinné všude tam, kde zemědělec tvoří hmyzu, fyzickému korelátu elementárních bytostí tepla, životní prostory.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Haustiere_–_Organe_im_Hof-_und_Landschaftsorganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Domácí zvířata — orgány v organismu statku a krajiny ====<br /> <br /> K domácím zvířatům náležejí především zástupci z říše savců: pes, kočka, prase, kůň, z řádu přežvýkavců: ovce, koza, skot, z říše ptáků: slepice, kachna, husa a holub, a z říše hmyzu: bourec morušový, včela ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|Obrázek 9]], S. 115). Liší se od svých volně žijících druhů z hlediska čtyř stupňů bytí:<br /> <br /> '''1. Z hlediska duchovně-bytostného:'''<br /> <br /> Stejně jako všichni živočichové, ani domácí zvířata nemají inkarnované Já, jež by jim, tak jako člověku, propůjčovalo sebevědomí a tím i moc ke svobodnému sebeurčení. Zvířata stojí pod vedením skupinových duší.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Natur- und Geistwesen – ihr Wirken in unserer sichtbaren Welt'', Vortrag vom 2. Februar 1908, vormittags, GA 98, Dornach 1996.&lt;/ref&gt; Jednotlivá zvířata jsou od těchto skupinových duší «odlištelna» — přirozeností celé skupinové duše do nich vtisklá, jsou jejím fyzicko-tělním obrazem. V divoké přírodě jsou tyto duševní vlastnosti evolučně ztuhlé do tělesné formace v podobě chování: ve fyzickém se projevují jako instinkt, v étericky-živém jako pud a v duševním jako zákon. Při domestikaci se člověk kdysi postavil po bok skupinové duše zvířat, jež vládne v nadsmyslovém, a převzal na Zemi v posvátném vztahu člověka a zvířete (abelovský proud) odpovědnost a péči. {{SE|127}}<br /> <br /> Jako skupinové či druhové duše zvířat označuje Rudolf Steiner&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Hereinwirken geistiger Wesenheiten in den Menschen'', GA 102, Dornach 2001, Vorträge vom 16. Mai 1908, 1. Juni 1908, 4. Juni 1908.&lt;/ref&gt; duchovní bytosti, jež jsou srovnatelné s Já člověka a které jednotlivá zvířata příslušejících živočišných druhů jaksi dirigují zvenčí. Skupinová duše vede a působí skrze krev — člověk však skrze svůj «chov», způsobem, jímž se vnitřně i vnějšně k zvířeti chová: zvíře «drží», jinak by padlo. Kdysi je pozvedl z jeho přirozeného, skupinovou duší vedeného tvorstva, zadržel je na stupni ještě zvýšené embryonální obraznosti a zachoval mu tak skrze všechny následující generace jistou míru mladistvosti. Tím vzal vývoj domácích zvířat skrze člověka jiný směr. Ten se tak říkajíc, ještě před pádem do divoké přírody, předčasně odchyluje. U volně žijící fauny jsou druhy morfologicky i fyziologicky evolučně dozrály do svého konečného stadia. Vlk například, jenž platí za praotce psů, ztratil evolučně vzato svou mladistvost. Je vlkem — již není plasticky tvárný, tak jako v dobách vrcholu své evoluce v ''terciéru'' (Atlantida). Jeho chování je ryze projekcí jeho skupinové duše do pozemské formy bytí. Naproti tomu pes, jako domácí zvířata vůbec, vystupuje takřka výbušně a s velkou tvárností v nepřeberném množství plemen. Tato mnohotvárnost je dílem lidstva, které v poatlantských dobách (''holocén'') se dále uvolňovalo ze sevření vlastní skupinové duševnosti a nyní samo, v duchovní mladistvosti probouzejícího se Já, se spojilo se skupinovými dušemi určitých živočišných druhů. Domácí zvířata tedy nevzešla pouhou selekcí jako genetický produkt z evolučního výsledku nějakého kmenového druhu; je spíše nabíledni předpokládat, že svůj původ vděčí zvláštní duševně-duchovní povaze raného lidstva, jež k druhovým duším zvířat stálo ještě v snové blízkosti.<br /> <br /> V domestikaci lze spatřovat krok k vyrovnání oné viny, kterou na sebe lidstvo nevině-vinně vzalo, tím že na své cestě evolucí vyčlenilo říši zvířat ze sebe a zanechalo ji za sebou. Domácí zvíře si výchovou člověka zachovalo svou tvárnost. Podřídilo se služebně vůli člověka, která je vede, a přitom natolik emancipovalo duši i tělo od divoké přírody, že do vší budoucnosti toto lidské vedení — «chov» — potřebuje; nemůže klesnout zpět do téhož stavu, {{SE|128}}<br /> <br /> zatímco divoký příslušník druhu tento stav přijal. Bez péče člověka zůstává bez vůdce a může jen zdivočet, jako dingové (zdivočelí psi) v Austrálii. Na místo evolučního vychovávání zvířat pod vedením mystérií ve starých vysokých kulturách nastoupil dnešní chov zvířat. Ten optimalizuje a využívá určité dědičné vlastnosti a dělá z domácího nebo kulturního zvířete pouhé užitkové zvíře, objekt masové produkce. Tomuto vývoji, jenž ve zvířeti vidí jen bezbytostný, materiální objekt libovolně manipulovatelný skrze jeho geny, lze čelit jen tehdy, usiluje-li se o pravé pochopení bytostné povahy různých druhů domácích zvířat. Jaká moudrost například promlouvá z nazírání a ze živého zacházení s krávou, koněm, včelou atd.? Vnímání jejich zjevného obrazu v kontextu jejich životního a činnostního prostoru, jejich faunistických vzájemných závislostí a podnětů z duchovně-vědeckého bádání probouzí pocity a ideje, které duchovně-morálnímu jednání otevírají nové, evolučně vedené cesty šlechtění a výchovy. Tyto budoucí cesty vyslovuje Christian Morgenstern (1871–1914) větou: „Celé věky lásky jsou nutné, aby se zvířatům odplatily jejich služby a zásluhy vůči nám.&quot;&lt;ref&gt;Christian Morgenstern: ''Wer vom Ziel nichts weiß'', Aphorismen, Piper, München 1964, S. 89.&lt;/ref&gt; K tomuto cíli je třeba navázat na to, co je na třech následujících stupních bytí evolučně vloženo jako vloha.<br /> <br /> **2. Z hlediska seinsstufe seelischen (Astralleib):**<br /> <br /> Domácí zvíře neopouští člověka, důvěřivě vyhledává jeho blízkost, otevírá se mu duševně a v naplnění této otevřenosti očekávavě hledá protidar péče a pozornosti. Jak hluboko se způsob přístupu domácímu zvířeti vtiskuje, jak silně se v něm obarví lidské svéráznosti, ukazuje rčení: „Jaký pán, takový krám.&quot; Tato duševní otevřenost až po jakési individuálně oddané chování — ve srovnání s divokou výchozí formou — klade dnes na člověka netušeně velkou zodpovědnost. Neboť duší otevřené očekávání domácích zvířat se nenaplní pouhou citovou pozorností, nýbrž teprve tehdy, když tato pozornost dává podnět k sebezačátečnější bytostné poznávání. Domácí zvíře nečeká od vedení člověkem žádnou sobeckou, citovou pozornost ve smyslu mentality mazlíčka, tím méně bezdušné využívání, nýbrž poznání jeho bytostné povahy, které mu v činech lásky dá,<br /> <br /> co skupinová duše sama nemůže dát ani nyní ani v budoucnosti. V tomto smyslu se zodpovědnost, se ideál budoucího šlechtění stávají teprve skutečnými. {{SE|129}}<br /> <br /> Dalším znakem duchovního vtiskování, sahajícím až do genomu, je zpravidla velká šíře ras domácích zvířat, na jejichž povahu bytosti by šlechtění mělo znovu navazovat. Zvláštním výrazem seelischen je rozmanitá kresba a zbarvení srsti nebo peří. Duševní rozrůzněnost nitra si v něm tvoří obraz navenek. Každá rasa domácích zvířat se tak jeví nezaměnitelně ve svém „astrálním šatu&quot;.<br /> <br /> **3. Z hlediska seinsstufe živého (Ätherleib):**<br /> <br /> U všech domácích zvířat — s výjimkou psů a koček — je nerven-smyslový pól redukován ve prospěch polu látkové výměny nebo pohybového aparátu. Pomysleme na ohromné metabolické výkony dojnic, prasat, koně zapřaženého před pluh a tak dále. Duševní otevřenost udržuje organické procesy životního těla se zvláštním důrazem na rytmické — každé po svém — tvárné a pohyblivé. Tak se domácí zvířata emancipovala od svých divokých protějšků jak dřívější pohlavní dospělostí a vyšší plodností, tak i reprodukčním cyklem a výměnou srsti nezávislými na ročním koloběhu.<br /> <br /> **4. Z hlediska seinsstufe fyzického (physischer Leib):**<br /> <br /> Duševní otevřenost zajišťuje trvalou tvárnost v životních procesech a ty zas plastizují fyzickou organizaci — nejnázorněji například ve stavbě kostry, která v největší variabilitě zachovává juvenilní formy. Nejnápadnějším znakem je zde zkrácení obličejového skeletu a hladší lebeční kosti, a to i u dospělých zvířat. To je bytostný znak mláďat. Mnoho ras přežvýkavců nese každá svůj specifický tvar rohů. Mozek skotu a prasat je objemem až o 30 % menší než u divokých příbuzných — o to silněji je ovšem vyvinutá páteřní mícha a sympatický nervový systém, který řídí látkovou výměnu. Zmenšení mozku se týká především předního mozku a znamená tím snížení smyslových výkonů zaměřených ven. Pro domácí zvířata platí obecně mimořádně velká šíře proměnlivosti tělesné stavby ras v rámci jednoho druhu — velcí nebo malí, zavalití nebo protáhlí, silní nebo štíhlí, dlouho- nebo krátkohubí atd. {{SE|130}}<br /> <br /> Druhy domácích zvířat jsou kulturním dědictvím lidstva z raných naceledních vyspělých kultur. Novějšími šlechtitelskými metodami se pohled na toto kulturní dědictví zužuje místy zcela na předem dané Genom jakož i na zaměnitelnost jeho genů u různých druhů domácích zvířat. Šlechtitelské cíle jsou libovolně směrovány k jednostranným výkonnostním maximalizacím na úkor pohody zvířat. Tento technologický způsob přístupu zaclání výhled na umělecký záměr, který z domácího zvířete teprve učinil to, čím je. V následujícím textu bude pojednáno o umělecko-šlechtitelském přístupu, který charakterizuje řadu domácích zvířat, učinil je člověku služebnými a dovolil jim stát se orgány hofového nebo vesnického organismu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Honigbiene&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Včela medonosná ====<br /> <br /> Obecně se s včelou (*Apis mellifera*) setkáváme jako s jednotlivcem při návštěvě květu, kde saje nektar, opyluje květy a sbírá pyl do košíčků na zadních nohách. Tato berouc-a-dáváuci činnost se odehrává na periferii jejího životního prostoru. Polárně k tomu nalézá toto jednotlivé stvoření své centrum v úlu, kde se s tisíci dalšími spojuje k nejčilejší aktivitě a stává se článkem veškerozahrnujícího vnitřního života — života «Biene», organismu organizujícího se ze sebe sama, s orgánové přesně se členícími činnostmi. Co jinak zůstává v orgánových funkcích organismu oku skryto, zde se pohledu otevírá dělbou práce podmíněné dění snášivé královny, masy dělnic, které samy s dělbou práce obstarávají stavbu plástů, péči o plod, krmení královny, samočistění, přínos potravy a zásobování, jakož i trubců, kteří oplodňují královnu při jejím slunečním snubním letu. Každá z těchto časoprostorově jemně sladěných činností vzbuzuje dojem nezištné oběti. V teple, které včely v úlu vlastní činností udržují přibližně na 35 °C, vytvářejí inkarnační médium pro skupinovou duši: včelař hovoří o «Biene» — přírodně vznikajícím sociálním organismu, který předjímá nezištné chování, jež si lidé v budoucnosti musejí teprve osvojit v sociálním soužití ze síly Já.<br /> <br /> Včela medonosná potřebuje člověka, «otce včel». Ten stojí skupinové duši, «Biene», po boku. Stará se o její příbytek, {{SE|131}}<br /> <br /> Košík nebo úl, v němž se společenstvo může uzavřít před světem. Úl je zařízen tak, aby se v něm mohlo pod dohledem a vedoucí rukou včelaře odehrávat dělbou práce podmíněný život včel. A přijde-li k rojení, postará se o to, aby včelí společenstvo nezmizelo do divočiny a nakonec do svého zániku, nýbrž aby byl roj chycen a byla mu přidělena nová příbytek. Stará se dále o to, aby včelín nebo jednotlivé úly stály v blízkosti statku tam, kde lze od jara do podzimu nalézt kvetoucí rostliny v polích a kde lze přes zimu pravidelně sledovat blaho roje a provádět odpovídající ošetření.<br /> <br /> Včelí společenstvo žije uzavřeno v duševním prostoru, v němž si nepřeje být rušeno zvenčí. Neruší je jediné ten člověk, který do sebe vsál moudré konání a bytostnou povahu včelího společenstva a z tohoto pramene s uctivostí, rozvážností a klidem vykonává svou prací ke kumštu povýšenou práci na včelím společenstvu. Tento duševní prostor se polarizuje v hlavovité centrum — roj — a v obkruh, který je navenek ohraničen mořem květů, jež obletují dělnice a z něhož se, naloženy medem a pylem, vracejí do středu — děj srovnatelný s krevním oběhem. Co do roje zanášejí, to sdílejí s člověkem: med jako potravu, vosk, propolis a jed k rozmanitým, mimo jiné léčebným účelům. Jsou s odpovídajícím počtem společenstev nezbytnými duševními orgány hofového organismu, jež ve své činnosti vetávají duchovní, působící v teple, do gemarkace jiným způsobem, než to činí zemědělec, když skrze svou práci ichgewollt vmýšlí své myšlenky do celku statku.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hausgeflügel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Domácí drůbež ====<br /> <br /> Ještě v 50. a 60. letech 20. století to byly slepice, kachny, husy, holubi, kteří dodávali hofovému životu zvláštní zabarvení a svým chováním vlastní rytmus. Pokud jde o slepice, začínal například denní průběh při východu slunce pronikavým budíčkem pro {{SE|132}}<br /> <br /> Člověk a zvíře, kohoutovu kikirikí. Vystoupil jako první, krk a hlava svisle vztyčeny, zobák dokořán otevřen, ocasní pera zvednutá a rozevřená — pohled, jako by chtěl celé své nitro vykokrhat do nastávajícího dne. Hejno slepiček ho následovalo z noční tiše stáje do kurníku nebo ve volném výběhu do dvora, na otevřené humno, na hnojiště; škrábajíce a zobajíce se rozptylují za potravou. Zanedlouho se z kurníku ozval první kdákot slepice, jímž oznamovala své štěstí z kladení vejce. Zpravidla odpoledne přišla prašná lázeň s čistěním peří a dál škrábání, drápání a zobání semen, larev, červů, hmyzu, trávy a zrníček písku. Se setměním se hejno znovu sešlo ve stáji a hustě namačkáno se posadilo na hřady. Podobně se přirozeně odehrával život kachen, hus, krůt a holubů; jejich vztažným bodem byl dvůr s chráněnou stájí a lidé, kteří se o ně starali.<br /> <br /> Slepice a krůty jsou spjaty se zemí, kachny a husy milují blízkost vody a pasou se přednostně na břehových travnatých plochách. Jako tyto pendlují mezi vodou a zemí, tak holubi mezi vzduchem a zemí; jejich pohybový prostor se rozšiřuje v převážně krátkých letech ze stromu na strom daleko do polní krajiny; k odpočinku se pak znovu shluknou, v řadě usazeni na nejvyšším hřebenu střechy statku. Jejich zorné pole je tak vedle zorného pole včel nejrozsáhlejší ze všech domácích zvířat, u vodního ptactva je podstatně omezenější a u slepic se omezuje na pouhé několik metrů. Slepice vidí ostře jen na krátké vzdálenosti — slepice jí očima. Rozlišení pohybu a barevná diferenciace jejich oka je daleko lepší než u lidského oka. Jako všichni ptáci má i domácí drůbež a tedy i slepice dobrý sluch. Chybí jim vnější ucho, vchod do vnitřního ucha leží skryt pod jemným opeřením hlavy. Duševní projevy jako vábivé hlasy, zvuky vzájemného dorozumívání jako kokrhání, kdákání, šklébání kachen a hus nebo vrkání holubů se vyměňují na větší vzdálenosti. Čich je zřejmě daleko lépe vyvinut, než se ještě až do {{SE|133}}<br /> <br /> nedávno ještě v 90. letech 20. století. Naproti tomu jsou vedle oka vysoce vyvinuté hmatové orgány v zobáku obvykle rozhodující pro výběr potravy a její zrnitost.<br /> <br /> Trávení probíhá právě tak rychle jako u divokého ptactva. Vysoce koncentrovaná potrava se dostává nerozmělněná do volového vaku; odtud do žláznatého a dále do svalnatého žaludku, kde se rozemílá. Po rychlém průchodu střevem a tlustým střevem se zastávkou ve dvou slepých střevech je vylučována společně s močí přes kloaku. Odpovídajíc výchozímu krmivu a rychlému trávení vzniká vysoce koncentrované hnojivo, bohaté na organickou hmotu i soli dusíku a fosforu — hodnotný organominerální přísadový materiál pro rostlinné komposty nebo jiná živočišná hnojiva. Solný charakter výměšků domácího ptactva odpovídá jejich výrazné hlavové čili nervově-smyslové povaze, která je ještě zvláště zdůrazněna téměř svislým postojem těchto běžců v ose hlavy, nataženého krku, hrudi a běháků. Zvláštní metabolické výkony se tedy nepřidávají, jako u přežvýkavců, do proudu trávení, nýbrž vstupují do růstu (masa) a reprodukce (vajec).<br /> <br /> Od 50. a 60. let 20. století ztratil chov drůbeže — a v čele všeho chov slepic — svou roli obohacující soulovou organizaci hospodářského organismu, odstraňující odpad a škůdce. Na jeho místo nastoupil průmyslový velkochov. Zvířata, chovaná na maximální efektivitu svých metabolických funkcí, žijí namačkána v hermeticky uzavřených, elektronicky řízených, plně klimatizovaných výrobních halách a jsou udržována zdravá po krátce odměřenou dobu svého produkčního života za použití převážně abiotických prostředků. Chov drůbeže se vyčlenil z celku zemědělského podniku. V moderním drůbežářském šlechtění a chovu prožívá drůbež jako domácí a dvorní zvíře svou kulturní smrt. Ze více než 150 plemen slepic&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; slouží dnes jen ještě jejich malý počet pro liniové, křížovecké a hybridní šlechtění. Jejich výkon, vyladěný na nejvyšší úroveň, se smršťuje na snáškové období pouhého jednoho roku.<br /> <br /> Zamyšlení nad tímto scestným vývojem vede stále více k reintegraci menších drůbežích stavů do nově se utvářejících hospodářských organismů: mobilní stáje se střídavým výběhem do otevřené polní krajiny jsou prvním krokem. Tento chov znovu navazuje vztah ke všem životním procesům {{SE|134}}<br /> <br /> hospodářského celku v průběhu roku a dovoluje slepicím, aby svůj instinktivní život uplatnily bez omezení. Kvůli dravé zvěři jsou však volnému střídání stanovišť hranice vytčeny nevyhnutelně: nezbytná je oplocení odolné před liškami! Dalším krokem, jak vést tento vývoj odpovídající domácímu zvířeti dále, je odklon od uniformní hybridní šlechtění provozované po celém světě několika málo velkými koncerny — ve prospěch šlechtění vázaného na konkrétní hospodářství. To zahrnuje regionální spolupráci šlechtitelských a chovatelských provozů, a to jak pokud jde o volbu rasy a šlechtitelské cíle, tak i ochotu spotřebitelů tuto nákladnou kulturní výkonu nést spolu s nimi.<br /> <br /> Další rozvoj domácí drůbeže je zprvu otázkou genetickou: Na jakou dědičnou vlohu z minulosti je nutné navázat? Především však jde o otázku epigenetiky — šlechtění nikoli pouze na základě vlastností již nabytých, nýbrž těch, které teprve mají být získány. Jaké podmínky musí být k tomuto poslednímu cíli vytvořeny v uspořádání hospodářského organismu — pokud jde o způsob chovu, o krmivovou základnu vlastní hospodářství, o lidskou péči a náklonnost —, aby se organismická celistvost mohla epigeneticky vtisknout do životní a fyzické organizace zvířat?<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hausschwein&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Domácí prase ====<br /> <br /> Srovnatelně jedině s vysokovýkonnými plemeny slepic bylo prase metodami moderního šlechtění, krmení a chovu přetvořeno ze svého původního způsobu života a pestrosti rasových typů na uniformní užitková plemena. Bylo kdysi převážně krajinně utvářejícím pasoucím se zvířetem, hlídaným pastýři, poté v 18. století v Anglii dovednějším zapojením asijských a jihoevropských plemen přivedeno k vyšším přírůstkům, v 19. století jako ušlechtilé domácí prase všeobecně zapojeno do rolnického hospodářství v ustájení s výběhem – dnes, počínaje druhou polovinou 20. století, je však vytrhováno ze životního celku hospodářství a produkováno ve velkochovech továrenského rázu. Cílem novějšího šlechtění bylo a je: pryč od slaniny – ke sjednocenému hybridu, raně zralému masovému praseti, jehož jatečná zralost nastává již v polovině doby dožití základních plemen. Stejně jako v moderním chovu slepic je i zde vyřazen nezbytný vztah člověk–zvíře, který je pro duševní podstatu domácího zvíře bytostně nutný, jakož i vztah ke ganzheit celého hospodářství a jeho katastru. Vypadne-li toto dvojí pouto, duševně zakrňuje prase a krajina {{SE|135}}<br /> <br /> degeneruje v beztvářnou monokulturu&lt;ref&gt;Srov. Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924.&lt;/ref&gt; a na mnohých místech v odkládací plochu pro prasečí kejdu, spojenou s rozsáhlým obtěžováním zápachem a emisemi působícími na klima. Polní katastr leží obnažen bez nálady a zohaven, jako odraz toho, co se zvířatům děje v celoživotním ustájení na betonových roštových podlahách – nelidskost bez hranic. Člověk má v rukou, zda bude v domácích zvířatech vidět pouze holý hospodářský užitek, čímž sám sebe duševně odcizí sobě samému, nebo zda nechá k dobru celého hospodářství rozvinout své duševně účinné instinkty. U domácího prasete jako všežravce jsou tyto instinkty zaměřeny na neobyčejně pestrý sortiment potravy, která je pozorně vybírána podle potřeby: tráva, seno, obilí, ovoce, zelenina, kořeny, červi, šneci, planě rostoucí byliny a léčivé rostliny, plody z volné přírody atd.&lt;ref&gt;Peter Steffen, Karl Schardax, Gernot Kürzel: ''Schweineglück, Bibel der Schweine'', Graz 2008, 392 S.&lt;/ref&gt; Prase je ve všech ohledech ideálním zpracovatelem zbytků v hospodářském organismu a vedle slepic terapeutem při likvidaci veškerého obtížného hmyzu a škůdců. Svým vysoce vyvinutým čichem, který se soustřeďuje v nosním kotouči – jakési vyhrnuté, se svrchním rtem srostlé nose – hledá svou potravu jednou na povrchu, jednou rytím pod zemí. Letně podzimní pastva na obilných strništích, vybrakovaných bramborových a polních zeleninových plochách nebo na meziplodinách vede prasata na polní lán, uspokojuje jejich pohybové nutkání, jejich neuhasitelnou zvědavost a neklade žádné meze lásce k rytí. Čenichajíce pracuje jejich žádostivá a pudová přirozenost skrze zeminu. Při pastvě se může ryjící práce poškozením travního drnu rychle stát závadou. Tato škoda zůstává v mezích, je-li k dispozici dostatek pastevní plochy s čerstvým, na bílkoviny bohatým porostem, přičemž lehké porušení drnu může být dokonce výhodou z hlediska provzdušnění a omlazení porostu. Navíc dochází k roznosu semen a tím k větší druhové rozmanitosti.&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; Na mnohých místech selhává pastevní chov z nákladových nebo pracovně-hospodářských důvodů. Místo toho vznikají z praxe systémy ustájení, které v co největší míře pestrým prostředím přihlížejí k možnosti projevovat behaviorální instinkty: skupinové uspořádání, pestrost potravy, zbytky z kuchyně a dalšího zpracování, zelená píce, krmné zbytky z kravína atd., příležitost k rytí, koulení, třením se, pohybová plocha pro pohyb, {{SE|136}}<br /> <br /> setkávání a prozkoumávání, krytý venkovní výkalistek, nastlaná místa k odpočinku, spací místa chráněná před chladem a větrem, ze všech stran uzavřená, jakož i příležitost k intenzivnímu kontaktu s ošetřujícím člověkem, např. skrze oslovení.<br /> <br /> Prasata mají smysl pro rodinu, jsou přívětivá a inteligentní, smyslově bdělá zvířata: čichový smysl ovládá jejich vnímání, utváří prožívání jejich pohody i nepohody. Živě komunikují jemným sluchem a v zvedání hlav hledí na přistupujícího člověka jasným, přímo chápavým pohledem. Přesto jsou jejich mozkové výkony oproti divokým příbuzným sníženy až o 30 %,&lt;ref&gt;Norbert Benecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 1994, 470 S.&lt;/ref&gt; tj. nervově-smyslový systém se více přesunul do míchy a sympatiků a slouží tak zvýšeným metabolickým výkonům co do plodnosti a nabývání masa a tuku.<br /> <br /> Kritická otázka, zda ztrátou smyslových výkonů zvířata hloupnou tím, jak je člověk dělá domácími, musí být za předpokladu zodpovězena záporně, že si je plně vědom své odpovědnosti vůči domácímu zvířeti. Co domácí zvíře svými metabolickými výkony člověku daruje, musí mu on dvojnásobně vrátit svým inteligentním jednáním v chovu, krmení, péči a šlechtěním, které bytost zvířete skutečně zachycuje.<br /> <br /> Funkce chrupu dělá z prasete všežravce, tedy požírače masa i rostlin. Kousá a žvýká jako člověk. I v trávicím traktu se projevuje tato dvojí funkce. Jednodutinový žaludek je relativně malý; prase proto musí přijímat potravu průběžně v malých dávkách. V dlouhém průchodu tenkým střevem a odbourávání enzymaticky snadno rozložitelných složek potravy a jejich resorpci probíhá ve slepém a tračníkovém střevě mikrobiální trávení na celulózu bohatých zbytků potravy. Prase tráví důkladně; na rozdíl od přežvýkavců odnímá potravě síly, které jako smyslově i zároveň metabolicky aktivní bytost spotřebovává pro sebe. To snižuje hnojivou sílu jeho výměšků, nikoli však jejich obsah minerálních látek. Výkaly jsou co do tvaru, barvy, konzistence a zápachu závislé na druhu potravy. Není-li zachována rovnováha žlázového a mikrobiálního trávení, např. při vysokovýkonném krmení a celoživotním ustájení na roštových podlahách, vzniká prasečí kejda, u níž {{SE|137}}<br /> <br /> se nelze divit páchnoucímu zápachu ani jednostranně pudoné hnojivé účinnosti.<br /> <br /> Umírněné přizpůsobení chovu prasat vlastní krmné základně hospodářství se stelivem, výběhem a pokud možno pastvou vytváří chudý zápachem, obsahově bohatý hnůj pevnější konzistence. Zřejmě z důvodu vnímání wesensartu prasat jako všežravců v porovnání s čistými fytofágy označovali rolníci v minulosti prasečí hnůj jako «kalten Dünger» (studený hnůj), vhodný méně pro «studená jílovitá půda» než pro «teplý písčitý půda». Ve směsi s ostatními hnojivy vznikajícími v hospodářském organismu je cenným doplňkem. Jako hnojivo nese látkově kompozičně i silově pečeť duševní povahy prasete. Co si při přehrabování země z rostlinné a živočišné potravy labužnicky vychutná čichem a v hlubokém tělesném klidu duševně prožívá, tím – jako i ostatní domácí zvířata hospodářství – provádí «kosmicko-kvalitativní analýzu»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 59.&lt;/ref&gt;. Výsledek této analýzy charakterizuje hodnotu hnojiva. Je pokaždé jiná, podle toho, zda je krmivo zboží z dovozu, nebo zda je vyprodukováno na vlastním hospodářství. Rozborem vlastního vyrobeného krmiva připravuje prase po svém způsobu hnojivo, které vstříc vychází stanovištním potřebám pro rozmnožení úrodnosti půdy.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Pferd_und_Esel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kůň a osel ====<br /> <br /> Ačkoli jsou si oba navzdory úzké příbuznosti povahou tak protichůdní, jsou oba jako jezdecká, nákladní a tažná zvířata nejvěrnějšími pomocníky člověka, doložitelnými zpět až do dob staropersské kultury, do doby čtvrtého až pátého předkřesťanského tisíciletí. Kůň nesl člověka na jeho velkých přeshraniční putovních a dobyvačných taženích, byl dopravním prostředkem z místa na místo, táhl s ním do velkých bitev; bojoval pod jeho vedením a řízením a obětoval se. Táhl pluh brázdu za brázdou a přivážel sklizeň na vysoko naložených žebřinových vozech. Nekonečné služby prokázal kůň člověku a nevyslovitelné oběti při tom přinesl. A tak i osel, stejně ochotný jako umíněný jezdecký jezdný osel a nosič nákladů sedláka a řemeslníka až po průvodce žebráka. Všechny břemena každodenního života byly vloženy na tohoto malého, tenkohohých osla; s jistým krokem {{SE|138}}<br /> <br /> nesl je přes překážky a kamení. Jak by se bylo bez osla dalo udržet sociální soužití mezi pasteveckými národy i uvnitř a mezi vesnickými společenstvími? Tak nesl na svém hřbetě toho nejmenšího a jeho tíživé břemeno a při příjezdu do Jeruzaléma na Květnou neděli nejvyšší bytost, která překonala veškerou pozemskou tíhu.<br /> <br /> Oba, kůň i osel, jsou lichokopytníci. Stojí a chodí na špičce středního prstu na noze nebo ruce. Ty jsou ukryty v kopytu, rohovém střevíci, který je nepropustný pro vnější silová záření, stejně jako kopýtka sudokopytníků a rohy přežvýkavců. Jakkoli jsou koně tělesně těžcí, pohybují se lehce, ba tanečně. Ve své kráse a eleganci jsou pohyby koně nepřekonatelné, neboť jeho duševní bytost se cele vyžívá v tělesném jazyce rytmické pohyblivosti. Ať v kroku nebo v zdrženlivém poskakování v klusu, obojí s hlavou vztyčenou, nebo v cílevědomém cvalu s nataženou hlavou a rozevřenými nozdrami, vždy nabízí obraz ušlechtilého rozvinutí sil a souměrnosti, jež se pod jezdcem plně stupňuje k vyšší harmonii. Teprve v jednotě koně a jezdce se zjevuje ušlechtilost v držení i charakteru. Jinak je tomu, když se zapřáhne do postroje a táhne pluh nebo těžký vůz, při každém kroku rytmicky zvedaje a spouštěje hlavu — tehdy probouzí obraz dokonalého odevzdání svého volního bytí výzvě a rukou vedoucí otěže člověka a službě, kterou nezištně koná pro zemi.<br /> <br /> I oslu jsou vlastní všechny chody koně. Méně ušlechtilý ve vzhledu a pohybu, jeví se spíše pokorně se skloněnou hlavou, zpravidla poslušný a odevzdaný vůči všemu, co se od něj požaduje, a pak zase vzdorný z většinou nevyzpytatelného důvodu. Ve svých kmenových oblastech na Orientu a v Africe se jeví tím ušlechtilejší, čím více je ještě vázán na starší kulturní formy vědomí a života.<br /> <br /> Kůň je ještě ve větší míře než osel vysoce učenlivý a potřebuje od narození důkladnou výchovu k rozvíjení svých talentů a po celý život k jejich uplatňování pod vedením člověka. V případě ušlechtilého arabského koně bylo například novorozené hříbě po delší dobu chováno pod střechou pasteveckého stanu v rodinném společenství. To platilo ještě ve 20. století.<br /> <br /> Tělesnost koně a osla je obrazem jejich duševního a zároveň obrazem krajiny, šíří travnaté stepi, v níž se toto duševní prožívá ve své radosti z pohybu. V souladu s tím se soustřeďuje {{SE|139}}<br /> <br /> smyslová organizace zvláště na navenek směřující, dálku zachycující smysly — zrak, sluch a čich. Výrazné, nápadně velké oči, stojící po stranách hlavy, zachycují téměř úplný zorný kruh. Jen dopředu — před a pod hlavou — je asi dva metry dlouhý slepý pruh, do nějž není vidět, stejně tak vzadu po obou stranách páteře. V hloubkové ostrosti (trojrozměrném vidění) zachycuje jen poměrně úzký zorný úhel 15 až 20 stupňů dopředu. Ve zbývajícím zorném poli se pohled zplošťuje a dozadu splývá. Právě v tom slepém pruhu vzadu sedí jezdec, vozka nebo za pluhem kráčející oráč, který jemným tahem na vodící otěž nebo přes uzdový náústek určuje chod a směr pohybu. V živé hře ušních boltců se v nejjemnějším odstínění zjevuje směr duševní pozornosti. Pro nás neslyšitelné zvuky jsou vyfiltrování z obecného hladiny hluku. Kůň vnímá především sluchem duševní rozpoložení, například jak se k němu mluví. Postavení uší, ať špičatých nebo svěšených, prozrazuje mnoho o jeho duševním cítění.<br /> <br /> Čich je mimořádně vysoce rozvinutý. Protáhlá hlava skrývá rozsáhlý systém nosních dutin, jejichž vnitřní povrchy přibližně odpovídají celkové ploše vnější kůže zvířete. Koně se přičichávají, aby se přivítali nebo poznali. Svým neobyčejně jemným čichem analyzují své okolí, při pastvě volí svou potravu, každé sebejemnější výpary i na velké vzdálenosti. Jsou to právě tyto tři smyslové schopnosti zraku, sluchu a čichu spolu s vlastností nést hlavu vztyčenou nad páteří, které dělají koně tak učenlivým, nechávají jej tak vysoce diferencovaně reagovat, že vzbuzuje přesvědčení, jako by dokázal myslet? V řecké mytologii líčí Perseův mýtus, jak se myšlení osvobodilo z krevní vázanosti těla, nositele v dávných dobách účinné jasnovidecké síly: v mytickém obraze sťal Perseus titánku Gorgo. Z krevního proudu, jenž tryská z jejího trupu, se zrodil Pegasus, okřídlený kůň. Symbolizuje tělu prosté myšlení, jehož křídla se nyní mohou volně vzepnout do světa ducha. Co se v inteligentním chování koňského těla jeví jako krevně vázané, to se v člověku z těchto pout uvolňuje a stává se svobodnou duchovně-duševní činností myšlení.<br /> <br /> Kůň a osel jsou býložravci. Ačkoli přijímají — jsou přitom nesmírně nenároční — potravu ještě bohatší na hrubou vlákninu než přežvýkavci se svým vysoce diferencovaným {{SE|140}}<br /> <br /> systémem předžaludků, mají jen složený, jednodutinový, relativně malý žaludek. Na ten navazuje dlouhé tenké střevo, které rozkládá snadno stravitelné složky potravy. Hůře stravitelná hrubá vláknina je teprve v mohutně vyvinutém slepém střevě a poté v tračníku a konečníku bakteriálně rozkládána. Tento způsob trávení odpovídá jejich způsobu žraní. Koně žerou dvakrát tak dlouho jako krávy, totiž 16 hodin denně. Jsou zvířaty dne i noci. Se svým dobrým zrakem i ve tmě nacházejí s jistým krokem i v noci svou potravu. Koně a tak skromný osel jsou vynikajícím způsobem vhodní k tomu, aby po střídání pastvy spásali rostliny, kterým se krávy vyhýbají.<br /> <br /> Radost z pohybu a síla koní a oslů se odráží v jejich silně proformovaném, stále ještě velmi vlákninovém trusu. Ten je polárně k 'chladnému prasečímu trusu' 'horlivým' hnojivem. Neustálým bakteriálním rozkladem, urychlovaným stykem s vnějším vzduchem, ohřívá se velmi rychle a byl díky této vlastnosti využíván jako podzemní vytápění a zároveň hnojivo pro raná záhony. Čerstvý koňský hnůj obsahuje poměrně dost amoniaku, jeho vůně je proto silná, ostrá a pronikavá, ale není nepříjemná.<br /> <br /> Kůň a osel se — v důsledku mechanizace pracovních postupů — do značné míry rozloučili se zemědělstvím (prozatím?). S nimi se ztratil důležitý prvek v oduševnění organismu statku, a to jak z hlediska využití krmiva a slámy, zvláštního druhu hnojiva a rytmizace pracovních procesů, tak i s ohledem na oduševnění práce, kterou konali v odevzdanosti lidskému vedení.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Hund_und_Katze&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Pes a kočka ====<br /> <br /> Oba patří k vývojové linii šelem. Svým duševním instinktivním životem obohacují duševní tělo zemědělského organismu naprosto protikladným způsobem. Pes je nejstarším z domácích zvířat, kočka patří k nejmladším; v Evropě se objevuje teprve od prvního tisíciletí př. n. l.&lt;ref&gt;Norbert Benecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 1994, 470 S.&lt;/ref&gt; Typ psa je příbuzný jeho divokým druhům, vlkovi, stejně jako typ kočky kočce divoké. Co je u psů obzvláště nápadné, je velká variabilita forem. Ta {{SE|141}}<br /> <br /> se vyskytuje již na samém počátku jejich domestikace ke konci ''třetihor'' (Atlantidy) v ''pleistocénu'' (dobách ledových), ale především pak v ''neolitu'', v prvních poatlantských dobách. Žádný z druhů domácích zvířat, které se objevily později, již nikdy této rozmanitosti forem nedosáhl.&lt;ref&gt;Tamtéž, s. 226.&lt;/ref&gt; Je nasnadě, jak již bylo dříve naznačeno, že vývoj domácích zvířat byl produktem raného lidstva. To bylo schopno na základě prožívání zvířecí duše a jejího duchovního původu, skupinové duše, zadržet ji v jejím tělesném utváření na embryonálnějším stupni a poskytnout tak tvarotvornému typu nepřeberné množství různých výrazových možností. Čím mladší jsou druhy domácích zvířat, čím více lidé vyměňovali svou instinktivní duchovní bezprostřednost za probouzení k sebevědomí, tím chudší na variace se stává vzhled domácích zvířat. Pokud v době starého Říma rozmanitost forem opět vzrostla (trpasličí plemena psů), je to již důsledek cíleného šlechtitelského výběru ve smyslu křížení a selekce. Jak velmi byla od počátků až po staroegyptskou kulturu domestikace psa a kočky – a tedy i ostatních druhů domácích zvířat – nikoli primárně otázkou účelné využitelnosti, nýbrž jak byla užitečnost neoddělitelně spjata s instinktivním, intimně-sakrálním cítěním, vyplývá jednak z pohřební kultury sjednocující člověka a psa, jednak z úcty, kterou lidé prokazovali kočkám a božské bytosti, jež v nich přebývala, což byl kult, který kulminoval ke konci staroegyptské kultury.&lt;ref&gt;Tamtéž, s. 348.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Zvířecí duševní dispozice psa a kočky se od sebe značně liší. Ještě více než kůň podřídil pes svou duševní instinktivní bytost, souhrn svých schopností, vedení člověka, což neplatí pro kočku. Dobře vychovaný pes poslechne na každé zavolání nebo písknutí. Svým pohybovým pudem se rozmáchle dere do dálky, jako lovecký pes, který svým čichem sleduje stopu, u ulovené zvěře hlásí nebo ji aportuje, jako ovčácký pes, který žene ovce nebo dobytek nebo drží stádo pohromadě. Vždy po vykonaném činu se vrací, sedá si na zadní, vrtí ocasem, zvedá hlavu nataženou vzhůru, hledí na svého pána věrně oddaně v očekávání dalšího povelu. Stejně pozorně a oddaně se chová jako hlídací pes domu a dvora, jako doprovodný a vodicí pes, např. slepecký, jako stopovací pes, který neomylně vyčmuchává i ty nejmenší pachové stopy, nebo jako {{SE|142}}<br /> <br /> saňový pes, který táhne těžká břemena sněhem a ledem. Každá z těchto schopností si vytváří tělo, které jí odpovídá: velké a silné, štíhlé a rychlé, malé a obratné atd. Tato tělesně duševní tvárnost v téměř každé myslitelné tělesné formě a s příslušným chováním po psím způsobu propadá již od dob římských emocionalitě člověka a zvrhává se v chov luxusních, trpasličích a pokojových psíků.<br /> <br /> Bytostný projev kočky domácí je zcela jiný. Zdá se, že evolučně upadla hlouběji do divokosti. Žije jakoby dva životy. V jednom se vyžívá stranou člověka, aktivní v noci, jako její divocí příbuzní. S napětím všech smyslů následuje své lovecké instinkty, plíží se svými cestami, číhá na kořist a zmocňuje se jí mohutným skokem. Hlodavci, jako myši a krysy, jsou její preferovanou potravou, bohužel také ptáci, jako ti, co hnízdí na zemi, v nízkých větvích, nebo vlaštovky, které ve dne létají příliš nízko nad zemí a které si ležérně rychle vystřelenou tlapkou zajistí jako jistou kořist. Svůj druhý život tráví tím, že vyhledává domácnost člověka jako své místo ke spánku, předouc se lísá ke členům rodiny, hravě těší děti a tímto způsobem se doporučuje další péči o potravu. Pak v noci opět nastává odchod do druhého života. A opět je to emocionalita člověka, která, scestně vedena, činí z kočky pouhé domácí a mazlivé zvíře.<br /> <br /> U psa je to vynikající, každou nuanci rozlišující čich, který uvádí v činnost tělo i duši, u kočky zrak specializovaný na noční vidění, které vtiskují zemědělskému organismu zvláštní kvalitu, uspořádávající princip: Pes, který v noci na stráži štěká, který doprovází sedláka s nosem u země a sleduje stopu přes pole, louky a pastviny, nebo který na pokyn pastýře obíhá stádo ovcí a drží je na jemu určené pastvině, je v jemu stanovených mezích vykonávajícím orgánem člověka. Kočka jím v tomto smyslu není. Zůstává nepozorována na svých nočních toulkách po dvoře a katastru, stanovuje si vlastní míru v hubení škodlivých hlodavců a přitom si vystačí sama.<br /> <br /> Zemědělskému organismu nejsou vítány výměšky psa a kočky – jsou páchnoucí, ale nejsou významné –, nýbrž jejich přínosem je uspořádávající strážní funkce. Bohužel pes a kočka tuto funkci jako člověkem vedení spolutvůrci oduševnělého přírodního celku z velké části ztratili. Jako domácí, {{SE|143}}<br /> <br /> společenská a luxusní zvířata se z velké části odcizila duševnímu tělu zemědělského organismu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Schaf_und_Ziege&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Ovce a koza ====<br /> <br /> Jako takzvaní «malí přežvýkavci» patří ovce a kozy po psech k nejstarším z našich domácích zvířat. Přestože jsou si blízce příbuzní, výrazně se liší temperamentem, pohyblivostí a v různé míře i skromností. Jako všichni přežvýkavci vystupují jako rohaté sudokopytníky z hlediska kmenové historie teprve na konci řady savců. Ba co více, tvarová rozmanitost divokých a pozdějších kulturních forem ovcím a kozám podobných druhů se rozvinula teprve v přechodu mladšího terciéru do dob ledových (pleistocén) a v nich samotných až do současnosti (''holocén'')&lt;ref&gt;Bernhard Grzimek: ''Grzimeks Tierleben, Enzyklopädie des Tierreichs'', Band 13, Säugetiere 4, München 1971, S. 470.&lt;/ref&gt; — tedy v dobách, v nichž člověk vstoupil mezi zvířata a z hlediska svého kosmicky utvářeného, instinktivně-duchu blízkého vědomí navázal s nimi magicko-kultický vztah, jenž nacházel výraz ve způsobu lovu se zřetelem na potravu a oděv a ve zvířecí oběti.<br /> <br /> Není tedy oprávněná otázka, zda nomadizující člověk, vpletený do vladaření přírodních sil, se nepodílel na této přeci jen velmi mladé diferenciaci forem? Nekazují na tuto myslitelnou možnost mýty národů, například zvířecí oběť Abelova nebo jeskynní kresby sahající do dob ledových (''pleistocén''), mimo jiné v Sahaře, a mnohé další? Nejsou tyto všechny výrazem magicko-kultického vztahu člověka a zvířete atlantské doby, pozdního kenozoika? A nevykonala se pak později, v druhé epoše poatlantského věku (''holocén'') ze zarathuštrovských mystérií, v jakési opakovaci na vyšším stupni, domestikace?<br /> <br /> Ovce a kozy, vybavené všemi znaky svého domáctví, se objevují od konce devátého tisíciletí př. Kr. v horských oblastech jihozápadní Asie. U ovcí jsou to tyto znaky: tvarově menší než divoká forma, vysoká variabilita tělesné velikosti, žádná sezónní proměna srsti, její proměna v nepřetržitě rostoucí vlněné rouno, živé zbarvení a vzorování. Podobnou rozmanitost zevního obrazu vykazují kozy, až po srst proměněnou v vlnu u koz angorských a kašmírských.&lt;ref&gt;Norbert Benecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 1994, S. 247.&lt;/ref&gt; {{SE|144}}<br /> <br /> Ovce a ještě více kozy jsou neobyčejně skromné. Jejich potravou jsou trávy, byliny, listy a výhonky. Kozy jsou přitom vysoce přizpůsobivé aromatické, na celulózu bohaté a slané nabídce potravy v extrémních geografických zónách, například v horských polohách a polopouštích. Přepásání těch posledně jmenovaných vede rychle k postupující dezertifikaci. Prostřednictvím rozmanitých darů obou malých přežvýkavců — vlny, masa, mléka, srsti, kožešiny, kůží a rohů — se stali velkými průvodci člověka v kultuře. Stáli v uzavřených stádech pod ochranou pasteveckých národů, jaksi jako základ jejich existence, a v mnohých venkovských sídlech se stali „krávou malého člověka&quot;. Těsný vztah ovce k prostředí a k člověku vedl celosvětově k velké rasové rozmanitosti, od středověku v Evropě k vytváření krajových odrůd, v novověku k liniovému šlechtění masných, vlnových a mléčných plemen. Šlechtění bílé vlnové ovce (merino) se uskutečnilo ve Španělsku. Ta dnes, v mnoha případech s příkrží krajových odrůd, dosáhla největšího rozšíření na celém světě.<br /> <br /> V Evropě přetrvává pastevectví pod vedením potulného pastuchy v zbytcích dodnes. Hospodářsky lze toto zachovat jen tím, že se ovčí stáda přednostně nasazují v chráněných krajinných oblastech pro péči o krajinu. Nejsilněji klesá chov koz. 95 % všech domácích koz slouží samozásobení v malorolnicky strukturovaném zemědělství třetího světa.<br /> <br /> Projevy podstaty ovce a kozy jsou navzájem polární. Smyslové výkony obou jsou sice podobné — nejlépe je vyvinut čich, za nímž následuje zrak a s určitým odstupem sluch. Avšak to duševní se různě projevuje v řeči těla a skrze smysly. S hlavou většinou skloněnou pod linii páteře, s mohutnějším tělem, více obrácenou k zemi a k vnitřnímu světu vlastního metabolismu, trmácivější v pohybech, projevuje se duševní bytost ovce spíše snivě, zdrženlivě. Jinak koza: živě vyskočí, přeskakuje přes pařezy a kameny, zvedá hlavu vysoko, zvědavě čichá sem i tam, šplhá na nejbližší vyvýšené stanoviště, drží pohled pozorně zaměřený do dálky. Namísto toho, aby se pasla přes rozlehlé roviny, dává přednost hornatým polohám na strmých svazích v úrovni hlavy, nebo se staví kolmo na zadní nohy, aby dosáhla na keři a stromě ještě na nejvýše dostupný list.<br /> <br /> Ovce a kozy mají rohy. Ty jsou na rozdíl od skotu u samců větší a podle plemene šroubovitě tvarované {{SE|145}}<br /> <br /> otočené nebo šavlovitě prohnuté dozadu. Vedle rohatých plemen existují bezrohá plemena, k nimž u ovcí náleží většina dnešních užitkových plemen.<br /> <br /> Při zúžení rasové rozmanitosti se šlechtění soustředí na vlnové nebo mléčné ovce, u koz na dojnice nebo masná zvířata.<br /> <br /> Malí přežvýkavci jsou stádní zvířata, ovce ještě více než kozy. Z toho důvodu jsou svou podstatou spíše krajinnými tvůrci ve velkém, méně utvářecím orgánem v jednotlivém zemědělském organismu. Dokud vesnické útvary se svými katastry ještě existovaly jako do značné míry uzavřený celek, bylo povoláním pastevce udělat ze svého ovčího stáda orgán tohoto celku: ať v pastvě na úhoru, na obecních nebo pustých plochách, při hnání přes sklizené pozemky s okopaninovými plodinami, přes příliš bujně do listu rašící ozimé osevy; nebo v pastvě bylinami bohatých cest a polních mezí na podzim jako dietetikum pro nadcházející zimní ustájení; nebo konečně v ohraničení na polích za účelem hnojení. To vše bylo zpečetěným právem a dělo se v dohodě s vesnickým společenstvím. Povolání pastevce znovu oživit — tomu jsou položeny úzké meze. Možnosti se nabízejí v péči o přírodní rezervace nebo na velkých podnicích s marginální půdou.<br /> <br /> Jinak je to s chovem mléčných ovcí a mléčných koz. Obě nejsou vázány na stádo a mohou v menších i větších stavech podstatně přispět k prohloubení duševního života zemědělského organismu. Především se malí přežvýkavci doporučují pro další rozvoj jednostranně zaměřených zahradnictví směrem k zahradnickým statkům. Zastupují tam skot ve zužitkování meziplodin k zelenému hnojení i odpadů z mnohostranné zeleninové produkce a starají se o jejich proměnu v trvale účinné hnojivo.<br /> <br /> Cestou čtyřžaludečního systému přežvýkavců podléhá rostlinná potrava jedinečně intenzivnímu trávení (viz kapitola „Skot&quot;, žvačkování v bachoru a přežvykování, strana 150 nn.). To umožňuje celulózu, tj. hrubovláknité výživné látky, rozložit a zpřístupnit pro růst, udržení a výkon (mléko, vlna, maso). V průběhu tohoto trávicího procesu dostává rostlinný výživný tok vtisknuta v sobě síly duševní organizace zvířete. Odpovídajíce bytostné povaze ovce a kozy je toto vtiskávání různé. Rozdíl nelze dostatečně odvodit z kvantitativního složení takzvaných živin hnojiva. Nikoli kvantitativní podíl {{SE|146}}<br /> <br /> Nikoliv kvantitativní podíl látek je rozhodující, nýbrž jejich kompozice skrze síly duševního těla, které vstupují do životních procesů. Wesensart sama hnojí skrze látky. Tak působí ovčí hnůj mírněji, harmonizujícím a strukturujícím způsobem na životní procesy, jež se ve vegetativní oblasti zhušťují k potravní plodině, například u listové zeleniny. Kozí hnůj naproti tomu působí žhavěji a — jak lze z bytostné povahy kozy předpokládat — povzbudivěji na růstový impuls v ose kořen–stonek–květ.<br /> <br /> Příspěvek ovce k oduševnění krajiny se stává prožitkem, táhne-li pastýř se svým ovčím stádem na podzim přes katastr statku a odtud dál skrze okolní kulturní krajinu: pastýř s holí kráčí v čele, stádo v těsném houfu za ním; nebo stojí uprostřed pole a ovce se na všechny strany kolem něj rozebírají za potravou. Tato scenérie probouzí náladu hlubokého míru, jenž se prostírá nad krajinou — obraz dokonalého klidu a pohybu zároveň. Takové ovčí stádo táhnoucí přes pole, od katastru ke katastru, jehož každý záchvěv bytí se soustřeďuje ve vědomí pastýře a je odtud řízen, zakládá vztahy, jimiž se jednotlivé zemědělské organismy uzavírají do vyšší jednoty kulturní krajiny. Oproti ovcím jsou kozy méně stádními zvířaty. Mají více vlastní vůle. Jsou chovány v omezeném rozsahu pro produkci mléka a masa a — zčásti jako náhrada za skot — prokáží v kánonu všech domácích zvířat cenné služby při utváření duševního těla zemědělského organismu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Rind&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Skot ====<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Herkunft_und_Mythos&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Původ a mýtus =====<br /> <br /> Podle obecně přijímaného názoru pochází skot (Bos taurus) od pratura nebo zubra (Bos primigenius). «Moderní zoologický výzkum domácích zvířat považuje dnes s jistotou jen jedno divoké hovězí zvíře, praura nebo zubra, za jedinou divokou výchozí formu domácího skotu.»<br /> <br /> Předpokládá se, že evropská plemena skotu přišla z «úrodného půlměsíce», z přední a střední Asie. Nejstarší nálezy kostí sahají do osmého tisíciletí před Kristem, tedy do počátků {{SE|147}}<br /> <br /> staropersské kultury. Raná i všechna pozdější plemena skotu mají menší tělesnou stavbu než předpokládaná divoká forma pratura a vykazují od samého počátku vysokou variabilitu zevní podoby. Právě na příkladu pastevních zvířat — skotu, ovcí a koz, nejstarších domácích zvířat hned po psech — se může stát zřejmým, jak hluboko v temnotách zůstává odvozování od jejich divokých forem. Pohlédneme-li na mýty národů, například na oběť Ábelovu ve Starém zákoně — byl pastýřem —, stojí v popředí náboženských obětních rituálů především ovce a skot. «Kulturněhistorické dokumenty ukazují, že skot v Mezopotámii, Egyptě, Persii a Indii sloužil zpočátku výhradně kultovním účelům.» Ve staroegyptském mýtu byla v dobytčeti praobrazně uctívána nebeská bohyně Hathor, zobrazovaná jako kráva nesoucí mezi rohy sluneční kotouč. V dnešní Indii platí kráva u hindů jako odnepaměti za posvátnou. Neukazuje to spíše na to, že duchovně reálné prožívání bytostné povahy skotu — toho, co nadsmyslově tvoří skupinovou duši —, bylo kmotrem procesu domestikace?<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stellung_im_Betriebsorganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Postavení v hospodářském organismu =====<br /> <br /> Pokud jde o utváření zemědělského organismu v uzavřený celek, je skot, respektive do vyšší jednoty zformovaný stádní organismus, «královnou a králem» mezi všemi domácími zvířaty. Jistě, každé z nich přináší svůj příspěvek podle toho duševního, jež se ponořilo do tělesné formace. Bytostné povaze krávy je však vlastní universální potence. Z tohoto důvodu nelze v přísném smyslu od chovu skotu upustit. Jeho podstatný význam spočívá teprve druhotně v tom, co produkuje v podobě potravin a jiných surovin. To je vnější stránka. Tuto stránku zastupuje řada polních plodin, které tvoří podstatný základní pilíř prvovýroby v hospodářském životě. Primární výkon leží na vnitřní straně; je jím zvláštní schopnost vztahovat fyziologické funkce — přesněji řečeno bytostné články hospodářského organismu — jedny na druhé, a tím tento organismus jako celek udržovat zdravým a schopným rozvoje. Kráva — stále myšlená jako článek stádního organismu vázaného na statek — nastavuje moudrostí prostoupené míro {{SE|148}}<br /> <br /> míry, vnitřní ekonomii celého provozu z hlediska utváření svého těla a souhry svých orgánových soustav prostřednictvím své vlastní činnosti a otiskuje ji do přírodní stránky hospodářského celku.<br /> <br /> O pravém stádním organismu lze hovořit teprve tehdy, kdy se stádo v průběhu generací doplňuje z vlastního odchovu a propojilo se se stanovištními poměry až k vlastní krmivové základně hospodářství. Pro plemeníky platí zvláštní postavení: jsou v pravidelných intervalech nahrazováni otci z chovatelských podniků stejného zaměření za účelem obnovy krve stáda. Stádní organismus je nadřazen součtu jednotlivých zvířat. To se projevuje mimo jiné v souběžnosti denně rytmických způsobů chování zvířat. Ráno následují jakoby v hierarchickém pořadí vedoucí krávu na pastvinu. Tam se rozptýlí, ale nepobíhají zmatkem; pasou se a táhnou jedním směrem, přijímají potravu sedm až osm hodin denně, přerušovanou společnými fázemi přežvykování, které rovněž trvají přibližně osm hodin denně. I chůze k napajadlu, přestávky v odpočinku a vydávání mléka podléhají přísnému rytmu ovládajícímu celé stádo. Všechna opatření v chovu, krmení, péči a plemenitbě by měla sloužit posílení tohoto stádně-rytmického dění. Čím je toto dění vyvinutější, tím je stádo zdravější.<br /> <br /> Metody, které jsou základem dnes celosvětově praktikovaného velkochovu — krmení siláží a snadno stravitelnými koncentráty z celého světa, celoroční ustájení na betonových roštových podlahách, praxe odrohovávání a šlechtění na maximální výkon, vše stlačeno do výrazně zkrácené délky života a podobně — oslabují krávy. Znamená to ztrátu schopnosti vytvořit vlastní uzavřený duševní tělesný článek. Dojnice jsou již v mládí vyčerpány a zpravidla po 4,5 letech, tj. po dvou «násilných» laktacích, za hranicí použitelnosti.<br /> <br /> Rozsah chovu skotu se řídí velikostí podniku, jeho přírodními předpoklady s ohledem na klimatické a půdní podmínky, a tím i potřebami hnojení, jakož i — ve stupních — intenzitou hospodaření. Rozhodující je přitom vlastní krmivová základna hospodářství, která zahrnuje dostupné travnaté plochy — louky a pastviny — i pícninářství na orné půdě. Rozsah posledně jmenovaného vyplývá z utváření osevního postupu v polním hospodářství. {{SE|149}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Wesenserscheinung_und_Wesenserkenntnis&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Bytostná jevenost a bytostné poznání =====<br /> <br /> Kráva je jako přežvýkavec nejvyšší vývojové úrovně bytostí stejně tak metabolicky aktivní jako rytmickou. Naproti tomu její nervově-smyslová aktivita — až na vysoce diferencované výkony čichu a chuti — ve vztahu k okolnímu prostředí výrazněji ustupuje do pozadí. Její smyslové výkony slouží prvořadě jejímu nitru, její trávicí činnosti. Její inteligentní bytost se navenek projevuje spíše flegmaticky, temně snivě, dovnitř pak vysokým, moudrostí plným instinktivním životem. Sama sebe prožívá, silně introvertovaná, v jakémsi vnitřním nazírání.<br /> <br /> Kdo se snaží poznávajícím způsobem přiblížit bytosti skotu, musí soustředit pozornost na jeho hlavní činnost: na procesuální kroky ve vzájemné souhře nitra a vnějšku při příjmu potravy, přes zpracování krmivové hmoty v trávení, až k vylučování hnůj a kejdy.<br /> <br /> Sleduje-li člověk přírodovědecká dílčí fakta týkající se trávicího dění, narazí záhy na hranice poznání. Těchto hranic si obecně nevšímá proto, že nevěnuje dostatečnou pozornost — a tedy ani váhu — prahu k smyslově nepozorovatelnému. Nepozorovaně se tak propadá do abstraktních, bezjakostních modelových představ. Uvědomí-li si však tuto mez poznání, která se otevírá mezi předmětně vnímatelným a procesuálním substančním děním — například při přechodu z vnějšku do nitra skrze střevní stěny — teprve tehdy začíná člověk skutečně oceňovat a vážit si dosahu a váhy výsledků duchovního bádání Rudolfa Steinera. Jsou-li tyto výsledky bádání přibrány, stává se poznání opírající se o vnější smysly stále se rozšiřujícím poznávacím procesem. Osvětlují účinné agens, to bytostně-působící, které přináší na svět jevy v jejich formách a barvách. Výsledky duchovního bádání přidávají k vnější stránce světa jevů bytostně-tvůrčí stránku vnitřní.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Maulverdauung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Ústní trávení =====<br /> <br /> Již při příjmu potravy — denně přibližně osmina tělesné hmotnosti, to odpovídá 60 až 70 kg čerstvé substance — ovládá látkovýměnně-pohybový systém oblast hlavy. Hlava se noří, čumákem hmatavě tápe hluboko do krmivové hmoty; jako úd ji obtáčí dlouhý {{SE|150}}<br /> <br /> jazyk patky Zunge, ukousne jako úd snop trávy, byliny nebo sena, stáhne je do tlamy a v případě zeleného porostu je oddělí přitlačením dolní čelisti ke hraně bezzubé ploténky horní čelisti. Mezi tím klouže jazyk s rozkoší přes pysk a ochutnává žlázové výměšky z něj. Pravděpodobně přitom skot provádí jakýsi první rozbor jakosti přijatého krmiva, patrně i s ohledem na druh a množství osliznutí slinami. Na pysku splývá horní ret s nosními dutinami vjedno. Tím jsou příjem potravy a dýchání těsně navzájem svázány — stejně tak hmat, chuť a čich.<br /> <br /> Po dobu krátkého setrvání krmiva v dlouhé tlamové dutině je to opět jazyk, který v několika žvýkacích záběrech pohybuje krmivem rytmicky tam a zpět mezi řadami stoliček. Tím se zahajuje první krok trávení rozdrceením a prosolizováním slinami. Řada žláz různé velikosti vylučuje sliny — při krmení senem až 180 litrů za den — a zajišťuje enzymatický rozklad škrobu na cukr.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Pansenverdauung_und_Wiederkäuen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Trávení v bachoru a přežvykování =====<br /> <br /> Tlamové trávení se mohutně stupňuje v aktu přežvykování. Ten probíhá protiběžně k příjmu potravy. Co skot spásl, ochutnal a spolkl, to si portáž po portáži přináší zpět z hlubší trávicí zóny, z předžaludků, žvýká to znovu a nyní teprve důkladně prochutná. Podle druhu krmiva — čerstvá zelená hmota či hrubé krmivo — vykoná 30 až 80 přežvykovacích záběrů na porci.<br /> <br /> Před tímto výkonem se odehrává pozoruhodná výměna. Jen málo rozdrcen přechází snop za snopem z tlamové dutiny krajiny hlavy skrze jícen a oddělující bránici do krajiny břicha, do tří žlázami nepokrytých předžaludků: zaprvé do čepce (*Reticulum*; zvaného také síťový nebo katapultový žaludek), odtamtud zadruhé do bachoru a zatřetí do knihy nebo listnatého žaludku (*Omasum*). Není-li to rozhodnuto již předtím v bachoru, pak se v knize definitivně rozhodne, zda potravní kaše přejde k dalšímu trávení do sýřiště neboli žlázového žaludku, nebo zda se — vymačkána — vydá ještě jednou zpět do tlamové dutiny k přežvykování. Svébytným úkolem předžaludků, a zde zejména bachoru, je mikrobiální rozklad na hrubou vlákninu bohaté rostlinné potravy. Bachor s ohromnou pojistností přibližně 150 litrů se táhne od bránice dozadu až do pánevní dutiny. {{SE|151}}<br /> <br /> Spolu s čepcem a knihou vyplňuje celou levou polovinu dutiny břišní. Ve velkém fermentačním prostoru bachoru probíhají v neustále se pohybujících potravních masách intenzivní kvasné procesy. Jakkoli chaoticky se odehrávají, tím přísněji stojí pod vedením astrálního těla skotu. Při těchto rytmicky probíhajících přeměnách rozkládají bakterie a nálevníci, patřící k prvokům, snadněji stravitelné složky potravní kaše, přičemž část z nich — jde zejména o energeticky bohaté mastné kyseliny — prochází již zde přes metabolicky aktivní bachořní sliznici do krevního oběhu.&lt;ref&gt;Anita Idel: ''Die Kuh ist kein Klimakiller'', Marburg 2012, 210 S.&lt;/ref&gt; Jakmile je bachor plný — zvenku patrné podle vyklenutí levé strany břicha — a nastupuje tedy sytost, většinou si kráva, resp. celé stádo, lehne a po nějaké době začne přežvykovat. Obsah bachoru se roztřídí do tří vrstev: spodní tekutá, nad ní plovoucí střední vrstva z hrubšího materiálu a svrchní vrstva kvasných plynů. Ze střední vrstvy bachoru a z vymačkaného materiálu z knihy polyká skot nyní porci za porcí zpět do tlamy a stejnou cestou propouští kvasné plyny. Ty proudí s výdechem až do čelních dutin, ano až do dutiny rohového čepu. Zde se skotu otevírá rozsáhlé pole vnímání a kvalitativní analýzy toho, co se mu do tohoto stadia trávicího procesu odhalilo po stránce látkové i silové.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Wiederkäuen,_eine_Wahrnehmung_und_Sichtung_von_Stoffen_und_Kräften&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Přežvykování jako vnímání a třídění látek a sil =====<br /> <br /> Při aktu přežvykování — osm až devět hodin denně — se proměňuje bytostný výraz krávy v základech. Její metabolicko-pohybová aktivita do značné míry ustupuje. Veškerá vnitřní i vnější činnost se přesunuje k hlavovému pólu. V silné, rytmické práci jsou nejen žvýkací svaly, meloucí zpět polknutý, přibližně na sto gramů dávkovaný vláknový chomáč potravy, ale stejně tak jazyk a slinné žlázy. Smysly se naproti tomu chovají právě opačně. V soustředění na akt přežvykování jaksi utichají, přicházejí k „rozjímání&quot;. Teprve nyní kráva skutečně promyslí, co přijala jako živou, strukturovanou substanci zvenku — z tohoto pole, oné louky nebo pastviny. Jistě, ona to {{SE|152}}<br /> <br /> Při pasení to již ohmatala, ochutala a očichala. Nyní však, v opětovném ochutnávání již předtrávené potravy, se to, co bylo vnímáno, sjednocuje s celým jejím duševním bytím. To, co bylo předtím pouhou živě strukturovanou rostlinnou hmotou, se v pozorném přežvykování povznáší k duševnímu prožitku. Kráva se v této činnosti probouzí ke svému vědomí, jež sníc je celé ponořeno do tělesných pochodů. Cítivá síla duševního těla je to, co odtud produševňuje veškeré další trávicí dění až ke konečnému produktu hnoje a kejdy. To, co Rudolf Steiner nazývá „kosmicko-kvalitativní analýzou&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, Seite 59.&lt;/ref&gt;, kterou zvíře vykonává při trávení, platí v nejvyšší míře pro skot. Při přežvykování tato analýza nabývá svého počátku. Na očích se to stává názorným; pohled se při přežvykování mění. Zatímco jindy hledíme do velkých očí jako do modré hloubky hlubokého pramene, nabývají nyní — při lehce zdvižené hlavě — oči i tvář napjatě soustředěného výrazu. Vypadá to, jako by kráva „rozjímala&quot; o všem, co si v této první fázi trávení jako vnímání zvnitřnila. Tak intenzivní, do nitra obrácený pohled nenajdeme v říši zvířat asi nikde jinde. Je to, jako by ve výrazu očí se zrcadlilo vědomění si formativních sil, jež se při mletí uhlíkových skeletů a bílkovinných struktur rostlinných hmot uvolňují. V aktu přežvykování je kráva zcela sama u sebe, blízka sebeuvědomění, jež mít nemůže, protože nemá inkarnované Já. Díky blízkosti svého vysoce soustředěného duševního těla ke své jáství, která se jako její „skupinová duše&quot; proживá&lt;ref&gt;Viz např.: Rudolf Steiner: ''Die geistigen Wesenheiten in den Himmelskörpern und Naturreichen'', GA 136, Vortrag vom 6. April 1912.&lt;/ref&gt; a v odrazu projevuje v organismu stáda, je obzvláštním způsobem schopna vnitřně zpracovávat mohutně se vzdouvající masu formativních sil. V prvním kroku vykonává zmíněnou „kosmicko-kvalitativní analýzu&quot; v rozkládání rostlinné potravy, vrcholící v aktu přežvykování. V duševní temnotě analyzuje formativní síly, jež z kosmu ve světle slunce vybudovaly podobu rostliny, jež ztuhly v jejích jednotlivých formách a jež se staly zároveň nositeli živého substančního dění v rostlinách. {{SE|153}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Dünn-_und_Dickdarmverdauung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Trávení v tenkém a tlustém střevě =====<br /> <br /> V rozplývání rostlinných forem v trávicím traktu se obrazotvorné síly postupně uvolňují ze svého hmotného zajetí. Je to výsledek postupného procesu rozkladu, který probíhá ve třech fázích: mechanicko-mikrobiální fáze od žvýkání přes bachor a knihu, fáze převážně enzymatická, ale zároveň bakteriální od slezu přes lačník (*Jejunum*) po kyčelník (*Ileum*), a odtud fáze ryze mikrobiální od slepého střeva (*Caecum*) přes tračník (*Colon*) po konečník (*Rectum*). Zatímco v předžaludcích je štěpení celulózy dominantním dějem a paralelně s ním probíhá díky neobyčejně aktivní mikrobní činnosti přestavba a budování bílkovinného metabolismu, začíná v slezu (*Abomasum*) v kyselém prostředí — navozovaném žaludečními šťávami — rozklad bílkovin. Ten pokračuje, včetně odumřelých mikrobních mas z předžaludků, enzymatickou a bakteriální cestou napříč oddíly tenkého střeva (*Intestinum tenue*): nejprve prostřednictvím sekretů slinivky (*Pancreas*), jež ústí — podobně jako žluč emulgující tuky — do dvanáctníku (*Duodenum*), poté skrze lačník (*Jejunum*) posetý nesčetnými žlázami a klky a nakonec krátkým kyčelníkem (*Ileum*). Kyčelník tvoří propust mezi lačníkem a tlustým střevem. Brání zpětnému toku z obsahu tračníku a konečníku bohatého na bakterie do bakteriemi chudého lačníku.&lt;ref&gt;Klaus Löffler, Gotthold Gäbel, Helga Pfannkuche: ''Anatomie und Physiologie der Haustiere'', Stuttgart 2018, 375 S.&lt;/ref&gt; Celková délka tenkého střeva dospělé krávy dosahuje až 48 metrů. Visí záhybovitě na okruží (*Mesenterium*) — záhybnaté serosové dvojlamelce. Okruží a tenké střevo kranzovitě obkružují odvíjející se a zavíjející se spirálu tračníku, který navazuje na kyčelník a slepé střevo a ústí do tlustého střeva čili konečníku — tvoří tak třetí oddíl.&lt;ref&gt;Rolf Krahmer, Lothar Schröder: ''Anatomie der Haustiere'', Leipzig 1985, S. 201ff.&lt;/ref&gt; To, co z hmoty bohaté na hrubou vlákninu prošlo bez strávení bachorem a lačníkem, podléhá nyní opětovně intenzivnímu mikrobiálnímu rozkladu. Nemalý zbytek nestráveného hrubého vlákna, prostoupený stále ještě aktivní mikrobní masou, se nakonec objevuje jako kravský výkal. Otázkou je, zda tento mikrobiálně oživený hmotný zbytek sám o sobě tvoří hnojivou hodnotu kravského hnoje.<br /> <br /> Hmotně-procesuální dění v trávicím traktu náleží, ač se odehrává pod vedením bytosti zvířete, od začátku do konce {{SE|154}}<br /> <br /> ke vnějšímu světu. Jeho úkolem je překonat cizost potravy. Děje se to úplným rozkladem, a to tak dalece, že předem utvářená forma, látková i silová konfigurace potravy — ať už trav, bylin nebo luskovin — zcela ztrácí svůj vlastní bytostný charakter.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Schwelle_von_der_Außen-_zur_Innenwelt&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Práh od vnějšího světa k vnitřnímu ====<br /> <br /> Práh od vnějšího světa trávicího traktu, přesunutého dovnitř těla zvířete, k mocně působícímu vnitřnímu světu vlastní bytosti tvoří slizniční stěny bachoru, slézu, tenkého střeva a — doznívajíce — tračníku a konečníku. Tyto hraniční blány jsou orgány, které ve srovnání s tělesnou vnější kůží vykazují obrácený — vyvráceně vybudovaný — uspořádání: mohutně vyvinuté sliznice jsou obráceny navenek, k proudu potravy; jsou v nejvyšší míře metabolicky aktivní jak v rozkladu potravy, tak v absorpci látek zbavených jejich cizosti. Strana střevní stěny obrácená k nitru těla, serosa, je inervována. Náleží pobřišnici (*Peritoneum*), která vystýlá břišní dutinu jaksi jako «vnitřní nebe» — a tím reprezentuje smyslově-nervový čili vnímavostní pól střevních stěn. Uprostřed se vřazuje — tvoříc střed — kruhová svalová vrstva, která rytmicky zajišťuje mimo jiné peristaltické pohyby. Je to duševno skotu samého, co je v oněch třech článcích trávicích blan činné, zároveň dění vnímá a nechává je souznít v celek tělesných funkcí.<br /> <br /> Tak proudí z trávicího traktu do tělesného vnitřního prostoru éterizovaný a duší prodchnutý proud substance: proud éterických formativních sil, uvolněných z jejich vázanosti v rostlinných formách; jakož i záření pocitových, to jest duševních sil, které skot v sobě svou smyslovou činností — zvláště při přežvykování — uvedl do pohybu. První jsou přijímány krví a jsou k dispozici pro budování tělu vlastní substance, pro růst a reprodukci. Druhé vyzařují v úzké vazbě ke krvi do organismu. Žilní krev, přitékající zpět z velkého tělního oběhu, se obohacuje o v střevních stěnách vstřebané látky a síly. Přes játra se dostává do malého krevního oběhu srdce a plic a tam se oživuje v krev tepennou. Ze srdce ústí do velkého krevního oběhu, přičemž část se větví dopředu do kmene hlavových tepen, z nichž jedna až {{SE|155}}<br /> <br /> do kostních čepů a jejich okostice (''Periost'') i do podkožních vrstev obou rohů. Jak silné je prokrvení rohových čepů vyrůstajících z čelní kosti, se ukazuje při zlomenině rohu: Krev tryská jako z pramene, téměř nezastavitelně.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Bedeutung_der_Hörner_und_Klauen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Význam rohů a paznehtů ====<br /> <br /> V rozích a paznehtách naráží krev – a s ní spojené étericky-astrální záření – na stěnu, jež je i pro toto záření neprostupná: na vnější rohový obal. Je to zevní kůže ztuhnutá v roh, čistá «forma», smrtelný pól oproti životnímu pólu substančního proudu pulsujícího z hlubin těla. Zde, v tomto bodu vzdutí čili smrti, jsou krev i záření vraceny zpět do organismu.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 96 ff.&lt;/ref&gt; V rozích a paznehtách se organismus přežvýkavců zcela uzavírá před vyzařujícími účinky kosmu a Země. Skot je odkazován zpět na sebe sama – nikoli však ve smyslu vystupňovaného vědomí v hlavě, nýbrž ve smyslu zvýšené gestaltungskraft v živém látkovýměnného pólu.<br /> <br /> Průběh kosmicko-kvalitativní analýzy se uskutečňuje v procesuálních krocích, v nichž se funkce nervově-smyslového systému ve vztahu k funkci systému látkové výměny polarizuje dvojím způsobem: Percepční činnost přežvykování a selekcí bachořními a tenkostřevními stěnami stojí polárně k posloupnosti trávicích kroků, která začíná v tlamě slinivým zvlhčením a drcením, pokračuje v předžaludcích mikrobiálním rozkladem, dosahuje vrcholu v žaludečním a tenkostřevním trávení a uzavírá se v tlustém střevě. Zde jsou látkové kompozice krmiva rozloženy natolik, že ztrácejí svůj vlastní charakter. Jsou postupně uváděny do fyzicko-minerálního, anorganického stavu, který ze strany látkové otevírá kosmicko-kvalitativní analýze široké pole. K tomuto ničivému dění stojí polárně životní proud krve, který tyto látky uvedené do stavu anorganiky přejímá do vlastních konstruktivních procesů těla a vede je až k periferním hranicím rohů a paznehtů.<br /> <br /> Přežvykování je smyslový proces, který se skrze mozek stává tlumeně vědomým a odráží se v soustředěném výrazu tváře. {{SE|156}}<br /> <br /> Kráva vnímá statek prostřednictvím krmiva. V žvýkání si uvědomuje jeho látkově-kompoziční a silový charakter i jeho původ z katastru statku. Tyto smyslové funkce pokračují dozadu v bachoru a střevech. Tam se postupně noří do bezvědomí.<br /> <br /> Co se naproti tomu odehrává v rozích a paznehtách, je vystupňované vnímání ve vztahu k vnitřnímu zesílení instinktivního života. Vnímání odkrývá, co krev z oblasti trávení nese dopředu k periférii těla coby prožitou živost. V příboji k mrtvé rohové hůlce nevzplane vědomí vázané na mozek, nýbrž duchovní síla působící do podvědomí a vyzařující zpět do organismu. Porozumění povaze této síly se může dostavit, porovnáme-li pohled na myšlenkovou sílu v člověku, která působí nadsmyslově a jejímž produktem jsou myšlenky, jež pak ve svém oslabení duchovní bytostnosti v hlavovém pólu vstupují přes mozek do vědomí. U skotu se tato síla nevystupňuje k myšlenkami nesené sebevědomosti. Zůstává vázána na látkovou výměnu jako síla, která má moc tlumivě, řádícím způsobem a odkrývajíc potenciály živé účinnosti působit na éterické formativní síly uvolněné z trávení. Tyto potenciály lze přirovnat k imaginativnímu světu obrazů, který si například umělec vzbuzuje v sobě při tvorbě svého uměleckého díla. Co má kráva v zárodku, může člověk rozvíjet v sebekultiváci skrze myšlení uvolněné od těla. Skrze ně se učí v plném vědomí poznávat v pravých obrazech svět sil vládnoucí a působící v něm i kolem něj. Je to krok k imaginaci, první krok od smyslového k duchovnímu poznání.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Stufen der höheren Erkenntnis'', GA 12, Dornach 1993.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Kosmisch-qualitative_Analyse_und_Ich-Anlage&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já ====<br /> <br /> Z celkového pohledu na bytost skotu vyvstává následující obraz: Označuje-li počátek kosmicko-kvalitativní analýzy přežvykování, pak její dovršení označují děje v rozích a paznehtách. Toto dovršení spočívá ve zpětném vzdutí krve a v odrazu záření spojených s krví na rohových hůlkách zcela erstorbených do pouhé formy zpět do organismu. Zpětné záření v sobě obsahuje souhrn všeho, co si duševní tělo skotu ze živého dění trávení {{SE|157}}<br /> <br /> na sebe si přivlastnilo z posílených vjemů. Potravou skotu jsou rostliny, převážně stonek a list. Jsou to útvary vzniklé ze záření kosmu do pozemského látkovosti. Když jíme rostliny, jíme kosmos. Skot se svým vysoce rozvinutým instinktivním životem analyzuje kosmický podíl fyzické gestaltové podoby rostliny. Orgán, který zpracovává výsledek této analýzy, zpětné záření, není mozek jako orgán vědomí. Spíše je třeba mít na mysli, že je to polárně protilehlá citlivá pobřišnice, jež vystýlá celou břišní dutinu, a zvláště pak *Mesenterium*. To se soustřeďuje dvoulalokově zejména v okruží, které nese tenké střevo. Co se tu skotu odhaluje v ospalé a snivé bdělosti, již není forma, nýbrž substanciálně-silové, bytostná strana látky. Jeho vlastní, neinkarnovávané Já-bytí, «skupinová duše», vstupuje v hloubkách látkové výměny do vztahu k bytostnému prapůvodu látkovosti.<br /> <br /> Předchozí úvahy o tomto bytostném vztahu mohou vybudovat most k počátečnímu porozumění tomu, co Rudolf Steiner u skotu nazývá «vlohou Já».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 16. Juni 1924, Dornach 1999, S. 201.&lt;/ref&gt; Není to právě ona, která si výsledek «kosmicko-kvalitativní analýzy» vělívá do sebe a tak jako hnojivý zdroj sil otiskuje kravský hnůj? Takto pochopeno, nese kravský hnůj «éterično-astrální, jež po právu je v břiše zvířete», ven a tím oplodňuje půdy hofgemarkung. &lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 12. Juni 1924, S. 98.&lt;/ref&gt; Je to «vloha Já» s do ní vělívým étericky-astrálním zpětným zářením z nejzazší periferie skotu zpět do substančního proudu trávení, která kravskému hnoji propůjčuje jeho trvale oživující a utvářející hnojivou sílu. Hnůj «má sílu přemáhat neorganické zemitého».&lt;ref&gt;Ebd., S. 99.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Überschussleistungen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Přebytečné výkony ====<br /> <br /> Co skot — a to platí v obměnách pro všechny přežvýkavce mezi hospodářskými zvířaty — ze svých mas rostlinné potravy přijímá v látkách a formativních silách, toho potřebuje pro sebe jen nejméně: pro rozvoj svého vědomí, pro svou pohybovou aktivitu, zachování života a reprodukci. Zbývá velký přebytek, který nepotřebuje pro {{SE|158}}<br /> <br /> se spotřebovávat, protože nemá Já, které by chtělo žít pro sebe. Člověk má Já a nárokuje si potravu pro to, čeho ke svému životu potřebuje v uplatňování svého sebevědomí. Skot odevzdává svou přebytečnou sílu zvýšeným životním výkonům, jako je reprodukce, růst, tzn. produkci mléka a masa, a dále — ve spojení s «vlohou Já» — hnoji a kejdě a skrze ně, jako oživující a beseelující hnojivo, zemi. Míru, podle níž se tyto přebytečné síly rozdělují jednak na produkci a tvorbu hodnoty potravin a jednak na tvorbu hodnoty hnoje, určuje zpočátku přirozeně duševní tělo skotu. Je-li tato míra vyrovnaná, vznikají zdraví, dlouhověkost a vysoká hodnotnost hnoje. Dnešnímu člověku se podařilo tuto moudrostiplnou míru násilně posunout ve prospěch maximálního kvantitativního výkonu. Tím trpí zdraví zvířat právě tak jako nahrungsqualita a hodnota hnoje. V podmínkách velkokapacitního chovu se otázka kvality hnoje ve smyslu trvalého oživujícího a beseelujícího účinku vůbec neklade. Vůdčím tématem je naopak problematika likvidace masově vznikající kejdy. Organismu principu je naproti tomu správná míra imanentní.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Verzicht&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zřeknutí ====<br /> <br /> Skot je — jako ve stupních všechna hospodářská zvířata — bytostí zřeknutí. Kráva se v nejvyšší míře vzdává něčeho, co jí bytostně přísluší: oněch vyživujících a hnojivých sil, jež doslova «nezištně» odevzdává člověku a zemi. Tyto síly oživují, léčí a harmonizují stanovištní trvalou úrodnost půd. Posilují a uzdravují vztahové předivo půdy a rostliny. Je to v čase postupující proces, který tím více nabývá na platnosti, čím výlučněji pochází hnůj od dobytčího stavu statku a stejně tak i krmivo, na němž kravský chov provádí kosmicko-kvalitativní analýzu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Rinderherde_und_Hoforganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kravský chov a organismus hospodářství ====<br /> <br /> Nahlíženo na celek duševního těla organismu hospodářství, plní kravský chov v proudu časů jakýsi pulzující srdce. Z obvodu hofgemarkung odebírá krmivo; každý rok požírá<br /> <br /> Dobrá část toho, co přinesla životní organizace hofského organismu. Co v průběhu roku přichází z luk, pastvin a pěstování polních krmiv, je produktem součinnosti fyzické a životní organizace statku. Tento produkt — bohatství trav a bylin — neslouží lidské výživě, nýbrž výživě přežvýkavců, a prostřednictvím rostlinných zbytků, hnoje a kejdy úrodnosti země. Skot požírá a zpracovává ohromné rostlinné masy, jako by je potřeboval výhradně pro sebe. Tak tomu ale vůbec není! Co je v těchto masách kosmicky oživující gestaltungskraft, to povznáší do sféry svého analyzujícího, tupě vnímajícího duševního těla, prosycuje éterické formativní síly, uvolněné trávením a prostupující celým tělem, těmito vjemovými silami a nakonec vytváří produkt, který vrací zemi jako přidanou hodnotu — a tak napomáhá půdě k trvalé a nepřestávající úrodnosti. {{SE|159}}<br /> <br /> Toto dění, odehrávající se v rytmu roku i let, je — jako krev — jen zdánlivě oběhem. Jako se krev obnovuje v plicích, impregnuje na periferii těla dojmy vnímanými v srdci a v ledvinách se přebírá podle látek použitelných a nepoužitelných — tak i v zemědělském organismu se ubírá přes metamorfózy cesta nárůstu píce: ta se každý rok obnovuje pod vlivy kosmu a země, vyrůstá daleko venku v obvodu hofgemarkung, je přijímána a analyzována dobytčím stavem, přebírána ve střevní stěně a přeměňována v hnůj, který uchovává výtěžek toho, co se stalo, a uvádí jej do nového stávání. Nejde o opakování téhož, nýbrž o proces postupujícího vývoje.<br /> <br /> Tak se naplňuje prostřednictvím činnosti skotu — nahlíženo z přírodní strany — na nejvyšší rovině zákon «dávání a přijímání», jenž vládne vší přírodou, a zároveň stádo skotu jako celku — jak to jiné hospodářské zvíře nedokáže — zajišťuje co největší uzavřenost hofského organismu. Je to jedinečný výkon skotu, že se přirozeně nejprve střed a periferie statku spojují ve vyšší celek. «Hnůj dělá více zázraků než svatí.»&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Italienische Reise'', Hamburger Ausgabe, Bd. 11, München 1978, S. 269; Výrok rolníků na Sicílii, 19. dubna 1787.&lt;/ref&gt; {{SE|160}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Mensch_und_die_Ichorganisation_des_landwirtschaftlichen_Organismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Člověk a Já-organizace zemědělského organismu ====<br /> <br /> Naskicovaná fyzická, životní a duševní organizace zemědělského podniku je makrokosmicky předurčena místním spolupůsobením přírodních říší v polárním napěťovém poli Země a kosmu. Úkolem člověka je tento předpoklad pozvednout a utvořit ve vyšší jednotu podle principů, jež jsou základem podoby jeho mikrokosmického těla a bytosti. Novalis shrnuje tuto skutečnost do slov: «Lidstvo má poslání, jsme povoláni ke vzdělávání Země.»154 Naplnění tohoto poslání si klade za úkol biologicko-dynamické zemědělství, a to v rozšíření západně-křesťanské zemědělské kultury o antroposofickou duchovní vědu. Výchozím bodem tohoto úsilí je zmíněný Zemědělský kurz Rudolfa Steinera z roku 1924.155 Biologicko-dynamické zemědělství usiluje o další rozvoj v té době stále ještě osvědčené místní praxe, a to především utvářením podniku v organický celek a nadto mimo jiné specifickými opatřeními v oblasti hnojení k podpoře půdní úrodnosti a výživnosti produktů. Dalším cílem je vytváření hospodářských společenství, která si dávají svůj sociální řád sama na základě životních a pracovních podmínek zemědělství a, vyzařujíce navenek, vštěpují společenskému prostředí sociálně-tvůrčí impulsy.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Geistesforschung_als_Mittlerin_zwischen_Wesen_und_Erscheinung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Duchovní výzkum jako prostředník mezi bytostí a zjevem ===<br /> <br /> Kulturně zakládající v budoucím smyslu jsou ideje a jejich uskutečnění v sebeurčené práci. Z toho vzniká svobodný vztah člověka k sobě samému i ke světu. V zemědělství se člověk setkává v každodenní práci s přírodními a nebeskými jevy, s nekonečností vesmíru. Smyslovému vnímání se tento jeví jako konečný souhrn jednotlivých faktů, v nichž lze na rovině fyzicko-smyslového jevu rozpoznat zákonitou souvislost zachytitelnou v přírodních zákonech&lt;ref&gt;Novalis (Friedrich von Hardenberg): ''Fragmente 1'', Bd. 1, Heidelberg 1957, S. 35.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1979.&lt;/ref&gt; {{SE|161}}<br /> <br /> — avšak pod tímto redukcionistickým úhlem pohledu se nenaplňuje pojem vesmíru jako všeobsáhlosti, celosti; nepodává žádnou výpověď o tom, co oživuje rostlinu mezi nebem a zemí, co obdařuje duší živočicha a co nechává člověka ptát se po svém původu v duchu. To jsou však otázky po bytostné stránce věcí. Zůstávají pouhopouhému smyslovému poznání uzavřeny. To nezjevuje to, co se stává, nýbrž to, co se stalo — to, co se smyslům jeví jako podoba, jako mrtvý odraz ducha, který živě tvoří z nadsmyslového.<br /> <br /> Přednější otázka, před níž se v přítomnosti vidí postaven každý usilující člověk, není pouze otázka po jevu, to jest po tvarové stránce věcí, nýbrž otázka po agens, které tuto formu vytváří. Formu vnímáme smysly, jež jsou vázány na tělesnost, bytost pak duševními orgány, které si teprve na cestě individuální duchovní školení můžeme rozvíjet v té části duše, jež se svobodně vyzdvihuje z tělesné vázanosti.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''<br /> Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?'', GA 10, Dornach 1992.&lt;/ref&gt; Z antroposofického duchovního bádání leží před námi výsledky výzkumu, jež duchovní badatel získal prostřednictvím poznání prostého tělesnosti na základě takto vyvinutých vyšších duševních orgánů a jež může myslící vědomí každého člověka pojmout. Bytostná faktičnost výsledků antroposofického duchovního bádání se otevírá obyčejnému vědomí jednak skrze logiku — v nepředpojatém myšlení výsledků duchovní vědy se navzájem podpírají a sjednocují v duchovně-reálné myšlenkové obrazy — jednak skrze čin: prokazují svou plodnost v každodenním konání. Oba poznávací cesty, prohloubené třetím, osobním duchovním školením, se doplňují a pomáhají duši k duchovní jistotě v Já ohledně toho, co duchovní badatel líčí o bytostném světě, jenž tvoří, utváří a gestaltuje. Antroposofické duchovní bádání otevírá lidskému rozumu prohloubené porozumění pojmu celosti. Člověk se učí chápat sebe jako mikrokosmos, jenž obsahuje vše, co makrokosmicky naplňuje vesmír. V sebepoznání a s podporou výsledků duchovního bádání může nabýt schopnosti objevovat svou duchovní příbuznost s věcmi a bytostmi země i kosmu. Příroda mu pak nepřipadá jako souhrn jednotlivých faktů, s nimiž lze libovolně manipulovat a které — v popření vlastní hodnotnosti — jsou vzájemně zaměnitelné, jak to charakterizuje metody agrárního industrialismu. {{SE|162}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Aspekte_zur_sozialen_Problematik&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Aspekty sociální problematiky ===<br /> <br /> Na rozdíl od panující tendence, která v průmyslově orientovaném zemědělství činí jednajícího člověka nadbytečným, vyžaduje rozvíjení a vedení biologicko-dynamického hospodářského organismu vědomostní sílu a radost z práce stále většího počtu lidí. S tímto protisměrným vývojem, který začal v šedesátých letech 20. století, vstoupila do zemědělství «sociální otázka» — více než sto let po vzniku městského proletariátu v 19. století. Dnes se na biologicko-dynamických podnicích stala otázkou palčivou. Jak bylo vyloženo v úvodní kapitole, způsobuje kapitál v průmyslovém výrobním procesu dělbu práce. Nesmírně pestrý životní svět mezi Zemí a kosmem v zemědělství a způsob, jakým člověk svou prací vstupuje k tomuto dění do osobního vztahu, člení celistvost v pracovní oblasti. Striktní dělba práce roztrhá články zemědělského organismu na části a osamostatní je. Aby bylo možné čelit tomuto velkému nebezpečí, je třeba se v rámci podniku od samého počátku usilovat o sociální řád, který je zaměřen na celistvou součinnost všech článků hospodářského organismu. Tato nová sociální forma se utváří ve Verantwortungs- oder Betriebsgemeinschaften — ve společenstvích odpovědnosti nebo hospodářských společenstvích. V zárodečných počátcích jsou taková společenství přítomna na všech biologicko-dynamických podnicích. Každý původně selský rodinný podnik se v členění svých pestrých úkolů postupně vyvinul v rodinně svázané společenství odpovědnosti.<br /> <br /> Oproti dalším krokům k budování společenství se nečekaně, a stále výše, vztyčují překážky. V poněkud vnějším smyslu je první překážkou kupní a prodejní charakter práv. Vlastnické právo k půdě a ke kapitálu se stalo obchodovatelným zbožím, hospodářským objektem, který má cenu na trhu nemovitostí a na kapitálovém trhu. Nejinak se to má s obchodováním s takzvanými «ekopunkty». Práva svou povahou nemohou být nikdy zbožím. Ve společenském životě náleží do sféry práva, nikoli do hospodářské sféry. Nelze je rozmnožovat nebo zmenšovat libovolně podle potřeby, jako je tomu u zboží. Práva se projevují v úmluvách a smlouvách, jimiž se řídí vztahové předivo člověka k člověku. Jak ale může právo přijít ke svému právu — to jest: stát se spravedlivým? Kdo je tím, kdo může jako vlastník právy disponovat, kdo je tím, kdo je může spravovat věcně a bytostně přiměřeně: {{SE|163}}<br /> <br /> stát, právnická osoba nebo soukromá ruka? Přísně vzato žádný z nich, pokud jsou půda a kapitál neseny na trh, pokud jsou tedy myšleny jako kapitalizovatelné a obchodovány jako zboží. Pohledem do budoucnosti: Kdo tedy může být vlastníkem? Opět jen lidé v institucích a organizacích, kteří toto právo spravují v souladu s duchovním cílem jako svěřenci a kteří předmět práva dávají k užívání těm, kdo jsou k tomu způsobilí.<br /> <br /> V prvním přiblížení k tomuto budoucímu cíli nabízí stát právní formu obecně prospěšné nositelské organizace. Ta je zaměřena na sloužení obecnému blahu a je odpovídajícím způsobem omezena na definované účelové určení, jež vylučuje vlastní prospěch. Zemědělství pod to nespadá; a priori se mu přičítá, že pracuje výdělkově zaměřeně, tedy sebezájemně. To neplatí pro biologicko-dynamické zemědělství, které bere vážně uplatňování principu organismu a tím ve vysoké míře slouží obecnému blahu. Hnací silou zde není vlastní prospěch z hospodářského úspěchu, z maximalizace zisku, nýbrž kulturní výkon «vzdělávání Země». Produkce potravin je, pokud se přísně řídí principem organismu, vždy orientována na obecné blaho.<br /> <br /> Větší biologicko-dynamické podniky se na mnoha místech spojily s obecně prospěšnými institucemi, například s institucemi sociální terapie a léčebné pedagogiky, jakož i s institucemi výzkumu a vzdělávání. To umožňuje z části nebo celoplošně převést půdu do obecné prospěšnosti. Překážky k tomu jsou však stále velmi vysoké a zákonná nová úprava ohledně hospodaření sloužícího obecnému blahu by byla naléhavě žádoucí. Kdekoli se lidé sdružují kvůli biologicko-dynamickému hospodaření na zemědělském podniku, vzniká kardinální otázka po vyčlenění (osvobození) půdy a kapitálu ze starých právních vazeb.<br /> <br /> Kde se takové vyčlenění celkově nebo částečně zdaří, tvoří se svéprávná, obecnému blahu zavázaná hospodářská společenství. Zřídit novou právní formu neutralizace vlastnictví půdy a kapitálu a tuto cvičně praktikovat je cílem takzvaných zemědělských společenství (LWG). Těm leží v základu myšlenka, že každý člověk má od narození nárok na kus půdy, jehož velikost se odvíjí od počtu lidí žijících v určitém území {{SE|164}}<br /> <br /> bydlet. To platí, jak řekl Rudolf Steiner, «ideálně-reálně».&lt;ref&gt;Siehe Rudolf Steiner: ''Soziale Ideen, soziale Wirklichkeit, soziale Praxis'', GA 337a, Studienabend vom 16. Juni 1920, Dornach 1999, S. 220f.&lt;/ref&gt; Tento nárok na jedné straně zajišťuje každému člověku fyzicko-tělesnou existenci, na druhé straně ho zavazuje, aby převzal coby správce zodpovědnost za péči o tento kus země. V průmyslovém, dělbou práce řízeném světě nemůže jednotlivec svůj nárok realizovat. Může se však s jinými lidmi a skupinami zemědělců sdružit do LWG, která v ideálním případě zemědělský podnik z dosavadních právních závazků vykoupí, zainventarizuje ho podle potřeb biologicko-dynamického hospodaření a zemědělce pověří, aby plnili povinnosti z práva k užívání vyplývající ze sloučených nároků všech členů. Tomuto pokusu — převést soukromě volně disponibilní vlastnictví půdy a pozemků v čisté právo k užívání, jež dává stejnou svobodu individuální iniciativě jako sociální vůli mnoha k utváření — klade platný právní řád, zejména daňovým právem, velké překážky. Odvážit se takového kroku vyžaduje důvěru, ochotu riskovat, odvahu a iniciační sílu, jakož i vysokou míru smyslu pro skutečnost a obecného ducha, ctnosti, které se rozvíjejí, když se jim otevře takové cvičné pole. Příbuzné pokusy, jak znovu přivést lidi do odpovědně jednajícího vztahu k zemi, se otevírají v solidárním zemědělství, jež se v Severní Americe rozšířilo pod označením &lt;u&gt;C&lt;/u&gt;ommunity-&lt;u&gt;S&lt;/u&gt;upported-&lt;u&gt;A&lt;/u&gt;griculture (CSA).&lt;ref&gt;Trauger Groh, Steven Mc Fadden: ''Farms of Tomorrow Revisited, Community Supported Farms – Farm Supported Communities'', Kimberton 1997, 312 S.&lt;/ref&gt; O jedné LWG v Anglii referuje Tom Petherick.&lt;ref&gt;Tom Petherick: ''Biodynamics in Practice, Life on a Community owned Farm'', Sophia Books, The Square, Forest Row 2010, 128 S.&lt;/ref&gt; V nejrůznějších obměnách nacházíme LWG a snahy solidárního zemědělství v různých zemích Evropy. V případě solidárního zemědělství jde přednostně o sociální utváření vztahu mezi producenty a spotřebiteli.<br /> <br /> V jednom případě si spotřebitelská společenství pronajme kus půdy, hledá si zahradníka, který podle všech pravidel umění biologicko-dynamického zahradnictví vypěstuje vše na čerstvé i skladovatelné zelenině, co společenství potřebuje. Provozní náklady a náklady na živobytí se rozpočtují na rok dopředu a předfinancují ve sjednaných splátkách. Po uplynutí hospodářského roku se provede bilance: zůstanou-li přebytky, převedou se do rozpočtu příštího roku, ztráty se poměrně {{SE|165}}<br /> <br /> vyděleny poměrně. Každý člen může přiložit ruku k dílu a každý si může podle potřeby brát z toho, co je ročním obdobím sezónně sklizeno a k dispozici. Cenu za kus zboží neexistuje, a tedy ani pokladnu.<br /> <br /> V druhém případě spolupracuje spotřebitelské společenství – za podobných podmínek – s existujícími biologicko-dynamickými podniky. Nebo vznikají ujednání ve smyslu systému předplacených bedýnek: týdenní nabídka sezónně dostupného sortimentu výrobků odebíraných za pevné ceny, zpravidla z vlastní produkce a dalšího zpracování podniku.<br /> <br /> Tímto způsobem vznikají na mnohých místech mosty, které zejména v hospodářské oblasti zakládají mezilidské sociální chování orientované na vnímání vzájemných potřeb a které budují asociativní vědomí pro rozvoj regionálních trhů, jež zemědělství pomáhají osvobodit se z pout globalizovaného agrárního industrialismu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_Bildung_und_Handlungsfähigkeit_landwirtschaftlicher_Betriebsgemeinschaften&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství ===<br /> <br /> Největší výzvu, pokud jde o budoucnosti schopnou odpověď na palčivou sociální otázku v zemědělství, představuje utváření hospodářských společenství. Tato společenství se budou muset v budoucnosti stát onou sociální formou, která vstoupí na místo starých rodinných svazků a selského pospolitého života. Zemědělská hospodářská společenství jsou cvičnými místy, na nichž každý kráčí cvičnou cestou k vyšší duchovní jistotě,<br /> <br /> * aby ze svobodné individuální iniciativy chtěl spolupracovat. Zdař závisí na „duchovním kreditu&quot;, jehož se společenství ve svém společném zápase musí nejprve ukázat hodným.<br /> * aby z uchopení bytostné celistvosti statku v každé dílčí oblasti dostál včas veškerým požadavkům biologicko-dynamické praxe.<br /> * aby v překonání na pokyny vázané námezdní práce sám konal to, co sám poznal, v bezpodmínečné práci.<br /> <br /> Hospodářské společenství si dává svůj sociální řád samo. Ten se utváří ze souzvuku myšlenek, pocitů a impulzů vůle zúčastněných. Jeho živé dále-působení potřebuje nepřestajného {{SE|166}}<br /> <br /> Kultivace. Hospodářské společenství bude jednat úspěšně a prozíravě tehdy, když každý zúčastněný bude svůj duševní život stejně sledovat a pěstovat, jako to dělá společenství se svým vlastním vzhledem ke společně vytýčenému cíli.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Wollen_in_Freiheit,_der_Weg_zur_Initiativgemeinschaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Chtění ve svobodě, cesta k iniciativnímu společenství ====<br /> <br /> Aktivní, k myšlenkové jasnosti směřující myšlení a do vnímání ponořené cítění se celé staví do služby chtění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], str. 172). Myšlení je zapaluje a ukazuje mu směr, cítění je oživuje a propůjčuje mu hloubku a šíři. Lidé se scházejí do hospodářského společenství z individuálních motivů. Je to pohnutka chtít společně s druhými obhospodařovat biologicko-dynamický podnik. Motivy jsou buď ještě dosti neurčité — temněji pociťovaný pud, subjektivní, proplétaný osudem — nebo jsou již myšlenkově světlejší, zaměřenější vědomým vyrovnáváním se s danou skutečností. Odváží-li se pak spolu skočit do nejistého, je to a zpočátku zůstává pouhou nakupenou motivační pospolitostí. Člověk si uvědomuje, jak málo osobní motiv unese, jak se spolupráce ráda opírá ještě o pouta přátelství. Ta však jsou, právě jako motiv sám, určena minulostí — a brzy se dostavují zklamání, konflikty, ba odcizení. Pak může být jedině vděčný, je-li Šetrnost hospodyní, nutnost-li velí rozumu a humor-li převládá. Taková období, kdy je člověk nucen omezit se na podstatné, na dosud netušené výzvy, rozjasňují chtění, jež v motivu temně tlačí vpřed. Společná soudnost začíná přebírat otěže tam, kde dosud pobízela nouze. Ale jde právě o pěstování této soudnosti. Ta se uskutečňuje — individuálně i v pospolitosti — na různých rovinách: Individuálně se soudnost rozšiřuje prostřednictvím školení myšlení a cítění ve spolupřežívání rytmické proměny přírodních jevů v zrcadle měnícího se vztahu Země, Slunce, Měsíce a hvězd v průběhu roku, dále v nazírání klidného světa hornin ve tvarech krajiny i v proměnách životních procesů v půdách, rostlinách a zvířatech — a celkově jako články vyššího celku. Zájem se probouzí jako znovu narozený; co se člověk domníval vědět, stává se znovu otázkou; z tuposti motivu se probouzí badatelské smýšlení; nazírání se na nový způsob otevírají vztahové souvislosti, osobně poznávající {{SE|167}}<br /> <br /> Vztah k věcem a bytostem přírody se rozvíjí; posiluje se jistota v úsudku, a s ní duchapřítomnost a rozhodnost chtít v svobodě konat to, co si čas žádá.<br /> <br /> Tento osobní poznávající cestou vytváří myšlenkové obrazy s tolika tvářemi, kolik je lidí, kteří touto cestou chtějí jít. Obrazoprostý intelekt se pokouší tyto obrazy metodicky vtěsnat do obecné formule, jež smazává obrazový obsah, a tím i vztah k poznávající duchovní duši. Co zbývá, je pojem — mrtvý odraz konkrétního prožitku — a takto vzniklé vědění se odděluje, podobno neživé poušti, od životaplné skutečnosti, níž stojíme v prožitku tváří v tvář. Tuto pocit může mít ten, jehož motivem je právě dostát bytosti živého v hospodaření na statku. Naráží se přitom na rozpor: že obvyklé, na smysly vázané myšlení nedosahuje na tajemství života. Ale právě tyto mrtvé, abstraktní pojmové formy, tvořené na smyslovém světě, jsou předpokladem pro výstup k poznání života. Toto pojmové myšlení rozvíjí a zostřuje sebevědomí. V tomto zasvítivším sebevědomí žije Já, jež poznává samo sebe — jádro bytosti člověka. Spojuje myšlenkové obrazy smyslového světa forem v duševní činnosti myšlení a cítění s duchovní silou, jež pramení z bytostné povahy Já. Tato cesta, na níž se navenek obrácené poznání přírody spojuje v Já s dovnitř obráceným sebepoznáním, teprve otvírá člověku možnost svobodného sebeurčení — a poznání přírody první tápavé kroky k tomu, aby se přiblížilo bytosti živého. Myšlení v logickém kauzálním řetězci abstraktních pojmů se rozšiřuje v pohyblivé obrazové myšlenky. Ty vyhledávají v nazírání vztahové souvislosti, jež zpřítomňují pojmové jednotlivosti jako prožitek. Nastupuje se cesta sebevýchovy v myšlení a cítění, která vědeckou poznávající cestu oplodňuje a oživuje uměním.<br /> <br /> Za každým aktem vnímání stojí celý člověk. Co vnímá, vtiskuje se do jeho prožitkem neseného myšlenkového života; je to zjevení ducha v obraze, jejž duše maluje v myšlenkách. Myšlenka žije v tomto obrazu. Výchova k poznávání spočívá v tom, uchovávat pojem silou sebevědomí v obrazovém celku, z něhož byl uchopen. Jde o to, aby obraz — jako subjektivně pocítěný podíl v aktu poznání — nebyl na cestě {{SE|168}}<br /> <br /> nikoli k vymazání, nýbrž naopak k přečištění, aby skrytý duch, jenž je mu vlastní, se mohl živě odhalovat v myšlence. Goethe překonal oddělení subjektu a objektu způsobem svého pozorování přírody. Pravdě skutečnosti, jež prosvítá celým jeho dílem, se tak přiblížil, že v nazíráním oživleném myšlení pociťoval týž působící duch, jenž se v přírodě zakouzlil do fenoménu.<br /> <br /> Vyžaduje to vnitřní úsilí, z celku pocitů vyčlenit ty, jež fenomén zkreslují přemrštěnou sympatií nebo popíravou antipatií. Je to sebevědomí, které zde volbu provádí — odděluje podstatný obsah pojmově určujícího obrazu od nepodstatného. Sebevědomí uzavírá myšlenku a obraz tím více v jednotu, čím více se poznávající duše obrací k fenoménu s úctou, věrností a láskou. Tvoří se úsudek, v němž spoluzní to duchovní, jež ve vnímání skrytě *waltet*, například životní souvislost vejce – housenka – kokon – motýl, jež se projevuje v metamorfóze. Co se v smyslové skutečnosti skrývá jako duchovně působící princip, to se odhaluje myslícímu vědomí skrze vědu, jež bere ducha samého za předmět vnímání. Výsledky tohoto duchovního bádání leží před námi ve formě idejí. Studuje-li se je, rozjasňuje se duchovně-pocítěné v smyslových myšlenkových obrazech v duchovní myšlenky — v ideje, jež duševní činnosti vůle propůjčují mravní sílu působení. Nyní může myšlení a cítění vstoupit do vůle a s ní splynout. Teprve nyní, v takových hvězdných okamžicích, může vznikat skutečně svobodná iniciativa. Ve skupině spolupracujících lidí se zapaluje oheň nadšení a přivádí je v soutoce svobodné, individuální vůle k iniciativnímu společenství ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172).<br /> <br /> Teprve když se v uvědomělém vnitřním zesílení myšlení Já a cítění Já s vůlí spojí v jedno, může se duchovní duše člověka povznést na poznávací stupeň intuice — na pramenné místo skutečně svobodného činu. Jak daleko nám však ještě stojí tato vysoká schopnost k nadsmyslovému poznání. Kdo ji hledá, musí se v svobodném sebeurčení oddat duševnímu cvičení. Jakým způsobem lze takové cvičení — například při práci venku na poli — praktikovat? Celý den člověk tělesně tvrdě pracoval, byl zcela ponořen do vůle. Pak, po vykonané práci, jde znovu, oduševněný dojmy<br /> <br /> dne, přechází v zamyšlené duševní klid přes pole; náhle, tak nečekaně jako blesk, přepadne člověka intuice — nezaměnitelná jistota, co je příštího dne v celku hospodářství třeba udělat. Člověk je v obraze, žije přítomností ducha z budoucnosti do přítomnosti. Učinit samu práci v tomto smyslu školní cestou k časově přiměřené intuitivní schopnosti rozhodování — to nechává iniciativní společenství, byť jen v hvězdných okamžicích, stát se společenstvím intuice. Člověk prožívá, jak se ideál a duchovní skutečnost sobě přibližují. {{SE|169}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Fühlen_in_Gleichheit,_der_Weg_zum_lebendigen_Rechtsempfinden&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Cítění v rovnosti, cesta k živoucímu právnímu citu ====<br /> <br /> Ve cítění prožívá člověk snivě blízkost ducha ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172). Směrem vzhůru, k bdělému myšlení, se cítění vyjasňuje, ztrácí však blízkost ducha. Směrem dolů k chtění se naplňuje duchem, ztrácí se však nakonec do bezvědomí. V cítění žije člověk zcela přítomností, v proměnlivých náladách dění doby a vztahů člověka k člověku. Stejným způsobem nelze cítit ani minulost ani budoucnost. Oboje musí být nejprve zpřítomněno: minulost tím, že je v myšlenkách znovu stvořena; budoucnost tím, že je předcítěna. Každý statek má svou, každé vesnické společenství svou biografii. Ta je uložena v análech, které zprostředkovávají jen stínový obraz života, utrpení a snažení minulých generací. Tato biografie se zapsala i do krajiny, do polí, luk, lesů, dobytka atd., do atmosférického obvodu. Na tato znamení musí zemědělec s vcítěním obrátit svou pozornost, musí si v myšlenkách osvojit co nejdál sahající historické porozumění, které dává potravu jeho cítění. Jen skrze takové, vědomé pocítění minulého se může znovu naučit s úctou, láskou a věrností proměňovat toto vzniklé v přítomné. Vztahuje se to na vše, co je nám dnes jako časově nutný úkol uložen: Oživení zemědělského organismu se všemi orgány, které ho konstituují, a vědomé zasazení vývojové myšlenky skrze ideami nesou práci. Myšlení splétá červenou nit kulturních výkonů minulosti až do přítomnosti a posiluje sílu cítění pro to, co zde a nyní příroda od nás tázavě očekává. {{SE|170}}<br /> <br /> Stejným způsobem je třeba usilovat o získání historického vědomí o vývoji a proměnách právního citu ve vesnických společenstvích a odlišným způsobem v rozvíjejících se městech, a dále o tom, jak právní cítění — usurpované abstrahujícím myšlením — ztuhlo do osobního nároku na vlastnictví a jak touto cestou vznikla hluboká propast mezi právem a spravedlností. V pocítění zhoubnosti této propasti může myšlení procítnout a vytvářet instituce, v nichž, čistě ze vztahu člověka k člověku, se může cítění stát nositelem živého právního cítění mezi sobě rovnými. Takovou institucí chce být zemědělské hospodářské společenství.<br /> <br /> Péče o silné cítění se vztahuje jednak na vztah, který hledáme k věcem a bytostem přírody, jednak ke všemu, co se odehrává mezi člověkem a člověkem. Vše toto tlačí do výrazové formy uměleckého. Pokud například vědomě zadržíme myšlení a necháme pohled spočinout na sluncem prosyceném, zrajícím obilném poli, hledá oko hmatajíce po něčem, co teprve uspokojí nazírání; hledá například po nebeské modři chrpy, která tu nebo onde zazáří ze zlatého pozadí vlnících se obilných klasů. Nebo se přeneseme do nálady, když k nám při zahradní práci přiletí odkudsi červenka a společí se s námi v důvěrné blízkosti. A tak je tomu se vším, co nás v průběhu roku bytostně provází. Zahledíme-li se na to se zájmem, vznikají nálady, které probouzejí smysl pro krásu. Čím více tento roste, nedá lidem pokoj, aby jej dali vykvétat i v každé práci, ve společném soužití, ve všech slavnostech.<br /> <br /> Moderní sebepojetí člověka tlačí k otázce, jak je cítění prohlubováno za hranice osobních zájmů, jak se může — opřeno o myšlení vázané na skutečnost a zušlechtěné chtění — stát vnímacím orgánem pro působení duševně-duchovního v přírodě a v lidech. Vůči přírodě se to může dít například tak, že se za zimní noci zdržujeme venku na poli, nad sebou vyzařující lesk hvězdami posetého nebe, kolem nás nehybný v mrazivém praskotu vzdušný obvod, pod sebou, v sobě spočívající, křišťálové hlubiny. V myšlenkovém klidu cítíme nekonečnou vznešenost daleko rozepjaté polarity; cítíme výšiny a hlubiny v srdci jako do jednoho bodu stažené, hřejíce nepojatelné. Podnikne-li se totéž za letní noci, cítí se srdce rozšířeno do obvodu. Cítíme se vzduchu a teplu {{SE|171}}<br /> <br /> propleteni a tomu, co ze souzvuku výšin a hlubin ze země vyrůstající naplňuje obvod životem. Stejným způsobem lze pak vcítit se i do jarního dění, kdy síly výšin a hlubin začínají se vzájemně pronikat a země to, co v ní je duchovně skryto, vydechujíc do vzduchu a tepla přivádí ke zjevení, nebo do podzimního dění, kdy se tyto síly začínají uvolňovat a země ve vnějším odumírání vdechuje duchovní plod průběhu roku.<br /> <br /> Toto navenek obrácené prožívání přírodních jevů se individualizuje s pohledem na celek statku. Teprve v důvěrnosti cítění oživuje se pojem uzavřenosti zemědělského organismu. Stává-li se cítění samo orgánem hlubšího prožívání přírody, jde se osamělou cestou, leč po proklestěné stezce. Co se cítí, je dáno předem, nabylo smyslově vnímatelné podoby. Jinak je tomu ve vztahu člověka k člověku. Tam chybí předem daný smysl přírodní zákonitosti. V lidském soužití se setkává individuální cítění jednoho s individuálním cítěním druhého. Na téže duševní rovině je tento vztah utvářen všemi aspekty přitažlivosti a odpudivosti, přijetí a odmítnutí, krásna nebo ošklivosti atd. Při vší té mnohotvárnosti je třeba si přiznat, že ten či onen způsob cítění je objektivní skutečností a že je třeba silou myšlení a chtění pomoci cítění k tomu, aby v nalézání své rovnovážné polohy probudilo smysl pro pravdu. Je to toto srdečné pocítění, které v druhém člověku rozpoznává sobě rovného, které vytváří důvěru člověka k člověku a tím půdu pro právní cit. Myšlení vázané na skutečnost osvětluje právní cit člověka k člověku a zhušťuje jej v dohody a zákony. V zušlechtěném chtění rozdmýchává iniciativu, lásku k činu. V důvěře žije sociální konsens; proměňuje rozporuplnou nerovnost v duševním prožívání ve vědomí důstojnosti rovnosti před právem. Důvěra staví na minulém a hledí bezvýhradně na budoucí.<br /> <br /> V zákoně je zapsán důvěryplný souhlas, který měl ve své době platnost. Hrozí, že se stane sociálním rukojmím, pokud se bez proměny přenáší dál, «wie eine ewige Krankheit forterbt» («jako dědičná věčná nemoc»).&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Faust I'', Vers 1973, Hamburger Ausgabe, Dramatische Dichtungen, Bd. 1, München 1976.&lt;/ref&gt; Pravý právní život založený na mravnosti může vzniknout teprve tehdy, kdy důvěra ve skupině spolupracujících lidí vždy<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> {{SE|172}}<br /> [[Datei:Abb. 10, S. 172.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 10: Das Wirken der Seelentätigkeiten der Betriebsgemeinschaft in die drei Wesenglieder des landwirtschaftlichen Organismus.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> z ducha znovu zrozena. Důvěra vyživuje a nese právní cit. Když je zlomena, není žádná záchranná síť, žádné zadostiučinění skrze soudní výrok; prožívá se pak do bezmezna sahající zklamání; pocítěná právní půda důvěry, na níž se člověk domníval tak bezpečně stát, se rozplynula v pouhé nic.<br /> <br /> K prosperitě hospodářského společenství patří proto nikdy neochabující péče a posilování důvěry a tím právního citu až do nejmenších věcí každodenního života. Přátelství obvykle netvoří bezpečný základ pro trvalou důvěru v spolupráci. Mají svůj původ v minulostech osudu, tj. v okolnostech, které byly jiné než ty přítomné. Nabývají teprve trvale nosné schopnosti, když se povznesou k duchovním přátelstvím. Tato se nalézají v ideálu a v iniciativě, nechat to, co bylo duchovně uchopeno, bezpodmínečně se stát činem. Teprve na tomto dvojím zkušenostním základě myšlení a chtění může důvěra růst. Z její duchovní substance se člověk učí předcítit budoucí. {{SE|173}}<br /> <br /> V praxi hospodářského společenství spočívá budování důvěry na tom, že každý zúčastněný žije ve vědomí svého v duchu kořenícího bytí a toho, co je individuálním a společným cílem snažení. K získání jasnosti v tom napomáhá studium antroposofické duchovní vědy v nejširším smyslu, péče o nazírající myšlení a jeho prohlubování meditací, jakož i meditativní zacházení s esoterickým výrokovým dědictvím Rudolfa Steinera.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner&lt;/ref&gt; Dále se důvěra zakládá na konsensu v otázkách, které se týkají přínosu každého jednotlivce: Jaké schopnosti může jednotlivec vnést, jak a kde je ochoten z vědomí pro celek statku přebírat spoluzodpovědnost, jak životně zdatně a duchapřítomně kdykoli a kdekoli nezištně zasáhnout do trhliny a jak je nakloněn nechat ve veškeré činnosti vládnout esteticky-umělecké smýšlení? Aby se takové otázky staly vědomými a stimulovaly rozvoj schopností, musí být vytvořeny instituce, na něž je poukázáno na straně 177 a dál (kap. «Zur geistigen Entwicklung und Führung einer landwirtschaftlichen Betriebsgemeinschaft» («K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství»)).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Denken_in_Mitmenschlichkeit_(Brüderlichkeit),_der_Weg_zum_solidarischen_Wirtschaften&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Myšlení v lidskosti (bratrství) jako cesta k solidárnímu hospodaření ====<br /> <br /> Kdo sestupuje ze sféry svobodného chtění, individuální iniciativy, do té, v níž z budování důvěry vládne právní cit být rovným mezi rovnými, otevírá se pro myslící vědomí nové pole zkušenosti ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172). V každodenním vědomí se myšlení opírá o smyslově daný jev. Ve společenském musí se z tohoto jevu pozvednout ke světu fenoménů, které teprve ve společném soužití vznikají. Jsou výrazem toho, co lidi hýbe duchovně-mravně. Způsoby jednání jsou fenoménem — a myšlení musí nyní usilovat o to, zkoumat cesty, jimiž lze mnohost těchto převážně instinktem řízených způsobů chování lidské přirozenosti uvést do správných kolejí. Zde ve sféře sociálního života myšlení již neodráží pouhé smyslově vnímatelné, nýbrž stojí před výzvou aktivně přinášet na svět něco, co ještě není nebo právě teprve vzniká. Ono&lt;ref&gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: ''Wahrspruchworte'', GA 40, Dornach 1998.&lt;/ref&gt; {{SE|174}}<br /> <br /> musí se z prožívání duchovně-mravního života lidí stát myšlením gestaltujícím, takovým, které v poznání prostém tělesnosti dochází k úsudkům, jež jsou v souladu s duchovně-mravním světem. Přírodnímu řádu je nutnost, zákon, imanentní; pro sociální řád se musí v myšlení prostém smyslovosti duchovní teprve v poznávání zhustit v zákon mravní. V gestaltujícím myšlení svítí budoucnost do přítomnosti, samotné jednání se stává budoucnosti zaměřeným. Uvědomit si tuto skutečnost v praktické spolupráci teprve uvolňuje pohled na cestu, na níž se zemědělské hospodářské společenství krok za krokem učí získávat způsobilost k jednání a schopnost sebevůdcovství. Stává se tak počátečním místem hospodaření obraceného k přírodní straně (ve smyslu utváření hospodářského organismu) i ke straně sociálního života; stává se výchozím bodem solidárně-asociativního hospodaření, které se jako autonomní článek začleňuje do sociálního organismu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Abbildung 10]], S. 172). Hospodaření se člení do tří funkcí: výroba, rozdělování a spotřeba. Vnitropodnikové hospodaření má za cíl uspokojování potřeb země, zúrodnění půdy. To se děje například výrobou vlastních statečních hnojiv, jejich rozdělením přes pole a jejich spotřebou skrze rostliny.<br /> <br /> Mimopodnikové hospodaření, které navazuje na zemědělskou výrobu, má za cíl uspokojování potřeb lidí po výživě. V obou případech jsou potřeby volního, tedy duchovního rázu.&lt;ref&gt;Potřeby vyvěrají z hlubin nevědomého v těle a ze světlejších podloží duševně-duchovního prožívání. Koření ve vůli, v níž žije duchovní prapůvod člověka, Já. V tělesné potřebě, například hladu a žízni, se ozývá impuls vyrovnat nerovnováhu v tělesných orgánových činnostech. Duševně-duchovní potřeba usiluje o to, vymanit se z pouta k tělesným dějům a svobodně se postavit do služby eticky-mravních ideálů. Takto je potřeba svým obsahem čímsi duchovním, prostředky k jejímu uspokojení jsou úkolem hospodaření.&lt;/ref&gt; Uchopit je a přes koloběh hospodaření uspokojovat — to je úkol gestaltujícího myšlení. V hospodaření je jevem, ke kterému se váže, potřeba. Vnitropodnikově se tato artikuluje v každém případě z celosti provozního organismu. Aby člověk mohl potřebu uspokojit, musí myslenkovitě ponořit do živého přediva vztahů, myslenkovitě každé opatření zvážit z hlediska podpory nebo brzdění a myslenkovitě výsledek činem začlenit do hospodářského organismu. Příroda uspokojuje skrze sobě vlastní moudrost své potřeby sama. V zemědělství člověk zároveň {{SE|175}}<br /> <br /> své potřeby přenáší na přírodu, například při pěstování kulturních rostlin a při chovu domácích zvířat. Aby obojí uvedl do souladu, musí se zemědělec naučit skrze gestaltující myšlení tvořit pojem uzavřenosti zemědělského organismu. Teprve z tohoto pojmu lze na vyšší úrovni odvodit všechna opatření, která nejenže uspokojují lidskou potřebu výživy, ale stejnou měrou berou zřetel i na latentní potřeby přírody po budoucím vývoji.<br /> <br /> Zemědělský výrobek se přímou cestou nebo zpracováním stává produktem, zbožím, které má výživnou nebo užitkovou hodnotu určenou podmínkami výroby. Tímto hodnotou se musí řídit cena. V hospodářském životě vůbec nelze toto ocenění určit jednotlivcem, prodejcem, podnikatelem, nýbrž jen srovnáváním všech výkonů, které všichni ostatní v hospodářském koloběhu od výroby produktu až ke spotřebě přinesli. Toto široké předivo vztahů, z něhož plyne zhodnocení produktu, musí být celistvě uchopeno v myšlení a zároveň musí být skrze gestaltující myšlení usilováno o přiblížení ceny k objektivní hodnotě. Pokud jde o tvorbu hodnoty a ceny, vyznačuje se zemědělství zvláštností stanovištní «přírodní obdarovanosti». Jako člověk produktivně vnáší svou obdarovanost do hospodářského života, tak příroda vnáší svou tvůrčí sílu (obdarovanost) v oblasti klimatu, půdy, topografie atd. Například strmý jižní svah v teplých oblastech se nehodí pro pěstování obilí, avšak velmi dobře pro vinohradnictví; hluboká, rovinná spraš je při stejné pracovní náročnosti nesrovnatelně výnosnější než mělká, kamenitá půda na svahu nebo ve zvlněném terénu.<br /> <br /> Souhrn všech vzájemných vztahů, jež vznikají spoluprací ve společenském životě a které předcházejí uspokojování potřeb, nelze ve své současnosti ani ve sledu zachytit jednotlivým úsudkem. Musí se vytvářet příležitosti k tomu, aby v pravidelné výměně vlastní dynamika vyústila do společného úsudku. Z takového úsilí vzniká smysl pro obecné dobro, který veškerou práci geisteswissenschaftlich cílevědomě a včas orientuje na celek statku. Tento smysl pro celek, nebo sociální smysl pro skutečnost, otevírá pole péče každodenního cvičení, jak v oblasti praktické práce, tak ve vztahu člověka k člověku.<br /> <br /> Co je věcně nezbytné — například souměřené sladění všech článků do celku provozního organismu — musí být živě uchopeno jako společný úsudek až do detailů a stát se vodítkem pro jednání každého {{SE|176}}<br /> <br /> Teprve zkušenostmi podložená, důkladná věcná znalost vytváří konsensus. Ten tvoří základ spolupráce, přináší průhlednost a probouzí radost z souměřeného (ekonomického) sladění všech článků a orgánů hoforganismu do celku.<br /> <br /> Také lidskost v hospodaření vyrůstá ze společného úsudku. Kde místo toho vládne úsudek jednotlivce, razí si cestu egoismus; vzniká konkurence, vzájemné přechytračování, vytlačovací soutěž, agrární industrialismus. Společný úsudek v hospodářském společenství vzniká ze zájmu o to, co dělá druhý. Postoj otázky «Kde je nouze, kde je třeba pomoci?» musí být v komunitě vůči každému jednotlivci živý. Hranice mezi oblastmi úkolů — jak uvnitř podniku, tak vůči přidruženým zpracovatelským podnikům a hofmarketingu — se musí stát pohyblivými a průchodnými, aby bylo možné vzájemně si pomáhat. Postoj hledat důvod vlastní hospodářské činnosti v potřebě druhého otevírá myslícímu vědomí nové pole zkušenosti — takové, které si dělá náplň obrazu ze snažení druhých. Na této cestě vzniká asociativní přehled oblastí činnosti; gestaltující myšlení ukazuje vůli cestu k asociativnímu jednání, tj. k jednání v bratrství. Na těchto nových březích hospodaření, jež je založeno na lidskosti, se přistávací pokusy dělají stále častěji — například v bio-velkoobchodě a bio-maloobchodě a v dalším zpracování. Břeh sám však je práh mezi zemědělskou prvovýrobou a hospodářským koloběhem příznakovým dělbou práce. Na tomto prahu — hranici statku — se oceňuje zboží, objektivní vlastní hodnota prvotní tvorby hodnot z oživené a oduševnělé přírody, prostřednictvím subjektivního hodnocení obchodníka a spotřebitele. V asociativním hospodaření se může toto hodnocení každého zúčastněného — na základě obecně usilované průhlednosti — opírat o konkrétní, nazíratelné skutečnosti, jež mají svůj prvopočátek nakonec v tělesných a duchovně-duševních potřebách bližních. Konkrétně to znamená: biodynamické podniky se musí otevřít dalšímu zpracování, obchodu a spotřebitelům, vstoupit ve věcném i vývojovém dialogu, společně hledat řešení, uzavírat dohody, uzavírat smlouvy.&lt;ref&gt;Viz k tomu např.: Rudolf Isler, Ueli Hurter: ''Assoziatives Wirtschaften. Was verstand Rudolf Steiner unter einer wirtschaftlichen Assoziation?'', Dornach 2019, 96 S.; sowie: Stefan Leber (Hrsg.): ''Die wirtschaftlichen Assoziationen, Beiträge zur Brüderlichkeit im Wirtschaftsleben'', Band 2, Stuttgart 1987, 352 S.&lt;/ref&gt; {{SE|177}}<br /> <br /> Přesněji vzato, tvoří «nové břehy» obě strany hranice statku. Jeden břeh sousedí s přírodou a tvoří vnější kůži hoforganismu, druhý břeh sousedí s emancipovaným společenským životem. Tento druhý se může konstituovat jako trojčlenný sociální organismus jen do té míry, do jaké zahrnuje zemědělství — do jaké lidé rozpoznají, jaký potenciál leží v zemědělství nově uspořádaném podle organismového principu. Biologicko-dynamické podniky začínají v malých krocích praktikovat asociační princip v lokálním a regionálním rámci jako jakési průkopnické předvozy. Tím mohou podněcovat k dalekosáhlejší spolupráci a hospodaření vůbec vštípit míru, která je osvobozuje od nutkání k růstu, vlastního kapitalismu.<br /> <br /> Čím vědoměji usiluje hospodářské společenství o to, aby utvářelo svůj statek jako organismus, tím více se spolupráce jakoby sama od sebe člení na duchovní, právní a hospodářskou sféru činnosti. Jakkoli tato tělesa vzájemně do sebe zasahují, přesto jsou prožívána jako od sebe oddělené oblasti. A veškerá duchovní síla společenství statku musí být zaměřena na to, aby toto oddělené svádělo dohromady — jak ideálně v obrazu, tak prostřednictvím práce — do vyšší jednoty. Zde se stranou dnešního «mainstreamu» hospodaření otevírá cvičné pole, jakási přípravná škola k pravé sociální praxi, která nechává v gestaltujícím myšlení, sahajícím daleko přes hranice statku, zakořenit impuls trojčlennosti sociálního organismu (Obrázek 11, s. 189).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_geistigen_Entwicklung_und_Führung_einer_landwirtschaftlichen_Betriebsgemeinschaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství ===<br /> <br /> Hospodářského společenství, které se osvědčilo jako vůbec první na světě, se počátky sahají do roku 1968. Od té doby vznikaly, povzbuzovány duchem doby, na větších statcích podobné sociální průkopnické podniky. Pohnutkou byla nutnost kánonu vzájemně se doplňujících schopností i přikládajících rukou ke zvládnutí rozmanitosti úkolů; dále osvobození půdy a kapitálu z pout přežilých práv a kroky k překonání mzdové práce vázané na příkazy.<br /> <br /> Zkušenost ukazuje: Cíl, zachycený v idejích, je nedosažitelně daleko vpřed do budoucnosti napjatý; schopnosti dostát mu individuálně i ve společenství narážejí rychle na hranice. Vědomé prožívání tohoto nesouladu vyvoluje v duchu a duši pole napětí, které bdícího, strebením naplněného člověka nenechá ani na okamžik spočinout — ani tehdy ne, kdy se natáhne za schůdnějšími řešeními tváří v tvář odporům, neúspěchům a podobnému. Nepokouší-li se člověk prožívat v plné síle tuto polaritu mezi duchovním cílem a smysly vázaným světem faktů, strebující síla slábne, společné chtění hrozí upadnout do banalit, každodenní záležitosti se vyčerpávají v rutinním vyřizování — a co se mohlo stát vývojem, propadá se do stagnace a zpátečnictví. {{SE|178}}<br /> <br /> Aby se hospodářské společenství znovu a znovu ujišťovalo o cestě k cíli, musí si vytvořit zřízení, která slouží nácviku sociálně-morálních technik. Ty se vztahují na stále vědomější uchopování obou pólů tohoto pole napětí a na pokus o jejich povznášející vyrovnání.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_geistige_Strebensziel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Duchovní cíl usilování ====<br /> <br /> Jako motiv, chtít hospodařit biologicko-dynamicky, žije více či méně zřetelně a osudově vázaně v každém jednotlivci. Jak může tento individuální pohnutka nejen zesílit ve vědomí, ale povznést se navíc ke strebenszielu celého společenství? Nesmí se jím spokojit ani jednotlivec, ani společenství — jednou je zformovat nestačí. Vyžaduje to soustavnou péči prostřednictvím studia antroposofické duchovní vědy. Její výzkumné obsahy, uváděné do pohybu vzájemným rozhovorem, podněcují myšlenky a pocity, jež předsvítají společně nastupované cestě. Týdenní studijní kruh tohoto druhu — podaří-li se — povzbuzuje dvojím způsobem: jednak se vnitroprovozní tok práce prostorově i časově koordinuje jakoby sám od sebe, jednak pohybuje společenství v takové z každodennosti vyzdvižené hodině myšlenkami, které se zrcadlí v nositeli motivu, tedy ve vědomí každého jednotlivce. Myšlenky takto získané ze společné duchovní poznávací práce vstupují do vztahu s každodenními pozorováními a zkušenostmi vůle učiněnými v práci. Obě polární konce zmíněného pole napětí se pohybují k sobě navzájem — nebo se v šťastných okamžicích částečně dokonce slévají vjedno. {{SE|179}}<br /> <br /> Antroposofická studijní práce se odehrává na «sachlichem Felde» («věcném poli»).&lt;ref&gt;K tomuto termínu viz Rudolf Steiner: ''Die Weihnachtstagung zur Begründung der Allgemeinen Anthroposophischen Gesellschaft 1923/24'', GA 260, Dornach 1994, Nr. 11 der Statuten, S. 53.&lt;/ref&gt; Posiluje a objektivizuje vědomí vlastního motivu i vědomí duchovního cíle snažení společenství.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Praxis_der_Zusammenarbeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Praxe spolupráce ====<br /> <br /> Celistvost podniku se člení na pracovní oblasti, o které podle schopností a sklonů zodpovědně pečují jednotliví členové nebo jejich skupiny. Toto členění, například na oblast polního a rostlinného hospodářství, zahradnictví či ovocnářství, hnojení, různé oblasti chovu hospodářských zvířat, lučního a pastevního hospodářství, péče o krajinu atd., se nesmí zvrhnout v dělbu práce, v nárokové postoje, v ohraničování se do vlastních království. Naopak, z vědomí celku je na místě nejvyšší flexibilita, plynulé přechody, vzájemná pomoc, zaskakování jeden za druhého, kdekoli a kdykoli je to zapotřebí.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Arbeitsbesprechung_am_Morgen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Ranní pracovní porada ====<br /> <br /> Koná se každý pracovní den po brzkých ranních přípravách ve velkém kruhu na statku a může být zahájena průpovídkou nebo humornou poznámkou. Veselost koření denní práci, aniž jí bere vážnost. Obsahově jde o výměnu aktuálních postřehů, pozoruhodných příhod a naléhavých věcí, a poté — navazujíce na pracovní tok předešlého dne — o konkrétní rozdělení úkolů. Přitom je třeba dbát na to, aby při všech pracích za účasti učňů, praktikantů a pomocníků členové hospodářského společenství plnili vzorovou funkci.<br /> <br /> Ranní pracovní porada by měla vždy znovu přivádět do vědomí obraz celku hospodářství v proměnách ročních období, a každý by měl vědět, co dělá druhý. Příliš snadno se dostaví přesvědčení, že je vše jasné, že se přece stojí v pracovním toku včerejška k dnešku — a znuděné mlčení obejde celý kruh. Nikoli: to, co se jeví jako samozřejmé, je třeba znovu pozvednout do vědomí všech. Na to navazuje výhled na celý den. Zdařilá pracovní porada tvoří již dobrou část efektivního vedení hospodářství. Zbytek je umění, je vzorností ve vší práci. {{SE|180}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Studienkreis_zu_Inhalten_anthroposophischer_Geistesforschung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Studijní kruh k obsahům antroposofického duchovního výzkumu ====<br /> <br /> V praxi sestupují ideje společného cíle snažení do životní skutečnosti hospodářského organismu. Jakkoli jsou tyto ideje budující a vytvářejí životní souvislosti, musí si člověk záhy přiznat, že se v mnohých očekáváních vidí zklamán. Nedaří se to, naráží se na hranice a člověk je odkázán zpět na sebe samého. Ideál se otřásá, člověk to prožívá jako odumírání, jako částečnou smrt duše. Nechce to připustit a hledá vnější důvody — například nepřízeň počasí, vlastní nebo cizí neschopnost, špatná rozhodnutí nebo selhání, nedorozumění, sociální roztržky atd. Ale tak jako život, i odumírání, smrt, se ukazuje v zahalené podobě. Jak má být poznáno, co nám chce selhání říci? Z této nejistoty plyne trápení, zkoušky pro jednotlivce i pro společenství. Postaví-li se člověk těmto zkušenostem, probouzí se sebepoznání a s ním z hlubin duše nevyslovená otázka — a nečekaně a náhle přichází odpověď zvenčí. Této příležitosti přijít nečekaně k novým, povzbudivým vhledům slouží týdenní setkání ke společné geisteswissenschaftliche Erkenntnisarbeit. V rozhovoru tu mohou být nevyžádaně a nečekaně vyřčeny myšlenky, které na tichounce uvnitř chovanou, svíravou otázku dávají smírnou odpověď a vedou k novému pohledu na věci a mohou volat k novému úsilí. Uskutečňuje se tu «probuzení člověka na duchovně-duševním druhého člověka».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Gemeinschaftsbildung'', GA 257, Vortrag vom 27. Februar 1923, Dornach 1989, S. 116.&lt;/ref&gt; Společná antroposofická studijní práce osvěžuje ducha, povznáší a rozšiřuje motiv z jeho subjektivní stísněnosti a probouzí síly, které v praxi pomáhají k vždy novému rozmachu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Arbeits-_und_Verwaltungskonferenz&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Pracovní a správní konference ====<br /> <br /> Další týdenní setkání má být věnováno — v retrospektivě i v krátkodobém a dlouhodobém výhledu — plánovacím, rozhodovacím a správním otázkám duchovní kontinuity v řízení hospodářství. V tomto rozhovoru hospodářské společenství zvažuje a rozhoduje {{SE|181}}<br /> <br /> celistvě a jednomyslně o všech věcných otázkách, které vyvstávají v jednotlivých pracovních oblastech.<br /> <br /> V retrospektivě by mělo být v co největší otevřenosti řečeno to, co se zdařilo i co se nezdařilo, jakož i to, co je pozoruhodné na zkušenostech, pozorováních atd. Zamlčování — záměrné nebo z nepozornosti — plodí přízraky a napomáhá mocenským impulsům. Dokumentace je žádoucí!<br /> <br /> Výhled se zaměřuje na práce sezónně přicházející ve svůj čas, jakož i na sociální a kulturní záležitosti s ohledem na<br /> <br /> * polní a zahradnická opatření týkající se zpracování půdy, osevního postupu a hnojení, jakož i produkce osiva, péče o kultury, sklizně, skladování a odbytu;<br /> * výroby biologicko-dynamických hnojivých preparátů a jejich včasné aplikace;<br /> * ovocnářská a krajinářská opatření jako péče o živé ploty a dřeviny;<br /> * vedení stáda, získávání krmiva a péče o pastviny, jakož i sklizeň krmných plodin na orné půdě;<br /> * chov, krmení, péče a plemenitba hospodářských zvířat se zaměřením na skot;<br /> * péče a opravy strojů, jakož i náhradní a nové investice;<br /> * péče a opravy budov a cest, jakož i plánování a financování novostaveb;<br /> * všeobecná správa, plánování rozpočtu a finance;<br /> * utváření příjmů členů hospodářského společenství;<br /> * personální otázky a příjmy učňů, praktikantů, pomocníků a spolupracovníků na dobu určitou;<br /> * utváření ročních slavností a jiných slavnostních příležitostí, jakož i ostatní akce jako prohlídky statku, zemědělské praxe pro školní třídy, kurzy atd.;<br /> * vlastní statek provázaný s experimentálním, praxí orientovaným výzkumem;<br /> * spolupráce s podniky zpracování a obchodu;<br /> * péče o okruh lidí spojených se statkem;<br /> * práce s veřejností;<br /> <br /> Hospodářské společenství se ve všech ohledech spravuje samo, tj. všichni zodpovědní jsou natolik zapojeni, že mají kdykoli přehled o celku. Největší výzvou je nepřerušený tok informací a křišťálově čirá průhlednost. Prvního lze dosáhnout jen {{SE|182}}<br /> <br /> trvalým zájmem každého jednotlivce o vše, co se děje. Z tohoto zájmu vyrůstá duchapřítomnost a smysl pro realitu, který předchází každému lpění na jednou přijatém soudu, každé ideologizaci. Průhlednost pak je otázkou spolehlivosti až do nejmenších věcí každodenního života, jasnosti v dohodách, pozornosti tam, kde panuje věcná nebo duševní nouze, a bezvýhradné připravenosti skočit do každé mezery.<br /> <br /> V pracovní a správní konferenci se uskutečňují plody školení skrze život. V těchto plodech se spojuje v nepřetržité syntéze vzájemné působení výše zmíněných pólů — duchovního cíle usilování a jeho zasazení do praxe. Z těchto plodů, z toho, co bylo vybojováno individuálně i ve společenství, teprve vytéká substance, která hospodářskému společenství propůjčuje jeho Eigenwesen; teprve ta je činí úvěryhodnou v duchovním smyslu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Hoforganismus_und_die_Ich-gewollte_Arbeit_des_Menschen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Organismus statku a člověkem z vlastního Já chtěná práce ====<br /> <br /> Práce v zemědělství je obecně určována věcmi a bytostmi, které jsou v přírodě činné. To, co v dřívějších dobách bylo instinktivně pociťováno jako vládnoucí, práci vedoucí a nesoucí moudrost, se v nastupujícím věku přírodní vědy emancipovalo do myšlenkové abstrakce přírodních zákonů. Bylo to na jedné straně svobodný akt vědomí Já, jež se probouzí, a na druhé straně pád do nucení materialismu jako od té doby panujícího světového názoru. Vnějším plodem tohoto svobodného aktu je technika — z fyzicko-anorganické přírody duchem člověka přetvořený extrakt. Technika sice umožňuje zbavit člověka těžké práce, avšak vnucuje se přírodě se světově zjevnými důsledky. Rozrušuje moudrosti plné vztahové souvislosti mezi fyzickou, oživovanou a oduševnělou přírodou.<br /> <br /> Technický pokrok usiluje o to, aby pracujícího člověka v zemědělství učinil nadbytečným. Biologicko-dynamické zemědělství usiluje o opak. Snahou je zde redukovat strojní práci co nejvíce, aby tak mohlo vzniknout dostatek volného prostoru pro tvůrčí-cvičnou, řemeslnou praxi. Do jaké míry se to může podařit, závisí na překonání nadměrných vnějších sociálních omezení. {{SE|183}}<br /> <br /> Co znamená pracovat v oživené a oduševnělé přírodě, musí být znovu objeveno. K tomu se musí nazírání a myšlení obrátit k jejich zvláštní podstatě — k tomu, co živě dorůstá do vnější podoby, a k tomu, co se duševně uzavírá do tělesné formy. Utvářené je uchopitelné v idejích; utvářející činitel osvětluje antroposofický duchovní výzkum, který v ideové formě zpřístupňuje svět bytostí, a ten se tak stává přístupným myšlení. Teprve bytostné poznání propůjčuje idejím, utvářeným na základě smyslového nazírání, avšak samotným kořenícím ve světě bytostí, mravní sílu. Jestliže uchopí vůli, stávají se bytostně vlastními. S těmito idejemi, jež vstoupily do vlastního já-bytostí, nalézá člověk nový, svobodný vztah k práci. Učí se pracovat z vlastního bytostného základu, nalézá v něm směr a cíl. Mravním zdrojem je člověk sám a z tohoto základu se svobodně určuje. Z tohoto prazákladu Já teprve tryská pravé nadšení. Vyvěrá z ideje, jež se stala duchovní skutečností. Ta práci předbíhá, zahřívá ji a naplňuje duševní radostí. Práce, jakkoli těžká, jakkoli zdánlivě nízká a nicotná, šlechtí se duchem, který ji prostupuje. Je duchem naplněna od začátku do konce a přidává hospodářskému organismu něco, co jej pozvedá z jeho pouhé přírodní danosti.<br /> <br /> Stroj se naopak v zemědělství vkliňuje jako klín mezi člověka a přírodu tvořící ze svých bytostí a sil. Funguje podle míry toho, co člověk z poznání neživé přírody do něj vkonstruoval. Výlučnou strojní prací hrozí, že duchovní tvůrčí síla člověka uvadne, práce zpustne v pouhou rutinu, vůle ztratí vedení a ochabne.<br /> <br /> Čím méně se práce vyčerpává v rutině, v pouhém odbývání, čím více je v uvedeném smyslu konána jako idejemi prozářená — tím více se probouzí smysl pro krásu, který teprve pozvedá lidské dílo, jež v případě stroje zpravidla upadá do jednotvárnosti a banality, ke skutečnému uměleckému dílu.<br /> <br /> V zemědělství je to moudrost působící v přírodě, do jejíchž služeb se lidská práce staví. Tato moudrost, správně poznána, žije smysl-udílející v práci dál. Nad to působí lidská schopnost idejí nadřazeně, smysl-zakládajícím způsobem, při utváření dvora v tělesný organismus «Zemědělské individuality».<br /> <br /> Tak jako se zemědělské řemeslo musí důkladně naučit, tak stejně po celý život učí. Posiluje sílu sebevědomí, když to, co bylo v práci vnímáno, člověk pozvedá k vědomému {{SE|184}}<br /> <br /> poznání; rozšiřuje a prohlubuje pohled na svět, když člověk zažívá, jak plodně to, co bylo konáno, tvarujícím způsobem dál působí v přírodním a sociálním životě.<br /> <br /> V této dvojnosti spočívá velký pedagogický význam práce, která se zaměřuje na věci a bytosti přírody. Prokazuje se jako požehnaná v školní zahradní výuce, v praxi na školních statcích, v zemědělských a lesnických praktikách pro žáky vyšších ročníků i v řízené spolupráci lidí s postižením. Z výše uvedených důvodů hledají mnozí mladí lidé jako «ve městě narození» biologicko-dynamické odborné vzdělání, které je stále více provozováno jako «Svobodné vzdělávání» ve vlastní režii biologicko-dynamickými pracovními společenstvími. Navíc biologicko-dynamická práce, především na větších provozně-společenstvím vedených podnicích nebo vesnici podobných zařízeních, nabývá stále na významu, např. v dalším vzdělávání dospělých, profesním přeorientování, hledání sebe sama atd. Na co Goethe v «Wilhelm Meisters Wanderjahre» v básnické předzvěsti upozornil popisem «Pedagogické provincie»,&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Wilhelm Meisters Wanderjahre'', Hamburger Ausgabe, Bd. 8, München 1972, «Zweites Buch».&lt;/ref&gt; a na co Rudolf Steiner před 100 lety poukázal, když hovoří o tom, že v budoucnu na venkově vzniknou kulturní střediska,&lt;ref&gt;Adalbert Graf von Keyserlingk: ''Koberwitz 1924'', Stuttgart 1974, S. 70.&lt;/ref&gt; to dnes tu a tam v nejrůznějších přístupech vystupuje na světlo.<br /> <br /> Duchovně-duševní rozpoložení, které práci v oživené a oduševnělé přírodě ukazuje cestu a cíl, musí si dnes každý člověk vědomě znovu dobýt. K tomu je vhodné vzít si za základ Rudolfem Steinerem roku 1905 formulovaný «Základní sociální zákon»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaft und soziale Frage'', in: ''Luzifer – Gnosis 1903–1908'', GA 34, Dornach 1987, S. 213: «Das Heil einer Gesamtheit von zusammenarbeitenden Menschen ist um so größer, je weniger der einzelne die Erträgnisse seiner Leistungen für sich beansprucht, das heißt, je mehr er von diesen Erträgnissen an seine Mitarbeiter abgibt, und je mehr seine eigenen Bedürfnisse nicht aus seinen Leistungen, sondern aus den Leistungen der anderen befriedigt werden.» (Blaho celku spolupracujících lidí je tím větší, čím méně jednotlivec nárokuje výsledky svých výkonů pro sebe, tj. čím více z těchto výsledků odevzdává svým spolupracovníkům, a čím více jsou jeho vlastní potřeby uspokojovány nikoli z jeho výkonů, nýbrž z výkonů ostatních.)&lt;/ref&gt; jako duchovní páteř každé formy spolupráce na sociálním poli. Je to zákon, který přichází tím více k platnosti, čím více je egoismus jako hnací síla sociálního jednání vymýcen. Inauguruje cestu školení k prosperujícímu sociálnímu soužití. Tento zákon vede mimo jiné k poznání, «že pro bližní pracovat a dosahovat určitého příjmu {{SE|185}}<br /> <br /> jsou dvě navzájem zcela oddělené věci».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd. – Siehe auch: Stefan Leber (Hrsg.): ''Das soziale Hauptgesetz, Beiträge zum Verhältnis von Arbeit und Einkommen'', Stuttgart 1986, 280 S.&lt;/ref&gt; Jedno je otázka náležející do duchovního života, druhé otázka náležející do právního života. Jako všechny právní záležitosti nemůže být práce měřena kupní cenou, např. hodinovou mzdou. Práce není zboží. V zemědělských provozních společenstvích se nabízí možnost nacvičovat oddělení práce a příjmu alespoň v zárodku. Nabízí se tehdy, když si člověk uvědomí dalekosáhlý duchovní rozměr bytostného členění zemědělského organismu. Tím se stává první a nejnaléhavější úlohou člověka a společenství lidí na statku, aby se o tom poučili a aby to učinili živým impulzem práce. Tak je to práce, skrze niž se v duchu uchopená organismusová idea stává uměleckým dílem v živém, jež se navenek formuje v podobu a dovnitř se člení v orgány.<br /> <br /> S uskutečňováním této v obraze uchopené ideje zasahuje každý v Já-chtěné práci, v souladu se všemi ostatními, do hospodářského organismu, prozařujíce spleť jeho bytostných článků ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Abbildung 10]], S. 172). Co tu pracuje, je Já; ono ve všem určuje míru. Vyzařuje do duševního těla dvora, stará se o druh přístupu, krmení, péče a věnování pozornosti zvířatům, jakož i o chovatelský rozvoj hospodářských zvířat, poskytuje domov divoké fauně a působí, aby se duševní tělo dvora individualizovalo a prožívalo se jako v sobě-uzavřené.<br /> <br /> Opět je to bytostný jádro člověka, Já, a v duchu-duši vzplanuvší obraz, jenž prozařuje životní organizaci dvora, udržuje ji zdravou v celé její mnohotvárnosti a pozvedá ji k vyšší, dvoru vlastní živosti. A konečně Já v práci prosiluje fyzickou organizaci, proměňuje a individualizuje tvořivě látkové složení — v přesažení přirozených daností stanoviště (srov. kapitola Hnojení). Zároveň tato trojí pronikání a stanovištní individualizace znamená, že bytostné články hospodářského organismu jsou uváděny do důvěrnějšího, shora dolů prostupujícího, vzájemně se podporujícího vztahu. Například hnůj dobytčího stavu se stará o oživení a oduševnění fyzické organizace, o život-nesoucí souhru čtyř živlů v půdě i o tvorbu plodů a výživnost rostlinných kultur. Jinak životní organizace: na jedné straně poskytuje zbytky rostlinného nárůstu jako základ pro tvorbu humusu v půdě, {{SE|186}}<br /> <br /> oživení fyzické organizace; na druhé straně tvoří krmivový základ pro divokou faunu a stav hospodářských zvířat — posílení duševní organizace.<br /> <br /> Skrze práci teprve se vedoucí idea stává bytostnou skutečností. Lze pohlédnout na to, co člověk vykonal, a zkoumat, co tím způsobil. Je to bádání, které spojuje člověka a svět a jehož hledání pravdy se měří tím, co bylo rozpoznáno jako plodné.<br /> <br /> V ještě mnohem vyšší míře platí toto o práci, jejíž ideový základ pramení výhradně z výsledků antroposofického duchovního výzkumu a k jejímuž poznání a účinnému zvládnutí je celé společenství statku resp. podniku vyzváno. Jde mimo jiné o výrobu a použití biologicko-dynamických hnojivých preparátů. Jejich bytostná povaha je pojednána v kapitole o otázce hnojení. Práce s těmito hnojivy, při jejich přípravě i použití, se táhne přes celý rok. Jejich použití v látkově nejmenších množstvích se děje buď v tekuté formě přímo na půdu a rostlinu od setí až do fáze zrání, nebo u většiny preparátů přes hofu vlastní komposty a hnojiva.<br /> <br /> S ohledem na hospodářský organismus spočívá hnojivá účinnost preparátů v jakési výchově jeho bytostných článků k vyšší celistvosti. Ve vazbě na rytmy slunečního roku nejen posilují a dynamisují specifické působení těchto bytostných článků, nýbrž podporují především jejich vzájemné pronikání, které teprve propůjčuje provoznímu organismu jeho uzavřenost a stanovišti přiměřený rozvoj. Zvláště je to práce s biologicko-dynamickými preparáty, která vede k osobnímu vztahu k látkám a silám, jež rostlinám připravují živě-úrodnou půdu. Tak se může já-přirozenost pracujícího člověka spojit s duchovním působením nitra přírody.<br /> <br /> Lidská práce nese všechny aspekty mravních účinků nižšího, na tělo vázaného já ven do světa. Ty jsou pak spoluurčovány lidskou přirozeností přání, svévolí, mocenskými impulzy atd. Odtud plynoucí egoismus může být ve svém proměňování překonán, když duše skrze duchovní sílu vyššího Já získá vládu nad tělem. Práce se stává smýšlením a idejemi nesenou, takovou, která je konána z lásky k věci nebo ve službě druhému člověku. Nesobecký čin se nečiní z nutnosti — je spíše z moudré náhlednutí sebeurčen. Svobodné sebeurčení v práci na {{SE|187}}<br /> <br /> oživené a oduševnělé přírodě může růst jen tehdy, když se smyslové poznání rozšiřuje v poznání duchovní. Pravda, která se tak otvírá, potvrzuje se v plodnosti jednání. Na tento stav věcí poukazují Janovy slova: «… poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými».&lt;ref&gt;Joh 8,32.&lt;/ref&gt; Teprve tato takto dobytá svoboda zakládá totožnost mezi vnitřkem a vnějškem. Svobodnému, v lásce vykonanému činu předchází oběť. Obětuje se něco, co zcela patří jednomu samému, co se stalo vlastnictvím vyšší jáství, a odevzdává se to. Stane-li se toto smýšlením ve společenství, které spolupracuje pro společně rozpoznaný úkol, vane vítr svobody ve vůli.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Impulse_des_biologisch-dynamischen_Landbaus_für_die_Entwicklung_des_sozialen_Organismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Impulzy biologicko-dynamického zemědělství pro rozvoj sociálního organismu ===<br /> <br /> Všechna dobová symptomata poukazují na naléhavost nového přírodního řádu a nové sociální Sozialordnung, jež by objímala celý život lidí. Tak jako člověk v neznalosti svého duchovního bytostného charakteru a z toho vyplývajících vývojových úkolů tíhne k vytváření neřádu, tak právě sebepoznání mu může otevřít oči pro princip uspořádání, který platí stejně pro přírodu jako pro utváření sociálního života. Je to menschenkundliche — ze znalosti člověka vyrůstající — objev Rudolfa Steinera: trojčlennost lidského organismu podle nervově-smyslového systému, rytmického systému a pólu látkové výměny a končetin (viz s. 88 nn.). Vše dosud představené i vše následující na tom staví. Rudolf Steiner se pokoušel v chaosu po první světové válce prostřednictvím odpovídajících institucí začlenit sociální život do funkční trojnosti duchovního života, právního života a hospodářského života, tak aby každý z těchto článků se mohl rozvíjet autonomně a zároveň v živé vzájemné součinnosti s ostatními a slučovat se ve vyšší celek sociálního organismu.&lt;ref&gt;Siehe hierzu u.a.: Rudolf Steiner: ''Die Kernpunkte der sozialen Frage'', GA 23, Dornach 1976; sowie ders.: ''Zu sozialen und wirtschaftlichen Fragen der Gegenwart'', GA 332b, Dornach 2020.&lt;/ref&gt; Počítal tehdy s otevřeností vědomí dělnictva, s proletariátem spoutaným v kapitálem řízené průmyslu. Tento velkolepý pokus ztroskotal, jak bylo vyloženo v úvodu, z rozmanitých vnějších důvodů. Lidé tehdy stále ještě činní v zemědělství (asi 40 %) nebyli stejnou měrou zasaženi sociální {{SE|188}}<br /> <br /> otázkou; těch málo, kdo dnes ještě zbyli (asi 2 %), jsou jí zasaženi v nejvyšší míře. Ano, zemědělství se globálně stalo celospolečenským sociálním případem. Nyní se ukazuje: Kdekoli se dnes hospodaří biologicko-dynamicky, vyrůstají organicky, jakoby z jediného bodu, sociálně účinné síly do společenského okolí. Rostou a odhalují svůj velký potenciál; musejí však být jako takové ve svém směru působení rozpoznány, vědomě začleněny a silně utvářeny. To se může dít jen prostřednictvím institucí, které přesahují přes hranice statku. Kde se takovéto instituce začínají utvářet, záhy se ukáže, že jsou plodné teprve tehdy, když si zúčastnění uvědomí, v které ze tří oblastí chtějí a mohou uplatňovat své schopnosti a aktivity ve vztahu k zemědělství — zda na poli duchovním, právním nebo/a hospodářském. Vědomě praktikovaný princip trojčlennosti zemědělského hospodářského organismu může napříště dávat míru a cílové zaměření obecnému sociálnímu životu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#189|Obrázek 11]]).<br /> <br /> Neboť při bližším pohledu stojí zemědělství ve vztahu ke všem oblastem sociálního života. Nestojí jen na počátku tvorby hodnot z oživené a oduševnělé přírody a neposkytuje jen potraviny a suroviny, nýbrž formuje tvář země a životní prostor pro rostlinu, zvíře a člověka v kulturních krajinách. Dále dává vědám bohatý podnět k rozšíření příliš úzkých hranic jejich metodiky — při omezení jejich teorií — na adekvátní uchopení fenoménů živého. Vytváří prostory pro živé nazírání, které uspokojují estetický pohled, a dává příležitost k novým způsobům prožívání. Prohlubování náboženského cítění otevírá rozsáhlé pole mravní praxe, a konečně zemědělství stavěné na principu organismu vytváří předpoklady pro znovuoživení jemu podřazených řemesel a jejich asociativního začlenění.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Wollen_in_Freiheit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Vůle ve svobodě ====<br /> <br /> Čím více se hofovnímu nebo provoznímu společenství daří stupňovat schopnosti a vůli k práci ke společné iniciativní síle, ke svobodě ve vůli, tím více se biologicko-dynamický podnik otevírá navenek a rozvíjí duchovní vyzařování, které probouzí zájem společenského okolí. Jsou kladeny otázky, přichází se do rozhovoru, v studijních kroužcích a na setkáních na statku jsou hledány odpovědi {{SE|189}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 11, S. 189.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 11: Der biologisch-dynamische Betrieb als Initialort für die Entwicklung der Dreigliederung des sozialen Organismus.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> jakož i při akcích kolem ročních svátků, na setkáních výzkumníků nebo – ještě konkrétněji – při dnech otevřených dveří, při prohlídkách statku a polí, při příležitostech dočasné spolupráce nebo při účasti na pravidelně se opakující preparátové práci. Dále informují informační tabule o tématech z praxe na statku a podél hojně navštěvovaných pěšin. Jak žádoucí by bylo, s ohledem na neustále napjatou pracovní situaci na statcích, moci vést rozhovory ještě intenzivněji. V mnohých věcných otázkách se přitom osvědčují přátelské okruhy a kruhy zájemců, které se kolem biologicko-dynamických statků tvoří.<br /> <br /> Vedle těchto úkolů vzdělávání dospělých, které biologicko-dynamickému zemědělství neočekávaně připadají, jsou to především pedagogická práce s mládeží a z praxe vyrůstající základní a další vzdělávání, jež se starají o to, aby se duchovní tykadla roztahovala do okolí. Dorůstající generace učňů jsou takřka {{SE|190}}<br /> <br /> výlučně «zrozeny ve městě». Stojí daleko od selské tradice. Nechtějí však být ani pouhou přijímači hotových znalostí o zemědělství, jehož technologické myšlení a jednání je zcela uvrhuje do zajetí redukcionistického přírodovědného světonázoru. Hledají celostní vzdělávací ideál, který zahrnuje člověka i přírodu a který biologicko-dynamickému zemědělství v nejširším smyslu leží v základě. To vedlo k tomu, že praktické vzdělávání se z velké části vymanilo ze státní vzdělávací nabídky odborných škol. Takzvané «svobodné vzdělávací programy» se řídí učebními plány, které vypracovávají sami zemědělci. Totéž platí pro nadpodnikové biologicko-dynamické vzdělávací instituce dalšího vzdělávání, které se v různých zemích ustavily.<br /> <br /> V úzkém spojení s duchovně-kulturními iniciativami, které vyzařují z biologicko-dynamických statků, stojí výzkum blízký praxi. Poté, co se obě — výuka i výzkum — po dobu 200 let postupně z zemědělství vyčlenily a akademizovaly, podrobilo se zemědělství zvenčí je řídícímu vědecko-technologickému pokroku, se ztrátou své v instinktivně-lidové moudrosti zakotvené svébytnosti. V protiběhu k tomu vyrůstala z praxe biologicko-dynamického zemědělství od samého počátku badatelská haltung a smýšlení, jež navazuje na tradiční postupy, proměňuje je a činí z nich základ svého dalšího duchovního cílového zaměření. Toto smýšlení se nemůže spokojit s kauzálně-analytickou, kvantitativně-reduktionistickou metodikou akademického bádání. Výzkumné úsilí se naopak rozšiřuje na kvalitativní stránku vnímání a myšlení, totiž na otázku, jaká hlubší poznání lze získat, když se badatelský pohled obrací na celistvost statku, jeho články a vše, co se tu živě a v duševním vlastním životě rozvíjí. Kamkoli oko pohlédne, nevidí nikdy něco jednotlivého, nýbrž vždy souvislost, v níž se toto jednotlivé jeví. Teprve rozum abstrahuje ze souvislosti to jednotlivé a staví je před sebe v pojmové podobě. Souvislost přitom vyblédá nebo se zcela ocitá mimo zřetel. To charakterizuje kauzálně-analytické počínání.<br /> <br /> Hledá-li se naproti tomu například ona souvislost, která se ustavuje, když se na jaře na statku objeví vlaštovky, pak lze nejprve popsat vše to, jak se vlaštovka ve svých činnostech projevuje. Budeme rozlišovat různé druhy, které na místě {{SE|191}}<br /> <br /> heimisch jsou, jako jsou vlaštovka obecná a jiřička obecná a již mezi vlaštovky nepočítaný rorýs obecný. Utvoří se obraz o jejich způsobu výživy – létající hmyz chytaný za letu –, o jejich místech hnízdění: vlaštovky obecné zpravidla uvnitř ve stájích, jiřičky obecné vně pod okapovými římsami stájí, rorýsi v dutinách starých zdí nebo otevřených krovech stodol. Člověk pozná jejich rozmanité hlasové projevy, bude sledovat jejich hnízdní chování a mnoho dalšího. To vše jsou činnosti, jimiž se tělem vázané duševní bytostí těchto ptáků ohlašuje smyslům. Jejich charakteristický projev bytosti je však jejich vytrvalý let. Jako opeřená nervově-smyslová bytost střelí vpřed, za sebou táhnouc vzdušné víry, vzdušný prostor hospodářství ve velkém obkruhu promodelujíce v obloucích a liniích, aby pak najednou bleskurychle mocným úderem křídel vyrazila nahoru, dolů nebo do strany – zachytit kořist. Jejich činnost se vyčerpává téměř zcela v nejobdivuhodnějších létacích uměních, a to od rána do večera po celé letní pololetí. V zimě zmizely na jih.<br /> <br /> Spočine-li pohled na těchto vztahových fenoménech, probouzejí se otázky po souvislostech, jež přesahují smyslově zkusitelné: Nevplétá se tu duševní bytost těchto smyslově silných tvorů v jejich daleko zasahujících, plasticky utvářejících letových pohybech do živlu vzduchu celého hospodářství? Nedochází tu k produševnění vzdušného obalu? A dále otázka: Proč se to děje pouze v letním pololetí od dubna do září? Monokauzální odpověď leží na dlani: Je to nabídka potravy létajícího hmyzu, která v zimě odpadá. Jenže i to je fenomén. Neukazuje snad, jako všechny zmíněné fenomény, na prafenomenální souvislost přesahující smyslové? Ta byla zmíněna jako polarita nervově-smyslového pólu pod zemí a pólu látkové výměny nad zemí zemědělské individuality (viz kapitola «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita», s. 88 a násl.).<br /> <br /> V letním pololetí převažují v teple a vzduchu étericky oživující síly látkové výměny, které potřebují uspořádávající a utvářející síly duševně-astrálního. Astrální bytost ptáka se ve letu vtiskuje vzdušnému obalu hospodářství. V nazírání zvláště letových pohybů vlaštovek se může prožitek zhušťovat do tohoto náladového obrazu. Člověk se cítí jako vetkán do smyslově-nadsmyslového dění. Lze říci, v udiveném prožívání se odhalují táž {{SE|192}}<br /> <br /> Tytéž síly na duchovně-duševní rovině jako ty, které ve vzdušném obkruhu tělesně modelují teplo, světlo a vzduch v pohyblivé podobě.<br /> <br /> S pohledem na popsaný «vztah fenoménů»&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl: «Elemente und Äther – Betrachtungsweisen der Welt», in: Ders. (Hrsg.): ''Erscheinungsformen des Ätherischen. Wege zum Erfahren des Lebendigen in Natur und Mensch'', Stuttgart 1985, S. 11–56.&lt;/ref&gt; se může abstrahující myšlení oživit k myšlení aktivnímu, syntetickému. Místo toho, aby byl jednotlivý pojem ostře ohraničen a ponechán stát sám pro sebe, usiluje se udržet jej ve vztahu k celkové jeveninové podobě. Rozšiřuje se v myšlenkový obraz, který badatele vede hlouběji k sinnému propojení věcí.<br /> <br /> Za tímto prvním krokem k bytostnému poznání následuje druhý, hlouběji sahající, když se člověk myslícím způsobem cvičí v tom, aby sledoval proměnu — například celku hospodářství v průběhu roku. Jedna jeveninová podoba se jako celek proměňuje v jinou. Tatáž rostlina ozimé pšenice, která po skrytém klíčení v zemi poprvé vstupuje do jevení jako ještě stočený první list, se proměňuje v takovou, která nyní z hustě nakupených uzlů vyráží další listy (odnožování), pak v takovou, která svou listovou růžici v zimě přitiskuje sternförmig k zemi, dále v takovou, která na jaře v teple staví listy, pak v takovou, která náhle jako svislý stéblo vystřeluje do výše, opět v takovou, která vyhání klas, zase v takovou, která dokončením klasu ukončuje svůj růst, a nakonec v takovou, která nenápadně kvete, opyluje se sama (nebo, jako žito, odevzdává pylové oblaky větru v žlutých mracích). Następují stupeň proměny úplného odumírání a v jeho průběhu zrání zrna nebo semene a nakonec jeho oddělení od životní souvislosti mateřské rostliny — nesoucí v sobě budoucnost. Tak ve stálé proměně otiskují souhrn všech rostlin a s nimi souhrn zvířat tvářnost katastru statku. Mezi každým z těchto kroků proměny existuje zřejmá souvislost, neboť je to přece vždy jedna a táž rostlina, jedno a totéž zvíře, které se tu tak tu jinak projevuje. Co se tu proměňuje, stává se vnímatelnou jeveninovou podobou; jak se proměňuje, zůstává ve tmě. Síly, skrze něž jedna jeveninová podoba vyrůstá z druhé a které tak způsobují «vztah proměn»&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl: Ebd.&lt;/ref&gt;, zůstávají neviditelné. Přechod jednoho k druhému se buď vůbec nestává otázkou — nebo se člověk ztrácí v teorii. {{SE|193}}<br /> <br /> «Das Was bedenke, mehr bedenke Wie.»&lt;ref&gt;J.W. Goethe: ''Faust, Zweiter Teil'', Vers 6922, Hamburger Ausgabe, Bd. 3, München 1976.&lt;/ref&gt; Co je předmětem zkoumání, je věcné, a proto smyslově vnímatelné; k tomu, jak se věci dějí, se může přiblížit badatelský pohled, když jedno fenomén srovnává s tím, co z něj vyrůstá, když to, co bylo nazřeno — proměnu formy — zvnitřní a přechod mocně-obrazně ve cvičícím myšlení spolu-prochází. Přebývat v myšlenkově-badatelském pohroužení do proměnných souvislostí «umři a buď» — i v oblasti sociálního — vytváří vědomí nepřetržitého proudu práce v průběhu roku.<br /> <br /> Třetí krok bádání vede konečně k uchopení kompozice proživeného živého, «životních souvislostí»&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl: Ebd.&lt;/ref&gt;, jak se ukazují v přírodě obecně a v biologicko-dynamickém hospodářství zvláště. Každá vyšší rostlina vytváří s kořenem, stonkem, listovou posloupností, květem a semenem životní souvislost — stejně tak téměř nekonečné předivo vztahů «oiku», domu přírody, který se dále diferencuje do mnohosti životních společenství (biotopů) — a stejně tak v tom, co z daností přírody lidskýma rukama jako zemědělský organismus vzniká. Životní souvislost téhož tvoří uměřeně sladěná kompozice polního hospodářství, chovu hospodářských zvířat, zahradnictví, ovocnářství a pěstování živých plotů, lukařství, pastvinářství, lesnictví a vodního hospodářství. Této kompozici leží v základech — ve velkém i malém — v kosmu a v zemi bytostně působící síly, právě ty, které způsobují přechod od jednoho jevu k druhému. Přírodní zákony jsou útržkovitými abstrakcemi lidského ducha z tohoto nadsmyslového světa sil, izolovaným věděním, skrze něž se zemědělec sám podílí na utváření této kompozice. Stane-li se toto vědění — bez snahy o poznání životních souvislostí — pouhou, izolovanou technickou nástrojí, například pesticidy, herbicidy a podobně, stiftet diese im Naturhaushalt unabsehbares Unheil. pak takový zásah způsobuje v přírodním hospodářství nedozírné zlo. Jsou to svévolné zásahy do bytostné povahy živého. Poznávat životní souvislosti znamená silou živého myšlení ze souhrnu jevů a jejich proměn pojmově vnitřně konsistentní celky obsahově vydolovat — jako například pojem organismu a individuality jakožto základní ideu pro utváření zemědělských podniků. Tím je pojmenován jádrový úkol bádání v biologicko-dynamickém zemědělství. Týká se: {{SE|194}}<br /> <br /> 1. Studium výsledků (fakt) geisteswissenschaftlichen Forschung, jejich myšlenkové pronikání a prožívání jejich duchovní skutečnosti v myšlenkové zkušenosti.<br /> <br /> 2. Studium a vlastní pozorování odpovídajících, smyslově vnímatelných, přírodovědně uchopitelných fakt.<br /> <br /> 3. Spojení smyslového a nadsmyslového světa fakt a prožívání jejich pravdy a plodnosti v bezvýhradné práci.<br /> <br /> Tato trojnásobná badatelská práce se vztahuje na utváření malého vesmíru, jakým je člověk jako mikrokosmos. Stavba tohoto malého vesmíru, tělesný organismus vznikající «Zemědělské individuality», se nakonec dotýká všech životních a činnostních polí, a tím i společenského života jako celku. Ještě před ne tak dávnou dobou tvořily zemědělství, řemeslo, živnosti a obchod provázanou regionální formu života a hospodářství. Za Goethova života bylo v zemědělství činných ještě přibližně 85 % pracujícího obyvatelstva. Dnes se lidé, hledajíce svobodné sebeurčení, z 98 % obrátili k jiným oblastem činnosti.<br /> <br /> Čím více bude rozpoznána duchovní dimenze úkolu zemědělství pro vývoj sociálního organismu, tím více se lidé ze svobodného chtění budou opět obracet k zemědělství a přispívat k tomu, aby vztahové předivo, které každý člověk k němu má, vědomě spoluutvářeli. Z toho vyrůstají impulsy pro svobodný duchovní život, který napříště, vyzařující z každého biologicko-dynamického podniku, pomáhá překonávat zužující, destruktivní světový názor materialismu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Fühlen_in_Gleichheit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Cítění v rovnosti ====<br /> <br /> Každý zemědělský podnik je začleněn do obecného právního řádu. Ten vytváří zákonem rovnost před právem. Rovnost je vysoké dobro, ale otázka je, jak vědomě žije princip rovnosti v lidech. Žije tento princip skrze diktát zákona nuceně zvenčí, oslovujíce pouhý rozum — nebo je to právní cit, který probouzí zevnitř ideál rovnosti k životu? V prvním případě vládne ve vztahu člověka k člověku anonymita; práva jsou vymahatelná, člověk se domáhá svého práva. V druhém případě člověk cítí, jemně diferencovaně, co je po právu, a řídí se tím. Z rozumu se živí právní cit, sebepociťování-v-rovnosti. Rozum<br /> <br /> sám se však živí z živého prožívání duchovně-reálných souvislostí v přírodě a společenském životě. Z tohoto prožívání vyrůstá důvěra; ta vytváří nejvyšší právní jistotu. To se okamžitě ukáže, zaměříme-li se na práva vztahující se k půdě, práci a kapitálu. Patří k obecnému společenskému povědomí, že tato jsou nepochybně právy, zároveň však také obchodovatelnými hospodářskými objekty; práva mají cenu! A tam začíná nerovnost. Mohou-li být půda, práce a kapitál neseny na trh, je princip rovnosti podkopáván. Jednotlivec se stává pánem nad půdou, prodává sám sebe na trhu práce a prostřednictvím hromadění kapitálu řídí lidskou práci k vlastnímu prospěchu. Právní cit zaniká z práva; právo se stává abstraktně nelidským; umírá smrtí práva. {{SE|195}}<br /> <br /> Tato problematika se stává vysoce virulentní, chceme-li rozvíjet biologicko-dynamický podnik; potřebujeme půdu, spolupracovníky a kapitál — tedy finanční objem, který se pekuniárně nikdy nevyplatí; pracovní místo v zemědělství je za dnešních okolností dražší než v chemickém průmyslu. Co tedy dělat? Je třeba vytvořit stav čistého práva, to jest takový, který je nesený ryze principem rovnosti. Takový stav v dnešním právním řádu neexistuje; práva se tu prodávají jako brambory. Tento stav nefalšovaného práva musí být teprve vynalezen, při jeho utváření. K tomu je zapotřebí právní rámec, v němž je to možné. Takový se v současném právním řádu nabízí v právu obecně prospěšných spolků, obchodním právu a právu nadací. Jde o to, prostřednictvím obecně prospěšných nositelských struktur zajistit co nejvíce nezcizitelnost půdy a kapitálu. K tomu je, kde je to jen možné, nezbytný akt darování — nebo jednorázovým financováním, à fonds perdue, vykoupení nemovitostí a tam vázaného kapitálu ze starých právních svazků (dědické právo atd.). Je-li toto zajištěno, mohou být nastoupeny nové cesty v oblasti správy pověřeneckou formou a práva užívání, v tom smyslu, že půda a kapitál jsou z ryze duchovních hledisek, s vyloučením dědického nároku, dány k dispozici k užívání těm, kteří se k tomu duchovněvědně ideálně i řemeslně prakticky způsobilými stali. Správa pověřeneckou formou leží v rukou těch, kteří jsou schopni duchovní impuls biologicko-dynamického zemědělství v proměnách historického postupu lidstva přenášet od jedné generace hospodářů ke generaci následující. {{SE|196}}<br /> <br /> Za prací stojí základní právo na práci a schopnosti lidí. Když se člověk snaží organismus — a skrze něj myšlenku individuality — uchopit v bezprostřední anschauung a v činu prožívané skutečnosti, pročišťuje se právní cit ke stále vyšší jasnosti. Říká mu pak nesporně: půda není způsobilá k vlastnictví, je však způsobilá k držení: člověk ji drží tak dlouho, dokud ji užívá, nebo dokud právo užívání nepřevezme způsobilý nástupce. Nejinak se to má s kapitálem, který je vtělen do provozních prostředků (stroje atd.) a stavebních zařízení.<br /> <br /> Zvláštní výzvu představuje utváření příjmového práva. V rámci zemědělského hospodářského společenství se lze v tomto ohledu odpoutat od poručnictví tarifního řádu — bohužel ne pokud jde o mzdové a platové příjemce. Ideálem, k němuž by bylo třeba usilovat, by bylo, aby se každý trvale spolupracující stal spolupodnikatelem a tvořil s ostatními podnikatelské společenství, které si výši příjmů určuje samo podle výnosové situace; za platné zákonné úpravy je to však jen velmi omezeně proveditelné. Předem určovat příjmy podle výše součtu možných potřeb jednotlivců je abstraktní a nevyhnutelně vede k nerovnostem, a tím ke konfliktům. Nejinak je tomu, hledá-li se řešení ve „stejném platu pro všechny&quot;. Utváření příjmů se vždy řídí konkrétními životními poměry. V gemeindschaftní správě závisí v podstatě na rodinných poměrech. Mladá rodina potřebuje v tutéž dobu méně příjmů než rodina, jejíž děti chodí do školy a potřebují hudební nástroje, nebo než rodina, jejíž děti procházejí studiem. Odejdou-li děti z domu, může se to, co je jako příjem skutečně potřeba, opět snížit — a ještě více ve stáří. To samozřejmě zahrnuje veškeré životní nehody, jimž se společenství musí případ od případu postavit.<br /> <br /> Je třeba se naučit nakládat v rámci samospravného hospodářského společenství s utvářením příjmů jako s dynamickým procesem. To zahrnuje — podle délky spolupráce — také právo k bydlení na čas nebo na dobu života. Mimozemědělské příjmy (jako honoráře za přednášky, semináře, poradenství nebo z jiných činností) plynou do společného rozpočtu.<br /> <br /> Hospodářsko-společenstevní utváření příjmů, s ohledem i na úpravu důchodového pojištění, práv k bydlení atd., vylučuje soukromou tvorbu kapitálu. To znamená nácvik vysoké míry {{SE|197}}<br /> <br /> na bdělost, empatii a jemný cit pro vše, co nevyslovené žije v mezilidském prostoru jako potřeba.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Denken_in_Brüderlichkeit_oder_Mitmenschlichkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Myšlení v bratrství čili lidské sounáležitosti ====<br /> <br /> Na hospodářském poli se myšlení již nestaví ke světu jako pouhý pozorovatel — vnoří se do něj a stává se samo tvůrčím procesem. Cítivě se ponoří do vůle a je tak zcela k dispozici bližnímu a světu. Myslíce nalézá člověk základ pro svou činnost v dobově nutných požadavcích provozu a v uspokojování potřeb svých bližních. Ty jsou myšlení v hospodaření posvátné. Pít kořalku může být potřebou. Výrobce kořalky neušetří žádné myšlenkové námahy, aby vynalezl nejlepší možný způsob, jak této potřebě vyhovět — přirozeně mu nic nebrání, aby ze svého duchovního vhledu poučil svého zákazníka o zhoubných následcích požívání alkoholu —, a obchodník drží výrobek na polici, protože ho lidé chtějí mít. Hospodářský život je — stejně jako právní a duchovní — autonomní. Přísně vzato není věcí hospodářsky jednajícího člověka zákazníkovi produkt odepřít proto, že se mu zdá být škodlivý. Rozhodovat o tom přísluší: na rovině duchovního života vhledu do příčin škodlivosti, na rovině právního života zákonu, který dostupnost omezuje. Každý člověk stojí, zodpovídaje se sám sobě, v těchto třech článcích a musí se učit zaměřovat své sociální chování podle platnosti autonomie tří článků společenského života.<br /> <br /> Bratrství a sesterství v hospodaření volá po nové denkungsart. Ta musí se smyslem pro skutečnost uchopit řetězec tvorby hodnot v jediném myšlenkovém obrazu jako panorama. Musí se pokoušet mít v každé fázi na zřeteli hospodářsky jednajícího člověka v jeho duchovním usilování i v daných právních rámcových podmínkách — aby bylo možno posoudit vlastní příspěvek k výkonu v poměru k příspěvku ostatních hospodářských partnerů. Konkrétně to znamená utvořit si obraz o životních a výrobních podmínkách tam, kde vše bere svůj počátek, totiž v prvovýrobě zemědělství. V biologicko-dynamickém zemědělství vychází tato prvovýroba z duchovního impulsu — z myšlenky organismu a individuality. Aby bylo možno tento impuls vštípit půdě jednoho celého hospodářství, je třeba schopností a rukou mnoha lidí. Lidé dávají své spolupráci {{SE|198}}<br /> <br /> Právní základ a vyrábějí zboží – náš každodenní chléb –, které odtud vtéká do oběhu zboží. Konečná spotřebitelská cena tohoto zboží musí být taková, aby tento tok zboží od počátku setí až po konec spotřeby mohl plynout nepřetržitě. To si žádá imaginativně tvořícího myšlení. Z něho se formuje společné úsudkování, které jediné je hospodářskému životu přiměřeno. Jednotlivý úsudek to nedokáže. Nezbytně uvízne ve slepé uličce egoismu. Teprve ve vytváření asociací, ve spolupůsobení hospodářských partnerů asociativní cestou, se může rozvíjet myšlení, které má za svůj orientační bod potřeby bližních. Ono obrazně uchopuje hospodářské souvislosti a plynně a živě přivádí na světlo společné úsudkování, jehož produktem je mimo jiné cena. Jedině tato denkungsart, upevňující a oživující se na faktech hospodaření, je s to vykořenit zdánlivě nepřemožitelný egoismus, tuto rakovinu hospodářského života.<br /> <br /> Cena zemědělské prvovýroby se přemění v peníze. Peníze jsou pak, vzaty o sobě, již nikoli hospodářský předmět, nýbrž protivýkon za hodnotu zboží. Peníze nabývají právní povahy; stávají se právem čerpání na zboží. Jsou prostředkem toku, aby usnadnily směnu zboží. Jako takové však musejí co nejrychleji znovu zmizet zpět do hospodářského procesu, z něhož vznikly. Zajišťují tak nepřetržitý tok prvovýroby, na nějž se musí měřit veškeré další celohospodářské tvoření hodnoty a ceny.<br /> <br /> Pohlédneme-li na zemědělský organismus a jeho tři bytostné články, je tento organismus jako semeno, které neklíčí a nevyvíjí se jen jednou, nýbrž nepřetržitě klíčí a rozvíjí se a vyzařuje přes své hranice do sociálního okolí, kde podněcuje sociální procesy. Nyní a nadále může takové zemědělství – obnovené z ideje organismu a individuality – znovu se stát prameništěm tvorby hodnoty ve veškerém hospodaření. Všude, vyzařujíc z jednotlivých míst, může přispívat k tomu, aby do spleti zamotané nitě sociálního života byly rozvinuty do tří oblastí autonomního duchovního, právního a hospodářského života a toto transparentně trojčlenné uspořádání se ztvárnilo v sociální organismus. Ten pak zpětně pomáhá, aby se klíčivé síly semene zemědělského organismu jako tělo zemědělské individuality nepřetržitě obnovovaly. {{SE|199}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zweiter_Teil&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''Druhá část''' ===<br /> <br /> {{SE|200}}Prázdná strana{{SE|201}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_landwirtschaftliche_Individualität_und_die_drei_Säulen_der_Bodenfruchtbarkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Zemědělská individualita a tři pilíře půdní úrodnosti ===<br /> <br /> Jak bylo zmíněno v kapitole «Dreigliederung člověka a zemědělská individualita» (str. 88 nn.), získává pojem «Zemědělská individualita» bytost a smysl teprve tehdy, když se zemědělec odváží uchopit jej na základě wesenserkenntnis člověka. To, co říká antroposofická duchovní věda o trojčlennosti člověka podle těla, duše a ducha, lze ověřit v sebezakušení a sebepoznání. Lze obrátit pohled na organizaci těla a shledat, že tato tvoří fyzický a životní základ pro činnost duše a působení ducha. Ve fyziologicky rozkladných procesech v nervech a smyslových orgánech si duše bdíce uvědomuje obsah svého vnímání a myšlení, ve fyziologicky budujících rozvíjí spíce svou vůli a, jako prostředník mezi oběma póly, v rytmu srdečního tepu a dýchání, uskutečňuje v polosnění duševní činnost cítění. Duch člověka, jeho nejpůvodnější jádro bytosti, je zakořeněn v Já. V Já-činnosti prostupuje duch tyto tři duševní činnosti a jim přiřazené tělesné procesy. Tělo je se svými orgány, látkovými kompozicemi a životními procesy pozemským orgánem duchovní duše, obrazem jí samé. Duchovní duše a s ní spojené vyšší hierarchické duchovní bytosti&lt;ref&gt;Viz např. Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; oživují a tvarují tělo v do značné míry uzavřený organismus. V něm, jako v mikrokosmu, je v plné účinnosti vše to, co naplňuje makrokosmos duchovně-duševně. Skrze svou duchovní duši je člověk vybaven schopností nalézat v sobě prostředky a cesty, jimiž může poznávat sebe sama i bytostné působení a bytí makrokosmu.&lt;ref&gt;Viz např. Rudolf Steiner: ''Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?'', GA 10, Dornach 1992.&lt;/ref&gt; Co bylo v makrokosmu v pravěkých dobách ještě bytostně živé, vylilo se v průběhu evoluce do světa, do bohatství forem přírodních říší. Stalo se dílem. V lidském Já žije zárodečně prapočátek jako mikrokosmos dál. Z Já vyrůstá člověku síla rozvíjet se, sebepoznávající, k svobodné individualitě.<br /> <br /> Tato poukázání mohou ještě jednou potvrdit oprávněnost a hloubku výroků Rudolfa Steinera: «der Mensch wird zur Grundlage gemacht», jde-li o to provozovat zemědělství způsobem přiměřeným duchu. Tato {{SE|202}}<br /> <br /> Pojmy individualita a uzavřenost organického celku (organismus) lze v nejpřísnějším smyslu odvodit jedině od člověka. Člověk, každý sám za sebe, je individualitou silou svého Já, své duchovní duše, která se nahoře otevírá říším duchovního světa a dole svou tělesnou organizací zahrnuje říše přírody. Člověk se stane srozumitelným teprve tehdy, naučíme-li se na něj v tomto smyslu nahlížet jako na občana dvou světů.<br /> <br /> Hovoří-li se o zemědělské individualitě v co největší uzavřenosti, pak se pojem uzavřenosti vztahuje na její tělesný organismus, který se silou ideje a vůle člověka utváří v nádobu přijímající zemědělskou individualitu. Na to bylo podrobně poukázáno pod aspektem čtyřčlennosti v kapitole «Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hospodářského organismu» (s. 97 n.). Co však dává pojmu «zemědělské individuality» obsah? Co naplňuje duchovně-bytostně kus země hospodářství? Obsah se utváří, jak bylo popsáno, skrze umělecké vzájemné uspořádání všech kulturních a krajinných prvků hospodářství plošně-horizontálně až k jeho hranicím. Středový bod, z něhož je toto dění řízeno, nově povstává z duchovní duše člověka, jež se povznáší k poznání ducha.<br /> <br /> Bytostné naplnění je makrokosmickým děním a zároveň děním, do něhož zasahovat — v dobrém, budujícím, nebo ve zlém, ničivém smyslu — je dnes a napříště postaveno do svobody člověka. Z instinktivních stavů vědomí starších epoch lidstva pocházejí zásahy, které vedly k rozvoji kulturní půdy, kulturní rostliny a domácích zvířat (srov. kap. «Staropersská kultura», s. 42 n.). Pečeť, kterou tyto kulturní výkony vtiskly přírodním věcem a bytostem, nese již «individualizovaný», stanovištně specifický charakter. Ten se stupňuje s probouzením Já — impulzem křesťanství, který ve středověku vedl k utváření vesnických společenství se středem a obvodem. Dnes stojíme před základní proměnou, totiž přesunem středového bodu zvenčí dovnitř. V té míře, v jaké se duchovní duše poznávající a jednající začleňuje do makrokosmických souvislostí a uvádí své konání s nimi v soulad, v téže míře se individualita člověka rozšiřuje a vtiskuje se «bytostně naplňující» celku hospodářství. Tím je naznačen vývoj do daleké budoucnosti: «Wir müssen uns überhaupt darüber klar sein, dass das landwirtschaftliche Gebiet mit dem zusammen,<br /> <br /> co leží pod povrchem půdy, představuje individualitu, která dále žije i v čase.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 50.&lt;/ref&gt; {{SE|203}}<br /> <br /> Jak bylo podrobně popsáno v kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 n.), je «zemědělská individualita» trojčlenná jako člověk a jako on se svisle začleňuje do osy Země-Slunce, s tím rozdílem, že funkce zemských hlubin jsou srovnatelné s nervově-smyslovým systémem člověka a funkce výšin nad zemí s jeho metabolickým systémem. Střed mezi těmito póly tvoří půda, srovnatelná s funkcemi lidské bránice. Půda se rozkládá jako kůže horizontálně přes pevný povrch Země. V ní se v rytmu koncentruje a vzájemně prostupuje působení sil výšin a hlubin a dělá z ní pratvůrčí základ veškerého vyššího života na Zemi.<br /> <br /> Na toto střední článek se nakonec soustřeďuje veškerá práce v zemědělství. Zemědělec se snaží usměrňovat spolupůsobení těchto sil výšin a hlubin a látek, k nimž tyto síly příslušně stojí ve vztahu, tak, aby se rytmický střed mohl rozvíjet k stále vyšší samostatnosti a individualizovat se. To se týká především druhově typického růstu, jakož i tvorby plodů a výživnosti kulturních rostlin. Jde v jádru o rozvoj «bránicové funkce» k postupující samostatné dynamice a o to, nechat síly výšin a hlubin v rytmu ročního koloběhu tak souznít, aby se orgán středu mohl stát ústředním orgánem vývoje zemědělské individuality. Toto nalézá a bude stále více nacházet svůj výraz v hofindividuální úrodnosti půdy. V ní se přírodní působení a lidské působení uzavírají do stávajícího se celku.<br /> <br /> Pojem úrodnosti půdy má přinejlepším ještě výpovědní hodnotu pro praktika ekologického zemědělství. Z vědeckého jazykového úzu zmizel s průlomem industrializace zemědělství od 60. let 20. století. Nelze ho odvodit z kvantifikovatelných parametrů, a proto není vědecko-metodicky uchopitelný. Na jeho místo nastoupil pojem produkční schopnosti půdy, který říká mírou, číslem a váhou, co půda vydá na výnosu, ale nikoli, jak tento výnos a jakými prostředky vznikl. Prostřednictvím libovolného nasazení provozních prostředků podle druhu a množství {{SE|204}}<br /> <br /> sogenanných minerálních živin, pesticidů, herbicidů, regulátorů růstu atd. se dosahuje i na od přírody málo «nadaných», tedy chudých, půdách rok od roku kalkulovatelných maximálních výnosů. Tím se stal kvalitativní aspekt úrodnosti půdy — např. stanovištní nebo původově specifická hodnota, resp. nutriční kvalita potravin — obsoletním. Pojem výnosové schopnosti se do velké míry vztahuje již jen na agrotechnologické otázky, pojem úrodnosti půdy však na otázku nově rozvíjené landbaukunst. Ta vyžaduje, jak bylo naznačeno výše, rozšíření pohledu na stránku podstaty světa, na intimnější silové účinky v hospodářství přírody.<br /> <br /> Navazujíce na odvození pojmů «Zemědělský organismus» a «Zemědělská individualita» (srov. s. 88 nn.) se teprve objasní dimenze, do jaké bytostné skutečnosti zemědělec vlastně pracuje. Veškerá polní a zahradnická opatření, která podniká, uplatňují se na středním článku «Zemědělské individuality» — na půdě, jejíž funkce je makrokosmicky srovnatelná s lidskou bránicí ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90). Tak jako bránice stojí se svou rytmickou dynamikou v souvislosti s pulzem srdce a plicním dýcháním, tak i půdní procesy odpovídají rytmům, jež mají svůj původ v pohybových poměrech Země a kosmosu. Tak jako se rytmus dne a noci mikro­kosmicky rozkládá do polárních stavů bdění a spánku, tak prožívá i ve skrytém působící svět přírodních bytostí polární stavy — na jedné straně zakletosti do plnosti forem jako letní spánek a na druhé straně, v zániku těchto forem, osvobozeni a osamostatnění jako zimní probuzení. Stejným způsobem znamenají přechody na jaře usínání a na podzim probouzení. Do tohoto stálého proměňování v ročním koloběhu zasahuje zemědělec; a proto se žádné opatření nepodobá druhému. Kontinuem v proměně jevů, na nějž se vztahují veškerá kultivační opatření, je půda a její výchova k trvalé úrodnosti.<br /> <br /> Podle stanovištní přírodní nadanosti spočívá úrodnost půdy na třech pilířích: zpracování půdy, osevním postupu a hnojení. Zpracování řídí dle potřeb pěstovaných rostlin fyzické procesy půdy, osevní postup přispívá k jejich oživení, hnojení je oživuje a prosycuje duší. Tyto tři nosné pilíře zemědělské prvovýroby mají být v dalším pojednány z rozšířených hledisek. {{SE|205}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Erste_Säule:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''První pilíř:''' ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vom_Wesen_der_Bodenbearbeitung_im_Zusammenhang_mit_der_Bodenentwicklung_im_Jahreslauf&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === O podstatě zpracování půdy ve spojitosti s vývojem půdy v ročním koloběhu ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Boden&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Půda ===<br /> <br /> Věda o půdě vymezuje v mírných klimatických pásmech půdu na prokořeněnou zvětrací vrstvu, jež nasedá na horninu podloží. Tato zvětrací vrstva je svou mocností a strukturou výrazem na jedné straně druhu geologického výchozího materiálu a zemských hlubinných sil, na druhé straně druhu atmosférického působení a kosmických sil výšin. Jako modifikující třetí člen přistupuje geomorfologie, krajinná podoba (tektonika, vodní a větrná eroze). Součinností této trojnosti sil a látek vzniká v závislosti na hloubce variantami bohaté, opět se trojčlenně členící půdní profil. Jeho svrchní zóna, A-horizont, je ve vysoké míře ovlivňována látkami a silami, jež přicházejí z atmosféry, z «břicha» zemědělské individuality. Zde v nejvrchnější vrstvě se soustřeďuje rostlinný a živočišný půdní život a z něho vzešlý humus jako rozhodující nositel úrodnosti. Humus zajišťuje tmavé zbarvení tohoto horizontu a póry bohatou drobtovitou strukturu.<br /> <br /> Střední vrstva, B-horizont, je výsledkem postupného zvětrávání. Buduje se ze směsi jílu, prachu, jemného a hrubého písku, jež se může jednostranně vyhranit až k extrémům těžké jílové nebo lehké písčité půdy. Nositelem úrodnosti v této zóně je harmonický poměr míšení minerálních těles křemene, jílu, vápna, jak je přítomen v mírné hlinité půdě.<br /> <br /> Pod zvětrávaným horizontem leží výchozí hornina, C-horizont. Hranici mezi oběma určuje čelo vápencového rozpouštění. Postupující debasací se tato hranice prohlubuje v sotva znatelných krocích rok od roku.<br /> <br /> Fyzický základ půdy tvoří čtyři klasické živly: země, voda, vzduch a teplo. Minerální půdy vykazují celkový objem pórů 40 až 50 %. Ten se skládá z komplexního systému {{SE|206}}<br /> <br /> nejjemnějších až po hrubé póry, trhliny smršťování, biogenní kanálky apod. Při dešti se plní vodou, při suchu a vsakování vzduchem. Teplo, jemuž fyzika od 16./17. století nepřiznává vlastní stav jako živel (skupenství), prostupuje svá tři sourozence, uvádí je do vzájemných vztahů, stará se o jejich přechod z jednoho elementárního stavu do druhého – nebo při své nepřítomnosti (v zimě) o jejich oddělení a setrvávání v jejich zvláštní existenci.<br /> <br /> V půdoznalství se na základě empirických studií profilové stavby hovoří o vývoji půdy, který probíhá od konce poslední doby ledové před 10 000 až 15 000 lety. Podle vnějšího obrazu různých půdních profilů a jejich mnohostranné diferenciace jako výsledku tohoto dlouhodobého vývoje se rozlišuje řada charakteristických půdních typů. V závislosti na intenzitě zvětrávání, vertikálních přesunech látek a horizontaci jde na jedné straně o půdní typy, které ještě vykazují mladé vývojové stupně, jako AC-půdy «rendzin» na vápencových stanovištích v svažitých nebo suchých polohách. Polárně k nim stojí, rovněž s AC-profilem, «rankery» na křemičito-kyselých horninách v erozních polohách. Od těchto mladých stadií lze na druhé straně sledovat půdní typy narůstajícího stáří, jako například na vápencových stanovištích sérii stárnutí rendzina –&gt; hnědozem –&gt; pseudoglej, nebo na kyselém křemenu-pazourku sérii ranker –&gt; hnědé půdy –&gt; podzoly.<br /> <br /> Každý statek má jeden nebo často více takových půdních typů. Jejich znalost vypovídá mnohé o obdělávatelnosti, schopnosti zadržet vodu a dalších růst určujících faktorech – zkrátka o jejich přírodní nadanosti. Nad tuto znalost je pro zemědělce ještě důležitější obrátit pozornost k vývoji půdy a vpravit se do něho – k tomu vývoji, který se odehrává rok od roku. Spoluutvářet jej znamená především umění zpracování půdy.<br /> <br /> Běh roku se člení do ročních období: zima, jaro, léto a podzim. Během těchto charakteristických časových úseků prochází půda vývojem, který je neoddělitelně spojen se životem a umíráním rostlin a půdní živočišné říše. Zpracováním půdy usiluje zemědělec a zahradník – podle okolností – podporovat nebo brzdit procesy života, a stejně tak procesy umírání. Symptomatika procesuálního dění se nejlépe vyjasňuje na příkladu pěstování obilovin. {{SE|207}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Winterprozess_und_die_Bodenbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Zimní proces a zpracování půdy ===<br /> <br /> V zimě je svět jeví­cích se jevů redukován na ryze fyzické. Vnější život je z velké části vyhaslý; stáhl se do klidového stavu spor, semen, pupenů a do kambia a zásobních orgánů (hlízy, bulvy). Růst listů na podzim zasetého ozimého obilí se zastavuje. S příchodem mrazu přilehají listy v růžici hvězdicovitě, jako obraz hvězdného nebe, plochý přitisklé k zemi.&lt;ref&gt;Jev, který u moderních, na vysokou odolnost vůči dusíku vyšlechtěných odrůd již téměř nelze pozorovat.&lt;/ref&gt; Jen kořeny pomalu dorůstají do hloubky. Příroda je oděna do světla a tmy, do bíla a černa. Z bílé sněhové pokrývky se kontrastně odráží temno větvoví stromů a keřů. Půda vykazuje od listopadu tmavší zbarvení než jindy během roku. Je to důsledek nasycení všech půdních pórů vodou. Tento jev ukazuje na ústřední zimní proces – na dalekosáhlé vzájemné oddělování čtyř živlů od sebe. Jinak vše prostupující teplo se stahuje zpět a přenechává svým třem sourozencům jejich fyzické vlastní bytí. Místo tepla nastupuje jako jeho protipól chlad. Vzduch je čistý a jasný a uvolňuje výhled do dálky nebo vzhůru k hvězdnému nebi. Voda přestává se vypařovat; houstne, těžkne a vsákává se do hloubky. Zemitě-pevné se stahuje a formuje se do své přísně geometrické krystalové povahy.<br /> <br /> Zimní proces uvádí zemi do stavu oddanosti sobě samé, jakéhosi duchovního probouzení. «Země je tedy v době hluboké zimy nejvíce Zemí; je tehdy svou vlastní podstatou.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen'', GA 229, Vortrag vom 6. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 23.&lt;/ref&gt; Emancipuje se od planetárních vlivů a otevírá se ozařujícím účinkům «nejzazšího kosmu», sféry stálic, kterou Řekové příznačně nazývali Křišťálovým nebem.&lt;ref&gt;Řekové nazývali Křišťálové nebe Uranos (řec. Οὐρανός, Ouranos; lat. Uranus, Coelus nebo Caelum, nebeská klenba). Křišťálové nebe se objevuje v Dantově Božské komedii. V esoterně-okultní tradici uchovává plody předcházející evoluční řady. Zahrnuje nebeskou klenbu a nebe stálic.&lt;/ref&gt; Zima je «dobou, kdy se v zemi může nejsilněji rozvíjet krystalotvorná síla, největší formativní síla pro minerální substance. Tehdy náleží nitru Země […] podléhat vlivu krystalotvorné {{SE|208}}<br /> <br /> sil, jež přicházejí z dálav kosmu […] a čím hlouběji sestupují, tím silnější je v nich tato touha stávat se v hospodářství přírody krystalicky čistými.&quot;<br /> <br /> Krystalotvorné formativní síly se v zimním mrazu zmocňují i živlu vody. Ten dosahuje své největší hustoty při +4 °C a začíná se – znovu se roztahuje – při teplotách pod 0 °C krystalizovat v led. Tento proces se odehrává na povrchu půdy a vodních ploch a ve vlhkosti vzduchu, přičemž vznikají sněhové vločky. Při velkém mrazu padají jednotlivé krystaly ve tvarech, z nichž žádný se nepodobá druhému; a přesto všechny krystalizují v kráse a čistotě podle téhož principu hexagonálně do šestiramenné hvězdy.<br /> <br /> Tyto z „dálného kosmu&quot; v průběhu zimy přicházející tvarové, resp. krystalotvorné síly mají pro vývoj půdy v následujícím roce trojí význam.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Bildung_der_Frostgare&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Vznik mrazové drobtovitosti půdy ====<br /> <br /> Vznik frostgare<br /> Důsledkem anomálie vody – při krystalizaci zvětšovat svůj objem a přitom se specificky odlehčovat – dochází v vodou nasycených vlásečnicových trhlinách, puklinách a pórech půdy k trhací síle. Ta je zvláště blahodárná tehdy, když po pozdní podzimní sklizni okopanin a při zamokřené půdě zanechá pluh rozmazanou, kohezně slisovanou ornici. Tehdy přichází ke slovu „Mistr Mráz&quot;, který uvede půdu zpět do drobivého stavu, jakého by zemědělec žádným nářadím nedosáhl. Mráz rozráží kohezní hmotu půdy v množství malých, ostrohrannných polygonálních drobtů – „frostgare&quot;. Protože tato struktura vzniká čistě fyzikální cestou, je nestabilní a při silném dešti se může snadno opět rozbředat. Přeje-li však zemědělci štěstí a zachová-li se frostgare až do časného jara, stabilizuje se biologickou cestou a zajišťuje – ještě dříve, než je v půdě jarní osev – jak se říká, polovinu sklizně.<br /> <br /> Přes zimu přebírá spolu s „Mistrem Mrazem&quot; sama příroda zpracování půdy. Lidská ruka spočívá. {{SE|209}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Entstehung_der_Tonmineralien_und_ihre_Neubildung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Vznik tonmineralů a jejich nová tvorba ====<br /> <br /> Jíl představuje směs různých tonmineralů i amorfních produktů zvětrávání, hydroxidů křemíku, hliníku, železa atd. Tyto hydroxidy jsou koloidní povahy, beztvaré – stav mezi pevným a kapalným, týž, který leží v základu veškerého procesuálního dění v živém. Plastičnost jílu pramení z jeho afinity k vodě, jakož i ze zčásti submikroskopické drobnosti krystalických tonmineralových lupínků, z bobtnavosti určitých druhů tonmineralů (*Montmorillonit* aj.) a z vysoké schopnosti půdních koloidů přijímat vodu. Voda nechává jíl bobtnát. Odvodnění vysycháním vytváří nejjemnější smrštěninové trhliny až hlubokými půdními prasklinami.<br /> <br /> Je-li dynamika jílu podstatně určována afinitou k vodě a v ní rozpuštěným solím, pak jsou to vzduch a teplo, které spolupůsobí rytmické kmitání tam a zpět mezi formou (tuhá kůra) a procesuální látkovou výměnou. Tento rytmus se projevuje zvláště v dynamice hydrátových obalů jílových částic. Při suchu (léto) se stahují a přibližují svou hustotou zemitě-pevnému. Při vlhku (zima) rozšiřují vodní obaly svůj objem. Jíl je tak nositelem rytmického součinnosti pevného, kapalného, plynného a tepla – a tím reprezentantem bytostného článku středu, „bránice&quot;, mezi metabolickým pólem nad zemí a hlavovým pólem pod zemí (srov. [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90).<br /> <br /> Strukturotvorné v jílu jsou tonmineraly; krystalizují hexagonálně v průsvitně tenkých lupíncích s plošným rozpětím menším než 0,002 mm. Štěpí se do takové submikroskopické tenkosti krystalových ploch, že tyto lze označit jako materializovanou ideu „roviny&quot; – která podle krystalotvorných formativních sil kosmu látkově rozvíjí krystalovou mřížku do plochy a ohraničuje se do šestihranné formy. Tonmineraly vděčí za vysokou dynamiku vázání a uvolňování látek rozšiřitelným mezivrstvám, ale zejména právě této dvojstrannosti svých v řazení za sebou téměř do bezedna se rozkládajících povrchů. Plošné rozpětí 1 g bobtnavého *Montmorilonitu* například činí 800 m².&lt;ref&gt;Willi Laatsch: *Dynamik der Mitteleuropäischen Mineralböden*, Dresden und Leipzig 1957, 280 S.&lt;/ref&gt; V rytmickém kmitání tam a zpět mezi krystalickou formou a vodně-substanciální {{SE|210}}<br /> <br /> dynamikou jsou to právě tonmineraly, které činí jíl nositelem úrodnosti v oblasti fyzicko-minerálního.<br /> <br /> Různé druhy tonmineralů vznikají trojím způsobem:<br /> <br /> * Fyzikálním zvětráváním slíd. Při tom se tvoří mimo jiné primární tonmineraly a jejich dalším chemickým rozkladem přeměny na sekundární tonmineraly.<br /> * Chemickým zvětráváním bazemi bohatých magmatitů a metamorfních hornin vznikají řady sekundárních tonmineralů až po úplný rozpad krystalových mřížek za vzniku výše zmíněných amorfních, koloidálních hydroxidů.<br /> * Novotvorba sekundárních tonmineralů syntézou koloidální hmoty hydroxidů křemíku a hliníku.<br /> <br /> Tato novotvorba je původním krystalizačním procesem, „zemí-stáváním&quot; z živého prvotního stavu koloidálně-vodního, položivé substance.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989, Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», S. 193.&lt;/ref&gt; Amorfní hmota půdních koloidů se znovu prostupuje formou. Látky se uspořádávají za vkládání kovových bází do přísné geometrie krystalové mřížky. Síly, které toto uspořádání způsobují, se obvykle hledají ve vlastnostech látek samých. Jak je ale možné, že určité krystaly – například křemen – vykazují geograficky závislý habitus, jiné – jako pyrit – mohou při shodném látkovém složení nabývat zcela odlišných modifikací krystalové podoby? Síly, které to způsobují, přicházejí z vně fyzicko-pozemského; jsou to zmíněné mimoprostorové a mimoč asové formativní síly z mimoplánárního kosmu, k jejichž projevení mají jednotlivé látkové prvky podle svých hmotně vázaných vlastností v prostoru a čase svůj vždy specifický vztah.<br /> <br /> Na skutečnost kosmického původu formujících, krystalotvorných sil upozorňuje Rudolf Steiner ve výše citovaných poukazech. Popisuje jejich působení jako zimní dění, jako něco, co uvádí zemi do krystalicky čistšího stavu až do jejích hlubin. Nabízí se spatřit zde souvislost tohoto působení formativních sil s přeměnou primárních na sekundární tonmineraly a zvláště s jejich novotvorbou z beztvarých stavů půdních koloidů. Týmž směrem míří i Willi Latsch (1905–1997),&lt;ref&gt;Willi Laatsch: Ebd., S. 47.&lt;/ref&gt; poukazující na to, že krystalové mřížky tonmineralů v půdě při nízkých teplotách {{SE|211}}<br /> <br /> vznikají (v zimě) a ve srovnání s krystalickými vyvřelinami vykazují nižší stupeň uspořádání krystalové mřížky.<br /> <br /> Lze tedy shrnout: Také z hlediska dynamiky zvětrávacích procesů v anorganické přírodě až po amorfní koloidní stavy, jakož i z hlediska dynamiky vzniku nových silikátových tonmineralů, označuje zima počátek vývoje půdy v ročním koloběhu.<br /> <br /> V zimě se půdy v rámci samozpracování zimními silami obnovují ve své fyzické konstituci.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Trägerschaft_und_Bewahrung_der_kosmischen_Formkräfte_im_Jahreslauf&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Nositelství a uchovávání kosmických formativních sil v ročním koloběhu ====<br /> <br /> Formativní síly, které v zimě dopadají, působí skrze látkovost země, a to tím silněji, čím přísnější zima je. K těmto krystalotvorným, strukturní čistotu vytvářejícím formativním silám stojí fyzicko-minerální příroda – zastoupená křemenem (kvarcem, silikáty), vápnem (bázemi bohatými horninami) a jílem – v různém vztahu. Křemen-křemík je v mírných a polárních pásmech téměř odolný vůči zvětrávání. Odráží formu-rozpouštějící sílu vody, kdežto vápenec ji přitahuje. Horský křišťál (křemen) je od přírody „krystalicky čistý&quot;; vápenec rozvíjí vlastní dynamiku odbourávání a opětovného budování; vyskytuje se v rozmanitých formách, v rozpětí od romboedricky v čistotě krystalizujícího kalcitu až po vodou prosycený sinterový vápenec. Křemen a vápenec tvoří v půdě a v horninách protiklady. Vápenec má vysokou affinitu k vodě. Tak jako je „dychtivě&quot; vnímavý pro formativní síly hvězdného nebe, tak je vnímavý i pro formující síly sluneční blízkosti planetárního obvodu, účinkující skrze živel vody – síly vyzařující z Merkuru, Venuše, zvláště ale z Měsíce. Poslední případ nastává na jaře v souvislosti s rozvinujícím se životem. V zimě naopak vápenec dychtivě nasává síly stálic, zatímco v sobě spočívající krystalicky čistý křemen je zpětně odráží. „Vápno vyžaduje vše, křemenné vyžaduje vlastně nic více \[…\] Křemenné je obecným vnějším smyslem v pozemském, vápenaté je obecnou vnější touhou v pozemském, a jíl oboje zprostředkovává.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 82f.&lt;/ref&gt; Jíl stojí vůči {{SE|212}}<br /> <br /> K čemu je křemen ještě blíže než k vápenci. To se ukazuje v silikáticky-krystalickém vrstvovém uspořádání jílových minerálů. Avšak jíl má schopnost – jakoby ve vyšší syntéze – kieselový a vápencový pól navzájem spojit. Jeho dynamika je dvojí: na jedné straně je povrch jílových částic obklopen hydratační obalem, na druhé straně může jíl mezi své krystalické vrstvy přijímat vodu. Přitom jsou ve vodě rozpuštěné, zejména bázické látky adsorpbovány na krystalických hraničních plochách, anebo se mohou z tohoto pouta znovu uvolnit výměnou za jiné. Hovoří-li se v půdoznalství o adsorpci či výměnné kapacitě půd, vztahují se tyto parametry vedle humusu především na jílové minerály. Ve světle výše řečeného je nasnadě, že zimními hvězdnými silami je ovlivňován jak krystalický stupeň uspořádání jílových minerálů, tak i stupeň uspořádání látek vázaných na hraniční a mezivrstevné plochy.<br /> <br /> Na druhé straně uchovává jíl tvarotvorné síly, které křemen zpět odráží a které si vápenec chce přisvojit, a ve věku vegetačního období je prostředkuje kořenům rostlin. Jíl je – prostřednictvím kořenů a v zákonech vzduchu a tepla rostoucím výhonkem – „podporovatelem kosmického vzestupného proudu&quot;.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 47.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tento pokyn ukazuje na proud solí a vodíku – Goethe mu říkal Erdsaft, zemní šťáva –, který ve stonkové ose probíhá xylémem uvnitř periferního kambia směrem vzhůru do listového patra. Tento formativní síly nesoucí proud je to, co rostlině pomáhá k fyzické výstavbě jejích substancí – bílkoviny, konstrukčních sacharidů atd. –, a tak celkově k smyslově vnímatelné podobě jejího typu.<br /> <br /> Fyzik a chemik od sebe látky odděluje podle jejich vlastností. Tyto vlastnosti jsou zpětně vedeny k silovému potenciálu – elektřině, magnetismu, jaderné síle –, který však charakterizuje jen fyzickou, zemí podmíněnou stránku látek. Rudolf Steiner si je v průběhu svého duchovního bádání této stránky plně vědom, avšak přidruzeně k ní zpřístupňuje druhou, kosmickou stránku látek, skrze niž se teprve odhaluje jejich ve fyzickém působné bytí. Fyzicko-silová povaha hmotného prvku – nebo kompozice takovýchto prvků, jakou je jílový minerál – osvědčuje se jako vztažný bod, zprostředkovatel a nositel sil specificky vyzařujících z kosmu: například sil tvarotvorných sil sféry stálic nebo sil životadárných éterických formativních sil {{SE|213}}<br /> <br /> slunce a planet. »Kosmický život« a »kosmický chemismus«&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 46.&lt;/ref&gt; se jakoby obsluhuje pozemských látek a sil, jak jsou přítomny v křemeni, vápenci a jílu v půdě, aby v tvarech rostlin plastizoval ven své praobraz, svůj typ.<br /> <br /> Pod výše uvedeným aspektem je krystalická povaha jílových minerálů spolu s látkami, které jsou k nim vázány podzemsky-pozemskými silami, v době zimy vystavena silovým záření nadpozemsky-kosmické povahy, která v organickém působí nositelem života a tvůrcem jeho tvarů. Tak lze výroky Rudolfa Steinera o jílu rozumět v tom smyslu, že jíl tyto tvarotvorné síly uchovává a v následující fázi růstu je zprostředkovává kořenům. Proudí vzhůru, tvarují rostlinnou podobu do obrazu jejího typu a skládají látky v plodech na nositele nährhaftigkeit.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Frühjahrsprozess_und_die_Bodenbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Jarní proces a zpracování půdy ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Im_Vorfrühling&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== V předjaří ====<br /> <br /> Dlouho předtím, než se nadzemní růst probouzí ze zimního klidu, rozhýbe se po několika dnech hřejivého slunce předjaří – zčásti již v únoru – překvapivě živý půdní život. Povrch půdy se vlivem vypařující se vody lehce zesvětlil, vzduch a teplo pronikají do pórů svrchní vrstvy půdy, čtyři živly se opět začínají prostupovat. Je to doba, kdy zemědělec přebírá režii nad [[Bodenentwicklung|vývojem půdy]] v průběhu roku a kdy ho přepadá netrpělivost, příliš brzy vyjet na pole s těžkými tažnými stroji. Aby se tomu vyhnul a udělal si jasný obraz o stavu půdy, sleze z vysokého traktoru, klekne si na pole, rukou a paží odsune svrchní vrstvu půdy stranou – a s údivem zjistí, kolik plevelů již vyklíčilo a dospělo do stádia niťovitých klíčků, jak se již hemží brouci, kolik kroužkovců, larev atd. je již na hledání potravy, především však, jak se díky činnosti mikrobů začíná [[Frostgare|frostgare]] zimy stabilizovat v drobtovité struktuře. Probíhá proces »[[Lebendverbauung|živého zabudování]]«.&lt;ref&gt;Günter Trolldenier: ''Bodenbiologie. Die Bodenorganismen im Haushalt der Natur'', Stuttgart 1982, 152 S.&lt;/ref&gt; {{SE|214}}<br /> <br /> Bakterie, propojené slizovitými látkami svých buněčných obalů do kolonií, tvoří mosty mezi půdními částicemi. Vznikají menší i větší dutiny, pórovitý objem se zvětšuje, výměna vzduchu a tepla v rytmu dne a noci se prohlubuje a půda se stává schopnou vstřebat i náhlé přívalové deště. Při bližším pohledu jsou však v hrubé brázdě hluboká místa brázd ještě tmavá, nasycená vodou; nebo se při podzimním vyrovnání pluhovým doběžníkem ukáže, že podorničí je příliš citlivé na tlak. Předčasné zpracování půdy – zpravidla příliš rané – zanechává v kolejích traktoru nevratné tlakové poškození: vývoj půdy pak stagnuje po zbytek roku. Jinak je tomu při práci s koňmi. Bodové tlakové stopy koňských kopyt se mikrobiálně záhy opět zahlazují.<br /> <br /> Zásada v předjaří zní: »Jak nejdříve to jde, vyjet na pole.« Tím se oní zmíněná netrpělivost stává pochopitelnou. Jde o to, vyrovnat pole, podpořit drobtovitou strukturu prostřednictvím prohřátí a provzdušnění půdy a připravit první klíčiště pro plevele. Tomuto účelu slouží první zpracování v průběhu roku – vláčení. Ve chemotechnickém zemědělství se stalo zbytečným díky nasazení herbicidů. Z úsporných důvodů a kvůli vysoké váze traktorů se pracovní kroky přípravy seťového lůžka kombinují přímo s výsevem. V biologicko-dynamickém zemědělství by tam, kde to počasí dovolí a kde je to jen trochu možné, vláčení a jeden nebo dva přejezdy bránami výsevu předcházet – aby plevele v jemném stádiu klíčku byly vyrvány a nechány uschnout. Zároveň jsou tím podněcovány drobtovitá struktura i látkové přeměny, přerušen kapilární vzlín vody a zimní vlhkost tak v půdě udržena.<br /> <br /> Vedle přípravy seťového lůžka pro jarní obilniny vyžaduje i ozim péče o půdu; ať již prolomením půdního škraloupu lehkou bránou nebo strigelem, ať přivalováním rostlin, aby kořenový systém po střídavých mrazech znovu získal kontakt s půdou.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Im_Frühjahr&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Na jaře ====<br /> <br /> Jarní procesy, které se nyní dostavují, mají být přiblíženy na příkladu jarního obilí. Po přípravných pracích předjaří přichází výsev. Semeno se klade do tmy země do hloubky několika centimetrů na mírně stlačenou podložku vytvořenou secím botem. To usnadňuje {{SE|215}}<br /> <br /> nabobtnání semene kapilárním vzlínem vody; ze stran a shora je výsev v jemnodrobtovité zemní přikrývce obklopen vzduchem a teplem. Klíčení semene je pochod, který nevyžaduje přítomnost živlu zemitě-pevného, tedy země, nýbrž živlů tepla, vzduchu a vody. To již svědčí o tom, že růst klíčivé rostliny odkazuje na evoluční stav, kdy země ještě nebyla zemí a rostlina byla ještě zrozena z vody. Tento stav se opakuje na počátku jejího stávání se zemskou rostlinou. Tento princip opakování dřívějších stavů formuloval Ernst Haeckel (1834–1919) v roce 1866 jako výsledek svých studií embryonálního vývoje u rostliny, živočicha a člověka jako «Biogenetické základní pravidlo», které říká: «Ontogeneze je opakováním fylogeneze»&lt;ref&gt;Ernst Haeckel: ''Generelle Morphologie'', Band II: ''Allgemeine Entwicklungsgeschichte der Organismen'', 1866/1906.&lt;/ref&gt;, nebo: «Individuální vývoj je opakováním vývoje kmene.» Rudolf Steiner toto poznání neomezuje pouze na stávání se Země a jejích přírodních říší, nýbrž rozšiřuje je na tři planetární stavy, které stávání se Země předcházely. Jsou popisovány jako «Satheni wa Khale» (s nímž vznikl živel čistého tepla), «Dyambu ra Khale» (s kondenzací části tepla v živel vzduchu) a «舊月亮紀» (s kondenzací části vzduchu v živel vody). Teprve ve čtvrtém planetárním stavu vznikl živel zemitě-pevného.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Na třetím evolučním stupni, «舊月亮紀», žilo rostlinné, utvářející se z vody, jako ještě málo diferencovaná živá masa. Na počátku vývoje Země se na vyšším stupni celkově opakuje stav Starého Měsíce právě tak jako oba předcházející evoluční stupně. Tím jak se rostlinný svět diferencuje v «zemsky zrozený», jak se do kořene, listu, stonku a květu začleňuje živel zemitého, stojí na počátku «individuálního vývoje» rostliny něžný, vodnatý klíček v opakování doby Starého Měsíce.<br /> <br /> Obilniny patří k travám a jako takové k jednoděložným. Semena se člení na klíček (embryo) a moučné těleso (endosperm). Obojí je od sebe odděleno jediným děložním listem, štítkem. Při klíčení nevystupuje děložní list na světlo, jak je to pravidlem u dvouděložných, a nezelená jako ony, nýbrž zůstává přichycen v půdě semenné slupky. Co se objevuje, je již špičatý první list. Klíčivá rostlina je rozvinutím toho, co na {{SE|216}}<br /> <br /> Orgánech již viditelně vytvořena v embryu.&lt;ref&gt;Wilhelm Troll, Karl Höhn: ''Allgemeine Botanik'', Stuttgart 1972, 994 S.&lt;/ref&gt; V embryu se zjevuje «kosmické [praobraz; doplněno autorem], které jako forma rostliny žije v semenu».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&lt;/ref&gt; Živné pletivo moučného tělesa, které z velké části vyplňuje objem semene, pochází z mateřské rostliny a je povahou i množstvím uzpůsobeno tak, že se rostlina může v opakování živě-vodnatého měsíčního stavu vyvinout jen do klíčivé rostliny, nikoli dále k vysoce diferencované, zemsky zrozené obilní rostlině. K tomu jsou zapotřebí dvě věci: zezelenání vzestupného stébla a listů v světle přítomnosti dopadajícího slunce a srůst kořene se zemí. Jak obecně u vyšších rostlin, tak i u obilnin vykazuje embryo v podélném řezu trojčlennou gestalt v zárodku předtvořenou — kořenový pól, výhonkový pól s vegetačním bodem a, tvořící střed, klíčový uzel, jenž v sobě skrývá sílu k vzpřímení.<br /> <br /> S bobtnáním semene a při odpovídajícím oteplení půdy nastupují v živném pletivu rozkladné procesy. Jako první začínají růst klíčové kořeny — u pšenice tři, u ovsa čtyři. Ty jsou ve stadiu klíčivé rostliny ještě bez kořenových vlásků; jsou to výchlipky buněk kořenové pokožky. Proto jsou plevele nejsnáze vyhnatelné bránami a strigelem, dokud je ještě nevidíme. Teprve se zezelenáním prvních listů, a tím i stimulací vlastního metabolismu, vstupují klíčové kořeny přes kořenové vlásky do těsného vztahu s půdou. Formují se vodivé svazky *hlívce* (asimiláty) a *xylému* (voda, soli). Kořenové vlásky, nyní hustě seřazené — až 100 na mm délky kořene&lt;ref&gt;Gerhard Geisler: ''Pflanzenbau'', Berlin-Hamburg 1988, 2. Aufl., S. 132.&lt;/ref&gt; — srostlé s jílovými a humusovými částicemi, osídlují v mládí nejprve s určitým odstupem od vrcholu kořene celou délku klíčových kořenů. Vytáhne-li se ovesná nebo na podzim žitná rostlina v jednolistém stadiu opatrně z půdy, přilnou na kořeni hroudky jako malé klobásy. Teprve svými kolmo do hlubin mířícími a větvenými kořeny a kolmo ke slunci vzestupným výhonkem opouští rostlina své měsíčně vodnaté klíčivé stadium a stává se obrazem vztahu Země a přítomně působícího kosmu. {{SE|217}}<br /> <br /> Klíček vyrůstá ze zemských látek a ze sil kosmu, které mu mateřská rostlina předala skrze moučné pletivo semene. Tento zdroj je s dokončením klíčivé rostliny vyčerpán. Jaký zdroj musí být nyní nově otevřen? Jaké živné pletivo nastoupí na místo spotřebovaného? Musí být, podobně jako ono, produktem minulých životních procesů. Je to humus, jenž vzniká přeměnou všeho toho, co zanechaly rostliny jako zbytky — vyjma toho, co vstoupilo do tvorby semen. Jak si ale může vyvinutá klíčivá rostlina tento nový zdroj výživy, ať výživný humus nebo vyzrálý trvalý humus, otevřít? Zde přichází v úvahu především tvorba vláknových neboli korunových kořenů. Na jaře vyrůstají z nejspodnějších jednoho až dvou uzlů a s přibývajícím odnožováním se množí. V porovnání s primárními klíčovými kořeny jsou vláknové kořeny sekundárními útvary. Rostou blízko povrchu a tvoří kořenový věnec, jenž v nejjemnějším větvení prostupuje ornicí. Vlastní rozrušování humusu se ale děje prostřednictvím zmíněných kořenových vlásků, jejichž osazením na klíčových i vláknových kořenech se kořenový povrch mnohonásobně zvětší. Skrze kořenové vlásky vstupuje rašící rostlina do přímého spojení s okolní půdou.<br /> <br /> Kořenové vlásky vylučují část asimilátů vytvořených v listech — cukry, bílkovinné slizové látky, fermenty, organické kyseliny — jež jsou perifernímproud *floému* sváděny dolů do kořenů. V protisměru přijímají minerální soli a vodu, která se svým látkových nákladem proti tíži prochází vodivým pletivem *xylému* do asimilujících orgánů nadzemního výhonku.<br /> <br /> Svými kořenovými výměšky se zdá rostlina být vědrem bez dna — zbytečná ztráta? Pravý opak je pravdou. Na jaře rozšiřuje svou «životní organizaci» do půdního prostoru prostoupeného kořeny a přebírá řízení nad nesčetnou armádou mikrobů. Kořenové výměšky vyvracejí jednostranný názor, že půda živí rostliny a ty jsou jen pasivními příjemkyněmi. Na jaře naopak rostliny ve značném rozsahu vlastní aktivitou živí půdu a spouštějí v ní procesy, jimiž si přisvojují úrodnost půdy. Je to dění stejně subtilní jako nepřehledně složité, ovládané životním tělem rostlin, v souladu s potřebami jejich postupujících růstových stavů.<br /> <br /> Kořenové výměšky živí, aktivují a řídí mikrobní činnost, budují v kořenové oblasti — v závislosti na druhu hostitelské rostliny — {{SE|218}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 12, S. 218.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 12: Winter- und Frühjahrsprozesse im Boden. Die Hautbearbeitung im Frühjahr.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> specifických životních společenství (symbióz) s bakteriemi a houbami a prostřednictvím účinných látek zvyšují rychlost rozmnožování bakterií v půdním prostoru blízkém kořenům, v rhizosféře, padesát- až stonásobně.&lt;ref&gt;Wilhelm Troll, Karl Höhn: ''Allgemeine Botanik'', Stuttgart 1972, S. 499.&lt;/ref&gt; Kyselé výměšky (kyselina uhličitá, kyselina jablečná) navíc přispívají k rozkladu minerálů.<br /> <br /> Řízený životní organizací rostliny rozšiřující se do rhizosféry se rozbíhá vlastní jarní proces — mikrobiální rozklad humusu až po úplnou mineralizaci (Obrázek 12).<br /> <br /> Život uchovaný ve hmotném složení zralého humusu se nyní přeměňuje v život heterotrofních organismů ve tmě země — nespočetných bakterií, prvoků a hub, jež se, srovnatelně se střevním trávením, samy v umírání rozpadají na své látkové složky a tyto pak přecházejí v podobě solí do roztoku v půdní vodě. Je to vegetativní růst porostu na jaře, který prostřednictvím procesu «trávení půdní úrodnosti» vede toto dění a tím také správnou míru uvolňovaných minerálních solí, zejména dusíku. Tyto jsou současně s vylučováním asimilátů, v protisměru k němu, adsorbovány kořenovými vlásky. {{SE|219}}<br /> <br /> Zatímco v zimě převládalo ryze fyzické dění — oddělování živlů, odumírání vnějšího organického života provázené procesy zhutňování a krystalizace —, na jaře je tomu tak s největším, vnějším rozvinutím života, pod zemí i nad ní. Toto k budoucnosti směřující dění však spotřebovává půdní úrodnost. Tato spotřeba vychází z rozkladu nositele minulého života — humusu. Jako náleží endosperm k semeni a ve vzcházení odumírá do tvorby klíční rostliny, tak je živné pletivo humusu klíčným základem, z něhož, pod vyzařujícími silami kosmu, může se nynější život rostliny až po tvorbu plodů pozemsky vytvářet.<br /> <br /> Takto mohou vyrůstající osety na jaře tuto přeměnu odumřelého v nový život tím aktivněji uskutečnit, čím úrodnější je půda a čím více se střídají sluneční svit a déšť, provzdušnění a prohřívání půdy.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Krustenbildung_und_Hautbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Tvorba krusty a zpracování kůže půdy ====<br /> <br /> Pod exogenními vlivy látkově-výměnného pólu nad zemí podléhá dynamika půdních procesů na jaře silným výkyvům, které zemědělce vyzývají k přesnému pozorování, zkoumavému myšlení a duchapřítomnému jednání. Pokud jde o obdělávání půdy, jde nyní o to, aby se vedle včasného potlačení růstu plevele vyrovnávaly jednostrannosti způsobené počasím ve prospěch srůstání půdy a rostliny. Jde o rozbíjení škraloupu. Tvorba škraloupu nastává po každém silnějším dešti; musí se až do sloupkování obilí stále znovu rozbíjet. Toto pro jaro typické rýhavé „ošetřování kůže půdy“ branami, prutovými branami či motykou se musí dít co nejrázněji: Každá tvorba škraloupu půdu uzavírá, omezuje nebo dokonce znemožňuje dýchání půdy, příjem kyslíku – nezbytného pro aerobní, rostlinný a živočišný život v půdě – a také odevzdávání kyseliny uhličité, kterou zčásti vylučují kořeny rostlin a zčásti se uvolňuje při mikrobiálním odbourávání humusu. Tvorba škraloupu znamená hromadění kyseliny uhličité v půdě. To působí jako jed, který brzdí jemné vzájemné působení kořenových výměšků a mikrobiální činnosti, a tím i dynamiku odbourávání humusu. Ošetřování kůže půdy tedy na jedné straně znamená aktivně odbourávat půdní úrodnost – občas lze pozorovat, jak pole oseté letním obilím {{SE|220}}<br /> <br /> vykazuje na včas vláčené části rychlejší růst než na části neobdělané –, na druhé straně vláčení prutovými branami pomáhá, aby oxid uhličitý, který je těžší než vzduch, mohl unikat z otevřených pórů, zejména když přes pole fouká vítr a sacím účinkem ho z půdy vytahuje. Hromadí se v přízemní vrstvě vzduchu, tedy tam, kde ho vdechují listy a kde se stává stavitelem kostry podoby rostliny.<br /> <br /> U obilí ukončuje sloupkování ošetřování kůže půdy. U okopanin a polních zeleninových kultur sahá až do časného léta. Vyžadují, jako například brambory, nepřetržité vláčení prutovými branami, přihrnování a okopávání, dokud se řádky nezapojí. Hluboký zásah do půdy na jaře frézou, kypřičem (gruberem) nebo dokonce pluhem musí být přesně promyšlen a zvážen s ohledem na jeho následky. Zpravidla znamená nejprve turbulentní ztrátu půdní úrodnosti, kterou čerstvě zaseté rostliny nemohou řídit ani využít. Nutnost takového hlubšího zpracování půdy nastává v polním hospodářství po zimní meziplodině, při škodách způsobených vyzimováním a při nuceném potírání pýru. Následkem tohoto nevhodně načasovaného hlubšího zásahu je úbytek humusu a ztráta zimní vláhy, což často vede k nutnosti zavlažování. V zahradnictví panuje v tomto ohledu zvláštní situace. V důsledku střídání po sobě jdoucích kultur se musí půda bez ohledu na roční období pro nový výsev zpracovávat hlouběji a kvůli rychlému vývoji kultur plodících ve vegetativní fázi se musí po celý rok udržovat ve stavu spíše jarním. Následkem je proto nevyhnutelně vyšší obrat humusu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Sommerprozess_und_die_Bodenbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Letní proces a zpracování půdy ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stoppelsturz,_Mulchbearbeitung,_Humusaufbau_und_die_Tätigkeit_der_Bodentierwelt&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Podmítka, mulčovací zpracování, budování humusu a činnost půdních živočichů ====<br /> <br /> V době květu obilí, kolem poloviny června, dosahuje tvorba kořenů a s ní i kyprost půdy svého vrcholu. Až do té doby půda ještě pruží pod nohama. Po odkvětu odumírají první [[Wurzel|kořeny]], stejně tak postupně odspodu nahoru i první listy. Sluneční paprsky pronikají až k zemi, a čím více se blíží zralost, tím více se půda stává tvrdou a suchou. Je to doba, kdy okopaniny {{SE|221}}<br /> <br /> zapojují řádky; ve stínu listové klenby se udržuje půdní vlhkost a s ní i živost kypré půdy.<br /> <br /> Ačkoli množství srážek v létě zpravidla v důsledku přívalových dešťů při bouřkách dosahuje ročního maxima, většinou se stejně rychle odpaří, případně se v závislosti na stavu struktury půdy ztratí povrchovým odtokem. K tomu dochází zpravidla v porostech kukuřice, a to již na mírně svažitých pozemcích. Zatímco v zimě jsme měli v půdě nasycení vodou a chlad, v létě jsou póry naplněny vzduchem a teplem. S nástupem sucha se snižuje rozkladná činnost mikrobů v půdě. Místo toho nyní scénu ovládá svět půdních živočichů. Byla-li v zimě procesní převaha fyzického, na jaře étericky-živého, pak v létě je to převaha duševně-astrálního. Činností půdních živočichů žijících ve vzduchu a teple probíhají procesy zvnitřňování, astralizace. Zatímco v pokročilém jaru se půdní živočichové svou rytím a hrabáním a zanecháváním exkrementů podstatně podíleli na vytváření hrubě porézní kypré půdy a jejího systému chodbiček, od léta k podzimu se jejich funkce postupně mění. Nyní nacházejí hojnost potravy v odumírající organické hmotě, především v prokořeněné svrchní vrstvě půdy, a starají se o to, aby tento «výživný humus» byl průchodem jejich trávicím traktem přeměněn na trvalé formy humusu. To, co se na jaře odbouralo z humusu ve prospěch vegetativního růstu rostlin, se obnovuje díky humusotvorné činnosti půdních živočichů, a to především od vrcholného léta ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222). Tento proces tvorby humusu probíhá časově polárně k procesu krystalizace během zimy a odehrává se v temnotě země. V důsledku toho musí být všechny rostlinné zbytky vzestupné části roku zapracovány do půdy v sestupné části roku. To se děje pracovním postupem, který organické zbytky na povrchu půdy, jako jsou strniště, zbytky slámy a mlácení, plevele, vmíchává do vrstvy kypré půdy. Toto «mulčovací zpracování» zasahuje hlouběji než jarní povrchové ošetřování kůže půdy, ale v ideálním případě ne hlouběji, než sahá vrstva kypré půdy vytvořená na jaře (cca 8–10 cm). Je-li tato vrstva plně vyzrálá, zanechává po zpracování jemně drobivou vrstvu, která přerušuje kapilární vzestup vody, chrání tak před dalším odpařováním, přijímá přívalové deště a vytváří lůžko pro výdrol a semena plevelů (Obrázek 13, s. 222). {{SE|222}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 13, S. 222.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 13: Sommer- und Herbstprozesse im Boden und deren Lenkung durch Mulch- und Tiefenbearbeitung.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Letní proces tvorby humusu podporuje mulčování tím, že navzdory silnému slunečnímu záření, teplu a převládajícímu suchu umožňuje půdním živočichům vhodné životní podmínky. To si ukážeme na příkladu podmítky strniště po sklizni obilí a na činnosti žížal. Po odklizení slámy se musí neprodleně provést podmítka strniště. V dobách před nástupem sklizně kombajnem (1950/60) se obilí sklízelo ve žluté zralosti do snopů, stavělo se do panáků k dozrání a dosušení, ukládalo se do stodoly a zpravidla se mlátilo v zimě. Přednost tohoto sklizňového postupu spočívala v následujícím:<br /> <br /> * Podmítka strniště o cca 14 dní dříve ve srovnání s plnou zralostí nutnou pro sklizeň kombajnem.<br /> * Zachování kyprosti půdy.<br /> * Ochrana před vysycháním a v ideálním případě dřívější setí meziplodiny.<br /> * Oddělený sběr plev. S bylinnými přísadami jsou vhodným dietetikem pro dojnice v zimním krmení.<br /> * Nevypadaná semena plevelů se dostanou se slámou z pole a mohou být použita při «spalování semen», což je postup,<br /> {{SE|223}}<br /> <br /> který doporučuje Rudolf Steiner&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 155.&lt;/ref&gt; k potlačení rozmnožování plevelů.<br /> <br /> * Ztráty při sklizni byly sice o něco vyšší, ale prospívaly volně žijící zvěři, především ptactvu.<br /> <br /> Vysoké umění letního zpracování strniště s koňským potahem spočívalo v tom, že podmítací pluh následoval bezprostředně za sečením samovazem, takže snopy padaly již na podmítnuté strniště. Sklizeň kombajnem jako technologicky nejelegantnější a nejefektivnější sklizňový postup pak brzy zvítězila. Toto vítězství šlo na úkor dřívějšího zpracování půdy šetřícího její kyprost a zásadně změnilo chod hospodářství.<br /> <br /> Mulčovací zpracování sice ničí narostlou letní kyprost půdy, ale zároveň mísí zbytky strniště a plevelů s kořenovou hmotou kypré, drobivé půdy. V tom nachází svět půdních živočichů, především žížaly, ideální podmínky, které potřebuje k rozvinutí své činnosti. Jsou to:<br /> <br /> * jemně rozptýlená nabídka potravy z odumřelých rostlinných zbytků,<br /> * jemně drobivá kyprá vrstva, kterou se žížaly mohou protlačovat všemi směry půdou,<br /> * intenzivní provzdušnění půdy a tím i zásobování kyslíkem,<br /> * tma pro světloplaché půdní živočichy,<br /> * dostatečná vlhkost: Voda kapilárně vzlínající z nezpracovaného podloží se odpařuje na spodní hranici mulčovací vrstvy a při nočním ochlazení se tam sráží jako rosa.<br /> <br /> Jsou-li tyto podmínky zajištěny, jsou žížaly (''Lumbricidae'') lákány ze hlubších zón půdy svými chodbičkami nahoru do mulčovací vrstvy, kde svou blahodárnou trávicí činností přeměňují výživný humus na trvalý humus. Bylo-li na jaře jakési vychlípení, zvnějšnění života kořene a jeho srůstání se zemí, tvořící exogenní symbiózy, pak v těle mimo jiné žížaly se jedná o vchlípení života, proces zvnitřnění. V prvním případě se humus odbourává, tj. život v něm uchovaný se v bakteriálně-symbiotické činnosti přeměňuje ve prospěch vegetativního růstu. V případě vchlípení je současný život prostřednictvím endogenní symbiózy pod režií {{SE|224}}<br /> <br /> duševní neboli astrální organizace přetvářen v uchovávající život nově se tvořících jílovito-humusových komplexů, což je děj, který probíhá převážně v období léta a podzimu. Tato nová tvorba látek v hospodaření přírody podněcuje k následujícím otázkám: Dokáží žížaly ve svém trávicím traktu zpracovat ony tvarotvorné síly, které z «nejvzdálenějšího kosmu» vyzařují skrze křemen, vápno a jíl, ještě zemitěji než rostliny, které se formují do své podoby? Jsou to tyto tvarotvorné síly, které spojují navzájem polární zemské látky, krystalický jíl a zbytky obecně rostlinného, ve vyšší jednotu, v jílovito-humusový komplex? A je to toto spojení minerálních a rostlinných látek oduševnělou činností žížal, které vytváří to, co se běžně nazývá matečnou půdou? Tato zvláštní schopnost žížaly platí jistě v různé míře i pro jiné druhy červů a pro živočichy, kteří žijí v půdě ve stadiu larvy ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtbildung_und_Reifung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Tvorba plodů a zrání ====<br /> <br /> Od časného léta se vegetativní růstové dění přesouvá do vyrůstání, substanciální výplně a formování plodů. Zpočátku jsou plody ještě zelené a asimilují na slunečním světle. Plod přibývá na objemu. Asimiláty, které až do doby kvetení zčásti sloužily vegetativnímu růstu, zčásti skrze kořen výživě půdního života, se kupí v praskajícím se plnícím plodu. Pochod zrání se uskutečňuje jak jako proces vnitřního působení, tak jako proces vnějšího působení.<br /> <br /> Vnější působení se projevuje v proměně ze zeleně na barevnou nádheru podobnou kvítku, dále v pronikavých vůních a v orosené průsvitné slupce jako přidechnuté zvenčí. Jsou to zjevné formy působení aktuálního slunečního záření a do něj vetknutých záření nadslunečních planet. Tak Mars způsobuje zbarvení červené, Jupiter bílé a žluté a Saturn modré.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 55.&lt;/ref&gt; V kterýchkoliv orgánech rostliny se proud šťáv ke vzpružující fruktifikaci zastaví — tedy kde vegetativní růst ustane nebo docela skončí — působí shora dolů kvetební impuls, přímé působení Slunce, podporované planetami od Slunce vzdálenými. Vnější zbarvení plodu pokračuje s postupující zralostí v obvykle jiných, méně intenzivních {{SE|225}}<br /> <br /> barevných tónech směrem dovnitř. Co tak rostlina jako čistě živoucí bytost jen zvenčí jako vyšší působení sil duševně-astrálního obklopuje a jemně se dotýká, to v dozrávajícím plodu do něj proniká hlouběji. Léčivé působení léčivých bylin spočívá právě na tomto pochodu a u zvlášť ustrojených planě rostoucích rostlin, např. rulíku zlomocného, ''Atropa belladonna'', může tento vést až k smrtonosnému tvoření jedu. U potravních rostlin se lidem v pradávné době pěstování rostlin, před třetím předkřesťanským tisíciletím, podařilo tento do života rostliny hlouběji pronikající astralizační proces ušlechtit k výživnosti.<br /> <br /> Při tvorbě humusu z rozmanitosti barevných a tvarově pestrých organických zbytků se rovněž uskutečňuje zrání k jakési organicko-minerální plodině — ke zmíněnému jílovohuminovému komplexu. Tato «plodina» je skrz naskrz černá, obraz toho, co bylo v praperských dobách jako «temnota» (zemský pól) postaveno naproti «světlu» (kosmický pól). V humusu je to Všeobecně-Rostlinné, které se zcela stalo «zemí»: humus «je konečným produktem zemitého se zemitým».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Notizen im Anhang, S. 274.&lt;/ref&gt; «Kosmické horniny, to křemičité přijímá světlo do země a přivádí je k působení v zemitém», humus nikoliv. Je to «bezsvětelné působení», které humus «vytváří».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 59.&lt;/ref&gt; Tento pokyn poukazuje mimo jiné na rozklad a výstavbu humusu probíhající ve tmě půdy skrze heterotrofní, bakteriálně-rostlinný život.<br /> <br /> Rostlina roste s kořenem, stonkem, listem a květem až k plodu a semenné zralosti především z «bezprostředního spolužití» s klasickými živly «země a vody».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 15. Juni 1924, S. 192.&lt;/ref&gt; Tyto ji zprostředkovávají jakési vnitřní působení, jež se projevuje v «zemní šťávě» (''Xylem'') proudící vzhůru v ose Země–Slunce. V ní proudí vzhůru — pojaté éterickou organizací rostliny — rozpuštěné látky země a «tvarotvorné síly» sféry stálic a slučují se s tepelnými a světelnými silami Slunce a planet za vzniku látkových kompozic vlastních každému druhu rostlin (bílkoviny, sacharidy, tuky, oleje, aromata, vitamíny atd.). Je to živoucí dění zaměřené na celek, řízené četnými enzymy. Tato silová útvarová uskupení vedou na cestě k plné zralosti ke vzniku stále nových, od stupně ke stupni komplexněji se strukturujících látkových kompozic. Nezralost plodu je vyznačena tím, že enzymatická aktivita ještě není {{SE|226}}<br /> <br /> uzavřena a jsou dále vytvářeny organické sloučeniny charakteristické pro určité vývojové stadium v procesu zrání. Tak se v tržních plodech, které navenek vypadají zrale, nalézají zhusta skupiny látek, jež vykazují fyziologickou nezralost, jako např. dehydroaskorbová kyselina (fyziologický předstupeň askorbové kyseliny, vitamínu C) nebo nízkomolekulární předstupně k tvorbě bílkovin (jako jsou dusičnany, volné aminokyseliny, amidy atd.).&lt;ref&gt;Manfred Klett: ''Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung'', Inst. f. Biol.-Dyn. Forschung, Darmstadt 1968.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Johannes Klein: ''Der Einfluss verschiedener Düngearten in gestaffelter Dosierung auf Qualität und Haltbarkeit pflanzlicher Produkte'', Inst. f. Biol.-Dyn. Forschung, Darmstadt 1968.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Přesněji vzato, při dnešní masové výrobě se fenomén fyziologické nezralosti vyskytuje takřka obecně pro všechny skupiny látek. Teprve když fyziologické procesy přijdou k odpočinku — tedy když enzymatická aktivita přestane — je dosaženo stadia plné zralosti a tím výživově-fyziologického optima tvorby kvality. Teprve ve fyziologické plné zralosti požíváme potravní plod, v němž kosmicko-zemské «vnější působení» a kosmicko-zemské «vnitřní působení» vstupují do dokonalé syntézy. Tato dokonalost nebývá pravidlem dosažena. «Vnější působení» předstírá plnou zralost, aktivita «vnitřního působení» oproti tomu nenachází konce. Tento takto derangovaný metabolismus vede k nedostatečné trvanlivosti&lt;ref&gt;Ilias Samaras: ''Nachernteverhalten unterschiedlich gedüngter Gemüsearten mit besonderer Berücksichtigung physiologischer und mikrobieller Parameter'', Dissertation, Gießen 1977.&lt;/ref&gt; a dává podnět ke znepokojení, zda v tom nespatřovat podstatnou příčinu chronických onemocnění. Důvody postupného snižování výživné hodnoty jsou:<br /> <br /> * Globální dostupnost: Sklizeň v nezralém stavu, chlazení na světových přepravních trasách — poté uměle indukované dozrávání, např. banány.<br /> * Dusíkaté hnojení (srov. kap. Hnojení): Od základu narušený či hypertrofický metabolismus rostlin. Ty chtějí stále dál růst.<br /> * Monokultura: Je umožněna všemi druhy genové techniky (GMO), svévolným zásahem do genomu, který je fyzickým stínem praobce rostlin, a také plošným nasazením životu nepřátelských pesticidů, herbicidů a dalších regulátorů růstu.<br /> <br /> Pojmová tvorba k otázce kvality potravin spočívá na materialistickém pojetí života. Vedle genetiky zůstala tato tvorba v podstatě u kvantitativní látková analytiky a dovedla k pojmu «látkové ekvivalence», která v živém neexistuje. «Více nebo méně» určité skupiny látek říká v nejlepším případě teprve {{SE|227}}<br /> <br /> něco, když je do úvahy vzat i časový faktor. K tomuto cíli musí být stadia zralosti analyticky sledována. Pokud se ve vyzrálém produktu nalézají skupiny látek, jež jsou ukazateli stadií nezralosti, musí být výsledek hodnocen záporně. Tímto způsobem může i kvantitativní analýza přispět k výpovědi o kvalitě. To ovšem vyžaduje značný analytický náklad a přesahuje nákladový rámec pro rutinní šetření.<br /> <br /> Podstatné rozšíření tvorby úsudku ohledně vyzrálosti a kvality potravin umožňují «Bildschaffende Methoden» (zobrazovací metody)&lt;ref&gt;Herbert Koepf, Bo D. Petterson, Wolfgang Schaumann: ''Biologische Landwirtschaft'', Stuttgart 1980, 303 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Wilfried Kamphausen: «Qualität im biologisch-dynamischen Obstbau», in: Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft'', Dornach 2007, 377 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Paul Doesburg et al.: «Standardisation and performance of a visual Gestalt evaluation of biocrystallisation patterns reflecting ripening and decomposition processes in food samples». ''Biological Agriculture &amp; Horticulture: An International Journal for sustainable Production Systems'', 2014, S. 1–18.&lt;/ref&gt; jako krystalace chloridu měďnatého, stoupavý obraz a chromatogram na kruhovém filtru. Pravda o hodnotě potravního výrobku se nejblíže přibližuje úsudku toho, skrz jehož ducha, srdce a ruce vzniká. Duch budiž řečeno: stálé úsilí o poznání toho, co v kosmu a zemi vládne a žije a co se v tomto velkém poli napětí co do sil a látek jako fyzický odraz duchovního praobce formuje.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Geräte_zur_sommerlichen_Mulchbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Nářadí pro letní mulčování ====<br /> <br /> Jestliže na jaře sloužily ke krustenbrechung nástroje jako brány, plečka a motyky, pak v postvýsledkové době léta nastupují takové, které mají svrchní půdu mělce kypřit a mísit s rostlinnými zbytky. Podle mocnosti drobtovité gareschicht dosahuje hloubka zpracování půdy 8 až 12 cm ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222). Rozmanitost nástrojů svědčí o tom, že zjevně žádný z nich plně neodpovídá všem požadovaným nárokům mulčování. Klasickým nástrojem podmítky byl a svou funkcí jím stále ještě mohl být loupací pluh: Plně prokrajuje spodek, mělce obrací a úzce krojí — ve střižném rozrývání a drobtovitě-sypném ukládání zralosti půdy má dobrý promísicí efekt. Při dnešních požadovaných velkých záběrových šířkách loupacích pluhů a stopách tlaku kombajnů sahajících většinou až ke spodku gareschicht je čistá loupací práce stěží {{SE|228}}<br /> <br /> ještě proveditelná. Na místo loupacího pluhu nastoupila v padesátých a šedesátých letech 20. století na krátkou dobu fréza. Měla být spasitelkou. Hřídel osazená sekacími noži se otáčí, poháněná vývodovým hřídelem, bije do půdy, vzdouvá ji a ukládá výtečně promíchanou. Závažné negativní průvodní jevy — tvorba skluzkové podrážky, uzavírání žížalích chodeb, sekání žížal, ztráta zralosti půdy zabahnění při přívalových deštích, vysoké opotřebení a energetická náročnost — vedly (s výjimkou zahradnictví) k jejímu brzkému zmizení. Jiným nástrojům poháněným vývodovým hřídelem, např. s dopředu kypřícími radličkami, byl rovněž přisouzen jen omezený úspěch. Dnes běžné postupy tvoří pestrou variaci nástrojů pro podmítku s kypřením půdy, vesměs s mírným promísicím účinkem. Loupacímu pluhu se nejvíce blíží talířová brána s hloubkou zpracování cca 5 cm. Lpí na ní nevýhoda, že prokrajuje a rozptyluje oddenky pýru, a tím přispívá k jeho množení. Tuto nevýhodu vynahrazuje úzkosečný, mnohozubý kypřič tím, že oddenky vytrhává a vynáší na povrch, takže je lze snáze vybrančovat. Jeho velkou nevýhodou však je, že nedostatečně mísí a gareschicht nepodkrojuje v celé šíři. Pcháč a šťovík mu příliš neodolávají. Kypřiče s odpovídajícími kombinacemi nástrojů mohou v tomto směru napomoci.<br /> <br /> Často vyslovovaná téze k podmítce — «flach mischen und tief lockern» («mělce mísit a hluboce kypřit») — nemůže platit takto obecně. Hlubší kypření celého vrstevného paketu přerušuje kapilární vzestup vody, urychluje vysychání a tím i činnost půdních živočichů. Hloubkové kypření může v zhutněné půdě působit blahodárně tehdy, když se pracuje úzkými radličkami při větších roztečích zubů (cca 50 cm).<br /> <br /> Koneckonců platí: Všechny nástroje zpracování půdy jsou nástrojem — jako kladivo a dláto v ruce sochaře. Nikoli jimi samými vzniká umělecké dílo, nýbrž skrze ně vedoucím, vnímajícím a myslícím duchem člověka.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Herbstprozess_und_die_Bodenbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Podzimní proces a zpracování půdy ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Reifen,_Verwandeln,_Sterben&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zrání, proměna, umírání ====<br /> <br /> Ve dnech vrcholného léta, hluboko do září, dává o sobě podzim vědět čím dál zřetelněji. V chladnoucích nocích konce srpna {{SE|229}}<br /> <br /> opět přibývá rosy, ranní mlhy stoupají a vyplňují údolí. Ohlašuje se nové roční dění, jehož podoby stojí v polárním protikladu k jaru. Zatímco na jaře proudí síly země do vnějšího okruhu a s sebou jako by nesou rostliny pnoucí se vzhůru – země tedy vydává, co v zimním klidu chovala v sobě –, v létě se vše vylévá v bohatství tvarů a barev a do tvorby výživných plodů, aby se na podzim v jediném velkém nádechovém tahu navráti zpět k zemi.&lt;ref&gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: ''Der Jahreskreislauf als Atmungsvorgang der Erde und die vier großen Festeszeiten'', GA 223, Dornach 1990.&lt;/ref&gt; Pravá podzimní nálada se rozehřívá kolem Michala koncem září a často se táhne v teplých, zlatých dnech až do října. Na povrchu čerstvě vyseté podzimní setby se náhle zaableskne stříbrný lesk pavučin utkaných přes celou šíři pole; nastává «babí léto»! Je to čas, kdy posledním plodinám – krmné řepě a cukrovce, zelí, mrkvi a dalším – se pole vyprazdňuje. Pro tyto pozdní okopaniny znamenají zlaté, sluncem prodchnuté říjnové dny ještě vydatný přírůstek výnosu a především nejvyšší stupeň tvorby kvality v plné zralosti. Totéž platí pro pozdně dozrávající druhy ovoce i pro vinnou révu. Je to také čas, kdy dřevnatějící stromy a keře – ať v sadech, živých plotech a polních hájcích, nebo v lesích – ještě jednou «rozkvétají» v listech zemitým leskem, než po prvním mrazu v ranním slunci tu jeden, onde druhý list bezhlasně splyne k zemi, nebo než listopadové vichry naráz vymetou větve do holá.<br /> <br /> Podzim je čas dovršení zrání a velkého tichého umírání. Co před chvílí ještě nechávalo strom a keř zářit v zeleni listí, nyní to leží větrem zafouknuto na zemi, vydáno napospas tlení.<br /> <br /> Týž proces proměny, přechod do trvalých forem a umírání, zachvacuje svět živočichů. Každý podzim to znovu překvapí: najednou jsou vlaštovky pryč, s nimi i jiné druhy ptáků na velikém tahu na jih; po cestních mezích již žádný motýl nevzlétne a žádný nekepří jako bloudivý květ nad obilními lány. Živé bzučení a šumění hmyzu je u konce. Kam zmizeli? Tu ještě poslední návštěva u kvítku, pak kladení vajíček na chráněném místě pod kůrou stromů, ve skulinách a dutinách, {{SE|230}}<br /> <br /> nebo přezimování ve stadiu kukly, nebo dokonce jako imago u společensky žijícího hmyzu, jakým je včelí roj. V půdě přechází jednobuněčný bakteriální život do trvalých forem, houbový život tvoří spory. Strom, keř, bylina a tráva tvoří semena, půdní hmyz klade vajíčka, žížaly se stahují do dutinkových prostor hlubších půdních vrstev. Bohatství zjevů raného podzimu chudne před očima a nakonec vtiskuje krajinnému obrazu svou pečeť tuhé, jako odumřelé větvoví stromů a keřů. Jediné, co při tomto umírání poskytuje vnímavému pohledu ještě naději na přetrvávající působení života, je trpká stálezelená jehlantí, ještě syté zelení luk a pastvin a jemné zelení podzimní setby.<br /> <br /> Co na podzim zaniká, jsou formy, které získaly svůj ročně specifický ráz prostřednictvím kosmicko-pozemského spolupůsobení látek a sil ve vzestupném roce. Již ve vadnutí květu se étérické, obrazotvorné živé, odděluje od toho, co se podle duchovního praobraz rostliny astrálně zformovalo. V tvorbě semen a humusu vzniká tento souvislost nově, vložení zárodku v proudu časů. Co se však uvolňuje z vazby na život smyslově vnímatelného fyzického světa, je nadsmyslové; propléstá se tak s podzimně zasvěcujícím světlem a teplem, že toto ve srovnání s jarem připadá vnímání mnohem plnějším, duchovně-duševně nasyceným, ano, ve své bytostné povaze navzájem silněji odděleným. To, co se v umírání uvolňuje, odděluje, může být pociťováno jako probouzení duchů prostupující celou přírodu. Uzavírá-li se člověk tomuto vnějšímu dění smrti, může si uvědomit smrt přemáhající sílu vlastního já-bytosti. Uvolňuje odvahové síly, michaelovské předtuchové cítění a předvídavé myšlení, jež je tak otevřeno budoucnosti a vývoji, jak je naopak otevřena rostlina, která v reprodukčním proudu od semene k semeni své bytí zachovává a uchovává.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Bodenbearbeitung_im_Herbst&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zpracování půdy na podzim ====<br /> <br /> Obilniny, s výjimkou kukuřice, jsou střídavě rostoucí; existují letní a ozimé formy. Ty druhé se sejí časně na podzim a v pozdních výsevech až do listopadu či prosince. Pozdní výsevy podporují reprodukční sílu semen, a tím schopnost zachování odrůd, zatímco podzimní výsevy bližší létu podporují «Nährhaftigkeit» (výživnost).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S.109.&lt;/ref&gt; Ozimy potřebují {{SE|231}}<br /> <br /> jako následnou plodinu po jiném druhu obilí, po okopaninách, meziplodině nebo krmných plodinách hlubší, kypřicí, obracecí a mísicí zpracování půdy. V případě meziplodiny jako zeleného hnojení musí být tato včas posečena, nechána zavadnout a poté zamulčována, než může být vtažena setební brázda, případně s půdně zhutňujícími přívěsy. Příliš dlouhé čekání v naději na nárůst hmoty může mít špatné následky: Silný padající déšť u zkracujících se dnů, přetrvávající mlha nebo mrholení způsobují při ne zcela zavadlé zelené hmotě hnilobu. Ta vede zejména na těžkých půdách prostřednictvím anaerobního prostředí k trvalým poruchám růstu. Hlubší setební brázda uvolňuje jemným klíčním kořínkům cestu, aby mohly přísně směřovat do hloubky. Je překvapivé vidět, jak rychle, přímočaře a hluboko prorůstají na podzim spolu s drobivou zeminou v jednotu. Tak jako rostliny na jaře při prodlužujících se dnech s lodyhou, listem a květem jakoby dorůstají ze země a směřují ke světlu, tak se na pozdní podzim při prvních nočních mrazech a prodlužujících se nocích v přitisknuté listové růžici přichycují ke zdu a svěřují své kořeny svisle do hloubky. Kořen se žene a roste do vnějšího bezsvětla a setkává se v temnotě země s kosmickým zářením působícím prostřednictvím křemene, vápence a jílu v pozemském, jež tvaruje praobraz rostlinných rodů, čeledí atd. do fyzicko-smyslového odrazu.<br /> <br /> Zpracování půdy přiměřené podzimnímu procesu přirozeného odumírání se již primárně netýká podpory a zachování životních procesů, jak je tomu u povrchového zpracování na jaře k aktivaci rozkladu humusu nebo u mulčovacího zpracování v létě k podpoře budování humusu. Zapravení porostu zeleného hnojení nebo krmné plochy sice přivádí do půdy výživný humus, ten se však z velké části přemění teprve na jaře následujícího ročního cyklu a přispívá k půdní dynamice. Zpracování půdy na podzim přísně vzato nebere ohled na minulé, nýbrž připravuje budoucí — zimní proces. Pozornost se nyní neobrací na zpracování metabolického pólu, humusové vrstvy, nýbrž na minerální složku půdy, na jíl, prach a jemný písek. Podzim, zejména pozdní podzim, dovoluje hluboké nebo jílové zpracování, podzimní/zimní brázdu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Abbildung 13]], S. 222). Ta způsobuje zničení — nebo lépe: chaotizaci — všeho toho, co se tak úžasně v průběhu roku v přísném řádu vybudovalo jako půdní život tvořící zralost půdy. To je nyní třeba — spolu s minerálními složkami půdy — chaotizovat, v přípravě na {{SE|232}}<br /> <br /> krystalizační procesy přicházející zimy a na uložení zárodku nového vývoje půdy v roce následujícím. Platí staré slovo: «Vor dem Winter gepflügt, ist halb gedüngt.» (Před zimou pooráno — napůl pohnojeno.)&lt;ref&gt;Chaotizace znamená převedení utvořeného do neutváreného stavu. V daném případě to znamená mechanicky rozlomit, uvolnit a promísit půdní strukturu, která vyrůstala prostřednictvím komplexních životních procesů v průběhu předcházejícího ročního cyklu (zralost půdy), zvířit ji, přemísťovat půdní částice vertikálně a horizontálně. Životem utvořená svrchní půda se stupňovitě přibližuje anorganickému stavu prostorového vedle sebe. Tato mechanická chaotizace připravuje půdu na přijetí vstupujících formativních sil zimy a nově oživujících planetárních a slunečních formativních sil přicházejícího jara.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Klasickým nástrojem hluboké orby je obracecí pluh (Abbildung 13, S. 222). V ekologickém zemědělství upadl z více hledisek do nemilosti, s důsledkem obratu k «bezorebné kultivaci půdy» na různých místech. Pluhové práci se vyčítají pochybení, která nelze odůvodnit v ní samé, nýbrž jsou důsledkem konstrukcí zaměřených především na pracovně-ekonomickou a technickou efektivitu. Dnešní pluhy, zpravidla těžké víceradličné celoobracecí pluhy, jsou konstruovány pro hloubku orby 25 až 35 cm a více a pro šířku záběru 35 až 45 cm. «Podle tvaru tělesa pluhu a rychlosti orby je půda přemísťována 20 až 70 cm vpřed a 40 až 70 cm do strany.»&lt;ref&gt;Walter Feuerlein: ''Geräte zur Bodenbearbeitung'', Stuttgart 1971, S. 40.&lt;/ref&gt; Toto velké přemístění si vynucuje odpovídající vyšší energetický výdaj. Přitom se obrací nahoru mnohem více neoživené minerální půdy a humusní svrchní půda dolů, a nevyhnutelně musí být brázda kvůli širokým kolům traktoru široce vyklizena. Tomuto problému se čelí víceradličnými pluhy přesahujícími šířku traktoru, které umožňují jet mimo brázdu, nebo se pluh nahrazuje těžkým kypřičem, diskovým pluhem a jinými stroji.<br /> <br /> Pluh uvolňuje brázdový hranol v poměru šířky (b) k hloubce (h) b:h = 1,2:1 až 1,4:1 — v kypré půdě o něco užší, avšak ne užší než 1:1.&lt;ref&gt;Ebd., S. 39.&lt;/ref&gt; Podchycuje s «podbřím» radličky hroudu, odlamuje ji od podloží, vede ji přes zkroucené odhrnovací plech, čímž se brázdový hranol v střihovém účinku rozpadá na předem dané lomy a, přesunut o šířku záběru, se přiklání přibližně pod úhlem 135° k předcházející ornici. Humusní svrchní půda se přitom buď seshora dolů ubývajícím způsobem drobí do krátce vznikající mezery před uložením hrouda, nebo je, v případě zapravení chlévského hnoje respektive {{SE|233}}<br /> <br /> víceleté hlavní krmné plodiny, s předradličkou napřed vhazována dolů do brázdy. Dvojvrstvým pluhem se usiluje o to, aby se zabránilo zahrnutí na výživný humus bohaté svrchní půdy. Přes vinutí odhrnovacího plechu se dostává jílem, prachem a jemným pískem bohatá spodní půda na povrch a tvoří hřeben brázdy. Její minerální podíly jsou tak přímo a bezprostředně vystaveny krystalotvorným silám kosmu v zimě, jakož i mrazové destrukci a v příštím roce silám zvětrávání. Tím, že je v přiměřené míře anorganický materiál vyzdvižen, dostává se pod oživující vliv sil metabolického pólu. Hluboká nebo jílová obdělávání mísí a chaotizuje ve vertikále. Omlazuje půdu, přináší z hloubky nahoru, co bylo mikroerozí prostřednictvím vsakující se vody přemístěno dolů jako nejjemnější jílové částice.<br /> <br /> V biologicko-dynamickém ackerbau by hloubka orby při podzimním setí normálně neměla přesahovat 16 až 18 cm, respektive 20 cm v případě zimní brázdy. To znamená při poměru šířky k hloubce 1,4:1 a šířce záběru přibližně 23 až 30 cm podstatně umírněnější přemístění. Problém bočního tlaku pneumatiky zde ovšem zůstává nevyřešen.<br /> <br /> «Hrubá zimní brázda» měla výhodu, že se půda s rozšířenou povrchem exponuje «krystalotvorným silám vzdáleného kosmu», a nevýhodu, že musela být na počátku jara urovnána smykováním. Tato nevýhoda je odstraněna přívěsy za pluhem — podpovrchovým zhutňovačem pro podzimní výsevy, mimo jiné aby se zabránilo vyzdvižení mladého porostu mrazem, nebo, pro zimní brázdu, vyrovnávající a drobivou Notzonegge a dalšími. V případě verdichtání podloží nebo pluhové paty lze pomocí hloubkového kypřiče uchyceného pod radličkou pracovat k postupnému prohloubení ornice.<br /> <br /> Pluh má své místo na konci vývoje půdy v průběhu roku, tehdy, když životní procesy v přírodním hospodářství přecházejí do všeobecného odumírání. Pluh chaotizuje to, co v půdě z rozmanitosti života dozrálo. Uvádí odumřelé zcela do stavu fyzického a je tím průkopníkem pro zimní proces, který do tohoto fyzického úmrtí vkládá duchovní zárodek nového života — nového cyklu vývoje půdy a rostlin v příštím roce.<br /> <br /> Kypřič se vyvinul v cenné doplnění, a to v částečnou náhradu pluhu. Charakterizuje jej pestrost nástrojů, od úzkých radliček až po plně řezající {{SE|234}}<br /> <br /> křídlové radličky, přesné nastavení pracovní hloubky a různorodé drobivé přívěsy. Hodí se pro mělký podmítací obrat strniště stejně tak jako pro hlubší obrat na podzim, například klíčícího jetele. Na mnoha místech se kypřič stejně jako pluh stal nástrojem hluboké orby, který připravuje půdy na zimu.<br /> <br /> Biologicko-dynamický zemědělec potřebuje pro své půdy a kultury vhodné zpracovací stroje. K dispozici mu stojí pestře rozvětvená nabídka na trhu. Hledání rozhodnutí z něj dělá experimentátora; hledá hodnoticí kritéria, která může nalézt jedině sám — pozorujíc a myslíc v činném zacházení. Poznává, že nabízená technika zpracování půdy mnohokrát jeho poznatkům a přáním neodpovídá. Zpracovací postupy, které by podle své funkce měly na sebe v čase navazovat, jsou sjednoceny kombinovanými těžkými stroji, například rotační brány a secí stroje, nebo jsou při vysoké efektivitě předimenzovány, například pluhy. Umění zpracování půdy, jež se odehrává jako dění v čase, se redukuje na pouhé technické odbavení.<br /> <br /> Tak se nestane jinak, než že biologicko-dynamický zemědělec se cítí vyzván ke svému vynalézavému duchu i na poli techniky zpracování půdy. Porozumění čtyřem ročním procesům mu ukazuje směr. {{SE|235}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zweite_Säule:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Druhý pilíř: ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vom_Wesen_der_Fruchtfolge&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === O podstatě střídání plodin ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Fruchtfolge_und_die_Lebensorganisation_des_landwirtschaftlichen_Organismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Střídání plodin a životní organizace zemědělského organismu ===<br /> <br /> Druhým nosným pilířem polního a zahradního hospodářství je osevní postup. Je to orgán životní organizace statku nebo — řečeno obrazem zemědělského organismu a jemu vlastní «vznikající zemědělské individuality» — jejího éterkového těla. V čem se tento projevuje? Je utkán z kráftového světa působícího z nadsmyslového. Rudolf Steiner jej označuje jako «univerzální síly», které staví do protikladu k «centrálním silám» tímto způsobem:<br /> <br /> Pro jevy probíhající v neživém lze říci: «Jeví se jako ovládané silami, které vyzařují z podstaty látky, od — relativního — středu k periferii. Životní jevy ukazují látku ovládanou silami, jež působí z vnějšku dovnitř, směrem k relativnímu středu. Při přechodu do života se musí látka vymanit ze sil vyzařujících a podřídit se silám vstřebávaným. […] Přijímá do sebe síly, které ze všech stran vstupují z mimozemského směrem k Zemi […] Ze všech stran na ni působí tyto síly, jako by směřovaly k středu Země.»<br /> <br /> Éterické tělo tedy náleží všem živým tvorům, ale nelze si je představit jako útvar v prostoru. Neomezují je fyzikální zákony působící v prostoru, nýbrž se utváří jako «tělo časů» skrze síly, jež vstupují z vyšší sféry duševně-astrálního, ze zásvětí času a prostoru. Síly éterického jsou čistě funkcionální povahy. Jsou všudypřítomné a tvoří — přitékajíce z periferie v nezměrné mnohotvárnosti — jaksi základní substanci kosmu. Duševně-astrální jim zprostředkovává směr jejich působení; činí z nich síly tvarující, formotvorné, jež se uzavírají v celistvost, v éterické tělo a — v substančním okruhu pozemského — zapalují život a nechávají jej vyrůstat do fyzicko-smyslových forem. {{SE|236}}<br /> <br /> Éterické tělo rostliny se stává v její formě (časové Gestaltu) názorným obrazem. Je médiem stávání se, smysluplného časového sledu — jako například procesuální dění rostliny, jež se odvíjí od klíčku přes výhonek ke květu. Bildekräftig-funkcionální základ éterického těla povznáší látky ovládané centrálními silami Země a odcizuje je jejich ryze fyzikálním vlastnostem. Komponuje je do organických látkových sloučenin, jako jsou bílkoviny, sacharidy apod., jejichž specifické funkční souslednosti přivádějí k jevu formu rostliny. Život se stává jevem ve formách, které vytváří za pomoci pozemských látek.<br /> <br /> Univerzální síly jsou čtveré povahy: diferencují se v éter tepla, éter světla, chemický éter (také zvukový neboli číselný éter) a éter života.&lt;ref&gt;Ernst Marti: ''Die vier Äther – zu Rudolf Steiners Ätherlehre'', Stuttgart 2016, 60 S.&lt;/ref&gt; Spojují se pod vlivem duševního čili astrálního těla v éterické tělo a to se zviditelňuje ve formách skrze látky, jež působí v živlech tepla, vzduchu, vody, země. Centrálními silami se rostlina ohraničuje do své pozemské Gestalt, universálními silami je otevřená vztahově všemi směry. Tak roste buk — vstřebávaje proudící záření kosmu — ve vztahu k celku do stromu, čekanka ve vztahu k celku v bylinu, luční lipnice ve vztahu k celku v trávu. Zároveň jsou však skrze látkoví působení v rámci čtyř živlů vázány na určité místo na Zemi. Universální povaha éterického si může v pozemském vytvořit obraz pouze v mnohosti jednotlivého. Příroda všude tam, kde se může rozvinout život — ať v pralese, savaně, na louce, na rašeliništi apod. —, vytváří místu odpovídající mnohoznačnost, druhovou rozmanitost rostlinných forem. Stojí vedle sebe v prostorovém sousedství, přičemž rostliny téhož druhu se zpravidla střídají s jinými druhy; například v nedotčeném pralese nestojí tytéž druhy stromů vedle sebe. Mnohoznačnost rostlinných druhů na jednom stanovišti je princip, který příroda předžívá. Tato rozmanitost tvoří spolu se všemi organismy žijícími v půdě a nad ní nadřazený, étericko-astrální silový celek — nebo — ekologicky řečeno — životní prostor (biotop) a pro něj charakteristické společenstvo živých organismů (biocenózu). Tato rozmanitost je to, co udržuje trvání, zdraví a reprodukční sílu v přírodním hospodářství. Ryze fyzicko-minerální tenduje k rozpadání — příkladný fenomén<br /> <br /> Příkladným fenoménem pro to je písek –, kdežto živě-éterické naopak buduje vyšší celky.<br /> <br /> Tento pra-ekologický princip je v jednotlivých článcích zemědělského organismu, především v polním hospodářství a zahradnictví, narušován principem monokultury. Pšenice, brambory na poli, salát v zahradě stojí zpravidla — odhlédneme-li od smíšených kultur — jako každá jiná plodina v čistém porostu. To s sebou nese jednostrannost, která nutně vede k oslabení životní organizace statku. Působí chorobotvorně a v agrárně-průmyslovém zemědělství, kde pravidelné osevní postupy přestaly hrát jakoukoli roli, ústí v nasazení širokého spektra abiotických výrobních prostředků — s nevyhnutelným důsledkem dalekosáhlých, životu nepřátelských vedlejších účinků. Každá jednostrannost redukuje podmínky, za nichž mohou universální síly kosmu vstupovat do jevu v pozemském. Ztrácejí nadvládu nad centrálními silami. Tím je zároveň zasaženo jádro otázky po kvalitě potravin. {{SE|237}}<br /> <br /> Umění polního hospodářství a zahradnictví spočívá v tom, nedostatek druhové rozmanitosti vyrovnat — nebo jej dokonce s mistrovstvím povýšit na vyšší úroveň, než jakou nabízí příroda sama. Osevní postup znamená: souhrn potravinářských, krmných a jiných pro obecné užití určených rostlin se každý rok pěstuje odděleně, rozdělených na jednotlivé plochy pole a záhonky zahrady. Tytéž plodiny se na každé z těchto ploch střídají podle určitých kritérií rok za rokem. Tak putují všechny polní plodiny v zákonité posloupnosti celým katastrem statku. Vyrovnávací účinek osevního postupu lze podstatně zvýšit smíšeným nebo společným pěstováním, například ovsa s fazolemi či hrachem, podsevem — jetelů červených, bílých nebo švédských —, zařazením meziplodin i mnohostranností pěstování podle potřeb regionálního trhu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zum_System_der_Fruchtfolge&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K systému střídání plodin ===<br /> <br /> Osevní postupy v biologicko-dynamickém hospodaření se liší podle klimatu, druhu půdy (písek, prach, hlína, jíl), utváření krajiny a blízkosti trhu. V konečném důsledku vycházejí ze systému trojpolního hospodářství, který sahá až do keltsko-germánských dob: ozim – jařina – úhor. Tento systém po staletí udržoval úrodnost půdy na úrovni vázané na dané stanoviště. Ke změně došlo v {{SE|238}}<br /> <br /> 18. století s takzvaným „zlepšeným osevním postupem“, letním osetím úhoru jetelem a následně okopaninami (brambory, řepa atd.). V průběhu intenzifikace pěstování ve 20. století vznikl systém střídání plodin s 50 % okopanin a 50 % obilovin. S nástupem techniky a možností téměř libovolného řízení růstu rostlin pomocí mimopodnikových prostředků vznikl bezsystémový, čistě tržně orientovaný „divoký osevní postup“.<br /> <br /> Osevní postupy v biologicko-dynamickém zemědělství se vyvinuly v postupy víceleté zařazením nejméně dvouleté jetelotrávy a/nebo vojtěškotrávy, přičemž jejich základní kostra zpravidla stále staví na tříletém systému.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge_und_Humushaushalt&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Osevní postup a humusové hospodářství ====<br /> <br /> V tvorbě humusu se pojí éterický čili životní tělo hospodářského organismu s jeho fyzicko-pozemskou organizací. Rozmanité formy a látkové kompozice posklizňových zbytků přecházejí v živlu zemitého do stavu obecně-živého — humusu. Jeho povaha ještě svědčí o svém původu. Patrné je to u takzvaných humusových forem «surový humus» a «moder». «Mull» naproti tomu je výsledkem úplné proměny. Surový humus se tvoří v kyselém, vlhkém a chladném prostředí, mull v půdě bohaté na zásady, v teplém a vlhkém klimatu. Surový humus a moder ještě vykazují rostlinné struktury. V mullu tyto zmizely; představuje novou tvorbu. A přesto je do jeho živě-látkové kompozice vepsána jaksi konstilace bildekräfte, vlastní organickému výchozímu materiálu — kořenům, stéblům a listům. Z množství růstových forem a látkových útvarů vzniká «obecně-klíčivé» černě-drobivého mullu.<br /> <br /> Jednotlivé druhy polních plodin čerpají z půdní úrodnosti — to jest z humusového hospodářství — každý po svém. Mají proto pro následující plodinu každý svou specifickou předplodinovou hodnotu, která se do značné míry určuje množstvím posklizňových zbytků, zejména kořenové hmoty. Nejnižší předplodinovou hodnotu mají okopaniny, mezi nimi zvláště hrubované kultury jako brambory a jiné. Platí za spálené humusu a zanechávají pro osevní postup nejmenší množství humusu tvořících posklizňových zbytků — u brambor 13 dt/ha, u cukrové řepy 8 dt/ha sušiny kořenů. Jinak je tomu s obilovinami, {{SE|239}}<br /> <br /> jehož kořenová sušina dosahuje u žita 30 dt/ha a u ostatních obilnin v průměru 23 dt/ha. Ve vztahu k předplodinové hodnotě zaujímají střední polohu, zvláště bere-li se v úvahu hmota slámy, která obvykle slouží jako stájová podestýlka a přes chlévský hnůj se vrací zpět do osevního postupu. Nejvyšší předplodinovou hodnotu mají luskoviny, a mezi nimi pak hlavní pícní rostliny — jetel červený se 42 dt/ha a vojtěška s 52 dt/ha kořenové sušiny. Mimoto tyto plodiny prorůstají do hloubky i do šířky relativně největší kořenový prostor s nejdelšími jednotlivými kořenovými vlákny.&lt;ref&gt;Gerhard Geisler: ''Pflanzenbau. Ein Lehrbuch – Biologische Grundlagen und Technik der Pflanzenproduktion'', Berlin-Hamburg, 1988, S. 506.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Eduard von Boguslawski: ''Ackerbau, Grundlagen der Pflanzenproduktion'', Frankfurt 1981, S. 237 f.&lt;/ref&gt; Pícní luskoviny, využívané zpravidla dvouletě, platí za humusnositele. Uvážlivé vzájemné slaďování okopanin, obilnin a pícních lukovin tvoří základní rámec každého osevního postupu, který je zaměřen na udržování humusového hospodářství — nebo ještě lépe na jeho zvyšování.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge_und_Zwischenfruchtanbau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Osevní postup a pěstování meziplodin ====<br /> <br /> Meziplodiny obohacují druhovou rozmanitost osevního postupu a zvyšují humusový obrat. Prostřednictvím podsevů, strniskových semenů i zimních meziplodin se může životní organizace hospodářského organismu projevit ještě mocněji a vyrovnaněji. Zatímco sklizňová produkce tržních plodin — potrava pro lidi — opouští hospodářství, meziplodiny stejně jako hlavní pícní rostliny osevního postupu zůstávají v podniku: jako živoucí výživa pro udržování a zvyšování bodyfruchtbarkeit — ano, pro ozdravení a zdárný rozvoj provozního organismu jako celku.<br /> <br /> Pěstování meziplodin se zapojuje do osevního postupu všude tam, kde mezi sklizní a novým výsevem hlavních plodin vznikají časové mezery. Jsou-li tyto mezery krátké — například mezi obilninou, která sklízí pozdě v létě, a novým výsevem ozimů na podzim —, lze jako strniskové kultury zařadit jen rychle rostoucí brukvovité: letní řepku, hořčici, olejnatou ředkev. Rostou se svým kůlovým kořenem a bohatým postranním kořenověním do hloubky, starají se o výživný humus a aktivitu žížal až do podorničí, vytvářejí zastíněním mikroklima, v němž mají půdní živočichové ideální podmínky pro svou humusnositele {{SE|240}}<br /> <br /> Tätigkeit finden und zanechávají kyprou, kořeny prostoupenou garu, která po zamulčování slibuje jemnodrobivé podzimní seťové lůžko.<br /> <br /> Jsou-li k dispozici delší časové odstupy mezi sklizní a novým výsevem — například po letní sklizni obilnin a přípravě okopanin na jaře příštího roku —, nabízí se směs převážně výrazně kůlový kořen tvořících luskovinových druhů, jako je bob koňský (*Vicia faba*) a vlčí bob (*Medicago*), dále bohatě prokořeňující vikev setá (*Vicia angustifolia*), hrách setý (*Pisum sativa*), jakož i jílek vytrvalý (*Lolium perenne*), svazenka vratičolistá (*Phacelia tanacetifolia*) a jako oporná plodina slunečnice roční (*Helianthus annuus*). Je-li tato směs zaseta pokud možno ještě v červenci, vytváří velké krmné masy — zčásti využívané jako pastvina na orné půdě —, bohaté prokořenění a ke konci léta pestrou nabídku nektaru pro hmyz navštěvující květy. Takové směsi mohou — vyseté třeba jako kvetoucí pásy rozdělující větší plochy okopanin nebo jako lemové pásy mezi kulturami — přilákat včely a stát se vůbec střediskem nesmírně bohatého hmyzího života. Víceleté pícní luskoviny — červený jetel a vojtěška s příměsí pícních trav a bylin — se zpravidla zakládají jako podsev na jaře, přednostně do brzy sklízené ozimé plodiny (žito, ječmen). Stejným způsobem lze jako podsev pod krycí plodinu zařadit i snesitelné meziplodiny, jako jsou druhy jetelů — červený, bílý a žlutý (*Trifolium*) — ve směsi s jílkem (*Lolium*) a ptačí nožičkou (*Ornithopus sativus*).<br /> <br /> Zimní meziplodiny — seté v pozdním létě jako řepka (*Brassica napus*), na začátku podzimu jako směs — pokrývají od pozdního podzimu přes celou zimu půdu, hluboce koření, na jaře v nejkratší době vytvoří velkou krmnou masu a zanechávají v půdě jako vynikající předplodina nesmírně bohatou kořenovou masu. Jde přitom o směsi jako vikev-žito (vikev huňatá a žito) a takzvanou Landsberger Gemenge (vikev huňatá [*Vicea villosa*], žito, jetel inkarnát [*Trifolium incarnatum*]).<br /> <br /> Pěstování meziplodin musí být v rámci osevního postupu nutně flexibilní. Vlivem povětrnostních podmínek jsou meziobdobí mimořádně proměnlivá. Pravidlo dodržet — jeden výsevní den v červenci má pro vývoj meziplodinových luskovin stejnou cenu jako celý týden v srpnu — bývá často věcí náhody. Vlhká období oddalují setí, suchá vzejití. Povede-li se meziplodina, půda ožije a dobytek ve stáji ocení čerstvou krmnou nabídku; nepovede-li se, ztrácí se dobrý efekt předplodiny. {{SE|241}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge_und_die_Mineralaufschließung,_die_Stickstoffbindung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Střídání plodin a mobilizace minerálů, vázání dusíku ====<br /> <br /> Kompozice osevního postupu slouží cíli vyvinout stabilní, nebo ještě lépe pozitivní humusovou bilanci, a spolu s ní i pozitivní bilanci dusíkovou. K posledně jmenované přispívají okopaniny a obilniny méně, tím více však luskoviny. Ty žijí v symbióze s bakteriemi v kořenové oblasti, takzvanými *Rhizobii* neboli hlízkovými bakteriemi, a mají ve spojení s mateřskou rostlinou schopnost vázat dusík ze vzduchu. Totéž dovede mj. i olše (Alnus glutinosa), která v kořenové oblasti žije v symbióze s houbám příbuznými *Aktinomycetami* — patrno z tmavě zeleného listí, podobně jako u luskovin. Schopnost vázat dusík, aniž by to bylo přímo vázáno na vyšší rostliny, nacházíme u volně žijících bakterií jako *Azetobacter*, které preferují půdní prostředí bohaté na zásady, více alkalické, a *Amylobacter*, které upřednostňují prostředí spíše kyselé.<br /> <br /> Rudolf Steiner popisuje schopnost luskovin vázat dusík jako děj «vdechování», přičemž všechny ostatní rostliny «se blíží výdechu».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 80.&lt;/ref&gt; Dusíkové vdechování luskovin je děj srovnatelný s tím, «co se odehrává na našich epitelových buňkách [plic; vložení autora]».&lt;ref&gt;Ebd., S. 80.&lt;/ref&gt; Symbióza s Rhizobii je endogenní; tvoří fyziologickou jednotu s mateřskou luskovinou. Ze země vstupují do ještě mladé rostliny a tam se rozmnožují za tvorby kořenových hlízek. Jsou tedy druhotně darem země luskovině — čímž je luskovině umožněno oživit anorganicky mrtvý prvek vzdušného dusíku (N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) a tím duševně-astrální, jehož nositelem je dusík,&lt;ref&gt;Ebd., S. 71.&lt;/ref&gt; důvěrně propojit s životním děním. Zjevy luskovin svědčí v mnohých znacích, až do utváření květu, ve vyšší míře o Innerlichkeit vpletené do životních procesů, než je tomu u ostatních krytosemenných rostlin.<br /> <br /> Vedle zvláštního vztahu luskovin k dusíku vykazují zvláštní afinitu k vápníku v půdě. Nejen že tyto rostliny nacházíme přednostně na stanovištích bohatých na vápník — kyselým půdám se vyhýbají, {{SE|242}}<br /> <br /> allen voran vojtěšku –, nýbrž jsou to právě ony, kdo vápník v podorničí mobilizují, přijímají jej do svých fyziologických procesů a ukládají jej do tkání a buněk. Tímto způsobem vápní přes své zbytky svrchní půdu. U vojtěšky, královny pícninových rostlin, je tomu tak ve vyšší míře než u jetele, a tím více při víceletém pěstování. Takové pěstování by v žádném osevním postupu v biologicko-dynamickém zemědělství a zahradnictví nemělo chybět.<br /> <br /> Každý rostlinný druh má obecné a nad to specifické aneignungsvermögen pro minerální látky. Obecně budiž řečeno: celé spektrum pozemských látek, které rostlina potřebuje, aby mohla přijmout pozemskou zjevnou podobu; specificky pak ty látky, jejichž prostřednictvím může éterická organizace rostlinného druhu, v souladu se svým duchovním praobrazem, vyjádřit zvláštní vlastnosti. Tyto vlastnosti se konfigurují a individualizují podle míry kvantitativně-kvalitativního vztahu určité pozemské látky ke kvalitativně-kvantitativní konstelaci kosmicko-éterických formativních sil. Taková vztahová přediva charakterizuje Rudolf Steiner, pokud jde o vlastnosti preparátních rostlin (srov. kap. «Kompostové nebo hnojivé preparáty», s. 360 nn.).<br /> <br /> V rámci osevního postupu tak přispívá každá hlavní plodina, a rovněž každá bylina nebo tráva doprovodné flóry (plevele a plevelné trávy), svým specifickým způsobem k mineralickému rozkladu prostřednictvím kyselého působení a kořenových výlučků, kořenově aktivních výměnných procesů a prostřednictvím navracení těchto minerálních látek zpět do půdy cestou organických zbytků. Vedle schopnosti vázat vzdušný dusík náleží luskovinám ještě jiná: totiž jejich vysoké schopnosti mineralického rozkladu, pokud jde o vápník, hořčík, fosfor a bór. Dle Paracelsa neexistuje žádná rostlina, která by neměla léčivý účinek. Spočívá ve schopnosti rostlinného ätherleib koncentrovat zemské látky v rostlinách a komponovat je do organických sloučenin, jimiž získávají svou hodnotu pro úrodnost půdy, svůj léčivý a výživný účinek.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge_und_ihre_Begleitflora,_die_Unkräuter&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele ====<br /> <br /> Odpovědí přírody na solitérní postavení kulturních rostlin v poli a zahradě jsou takzvané «plevele nebo průvodní byliny» a «plevelné trávy». Starají se o druhovou rozmanitost, o vyrovnání, které odráží přirozenou, stanovištní konfiguraci éterických formativních sil. Na vlhkém stanovišti je tato jiná než na suchém, jiná {{SE|243}}<br /> <br /> Na jílu je jiná než na písku, a opět jiná na půdách různého stupně kyselosti atd. Ze 292 popsaných druhů doprovodné flóry středoevropské oblasti se tak na každém stanovišti vždy vyskytují charakteristická, více či méně druhově bohatá společenstva plevelů, průvodních bylin a plevelných trav. Do tohoto každoročně se opakujícího smísení divoké flóry s kulturními rostlinami zasahuje zemědělec a zahradník. Snaží se rozsah zabuřenění a zaplevelení travami omezit na minimum různými pracovně náročnými opatřeními. Nejnáročnější a nejtěžší prací je přitom ruční okopávání a plení. Jaká úleva tedy, když v šedesátých letech přišly syntetické herbicidy. Od té doby existují přípravky s plošným účinkem a četné další, zaměřené selektivně na likvidaci určitých problémových plevelů a plevelných trav. V průběhu geneticko-technologických změn genomu pěstovaných cílových rostlin přibyly totální herbicidy, jako «Roundup Ready» s účinnou látkou glyfosát, který nastoupil svůj vítězný pochod světem. Herbicidy jsou vynálezy lidského ducha. Jsou tu od toho, aby zabíjely a ničily život. Zasahují systémově do souvztažnosti životních procesů a řídí je do nicoty. Éterické formativní síly, které konstituují životní organizaci rostlin, ztrácejí vládu nad organizací fyzického těla. Na místo astrálních sil, které skrze záření kosmických periferních sil, a těch, jež ze země vytváří a formuje zjevný obraz rostliny, nastupují síly trhající vlákna mezi bytostným praobrazem a smyslově-fyzickou podobou. Jsou to životu nepřátelské astrální síly z podpřírody, z fyzického podsvětí, které na stupni fyzického působí prostřednictvím syntetických látkových kompozic. Herbicidy jsou stejně jako souhrn pesticidů a ostatních syntetických prostředků na ochranu rostlin výtvory člověka sestavené čistě reduktionistickými cestami myšlení. Jsou nosiči životu nepřátelských sil, které stojí izolovaně v souvislostech světa. Postup libovolné syntézy látek odpovídá obráceně oné technologii, která prostřednictvím takzvaného štěpení jádra přinutí podfyzické síly, spoutané v látce, vystoupit na denní světlo — obojí s evolučně nepředvídatelnými následky. {{SE|244}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Verfahren_der_Unkrautsamenveraschung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Metoda spálení semen plevelů na popel ===<br /> <br /> Desetiletí předtím, než se výše zmíněné metody ničení plevelů přesměrováním jejich životních procesů staly celosvětovou praxí, Rudolf Steiner z výzkumu přírody kosmu a jeho spolupůsobení při tvorbě semen rozvinul metodu veraschování semen plevelů — «spalovací experiment». Je to metoda regulace plevelů, která působí proti klíčení semen. Doporučení zní: sbírat semena plevelů, veraschovat je — «nejlépe plamenem dřeva» — a získaný «pepř» rozptýlit po poli a zahradě. Tento postup vychází z poznání, že růst a jeho stupňování k reprodukci v tvorbě semen stojí v přímém vztahu k podslunečnímu planetárnímu působení Merkuru, Venuše, a především Měsíce. Měsíc odráží paprsky Slunce, planet a širšího kosmického periferie zpět k Zemi. Intenzita tohoto zpětného záření se řídí měsíčními fázemi a je největší při úplňku. Klíčivý a růstový impuls vzrůstajícího Měsíce směrem k úplňku je mnohonásobně experimentálně doložen. Semenné plevele vykazují zpravidla vysokou reprodukční sílu, která může například u heřmánku (Anthemis nobilis) dosahovat 10 000 – 20 000 semen na rostlinu, u pcháče rolního (Cirsium arvense) přibližně 4 500. Při mortalitě až 50 % se při slabém zaplevelení nalézá přece jen mezi 10 000 a 300 000 klíčivých semen plevelů na čtvereční metr, při silném zaplevelení až 30 000 na čtvereční metr. Panují-li v blízkosti povrchu půdy příznivé podmínky pro klíčení — půdní teplo (&gt; 9 °C) a půdní vlhkost —, stávají se měsíční síly aktivními a urychlují klíčení i růst. {{SE|245}}<br /> <br /> Veraschení semen se provádí v době klíčního klidu, ve stavu, kdy kosmično «jako forma rostliny žije v semeni». Prochází-li semeno ohněm, je plameny zcela pohlceno; zbývá pozemský podíl, popel. Oheň jako živel se na jedné straně smyslově zjevuje ve fenoménech tepla a světla. Druhá, působící vnitřní strana ohně je nadsmyslová. V lidském prožívání může toto nadsmyslové být zkušenostně dosažitelné jako zjev na duševní rovině — například tehdy, kdy duchovní impuls vzněcuje duši k ohni nadšení. Kdekoli oheň nastoupí, pohlcuje to, co se stalo fyzickým, a proměňuje to v popel. Z hlediska duchovně-působného svědčí popel o procesu läuterace, o takovém, který jsoucnu vštěpuje nové zárodky stávání se.<br /> <br /> Úkolem veraschení semen je nyní vytvořit v půdě podmínky, za nichž bude pro příslušný druh plevele potlačen klíčení stimulující účinek měsíčních sil. Popel, který vzniká zničením semene žilovým prvkem ohně, působí měsíčním silám v protisměru: «Jde nyní o to, aby půda byla ošetřena — protože Měsíc přece zastavit nelze — tak, aby se Země stala neschopnou přijímat měsíční účinky; a nejen Země se může stát neschopnou přijímat měsíční účinky, ale i rostliny, tyto plevele, mohou v jistém smyslu ošetřené půdě získat jakousi bázeň před tím, aby v ní rostly.» Toto poslední tvrzení nabízí myšlenku, že veraschení tak přemírou rozmnožovacích sil obdařených semen plevelů je z jejich uvěznění v pozemském reprodukčním cyklu jaksi osvobozuje, takže jejich výskyt se napříště drží v mezích.<br /> <br /> Porozumění duchovněvědným pokynům Rudolfa Steinera k veraschení plevelů vyžaduje neochabující poznávací úsilí a na něj navazující badatelskou smýšlení, která v bdělém obrácení dovnitř i navenek doprovází každý krok praktického uskutečňování. To tím spíše, že dosavadní snahy přinesly sice dílčí úspěchy, nikoli však ještě průrazné výsledky. Leží to především v následujícím:<br /> <br /> * Veraschení semen plevelů a účinek těchto popelů, jakož i popelů ze škodlivého hmyzu a kožek<br /> {{SE|246}}<br /> <br /> * reprodukčně silných zvířat způsobujících škody, jako je polní myš, musí být zcela zapojeno do provozní praxe a nepřetržitě pěstováno.<br /> * K tomu je zapotřebí spolupráce sociálního okolí podniků — lidí, kteří jsou ochotni a schopni prohlubovat duchovněvědné poznání, jež je základem metodiky veraschení, a cvičit je v trvalé praxi.<br /> * Mezitím propracované techniky mechanické regulace plevelů poněkud zatlačily výzkum a praxi veraschení semen do pozadí.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_mechanische_Unkrautregulierung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Mechanická regulace plevelů ===<br /> <br /> Zatímco herbicidy působí systémově-fyziologicky takříkajíc zevnitř — tedy přivádějí na scestí nadřazenou, budující funkci životního těla vůči fyzické organizaci —, působí mechanické postupy regulace unkrautového vzrůstu zvenčí. Pletím, stríglováním, bránováním a okopáváním jsou rostliny vytrhovány z kořenů, kosením odřezávány od kořenového trsu. Těmito opatřeními se nevystupuje z řádu zákonitosti vzniku a zániku. To platí i pro opalování plamenem, které zachycuje rychle klíčící a rostoucí plevele dříve, než klíčící osivo kulturní rostliny probije půdní škraloup a zazelená se.<br /> <br /> Každou kulturu článku osevního postupu doprovází zvláštní plevelná flóra. Její skladba je určována především stavem půdy, dobou výsevu, povětrnostními podmínkami, jakož i rychlejším nebo pomalejším růstem kultur, a tím i jejich stupněm pokryvnosti půdy.<br /> <br /> Mnohé druhy plevelů jsou indikátorové rostliny ve vztahu k půdní struktuře, např. stagnující vlhkost, zhutnění, zralost půdy, hospodaření s dusíkem a půdní acidita.&lt;ref&gt;Helmut Voitl, Elisabeth Guggenberger, Josef Willi: ''Das große Buch vom biologischen Land- und Gartenbau'', Wien 1992, 367 S.&lt;/ref&gt; Články osevního postupu lze z hlediska výskytu specifických plevelů a plevelných trav rozdělit do tří skupin: obilniny, okopaniny, víceleté pícniny. Zahradnické osevní postupy jsou v podstatě okopanino-postupy. {{SE|247}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Unkräuter_und_-gräser_in_den_Halmfrüchten&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Plevele a plevelné trávy v obilninách ====<br /> <br /> Doprovodná flóra ozimů se člení na podzimní a jarní klíčiče. Z plevelů a plevelných trav klíčících na podzim se stávají obtížnými ty, které jsou zimovzdorné, jako chundelka metlice (''Alopecurus myosuroides'') a psárka polní (''Apera spica venti''), jakož i plevele jako rmen (''Anthemis spec.''), rozrazil (''Veronica spec.'') atd. Pro svůj nízký stupeň pokryvnosti na podzim a v zimě je pšenice více ohrožena než žito a ječmen. Díky svému předozimnímu odnožování jsou tato dvě posledně jmenovaná ve svém růstu a pokryvnosti půdy o krok před travními plevely a plevely vůbec. Jen zřídka dovolí podzimní stav půdy zasáhnout regulačně stríglem nebo bránami. To lze dohnat jen omezeně na začátku jara. Okopávání s úzkými husopáterovými radličkami snese pouze pšenice — ta se odnožuje teprve na jaře —, nikoli žito a ječmen; ty již mají do značné míry vyvinuty své mělce rozběhlé korunové kořeny. K odvrácení jarních klíčičů v ozimech prokazují dobrých služeb strígl a lehké brány.<br /> <br /> Letní obiloviny, ječmen, pšenice a oves, vítají časný výsev; jsou proto — jako ostatně veškerá jarní osev — vystaveny zvýšenému tlaku plevelů. Jsou v konkurenci s plevely klíčícími již při nižších teplotách, jako je koukol polní (''Agrostemma githago''), vlčí mák (''Papaver rhoeas''), svízel (''Galium spec.''), rdesno (''Polygonum convolvolus'') a pozdějí ptačinec prostřední (''Stellaria media''), pěťour maloúborný (''Galinsoga parviflora'') a merlík (''Atriplex patula''), jakož i jako plevelná tráva oves hluchý (''Avena fatua''). Časové okno pro regulaci před výsevem je krátké, takže je nutné opakované výsevní zpracování stríglováním, lehkými bránami a okopáváním až do sloupkování. Zpracování před vzejitím umožňuje síťový strígl; po vzejití je třeba vyčkat s dalšími opatřeními do třetího listu.<br /> <br /> Se sloupkováním je zastíněním omezeno vegetativní rozvíjení semenných plevelů, nikoli však pcháčů a spolu sloupkujících plevelných trav. Pozdní klíčiče jako merlík (''Atriplex''), ohnice (''Raphanus''), lebeda (''Chenopodium'') a pěťour (''Galinsoga'') se přitom vyskytují méně.<br /> <br /> Protože semenné plevele a plevelné trávy rostoucí v obilí dosahují semenné zralosti před ním nebo zároveň s ním, jsou to ve srovnání s ozimy zejména letní obiloviny, které v rámci osevního postupu doplňují zásobu semen v půdě. Podmítka bezprostředně po sklizni musí {{SE|248}}<br /> <br /> zachovat jemně drobivé lůžko skývy, aby co největší část vypadaných semen mohla vzklíčit. Určitou starost při obilninách způsobuje neomezené rozrůstání kořenových plevelů a plevelných bylin jako pýr plazivý (''Agropyron repens'') a pcháč oset (''Cirsium arvense'') i šťovík s kůlovým kořenem. Po sklizni je nutné s nimi bojovat velmi pracně a časově náročně. Výborně se osvědčují plně podřezávající kypřiče s vlečkami, které vyhazují kořeny a kousky kořenů na povrch půdy k vyschnutí. Pcháč oset (''Cirsium arvense'') a šťovík tupolistý (''Rumex obtusifolius'') v porostu se velmi oslabují hlubokým vyřezáváním před kvetením.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Unkräuter_und_-gräser_in_den_Hackfrüchten&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Plevele a plevelné trávy v okopaninách ====<br /> <br /> Jak již název napovídá, okopaniny potřebují vedle dobrého provzdušnění skývy také intenzivní potlačování nárůstu plevelů a plevelných trav. Co do druhové rozmanitosti a konkurenčního tlaku je plevelný pokryv v rámci osevního postupu největší. Pozdějším výsevem okopanin oproti letním obilninám bývá zpravidla dost času předřadit výsevu jeden až tři průjezdy bránami, které vykořeňují brzy a středně brzy klíčící plevele a plevelné trávy. Kde to podmínky dovolují, například u řepy krmné (''Beta vulgaris''), zelí (''Brassica'') a dalších, lze přepichováním ze školky získat ještě více času a z pole vypudit i později klíčící plevele, jako pěťour maloúborný (''Galinsoga''), lebeda (''Atriplex''), merlík (''Chenopodium'') a jiné. Okopaniny mají zpravidla dlouhou mladost a dovolují proto pokračovat v mechanickém potlačování plevelů stříglováním, motyčkováním a hrázkováním až do zapojení řad. Podle potřeby je třeba řady ještě jednou projít ručně.<br /> <br /> V pěstování cukrové a krmné řepy a polní zeleniny jsou k dispozici vedle přepalování v předvzejítovém stadiu také propracované mechanické postupy, které ponechávají neošetřený jen nesmírně úzký pruh vrtných řad. Přes veškerou dobrou přípravu je však zbytkové ruční plení nezbytné. Tato práce patří k nemnohým, které zemědělci a zahradníkovi ještě zbyly, při nichž může vstoupit v přímý vztah k půdě a rostlinám hned ve dvojím smyslu: Na jedné straně je pracně a doslova rukama oddán činnosti, která jde tím snadněji a svižněji, čím více od sebe samého abstrahuje a obrací se s pozorným pohledem k rostlinám, jež mají být<br /> {{SE|249}}<br /> <br /> uvolněny, aby se mohly nerušeně rozvinout až k plnému utváření plodu. Toto obrácení působí dvojím způsobem: Je účelné — na to jedině je zaměřen stroj — a polárně k tomu probouzí duchovně zájem a duševně účinný vztah s ohledem na intimitu životního souznění rostliny a zeminy. Člověk si uvědomuje výzvu, neupadnout do prázdnoty pouhé rutiny, která práci přetěžuje. Plení plevelů může být vedle jiných takových činností cvičným polem, které buduje mosty a probouzí mravní vnímavost vůči věcem a bytostem přírody. Na druhé straně spočívá nazírající myšlení nad děním. Pozoruje se bohatství jevů — například jak se nejrůznější druhy bylin spolčují s jednou kulturou, kterou chceme pěstovat, jak jsou tyto různě utvářeny v kořeni, listu a květu a jak v pozemském zobrazení podávají zprávu o svém urobiázu, jenž bytuje v nadsmyslovém. Člověk rozpozná plevel nebo plevelnou trávu jako příslušníka určitého rodu a čeledi a uvědomí si, jak mnohé z nich mají významný léčivý účinek. Pozná, jak tento léčivý účinek je blízce příbuzný výživnému účinku postupně se rozvíjejícího plodu kulturní rostliny. Kvůli tomuto výživnému účinku musí do jisté míry ustoupit «zásoby léčivých bylin». To platí zvláště pro okopaniny plodící spíše ve vegetativní sféře. Tak připadá okopaninovému záhonu v rámci osevního postupu funkce čisticího záhonu pro následnou kulturu — zpravidla obilí — být. Zároveň je to ten, který nejvíce čerpá z půdní úrodnosti.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Unkräuter_und_-gräser_im_Futterpflanzenanbau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Plevele a plevelné trávy v pěstování krmných rostlin ====<br /> <br /> Hlavními krmivovými rostlinami jsou luskoviny, jetel a vojtěška v porostech s travami a — v menším podílu — dieteticky účinné byliny, jako je jitrocel kopinatý (''Plantago lanceolata''), bedrník (''Pimpinella agna''), čekanka (''Cichorium lupulina''), vojtěška žlutá (''Medicago lupulina''), štírovník (''Lotus corniculatus'') a komonice (''Melilotus'' spp.). Takovýto porost stojí v osevním postupu zpravidla dvě užitková léta. Tím zabírá dvě články osevního postupu. První seč se provádí dostatečně brzy, aby druhý obrůst v jinak květensky chudém vrcholném létě přišel k rozkvětu a nabídl létajícímu hmyzu bohaté nektarové zdroje. Další nektarové zdroje poskytují kvetoucí pásy na dílcích obilovin a okopanin. {{SE|250}}<br /> <br /> V hustě zapojených, plně vzrostlých dvouletých krmných porostech nemají jednoletá semenná plevele žádnou vývojovou možnost — naproti tomu v mezerovitých porostech ano. Při vícenásobné seči ani taková nejsou nebezpečná. Polní pícninářství je především osvědčeným prostředkem, jak se vypořádat s jinak těžko zvládnutelnými trvalými problémovými plevely, jako jsou pcháč oset (''Cirsium arvense'') a šťovík kadeřavý (''Rumex crispus''). Pcháč oset je oslaben již první sečí, ještě více pak druhou nebo dokonce třetí. Po takovémto dvouletém využití se daří udržet pole pro následnou plodinu — zpravidla ozimé obilí — do značné míry bez pcháče. U šťovíku, jenž je sice každou sečí oslazen, pak však rychle vyráží do semene, se omezená produkce semen obvykle nedá zcela vyloučit. Co se týče pýru plazivého (''Agropyron repens''), vícenásobný seč oslabuje výhonnou sílu oddenků, a tím i jejich další šíření.<br /> <br /> V rámci osevního postupu se s luskovinami bohatým polním pícninářstvím a meziplodinami odehrává jakýsi ekologický zázrak. Vrací půdě ztracenou úrodnost, vytváří harmonii v živém, přivádí zpět divokou faunu do krajiny a poskytuje ovcím i skotu v létě i v zimě vynikající krmivo a na podzim orební pastvinu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge,_Krankheiten_und_Schädlingsbefall&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Střídání plodin, choroby a škůdci ===<br /> <br /> Otázka zní, zda vůbec mohou rostliny onemocnět v tomtéž smyslu jako zvíře a člověk. Směr k odpovědi se otvírá, sledujeme-li zástavbu bytostných článků v přírodních říších a u člověka: Minerál je jednoartikulovaný, obdařen fyzickým tělem; ke dvouartikulovanosti rostliny s fyzickým tělem a éteriickým tělem přibývá u zvířete jako třetí článek astrální tělo a u člověka jako čtvrtý já-organizace. Příčinou onemocnění je astrální tělo.&lt;ref&gt;Viz např. Rudolf Steiner: ''Meditative Betrachtungen und Anleitungen zur Vertiefung der Heilkunst'', GA 316, Dornach 2003, Vortrag vom 3. Januar 1924, S. 33 f.&lt;/ref&gt; Takové se však v rostlině nevtěluje. Její duševní tělo zůstává v nadsmyslovém; vysílá své síly z periferie do prostoru a času, dotýká se rostlin jen zvenčí a vytváří si svůj odraz v jejich podobě. V čistotě éterické organizace rostliny se spojuje s látkami země, oživuje je a komponuje je do své fyzické organizace. V tomto spojení se stává ve svých formách smyslově viditelnou {{SE|251}}<br /> <br /> podobou. V těchto svých étericky živých formotvorných procesech je rostlina od základu zdravá; je nositelkou všech léčivých sil; svou vlastní organizací bildekräfte vlastně onemocnět nemůže. Co modifikuje její fenomenální obraz jako čistý obraz jejího typu, co ho dokonce deformuje nebo zcela ničí, jsou vlivy zvenčí. Dnes je zahrnujeme pod neurčitý pojem vlivy prostředí. Jakmile tyto sklouznou do extrémů, ztrácí se harmonie vztahu kosmických k pozemským účinkům; vznikají nerovnováhy. Ty mohou nastat přirozeně skrze požáry, bouře, záplavy a zemětřesení, nebo stále více skrze egoistická jednání člověka, nároky na vlastnictví a moc, rigorózní vykořisťování atd. Vlivy skrze člověka se projevují v oteplování Země, klimatické změně, znečištění Země, moří a stratosféry. Elektrosmog ze všech stran obaluje rostliny a odřezává je od kosmických účinků. V pěstování kulturních rostlin je toto extrémní ovlivňování ještě stupňováno technologiemi všeho druhu odcizenými životu, jako je excesivní hnojení dusíkatými solemi syntetizovanými ze vzduchu, hydroponika (pěstování v roztocích živných solí), pesticidy, herbicidy atd. Rostliny jsou zahaleny cizími látkami a zářeními, která oslabují jejich éterickou organizaci. Ta již není plně schopna budovat či udržovat svou fyzickou tělesnou organizaci v souladu s druhovým určením. Fyziologickým důsledkem je, že rostliny obsahují více vody (zvětšené buňky a mezibuněčné prostory) a v ní rozpuštěných solí, než jsou schopny zpracovat do stavby svých tvarově utvářecích pletiv. To celkově přivolává na scénu široké spektrum rostlinných a živočišných organismů — bakterie, houby, roztoče, hmyz — kteří v přírodním hospodářství na správném místě a ve správný čas konají užitečné služby, na místě nesprávném, v čas nesprávný se však jednostranně závratně množí a stávají se škodlivými organismy. Zvláštní případ v tomto kánonu tvoří virózya. Viry tvoří jakýsi druh pod-přírody rostlinné říše, jako radioaktivita takovou tvoří v říši minerální. Viry nemají vlastní metabolismus. Zapojují se do metabolismu živých organismů — od bakterií výše — a mohou se vyvíjet a množit jen skrze tento. Zatímco vše živé se projevuje v rytmech, virus se chová arytmicky. Zejména viry způsobují v říši kulturních rostlin stále rychleji probíhající odrůdový úpadek.<br /> <br /> Parazitární bakteriální a houbová onemocnění jsou výrazem přebytku silových účinků Měsíce, které jsou v půdě zprostředkovány {{SE|252}}<br /> <br /> prostřednictvím vody a vytvářejí tak jakési «měsíční životonosné dění». Za vyrovnaných povětrnostních podmínek toto dění v rostlinách působí až do tvorby semen.&lt;ref&gt;Vgl. Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S.166/67.&lt;/ref&gt; Pokud však Měsíc působí příliš silně — například v mírné zimě s vlhkem přetahujícím se do jara, a ještě k tomu zesílen přiváděním snadno rozpustných živných solí — stoupá houbový tlak. Přebytečný měsíční život vstupuje jaksi do soutěže s těmi silami, které z kosmu přes křemen, vápenec a jíl proudí formotvorně do rostlin. Ty se oslabují. Dochází k jakémusi předčasnému zplodování v oblasti vegetativní, ve sféře listů. Nad úrovní půdy — v jejímž nitru je přece pravá domovina celého onoho vojska bakterií a hub — vytváří se nahoře ve výhonkové oblasti druhá půdní úroveň pro parazity a houby. Pod tíhou přehnaných měsíčních sil podléhá rostlina rozkladu právě tímtéž říšemi nižších živých tvorů, jež jí ve tmě půdy konají užitečné služby.<br /> <br /> Nebezpečí příliš silného měsíčního působení lze předejít těmito opatřeními:<br /> <br /> * Hnojením podporujícím zdraví rostlin (posilováním jejich éterické organizace) — viz kap. «O podstatě hnojení», s. 259 nn.<br /> * Budováním půdy zemsky aktivní, bohaté na formy trvalého humusu (jílo-humus).<br /> * Opakovanými postřiky přesličkovým čajem v průběhu roku (křemenné působení).<br /> * Zachováváním a péčí o vlhké biotopy a rovněž o trvalé travní porosty v blízkosti odvodňovacích příkopů nebo spodní vody. To jsou přirozená stanoviště, na nichž mohou měsíční síly — uzdravujíce celek hofského organismu — se «vyžít» v rozvíjení bohatého houbového a bakteriálního života.<br /> <br /> Zpracování půdy pomáhá rostlině v prvním kroku k druhově přiměřené konfiguraci formativních sil jejího životního těla. Dalšího posílení se jí dostává správným zařazením v osevním postupu; nejvyššího stupňování zdravého růstu a tvorby i zrání plodů pak dosahuje hnojením (srov. kap. «O podstatě hnojení», s. 259 nn.). Pro utváření osevního postupu přicházejí v úvahu tři hlavní hlediska: snášenlivost s předplodinou téhož druhu, předplodinový účinek a udržování vysoké humusové dynamiky. V případě opakovaného pěstování téhož druhu jsou kultury množené vegetativně snášenlivé v podstatně vyšší míře než {{SE|253}}<br /> <br /> při generativním rozmnožování; leda že rodičovská generace je nosičem viru — to je hlavní problém při doosívání brambor, rozmnožování ovocných dřevin atd. Sama příroda demonstruje vysokou snášenlivost vegetativního rozmnožování, například pýr plazivý (*Agropyron repens*), kopřiva dvoudomá (*Urtica dioica*), pcháč rolní (*Cirsium arvense*), opletník plotní (*Polygonum convolvulus*), přeslička rolní (*Equisetum arvense*) atd.<br /> <br /> Při generativním doosívání pevných odrůd je v různé míře pravidlem degradace odrůdy. V základě nesnášenlivosti s týmž druhem leží jednostranné rozmnožování škodlivých organismů — bakterií, hub, hmyzu a jiné půdní fauny — jakož i patogenní kořenové výlučky samotných kulturních rostlin (*alelopatie*). Škodlivým organismům lze čelit následujícím způsobem:<br /> <br /> Veškerými opatřeními, která posilují konstituci, tedy organizaci bildekräfte rostliny. Patří k nim hofeigene produkce osiva prostřednictvím cíleného doosívání: «Wenn man [mit der Aussaat; Einfügung des Verfassers] nahe an den Wintermonaten ist, dann wird man eine starke Reproduktionsfähigkeit, wenn man weiter von den Wintermonaten ist, eine starke Nahrhaftigkeit in den Getreidepflanzen bewirken.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 109.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Dodržování doby výsevu podle kosmických rytmů, zejména synodického čili lunárního fázového cyklu.<br /> <br /> * Aktivní, úrodná půda, která každý druh jednostranných vlivů zvenčí rychle stráví a pro rostliny zneškodní.<br /> * Prostorový odstup od loňské kultury téhož druhu (např. zelí vzhledem ke kýlnatosti brukvovitých [*Plasmodiophora brassicae*], brambory vzhledem k napadení mandelinkou) a rovněž časový odstup, který podle míry snášenlivosti s týmž druhem činí tři až šest let.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Halmfrüchte&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Choroby obilnin podmíněné střídáním plodin ====<br /> <br /> Každý zpětný výsev přináší snížené výnosy nahromaděním specifických původců chorob. Snášenlivost s týmž druhem je tedy omezená — nejméně omezená u žita. Díky své nenáročnosti stojí oves a žito po ozimé ječmeni a pšenici jako abtragendes Früchte. Oves přitom platí za zdravicí plodinu. Předplodinová hodnota je nízká; v celkovém pohledu na osevní postup se však obiloviny starají o vyrovnanou humusovou bilanci. Přitom tvorba kořenů u pšenice a ječmene je podstatně slabší {{SE|254}}<br /> <br /> než u žita a ovsa. Prvně jmenované jsou středně silnými konzumenty humusu, a proto kladou vysoké nároky na předplodinu — dobře hnojené okopaniny. Pšenice je s ječmenem jako předplodinou nesnášenlivá. V tomto případě, jakož i vůbec při obilninami bohatých osevních postupech (&gt;50 %) a špatně rozložených slámových masách, nastupují patní choroby, plísňová onemocnění báze stébla pšenice — černonožkovitost (*Ophilus graminis*) nebo lom stébel (*Cercosporella herpotrichoides*). Pravidelné střídání hlíznaté a stébelnaté plodiny zde zjednává nápravu. Zvláštní postavení mezi travinami zaujímá kukuřice, snášenlivá sama se sebou ve vysoké míře. Houbové infekce se mohou u pšenice a ječmene, méně u ovsa a ještě méně u žita, vyskytnout na celém výhonku až do klasu. U pšenice jsou to především v oblasti listu rzi (*Puccinia*) — žlutá, hnědá a černá rez — a snětě (*Tilletia*), v klasu (*Helminthosporium gramineum*) trpasličí a páchnoucí sněť; u ječmene pruhovaná nemoc (*Ustilago avenae*) a padlí (*Erysiphe graminis*), v klasu ječná sněť volná; u ovsa sněť ovesná volná; u žita v oblasti listů sněžná plíseň (*Fusarium nivale*), v klasech námel (*Claviceps purpurea*). Kukuřice se bez problémů začleňuje do obilninami bohatých osevních postupů; patním chorobám vzdoruje.<br /> <br /> Poškození podmíněná osevním postupem způsobená hmyzem — jako napadení moucí osičkovou (*Oscinis frit*) nebo háďátky (*Ditylenchus dipsaci*) u žita, bejlomorkou nebo moucí česnekovou (*Hylemya correlata*) a dalšími u pšenice, moucí osičkovou (*Oscinis frit*) a třásněnkami (*Thrips lini*), hlísticemi u ovsa, moucí ječnou (*Chlorops taeniopus*) u ječmene a pšenice — padají vůči houbovým nákazám méně na váhu. Naproti tomu v pěstování kukuřice způsobuje zavíječ kukuřičný (*Pyrausta nubilalis*) převažující škody.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Hackfrüchte&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Choroby okopanin podmíněné osevním postupem ====<br /> <br /> Rozmanité druhy okopanin v polním a zahradním hospodářství mají každý své vlastní vzorce napadení a poškození. Zpravidla jsou samy se sebou nesnášenlivé a musejí být proto v osevním postupu vhodně odděleny. Jistou výjimku tvoří brambor. Vegetativní množení hlízami z něj činí nejsnášenlivější ze všech kulturních rostlin. V horských polohách může být pěstován zpětně po desetiletí. V teplo-vlhkých polohách nastupují nejrůznější virózy — přenášené mšicí broskvoňovou (*Myzodes persicae*) a dále šířené poraněními hlíz —, dále houbové infekce, jako mimo jiné obávaná plíseň bramborová (*Phytophtora infestans*), jakož i živočišný výskyt jako mandelinka bramborová (*Leptinotarsa decemlineata*), jež — {{SE|255}}<br /> <br /> Ertragsbildung již v prvním roce pěstování výrazně snižuje. Následný pěstování není proto zpravidla možný. V osevním postupu by měl být dodržen odstup čtyř let. Předplodinové vlastnosti brambor jsou pro všechny obilniny a okopaniny vynikající.<br /> <br /> Cukrovka a řepné plodiny (cukrová řepa, krmná řepa, červená řepa) jsou kvůli napadení háďátky v kořenové oblasti jen málo samosnesitelné. Háďátka (stonkové háďátko [''Ditylenchus dipsaci'']) patří k hlavním původcům chorob z osevního postupu. Jsou mnohorasová, napadají téměř všechny kulturní rostliny i mnohé plevele, jsou dlouhověká — proto musí být v osevním postupu dodržen odstup čtyř až šesti let do návratu některého druhu řepné plodiny. Betarůby vykazují široké spektrum škodlivých činitelů: virová onemocnění (mimo jiné žloutenková choroba [''Beta-Virus 4'']), houby (mimo jiné kořenová spála, různé houby), dále háďátka, mšice (''Phytophagus''), řepná moucha (''Pegomya hyoscyami''), atómárka šedá (''Atomaria linearis'') a další. Napadení je dílem podmíněno odrůdou a počasím, z největší části je však důsledkem nedostatečné půdní hygieny a příliš úzkého postavení v osevním postupu.<br /> <br /> Vhodné předplodiny pro cukrovku a řepné plodiny jsou zejména brambory a dusík vázající luskoviny, jakož i při dobré vlastní organické hnojení statku všechny druhy obilnin. Následné plodiny jsou zpravidla ozimé nebo jarní formy pšenice a ječmene.<br /> <br /> Brukvovité rostliny (''Kruzifery''), mezi nimi všechny druhy zelí, řepka a zástupci meziplodin — jako řepkové odnože, hořčice bílá (''Sinapis alba''), olejný ředkev (''Raphanus sativus var. oleiformis'') a další — obohacují osevní postup nesmírně. Přehojný kvet řepky (''Brassica napus'') a brukvovitých přicházejících do kvetu, meziplodin i — neúmyslně — plevelů hořčice a ohnice rolní (''Raphanus raphanistrum'') je zdrojem nektaru, který přitahuje množství létajícího hmyzu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Futterpflanzen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Choroby krmných rostlin podmíněné osevním postupem ====<br /> <br /> Brukvovité rostliny zároveň přitahují velké množství žravého hmyzu — v čele blecháče (druhy ''Phyllotreta''), kapustová moucha (''Chortophila brassicae''), blýskáček řepkový (''Meligethes aeneus'') a další. Stejně škodlivé je i množství houbových chorob, v první řadě nádorovitost košťálovin (''Plasmodiophora brassicae''), která jako typická choroba osevního postupu z velké míry určuje nesnášenlivost košťálovin, řepky atd., ale i brukvovitých plevelů navzájem. Dále je řepka hostitelskou rostlinou mnoha {{SE|256}}<br /> <br /> Nematodových druhů, které v následných plodinách páchají škody. Řepka potřebuje brzy vyklízející předplodiny jako ozimý ječmen a žito. Za sebou zanechává pro následnou plodinu vynikajícím způsobem strukturovanou, zralou, relativně bezplevelnou půdu. Z uvedených důvodů je stejně jako u košťálovin nutná přestávka v pěstování tři až čtyři roky. Při zařazení intenzivního zeleného hnojení brukvovitými do osevního postupu je třeba zvolit ještě delší odstupy.<br /> <br /> Ústřední místo v osevním postupu zaujímají vedle tržních plodin pícniny jetel (''Trifolium'') a vojtěška (''Medicago'') s přídavkem směsi pícních trav a bylinek. Jetel a vojtěška jednak jako hlubokokořenící rostliny přímou cestou — vázáním dusíku, zpřístupňováním minerálů a bohatstvím kořenové hmoty — oživují celý objem půdního profilu, a to tím více při víceletém, bujném porostu, jednak patří na rostlinné rovině nepřímo k největším podporovatelům trvalé úrodnosti půd. Děje se tak prostřednictvím pícních mas, které jsou přeměněny a zušlechtěny přežvykováním a jako hnojivo se vracejí na půdu. Pěstování pícních luskovin je doplněno zrninkovými luskovinami, mimo jiné bobem obecným (''Vicia faba''), lupinou (''Lupinus'') a hrachem setým (''Pisum sativum''). V osevním postupu stojí buď v čisté kultuře, nebo ve směsné kultuře s ovsem, přednostně před okopaninovými plodinami. Priorita jetele a vojtěšky v osevním postupu klade hranice pěstování zrninkových luskovin. Důvodem je kyjatka jetelová (''Sithonia lineata''), která dokáže pícní luskoviny v raném mládí značně poškodit. Klíčovým problémem červeného jetele — méně pěstování vojtěšky — je sklerotinia jetelová (''Sclerotinia trifolium''). Je to typická choroba osevního postupu. Černé sklerotie (plodnice houby) lpí na kořenovém krčku, ničí cévní svazky a jetelová rostlina uvadá na přelomu jara ze dne na den. Trvalé formy houby se mohou v půdě udržet až osm let. Návrat červeného jetele, a rovněž vojtěšky, by proto měl nastávat nejdříve každých pět až šest let. Při nejméně dvouletém pěstování je problém pcháče pro následnou plodinu vyřešen a rovněž stav nematodů se výrazně snížil.<br /> <br /> Dalšími listovými plodinami, které zpravidla tvoří součást biologicko-dynamických osevních postupů, jsou krmná řepa (''Beta vulgaris var. alba'') jako dietetikum při krmení dojnic a dále mrkev (''Daucus carota'') a lnička setá (''Linum usitatissimum'') při odchovu telat. Tyto plodiny, jakož i pěstování zeleniny a léčivých bylin pro zdraví zvířat jsou zčásti pěstovány zahradnicky, zčásti polním způsobem začleněny do okopaninovýchplodin. {{SE|257}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Fruchtfolge_in_Beziehung_zur_Düngung,_Humusbilanz_und_Pflugbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Osevní postup ve vztahu k hnojení, humusové bilanci a obdělávání pluhem ===<br /> <br /> Osevním postupem si biologicko-dynamický podnik vytváří pěstební rámec, který garantuje dauerfruchtbarkeit odpovídající stanovištním podmínkám. Tento prostorově-časový rámec předkládá téma, jež lze podle počasí a potřeb krmení i trhu různě variovat. Toto téma musí jako živý ideový celek žít ve vědomí hofgemeinschaft a být rok co rok soustavně vtisknuto hospodářskému organismu. Každý rok znovu se tento obraz osevního postupu stává v utváření přírodního dění viditelným uměleckým dílem. V následujícím příkladu (Dottenfelderhof) je představen dvanáctipólový osevní postup, který se člení do dvou šestipólových, v nichž je opět rozpoznatelný původní princip trojpólového hospodaření:<br /> <br /> {| class=&quot;wikitable&quot;<br /> !&lt;small&gt;Rok&lt;/small&gt;<br /> ! &lt;small&gt;Osevní postup&lt;/small&gt;<br /> !<br /> !&lt;small&gt;Meziplodina&lt;/small&gt;<br /> !&lt;small&gt;Hnojení&lt;/small&gt;<br /> !&lt;small&gt;Humusová bilance&lt;/small&gt;<br /> !&lt;small&gt;Podzimní orba&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;1&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Vojtěška – tráva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;100–200 dt kompostu&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;+&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;2&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Vojtěška – tráva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;Tvorba trvalého humusu&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;+&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;3&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Oz. pšenice – ječmen&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;Brukvovité&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || <br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;4&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Oz. žito&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;Luskoviny aj.&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || <br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;5&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Okopaniny: brambory, polní&lt;/small&gt;<br /> &lt;small&gt;zelenina, krmná řepa aj.&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;300 dt chlévského hnoje z hlubokého ustájení&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;zčásti brukvovité&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || &lt;small&gt;+~&lt;/small&gt;<br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;6&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Oves, špalda&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;Podsev jetele&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;7&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Jetelotráva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;100–200 dt kompostu&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;+&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;8&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Jetelotráva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;Tvorba trvalého humusu&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;+&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;9&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Oz. pšenice –&lt;/small&gt; <br /> &lt;small&gt;rozmnožování osiva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;Brukvovité&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || <br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;10&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Žito&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;Luskoviny aj.&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || <br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;11&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Okopaniny: jako pod 5&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;300 dt chlévského hnoje z hlubokého ustájení&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;zčásti brukvovité&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || &lt;small&gt;+~&lt;/small&gt;<br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;12&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Oves, špalda,&lt;/small&gt; <br /> &lt;small&gt;rozmnožování osiva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt; <br /> || &lt;small&gt;Podsev vojtěšky&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> | colspan=&quot;7&quot; |&lt;small&gt;BL = listová plodina; H = stébelnatá plodina; + = přírůstek humusu; ~ = udržování humusu; - = úbytek humusu; pf = orat&lt;/small&gt;<br /> |}<br /> <br /> Podíl listových plodin odpovídá s 50 % systému střídavého hospodaření. Meziplodiny však posunují poměr {{SE|258}}<br /> <br /> ke stonkovým. Hluboko kořenící kultury s největší kořenovou hmotou – vojtěška, za ní jetel – převažují nad podílem převážně mělce kořenících okopanin s malou kořenovou hmotou. Prostřední polohu v obojím ohledu zaujímají stébelnaté plodiny. Bez přihlédnutí k příspěvku meziplodin a organického hnojení lze humusovou bilanci v průběhu dvanácti let hodnotit jako mírně pozitivní. Zpracování půdy, především na jaře a na podzim, ji ovlivňuje negativně. Přerušení tohoto zpracování po čtvrtinu dvanácti let polním pícninářstvím zmírňuje ztráty humusu – právě tak jako mírné hloubkové zpracování na podzim a v předzimu pluhem, kypřičem, diskovým pluhem a podobně. Vyrovnání ztrát, nebo přímo postupné usazování na trvale vyšší úroveň obsahů humusu, je pak úkolem humus poskytujících meziplodin, především však hnojení chlévským hnojem a komposty. {{SE|259}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Dritte_Säule:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''Třetí pilíř:''' ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vom_Wesen_der_Düngung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === O podstatě hnojení ===<br /> <br /> Co hnojení vlastně znamená, to je záhadná otázka. Ze stanoviska obvyklé agronomické vědy se zdá, že tuto otázku dál klást nestojí za námahu; zdá se, že je jednou provždy rozluštěna. V tomto smyslu hnojení znamená: přivádět systému půda a rostlina – za účelem harmonicky vyváženého hospodaření s živinami – látky uvažované a vypočítávané v izolované formě jednotlivých chemických prvků, které dávají očekávat maximální výnosy, přibližně až po vyčerpání genetického potenciálu odpovídajícím způsobem šlechtěných odrůd kulturních rostlin.<br /> <br /> Tento bodový způsob myšlení v kategoriích vnějších příčinných a účinkových vztahů stojí polárně naproti výpovědi duchovněvědního výzkumu, který «tajemství hnojení» označuje jako «mimořádně skutečná tajemství».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 11.&lt;/ref&gt; «Zajisté, hnojení se provádí instinktivně z tradice starých dob. Ale podstatě hnojení dnes vlastně nikdo nerozumí», «kromě těch, kteří to mohou vědět z duchovního»..&lt;ref&gt;Ebd., S. 20.&lt;/ref&gt; Následující tři kapitoly jsou pokusem vytvořit základy porozumění pro toto radikální tvrzení. V dalších výkladech k stupňům hnojení se může tajemství podstaty hnojení stát zjevnějším.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_Stoff-_und_Kräftefrage&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K otázce látky a sil ===<br /> <br /> Provozovat zemědělství znamená pohybovat velkými masami látek, převážně z organické přírody: oživenou půdou při každém pracovním úkonu, pracovními postupy při sklizni zelené píce, sena a slámy atd., jakož i jejich uskladněním a každodenním předkládáním ke krmnému žlabu, stlaním ve stáji, vyklízením a skladováním chlévské mrvy a močůvky, jakož i jejich rozvozem na pole a louky, několikanásobnou aplikací postřikových preparátů na celý katastr hospodářství, sklizňovými hmotami obilí a okopanin, jejich uskladněním a konečně přípravou veškeré sklizně, která opouští hospodářství jako potraviny. {{SE|260}}<br /> <br /> Zemědělství je dopravní živnost proti své vůli. To je jedna stránka, druhou stránkou je, že se jedná o proces zasazený do rytmů běhu roku a pokračující i nad jejich rámec. To platí především pro hnojení. Hnojiva vyprodukovaná v podniku jsou sama výsledkem životních procesů a zároveň příčinou jejich udržení a stupňování.<br /> <br /> Co jsou to za látky, které se tu v různých formách projevů pohybují sem a tam? Co je to látka? Látky se projevují ve čtyřech klasických živlech: ve skupenstvích pevném (země), kapalném (voda), plynném (vzduch). K živlu tepla přírodověda dosud nenašla pojmový přístup, který by jej charakterizoval jako svébytný čtvrtý z klasických živlů. Dodnes platí metodický princip rozkladu jevů, který sahá až k zakladateli experimentální fyziky Francisi Baconovi (1561–1626). Tato metoda, hledat za jevy v materiálních procesech kauzální princip bytí, dodnes ovládá běžný vědecký provoz.<br /> <br /> Za subjektivně vnímaným jevem se hledá objekt, materiální předmětnost. Ta se nenachází v teple samotném, nýbrž sekundárně v teplotních stavech, které se měřitelně projevují na živlech pevném, kapalném a plynném. Teplo by bez tohoto vztahu ke třem živlům či skupenstvím zůstalo nepostřehnutelné. Pro Francise Bacona, který se právními prostředky učinil soudcem nad teplem, to byl zřejmě důvod, proč teplu upřít svébytnou existenci jakožto živlu. Dodnes zůstává nehmotnost tepla, jeho bytostná podstata, pojmově v temnotě. Neztělesňuje žádné vlastní skupenství. V novější době mají badatelé tendenci označovat energeticky bohatý, vysoce zředěný stav plazmatu za čtvrté skupenství. Ale i v této vysoce komplexní souvislosti jevů se teplo projevuje v podobě vázané na hmotu. Jeho čistá podstata jakožto tepelného živlu se ve vnímání stává fenoménem tepelného vjemu v odstupňování od studeného po horké, zprostředkovaného živly země, vody a vzduchu. Dále se jeho čistá nehmotná podstata projevuje ve vlastnosti převádět svou přítomností a nepřítomností elementární či agregátní stavy jeden v druhý.<br /> <br /> Otázka po podstatě látky, která se od 17. století postupně stala ústřední poznávací otázkou v přírodních vědách, se zdá být fyzikou a chemií v zásadě vyjasněna. Rozložíme-li analytickými metodami organické či anorganické látky – pomineme-li {{SE|261}}<br /> <br /> ty, které se od přírody nacházejí v elementárním stavu, jako zlato, stříbro aj. –, vyjde najevo soubor fyzikálně-chemických prvků, které se rozlišují podle svých vlastností. Představujeme si, že jsou tvořeny atomy (atom = nedělitelný).<br /> <br /> V 19. a 20. století byl i produkt rozkladu, prvek jako „nedělitelný atom“, rozložen na své elementární částice. Tím ztratil kvalitativní charakter vlastností chemických prvků na významu pro poznání podstaty látek. Tímto krokem byl překročen práh od přírody k „podpřírodě“&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Leitsätze'', GA 26, «Von der Natur zur Unternatur», Dornach 1998, S. 255 ff.&lt;/ref&gt; a vstoupilo se do subatomární oblasti elementárních částic (kvant). V ní se ztrácí smyslový svět a nastupuje jiný, svět měřitelných energetických účinků.<br /> <br /> Ty se liší od vyzařujících silových účinků kosmu, které pozemský svět látek pozvedají ke konstituci vyšších stupňů bytí života rostlinného světa, duševna světa zvířat a duchovna člověka. Naproti tomu se pozemské látky jeví jako vyzařující,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst nach geisteswissenschaftlichen Erkenntnissen'', GA27, Dornach 1991, S. 20).&lt;/ref&gt; jako zhuštěné silové útvary, jakoby procesy, které dospěly ke svému konci a v tomto stavu jsou spoutány.<br /> <br /> V atomech se spatřovala tělesa vyplňující prostor, hmota, která měla být jedinou příčinou veškerého vyššího bytí na Zemi. Tento názor vytvořil pro světonázor materialismu racionální, zdánlivě nevyvratitelný základ. Hmota, tak zní názor, je kontinuum, které bylo na počátku a bude na konci. Všechno bytí, které vzniklo mezi tímto počátkem (velký třesk) a tímto koncem (''konečná entropie'', tepelná smrt) a ještě existuje, se odvozuje z tohoto materiálního prazákladu, a tak i člověk, který si to vše jako materiální objekt takto myslí. V popření svého já jako duševně cítící, duchovně usilující a v lásce chtějící bytosti povýšil tuto teorii na axiom. Materialismus je kvůli svému zdánlivě jistému základu, rozluštění tajemství hmoty a z něj vzešlé technologii, nejméně reflektovaným světonázorem. Zahaluje pohled na člověka, který s nasazením nejvyšší síly rozumu konstruuje svět, v němž se jako ne-Já ztrácí v nicotě. „Rozum se vzdaluje od skutečnosti, rozumnost nás k ní {{SE|262}}<br /> <br /> opět přivádí.“ &lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Einleitungen zu Goethes Naturwissenschaftlichen Schriften'', Kap. X. «Wissen und Handeln im Lichte der Goetheschen Denkweise», GA 1, Dornach 1987, S. 171.&lt;/ref&gt;Světový obraz materialismu zažil jistý otřes poznatky kvantové fyziky, která dokazuje, že hmotu nelze diferencovat na součet atomárních částeček hmoty, nýbrž na energetická kvanta účinku. Kdo je ale jejich původcem? Zde se klade otázka po duchu, po světě bytostí tvořících z nadsmyslna. „Rozum nás vzdaluje od skutečnosti, rozumnost nás k ní opět přivádí.“<br /> <br /> Zaměří-li člověk veškerou sílu rozumnosti na sebe jako na myslící bytost, nalezne v sobě samém prostředky a cesty, které ho vyvedou ze statiky materialistického světového obrazu. Probouzí se k vědomí, že on sám je z duchovních prapočátků povolán být nositelem vývoje a stále více se jím stávat; že v sobě díky svým duševním silám myšlení, cítění a chtění může rozvíjet vyšší duševní poznávací orgány a s jejich pomocí se školit k vyšším náhledům. Ty mu umožňují, aby ve svobodném sebeurčení vzal svou budoucnost i budoucnost svého spolutvoření do vlastních rukou. Náznaky tohoto druhu se tu a tam objevují. Avšak: Otázka po podstatě látky ve všech jejích formách projevu, v neživé přírodě, v životě rostlin, v oduševnělosti zvířat a v duchovní či Já-organizaci člověka, se v tomto smyslu dosud neklade.<br /> <br /> Abychom získali vhled do tohoto komplexu otázek, je třeba si uvědomit: „Smyslově vnímatelný obraz světa je součtem metamorfujících se obsahů vnímání bez jakékoli hmoty, která by ležela v jeho základu.“&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Einleitungen zu Goethes Naturwissenschaftlichen Schriften'', Kap XVI. «Goethe als Denker und Forscher», GA 1, Dornach 1987, S. 274.&lt;/ref&gt; Vnímání, která činíme na smyslově vnímatelném předmětu, podněcují myšlení k tvorbě pojmů, které se snaží postihnout vlastnosti tohoto předmětu. Tak se charakterizují látkové prvky periodické soustavy vždy specifickými vlastnostmi, které jsou výrazem něčeho, co se nestává jevem, tedy nepřísluší vzniku a zániku v čase a prostoru. Hmota je však chápána jako kontinuum, jako to, co přetrvává v čase a prostoru, aniž by sama byla smyslově vnímatelným jevem a aniž by podléhala budujícím a ničivým silám, které v čase a prostoru působí. To, co se projevuje, jsou pojmově postižitelné vlastnosti. Jsou to projekce něčeho nad-časoprostorového, nadsmyslového, podstaty té či oné látky. Konstituují se {{SE|263}}<br /> <br /> ve vědomí člověka skrze vnímání a pojem v součet vlastností. Jejich vymezení a přiřazení k té či oné látce je předmětem výzkumu fyziky. Jejich konstelace je taková, že každý látkový prvek má specifickou afinitu k jiným látkám. Mohou spolu reagovat. Pokud k tomu dojde, výchozí látky zmizí z dohledu a, jakoby syntézou, vznikne nová látka s překvapivě novými vlastnostmi. Začátek a konec jsou spolu spojeny diskontinuálním děním. Například vodík (H) a kyslík (O) jsou plyny. Jejich vzájemná afinita je tak obrovská, že spolu reagují explozivně. Zmizí a objeví se voda, látka s nejbohatšími vlastnostmi, základ veškerého života. Dochází ke skoku z méně zhuštěného do více zhuštěného skupenství. Pokud je voda podrobena elektrolýze za vynaložení energie, objeví se opět výchozí prvky jako plyny. Při přechodu z plynného do kapalného stavu, jakož i při každé reakci mezi látkami, vstupuje do hry faktor času. Probíhá proces. Toto procesuální dění ve světě látek je především předmětem chemie. Lze jej empiricky sledovat v reaktivních doprovodných jevech, ale jako takové se vymyká vnímatelnosti. V chemickém procesu působí síly, které jsou dány podstatou látky a jejími vlastnostmi. Síly, které jsou v procesu v pohybu, setrvávají před začátkem a na konci reakce ve stavu klidu, ztuhnutí do formy. Ve formě se látka stává smyslově vnímatelnou a ve svých fyzikálních vlastnostech měřitelnosti, počitatelnosti a vážitelnosti vypočitatelnou.<br /> <br /> V průběhu procesuálně-chemického působení sil se objevují jevy, například tepelné, světelné, barevné a zvukové jevy, jakož i čichové a chuťové zážitky, které nelze odvodit z vlastností reagujících látek. Umožňují bádajícímu duchu člověka hlouběji se vžít do procesuálního dění, ba dokonce si v činném provádění s ním vytvořit osobní vztah, v němž se nadsmyslové působení sil v osobním prožitku zobrazuje blíže duchu. V spoluprožívání chemických jevů odhalují látky na malou skulinku svou silovou a tím i svou bytostnou podstatu.<br /> <br /> Čím dále postupovala fyzika v časoprostoru ve snaze rozluštit tajemství materiálně myšleného látkového prvku, atomu, tím více se jev vytrácel z dohledu experimentátora. Ten dále spřádal červenou nit na základě představených modelů pomocí {{SE|264}}<br /> <br /> matematiky. Nepozorovaně vystoupil z přírody do říše „podsmyslového“, do podpřírody, do říše přísně zákonitých, fixovaných, neživých a bezduchých poměrů sil hmoty, elektřiny, magnetismu a jaderné vazebné energie. V této podpřírodě je vše předmětné ze smyslově vnímatelného světa rozpuštěno ve vypočitatelný systém v sobě ztuhlých a přesto interagujících forem energie. Tam, kde působí izolovaně, jsou v nejvyšší míře nepřátelské životu. Podsmyslové síly působí v „prostoru“, a proto jsou nutně představovány jako tělesa v prostoru, jako mechanika kvant. Rozlišují se v prostorovém vymezení a – podle svého mechanismu účinku – různé elementární částice, respektive energetická kvanta.<br /> <br /> V průběhu vývoje kvantové fyziky se stalo zřejmým, že tyto představy, opírající se o smyslovou zkušenost, nejsou udržitelné. Niels Bohr (1885–1962), otec kvantové fyziky, dospěl k závěru: „Neexistuje žádný kvantový svět.“&lt;ref&gt;Zitiert nach Jos Verhulst: ''Der Glanz von Kopenhagen, geistige Perspektiven der modernen Physik'', Stuttgart 1994, S. 15.&lt;/ref&gt; Tento poznatek potvrdili jeho kongeniální kolegové Werner Heisenberg (1901–1976), Wolfgang Pauli (1900–1958) a další. Heisenberg píše: „Nejmenší jednotky hmoty ve skutečnosti nejsou fyzickými objekty v běžném smyslu; jsou to formy, ideje, které lze jednoznačně vyjádřit pouze v matematickém jazyce.“&lt;ref&gt;Ebd., S. 17.&lt;/ref&gt; – Atom tedy není věc v prostoru. A dále píše: „Pokud se pokusíme proniknout za tuto skutečnost [myšlena je ta smyslově vnímatelná; pozn. autora] do detailů atomárního dění, pak se kontury tohoto ‚objektivně-reálného‘ světa rozpouštějí – ne v mlze nové a přesto nejasné představy skutečnosti, nýbrž v průzračné jasnosti matematiky, která zákonitě spojuje to možné, nikoli faktické.“&lt;ref&gt;Ebd., S. 173.&lt;/ref&gt; Tato „průzračná jasnost“ je však abstrakcí. Jakkoli může být správná ve vztahu k bytí a působení podpřírody, naráží přesto na hranici, na níž si poznávající člověk může uvědomit, že z této abstrakce nelze vykřesat jiskru eticko-morálního impulsu. Matematika se zabývá tím, co se stalo fyzickým, co se myslícímu vědomí projevuje v číselných poměrech. Jejich správnost je postižitelná v myšlenkách, tedy čistě v duchu. V nich se objektivní a subjektivní spojuje v jedno. Jsou pravdivé v omezeném případě {{SE|265}}<br /> <br /> anorganicko-fyzického. V tomto smyslu je matematika vědou duchovní, a nikoli přírodní. Myslíme myšlenky, které jsou schopny převádět fyzikální zákony do technologických funkcí. Zůstaneme-li u těchto myšlenek a snažíme-li se v duchovním posílení prožít jejich důslednost, jejich logické souvislosti, pak se matematika nesráží do strnulé, neživé abstrakce, nýbrž se může stát předstupněm pravého duchovního poznání.<br /> <br /> Číselné poměry jsou výrazem poměrů energetických, respektive silových. Ty druhé jsou jednak nositeli procesů látkových reakcí, jednak jsou v látce spoutány jako „zadržené procesy“.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Konferenzen mit den Lehrern der freien Waldorfschule Stuttgart'',2. Bd., GA 300b, Konferenz vom 21. Juni 1922, Dornach 2019, S. 152.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Martin Rozumek, Peter Buck (Hrsg.): ''Das Chemische und die Stoffe, Zugänge zur Chemie'', Dornach 2008, Kap.: «Einleitung», S. 7.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Látka podléhá tíži. Tato zakusitelná vlastnost ji především činí reprezentantem pozemského. Je to součet forem energie či sil spoutaných do smyslově vnímatelné formy, které se projevují ve vlastnostech. Umožňují procesy probíhající podle přírodních zákonů, reprodukovatelné a matematicky abstrahovatelné do vzorců.<br /> <br /> V oživené přírodě již toto procesuální dění nelze odvodit pouze z vlastností fyzikálních látkových prvků. Naopak, životní procesy je do značné míry odcizují jejich fyzikální determinovatelnosti. Bílkovina se například skládá z pěti prvků: uhlíku, kyslíku, dusíku, vodíku a síry. Ty se se svými vlastnostmi stávají nositeli sil, které jsou kosmického původu.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 64f.&lt;/ref&gt; Tyto kosmické síly všudypřítomně proudí z planetárního okruhu a konfigurují se podle bytostné povahy rostliny nebo zvířete v éterické tělo neboli tělo životní. To je skrz naskrz tvůrcem procesů. Stává se architektem fyzické organizace, pozvedá fyzikální látky z jejich spoutanosti v pozemském, staví je do služeb životních procesů a udržuje je v proudu života tak dlouho, dokud tento proud neumírá do forem organických útvarů. Éterické tělo se pak rozpouští ve světovém éteru. Při bakteriálním rozkladu, mineralizaci, se pozemské látkové prvky uvolňují z organických útvarů; opět upadají zpět do své fyzikální vlastní zákonitosti.<br /> <br /> To, co se v organické přírodě označuje jako konstitutivní složky, jako jsou bílkoviny, sacharidy, tuky, hormony, vitaminy atd., jsou {{SE|266}}<br /> <br /> z životních souvislostí, v nichž se objevují, abstrahované, tělesné, mrtvé útvary. V souvislosti životních procesů jsou to silové útvary, které v téměř nekonečných variantách a vzájemných působeních pozvedají pozemský svět látek k oživeným kompozicím. Kdo komponuje tyto síly v tuto zvučnou symfonii, takže dub je v každém svém orgánu, v kořenech, kmeni, větvích, výhonech, listech, květech a plodech nezaměnitelně dubem, a růže růží? V rostlinné říši se hledá typus, bytost, která se v určitém druhu rostliny tvarově projevuje. Ani síly, ani hlouběji skrytá bytost, která tyto síly ze sebe plodí, nejsou smyslově vnímatelné. Otevírají se teprve nadsmyslovému nazírání.<br /> <br /> Co se v tomto ohledu projevuje u zvířete? Bytost, zdroj veškerého tvoření, zůstává skryta. V jevu se neobjevuje duše a tvořivá síla sama, nýbrž duševní projevy a působení sil. Kůň zapřažený do pluhu se duševně projevuje ve svých pohybech, v poslušnosti na tlak uzdy, aby zůstal ve stopě, a ve způsobu, jak se při postupu vpřed mocně opírá do postroje atd. Všechny tyto projevy síly mají nepochybně svůj původ v bytosti koně. Vnímáme je v napětí svalů, tažných lan, v rozrývané půdě, v klouzání plazu pluhu po odhrnovačce až po boční odkládání. Síla vycházející z koně se projevuje v polaritě klidu a pohybu, a to současně. To charakterizuje rytmus. Rytmus, který kůň projevuje ve všech svých pohybech, v kroku, klusu a cvalu, nebo v kývání hlavou nahoru a dolů při tahu těžkých břemen, pramení z duševní bytosti tohoto zvířete. Rytmus vytváří ekonomii v působení sil; šetří sílu. Toho všeho si jako divák uvědomujeme; základní dění, jak se duševno proměňuje v sílu a ta vnější čin, zůstává skryto.<br /> <br /> Jak se tedy utváří tento vztah bytosti a jevu člověka v zemědělství? On sám je cílevědomým aktérem a zároveň svým vlastním divákem: kočí a kůň v jednom. Bytost, duchovní cíl a čin jsou v sebeuvědomění bezprostředně propojeny: Vezmu-li rýč a rýji, účinek je podobný jako u pluhu. Avšak já jsem v každém okamžiku dárcem impulsu a vědomým účastníkem dění. Má duchovní bytost je původcem idejí, které mě vedou, a zároveň zdrojem síly, aby se staly činem. Nacházím v sobě samém bytost, která má moc se svobodně k {{SE|267}}<br /> <br /> tomuto činu určit. Zvířeti naproti tomu zůstává jeho bytost nevědomá; prožívá se čistě duševně ve svých instinktech. Bytost a duše rostliny působí z „nadpřírody“ v životních procesech a vytvářejí si ve formách smyslově vnímatelný obraz. Bytost minerálně-látkového se projevuje v prostorově ohraničené, fixované struktuře sil, která v krystalu ztuhla do geometricky daných forem.<br /> <br /> Tento vztah bytostí k jejich způsobům projevu v přírodních říších se vyjadřuje ve způsobu utváření látek budujících tělo. V člověku se tělesná kompozice látek individualizuje podle jeho duchovní duše, jeho Já. Bytost pozvedá látky z jejich pouhého fyzického bytí a komponuje je v silové útvary, které odpovídají stupni bytí, na němž se objevují. Na prvním, nejnižším stupni bytí fyzicko-anorganické přírody se stavba látek řídí zákony, které zde vládnou. Tyto zákony jsou postižitelné v chemicko-fyzikálních pojmech a manifestují se předmětně ve výtvorech techniky. Na druhém stupni bytí, v rostlinné říši, se látky komponují podle vyšších, již ne pojmově postižitelných zákonitostí éterického těla obrazných sil. Tímto tělem je pozemské působení sil začleněno do kosmického. Třetí stupeň bytí látkových kompozic konstituuje říše zvířat. Zvíře může své tělo budovat pouze příjmem potravy zvenčí. Cestou trávení ničí potravinové látky silou své vlastní duševní bytosti a z této duševní síly komponuje svou vlastní tělesnou látkovost. Ta je konfigurována tak, že je nositelem duševna přebývajícího ve zvířeti, které má svůj bytostný základ za sluneční sférou, ve vzdáleném kosmu, v takzvaném zvěrokruhu. Čtvrtý stupeň bytí látkového je ztělesněn v těle člověka. V něm je fyzické, éterické a astrální utváření látek individualizováno skrze Já. Pouze tím, že látky v těle – např. DNA – jsou uspořádány podle silového zdroje Já, mohou v těle přebývat. Vytvářejí si v těle Já-organizaci. Skrze ni se člověk projevuje jako individualita.<br /> <br /> Čtyři stupně forem projevu látkového konstituují pozemské bytí a tak i skutečnost zemědělského organismu. Při hnojení jde o to, uvést tyto stupně bytí do takového vzájemného vztahu, aby se to mrtvé, minerální, otevřelo silám živého, duševního a duchovního: „Člověk musí zemi přímo oživovat, a to nemůže, pokud postupuje mineralizujícím {{SE|268}}<br /> <br /> způsobem; to může jen tehdy, pokud postupuje s organickým, které uvede do odpovídající polohy, aby mohlo působit organizujícím, oživujícím způsobem na to pevné, zemské samotné.“&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 122.&lt;/ref&gt; Pojem hnojení tedy nelze uchopit na stupni neživého, „mrtvého, zemského“, nýbrž teprve tehdy, když se vezmou v úvahu stupně od živého výše.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_Frage_nach_Geist,_Wesen_und_Individualität&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K otázce ducha, bytosti a individuality ===<br /> <br /> Vše, co se zjevuje, je forma — šat látkového. Látkou naplněná forma je označována jako těleso v prostoru. Jak ukazuje předchozí úvaha, jeví se tato látkovost ztuhnutá do formy jako specifická kráftekomposition, jež procesově ztuhlá — «Konec cest Božích».&lt;ref&gt;Das Zitat lautet im Original: «Leiblichkeit ist das Ende der Werke Gottes»; aus: ''Biblisches und Emblematisches Wörterbuch'' des deutschen Theologen Friedrich Christoph Oetinger (1702– 1782).&lt;/ref&gt; Síly jsou neviditelné; projevují se ve svých účincích, například ve změnách formy. Principiálně neexistuje žádné silové působení bez příčiny, bez původce. Ti jsou smyslovému vnímání skryti ještě hlouběji než síla sama. Původce je ve hře sil velikým neznámým — duchem. Ten prostupuje všemi přírodními říšemi až k člověku a konstituuje fyzickou organizaci těla; ve své nejčistší podobě se zjevuje v krystalových formách minerální říše. Duch je pohybujícím v bildekräften, jež z dálek kosmu vyzařují dovnitř. Původce všech zjevení fyzicko-anorganické, mrtvé přírody je bytostný duch. Právě tak je to duch, jenž žije v proudech éterických sil přitékajících ze sfér Slunce a planet a tvoří z nich éterická těla rostlin, zvířat a — nad člověkem — éterická těla vyšších duchovních bytostí.&lt;ref&gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Původce veškerého života je bytostný duch. Právě tak je to duch, jenž tkáč v astrálních silách vyzařujících z kosmu a jenž tvaruje podle povahy zvířat, člověka i bytostí nad ním stojících jejich astrální tělo. U zvířete i u člověka zprostředkovává éterickým silám bildekräfte-impulsy, jež budují a udržují tělesné orgány, jakož i vyšší orgány sloužící duševnímu prožívání, rozvíjení morálních impulsů a vlastnímu bytostnému konání. Veškeré duševní bytí je duch! A nakonec je to duch, jenž naplňuje Já-bytost člověka a v {{SE|269}}<br /> <br /> V něm probouzí sebevědomí. V tom rozvíjí sílu k usilování o sebepoznání, k uchopení reálně působícího ducha v sobě samém, jakož i v přírodě a kosmu. V sebevědomí člověka vzplane duch — jasně v myšlení a snivě v cítění; ve vůli žije spící. Skutečnost ducha se mu stává tím více skutečností, čím více ideje myšlením uchopené prožívá v cítění a nechává je ve vůli stát se činem. V tomto úsilí pracuje Já na proměně bytostných článků: fyzického těla a ätherleib. Stává se jejich spoluúčastníkem; naplňuje se produktem této proměny, duchem, a vstupuje s ním do svobodného vztahu.<br /> <br /> Lidské Já chápe, že k rozšíření přírodní vědy nutně potřebuje také vědu o duchu, a nachází ji v antroposofické duchovní vědě. Její výsledky se sdělují myslícímu vědomě v formách idejí. Rozlévají světlo nad smyslový svět. Pojmově uchopené smyslové skutečnosti se rozšiřují a vzplane v vědomí jako duchovní skutečnosti. Člověk se učí poznávat jako duchovní bytost, jež je zakotvena sama v sobě, jako bytost, která se z vlastní, sebou samou poznané bytostnosti může svobodně sebeurčovat. Člověk se učí v sebezkoumání — školením svých duševních činností myšlení, cítění a vůle — poznávat jako Já, jež jako duchovní bytost koření ve věčném, jež si v prostoru a čase vytváří tělesnost a v ní stínem zahaleno vzplane v sebevědomí. Prostřednictvím vědy o duchu se lze naučit uvědomit si svůj původ v duchu.<br /> <br /> Prostřednictvím obvyklého na smysly vázaného myšlení se člověk učí poznávat svět kolem sebe jako dohotovený, završený — a sebe jako toho, kdo se stává, jako nedovršeného. Nalézá v sobě sílu a ukazatel cesty k tomu, aby nedovršené ve svých bytostných článcích — astrálním čili duševním těle, éterickém čili životním těle a těle fyzickém — proměňoval k vyšší dokonalosti. Tato síla k sebeproměně je vlastní každému člověku; tvoří celé lidství. Stane-li si člověk tohoto vědomým, stává se vývojová idea živou; stává se duchovně účinnou realitou. Staví člověka, který se prodírá k sebepoznání, do polohy, v níž se může povznést nad pouhé přírodní bytí — jež se oku zjevuje jen v odumřelých formách — a sám prožít i utvářet ten proces, který z proměny minulého v přítomnosti nechává vznikat budoucnost. Tento proces pořádá Já člověka a přitom samo sebe vnímá.<br /> <br /> Prožitá idea vývoje otvírá bytosti Já neomezené duchovní panorama, z nějž čerpá substanci, která jejímu vlastnímu bytí dává obsah a nechává je růst. «Já získává bytost a smysl od toho, s čím je spojeno.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Theosophie'', GA 9, Dornach 2003, S. 50.&lt;/ref&gt;Já žije v duši a je skrze tělo otevřeno smysly vůči fyzickému světu a otevřeno duchem vůči světu duchovních bytostí, které stojí nad člověkem. {{SE|270}}<br /> <br /> V tomto poli napětí prožívá člověk sám sebe jako individualitu. Tento pojem nelze, takto chápán, vztáhnout na věci a bytosti přírody. Ty jsou ve svém fyzickém bytí bez Já zapojeny do světa sil a bytostí kosmu. Tím, že si člověk uvědomil sebe sama ve fyzicko-smyslovém světě, se z tohoto poutat do značné míry emancipoval. Stojí jako vyvíjející se bytost tváří v tvář světu forem, který ztuh v dílo.<br /> <br /> Z tohoto stavu svého vědomí hrozí člověku, že se odcizí přírodě právě tak jako svému ve duchu kořenícímu bytí. Prožívá sám sebe stále více jako uzavřeného do sebe a mechanicky a elektronicky si konstruuje vnější svět, který již není přírodou, žádnou živě působící duchovností, nýbrž artefaktem duši prosté intelektuality. Jak ale, obrátí-li člověk pohled z nitra, z vnitřně posilněné duchovní duše, na přírodu, která z živého vytváří formy — jak, odhalí-li se z idejí poznání ducha inaugurační princip vývoje, jenž tyto formy vytváří? Člověk, který takto z poznání ducha uchopí sám sebe bytostně jako individualitu, nalézá v sobě ducha, který se přeměňuje v ideami nesené silové impulzy vůle. Tyto ideami prozářené silové impulzy vůle zasahují řídícím způsobem do světa sil přírody. Tuto cestu připravuje Goethe, když odkazuje na umění: «Komu začíná příroda odhalovat své zjevné tajemství, ten cítí neodolatelnou touhu po její nejdůstojnější tlumočnici — umění.»&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Maximen und Reflektionen'', Nr. 720, Hamburger Ausgabe, Bd. 12, München 1987.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tyto lidské silové impulzy vůle pozvedají zemědělský organismus jako celek z obecného přírodního dění a starají se o smysluplný a uměřený tok sil ve vzájemném působení jeho orgánů. To se děje především a s největším dosahem skrze hnojení těmi organickými látkami, které jsou v hospodářství vyloučeny z životních procesů. Zde je minulé látkové dění, procesuálně proměněné skrze přeměny, povoláno k přítomnému. {{SE|271}}<br /> <br /> To charakterizuje jednu stránku — stránku přírody. Druhou stránkou je duchovní výkon člověka. Ten z poznání ducha ukazuje vůli cesty, jak komponovat hnojivé látky, které otevírají dílem-jsoucí bytí silám, jež připravují cesty budoucím možnostem vývoje.<br /> <br /> Klíčem k hlubšímu porozumění podstatě a směru účinnosti těchto dvou polárně protikladných forem hnojení je pojem «zemědělské individuality», který Rudolf Steiner odvozuje od bytostného nazírání člověka.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 42.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Düngungsfrage_und_die_landwirtschaftliche_Individualität&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Otázka hnojení a zemědělská individualita ===<br /> <br /> V kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 nn.) byl pojem «zemědělské individuality» uveden do pohybu a odvozena jeho trojčlennost z trichotomie člověka podle těla, duše a ducha. Tělo se člení tak, že v hlavě čili v nervově-smyslovém systému pomáhá lidskému duchu dospět v myšlení k sebevědomí, v rytmickém systému hrudních orgánů nechává lidskou duši prožívat sebe sama v sebecítění a v soustavě látkové výměny a pohybu končetin se může uplatňovat lidská vůle. V člověku se sbíhá to, co se kolem něj rozkládá jako příroda, a to, co mu předmětnými smysly vstupuje vstříc jako protistojící svět. V zemědělství tedy zpočátku jednáme s obrazy, jejichž tvořivá bytost se v nich skrývá — tak jako se v zevnějšku krávy skrývá její bytost. Vědomě poznávajícímu člověku se ale otevírá možnost nezůstat stát u obrazu a — na tom základě — nepostulovat pra-základ bytí v bezduchém abstraktním myšlení v matérii, nýbrž nalézt jej v idejích, které v nazíravém vědomí rozsvěcují a v člověku probouzejí morálně-duchovní impulzy. Ideje pak přestávají být abstrakcemi, jakmile vědomě poznávající člověk sám je myšlením vytváří, sám je citovým prožíváním oživuje a vlastní vůli je vštěpuje jako morální impulzy. Takto uchopené ideje teprve zakládají svobodné tvoření, které přesahuje přírodu. To z etických intuicí staví most přes propast mezi tím, {{SE|272}}<br /> <br /> Morálně-duchovního v člověku a tvořivě-bytostného v přírodě.<br /> <br /> Ideové formy antroposofické duchovní vědy mají tu povahu, že v myšlenkovém zpřístupňování uvolňují život, který pobízí k činu. Tak lze, jak je vylíčeno v kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 nn.), z ideového celku trojčlennosti člověka a z aktivní přítomnosti uvnitř hospodářského organismu přímo sledovat, jak na jedné straně živlový prvek tepla a vzduchu nad zemí zapojuje zemské látky do životních procesů a podrobuje je jakémusi trávení,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&lt;/ref&gt; nepřetržité proměně jejich zjevných podob — a jak na druhé straně látkový prvek země a vody v hlubinách, pod úrovní půdy, vypadl ze života a v krystalizaci se skrze naskrze stává formou. Otevírá se velkolepá polarita výšin a hlubin, substančního dění a tuhnutí ve formě, pohybu a klidu. Je to právě ta polarita, která se mikrokosmy v člověku stahuje do pólů jeho soustavy látkové výměny a nervově-smyslové soustavy. Jako tyto póly nalézají svůj rytmický vyrovnávací pohyb v bijícím srdci a v plicním dýchání, tak ony póly výšin a hlubin v rytmické dynamice půdy ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#273|Obrázek 14]]).<br /> <br /> Zázrak půdy se skrývá ve své nenápadnosti. Látky a síly se zviditelňují ve formách zeminy; jejich působení a bytostná povaha zůstávají skryty a je třeba je hledat ve všech oblastech bytí pod-přírody, přírody a nadpřírody. Jsou to bytosti a síly, které působí rozpad, zánik a smrt (pod-příroda), dále takové, které působí fyzicko-mechanicky a konstituují fyzické tělo u rostliny, zvířete i člověka, dále takové, které v přírodních říších udělují život, a konečně takové, které v říši živočichů obdarovávají duší a jsou nositeli duše. Duch, který se v sebevědomí člověka probouzí jako nadpříroda, je vylit přes přírodní říše a vytváří si ve veškerém tvarování svůj odraz.<br /> <br /> Při výrobě potravin a při jejich spotřebě mimo zemědělský organismus se tomuto organismu ztrácejí nejen látky, nýbrž stejnou měrou i síly. Jsou to síly vyzařující shora z nadpřírody, z kosmických výšin, a zdola z hlubiny země, {{SE|273}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 14, S. 273.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 14: Die landwirtschaftliche Individualität, die drei Stufen der Düngung aus interner Erzeugung und die zwei Stufen der Mineralanwendung externer Herkunft.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> jsou to ve vlastním slova smyslu vyživující a hojivé síly. Úkolem hnojení je nyní kompenzovat ztrátu látek země a uvést půdu a rostlinu do stavu, kdy jsou schopny stále novým způsobem přijímat a být vnímavé pro síly a substance nadpřírody. Z toho logicky vyplývají tři stupně, na nichž se v plném smyslu naplňuje obsahová náplň pojmu «hnojení»:<br /> <br /> Jde o hnojení<br /> <br /> # látkami a silami z oživené rostlinné přírody,<br /> # látkami a silami z oduševnělé živočišné přírody a<br /> # látkami a silami, které jsou produktem lidského ducha. Oproti tomu má být jako «nultý stupeň» označováno vyrovnávání ztrát pozemsky vázaných látek. S vodnými solemi syntetickými nebo chemicky rozloženými, využívanými v industrializovaném zemědělství, se překračuje stupeň «-1», práh od přírody k pod-přírodě (Obrázek 14).<br /> <br /> V následujícím bude pojednáno o základních aspektech přínosu a problematiky aplikace minerálních látek a poté o třech stupních hnojení. Cesta k rozluštění {{SE|274}}<br /> <br /> jeho tajemství je jakási syntéza přírodovědných a duchovědných poznávacích snah na základě tathandlung. Nastupuje se zde cestu od vědy k umění, cestu bádání v činu, na níž se smysl pro pravdu, v malém i ve velkém, měří podle poznatelného a prožitelného přirozeného a sociálního gedeihen statku jako celku — nikoliv podle kvantitativního výsledku.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufe_0:_Die_Anwendung_von_Mineralstoffen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Stupeň 0: Aplikace minerálních látek ===<br /> <br /> Z pojetí, že jediným reálným základem všech světových jevů je hmota, se od 19. a 20. století v zemědělství zákonitě zformoval pojem «minerální hnojení» a spolu s ním pojetí souhrnu «živin», jež rostlina potřebuje k růstu. Za touto teorií se skrývá závažný předpoklad, že ze souhrnu anorganických, mrtvých látkových prvků může vzejít život, že s jejich pomocí by bylo možno život vytvářet a rozmnožovat. Život však vzniká ze života, z životních zárodků nebo semen. V přírodě nikde, ani při sebepečlivějším pozorování, nenalezneme oporu pro to, že by ze minerálně mrtvého mohl vzniknout život, nýbrž jen opak: Život propadá smrti. Pojem hnojení se ale vztahuje k tomu, aby byl život jako takový v růstových procesech rostliny, a stejně tak duševně-astrální působení zvenčí při tvarování, podporován způsobem odpovídajícím bytostné povaze. Nikoli náhodou se odvozuje pojem hnojiva od pradávna od významných účinků vylučování ze soulové a životní organizace domácích zvířat. Hovořilo se o «staré síle» takto pohnojeného pole. Z vládnoucího materialistického smýšlení se organickým hnojivům, kromě jejich mnohotvárného minerálního složení a podpory mikrobiálního půdního života, nepřisuzuje žádná specifická hnojivá hodnota.<br /> <br /> Jaká kritéria lze nalézt, abychom mohli posoudit důsledky, které způsobuje pojem hnojení chápající vzájemné vztahy půdy a rostliny pouze jako hmotné dění? V následujícím má být tato problematika sledována na příkladu motoru veškerého zvyšování rostlinných výnosů — na dusíku syntetizovaném do solné formy. {{SE|275}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung_von_Stickstoffsalzen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Aplikace dusíkatých solí ====<br /> <br /> Dusík (N) je se svými 79 % vlastním nositelem živlu vzduchu. Obtéká zelené listoví rostlin vzpínajících se do atmosféry, aniž by se přímo podílel na jejich růstových procesech. Jako vzdušná látka je podobně jako kyslík vázán sám se sebou (N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;), a proto je téměř reakčně mrtvý. Do hustších stavů vody a země se dostává přirozenou cestou pouze dvěma způsoby: 1. prostřednictvím energetických výbojů blesků, přibližně 6 kg/ha/rok,&lt;ref&gt;Manfred Klett: ''Die boden- und gesteinsbürtige Stofffracht von Oberflächengewässern'', Arbeiten der Landwirtschaftlichen Hochschule Hohenheim, Bd. 35, 1965, S. 42.&lt;/ref&gt; a 2. biologickou cestou prostřednictvím vazby dusíku rostlinnými organismy k tomu schopnými, zejména druhově bohatou čeledí luskovin. Prolomit tuto bariéru přirozeného vnášení dusíku, který si sám určuje svou míru, velkotechnickými postupy — to bylo výslovným cílem od konce 19. století. Průlom se podařil syntézou amoniaku Haber-Boschovým postupem. Za vysokého energetického příkonu se vzdušný dusík převádí ve vodném roztoku na vodíkovou sloučeninu amoniak (NH&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;). Dalším zahušťováním vznikají pevné sloučeniny s kyslíkem — dusičnanové soli — a s vodíkem — soli amonné, které rovněž snadno přecházejí do roztoku: první rychleji, druhé pomaleji. Obě sloučeniny jsou ve vodném roztoku vysoce reakčně aktivní a dusičnanové sloučeniny v pevné solné formě vysoce výbušné. Syntetickým postupem lze na libovolném místě země, nezávisle na biologických denních či ročních rytmech, vyrobit jakékoli množství dusíkatých solí. Vedle svého civilního nebo vojenského využití jako trhaviny způsobily v průběhu 20. století celosvětově revoluci v rostlinné výrobě. Tvoří produkční kapitál pro zemědělskou masovou výrobu a jsou — ve spojení s používáním herbicidů a pesticidů — příčinou vývoje k agrárnímu industrialismu.<br /> <br /> Tváří v tvář obrovskému nárůstu výnosů v polním, zahradním a ovocném hospodářství i ve všech ostatních speciálních kulturách by člověk musel zpívat chválu této světlé stránce nasazení průmyslově vyráběných dusíkatých solí — kdyby tu nebyly temné stíny. Dusíkaté sloučeniny, pokud nejsou ve formě amoniaku (NH&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt;) vázány na jílové minerály, mají tendenci co nejrychleji opět zmizet ze střední oblasti «bránicové půdy» — buď jako dusičnan (NO&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;) dolů do oblasti podzemní vody hlavového pólu, nebo jako amoniak (NH&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;), oxidy dusíku {{SE|276}}<br /> <br /> (oxid dusný N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O) nebo elementární dusík (N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) nahoru do pólů látkové výměny. Tyto ztráty tvoří přibližně stejným dílem asi 25 % vstupu syntetizovaných dusíkatých solí. Na jedné straně kontaminují podzemní vodu a vodu studniční, respektive eutrofizují povrchové vody. Na druhé straně přispívají svými emisemi ve značné míře ke znečištění atmosféry oxidem dusičnatým, a tím ke klimatické změně. Zbývajících 50 % vstupu dusíku způsobuje snížení biologické aktivity půd, respektive její jednostrannost,&lt;ref&gt;Martin Hartmann et al. (2015): ''Distinct soil microbial diversity under long-term organic and conventional farming'', ISME Journal, 9, S. 1177–1194.&lt;/ref&gt; jakož i vynucený růst rostlin při současném oslabení jejich organizačních sil, jejich výživné a léčivé účinnosti. Syntetizované dusíkaté soli přispívají rovněž k floristickému a faunistickému ochuzení druhů v krajinách. Teprve ony umožňují zúžení osevního postupu až po monokulturu a — nad to — pěstování v živných roztocích (''hydroponika'').<br /> <br /> V rostlinné výrobě znamená každá dávka dusíku zvenčí určitý druh nárazového růstového donucení. V každém případě — ať je podávána jako rychle působící dusičnanová, nebo jako pomaleji působící amonná sloučenina — zvyšuje se koncentrace dusíku v půdním roztoku, vůči níž se rostlina nemůže ubránit. Donucení přijmout nadbytek dusíkatých solí oslabuje éterickou organizaci rostliny ve všech jejích orgánech. V kořeni, který sestupuje dolů do hlavového pólu, se to projevuje jako ochromení jeho funkcí. Jednou z těchto funkcí je jeho vrozená schopnost jakési smyslové vnímavosti — nejen vůči formativním silám kosmu a vodnímu živlu, nýbrž zejména vůči živlu zemitě-pevného. Subtilnost těchto procesů se odhaluje v následujících fenoménech:<br /> <br /> Klasická «přírodní louka ponechaná přirozenému vývoji» z našich polních lánů z velké části zmizela. Z ní se kosinami sklízelo seno pro zimní krmení. Byla, podle stanoviště, nesmírně druhově bohatá na vrchní i spodní trávy a zejména na luskoviny a byliny.<br /> <br /> Přejde-li se nyní k tomu, že se za účelem zvýšení její bujnosti soustavně podávají dávky syntetických dusíkatých solí, spouští to — co se týče druhového složení — řetězovou reakci. Jako první z porostu mizí byliny, v dalším průběhu let luskoviny jako jetel červený, štírovník růžkatý a další. Nejdéle se drží jetel bílý. I spodní trávy nakonec ustupují moci vrchních trav, {{SE|277}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 15, S. 277.jpeg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 15: Die Funktionen der Wurzelhaare und deren Beeinträchtigung durch externe Zufuhr von Stickstoffsalzen.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> které na konci této posloupnosti dodávají monokulturní masové výnosy. Tento příklad objasňuje praufenomén vnějšího použití dusíku: druhové ochuzení asociovaných rostlinných společenstev.<br /> <br /> Zblízka viděno, uplatňuje se tento účinek v mnoha detailech v oblasti kořenů. Například u jetele červeného lze pozorovat, jak počet hlízek na kořenech — vznikajících endogenní symbiózu jetele s rhizobii, bakteriemi vázajícími dusík — klesá vlivem soustavného podávání dusíkatých solí. Vlivem vysoké koncentrace dusíku v půdním roztoku se snižuje schopnost kořene vázat dusík; ten postupně ztrácí svou schopnost vstupovat do symbiózy.<br /> <br /> Co platí pro endogenní symbiózy luskovin, platí i pro exogenní symbiózy s bakteriemi a houbami jiných rostlin. Na obrázku 15 je znázorněn podélný řez koncovým úsekem kořene.<br /> <br /> Kořenová špička se skládá z živé tkáně dělicích se buněk (''meristem''), s předsunutou slizovitou kořenovou čepičkou (''Calyptra''). Obě tvoří neustále se obnovující životní pól kořene. Kus výše po kořeni odumírá kořen do svého formového neboli smrtného pólu; dřevnatí. Jako zprostředkující střed se mezi nimi člení třetí prvek, v němž se — jak již bylo popsáno — oba póly, život a smrt, v obou funkcích {{SE|278}}<br /> <br /> kořenových vlásků navzájem prostupují (srov. kap. «Der Frühjahrsprozess und die Bodenbearbeitung», s. 213 nn.). Kořenové vlásky se skupují v rytmickém uspořádání kolem celého kořenového tělesa. Jsou to výchlipky z buněk kořenové pokožky (''epidermis''), které již nejsou schopny dělení. Jako takové jsou na jedné straně metabolicky aktivní: skrze ně proudí asimiláty z nad zemí ozelenělých rostlinných orgánů přes sestupný phloemový proud do půdy, kde aktivují mikrobiální a houbový život rhizosféry a symbioticky na sebe vážou. Kořenové výměšky (''exudáty'') tvoří v průměru u druhů kulturních rostlin přibližně 30 % jejich asimilačního výkonu.&lt;ref&gt;Christoph Felgentreu, Kirsten Engelke: ''Konzepte zur Erhaltung der Bodenfruchtbarkeit'', Deutsche Saatveredelung AG, Lippstadt.&lt;/ref&gt; Ätherleib rostliny tak řídí v souladu s jejími růstovými rytmy a potřebami prostřednictvím asimilačního proudu (phloem) půdní život — jsou to nízkomolekulární bílkoviny, sacharidy, enzymy, vitaminy, kyseliny, chelatační látky, kumariny, fenoly, glykosidy, alkaloidy, éterické oleje, ethylen.&lt;ref&gt;Lexikon der Biologie, https: www.spektrum.de.&lt;/ref&gt; Na druhé straně jsou kořenové vlásky smyslově aktivní. «Die Wurzel der Pflanzen […]: Es ist ein Auge, aber ein schlechtes Auge.» (Kořen rostlin je okem — ale špatným okem.)&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Schöpfung der Welt und des Menschen, Erdenleben und Sternenwirken'', GA 354, Vortrag vom 9. August 1924, Dornach 2000, S. 154.&lt;/ref&gt; Kořenové vlásky vnímají jaksi soli, které se rozpustily vlastní metabolickou činností (výměnnými procesy) a prostřednictvím svých symbiotů ve vlhko-vodném prostředí půdy. V procesuálně opačné současnosti — vlastnosti živého těla — vylučují kořenové vlásky asimiláty do kořenového okolí, podněcují jimi mikrobiální rozkladné procesy a přijímají jejich koncový produkt: mineralizovanou, mrtvou sůl. Ta postupuje v protisměru k asimilátům buněčnou tkání kořenů a ústí do vzestupného ''xylem''ového proudu. Jeden, mrtvý minerální proud zdola, a druhý, živý shora, jsou odděleny kambiem.<br /> <br /> Pouhým předmětným myšlením toto subtilní dění v kořenových vláscích a kolem nich není uchopitelné. Tyto v současnosti na sebe navzájem sladěné, takříkajíc do sebe vetkané životní a smyslové procesy jsou nasazením syntetizovaných dusíkatých solí citelně narušovány nebo postupně blokovány. Kořeny rostlin nemají rozlišovací schopnost ohledně původu rozpuštěných dusíkatých solí. Zvyšuje-li se jejich koncentrace soustavným přívodem zvenčí, ochabuje činnost kořenových vlásků. Kořeny se stávají metabolicky slabými a {{SE|279}}<br /> <br /> smyslově otupělými. Jejich schopnost vstupovat do symbióz je oslabena, jak bylo výše znázorněno na příkladu kořene jetele obsypaného hlízkami. Éterická organizace rostliny, rozšířená do kořenového okolí, se stahuje zpět na kořen; rhizosféra chudne. Postrádá utvářecí sílu kosmicko-astrálního, jehož «látkovým nositelem» je dusík.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 73.&lt;/ref&gt; Půda a rostlina tvoří životní jednotu. Z jejich životních procesů rozkladu organické substance pochází dusík a přechází — v průchodu mrtvou solnou formou — bezprostředně do životních procesů výstavby. Životní tělo rostliny ovládá moment smrti solné formy. Masivním přívodem syntetizovaných dusíkatých solí je rostlina vystavena jakémusi donucení je přijímat. Odpovídajíce svému původu jsou nositelkami sil z pod-přírody, které působí proti bildekräfte Übernatur — formativním silám nadpřírody.<br /> <br /> Výše zmíněná problematika vrhá světlo i na otázku platnosti zákona stálosti látek a sil. Je jejich chování a působení v neživé přírodě ve srovnání s přírodou živou kontinuální, nebo diskontinuální? Pozorování učí, že látka a způsob jejího silového působení nabývá podstaty a významu prostřednictvím souvislosti, v níž obojí vystupuje.<br /> <br /> Použití dusíkatých solí syntetizovaných ze vzduchu má moc negovat životní souvislosti ve prospěch vlastního mechanismu působení. Mají tendenci prosazovat v životní organizaci rostliny fyzikální princip časové následnosti příčiny a účinku. O tom svědčí i skutečnost, že k udržení výnosů je třeba rok co rok vynakládat přibližně stejné nebo dokonce rostoucí množství dusíkatých solí. Vnějším přívodem dusíku se výnosy stávají téměř bezcennými vypočitatelnými.<br /> <br /> To vše však znamená, že kořen je takzvaným «minerálním hnojením» odcizován své evolučně vrozené funkci. Střed rytmicky osazený kořenovými vlásky — mezi životním pólem kořenové špičky a smrtným pólem dřevnatějícího kořene — postupně ztrácí svou metabolicky a smyslově aktivní funkci; stává se pasivním. Rostlina je tendenciálně vracena zpět do dřívějšího evolučního stavu, v němž byla čistě «narozena z vody», volně se vznášejíc jako řasy ve slané vodě světových oceánů. Nyní však — kdy se v dlouhotrvajících vývojových krocích vypracovala k «narozené ze země», s kořeny, volně stojícím {{SE|280}}<br /> <br /> stonkem, listovou posloupností, květem a až po semeno — potřebuje hnojení, které je přiměřeno jejímu bytí jako zemské rostliny a je s to toto bytí dále udržovat ve vývoji.<br /> <br /> Syntetizované dusíkaté soli naplňují pojem hnojení jen zdánlivě. Nehnojí, nýbrž pohánějí a hypertrofují rostlinu reproduktivně do vodnaté masové bujnosti. Studium přitom se vyskytujících fenoménů z hlediska fyziologie a tvarování je neobyčejně poučné a přímo vybízí k tomu, aby byl pojem hnojení nově vymezen. «Die Pflanze lebt […] unmittelbar mit Erde und Wasser.» (Rostlina žije bezprostředně se zemí a vodou.)&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 192.&lt;/ref&gt; V čistě vodném prostředí se rostlinný (a také živočišný) život vyvíjí jen po nižší vývojové stupně; v provlhčené zemi rozvinuje svou kořenovou činnost. Roste aktivně dolů do živlu «pevného-zemitého» a rozvíjí v oblasti kořenových vlásků metabolickou aktivitu při rozrušování minerálních a rozkladu organických materiálů, jakož i smyslovou aktivitu vůči veškerému «was Erde [Salz; Anmerkung des Verfassers] und Wasser ist» (co je země [sůl; poznámka autora] a voda).&lt;ref&gt;Ebd., S. 192.&lt;/ref&gt; Hnojení tedy znamená přímo oživovat zemi, «a to nelze, postupuje-li se mineralizujícím způsobem».&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 122.&lt;/ref&gt; Hnojení, které samo oživuje zemi, zahrnuje trojí:<br /> <br /> # Zásobování půdy organickými zbytky z oživené a oduševnělé přírody.<br /> # Aktivaci rostlinného metabolismu ve vztahu ke kráftovirkungen (silovým působením) kosmického obvodu, jakož i k působení mezi kořenem a půdou.<br /> # Rozvíjení zárodečného smyslového nadání rostliny vůči látkám a silám země a kosmu k vyšší smyslové způsobilosti.<br /> <br /> Rozhodující pro posouzení hnojení podle hodnoty a účinku je jeho původ. Dusíkaté sloučeniny syntetizované za vysokého energetického příkonu (přibližně 50 MJ/kg N) pocházejí z anorganicky mrtvého vzdušného dusíku (N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;). Jsou donuceny stát se nositeli astralitu, který silově vzestupuje z pod-přírody a působí proti tomu, který vyzařuje z nadpřírody kosmu. Astrální měsíční síly, působící skrze vodu, získávají převahu nad sluneční astralitou, která působí skrze «pevné-zemité». Z tohoto důvodu je v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#273|obrázku 14]] (s. 273) {{SE|281}}<br /> <br /> použití syntetizovaných dusíkatých solí v zemědělství označeno úrovní účinku «-1». Pouze dusíku, který vychází ze životních procesů, lze v pravém smyslu přiznat hnojivý účinek. Zůstává v éterické organizaci rostliny, přijímá skrze ni formativní síly, jimiž formuje duchovní praobraz obrazně do smyslové podoby.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung_von_Gesteinsmehlen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Použití kamenných moučí ====<br /> <br /> Tak jako je pojem «dusíkaté hnojení» nepřesný, stejně tak nepřesný je pojem «minerální hnojení», který zahrnuje použití jakéhokoliv druhu minerálních látek v zemědělství a zahradnictví, bez ohledu na to, odkud v přírodním hospodářství pocházejí nebo jakým technickým postupem byly upraveny. Minerální prvky umožňují životní procesy způsobem vysoce diferencovaným, ale samy je nevytvářejí. Nehnojí život jako takový, nýbrž zajišťují jeho fyzicko-smyslový způsob projevu. V obecném pojetí minerálního hnojení se nečiní žádný rozdíl mezi dusíkem ze živlu vzduchu a látkami zrozenými ze země, jako jsou fosfor a kovy alkalické a alkalicko-zemité — draslík, vápník, hořčík a další. Dusík je v ovzduší téměř bez reaktivity a v zemi reaktivně živý. Látky země jsou reaktivně mrtvé ve svých hlubinách a stávají se aktivními v kontaktu se vzduchem a teplem. Toto pojmové zglajchšaltování bez kvalitativního rozlišení mělo fatální důsledky. Buď bylo «minerální hnojení» propagováno jako konečná moudrost, jako jediná účinná technologie zajišťování a zvyšování výnosů, nebo se vynořili «kacíři», kteří je paušálně odmítali. V praxi se duchy rozešly a hlubší poznání věci zůstalo na pospas. Dnes se o těchto věcech soudí diferencovaněji. Ke změně však nepřivedl náhled do podstaty látek, nýbrž brání ekologických souvislostí v praxi. Ve chvíli, kdy se hospodářství zřídí v duchu principu organismu tak, aby se o potřebnou dusíkovou bilanci příroda starala sama — podporována půdoobděláváním orientovaným na procesy, luskovinami bohatým osevním postupem a živočišnými hnojivy — reguluje se minerální bilance ze zdrojů půdy zpravidla sama od sebe. Tuto schopnost půdy udržovat se v dobrém zdraví na vyšší produkční úrovni, za to vděčí obratné ruce člověka. {{SE|282}}<br /> <br /> Stanoviště jsou z hlediska svého přirozeného minerálního hospodářství zpravidla velmi rozdílně «obdarována». Na spraších, naplaveninách, ledovcových základních morénách a na hlinito-jílových půdách staršího geologického původu je minerální bilance — v závislosti na erozi a stupni zvětrávání — poměrně vyrovnaná. Na stanovištích jako ledovcové písky, křemenné pískovce (Buntsandstein) nebo vápencové horniny (Weißjura) panuje vedle přebytku jednoho prvku někdy naprostý nedostatek jiného. Na starších písčitých půdách jde nejčastěji o deficit kovových bazí — vápníku, hořčíku a draslíku — a takzvaných stopových prvků. Na extrémně mělkých vápencových stanovištích chybí zpravidla fosfor. Nejcitelněji dopadá na přírodně nezpůsobilá stanoviště nedostatek vápníku, hořčíku, draslíku a fosforu. Tyto deficitní situace se přídavkem dusíkatých solí ještě vyhrocují a nevyhnutelně táhnou s sebou vymývání snadno rozpustných minerálních solí ve větším množství.<br /> <br /> V biologicko-dynamickém zemědělství a zahradnictví lze hovořit pouze o substituci stávajících minerálních deficitů. Přitom nejde o to, aby se látková hladina zvýšila na úroveň vědecky doporučených orientačních hodnot — pro postupné odvápňování obnovující rovnováhu kyselin a bazí může jako takový orientační bod platit pH &gt; 6 —, jde spíše o to, aby se prostřednictvím kamenných moučků podnítila výše zmíněná «smyslová činnost» kořene ve spojení s přidruženým půdním životem. Tato dvojnost periferní metabolické a kořenové smyslové činnosti řídí rozklíčování kamenné moučky a tím i uvolňování minerálních rezerv půdy, které se zadrhlo. V tomto ohledu mají zvláštní význam silikátové moučky z prahorních hornin. Obsahují celé spektrum všech těch látkových prvků, které tvoří výchozí bod vývoje nejúrodnějších půd. Při ryze mechanickém mletí se přísně geometrické látkové složení silikátů zachovává. Zvětrávání jemné zrnitosti probíhá v provzdušněném, humózním, metabolicky aktivním vrchním půdním horizontu a je proto do velké míry biogenní děj. Vede ke vzniku primárních a sekundárních jílových minerálů v oblasti jemných kořenů *rhizosféry*. Zároveň se při tom uvolňují chemicko- a životně-éterické síly, které byly od pravěku ztuhlé v přechodu ze stavu živě-vodního do mrtvého tvarového stavu zemitě-pevného.<br /> <br /> Nejúrodnější půdy světa vděčí za svůj vznik silikátovým horninám v práškovém stavu. Jsou to větrné nánosy «spraše» z {{SE|283}}<br /> <br /> z nánosů jemného písku z mladočtvrtohorních ledovců do bezledovcového předpolí, dále z ročních sedimentů jílu a prachovité hlíny v záplavových zónách řek (např. Nil před výstavbou Asuánské přehrady) a z úsad vulkanického popela. Posledně jmenované byly ve starověku ve středomořském prostoru používány ke zlepšení mezních půd. Také omlazení stárnoucích půd nebo přirozeně kyselých stanovišť prostřednictvím mergování (to jest vnášením měkkých, snadno zvětratelných, vápnitých jílovitých hornin) se nejpozději od ediktu Karla Lysého (823–877) z roku 864&lt;ref&gt;Helmut Snoek, Horst Wülfrath: ''Das Buch vom Steinmehl, Entstehung, Verwendung und Bedeutung im Land- und Gartenbau'', Hamburg 2000, 144 S.&lt;/ref&gt; stalo rozšířenou praxí. Dosah přepravy tak těžkých hmot byl ovšem omezený.<br /> <br /> V opakujících se vlnách se ve 19. a 20. století pokoušeli věnovat kamenným moučkám větší pozornost. Ocitali se přitom v beznadějné konkurenci s rychle se šířící takzvanou «průmyslovým hnojivárenstvím», tedy aplikací v podstatě dusíku, fosforu a draslíku ve vysoce koncentrované formě. Doufali v rychlé úspěchy — nedočkali se jich, což ani jinak očekávat nešlo. Při aplikaci kamenných moučků jde prostě o dlouhodobou melioraci, o postupné omlazování půd chudých na baze. Účinnost těchto moučků se urychluje s jemností jejich zrnitosti a je tím výraznější, jsou-li kombnovány s organickými látkami jako chlévský hnůj, kejda a komposty.<br /> <br /> Kamenné moučky se člení na ty ze sedimentárních hornin a na ty ze silikátů. V sedimentech se nacházejí — méně v jílových břidlicích, spíše v půdách na čistém vápenci, např. svrchní juře, nebo na křemitých pískovcích a kvarcitech — značné látkové deficity. V obou případech jsou půdy jen omezeně schopné vývoje. Na alkalické straně se vyskytuje nedostatek fosforu, na kyselé chybí vápník, hořčík a draslík. Teprve vyrovnání mezi oběma extrémy zajišťuje zdravou humifikaci a celkový vývoj půdy. Jde-li o snížení stupně kyselosti, tedy o zvýšení hodnoty pH směrem k 6 až 7, jsou vápencové moučky (CaCO&lt;small&gt;3&lt;/small&gt;) jako náhrada klasického mergování tím správným prostředkem. Jemně vymleté působí bezprostředně. Aby se zabránilo ztrátám draslíku výměnnými procesy, mělo by se potřebné množství v mírném dávkování rozložit na více let. Pro trvalou, půdu budující účinnost jsou vhodné hrubší zrnitosti až po vápencový štěrk. Zvláštní formu představuje použití páleného vápna (CaO). Je vysoce aktivní, postupně se však ve styku s půdní vlhkostí {{SE|284}}<br /> <br /> v neagresivní hašené vápno – hydroxid vápenatý, Ca(OH)₂ – přeměňuje. Pálené vápno se doporučuje jako přísada k rychle se rozkládajícím kompostním materiálům. Tlumí «příliš bujný život v étericku» ve prospěch tvarujících sil astrálního v kompostové hromadě.<br /> <br /> Půdy vyluhované vápnem s sebou nesou, zejména na jílem chudém písku, nedostatek hořčíku. Pomoci zde může dolomitová moučka. Vápenné usazeniny obsahují zpravidla nepatrné příměsi hořčíku. V dolomitu stoupají tyto příměsi na 50 %. Dalším kamenným moučkem je síran hořečnatý, kiserit. Na otázku, jak řešit nedostatek draslíku, odpovídá Rudolf Steiner hořečnanem draselným, patentkali – osvědčenou kombinací posilující hospodářství bází.<br /> <br /> Zvláštní formu vápnění – a to nejen vápnění, nýbrž zvláště v zahradnictví – představuje použití mořského vápna z řas. V něm je v celé své rozmanitosti soustředěno celé spektrum látkových prvků, které v sobě uchovává – lze to tak nazvat – minerálně-rostlinný život původu ve světových oceánech.<br /> <br /> Na kyselých půdách pokročilého věku může být v krajních případech k aktivaci půdního života nutná vedle meliora­ce hospodářství bází i meliora­ce fosfátová. Zatímco bazické složky půdy – vápník, hořčík, sodík a draslík – podléhají vymývání, platí to pro fosfor jen v nepatrné míře. V kyselém prostředí se váže s hliníkem, v zásaditém s vápníkem. Fosforečnany hliníku a vápníku jsou těžko rozpustné a jsou zpřístupňovány především kořenovými výměšky, symbiotickými bakteriemi a mykorhizami (houbovými hyfy). V normálním případě si v biologicky aktivní půdě hospodářství fosfátů reguluje samo.<br /> <br /> Pro meliorativní opatření přicházejí v úvahu fosforečnany vápenatéz terciérních kostních ložisek severní Afriky, jakož i fosforečnany vázané na křemík a vápník z vysokopecní strusky. Jejich zpřístupnění se uskutečňuje nakonec pod řízením éterické organizace rostlin, rozšiřující se do prokořeněného půdního prostoru.<br /> <br /> Zpřístupnění silikátových kamenných moučků, k nimž patří i sopečné popely, probíhá rovněž převážně biogenně. Jejich význam pro melioraci vyluhovaných půd je ještě jinak posuzovat.<br /> <br /> jako cílená meliorativní účinnost sedimentárních hornin. Silikátové moučky zvětrávají pomalu, v závislosti na stupni jemnosti svého mletí. Krátkodobě rozpoznatelný úspěch se nedostavuje, ale zde platí slovo: «Čas léčí.» Vývoj nabírá svůj počátek; dotýká se kořenové síly rostliny právě tak jako otevírajícího symbiotického půdního života i jakési homeopatické tvorby jílu *in statu nascendi*. Nastává nový začátek vlastní dynamiky zakotvené v půdě. Teprve opakované dávky ca. 2 t/ha/rok však prokazují účinky v drobtovité struktuře půdy a v rozšiřování kořenového prostoru. {{SE|285}}<br /> <br /> Mnohočetnost prvků, jež tvoří látkové složení magmatických hlubinných a výlevných hornin, je půdotvorná a zároveň ve velkém počtu zásadní pro zdárný rozvoj rostlin. Zde, v půdách a výchozích horninách, jako tamtéž v rostlinách a rostlinných druzích, se podíl těchto prvků mění. Tak vykazují například hlubinné horniny žulové řady od žuly s ca. 80 % SiO₂ přes *syenit* (60 %), *diorit* (55 %) a *gabro* (50–45 %) klesající obsah křemičitosti. Naopak obsahy oxidů železa, hořčíku a vápníku vzrůstají až na násobky. V porfyrové řadě od křemenného porfyru přes porfyr, porfyrit až po diabas nebo melafyr platí totéž, a stejně tak pro řadu výlevných hornin od křemenem bohatého *liparitu* přes *fonolit*, *andezit* až po čedič. Na čedičových pokrývkách nacházíme zvlášť úrodné, mineralicky bohaté půdy. Pro svůj rozšířený výskyt a svou spíše zásaditou mineralogickou kompozici s 45 % SiO₂, 10 % FeO, 7 % MgO, 10 % CaO++&lt;ref&gt;Georg Wagner: ''Einführung in die Erd- und Landschaftsgeschichte'', Öhringen 1960, 694+208 S.&lt;/ref&gt; dodává čedič nejčastěji používanou kamennou moučku. Přitom v širokém spektru prvkového složení náleží dominanci křemičitosti a hlíny (oxid hlinitý, Al₂O₃), respektive silovému potenciálu, který tato určitá kompozice přivodila, velký význam. Přísný stav formy krystalu se proměňuje v koloidní stav, v němž je substance udržována ve stavu vznášení se na pomezí pevného a kapalného.<br /> <br /> Vedle méně praktikovaného plošného rozsypávání jsou kamenné moučky přednostně vedeny přes kompostovací proces. Zpřístupnění a přijetí do životních procesů se uskutečňuje v mikrobiálním děni látkové výměny. Množstevní nasazení přes kompostování se omezuje na pouhé zaprachování kompostového materiálu při zakládání. {{SE|286}}<br /> <br /> Závěrem je třeba znovu zdůraznit: Při použití kamenných mouček jakéhokoli druhu nemůže jít o hnojení, nýbrž o substituci daných minerálních deficitů v anorganicko-mrtvé přírodě — ať již v důsledku jednostranného minerálního složení výchozí horniny při půdotvorbě, nebo v důsledku hluboko vyloužených půd pokročilého věku. Jde o nemocné půdy, které lze při relativně nízkých substitučních vstupech — v kombinaci s vlastními hnojivými opatřeními, jež budou popsána v dalším textu — terapeuticky ošetřit a pobídnout k nové vývojové dynamice. Vnější dávky dusíku v solné formě toto subtilní, životem rostliny a půdy nesené dění z velké části nebo zcela zmaří. Důsledkem je, že i na půdu vázané látky, převedené do lehce rozpustné formy a každoročně dávkované podle potřeb příslušných plodin, musejí být nasazovány ve větších množstvích.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufe_1:_Die_Düngung_aus_dem_Lebendigen_der_Pflanzennatur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Stupeň 1: Hnojení ze živého rostlinné přírody ===<br /> <br /> Rostlina po svém uvadnutí zanechává dvojí: semeno a vše, co je společné vyšším rostlinám — totiž kořen, stonek, list a květ. Ve srovnání s individuálním semenem to lze nazvat Všeobecně-rostlinným. Roste, rozvíjejíc svou podobu, od semene k semenu. V nově se tvořícím semeni však se pokaždé znovu otiskuje kosmické, «to, co jako forma rostliny žije v semeni»,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&lt;/ref&gt; pokaždé nově. Při klíčení semeno odumírá do formy, klíček se rozvíjí a je nyní silně podřízen působení pozemských sil. Semenná síla však neúnavně působí dál; prozařuje kořen strmící do hloubky, stejně tak kolmo vyhlušující stonek a listové žilky listů strmících do stran v podobě; nakonec se v podobě a květu obrazem zjevuje bytost, která duchovně jako forma žila v semeni. Skryta v květu, zbrzdí výhonek do semeníku, který — polárně k vyzařující blíži — se uzavírá jako obal semenných základů. Zde, v semenném základu, se semenná síla sjednocuje s «korunou» Všeobecně-rostlinného, s pylem. V odumírání rostliny dozrává dvojitý zárodek v semeno. Obsahuje vše, co se v prostoru a čase jako přítomné, zemsko-kosmické dění {{SE|287}}<br /> <br /> vtisknuto, substanciálně naplněno a utvářeno. Zároveň žije v semeni něco věčného, co se v pozemském stále znovu přítomní. Jinak je tomu se vším, co se z klíčícího a odumírajícího semene stalo zjevným obrazem rostliny. Všechny její orgány byly prostoupeny semenkraft [seedforce]. Skrze ni se zjevná podoba rostliny stala obrazem jejího typu. Semenkraft zanechala své stopy ve všech jejích orgánech — v kořeni, výhonku, listové posloupnosti a květu. Tyto stopy jsou tím výraznější, čím více tkáně, dosud prostoupené životem, tuhnou do formy kostry nebo zcela dřevnatí.<br /> <br /> V rostlinných zbytcích, ve všem, co se nestalo semenem, nýbrž za ním pozůstalo, nacházíme produkty prostoro-časového přírodního dění. Nesou v kompozici své látkovosti ještě stopy života a semenkraft. Hrozí jim úplné propadnutí smrti, mineralizaci. A k tomu dochází a docházet musí, neboť rostlina potřebuje mrtvé minerální soli, aby je silou své éterické organizace přivedla k novému životu. Jen se to má dít v pravý čas a v pravé míře. Příroda má moc tento mineralizační proces zpomalit nebo dokonce zastavit a přesměrovat k něčemu novému. Co pak vzniká, je humus. Rostlinnými zbytky a živočišnými pozůstatky, které se vracejí do země a proměňují se v humus, se země hnojí sama. Hnojí se v souladu se zásadou: „život hnojí život&quot;. S tvorbou humusu vzniká taková kompozice látek, která si teprve zaslouží název nejzákladnějšího hnojiva v hospodářství přírody.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vom_Wesen_der_Kompostierung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === O podstatě kompostování ===<br /> <br /> Co příroda předvádí, může se v rukou člověka povznést k pravé mistrovské dovednosti. Kompostování je pracovní umění, v němž myšlení, prožívání a konání stojí v nepřetržitém vzájemném dialogu. Lze — podle Rudolfa Steinera — získat „osobní vztah k hnojivu a zvláště k práci s hnojivem…&quot; Toho lze dosáhnout jedině tehdy, zná-li člověk všechny okolnosti druhu a původu materiálu — zda jde o mladou zeleň, zda je objemný nebo dokonce zdřevnatělý, bohatý na bílkoviny nebo kyselinu křemičitou, zda převažují kořeny, listy, masy slámy atd. Každá z těchto organických substancí má určitý {{SE|288}}<br /> <br /> geartete Stoffkomposition. Ideální by proto bylo, kdyby se kompostová hromada jako celek budovala z co největší rozmanitosti odpadních produktů. V zahradnictví je to spíše možné než v zemědělství. Zde napadají, v závislosti na ročním období, případně jednostranně velké masy.<br /> <br /> Hrubé, ale pro praxi použitelné orientační číslo pokud jde o pomalejší nebo rychlejší rozložitelnost, poskytuje takzvané poměr C/N. Čím vyšší je obsah dusíku vůči nosné kostře uhlíku, tím rychlejší je rozklad. Řada od těžce po snadno rozložitelné materiály vypadá takto:<br /> {| class=&quot;wikitable&quot;<br /> |+<br /> !<br /> !<br /> !<br /> |-<br /> |Piliny<br /> |=<br /> |500 C:1 N<br /> |-<br /> |Štěpka podle složení<br /> |=<br /> |250-400:1<br /> |-<br /> |Pšeničná sláma<br /> |=<br /> |100:1<br /> |-<br /> |Žitná sláma<br /> |=<br /> |65 :1<br /> |-<br /> |Ovesná sláma<br /> |=<br /> |50:1<br /> |-<br /> |Listí dubů a buků<br /> |=<br /> |40-60:1<br /> |-<br /> |Sláma luskovin<br /> |=<br /> |50-30:1<br /> |-<br /> |Čerstvý chlévský hnůj<br /> |=<br /> |20-25 :1<br /> |-<br /> |Kuchyňský odpad<br /> |=<br /> |25 :1<br /> |-<br /> |Zralý hnůj<br /> |=<br /> |50-20:1<br /> |-<br /> |Kravský hnůj<br /> |=<br /> |14-16:1<br /> |-<br /> |Zralý kompost<br /> |=<br /> |10-12:1&lt;ref&gt;Krafft von Heynitz, Georg Merckens: ''Das biologische Gartenbuch'', Stuttgart 1994, 351 S.&lt;/ref&gt;<br /> |}<br /> Vše, co zemědělský organismus v průběhu roku vylučuje dovnitř jako organickou substanci, může platit za výživný humus. Jde na orné půdě a v zahradách o strniště a kořenový systém, který tvoří přibližně třetinu hmoty celkového porostu, dále o hnůj z živočišné výroby (včetně slamnaté podestýlky) a o staré seno, slámu, zbytky krmiva ze stáje, listí, travní posečky, kuchyňský odpad, výkopek z příkopů atd.&lt;ref&gt;Pokud jde o praktické zacházení s přípravou kompostu, odkazujeme na příslušné publikace výše uvedených autorů; dále na Friedrich Sattler, Eckard von Wistinghausen: ''Der landwirtschaftliche Betrieb, Biologisch-Dynamisch'', Stuttgart 1989, 333 S.; dále na Herbert Koepf, Wolfgang Schaumann, Manon Hacius: ''Biologisch-dynamische Landwirtschaft: Eine Einführung'', Stuttgart 1996, 368 S.&lt;/ref&gt; Zde půjde zejména o procesuální dění od zakládání až po zralost. Kompostová hromada se zakládá na místě co nejvíce zastíněném, nad úrovní země, v oblasti působení vzduchu a tepla, látkovýměnného pólu zemědělství, na {{SE|289}}<br /> <br /> nezpevněném povrchu. Je nutné zajistit vztah ke krátkám hloubky a výšin. Zákonný požadavek kompostovat na nepropustné podložce (betonová deska) přestřihuje působení sil v kompostové hromadě od hloubkových sil země, které na ni působí zdola. Kompostová hromada je kus vyvrácené země,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 90.&lt;/ref&gt; srovnatelný s dřevnatým kmenem stromu zakořeněným v zemi a vzdouvajícím se nad ní do vzdušného obkruhu. Představa, že při kompostování prosakují do podloží nezanedbatelné množství dusičnanů, je pouhá teorie. Slizné látky uvolňující se v průběhu rozkladu uzavírají póry půdy. U hrubých pórů na písčitých půdách se doporučuje pokrýt povrch půdy tenkou vrstvou ''bentonitu'' (bobtnající jíl). Možné nebezpečí dočasného lokálního vyplavování dusičnanů v důsledku úniku průsakové vody po přívalových deštích bývá zpravidla způsobeno nevhodným zakládáním a nedostatečným zakrytím hromady. Tomuto zlu lze snadno odpomoci.<br /> <br /> Na kompostišti by mělo být k dispozici dostatečné množství základního kompostu jako očkovacího materiálu pro nově zakládanou hromadu, dále hlinitá půda, mergel nebo spraš k prokládání mezi jednotlivé vrstvy a k zakrytí hromady; a sláma jako konečná pokrývka. Pro zúžení poměru C/N lze přimíchat také chlévský hnůj, rohové hobloviny nebo krevní moučku. Jako další přísady v menší dávkování přicházejí v úvahu kamenné moučky, surový fosforit, kostní moučka, algový vápenec a další. Na přidání biologicko-dynamických kompostových preparátů bude ještě zvlášť pojednáno. Zakládání a míchání materiálů lze provádět rozmetadlem hnoje, nejlépe však zřejmě přece jen ručně. A zde leží bolavé místo. Kde jsou ty četné ruce, ti lidé, kteří by tu ne zcela lehkou práci vykonávali včas, rozumně a s radostí? Chybějí — a proto se buď příprava kompostu stala popelkou provozního dění, nebo otázkou pouhé technicky zvládnutelné rutiny. Tato rutina se omezuje na čistě mechanické procesy míchání — a to velmi omezeně —, zakládání a zpravidla opakovaného překopávání, aby se za přijetí vysokých ztrát urychlilo dozrávání na použitelné hnojivo. Zde se člověk opět zbavuje jednoho bohatého pole zkušeností — právě toho, «získat osobní vztah k hnojení a práci s hnojem». Stejně jako všechno organicky živé, podléhá kompostovací proces {{SE|290}}<br /> <br /> času. Vyvíjí se z chaotického metabolismu, z nárného humusu, do zralého formového stavu, do trvalého humusu. Je to proces, který probíhá v rytmu, v poli napětí mezi zdůrazněným pohybem na začátku (vysoký obrat) a zdůrazněným klidem na konci (utváření nové látky). Toto časoprostorové dění chce být ve všech svých fázích vnímavě doprovázeno a badatelsky promýšleno. Vyžaduje to, aby se člověk sám aktivně uvedl do pohybu a pak v dalším průběhu v klidu prodléval, vnímal vůně, konzistenci atd. a nazíraje a myslíce v tomto dění setrvával.<br /> <br /> V tomto smyslu je příprava kompostu pracovním polem vědomého cvičení, které požaduje a školí celého člověka. Vezme se vidle a lopata a na šířce asi 1,20 m se hromada vrství po vrstvách, přičemž se po dávkách vedle sebe a nad sebe ukládá snadno a obtížně rozložitelný materiál, mezi to se případně vkládají vrstvy chlévského hnoje a tenké vrstvy hlinité půdy, na okraji trochu základního kompostu, a jednotlivé vrstvy se — podle posouzení druhu potřeby — poprašují výše zmíněnými přísadami. V případě objemného a suchého materiálu platí staré pravidlo: «Pošlap ho pořádně a udržuj ho vlhký.» Při zakládání hromady se nesleduje žádné schéma — každému úkonu předchází uvážení.<br /> <br /> Hotově naskládaná hromada o výšce asi jednoho metru se záhy promění v živě bující chaos. Potřebuje vymezující obal, ochrannou, dýchající kůži. Tuto funkci nejlépe plní tenká zemní pokrývka a na ni vrstva slámy, starého sena nebo rašeliny. V tomto stavu splňuje kompostová hromada všechny podmínky, které charakterizují v sobě uzavřený organismus. S pomocí kyslíku, nositele éterických sil, rozvíjí vlastní život a ve spojení s dusíkem, nositelem astrálních sil, rozvíjí vnitřní život. Plastová folie jako jediná pokrývka je sice dešti vzdorná a vzduch propouštějící, ale přece jen pouhý surogát. Vnější kůže má funkci zadržovat vyzařující síly a vracet je zpět do nitra hromady. Zvenčí je hromada obklopena silami a rytmy živlového působení ve větru a počasí. Nezávisle na tomto vnějším dění rozvíjí kompostová hromada vlastní rytmiku a dynamiku v zákonité prostoupení stavů čtyř živlů — tepla, vzduchu, vody a země — a s nimi spolupůsobících, život tvořících éterických sil éterického tepla, světla, chemického éterického a životního éterického. {{SE|291}}<br /> <br /> V rámci svých rozsáhlých studií o životě kompostové hromady sledoval Bockemühl&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl: ''Vom Leben des Komposthaufens'', Dornach 1981, 67 S.&lt;/ref&gt; v kompostovacích pokusech (v dalším textu označovaných BKV) se směsí kravského a koňského hnoje řadu životních procesů, které se v hromadě odehrávají od jejího naskládání až po zrání. Ty v detailu potvrzují čtyři fáze vývoje kompostu, důvěrně známé pozornému praktikovi, a to na základě různých naměřených hodnot v časové posloupnosti — především však prostřednictvím výskytu a opětovného mizení různých skupin organismů v průběhu těchto čtyř fází. Jako reprezentativního zástupce rozkladných a přeměňovacích pochodů v hromadě si Bockemühl vybral druhově bohatou skupinu chvostoskoků (''Collembola''), kteří po červu kompostovém (''Eisenia foetida'') odvádějí hlavní díl přeměnné práce. V této souvislosti je nicméně třeba zdůraznit, že jejich činnost — stejně jako činnost kroužkovců, hlístic, hmyzích larev a bezmála do nekonečna se rozvětvující množství mikrobů — jsou vždy jen příznaky vztahového přediva, které je nutné chápat jako celek. Podmínky pro vznik této celosti vytváří lidská ruka. Aby se tato celost ve čtyřech fázích svébytně sjednotila v orgán v organismu zemědělství, je zapotřebí nepřetržité bdělosti a pečující ruky.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;1._Die_Wärmephase&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 1. Tepelná fáze ====<br /> <br /> V BKV se ohlašuje záhy skokovým nárůstem teploty ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]], s. 292), který pak stejně rychle opět klesá. Při kypré uložení — tedy při neomezeném přístupu kyslíku — může teplota vyšplhat až na 70 °C; při hutném a vlhčím uložení stoupá na optimum 55 až 60 °C a poté zcela pozvolna klesá na 30 až 25 °C. Oteplení je funkcí aerobní mikrobní činnosti, která uvolňuje sluneční teplo vázané v organickém materiálu z předchozích let a tím vytváří živelné životní prostředí pro na vztazích bohatý svět mikrobů v hromadě. Vývoj tepla vyžaduje řízení prostřednictvím — podle okolností — hústšího nebo kypřejšího naskládání, udržování vlhkosti, případně dodatečného podupání. Při příliš hutném a mokrém uložení hromada zůstane studená; dochází k hnilobě v důsledku anaerobního rozkladu. Přeložení je pak nevyhnutelné. Při silném oteplení na 65 až 70 °C zaniká ve výchozím materiálu {{SE|292}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 16, S. 292.jpeg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 16: Die vier Phasen des Kompostierungsprozesses.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> přítomných drobných živočichů, škodlivých organismů atd. a rovněž semena plevelů ztrácejí klíčivost. V BKV trvala první fáze — s překryvem do druhé fáze — přibližně dva týdny.<br /> <br /> Spolu se zjevením smyslově vnímatelného živlu tepla se uvolňuje také tepelný éter, vázaný v organické hmotě. Je to duchovně-nadsmyslové doplnění tepla jako živlu. Udržuje proces v chodu a ve správný čas ho převádí do příští procesní stupně. Vnější teplo tíhne k tomu, aby se rozptýlilo, zatímco tepelný éter vstupuje do vztahů — ba jest vlastním iniciátorem veškerého procesuálního dění. Proto je třeba dbát na to, aby se ohřívání odehrávalo spíše pomalu a vytrvale. Teplo by mělo zůstat v hromadě. S ním spjatý tepelný éter potom inauguruje vývoj, v němž se hromada organismicky uzavírá v celek.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;2._Die_Luftatmungs-_und_Entgasungsphase&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 2. Fáze vzdušného dýchání a odplynění ====<br /> <br /> Souběžně s fází ohřívání začíná jakýsi dýchací proces. Kyslík jako nositel éterické účinnosti ve fyzickém je takříkajíc vdechován; stimuluje explozivní bakteriální rozkladnou činnost. Přitom uvolňovaný {{SE|293}}<br /> <br /> oxid uhličitý (CO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) uniká jako plyn kůží hromady do vnějšího vzduchu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]]). V BKV bylo maximum dosaženo po třech až čtyřech týdnech, aby pak po sedmi týdnech rychle kleslo a v dalším průběhu rovnoměrně odpadalo až do konce pokusu po jednom roce. Jinak se věci měly s odplyněním amoniaku, které nastoupilo ihned od počátku, ve druhém a třetím týdnu dosáhlo maximální hodnoty a po šesti týdnech kleslo téměř na nulu. V tomto časovém úseku vylučování amoniaku — u materiálů bohatých na bílkoviny, jako jsou zeleninové odpady, také sirovodíku — vystupují navenek oblaka zápachu, která by ideálně měla zůstat uvnitř hromady: «organická látka je tím zdravější, čím více voní uvnitř a čím méně voní navenek».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 92.&lt;/ref&gt; Vyzařování zápachu je znamením stále bující, beztvaré dění. Poukazuje na nenávratné ztráty substance. Těm zabraňuje houbení (kloboučkové houby) nastupující ve druhé fázi. Přestože samo bují a prostupuje celou hromadou, způsobuje útlum bakteriálního rozkladu převládajícího v první fázi. Souběžně s houbením vzniká místo amoniaku napříště dusičnan, jehož obsah v následujících měsících soustavně narůstá a přes bílkovině podobné předstupně vstupuje do tvorby humusu.<br /> <br /> Charakteristický obraz mlh vodní páry stoupajících za chladných ranních hodin z hromad svědčí ve druhé fázi o postupném vysychání, a tím provzdušňování. Souběžně s tím se začíná zužovat poměr C/N, který v BKV nakonec ustálil na 12:1. Vývoj chvostoskoků (pro určitý druh chvostoskoků v BKV) ve čtvrtém týdnu skokem roste, aby pak do desátého týdne stejně rychle opět klesal. Jiné druhy nastupují a zase mizí. V BKV trvala druhá fáze — s překryvem do první a třetí — již bezmála čtyři týdny.<br /> <br /> S uvolněním plynů se uvolňuje světelný éter; je to étericky-nadsmyslové doplnění živlu vzduchu. Umožňuje živým bytostem kompostové hromady přežívat ve tmě navzdory nepřítomnosti přímého slunečního záření. Je to světloéterické, uchované z odumřelého vyššího života, které přivolává k bytí nižší rostlinný a živočišný život sahající k raným evolučním stupňům Země. Co je tedy příspěvkem světelného éteru k vývoji kompostové hromady? Na počátku je kompostová hromada spíše nahodilou směsí organických odpadů. Mikrobiální rozklad téže směsi není příčinným děním pro {{SE|294}}<br /> <br /> účinnosti světelného éteru, nýbrž dění souběžné. Světelný éter působí na jedné straně v růstu jednotlivých organismů, na straně druhé vytváří skrze činnost všech těchto nesčetných rostlinných a živočišných bytostí vztahové souvislosti, které celistvě orientují život kompostové hromady na tvorbu trvalého humusu. Světelný éter nechává kompostovou hromadu nejprve jakoby růst dovnitř a skrze činnost drobných živočichů prostorově utváří konečný produkt do sourodé, drobtovité sousednosti humusu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;3._Die_wässrige_oder_Verwandlungsphase&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 3. Vodní čili proměnová fáze ====<br /> <br /> Stává se zřetelnou v náhlém poklesu hromady. Po předcházející suché fázi leží nyní těsněji a sytí se sama sebou vlhkostí, neboť rozkladem těžko rozložitelných buněčných membrán vystupuje tekutina z buněčných vakuol a intercelulárních prostor ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]], s. 292). Hromada se silněji uzavírá vůči vnějšímu světu, nepáchne již leptavě a ve vlhkém-vodném prostředí se uskutečňují rozmanité přeměny, látková přeskupení i novotvary. Drobní živočichové, v jejich čele ''Collembola'', přebírají řízení; drtí materiál, požírají mikroby a houby, a tím jejich populaci zmenšují. Bující chaos první a druhé fáze se začíná — díky masovému rozmnožování drobných živočichů — uspořádávat a členit do provzdušněných vnitřních prostor. Podmínky prostředí se proměňují a odpovídajícím způsobem se metamorfózují i chvostoskoci: z červovitých, málo diferencovaných forem ke tvarům s výrazně vystupujícími orgánovými utvářeními. Z BKV je patrné, jak jeden druh následuje po druhém a zase mizí. Ve tmě hromady tak drobný živočišný svět evolučně prožívá ještě nižší, jakoby rostlinno-živočišné bytí. To je zčásti zevnitř, zčásti zvenčí prozařováno silami diferencovaně působícího duševně-astrálního. Tento vnímající život činí z kompostové hromady organismus. Ve třetí fázi se v ní uskutečňuje přechod z dosud beztvárného stavu vodního do stavu propracovaného zemitě-pevného — jediná velká substanční proměna.<br /> <br /> V BKV se třetí vodní fáze vyvíjí — s přesahem do druhé a čtvrté — po dobu sedmi týdnů. V tomto období dosahují chvostoskoci po dobu dvou týdnů maxima svého rozvinutí, tedy jeden a půl až dva měsíce po zakládání. {{SE|295}}<br /> <br /> Ve třetím, vlhko-vodním stadiu se aktivuje především chemický neboli zvukový éter. Druhy éteru jsou funkčně v kontrastu k živlům, s nimiž jsou evolučně stejného původu. Zatímco ve vodním stadiu nabývá hromada spíše husté, homogenní konzistence, tříští zvukový neboli chemický éter život hromady v nesčetnou rozmanitost jednotlivých buněk — avšak nikoliv nahodile, nýbrž v neustále se proměňujícím řádu. Rozděluje a spojuje v neustále nové variace. Podstatní nejsou jednotlivé bakterie, prvoky, řasy, houby, červi, larvy atd., nýbrž to, co se mezi nimi odehrává — interval. Přeneseně řečeno, lze procesové dění v kompostové hromadě přirovnat k symfonii. V symfonii vytvářejí tóny a intervaly, které tóny od sebe oddělují a zároveň je spojují, rytmus, melodii a harmonii. Symfonie má zpravidla čtyři věty, každá má své téma, jež zaznívá v pohyblivém proudu tónů, opakuje se a variuje. Ve stejném smyslu působí zvukový neboli chemický éter v kompostové hromadě — nikoliv ve vzdušném živlu tónů, nýbrž ve vlhkém zemitém živlu látek. V tomto je nositelem procesu všech rytmů, opakování a metamorfóz až do koncového bodu, kde se objevuje zralý humus. Tak lze humus v rozmanitostech svých číselných kompozic uhlíku (C), kyslíku (O), dusíku (N), vodíku (H) a síry (S) přirovnat k jakémusi pozemskému zrcadlu sférických harmonií.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;4._Die_Vererdungsphase&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 4. Fáze pozeměšťování ====<br /> <br /> Po ztrátách substance v první a druhé fázi a látkové přestavbě ve třetí se objem hromady pozvolna zmenšuje. Přechází do stavu zemitě-pevného; konsoliduje se a strukturuje jednotně v jakémsi látkovém novotvaru — v trvalém humusu (Obrázek 16, s. 292). Tento děj se projevuje nejen černým zbarvením a volně drobivou strukturou, nýbrž i čichovými a chuťovými kvalitami — tedy vjemy, které vedou hlouběji k bytostné povaze látkového. Hromada se zaplňuje dovnitř mírnou, zemitou vůní. Kvalitativní stránka chuti je samému procesovému dění imanentní: kompostová hromada je nyní uvedena do stavu, v němž dění určuje masově se množící svět drobných živočichů. Je to svět evolučně nižšího druhu, žijící ve tmě a vlhku {{SE|296}}<br /> <br /> a v nejvyšší specializaci se tu na různé způsoby rozkládá a přetváří. Každý živočišný druh nalézá v potravním řetězci připravenou potravu, na niž je nastaven jeho smysl pro chuť a jeho trávicí činnost. Jako poslední vstupuje na scénu s dešťovkami příbuzný kompostový červ (*Eisenia foetida*), který dalece převládající měrou odvádí vlastní práci trávení a látkové novotvorby. V podobném směru, avšak hmotností i kvalitou méně výrazně, působí kroužkovci (*Annelida*), mnohonožky (*Myriapoda*), stejnonožci (*Isopoda*), hmyzí larvy a další.<br /> <br /> Sáhne-li člověk do kompostové hromady, která se nachází na počátku fáze zeměnění, drží v rukou tmavohnědou až načernalou substanci, jež ještě obsahuje poslední, mikroby porostlé zbytky kořenů, stonků a listů a je zpravidla klubkovitě protkána velkou masou zmíněných kompostových červů. Červi i ostatní drobní živočichové odumírají, jakmile je stráven i poslední zbytek organických pozůstatků a v endogenní symbióze se střevními bakteriemi se mění v trus. Ten je jakožto étericko-oživená substance prosycen astrálními silami, jež trávicí hmota vstřebala průchodem skrze živočišný trávicí trakt. Tyto síly působí na jedné straně proměnu výživného humusu v trvalý humus a zkrocují odbourávající činnost mikrobů — nebo ji dokonce obracejí v budovatelskou. Na druhé straně jsou to astrální síly zprostředkované živočichem, které umožňují spojení s jílovými minerály a vznik jílovo-humózních komplexů. V této závěrečné fázi lze plným právem hovořit o astralizaci, o oduševnění hlinité hromady. Vše se organicky formuje a individualizuje v sjednocený celek.<br /> <br /> Až do plného zeměnění trvá čtvrtá fáze nejdéle. Trvá tím déle, čím je výchozí materiál bohatší na hrubá vlákna. V BKV (kravský/koňský hnůj) bylo toto stadium dosaženo přibližně po čtyřech měsících. Aktivita červů začala v 7. a skončila ve 13. týdnu. Teplota se držela s asi 25 °C téměř konstantně, v průměru asi 4 až 5 °C nad výkyvy vnější teploty.<br /> <br /> Čtvrté a poslední stadium — vznik humusu, přesněji jílovo-humózního komplexu — je ze všech nejzáhadnější. Zde rozvíjí svou hlavní působnost nejmladší, nejskrytější, nejjemnější a nejsilnější ze čtyř druhů éteru: životní éter. Životní éter je protipólem k živlu zemitě-pevného. Životní éter „tvoří život&quot;. Co se na Zemi jeví jako kámen, má svůj život {{SE|297}}<br /> <br /> V nadsmyslovém.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Grundelemente der Esoterik'', GA 93a, 30. září 1905, Dornach 1987, S. 44 f.&lt;/ref&gt; Životní éter je v kompostové hromadě tvůrcem života nesmírné rozmanitosti živých bytostí. Tento život je zároveň prostoupen smyslem. Odumírá-li toto smyslem prostoupené do formy, uvolňuje se životní éter, aby znovu komponoval látky do životní souvislosti — nakonec do humusu. Ten se na jedné straně stává, na základě kyslíku v humusu obsaženého, uchovatelem života; na druhé straně obsahuje humus dusík, který je — stejně jako kyslík a jiné prvky — vpředen do bílkovině podobné, bohaté na varianty látkovékompoziace. Látkově tvoří dusík most k astrálně-bytostnému, k tomu, co dává smysl. Z toho smíme usoudit, že životní éter v humusu je vlastní tvořivou silou, do jejíchž služeb se stavějí jeho tři starší příbuzní — éter tepla, světla a chemický éter. A nestává se snad právě tím vlastní tvořivou silou, že prostřednictvím dusíku má schopnost přivádět astrální k étericko-fyzickému? Nestává se tím kompost (trvalý humus) nejzákladnějším hnojivem bodem-podmíněné trvalé úrodnosti? A nepropůjčuje snad tento takto tvořivou silou se stávající životní éter životní souvislosti „půda a rostlina&quot; moc formovat se do celostí, individualizovat se a stávat se věrným odrazem svého v nadsmyslovém zakořeněného bytí? Všude tam, kde v živém rozeznáváme vzájemně působící, smysluplné nebo moudrosti plné souvislosti, sledujeme stopy životního éteru.<br /> <br /> Celkově vzato, lze shrnout: Organické odpadní látky, odumřelé z vyššího životního souvislosti, podléhají v kompostové hromadě nejprve rozkladné, avšak chaoticky probíhající oživující fázi, poté pak fázi budující — postupné proměně a opětovnému odumírání do pohumněné formy humusu. Ten však v sobě nese zárodek nového života na Zemi: «Universalsamen des Allgemein-Pflanzlichen» — univerzální semeno obecně-rostlinného. V tomto smyslu je humus hnojivem ze života pro rozvinutí vyššího života, totiž pro vegetativní rozvoj kulturních rostlin. Kompostové hnojivo je — podobně jako zrající plod, který živí člověka i zvíře — výživným plodem pro půdu a rostlinu. Skrze něj se minulé připojuje k přítomnému a umožňuje budoucí.<br /> <br /> Ve čtyřech stupních, jimiž prochází látkovost, jež dříve patřila rostlině nebo živočichu, až ke svému pohumňování, se odráží — nenápadně v malém a v časovém sledu — jakási opakování evoluce Země a {{SE|298}}<br /> <br /> kosmu. Na počátku všeho naplňovala ryzí teplo (tepelný éter — oběť vysokých duchovních bytostí) «starý Saturn». Za tímto stavem následovalo, na cestě zhušťování části tepla, vznikání živlu vzduchu a s ním světelného éteru na «staré Slunci», poté zhuštěním části vzduchu živlu vody na «starém Měsíci» a s ním éteru chemického čili zvukového — a konečně se zhuštěním části tekutého živlu stav živlu zemitě-pevného, Země jako hotového díla, a s ní životní éter.&lt;ref&gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Co se v kompostové hromadě, vyzdvižené nad úroveň půdy, odehrává jako umělý a přitom umělecký proces — pohumňování někdejšího vyššího života do trvalého humusu —, probíhá skrytějším způsobem ve všech půdách, zcela přirozeně v lesních půdách. Na ornicích a zahradních půdách je toto dění, usměrňované zpracováním půdy (viz s. 205 nn.), přiváděno na vyšší úroveň úrodnosti. Tomuto cíli slouží také zelené hnojení — pěstování rychle rostoucích trav, brukvovitých, luskovin a jiných rostlin výhradně k zásobení půdy humusem. Zvadlé zelené masy půdního pokryvu přitom poskytují výživný humus pro rozkladné stupně 1 a 2, zatímco kořenová masa zůstávající v půdě slouží zejména ve stavebních stupních 3 a 4 tvorbě trvalého humusu.<br /> <br /> Zelené hnojení se mulčuje a nabývá charakteru plošného kompostování. U tohoto jde o pokryv půdy organickými materiály od mladé zeleně až po dřevní štěpku mezi výsadby v zahradnictví. Účelné je i zde míchání různých materiálů. Od čisté slámy nebo listí je třeba upustit — sláma je příliš řídká a objemná, listí se ukládá příliš hustě, obojí se proto rozkládá jen pomalu.&lt;ref&gt;Krafft von Heynitz: ''Kompost im Garten'', Stuttgart 1999, 127 S.&lt;/ref&gt; Půdní pokryv chrání před výparem, zálehem, tvorbou krusty, erozí a zaplevelením, přitahuje mikrobní a žížalový život do půdní vrstvy a vytváří mu stále plynoucí zdroj potravy, udržuje půdní dýchání v chodu a oživuje zralost půdy.<br /> <br /> Humifikaci organické půdní vrstvy zajišťuje svět mikrobů a drobných živočichů, příznačný pro zvláštnosti daného stanoviště. Všem půdám je však společné, že namísto červeného kompostního červa se tu uplatňuje žížala obecná (*Lumbricus terrestris*), mistr půdní úrodnosti. Jenomže na písčitých půdách chudých jak na vápník, tak na jíl je počet jejích jedinců {{SE|299}}<br /> <br /> a tím i jeho blahodárná, humus stabilizující činnost velmi omezena. V polním hospodářství se plošné kompostování praktikuje pokud možno v kombinaci s podmítkou se zeleným hnojením; do porostu se vnáší závoj čerstvého nebo lehce nakysaného chlévského hnoje.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung_des_Kompostes&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Použití kompostu ===<br /> <br /> Zralý kompost je produkt rostlinně-živočišný. Není to jen proto, že se do něj přimísí živočišné výměšky a jiné složky pocházející od hospodářských zvířat, nýbrž proto, že proces humifikace jako takový by se nemohl uskutečnit bez astrální účinnosti světa drobných živočichů kompostové hromady. Hlavní složky jsou rostlinného původu, jejich přeměna v humus však podstatně závisí na činnosti a organizační síle zvířat. Kompost proto není hnojivem hnaným do rychlosti, které by násilně popohánělo vegetativní růst. Jeho působení tvaruje a formuje vegetativní. To z něj dělá hnojivo pro všechny ty kulturní rostliny, jež nesou plody především ve vegetativním — ať již jde o trávu, bylinu nebo strom. To se týká lukařství a pastvinářství, zahradní a polní zelinářské produkce i ovocnářství. Tvorba plodů, v rozšířeném smyslu, zde znamená substanciální tvorbu, která se hromadí a zaplňuje prostor v jednotlivých orgánech rostliny a jejíž výživnost je zaměřena na potřebu člověka a zvířete. Tato výživná schopnost si žádá hnojivo, které zadržuje rostovou a reprodukční sílu usilující ke semenotvorba a nechá ji proměnit a přetvořit v potravinovou substanci aktuálními záření Slunce a planetárního kosmu. Toto hnojivo vstupuje do působení sil rostlin řádem a formou. Je jím černý, drobivý trvalý humus.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kompostdüngung_von_Wiesen_und_Weiden&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kompostové hnojení luk a pastvin ====<br /> <br /> Trvalé travní porosty poskytují krmivo pro přežvýkavce a koně. Krmivo se skládá z vegetativních částí výhonku, ze stonku a listu. Porost je od jara do podzimu opakovaně spásán nebo sečen na zelené krmení či seno. Na pastvinách a ještě více na bylinami bohatých loukách dochází na jaře k rozkvětu jednotlivých bylin. Po odkvětu se stahují do listnatého rosettového stádia. Tráva vyrůstá ze svých odnožovacích uzlů stále znovu. Louka i pastvina zůstávají zelené v zimě i v létě. Porost je z velké části udržován v čistě<br /> <br /> Vegetativním stavu udržovány jsou i půdní procesy, které jsou po každém spásání nebo sečení reaktivovány k novým přeměnám. Půda ani rostlina nepřicházejí k odpočinku. Generativní dozrávání jim zůstává odepřeno. Při intenzivním využívání vede toto k ochuzování druhů. Proto si louka i pastvina žádají hnojení, které tento nedostatek vyrovnává — a tím je kompost. Na jaře po prvním spásání nebo prvním sečení sena, nebo lépe ještě na podzim, zprostředkovává travnatému drnu a půdě vyzrálou, zemitou kráftovou strukturu, která konfiguruje tvorbu substance ve stonku a listu jak na straně reprodukční, tak na straně výživné. {{SE|300}}<br /> <br /> Pravidelné kompostové hnojení trvalých travních porostů zhušťuje drn, sjednocuje a zkracuje pastevní okusy, obohacuje druhové složení — zejména o byliny — a zvyšuje výživnou hodnotu krmiva.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kompostdüngung_im_Gartenbau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kompostové hnojení v zahradnictví ====<br /> <br /> Podobně jako na trvalých travních porostech chybí i v zahradnictví dozrávající půdní klid; jedna kultura střídá druhou. Půda musí být po větší část roku udržována na vysoké úrovni úrodnosti, v jarní náladě nakloněné růstu. Tvorba potravinového nebo krmivového plodu se neodehrává v generativní fázi, nýbrž v době nejintenzivnějšího růstu. Velké sklizňové hmoty čerstvé, životaschopné substanciality opouštějí pozemek i statek. Co zůstává — především kořenová masa — stává se výživným humusem pro následující kulturu. Oproti tomu étericky-biologicky tvarující síla astralitou prostoupeného trvalého humusu zůstává v nevýhodě. To, co jinak na orné půdě v klidových dobách probíhá samo od sebe — přeměna výživného humusu v trvalý — musí být zahrádkářské půdě dodáno zvenčí jako vyzrálý kompost. Působí — podle druhu kultury — specificky jemně aromatizujícím způsobem na chuť a vůni, zpevňuje pletiva, zachovává čerstvost a zesiluje lesk a barevnost.<br /> <br /> Materiály pro kompost v zahradnictví zahrnují odstraněné sklizňové zbytky, organické odpady všeho druhu, drtě ze zeleného řezu, uvolněné meziplodiny, kamenné moučky, rohové lupínky a kdekoli je to možné, chlévský hnůj. Odpad a čistírenský kal jsou vyloučeny. Pro komposty bez plevelů — speciální komposty pro pěstírny a skleníkové kultury — se hodí nejrůznější směsi luskovin, trav, ovsa a dalšího. Ošetření kompostu horkou párou za účelem zničení škodlivých zárodků a semen plevelů {{SE|301}}<br /> <br /> by se, kromě pěstírenských zemí, mělo vyhnout. Kompost se tím do značné míry mění v mrtvý substrát.<br /> <br /> Kompost se zpravidla aplikuje rovnoměrně po celé ploše; zapracuje se mělce. Na písčitých, kamenitých a suchých stanovištích se osvědčuje náročný postup hnojení do sadebních jamek.<br /> <br /> V tropickém podnebí panuje v půdách chudoba humusu; organická substance podléhá urychlené mineralizaci. Totéž se tam odehrává vlivem vysokých teplot a vlhkosti i v kompostovém hromadě. Oproti tomu se tam osvědčuje kompostování „pod zemí&quot; ve velkých zemních jamách, do nichž se přes noc zatlačí jistý počet koz, ovcí nebo skotu. Ty duní a špástají materiál, zpravidla objemný a většinou zdřevnatělý, a obohacují ho svými výměšky. Dosahuje se tak dobré kvality humusu. Hrst takového humusu vložená do sadební jamky, osivo uložené do humusu a lehce překryté zemí způsobuje hotový zázrak: Výnosy stoupají na dosud neznámou výši a blahobyt obyvatelstva živořícího v chudobě roste.&lt;ref&gt;Mündliche Mitteilung von Matthias Guépin, Dozent am Emerson College (GB) und Berater in Kenia.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Podobným postupem je zakládání širokých vyvýšených záhonů nad odvodnitelné příkopy naplněné větvovím a křovím. Silně zpomaleným rozkladem a přeměnou v humus v podloží vzniká v zemním hřbetě taková míra oživení, že na nejmenším prostoru pestrá směs zelenin může nepřetržitě zásobovat jednu nebo více rodin. I tento postup potřebuje mnoho rukou; působí sociálně integračně a zajišťuje skromný blahobyt.<br /> <br /> Platí to pro celý svět: Umně provozované hospodaření s humusem osvobozuje od hladu a přináší nový kulturní rozkvět.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kompostdüngung_im_Obstbau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kompostové hnojení v ovocnářství ====<br /> <br /> Ovocnářství se od 20. století vyvíjelo od extenzivního, druhově bohatého pěstování vysokokmenů v rozptýlených sadech přes polokmeny až ke druhově chudému, intenzivnímu pěstování nízkokmenu s kratší dobou využití. V průběhu tohoto vývoje se tvorba plodů přesunula z vysoké, ve světle a vzduchu vznášející se koruny stromu dolů do přízemních vzduchových vrstev — a souběžně s tím enormně vzrostla potřeba hnojení. {{SE|302}}<br /> <br /> Ovocný strom dřevnatí a zároveň nese jemné, chutné plody. Ovládá polaritu světla a tmy, života a smrti, jakož i éterického a astrálního působení. To se projevuje zvláště u vysokokmenu. V něm usiluje éterická životnost z kořenového systému sahajícího do šířky i hloubky přes kmen a větve k olistěným výhonkům koruny. Toto silné oživení ve vzduchu a teple přitahuje bohatý hmyzí život: «Von demjenigen, was da als Astralreiches durch die Bäume hindurchgeht, lebt und webt das ausgebildete Insekt» (Z toho, co prochází stromy jako bohatá astralita, žije a tká vyvinutý hmyz).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 184.&lt;/ref&gt; Polárně k tomu vládne ve všem dřevnatějícím, a tedy především v oblasti kořenů, «éterická chudoba». V tomto prostředí, silněji vystaveném silám mineralizace, se rozvíjejí larvy hmyzu. Vysokokmen roubovaný na pomalu rostoucí podložce v sobě tuto polaritu jakoby ztělesňuje; je nenáročný a nepotřebuje žádné hnojení, tím méně takové, které působí bujným rašením.<br /> <br /> Jinak je to s jeho protikladem — nízkokmenovým stromem pěstovaným v uzavřených plantážích podobně jako monokultura na rychle rostoucí podložce. Roste spíše jako slabě dřevnatějící výhonek ze země a plodí zemně nízko, jakoby v mladém věku. Kambium, které u vysokokmenu tlumí příliš silnou bujnost, potřebuje u nízkokmenů nepřetržitou stimulaci prostřednictvím humusem bohaté, dobře prokořenitelné půdy. Tvořivá síla a živost humusu se jakoby dále přenáší do kambium samotného. Nízkokmenovník potřebuje hnojivo, které rozhodně nesmí působit bujně, nýbrž musí svou gestaltungskraft — živě proastralizovanou larvami a červy kompostové hromady — být příbuzné samotnému kambiu. U vysokokmenu se mineralizovaná země vytáčí do kmene a větvoví koruny. U bujného nízkokmenového stromu je toto vytočení omezeno ve prospěch stejnoměrně vysoké životnosti v kořenovém prostoru i v oblasti koruny. Ve stejném smyslu působí i intenzivní zelené hnojení pěstované v nízkokmenovém a polokmenovém ovocnářství.<br /> <br /> Intenzivní ovocnářství je úspěšné tehdy, když obsah humusu v půdě přesáhne 3 %; optimální je až přibližně 6 %, při současně minerálně silné půdě.<br /> <br /> Jako kompostovací materiál přicházejí vedle již zmíněných přísad přednostně v úvahu všechny druhy chlévského hnoje. Díky svému živočišnému původu disponují tyto tvořivými silami vyššího druhu, které bujnost nízkokmenovníků zkrocují na harmonickou míru. Tato harmonizace se projevuje v celém průběhu růstu z hlediska výrazně {{SE|303}}<br /> <br /> omezeného tlaku infekcí a škůdců, jakož i v chutnosti a trvanlivosti plodů.<br /> <br /> Souhrnně řečeno: kompost působí na vývoj rostlin zdravotně a harmonizačně; vytváří v půdě základ pro její trvalou úrodnost. Doporučuje se, aby v různorodě utvářeném hospodářském organismu byly komposty pro hlavní oblasti použití zakládány odděleně: pro kompost na trvalé kultury přicházejí — s těžištěm na chlévském hnoji — v úvahu veškeré odpady, i ty zatížené semeny plevelů; v zahradnictví vznikají v podstatě rostlinné odpady, které by měly být pokud možno prosté semen plevelů; podíl chlévského hnoje je vždy výhodný. V ovocných sadech by měl být vedle zeleného hnojení a před veškerými ostatními odpady upřednostněn chlévský hnůj.<br /> <br /> Toto doporučení apeluje na celé společenství statku, aby právě prostřednictvím kompostování vykonávalo a dovádělé k umění zmíněný «osobní vztah k práci s hnojivem» — rozšířený o práci s biologicko-dynamickými kompostovými preparáty (viz s. 344 násl.) — a aby různými druhy kompostových zemin odpovídalo specifické potřebě jednotlivých kulturních druhů.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufe_2:_Die_Düngung_aus_dem_Seelischen_der_Haustiernatur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Stupeň 2: Hnojení z duševní přírody domácích zvířat ===<br /> <br /> To duševně-astrální, které se rostliny jako čistě živoucí-éterné bytosti dotýká jen zvenčí, se ve zvířeti stalo vnitřní bytostí. Zvíře se jako tělesný organismus vymezuje navenek a utváří své tělo v nástroj rozvíjení své bytosti. Svými smysly prožívá zvíře svůj vnější svět a z tohoto prožívání rozvíjí svou činnost v teple, vzduchu, vodě a zemi. Mocí své duševní bytosti se látky skládají v zázračné dílo jeho orgánů, které podle svých vykonávaných činností přijímají ty nejpodivuhodnější podoby. V každé z těchto činností se projevuje dokonalá moudrost. Chceme-li se tedy poznáváním přiblížit bytosti zvířete, musíme usilovat o to, abychom zvnitřnili to, co vnímáme všemi smysly, a zformovali to v prožitý myšlenkový obraz. Moudrostí naplněná souvislost, která se v tom zjevuje, poskytuje vciťujícímu se poznání neklamnou jistotu, že síly, které skládají látky zvířecího těla a jimiž se může uvést v činnost, mají svůj bytostný prapůvod v astrálním neboli duševním těle zvířete {{SE|304}}<br /> <br /> Co tedy vychází z trávicí činnosti zvířat, získává svou hnojivou sílu zvláštní bytostnou povahou duševního bytí. O rostlinách bylo řečeno: «Živé hnojí živé» — pro zvířata pak platí přes to ještě: «Duševní hnojí duševní.» Tomuto stavu věcí bylo podrobně věnováno místo v kapitole «Duševní organizace čili astralleib zemědělského organismu» (s. 111 a násl.). K nejvyšší hnojivé síle na úrovni čistého přírodního působení přivádí duševní přirozenost přežvýkavců a zde zvláště přirozenost skotu (viz kap. «Skot»). Chápat hnojivou sílu jako souhrnný účinek jednotlivých takzvaných živin pramení z teorie, která si již neklade otázky. Naproti tomu hledat hnojivou hodnotu — jak již bylo opakovaně zdůrazněno — v «kompozitoru» (v koze, ovci nebo skotu), z jehož bytostné povahy se látky skládají právě v toto a žádné jiné uspořádání, to láme materialistické zábrany a otvírá pohled na otázky, které se obracejí ke skutečnosti života, duše a ducha. Sleduje-li se těchto otázek, ukazuje se, že hnojivá hodnota je tím vyšší, čím více jsou zvířata chována, krmena, ošetřována a šlechtěna způsobem odpovídajícím jejich bytostné povaze. To vše uvádí v chod z bytostné povahy hospodářských zvířat síly, které hnojí. Statek, jenž byl utvářen v organismus, tyto podmínky splňuje.<br /> <br /> Chov hospodářských zvířat statku je dimenzován tak, aby jej bylo možné jednak živit z krmné základny vlastní statku a jednak aby bylo k dispozici dostatek hnojiva pro hospodářské plochy. Množství a kvalitu vytváří příroda. Zachování nebo dokonce zušlechtění hnojiva až po jeho použití je věcí člověka.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Bewahrung_der_Dünger_des_Haustierbestandes&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Uchovávání hnojiv ze stáda hospodářských zvířat ===<br /> <br /> Při pastvě hnojí hnůj a kejda přímou cestou. Pravidelné rozhazování kravských plácků zabraňuje vzniku bujných míst. Naproti tomu hnůj pocházející ze stájového chovu musí být až do použití skladován co nejúsporněji bez ztrát. Nejlepší způsob, jak uchovat hnojivou sílu chlévského hnoje včetně kejdy, je ten se slámovou podestýlkou; nejpochybnější, avšak rozhodně nejracionálnější, je způsob tekutého hnoje neboli gülle. V gülle (kejda + hnůj) probíhají za převažujícího vzduchového uzávěru anaerobní fermentační procesy, při nichž se organické dusíkaté sloučeniny mineralizují na čpavek, který jako plyn uniká do vzduchu zejména při aplikaci (obtěžování zápachem). Míchadlem lze tento účinek zmírnit. Gülle působí na oživení {{SE|305}}<br /> <br /> toho vodně-měsíčního a tím, s obejitím živlu zemitě-pevného, přímo na bujnost rostliny, tedy tedy tendečně ve směru mírného minerálního hnojení. Podestýlka ze slámy má naproti tomu vícenásobnou přednost. Sláma saje část kejdy, při vyhánění se zcela promísí s hnojem a díky své tuhé objemnosti zajišťuje aerobní podmínky při skladování. K tomu přistupuje, že sláma obilí je proniknutá a utvářená touž fruktifikační procesem, který tvoří zrno v klasu. Stéblo je ztluštělé a uzavírá větší objem vzduchu ve stéblové rouře, než je tomu u divokých trav. Lze v tom rozpoznat výraz silnějšího vnitřního a astrálního působení. Navíc se po vytvoření kožky kýseliny křemičité v procesu zrání třpytí a barví do žlutých, načervenalých až zlatých tónů. Obklopuje se obalem z opálu. Sláma je slunečním plodem a teprve skutečně dělá z kravského hnoje sluneční-zemní hnojivo, «zlato sedláka».<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Tiefstallmist&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Hnůj z hlubokého stojení ====<br /> <br /> Nejlepší a nejúspornější způsob skladování je ten v hlubokém stáji. Skot, ovce a kozy kejdují a hnojí na čerstvou vrstvu slámy; kejda je zcela vsáknutá slámou. Svým obsahem dusíku urychluje aerobní rozklad na dusík chudé slámy. Zvířata sama splňují požadavek «drž jej vlhký a šlapej ho pevně».<br /> <br /> Hluboký stáj má ovšem nejvyšší potřebu slámy až 15 kg/zvíře a den oproti hnojném stáji na prošlap se 3 až 5 kg a boxovém volném stáji s podestýlkou s 0,5 až 1 kg.&lt;ref&gt;KTBL: ''Faustzahlen für den ökologischen Landbau'', Darmstadt 2015, 760 S.&lt;/ref&gt; V zájmu přípravy pevného hnoje a tím minimalizace vzniku gülle lze v hnojném stáji na prošlap a boxovém volném stáji příslušně zvýšit množství podestýlky. Kombinace vázaného stáje (krmení, ošetřování) s nočním pobytem v hlubokém stáji snižuje potřebu slámy. Vrchní vrstvy podestýlky hlubokého stáje, lůžková matrace, se ohřívají na ca. 30 °C a při mírném rozkladu látek procházejí první, tj. tepelnou fází kompostového hromady. Pevným šlapáním zvířat se pod nimi ležící vrstvy podestýlky zhušťují; ochlazují se a přecházejí do fermentačních procesů; podléhají za vzduchového uzávěru narůstající fermentaci. Analogicky k fázi 2 kompostové hromady je bující množení mikrobů {{SE|306}}<br /> <br /> Hefen a plísně jsou zbrzděny. *Chvostoskoci* a jiní drobní živočichové v tomto prostředí nenacházejí podmínky pro život. Fermentační enzymy, vytvořené autolýzou nebo vylučované bakteriemi, uvádějí závěrečnou fázi fermentace do pohybu: voda, bílkoviny, sacharidy, tuky atd. jsou štěpeny. Organické tkáně se rozvolňují, až na drobivé zbytky slámy a zdřevnatělé části; tvoří se aromata, hmota se stává homogenní a nabývá hnědavého zbarvení. Hnůj nyní voní jako chleba — jak se říká —, pokud se fermentace zdařila. Vícenásobně ošetřen biologicko-dynamickými preparáty a při nerušeném skladování přes léto je zralý produkt půdě «vtělen». Aby se v základní vrstvě hlubokého stájení předešlo stagnující vlhkosti a tím hnilobě, byl by vhodným podkladem udusaný jíl nebo hlína. Zde platí stejné pravidlo přímého dotyku se zemí jako pro kompostovou hromadu. Z neznalosti jemnějšího silového působení předepisuje zákon — bohužel i zde — nepropustnou betonovou podlahu. Nebezpečí takto vzniklého hromadění vlhkosti lze čelit vrstvou dřevní štěpky, vnesenou před ustájením na podzim.<br /> <br /> Stáj pro skot s hlubokým stáním by měla být konstrukčně navržena tak, aby se vrstva hnojního polštáře — při deseti čtverečních metrech prostoru pohybu a ležení na zvíře — mohla po šest měsíců, až do výhonu na pastvu na jaře, budovat do plné výše; dalším třem měsícům přes léto slouží dozrání. Mezičasové vyvážení a meziskladování v polních kompostech způsobuje značné ztráty substance. Ukazuje se jako bezproblémové udržovat krávy o váze 500 až 600 kg přes chladné a chladnější roční období na narůstajícím hnojním polštáři, aniž by se propadaly. S oteplením v březnu a dubnu se zrychluje rozklad horních vrstev slámy a může tak dojít k prohlubování průchozích cest a bočním vyklenutím. Toto změknutí lze včas nanesenou uzávěrovou vrstvou z jílu, hlíny nebo dřevní štěpky oddálit až do výhonu na pastvu.<br /> <br /> Také ovce a kozy jsou v zimní ohrádce chovány v hlubokém stáji. Hnůj a podestýlka jsou močením a dupáním velmi hustě uloženy, rychle fermentují a jsou bez ztrátného meziuložení přímo použitelné jako hodnotné hnojivo. {{SE|307}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Stapelmist&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Hromadový hnůj ====<br /> <br /> V boxovém, šlapacím a vazném stáji se vymíjí denně, případně při skrabákovém odklidu i vícekrát denně. Část kejdy se zachycuje odděleně. Zbývající část se jako směs hnoje, podestýlky a kejdy dostává na blízké meziskladiště. Na něm začínají již po krátké době fáze 1 a 2 — ohřev a provzdušnění — a tím nekontrolované rozkladné procesy se ztrátami substance. Z meziskladiště se pevný hnůj buď převáží k dalšímu zrání na polní komposty, nebo se kompostuje. V obou případech nastupují fáze 1 a 2 znovu s dalšími úbytky substance. Aby se tyto ztráty minimalizovaly, měl by být osvědčený postup hromadování hnoje znovu promyslen a důsledně uplatňován. Nepropustná podlahová deska s odvodňovacími žlábky po celém obvodu pro kejdu a dešťovou vodu jsou přitom nicméně nevyhnutelné. Čerstvý hnůj, vznikající denně ve sběrné jámě, se pokud možno ihned odebírá čelním nakladačem se stájovými hnojovými kleštěmi a po částech vedle sebe ukládá v šíři hnojného prostranství. Přesná práce je zde naprosto nezbytná. Před tuto první řadu přibývá druhá a třetí atd. Mezitím se první, druhá atd. řada ohřívá, takže ve stejném pořadí lze po částech přikládat druhou vrstvu a nakonec třetí a čtvrtou atd. až do maximální technicky dosažitelné výšky. Je-li tato výška s první řadou dosažena, lze začít s první vrstvou navazujícího oddílu. Tak se hromada postupně buduje do šířky i plné délky. Tlakem uložených vrstev procházejí fáze ohřevu, odplynění a provlhčení rychle a neúplně a končí ve fermentaci. Do té míry probíhají ve správně vybudovaném hromadovém hnojisku tytéž procesy jako v hlubokém stájení. Přesto jsou ztráty substance (přibližně 20 %) kvůli všestranné expozici vůči vnějšímu vzduchu vyšší než při hlubokém stájení. Rozklad postupuje na téměř svislých bočních plochách a na povrchu rychleji, znatelně mimo jiné podle výskytu kloboučkových hub.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Mistkompost&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Hnojový kompost ====<br /> <br /> V biologicko-dynamickém zemědělství se rozlišuje mezi «hnojivem», které pochází od zvířat, a kompostem, jenž je původu převážně rostlinného. Jsou to dvě různé kompozice sil, které tu hnojí. {{SE|308}}<br /> <br /> Při kompostování chlévského hnoje probíhají tytéž procesy jako popsané u rostlinného kompostu. V dozrálé, zušlechtěné podobě se utváří dauerhumus zvláštního druhu. Jeho silová konstelace uchovává astralitu domácích zvířat, která je hnoji vlastní. Právě jejich duševní síly jsou to, co dodává hnojivu mimořádný dlouhodobý účinek. Ve zvláštní míře platí to pro kompost z čistého nebo i z části přiměšovaného hovězího hnoje. Zprostředkovává životu rostliny síly, které sahají nad rámec astrálně-duševního a které byly v kap. «Skot» označeny jako «vloha Já». Tímto označením se odkazuje na silový souvis vyššího řádu, který kulturní rostliny nejenže zobrazuje jako obraz jejich nadsmyslové bytosti, nýbrž v nich zakládá dispozici, aby tato bytost mohla znovu vstoupit do vztahu k tomu, co z ní v minulé evoluci razo-prostorově ztvrdlo do díla — totiž k zjevné podobě rostliny — a mohla inaugurovat nové vývojové možnosti. Tím se ukazuje, že pravé hnojení z oživené a oduševnělé přírody šlechtitelský, vývojový hodnotu pro kulturní rostliny má a mít musí.<br /> <br /> Doporučuje se k hnojinovému kompostu vedle hovězího hnoje přimísit všechny ostatní druhy hnoje pocházejícího od ovcí, koz, koní, prasat a drůbeže chované na statku. Každý z těchto druhů zvířat provádí — jako výsledek své trávicí činnosti — své povaze odpovídající «kosmicko-kvalitativní analýzu» krmiva (viz kap. «Skot — Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já», s. 156 n.). Její výsledek se vtiskuje takřka jako vzor silové kompozice do hnoje. Slučují-li se různé takové vzory v kompostové hromadě, vzniká univerzální hnojivo, které — jak výše popsáno — podnětně prostupuje plodotvornost ve stadiu vegetativního růstu, jak je to výtečně nezbytné na loukách a pastvinách, v intenzivním ovocnářství a zelinářství.<br /> <br /> Pro kompostování celkového množství živočišného hnoje není důvod. Je příliš pracné a způsobuje skladovací ztráty padesát procent a více. Použitelnost v polním hospodářství nastává tehdy, když chlévský hnůj ztratil ostrost zápachu, nebo u prasečího hnoje přímo puch. To nastane, když jako ve štósovém a hlubokém stájení projde rotační fází 1 a zčásti 2. Další průběh rotace pak pokračuje v půdě pod vedením zejména žížaly a v kontextu s mikroby za životní a smyslové aktivity kořenů. Při kompostování příliš vlhkého chlévského hnoje — zpravidla důsledek nedostatečného {{SE|309}}<br /> <br /> Podestýlky (prasečí hnůj) — dochází ke vzniku mokrých jader, která vyžadují včasné přehazování.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Jauche&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kejda ====<br /> <br /> Kejda a hnůj mají na základě fyziologických procesů, z nichž vznikají, polární hnojivé kvality. Jak bylo objasněno na příkladu skotu (kap. «Skot», s. 146 n.), hnůj vychází z trávicího systému, v němž je zvenčí přijatá, tělu cizí potrava postupně rozebírána — přežvykováním, činností bachoru, žláznatého žaludku, tenkého a tlustého střeva — a při průchodu slizničními stěnami tříděna. Odtud se přecházejí takto své cizosti zbavené, mineralizované trávicí látky do žilní krevní dráhy a dále do jater. Moč naproti tomu je výloučením z tělního nitra, dostává se přes tepennout krevní dráhu do ledviny a dále přes močový měchýř do vnějšího světa. Ledvina třídí tělu vlastní látky a vylučuje v kapalné formě jako moč ty, jež se staly nepotřebnými. Podstatnou součástí moče je močovina, rozkladný produkt bílkovinného metabolismu. Na této dusíkaté sloučenině ještě lpí činnost duševního a životního těla zvířat. S močí nesou ven síly těchto dvou bytostných článků, a právě tyto síly to jsou, které hnojí. Jinak je tomu u kravského hnoje: ten sestává z nestravitelných zbytků krmiva, prostoupených odpadlými hlenovinami trávicích orgánů a impregnovaných výsledkem «kosmicko-kvalitativní analýzy» (srov. kap. «Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já», s. 156 n.). Hnojivé síly moče vytékají z minulostně působící, měsíční astrality skotu — v kravském hnoji se k nim přidávají síly, které v přítomnosti vyzařuje slunce. Jsou to síly, které skot ze svého zvláštního smyslového vztahu ke krmivu vtiskuje hnoji při výkonu «kosmicko-kvalitativní analýzy» — od přežvykování přes trávicí trakt až po zpětně odrážející funkci rohů jako «vlohy Já».<br /> <br /> Kejda se skladuje v jímkách nebo otevřených nadzemních nádobách; podléhá za převážně anaerobních podmínek kvašení. Doporučuje se proto mít k střídavému skladování alespoň dvě nádoby, aby po naplnění bylo k dispozici dostatek času k dozrání. Zušlechtění kejdy se děje mechanickou cestou — mícháním a provzdušňováním — a biologickou, popřípadě {{SE|310}}<br /> <br /> biologicky-dynamickou cestou prostřednictvím přísad. První způsob podporuje aerobní rozkladné a přestavbové procesy, druhý působí řídícím způsobem na celý průběh procesu až ke zralosti. Osvědčenými přísadami, které biologicky zpětně vážou čpavek vzniklý rozpadem močoviny, jsou zušlechtěné komposty chlévského hnoje v malých množstvích, dále nasekaná kopřiva, piliny a dřevní třísky. Biologicky-dynamické kompostní preparáty (viz kap. «Kompostní neboli hnojivé preparáty», s. 360 nn.) se ponoří v průlezných sáčcích do kejdy a hnojůvky, zavěšeny na plaváku. Aby se zabránilo ztrátám dusíku, mohou v otevřených kvasných komorách sloužit i plovoucí přikrývky ze slámy, kopřiv apod. s vpravenými příměsemi suroviny fosforitu a čediče.&lt;ref&gt;Herbert Koepf, Bo D. Petterson, Wolfgang Schaumann: ''Biologische Landwirtschaft'', Stuttgart 1980, 303 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V dnes běžných bezestýlkových ustájeních prasat a skotu vzniká tekutý výkal, kejda. Tato směs vody, hnojůvky a hnoje zkvasí, není-li dále upravována, v páchnoucí, rychle působící hnojivo. Mineralizace látek je značně pokročilá. V biologicky-dynamickém zemědělství by se místo kejdového hospodaření měla — pokud možno — prosazovat příprava pevného chlévského hnoje. V čistě trávnatých oblastech, kde chybí stelivo, nezůstává často jiná volba. O to důležitější je pak přijmout veškerá opatření k zušlechtění kejdy, jak platí i pro hnojůvku. Zpravidla se surová kejda z velkochovů vyvází na pole bez jakékoliv úpravy. Nehledě na takzvané obsahy živin platí za odpadní produkt, jehož je třeba se zbavit — se všemi důsledky v podobě obtěžování zápachem, úniků oxidů dusíku (oxid dusný, N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O), zatížení spodní vody dusičnany, ucpávání půdních pórů hlenovinami, ochuzování půdní flóry a fauny a snižování výživné hodnoty krmiva zejména nízkomolekulárními bílkovinnými sloučeninami. Velká vážnost, jíž se živočišnému hnoji kdysi dostávalo, padla za oběť myšlení v živinách. Při pečlivém zušlechťování, především prostřednictvím biologicky-dynamických preparátů, a dostatečně dlouhém skladování může postupně docházet k tomu, že i z kejdy vznikne trvale působící hnojivo, které se budujícím způsobem zařadí do půdních procesů. {{SE|311}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung_der_hofeigenen_tierischen_Dünger&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Využití statkem vlastního živočišného hnoje ===<br /> <br /> Pro všechny plodiny je hnojení chlévským hnojem dobrodiním: jako čerstvý hnůj pro lilkovité, brambory a rajčata, v přeloženém stavu pro okopaniny a obilniny, a jako vyzrálý, zeměmi prostoupený hnůj pro víceleté polní pícninářství i pro trvalý travní porost, zahradnictví a ovocnářství. Díky trvale vysoké hnojivé síle není nutno hnojit každoročně pro všechny plodiny — v rámci dobře komponovaného osevního postupu v polním hospodářství postačuje jednou za tři roky k okopáninám. Pro dobrou tvorbu výnosu pokrývá potřebu okopanin dávka přibližně 300 dt/ha. Pokud jde o celkové množství hnoje v podniku, je ideální roční dávka jedné velké dobytčí jednotky (VDJ) na ha (1 VDJ odpovídá 500 kg živé hmotnosti). V průměru lze u hovězího stáda včetně odchovu počítat s jednou VDJ na kus. Jedna skotská VDJ produkuje podle množství steliva 80 až 100 dt pevného hnoje. Včetně hnoje ostatních hospodářských zvířat je obsazení jednou VDJ na ha v menších a středních podnicích dosahováno, ba mnohdy i překračováno; u velkých podniků s převahou polního hospodářství klesá počet VDJ na ha hraničně na 0,4 až 0,3. Skotský hnůj tvoří hlavní hmotu a do ní se pokud možno přimísí menší množství hnoje od ostatních hospodářských zvířat. Přebytečné množství hnoje se v rámci osevního postupu zapravuje do sklízejících jařin před hlavní pícní plodinou, a to v dávce přibližně 100 dt.<br /> <br /> Výsev pevného hnoje k okopáninám se zpravidla provádí v předchozím roce na strniště předplodiny. Po lehkém zapravení do půdy následuje meziplodina, která díky pevnému hnoji vytvoří stejně bohatou kořenovou i nadzemní zelenou hmotu — a tím připraví dobrou, zpracovatelnou osivnou vrstvu pro jarní setí okopanin.<br /> <br /> Dobře vyzrálá hnojůvka a v případě nouze i kejda jsou vítanými hnojivy tehdy, jde-li o to napomoci ozimům na jaře k vývojovému skoku. Výpad ozimů a prořídlé porosty po střídavých mrazech na jaře mohou být pobídnuty k intenzivnějšímu odnožování. K tomu napomáhá dusík vázaný v močovině. Tato dusíkatá sloučenina mineralizovaná z bílkovinného metabolismu získává svou specifickou účinnost prostřednictvím astrálních sil, které pocházejí ze soulové složky zvířat a konfigurují látkové složení moči, do níž je dusík zapojen. Dalším aplikačním polem je hnojení strniště s ohledem na rychlý rozvoj meziplodiny zeleného hnojení. Na pastvině je {{SE|312}}<br /> <br /> Použití kejdy v časném jaru je prospěšné, popřípadě při střídavé pastvě po přehonu. Na porosty v plném růstu (zejména okopaniny) by se aplikace kejdy či hnojůvky měla vyhnout.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wirksamkeit_der_hofeigenen,_tierischen_Dünger&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Účinnost hoferních živočišných hnojiv ===<br /> <br /> U každého z hnojiv je třeba se ptát po jeho bytosti, po duševně-astrálním silovém potenciálu, který prostřednictvím životního a fyzického těla uspořádává látky a udržuje je v pohybu tak, aby se ve svém odrazovém obraze mohly fyzicko-smyslově projevit a podle své bytostné povahy působit. Na jednotlivé bytostné rysy divoké fauny a domácích zvířat bylo poukázáno v kapitole „Duševní organizace čili Astralní tělo zemědělského organismu&quot; (s. 111 a násl.). Přitom bylo zjištěno, že každý živočišný druh přispívá svou tělesnou činností jaksi hnojivým příspěvkem k celku přírody. Činností oduševnělého živočišného světa vzniká moudré předivo vztahů, které prostupuje celou přírodu smysl udělujícím způsobem. Mezi býložravými savci jsou to přežvýkavci, jejichž orgánová činnost je organizována tak, aby připravovala hnojivo, jež je s to „bránicový orgán&quot;, půdu, ve vyšší míře oživit a oduševnit. Z pouhého kvantitativního látkového složení to nelze vyčíst. Jde spíše o otázku kvalitativního poměru látek vůči sobě navzájem. Tento poměr nese pečeť bytosti krávy, ovce, kozy atd. Nejvyšší stupeň dokonalosti dosahuje skot. V kapitole „Skot&quot; (s. 146 a násl.) byl učiněn pokus charakterizovat trávicí dění prostoupené a prožité jeho bytostí, jakož i jeho se smyslovým vnímáním spjaté metabolicky aktivní smysly a inteligenci. Hledá-li se odtud porozumění pro dlouhotrvající, blahodárné působení speciálně skotského hnoje na půdu a rostliny, pak snad může být následující úvaha plodná: Rostlina roste na ose Země–Slunce. Kořen směřuje do hloubky k středu Země, stéblo, stonek nebo kmen se vztyčuje svisle do výšky vstříc Slunci. Z této svislé osy vyrůstají listy a větve do šíře a dálky. Listový aparát, rozestírající se plošně do horizontály, přijímá přímou cestou dopadající sluneční a planetární vlivy a zpracovává je v živou substanci, podporován „zemskou šťávou&quot; (xylém) stoupající v stonku, uvnitř kambia. Tento xylém zprostředkovává na jedné straně do horizontály spějícímu růstu životnost výživného humusu a tvarovou sílu {{SE|313}}<br /> <br /> Dauerhumus ve spojení s vápnem, tedy hnojivé síly vlastní rostlinnému kompostu. To platí i pro jemné kořínky rozvětvující se do šířky. Jinak je tomu s kůlovým kořenem, stéblem, stonkem a kmenem. Jejich vertikální impuls nemá po stránce látkové za základ humus jako hnojivo, nýbrž krystalické látky křemene, silikátů a jílových minerálů (srov. kap. «Vznik jílových minerálů a jejich novotvorba», s. 209 n.). Tyto křemenné minerály zprostředkovávají síly slunce, planet a stálic vcházející do rostliny nepřímou cestou. Ty se silou působení jílů soustřeďují do «kosmické vzestupné proudy» v rostlinách.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&lt;/ref&gt; Já člověka, jeho duchovní bytost, mu dává sílu vzpřímení; zvíře je zvířetem proto, že tuto sílu k plnému vzpřímení nemá; má však, jako v jedinečné míře skot, «Já v zárodku». Rostlina si, pevně zakořeněná v zemi, vytváří v «kosmické vzestupné proudění» svou vertikální podobu jako odraz svého nadsmyslového duchovního bytí. Živočišný hnůj může nyní — tak se smíme domýšlet — silou vlohy Já vtělené do něj prostřednictvím astrálního těla a étherického těla zvířete, učinit rostlinnou bytost samostatnější vůči sevření místně daných poměrů výšin a hlubin. Hnůj zprostředkovává rostlině základ k tomu, aby se až do vnější tvorby tvaru individualizovala, aby se důrazněji vlastní bytostnou povahou spojila s působením země i kosmu. Takto viděno je třeba — jak již bylo naznačeno — přiznat především rinderskému hnůji s ohledem na životní souvislost půdy a rostlin «výchovnou» schopnost.<br /> <br /> Hnojiva domácích zvířat (především Wiederkäuer) působí na substanční dění a typusem podmíněné tvarové utváření rostliny. Posilují síly, jimiž nadsmyslová bytost rostliny přichází k zjevu. Projevuje se to v jejím vertikálním směřování na ose kořen–výhonek–květ a — s tím podmíněno — v proměnách listů od báze ke květu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Licht-Schatten-Versuch&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Pokus světlo-stín ===<br /> <br /> V mnohaletém, variantně bohatém polním pokusu byly zkoumány účinky hnojení chlévským hnojovým kompostem ve srovnání s aplikací minerálních solí, dusíku, kyseliny fosforečné, draslíku (NPK) a s ošetřením takzvaným biologicko-dynamickým hornokřemenným preparátem {{SE|314}}<br /> <br /> ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|srov. kap. «Hornokřemenný preparát», s. 348 a n.]]) při plném slunečním světle, v polostínu a hlubokém stínu na žitu, pšenici, ovsu, bramborách, špenátu a ředkvičkách. Program šetření zahrnoval morfologické jevy, řadu analytických parametrů a hodnocení pomocí obrazotvorné metodiky krystalizace chloridu měďnatého.&lt;ref&gt;Manfred Klett: ''Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung'', Darmstadt 1968, 117 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Zde budiž vyzdvižena jen ta část pokusu, která se vztahuje na účinek hnojení chlévským hnojem ve srovnání s aplikací NPK.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Bewertungen_durch_morphologische_Befunde&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Hodnocení morfologickými nálezy ===<br /> <br /> Pokus potvrdil zkušenosti s všestranně kladnými účinky živočišného hnoje v podobě kompostovaného hovězího hnoje — zkušenosti, jež jsou pozornému, pozorujícímu praktikovi odedávna důvěrně známy:<br /> <br /> * Kořen si otevírá větší půdní prostor;<br /> * utváří se druhově ideálním způsobem odpovídajícím své typové vloze;<br /> * kůlový kořen (kosmický typus) mrkve, červené řepy, ředkvičky, špenátu vykazuje silný sklон do hloubky a je po stranách provázen jemným kořenovým větvením pyramidálně se sbíhajícím dolů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#315|obr. 17]]).<br /> * U ředkvičky plodní těleso — ztluštění ''hypokotýlu'' — tíhne k utváření dokonalé kulové podoby, od níž se kořen zřetelně odděluje. U NPK byl tento přechod více řepovitě utvářen; kůlový kořen se vytrácel a větvil se v blízkosti povrchu.<br /> * Také u typusu přirozeně sféricky se utvářejícího, silně rozčleněného kořene (zemitý kořenový typus) — keříčkové fazole, cibule, obilniny — vstupoval u NPK jev dezorientace kořene vůči druhové vloze výrazněji do popředí.<br /> * Pokud jde o výstavbu stébla (délky internodií), byly rozdíly sotva patrné; avšak u hnojení hnojovým kompostem bylo průběžně nápadné prodloužení nejvyššího, klas nesoucího článku stébla. Tento vitalitní výšvih se uplatňoval i u báze stébla vyšším stupněm odnožování, tedy větším počtem klas nesoucích stébel na jednu jednotlivou rostlinu.<br /> * Pokud jde o vývoj listů, přibližuje se při plném denním světle zjevný obraz listů prostorově — tvarem, barvou, ozubením, chlupatostí, členěním čepele listu, pevností ''kutikuly'' — xeromorfnímu ideálnímu typusu druhu, stejně tak časově, v řadě listů od {{SE|315}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 17, S. 315.jpeg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 17: Wurzelbilder von Spinat bei Mistkompostdüngung und NPK-Anwendung im Licht-Schatten-Versuch.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> * ... velkých, laločnatých, peřenosečných, přízemních až po malé, k stonku přiléhající, zašpičatělé v přechodu ke květu. Tato silně rytmicky utvářená zjevná podoba se v variantách s hnojovým kompostem vyjadřuje výrazněji než ve variantách s NPK ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#316|obr. 18]], s. 316). U ''monokotylních'' obilnin se projevuje táž tendence. Při hnojení hnojovým kompostem jsou listy užší, pevněji strukturovány a na listových okrajích a špičkách silněji prokřemeněny. Rostliny NPK kontrastují sklonem k ''hydromorfii'', podobně jako stínové rostliny.<br /> <br /> * Tak jako u ''monokotylních'' (jednoděložných) rostlin je pro ně příznačná internodiální řada od uzliny k uzlině — narůstá směrem nahoru progresivně na délce —, tak u ''dikotylních'' kvetoucích rostlin ... {{SE|316}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 18, S. 316.jpg|center|800px|]]&lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 18: Blattfolgen von Radies bei Mistkompostdüngung im Vergleich zu NPK im Licht-Schatten-Versuch.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Metamorfóza listů.&lt;ref&gt;Wilhelm Troll: ''Allgemeine Botanik'', Stuttgart 1959, 927 S.; Gerbert Grohmann:<br /> ''Die Pflanze'', Berlin 2013, 448 S.; Jochen Bockemühl: «Bildebewegungen im Laubblattbereich höherer Pflanzen», ''Elemente der Naturwissenschaft'' Nr. 4: 7–23, 1966.&lt;/ref&gt; Prostorově zobrazuje dynamiku růstu probíhajícího v čase.<br /> * Metamorfóza listů od bázových listů až po listy přiléhající ke květu je na příkladu ředkvičky zachycena na obrázku 18.<br /> * Základní formy vykazují i v dolní části peřenosečné, v horní části zaoblené, málo členěné a jemně zubaté čepele listu. U následných listů se čepel stále více redukuje na horní část. Ta je pak silně zubatá a progresivně kopinatě zašpičatělá. Toto polární tvarování listů — u primárních oproti následným — je na světle nejostřeji vyjádřeno. Vytrácí se směrem k<br /> {{SE|317}}hlubokému stínu, v němž si následné listy po delší dobu zachovávají habitus primárních listů (menší zubatost, zaoblenější čepel).<br /> * Týž rozdíl se projevuje při porovnání hnojení hnojovým kompostem s NPK. První jde konformně s vlivem světla, u druhého je přeměna listů podobně tlumena jako u rostlin ve stínu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Bewertungen_anhand_der_analytischen_Befunde&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Hodnocení na základě analytických nálezů ===<br /> <br /> Hodnocení na základě porovnávání množství látkových složek je bez zohlednění časového faktoru možné jen podmíněně. Co říká mnoho nějaké látky, co málo? Referenční bod hodnocení musí být hledán v procesuálním dění v rostlině s ohledem na jeden koncový bod. Tímto koncovým bodem — z hlediska výživově-fyziologické hodnoty — je zralost. K ní vedou ve stálé proměně látkových složek procesy výstavby, od ní odvracejí procesy rozpadu. Teprve sledování obojího poskytuje kritéria pro jakkoli spolehlivou výpověď o kvalitě. Z analytiky procesů výstavby získává pojem „fyziologie zralosti&quot; obsah. Přicházejí-li životní procesy v zralosti k odpočinku — enzymatické aktivity se snižují na minimum —, je dosažen optimální stupeň kvality a zajištěna přirozená skladovatelnost po určitou dobu. Zůstanou-li však enzymy v plné zralosti nadále aktivní, setrvává plod fyziologicky ve stavu nezralosti a je po krátké době vystaven rozpadu; jeho výživná hodnota musí být proto hodnocena jako podprůměrná.<br /> <br /> V pokusu světlo–stín byla pomocí poměrových čísel zjišťována dynamika látkové výstavby, od předstupňů signalizujících nezralost k takovým, jež charakterizují stav plné zralosti. Přitom se ukázalo, že u plodů hnojených hnojovým kompostem stupeň proměny látkových kompozic charakteristických pro plnou zralost narůstá:<br /> <br /> * Tak relativní obsah kyseliny askorbové, který se odvozuje z poměru dehydroaskorbové kyseliny (předstupně) ke kyselině askorbové (vitamínu C);<br /> * tak vyšší obsah disacharidů oproti monosacharidům; posledně jmenované jsou znakem stále ještě působící asimilační činnosti;<br /> * tak vyšší relativní obsah bílkovin; ten charakterizuje poměr celkových bílkovin (hrubého proteinu) k čistému, vysoce strukturovanému bílkovině. Hrubý protein, který vedle čistého bílkoviny obsahuje nízkomolekulární bílkovinné sloučeniny až po aminokyseliny a dusíkaté soli, jako jsou dusičnany,<br /> {{SE|318}}<br /> <br /> vykazuje zejména u listové zeleniny s bouřlivým růstem při aplikaci NPK-solí místy skokové nárůsty.<br /> <br /> * Tak velmi nízké enzymatické aktivity oxidující dehydrázy a sacharázy štěpící třtinový cukr ve sklizni pšenice, brambor, zeleniny. Při aplikacích NPK se zvýšily — stejně jako u rostlin ve stínu — skokovitě na úroveň signalizující nezralost.<br /> * Podobné nálezy ve prospěch hnojení hnojovým kompostem ukázaly obsahy kyseliny křemičité a popelnatých složek v pšeničné slámě; u zrna nebyly v tomto ohledu zjistitelné žádné rozdíly v obsazích.<br /> <br /> Běžná rutinní analytika se zpravidla zaměřuje na zjišťování kvantit, jako jsou analýzy reziduí škodlivých látek — ty vedou ke stanovení pochybných limitních hodnot, které musejí být znovu a znovu revidovány — nebo na takzvané hodnototvorné obsahové látky. K interpretaci dat chybí pojmový referenční bod, jako je například v případě pokusu světlo–stín srovnání za definovaných podmínek, nebo jako je relativní, fyziologický stav klidu zralosti, nebo specifická kompozice, v níž se nějaká látka vyskytuje a plní určitou funkci. Spolehlivá výpověď je možná teprve tehdy — a to nejde bez enormního úsilí —, když analytická data poskytují potvrzení pro pojmy, které jsme získali z myslícího nazírání životních jevů.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Bewertung_durch_die_kristalldiagnostische_Methode_der_Kupferchloridkristallisation&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Hodnocení krystaldiagnostickou metodou chloridukřemičitanové krystalizace ===<br /> <br /> Na rozdíl od kauzální analytiky, která se omezuje na zkoumání částí nějakého živého systému, umožňuje «empfindliche Kupferchloridkristallisation» («citlivá krystalizace chloridu měďnatého») po Ehrenfrieda Pfeiffera&lt;ref&gt;Ehrenfried Pfeiffer: 1899–1961, průkopník aplikovaného antroposofického výzkumu, vyvinul — vycházeje z podnětů Rudolfa Steinera pro zkoumání éterických formativních sil — metodu citlivé krystalizace chloridu měďnatého; spolu s Guentherem Wachsmuthem (1893–1963) pod vedením Rudolfa Steinera v letech 1922/23 poprvé připravil rohový hnůj. Do konce třicátých let 20. století vedl spolu s Guentherem Wachsmuthem výzkumnou laboratoř na Goetheanu. Od konce třicátých let rolník a zemědělský poradce v USA.&lt;/ref&gt; morfologicko-diagnostickou cestou získat úsudek o «živém organismu rostliny» jako celku, který se na anorganické rovině zobrazuje jako definovaný fyzikálně-chemický systém. Krystalizace chloridu měďnatého je proto způsobilá, {{SE|319}}<br /> <br /> znázornit éterickou formativní organizaci rostliny v mrtvém zobrazení. Princip spočívá na změně textury krystalizujících jehliček chloridu měďnatého při přídavku různých rostlinných extraktů jako spoluroztouštědel. Na základě této skutečnosti vznikají při krystalizaci na rovných skleněných deskách v klimatizovaných komorách pro přídavek charakteristické a reprodukovatelné jehlicové struktury a strukturní komplexy (textura nebo tracht), které lze srovnávacím způsobem posuzovat.<br /> <br /> Pfeifferovu metodu rozvinulo mnoho badatelů dále, zejména s ohledem na krystalovou diagnostiku: v oblasti humanní medicíny Selawry,&lt;ref&gt;Alla Selawry, Olleg Selawry: ''Die Kupferchloridkristallisation in Naturwissenschaft und Medizin'', Stuttgart 1957, 232 S.&lt;/ref&gt; v oblasti potravin v. Hahn,&lt;ref&gt;Friedrich Vincenz von Hahn: ''Thesigraphie'', Wiesbaden 1962, 244 S.&lt;/ref&gt; v oblasti rostlin Krüger,&lt;ref&gt;H. Krüger: ''Kupferchloridkristallisationen, ein Reagenz auf Gestaltungskräfte des Lebendigen'', Weleda – Schriftenreihe 1/1950.&lt;/ref&gt; v oblasti kvality rostlinných produktů Enquist,&lt;ref&gt;Magda Enquist: ''Strukturveränderungen im Kupferchloridkristallisationsbild von Pflanzen durch Alterung und Düngung'', Lebendige Erde 3, 1961.&lt;/ref&gt; Petterson&lt;ref&gt;Bo D. Petterson (1967): ''Beiträge zur Entwicklung der Kristallisationsmethode mit Kupferchlorid nach Pfeiffer'', Lebendige Erde 18 (1): S. 15–31.&lt;/ref&gt; a pro dnešní stav Doesburg.&lt;ref&gt;Paul Doesburg, Machteld Huber, Jens-Otto Andersen, Miriam Athmann, Guus van der Bie, Jürgen Fritz, Uwe Geier, Joop Hoekman, Johannes Kahl, Gaby Mergardt &amp; Nicolaas Busscher (2014): «Standardization and performance of a visual Gestalt evaluation of biocrystallization patterns reflecting ripening and decomposition processes in food samples», ''Biological Agriculture &amp; Horticulture: An International Journal for Sustainable Production Systems'', DOI: 10.1080/01448765.2014.993705.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Diagnostika krystalové textury obrazců chloridu měďnatého se zakládá na srovnání krystalového obrazce čerstvého extraktu s obrazci z jeho stárnutích stadií. Tomuto postupu leží v základu úvaha, že rychlost, s jakou se čerstvá šťáva za definovaných podmínek rozkládá (stárne), je funkcí hodnoty tohoto extraktu čerstvé šťávy. Zjišťuje se, že stárnoucí — tj. autolyticky a mikrobiálně rozpadající se — rostlinné extrakty se v krystalových obrazcích vtiskují v posloupnosti reprodukovatelných typů krystalových obrazců, takzvaných stárnutích stadií ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|Obrázek 19]], s. 320).<br /> <br /> Tato stadia se od sebe liší tím, že čerstvý rostlinný extrakt vyvolává pro rostlinu specifickou krystalovou texturu, kdežto rozpadající se extrakt vyvolává v rostoucí míře netypické texturní prvky, které se ve výsledku podobají textuře čistě krystalizujícího chloridu měďnatého. Z toho vyplývá jako měřítko pro {{SE|320}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 19, S. 320.jpg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 19: Kristallbilder einer Alterungsreihe von Kartoffeln im Licht-Schatten-Versuch (Var. 9).&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> hodnocení kvality rychlost, s jakou zkoumaná látka, je-li vystavena rozkladu, při krystalizaci prochází postupnými stadii rozpadové řady. Rychlý rozpad je přitom znakem méněcenné kvality. Totéž platí, pokud čerstvý extrakt vzorku vykazuje již znaky obrazce stárnuti z referenční řady.<br /> <br /> V pokusu světlo–stín přistoupil k hodnocení kvality ještě další vztažný bod: variace plného světla, polostínu a hlubokého stínu. Otázka mimo jiné zněla: Lze na pozadí polarity rostlin pěstovaných v plném slunečním světle a ve stínu pomocí krystalizačních obrazců kvalitativně rozlišit působení sil hnojivého kompostu a NPK? Každý druh rostlin zanechává v krystalových obrazcích<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> {{SE|321}}<br /> [[Datei:Abb. 20, S. 321.jpg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 20: Typische Kristalltexturen von Kartoffeln im Licht-Schatten-Versuch.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> charakteristický otisk své éterické formativní organizace. Může-li se tato nerušeně rozvíjet, bez rušivých vlivů, vzniká odpovídající jemně členěný, reprodukovatelný krystalový obrazec. U všech zkoumaných kultur (žito, pšenice, oves a některé druhy zeleniny) vykazují krystalmorfologické nálezy v tendenci nápadnou shodu. Rozdíly mezi hnojením hnojivým kompostem a použitím NPK vystupují přibližně stejně silně jako rozdíly mezi světlem a stínem.<br /> <br /> Typické krystalové textury na příkladu brambor v pokusu světlo–stín znázorňuje obrázek 20.<br /> <br /> Pokud jde o hnojivý kompost ve srovnání s NPK, je třeba «ve světle» srovnávat vždy varianty 9 a 12, resp. 10 a 11, a «v hlubokém stínu» varianty 1 a 4, resp. 2 a 3. Pod «H.Č.» jsou uvedena relativní «krystalizační hodnotová čísla». Ta abstrahují vizuální srovnání. Podle klíče je součet jednotlivých krystalotexturních jevů zachycen v jednom čísle: optimum = 100, pesimum = 0. Školenému pohledu podává krystalový obrazec sám text k pojmové evidenci.<br /> <br /> U všech zkoumaných rostlin, tak i u brambor (obrázek 20), se při přímém slunečním ozáření krystalový obrazec přibližuje příslušnému texturnímu optimu. Každý druh rostlin vtiskuje obrazně svůj éterické organizaci odpovídající krystalový obrazec. U «světelných rostlin» vykazuje tento obrazec dobrou koordinaci jednotlivých strukturních prvků, plynné přechody mezi jehlicovými kmeny a jemnými větvemi a jemné, konturované {{SE|322}}<br /> <br /> jehlice. V hlubokém stínu se pro doplněk specifické uspořádání jehlicových struktur stále více vytrácí ve prospěch obecně radiálního směrování. Větve jehlic se rozšiřují nalépáním jemných větviček; nasazují nepravidelně a v zónách vzdutí jehlicových kmenů. Totéž ukazuje stadium 2 a — v zesílené míře — stadium 3 rozpadové řady varianty 9 v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|obrázku 19]] (s. 320).<br /> <br /> Typus krystalových obrazců v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#3211|obrázku 20]] (s. 321) odpovídá při hnojení hnojivým kompostem světelným variantám, při použití NPK v tendenci stínovým variantám. U posledně jmenovaných jsou zvláště nápadné tyto texturní znaky: tvorba sekundárních zárodečných center při krystalizaci, větvení ve vzdutých zónách, široké radiálně orientované, nepravidelné, méně větvené jehlicové kmeny, nestejně dlouhé, vějířovité jemné větve. Koordinace jehlicových struktur podléhá v menší míře jednotnému utvářecímu principu (srov. var. 11). Ve většině případů se krystalová hodnotová čísla «světelných rostlin» NPK-parcel neliší od těch «stínových rostlin» organicky hnojených pokusných členů. Zvláště nápadná shoda NPK-krystalových obrazců světelných variant s těmi zastíněných pokusných členů svědčí o podstatně sníženém stupni oživení, resp. výživné hodnotě ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|obrázek 19]], var. 2 a 11, s. 320).<br /> <br /> Celkově vzato poukazují staré selské vědění, veškeré praxí ověřené zkušenosti, trvalé hnojicí pokusy&lt;ref&gt;Ernst Klapp: ''Lehrbuch des Acker- und Pflanzenbaus'', Berlin-Hamburg 1958, 503 S.; Edward John Russel: ''The World of the Soil'', London 1957, 242 S.&lt;/ref&gt; i zde ve výňatku reprodukovaný pokus světlo–stín na jedinečný význam hnojení prostřednictvím domácích zvířat, přede vším přežvýkavců. Tito korunují dílo přírody tím, že rozdávají trojí požehnání: svou přítomností a svým hnojem napomáhají<br /> <br /> * středu mezi «Výšinami a Hlubinami», «bránicovému orgánu Boden», k trvalé úrodnosti půdy,<br /> * rostlinám k jejich praobrazu blízkému fenomenálnímu obrazu a substanciálně proformované tvorbě plodů,<br /> * prostřednictvím hofu vlastní krmné základny sobě samým k budování tělesnosti, která v přebytku — jako oběť — přináší výkony nejrůznějšího druhu ve službě a ku prospěchu člověka.<br /> {{SE|323}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufe_3:_Die_Düngung_aus_dem_Geist_des_Menschen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Stoffwechselausscheidungen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Vylučování látkové výměny ===<br /> <br /> V horninách se manifestuje živel „erdig-pevného&quot;. Vznikly z pradávného, látkové výměně podobného životního dění ve vývoji Země a staly se — v podobách krystalů — „dílem&quot;. Teprve procesy zvětrávání, rozpadem krystalických forem, mohou být látky opět pozdviženy do procesů oživené přírody. Jako takové nemají žádnou hnojivou sílu. Rostliny se rozmnožují nejen prostřednictvím semen, nýbrž zároveň prostřednictvím zbytků „obecně-rostlinného&quot;, které v půdě vyvolávají procesy látkové výměny. Minulý život se přeměňuje v „univerzální semeno&quot; humus, který hnojí budoucí život. Zvířata konečně hnojí ze sil své oživěnosti a oduševnělosti. Navenek se to projevuje v takřka nekonečném bohatství variant jejich bytostných činností, dovnitř v činnosti trávení a přípravy oživelého a oduševnělého hnojiva.<br /> <br /> Z uvedené stupňovité posloupnosti by se snadno dalo usoudit, že vylučování člověka by způsobovalo opakované vystupňování hnojivé síly. Opak je však pravdou! Pohled na soustavu bytostných článků člověka a z toho vyplývající trávicí činnost to objasňuje. Čistě v duchu spočívající bytostný jádro člověka prozařuje tělesné bytostné články a upevňuje se v nich v Já-organizaci. Pracuje na těchto bytostných článcích a přetváří je na vyšší stupně jejich vývoje. V tom spočívá další vývoj člověka — takový, který si on sám bude muset v celé budoucnosti dobývat. Nejsilněji pracuje duchovní duše člověka v přítomné době na přetváření zčásti dosud tělem svázaného astrálního těla v tzv. „Geistselbst&quot; působící bez vazby na tělo.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Theosophie, Einführung in übersinnliche Welterkenntnis und Menschenbestimmung'', GA 9, Dornach 2003.&lt;/ref&gt; Tato práce Já na bytostných článcích — tedy také na živém čili étericém těle a fyzickém těle — si žádá sil. Já je přijímá skrze Já-organizaci: duševně prostřednictvím vnímání skrze smysly a tělesně prostřednictvím potravy. Látky a síly Země živí tělo, aby mohla duchovní duše člověka v tomto těle v rozvinutí duševních činností {{SE|324}}<br /> <br /> myšlení, cítění a vůle žít a působit. V případě člověka stojí trávicí dění potravy výlučně v jeho službě, nikoli zároveň ve službě Země. Potravu přijatou z vnějšku využívá zcela pro sebe. Ve srovnání se zvířetem a rostlinou je egoistem. Co člověk vylučuje ledvinami a močovým měchýřem jako tekutinu a tlusté střevo jako tužší látky, je vší živné síly zbaveno, je to mrtvá, bezduchá a bezdušná struska. Tyto látky jsou z životního a duševního kontextu beze zbytku «dekomponovány»; coby N, P, K, Si, Ca atd. jsou vrženy zpět do stavu ryze minerálního a mohou působit jedině v něm.<br /> <br /> Proto jsou lidské výměšky, například v podobě čistírenských kalů jako hnojivo, nevhodné pro produkci lidské potravy. Při cíleném použití jsou «antihnojivem», srovnatelným se synteticky vyrobeným dusíkem ze vzduchu.<br /> <br /> Vlivem materialistického způsobu myšlení — látka je nezávisle na svém původu stále táž látka — se člověk stále znovu přiklání k hledání postupů, jak přece jen využít «hodnotné živiny» N, P, K z lidských výkalů ve prospěch rostlinné výroby. Od produkce zeleniny na takzvaných «závlahových polích» v blízkosti velkoměst se upustilo. Sušení a kompostování čistírenských kalů se s úspěchem praktikuje. Výsledný produkt by však měl být používán výhradně mimo oblast zemědělství, k revitalizačním účelům v oblasti silničního a krajinářského stavitelství.<br /> <br /> Co člověk tělesně zanechává pod vedením duchovní duše, je jí silově vyčerpáno; přírodě nic nevrací. Kde tedy člověk svým duchem hnojivě působí? Je to ta část jeho bytosti, která není svázána s tělem — duchovní duše, jež se v myšlení, cítění a vůli obrací k věcem a bytostem přírody.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Geisttätigkeit_in_der_Arbeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Duchovní činnost v práci ===<br /> <br /> Zvíře rozšiřuje své bytí do životního okruhu, v němž je činné. V této činnosti vládne moudré instinktivní dění, které vytváří předivo vztahů. V tomto smyslu zvíře svým konáním hnojí v hospodářství přírody. Co se děje, podléhá železné nutnosti. Díky probouzejícímu se sebevědomí je člověku vrozena schopnost svobodného jednání. Může se rozhodnout pro to nebo ono, pro dobro nebo zlo, pro pravdu nebo lež. {{SE|325}}<br /> <br /> Co nad tím vším rozhoduje, je svědomí, do nějž nakonec vstupují všechny myšlenky, pocity a impulzy vůle a od nějž dostávají všechny činy svůj zvláštní morálně-etický ráz. Ve starém selství platilo úsloví: «Krok sedláka hnojí.» Chodilo se s uzdami v ruce za pluhem nebo jako rozsévač přes pole nebo v nedělní obchůzce po polích. Jak pravdivé bylo toto úsloví kdysi, tak pravdivé je dnes v proměně. Kdysi bylo ještě bezprostředně z lidového prožívání instinktivní zkušeností, co říká země tomu, kdo po ní kráčí, co hovoří ze stavu nálad okolí, co půda vdechuje, co vydechuje. Pak člověk věděl, co je důsledně udělat jako nejbližší. Dnes musí být jistota «dělat ve správnou chvíli správnou věc správně» znovu získána ze síly vědomostní duše. Při chůzi po poli, třeba po vykonané práci — jsi naplněn mnoha dojmy dne —, cítíš jistotu vyvstávající z neznámých hlubin duše, která nepochází z myšlení vázaného na smysly. Z vnímání celistvosti statku a všech jeho aktuálních životních vazeb víš náhle, co je příštího dne třeba udělat — ať jde o to obrátit pozornost k oblastem statku, jež vypadly z dohledu, nebo o to, že ta či ona kultura naléhavě potřebuje ošetření, jako je hřeblování nebo postřik preparáty. Dostavují se intuice, které z volní sféry temně tušící vysvítají do vědomí. Víš se stojícím v duchovně živém proudu od včerejška k dnešku a od dnešku k zítřku. Nechat ideje myšlenkově tak proudit do práce, aby v práci pocitově uchopily vůli — to uvolňuje cestu pro intuice, které vedou k novému umění hnojení z ducha, k takovému oživování látky, «pevného, zemitého samého».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S.122: «Man muss die Erde direkt beleben, und das kann man nicht, wenn man mineralisierend vorgeht, das kann man nur, wenn man mit Organischem vorgeht, das man in eine entsprechende Lage bringt, sodass es organisierend, belebend auf das Feste, Erdige selber wirken kann.»&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_landwirtschaftliche_Individualität_und_die_biologisch-dynamischen_Präparate&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty ===<br /> <br /> Ze svého duchovědného výzkumu o povaze látek a sil, jakož i o podstatě hnojení vyvinul Rudolf Steiner {{SE|326}}<br /> <br /> jakýsi druh technologie v oblasti živého. Podával pokyny k výrobě a aplikaci biologicko-dynamických hnojivých preparátů. Jde o dva postřikové čili polní preparáty a šest hnojivých čili kompostových preparátů. Ty jsou podle určitých zásad, k nimž bude přistoupeno později, zpravidla vyráběny přímo na samotných statcích a používány ve velmi malých dávkách. Pokud jde o praxi výroby a aplikace, odkazuje se na příslušnou odbornou literaturu. Zde má být učiněn pokus metodicky ukázat — ze souhrnného pohledu na výsledky antroposofického duchovního výzkumu, ze zkušeností žité praxe a z přírodovědně uchopitelných skutečností — cesty poznání a základy úsudku pro porozumění druhu hnojení, který pro běžný materialistický světový názor musí být nutně nepochopitelný.<br /> <br /> Pozadí, které teprve umožňuje rozeznat a prožít hlubší smysl kola biologicko-dynamických preparátů, tvoří všezahrnující základní idea «zemědělské individuality», její tělesný organismus a ideové souvislosti, jež konstituují biologicko-dynamický statek jako do značné míry uzavřenou celistvost v sobě samé. Jako na jedné straně práce s preparáty vytváří — jakoby zdola z volní sféry — základ zkušenosti, tak je na druhé straně, na tom vybudovaná, poznávací práce na nadsmyslové bytostné skutečnosti nutným doplněním shora. Duchovní poznání a poznání přírody musejí v konání splynout; teprve v konkrétním zacházení vytvářejí pravé obrazy, skrze něž se každá jednotlivost začleňuje do vyššího celku. Co takto jako pravý obraz ducha vzplane v duši, nabývá v jednotlivých preparátech látečné vnější podoby a pokračuje ve specifické silové účinnosti dál do přírodní souvislosti.<br /> <br /> V organismu zemědělského statku se individualizují výškové čili univerzální síly, vyzařující z periferie stálic, ze sfér planet a Slunce, i hloubkové čili centrální síly vyzařující ze Země. {{SE|327}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 21, S. 327.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 21: Die Präparate als Mittler der Höhen- und Tiefenkräfte im Organismus der landwirtschaftlichen Individualität.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Tato individuace se uskutečňuje v půdě, ve vyrovnávajícím středu výšin a hlubin, ve smyslu jakési srdeční a plicní funkce. Projevuje se v podobě rostliny ve svisle vzhůru pnoucím výhonku a v kůlovém kořenu rostoucím do hloubky, jakož i v horizontálně se rozrůstajícím listovém a jemnokořínovém systému. Na cestě individuace se každé pozemské stanoviště rozvíjí nejprve v «organismus v přirozeném růstu». I v něm je vložena trojnost: kořenový pól pod zemí, pól látkové výměny nad zemí a půda, která se jako rytmická mitte člení mezi nimi. Skrze ideu a vůli, to jest skrze umem řízenou ruku člověka, tato individuace pokračuje k výtvárnému utvářování «zemědělské individuality». Člověk sám jako bytost v dění dává i jí povahu bytosti v dění. Tento cíl — vštípit vývojový princip půdě, středu zemědělské individuality — bude napříště úlohou zemědělství. Prostředkem k tomu je hnojení, a to právě ono, jež má svůj původ v duchu člověka. Míní se tím biologicko-dynamické hnojivé preparáty, jakožto {{SE|328}}<br /> <br /> «látečné nosiče vývoje». Ty sbírají síly Nahoře a Dole v bránicovém orgánu půdy, zduchovňují, oduševňují a oživují tuto rytmickou mitte a starají se o transsubstanciaci fyzicko-minerálního. Mimo křemenný preparát, který v pólu látkové výměny přes vzduch a teplo v břiše zemědělského organismu podněcuje životní procesy, procesy tvorby plodů a zrání rostlin, rozvíjejí rohový hnůj a kompostové preparáty svou bytostnou účinnost přes kořenový pól a přes rytmickou mittu. Podporují a soustřeďují všechny ty půdní procesy, jež rostlinu z kořenového pólu ve smyslu zmíněné «kosmické vzestupné proudění» proudění solí, vody a sil nechávají vertikálně narůstat do hloubky i výše. Vyrostlá podoba je obrazem tohoto působení sil ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#327|Obrázek 21]], s. 327).<br /> <br /> Biologicko-dynamické preparáty jsou vynálezy lidského ducha, účinná umělecká zručnost, jejíž původ spočívá ve zkoumání světa bytostně-nadsmyslového. Jsou uchopitelné pouze duchovně-nadsmyslově, to jest cestou, na níž se duchovní duše člověka skrze dlouhé a přísné školení stává schopnou leibfreier poznání. Leibfrei znamená, že poznávající již nepotřebuje tělesných smyslů, aby měl myšlenky, nýbrž svět bytostí se na první vyšší poznávací stupni sám zobrazuje v myšlenkových obrazech: v imaginacích. Ty jsou otisky životatvořivé duchovní skutečnosti, zatímco myšlenky vázané na smysly a rozum se opírají o svět jevů; v tomto případě je vnější forma fenoménem. V leibfreier nazírání poznává duchovní badatel to duchovně-bytostné, jež v pozemském bytí tyto formy vytváří. Poznává, jak tyto formy, které představují náš svět jevů, jsou odumřelými koncovými body vývoje z ducha, který v průběhu dlouhých epoch předcházel. Spatřuje v každém jevovém tvaru v přírodní souvislosti, například u růže, lilie nebo krystalu, jedno «evolutivní dosažení», umělecké dílo odumřelé do formy. Spatřuje konec, věda přitom o jeho počátku. A tak se duchovnímu badateli klade otázka: Skrývá konec, dílo stvoření, zárodek k novému vše-objímajícímu dění? Může, ba musí být toto skryté evolutivní dosažení poznáno a skrze ducha, srdce a ruku člověka, který si uvědomuje své budoucí úkoly, uchopeno a přivedeno k rozvinutí? Neleží snad v tomto zárodku hledaná jiskra k nové zemědělské kultuře? A nejsou snad ideové obsahy «Zemědělského kurzu» — a zde umělecky duchovědný záměr vynálezu {{SE|329}}<br /> <br /> biologicko-dynamické preparáty, odpověď na výše položenou otázku? Rudolf Steiner leibfreier Wesenserkenntnisí zkoumal zárodečné, skryté v minerální, rostlinné a živočišné říši, a na základě těchto poznání vytvořil metodický princip, skrze nějž mohou být evolutivní dosažení ve spoli napětí kosmu a Země přivedena do nových vztahových poměrů. Plody z evolučních linií minulosti vstupují skrze lidskou ruku do vztahových poměrů zcela nového druhu, jež inaugurují nové dění, které to, co se stalo, proměňuje. Tento proměňující proces je pro každý z preparátů jiný; metodický postup, jenž leží v základu výroby preparátů, je však v principu u všech stejný nebo podobný; je to téma s variacemi. Aby bylo možno dospět k hlubšímu porozumění tohoto tématu, musí být popsány tři výzkumné cesty.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_geisteswissenschaftliche_Forschungsweg&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Duchovněvědecká výzkumná cesta ===<br /> <br /> Jako má přírodní výzkum za předmět smyslové jevy, tak má duchovní výzkum za předmět zjevení duchovní říšě bytostí. Výsledky tohoto posledního se představují myslícímu vědomí v ideových formách. Ukazují se oděny do určitého slovního znění přiměřeného idejím. To je fenomén. Čím přesněji a nestranněji toto slovní znění studujeme, tím jasněji se v myšlení rozsvěcuje duchovní obsah ideje. První krok tedy k porozumění duchovněvědeckým výsledkům v osmi přednáškách «Zemědělského kurzu» je studium přesného slovního znění. Při povrchním čtení lze snadno sejít z cesty a namísto orla najít jen jednotlivá pera. V kurzu jsou z antroposofické duchovní vědy před posluchačstvem, výlučně obeznámeným se zemědělstvím, rozebírána nejvyšší duchovní poznání, prostupující přírodní říšě, v jejich vztahu ke konkrétní zemědělské praxi. Vynaloží-li se při studiu textu úsilí o co největší nestrannost, pak slovní znění, v němž jsou nadsmyslové výsledky líčeny tak a ne jinak, je stejně tak danou skutečností jako každý smyslový fenomén.<br /> <br /> Vylíčení Rudolfa Steinera týkající se preparátů poukazují na vztahy, jež jsou zčásti přirozeně dány (například u léčivých rostlin vztahová souvislost určitých pozemských látek a jejich léčivých účinků), zčásti na vztahy, které teprve skrze ducha a ruku {{SE|330}}<br /> <br /> člověka teprve originárně vytvořeny (například vytvoření vztahu mezi rostlinnými substancemi a hůlennými orgány ze živočišné říše).<br /> <br /> Zde se uskutečňuje druhý výzkumný krok: člověk si musí přivést k prožité zkušenosti sám o sobě založený vztahový souvislost, to jest musí ho sám vykonat. V tomto konání se sám stává součástí dění. Aby byl tento druhý krok dále osvětlen, doporučuje se — jakoby jako přemostění — rozšířit studium na další oblasti duchovního bádání, naprosto centrálně na základní spisy Rudolfa Steinera&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?'', GA 10, Dornach 1992.&lt;/ref&gt; &lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Theosophie – Einführung in übersinnliche Welterkenntnis und Menschenbestimmung'', GA 9, Dornach 2003.&lt;/ref&gt; i na přednáškové cykly o pedagogice, medicíně, o přírodní vědě, umění, sociální otázce atd. Ač se tato témata zdají ležet daleko od zemědělství, přesto při důkladném studiu nečekaným způsobem rozšiřují, posilují a prohlubují porozumění obsahům «Zemědělského kurzu».<br /> <br /> Jako třetí krok vlastního badatelského prohlubování přistupuje meditativní cvičení. Člověk se musí pokusit obsahy «Zemědělského kurzu» myslícím způsobem zvnitřnit, mít je stále přítomné ve vší práci a nechat je stát se čilou substancí vědomostní duše. Tato ideová substance má moc bezprostředně podněcovat k práci. Její pravá bytostná povaha se odhaluje teprve ve vykonávání a v jeho důsledcích. Biologicko-dynamické preparáty získávají svůj smysl teprve v bezpodmínečném konání. Neboť teprve v konání se stávají bytostně skutečnými. V ideové formě jimi ještě nejsou — ta se naplňuje bytostí — jakoby z budoucnosti — teprve tehdy, když se stane svobodným činem. Cesta k tomu otevírá pohled na vyšší poznávací stupně Imaginace, Inspirace a Intuice, jejichž dobytí stojí před lidstvem jako budoucí cíl. Duchovní badatel touto cestou předešel. My stojíme skromně na počátku. Na základě výsledků duchovního bádání však můžeme ze síly vědomostní duše dobýt duchovní jistotu, že jsme na správné cestě. Na této cestě si cvičením získáváme nové umění, které «proměňuje nitro přírody».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 58: «Wir stehen auch vor einer großen Umwandlung des Innern der Natur.»&lt;/ref&gt; {{SE|331}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_naturwissenschaftlich-goetheanistische_Forschungsweg&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Přírodovědně-goetheánská výzkumná cesta ===<br /> <br /> Prostředky k přípravě preparátů jsou odebírány z říše minerální, rostlinné a živočišné a jsou vystaveny stavům fyzičnosti světa, živlům země, vody, vzduchu a tepla a v nich účinným rytmům ročních období. Antroposofický duchovní výzkum obrací tedy pohled na Co a Jak smyslově vnímatelného světa: na Co, například určité léčivé rostliny a živočišné orgánové obaly; na Jak, například vystavení silám léta nad zemí v prostředí vzduchu a tepla a silám zimy pod zemí v oblasti vodnatě-zemitého. Tím se pod zorným úhlem duchovního bádání stává smyslově vnímatelná příroda sama v nejširším rozsahu předmětem přírodovědeckých otázek, například: jaký podnět dává pampeliška lékařská (''Taraxacum officinalis'') z morfologického a fyziologického hlediska ohledně svého vztahu ke draslíku země a ke křemičitosti v nejjemnějším rozložení v obvodu Země, a jaké zvláštnosti a funkce pobřišnice skotu jsou to, díky nimž se právě tento orgán jeví jako vhodný k obalení pampeliškových květních úborů v průběhu preparace. Rozumí se samo sebou, že zde míněný přírodovědecký badatelský přístup nemůže být kvantifikující, nýbrž takový, který na základě vnímání smyslově vnímatelných faktů tvoří pojmy, jež mohou v běžném poznávání sloužit jako opora porozumění nadsmyslové anschauung.<br /> <br /> Přírodovědecká výzkumná cesta ostří pohled pro jednotlivý smyslově vnímatelný jev a hledá souvislost s onou celistvostí, na niž jako na výsledek svého bádání poukazuje duchovní věda. Goetheanistická přírodověda a antroposofická duchovní věda vstupují do vzájemně osvětlujícího dialogu.<br /> <br /> V zodpovídání otázek po přednášce na Technické vysoké škole ve Stuttgartu dne 17. června 1920 říká Rudolf Steiner: «Proto to, čím má být duchovní věda v zásadě, není nic jiného než fenomenologie; ale fenomenologie, která se nespokojuje s pozorováním jednotlivých fenoménů, nýbrž čte v souvislostech fenoménů. […] Ale porozumí se pak také, rozumí-li někdo fenomenologii tak jako Goethe – a duchovní věda je jen pokročilý goetheanismus.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Verhältnis der Anthroposophie zur Naturwissenschaft. Grundlagen und Methoden'', GA 75, Vortrag vom 17. Juni 1920, Dornach 2010.&lt;/ref&gt; {{SE|332}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Forschungsweg_der_Willenserfahrung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Výzkumná cesta zkušenosti vůle ===<br /> <br /> Na obou výše zmíněných výzkumných cestách začínáme obrazně zakoušet vnitřní souvislost každého jednotlivého preparátu. Plně prožitkově nasycen se však tento ideový celek stane teprve tehdy, když jej v opakovaném cvičení sami necháme stát se činem. V prožívání skutečnost zakládající moci ideje při přípravě preparátů se otevírají stále hlubší vrstvy porozumění. Zakoušíme sami sebe — podobně jako umělec — jako prostředníka, který látce vštěpuje cosi, co jako výsledek duchovního bádání oživuje v duševním vnímání. Duchovní obsah ideje, který se takto v sobě samém stále více osvětluje, je zárukou, že z toho vzešlý čin není pouhým svévolným aktem. Neboť čin v procesu výroby preparátů vytváří vztahy mezi přírodními objekty, např. mezi květy pampelišky a obalujícím pobřišnicí skotu, jež nejsou výrazem působícího přírodního zákona. Nezakládá se to v přírodě, v žádné jí vlastní síle (vůli), nýbrž v poznání ducha, které se prostřednictvím lidské vůle jako účinné agens vštěpuje přírodnímu dění.<br /> <br /> Tak se při práci s preparáty stává ideou nesená vůle prožitkovým prazákladem; sami si vytváříme jevy, které zpočátku buď z velké části zůstávají nevědomé, anebo z hlubších duševních vrstev vystupují jako pocity, nálady do myslícího vědomí. Na tyto je třeba při každém kroku preparace, resp. při aplikaci preparátů, soustřeďovat pozornost. Pohled badatele přitom směřuje dvěma směry: jeden vede zvenku dovnitř, druhý zevnitř ven.<br /> <br /> V případě pohledu zvenku dovnitř sestupujeme v projevu vůle, tedy v práci, do duchovní skutečnosti světa. Co se tam v nitru odehrává, zůstává z velké části nevědomé; například tehdy, když při přípravě preparátu z řebříčku plníme květy řebříčku do jelení měchýře. Vůbec bychom to nedělali, kdyby vůle nebyla impulsována duchem, který přebývá v oné ideji, k níž jejímu pochopení přibližujeme na obou výše zmíněných výzkumných cestách. Tak se v konání, jež je zpočátku prožíváno jen jako vnější děj, prověřuje ideový obsah vzplanuvší v myslícím vědomí. Prověřuje se jako vnitřní děj na skryté duchovní skutečnosti, v níž tento ideový obsah v konání tvůrčím způsobem zakládá nový vztah. Tato cesta zvenku dovnitř je cestou cvičení, tj. rok od roku {{SE|333}}<br /> <br /> opakovaného konání. Na této vědomě zvolené cvičné cestě ovšem nedospíváme k abstraktnímu poznání, jež by bylo možno uchopit jako přírodní zákon. Co však z takového poznávacího úsilí vzejít může, je postupující prohlubování smýšlení. Stává se objektivním duchovním základem, v němž se může utvářet osobní vztah, například ke krokům preparace. Idea duchovní vědy, uchopená zpočátku myšlením, proměňuje vůli vnitřně v sílu oddanosti, lásky, jež tuto práci činí svobodným činem.<br /> <br /> Pohled zevnitř ven obrací pozornost na přírodní souvislost, do níž s idejemi duchovního bádání při přípravě a aplikaci preparátů pracovně vstupujeme. Tu způsobujeme proměnu ve vlastním nitru, ve smyslu prohloubení porozumění, a rovněž proměnu «Inneren der Natur» («nitra přírody»).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 58: «Wir stehen auch vor einer großen Umwandlung des Innern der Natur.» (Stojíme také před velkou proměnou nitra přírody.)&lt;/ref&gt; Obě proměny stojí prostřednictvím ideami vedenou vůlí, tj. přes most práce, v duchovně reálném vztahu k sobě navzájem. Tak lze každý krok preparace doprovázet otázkou, jaký proměnový proces se odehrává; například v případě heřmánkového preparátu, když jsou květy heřmánku, obaleny tenkým střevem skotu, přes zimu zahrabány do země. V procesu přípravy všech preparátů se odehrávají proměnové kroky, jež vedou k novým látkovým stvořením s novými vlastnostmi. Každá z těchto nových kompozic látek má potenciál vlastností, který jako hnojivé působení způsobuje specifické proměny v živém. Směr naší badatelské pozornosti ohledně těchto hnojivých účinků nám ukazuje sám Rudolf Steiner. Poukazuje na to, že jako účinek preparátů se v živém odehrávají určité látkovopřeměnné procesy, a charakterizuje jejich působení na půdu a rostliny například jako «belebend», «gesundend», «durchvernünftigend», «empfindsammachend» (oživující, uzdravující, pronikající rozumem, schopnost vnímání probouzející).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999, Vortrag vom 13. Juni 1924.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tyto takto označené kvality — výsledky hnojivých látkových novotvoření z duchovního bádání na rovině živého a duševního — se mohou postupně stát vnitřní zkušeností, pokud se prostřednictvím prožitkového prazákladu činu pokusíme cítivě sledovat síly proměny do nitra přírody. {{SE|334}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Herstellung,_Anwendung_und_Wirksamkeit_der_Präparate_im_Jahreslauf&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Výroba, použití a účinnost preparátů v průběhu roku ===<br /> <br /> Výše zmíněné výzkumné cesty otevírají tři roviny zkušenosti skutečnosti v práci s preparáty. Tyto roviny se navzájem podmiňují. Žádné z nich se při poctivém hledání porozumění nelze vzdát. V průběhu roku existují dva kulminační body, v nichž lze toto zvláštním způsobem pozvednout do vědomí a přitom mu dát slavnostní ráz. V jarním čase jsou to dny po Velikonocích a na podzim dny kolem Michaeli. V obou dobách jsou určité preparáty vyjímány ze země a pečlivě uloženy, jiné jsou zhotoveny a vystaveny ročně-rytmicky působícím silám léta nad zemí nebo pod zemí a zimy pod zemí. Na některých místech se obě události usilují proměnit ve vyzdvižené svátky v průběhu roku — především Michalský den 29. září, na němž mohou spolupracovat nejen všichni na statku činní lidé, nýbrž i zájemci ze sociálního okolí. Ve smyslu tří výzkumných cest lze takový den uspořádat tak, že se nejprve přečtou místa v «Zemědělském kurzu», která se vztahují k právě zhotovovaným preparátům; pak může následovat rozjímání, jež se pokouší charakterizovat tu či onu preparátovou rostlinu nebo živočišnou orgánovou obalovou schránku v jejích zvláštních vlastnostech; nakonec je další průběh dne věnován vlastní činnosti výroby a pozorováním a zkušenostem, jichž se přitom lze dobýt.<br /> <br /> Veškeré úsilí má být zaměřeno na to, aby slavnostní ráz nebyl zajišťován především «vnějšími přísadami», nýbrž aby z vážnosti rozjímání a z radostnosti společné činnosti vyrostla ta pravá nálada. Podaří-li se to, je v takovýchto dnech snadno postřehnout, že práci s preparáty — jednotlivci i v pospolitosti — je vlastní prvek svobodného tvůrčího tvoření.<br /> <br /> Mezi oběma těmito kulminačními body v průběhu roku jsou to jednotlivé výrobní kroky preparátů, které v provozním pracovním rytmu vytvářejí po velkou část roku vyzdvižené hodiny: na jaře a v létě sběr preparátových rostlin, na jaře a na podzim obstarávání živočišných orgánových obalových schránek a v zimě a časném jaru výroba křemičité moučky. Každý jednotlivý krok, vždy<br /> <br /> vydávání preparátů — vždy je třeba mít v mysli průběh výroby celku preparátů, věci dělat včas a zůstat v nitřní oddanosti spojeni s děním i tehdy, kdy preparáty v zemi nebo nad zemí jsou vystaveny silám země a kosmu. K tomu každodenní pracovní logika nedává žádný podnět. Člověk si to musí sám vydobýt — nebo to společně chtít. {{SE|335}}<br /> <br /> Bereme-li v procesu výroby preparátů z přírody něco, pak jí jejich použitím přidáváme něco nového. Jako tkivem «individualizujících opatření» prostupujeme při aplikaci preparátů prostorově členěný, v časových rytmech žijící a rok od roku postupující zemědělský organismus. Zkusme si představit, jak v rámci tohoto organismu každá kultura — podle druhu a doby růstu — přichází k požitku účinků preparátů: ať už jde o polní plodiny v polním a zeleninovém hospodářství, louky a pastviny, ovocné stromy — ať jsou to polní preparáty od setí až do zralosti, nebo jiné preparáty, které přes kompost nebo hnůj ladí úrodnost půdy na rostlinám přiměřený poměr kosmu a země. Prožíváme bezprostředně, jak každé opatření při aplikaci sice míří bodově na tento lán nebo onu kulturu, jak ale odtud působí do celku hospodářského organismu. Každá rostlina, každá kultura se otevírá kosmicko-pozemskému okolí a stává se sama — až do látkové konfigurace — jeho obrazem.<br /> <br /> Ve spoluprožívání si lze uvědomit, jak se zemědělství teprve tímto tkivem činností a jejich účinky uzavírá do celku organismu — a to tím více, čím více se hospodářský provoz vnitřně diferencuje do rozmanitosti na sebe se vztahujících orgánových funkcí. Můžeme si udělat představu, jak prostorové vedle sebe polních plodin se proplétá vztažně k sobě právě tak jako jejich časové po sobě v osevním postupu.<br /> <br /> Pohledem na celkový rozsah působení preparátů v průběhu roku si lze uvědomit, jak ideje čerpané z duchovního bádání, které jinak v nás takto prostě žijí, se naší činností stávají navenek účinnými v přírodní souvislosti hospodářství a povznášejí je k tomu, co Rudolf Steiner nazývá «skutečně v sobě uzavřenou individualitou».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlage zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1979, S. 42.&lt;/ref&gt; {{SE|336}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Grundlegende_Aspekte_zur_Methodik_der_Herstellung_und_Anwendung_der_Präparate&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Základní aspekty k metodice výroby a aplikace preparátů ===<br /> <br /> V úvodu k tématu hnojivých preparátů poukazuje Rudolf Steiner na skutečnost, že zemědělství nutně provozuje „kořistnické hospodaření“. Proudem prvovýroby, která opouští statek, se hlavový a látkově-výměnný pól zemědělské individuality ochuzuje o látky a síly.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlage zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 120.&lt;/ref&gt; Úkolem hnojení je zde nejprve vytvořit vyrovnání. Pokud jde o látky a síly, zajišťují to hnojiva prvního stupně z oživlé přírody rostlin a druhého stupně z oduševnělé přírody zvířat. Pro ty látky a síly, které oživují zemi ve vyšším smyslu a které člověk v průběhu svého duchovně-duševního vývoje potřebuje jako potravu, musí začít působit síly z kosmu, pro něž se země musí teprve stát vnímavou. K tomu je zapotřebí nových látkových kompozic, které se v přírodě nevyskytují a které jsou schopny oživit neživé bytí hmoty a znovu ji otevřít jejímu duchovnímu původu. „Hmota“ – tak zní výsledek duchovního bádání Rudolfa Steinera – „je vybudována v tom smyslu, jak ji Kristus postupně uspořádal.“&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit'', GA 15, Dornach 1987, S. 66.&lt;/ref&gt; Toto přísně zákonité uspořádání látek nacházíme jako výsledek evoluce. V přírodních vědách je vynikajícím předmětem chemie. U třetího stupně hnojení jde tedy o to, vytvořit látkové a silové kompozice, které z již hotového díla přírodních říší vyjímají určité plody evoluce a uvádějí je do nových vzájemných vztahů. K tomu ukazuje antroposofická duchovní věda cestu, na níž je ponecháno na svobodě člověka, aby navázal na evoluční působení Krista. V tom lze spatřovat smysl a význam biologicko-dynamických preparátů. Metodická kostra jejich přípravy se odvozuje od trichotomie člověka, tedy od těla, duše a ducha, a při pohledu do přírody od Paracelsových „Tria Principia“, od Sal, Merkur a Sulfur, názorového postoje středověkých alchymistů navazujícího na staré mysterijní vědění. Tato trojice v jednotě se v novověku objevuje u rosekruciánů, filozoficky u Hegela jako „teze, antiteze a syntéza“ a v Goethově nazírání přírody {{SE|337}}<br /> <br /> v principu „polarity, metamorfózy a stupňování“. Trojice v jednotě neboli trojčlennost je imanentní veškerému bytí – v minulosti, přítomnosti i budoucnosti, nebo trinitárně řečeno ve „Otci, Synu a Duchu Svatém“.<br /> <br /> Myšlení v polaritách je klíčem k pochopení evoluce. Formálně konstituuje způsob Goethova pozorování přírody; příkladně jej rozvádí ve své „Metamorfóze rostlin“.&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Die Metamorphose der Pflanzen'', in: ''Goethes Werke. Naturwissenschaftliche Schriften'', hrsg. v. Rudolf Steiner, Band 1, in: ''Kürschners Deutsche National-Litteratur'', Berlin und Stuttgart 1887 (Reprint Dornach 1975).&lt;/ref&gt; Goethe jako člověk oka navázal ve svém bádání na to, co je z rostliny viditelné jako nadzemní útvar, její podzemní část, kořen, zůstala mimo dohled. Zahrneme-li i ten – v procesu abstrakce je třeba zviditelnit neviditelné tím, že kořen odkryjeme ze země –, stává se polarita kořen-květ názornou. Prajednota rostliny je v pozemském bytí rozštěpena do dvou pólů. To, co je merkurialně spojuje, je sled listů vynášený vzhůru stonkem. List symbolizuje střed mezi póly. Ve stupňování této trojice se útvar rostliny jeví jako celek, který se v květu nejčistěji stává obrazem své podstaty.<br /> <br /> Tato trojice je v zárodku semene založena jemně a ve vzájemné sounáležitosti. Vycházejíc ze středu, ze zárodečného pupenu, se diferencuje a odděluje kořen dolů a výhon nahoru. Všude ve stvořitelském díle přírody nalezneme střed mezi dvěma póly, který je však ve svých merkuriálních funkcích determinován. V trojici kořene, květu a střed tvořícího listu je rostlina dokonalým dílem. To platí i pro to, co je na člověku přírodou, pro jeho tělo a jeho orgány. Například kožní orgán, který se člení na inervovanou, smyslově aktivní pokožku (''epidermis''), prokrvenou škáru (''corium'') a látkově-výměnně aktivní podkoží (''subcutis''). Totéž platí pro zemědělský organismus: smyslová funkce hornin v hlubinách, trávicí aktivita ve větru a počasí ve výšinách a jako střední článek půda.<br /> <br /> Jinak je tomu u člověka, jakmile začne ve svobodném sebeurčení přebírat vládu nad duší. Tehdy se učí, jak to vyjadřuje Goethe, „poučovat své orgány“.&lt;ref&gt;«Das Tier wird durch seine Organe belehrt; der Mensch belehrt die seinigen und beherrscht sie», Johann Wolfgang von Goethe: ''Maximen und Reflexionen'', «Aus dem Nachlass – Über Natur und Naturwissenschaft».&lt;/ref&gt; Učí se vychovávat svou duši, která rytmicky zprostředkovává mezi duchem a tělem, ke stále vyšším stupňům {{SE|338}}<br /> <br /> samostatnosti. V té míře, v jaké o to usiluje, k čemuž je předurčen, vystupuje krok za krokem ze své tělesné vázanosti a zároveň z vázanosti smyslů na přírodní bytí. Povyšuje se nad přírodu a zároveň v ní koření. Nemusí se pak cítit povolán darovat přirozenému bytí Země něco, co tato ze sebe sama mít nemůže, co by musela navěky postrádat? Jistě, každá forma láskyplné náklonnosti je zde na místě. Může se však omezit pouze na ochranu, na zachování stávajícího, nebo musí být Zemi, jež se stala dílem, a s ní i kosmu, vštípen nový evoluční princip ve smyslu „stvoření z ničeho“, které není způsobeno žádnou vnější nutností, nýbrž které pramení jako svobodný čin z duchovně-duševní podstaty člověka?&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Menschenkunde'', GA 107, Dornach 1988, Vortrag «Evolution, Involution und Schöpfung aus dem Nichts», 17. Juni 1909.&lt;/ref&gt; V odpovědi na tuto otázku, smíme se domnívat, koncipoval Rudolf Steiner z poznání proudu času přicházejícího z budoucnosti biologicko-dynamické preparáty, jakoby „hnojivo“ pro proud času z minulosti, který se stal uměleckým dílem stvoření. Může se to zdát příliš velkolepě myšleno. Avšak ten, kdo v poznání srdcem pěstuje praktické zacházení s preparáty, může v hlubším cítění získat jistotu v úsudku, že jejich používání značí úplně první začátek v naznačeném směru. Způsob jejich přípravy se přísně řídí principem trojice – avšak novým způsobem; nečlení se podle dané prajednoty, nýbrž buduje se z produktů minulých evolučních linií. Tyto produkty, fyzicko-minerální (křemen) Země, oživlé z říše rostlin (květy) a oduševnělé z říše zvířat (orgány), tvoří póly polarity, která není dána přírodou. To, co tyto konečné produkty evoluce vzájemně vztahuje, a tím nechává vzniknout nové polaritě, a co tuto polaritu stupňuje k syntéze nové trojice, je ideou vedená vůle člověka. Idea a vůle jsou tvůrci nového středu (viz obrázky 23, 24, 25), nových látkových kompozic, které jsou nositeli sil fyzické, étericko-živé, astrálně-oduševnělé a duchovní povahy. Cestou duchovního bádání je do srdcí a rukou lidí vloženo duchovní bohatství, ideje, které mohou v proměně svobodným činem pokračovat v „díle“ uspořádání látek „Kristem“. Nová látková uspořádání preparátů jsou vynálezy duchovního bádání z nadpřírody, tak jako je syntéza amoniaku výsledkem bádání v {{SE|339}}<br /> <br /> anorganicko-fyzikální přírodě a atomová technologie výsledkem bádání v podpřírodě. V prvním případě se jedná o na umění povýšené zacházení s látkovými kompozicemi ze sféry života, duševna a ducha, aby se oživila hmota propadající smrti, to „pevné, zemské“. V obou posledních případech hrozí, že životodárná síla rostlinné přírody zakrní, respektive že bude zničeno bytí všeho stvoření na Zemi.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Annäherung_an_ein_Verständnis_der_Ausgangsstoffe_für_die_Präparation&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci ===<br /> <br /> Zástupcem minerální říše je krystal křemene a také ortoklas (draselný živec); z rostlinné říše jsou to řebříček (''Achillea millefolium''), heřmánek (''Matricaria recutita''), kopřiva (''Urtica dioica''), dubová kůra (''Quercus robur''), pampeliška (''Taraxacum officinalis'') a kozlík lékařský (''Valeriana officinalis''); z říše zvířat přichází v úvahu kravský hnůj a jednotlivé orgány, především krávy, v jednom případě vysoké zvěře. Všechny tyto výchozí látky jsou konečnými produkty evoluce s vlastnostmi, které nelze odvodit z jednotlivých prvků a jejich vlastností, jež se podílejí na složení výchozích látek. Jak již bylo několikrát naznačeno, plní křišťál (SiO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) v hospodaření přírody jakousi smyslovou funkci vůči silám, které jako tvarotvorné síly vyzařují z nejvzdálenějšího kosmu a každoročně opakovaně pomáhají rostlinám k jejich podobě, kterou přijaly v průběhu evoluce. Může být tato smyslová funkce křemene, která se uplatňuje pod zemí v prostoru kořenů, přepólována tak, aby nad zemí v listoví metabolicky aktivně zachycovala působení planet?<br /> <br /> A naopak, může být odumírající život rostliny podroben takovému procesu proměny, že pod zemí v kořenech podnítí smyslové procesy vůči tomu pouze minerálnímu v pevném a tekutém stavu? Těmto otázkám se budeme věnovat samostatně v následující kapitole.<br /> <br /> Při přípravě kompostových neboli hnojivých preparátů je výchozí otázkou: Jak lze novým způsobem oživit to „pevné, zemské“, tedy anorganicky mrtvé, v pouhý prvek rozložené (K, Ca, Fe, Si, P)? Výchozí látky k tomu poskytují výše uvedené preparátové rostliny a určitá zvířata (orgánové obaly). To, co je vlastní všem rostlinám, schopnost oživovat minerální látky prostřednictvím své životní organizace, je {{SE|340}}<br /> <br /> u preparátových rostlin přítomno jako specifická schopnost. Oživení zde znamená, že fyzicko-zemské látky jsou pozvednuty do proudícího života rostliny a přitom odcizeny svým fyzikálním vlastnostem. Například draslík, který má z fyzikálního hlediska pevně dané vlastnosti, nyní zjevuje sílu, jež se stává viditelnou a účinnou díky „vyššímu“ živému působení rostliny – sílu, kterou to „nižší“ nemůže projevit samo ze sebe. Stane-li se draslík tímto způsobem živým procesem, objeví se jiné vlastnosti, jako je například udržování tlaku mízy (turgoru), stabilizace tkání nebo v případě vápníku nové vlastnosti v podobě buněčného dělení a prodlužování buněk, růstu kořenů a výstavby tkání. Toto osvobozování látek z jejich vázanosti na čistě fyzikální vlastnosti postupuje tou měrou, jak se nadsmyslová životní organizace rostliny zhmotňuje ve vnější podobě, to znamená zároveň v ní odumírá. V oblasti kořene jsou ještě určující vlastnosti podobné solím. Ty se ztrácejí v růstových procesech zelenajících se listů a postupně v následnosti listů odspodu ke květu. Tento skrytý děj, který se zpočátku odehrává v oblasti vodního živlu, se vzestupně projevuje ve sférách působení vzduchu a tepla v rostoucím tvarování listů, ve formování květu a substanciálně ve tvorbě vysoce komplexních bílkovin, aromatických a vonných látek. Vlastnosti, které tedy látky přijaly v oblasti vegetativního růstu listů, se opět ztrácejí směrem k tvorbě květu. V květu vystupuje na povrch praobraz rostliny. V něm, v oblasti působení tepla, dosahuje odcizení látky jejím fyzikálním vlastnostem, a tím i míra jejího otevření se utvářejícím silám životní organizace rostliny, svého vrcholu. Vnějším podpisem tohoto dění je zářící květ, rozprašující se pyl a proudící vůně. Na cestě postupného oživování a zjemňování se zemský substanční proces v květu otevírá působení kosmického okruhu. To se může otevřít nazírání, vžijeme-li se do gesta bezvolně vzhůru směřujícího květu, který se obrací ke kosmu. Toto zjemňování míz&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Die Metamorphose der Pflanze'', Stuttgart 1985, S. 39.&lt;/ref&gt; – lze hovořit i v Goethově smyslu o pročišťování zemské mízy, vzestupného proudu solí a vody v ''xylému'' – respektive odcizování substančního proudu {{SE|341}}<br /> <br /> od jeho čistě fyzické přirozenosti svůj vrchol a završení v květu, v oblasti zjevujícího se praobrazu rostliny. Přes květ se rostlina již nemůže dále stupňovat. Květ však uvadá, sotva rozkvetl. Rostlina se vrací k zemi, buď jako semeno, nebo v podobě svých organických útvarů, které se v zemi přeměňují v humus.<br /> <br /> Ve svých organických procesech udržuje životní organizace rostliny v proudu neživou substanci přijatou z okolí: «Neživé se mění v živé.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner, Ita Wegman: ''Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst nach geisteswissenschaftlichen Erkenntnissen'', GA 27, Kap. V. «Pflanze, Tier, Mensch», Dornach 1991, S. 35.&lt;/ref&gt; To však odumírá do podoby rostlinných orgánů, např. listu květu. Vyvstává otázka, zda lze substanční proud, udržovaný v toku až do květu, tam však ukončený a otevřený kosmu, zachovat, ba dokonce na vyšším stupni nově oživit. Lze předpokládat, že to byla výchozí otázka Rudolfa Steinera při hledání hnojivých látek, které by mohly „samy oživit to zemské, pevné“. Odpověď z duchovního bádání mohla znít jedině takto: Pozvednout zemský substanční proud oživený rostlinou do sféry, která je vlastní vyšší přirozenosti zvířete. Neboť ve zvířeti zůstává živá substance v proudu díky jeho astrální organizaci, která vtváří orgány do proudícího života.&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V orgánové činnosti zvířete je život, který v rostlině odumírá do formy, udržován v proudění; čistě živá substance rostliny se ve zvířeti stává pociťující substancí. Existuje tedy, ptáme-li se znovu, cesta, jak pozvednout zemskou substanci oživenou rostlinou přes propast, která existuje mezi rostlinnou a živočišnou říší, do oblasti zvnitřňujících sil duševna? Že tato propast není absolutní, ukazují léčivé účinky některých rostlin na nemocné orgány u člověka a zvířat, například léčivý účinek heřmánku při střevních onemocněních, řebříčku při posilování krvetvorné síly v procesu ledvin a močového měchýře. Léčivý účinek přitom spočívá ve způsobu oživení specifických zemských substancí životní organizací příslušné léčivé rostliny. Toto specifické oživování zemských substančních procesů má Rudolf Steiner na mysli, když jde o to připravit hnojivou látku, v níž by tento substanční proces mohl být trvale udržován v proudu. Předchozí úvaha ukazuje, že se k tomu otevírá cesta, podaří-li se navázat bezprostřední vztah k {{SE|342}}<br /> <br /> odpovídajícímu orgánu a tím i k astrální organizaci určitého živočišného druhu. Takové vztahy odhalil Rudolf Steiner cestou duchovního bádání. Jedná se o orgánové obaly, které spolu s rostlinnými substancemi a působením sil Země i kosmu tvoří základ preparace.<br /> <br /> Význam tohoto vynálezu z duchovního bádání může na pozadí současného technologicko-přírodovědeckého vývoje objasnit následující úvaha: Jak již bylo několikrát naznačeno, v průběhu evoluce na cestě k lidství se přírodní říše vyčlenily z kdysi duchovního prapůvodního stavu, který zahrnoval člověka i Zemi.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Toto dění ztuhlo ve smyslově vnímatelné dílo stvoření; neživý minerál je oddělen od oživeného světa rostlin a ten zase od oduševnělé říše zvířat. Při nazírání přírody lze o každém smyslově vnímatelném jevu hovořit jako o konečném stavu, který ztuhl v dokonalosti. Krystal je jedním z nich, stejně jako kvetoucí rostlina nebo zvíře žijící svůj druh. Může být křišťál dokonalejší, než je, stejně jako pampeliška nebo červ, ryba, pták, hmyz či savec? To, co nám ve smyslové podobě v přírodních říších vystupuje vstříc, je v dokonalost ztuhlé stvořitelské dílo evoluce.<br /> <br /> Toto stvořitelské dílo je dnes výchozím bodem každé technologie. To platí zejména pro neživou přírodu, kterou lze přísně postihnout přírodními zákony. Člověk se snaží odhalit tajemství fyzické látky a vytváří z ní například technologii zaměřenou na to, aby cíleným roztříštěním látky chápané jako atom, tedy evolučního konečného stavu, uvolnil energii v ní spoutanou. Tato energie, uvolněná z neživé látky, se však ukazuje jako v nejvyšší míře nepřátelská životu. Má moc vyhladit evoluci, která ztuhla v dílo.<br /> <br /> Svévolně vyvolaný proces atomového rozpadu představuje polární protiklad k přístupu, na němž je založena výroba postřikových a hnojivých preparátů. Při jejich výrobě se to, co je v přírodě odděleno, dále nedělí, nýbrž evoluční konečný stav, např. květ rostliny, zvířecí orgán, se uvádí do vzájemného vztahu, pro který pouhé pozorování přírody neposkytuje žádný návod. Příroda jako časoprostorový „výdobytek“ poskytuje materiál: léčivé rostliny, zvířecí orgány a půdní podmínky v rytmech ročních období; konkrétní {{SE|343}}<br /> <br /> vzájemný vztah mezi nimi však odhaluje duchovní bádání a skutečností se stává činem člověka.<br /> <br /> Nová kompozice tří přírodních říší znamená umělecké přetvoření. To podstatně nové a živé se však děje z duchovní činnosti, z lidského Já, které se stává nádobou pro tvořivé božské vědomí, „kristovskou sílu“.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit'', GA 15, Dornach 1987, S. 66.&lt;/ref&gt; To je ve spojení s duchem vedeným duševním vývojem člověka cesta, která z impulsů svobody podněcuje k umělecké tvorbě na Zemi, cesta, jíž může být pokračováno ve stvoření, neboť božský Otec již nepůsobí na přírodu bezprostředně zvenčí. {{SE|344}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Herstellung_und_Handhabe_der_biologisch-dynamischen_Präparate&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hornmist-_und_Hornkieselpräparat_–_Herstellung,_Anwendung_und_WirksamkeitDie_folgende_Darstellung_ist_eine_überarbeitete_Fassung_von_Beiträgen_des_Verfassers_in_Markus_Hurter_(Hrsg.):_Zur_Vertiefung_der_biologisch-dynamischen_Landwirtschaft–_Gedanken,_Erfahrungen,_Forschungsergebnisse,_eine_Werkstattarbeit,_Dornach_2007,_S._93–107.&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Rohomistový a rohokřemenný preparát — výroba, použití a účinnost&lt;ref&gt;Die folgende Darstellung ist eine überarbeitete Fassung von Beiträgen des Verfassers in Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft''– Gedanken, Erfahrungen, Forschungsergebnisse, eine Werkstattarbeit, Dornach 2007, S. 93–107.&lt;/ref&gt; ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hornmistpräparat&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Rohomistový preparát ====<br /> <br /> V stoupajícím a klesajícím oblouku letního pololetí, v době vydechování země, se rostoucí rostlina stává obrazem sil, které působí v periferii světla, vzduchu a tepla. Tento vzrůst poskytuje potravu pro člověka i zvíře. Především je to přežvýkavec, skot, který přijímá vzrůst luk, pastvin a polních pícninových ploch. Toto krmivo je v aktu přežvykování a trávení v předžaludcích pozdviženo na stupeň duševního prožívání. V látkové rozkladu rostlinné substance kráva ochutnává kosmicky konstituující síly rostlinné substance. Provádí «kosmicko-kvalitativní analýzu» (srov. kap. «Skot», s. 146 nn.). V této chutnající, analyzující smyslové činnosti při zpracovávání krmiva kráva prožívá povahu prostředí, z nějž krmivo pochází, zvláštnost například stanovištních podmínek půdy a klimatu. Přežvýkajíc vnímá to vše jako mohutné silové útvary. V tomto stavu, navenek snovém a dovnitř bdělém a soustředěném, se její duše neboli miri wa moya zcela spojuje s éterictvím a toto mu zpětně zrcadlí fyzikálně-chemické trávicí děje. S nekonečnou libostí bere duše krávy účast na tom, co se děje v těle: «To je celý svět, který kráva vidí.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Faust-Problem. Die romantische und die klassische Walpurgisnacht'', GA 273, Geisteswissenschaftliche Erläuterungen zu Goethes Faust, Bd. II, Vortrag vom 27. Januar 1917, Dornach 1981, S. 75.&lt;/ref&gt; Toto živě-duševně-silové nemůže udržet a přivlastnit si, protože nemá vlastní bytost, nemá Já. Musí toto silové, jímž proniklo svým duševním bytím, vyloučit. To propůjčuje kravskému hnůji jedinečnou hnojivou sílu, nejvyšší a nejharmoničtější, jaké příroda dosahuje. {{SE|345}}<br /> <br /> Přes léto se pod přímým slunečním zářením stupňuje substanciální složení pícninového vzrůstu. To vnímá pasoucí se stádo krav průběžně při trávení. Na podzim dosahuje tento proces dozrávání krmiva a jeho kosmicko-kvalitativní analýzy krávou svého vrcholu. V pozorném spolupřežívání si to můžeme zpřítomnit. Z toho vyrůstá porozumění pro pokyn Rudolfa Steinera, sbírat na podzim z pastvin kravské výkaly potřebné pro následující preparaci. V tomto kravském hnoji máme před sebou převážně amorfní hmotu, konečný produkt látkové výměny, která obsahuje něco, co bytostně náleží krávě, protože jejím duševním bytím bylo sice prostoupeno, ale tímto bytím si přivlastněno nebylo. Vyloučením provádí kráva jakoby zřeknutí. Skotu hnůj, ponechán sám sobě, by splynul s obecným přírodním procesem tvorby humusu. Místo toho obracíme naruby normální průběh přírodního dění prvním nyní následujícím krokem preparace (viz obrázek 23, s. 347):<br /> <br /> Opatříme si kravské rohy – rohů býků jsou k tomu nevhodné –, pokud možno výhradně z vlastního stáda, a nacpeme do jejich dutiny hnůj. Kravský roh je vůči kravskému hnoji polárním útvarem. Sedí na hlavě, na nervově-smyslovém pólu zvířete, a je vysoce zhuštěným kožním útvarem, který ztrnul do čisté formy. Roh se nasazuje přes kostěný čep, vyrůstající bočně z čelní kosti, a svou vzduchovou dutinou komunikuje s čelní dutinou. Kostěný čep je propleten jemnou sítí žilek, zásobující kůži a pokožku, jež zajišťuje růst rohu, krví. Díky silnému prokrvení se roh na omak nápadně hřeje. V takovém životem pulsujícím rohu se čtyři fyzické živly pevného, tekutého, vzduchu a tepla soustřeďují do jakéhosi smyslového orgánu, který je namísto ven otevřen dovnitř; je to orgán zpětného vzdutí a soustředění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#346|Obrázek 22]], s. 346).<br /> <br /> Jako hustý formový obal vyzařuje zpět do trávicího organismu to, co z tohoto přes krevní oběh stoupá do hlavy. Lze říci, že skot potřebuje zpětně vyzařující funkci rohů, aby silové útvary z trávicího dění – jsou to nevědomé imaginace? – zkonfiguroval do pravé hnojivé síly.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', A 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 99.&lt;/ref&gt; {{SE|346}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 22, S. 346.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 22: Der physische Bau des Kuhhorns und das Zusammenwirken der vier Elemente zur Funktion eines nach innen gerichteten Sinnesorgans.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Se nacpáním rohů se uskutečňuje první krok preparace a s ním první krok emancipace od přirozeného průběhu přírodního dění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|Obrázek 23]]).<br /> <br /> Představuje vyvracení přírodního procesu. Co bylo vyloučeno ven, naplňuje nyní vnitřní prostor. Roh zhušťující se do čisté formy dává amorfní substanci obal. Sami se stavíme mezi nervově-smyslový a látkově-výměnný pól skotu a vytváříme, vedeni výsledkem duchovněvědeckého výzkumu, nový vztah mezi konečnými produkty obou pólů, rohem a hnojem. Co se v životě skotu vývojově završilo dvěma směry, tvoří ve svém sjednocení výchozí bod nové vývojové cesty. Chce-li se tento děj, stejně jako následující kroky preparace, vážit v celé své závažnosti, musí se pozornost zaměřit na tři zmíněné výzkumné cesty: na osvětlující ideový souvislost, na zkušenost vůle v samotné činnosti a, oboje zprostředkovávající, na pozorovatelné skutečnosti, které nás v poznávání životních projevů skotu poučují o významu kravského hnoje a rohů. {{SE|347}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 23, S. 347.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 23: Umstülpungs- und Emanzipationsschritte bei der Präparation des Hornmistes.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Ve druhém kroku preparace jsou rohy bezprostředně po jejich naplnění zahrabány do země a spočívají v ní přes zimu. Vegetace se stáhla do zárodečných stavů, země žije duchovně v smyslově bdělém stavu vdechu a je v živlech vodního a pevného nejsilněji vystavena krystalotvorným silám sféry stálic.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 49.&lt;/ref&gt; Znovu obracíme přírodní proces naruby – druhý krok emancipace od přirozeného průběhu –, přičemž amorfní substance hnoje, jež by přirozeně splývala v humus tvořících procesech léta, je nyní vystavena krystalotvorným silám zimy. Za prostorovým vyvracením následuje vyvracení v čase. Kravský hnůj se stává vnímavou matricí pro síly, které, zprostředkovány fyzikálními elementárními stavy pevného a tekutého, vyzařují do země do dutiny rohu a, zpětně vzdouty, se v mase hnoje soustřeďují jako utvářející hnojivá síla. {{SE|348}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Präparation_im_Rhythmus_des_Jahreslaufes&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Preparace v rytmu roku ====<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 24, S. 348.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 24: Umstülpungs- und Emanzipationsschritte bei der Präparation des Hornkiesels.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Na jaře vyjmeme rohy ze země – třetí emancipační krok –, vyklepeme obsah a v rukou držíme novou látku s novými vlastnostmi. Toto nové stvoření látky získává význam a účinnost díky popsanému procesu vzniku, jímž prochází. Hotový preparát je díky silám, které v zimě působí pod zemí, novou, «duchem proniknutou a protkanou» látkou&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen, GA 229, Vortrag vom 5. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 62: «So sehen Sie, dass wir durchaus jetzt, wo wir in die Zeit des sprießenden, sprossenden Lebens kommen, nicht sprechen können von geistdurchwobener Materie wie im Winter für die Erde, sondern wie wir sprechen müssen von materiedurchwobenem […] Geist.» (Tak vidíte, že nyní, když přicházíme do doby rašícího, pučícího života, rozhodně nemůžeme mluvit o duchem protkané hmotě jako v zimě pro zemi, nýbrž jak musíme mluvit o hmotou protkaném […] duchu.)&lt;/ref&gt; ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|obrázek 23]], s. 347).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hornkieselpräparat&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Preparát rohového křemene ====<br /> <br /> Výrobní proces rohokřemenného preparátu probíhá polárně ke dvěma prvním krokům přípravy rohového hnoje (Abbildung 24). {{SE|349}}<br /> <br /> Na rozdíl od hnoje jakožto produktu látkové výměny léta je krystalický křemen představitelem zimního dění Země: «Kiesel» (křemen, horský křišťál) je «äußerer Sinn im Irdischen» («vnější smysl v pozemském»).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 82: «Das Kieselige ist der allgemeine äußere Sinn im Irdischen.» (Křemenné je obecným vnějším smyslem v pozemském.)&lt;/ref&gt; Nejsilněji odolává silám zvětrávání. V prvním kroku emancipujeme křemen z jeho přirozeného krystalického bytí, rozbíjíme jeho krystalickou strukturu, meleme jej co nejjemněji na prach, činíme jej tedy amorfním. Pak křemičitou moučku zahněteme s trochou vody a naplníme ji do kravských rohů. I v tomto prvním kroku preparace se uskutečňuje vyvracení: vnějšek se stává vnitřkem ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|Abbildung 24]]). A totéž se děje ve druhém kroku, na druhém stupni emancipace. Křemen, blízký zimním silám, se stává letní substancí tím, že naplněné rohy jsou na jaře zakopány a tam přes léto odpočívají v zemi. Křemen přiblížený amorfnímu stavu se nyní stává vnímavou matricí pro metabolické síly v teple a vzduchu, jež během letní doby převládají. Zachyceny a zpětně vyzařovány vnitřní dutinou kravského rohu, koncentrují se tyto síly v takto vnímavě připravené křemičité moučce. Ta je tak uvedena do stavu, kdy může zachytit a uchovat síly letního působení — tak jako rohový hnůj uchovává síly zimního působení.<br /> <br /> Nabízí se otázka, proč jsou rohokřemenné rohy přes léto zakopány do země, a nikoliv vystaveny nad zemí přímo silám působícím v teple, světle a vzduchu. Moje úvaha k tomu je, že nejde o soustředění sil v kravském rohu tak, jak působí přímo nad zemí, nýbrž spíše o tytéž síly, pokud jsou vstřebávány vápnem pod zemí a tím nepřímo, zprostředkovaně přes jíl, skrze kořen působí na růst rostlin.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47/48.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Když pak na podzim, o Michaeli, rohy opět vykopáváme — třetí krok emancipace —, získáváme jejich obsahem opět novou látku s novými vlastnostmi: rohový křemen. Jeho podstata a jeho význam vyplývají z popsaných třístupňových kroků emancipace z pouhého přírodního dění skrze ideu a vůli člověka. Hotový preparát je prostoupen látkovým působením v {{SE|350}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 25, S. 350.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 25: Fortsetzung von [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|Abbildung 23]] und 24: Der Rührvorgang, die Anwendung und die Bereiche der Wirksamkeit des Hornmist- und Hornkieselpräparates.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> zemí během léta; je to koncentrát «hmotou protknutého ducha».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen'', GA 229, Vortrag vom 12. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 62.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Oba — rohový hnůj i rohový křemen — vznikají jako kompozice látek nikoli jako pokračování zákonitosti, jež přírody je vlastní. Ta se vyčerpává v tom, co příroda v ročním dění přináší jako útvary: půdu, hnůj, křemen, roh. Oba vznikají trojím vyvracením z prostoru do času a zpět do prostoru. Pokusíme-li se toto ve smyslu tří výzkumných cest {{SE|351}}<br /> <br /> ve vlastním prožívání rozjímavě spoluprocítit, může se skrytý smysl tohoto dění stále více odkrývat.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Rührvorgang&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Proces míchání ====<br /> <br /> Bezprostředně před aplikací následuje stejným způsobem pro oba preparáty, avšak každý zvlášť, čtvrtý krok preparace – a tím čtvrtý stupeň emancipace – proces míchání, to znamená převedení zemitě-pevného stavu preparátů do tekutého ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|Obrázek 25]]).<br /> <br /> Vždy nepatrné množství preparátové substance (rohový hnůj, nejvýše čtyři plné rohy na hektar; rohový křemen, špička nože = 3 až 4 g/ha) se míchá po dobu jedné hodiny v rytmickém střídání ve vodě teplé jako ruka. Nejlépe se k tomu hodí míchací tyč pohyblivě uchycená ke stropu nebo k příčnému trámu, ponořená míchadlem do sudu naplněného vodou. Začíná se tím, že kruhovým periferním mícháním se pomalu uvede vodní masa do pohybu. Stálým urychlováním putuje míchadlo k ústřední ose, ke vznikajícímu vírovému trychtýři. V něm dosahuje rychlost rotující vody maxima, ke stěně sudu se zpomaluje. Ve víru existuje tendence k neomezené rychlosti směrem ke středu — odtud sací síla; k periferii tenduje rychlost k nule. Mezi oběma póly vznikají díky rozdílům rychlostí vinuté vírové vrstvy přibližující se dvojrozměrnosti, ideji plochy. Homogenní těleso vody se strukturuje v plochy klouzající jedna podél druhé, a to jak prostorově ve vztahu středu a periferie, tak časově — od klidového stavu vody se stupňující až k maximálnímu rozvití rotačního trychtýře. Dosáhne-li trychtýř svého maximálního rozvinutí — kdy se dostáváme na hranici svých sil vodní masu dále urychlit —, zničí náhlé zastavení míchadla trychtýř; strukturovaná vodní masa se zhroutí, propadne do stavu beztvarého chaosu a na okamžik se přiblíží stavu homogenního klidu, aby pak byla v opačném směru urychlena k nové tvorbě trychtýře. Kapalina je tak v rytmickém střídání udržována v polaritách klidu a pohybu, homogenity a plošného prostoupení při výstavbě vírového trychtýře. {{SE|352}}<br /> <br /> Tato stále znovu obnovovaná vodní masa, rozrušovaná rozdíly rychlostí do plochy, se tím stává zároveň vnímavou matricí pro trojí vtisk:<br /> <br /> * soustředěného silového potenciálu substance preparátu,<br /> * aktuálně působících kosmických silových konstelací,<br /> * individuální duchovní duše člověka, která, působíc skrze vůli, proces inauguruje, řídí a udržuje.<br /> <br /> Rührvorgang trvá jednu hodinu. Je toto časové vymezení zvoleno libovolně — například proto, aby bylo zajištěno, že se účinek preparátu s vodou spojil —, nebo kde tkví smysl? Odpověď nemůže být hledána v přírodním dění, nýbrž v kosmických rytmech, které jsou v člověku bytostně účinné a v něm si zachovaly svůj původ. Makrokosmicky je to 24hodinový rytmus dne a noci. V tomto rytmu Země–Slunce žije Já, duchovní duše člověka, ve stavech spánku a bdění. Prostřednictvím Já-organizace nervově-smyslového systému, rytmického systému a soustavy látkové výměny a pohybu individualizuje makrokosmické rytmy a vtiskuje je fyzickému tělu — například jako rytmy dýchání a srdeční pulsace. Vlnové délky těchto rytmů se pohybují v oblasti sekund a minut. V nervově-smyslových procesech se frekvence zkracují na zlomky sekundy, zatímco ve svém protipólu, v aktivitách látkové výměny, se rozšiřují na časové měřítko hodiny nebo hodin.&lt;ref&gt;Bernd Roßlenbroich: ''Die rhythmische Organisation des Menschen: Aus der chrono-biologischen Forschung'', Stuttgart 1994, 163 S.&lt;/ref&gt; V pólu látkové výměny a končetin však žije vůle, jejíž aktivace a deaktivace se odehrává v oblasti hodiny — odtud například «vyučovací hodina». Toto i vlastní zkušenost opravňují k jistotě, že časové měřítko jednohodinového míchání se vztahuje k volnímu rytmu člověka látkové výměny a pohybu. Ten je přece tím, kdo rührvorgang uvádí do pohybu a udržuje jej.<br /> <br /> V nevědomých hlubinách vůle pak žije Já; působí skrze vůli do světa — zde do pohybované vody. Každý, kdo je s mícháním preparátů obeznámen, ví, že toto časové měřítko jedné hodiny lze zvládnout v konstantní volní aktivitě. Každý člověk naplňuje tento časový úsek jemu vlastním rytmem odpovídajícím jeho ve vůli žijícímu Já. Každý člověk vtiskuje svou vůlí svůj rytmus vodě dynamizované v pohyblivých vírových vrstvách. Tento {{SE|353}}<br /> <br /> Tento lidský volní rytmus je oproti všem rytmům přírody, jež mají makrokosmický původ, jediným a prvním rytmem, který člověk jakožto mikrokosmos v průběhu tohoto třetího kroku preparace vtiskuje přírodnímu dění.<br /> <br /> Za zamyšlení stojí ještě toto: V rührvorgangovi lze mikrokosmicky spatřovat technologické uskutečnění makrokosmického dění. Každý z planet má jemu vlastní sklon osy vůči Slunci a jemu vlastní rychlost otáčení. V tom se vyjadřuje individuální signatura jednotlivých planet, působení «planetárních duchů». Jeden zápisek v Steinerově zápisníku zní: «Ve sféře se vesmír rozplývá / V ose se utváří / Se Sluncem.»&lt;ref&gt;Notizbuch Nr. 52, 1921; siehe auch ''Beiträge zur Rudolf Steiner Gesamtausgabe'' Nr. 104, S. 63.&lt;/ref&gt; Z toho lze ve vztahu k rührvorgangovi vyvodit: «Duch člověka» určuje rychlost otáčení a právě tak «osu», totiž úhel odklonu od svislice, v němž je vedena míchací tyč.<br /> <br /> Na tomto pozadí může vzrůstat pochopení pro to, že Rudolf Steiner ve způsobu svého duchovědeckého výkladu klade důraz na míchání rukou. Nejenže se tím prostřednictvím vůle vtiskuje dynamizované tekutině cosi z individuálního duchovního bytí člověka, nýbrž zpětně přijímá z tohoto dění, které samo přivádí na svět, cosi, co se s ním bytostně spojuje. Míchání rukou proto nabízí příležitost, jakou jinde v celém dění preparace nenajdeme, pronikovat poznávajícím způsobem na zmíněných třech výzkumných cestách do těchto procesů.<br /> <br /> Této příležitosti ponořit se s bdělým vědomím do procesuálního dění míchání se člověk zříká, deleguje-li rührvorgang na stroj. Zbavuje tím vlastní poznávací snahu živné půdy prožitku. Otázka, proč se míchá hodinu, ztrácí vyřazením lidské vůle svůj vztažný bod a stává se bezvýznamnou. Kdyby šlo jen o optimální promísení, bylo by to s vhodně konstruovanými stroji, jakým je například *Turbula* Paula Schätze,&lt;ref&gt;Paul Schatz (1898–1979): Anthroposophisch orientierter Mathematiker, Techniker und Erfinder.&lt;/ref&gt; pracující podle pohybové dráhy obráceného krychle, dosažitelné již za zlomek hodiny. Ale o to nejde. Míchá-li se stroji, ať jakéhokoli provedení, nebo {{SE|354}}<br /> <br /> také s kaskádami Wirbelschalen Johna Wilkese (*flow forms*),&lt;ref&gt;A. John Wilkes: ''Das Flowform-Phänomen: Die verborgene rhythmische Energie des Wassers'', Stuttgart 2008, 239 S.&lt;/ref&gt; nabývá na váze Steinerovo upozornění, že «člověk se může rozhodnout postupně se proklouzávat do oblastí surrogátního».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 104.&lt;/ref&gt; Problém nespočívá v tom, že by stroj mohl napodobovat ruční míchání a vytvářet pravotočivé i levotočivé víry, nýbrž surrogatem je zde to, že namísto duchem vedeného, individuálního rytmus tvořícího vůle přebírá řízení dění regulačně-technický průběh, který jej taktuje zvenčí. Rytmus otevírá kosmos, zemi a člověka jednoho druhému, takt je od sebe odcizuje.<br /> <br /> Míchání preparátů vytváří — v nejlepším slova smyslu — vyzdvižené hodiny v předem určeném pracovním sledu dne. Tyto hodiny je třeba tvořit. Může se to dít tak, že se míchá pokud možno ve dvou, ve třech nebo ve více lidech a že se k účasti zvou lidé z okruhu přátel statku. Z tohoto činného spolubytí při individuálním utváření rytmického procesu může vyrůstat nálada uvolněnosti, veselosti a pocitu svobody v sebeurčené činnosti, která objímá vážnost, v níž se hlubší vrstvy vlastního volního bytí spojují s děním míchání.<br /> <br /> Jedinečnost míchání preparátů otevírá třem výzkumným cestám opět nové rozměry k prohlubujícímu se porozumění. Odhlédneme-li od duchovědeckých pokynů Rudolfa Steinera k způsobu míchání a od širokého pole pozorovatelných skutečností týkajících se tvorby a rozpouštění vírů atd., může nabývat na významu zvláště sebezkoumání v duševních činnostech myšlení, cítění a vůle. Přitom lze upozornit na tuto zkušenost: Sebepozorování ukazuje, že rytmické dění procesu míchání se odráží ve vztazích, v nichž v jednotlivých fázích stojí duševní činnosti myšlení, cítění a vůle vůči sobě navzájem. Dříve než se rozhodnu uvést vodní masu do pohybu, tvoří tyto tři duševní síly ve mně nerozdělenou jednotu. Jsem zcela sám sebou a stojím tváří v tvář vnějšku. V okamžiku, kdy se v uvědomělé myšlenkové činnosti rozhoduji pohybovat míchacím košíkem, začíná se vůle zvnějšňovat do činnosti. Toto zvnějšňování se dále a dále stupňuje, moje vůle musí nepřetržitě, ani na okamžik<br /> <br /> Aniž by polevoval, předcházet pohybující se vodě, dokud moje volní síla nenarazí na hranice, tedy dokud nemohu dále stupňovat pohybový impuls k tvorbě trychtýře. Zároveň se ve mně moje myslící vědomí stále více odpoutává od volní činnosti a zvnitřňuje se do té míry, že v dokonalém klidu a zvýšené sebevědomosti hledí na vlastní volní konání. Mé duševní prožívání se rozkládá do myšlenkového klidu a volní pohnutosti. V tomto poli napětí, které se buduje s postupující tvorbou víru, se může moje cítění, nezávisle na myšlení a vůli, rozvinout v duševní čistotě a otevřenosti k duchu. Mohou se pak dostavit okamžiky zostřené přítomnosti ducha. Mohu se tehdy mezi klidem a pohybem cítit jako jedno s vnějším děním. Jsem uprostřed toho. Zde, v tomto smysluprostém cítění přivozeném vlastní činností, leží zřejmě nejhlubší zdroj, z nějž mohu čerpat inspirativní jistotu o pravdivosti nastoupené cesty. {{SE|355}}<br /> <br /> Jakmile vůle ke stupňování pohybu vody ztratí sílu, myslící vědomí opět zakročí a přiměje vůli, aby náhlým protisměrným mícháním nechala trychtýřový vír zhroutit. Voda tak v okamžiku přelomového bodu opět tvoří homogenní jednotu — a právě tak myšlení, cítění a vůle, které při tomto aktu ze stavu oddělenosti «zhroutí» do jednoho, znovusjednocují se. Z tohoto sjednocení pak dozrává rozhodnutí k nové tvorbě trychtýře v opačném směru a opět se duševní síly od sebe oddělují. Tak duše v procesu míchání celou hodinu rytmicky tká mezi vlastní a světovou vztahovostí. Skrze tuto bránu se Já rytmicky vtiskuje do světa a týmž rytmem se svět bytostně noří do Já.<br /> <br /> „Trychtýř se tu při míchání stává reálným obrazem spojení světa a Já. V nasávající síle trychtýře (vyvolané, lépe řečeno k zjevení přivedené, lidskou vůlí) dostává substrát (i člověk) v koncovém bodě skrze nekonečno spojení s periferiemi, z nichž mohou kosmické síly, jež mají svůj vztah k materiálu stávajícímu se dílem, zářit zvenčí dovnitř a v prométaní se substrátem se s ním spojovat.&quot;&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung. – Gunter Gebhard: Geologe und Biologe, langjähriger Oberstufenlehrer an der Waldorfschule Überlingen; jetzt Dozent für goetheanistische Naturwissenschaft und Waldorfpädagogik in Russland und in landwirtschaftlichen Ausbildungsstätten in Deutschland.&lt;/ref&gt; {{SE|356}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Použití ====<br /> <br /> Poté, co byly oba preparáty převedeny ze stavu pevného do stavu kapalného, jsou bezprostředně nato rozstřikovány do vzduchu — rohový hnůj spíše hrubšími kapkami na půdu, rohový křemen spíše jemnou mlhou na rostliny ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|Obrázek 25]], s. 350). K tomu se používají příslušné přístroje pracující s nízkým tlakem a malým výkonem (40 až 60 litrů na hektar nebo méně). Nabízí se tu omezit pohled jen na nezbytné rovnoměrné roznesení. Co se však skutečně děje a co je přístupné nazírání, je rozpad kapaliny pohybované rytmickým střídáním do stavu, který se otevírá živlu vzduchu — totiž povrch, jenž se v kapkové formě rozestírá do bezhraniční šíře. Konstelace sil, která v okamžiku použití — například ráno jinak než večer — vládne nad polem, pastvinou, zahradou a ovocným sadem ve vzduchu, teple a světle a může být zakoušena jako nálada, vtiskuje se oné konstelaci sil, která se v časovém proudu předcházejících preparačních kroků soustředila v každé kapičce. Rozpadem míchaného prostředku v nejjemnější kapičky vzniká množství středů a — obráceno k vzduchu — periferních hraničních ploch, jejichž souhrn se rozrůstá do nesmírna. Kožní membrána každé kapičky v ní obklopujícím světle třpytí se ve všech barvách a je — polárně k nasávající síle rýhového víru — na hraničních plochách své kulovité podoby allseitig otevřena kosmickým periferním silám působícím v živlu vzduchu.<br /> <br /> Použití rohového hnoje se děje při setí na zpracovanou půdu, nejlépe současně v přímé kombinaci se setím, případně podruhé v souvislosti s ošetřováním kůže půdy na jaře. Na trvalých travních porostech leží časové body na podzim a na jaře, respektive po pasení a po senosečí, v ovocnářství před rašením pupenů a po sklizni. V denním průběhu jsou — ve shodě s rytmem pozemského výdechu — upřednostňovány pozdní odpolední hodiny k míchání i ke stříkání, zejména tehdy, je-li nebe zatažené.<br /> <br /> Polárně k rohovému hnoji se rohokřemenný preparát zpravidla aplikuje dvakrát nebo vícekrát v době růstu a zrání. Časové body vyplývají ze vcítění se do růstových rytmů jednotlivých kultur. Za základní pravidlo pro volbu správného okamžiku může platit, že rohokřemenný preparát harmonicky podporuje tu růstovou a zrací fázi, v níž se daná kultura právě nachází. V denním průběhu {{SE|357}}<br /> <br /> bude člověk, sleduje pochod pozemského výdechu a tím i vzestupný mízu proud, za časných ranních hodin míchat a stříkat do ještě rosou pokrytých porostů. Naproti tomu by v době zrání vegetativně plodících kultur, jako okopanin atd., bylo vhodné preferovat stříkání působící na sestupný mízu proud, a to v pozdních odpoledních hodinách až k večeru. Časové body aplikace obou preparátů nepodléhají žádnému všeobecnému pravidlu, nýbrž osobnímu vztahu, který člověk ke svým kulturám ve vztahu k celku hospodářství má. Vyplývají — a to často s velkou určitostí — ze síly intuice, když člověk například v práci zastaví — ať již večer, ať při chůzi přes pole — a rozjímá, přebývaje v pozorování, o tom, co prožil.<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ==== Die Wirksamkeit ====<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Oba preparáty na dosud uražené cestě prošly zpětně elementárními stavy zemitě-pevného, vody a vzduchu a v teple se rozplývají v čase a na místě, kde dopadají v podobě kapek ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). V nejkratší době je to, co je substanciálně uchopitelné, ponderabilní, buď pohlceno půdou, nebo se odpaří. Skrze stav tepla začíná působit to, co je ryzím silovým působením duchovní podstaty, co se v průběhu preparace koncentrovalo v dutině rohu v hnoji, respektive v křemeni. Člověk musí vnějším i vnitřním nazíráním projít touto čtyřstupňovou cestou, aby správně porozuměl výrazu duchovního badatele ohledně účinnosti: «jak hnůj z kravského rohu tlačí zdola nahoru, to druhé (rohový křemen) táhne shora».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, přednáška z 12. června 1924, Dornach 1999, s. 102.&lt;/ref&gt; Jsou zde oslovena čistá silová působení v živém, která vznikla průchodem časoprostorovým děním. Nyní působí zpět do pozemských poměrů prostoru a času tak, že se rostlina od klíčku přes růst výhonku až po zralost plodu a semene může začlenit podle svého typu a podmínek stanoviště do vertikální osy Země-Slunce. To bytostné žije v teple a zjevuje se skrze teplo.<br /> <br /> Rohový hnojový preparát rozvíjí svůj účinek pod zemí, obrazně řečeno v hlavě zemědělské individuality, v prostoru kořenů. V tomto smyslu je to «hlavové hnojivo». Hnojí procesy pod zemí, {{SE|358}}<br /> <br /> které jsou příbuzné nervově-smyslovým procesům v lidské hlavě ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). Tyto hnojivé síly přijal během odpočinku rohů v zimní zemi, v době, kdy v nitru země působí nejpřirozeněji a nejintenzivněji. V rohovém hnoji tak máme k dispozici «hnojivo zimních sil», které lze polárně k zimnímu období libovolně používat podle doby setí kulturních plodin od jara přes léto až do podzimu. Kravský hnůj, aktivní v látkové výměně, se proměnil ve smyslově aktivní hnojivo, které posiluje vlastní aktivitu kořene vůči pouhé mineralitě zemské říše. «Vychovává» smyslovou schopnost kořene, která se projevuje například ve schopnosti rozkládat minerály – «kořen rostlin […]: Je to oko, ale špatné oko.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Schöpfung der Welt und des Menschen. Erdenleben und Sternenwirken. Über die Gerüche'', GA 354, přednáška z 24. srpna 1924, Dornach 2000, s. 154.&lt;/ref&gt; Tuto skutečnost odrážejí experimentální výzkumy, které ukazují, že kořen roste typičtěji pro daný druh, jemněji se větví, proniká vertikálně hlouběji do půdy a tím si zpřístupňuje větší objem půdy.<br /> <br /> Rohový křemenný preparát rozvíjí svou účinnost nad zemí v oblasti výhonků a listů. Zde, v «břiše» zemědělské individuality, vládne ve výměně se vzduchem, teplem a světlem intenzivní činnost látkové výměny ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). V tomto vzájemném vztahu okružních sil na jedné straně a stoupajících a klesajících rostlinných šťáv na straně druhé působí rohový křemenný preparát harmonizujícím způsobem. V tomto smyslu je to «hnojivo pro látkovou výměnu» rostliny. Tuto hnojivou sílu přijal během odpočinku rohů v letní zemi, v době, kdy tyto letní síly látkové výměny působí nejintenzivněji. Krystalický, smyslově aktivní křemen – reprezentant zimní země – se v průběhu popsaných emancipačních kroků proměnil v hnojivo letních sil, aktivní v látkové výměně. S jeho pomocí můžeme opět libovolně individualizovat velký makrokosmický rytmus ročního cyklu pro kulturu, kterou právě pěstujeme. Otevírá rostlinu vůči jejímu okolí a stejně tak vůči jejímu typu, jejímu duchovnímu praobrazu. To se zřetelněji projevuje jak ve vzhledu rostliny, například v proformování listů, v metamorfóze listů, tak i ve složení látek ve všech stadiích vitalizace, růstu a devitalizace, kvetení, zrání a tvorby semen. V souhře s rohovým hnojovým preparátem harmonizuje procesy tvorby plodů, stará se, jak ukazují experimentální {{SE|359}}<br /> <br /> výzkumy, o fyziologický klid při dozrávání a tím i o kvalitativní vlastnosti v konzistenci, barvě, vůni a chuti, které, poukazujíce za práh čistě rostlinného, tvoří výživovou hodnotu pro zvíře a člověka.&lt;ref&gt;Ilias Samares: ''Nachernteverhalten unterschiedlich gedüngter Gemüsesorten mit besonderer Berücksichtigung physiologischer und mikrobiologischer Parameter.'' Forschungsring für biologisch-dynamische Wirtschaftsweise, Darmstadt 1980, 153 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Manfred Klett: ''Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung'', Darmstadt 1968, 117 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Johannes Klein: ''Der Einfluss verschiedener Düngungsarten in gestaffelter Dosierung auf Qualität und Haltbarkeit pflanzlicher Produkte''. Institut für biologisch-dynamische Forschung, Darmstadt 1968.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Rohový hnůj a rohový křemen se navzájem podmiňují. Působí v ose Země-Slunce, která se zhmotňuje ve svislici kořene a výhonku. Dále otevírají rostlinu okružním silám, což se projevuje v intenzivním větvení kořene a proformování listoví. Jedním hnojíme zimními, druhým letními silami. Hnojíme život tím, co veškerý život nese. Jsou to látky udržované v živém, které uvolňují síly, jež rytmus tvořící vztah Země-kosmos individualizují podle stanoviště.<br /> <br /> Existuje mnoho experimentálních studií o postřikových preparátech.&lt;ref&gt;Uli Johannes König: «Wissenschaftliche Untersuchungsergebnisse zum Nachweis der Präparatewirksamkeit» in: Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft'', Dornach 2007, S. 157 f.&lt;/ref&gt; Poskytují potvrzení jejich účinnosti v tom či onom směru. Pro toho, kdo se ptá po jejich podstatě a významu, poroste porozumění do té míry, do jaké se mu podaří na třech zmíněných badatelských cestách zpřístupnit si duchovněvědný ideový základ, poznáváním si zpřítomnit na něj se vztahující přírodní souvislosti v celku zemědělského organismu a nechat se poučit zkušeností vůle při činnosti. {{SE|360}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kompost-_oder_Düngerpräparate&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''Kompostní nebo hnojivé preparáty''' ===<br /> <br /> Souzvuk dvou jmenovaných stupňů hnojení z oživené a oduševnělé přírody pod vedením třetího — idejemi nesené lidské práce — je dědictvím abendländisch-křesťanské zemědělské kultury. Nyní, kdy jsou moudrostí naplněné instinkty tohoto dědictví ztraceny, musí být morální impulzy v praxi hnojení získávány z myslícího nazírání v přírodě skrytě působící moudrosti. Tato moudrost je výrazem z minulosti působícího makrokosmu. Sama příroda se stará o uspořádání látek v kravském hnoji, v rostlinném kompostu a v krystalech země. Toto uspořádání se opakuje podle moudrostních zákonů kosmické minulosti. Rozpustí-li se solný krystal ve vodě, vznikají odpařením opět solné krystaly téhož druhu. Ze semene heřmánku vznikne opět heřmánek. Může toto do «díla» ztuhlé uspořádání látek být oživeno v tom smyslu, že se otevře silám vznikajícího kosmu? Je to křesťanské budoucího zemědělství v tom, že v makrokosmickém vývoji dovršené uspořádání látek se v budoucnosti může proměnit svobodným činem člověka? Základní téma Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera je oživení samé Země. Tomuto cíli slouží oba již popsané postřikové neboli polní preparáty «rohomist a rohokřemen». Následuje řada šesti kompostních nebo hnojivých preparátů, které jsou jako přídavky k rostlinným a živočišným hnojivům rovněž aplikovány v homeopatické dávce. Rudolf Steiner otvírá tuto řadu popisem preparátu ze řebříčku, u nějž metodicko-kompoziční téma zaznívá jakoby v naplnění. Proto má být toto téma na příkladu preparátu ze řebříčku popsáno podrobněji. Odchylky od základního tématu při výrobě ostatních preparátů tím zřetelněji vynikne jejich vlastní charakter.<br /> <br /> Princip výroby opakuje princip nakládání a souzvuku přirozeně vznikajících druhů hnojení, nyní však na stupni, který se vymaňuje z podmíněnosti přírody. Přirozeně disponované hnojení zůstává vázáno na ztvrdlé «dílo». Výchozím bodem přípravy preparátů jsou látkové uspořádání tohoto díla — «pracovní materiály» ze tří přírodních říší, které skrze ruku {{SE|361}}<br /> <br /> člověkem složeny, nyní však z idejí duchovního poznání. Tyto ideje obsahují vztah vzniklého díla k jeho bytostnému základu; v praktickém uskutečnění uvádějí nový vývoj.<br /> <br /> Podrobné popisy výchozích materiálů preparace i jí samé podali tito autoři, a sice pro:<br /> <br /> * Preparátové rostliny: Jochen Bockemühl a Kari Järvinen&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl und Kari Järvinen: ''Auf den Spuren der Präparatepflanzen'', Dornach 2005, 153 S.&lt;/ref&gt; — pojednání, které vede k tomu, aby se postupovalo od nazírání k poznání bytosti.<br /> * «Prohloubené porozumění podstatě biologicko-dynamických preparátů z goetheanistického, christologického a duchovně-vědeckého hlediska» od Erdmutha-M. W. Hoernera.&lt;ref&gt;Erdmuth-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, 512 S.&lt;/ref&gt;<br /> * Praktické zacházení při výrobě a aplikaci biologicko-dynamických preparátů, obsáhlý přehled Waltera Stappunga.&lt;ref&gt;Walter Stappung: ''Die Düngerpräparate Rudolf Steiners, Herstellung und Anwendung'', Rüfenach 2017, 2 Bd. (Bd. 1: 632 S.; Bd. 2: 116 S.).&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Schafgarbenpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kompozice preparátu ze řebříčku ===<br /> <br /> Řebříček charakterizuje Rudolf Steiner jako «naprosto zvláštní zázračné dílo».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 126: «Diese Schafgarbe ist – eigentlich ist es ja jede Pflanze – ein Wunderwerk, aber wenn man wieder eine andere Blume anschaut, dann kommt einem das ganz besonders zu Herzen, was für ein Wunderwerk diese Schafgarbe ist; sie ist ein ganz besonderes Wunderwerk.»&lt;/ref&gt; «Řebříček se v přírodě představuje tak, jako by nějaký tvůrce rostlin měl u řebříčku model, aby byl síru ve správném poměru uveden ke všem ostatním rostlinným látkám.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999, S. 126.&lt;/ref&gt; A dále: «Řebříček rozvíjí svou síru-sílu přednostně v procesu tvorby draslíku. Proto má síru přesně v takovém množství, jaké je nezbytné ke zpracování draslíku.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 129.&lt;/ref&gt; «V řebříčku zpracovává síra obsah draslíku tak, «aby se ve správném vztahu choval v organickém procesu vůči tomu, co tvoří vlastní tělo, bílkovinatou podstatu rostliny.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 126.&lt;/ref&gt; {{SE|362}}<br /> <br /> Síra zprostředkovává duchovně-kosmické pozemským látkám. Ty se uspořádávají podle sil duchovního praobrazce, například řebříčku, a přivádějí jej ke zjevení v podobě nebo gestalt této rostliny. Síru lze v živém označit za nositele tvořivého principu z ducha, který nachází výraz ve formě, v tvarování. Draslík je jako tvůrce solí nositelem látkového principu a je tak reprezentantem Pozemského. V součinnosti obou polárních principů se v rostlině uskutečňuje — v procesu steigerung — tvorba bílkovin. Na každém stupni svého zjevování od semene až po květ je rostlina, a obzvláště řebříček, obrazem této polarity. Ryze věcně nám tato polarita vstoupí před oči, položíme-li semeno do země. V semenu se koncentruje praobraz rostliny. V něm žije Kosmické «jako forma rostliny».&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&lt;/ref&gt; Semeno je obklopeno humem, tím, kdo ve Pozemském tvaruje,&lt;ref&gt;Ebd., Notizblatt Nr. 9 im Anhang, S. 271: «Der Humus gestaltet das Untere durch die Erde.»&lt;/ref&gt; a minerálními složkami půdy — křemenem, vápnem, jílem a ve vodě rozpuštěnými solemi. Obklopuje je tedy pozemská látkovost, která ovšem ztrácí svůj charakter tou měrou, nakolik jsou minerální složky prokrystalované, a tedy ve vodě nerozpustné, jako například křemen. Ve krystalu se zjevuje kosmický praobraz minerálu jako forma. V rozpuštěné látkovosti vládnou fyzicko-pozemské zákony.<br /> <br /> S bobtnáním semene přijímá toto ze půdy vodu a v ní rozpuštěné soli. Kosmická forma rostliny vstupuje do vztahu s pozemskou substancí. Klíček se z tohoto vztahu vyvíjí merkuriálně. Co v semenu žije kosmicky jako forma rostliny, proměňuje se v pozemskou formu smyslově-fyzicky se zjevující rostliny. V okamžiku příjmu pozemské substance, například draslíku, odcizuje se tato již v prvním kroku své fyzicko-pozemské zákonitosti. V silovém poli pozemského-stávání-se formy rostliny a na druhé straně draslíku, jenž se v organickém dění postupně odcizuje své pozemské povaze, se tvoří bílkovina. V prasubstanci veškerého života se prostupují kosmická forma a pozemská substance. V tvorbě bílkovin — například ve vegetačním bodě — tlačí a bují kaliový proces zdola nahoru, a z bílkoviny buduje duch, užívaje síry jako svého zprostředkovatele, gestalt rostliny. V tvorbě rostlinné bílkoviny smíme spatřovat bod obratu, v němž se kosmická forma rostliny vymezuje do pozemské a reprezentant Pozemského, draslík, se přibližuje ke svému kosmickému {{SE|363}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 26, S. 363.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 26: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation der Schafgarbe.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Původní bytosti. Čím více tedy řebříček přivádí ke zjevení svou vnější pozemskou gestalt, tím více se draslík vymaňuje z podmíněnosti svými fyzickými vlastnostmi. Na každém stupni tohoto se proměňujícího vzájemného vztahu formy a substance, pozemského a kosmického stávání se, je bílkovina ve svém látkovém-formovém uspořádání jiná. V mladé rostlině a směrem ke kořeni je více příbuzná draslíku, tedy soli (nitráty, volné aminokyseliny), v dospělé rostlině a směrem ke květu a zralému plodu se strukturuje stále složitěji. Stává se síře, tedy formě příbuznou (obrázek 26, s. 363).<br /> <br /> V květu se zjevuje v pozemské dokonalosti formy to, co v semenu žilo kosmicky jako forma. Vše, co v semenu bylo jako možnost gestalt-stávání se uloženo, vylilo se do této určité formy. Bytost rostliny se nemůže zjevit nad to, co se až ke květu zjevuje v obrazu. Na druhé straně je zemský prvek draslík ve květu nejdále odcizen svému pozemskému charakteru. Ve květu vstupuje do nejjemnější, kosmicky zjemnělé tvorby substance — například v barevném okvětním plátku, v nektaru, v rozvanívajícím se vůni. Jedno, forma, {{SE|364}}<br /> <br /> vstupuje zcela do pozemského zjevení. V její formě poznáváme nezaměnitelně řebříček — v pevnosti jeho stonku, v rozkladu čepele listu v uspořádanou mnohočetnost kopijovitě se větvících peří a v bílých a růžových zářících květních širmech, k nimž se na mírně klenutém lůžku suchomilné, pevné a soustředěné, jednotlivé květy složnokvěté rostliny shromažďují. Druhé, látka, která se v půdě jako draslík jeví s fyzikálně přesně uchopitelnými vlastnostmi, mizí v organickém procesu, vtiskuje mu určité vlastnosti a pak, od listu k listu stoupajíc, ve květu ke kosmu přiblížená, přechází do jakéhosi zárodečného stavu. Pohleďme na květenství řebříčku — spatříme vysokou míru pozemsko-fyzické diferenciace formy a zároveň tuto vůli-prostou, kosmu se otevírající gestu. Především tato jemná, odevzdaná gesta, ale i barva, vůně a chuť mohou sloužit jako náznak toho, že se ve květu substanční proces v éterické zjemněnosti přibližuje kosmickým stavům.<br /> <br /> Tak se ve květu zrcadlí poměr kosmického k pozemskému ve formě a substanci polárně vůči semenu vzcházejícímu v půdě. Rostlina svou bytost odhaluje v tom, že ve květu vstupuje do formy umíraje, a v tom, že zároveň substanční proces jejím bytím prostoupený vstupuje ve květu do jakéhosi kosmického zárodečného stavu. Jakkoli uzavřeně a dokonale se květ jeví, právě tak otevřeně a zárodečně je zároveň ustaven. Tento stav otevírající se odevzdanosti kosmu trvá jen okamžik. Pak nastává jednak zaklíčení, které vede k tvorbě individuálního semene, jednak vadne rostlinná podoba až po květ a propadá humifikaci, tvorbě humusu jako «universálního semene». Jak uchovat tento status nascendi zjevení formy a éterické, v proudění udržované substance ve květu? Jak lze říkajíc mezi tvorbou semene a humusu provést výsledek rostlinné tvorby ve květu přes neúprosný práh přírody dál? Jak lze okamžiku květu propůjčit trvání?<br /> <br /> Lze si představit, že Rudolf Steiner, bádaje v duchu a upíraje zrak na řebříček, stál před takovými otázkami. Odpověď na tyto otázky nemůže poskytnout pouhé nazírání řebříčku. Jde dále ten, kdo sleduje působení řebříčku do živočišného a lidského organismu. Tam se osvědčuje jako významný léčivý prostředek, jenž může napravit «to, co na slabosti {{SE|365}}<br /> <br /> des astralického těla».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 126.&lt;/ref&gt; Kvetní proces řebříčku pokračuje při jeho použití jako léčivého prostředku do vyššího říše teplokrevného živočicha a do říše člověka a rozvíjí tam, za hranicí svého vnějšího pole výskytu, blahodárně hojivý účinek. Na tento vztah řebříčku k něčemu, co jako duševní a duchovní skutečnost leží za prahem jeho zjevení, upozorňuje duchovní badatel. Ale ta otázka, jak uchovat substanciální a formativní proces samotného květu, jím zodpovězena ještě není. Aby tohoto dosáhl, obrací Rudolf Steiner svůj badatelský zrak na říši zvířat, jež ve svém světě orgánů v tělem svázané duševní síle propůjčuje okamžiku trvání. Živočišný organismus uzavírá v sobě niterný svět, který je u kvetoucí rostliny na způsob obrazu obrácen navenek. Ze stupně živočišnosti obrací duchovní badatel zrak na řebříček s otázkou, který orgánový proces může konzervovat to, «co je v řebříčku».&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 128.&lt;/ref&gt; Tuto moc má «proces odehrávající se mezi ledvinou a močovým měchýřem, a tento proces je zase závislý na substanciální povaze měchýře».&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 128.&lt;/ref&gt; Tyto podmínky jsou splněny u měchýře samce — tedy paroží nesoucí — ušlechtilé zvěře. Zpravidla se používá měchýř jelena.<br /> <br /> Tekutinová látková výměna končí v měchýři. Vsává, koncentruje a vylučuje do vnějšího světa to, co ledvina — vnímajíc prosoulazeného tekutinového organismu — propouští z nitra jako nepotřebné. Činnost ledvin a měchýře stojí se svým protipólem, nervově-smyslovou činností obrácenou navenek, v pozoruhodném vztahu. Platí to zejména pro oko a u jelena pro paroží, jež po odumření na několik měsíců až do shozu se stává jakýmsi hmatajícím smyslovým orgánem. Oko se jeví, ve svém stavem téměř výhradně fyzikálními zákony ovládaném, jako kus vnějšího světa, který se «zálivovitě» zanořuje do organismu.&lt;ref&gt;Vgl. Rudolf Steiner: ''Von Seelenrätseln'', GA 21, Kap. «6. Die physischen und die geistigen Abhängigkeiten der Menschen-Wesenheit», Dornach 1983, S. 158: «In die Sinne erstreckt sich die Außenwelt wie in Golfen hinein in das Wesen des Organismus.»&lt;/ref&gt; Paroží vyrůstá jako kost končetiny přes hlavu a doslova odumírá do předmětu vnějšího světa.<br /> <br /> Tak žije ušlechtilá zvěř s vysoko neseným parožím a bdělým pohledem v neustávající tiché nervozitě, vnímajíc své okolí. To {{SE|366}}<br /> <br /> Oko se přitom chová polárně vůči měchýři. Tak jako měchýř zachycuje materiální substanciální proud z nitra prosouleného bytosti a koncentruje jej, tak naopak oko, které zachycuje duchovní obsah vnějšího světa a koncentruje jej do obrazu vnímání. A jako se měchýř vylučováním otevírá vnějšímu světu, tak oko zprostředkovává obrazový obsah, vstupující dovnitř, vnitřní bytosti. Jak silně spolu vnímání a vylučování souvisejí, zakusí každý, kdo nápadně a nanejvýš nevhod vstoupí do kravína. Krávy se na okamžik zpozorní — a už se probouzí látková výměna; začíná to šumět. U ušlechtilé zvěře je tato souvztažnost více polarizována směrem k nervově-smyslové stránce. V tělesně vázané smyslové otevřenosti spoluprožívá kosmické dění svého okolí — a toto dění se vtiskuje do její tělesné organizace. Této přijetosti vděčí měchýř ušlechtilé zvěře za svou zvláštní «substanciální povahu».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 128.&lt;/ref&gt; Co jelen prožívá jako kosmickou přítomnost, vtiskuje substanciální uspořádání tenounké membrány měchýře. Ta je ve svém substanciálním charakteru, určeném kosmickými silami, «téměř obrazem kosmu».&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 129.&lt;/ref&gt; Na druhé straně má měchýř ušlechtilé zvěře tvar téměř dokonalé koule. Jako obalový orgán obepíná vnitřní prostor a svou silovou podobou obalující hülle zachovává nepřetržitý průběh procesů v ní probíhajících. Jako všechny orgány nese měchýř v sobě — ve tvaru i v zachovávající funkci — dědictví dávného makrokosmu. Co dělá měchýř ušlechtilé zvěře ve srovnání například s měchýřem jiných přežvýkavců tak výjimečným a tak vhodným pro preparaci řebříčku, je dvojnost jeho funkce. Ve své substanciální povaze stojí u nosiče paroží ve vztahu k současně působícím kosmickým silám; ve svém tvaru naopak ke konzervujícím silám makrokosmu, působícím z minulosti.<br /> <br /> To, co se v přírodě rozvinulo do dvou zcela oddělených vývojových linií — na jedné straně do procesu síra-draslík, vrcholícího v květu řebříčku, a na druhé straně do procesu měchýř-ledvina, vrcholícího v ušlechtilé zvěři —, jsou evoluční koncové body. Duchovní badatel spatřuje konec vývojové cesty ve tvaru a substanciálním uspořádání a spatřuje stvořitelské síly počátku a jejich další vývoj. Ze souhrnného pohledu na oba světy se otevírá první krok preparace: květy řebříčku jsou, lehce stlačeny, plněny do jelení záštitky tak, aby jimi byla ze všech stran obklopena ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], I, S. 363). {{SE|367}}<br /> <br /> V tom, co se před tím jako květy řebříčku, obráceno ven, v bezvůlné oddanosti otevíralo vůči kosmu, je nyní naplněn vnitřní prostor. V tom, co bylo předtím jako měchýř zcela ve službě vnitřního organismu, ve svém tvaru stvoření dávného, ve své substanci obraz přítomného kosmu, je nyní předmět vnějšího světa. Měchýř je útvar astrálního těla jelena. Jakmile je jelenem odebrán, chybí mu astrální tělo. Na jeho místo nastupují, v expozici preparátu vůči okolí, záření «světového astrálního těla» (kosmu). Tímto prvním krokem preparace se uskutečňuje první obrácení naruby funkce měchýře. Přirozeně je měchýř orgánem metabolického dění; nyní se stává jako předmět v prostoru a čase svou substanciální povahou jakýmsi smyslovým orgánem vůči kosmu. Na druhé straně se dostávají květy, jež se přirozeně bezvůlně otevírají ven, do vnitřní sféry orgánu, který je živočišným organismem tak utvářen, aby svůj obsah pronikával willenhaft zachovávajícími silami.<br /> <br /> Ve druhém kroku preparace se začíná naplňovat to, co bylo prvním obratem naruby v kroku prvním připraveno ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], II, S. 363). Jelení měchýř s obsahem květů je zavěšen «na místě co nejvíce ozářeném sluncem».&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 127.&lt;/ref&gt; Tam je vystaven silám fyzického těla Země v živlech vzduchu a tepla a tomu, co působí jako bytostná skutečnost vertikálně v ose střed Země–Slunce. Smíme předpokládat, že to je nyní jeho substanciální povaha, jíž se mu dostalo z kosmického prožívání jelena, skrze niž se membrána měchýře stává smyslově přijímavou vůči tomu, co ji prostorově obklopuje jako fyzické působení sil. Tato silová signatura prosluněného prostoru ve vzduchu a teple, zprostředkovaná substancí měchýře, se sděluje uzavřené substanci květů. A tvarová hülle měchýře je tím, skrze co je přijaté v květech řebříčku zadrženo a uchováno. V procesech obrácení naruby tohoto prvního a druhého kroku preparace se vtiskuje působení periferie étericky povýšenému působení draslíku v květech řebříčku. To, tak lze věc asi pochopit, udržuje étericky povýšený draslíkový proces v pohybu a přeměňuje jej vyššími silami astrálního v «formativní sílu».<br /> <br /> Ve třetím kroku preparace zahrabáváme kuličky řebříčku «ne příliš hluboko do země»,&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 127.&lt;/ref&gt; takže jsou tam vystaveny silám fyzického {{SE|368}}<br /> <br /> těla Země v živlech kapalného a pevného a tomu, co v vertikálním směru bytostně působí ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], III, S. 363). Opět je to substanciální povaha měchýře, která hmotě řebříčku smyslově zprostředkovává, co ve tmě, v zemi a vodě fyzicky žije v prostoru, a tvarová hülle, která to trvale vtiskuje do zárodečného substančního stavu květů.<br /> <br /> Ve druhém a třetím kroku preparace je hmota květů řebříčku vystavena silám fyzického těla Země. To má svůj základ ve čtyřech živlech, které se v přírodě různě mísí a opět rozdělují, ve velkém však vystupují odděleně: vzduch a teplo nad zemí, kapalné a pevné pod zemí. V obou prostorových kvalitách «nahoře» a «dole», světla a tmy, se kuličky řebříčku ponořují jako semenné zárodky. V nich se tyto prostorové kvality «pozemského» uchovávají. «Horní», uchovávajíc se, prostupuje «dolní» a naopak. Jakoby kondenzována v jediném bodě, zrušuje se světová polarita výšin a hlubin, souřadnost v prostoru i zpředmětnění fyzického těla Země.<br /> <br /> Druhý krok preparace byl dosud uvažován jen pod fyzicko-prostorovým aspektem. Přistupuje k tomu aspekt časový. Kuličky řebříčku prodlévají, zavěšeny nad zemí a tam vystaveny silám tepla a vzduchu a světlu Slunce, od jara přes léto až do podzimu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], II, S. 363). V této době, zejména v létě, jsou vzduch a teplo a vlhkostní hülle Země prostoupeny éterickými a astrálními silami, které přímo ze Slunce a z planetárního obkruhu, zvláště podsluneční planet, vyzařují dovnitř. Co v těchto silách duchovně žije, nechává rostliny růst; utvářejí se ve svém nevyčerpatelném bohatství forem. Toto kräftewirken, působící jakoby horizontálně v teple, vzduchu a vlhkosti, přijímá hmota květů uvnitř obalu. Opět to bude substanciální povaha měchýře, která zprostředkovává, co žije v posloupnosti času, a organická forma měchýře, která uchovává otisk každého okamžiku.<br /> <br /> Ve třetím kroku preparace prodlévají kuličky řebříčku od podzimu přes zimu až do jara v zemi ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], III, S. 363). Tam je promoklá země prostoupena éterickými a astrálními silami, které nepřímo ze Slunce a z planetárního obkruhu, zvláště obkruhu nadslunečních planet, působí na růst rostlin. Co v těchto silách duchovně žije, vstupuje do vztahu k {{SE|369}}<br /> <br /> zástupcům minerálně-krystalické přírody Země, ke křemenu (pazourku), vápnu a jílové substanci. Jako nepřímé působení je zprostředkováno v «kosmické vzestupné proudění»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&lt;/ref&gt; tónem rostlinného světa a v něm se utváří například v barvách listů a květů a v jemnějším substanciování zrajících plodů. Ponořeny do tohoto působení sil, odpočívají kuličky řebříčku v zemi po celé zimní pololetí. Opět to bude substance obalového orgánu, která v jakési smyslové činnosti zprostředkovává to, co v čase postupuje, zárodečné podstatě květní hmoty, a forma bude to, co to v tomto zárodečném uchovává.<br /> <br /> Ve druhém a třetím kroku preparace je hmota řebříčku vložena ve svislém prostorovém vztahu do fyzického těla Země a vodorovně, ve vztahu k plynutí časů, k rytmické opakující se střídání vzniku a zániku, do éteru a astrálního těla Země. Tato se rozrůzňují v mnohost bytostí, které působí jevy v průběhu roku a rytmické střídání ročních období. Polárně stojí proti sobě zima a léto a přechody jaro a podzim. Pro jedno místo na Zemi nemůže být zároveň zima i léto. Střídají se v proudu času. Tím, že byly kuličky řebříčku vystaveny procesům letního pololetí ve vzduchu a teple a poté procesům zimního pololetí ve vodě a zemi, získala zárodečná podstata květní substance, zprostředkovaná a uchovaná jelenicovým měchýřem, otisk celého ročního průběhu. V obsahu květů prostupují se v současnosti všechny kvality časového posloupnosti v ročním průběhu. Letní pololetí, uchovávajíc se, prostupuje zimní pololetí a naopak. V takto preparovaném řebříčku kondenzuje se periferní působení celého ročního průběhu v bod v současnosti a tím v potenci nových vývojových možností.<br /> <br /> V dalším průběhu preparace řebříčku je substanciální proud, který v květu končí ve stavu zárodečného, veden přes práh vázanosti v prostoru a čase. Co se v květu řebříčku na okamžik vyjadřovalo v bezvolné gestuře jako pouhá potence, to se ve překročení tohoto prahu otevírá vyšší přírodě sil. Substanciálně zárodečné nepadá zpět do přirozeného dění tvorby semen a humusu, nýbrž vyklíčí, oplodněno silami fyzického, éteru a astrálního těla Země.<br /> <br /> Pohleďme v souhrnu na trojkrok preparace řebříčku z hlediska člověka, který ji vykonává. V řebříčku, právě tak jako v měchýři ušlechtilé zvěře, přichází makrokosmický vývoj ke svému konci. Tam vládne dovršení, tam to nejde dál. Duch člověka však dokáže v erkraftování své poznávací schopnosti proniknout do duchovních základů bytí a dění. Ty jsou přítomnostnímu vědomí zpřístupněny v výsledcích antroposofického duchovního výzkumu. Takovéto výsledky leží v Zemědělském kurzu Rudolfa Steinera a vedou k tomu, aby se v prvním kroku preparace sjednotilo to, co je v přírodě rozděleno, avšak co je původem přece jen k sobě vztažené. Tak se ve vnějším substančním dění z ducha člověka ve třech krocích preparace uskutečňuje jakýsi trojnásobný přechod přes práh. Kdekoli příroda v postupu preparace, v dovršení sama sebe, narazí na práh, můžeme ji z vhledů duchovního bádání tvůrčím způsobem přes něj provést. {{SE|370}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufen_der_Wirksamkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Stupně účinnosti ====<br /> <br /> Hotový preparát je, měřeno vůči množství přirozených hnojiv statku, zdánlivě zanedbatelné množství. V něm uspořádání látky není dílo, nýbrž zárodek. Navenek se jeví příbuzný humusu, a přece je mu v bytosti a účinnosti přesně protikladný. Humus «vytváří bezsvetlé působení».&lt;ref&gt;Ebd., S. 59.&lt;/ref&gt; «Tvaruje spodní sféru skrze zemi».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Notizblatt Nr. 9 im Anhang, S. 271: «Der Humus gestaltet das Untere durch die Erde.»&lt;/ref&gt; Smysl preparátu z řebříčku, jakož i v pozměněné podobě ostatních kompostových preparátů, spočívá však právě v tom, aby organickým hnojivům statku propadajícím se rozkladu zprostředkoval «působení plné světla», aby přirozeným hnojivům přenesl schopnost stát se přístupnými pro praobrazce kosmu, jež přebývají mimo prostor a čas.<br /> <br /> Bytost a význam preparátu z řebříčku stojí ve vztahu k bytosti a významu draslíku v přírodním hospodářství. Ve své fyzické přirozenosti se draslík projevuje ve svých determinovaných vlastnostech. S těmi počítá chemik jako s jediné reálným. V životním procesu rostliny, a archetypicky v řebříčku, odcizuje se {{SE|371}}<br /> <br /> se draslík této ve výsledek ztuhlé určenosti a je prostřednictvím zvláštního obsahu síry v řebříčku v procesu kvetení o první stupeň přiblížen svému kosmickému původnímu bytí. Lze to nazvat stupněm «bytostné účinnosti»,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Leitsätze'', GA 26, «Menschheitszukunft und Michaeltätigkeit», Dornach 1998, S. 94f.&lt;/ref&gt; stupněm účinného živého. V poli napětí se sírou rozvíjí draslík v živém svou bytostnou účinnost, která z pozemského pólu vede do tvorby bílkovin v oblasti listu. V květu ustupuje tvorba bílkovin téměř docela. Pokračuje se dál do tvorby semen. Tak je v květu draslíkový proces jaksi propuštěn ze své bytostné účinnosti v živém. Zjemňuje se do stavu zárodečného, do toho, co lze v obrazu pocítit jako bezvůlí otevírající se gesto květu. Tento stav trvá okamžik, a již propadá zárodečné tohoto substančního procesu s odumíráním rostliny mineralizaci, zpět do stavu určenosti fyzických vlastností. V okamžiku kvetení však nastupuje preparace. Prostřednictvím obalení střívkem ušlechtilé zvěře a dalších kroků preparace je draslík, jenž v květu dosáhl nejvyšší stupeň své proměny v živé, odloučen od rostliny-nosiče, udržován v bytostné účinnosti. To naznačuje, že draslík je nyní v proudu svého oživování přístupný vyšší sféře, sféře zjevování svého bytí. Tím je pozemská látka draslík pozdvižena nejen do sféry života, nýbrž do sféry života nesoucího vnímání. Stává se nositelem životem prostoupeného niterností.<br /> <br /> Toto oživování a astralizace látky se uskutečňuje i v živočichu prostřednictvím jeho duševního čili astrálního bytí. To se projevuje v mimořádné hnojivé síle výměšků přežvýkavců, v prvé řadě skotu.<br /> <br /> Výmluvným příkladem je tu kravský hnůj. V člověku se látka zduchovňuje nad zmíněné stupně, pod vládou Já, a stává se jeho nositelem. Mimořádné na preparaci je, že se tu látky uvádějí do uspořádání, skrze něž mohou být v půdě, mimo uzavřený tělesný organismus člověka a živočicha, nositeli kosmického života a kosmické astrality.<br /> <br /> Hotový preparát z řebříčku, výtvor z ducha člověka, reprezentuje třetí stupeň hnojení. Rozvíjí svůj účinek tím, že je v homeopaticky malých množstvích přidáván k tomu, {{SE|372}}<br /> <br /> co v zemědělském provozu v průběhu roku z rostlinné a živočišné světy přináší organické hmoty. Plně rozvinout svůj účinek může v kompostu a ve hnojišti. V pravý čas přicházejí tato hnojiva na půdu. Půda však není než tenounká pokožka. Tvoří jako «bránica»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 44.&lt;/ref&gt; střed mezi «Nahoře» a «Dole», mezi výšinami a hlubinami, světlem a temnotou. Zapracujeme-li hnojivo do tohoto pokožkovitého «středu», je jím toto nové uspořádání látek oplodněno — a to jako esence souzvuku minerální, rostlinné a živočišné přírody, rytmů slunečního roku a duchovně tvůrčí síly člověka. Toto hnojivo zušlechťuje a povznáší působnosti tří přírodních říší: krystalické smyslové přírody Země, rostlinného kompostu a živočišného hnoje. Nevyrovnává jen to, co bylo půdě drancováním odňato, nýbrž dává Zemi, tomuto «Dílu», schopnost, aby to, co je bez života, se oživovalo, aby to, co je oživené, stávalo se nositelem vnímání a aby se toto individualizovalo skrze ducha, jenž na nás vyzařuje z budoucnosti.<br /> <br /> Smysl třetí stupně hnojení lze spatřovat v tom, že tam, kde se takto pracuje, vedeme přírodní bytí v daleké perspektivě do budoucnosti, přes práh prostoru a času, a znovu je napojujeme na pokračující vývoj duchovní duše člověka a s ní i vesmíru.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Kamillenpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Složení heřmánkového preparátu ===<br /> <br /> Postup preparace sleduje stejné kroky jako u řebříčkového preparátu, avšak s jednou nejistotou: v textu kurzu druhý krok — zavěšení naplněných hovězích střev — není zmíněn; v poznámkách ke kurzu se však v tomto ohledu nachází příslušná narážka. Na tuto problematiku bude poukázáno později.<br /> <br /> Svým zjevným obrazem je heřmánek (*Matricaria recutita* resp. *Chamomilla officinalis*) řebříčku polárně protikladný, ačkoliv mu jako hvězdnicovitá rostlina (složnokvěté) je velmi blízce příbuzná. Naproti tomu vykazuje příbuzenskou blízkost ve funkčním poli napětí polarity kořene a květu. Jeho blízkost a zároveň vzdálenost zakládá jeho {{SE|373}} postavení jako druhého v řadě hnojivých preparátů.<br /> <br /> Duchovní bádání učí, že heřmánkový preparát má schopnost «způsobit, aby byl hnůj schopný přijmout do sebe tolik života, a tento život přenést na půdu», že hnůj se dostane do stavu, kdy «ještě více sváže látky nutné pro růst rostlin, vedle draslíku také vápník, vápenné sloučeniny». U řebříčku máme co do činění především s draselným účinkem. «Chceme-li zachytit i vápenaté účinky, potřebujeme opět rostlinu, […] která […] v homeopatické dávce rozložena obsahuje síru, a ze síry přitahovat ostatní pro rostlinu nutné látky.» «Heřmánek zpracovává [vedle draslíku; pozn. autora] k tomu vápník.» Přispívá k tomu, «vyloučit z rostliny škodlivé oplodňovací účinky, udržet rostlinu zdravou».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 129.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tyto pokyny Rudolfa Steinera osvětlují zároveň tak charakteristický zjevný obraz heřmánku ve srovnání s řebříčkem. Řebříček je díky své sírové aktivitě v oblasti tepla a vzduchu ve vzájemném působení s půdní solí-draslíkem, v postupujícím zušlechťování draselného procesu od kořene vzhůru přes stonek, listovou posloupnost až ke květu — celý vyjádřením ovládání zemitého a vodnatého. Vše na něm ukazuje tendenci k přísné formě a zdrženlivosti životních procesů, jako například silná sukulence jemně členěného a zároveň hustého listového zpeřování a trubkovité květy skryté jako za zdmi obalových kalichů. Naproti tomu heřmánek se jeví jako vyzdvižený z pozemského. Jeho vztah k draslíku se projevuje ještě v lehké sukulenci listů.&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl und Kari Järvinen: *Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen*, Dornach 2005, 154 S.&lt;/ref&gt; Jeho sírová aktivita se zdá však soustředit především na zpracování a sublimaci pozemské látky vápníku. Vše v něm směřuje k volné, silné členitosti jeho vegetativních orgánů. Od výrazného kůlového kořene, jenž se nahoru lehce řepovitě rozšiřuje, vyzařují zčásti horizontálně v husté posloupnosti postranní kořeny do šířky a hloubky. Primární výhonek se vztyčuje vertikálně do výšky, avšak záhy se dělí u základny na počet postranních větví, které se málo větví a vyzařují do šířky a výšky a celkově mají tendenci dávat rostlině jakýsi kulovitý tvar. Listy se člení do volného, málo uspořádaného zpeřování; lístky peříčka jsou {{SE|374}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 27, S. 374.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 27: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation der Kamille.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> úzké, vláknovité útvary, které se samy jen málo větví (obrázek 27). Tyto gesty paprsčitosti a zaoblování poukazují na znaky, jež jsou charakteristické pro bohatství forem výskytu minerálního vápence (CaCo3), jako například paprsčitost aragonitu nebo kulovité, resp. zaoblené formy krystalických vápenců, sprašových loulek, stalaktitů a stalagmitů atd.<br /> <br /> Výhonková podoba heřmánku navozuje dojem paprsčitého dělení a rozpouštění ve světle, teple a vzduchu. Že se zcela nerozpustí, o to se starají terminální květy, v nichž se formotvorná gesta celé rostliny ještě jednou na vyšším stupni opakuje a obrací dovnitř. Stonek se zdržuje a rozšiřuje v květní lůžko, na němž nenápadně vyrůstají trubkovité květy, na okraji ohraničené bílými jazykovitými květy. Při rozkvétání se květní lůžko klene do zaoblené kužele a zazáří v teplé zlatožluté barvě trubkovitých květů. Pod vyklenutím květního lůžka vzniká vzduchuplný dutý prostor — neomylné znamení, že jde o pravý heřmánek. Zvláštní příznak pohyblivosti heřmánku {{SE|375}}<br /> <br /> na rozdíl od řebříčku je zvedání bílých okrajových květů za úsvitu a jejich večerní snižování.<br /> <br /> &lt;div class=&quot;mw-translate-fuzzy&quot;&gt;<br /> V květech, jež kulovitou podobu volně rostoucího heřmánku obestírají a uzavírají, se jeho prosvětlené, prohřáté a provzdušněné bytí ještě jednou na vyšším stupni zjevuje. Sírový proces prostupuje celou rostlinu, v porovnání s řebříčkem, jiným způsobem — až dolů do kořene. A místo aby jako on udržoval draslík živě v zemitě-vodnatém, éterizuje heřmánek vzestupně proudící draslík-vápník v oblasti působení tepla a vzduchu, vrcholíce v květu, jenž vylučuje intenzivní vůni. Co v květu procesem přichází ke konci, tvoří v preparaci heřmánku začátek pro nové. Toto vyvracení je nastoleno nacpáním sebraných kamilkových květů do živočišné tvarové hüllenbory, do kousku tenkého střeva krávy, obrázek 27). Tenké střevo (Infestum tenue) navazuje na dvanácterník (Duodenum) přicházející od žaludku, přechází v kyčelník (Ilium), který ústí do slepého střeva (Caecum). Dlouhý mezičlánek tvoří lačník (Jejunum), jenž girlandovitě nebo věncovitě obklopuje spirálovitě uspořádanou desku tračníku (Colon). Ta tvoří středový díl tlustého střeva mezi slepým (Caecum) a konečníkem (Rectum). Pro preparaci přichází v úvahu lačník. V něm probíhá, nastoleno sekrety ústícími do dvanácterníku (játra, žluč, slinivka), a střevními vlastními žlázami, hlavní trávicí dění. Střevní stěna lačníku je mnohonásobně zvětšena hustě za sebou jdoucími střevními klky. Chráněny mohutnou sliznicí (Mucosa), dosahují v klcích krevní a lymfatické cévy hluboko do střevního kanálu. V něm probíhá skrze žlázové sekrety a bakteriální rozklad téměř úplná mineralizace přijatých potravin. Je to intenzivní látkovýměnné dění, provázené rytmickými pohyby ochabování a znovuvzpřimování střevních klků, jakož i peristaltiky střevních stěn skrze svalovou vrstvu, která je zase skrze pevně nervovou tkání prostoupenou, téměř průhlednou blánu — serózu — ohraničena vůči nitru břišní dutiny. Toto členění do tří blan a trojzvuk jejich funkcí vykazuje i jelení měchýř. A přece stojí oba orgánové systémy vůči sobě polárně. Měchýř centruje a skladuje tekutinu vyloučenou ledvinami {{SE|376}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> a vypouští ji do vnějšího světa; tenké střevo naproti tomu pohybuje pevně-tekutým z venku přijatou potravou, rozkládá ji, třídí ji při průchodu střevní stěnou a propouští vytříbené do vnitřního světa těla. Měchýř a ledviny jsou orgány astrálního těla v tekutém organismu; měchýř vylučuje to, co ledvina přetřídila jako nepotřebné, z nitra těla ven. Tenké střevo je orgán, který z pevného v potravě vyfiltruje to použitelné a zabuduje to do těla. Hluboko v podvědomí je u člověka na tomto ději zapojena Já-organizace. Ta zasahuje hluboko do trávicího dění a stará se o zničení cizí látkovosti až dolů na úroveň fyzicko-anorganického.<br /> <br /> První preparační krok je krokem vyvracení a emancipace od přirozeného průběhu. Otázka zní: Jak lze draselno-vápníkový proces, který byl v růstu heřmánku udržován v proudu a v květu dosáhl nejvyšší stupně éterické tvárnosti, povznést přes odumření květu z omezení prostoročasového ven, aby to, co je v květu zárodečně přítomno, mohlo být udržováno v proudu na vyšší rovině? Tento úkol plní tenké, respektive lačné střevo krávy. Obstaráme si takové střevo ideálně od krávy, která po celý svůj život prováděla ve svém trávicím systému na hofeigenen pícninách «kosmicko-kvalitativní analýzu». Tenké střevo nakrájíme na přibližně 25 až 50 cm dlouhé úseky, na jednom konci je zaváže a pomocí trychtýře nacpeme kamilkové květní úbory do střevního obalu, na otvoru to zaváže, a tak dostaneme napěchované, statné klobásky ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#374|Abbildung 27]], S. 374).<br /> <br /> Co dříve jako kamilkový květ bylo nakloněno šířavám kosmu, Slunci, naplňuje nyní hustě stěsnaně vnitřní prostor tenkého, neboli lačného střeva krávy. Toto vyvracení z vnějšku dovnitř platí i pro novou funkci tenkého střeva samého. Má nyní obsah, který již nestráví, enzymaticky nerozloží a nepohne, nýbrž naopak zachovává v jeho konzistenci a zpřístupňuje ho silám, které přicházejí z planetárního obkruhu skrze sluneční světlo. Obvyklá funkce střeva a střevní stěny spočívá v tom, zprostředkovat zpracovaný střevní obsah ze zemské potravy — fyzicky přes lymfatické a krevní dráhy a duchovně přes nervově-smyslovou kůži serózy — vnitřnímu tělu krávy. Polárně k tomu je nyní vnější kůže střeva (*Serosa*) obrácena k silám kosmu a země. Uvolněna od kravského organismu zprostředkovává pocitově prostoupená substance střevní kůže {{SE|377}}<br /> <br /> kamilkovým květům síly země a Slunce. Otázka zní: Nejsou to právě tyto síly, které udržují étericky nasycený draslík a vápník květů v proudu přes přirozenou zákonitou práh? Neboť na tom přece nakonec záleží u všech hnojivých preparátů! Prvním preparačním krokem vyvracení polárních procesů se uskutečňuje steigerung, která, jak se to dá rozumět, má potenci otevřít «dílo» vzniklého nové vývojové rovině wirksamkeit. Tato potence se nakonec realizuje v druhém, a především ve třetím kroku vyvracení a emancipace ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#374|Obrázek 27]], s. 374).<br /> <br /> Co se týče druhého kroku, vzniká na začátku zmíněná nejistota ohledně údaje Rudolfa Steinera v Zemědělském kurzu a ohledně poznámek, které si pořídil v přípravě na něj. Tyto jsou otištěny jako příloha v Zemědělském kurzu. Na listu 30 těchto poznámek se nachází poznámka: «Střeva – pověsit». O tom v pátém přednášce kurzu, tedy ve veřejném představení tohoto stavu věcí, není řeč. Naopak je výrazně zdůrazněn třetí krok, expozice v zemi vůči zimním silám: jako «přírodní působení […] nechat tam působit co nejpůdě příbuzné živé». Je dále také přesněji popsána povaha místa, kde má být heřmánkový preparát zakopán: «Tyto vzácné […] klobásky vystavovat po celou zimu v ne příliš velké hloubce co nejhumusnější zemi a vybírat si také taková místa […], kde sníh leží delší dobu, a kde sníh dobře osvětluje Slunce, aby tam co nejvíce působily kosmicko-astrální vlivy.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 130.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tomuto, ve srovnání se řebříčkem, třetímu kroku preparace přísluší zjevně vlastní, rozhodující význam. Druhý krok expozice vůči záření kosmu přes vzduch a teplo zůstává nezmíněn. Nověji se, analogicky k preparaci řebříčku, stále více praktikuje pověšení střev přes léto. Květní úbory koncem května až do června rozkvétající heřmánku se sbírají, lehce nasuší, nacpou do střev a ještě před Janem Křtitelem, respektive letním slunovratem, vystaví letním silám vzduchu a tepla.&lt;ref&gt;Matthias König, mündliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Hledáme-li, jak v duchu samotného Zemědělského kurzu správně zvážit různě znějící výpovědi o letním a zimním působení v případě heřmánku, může pomoci následující úvaha: Jak ukazuje způsob zacházení s dalšími preparátovými rostlinami, je tento způsob přizpůsoben jejich charakteristické vlastní povaze nakládání s kosmickými silami a pozemskými látkami. Jak bylo popsáno, je růst heřmánku výrazem panování intenzivní astrality v světle, teple a vzduchu. Ta se znovu stupňuje v květu a projevuje se ve vzduchem naplněném dutém prostoru pod klenutým lůžkem květním — tento dutý prostor lze zároveň bez rozporu chápat jako výraz tvorby vlastního, dosud bytostí nenaplněného, vnitřního (duševního) prostoru —, v pohybovém rytmu jazykovitých kvítků, ve vřelé, vzdušné vůni a v jejich vysoké léčivé účinnosti. To vše nasvědčuje tomu, že heřmánek je již ve svém růstovém dění vystaven tak silnému letně-kosmickému astrálnímu působení, že druhý krok preparace se jeví jako nadbytečný; heřmánek jej takříkajíc předjímá. Nicméně pověšení střev přes léto mu jistě neuškodí. {{SE|378}}<br /> <br /> Po přezimování v zemi — nutná je ochrana před liškami a psy — následuje jako další krok preparace a emancipace vykopání na jaře kolem Velikonoc. Vznikla nová látka s novými vlastnostmi, která díky své astrální formativní síle «je odolnější vůči dusíku než jiná hnojiva, ale navíc má tu zvláštnost, že oživuje půdu tak, že může působit mimořádně povzbudivě na růst rostlin. A zejména se vypěstují zdravější rostliny.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 130.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> «Osvěžující a oživující sílu» heřmánkového preparátu smíme připsat éterizovanému draslíku, léčivou sílu éterizovanému vápníku. Tento se stává přijímavým pro uspořádávající astrální síly vyzařující z nadsmyslové bytosti heřmánku. Ve «svazování» těchto pozemských látek, draslíku a vápníku, nabývá éterické čili životní tělo rostlin větší formativní síly; může tak «vyloučit škodlivé fruktifikační účinky».&lt;ref&gt;Ebd., S. 129.&lt;/ref&gt; «Fruktifikaci» lze zde chápat jako správný proces na nesprávném místě: V půdě fruktifikují bakterie, houby atd. a starají se o rozkladné procesy až po mineralizaci, pak ale také ve spojení s půdními živočichy o přeměnu a {{SE|379}}<br /> <br /> Stavěcí procesy. Tam, v půdě, je to správné místo — nesprávné tehdy, když toto dění začíná bujeti o patro výše, ve stonku nad zemí, například v podobě viroz nebo bakteriálních a houbových onemocnění. Tomuto ničivému vzestupnému působení zemitého půdního živlu do oblasti stonků a listů brání organické hnojivo ošetřené heřmánkovým preparátem.<br /> <br /> Stejně jako ostatní hnojivé preparáty se heřmánkový preparát uchovává v rovnoměrně temperované, spíše zatemnělé místnosti v hliněných nádobách, které jsou ze všech stran obklopeny rašelinou. Rašelina izoluje proti vyzařování. Aplikace se provádí v dávkách v řádu trojprstové špetky, dva až tři gramy na 2 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; v zahradnickém provozu, v zemědělském na 10 až 12 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; hnoje nebo kompostního materiálu, tedy podle velikosti hromady. Osobní vztah, který člověk buduje v práci s hnojem, určuje správnou míru.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Brennnesselpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kompozice kopřivového preparátu ===<br /> <br /> Jako třetí v trojici spolu se řebříčkem a heřmánkem vykazuje kopřiva ve svém výrazném zjevu k oběma sotva příbuzenské rysy, zato v způsobu, jakým nakládá s draslíkem, vápníkem a navíc se železem. Sírový proces mocně proniká celou rostlinou shora dolů. Zprostředkovává kopřivě schopnost vyzdvihovat jmenované látky z jejich zemitě-anorganické povahy a vtělovat je do svých životních procesů. Rudolf Steiner ji označuje jako «die größte Wohltäterin des Pflanzenwachstums […] Die Brennnessel ist wirklich ein Allerweltskerl, die kann ungeheuer viel […] außerdem, dass die Brennnessel Kali und Kalzium in ihren Strahlungen und Strömungen fortführt, außerdem hat die Brennnessel noch eine Art Eisenstrahlungen, die fast so günstig sind dem Laufe der Natur wie unsere eigenen Eisenstrahlungen im Blute. Die Brennnessel verdient es eigentlich durch ihre Güte gar nicht, dass sie da draußen oftmals so verachtet in der Natur wächst. Sie müsste eigentlich dem Menschen ums Herz herum wachsen, denn sie ist wirklich in der Natur draußen in ihrer großartigen Innenwirkung, ihrer inneren Organisation eigentlich ähnlich demjenigen, was das Herz im menschlichen Organismus ist» («největší dobrodinitelka růstu rostlin […] Kopřiva je skutečně všeuměl, dokáže nesmírně mnoho […] kromě toho, že kopřiva odvádí draslík a vápník ve svých záření a proudech, má kopřiva ještě jakési železné záření, které je přírodnímu dění téměř tak příznivé jako naše vlastní železné záření v krvi. Kopřiva si svou dobrotivostí vlastně vůbec nezaslouží, že venku v přírodě roste tak často opovrhována. Měla by vlastně růst člověku kolem srdce, neboť je skutečně venku v přírodě svým velkým vnitřním působením, svou vnitřní organizací vlastně podobna tomu, čím je srdce v lidském organismu»)&lt;ref&gt;Ebd., S. 131.&lt;/ref&gt; ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#383|Obrázek 28]], s. 383). {{SE|380}}<br /> <br /> Celý růst kopřivy, její sklon pokorně růst všude tam, kde lidskou rukou přišlo něco do nepořádku – například na místech, kde vládne hniloba nebo kde leží hromady sutin, či na zanedbávaných pastvinách a tam, kde staré stroje rezaví v křoví, anebo na půdách s povrchově blízkou, železitou podzemní vodou, a dále tam, kde jsou v krajině vytvořena přechodová pásma, jako u mezí, břehů vodních toků, okrajů remízků a lesů. To vše, jakož i intenzivní zeleň listů – jde tu o působení dusíku, především však železa, bez nějž by se nemohl tvořit hořečnatý chlorofyl – a stejně tak přísný řád jejího bojovného, vzpřímeného zjevu svědčí o tom, že ovládá železný proces, výraz zvýšené síly Já. Kde roste, tam vytváří díky svému «velkému vnitřnímu působení» řád uprostřed mezi «Nahoře a Dole». Nastoluje harmonický vyrovnání jednostranných půdních procesů za vzniku mimořádně stabilního, drobtovitého mullového humusu.<br /> <br /> Nápadné je, že kopřivě chybí ostré zdůraznění polarity kořene a květu, příznačné pro složnokvěté řebříček a heřmánek – kopřiva náleží řádu ''Urticales''. Se svými nenápadnými květenstvími se zanořuje do listového patra horní třetiny stonku. Květy vyrůstají z paždí listů přísně křížovitě vstřícně a patrově nad sebou uspořádaných listů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#383|Obrázek 28]], s. 383). Prašníkové rostliny mají spíše podlouhlou čepel listu a zaoblené zoubkování listového okraje, kdežto plodonosné rostliny mají naproti tomu spíše přihrblou srdčitou čepel listu a ostře zašpičatělé zoubkování. Metamorfóza listů se naznačuje jen slabě: již v nejspodnějším listě se odhaluje typus rostliny s výrazným, ještě poněkud kulatým zoubkováním a porostem žahavých chloupků; ba již děložní listy takové nesou. Směrem vzhůru k prostřední části výhonku se čepel listu rozšiřuje do výrazné srdčitosti a ke špičce stonku se opět zužuje do jemně a ostře zoubkatých, kopinatých forem.<br /> <br /> To, co je korunujícím vrcholem kvetoucích rostlin, jejich zjevení podstaty v květu, ustupuje zcela do pozadí. Květy nenají okvětní lístky. Nažloutle zelené prašníkové květy vyrůstají v delší laty a visí uvnitř horního listového patra dolů; pestíkové květy jsou bělavo-zelené a drží se hustěji sdruženy v blízkosti stonku. {{SE|381}}<br /> <br /> Veškeré listové patro, čtyřhranný, uvnitř dutý stonek i květ jsou porostlé žahavými chloupky. Jsou to jednobunkové výrůstky epidermis, u báze zpevněné vápencovými usazeninami. Na vrcholku nesou zkřemenělou hlavičku, která se při dotyku odlomí. Žahavý chloupek píchá jako injekční jehla do kůže a uvolňuje jedovatou buněčnou šťávu způsobující pálení – ''urtizin''. Ten obsahuje mimo jiné látky (''histamin'', ''serotonin'', ''acetylcholin''), které se jinak vyskytují pouze u člověka a zvířete.&lt;ref&gt;Erdmut-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, S. 320.&lt;/ref&gt; V žahavých chloupkách odumírá do formy směrem k periferii rostliny fyziologický proces, jak je to ostatně charakteristické právě pro květ. Lze proto s plným právem říci: Nejenže jsou květy kopřivy staženy dolů do listového patra, nýbrž celý nadzemní výhonek je žahavými chloupky od nejranějšího mládí oděn jakousi podobou procesu kvetení.<br /> <br /> Kopřivy vyrůstají prostřednictvím stonkových výběžků (''rhizomů'') v kolonie dosahující výšky jednoho až dvou metrů. Výběžkové výhony jsou nažloutlé barvy, probíhají mělce pod, řidčeji nad zemí a vysílají ze svých uzlů tuhé, rovněž nažloutlé kořenové provazce do hloubky, z nichž pak bělavé jemné kořínky, bohatě větvené, prostupují svrchní půdou. Z uzlů ''rhizomu'' vyrůstají vzhůru vždy dvě rostlinky. Stoupají s rozhodnou vzpřímecí silou a přísně harmonickým, geometrickým řádem do výšky. Ostrovně se výhonky shromažďují a ohraničují se navenek do bojovného obalu, který v silně stínícím listovém patru uzavírá vnitřní prostor. Kopřivě je vlastní «vnitřní působení», jež se soustřeďuje v tomto vnitřním prostoru, pokračuje do kořenového prostoru a takto harmonizuje neuspořádaný život půdy a přeměňuje ji v plodný trvalý humus.<br /> <br /> V kopřivě se odehrává ten div, že v sobě samé stupňuje polaritu kořene a květu k vyšší jednotě. Sírový proces shora dolů a sal-látkový proces zdola nahoru zůstávají ve vyšší míře v pohybu; oba se vzájemně prostupují ve stupňování merkuriálně v listu. Tento děj je na vyšší vývojové úrovni srovnatelný s krevním oběhem. V jeho středu, v srdci, jež je zároveň středem mezi Nahoře a Dole, se potkává žilní a tepenný krevní proud. Potkávají se minulost a budoucnost v přítomném: Krev, která na periferii jednak vydává síly do fyzické činnosti těla, jednak se však obtěžkává proudem {{SE|382}}<br /> <br /> prožitků vykonaných činů, přichází jako žilní krevní proud do středu. Tam se odehrává syntéza, srdeční cítění vystupující z podvědomí až do vědomí. Žilní krev se v srdci – prostřednictvím plicního dýchání – proměňuje a obnovuje v tepenný krevní proud, který vytékající impulsuje k nové činnosti. Tak i kopřiva na úrovni rostlinného: «Kvete» ze svého středu, z listu, až k periferii celé rostliny. Zemitě vázané látky, draslík, vápník a železo, zakoušejí své «pozdvihující pročišťování», své éterizování, ne teprve v konečném stavu rozkvétání, onoho odumírání do formy, nýbrž astrální síly působí skrze síru takovým způsobem, že vtiskují proces kvetení celému dění růstu a udržují jej v pohybu. Tím kopřiva naplňuje «své velké vnitřní působení», jež ji činí «podobnou tomu, čím je srdce v lidském organismu».&lt;ref&gt;Ebd., S. 131–132.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V tom tkví pravděpodobně důvod, proč Rudolf Steiner pro kopřivu nejmenuje žádný zvířecí orgán, jímž by bylo zajištěno udržování éterického v pohybu přes květ. Orgán, který by v úvahu připadal, by bylo srdce. Srdce však není kožním orgánem, nýbrž svalovým, vlastní aktivitou nadaným orgánem. V něm se ve rytmu srdečního tepu sjednocují látkoměnný a smyslový proces; stávají se jedním. Srdce ztělesňuje syntézu z polarity obou procesů. Je zároveň činným nitrem a orgánovou obálkou. Kopřiva plní podobnou funkci na úrovni pouhé oživené přírody. Její skrz naskrz astralitou prostoupené tělo formativních sil ji uschopňuje přeměňovat silovou přirozenost zemitě-pevných látek – draslíku, vápníku a železa – uvězněnou v erdig-pevném v léčivá záření uspořádávající živé.<br /> <br /> Pokud jde o preparaci, jde o otázku: Jak lze tuto jedinečnou schopnost stupňovat v silový hnůj, který propůjčí půdě a pěstovaným rostlinám schopnost vlastní kopřivě? Jak mohou organická hnojiva statku přídavkem tohoto silového hnojiva – ba, jak může nakonec sama půda – «se stát vnitřně citlivou», takže vzestupné i sestupné procesy budou v tomto vyšším smyslu probíhat «rozumně», že se půda individualizuje vzhledem k těm rostlinám, jež chceme právě pěstovat? «Es ist wirklich etwas wie eine ‹Durchvernünftigung› des Bodens, was man mit diesem Zusatz von ''Urtica dioica'' wird bewirken können.» («Jde skutečně o cosi jako ‹prorozumnění› půdy, čeho bude možno dosáhnout tímto přídavkem ''Urtica dioica''.»)&lt;ref&gt;Ebd., S. 133.&lt;/ref&gt; {{SE|383}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 28, S. 383.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 28: Die Stoffkomposition des Brennnesselpräparates im Durchgang eines Jahreslaufes.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Toho lze dosáhnout, vystaví-li se nadzemní výhonek kopřivy – v stonku a listu temně zelené, ke květu přišlé – polaritě, která ji pozdvihuje nad vlastní přírodou vázané dění jejího typového tvarování. Tím dochází k opětovnému stupňování, k syntéze nové látky v živém – kopřivovému preparátu. Kopřivy se skosí, přehnou nebo lépe hrubě posekají a «lehce nechají provadnout» (Obrázek 28).<br /> <br /> V úrodné svrchní půdě se vykope ne příliš hluboká jáma, vloží se do ní hmota, obklopí se trochou rašelinné moučky a opět se zakryje zemí. Na tomto místě zůstane celý rok a je tam vystavena jak zimním, tak letním silám. Po roce se rozkladem a pokročilou humifikací silně scvrklá hmota vykope a v rukou se ocitá hotový preparát – nová, astrálně zářivá látkovost. Praktické zacházení vyžaduje velkou pozornost, pokud jde o správný stav provadnutí; také by se při vadnutí mělo vyhnout přímému slunečnímu ozáření. Při příliš vlhkém stavu kopřivové hmoty snadno dochází k nežádoucím chybným kvašením a při příliš silném osvětlení k černání. Musí být ve stínu, {{SE|384}}<br /> <br /> nejlépe za přívodu teplého vzduchu, přisušena. Aby ji bylo možné po roce v zemi najít, používají se často staré lněné pytle, mělké a tenkostěnné dřevěné zelninářské bedny nebo drenážní keramické trubky, do nichž se nacpe. V posledním případě se získá z velké části humifikovaná černá hmota.<br /> <br /> Co platí i pro ostatní do země zahrabávaná preparáty, platí obzvláště pro kopřivu: Posouzení, zda je preparát více či méně zdařilý, nezávisí na stupni humifikace, nýbrž na volné struktuře preparátu, příjemném zápachu a především na tom, aby okolní půda byla v dobře provzdušněném, drobtovitě živém stavu. Rozhodující je, aby síly periferie zprostředkované přes zemi mohly vstoupit do vztahu s do éteru pozdviženými substancemi preparátních rostlin a být zachovány.<br /> <br /> Všechny hnojivé preparáty, s výjimkou preparátu z kozlíku, se vkládají odděleně do kompostových a hnojových hromad do 30–50 cm hlubokých otvorů, při vzdálenosti 50 cm až 3 m, podle velikosti resp. délky hromad. Kopřivový preparát, tak blízký funkci srdce, se vkládá zpravidla uprostřed na hřbet hromady; čtyři sourozenci mají, navzájem posunuty, svá místa na bocích. Jejich účinnost je astrálně zářivá – tedy taková, která se v smyslové skutečnosti kvalifikuje, avšak nikoli měřitelně kvantifikuje.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_Frage_der_Stoffumwandlung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K otázce přeměny látek ===<br /> <br /> K otázce přeměny látek přicházejí v úvahu tři různé kvality:<br /> <br /> 1 Spaluje-li se organická látka — uhlí nebo dřevo —, pozorujeme, jak její látkové složení mizí a jako produkty přeměny se objevují jiné látky, například plyny a popel. Naopak celá řada vzájemně reagujících látek se přeměňuje v novou kompozici, v novou sloučeninu — například uhlík, kyslík, dusík, vodík a síra se přeměňují v bílkoviny. Celé přírodní dění odhaluje ve všech svých jevech neustálou přeměnu látek. <br /> <br /> 2 Určité anorganické prvky — například uran, thorium a další, jakož i přirozené draselné soli (radioaktivní ⁴⁰K je obsažen v draslíku zhruba v 0,12 %) — vysílají v nerytmickém sledu měřitelné záření; v rozpadové řadě vznikají produkty přeměny {{SE|385}}<br /> <br /> (izotopy i prvky s nižší atomovou hmotností). Tyto záření-procesy se vymykají bezprostřední vnímatelnosti; působí takříkajíc zdola, z pod-přírody, do přírodního dění. Vyvolávají nemoci a působí v konečném důsledku smrtelně.<br /> <br /> 3 Od semene po plnou utvárenost forem rostlin, od zárodku po tělesnou dotvořenost zvířete i člověka, probíhají v neustálé přeměně látek procesy výstavby, odbourávání a přestavby. Zde působí život tvořící princip, něco nadsmyslově-bytostného, co si v přírodním bytí vytváří smyslově vnímatelný odraz. Zde silou svého bytí proniká do přírody bytostná skutečnost Přírody.<br /> <br /> Preparáty jsou látkovými kompozicemi, které — každý svým způsobem — «hnojí» ono pod bodem 3 uvedené vztahové předivo mezi Přírodou (Kosmem) a přírodou (Zemí). Přitom trojici preparátů z řebříčku, heřmánku a kopřivy náleží zvláštní význam. Vyvolávají zvláštní druh přeměny látek: zemí vázané prvky draslík a vápník jsou v životním kontextu rostlin nejen éterizovány, ale získávají vlastnosti, které je přibližují způsobu účinku dusíku. Stávají se nositeli astrálních sil, nebo se nakonec zcela přeměňují v dusík. Rudolf Steiner k tomu dává následující pokyny: „neboť v organickém procesu leží tajemná alchymie, která například draslík, pracuje-li tím správným způsobem, skutečně přeměňuje v dusík, a dokonce i vápník, pracuje-li správně, skutečně přeměňuje v dusík&quot;. A dále: „mezi vápníkem a vodíkem existuje vzájemný kvalitativní vztah, který je podobný kvalitativnímu vztahu mezi kyslíkem a dusíkem ve vzduchu. […] Pod vlivem vodíku je neustále vápník a draslík přeměňován v cosi dusíkového a nakonec ve skutečný dusík. […] Ten je právě nesmírně užitečný pro růst rostlin, ale musíte si jej nechat vytvořit takovými metodami, jak jsem je popsal&quot; — to jest uměleckým tvářením substanciálních procesů vznikání v organismu zemědělského podniku. Jako jsou pro malíře plátno, barva a štětec prostředky jeho umělecké tvorby, tak jsou pro zemědělce zemí a její oživování prostřednictvím výroby a použití preparátů. {{SE|386}}<br /> <br /> V předchozích citátech je z duchovního bádání dotknuto záhady transsubstanciace. Jak se lze k řešení tohoto problému přiblížit? Jistě ne týmž způsobem myšlení, jímž se člověk snaží rozluštit záhady anorganické přírody. Oba výše citované kvalitativní vztahy stojí vůči sobě polárně. Ten mezi kyslíkem a dusíkem ve vzduchu je rozhodující pro dýchání u zvířete a člověka. Obě látky konstituují vzdušný živel ve velké míře, obě se nacházejí ve vzduchu v plynném, anorganicky-neaktivním stavu. Obtékají rostlinný výhonek zvenčí. Jinak se věci mají s pozemskými látkami draslíkem a vápníkem. Ty jsou životní organizací rostliny povzneseny z jejich uvězení ve fyzické látkovosti, v «materiálu», do sféry živé účinnosti. Lze to pochopit takto: Určité rostliny, léčivé rostliny, jako právě řebříček, heřmánek a kopřiva, mají schopnost — silou svého éteru životního těla — uvést do pohybu organizaci látek draslíku a vápníku, ztuhlou do fyzična, z jejich spoutanosti ve formě. Ve svém zjevném obraze a svých vlastnostech jsou otiskem svého stavu, který byl ještě naplněn životem na raných evolučních stupních. Jak minerální forma vstupuje do životního procesu těchto rostlin, nabízí se myšlenka, že draslík a vápník se novým způsobem stávají přístupnými pro působení nejbližšího vyššího bytostného článku — éterického těla těchto látek. Jeho bytostnou skutečnost nachází duchovní badatel v nadsmyslném světě ducha, který jako nejnižší oblast hraničí s fyzicko-smyslovým. Nové, z budoucnosti působící duševně-astrální vývojové impulzy mohou pak tyto látky, obdarované jim vlastním životním tělem, uschopnit, aby se otevřely svým bytostným článkům, jejichž domov leží v ještě vyšší duchovní oblasti. Pozemské látky draslík a vápník se touto cestou stávají «dusíkovými», tím že samy se stávají nositeli duševně-astrálních sil. Přebírají vlastnosti dusíku, který ze své přirozenosti je ve všech životních procesech nositelem astralického světa, jenž zjevuje typus. «Dusík je v pravdě tím, kdo je nositelem počitku.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 74.&lt;/ref&gt; V oživené přírodě zpřítomňuje v tvorbě bílkovin životní procesy, které pocházejí z rané minulosti Země, prošly vývojovými stupni a staly se nyní «dílem» stvoření.<br /> <br /> O zpětné vedení draslíku a vápníku do jejich éterického stavu se stará jejich zvláštní kvalitativní vztah k vodíku. Jak tito {{SE|387}}<br /> <br /> Jako tvůrci solí sestoupili nejhlouběji do stavu čistě pozemského, kdežto vodík je ten, «kdo je tak blízko, jak jen možné, příbuzný s fyzickým, a zároveň, tak blízko, jak jen možné, příbuzný s duchovním».&lt;ref&gt;Ebd., S. 75.&lt;/ref&gt; Při svém budujícím působení v organickém používá síry a stejně tak při svém rozkládajícím. «Nese vše to, co je jakkoli utvářeným, oživeným astrálnem, zpět do šíří světového prostoru […] Vodík vlastně vše rozpouští.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 76.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Nyní je to zřejmě tento zmíněný kvalitativní vztah u řebříčku, heřmánku a kopřivy, skrze nějž vodík uvolňuje vázanost draslíku a vápníku v jejich formě a astrálno, které do této formy ztuhlo, vyvádí do «neurčitého, chaotického světového prostoru».&lt;ref&gt;Ebd., S. 76.&lt;/ref&gt; Tím může v těchto rostlinách éterické draslíku a vápníku znovu natolik přijít do pohybu, že se — zprostředkováno sírou — může stát nositelem nového světa sil přicházejícího z budoucnosti. Draslík a vápník se přeměňují na dusík, pokud se v tomto smyslu stávají nositeli této nové astralitu. Lze pak říci, že vzdušný dusík opakuje v přítomnosti to, co patří minulosti. Kdežto pozemské látky draslík a vápník, rovněž proměněné k nošení astrálních sil, umožňují přítomnosti to, co patří budoucnosti.<br /> <br /> Ale jak lze jednomu a témuž látku, dusíku, přisoudit dvě tak polárně protikladné kvality působení? Podle dnešního vědeckého pojetí existuje pouze jedna jediná — ta, která se odvozuje z jeho anorganických, fyzikálně-chemických vlastností. Připustíme-li jako jedině platný způsob myšlení, který leží tomuto pojetí v základě, pak je otázka oprávněná: Proč tímto složitým způsobem nechávat vznikat tak nepatrná množství dusíku, je-li ho v ovzduší nadbytek? Stačilo by přece jen dostatečně obohatit osevní postup luskovinami a mít po ruce dostatek organického hnojiva, aby byla zajištěna potřeba dusíku pro reprodukující růst. To je pohled, jenž denní zkušenosti myšlení zpřístupňuje pouze část skutečnosti. Jsou-li v rostlině síly uzavřené ve fyzickém oživovány jejím étericko-organickým uspořádáním a v živočichu pronikány jeho astrálním tělem, přicházejí do pohybu; tehdy {{SE|388}}<br /> <br /> nepodléhají již déle svým ryzím fyzickým zákonům, nýbrž oněm vyšším zákonům oživujícího éterična a tvořivého astrálna.<br /> <br /> Tím umožněná proměna mrtvé anorganické látkovosti dává rostlině, živočichu a člověku možnost vtělit se na Zemi. Vtělení jsou opakováními vývoje z pradávné minulosti; jsou to pochody železné nutnosti. Pouze člověk může — mocí své inkarnované duchovní duše — své jednání jako vývoj do budoucnosti svobodně sám určovat. To však znamená, že silou svého Já průběžně zduchovňuje tělobudující síly a substance, transsubstanciuje je. To charakterizuje pravou evoluci lidské budoucnosti.<br /> <br /> Z duchovního bádání leží v «Zemědělském kurzu» Rudolfa Steinera popis cesty, jak — ve svobodném konání, v přípravě biologicko-dynamických preparátů — lze vyrábět hnojivé látky, které propouštějí zdi železné nutnosti díla-ztuhlého makrokosmu vývojovými impulsy, tedy přivádějí do přítomnosti síly z budoucnosti.<br /> <br /> Skutečnost, že v případě trojice preparátů řebříčkového, heřmánkového a kopřivového je trojice zemských čili Sal-látek — zemské kovy draslík, vápník a železo — podrobena preparaci, skrze níž se samy za spoluúčinkování vodíku a dusíku stávají nositeli astrálních sil, je pochodem transsubstanciace. Tím je překračována hranice, kterou klade příroda. Výkonnostní kvalita tohoto druhu dusíku je z tohoto hlediska chápana jako polárně protikladná oné, jíž je evolučně rozhodující tvořivá síla obyčejného dusíku v hospodářství přírody. Dusík vytvořený preparací řebříčku, heřmánku a kopřivy je takovým, «který je právě tak nesmírně prospěšný pro růst rostlin».&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 137.&lt;/ref&gt; Preparáty řebříčku, heřmánku a kopřivy míří jako hnojivo na to, aby — ve spojení s duševním vývojem člověka — ve světě, jenž se stal «dílem», zakládaly nový vývojový potenciál. Zacházení s preparáty je odpovědí na poznámku Rudolfa Steinera: «Stojíme [od začátku 20. stol.; poznámka autora] před velkou přeměnou nitra přírody.»&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 58.&lt;/ref&gt; Tato přeměna se může obrátit k dobrému pouze tehdy, jde-li ruku v ruce s velkou přeměnou duševního vzdělání lidí. Kde k tomu nedochází, vzniká zkáza. {{SE|389}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Eichenrindepräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kompozice přípravku z dubové kůry ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Eiche,_ihre_Rinde_und_Borke&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Dub, jeho kůra a borka ====<br /> <br /> Mezi přípravkovými rostlinami je dub, dub letní (''Quercus robur''), pro naše zeměpisné šířky nejreprezentativnější dřevnatou trvalou rostlinou. K preparaci se z něj používá kůra nebo borka. To překvapuje tím více, že u všech ostatních přípravkových rostlin se k preparaci používají květní úbory — nebo, jako u kopřivy, pro její květnatý charakter celý výhonek. Květ dubu je jednodomý a ještě nenápadnější než květ kopřivy. Jen ve tvaru listů a v plodním tělísku sedícím v číšce, v žaludu, se nezaměnitelně odhaluje typ tohoto stromu. Chceme-li se v obrazném nazírání přiblížit jedinečnosti stromové přirozenosti dubu, je třeba obrátit pohled na pomalé, postupné dění jeho mohutné, sebeprosazující se statně-suchobýlné podoby — a na tomto pozadí na substanční dění, které se projevuje jednak v utváření kůry a borky, jednak v tvrdém odolném jádrovém dřevu. Toto substanční dění vychází z oživené kambiumzóny směrem dovnitř i ven a v obou směrech se jako konečný produkt rostlinného dění opět přibližuje minerálnímu. Duchovní badatel přitom poukazuje na význam procesu vápníku v dubové kůře a na to, jak tento proces udržuje rostliny zdravé: «vytváří řád, když éterické tělo působí příliš silně».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 134.&lt;/ref&gt; V živé zóně, v lýku kůry, se vedle tříslovin a jiných aromatických látek v jednotlivých buňkách tvoří organická vápníková sloučenina, šťavelan vápenatý, který krystalizuje v buněčných vakuolách a v borce se formuje do krystalových drůz a — protože je těžce rozpustný ve vodě — tam dlouho přetrvává.<br /> <br /> Po klíčení vysílá dub svůj kůlový kořen do hloubky, za nímž následují boční čili srdcové kořeny pronikající do stejně velkých hloubek. Na tyto nasedají mohutné boční kořeny horizontálně silně se rozrůstající do šířky, jež zase periferně ženou takzvané tažné kořeny do hloubky.&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: ''Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen'', Dornach 2005, 154 S.&lt;/ref&gt; Vzrostlý dub tvoří — jako zrcadlový obraz rozlehlé koruny stromu — jakousi rovněž mohutnou «kořenovou korunu» v hlubinách země. Jeho {{SE|390}}<br /> <br /> Se svým celkovým vzrůstem a substančními procesy v něm vydává svědectví o tomto sepětí se zemí.<br /> <br /> Výhonek mladého dubu roste, s přeslenitě nasedajícími větvemi, svisle do výše a v tomto vzrůstovém typu se podobá jiným listnatým stromům. Nezaměnitelně se však praobraz dubu projevuje od mládí v tak charakteristickém, v čepeli zlaločnatěném a zubatém dubovém listí. Teprve po zhruba dvaceti letech mládí se mění zjevný obraz letního dubu do jemu vlastní vzrůstové formy — široce se rozklenující, nepravidelně-volnější a světlem prostoupené koruny stromu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]], s. 401). Co se ve tvaru listů od samého počátku jen naznačovalo, zachvátí v následujících desetiletích mocně celý strom. Mohutná vzrůstová síla, jež může přetrvávat ještě v tisícileté dubové, působí ve všech jeho článcích jako zadržovaná — patrno na tom, jak vodivé výhonky loňského roku zaostávají a přerůstají je výhonky postranní, čímž vzniká nepravidelný průběh postranních větví, které se vyvíjejí jako kmeny. Rovněž se listy na špičce výhonku shromažďují v chomáče; kmen se «vzdouvá» dovnitř k veliké tvrdosti dřeva, ven k hutné, trvale přiléhající borce.<br /> <br /> S postupujícím tloušťkovým přírůstem mizí po zhruba dvaceti letech — pro svou hladkost a lesk tak nazývaná — zrcadlová kůra a na její místo nastupuje charakteristická rozpukaná borka.<br /> <br /> S odkazem na zvláště ideální strukturu vápníku&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 134: «In Bezug auf dasjenige, was dann als Kalzium zutage tritt, ist dasjenige, was an Kalziumstruktur in der Eichenrinde vorhanden ist, das alleridealste.»&lt;/ref&gt; hovoří Rudolf Steiner o dubové kůře; botanicky od ní odlišený pojem borky zůstává nezmíněn. To vedlo k různým názorům na to, která z obou — zrcadlová kůra, nebo borka — má být k preparaci použita. Hoerner ve svém důkladném a obsáhlém zpracování rozhodně pléduje pro zrcadlovou kůru mladého stromu, tu, jež se kdysi jako dubová kůra používala ke koželužskému zpracování kůží.&lt;ref&gt;Erdmut-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, 512 S.&lt;/ref&gt; {{SE|391}}<br /> <br /> V botanickém smyslu je to kůra — epidermou uzavřená živá tkáň lýka. V této knize však budiž dáno slovo borce. Budiž to v následujícím podrobněji zdůvodněno. Kůra se zraku vytrácí, jakmile dub doroste do své bytostně vlastní podoby. Rozšiřuje se v borku tím, že každoročně se obnovující lýkové pletivo směrem k periferii odumírá. Přechod k borce pak tvoří {{SE|392}}<br /> <br /> sekundární dělivé pletivo, korkové kambium, jehož buňky chrání lýkovou kůru před vnějšími vlivy a odumírající lýkové pletivo přeměňují v borku. Borka se vytváří zevnitř ven z každoročně odumírajících zkorkovatělých vrstev korového pletiva, přičemž tyto vrstvy na sobě ulpívají.&lt;ref&gt;Existuje důkladná práce Jana Alberta Rispense, která věnuje celou kapitolu otázce kůry a borky. Shrnuje: Lýko a asimilující korkový parenchym představují vlastně to listové, odumírající korková kůra a borka květní a plodový orgán kmene. – Jan Albert Rispens: ''Učíme se rozumět stromům'', Stuttgart 2018, s. 157.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V důsledku tloustnutí kmene a rozložitých větví puká borka do hlubokých štěrbin. Korkové buňky chrání odumřelé lýkové pletivo před rozkladem a tím i šťavelan vápenatý a část méně těkavých éterických olejů a aromatických sloučenin a jejich derivátů, které se vytvořily v kůře. U aromatických sloučenin se jedná o uhlovodíky, jejichž konečným produktem je vysoce polymerizovaná pryskyřice. Když Rudolf Steiner hovoří o tom, «že dubová pryskyřice je ještě poměrně účinná»&lt;ref&gt;Srov. Rudolf Steiner: ''Duchovněvědné základy pro zdárný rozvoj zemědělství'', GA 327, odpovědi na otázky z 13. června 1924, Dornach 1999, s. 147.&lt;/ref&gt; – jako takový sekret u dubu neexistuje –, má tím jistě na mysli nízce polymerizované mezistupně vedoucí k pryskyřici. Jsou to mimo jiné lehce těkavé vonné látky, příbuzné sekretům květů, nebo aromatické uhlovodíky obsažené v rostlinných olejích. Ty vznikají během fáze odživotňování rostliny směřující ke květu. «Vyprchají» – zčásti prostřednictvím vodíku, který se stal procesuálním «samovládcem» – do nerozlišitelnosti kosmu;&lt;ref&gt;Srov. tamtéž, přednáška z 11. června 1924, s. 75: «do nerozlišitelnosti vesmíru».&lt;/ref&gt; nebo jsou, jako v případě borky, méně těkavé a díky obalu z korku zůstávají déle zachovány. Tyto látky «blízké květu» vděčí za své složení tvarotvorným silám kůry a jejímu odživotnění do astralizované formy borky. Z borky vyprchal život, stejně jako se to děje v procesu směřujícím ke květu. Síly astrálna zůstávají zachovány v organické «struktuře» dubové borky, která v sobě uzavírá aromatické látkové útvary příbuzné květu a také krystalizovaný šťavelan vápenatý. Dub tedy vytváří teprve v borce strukturu, která vápníku propůjčuje mocnou sílu uzdravující rostliny a kterou lze na cestě následných preparačních kroků zužitkovat pro půdu a rostliny.<br /> <br /> Duby kvetou teprve tehdy, když je koruna stromu plně vyvinuta.&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: ''Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen'', Dornach 2005, 154 S.&lt;/ref&gt; To nastává přibližně v šedesátém roce věku. Květ si člověk sotva povšimne; teprve když v tomto pokročilém věku v září a říjnu padají žaludy, upozorňuje nás na hlubokou proměnu v životopisu stromu. V návaznosti na předcházející úvahu vyvstává otázka: Nekvetou snad duby a nenesou plody dávno předtím, než viditelně kvetou a plodí? V celé stromové přírodě, a zvláště příznačně u dubu, se vyvrací země naruby.&lt;ref&gt;Viz: Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 12. Juni 1924, S. 90.&lt;/ref&gt; Neodehrává se snad v tomto procesu vyvracení již jakýsi květ a plodotvorba — jen zastavená v kmeni a větvích, jakoby uvízlá na půli cesty? Přihlédneme-li k příčnému průřezu dubového kmene, nacházíme v horizontálním uspořádání ''Tria Prinzipia'' Paracelsa v samotném utváření kmene. Na okrajové zóně kmene se objevuje, pouhým okem sotva rozpoznatelná, životní vrstva kambium, která, skryta pod kůrou, objímá strom jako zelený list. Z této vrstvy roste dovnitř vodivé pletivo ''xylému'', jež přivádí nahoru vodu a soli a které — pohledem z horizontu — jako by „koření&quot; v oživnutém běli. V tom jsou, tak jako v sorpčním komplexu půdy, skladovány asimiláty a znovu mobilizovány. Je to zóna procesu „Sal&quot;. Směrem k jádru kmene odumírá bělové dřevo; mineralizuje se tak říkajíc v jádrové dřevo ukládáním dřevních látek, jako jsou ligniny a deriváty tříslovin, na ochranu před hnilobou.<br /> <br /> Směrem ven vystupuje z kambiu buněčné pletivo sítkovnic (''floém''). To vede asimiláty do všech nezelených částí stromu. Na ně navazuje pletivo kůry, čili lýko. Vnější pokožka, čili epidermis, pak poskytuje ochranu před větrem a počasím. Ta přivádí formu rostliny k zjevení. Kůra obsahuje různá buněčná pletiva, která zčásti obsahují chlorofyl, tedy absorbují světlo, jakož i jednotlivé buňky, jež ve svých vakuolách tvoří krystaly šťavelanu vápenatého. Celkově panuje v kůře intenzivní, zadržovaná a ke tvaru směřující látková přeměna. Tvoří se látky příbuzné květům, aromatické sloučeniny, jako třísloviny a jejich deriváty. V obrazu trojnosti Sal, Merkur a Sulfur lze v příčném průřezu kmene, v tenké, neobyčejně oživené obalové vrstvě kůry, rozpoznat stlačený, zadržený, merkuriální výhonkový růst, který se nevymkl v výhonek a {{SE|393}}<br /> <br /> listový charakter. Tato listově-výhonková povaha kůry je podpořena tím, že listové pupeny vyrůstají z kůry, a tím, že výhonkové pupeny procházejí kůrou a stojí v spojení s kambiem. Minerální vměstky a vznik uhlovodíků, jakési sulfurizování, poukazují na zadržený kvetební proces stále ještě ovládaný růstovými silami. Kůra stojí, skrze kambium prostřednictvím merkuriálních dřeňových paprsků, v spojení s dřevním tělem.<br /> <br /> Jako se přeměňují stonek a list rostliny v květ, tak pokračuje kůra jakoby v metamorfóze v borku. Tato proměna se děje tak, že namísto epidermis se utváří sekundární kambium, korkové kambium (*fellogén*). Z toho vzniklé pletivo korkových buněk spojuje a obklopuje rok od roku odumírající vnější vrstvu kůry, a tím i v ní obsažené minerální vměstky a méně těkavé aromatické sloučeniny.<br /> <br /> Jako dokonale vyvinutý květ odumírá do tvaru a barevnosti a do rozprchávajících se vonných látek, tak odumírá listově-výhonkový růst dubu do borky. V ní se stává vším, co bylo dříve prožito, strnulá, mrtvá forma; co bylo zelené, stává se zemitě hnědým a načervenalým, a co bylo vázáno na lehce těkavé aromatické látky, je rozvoněno. Takto nahlédnuto, dovršuje se v borce ještě zemskonaklonění a nedokončený kvetební, resp. sulfurizační proces. Látky se ještě zcela nevymkly svým fyzickým zákonitostem. Vápník však, povznesen do života rostliny, vstupuje do sloučeniny s v tomto životě vzniklou, sulfurickou šťavelovou kyselinou. Krystalizuje do šťavelanu vápenatého v různých krystalových formách: romboedrické, tyčinkovité a jehlicovité nebo oktaedrické v dvojitých pyramidách. Rozlišujeme krystalový písek, jednotlivé krystaly, dvojčata, drúzy a sférity.&lt;ref&gt;Hermann von Guttenberg: ''Lehrbuch der allgemeinen Botanik'', Berlin 1952, 641 S.&lt;/ref&gt; Šťavelan vápenatý vzniká v buněčné plazmě. Krystaly jsou v mladistvém stadiu vždy obaleny plazmatickým obalem, jenž v borce zrající odumírá. Co v borce ze všemožných látkových kompozic kůry zůstává, jsou těžko těkavé uhlovodíky a krystaly šťavelanu vápenatého. V posledně jmenovaných leží vápník ve struktuře, která svůj otisk obdržela z životní souvislosti dubu. Z borky ustoupil život; astrální však, jež tuto strukturu (formu) vytvořilo, zůstává s fyzicko-látkovým spojeno, tedy i s<br /> <br /> weniger hoch polymerisierten Kohlenwasserstoffen sowie mit den in diesen Lebenszusammenhang eingebetteten Kalziumoxalátech. Borka zůstává pevně spojena s kůrou. Proces, který se v borce dovršuje, lze přirovnat k hnojivé účinnosti kompostu: uděluje půdě něco, «co má sklon velice silně prostupovat astrální do zemitého bez oklik přes éterické».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 94.&lt;/ref&gt; Tento proces se dovršuje na nejvyšší úrovni v květu. Pod přesilou sulfurizačního procesu, rovnoznačného s astrálním působením, květ rozkvétá – přičemž zároveň do tohoto obrazu formy a barvy odumírá a tím svou bytost v obraze odhaluje. V květu se uskutečňuje úplná proměna fyzického, pozemsko-látkového. V borce se rovněž uskutečňuje jistý druh blühprozessu, který však na nižší úrovni zůstává v polovině cesty. Nedochází k látkové přeměně, nýbrž k sulfuricky-astrálnímu zachování organo-minerální látkové kompozice, jež vypadla ze života kůry a byla vtlačena do určité organické «struktury». {{SE|394}}<br /> <br /> Obrátí-li se pohled na stromy tvořící borku, jako je dub, lze si říci: Borka je výrazem zemitého blühprozessu přetrvávajícího přes roční období, který – v souběžnosti s kůrou, kambiem, bělí a jádrovým dřevem – stromu uprostřed proměny ročních období propůjčuje trvalost. V tomto smyslu je výchozí látkou pro preparát z dubové kůry rovněž látkovost vzešlá z procesu podobného kvetení. To potvrzuje odpověď Rudolfa Steinera na otázku posluchače: «Přichází v úvahu celá kůra?» «Vlastně jen vnější vrstva kůry, ta se rozpadá, když se odloupne.»&lt;ref&gt;Ebd., Fragenbeantwortung vom 13. Juni 1924, S. 147.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Co je stromu jako takovému obecně vlastní – silné zahuštění astrality v koruně stromu –, vyznačuje dub zcela zvláštním způsobem. V tom je dub příbuzný kopřivě, avšak ve smyslu obráceném. Pro kopřivu je charakteristická její mimořádná «vnitřní působnost». U dubu naproti tomu jakási vnější působnost, silná přitažlivost pro svět hmyzu, ba přímo kolébka pro mnohé jeho druhy. V kořenové oblasti jsou to larvy celé řady zejména broučích druhů, v trouchu dutého starého kmene mimo jiné larva roháče obecného nebo v oblasti listů žlabatky. Jejich obydlí, hálka, je symptomatické pro působení astrality zvířete. Žlabatka způsobuje, že prostřednictvím {{SE|395}}<br /> <br /> hormonálním vlivem dvojrozměrnost dubu listů z místa kladení vajíčka přerůstá do sféroidní hálky, tedy do trojrozměrnosti. V hálce, která ukrývá larvu, se list přetváří v jakýsi kulovitý kožní orgán — živinami bohaté nitro, které se uzavírá vůči vnějšku. Hálky se vyskytují i na jiných dřevinách. Dub jako jediná hostitelská rostlina dokáže vyprodukovat přes 100 různých druhů hálky.&lt;ref&gt;Eduard Strasburger: ''Lehrbuch der Botanik'', Stuttgart 1978, S. 422.&lt;/ref&gt; Pozoruhodný je vysoký obsah tříslovin a barviv v hálkách, což opět ukazuje na předčasnou sulfurizaci v oblasti listu, podobně jako v kůře a borce.<br /> <br /> Teprve pohledem na zjevný obraz dubu letního, na jeho zvláštní látkové procesy, na jeho vztah ke světu hmyzu a k silám periferie, lze se přiblížit k porozumění výroku geistesforscher, že »to, co je v dubové kůře přítomno jako vápencová struktura, je to nejvýše ideální«, co může na cestě dalšího preparování vyprodukovat hnojivo, které »dokáže profylakticky potírat rostlinné choroby«.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 134.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Haustierschädel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Lebka hospodářského zvířete ====<br /> <br /> Tak jako stojí dub zcela osamocen mezi preparátovými rostlinami, tak zdánlivě osamocen stojí i obalový orgán ze světa zvířat sloužící k preparování dubové kůry-borky — lebka domácího zvířete: »Je téměř jedno, od kterého z domácích zvířat pochází.«&lt;ref&gt;Ebd., S. 135.&lt;/ref&gt; Tento výrok duchovní vědy opět skrývá velká záhada. U ostatních preparátů je obalový orgán striktně přiřazen určité živočišné čeledi, jako ušlechtilé zvěři, nebo určitému živočišnému druhu, kravě jako domácímu zvířeti; zde však, v případě preparování dubové kůry, nehraje živočišný druh žádnou roli — záleží jedině na tom, aby bylo naplněno bytostné povahy domácího zvířete. Na zvláštní vlastnosti tělesné stavby a duševních způsobů chování bylo pojednáno v kapitole »Die Haustiere – Organe im Hof- und Landschaftsorganismus« (str. 126 a násl.). Tyto jsou velmi proměnlivé a liší se co do výraznosti i zaměření zásadně od jejich příbuzných žijících ve volné přírodě. Avšak co dělá — přes hranice druhu, čeledi i řádu — zvíře domácím zvířetem? Od chvíle, kdy bylo degradováno na pouhý užitkový kus v průmyslovém chovu, obsah pojmu domácí zvíře vyprázdnil. Nabývá {{SE|396}}<br /> <br /> teprve tehdy znovu nabývá váhy, když si uvědomíme, že u domácích zvířat jsou jejich vznik, jejich duševní otevřenost vůči člověku, jejich schopnost sloužit mu — Schöpfungen des Menschen. Domácí zvíře vděčí za své bytí a bude mít svou budoucnost skrze přízeň a lásku člověka. Tyto mu nepřetržitě dávají něco, co od přírody nemá. A právě tento dar se vepsal do tělesné formace domácího zvířete — až do fyzické výstavby kostní soustavy. Jako dub propůjčuje vápníku v kůře-borce ideální strukturu, tak vápník a jeho sloučeniny v téměř mrtvém lebečním kosti skrze domácí zvíře. Na to navazuje otázka: Jak je tomu v tomto ohledu s hybridizovanými nebo geneticky manipulovanými a digitálně chovanými užitkovými zvířaty? Lze takové lebce užitkového zvířete ještě přiznat kvalitu lebky domácího zvířete? Domácí zvíře musí být znovu poznáno ve své jedinečné bytostné povaze. Skrze ducha a ruku člověka musí být nepřetržitě kousek po kousku vyzdvihováno ze svého pouhého zvířecího bytí. To není pouhá otázka šlechtění, jak ji dnes chápeme, nýbrž otázka výchovy. Domácí zvíře potřebuje výchovu, aby se stalo domácím zvířetem, jako člověk ji potřebuje, aby se stal člověkem. Tuto výchovu zvířete k domáckovosti provádět vědomě a způsobem odpovídajícím jeho bytostné povaze — to je umění, které zvíře pozdvihuje nad instinkty zděděné z přírody. Domácí zvíře se jistým způsobem vzdává moudrých instinktů své divoké formy. Je v odpovědnosti člověka, aby tuto ztrátu více než vyrovnal. Protože zvíře nemá Já, potřebuje výchovné vedení skrze Já člověka. To dnes — poté, co tradiční praktiky selského vztahu člověka ke zvířeti vyhasly — vyžaduje poznání zvířecí bytosti, skrze něž samotné užívání znovu získává výchovnou hodnotu. Biologicko-dynamické chovatelství spočívá na tomto přístupu. Kde se v tomto smyslu prohloubeného porozumění pracuje na domáckovosti a na jejím stávání se, tam lze očekávat, že se naleznou takové lebky, které plní jim určený úkol při přípravě preparátu z dubové kůry. Totožnost užívání a výchovy byla kdysi názorně zřejmá v chovu koní — například u tažných koní zapřažených před vůz nebo pluh. Poté, co celý svůj koňský život vedeni uzdou konali svou práci, používal biologicko-dynamický Landbau rád jejich lebky pro preparaci. Tažný kůň (prozatím?) dosloužil. Dnes je obecně v užívání lebka krávy, která pak také — při včasné podzimní porážce — dodává orgánové obaly pro {{SE|397}}<br /> <br /> kamillový a löwenzahnový preparát. Případně se používají i ovčí nebo kozí lebky.<br /> <br /> Lebka se člení na obličejový a mozkový oddíl. U novorozených zvířat tvoří oba ještě jednotnou, přibližně kulovitou podobu, jakou si člověk zachovává po celý svůj život. Obličejová část lebky se pak v krátkém mládí zvířete prodlužuje a od té doby určuje celkový tvar hlavy. Hlava tam jaksi hrozí být přerůstána silami látkovéhoprostupována silami látkovéhoohrožena přehlcením ze strany látkové výměny. Tento jev a jeho zvládnutí vystupuje zvlášť působivě u nositelů parohů a jinak u skotu. Samec jelena například každoročně znovu podává obrovský výkon látkovéhoolbřímí výkon látkové výměny, neboť z mozkové části lebky vyrůstá mocně prokrvené, sametovou kůží pokryté paroží. Děje se tak v první polovině roku. Na začátku druhé poloviny roku je moc látkových sil, které se žene do hlavy, z paroží zapuzena, paroží odumírá do kostnaté, vnitřní prostor uzavírající formy větveného hřadí a stává se mohutným smyslovým orgánem, který hmatá po teplém-světelném-vzdušném okruhu. V zimě je shozen. Ne jinak, a přece polárně se chová to, co má na hlavě skot — rohy, jež rok od roku dál rostou a zároveň odumírají do rohové pochvy. Skrze tyto rohy, jež jsou smyslovým orgánem obráceným dovnitř, je mocné látkovýměnné dění, tlačící se vstříc nervově-smyslové organizaci, odvráceno odumřelou rohovou pochvou zpět do těla. Tak skot na jiný způsob než jelen chrání nervově-smyslové síly hlavy před náporem látkových sil.&lt;ref&gt;Über die organischen Bildungen, die im höheren Tierreich dem Ausgleich eines ungleichgewichtigen Verhältnisses der polaren Systeme dienen, siehe u.a.: Friedrich A. Kipp: «Bezahnung und Bildungsidee des Organismus», in: Wolfgang Schad (Hrsg.): ''Goetheanistische Naturwissenschaft'', Band 3: ''<br /> Zoologie'', Stuttgart 1983, S. 167 f.; sowie Andreas Suchantke: «Polarität und Dreigliederung im Tierreich», in: ders.: ''Metamorphose – Kunstgriff der Evolution'', Stuttgart 2002, S. 137 f.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Anatomická stavba tělesné konstituce a lebky se u domácích zvířat neliší od jejich divokých forem. A přesto tu je příznačný rozdíl ve způsobu jejich utváření: ten je velmi proměnlivý; obličejová část lebky zůstává poněkud zkrácena, smyslové výkony jsou nižší, látkověvýměnné výkony vyšší, objem mozkové dutiny je místy výrazně zmenšen (viz kapitola «Domácí zvířata — orgány v organismu hospodářství a krajiny», str. 126 nn.). Jsou to však symptomy vývoje u domácích zvířat zadržovaného, zachování jejich mladistvosti, jakéhosi embryonálnějšího stavu. Tato zachovaná {{SE|398}}<br /> <br /> Zachovaná mladistvost je tím, co určuje podstatu domácího zvířete. Evolutivně vděčí za svůj mladistvější charakter člověku. Tato skutečnost mu ukládá povinnost usměrňovat výchovu v chovu, krmení a péči na základě poznání bytosti a lásky.<br /> <br /> Jako živočišný obalový orgán pro rozdrobenou dubovou kůru a borku slouží mozková dutina v lebce jednoho z největších domácích zvířat. Tu obklopuje mozaika kostí horního šálku lebky, zčásti předutvářených z vaziva jako klenba lebeční (s čelní kostí, spánkovou a temenní kostí), zčásti z chrupavky jako kosti spodiny lební a zčásti kost týlní a kosti oddělující mozkovou dutinu od obličejové části lebky. Kostnatění vzniká kostními buňkami, které vyzařují z jednotlivých center ve vazivu a chrupavkách a ukládáním fosforečnanů vápenatých a hořečnatých, uhličitanů vápenatých a fluoridu vápenatého nechávají tuhnout pohyblivost základní tkáně. Vznikají z toho ploché krycí kosti, spojené vazivovatými nebo chrupavčitými můstky. Jak zvíře stárne, nakonec zkostnatí, v případě chrupavek do silněji tvarovaných, zčásti srostlých kostí, které ohraničují mozkovou dutinu směrem k obličejovému šálku. Kostnatění (osifikace) je postupné odumírání do formy. Srovnatelným způsobem odumírá kůra do formy borky. Avšak protože jde o živočicha, je tento proces odumírání zadržován tělem formativních sil. Životní procesy zůstávají do určité míry v proudu; stálý odbourávání, přestavba a budování kostních substancí probíhá i nadále. Jak silně jsou kosti přesto ještě prostoupeny životními procesy, osvětluje skutečnost, že třetina kostí sestává z organické základní substance, *osseinu*, a dvě třetiny z výše jmenovaných minerálních solí (P, Ca, Mg a F).&lt;ref&gt;Rolf Krahmer, Lothar Schröder: ''Anatomie der Haustiere'', Leipzig 1985, 368 S.&lt;/ref&gt; Formativní síly oživují a prozařují kosti zevní, inervovanou a prokrvenou okosticí — periostem.<br /> <br /> Z výše uvedených úvah, stejně jako z zmíněných morfologických zvláštností, nenajdeme žádný průkazný odkaz, který by výpovědi duchovního badatele přiblížil porozumění, že pro preparaci dubové kůry přichází v úvahu lebka: «Téměř jedno, od kterého z našich domácích zvířat.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 133.&lt;/ref&gt; Odpověď se zřejmě dá najít jedině tehdy, prozkoumáme-li vztah člověk–zvíře od dob ledových {{SE|399}}<br /> <br /> a po nich následujících velkých starověkých kultur. Lidstvo žilo tehdy ještě v snivém vědomí. Lze je nazvat i vědomím mytologickým. Z něho prýštily mýty národů, inspirace z duchovně reálně nadsmyslově prožívaného světa. Stálo pod vedením inspirovaného kněžství mystérií. V těchto duchovních pozadích je třeba hledat vznik domácích zvířat (srov. kap. «Domácí zvířata — orgány v organismu hospodářství a krajiny», s. 126 n.). Ten spočíval v tom, že evolučně podmíněný instinktivní život zvířat byl postupně nahrazován vedením ze strany člověka. Tento krok proměny ze seelisch-geistigen duševně-duchovní vědomostní konstituce tehdejšího lidstva se otiskl do životního těla zvířat a skrze ně i do těla fyzického, a tak i do dědičného proudu. Domácímu zvířeti to pomohlo zachovat si mladistvost a udržet svou tělesnou konstituci proměnlivou. V posledním důsledku smíme předpokládat, že tajemství vzniku domácích zvířat zanechalo svůj otisk ve fyzickém těle, ve specifickém uspořádání látek, v jejich «struktuře», tam, kde život zcela gerinnt odumírá do formy. Je-li forma stvořena, stahuje se z ní zpět, podléhá smrti. Toto uspořádání látek, vytvořené formativními silami domácího zvířete, je pokaždé jiné v trubicovitých kostech končetin, v kostech pánve, páteře a jiné opět v lebeční kostech, které obalují střed nervově-smyslového systému. Převládající látkou, z níž jsou poslední stavěny, je vápník; vyskytuje se v různých kompozicích s fosforem, uhlíkem, kyslíkem a fluorem. Jeho síly, namířené jakoby k jednomu středu, propůjčují mozkovně-lebeční části její tvaru koule se přibližující podobu. Kompoziční uspořádání vápníku v kostech mozkovny je — jak smíme uzavřít — výrazem duševního silového dění domácího zvířete, udržovaného v mladistvosti a podněceného člověkem. Na živočišné úrovni jde o vyšší druh uspořádání vápníku, než jaký se nalézá na rostlinné úrovni, například v kůře-borce dubu. Z tohoto pohledu uchovávají lebeční kosti domácího zvířete ve svých vápníkových kompozicích astrální síly, které domácímu zvířeti přitekly skrze aktivní lidskou péči a nastoupily na místo ztracených instinktů. Mají ve vyšším smyslu schopnost působit čistíce, läuternd očistně a léčivě na bující životní procesy.<br /> <br /> Tento pokus o myšlenkové přiblížení k porozumění výchozím materiálům preparátu z dubové kůry a lebky domácího zvířete musí být dále prohlouben. Tím se však ještě nerozluští hádanka<br /> <br /> Samotné preparace jako takové. Ta musí být vykonána lidskou rukou — umělecký akt! {{SE|400}}<br /> <br /> Dub vyrůstá v naší krajině, stejně jako se tam nacházejí všechny preparátové rostliny a tak i domácí zvířata; ale za jakých životních a ekologických podmínek? Musíme udělat vše, co je v naší moci, abychom v gestaltování uspořádání hospodářského organismu a organismu krajiny podporovali jejich wesensgemäß bytostně přirozené gedeihen zdárné daření. To zahrnuje, kdekoli je to možné, preparátové hnojení. Ve svém vzniku je synthézou látek a sil komponujících kompozici krajiny a ve svém použití je celkově léčebným prostředkem k jejich harmonizaci.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Präparation_der_Eichenrinde-Borke&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Preparace dubové kůry-borky ====<br /> <br /> V září si opatříme borku z dubu – pokud možno z dubu vyrostlého v katastru statku – a lebku, pokud možno od zvířete chovaného na tomto statku ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]]). U starších dubů s hluboce rozbrázděnou borkou se doporučuje nejsvrchnější, často lehce obrostle mechem, vrstvu seškrábat zubatým železem a teprve pak použít spodní, mladší vrstvy borky. Hmota, která se při slupování již trochu drolí, se pak zcela rozseká na drobtovitou strukturu. Z lebky domácího zvířete se po porážce odstraní mozek otvorem týlního kosti, stejně jako zbytky masa a kůže přilnuté zvenčí. Poté se použije horní část lebky a týmž otvorem týlního kosti – tím, kudy prochází nervový provazec míchy do malého mozku – se plní mozková dutina borkovou hmotou. Otvor se uzavře střepem lebeční kosti a utěsní hlínou.<br /> <br /> V tomto prvním preparačním kroku se uskutečňuje první vyvracení: něco vnějšího, borka, se stává něčím vnitřním, uzavřeným do kostěné schránky, která již za života domácího zvířete stála blíže smrti než životu. Hned po mozku sloužila k uvědomování instinktem vedených smyslových vjemů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]]).<br /> <br /> Ve druhém kroku preparace se uskutečňuje druhé vyvracení přírodního procesu, vedené duchem a rukou člověka. Lebky jsou hned po naplnění rostlinnou substancí mělce zahrabány na místě, kde je mnoho rostlinného bahna a kam přitéká atmosférická voda – déšť a sněhová voda. V tomto zemitém, měsíčně vodním prostředí odpočívají a jsou tam vystaveny podzimním a {{SE|401}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 29, S. 401.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 29: Die Stoffkomposition des Eichenrindenpräparates im Durchgang durch das Winterhalbjahr.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> zimním silám. Obtížnost co nejlépe splnit tyto podmínky vedla k nejrůznějším řešením.&lt;ref&gt;Walter Stappung: ''Die Düngerpräparate Rudolf Steiners, Herstellung und Anwendung'', Rüfenach 2017, 2 Bd. (Bd. 1: 632 S.; Bd. 2: 116 S.).&lt;/ref&gt; Pružný postup usnadňuje následující pokyn Rudolfa Steinera: Lebku «nyní [zakopeme; poznámka autora] do země a dáme […] navrch rašelinovou drť a pokusíme se, svedením jakéhosi žlabu, přivést na to místo co nejvíce dešťové vody. Dalo by se to udělat dokonce tak […] v kádě, do níž by nepřetržitě přitékala a zase odtékala dešťová voda […] tam dát takovou rostlinnou substanci, která silně způsobuje, že rostlinné bahno je stále přítomno.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 135.&lt;/ref&gt; Obě metody se v praxi uplatňují.<br /> <br /> Na jaře přichází třetí krok preparace: Lebky jsou vyňaty ze svého zemito-vodního prostředí. Opět se uskutečňuje vyvracení: Vnitřek, borkové náplně, přijal a soustředil působení sil zvenčí. Co se projeví navenek, je nová látka, poněkud tmavší barvy a lehce zvětrálé, avšak stále drobtovité konzistence. Je to nová látka proto, {{SE|402}}<br /> <br /> že je obdařena novou vlastností vyzařující astrální účinnosti, která kompostovému a hnojinovému hnojení «skutečně propůjčuje síly, které dokáží profylakticky potlačovat a zastavovat škodlivé rostlinné choroby».&lt;ref&gt;Ebd., S. 135.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Jak lze myšlenkově pochopit tento proces, který se odehrává mezi rostlinným bahnem, schránkou lebeční kosti a borkou dubu v průběhu zimního pololetí v pozemském? Následuje pokus o výklad. Jde o otázku: Jak lze využít vlastnost vápníku stahovat éterické síly? Příliš často se po vlhké zimě a jaru a po náhle nastupujícím sluncem bohatém teplém období hromadně objevují škodlivé cizí organismy, jako jsou mšice v koloniích. Jsou znamením étericko-bujivého růstu. Kosmicko-astrální síly jsou příliš slabé, aby nadměrnou růstovou sílu vtiskovaly do formy. Zde může pomoci stahující síla vápníku – nikoli však běžná vápníková sloučenina s kyselinným zbytkem kyseliny uhličité (CaCO&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;), nýbrž je k tomu zapotřebí vápníku se «strukturou», jakou vykazuje borka dubu. Tento šťavelan vápenatý, vynesený životními procesy dubu a jím vyloučený do borky, musí být teprve prostřednictvím preparačních kroků přiveden do stavu, v němž jakožto přísada k organickým hnojivům udržuje zdravou rovnováhu mezi životní souvislostí půda-rostlina a vstupujícími astrálními silami podsluneční planet Venuše, Merkuru, Měsíce. Toho lze dosáhnout tím způsobem, že se vytvoří stav chaoticky bující étericity. V rostlinném bahně tento stav existuje. Musí být průběžně udržován přítokem dešťové a sněhové vody. Atmosférická voda obsahuje kyslík, který zajišťuje, že anaerobně probíhající rozkladné procesy nepřecházejí do hniloby. Polárně k vodnatosti rostlinného bahna je kvalita přitékající, kosmickými silami prostoupené dešťové a sněhové vody. Tato voda kondenzuje v zimní atmosféře z plynné formy vzduchu do kapkové formy nebo krystalizuje do podoby sněhového krystalu. V obou skupenských stavech má voda své vlastní centrum. K tomuto centru vstupují síly makrokosmu do vztahu, koncentrují se ve vodním obalu a ohraničují jej do podoby kapky nebo sněhového krystalu. Sjednocují-li se nyní tyto vodní kapky v homogenní vodní masu v pozemském, odevzdávají své vlastní centrum středu zemského jádra. {{SE|403}}<br /> <br /> Kosmické síly soustředěné v kapkách se rozplývají v pozemském a v daném případě vstupují do prachaosu rostlinného bahna. Dochází k jakési syntézou podmíněnému vyrovnání: měsíčně mikrobiální rozkladné dění je přiváděno do rovnováhy silami přítomně působícího kosmu. Lze předpokládat, že tato rovnováha představuje spojení působení pod- a nadsluneční planetární sféry.<br /> <br /> Do tohoto prostředí beztvarého chaotického rostlinného bahna a nad ním proudící dešťové nebo sněhové vody jsou ponořeny lebky domácích zvířat s náplní dubové kůry v mozkové dutině. Sjednocující se éterické síly lebku nepřetržitě obtékají a prostupují kostěnou lebeční klenbou. Ta vykazuje strukturu vápníku, kterou utvářely vyšší astrální síly domácích zvířat stojících ve službě člověka. Ze srdce, jež stojí ve vztahu ke Slunci, působí v zvířeti směrem k hlavě síly nadsluneční planet, Marsu a Jupitera, zatímco v samotné hlavě dominují formu a strukturu tvořící síly Saturnu.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 60.&lt;/ref&gt; To znamená: éterické síly chaotizované v rostlinném bahně, přivedené dešťovou vodou do jakési rovnováhy, procházejí lebeční klenbou a jsou méně instinktivně vázanými astrálními silami domácích zvířat proměňovány v maatla ya ku vumba. Vápník lebeční klenby strukturovaný astrálním tělem domácích zvířat éterické síly stahuje a obdařuje je budující, uspořádávající mocností. V borce leží, takto dubem připravený, vápník na jedné straně v takové látková kompozici, že se stává vnímavým pro éterické proudy rostlinného bahna, proměněné lebeční klenbou v formativní síly. Na druhé straně leží v povaze vápníku tyto přijaté formativní síly ve funkčním celku borky dubu soustřeďovat a uchovávat.<br /> <br /> Lebky domácích zvířat s jejich náplní zůstávají po celé zimní pololetí vystaveny do zemito-vodního prostoru vstupujícím pozemsko-kosmickým silám. Tento postup lze vykládat tak, že na jedné straně je v této době planetární působení podsluneční sféry – a obzvláště Měsíce – ve vodnatém prostředí rostlinného bahna nejsilnější, na druhé straně formové síly vzdálenější periferie stálic, působící prostřednictvím pevně-zemitého, v tvrdé, do formy ztuhlé lebeční kosti domácích zvířat rozvíjejí svou největší účinnost. {{SE|404}}<br /> <br /> Hotový preparát se – stejně jako popsané preparáty – vnáší do kompostových a hnojových hromad v množství jedné tříprstové špetky na 1 až 2 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; v zahradnické oblasti, v zemědělské pak na 8 až 15 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;. Nezáleží na látce, nýbrž na vyzařování sil. I zde by se měl úsudek utvářet z toho, co učí osobní nazírání a zkušenost.<br /> <br /> Na rozdíl od křemene popisuje Rudolf Steiner vápno jako to, co chce vše «přitahovat k sobě». «Co chce vápno, žije v rostlinném.» «Vápnité je obecná vnější žádostivost v pozemském.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 11. Juni 1924, S. 82/83.&lt;/ref&gt; V této vlastnosti «žádostivosti» se přirozeně projevuje anorganicky mrtvé vápno. Prostřednictvím životních procesů rostlin – a zvláštním způsobem dubu – je postupně osvobozováno z tohoto pouta k pozemskému. Z tohoto oživlého stavu je v borce vyloučeno do stavu, který se sice blíží minerálnímu, avšak ve své «struktuře» vtiskuje šťavelanu vápenatému zabudovanému do tkáně borky pečeť organizace formativních sil dubu. Nelze v tom snad spatřovat smysl tří popsaných kroků vyvracení preparace, totiž že se «žádostivá povaha» mrtvého vápna převrací ve svůj opak? Proměňuje se ve svém silovém gefüge do stavu, v němž již nic nechce pro sebe, nýbrž zprostředkovává rostlinám síly, jimiž se mohou bránit proti chorobotvorným a škodlivým vlivům zvnějšku. Vápník ve vápně je procesními kroky preparace vyzdvižen ze svých evolučně fixovaných stavů; z příjemce se stává dárcem, léčitelem v životě rostlin.<br /> <br /> Souhrnně lze říci: Jako u všech preparátů nepůsobí jednotlivé kompoziční kroky aditivně, nýbrž multiplikativně. Vznikají látky, které nejsou variacemi vlastností přirozenoprávně fixovanými a pocházejícími z minulosti, nýbrž vlastnostmi, jež v životních souvislostech umožňují vývoj. V případě preparátu z dubové kůry je to nově nabytá vlastnost posilovat gefüge bytostných článků rostliny, a tím profylakticky působit proti rostlinným chorobám.<br /> <br /> Přírodní substance a síly, které v nové kompozici vytvářejí hnojivou substanci s takovou vlastností, jsou tyto: {{SE|405}}<br /> <br /> 4. Borka dubu: Dub uskutečňuje proces kvetení jako gesto otevírající se ke kosmu – svou bytostnou povahou «zemitější», což se pak substanciálně projevuje v borce v Ca-oxalátu.<br /> <br /> 5. Lebka domácího zvířete: Je metamorfována vedením člověka. U divokého zvířete utváří duch skupinové duše, u domácího zvířete k němu přistupuje duch člověka.<br /> <br /> 6. Dutina lebeční, v níž sídlí mozek a která je obklopena mozkomíšním mokem, je prostor vyzdvižený z přímého kontaktu s pozemským – mikrokosmický odraz makrokosmu.<br /> <br /> 7. V zimě je Země duchovně bdělá, odevzdána sama sobě.<br /> <br /> V těchto čtyřech kvalitách se vyjadřuje dostředivá, k Zemi orientovaná tendence působení. Přirozeně se vyskytují odděleně. Jsou-li uvedeny do vzájemného vztahu – jak prostorově, tak časově – na základě rostlinného bahna a atmosférické vody přitékající v zimním pololetí, je proces vápníku obdařen novou vlastností terapeuticky vyrovnávat jednostrannosti v pozemském.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Löwenzahnpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kompozice preparátu z pampelišky ===<br /> <br /> Při hledání rostliny, která je svými vlastními životními procesy schopna nechávat v sobě vznikat «správnou wechselwirkung [vzájemné působení] mezi kieselsäure [kyselinou křemičitou] a kaliem, nikoli kalziem», nalézá duchovní bádání löwenzahn [pampeliška lékařská] (Taraxacum officinale).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999, Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 137.&lt;/ref&gt; «Nevinný, žlutý löwenzahn [pampeliška], tam kde roste v nějakém kraji, je mimořádným dobrodiním. Je totiž prostředníkem mezi kieselsäure [kyselinou křemičitou] jemně homöopatisch [homeopaticky] rozptýlenou v kosmu a tím, co je jako kieselsäure [kyselina křemičitá] vlastně potřeba po celém kraji. Je skutečně jakousi Himmelsbote [nebeský posel].»&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Löwenzahn [Pampeliška lékařská] je evolutivně uzpůsobena k tomu, aby «správným způsobem kieselsäure [kyselinu křemičitou]» «z celého kosmického okolí» přitahovala. «Neboť kieselsäure [kyselinu křemičitou] musíme mít v rostlině. A právě vzhledem k příjmu kieselsäure [kyseliny křemičité] ztrácí země v průběhu času svou moc. Ztrácí ji pomalu, proto si toho nevšimneme.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 135.&lt;/ref&gt; Tato kieselsäure [kyselina křemičitá] «má naprosto největší bedeutung [význam] pro{{SE|406}}<br /> <br /> růst rostlin».&lt;ref&gt;Ebd., S. 136.&lt;/ref&gt; V ní obsažený «silizium [křemík] se zase přeměňuje v organismu v látku mimořádné důležitosti, která není v současné době vůbec řazena mezi chemické prvky».&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Zde duchovní badatel opět poukazuje na záhadu, k jejímuž řešení smyslové pozorování dodává jednotlivá fenomény poukazující na vyšší souvislost, na «das geistige Band [duchovní pouto]» ([[Goethe]]), jež se jako takové ale otevírá teprve myslícímu duchovnímu zkoumání.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Erscheinungsbild_des_Löwenzahns&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zjevný obraz pampelišky ====<br /> <br /> Löwenzahn [Pampeliška lékařská] odhaluje ve všech svých článcích hojnost jevů, které udivují a poukazují na jedinečný charakter, jenž ji vyzdvihuje i z osobitosti čeledi ''Kompositen'' [složnokvětých] (korbblütler [hvězdnicovitých]). Je to jarní květenka – několik žlutých barevných teček se pak znovu objevuje ke konci časného podzimu. – V návaznosti na jemný bílo-fialový závoj Wiesenschaumkraut [řeřišnice luční] (''Cardamine pratensis'') pokrývají se v dubnu louky, pastviny, meze zlatožlutou přikrývkou rozkvétajícího löwenzahnu [pampelišky lékařské]. Děje se to právě v tom okamžiku, kdy země ze svého zimního stažení vydechuje opět do okruhu své duševně-duchovní bytí. Moře löwenzahnblüten [pampeliškových květů] se jeví jako obraz tohoto znovuspojení země a kosmu. Tak rychle jak se koncem března objevil, tak rychle mizí koncem dubna z dohledu ve prospěch nyní rychle narůstající okolní trávy a bylin. Po celý rok následující po kvetení soustřeďuje a zachovává síly z kosmu a země, jež pak, pod paprsky stoupajícího jarního slunce příštího roku, náhle přes noc, vlna za vlnou, vyráží stonky květů do výše. Ty nesou vzhůru poupata, která se otvírají na širokém, daleko rozkládajícím se blütenböden [lůžku květním] a obracejí košík plný paprskových kvítků ke slunci.<br /> <br /> Růstová podoba pampelišky je v kořenu, stonku, listu a květu výrazně trojčlenná (Obrázek 32, s. 423). To poukazuje na silné působení astrálních sil, které pomáhají ätherické organizaci tohoto „posla nebes&quot; k jeho pozoruhodným formativním funkcím. Každý jeho článek se projevuje jako polarita stauování (klidu) a pohybu. Jsou to astrální síly, které tento protiklad vtiskují éterické organizaci pampelišky. To platí samozřejmě v mnohonásobně obměněné, méně {{SE|407}}<br /> <br /> výrazné podobě pro všechny kvetoucí rostliny. Astralleib rostliny, který ji ze světa nadsmyslového zvenčí obklopuje svým světlem, utváří v jakémsi vnitřním působení neustále se pohybující éterické síly ve formativní síly. Podle obrazu bytosti rostliny tyto síly brzní resp. staví do klidu životní procesy, nebo je aktivují k mohutnému růstu. U obilí například roste stéblo od jednoho zastavení růstu, od uzlu, k dalšímu. Z této zóny zastavení se pak prostřednictvím pohybového impulsu rozvíjí další článek stébla (*internodium*) a příslušný list, který obklopuje stéblo až k dalšímu uzlu jako listová pochva. Tomuto vnitřnímu působení, jež rychle odumírá do formy, stojí polárně naproti astrální vnější působení. To se projevuje v živlu vzduchu, který je teplem udržován v pohybu. Hlavní složkou vzduchu je minerálně mrtvý dusík (79 %), fyzický nositel astrálního kráftewirken. Lze říci, že s každým závanem vzduchu, který si pohrává s listy, každým nárůvanem, který jimi přehoupává, rozhoupává větve a větve nebo nechá žitné pole plynout v „kolébavých stříbrných vlnách&quot;&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: *Faust II*, Vers 4656.&lt;/ref&gt;, je účinný pohybový impuls – výraz astrálního vnějšího působení.<br /> <br /> Zcela jinak se chová pampeliška lékařská jako víceletá bylinná rostlina (životnost ca. osm let). Je skrze naskrz ovládána životem utvářejícím astrálním vnitřním působením, srovnatelná s kopřivou, avšak polárně k ní. Zatímco kopřiva, prosazující se sama a prezentující se navenek bojovně, dává svému mocnému vnitřnímu působení sama ochranný obal, ukazuje zjevný obraz pampelišky, jak dokonale je odevzdána jak zemi, tak kosmu. Přestože astrální organizace pampelišky si éterické síly mocně bere do své služby, je její zjevný obraz vzorem odevzdané vůle, nikoli vlastní vůle: „nevinná, žlutá pampeliška&quot;, jak ji duchovní badatel oslovuje.&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Vnější působení ve výše zmíněném smyslu se k ní téměř nedostane.<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ==== Die Wurzel ====<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Polarita zadržené a pohybující se životní síly mohutně poznamenává již kořen. To se projevuje na jedné straně v silné hloubkové výhonné síle kůlového kořene, který se v oblasti humusního svrchního půdního horizontu jedenkrát až vícekrát {{SE|408}}<br /> <br /> verzweigt. Kořenové provazce pronikají hluboko do minerálního podorničí a teprve tam se rozkládají do jemného kořenového vlášení. I kusy horní části kůlového kořene se dokážou na obou místech řezu znovu vyvinout v plně vytvořenou rostlinu.&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: ''Auf der Spurensuche der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen'', Dornach 2005, S. 97.&lt;/ref&gt; Na druhé straně se horní části rozvětvené primární kořene v orničním horizontu rübenartig ztlušťují v ''rhizomový kořen''. Je vyplněn volnou buněčnou hmotou, která je prostoupena navzájem propojenými trubičkami. Tyto kanálky vedou bílou, sliznatou mléčnou šťávu, jež je pod tlakem. Zde se uplatňuje vzduté působení, sledovatelné až do stvolu květu. Přeřízneme-li kořen, listovou žilku nebo stvol květu, mléčná šťáva okamžitě vytéká; celá rostlina pampeliška je trvale pod zvýšeným saftovým tlakem (*turgor*). Lze také říci: éterický tělo této rostliny je trvale pod „bildovým tlakem&quot; astrálního.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Spross_und_Blatt&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Výhonek a list ====<br /> <br /> Ve srovnání s „pólem soli&quot; kůlového kořene se merkuriální střed výhonku a listu pampelišky přechodem v horním rhizomu kořene vzdouvá do výrazné listové růžice (vyobrazení 32, str. 423). Stonek vězí v kořenovém krčku a zůstává po celý život vzdutý, zatímco životní bildekräfte s mocí střílí do spirálovitě seřazených, těsně nakupených listů. Listy těsně přiléhají k zemi, v zimě zcela; na jaře se zdvihají. Mladé listy rostoucí ze srdce listové růžice se stavějí vzpřímeně, aby při stárnutí pozvolna klesaly do roviny růžice a přibližovaly se zemi. Zatímco se tak od jara do podzimu tvoří nové listy – asi sto –, ty nejstarší na spodní straně růžice odumírají.<br /> <br /> Mocná výhonná síla listů vychází z plasticky vystupující centrální žilky, jež rovněž vede mléčnou šťávu. Na ni navazuje čepel, jež se od shora dolů zužující doprovází dlouhý řapík. V posloupnosti listů je tato čepel od děložních listů počínaje v horní části protáhle oblá. Brzy však tato silně do čepele stremhlavě se ženoucí výhonná síla naráží na zvenčí protikladně působící zadržovací neboli tvarovou sílu. V mocných ostrých zubech (lví zuby) vyráží ven a utrpí jakoby jako protipůsobení hluboké záseky dovnitř. Tak vzniká obraz silné, zčásti oboustranně disharmonické, bizarní {{SE|409}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 30, S. 409.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 30: Stadien des Aufblühens, Welkens und der Bildung der Schirmchensphäre in der Samenreife (aus: Bockemühl, Järvinen, 2005, S. 96).&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Okrajová gestalt protáhlých listů. Jen ve špičce listu dochází v přilbicovité rovnostranné trojúhelníkové gestalt k harmonickému vyrovnání výhonné a tvarové síly.<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ==== Die Blüte ====<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Polarita vzdutí a pohybu činí již nahoře saftovým vzdutím ztluštělý kůlový kořen jakoby svébytně se proživajícím článkem pampelišky. Neméně svébytná, ba ve stupňování, se rozvíjí listová růžice. A pak, jako od ní odtržen, vstupuje květ — přechodem bez přechodu, v dokonalém ovládnutí této polarity, jakoby pozdvižen nad pozemské — v Erscheinung.<br /> <br /> V paždí listů v srdci růžice se k podzimu nacházejí poupata. Přezimují „pod zemí&quot;, neboť je na podzim stahující se kořenový krček vtahuje do země. Je to poslední pohybový impuls před zimním klidem. Na jaře pak, v dubnových nocích, přece jen vyvine pampeliška jakýsi vertikálně vystřelující stonek. Se silami nasbíranými a nastavenými přes pozdní jaro předchozího roku, přes léto, podzim a zimu, vystřelují poupata na vrcholu rovněž mléčnou šťávou vedoucího, dutého, vzduchem naplněného stonkového tubusu do výše. Poupě je zelené kulaté hlavičkové tělísko, ovinuté několika vrstvami šupinovitých listenů. Pod teplými slunečními paprsky nastupujícího dne se vrstva za vrstvou otevírají a skládají dolů. Jen málé z nich dál obalují jazykové květy, jež se nyní rozvíjejí z lůžka květního (obrázek 30). {{SE|410}}<br /> <br /> Jak se poslední korbové lístky skládají dolů, rozevírají se, těsně vedle sebe, na rozepjatém lůžku květním v zářivé zlatožluté barvě 100 až 200 jednotlivých květů — druhá růžice na vyšším stupni, obrácená k nebi. Rozkvétají od okraje postupně směrem ke středu košíčku. Ten se pohybuje za slunečním chodem. Pozdě odpoledne se část korbových lístků opět vztyčuje, zároveň se lůžko květní snižuje, takže všechny paprskové květy stojí v jednom svazku vztyčeny a jsou korbovými lístky znovu ovinuty jako v poupěti. Za pěkného počasí se může rytmické otevírání a zavírání opakovat několik dní; za deštivé šedi zůstávají květní košíčky zavřeny. Po odkvětu se naposledy část korbových lístků zdvihne. Drží po celou následující tvorbu semen plnost květů pevně sevřenu. Mezitím roste trubicovitý stonek stále dál do výšky, předbíhaje dorůstající trávy a byliny. V tomto posledním ovinutí se na lůžku květním odehrává vzhledem k tvorbě semen umstülpung tímto způsobem: semeno trčí hlavičkou v lůžku květním, zatímco jeho protipól, na němž sedí jemnovláknité kališní lístky, čouhá nahoru k nebi. V době zrání semene se znovu probouzí pohybový impuls: z kališního pólu semene vyrůstá tenký stopečka, která na své špičce nese vláknité kališní lístky — chmýr. Při dorůstání odtlačují nahoru zvadlé korunní lístky z ovinutí korbových lístků ven. Po této delší přípravě se pak korbové lístky naposledy skládají dolů, lůžko květní se klene a zaobluje do koule, na níž se na dlouhých stopkách objevuje filigránová «Pusteblume» ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#409|Obrázek 30]], str. 409). Ve svých mnohých jednotlivých schirmchen je vždy zcela utvořena, neboť všechny semenné plůdky se vyvinuly v lůžku květním. Dozrálá semena se uvolňují z lůžka květního a plují jednotlivě s nejbližším nárůstem větru pryč.<br /> <br /> Vícenásobné otevírání a zavírání lístky lemovaného košíčku, pohyb lůžka květního a vyzařování kolonky květů do okolí jsou výmluvná gesta, která obrazně poukazují na blízkost působení duševního čili astrálního těla této zvláště vysoce vyvinuté kompositní rostliny. Ale ani tím není konec; znovu vyzařuje v době tvorby semen, přetváří vlásenkovité děložní lísty na stříbřitě se lesknoucí schirmchen, které se řadí jako hvězdy do obrazu kulové gestalt kosmu. Děložní lísty, jež se obvykle rozvíjejí v zemitě-vodním, obrátí se naruby a obracejí do vzduchu, {{SE|411}}<br /> <br /> teplo a světlo do kosmu. V dalším stupňování předchozího vzniká na okamžiky, v průsvitném ovinutí schirmchen, vzduch a světlem naplněný vnitřní prostor. Lze se ptát, zda tento jemně obkreslený vnitřní prostor není věrným fyzicko-smyslovým obrazem schopnosti pampelišky přitahovat kyselinu křemičitou z kosmu — tedy zda tato rostlina není skutečně «jakýmsi poslem nebes».<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Milchsaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Mléčná šťáva ====<br /> <br /> Vedle pampelišky vedou i jiné druhy složnokvětých, jako čekanka obecná (''Cichorium intybus''), locika kompasová (''Lactuca serriola''), mléč rolní (''Sonchus arvensis'') a pryšcovité rostliny (''Euphorbiaceae''), ve svých pletivech mléčnou šťávu. Tato šťáva je bílá mléčná emulze, která — v případě pampelišky, a právě tím je tato rostlina jedinečná — prochází v trubicovitých kanálcích jednotně celou rostlinou. Z řepovitě zesílené kořenové části táhnou se přes do kořenového krčku zatlačený stonek středními žilkami listů a konečně přes vzduchem naplněný stvol květu až nahoru k lůžku květnímu. Mléčná šťáva spojuje vzájemně tak odděleně působící články pampelišky v jeden celek. Stojíme před záhadou! Musí se mléčné šťávě nepřipisovat právě tak dobře salická jako sulfurická povaha — a oč víc ještě merkuriální? Nespojuje v sobě snad všechny tři kvality? Existuje zde vůbec základní princip kvetoucí rostliny — povznášení minerálního a jeho éterizace v procesu kvetení?<br /> <br /> Mléčná šťáva je sekret z okrajových buněk vzájemně propojených mléčných kanálků, které srůstají dohromady. Je to látková masa komponovaná éterickou organizací této rostliny, jež v určitých poměrech látkových množství obsahuje vše, co se pak rozvíjí do vysoce specifizovaných forem kůlového kořene, listové růžice a korbovitého květu. Rozbor odhaluje takovou mnohotvárnost rozpuštěných i suspendovaných látek, že se oprávněně jeví říci: Zde leží prvotní stav života v podobě z evoluční rané doby vývoje Země, v níž se říše minerálního, rostlinného a živočišného bytí ještě od sebe neoddělily — látková kompozice všemohoucího života. Jednotlivé skupiny látek podléhají, podle stanoviště, silným sezónním výkyvům, např. ''inulin'', polysacharid sestavený z ovocného cukru, který je s jarním růstem téměř spotřebován a ke konci podzimu se hromadí až na vysoké {{SE|412}}<br /> <br /> Gehalten dále obohacuje. Jarní kořen vykazuje největší obsah hořčin, srpnový kořen nejvíce *inulinu*, zářijový kořen nejvíce *taraxinu*, říjnový kořen nejvíce *lävulinu*.&lt;ref&gt;Werner Christian Simonis: ''Heilpflanzen und Mysterienpflanzen'', Wiesbaden 1991, S. 280.&lt;/ref&gt; Mléčná šťáva se skládá z vodě podobné základní substance — z *Taraxacum*-liquoru —, v němž jsou rozpuštěny mnohé minerální substance, jako mimo jiné draslík a křemík, jakož i organické sloučeniny jako bílkoviny, třísloviny, alkaloidy, vitaminy.&lt;ref&gt;Ebd., S. 282.&lt;/ref&gt; Látky suspendované v tomto roztoku v jemných kapičkách jsou pryskyřice a především kaučuk s koloidním bílkovinovým ochranným obalem. V popelu celé rostliny se nachází 7 % kyseliny křemičité, 40 % oxidu draselného, 8 % oxidu hořečnatého, 28,6 % oxidu sodného, jakož i stopy zinku, mědi, manganu a síry.&lt;ref&gt;Erdmuth-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, 512 S.&lt;/ref&gt; Číselné hodnoty analyticky prokazatelných látek poskytují — nad rámec jejich pouhé přítomnosti — jen malé opěrné body, které by dovolovaly rozeznat souvislost s tvořícím bytím. Více informací získáme, obrátíme-li pozornost na určité látkové kompozice, například na účinné látky a jejich léčivé působení. Ale ani ty nevypovídají nic o celku pampelišky, který tyto účinky vytváří. Dokud byl tento celek přijímán jako daná přírodní skutečnost, platila pampeliška za oficinální léčivou rostlinu. Nyní, kdy jsou účinné látky, jež jsou považovány za léčivé, izolovány a syntetizovány nebo mohou být nahrazeny jinými syntetickými látkami, pampeliška svůj čestný status léčivé rostliny ztratila. Tento status znovu získá — a tak i všechny ostatní léčivé rostliny —, teprve tehdy, až se budeme snažit rozpoznat vztahové předivo látek navzájem jako silové uspořádání, jehož architektem je — pod vedením zvenčí působících astrálních sil — éterické či životní tělo příslušné léčivé rostliny. Jednotlivé organické látkové sloučeniny sice obdržely svůj otisk od celku éterické organizace, ale tento celek plnohodnotně nezastupují.<br /> <br /> K tomu by bylo zapotřebí poznat skladatele, který si ve zjeveném obrazu pampelišky v tomto určitém uspořádání látek vytvořil autoportrét. Tohoto skladatele jako velkého umělce lze nalézt jen prostřednictvím poznání ducha. Teprve duchovní bádání otevírá „duchovní pouto&quot;,&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Faust I,'' Vers 1939.&lt;/ref&gt; které sinnstiftend spojuje empiricky nalezené jednotlivé skutečnosti. Taková duchovědná sinnstiftung ukazuje, že v pampelišce — na rozdíl od řebříčku, heřmánku a kopřivy — {{SE|413}}<br /> <br /> existuje nikoli vztah síry k zemsky vázaným látkám — draslíku, vápníku a železu —, nýbrž vztah křemene k draslíku. V živém přísluší draslíku úkol spojovat éterické tělo s fyzickým tělem; na opačném pólu stojí křemen. Na rozdíl od síry vytváří křemen jakýsi smyslový vztah mezi těmito dvěma bytostnými články a kosmicko-astrálními silami, které působí dovnitř ze Stoffwechselpol — z „Zemědělské individuality&quot;. Tato zvláštní vzájemná hra draslíku zdola a kyseliny křemičité shora se odehrává, jak lze předpokládat, v mléčné šťávě prostupující celou rostlinou. Nemůžeme v ní — v kontextu s pampeliškou, jež se utváří do vnějšího, trojčlenného zjevného obrazu — spatřovat „prostředníka [srov. poznámku autora] mezi v kosmu jemně homeopaticky rozptýlenou kyselinou křemičitou a tím, co je jako kyselina křemičitá skutečně zapotřebí po celém okolí&quot;?&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni, Dornach 1999, S. 137.&lt;/ref&gt; Zde se klade táž otázka jako u vzdušného dusíku: kyselina křemičitá přece stojí v půdě v pevné, koloidní i rozpuštěné formě dostatečně k dispozici — proč tedy přivádět kyselinu křemičitou z kosmu tak složitým způsobem, a navíc v tak nepatrných množstvích? Zřejmě se jedná o dva vzájemně polární stavy působení kyseliny křemičité, respektive v ní účinkujícího křemíku. Jedním stavem bytí kyseliny křemičité jsou křemen a silikáty. Jsou výsledkem vznikání a zanikání minulých zemských stavů. Jako horniny a jako jejich zvětrávací rozestup tvoří minerální základní kostru půd. K této zemsky vázané kyselině křemičité stojí kořen rostliny ve vztahu. Druhý stav působení kyseliny křemičité uplatňuje se v Stoffwechselpol nad zemí — jako „v kosmu jemně homeopaticky rozptýlená kyselina křemičitá&quot;.&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Pomyslí se ihned na meteorický prach, jenž se dostává do přitažlivé sféry Země. Ten však sám od sebe na Zemi prosévá. Toto minerální zemnění jistě nemůže být tím, co je míněno. Výrok Rudolfa Steinera zní, že „správná vzájemná hra draslíku a kyseliny křemičité v rostlině musí být přítomna, aby přitahovala kosmické&quot;.&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Je to aktivní proces, jenž vychází z rostliny a jejž je zapotřebí za pomoci náležitě připraveného hnojiva oživit. {{SE|414}}<br /> <br /> Co je zde mimo jiné označeno jako „kosmická kyselina křemičitá&quot;, označuje nehmotný, étericky-astrální stav. „Mohli bychom postupně, když budeme bezmyšlenkovitě dál hnojit, Zemi znemožnit, aby nasávala to, co jako kyselina křemičitá, olovo, rtuť je účinné&quot;, „co […] přichází z kosmické periferie a musí být přijato do rostlinného růstu&quot;.&lt;ref&gt;Ebd., S. 123–24.&lt;/ref&gt; Země ztrácí schopnost přijímat tyto kosmické substance. Aby bylo tomuto ztrácení čeleno, je zapotřebí opět zvláštní příprava hnojiva: preparát z pampelišky. Ten zprostředkovává půdě a rostlině schopnost, jež je pampelišce vlastní zvláštním způsobem — uvést draslík a kyselinu křemičitou v životních procesech rostlin do takového vzájemného vztahu, aby nabyly schopnosti přitahovat „kosmickou kyselinu křemičitou&quot;. V pampelišce vzniká tento vzájemný vztah teprve tím, že oba pozemské látky přijaté kořenem — draslík a kyselinu křemičitou — povznáší z anorganicko-fyzického do éterického stavu. Mléčná šťáva je ve své všemohoucnosti sice blíže svému praobrazí, přesto je v této podobě zjevení jeho odrazem právě tak jako jeho rytmus ve vzdutí a pohybu a jeho stupňování od kořene přes listovou růžici, vrcholící v květních úborech. Pampeliška je „jakýsi posel nebes&quot;; její zjevný obraz o tom vypovídá.<br /> <br /> Kyselina křemičitá takto vyzářená z kosmu a přijatá životními procesy rostliny vstupuje do vztahu s kyselinou křemičitou přijatou ze země, jež stojí ve vzájemném vztahu k draslíku. Teprve v této syntéze nalezne člověk pravděpodobně přístup k pochopení tohoto záhadného stavu věci popsaného duchovním badatelem. Kyselina křemičitá obsahuje křemík. „Křemík je zase v organismu přeměněn v látku mimořádné důležitosti, která v současnosti [tedy v roce 1924; poznámka autora] mezi chemickými prvky vůbec není uváděna.&quot;&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Je to tato přeměněná látka, skrze niž se zmíněné substanciality kosmu stávají novým způsobem přístupnými rostlinnému růstu?<br /> <br /> Pampeliška v sobě spojuje — jako evolučně nejranější forma existence života — mléčnou šťávu s kosmicko-pozemskou tvořivou silou dokonanou v přítomném. O tom vypovídá její zjevný obraz. Je to tato syntéza, jež pampelišce, především v jejím vynikajícím procesu kvetení, propůjčuje jedinečnou vlastnost, aby pozemsky vyzařující {{SE|415}}<br /> <br /> a kosmicky vstřikující křemičitou kyselinu v jedno spojit a přitom v Živém „v křemičité kyselině obsažený křemík&quot; proměnit v „novou látku&quot;? Kladnou odpověď naznačuje postup další preparace pampelišky i účinnost hotového preparátu.<br /> <br /> Na počátku preparace stojí otázka: Lze silový potenciál pampelišky zachytit, soustředit, koncentrát uchovat a nasadit jej v podobě hnojiva tak, aby se sdílel půdě a rostoucím rostlinám? Ve vadnutí pampelišky tento potenciál hasne. Poslední životní záchvěv je přeměna děložních listů v stopkatý chmýr, nesoucí pod svým deštníčkem semeno. Dříve než dojde k tomuto mistrnému závěru, musí být životní proces pampelišky, jenž ve květních úborech dosahuje svého vrcholu, udržován dále v proudu. To zase může zajistit jen obalový orgán, který pochází z přírodní říše o stupeň vyšší — z říše živočišné. Zvíře staví své životní procesy do služby svého duševního nitra a udržuje je tím v proudu. Podle duchovní vědy Rudolfa Steinera tuto úlohu plní, pokud jde o květní úbory pampelišky, pobřišnice, přesněji okruží skotu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Bauchfell_bzw._Gekröse_des_Rindes&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Pobřišnice resp. okruží skotu ====<br /> <br /> Slouží jako obalový orgán z říše živočišné při preparaci květních úborů pampelišky. Pobřišnice (''Serosa'', ''Peritoneum'') obaluje břišní dutinu se všemi orgány v ní uloženými, stejně tak dutinu pánevní. V břišní a pánevní dutině tvoří hraniční membránu metabolického pólu ve vlastním smyslu. Také hrudní dutina, centrum rytmického systému se srdcem a plícemi, je vystlána ''Peritoneem'' — pohrudnicí. Tato je však od pobřišnice přísně oddělena bránicí (''Diaphragma''). ''Peritoneum'' je kožní orgán obrácený do vnitřního světa těla, vyvráceného naruby. Jeho povrch přivrácený k nitru tvoří ploché buňky uložené v bazální membráně. Ta nasedá na pojivové a svalové tkáně stěn orgánových obalů, resp. tělních dutin. Odloupneme-li ji, držíme v rukou průsvitnou, lesklou, membránovitou kůži. Ta je prostoupena jemnou sítí nervových vláken, jež se centrují v jednotlivých gangliích a nakonec se sbíhají ve velkém gangliovém centru solárního plexu (''Plexus solare''), které leží u skotu pod páteří na hranici {{SE|416}}<br /> <br /> páteře hrudní a bederní. Tato nervová pletiva náleží vegetativnímu nervovému systému, jenž se člení na *Sympathicus* a k němu polárně se vztahující *Parasympathicus*. Jejich regulační působení se odehrává hluboko v podvědomí.<br /> <br /> Pouhé anatomicko-funkcionální pozorování pobřišnice osvětluje jen málo z jejího hlubšího dosahu. Konstatujeme silnou inervaci, vlhkostní film umožňující klouzavost orgánů břišní a pánevní dutiny — zvláště závitů tenkého střeva — a pozoruhodně vysokou schopnost resorbce tělesných tekutin; v součinnosti s lymfou a lymfatickými uzlinami zajišťuje detoxikaci — ve smyslu jakéhosi trávení — tělu cizích látek. Tento způsob pozorování, omezující se na vnější fakta, se ihned rozšiřuje, jakmile se ptáme po dosahu silné inervace. Odpověď dává pobřišnice sama. Je to smyslový orgán, jenž se obrací na to, co se v jednotlivých orgánech tohoto vnitřního prostoru vykonává ve vysoce specifických činnostech, a jenž přitom souhrn těchto činností uchopuje v bezvědomí jako celek — a z tohoto celku koordinuje a navzájem slaďuje orgánové aktivity.<br /> <br /> Tak jako vnější kůže a do ní vložené čtyři střední smysly — tepelný, zrakový, chuťový a čichový&lt;ref&gt;Willi Aeppli: *Sinnesorganismus, Sinnesverlust, Sinnespflege*; Stuttgart 1967; sowie<br /> : Dietrich Rapp, Hans-Christian Zehnter: *Die zwölf Sinne in der seelischen Beobachtung – Eine Exkursion*, Münchenstein 2019, 253 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: *Anthroposophie ein Fragment*, GA 45, Dornach 2002.&lt;/ref&gt; — zprostředkovávají bdělému vědomí smyslový obraz skutečnosti bytí, tak vnitřní kůže pobřišnice zprostředkovává zjevení samotné té bytostné skutečnosti; a to posledně jmenované zejména v souvislosti se životním smyslem. Ten temně oznamuje tělesné stavy. Patří vedle smyslu pro rovnováhu, vlastní pohyb a hmat k nižším, volním smyslům.&lt;ref&gt;Willi Aeppli: Ebd.; sowie: Dietrich Rapp, Hans-Christian Zehnter: Ebd.&lt;/ref&gt; Svou blízkostí k vůli spočívá jejich činnost v nejhlubším podvědomí — podvědomí hlubokého spánku; stojí v bezprostředním vztahu ke geistwirklichkeit bytí. Smyslový orgán pobřišnice tedy nevnímá předmětné protistojné, nýbrž ponořuje se do bytostných zjevení, jež se vyjadřují v činnosti orgánů tělních dutin. Tak je činnost močového měchýře jakožto orgánu koncentrace a vylučování jiná než činnost tenkého střeva jakožto orgánu vstřebávání trávicích šťáv. A opět jiné jsou činnosti jater, slinivky, sleziny atd. Pobřišnice je {{SE|417}}<br /> <br /> na jedné straně vetkáno do bytostného bytí a činnosti (účinnosti, funkce) každého jednotlivého orgánu břišní dutiny, na straně druhé zprostředkovává zároveň souhrn těchto činností hlavnímu gangliovému centru sluneční pleteně. Proto lze pobřišnici spolu s menšími gangliovými uzly a velkým gangliovým centrem nazvat vnitřním nebem. Také jiná, zjevně intuitivně zvolená ganglionová označení břišní dutiny, jako „hvězdicovité ganglium&quot; (''Ganglion stellatum'') a ''Ganglion coeliacum'' (''Coelum'' = nebe), poukazují na příbuznost s makrokosmem. „Tělesná dutina je nebe, kosmická enkláva.&lt;ref&gt;Lothar Vogel: ''Der dreigliedrige Mensch'', Dornach 1979, S. 105.&lt;/ref&gt; Zde v říši zvířat a zejména u přežvýkavců a mezi nimi především u skotu nachází tento nebeský vztah nejvyšší rozvinutí. Při přežvýkování nevnímá kráva obrazy smyslově dané vnější skutečnosti, nýbrž v podobě silotvorných obrazů zjevení té bytostné skutečnosti, která jí leží v základu.<br /> <br /> S ohledem na vztah pobřišnice k rozmanitým autonomním činnostem orgánů břišní dutiny, jež každý jednotlivě obaluje, vyvstává otázka, která část pobřišnice přichází v úvahu pro preparaci. Ve svém kurzu pro zemědělce jmenuje Rudolf Steiner kravské okruží: „Žlutá hlavičková pampelišková kvítka se sesbírají, nechají trochu povadnout, slisují a všijí do kravského okruží.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 137.&lt;/ref&gt; Na otázku, co je třeba rozumět pod kravským okružím, následuje odpověď: „Mínila se tím pobřišnice. Dle mého vědomí se okružím rozumí pobřišnice.&quot;&lt;ref&gt;Ebd., Fragenbeantwortung vom 14. Juni 1924, S. 175.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tato vyjádření vedla v praxi dodnes k pochybnosti: Záleží prvotně na pobřišnici jako takové, nebo specificky na okruží, jež tvoří část pobřišnice? Je-li tomu tak v prvním případě, nabízí se pro preparaci daleko spíše a jednodušeji velká předstěra (''Omentum majus''), méně pak malá předstěra (''Omentum minus''), jež ve dvoulisté ploténce spojuje játra a žaludek. Velká předstěra, rovněž dvoulistá ploténka pobřišnice, leží jako zástěra mezi břišní stěnou žaludku a kličkami střev. Splývá od žaludku dolů až k dolní ploše břišní dutiny, tvoří tam velkou kličku, obrací se zpět opět nahoru a kryje střeva jako hřejivý ochranný štít.&lt;ref&gt;Ulrike Remer-Bielitz: ''Dokumentation zum Rindgekröse''; Forschungsring, Materialien Nr. 8, Darmstadt 2001.&lt;/ref&gt; Jinak je tomu s okružím (''Mesenterium''). {{SE|418}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 31, S. 419.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 31: Querschnitt durch die Bauchhöhle des Rindes. Die Bauchfell-Serosadoppellamelle in Beziehung zur Dünndarmverdauung.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Upevněno na stěně břišní dutiny, bezprostředně pod páteří, nese celý střevní svazek. Z obou stran břišní dutiny se jednovrstvé peritoneum břišní dutiny skládá do serozní dvojploténky, okruží, a to tak, že jeho smyslově aktivní strany míří navenek do břišní dutiny (obrázek 31). Serozní dvojlamely se v oblasti tenkého střeva (''Jejunum'') dělí a obalují jej jako jednotlivá lamela. Okruží tak tvoří vějíř záhybů, jenž sleduje těsně k sobě přiléhající kličky tenkého střeva dobrým dílem břišní dutiny. Mezi oběma serozními listy okruží leží nervové provazce (větví se do obou listů a jsou v souvislosti s trávicím děním v tenkém střevě), dále tepenné a žilní krevní dráhy (udržují intenzivní životní procesy ve střevě), mízní cévy (přijímají přes střevní sliznici [''Mucosa''] trávicí šťávy [''Chylus'']), mízní uzliny (působí detoxikačně) a konečně pojivová tkáň a tukové vrstvy. Tím se stavba okruží jako části pobřišnice ustavuje tak, že je zároveň orgánem smyslovým i orgánem činnosti. Zprostředkovává trávicí činnost (vnější svět) celkovému organismu (vnitřní svět) a naopak.<br /> <br /> Zaměří-li se pozornost na tento vztah k činnosti, vyjasňuje se rozdíl mezi okružím a předstěrami (''Omentum majus'' a ''minus''). Pojem „pobřišnice&quot;, který Rudolf Steiner v odpovědích na otázky kurzu zmiňuje v souvislosti s okružím, míní něco obecného, {{SE|419}}<br /> <br /> jakoby ideu obsáhlého, do smyslové tmy metabolismu ponořujícího se, vědomí odňatého smyslového orgánu. Pojem „okruží&quot;, jenž nachází zmínku v pátém přednášce Zemědělského kurzu, míní něco specifického, funkční pole, na němž se obecné uplatňuje ve vysoce specifické činnosti, totiž v takové, jaká se v takto dokonalé podobě nachází jedině v trávicím traktu. Jeho jedinečnost plyne z důvěrné souvislosti s „vlohou Já&quot; probíranou v kapitole „Skot&quot; (s. 146 nn.). Tato vloha je v kravě předznačena v dlouhé cestě intenzivní trávicí činnosti, vrcholící přežvykováním. Výsledek tohoto trávicího otvírání látky vnímá seróza pobřišnice okruží. Vyzařuje jako astrální síla do nitra těla i do krevní dráhy a ta ji nese až k nervově-smyslovému pólu hlavy a do nasazených rohů, kde se vrátí zpět. Tím se na vyšší rovině znovu spouští vědomostní impuls, jehož výsledek zpětně ozařuje tělní dutinu a prostřednictvím obou serozních listů okruží se sděluje obsahu střeva. Ten je nyní prosycen silami, které z aktuální životní činnosti krávy nalezly cestu k její nadsmyslové bytostné skutečnosti. S vyloučením vstupuje toto silové potenciál, „vloha Já&quot;, do vnějšího světa. Propůjčuje kravskému hnoji jeho jedinečnou a trvalou hnojivou sílu. Toto dění, vycházející z vyššího bytí krávy, smí platit za další doklad toho, že pobřišnice představuje cosi „obecného&quot;, kdežto dvojlamelová okruží-pobřišnice cosi specifického. Tato druhá splňuje v „niterném nebi&quot;, v tomto vpáčeném kosmu, ústřední úkol: zprostředkovávat trávicí dění přežvýkavce organismu a od tohoto organismu zpět trávicímu systému, jenž se pak stává hnojivem.<br /> <br /> Toto dění, zahrnující celé bytí krávy, neplní ani velká ani malá předstěra. Obě mají specifické funkce mimo trávicí dění a s ním spojené kroky přeměny ve vyšší silové působení. Obě sice vykazují podobnou anatomickou stavbu s dvojlamelovou sérózou a mezi nimi ležícími nervovými, krevními a mízními drahami, mízními uzlinami a pojivovou tkání — přičemž tato pojivová tkáň je výrazně redukována. Příznačná pro velkou předstěru je sítkovitá distribuce uloženého tukového pletiva. Co však tato anatomická příbuznost vypovídá? Smyslová funkce je zásadně jiná. Je to taková, jež — jak se smíme domnívat — spočívá ve vnímání a řízení harmonického spolupůsobení {{SE|420}}<br /> <br /> Orgánů břišní dutiny, zejména na aktivitu tenkého a tlustého střeva ve vztahu k předcházející činnosti žaludku a předžaludků. Co se děje v bachoru, musí být v průběžném vzájemném vztahu sladěno s tím, co probíhá ve střevním trávení, a naopak. Navíc je velká předstěra vnímavě ponořena do tekutinového hospodářství břišní dutiny a řídí je sekrecí a resorpcí. Dále zajišťuje obranu proti tělu cizím látkám. Na základě toho a své velké pohyblivosti bylo velké předstěřové těleso označeno také jako «velký hadr břišní dutiny».&lt;ref&gt;Johannes W. Rohen: ''Funktionelle Anatomie des Menschen'', Stuttgart-New York 1993, S. 287.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Co jakožto obalový orgán pro květní úbory pampelišky jednoznačně svědčí pro kravské okruží, lze spatřit v následujícím: Jako vysoce vyvinutá složnokvětá rostlina má pampeliška moc přitahovat z kosmu substanciálně-bytostné jádro kyseliny křemičité. Kravské okruží má ze své strany moc — díky své smyslové činnosti obrácené dovnitř na látkové působení trávení v tenkém střevě — obdařit ještě nehmotnou kyselinu křemičitou jakousi vnímající niterností. Aby bylo možno tento potenciál, jenž je jako výsledek evolučního stávání se uložen v pampeliškovém květu a v kravském okruží, učinit využitelným pro růst rostlin, je zapotřebí opět preparace, která vyvěrá z duchovního poznání člověka a která v rytmu plynutí časů překlenuje hranice mezi přírodními říšemi.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Präparationsschritte&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kroky preparace ====<br /> <br /> Vhodný čas ke sběru — to platí pro střední Evropu — je slunečný dubnový den. Květní úbory se otevírají v brzkých ranních hodinách, rozkvetou řadu po řadě od okraje a rozepnou své jazykové květy radiálně do šířky. Přibližně kolem desáté hodiny dopoledne bývá dosaženo stadia, kdy ve středu úboru ještě zbývá drobný shluk poupat. V krátké době asi jedné hodiny, než nastane plný rozkvět, musí být úbory natrhány z dutých stopek a rozloženy k sušení, případně předsušeny teplým vzduchem. Sběr odpoledne, za plného rozkvětu nebo v pokročilé kvetoucí sezóně je třeba se vyvarovat pro nebezpečí předčasného přechodu k tvorbě chmýří a semen. {{SE|421}}<br /> <br /> V prvním přípravném kroku jsou květní úbory — podle stupně vysušení — lehce navlhčeny výluhem z listů pampelišky, trochu stlačeny, ze všech stran obaleny lalůčky okruží a provázkem z konopí (žádný syntetický materiál) svázány do malého balíčku. Jako «alternativa» k okruží se kvůli snazší manipulaci často upřednostňuje velká předstěra (''Omentum majus''); je plošnější a zpravidla méně prostoupena tukem. Připojuje se k žaludku a jinak nemá žádnou přímou spojitost s kličkami střevními.<br /> <br /> Obalení gekrózní membránou vede k první umstülpung přirozeného procesu, a tím k prvnímu kroku emancipace od něj: Vyzařující gesta löwenzahnových květů, obrácená ke kosmu, je nyní obrácena dovnitř a naplňuje vnitřní prostor. Jinak je tomu s pobřišnicí, jež jako jakési «nebeské klenby» vystýlala břišní dutinu, obemykala všechny břišní orgány a tak i umně kličky tenkého střeva a stála v smyslovém vztahu ke skryté trávicí činnosti — nyní je obrácena ven. Popsaná dvojitá lamela nebo -serosa okruží nyní v novém způsobu rozvíjí smyslovou činnost obrácenou ven i dovnitř. Dovnitř je tato — skrze ''serosu'' dovnitř obrácené lamely — zaměřena na životní dění, jež v květních úborech pampelišky dosáhlo evolučního vrcholu, zatímco ''serosa'' ven obrácené lamely se otevírá silám, které ze světové i zemské periferie zvenčí proudí dovnitř. Tak nahlíženo, se jednotná smyslová funkce střevního okruží rozštěpuje do polaritní dvojí funkce. Nedotčeny tím zůstávají pojivové strany obou lamel; nadále k sobě přilnou a tvoří jaksi pojivový článek mezi oběma polárními sférami vnímání.<br /> <br /> Fyzická a životní organizace pampelišky je evolučně zaměřena na to, aby utvářela vztahové předivo draslíku a kyseliny křemičité, vrcholící v květ. S tím se váže otázka, zda právě v onom pojivém článku — jako syntéza tohoto nového vztahu vnitřku a vnějšku — nemůže toto vztahové předivo být udrženo v proudu i za hranicí, která je evolučně rozvoji rostliny vytčena. Nespočívá právě v tom význam okruží, že jednak ve své funkční jednotě s trávením v tenkém střevě a jednak na základě funkce své dvojité lamely v prvním přípravném kroku přivádí do vzájemného vztahu dvě polární silová světa? Nejsou tím teprve v pozemském světě stvořeny podmínky, aby jedinečná vlastnost pampelišky — «přitahovat kyselinu křemičitou z kosmu» — {{SE|422}}<br /> <br /> na cestě hnojení přenášet na půdní a rostlinný život? Tyto otázky bude možné zodpovědět jen z osobního vztahu, který si člověk v činu a myšlení buduje k věcem a bytostem. Vyvstávají tváří v tvář praxí místy uplatňované, kdy jsou obě serosalamely — zpravidla velkého omenta — od sebe odděleny tak, že vzniká jakási kapsa, do níž se nacpou květní úbory a jejíž otevřené konce se pak zašijí. To znamená, že obal je jen jednovrstvý, to jest: uplatní se účinek pobřišnice jako něčeho obecného (výstelka břišní dutiny), a nikoliv okruží jako něčeho zvláštního.<br /> <br /> Druhý krok preparace si v praxi získal širší pozornost teprve poté, co s pátým vydáním Zemědělského kurzu (Dornach 1975) byly publikovány i poznámky Rudolfa Steinera k přednáškám kurzu. V nich poznamenává k preparátu z pampelišky: «Zavěsit okruží ve vzduchu.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Anhang, S. 293.&lt;/ref&gt; V páté přednášce kurzu to není řečeno těmito slovy, nýbrž je ihned odkazováno na třetí krok: «Pak musíme vystavit [okruží obklopené květní úbory pampelišky; poznámka autora] samozřejmě působení země, působení země v zimní době.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Tak tomu bylo i v následujících desetiletích v praxi vesměs dodržováno. Přesto zůstávala otázka stále otevřená, zda tím míněno, že druhý krok odpadá, případně jak je třeba rozumět bezprostředně následující větě: «Nyní však jde o to, abychom získali obklopující síly tím, že s ním naložíme stejně jako s ostatním.» Hádanka se rozluští s výše uvedeným citátem z poznámek «zavěsit ve vzduchu». Ten vykládá «obklopující síly», jež působí v létě ve vzduchu a teple nad zemí. Poznámka, «že s ním naložíme stejně jako s ostatním», musí být tedy vykládána ve stejném smyslu jako v případě řebříčku, kde bylo podrobně popsáno vystavení preparátu letním a zimním silám.<br /> <br /> Ve druhém kroku preparace se odehrává 2. akt everze a s ním stejně tak akt emancipace od přírodou daného dění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#423|Abbildung 32]]). To, co dříve náleželo vnitřní bytosti krávy a vděčilo celé své existenci právě její službě, je nyní orgánem vnějšího světa, ve službě sil, které se vyzařují z kosmického obvodu. {{SE|423}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 32, S. 423.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 32: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation des Löwenzahnpräparates.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Naopak květy pampelišky, které se ve vnějším světě obracejí ke kosmu a jemu vděčí za svou existenci, jsou nyní obklopeny zvířecím orgánním obalem, v němž se koncentrát sil květů pampelišky spojuje se silami makrokosmu, jež jsou tomuto koncentrátu zprostředkovány orgánním obalem kravského okruží.<br /> <br /> Nyní jde o to, aby sebrané květní úbory z dubna byly dostatečně usušeny, ihned poté obaleny laloky okruží krávy středního věku, pokud možno z vlastního stádního chovu statku, a takto svázaný kulovitý balíček byl zavěšen ve vzduchu, chráněn před ptačím zobáním. Přes letní pololetí až přibližně do Michaeli zůstává takto nad zemí vystaven slunečním a planetárním silám v teple a vzduchu. Ty vstupují do vzájemného působení s pozemskými látkami draslíku a kyseliny křemičité, které byly v květu povzneseny do éterického stavu. Na tomto stupni éterična — tak lze předpokládat — teprve může vznikat ono «vztahové předivo draslíku a kyseliny křemičité», na něž poukazuje duchovní bádání a které propůjčuje pampelišce schopnost jako «poslovi nebes» přitahovat kosmickou kyselinu křemičitou. Nechť je to pokus ukázat onen vztahový kontext, podle nějž za prvním krokem nutně musí následovat {{SE|424}}<br /> <br /> krok druhý, totiž vystavení balíčku z okruží atmosférickým silám.<br /> <br /> Ve třetím kroku preparace se uskutečňuje třetí proces everze a emancipace ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#423|Obrázek 32]], S. 423). Co bylo přes letní pololetí nad zemí, v «břiše zemědělské individuality», vystaveno silám periferie planetárního kosmu, je nyní exponováno silám, které z obvodu stálic působí cestou přes zemi v zemito-vodním živlu. Zatímco v létě jsou to přednostně astrální síly, které se vyzařují ze sluneční sféry a planetárních sfér a prostřednictvím zvířecích orgánních obalů vtiskují do substance květů pampelišky, jsou to v zimě v zemi především já-síly působící z vyšší duchovní světa, které se vtiskují do substance květů.<br /> <br /> Postup ve třetím preparačním kroku je následující: Po začátku podzimu, okolo Michaeli, jsou kulovité balíčky sundány a zahrabány do země, do hloubky přechodu od humusového svrchního půdy k jílovitějšímu a jemnopísčitějšímu podorničí. Jáma je opět zasypána a blízko povrchu půdy opatřena drátěnou sítí proti psům a lišáku. Dokud se zápach okruží do zimy nevytratí, může k tomuto účelu pomoci i dřevěná nebo kamenná přikrývka.<br /> <br /> Na jaře, okolo Velikonoc, je preparát vyjmut — jeho obal z okruží bývá zpravidla silně zetlelý — a uložen do hliněných nádob, allseitig obklopených rašelinovou drtí. S hotovým preparátem, jehož květní úbory si z velké části zachovaly svou strukturu, vznikla znovu nová látkovost — nebo lépe: nové uspořádání látek — jako vztažný bod ke silovému potenciálu zcela nového druhu. Na cestě svého vznikání, řízené duchem a rukou člověka, bylo udržováno v živém a rozvíjí svou bytostnou účinnost v živém.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Anwendung_und_Wirksamkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Použití a účinnost ====<br /> <br /> Preparát z pampelišky je jako ostatní preparáty silové hnojivo. Působí jako ony na «souzvuk tvořivého, formujícího a utvářejícího světového slova»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993.&lt;/ref&gt;, to jest — vztaženo na preparáty — na životní, astrální neboli duševní síly i na formující bytostné neboli já-síly, přičemž tyto posledně jmenované propůjčují rostlinám z hlubin země sílu vzpřímení {{SE|425}}<br /> <br /> verleihen.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Leitsätze'', GA 26, «Der Mensch in seiner makrokosmischen Wesenheit», Dornach 1998.&lt;/ref&gt; Vytvářejí, budují a tvarují úrodnou půdu i plodnosné rostliny — to, co se jako «bránicová střed» začleňuje mezi «hlavu a břicho» zemědělské individuality. Jedinečným způsobem to platí o preparátu z pampelišky. Kolik podmínek plných vzájemných vztahů musí souznět, aby bylo uděleno blossomům pampelišky schopnost jakési smyslové síly — přitahovat kieselsäure z kosmického obvodu? Jaký velkolepý soubor vztahů musí vládnout v látkové výměně krávy, aby bylo s okruží vytvořeno ústrojí, které má na jedné straně smyslový vztah k látkám přicházejícím zvenčí v proudu potravy a na druhé straně zprostředkovává výsledek tohoto vnímání astrálnímu bytí krávy? Spojení obojího — blossomů i pobřišnicového okruží — vytváří syntézu vyššího druhu, hnojivou substanci, jejíž účinnost představuje zesílení obou polárních kvalit.<br /> <br /> Vzniká nová kompozice látek v živém, hnojivo, které se v ještě intimnějším způsobu stará o to, aby se nadsmyslově-astrální organizace kulturních rostlin vtiskovala do jejich éterické a skrze ni do jejich fyzické organizace. Rostliny se stávají smysluplnějšími, a tím citlivějšími na látky, které potřebují ke svému růstu: «je-li rostlina tímto způsobem, v nejjemnějším způsobu prostoupena kieselsäure, proživána jí, pak se stane, že je citlivá ke všemu a ke všemu přitahuje».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 138.&lt;/ref&gt; Dále se uvádí, že tento obvod se zjevně nevztahuje jen na prokořeněný půdní prostor jednotlivé rostliny, nýbrž sahá až do sousedního pole, lesa a přilehlé louky.&lt;ref&gt;Ebd., S. 138.&lt;/ref&gt; Toto zpočátku záhadné tvrzení lze dnes při nynějším stavu vědeckého poznání docela dobře vysvětlit fenoménem symbiózy kořenů rostlin s půdními houbami (''Mykorrhiza''), jejichž mycelium — předivo buněčných vláken (''Hyphen'') — propojuje na větší vzdálenosti kořenové soustavy rostlin navzájem. Hyfeny na jedné straně zásobují rostliny vodou (lesní stromy), především však minerálními látkami, na druhé straně samy profitují z jejich energetického hospodářství. Fenomén vzájemně se podporujícího soužití (''Symbiose'') výše vyvinutých organismů s nižšími lze docela dobře ve {{SE|426}}<br /> <br /> způsobu pochopit, že zde vládnou temné stupně citlivosti, tak například u luskovin, jejichž výkon vazby dusíku lze organickými hnojivy znatelně zvýšit. Lze očekávat, že i zde přípravek z pampelišky přinese významný příspěvek. Avšak vyčerpává se tím, pokračováním přírodního procesu, bytost a účinnost tohoto látkového novotváření z duchovní vědy? Empfindung v daném případě jistě znamená, že astrální organizace působící na rostliny zvenčí se má v míře vyšší stát «tvůrcem a tvárcem» éterických čili životních sil a udržovat tyto jako «tvořivé» v proudu. Předstupeň k tomu se odehrává v květu pampelišky. Obdarován je schopností přitahovat křemičitost z kosmu díky své zemské zakořeněnosti (stoupající mléčná míza) a zároveň svému náklonu a otevřenosti ke slunci. Popsanou preparací, uskutečňující se v pozemském, je přípravek z pampelišky nakonec uveden do stavu, kdy prostřednictvím organických hnojiv zprostředkovává jiným pěstovaným rostlinám schopnost přitahovat ze sousedních kulturních půd zemské látky, které potřebují k zdravému růstu.<br /> <br /> S obvyklými vědecko-teoretickými pojmy je taková látková migrace nemyslitelná. Stává se pochopitelnější, naučíme-li se rozumět půdě samé, bránicovému orgánu «zemědělské individuality», jako životní souvislosti prostoupené astrálními silami, do níž kořen jako smyslový orgán svým způsobem vstupuje. Tento nepatrně rozvinutý smyslový orgán lze zcela otupět minerálními solemi (srov. kap. «Použití dusíkatých solí», s. 275 nn.), lze jej však také vychovávat k stále vyšší aktivitě souhrnným působením všech jmenovaných preparátů. A o to jde. Každý z nich přispívá jedním aspektem působení k rozvoji smyslové organizace, a tím k «citlivosti» vůči látkám a silám: «Opracovává-li se zemský půda tak […], pak se rostlina připraví k tomu, aby přitahovala věci z širokého obvodu.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 138.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Přípravek z pampelišky hnojí půdu astrálními silami. Ty činí bující život půdy mocným působením v tom smyslu, že půda sama se stává rostlinnou. V tomto prostředí stupňované půdní úrodnosti je asi třeba hledat odpověď na otázku: Jakého druhu je «citlivost» podnícená přípravkem z pampelišky? Je to {{SE|427}}<br /> <br /> Innenwirkung, která nevychází z vlastního duševního nitra – to rostlina nemá –, nýbrž taková, jež má z nadsmyslového prostřednictvím látkového uspořádání rostliny moc cíleně přitahovat pozemské látky. Jak se ale tyto látky dávají do pohybu? Nemusejí být nejprve přivedeny do proudění životní organizací těch rostlin, které rostou na sousedním poli, na louce a v lese? To znamená: nemusejí být pozemské látky nejprve povýšeny z fyzicko-materiálního stavu do stavu Bildekräfte? Tato záhadná otázka zůstává otevřená!<br /> <br /> Přípravek z pampelišky se aplikuje – spolu se čtyřmi předtím popsanými přípravky – jako přídavek v jakési homeopatické dávce do kompostů, chlévského hnoje, kejdy a gülle. Mírou je tříprstová špetkana přibližně 1 m² zahradní kompostové buňky až po 10 až 15 m² u hnojišť a kompostovišť, případně hlubokých stájí a tekutých hnojiv. Preparace by měla proběhnout bezprostředně po zakládání hromady, u tekutých hnojiv bezprostředně po zahájení plnění nádrže. Místo zavěšení v látkových sáčcích lze preparátové dávky také prohníst s jílem do kuliček a v této podobě přidat pevným i tekutým hnojivům. Opakování se doporučuje po každém přesypání hromad, respektive po promíchání a provzdušnění tekutých hnojiv. Preparáty tlumí přeměny, které se znovu ihned rozbíhají, a tím brání nadměrnému zahřívání, respektive ostrostii zápachů. Dusík a uhlík zůstávají «usazeny» v organických sloučeninách. Přípravek z pampelišky je navíc součástí «souhrnného preparátu» – intenzivně preparovaného koncentrátu na bázi chlévského hnoje bez podestýlky. Ten se v malých množstvích rozptyluje na čerstvý hnůj před každodenním vyvážením, respektive přidává do ložných míst boxových stájí.<br /> <br /> Jako každý z preparátů volá i ten z pampelišky k přítomnosti ducha v činu. Teprve ta – v souvislosti s celkem statku – probouzí otázky, a s nimi badatelské smýšlení. Otevírá se poznávací cesta, která nejprve jen vykonávající jednání oživuje na jednání umělecké.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Baldrianpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Složení přípravku z kozlíku ===<br /> <br /> Jako poslední v řadě šesti hnojivých preparátů stojí přípravek z kozlíku. V aplikaci i funkci zaujímá zaokrouhlující zvláštní postavení. V pouhých několika slovech charakterizuje Rudolf Steiner podstatu a účinnost tohoto preparátu takto: »tím, že se hnoji přidá způsobem velmi jemným ona zředěná šťáva z kozlíkového květu, lze v něm vyvolat to, co ho podněcuje k tomu, aby se k tomu, co nazýváme fosforovou substancí, choval správným způsobem.« {{SE|428}}<br /> <br /> V tomto výroku je již naznačeno, že šťáva vylisovaná z kozlíkového květu nepodléhá žádným dalším preparačním krokům – kromě jediného opatření, totiž že tinkturu je před použitím třeba zředit teplou vodou. Záhada, oč zde jde, se musí odkrýt jednak tím, co o ní prozrazuje zjevný obraz kozlíku lékařského (Valeriana officinalis), jednak tím, co lze získat z duchovního výzkumu jakožto poznání.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Erscheinungsbild_des_Baldrian&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zjevný obraz kozlíku ====<br /> <br /> Kozlík se nachází v okrajových a přechodových zónách obdělaných pozemků na hlinitých, humusnatých půdách, přednostně na vlhčích, spíše stinných místech – na lesních okrajích, na vlhkých loukách, v pobřežních pásech podél potoků a řek a u paty svahů s průsakovými vodami z podorničí. V horských údolích vystupuje až do značných nadmořských výšek. Lze ho pěstovat i zahradnicky. Zatímco se pampeliška – kromě své krátké doby kvetení – skrývá mezi trávami a bylinami, zvedá se kozlík z počátečního stádia listové růžice do hrdé vzpřímenosti vysoko nad své okolí, vrcholíce bíle až světle růžově rozkvétajícím lichookolíkem. Ten sestává z těsně semknutých, jemných, drobounkých jednotlivých kvítků, které se v intenzivně se šířící vůni zdají jakoby rozpouštět. Princip stonku ovládá celou rostlinu. Při výšce porostu až dva metry dosahuje stonek dolů až do prostoru kořenů, kde tvoří oddenky, a nahoru do vzdušného prostoru, kde se rozptyluje v květenství. Nahoru i dolů se rozčleňuje jednak v jemné stopky květů, jednak v mohutné oddenky. Ve stonku se jedinečným způsobem prolíná zemitost s působením vzduchu a tepla. Střídavě vstřícně se rozevírají lichozpeřené listy. V prvním roce po výsevu je metamorfóza listu nejzřetelněji vyjádřena. Z listové růžice se listová posloupnost zvedá stále ve větších vzdálenostech. Řapík se postupně zkracuje a v přechodu ke květenství se listy nakonec zcela stáhnou {{SE|429}}<br /> <br /> do stonku zpět. V následujícím roce je metamorfóza listů méně výrazná ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#431|Obrázek 33]], s. 431).<br /> <br /> Stejně zdůrazněně, jako se projevuje v podobě listů, vystupuje metamorfóza substančního dění v proměně vonných látek od kořenového oddenku přes stonek až ke květu, jejichž intenzita vyvanoucích vůní je nejsilnější při odkvétání. Jako oslovuje tvar a barva prostřednictvím zrakového smyslu cit, tak otevírá čichový smysl citu hlubší vrstvy působení substancí. V temněji ladícím cítění vede čich blíže ke kvalitě sil, jež jako astrální působí v živém. U kozlíku a kopřivy se navzájem vztahují polárně.<br /> <br /> Zjevný obraz kopřivy vzbuzuje dojem, že v její životní organizaci jsou účinné zejména chemický neboli zvukový éter a éter životní. Ty se stávají formativními silami skrze vyšší elementárně-astrální duchovost a jsou touto schopny přivodit zvláštní substanční skladbu této léčivé rostliny. Stává se obrazem té dovnitř směřující kompoziční přebytečné síly astrálna. Ta přísně formuje jednak až do periferie substanční sloučeniny – jako například urticin v žahavých chloupcích –, jednak zůstává potenciál zadržených astrálních sil, jež mají cestou preparace schopnost uvést pozemsky hmotné látky znovu do pohybu, oživit je a proměnit.<br /> <br /> Jinak kozlík: ten vyvanuje ven do vzduchu a tepla, co se v jeho životních procesech v listu, kořenovém oddenku a stonku pod astrálním působením utvořilo jako kompozice látek. U vůní chudé kopřivy konfigurují tyto formativní síly látky k nositelství oné «znamenité vnitřní účinnosti». Tuto kvalitu sil uchovává za ochrannou zdí své navenek uzavřeně vyhlížející podoby. Jinak opět kozlík: ten vyvanuje vše to, co jeho astrální organizace v působení formativních sil ze substancí zkomponovala. Zjevný obraz kopřivy ve svém sebeprosazení a pevnosti, jež se staly obrazem, poukazuje především na tvořivou sílu životního éteru – zjevný obraz prostředí otevřeného kozlíku na éter tepla a světla. Kozlík je dárcem tepla a světla. {{SE|430}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wurzel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kořen ====<br /> <br /> Semenáček kozlíku lékařského nejprve vytváří kůlový kořen, který brzy odumírá. Stonek zůstává zpočátku stlačený a z něj se rozvíjí volná listová růžice. V půdě, v přechodu ke kořeni, se rozděluje v několik krátkých, válcovitých ''rhizomů'' — jistý druh vegetativního tvoření plodů v kořenové oblasti —, od nichž kořeny vybíhají v páscích obloukovitě ven a do hloubky. Sféricky uzavírají dolů otevřený vnitřní prostor, rozčleňují se do jemného kořenového vlášení a tím představují typus «irdischen Wurzel»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 56.&lt;/ref&gt; («pozemského kořene») ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#431|Obrázek 33]]). Rhizomy vykazují — v pokračování vzduchem naplněného stonku — dutiny. V přechodu k mírně ztluštělým kořenovým páskům, které rovněž obsahují vonné látky, se na podzim tvoří pupeny, z nichž vyrůstají nové výhonky. K této formě vegetativního rozmnožování přistupuje ještě tvorba výběžkových výhonků, které se v místech svých prýtových uzlů znovu zakořeňují.<br /> <br /> Nejnápadnějším jevem kozlíku je silný, omamně zemsky těžký zápach, ano puch, který je stlačen zpět do kořenového trsu a při poranění z něj vychází. Chemická analytika odhaluje ve skupinách látek uhlohydrátů, bílkovin, olejů, alkaloidů, pryskyřic atd., jakož i organických kyselin a minerálních látek rozsáhlé spektrum sloučenin, které se plně kryje s pestrosti medicínských indikací, na něž preparáty z kozlíku tlumivě léčebně působí. Avšak Simonis zdůrazňuje, že «bisher ungenügend einleuchtende für das Wesen der Pflanze charakteristische Ergebnisse erzielt wurden».&lt;ref&gt;Werner Christian Simonis: ''Heilpflanzen und Mysterienpflanzen'', Wiesbaden 1981, S. 696.&lt;/ref&gt; (досud nebylo dosaženo dostatečně přesvědčivých výsledků charakteristických pro bytostnou povahu rostliny.)<br /> <br /> Kořenový trs kozlíku se podobá chemické kuchyni v živém. Vše životatvorné, co se shrnuje v ''Tria principia'' Paracelsa, zde spolupůsobí nejúžeji. V duchovědném vyjádření jsou to čtyři druhy éteru — éter života a chemický éter, světelný a tepelný éter —, které oživují anorganický svět látek převážně pod vedením chemického éteru a éteru života, stavitelů fyzické organizace rostlin. Architektem pak, který dodává stavební plány, je astrální organizace působící z nadsmyslna v čase a prostoru. Na předstupni — lze říci ještě neočištěna — soustřeďuje se v kořeni a ''rhizomu'' plnost kompozice látek, která pak v postupující proměně formuje fyzicko-smyslovou podobu kozlíku. Dokonce i sulfuricky-impondabilní živel {{SE|431}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 33, S. 431.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 33: Das Baldrianpräparat in Herstellung und Anwendung.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> tepelného a světelného éteru tvořícího v procesu kvetení sestupuje dolů do kořenové oblasti a v pozemské tíži salprocesů se stará o «lehkost» hořlavých éterických olejů, a s nimi o silné rozvinutí vůně. V rhizomu a kořenových páscích se soustřeďuje vše, co kozlík v kompozicích látek nabízí. Proto jsou to právě tyto části, které nacházejí lékařské využití při obtížích zejména vegetativního nervového systému, při poruchách spánku, nervových stavech vzrušení a podobně.&lt;ref&gt;Ebd., S. 593.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Stängel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Stonek ====<br /> <br /> Lodyhu kozlíku lékařského lze zcela oprávněně považovat za samostatný článek této rostliny (obrázek 33). Zatímco pampeliška nikdy neopustí své stádium růžice a rozkvétá blízko země jako košík plný květů na vlastním květním stonku, lodyha kozlíku na jaře vyráží ze {{SE|432}}<br /> <br /> své volné růžice vertikálně do výšky. Je to, jako by chtěla v co největší vzdálenosti od svého oddenku pozvednout své květenství do sféry tepla, světla a vzduchu. Lodyha určuje gesto této rostliny: jako vládnoucí článek spojuje kořenový systém pevně spjatý se zemí s květenstvím obráceným ke kosmu; jako se onen větví dolů, tak se toto větví nahoru do jemných větviček lichookolíku. Životní a oporné pletivo lodyhy obklopuje dutinu naplněnou vzduchem; navenek je mnohonásobně rýhovaná. V tom se znovu ukazuje polární dvojitost astrálního působení, které zvenčí vtlačuje růstovým silám tvar, zevnitř tvoří prostor a díky dusíku ve vzduchu uzavřeném v dutině lodyhy uspořádává, přetváří a pročišťuje látky v běhu životních procesů. Astralita, která vládne celé rostlině kozlíku, zjemňuje látkové dění při růstu lodyhy do výšky od jednoho páru listů k druhému. I lodyha, již zjemnělá do podoby květu, vydává typickou vůni kozlíkového oleje, v níž se aromata různých éterických olejů spojují v jednotu.<br /> <br /> Lze to vnímat jako fenomén zvláštního druhu, jakou povahu mají proudy mízy trvalky, jakou je kozlík. Nejprve asimilační proud (''floém'') z listové růžice napájí růst ''rhizomů'' a kořenů i jejich látkové kompozice, v nichž je již přítomna látková stavba celé rostliny. Jakmile lodyha začne vystřelovat do výšky, ústí tyto předformované látky do vzestupného proudu ''xylému'' a v ovzduší, světle a teple jsou znovu kompozičně zjemňovány tvarotvornými silami metamorfující se listové oblasti. Jejich prostřednictvím se bytostný praobraz kozlíku v lodyze, sledu listů a květenství utváří do vnější smyslové podoby. Zemská tíže látek v oddenku přechází v listoví a květu v «lehkost» a rozplývá se ve vůni.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Blattfolge&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Posloupnost listů ====<br /> <br /> Jako semenáč prochází kozlík všemi stadii vytrvalé byliny. První list po vyklíčení je dlouze řapíkatý s okrouhlou až oválnou čepelí. Následující listy se prodlužují a čepel se začíná členovat v lichozpeřené, ještě zaokrouhlené, na okraji mírně zubaté lístky. Při protahování řapíku se lístky rozvíjejí do více podlouhlých, přišpičatělých tvarů. V této fázi se {{SE|433}}<br /> <br /> lístky vztyčují a shromažďují v kytičkovité růžici. S prodlužováním stonku na sebe navazují páry listů v křižmostojném uspořádání v nápadně velkých vzdálenostech (Obrázek 33, s. 431). Lístky jsou stále užší, přišpičatělejší a řadí se párově. Ke konci léta se listy zkracují, opeření houstne, stonek objímá. Nakonec se listy s rozkvétem stahují zpět do stonku a jen listeny se ještě drží, až i ty v plném květu mizí. Na rašelinných, stinných stanovištích kozlík tenduje k bujnému růstu.<br /> <br /> Jako tvoří látková pestrost kořenové kůry s listovou růžicí životní souvislost, tak listová posloupnost výhonku s květenstvím. Proměna tvarů listů, od stonku vzhůru k květu (blattmetamorfóza), je do obrazu přenesený výraz v živém neviditelně se odehrávajících látkových procesů tvorby a přetváření. Při vzrůstu přechází výhonek z oblasti zemitě-vodního do oblasti tepla a prosvětleného vzduchu. Sem přímo a v přítomnosti září síly Slunce a planetárních sfér. Zde teprve se bytostný praobraz kozlíku ve své dokonalosti otiskuje obrazně do v rhizomovém kořeni předpřipraveného substančního dění. Jako mají v kořenovém trsu navrch síly působící v zemitě-vodním, tak ve vzestupném výhonku síly světla a tepla, zprostředkované vzduchem. Může být snad tím důvodem, proč se temně vědomí kalící vůně a trpce hořká chuť kořenového trsu v listech prakticky nevyskytují, avšak v méně intenzivní podobě přece jen ve stonku? V kořeni se tyto kvality zhušťují a soustřeďují, v posloupnosti listů naopak přecházejí v stálé proměně do pohybu.<br /> <br /> Myslící nazírání proměny tvarů v listové posloupnosti osvětluje otupělost čichových a chuťových vjemů. Pro myšlení je tvar listu opěrný bod, který nejprve stojí před námi jako věcný předmět pro sebe. Ale dostaneme před oči to, že právě sledovaný list svým tvarováním předpokládá a dál rozvíjí tvar listu předcházejícího. Přechod jednoho tvaru do druhého tvoří článek stonku, v němž jeden tvar mizí a vynořuje se následující. Existuje tedy souvislost v proměně tvarů listové posloupnosti, která se smyslové anschauung skrývá. Klíčem k poznání tohoto skrytého přechodu je myslící nazírání, školené na proměně tvarů. Zpočátku bodově konstatující myšlení přichází do pohybu; samo ze sebe tvůrčím způsobem vytváří myšlenkové obrazy na {{SE|434}}<br /> <br /> der Grundlage neomylné anschauung. Tytéž bildekräfte „tvořivého, obrazotvorného a utvářejícího Světového slova&quot; působí v přírodě a stejně tak na vyšší rovině v člověku. Pokusí-li se člověk myslivě vcítit do těchto na fenoménech opřených myšlenkových obrazů, nastupuje cestu poznání, na níž se ve stonku skryté pojítko z listu na list může postupně odhalit jako „duchovní pouto&quot;. Je to bytostný praobraz rostlinného, jenž z hlubiny země vyzařuje v ose Země–Slunce a sjednocuje se s étericko-astrálními bildekräfte vyzařujícími z kosmického obvodu.<br /> <br /> Tak je vžívání se do principu metamorfózy — jenž v přírodě působí všudypřítomně a jenž se může stát klíčem poznání zvláště k tomu, co vede k postupujícímu porozumění rostlinám preparátů a k schopnosti cestou preparace oživovat vztah půdy a rostliny — tímto vžíváním se plodným. Metamorfózy se odehrávají v merkuriálním pojítku mezi substančním děním kořene (pól sali čili pól zemský) a oním v květu (pól sulfuru čili pól kosmický). Co se týče formy, je tomu obráceně: květ odumírá do vysoce diferencovaných forem svých orgánů působením zemských sil. Kořen naproti tomu roste pod vlivem kosmických sil na kořenové špičce dále a vykazuje — zejména u kůlového kořene — jednolitější formu (viz také kap. „Kompozice přípravku ze šafgarby&quot;, s. 361 nn.). Agens metamorfózy je merkuriální mezi; vcítit se do tohoto mezi v meditativním nazírání, to školí a oživuje myšlení.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Blüte&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Květ ====<br /> <br /> Na rozdíl od kořene kozlíku, jehož mimořádně silná astralita se projevuje v kompozici nejrůznějších látek — zejména éterických olejů, jejichž temná, zčásti nepříjemně páchnoucí vůně je zadržována kořenovou kůrou — rozlévají květy tuto vůni v zjemnělé, přečištěné podobě. Kozlík má dlouhou dobu kvetení, sahající od konce května (s plným kvetením v červnu/červenci) až do září. Začíná vstřícným větvením hlavního výhonku u nejvyšších listových nasazení. Oboustranné větvení se opakuje ještě několikrát, takže hlavní výhonek přerůstá postranní větve. Tím nabývá květenství klenuté až polokulové podoby. K bázi postranních větví se přitulují poslední zašpičatělé, zpeřené listové čepele listové posloupnosti. Vstřícné větvení hlavního výhonku a postranních větví {{SE|435}}<br /> <br /> se opakuje, zpočátku ještě doprovázena úzkými, špičatými listeny. V květenství se větví redukuje na dva postranní větve. Centrální výhonek se zastavuje v terminálním květním poupěti. Postranní větve ho přerůstají a končí v druhém patře opět v květním poupěti, které přerůstají dva postranní větve, a tak se celý tento pochod opakuje ve třetím patře. Jednotlivé kvítky — může jich být až 2000 — se spojují a těsně nakupenin tvoří vrcholík neboli latnatý chocholík. Všechny procesy, které se u kozlíku odehrávají mezi póly Země–Kosmos ve vzájemně se stavějící metamorfóze, vrcholí v květu: jednak se ve vůni rozklenují do živlu vzduchu, jednak se zhušťují k tvorbě semen.<br /> <br /> Semeno stojí vzpřímeně ve vidlici postranních větví. Semeník je spodní, takže děložní listy se nacházejí na horním konci semenáčku. Zůstávají přisedlé a při dozrávání rozevírají svá jemná zpeřená lístečka křídlově do chmýru — pappusu — který podobně jako u pampelišky nese semeno na větru.<br /> <br /> Jednotlivý květ je nenápadný a svůj světle růžový odstín plně rozvíjí teprve v květenství jako celku. Zatímco květy v nejvyšším patře vrcholíku rozkvétají, vadnou ty v nižších a přecházejí v semenný stav. Tím se vysvětluje nápadně dlouhá doba kvetení. Květ se svými pěti nestejně velkými okvětními plátky, srostlými při bázi v trubičku, a se třemi prašníky vykazuje silnou asymetrii. Hoerner&lt;ref&gt;Erdmut-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, S. 340.&lt;/ref&gt; ji vykládá jako «znak velmi silné individualizace, způsobené hluboko do rostliny zasahujícím astrálem». Tento poukaz je podpořen i tím, že stonek čili vertikální princip dominuje tvarování kozlíku — což je příznačné pro to, že duchovní praobraz této rostliny, její bytost sama, se zjevuje v svislé ose Země–Slunce. Tento fakt dále dosvědčuje silný vztah kozlíku ke světlu, a stejně tak k teple, patrný z vysokého obsahu hořlavých látek. Teplo je pralivetem a nositelem bytosti ve vší bytnosti a dění.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», Dornach 1989, S. 157 ff.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Kozlíkový květ je zvláště v uvadání a docela v sušeném stavu mocným dárcem vůně. Ve všech květních orgánech se nacházejí nektaria, která obsahují různorodé látky v rozdílné konzistenci. V tekuté podobě jsou to různé cukry, které se na {{SE|436}}<br /> <br /> Blütengrund v blízkosti čnělky. Jiné jsou vpleteny do pletiv čnělky, blizny a plodolistů, zvláště však do okvětních plátků. Jejich vonné látky sublimují z pevně-tekutého, resp. koloidálního stavu do stavu plynného. Jsou to éterické oleje, které se od silně sulfurizované, avšak zemí svázané kořenové oblasti stupňovitě zjemnily v listové posloupnosti, aby, vedeny stonkem, vyvanuly v jemnějším květním parfému.<br /> <br /> Silná astralita, která prostupuje celý proces utváření kozlíku, vykazuje bytostnou příbuznost s tou, jež se u zvířete tělesnými pouty zvnitřňuje v duševno. Dosvědčuje to mimo jiné silná přitažlivost pro nejrůznější létající hmyz, brouky atd. Lze asi obecně říci: vycházející květní vůně je nejryzejší podobou zjevení bytosti a působností formativních sil. V nich je to pozemsko-látkové v nejvyšší míře odhmotněno. V průchodu procesem kvetení je nejen eterizováno, nýbrž tak pronikavě astralicky prokraftováno, že dokáže jak přitáhnout nejrůznější živočišné druhy zdálky k jejich zdroji potravy, tak oslovit duši člověka hlouběji, než co vidí oko.<br /> <br /> Květní substance jsou z velké části vysoce komplexní kompozice uhlíku a vodíku. Kyslík vedoucí k pozemskému zcela ustupuje. Proto jsou tyto substance vysoce hořlavé, aniž by zanechávaly pondérovatelný popel: uhlík se proměňuje v plynný stav oxidu uhličitého. Fenomén hořlavosti poukazuje na to, že vodík je nositelem živlu tepla, resp. jeho nadsmyslového korelátu — tepelného éteru. Chemik Rudolf Hauschka (1891–1969) na tuto skutečnost upozorňuje: «Kdyby se vodík pojmenovával podle svého vnitřního charakteru, musel by se jmenovat ohnivina.»&lt;ref&gt;Rudolf Hauschka: ''Substanzlehre'', Frankfurt/Main 1966, S. 51.&lt;/ref&gt; Rudolf Steiner charakterizuje vodík jako to «látkovité, jež je tak blízko duchovnímu na jedné straně, tak blízko látkovému na straně druhé». «Nese vše, co je jakýmkoli způsobem gestaltované, oživené, astrální, opět zpět do šíří světového prostoru.» «Vodík vlastně vše rozpouští.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 75/76.&lt;/ref&gt; V jedné přednášce pro dělníky&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Mensch und Welt. Das Wirken des Geistes in der Natur. Über das Wesen der Bienen'', GA 351, Vortrag vom 20. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 72.&lt;/ref&gt; hovoří Rudolf Steiner o nadsmyslové bytosti vodíku: «Zajisté, v chemii je {{SE|437}}<br /> <br /> «V chemii je vodík zcela jiná látka než fosfor […] Co je tedy vodík, který je všude ve světě rozšířen? — Vodík, jenž je rozlit po obvodu světa, je světový fosfor.» Gunter Gebhard k tomu poznamenává: «Z dnešního vědění a z fenoménů ukazuje vodík vlastně jen vztah k teplu. Fosfor má však svůj hlavní vztah ke světlu. Pohlížíme-li na fosfor jako na fyzický výraz tepelného éteru (který je zároveň živlem ohně), pak je to stará saturnská tepelnost, která v sobě ještě nese světlo. V ‹pádu› do hmoty se pak dnes v pozemském ukazují fosfor a síra.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Toto — ve vyšším smyslu — rozpouštěcí schopnost vodíku uplatňuje se morfologicky, když oproti kvěru listový oděv jakoby mizí do stonku, a fyziologicky, když fáze tvorby bílkovin je vystřídána fází devitalizace, tvorby vodíkem bohatých sacharidů, například ovocného cukru, éterických olejů apod. Pozoruhodné přitom je, že kozlík s velkou intenzitou přináší tuto fruktifikující tendenci sulfurického ke svému nejsilnějšímu výrazu v jeho protipólu — v kořeni. Tam zůstává vonné zpět hrazeno v kůře. Přeřízne-li se kořen, šíří pronikavý, tupě zemitý pach. V kvěru naproti tomu — zejména při vadnutí — se stává erdenflüchtig, voní květnatěji a halí nejbližší okolí do vůňového oblaku. Obrazně řečeno, vodíkový proces rozpouští veškerou formovou určenost látkových kompozic do chaosu nerozlišitelnosti kosmu, do prvotního stavu tepla. Vládne-li stonkový princip, je substanční dění kozlíku v tvorbě a rozpouštění shora dolů a naopak silně prokraftováno astralitou. Tento stav věci a zvláštní vztah k teplu může vzbudit pochopení pro to, proč květ kozlíku nepotřebuje ani žádné další preparování skrze živočišný orgán, ani expozici vůči silám kosmu a země v průběhu roku. Zřejmě by se ani nenašel živočišný orgán, který by byl dané rostlině přiměřen. Bytostná povaha kozlíku je v tomto ohledu polárně protikladná k bytostné povaze kopřivy. Jako tato si vytváří na základě své «astrální vnitřní účinnosti» sama sobě obal, v jehož nitru na cestě inkarnujícího vodíkového procesu vznikají nové substance — tak polárně exkarnující vodíkový proces v kvěrech kozlíku. Ten rozpouští veškeré tvarování do prvotního stavu tepla, jehož vlastní bytost veškerému bytí {{SE|438}}<br /> <br /> Obal a substance zároveň. Kozlík žije «astrální vnější působení», které ve svém vytékání tvoří obaly. K tomu dodává Gunter Gebhard: «V kopřivě jsou to síra a železo, které se uplatňují. Obě mají kvalitu soustředěnou do nitra. ‹Prorozumňující› kopřiva vykazuje vztah k mikrokosmickému, k Já-kvalitě rozumu. Pozemské přichází zcela zvláštním způsobem ke slovu také v rhizomech kopřivy. V květu kozlíku se substanční proces rozpouští do kosmu; míří vstříc kosmickému světlu. Naprosto stejně tak i kořeny kozlíku, které se jako světlo přímočaře, dlouze bez větvení a téměř bez sekundárního tloustnutí ‹vyzařují› do země. V kvéru vodíkové působení, v kořeni světelná kvalita, která se projevuje ve fosforu. Na rozdíl od kopřivy, která je ve vztahu k mikrokosmickému Já, kozlík vykazuje vztah k makrokosmickému Já.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ==== Herstellung und Anwendung ====<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Medicínsky jsou to rhizomatické kořeny kozlíku, které se používají; v kánonu ostatních kompostových preparátů jsou to naproti tomu květy, resp. kvéru příbuzné procesy, jako u kopřivy a dubové kůry. V kvéru na jedné straně rostlina odumírá, zhmotňuje svůj praobraz v podobě, barvě a vůni — na druhé straně se v procesu kvetení oživuje pozemský substanční proud.<br /> <br /> Baldrianové kvéry se trhají v době dosažení největší kvetní plnosti okolíku v červnu/červenci a okamžitě drtí vhodným zařízením (trhákem). Přitom vytéká buněčná šťáva, včetně éterických olejů, z buněčné plazmy a buněčných vakuol. Lisem na ovoce se oddělí od zbývající výlisků. Ty se smísí s přibližně stejným množstvím vody, jaké bylo v prvním průchodu získáno jako kvetní šťáva. Tato kaše stojí jeden den a pak se opět lisuje. Dvojím lisováním se z 2 až 3 kg kvérů získá přibližně 1 l lisovaného šťávy. Ta se plní do lahví a podléhá mléčnému kvašení. Přitom vznikající plyny musí moci unikat. Po přibližně 6 týdnech doby kvašení se lahve uzavřou korkovými nebo gumovými zátkami. Příliš velký přístup kyslíku vede k chybným kvašením, při nichž {{SE|439}}<br /> <br /> Preparát se stane nepoužitelným. Lahve se skladují v tmavém, rovnoměrně temperovaném prostoru — v preparátovém sklepě. Šťáva zůstává trvanlivá po léta.<br /> <br /> Pokud jde o použití květové šťávy, Rudolf Steiner upozorňuje, že má být ředěna «velmi silně» v teplé vodě.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&lt;/ref&gt; Údaje, které duchovní badatel uvádí jako vodítko pro konkrétní jednání, nemohou být brány dostatečně přesně; platí slovo od slova. Jsou to výsledky nadsmyslového duchovního bádání přivedené do forem idejí — a jsou to pokyny, které předjasňují cestu volního jednání, ale neurčují jej pravidly. Je třeba si zachovat svobodu tyto formy idejí stále znovu myslet v jejich velkých souvislostech. A čím více se o to člověk snaží, tím svobodněji bude moci to, co bylo uchopeno v duchu, věcně provádět i v praxi. Duchovědné ideje zakládají nové umění experimentování v praxi; z tohoto umění vyrůstá tak nezbytný «osobní vztah», který vede ideami nesený volní způsob hlouběji do duchovní skutečnosti, než toho jsou schopny vědecko-technologické výsledky, jež dnes zvnějšku řídí zemědělskou praxi.<br /> <br /> Jak individuálně a v nejširším spektru jsou geisteswissenschaftliche skutečnosti v praxi vykládány — zčásti dosti dobrodružně —, ukazuje velká radost z experimentování. Ta je v záslužném díle Stappungově&lt;ref&gt;Walter Stappung: ''Die Düngerpräparate Rudolf Steiners – Herstellung und Anwendung'', Rüfenacht 2017, Bd. I + II: 748 S. Siehe auch: Ueli Hurter et al. (2018): ''Biodynamische Präparate-Praxis weltweit – Die Fallbeispiele'', Darmstadt, 364 S.&lt;/ref&gt; zdokumentována v celosvětové praxi. Výsledky duchovního bádání odhalují svou pravou poznávací hodnotu teprve v cvičné praxi.<br /> <br /> Před samotným použitím extraktu z baldrianových květů jde o «silné ředění» urtinktury. Toho se dosáhne, když se do dané množství vlažné vody přikape tolik květové šťávy, aby po pěti až desetiminutovém míchání kapalina voněla baldrianem a projevila se v ní slabá hnědavá barva šťávy. Orientační množství pro použití se určuje — obdobně jako u pevných preparátů se třemi prsty — takto: 1 až 3 g = 1 až 2 cm&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; na 5 až 8 l vody na přibližně 8 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; hnojivého materiálu. Kapalina se nastříká na hromady a řady po jejich založení nebo — rozdělena na porce {{SE|440}}<br /> <br /> – shora naplněna do otvorů. V případě tekutých hnojiv (kejdy, močůvky) se nejlépe přidá zředěné množství šťávy při míchání. Ještě jednou budiž zdůrazněno, že nejlepšími rádci jsou myslící spolužití a vlastní experimentující duch.<br /> <br /> Vztah baldrianky k živlu tepla a jeho nadsmyslovému silovému korelátu, tepelnému éteru, nalezl uplatnění v biologicko-dynamické praxi i mimo její funkci hnojivého preparátu; tak při nebezpečí pozdních mrazů v květnu. Těsně před jejich nastoupením lze jemným rozprášením baldriánového extraktu, v ředění 1 ml na 1 l vody, nad ovocné květy i nad ohrožené zeleninové výsevy položit teplou pokrývku; ta zabrání mrazovým škodám až do dvou až tří stupňů pod nulou.&lt;ref&gt;Krafft von Heynitz, Georg Merckens: ''Das biologische Gartenbuch'', Stuttgart 1994, 351 S.&lt;/ref&gt; Také k obecnému posilování rostlin v zelinářství se doporučuje v ředění 10 až 30 kapek baldrianového preparátu na 3 l vody. Ve vinařství se baldrianovému preparátu dostalo zvláštního ocenění.&lt;ref&gt;Pierre Masson: ''Gartenbau und Landwirtschaft biodynamisch'', Aarau 2015, 224 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vorbemerkungen_zur_Wirksamkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Předběžné poznámky k bytostné účinnosti ====<br /> <br /> Baldriánový květový extrakt má — silně zředěn v teplé vodě — «hnoji velmi jemným způsobem přinést […] a v něm zejména vyvolat to, co ho podněcuje, aby se k tomu, co se nazývá fosforovou substancí, choval správným způsobem».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&lt;/ref&gt; Toto tak stručné, záhadné tvrzení ukazuje na konci tance šesti hnojivých preparátů — po jmenování síry na počátku u řebříčku, heřmánku a kopřivy — nyní u baldrianky na fosforovou substanci. Oba, síra i fosfor, jsou si navzájem velmi příbuzní. Oba jsou jaksi ztělesněním světla a tepla. A přece jsou to dvě různé látky. Ve stupnici tvůrců kyselin v periodické soustavě prvků stojí sice vedle sebe, v organickém dění se však chovají zcela polárně. Síra se vyskytuje v anorganické přírodě v rozmanitých sulfidech, v kovových solích kyseliny sírové, jakož i jako elementární síra ve sopečných usazeninách. Jako taková se vznítí při přibližně 250 °C a hoří namodralým plamenem na oxid siřičitý. Jinak fosfor: je neobyčejně reaktivní a vyskytuje se proto {{SE|441}}<br /> <br /> nikoli v elementární formě. Zobrazení jako elementární fosfor ukazuje pozoruhodný jev, že má v závislosti na teplotě pět modifikací svého způsobu existence. Jako první modifikace vzniká bílý fosfor; je jedovatý, ve tmě svítí a lze ho uchovávat pouze pod vodou. Při kontaktu se vzduchem se samovznítí při 44 °C a hoří jasně svítícím, horkým plamenem na oxid fosforečný (P&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O&lt;sub&gt;5&lt;/sub&gt;). Bez přístupu vzduchu a při zvýšené teplotě nebo při osvětlení vzniká druhá modifikace, červený fosfor; je stálý, nesvítí a není jedovatý. K němu se připojují tři další modifikace s podstatně různými vlastnostmi — světle červený, černý a černý amorfní fosfor.<br /> <br /> Fosfáty se nacházejí v sedimentárních horninách, především však v nejjemnějším rozptýlení v krystalických prvohorních horninách ve formě těžce rozpustného apatitu, vápenatého fosfátu s obsahem stop fluoru a chloru. Větší ložiska apatitu se těží na poloostrově Kola, u Kirova. Apatit zvětrává působením kyselin a tím obnovuje fosforovou hospodářství půd. V sedimentárních ložiscích, zejména severní Afriky, se nacházejí fosfority. Jsou to splavené zvířecí kosti z třetihor. Pomleté lze je jako těžce rozpustný surový nebo měkký fosfát meliorativně využívat na na fosfor chudých stanovištích.<br /> <br /> V rámci půdního profilu klesá obsah fosforu od látkovýměnně aktivního humusového svrchního půdního horizontu směrem k podorničí. Tento jev sám o sobě již ukazuje, že ztráty vyplachováním jsou velmi nízké — zpravidla méně než 0,3 kg/ha. Mnohonásobně vyšší jsou ztráty plošnou erozí (denudací).<br /> <br /> Stabilita fosforu (HPO&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt;)&lt;sup&gt;2–&lt;/sup&gt;, který přešel do roztoku při zvětrávání minerálů a rozkladu organické hmoty, je důsledkem jeho reaktivnosti. Vstupuje do nových vazeb zejména s vápníkem za vzniku sekundárních vápenatých fosfátů; dále je adsorbován hydroxydy hliníku a železa, které samy tvoří komplexy s huminovými a fulvokyselinami. Suspendovaně se nachází v půdních koloidech a adsorbovaný na jílových minerálech a humusových látkách. Až 80 % organických fosforečných sloučenin je přítomno ve formě fytátů (vápenaté a hořečnaté soli kyseliny inositolhexafosforečné); dalších 5 až 10 % se nachází v nukleových kyselinách buněčných jader rostlin a mikroorganismů.&lt;ref&gt;Friedrich Scheffer, Paul Schachtschabel: ''Lehrbuch der Bodenkunde'', Berlin 2018, 772 S.&lt;/ref&gt; {{SE|442}}<br /> <br /> Pozoruhodné je, že fosfor prostupuje v nejjemnějším rozptýlení a v nejpřísnějším kompozičním řádu veškerými přírodními říšemi, a tak i fyzickou organizací člověka. Omezí-li se pohled na jeho fyzicko-materiální způsob jevení, odhalí se jen málo o jeho bytosti a jeho funkci v hospodářství přírody. Jinak je tomu, rozšíří-li se zorné pole na rostlinnou říši a dále vzhůru. Tam vystupuje fosfor, éterizován na fosforový proces, všude tam v metamorfózách, kde panuje tendence k odvitalizování. Ta se bezprostředně odhaluje nazírání v procesu kvetení rostlin, jenž je podstatně fosforovou účinností. Kde toto odvitalizování dosahuje svého vrcholu — ve vadnutí květu a v tvorbě semen —, vystupuje fosforová účinnost zvláště do popředí.<br /> <br /> Odvitalizování znamená odumírání a přechod do čisté formy. Fyziologicky to zprostředkovává fosfor. Ve dědičnostním dění zprostředkovává formovou kvalitu prostřednictvím jaderných kyselin. Rovněž světlo, vázané v procesu fotosyntézy do hroznového cukru, a jeho přenos buněčným dýcháním na proces kyseliny fosforečné adenosintrifosforečné (ATP) váže světlo zcela do trvalé formy kořene, stonku, listu, květu a plodu. Stejně tak odvitalizovávají fosfolipidy myelinu v mozku a vytvářejí vědomí — anebo fosfor apatitu trvající formu kosti.<br /> <br /> V hlubokém skrytí nacházíme nyní i v děni růstu právě tolik bodových zón odvitalizování, kolik buněk má rostlina. Jsou to fosfor obsahující buněčná jádra. Ta hostí v podobě jaderné bílkoviny, nukleotidů, chromozomy — zprostředkovatele dědičnostního proudu z generace na generaci. Jádro, uzavřené jadernou membránou, představuje ve vztahu k buněčné plazmě ruhový pól buňky. Na základě fosforu v něm vládne vyšší princip, než je ten, který v rostlině, zvířeti a člověku napomáhá k utváření jejich příslušného zjevného obrazu. Je to princip, který v trvalé zárodečnosti přenáší veškerá vývojová dobytí z minulosti do přítomnosti a z ní do budoucnosti. Je tomuto vývojovému průběhu nadřazen; je to duchovní bytost samotné rostliny, vcházející v platnost z vyšší nadsmyslové oblasti, to, co v lidském vědomí vzplanuje jako já-bytost. Tak stojí myelin — jsou to fosfolipidy, které obalují nervová vlákna v mozku — v nejužším vztahu s {{SE|443}}<br /> <br /> vědomí (Sebe)Vědomím člověka! Rostlina jako čistě živá bytost nemá vtělené duševní ani vlastní bytostné jádro, proto také žádný nervový systém, který je třeba pokládat za pozemský základ astrálního těla. Avšak při pohledu na nukleus rostlinné buňky vyvstává otázka, zda jej nelze považovat za evoluční předstupeň k vytvoření takového systému. Jaderné kyseliny RNA a DNA vykazují vysoký obsah fosforu ve fosforečných zbytcích nukleotidů. Tak jako se u zvířete a člověka nervový systém jemně větví až do živé tkáně, nacházíme v jednotlivé buňce mimo buněčné jádro v buněčné plazmě organely, jako jsou ribozomy&lt;ref&gt;Ribozomy jsou sestaveny z ribozomální RNA. Pocházejí z nukleolu v buněčném jádru a tvoří v plazmě organely pro tvorbu bílkovin (kosmologicky je nukleolus ekvivalentem Země v mikrokosmu buňky). Buněčné jádro odpovídá měsíční sféře a buněčná membrána sféře Saturnu. Mitochondrie disponují vlastní nahou DNA, množí se vlastním rytmem a mají především úkol buněčného dýchání s železo obsahujícími cytochromy. Kosmologicky stojí mitochondrie ve vztahu k Marsu.&lt;/ref&gt; a mitochondrie, které jakožto nepatrné tvarované tělesné útvary stojí ve vztahu k plazmě i k jádru. Mitochondrie obsahují stejně jako jádro chromozomální struktury, u nichž lze předpokládat, že plní epigenetické funkce. To znamená, že jsou nositeli a zprostředkovateli vtisků, které cytoplazma přijala ze současných pozemských, slunečních a planetárních působení, jakož i z opatření péče, hnojení a šlechtění duchem a rukou člověka. Jsou to nově nabité vlastnosti ze současného bytí. Je třeba vycházet z toho, že takovéto epigenetické vtisky se v rostlinách uskutečňují v každém vegetačním roce. Aby se zachovaly plody tohoto «zpřítomnění» pozemsko-kosmických působení v průběhu roku — například přes hnojení preparáty —, doporučuje se vlastní rozmnožování až po šlechtění sortů vlastních statku.<br /> <br /> Osa Země-Slunce, do které se kvetoucí rostliny začleňují, se projevuje ve stonku, řapíku, stéblu, výhonku, větvi a kmeni. V této vzpřímené vládne, v odrazu duchovně-bytostném, táž síla, která na vyšší úrovni žije v člověku jako já-činnost ve vůli a vzplanuje v probouzejícím se sebevědomí. Fyzickým opěrným bodem pro to, aby sily já mohly nabývat účinnosti — v člověku a jiným způsobem v přírodních bytostech —, je fosfor, ne jako takový pouze, nýbrž vždy zapracovaný do příslušných látkových kompozic, například zmíněných nukleotidů buněčného jádra. Ve vztahu k člověku rozvíjí Rudolf Steiner tuto myšlenku: «Je to velmi zvláštní, jak lidské já, když je {{SE|444}}<br /> <br /> Nyní jako právě v člověku duchovně, duševně, organicky a také mineralizujícím způsobem, jest jistým způsobem, chtěl bych říci, nositelem fosforu.» «Prosycení lidského organismu fosforem je činností já.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Gesichtspunkte zur Therapie'', GA 313, Vortrag vom 15. April 1921, Dornach 2001, S. 91.&lt;/ref&gt; Tak řídí fosforový proces ve svém nejlabilnějším skupenství, kyselině adenosintrifosforečné (ATP), především metabolismus uhlohydrátů, nukleové kyseliny vázané na nukleoproteiny, metabolismus bílkovin, v podobě fosfolipidů metabolismus tuků, aby nakonec v spojení s fosforem obsahujícím vápnem (apatitem) vyústil v mineralizačním procesu tvorby kostí.&lt;ref&gt;Friedrich Husemann, Otto Wolff: ''Das Bild des Menschen als Grundlage der Heilkunst'', Band II: Zur allgemeinen Pathologie und Therapie, Stuttgart 1991, S. 394.&lt;/ref&gt; Jsou to pokaždé různé fosforové sloučeniny, které impulsují činnost éterických druhů ve vztahu k bytostným článkům: Já žije v tepelném éteru ve vztahu k fosforu; zprostředkováno tepelným éterem, vtiskuje se, na základě sodného fosfátu, do astrálního těla; skrze fosforečnan hořečnatý a světelný éter a skrze fosforečnan draselný a chemický éter působí v éterickém těle a, na základě fosforečnanu vápenatého a účinnosti životního éteru, géeí do pevné formy kostní soustavy, «fyzického otisku já-organizace».&lt;ref&gt;Ebd., S. 395.&lt;/ref&gt; Ve svém přímém vztahu k duchovnímu jádru bytosti, k já, pomáhá fosfor překonávat jednostrannosti ve fyziologických procesech a vyrovnávat protiklady.<br /> <br /> Ve středu buňky se fosforový proces koncentruje v nukleotidech, nositelích dědičnosti. Ty nesou minulost, výdobytek evoluce, do přítomnosti. V tomto díle stvoření se shrnuje veškeré někdejší stávání z ducha a zároveň obsahuje něco zárodečného, z čeho se toto stvoření v přítomném neustále obnovuje a přijímá impulsy, které tyto zárodečné síly nesou do nejzazší budoucnosti k novému stávání. Tyto impulsy přijímá plazma rostlinné buňky v rytmu dne a noci ze záření slunečního světla, jehož síly jsou modifikovány působením planet. Místem tohoto zpřítomnění zárodečného je buněčná nebo protoplazma obklopující jádro. Obsahuje — jakoby v ní plovoucí, v jemném rozptýlení — již zmíněné organely, ribozomy a mitochondrie, jakož i hořčík obsahující (nikoli fosfor obsahující) chloroplasty, v {{SE|445}}<br /> <br /> jímž je prostřednictvím chlorofylu pohlcováno světlo a oživována pozemská látkovost. Základní substanci protoplazmy tvoří cytoplazma, vodojasná, průhledná, tekutě-koloidní, do značné míry homogenní bílkovinná hmota.<br /> <br /> Cytoplazma je pohybovým pólem buňky. Proudí, rotuje kolem buněčných vakuol – nebo ve zvláštních případech dokonce cirkuluje kolem buněčného jádra. Intenzita proudění je závislá na kyslíku, nositeli éterných sil. Je citlivá na vnější podněty; podle počasí se – bobtnáním a smršťováním buněčných tkání – stará například o zavírání a otevírání průduchů, o pohyb květenství hvězdnicovitých rostlin podle chodu slunce atd. Dále reaguje na způsob hnojení i na pečující ruku člověka. Jako pečeť vtlačuje svůj tvar do pečetního vosku, tak se z vnějšku pronikající astrální síly vtiskují do cytoplazmy buňky. V botanice se buněčné plazmě připisuje «schopnost vnímání».&lt;ref&gt;Hermann von Guttenberg: ''Lehrbuch der allgemeinen Botanik'', Berlin 1955, s. 15.&lt;/ref&gt; Nepojmenovává se však její rostlinná svébytnost, ani hranice, která ji odděluje od živočišného vnímání. V buněčném jádře vládne fosfor a určuje jeho přísné struktury. S ním spojená bílkovina, nukleoprotein, stejně jako v zásadě všechny bílkoviny, neobsahuje žádný fosfor. Bílkovina je spojena se sírou a za svou látkotvornou pohyblivost vděčí síře, tak blízce příbuzné fosforu a ve svých vlastnostech přesto tak polární. Ta je však prostředníkem mezi astrálními silami vyzařujícími z okolí a látkami, které tvoří bílkovinu (C, O, N, H). Oba, síra i fosfor, způsobují harmonizaci bytostných článků. Ponoří-li se například astrální tělo a s ním i Já příliš hluboko do éterné a fyzické organizace, pak je «síra více astrální tělo, fosfor více Já» z této vazby vymaní.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Gesichtspunkte zur Therapie'', GA 313, přednáška z 12. dubna 1924, Dornach 2001, s. 44.&lt;/ref&gt; Oba jsou Merkurii mezi vyššími duchovními světy a jejich pozemským obrazem, mezi duchovně-zárodečným a tím, co se utváří do fyzické podoby, v dílo. Oba vstupují v nejvyšším zředění do veškerého živého dění jednotně, a přesto polárním způsobem, opakujíce minulost v přítomnosti a otvírajíce ji budoucnosti. Oba jsou ve vysokém zředění vpleteny do jádra (fosfor) a plazmy (síra) buňky. Jejich {{SE|446}}<br /> <br /> Jejich účinnost je přirozeným předobrazem pravé homeopatie, účinnosti nejmenších entit.<br /> <br /> O podstatě vodíku ve spojitosti s fosforem a sírou lze souhrnně poznamenat následující: Vodík byl charakterizován jako reprezentant živlu Ohně, resp. éteru tepla. Vodíku je stále ještě vtkáno teplo a světlo. Na cestě vývojovými stupni k Zemi&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; a nakonec materializací k «zemitě-pevnému» se teplé zhustilo v síru a světelné v fosfor. Síra umožňuje teplem pohyblivost/růst v látkovém — bez síry žádná látková výměna —, zatímco fosfor vytváří formy a na stupni lidského vědomí nechává látkově-zformované v obrazu stát se myšlenkou. Světlo je v duševním procesu prožíváno jako myšlenka. Vstoupí-li tato do vědomí, formuje se v jazyce ve slovo, v gramatiku.<br /> <br /> Síra a teplo/pohyb, fosfor a světlo/forma jsou vždy dominující vztahy. Přesto i síra ukazuje ve svém zářivě žlutém plameni svoji blízkost ke světlu a fosfor svou snadnou vznětlivostí svoji blízkost k teplu. V živém ovládá síra látkovou výměnu, fosfor prostřednictvím jaderných kyselin DNA a RNA dědičnost.&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V baldrianském květu se proces fosforového tak zjemnil, že tento — jak se smí předpokládat — prostřednictvím fosfonukleotidů ribozomů a mitochondrií plazmy, obdařen potencí duchovně-já-vlastní gestaltační síly, otvírá z přebytečných sil duchovně-zárodečného v pozemském nové vývojové možnosti rostlinného stávání.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wirksamkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Účinnost ====<br /> <br /> Jistě chybuje ten, kdo v baldrianském preparátu vidí organické fosforové hnojivo. Baldrián nemá v popelu více fosforu než jiné rostliny. O tom, co rozhoduje o účinnosti, je, že v baldrianském květu se shromažďuje koncentrace formativních sil, která je schopna utváření životních souvislostí takovým způsobem, aby v nich mohl fosfor zprostředkovávat síly, jež z oblasti čistě duchovního napomáhají rostlině k aufrechte, k organismickému vlastnímu bytí; {{SE|447}}<br /> <br /> nebo slovy Rudolfa Steinera: že «šťáva baldrianského květu» vede hnůj k tomu, aby se «vůči tomu, co se nazývá fosforovou substancí, choval správným způsobem».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&lt;/ref&gt; Tato pobídka je nezbytná všude tam, kde organické materiály hnijí — a tak tomu je při každé přípravě hnoje. Při autolytickém rozpadu a mikrobiálním rozkladu příslušných rostlinných a živočišných zbytků se rozpadá kompoziční řád, jemuž fosforová substance sloužila. Výsledný chaos látek, jež byly zbaveny svého nositelství, pak tíhne k tomu, aby tyto látky z oblasti živého upadaly zpět do stavu anorganického. Tento proces umírání příroda do jisté míry zachycuje sama tvorbou stabilních forem humusu. Tento proces se odehrává ve vlhkém-vodnatém a ovládají ho přede vším měsíční síly. Při kompaktním nahromadění organického materiálu v hnojiči a kompostové hromadě, jakož i při skladování kejdy a močůvky, vyžaduje zmíněná řídící opatření z rukou člověka.<br /> <br /> Účinnost baldrianského preparátu však přesahuje i toto. Nevyčerpává se tím, že fosfor uvolněný z organických sloučenin bezodkladně znovu zabudovává do jaderných bílkovin mikrobů, a tím ho dočasně váže, než ho přijmou kulturní rostliny. Mikrobiální dění se odehrává ve vlhkém-vodnatém, nejméně ze všeho zpočátku v zemitě-pevném. Toto nastává teprve v důsledku specializované činnosti půdních živočichů vedené astrálním tělem. Účinnost květní šťávy baldrianky se naproti tomu jeví jako všeobecná, do všech dílčích procesů zasahující a je stmelující — jako taková, která bujné Stoffwechselgeschehen hnojiště uzavírá do vcelku uzavřeného celku. Pod vlivem tohoto preparátu se hnojiště rozvíjí v jakousi podobu organismu, v němž astrální síly vyzařující z periferie prostupují chaos rozkladu. Tyto síly tvoří astrální organizaci hnojiště, která — mocí sil vyššího ryze duchovního já-bytí, jí vlastních — činí z fosforu, jenž se ze všech vazeb uvolňuje, opět nositele. Přidáním baldrianského preparátu se uskutečňuje jakési nové obdarování fosforu poté, co v průchodu chaosem rozkladu svlékl své dřívější nositelství ducha. {{SE|448}}<br /> <br /> Takto nahlíženo hnojí baldrianský preparát prostřednictvím organických hnojiv nejintimnějším způsobem životní tvořivé procesy, které se v horizontále plošně rozestírají v bránicovém orgánu půdy a v listech rostlin, a svisle pak to, co se jako duchovně-bytostné výšin a hlubin vyjadřuje ve stángelové síle rostlin. Na pozadí tohoto světového kříže je třeba hledat prvky nazírání, skrze něž lze nalézt potvrzení toho, co je svou vlastní silou průkazné v tom, co bylo prozkoumáno na duchovním poli. Každé z popsaných preparátů se to týká svým specifickým způsobem.<br /> <br /> Pro výsledky antroposofické duchovní vědy musí být teprve v průběžném myšlení a konání vytvářeny fenomény, jimiž se zaručuje pravdivost toho, co bylo poznáno v duchu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Schachtelhalmpräparat&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Přípravek z přesličky rolní ===<br /> <br /> Nepatří do řady kompostových preparátů; stojí o sobě a Rudolf Steiner ho popisuje v šestém přednáškovém cyklu v souvislosti s odolností vůči houbovým chorobám.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 167.&lt;/ref&gt; K preparaci přichází v úvahu přeslička rolní (''Equisetum arvense''). Vedle dalších přesliček zastupuje dodnes — spolu s plavuněmi a kapradinami — praformy rostlinné říše. Předchůdné formy, jako jsou psilofyty, ukazují zpět až na konec siluru a počátek devonu, tedy přibližně do středu starohory (''paleozoikum''). Je to doba «Lemurisu», opakování planetárního předstupně «Starého Měsíce» ve vývoji Země.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Tyto praformy jsou zrozeny z vody a dobývají pevninu. Blízkost k živlu vody dokládá z celého bohatství tehdejší příbuzenské flóry rod Equisetum, existující dodnes. To se projevuje jak ve stanovištním prostředí, kde se přeslička přednostně vyskytuje, tak ve složitém dění klíčení. Přesličku nacházíme na hlinitých až jílovitých stanovištích se stagnující vodou nebo stagnačními horizonty. {{SE|449}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 34, S. 449.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 34: Der Ackerschachtelhalm mit Spross und unterirdisch bewurzeltem Rhizomsystem.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Erscheinungsform&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zevní podoba ====<br /> <br /> Zevní vzhled překvapí uprostřed okolní flóry. Stonek se zvedá rovně jako svíčka, členěný do jednotlivých článků (''internodií''), která do sebe zapadají jako škatulky (obrázek 34).<br /> <br /> Přeslenlicovitě nasedající, nevětvené postranní větve vykazují týž stavební princip. Pod mírným úhlem od vodorovné osy vybíhají šikmo vzhůru. Stonek i postranní větve jsou jednotně zelené a přebírají funkci {{SE|450}}<br /> <br /> listů. Co překvapí, je právě absence listů — a stejně tak nepřítomnost květů. Z toho plyne, že nelze pozorovat žádnou metamorfózu tvaru — až na to, že postranní větve jsou při bázi stonku kratší, pak se rozevírají a k vrcholu výhonku se pyramidálně zkracují. Listový vývoj se redukuje na podlouhlé, k vrcholu zašpičatělé obalné lístky, které těsně přiléhají k bázi článků stonku. V jejich šestihranném, škatulovitém uspořádání se uplatňuje křemen-křemičitý princip prostupující celou rostlinou — stejně jako v šestihranných štítcích pokrývajících prašníky plodných klasů. Celou rostlinou vládne stěbelní princip — zatímco kapradiny, které mají stejný časový původ, jsou ovládány listem. Plavuně zaujímají střední polohu. Co tolik udivuje, je rozpor, který přeslička sama daruje. Na jedné straně je to její blízkost k vlhku a vodnímu živlu v podloží, na druhé straně její silně proformovaná, zkřemenělá podoba, která se přísně začleňuje do svislé osy Země–Slunce. Přeslička rolní tento rozpor ovládá.<br /> <br /> Hledá-li se generativní pól této rostliny, nalézá se v několika málo exemplářích oddělených od vegetativní části v podobě červenohnědých, vřetenovitých klasů, které vyrůstají každý na výhonku s hustě řazenými články stonku; při jejich bázi jsou ovinuty věncem černo-hnědých špiček listů. Klasy podávají podobný obraz jako houby vyrůstající z temnoty země. To dělá přesličku rolní v rodině přesliček jedinečnou, a proto je i srozumitelný její účinek proti houbovitému: v oddělení plodného sporangioforu od sterilního zeleného výhonku se jaksi distancuje od houby-gesta. Ostatní přesličky nesou sporangiový klas na vrcholu zelené rostliny.&lt;ref&gt;Srov. také: Jean-Michel Florin (Hrsg.): ''Biologisch-dynamischer Weinbau'', Dornach 2020, S. 154 f.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Rhizom-Wurzelsphäre,_die_vegetative_und_generative_Vermehrung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Rhizomová kořenová sféra, vegetativní a generativní rozmnožování ====<br /> <br /> Svislý vegetativní výhonek pokračuje v téže posloupnosti článků stonku do hloubi země ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#449|obrázek 34]], s. 449). Narazí-li na horizont stagnující vody — například na rozhraní A-horizontu (svrchní půda) a na jíl bohatšího B-horizontu (podorničí) nebo na spodní vodu — odbočí postranní výhonek, který dále roste vodorovně podél hranice vrstevní vody. {{SE|451}}<br /> <br /> Rhizomové výhonky jsou vzdušné. Z rhizomových uzlů, zčásti i z primárních vertikálních výhonků, vyrůstají sekundární výhonky vzhůru ke světlu a starají se o rozmnožování vegetativního porostu. Vertikální rhizomy proráží s velkou dynamikou zhutněnou zónu, aby se znovu rozvětvily horizontálně na hlouběji ležící vodní vrstvě. Dokonce i z hloubek tří až čtyř metrů vysílají odtud svými černo-hnědými rhizomovými výhonky nahoru (obrázek 34, s. 449).<br /> <br /> Přeslička rolní nemá primární kořeny. Její jemné, vláknité, do hloubky směřující kořeny jsou výhonkového původu; vyrůstají z mezičlánků (internodií) rhizomových výhonků. Na sklonku podzimu se na přípovrchových horizontálních rhizomech tvoří vejčitá zduření — zásobárny živin pro jarní rašení, především pro jako první vyrážející úrodné načervenale hnědé výtrusnicové nosiče. Takový nosič nese v vřetenovitém uspořádání šestihranné výtrusnicové vaky. Po dozrání výtrusů úrodný výhonok rychle odumírá. Prašné výtrusy jsou unášeny větrem a klíčí, jakmile se dostanou do vlhko-vodnatého prostředí. Z klíčících výtrusů vychází nejprve kořeníčku podobný hrot; rozvíjí se pak zelenající, řasám podobný předklíček (*Prothallium*). «Do tohoto vývojového stádia je přeslička rolní zelenou vodní rostlinou.»&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: *Auf den Spuren der Präparatepflanzen*, Dornach 2005, S. 105.&lt;/ref&gt; Předklíčky se vyskytují ve dvou druzích. Jeden druh *Prothallium* tvoří kulovité spermatidy, které se mohou za pomoci dvou bičíků volně pohybovat ve vodě. Druhý druh předklíčku tvoří vaječné zárodky, jež jsou oplodňovány volně plavajícími spermatozoi. Po oplodnění opouští svisle nahoru i dolů rostoucí výhonok přesličky rolní vodnatou fázi a spojuje se s pevným zemským a silami slunce. Oba — jak úrodné, tak vegetativní výhonky — vyrůstají z rhizomů, které pronikají do hlubších půdních vrstev a tam se zakoření.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_oberirdische_Spross_und_der_Kieselprozess&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Nadzemní výhonok a křemičitý proces ====<br /> <br /> Nahoru do vzduchu, tepla a světla se táhnoucí, neplodný výhonok přesličky rolní je skrz naskrz stonek. Vlastní listové čepele chybějí; pouze rudimentární listové útvary v podobě nenápadných, do přeslenů sdružených, límcovitých ochranných pochev leží při základnách článků stonku. Rýhované články ústředního výhonku a bohaté větvení v přeslenitě uspořádané postranní větve ukazují, co se týče příjmu {{SE|452}}<br /> <br /> slunečního světla a výdeje vodní páry dostatečně velký povrch. Ten je utvořen tak, aby byl zajištěn vysoký průtok vody přesličkou. Její úzký vztah k živlu vody se uplatňuje také v tom, že z vody proudící ve vodivých drahách xylému odebírá přesliččina rolní křemičitou kyselinu, pocházející z minerálního zvětrávání půdy. Její anorganická povaha se oživuje působením Slunce dávajícím život v rostlině. Lze říci: Voda zprostředkovávající síly Měsíce v této rostlině, která odkazuje zpět do pradávných časů vývoje rostlin, znovu otevírá křemičitou kyselinu pro dnešní sluneční působení. Obdaří ji silami, které vytvářejí harmonický vyrovnávací přechod mezi minulým měsíčním působením a dnešním zemsko-slunečním. Tím stojí přeslička rolní v polárním protikladu k pampelišce. Jestliže pampeliška coby hvězdnicovitá patří k nejvýše vyvinutým rostlinám, pak přeslička patří k těm, které stojí na počátku vývoje suchozemských rostlin. V přesličce spojuje křemičitá kyselina minulé vývojové stupně s přítomností, v pampelišce pak vývojové výdobytky přítomnosti s budoucností.<br /> <br /> Životní proces přesličky rolní je metabolicky aktivní křemičitý proces zrozený ze živlu vody. Pohybuje se zevnitř směrem k periferii živých tkání. Jak voda odpařuje vnějším teplem, vylučuje se křemičitá kyselina a obaluje celou stonkovou rostlinu pláštěm vodnaté amorfní kyseliny křemičité. Nacházíme ji v pokožkových buňkách i uloženu mezi jejich buněčnými membránami. Procházejí se všechny stavy — od roztoku přes plastický gel až po ztvrdlý, amorfní, sklovitý opál, což je vodnatý oxid křemičitý (SiO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt; + H&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O). Zpopelní-li se stébelné pletivo přesličky, zůstane po vyhoření černé uhlíkové kostry nakonec bílá křemičitá kostra. Vykazuje čočkovité vypoukliny, které za živa usměrňují sluneční světlo na v řadách uspořádaný chlorofyl.&lt;ref&gt;Ebd., S. 107.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Vysoký obsah kyseliny křemičité — 70 % v popelu — určuje tuhý, paprskový vzhled přesličky rolní. Dělá ji drsnou a křehkou. Křemen v přesličce «žije» tak, «že se v ní opevnil jako v pevnosti».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 83.&lt;/ref&gt; {{SE|453}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Herstellung_und_Anwendung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Výroba a použití ====<br /> <br /> Z přesličky rolní se kolem svátku Jana, v době jejího největšího vegetativního rozkvětu, sbírá zelený výhonek za slunečného dne a na vzdušném stínu se rozloží v tenké vrstvě a suší. K dalšímu zpracování uvádí Rudolf Steiner: «dass man Equisetum arvense zu einer Art von Tee macht...» [citát ponechán v němčině]. Stappung celosvětově zdokumentoval rozmanité praxe přípravy čaje z přesličkové natě, co do délky vaření a následného kvašení na kejdu i studeného kvašení čerstvé natě, dob, množství a četnosti použití, a také toho, zda preparát jen předchází problémům, nebo slibuje účinek i při akutním napadení houbami. Ze souhrnu zkušeností s přípravou čaje vzešel tento recept: «V deseti až dvaceti litrech vody se vaří 200 až 300 gramů drogy přibližně jednu hodinu při slabém varu. Při použití čerstvé natě přibližně 1,5 kg na stejné množství vody.» Delší doba vaření je nutná jednak k rozluštění silně zkřemenělých periferních buněčných tkání, jednak k tomu, aby tento proces probíhal v univerzálním pralivedle tepla.<br /> <br /> Pokud jde o formu použití, používá Rudolf Steiner pojem «kejda». Ten naznačuje, že přeslička po fázi louhování má být vystavena kvašení, čímž může postupně docházet k rozluštění obtížněji rozložitelných organických látek. Tvorbou kyseliny se z čaje stává kejda a ta je poté po delší dobu trvanlivá a použitelná. Teprve když přejde do hniloby a začne páchnout (sulfan, H₂S), je třeba od dalšího použití upustit. Stranou by se mělo nechat i studeného kvašení čerstvého přesličkového materiálu, jak se tu a tam praktikuje. Při delších dobách kvašení hrozí předčasné vadné kvašení a nedostatečné rozluštění amorfní {{SE|454}}<br /> <br /> Křemičitosti je nevyhnutelná. Tepelné působení v procesu varu se zdá být zásadního významu pro to, aby se křemičitost mohla stát účinnou.&lt;ref&gt;Viz k tomu: Ulrich Meyer: «Optimierung der Kieselsäure-Extraktion aus Equisetum arvense – Ergebnisse für die alltägliche Praxis», in: Ulrich Meyer, Peter Alsted Pedersen (Hrsg.): ''Anthroposophische Pharmazie'', Berlin 2016, 807 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Doby použití se řídí tím, zda má být přeslička-kejda použita preventivně, nebo až v akutním případě. Podle Rudolfa Steinera jde v první řadě o preventivní opatření. Přeslička-kejda působí prostřednictvím půdy a při nadměrných, trvale vlhko-mokrých podmínkách snižuje tlak hub na rostliny. Z tohoto pohledu se doporučuje přesličku-kejdu v pokud možno ročním rytmu vylévat na celou zemědělskou a zahradní provozní plochu v množství 100 l/ha. Ideální by bylo, kdyby se to dělo třikrát až čtyřikrát ročně — na konci zimy a na jaře (březen), v létě a na podzim až do počátku zimy (listopad). V každém případě by v rámci osevního postupu zvláště houbám vystavené kultury, jako obilniny a určité okopaniny, měly dostat preventivní ošetření. Přímé postřiky do porostů při akutním napadení, často v kombinaci s kopřivovou kejdou, mohou napadení výrazně omezit. Jde o opatření, které napadení bojuje. Preventivní ošetření prostřednictvím půdy zajišťuje, že se s počátky nákazy zakročí včas.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wirksamkeit_des_Schachtelhalmpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Účinnost přípravku z přesličky ====<br /> <br /> Použit preventivně, rozvíjí přípravek z přesličky svou účinnost prostřednictvím půdy. Přijde-li tato půda po případně již vlhkém podzimu a mokré mírné zimě do jara, je celý prokořeněný prostor zvláště silně vystaven silovým záření Měsíce — a to zvláště při úplňku a přiblížení Měsíce k Zemi (''perigeu''). Ty jsou zprostředkovány vodou a probouzejí v půdě měsíční život, příbuzný oné vodní živosti, v níž se kdysi v pravěku vyvíjely nižší stupně rostlinného a živočišného života. Posunuty v čase, působí dnes tato živost ve světových oceánech a jinak v řekách, jezerech a rybnících. Tento původům ještě blízký, málo diferencovaný život pochází z geologické epochy raného a středního lemuru — z opakování vývoje «starého Měsíce», jenž předcházel vývoji Země.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Geologicky řečeno, jde o epochy {{SE|455}}<br /> <br /> *Proterozoika* a *paleozoika*. V této době převahy měsíčních sil ještě neexistovaly žádné kvetoucí rostliny. Byl to čas výtrusných rostlin, k nimž — vedle výše zmíněných — patří rovněž houby. V půdě, která se teprve vytvářela z vodního živlu, vstupují do proměnlivých vztahů síly měsíční se silami slunečními. V následné epoše *kenozoika* čili *terciéru* (Atlantida) získávají sluneční síly převahu; kvetoucí rostliny se rozvíjejí se svými primárními kořeny. V *neozoiku*, v novověku Země, se půdy vyvíjejí v humusnaté minerální půdy a pod rukou člověka v kulturní půdy.<br /> <br /> Přetrvává-li vlhko a měsíční síly přitom převažují, je kulturní půda jednostranně prostoupena měsíční živostí. Tím se probouzí právě ten nižší rostlinný a živočišný život oněch dřívějších vývojových stupňů — a tím zvláštním způsobem také růst hub. To se neděje pouze v půdě, nýbrž o patro výše také v nadzemních orgánech rostliny i na nich. Co má své oprávněné místo v temnotě půdy, vytváří si neprávem druhé dno ve vzdušném prostoru nad zemí; mikrobní život parazituje na živých tkáních rostliny. Ani nynější sluneční působení může jen omezeně bránit tomuto bujícímu cizímu životu. Je třeba hledat takovou rostlinu, která dokáže v sobě soustředit a zpracovat tolik sluneční síly, že zneškodní přebytečný měsíční život ve vodním živlu — ano, která ve smyslu syntézy dokáže vytvořit zdravý poměr mezi polaritami z minulosti působící měsíční astrality a ze současného kosmu přicházející sluneční astrality. Tuto schopnost má přeslička jako vynikající zástupce přechodu z rostliny vodou zrozené k rostlině zemí zrozené. Jako čajová kejda působí tak, že se půda odlehčuje od přebytečné měsíční síly, že přeslička «zbavuje vodu její zprostředkující síly a dává půdě více zemskosti, aby větší měsíční působení nepřijímala skrze přítomnou vodu».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 167.&lt;/ref&gt; Tímto popisem je jednoznačně poukazováno na profylaktické ošetření půd přípravkem z přesličky. Spolužití s chodem počasí v ročním běhu vychovává vědomí k tomu, aby jednalo s prozíravou moudrostí. Děje-li se profylaxe pravidelně rok od roku, předchází se akutnímu případu. Přesto je popsáno mnoho zkušeností, zejména {{SE|456}}<br /> <br /> z oblasti zahradnictví, o zkrocení akutního plísňového napadení a jiných pohrom přípravkem z přesličky ve formě čajové kejdy.&lt;ref&gt;Walter Stappung: *Die Düngerpräparate Rudolf Steiners – Herstellung und Anwendung*, Rüfenacht 2017, Bd. I + II: 748 S.&lt;/ref&gt; Experimentální dlouhodobé pokusy k preventivnímu účinku přípravku z přesličky neexistují. Exaktní pokusy překračují meze proveditelnosti. Jistota účinnosti — a to platí pro všechny zmíněné přípravky — spočívá v myšlenkovém proniknutí výsledků geisteswissenschaftlicher Forschung a v potvrzující zkušenosti, kterou učí praxe.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Kanon_der_sechs_Düngerpräparate,_ihr_Zusammenwirken_unter_Bildung_eines_neuen_Mittleren_–_eine_Zusammenschau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení při vytváření nového středu — celkový pohled ===<br /> <br /> Nabízí se otázka, zda pořadí šesti hnojivých preparátů, jak je Rudolf Steiner popisuje v Zemědělském kurzu, je náhodné či zákonité. Vše svědčí pro to, že platí to druhé, vezme-li se v úvahu jak zvláštní povaha výchozích materiálů pro preparaci, tak účinnost samotných preparátů v postupném budování bránicové půdy v oživlou, produševnělou a produchovenou celistvost mezi kosmickými výšinami a zemskými hlubinami.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Reihe_der_Präparatepflanzen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Řada preparátových rostlin ====<br /> <br /> Šest preparátových rostlin se vyznačuje tím, že mezi sírovým pólem květů a solným pólem kořenů vládnou specifické kosmické a pozemské substanční poměry; přičemž je nápadné, že první tři preparátové rostliny — řebříček, heřmánek a kopřiva — tvoří trojici, a stejnou trojici tvoří dubová kůra, pampeliška a kozlík ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#457|Obrázek 35]]).<br /> <br /> Mezi oběma trojicemi leží skrytá, a přitom zpředmětněná, práh vzájemného přechodu k jednomu středu — k půdě. Obě trojnosti tvoří polaritu. První z nich zastupuje více zásaditě-alkalický, pozemský pól. Na této straně vládne síra. V anorganickém je tvořitelkou kyselin, v organickém rozvíjí svou kosmickou povahu, neboť «na cestě síry vstupuje duch do fyzična přírody {{SE|457}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 35, S. 457.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 34: Die Reihe der Präparatepflanzen und Organhüllen in Beziehung zum Stoffwechsel- und Nerven-Sinnes-System des Tieres sowie die Mittebildung zwischen den Höhen- und Tiefenkräften.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> hereinwirkt, «síra je přímo nositelem duchovního».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach, 1999, S. 64.&lt;/ref&gt; Ve životních procesech rostlin jakoby odhmotňuje pozemské látky alkalií (K, Na) a zemin alkalických kovů (Ca, Mg) a také železo jako bázi těžkého kovu. V pořadí první trojice je to řebříček, který svou zvláštní silou síry zpracovává alkalický kov draslík. V rozšíření tohoto procesu přistupuje u heřmánku zemský alkalický kov vápník, a opět je to kopřiva, která svou silou síry — vedle draslíku a vápníku — zpracovává železo v železné záření. Tímto posledním vede dál ke skryté středu. Železo je v přírodě, až po člověka, kovem inkarnace; upevňuje v tělesné organizaci {{SE|458}}<br /> <br /> účinné síly duchovně-bytostného. V člověku se železo soustřeďuje v krvi, která svým oběhem spojuje srdce s periferií, s tělesnými funkcemi. V krevním proudu, který míří k srdci a, jím «uklidněn» se vrací zpět do těla, prožívá duchovní duše člověka své inkarnování v těle.<br /> <br /> Srdce se zamýšlí a sjednocuje to, co se krvi vepsalo v tělesných orgánech až k periferii těla. V srdci nalézá přitékající a odtékající krev vlastnoaktivní obal, který rytmicky pulzujíc udržuje krev životaschopnou. Druhý pól tvoří ledviny, které jiným, polárním způsobem znovu uvádějí krev do životaschopného stavu. Vytvářejí prostor, do něhož krev jako tepenný proud vystupuje z cévního systému a, vyzdvižena nad pozemsko-hmotné látkové procesy, je ledvinnou činností prohlédnuta, osvěžena a kde je vytvořen harmonický vyrovnávací stav mezi pozemsko-hmotným a kosmicko-duchovním. Teprve po «zkoušce srdce a ledvin» zůstává krev životaschopná.<br /> <br /> Jinak se to má s vyššími rostlinami. Rostou svým specifickým způsobem — jak právě ukazují preparátové rostliny — z úrodné půdy, ze «středu» mezi výšinami a hlubinami, vzhůru. Tento střed je teprve zárodečně založen; ve svých funkcích vzhledem k křemeni, vápenci, jílu a humusu ještě nepůsobí samostatně ze sebe; potřebuje výchovu. Týká se to především funkcí jílu, který ve své sezonní rytmice má vlohu k jakési srdeční funkci, a funkcí humusu, který ve své dynamice stojí blíže ledvinné funkci. Opatření k této výchově tvoří pravé umění zemědělství.<br /> <br /> Mezi různými opatřeními, která byla charakterizována, je to hnojení z ducha člověka, které otvírá bránu do budoucnosti. Toto hnojivé vychovávání se vztahuje na oživování pozemských látek hlubin. V jeho službě stojí první trojice — řebříček, heřmánek, kopřiva —, která středu, bránici, postupně pomáhá k stupňům funkční samostatnosti. Tyto tři léčivé byliny mají moc ve svých životních procesech přeměňovat pozemské látky draslík a vápník v dusík, to jest obdařovat je vlastností stát se nositeli astralických sil.<br /> <br /> K první trojici poznamenává Gunter Gebhard: «Síra jako element, který přímo z elementu ohně ‹spadl› do elementu země, je substancí, která vede duchovní do pozemského; zkráceně řečeno: síra je bytost, která může teplo hmotně zhustnout, to jest tam, kde {{SE|459}}<br /> <br /> toto bytí působí, se substanciálně ukazuje síra. Tím jsou první tři preparáty takovými, které podporují inkarnování duchovního (rostlinného života). U řebříčku je to draslík, který zcela nese v sobě tekutost a který zvláště vytváří vztah k éterickému (individuální ätherleib): vápník s heřmánkem vtahuje astrální do fyzického těla prostoupeného éterleibem (přitahuje z kosmu to, co dává rostlině gestalt); a s kopřivou konečně železo, jež má svůj těsný vztah k inkarnování Já u člověka a zde, zprostředkováno sírou, vede duchovní praobraz rostliny do fyzického zjevení a udržuje ‹kontakt› k prarůstlině ve sféře za kosmem (‹durchvernünftigen›). Prvními třemi preparáty se půda rozvíjí tak, aby byly podporovány všechny čtyři bytostné články, které náleží k fyzickému jeví se v pozemském, a to pro rostlinu.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Ve druhé trojici — dub, pampeliška, kozlík — je silněji zdůrazněna kosmická, kyselinová strana. Síra zde již není výslovně jmenována, třebaže patří právě k nejsilnějším tvůrcům kyselin. Tento zdánlivý rozpor se vyřeší, když si uvědomíme, že v případě první trojice je síra jmenována jako element, který zprostředkovává duchovní fyzicky-živoucímu. Ve formě kyseliny sírové z této funkce vypadla a stala se pozemskou. Ve druhé trojici jde o kyselinové působení sestoupené do fyzického.<br /> <br /> V případě dubové kůry/borky stojí sice vápník jako zemsky-alkalický kov v popředí. Rozhodující pro jeho funkci je ale ta struktura, v níž vápník v kůře nebo borce dubu leží v podobě šťavelanu vápenatého. Průchodem životními procesy dubu se tvoří jako produkt předčasně do kůry/borky vyloučeného a dohořelého procesu kvetení. Šťavelan vápenatý dostává svou «strukturu» (formu) souhrnně skrze bytostnou povahu dubu a zvláště skrze sulfurické působení kyseliny šťavelové. K tomu doplňuje Gunter Gebhard: «Dub, jako Mars-/železová bytost, má svůj hlubší vztah k Já, ke sféře za kosmem, tam, kde se duchovní praobrazce odkrývají nadsmyslově bádajícímu. Vápník vsává do sebe veškeré astrální; to, že forma ve fyzickém vůbec je možná, má svůj základ v astrálním; jak se forma ukazuje, zakládá se v Já (v ideji), které skrze astrální působí. Šťavelan vápenatý dubu vsává {{SE|460}}<br /> <br /> makrokosmické do mikrokosmu; a skrze železnou sílu dubu navazuje spojení s duchovním praobrazem. Jsou-li mikro- a makrokosmos vzájemně v harmonii, pak je organismus zdravý. Preparát z dubové kůry tuto harmonii mezi oběma póly udržuje a tím prophylakticky skrze půdu podporuje zdraví rostliny.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V dubové kůře/borce je tedy vápník jaksi uchopován shora, z kosmického pólu, který se darloží v procesu kyseliny šťavelové. U pampelišky se tento proces stupňuje tím, že pomocí nejvyšší dokonalosti rozvinutého květu přivádí «v kosmu jemně rozptýlenou kyselinu křemičitou» dovnitř a uvádí ji do vztahu s draslíkem oživovaným v mléčné šťávě. Opět je to působení kyseliny, skrze něž se síly kosmu shora vpečeťují do pampelišky a skrze ni do půdy. <br /> <br /> Kozlík ovládá v charakterizovaném způsobu fosforový proces.<br /> <br /> Polární bytostné vlastnosti šesti preparátových rostlin jsou tak ve svém spolupůsobení nadány k tomu, aby vytvořily vše přesahující syntézu: tvorbu preparátu nastávající, slunečné středy mezi výšinami a hlubinami. V erkraftování této středy se může půda, bránice, vyvíjet k stále větší vlastní aktivitě. Na zásadité straně trojice řebříčku, heřmánku a kopřivy zpřístupňuje zdola silám bránicové půdy látečné síly, na kyselé straně trojice dubové kůry, pampelišky a kozlíku substanční síly shora. Kozlíku přísluší přitom zvláštní postavení v tom smyslu, že prostřednictvím nositelství fosforu otevírá mimokosmickou sféru ducha, svět bytostných praobrazů (obrázek 36, s. 462).<br /> <br /> Gunter Gebhard k tomu doplňuje: «Ve svém chemickém chování jsou zásady (louhy) látky, jejichž charakter je ‹luciferský›, zatímco kyseliny nesou v sobě cosi bytostně ‹ahrimanského›. Stejně tak je síra bytostným obrazem Lucifera a fosfor zobrazuje ahrimanské síly. Uprostřed mezi těmito dvěma polárními mocnostmi protivníků stojí Kristus jako zástupce lidstva, který, udržuje rovnováhu mezi těmito bytostnými mocnostmi, ukazuje lidstvu cesty do budoucnosti. V ‹zemědělské individualitě› je tato středa vytvořena jako půdní bránice. Je nadále vložena do rukou člověka, aby přivedl k rozvoji tento životní zárodek středy.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt; {{SE|461}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Reihe_der_tierischen_Organhüllen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Řada živočišných orgánových obalů ====<br /> <br /> Také tyto se zákonitě člení na první trojici, viděno z látkově-výměnného pólu zvířete směrem k srdci, a na druhou trojici, z předního dílu zvířete, smyslového pólu, směrem ke středu. V této souvislosti charakterizuje Rudolf Steiner působení planet ve zvířeti ve vztahu ke Slunci ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#462|Abbildung 36]], S. 462). Vychází zcela z nazírání, z «tvarové a barevné podoby, také s ohledem na strukturu a konzistenci jeho substance od přední části dozadu, tedy od čenichu k srdci, kde jsou účinky Saturnu, Jupitera, Marsu, v srdci působení Slunce a za srdcem, směrem k ocasu, působení Venuše, Merkura, Měsíce».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 60.&lt;/ref&gt; Vyšší zvíře se tedy v horizontále páteře člení na polaritu působení podsluneční planet v látkově-výměnném pólu. Obojí je ze vzájemně protichůdných směrů orientováno k srdci.<br /> <br /> Ohledně pořadí podsluneční planet s Měsícem, Merkurem a Venuší navazuje Rudolf Steiner ze svého duchovního bádání na starou moudrost mystérií. Totéž platí pro charakterizaci jejich makrokosmických sfér působení ve vertikálním uspořádání «zemědělské individuality». Zde je pořadí od Země dolů do hlubin: Mars, Jupiter, Saturn, a nahoru do výšin: Měsíc, Merkur, Venuše, Slunce.&lt;ref&gt;Ebd., S.44.&lt;/ref&gt; Tato prapůvodní moudrost, pěstovaná v mystériích ve spojení se zbytky instinktivního jasnovidectví u lidí, doznívala ve světovém obraze Ptolemaiově. V tomto, stejně jako v dnes vládnoucím, který sahá ke Koperníkovi, se zrcadlí vývoj vědomí lidstva. V poatlantských kulturních epochách staroindické a staropersské kultury žilo v lidech v zbytcích jakési «vědomí nebes». To vyhaslo a s probuzením k sebevědomí bylo v přítomnosti proměněno v vědomí zemské, fixované na předměty. Lidé těchto raných dob prožívali ještě planetární sféry naplněné činy duchovních hierarchií, které měly planety za svůj příbytek.<br /> <br /> S vyhasínáním tohoto prožívání — které žilo dále obrazně v mytologiích — vznikla na počátku třetího kulturního věku ve třetím tisíciletí hvězdověda Sumerů, Babyloňanů a Egypťanů. Ve čtvrtém kulturním období se tato dále emancipovala a přešla do ptolemaiova světového obrazu {{SE|462}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 36, S. 462.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 36: Die polare Beziehung des unter- und obersonnigen Planetenwirkens zu den tierischen Organhüllen im Hinblick auf die Entwicklung der Wesensglieder der «Landwirtschaftlichen Individualität» und ihre Dreigliederung nach Leib (von unten), Geist (von oben) und Seele (rhythmische Mitte).&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Ve vzestupném věku vědomostní duše se světový obraz smrskl na to, co vnímají vnější smysly. U Koperníka a jeho následovníků vyhaslo vědomí bytostně naplněné planetární sféry a zbyla kulatá hmotou naplněná koule, pohybující se v berechenbaren pohybových průbězích prostorem.&lt;ref&gt;Vgl. Elisabeth Vreede: ''Astronomie und Anthroposophie'', Dornach 1980, S. 75; dieselbe: Über den Planeten Merkur, in: ''Kalender Ostern 1942–1943'', Arlesheim; sowie dieselbe: ''Texte über Planetensphären in den Rundschreiben 1927–1930''(Bearbeitung durch Liesbeth Bisterbosch und Frauke Roloff, Oktober 2020). – Im Zuge dieser Emanzipation des menschlichen Bewusstseins hin zum erwachenden, der Erde zugewandten Selbstbewusstsein kann es verständlich werden, dass eine Verwechselung von den Venus- und Merkursphären stattgefunden hat. Diese Verwechselung betrifft nicht den Planetenkörper als solchen, sondern ihre übersinnlich kraftenden Wirkenssphären, dasjenige, für was seit Urbeginn diese beiden Himmelskörper, Venus und Merkur, als geistig-seelisch wirksame Entitäten standen.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Každý z těchto světových obrazů je jakoby momentní snímek, lidský výtvor o tom, jak se člověk v průběhu věků ke světu {{SE|463}}<br /> <br /> stojí. Každý z nich je sám o sobě oprávněný a správný. Dnešní, na Koperníkovi spočívající světový obraz bere v úvahu již jen kvantitativní aspekt tělesnosti, nikoli kvalitativní, bytostně prostoupenou sféru působení. Kosmos se dnešnímu pohledu jeví prázdný — bez bytostí, bez činů.&lt;ref&gt;Lievegoed věnoval polární trojici hnojivých preparátů v jejich vztahu k působení planet a životním procesům v rostlině a živočichovi podrobnou studii (Bernhard C.J. Lievegoed: ''Planetenwirken und Lebensprozesse in Mensch und Erde'', Stuttgart 2002, 82 S.). Popisuje v ní, jak v životních procesech preparátních rostlin stojí vždy specificky jeden zástupce nadsluneční planety s jedním ze sféry podsluneční v polárním vztahu působení — Saturn k Měsíci, Jupiter k Merkuru a Mars k Venuši, vždy se Sluncem uprostřed; dále, jak síly tohoto polárního působení vstupují při obklopení živočišnými orgány, exponovanými zimním a slunečním silám, do zesílené vzájemné souhry a jsou v ní uchovávány; a jak se z toho stávají pochopitelnými ony procesy v půdě a rostlinách, jak je popsal Rudolf Steiner: osvěžující oživování, uzdravování, vzájemné sladění a zjemňování pro vnímání.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Na tomto místě je třeba poukázat na skutečnost, že posloupnost živočišných orgánových obalů je orientována od periferie pozemského i nejvzdálenějšího kosmu směrem k jednomu středu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#462|Obrázek 36]]).<br /> <br /> Navazujíce na výše uvedený citát o působení planet v organismu živočicha, soustřeďuje se podsluneční působení Měsíce, Merkuru a Venuše na břišní orgány ze zádu směrem k srdci — a přitom na systém ledvin v nejširším smyslu. Ledvina přijímá vyzařující síly Venuše.&lt;ref&gt;Viz: Lothar Vogel: ''Der dreigliedrige Mensch'', Dornach 1979, S. 239.&lt;/ref&gt; Těsně s nimi je spjato silové působení Merkuru a v systému ledvin a močového měchýře pak působení Měsíce. Podstata merkuriálního se projevuje v silně rytmicky utvářených funkcích břišních orgánů. V ledvině jsou to procesy vylučování a zpětného vstřebávání. Merkuriálně vylučuje z arteriálního krevního proudu primární moč, prochází ji, nově ji látkově uspořádá a to, co bylo harmonizováno jako použitelně roztříděné, vrací zpět do krve.&lt;ref&gt;Viz: Michaela Glöckler: «Das Nieren-Blasen-System und das Schafgarbenpräparat»; in: Manfred Klett und Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Frage der Düngung im biologisch-dynamischen Landbau'', Dornach 1994.&lt;/ref&gt; Tento proces jakési kapalinné dýchání se jednostranně zkoncentruje ve funkci močového měchýře na čistý vylučovací pochod látek, které se pro organismus staly nepoužitelnými. Zde síly Měsíce modifikují působení Venuše.<br /> <br /> Jinak se věci mají s přijatou potravou; ta je v trávení střev tříděna. Co pro organismus není využitelné, je vylučováno v konzistenci pevnější; i toto organické dění lze považovat za výraz měsíčního působení. Co naopak jako tekuté trávicí šťávy vstupuje do lymfatického a krevního oběhu, {{SE|464}}<br /> <br /> uplatňuje se v procesech, v nichž lze předpokládat, že působení Venuše je modifikováno působením Merkuru. Co se v břišních orgánech člověka a zvířete odehrává jako Venuše-ledvinový proces, modifikovaný Merkurem a Měsícem, to se znovu nalézá ve wirksamkeit preparátu z kopřivy. Zde, lze říci, se v organickém životě kopřivy — v součinnosti draslíku, vápníku, vodíku a železného záření — může uskutečňovat ta přeměna látek, o níž pojednává kapitola «K otázce přeměny látek» (s. 384 n.): astralizace oživené látkovosti k novotvorbě dusíku ze života rostliny.<br /> <br /> Sledujeme-li řadu obalových orgánů, které jsou — s jedinou výjimkou — odebírány z domácích zvířat pro preparaci, stojí na počátku jelení močový měchýř ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|obrázek 26]], s. 363). V měchýři se dovršuje ledvinový proces tím, že koncentruje to, co bylo v ledvině vytříděno, a vylučuje ven. V kulové podobě měchýře je tekutý živel napodobením zprostředkovatele měsíčních sil. V průběhu preparace přijímá měchýř slunečnou podstatu květů řebříčku, v nichž se to zemité draselné soli sublimovalo do živého.<br /> <br /> Dále dovnitř břicha následuje střevo. Jeho konec, tlusté střevo, mikrobiálně zpracovává část zbývajících nestravitelných zbytků potravy a vylučuje to, co již nelze dále zhodnotit. I to je proces stojící pod vlivem Měsíce. Počátek střeva tvoří tenké střevo — dlouhá hadice uložená v kličkách s niterně téměř neomezeným povrchem. Zde působení Venuše třídí živiny: co jde stranou k tlustému střevu, co coby trávicí šťávy vstupuje do lymfatické a krevní dráhy. Toto třídění je podporováno a modifikováno působením Merkuru. Uplatňuje se v rytmických pohybových procesech peristaltiky, v klcích střevní stěny až po dynamiku žlázových výměšků a proudů látek prostupujících střevními stěnami. Merkuriální síly se staví zprostředkujíce mezi působení Měsíce a Venuše. Na jedné straně se přizpůsobují proměnlivým podmínkám, na druhé straně přesahuje merkuriální působení hranice, které oddělují vnitřek od vnějšku.<br /> <br /> Do tenkého střeva jsou plněny heřmánkové květy. To sluneční v nich přivedlo vápník a draslík zemitého do stavu, který — v rozšíření osvěžujícího, oživujícího působení preparátu z řebříčku — napomáhá zdravému růstu. To je asi třeba chápat v tom smyslu, že bytostný praobraz rostlin se může ve svém pozemském odlesku v každé fázi růstu vyjádřit bez zkreslení. {{SE|465}}<br /> <br /> Kopřivový preparát jakožto třetí ve svazku svou účinností sahá již blízko ke středu ovládanému slunečními silami, to jest k skryté srdeční funkci půdy. Astrální «Innenwirkung» kopřivy je tak prostoupena rozumem/silou Já, že se obejde bez živočišného obalového orgánu. I ona dokáže zemité tvůrce solí draslík a vápník zpracovat v jejich organických procesech a navíc proměnit železo v blahodárné železné záření. Zdá se, že se v tom přece jen ozývá venušská účinnost. Ve spojení se řebříčkem a heřmánkem se stará o to, aby se zemité soli draslík a vápník proměnily do vyšších stupňů účinnosti, a navíc volá k záření marsický charakter železa. Venušské působení, vnitřně pochopené, vytváří v živém volné prostory pro nové možnosti dění; vzdává se. Lze říci: nevyživuje, nýbrž umožňuje výživu. V tomto smyslu lze rozumět železnému záření kopřivového preparátu. Působení venušské sféry je samo nepřináší, nýbrž umožňuje kopřivovému preparátu působit v tom smyslu, že v bránicové půdě uvádí hospodářství se železem na léčivou míru, jaká je zachovávána také v srdečně-cévním systému.<br /> <br /> «Alkalická trojnost» činí půdu zemsky zdatnou pro sluneční síly; otvírá zemské síly růstu rostlin. Staví zdola na fyzickém těle bránice. Jinak se věci mají s trojností preparátů z dubové kůry, pampelišky a kozlíku. Skrze ně se uplatňuje kosmické substanční dění, které stojí ve vztahu k podsluneční planetárním sférám.<br /> <br /> Zjevný obraz dubu, jeho mohutná zdrženlivost v růstu, tvrdost jeho dřeva atd., nese otisk marsického působení. Roste pomalu, vytrvale — tak jako i oběh Marsu kolem Slunce trvá s téměř dvěma lety (siderický oběh činí 687 dní) déle než oběh podsluneční planet Venuše (225 dní) a Merkuru (88 dní). Stejně tak je lebka domácího zvířete mocným formovým výrazem marsického působení. Mozková dutina je však naplněna substancí utvářenou měsíčními silami — mozkem. V průběhu preparace nastupuje na jeho místo šťavelan vápenatý kůry/borky, strukturovaný marskými silami dubu. Tytéž síly, které zformovaly lebku a prozářily měsíční povahu mozku, vtiskují se nyní do vápníku dubové kůry/borky. Jako preparát z dubové kůry působí — na rozdíl od heřmánkového preparátu — preventivně proti infekcím přicházejícím zvenčí. {{SE|466}}<br /> <br /> K obalení eichenrindepräparat lebkou domácího zvířete se váže otázka: Může vůbec existovat ještě jiný orgánový obal, skrze nějž by mohla být preparace pampelišek dále vedena? Hlava ve svých přísně ohraničených formách a ven obrácené smyslové organizaci nenachází pokračování — snad s výjimkou, alespoň po jistý kus cesty, nositelů parohů, nikoli nositelů rohů. Hlava stojí se smysly světu tváří v tvář. Pokračování nervově-smyslové činnosti musí být hledáno na vyšší rovině. Nalézá se jedinečně rozvinuté u přežvýkavců: smyslová organizace krávy se obrací od hlavy zpět, přes srdce, a pokračuje v senzoricky-nadsmyslové činnosti pobřišnice jaksi na vyšší rovině ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#457|Obrázek 35]], s. 457). Kráva se svými hlavovými smyslovými orgány obrací k vnějšímu světu srovnávacím způsobem tměji, svými dolními smysly však — jmenovitě životním smyslem pobřišnice — srovnávacím způsobem jasněji ke svému vnitřnímu světu. Svými rohy zadržujícími tok na hlavě přenáší své inteligentní bytí dále do tělního obalu. Smyslová činnost v hlavě a smyslová činnost v těle stojí ve vzájemném vztahu. Působí-li ta prvá smyslově vědomě, tu druhá nadsmyslově silotvorně.<br /> <br /> Je tedy okruží pobřišnice, jež ve trávicím dění skotu vnímá ze ducha účinné síly. Tato smyslová činnost pobřišnice, která je ve skotu zaměřena na látkové dovnitř, obrací se při obalení pampelišek ven na v kosmickém obvodu «jemně rozptýlenou kieselsäure». Třeba předpokládat, že je zde osloven vyšší, éterický stav kieselsäure. Pobřišniční obal přitahuje tuto křemičitou substanci smyslově aktivně a sjednocuje ji s v květech sublimovaným draslíkem mléčné šťávy. Látkové dění v pampelišce zdola a pobřišničního obalu shora naznačuje všezahrnující jupiterskou působnost. Jako jsou všechny planety místy působení hierarchických bytostí,&lt;ref&gt;Siehe hierzu z.B.: Rudolf Steiner: ''Geistige Hierarchien und ihre Widerspiegelung in der physischen Welt'', GA 110, Dornach 1991; sowie: ''Die geistigen Wesen in den Himmelskörpern und Naturreichen'', GA 136, Dornach 1996.&lt;/ref&gt; tak na Jupiteru jsou to bytosti moudrosti. Na Jupiteru je moudrost substanciální.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Esoterische Betrachtungen karmischer Zusammenhänge'', Bd. V, GA 239, Vortrag vom 9. Juni 1924, Dornach 1985, S. 166.&lt;/ref&gt; Představíme-li si zjevný obraz a substanční procesy pampelišky (srov. s. 406 nn.), stane se v této vysoce rozvinuté rostlině moudrostiplné jupiterské působení viditelné — od kořene přes listovou růžici, květ a jeho {{SE|467}}<br /> <br /> žiarivá žlutá až po bílou «Pampelišku». U květnatých rostlin jsou barvy žlutá a bílá přičítány jupiterovu působení: «neboť síla Jupitera, která podporuje kosmickou sluneční sílu, přináší do květů bílou a žlutou barvu».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 55.&lt;/ref&gt; Jupiterova moudrost, která se v pampelišce zobrazuje navenek, obrací se — uzavřena vnitřním «nebem» pobřišnice — dovnitř do moudrostiplného utváření a funkcí břišních orgánů. Přípravek z pampelišky tvoří syntézu tohoto jupiterova působení, které v pozemském přijalo formu a funkci. Sílu účinku této syntézy lze spatřovat v tom, čím «se rostlina stává vnímavou ke všemu a přitahuje vše».&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 138.&lt;/ref&gt; Lze tedy říci: přípravek z pampelišky zprostředkovává organickému hnojení skrze kosmický křemen bytostnou substanci Jupiterovy moudrosti, která se v rostlinách daruje jako vznikající síla vnímání.<br /> <br /> Obalíme-li nyní jupiterovým působením silně poznamenané květy pampelišky blánovitými vrstvami pobřišničního okruží, zůstává schopnost příjmu pro v kosmickém obvodu «jemně rozptýlenou křemičitost» v proudění. Skrze přípravek a organická hnojiva dochází plod této schopnosti k rostlinám — působí však nyní v opačném směru; činí rostliny «vnímavými» pro látky země, které potřebují k růstu. Co se již naznačilo jako účinek přípravku z dubové kůry, jeví se u přípravku z pampelišky na vyšším stupni. Životní souvislost bránice–půda–rostlina je tak říkajíc oduševňována. Jako účinnost první trojice přípravků otevírá pozemské látky a síly kořenovému pólu rostliny, tak druhá trojice otevírá substance a síly mimopozemského kosmu pólu kvetení.<br /> <br /> Na nejvyšším stupni konečně — lze říci — podněcuje přípravek z kozlíku skrze organická hnojiva a skrze fosfor uvolněný z rozkladných procesů takovým způsobem, že tento může opět stát se ve živém fyzickým nositelem Geistig-Wesenhaftého v pozemském.<br /> <br /> Z jiných důvodů než u kopřivy nepotřebuje kozlík žádný obal ze zvířecího orgánu. Má schopnost läutert fosfor z dynamického, se zemí spjatého, živého substančního dění v kořenových oddenků nahoru ve vertikálně vztyčujícím se stonku a přivést jej v květu do stavu čisté vnímavosti pro zjevení. {{SE|468}}<br /> <br /> vstoupit do ní, které nacházejí ve fosforu svůj fyzicko-étherický nositel.<br /> <br /> Kozlík je tak utvářen, že má silný vztah ke světlu a teplu. Látkové kompozice, které se v průběhu růstu rostliny utvářely působením slunce a pod- i nadsluneční ch planet, se rozpadají při odumírání rostliny. Při každém z rozkladných procesů se uvolňuje teplo. Nakonec se vše, co vzešlo z ducha, navrací zpět do živlu tepla, původu veškerého bytí. Co vzniklo, fyzicky mizí; je jako duchovní výdobytek vnitřního tepla, tepelnému éteru, podobno paměti, vepsáno celému živému planetárnímu systému.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Esoterische Betrachtungen karmischer Zusammenhänge'', GA 239, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1985, S. 172.&lt;/ref&gt; V tom nabývá platnosti princip Saturnu; podoben kosmické paměti, je strážcem minulosti, onoho velkého evolučního propojení mezi původem dění člověka a Země&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; a bytím přítomnosti. Navenek se to projevuje tím, že saturnická sféra uzavírá sluneční soustavu ze všech stran jako tepelný obal. Copak si princip Saturnu v kozlíku nevytvořil obraz? Kdekoli se preparát z kozlíku použije, vytváří saturnický tepelný obal, který vymezuje vnějšek vůči vnitřku.<br /> <br /> Postříká-li se preparátem z kozlíku hnojiště nebo kompostová hromada, působí pro ni hüllebildend právě tak jako zmíněné zvířecí obalové orgány ostatních preparátů. Lze předpokládat, že dává ohraničující obal nejen rozkladnému dění, nýbrž právě tak i záření, které vychází bodově z ostatních preparátových substancí vnesených do hromady, a tím způsobem je v hromadě udržuje. Tepelný obal, který preparát z kozlíku vytváří, je utkaný z vnějšího tepla (živel tepla) i z vnitřního tepla (tepelný éter). Lze jej chápat jako orgán, který přijímá záření hvězdného kosmu a ve fosforu, jenž vychází ze saturnických rozkladných procesů, nachází připravenou fyzickou nositelnost.<br /> <br /> Tak jako je tanec preparátů v duchovní konsekvenci otevírán přípravkem ze řebříčku, je uzavírán preparátem z kozlíku. Tato úvaha může probudit porozumění pro to, že kánon šesti hnojivých preparátů, které jsou ve službě vznikající Ganzheit, nepotřebuje žádného rozšíření ani doplnění. Tento kánon je {{SE|469}}<br /> <br /> tak komponovaný, že vytváří harmonický souzvuk. Ganzheit je střed mezi výšinami a hlubinami; její Werden znamená «oživení Erdig-Festého samotného». Souzvuk «zní» skrze člověkem geistgeführte práci, skrze nepodmíněné Wollen.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Düngerpräparate_in_ihrer_Ganzheitswirkung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Hnojivé preparáty v jejich celostném působení ====<br /> <br /> Každý ze šesti hnojivých preparátů přináší vývojový potenciál k utváření «Sedmého», totiž vznikající Mitte, bránicového orgánu stojícího pod vlivem Slunce. Teprve půda umožňuje existenci veškerého života na Zemi. V ní se sjednocují planetární a hvězdná záření stojící pod vládou Slunce s hlubinami Země vyzařujícími zdola. Toto vzájemné Ineinander-Wirken je dílem stanuvším z minulých dob zemského vývoje. Působí dál v moudrém Zusammenwirken přírodních říší. Poznat toto neohraničeně vztahuplné dědictví tvoří základ pro Hofgestaltung v biologicko-dynamickém zemědělství.<br /> <br /> Z tohoto poznání se odvozuje metodický princip: přetvářet geistgeführte prací nyní z lidského ducha dílo nalezené na daném stanovišti (statku) podle zákonů, které předepisuje fyzicky stávší se příroda a které jsou účinné v říši minerálů, rostlin a zvířat. Z toho vzniká v malém umělecky to, čím je Země ve velkém — v sobě uzavřený organismus. Tento princip — opakovat minulost ze síly probouzející se Bewusstseinsseele člověka v přítomném — je prvním krokem. Druhý krok otevírá bránu k vývojové cestě do budoucnosti. Znovu uchopuje metodický princip, který se mu v chemicko-technickém zemědělství vytratil, opakováním minulosti. Tento druhý krok povznáší zemědělství — oplodněné ideovým bohatstvím Geistesforschung — na vyšší stupeň. Staví člověka přítomnosti před nesmírnou výzvu: výzvu svobodného, sebeurčeného jednání z Erkraftung Bewusstseinsseele. Před tuto výzvu se vidí postaven každý, kdo se pokouší pěstovat geistgeführený, geistbewachter vztah k biologicko-dynamickým preparátům. Při jejich přípravě a používání se konec, to Gewordene, stává počátkem Werden do budoucnosti. Koncem jsou produkty z říše minerálů, rostlin a zvířat, dále účinkování aktuálně daných rytmů slunečního roku a konečně stavy čtyř živlů: Země, Vody, Vzduchu {{SE|470}}<br /> <br /> a Wärme. Toto evolutivní završení je poznáními Geistesforschung přiváděno do Beziehungsverhältnisse podle idejí, které se v zestálé přírodě nedají nalézt, které teprve v aplikaci postupně nabývají zákonného charakteru. Tyto ideje uvádějí v pohyb Umstülpung minulého do budoucího. Z toho vyvstává otázka, jakým způsobem jsou fenomény této Umstülpung vůbec uchopitelné přírodovědecky. Pojmy, které máme k dispozici, vztahují se vždy jen na to, co se dá měřit, počítat a vážit, na minulé — ne na to, co se teprve stává. Zde se v poznávání přírody otevírá propastně hluboká trhlina mezi mrtvým, mezi kvantitou a kvalitativními jevy oživené, oduševnělé a „oduחovnělé&quot; přírody.<br /> <br /> Vše kvalitativní se projevuje v polaritách — tak v protiklade bytosti a jevu, ducha a hmoty, světla a tmy a podobně. Syntéza těchto polarit se nedá nalézt v předmětném nazírání; uskutečňuje se v myslícím a cítícím nazírání, které ukazuje vůli směr. Syntéza se odehrává uvnitř, v Geist-erkenntnis člověka. To je velká výzva! Analytická Denkungsart namířená pouze na mrtvé této výzvě uhýbá. Chybí jí pojmy, které by pojmu kvality daly objektivní, hodnotící obsah. Hodnotící pojmy zahrnují faktor „čas&quot;; uvádějí myšlení do pohybu, činí je obrazným — a tím prožitelným. Tím vstupuje člověk na stezku, na níž se může síla myšlení stát prostřednicí mezi smyslově daným a tím, co bylo bez smyslovosti zkoumáno z ducha. Teprve tehdy, když se člověk snaží nechat obě pole fenoménů — smyslové a geistig-übersinnliche — vzájemně se osvětlovat v mocném myšlení, může hodnotící souzení nabýt objektivní výpovědní síly.<br /> <br /> Z tohoto předznamenání vyplývá neomezeně mnoho možností k jistému utváření úsudku při uchopování bytostného, které se vyslovuje v kvalitách. V každém jednotlivém případě musí být tento úsudek dobyt individuálně. To, co bylo dobyto jako individuální pravda, záhy se zaţije výměnou a korekcí jako reálně působící do obecné Geisteskultur lidstva.<br /> <br /> Kánon šesti Düngerpräparate, přidávaných do čerstvě vznikajících organických materiálů na statku, působí — opřen o rozmanité zkušenosti a experimentální nálezy — v čase postupně; působí rozvoji napomáhajícím způsobem na Lebenszusammenhang půdy a rostliny. Dají se charakterizovat tři evolutivní, do sebe přecházející kroky: {{SE|471}}<br /> <br /> 1. Düngerpräparate se vtiskují — každé ve specifickém způsobu působení svých záření — souhrnně do organických mas kompostních a hnojivých hromad nacházejících se v rozkladu. Zprostředkovávají víceméně živelnému rozrůstání rozkladu nadřazený, organizující princip. Ten usměrňuje složité procesy odbourávání a výstavby substance do správných drah a napomáhá kompostní nebo hnojné hromadě, aby se za rozvoje vlastního života uzavřela v organismus. Zkušenost učí, že rozkladné procesy probíhají harmoničtěji. To je patrné zvláště na srovnatelně rychlé proměně štiplavého zápachu v mírnou vůni. Experimentální srovnávací výzkumy potvrzují to, že fyziologické a biologické průběhy (například teplota, sorpční kapacita, osídlení žížalami) se zpevňují do stavu zdravého vyrovnání.<br /> <br /> 2. Účinky Düngerpräparate jsou po odpovídající době uložení hnojivých hromad do těchto souhrnně vstřebány. Preparovaná hnojiva se rozvinula do jakési všemocnosti svého účinkování v živém, která přesahuje jejich pouhou přírodou danou Wirkungsart. Svým výnosem na půdu postupně řadí a stabilizují veškeré půdní procesy na vyšší úroveň úrodnosti v souladu s rytmy slunečního roku. Nápadné a experimentálně doložené je to na mnoha parametrech — nejpřesvědčivěji v udržování srovnatelně vyšší humusové hladiny při současně vyšší mikrobiologické aktivitě, v prohloubení humusem obohaceného půdního profilu, i v osídlení žížalami a jinými půdními živočichy.<br /> <br /> 3. Jako souhrnné silové účinky biologicko-dynamických preparátů propůjčují organickým hnojivům vyšší, nikoli pouhou přírodou podmíněný stupeň oživení, tak tato hnojiva propůjčují jej půdě — a přes půdu rostoucím rostlinám.<br /> <br /> V poslední důsledku je úkolem Düngerpräparate zpřístupnit kosmicko-zemské podmínky růstu a tvorby plodů stanovištně {{SE|472}}<br /> <br /> na ty rostliny, které jsou právě pěstovány, individualizovat v průběhu roku. Jejich způsob působení míří k tomu, přiblížit stupeň oživení půdy živému rostliny. Obě tvoří jako syntéza střed polárního působení sil Země a Kosmu. Zde plně vstupuje v platnost vše přesahující význam hnojení půdy. Ten v postupném vývoji určuje, jak se kulturní rostliny svisle a vodorovně s kořenem, stonkem, listem, květem a plodem začleňují do této trojnosti výšin a hlubin a vzniklé středu. Rostliny jsou uchopeny organizační silou, skrze niž se otevírají růstovým podmínkám svého prostředí.<br /> <br /> Výsledky všeho toho jsou mnohonásobně potvrzeny v praktických zkušenostech a vědeckých šetřeních:<br /> <br /> * Rostlina tíhne k tomu, aby se ideálně typicky rozvinula v souladu se svou druhovou přirozeností.<br /> * Kořen si otevírá hlubší objem půdy, větví se jemněji a rovnoměrněji.&lt;ref&gt;Uli Johannes König: ''Ergebnisse aus der Präparateforschung'', Schriftenreihe Band 12, Institut für biologisch-dynamische Forschung, Darmstadt 1999, Loseblattsammlung.&lt;/ref&gt;<br /> * Výhonkový růst prochází výrazněji stadii metamorfózy listu, a tím i zjemňováním výstavby substance.<br /> * Fyziologické procesy při tvorbě potravinových plodů — ať v oblasti kořene, stonku, listu, květu nebo semene, jakož i plodů ovocných dřevin — dospívají v zralosti ke klidu. Potravinové plody dozrávají plně a zůstávají déle trvanlivé.<br /> * Kompozice látek se od základu ke květu strukturují a zjemňují; to zejména v oblasti bílkovin, např. poměr čistého proteinu k surovému proteinu, éterických olejů atd.<br /> * Tvorba výnosu usiluje, vyrovnávajíc extrémy, k optimálnímu výnosu.&lt;ref&gt;Ebd., siehe die dortige Literaturzusammenstellung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Bezprostředně přístupné vnímání je výraznější, příslušnému potravinovému plodu vlastní chuť a vůně, nuancování v barvě, konzistenci, jakož i vyšší stravitelnost a delší trvanlivost. Poučná je také často slýchaná výpověď zákazníků: „Potřebujeme méně, abychom se nasytili.&quot; Vše toto dohromady vzato charakterizuje rozšířenou výživnou hodnotu, která zdravotně působí na tělesný, duševní a duchovní vývoj člověka. V<br /> <br /> V tomto smyslu slouží hnojení preparáty postupujícímu vývoji země a člověka. Propůjčuje zemědělsko-zahradnické práci nový, vyšší smysl. Zacházení s nimi vede reálně k nové pracovní a badatelské gesinnungě — ke kmovému umělectví. Podnět k tomuto hnojení nevzniká z vnějšího popudu nebo z pouhého plnění normy, nýbrž z impulsu, který se stal záležitostí srdce. Čím více tomu tak je, tím svobodněji a tím individuálněji umělecky se uskutečňuje čin jeho zacházení. Význam biologicko-dynamických preparátů pro zemi a člověka se může otevřít jedině cestou poznání ducha; tato výzva bude mnohým připadat příliš náročná. Kdo se na ni však bezpředsudečně vydá, záhy zjistí, že pramen, který vybízí k činu, není hledat tam venku ve světě, nýbrž ryze v samém sobě. Výsledky — formy idejí — duchovního bádání jsou tímto pramenem. Šíří světlo nad tím, co člověk zpočátku ještě tápavě koná ve tmě. Vnitřní jistota však roste postupně ve vzájemném střídání myšlení a konání těchto idejí. Přitom nejde «o momentální úspěch, nýbrž o bezpodmínečnou práci».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Ansprache vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 234.&lt;/ref&gt; «Neboť žádný neúspěch není nikdy rozhodující pro pravdu duchovního impulsu, jehož působení bylo vnitřně prohlédnuto a uchopeno.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Jahreskreislauf als Atmungsvorgang der Erde und die vier großen Festeszeiten. Die Anthroposophie und das menschliche Gemüt'', GA 229, Vortrag vom 28. September 1923, Dornach 1923, S. 117.&lt;/ref&gt; {{SE|473}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Praxis_der_Landbaukunst_in_drei_Schritten&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Praxe zemědělského umění ve třech krocích ===<br /> <br /> Téma pojímat zemědělství jako umění v přítomnosti nežije. A přece bylo umění od věku velkého Zarathuštry, inaugurátora staropersské kultury a zakladatele polního hospodářství v 5./6. tisíciletí před Kr., zemědělskému vývoji nejhlouběji imanentní. Teprve v průběhu přírodovědně-materialistického věku od poloviny 19. století a jeho svěřence, agrárního industrialismu 20./21. století, padl každý zbývající prvek uměleckého smýšlení za oběť vědecko-technologické ratio. V předhistorické ranosti urindických a staropersských velkých starověkých kultur bylo náboženství, umění a to, co se později stalo vědou, {{SE|474}}<br /> <br /> ještě neodděleno skryto v temném atavistickém-hellseherském prožívání. Tyto velké starověké kultury stály, jak bylo vyloženo na začátku, pod vedením mystérií, v nichž byly právě tak živé moudrostní nauky z minulosti jako probouzející se vědomí pro prometheické impulsy budoucnosti. Z tohoto ještě zcela duchovnímu světu obrácenému všezahrnujícímu sakramentalismu se vydělilo sakrální umění, které se v průběhu vývoje vědomí lidstva v každé z následujících kultur stupňovitě v metamorfózách emancipovalo k ryzím uměleckým stvořením. Umění se postupně ustavovalo jako samostatný kulturní faktor vedle náboženství. V těchto věcích až do novověku bylo zemědělství kulturní základnou, z níž umělecká stvoření vyrůstala. Zcela a úplně platilo to pro počátky sakrálního umění, pro šlechtění domácích zvířat a kulturních rostlin. Dalšími kroky emancipace jsou pak stavba egyptských pyramid, jež se jakoby z duchovního světa snášejí dolů a v pozemském se vyvracejí, dále řecké umění, které dávalo božskému lidskou podobu, a po křesťanství umění středověku, s katedrálami strmícími odspodu vzhůru a s niterně zbožným pohledem člověka v sochařství a malířství.<br /> <br /> Obrovský krok emancipace se odehrál od novověku ve vývoji vědomí Já usilující k individuaci a — jako jeho charakteristický znak — v nastoupení přírodních věd. Ty se emancipují z náboženství a sakrálního umění, jež bylo tomuto dosud blízké. Původně vše-jedno se diferencuje v trojnost náboženství, umění a nakonec vědy. Vědecká cesta poznání převzala vedení; umění a náboženství v ní neměly místa. Staly se kulturním příslušenstvím. V zemědělství se tento proces odehrával velmi pomalu a nakonec překotně. Přitom mu vyschly prameny mravního jednání. Pojmy, které věda v podobě technologií vnáší do zemědělství zvenčí, jsou pojmy proveditelnosti; jsou abstrakt­ní, chladné, mrtvé a stopy, které zanechávají, jsou zpustošená, vyrabovaná, hyznosti vydaná země. S úbytkem tradic budou lidé «hnojit pole vědou».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 21.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Jak ale, kdyby tyto pojmy — pokud nevznikají z teorií, nýbrž prostě a nepředpojatě odrážejí smyslově dané skutečnosti — mohly být prohřáty a obdařeny tíhou tím, že by v duchovní duši {{SE|475}}<br /> <br /> poznávajícího byly probuzeny k vlastnímu životu? To by byl úkol nového, skutečnosti přiměřeného pojetí vědy, kdyby toto rozšířilo zajetý kvantifikující princip ke zdrojům umění, jež leží v duchovně-duševním člověka. Tyto zdroje nejsou ničím jiným než tím, co duch, podnícen smyslově vnímaným, promlouvá k duši jako idea. V prožívání této ideje se zjevuje něco mravního, v čem se zkušenost ducha a smyslů slévá v jednotu. Tento pramen mravního jednání si musí člověk usilující o ntshunxeko, to jest o vybudování vědomí Já, zpřístupnit.&lt;ref&gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: ''Die Philosophie der Freiheit'', GA 4, Dornach 1995.&lt;/ref&gt; Cestou, jak vědu a umění ze síly lidského Já usilujícího o sebepoznání spojit ve vyšší celek, šel Goethe v celoživotním zápase. Rudolf Steiner ji zpřístupnil jako cestu duchovního bádání duše každému člověku, který se po ní chce vydat.&lt;ref&gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: ''Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?'', GA 10, Dornach 1992.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V prožívání ideje se hlavový myšlenkový obraz stává myšlenkovým obrazem srdce; člověk žije v myšlenkovém obrazu, který dál roste a je nabídkou vůli, aby jej v svobodě uchopila a nechala se uskutečnit jako čin navenek. V této vůli k činu se probouzí v ideji přebývající duch jako cílevědomá mravní síla. V tom bude třeba hledat úkol vědy do budoucnosti: aby myslící duše věděla o svém duchovním cíli. Christian Morgenstern to vkládá do slov: «wer vom Ziel nicht weiß, kann den Weg nicht haben» (kdo nezná cíl, nemůže mít cestu).&lt;ref&gt;Christian Morgenstern: ''Werke und Briefe''. Stuttgarter Ausgabe, Band II, Lyrik 1906–14, Stuttgart 1992, S. 213 f.&lt;/ref&gt; Cesta k tomuto cíli je umělecká. Cíl leží v budoucnosti. Bude třeba vyvinout vědu, která dělá člověka vidoucím pro budoucnost, která mu ukazuje duchovní cíle k umělecké tvorbě. Zůstane-li těmto cílům věrný přes všechny odpory, uvolní se mravní síly, skrze něž může bytostné moci zla čelit s otevřeným hledím a veškeré své úsilí věnovat bytostným mocím dobra, pokroku lidstva. Cestou k cíli je umění vytvářející se z řádně pochopené, to jest jevu věrné vědy. Omezí-li se věda na myšlení v mrtvých abstraktních pojmech, vznikají technologie, které mají zcela svůj přítomnostní, ovšem na čistě fyzicko-smyslové omezený {{SE|476}}<br /> <br /> význam. Umění naproti tomu potřebuje myšlenkové obrazy idejí, které živě naplňují duši a v ní mohou růst. Tvaruje-li se tyto prožité myšlenkové obrazy navenek, vzniká umělecké dílo, které se staví vedle přírody, avšak ji nezobrazuje, nýbrž se v duchovním uchopení a prožívání ideje praobr­azu, typus nebo bytosti pokouší toto umělecky znovu vytvořit v obraze. Goethe hledal na základě jevů, jež rostlinná říše nabízí oku, prajev, který duchovně leží v základu všech rostlinných útvarů. Uchopil jej v ideji «Urpflanze» — prapůvodní rostliny — duchovně-imaginativně tak konkrétně, že mohl říci: «mit diesem Modell [der Urpflanze; Anmerkung des Verfassers] und dem Schlüssel dazu kann man alsdann noch Pflanzen ins Unendliche erfinden, die konsequent sein müssen, das heißt, die, wenn sie auch nicht existieren, doch existieren könnten und nicht etwa malerische oder dichterische Schatten und Scheine sind, sondern eine innere Wahrheit und Notwendigkeit haben. Dasselbe Gesetz wird sich auf alles Lebendige ausdehnen lassen.» (s tímto modelem [prapůvodní rostliny; poznámka autora] a klíčem k němu lze dále vynalézat rostliny do nekonečna, které musejí být důsledné, to jest které, i když neexistují, přece by existovat mohly a nejsou pouhými malířskými nebo básnickými stíny a zdáními, nýbrž mají vnitřní pravdu a nutnost. Týž zákon bude možno rozšířit na vše živé.)&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Goethes Werke. Naturwissenschaftliche Schriften'', hrsg. v. Rudolf Steiner, Band 1, in: ''Kürschners Deutsche National-Litteratur'', Berlin und Stuttgart 1887 (Reprint Dornach 1975): «Einleitung zum ersten Band», S. XXXI.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Klíč k tomu, aby se z ducha prajevu «vynalézalo do nekonečna» a vynalezené bylo utvářeno v umělecké dílo, lze navazujíc na Goetha nalézt ve formách idejí antroposofické duchovní vědy. Tyto formy idejí jsou — takto viděno — samy uměleckými stvořeními z nadsmyslového poznání. Mají tu zvláštnost, že se v myšlení oživují, v cítění se stávají duševním prožitkem a skrze vůli proměňují látku. Umělecké dílo, jež z toho vzniká, se již nestaví prostě vedle přírody, nýbrž tyto oživené ideje mají moc umělecky přetvářet skutečnost přírody v zrcadle vývoje lidské duše. Vůle, takto inspirovaná, pokračuje do nitra přírody a začíná znovu uvádět do pohybu dílo, jež bylo ztuhlé do vypočitatelnosti. V biologicko-dynamickém zemědělství se to děje ve třech stupních, vycházejíc od ještě přírodnějšího způsobu k způsobu vycházejícímu čistě z ducha.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;1._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_im_Sinne_der_Wiedergeburt_des_Handwerklichen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 1. stupeň: Umělecká tvorba ve smyslu znovuzrození řemesla ====<br /> <br /> Představme si činnost sochaře. Jeho náčiním, které potřebuje, aby v kameni zformoval obraz tvořeného uměleckého díla, je kámen, dláto a kladivo. K cíli vedoucí idea žije {{SE|477}}<br /> <br /> v něm. Nějak podobně je to i u zemědělce, ať se právě věnuje jakémukoli cíli. Sleduje-li cíl připravit pole k setbě, potřebuje pluh, kypřič a brány, aby vytvořil osevní lůžko; totéž platí o péči o kultury – zde se jedná o plečkové brány a motyku – a dále o sklizni, kde jde o rychlé, jisté a půdu šetřící shromáždění úrody. Myšlenkový obraz, který zemědělce vede ke všem těmto činnostem, žije v něm, a pole, rostliny, počasí atd. mu říkají, co je třeba udělat, tak jako kámen říká sochaři, jak a kde přiložit dláto a jak silný má být úder. Protože však zemědělec zachází s oživěnou a oduševnělou přírodou, tedy s bytostným, které si samo dává formu a stává se uměleckým dílem, je mu příroda na rovině řemesla velkou učitelkou. Co zemědělec potřebuje, je věda o pramenech, z nichž jeho učitelka čerpá a tvoří – ať v polním hospodářství a zahradnictví, v chovu hospodářských zvířat a pastvinářství, v ovocnářství a pěstování lesa i v utváření krajiny. Musí to být věda o tom, co je v ustavičném dění a umírání, věda, která nutně určuje cíl zemědělce. A jeho umění pak spočívá v tom, že z prožité moudrosti, z cítěním prodchnuté pravdy skrze svou řemeslnou práci vytváří předivo vztahů, jímž se mohou v celé rozmanitosti kulturní rostliny, domácí zvířata a kulturní půdy ideálně entfalten. Umění řemesla se v zemědělství v nejvyšší míře dává do služby přírody. Je to soutěžení s tím, co příroda jako velká umělkyně svého díla stvoření předurčuje. Jde o to,<br /> <br /> * pracovní postupy prožívanou ideou vnitřně prozářit a nechat plynule do sebe přecházet;<br /> * statek až do posledního koutu prostoupit vědomím;<br /> * aby ve veškeré práci žila jemnocitná pozornost, která rozpoznává neupravené, ošklivé, nezdařené, chybné a nechá to stát se podnětem k tomu, aby o to mocněji zaměřila smysl pro krásu a lásku k činu na to, co slouží uskutečnění duchovního cíle;<br /> * aby vše a každá věc spolu stála v harmonických poměrech a lesk krásy odrážel smýšlení lidí, kteří tam pracují;<br /> * řemeslně-uměleckou tvorbu nenechat degenerovat v pouhou odbytou práci.<br /> <br /> To vše se musí znovu naučit od základu. V tomto ohledu stojíme úplně na začátku. Jde právě o to, bez okolků, s ohněm {{SE|478}}<br /> <br /> ducha ukovat meč ideje, tímto mečem překopat zemi a v trpělivosti čekat na plody proměny — ty, které dozrávají ve mně, i ty, které dozrávají v zemi.&lt;ref&gt;Vgl. Rudolf Steiner: ''Geistige Wirkenskräfte im Zusammenleben von alter und junger Generation; Pädagogischer Jugendkurs'', GA 217, Dornach 1988.&lt;/ref&gt; Tato pracovní smýšlení může být znovu nabyto jedině individuálně, z duchovně-mravní přípravy. Každý se musí učit být druhému vzorem. Začne-li se to dít alespoň v náznaku, je vytvořen základ pro plodnou spolupráci — pro sociální umění pravého budování společenství.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;2._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_aus_der_Ganzheit_in_die_Glieder&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 2. stupeň: Umělecká tvorba z celku do článků ====<br /> <br /> Na tomto stupni je příroda mistryní jen s výhradami. Co učí, jsou vztahové souvislosti mezi věcmi a bytostmi přírody — například koexistence květů a hmyzu, vztah mezi činností žížal a úrodností půdy, sdružování zvířat a rostlin v biotopy atd. V těchto vztahových předivech vládne rozum, neviditelně v nich žije nadřazený celek, který se v smyslovém světě rozkládá do souhrnu jednotlivých jevů. Tato celost se nikde v přírodě smyslově neobjevuje, nýbrž jedině v člověku, který toto bytostně celé jako své Já v sobě nese. Člověk má možnost na cestě postupného sebepoznání poznat sebe jako duchovní bytost a touto schopností proniknout i poznávajícím způsobem do nezjevitelného celostního bytí, které se v říši zvířat, rostlin a minerálů odhaluje v moudrosti plném bohatství vztahů.<br /> <br /> Co se týče bohatého vztahového přediva zdravého zemědělského podniku, byla tato tvůrčí celost — odvozená od člověka — označena jako organismus, jako tělo zemědělské individuality. Příroda tomuto organismu jako ono „co&quot; dává k dispozici veškeré bohatství svého vztahového stvoření; avšak ono „jak&quot; — jak toto stvoření komponovat ve vyšší celek hospodářského organismu — to příroda neříká. To musí jako živá idea intuitivně zazářit v člověku. Syntéza z „co&quot; a „jak&quot; je umělecký akt. Odehrává se na jedné straně ve vnitřním prožívání onoho osobního vztahu, který si člověk buduje k věcem a bytostem celku statku. Na druhé straně se umělecký akt nalézá v tom, jak se — z idejí uchopených v duchu — zemědělská individualita, respektive její tělo, hospodářský organismus, člení v orgány a v přiměřené a rozumné vztahové předivo. {{SE|479}}<br /> <br /> Členění orgánů na hospodářství dobytka, pastvin, orné půdy, zahrad, ovocných sadů, lesů a remízků a jejich rozmanité dělení slouží na jedné straně užitečnosti výživy, na druhé straně zušlechťuje kulturní krajinu; stará se o estetiku lidského životního prostoru. Člověk utváří zemědělství tělesně-fyzicky i duševně-duchovně podle svého obrazu. Může se sám znovu nalézt v uměleckém díle, které vytvořil.<br /> <br /> Ani tímto druhým krokem umělecké tvorby ještě není překonána velká propast mezi ideou a skutečností. Člověk stále inklinuje k tomu, opírat se o velký vzor přírody a spokojovat se s tím, že hospodaří prostě „přirozeně&quot; či „biologicky&quot;. To se podobá tomu, kdo se již pokládá za umělce, protože kopíruje smyslově-věcné přírody. Jistě, příroda nabízí nástroj a dává poučení, jak jej podle svých zákonů rozumně používat — ale to, co z toho lidská ruka utváří na základě od člověka odvozené ideje organismu, respektive individuality, je něco nového: je to umělecké dílo, které to přírodou dané povznáší.<br /> <br /> Toto umělecké dílo není hotové, nýbrž se dále tvoří v souzvuku s vývojem pravého duchovního porozumění. Bylo-li toto v dřívějších dobách přibližováno lidskému nitru jako obsah víry takříkajíc zvenčí — náboženskými institucemi, církvemi a kláštery — pak nyní a v budoucnosti může být uchopeno zevnitř v uvědomování si skutečnosti ducha a může nacházet umělecký výraz navenek. Co bylo kdysi církví a klášterem, musí napříště živě usilovat v duši jako Já nesený duchovní impuls. Umění ze ducha uchopené, nově se utvářející Landbaukunst se neemancipuje od vědy. Naopak, s ní vyroste v novou jednotu. Umění vědy oživí a tím si bude lépe vědomé svého duchovního cíle.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;3._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_als_ein_Schöpfertum_rein_aus_dem_Geist&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 3. stupeň: Umělecká tvorba jako tvoření čistě z ducha ====<br /> <br /> Jádrový rys biologicko-dynamického zemědělství, a to i a právě s ohledem na praktikování nového uměleckého přístupu k věcem a bytostem přírody, se stává uchopitelným teprve skrze antroposofickou duchovní vědu a zvláště skrze Zemědělský kurz Rudolfa Steinera. Zde jsou příroda a věda plně postaveny do služby poznání ducha. To se týká především otázky hnojení a výroby a aplikace biologicko-dynamických {{SE|480}}<br /> <br /> preparátů. Ty vděčí za svůj vznik uměleckému procesu, který se zapaluje na prožívání forem idejí antroposofické duchovní vědy. Jedinečně zvláštní na tomto procesu je, že uspořádání látek nacházejících se v přírodě – které jsou, jak Rudolf Steiner uvádí, utvářeny «in dem Sinne, wie der Christus sie nach und nach angeordnet hat»&lt;ref&gt;Steiner Rudolf: ''Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit'', GA 15, Dornach 1987, S. 66.&lt;/ref&gt; (v tom smyslu, jak je Kristus postupně uspořádal) –, je nyní počínaje vloženo do rukou člověka. Je v jeho svobodě, toto uspořádání provádět z téhož duchovního pramene samotného. Jsou-li to zpočátku jen pokyny duchovního badatele, přece je člověk tak veden, aby v těchto cílech tušil, jak hluboko jsou zakotveny v duchovních základech. Tušení duchovního cíle ukazujícího do budoucnosti se může právě v uměleckém výkonu projasnit v duchovní jistotu. K tomu je však zapotřebí, aby při každém jednotlivém kroku, který se činí při výrobě a aplikaci, byla současně pozornost obrácena k velkým souvislostem, v rámci nichž se preparační dění odehrává. Spoluprožívání takových souvislostí v tady-a-teď pozemských daností vytváří po sobě jdoucím preparačním krokům jaksi obal. Tak například tehdy, když se člověk zamyslí nad krávou, jejíž význam v kosmickém kontextu jako dárkyně většiny orgánových obalů roste do nezměrna; nebo nad bylinami, jejichž květy se používají; nebo nad ročními obdobími a nad místem, kde jsou zakopávány, respektive vystavovány živlovému působení; nebo konečně nad působením Slunce, planet a hvězd, jež všestranně obklopuje dění. Celá periferie je kmotrou každému jednotlivému preparačnímu kroku. Pokus to při práci pocítit probouzí nové umění, nový druh umělecké tvorby, která se nepostavuje vedle přírody jako sochařství nebo malovaný obraz – povznášejíc ji z vlastního praobrazu prožívání, která přesto zůstává zdáním –, nýbrž umělecká tvorba, která se noří do přírody a v ní probouzí nové impulsy dění.<br /> <br /> Uměleckým způsobem vzniká v popsaných preparacích látko-duchové spojení, které ukazuje vývojovou cestu od přírody směrem k nadpřírodě, zatímco z neživé přírody odebrané zdánlivě hnojivé soli otevírají brány k pod-přírodě, k silám nepřátelským životu v podsmyslovém.<br /> <br /> Hnojení v biologicko-dynamickém zemědělství směřuje k tomu, aby přírodní působení otevřelo silám nadpřírody. Pojem {{SE|481}}<br /> <br /> té druhé lze, z hlediska zemědělství, myslet v jedno s ideou «zemědělské individuality». Tak jako tato «naplňuje své bytí», když je jako taková «pojata»,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 42: «Nun, eine Landwirtschaft erfüllt eigentlich ihr Wesen im besten Sinne des Wortes, wenn sie aufgefasst werden kann als eine Art Individualität für sich, eine wirklich in sich geschlossene Individualität.»&lt;/ref&gt; tak se naplňuje individualita člověka, Já, bytostnou substancí v té míře, jak silou Já své bytostné články – fyzické tělo, éterické a astrální tělo – zduchovňuje, to jest osvobozuje je z jejich vázanosti na přírodu. Bytostné naplnění Já tvoří vývojovou cestu člověka přes inkarnace. Čím více Já žijící v těle postupuje ve vědomí své duchovní povahy, tím více se může ze síly přebytku svého bytí rozšiřovat nad mimočlověčí přírodu a, přetvářejíc ji, cílenou činností «učit se pojímat zemědělský podnik jako jakýsi druh individuality». Toto uchopení znamená opravdovou inauguraci do budoucnosti, totiž vštípit vývojovou myšlenku nyní ze strany k vyššímu lidství probouzejícího se člověka do jsoucna přírody, jež se stalo. Zároveň to znamená, ze síly vyššího Já se vzdát toho, co chce pro sebe Já vázané na tělo, sobecké Já. Tím je ukázána cesta, jak může křesťanství novým způsobem opět zapustit kořeny v práci na zemi. Tento výhled do budoucnosti zakládá smýšlení, z nějž může zemědělec přírodě v lásce dávat, co nemá – dar, skrze nějž se může působení přírodních bytostí na daném stanovišti individualizovat k vyššímu celku.<br /> <br /> V tomto smyslu lze preparáty a organická hnojiva, v nichž docházejí k bytostné účinnosti, považovat za prostředky výchovy, respektive evoluce, skrze něž se zemědělství může naplnit bytím a stát se skutečnou individualitou. V ní se individualizují síly výšin a hlubin v umělecké dílo středu – úrodnou půdu.<br /> <br /> Totéž smýšlení, o němž je zde řeč, je však také to, které dává člověku poznávat bytost a význam spolupráce s ohledem na budoucnostně zaměřenou tvůrčí tvorbu společenství. Vznikající zemědělský organismus jako tělo zemědělské individuality a sociální organismus jako tělo lidského společenství cítícího se sjednoceného v Kristově bytosti jsou dvě poloviny jedné a {{SE|482}}<br /> <br /> téže skutečnosti. Teprve toto sjednocení představuje celkové umělecké dílo. Zárodek k takovému je na každém statku na světě, kde se z takového smýšlení pracuje, keimhaft přítomen; je rozpoznatelný a prožitelný. {{SE|483}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Dank&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Poděkování ===<br /> <br /> Co mě pohnulo z ukrytých hlubin mého osudu, nabylo podoby setkáváním s velmi mnohými lidmi. Všichni přikládali haléř k haléři k tomu, aby se ve mně zformoval obraz světa, který mě z pochopení minulosti, v jejích metamorfózách, ukazoval do budoucnosti. Jim všem budiž vyřčen dík. Mnohý z nich se mi stal průvodcem, abych odhodlaně vykročil branou poznání antroposofické duchovní vědy a na této cestě v obrysech rozpoznal přehojnost úkolů, které budoucnost klade pozemskému člověku. Že jsem mohl alespoň v základech uchopit takový budoucnostní úkol, vděčím vše-zahrnujícímu dílu Rudolfa Steinera.<br /> <br /> Dále patří můj dík všem těm, kdo mi pomáhali konat mé zpočátku ještě nejistné kroky k takovým budoucnostním cílům. Na zemědělském poli to byli Joseph Blockhuys, Ernst Becker, Hans Jörg Graf von Bothmer, Wolfgang Schaumann, na poli přírodovědeckém Herbert Koepf, Jochen Bockemühl a Georg Maier a na poli sociálního utváření Wilhelm Ernst Barkhoff, Rolf Kerler a Albert Fink. Celoživotním přítelem a rádcem mi byl Georg Glöckler, jemuž vděčím za mnoho poznatků o člověku a světě. Na závěr je třeba poděkovat Gunterovi Gebhardovi za jeho nesmírně chápavé pročtení rukopisu a za doplňující návrhy. Ve stejném smyslu míří můj dík Hansi-Christianu Zehnterovi, který s jemnocitným vnímáním obstaral lektorování. Velký dík náleží spolupracovnicím Dottenfelderhofes, jež se obětavě ujaly strojopisné verze, stejně tak grafičkám Ivaně Supan a Mathiasovi Buessovi.<br /> <br /> Zvláště velký dík budiž vyřčen Lieselotte Klettové, mé ženě, která se po desetiletí spolupodílela na tom, o čem je v knize řeč, která sledovala její vznik s láskyplně-kritickým pohledem a hájila mi záda pro hodiny klidu v neustále pracovně nabitém dění statku.<br /> <br /> A konečně budiž vyřčen velký dík panu Dr. Peteru Schnellovi a nadaci Software AG Stiftung za finanční podporu, skrze niž se vydání tohoto spisu teprve stalo možným.<br /> <br /> [[Manfred Klett]] {{SE|484}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Manfred Klett, Ostersonntag 2021.jpeg|frame|zentriert|&lt;center&gt;&lt;small&gt;Manfred Klett am Dottenfelderhof, Ostersonntag 2021. Foto: François Hagdorn, CC BY-SA 4.0.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> {{SE|485}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Lebenslauf_Manfred_Klett&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Životopis Manfreda Kletta ===<br /> <br /> [[Manfred Klett|Manfred Klett]] se narodil roku 1933 v Tanganjice, dnešní Tanzanii, u Kilimandžára. Školní léta prožil mimo jiné na škole Schloss Salem a po druhé světové válce na waldorfské škole ve Stuttgartu, s ročním výměnným pobytem v Anglii. Studium na Technické vysoké škole ve Stuttgartu bylo předčasně přerušeno úrazem. Během ročního pracovního pobytu na severovýchodě Sýrie se rozhodl stát zemědělcem. Po učební době následovalo studium zemědělství na Universität Stuttgart-Hohenheim s promocí v oboru půdoznalství. Další čtyři roky věnoval výzkumu na Institutu für biologisch-dynamische Wirtschaftsweise na téma «Düngung und Nahrungsqualität». Rok 1968 byl poznamenán založením [[Betriebsgemeinschaft Dottenfelderhof|hospodářského společenství Dottenfelderhof]] (pět rodin) a záhy poté i tamní Landbauschule Dottenfelderhof. Po dvaceti letech biologicko-dynamické budovatelské práce s manželkou a pěti dětmi převzal vedení «Zemědělského oddělení Přírodovědné sekce na Goetheanu» v Dornachu ve Švýcarsku. Po čtrnácti letech činnosti a dalších osmi letech jako svobodný spolupracovník mezitím přebudované «Sekce pro zemědělství» se vrátil na Dottenfelderhof a znovu se ujal výuky na tamní Landbauschule. Vedle toho již 21 let pečuje o vesnický projekt Juchowo v Polsku. Je to pokus vytvořit ve východní Evropě místo, v němž by se «vzdělávání Země» (Novalis) ukazovalo jako sociální úkol a «sociální otázka» nacházela odpověď ve vzdělávání Země.<br /> {{SE|485}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Sachwortregister&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> == Věcný rejstřík ==<br /> <br /> +++ Stav k 27. dubnu 2026: Tento věcný rejstřík není součástí tištěné verze! Je průběžně vyvíjen/doplňován/kontrolován. Zde se můžete rádi [[MitTun bei biodyn.wiki|zapojit]] +++<br /> <br /> {{GlossarNavigationArtikel|A}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|A}}<br /> <br /> * Polní hospodářství [[#45|45]], [[#53|53]], [[#65|65]], [[#66|66]], [[#107|107]]<br /> * Přeslička rolní (Equisetum) [[#253|253]]<br /> ** Postřik [[#253|253]], [[#356|356]]<br /> ** a křemen [[#253|253]]<br /> * Přeslička rolní (viz preparát z přesličky) [[#448|448]]<br /> * Agrární industrialismus [[#29|29]], [[#30|30]], [[#71|71]], [[#79|79]], [[#81|81]], [[#82|82]], [[#176|176]], [[#190|190]]<br /> * Étericko-astrální v kompostu [[#293|293]], [[#296|296]]<br /> ** v rostlině [[#224|224]], [[#251|251]], [[#362|362]]<br /> * Étericky živé na zvýšené úrovni [[#116|116]]<br /> * Étericky bující [[#284|284]]<br /> * Nedostatek éteru v oblasti kořenů stromu [[#302|302]]<br /> * Éterické tělo (organizace života) [[#41|41]], [[#98|98]], [[#100|100]], [[#104|104]], [[#235|235]], [[#268|268]]<br /> * Žíravé vápno v kompostu (pálené vápno) [[#283|283]], [[#284|284]]<br /> * Jablko [[#125|125]]<br /> * Astrální tělo (duševní organizace) [[#44|44]], [[#49|49]], [[#99|99]], [[#111|111]], [[#268|268]], [[#303|303]]<br /> * Astralita<br /> ** Astrální tělo a nemoc [[#99|99]], [[#250|250]]<br /> ** Astrálno a rostlina [[#111|111]], [[#225|225]], [[#250|250]], [[#362|362]]<br /> ** Bohatství astrálna v oblasti koruny stromu [[#125|125]], [[#302|302]]<br /> ** Astralizace vzduchu [[#221|221]]<br /> * Atmosféra [[#22|22]], [[#102|102]], [[#276|276]]<br /> * Atmosféra (vzdušný okruh) [[#102|102]], [[#103|103]], [[#118|118]], [[#121|121]]<br /> * Dýchání<br /> ** člověka [[#91|91]], [[#241|241]]<br /> ** zvířat [[#116|116]], [[#119|119]]<br /> ** a meditace [[#152|152]] (jako „promýšlení“ při přežvykování)<br /> ** a látková výměna [[#91|91]]<br /> ** a motýlokvěté rostliny [[#241|241]]<br /> ** Dýchání (fáze vzdušného dýchání v kompostu) [[#292|292]]<br /> * Výsev / doba výsevu [[#214|214]], [[#230|230]], [[#240|240]], [[#241|241]]<br /> ** Výživná síla, reprodukční síla [[#230|230]], [[#253|253]]<br /> ** Déšť, úplněk [[#244|244]]<br /> ** Fáze měsíce [[#244|244]], [[#253|253]]<br /> * Vylučování<br /> ** u rostliny [[#217|217]]<br /> ** látkovosti potravy v mozku [[#89|89]], [[#90|90]]<br /> * Výkaly (lidské) [[#323|323]], [[#324|324]]<br /> * Výkaly (zvířecí) [[#133|133]], [[#142|142]], [[#145|145]], [[#149|149]], [[#157|157]], [[#287|287]], [[#303|303]]<br /> * Postřik tekutými preparáty [[#356|356]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|B}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|B}}<br /> * Bakterie<br /> ** V půdě a hnoji [[#214|214]], [[#218|218]], [[#252|252]], [[#292|292]], [[#296|296]], [[#306|306]]<br /> ** Působení v hnojivu [[#296|296]], [[#306|306]]<br /> * Bakterie (střevní a hlízkové bakterie) [[#241|241]], [[#296|296]]<br /> * Květy kozlíku lékařského [[#434|434]]<br /> * Preparát z kozlíku lékařského [[#427|427]]<br /> * Pobřišnice (okruží) [[#154|154]], [[#157|157]]<br /> * Pobřišnice (okruží skotu) [[#157|157]], [[#331|331]], [[#415|415]]<br /> * Sedlák<br /> ** jako meditující [[#68|68]]<br /> ** a věda [[#82|82]], [[#86|86]]<br /> * Sedlák / Selský stav [[#30|30]], [[#71|71]], [[#76|76]], [[#86|86]], [[#184|184]]<br /> * Selská filozofie [[#43|43]], [[#169|169]]<br /> ** Pravidla a jejich moudrost [[#232|232]]<br /> * Strom, shromažďovatel astrality [[#125|125]], [[#302|302]]<br /> ** Vrstvy tvoření [[#302|302]]<br /> ** v protikladu k bylině [[#302|302]]<br /> * Strom (ovocný strom) [[#58|58]], [[#66|66]], [[#301|301]], [[#302|302]]<br /> * Oblast koruny stromu a oblast kořenů stromu [[#302|302]]<br /> * Hospodářské společenství [[#162|162]], [[#163|163]], [[#165|165]], [[#172|172]], [[#173|173]], [[#177|177]], [[#181|181]], [[#185|185]]<br /> * Hospodářský organismus [[#34|34]], [[#35|35]], [[#80|80]], [[#81|81]], [[#162|162]], [[#175|175]], [[#178|178]], [[#181|181]], [[#185|185]]<br /> * Včely (včela medonosná) [[#123|123]], [[#124|124]], [[#130|130]], [[#131|131]]<br /> * Obrazotvorné metody (krystalizace chloridu měďnatého) [[#317|317]], [[#318|318]]<br /> * Biologicko-dynamické preparáty [[#289|289]], [[#310|310]], [[#325|325]], [[#328|328]], [[#334|334]], [[#336|336]], [[#344|344]]<br /> * Teplo listů a květů pro rostlinu [[#224|224]], [[#237|237]]<br /> * Barva květu - planety [[#224|224]]<br /> * Půda<br /> ** Obsah vápníku [[#211|211]], [[#283|283]]<br /> ** Obsah křemene [[#211|211]], [[#284|284]]<br /> ** Přídavek jílu [[#210|210]], [[#211|211]]<br /> ** jako orgán [[#95|95]]<br /> ** Proniknutí rozumovostí [[#333|333]]<br /> ** Obsah železa a odželeznění [[#285|285]]<br /> ** geologický základ [[#205|205]]<br /> * Půda / Zpracování půdy [[#45|45]], [[#205|205]], [[#207|207]], [[#213|213]], [[#219|219]], [[#220|220]], [[#227|227]], [[#230|230]], [[#233|233]]<br /> * Půdní úrodnost [[#29|29]], [[#201|201]], [[#203|203]], [[#238|238]], [[#242|242]]<br /> * Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) [[#253|253]], [[#310|310]]<br /> * Preparát z kopřivy [[#379|379]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|C}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|C}}<br /> <br /> * Chamomilla off. (Heřmánek) [[#339|339]], [[#360|360]], [[#372|372]]<br /> * Chaos v semeni a v jeho okolí [[#290|290]]<br /> * Chaos (v procesu kompostování) [[#290|290]], [[#294|294]], [[#351|351]]<br /> * Chemicky působící v půdě [[#263|263]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|D}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|D}}<br /> * Proces tlumení [[#284|284]]<br /> * Trvalý humus [[#218|218]], [[#221|221]], [[#224|224]], [[#238|238]], [[#295|295]], [[#296|296]]<br /> * Trvalky [[#202|202]]<br /> * Trojčlennost (člověka) [[#88|88]], [[#89|89]], [[#90|90]], [[#92|92]], [[#114|114]]<br /> * Vůně [[#224|224]], [[#363|363]]<br /> * Hnojivo<br /> ** Ošetřování [[#304|304]], [[#305|305]], [[#309|309]]<br /> ** osobní vztah [[#287|287]], [[#303|303]]<br /> ** Zrozumovění [[#333|333]]<br /> ** Preparáty [[#326|326]], [[#334|334]], [[#360|360]]<br /> * Hnojení [[#259|259]], [[#267|267]], [[#273|273]], [[#280|280]], [[#286|286]], [[#303|303]], [[#323|323]]<br /> * Otázka hnojení [[#259|259]], [[#271|271]]<br /> * Hnojiště [[#307|307]]<br /> * Hnojiště [[#307|307]]<br /> * Cezení tekutiny preparátů [[#351|351]] (při míchání a postřiku)<br /> <br /> == E ==<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|E}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|E}}<br /> * Vysoká zvěř [[#112|112]]<br /> * Měchýř jelena [[#332|332]], [[#339|339]]<br /> * Dub, dubová kůra [[#339|339]], [[#389|389]]<br /> * Preparát z dubové kůry [[#389|389]]<br /> * Dub a období Marsu [[#211|211]], [[#224|224]]<br /> * Zakopávání preparátů [[#347|347]], [[#349|349]]<br /> * Jednoletá rostlina [[#44|44]]<br /> * Kysání (silážování) [[#148|148]]<br /> * Obsah železa v půdě a odželeznění [[#285|285]]<br /> * Železo, záření kopřivy (rozvedeno až v pozdějších kapitolách knihy)<br /> * Bílkovina<br /> ** Molekulární struktura [[#265|265]], [[#362|362]]<br /> ** a tvorba semen [[#362|362]]<br /> ** v živočišném a rostlinném organismu [[#362|362]]<br /> * Elementární bytosti [[#114|114]], [[#116|116]], [[#121|121]], [[#125|125]]<br /> * Živly<br /> ** nad a pod zemí [[#93|93]], [[#101|101]]<br /> ** Kvalitativní poměry [[#103|103]]<br /> * Elektřina [[#264|264]]<br /> * Elektrická konzervace krmiv (nezmíněno)<br /> * Embryonální život [[#44|44]], [[#215|215]]<br /> * Entity, působení nejmenších [[#326|326]], [[#348|348]]<br /> * Equisetum arvense (Přeslička rolní) [[#253|253]]<br /> ** Čaj [[#253|253]]<br /> * Půda jako orgán [[#95|95]]<br /> * Vůně zemních rostlin a stromů (nezmíněno)<br /> * Výživa [[#36|36]], [[#153|153]]<br /> * Výrobní podmínky (průmysl/zemědělství) [[#30|30]], [[#32|32]], [[#38|38]]<br /> * Vičenec<br /> * Osel [[#137|137]], [[#138|138]], [[#139|139]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|F}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|F}}<br /> * Využití fekálií [[#323|323]], [[#324|324]] <br /> * Barvy a planety [[#224|224]] <br /> * Hraboš polní [[#245|245]], [[#246|246]] <br /> * Oheň jako ničitel úrodnosti [[#245|245]] <br /> * Mrazová kyprost [[#208|208]] <br /> * Působení mrazu [[#208|208]] <br /> * Osevní postup [[#235|235]], [[#237|237]], [[#238|238]], [[#239|239]], [[#241|241]], [[#242|242]], [[#250|250]], [[#253|253]], [[#254|254]], [[#255|255]], [[#257|257]] <br /> * Plody<br /> ** Aroma a působení planet [[#224|224]], [[#225|225]] <br /> * Krmení zvířat [[#148|148]], [[#150|150]], [[#151|151]], [[#305|305]] <br /> * Pícniny<br /> ** Vlastnosti [[#249|249]]<br /> * Metody krmení [[#136|136]], [[#148|148]], [[#263|263]], [[#299|299]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|G}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|G}}<br /> * Mozek (síly a látkovost) [[#89|89]], [[#90|90]], [[#129|129]]<br /> * Drůbež (domácí drůbež) [[#131|131]], [[#132|132]], [[#133|133]]<br /> * Duch a hmota [[#268|268]]<br /> * Duchovní bádání [[#160|160]], [[#329|329]]<br /> * Okruží skotu [[#154|154]], [[#331|331]], [[#415|415]]<br /> * Geologický základ půdy [[#205|205]]<br /> * Horninové moučky [[#281|281]], [[#282|282]], [[#283|283]], [[#284|284]], [[#285|285]]<br /> * Konstelace hvězd [[#207|207]]<br /> * Tvorba paroží a rohů [[#113|113]], [[#155|155]]<br /> * Zelené hnojení [[#231|231]], [[#298|298]], [[#302|302]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|H}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|H}}<br /> * Okopaniny [[#248|248]], [[#254|254]]<br /> * Obilniny [[#247|247]], [[#253|253]]<br /> * Ruční práce a její význam [[#108|108]], [[#109|109]], [[#248|248]]<br /> * Domácí zvířata [[#126|126]], [[#127|127]], [[#128|128]]<br /> * Potírání ohnice [[#247|247]], [[#255|255]]<br /> * Léčení rostlinné přirozenosti [[#250|250]]<br /> * Léčivé prostředky [[#341|341]]<br /> * Seno, význam jako krmivo [[#67|67]]<br /> * Tvorba rohů [[#155|155]], [[#345|345]]<br /> * Rohokřemenný preparát [[#348|348]], [[#350|350]]<br /> * Rohový hnojový preparát [[#344|344]], [[#350|350]]<br /> * Luštěniny (Leguminózy) [[#241|241]], [[#256|256]]<br /> * Humus / Tvorba humusu [[#221|221]], [[#223|223]], [[#238|238]], [[#287|287]], [[#295|295]]<br /> * Humus, působení temnoty [[#225|225]]<br /> * Tvorba humusu v hospodaření přírody [[#223|223]], [[#297|297]]<br /> * Pes [[#140|140]], [[#141|141]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|I}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|I}}<br /> * Vloha Já (skot) [[#156|156]], [[#157|157]]<br /> * Organizace Já [[#160|160]]<br /> * Síla organizace Já<br /> ** Močůvka a hnůj [[#156|156]], [[#157|157]]<br /> * Očkovací pokusy u půd<br /> * Individualita, zemědělská [[#88|88]], [[#97|97]], [[#101|101]], [[#201|201]], [[#271|271]]<br /> * Průmysl (polarita k zemědělství) [[#27|27]], [[#30|30]]<br /> * Hmyz [[#122|122]], [[#123|123]]<br /> * Potírání hmyzu [[#250|250]]<br /> * Hmyz a rostlina [[#123|123]], [[#124|124]]<br /> * Pozemské síly a substance v organismu [[#235|235]], [[#236|236]]<br /> * Pozemské působení v rostlině [[#225|225]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|J}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|J}}<br /> * Roční období [[#206|206]], [[#213|213]], [[#220|220]], [[#228|228]]<br /> * Močůvka [[#309|309]], [[#311|311]]<br /> * Jupiter [[#211|211]], [[#224|224]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|K}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|K}}<br /> * Vápenec jako žádostivost [[#211|211]]<br /> * Vápenec jako léčitel<br /> * Obsah vápence v půdě [[#211|211]], [[#283|283]]<br /> * Vápenec v kompostu [[#284|284]]<br /> * Vápencový typus<br /> ** Vápenec a křemen<br /> ** Tvarující síla, součinnost [[#211|211]], [[#212|212]]<br /> ** a blízké planety [[#211|211]]<br /> ** Působení v rostlině [[#212|212]]<br /> * Vrstva kambia ve stromu [[#302|302]]<br /> * Heřmánek (Chamomilla off.) [[#339|339]], [[#360|360]], [[#372|372]]<br /> * Heřmánkový preparát [[#372|372]]<br /> * Heřmánkový proces v organismu [[#341|341]]<br /> * Brambor, požitek z brambor [[#248|248]], [[#254|254]]<br /> * Kočka [[#140|140]], [[#141|141]]<br /> * Křemen (křemen) [[#211|211]], [[#348|348]]<br /> * Křemen v půdě [[#211|211]]<br /> ** a Equisetum [[#253|253]], [[#448|448]]<br /> ** a vzdálené planety [[#211|211]]<br /> ** a vápenec [[#211|211]]<br /> ** a působení světla [[#225|225]]<br /> ** Pampeliška [[#339|339]], [[#405|405]]<br /> * Křemičitá substance, kyselina křemičitá [[#209|209]], [[#318|318]]<br /> ** Křemenný preparát v kravském rohu [[#348|348]]<br /> ** a teplo [[#349|349]]<br /> ** a kořenová podstata [[#357|357]]<br /> * Drcení křemene [[#349|349]]<br /> * Jetel [[#238|238]], [[#241|241]], [[#249|249]], [[#256|256]]<br /> * Kosterní systém zvířat [[#117|117]]<br /> * Vaření potravin<br /> * Uhlík jako nositel přirozených tvůrčích procesů [[#288|288]]<br /> * Kompostová hromada [[#287|287]], [[#289|289]], [[#290|290]]<br /> ** Přehazování [[#291|291]]<br /> ** k hnojení luk [[#299|299]]<br /> * Kompostování / Kompost [[#287|287]], [[#299|299]], [[#360|360]]<br /> * Konzervace elektřinou<br /> * Konzervace kysáním [[#148|148]]<br /> * Kosmicko-kvalitativní analýza [[#156|156]]<br /> * Kosmické působení podporované deštěm<br /> * Kosmické v křemičitém [[#211|211]]<br /> ** v rostlině [[#216|216]], [[#224|224]], [[#362|362]]<br /> ** a pozemské, jíl jako zprostředkovatel [[#212|212]]<br /> * Síly, živé v hnojivu [[#312|312]], [[#313|313]]<br /> * Silové proudy v organickém [[#265|265]]<br /> * Krystalizační síla Země v zimě [[#207|207]], [[#208|208]], [[#231|231]]<br /> * Kráva / Skot [[#146|146]], [[#149|149]]<br /> * Kravský roh [[#155|155]], [[#345|345]]<br /> ** Stáří, velikost, pohlaví [[#345|345]]<br /> ** Použití koňského hnoje [[#307|307]]<br /> ** Doba použití [[#347|347]]<br /> * Křemenný preparát [[#348|348]]<br /> ** Skladování [[#349|349]]<br /> ** Doba použití, distribuce, zakopání [[#347|347]], [[#349|349]], [[#356|356]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|L}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|L}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> * Zemědělství, individualita [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#88|88]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#101|101]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#201|201]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#202|202]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#271|271]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#327|327]] <br /> * Larva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#122|122]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#296|296]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]<br /> * Živé síly v hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#312|312]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]]<br /> * Leguminózy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#239|239]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#298|298]]<br /> ** jako sběrači dusíku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]<br /> ** Tvorba plodů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]] <br /> ** a proces vdechování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]<br /> * Lněné semínko [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]]<br /> * Pokus se světlem a stínem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#315|315]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|320]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#321|321]]<br /> * Pampeliška [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#331|331]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#342|342]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#405|405]]<br /> * Pampeliškový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#405|405]]<br /> * Vzduch [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#103|103]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#206|206]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]<br /> * Vojtěška [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#239|239]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#242|242]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]<br /> <br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|M}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|M}}<br /> * Mars, období Marsu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Stroje v zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#29|29]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#31|31]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#37|37]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#77|77]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#182|182]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#183|183]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#233|233]]<br /> * Krmení výkrmového dobytka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#134|134]]<br /> * Meditace [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#68|68]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#152|152]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#173|173]]<br /> ** a dýchání [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#152|152]]<br /> ** Lékařské [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#55|55]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#89|89]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#318|318]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#364|364]]<br /> * Lidské fekálie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#323|323]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#324|324]]<br /> * Lidský a zvířecí organismus [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#98|98]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]] *<br /> * Merkur, blízké planety [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> * Tvorba mléka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#36|36]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#158|158]]<br /> * Krmení dojnic [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|222]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]<br /> * Znehodnocování produktů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#226|226]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]]<br /> * Minerální hnojiva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#77|77]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#274|274]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#281|281]]<br /> * Hnůj (chlévská mrva) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#157|157]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]<br /> * [[Mist|Hnůj]]<br /> ** Oživení půdy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#185|185]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#204|204]]<br /> ** Vznik v živočišném organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]<br /> ** Míchací zařízení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]]<br /> ** Rozdělování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#174|174]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]]<br /> * Hnůj, přídavné preparáty [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#310|310]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#360|360]]<br /> * Mrkev jako krmivo [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]<br /> * Měsíc [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** Oživení Země v éterném [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> ** a reprodukční síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> * Fáze Měsíce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#108|108]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> * Působení Měsíce, příliš silné [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> * Působení Měsíce v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> * Působení Měsíce ve zvířeti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> * Působení Měsíce a plevel [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]<br /> * Svalový systém zvířete [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#266|266]]<br /> * [[Mysterium von Golgatha|Mystérium Golgoty]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#59|59]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#60|60]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#61|61]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|N}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|N}}<br /> * Příjem potravy u zvířete [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#149|149]]<br /> * Výživná síla a doba výsevu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]<br /> * Přírodovědecká sekce a pokusný kroužek<br /> * Braní a dávání v přírodě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#19|19]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#124|124]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#159|159]]<br /> * Háďátka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#247|247]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#255|255]]<br /> * Novoluní<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|O}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|O}}<br /> * Ovocnářství / Ovocný strom [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#53|53]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#58|58]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#66|66]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#108|108]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#301|301]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]<br /> * Ovocný strom [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]<br /> * Ovocné odrůdy, produkce<br /> * Princip organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#34|34]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#38|38]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#39|39]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#51|51]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#52|52]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#61|61]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#63|63]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#70|70]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#80|80]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#158|158]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#162|162]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#188|188]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|P}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|P}}<br /> * Trávení v bachoru [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#151|151]]<br /> * Paraziti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> * Osobní vztah k hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#287|287]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]<br /> * Kůň [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#137|137]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#138|138]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#139|139]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#140|140]]<br /> * Příprava &quot;pepře&quot; (popela) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> ** Hraboš polní [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]<br /> ** Hmyz [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]<br /> ** Plevel [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> * Koňský hnůj pro kravské rohy<br /> * Rostlina, pozemské a kosmické působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#262|262]]<br /> * Rostlina, reprodukční a výživná síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#299|299]]<br /> * Rostlinná strava<br /> * Choroby rostlin [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> ** Profylaxe [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> * Rostlinná přirozenost [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#286|286]]<br /> * Doby sázení a oběh planet<br /> * Švestka<br /> * Pluh / Orba [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#45|45]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#64|64]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#231|231]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#232|232]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#233|233]]<br /> * Planety [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#358|358]]<br /> ** vzdálené a trvalky [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** vzdálené a křemen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** blízké a jednoleté rostliny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** blízké a vápenec [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** Oběh a doby sázení<br /> ** Působení a aroma plodů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]]<br /> * Působení planet a barva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Působení planet v listu a květu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Působení planet ve zvířeti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> * Působení planet v kořeni [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#212|212]]<br /> * Planetární život v souvislosti s pozemským [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#358|358]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|Q}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|Q}}<br /> * Kvalita produktů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#35|35]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#226|226]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#318|318]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#319|319]]<br /> * Křemen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#282|282]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|348]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]<br /> * Křemenný preparát v kravském rohu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|348]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]<br /> * Drcení křemene [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]<br /> * Pýr [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#231|231]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#248|248]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|R}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|R}}<br /> <br /> * Drancování v zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#336|336]]<br /> * Mšička révokaz<br /> * Déšť jako podporovatel kosmického působení<br /> * [[Regenwurm|Žížala]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#223|223]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#296|296]]<br /> * Žížala, žížaly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#223|223]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]<br /> * Regulace lesa *Dráždivá a výživná hodnota látek v půdě<br /> * Reprodukční síla a doba výsevu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> ** a výživná síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> ** u [[Unkraut|plevele]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> ** a potírání škůdců<br /> * [[Rhythmus|Rytmus]] / rytmický střed (půda) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#92|92]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#328|328]]<br /> * Syrová strava<br /> * Červenka (nemoc)<br /> * Proces míchání (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#352|352]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#353|353]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#354|354]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#355|355]]<br /> * Háďátko řepné [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#255|255]]<br /> * Míchání, kravský rohový hnůj [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]]<br /> ** s míchacím zařízením [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#353|353]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#354|354]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|S}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|S}}<br /> * Osevní plodiny a luštěniny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]<br /> * [[Salz|Sůl]] v potravě<br /> * Sůl ke konzervaci<br /> * Tvorba semen, síla semen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#286|286]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#287|287]]<br /> * Saturn, období Saturna [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Saturnské síly a tepelný stav [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Kyslík jako nositel života [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#109|109]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|292]]<br /> * Potírání škůdců [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]]<br /> ** koncentrací<br /> ** z morálního hlediska<br /> * Přesličkový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#448|448]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#453|453]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#454|454]]<br /> * Ovce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#144|144]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#306|306]]<br /> * Řebříček [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#364|364]]<br /> * Řebříčkový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]]<br /> * Síra [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]<br /> ** řebříčku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]<br /> ** jako zprostředkovatel mezi duchovním a fyzickým [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]<br /> * Prase (domácí prase) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#134|134]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#135|135]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#136|136]]<br /> * Prase a krmení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#136|136]]<br /> * Sociální trojčlennost [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#73|73]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#84|84]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#85|85]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#187|187]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#188|188]]<br /> * Slunečnice [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]]<br /> * Působení Slunce v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]]<br /> ** na zvířeti<br /> ** diferencované zvěrokruhem<br /> * Postřikovač [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#356|356]]<br /> * Chlévský hnůj [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]<br /> * Stájové krmení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#148|148]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]]<br /> * Hnůj na hnojišti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]<br /> * Hvězdářství a působení hvězd [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#207|207]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> * [[Stickstoff|Dusík]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#79|79]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]<br /> ** Význam a vliv [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]<br /> ** Stálost<br /> ** v hromadě hnoje [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> ** Citlivost<br /> ** Vznik v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]<br /> * Dusík / Dusíkaté soli [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#79|79]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#276|276]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#278|278]]<br /> * Obsah dusíku v hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> * Dusík jako fyzický nositel astrality [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#279|279]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|292]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#297|297]]<br /> * Sběrači dusíku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]<br /> * Látková výměna, substance a síly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#272|272]]<br /> * Keře a savci<br /> * Zhušťování substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#261|261]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#263|263]]<br /> * Přeměna substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#294|294]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#341|341]]<br /> * Přeměna substance v organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#294|294]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|T}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|T}}<br /> * Terestrické síly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#205|205]]<br /> * [[Tiere|Zvíře]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#111|111]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]]<br /> ** Kosterní systém [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]]<br /> ** Působení Měsíce a Slunce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> ** Svalový systém [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#266|266]]<br /> ** Příjem potravy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#149|149]]<br /> ** Organismus ve svém členění [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#100|100]]<br /> ** a rostlina v rámci zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#65|65]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#67|67]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]<br /> * Krmení zvířat [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#148|148]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]]<br /> * Zvěrokruh [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#267|267]]<br /> * Svět zvířat (divoká fauna) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#112|112]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]]<br /> * Hnůj z hluboké podestýlky [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#306|306]]<br /> * Rajče [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#311|311]]<br /> ** Působení mrazu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#208|208]]<br /> ** Pěstování<br /> * [[Ton|Jíl]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#209|209]]<br /> ** Přídavek do půdy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#205|205]]<br /> ** Zprostředkovatel mezi vápencem a křemenem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** Zprostředkovatel mezi kosmickým a terestrickým [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#212|212]]<br /> * Jílové minerály [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#209|209]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#210|210]]<br /> * Rašelina v půdě<br /> * Rašelinová drť v kompostové hromadě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#290|290]]<br /> * Sušené řízky<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|U}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|U}}<br /> * Nad a pod zemí v jejich vzájemném působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]]<br /> * Přes léto (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]<br /> * Přezimování (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|347]]<br /> * Přeměna prvků [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#263|263]]<br /> * Potírání havěti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#135|135]]<br /> * [[Unkraut|Plevel]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#214|214]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#242|242]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#246|246]]<br /> * Regulace plevele (mechanická) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#246|246]]<br /> * Popelení semen plevele (příprava &quot;pepře&quot;) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|222]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> * Výuka, zemědělská [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#184|184]]<br /> * Urtica dioica (Kopřiva dvoudomá) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|V}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|V}}<br /> <br /> * Valeriana officinalis (Kozlík lékařský) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]]<br /> * Vegetariánská strava<br /> * Venuše [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> * Venuše ve Štíru<br /> * Trávení (skot) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#153|153]]<br /> * Spalování v organismu<br /> * Zhušťování substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#261|261]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]]<br /> * Ředění (kravský rohový hnůj) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]]<br /> * Dědičnost<br /> * Oživení Země [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#280|280]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#360|360]]<br /> * Učinit hnojivo rozumným [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#333|333]]<br /> * Pokusy, podněty [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]]<br /> * Pokusné plochy, velikost<br /> * Pokusné rostliny (pšenice a vičenec) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Příbuznost světa hmyzu a rostliny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#123|123]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#124|124]]<br /> * Tlení (hmyzí &quot;pepř&quot;)<br /> * Vitalita v půdě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Ptáci (svět ptáků) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]]<br /> * Svět ptáků [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]]<br /> * Chov ptáků a chov hmyzu<br /> * Úplněk [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> ** a déšť<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|W}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|W}}<br /> * Les [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#110|110]]<br /> * Teplo [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#103|103]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#260|260]]<br /> ** a křemen<br /> * Přeměna tepla v organismu (nachlazení)<br /> * Tepelný stav a Saturn [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Voda [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|102]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#208|208]]<br /> ** jako distributor měsíčních sil [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> ** nad a pod zemí [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|102]]<br /> * Vodík a jeho působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#295|295]]<br /> * Obsah vodíku v hnojivu<br /> * Čekanka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]]<br /> * Vinařství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#53|53]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#175|175]]<br /> * Pšenice (sklon k tvorbě semen) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Přežvykování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#151|151]]<br /> * Hnojení luk kompostem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#299|299]]<br /> * Ozimé obilí [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#207|207]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]<br /> * Červi a svět larev v půdě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]]<br /> * Kořen u stromu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]<br /> * Tvary kořenů jako výraz kosmických a terestrických působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#96|96]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Kořenová potrava [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#217|217]]<br /> * Růst kořenů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#216|216]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Kořenové teplo pro rostliny<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|X}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|X}}<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|Y}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|Y}}<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|Z}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|Z}}<br /> * Kozy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#144|144]]<br /> * Šlechtění kulturních rostlin [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#45|45]]<br /> * Šlechtění rostlin pro preparáty<br /> * Bránicový orgán (půda) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]]<br /> * Dvojčlennost živočišného organismu<br /> <br /> &lt;/div&gt;{{GlossarNavigationArtikel|0-9}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|0-9}}<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Filmbeiträge&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> == Filmové příspěvky ==<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Feier_zur_Buchveröffentlichung_von_Manfred_Klett&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Slavnost u příležitosti vydání knihy Manfreda Kletta ===<br /> <br /> [[Datei:Manfred Klett von der Agrartechnologie zur Landbaukunst.PNG|thumb|link=Manfred Klett - Feier zur Buchveröffentlichung: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst, 2021|[[Manfred Klett]] dne 18. července 2021 na [[Dottenfelderhof]]u]]<br /> <br /> Na počest Manfreda se 18. července 2021 v rámci malé slavnosti sešli někteří jeho průvodci na životní cestě, kteří dnes rovněž patří k nejznámějším osobnostem v [[Biologisch-dynamische Landwirtschaft|biologicko-dynamickém]] hnutí. S radostí a úlevou bylo slaveno, že Manfred Klett své nové dílo „'''Od agrotechnologie k umění zemědělství'''&quot; dokončil a vydal. <br /> <br /> '''''[[Manfred Klett - Feier zur Buchveröffentlichung: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst, 2021|Zde najdete přednášku]]'''''<br /> <br /> |&lt;small&gt;[[Manfred Klett|zpět k Manfredu Klettovi ◁]] &lt;/small&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Buchvorstellung_&amp;quot;Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst&amp;quot;_vom_Mitherausgeber_Ueli_Hurter&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Představení knihy „Od agrotechnologie k umění zemědělství&quot; spolunakladatelem Uelim Hurterem ===<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Ueli_Hurter_präsentiert_Buch_Manfred_Klett_von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst.jpg|thumb|link=https://www.youtube.com/watch?v=K_oQWzXnkJc|[[Ueli Hurter]] ]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Zde vidíme vedoucího [[Sektion für Landwirtschaft|Sekce pro zemědělství]] na [[A:Goetheanum|Goetheanu]] v [[A:Dornach|Dornachu]], [[Ueli Hurter]]a. Ueli byl také spolunakladatelem. <br /> <br /> „Tedy to, co se předává do rukou '''mladé generaci''', aby to mohlo být předáno na přinejmenším stejně dobré, ne-li ještě '''dále rozvinuté úrovni''', než jakou sami převzali od generace předchozí. A to nyní ekonomicky, podnikohospodářsky, ale i národohospodářsky vyjádřeno, je právě něco, na co '''autor''' '''poukazuje''', že zde v jádru leží něco, co vlastně '''celá ekonomika hledá, totiž regenerativní hospodářství.'''<br /> <br /> Nacházíme se dnes v celkové situaci s naší planetou Zemí, kde bezpodmínečně a rychle a na mnoha místech potřebujeme přístupy a nasazení směrem k '''hospodářství''', které není pouze '''spotřebovávající''', které není pouze '''zatěžující''', které nezanechává pouze '''negativní dopad''', nýbrž které je '''regenerativní''' – a zemědělství '''přirozeně''' díky své '''blízkosti k životním procesům''', avšak pak '''pochopeno''' jako '''biodynamické''' zemědělství. Pokud to pochopí, může se vlastně stát '''dárcem impulsu''', '''inspirátorem''' '''pro celé hospodářství'''.<br /> <br /> To je v této knize vypracováno a je to výzva, aby '''budoucí generace''' to vypracovaly ještě zřetelněji, aby s tím pracovaly a aby také nezůstávaly pouze v zemědělských souvislostech, nýbrž aby to '''vnášely''' do '''celohospodářského, celospoleč enského dialogu'''.&quot;<br /> <br /> '''''[[Ueli Hurter - Buchvorstellung Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst|zde najdete transkribovanou přednášku]]'''''<br /> <br /> &lt;small&gt;[[Manfred Klett|zpět k Manfredu Klettovi ◁]] &lt;/small&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Einzelnachweise&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Jednotlivé zdroje ===<br /> <br /> [[Kategorie:Autor]]<br /> [[Kategorie:Betriebsorganismus]]<br /> [[Kategorie:Bodenbearbeitung]]<br /> [[Kategorie:Bodenfruchtbarkeit]]<br /> [[Kategorie:Buch]]<br /> [[Kategorie:biologisch-dynamische Landwirtschaft]]<br /> [[Kategorie:biologisch-dynamische Präparate]]<br /> [[Kategorie:biodynamische Landwirtschaft]]<br /> [[Kategorie:Düngung]]<br /> [[Kategorie:Herausragende Persönlichkeit]]<br /> [[Kategorie:Inhaltsangabe (Buch)]]<br /> [[Kategorie:Landbaukunst]]<br /> [[Kategorie:Literatur]]<br /> [[Kategorie:Manfred Klett]]<br /> [[Kategorie:Pionier]]<br /> [[Kategorie:Rudolf Steiner]]<br /> [[Kategorie:Zukunftsimpuls]]<br /> &lt;references /&gt;{{Artikel unten}}</div>

Admin https://biodyn.wiki/index.php?title=Translations:Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/32/cs&diff=28228 2026-06-06T13:42:12Z

<p>Admin: </p> <hr /> <div>* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 0: Aplikace minerálních látek|Stupeň 0: Použití minerálních látek 274]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Aplikace dusíkatých solí|Použití dusíkatých solí 275]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití kamenných moučí|Použití kamenných mouček 281]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 1: Hnojení ze živého rostlinné přírody|Stupeň 1: Hnojení z živého z rostlinné přirozenosti 286]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě kompostování|O podstatě kompostování 287]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#1. Tepelná fáze|1. Fáze tepla 291]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#2. Fáze vzdušného dýchání a odplynění|2. Fáze dýchání vzduchu a odplyňování 292]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#3. Vodní čili proměnová fáze|3. Vodní neboli proměňovací fáze 294]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#4. Fáze pozeměšťování|4. Fáze přeměny v zeminu 295]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití kompostu|Použití kompostu 299]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompostové hnojení luk a pastvin|Hnojení luk a pastvin kompostem 299]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompostové hnojení v zahradnictví|Hnojení kompostem v zahradnictví 300]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompostové hnojení v ovocnářství|Hnojení kompostem v ovocnářství 301]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 2: Hnojení z duševní přírody domácích zvířat|Stupeň 2: Hnojení z duševna přirozenosti domácích zvířat 303]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Uchovávání hnojiv ze stáda hospodářských zvířat|Uchovávání hnojiv ze stavu domácích zvířat 304]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hnůj z hlubokého stojení|Hnůj z hluboké podestýlky 305]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hromadový hnůj|Hnůj z hnojiště 307]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hnojový kompost|Kompost z hnoje 307]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kejda|Močůvka 309]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Využití statkem vlastního živočišného hnoje|Použití vlastních živočišných hnojiv 311]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Účinnost hoferních živočišných hnojiv|Účinnost vlastních živočišných hnojiv 312]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pokus světlo-stín|Pokus se světlem a stínem 313]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hodnocení morfologickými nálezy|Hodnocení na základě morfologických nálezů 314]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hodnocení na základě analytických nálezů|Hodnocení na základě analytických nálezů 317]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hodnocení krystaldiagnostickou metodou chloridukřemičitanové krystalizace|Hodnocení krystalizačně-diagnostickou metodou krystalizace chloridu měďnatého 318]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka|Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka 323]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vylučování látkové výměny|Výměšky látkové výměny 323]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní činnost v práci|Duchovní činnost v práci 324]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty|Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty 325]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovněvědecká výzkumná cesta|Duchovněvědná cesta bádání 329]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přírodovědně-goetheánská výzkumná cesta|Přírodovědně-goetheanistická cesta bádání 331]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výzkumná cesta zkušenosti vůle|Cesta bádání skrze zkušenost vůle 332]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výroba, použití a účinnost preparátů v průběhu roku|Výroba, použití a účinnost preparátů v běhu roku 334]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Základní aspekty k metodice výroby a aplikace preparátů|Základní aspekty metodiky výroby a použití preparátů 336]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci|Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci 339]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty|Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty 344]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Rohomistový a rohokřemenný preparát — výroba, použití a účinnostDie folgende Darstellung ist eine überarbeitete Fassung von Beiträgen des Verfassers in Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft''– Gedanken, Erfahrungen, Forschungsergebnisse, eine Werkstattarbeit, Dornach 2007, S. 93–107.|Preparát z rohového hnoje a rohového křemene – výroba, použití a účinnost 344]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Rohomistový preparát|Preparát z rohového hnoje 344]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Preparace v rytmu roku|Preparát z rohového křemene 348]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Proces míchání|Proces míchání 351]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití|Použití 356]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Účinnost|Účinnost 357]]<br /> * '''[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Die Kompost- oder Düngerpräparate|Kompostové neboli hnojivé preparáty 360]]'''<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice preparátu ze řebříčku|Kompozice řebříčkového preparátu 361]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupně účinnosti|Stupně účinnosti 370]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Složení heřmánkového preparátu|Kompozice heřmánkového preparátu 372]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice kopřivového preparátu|Kompozice kopřivového preparátu 379]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K otázce přeměny látek|K otázce přeměny látek 384]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice přípravku z dubové kůry|Kompozice preparátu z dubové kůry 389]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Dub, jeho kůra a borka|Dub, jeho kůra a borka 389]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Lebka hospodářského zvířete|Lebka domácího zvířete 395]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Preparace dubové kůry-borky|Preparace dubové kůry-borky 400]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice preparátu z pampelišky|Kompozice pampeliškového preparátu 405]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zjevný obraz pampelišky|Vzhled pampelišky 406]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kořen|Kořen 407]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výhonek a list|Výhon a list 408]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Květ|Květ 409]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Mléčná šťáva|Mléčná šťáva 411]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pobřišnice resp. okruží skotu|Pobřišnice neboli okruží skotu 415]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kroky preparace|Kroky preparace 420]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití a účinnost|Použití a účinnost 424]]</div>

Admin https://biodyn.wiki/index.php?title=Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/cs&diff=28227 2026-06-06T13:37:22Z

<p>Admin: </p> <hr /> <div>&lt;languages /&gt;<br /> <br /> {{SE|4}}<br /> <br /> {{SE|5}}<br /> <br /> {{SE|7}}<br /> <br /> {{SE|9}}<br /> <br /> [[Datei:Buch Manfred Klett Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst.jpg|mini|right|class=responsive-img|Kniha [[Manfred Klett]], 1. vydání 30. června 2021. Další knihy najdete v [[Literatura|literatuře]].]]<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> &lt;/div&gt;{{SE|4}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Online-Version im biodyn.wiki: © Copyright 2025 by François Hagdorn, Alle Rechte vorbehalten<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Einbandgestaltung: Wolfram Schildt, Lektorat: Hans-Christian Zehnter, Claus Jahncke, Bildkonzepte: Manfred Klett, Umsetzung: Mathias Buess und Ivana Suppan, wo nicht anders angegeben, Satz: Atelier Doppelpunkt, Johannes Onneken, Münchenstein, Druck: Beltz, Grafische Betriebe, Bad Langensalza<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Printversion erhältlich beim Verlag am Goetheanum, 2021, ISBN 978-3-7235-1668-3 [https://goetheanum-verlag.ch www.goetheanum-verlag.ch]{{SE|5}}<br /> &lt;center&gt;<br /> Gewidmet den Mitbegründern der <br /> [[Betriebsgemeinschaft Dottenfelderhof]] (1968)<br /> &lt;/div&gt; <br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> und denjenigen, die aus eigener Urteilskraft im gleichen Sinne <br /> eine neue Landwirtschafts- und Sozialkultur wollen.&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> __NOTOC__{{SE|7}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> &lt;center&gt;<br /> Unter Schmerzen hat unsere<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Muttererde sich verfestigt.<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Unsere Mission ist es,<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> sie wieder zu vergeistigen,<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> indem wir sie durch die<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Kraft unserer Hände<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> umarbeiten zu einem<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> geisterfüllten Kunstwerk.<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ''Rudolf Steiner&lt;ref&gt;Wiedergabe der Worte Rudolf Steiners bei der Grundsteinlegung zum Rosenkreuzertempel der Loge Malsch «Franz von Assisi» nach dem Gedächtnis von Hilde Stockmeyer; aus: Rudolf Steiner: Bilder okkulter Siegel und Säulen, GA 284, Dornach 1993, S. 113.&lt;/ref&gt;'' &lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> {{SE|9}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Inhaltsverzeichnis&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Obsah ===<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Předmluva|Úvodní slovo 17]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Úvod|Předmluva 21]]<br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Erster Teil|První část 25]]&lt;/big&gt;'''<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Polarita průmyslu a zemědělství|Polarita průmyslu a zemědělství 27]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Podmínky výroby v průmyslu a zemědělství|Podmínky produkce v průmyslu a zemědělství 30]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Organismový princip v zemědělství v zrcadle vývoje vědomí lidstva|Princip organismu v zemědělství v zrcadle vývoje lidského vědomí 39]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pravěk|Rané období 39]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Urindická kultura|Praindická kultura 40]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Staroperská kultura|Praperská kultura 42]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kultury starého Egypta a Mezopotámie|Kultury starověkého Egypta a Mezopotámie 46]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Řecko-římská kultura|Řecko-římská kultura 49]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kultura novověku|Kultura novověku 54]]<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kulturní proudy zemědělství až k obratu časů|Kulturní proudy v zemědělství do přelomu letopočtu 56]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Událost obratu časů, Mysterium Golgoty|Událost přelomu letopočtu, mystérium Golgoty 59]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Proměna principu organismu až do novověku|Proměna principu organismu do novověku 61]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Bod a periferie|Bod a okruh 63]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Princip organismu v novověku|Princip organismu v novověku 70]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nové zárodky|Nové klíčky 84]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trojčlennost člověka a zemědělská individualita|Trojčlennost člověka a zemědělská individualita 88]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hofového organismu|Čtyřčlennost člověka a uzavřenost organismu hospodářství 97]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Obraz čtyřčlenné struktury zemědělské individuality|Obraz čtyřčlennosti zemědělské individuality 101]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Fyzická organizace|Fyzická organizace 101]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Životní organizace|Životní organizace 104]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu|Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu 111]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Druhy volně žijící zvěře — orgány organismu statku a krajiny|Druhy divokých zvířat – orgány organismu hospodářství a krajiny 112]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Čtyři skupiny v rámci divoké fauny|Čtyři skupiny v rámci divoké fauny 114]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí zvířata — orgány v organismu statku a krajiny|Domácí zvířata – orgány v organismu hospodářství a krajiny 126]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Včela medonosná|Včela medonosná 130]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí drůbež|Domácí drůbež 131]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí prase|Prase domácí 134]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kůň a osel|Kůň a osel 137]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pes a kočka|Pes a kočka 140]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ovce a koza|Ovce a koza 143]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Skot|Skot 146]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Původ a mýtus|Původ a mýtus 146]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Postavení v hospodářském organismu|Postavení v organismu hospodářství 147]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Bytostná jevenost a bytostné poznání|Projev podstaty a poznání podstaty 149]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ústní trávení|Trávení v tlamě 149]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trávení v bachoru a přežvykování|Trávení v bachoru a přežvykování 150]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přežvykování jako vnímání a třídění látek a sil|Přežvykování, vnímání a třídění látek a sil 151]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trávení v tenkém a tlustém střevě|Trávení v tenkém a tlustém střevě 153]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Práh od vnějšího světa k vnitřnímu|Práh od vnějšího k vnitřnímu světu 154]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Význam rohů a paznehtů|Význam rohů a paznehtů 155]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já|Kosmicko-kvalitativní analýza a základ Já 156]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přebytečné výkony|Nadbytečné výkony 157]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zřeknutí|Zřeknutí se 158]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kravský chov a organismus hospodářství|Stádo skotu a organismus hospodářství 158]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Člověk a Já-organizace zemědělského organismu|Člověk a organizace Já zemědělského organismu 160]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní výzkum jako prostředník mezi bytostí a zjevem|Duchovní bádání jako prostředník mezi podstatě a jevem 160]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Aspekty sociální problematiky|Aspekty sociální problematiky 162]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství|K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství 165]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Chtění ve svobodě, cesta k iniciativnímu společenství|Chtění ve svobodě, cesta ke společenství iniciativy 166]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Cítění v rovnosti, cesta k živoucímu právnímu citu|Cítění v rovnosti, cesta k živému právnímu cítění 169]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Myšlení v lidskosti (bratrství) jako cesta k solidárnímu hospodaření|Myšlení v lidskosti (bratrství), cesta k solidárnímu hospodaření 173]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství|K duchovnímu vývoji a vedení zemědělského hospodářského společenství 177]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní cíl usilování|Duchovní cíl snažení 178]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Praxe spolupráce|Praxe spolupráce 179]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ranní pracovní porada|Ranní pracovní porada 179]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Studijní kruh k obsahům antroposofického duchovního výzkumu|Studijní kroužek k obsahům antroposofického duchovního bádání 180]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pracovní a správní konference|Pracovní a správní konference 180]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Organismus statku a člověkem z vlastního Já chtěná práce|Organismus hospodářství a člověkem z Já chtěná práce 182]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Impulzy biologicko-dynamického zemědělství pro rozvoj sociálního organismu|Impulsy biologicko-dynamického zemědělství pro vývoj sociálního organismu 187]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vůle ve svobodě|Chtění ve svobodě 188]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Cítění v rovnosti|Cítění v rovnosti 194]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Myšlení v bratrství čili lidské sounáležitosti|Myšlení v bratrství neboli lidskosti 197]]<br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zweiter Teil|Druhá část 199]]&lt;/big&gt;'''<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zemědělská individualita a tři pilíře půdní úrodnosti|Zemědělská individualita a tři pilíře úrodnosti půdy 201]]<br /> <br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Erste Säule:|První pilíř:]]&lt;/big&gt;'''<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě zpracování půdy ve spojitosti s vývoji půdy v ročním koloběhu|O podstatě obdělávání půdy v souvislosti s vývojem půdy v běhu roku 205]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Půda|Půda 205]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zimní proces a zpracování půdy|Zimní proces a obdělávání půdy 207]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vznik mrazové drobtovitosti půdy|Vytváření mrazové drobivosti 208]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vznik tonmineralů a jejich nová tvorba|Vznik jílových minerálů a jejich novotvorba 209]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nositelství a uchovávání kosmických formativních sil v ročním koloběhu|Nositelská role a uchovávání kosmických tvarotvorných sil v běhu roku 211]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Jarní proces a zpracování půdy|Jarní proces a obdělávání půdy 213]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#V předjaří|V předjaří 213]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Na jaře|Na jaře 214]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Tvorba krusty a zpracování kůže půdy|Tvorba krusty a ošetřování kůže půdy 219]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Letní proces a zpracování půdy|Letní proces a obdělávání půdy 220]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Podmítka, mulčovací zpracování, budování humusu a činnost půdních živočichů|Podmítka, mulčování, tvorba humusu a činnost půdních živočichů 220]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Tvorba plodů a zrání|Tvorba plodu a zrání 224]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nářadí pro letní mulčování|Nářadí pro letní mulčování 227]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Podzimní proces a zpracování půdy|Podzimní proces a obdělávání půdy 228]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zrání, proměna, umírání|Zrání, proměna, umírání 228]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zpracování půdy na podzim|Obdělávání půdy na podzim 230]]<br /> <br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zweite Säule:|Druhý pilíř:]]&lt;/big&gt;'''<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě střídání plodin|O podstatě osevního postupu 235]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Střídání plodin a životní organizace zemědělského organismu|Osevní postup a životní organizace zemědělského organismu 235]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K systému střídání plodin|K systému osevního postupu 237]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup a humusové hospodářství|Osevní postup a hospodaření s humusem 238]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup a pěstování meziplodin|Osevní postup a pěstování meziplodin 239]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Střídání plodin a mobilizace minerálů, vázání dusíku|Osevní postup a rozklad minerálů, vázání dusíku 241]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele|Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele 242]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Metoda spálení semen plevelů na popel|Postup zpopelňování semen plevelů 244]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Mechanická regulace plevelů|Mechanická regulace plevelů 246]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Plevele a plevelné trávy v obilninách|Plevele a trávy ve stébelninách 247]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Plevele a plevelné trávy v okopaninách|Plevele a trávy v okopaninách 248]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Plevele a plevelné trávy v pěstování krmných rostlin|Plevele a trávy při pěstování pícnin 249]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Střídání plodin, choroby a škůdci|Osevní postup, choroby a napadení škůdci 250]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Choroby obilnin podmíněné střídáním plodin|Choroby stébelnin podmíněné osevním postupem 253]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Choroby okopanin podmíněné osevním postupem|Choroby okopanin podmíněné osevním postupem 254]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Choroby krmných rostlin podmíněné osevním postupem|Choroby pícnin podmíněné osevním postupem 255]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup ve vztahu k hnojení, humusové bilanci a obdělávání pluhem|Osevní postup ve vztahu k hnojení, bilanci humusu a orbě 257]]<br /> <br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Dritte Säule:|Třetí pilíř:]]&lt;/big&gt;'''<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě hnožení|O podstatě hnojení 259]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K otázce látky a sil|K otázce látek a sil 259]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K otázce ducha, bytosti a individuality|K otázce ducha, podstaty a individuality 268]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Otázka hnožení a zemědělská individualita|Otázka hnojení a zemědělská individualita 271]]<br /> <br /> Hier ist der angepasste Text:<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 0: Aplikace minerálních látek|Stupeň 0: Použití minerálních látek 274]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Aplikace dusíkatých solí|Použití dusíkatých solí 275]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití kamenných moučí|Použití kamenných mouček 281]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 1: Hnojení ze živého rostlinné přírody|Stupeň 1: Hnojení z živého z rostlinné přirozenosti 286]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě kompostování|O podstatě kompostování 287]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#1. Tepelná fáze|1. Fáze tepla 291]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#2. Fáze vzdušného dýchání a odplynění|2. Fáze dýchání vzduchu a odplyňování 292]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#3. Vodní čili proměnová fáze|3. Vodní neboli proměňovací fáze 294]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#4. Fáze pozeměšťování|4. Fáze přeměny v zeminu 295]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití kompostu|Použití kompostu 299]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompostové hnojení luk a pastvin|Hnojení luk a pastvin kompostem 299]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompostové hnojení v zahradnictví|Hnojení kompostem v zahradnictví 300]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompostové hnojení v ovocnářství|Hnojení kompostem v ovocnářství 301]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 2: Hnojení z duševní přírody domácích zvířat|Stupeň 2: Hnojení z duševna přirozenosti domácích zvířat 303]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Uchovávání hnojiv ze stáda hospodářských zvířat|Uchovávání hnojiv ze stavu domácích zvířat 304]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hnůj z hlubokého stojení|Hnůj z hluboké podestýlky 305]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hromadový hnůj|Hnůj z hnojiště 307]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hnojový kompost|Kompost z hnoje 307]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kejda|Močůvka 309]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Využití statkem vlastního živočišného hnoje|Použití vlastních živočišných hnojiv 311]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Účinnost hoferních živočišných hnojiv|Účinnost vlastních živočišných hnojiv 312]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pokus světlo-stín|Pokus se světlem a stínem 313]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hodnocení morfologickými nálezy|Hodnocení na základě morfologických nálezů 314]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hodnocení na základě analytických nálezů|Hodnocení na základě analytických nálezů 317]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hodnocení krystaldiagnostickou metodou chloridukřemičitanové krystalizace|Hodnocení krystalizačně-diagnostickou metodou krystalizace chloridu měďnatého 318]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka|Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka 323]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vylučování látkové výměny|Výměšky látkové výměny 323]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní činnost v práci|Duchovní činnost v práci 324]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty|Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty 325]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovněvědecká výzkumná cesta|Duchovněvědná cesta bádání 329]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přírodovědně-goetheánská výzkumná cesta|Přírodovědně-goetheanistická cesta bádání 331]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výzkumná cesta zkušenosti vůle|Cesta bádání skrze zkušenost vůle 332]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výroba, použití a účinnost preparátů v průběhu roku|Výroba, použití a účinnost preparátů v běhu roku 334]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Základní aspekty k metodice výroby a aplikace preparátů|Základní aspekty metodiky výroby a použití preparátů 336]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci|Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci 339]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty|Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty 344]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Rohomistový a rohokřemenný preparát — výroba, použití a účinnostDie folgende Darstellung ist eine überarbeitete Fassung von Beiträgen des Verfassers in Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft''– Gedanken, Erfahrungen, Forschungsergebnisse, eine Werkstattarbeit, Dornach 2007, S. 93–107.|Preparát z rohového hnoje a rohového křemene – výroba, použití a účinnost 344]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Rohomistový preparát|Preparát z rohového hnoje 344]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Preparace v rytmu roku|Preparát z rohového křemene 348]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Proces míchání|Proces míchání 351]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití|Použití 356]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Účinnost|Účinnost 357]]<br /> * '''[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Die Kompost- oder Düngerpräparate|Kompostové neboli hnojivé preparáty 360]]'''<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice preparátu ze řebříčku|Kompozice řebříčkového preparátu 361]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupně účinnosti|Stupně účinnosti 370]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Složení heřmánkového preparátu|Kompozice heřmánkového preparátu 372]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice kopřivového preparátu|Kompozice kopřivového preparátu 379]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K otázce přeměny látek|K otázce přeměny látek 384]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice přípravku z dubové kůry|Kompozice preparátu z dubové kůry 389]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Dub, jeho kůra a borka|Dub, jeho kůra a borka 389]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Lebka hospodářského zvířete|Lebka domácího zvířete 395]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Preparace dubové kůry-borky|Preparace dubové kůry-borky 400]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice preparátu z pampelišky|Kompozice pampeliškového preparátu 405]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zjevný obraz pampelišky|Vzhled pampelišky 406]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kořen|Kořen 407]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výhonek a list|Výhon a list 408]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Květ|Květ 409]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Mléčná šťáva|Mléčná šťáva 411]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pobřišnice resp. okruží skotu|Pobřišnice neboli okruží skotu 415]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kroky preparace|Kroky preparace 420]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití a účinnost|Použití a účinnost 424]]<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Složení přípravku z kozlíku|Kompozice kozlíkového preparátu 427]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zjevný obraz kozlíku|Vzhled kozlíku 428]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kořen|Kořen 430]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stonek|Stonek 431]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Posloupnost listů|Posloupnost listů 432]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Květ|Květ 434]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výroba a použití|Výroba a použití 438]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Předběžné poznámky k bytostné účinnosti|Předběžné poznámky k účinnosti 440]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Účinnost|Účinnost 446]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přípravek z přesličky rolní|Přesličkový preparát 448]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zevní podoba|Vzhledová forma 449]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Rhizomová kořenová sféra, vegetativní a generativní rozmnožování|Sféra oddenku a kořene, vegetativní a generativní rozmnožování 450]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nadzemní výhonok a křemičitý proces|Nadzemní výhon a křemičitý proces 451]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výroba a použití|Výroba a použití 453]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Účinnost přípravku z přesličky|Účinnost přesličkového preparátu 454]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení při vytváření nového středu — celkový pohled|Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení za vzniku nového středu – souhrnný pohled 456]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Řada preparátových rostlin|Řada preparátových rostlin 456]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Řada živočišných orgánových obalů|Řada živočišných orgánových obalů 461]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hnojivé preparáty v jejich celostném působení|Hnojivé preparáty v jejich celostním působení 469]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Praxe zemědělského umění ve třech krocích|Praxe umění zemědělství ve třech krocích 473]]<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Poděkování|Poděkování 483]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Životopis Manfreda Kletta|Životopis Manfreda Kletta 485]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Věcný rejstřík|Věcný rejstřík 486]]<br /> __NOTOC__ {{SE|16}}<br /> <br /> [[Datei:Manfred Klett bei einer Geologievorlesung.jpeg|frame|zentriert|&lt;center&gt;&lt;small&gt;[[Manfred Klett]] na přednášce z geologie se studenty [[Landbauschule Dottenfelderhof]] v roce 2009 © Copyright 2021 by Landbauschule des Dottenfelderhof.&lt;/small&gt;&lt;center/&gt;]]<br /> <br /> {{SE|17}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Geleitwort&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Předmluva ===<br /> <br /> Předložená kniha «Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst» smí být označena jako souhrn životního díla [[Manfred Klett|Manfred Klett]].<br /> <br /> Manfred Klett, ročník 1933, je doyen biodynamického hnutí. Poté, co po celá desetiletí vedle své praktické činnosti a odpovědností cestoval světem jako řečník, přednášející a partner v rozhovorech, mohl by se nyní zdát, že žije v klidném starobylém ústraní. Tento obraz klame, neboť z vnějšího klidu vstupuje Manfred Klett nyní ještě jednou do veřejnosti s obsáhlým dílem. A kdo ho zná, tuší bezprostředně, co nám tím Manfred Klett vkládá do rukou: kvintesenci svého celoživotního působení pro zemědělství budoucnosti. Zpětně jsou plody života prohledány a seřazeny; strukturovaná inventura toho, čím zemědělství bylo a je. Výhledově stojí před námi výzva pro nastupující generace ve smyslu pracovních směrů, k uchopení toho, co v sobě zemědělství nese jako budoucnostní potenciál.<br /> <br /> První podtitul «Wesenszüge des biologisch-dynamischen Landbaus» lze chápat jako souhrnný obsah. Ano, jde o biologicko-dynamické zemědělství, ale nikoli ve smyslu pohledu zevnitř, vnitřního dorozumívání biodynamického společenství se sebou samým. Jde tedy o pohled zvenčí? Ani to ne, neboť zvenčí se v tomto spisu vůbec nic neposuzuje. Bylo by však možné říci, že jde o pohled ‹navenek›. Pohled, v němž to, co nazýváme ‹biodynamickým›, je zkoumáno za hranicemi hnutí a jeho sebepojetí, aby se v jeho podstatných rysech nalezlo něco z toho, čím zemědělství je svým určením. To je velký nárok, který vyžaduje pevné odůvodnění. Předložené dílo lze číst jako toto odůvodnění, a domnívám se také, že ve smyslu autora tak má být čteno — a sice jak podle obsahu, tak podle stylu. Obsahově zahrnuje mimo jiné<br /> <br /> * dějiny zemědělství v jeho vztahu ke kulturnímu a vědomostnímu vývoji západního lidstva<br /> * sociálně-hospodářskou studii o vztahu průmyslu a zemědělství<br /> * nauku o zemědělském organismu v jeho tří- a čtyřčlenném uspořádání {{SE|18}}<br /> <br /> * zkoumání pojmu ‹zemědělská individualita›<br /> * v rámci tří pilířů polního hospodářství – zpracování půdy, osevního postupu a hnojení – podrobné pojednání o biodynamických preparátech<br /> * učebnici pro biodynamické zemědělce<br /> * učebnici pro hospodářská společenství a asociativní iniciativy v okolí statků<br /> <br /> Co se stylu týče, lze odůvodnění v nejlepším smyslu nazvat goetheanistickým. To znamená, není abstraktně-logické a systematické, nýbrž orientuje se na fenomén. Biografie autora je životem pro a s biodynamickým impulsem. Konkrétní pracovní zkušenosti a zásadní myšlenkové objevy k sobě patří. Prožitý život je vzájemným proplétáním obojího, a předložená práce zůstává tomuto jazyku života věrna. Konkrétní praxe – ať na poli, ve stáji nebo na pracovní poradě – a fenomenální formulace o půdě, domácích zvířatech nebo spolupráci stojí blízko sebe. To je záměrné. Styl lze označit jako ‹reálně-ideální›. A je uskutečněním toho, co Manfred Klett v názvu nazývá ‹umění zemědělství›. Reálné se neztrácí atomisticky v jednotlivostech dat a faktů a ideální se neztrácí v abstraktnosti obecného; hledají se navzájem a vzájemně se oplodňují k vyšší jednotě; toto umění smí být nazváno uměním zemědělství.<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> &lt;nowiki&gt;***&lt;/nowiki&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Z mnoha témat jsou dvě zpracována překvapivě podrobně. Prvním tematickým okruhem je sociálně-hospodářská analýza současného stavu zemědělství. Stručně řečeno: zemědělství se industrializovalo, aniž by kdy mohlo být průmyslem. Tvorba kapitálu a kapitálový výnos jsou zemědělství, nakolik má ještě cokoli společného s ‹půdou›, svou bytostnou povahou cizí. Naproti tomu mu je vlastní to, co průmysl nezná: svá výrobní prostředky – půdu, rostliny, zvířata – ve výrobním procesu nespotřebovává, nýbrž zachovává nebo zlepšuje. Tato pozitivní bilance ve smyslu hospodářství života Země, včetně vodního hospodářství a klimatu, je jeho skutečným národohospodářským přínosem; a autor vede celé pojednání tak, aby tento pohled byl osvětlen z budoucnosti. Neboť tím roste biodynamickému zemědělství sociálně-tvůrčí úkol, který ještě není v takové míře rozpoznán a uchopen, jak je to v tomto spisu vylíčeno. Vše {{SE|19}}<br /> <br /> Svět hledá trvale udržitelnou bilanci světového hospodářství – zde je ukázán jeden počáteční bod a tím vyslovena výzva, aby byl rozvíjen a vnesen do rozhovoru.<br /> <br /> Druhým tematickým okruhem jsou biodynamické preparáty. Tím dává autor najevo, že nenápadné přídavky k hnojení považuje za nanejvýš podstatné. Spojíme-li to s názvem knihy, lze formulovat: Preparáty jsou zvláště ‹umění zemědělství›, jsou ‹bytostí› biodynamického zemědělství a jsou to právě preparáty, které umožňují ‹zemědělství budoucnosti›. Jak je třeba zaměřit pohled, aby toto záměrné zdůraznění preparátů bylo srozumitelné? Směr pohledu Manfreda Kletta je základní vztah člověka a přírody. V tomto vztahu se s preparáty a skrze preparáty uskutečňuje přepólování brání a dávání: Člověk může dnes jako individuální člověk z mohutnosti své ‹duchovní duše› tvořivě, téměř jako umělec, zasahovat do vnitřního uspořádání přírody, a ona – příroda, která jej, člověka, vždy nesla a z jejíhož lůna jako pozemská bytost vyšel – může a chce se tomuto dalšímu kultivování prostřednictvím díla lidských rukou svěřit. Tento широký pohled na preparáty patří k zemědělskému odkazu, který je zde obsažen. Neříká se nic menšího než to, že tisíce let stará agri-kultura dostává skrze biodynamické preparáty obnovovací impuls, jenž jí vůbec otevírá budoucnost.<br /> <br /> ***<br /> <br /> Je výslovnou vůlí Manfreda Kletta, aby tato kniha byla vydána a zveřejněna v Goetheannu. Sektion für Landwirtschaft a nakladatelství Goetheana tomu rádi vyhověly. Sektion für Landwirtschaft je jako jedna z jedenácti sekcí nedílnou součástí Svobodné vysoké školy pro duchovní vědu při Goetheannu. Tato vysoká škola usiluje o to, aby pracovala z antroposofie. Aktuálně se chápe zejména tak, že se chce artikulovat v dění doby, aby přispívala k velkým výzvám přítomnosti. Přitom jde v každém odborném oboru o otázku: Jak může v veškeré technice a složitosti poznání člověka jako ‹Anthropa› poskytnout orientaci pro budoucnost? A jde také v každé pracovní oblasti o otázku: Jak mohou lidé, kteří konkrétně pracují – například v zemědělství –, pěstovat badatelské smýšlení? Kniha Manfreda Kletta do tohoto zaměření vysoké školy vynikajícím způsobem zapadá. Za prvé {{SE|20}}<br /> <br /> se snaží myslet zemědělství ve všech jeho aspektech důsledně z člověka. Paradigmatická věta z Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera, „der Mensch wird zur Grundlage gemacht&quot;, se autorovi stává pramenem, skrze nějž se mnoho dlouho známého objevuje v novém světle. Kniha je ale rovněž úrodou života, který stál vždy také v praxi činného a podnikatelského zemědělství, a může tak být příkladem a zdrojem inspirace pro mnohé rolníky a rolnice, aby se chápali jako výzkumníci z praxe a tak se uplatňovali.<br /> <br /> ‹Landbaukunst› stojí jako cílová orientace v názvu knihy, a lze se ptát: Má to přinést řešení pro výzvy klimatické změny, půdní eroze, výživy světa? Odpověď může znít: Ano, neboť umění, umění zemědělství znamená: Každý a každá se svým individuálním nasazením, na svém zcela zvláštním místě žije nenahraditelný příspěvek. Každý statek, každé místo, kde se pracuje ve smyslu této knihy, je reprezentantem Země, která nám byla svěřena ke kultivaci.<br /> <br /> Kniha vychází v roce 2021. Dovoluji si ji doporučit čtenářstvu a chápat ji jako preludium ke stým výročím Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera z roku 1924 v Koberwitz. Stojíme na konci prvního století biodynamického zemědělství. A tím vyvstává otázka: Co je nyní třeba činit s ohledem na druhé století působení biodynamického impulsu? Stojíme dnes před místy obtížnými skutečnostmi na statcích a v oblasti odbytu. Ale známe také principy a základní myšlenky z antroposofie, z nichž čerpáme naději, že u těchto skutečností nestroskotáme. Máme možnost rozvíjet sebe i zemědělství z budoucnosti a tak nejen vést problémy zemědělství k řešení a otevírat jeho budoucnost, nýbrž také získávat impulsy budoucnosti pro přírodní stránku světa a sociální utváření lidského života. K tomu nás Manfred Klett vyzývá.<br /> <br /> Pro [[Sektion für Landwirtschaft|Sekci pro zemědělství]] na Goetheanu <br /> <br /> [[Ueli Hurter]] {{SE|21}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vorwort&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Úvod ===<br /> <br /> Žádné mírové období novějších dějin neztížilo člověku tak jako to současné možnost utvářet zemědělský podnik do budoucnosti z jeho vlastních, zemsko-kosmických životních zákonů. Toto tvrzení udivuje, existují přece subvence a růstu nakloněný biorrtrh. A nezměnily se biofarmářství v místa nákupu a setkávání? Ano, jistě! Ale to vše zakrývá rozsáhlý deficit ovládající společenský život. Na třech oblastech lze tento deficit prožívat existenciálně:<br /> <br /> # Přes veškeré skvělé poznatky o přírodě a bohatství jejích projevů žije člověk dnes v dosud nevídaném odtrženém, emancipovaném vztahu k ní. Fenomény vznešenosti stvoření, jež leží před očima, se vytrácejí ze zorného pole. Teprve tehdy se to stane zcela jasným, když se z úrovně vědění, jež lze mít dnes, člověk pokusí utvářet kus země zemědělského podniku v živou celistvost. Člověk si povšimne, že pojmy se nekryjí se skutečností, do níž pracuje. Jsou vůči ní mrtvé, neboť mají vztah pouze k fyzicko-anorganickému. Co lze s těmito pojmy dělat, je zakládání říše vedle přírody – říše technologií. S nimi hrozí, že se člověk z přírody zcela vyloučí; staví se vedle ní jako divák, řídí zvenčí a je na cestě, kdy svoji řídící funkci zcela předá «inteligentnímu», sebe samého řídícímu digitálnímu systému. Skrze svůj pojmový svět vytváří duchovně-duševně v sobě samém i v přírodě kolem sebe poušť. Tu žízní a může se vynořit otázka, jak lze vlastní myšlenky tak oživit, aby nezůstaly pouze mrtvým odrazem smyslově vnímatelného, nýbrž staly se duchem prostoupenými prožitými idejemi, jež mají vztah k bytostnému bytí kolem nás. Jakou výcvikovou cestu je třeba nastoupit v myšlení, cítění a vůli, aby bylo možné překlenout s plným vědomím propast mezi prožitkem vlastního bytí a přírodou, bytím světa? Kde jsou lidé, kteří usilují o takové ideové schopnosti, kde jsou četné ruce, jež z těchto idejí chtějí utvářet kus země v malý vesmír, v organismus zemědělského statku? Toto uskutečnit je umělecký akt, a to v dvojím smyslu: vědomě se stát duchu, jenž ztuhl do uměleckého díla přírody, a z této {{SE|22}}duchovní gesinnung přivádět lidi k iniciativním společenstvím, která z vlastních sil utvářejí zemědělské podniky jako umělecká díla nového, budoucnosti otevřeného druhu. Kde se to děje byť jen v náznacích, tam padají civilizační zdi.<br /> # Zemědělství je doslova dušeno záplavou zákonů, nařízení, opatření, regulací, kontrol. Toto právní houští se stává stále hustším a zapleteným s každou katastrofou, kterou způsobí selhání v industrializovaném intenzivním pěstování (biocidy)&lt;ref&gt;Viz k tomu např.: Mathias Forster, Christopher Schümann: Das Gift und wir, Frankfurt a.M. 2020, 448 S.&lt;/ref&gt; nebo v velkochovu (např. BSE)&lt;ref&gt;BSE: zkratka pro «Bovine spongiforme Enzephalopathie», epizootie také známá jako «nemoc šílených krav», způsobená především chybným krmením skotu živočišnými bílkovinami. («Bovine spongiforme Enzephalopathie» – bovinní spongiformní encefalopatie; onemocnění způsobená zkrmováním živočišných bílkovin dobytku.)&lt;/ref&gt;. Tento nátlak k přebujícímu byrokratismu, který pak postihuje všechny, brzdí vlastní iniciativu působit právo-tvořivě. Nedovoluje vzejít důvěře, duchovní substanci práva prožívaného od člověka k člověku. Každý má na zřeteli jen sebe a žije kolem druhého. Právo se stává jakousi «technologií poručnictví». Podaří-li se však na místě prostřednictvím společně pěstovaného ideového myšlení probudit vůli k činu, dostane právní cit potravu. Člověk se učí cítit, co je v konkrétní spolupráci hospodářského společenství spravedlivé, jak se práce člení podle schopností, jak se utvářejí vlastnické poměry ohledně půdy a kapitálu, jak příjmová a bytová práva atd. Opět se otevírá výcvikové pole, tentokrát pole cítění, skrze něž se společenství učí budovat sociální umělecké dílo nezištnějším, důvěryplnějším způsobem. V krocích vývoje vyzařuje a naplňuje právní cítění lidí životem i v okruhu zemědělského podniku.<br /> # Na hospodářském poli stojí zemědělství pod tlakem anonymních, ceny diktujících trhů, technologie kalkulujícího egoismu. Jemu svojí podstatou cizí, enormně vysoká potřeba kapitálu ohledně nákupu výrobních prostředků (jako stroje, hnojiva, krmiva, prostředky pro ošetřování rostlin a zvířat, biocidy, energie atd.) ho nutí k jednostranné, životní prostředí zatěžující masové produkci, která zase zlevňuje ceny, celosvětově vyvolává vytlačovací konkurenci, napomáhá globalizaci zemědělských trhů a nese odpovědnost za hladomory ve třetích zemích. Zemědělství, visící na{{SE|23}}vodítku kapitálových zájmů, je odcizeno samo sobě; je skrz naskrz komercializováno. Nacházet cesty a prostředky, jak z tohoto vězení uniknout, představuje dnes pro každý zemědělský podnik největší výzvu. Překonat tyto zdi může pak uspět, pokud se statek hospodářsky asociuje s dalším zpracováním, obchodem a spotřebitelstvem v regionu. Zde se otevírá třetí, zcela do budoucnosti namířené výcvikové pole v sociálním. Pohled se rozšiřuje za hranice statku do sociálního prostředí. Hledá se a nacházejí hospodářští partneři, kteří jsou ochotni svou hospodářskou činnost postavit do služeb asociativního spolubytí a orientovat ji na blaho všech zúčastněných. Strebovaným cílem je vytvořit s asociací umělecké dílo «bratrství» nejprve vycházeje ze statku a v regionálním rámci mezi hospodářskými partnery. Jedná se o umění učit se myslet v pospolitosti při pěstování společného smyslu hospodářské skutečnosti obrazně v jejich souvislostech. Nacházejí svůj výraz v kultuře dohod o nezištném jednání ohledně regionálního pokrytí potřeb a nalézání spravedlivé ceny.<br /> <br /> Zemědělství 20./21. století se stává stále více otázkou ekologickou a – ještě dále sahající – otázkou vzdělávání Země, ve smyslu Novalisova «Zur Bildung der Erde sind wir berufen» («Jsme povoláni k utváření Země»).&lt;ref&gt;«Wir sind auf einer Mission: zur Bildung der Erde sind wir berufen», Novalis (1772–1801, básník německé romantiky), Blüthenstaub, ''&lt;nowiki/&gt;''§ 32. – «Jsme na misi: jsme povoláni k utváření Země.»&lt;/ref&gt; Zároveň však – a v jeho nesmírném dosahu je to dosud málo rozpoznáno – představuje dnes zemědělství, přesahujíc celý civilizační život, sociální otázku. Je to ono, co hlasitě volá po proměně smýšlení ve vědomí člověka vůči věcem a bytostem přírody. Člověk vystoupil ze stvoření k samostatnému, svobodnému tvůrčímu bytí. Chce to «připustit» a podle toho jednat? Chce se místo sloužení pouze sobě nezištně a odvážně zasadit za ostatní a za jiné? Zemědělství postrádá, jak se stalo pod dominancí racionální technologie a jak pod trendem k digitálnímu řízení stále více stávat slibuje, kulturně obnovujících impulsů. Ti však, kdo mají odvahu hospodařit biologicko-dynamicky podle vlastních poznatků, si brzy povšimnou, že ze zárodečných počátků ostrůvkovitě rozkvétá nová kultura, která vyzařuje. Jsou pak naplněni jistotou, že nastoupená cesta, kolik překážek se jim {{SE|24}}<br /> <br /> také – snad jen z maloměšťácké malodušnosti a zpátečnictví – staví do cesty, je zde a nyní schůdná.<br /> <br /> Tato kniha chce ukázat na vnitřní a vnější kroky této cesty, jak se vynořují pro toho, kdo se ji pokouší jít z poznatků antroposofické duchovní vědy v biologicko-dynamickém zemědělství. Na této cestě se člověk prožívá vždy jako ten, kdo stojí na začátku. Ideje získané z duchovní vědy jsou vodící hvězdou každodenní práce, co je uskutečnitelné, je dílem fragmentárním ve vývoji, jehož plodnost teprve odhaluje tvůrčí síla těchto idejí, a tím i jejich pravdu. Teprve v idejemi vedené práci tkví pramen prožívání pravdy. Člověk si při tom uvědomuje skutečnost, že úsilí biologicko-dynamického zemědělství není časově podmíněnou alternativou jako jiné k chemicko-technickému zemědělství, nýbrž vědomostně-historicky navazuje na červenou nit, která se táhne v neustálé metamorfóze dějinami předkřesťanských vysokých kultur a věky po Obratu časů až do dneška. Stane-li se člověk tohoto vědomým, ožije idea vývoje. Vlastní ideál se naplňuje jistotou poznání; člověk se cítí sám jako ten, kdo se stává, vsazen do úkolu, jenž impulzuje k uchopení červené niti, aby na ní do budoucnosti pokračoval v přadení, v vědomě cvičícím překonávání úvodem zmíněné emancipační propasti mezi člověkem a světem.<br /> <br /> [[Dottenfelderhof]], podzim 2020 <br /> <br /> Manfred Klett {{SE|25}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Erster_Teil&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''První část''' ===<br /> <br /> {{SE|27}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Polarität_von_Industrie_und_Landwirtschaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Polarita průmyslu a zemědělství ===<br /> <br /> Podíváme-li se na situaci v zemědělství nejen v celé Evropě, kde bylo západně-křesťanské zemědělství kdysi kulturotvorné, ale po celém světě, nemýlíme se v úsudku, že ztratilo svůj někdejší kulturní význam a nakonec se stalo jakousi zátěží civilizačního vývoje. Svědčí o tom přemíra skutečností. Zemědělství jako kulturotvorný impuls, který se v největší rozmanitosti rozšířil a prožíval napříč zeměmi a národy světa, ustoupilo civilizační uniformitě. Jako nosný kulturní prvek lidstva propadlo smrti. Vždy, když něco umírá, je na současníky vznesen požadavek, aby si takovou smrt uvědomili, stejně jako její okolnosti a možnosti vývoje, které mohou z této smrti vzejít jako nové životní zárodky. Člověk, jenž dospěl k sebevědomí, potřebuje prožitek prahu smrti. Teprve smrt probouzí a osvobozuje poznávající pohled pro otázky, jaké poznatky je třeba získat, jaké podmínky je třeba vytvořit, aby mohl vzniknout nový život a bytí, tedy jakési vzkříšení k novému kulturnímu poslání.<br /> <br /> Těchto otázek se, ovšem s vynecháním člověka, který si tyto otázky teprve klade, ve velmi omezené míře ujaly vědy. Z výzkumu čistě fyzické, vypočitatelné části skutečnosti přírodního celku, jdoucího do nejzazších podrobností, vzešly obrovské materiálně-ekonomické úspěchy, které lidi stále hlouběji vtahovaly do područí vědecky podložených technologických způsobů výroby. Rolnické zemědělství v tiché sociální revoluci bezděky propadlo, zpočátku pomalu a od 60. let 20. století mílovými kroky, industrializaci, a tím i své kulturní smrti.<br /> <br /> V předtuše tohoto vývoje ožila na počátku 20. století v několika málo lidech vůle hledat cesty k reformě zemědělství z pramenů jemu vlastní životní zákonitosti, z jeho vlastního eticko-morálního fondu. Církev sice ještě byla ve vsi přítomna, ale její síla slábla, než aby mohla být rolníkovi na cestě do moderny, ke svobodnému sebeurčení a tím i při zacházení s novými technickými možnostmi nadále duchovně-morální průvodkyní. Mezi těmi několika málo jich bylo jen pár, kteří se na základě své profesní praxe probudili ke konkrétním otázkám po metamorfóze {{SE|28}}<br /> <br /> starého v nové, budoucí. S těmito otázkami se obrátili na Rudolfa Steinera (1861–1925), zakladatele antroposofické duchovní vědy, s prosbou o vodítka k obnově zemědělství do budoucna. Této prosbě bylo vyhověno o Letnicích roku 1924 „Zemědělským kurzem“, který v rámci souborného vydání díla Rudolfa Steinera obdržel titul „Duchovněvědné základy pro zdárný rozvoj zemědělství“.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''<br /> Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtscht'', GA 327, Dornach 1999.&lt;/ref&gt; Kurz se konal na statku zámku Koberwitz (dnes Kobierzyce) u Vratislavi (dnes Wrocław v Polsku) ve Slezsku.&lt;ref&gt;Zámek Koberwitz existuje dodnes a od roku 1997 je sídlem polské obecní správy v Kobierzycích.&lt;/ref&gt; V osmi přednáškách je pohled zaměřen na souvislosti idejí, které vyzývají tvůrčí sílu člověka k činnosti ve dvou směrech. Jednak dovnitř, tím, že se člověk snaží tyto ideje duchovního bádání myslet v obrazech a myšlením je nechat stát se prožitkem. Jednak navenek, tím, že se člověk z tohoto prožívání idejí snaží utvářet přírodu určitého místa na zemi nad rámec přírodou daného bytí v celek zemědělství. Tento přístup předpokládá badatelské smýšlení jak ve vztahu k tomu, co se smyslům jeví jako přírodní základ statku, tak ve vztahu k tomu, co se jako výsledek duchovního bádání zjevuje myslícímu vědomí. Toto vědecké smýšlení otevírá svět skutečností smyslové i nadsmyslové povahy a zároveň kontext jejich vzájemných vztahů. V rozjímání o takových vztahových souvislostech, např. mezi sluncem a listovou zelení, měsíčními rytmy a povětrnostními jevy, květem a opylujícím hmyzem, žížalou a tvorbou humusu atd., se vytváří půda pro vnitřní prožitek, z něhož může vyrašit každý čin jako umělecký akt. V tomto smyslu je praxe antroposoficky orientovaného zemědělství skrz naskrz uměleckým děním: vnitřně vypracovaný prožitek idejí se přes most práce projevuje navenek. To, co je vyloženo ve výkladech Rudolfa Steinera v „Umění a poznání umění“&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Kunst und Kunsterkens'', GA 271, Dornach 1985, viz zejména přednášky z 15. a 17. února a 5. a 6. května 1918.&lt;/ref&gt;, lze zkráceně formulovat takto: Umění nastává, když se smyslové, žijící v nazírání, a – v něm skryté – nadsmyslové zvnitřní v hlubinách duše v prožitek a z tohoto prožitku se projeví ve vnějším světě. Umění takto raší {{SE|29}}<br /> <br /> z duše člověka. „Lidé tak získají schopnost vytvořit něco, co obohacuje zemi, co je na zemi nové, co by bez tvé schopnosti [umělce; pozn. autora] neexistovalo, co je na zemi jako zárodek budoucnosti.“&lt;ref&gt;Tamtéž, přednáška z 28. října 1909, s. 76.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Například úrodnost půdy je zrcadlem toho, jak detailně a zároveň komplexně jsou ve mně živé ideje, které představují tři pilíře skutečné půdní kultury, totiž: zpracování půdy, střídání plodin a hnojení.&lt;ref&gt;Vztah mezi prožíváním idejí a úrodností půdy je podrobně pojednán ve druhé části knihy.&lt;/ref&gt; Tento příklad lze rozšířit na celek statku. Ten je zrcadlem toho, jaký obraz statku je živý v tamním pracovním společenství, a stejně tak jej lze specifikovat na každý jednotlivý úkon při zacházení s oživenou a oduševnělou přírodou.<br /> <br /> Z uplatňování poznatků přírodních věd vzniká technika. Je produktem lidského vynalézavého ducha a zacházení se zákony, látkami a silami, které působí v neživé, tj. čistě fyzické přírodě. Pouze technický postup přerušuje vztahový poměr, který člověk při práci má, zčásti vědomě, zčásti nevědomě, k věcem a bytostem; pracovní postup stroje je pevně daný a ve stanovených mezích všeobecně platný. Uniká lidskému prožívání a tím uzavírá bránu k prožívání a vykonávání řemeslného umění, které tvoří most k oživené a oduševnělé přírodě.<br /> <br /> Nakolik technika rozděluje, redukuje a činí si nárok na všeobecnou platnost, natolik umění spojuje, dbá na rozmanitost souvislostí a je o to pravdivější a produktivnější, čím individuálněji postupuje.<br /> <br /> Zavádění techniky do zemědělství od 19. století s sebou přineslo sociální převraty největšího rozsahu. Ulevilo lidem od těžké práce, ale tím také vyracionalizovalo velkou část venkovského obyvatelstva z pracovního procesu. Zvýšilo produktivitu zjednostraněním systémů pěstování plodin a chovu zvířat a jako trvalý vedlejší účinek přivolalo na scénu globální ekologickou problematiku; zkrátka, technizace ve své vlastní dynamice napomohla globální industrializaci zemědělství a mezinárodní konkurenci, a tím i poklesu cen zemědělských produktů. Náklady na obrovské celosvětové škody na životním prostředí, {{SE|30}}<br /> <br /> které přitom vznikají, nejsou připsány původci, nýbrž jsou uvaleny na bedra veřejnosti; jsou socializovány.<br /> <br /> Rolnictvo, dosud zakořeněné v lidových tradicích, se s téměř stoletým zpožděním oproti městskému obyvatelstvu postupně probouzelo k sebevědomí, a tím i k sebeurčení, například ve volbě profesních drah.<br /> <br /> Venkovské obyvatelstvo následovalo touhu po svobodě, aby se vymanilo ze spjatosti s přírodou a z vedení duchem národa (které se projevovalo v lidových tradicích a v uměleckém utváření duší národů), a aby v moderní době dělby práce – stejně jako předtím proletariát – nastoupilo namáhavou cestu sebehledání. Vyměnilo někdejší bezpečí v proudu tradic národů a duší národů za vyzývavé a zároveň lákavé nabídky moderní doby dělby práce. Do takto vzniklého duchovního vakua na venkově vtrhl ve druhé polovině 20. století s mocí přívalové vlny agrární industrialismus a zaplavil zbytek rolnického obyvatelstva, s nevyhnutelným důsledkem unifikace zemědělských metod s metodami průmyslové výroby. Touto unifikací jsou vytvořeny skutečnosti, které mohou každého zemědělce při troše sebereflexe dovést k mezním prožitkům, k prožívání vlastnoručně vytvořených rozporů, jež dávají podnět k poznávacím otázkám. Jedna taková poznávací otázka, nově se vynořující čistě z rozpolcenosti životní praxe, zní: Jsou výrobní podmínky v zemědělství stejné jako v průmyslu, nebo zde existuje principiální rozdíl? Odpověď na tuto otázku lze nalézt pouze na základě charakteristiky faktorů průmyslového způsobu výroby ve srovnání se zemědělským.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Erzeugungsbedingungen_in_Industrie_und_Landwirtschaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Podmínky výroby v průmyslu a zemědělství ===<br /> <br /> Na počátku průmyslové tvorby hodnot stojí vynalézavý duch člověka. Jsou to myšlením zrozené ideje, které přiváděním z přírodního souvislosti vytržených přírodních zákonů, látek a sil neživé přírody do vzájemného působení lidskou prací vytvářejí mimo sféru stvořené přírody produkty (stroje, hnojiva, biocidy), jež pak jako zboží vstupují do hospodářského oběhu. {{SE|31}}<br /> <br /> Výhled na úspěch vynálezu přiměje banku poskytnout úvěr na zřízení výrobního závodu. Řečeno jinak: duch člověka (idea) tvoří kapitál, a ten se prací sráží v budovách, výrobních prostředcích, surovinách, energii atd. Max Weber — německý národní ekonom a sociolog (1864–1920) — konstatoval: «Neživý stroj je ztuhlý duch.»&lt;ref&gt;Max Weber: ''Wirtschaft und Gesellschaft'', Tübingen 1980, S. 834 ff.&lt;/ref&gt; Duch nyní usiluje dál o uskutečnění vynálezu; impulsuje k práci. Teprve prací vzniká výrobní zařízení a v něm v rozmanitých pracovních úkonech výroba produktu. To charakterizuje průmyslový výrobní proces: hodnoty vznikají čistě tím, že vynalézavý duch určuje průběh lidské práce a tuto práci nejrůzněji modifikuje, přičemž vnější výraz tohoto ducha je třeba hledat v různotvárné konfiguraci kapitálu.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Nationalökomischer Kurs'', GA 340, Vortrag vom 25. Juli 1922, Dornach 2002, S. 33.&lt;/ref&gt; Příroda v podobě surovin a energie přitom tím více ustupuje do pozadí, čím více lidské inteligence vstupuje do výrobního procesu, čím více se tedy tento proces člení dělbou práce. Dělba práce nadto zlevňuje výrobu zboží, a tím ještě více posiluje expanzní tlak průmyslu a řemesel až k zikomercionalizování veškerých služeb. Kapitál vzniká na jedné straně vynalézavým duchem člověka a dělbou práce, na straně druhé sám o sobě zajišťuje, že se dělba práce rozrůstá do neměřitelna. Průmyslový výrobní proces tím hrozí, že se zcela emancipuje od přírody a — cestou digitalizace — od pracujícího člověka. Stává se přemocným protipólem zemědělství a hrozí prolomit obě zábrany, které by jej měly měřitelně udržovat v mezích — totiž přírodu a právní řád.<br /> <br /> Výrobní proces končí výrobou zboží, do něhož vstoupily výchozí idea vynálezce a znalosti a schopnosti mnoha lidí v dnes světem prostupující dělbě práce. Kapitálem — tedy ztuhlou ideou — řízená práce se materializovala v konečném produktu a propůjčila mu hodnotu, která při výměně hodnot na trhu dostává cenu. Vezme-li se v úvahu, z čeho hodnota vzniká — v posledku je to prací vedená duchem —, pak cena není kalkulovatelná. Její vznik podléhá nepředvídatelnostem a zkreslením, jejichž příčinou je zejména to, že půda, kapitál a lidská práce jsou pojímány jako obchodovatelné zboží, a tím jako {{SE|32}}<br /> <br /> Kostenfaktor do tvorby ceny. Přesto se ceny — zdánlivě — stávají kalkulovatelnými, přestože jsou daleko od skutečné hodnoty výrobků, a to tím způsobem, že vše, co vstupuje do výroby, se pojímá jako zboží, a tím se převádí na nákladový faktor vyjádřitelný v penězích. Do ceny průmyslového výrobku tak vstupují veškeré výrobní náklady včetně mzdových nákladů a rezervy — odpisové sazby — prostřednictvím níž lze spotřebovaný výrobní kapitál (opotřebení strojů atd.) refinancovat a obnovit na aktuální úroveň.<br /> <br /> Pro průmysl platí, že výrobní prostředek se neobnovuje sám od sebe. Místo jeho vzniku je odděleno od místa jeho výkonu. Průmyslový výrobní proces spotřebovává konečné zdroje surovin a energie; vytváří odpad a výrobní prostředky samy podléhají opotřebení a rozpadu. Vzniká odpad, který se — pokud jej nelze s vysokými náklady vrátit do oběhu energie a surovin — hromadí jako hypotéka pro vzdálené budoucí časy na Zemi (např. jaderný odpad), zatěžuje vodu a vzduch a vyvádí z rovnováhy tepelný hospodářství. Průmyslové výrobě jsou dány meze růstu, její energetická a surovinová bilance je negativní. Čím méně má příroda podíl na průmyslové výrobě, čím více tedy lidská inteligence ovládá výrobní proces — například při výrobě počítačových čipů —, tím více se výroba uskutečňuje s dělbou práce a tím více se stává nezávislou na místě. Teoreticky by bylo možné vyrábět vysoce technologické výrobky na libovolném místě na Zemi — například na umělém ostrově v moři — a odtud pokrývat světovou poptávku po těchto výrobcích.<br /> <br /> Zemědělství je polárně k průmyslu zasazeno do celého přírodního hospodářství, do «*Oikos*». Tvorba hodnot je výkonem přírody. Z vzájemného vztahového přediva neživé (fyzické), oživené a oduševnělé přírody a pod vlivy kosmu ve veškerém rytmickém dění vzniká jako její výrobní výkon zrno obilí, mrkev, mléko atd. — a to v přísné vázanosti na místo. Příroda je tou, kdo vyrábí; člověk přistupuje k ní a svou prací řídí její tvořivou sílu. Výrobní prostředky nejsou stroje, traktor, kombajn atd. — ty jen nahrazují a zesilují výkony lidské ruky a tažné síly zvířat —, nýbrž úrodná půda, plodotvorné, výživu nesoucí rostliny a domácí zvířata se svým rozdílným přínosem k výkonu. V přeneseném smyslu tvoří tyto výrobní kapitál zemědělství. {{SE|33}} {{SE|34}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 1, S. 33.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 1: Die Polarität der Erzeugungsbedingungen in Industrie und Landwirtschaft.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> {{SE|34}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Jsou tím produktivnější, kvantitativně i kvalitativně, čím více se na každém provozním stanovišti nacházejí ve vzájemně se podporujícím vztahovém předivu. Přirozenou cestou se uzavírají do biocenóz, do menších i větších biotopů.<br /> <br /> Pracovní a duševní výkon člověka si vyhrazuje právo utvářet to, co příroda zakládá, ve vyšší celistvost, v co možná uzavřený organismus — v zemědělský podnik. S pohledem na kosmicko-pozemské podmínky výroby v zemědělství z nich nutně vyplývá utvářecí princip rozmanitě se členícího organismu. Ten tvoří v souhrnu výrobní prostředek zemědělství a stojí tak polárně naproti výrobnímu prostředku průmyslu, mechanismu. Mechanismus stojí na jednostrannosti, organismus na všestrannosti.<br /> <br /> Rozezná-li a ocení-li člověk plný dosah polarity podmínek výroby — v průmyslu, kde vyvěrají z ducha člověka, a v zemědělství, kde jsou vlastní přírodě —, pak v zemědělství nelze v přísném smyslu tvořit kapitál. Neboť to, co je z duševní síly člověka vynaloženo jako práce na přírodu, nestuhne v žádný výrobní prostředek, který by stál vedle přírody jako stroj; nejsou tu z přírodní souvislosti izolovány suroviny, energie a přírodní zákony a znovu kombinovány. Duševní výkon spočívá naopak v tom, myslet pojem uzavřenosti organismu jako celku, a pracovní výkon v tom, produktivní síly v přírodě účinné podle tohoto pojmu uspořádat a uvést do vzájemného spolupůsobení. Utváří-li se zemědělský podnik věrně svým podmínkám výroby, je nepřetržitě se stávající celostí, která zahrnuje jednajícího člověka a která se v samotném výrobním procesu sama reprodukuje. Tvorbu kapitálu v zemědělství — přeneseně řečeno — je proto třeba hledat především v časovém dění, totiž v zachování a rozvoji výrobních prostředků, kulturních půd, kulturních rostlin a domácích zvířat v kontextu nadřazené celistvosti hospodářského organismu.<br /> <br /> Průmysl a zemědělství se k sobě mají jako technologie k umění. Čistě technologický postup tíhne k automatizaci, k regulační technice. Člověk stojí vně výrobního dění nebo se stává docela zbytečným. Zemědělství však je, svou nejhlubší podstatou, právě tím uměním, že pracující člověk jako celý člověk s celou silou své duchovní duše se dává do služby<br /> <br /> Produktivním silám přírody. Zemědělství potřebuje pracující ruku, ba mnoho rukou; průmysl potřebuje vynalézavého ducha a kapitál, který lidskou pracovní sílu organizuje dělbou práce, nebo ji zcela zbytečnou činí. {{SE|35}}<br /> <br /> Ze zemědělství vycházejí produkty, především potraviny, po nichž má každý člověk každodenní potřebu. Vstupují na trh s průmyslovým zbožím, tj. zbožím vyráběným dělbou práce, do hodnotového vztahu, který se odráží v ceně. Cena průmyslového výrobku podléhá s pokračující dělbou práce zlevňování. Jestliže se zemědělský produkt už pro kolísavé podmínky prostředí, škůdcové kalamity atd. nedá kalkulovat, pak průběh tvorby ceny zemědělských produktů zůstává zcela ve tmě. Je přece obdarovanost, tj. produkční síla každého zemědělského provozního organismu, jiná. Bez vyrovnání cen v rámci hospodářsky asociativních sdružení, v nichž «hodnota zboží je určována vzájemným vztahem zboží»¹², by pak musel mít každý statek své vlastní tržní ceny. Skutečně se toto přibližně praktikuje v hnutí CSA.¹³<br /> <br /> Především platí, že zemědělství ve srovnání s průmyslovým podnikem nutně vyrábí draze, protože zlevňující princip dělby práce odporuje jeho podmínkám výroby, totiž mnohosti v celistvosti. Snaží se tomu uniknout přechodem k průmyslovému způsobu výroby. Celistvost provozního organismu se k tomu rozebere, rozloží na části. Každá část se sama o sobě se značným vynaložením kapitálu stane průmyslově-zemědělským jednotlivým podnikem, který za zdánlivě kalkulovatelných rámcových podmínek vysoce specializovaně vyrábí masy a ovládá trh nesoutěžitelně levně. Toto zlevnění je však klamem, protože následné náklady vzniklé ničením životního prostředí, poškozováním výživné hodnoty produktů a náklady subvencí — subvencované nerozumnosti — jsou nakládány na bedra společnosti mimo trh. Kdyby tyto skryté náklady byly přičteny k ceně výrobce průmyslového&lt;ref&gt;Tak se vyjádřil Rudolf Steiner v tzv. prvním vysokoškolském kurzu dne 10. října 1920. Citováno z Roman Boos: ''Landwirtschaft und Industrie'', Darmstadt 1957, S. 110/111.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;CSA, zkratka pro Community supported Agriculture. Viz k tomu mimo jiné: Trauger Groh, Steven Mc Fadden: ''Höfe der Zukunft, gemeinschaftsgetragene/solidarische Landwirtschaft (CSA)'', Darmstadt 2013, 276 S.&lt;/ref&gt; {{SE|36}}<br /> <br /> Landwirtschaft přičteny, ztratila by svou přemoc na trhu; tím by vyšla najevo skutečnost, že vyrábí zdánlivé hodnoty.<br /> <br /> Jak se cena v zemědělství tvoří, je okultní fenomén, který se prostřednictvím snah jako «free-trade» — nezaměňovat s dohodami o volném obchodu — nebo také v případě erzeuger- und Verbrauchergemeinschaften začíná kousek po kousku vyjasňovat. Cena zemědělské Urproduktion jako taková není kalkulovatelná; hodnotově-určující faktory pro ceny zemědělské Urproduktion jsou:<br /> <br /> * Přírodní nadání v oblasti vzájemného působení stanovištních faktorů země, vody, vzduchu a tepla, jakož i geomorfologické krajinné podoby.<br /> * Přírodní nadání v oblasti tvořivých sil, které jsou vlastní přírodním bytostem (rostlinám, zvířatům atd.) a jejich účinnosti v rytmech ročního běhu.<br /> * Ideami vedená práce člověka.<br /> * Uvážlivé sladění všech orgánů do celku provozního organismu člověkem.<br /> <br /> Prostřednictvím spolupůsobení těchto faktorů vzniká — polárně k tvorbě hodnot v průmyslu — objektivní hodnota produktů, jako je hodnota pšenice, mléka, chleba, sýra atd. Cena by pak byla spravedlivá, pokud by této objektivní hodnotě odpovídala nebo se jí alespoň přibližovala. Jak ale lze tuto cenu uchopit?<br /> <br /> Nad to je tvorba hodnoty zemědělské Urproduktion určována dvěma vlastnostmi: Zaprvé schopností v průběhu výrobního procesu samé sebe znovu vytvářet, a zadruhé tím, stát se potravinou pro člověka a zvíře. Pšeničné zrno například je společně s půdou, do níž je zaseto, výrobním prostředkem pro příští žeň, a zároveň je chlebovým obilím. Kráva se reprodukuje v teleti, a v souvislosti s tímto dějem spočívá její schopnost dávat více mléka, než je zapotřebí k odchovu telete. Výrobní prostředky zemědělství mají tu vlastnost, že se v průběhu výrobního procesu mohou samy vytvářet a zároveň se mohou stát potravinou pro člověka a zvíře. Náleží zemědělci, aby podmínky pěstování a chovu utvářel tak, aby obě schopnosti na vysoké úrovni v průběhu výrobního procesu trvale udržovaly rovnováhu. To znamená: musí zde a nyní pěstovat pšenici atd., chovat, krmit, ošetřovat a šlechtit krávu atd. tak, aby tyto výrobní prostředky živého zachovávaly své zvláštní vlastnosti až do vzdálené budoucnosti {{SE|37}}<br /> <br /> nebo dokonce nabývat nových, jak to odpovídá proměňujícím se výživovým potřebám.<br /> <br /> Tato skutečnost především zakládá zásadně polární způsob výroby v průmyslu a v zemědělství. Projevuje se také v tom, že zemědělské výrobní prostředky — půda, rostliny, zvířata — díky své schopnosti sebeobnovení nelze odepisovat. Co je v průmyslu odpis jako kapitálová rezerva, tím je v zemědělství hodnotuchující a rozvíjející síla hospodářského organismu jako celku. Nahrazení lidské pracovní síly a zvířecí tažné síly strojem přineslo nicméně zemědělství vysoké odpisy, které se nevztahují na výrobní prostředek jako takový. Ne kombajn však produkuje obilí, ne dojicí stroj mléko, nýbrž život, svět sil vytvářejících vztahy, jenž má svůj původ v bytostné povaze živé a oduševnělé přírody.<br /> <br /> Cena zemědělských produktů by tedy byla přiměřená teprve tehdy, kdyby odpovídala jejich objektivní hodnotě. Jistým měřítkem by mohlo být, kdyby cenová struktura prvovýroby zemědělského hospodářského organismu — tedy bez dalšího zpracování — pokrývala provozní náklady i obživu všech spolupracovníků a jejich rodin od jednoho roku sklizně do druhého.¹⁴<br /> <br /> To předpokládá odbytové struktury, které v regionálním okruhu sdružují zemědělce, zpracovatele, velkoobchodníky a maloobchodníky i spotřebitele, kteří chtějí v tomto smyslu spoluutvářet. Na rozdíl od průmyslu je zemědělství zaměřeno na regionální hospodářství. Odpovídajíc svým výrobním podmínkám, produkuje v celé své rozmanitosti všude tam, kde žijí lidé a kde to tyto podmínky dovolují. Je proto zcela přirozené, že nejkratší cesta od výrobce ke spotřebiteli je nejlevnější a zároveň nejšetrnější ke kvalitě.<br /> <br /> Také zemědělství, pokud jde o čistý kosmicko-zemský výrobní proces, produkuje odpad, avšak nikoli odpadky. Odpad pochází z živé a oduševnělé přírody, z rostlinných a živočišných zbytků, které se vracejí do lůna přírody a přeměňují se v humus,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner formuloval pro tuto cenovou orientaci ve svých ''Kernpunkten der sozialen Frage'' následující myšlenku: Cena musí být nastavena tak, «aby každý pracující za jeden produkt obdržel takový protiekvivalent, jaký je nezbytný k uspokojení veškerých potřeb jeho i osob k němu náležejících, dokud znovu nevytvoří produkt stejné práce. Takový cenový vztah nemůže vzniknout úředním stanovením, nýbrž musí se vytvořit jako výsledek živého součinnosti asociací činných v sociálním organismu» (GA 23, Dornach 1976, S. 132)&lt;/ref&gt; {{SE|38}}<br /> <br /> Nositelé úrodnosti půdy, přeměňují. Při řádném hospodaření, ve smyslu organismového principu, se látkový a silový haushalt statku do značné míry regeneruje sám. Průmyslové spotřebě energie a surovin stojí naproti výstavba, samovyrobené hnojivo a nová tvorba humusu. Čistá prvovýroba zemědělství má při zohlednění všech opatření sloužících výstavbě půdy (hnojení, osevní postup, zpracování půdy) kladnou energetickou bilanci. Tato skutečnost je dnes obrácena v pravý opak vysokým nasazením kapitálu v podobě dusíkatých hnojiv, pesticidů, cizích krmiv a energie. Třeba zmínit i erozcí podmíněné ztráty půdy, dokonce i na mírně skloněných plochách průmyslově provozovaného zemědělství (zejména při pěstování kukuřice). Celkohospodářsky a z hlediska budoucnosti však má zemědělství úkol postarat se o vyrovnání záporné energetické bilance průmyslu.<br /> <br /> Vidíme: polarita průmyslu a zemědělství musí být promyšlena radikálně a důsledky pro veškerý kulturní život musejí být přísně vzaty na zřetel. Bez vyrovnání tohoto obrovského pole napětí nemůže dojít k ozdravení hospodářského života. Teprve nalezení ceny zemědělských výrobků v regionalitě trhu a asociativním svazku s navazujícím zpracováním a obchodem může dát cenové tvorbě v dělbou práce organizovaném hospodářství orientaci. Měrový vztah k cenám v průmyslu a řemesle se musí v budoucnosti určovat podle zemědělské prvovýroby.<br /> <br /> Již samotné nazření disparity výrobních podmínek v průmyslu a zemědělství poukazuje na to, že pro zemědělství je organismus především bytostně přiměřeným utvářecím principem jeho tvorby hodnot. Organismový princip byl vývoji zemědělství — byť vždy za zcela jinak utvářených kulturních poměrů — vždy imanentní. Co se dnes musí stát otázkou vědecky fundovaného, vědomého porozumění organismu, vyvěralo v dřívějších dobách z lidově-instinktivního, moudrostí prostoupeného jednání. Vývoj vědomí lidstva a spolu s ním dějiny zemědělství se v hlavních rysech zrcadlí v tom, jak lidé postupně učinili organismový princip přírody imanentní — z čím dál vědomějšího prožívání vlastního tělesného organismu — základem pravého umění zemědělství. {{SE|39}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Organismusprinzip_in_der_Landwirtschaft_im_Spiegel_der_Bewusstseinsentwicklung_der_Menschheit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Organismový princip v zemědělství v zrcadle vývoje vědomí lidstva ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Frühzeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Pravěk ====<br /> <br /> Počátky zemědělství sahají hluboko do předhistorické doby. Lidstvo žilo v pravěku ještě v naprosto jiných stavech vědomí a pozemských poměrech. Schilderungen Rudolfa Steinera o těchto raných stavech evoluce člověka a Země nám nad tím dávají vysvětlení. V dobách poslední kontinentální profilace a velkých horotvorných procesů Země, tzv. «atlantské epochy», žilo lidstvo, které ještě nemyslelo v pojmech, nýbrž které v rozvinutém, duchovně inspirovaném instinktivním životě spolužilo živé tkaní přírody a tvůrčího ducha a které takto prožité dokázalo uchovávat s takřka neomezenými silami paměti.<br /> <br /> Sledujeme-li Steinerovy schilderungen v jeho «Tajné vědě v obrysu» a «Akašské kronice»,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989; Ders.: ''Aus der Akasha-Chronik'', GA 11, Dornach 2018.&lt;/ref&gt; pak se někdejší, bytostně geistický kosmos prožívající, snivé vědomí atlantské lidskosti rozvinulo v epochách poatlantských vysokých kultur až k dnešku k Zemi se obracejícímu sebevědomí. Hledáme-li zde přiřazení k epochám, jak je popisuje geologie, lze je přibližně ztotožnit s časovým úsekem, který je vymezen *neozoikem* nebo *[[Tertiär|terciérem]]* a *[[Quartär|kvartérem]]*.<br /> <br /> Z instinktivního propletení atlantské lidskosti s věcmi a bytostmi přírody a s duchovostí kosmu je pochopitelné, že lidé pod vedením bytostí nad nimi duchovně stojících disponovali schopnostmi působit na život rostlin (trav, bylin, stromů) a zvířat (savců, ptáků, hmyzu), jež se — tak jako oni sami — nacházely ještě v tvárném stavu. Atlantané nesli v sobě dědictví poslední periody lemurské epochy — geologicky přibližně *mezozoikum* —, v níž byli tito ranní předlidé obdarováni Já, individuálním bytostným jádrem.&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; Posláním tohoto Já bylo pak v následujících atlantských kulturních věkách profilovat podobu fyzického těla člověka a tím položit zárodek k {{SE|40}}<br /> <br /> rozvíjení vyšších stupňů vědomí až k probouzejícímu se sebevědomí.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Johannes-Evangelium'', GA 103, Dornach 1995, Vortrag vom 30. Mai 1908.&lt;/ref&gt; Tento vývoj završily velké doby ledové.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_urindische_Kultur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Urindická kultura ====<br /> <br /> Takzvaná «poatlantická kulturní věky» — geologicky: *holocén* — začala po ústupu ledové pokrývky v Evropě a ve středoasijských pohořích, zanechávajícím mohutné vrstvy sutin a sprašových nánosů, jež se dodnes staly výchozím materiálem pro vznik půd. Ve Starém zákoně i v mýtech národů je odkazováno na «velkou potopu», na potopu světa. V tomto mytickém obraze byl zaznamenán — jak z hlediska dějin Země, tak z hlediska dějin vědomí — zánik bájného kontinentu Atlantidy na sklonku atlantské doby, geologicky *terciér* a *[[Quartär|kvartér]]*. Jako první z poatlantských kulturních věků rozkvétala «[[urindická kultura]]» v osmém až šestém tisíciletí před Kristem.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989, S. 273 ff. – Eine Datierung der nachatlantischen bzw. nacheiszeitlichen Kulturepochen wird umso eher möglich, je weiter sie fortschreitend in historischen Dokumenten Konturen gewinnen. Diese aber sind nur der äußere Ausdruck einer jeweils vorherrschenden Bewusstseinsverfassung der Menschen ihrer Zeit.<br /> <br /> Der Mensch urständet im Geistkosmos: Er entwickelt sein Bewusstsein in der Begegnung mit der physisch-sinnlichen Welt. In dieser Welt von Zeit und Raum aber wirken Kräfte, die ebenso dem Geistkosmos entstammen und ihre jeweils spezifischen Quellen in den zwölf Regionen des Tierkreises haben. Von diesen zwölf Regionen strahlen, vermittelt durch die Sonne, die Impulse, die der Menschheit zu immer neuen Stufen der Bewusstwerdung des Mensch- und Weltseins verhelfen. Diese Impulse sind es, die über das Schöpfertum der Menschen einem Kulturzeitalter das Gepräge geben.<br /> <br /> Die Sonne benötigt auf ihrer ekliptischen Bahn in rückläufiger Bewegung (Präzession) für einen Durchgang durch den Tierkreis 25 920 Jahre (platonisches Weltenjahr). Je in 1/12 dieser Umlaufzeit, also in 2160 Jahren, empfängt sie die Kräftewirkungen einer Tierkreisregion. Aus diesem Zeitmaß ergibt sich die Dauer einer Kulturepoche (vgl. Elisabeth Vreede: Astronomie und Anthroposophie, Dornach 1980, S. 100 ff.). Jede der zwölf Regionen des Tierkreises trägt ein Schriftzeichen, ein Sternbild, das einen Namen hat, der auf uralte Weisheitslehren zurückgeht.<br /> <br /> So steht die altindische Kultur, die Erste der Siebenheit der nachatlantischen Kulturen, unter dem «Krebszeichen», andeutend, dass das zu Ende gehende atlantische Zeitalter (Neozoikum) sich involviert und ein neues, das nachatlantische (Quartär), sich evolviert. Die nachfolgende urpersische Kultur steht unter dem Zeichen der «Zwillinge», hinweisend auf die Polarität von Licht und Finsternis usw. <br /> <br /> In den vielen Betrachtungen, die Rudolf Steiner in seinem Schrifttum und Vortragswerk den Kulturepochen widmet, charakterisiert er die Bewusstseinsstufen, die sich die Menschheit im fortschreitenden Ergreifen der irdischen Verhältnisse erringt. Die Übergänge von einer zur nächsten dieser Epochen sind gleitend. Sie ergeben sich aus dem Herauf kommen und Abklingen der jeweils herrschenden Geistimpulse aus den Tierkreisregionen. Das gilt auch für den vierten nachatlantischen Zeitraum. Für diesen aber gibt Rudolf Steiner zugleich eine Datierung über Anfang und Ende an, die einen auf das Jahr datierten astronomischen Bezug zur Tierkreisregion des Widders hat. Der Beginn des griechisch-römischen Kulturzeitalters fällt demnach auf das Jahr 747 v. Chr. und dessen Ende, nach Ablauf von 2160 Jahren auf das Jahr 1413 (Rudolf Steiner: Die tieferen Entwicklungsimpulse der Menschheit, 12. Juni 1917, Publikation in Vorbereitung). Aufgrund dieser, auf einen kosmischen Rhythmus bezogenen Zahlenangaben lassen sich die Daten für die Vorausgegangenen Hochkulturen berechnen sowie diejenigen, die nachfolgen und die 1413 n. Chr. mit dem gegenwärtigen Zeitalter der Bewusstseinsseele begonnen haben.&lt;/ref&gt; Navazující velké kultury {{SE|41}}<br /> <br /> podél pásu táhnoucího se od východu na západ, který tvoří přechodnou zónu mezi tehdejšími severními glaciálními a jižními pluviálními oblastmi. Tyto jižní oblasti chovaly kdysi bohatý rostlinný a živočišný svět; dnes se tam rozkládají pouště.<br /> <br /> Žádné vnější dokumenty z těch pravěkých dob nepodávají svědectví o vysoké kultuře staré Indie. V ní se odehrál krok vědomí směrem ke kontemplatnímu prožívání božské moudrosti, do níž se praindický člověk cítil vpleten jako do své duchovní domoviny. Bytostně mu prosvítala skrze veškeré pozemské bytí. Teprve pozdější době bylo vyhrazeno — přibližně v přechodu do třetího tisíciletí před Kristem —, aby se se ztrátou někdejší bezprostřednosti k duchu dostavil pocit, že smyslový svět je pouhý zdáním, je máján. V tomto probouzení k soumračně kosmickému vědomí stál praindický člověk pod vedením kněžství a byl řízen vysokou moudrostí sedmi velkých učitelů staré Indie. Tito praučitelé byli nazýváni sedmi svatými Rišii; skrze ně hovořila «největší tajemství naší sluneční soustavy, světa vůbec».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geistige Hierarchien und ihre Widerspiegelung in der physischen Welt'', GA 110, Dornach 1991, S. 120.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Slabé ohlasy tohoto důvěrného, po dlouhé věky přetrvávajícího obrácení k duchu se objevují teprve ve třetím kulturním stupni Indie, ve druhém tisíciletí před Kristem, v moudroslovných knihách Indů — ve svatých písmech Véd a Bhagavadgíty. Toto snové probouzení k vyšší úrovni vědomí, k prožívání silových rytmů a bytostí planetárního kosmu, vděčí praindický člověk tomu, že Já se sesunulo do druhého bytostného článku člověka — do étherického těla. Teprve nyní vznikla ostrá hranice mezi nočním bezvědomím a denním bděním.<br /> <br /> Praindické kulturní věkové období se rozvíjelo — stejně jako obě následující — v oblastech, kde si příroda svými silami a látkami sama vytvářela půdu ke své úrodnosti, sama se spořádávala v «organismus v {{SE|42}}<br /> <br /> přírodním růstu» gestaltovat.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach, 1999 S. 44: «dass der Erdboden eine Art Organ ist in dem Organismus, der sich im Naturwachstum überall zeigt, wo eben ein solches Naturwachstum ist.»&lt;/ref&gt; To bylo příznačné pro oblasti ukrývající přebohaté rostlinné a živočišné dění v povodí řek Brahmaputry, Gangy a Indu, vyvěrajících z Himalájí. Spolupůsobení čtyř živlů — země, vody, vzduchu a tepla — bylo obdařeno takovou juvenilní silou, neustále se obnovující v rytmech ročního běhu, že jen nepatrné péče bylo třeba, aby sloužilo potřebám tehdejších lidí. Praindický člověk byl oddán kontemplaci. Fyzicko-smyslový svět mu byl cizí; usiloval o zachování svazku s domovem v duchu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_urpersische_Kultur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Staropersská kultura ====<br /> <br /> Staroorientální íránská vysoká kultura navazovala časově i zeměpisně — v postup na západ — na kulturu praindickou.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Johannes-Evangelium'', GA 103, Dornach 1995, Vortrag vom 29. Mai 1908.&lt;/ref&gt; Jako u ní platí, že přesné zeměpisné vymezení je obtížné; chybějí soudobé nálezy, z nichž by bylo možno usuzovat na výšku a jedinečnost této kultury — nebo spíše, skutečná svědectví nejsou jako taková rozpoznána. Přihlédne-li se k tomu, co je známo, ve světle Steinerova duchovního bádání, nebude se daleko od pravdy, zda se odhadne, že se tato kultura rozkládala od Západního Himálaje (Pamíru) přes Hindúkuš se středem v Afghánistánu až po Baktrii ve východním Íránu. Na sever se staropersský kulturní prostor otevíral přes malá i větší říční údolí podhůřích do předhůřních stepí a pouští. Dvě z tamních řek — Amudarja a Syrdarja (v antice: Oxus a Jaxartes) — překonávají step a ústí do Aralského moře. Polarita pouštní stepi a vysokohorského masivu, jakož i kočovné turanské prapopulace a usedlých, pozemsky zdatných Peršanů nemohla být výraznější. Vzestupný, na budoucnost orientovaný kulturní národ prastarých Peršanů se musel v mnohých válečných střetnutích ubránit přívalu Turanů, kteří zachovávali starší stupně vědomí. A přece mýtus vypráví o králi Turanů, «Džamšídovi», jenž prý přivedl své národy ze severu dolů do Íránu. Od slunečního boha Ahury Mazdy obdržel zlatý dýku — praobraz nástoje obrábějícího zemi {{SE|43}}<br /> <br /> přetvářejícího pluhu, dýka, «jež dává lidem sílu, aby si vnější smyslový svět zpracovali».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Matthäus-Evangelium,'' GA 123, Vortrag vom 1. September 1910, Dornach 1988, S. 27.&lt;/ref&gt; Táž sluneční božskost Ahury Mazday je i velkým inspirátorem Zarathustry, vůdce íránských národů, záhy po atlantské katastrofě.&lt;ref&gt;Ebd., S. 28f.&lt;/ref&gt; Tuto vznešenou individualitu nelze zaměňovat s historickým Zarathustrou nebo Nazaratem ze 6./7. století př. Kr., jenž je mu svou bytostnou povahou tak blízký — s Pythagorovým učitelem. Na pra-Zarathustru, zakladatele staropersské kultury v 6. předkřesťanském tisíciletí, navazují i staropersská mystéria, jejichž učení vzdáleně doznívají v zoroastrijské Avestě. Avesta, jež svou písemnou podobu získala teprve kolem obratu časů, je odvozována od historického Zarathustry z doby perských Achajmenovců (kolem 600 př. Kr.).&lt;ref&gt;Walther Hinz: ''Zarathustra'', Stuttgart 1961, 271 S.&lt;/ref&gt; Avšak texty zpěvů Avesty (Gáth) poukazují na mnohem starší tradice, sahající ke mystijní moudrosti pra-Zarathustry. Antické prameny z platonské školy ukazují vedle historického i na pra-Zarathustru, jenž měl žít 6000 let před smrtí Platónovou nebo 5000 let před trojskou válkou.&lt;ref&gt;Markus Osterrieder, Peter Guttenhöfer: ''Die Durchlichtung der Welt: Altiranische Geschichte'', Bildungswerk Beruf und Umwelt, Kassel 2008, 60 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Na místo kněžské vlády v starém Indii a působení sedmi svatých Rišiů nastoupili nyní kněží-králové, jejichž prvním byl předhistorický Zarathustra.&lt;ref&gt;Karl Heyer: ''Von der Atlantis bis Rom, Beiträge zur Geschichte des Abendlandes'', Band I, Stuttgart 1997, 254 S.&lt;/ref&gt; Učení staršího Zarathustry zvěstovalo praprotiklad světla a tmy, dobra a zla, vznešeného slunečního bytí Ahury Mazday neboli Ormuzda a ducha temnoty, Ahrimana neboli Angra mainju, vládce hlubiny země. Zarathustra nabádal lidi, aby se nevraceli pouze v úctě k vznešenému slunečnímu bytí, nýbrž aby je aktivně skrze máju hledali v zevním smyslovém světě — obdělávali zemi, prozařovali ji světlem, přetvářeli rostliny v jejich orgánech v výživný plod a divokost zvířete proměňovali v duševní otevřenost vůči člověku. Velká část kulturních rostlin, které až do dnešního dne představují základní potraviny lidstva, v první řadě obilniny (pšenice a ječmen), ale i druhy zeleniny a ovoce pocházejí ze {{SE|44}}<br /> <br /> V urperské kultuře, v době mezi 7. a 4. tisíciletím před Kristem.&lt;ref&gt;Manfred Klett: «Die Entstehung der Kulturpflanzen und das Saatgut als das Kulturerbe der Menschheit», in: Manfred Christ (Hrsg.): ''Bedrohte Saat'', Basel 2010, 328 S.&lt;/ref&gt; A právě tyto plodiny — nikoli kamenné nástroje *neolitu* — představují vrcholná umělecká stvoření této kultury.<br /> <br /> V urperství se Já probudilo v Empfindungsleib, ještě nediferencovaném třetím bytostném článku člověka, v astrálním těle.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Theosophie'', GA 9, Kap. IV. «Leib, Seele und Geist», Dornach 2003, S. 57 f.&lt;/ref&gt; Na tomto stupni pokračujícího vývoje vědomí vyhasínala síla starého instinktivního jasnovidectví a rostla schopnost — pod vedením mystérií a ze zažívání kosmicko-pozemských vztahů — přetvořit zemi, rostliny a zvířata. Sakrálně-magický vztah Atlantiďanů k působícím duchovním stvořitelským silám v zemi a kosmu se proměnil ve vztah sakrálně-umělecký. Bylo uměním urpersů, stavějíc na předchozích kulturních výkonech, v usídlení z instinktivní duchovní bezprostřednosti tak působit na duševní svébytnost určitých druhů zvířat, že se tato otevřela vůči člověku. Tím se zároveň hluboce přeměnila celá fyzicko-tělesná organizace zvířat. Ve svém obrácení ke zvířeti lidé formovali ze svého vnitřního prožívání v zevnějšku umělecké dílo: domácí zvíře. Oproti divokým druhovým příbuzným se domácí zvířata od počátku vyznačovala nesmírnou bohatostí forem. Přirozená vloha živočišného organismu byla jako celek přetvořena ke zvláštním výkonům látkové výměny, zpravidla na úkor aktivity nervově-smyslového systému. Stávání se domácím zvířetem spočívalo v umění udržet zárodečnou tvárnost po celý život. Domácí zvířata před člověkem neutíkají, ba naopak — vyhledávají jeho blízkost a potřebují ji.<br /> <br /> Je příznačné, že Turané měli za erbovní zvíře divokého vlka, praotce všech psů. Starý Íránec naproti tomu nosil v erbu jeho uměleckou přeměnu — psa, nejstaršího ze všech domácích zvířat.&lt;ref&gt;Norbert Benecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 1994, S. 68.&lt;/ref&gt; Tak jako urperský člověk mohl — navazuje na předchozí kulturní výkony — prostřednictvím duševního působení na zvířata přetvářet jejich tělesnou formaci, mohl stejnou cestou prostřednictvím živého působit na tvarovou a plodotvorbu rostlin. Toto poslední je jeho největší sakrálně-umělecký čin. V prožívání nadsmyslových kosmicko-planetárních rytmů a v nich se zjevujících tajemství života působil přes životní organizaci rostliny až dolů do konfigurace fyzické organizace. Jako stín vrhaný {{SE|45}}<br /> <br /> uchovává genom toto někdejší vtisknutí. To, co takto vzniklo z uměleckého aktu, se dnes stává předmětem svévolné manipulace. Velcí urpersičtí pěstitelé rostlin byli plastici bildekräfte živého. Měli schopnost přetvářet přirozeně daný typus rostlinného druhu ve tvaru i plodu v rostlinu výživnou. Pod vedením mystérií spočívalo jejich umění v tom, aby síly vedoucí k fruktifikaci a zrání přivedli k bytostné účinnosti ve všech orgánech rostliny: v kořeni (např. mrkev), ve stonku (např. kedluben), v pupenu (např. kapusta růžičková), v listu (např. salát, špenát), v květu (ovocné stromy), v semenu (obiloviny). Například u obilovin je reprodukční síla oproti divokým travám téhož druhu snížena — měřeno počtem semen —, a to ve prospěch zvýšené nährkraft pevně naplněných moučných těles (endospermu) obilných zrn. Avšak tento fruktifikační proces prostupuje celou obilnou rostlinou, poznatelný v zesílení a zbarvení stonku. Platí i zde, že zárodečná tvárnost bildekräfte rostliny je přesměrována do tvorby plodů a v ní po delší dobu udržována. Vznik uvedených výživných rostlin sahá před počátek třetího tisíciletí, a náleží tedy do doby kulturních okruhů impulzovaných urperskými lidmi.<br /> <br /> Toto sakrálně-umělecké umění urpersičtí lidé nevyčerpali jen výtvářením domácích zvířat a kulturních rostlin, nýbrž vztahovalo se stejnou měrou — a výslovně — na zpracování půdy. Bodenbearbeitung se rozvíjelo tam, kde «organismus v přirozeném růstu» nabízel ideální předpoklady k rozvinutí. Byla to jmenovaná horská údolí a povodí afghánského a východoíránského vysočí, která se na jihozápadě ztrácela v pouštích a na severu v turánských stepních oblastech. Zde byl činný člověk vyzýván. Prostřednictvím důmyslných závlahových soustav — mj. zachycením pramenů v štolách ražených hluboko do svahů údolí — byl půda na jedné straně oživována vodou a na druhé straně rýhovým pluhem a motykou částečně přiváděna k odumírání. Zde se ovládání vzájemné hry smrti a života, zemři a staň se, stává uměním. Každý mechanický zásah do půdy znamená podněcování rozkladných procesů. Zde se tak zakládá vysoké umění ackerbau, které v souvislosti s pěstováním kulturních rostlin spočívá v ovládnutí životonosných kosmických a smrtonosných pozemských sil.<br /> <br /> Se svým Já, tumpě vnímajícím v empfindungsleib, prožívá urperský člověk sám sebe jako sevřeného ve dvojnosti světla a tmy. Veden {{SE|46}}<br /> <br /> skrze zarathuštrovská učení a prostřednictvím inspirací, jež vtékaly do mystérií, povznesl se urperský člověk na stupeň vědomí, v němž se mu slunečný duch — skrze máju smyslového světa — odkrýval ve své práci na zemi. V urperské kultuře začíná člověk ve svém vztahu k sobě i ke světu utvářet střed mezi kosmickými výšinami a hlubinami země.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kulturen_Altägyptens_und_Mesopotamiens&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kultury starého Egypta a Mezopotámie ====<br /> <br /> Postupujíce od východu na západ navazuje na druhý kulturní věk Urpersie třetí poatlantická kulturní epocha, která se na jihozápad rozčleňuje do kulturního prostoru starého Egypta a na západ v oblasti mezopotámského Dvouříčí do po sobě jdoucích kultur Babylónie, Chaldeje a Asýrie. Tato třetí epocha se rozvíjí od počátku třetího tisíciletí až do osmého předkřesťanského století. V ní vstupuje tehdejší lidstvo z mytologické pravěkosti ''neolitu'' přímo a bez přechodu do vnějšně historicky uchopitelného vývoje doby bronzové. Ve starém Indii to bylo sedm svatých Rišiů, kteří inspirovali průběh kultury z věšteckých míst přiřazených jednotlivým planetám. Na svaté Rišie navázal Zarathustra, jenž inauguroval urperskou kulturu a její mystéria. Zakladateli altegyptské kultury a jejích mystérií byli Thovt neboli Hermes Trismegistos; a zakladateli starého Mezopotámí, staré babylonsko-chaldejské kultury a jejích mystérií byli Gilgameš a s ním spjatý zasvěcenec Eabani.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Okultní dějiny'', GA 126, Vortrag vom 28. Dezember 1910, Dornach 1992.&lt;/ref&gt; Na místo kněžského království Urpersie nastoupilo království — v Egyptě faraóni — avšak v těsném vztahu k mystériím. V tomto kulturním věku postupovalo lidstvo, z velké části za ztráty starého instinktivního hellsehen, k rozvinutí empfindungsseele.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989, S. 280f.&lt;/ref&gt; Pod vedením králů a mystérií v pozadí se empfindungsseele rozvíjela v postupném probouzení Já jako samostatný duševní článek. Tento krok k dalšímu projasňování vědomí vstupuje hned na počátku zřetelně do očí v nejmonumentálnějších sakrálních uměleckých stvoření lidstva — v pyramidách v Sakkáře a Gíze v Egyptě a v Sumeru, raném Babylónii, v zakládání měst, jež se mocnými hradbami ohrazovala proti okolní přírodě. Zde, jako v následujících dobách zvláště egyptské {{SE|47}}<br /> <br /> Kultur si člověk dobývá vědomí o anorganicko-mrtvé, fyzicko-minerální přírodě. Vysoké schopnosti příslušníků urperské kultury a předcházejících dob — zasahovat proměňujícím způsobem do duševního bytí zvířete a pak do živé přírody rostliny, až dolů do fyzického organismu, a to umělecky zpodobnit ve stvoření domácích zvířat a kulturních rostlin — vyhasly. Lidé sestoupili z instinktivních duchem nesených stupňů vědomí zcela dolů do pozemského bytí. Probouzeli se k tomu, co se smyslům nabízelo jako vnější svět jevů, a v jeho zjeveních hledali tvůrčího ducha, který v nich účinně působí. Rozvíjeli na tom vědomí, které žilo v čisté duchem nesené citovosti. Do této se utváře­jící empfindungsseele však zároveň proudily inspirace a moudrostní poklady mystérií. Již ne duševní bytí zvířete, již ne živé rostliny promlouvalo k lidem instinktivní bezprostředností ducha — nýbrž látka a forma mrtvého bytí. V kameni, v Babylónii a Chaldei v pálené cihle, hledali vyjádření svého citového života v monumentálních, geometrických a plasticky přísných, vznešených formách. V Egyptě se toto umělecko-sakrální cítění vztahovalo zvláště k vnímáním duchovního, které působí v kosmu a v člověku. Vnější život se utvářel z velké části jako odraz královského a kněžského vedení mystérií. V mezopotámském kulturním prostoru se naproti tomu tato totožnost vnitřního a vnějšího více rozpadala. Zde působily impulsy Gilgameše do vnější kultury a zasvěcenci mystérií na ni měli menší vliv.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Okultní dějiny'', GA 126, Vortrag vom 28. Dezember 1910, Dornach 1975, S. 42.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Také třetí poatlantský věk se rozvíjel tam, kde příroda nabízela k tomu vhodné předpoklady, kde souhra živlů — země, vody, vzduchu a tepla — se v rytmech ročního běhu formovala v „organismy v přirozeném růstu&quot;. Protikladnost mezi nimi stěží mohla být větší: na jedné straně životní tepna Nilu, která se hluboko zaříznutá táhne nubiijsko-egyptskými pouštními oblastmi, a na druhé straně rozlehlé úrodné roviny Mezopotámie mezi řekami Eufratem a Tigridem.<br /> <br /> Ve vyšší míře než v urperské kultuře je to voda, jsou to každoroční záplavy a sedimentace humusu, jílu a jemných písků, které jako hnojení udržovaly půdy mladé. Co v celé {{SE|48}}<br /> <br /> Rozmanitost pěstovaných druhů rostlin a chovaných druhů domácích zvířat již existovala, byla kulturním dědictvím prapůvodní Persie. Nyní se však vědomí obrací více k prostorovému rozměru Země. Umožnilo jim to brát přesné míry, formovat kámen dlátem a kladivem a spojovat jeden kámen s druhým, plochu k ploše, v tenoučké spáře – zkrátka: provozovat vysoké řemeslné umění a z síly vlastního citu vtiskávat mrtvému kameni každým úderem kladiva tvar. Tato schopnost určovala také zjemnění v obdělávání půdy, v kultivaci rostlin a v chovu zvířat. Přírodní podmínky však měly převahu; vzpomeňme na v Bibli zmíněných sedm tučných a sedm hubených let v Egyptě. A přesto dokázali lidé pomocí nejpropracovanějších zavlažovacích a odvodňovacích systémů zkrotit přírodní síly a prosadit se při budování své vyspělé kultury. Jedinečným příkladem takového uměleckého výkonu je Josefův kanál (arabsky: Bahr Júsuf), který ve středním Egyptě odbočuje z Nilu, vede asi 350 km podél západního okraje Nilu a u vstupu do oázy Fajjúm překonává práh okrajové údolní sníženiny. Odtud napájí v důmyslném zavlažovacím a odvodňovacím systému rozlehlou pánev oázy a činí z ní dodnes jednu z nejúrodnějších zahradních krajin Egypta. Vzhledem k tomu, že kanál dodnes nese jméno Josef a podle Emila Bocka&lt;ref&gt;Emil Bock: ''Pravěk. Starý zákon a duchovní dějiny lidstva I'', Stuttgart 1951, s. 151.&lt;/ref&gt; nemůže být pochyb o tom, že se za tímto jménem skrývá biblický Josef, lze předpokládat, že právě on byl stavitelem tohoto kanálového systému. Josef, který působil v Egyptě v roce 1750 př. n. l., v sobě spojuje mysterijní kulturu Babylonie a starověkého Egypta.&lt;ref&gt;Tamtéž, s. 160.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V paralelních kulturách Mezopotámie a Egypta byla, stejně jako v předchozích kulturách pra-Persie a pra-Indie, nespoutaná voda rozhodujícím faktorem v «organismu přirozeného růstu». Nyní však byly vodní síly řek spoutány hrázemi, rozsáhlými systémy kanálů a příkopů, zdymadly atd. V nejvyšší míře to platilo pro Egypt, kde musela být rok co rok, po ústupu vodních mas zaplavujících údolí, půda čerstvě pohnojená nilským bahnem vysušena, poté znovu zavlažena a rychle sklizena před další záplavou. Rok co rok {{SE|49}}<br /> <br /> verwandelte die Menschen ein extremes Naturbiotop v kulturbiotop – v zahradní krajinu.<br /> <br /> Empfindungsseele –感覺魂 – lidí, kteří byli nositeli tohoto kulturního věku, se utvářela jednak skrze boží slovo, jež ústy králů a kněží vycházelo z mystérií k lidem, jednak skrze vlastní zkušenosti v zacházení s anorganickou přírodou, s kamenem a vodou. Z tohoto duší nesené, duchem prostoupené a zároveň zemsky zdatné duševní postoje vyrůstala gigantická umělecká stvoření: v kámen vytesané formy, kultovní rytiny, hrobové malby, tvarované a pálené hliněné cihly, hliněné desky s písmem a ornamentálně zdobené hliněné nádoby, jakož i plastické ztvárnění „organismů v přirozeném růstu&quot; v zahradních krajinách.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_griechisch-römische_Kultur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Řecko-římská kultura ====<br /> <br /> Čtvrtá poatlantská epocha začíná – po předcházející krétsko-mykénské přechodné kultuře – ve osmém století př. Kr. a končí na počátku novověku, na začátku 15. století n. Kr. Prozatím bude pohled omezen na proměnu vývoje vědomí až po obrat časů. Je to doba vzestupu starého Řecka k vrcholu jeho kulturního rozkvětu – a k jeho úpadku. Duchovní vedení vycházelo ze dvou duchovních proudů, z apollinských a dionýských mystérií,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Orient im Lichte des Okzidents'', GA 113, Vortrag vom 28. August 1909, Dornach 1982.&lt;/ref&gt; apollinského, které skrze smyslový jas nazíralo působícího ducha v přírodě a kosmu, a dionýského, které přivádělo tohoto ducha k prožití z hloubi nitra duše, skrze závoj duševních pohnutek. Už ne tak jako v předcházejících dobách to byli králové, kteří spolu s kněžstvem mysterijních míst udávali v kulturně formativním smyslu směr společnému životu národů; nyní to byl lid sám, ba jednotlivý člověk, který – veden mysterijním slovem – hledal určení svého osudu. Je to rodná hodina demokracie, nového kroku vědomí, jehož ohniskové místo bylo apollinské věštírně v Delfách. Právě zde – od jeho vrcholného rozkvětu až po postupné vyhasínání ke sklonku obratu časů – se jasně ukazuje, jak vysoký byl význam mysterijního světa v průběhu všech předcházejících kulturních věků: čerpat z pramenů moudrosti, jež se pohledu {{SE|50}}<br /> <br /> Zasvěcených do vyšších světů ducha, vychovávat bytostné články člověka k nositelům postupujícího vědomí Já. V řecko-latinské epoše se to týkalo vstupu Já do rozumové neboli citové duše — po duši vnímavé druhé modifikace astrálního těla.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner:''Das Johannes-Evangelium'', GA 103, Vortrag vom 30. Mai 1908, Dornach 1995, S. 172f.&lt;/ref&gt; Já se teprve ukazuje v rozumové neboli citové duši.&lt;ref&gt;Näheres siehe: Rudolf Steiner:''Die Mission einzelner Volksseelen im Zusammenhange mit der germanisch-nordischen Mythologie,''<br /> GA 121, Vortrag vom 15. Juni 1910, Dornach 2017.&lt;/ref&gt; Já sice už myslelo ze sebe samého, ale stále se ještě hledalo. Sókratés v pátém století př. Kr. ještě neříkal: „Říkám si&quot;, nýbrž: „Můj daimón mi říká.&quot; Já žilo i v jazyce ještě skryté jako činný aktér začleněné do slovesa, například: řecky paideuo = vychovávám; latinsky cogito = poznávám.<br /> <br /> Věštírna v Delfách, otevřená všem, oslovovala duši rozumovou. Vychovávala k samostatnému myšlení. Kdo přicházel hledat radu, musel z vnitřního zesílení myšlení dokázat přinést otázku — a odpověď delfské Pýthie jej svou mnohovýznamností opět vyzývala k myšlení individuálnímu. Řectví v sobě neslo v odzvucích, zvnitřněnou, celou moudrosti mystérií minulosti. Starý Řek ale krok za krokem vystupoval z tehdejšího mysteriálního vedení; uchopoval sám sebe jako celého člověka, jako myslící osobnost, která — hledajíc ve všem střed — žila a darovala se v dokonalé harmonii mezi apollinským prožíváním světa a dionýským prožíváním vlastních hlubin duše. Z těchto dvou duchovně-skutečnostních pramenů tvořil Řek svá velká umělecká díla; tvaroval fyzicky-hmotnou mrtvou látku a vtiskoval jí svým duchem podobu. Ze soumraku mystérií vzešla úsvit řeckého uměleckého tvoření. Ať v plastice, architektuře, hudbě, malířství, básnictví nebo filozofii — ve všem stojí člověk jako obraz Božského ve středu. Z prožívání vlastní tělesné podoby tvoří sochy, které ve své čisté podobě pozdvihují člověka nad sebe sama do Božského, a staví chrámy, jejichž prostorová podoba je utvářena podle měr člověka. „Řecký chrám představuje uskutečnění vybudovaného organismu.&quot;&lt;ref&gt;Frank Teichmann:''Der Mensch und sein Tempel: Griechenland'', Stuttgart 1980, S. 79. – Zum Organismus-Gedanken siehe auch: Renatus Derbidge (Hrsg):''Rudolf Steiner: Organisches Denken'', Basel 2020, 256 S.&lt;/ref&gt; A přece — tak nedosažitelně vysoko, jak stojí právě řecká plastika a architektura {{SE|51}}<br /> <br /> před námi, přece jako by ji zastínil jistý tragický nádech. Co v starém Egyptě vzalo svůj počátek, dosahuje v antickém Řecku svého nejvyššího naplnění — totiž opracovávání a tvarování mrtvého kamene. Řekovi se podaří vdechnout kameni pouhou formou cosi jako život, zdánlivý život. Vtiskuje zvenčí do formy ducha, který v plastické živosti naplňuje jeho nitro; nedokáže však tohoto ducha vepsat do látky samé, aby se tato stala sама sebou tvořivou životodárnou substancí. Lidé první, a zejména druhé, postalantské kulturní epochy praperského světa měli díky své duševně-duchovní i tělesné konstituci a pod zarathuštrovským mysterijním vedením schopnost přivádět na svět umělecká stvoření tím, že substanciálně — plastickou proměnou duševního — vytvářeli z domácích zvířat a z živého kulturní rostliny. Ryze fyzicko-látkové kamene je však mrtvé. Řek tak stál před nerozluštitelností hádanky, jak lze kámen přivést k životu. Dokázal kameni propůjčit jen *zdánlivý* život — skrze formu. V tom spočívá velikost a zároveň tragika řeckého umění. Z hloubi své duše vytvořil ve svém lidském úsilí umění, které navenek v pozorovatelné podobě přináší do obrazu mysterijní minulost a dovnitř se stává zárodkem naděje na budoucnost — totiž zárodkem možnosti oživit samo erdig-materiální jako takové. Na popsaném pozadí vyvstává princip organismu opět v rozmanitě proměněné podobě. Začíná nyní zcela zárodečně prostupovat celý kulturní prostor Řecka — i v sociálním ohledu. Krajiny Řecka nesou samy o sobě božský, apollinský charakter, zcela na rozdíl od egyptských. Jako by to byli sami bohové, kteří v rozmanitosti krajinných povahy stvořili sobě podobu své bytosti. Pohled poutníka, bloudící šíří krajiny, jež se před ním rozkládá, nalezne záhy bod klidu — chrám zářící krásou a harmonií, jenž blahodárně vymezuje prostor nazírání. Tak se setkáváme s apollinskou svatyní v Delfách v těžko přístupné skalnaté horské krajině; jinak s chrámem zasvěceným Athéně, stojícím na skalnatých návrších a zachycujícím pohled již z dálky — jako akropolis v Athénách —, nebo nalézáme Héřin chrám uprostřed úrodných rovin.<br /> <br /> Jinak než ve předcházejících velkých starověkých kulturách, v nichž byl «organismus v přirozeném růstu» utvářen velkými říčními oblastmi, jsou krajiny Řecka ve svém hrdinném, bohům rovném charakteru {{SE|52}}<br /> <br /> jedinečná kompozice proplétajícího se a opět se uvolňujícího spoluhry čtyř živlů země, vody, vzduchu a tepla a světla. Země — mohutné, do výše se tyčící skály, kupící se horská pásma; voda — vyvěrá jako pramen ze skály a nejkratší cestou prahů a dravých potoků nebo malých říček spěje k blízkému mořskému pobřeží. Vzdušné a tepelné proudy, prozářené světlem, smíchávají se při východu slunce k nepopsatelným barevným závojům «Éós s růžovými prsty»,&lt;ref&gt;Éós (starořecky Ἠώς, Ēōs), bohyně jitřenky v řecké mytologii; odpovídá Auróře v mytologii římské.&lt;/ref&gt; aby se vzápětí opět rozdělily, chvíli přebývaly v samostatném bytí jako živel a brzy se opět sešly k nové barevné kompozici.<br /> <br /> Starý Řek nepociťoval přírodu jako něco vnějšího, od něho odděleného — hory a údolí, vrchy a roviny, prameny a vodní toky, omývané vodnými párami, vzduchem a teplem a přívalným světlem, prožíval jako protkané touž duchovností, již nacházel i živě tkající a duševně-duchovně podněcující v sobě samém. Toto cítění prodchnuté procitající rozumovou nebo citovou duší bylo podstatou jeho uměleckého bytí; z tohoto cítění tvořil Řek krajinu: pastýř otevřené horské výšiny se svými stády; pěstitel vína a ovoce terasování příkrých svahů; rolník vzdělával roviny obilím; a v blízkosti osad rozkvétala zahradní krajina. V celém řecko-latinském kulturním prostoru se organismus v přirozeném růstu, vyrostlý od prvopočátku, přeměňoval — zachovávaje přitom svůj příslušný typ — v drobné, členěné ovocnářské a zahradnické krajiny, jež byly jakýmsi zrcadlem utvářející se rozumové nebo citové duše.<br /> <br /> Princip organismu nenašel ve starém Řecku zárodečný vstup jen do utváření krajiny, ani vyjádření jen v umělecké dokonalosti plastik a stavby chrámů, nýbrž stejnou měrou i v oblasti sociální — v polis. Řek se jako osobnost prožíval jako příslušník městského společenství; cítil se Athéňanem, Thébanem, Sparťanem a tak dále. Polis však bylo otevřené město, sahající ven a zahrnující okolní krajiny; obětní oltáře stály ve svatém háji, venku mimo chrámy, ve volném lánu. V polis byl uchystán organismus vyššího řádu — jednota města a okolní krajiny.<br /> <br /> V římství a řectví se rozvíjela rozumová nebo citová duše polárním způsobem. V Řecku vstoupila do vztahu ke staré moudrost mystérií, k tomu, co se zrodilo z nejniternějšího duchovního života {{SE|53}}<br /> <br /> navenek umělecky ztvárnit. «Říman [...] přetvářel podle svého ducha nejen kámen a kov, nýbrž i celé velké lidské společenství.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner:''Vor dem Tore der Theosophie'', GA 95, Vortrag vom 1. September 1906, Dornach 1990, S. 107.&lt;/ref&gt; «Republikánský Řím není nic jiného než lidská moudrost, jež nastupuje na místo staré moudrostí kněžské.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner:''Die Theosophie des Rosenkreuzers''. GA 99, Vortrag vom 4. Juni 1907, Dornach 1985, S. 135.&lt;/ref&gt; Zde je to nyní lidská chytrost, která upravuje vztah člověka k člověku; je to hodina zrodu jurisprudence. Ta je vybudována čistě na prožívání osobnosti, na já, jež se odhaluje v rozumové nebo citové duši. Probouzí se právní cit a z něho vyrůstají právní pojmy, které ctí princip rovnosti a vtiskují se do všeobecně platného zákona. Právo se vztahuje přednostně na předměty světa přítomnosti, a tedy i na osobní disponibilitu s půdou. Vlastnictví, a s ním dědické právo, disponibilita přesahující smrt, má v tom svůj původ. V Římanovi se člověk stává zcela osobností. Jeho vědomí se obrací na protějšek, na druhého člověka a na přírodu, která ho obklopuje. Z toho vyplývá vztah, jenž se — na rozdíl od starého Řeka — projevuje ve více distancovaně-pojmovém způsobu; myslí racionálně ze sebe sama ven a stává se tím schopným pro pozemské. «Organismy v přirozeném růstu» Itálie a Sicílie, geomorfologicky příbuzné řeckým, již nejsou duchem prostoupené vnějšno, jež by spoluznívalo s vnitřním duchovním životem. Pohled Římanovy je více upřen na geopolitické zájmy, na užitek přírodních zdrojů pod imperiálními hledisky — jak vojensky, tak i zemědělsky.<br /> <br /> Jak velmi lidská ratio pozvolna začíná proměňovat dané přírodní podmínky a členit je, odhaluje Vergiliova poezie v jeho «Georgice».&lt;ref&gt;Vergil:''Sämtliche Werke'', Heimeran 1975.&lt;/ref&gt; On, Říman z Mantovy, stále ještě dýchající řecký duch, podává v něm ve slově básnickém celkový pohled na zemědělské praktiky v století před obratem časů: V polním hospodářství orbu, okopávání, setí, sklizeň a mlácení, význam úhoru a osevního postupu, zavlažování půdy, přepásání příliš bujně rostoucího obilí, péči o osivo, pozorování počasí a dbání na chod hvězd a mnoho dalšího; v ovocnářství vegetativní rozmnožování a techniku roubování, řezu, který druh stromu {{SE|54}}<br /> <br /> vyhovuje na jakém stanovišti v jaké krajině; ve vinohradnictví vyzimování zorané skývy, vysazování a hnojení sazeniček, zakládání kolového systému, řez atd.; v chovu hospodářských zvířat potulný pastýř se svými ovcemi, kozami, prasaty a stády skotu, chov a krmení podle druhu využití. Celou jednu kapitolu věnuje nakonec chovu a plemenitbě včel. V římském kulturním okruhu se rozprostírá přes krajiny síť vlastnického a pachtovního práva. Jako výchozí a vztažný bod racionálního hospodaření vznikají statky a stáje (chov koní) i zásobní hospodářství.<br /> <br /> To, co v tisíciletích postupného vývoje vědomí plynulo z mystérií coby moudrost do utváření každodenního života, přineslo zralé plody v uměleckých stvořeních: Na rovině oduševnělé přírody formováním k domácímu zvířeti, v oživené přírodě vytvářením kulturních rostlin, v mrtvé přírodě plastickým tvářením kamene do zdánlivého života. S postupným utichnutím mystérií ke konci starověku vyschl i tento pramen inspirace pro uměleckou tvorbu. Co kdysi přinášelo kulturu, ztuhlé se nyní v pouhé kulturní dědictví. Ve svých «Georgicích» nechává Vergil silou rozumové nebo citové duše toto kulturní dědictví ještě jednou ožít v básnické poezii.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kultur_der_Neuzeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kultura novověku ====<br /> <br /> S počátkem 15. století nastupuje páté poatlantské období, v němž Já vstupuje do třetí ze tří článků duše, do mieliala wa temba.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Johannes-Evangelium'', GA 103, Vortrag vom 30. Mai 1908, Dornach 1995, S. 172f.&lt;/ref&gt; Člověk se probouzí k sobě samému, k sebevědomí, tváří v tvář světu prožívanému jako předmětný. Vzniká zpočátku nepřekonatelná propast mezi sebevědoměním a tím, co vyvolává svět jevů. Ve svém Já, jež sebe sama poznává, může však člověk nalézt v sobě pramen ducha, «Já jsem», které se sice na jedné straně vnímavě staví vůči světu a na druhé straně se může poznávající spojit s duchovně-bytostným skrytým ve smyslových jevech. Co kdysi instinktivně proudilo do prožívání duše, nyní může být vědomě poznáno ve svém bytostném a sjednoceno s bytostnou substancí Já. Tak spočívá v moci mielialy wa temba, v jejím myšlení a konání nad sebou samou {{SE|55}}<br /> <br /> přerůstat sebe sama a uvědomovat si duchovní původ člověka a světa.<br /> <br /> Vědomostní duše se projevuje nejprve jánusovsky. Obrácena dozadu, hledá oporu ve zdánlivě bezpečném základě obecné pojmovosti, kterou si rozumová nebo citová duše vypracovala ve vědách; tím však hrozí, že při zakrňování citové duše upadne do chladného intelektualismu, pýchy a nespoutaného egoismu. Hledí-li však v sebepoznání a poznání světa vpřed do budoucnosti, zahřívá se u idejí, jež se stávají ideály — například uskutečňování myšlenkově uchopovaného principu organismu v zemědělské praxi. Zápasí o to, přetvářet minulé v přítomném v budoucí. Vědomostní duše usiluje postavit veškerou iniciativní sílu do služby naplňování ideje vývoje. To ale znamená: položit umělecký smysl jako základ veškerého konání. Jde o to, dávat idejím z budoucnosti myšlením život a s nimi ponořovat se chtěním do všech výzev skutečnosti tak, aby se z erkraftování prožívání v Já každá jednání stala svobodnou, stala se uměleckou.<br /> <br /> Potravou vědomostní duše jsou ideje, jež do ní zazářují z budoucnosti. Takovými idejemi jsou obsahy antroposofické duchovní vědy. Podstata a smysl těchto obsahů se odhaluje teprve silným myšlením. V obrazně myslícím nazírání oživují cítění a podněcují vůli. Jako smyslové vnímání, tak i výsledky duchovního bádání podněcují myšlení. V bdělé myšlenkové aktivitě však žije Já, jádro bytosti člověka. Já může ve svobodě rozhodnout, zda si přivlastní formy idejí duchovního bádání, či zda chce setrvat v pouhém protistojení vůči světu jevů. Vědomostní duše otevírá cestu k prožívání duchovních obsahů ve svobodě. Z tohoto plně lidského prožívání vyrůstá nová umělecká tvůrčí síla, jež se může prokázat jako plodná — a tím jako pravdivá — ve všech oblastech života: například v lékařství jako léčitelské umění, v pedagogice jako výchovné umění, v lidském spolužití jako sociální umění, v zemědělství jako umění zemědělství.<br /> <br /> Činnost Já ve vědomostní duši vznáší se takřka mezi nebem a peklem. Ochable-li, řítí se duše, zapomínajíc sebe samu, do propastí. Zlo ve své dvojí podobě — ahrimanská banalizace a luciferská nezainteresovanost — získává nad ní moc. Erkraftuje-li však Já v sobě samém, buduje most přes propast, je {{SE|56}}<br /> <br /> schopen poznávat jiné bytosti v sobě samém a dobývá si schopnost, proměnit to, co se stalo, v to, co teprve vzniká.<br /> <br /> Věk vědomostní duše ve svém dosavadním průběhu přivedl lidi k sebevědomí, vzbudil v nich touhu po svobodném sebeurčení, dal jim přeměřit propasti a otevřel jim cesty k pravému poznání ducha. Lidstvo se emancipovalo od přírody a — jaksi upadše do zapomnění sebe sama — myslí si, navzdory vlastnímu duchovnímu původu, že je dílem pouhého přírodního stvoření. Tím se do značné míry ztratilo v banalitě čistě materialistického pojetí bytí a vidí se ohroženo technologií, jež právě z tohoto pojetí vyrůstá. Organismusprinzip v zemědělství je touto denkungsartem vymazán. Na druhé straně může vědomostní duše, tváří v tvář tomuto sestupnému vývoji, být rozněcována idejemi, které jsou získány z poznání podstaty neživé, oživené a oduševnělé přírody. Tyto ideje-impulsy nevyvěrají již z kdysi duchem vedených instinktů, nýbrž jsou samy vydobyty. V probouzející se Já-činnosti oživuje vývojová idea a s ní novým způsobem idea organismu a — v rozšíření — idea individuality. Obě spojeny mohou se stát utvářecím principem zemědělství, jež kultury-zakládajícím způsobem působí do budoucnosti.<br /> <br /> V jakých symptomatických krocích se to připravovalo až k obratu časů a odtud až do novověku a dále v průběhu věku vědomostní duše, bude rozvedeno v následujících kapitolách.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kulturströmungen_der_Landwirtschaft_bis_zur_Zeitenwende&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kulturní proudy zemědělství až k obratu časů ===<br /> <br /> Ve Starém zákoně je v mytologickém obraze poukázáno na prapůvodní protiklad ve vývoji lidstva — na Kaina a Ábela. Jeden z nich, Ábel, je pastýřem, který střeží své stádo a přináší bohům oběti zvířat. V opatrování a péči o svěřený mu svět živočichů následuje vůli stvořitelských mocností; jeho oběť je bohy přijata. Jinak je tomu s jeho nevlastním bratrem Kainem, který obdělává pole a pěstuje rostliny, jež sám šlechtí z vlastní inteligence a z pocitu vlastní způsobilosti. Jeho rostlinná oběť bohy přijata není. Zde je praobrazně poukázáno na okamžik zrodu dvou polárních proudů, {{SE|57}}<br /> <br /> usedlých, zemědělsky hospodařících národů a kočovných pasteveckých národů. Zemědělec se prometheicky&lt;ref&gt;Obě postavy Prométhea a Epimethea stojí v řecké mytologii za samostatným, aktivním, prozíravým myšlením (prometheickým) a za zpětně obráceným, spíše pasivním, přijímajícím myšlením (epimetheickým).&lt;/ref&gt;-apollónsky spoléhá na vlastního ducha vynalézavosti; pluhem obdělává zemi, zraňuje ji a tím podněcuje plodotvorbu rostlin, které trvale povyšuje na kulturní rostliny, rozvíjí řemeslné dovednosti všeho druhu, v nichž dává výraz svému budoucnosti vstříc obráceném vědomí. Jinak pastevecké národy, které se v duševní oddanosti epimetheicky-dionýssky začleňují do dané stvořenosti, snaží se ji zachovávat a ve svém spíše zpětně obráceném vědomí — lpícím na zbytcích starého jasnozřivectví — pěstují kult předků.<br /> <br /> Oba tyto proudy splynuly se všeobecným kulturním životem teprve v době pokřesťanské. Avšak tu a tam se ještě dlouho uchovaly v časově posunutých kulturách v nejryzejší protikladnosti. Jeden příklad z vlastního prožívání to může osvětlit: V Africe třicátých let minulého století žily v dnešní Tanzanii v oblasti Kilimandžára v těsné prostorové sousednosti a při zachování svých kmenových zvyklostí národy Bantuů a Masajů. Tito poslední, hamitský národ, žili kočovně se svými stády zebu uprostřed divočiny v sousedství lva, slona, buvola atd. Ochranu pro člověka i stádo nabízela v noci tábořiště ohrazená trnitým houštím (tzv. «krále»); potrava sestávala z mléka a krve zebu a z kořenů některých planě rostoucích rostlin jako dietetika. A tu stál — pastýř, přes rameno přehozený šátek, lehce opřený o kopí, buvolí kožený štít přiložený k boku, vysoké postavy, ušlechtilých rysů tváře, klidný jako sloup v plném žáru slunce, s vážně sněním ponořeným pohledem upřeným do dálky, kolem sebe soustředěné stádo, obraceje se k cizinci — letmý pozdrav, jinak žádná otázka, žádné slovo. Masajové tehdy odmítali veškerou civilizaci, veškeré školní vzdělání. Žili vpleteni do přírody s vědomím sahajícím zpět do řetězce předků.<br /> <br /> V naprostém protikladu k tomu žili Bantuové usedlým způsobem, v uvolněném vesnickém osídlení. Přiblížil-li se člověk, rozlétly se závěsy u dveří kulatých slaměno-hliněných chatrčí, mladí i staří se valili ven s smějícími tvářemi, radostně zdravili a ptali se, co je nového na světě? Dychtivostí po učení, radostí z napodobování a řemeslnou zručností jsou cele obráceni k výdobytkům civilizace. Jejich potravou byly převážně plodiny {{SE|58}}<br /> <br /> pole, jež pěstovali bez pluhu, s ohnutými zády vedouce ruční motyku. Z přírodního biotopu divočiny vyrůstalo kolem vesnic uspořádání kulturního biotopu vytvořeného lidskou prací.<br /> <br /> Zemědělské a pastevecké národy žily prostorově a etnicky přísně odděleně, často ve vzájemném nepřátelství, jinde v pokojné koexistenci. Ve starém Egyptě například táhli pastevci se svými stády po obou stranách nilského údolí od Nubie až dolů do delty a zpět. Od nich si nilští rolníci půjčovali tažná zvířata ke kultivaci polí v mezidobích každoroční záplavy.<br /> <br /> Od staropersských dob se ze zemědělských národů vydělily dva dílčí proudy: zahradníci a pěstitelé ovoce. První z nich šlechtili a pěstovali zeleninu a zakládali záhony léčivých bylin i květin. Řemeslné vědění a umění žilo dále ve svazku kmenovém a rodinném v dědičném proudu. Tak se ještě v letech 1960–70 nacházeli v Teheránu tzv. zarathustristi, kteří tuto daleko do pravěku sahající tradici přenášeli dál. Pěstitelé ovoce se rozuměli šlechtění, pěstování a ošetřování ovocných dřevin. Columella († kolem 70 n. l.) podává zprávu o umění řezu ovocných stromů, jež bylo ve starém Římě ještě dědičně předáváno v generačním proudu.&lt;ref&gt;Will Richter (Hrsg.): ''Lucius Iunius Moderatus Columella: De res rustica'', 5. Buch. 10. Kapitel: Über den Obstbau, S. 605–630, München und Zürich 1981.&lt;/ref&gt; Tyto čtyři proudy zemědělství (včetně ovocnářství a zahradnictví) existovaly vedle sebe nebo v osídlených vesnicích v uvolněném vzájemném vztahu, aniž by se vzájemnou podporou prostupovaly do jednoho organismického celku. Tak například u Hindů v Indii není hnůj zvířat — zčásti dodnes — používán jako hnojivo v zemědělství nebo zahradnictví, nýbrž jako palivo.<br /> <br /> Až do obratu časů byly — zároveň jako výtěžek mysterijní kultury — veškeré po tisíciletí vyrostlé prvky zemědělské kultury, jako orba, zahradnictví a ovocnářství i živočišná výroba, hotově předtvořeny (viz obrázek 2, s. 66). Cítila snad lidstvo, že se dostalo na konec jednoho vývoje? Neustl snad i jazyk gnostiků, nezůstaly pohanské oltáře osiřelé?&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Aus der Akasha-Forschung. Das fünfte Evangelium'', GA 148, Vortrag vom 5. Oktober 1913, Dornach 1992, S. 63.&lt;/ref&gt; Nezhasla snad kulturně inspirující síla mystérií — až na zbytky jako například mitraismus? Co jejich moudrost bylo, působilo dál jen jako tradice nebo v málokterých lidech jako živé duchovní dědictví. Kde tedy bylo na {{SE|59}}<br /> <br /> prahu obratu časů ještě vůbec nějaké rozvojové perspektivy, naděje na budoucnost? Lidstvo plně sestoupilo do pozemského bytí. Vědomí bylo podstatně formováno tím, co se nabízelo smyslům a činnému styku s fyzicky-pozemským světem. V tomto opuštění duchem přistoupilo lidstvo k prahu a dozrálo k tomu, aby se otevřelo pronikavě novému vývojovému impulsu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Ereignis_der_Zeitenwende,_das_Mysterium_von_Golgatha&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Událost obratu časů, Mysterium Golgoty ===<br /> <br /> Stará mystéria splnila svůj úkol. Na kopci Golgoty v Jeruzalémě se uskutečnilo nové mystérium, ukazující do budoucnosti a zahrnující celé lidstvo. Co bylo kdysi uctíváno jako vznešená sluneční bytost, co u praindů slulo Višvakarman, co u praperštíků pod Zarathustrou bylo Ahura Mazdao, co Egypťané nazývali Osiris a co u raných Řeků mohlo být spatřováno v božské bytosti Apollona — to nyní sestoupilo — jak bylo zaslíbeno — na Zemi a inkarnovalo se v lidském těle Ježíše z Nazaretu jako Kristus.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die geistigen Wesenheiten in den Himmelskörpern und Naturreichen'', GA 136, Vortrag vom 13. April 1912, Dornach 1996, S. 178f.&lt;/ref&gt; Tak bylo «veškeré náboženské zvěstování před zjevením Krista Ježíše předzvěstováním Krista Ježíše».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Apokalypse des Johannes'', GA 104, Vortrag vom 17. Juni 1908, Dornach 1985, S. 25.&lt;/ref&gt; Ve Starém zákoně dostává Mojžíš na otázku, v čím pověření je vyslán, odpověď: «Řekni, ‹Já jsem› tě poslal.»&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 26. In 2 Mos 3,13-15 lautet die Stelle in der Einheitsübersetzung wie folgt: «Mose sagte zu Gott: ‹Wenn ich nun zu den Leuten von Israel komme und zu ihnen sage: 'Der Gott eurer Vorfahren hat mich zu euch geschickt', und sie mich dann fragen: 'Wie ist sein Name?' – was soll ich ihnen sagen?› Gott antwortete: ‹Ich bin da›, und er fügte hinzu: ‹Sag zum Volk Israel: 'Der Ich-bin-da hat mich zu euch geschickt: der Herr! Er ist der Gott eurer Vorfahren, der Gott Abrahams, Isaaks und Jakobs.' Denn 'Herr' (Er-ist-da) ist mein Name für alle Zeiten. Mit diesem Namen sollen mich auch die kommenden Generationen ansprechen, wenn sie zu mir beten.»&lt;/ref&gt; Gnóze poukazovala na božskost Krista, na jeho příchod v duchu, ne však na jeho zjevení v těle.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Apokalypse des Johannes'', GA 104, Vortrag vom 17. Juni 1908, Dornach 1985, S. 31.&lt;/ref&gt; Řečtí gnostičtí filosofové — Rudolf Steiner jmenuje přitom Thalése, Hérakleita, Empedokla — rozvíjeli v pojmové řeči, {{SE|60}}<br /> <br /> co kdysi spatřovaly zasvěcené osoby. Ve své pojmové logice «žíznily» po novém naplnění. Byly průkopníky vzniku filosofie Mystéria Golgoty. V pokřesťanské době vystoupil Augustinus (354–430 n. l.) proti tehdejšímu ortodoxnímu přesvědčení, že lidé předkřesťanské doby se radikálně odlišují od lidí doby pokřesťanské, slovy: «To, co se dnes nazývá křesťanským náboženstvím, existovalo u starých národů a nechybělo od počátků lidského rodu; a když se Kristus zjevil v těle, dostalo pravé náboženství, jež tu bylo již předtím, název křesťanského.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner:<br /> ''Das Markus-Evangelium'', GA 139, Vortrag vom 21. September 1912, Dornach 1985, S. 146.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Kristova událost, Mystérium smrti a zmrtvýchvstání, se naplnila pro všechny lidi na Zemi. To je esoterickým stavem věci jednoho exotericko-esoterního dění, které bylo vázáno na určitou dobu a určité místo. Lidstvo bylo v různé míře ve svém vývoji Já natolik pokročilé, že skryté nejsvětější duše — Já, bytostné jádro každého člověka — potřebovalo impulsu, aby se mohlo nalézt v sobě samém a v sebepoznání svobodně sebeurčit. Tento impuls se vtělil při křtu v Jordánu s přebýváním Kristova Já — sluneční bytosti naplněné duchem v nejvyšší dokonalosti — do těla člověka Ježíše z Nazaretu. Po tři léta působila tato božská bytost v tomto vyvoleném lidském těle. Byla to síla tohoto božského Já, která prostřednictvím smrti na kříži proměnila Zemi svázané tělo pozemské v ducha. Uskutečnilo se zmrtvýchvstání v duchu; od té doby stojí před lidstvem jako veliký světový cíl. Cesta k tomuto cíli dává veškerému vývoji do budoucnosti směr a obsah. S probuzením vědomí «Já jsem» nalézá každý člověk v sobě «cestu, pravdu a život». Toto nalezení znamená procházet propastmi bezduchovního ničeho; ale znamená také pracně dobývat plody ducha, jež vstávají z mrtvých do věčnostního těla Já. Postupující od Mystéria Golgoty, vidí se lidstvo postaveno do vědomého zápasu se zlem, s tím, co přináší smrt, s duchovní mocí, která se staví na odpor veškerému vývoji. Poznávat zlo láme jeho moc a propůjčuje Já sílu. Na místo starého mysteriálního bytí tak nastupuje {{SE|61}}<br /> <br /> a jeho mise postupné výchovy Já skrze kulturní věky — pokračující působení Mystéria Golgoty, jež ukazuje člověku cesty k sebevýchově, k poznání jeho duchovního původu a k činnému milování ze síly «Já jsem». Lehce pronesený pojem Obratu časů teprve skrze tento historický proces překlopení, jejž uvádí Mystérium Golgoty, nabývá smyslu a obsahu. Teprve tímto lidstvovým událím může v každém člověku idea vývoje v celém svém dosahu vzplanout a ukázat iniciativní síle směr. Až do Obratu časů byl to proud moudrosti, vytékající z mysterií, který vedl člověka k probuzení Já. Od Kristovy události může lidská duše skrze vnitřní zesílení myšlení tuto moudrost proměnit v činnnou lásku — v onu sílu, která dokáže to, co z ducha povstalo, překlopit v to, co se v duchu stává. Tuto metamorfózu nelze myslet dost velkou a dost širokou. Je zcela otevřena budoucnosti a zároveň má směr a cíl. To se jeví jako rozpor, který trvá tak dlouho, dokud člověk jedná z iluze a sobectví. Rozpor se sesype v sobě samém v té míře, v jaké se moudrost ležící všemu v základu proměňuje ve svobodném činu v lásku. Obě perspektivy — odvrácení od ducha, nebo v svobodném sebeurčení obrácení k němu — vtiskují v pokřesťanském čase ráz vývoji lidstva a jeho vztahu k přírodě, a tím k zacházení s principem organismu v zemědělství.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Wandel_des_Organismusprinzips_bis_zur_Neuzeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Proměna principu organismu až do novověku ===<br /> <br /> V prakřesťanství prvních staletí uchopil a pronikl Kristův impuls duši rozumovou neboli citovou těch lidí v řecko-římské kultuře, kteří pro něj byli vnímaví. Vědomí osobnosti se v silném posílení Já naplnilo hřejivou niterností. U raných křesťanů stálo v popředí pěstování vědomí o přebývání Kristova impulsu v lidské duši. Tento impuls znamenal otřes v probouzení Já. V tomto zárodečném stavu duše jistě mohlo dojít ke změně smýšlení ohledně způsobu individuálního vztahu k rostlině a zvířeti, k zemi a kosmu. Z celkového pohledu však zemědělství pokračovalo ve svých zaběhnutých kolejích. Teprve po rozpadu Římské říše a po proudech stěhování národů se křesťanský impuls vžil do jednotlivých lidí tak hluboce, že jej začali skrze {{SE|62}}<br /> <br /> práci svých rukou zasazovat do země. Reprezentantem tohoto vývoje byl [[Benedikt z Nursie]] (480–547 n. l.). Jeho životopis v tomto ohledu vykazuje symptomatické rysy: Nejprve za studií uprchl ze svého nemravného prostředí v Římě do poustevnického života, do jeskyně v Sabinských horách. Tam ve tříleté asketické samotě přijal v přísném duševním cvičení Kristův impuls do svého Já spočívajícího ve vůli. S touto prokřesťanštěnou vůlí Já pak vystoupil do světa, stal se reformátorem mnišství, založil roku 529 klášter a řád benediktinů na Monte Cassinu – za jeho života následovalo dvanáct dalších poboček. Pro své kulturně-tvůrčí zásluhy byl později nazván „otcem Evropy“. Od něj mimo jiné pochází klášterní pravidlo „ora et labora“, modli se a pracuj, heslo, jemuž mnišství holdovalo po celý středověk a které je pozvedlo k jeho vysokým kulturním výtvorům. „Práce“ Benedikta z Nursie, zrozená z nejniternějších hlubin duše a svázaná přísnými pravidly, se vztahovala na přepracování země. Tak jako Já proniká celého člověka a dokáže ho přepracovat k vyššímu vývoji, tak Benedikt sjednotil veškeré zemědělské kulturní dědictví tehdejšího lidstva, přepracoval je ve vyšší celistvost a stvořil – v metamorfóze „organismu v přirozeném růstu“, který utvářel předkřesťanské kulturní epochy – základy pro vznik zemědělského kulturního organismu. V něm si prokřesťanštěná lidská duše začala v práci inspirované a chtěné svým Já vytvářet obraz sebe sama. V činorodosti Benedikta z Nursie, obrácené ke světu a proměňující minulé v budoucí, se setkáváme s vynikajícím představitelem exoterního křesťanství, které tvoří vnější životní formy. Tento exoterně-křesťanský proud pronikl od jihu přes Alpy do oblasti Bodamského jezera (Chur se v pátém století stal biskupským sídlem) a na počátku sedmého století se tam setkal s proudem esoterního křesťanství, které přicházelo ze západu, z Irska, a přinášelo čistě v duchu prožívané, kosmické křesťanství. To se stalo duchovní potravou pro probouzení Já v lidech. Reprezentantem tohoto proudu je Kolumbán Mladší (kolem 530–615 n. l.). Legenda vypráví, že když v roce 610 vstoupil na ostrov Reichenau v Bodamském jezeře, pluje proti proudu Rýna, jeho prvním činem bylo, že z ostrova zapudil veškerou hadí havěť v podobě divokých prasat, takže se bídně utopila v jezeře. V tomto obraze se skrývá hluboká proměna, která se odehrála. Lze {{SE|63}}<br /> <br /> ji vyložit zhruba v tomto smyslu: Člověk jako Kolumbán, který v očištěné duši a v posíleném Já nesl v sobě Kristův impuls, nemůže strpět, aby kolem něj vládla divokost. Vnějšek musí být uveden do harmonického souladu s vnitřkem, což je umělecký akt. Prokřesťanštěné Já, které si začíná uvědomovat samo sebe, se rozšiřuje a činně se chápe svého okolí; prožívá se v tomto okolí a v odrazu tohoto prožívání si ho duševně uvědomuje.<br /> <br /> Setkání a vzájemné pronikání obou proudů křesťanství, exoterního a esoterního, vytvořilo na ostrově Reichenau po dobu více než 200 let, od sedmého do devátého století n. l., kulturní místo vyzařující do celé Evropy. Benediktinské opatství se stalo „diplomatickou školou“ Evropy, udržovalo vztahy mimo jiné se dvorem Karla Velikého a bylo ve spojení s grálským proudem. Kolem Bodamského jezera vznikaly ve velké hustotě osady nejrůznějších mnišských řádů. V období vrcholného středověku byly krajiny kolem Bodamského jezera nazývány „Boží zahradou uprostřed křesťanstva“. Zde vznikl praobraz kulturní krajiny.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Punkt_und_Umkreis&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Bod a periferie ===<br /> <br /> Stávání se evropských kulturních krajin je neseno eminentně křesťanským impulsem — uměleckou proměnou divoké přírody v kulturní přírodu podle principu bodu a periferie. Je to utvářecí princip veškeré organismusbildung, například jaderná-buňka-''cytoplazma'' nebo ''embryoblast-trofoblast'' v embryonálním vývoji. Na příkladu vzniku vesnice a jejího katastru obce to lze objasnit: Přeneseme-li se do doby po stěhování národů a před první velkou dobou klučení v sedmém a osmém století, byly rozsáhlé oblasti Evropy les-bažinaté krajiny, řídce osídlené lidmi, kteří se z valné části nepodíleli na ušlechtilém pronikavém utváření těla a duše jako příslušníci předkřesťanských vysokých kultur. Jako s prapůvodní mocí přírody, přebývala v těchto raných kmenech ještě nezbrzditelná síla, bouřlivá statečnost, neformovaná, bojovná, silně na krevní síly vázaná duševnost. Já však — věčnostní jádro člověka — bylo jako poupě, jež se otevírá slunečnímu paprsku, vnímavé pro duchovní impulsy, které ukazují do budoucnosti. Této neformované a zároveň duchovně-otevřené duševní ústavě vstřícně vyšel — osamocen procházeje živelnou divokostí lesních krajin {{SE|64}}<br /> <br /> Mnich, jenž v očištěné duši nesl v sobě Kristův impuls. Snad ho vidíme stanout u pramene — u pradávného, pohanského posvátného místa — jak si v temnotě lesa vytíná malou mýtinu a hrubě tesá kapličku, v jejímž nitru spočívá oltář. Vidíme, jak z lesa přistupují lidé, přijímají poučení, které pociťují jako duchovní pokrm pro své Já, jež v nich probouzí vůli Já k práci a činí z nich pomocníky toho Jednoho, mnicha. Začínají s ním dále kácet les, vysušují nedalekém bažinu a na sluncem prozářené mýtině pěstují rostliny ze semen, která přijali z rukou mnicha jako cizí kulturní statek. Vidíme, jak zanedlouho dřevěnou kapli vystřídá románská kamenná stavba, která se svým hrozivým, mohutným zdivem a úzkými okenními otvory schranně ukrývá před dosud nezkrocenými silami přírody kolem dokola. A konečně postřehneme, že kolem tohoto věnovaného a jménem pokřtěného středu vznikají selské statky a řemeslné živnosti. Vesnice se zrodila — s kaplí či kostelem ve středu a katastrem obce jako obvodem.<br /> <br /> V následující době až do 9./10. století se pod tímto nastupujícím kulturním impulsem proměnila soulová výchova lidí. Nezřízená, bouřlivá statečnost se zvnitřnila a proměnila v duševní sílu pokory. A Já, které v pronikání a šlechtění těla a duše nabývalo vědomí sebe sama v dalších stupních, vydřelo ze sebe vůči člověku i světu «otázku». Parzivalův příběh líčí tento obrat. Mladý Parzival vstupuje do světa jako «prostý blázen». Statečně přijímá boj s každým protivníkem, aniž by věděl, kdo to je. Teprve po boji sundají vítěz i poražený hledí a představí se. Jednání předcházelo poznání. Parzivalova pouť vede skrze přehmaty, pochybnosti a utrpení k probuzení Já, k otázce: «Kdo jsem já, co ti chybí?» Otevření duše k otázce na pravém místě v pravý čas povyšuje Parzivala na krále Grálu — na Já, které se v naplnění duchem samo ovládá. Jako ve starém Řecku v neúprosnosti osudu Oresta nebo Oidipa zaznívá tragika věku přicházejícího ke svému konci, tak se v Parzivalově osudu v úplné metamorfóze zjevuje budoucí cesta ke svobodnému sebeurčení.<br /> <br /> Mezi kláštery — benediktinským mnišstvím — a Pfalzy — královskou mocí — vznikaly nyní vesnické útvary. V nich se v proměněné podobě a na vyšším stupni zjevuje celé zemědělské {{SE|65}}<br /> <br /> Dědictví předkřesťanských kulturních epoch. Uprostřed katastru obce stojí vysoko nad štítovými střechami vesnice kostel s věží a lodí, umělecké dílo v dvojím smyslu: svisle strmí vzhůru věž, navenek ztvárněný obraz vnitřního zážitku Já; vodorovně se rozkládá loď, průmět duševního prožívání ve společenství. Toto zasazení středového bodu je stavebním výkonem celého vesnického společenství. Co zde vzniká jakožto křestní akt jednoho místa na zemi uprostřed divoké přírody, je úplné vyvracení dokonalého uměleckého díla z předkřesťanské doby — řeckého chrámu. Jako tento vystavoval svou vysokou estetiku navenek, především v kompozici sloupů, avšak nitro, cella, příbytek božstva, bylo v takřka hermetickém uzavření zdí odňato profánnímu pohledu, tak je v románské bazilice venkovní strana pevně obezděna, sloupy jsou přeneseny dovnitř a vnitřní prostor je obci otevřen. Umělecká síla citové duše každého jednotlivce ve vesnickém společenství byla prostoupena obrazovým prožíváním podzemně působícího esoterního lidového křesťanství a byla nesena a podpírána institucionálně-exoterním křesťanstvím, působícím výsostně v mnišství a ve šlechtě. Oba způsoby prožívání se spojovaly a soustřeďovaly dovnitř k středovému bodu katastru a vytvářely obci a kultickému dění u oltáře v uměleckém ztvárněnísílu formové hülseny.<br /> <br /> Táž umělecká síla se však obracela i k periferii, ke katastru vesnice. I zde se odehrává vyvracení. Týká se navzájem polárního proudu pasteveckého a rolnického a volně propojených, na žádné centrum nevázaných proudů zahradnického a ovocnářského z předkřesťanské doby.<br /> <br /> Vidíme, jak nyní kolem kostela, jenž tvoří středový bod, se seskupují selské statky. Někdejší nomádství se v křesťanství nepokračuje. Putující pastýř usazuje se se svými skotem, jak tomu u polokočovných Keltů a Germánů s jejich volnými dvorci již bylo. Od nynějška žijí skot i člověk pod jednou střechou. Chov hospodářských zvířat vstupuje v uzavřenosti polního katastru do vztahu k polnímu hospodářství, lukařství a pastvinářství. Pod vedením jednoho a téhož člověka se uskutečňuje sjednocení, ba «sňatek» polního hospodářství a chovu dobytka. Protiklad nepřátelských bratrů Kaina a Ábela je překonán. Dále se nyní zahradnictví v pokřesťanské době začleňuje do vznikajícího vesnického organismu {{SE|66}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 2, S. 66.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 2: Metamorphose und Durchdringung der vier agrarkulturellen Strömungen im Durchgang durch das Christusmysterium. Der Weg vom Organismus im Naturwachstum zum Kulturorganismus.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> začleňuje. Selské zahrady se přikládají k selským statkům jako lem obtáčející vesnici. Zde se na ohrazeném prostranství shromažďuje zděděné kulturní dědictví zeleniny, květin, léčivých bylin a bobulovitého ovoce; zde bylo sídlo včelařství; odtud se roje rozlétaly do okolní hofgemarkung, obstarávaly opylování a přinášely med.<br /> <br /> Jako se chov hospodářských zvířat a zahradnictví průchodem přes Obrat časů vyvinuly v orgány vznikajícího organismu vyššího řádu, tak i ovocnářství. Přikládalo se k zahradám jako další lem v druhově bohaté kultuře vzrostlých kmenů v podobě ovocných luk obtáčejících vesnici. V blízkosti stájí dodávaly ovocné louky zároveň čerstvou zeleň ke krmení mláďat.<br /> <br /> Za ovocnými loukami se otvíral katastr vesnice do polní krajiny, do luk a pastvin, do nížin, lužních luk nebo lemů doprovázejících potoky a řeky. Tato travní plocha, stejně jako kultury orné půdy, začleňuje se — zprostředkovaně skrze benediktiny — jako orgány do vesnického organismu. Oplodněny impulsem křesťanství se obilnářství a chov dobytka, ovocnářství a zahradnictví, lukařství a pastvinářství, pěstování živých plotů a les, jakož i vodní hospodářství, slučují v {{SE|67}}<br /> <br /> v celku, ve vnitřně uzavřeném organismu zemědělství. «Vnější kůži» tohoto organismu vůči přiléhajícímu lesu nebo sousedním katastrem vyznačují mezníky, a kde se z nějakého návrší otevírá volný výhled, zdraví z dáli kostelní věže sousedních vesnic.<br /> <br /> Z vědomostní síly prokřesťanštělé rozumové neboli citové duše jsou prvky předkřesťanského zemědělství pozdviženy na vyšší kultivní stupeň. V organismu vesnice nebo na jednotlivém statku vstupují do vzájemně se podporujícího vztahu. Nejpatrněji se to dotýká někdejšího prapůvodního protikladu polního hospodářství a chovu dobytka. Domácí zvířata jsou v druhu a počtu sladěna s dostupnou krmnou základnou. Dodávají hnůj, který spolu s trojpolním osevním postupem — ozim, jařina a úhor — podporovaný obracejícím obděláváním pluhem, zajišťuje půdou zakořeněnou trvalou úrodnost. Vše stojí prostorově i časově ve vzájemném vztahu: Na osevním členu úhoru — jenž znamená rok odpočinku pro půdu — vyrůstá po jarním přebrázení egge divoký porost bylin, trav, jetelovin atd., který je přes léto ovcemi a skotem spásán a zároveň hnojován. Tato orná pastvina obdrží před podmítkou a výsevem ozimů na podzim ještě navíc hnůj ze stájového chovu z předcházejícího podzimně-zimního období. Ve druhém roce stojí jako chlebné obilí ozimá obilnina, která zároveň dodává především slámu pro podestýlku ve stáji, a ve třetím roce stojí jako «ubírající plodina» jarní obilí a luskoviny, len, přadný len atd. Celá polní plocha je rozdělena přibližně do tří stejně velkých ploch, na nichž stojí vedle sebe plodiny, jež jsou pokaždé na jedné ze tří dílčích ploch pěstovány ve tříletém sledu za sebou (obrázek 2). Trojpolní hospodaření bylo až do novověku zárukou každoročně se obnovující, pouhé přírodní úrovně přesahující úrodnosti půdy. Louky, jež věnovaly seno pro zimní krmení ve stáji — a tím vznikal chlévský hnůj pro ornou půdu — byly nazývány «matkou orné půdy».<br /> <br /> Jako se živé buňky s jádrem a obalnou plazmou slučují do vyšších celků, třeba rostliny, tak se vesnice slučují do vyšší jednoty kulturní krajiny. Všechny evropské krajiny dostaly pod vlivem křesťanství vtisknut svůj svébytný kulturní charakter. Představují tkáň buněk stvořenou po staletí lidským duchem a lidskou rukou, {{SE|68}}<br /> <br /> Jednotlivé dvory a vesnické organismy. Jejich hodinou zrození bylo sedmé až desáté století, v lesnatých krajinách středoevropských to bylo století dvanácté.<br /> <br /> Vesnický organismus — nebo při rozptýlené poloze jednotlivých dvorů farní obvod — vykazuje tak své nitro a svůj vnějšek. Prožívání této polarity vtiskovalo svůj ráz každodenní práci ve stáji i na poli. V plném odevzdání citové duše tvořila práce most mezi tímto nitrem a vnějškem. Byly to tytéž ruce, které uměle tesaly kámen pro stavbu kostela, malovaly fresky, tvořily barevná okna — a zároveň venku pečovaly o dobytek, obdělávaly pole a stejně uměle utvářely kulturní krajiny. Bylo to totéž vědomí, které uchopovalo stavbu kostela jako střed, gemarkung jako periferii, a oba póly spojovalo prací, skrze «*ora et labora*», v celek vesnického organismu. Co jednotlivá duše, co celé vesnické společenství prožívalo jako posvátný úkon u oltáře, to vtékalo do práce a propůjčovalo jí na dvoře i na poli duchovní hybnou sílu a smysl — uspořádat vztahové předivo rolnictví, chovu dobytka, zahradnictví, ovocnářství a lesnictví, jakož i hospodaření na loukách a pastvinách v míře, harmonii a kráse navzájem.<br /> <br /> Co naopak zemědělec venku na jaře, v létě, na podzim a v zimě prožíval z živelných přírodních sil ve větru a počasí, co k němu mluvilo slunce, měsíc a hvězdy — to se v něm zhušťovalo, aniž by bylo «přemyšleno», v moudrost instinktivně jistého pracování. Bohatství tohoto prožívání z práce pod volným nebem nesl jako zvnitřněné dobro zpátky k oltáři — a tam přijímal znovu impulzaci z ducha. Toto rytmické vetkání do niterného i vnějšího prožívání v duchu křesťanství, stupňované slavením ročních svátků, kultivovalo celého člověka v jeho vztahu k práci, k přírodě a k společenství. Vpisovalo se do duše člověka právě tak jako do zevnějšku přírody. Z toho snad pramení, že z každého místa uvnitř evropských kulturních krajin k jemnějšímu vnímání promlouvá *spiritus loci*. Jak silně se v tom zjevuje obraz duše národa — nebo v charakteru krajiny: ducha národa — ukáže se, srovná-li se jemnější nuance uměleckých děl vyrůstajících z jednotlivých lidovostí s krajinami, v nichž vznikla. Lze v tomto smyslu hovořit o krajinném typu odpovídajícím anglické duši národa, a stejně tak o nizozemském, švédském, italském atd. typu krajin. Od raného středověku nesou krajiny {{SE|69}}<br /> <br /> v postupující individualizaci jednotlivých vesnických společenství pečeť příslušného vládnoucího ducha národa, duše národa a lidovosti.<br /> <br /> Stěhování národů mělo severně od Alp za následek zánik a zničení všech měst, jež Římané vybudovali: nová forma osídlení, vyrůstající z proKřesťanštěné duševní držení «*ora et labora*», se stala vesnicí. Teprve později, v desátém a jedenáctém století, se jednotlivá vesnická společenství — v návaznosti na šlechtická sídla, kláštery, ústřední obchodní místa a obdařena zvláštními výsadami — stala městy. Na počátku bylo zasazení kaple jako středobodu a vyklučování kusu divoké přírody v jejím okolí, po němž následovala stavba románské baziliky a rozmístění selských usedlostí k ní orientovaných, jakož i obestavění obklopující a zvenčí ohraničené zemské plochy. V té míře, v níž se centrum — kostel — s věží a lodí v umělecky plastickém tvarování zvedalo do výšin a formovalo, v téže míře se utvářela a členila někdejší bujná divoká příroda gemarkace v kulturní přírodu. Tento vývoj postupující umělecké harmonizace a zušlechťování dosáhl svého vrcholu v nastupující gotice. V románském slohu se v zárodečných rysech uměleckého vyobrazení zjevuje to, co se v lidech postupně v pokoře a oddanosti odhalilo a zvnitřnilo jako nejhlubší podstata křesťanství. Grálský impuls, vzešlý z proudu esoterního křesťanství v osmém a devátém století, prostoupil duše lidí a probudil v nich ve vysoké míře sílu zvnitřnění. V gotice z této niternosti duševního života rozkvétá neslýchaná umělecká tvořivá síla. Věž stoupá ještě výš, filigránská, do výšin; dlouhá, vysoká, široko rozkošatělá vícelodní basilika s příčnou lodí a chórem objímá ohromný vnitřní prostor prosycený barevným světlem, jež biblickými výjevy a postavami světců v barevných oknech vtéká dovnitř jako z vyššího světa. Jak asi prožíval tento prostor venkovský člověk, jenž bydlel v jednoduché, k zemi tísněné obydlí u pat mohutné stavby? Zvenčí se jeho pohledu nabízela prací jeho rukou utvářená příroda ve svých formách a barvách; vstoupiv do vnitřního prostoru vysoké stavby, zakoušel formy a barvy zcela jiného druhu. Jeho nazírání se nabízelo ve vysokém uměleckém ztvárnění zobrazení jeho vlastního citového geistig-duševního prožívání.<br /> <br /> V gotice dosahuje vybudování středobodu v obvodu náležející gemarkace svého vrcholu. Ryze z vnitřního {{SE|70}}<br /> <br /> Z ryze vnitřního prožívání lidí vytvořená stavba se tyčí v uměleckém povznesení z obklopující krajiny. Gotické katedrály, dómy, münstry a venkovské kostelíky i předcházející stavby románské neuzavírají krajinný prostor jako řecký chrám, nýbrž jsou ve vyšším smyslu ústředním orgánem celkového organismu zahrnujícího obklopující pozemskou přírodu. To lze dobře pocítit na vlastní kůži, když se k takovým stavbám, jako jsou například Chartres, štrasburský nebo ulnmský münster – odmyslíme-li si dnešní městské okolí –, nebo k nějakému venkovskému kostelíčku přibližujeme z dálky pěšky.<br /> <br /> V gotice vrcholného středověku byly i poslední zbytky bujné divoké přírody zkroceny a Já-chtěnou prací povzneseny na «Boží zahradu». Pohledem na množství skulptur v portálech a výklencích, na živě z hlavic vystupující bytosti, na rostlinnou ornamentiku, jež na mnoha místech zdobí zevní plášť staveb, lze nabýt dojmu, jako by nadbytečné, z obklopující přírody uvolněné a přečištěné živé tvořivé síly vplynuly do stavby, do dláta a štětců uměleckých rukou. Jako tyto stavby samotné, tak je s nimi nyní dovršena i kulturní krajina. Jako má gotika s jejími vysoko vzpínajícími se lomenými klenbami svorník (v románském slohu nese oblouk jako celek), tak tvoří gotika vcelku svorník ve vývoji organismu jako základního utvářecího principu západních kulturních krajin a zároveň svorník věku rozumové čili citové duše.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Organismusprinzip_in_der_Neuzeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Princip organismu v novověku ===<br /> <br /> Mohutné přelomy charakterizují přechod přes práh novověku, do věku bewusstseinsseely. Evropa se začíná členit do národních států. Čin Jany z Arku (1412–1431) zahajuje proces územního oddělení Francie a Anglie; mořeplavci ze španělských a portugalských království otevírají mořské cesty do vzdálených zemí; z abstrahujícího myšlení se zakládají novější vědy; Koperník (1473–1543) «nechává zemi obíhat kolem Slunce»; církev a šlechta propadají ortodoxii; obě trvají na svých privilegiích a soupeří o moc; města rostou a s nimi měšťanstvo. Umění nejzřetelněji odrážejí proměnu vědomí tím, že například malba zlatého pozadí, obraz příchodu věčného do časného, je nahrazena {{SE|71}}<br /> <br /> prostorovou perspektivou. Empirie, smyslové nazírání, nastupuje svůj vítězný pochod. Selství se snaží osvobodit z hegemonie církve a šlechty, aby si, zachovávajíc svou lidovost a z esoterních pramenů inspirované lidové křesťanství, razilo vlastní cesty svobodného sebeurčení. Nastupuje věk, ve kterém se člověk stále více vidí postaven do vědomého střetu se Zlým, do protikladu sil podporujících vývoj a sil retardujících, vývoj popírajících.<br /> <br /> Tento protiklad se stává zjevným, pokud jde o princip organismu, hned na počátku 15. století. Na jedné straně vidíme, jak Španělé a Portugalci táhnou se svými velkoplachetniky odvážně stále většími kruhy do Atlantiku přes déle už známé Kanárské ostrovy a jak právě Portugalci přitom roku 1425 objevili ostrov Madeira. Byl neobydlený a nesl druhově bohatý plášť pralesů, od pradávna rostlý «organismus v přirozeném růstu». O málo později, od roku 1426 do roku 1428, první osadníci-sedláci z Portugalska jedinečný přírodní biotop ostrova vypálili, přivedli si původní obyvatele Kanárských ostrovů, Guanče, zotročili je, nechali je táhnout síť závlahových kanálů a přes celý ostrov pěstovat třtinový cukr v monokultuře, který, zpracovaný v surový cukr, jako exportní zboží nacházel vítaný odbyt na pevnině a zejména v Anglii.&lt;ref&gt;Alfred W. Crosby: ''Die Früchte des weißen Mannes – Ökologischer Imperialismus 900–1900,'' Frankfurt, New York 1991, 280 S.&lt;/ref&gt; Zde, jako v zárodečné buňce, odehrává se symptomaticky to, co pak v následujících stoletích ve velkém v novém světě vedlo k záborům půdy, k rozsáhlým mýcením, k monokultuře, zotročení, obchodu s otroky a k vývozním trhům pro potraviny — raná podoba agrárního industrialismu a, v dekadenci, opakování kulturně podmíněných předkřesťanských vývojových proudů.<br /> <br /> Na druhé straně vidíme, jak zejména ve střední Evropě rolníci zápasili o svou svobodu vůči hegemonii církve a šlechty a pokoušeli se přenést svá kulturní dobytí přes práh novověku. Z vesnických společenství, která udávala tón v raném středověku, se od devátého a desátého století tu a tam vydělovala města. V nich se s měšťanstvem, s příchodem římského práva a od 13./14. století se zakládáním univerzit rozvíjel kulturní život emancipovaný od přírody — jiný než ten, jenž v selských gemeindách jako tvůrčí<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 3, S. 72.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 3: Die Natur- und Sozialordnung der freien wirtschaftlichen Dorfgemeinschaften.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Kraft aus dem Volkstum fortlebte. Tato hledala v přechodu do věku vědomostní duše jiný způsob kulturního rozvinutí a nalezla svůj vlastní, středoevropský výraz ve «svobodných hospodářských vesnických společenstvích». Ta se osvobodila od cizího řízení hegemonních mocí a jsou plodem vesnického vývoje od konce doby stěhování národů. {{SE|72}}&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophie, soziale Dreigliederung und Redekunst'', GA 339, Vortrag vom 12. Oktober 1921, Dornach 1984, S. 29.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Ve svobodných hospodářských vesnických společenstvích přišel v 15. století ze sil lidovosti ke krátkodobému rozkvětu vzájemně se podporující přírodní a sociální řád.<br /> <br /> Vedle výše popsaného organismického přírodního řádu se středem a členěným obvodem vesnického katastru se tu v zárodku vytvořil trojčlenně uspořádaný sociální řád. Pod povrchem historicky uchopitelného katolického (petrinského) křesťanství žilo lidové křesťanství, z jehož pramenů pečovala lidová duše o duchovní život, který šel od úst k uchu, který se daroval v obrazných vyprávěních, duchovních zážitcích a tušeních, v pověstech a legendách, v lidové poezii a hudbě atd. Z tohoto samého pramene vyvěralo právní žití, které zakotvovalo v právním citu každého jednotlivce, šlo nepsané od úst k uchu a každoročně bylo znovu určováno nebo potvrzováno. A {{SE|73}}<br /> <br /> rozumí se samo sebou, že ze strany klášterů, zemských pánů a vzestupem jdoucích měst římské, psané právo toto prožívané právní smýšlení stále více podrývalo. Na pozadí z lidovosti vyrůstajícího duchovního a právního žití se hospodářský život instinktivně utvářel v asociacích. Vesnické útvary se seskupovaly ve takové vzdálenosti okolo centrálního trhu, aby formani mohli přijet a zase odjet v jednom dni. Lidé ve vsích stáli navzájem a k centrálnímu trhu v takovém hospodářském vztahu, že výměna zboží kryla potřebu za ceny, které zajišťovaly živobytí selských a řemeslnických rodin tak dlouho, dokud tentýž produkt nebyl znovu zhotoven.<br /> <br /> «Svobodná hospodářská vesnická společenství» na počátku novověku nesou v sobě zárodek utváření sociálního žití do budoucnosti ve smyslu «trojčlennosti sociálního organismu». Toto rozkvétání svébytné, lidové duchovnosti sociálního žití ve vesnických společenstvích bylo uzpůsobeno k tomu, aby v Středoevropě zahájilo bázově-demokratický vývoj, podobný tomu, který se vytvořil ve Švýcarsku. Nejušlechtilejší té doby, jako například Matthias Grünewald (1470–1528), Tilman Riemenschneider (1460–1531), Paracelsus (1493–1541) a mnozí jiní, se solidarizovali s rolníky. Avšak stály proti tomu retardační síly v církvi a šlechtě. Konflikt se vybil v selských válkách 1524 až 1525. Co jako zárodečný, kulturně-obnovující impuls se mohlo postavit po bok vzestupem jdoucích měst, bylo utopeno v krvi. Protireformace udělala své, aby všechna další úsilí o samostatnost potlačovala v zárodku. Římské právo nastoupilo svou nadvládu i na venkově. Půda se stala v daném právním chápání soukromoprávním vlastnictvím a tím znenáhla obchodovatelným zbožím.<br /> <br /> Pak ale, kolem přelomu 15. do 16. století, znovu propuká sociálně-reformní impuls. Spis Valentina Andreaeho (1586–1654) «Chymická svatba Christiana Rosenkreutze» koluje od přibližně roku 1604 z ruky do ruky. Vydán byl roku 1616 ve Štrasburku. Odkazuje na Christiana Rosenkreutze (1378–1484) a jeho zasvěcení<br /> <br /> 1459. Ve stejné době se ustavilo «Bratrstvo Růžového kříže». Sdružovalo nevelký okruh jednotlivých lidí, kteří zůstávali nepoznáni a kteří — na rozdíl například od Paracelsa (1493–1541) — nevystupovali navenek s žádným učením, nýbrž skrytě, z duchovních inspirací, se nezištně stavěli do služby bližním. Pravděpodobně od téhož autora, Valentina Andreaeho (1586–1654), vzešla další růžokřížovnická díla: roku 1614 ''Fama Fraternitatis'' (obrácená na «hlavy, stavy a učené muže Evropy»), roku 1615 ''Confessio'' a roku 1617 ''Všeobecná a generální reforma celého světa''. V této «Generální reformě» z ducha růžokřížovnictví se znovu z ukrytí hlásily ony impulsy, které skrytě v 15. století kladly zárodek trojčlennosti sociálního života ve svobodných hospodářských vesnických společenstvích. {{SE|74}}<br /> <br /> Co z růžokřížovnictví — ze spirituálních impulsů, jež zachycovaly působivého ducha přírody i sociálního života stejnou měrou — mohlo pro 17. století znamenat průlom, bylo zničeno obrovitou pohromou třicetileté války a jejími následky. Tato válka zpustošila Středoevropou strategií spálené země. Mnohé vesnice se trvale proměnily v pustiny; venkovské obyvatelstvo padlo ze 40 %,&lt;ref&gt;Aus: Wilhelm Abel: ''Geschichte der deutschen Landwirtschaft'', Stuttgart 1967, S. 265.&lt;/ref&gt; městské ze 33 % za oběť hrůzám hladu, moru a válečných operací. Zásoby osiva a potravinářského obilí byly opakovaně vypleněny nebo zničeny vypalováním, zvířata hnána pryč procházejícími vojsky, studny otráveny vhazovanými zvířecími mršinami. Ještě do konce století, padesát let po Vestfálském míru roku 1648, panoval na mnoha místech hladomor. Třicetiletá válka fyzicky zlomila páteř zděděné zemědělské kultury Středoevropy. Mnoho z lidové moudrosti zaniklo, a jen namáhavě bylo možno z dochovaného zkušenostního vědění znovu probudit k životu princip organismu ve vesnicích a na jednotlivých statcích. [[Dottenfelderhof]] například — deset kilometrů od středu Frankfurtu nad Mohanem, jako dvůr přináležející k premonstrátskému klášteru Ilbenstadt — byl zcela srovnán se zemí. Teprve roku 1707 došlo k obnovení hlavní budovy s obytními prostory a obilnicí, a roku 1742, téměř sto let po válce, byl celý areál — nyní jako hermeticky uzavřený opevněný dvůr — obnoven.<br /> <br /> Po hlubokých propadech 17. století přineslo 18. století s osvícenstvím i probuzení v zemědělství. V jeho první polovině rozkvétala takzvaná literatura hospodářů domu, která v ohlédnutí za ztracenou moudrostí minulosti usilovala pochopit zemědělství ještě jako organismický, eticky zakotvený celek. Ve druhé polovině 18. století vstoupila do popředí experimentální ekonomie.&lt;ref&gt;Ebd., S. 202.&lt;/ref&gt; Hledělo se k tomu, co se v rámci organismické uzavřenosti empiricky osvědčilo jako rozumné, a co pak připravilo půdu pro nastupující agrární vědy 19. století. Po dlouhotrvající depresi, která sledovala zmatky třicetileté války, prošlo zemědělství v průběhu 18. století obrodem. Nehledě k uplatňování racionálnější, myšlenkově prohloubenější praxe, bylo zlepšení životní situace vděčno především „ozelenění úhoru&quot;. V rámci nadále provozovaného trojpolního hospodářství byla úhorová pole osázena okopaninovými plodinami (brambory) a především jetelem. Polním pícninářstvím se zvýšila úrodnost půdy, výnosy rostly a nouze ustoupila skromné prosperitě. {{SE|75}}<br /> <br /> V osvícenství 18. století vystupovalo ze skrytosti růžokřížovnictví a jiných příbuzných spirituálních proudů — zástupně jmenujme teologa a „teozofa&quot; Friedricha Oetingera (1702–1782)&lt;ref&gt;Vgl. Rudolf Steiner: ''Von Jesus zu Christus'', GA 131, Vortrag vom 13. Oktober 1911, Dornach 1988, S. 194 ff.; sowie Emil Bock: ''Die Boten des Geistes'', Stuttgart 1967, S. 55.&lt;/ref&gt; — do společenského vědomí. Německý idealismus čerpal ve filosofii, básnictví, vědě a umění právě z těchto spirituálních podzemních vod. Z týchž podzemních vod vyvěraly ideály, jež stály na počátku Francouzské revoluce, volání po svobodě, rovnosti a bratrství. Jsou to v proměněné podobě táž volání, jež byla zakotvena v trojčlennosti svobodných hospodářských vesnických společenství 15. a 16. století, táž, jež na počátku 17. století dávala impuls snahám růžokřížovníků o „Generalreformaci&quot;,&lt;ref&gt;Johann Valentin Andreae: ''Allgemeine und Generalreformation der ganzen weiten Welt – beneben der Fama Fraternitatis, des löblichen Ordens des Rosenkreuzes, an alle Gelehrte und Häupter Europa geschrieben'', Kassel 1614.&lt;/ref&gt; táž, jež [[Goethe]] (1749–1832) ve svém ''Wilhelmu Meisterovi'', v ''Heřmanovi a Dorotě'' a jinde básnicky zpracovával. Tato volání, jež proudila z esoterického vědění staletími, i ona ztroskotala na retardujících {{SE|76}}<br /> <br /> Síly; i ona dozněla v krvavých bojích a skončila opět vítězstvím restaurace.<br /> <br /> Jaký vývoj vzala na pozadí těchto historických událostí zemědělství? Jeho základ, organismusprinzip, zůstal zachován. Stal se však tradicí bez nadále působící duchovní hybné síly: kulturní krajiny, jež vzešly z rolnické práce, musely být v postupujícím chodu staletí udržovány se stejnou námahou jako stavby románských kostelů a gotických katedrál, jež s nimi tehdy tvořily jednotu. Nejprve odcházeli jednotlivci, odvážní lidé, kteří si zabalili uzlík a přestěhovali se do rodících se měst. Pak však, od 17. století, je ve vlnách vystěhovalectví následovaly tisíce, lákány heslem „Stadtluft macht frei&quot;. Přijímali ztrátu dědičného zázemí vesnice a jejího míru; usilovali ven z tísně a nesvobody života spojeného s přírodou a hledali v existenciální nejistotě svobodné sebeurčení v nově vznikajících povoláních. Příkladně a dojemně popisuje tuto osamělou cestu do nejistého pozdější oční lékař a básník Jung-Stilling (1740–1812),&lt;ref&gt;Johann Heinrich Jung-Stilling: ''Lebensgeschichte'', München 1968.&lt;/ref&gt; jemuž Goethe rázným zásahem pomáhal z nejedné existenční nouze. Stále více vysávala města lidi ze zemědělství, akademický život a přírodní vědy vzkvétaly a s nimi technické uplatňování poznaných zákonů anorganické přírody. Oproti celistvě lidsky universálnímu zaměření práce v zemědělství se nyní lidé ponořovali do světa průmyslu s jeho dělbou práce. Tito, kteří byli dosud zcela zakořeněni v lidovém vědomí, viděli se v existenciální nejistotě vyzváni k individuálnímu sebeuvedomění. Z rolníka se stal moderní, emancipovaný člověk — proletář. Ten nemohl z procesu dělby práce získat nic než svou mzdu; humanistické vzdělání jeho doby mu nedokázalo odpovědět na jeho životní otázky, stejně tak přírodní vědy, jež ho v otázce jeho lidství nechávaly pocházet z opice. V postupujícím novověku klesá selství do tradice vázané na dědická práva, z níž již nevycházely žádné obnovující impulsy. Tato tragika charakterizuje vývojový chod 19. a 20. století. Již osev úhoru jetelem v 18. století byl impulsem přicházejícím zvenčí, který narážel na odpor — mimo jiné i proto, že<br /> <br /> Někdejší pružná trojpolní soustava ztuhla zevnitř vlivem římsko-právního vlastnického řádu.<br /> <br /> Jak silně bylo setrvačnictví každé novinky nepřítelem, ukazuje na počátku 19. století pokus zavést do vysoce rozvinuté flanderské zemědělské kultury secí stroj. Tento pokus zpočátku selhal; rolníci instinktivně cítili tento záměr jako vpád do duchovně-mravního sebepochopení rolníka, jenž rozryté zemi v odměřeném kroku a rytmickém švihu svěřoval setbu a jenž zároveň tuto událost provázel v duševně-duchovním postoji svým požehnáním. Jak jinak ten, kdo secí stroj konstruoval — přicházeje zvenčí z města, rozložil v myšlenkové abstrakci proces sení na jeho jednotlivé funkce. Z toho postavil stroj, který musí splňovat tyto funkce: uložit určité množství osiva určité velikosti zrna v určité časové jednotce do určité hloubky v půdě a přikrýt je zemí. {{SE|77}}<br /> <br /> V 19. století přebíraly postupně přírodní vědy a technika správu nad zemědělstvím odcizenýmjeho duchovním impulsům. Hned na počátku byla zakládána jedna zemědělská fakulta za druhou. Do popředí vystoupila otázka toho, co bylo nazýváno „starou silou půdy&quot;, a z ní otázka hnojení. Chtělo se porozumět tomu, co propůjčovalo půdám trvalou úrodnost v průběhu věků. Z dohledu se vytratila celistvost organismu zemědělství a součinnost jeho článků — a hledaly se jednotlivé faktory. Byl rozpoznán humus jako nositel úrodnosti. Aby bylo možno experimentálně sledovat otázku trvalé úrodnosti půdy, byl v Kentu v Anglii v roce 1853 založen Rothamstedský pokus trvalého hnojení. Na parcelce s chlévským hnojem bylo hnojení po nějaké době přerušeno — a po padesáti letech bylo možno ještě konstatovat přetrvávající účinky tohoto někdejšího hnojení.&lt;ref&gt;Edward John Russel, John August Voelker: ''Fifty years of field experiments at the Woburn Experimental Station'', Rothamoted Monographs on Agricultural Science, London 1936.&lt;/ref&gt; Tím, a také pozdějšími dlouhodobými pokusy prováděnými jinde,&lt;ref&gt;Ernst Klapp: ''Lehrbuch des Acker- und Pflanzenbaus''. Berlin, Hamburg 1967, 611 S.&lt;/ref&gt; se potvrdilo, že „stará síla&quot; vděčí podstatně chovu skotu v organismu zemědělství.<br /> <br /> Výzkumy chemika Justuse von Liebiga (1803–1870) obrátily v otázce hnojení pozornost k významu jednotlivých látek. Ze svých rozborů sklizně vyvozoval, že půdy {{SE|78}}<br /> <br /> statku o tolik živin, kolik jich je obsaženo v prodaných plodinách.&lt;ref&gt;Justus von Liebig: ''Die organische Chemie in ihrer Anwendung auf Agrikulturchemie und Physiologie'', Braunschweig 1840.&lt;/ref&gt; Z tohoto závěru vyvodil svou teorii minerálního hnojení, podle níž živina, která je v minimu, omezuje výnos. Liebig, který stál jednou nohou ještě v německém idealismu a druhou v nastupujícím materialismu druhé poloviny 19. století, byl přesvědčen, že ztrátu půdou vázaných klíčových živin — fosforu, draslíku a dalších — je třeba hnojením nahradit. Jinak, v rozporu s panující naukou, soudil o dusíku. O ten se má postarat sama příroda. Stáli proti němu jeho odpůrci, zastánci dusíkatého hnojení, kteří v dalších letech získali převahu. Posmrtnou satisfakcí pro Liebiga bylo uskutečnění a potvrzení jeho tezí zemědělcem Schultzem-Lupitzem (1831–1899),&lt;ref&gt;Asmus Petersen: ''Schultz-Lupitz und sein Vermächtnis'', Stiftung Ökologischer Landbau (SÖL), Sonderausgabe Nr. 38, 2. Aufl. 1992, 66 S. Mit Vorworten von Gerhardt Preuschen und Wolfgang Schaumann.&lt;/ref&gt; jemuž se po desetiletém úsilí podařilo podstatně zlepšit výnosovou úroveň extrémně chudých písčitých půd v Lupitz prohloubením humusového profilu.<br /> <br /> Příznivý předplodinový efekt luskovin zůstával až do konce 19. století záhadou, dokud Hellriegel (1831–1895) v roce 1886 nezveřejnil svůj objev hlízkových bakterií vázajících dusík, které žijí v symbióze s kořeny luskovin. Přesto — navzdory těmto poznatkům z vědy i praxe o vázání dusíku ze vzduchu jako dění v živém — soustředilo se veškeré úsilí na otázku, jak by bylo možno dusík ze vzduchu technickou cestou, s obejitím živého, převést do podoby soli. Nešlo totiž jen o to získat tuto nejžádanější ze všech hnojivých látek pro zemědělství, nýbrž stejně tak pro výrobu výbušnin. Jediné světové naleziště dobyvatelných dusíkatých solí v podobě chilského ledku se nachází v poušti Atacama v Chile — vzdálený a přenákladný zdroj pro rostoucí potřebu 19. století.<br /> <br /> Tak působily přírodní vědy a technika od 19. století zvenku do zemědělství a staly se ve 20. století průkopníky odcizení zemědělství jeho vlastním vývojovým impulsům a výrobním podmínkám — a nakonec příčinou jeho zániku v agrární industrialismus. Hybatelem na této cestě je<br /> <br /> dusík, za nímž od 60. let 20. století následovaly syntetické herbicidy, pesticidy, prostředky pro zkracování stébel atd. a genetické inženýrství.<br /> <br /> Na počátku 20. století byl v Norsku po Birkeland-Eydeově postupu ve elektrické peci oxidován vzdušný dusík. Ukázalo se to jako příliš nákladné. Chemik Fritz Haber (1868–1934) vypracoval v letech 1905 až 1910 v BASF v Ludwigshafenu am Rhein vědecké základy syntézy amoniaku ze vzdušného dusíku; jeho partner, inženýr Carl Bosch, vytvořil pro tuto syntézu do roku 1913 velkoprůmyslová zařízení. V tomto Haber-Boschovým jménem nazvaném postupu je vzdušný dusík přiváděn k reakci s vodíkovým plynem v kontaktních pecích při tlaku 200 barů a teplotách 500 až 600 °C za přítomnosti katalyzátorů. Vidíme, jak nadmíru reakčně líný dusík vzduchu, který luskoviny tichým, jemným způsobem v kosmicko-zemských rytmech slunečního roku aktivují pro životní proces tvorby bílkovin, je zde na anorganicko-technické rovině, s vysokou spotřebou energie a bez ohledu na místo a čas, násilím donucen do reakceschopné sloučeniny. Tento vynález — podobně jako pozdější vynález uvolnění jaderné energie — zpřístupňuje síly pod-přírody lidské libovůli, přičemž nakládání s nimi zanechává od té doby stopy zkázy v díle stvoření přírody. {{SE|79}}<br /> <br /> Syntéza amoniaku byla výrobně technicky dozrálá právě před vypuknutím první světové války, učinila tak mocnosti středního bloku nezávislými na dovozech chilského ledku a atlantickou blokádu Angličanů, zaměřenou na zamezení těchto dovozů, obsoletní. Teprve syntézou amoniaku byl první světový válka jako artilérní a bombový válka v tom zničujícím rozsahu a takové délce pro mocnosti středního bloku veditelná. V průběhu války disponovali touto technikou také západní spojenci. Po konci války vyvstala ze strany dusíkového průmyslu otázka: Když žádná válka, co pak s dusíkem? Shodli se rychle — vítězové i poražení — a zřídili Evropský dusíkový syndikat a prohlásili zemědělství za nový trh. S obrovskou reklamou a průmyslem iniciovaným, praxe blízkým výzkumem přešla výroba dusíku plynule z produkce výbušnin pro bomby a granáty do výroby syntetických hnojiv pro zemědělství. Ještě jednou se potvrdila pravdivost výroku Hérakleita, že válka je «otcem všech věcí».&lt;ref&gt;Hérakleitos (předsókratický filosof, asi 520–460 př.Kr.), Fragment DK B 53: «Válka je otec všech věcí, král všech věcí. Jedny z nich činí bohy, druhé lidmi,&lt;/ref&gt; Totéž se stalo po<br /> <br /> Totéž se stalo po druhé světové válce ve Spojených státech, kde teprve po jejím konci našla dusíkatá hnojiva plošné uplatnění. V následujícím období se stal dusík ve spojení s technikou zavlažování v suchých oblastech globálním motorem v monokulturách produkujícího agrarindustrialismus.<br /> <br /> Ve střední Evropě odolával organismu-princip této bouřlivé době ještě dlouho. Friedrich Aereboe (1865–1942), zakladatel novějšího zemědělského provozního myšlení, popisuje kolem roku 1917 zemědělský podnik jako soudržný organický celek: „Já [...] pojímám zemědělský statek jako nedělitelný, organický celek a ukazuji, jak tento celek dostává a musí dostávat rozličnou podobu pod měnlivým vlivem vnějších a vnitřních životních podmínek.&quot; Porovnává „organickou bytostnou povahu hospodaření na statku&quot; ohledně členění na provozní odvětví s „tělem zvířete, které má srdce, plíce, játra a jiné orgány&quot;. Tak jako tyto orgány — každý podle svého úkolu — stojí ve vztahu k nadřazenému celku zvířete, tak jednotlivé složky zemědělství ke ganzheit hoforganismu. Aereboe poprvé uchopil hospodářské předivo vztahů zemědělského statku, jak toto předivo vzniklo z intuitivně-instinktivních podvědomých základů vědomí, v jasných, světlých myšlenkách. Vztahové předivo, které nalezl, mu bylo nezpochybnitelnou skutečností, jíž bylo třeba prosvítit myšlenkami a odpovídajícím způsobem provozně-hospodářsky optimalizovat. Samu skutečnost — bytostnou povahu celku — nestavěl pod otázku. {{SE|80}}<br /> <br /> Zásadu hospodářského organismu hájili představitelé zemědělského provozního myšlení v Německu až do 50. let 20. století. Dělo se tak se zohledněním všech technologických výdobytků tehdejší doby, zvláště „minerálního hnojení&quot;, a zde s osobitým důrazem na cílené použití synteticky vyráběných dusíkatých solí. Pak se však červená nit abendländischchristlichen zemědělství definitivně přetrhla. Od počátku 60. let se pojem hospodářského organismu vytrácel, a na jeho místo nastoupil pojem systému. Tento je ze všech stran otevřený a je myšlen jako síť propojení, bez vztahu k žádné „bytostné povaze&quot;, tj. k žádné v sobě samé odůvodněné ganzheit. Tím byla otevřena všechna stavidla k rozpadu zemědělství do agrárního průmyslu. Podstatným spouštěčem byl {{SE|81}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 4, S. 81.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 4: Die vierfache Zerstückelung des Betriebsorganismus in Monokultur und Massentierhaltung.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Podstatným spouštěčem bylo nástup syntetických herbicidů v 60. letech. Jsou to růstové látky, které jako „totální herbicidy&quot; systémově zasahují do životních dějů rostlin takovým způsobem, že se tyto rostliny doslova přerostou k smrti nebo odumírají jinou fyziologickou cestou. Nasazení systémových herbicidů, po nichž následovala syntetická fungicida a insekticida, rázem proměnilo klasickou pestrost provozní organizace. Ze roku na rok mohl rodinný podnik zdvojnásobit své osevní plochy cukrovou řepou, bramborami nebo polní zeleninou, nebo je — pokud to trh dovoloval — znásobit ještě víc. Mohl se libovolně specializovat na pouhopouhé několik nebo dokonce jen jednu pěstovanou plodinu a podle toho se cíleně a úsporněji vybavit strojní technikou. V polním hospodářství a zahradnictví se rozpadl vzájemně se podmiňující vztah trojnosti bodenbearbeitung, fruchtfolge a düngung. Monokultury převzaly vládu nad polními lány. Co po celé tisíciletí rostlo jako křesťansko-západní kulturní dědictví v nepřetržitém vývoji ekologicky i sociálně — organismus vesnických společenství a jednotlivých statků — se rozpadlo na specializované samostatné podniky, jejichž potřeba kapitálu ohledně nákupu výrobních prostředků vynucovala stále vyšší obraty, a tím průmyslový způsob výroby s dělbou práce a tvorbou kapitálu. (Obrázek 4.) {{SE|82}}<br /> <br /> Již v předcházejících desetiletích ztratilo centrum — církev — stále více svou duchovně-mravní i sociální vůdčí roli, ve prospěch probuzení k individuálnímu svobodnému sebeurčení. Souběžně s postupující industrializací zemědělství od 60. let 20. století to bylo právě tato skutečnost, která spustila poslední velkou vlnu odlivu obyvatelstva. Zatímco kolem roku 1800 pracovalo v zemědělství 62 % výdělečného obyvatelstva, kolem roku 1875 49 %, kolem roku 1950 25 %, dnes jsou to pouhá 2 %.&lt;ref&gt;Laut Auskunft der Gesellschaft für Agrargeschichte e.V. Ffm.&lt;/ref&gt; Na místo sedláka nastoupil agrotechnik, jehož orientační bod již neleží ve středu vesnice, nýbrž na periferii — v vzdělávacích centrech měst, v agrotechnologických inovacích a na nadregionálních trzích. V globálně propojeném agrárním industrialismu se kolem zemědělství buduje mocná hradba, inteligenční aparát do specializovaných oborů roztříštěného detailního vědění. Zemědělec se stává „výkonným orgánem&quot; cizí inteligence, která ho cizím způsobem určuje. V průběhu tohoto plíživého duchovního zbavení svéprávnosti se postupně jako první z vesnických a individuálních útvarů statků vymanilo zahradnictví a specializovalo se na monokultury ve sklenících — první krok rozčlenění organismu jako celku. Také v polním hospodářství se, v USA velmi záhy, osamostatnil pěstování obilnin, po němž následoval půdní úbytek větrnou a vodní erozí. Dnes celosvětově plošně vládne krajinnému obrazu jednotvárný vzor monokultur. Ve střední Evropě se tento druhý krok rozčlenění celistvosti dokonal — po jistém setrvačném odporu — teprve ke konci 20. století. Nakonec, ve třetím kroku rozčlenění, ztratil svou organickou funkci v zemědělském organismu i ovocnářství. V 70. letech byly vypláceny prémie za vyklučování vysokokmenných kultur; dnes je jejich ekologická hodnota opět doceňována. Výroba se však soustřeďuje na intenzivní plantáže v monokultuře v klimaticky zvýhodněných oblastech. Naposledy, ve čtvrtém kroku rozčlenění, bylo opuštěno i chov domácích zvířat vázaný na provozní zásobu krmiva, s důsledkem jednak vzniku provozů bez dobytka a jednak koncentrace na velkochov. Na místo pojmu „domácí zvíře&quot; nastoupil pojem „užitkové zvíře&quot;. Začalo to drůbeží v celoročním ustájení nebo klecovém chovu, po níž následoval chov prasat soustředěný ve velkochovech, a nakonec — kdo {{SE|83}}<br /> <br /> by to byl pomyslel u pasoucího se dobytka, tohoto haustiera par excellence — davové ustájení odrohačených zvířat v celoročním stájovém chovu, krmeném silážemi nebo krmivovými směsmi kalkulovanými na maximální výkon.<br /> <br /> Co se zrodilo v dobách gnóze, a v dobách ještě daleko vzdálenějších pod vedením mystérií, vázáno na duchovní ústrojí určitých národů, jako volné souběžné soužití čtyř proudů pastevectví, polního hospodářství, zahradnictví a ovocnářství; co pod vlivem křesťanství vzájemným prostoupením splynulo ve vyšší jednotu organismu zemědělství — to nyní v agnostickém rozdrobení padlo zpět do čtyř prvotních stavů.<br /> <br /> Přes všechny vskutku obdivuhodné vymoženosti moderní doby si nesmíme zavírat oči před touto skutečností: stojíme na troskách západo-křesťanské zemědělské kultury. Uzurpace průmyslovými výrobními metodami zlomila její kulturotvornou sílu a od 60. let 20. století jí kopala hrob. Ale v každé smrti je ukryt i zárodek nového dění. Uchopit je lze tehdy, když si člověk uvědomí hlubší vývojové impulsy minulosti. Výrok „Doctor Angelicus&quot;, Tomáše Akvinského (1225–1274), zní: Minulost a budoucnost má čas, přítomnost nikoliv.&lt;ref&gt;Vgl. Thomas von Aquin: ''Summa Theologica'', Questia 10, Proemium.&lt;/ref&gt; — Tento výrok lze myšlenkově dále prohloubit. V přítomnosti se oba časové proudy setkávají a navzájem se ruší. Proud minulosti odumírá do formy, do sinnenfälligen události. V této formě však proud času z budoucnosti oživuje jako zárodek. Rostlinné semeno toto dění zviditelňuje. Nese v sobě, sraženo do podoby genomu, razidlo minulosti. Tato „geprägte Form, die lebend sich entwickelt&quot;,&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Goethes Werke'', «Urworte Orphisch», Hamburger Ausgabe, Bd. 1, München 1978, S. 359.&lt;/ref&gt; obsahuje zárodek, který má potenci otevřít se časovému proudu budoucnosti. Lze tedy říci: Ve zvěcnění smyslově se jevícího leží moment smrti, v němž se čas minulosti obrací v budoucnost. Budoucnost je proměňující se minulost. {{SE|84}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_neuen_Keime&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Nové zárodky ===<br /> <br /> [[Anthroposophie|Antroposofická duchovní věda]] [[Rudolf Steiner|Rudolfa Steinera]] přináší poznání v podobě idejí, jež svou pravdu stvrzují v mocném myšlení dalekosáhlých duchovních vztahových souvislostí a v činu se prokazují jako zárodky, které ve svém růstu a plodnosti dávají tuto pravdu zakusit jako hnací sílu stále nového dění. Dva ideové zárodky Rudolfa Steinera jsou to, které — navazujíce na minulost a proměňujíce ji — ukazují zemědělství cesty k novému nositelství kultury:<br /> <br /> První z těchto ideových zárodků se vztahuje k významu zemědělství z hlediska sociální otázky: První světová válka způsobila zhroucení starého světového řádu. V nastalém sociálním chaosu inauguroval Rudolf Steiner «Dreigliederung des sozialen Organismus» (trojčlennost sociálního organismu). V tomto mohutném ideovém celku se z hlubin historického dění znovu vynoril v proměněné podobě onen impuls, který od novověku v po sobě jdoucích stoletích tlačil na povrch, narážel však na retardující mocenské struktury a znovu klesal do skrytosti. Připraven svými «Kernpunkte der sozialen Frage»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Kernpunkte der sozialen Frage in den Lebensnotwendigkeiten der Gegenwart und Zukunft'', GA 23, Dornach 1976.&lt;/ref&gt; začal Rudolf Steiner s lidmi, kteří stáli aktivně uprostřed života, podnikat konkrétní kroky k přetvoření sociálního života — ve smyslu:<br /> <br /> * svobodného duchovního života, který je autonomním tvůrcem a nositelem iniciativy všech duchovních impulsů prostupujících a oplodňujících společenský život,<br /> * právního života, který je autonomním tvůrcem a nositelem toho, co ve vzájemném vztahu člověka k člověku platí jako rovné právo a nabývá platnosti v zákonné podobě,<br /> * hospodářského života, který jedná autonomně a na smluvním základě v vědomě utvářených hospodářských asociacích «bratrsky/sestersky» přebírá péči o uspokojování lidských potřeb.<br /> <br /> V každém z těchto tří článků sociálního života stojí vědomě-nevědomě každý člověk. Každý z těchto tří článků dostává sobě vlastní autonomní životní skutečnost skrze to, co mu každý člověk vtiskuje ze svých tří duševních činností: svým chtěním duchovnímu životu, svým cítěním právnímu životu a svým myšlením hospodářskému životu. Jak tyto tři duševní činnosti jako autonomní články duše v člověku navzájem{{SE|85}}<br /> <br /> působí a ve vědomí Já vzplanují, udržovány pospolu a ve vzájemném působení silou Já, tak také tři články sociálního působí navzájem v celek sociálního organismu skrze probouzející se vědomí Já každého jednotlivého člověka. V tomto vzájemném vztahu vědomého vnitřního prožívání a utváření navenek vzniká sociální umění. Tak je utváření trojčlenného sociálního organismu zkušebním kamenem k rozvinutí a zjevení bewusstseinsseele (vědomí-duše). Téměř nadlidské úsilí, které Rudolf Steiner od roku 1919 vynakládal, aby hnutí trojčlennosti sociálního organismu uvedl v život, ztroskotalo roku 1922.&lt;ref&gt;Siehe hierzu insbesondere: Rudolf Steiner: ''Die großen Fragen der Zeit und die anthroposophische Geisterkenntnis'', GA 336, Basel 2019; sowie ders.: ''Zu sozialen und wirtschaftlichen Fragen'', GA 332b, Dornach, Basel 2020.&lt;/ref&gt; On sám pojal rozhodnutí ukončit tento první rozsáhle pojatý pokus. Vnějším podnětem k tomu byla především cválající inflace a malý počet lidí, kteří by této obrovské výzvě byli dostáli. Rudolf Steiner stavěl také na porozumění proletářů, z nichž mnozí však padli ve válce — a ti, kteří přežili, byli odtaženi propagandou komunisticky orientovaných dělnických vůdců. Zárodek však byl vložen do půdy historického dění. Byl prostřednictvím 20. století průběžně pěstován v dílčích konkrétních přístupech k jednání v ustavičné proměně jednoho umírání a stávání se. Především však byla Steinerova pojednání k sociální otázce poznatkově-vědecky zpracována v kontextu požadavků doby a zpřístupněna širší veřejnosti. Impuls k sociální trojčlennosti nadále čeká na pronikavě nový pokus o uskutečnění.<br /> <br /> Tento nový přístup vyrůstá z druhého ideového zárodku, který je obsažen v [[Landwirtschaftlicher Kurs|''Zemědělském kurzu'']] Rudolfa Steinera, v «Duchovně-vědeckých základech pro zdárný rozvoj zemědělství»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999.&lt;/ref&gt;. Tento kurz pro zemědělce se konal o Letnicích roku 1924 na statku Koberwitz u Breslau v dnešním Polsku, dva roky po zrušení «Kommenden Tages», orgánu hnutí trojčlennosti v Německu. V té době byla v zemědělství «kirchspiel» (farní obec) ještě ve vsi — praxe principu organismu byla tradičně ještě z velké části neporušena. Zemědělský způsob výroby tvořil ještě protipól k dělbou práce řízenému způsobu v průmyslu. Ekologická otázka a — s ní neoddělitelně spjatá — sociální {{SE|86}}<br /> <br /> otázka nebyla v zemědělství ještě akutní. Avšak hrozivá předzvěst, jako jsou účinky hnojení synteticky vyrobenými dusíkatými solemi, ztráta odrůdové stability a zdraví zvířat, citlivěla jednotlivé sedláky a zemědělce. Od roku 1920 se obraceli na Rudolfa Steinera s prosbou, aby jim z antroposofické duchovní vědy poskytl poznávací základy a praktické pokyny pro obnovu zemědělství do budoucnosti. Tazatelům šlo o ideje, o duchovní pravdivé obrazy, které by zemědělské práci nad pouhou provozní techniku znovu daly smysl a — budou-li tyto ideje uchopeny — mohly znovu vybudovat duchovně-morální most k věcem a bytostem v přírodě a kosmu. Zemědělský kurz obsahuje zárodečné položení základů pro vývoj zemědělství budoucnosti, v němž skrytý proud impulsů křesťansko-západního zemědělství vstupuje v hlubinné metamorfóze na povrch věku vědomí. Rudolf Steiner navázal bezprostředně na otázky lidí, kteří stáli ve staré, smrti zasvěcené zemědělské kultuře a kteří hledali přístupy k její obnově. Navázal na ještě právě existující minulost, aby ji proměnil v budoucí. Přitom apeloval na myslící vědomí činnými v praxi stojícího člověka.<br /> <br /> Výchozím bodem antroposofické duchovní vědy Rudolfa Steinera je «člověk». Na jeho bytostnou povahu ve světovém celku se vztahují otázky: Jaký je vývoj z jeho bytostného původu v duchu, jaké jsou ideové celky, které ho ve všech životních oblastech činí schopným jednat v souladu s jeho bytostnou povahou, jaké jsou cesty k sebepoznání a poznání světa do budoucnosti? Kdysi ještě nebyli lidé tak «chytří» jako dnes, za to však byli moudří. Prožívali sami sebe jako mikrokosmos, který v malém v sobě nese vše, co ve velkém duchovně-bytostně naplňuje makrokosmos. Vědecký intelektualismus novější doby staví se tváří v tvář smyslově vnímatelné světu, rozkládá jej na části, reflektuje tyto části v představách a přitom vylučuje toho, na koho se zapomíná — člověka, který se táže, myslí, cítí a chce. Pohled duchovního badatele je naproti tomu obrácen k poznávajícímu, k bytostné povaze člověka. Co se mu tam v nadsmyslovém poznání odkrývá, vrhá jasné světlo na to, co makrokosmicky v nejširším smyslu smyslově vnímatelné přírodě a kosmickému obvodu jako bytostně účinný princip leží v základu. Výsledky duchovněvědeckého bádání obsažené v Zemědělském kurzu navazují na přírodovědné {{SE|87}}<br /> <br /> pojmy, například pokud jde o anorganický svět látek, a označují jejich prvky jako nositele vždy specifických maatla ya ku vumba (formativních sil), které je z jejich fyzické přirozenosti povznášejí do procesuálního dění oživené a oduševnělé přírody.<br /> <br /> Tak je metodický postup Zemědělského kurzu předznačen klíčovou výpovědí: «Es wird vom Menschen ausgegangen; der Mensch wird zur Grundlage gemacht» (Vychází se z člověka; člověk je kladen za základ).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S.103.&lt;/ref&gt; Pod tímto zorným úhlem se pohled soustřeďuje na koncepci a utváření zemědělského podniku se slovy: «Eine Landwirtschaft erfüllt ihr Wesen, im besten Sinne des Wortes, wenn sie aufgefasst werden kann als eine Art Individualität für sich, eine wirklich in sich geschlossene Individualität und jede Landwirtschaft müsste eigentlich sich nähern – ganz kann das nicht erreicht werden, aber sie müsste sich nähern – diesem Zustand, eine in sich geschlossene Individualität zu sein» (Zemědělství naplňuje své bytí, v nejlepším smyslu slova, může-li být pojato jako jakási individualita pro sebe, skutečně v sobě uzavřená individualita, a každé zemědělství by se vlastně mělo přibližovat — zcela toho nelze dosáhnout, ale mělo by se přibližovat — tomuto stavu, být v sobě uzavřenou individualitou).&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 42.&lt;/ref&gt; Dále se říká: «Die Dinge können nicht in dieser Weise streng durchgeführt werden, aber man muss doch einen Begriff haben von dem notwendigen Geschlossensein einer Landwirtschaft […]» (Věci nemohou být takto přísně provedeny, avšak musí mít pojem o nezbytné uzavřenosti zemědělství […]).&lt;ref&gt;Ebd., S. 43.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tato vyjádření apelují na individuální soudnost. Z badatelského smýšlení musí ten, kdo je činný v zemědělství, usilovat o to, aby si v pojmech vypracoval myšlenkový obraz bytostné povahy mikrokosmického člověka. Tento myšlenkový obraz se stává klíčem k porozumění makrokosmu a konkrétně k porozumění jednomu jeho výseku: zemědělskému podniku. Přináší ideje, podle nichž lze tento makrokosmický výsek utvářet v jeden v sobě uzavřený celek, v organismus, v tělo «jakési zemědělské individuality». Ideová základna k tomu se formuje, jsou-li smyslově vnímatelné a přírodovědecké skutečnosti myšlením pozdviženy do smysl dávajícího celku výsledků nadsmyslového antroposofického duchovního bádání. O myšlenkově-obrazné uchopení tohoto smysluplného celku jde. V tom spočívá zárodek nového dění zemědělství. Toto dění se rozvíjí pod «sluncem idejí» sebe-si-vědomého-se-stávajícího lidského ducha; ten je to, kdo vede činnou ruku k smyslem naplněné práci. {{SE|88}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Dreigliederung_des_Menschen_und_die_landwirtschaftliche_Individualität&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Trojčlennost člověka a zemědělská individualita ===<br /> <br /> Organismus — se středem a periferií — jako základní utvářecí princip v zemědělství vyrostl od sedmého století po Kristu z přírodou daných biotopů, z «organismů v přirozeném růstu». Nesl od místa k místu zcela individuální ráz. Byl to instinktivně-inspirovaný růst z pokřesťanštěných lidových kultur. S jejich mizením v průběhu věku bewusstseinsseele se vytrácela i duchovně impulzující síla. Zemědělská podniková nauka 20. století sice rozpoznala smysluplnou souhru jednotlivých odvětví podniku v celek a nazvala ji hospodářský organismus. Co je «bytostnou povahou» tohoto celku, to se netázala. Pojem byl příliš bezmocný na to, aby mohl zadržet kulturní úpadek zemědělství. Ani ekologické hnutí přicházející od 70. let a s ním ekologické zemědělství nedokázaly pojmu hospodářského organismu znovu vdechnout život. Klíč k porozumění organismu lze hledat jedině v bytostném agentu, který ho přivádí k jevu v tělesné uzavřenosti a proživá se v ní. U zvířete je tímto agentem zvířecí duše, u člověka duchovní duše. Zvířecí duše je vázána na tělo; duchovní duše člověka má moc stále více se svými třemi duševními činnostmi — myšlením, cítěním a vůlí — z této vázanosti vynořovat, z ní se osvobozovat. Tím jí narůstá schopnost vědomě se sebou, v sebepoznání se uchopit jako tvůrčí duchovní bytost, jako sebe sama uskutečňující se Já. V Já nese člověk jako mikrokosmos zárodek ducha v sobě. Tím může nejen poznávat sebe sama a bytostnou povahu svého tělesného organismu, ale vědět se v tomto poznání ve spojitosti s bytostným, co nadsmyslově působí v přírodě a kosmu.<br /> <br /> Na cestě školení duchovní duše se může tento zárodek rozvinout do duševních orgánů. Tak jako se smyslové orgány otevírají smyslově danému světu, mohou tyto duševní orgány zpřístupnit duchovně-nadsmyslovou skutečnost vnímání. Z Já procitajícího v sebevědomí může člověk ve věku bewusstseinsseele opět, vystupujíce, vědomě dosáhnout svého duchovního původu, od nějž se sestupujíce na cestě sebeuvedomování odloučil. Co kdysi provázelo sestup coby učení moudrosti z mystérií, pak ale od {{SE|89}}<br /> <br /> co od Zeitenwende postupně dohořívalo, to lze od nynějška prostřednictvím antroposofické duchovní vědy, přístupné každému člověku, vědomě vystupujíce, znovu dobývat. Duchovní bádání Rudolfa Steinera přináší výsledky, které na všech polích lidské činnosti — ať již vědeckém, uměleckém, náboženském, medicínském, pedagogickém, sociálním atd. — a tak i na poli zemědělství, zárodečně ukazují jednání nové, to staré proměňující cesty.<br /> <br /> Chce-li si tedy někdo ujasnit ideové souvislosti, jež mají zemědělství z toho, co se stalo, pomoci k novému stávání se do budoucnosti, pak je metodicky cesta jasně předznačena: Aby bylo dosaženo hlubšího porozumění bytostné skutečnosti myšlenky organismu a individuality, je nutno nevyhnutelně vyjít od člověka, mikrokosmu. Přitom vyplývá z duchovního bádání v tělesně-fyzickém a duchovně-duševním ohledu v obrysech toto ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90):&lt;ref&gt;Viz k tomu zejména: Andreas Suchantke: ''Metamorphose: Kunstgriff der Evolution'', Stuttgart 2002, 332 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Při nazírání podoby člověka upoutá pozornost nejprve polarita hlavy a končetin: hlava jako do velké míry v sobě uzavřená kulatá podoba, končetiny paprskovitě vyzařující a svět uchopující. Morfologicky ovládá princip formy oblast hlavy, a polárně k tomu fyziologicky princip látky: oblast látkové výměny a končetin.<br /> <br /> Obal hlavy tvoří převážně tvrdé, silně mineralizované lebeční kosti. Ty obklopují lebeční dutinu, která je naplněna mozkomíšním mokem — vodojasnou, bezbuněčnou a bílkovinami neprostoupenou tekutinou — a v ní plovoucím mozkem. Dále se v hlavě soustřeďují smyslové orgány sloužící bdělému vědomí. V nich, jako i v hlavě jako celku, ustupuje život do značné míry před vládou fyzična. To se působivě ukazuje v anatomické stavbě oka — mimo jiné s světlolomnou čočkou — nebo ucha s bubínkem, řetězcem sluchových kůstek a kostěným labyrintem. Hlavový pól je čistému fyzičnu, smrti, blíže než životu. Morfologicky je hlava obrazem ztuhlých životních procesů. I mozek je ve své fyziologické činnosti jako vědomí-probouzející orgán tiše prostoupen procesy smrti. Nerv a mozek ztrácejí po krátkém čase po poranění schopnost regenerace. Proces, jenž je ovládá, je povahy rozkladné. O tom svědčí vysoká dýchací aktivita mozku a nutnost intenzivního zásobování kyslíkem skrze krev. {{SE|90}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 5, S. 90.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 5: Die Wesensbeziehung von Mensch und landwirtschaftlicher Individualität. Die Dreigliederung beider in vertikaler Ausrichtung: Die Landwirtschaft ist der auf den Kopf gestellte Mensch.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> rozkladná činnost vede fyzicky k mrtvé látce (CO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) a duchovně, jako zrcadlení životního procesu, totiž činnosti myšlení, k uvědomění myšlenek. Hlava je klidovým pólem a nositelem bdělého vědomí, které člověka duchovně spojuje se světem.<br /> <br /> Nakolik člověk nese ve své hlavě to z života vypadlé, minerálně-mrtvé, ukazuje i výskyt mozkového písku, zejména v epifýze (''šišinka mozková''). Jde o citrónově žluté kamínky sestávající z krystalů vápníku a hořčíku. Rudolf Steiner k tomu poznamenává: «Trochu mozkového písku musí mít každý člověk v sobě», nikoliv však jako trvalé usazeniny, nýbrž: «Tento mozkový písek musí vznikat a musí být opakovaně rozpouštěn.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Erkenntnis des Menschenwesens nach Leib, Seele und Geist. Über frühe Erdenzustände'', GA 347, Vortrag vom 9. August 1922, Dornach 1995, S. 53.&lt;/ref&gt; Tento proces tvorby krystalů a jejich opětovného rozpuštění popisuje Rudolf Steiner jako základ vědomí Já: «Kdybychom se nemohli rozpouštět, nemohli bychom myslet, nedospěli bychom k vědomí Já. V tomto rozpouštění spočívá to, co nazýváme naším vědomím Já.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 61.&lt;/ref&gt; V hlavě se uskutečňuje myšlenková činnost. {{SE|91}}<br /> <br /> Mozek si v každodenním vědomí neuvědomuje tento samotný proces, nýbrž jeho výsledek — zobrazení tohoto procesu: myšlenku.<br /> <br /> Formpól hlavy, soustředěný v mozku, se rozlišuje přes celý tělesný organismus do nervového systému. V horním člověku slouží vědomému vnímání, v dolním zprostředkovává duchovně-duševní činnost vegetativním životním procesům.<br /> <br /> Formpól stojí polárně naproti látkově-výměnnému pólu. Ten zahrnuje pod bránicí svět orgánů látkové výměny a končetiny. Duševní činnost tam zasahuje do životních procesů, řídí látkové přeměny, mobilizuje síly, jichž pak může vůle použít k tomu, aby uváděla do pohybu a udržovala v pohybu končetiny, tělesnou činnost jako celek. Veškeré organické pochody, které leží v základu rozvíjení vůle, veškeré procesy odbourávací, přeměňovací a výstavbové se uskutečňují v hlubokém bezesném nevědomí, ve vědomí spánku. Probíhají zčásti protiběžně v souběžnosti, zčásti v plynule proudícím časovém posloupném sledu. Oproti přísně v sobě spočívajícímu řádu nervově-smyslového systému vládne v látkově-výměnném pólu neustálá proměna a přeměna; včetně končetin je vše v pohybu; nic nezůstává ani chvíli stejné. Jako se duše v hlavovém pólu přes smysly duchovně spojuje se světem v pocitech a myšlenkách, tak vstupuje přes výživu a přes činnost končetin fyzicky do vztahu ke svému okolí.<br /> <br /> Bytostné zjevení vůle je pohyb — ať prostorově uchopující v končetinách, procesuálně v látkovém řádu, v růstu a regeneraci, v proudící krvi, nebo tichoučce vnikající do vědomí v dýchání a posléze v myšlenkové činnosti.<br /> <br /> I procesy vládnoucí v látkově-výměnně-pohybovém pólu prostupují v odpovídající metamorfóze celé tělo — v hlavě mimo jiné ve vylučování slinných žláz a sliznic nebo v žvýkací činnosti kloubně uloženého dolní čelisti.<br /> <br /> Polarita hlavového systému a látkově-výměnně-pohybového systému nalézá svůj vyrovnávající střed v orgánovém systému, jenž se mezitím vřazuje: ve dvou rytmicky dýchajících plicních křídlech, v rytmicky pulsujícím srdci a v bránici. Bránice ve svých pohybech pasivně sleduje rytmus dýchání — může jej však také vlastní aktivitou podpořit. Morfologicky se rytmická mitte projevuje v sledu žeber, jež uzavírají hrudní koš směrem nahoru k hlavě, dolů jej však otevírají a rozšiřují k bránicí překlenuté břišní dutině. Fyziologicky proudí krev od srdce a k srdci skrze celé tělo a {{SE|92}}<br /> <br /> sjednocuje oba póly ve vyšší jednotu. V rytmické mittě prožívá člověk sebe sama v cítění; snivě-cítíce se noří do sféry nevědomosti, do vůle; bdíce-cítíce sahá vzhůru do oblasti myšlení. V cítění prožívá člověk sebe sama v nejvyhraněnějším smyslu jako tuto a jedině tuto určitou duchovní duši. Rytmus je rezonančním tělesem cítění. Kývá se sem a tam mezi klidem hlavy a pohybem těla. Spojuje klid a pohyb a je obojím zároveň. Do rytmické středu se svrchu snižuje jasnost myšlenek do hlubin a zdola odpovídá z temna vůle síla iniciativy stoupající vstříc.<br /> <br /> Ve své vzpřímené postavě a tělesné trojčlennosti vstupuje člověk bytostně naplněn jako individualita do světa. Ve souzvuku svého myšlení a vůle v cítění prožívá sebe sama v procesu sebeuvědomování; nalézá se na cestě ke svobodnému sebeurčení. Z tohoto prožívání mu svítí bytostná skutečnost ideje vývoje — to budiž osvětleno:<br /> <br /> Kdysi žil princip vývoje instinktivně snivě, skrytý v pramenech prastaré moudrosti, jako účinná síla duchovního vedení v lidstvu. V postupujícím probouzení k sebeuvědomění toto dědictví haslo. Teprve velmi mladé — nejprve v době německého idealismu, ve výzkumech Charlese Darwina (1809–1882) a Ernsta Haeckela (1834–1919) a v plném rozsahu v antroposofické duchovní vědě — vynořuje se vývojový princip novým způsobem v myšlení. Vztažen k trojčlennosti duševních schopností člověka prožíváme jej dnes v myšlení především jako předvídavou idej, v cítění jako radostně-čilý impuls a ve vůli jako duchem nesoucí iniciativní sílu. Na cestách této trojnosti uchopuje se člověk v duchovním naplnění svého bytí jako Já a dělá z sebe iniciátora a nositele vývoje do budoucnosti. Ve svém usilování o svobodu žije vývojový princip dar. {{SE|93}}<br /> <br /> Uvědoměním vývojového principu se stává člověk z tvora tvůrcem. A tak vyvstává otázka: Je od nynějška povolán z volní svobody zasazovat idej vývoje do světa, který se stal? Nebo se může toto tvůrčí schopnost vztahovat jen na jeho vlastní a na lidský vývoj? Musí vše ostatní zanechat za sebou a odsoudit k pouhému užitku a k vykořisťování — totiž rostliny, zvířata, Zemi jako celek, která měla a má tak hlubokou účast na jeho vlastním vývoji? Probouzení k ekologickému vědomí sahá většinou jen tak daleko, jako přání zachovat vzniklé, v sobě dovršené dílo stvoření,<br /> <br /> Ano, chtít člověka jako ničitele tohoto díla stvoření držet stranou od přírody. Toto omezení však znamená zastavení vývoje. Jen v souvislosti s pokračujícím vývojem člověka a jen skrze něj jako iniciátora může být to, co se ve světě stalo, proměněno v nové stávání se. Neměl by snad být současný člověk, jehož vynalézavý duch má díky štěpení atomového jádra v rukou všechny prostředky k tomu, aby život na Zemi přivedl k několikanásobnému «Overkill», naopak také schopen, v rozšíření sebe sama, vštípit vývojový princip Zemi, přírodě, která ztuhla v dílo? Jak může sílu stávání se, kterou v sobě nosí, učinit plodnou pro nové procesy stávání se, které vyvedou přírodu z jejího hotového stavu? Tato poslední otázka stojí na počátku budoucí zemědělské kultury. Odpověď na ni nejprve přináší metodický pokyn Rudolfa Steinera:&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Duchovněvědecké základy pro zdárný rozvoj zemědělství'', Dornach 1995, přednášky z 10. a 12. června 1924.&lt;/ref&gt; «vycházet z člověka» a zemědělský podnik, má-li «naplnit svou podstatu», chápat jako «určitý druh individuality».<br /> <br /> Vydejme se na pole a pokusme se ve vnitřním klidu si zpřítomnit veškeré dění přístupné vnímajícímu a myslícímu nazírání, jež se odehrává nad zemí ve světle, vzduchu a teple, pod zemí v temnotě provlhlých, krystalických hlubin a mezi tím v kůži oživené půdy – pak se cítícímu vnímání zjeví hluboká příbuznost s tělesnou trojčlenností člověka ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|obrázek 5]], s. 90).<br /> <br /> Pod zemí narážíme na tvrdý, pevný, z života vypadlý, a proto mrtvý svět hornin a rovněž na vodní prvek hlubin. Pevná složka země spočívá v klidu, zachovává si svou krystalickou strukturu, která je během léta u zemského povrchu silněji vystavena procesům zvětrávání, v zimě se pod vlivem krystalotvorných sil okruhu stálic – Řekové jej nazývali «křišťálovým nebem» – prožívá ve své čisté krystalické přirozenosti.&lt;ref&gt;Tamtéž, přednáška z 10. června 1924.&lt;/ref&gt; Jako je mozek zrcadlem, které uvědomuje skrytou myšlenkovou činnost, tak krystalická přirozenost hornin příbuzných křemíku (křemeny, silikáty), podobně jako smyslové orgány, odráží krystalotvorné síly nejvzdálenějšího kosmického okruhu i síly planet vzdálených od Slunce (Mars, Jupiter, Saturn) v jejich nepřímém působení. Polárním způsobem to platí pro vápenec a horniny příbuzné vápenci, které ve své afinitě k planetárnímu, {{SE|94}}<br /> <br /> Vůbec sonnennahen Planeten (Měsíc, Venuše, Merkur), jejich síly na sebe vážou.&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; Zprostředkující postavení v této polaritě zaujímají jílové minerály, které svou pro minerální říši Země neobvyklou dynamikou přivádějí obě kráftové kvality prostřednictvím kořenů k růstu a tvarování rostliny. Tak pohlížíme na to, co se pod půdou táhne do hlubin, jako na hlavový pól této Rudolfem Steinerem tak nazvané «zemědělské individuality».<br /> <br /> Pokusíme-li se uvést geisteswissenschaftliche Hinweise do myšlenkové souvislosti s přírodovědně uchopitelnými fakty minerálního podloží půdy, ukazuje další fenomén na skutečnost, že se pod zemí nalézá hlavový pól «zemědělské individuality». Podobně jako v epifýze vystupuje krystalotvorba a její rozpouštění jako fyzický základ vědomí Já, tak se ve zvětrávací zóně půdy tvoří nejjemnější hexagonální krystalické lupínky. Krystalizují z amorfních koloidů hydroxidu hlinitého a křemičité kyseliny do takzvaných «sekundárních jílových minerálů». Ty se však mohou opět rozpustit zpět do koloidního stavu.&lt;ref&gt;Die Vermutung ist, dass die Bildung vorzüglich ein Winter- und die Auflösung (Verwitterung) ein Sommerprozess ist.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Polárně vůči hlavovému pólu pod zemí se nad zemí rozprostírá «břicho»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', Dornach 1995, Vorträge vom 10. und 12. Juni 1924.&lt;/ref&gt; zemědělské individuality. Zde, pod přímým působením kosmu, vzniká život způsobem jakési «vnější trávení» světla, tepla, vzduchu a vodních par. Zde vstupuje vše, co se rodí, formou a barvou do vnějšího zjevení, a vše, co zaniká, bere zjevení zpět do neviditelné vnitřní světa. Vše je v pohybu: raší rostlina, volně se pohybuje zvíře, činný je člověk; mraky táhnou, páry stoupají, déšť padá, vítr pohybuje každým jednotlivým listem, vlní se obilím, blesk zableskne a štěpí dub, hrom duní, planety obíhají své dráhy a slunce přináší nad zemí den a noc. Zde, ve Stoffwechselpolu zemědělské individuality, podléhá vše stálé proměně. Zatímco pod zemí proniká duchovně-živé, uvolněné od hmotného, zemí jako vnitřní hybnost — tak jako myšlenky prostupují hlavou&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; — tak se toto duchovně-živé nad zemí utváří formou a barvou v hmotném. To {{SE|95}}<br /> <br /> jen nadsmyslově uchopitelný život nakonec dohašína do formy a ve svém hanutí se v semenu znovu přináší na svět.<br /> <br /> Mezi póly Dole a Nahoře se horizontálně prostírá průzračně tenká kůže, půda, tvořící zárodečnou střed. Ta ve svých procesech nemá žádnou samostatnost, jako ji má rytmický systém člověka. Nelze tedy říci, že by půda měla plíce, srdce. V této souvislosti stojí za zmínku, že zemský povrch má stejně jako voda své přílivy a odlivy a ve střední Evropě se denně v průměru zvedá a klesá o 80 cm.&lt;ref&gt;Siehe hierzu die Forschungen von Gerhard Jentzsch am Lehrstuhl für Angewandte Geophysik an der Universität Jena.&lt;/ref&gt; A přece půda dýchá jako zvíře a člověk: přijímá kyslík a vydává oxid uhličitý. Jenže toto dýchání neprobíhá z niterně-vlastního impulsu, nýbrž je výsledkem exogenního spolupůsobení sil pólů Dole a Nahoře v půdě. V dynamice jílových minerálů lze spatřit jakési srdeční funkce. Ale i ty jsou podněcovány zvenčí a sledují rytmus impulsovaný Sluncem, který ročními cykly řídí a harmonizuje procesy rozpouštění a vázání látek v půdě. Z toho lze porozumět, proč Rudolf Steiner půdu apostrofoval jako «bránici»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', Dornach 1995, Vorträge vom 10. und 12. Juni 1924.&lt;/ref&gt; zde uvažované individuality. Tato bránicová kůže ve svých funkcích zrcadlí součinnost živlů země, vody, vzduchu a tepla v rytmech slunečního roku. Kultivovaná půda je tedy charakterizována tím, že staletími trvajícími orebními a rostlinopěstitelskými opatřeními — zejména hnojením kravským hnojem — obdržela nad svou «přírodní vlohu» dispozici k rozvoji svébytného rytmického orgánu: dispozici k vyrovnávající a rozvoje schopné «středu».<br /> <br /> V profilovém uspořádání tohoto bránicového orgánu středu, v půdě, opakuje se v malém trojčlenná vertikalita zemědělské individuality. V svrchní půdě, v takzvaném A-horizontu, nacházíme tmavší, vzdušně strukturovanou, pozůstatky rostlin protknutou humusovou vrstvu — sediment metabolické aktivity nad zemí, který do ní bakteriálními a jinými přeměnami vdechuje cosi jako svébytný život. Polárně k této oživené vrstvě se v podloží nacházejí ložná, nevyvetralá, mrtvá hornina — do půdy nahoru vyčnívající hlavový pól, C-horizont. Na jeho hranici se hornina vystavuje {{SE|96}}<br /> <br /> rozkladným, krystalický minerální svazek ničícím silám eroze. Mezi A- a C-horizontem se člení zvětrávací nebo B-horizont, v němž se uskutečňuje primární (zvětráváním) a sekundární (novou krystalizací) tvorba jílu. Jílem obohacený B-horizont představuje vlastní střední článek v půdě. Jeho dynamika zrcadlí rytmy Jahreslaufu: směrem dolů, k hlavové straně, zadržuje oživené atmosférické vody a s nimi v ní rozpuštěné látky proti gravitaci; směrem nahoru vstupuje do spojení s humusem (jílo-humusový komplex) a pečuje o procesuální kontinuitu v budování Bodenfruchtbarkeit.<br /> <br /> Zwerchfellorgan půda se zdá, měřeno rozměry výšin, jež se nad ní rozprostírají, a hlubin, jež se dole pohledům vymykají, být pouhým ničím. A přece je vším! Z ní vyrůstá vyšší rostlinná příroda, jež tvoří životní základ pro existenci zvířete a člověka na Zemi. Je to kořen rostliny, který vertikálně směřuje dolů k zemskému středu, a je to výhonek, který z vegetačního bodu klíčku v rytmické listové posloupnosti vertikálně stoupá vstříc Slunci a, obklopen Stoffwechselgeschehen ve světle, vzduchu a teple, v Blüten-, Frucht- und Samenbildung připravuje výživné látky pro zvíře a člověka v živé kompozici. V kvetoucí rostlině a stromové přirozenosti tvoří si zemědělská individualita přirozeně a jen v duchu uchopitelně svůj obraz. Duchovní tyč, jež nadsmyslově spojuje Erdentiefen se slunečními výšinami, jež v trojčlenném uspořádání sjednocuje síly tíže a tíhnoutí k vertikalitě, vtěluje se obrazně každý rok v rašení a výhonu rostlin.<br /> <br /> Rostliny a spolu s nimi zemědělská individualita stojí ve vztahu k trojčlennosti člověka na hlavě. Jak hluboko sahá zde příbuzenský vztah k člověku a zvířeti, ukazuje se v následujícím: Kořen ohmatává, podobně jako smyslový orgán rostliny, látky zemských hlubin. Přenese-li se fruktifikační proces rostliny až dolů do kořene, jako je tomu například u mrkve, zesílí a zabarví se kořen do zářivé červenožluté a prostoupí jeho jemnou tkáň sladkostí a vůněmi. Vzniká výživný plod, který svrchovaně vyživuje hlavu, nervově-smyslovou organizaci jako celek ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90). Plodí-li rostlina naopak v souvislosti se tvorbou semen vysoko nad zemí, jako je tomu například u obilovin, pak vzniká jako výživný plod<br /> <br /> … a silová kompozice, která vyživuje soustavu látkové výměny a končetin u člověka i zvířete. Vše, co mezi těmito póly vyrůstá ve stonku a listu jako potravní plod — například kedlubna (stonek), růžičková kapusta (pupen) nebo listová zelenina (salát, zelí, špenát atd.) — vyživuje a posiluje rytmický střed. {{SE|97}} V biologicko-dynamickém zemědělství je běžnou praxí toto pravidlo následovat: pícní mrkev pomáhá u telat podněcovat smyslovou aktivitu a dávat jim lesklou srst, u krav je to krmná řepa; naopak, má-li se podpořit látková výměna, má-li být zvíře radostně pohyblivé, přichází na řadu krmení lněným semenem; k rozvoji síly u koní je to „oves, který bodá&quot;. Vše, co se ve vegetativní oblasti utváří jako stonek a list — v bylinách, trávě, jeteli atd. — je základním krmivem pro dojnici žijící v přísném rytmu.<br /> <br /> Duchovně uchopitelná, v duchu skutečná idea zemědělské individuality otevírá chápajícímu pohledu brány do všech oblastí zemědělství; on je shrnuje jako orgány bytostného celku — příkladně to má být znázorněno v kapitole o otázce hnojení. To od základu vyžaduje změnu smyslu [Sinnesänderung]. Lze překonat duální poměr člověka a světa ve vědách, který metodicky vylučuje duchovně-duševní stránku poznávajícího a mravně jednajícího člověka. To platí tím více, přechází-li se tento velký, od člověka se odvíjející ideový celek v čin myšlením. V činu se osvědčuje jeho plodnost a skrze ni jeho pravda.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Viergliederung_des_Menschen_und_die_Geschlossenheit_des_Hoforganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hofového organismu ===<br /> <br /> Tělesný organismus člověka zahrnuje v sobě mikrokosmicky vše to, co se makrokosmicky rozkládá jako svět přírodních říší. Existuje tu úzký příbuzenský vztah, který se odhalí, srovnáme-li trojstupňovost přírody — říši anorganicko-fyzického, říši oživené rostlinné přírody a říši oduševnělé živočišné přírody — s tělesnou organizací člověka. Tak jsou v lidském těle účinné všechny látky, síly a zákony, které ovládají anorganicko-mrtvou minerální říši … {{SE|98}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 6, S. 98.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 6: Die Viergliederung des Menschen und der Organismus als Leib der Individualität.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> konstituují a které vědy fyziky a chemie se snaží prozkoumat. Například struktura trámečků ve vnitřní stavbě stehenní kosti v přechodu k ohnutému kyčelnímu kloubu je taková, že s minimem minerální substance (převážně fosforečnan vápenatý) je dosaženo maxima statiky. Podobně je tomu s podpůrnými tkáněmi, s konstrukcí kostry jako celku. Celé tělo je ve stavbě a funkci všech orgánů, v jejich pevných podpůrných tkáních a v jejich hospodaření s tekutinami a teplem prostoupeno a protkáno čistě fyzickou, moudrostí naplněnou zákonitostí. Ta tvoří — ohraničena na podobu těla — fyzické tělo, evolučně nejdokonalejší bytostný článek člověka. Svůj nejpřesnější výraz nachází ve stavbě a funkci smyslového systému. Podstata fyzického těla je nadsmyslová a zjevuje se ve všem viditelném (Obrázek 6).<br /> <br /> Co tedy v říši minerální vystupuje odděleně jako „mrtvá&quot; příroda, v čistě fyzické organizaci — to se v rostlině, zvířeti a člověku funkcionálně proplétá s vyššími bytostnými články. Takovým je především éterické, životní nebo časové tělo, jež světu rostlin propůjčuje život prostřednictvím éterkových sil všestranně proudících z kosmu. Je v sobě proudícím životem, který se podle druhu rostliny nadsmyslově vymezuje v „tělo&quot;, přivlastňuje si specifickým způsobem látky země proti tíži, jakož i<br /> <br /> a jejich sil si přivlastňuje a z nich buduje příslušné fyzické tělo. Jako architekt fyzického se životní tělo neprojevuje jako takové, nýbrž ve formách rostliny. Proto byl pro Goetha tvar a jeho metamorfóza — například v listové posloupnosti — východiskem jeho bádání o bytostné povaze živého. {{SE|99}}<br /> <br /> Vše, co se v rostlinné říši rozprostírá jako bytostná povaha živého, nalézá na vyšší stupni sjednocení v životním těle člověka a projevuje se v proudících tělesných tekutinách, v krvi, v lymfě a v sekrecích žlázového systému, jež regulují veškeré životní procesy (Obrázek 6). Éterické tělo je zdrojem zdraví. Nemoci mají svůj původ v duševnu. K jejich léčení nachází éterické tělo podporu v tom, co je jeho bytostné povaze vždy specifickým způsobem konformní — a to je svět léčivých rostlin. Paracelsus vyjadřuje v podstatě toto: Neexistuje nemoc, která by nemohla být vyléčena nějakým «bylinkou» nalezatelnou v rostlinné říši.<br /> <br /> Jako člověk nese ve stavbě svého těla přeměněnou minerální a rostlinnou říši povýšenou na vyšší stupeň, tak je i ve svém třetím bytostném článku — v duševním nebo astrálním těle — spřízněn s duševnem rozvinutým v živočišné říši (Obrázek 6). Zvířecí organizace se dovršuje zvířecí duší, která prostupuje fyzické tělo i tělo životní. Tento duševní článek přešel do zvířecího těla v podobě i funkci. Každý živočišný druh se tak morfologicky a fyziologicky člení ve vysoce diferencované nitro a vnějšek a disponuje rovněž druhově specifickým systémem končetin, skrze nějž se zvíře může volně pohybovat v živlech, které převládajícím způsobem podmínily jeho formování. Zvířecí duše se však projevuje především v «jak a co» činností, jež zvíře tělesně vázáno vykonává ve svém životním prostoru — tak žije červ v zemi, ryba ve vodě, pták ve vzduchu, hmyz v teple. Na základě tohoto v orgánovou činnost vázaného duševna zvířete mohl Goethe říci: «Zvíře je poučováno svými orgány. Člověk svými poučuje a vládne jim.» Duševní nebo astrální tělo je zdrojem vědomí; jeho fyzickým základem je nervová a smyslová organizace. {{SE|100}}<br /> <br /> I v člověku žije část duševna ponořena do životních pochodů — jako pudy, žádosti a vášně, pocity hladu a žízně a podobně. Ve své od těla osvobozené části žije duše sama v sobě a stává si vědoma svého ryze duševního prožívání — například toho, co vnímá jako pravdivé, krásné a dobré, ale i toho, co prožívá jako moc odchýlení ke zlému. Tímto článkem duše, který se osvobozuje z těla, povznáší se člověk z vázanosti na přírodu.<br /> <br /> V uvědomělém duševním životě cítí se člověk prostoupen něčím, co se mu teprve na cestě sebepoznání odkrývá jako jeho nejvlastnější bytostná povaha, jako jeho Já ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#98|Obrázek 6]], s. 98). Fyzickým základem působení Já v těle — Já-organizací — je krev. «Krev je ústředním orgánem organismu.»&lt;ref&gt;Lothar Vogel: ''Der dreigliedrige Mensch'', Dornach 1979, S. 147.&lt;/ref&gt; Je to tato v sobě samé spočívající jáství člověka, která má moc a sílu prostupovat, proměňovat a individualizovat tři popsané bytostné články. Vtiskuje tělu duševnímu, tělu životnímu a tělu fyzickému Já-organizaci. V této Já-činnosti přeměny a přivlastnění bytostných článků k výšinám jeho duchovního bytí leží pramen veškerého budoucího vývoje člověka i Země.<br /> <br /> Jako trojčlennost vede i čtyřčlennost k uchopení pojmu individuality. V Já-obdarování člověka se tento pojem naplňuje. Pojem organismu naproti tomu — pojmu uzavřenosti do sebe — se naplňuje již v živočišné říši, nikoli v pouhým životem obdařené rostlině. Ta by se teprve tehdy jevila jako úplný organismus, kdybychom k výhonku připočítali zemi, v níž koření, a k listu i ke květu kosmický obvod, do nějž se rozevírá.<br /> <br /> Pojem organismu se naplňuje, pokusíme-li se myslet spolupůsobení tří bytostných článků — fyzického těla, těla životního čili éterického, těla duševního čili astrálního — jako celek. Co teprve nadsmyslové poznání zpřístupňuje myšlení jako skutečnost, to může učit nazírání zvířete. Teprve s obdarováním astrálním tělem — totiž duševnem pronikajícím zemskou substanci, jak je tomu u veškeré živočišnosti — vzniká vnějšek a niternost: «V astrálním těle povstává zvířecí utváření navenek jako celá podoba a dovnitř jako utváření orgánů […] Je-li toto utváření dovedeno až do svého konce, formuje se to živočišné.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner, Ita Wegman: ''Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst'', GA 27, Dornach 1991, S. 35.&lt;/ref&gt; {{SE|101}}<br /> <br /> Touto charakteristikou je dán klíč k prohloubenému, obrazně myšlenkovému utváření pojmu organismu, resp. «uzavřenosti do sebe». S pohledem na zemědělství otevírá tento pojem možnost nechat zemědělský podnik z důsledně vědomé metamorfózy minulého znovu vzniknout — a to z moci a síly vědomé duše. Zůstalo-li by se u toho, bylo by to pouhé — byť vědomé — opakování toho, čím kdysi bylo periferní prostoupení dvora a gemarkování celé gemarkace. Ale jak je to s metamorfózou někdejšího duchovního středu, církve? Tento střed se v průběhu sebeuvědomění přesouvá do samého člověka. Člověk se musí naučit, aby v erkraftování své Já-individuality sebetvoříce probouzel mravní impulsy, které jej v práci vedou tak, že se makrokosmicky daná stanovištnost dvora bytostně rozvíjí v «zemědělskou individualitu». Jako trojčlennost vede pohled na vertikální členění dvora, na osu Země–Slunce, tak čtyřčlennost vede na plošně horizontální orientaci gemarkace — těla této individuality. Trojčlennost zpřístupňuje duchovní uchopení zemědělské individuality, čtyřčlennost ukazuje cesty praxe, jejího uskutečnění, jejího bytostného naplnění.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Bild_der_Viergliederung_der_landwirtschaftlichen_Individualität&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Obraz čtyřčlenné struktury zemědělské individuality ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_physische_Organisation&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Fyzická organizace ===<br /> <br /> Z raně středověkého původu tvořila gemarkace vesnice nebo solitárního dvora zaokrouhlenou plošnou jednotku. Je to stanoviště, na němž kráčivá působení sil a substance kosmu a Země vždy svým specifickým způsobem spolupůsobí a přinášejí se v podobě kulturní přírody k jevu.<br /> <br /> Fyzický základ tvoří vztahové předivo «živlů» — Země, vody, vzduchu a tepla — proměňující se v rytmech ročního běhu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|Obrázek 7]], s. 102).<br /> <br /> Erdigně pevný, krystalický základ gemarkace se vybudovává z horninových útvarů zemské kůry. Ty vystupují na hranici vzdušného obkruhu v mnohostranném reliéfu — údolí a výšiny, expozice {{SE|102}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 7, S. 102.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 7: Die physische Organisation oder der physische Leib des landwirtschaftlichen Organismus.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> podle světových stran atd. –, které samo modifikuje rytmické spolupůsobení čtyř živlů. Povrchová podoba každé gemarkace tak vypráví o své zemské a krajinné historii. Zvětrávání — to jest působení živlů vody, vzduchu a tepla na živel erdigně pevného — vytváří minerální kostru půdy, která se v závislosti na výchozí hornině skládá z hrubšího nebo jemnějšího zrna křemene-pazourku a jejich silikátových příbuzných, vápence a jeho příbuzných a dále z jílů. Toto ryze minerální složení se ukazuje tím významnější pro úrodnost půdy, čím vyrovnaněji a hlouběji je vybudováno.<br /> <br /> Živel vody prostupuje půdu rozmanitými způsoby. Zčásti se vyskytuje v koloidálním stavu svázaný s nejjemnějšími jílovými mineráliemi, zčásti jako hydrátové obaly půdních částic, zčásti jako pórová voda, zčásti jako průsaková voda a voda spodní. Uvolněn od živlu zemského odhaluje svou soudržnou, v sobě pohyblivou přirozenost v dešťové kapce, v tocích, rybnících a jezerech. Cestou výparu splývá konečně s živlem {{SE|103}}<br /> <br /> vzdušným, v mlze se formuje v nejjemnější kapičky, v oblacích v hrubší, a v proudícím dešti se z vzdušného obkruhu uvolňuje, aby se znovu spojil s živlem zemským. Každý statek se může šťastným nazývat, hraničí-li gemarkace s tokem řeky nebo jezera, prochází-li jí potok, živený snad pramenem, nebo chová-li mokřadní biotop s vysokou hladinou spodní vody nebo rybník. Jako terénní reliéf, tak i vodní hospodářství vtiskuje gemarkaci statku nebo vesnice — v závislosti na množství a rozložení srážek v průběhu roku — nezaměnitelně osobitý charakter.<br /> <br /> Živel vzduchu spočívá tu klidně nad gemarkací, tu se tiše přelévá přes krajinu, tu se přes ni žene bouřlivě. Podobně jako srážky, ba ještě spíše vzdušné proudy ve větru a počasí přesahují přes celé země a moře, avšak na každém místě země, kde jim překážky kříží cestu — ať je to hřeben hor, nebo stromy, živé ploty atd. –, vzdouvají se vírem, tlumí nebo se zcela uklidňují. Zejména přízemní vrstva vzduchu setrvává pod rostlinným porostem déle a je v neustálé výměně s půdním vzduchem, jenž dlí v puklinách a pórech svrchní půdy jednou déle, jednou kratší dobu. Ryze fyzický, anorganicky mrtvý charakter živlu vzduchu se projevuje v jeho látkovém složení. Hlavní složky — kyslík a dusík, v živém světě nejvýš aktivní látky — vytvářejí ve vnějším vzduchu sloučeniny samy se sebou, a jsou proto v nejvyšší míře reakčně inertní. Jinak se chová živel vzduchu v půdě. Tam vstupuje do vztahu s živly Země a vody a oživuje se k plné reakční síle, navazuje nová spojení. Jiným způsobem projevu pohybujícího se vzduchu je tlak, který vyvíjí, když v bouři a větru zvedá vodu ve vlnách, rozechvívá obilím, třese topoly a nechává padat celé lesy.<br /> <br /> Teplo se jako živel projevuje nejčistěji jako sálající teplo. Obecně se však odhaluje nepřímo na živlech a skrze ně — Zemi, vodě a vzduchu. Propůjčuje jim jejich vlastní dynamiku v procesuálním dění. Teprve skrze teplo se odhalují jejich specifické fyzické vlastnosti. Jeho nepřítomnost v zimě nechává půdu mrznout, tuhnout do živlu erdigně pevného; v letních vedrech nabývá vrchu spolu s vzduchem; na jaře proniká svými sourozeneckými živly, probouzí jejich vzájemnou dynamiku, oživuje půdy a připravuje je pro přijetí osiva; na podzim podobně, avšak pak se před zimou z tohoto svazku uvolňuje a každý z živlů vstupuje do svého zvláštního bytí. Podle expozice {{SE|104}}<br /> <br /> reliéfu vůči slunci — jižní svah, severní svah — vznikají v rámci gemarkace teplejší nebo chladnější stanoviště; stromové živé ploty, rozptýlená výsadba ovocných stromů, lesní ostrůvky atd. vytvářejí na malé ploše vyrovnaný tepelný hospodářský systém.<br /> <br /> Prostřednictvím tepla vznikají silové vztahy mezi živly. Toto fyzicko-anorganické předivo vztahů se mění místo od místa. Čím více se však při utváření hospodářství v uměleckém přiblížení uplatňuje organismusprinzip, tím více se elementární dění uzavírá do individuálního celku. Vzniká, příslušná typus stanoviště odpovídající, kompozice fyzikálních zákonů, sil a substancí působících ve čtyřech živlech. Tuto kompozici lze nazvat fyzickou organizací «zemědělské individuality», analogicky s «fyzickým tělem» člověka. Tato fyzická organizace pozemkového katastru hospodářství nebo vesnice je nadsmyslové bytostné povahy. Vystupuje smyslově ve světě látek ztuhlém do podoby, který je vlastní danému stanovišti, a jako taková je evolučně předem dána z minulosti. Poskytuje fakta, která musí zemědělec znát — pokud jde o geologickou stavbu, typy půd, hydrogeologické poměry a klima v malém i velkém měřítku —, ba více než to: musí s nimi srůst, pokud jde o odbornou praxi. Možnosti, jak v tomto předem daném světě faktů optimalizovat součinnost čtyř živlů ve prospěch pěstování kulturních rostlin, se omezují na zásahy do nejsvrchnější kůže zemské kůry, do půd, do onoho «bránicového orgánu» mezi «výšinami» a «hloubinami» krajiny. Jde přitom o výkon umění zpracování půdy, zavlažování a odvodnění, meliorace, terasování, hrázování a ochrany před větrem atd.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Lebensorganisation&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Životní organizace ===<br /> <br /> Tak jako má rostlina, zvíře a člověk, má i zemědělský organismus, který lze chápat jako tělo «zemědělské individuality», životní organizaci, «éterické čili živé tělo», jež si přičleňuje své bytostné povaze odpovídající «fyzické tělo» ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#106|Obrázek 8]], str. 106). Člověk je v pokušení ztotožnit toto živé tělo se souhrnem života, který každoročně vyrůstá v rostlinném světě. Kde však zůstává tento život, který se v podobách rostlin jeví, když rostliny na podzim odhazují listí nebo zcela odumírají? Dalo by se odpovědět: Život se stahuje zpět do semen, do humusu nebo do ''kambia''. Avšak i tato jsou jen zjevy živého {{SE|105}}<br /> <br /> v proudu vznikání a zanikání. Život sám je nadsmyslový. Organizace éterických formativních sil hospodářství prochází v rytmu slunečního roku střídavými stavy svého smyslově vnímatelného jevu. Od podzimu přes zimu žije stažena do čistě duchovní účinnosti v zemi, «v hlavovém pólu zemědělské individuality». V klíčení a zrání rostlin na jaře přes léto se pozvedá do «břicha zemědělské individuality». Vtiskuje se do života každé se utvářející podoby rostliny a jejích látkových kompozic v kořeni, stonku, listu a kvetu a opět se uvolňuje, když rostliny na podzim odumírají.<br /> <br /> Éterické čili živé tělo zemědělské individuality se odhaluje ve stoupajícím roce v souhrnu životních jevů, ve klesajícím roce opět mizí a je pak vnímatelné jen otevřenému duchovnímu zraku. Diskontinuita je jen zdánlivá.<br /> <br /> Vše živé stojí bytostně ve vztahu k živlům. Čím vyváženěji jsou vůči sobě země, voda, vzduch a teplo v poměru, tím rozmanitěji se může život přinést ke zjevení. Tento fakt se zřetelně vyslovuje v protikladu tropického deštného pralesa a písečné pouště. V prvním případě dosahuje rozmanitost druhů rostlin, stlačených na nejmenší prostor, maxima — v tropickém pralese Brazílie například přes sto druhů stromů na hektar —, v druhém případě se vůbec nebo jen řídce rostlinný život rozvíjí.<br /> <br /> Veškerému živému leží v základu životní organizace, složená z množství formativních sil, které vstupují se světlem slunce. V ní jako v celku se uskutečňují v navzájem se podporujícím střídavém vztahu životní procesy; jsou původci a nositeli zdraví. Samoregulace a trvale udržitelnost přírodního biotopu o tom vydává svědectví. Životní organizace hoforganismu je proto tím zdravější, čím všestranněji je tato v souladu se stanovištními faktory prověřena. Tento stav trvalého zdraví vytvářet je neustávající kulturní úkol člověka. Na něm závisí konstelace formativních sil živého, podle nichž se kulturní rostlina může podle svého typusu utvářet. Na této hospodářstvím podmíněné konstelaci formativních sil spočívá výživná hodnota výživných plodů a léčivá síla bylin, stejně tak kvalita humusu a plodnost půdy vcelku. Každý druh rostliny přispívá tedy k tomu, aby se z plnosti kosmických periferních sil mohla tvořit hofovému nebo vesnickému organismu vlastní životní organizace, která fyzické organizaci jako její utvářející architekta {{SE|106}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 8, S. 106.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 8: Die Lebensorganisation oder der Lebensleib des landwirtschaftlichen Organismus.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> nadřazena. Je nositelkou životního dění, které se ve formách rostlin stává vnímatelným obrazem, nadsmyslově se však darlebt jako v čase působící «tělo časů čili bildekräfteleib». Ve všem živém je nositelem vývoje. Na toto tělesné dění v čase chce pojem «biologicko-dynamický» poukazovat.<br /> <br /> Příroda se organizuje nutností svých zákonitostí do diverzity po svém způsobu; v zemědělském organismu připadá tento úkol uměleckému tvoření člověka. Vědomým herausgestaltungem éterické organizace hofové nebo vesnické gemarkace se zemědělec, jako tomu bylo kdysi ve starém selství, stává na nový způsob tvůrcem kulturní krajiny. Pěstováním kulturních rostlin sice ničí vzrostlou Wildnatur, ale buduje ji znovu jako Kulturnatur. Zatímco na fyzické rovině jsou jeho gestaltungskräftem úzce stanoveny meze, je v herausgestaltungu životní organizace Hoforganismu vyzýván k nejvyššímu uměleckému mistrovství. Musí překonávat rozpor jednostrannosti v pěstování a mnohostrannosti jako principu zdravé {{SE|107}}<br /> <br /> živosti prostředkem umění. Musí z ideálního prožívání celkové souvislosti betriebsního organismu přijímat opatření, která proměňují přírodní biotop v kulturní biotop. Ve vědomém novém stvoření musí být organismus zemědělství z devastovaných monokultureinöd urzellenhaft znovu herausplastiziert. Pokud jde o uměleckou celkovou durchgestaltung hofindividuální životní organizace, přicházejí v úvahu následující opatření ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#106|Obrázek 8]], s. 106):<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Fruchtfolge_im_Acker-_und_Gartenbau:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Fruchtfolge v zemědělství a zahradnictví: ====<br /> <br /> Dostupná orná půda je rozdělena tak, aby různé obilniny, okopaniny a pícniny – v zahradnictví různé druhy zeleniny –, které v jednom roce stojí vedle sebe každá na svém dílu, byly v následujících letech na témže dílu pěstovány postupně za sebou. Umění spočívá v tom, nechat jednotlivé polní plodiny – podle toho, zda humus obohacují nebo čerpají, zda jsou mělko- nebo hlubokokořenné, zda jsou náročné na hnojení nebo méně náročné – tak navazovat jedna na druhou, aby se předcházelo chorobám, podporovala se chuť k růstu a fruktifikace (výživná hodnota) a celkově se úrodnost půdy zachovávala, nebo lépe ještě zvyšovala. Velký význam má přitom to, aby osivo zůstávalo v podniku, tj. pocházelo z vlastního dalšího pěstování nebo ze šlechtitelského zpracování. Kultura polního hospodářství pracuje především se silami kosmu, které působí prostřednictvím země – křemene a vápna a zprostředkovaně skrze jíl – nepřímo zdola nahoru na růst rostlin. To se projevuje zvláště v pěstování obilnin, kde se ve srovnání s planou trávou celá rostlina v stéblu, listu a semeni prostupuje procesem fruktifikace.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Rückführung_des_Gartenbaus_in_den_Hof-_und_Dorforganismus:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Začlenění zahradnictví do organismu statku a vesnice: ====<br /> <br /> Děje se to zčásti obohacením polního osevního postupu polním pěstováním zeleniny, zčásti pěstováním jemné zeleniny, květin a bylin na ohrazeném areálu a pěstováním pod sklem. Zde v blízkosti statku je také místo pro včelín. Integrace všestranného zahradnictví zajišťuje kvetení a plodení od časného jara až do pozdního podzimu. Doplněno kvetoucími pásy v zemědělství se tak druhová rozmanitost jednoletých rostlin v míře bohatí až na hranice katastru obce. {{SE|108}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Rückführung_des_Obstbaus_in_den_Hof-_und_Dorforganismus:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zařazení ovocnářství zpět do organismu statku a vesnice: ====<br /> <br /> Vysoké kmeny co největší druhové rozmanitosti mají své místo podél polních cest, na mezích, na terasovaných svazích nebo na statkových ovocných loukách. Blahodárný účinek kultury ovocných stromů – obohacující krajinný obraz po celý rok – by měl prostupovat celou pozemkovou gemarkací statku a vesnice. Polokmeny a nízké intenzivní ovocné výsadby by měly stát v přiměřeném poměru k ostatním kulturám.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Eingliederung_und_Bewahrung_von_Wiesen_und_Weiden:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Začlenění a ochrana luk a pastvin: ====<br /> <br /> Jejich místo je v oblastech s vysokými srážkami, na svazích ohrožených erozí, na mělkých pastvinách a suchých polovinách využitelných jen extenzivně, především však všude tam, kde se mělce pod povrchem vyskytuje spodní voda – například po obou stranách podél potoků a řek, v nivách, u rašelinných sníženin nebo v přechodných rašeliništích. Rozorávání travních porostů (pěstování kukuřice) prostřednictvím odvodňování nebo snižování hladiny spodní vody by se mělo co nejdůsledněji zamezovat. Travní porost je odolný vůči záplavám a jako trvalá kultura působí čistícím způsobem na spodní vodu přitékající k otevřenému recipientu – zejména díky dlouhým sacím kořenům trav. Odčerpává z ní dusičnany pocházející ze vzdálenějších oblastí obilnářství. Trvalý travní porost se v důsledku pastvy a sečení nachází trvale ve vegetativním stadiu růstu. Proto potřebuje dostatek vody – nebo přesněji: éterické formativní síly, jež působí skrze živel vody; tedy vodu vystavenou silám Stoffwechselpol-u zemědělské individuality. Tato podmínka je splněna, nachází-li se spodní voda mělce pod povrchem (40 cm pod terénem), nebo při umělých loukách nebo v zavlažovacím hospodaření ve «svahové kultuře».<br /> <br /> Dokonalou formu umělých luk bylo možné nalézt ještě v polovině 20. století v polohách středohoří. Autor mohl v Rhönu krátce před zničením těchto mistrovských děl obdivovat poslední zbytky takzvaných Buckelwiesen – hrbolkových luk. Jejich zakládání, «hnojení» čistou vodou, pěstování, sečení na seno a přinášení sena do stodoly na ramenou v rozložených prostěradlech bylo výlučně nesmírně náročnou ruční prací. Odměnou bylo až pět sečí za rok. Z mlýnského příkopu ležícího výše na svahu údolí se směrem dolů stavěl jeden hrbol vedle druhého se střechovitými bočními plochami. Na hřbetě těchto hrbolových střech vedl kolmo od mlýnského potoka méně než lopatu široký slepý příkop s nulovým spádem. V době závlahy, závislé na fázích měsíce, tekla voda plošně na obě strany přes hranu slepého příkopu a stékala {{SE|109}}<br /> <br /> rychle pronikala travní drnou a shromažďovala se znovu ve střešním žlabu mezi dvěma hrboly. Ten pokračoval dál a stával se hřebenem příští řady kopečkovitých střech připojujících se níže po svahu – a tak to šlo stupeň po stupni dolů až do dna údolí.<br /> <br /> U tohoto druhu závlahového umění nešlo primárně o provlhčení podloží, nýbrž o rychle properlující pohyb vody – zpravidla chudé na minerály a zejména na dusík – skrze travní drn. Lze se domnívat, že vodě přísluší zde hnojivý účinek. Zdá se, že voda příjmem kyslíku – kyslíku jakožto nositele života&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', Vortrag vom 11. Juni 1924, GA 327, Dornach 1999, S. 68f.&lt;/ref&gt; – při pohyblivě-zurčícím průtoku oživuje růst trav a bylin takovým způsobem, že na těchto zpravidla minerálně chudých půdách bylo dosahováno kvalitativně i kvantitativně nejvyšších výnosů.<br /> <br /> Umělé louky jako krajinný prvek tvořící a oživující krajinu v podobě svahových nebo hrbolkových luk padly za oběť technologickému věku. Tato větev kdysi vysoké landbaukunst nedokázala obstát.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anpflanzung_von_Hecken,_Feldgehölz-_und_Bauminseln:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Výsadba živých plotů, polních remízků a stromových ostrovů: ====<br /> <br /> Zde se naskýtá příležitost přidělit všem dřevinám – keřům i stromům domácím v krajinném okolí – jejich místo v katastru obce, v živých plotech a remízcích, a tím v polní krajině zakládat chráněná území s vlastním mikroklimatem a celou gemarkaci samu nechat stát se harmonicky utvářejícím článkem kulturní krajiny. Výsadby slouží v otevřených krajinách jakoby jako náhrada lesa. Největší floristická a zároveň faunistická hustota kulturní krajiny se nachází na lesních okrajích, v přechodových a zároveň zónách pronikání otevřené polní a luční krajiny a lesa. Zde se patro nad patrem vrství druhově bohatá flora trav a bylin, pak nízko i výše rostoucí keřové porosty a konečně vysoko rostoucí rozložité koruny stromů. Týž výstavbový plán a tutéž ekologickou funkci mají živé ploty. Jsou vůči dvěma stranám polního katastru jakoby dvěma k sobě přiloženými, vzájemně prorůstajícími lesními lemy – stejně tak polní remízky a stromové ostrovy. {{SE|110}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Wald:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Les: ====<br /> <br /> Musí být spolu se zemědělstvím viděn jako jeden celek. Ano, přísně vzato k zemědělství náleží, stejně jako všechny výše jmenované funkční články životní organizace. Les mnohdy obklopuje katastr statků a vesnic, spojuje je a propojuje do sítě. Les plní uvnitř kulturních krajin nadřazenou, oživující funkci. K tomu působí vyrovnávajícím způsobem na klima a společně s katastrem statků a vesnic uchovává a profiluje po celé věky ráz kulturní krajiny v širokém měřítku.<br /> <br /> Les nemůže být předmětem pouhého lesnictví, ale ani pouhé ochrany přírody. Jeho využívání je – jako je tomu u každé polní gemarkace – kulturním úkolem, který se naplňuje v jeho utváření jako «trvalého lesa», jehož cílem je druhová rozmanitost dřevin odpovídající daném stanovišti. Trvalým lesem se stane teprve skrze soustavnou péči a využívání. Ponechat přirozené rezervace přirozenému stavu vede zpět do antropogenně podmíněné divočiny skrze zanedbání.<br /> <br /> Každý ze jmenovaných životních orgánů je sám o sobě již uměleckým stvořením přesahujícím přirozený biotop. O to více to platí, pokud jde o kompozici těchto životních článků v celek životní organizace hospodářského nebo vesnického organismu. Veškerá působení sféry stálic, planet, Slunce, Měsíce a Země se do ní vtiskly v průběhu roku a vstupují do «semenného stavu» «Všeobecně-Rostlinného» – do humusu uchovávajícího život. Rosenkruciánští alchymisté jej proto nazývali «Universálním semenem Země» (mateřská půda), na rozdíl od «individuálního semene», jež, tvořeno jednotlivou rostlinou, padá na mateřskou půdu. Humus nese pozemsky-zrozeně prožitý život předchozích let do přítomnosti. Proto jej lze strukturálně i substanciálně označit jako «paměť Země». Lze říci: v něm žije – v pozemsko-látkové formě ztuhlý – princip Všeobecně-Rostlinného. {{SE|111}}<br /> <br /> Je třeba rozlišovat mezi živými silovými proudy (jež tvoří život rostlin a ve svém celku tvoří jejich éterické čili životní tělo) a těmi, jež jako síly vyššího druhu vyzařují z astrálního světa kosmu. Jsou to síly, které se u zvířete rozvíjejí ve své<br /> <br /> duševním těle zvnitřnily, k prožívání hladu a žízně, vnímání bolesti a tak dále. Na proudící životní procesy rostlin působí tyto astrální síly z vnějšku tak, že je tvoří, formují, utvářejí a zadržují. Tvoří a zadržují proudící život do podoby kořene jinak než do podob stonku, listu a květu. Tvořivé síly se spojují s proudícím životem a vytvářejí si odraz v jakékoli vnější podobě rostlinného druhu, modifikovaný stanovištně odlišným spolupůsobením sil Země a kosmu. Podíváme-li se na druhovou rozmanitost trav a obilovin, na povahu bylin, trvalek, keřů a stromů jednoho statku a na jejich celkovou kompozici, pak se v jejich smyslově vnímatelných podobách zjevuje to, co se ve skrytu v tvořivě silném proudění prožívá jako éterická organizace organismu statku jako celku.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Seelenorganisation_oder_der_Astralleib_des_landwirtschaftlichen_Organismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu ===<br /> <br /> Z téže nadsmyslové oblasti, z níž vyzařují síly, které se rostliny takřka jen dotýkají z vnějšku, formují ji v růstu a nechávají ji odumřít do formy, pochází duševní neboli astrální tělo zvířat, které se ztělesňuje v těle zvířat a jako jejich duše je prozařuje zevnitř. Toto duševno, zjevující svou bytost, vymezuje zvíře navenek v jeho podobě a člení je dovnitř v řadu jeho orgánů. Duševní organizace zvířete je jeho životním tělem a to je nadřazeno jeho fyzické organizaci ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|obrázek 9]], s. 115). Jak již bylo zmíněno, v každém živočišném druhu je ztělesněna určitá duševní kvalita, v červu jiná než v rybě, ptáku, hmyzu nebo v řadě savců. Zvířecí duše si ve ztvárnění těla vytváří svůj obraz a projevuje se v tom, co zvíře dělá. Stanoviště obývá velké množství zvířat. Je o to početnější, čím mnohostranněji je utvořena životní organizace hospodářského nebo vesnického katastru. Členěny v druhy, čeledi a rody tvoří vcelku faunu stanoviště a stojí ke čtyřem živlům, k oživené přírodě i mezi sebou navzájem v nejrozmanitějším, moudrostí naplněném vztahu. Zvířenu hospodářství lze v jejím zjevu a chování chápat jako orgány «duševního neboli astrálního těla» celku hospodářství. {{SE|112}}<br /> <br /> Duševno, které je zvířatům vlastní, pochází z minulých evolučních stupňů Země.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Duševní tělo hospodářství nebo vesnického katastru se kromě toho utváří astrálními silami, které do něj s slunečním světlem proudí ze současného kosmu.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Leitsätze'', GA 26, Dornach 2020, darin der Brief «Der Mensch in seiner makrokosmischen Wesenheit».&lt;/ref&gt; Právě ony dávají rostlinám z vnějšku formu – srovnejme jemnolistost, resp. velkolistost rostlin, které vyrostly na světle nebo ve stínu –, nechávají je dozrávat, strukturují stavbu látek, např. bílkoviny, a podmiňují tak výživovou hodnotu plodin. Závisí tedy podstatně na fyzické a životní organizaci, do jakého stupně intenzity se duševní organizace utvoří a katastr hospodářství nebo vesnice se vymezí jako v sobě uzavřený organismus a vnitřně se rozčlení na orgány.<br /> <br /> Pro pochopení velmi diferencovaného příspěvku zvířeny k utváření duševní organizace organismu hospodářství nebo vesnice je třeba se podrobněji věnovat dvěma bytostně odlišným skupinám: divoké fauně a domácím zvířatům ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|obrázek 9]], s. 115).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wildtierarten_–_Organe_des_Hof-_und_Landschaftsorganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Druhy volně žijící zvěře — orgány organismu statku a krajiny ====<br /> <br /> Kulturně-tvůrčí výkon zemědělství spočíval v proměně divoké přírody v přírodu kulturní; i nadále zůstává jeho úkolem o ni pečovat a dále ji rozvíjet. Tento krok proměny znamenal mimo jiné buď zcela vytlačit z krajiny svět velkých volně žijících zvířat – jako jsou šelmy: vlk, medvěd, rys, a kopytníci jako pratur, los, zubr, divoké prase atd. – a nahradit je domácími zvířaty, nebo je vzít pod ochranu a do péče, jako je tomu u vysoké zvěře: jelena, srnce a soba, nebo u nízké zvěře, jako je zajíc, liška atd. Volně žijící savci jsou plaší a převážně noční. Jejich vynikající smyslové vlastnosti, čich, sluch a zrak, svědčí o bdělosti vědomějšího vnitřního života. Svými smysly se ponořují do vnějšího světa – větřením, nasloucháním, pátráním zrakem – jako například vysoká zvěř, když vychází na pastvu z šera lesa do otevřené krajiny. Duševně-instinktivní život je těmito vjemy podněcován a zároveň se rozšiřuje {{SE|113}}<br /> <br /> Duševní se otvírá a splývá s vnímaným. Tento vztah nitra a vnějšku se zjevuje nazírání v estetice chování, například v prchajícím srncovi, zajíci bijícím háky nebo hrdém jelenovi, jenž vznešeně tyčí své paroží do vzdušného obkruhu. Tímto z čelní kosti vyrůstajícím kostním stavením loví jelen kosmicko-astrální síly, které formotvorně působí na jeho vnitřní svět orgánů.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 97.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> U volně žijících zvířat to, co tvoří jejich duševní bytost, zcela vstoupilo do utváření těla. Toto duševní se v těle a skrze tělo prožívá. Tak vtiskují zvířata, vedena svými instinkty, to jest z vnitřní nutnosti, své vlastní bytí svému životnímu prostoru; rozšiřujíce sebe sama, oživují a oduševňují tento životní prostor svou činností a proměňují ho ve svůj revír: „Rostlina dává, zvíře bere v hospodářství přírody.&quot;&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 14. Juni 1924, S. 193.&lt;/ref&gt; Zvíře uspokojuje svou žádostivou přirozenost tím, co odebírá ze svého okolí. V tomto uspokojení má svůj blahobyt, který radostně dává světu najevo svými pohyby a hlasy.<br /> <br /> Divoké fauně se v souvislosti s jejími navzájem se prostupujícími podmínkami existence věnuje stále větší pozornost. Rozpoznává se, jak se životní cyklus zvířat moudře zapojuje do většího celku, ano, jak jsou souhrnně svou činností výkonnými orgány při utváření organismických celostí. Je tedy úkolem zemědělce věnovat divoké fauně v nejširším slova smyslu stejnou péči a pozornost jako hospodářským zvířatům. Ve vztahu k savcům se to děje mimo jiné lovem, přičemž egoistické pohnutky přitom hrají roli právě tak často jako při boji s takzvanými škůdci pomocí biocidů jiného druhu. Různé druhy zvířat přispívají každý svým dílem k obohacování a posilování soulové organizace hof- nebo dorforganismu. Každý nepromyšlený zásah do komplexního přediva vztahů je nechává onemocnět a oslabuje jejich síly sebeléčení.&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 15. Juni 1924.&lt;/ref&gt; {{SE|114}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vier_Gruppen_innerhalb_der_Wildfauna&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Čtyři skupiny v rámci divoké fauny ====<br /> <br /> Odhlédneme-li od savců a plazů, jsou pro nás nesmírně důležité čtyři velké skupiny živočišné říše, jejichž existence prostupuje gemarkungen svou – skrytěji působící – duševností. Ve svém tělesném utváření vykazují každá jiným způsobem příbuznost s funkční a morfologickou trojčlenností člověka, to jest s nervově-smyslovým systémem, s hrudní oblastí a se systémem látkové výměny a končetin. Jsou to čtyři skupiny: červi, ryby, ptáci a hmyz.<br /> <br /> Tato trojčlennost těla je nejzřetelněji vytvořena u hmyzu. U ostatních tří skupin ovládá existenci zvířete vždy jeden funkční okruh s vysokou specializací: u červů pól látkové výměny, u ryb rytmický střed a u ptáků nervově-smyslový pól. Každá z těchto čtyř skupin odhaluje ve své druhové rozmanitosti – nejintenzivněji hmyz – velkou variační šíři ve vyformování svých orgánových soustav. V porovnání s člověkem se již v dřívějších fázích evoluce jednostranně vyvinuly k tak vysoké dokonalosti, že lze říci: Část duševního těchto zvířat z velké části vstoupila do příslušného tělesného utváření, zatímco druhá, doplňující část se proživá nadsmyslově jako svět takzvaných „elementárních bytostí&quot;.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Welt der Elementarwesen'', ausgewählte Texte herausgegeben von Almut Bockemühl, Dornach 2005.&lt;/ref&gt; Elementární bytosti jsou poslové, kteří zprostředkovávají mezi bytostným prapůvodem veškerého bytí a jeho zobrazujícími formami projevu ve fyzicko-materiálním světě. Jejich bytost je duševně-astrální povahy; jejich tělo se specificky buduje z étericky živých sil. Elementární bytosti jsou duchovní poslové, kteří přivádějí do smyslově-vnímatelného jevu – obrazně, v čase a prostoru – praobrazů minerální, rostlinné, živočišné a lidské říše, jež jsou doma v říši vyšších duchovních světů. Jsou bytostmi vztahů mezi světem smyslového a duchovně-nadsmyslového a jako takovéto bytosti mohou být cítivě prožívány v cvičícím, myslícím nazírání. Jako nositelé procesů se zaklínají do všeho vzniku a osvobozují se z tohoto zakletí v zániku toho, co ztuhlo do smyslové formy.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vorträge vom 2., 3. und 4. November 1923.&lt;/ref&gt; Elementární bytosti se specifikují do čtyř skupin podle toho, ve kterém ze čtyř živlů – Zemi, Vodě, Vzduchu a Teple – mají převážně své pole působnosti. {{SE|115}}<br /> <br /> Nadsmyslově tvoří doplnění ke čtyřem skupinám zvířat, která v jednostrannosti v těchto živlech nalézají své fyzické životní podmínky. Svět elementárních bytostí je všude přítomen v pozemském. Jejich působnost, dosahující z nezjevitelného do zjevného, nemůže uniknout umělecky cítícímu nazírání. Prostírá nad přírodou a zvláště nad světem zvířat, jež v sobě vlastním způsobu oživují čtyři živly, jemný závoj moudrostí plné smyslovosti a duševnosti.<br /> <br /> V následujícím obrátíme pohled na bytost a význam zmíněných čtyř skupin živočišné říše (obr. 9):<br /> <br /> '''1. Skupina bezobratlých červovitých''', těch, kteří jsou spjati s živlem zemitě-pevného, na příkladu žížaly obecné (''Lumbricus terrestris''):<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 9, S. 115.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 9: Die Seelenorganisation oder der Seelenleib des landwirtschaftlichen Organismus.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Žížale chybí vyvinutá hlava. Je doslova osamostatněným, článkovaným střevním váčkem, tedy zvířetem naprosté a úplné metabolické aktivity, jehož smyslová organizace obrácená navenek {{SE|116}}<br /> <br /> je redukována na hmat — na bodové smysly rozmístěné po celém těle. Činností tohoto jemného, slizce-vodnatého zvířete je zpracování půdy. Je plastikem zemitě-pevného. Žije ve tmě zemského nitra, na hledání potravy z odumřelých rostlinných zbytků se protlačuje svrchní vrstvou kyprého obdělávání půdy a žere se do hloubek pevného minerálního podorničí, čímž buduje svislé trubičky, jež mu slouží jako vnější kostra a napomáhají mu k svislé vzpřímené poloze při pohybech nahoru a dolů. Svůj minerály prosycený trus nese contre la pesanteur vzhůru na povrch zemský (až 100 t/ha/rok) a tak rok od roku omladí půdu. Aktivně podporuje dýchání půdy, když při klesání svými trubičkami — jako pumpa — za sebou vtahuje kyslíkem bohatý vzduch a při stoupání vytlačuje vzduch ze země nasycený CO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;. Jeho potravou je odumřelá, bakteriálně se rozkládající organická hmota, kterou přijímá do svého nitra spolu s jílem, prachem a jemným pískem. Navenek vylučuje sliz, dovnitř jeho duševní organizace «prosmyslňuje» přijatý potravinový proud a řídí vojsko bakteriálních symbiotů, kteří potravu rozkládají, a uvádí — ve spojení s minerálními jílovými složkami potravy — do chodu tvorbu trvalého humusu, budování krůmkově stabilních jílovo-humusových komplexů.<br /> <br /> Žížala je ze své přirozenosti bytostí odříkání. Dovolme si tezi: evolutivně se vzdala plné metamorfózy přes zakuklení až k imagu. Ta by, řekněme jako motýl, v kráse tvaru a barvy zjevila to, co v červu zadrženo se prokazuje jako jeho požehnaná schopnost — být plastikem zemské půdy.<br /> <br /> Vědomí žížaly je spící-sněný stav, a přesto má moc vytvářet vztahy plný celek. V tomto jejím díle se jako odraz jeví to, co je — jako doplnění jejího metabolicky zdůrazněného bytí — její vyšší smyslová a rozumová přirozenost. Co žížale, co celkově červovitým živočichům chybí, je polární vyformování hlavy v poměru ke střevnímu systému. Chybějící — doplnění k hlavě — je však funkčně přítomno všude tam, kde jsou žížaly atd., a sice právě jako bytostně-nadsmyslové, jež je odděleno od fyzicky se jevícího těla, přesto k němu duševně stojí ve vztahu. Jde tu o specifickou skupinu elementárních bytostí — od nepaměti takzvaných *gnomů* —, jejichž bytostnou substancí je «smysl a rozum v {{SE|117}}<br /> <br /> je».&lt;ref&gt;Tamtéž, přednášky ze 2., 3., 4. listopadu 1923.&lt;/ref&gt; Svou wirksamkeit rozvíjejí v erdig-Festen a tvoří duševně-astrálně pojítko k bezobratlému živočišnému světu.<br /> <br /> Ke [[Landbaukunst|umění zemědělství]] patří, vytvářet této tak neúnavně činné a dobrotivé skupině živočichů v hojnosti životní prostor. Neboť tam, kde na poli, louce a pastvině, jakož i v hnojiště a kompostové hromadě rozvíjí žížala svou činnost, je přítomno také její duchovní korelát, elementární bytosti erdig-Festen. Bez žížaly by se půda postupně zhutňovala a tvrdla, ocitla by se takřka ve strnulosti smrti. Žížala půdu oživuje.<br /> <br /> '''2. Skupina živočichů spojená s živlem vody''' — ryby. Jako je žížala plastikem erdig-Festen, tak je rybou takovým plastikem vodního živlu. Hlava ryby, se svou diferencovanou smyslovou organizací, je zřetelně vyformována; přechází však bez přechodu do trupu a článku látkové výměny. Vše ovládající je střední část, trup — jemný, rytmicky bohatě členěný, chrupavčitě-kostnatý skeletní systém. Páteřní řetěz prochází tělem od ocasní ploutve až k hlavě a v ní se metamorfózuje do lebeční kosti. Po stranách se klene žeberní oblouky, kůstkami, které obepínají i břišní orgány. Navenek jsou překryty svalovou vrstvou, která ve spojení s ploutvemi propůjčuje rybě mimořádnou obratnost a rychlost v pohybu. Žížala přijímá to zemité až do svého trávicího traktu; jinak rybaa, která při pohybu nechává vodu proudit skrze žábry. Voda tím vstupuje přes hlavu do přímého vztahu k rytmickému trupovému systému; ryba se zásobuje kyslíkem, který přes žábry vodě odnímá. Vnější kůže se zhutňuje v šupinový šat, jímž se její tvarová podoba vymezuje vůči beztvaré vodě a jímž dává navenek najevo své duševní niterné bytí v rozmanité barevnosti. Ryba se neživí jako žížala odumírajícím životem, nýbrž přednostně tím, co se ve vodě rozvíjí jako rostlinný a živočišný život. Ryba rozšiřuje své duševní bytí za svůj tělesný tvar do okolní vody. Na jedné straně hmatá v klouzání vodu obtékající její tělo a na druhé straně vytváří svými pohyby nejjemnější proudy a víry. Jako vděčí ryba svůj proudnicový tvar živlu vody,{{SE|118}}<br /> <br /> tak jej oživuje a oduševňuje tím, co se z duševní pohyblivosti přelévá do pohybových průběhů. Ty jsou v tichém vodním tělese, rybníku, jiné než v mocně tekoucím potoce nebo řece. Lín například, druh kaprovitých, je zavalitější ve tvaru, tmavší v barvě, pomalý v pohybu a rád se občas zarývá do bahna na dně rybníka. V přímém protikladu k tomu se nachází štíhlý pstruh, druh lososovitých, v tekoucí, přes kameny proudící, křišťálově čisté vodě. Jako stín bleskurychle prochází prosvětlenou, pohyblivou vodou, nad oblázkovým dnem — buď u břehu potoka hledaje úkryt, nebo aktivně klidně stoje proti proudu, vnímaje teplo vyvolané pohybem přetékající vody.<br /> <br /> Jako patří jezero, rybník, tok řeky nebo potoka k [[Landschaft|krajině]], k [[Hof|statku]], tak k nim patří i v nich žijící rybí přirozenost. «Produševňuje» vodní plochy a činí je orgány hospodářsko-vesnických organismů. Je vloženo do rukou zemědělce, tyto krajinné orgány pečovat, obohacovat je uměním zakládáním rybníků, pokud možno dbát o jejich čistotu a o to, aby tekoucí vody nebyly rušeny ve svém přirozeném toku.<br /> <br /> U ryb dosahuje zvláštní dokonalosti zejména jejich rytmický střed, jejich trup — nikoli ještě hlava s jejím smyslovým systémem. Jejich vědomí je stlačeno do tupého snění. Co jim tělesně chybí, zůstává bytostně účinné v nadsmyslném; tká a žije jako další skupina beziehungsschaffenden Elementarwesen — und vytvářejících vztahy, jako undiny. Voda je jejich živlem a ony zprostředkovávají duchovní praobrazce tělesným a orgánovým formám, jež se utvářejí ve vodním prostředí.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> '''3. Skupina ptačího světa žijícího v živlu vzduchu.'''<br /> <br /> Ptáci plastizují, oživují a oduševňují v krátkých mocných úderech křídel, ve výrazných obloucích nebo ve vznešeném klouzavém letu ve velkých výškách živel vzduchu. Více než všechna ostatní zvířata, jež se mohou vznést do vzdušného prostoru, jsou ptáci pány vzduchů. Jako je žížala jakožto bytost látkové výměny narozena ze země — přijímá do sebe zemi —, jako je ryba jakožto bytost rytmu narozena z vody — nechává se vodou prostupovat —, tak je pták narozen ze vzduchu. Celý jeho leib je {{SE|119}}<br /> <br /> přetvořen v hlavu, ve velký smyslový orgán. Nejen že jeho hlava je provzdušněna zvenčí, stejně jako jeho peří, nejen že jej rozepjaté paže nesou vzduch, nýbrž vzdušný živel prostupuje celým jeho nitrem (viz níže).<br /> <br /> Ze zmíněných skupin dovršuje se v ptácích vývojový proud utváření hlavy; uchvacuje celé zvíře včetně hrudi a látkové výměny. K tomu se váže otázka: Není snad na dřívějším vývojovém stupni — u bezobratlých červovitých živočichů, ryb a ptáků, jakož i čtvrté skupiny, hmyzu — předobrazeno v předčasné dokonalosti cosi, co postupující evolucí nachází v Apokalypse Janově&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Apokalypse des Johannes'', GA 104, Dornach 1985.&lt;/ref&gt; výraz jako «Troj-zvíře» orla, lva, býka a čtvrtého, jenž nese lidský obličej? Rudolf Steiner označuje tři zvířata — orla (hlava), lva (hruď) a býka (látková výměna) — jako představitele tří vývojových proudů z ducha, jež se v člověku sjednocují ve vyšší celek.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 19. Oktober 1923.&lt;/ref&gt; A neleží snad v přísném, morfologickém a funkčním trojčlenném členění hmyzí podoby — v pravdě předčasně do formy geronnen — jakési shrnutí vývojových proudů bezobratlých, ryb a ptáků, tak jak se ukazuje v budoucnosti otevřené vývojové schopnosti v soutoce orlího, lvího a býčího proudu v postavě člověka?<br /> <br /> Ptáci odebírají kyslík ze vzduchu jak při nádechu, tak při výdechu. Při nádechu vstupuje vzduch zčásti do plic a — nespotřebovaný — zčásti do vzdušných vaků rozmístěných v těle a do zčásti dutých kostí. Při výdechu prochází tato zásobní vzduch plícemi (otevřený trubicový systém, nikoliv slepá plicní sklípka) zevnitř ven. Tíže se v ptačím leibu proměňuje v lehkost: lebka, jíž převážně přímo proudí venkovní vzduch, tělo provzdušněné vzdušnými vaky, vzduchoprázdné dutiny procházející velké části kostry zejména u velkých druhů ptáků, a konečně pohyblivé, provzdušněné peří. Tato lehkost je dále zdůrazněna tím, že vysoce koncentrovaná potrava — ať živočišného nebo rostlinného původu — podléhá rychlému trávení a po krátkém pobytu je znovu vyloučena. {{SE|120}}<br /> <br /> „Pták je … vlastně celý hlavou.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 27. Oktober 1923.&lt;/ref&gt; Zjev sýkory, červenky nebo střízlíka atd. toto tvrzení přímo potvrzuje. Trávicí trakt a hruď jsou zkráceny a vypadají, jako by byly vtaženy do hlavového pólu. Fyziognomii ovládá zobák a oči; uzavírá se však v tvaru, barvě a vzorování peřového šatu do hlavové gestalt ptáka jako celku. Pevné spojení lebeční kosti pokračuje přes kloubní střední krční obratle do trupu kostry; srostlé hřbetní obratle tvoří s lopatkou, pánví, žebry a hrudní kostí pevně uzavřenou jednotu. Naopak se hlavní činnost končetin přesouvá do křídel a dále dopředu do trhavě klovaného (slepice, vrabec atd.) nebo klepaného (datel) pohybu hlavy. Tak se v hlavě spojuje vysoce specializovaná činnost končetin s přeostrnou smyslovou činností. Pohlédneme-li do oka ptáka, zejména dravce, pociťujeme duševní sílu, která jako skrze klidový bod upoutává vlastní pohled přímo přemáhající mocí; pohled jako z pradávných dob. Duševní bytost ptáka se sděluje vzdušnému obkruhu v jednoduchých tónech až po zvukomalebné melodické sledy tónů. Ty vyvěrají ze syrinxu (tzv. dolního hrtanu), vyvolány vzdušným proudem při výdechu a zčásti i při nádechu. Skřivan polní, když se brzy za svítání za slunečního rozjasnění vznáší do výšin, dovede svou píseň trylkovat tak dlouho proto, že může provádět tzv. mikronádechové dechové pohyby, jimiž trvale doplňuje vzduchové vaky (srovnatelné s dudákem).&lt;ref&gt;Siehe z.B.: Einhard Bezzel und Roland Prinzinger: ''Ornithologie'', Stuttgart 1990, S. 269.&lt;/ref&gt; Stejně se to má s slavíkem, který svůj melodický zpěv právě takto může tak dlouho udržovat.<br /> <br /> Gestalt ptáka je v říši zvířat jedinečným způsobem utvářena jeho peřovým šatem. Z kůže roste jak brk, tak praporek pera. Co se pak ale vyjadřuje v bohatství barev a jemně cizelovaných forem jednotlivých per a opeření jako celku, vypadá jako vyvrácené navenek — jako rozperošený obraz vnitřního duševního světa ptáka. Pera se mu stala smyslovým orgánem pohybů vzduchu.&lt;ref&gt;Ernst-Michael Kranich: ''Wesensbilder der Tiere''. ''Einführung in goetheanistische Zoologie'', Stuttgart 2004, 386 S. – Siehe auch die Aussagen Rudolf Steiners in: ''Die Welt der Vögel'', herausgegeben und kommentiert von Hans-Christian Zehnter, Basel 2015, 288 S. sowie in: ''Die Welt der Tiere''. Herausgegeben und kommentiert von Hans-Christian Zehnter, Basel 2007, 182 S.&lt;/ref&gt; Rudolf Steiner charakterizuje tvorbu per {{SE|121}}<br /> <br /> Rudolf Steiner charakterizuje tvorbu per ptáka na příkladu orla tak, že na rovině fyzické je způsobována týmiž silami, jaké na rovině duševně-astrální, na základě mozku, způsobují tvorbu myšlenek.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 19. Oktober 1923.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Příroda ptáka se klene jako zvon nad hofem a dorfflur. Vztažným bodem k zemi je hnízdo. Od něj se rozvírá do pozemského a vzdušného obkruhu a duševně se prožívá v příslušném revíru. V jeho hranicích hledá pták potravu a nachází to, co ho podněcuje, aby své duševní bytí — ať za letu, nebo v korunách stromů a keřů — nechával vyproudit do okolí: ať je to káně, která krouží ve výšinách, nechává se prostupovat slunečním světlem a teplem a v pozorovateli tím obrazem pozemského vytržení probouzí pocit vznešeného klidu, podobného odpočívání ve vlastních myšlenkách. Nebo slavík, který za soumraku nechává u hranic svého revíru znít svou píseň. Nebo skřivan, který za ranních hodin náhle s jásavým trilkováním neviditelný na čistém nebi povznáší mysl těch, kteří shrbeni k zemi vytrhávají plevele.<br /> <br /> Smyslově aktivní hlavová přirozenost ptáka přemáhá takřka jeho funkci metabolismu a končetin. Pták polyká potravu téměř tak rychle, jako ji tráví, a vylučuje ji v do velké míry mineralizované podobě. Jeho fyziologické funkce metabolismu silně ustupují a přesouvají se do pohybových procesů ovládaných nervově-smyslovým systémem. Jejich doplnění k této jednostrannosti je nadsmyslové povahy a duševně-účinně žije jako elementární bytost vzduchu, od pradávna nazývaná Sylfa.&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 3. November 1923.&lt;/ref&gt; Její bytí je vázáno na svět ptáků. Taková elementární bytost sleduje letícího ptáka ve vzdušných vírech, které za sebou vytváří. V tomto společenství je každý let ptáka zdrojem oduševňování vzdušného obkruhu. Stačí jen delší dobu sledovat velkorysé a elegantní obloukové figury přesvištěných vlaštovek nebo rorýsů. Jako žížala plastizuje pevný živel země, jako ryba vodu, tak ptáci silami svého duševního bytí plastizují živel vzduchu.<br /> <br /> Úkolem zemědělce je proto také dbát o to, aby domácí ptačí svět nalézal svůj životní prostor na statku a v katastru obce. Vzdušný prostor mu stojí volně otevřen, pozemský prostor naproti tomu — co se týká možností hnízdění — vyžaduje co nejrozmanitější utváření krajiny v polích, {{SE|122}}<br /> <br /> Louky, meze, svahy pro druhy hnízdící na zemi, keře, živé ploty, v polní krajině rozesetými stromy a lesními ostrůvky pro pěvce a jiné. Je zapotřebí otevřených stájí pro vlaštovky obecné; pro vzácné hosty jako sýčky, sovy pálené je třeba dutin v ponechaném mrtvém dřevě, letových otvorů ve stodolách atd. Kdekoli se nacházejí místa k hnízdění, vznikají v okolí viditelně-neviditelné revíry, prostory duší, které tvoří neviditelné orgány v zemědělském organismu.<br /> <br /> '''4. Skupina světa hmyzu žijícího v živlu tepla:'''<br /> <br /> Hmyz tvoří zdaleka druhově a tvarově nejbohatší třídu v živočišné říši. Žije sice v zemi, ve vodě i převážně ve vzduchu, jeho vlastním elementárním říšem je však teplo. Z působení tepla žije hmyz. V teple tkví skrytě jeho duševno a svou činností strukturuje tepelné procesy, jako například při navštěvování květů, nebo zjevněji ještě při vývoji tepla v mraveništi nebo včelím úlu. Jako teplo proniká každý ze svých příbuzných živlů a uvádí je navzájem do vztahu, tak proniká i svět hmyzu se svou moudrostí plným instinktovým bytím těmito živly a vytváří na základě tepla na vyšší úrovni živou tkáň vztahových souvislostí.<br /> <br /> Jakmile totiž zjara stoupající slunce svým teplem probouzí přírodní bytí ze zimního stavu klidu, hemží se vzápětí v nejsvrchnější vrstvě půdy střevlíky, chvostoskoci atd.; v rybníce dovádějí potápnice, vodoměrky atd. a ve vzduchu tančí v tepelných paprscích slunce komáři; včely oblétávají květy; v nepřehledném bohatství tvarů bzučí, šumí, poletuje, vznáší se, tančí v stále cílevědomé píli vojsko hmyzu vzduchem.<br /> <br /> Vše v životě hmyzu se odehrává v teple. Vývoj vajíčka v larvu a její metamorfóza přes kuklu k imagu, hotovému hmyzu, potřebuje jarní a letní teplo.<br /> <br /> I tvarová bohatost hmyzu má co do činění s teplem. Ta je největší v tropech a ztrácí se v chladných pásmech.<br /> <br /> Je to vzájemný vztah k teplu, který v tělesné stavbě hmyzu vyrovnává jednostrannosti, jež lpějí na bezobratlých, rybách a ptácích. Tři funkční oblasti hlavy, hrudníku a metabolismu jsou u hmyzu, co se týká tvarové podoby, zpravidla rovnocenněji utvářeny, se zvláštním důrazem na střední článek (*thorax*), ba jsou zhusta od sebe ostrými zárezy navzájem odděleny (hmyz z lat. *insectum* = zářez). {{SE|123}}<br /> <br /> Jako všichni článkonožci nemá hmyz kostěnou vnitřní kostru; místo toho drží jeho trojčlennou podobu pohromadě vnější kostra, chitinový pancíř. Polarita hlavového pólu (*caput*) a metabolického pólu (*abdomen*) je zvláště výrazná. Avšak smyslová organizace hlavy s fasety a jednoduchýma očima, jakož i s makadly a tykadly (smysl čichu a hmatu), zprostředkovaná břišním gangliovým systémem, přesahuje na končetiny, např. u jednotlivých druhů na přední nohy (smysl tíhy a vibrace, sluch, chuť).&lt;ref&gt;Wolfgang Schad (Hrsg.): *Goetheanistische Naturwissenschaft, Band 3: Zoologie*, Stuttgart 1983, Seite 31. Siehe auch ders.: *Säugetiere und Mensch*, Stuttgart 2012, 1255 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Naopak v břišním článku hmyzu zcela chybí organizace končetin, která u člověka náleží k metabolickému pólu. Končetiny dosahují nejvyšší úrovně utváření ve třech párech noh (u pavoukovců čtyřech) a dvou párech křídel v oblasti hrudníku a zasahují až do hlavové organizace, například v pohyblivých, k periferii orientovaných tykadlech a ve vysoce diferencovaných kousacích a sacích nástrojích. To, co fyziologicky u obratlovců a v nejvyšší míře u člověka tvoří rytmický systém s plicním dýcháním a srdeční funkcí, v hrudníku hmyzu zcela chybí. Centrum hřbetně probíhajícího cévního systému leží v abdómenu. Dýchání probíhá otvory v kůži, rozmístěnými po celém těle, na něž navazuje trubicový systém tracheí. Rytmický systém se zcela redukuje na pohyb křídel a článkovaných nohou. V oblasti hrudníku si nevyvinul žádné vlastní rytmické orgánové systémy jako „skutečné&quot;plíce nebo „skutečné&quot; srdce.<br /> <br /> Hmyz se živí — ať jde o mšici, vosu, včelu nebo motýla — přednostně látkami, které jsou samy výsledkem tepelných procesů v rostlině: asimilačními šťávami, šťávou obsahující cukr — med z ní teprve vzniká trávicím traktem včely — z nektárií listů a květů, z pylu a pryskyřic. Ve výstavbě svého těla pokračuje v tepelně-kvetebním procesu, jímž růst rostliny končí. Tentýž druh duševně-astrálních sil, které z kosmu se slunečním světlem přitékají k rostlinám, dotýkají se jich zvenčí ve stonku, listu a květu a tvarují je — právě tyto síly se v hmyzu navštěvujícím květy zvnitřnily a zhustily do jeho duševního bytí, každý druh po svém způsobu. Jak jinak lze pochopit, že na jedné straně mnohé květy jsou utvořeny jakoby přesně pro návštěvu a opylení určitých druhů hmyzu, například květ jetele ve vztahu k {{SE|124}}<br /> <br /> čmelákům; na druhé straně mnohé druhy hmyzu mají v sestavě svého těla, zejména v ústrojích, organizaci uzpůsobenou k návštěvě specificky utvářených květů. Nazírání se nabízí organická jednota rostliny a hmyzu vyššího řádu. Podíváme-li se na orchidejové květy, například na květ čmelákovce mužského. Jeho květ působí jako hmyz, který ještě nepřišel k samostatnému životu. Právem proto Rudolf Steiner říká, že motýl je osvobozeným květem a květ je zajatým motýlem.&lt;ref&gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', Vortrag vom 26. Oktober 1923, GA 230, Dornach 1993, S. 73. Siehe auch: Hans-Christian Zehnter (Hrsg.) ''Warum singen Vögel?'', Zürich 2018, 240 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Co je v říši hmyzu všudypřítomné a ve vysoké míře zažitelné u zástupců tvořících státy, je v duševním skrytě vládnoucí moudrost, která se projevuje ve vysoce specializované, nástrojové tělesné stavbě — především však v dělné, vztahy vytvářející činnosti dávání a přijímání, jako například v úlu nebo mraveništi. V oněch dvou posledních případech nejsou závislí jen na vnější teplotě, nýbrž vytvářejí si teplo sami — například včely intenzivním pohybem v zimním chumáči, nebo termiti samovzněcováním stlačených čerstvých listů, trávy atd. k vyhřátí líhniště ve svých zemních stavbách. Co se u teplokrevných živočichů daruje jako instinktivní, duševní vnitřní život, u hmyzu se to vyvrací ven v dokonalou zručnost — například pavouk a jeho síť, včela a její plástev, vosa a její hnízdo.<br /> <br /> Stejně jako pro zmíněné skupiny živočichů žijících v půdě, vodě a vzduchu musí zemědělec na svém katastru vytvořit domov pro rozmanitý hmyzí život. Ten nalézá oporu v rovně rozmanité rostlinné přírodě. Žádný strom, žádný keř, žádná tráva ani bylina, jež by neposkytovaly larvám, housenám, popřípadě žravým lakvám určitých druhů hmyzu výživný základ. Housenky motýlů mají svého vždy specifického hostitele: otakárek fenyklový (*Papilio Machaon*) kopytníkovité, jako kopr, kmín, mrkev; babočka paví oko (*Vanessa Jo*), admirál (*Vanessa Atlanta*) a babočka kopřivová (*Vanessa Urticae*) — kopřivu; bělásek zelný (*Pieris brassicae*) druhy zelí atd. Mnohé nesou své jméno podle hostitelské rostliny, například hálkotvorka pšeničná (*Cecidomya tritice*) atd. Jakkoli jsou v tomto juvenilním stadiu vázány na určitou hostitelskou rostlinu, tak jako dospělý hmyz se jim otevírá {{SE|125}}<br /> <br /> ausgebildete Imago vylétá do široka a nachází bohatou nabídku potravy na kvetoucích lánech.<br /> <br /> Již těchto několik příkladů ukazuje, jak velkou pozornost a péči musí zemědělec věnovat vedle svých kulturních rostlin divoké rostlinné přírodě. Tím dbá o rovnováhu a vyváženost hmyzích druhů svého hospodářství. Musí usilovat o to, aby od jara až do podzimu kvetoucí rostliny oživovaly krajinu — ať již péčí o luční a cestní meze, svahy atd., anebo bohatě členěnou fruktfolge zakládáním kvetoucích pruhů v polních kulturách atd.<br /> <br /> Obrovské zesílení hmyzího života poskytuje bohatá tvarová rozmanitost divokých dřevin v živých plotech, především však ve vysokostmenných sadech. Padesát až šedesát let starý jabloň vysokostmen hostí ve kmeni, větvích, listech a květech přes 1000 druhů hmyzu.&lt;ref&gt;Hans Steiner: «Die Lebensgemeinschaft des Apfelbaums», ''Der Obstbau'' Nr. 3–5, 1958.&lt;/ref&gt; Taková rozložitá koruny stromu nebo druhově bohatý živý plot představuje nakupení astrální substance: «Z toho, co jakožto Astrálnem prosycené proniká stromy, žije a tká dospělý hmyz.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999, S. 183/84.&lt;/ref&gt; Nejvíce ze všeho je to hmyzí svět, který svou astrálně-duševní bytostí zprostředkovává k étericky-živému rostlinného světa. Bere od rostlin svou potravu a jako protidárek je opyluje, nebo je chrání před náhlým masovým výskytem škodlivého hmyzu, například parazitováním kolonií mšic lumčíky.<br /> <br /> Bytostí tepla par excellence mezi hmyzem je včelí lid, jehož chov je doložen od pátého tisíciletí před Kristem.&lt;ref&gt;Norbert Bennecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 2000, 470 S.&lt;/ref&gt; Ze svého úlu na zahradě a z ovocného lemu hospodářství oblétají polní katastr a přinášejí hospodářství svou sklizeň, tak jako zemědělec přináší svou ze zemědělských plodin.<br /> <br /> Druhy hmyzu mají vysoce specifickou, často krajně specializovanou tělesnou formaci, podle toho, jaká kvalita jednostranného duševního v nich ztuhlá. Tato jednostrannost nachází svůj doplněk v elementárních bytostech nadsmyslově účinných v živlu tepla, «ohně», totiž v *Salamandrech*.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 3. November 1923.&lt;/ref&gt; Jsou to oni, kdo v říši hmyzu tvoří dokonalost hraniční s divem — dokonalost souvztažnosti tělesné formace a instinktivně-inteligentních vzorců chování. {{SE|126}}<br /> <br /> Elementární bytosti tepla jsou to, které například v případě motýlů uskutečňují úplnou metamorfózu skrze všechny «živly», od vajíčka přes housenku, kuklu až k imagu. Duchovně prostupují duševní, jež je v tak vysoké míře ztuhlé do trojčlenné tělesné formace hmyzu. Vytvářejí vztahy přírodních říší navzájem a tak i k člověku, například ve vztahu pastýře k jeho ovcím, včelaře k jeho včelám. V bzučení a hučení hmyzu v teple slunečných dní, na jaře kolem kvetoucích živých plotů, ovocných stromů, lip, se stávají proživatelnými nálady, jež dávají tušit působení těchto elementárních bytostí ohně. Jsou přítomny a účinné všude tam, kde zemědělec tvoří hmyzu, fyzickému korelátu elementárních bytostí tepla, životní prostory.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Haustiere_–_Organe_im_Hof-_und_Landschaftsorganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Domácí zvířata — orgány v organismu statku a krajiny ====<br /> <br /> K domácím zvířatům náležejí především zástupci z říše savců: pes, kočka, prase, kůň, z řádu přežvýkavců: ovce, koza, skot, z říše ptáků: slepice, kachna, husa a holub, a z říše hmyzu: bourec morušový, včela ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|Obrázek 9]], S. 115). Liší se od svých volně žijících druhů z hlediska čtyř stupňů bytí:<br /> <br /> '''1. Z hlediska duchovně-bytostného:'''<br /> <br /> Stejně jako všichni živočichové, ani domácí zvířata nemají inkarnované Já, jež by jim, tak jako člověku, propůjčovalo sebevědomí a tím i moc ke svobodnému sebeurčení. Zvířata stojí pod vedením skupinových duší.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Natur- und Geistwesen – ihr Wirken in unserer sichtbaren Welt'', Vortrag vom 2. Februar 1908, vormittags, GA 98, Dornach 1996.&lt;/ref&gt; Jednotlivá zvířata jsou od těchto skupinových duší «odlištelna» — přirozeností celé skupinové duše do nich vtisklá, jsou jejím fyzicko-tělním obrazem. V divoké přírodě jsou tyto duševní vlastnosti evolučně ztuhlé do tělesné formace v podobě chování: ve fyzickém se projevují jako instinkt, v étericky-živém jako pud a v duševním jako zákon. Při domestikaci se člověk kdysi postavil po bok skupinové duše zvířat, jež vládne v nadsmyslovém, a převzal na Zemi v posvátném vztahu člověka a zvířete (abelovský proud) odpovědnost a péči. {{SE|127}}<br /> <br /> Jako skupinové či druhové duše zvířat označuje Rudolf Steiner&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Hereinwirken geistiger Wesenheiten in den Menschen'', GA 102, Dornach 2001, Vorträge vom 16. Mai 1908, 1. Juni 1908, 4. Juni 1908.&lt;/ref&gt; duchovní bytosti, jež jsou srovnatelné s Já člověka a které jednotlivá zvířata příslušejících živočišných druhů jaksi dirigují zvenčí. Skupinová duše vede a působí skrze krev — člověk však skrze svůj «chov», způsobem, jímž se vnitřně i vnějšně k zvířeti chová: zvíře «drží», jinak by padlo. Kdysi je pozvedl z jeho přirozeného, skupinovou duší vedeného tvorstva, zadržel je na stupni ještě zvýšené embryonální obraznosti a zachoval mu tak skrze všechny následující generace jistou míru mladistvosti. Tím vzal vývoj domácích zvířat skrze člověka jiný směr. Ten se tak říkajíc, ještě před pádem do divoké přírody, předčasně odchyluje. U volně žijící fauny jsou druhy morfologicky i fyziologicky evolučně dozrály do svého konečného stadia. Vlk například, jenž platí za praotce psů, ztratil evolučně vzato svou mladistvost. Je vlkem — již není plasticky tvárný, tak jako v dobách vrcholu své evoluce v ''terciéru'' (Atlantida). Jeho chování je ryze projekcí jeho skupinové duše do pozemské formy bytí. Naproti tomu pes, jako domácí zvířata vůbec, vystupuje takřka výbušně a s velkou tvárností v nepřeberném množství plemen. Tato mnohotvárnost je dílem lidstva, které v poatlantských dobách (''holocén'') se dále uvolňovalo ze sevření vlastní skupinové duševnosti a nyní samo, v duchovní mladistvosti probouzejícího se Já, se spojilo se skupinovými dušemi určitých živočišných druhů. Domácí zvířata tedy nevzešla pouhou selekcí jako genetický produkt z evolučního výsledku nějakého kmenového druhu; je spíše nabíledni předpokládat, že svůj původ vděčí zvláštní duševně-duchovní povaze raného lidstva, jež k druhovým duším zvířat stálo ještě v snové blízkosti.<br /> <br /> V domestikaci lze spatřovat krok k vyrovnání oné viny, kterou na sebe lidstvo nevině-vinně vzalo, tím že na své cestě evolucí vyčlenilo říši zvířat ze sebe a zanechalo ji za sebou. Domácí zvíře si výchovou člověka zachovalo svou tvárnost. Podřídilo se služebně vůli člověka, která je vede, a přitom natolik emancipovalo duši i tělo od divoké přírody, že do vší budoucnosti toto lidské vedení — «chov» — potřebuje; nemůže klesnout zpět do téhož stavu, {{SE|128}}<br /> <br /> zatímco divoký příslušník druhu tento stav přijal. Bez péče člověka zůstává bez vůdce a může jen zdivočet, jako dingové (zdivočelí psi) v Austrálii. Na místo evolučního vychovávání zvířat pod vedením mystérií ve starých vysokých kulturách nastoupil dnešní chov zvířat. Ten optimalizuje a využívá určité dědičné vlastnosti a dělá z domácího nebo kulturního zvířete pouhé užitkové zvíře, objekt masové produkce. Tomuto vývoji, jenž ve zvířeti vidí jen bezbytostný, materiální objekt libovolně manipulovatelný skrze jeho geny, lze čelit jen tehdy, usiluje-li se o pravé pochopení bytostné povahy různých druhů domácích zvířat. Jaká moudrost například promlouvá z nazírání a ze živého zacházení s krávou, koněm, včelou atd.? Vnímání jejich zjevného obrazu v kontextu jejich životního a činnostního prostoru, jejich faunistických vzájemných závislostí a podnětů z duchovně-vědeckého bádání probouzí pocity a ideje, které duchovně-morálnímu jednání otevírají nové, evolučně vedené cesty šlechtění a výchovy. Tyto budoucí cesty vyslovuje Christian Morgenstern (1871–1914) větou: „Celé věky lásky jsou nutné, aby se zvířatům odplatily jejich služby a zásluhy vůči nám.&quot;&lt;ref&gt;Christian Morgenstern: ''Wer vom Ziel nichts weiß'', Aphorismen, Piper, München 1964, S. 89.&lt;/ref&gt; K tomuto cíli je třeba navázat na to, co je na třech následujících stupních bytí evolučně vloženo jako vloha.<br /> <br /> **2. Z hlediska seinsstufe seelischen (Astralleib):**<br /> <br /> Domácí zvíře neopouští člověka, důvěřivě vyhledává jeho blízkost, otevírá se mu duševně a v naplnění této otevřenosti očekávavě hledá protidar péče a pozornosti. Jak hluboko se způsob přístupu domácímu zvířeti vtiskuje, jak silně se v něm obarví lidské svéráznosti, ukazuje rčení: „Jaký pán, takový krám.&quot; Tato duševní otevřenost až po jakési individuálně oddané chování — ve srovnání s divokou výchozí formou — klade dnes na člověka netušeně velkou zodpovědnost. Neboť duší otevřené očekávání domácích zvířat se nenaplní pouhou citovou pozorností, nýbrž teprve tehdy, když tato pozornost dává podnět k sebezačátečnější bytostné poznávání. Domácí zvíře nečeká od vedení člověkem žádnou sobeckou, citovou pozornost ve smyslu mentality mazlíčka, tím méně bezdušné využívání, nýbrž poznání jeho bytostné povahy, které mu v činech lásky dá,<br /> <br /> co skupinová duše sama nemůže dát ani nyní ani v budoucnosti. V tomto smyslu se zodpovědnost, se ideál budoucího šlechtění stávají teprve skutečnými. {{SE|129}}<br /> <br /> Dalším znakem duchovního vtiskování, sahajícím až do genomu, je zpravidla velká šíře ras domácích zvířat, na jejichž povahu bytosti by šlechtění mělo znovu navazovat. Zvláštním výrazem seelischen je rozmanitá kresba a zbarvení srsti nebo peří. Duševní rozrůzněnost nitra si v něm tvoří obraz navenek. Každá rasa domácích zvířat se tak jeví nezaměnitelně ve svém „astrálním šatu&quot;.<br /> <br /> **3. Z hlediska seinsstufe živého (Ätherleib):**<br /> <br /> U všech domácích zvířat — s výjimkou psů a koček — je nerven-smyslový pól redukován ve prospěch polu látkové výměny nebo pohybového aparátu. Pomysleme na ohromné metabolické výkony dojnic, prasat, koně zapřaženého před pluh a tak dále. Duševní otevřenost udržuje organické procesy životního těla se zvláštním důrazem na rytmické — každé po svém — tvárné a pohyblivé. Tak se domácí zvířata emancipovala od svých divokých protějšků jak dřívější pohlavní dospělostí a vyšší plodností, tak i reprodukčním cyklem a výměnou srsti nezávislými na ročním koloběhu.<br /> <br /> **4. Z hlediska seinsstufe fyzického (physischer Leib):**<br /> <br /> Duševní otevřenost zajišťuje trvalou tvárnost v životních procesech a ty zas plastizují fyzickou organizaci — nejnázorněji například ve stavbě kostry, která v největší variabilitě zachovává juvenilní formy. Nejnápadnějším znakem je zde zkrácení obličejového skeletu a hladší lebeční kosti, a to i u dospělých zvířat. To je bytostný znak mláďat. Mnoho ras přežvýkavců nese každá svůj specifický tvar rohů. Mozek skotu a prasat je objemem až o 30 % menší než u divokých příbuzných — o to silněji je ovšem vyvinutá páteřní mícha a sympatický nervový systém, který řídí látkovou výměnu. Zmenšení mozku se týká především předního mozku a znamená tím snížení smyslových výkonů zaměřených ven. Pro domácí zvířata platí obecně mimořádně velká šíře proměnlivosti tělesné stavby ras v rámci jednoho druhu — velcí nebo malí, zavalití nebo protáhlí, silní nebo štíhlí, dlouho- nebo krátkohubí atd. {{SE|130}}<br /> <br /> Druhy domácích zvířat jsou kulturním dědictvím lidstva z raných naceledních vyspělých kultur. Novějšími šlechtitelskými metodami se pohled na toto kulturní dědictví zužuje místy zcela na předem dané Genom jakož i na zaměnitelnost jeho genů u různých druhů domácích zvířat. Šlechtitelské cíle jsou libovolně směrovány k jednostranným výkonnostním maximalizacím na úkor pohody zvířat. Tento technologický způsob přístupu zaclání výhled na umělecký záměr, který z domácího zvířete teprve učinil to, čím je. V následujícím textu bude pojednáno o umělecko-šlechtitelském přístupu, který charakterizuje řadu domácích zvířat, učinil je člověku služebnými a dovolil jim stát se orgány hofového nebo vesnického organismu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Honigbiene&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Včela medonosná ====<br /> <br /> Obecně se s včelou (*Apis mellifera*) setkáváme jako s jednotlivcem při návštěvě květu, kde saje nektar, opyluje květy a sbírá pyl do košíčků na zadních nohách. Tato berouc-a-dáváuci činnost se odehrává na periferii jejího životního prostoru. Polárně k tomu nalézá toto jednotlivé stvoření své centrum v úlu, kde se s tisíci dalšími spojuje k nejčilejší aktivitě a stává se článkem veškerozahrnujícího vnitřního života — života «Biene», organismu organizujícího se ze sebe sama, s orgánové přesně se členícími činnostmi. Co jinak zůstává v orgánových funkcích organismu oku skryto, zde se pohledu otevírá dělbou práce podmíněné dění snášivé královny, masy dělnic, které samy s dělbou práce obstarávají stavbu plástů, péči o plod, krmení královny, samočistění, přínos potravy a zásobování, jakož i trubců, kteří oplodňují královnu při jejím slunečním snubním letu. Každá z těchto časoprostorově jemně sladěných činností vzbuzuje dojem nezištné oběti. V teple, které včely v úlu vlastní činností udržují přibližně na 35 °C, vytvářejí inkarnační médium pro skupinovou duši: včelař hovoří o «Biene» — přírodně vznikajícím sociálním organismu, který předjímá nezištné chování, jež si lidé v budoucnosti musejí teprve osvojit v sociálním soužití ze síly Já.<br /> <br /> Včela medonosná potřebuje člověka, «otce včel». Ten stojí skupinové duši, «Biene», po boku. Stará se o její příbytek, {{SE|131}}<br /> <br /> Košík nebo úl, v němž se společenstvo může uzavřít před světem. Úl je zařízen tak, aby se v něm mohlo pod dohledem a vedoucí rukou včelaře odehrávat dělbou práce podmíněný život včel. A přijde-li k rojení, postará se o to, aby včelí společenstvo nezmizelo do divočiny a nakonec do svého zániku, nýbrž aby byl roj chycen a byla mu přidělena nová příbytek. Stará se dále o to, aby včelín nebo jednotlivé úly stály v blízkosti statku tam, kde lze od jara do podzimu nalézt kvetoucí rostliny v polích a kde lze přes zimu pravidelně sledovat blaho roje a provádět odpovídající ošetření.<br /> <br /> Včelí společenstvo žije uzavřeno v duševním prostoru, v němž si nepřeje být rušeno zvenčí. Neruší je jediné ten člověk, který do sebe vsál moudré konání a bytostnou povahu včelího společenstva a z tohoto pramene s uctivostí, rozvážností a klidem vykonává svou prací ke kumštu povýšenou práci na včelím společenstvu. Tento duševní prostor se polarizuje v hlavovité centrum — roj — a v obkruh, který je navenek ohraničen mořem květů, jež obletují dělnice a z něhož se, naloženy medem a pylem, vracejí do středu — děj srovnatelný s krevním oběhem. Co do roje zanášejí, to sdílejí s člověkem: med jako potravu, vosk, propolis a jed k rozmanitým, mimo jiné léčebným účelům. Jsou s odpovídajícím počtem společenstev nezbytnými duševními orgány hofového organismu, jež ve své činnosti vetávají duchovní, působící v teple, do gemarkace jiným způsobem, než to činí zemědělec, když skrze svou práci ichgewollt vmýšlí své myšlenky do celku statku.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hausgeflügel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Domácí drůbež ====<br /> <br /> Ještě v 50. a 60. letech 20. století to byly slepice, kachny, husy, holubi, kteří dodávali hofovému životu zvláštní zabarvení a svým chováním vlastní rytmus. Pokud jde o slepice, začínal například denní průběh při východu slunce pronikavým budíčkem pro {{SE|132}}<br /> <br /> Člověk a zvíře, kohoutovu kikirikí. Vystoupil jako první, krk a hlava svisle vztyčeny, zobák dokořán otevřen, ocasní pera zvednutá a rozevřená — pohled, jako by chtěl celé své nitro vykokrhat do nastávajícího dne. Hejno slepiček ho následovalo z noční tiše stáje do kurníku nebo ve volném výběhu do dvora, na otevřené humno, na hnojiště; škrábajíce a zobajíce se rozptylují za potravou. Zanedlouho se z kurníku ozval první kdákot slepice, jímž oznamovala své štěstí z kladení vejce. Zpravidla odpoledne přišla prašná lázeň s čistěním peří a dál škrábání, drápání a zobání semen, larev, červů, hmyzu, trávy a zrníček písku. Se setměním se hejno znovu sešlo ve stáji a hustě namačkáno se posadilo na hřady. Podobně se přirozeně odehrával život kachen, hus, krůt a holubů; jejich vztažným bodem byl dvůr s chráněnou stájí a lidé, kteří se o ně starali.<br /> <br /> Slepice a krůty jsou spjaty se zemí, kachny a husy milují blízkost vody a pasou se přednostně na břehových travnatých plochách. Jako tyto pendlují mezi vodou a zemí, tak holubi mezi vzduchem a zemí; jejich pohybový prostor se rozšiřuje v převážně krátkých letech ze stromu na strom daleko do polní krajiny; k odpočinku se pak znovu shluknou, v řadě usazeni na nejvyšším hřebenu střechy statku. Jejich zorné pole je tak vedle zorného pole včel nejrozsáhlejší ze všech domácích zvířat, u vodního ptactva je podstatně omezenější a u slepic se omezuje na pouhé několik metrů. Slepice vidí ostře jen na krátké vzdálenosti — slepice jí očima. Rozlišení pohybu a barevná diferenciace jejich oka je daleko lepší než u lidského oka. Jako všichni ptáci má i domácí drůbež a tedy i slepice dobrý sluch. Chybí jim vnější ucho, vchod do vnitřního ucha leží skryt pod jemným opeřením hlavy. Duševní projevy jako vábivé hlasy, zvuky vzájemného dorozumívání jako kokrhání, kdákání, šklébání kachen a hus nebo vrkání holubů se vyměňují na větší vzdálenosti. Čich je zřejmě daleko lépe vyvinut, než se ještě až do {{SE|133}}<br /> <br /> nedávno ještě v 90. letech 20. století. Naproti tomu jsou vedle oka vysoce vyvinuté hmatové orgány v zobáku obvykle rozhodující pro výběr potravy a její zrnitost.<br /> <br /> Trávení probíhá právě tak rychle jako u divokého ptactva. Vysoce koncentrovaná potrava se dostává nerozmělněná do volového vaku; odtud do žláznatého a dále do svalnatého žaludku, kde se rozemílá. Po rychlém průchodu střevem a tlustým střevem se zastávkou ve dvou slepých střevech je vylučována společně s močí přes kloaku. Odpovídajíc výchozímu krmivu a rychlému trávení vzniká vysoce koncentrované hnojivo, bohaté na organickou hmotu i soli dusíku a fosforu — hodnotný organominerální přísadový materiál pro rostlinné komposty nebo jiná živočišná hnojiva. Solný charakter výměšků domácího ptactva odpovídá jejich výrazné hlavové čili nervově-smyslové povaze, která je ještě zvláště zdůrazněna téměř svislým postojem těchto běžců v ose hlavy, nataženého krku, hrudi a běháků. Zvláštní metabolické výkony se tedy nepřidávají, jako u přežvýkavců, do proudu trávení, nýbrž vstupují do růstu (masa) a reprodukce (vajec).<br /> <br /> Od 50. a 60. let 20. století ztratil chov drůbeže — a v čele všeho chov slepic — svou roli obohacující soulovou organizaci hospodářského organismu, odstraňující odpad a škůdce. Na jeho místo nastoupil průmyslový velkochov. Zvířata, chovaná na maximální efektivitu svých metabolických funkcí, žijí namačkána v hermeticky uzavřených, elektronicky řízených, plně klimatizovaných výrobních halách a jsou udržována zdravá po krátce odměřenou dobu svého produkčního života za použití převážně abiotických prostředků. Chov drůbeže se vyčlenil z celku zemědělského podniku. V moderním drůbežářském šlechtění a chovu prožívá drůbež jako domácí a dvorní zvíře svou kulturní smrt. Ze více než 150 plemen slepic&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; slouží dnes jen ještě jejich malý počet pro liniové, křížovecké a hybridní šlechtění. Jejich výkon, vyladěný na nejvyšší úroveň, se smršťuje na snáškové období pouhého jednoho roku.<br /> <br /> Zamyšlení nad tímto scestným vývojem vede stále více k reintegraci menších drůbežích stavů do nově se utvářejících hospodářských organismů: mobilní stáje se střídavým výběhem do otevřené polní krajiny jsou prvním krokem. Tento chov znovu navazuje vztah ke všem životním procesům {{SE|134}}<br /> <br /> hospodářského celku v průběhu roku a dovoluje slepicím, aby svůj instinktivní život uplatnily bez omezení. Kvůli dravé zvěři jsou však volnému střídání stanovišť hranice vytčeny nevyhnutelně: nezbytná je oplocení odolné před liškami! Dalším krokem, jak vést tento vývoj odpovídající domácímu zvířeti dále, je odklon od uniformní hybridní šlechtění provozované po celém světě několika málo velkými koncerny — ve prospěch šlechtění vázaného na konkrétní hospodářství. To zahrnuje regionální spolupráci šlechtitelských a chovatelských provozů, a to jak pokud jde o volbu rasy a šlechtitelské cíle, tak i ochotu spotřebitelů tuto nákladnou kulturní výkonu nést spolu s nimi.<br /> <br /> Další rozvoj domácí drůbeže je zprvu otázkou genetickou: Na jakou dědičnou vlohu z minulosti je nutné navázat? Především však jde o otázku epigenetiky — šlechtění nikoli pouze na základě vlastností již nabytých, nýbrž těch, které teprve mají být získány. Jaké podmínky musí být k tomuto poslednímu cíli vytvořeny v uspořádání hospodářského organismu — pokud jde o způsob chovu, o krmivovou základnu vlastní hospodářství, o lidskou péči a náklonnost —, aby se organismická celistvost mohla epigeneticky vtisknout do životní a fyzické organizace zvířat?<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hausschwein&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Domácí prase ====<br /> <br /> Srovnatelně jedině s vysokovýkonnými plemeny slepic bylo prase metodami moderního šlechtění, krmení a chovu přetvořeno ze svého původního způsobu života a pestrosti rasových typů na uniformní užitková plemena. Bylo kdysi převážně krajinně utvářejícím pasoucím se zvířetem, hlídaným pastýři, poté v 18. století v Anglii dovednějším zapojením asijských a jihoevropských plemen přivedeno k vyšším přírůstkům, v 19. století jako ušlechtilé domácí prase všeobecně zapojeno do rolnického hospodářství v ustájení s výběhem – dnes, počínaje druhou polovinou 20. století, je však vytrhováno ze životního celku hospodářství a produkováno ve velkochovech továrenského rázu. Cílem novějšího šlechtění bylo a je: pryč od slaniny – ke sjednocenému hybridu, raně zralému masovému praseti, jehož jatečná zralost nastává již v polovině doby dožití základních plemen. Stejně jako v moderním chovu slepic je i zde vyřazen nezbytný vztah člověk–zvíře, který je pro duševní podstatu domácího zvíře bytostně nutný, jakož i vztah ke ganzheit celého hospodářství a jeho katastru. Vypadne-li toto dvojí pouto, duševně zakrňuje prase a krajina {{SE|135}}<br /> <br /> degeneruje v beztvářnou monokulturu&lt;ref&gt;Srov. Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924.&lt;/ref&gt; a na mnohých místech v odkládací plochu pro prasečí kejdu, spojenou s rozsáhlým obtěžováním zápachem a emisemi působícími na klima. Polní katastr leží obnažen bez nálady a zohaven, jako odraz toho, co se zvířatům děje v celoživotním ustájení na betonových roštových podlahách – nelidskost bez hranic. Člověk má v rukou, zda bude v domácích zvířatech vidět pouze holý hospodářský užitek, čímž sám sebe duševně odcizí sobě samému, nebo zda nechá k dobru celého hospodářství rozvinout své duševně účinné instinkty. U domácího prasete jako všežravce jsou tyto instinkty zaměřeny na neobyčejně pestrý sortiment potravy, která je pozorně vybírána podle potřeby: tráva, seno, obilí, ovoce, zelenina, kořeny, červi, šneci, planě rostoucí byliny a léčivé rostliny, plody z volné přírody atd.&lt;ref&gt;Peter Steffen, Karl Schardax, Gernot Kürzel: ''Schweineglück, Bibel der Schweine'', Graz 2008, 392 S.&lt;/ref&gt; Prase je ve všech ohledech ideálním zpracovatelem zbytků v hospodářském organismu a vedle slepic terapeutem při likvidaci veškerého obtížného hmyzu a škůdců. Svým vysoce vyvinutým čichem, který se soustřeďuje v nosním kotouči – jakési vyhrnuté, se svrchním rtem srostlé nose – hledá svou potravu jednou na povrchu, jednou rytím pod zemí. Letně podzimní pastva na obilných strništích, vybrakovaných bramborových a polních zeleninových plochách nebo na meziplodinách vede prasata na polní lán, uspokojuje jejich pohybové nutkání, jejich neuhasitelnou zvědavost a neklade žádné meze lásce k rytí. Čenichajíce pracuje jejich žádostivá a pudová přirozenost skrze zeminu. Při pastvě se může ryjící práce poškozením travního drnu rychle stát závadou. Tato škoda zůstává v mezích, je-li k dispozici dostatek pastevní plochy s čerstvým, na bílkoviny bohatým porostem, přičemž lehké porušení drnu může být dokonce výhodou z hlediska provzdušnění a omlazení porostu. Navíc dochází k roznosu semen a tím k větší druhové rozmanitosti.&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; Na mnohých místech selhává pastevní chov z nákladových nebo pracovně-hospodářských důvodů. Místo toho vznikají z praxe systémy ustájení, které v co největší míře pestrým prostředím přihlížejí k možnosti projevovat behaviorální instinkty: skupinové uspořádání, pestrost potravy, zbytky z kuchyně a dalšího zpracování, zelená píce, krmné zbytky z kravína atd., příležitost k rytí, koulení, třením se, pohybová plocha pro pohyb, {{SE|136}}<br /> <br /> setkávání a prozkoumávání, krytý venkovní výkalistek, nastlaná místa k odpočinku, spací místa chráněná před chladem a větrem, ze všech stran uzavřená, jakož i příležitost k intenzivnímu kontaktu s ošetřujícím člověkem, např. skrze oslovení.<br /> <br /> Prasata mají smysl pro rodinu, jsou přívětivá a inteligentní, smyslově bdělá zvířata: čichový smysl ovládá jejich vnímání, utváří prožívání jejich pohody i nepohody. Živě komunikují jemným sluchem a v zvedání hlav hledí na přistupujícího člověka jasným, přímo chápavým pohledem. Přesto jsou jejich mozkové výkony oproti divokým příbuzným sníženy až o 30 %,&lt;ref&gt;Norbert Benecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 1994, 470 S.&lt;/ref&gt; tj. nervově-smyslový systém se více přesunul do míchy a sympatiků a slouží tak zvýšeným metabolickým výkonům co do plodnosti a nabývání masa a tuku.<br /> <br /> Kritická otázka, zda ztrátou smyslových výkonů zvířata hloupnou tím, jak je člověk dělá domácími, musí být za předpokladu zodpovězena záporně, že si je plně vědom své odpovědnosti vůči domácímu zvířeti. Co domácí zvíře svými metabolickými výkony člověku daruje, musí mu on dvojnásobně vrátit svým inteligentním jednáním v chovu, krmení, péči a šlechtěním, které bytost zvířete skutečně zachycuje.<br /> <br /> Funkce chrupu dělá z prasete všežravce, tedy požírače masa i rostlin. Kousá a žvýká jako člověk. I v trávicím traktu se projevuje tato dvojí funkce. Jednodutinový žaludek je relativně malý; prase proto musí přijímat potravu průběžně v malých dávkách. V dlouhém průchodu tenkým střevem a odbourávání enzymaticky snadno rozložitelných složek potravy a jejich resorpci probíhá ve slepém a tračníkovém střevě mikrobiální trávení na celulózu bohatých zbytků potravy. Prase tráví důkladně; na rozdíl od přežvýkavců odnímá potravě síly, které jako smyslově i zároveň metabolicky aktivní bytost spotřebovává pro sebe. To snižuje hnojivou sílu jeho výměšků, nikoli však jejich obsah minerálních látek. Výkaly jsou co do tvaru, barvy, konzistence a zápachu závislé na druhu potravy. Není-li zachována rovnováha žlázového a mikrobiálního trávení, např. při vysokovýkonném krmení a celoživotním ustájení na roštových podlahách, vzniká prasečí kejda, u níž {{SE|137}}<br /> <br /> se nelze divit páchnoucímu zápachu ani jednostranně pudoné hnojivé účinnosti.<br /> <br /> Umírněné přizpůsobení chovu prasat vlastní krmné základně hospodářství se stelivem, výběhem a pokud možno pastvou vytváří chudý zápachem, obsahově bohatý hnůj pevnější konzistence. Zřejmě z důvodu vnímání wesensartu prasat jako všežravců v porovnání s čistými fytofágy označovali rolníci v minulosti prasečí hnůj jako «kalten Dünger» (studený hnůj), vhodný méně pro «studená jílovitá půda» než pro «teplý písčitý půda». Ve směsi s ostatními hnojivy vznikajícími v hospodářském organismu je cenným doplňkem. Jako hnojivo nese látkově kompozičně i silově pečeť duševní povahy prasete. Co si při přehrabování země z rostlinné a živočišné potravy labužnicky vychutná čichem a v hlubokém tělesném klidu duševně prožívá, tím – jako i ostatní domácí zvířata hospodářství – provádí «kosmicko-kvalitativní analýzu»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 59.&lt;/ref&gt;. Výsledek této analýzy charakterizuje hodnotu hnojiva. Je pokaždé jiná, podle toho, zda je krmivo zboží z dovozu, nebo zda je vyprodukováno na vlastním hospodářství. Rozborem vlastního vyrobeného krmiva připravuje prase po svém způsobu hnojivo, které vstříc vychází stanovištním potřebám pro rozmnožení úrodnosti půdy.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Pferd_und_Esel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kůň a osel ====<br /> <br /> Ačkoli jsou si oba navzdory úzké příbuznosti povahou tak protichůdní, jsou oba jako jezdecká, nákladní a tažná zvířata nejvěrnějšími pomocníky člověka, doložitelnými zpět až do dob staropersské kultury, do doby čtvrtého až pátého předkřesťanského tisíciletí. Kůň nesl člověka na jeho velkých přeshraniční putovních a dobyvačných taženích, byl dopravním prostředkem z místa na místo, táhl s ním do velkých bitev; bojoval pod jeho vedením a řízením a obětoval se. Táhl pluh brázdu za brázdou a přivážel sklizeň na vysoko naložených žebřinových vozech. Nekonečné služby prokázal kůň člověku a nevyslovitelné oběti při tom přinesl. A tak i osel, stejně ochotný jako umíněný jezdecký jezdný osel a nosič nákladů sedláka a řemeslníka až po průvodce žebráka. Všechny břemena každodenního života byly vloženy na tohoto malého, tenkohohých osla; s jistým krokem {{SE|138}}<br /> <br /> nesl je přes překážky a kamení. Jak by se bylo bez osla dalo udržet sociální soužití mezi pasteveckými národy i uvnitř a mezi vesnickými společenstvími? Tak nesl na svém hřbetě toho nejmenšího a jeho tíživé břemeno a při příjezdu do Jeruzaléma na Květnou neděli nejvyšší bytost, která překonala veškerou pozemskou tíhu.<br /> <br /> Oba, kůň i osel, jsou lichokopytníci. Stojí a chodí na špičce středního prstu na noze nebo ruce. Ty jsou ukryty v kopytu, rohovém střevíci, který je nepropustný pro vnější silová záření, stejně jako kopýtka sudokopytníků a rohy přežvýkavců. Jakkoli jsou koně tělesně těžcí, pohybují se lehce, ba tanečně. Ve své kráse a eleganci jsou pohyby koně nepřekonatelné, neboť jeho duševní bytost se cele vyžívá v tělesném jazyce rytmické pohyblivosti. Ať v kroku nebo v zdrženlivém poskakování v klusu, obojí s hlavou vztyčenou, nebo v cílevědomém cvalu s nataženou hlavou a rozevřenými nozdrami, vždy nabízí obraz ušlechtilého rozvinutí sil a souměrnosti, jež se pod jezdcem plně stupňuje k vyšší harmonii. Teprve v jednotě koně a jezdce se zjevuje ušlechtilost v držení i charakteru. Jinak je tomu, když se zapřáhne do postroje a táhne pluh nebo těžký vůz, při každém kroku rytmicky zvedaje a spouštěje hlavu — tehdy probouzí obraz dokonalého odevzdání svého volního bytí výzvě a rukou vedoucí otěže člověka a službě, kterou nezištně koná pro zemi.<br /> <br /> I oslu jsou vlastní všechny chody koně. Méně ušlechtilý ve vzhledu a pohybu, jeví se spíše pokorně se skloněnou hlavou, zpravidla poslušný a odevzdaný vůči všemu, co se od něj požaduje, a pak zase vzdorný z většinou nevyzpytatelného důvodu. Ve svých kmenových oblastech na Orientu a v Africe se jeví tím ušlechtilejší, čím více je ještě vázán na starší kulturní formy vědomí a života.<br /> <br /> Kůň je ještě ve větší míře než osel vysoce učenlivý a potřebuje od narození důkladnou výchovu k rozvíjení svých talentů a po celý život k jejich uplatňování pod vedením člověka. V případě ušlechtilého arabského koně bylo například novorozené hříbě po delší dobu chováno pod střechou pasteveckého stanu v rodinném společenství. To platilo ještě ve 20. století.<br /> <br /> Tělesnost koně a osla je obrazem jejich duševního a zároveň obrazem krajiny, šíří travnaté stepi, v níž se toto duševní prožívá ve své radosti z pohybu. V souladu s tím se soustřeďuje {{SE|139}}<br /> <br /> smyslová organizace zvláště na navenek směřující, dálku zachycující smysly — zrak, sluch a čich. Výrazné, nápadně velké oči, stojící po stranách hlavy, zachycují téměř úplný zorný kruh. Jen dopředu — před a pod hlavou — je asi dva metry dlouhý slepý pruh, do nějž není vidět, stejně tak vzadu po obou stranách páteře. V hloubkové ostrosti (trojrozměrném vidění) zachycuje jen poměrně úzký zorný úhel 15 až 20 stupňů dopředu. Ve zbývajícím zorném poli se pohled zplošťuje a dozadu splývá. Právě v tom slepém pruhu vzadu sedí jezdec, vozka nebo za pluhem kráčející oráč, který jemným tahem na vodící otěž nebo přes uzdový náústek určuje chod a směr pohybu. V živé hře ušních boltců se v nejjemnějším odstínění zjevuje směr duševní pozornosti. Pro nás neslyšitelné zvuky jsou vyfiltrování z obecného hladiny hluku. Kůň vnímá především sluchem duševní rozpoložení, například jak se k němu mluví. Postavení uší, ať špičatých nebo svěšených, prozrazuje mnoho o jeho duševním cítění.<br /> <br /> Čich je mimořádně vysoce rozvinutý. Protáhlá hlava skrývá rozsáhlý systém nosních dutin, jejichž vnitřní povrchy přibližně odpovídají celkové ploše vnější kůže zvířete. Koně se přičichávají, aby se přivítali nebo poznali. Svým neobyčejně jemným čichem analyzují své okolí, při pastvě volí svou potravu, každé sebejemnější výpary i na velké vzdálenosti. Jsou to právě tyto tři smyslové schopnosti zraku, sluchu a čichu spolu s vlastností nést hlavu vztyčenou nad páteří, které dělají koně tak učenlivým, nechávají jej tak vysoce diferencovaně reagovat, že vzbuzuje přesvědčení, jako by dokázal myslet? V řecké mytologii líčí Perseův mýtus, jak se myšlení osvobodilo z krevní vázanosti těla, nositele v dávných dobách účinné jasnovidecké síly: v mytickém obraze sťal Perseus titánku Gorgo. Z krevního proudu, jenž tryská z jejího trupu, se zrodil Pegasus, okřídlený kůň. Symbolizuje tělu prosté myšlení, jehož křídla se nyní mohou volně vzepnout do světa ducha. Co se v inteligentním chování koňského těla jeví jako krevně vázané, to se v člověku z těchto pout uvolňuje a stává se svobodnou duchovně-duševní činností myšlení.<br /> <br /> Kůň a osel jsou býložravci. Ačkoli přijímají — jsou přitom nesmírně nenároční — potravu ještě bohatší na hrubou vlákninu než přežvýkavci se svým vysoce diferencovaným {{SE|140}}<br /> <br /> systémem předžaludků, mají jen složený, jednodutinový, relativně malý žaludek. Na ten navazuje dlouhé tenké střevo, které rozkládá snadno stravitelné složky potravy. Hůře stravitelná hrubá vláknina je teprve v mohutně vyvinutém slepém střevě a poté v tračníku a konečníku bakteriálně rozkládána. Tento způsob trávení odpovídá jejich způsobu žraní. Koně žerou dvakrát tak dlouho jako krávy, totiž 16 hodin denně. Jsou zvířaty dne i noci. Se svým dobrým zrakem i ve tmě nacházejí s jistým krokem i v noci svou potravu. Koně a tak skromný osel jsou vynikajícím způsobem vhodní k tomu, aby po střídání pastvy spásali rostliny, kterým se krávy vyhýbají.<br /> <br /> Radost z pohybu a síla koní a oslů se odráží v jejich silně proformovaném, stále ještě velmi vlákninovém trusu. Ten je polárně k 'chladnému prasečímu trusu' 'horlivým' hnojivem. Neustálým bakteriálním rozkladem, urychlovaným stykem s vnějším vzduchem, ohřívá se velmi rychle a byl díky této vlastnosti využíván jako podzemní vytápění a zároveň hnojivo pro raná záhony. Čerstvý koňský hnůj obsahuje poměrně dost amoniaku, jeho vůně je proto silná, ostrá a pronikavá, ale není nepříjemná.<br /> <br /> Kůň a osel se — v důsledku mechanizace pracovních postupů — do značné míry rozloučili se zemědělstvím (prozatím?). S nimi se ztratil důležitý prvek v oduševnění organismu statku, a to jak z hlediska využití krmiva a slámy, zvláštního druhu hnojiva a rytmizace pracovních procesů, tak i s ohledem na oduševnění práce, kterou konali v odevzdanosti lidskému vedení.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Hund_und_Katze&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Pes a kočka ====<br /> <br /> Oba patří k vývojové linii šelem. Svým duševním instinktivním životem obohacují duševní tělo zemědělského organismu naprosto protikladným způsobem. Pes je nejstarším z domácích zvířat, kočka patří k nejmladším; v Evropě se objevuje teprve od prvního tisíciletí př. n. l.&lt;ref&gt;Norbert Benecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 1994, 470 S.&lt;/ref&gt; Typ psa je příbuzný jeho divokým druhům, vlkovi, stejně jako typ kočky kočce divoké. Co je u psů obzvláště nápadné, je velká variabilita forem. Ta {{SE|141}}<br /> <br /> se vyskytuje již na samém počátku jejich domestikace ke konci ''třetihor'' (Atlantidy) v ''pleistocénu'' (dobách ledových), ale především pak v ''neolitu'', v prvních poatlantských dobách. Žádný z druhů domácích zvířat, které se objevily později, již nikdy této rozmanitosti forem nedosáhl.&lt;ref&gt;Tamtéž, s. 226.&lt;/ref&gt; Je nasnadě, jak již bylo dříve naznačeno, že vývoj domácích zvířat byl produktem raného lidstva. To bylo schopno na základě prožívání zvířecí duše a jejího duchovního původu, skupinové duše, zadržet ji v jejím tělesném utváření na embryonálnějším stupni a poskytnout tak tvarotvornému typu nepřeberné množství různých výrazových možností. Čím mladší jsou druhy domácích zvířat, čím více lidé vyměňovali svou instinktivní duchovní bezprostřednost za probouzení k sebevědomí, tím chudší na variace se stává vzhled domácích zvířat. Pokud v době starého Říma rozmanitost forem opět vzrostla (trpasličí plemena psů), je to již důsledek cíleného šlechtitelského výběru ve smyslu křížení a selekce. Jak velmi byla od počátků až po staroegyptskou kulturu domestikace psa a kočky – a tedy i ostatních druhů domácích zvířat – nikoli primárně otázkou účelné využitelnosti, nýbrž jak byla užitečnost neoddělitelně spjata s instinktivním, intimně-sakrálním cítěním, vyplývá jednak z pohřební kultury sjednocující člověka a psa, jednak z úcty, kterou lidé prokazovali kočkám a božské bytosti, jež v nich přebývala, což byl kult, který kulminoval ke konci staroegyptské kultury.&lt;ref&gt;Tamtéž, s. 348.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Zvířecí duševní dispozice psa a kočky se od sebe značně liší. Ještě více než kůň podřídil pes svou duševní instinktivní bytost, souhrn svých schopností, vedení člověka, což neplatí pro kočku. Dobře vychovaný pes poslechne na každé zavolání nebo písknutí. Svým pohybovým pudem se rozmáchle dere do dálky, jako lovecký pes, který svým čichem sleduje stopu, u ulovené zvěře hlásí nebo ji aportuje, jako ovčácký pes, který žene ovce nebo dobytek nebo drží stádo pohromadě. Vždy po vykonaném činu se vrací, sedá si na zadní, vrtí ocasem, zvedá hlavu nataženou vzhůru, hledí na svého pána věrně oddaně v očekávání dalšího povelu. Stejně pozorně a oddaně se chová jako hlídací pes domu a dvora, jako doprovodný a vodicí pes, např. slepecký, jako stopovací pes, který neomylně vyčmuchává i ty nejmenší pachové stopy, nebo jako {{SE|142}}<br /> <br /> saňový pes, který táhne těžká břemena sněhem a ledem. Každá z těchto schopností si vytváří tělo, které jí odpovídá: velké a silné, štíhlé a rychlé, malé a obratné atd. Tato tělesně duševní tvárnost v téměř každé myslitelné tělesné formě a s příslušným chováním po psím způsobu propadá již od dob římských emocionalitě člověka a zvrhává se v chov luxusních, trpasličích a pokojových psíků.<br /> <br /> Bytostný projev kočky domácí je zcela jiný. Zdá se, že evolučně upadla hlouběji do divokosti. Žije jakoby dva životy. V jednom se vyžívá stranou člověka, aktivní v noci, jako její divocí příbuzní. S napětím všech smyslů následuje své lovecké instinkty, plíží se svými cestami, číhá na kořist a zmocňuje se jí mohutným skokem. Hlodavci, jako myši a krysy, jsou její preferovanou potravou, bohužel také ptáci, jako ti, co hnízdí na zemi, v nízkých větvích, nebo vlaštovky, které ve dne létají příliš nízko nad zemí a které si ležérně rychle vystřelenou tlapkou zajistí jako jistou kořist. Svůj druhý život tráví tím, že vyhledává domácnost člověka jako své místo ke spánku, předouc se lísá ke členům rodiny, hravě těší děti a tímto způsobem se doporučuje další péči o potravu. Pak v noci opět nastává odchod do druhého života. A opět je to emocionalita člověka, která, scestně vedena, činí z kočky pouhé domácí a mazlivé zvíře.<br /> <br /> U psa je to vynikající, každou nuanci rozlišující čich, který uvádí v činnost tělo i duši, u kočky zrak specializovaný na noční vidění, které vtiskují zemědělskému organismu zvláštní kvalitu, uspořádávající princip: Pes, který v noci na stráži štěká, který doprovází sedláka s nosem u země a sleduje stopu přes pole, louky a pastviny, nebo který na pokyn pastýře obíhá stádo ovcí a drží je na jemu určené pastvině, je v jemu stanovených mezích vykonávajícím orgánem člověka. Kočka jím v tomto smyslu není. Zůstává nepozorována na svých nočních toulkách po dvoře a katastru, stanovuje si vlastní míru v hubení škodlivých hlodavců a přitom si vystačí sama.<br /> <br /> Zemědělskému organismu nejsou vítány výměšky psa a kočky – jsou páchnoucí, ale nejsou významné –, nýbrž jejich přínosem je uspořádávající strážní funkce. Bohužel pes a kočka tuto funkci jako člověkem vedení spolutvůrci oduševnělého přírodního celku z velké části ztratili. Jako domácí, {{SE|143}}<br /> <br /> společenská a luxusní zvířata se z velké části odcizila duševnímu tělu zemědělského organismu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Schaf_und_Ziege&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Ovce a koza ====<br /> <br /> Jako takzvaní «malí přežvýkavci» patří ovce a kozy po psech k nejstarším z našich domácích zvířat. Přestože jsou si blízce příbuzní, výrazně se liší temperamentem, pohyblivostí a v různé míře i skromností. Jako všichni přežvýkavci vystupují jako rohaté sudokopytníky z hlediska kmenové historie teprve na konci řady savců. Ba co více, tvarová rozmanitost divokých a pozdějších kulturních forem ovcím a kozám podobných druhů se rozvinula teprve v přechodu mladšího terciéru do dob ledových (pleistocén) a v nich samotných až do současnosti (''holocén'')&lt;ref&gt;Bernhard Grzimek: ''Grzimeks Tierleben, Enzyklopädie des Tierreichs'', Band 13, Säugetiere 4, München 1971, S. 470.&lt;/ref&gt; — tedy v dobách, v nichž člověk vstoupil mezi zvířata a z hlediska svého kosmicky utvářeného, instinktivně-duchu blízkého vědomí navázal s nimi magicko-kultický vztah, jenž nacházel výraz ve způsobu lovu se zřetelem na potravu a oděv a ve zvířecí oběti.<br /> <br /> Není tedy oprávněná otázka, zda nomadizující člověk, vpletený do vladaření přírodních sil, se nepodílel na této přeci jen velmi mladé diferenciaci forem? Nekazují na tuto myslitelnou možnost mýty národů, například zvířecí oběť Abelova nebo jeskynní kresby sahající do dob ledových (''pleistocén''), mimo jiné v Sahaře, a mnohé další? Nejsou tyto všechny výrazem magicko-kultického vztahu člověka a zvířete atlantské doby, pozdního kenozoika? A nevykonala se pak později, v druhé epoše poatlantského věku (''holocén'') ze zarathuštrovských mystérií, v jakési opakovaci na vyšším stupni, domestikace?<br /> <br /> Ovce a kozy, vybavené všemi znaky svého domáctví, se objevují od konce devátého tisíciletí př. Kr. v horských oblastech jihozápadní Asie. U ovcí jsou to tyto znaky: tvarově menší než divoká forma, vysoká variabilita tělesné velikosti, žádná sezónní proměna srsti, její proměna v nepřetržitě rostoucí vlněné rouno, živé zbarvení a vzorování. Podobnou rozmanitost zevního obrazu vykazují kozy, až po srst proměněnou v vlnu u koz angorských a kašmírských.&lt;ref&gt;Norbert Benecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 1994, S. 247.&lt;/ref&gt; {{SE|144}}<br /> <br /> Ovce a ještě více kozy jsou neobyčejně skromné. Jejich potravou jsou trávy, byliny, listy a výhonky. Kozy jsou přitom vysoce přizpůsobivé aromatické, na celulózu bohaté a slané nabídce potravy v extrémních geografických zónách, například v horských polohách a polopouštích. Přepásání těch posledně jmenovaných vede rychle k postupující dezertifikaci. Prostřednictvím rozmanitých darů obou malých přežvýkavců — vlny, masa, mléka, srsti, kožešiny, kůží a rohů — se stali velkými průvodci člověka v kultuře. Stáli v uzavřených stádech pod ochranou pasteveckých národů, jaksi jako základ jejich existence, a v mnohých venkovských sídlech se stali „krávou malého člověka&quot;. Těsný vztah ovce k prostředí a k člověku vedl celosvětově k velké rasové rozmanitosti, od středověku v Evropě k vytváření krajových odrůd, v novověku k liniovému šlechtění masných, vlnových a mléčných plemen. Šlechtění bílé vlnové ovce (merino) se uskutečnilo ve Španělsku. Ta dnes, v mnoha případech s příkrží krajových odrůd, dosáhla největšího rozšíření na celém světě.<br /> <br /> V Evropě přetrvává pastevectví pod vedením potulného pastuchy v zbytcích dodnes. Hospodářsky lze toto zachovat jen tím, že se ovčí stáda přednostně nasazují v chráněných krajinných oblastech pro péči o krajinu. Nejsilněji klesá chov koz. 95 % všech domácích koz slouží samozásobení v malorolnicky strukturovaném zemědělství třetího světa.<br /> <br /> Projevy podstaty ovce a kozy jsou navzájem polární. Smyslové výkony obou jsou sice podobné — nejlépe je vyvinut čich, za nímž následuje zrak a s určitým odstupem sluch. Avšak to duševní se různě projevuje v řeči těla a skrze smysly. S hlavou většinou skloněnou pod linii páteře, s mohutnějším tělem, více obrácenou k zemi a k vnitřnímu světu vlastního metabolismu, trmácivější v pohybech, projevuje se duševní bytost ovce spíše snivě, zdrženlivě. Jinak koza: živě vyskočí, přeskakuje přes pařezy a kameny, zvedá hlavu vysoko, zvědavě čichá sem i tam, šplhá na nejbližší vyvýšené stanoviště, drží pohled pozorně zaměřený do dálky. Namísto toho, aby se pasla přes rozlehlé roviny, dává přednost hornatým polohám na strmých svazích v úrovni hlavy, nebo se staví kolmo na zadní nohy, aby dosáhla na keři a stromě ještě na nejvýše dostupný list.<br /> <br /> Ovce a kozy mají rohy. Ty jsou na rozdíl od skotu u samců větší a podle plemene šroubovitě tvarované {{SE|145}}<br /> <br /> otočené nebo šavlovitě prohnuté dozadu. Vedle rohatých plemen existují bezrohá plemena, k nimž u ovcí náleží většina dnešních užitkových plemen.<br /> <br /> Při zúžení rasové rozmanitosti se šlechtění soustředí na vlnové nebo mléčné ovce, u koz na dojnice nebo masná zvířata.<br /> <br /> Malí přežvýkavci jsou stádní zvířata, ovce ještě více než kozy. Z toho důvodu jsou svou podstatou spíše krajinnými tvůrci ve velkém, méně utvářecím orgánem v jednotlivém zemědělském organismu. Dokud vesnické útvary se svými katastry ještě existovaly jako do značné míry uzavřený celek, bylo povoláním pastevce udělat ze svého ovčího stáda orgán tohoto celku: ať v pastvě na úhoru, na obecních nebo pustých plochách, při hnání přes sklizené pozemky s okopaninovými plodinami, přes příliš bujně do listu rašící ozimé osevy; nebo v pastvě bylinami bohatých cest a polních mezí na podzim jako dietetikum pro nadcházející zimní ustájení; nebo konečně v ohraničení na polích za účelem hnojení. To vše bylo zpečetěným právem a dělo se v dohodě s vesnickým společenstvím. Povolání pastevce znovu oživit — tomu jsou položeny úzké meze. Možnosti se nabízejí v péči o přírodní rezervace nebo na velkých podnicích s marginální půdou.<br /> <br /> Jinak je to s chovem mléčných ovcí a mléčných koz. Obě nejsou vázány na stádo a mohou v menších i větších stavech podstatně přispět k prohloubení duševního života zemědělského organismu. Především se malí přežvýkavci doporučují pro další rozvoj jednostranně zaměřených zahradnictví směrem k zahradnickým statkům. Zastupují tam skot ve zužitkování meziplodin k zelenému hnojení i odpadů z mnohostranné zeleninové produkce a starají se o jejich proměnu v trvale účinné hnojivo.<br /> <br /> Cestou čtyřžaludečního systému přežvýkavců podléhá rostlinná potrava jedinečně intenzivnímu trávení (viz kapitola „Skot&quot;, žvačkování v bachoru a přežvykování, strana 150 nn.). To umožňuje celulózu, tj. hrubovláknité výživné látky, rozložit a zpřístupnit pro růst, udržení a výkon (mléko, vlna, maso). V průběhu tohoto trávicího procesu dostává rostlinný výživný tok vtisknuta v sobě síly duševní organizace zvířete. Odpovídajíce bytostné povaze ovce a kozy je toto vtiskávání různé. Rozdíl nelze dostatečně odvodit z kvantitativního složení takzvaných živin hnojiva. Nikoli kvantitativní podíl {{SE|146}}<br /> <br /> Nikoliv kvantitativní podíl látek je rozhodující, nýbrž jejich kompozice skrze síly duševního těla, které vstupují do životních procesů. Wesensart sama hnojí skrze látky. Tak působí ovčí hnůj mírněji, harmonizujícím a strukturujícím způsobem na životní procesy, jež se ve vegetativní oblasti zhušťují k potravní plodině, například u listové zeleniny. Kozí hnůj naproti tomu působí žhavěji a — jak lze z bytostné povahy kozy předpokládat — povzbudivěji na růstový impuls v ose kořen–stonek–květ.<br /> <br /> Příspěvek ovce k oduševnění krajiny se stává prožitkem, táhne-li pastýř se svým ovčím stádem na podzim přes katastr statku a odtud dál skrze okolní kulturní krajinu: pastýř s holí kráčí v čele, stádo v těsném houfu za ním; nebo stojí uprostřed pole a ovce se na všechny strany kolem něj rozebírají za potravou. Tato scenérie probouzí náladu hlubokého míru, jenž se prostírá nad krajinou — obraz dokonalého klidu a pohybu zároveň. Takové ovčí stádo táhnoucí přes pole, od katastru ke katastru, jehož každý záchvěv bytí se soustřeďuje ve vědomí pastýře a je odtud řízen, zakládá vztahy, jimiž se jednotlivé zemědělské organismy uzavírají do vyšší jednoty kulturní krajiny. Oproti ovcím jsou kozy méně stádními zvířaty. Mají více vlastní vůle. Jsou chovány v omezeném rozsahu pro produkci mléka a masa a — zčásti jako náhrada za skot — prokáží v kánonu všech domácích zvířat cenné služby při utváření duševního těla zemědělského organismu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Rind&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Skot ====<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Herkunft_und_Mythos&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Původ a mýtus =====<br /> <br /> Podle obecně přijímaného názoru pochází skot (Bos taurus) od pratura nebo zubra (Bos primigenius). «Moderní zoologický výzkum domácích zvířat považuje dnes s jistotou jen jedno divoké hovězí zvíře, praura nebo zubra, za jedinou divokou výchozí formu domácího skotu.»<br /> <br /> Předpokládá se, že evropská plemena skotu přišla z «úrodného půlměsíce», z přední a střední Asie. Nejstarší nálezy kostí sahají do osmého tisíciletí před Kristem, tedy do počátků {{SE|147}}<br /> <br /> staropersské kultury. Raná i všechna pozdější plemena skotu mají menší tělesnou stavbu než předpokládaná divoká forma pratura a vykazují od samého počátku vysokou variabilitu zevní podoby. Právě na příkladu pastevních zvířat — skotu, ovcí a koz, nejstarších domácích zvířat hned po psech — se může stát zřejmým, jak hluboko v temnotách zůstává odvozování od jejich divokých forem. Pohlédneme-li na mýty národů, například na oběť Ábelovu ve Starém zákoně — byl pastýřem —, stojí v popředí náboženských obětních rituálů především ovce a skot. «Kulturněhistorické dokumenty ukazují, že skot v Mezopotámii, Egyptě, Persii a Indii sloužil zpočátku výhradně kultovním účelům.» Ve staroegyptském mýtu byla v dobytčeti praobrazně uctívána nebeská bohyně Hathor, zobrazovaná jako kráva nesoucí mezi rohy sluneční kotouč. V dnešní Indii platí kráva u hindů jako odnepaměti za posvátnou. Neukazuje to spíše na to, že duchovně reálné prožívání bytostné povahy skotu — toho, co nadsmyslově tvoří skupinovou duši —, bylo kmotrem procesu domestikace?<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stellung_im_Betriebsorganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Postavení v hospodářském organismu =====<br /> <br /> Pokud jde o utváření zemědělského organismu v uzavřený celek, je skot, respektive do vyšší jednoty zformovaný stádní organismus, «královnou a králem» mezi všemi domácími zvířaty. Jistě, každé z nich přináší svůj příspěvek podle toho duševního, jež se ponořilo do tělesné formace. Bytostné povaze krávy je však vlastní universální potence. Z tohoto důvodu nelze v přísném smyslu od chovu skotu upustit. Jeho podstatný význam spočívá teprve druhotně v tom, co produkuje v podobě potravin a jiných surovin. To je vnější stránka. Tuto stránku zastupuje řada polních plodin, které tvoří podstatný základní pilíř prvovýroby v hospodářském životě. Primární výkon leží na vnitřní straně; je jím zvláštní schopnost vztahovat fyziologické funkce — přesněji řečeno bytostné články hospodářského organismu — jedny na druhé, a tím tento organismus jako celek udržovat zdravým a schopným rozvoje. Kráva — stále myšlená jako článek stádního organismu vázaného na statek — nastavuje moudrostí prostoupené míro {{SE|148}}<br /> <br /> míry, vnitřní ekonomii celého provozu z hlediska utváření svého těla a souhry svých orgánových soustav prostřednictvím své vlastní činnosti a otiskuje ji do přírodní stránky hospodářského celku.<br /> <br /> O pravém stádním organismu lze hovořit teprve tehdy, kdy se stádo v průběhu generací doplňuje z vlastního odchovu a propojilo se se stanovištními poměry až k vlastní krmivové základně hospodářství. Pro plemeníky platí zvláštní postavení: jsou v pravidelných intervalech nahrazováni otci z chovatelských podniků stejného zaměření za účelem obnovy krve stáda. Stádní organismus je nadřazen součtu jednotlivých zvířat. To se projevuje mimo jiné v souběžnosti denně rytmických způsobů chování zvířat. Ráno následují jakoby v hierarchickém pořadí vedoucí krávu na pastvinu. Tam se rozptýlí, ale nepobíhají zmatkem; pasou se a táhnou jedním směrem, přijímají potravu sedm až osm hodin denně, přerušovanou společnými fázemi přežvykování, které rovněž trvají přibližně osm hodin denně. I chůze k napajadlu, přestávky v odpočinku a vydávání mléka podléhají přísnému rytmu ovládajícímu celé stádo. Všechna opatření v chovu, krmení, péči a plemenitbě by měla sloužit posílení tohoto stádně-rytmického dění. Čím je toto dění vyvinutější, tím je stádo zdravější.<br /> <br /> Metody, které jsou základem dnes celosvětově praktikovaného velkochovu — krmení siláží a snadno stravitelnými koncentráty z celého světa, celoroční ustájení na betonových roštových podlahách, praxe odrohovávání a šlechtění na maximální výkon, vše stlačeno do výrazně zkrácené délky života a podobně — oslabují krávy. Znamená to ztrátu schopnosti vytvořit vlastní uzavřený duševní tělesný článek. Dojnice jsou již v mládí vyčerpány a zpravidla po 4,5 letech, tj. po dvou «násilných» laktacích, za hranicí použitelnosti.<br /> <br /> Rozsah chovu skotu se řídí velikostí podniku, jeho přírodními předpoklady s ohledem na klimatické a půdní podmínky, a tím i potřebami hnojení, jakož i — ve stupních — intenzitou hospodaření. Rozhodující je přitom vlastní krmivová základna hospodářství, která zahrnuje dostupné travnaté plochy — louky a pastviny — i pícninářství na orné půdě. Rozsah posledně jmenovaného vyplývá z utváření osevního postupu v polním hospodářství. {{SE|149}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Wesenserscheinung_und_Wesenserkenntnis&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Bytostná jevenost a bytostné poznání =====<br /> <br /> Kráva je jako přežvýkavec nejvyšší vývojové úrovně bytostí stejně tak metabolicky aktivní jako rytmickou. Naproti tomu její nervově-smyslová aktivita — až na vysoce diferencované výkony čichu a chuti — ve vztahu k okolnímu prostředí výrazněji ustupuje do pozadí. Její smyslové výkony slouží prvořadě jejímu nitru, její trávicí činnosti. Její inteligentní bytost se navenek projevuje spíše flegmaticky, temně snivě, dovnitř pak vysokým, moudrostí plným instinktivním životem. Sama sebe prožívá, silně introvertovaná, v jakémsi vnitřním nazírání.<br /> <br /> Kdo se snaží poznávajícím způsobem přiblížit bytosti skotu, musí soustředit pozornost na jeho hlavní činnost: na procesuální kroky ve vzájemné souhře nitra a vnějšku při příjmu potravy, přes zpracování krmivové hmoty v trávení, až k vylučování hnůj a kejdy.<br /> <br /> Sleduje-li člověk přírodovědecká dílčí fakta týkající se trávicího dění, narazí záhy na hranice poznání. Těchto hranic si obecně nevšímá proto, že nevěnuje dostatečnou pozornost — a tedy ani váhu — prahu k smyslově nepozorovatelnému. Nepozorovaně se tak propadá do abstraktních, bezjakostních modelových představ. Uvědomí-li si však tuto mez poznání, která se otevírá mezi předmětně vnímatelným a procesuálním substančním děním — například při přechodu z vnějšku do nitra skrze střevní stěny — teprve tehdy začíná člověk skutečně oceňovat a vážit si dosahu a váhy výsledků duchovního bádání Rudolfa Steinera. Jsou-li tyto výsledky bádání přibrány, stává se poznání opírající se o vnější smysly stále se rozšiřujícím poznávacím procesem. Osvětlují účinné agens, to bytostně-působící, které přináší na svět jevy v jejich formách a barvách. Výsledky duchovního bádání přidávají k vnější stránce světa jevů bytostně-tvůrčí stránku vnitřní.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Maulverdauung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Ústní trávení =====<br /> <br /> Již při příjmu potravy — denně přibližně osmina tělesné hmotnosti, to odpovídá 60 až 70 kg čerstvé substance — ovládá látkovýměnně-pohybový systém oblast hlavy. Hlava se noří, čumákem hmatavě tápe hluboko do krmivové hmoty; jako úd ji obtáčí dlouhý {{SE|150}}<br /> <br /> jazyk patky Zunge, ukousne jako úd snop trávy, byliny nebo sena, stáhne je do tlamy a v případě zeleného porostu je oddělí přitlačením dolní čelisti ke hraně bezzubé ploténky horní čelisti. Mezi tím klouže jazyk s rozkoší přes pysk a ochutnává žlázové výměšky z něj. Pravděpodobně přitom skot provádí jakýsi první rozbor jakosti přijatého krmiva, patrně i s ohledem na druh a množství osliznutí slinami. Na pysku splývá horní ret s nosními dutinami vjedno. Tím jsou příjem potravy a dýchání těsně navzájem svázány — stejně tak hmat, chuť a čich.<br /> <br /> Po dobu krátkého setrvání krmiva v dlouhé tlamové dutině je to opět jazyk, který v několika žvýkacích záběrech pohybuje krmivem rytmicky tam a zpět mezi řadami stoliček. Tím se zahajuje první krok trávení rozdrceením a prosolizováním slinami. Řada žláz různé velikosti vylučuje sliny — při krmení senem až 180 litrů za den — a zajišťuje enzymatický rozklad škrobu na cukr.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Pansenverdauung_und_Wiederkäuen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Trávení v bachoru a přežvykování =====<br /> <br /> Tlamové trávení se mohutně stupňuje v aktu přežvykování. Ten probíhá protiběžně k příjmu potravy. Co skot spásl, ochutnal a spolkl, to si portáž po portáži přináší zpět z hlubší trávicí zóny, z předžaludků, žvýká to znovu a nyní teprve důkladně prochutná. Podle druhu krmiva — čerstvá zelená hmota či hrubé krmivo — vykoná 30 až 80 přežvykovacích záběrů na porci.<br /> <br /> Před tímto výkonem se odehrává pozoruhodná výměna. Jen málo rozdrcen přechází snop za snopem z tlamové dutiny krajiny hlavy skrze jícen a oddělující bránici do krajiny břicha, do tří žlázami nepokrytých předžaludků: zaprvé do čepce (*Reticulum*; zvaného také síťový nebo katapultový žaludek), odtamtud zadruhé do bachoru a zatřetí do knihy nebo listnatého žaludku (*Omasum*). Není-li to rozhodnuto již předtím v bachoru, pak se v knize definitivně rozhodne, zda potravní kaše přejde k dalšímu trávení do sýřiště neboli žlázového žaludku, nebo zda se — vymačkána — vydá ještě jednou zpět do tlamové dutiny k přežvykování. Svébytným úkolem předžaludků, a zde zejména bachoru, je mikrobiální rozklad na hrubou vlákninu bohaté rostlinné potravy. Bachor s ohromnou pojistností přibližně 150 litrů se táhne od bránice dozadu až do pánevní dutiny. {{SE|151}}<br /> <br /> Spolu s čepcem a knihou vyplňuje celou levou polovinu dutiny břišní. Ve velkém fermentačním prostoru bachoru probíhají v neustále se pohybujících potravních masách intenzivní kvasné procesy. Jakkoli chaoticky se odehrávají, tím přísněji stojí pod vedením astrálního těla skotu. Při těchto rytmicky probíhajících přeměnách rozkládají bakterie a nálevníci, patřící k prvokům, snadněji stravitelné složky potravní kaše, přičemž část z nich — jde zejména o energeticky bohaté mastné kyseliny — prochází již zde přes metabolicky aktivní bachořní sliznici do krevního oběhu.&lt;ref&gt;Anita Idel: ''Die Kuh ist kein Klimakiller'', Marburg 2012, 210 S.&lt;/ref&gt; Jakmile je bachor plný — zvenku patrné podle vyklenutí levé strany břicha — a nastupuje tedy sytost, většinou si kráva, resp. celé stádo, lehne a po nějaké době začne přežvykovat. Obsah bachoru se roztřídí do tří vrstev: spodní tekutá, nad ní plovoucí střední vrstva z hrubšího materiálu a svrchní vrstva kvasných plynů. Ze střední vrstvy bachoru a z vymačkaného materiálu z knihy polyká skot nyní porci za porcí zpět do tlamy a stejnou cestou propouští kvasné plyny. Ty proudí s výdechem až do čelních dutin, ano až do dutiny rohového čepu. Zde se skotu otevírá rozsáhlé pole vnímání a kvalitativní analýzy toho, co se mu do tohoto stadia trávicího procesu odhalilo po stránce látkové i silové.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Wiederkäuen,_eine_Wahrnehmung_und_Sichtung_von_Stoffen_und_Kräften&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Přežvykování jako vnímání a třídění látek a sil =====<br /> <br /> Při aktu přežvykování — osm až devět hodin denně — se proměňuje bytostný výraz krávy v základech. Její metabolicko-pohybová aktivita do značné míry ustupuje. Veškerá vnitřní i vnější činnost se přesunuje k hlavovému pólu. V silné, rytmické práci jsou nejen žvýkací svaly, meloucí zpět polknutý, přibližně na sto gramů dávkovaný vláknový chomáč potravy, ale stejně tak jazyk a slinné žlázy. Smysly se naproti tomu chovají právě opačně. V soustředění na akt přežvykování jaksi utichají, přicházejí k „rozjímání&quot;. Teprve nyní kráva skutečně promyslí, co přijala jako živou, strukturovanou substanci zvenku — z tohoto pole, oné louky nebo pastviny. Jistě, ona to {{SE|152}}<br /> <br /> Při pasení to již ohmatala, ochutala a očichala. Nyní však, v opětovném ochutnávání již předtrávené potravy, se to, co bylo vnímáno, sjednocuje s celým jejím duševním bytím. To, co bylo předtím pouhou živě strukturovanou rostlinnou hmotou, se v pozorném přežvykování povznáší k duševnímu prožitku. Kráva se v této činnosti probouzí ke svému vědomí, jež sníc je celé ponořeno do tělesných pochodů. Cítivá síla duševního těla je to, co odtud produševňuje veškeré další trávicí dění až ke konečnému produktu hnoje a kejdy. To, co Rudolf Steiner nazývá „kosmicko-kvalitativní analýzou&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, Seite 59.&lt;/ref&gt;, kterou zvíře vykonává při trávení, platí v nejvyšší míře pro skot. Při přežvykování tato analýza nabývá svého počátku. Na očích se to stává názorným; pohled se při přežvykování mění. Zatímco jindy hledíme do velkých očí jako do modré hloubky hlubokého pramene, nabývají nyní — při lehce zdvižené hlavě — oči i tvář napjatě soustředěného výrazu. Vypadá to, jako by kráva „rozjímala&quot; o všem, co si v této první fázi trávení jako vnímání zvnitřnila. Tak intenzivní, do nitra obrácený pohled nenajdeme v říši zvířat asi nikde jinde. Je to, jako by ve výrazu očí se zrcadlilo vědomění si formativních sil, jež se při mletí uhlíkových skeletů a bílkovinných struktur rostlinných hmot uvolňují. V aktu přežvykování je kráva zcela sama u sebe, blízka sebeuvědomění, jež mít nemůže, protože nemá inkarnované Já. Díky blízkosti svého vysoce soustředěného duševního těla ke své jáství, která se jako její „skupinová duše&quot; proживá&lt;ref&gt;Viz např.: Rudolf Steiner: ''Die geistigen Wesenheiten in den Himmelskörpern und Naturreichen'', GA 136, Vortrag vom 6. April 1912.&lt;/ref&gt; a v odrazu projevuje v organismu stáda, je obzvláštním způsobem schopna vnitřně zpracovávat mohutně se vzdouvající masu formativních sil. V prvním kroku vykonává zmíněnou „kosmicko-kvalitativní analýzu&quot; v rozkládání rostlinné potravy, vrcholící v aktu přežvykování. V duševní temnotě analyzuje formativní síly, jež z kosmu ve světle slunce vybudovaly podobu rostliny, jež ztuhly v jejích jednotlivých formách a jež se staly zároveň nositeli živého substančního dění v rostlinách. {{SE|153}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Dünn-_und_Dickdarmverdauung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Trávení v tenkém a tlustém střevě =====<br /> <br /> V rozplývání rostlinných forem v trávicím traktu se obrazotvorné síly postupně uvolňují ze svého hmotného zajetí. Je to výsledek postupného procesu rozkladu, který probíhá ve třech fázích: mechanicko-mikrobiální fáze od žvýkání přes bachor a knihu, fáze převážně enzymatická, ale zároveň bakteriální od slezu přes lačník (*Jejunum*) po kyčelník (*Ileum*), a odtud fáze ryze mikrobiální od slepého střeva (*Caecum*) přes tračník (*Colon*) po konečník (*Rectum*). Zatímco v předžaludcích je štěpení celulózy dominantním dějem a paralelně s ním probíhá díky neobyčejně aktivní mikrobní činnosti přestavba a budování bílkovinného metabolismu, začíná v slezu (*Abomasum*) v kyselém prostředí — navozovaném žaludečními šťávami — rozklad bílkovin. Ten pokračuje, včetně odumřelých mikrobních mas z předžaludků, enzymatickou a bakteriální cestou napříč oddíly tenkého střeva (*Intestinum tenue*): nejprve prostřednictvím sekretů slinivky (*Pancreas*), jež ústí — podobně jako žluč emulgující tuky — do dvanáctníku (*Duodenum*), poté skrze lačník (*Jejunum*) posetý nesčetnými žlázami a klky a nakonec krátkým kyčelníkem (*Ileum*). Kyčelník tvoří propust mezi lačníkem a tlustým střevem. Brání zpětnému toku z obsahu tračníku a konečníku bohatého na bakterie do bakteriemi chudého lačníku.&lt;ref&gt;Klaus Löffler, Gotthold Gäbel, Helga Pfannkuche: ''Anatomie und Physiologie der Haustiere'', Stuttgart 2018, 375 S.&lt;/ref&gt; Celková délka tenkého střeva dospělé krávy dosahuje až 48 metrů. Visí záhybovitě na okruží (*Mesenterium*) — záhybnaté serosové dvojlamelce. Okruží a tenké střevo kranzovitě obkružují odvíjející se a zavíjející se spirálu tračníku, který navazuje na kyčelník a slepé střevo a ústí do tlustého střeva čili konečníku — tvoří tak třetí oddíl.&lt;ref&gt;Rolf Krahmer, Lothar Schröder: ''Anatomie der Haustiere'', Leipzig 1985, S. 201ff.&lt;/ref&gt; To, co z hmoty bohaté na hrubou vlákninu prošlo bez strávení bachorem a lačníkem, podléhá nyní opětovně intenzivnímu mikrobiálnímu rozkladu. Nemalý zbytek nestráveného hrubého vlákna, prostoupený stále ještě aktivní mikrobní masou, se nakonec objevuje jako kravský výkal. Otázkou je, zda tento mikrobiálně oživený hmotný zbytek sám o sobě tvoří hnojivou hodnotu kravského hnoje.<br /> <br /> Hmotně-procesuální dění v trávicím traktu náleží, ač se odehrává pod vedením bytosti zvířete, od začátku do konce {{SE|154}}<br /> <br /> ke vnějšímu světu. Jeho úkolem je překonat cizost potravy. Děje se to úplným rozkladem, a to tak dalece, že předem utvářená forma, látková i silová konfigurace potravy — ať už trav, bylin nebo luskovin — zcela ztrácí svůj vlastní bytostný charakter.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Schwelle_von_der_Außen-_zur_Innenwelt&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Práh od vnějšího světa k vnitřnímu ====<br /> <br /> Práh od vnějšího světa trávicího traktu, přesunutého dovnitř těla zvířete, k mocně působícímu vnitřnímu světu vlastní bytosti tvoří slizniční stěny bachoru, slézu, tenkého střeva a — doznívajíce — tračníku a konečníku. Tyto hraniční blány jsou orgány, které ve srovnání s tělesnou vnější kůží vykazují obrácený — vyvráceně vybudovaný — uspořádání: mohutně vyvinuté sliznice jsou obráceny navenek, k proudu potravy; jsou v nejvyšší míře metabolicky aktivní jak v rozkladu potravy, tak v absorpci látek zbavených jejich cizosti. Strana střevní stěny obrácená k nitru těla, serosa, je inervována. Náleží pobřišnici (*Peritoneum*), která vystýlá břišní dutinu jaksi jako «vnitřní nebe» — a tím reprezentuje smyslově-nervový čili vnímavostní pól střevních stěn. Uprostřed se vřazuje — tvoříc střed — kruhová svalová vrstva, která rytmicky zajišťuje mimo jiné peristaltické pohyby. Je to duševno skotu samého, co je v oněch třech článcích trávicích blan činné, zároveň dění vnímá a nechává je souznít v celek tělesných funkcí.<br /> <br /> Tak proudí z trávicího traktu do tělesného vnitřního prostoru éterizovaný a duší prodchnutý proud substance: proud éterických formativních sil, uvolněných z jejich vázanosti v rostlinných formách; jakož i záření pocitových, to jest duševních sil, které skot v sobě svou smyslovou činností — zvláště při přežvykování — uvedl do pohybu. První jsou přijímány krví a jsou k dispozici pro budování tělu vlastní substance, pro růst a reprodukci. Druhé vyzařují v úzké vazbě ke krvi do organismu. Žilní krev, přitékající zpět z velkého tělního oběhu, se obohacuje o v střevních stěnách vstřebané látky a síly. Přes játra se dostává do malého krevního oběhu srdce a plic a tam se oživuje v krev tepennou. Ze srdce ústí do velkého krevního oběhu, přičemž část se větví dopředu do kmene hlavových tepen, z nichž jedna až {{SE|155}}<br /> <br /> do kostních čepů a jejich okostice (''Periost'') i do podkožních vrstev obou rohů. Jak silné je prokrvení rohových čepů vyrůstajících z čelní kosti, se ukazuje při zlomenině rohu: Krev tryská jako z pramene, téměř nezastavitelně.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Bedeutung_der_Hörner_und_Klauen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Význam rohů a paznehtů ====<br /> <br /> V rozích a paznehtách naráží krev – a s ní spojené étericky-astrální záření – na stěnu, jež je i pro toto záření neprostupná: na vnější rohový obal. Je to zevní kůže ztuhnutá v roh, čistá «forma», smrtelný pól oproti životnímu pólu substančního proudu pulsujícího z hlubin těla. Zde, v tomto bodu vzdutí čili smrti, jsou krev i záření vraceny zpět do organismu.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 96 ff.&lt;/ref&gt; V rozích a paznehtách se organismus přežvýkavců zcela uzavírá před vyzařujícími účinky kosmu a Země. Skot je odkazován zpět na sebe sama – nikoli však ve smyslu vystupňovaného vědomí v hlavě, nýbrž ve smyslu zvýšené gestaltungskraft v živém látkovýměnného pólu.<br /> <br /> Průběh kosmicko-kvalitativní analýzy se uskutečňuje v procesuálních krocích, v nichž se funkce nervově-smyslového systému ve vztahu k funkci systému látkové výměny polarizuje dvojím způsobem: Percepční činnost přežvykování a selekcí bachořními a tenkostřevními stěnami stojí polárně k posloupnosti trávicích kroků, která začíná v tlamě slinivým zvlhčením a drcením, pokračuje v předžaludcích mikrobiálním rozkladem, dosahuje vrcholu v žaludečním a tenkostřevním trávení a uzavírá se v tlustém střevě. Zde jsou látkové kompozice krmiva rozloženy natolik, že ztrácejí svůj vlastní charakter. Jsou postupně uváděny do fyzicko-minerálního, anorganického stavu, který ze strany látkové otevírá kosmicko-kvalitativní analýze široké pole. K tomuto ničivému dění stojí polárně životní proud krve, který tyto látky uvedené do stavu anorganiky přejímá do vlastních konstruktivních procesů těla a vede je až k periferním hranicím rohů a paznehtů.<br /> <br /> Přežvykování je smyslový proces, který se skrze mozek stává tlumeně vědomým a odráží se v soustředěném výrazu tváře. {{SE|156}}<br /> <br /> Kráva vnímá statek prostřednictvím krmiva. V žvýkání si uvědomuje jeho látkově-kompoziční a silový charakter i jeho původ z katastru statku. Tyto smyslové funkce pokračují dozadu v bachoru a střevech. Tam se postupně noří do bezvědomí.<br /> <br /> Co se naproti tomu odehrává v rozích a paznehtách, je vystupňované vnímání ve vztahu k vnitřnímu zesílení instinktivního života. Vnímání odkrývá, co krev z oblasti trávení nese dopředu k periférii těla coby prožitou živost. V příboji k mrtvé rohové hůlce nevzplane vědomí vázané na mozek, nýbrž duchovní síla působící do podvědomí a vyzařující zpět do organismu. Porozumění povaze této síly se může dostavit, porovnáme-li pohled na myšlenkovou sílu v člověku, která působí nadsmyslově a jejímž produktem jsou myšlenky, jež pak ve svém oslabení duchovní bytostnosti v hlavovém pólu vstupují přes mozek do vědomí. U skotu se tato síla nevystupňuje k myšlenkami nesené sebevědomosti. Zůstává vázána na látkovou výměnu jako síla, která má moc tlumivě, řádícím způsobem a odkrývajíc potenciály živé účinnosti působit na éterické formativní síly uvolněné z trávení. Tyto potenciály lze přirovnat k imaginativnímu světu obrazů, který si například umělec vzbuzuje v sobě při tvorbě svého uměleckého díla. Co má kráva v zárodku, může člověk rozvíjet v sebekultiváci skrze myšlení uvolněné od těla. Skrze ně se učí v plném vědomí poznávat v pravých obrazech svět sil vládnoucí a působící v něm i kolem něj. Je to krok k imaginaci, první krok od smyslového k duchovnímu poznání.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Stufen der höheren Erkenntnis'', GA 12, Dornach 1993.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Kosmisch-qualitative_Analyse_und_Ich-Anlage&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já ====<br /> <br /> Z celkového pohledu na bytost skotu vyvstává následující obraz: Označuje-li počátek kosmicko-kvalitativní analýzy přežvykování, pak její dovršení označují děje v rozích a paznehtách. Toto dovršení spočívá ve zpětném vzdutí krve a v odrazu záření spojených s krví na rohových hůlkách zcela erstorbených do pouhé formy zpět do organismu. Zpětné záření v sobě obsahuje souhrn všeho, co si duševní tělo skotu ze živého dění trávení {{SE|157}}<br /> <br /> na sebe si přivlastnilo z posílených vjemů. Potravou skotu jsou rostliny, převážně stonek a list. Jsou to útvary vzniklé ze záření kosmu do pozemského látkovosti. Když jíme rostliny, jíme kosmos. Skot se svým vysoce rozvinutým instinktivním životem analyzuje kosmický podíl fyzické gestaltové podoby rostliny. Orgán, který zpracovává výsledek této analýzy, zpětné záření, není mozek jako orgán vědomí. Spíše je třeba mít na mysli, že je to polárně protilehlá citlivá pobřišnice, jež vystýlá celou břišní dutinu, a zvláště pak *Mesenterium*. To se soustřeďuje dvoulalokově zejména v okruží, které nese tenké střevo. Co se tu skotu odhaluje v ospalé a snivé bdělosti, již není forma, nýbrž substanciálně-silové, bytostná strana látky. Jeho vlastní, neinkarnovávané Já-bytí, «skupinová duše», vstupuje v hloubkách látkové výměny do vztahu k bytostnému prapůvodu látkovosti.<br /> <br /> Předchozí úvahy o tomto bytostném vztahu mohou vybudovat most k počátečnímu porozumění tomu, co Rudolf Steiner u skotu nazývá «vlohou Já».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 16. Juni 1924, Dornach 1999, S. 201.&lt;/ref&gt; Není to právě ona, která si výsledek «kosmicko-kvalitativní analýzy» vělívá do sebe a tak jako hnojivý zdroj sil otiskuje kravský hnůj? Takto pochopeno, nese kravský hnůj «éterično-astrální, jež po právu je v břiše zvířete», ven a tím oplodňuje půdy hofgemarkung. &lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 12. Juni 1924, S. 98.&lt;/ref&gt; Je to «vloha Já» s do ní vělívým étericky-astrálním zpětným zářením z nejzazší periferie skotu zpět do substančního proudu trávení, která kravskému hnoji propůjčuje jeho trvale oživující a utvářející hnojivou sílu. Hnůj «má sílu přemáhat neorganické zemitého».&lt;ref&gt;Ebd., S. 99.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Überschussleistungen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Přebytečné výkony ====<br /> <br /> Co skot — a to platí v obměnách pro všechny přežvýkavce mezi hospodářskými zvířaty — ze svých mas rostlinné potravy přijímá v látkách a formativních silách, toho potřebuje pro sebe jen nejméně: pro rozvoj svého vědomí, pro svou pohybovou aktivitu, zachování života a reprodukci. Zbývá velký přebytek, který nepotřebuje pro {{SE|158}}<br /> <br /> se spotřebovávat, protože nemá Já, které by chtělo žít pro sebe. Člověk má Já a nárokuje si potravu pro to, čeho ke svému životu potřebuje v uplatňování svého sebevědomí. Skot odevzdává svou přebytečnou sílu zvýšeným životním výkonům, jako je reprodukce, růst, tzn. produkci mléka a masa, a dále — ve spojení s «vlohou Já» — hnoji a kejdě a skrze ně, jako oživující a beseelující hnojivo, zemi. Míru, podle níž se tyto přebytečné síly rozdělují jednak na produkci a tvorbu hodnoty potravin a jednak na tvorbu hodnoty hnoje, určuje zpočátku přirozeně duševní tělo skotu. Je-li tato míra vyrovnaná, vznikají zdraví, dlouhověkost a vysoká hodnotnost hnoje. Dnešnímu člověku se podařilo tuto moudrostiplnou míru násilně posunout ve prospěch maximálního kvantitativního výkonu. Tím trpí zdraví zvířat právě tak jako nahrungsqualita a hodnota hnoje. V podmínkách velkokapacitního chovu se otázka kvality hnoje ve smyslu trvalého oživujícího a beseelujícího účinku vůbec neklade. Vůdčím tématem je naopak problematika likvidace masově vznikající kejdy. Organismu principu je naproti tomu správná míra imanentní.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Verzicht&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zřeknutí ====<br /> <br /> Skot je — jako ve stupních všechna hospodářská zvířata — bytostí zřeknutí. Kráva se v nejvyšší míře vzdává něčeho, co jí bytostně přísluší: oněch vyživujících a hnojivých sil, jež doslova «nezištně» odevzdává člověku a zemi. Tyto síly oživují, léčí a harmonizují stanovištní trvalou úrodnost půd. Posilují a uzdravují vztahové předivo půdy a rostliny. Je to v čase postupující proces, který tím více nabývá na platnosti, čím výlučněji pochází hnůj od dobytčího stavu statku a stejně tak i krmivo, na němž kravský chov provádí kosmicko-kvalitativní analýzu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Rinderherde_und_Hoforganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kravský chov a organismus hospodářství ====<br /> <br /> Nahlíženo na celek duševního těla organismu hospodářství, plní kravský chov v proudu časů jakýsi pulzující srdce. Z obvodu hofgemarkung odebírá krmivo; každý rok požírá<br /> <br /> Dobrá část toho, co přinesla životní organizace hofského organismu. Co v průběhu roku přichází z luk, pastvin a pěstování polních krmiv, je produktem součinnosti fyzické a životní organizace statku. Tento produkt — bohatství trav a bylin — neslouží lidské výživě, nýbrž výživě přežvýkavců, a prostřednictvím rostlinných zbytků, hnoje a kejdy úrodnosti země. Skot požírá a zpracovává ohromné rostlinné masy, jako by je potřeboval výhradně pro sebe. Tak tomu ale vůbec není! Co je v těchto masách kosmicky oživující gestaltungskraft, to povznáší do sféry svého analyzujícího, tupě vnímajícího duševního těla, prosycuje éterické formativní síly, uvolněné trávením a prostupující celým tělem, těmito vjemovými silami a nakonec vytváří produkt, který vrací zemi jako přidanou hodnotu — a tak napomáhá půdě k trvalé a nepřestávající úrodnosti. {{SE|159}}<br /> <br /> Toto dění, odehrávající se v rytmu roku i let, je — jako krev — jen zdánlivě oběhem. Jako se krev obnovuje v plicích, impregnuje na periferii těla dojmy vnímanými v srdci a v ledvinách se přebírá podle látek použitelných a nepoužitelných — tak i v zemědělském organismu se ubírá přes metamorfózy cesta nárůstu píce: ta se každý rok obnovuje pod vlivy kosmu a země, vyrůstá daleko venku v obvodu hofgemarkung, je přijímána a analyzována dobytčím stavem, přebírána ve střevní stěně a přeměňována v hnůj, který uchovává výtěžek toho, co se stalo, a uvádí jej do nového stávání. Nejde o opakování téhož, nýbrž o proces postupujícího vývoje.<br /> <br /> Tak se naplňuje prostřednictvím činnosti skotu — nahlíženo z přírodní strany — na nejvyšší rovině zákon «dávání a přijímání», jenž vládne vší přírodou, a zároveň stádo skotu jako celku — jak to jiné hospodářské zvíře nedokáže — zajišťuje co největší uzavřenost hofského organismu. Je to jedinečný výkon skotu, že se přirozeně nejprve střed a periferie statku spojují ve vyšší celek. «Hnůj dělá více zázraků než svatí.»&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Italienische Reise'', Hamburger Ausgabe, Bd. 11, München 1978, S. 269; Výrok rolníků na Sicílii, 19. dubna 1787.&lt;/ref&gt; {{SE|160}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Mensch_und_die_Ichorganisation_des_landwirtschaftlichen_Organismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Člověk a Já-organizace zemědělského organismu ====<br /> <br /> Naskicovaná fyzická, životní a duševní organizace zemědělského podniku je makrokosmicky předurčena místním spolupůsobením přírodních říší v polárním napěťovém poli Země a kosmu. Úkolem člověka je tento předpoklad pozvednout a utvořit ve vyšší jednotu podle principů, jež jsou základem podoby jeho mikrokosmického těla a bytosti. Novalis shrnuje tuto skutečnost do slov: «Lidstvo má poslání, jsme povoláni ke vzdělávání Země.»154 Naplnění tohoto poslání si klade za úkol biologicko-dynamické zemědělství, a to v rozšíření západně-křesťanské zemědělské kultury o antroposofickou duchovní vědu. Výchozím bodem tohoto úsilí je zmíněný Zemědělský kurz Rudolfa Steinera z roku 1924.155 Biologicko-dynamické zemědělství usiluje o další rozvoj v té době stále ještě osvědčené místní praxe, a to především utvářením podniku v organický celek a nadto mimo jiné specifickými opatřeními v oblasti hnojení k podpoře půdní úrodnosti a výživnosti produktů. Dalším cílem je vytváření hospodářských společenství, která si dávají svůj sociální řád sama na základě životních a pracovních podmínek zemědělství a, vyzařujíce navenek, vštěpují společenskému prostředí sociálně-tvůrčí impulsy.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Geistesforschung_als_Mittlerin_zwischen_Wesen_und_Erscheinung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Duchovní výzkum jako prostředník mezi bytostí a zjevem ===<br /> <br /> Kulturně zakládající v budoucím smyslu jsou ideje a jejich uskutečnění v sebeurčené práci. Z toho vzniká svobodný vztah člověka k sobě samému i ke světu. V zemědělství se člověk setkává v každodenní práci s přírodními a nebeskými jevy, s nekonečností vesmíru. Smyslovému vnímání se tento jeví jako konečný souhrn jednotlivých faktů, v nichž lze na rovině fyzicko-smyslového jevu rozpoznat zákonitou souvislost zachytitelnou v přírodních zákonech&lt;ref&gt;Novalis (Friedrich von Hardenberg): ''Fragmente 1'', Bd. 1, Heidelberg 1957, S. 35.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1979.&lt;/ref&gt; {{SE|161}}<br /> <br /> — avšak pod tímto redukcionistickým úhlem pohledu se nenaplňuje pojem vesmíru jako všeobsáhlosti, celosti; nepodává žádnou výpověď o tom, co oživuje rostlinu mezi nebem a zemí, co obdařuje duší živočicha a co nechává člověka ptát se po svém původu v duchu. To jsou však otázky po bytostné stránce věcí. Zůstávají pouhopouhému smyslovému poznání uzavřeny. To nezjevuje to, co se stává, nýbrž to, co se stalo — to, co se smyslům jeví jako podoba, jako mrtvý odraz ducha, který živě tvoří z nadsmyslového.<br /> <br /> Přednější otázka, před níž se v přítomnosti vidí postaven každý usilující člověk, není pouze otázka po jevu, to jest po tvarové stránce věcí, nýbrž otázka po agens, které tuto formu vytváří. Formu vnímáme smysly, jež jsou vázány na tělesnost, bytost pak duševními orgány, které si teprve na cestě individuální duchovní školení můžeme rozvíjet v té části duše, jež se svobodně vyzdvihuje z tělesné vázanosti.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''<br /> Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?'', GA 10, Dornach 1992.&lt;/ref&gt; Z antroposofického duchovního bádání leží před námi výsledky výzkumu, jež duchovní badatel získal prostřednictvím poznání prostého tělesnosti na základě takto vyvinutých vyšších duševních orgánů a jež může myslící vědomí každého člověka pojmout. Bytostná faktičnost výsledků antroposofického duchovního bádání se otevírá obyčejnému vědomí jednak skrze logiku — v nepředpojatém myšlení výsledků duchovní vědy se navzájem podpírají a sjednocují v duchovně-reálné myšlenkové obrazy — jednak skrze čin: prokazují svou plodnost v každodenním konání. Oba poznávací cesty, prohloubené třetím, osobním duchovním školením, se doplňují a pomáhají duši k duchovní jistotě v Já ohledně toho, co duchovní badatel líčí o bytostném světě, jenž tvoří, utváří a gestaltuje. Antroposofické duchovní bádání otevírá lidskému rozumu prohloubené porozumění pojmu celosti. Člověk se učí chápat sebe jako mikrokosmos, jenž obsahuje vše, co makrokosmicky naplňuje vesmír. V sebepoznání a s podporou výsledků duchovního bádání může nabýt schopnosti objevovat svou duchovní příbuznost s věcmi a bytostmi země i kosmu. Příroda mu pak nepřipadá jako souhrn jednotlivých faktů, s nimiž lze libovolně manipulovat a které — v popření vlastní hodnotnosti — jsou vzájemně zaměnitelné, jak to charakterizuje metody agrárního industrialismu. {{SE|162}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Aspekte_zur_sozialen_Problematik&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Aspekty sociální problematiky ===<br /> <br /> Na rozdíl od panující tendence, která v průmyslově orientovaném zemědělství činí jednajícího člověka nadbytečným, vyžaduje rozvíjení a vedení biologicko-dynamického hospodářského organismu vědomostní sílu a radost z práce stále většího počtu lidí. S tímto protisměrným vývojem, který začal v šedesátých letech 20. století, vstoupila do zemědělství «sociální otázka» — více než sto let po vzniku městského proletariátu v 19. století. Dnes se na biologicko-dynamických podnicích stala otázkou palčivou. Jak bylo vyloženo v úvodní kapitole, způsobuje kapitál v průmyslovém výrobním procesu dělbu práce. Nesmírně pestrý životní svět mezi Zemí a kosmem v zemědělství a způsob, jakým člověk svou prací vstupuje k tomuto dění do osobního vztahu, člení celistvost v pracovní oblasti. Striktní dělba práce roztrhá články zemědělského organismu na části a osamostatní je. Aby bylo možné čelit tomuto velkému nebezpečí, je třeba se v rámci podniku od samého počátku usilovat o sociální řád, který je zaměřen na celistvou součinnost všech článků hospodářského organismu. Tato nová sociální forma se utváří ve Verantwortungs- oder Betriebsgemeinschaften — ve společenstvích odpovědnosti nebo hospodářských společenstvích. V zárodečných počátcích jsou taková společenství přítomna na všech biologicko-dynamických podnicích. Každý původně selský rodinný podnik se v členění svých pestrých úkolů postupně vyvinul v rodinně svázané společenství odpovědnosti.<br /> <br /> Oproti dalším krokům k budování společenství se nečekaně, a stále výše, vztyčují překážky. V poněkud vnějším smyslu je první překážkou kupní a prodejní charakter práv. Vlastnické právo k půdě a ke kapitálu se stalo obchodovatelným zbožím, hospodářským objektem, který má cenu na trhu nemovitostí a na kapitálovém trhu. Nejinak se to má s obchodováním s takzvanými «ekopunkty». Práva svou povahou nemohou být nikdy zbožím. Ve společenském životě náleží do sféry práva, nikoli do hospodářské sféry. Nelze je rozmnožovat nebo zmenšovat libovolně podle potřeby, jako je tomu u zboží. Práva se projevují v úmluvách a smlouvách, jimiž se řídí vztahové předivo člověka k člověku. Jak ale může právo přijít ke svému právu — to jest: stát se spravedlivým? Kdo je tím, kdo může jako vlastník právy disponovat, kdo je tím, kdo je může spravovat věcně a bytostně přiměřeně: {{SE|163}}<br /> <br /> stát, právnická osoba nebo soukromá ruka? Přísně vzato žádný z nich, pokud jsou půda a kapitál neseny na trh, pokud jsou tedy myšleny jako kapitalizovatelné a obchodovány jako zboží. Pohledem do budoucnosti: Kdo tedy může být vlastníkem? Opět jen lidé v institucích a organizacích, kteří toto právo spravují v souladu s duchovním cílem jako svěřenci a kteří předmět práva dávají k užívání těm, kdo jsou k tomu způsobilí.<br /> <br /> V prvním přiblížení k tomuto budoucímu cíli nabízí stát právní formu obecně prospěšné nositelské organizace. Ta je zaměřena na sloužení obecnému blahu a je odpovídajícím způsobem omezena na definované účelové určení, jež vylučuje vlastní prospěch. Zemědělství pod to nespadá; a priori se mu přičítá, že pracuje výdělkově zaměřeně, tedy sebezájemně. To neplatí pro biologicko-dynamické zemědělství, které bere vážně uplatňování principu organismu a tím ve vysoké míře slouží obecnému blahu. Hnací silou zde není vlastní prospěch z hospodářského úspěchu, z maximalizace zisku, nýbrž kulturní výkon «vzdělávání Země». Produkce potravin je, pokud se přísně řídí principem organismu, vždy orientována na obecné blaho.<br /> <br /> Větší biologicko-dynamické podniky se na mnoha místech spojily s obecně prospěšnými institucemi, například s institucemi sociální terapie a léčebné pedagogiky, jakož i s institucemi výzkumu a vzdělávání. To umožňuje z části nebo celoplošně převést půdu do obecné prospěšnosti. Překážky k tomu jsou však stále velmi vysoké a zákonná nová úprava ohledně hospodaření sloužícího obecnému blahu by byla naléhavě žádoucí. Kdekoli se lidé sdružují kvůli biologicko-dynamickému hospodaření na zemědělském podniku, vzniká kardinální otázka po vyčlenění (osvobození) půdy a kapitálu ze starých právních vazeb.<br /> <br /> Kde se takové vyčlenění celkově nebo částečně zdaří, tvoří se svéprávná, obecnému blahu zavázaná hospodářská společenství. Zřídit novou právní formu neutralizace vlastnictví půdy a kapitálu a tuto cvičně praktikovat je cílem takzvaných zemědělských společenství (LWG). Těm leží v základu myšlenka, že každý člověk má od narození nárok na kus půdy, jehož velikost se odvíjí od počtu lidí žijících v určitém území {{SE|164}}<br /> <br /> bydlet. To platí, jak řekl Rudolf Steiner, «ideálně-reálně».&lt;ref&gt;Siehe Rudolf Steiner: ''Soziale Ideen, soziale Wirklichkeit, soziale Praxis'', GA 337a, Studienabend vom 16. Juni 1920, Dornach 1999, S. 220f.&lt;/ref&gt; Tento nárok na jedné straně zajišťuje každému člověku fyzicko-tělesnou existenci, na druhé straně ho zavazuje, aby převzal coby správce zodpovědnost za péči o tento kus země. V průmyslovém, dělbou práce řízeném světě nemůže jednotlivec svůj nárok realizovat. Může se však s jinými lidmi a skupinami zemědělců sdružit do LWG, která v ideálním případě zemědělský podnik z dosavadních právních závazků vykoupí, zainventarizuje ho podle potřeb biologicko-dynamického hospodaření a zemědělce pověří, aby plnili povinnosti z práva k užívání vyplývající ze sloučených nároků všech členů. Tomuto pokusu — převést soukromě volně disponibilní vlastnictví půdy a pozemků v čisté právo k užívání, jež dává stejnou svobodu individuální iniciativě jako sociální vůli mnoha k utváření — klade platný právní řád, zejména daňovým právem, velké překážky. Odvážit se takového kroku vyžaduje důvěru, ochotu riskovat, odvahu a iniciační sílu, jakož i vysokou míru smyslu pro skutečnost a obecného ducha, ctnosti, které se rozvíjejí, když se jim otevře takové cvičné pole. Příbuzné pokusy, jak znovu přivést lidi do odpovědně jednajícího vztahu k zemi, se otevírají v solidárním zemědělství, jež se v Severní Americe rozšířilo pod označením &lt;u&gt;C&lt;/u&gt;ommunity-&lt;u&gt;S&lt;/u&gt;upported-&lt;u&gt;A&lt;/u&gt;griculture (CSA).&lt;ref&gt;Trauger Groh, Steven Mc Fadden: ''Farms of Tomorrow Revisited, Community Supported Farms – Farm Supported Communities'', Kimberton 1997, 312 S.&lt;/ref&gt; O jedné LWG v Anglii referuje Tom Petherick.&lt;ref&gt;Tom Petherick: ''Biodynamics in Practice, Life on a Community owned Farm'', Sophia Books, The Square, Forest Row 2010, 128 S.&lt;/ref&gt; V nejrůznějších obměnách nacházíme LWG a snahy solidárního zemědělství v různých zemích Evropy. V případě solidárního zemědělství jde přednostně o sociální utváření vztahu mezi producenty a spotřebiteli.<br /> <br /> V jednom případě si spotřebitelská společenství pronajme kus půdy, hledá si zahradníka, který podle všech pravidel umění biologicko-dynamického zahradnictví vypěstuje vše na čerstvé i skladovatelné zelenině, co společenství potřebuje. Provozní náklady a náklady na živobytí se rozpočtují na rok dopředu a předfinancují ve sjednaných splátkách. Po uplynutí hospodářského roku se provede bilance: zůstanou-li přebytky, převedou se do rozpočtu příštího roku, ztráty se poměrně {{SE|165}}<br /> <br /> vyděleny poměrně. Každý člen může přiložit ruku k dílu a každý si může podle potřeby brát z toho, co je ročním obdobím sezónně sklizeno a k dispozici. Cenu za kus zboží neexistuje, a tedy ani pokladnu.<br /> <br /> V druhém případě spolupracuje spotřebitelské společenství – za podobných podmínek – s existujícími biologicko-dynamickými podniky. Nebo vznikají ujednání ve smyslu systému předplacených bedýnek: týdenní nabídka sezónně dostupného sortimentu výrobků odebíraných za pevné ceny, zpravidla z vlastní produkce a dalšího zpracování podniku.<br /> <br /> Tímto způsobem vznikají na mnohých místech mosty, které zejména v hospodářské oblasti zakládají mezilidské sociální chování orientované na vnímání vzájemných potřeb a které budují asociativní vědomí pro rozvoj regionálních trhů, jež zemědělství pomáhají osvobodit se z pout globalizovaného agrárního industrialismu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_Bildung_und_Handlungsfähigkeit_landwirtschaftlicher_Betriebsgemeinschaften&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství ===<br /> <br /> Největší výzvu, pokud jde o budoucnosti schopnou odpověď na palčivou sociální otázku v zemědělství, představuje utváření hospodářských společenství. Tato společenství se budou muset v budoucnosti stát onou sociální formou, která vstoupí na místo starých rodinných svazků a selského pospolitého života. Zemědělská hospodářská společenství jsou cvičnými místy, na nichž každý kráčí cvičnou cestou k vyšší duchovní jistotě,<br /> <br /> * aby ze svobodné individuální iniciativy chtěl spolupracovat. Zdař závisí na „duchovním kreditu&quot;, jehož se společenství ve svém společném zápase musí nejprve ukázat hodným.<br /> * aby z uchopení bytostné celistvosti statku v každé dílčí oblasti dostál včas veškerým požadavkům biologicko-dynamické praxe.<br /> * aby v překonání na pokyny vázané námezdní práce sám konal to, co sám poznal, v bezpodmínečné práci.<br /> <br /> Hospodářské společenství si dává svůj sociální řád samo. Ten se utváří ze souzvuku myšlenek, pocitů a impulzů vůle zúčastněných. Jeho živé dále-působení potřebuje nepřestajného {{SE|166}}<br /> <br /> Kultivace. Hospodářské společenství bude jednat úspěšně a prozíravě tehdy, když každý zúčastněný bude svůj duševní život stejně sledovat a pěstovat, jako to dělá společenství se svým vlastním vzhledem ke společně vytýčenému cíli.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Wollen_in_Freiheit,_der_Weg_zur_Initiativgemeinschaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Chtění ve svobodě, cesta k iniciativnímu společenství ====<br /> <br /> Aktivní, k myšlenkové jasnosti směřující myšlení a do vnímání ponořené cítění se celé staví do služby chtění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], str. 172). Myšlení je zapaluje a ukazuje mu směr, cítění je oživuje a propůjčuje mu hloubku a šíři. Lidé se scházejí do hospodářského společenství z individuálních motivů. Je to pohnutka chtít společně s druhými obhospodařovat biologicko-dynamický podnik. Motivy jsou buď ještě dosti neurčité — temněji pociťovaný pud, subjektivní, proplétaný osudem — nebo jsou již myšlenkově světlejší, zaměřenější vědomým vyrovnáváním se s danou skutečností. Odváží-li se pak spolu skočit do nejistého, je to a zpočátku zůstává pouhou nakupenou motivační pospolitostí. Člověk si uvědomuje, jak málo osobní motiv unese, jak se spolupráce ráda opírá ještě o pouta přátelství. Ta však jsou, právě jako motiv sám, určena minulostí — a brzy se dostavují zklamání, konflikty, ba odcizení. Pak může být jedině vděčný, je-li Šetrnost hospodyní, nutnost-li velí rozumu a humor-li převládá. Taková období, kdy je člověk nucen omezit se na podstatné, na dosud netušené výzvy, rozjasňují chtění, jež v motivu temně tlačí vpřed. Společná soudnost začíná přebírat otěže tam, kde dosud pobízela nouze. Ale jde právě o pěstování této soudnosti. Ta se uskutečňuje — individuálně i v pospolitosti — na různých rovinách: Individuálně se soudnost rozšiřuje prostřednictvím školení myšlení a cítění ve spolupřežívání rytmické proměny přírodních jevů v zrcadle měnícího se vztahu Země, Slunce, Měsíce a hvězd v průběhu roku, dále v nazírání klidného světa hornin ve tvarech krajiny i v proměnách životních procesů v půdách, rostlinách a zvířatech — a celkově jako články vyššího celku. Zájem se probouzí jako znovu narozený; co se člověk domníval vědět, stává se znovu otázkou; z tuposti motivu se probouzí badatelské smýšlení; nazírání se na nový způsob otevírají vztahové souvislosti, osobně poznávající {{SE|167}}<br /> <br /> Vztah k věcem a bytostem přírody se rozvíjí; posiluje se jistota v úsudku, a s ní duchapřítomnost a rozhodnost chtít v svobodě konat to, co si čas žádá.<br /> <br /> Tento osobní poznávající cestou vytváří myšlenkové obrazy s tolika tvářemi, kolik je lidí, kteří touto cestou chtějí jít. Obrazoprostý intelekt se pokouší tyto obrazy metodicky vtěsnat do obecné formule, jež smazává obrazový obsah, a tím i vztah k poznávající duchovní duši. Co zbývá, je pojem — mrtvý odraz konkrétního prožitku — a takto vzniklé vědění se odděluje, podobno neživé poušti, od životaplné skutečnosti, níž stojíme v prožitku tváří v tvář. Tuto pocit může mít ten, jehož motivem je právě dostát bytosti živého v hospodaření na statku. Naráží se přitom na rozpor: že obvyklé, na smysly vázané myšlení nedosahuje na tajemství života. Ale právě tyto mrtvé, abstraktní pojmové formy, tvořené na smyslovém světě, jsou předpokladem pro výstup k poznání života. Toto pojmové myšlení rozvíjí a zostřuje sebevědomí. V tomto zasvítivším sebevědomí žije Já, jež poznává samo sebe — jádro bytosti člověka. Spojuje myšlenkové obrazy smyslového světa forem v duševní činnosti myšlení a cítění s duchovní silou, jež pramení z bytostné povahy Já. Tato cesta, na níž se navenek obrácené poznání přírody spojuje v Já s dovnitř obráceným sebepoznáním, teprve otvírá člověku možnost svobodného sebeurčení — a poznání přírody první tápavé kroky k tomu, aby se přiblížilo bytosti živého. Myšlení v logickém kauzálním řetězci abstraktních pojmů se rozšiřuje v pohyblivé obrazové myšlenky. Ty vyhledávají v nazírání vztahové souvislosti, jež zpřítomňují pojmové jednotlivosti jako prožitek. Nastupuje se cesta sebevýchovy v myšlení a cítění, která vědeckou poznávající cestu oplodňuje a oživuje uměním.<br /> <br /> Za každým aktem vnímání stojí celý člověk. Co vnímá, vtiskuje se do jeho prožitkem neseného myšlenkového života; je to zjevení ducha v obraze, jejž duše maluje v myšlenkách. Myšlenka žije v tomto obrazu. Výchova k poznávání spočívá v tom, uchovávat pojem silou sebevědomí v obrazovém celku, z něhož byl uchopen. Jde o to, aby obraz — jako subjektivně pocítěný podíl v aktu poznání — nebyl na cestě {{SE|168}}<br /> <br /> nikoli k vymazání, nýbrž naopak k přečištění, aby skrytý duch, jenž je mu vlastní, se mohl živě odhalovat v myšlence. Goethe překonal oddělení subjektu a objektu způsobem svého pozorování přírody. Pravdě skutečnosti, jež prosvítá celým jeho dílem, se tak přiblížil, že v nazíráním oživleném myšlení pociťoval týž působící duch, jenž se v přírodě zakouzlil do fenoménu.<br /> <br /> Vyžaduje to vnitřní úsilí, z celku pocitů vyčlenit ty, jež fenomén zkreslují přemrštěnou sympatií nebo popíravou antipatií. Je to sebevědomí, které zde volbu provádí — odděluje podstatný obsah pojmově určujícího obrazu od nepodstatného. Sebevědomí uzavírá myšlenku a obraz tím více v jednotu, čím více se poznávající duše obrací k fenoménu s úctou, věrností a láskou. Tvoří se úsudek, v němž spoluzní to duchovní, jež ve vnímání skrytě *waltet*, například životní souvislost vejce – housenka – kokon – motýl, jež se projevuje v metamorfóze. Co se v smyslové skutečnosti skrývá jako duchovně působící princip, to se odhaluje myslícímu vědomí skrze vědu, jež bere ducha samého za předmět vnímání. Výsledky tohoto duchovního bádání leží před námi ve formě idejí. Studuje-li se je, rozjasňuje se duchovně-pocítěné v smyslových myšlenkových obrazech v duchovní myšlenky — v ideje, jež duševní činnosti vůle propůjčují mravní sílu působení. Nyní může myšlení a cítění vstoupit do vůle a s ní splynout. Teprve nyní, v takových hvězdných okamžicích, může vznikat skutečně svobodná iniciativa. Ve skupině spolupracujících lidí se zapaluje oheň nadšení a přivádí je v soutoce svobodné, individuální vůle k iniciativnímu společenství ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172).<br /> <br /> Teprve když se v uvědomělém vnitřním zesílení myšlení Já a cítění Já s vůlí spojí v jedno, může se duchovní duše člověka povznést na poznávací stupeň intuice — na pramenné místo skutečně svobodného činu. Jak daleko nám však ještě stojí tato vysoká schopnost k nadsmyslovému poznání. Kdo ji hledá, musí se v svobodném sebeurčení oddat duševnímu cvičení. Jakým způsobem lze takové cvičení — například při práci venku na poli — praktikovat? Celý den člověk tělesně tvrdě pracoval, byl zcela ponořen do vůle. Pak, po vykonané práci, jde znovu, oduševněný dojmy<br /> <br /> dne, přechází v zamyšlené duševní klid přes pole; náhle, tak nečekaně jako blesk, přepadne člověka intuice — nezaměnitelná jistota, co je příštího dne v celku hospodářství třeba udělat. Člověk je v obraze, žije přítomností ducha z budoucnosti do přítomnosti. Učinit samu práci v tomto smyslu školní cestou k časově přiměřené intuitivní schopnosti rozhodování — to nechává iniciativní společenství, byť jen v hvězdných okamžicích, stát se společenstvím intuice. Člověk prožívá, jak se ideál a duchovní skutečnost sobě přibližují. {{SE|169}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Fühlen_in_Gleichheit,_der_Weg_zum_lebendigen_Rechtsempfinden&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Cítění v rovnosti, cesta k živoucímu právnímu citu ====<br /> <br /> Ve cítění prožívá člověk snivě blízkost ducha ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172). Směrem vzhůru, k bdělému myšlení, se cítění vyjasňuje, ztrácí však blízkost ducha. Směrem dolů k chtění se naplňuje duchem, ztrácí se však nakonec do bezvědomí. V cítění žije člověk zcela přítomností, v proměnlivých náladách dění doby a vztahů člověka k člověku. Stejným způsobem nelze cítit ani minulost ani budoucnost. Oboje musí být nejprve zpřítomněno: minulost tím, že je v myšlenkách znovu stvořena; budoucnost tím, že je předcítěna. Každý statek má svou, každé vesnické společenství svou biografii. Ta je uložena v análech, které zprostředkovávají jen stínový obraz života, utrpení a snažení minulých generací. Tato biografie se zapsala i do krajiny, do polí, luk, lesů, dobytka atd., do atmosférického obvodu. Na tato znamení musí zemědělec s vcítěním obrátit svou pozornost, musí si v myšlenkách osvojit co nejdál sahající historické porozumění, které dává potravu jeho cítění. Jen skrze takové, vědomé pocítění minulého se může znovu naučit s úctou, láskou a věrností proměňovat toto vzniklé v přítomné. Vztahuje se to na vše, co je nám dnes jako časově nutný úkol uložen: Oživení zemědělského organismu se všemi orgány, které ho konstituují, a vědomé zasazení vývojové myšlenky skrze ideami nesou práci. Myšlení splétá červenou nit kulturních výkonů minulosti až do přítomnosti a posiluje sílu cítění pro to, co zde a nyní příroda od nás tázavě očekává. {{SE|170}}<br /> <br /> Stejným způsobem je třeba usilovat o získání historického vědomí o vývoji a proměnách právního citu ve vesnických společenstvích a odlišným způsobem v rozvíjejících se městech, a dále o tom, jak právní cítění — usurpované abstrahujícím myšlením — ztuhlo do osobního nároku na vlastnictví a jak touto cestou vznikla hluboká propast mezi právem a spravedlností. V pocítění zhoubnosti této propasti může myšlení procítnout a vytvářet instituce, v nichž, čistě ze vztahu člověka k člověku, se může cítění stát nositelem živého právního cítění mezi sobě rovnými. Takovou institucí chce být zemědělské hospodářské společenství.<br /> <br /> Péče o silné cítění se vztahuje jednak na vztah, který hledáme k věcem a bytostem přírody, jednak ke všemu, co se odehrává mezi člověkem a člověkem. Vše toto tlačí do výrazové formy uměleckého. Pokud například vědomě zadržíme myšlení a necháme pohled spočinout na sluncem prosyceném, zrajícím obilném poli, hledá oko hmatajíce po něčem, co teprve uspokojí nazírání; hledá například po nebeské modři chrpy, která tu nebo onde zazáří ze zlatého pozadí vlnících se obilných klasů. Nebo se přeneseme do nálady, když k nám při zahradní práci přiletí odkudsi červenka a společí se s námi v důvěrné blízkosti. A tak je tomu se vším, co nás v průběhu roku bytostně provází. Zahledíme-li se na to se zájmem, vznikají nálady, které probouzejí smysl pro krásu. Čím více tento roste, nedá lidem pokoj, aby jej dali vykvétat i v každé práci, ve společném soužití, ve všech slavnostech.<br /> <br /> Moderní sebepojetí člověka tlačí k otázce, jak je cítění prohlubováno za hranice osobních zájmů, jak se může — opřeno o myšlení vázané na skutečnost a zušlechtěné chtění — stát vnímacím orgánem pro působení duševně-duchovního v přírodě a v lidech. Vůči přírodě se to může dít například tak, že se za zimní noci zdržujeme venku na poli, nad sebou vyzařující lesk hvězdami posetého nebe, kolem nás nehybný v mrazivém praskotu vzdušný obvod, pod sebou, v sobě spočívající, křišťálové hlubiny. V myšlenkovém klidu cítíme nekonečnou vznešenost daleko rozepjaté polarity; cítíme výšiny a hlubiny v srdci jako do jednoho bodu stažené, hřejíce nepojatelné. Podnikne-li se totéž za letní noci, cítí se srdce rozšířeno do obvodu. Cítíme se vzduchu a teplu {{SE|171}}<br /> <br /> propleteni a tomu, co ze souzvuku výšin a hlubin ze země vyrůstající naplňuje obvod životem. Stejným způsobem lze pak vcítit se i do jarního dění, kdy síly výšin a hlubin začínají se vzájemně pronikat a země to, co v ní je duchovně skryto, vydechujíc do vzduchu a tepla přivádí ke zjevení, nebo do podzimního dění, kdy se tyto síly začínají uvolňovat a země ve vnějším odumírání vdechuje duchovní plod průběhu roku.<br /> <br /> Toto navenek obrácené prožívání přírodních jevů se individualizuje s pohledem na celek statku. Teprve v důvěrnosti cítění oživuje se pojem uzavřenosti zemědělského organismu. Stává-li se cítění samo orgánem hlubšího prožívání přírody, jde se osamělou cestou, leč po proklestěné stezce. Co se cítí, je dáno předem, nabylo smyslově vnímatelné podoby. Jinak je tomu ve vztahu člověka k člověku. Tam chybí předem daný smysl přírodní zákonitosti. V lidském soužití se setkává individuální cítění jednoho s individuálním cítěním druhého. Na téže duševní rovině je tento vztah utvářen všemi aspekty přitažlivosti a odpudivosti, přijetí a odmítnutí, krásna nebo ošklivosti atd. Při vší té mnohotvárnosti je třeba si přiznat, že ten či onen způsob cítění je objektivní skutečností a že je třeba silou myšlení a chtění pomoci cítění k tomu, aby v nalézání své rovnovážné polohy probudilo smysl pro pravdu. Je to toto srdečné pocítění, které v druhém člověku rozpoznává sobě rovného, které vytváří důvěru člověka k člověku a tím půdu pro právní cit. Myšlení vázané na skutečnost osvětluje právní cit člověka k člověku a zhušťuje jej v dohody a zákony. V zušlechtěném chtění rozdmýchává iniciativu, lásku k činu. V důvěře žije sociální konsens; proměňuje rozporuplnou nerovnost v duševním prožívání ve vědomí důstojnosti rovnosti před právem. Důvěra staví na minulém a hledí bezvýhradně na budoucí.<br /> <br /> V zákoně je zapsán důvěryplný souhlas, který měl ve své době platnost. Hrozí, že se stane sociálním rukojmím, pokud se bez proměny přenáší dál, «wie eine ewige Krankheit forterbt» («jako dědičná věčná nemoc»).&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Faust I'', Vers 1973, Hamburger Ausgabe, Dramatische Dichtungen, Bd. 1, München 1976.&lt;/ref&gt; Pravý právní život založený na mravnosti může vzniknout teprve tehdy, kdy důvěra ve skupině spolupracujících lidí vždy<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> {{SE|172}}<br /> [[Datei:Abb. 10, S. 172.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 10: Das Wirken der Seelentätigkeiten der Betriebsgemeinschaft in die drei Wesenglieder des landwirtschaftlichen Organismus.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> z ducha znovu zrozena. Důvěra vyživuje a nese právní cit. Když je zlomena, není žádná záchranná síť, žádné zadostiučinění skrze soudní výrok; prožívá se pak do bezmezna sahající zklamání; pocítěná právní půda důvěry, na níž se člověk domníval tak bezpečně stát, se rozplynula v pouhé nic.<br /> <br /> K prosperitě hospodářského společenství patří proto nikdy neochabující péče a posilování důvěry a tím právního citu až do nejmenších věcí každodenního života. Přátelství obvykle netvoří bezpečný základ pro trvalou důvěru v spolupráci. Mají svůj původ v minulostech osudu, tj. v okolnostech, které byly jiné než ty přítomné. Nabývají teprve trvale nosné schopnosti, když se povznesou k duchovním přátelstvím. Tato se nalézají v ideálu a v iniciativě, nechat to, co bylo duchovně uchopeno, bezpodmínečně se stát činem. Teprve na tomto dvojím zkušenostním základě myšlení a chtění může důvěra růst. Z její duchovní substance se člověk učí předcítit budoucí. {{SE|173}}<br /> <br /> V praxi hospodářského společenství spočívá budování důvěry na tom, že každý zúčastněný žije ve vědomí svého v duchu kořenícího bytí a toho, co je individuálním a společným cílem snažení. K získání jasnosti v tom napomáhá studium antroposofické duchovní vědy v nejširším smyslu, péče o nazírající myšlení a jeho prohlubování meditací, jakož i meditativní zacházení s esoterickým výrokovým dědictvím Rudolfa Steinera.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner&lt;/ref&gt; Dále se důvěra zakládá na konsensu v otázkách, které se týkají přínosu každého jednotlivce: Jaké schopnosti může jednotlivec vnést, jak a kde je ochoten z vědomí pro celek statku přebírat spoluzodpovědnost, jak životně zdatně a duchapřítomně kdykoli a kdekoli nezištně zasáhnout do trhliny a jak je nakloněn nechat ve veškeré činnosti vládnout esteticky-umělecké smýšlení? Aby se takové otázky staly vědomými a stimulovaly rozvoj schopností, musí být vytvořeny instituce, na něž je poukázáno na straně 177 a dál (kap. «Zur geistigen Entwicklung und Führung einer landwirtschaftlichen Betriebsgemeinschaft» («K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství»)).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Denken_in_Mitmenschlichkeit_(Brüderlichkeit),_der_Weg_zum_solidarischen_Wirtschaften&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Myšlení v lidskosti (bratrství) jako cesta k solidárnímu hospodaření ====<br /> <br /> Kdo sestupuje ze sféry svobodného chtění, individuální iniciativy, do té, v níž z budování důvěry vládne právní cit být rovným mezi rovnými, otevírá se pro myslící vědomí nové pole zkušenosti ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172). V každodenním vědomí se myšlení opírá o smyslově daný jev. Ve společenském musí se z tohoto jevu pozvednout ke světu fenoménů, které teprve ve společném soužití vznikají. Jsou výrazem toho, co lidi hýbe duchovně-mravně. Způsoby jednání jsou fenoménem — a myšlení musí nyní usilovat o to, zkoumat cesty, jimiž lze mnohost těchto převážně instinktem řízených způsobů chování lidské přirozenosti uvést do správných kolejí. Zde ve sféře sociálního života myšlení již neodráží pouhé smyslově vnímatelné, nýbrž stojí před výzvou aktivně přinášet na svět něco, co ještě není nebo právě teprve vzniká. Ono&lt;ref&gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: ''Wahrspruchworte'', GA 40, Dornach 1998.&lt;/ref&gt; {{SE|174}}<br /> <br /> musí se z prožívání duchovně-mravního života lidí stát myšlením gestaltujícím, takovým, které v poznání prostém tělesnosti dochází k úsudkům, jež jsou v souladu s duchovně-mravním světem. Přírodnímu řádu je nutnost, zákon, imanentní; pro sociální řád se musí v myšlení prostém smyslovosti duchovní teprve v poznávání zhustit v zákon mravní. V gestaltujícím myšlení svítí budoucnost do přítomnosti, samotné jednání se stává budoucnosti zaměřeným. Uvědomit si tuto skutečnost v praktické spolupráci teprve uvolňuje pohled na cestu, na níž se zemědělské hospodářské společenství krok za krokem učí získávat způsobilost k jednání a schopnost sebevůdcovství. Stává se tak počátečním místem hospodaření obraceného k přírodní straně (ve smyslu utváření hospodářského organismu) i ke straně sociálního života; stává se výchozím bodem solidárně-asociativního hospodaření, které se jako autonomní článek začleňuje do sociálního organismu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Abbildung 10]], S. 172). Hospodaření se člení do tří funkcí: výroba, rozdělování a spotřeba. Vnitropodnikové hospodaření má za cíl uspokojování potřeb země, zúrodnění půdy. To se děje například výrobou vlastních statečních hnojiv, jejich rozdělením přes pole a jejich spotřebou skrze rostliny.<br /> <br /> Mimopodnikové hospodaření, které navazuje na zemědělskou výrobu, má za cíl uspokojování potřeb lidí po výživě. V obou případech jsou potřeby volního, tedy duchovního rázu.&lt;ref&gt;Potřeby vyvěrají z hlubin nevědomého v těle a ze světlejších podloží duševně-duchovního prožívání. Koření ve vůli, v níž žije duchovní prapůvod člověka, Já. V tělesné potřebě, například hladu a žízni, se ozývá impuls vyrovnat nerovnováhu v tělesných orgánových činnostech. Duševně-duchovní potřeba usiluje o to, vymanit se z pouta k tělesným dějům a svobodně se postavit do služby eticky-mravních ideálů. Takto je potřeba svým obsahem čímsi duchovním, prostředky k jejímu uspokojení jsou úkolem hospodaření.&lt;/ref&gt; Uchopit je a přes koloběh hospodaření uspokojovat — to je úkol gestaltujícího myšlení. V hospodaření je jevem, ke kterému se váže, potřeba. Vnitropodnikově se tato artikuluje v každém případě z celosti provozního organismu. Aby člověk mohl potřebu uspokojit, musí myslenkovitě ponořit do živého přediva vztahů, myslenkovitě každé opatření zvážit z hlediska podpory nebo brzdění a myslenkovitě výsledek činem začlenit do hospodářského organismu. Příroda uspokojuje skrze sobě vlastní moudrost své potřeby sama. V zemědělství člověk zároveň {{SE|175}}<br /> <br /> své potřeby přenáší na přírodu, například při pěstování kulturních rostlin a při chovu domácích zvířat. Aby obojí uvedl do souladu, musí se zemědělec naučit skrze gestaltující myšlení tvořit pojem uzavřenosti zemědělského organismu. Teprve z tohoto pojmu lze na vyšší úrovni odvodit všechna opatření, která nejenže uspokojují lidskou potřebu výživy, ale stejnou měrou berou zřetel i na latentní potřeby přírody po budoucím vývoji.<br /> <br /> Zemědělský výrobek se přímou cestou nebo zpracováním stává produktem, zbožím, které má výživnou nebo užitkovou hodnotu určenou podmínkami výroby. Tímto hodnotou se musí řídit cena. V hospodářském životě vůbec nelze toto ocenění určit jednotlivcem, prodejcem, podnikatelem, nýbrž jen srovnáváním všech výkonů, které všichni ostatní v hospodářském koloběhu od výroby produktu až ke spotřebě přinesli. Toto široké předivo vztahů, z něhož plyne zhodnocení produktu, musí být celistvě uchopeno v myšlení a zároveň musí být skrze gestaltující myšlení usilováno o přiblížení ceny k objektivní hodnotě. Pokud jde o tvorbu hodnoty a ceny, vyznačuje se zemědělství zvláštností stanovištní «přírodní obdarovanosti». Jako člověk produktivně vnáší svou obdarovanost do hospodářského života, tak příroda vnáší svou tvůrčí sílu (obdarovanost) v oblasti klimatu, půdy, topografie atd. Například strmý jižní svah v teplých oblastech se nehodí pro pěstování obilí, avšak velmi dobře pro vinohradnictví; hluboká, rovinná spraš je při stejné pracovní náročnosti nesrovnatelně výnosnější než mělká, kamenitá půda na svahu nebo ve zvlněném terénu.<br /> <br /> Souhrn všech vzájemných vztahů, jež vznikají spoluprací ve společenském životě a které předcházejí uspokojování potřeb, nelze ve své současnosti ani ve sledu zachytit jednotlivým úsudkem. Musí se vytvářet příležitosti k tomu, aby v pravidelné výměně vlastní dynamika vyústila do společného úsudku. Z takového úsilí vzniká smysl pro obecné dobro, který veškerou práci geisteswissenschaftlich cílevědomě a včas orientuje na celek statku. Tento smysl pro celek, nebo sociální smysl pro skutečnost, otevírá pole péče každodenního cvičení, jak v oblasti praktické práce, tak ve vztahu člověka k člověku.<br /> <br /> Co je věcně nezbytné — například souměřené sladění všech článků do celku provozního organismu — musí být živě uchopeno jako společný úsudek až do detailů a stát se vodítkem pro jednání každého {{SE|176}}<br /> <br /> Teprve zkušenostmi podložená, důkladná věcná znalost vytváří konsensus. Ten tvoří základ spolupráce, přináší průhlednost a probouzí radost z souměřeného (ekonomického) sladění všech článků a orgánů hoforganismu do celku.<br /> <br /> Také lidskost v hospodaření vyrůstá ze společného úsudku. Kde místo toho vládne úsudek jednotlivce, razí si cestu egoismus; vzniká konkurence, vzájemné přechytračování, vytlačovací soutěž, agrární industrialismus. Společný úsudek v hospodářském společenství vzniká ze zájmu o to, co dělá druhý. Postoj otázky «Kde je nouze, kde je třeba pomoci?» musí být v komunitě vůči každému jednotlivci živý. Hranice mezi oblastmi úkolů — jak uvnitř podniku, tak vůči přidruženým zpracovatelským podnikům a hofmarketingu — se musí stát pohyblivými a průchodnými, aby bylo možné vzájemně si pomáhat. Postoj hledat důvod vlastní hospodářské činnosti v potřebě druhého otevírá myslícímu vědomí nové pole zkušenosti — takové, které si dělá náplň obrazu ze snažení druhých. Na této cestě vzniká asociativní přehled oblastí činnosti; gestaltující myšlení ukazuje vůli cestu k asociativnímu jednání, tj. k jednání v bratrství. Na těchto nových březích hospodaření, jež je založeno na lidskosti, se přistávací pokusy dělají stále častěji — například v bio-velkoobchodě a bio-maloobchodě a v dalším zpracování. Břeh sám však je práh mezi zemědělskou prvovýrobou a hospodářským koloběhem příznakovým dělbou práce. Na tomto prahu — hranici statku — se oceňuje zboží, objektivní vlastní hodnota prvotní tvorby hodnot z oživené a oduševnělé přírody, prostřednictvím subjektivního hodnocení obchodníka a spotřebitele. V asociativním hospodaření se může toto hodnocení každého zúčastněného — na základě obecně usilované průhlednosti — opírat o konkrétní, nazíratelné skutečnosti, jež mají svůj prvopočátek nakonec v tělesných a duchovně-duševních potřebách bližních. Konkrétně to znamená: biodynamické podniky se musí otevřít dalšímu zpracování, obchodu a spotřebitelům, vstoupit ve věcném i vývojovém dialogu, společně hledat řešení, uzavírat dohody, uzavírat smlouvy.&lt;ref&gt;Viz k tomu např.: Rudolf Isler, Ueli Hurter: ''Assoziatives Wirtschaften. Was verstand Rudolf Steiner unter einer wirtschaftlichen Assoziation?'', Dornach 2019, 96 S.; sowie: Stefan Leber (Hrsg.): ''Die wirtschaftlichen Assoziationen, Beiträge zur Brüderlichkeit im Wirtschaftsleben'', Band 2, Stuttgart 1987, 352 S.&lt;/ref&gt; {{SE|177}}<br /> <br /> Přesněji vzato, tvoří «nové břehy» obě strany hranice statku. Jeden břeh sousedí s přírodou a tvoří vnější kůži hoforganismu, druhý břeh sousedí s emancipovaným společenským životem. Tento druhý se může konstituovat jako trojčlenný sociální organismus jen do té míry, do jaké zahrnuje zemědělství — do jaké lidé rozpoznají, jaký potenciál leží v zemědělství nově uspořádaném podle organismového principu. Biologicko-dynamické podniky začínají v malých krocích praktikovat asociační princip v lokálním a regionálním rámci jako jakési průkopnické předvozy. Tím mohou podněcovat k dalekosáhlejší spolupráci a hospodaření vůbec vštípit míru, která je osvobozuje od nutkání k růstu, vlastního kapitalismu.<br /> <br /> Čím vědoměji usiluje hospodářské společenství o to, aby utvářelo svůj statek jako organismus, tím více se spolupráce jakoby sama od sebe člení na duchovní, právní a hospodářskou sféru činnosti. Jakkoli tato tělesa vzájemně do sebe zasahují, přesto jsou prožívána jako od sebe oddělené oblasti. A veškerá duchovní síla společenství statku musí být zaměřena na to, aby toto oddělené svádělo dohromady — jak ideálně v obrazu, tak prostřednictvím práce — do vyšší jednoty. Zde se stranou dnešního «mainstreamu» hospodaření otevírá cvičné pole, jakási přípravná škola k pravé sociální praxi, která nechává v gestaltujícím myšlení, sahajícím daleko přes hranice statku, zakořenit impuls trojčlennosti sociálního organismu (Obrázek 11, s. 189).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_geistigen_Entwicklung_und_Führung_einer_landwirtschaftlichen_Betriebsgemeinschaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství ===<br /> <br /> Hospodářského společenství, které se osvědčilo jako vůbec první na světě, se počátky sahají do roku 1968. Od té doby vznikaly, povzbuzovány duchem doby, na větších statcích podobné sociální průkopnické podniky. Pohnutkou byla nutnost kánonu vzájemně se doplňujících schopností i přikládajících rukou ke zvládnutí rozmanitosti úkolů; dále osvobození půdy a kapitálu z pout přežilých práv a kroky k překonání mzdové práce vázané na příkazy.<br /> <br /> Zkušenost ukazuje: Cíl, zachycený v idejích, je nedosažitelně daleko vpřed do budoucnosti napjatý; schopnosti dostát mu individuálně i ve společenství narážejí rychle na hranice. Vědomé prožívání tohoto nesouladu vyvoluje v duchu a duši pole napětí, které bdícího, strebením naplněného člověka nenechá ani na okamžik spočinout — ani tehdy ne, kdy se natáhne za schůdnějšími řešeními tváří v tvář odporům, neúspěchům a podobnému. Nepokouší-li se člověk prožívat v plné síle tuto polaritu mezi duchovním cílem a smysly vázaným světem faktů, strebující síla slábne, společné chtění hrozí upadnout do banalit, každodenní záležitosti se vyčerpávají v rutinním vyřizování — a co se mohlo stát vývojem, propadá se do stagnace a zpátečnictví. {{SE|178}}<br /> <br /> Aby se hospodářské společenství znovu a znovu ujišťovalo o cestě k cíli, musí si vytvořit zřízení, která slouží nácviku sociálně-morálních technik. Ty se vztahují na stále vědomější uchopování obou pólů tohoto pole napětí a na pokus o jejich povznášející vyrovnání.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_geistige_Strebensziel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Duchovní cíl usilování ====<br /> <br /> Jako motiv, chtít hospodařit biologicko-dynamicky, žije více či méně zřetelně a osudově vázaně v každém jednotlivci. Jak může tento individuální pohnutka nejen zesílit ve vědomí, ale povznést se navíc ke strebenszielu celého společenství? Nesmí se jím spokojit ani jednotlivec, ani společenství — jednou je zformovat nestačí. Vyžaduje to soustavnou péči prostřednictvím studia antroposofické duchovní vědy. Její výzkumné obsahy, uváděné do pohybu vzájemným rozhovorem, podněcují myšlenky a pocity, jež předsvítají společně nastupované cestě. Týdenní studijní kruh tohoto druhu — podaří-li se — povzbuzuje dvojím způsobem: jednak se vnitroprovozní tok práce prostorově i časově koordinuje jakoby sám od sebe, jednak pohybuje společenství v takové z každodennosti vyzdvižené hodině myšlenkami, které se zrcadlí v nositeli motivu, tedy ve vědomí každého jednotlivce. Myšlenky takto získané ze společné duchovní poznávací práce vstupují do vztahu s každodenními pozorováními a zkušenostmi vůle učiněnými v práci. Obě polární konce zmíněného pole napětí se pohybují k sobě navzájem — nebo se v šťastných okamžicích částečně dokonce slévají vjedno. {{SE|179}}<br /> <br /> Antroposofická studijní práce se odehrává na «sachlichem Felde» («věcném poli»).&lt;ref&gt;K tomuto termínu viz Rudolf Steiner: ''Die Weihnachtstagung zur Begründung der Allgemeinen Anthroposophischen Gesellschaft 1923/24'', GA 260, Dornach 1994, Nr. 11 der Statuten, S. 53.&lt;/ref&gt; Posiluje a objektivizuje vědomí vlastního motivu i vědomí duchovního cíle snažení společenství.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Praxis_der_Zusammenarbeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Praxe spolupráce ====<br /> <br /> Celistvost podniku se člení na pracovní oblasti, o které podle schopností a sklonů zodpovědně pečují jednotliví členové nebo jejich skupiny. Toto členění, například na oblast polního a rostlinného hospodářství, zahradnictví či ovocnářství, hnojení, různé oblasti chovu hospodářských zvířat, lučního a pastevního hospodářství, péče o krajinu atd., se nesmí zvrhnout v dělbu práce, v nárokové postoje, v ohraničování se do vlastních království. Naopak, z vědomí celku je na místě nejvyšší flexibilita, plynulé přechody, vzájemná pomoc, zaskakování jeden za druhého, kdekoli a kdykoli je to zapotřebí.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Arbeitsbesprechung_am_Morgen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Ranní pracovní porada ====<br /> <br /> Koná se každý pracovní den po brzkých ranních přípravách ve velkém kruhu na statku a může být zahájena průpovídkou nebo humornou poznámkou. Veselost koření denní práci, aniž jí bere vážnost. Obsahově jde o výměnu aktuálních postřehů, pozoruhodných příhod a naléhavých věcí, a poté — navazujíce na pracovní tok předešlého dne — o konkrétní rozdělení úkolů. Přitom je třeba dbát na to, aby při všech pracích za účasti učňů, praktikantů a pomocníků členové hospodářského společenství plnili vzorovou funkci.<br /> <br /> Ranní pracovní porada by měla vždy znovu přivádět do vědomí obraz celku hospodářství v proměnách ročních období, a každý by měl vědět, co dělá druhý. Příliš snadno se dostaví přesvědčení, že je vše jasné, že se přece stojí v pracovním toku včerejška k dnešku — a znuděné mlčení obejde celý kruh. Nikoli: to, co se jeví jako samozřejmé, je třeba znovu pozvednout do vědomí všech. Na to navazuje výhled na celý den. Zdařilá pracovní porada tvoří již dobrou část efektivního vedení hospodářství. Zbytek je umění, je vzorností ve vší práci. {{SE|180}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Studienkreis_zu_Inhalten_anthroposophischer_Geistesforschung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Studijní kruh k obsahům antroposofického duchovního výzkumu ====<br /> <br /> V praxi sestupují ideje společného cíle snažení do životní skutečnosti hospodářského organismu. Jakkoli jsou tyto ideje budující a vytvářejí životní souvislosti, musí si člověk záhy přiznat, že se v mnohých očekáváních vidí zklamán. Nedaří se to, naráží se na hranice a člověk je odkázán zpět na sebe samého. Ideál se otřásá, člověk to prožívá jako odumírání, jako částečnou smrt duše. Nechce to připustit a hledá vnější důvody — například nepřízeň počasí, vlastní nebo cizí neschopnost, špatná rozhodnutí nebo selhání, nedorozumění, sociální roztržky atd. Ale tak jako život, i odumírání, smrt, se ukazuje v zahalené podobě. Jak má být poznáno, co nám chce selhání říci? Z této nejistoty plyne trápení, zkoušky pro jednotlivce i pro společenství. Postaví-li se člověk těmto zkušenostem, probouzí se sebepoznání a s ním z hlubin duše nevyslovená otázka — a nečekaně a náhle přichází odpověď zvenčí. Této příležitosti přijít nečekaně k novým, povzbudivým vhledům slouží týdenní setkání ke společné geisteswissenschaftliche Erkenntnisarbeit. V rozhovoru tu mohou být nevyžádaně a nečekaně vyřčeny myšlenky, které na tichounce uvnitř chovanou, svíravou otázku dávají smírnou odpověď a vedou k novému pohledu na věci a mohou volat k novému úsilí. Uskutečňuje se tu «probuzení člověka na duchovně-duševním druhého člověka».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Gemeinschaftsbildung'', GA 257, Vortrag vom 27. Februar 1923, Dornach 1989, S. 116.&lt;/ref&gt; Společná antroposofická studijní práce osvěžuje ducha, povznáší a rozšiřuje motiv z jeho subjektivní stísněnosti a probouzí síly, které v praxi pomáhají k vždy novému rozmachu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Arbeits-_und_Verwaltungskonferenz&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Pracovní a správní konference ====<br /> <br /> Další týdenní setkání má být věnováno — v retrospektivě i v krátkodobém a dlouhodobém výhledu — plánovacím, rozhodovacím a správním otázkám duchovní kontinuity v řízení hospodářství. V tomto rozhovoru hospodářské společenství zvažuje a rozhoduje {{SE|181}}<br /> <br /> celistvě a jednomyslně o všech věcných otázkách, které vyvstávají v jednotlivých pracovních oblastech.<br /> <br /> V retrospektivě by mělo být v co největší otevřenosti řečeno to, co se zdařilo i co se nezdařilo, jakož i to, co je pozoruhodné na zkušenostech, pozorováních atd. Zamlčování — záměrné nebo z nepozornosti — plodí přízraky a napomáhá mocenským impulsům. Dokumentace je žádoucí!<br /> <br /> Výhled se zaměřuje na práce sezónně přicházející ve svůj čas, jakož i na sociální a kulturní záležitosti s ohledem na<br /> <br /> * polní a zahradnická opatření týkající se zpracování půdy, osevního postupu a hnojení, jakož i produkce osiva, péče o kultury, sklizně, skladování a odbytu;<br /> * výroby biologicko-dynamických hnojivých preparátů a jejich včasné aplikace;<br /> * ovocnářská a krajinářská opatření jako péče o živé ploty a dřeviny;<br /> * vedení stáda, získávání krmiva a péče o pastviny, jakož i sklizeň krmných plodin na orné půdě;<br /> * chov, krmení, péče a plemenitba hospodářských zvířat se zaměřením na skot;<br /> * péče a opravy strojů, jakož i náhradní a nové investice;<br /> * péče a opravy budov a cest, jakož i plánování a financování novostaveb;<br /> * všeobecná správa, plánování rozpočtu a finance;<br /> * utváření příjmů členů hospodářského společenství;<br /> * personální otázky a příjmy učňů, praktikantů, pomocníků a spolupracovníků na dobu určitou;<br /> * utváření ročních slavností a jiných slavnostních příležitostí, jakož i ostatní akce jako prohlídky statku, zemědělské praxe pro školní třídy, kurzy atd.;<br /> * vlastní statek provázaný s experimentálním, praxí orientovaným výzkumem;<br /> * spolupráce s podniky zpracování a obchodu;<br /> * péče o okruh lidí spojených se statkem;<br /> * práce s veřejností;<br /> <br /> Hospodářské společenství se ve všech ohledech spravuje samo, tj. všichni zodpovědní jsou natolik zapojeni, že mají kdykoli přehled o celku. Největší výzvou je nepřerušený tok informací a křišťálově čirá průhlednost. Prvního lze dosáhnout jen {{SE|182}}<br /> <br /> trvalým zájmem každého jednotlivce o vše, co se děje. Z tohoto zájmu vyrůstá duchapřítomnost a smysl pro realitu, který předchází každému lpění na jednou přijatém soudu, každé ideologizaci. Průhlednost pak je otázkou spolehlivosti až do nejmenších věcí každodenního života, jasnosti v dohodách, pozornosti tam, kde panuje věcná nebo duševní nouze, a bezvýhradné připravenosti skočit do každé mezery.<br /> <br /> V pracovní a správní konferenci se uskutečňují plody školení skrze život. V těchto plodech se spojuje v nepřetržité syntéze vzájemné působení výše zmíněných pólů — duchovního cíle usilování a jeho zasazení do praxe. Z těchto plodů, z toho, co bylo vybojováno individuálně i ve společenství, teprve vytéká substance, která hospodářskému společenství propůjčuje jeho Eigenwesen; teprve ta je činí úvěryhodnou v duchovním smyslu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Hoforganismus_und_die_Ich-gewollte_Arbeit_des_Menschen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Organismus statku a člověkem z vlastního Já chtěná práce ====<br /> <br /> Práce v zemědělství je obecně určována věcmi a bytostmi, které jsou v přírodě činné. To, co v dřívějších dobách bylo instinktivně pociťováno jako vládnoucí, práci vedoucí a nesoucí moudrost, se v nastupujícím věku přírodní vědy emancipovalo do myšlenkové abstrakce přírodních zákonů. Bylo to na jedné straně svobodný akt vědomí Já, jež se probouzí, a na druhé straně pád do nucení materialismu jako od té doby panujícího světového názoru. Vnějším plodem tohoto svobodného aktu je technika — z fyzicko-anorganické přírody duchem člověka přetvořený extrakt. Technika sice umožňuje zbavit člověka těžké práce, avšak vnucuje se přírodě se světově zjevnými důsledky. Rozrušuje moudrosti plné vztahové souvislosti mezi fyzickou, oživovanou a oduševnělou přírodou.<br /> <br /> Technický pokrok usiluje o to, aby pracujícího člověka v zemědělství učinil nadbytečným. Biologicko-dynamické zemědělství usiluje o opak. Snahou je zde redukovat strojní práci co nejvíce, aby tak mohlo vzniknout dostatek volného prostoru pro tvůrčí-cvičnou, řemeslnou praxi. Do jaké míry se to může podařit, závisí na překonání nadměrných vnějších sociálních omezení. {{SE|183}}<br /> <br /> Co znamená pracovat v oživené a oduševnělé přírodě, musí být znovu objeveno. K tomu se musí nazírání a myšlení obrátit k jejich zvláštní podstatě — k tomu, co živě dorůstá do vnější podoby, a k tomu, co se duševně uzavírá do tělesné formy. Utvářené je uchopitelné v idejích; utvářející činitel osvětluje antroposofický duchovní výzkum, který v ideové formě zpřístupňuje svět bytostí, a ten se tak stává přístupným myšlení. Teprve bytostné poznání propůjčuje idejím, utvářeným na základě smyslového nazírání, avšak samotným kořenícím ve světě bytostí, mravní sílu. Jestliže uchopí vůli, stávají se bytostně vlastními. S těmito idejemi, jež vstoupily do vlastního já-bytostí, nalézá člověk nový, svobodný vztah k práci. Učí se pracovat z vlastního bytostného základu, nalézá v něm směr a cíl. Mravním zdrojem je člověk sám a z tohoto základu se svobodně určuje. Z tohoto prazákladu Já teprve tryská pravé nadšení. Vyvěrá z ideje, jež se stala duchovní skutečností. Ta práci předbíhá, zahřívá ji a naplňuje duševní radostí. Práce, jakkoli těžká, jakkoli zdánlivě nízká a nicotná, šlechtí se duchem, který ji prostupuje. Je duchem naplněna od začátku do konce a přidává hospodářskému organismu něco, co jej pozvedá z jeho pouhé přírodní danosti.<br /> <br /> Stroj se naopak v zemědělství vkliňuje jako klín mezi člověka a přírodu tvořící ze svých bytostí a sil. Funguje podle míry toho, co člověk z poznání neživé přírody do něj vkonstruoval. Výlučnou strojní prací hrozí, že duchovní tvůrčí síla člověka uvadne, práce zpustne v pouhou rutinu, vůle ztratí vedení a ochabne.<br /> <br /> Čím méně se práce vyčerpává v rutině, v pouhém odbývání, čím více je v uvedeném smyslu konána jako idejemi prozářená — tím více se probouzí smysl pro krásu, který teprve pozvedá lidské dílo, jež v případě stroje zpravidla upadá do jednotvárnosti a banality, ke skutečnému uměleckému dílu.<br /> <br /> V zemědělství je to moudrost působící v přírodě, do jejíchž služeb se lidská práce staví. Tato moudrost, správně poznána, žije smysl-udílející v práci dál. Nad to působí lidská schopnost idejí nadřazeně, smysl-zakládajícím způsobem, při utváření dvora v tělesný organismus «Zemědělské individuality».<br /> <br /> Tak jako se zemědělské řemeslo musí důkladně naučit, tak stejně po celý život učí. Posiluje sílu sebevědomí, když to, co bylo v práci vnímáno, člověk pozvedá k vědomému {{SE|184}}<br /> <br /> poznání; rozšiřuje a prohlubuje pohled na svět, když člověk zažívá, jak plodně to, co bylo konáno, tvarujícím způsobem dál působí v přírodním a sociálním životě.<br /> <br /> V této dvojnosti spočívá velký pedagogický význam práce, která se zaměřuje na věci a bytosti přírody. Prokazuje se jako požehnaná v školní zahradní výuce, v praxi na školních statcích, v zemědělských a lesnických praktikách pro žáky vyšších ročníků i v řízené spolupráci lidí s postižením. Z výše uvedených důvodů hledají mnozí mladí lidé jako «ve městě narození» biologicko-dynamické odborné vzdělání, které je stále více provozováno jako «Svobodné vzdělávání» ve vlastní režii biologicko-dynamickými pracovními společenstvími. Navíc biologicko-dynamická práce, především na větších provozně-společenstvím vedených podnicích nebo vesnici podobných zařízeních, nabývá stále na významu, např. v dalším vzdělávání dospělých, profesním přeorientování, hledání sebe sama atd. Na co Goethe v «Wilhelm Meisters Wanderjahre» v básnické předzvěsti upozornil popisem «Pedagogické provincie»,&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Wilhelm Meisters Wanderjahre'', Hamburger Ausgabe, Bd. 8, München 1972, «Zweites Buch».&lt;/ref&gt; a na co Rudolf Steiner před 100 lety poukázal, když hovoří o tom, že v budoucnu na venkově vzniknou kulturní střediska,&lt;ref&gt;Adalbert Graf von Keyserlingk: ''Koberwitz 1924'', Stuttgart 1974, S. 70.&lt;/ref&gt; to dnes tu a tam v nejrůznějších přístupech vystupuje na světlo.<br /> <br /> Duchovně-duševní rozpoložení, které práci v oživené a oduševnělé přírodě ukazuje cestu a cíl, musí si dnes každý člověk vědomě znovu dobýt. K tomu je vhodné vzít si za základ Rudolfem Steinerem roku 1905 formulovaný «Základní sociální zákon»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaft und soziale Frage'', in: ''Luzifer – Gnosis 1903–1908'', GA 34, Dornach 1987, S. 213: «Das Heil einer Gesamtheit von zusammenarbeitenden Menschen ist um so größer, je weniger der einzelne die Erträgnisse seiner Leistungen für sich beansprucht, das heißt, je mehr er von diesen Erträgnissen an seine Mitarbeiter abgibt, und je mehr seine eigenen Bedürfnisse nicht aus seinen Leistungen, sondern aus den Leistungen der anderen befriedigt werden.» (Blaho celku spolupracujících lidí je tím větší, čím méně jednotlivec nárokuje výsledky svých výkonů pro sebe, tj. čím více z těchto výsledků odevzdává svým spolupracovníkům, a čím více jsou jeho vlastní potřeby uspokojovány nikoli z jeho výkonů, nýbrž z výkonů ostatních.)&lt;/ref&gt; jako duchovní páteř každé formy spolupráce na sociálním poli. Je to zákon, který přichází tím více k platnosti, čím více je egoismus jako hnací síla sociálního jednání vymýcen. Inauguruje cestu školení k prosperujícímu sociálnímu soužití. Tento zákon vede mimo jiné k poznání, «že pro bližní pracovat a dosahovat určitého příjmu {{SE|185}}<br /> <br /> jsou dvě navzájem zcela oddělené věci».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd. – Siehe auch: Stefan Leber (Hrsg.): ''Das soziale Hauptgesetz, Beiträge zum Verhältnis von Arbeit und Einkommen'', Stuttgart 1986, 280 S.&lt;/ref&gt; Jedno je otázka náležející do duchovního života, druhé otázka náležející do právního života. Jako všechny právní záležitosti nemůže být práce měřena kupní cenou, např. hodinovou mzdou. Práce není zboží. V zemědělských provozních společenstvích se nabízí možnost nacvičovat oddělení práce a příjmu alespoň v zárodku. Nabízí se tehdy, když si člověk uvědomí dalekosáhlý duchovní rozměr bytostného členění zemědělského organismu. Tím se stává první a nejnaléhavější úlohou člověka a společenství lidí na statku, aby se o tom poučili a aby to učinili živým impulzem práce. Tak je to práce, skrze niž se v duchu uchopená organismusová idea stává uměleckým dílem v živém, jež se navenek formuje v podobu a dovnitř se člení v orgány.<br /> <br /> S uskutečňováním této v obraze uchopené ideje zasahuje každý v Já-chtěné práci, v souladu se všemi ostatními, do hospodářského organismu, prozařujíce spleť jeho bytostných článků ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Abbildung 10]], S. 172). Co tu pracuje, je Já; ono ve všem určuje míru. Vyzařuje do duševního těla dvora, stará se o druh přístupu, krmení, péče a věnování pozornosti zvířatům, jakož i o chovatelský rozvoj hospodářských zvířat, poskytuje domov divoké fauně a působí, aby se duševní tělo dvora individualizovalo a prožívalo se jako v sobě-uzavřené.<br /> <br /> Opět je to bytostný jádro člověka, Já, a v duchu-duši vzplanuvší obraz, jenž prozařuje životní organizaci dvora, udržuje ji zdravou v celé její mnohotvárnosti a pozvedá ji k vyšší, dvoru vlastní živosti. A konečně Já v práci prosiluje fyzickou organizaci, proměňuje a individualizuje tvořivě látkové složení — v přesažení přirozených daností stanoviště (srov. kapitola Hnojení). Zároveň tato trojí pronikání a stanovištní individualizace znamená, že bytostné články hospodářského organismu jsou uváděny do důvěrnějšího, shora dolů prostupujícího, vzájemně se podporujícího vztahu. Například hnůj dobytčího stavu se stará o oživení a oduševnění fyzické organizace, o život-nesoucí souhru čtyř živlů v půdě i o tvorbu plodů a výživnost rostlinných kultur. Jinak životní organizace: na jedné straně poskytuje zbytky rostlinného nárůstu jako základ pro tvorbu humusu v půdě, {{SE|186}}<br /> <br /> oživení fyzické organizace; na druhé straně tvoří krmivový základ pro divokou faunu a stav hospodářských zvířat — posílení duševní organizace.<br /> <br /> Skrze práci teprve se vedoucí idea stává bytostnou skutečností. Lze pohlédnout na to, co člověk vykonal, a zkoumat, co tím způsobil. Je to bádání, které spojuje člověka a svět a jehož hledání pravdy se měří tím, co bylo rozpoznáno jako plodné.<br /> <br /> V ještě mnohem vyšší míře platí toto o práci, jejíž ideový základ pramení výhradně z výsledků antroposofického duchovního výzkumu a k jejímuž poznání a účinnému zvládnutí je celé společenství statku resp. podniku vyzváno. Jde mimo jiné o výrobu a použití biologicko-dynamických hnojivých preparátů. Jejich bytostná povaha je pojednána v kapitole o otázce hnojení. Práce s těmito hnojivy, při jejich přípravě i použití, se táhne přes celý rok. Jejich použití v látkově nejmenších množstvích se děje buď v tekuté formě přímo na půdu a rostlinu od setí až do fáze zrání, nebo u většiny preparátů přes hofu vlastní komposty a hnojiva.<br /> <br /> S ohledem na hospodářský organismus spočívá hnojivá účinnost preparátů v jakési výchově jeho bytostných článků k vyšší celistvosti. Ve vazbě na rytmy slunečního roku nejen posilují a dynamisují specifické působení těchto bytostných článků, nýbrž podporují především jejich vzájemné pronikání, které teprve propůjčuje provoznímu organismu jeho uzavřenost a stanovišti přiměřený rozvoj. Zvláště je to práce s biologicko-dynamickými preparáty, která vede k osobnímu vztahu k látkám a silám, jež rostlinám připravují živě-úrodnou půdu. Tak se může já-přirozenost pracujícího člověka spojit s duchovním působením nitra přírody.<br /> <br /> Lidská práce nese všechny aspekty mravních účinků nižšího, na tělo vázaného já ven do světa. Ty jsou pak spoluurčovány lidskou přirozeností přání, svévolí, mocenskými impulzy atd. Odtud plynoucí egoismus může být ve svém proměňování překonán, když duše skrze duchovní sílu vyššího Já získá vládu nad tělem. Práce se stává smýšlením a idejemi nesenou, takovou, která je konána z lásky k věci nebo ve službě druhému člověku. Nesobecký čin se nečiní z nutnosti — je spíše z moudré náhlednutí sebeurčen. Svobodné sebeurčení v práci na {{SE|187}}<br /> <br /> oživené a oduševnělé přírodě může růst jen tehdy, když se smyslové poznání rozšiřuje v poznání duchovní. Pravda, která se tak otvírá, potvrzuje se v plodnosti jednání. Na tento stav věcí poukazují Janovy slova: «… poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými».&lt;ref&gt;Joh 8,32.&lt;/ref&gt; Teprve tato takto dobytá svoboda zakládá totožnost mezi vnitřkem a vnějškem. Svobodnému, v lásce vykonanému činu předchází oběť. Obětuje se něco, co zcela patří jednomu samému, co se stalo vlastnictvím vyšší jáství, a odevzdává se to. Stane-li se toto smýšlením ve společenství, které spolupracuje pro společně rozpoznaný úkol, vane vítr svobody ve vůli.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Impulse_des_biologisch-dynamischen_Landbaus_für_die_Entwicklung_des_sozialen_Organismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Impulzy biologicko-dynamického zemědělství pro rozvoj sociálního organismu ===<br /> <br /> Všechna dobová symptomata poukazují na naléhavost nového přírodního řádu a nové sociální Sozialordnung, jež by objímala celý život lidí. Tak jako člověk v neznalosti svého duchovního bytostného charakteru a z toho vyplývajících vývojových úkolů tíhne k vytváření neřádu, tak právě sebepoznání mu může otevřít oči pro princip uspořádání, který platí stejně pro přírodu jako pro utváření sociálního života. Je to menschenkundliche — ze znalosti člověka vyrůstající — objev Rudolfa Steinera: trojčlennost lidského organismu podle nervově-smyslového systému, rytmického systému a pólu látkové výměny a končetin (viz s. 88 nn.). Vše dosud představené i vše následující na tom staví. Rudolf Steiner se pokoušel v chaosu po první světové válce prostřednictvím odpovídajících institucí začlenit sociální život do funkční trojnosti duchovního života, právního života a hospodářského života, tak aby každý z těchto článků se mohl rozvíjet autonomně a zároveň v živé vzájemné součinnosti s ostatními a slučovat se ve vyšší celek sociálního organismu.&lt;ref&gt;Siehe hierzu u.a.: Rudolf Steiner: ''Die Kernpunkte der sozialen Frage'', GA 23, Dornach 1976; sowie ders.: ''Zu sozialen und wirtschaftlichen Fragen der Gegenwart'', GA 332b, Dornach 2020.&lt;/ref&gt; Počítal tehdy s otevřeností vědomí dělnictva, s proletariátem spoutaným v kapitálem řízené průmyslu. Tento velkolepý pokus ztroskotal, jak bylo vyloženo v úvodu, z rozmanitých vnějších důvodů. Lidé tehdy stále ještě činní v zemědělství (asi 40 %) nebyli stejnou měrou zasaženi sociální {{SE|188}}<br /> <br /> otázkou; těch málo, kdo dnes ještě zbyli (asi 2 %), jsou jí zasaženi v nejvyšší míře. Ano, zemědělství se globálně stalo celospolečenským sociálním případem. Nyní se ukazuje: Kdekoli se dnes hospodaří biologicko-dynamicky, vyrůstají organicky, jakoby z jediného bodu, sociálně účinné síly do společenského okolí. Rostou a odhalují svůj velký potenciál; musejí však být jako takové ve svém směru působení rozpoznány, vědomě začleněny a silně utvářeny. To se může dít jen prostřednictvím institucí, které přesahují přes hranice statku. Kde se takovéto instituce začínají utvářet, záhy se ukáže, že jsou plodné teprve tehdy, když si zúčastnění uvědomí, v které ze tří oblastí chtějí a mohou uplatňovat své schopnosti a aktivity ve vztahu k zemědělství — zda na poli duchovním, právním nebo/a hospodářském. Vědomě praktikovaný princip trojčlennosti zemědělského hospodářského organismu může napříště dávat míru a cílové zaměření obecnému sociálnímu životu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#189|Obrázek 11]]).<br /> <br /> Neboť při bližším pohledu stojí zemědělství ve vztahu ke všem oblastem sociálního života. Nestojí jen na počátku tvorby hodnot z oživené a oduševnělé přírody a neposkytuje jen potraviny a suroviny, nýbrž formuje tvář země a životní prostor pro rostlinu, zvíře a člověka v kulturních krajinách. Dále dává vědám bohatý podnět k rozšíření příliš úzkých hranic jejich metodiky — při omezení jejich teorií — na adekvátní uchopení fenoménů živého. Vytváří prostory pro živé nazírání, které uspokojují estetický pohled, a dává příležitost k novým způsobům prožívání. Prohlubování náboženského cítění otevírá rozsáhlé pole mravní praxe, a konečně zemědělství stavěné na principu organismu vytváří předpoklady pro znovuoživení jemu podřazených řemesel a jejich asociativního začlenění.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Wollen_in_Freiheit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Vůle ve svobodě ====<br /> <br /> Čím více se hofovnímu nebo provoznímu společenství daří stupňovat schopnosti a vůli k práci ke společné iniciativní síle, ke svobodě ve vůli, tím více se biologicko-dynamický podnik otevírá navenek a rozvíjí duchovní vyzařování, které probouzí zájem společenského okolí. Jsou kladeny otázky, přichází se do rozhovoru, v studijních kroužcích a na setkáních na statku jsou hledány odpovědi {{SE|189}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 11, S. 189.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 11: Der biologisch-dynamische Betrieb als Initialort für die Entwicklung der Dreigliederung des sozialen Organismus.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> jakož i při akcích kolem ročních svátků, na setkáních výzkumníků nebo – ještě konkrétněji – při dnech otevřených dveří, při prohlídkách statku a polí, při příležitostech dočasné spolupráce nebo při účasti na pravidelně se opakující preparátové práci. Dále informují informační tabule o tématech z praxe na statku a podél hojně navštěvovaných pěšin. Jak žádoucí by bylo, s ohledem na neustále napjatou pracovní situaci na statcích, moci vést rozhovory ještě intenzivněji. V mnohých věcných otázkách se přitom osvědčují přátelské okruhy a kruhy zájemců, které se kolem biologicko-dynamických statků tvoří.<br /> <br /> Vedle těchto úkolů vzdělávání dospělých, které biologicko-dynamickému zemědělství neočekávaně připadají, jsou to především pedagogická práce s mládeží a z praxe vyrůstající základní a další vzdělávání, jež se starají o to, aby se duchovní tykadla roztahovala do okolí. Dorůstající generace učňů jsou takřka {{SE|190}}<br /> <br /> výlučně «zrozeny ve městě». Stojí daleko od selské tradice. Nechtějí však být ani pouhou přijímači hotových znalostí o zemědělství, jehož technologické myšlení a jednání je zcela uvrhuje do zajetí redukcionistického přírodovědného světonázoru. Hledají celostní vzdělávací ideál, který zahrnuje člověka i přírodu a který biologicko-dynamickému zemědělství v nejširším smyslu leží v základě. To vedlo k tomu, že praktické vzdělávání se z velké části vymanilo ze státní vzdělávací nabídky odborných škol. Takzvané «svobodné vzdělávací programy» se řídí učebními plány, které vypracovávají sami zemědělci. Totéž platí pro nadpodnikové biologicko-dynamické vzdělávací instituce dalšího vzdělávání, které se v různých zemích ustavily.<br /> <br /> V úzkém spojení s duchovně-kulturními iniciativami, které vyzařují z biologicko-dynamických statků, stojí výzkum blízký praxi. Poté, co se obě — výuka i výzkum — po dobu 200 let postupně z zemědělství vyčlenily a akademizovaly, podrobilo se zemědělství zvenčí je řídícímu vědecko-technologickému pokroku, se ztrátou své v instinktivně-lidové moudrosti zakotvené svébytnosti. V protiběhu k tomu vyrůstala z praxe biologicko-dynamického zemědělství od samého počátku badatelská haltung a smýšlení, jež navazuje na tradiční postupy, proměňuje je a činí z nich základ svého dalšího duchovního cílového zaměření. Toto smýšlení se nemůže spokojit s kauzálně-analytickou, kvantitativně-reduktionistickou metodikou akademického bádání. Výzkumné úsilí se naopak rozšiřuje na kvalitativní stránku vnímání a myšlení, totiž na otázku, jaká hlubší poznání lze získat, když se badatelský pohled obrací na celistvost statku, jeho články a vše, co se tu živě a v duševním vlastním životě rozvíjí. Kamkoli oko pohlédne, nevidí nikdy něco jednotlivého, nýbrž vždy souvislost, v níž se toto jednotlivé jeví. Teprve rozum abstrahuje ze souvislosti to jednotlivé a staví je před sebe v pojmové podobě. Souvislost přitom vyblédá nebo se zcela ocitá mimo zřetel. To charakterizuje kauzálně-analytické počínání.<br /> <br /> Hledá-li se naproti tomu například ona souvislost, která se ustavuje, když se na jaře na statku objeví vlaštovky, pak lze nejprve popsat vše to, jak se vlaštovka ve svých činnostech projevuje. Budeme rozlišovat různé druhy, které na místě {{SE|191}}<br /> <br /> heimisch jsou, jako jsou vlaštovka obecná a jiřička obecná a již mezi vlaštovky nepočítaný rorýs obecný. Utvoří se obraz o jejich způsobu výživy – létající hmyz chytaný za letu –, o jejich místech hnízdění: vlaštovky obecné zpravidla uvnitř ve stájích, jiřičky obecné vně pod okapovými římsami stájí, rorýsi v dutinách starých zdí nebo otevřených krovech stodol. Člověk pozná jejich rozmanité hlasové projevy, bude sledovat jejich hnízdní chování a mnoho dalšího. To vše jsou činnosti, jimiž se tělem vázané duševní bytostí těchto ptáků ohlašuje smyslům. Jejich charakteristický projev bytosti je však jejich vytrvalý let. Jako opeřená nervově-smyslová bytost střelí vpřed, za sebou táhnouc vzdušné víry, vzdušný prostor hospodářství ve velkém obkruhu promodelujíce v obloucích a liniích, aby pak najednou bleskurychle mocným úderem křídel vyrazila nahoru, dolů nebo do strany – zachytit kořist. Jejich činnost se vyčerpává téměř zcela v nejobdivuhodnějších létacích uměních, a to od rána do večera po celé letní pololetí. V zimě zmizely na jih.<br /> <br /> Spočine-li pohled na těchto vztahových fenoménech, probouzejí se otázky po souvislostech, jež přesahují smyslově zkusitelné: Nevplétá se tu duševní bytost těchto smyslově silných tvorů v jejich daleko zasahujících, plasticky utvářejících letových pohybech do živlu vzduchu celého hospodářství? Nedochází tu k produševnění vzdušného obalu? A dále otázka: Proč se to děje pouze v letním pololetí od dubna do září? Monokauzální odpověď leží na dlani: Je to nabídka potravy létajícího hmyzu, která v zimě odpadá. Jenže i to je fenomén. Neukazuje snad, jako všechny zmíněné fenomény, na prafenomenální souvislost přesahující smyslové? Ta byla zmíněna jako polarita nervově-smyslového pólu pod zemí a pólu látkové výměny nad zemí zemědělské individuality (viz kapitola «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita», s. 88 a násl.).<br /> <br /> V letním pololetí převažují v teple a vzduchu étericky oživující síly látkové výměny, které potřebují uspořádávající a utvářející síly duševně-astrálního. Astrální bytost ptáka se ve letu vtiskuje vzdušnému obalu hospodářství. V nazírání zvláště letových pohybů vlaštovek se může prožitek zhušťovat do tohoto náladového obrazu. Člověk se cítí jako vetkán do smyslově-nadsmyslového dění. Lze říci, v udiveném prožívání se odhalují táž {{SE|192}}<br /> <br /> Tytéž síly na duchovně-duševní rovině jako ty, které ve vzdušném obkruhu tělesně modelují teplo, světlo a vzduch v pohyblivé podobě.<br /> <br /> S pohledem na popsaný «vztah fenoménů»&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl: «Elemente und Äther – Betrachtungsweisen der Welt», in: Ders. (Hrsg.): ''Erscheinungsformen des Ätherischen. Wege zum Erfahren des Lebendigen in Natur und Mensch'', Stuttgart 1985, S. 11–56.&lt;/ref&gt; se může abstrahující myšlení oživit k myšlení aktivnímu, syntetickému. Místo toho, aby byl jednotlivý pojem ostře ohraničen a ponechán stát sám pro sebe, usiluje se udržet jej ve vztahu k celkové jeveninové podobě. Rozšiřuje se v myšlenkový obraz, který badatele vede hlouběji k sinnému propojení věcí.<br /> <br /> Za tímto prvním krokem k bytostnému poznání následuje druhý, hlouběji sahající, když se člověk myslícím způsobem cvičí v tom, aby sledoval proměnu — například celku hospodářství v průběhu roku. Jedna jeveninová podoba se jako celek proměňuje v jinou. Tatáž rostlina ozimé pšenice, která po skrytém klíčení v zemi poprvé vstupuje do jevení jako ještě stočený první list, se proměňuje v takovou, která nyní z hustě nakupených uzlů vyráží další listy (odnožování), pak v takovou, která svou listovou růžici v zimě přitiskuje sternförmig k zemi, dále v takovou, která na jaře v teple staví listy, pak v takovou, která náhle jako svislý stéblo vystřeluje do výše, opět v takovou, která vyhání klas, zase v takovou, která dokončením klasu ukončuje svůj růst, a nakonec v takovou, která nenápadně kvete, opyluje se sama (nebo, jako žito, odevzdává pylové oblaky větru v žlutých mracích). Następují stupeň proměny úplného odumírání a v jeho průběhu zrání zrna nebo semene a nakonec jeho oddělení od životní souvislosti mateřské rostliny — nesoucí v sobě budoucnost. Tak ve stálé proměně otiskují souhrn všech rostlin a s nimi souhrn zvířat tvářnost katastru statku. Mezi každým z těchto kroků proměny existuje zřejmá souvislost, neboť je to přece vždy jedna a táž rostlina, jedno a totéž zvíře, které se tu tak tu jinak projevuje. Co se tu proměňuje, stává se vnímatelnou jeveninovou podobou; jak se proměňuje, zůstává ve tmě. Síly, skrze něž jedna jeveninová podoba vyrůstá z druhé a které tak způsobují «vztah proměn»&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl: Ebd.&lt;/ref&gt;, zůstávají neviditelné. Přechod jednoho k druhému se buď vůbec nestává otázkou — nebo se člověk ztrácí v teorii. {{SE|193}}<br /> <br /> «Das Was bedenke, mehr bedenke Wie.»&lt;ref&gt;J.W. Goethe: ''Faust, Zweiter Teil'', Vers 6922, Hamburger Ausgabe, Bd. 3, München 1976.&lt;/ref&gt; Co je předmětem zkoumání, je věcné, a proto smyslově vnímatelné; k tomu, jak se věci dějí, se může přiblížit badatelský pohled, když jedno fenomén srovnává s tím, co z něj vyrůstá, když to, co bylo nazřeno — proměnu formy — zvnitřní a přechod mocně-obrazně ve cvičícím myšlení spolu-prochází. Přebývat v myšlenkově-badatelském pohroužení do proměnných souvislostí «umři a buď» — i v oblasti sociálního — vytváří vědomí nepřetržitého proudu práce v průběhu roku.<br /> <br /> Třetí krok bádání vede konečně k uchopení kompozice proživeného živého, «životních souvislostí»&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl: Ebd.&lt;/ref&gt;, jak se ukazují v přírodě obecně a v biologicko-dynamickém hospodářství zvláště. Každá vyšší rostlina vytváří s kořenem, stonkem, listovou posloupností, květem a semenem životní souvislost — stejně tak téměř nekonečné předivo vztahů «oiku», domu přírody, který se dále diferencuje do mnohosti životních společenství (biotopů) — a stejně tak v tom, co z daností přírody lidskýma rukama jako zemědělský organismus vzniká. Životní souvislost téhož tvoří uměřeně sladěná kompozice polního hospodářství, chovu hospodářských zvířat, zahradnictví, ovocnářství a pěstování živých plotů, lukařství, pastvinářství, lesnictví a vodního hospodářství. Této kompozici leží v základech — ve velkém i malém — v kosmu a v zemi bytostně působící síly, právě ty, které způsobují přechod od jednoho jevu k druhému. Přírodní zákony jsou útržkovitými abstrakcemi lidského ducha z tohoto nadsmyslového světa sil, izolovaným věděním, skrze něž se zemědělec sám podílí na utváření této kompozice. Stane-li se toto vědění — bez snahy o poznání životních souvislostí — pouhou, izolovanou technickou nástrojí, například pesticidy, herbicidy a podobně, stiftet diese im Naturhaushalt unabsehbares Unheil. pak takový zásah způsobuje v přírodním hospodářství nedozírné zlo. Jsou to svévolné zásahy do bytostné povahy živého. Poznávat životní souvislosti znamená silou živého myšlení ze souhrnu jevů a jejich proměn pojmově vnitřně konsistentní celky obsahově vydolovat — jako například pojem organismu a individuality jakožto základní ideu pro utváření zemědělských podniků. Tím je pojmenován jádrový úkol bádání v biologicko-dynamickém zemědělství. Týká se: {{SE|194}}<br /> <br /> 1. Studium výsledků (fakt) geisteswissenschaftlichen Forschung, jejich myšlenkové pronikání a prožívání jejich duchovní skutečnosti v myšlenkové zkušenosti.<br /> <br /> 2. Studium a vlastní pozorování odpovídajících, smyslově vnímatelných, přírodovědně uchopitelných fakt.<br /> <br /> 3. Spojení smyslového a nadsmyslového světa fakt a prožívání jejich pravdy a plodnosti v bezvýhradné práci.<br /> <br /> Tato trojnásobná badatelská práce se vztahuje na utváření malého vesmíru, jakým je člověk jako mikrokosmos. Stavba tohoto malého vesmíru, tělesný organismus vznikající «Zemědělské individuality», se nakonec dotýká všech životních a činnostních polí, a tím i společenského života jako celku. Ještě před ne tak dávnou dobou tvořily zemědělství, řemeslo, živnosti a obchod provázanou regionální formu života a hospodářství. Za Goethova života bylo v zemědělství činných ještě přibližně 85 % pracujícího obyvatelstva. Dnes se lidé, hledajíce svobodné sebeurčení, z 98 % obrátili k jiným oblastem činnosti.<br /> <br /> Čím více bude rozpoznána duchovní dimenze úkolu zemědělství pro vývoj sociálního organismu, tím více se lidé ze svobodného chtění budou opět obracet k zemědělství a přispívat k tomu, aby vztahové předivo, které každý člověk k němu má, vědomě spoluutvářeli. Z toho vyrůstají impulsy pro svobodný duchovní život, který napříště, vyzařující z každého biologicko-dynamického podniku, pomáhá překonávat zužující, destruktivní světový názor materialismu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Fühlen_in_Gleichheit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Cítění v rovnosti ====<br /> <br /> Každý zemědělský podnik je začleněn do obecného právního řádu. Ten vytváří zákonem rovnost před právem. Rovnost je vysoké dobro, ale otázka je, jak vědomě žije princip rovnosti v lidech. Žije tento princip skrze diktát zákona nuceně zvenčí, oslovujíce pouhý rozum — nebo je to právní cit, který probouzí zevnitř ideál rovnosti k životu? V prvním případě vládne ve vztahu člověka k člověku anonymita; práva jsou vymahatelná, člověk se domáhá svého práva. V druhém případě člověk cítí, jemně diferencovaně, co je po právu, a řídí se tím. Z rozumu se živí právní cit, sebepociťování-v-rovnosti. Rozum<br /> <br /> sám se však živí z živého prožívání duchovně-reálných souvislostí v přírodě a společenském životě. Z tohoto prožívání vyrůstá důvěra; ta vytváří nejvyšší právní jistotu. To se okamžitě ukáže, zaměříme-li se na práva vztahující se k půdě, práci a kapitálu. Patří k obecnému společenskému povědomí, že tato jsou nepochybně právy, zároveň však také obchodovatelnými hospodářskými objekty; práva mají cenu! A tam začíná nerovnost. Mohou-li být půda, práce a kapitál neseny na trh, je princip rovnosti podkopáván. Jednotlivec se stává pánem nad půdou, prodává sám sebe na trhu práce a prostřednictvím hromadění kapitálu řídí lidskou práci k vlastnímu prospěchu. Právní cit zaniká z práva; právo se stává abstraktně nelidským; umírá smrtí práva. {{SE|195}}<br /> <br /> Tato problematika se stává vysoce virulentní, chceme-li rozvíjet biologicko-dynamický podnik; potřebujeme půdu, spolupracovníky a kapitál — tedy finanční objem, který se pekuniárně nikdy nevyplatí; pracovní místo v zemědělství je za dnešních okolností dražší než v chemickém průmyslu. Co tedy dělat? Je třeba vytvořit stav čistého práva, to jest takový, který je nesený ryze principem rovnosti. Takový stav v dnešním právním řádu neexistuje; práva se tu prodávají jako brambory. Tento stav nefalšovaného práva musí být teprve vynalezen, při jeho utváření. K tomu je zapotřebí právní rámec, v němž je to možné. Takový se v současném právním řádu nabízí v právu obecně prospěšných spolků, obchodním právu a právu nadací. Jde o to, prostřednictvím obecně prospěšných nositelských struktur zajistit co nejvíce nezcizitelnost půdy a kapitálu. K tomu je, kde je to jen možné, nezbytný akt darování — nebo jednorázovým financováním, à fonds perdue, vykoupení nemovitostí a tam vázaného kapitálu ze starých právních svazků (dědické právo atd.). Je-li toto zajištěno, mohou být nastoupeny nové cesty v oblasti správy pověřeneckou formou a práva užívání, v tom smyslu, že půda a kapitál jsou z ryze duchovních hledisek, s vyloučením dědického nároku, dány k dispozici k užívání těm, kteří se k tomu duchovněvědně ideálně i řemeslně prakticky způsobilými stali. Správa pověřeneckou formou leží v rukou těch, kteří jsou schopni duchovní impuls biologicko-dynamického zemědělství v proměnách historického postupu lidstva přenášet od jedné generace hospodářů ke generaci následující. {{SE|196}}<br /> <br /> Za prací stojí základní právo na práci a schopnosti lidí. Když se člověk snaží organismus — a skrze něj myšlenku individuality — uchopit v bezprostřední anschauung a v činu prožívané skutečnosti, pročišťuje se právní cit ke stále vyšší jasnosti. Říká mu pak nesporně: půda není způsobilá k vlastnictví, je však způsobilá k držení: člověk ji drží tak dlouho, dokud ji užívá, nebo dokud právo užívání nepřevezme způsobilý nástupce. Nejinak se to má s kapitálem, který je vtělen do provozních prostředků (stroje atd.) a stavebních zařízení.<br /> <br /> Zvláštní výzvu představuje utváření příjmového práva. V rámci zemědělského hospodářského společenství se lze v tomto ohledu odpoutat od poručnictví tarifního řádu — bohužel ne pokud jde o mzdové a platové příjemce. Ideálem, k němuž by bylo třeba usilovat, by bylo, aby se každý trvale spolupracující stal spolupodnikatelem a tvořil s ostatními podnikatelské společenství, které si výši příjmů určuje samo podle výnosové situace; za platné zákonné úpravy je to však jen velmi omezeně proveditelné. Předem určovat příjmy podle výše součtu možných potřeb jednotlivců je abstraktní a nevyhnutelně vede k nerovnostem, a tím ke konfliktům. Nejinak je tomu, hledá-li se řešení ve „stejném platu pro všechny&quot;. Utváření příjmů se vždy řídí konkrétními životními poměry. V gemeindschaftní správě závisí v podstatě na rodinných poměrech. Mladá rodina potřebuje v tutéž dobu méně příjmů než rodina, jejíž děti chodí do školy a potřebují hudební nástroje, nebo než rodina, jejíž děti procházejí studiem. Odejdou-li děti z domu, může se to, co je jako příjem skutečně potřeba, opět snížit — a ještě více ve stáří. To samozřejmě zahrnuje veškeré životní nehody, jimž se společenství musí případ od případu postavit.<br /> <br /> Je třeba se naučit nakládat v rámci samospravného hospodářského společenství s utvářením příjmů jako s dynamickým procesem. To zahrnuje — podle délky spolupráce — také právo k bydlení na čas nebo na dobu života. Mimozemědělské příjmy (jako honoráře za přednášky, semináře, poradenství nebo z jiných činností) plynou do společného rozpočtu.<br /> <br /> Hospodářsko-společenstevní utváření příjmů, s ohledem i na úpravu důchodového pojištění, práv k bydlení atd., vylučuje soukromou tvorbu kapitálu. To znamená nácvik vysoké míry {{SE|197}}<br /> <br /> na bdělost, empatii a jemný cit pro vše, co nevyslovené žije v mezilidském prostoru jako potřeba.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Denken_in_Brüderlichkeit_oder_Mitmenschlichkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Myšlení v bratrství čili lidské sounáležitosti ====<br /> <br /> Na hospodářském poli se myšlení již nestaví ke světu jako pouhý pozorovatel — vnoří se do něj a stává se samo tvůrčím procesem. Cítivě se ponoří do vůle a je tak zcela k dispozici bližnímu a světu. Myslíce nalézá člověk základ pro svou činnost v dobově nutných požadavcích provozu a v uspokojování potřeb svých bližních. Ty jsou myšlení v hospodaření posvátné. Pít kořalku může být potřebou. Výrobce kořalky neušetří žádné myšlenkové námahy, aby vynalezl nejlepší možný způsob, jak této potřebě vyhovět — přirozeně mu nic nebrání, aby ze svého duchovního vhledu poučil svého zákazníka o zhoubných následcích požívání alkoholu —, a obchodník drží výrobek na polici, protože ho lidé chtějí mít. Hospodářský život je — stejně jako právní a duchovní — autonomní. Přísně vzato není věcí hospodářsky jednajícího člověka zákazníkovi produkt odepřít proto, že se mu zdá být škodlivý. Rozhodovat o tom přísluší: na rovině duchovního života vhledu do příčin škodlivosti, na rovině právního života zákonu, který dostupnost omezuje. Každý člověk stojí, zodpovídaje se sám sobě, v těchto třech článcích a musí se učit zaměřovat své sociální chování podle platnosti autonomie tří článků společenského života.<br /> <br /> Bratrství a sesterství v hospodaření volá po nové denkungsart. Ta musí se smyslem pro skutečnost uchopit řetězec tvorby hodnot v jediném myšlenkovém obrazu jako panorama. Musí se pokoušet mít v každé fázi na zřeteli hospodářsky jednajícího člověka v jeho duchovním usilování i v daných právních rámcových podmínkách — aby bylo možno posoudit vlastní příspěvek k výkonu v poměru k příspěvku ostatních hospodářských partnerů. Konkrétně to znamená utvořit si obraz o životních a výrobních podmínkách tam, kde vše bere svůj počátek, totiž v prvovýrobě zemědělství. V biologicko-dynamickém zemědělství vychází tato prvovýroba z duchovního impulsu — z myšlenky organismu a individuality. Aby bylo možno tento impuls vštípit půdě jednoho celého hospodářství, je třeba schopností a rukou mnoha lidí. Lidé dávají své spolupráci {{SE|198}}<br /> <br /> Právní základ a vyrábějí zboží – náš každodenní chléb –, které odtud vtéká do oběhu zboží. Konečná spotřebitelská cena tohoto zboží musí být taková, aby tento tok zboží od počátku setí až po konec spotřeby mohl plynout nepřetržitě. To si žádá imaginativně tvořícího myšlení. Z něho se formuje společné úsudkování, které jediné je hospodářskému životu přiměřeno. Jednotlivý úsudek to nedokáže. Nezbytně uvízne ve slepé uličce egoismu. Teprve ve vytváření asociací, ve spolupůsobení hospodářských partnerů asociativní cestou, se může rozvíjet myšlení, které má za svůj orientační bod potřeby bližních. Ono obrazně uchopuje hospodářské souvislosti a plynně a živě přivádí na světlo společné úsudkování, jehož produktem je mimo jiné cena. Jedině tato denkungsart, upevňující a oživující se na faktech hospodaření, je s to vykořenit zdánlivě nepřemožitelný egoismus, tuto rakovinu hospodářského života.<br /> <br /> Cena zemědělské prvovýroby se přemění v peníze. Peníze jsou pak, vzaty o sobě, již nikoli hospodářský předmět, nýbrž protivýkon za hodnotu zboží. Peníze nabývají právní povahy; stávají se právem čerpání na zboží. Jsou prostředkem toku, aby usnadnily směnu zboží. Jako takové však musejí co nejrychleji znovu zmizet zpět do hospodářského procesu, z něhož vznikly. Zajišťují tak nepřetržitý tok prvovýroby, na nějž se musí měřit veškeré další celohospodářské tvoření hodnoty a ceny.<br /> <br /> Pohlédneme-li na zemědělský organismus a jeho tři bytostné články, je tento organismus jako semeno, které neklíčí a nevyvíjí se jen jednou, nýbrž nepřetržitě klíčí a rozvíjí se a vyzařuje přes své hranice do sociálního okolí, kde podněcuje sociální procesy. Nyní a nadále může takové zemědělství – obnovené z ideje organismu a individuality – znovu se stát prameništěm tvorby hodnoty ve veškerém hospodaření. Všude, vyzařujíc z jednotlivých míst, může přispívat k tomu, aby do spleti zamotané nitě sociálního života byly rozvinuty do tří oblastí autonomního duchovního, právního a hospodářského života a toto transparentně trojčlenné uspořádání se ztvárnilo v sociální organismus. Ten pak zpětně pomáhá, aby se klíčivé síly semene zemědělského organismu jako tělo zemědělské individuality nepřetržitě obnovovaly. {{SE|199}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zweiter_Teil&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''Druhá část''' ===<br /> <br /> {{SE|200}}Prázdná strana{{SE|201}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_landwirtschaftliche_Individualität_und_die_drei_Säulen_der_Bodenfruchtbarkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Zemědělská individualita a tři pilíře půdní úrodnosti ===<br /> <br /> Jak bylo zmíněno v kapitole «Dreigliederung člověka a zemědělská individualita» (str. 88 nn.), získává pojem «Zemědělská individualita» bytost a smysl teprve tehdy, když se zemědělec odváží uchopit jej na základě wesenserkenntnis člověka. To, co říká antroposofická duchovní věda o trojčlennosti člověka podle těla, duše a ducha, lze ověřit v sebezakušení a sebepoznání. Lze obrátit pohled na organizaci těla a shledat, že tato tvoří fyzický a životní základ pro činnost duše a působení ducha. Ve fyziologicky rozkladných procesech v nervech a smyslových orgánech si duše bdíce uvědomuje obsah svého vnímání a myšlení, ve fyziologicky budujících rozvíjí spíce svou vůli a, jako prostředník mezi oběma póly, v rytmu srdečního tepu a dýchání, uskutečňuje v polosnění duševní činnost cítění. Duch člověka, jeho nejpůvodnější jádro bytosti, je zakořeněn v Já. V Já-činnosti prostupuje duch tyto tři duševní činnosti a jim přiřazené tělesné procesy. Tělo je se svými orgány, látkovými kompozicemi a životními procesy pozemským orgánem duchovní duše, obrazem jí samé. Duchovní duše a s ní spojené vyšší hierarchické duchovní bytosti&lt;ref&gt;Viz např. Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; oživují a tvarují tělo v do značné míry uzavřený organismus. V něm, jako v mikrokosmu, je v plné účinnosti vše to, co naplňuje makrokosmos duchovně-duševně. Skrze svou duchovní duši je člověk vybaven schopností nalézat v sobě prostředky a cesty, jimiž může poznávat sebe sama i bytostné působení a bytí makrokosmu.&lt;ref&gt;Viz např. Rudolf Steiner: ''Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?'', GA 10, Dornach 1992.&lt;/ref&gt; Co bylo v makrokosmu v pravěkých dobách ještě bytostně živé, vylilo se v průběhu evoluce do světa, do bohatství forem přírodních říší. Stalo se dílem. V lidském Já žije zárodečně prapočátek jako mikrokosmos dál. Z Já vyrůstá člověku síla rozvíjet se, sebepoznávající, k svobodné individualitě.<br /> <br /> Tato poukázání mohou ještě jednou potvrdit oprávněnost a hloubku výroků Rudolfa Steinera: «der Mensch wird zur Grundlage gemacht», jde-li o to provozovat zemědělství způsobem přiměřeným duchu. Tato {{SE|202}}<br /> <br /> Pojmy individualita a uzavřenost organického celku (organismus) lze v nejpřísnějším smyslu odvodit jedině od člověka. Člověk, každý sám za sebe, je individualitou silou svého Já, své duchovní duše, která se nahoře otevírá říším duchovního světa a dole svou tělesnou organizací zahrnuje říše přírody. Člověk se stane srozumitelným teprve tehdy, naučíme-li se na něj v tomto smyslu nahlížet jako na občana dvou světů.<br /> <br /> Hovoří-li se o zemědělské individualitě v co největší uzavřenosti, pak se pojem uzavřenosti vztahuje na její tělesný organismus, který se silou ideje a vůle člověka utváří v nádobu přijímající zemědělskou individualitu. Na to bylo podrobně poukázáno pod aspektem čtyřčlennosti v kapitole «Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hospodářského organismu» (s. 97 n.). Co však dává pojmu «zemědělské individuality» obsah? Co naplňuje duchovně-bytostně kus země hospodářství? Obsah se utváří, jak bylo popsáno, skrze umělecké vzájemné uspořádání všech kulturních a krajinných prvků hospodářství plošně-horizontálně až k jeho hranicím. Středový bod, z něhož je toto dění řízeno, nově povstává z duchovní duše člověka, jež se povznáší k poznání ducha.<br /> <br /> Bytostné naplnění je makrokosmickým děním a zároveň děním, do něhož zasahovat — v dobrém, budujícím, nebo ve zlém, ničivém smyslu — je dnes a napříště postaveno do svobody člověka. Z instinktivních stavů vědomí starších epoch lidstva pocházejí zásahy, které vedly k rozvoji kulturní půdy, kulturní rostliny a domácích zvířat (srov. kap. «Staropersská kultura», s. 42 n.). Pečeť, kterou tyto kulturní výkony vtiskly přírodním věcem a bytostem, nese již «individualizovaný», stanovištně specifický charakter. Ten se stupňuje s probouzením Já — impulzem křesťanství, který ve středověku vedl k utváření vesnických společenství se středem a obvodem. Dnes stojíme před základní proměnou, totiž přesunem středového bodu zvenčí dovnitř. V té míře, v jaké se duchovní duše poznávající a jednající začleňuje do makrokosmických souvislostí a uvádí své konání s nimi v soulad, v téže míře se individualita člověka rozšiřuje a vtiskuje se «bytostně naplňující» celku hospodářství. Tím je naznačen vývoj do daleké budoucnosti: «Wir müssen uns überhaupt darüber klar sein, dass das landwirtschaftliche Gebiet mit dem zusammen,<br /> <br /> co leží pod povrchem půdy, představuje individualitu, která dále žije i v čase.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 50.&lt;/ref&gt; {{SE|203}}<br /> <br /> Jak bylo podrobně popsáno v kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 n.), je «zemědělská individualita» trojčlenná jako člověk a jako on se svisle začleňuje do osy Země-Slunce, s tím rozdílem, že funkce zemských hlubin jsou srovnatelné s nervově-smyslovým systémem člověka a funkce výšin nad zemí s jeho metabolickým systémem. Střed mezi těmito póly tvoří půda, srovnatelná s funkcemi lidské bránice. Půda se rozkládá jako kůže horizontálně přes pevný povrch Země. V ní se v rytmu koncentruje a vzájemně prostupuje působení sil výšin a hlubin a dělá z ní pratvůrčí základ veškerého vyššího života na Zemi.<br /> <br /> Na toto střední článek se nakonec soustřeďuje veškerá práce v zemědělství. Zemědělec se snaží usměrňovat spolupůsobení těchto sil výšin a hlubin a látek, k nimž tyto síly příslušně stojí ve vztahu, tak, aby se rytmický střed mohl rozvíjet k stále vyšší samostatnosti a individualizovat se. To se týká především druhově typického růstu, jakož i tvorby plodů a výživnosti kulturních rostlin. Jde v jádru o rozvoj «bránicové funkce» k postupující samostatné dynamice a o to, nechat síly výšin a hlubin v rytmu ročního koloběhu tak souznít, aby se orgán středu mohl stát ústředním orgánem vývoje zemědělské individuality. Toto nalézá a bude stále více nacházet svůj výraz v hofindividuální úrodnosti půdy. V ní se přírodní působení a lidské působení uzavírají do stávajícího se celku.<br /> <br /> Pojem úrodnosti půdy má přinejlepším ještě výpovědní hodnotu pro praktika ekologického zemědělství. Z vědeckého jazykového úzu zmizel s průlomem industrializace zemědělství od 60. let 20. století. Nelze ho odvodit z kvantifikovatelných parametrů, a proto není vědecko-metodicky uchopitelný. Na jeho místo nastoupil pojem produkční schopnosti půdy, který říká mírou, číslem a váhou, co půda vydá na výnosu, ale nikoli, jak tento výnos a jakými prostředky vznikl. Prostřednictvím libovolného nasazení provozních prostředků podle druhu a množství {{SE|204}}<br /> <br /> sogenanných minerálních živin, pesticidů, herbicidů, regulátorů růstu atd. se dosahuje i na od přírody málo «nadaných», tedy chudých, půdách rok od roku kalkulovatelných maximálních výnosů. Tím se stal kvalitativní aspekt úrodnosti půdy — např. stanovištní nebo původově specifická hodnota, resp. nutriční kvalita potravin — obsoletním. Pojem výnosové schopnosti se do velké míry vztahuje již jen na agrotechnologické otázky, pojem úrodnosti půdy však na otázku nově rozvíjené landbaukunst. Ta vyžaduje, jak bylo naznačeno výše, rozšíření pohledu na stránku podstaty světa, na intimnější silové účinky v hospodářství přírody.<br /> <br /> Navazujíce na odvození pojmů «Zemědělský organismus» a «Zemědělská individualita» (srov. s. 88 nn.) se teprve objasní dimenze, do jaké bytostné skutečnosti zemědělec vlastně pracuje. Veškerá polní a zahradnická opatření, která podniká, uplatňují se na středním článku «Zemědělské individuality» — na půdě, jejíž funkce je makrokosmicky srovnatelná s lidskou bránicí ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90). Tak jako bránice stojí se svou rytmickou dynamikou v souvislosti s pulzem srdce a plicním dýcháním, tak i půdní procesy odpovídají rytmům, jež mají svůj původ v pohybových poměrech Země a kosmosu. Tak jako se rytmus dne a noci mikro­kosmicky rozkládá do polárních stavů bdění a spánku, tak prožívá i ve skrytém působící svět přírodních bytostí polární stavy — na jedné straně zakletosti do plnosti forem jako letní spánek a na druhé straně, v zániku těchto forem, osvobozeni a osamostatnění jako zimní probuzení. Stejným způsobem znamenají přechody na jaře usínání a na podzim probouzení. Do tohoto stálého proměňování v ročním koloběhu zasahuje zemědělec; a proto se žádné opatření nepodobá druhému. Kontinuem v proměně jevů, na nějž se vztahují veškerá kultivační opatření, je půda a její výchova k trvalé úrodnosti.<br /> <br /> Podle stanovištní přírodní nadanosti spočívá úrodnost půdy na třech pilířích: zpracování půdy, osevním postupu a hnojení. Zpracování řídí dle potřeb pěstovaných rostlin fyzické procesy půdy, osevní postup přispívá k jejich oživení, hnojení je oživuje a prosycuje duší. Tyto tři nosné pilíře zemědělské prvovýroby mají být v dalším pojednány z rozšířených hledisek. {{SE|205}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Erste_Säule:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''První pilíř:''' ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vom_Wesen_der_Bodenbearbeitung_im_Zusammenhang_mit_der_Bodenentwicklung_im_Jahreslauf&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === O podstatě zpracování půdy ve spojitosti s vývojem půdy v ročním koloběhu ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Boden&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Půda ===<br /> <br /> Věda o půdě vymezuje v mírných klimatických pásmech půdu na prokořeněnou zvětrací vrstvu, jež nasedá na horninu podloží. Tato zvětrací vrstva je svou mocností a strukturou výrazem na jedné straně druhu geologického výchozího materiálu a zemských hlubinných sil, na druhé straně druhu atmosférického působení a kosmických sil výšin. Jako modifikující třetí člen přistupuje geomorfologie, krajinná podoba (tektonika, vodní a větrná eroze). Součinností této trojnosti sil a látek vzniká v závislosti na hloubce variantami bohaté, opět se trojčlenně členící půdní profil. Jeho svrchní zóna, A-horizont, je ve vysoké míře ovlivňována látkami a silami, jež přicházejí z atmosféry, z «břicha» zemědělské individuality. Zde v nejvrchnější vrstvě se soustřeďuje rostlinný a živočišný půdní život a z něho vzešlý humus jako rozhodující nositel úrodnosti. Humus zajišťuje tmavé zbarvení tohoto horizontu a póry bohatou drobtovitou strukturu.<br /> <br /> Střední vrstva, B-horizont, je výsledkem postupného zvětrávání. Buduje se ze směsi jílu, prachu, jemného a hrubého písku, jež se může jednostranně vyhranit až k extrémům těžké jílové nebo lehké písčité půdy. Nositelem úrodnosti v této zóně je harmonický poměr míšení minerálních těles křemene, jílu, vápna, jak je přítomen v mírné hlinité půdě.<br /> <br /> Pod zvětrávaným horizontem leží výchozí hornina, C-horizont. Hranici mezi oběma určuje čelo vápencového rozpouštění. Postupující debasací se tato hranice prohlubuje v sotva znatelných krocích rok od roku.<br /> <br /> Fyzický základ půdy tvoří čtyři klasické živly: země, voda, vzduch a teplo. Minerální půdy vykazují celkový objem pórů 40 až 50 %. Ten se skládá z komplexního systému {{SE|206}}<br /> <br /> nejjemnějších až po hrubé póry, trhliny smršťování, biogenní kanálky apod. Při dešti se plní vodou, při suchu a vsakování vzduchem. Teplo, jemuž fyzika od 16./17. století nepřiznává vlastní stav jako živel (skupenství), prostupuje svá tři sourozence, uvádí je do vzájemných vztahů, stará se o jejich přechod z jednoho elementárního stavu do druhého – nebo při své nepřítomnosti (v zimě) o jejich oddělení a setrvávání v jejich zvláštní existenci.<br /> <br /> V půdoznalství se na základě empirických studií profilové stavby hovoří o vývoji půdy, který probíhá od konce poslední doby ledové před 10 000 až 15 000 lety. Podle vnějšího obrazu různých půdních profilů a jejich mnohostranné diferenciace jako výsledku tohoto dlouhodobého vývoje se rozlišuje řada charakteristických půdních typů. V závislosti na intenzitě zvětrávání, vertikálních přesunech látek a horizontaci jde na jedné straně o půdní typy, které ještě vykazují mladé vývojové stupně, jako AC-půdy «rendzin» na vápencových stanovištích v svažitých nebo suchých polohách. Polárně k nim stojí, rovněž s AC-profilem, «rankery» na křemičito-kyselých horninách v erozních polohách. Od těchto mladých stadií lze na druhé straně sledovat půdní typy narůstajícího stáří, jako například na vápencových stanovištích sérii stárnutí rendzina –&gt; hnědozem –&gt; pseudoglej, nebo na kyselém křemenu-pazourku sérii ranker –&gt; hnědé půdy –&gt; podzoly.<br /> <br /> Každý statek má jeden nebo často více takových půdních typů. Jejich znalost vypovídá mnohé o obdělávatelnosti, schopnosti zadržet vodu a dalších růst určujících faktorech – zkrátka o jejich přírodní nadanosti. Nad tuto znalost je pro zemědělce ještě důležitější obrátit pozornost k vývoji půdy a vpravit se do něho – k tomu vývoji, který se odehrává rok od roku. Spoluutvářet jej znamená především umění zpracování půdy.<br /> <br /> Běh roku se člení do ročních období: zima, jaro, léto a podzim. Během těchto charakteristických časových úseků prochází půda vývojem, který je neoddělitelně spojen se životem a umíráním rostlin a půdní živočišné říše. Zpracováním půdy usiluje zemědělec a zahradník – podle okolností – podporovat nebo brzdit procesy života, a stejně tak procesy umírání. Symptomatika procesuálního dění se nejlépe vyjasňuje na příkladu pěstování obilovin. {{SE|207}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Winterprozess_und_die_Bodenbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Zimní proces a zpracování půdy ===<br /> <br /> V zimě je svět jeví­cích se jevů redukován na ryze fyzické. Vnější život je z velké části vyhaslý; stáhl se do klidového stavu spor, semen, pupenů a do kambia a zásobních orgánů (hlízy, bulvy). Růst listů na podzim zasetého ozimého obilí se zastavuje. S příchodem mrazu přilehají listy v růžici hvězdicovitě, jako obraz hvězdného nebe, plochý přitisklé k zemi.&lt;ref&gt;Jev, který u moderních, na vysokou odolnost vůči dusíku vyšlechtěných odrůd již téměř nelze pozorovat.&lt;/ref&gt; Jen kořeny pomalu dorůstají do hloubky. Příroda je oděna do světla a tmy, do bíla a černa. Z bílé sněhové pokrývky se kontrastně odráží temno větvoví stromů a keřů. Půda vykazuje od listopadu tmavší zbarvení než jindy během roku. Je to důsledek nasycení všech půdních pórů vodou. Tento jev ukazuje na ústřední zimní proces – na dalekosáhlé vzájemné oddělování čtyř živlů od sebe. Jinak vše prostupující teplo se stahuje zpět a přenechává svým třem sourozencům jejich fyzické vlastní bytí. Místo tepla nastupuje jako jeho protipól chlad. Vzduch je čistý a jasný a uvolňuje výhled do dálky nebo vzhůru k hvězdnému nebi. Voda přestává se vypařovat; houstne, těžkne a vsákává se do hloubky. Zemitě-pevné se stahuje a formuje se do své přísně geometrické krystalové povahy.<br /> <br /> Zimní proces uvádí zemi do stavu oddanosti sobě samé, jakéhosi duchovního probouzení. «Země je tedy v době hluboké zimy nejvíce Zemí; je tehdy svou vlastní podstatou.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen'', GA 229, Vortrag vom 6. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 23.&lt;/ref&gt; Emancipuje se od planetárních vlivů a otevírá se ozařujícím účinkům «nejzazšího kosmu», sféry stálic, kterou Řekové příznačně nazývali Křišťálovým nebem.&lt;ref&gt;Řekové nazývali Křišťálové nebe Uranos (řec. Οὐρανός, Ouranos; lat. Uranus, Coelus nebo Caelum, nebeská klenba). Křišťálové nebe se objevuje v Dantově Božské komedii. V esoterně-okultní tradici uchovává plody předcházející evoluční řady. Zahrnuje nebeskou klenbu a nebe stálic.&lt;/ref&gt; Zima je «dobou, kdy se v zemi může nejsilněji rozvíjet krystalotvorná síla, největší formativní síla pro minerální substance. Tehdy náleží nitru Země […] podléhat vlivu krystalotvorné {{SE|208}}<br /> <br /> sil, jež přicházejí z dálav kosmu […] a čím hlouběji sestupují, tím silnější je v nich tato touha stávat se v hospodářství přírody krystalicky čistými.&quot;<br /> <br /> Krystalotvorné formativní síly se v zimním mrazu zmocňují i živlu vody. Ten dosahuje své největší hustoty při +4 °C a začíná se – znovu se roztahuje – při teplotách pod 0 °C krystalizovat v led. Tento proces se odehrává na povrchu půdy a vodních ploch a ve vlhkosti vzduchu, přičemž vznikají sněhové vločky. Při velkém mrazu padají jednotlivé krystaly ve tvarech, z nichž žádný se nepodobá druhému; a přesto všechny krystalizují v kráse a čistotě podle téhož principu hexagonálně do šestiramenné hvězdy.<br /> <br /> Tyto z „dálného kosmu&quot; v průběhu zimy přicházející tvarové, resp. krystalotvorné síly mají pro vývoj půdy v následujícím roce trojí význam.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Bildung_der_Frostgare&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Vznik mrazové drobtovitosti půdy ====<br /> <br /> Vznik frostgare<br /> Důsledkem anomálie vody – při krystalizaci zvětšovat svůj objem a přitom se specificky odlehčovat – dochází v vodou nasycených vlásečnicových trhlinách, puklinách a pórech půdy k trhací síle. Ta je zvláště blahodárná tehdy, když po pozdní podzimní sklizni okopanin a při zamokřené půdě zanechá pluh rozmazanou, kohezně slisovanou ornici. Tehdy přichází ke slovu „Mistr Mráz&quot;, který uvede půdu zpět do drobivého stavu, jakého by zemědělec žádným nářadím nedosáhl. Mráz rozráží kohezní hmotu půdy v množství malých, ostrohrannných polygonálních drobtů – „frostgare&quot;. Protože tato struktura vzniká čistě fyzikální cestou, je nestabilní a při silném dešti se může snadno opět rozbředat. Přeje-li však zemědělci štěstí a zachová-li se frostgare až do časného jara, stabilizuje se biologickou cestou a zajišťuje – ještě dříve, než je v půdě jarní osev – jak se říká, polovinu sklizně.<br /> <br /> Přes zimu přebírá spolu s „Mistrem Mrazem&quot; sama příroda zpracování půdy. Lidská ruka spočívá. {{SE|209}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Entstehung_der_Tonmineralien_und_ihre_Neubildung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Vznik tonmineralů a jejich nová tvorba ====<br /> <br /> Jíl představuje směs různých tonmineralů i amorfních produktů zvětrávání, hydroxidů křemíku, hliníku, železa atd. Tyto hydroxidy jsou koloidní povahy, beztvaré – stav mezi pevným a kapalným, týž, který leží v základu veškerého procesuálního dění v živém. Plastičnost jílu pramení z jeho afinity k vodě, jakož i ze zčásti submikroskopické drobnosti krystalických tonmineralových lupínků, z bobtnavosti určitých druhů tonmineralů (*Montmorillonit* aj.) a z vysoké schopnosti půdních koloidů přijímat vodu. Voda nechává jíl bobtnát. Odvodnění vysycháním vytváří nejjemnější smrštěninové trhliny až hlubokými půdními prasklinami.<br /> <br /> Je-li dynamika jílu podstatně určována afinitou k vodě a v ní rozpuštěným solím, pak jsou to vzduch a teplo, které spolupůsobí rytmické kmitání tam a zpět mezi formou (tuhá kůra) a procesuální látkovou výměnou. Tento rytmus se projevuje zvláště v dynamice hydrátových obalů jílových částic. Při suchu (léto) se stahují a přibližují svou hustotou zemitě-pevnému. Při vlhku (zima) rozšiřují vodní obaly svůj objem. Jíl je tak nositelem rytmického součinnosti pevného, kapalného, plynného a tepla – a tím reprezentantem bytostného článku středu, „bránice&quot;, mezi metabolickým pólem nad zemí a hlavovým pólem pod zemí (srov. [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90).<br /> <br /> Strukturotvorné v jílu jsou tonmineraly; krystalizují hexagonálně v průsvitně tenkých lupíncích s plošným rozpětím menším než 0,002 mm. Štěpí se do takové submikroskopické tenkosti krystalových ploch, že tyto lze označit jako materializovanou ideu „roviny&quot; – která podle krystalotvorných formativních sil kosmu látkově rozvíjí krystalovou mřížku do plochy a ohraničuje se do šestihranné formy. Tonmineraly vděčí za vysokou dynamiku vázání a uvolňování látek rozšiřitelným mezivrstvám, ale zejména právě této dvojstrannosti svých v řazení za sebou téměř do bezedna se rozkládajících povrchů. Plošné rozpětí 1 g bobtnavého *Montmorilonitu* například činí 800 m².&lt;ref&gt;Willi Laatsch: *Dynamik der Mitteleuropäischen Mineralböden*, Dresden und Leipzig 1957, 280 S.&lt;/ref&gt; V rytmickém kmitání tam a zpět mezi krystalickou formou a vodně-substanciální {{SE|210}}<br /> <br /> dynamikou jsou to právě tonmineraly, které činí jíl nositelem úrodnosti v oblasti fyzicko-minerálního.<br /> <br /> Různé druhy tonmineralů vznikají trojím způsobem:<br /> <br /> * Fyzikálním zvětráváním slíd. Při tom se tvoří mimo jiné primární tonmineraly a jejich dalším chemickým rozkladem přeměny na sekundární tonmineraly.<br /> * Chemickým zvětráváním bazemi bohatých magmatitů a metamorfních hornin vznikají řady sekundárních tonmineralů až po úplný rozpad krystalových mřížek za vzniku výše zmíněných amorfních, koloidálních hydroxidů.<br /> * Novotvorba sekundárních tonmineralů syntézou koloidální hmoty hydroxidů křemíku a hliníku.<br /> <br /> Tato novotvorba je původním krystalizačním procesem, „zemí-stáváním&quot; z živého prvotního stavu koloidálně-vodního, položivé substance.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989, Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», S. 193.&lt;/ref&gt; Amorfní hmota půdních koloidů se znovu prostupuje formou. Látky se uspořádávají za vkládání kovových bází do přísné geometrie krystalové mřížky. Síly, které toto uspořádání způsobují, se obvykle hledají ve vlastnostech látek samých. Jak je ale možné, že určité krystaly – například křemen – vykazují geograficky závislý habitus, jiné – jako pyrit – mohou při shodném látkovém složení nabývat zcela odlišných modifikací krystalové podoby? Síly, které to způsobují, přicházejí z vně fyzicko-pozemského; jsou to zmíněné mimoprostorové a mimoč asové formativní síly z mimoplánárního kosmu, k jejichž projevení mají jednotlivé látkové prvky podle svých hmotně vázaných vlastností v prostoru a čase svůj vždy specifický vztah.<br /> <br /> Na skutečnost kosmického původu formujících, krystalotvorných sil upozorňuje Rudolf Steiner ve výše citovaných poukazech. Popisuje jejich působení jako zimní dění, jako něco, co uvádí zemi do krystalicky čistšího stavu až do jejích hlubin. Nabízí se spatřit zde souvislost tohoto působení formativních sil s přeměnou primárních na sekundární tonmineraly a zvláště s jejich novotvorbou z beztvarých stavů půdních koloidů. Týmž směrem míří i Willi Latsch (1905–1997),&lt;ref&gt;Willi Laatsch: Ebd., S. 47.&lt;/ref&gt; poukazující na to, že krystalové mřížky tonmineralů v půdě při nízkých teplotách {{SE|211}}<br /> <br /> vznikají (v zimě) a ve srovnání s krystalickými vyvřelinami vykazují nižší stupeň uspořádání krystalové mřížky.<br /> <br /> Lze tedy shrnout: Také z hlediska dynamiky zvětrávacích procesů v anorganické přírodě až po amorfní koloidní stavy, jakož i z hlediska dynamiky vzniku nových silikátových tonmineralů, označuje zima počátek vývoje půdy v ročním koloběhu.<br /> <br /> V zimě se půdy v rámci samozpracování zimními silami obnovují ve své fyzické konstituci.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Trägerschaft_und_Bewahrung_der_kosmischen_Formkräfte_im_Jahreslauf&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Nositelství a uchovávání kosmických formativních sil v ročním koloběhu ====<br /> <br /> Formativní síly, které v zimě dopadají, působí skrze látkovost země, a to tím silněji, čím přísnější zima je. K těmto krystalotvorným, strukturní čistotu vytvářejícím formativním silám stojí fyzicko-minerální příroda – zastoupená křemenem (kvarcem, silikáty), vápnem (bázemi bohatými horninami) a jílem – v různém vztahu. Křemen-křemík je v mírných a polárních pásmech téměř odolný vůči zvětrávání. Odráží formu-rozpouštějící sílu vody, kdežto vápenec ji přitahuje. Horský křišťál (křemen) je od přírody „krystalicky čistý&quot;; vápenec rozvíjí vlastní dynamiku odbourávání a opětovného budování; vyskytuje se v rozmanitých formách, v rozpětí od romboedricky v čistotě krystalizujícího kalcitu až po vodou prosycený sinterový vápenec. Křemen a vápenec tvoří v půdě a v horninách protiklady. Vápenec má vysokou affinitu k vodě. Tak jako je „dychtivě&quot; vnímavý pro formativní síly hvězdného nebe, tak je vnímavý i pro formující síly sluneční blízkosti planetárního obvodu, účinkující skrze živel vody – síly vyzařující z Merkuru, Venuše, zvláště ale z Měsíce. Poslední případ nastává na jaře v souvislosti s rozvinujícím se životem. V zimě naopak vápenec dychtivě nasává síly stálic, zatímco v sobě spočívající krystalicky čistý křemen je zpětně odráží. „Vápno vyžaduje vše, křemenné vyžaduje vlastně nic více \[…\] Křemenné je obecným vnějším smyslem v pozemském, vápenaté je obecnou vnější touhou v pozemském, a jíl oboje zprostředkovává.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 82f.&lt;/ref&gt; Jíl stojí vůči {{SE|212}}<br /> <br /> K čemu je křemen ještě blíže než k vápenci. To se ukazuje v silikáticky-krystalickém vrstvovém uspořádání jílových minerálů. Avšak jíl má schopnost – jakoby ve vyšší syntéze – kieselový a vápencový pól navzájem spojit. Jeho dynamika je dvojí: na jedné straně je povrch jílových částic obklopen hydratační obalem, na druhé straně může jíl mezi své krystalické vrstvy přijímat vodu. Přitom jsou ve vodě rozpuštěné, zejména bázické látky adsorpbovány na krystalických hraničních plochách, anebo se mohou z tohoto pouta znovu uvolnit výměnou za jiné. Hovoří-li se v půdoznalství o adsorpci či výměnné kapacitě půd, vztahují se tyto parametry vedle humusu především na jílové minerály. Ve světle výše řečeného je nasnadě, že zimními hvězdnými silami je ovlivňován jak krystalický stupeň uspořádání jílových minerálů, tak i stupeň uspořádání látek vázaných na hraniční a mezivrstevné plochy.<br /> <br /> Na druhé straně uchovává jíl tvarotvorné síly, které křemen zpět odráží a které si vápenec chce přisvojit, a ve věku vegetačního období je prostředkuje kořenům rostlin. Jíl je – prostřednictvím kořenů a v zákonech vzduchu a tepla rostoucím výhonkem – „podporovatelem kosmického vzestupného proudu&quot;.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 47.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tento pokyn ukazuje na proud solí a vodíku – Goethe mu říkal Erdsaft, zemní šťáva –, který ve stonkové ose probíhá xylémem uvnitř periferního kambia směrem vzhůru do listového patra. Tento formativní síly nesoucí proud je to, co rostlině pomáhá k fyzické výstavbě jejích substancí – bílkoviny, konstrukčních sacharidů atd. –, a tak celkově k smyslově vnímatelné podobě jejího typu.<br /> <br /> Fyzik a chemik od sebe látky odděluje podle jejich vlastností. Tyto vlastnosti jsou zpětně vedeny k silovému potenciálu – elektřině, magnetismu, jaderné síle –, který však charakterizuje jen fyzickou, zemí podmíněnou stránku látek. Rudolf Steiner si je v průběhu svého duchovního bádání této stránky plně vědom, avšak přidruzeně k ní zpřístupňuje druhou, kosmickou stránku látek, skrze niž se teprve odhaluje jejich ve fyzickém působné bytí. Fyzicko-silová povaha hmotného prvku – nebo kompozice takovýchto prvků, jakou je jílový minerál – osvědčuje se jako vztažný bod, zprostředkovatel a nositel sil specificky vyzařujících z kosmu: například sil tvarotvorných sil sféry stálic nebo sil životadárných éterických formativních sil {{SE|213}}<br /> <br /> slunce a planet. »Kosmický život« a »kosmický chemismus«&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 46.&lt;/ref&gt; se jakoby obsluhuje pozemských látek a sil, jak jsou přítomny v křemeni, vápenci a jílu v půdě, aby v tvarech rostlin plastizoval ven své praobraz, svůj typ.<br /> <br /> Pod výše uvedeným aspektem je krystalická povaha jílových minerálů spolu s látkami, které jsou k nim vázány podzemsky-pozemskými silami, v době zimy vystavena silovým záření nadpozemsky-kosmické povahy, která v organickém působí nositelem života a tvůrcem jeho tvarů. Tak lze výroky Rudolfa Steinera o jílu rozumět v tom smyslu, že jíl tyto tvarotvorné síly uchovává a v následující fázi růstu je zprostředkovává kořenům. Proudí vzhůru, tvarují rostlinnou podobu do obrazu jejího typu a skládají látky v plodech na nositele nährhaftigkeit.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Frühjahrsprozess_und_die_Bodenbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Jarní proces a zpracování půdy ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Im_Vorfrühling&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== V předjaří ====<br /> <br /> Dlouho předtím, než se nadzemní růst probouzí ze zimního klidu, rozhýbe se po několika dnech hřejivého slunce předjaří – zčásti již v únoru – překvapivě živý půdní život. Povrch půdy se vlivem vypařující se vody lehce zesvětlil, vzduch a teplo pronikají do pórů svrchní vrstvy půdy, čtyři živly se opět začínají prostupovat. Je to doba, kdy zemědělec přebírá režii nad [[Bodenentwicklung|vývojem půdy]] v průběhu roku a kdy ho přepadá netrpělivost, příliš brzy vyjet na pole s těžkými tažnými stroji. Aby se tomu vyhnul a udělal si jasný obraz o stavu půdy, sleze z vysokého traktoru, klekne si na pole, rukou a paží odsune svrchní vrstvu půdy stranou – a s údivem zjistí, kolik plevelů již vyklíčilo a dospělo do stádia niťovitých klíčků, jak se již hemží brouci, kolik kroužkovců, larev atd. je již na hledání potravy, především však, jak se díky činnosti mikrobů začíná [[Frostgare|frostgare]] zimy stabilizovat v drobtovité struktuře. Probíhá proces »[[Lebendverbauung|živého zabudování]]«.&lt;ref&gt;Günter Trolldenier: ''Bodenbiologie. Die Bodenorganismen im Haushalt der Natur'', Stuttgart 1982, 152 S.&lt;/ref&gt; {{SE|214}}<br /> <br /> Bakterie, propojené slizovitými látkami svých buněčných obalů do kolonií, tvoří mosty mezi půdními částicemi. Vznikají menší i větší dutiny, pórovitý objem se zvětšuje, výměna vzduchu a tepla v rytmu dne a noci se prohlubuje a půda se stává schopnou vstřebat i náhlé přívalové deště. Při bližším pohledu jsou však v hrubé brázdě hluboká místa brázd ještě tmavá, nasycená vodou; nebo se při podzimním vyrovnání pluhovým doběžníkem ukáže, že podorničí je příliš citlivé na tlak. Předčasné zpracování půdy – zpravidla příliš rané – zanechává v kolejích traktoru nevratné tlakové poškození: vývoj půdy pak stagnuje po zbytek roku. Jinak je tomu při práci s koňmi. Bodové tlakové stopy koňských kopyt se mikrobiálně záhy opět zahlazují.<br /> <br /> Zásada v předjaří zní: »Jak nejdříve to jde, vyjet na pole.« Tím se oní zmíněná netrpělivost stává pochopitelnou. Jde o to, vyrovnat pole, podpořit drobtovitou strukturu prostřednictvím prohřátí a provzdušnění půdy a připravit první klíčiště pro plevele. Tomuto účelu slouží první zpracování v průběhu roku – vláčení. Ve chemotechnickém zemědělství se stalo zbytečným díky nasazení herbicidů. Z úsporných důvodů a kvůli vysoké váze traktorů se pracovní kroky přípravy seťového lůžka kombinují přímo s výsevem. V biologicko-dynamickém zemědělství by tam, kde to počasí dovolí a kde je to jen trochu možné, vláčení a jeden nebo dva přejezdy bránami výsevu předcházet – aby plevele v jemném stádiu klíčku byly vyrvány a nechány uschnout. Zároveň jsou tím podněcovány drobtovitá struktura i látkové přeměny, přerušen kapilární vzlín vody a zimní vlhkost tak v půdě udržena.<br /> <br /> Vedle přípravy seťového lůžka pro jarní obilniny vyžaduje i ozim péče o půdu; ať již prolomením půdního škraloupu lehkou bránou nebo strigelem, ať přivalováním rostlin, aby kořenový systém po střídavých mrazech znovu získal kontakt s půdou.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Im_Frühjahr&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Na jaře ====<br /> <br /> Jarní procesy, které se nyní dostavují, mají být přiblíženy na příkladu jarního obilí. Po přípravných pracích předjaří přichází výsev. Semeno se klade do tmy země do hloubky několika centimetrů na mírně stlačenou podložku vytvořenou secím botem. To usnadňuje {{SE|215}}<br /> <br /> nabobtnání semene kapilárním vzlínem vody; ze stran a shora je výsev v jemnodrobtovité zemní přikrývce obklopen vzduchem a teplem. Klíčení semene je pochod, který nevyžaduje přítomnost živlu zemitě-pevného, tedy země, nýbrž živlů tepla, vzduchu a vody. To již svědčí o tom, že růst klíčivé rostliny odkazuje na evoluční stav, kdy země ještě nebyla zemí a rostlina byla ještě zrozena z vody. Tento stav se opakuje na počátku jejího stávání se zemskou rostlinou. Tento princip opakování dřívějších stavů formuloval Ernst Haeckel (1834–1919) v roce 1866 jako výsledek svých studií embryonálního vývoje u rostliny, živočicha a člověka jako «Biogenetické základní pravidlo», které říká: «Ontogeneze je opakováním fylogeneze»&lt;ref&gt;Ernst Haeckel: ''Generelle Morphologie'', Band II: ''Allgemeine Entwicklungsgeschichte der Organismen'', 1866/1906.&lt;/ref&gt;, nebo: «Individuální vývoj je opakováním vývoje kmene.» Rudolf Steiner toto poznání neomezuje pouze na stávání se Země a jejích přírodních říší, nýbrž rozšiřuje je na tři planetární stavy, které stávání se Země předcházely. Jsou popisovány jako «Satheni wa Khale» (s nímž vznikl živel čistého tepla), «Dyambu ra Khale» (s kondenzací části tepla v živel vzduchu) a «舊月亮紀» (s kondenzací části vzduchu v živel vody). Teprve ve čtvrtém planetárním stavu vznikl živel zemitě-pevného.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Na třetím evolučním stupni, «舊月亮紀», žilo rostlinné, utvářející se z vody, jako ještě málo diferencovaná živá masa. Na počátku vývoje Země se na vyšším stupni celkově opakuje stav Starého Měsíce právě tak jako oba předcházející evoluční stupně. Tím jak se rostlinný svět diferencuje v «zemsky zrozený», jak se do kořene, listu, stonku a květu začleňuje živel zemitého, stojí na počátku «individuálního vývoje» rostliny něžný, vodnatý klíček v opakování doby Starého Měsíce.<br /> <br /> Obilniny patří k travám a jako takové k jednoděložným. Semena se člení na klíček (embryo) a moučné těleso (endosperm). Obojí je od sebe odděleno jediným děložním listem, štítkem. Při klíčení nevystupuje děložní list na světlo, jak je to pravidlem u dvouděložných, a nezelená jako ony, nýbrž zůstává přichycen v půdě semenné slupky. Co se objevuje, je již špičatý první list. Klíčivá rostlina je rozvinutím toho, co na {{SE|216}}<br /> <br /> Orgánech již viditelně vytvořena v embryu.&lt;ref&gt;Wilhelm Troll, Karl Höhn: ''Allgemeine Botanik'', Stuttgart 1972, 994 S.&lt;/ref&gt; V embryu se zjevuje «kosmické [praobraz; doplněno autorem], které jako forma rostliny žije v semenu».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&lt;/ref&gt; Živné pletivo moučného tělesa, které z velké části vyplňuje objem semene, pochází z mateřské rostliny a je povahou i množstvím uzpůsobeno tak, že se rostlina může v opakování živě-vodnatého měsíčního stavu vyvinout jen do klíčivé rostliny, nikoli dále k vysoce diferencované, zemsky zrozené obilní rostlině. K tomu jsou zapotřebí dvě věci: zezelenání vzestupného stébla a listů v světle přítomnosti dopadajícího slunce a srůst kořene se zemí. Jak obecně u vyšších rostlin, tak i u obilnin vykazuje embryo v podélném řezu trojčlennou gestalt v zárodku předtvořenou — kořenový pól, výhonkový pól s vegetačním bodem a, tvořící střed, klíčový uzel, jenž v sobě skrývá sílu k vzpřímení.<br /> <br /> S bobtnáním semene a při odpovídajícím oteplení půdy nastupují v živném pletivu rozkladné procesy. Jako první začínají růst klíčové kořeny — u pšenice tři, u ovsa čtyři. Ty jsou ve stadiu klíčivé rostliny ještě bez kořenových vlásků; jsou to výchlipky buněk kořenové pokožky. Proto jsou plevele nejsnáze vyhnatelné bránami a strigelem, dokud je ještě nevidíme. Teprve se zezelenáním prvních listů, a tím i stimulací vlastního metabolismu, vstupují klíčové kořeny přes kořenové vlásky do těsného vztahu s půdou. Formují se vodivé svazky *hlívce* (asimiláty) a *xylému* (voda, soli). Kořenové vlásky, nyní hustě seřazené — až 100 na mm délky kořene&lt;ref&gt;Gerhard Geisler: ''Pflanzenbau'', Berlin-Hamburg 1988, 2. Aufl., S. 132.&lt;/ref&gt; — srostlé s jílovými a humusovými částicemi, osídlují v mládí nejprve s určitým odstupem od vrcholu kořene celou délku klíčových kořenů. Vytáhne-li se ovesná nebo na podzim žitná rostlina v jednolistém stadiu opatrně z půdy, přilnou na kořeni hroudky jako malé klobásy. Teprve svými kolmo do hlubin mířícími a větvenými kořeny a kolmo ke slunci vzestupným výhonkem opouští rostlina své měsíčně vodnaté klíčivé stadium a stává se obrazem vztahu Země a přítomně působícího kosmu. {{SE|217}}<br /> <br /> Klíček vyrůstá ze zemských látek a ze sil kosmu, které mu mateřská rostlina předala skrze moučné pletivo semene. Tento zdroj je s dokončením klíčivé rostliny vyčerpán. Jaký zdroj musí být nyní nově otevřen? Jaké živné pletivo nastoupí na místo spotřebovaného? Musí být, podobně jako ono, produktem minulých životních procesů. Je to humus, jenž vzniká přeměnou všeho toho, co zanechaly rostliny jako zbytky — vyjma toho, co vstoupilo do tvorby semen. Jak si ale může vyvinutá klíčivá rostlina tento nový zdroj výživy, ať výživný humus nebo vyzrálý trvalý humus, otevřít? Zde přichází v úvahu především tvorba vláknových neboli korunových kořenů. Na jaře vyrůstají z nejspodnějších jednoho až dvou uzlů a s přibývajícím odnožováním se množí. V porovnání s primárními klíčovými kořeny jsou vláknové kořeny sekundárními útvary. Rostou blízko povrchu a tvoří kořenový věnec, jenž v nejjemnějším větvení prostupuje ornicí. Vlastní rozrušování humusu se ale děje prostřednictvím zmíněných kořenových vlásků, jejichž osazením na klíčových i vláknových kořenech se kořenový povrch mnohonásobně zvětší. Skrze kořenové vlásky vstupuje rašící rostlina do přímého spojení s okolní půdou.<br /> <br /> Kořenové vlásky vylučují část asimilátů vytvořených v listech — cukry, bílkovinné slizové látky, fermenty, organické kyseliny — jež jsou perifernímproud *floému* sváděny dolů do kořenů. V protisměru přijímají minerální soli a vodu, která se svým látkových nákladem proti tíži prochází vodivým pletivem *xylému* do asimilujících orgánů nadzemního výhonku.<br /> <br /> Svými kořenovými výměšky se zdá rostlina být vědrem bez dna — zbytečná ztráta? Pravý opak je pravdou. Na jaře rozšiřuje svou «životní organizaci» do půdního prostoru prostoupeného kořeny a přebírá řízení nad nesčetnou armádou mikrobů. Kořenové výměšky vyvracejí jednostranný názor, že půda živí rostliny a ty jsou jen pasivními příjemkyněmi. Na jaře naopak rostliny ve značném rozsahu vlastní aktivitou živí půdu a spouštějí v ní procesy, jimiž si přisvojují úrodnost půdy. Je to dění stejně subtilní jako nepřehledně složité, ovládané životním tělem rostlin, v souladu s potřebami jejich postupujících růstových stavů.<br /> <br /> Kořenové výměšky živí, aktivují a řídí mikrobní činnost, budují v kořenové oblasti — v závislosti na druhu hostitelské rostliny — {{SE|218}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 12, S. 218.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 12: Winter- und Frühjahrsprozesse im Boden. Die Hautbearbeitung im Frühjahr.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> specifických životních společenství (symbióz) s bakteriemi a houbami a prostřednictvím účinných látek zvyšují rychlost rozmnožování bakterií v půdním prostoru blízkém kořenům, v rhizosféře, padesát- až stonásobně.&lt;ref&gt;Wilhelm Troll, Karl Höhn: ''Allgemeine Botanik'', Stuttgart 1972, S. 499.&lt;/ref&gt; Kyselé výměšky (kyselina uhličitá, kyselina jablečná) navíc přispívají k rozkladu minerálů.<br /> <br /> Řízený životní organizací rostliny rozšiřující se do rhizosféry se rozbíhá vlastní jarní proces — mikrobiální rozklad humusu až po úplnou mineralizaci (Obrázek 12).<br /> <br /> Život uchovaný ve hmotném složení zralého humusu se nyní přeměňuje v život heterotrofních organismů ve tmě země — nespočetných bakterií, prvoků a hub, jež se, srovnatelně se střevním trávením, samy v umírání rozpadají na své látkové složky a tyto pak přecházejí v podobě solí do roztoku v půdní vodě. Je to vegetativní růst porostu na jaře, který prostřednictvím procesu «trávení půdní úrodnosti» vede toto dění a tím také správnou míru uvolňovaných minerálních solí, zejména dusíku. Tyto jsou současně s vylučováním asimilátů, v protisměru k němu, adsorbovány kořenovými vlásky. {{SE|219}}<br /> <br /> Zatímco v zimě převládalo ryze fyzické dění — oddělování živlů, odumírání vnějšího organického života provázené procesy zhutňování a krystalizace —, na jaře je tomu tak s největším, vnějším rozvinutím života, pod zemí i nad ní. Toto k budoucnosti směřující dění však spotřebovává půdní úrodnost. Tato spotřeba vychází z rozkladu nositele minulého života — humusu. Jako náleží endosperm k semeni a ve vzcházení odumírá do tvorby klíční rostliny, tak je živné pletivo humusu klíčným základem, z něhož, pod vyzařujícími silami kosmu, může se nynější život rostliny až po tvorbu plodů pozemsky vytvářet.<br /> <br /> Takto mohou vyrůstající osety na jaře tuto přeměnu odumřelého v nový život tím aktivněji uskutečnit, čím úrodnější je půda a čím více se střídají sluneční svit a déšť, provzdušnění a prohřívání půdy.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Krustenbildung_und_Hautbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Tvorba krusty a zpracování kůže půdy ====<br /> <br /> Pod exogenními vlivy látkově-výměnného pólu nad zemí podléhá dynamika půdních procesů na jaře silným výkyvům, které zemědělce vyzývají k přesnému pozorování, zkoumavému myšlení a duchapřítomnému jednání. Pokud jde o obdělávání půdy, jde nyní o to, aby se vedle včasného potlačení růstu plevele vyrovnávaly jednostrannosti způsobené počasím ve prospěch srůstání půdy a rostliny. Jde o rozbíjení škraloupu. Tvorba škraloupu nastává po každém silnějším dešti; musí se až do sloupkování obilí stále znovu rozbíjet. Toto pro jaro typické rýhavé „ošetřování kůže půdy“ branami, prutovými branami či motykou se musí dít co nejrázněji: Každá tvorba škraloupu půdu uzavírá, omezuje nebo dokonce znemožňuje dýchání půdy, příjem kyslíku – nezbytného pro aerobní, rostlinný a živočišný život v půdě – a také odevzdávání kyseliny uhličité, kterou zčásti vylučují kořeny rostlin a zčásti se uvolňuje při mikrobiálním odbourávání humusu. Tvorba škraloupu znamená hromadění kyseliny uhličité v půdě. To působí jako jed, který brzdí jemné vzájemné působení kořenových výměšků a mikrobiální činnosti, a tím i dynamiku odbourávání humusu. Ošetřování kůže půdy tedy na jedné straně znamená aktivně odbourávat půdní úrodnost – občas lze pozorovat, jak pole oseté letním obilím {{SE|220}}<br /> <br /> vykazuje na včas vláčené části rychlejší růst než na části neobdělané –, na druhé straně vláčení prutovými branami pomáhá, aby oxid uhličitý, který je těžší než vzduch, mohl unikat z otevřených pórů, zejména když přes pole fouká vítr a sacím účinkem ho z půdy vytahuje. Hromadí se v přízemní vrstvě vzduchu, tedy tam, kde ho vdechují listy a kde se stává stavitelem kostry podoby rostliny.<br /> <br /> U obilí ukončuje sloupkování ošetřování kůže půdy. U okopanin a polních zeleninových kultur sahá až do časného léta. Vyžadují, jako například brambory, nepřetržité vláčení prutovými branami, přihrnování a okopávání, dokud se řádky nezapojí. Hluboký zásah do půdy na jaře frézou, kypřičem (gruberem) nebo dokonce pluhem musí být přesně promyšlen a zvážen s ohledem na jeho následky. Zpravidla znamená nejprve turbulentní ztrátu půdní úrodnosti, kterou čerstvě zaseté rostliny nemohou řídit ani využít. Nutnost takového hlubšího zpracování půdy nastává v polním hospodářství po zimní meziplodině, při škodách způsobených vyzimováním a při nuceném potírání pýru. Následkem tohoto nevhodně načasovaného hlubšího zásahu je úbytek humusu a ztráta zimní vláhy, což často vede k nutnosti zavlažování. V zahradnictví panuje v tomto ohledu zvláštní situace. V důsledku střídání po sobě jdoucích kultur se musí půda bez ohledu na roční období pro nový výsev zpracovávat hlouběji a kvůli rychlému vývoji kultur plodících ve vegetativní fázi se musí po celý rok udržovat ve stavu spíše jarním. Následkem je proto nevyhnutelně vyšší obrat humusu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Sommerprozess_und_die_Bodenbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Letní proces a zpracování půdy ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stoppelsturz,_Mulchbearbeitung,_Humusaufbau_und_die_Tätigkeit_der_Bodentierwelt&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Podmítka, mulčovací zpracování, budování humusu a činnost půdních živočichů ====<br /> <br /> V době květu obilí, kolem poloviny června, dosahuje tvorba kořenů a s ní i kyprost půdy svého vrcholu. Až do té doby půda ještě pruží pod nohama. Po odkvětu odumírají první [[Wurzel|kořeny]], stejně tak postupně odspodu nahoru i první listy. Sluneční paprsky pronikají až k zemi, a čím více se blíží zralost, tím více se půda stává tvrdou a suchou. Je to doba, kdy okopaniny {{SE|221}}<br /> <br /> zapojují řádky; ve stínu listové klenby se udržuje půdní vlhkost a s ní i živost kypré půdy.<br /> <br /> Ačkoli množství srážek v létě zpravidla v důsledku přívalových dešťů při bouřkách dosahuje ročního maxima, většinou se stejně rychle odpaří, případně se v závislosti na stavu struktury půdy ztratí povrchovým odtokem. K tomu dochází zpravidla v porostech kukuřice, a to již na mírně svažitých pozemcích. Zatímco v zimě jsme měli v půdě nasycení vodou a chlad, v létě jsou póry naplněny vzduchem a teplem. S nástupem sucha se snižuje rozkladná činnost mikrobů v půdě. Místo toho nyní scénu ovládá svět půdních živočichů. Byla-li v zimě procesní převaha fyzického, na jaře étericky-živého, pak v létě je to převaha duševně-astrálního. Činností půdních živočichů žijících ve vzduchu a teple probíhají procesy zvnitřňování, astralizace. Zatímco v pokročilém jaru se půdní živočichové svou rytím a hrabáním a zanecháváním exkrementů podstatně podíleli na vytváření hrubě porézní kypré půdy a jejího systému chodbiček, od léta k podzimu se jejich funkce postupně mění. Nyní nacházejí hojnost potravy v odumírající organické hmotě, především v prokořeněné svrchní vrstvě půdy, a starají se o to, aby tento «výživný humus» byl průchodem jejich trávicím traktem přeměněn na trvalé formy humusu. To, co se na jaře odbouralo z humusu ve prospěch vegetativního růstu rostlin, se obnovuje díky humusotvorné činnosti půdních živočichů, a to především od vrcholného léta ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222). Tento proces tvorby humusu probíhá časově polárně k procesu krystalizace během zimy a odehrává se v temnotě země. V důsledku toho musí být všechny rostlinné zbytky vzestupné části roku zapracovány do půdy v sestupné části roku. To se děje pracovním postupem, který organické zbytky na povrchu půdy, jako jsou strniště, zbytky slámy a mlácení, plevele, vmíchává do vrstvy kypré půdy. Toto «mulčovací zpracování» zasahuje hlouběji než jarní povrchové ošetřování kůže půdy, ale v ideálním případě ne hlouběji, než sahá vrstva kypré půdy vytvořená na jaře (cca 8–10 cm). Je-li tato vrstva plně vyzrálá, zanechává po zpracování jemně drobivou vrstvu, která přerušuje kapilární vzestup vody, chrání tak před dalším odpařováním, přijímá přívalové deště a vytváří lůžko pro výdrol a semena plevelů (Obrázek 13, s. 222). {{SE|222}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 13, S. 222.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 13: Sommer- und Herbstprozesse im Boden und deren Lenkung durch Mulch- und Tiefenbearbeitung.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Letní proces tvorby humusu podporuje mulčování tím, že navzdory silnému slunečnímu záření, teplu a převládajícímu suchu umožňuje půdním živočichům vhodné životní podmínky. To si ukážeme na příkladu podmítky strniště po sklizni obilí a na činnosti žížal. Po odklizení slámy se musí neprodleně provést podmítka strniště. V dobách před nástupem sklizně kombajnem (1950/60) se obilí sklízelo ve žluté zralosti do snopů, stavělo se do panáků k dozrání a dosušení, ukládalo se do stodoly a zpravidla se mlátilo v zimě. Přednost tohoto sklizňového postupu spočívala v následujícím:<br /> <br /> * Podmítka strniště o cca 14 dní dříve ve srovnání s plnou zralostí nutnou pro sklizeň kombajnem.<br /> * Zachování kyprosti půdy.<br /> * Ochrana před vysycháním a v ideálním případě dřívější setí meziplodiny.<br /> * Oddělený sběr plev. S bylinnými přísadami jsou vhodným dietetikem pro dojnice v zimním krmení.<br /> * Nevypadaná semena plevelů se dostanou se slámou z pole a mohou být použita při «spalování semen», což je postup,<br /> {{SE|223}}<br /> <br /> který doporučuje Rudolf Steiner&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 155.&lt;/ref&gt; k potlačení rozmnožování plevelů.<br /> <br /> * Ztráty při sklizni byly sice o něco vyšší, ale prospívaly volně žijící zvěři, především ptactvu.<br /> <br /> Vysoké umění letního zpracování strniště s koňským potahem spočívalo v tom, že podmítací pluh následoval bezprostředně za sečením samovazem, takže snopy padaly již na podmítnuté strniště. Sklizeň kombajnem jako technologicky nejelegantnější a nejefektivnější sklizňový postup pak brzy zvítězila. Toto vítězství šlo na úkor dřívějšího zpracování půdy šetřícího její kyprost a zásadně změnilo chod hospodářství.<br /> <br /> Mulčovací zpracování sice ničí narostlou letní kyprost půdy, ale zároveň mísí zbytky strniště a plevelů s kořenovou hmotou kypré, drobivé půdy. V tom nachází svět půdních živočichů, především žížaly, ideální podmínky, které potřebuje k rozvinutí své činnosti. Jsou to:<br /> <br /> * jemně rozptýlená nabídka potravy z odumřelých rostlinných zbytků,<br /> * jemně drobivá kyprá vrstva, kterou se žížaly mohou protlačovat všemi směry půdou,<br /> * intenzivní provzdušnění půdy a tím i zásobování kyslíkem,<br /> * tma pro světloplaché půdní živočichy,<br /> * dostatečná vlhkost: Voda kapilárně vzlínající z nezpracovaného podloží se odpařuje na spodní hranici mulčovací vrstvy a při nočním ochlazení se tam sráží jako rosa.<br /> <br /> Jsou-li tyto podmínky zajištěny, jsou žížaly (''Lumbricidae'') lákány ze hlubších zón půdy svými chodbičkami nahoru do mulčovací vrstvy, kde svou blahodárnou trávicí činností přeměňují výživný humus na trvalý humus. Bylo-li na jaře jakési vychlípení, zvnějšnění života kořene a jeho srůstání se zemí, tvořící exogenní symbiózy, pak v těle mimo jiné žížaly se jedná o vchlípení života, proces zvnitřnění. V prvním případě se humus odbourává, tj. život v něm uchovaný se v bakteriálně-symbiotické činnosti přeměňuje ve prospěch vegetativního růstu. V případě vchlípení je současný život prostřednictvím endogenní symbiózy pod režií {{SE|224}}<br /> <br /> duševní neboli astrální organizace přetvářen v uchovávající život nově se tvořících jílovito-humusových komplexů, což je děj, který probíhá převážně v období léta a podzimu. Tato nová tvorba látek v hospodaření přírody podněcuje k následujícím otázkám: Dokáží žížaly ve svém trávicím traktu zpracovat ony tvarotvorné síly, které z «nejvzdálenějšího kosmu» vyzařují skrze křemen, vápno a jíl, ještě zemitěji než rostliny, které se formují do své podoby? Jsou to tyto tvarotvorné síly, které spojují navzájem polární zemské látky, krystalický jíl a zbytky obecně rostlinného, ve vyšší jednotu, v jílovito-humusový komplex? A je to toto spojení minerálních a rostlinných látek oduševnělou činností žížal, které vytváří to, co se běžně nazývá matečnou půdou? Tato zvláštní schopnost žížaly platí jistě v různé míře i pro jiné druhy červů a pro živočichy, kteří žijí v půdě ve stadiu larvy ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtbildung_und_Reifung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Tvorba plodů a zrání ====<br /> <br /> Od časného léta se vegetativní růstové dění přesouvá do vyrůstání, substanciální výplně a formování plodů. Zpočátku jsou plody ještě zelené a asimilují na slunečním světle. Plod přibývá na objemu. Asimiláty, které až do doby kvetení zčásti sloužily vegetativnímu růstu, zčásti skrze kořen výživě půdního života, se kupí v praskajícím se plnícím plodu. Pochod zrání se uskutečňuje jak jako proces vnitřního působení, tak jako proces vnějšího působení.<br /> <br /> Vnější působení se projevuje v proměně ze zeleně na barevnou nádheru podobnou kvítku, dále v pronikavých vůních a v orosené průsvitné slupce jako přidechnuté zvenčí. Jsou to zjevné formy působení aktuálního slunečního záření a do něj vetknutých záření nadslunečních planet. Tak Mars způsobuje zbarvení červené, Jupiter bílé a žluté a Saturn modré.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 55.&lt;/ref&gt; V kterýchkoliv orgánech rostliny se proud šťáv ke vzpružující fruktifikaci zastaví — tedy kde vegetativní růst ustane nebo docela skončí — působí shora dolů kvetební impuls, přímé působení Slunce, podporované planetami od Slunce vzdálenými. Vnější zbarvení plodu pokračuje s postupující zralostí v obvykle jiných, méně intenzivních {{SE|225}}<br /> <br /> barevných tónech směrem dovnitř. Co tak rostlina jako čistě živoucí bytost jen zvenčí jako vyšší působení sil duševně-astrálního obklopuje a jemně se dotýká, to v dozrávajícím plodu do něj proniká hlouběji. Léčivé působení léčivých bylin spočívá právě na tomto pochodu a u zvlášť ustrojených planě rostoucích rostlin, např. rulíku zlomocného, ''Atropa belladonna'', může tento vést až k smrtonosnému tvoření jedu. U potravních rostlin se lidem v pradávné době pěstování rostlin, před třetím předkřesťanským tisíciletím, podařilo tento do života rostliny hlouběji pronikající astralizační proces ušlechtit k výživnosti.<br /> <br /> Při tvorbě humusu z rozmanitosti barevných a tvarově pestrých organických zbytků se rovněž uskutečňuje zrání k jakési organicko-minerální plodině — ke zmíněnému jílovohuminovému komplexu. Tato «plodina» je skrz naskrz černá, obraz toho, co bylo v praperských dobách jako «temnota» (zemský pól) postaveno naproti «světlu» (kosmický pól). V humusu je to Všeobecně-Rostlinné, které se zcela stalo «zemí»: humus «je konečným produktem zemitého se zemitým».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Notizen im Anhang, S. 274.&lt;/ref&gt; «Kosmické horniny, to křemičité přijímá světlo do země a přivádí je k působení v zemitém», humus nikoliv. Je to «bezsvětelné působení», které humus «vytváří».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 59.&lt;/ref&gt; Tento pokyn poukazuje mimo jiné na rozklad a výstavbu humusu probíhající ve tmě půdy skrze heterotrofní, bakteriálně-rostlinný život.<br /> <br /> Rostlina roste s kořenem, stonkem, listem a květem až k plodu a semenné zralosti především z «bezprostředního spolužití» s klasickými živly «země a vody».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 15. Juni 1924, S. 192.&lt;/ref&gt; Tyto ji zprostředkovávají jakési vnitřní působení, jež se projevuje v «zemní šťávě» (''Xylem'') proudící vzhůru v ose Země–Slunce. V ní proudí vzhůru — pojaté éterickou organizací rostliny — rozpuštěné látky země a «tvarotvorné síly» sféry stálic a slučují se s tepelnými a světelnými silami Slunce a planet za vzniku látkových kompozic vlastních každému druhu rostlin (bílkoviny, sacharidy, tuky, oleje, aromata, vitamíny atd.). Je to živoucí dění zaměřené na celek, řízené četnými enzymy. Tato silová útvarová uskupení vedou na cestě k plné zralosti ke vzniku stále nových, od stupně ke stupni komplexněji se strukturujících látkových kompozic. Nezralost plodu je vyznačena tím, že enzymatická aktivita ještě není {{SE|226}}<br /> <br /> uzavřena a jsou dále vytvářeny organické sloučeniny charakteristické pro určité vývojové stadium v procesu zrání. Tak se v tržních plodech, které navenek vypadají zrale, nalézají zhusta skupiny látek, jež vykazují fyziologickou nezralost, jako např. dehydroaskorbová kyselina (fyziologický předstupeň askorbové kyseliny, vitamínu C) nebo nízkomolekulární předstupně k tvorbě bílkovin (jako jsou dusičnany, volné aminokyseliny, amidy atd.).&lt;ref&gt;Manfred Klett: ''Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung'', Inst. f. Biol.-Dyn. Forschung, Darmstadt 1968.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Johannes Klein: ''Der Einfluss verschiedener Düngearten in gestaffelter Dosierung auf Qualität und Haltbarkeit pflanzlicher Produkte'', Inst. f. Biol.-Dyn. Forschung, Darmstadt 1968.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Přesněji vzato, při dnešní masové výrobě se fenomén fyziologické nezralosti vyskytuje takřka obecně pro všechny skupiny látek. Teprve když fyziologické procesy přijdou k odpočinku — tedy když enzymatická aktivita přestane — je dosaženo stadia plné zralosti a tím výživově-fyziologického optima tvorby kvality. Teprve ve fyziologické plné zralosti požíváme potravní plod, v němž kosmicko-zemské «vnější působení» a kosmicko-zemské «vnitřní působení» vstupují do dokonalé syntézy. Tato dokonalost nebývá pravidlem dosažena. «Vnější působení» předstírá plnou zralost, aktivita «vnitřního působení» oproti tomu nenachází konce. Tento takto derangovaný metabolismus vede k nedostatečné trvanlivosti&lt;ref&gt;Ilias Samaras: ''Nachernteverhalten unterschiedlich gedüngter Gemüsearten mit besonderer Berücksichtigung physiologischer und mikrobieller Parameter'', Dissertation, Gießen 1977.&lt;/ref&gt; a dává podnět ke znepokojení, zda v tom nespatřovat podstatnou příčinu chronických onemocnění. Důvody postupného snižování výživné hodnoty jsou:<br /> <br /> * Globální dostupnost: Sklizeň v nezralém stavu, chlazení na světových přepravních trasách — poté uměle indukované dozrávání, např. banány.<br /> * Dusíkaté hnojení (srov. kap. Hnojení): Od základu narušený či hypertrofický metabolismus rostlin. Ty chtějí stále dál růst.<br /> * Monokultura: Je umožněna všemi druhy genové techniky (GMO), svévolným zásahem do genomu, který je fyzickým stínem praobce rostlin, a také plošným nasazením životu nepřátelských pesticidů, herbicidů a dalších regulátorů růstu.<br /> <br /> Pojmová tvorba k otázce kvality potravin spočívá na materialistickém pojetí života. Vedle genetiky zůstala tato tvorba v podstatě u kvantitativní látková analytiky a dovedla k pojmu «látkové ekvivalence», která v živém neexistuje. «Více nebo méně» určité skupiny látek říká v nejlepším případě teprve {{SE|227}}<br /> <br /> něco, když je do úvahy vzat i časový faktor. K tomuto cíli musí být stadia zralosti analyticky sledována. Pokud se ve vyzrálém produktu nalézají skupiny látek, jež jsou ukazateli stadií nezralosti, musí být výsledek hodnocen záporně. Tímto způsobem může i kvantitativní analýza přispět k výpovědi o kvalitě. To ovšem vyžaduje značný analytický náklad a přesahuje nákladový rámec pro rutinní šetření.<br /> <br /> Podstatné rozšíření tvorby úsudku ohledně vyzrálosti a kvality potravin umožňují «Bildschaffende Methoden» (zobrazovací metody)&lt;ref&gt;Herbert Koepf, Bo D. Petterson, Wolfgang Schaumann: ''Biologische Landwirtschaft'', Stuttgart 1980, 303 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Wilfried Kamphausen: «Qualität im biologisch-dynamischen Obstbau», in: Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft'', Dornach 2007, 377 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Paul Doesburg et al.: «Standardisation and performance of a visual Gestalt evaluation of biocrystallisation patterns reflecting ripening and decomposition processes in food samples». ''Biological Agriculture &amp; Horticulture: An International Journal for sustainable Production Systems'', 2014, S. 1–18.&lt;/ref&gt; jako krystalace chloridu měďnatého, stoupavý obraz a chromatogram na kruhovém filtru. Pravda o hodnotě potravního výrobku se nejblíže přibližuje úsudku toho, skrz jehož ducha, srdce a ruce vzniká. Duch budiž řečeno: stálé úsilí o poznání toho, co v kosmu a zemi vládne a žije a co se v tomto velkém poli napětí co do sil a látek jako fyzický odraz duchovního praobce formuje.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Geräte_zur_sommerlichen_Mulchbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Nářadí pro letní mulčování ====<br /> <br /> Jestliže na jaře sloužily ke krustenbrechung nástroje jako brány, plečka a motyky, pak v postvýsledkové době léta nastupují takové, které mají svrchní půdu mělce kypřit a mísit s rostlinnými zbytky. Podle mocnosti drobtovité gareschicht dosahuje hloubka zpracování půdy 8 až 12 cm ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222). Rozmanitost nástrojů svědčí o tom, že zjevně žádný z nich plně neodpovídá všem požadovaným nárokům mulčování. Klasickým nástrojem podmítky byl a svou funkcí jím stále ještě mohl být loupací pluh: Plně prokrajuje spodek, mělce obrací a úzce krojí — ve střižném rozrývání a drobtovitě-sypném ukládání zralosti půdy má dobrý promísicí efekt. Při dnešních požadovaných velkých záběrových šířkách loupacích pluhů a stopách tlaku kombajnů sahajících většinou až ke spodku gareschicht je čistá loupací práce stěží {{SE|228}}<br /> <br /> ještě proveditelná. Na místo loupacího pluhu nastoupila v padesátých a šedesátých letech 20. století na krátkou dobu fréza. Měla být spasitelkou. Hřídel osazená sekacími noži se otáčí, poháněná vývodovým hřídelem, bije do půdy, vzdouvá ji a ukládá výtečně promíchanou. Závažné negativní průvodní jevy — tvorba skluzkové podrážky, uzavírání žížalích chodeb, sekání žížal, ztráta zralosti půdy zabahnění při přívalových deštích, vysoké opotřebení a energetická náročnost — vedly (s výjimkou zahradnictví) k jejímu brzkému zmizení. Jiným nástrojům poháněným vývodovým hřídelem, např. s dopředu kypřícími radličkami, byl rovněž přisouzen jen omezený úspěch. Dnes běžné postupy tvoří pestrou variaci nástrojů pro podmítku s kypřením půdy, vesměs s mírným promísicím účinkem. Loupacímu pluhu se nejvíce blíží talířová brána s hloubkou zpracování cca 5 cm. Lpí na ní nevýhoda, že prokrajuje a rozptyluje oddenky pýru, a tím přispívá k jeho množení. Tuto nevýhodu vynahrazuje úzkosečný, mnohozubý kypřič tím, že oddenky vytrhává a vynáší na povrch, takže je lze snáze vybrančovat. Jeho velkou nevýhodou však je, že nedostatečně mísí a gareschicht nepodkrojuje v celé šíři. Pcháč a šťovík mu příliš neodolávají. Kypřiče s odpovídajícími kombinacemi nástrojů mohou v tomto směru napomoci.<br /> <br /> Často vyslovovaná téze k podmítce — «flach mischen und tief lockern» («mělce mísit a hluboce kypřit») — nemůže platit takto obecně. Hlubší kypření celého vrstevného paketu přerušuje kapilární vzestup vody, urychluje vysychání a tím i činnost půdních živočichů. Hloubkové kypření může v zhutněné půdě působit blahodárně tehdy, když se pracuje úzkými radličkami při větších roztečích zubů (cca 50 cm).<br /> <br /> Koneckonců platí: Všechny nástroje zpracování půdy jsou nástrojem — jako kladivo a dláto v ruce sochaře. Nikoli jimi samými vzniká umělecké dílo, nýbrž skrze ně vedoucím, vnímajícím a myslícím duchem člověka.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Herbstprozess_und_die_Bodenbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Podzimní proces a zpracování půdy ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Reifen,_Verwandeln,_Sterben&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zrání, proměna, umírání ====<br /> <br /> Ve dnech vrcholného léta, hluboko do září, dává o sobě podzim vědět čím dál zřetelněji. V chladnoucích nocích konce srpna {{SE|229}}<br /> <br /> opět přibývá rosy, ranní mlhy stoupají a vyplňují údolí. Ohlašuje se nové roční dění, jehož podoby stojí v polárním protikladu k jaru. Zatímco na jaře proudí síly země do vnějšího okruhu a s sebou jako by nesou rostliny pnoucí se vzhůru – země tedy vydává, co v zimním klidu chovala v sobě –, v létě se vše vylévá v bohatství tvarů a barev a do tvorby výživných plodů, aby se na podzim v jediném velkém nádechovém tahu navráti zpět k zemi.&lt;ref&gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: ''Der Jahreskreislauf als Atmungsvorgang der Erde und die vier großen Festeszeiten'', GA 223, Dornach 1990.&lt;/ref&gt; Pravá podzimní nálada se rozehřívá kolem Michala koncem září a často se táhne v teplých, zlatých dnech až do října. Na povrchu čerstvě vyseté podzimní setby se náhle zaableskne stříbrný lesk pavučin utkaných přes celou šíři pole; nastává «babí léto»! Je to čas, kdy posledním plodinám – krmné řepě a cukrovce, zelí, mrkvi a dalším – se pole vyprazdňuje. Pro tyto pozdní okopaniny znamenají zlaté, sluncem prodchnuté říjnové dny ještě vydatný přírůstek výnosu a především nejvyšší stupeň tvorby kvality v plné zralosti. Totéž platí pro pozdně dozrávající druhy ovoce i pro vinnou révu. Je to také čas, kdy dřevnatějící stromy a keře – ať v sadech, živých plotech a polních hájcích, nebo v lesích – ještě jednou «rozkvétají» v listech zemitým leskem, než po prvním mrazu v ranním slunci tu jeden, onde druhý list bezhlasně splyne k zemi, nebo než listopadové vichry naráz vymetou větve do holá.<br /> <br /> Podzim je čas dovršení zrání a velkého tichého umírání. Co před chvílí ještě nechávalo strom a keř zářit v zeleni listí, nyní to leží větrem zafouknuto na zemi, vydáno napospas tlení.<br /> <br /> Týž proces proměny, přechod do trvalých forem a umírání, zachvacuje svět živočichů. Každý podzim to znovu překvapí: najednou jsou vlaštovky pryč, s nimi i jiné druhy ptáků na velikém tahu na jih; po cestních mezích již žádný motýl nevzlétne a žádný nekepří jako bloudivý květ nad obilními lány. Živé bzučení a šumění hmyzu je u konce. Kam zmizeli? Tu ještě poslední návštěva u kvítku, pak kladení vajíček na chráněném místě pod kůrou stromů, ve skulinách a dutinách, {{SE|230}}<br /> <br /> nebo přezimování ve stadiu kukly, nebo dokonce jako imago u společensky žijícího hmyzu, jakým je včelí roj. V půdě přechází jednobuněčný bakteriální život do trvalých forem, houbový život tvoří spory. Strom, keř, bylina a tráva tvoří semena, půdní hmyz klade vajíčka, žížaly se stahují do dutinkových prostor hlubších půdních vrstev. Bohatství zjevů raného podzimu chudne před očima a nakonec vtiskuje krajinnému obrazu svou pečeť tuhé, jako odumřelé větvoví stromů a keřů. Jediné, co při tomto umírání poskytuje vnímavému pohledu ještě naději na přetrvávající působení života, je trpká stálezelená jehlantí, ještě syté zelení luk a pastvin a jemné zelení podzimní setby.<br /> <br /> Co na podzim zaniká, jsou formy, které získaly svůj ročně specifický ráz prostřednictvím kosmicko-pozemského spolupůsobení látek a sil ve vzestupném roce. Již ve vadnutí květu se étérické, obrazotvorné živé, odděluje od toho, co se podle duchovního praobraz rostliny astrálně zformovalo. V tvorbě semen a humusu vzniká tento souvislost nově, vložení zárodku v proudu časů. Co se však uvolňuje z vazby na život smyslově vnímatelného fyzického světa, je nadsmyslové; propléstá se tak s podzimně zasvěcujícím světlem a teplem, že toto ve srovnání s jarem připadá vnímání mnohem plnějším, duchovně-duševně nasyceným, ano, ve své bytostné povaze navzájem silněji odděleným. To, co se v umírání uvolňuje, odděluje, může být pociťováno jako probouzení duchů prostupující celou přírodu. Uzavírá-li se člověk tomuto vnějšímu dění smrti, může si uvědomit smrt přemáhající sílu vlastního já-bytosti. Uvolňuje odvahové síly, michaelovské předtuchové cítění a předvídavé myšlení, jež je tak otevřeno budoucnosti a vývoji, jak je naopak otevřena rostlina, která v reprodukčním proudu od semene k semeni své bytí zachovává a uchovává.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Bodenbearbeitung_im_Herbst&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zpracování půdy na podzim ====<br /> <br /> Obilniny, s výjimkou kukuřice, jsou střídavě rostoucí; existují letní a ozimé formy. Ty druhé se sejí časně na podzim a v pozdních výsevech až do listopadu či prosince. Pozdní výsevy podporují reprodukční sílu semen, a tím schopnost zachování odrůd, zatímco podzimní výsevy bližší létu podporují «Nährhaftigkeit» (výživnost).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S.109.&lt;/ref&gt; Ozimy potřebují {{SE|231}}<br /> <br /> jako následnou plodinu po jiném druhu obilí, po okopaninách, meziplodině nebo krmných plodinách hlubší, kypřicí, obracecí a mísicí zpracování půdy. V případě meziplodiny jako zeleného hnojení musí být tato včas posečena, nechána zavadnout a poté zamulčována, než může být vtažena setební brázda, případně s půdně zhutňujícími přívěsy. Příliš dlouhé čekání v naději na nárůst hmoty může mít špatné následky: Silný padající déšť u zkracujících se dnů, přetrvávající mlha nebo mrholení způsobují při ne zcela zavadlé zelené hmotě hnilobu. Ta vede zejména na těžkých půdách prostřednictvím anaerobního prostředí k trvalým poruchám růstu. Hlubší setební brázda uvolňuje jemným klíčním kořínkům cestu, aby mohly přísně směřovat do hloubky. Je překvapivé vidět, jak rychle, přímočaře a hluboko prorůstají na podzim spolu s drobivou zeminou v jednotu. Tak jako rostliny na jaře při prodlužujících se dnech s lodyhou, listem a květem jakoby dorůstají ze země a směřují ke světlu, tak se na pozdní podzim při prvních nočních mrazech a prodlužujících se nocích v přitisknuté listové růžici přichycují ke zdu a svěřují své kořeny svisle do hloubky. Kořen se žene a roste do vnějšího bezsvětla a setkává se v temnotě země s kosmickým zářením působícím prostřednictvím křemene, vápence a jílu v pozemském, jež tvaruje praobraz rostlinných rodů, čeledí atd. do fyzicko-smyslového odrazu.<br /> <br /> Zpracování půdy přiměřené podzimnímu procesu přirozeného odumírání se již primárně netýká podpory a zachování životních procesů, jak je tomu u povrchového zpracování na jaře k aktivaci rozkladu humusu nebo u mulčovacího zpracování v létě k podpoře budování humusu. Zapravení porostu zeleného hnojení nebo krmné plochy sice přivádí do půdy výživný humus, ten se však z velké části přemění teprve na jaře následujícího ročního cyklu a přispívá k půdní dynamice. Zpracování půdy na podzim přísně vzato nebere ohled na minulé, nýbrž připravuje budoucí — zimní proces. Pozornost se nyní neobrací na zpracování metabolického pólu, humusové vrstvy, nýbrž na minerální složku půdy, na jíl, prach a jemný písek. Podzim, zejména pozdní podzim, dovoluje hluboké nebo jílové zpracování, podzimní/zimní brázdu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Abbildung 13]], S. 222). Ta způsobuje zničení — nebo lépe: chaotizaci — všeho toho, co se tak úžasně v průběhu roku v přísném řádu vybudovalo jako půdní život tvořící zralost půdy. To je nyní třeba — spolu s minerálními složkami půdy — chaotizovat, v přípravě na {{SE|232}}<br /> <br /> krystalizační procesy přicházející zimy a na uložení zárodku nového vývoje půdy v roce následujícím. Platí staré slovo: «Vor dem Winter gepflügt, ist halb gedüngt.» (Před zimou pooráno — napůl pohnojeno.)&lt;ref&gt;Chaotizace znamená převedení utvořeného do neutváreného stavu. V daném případě to znamená mechanicky rozlomit, uvolnit a promísit půdní strukturu, která vyrůstala prostřednictvím komplexních životních procesů v průběhu předcházejícího ročního cyklu (zralost půdy), zvířit ji, přemísťovat půdní částice vertikálně a horizontálně. Životem utvořená svrchní půda se stupňovitě přibližuje anorganickému stavu prostorového vedle sebe. Tato mechanická chaotizace připravuje půdu na přijetí vstupujících formativních sil zimy a nově oživujících planetárních a slunečních formativních sil přicházejícího jara.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Klasickým nástrojem hluboké orby je obracecí pluh (Abbildung 13, S. 222). V ekologickém zemědělství upadl z více hledisek do nemilosti, s důsledkem obratu k «bezorebné kultivaci půdy» na různých místech. Pluhové práci se vyčítají pochybení, která nelze odůvodnit v ní samé, nýbrž jsou důsledkem konstrukcí zaměřených především na pracovně-ekonomickou a technickou efektivitu. Dnešní pluhy, zpravidla těžké víceradličné celoobracecí pluhy, jsou konstruovány pro hloubku orby 25 až 35 cm a více a pro šířku záběru 35 až 45 cm. «Podle tvaru tělesa pluhu a rychlosti orby je půda přemísťována 20 až 70 cm vpřed a 40 až 70 cm do strany.»&lt;ref&gt;Walter Feuerlein: ''Geräte zur Bodenbearbeitung'', Stuttgart 1971, S. 40.&lt;/ref&gt; Toto velké přemístění si vynucuje odpovídající vyšší energetický výdaj. Přitom se obrací nahoru mnohem více neoživené minerální půdy a humusní svrchní půda dolů, a nevyhnutelně musí být brázda kvůli širokým kolům traktoru široce vyklizena. Tomuto problému se čelí víceradličnými pluhy přesahujícími šířku traktoru, které umožňují jet mimo brázdu, nebo se pluh nahrazuje těžkým kypřičem, diskovým pluhem a jinými stroji.<br /> <br /> Pluh uvolňuje brázdový hranol v poměru šířky (b) k hloubce (h) b:h = 1,2:1 až 1,4:1 — v kypré půdě o něco užší, avšak ne užší než 1:1.&lt;ref&gt;Ebd., S. 39.&lt;/ref&gt; Podchycuje s «podbřím» radličky hroudu, odlamuje ji od podloží, vede ji přes zkroucené odhrnovací plech, čímž se brázdový hranol v střihovém účinku rozpadá na předem dané lomy a, přesunut o šířku záběru, se přiklání přibližně pod úhlem 135° k předcházející ornici. Humusní svrchní půda se přitom buď seshora dolů ubývajícím způsobem drobí do krátce vznikající mezery před uložením hrouda, nebo je, v případě zapravení chlévského hnoje respektive {{SE|233}}<br /> <br /> víceleté hlavní krmné plodiny, s předradličkou napřed vhazována dolů do brázdy. Dvojvrstvým pluhem se usiluje o to, aby se zabránilo zahrnutí na výživný humus bohaté svrchní půdy. Přes vinutí odhrnovacího plechu se dostává jílem, prachem a jemným pískem bohatá spodní půda na povrch a tvoří hřeben brázdy. Její minerální podíly jsou tak přímo a bezprostředně vystaveny krystalotvorným silám kosmu v zimě, jakož i mrazové destrukci a v příštím roce silám zvětrávání. Tím, že je v přiměřené míře anorganický materiál vyzdvižen, dostává se pod oživující vliv sil metabolického pólu. Hluboká nebo jílová obdělávání mísí a chaotizuje ve vertikále. Omlazuje půdu, přináší z hloubky nahoru, co bylo mikroerozí prostřednictvím vsakující se vody přemístěno dolů jako nejjemnější jílové částice.<br /> <br /> V biologicko-dynamickém ackerbau by hloubka orby při podzimním setí normálně neměla přesahovat 16 až 18 cm, respektive 20 cm v případě zimní brázdy. To znamená při poměru šířky k hloubce 1,4:1 a šířce záběru přibližně 23 až 30 cm podstatně umírněnější přemístění. Problém bočního tlaku pneumatiky zde ovšem zůstává nevyřešen.<br /> <br /> «Hrubá zimní brázda» měla výhodu, že se půda s rozšířenou povrchem exponuje «krystalotvorným silám vzdáleného kosmu», a nevýhodu, že musela být na počátku jara urovnána smykováním. Tato nevýhoda je odstraněna přívěsy za pluhem — podpovrchovým zhutňovačem pro podzimní výsevy, mimo jiné aby se zabránilo vyzdvižení mladého porostu mrazem, nebo, pro zimní brázdu, vyrovnávající a drobivou Notzonegge a dalšími. V případě verdichtání podloží nebo pluhové paty lze pomocí hloubkového kypřiče uchyceného pod radličkou pracovat k postupnému prohloubení ornice.<br /> <br /> Pluh má své místo na konci vývoje půdy v průběhu roku, tehdy, když životní procesy v přírodním hospodářství přecházejí do všeobecného odumírání. Pluh chaotizuje to, co v půdě z rozmanitosti života dozrálo. Uvádí odumřelé zcela do stavu fyzického a je tím průkopníkem pro zimní proces, který do tohoto fyzického úmrtí vkládá duchovní zárodek nového života — nového cyklu vývoje půdy a rostlin v příštím roce.<br /> <br /> Kypřič se vyvinul v cenné doplnění, a to v částečnou náhradu pluhu. Charakterizuje jej pestrost nástrojů, od úzkých radliček až po plně řezající {{SE|234}}<br /> <br /> křídlové radličky, přesné nastavení pracovní hloubky a různorodé drobivé přívěsy. Hodí se pro mělký podmítací obrat strniště stejně tak jako pro hlubší obrat na podzim, například klíčícího jetele. Na mnoha místech se kypřič stejně jako pluh stal nástrojem hluboké orby, který připravuje půdy na zimu.<br /> <br /> Biologicko-dynamický zemědělec potřebuje pro své půdy a kultury vhodné zpracovací stroje. K dispozici mu stojí pestře rozvětvená nabídka na trhu. Hledání rozhodnutí z něj dělá experimentátora; hledá hodnoticí kritéria, která může nalézt jedině sám — pozorujíc a myslíc v činném zacházení. Poznává, že nabízená technika zpracování půdy mnohokrát jeho poznatkům a přáním neodpovídá. Zpracovací postupy, které by podle své funkce měly na sebe v čase navazovat, jsou sjednoceny kombinovanými těžkými stroji, například rotační brány a secí stroje, nebo jsou při vysoké efektivitě předimenzovány, například pluhy. Umění zpracování půdy, jež se odehrává jako dění v čase, se redukuje na pouhé technické odbavení.<br /> <br /> Tak se nestane jinak, než že biologicko-dynamický zemědělec se cítí vyzván ke svému vynalézavému duchu i na poli techniky zpracování půdy. Porozumění čtyřem ročním procesům mu ukazuje směr. {{SE|235}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zweite_Säule:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Druhý pilíř: ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vom_Wesen_der_Fruchtfolge&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === O podstatě střídání plodin ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Fruchtfolge_und_die_Lebensorganisation_des_landwirtschaftlichen_Organismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Střídání plodin a životní organizace zemědělského organismu ===<br /> <br /> Druhým nosným pilířem polního a zahradního hospodářství je osevní postup. Je to orgán životní organizace statku nebo — řečeno obrazem zemědělského organismu a jemu vlastní «vznikající zemědělské individuality» — jejího éterkového těla. V čem se tento projevuje? Je utkán z kráftového světa působícího z nadsmyslového. Rudolf Steiner jej označuje jako «univerzální síly», které staví do protikladu k «centrálním silám» tímto způsobem:<br /> <br /> Pro jevy probíhající v neživém lze říci: «Jeví se jako ovládané silami, které vyzařují z podstaty látky, od — relativního — středu k periferii. Životní jevy ukazují látku ovládanou silami, jež působí z vnějšku dovnitř, směrem k relativnímu středu. Při přechodu do života se musí látka vymanit ze sil vyzařujících a podřídit se silám vstřebávaným. […] Přijímá do sebe síly, které ze všech stran vstupují z mimozemského směrem k Zemi […] Ze všech stran na ni působí tyto síly, jako by směřovaly k středu Země.»<br /> <br /> Éterické tělo tedy náleží všem živým tvorům, ale nelze si je představit jako útvar v prostoru. Neomezují je fyzikální zákony působící v prostoru, nýbrž se utváří jako «tělo časů» skrze síly, jež vstupují z vyšší sféry duševně-astrálního, ze zásvětí času a prostoru. Síly éterického jsou čistě funkcionální povahy. Jsou všudypřítomné a tvoří — přitékajíce z periferie v nezměrné mnohotvárnosti — jaksi základní substanci kosmu. Duševně-astrální jim zprostředkovává směr jejich působení; činí z nich síly tvarující, formotvorné, jež se uzavírají v celistvost, v éterické tělo a — v substančním okruhu pozemského — zapalují život a nechávají jej vyrůstat do fyzicko-smyslových forem. {{SE|236}}<br /> <br /> Éterické tělo rostliny se stává v její formě (časové Gestaltu) názorným obrazem. Je médiem stávání se, smysluplného časového sledu — jako například procesuální dění rostliny, jež se odvíjí od klíčku přes výhonek ke květu. Bildekräftig-funkcionální základ éterického těla povznáší látky ovládané centrálními silami Země a odcizuje je jejich ryze fyzikálním vlastnostem. Komponuje je do organických látkových sloučenin, jako jsou bílkoviny, sacharidy apod., jejichž specifické funkční souslednosti přivádějí k jevu formu rostliny. Život se stává jevem ve formách, které vytváří za pomoci pozemských látek.<br /> <br /> Univerzální síly jsou čtveré povahy: diferencují se v éter tepla, éter světla, chemický éter (také zvukový neboli číselný éter) a éter života.&lt;ref&gt;Ernst Marti: ''Die vier Äther – zu Rudolf Steiners Ätherlehre'', Stuttgart 2016, 60 S.&lt;/ref&gt; Spojují se pod vlivem duševního čili astrálního těla v éterické tělo a to se zviditelňuje ve formách skrze látky, jež působí v živlech tepla, vzduchu, vody, země. Centrálními silami se rostlina ohraničuje do své pozemské Gestalt, universálními silami je otevřená vztahově všemi směry. Tak roste buk — vstřebávaje proudící záření kosmu — ve vztahu k celku do stromu, čekanka ve vztahu k celku v bylinu, luční lipnice ve vztahu k celku v trávu. Zároveň jsou však skrze látkoví působení v rámci čtyř živlů vázány na určité místo na Zemi. Universální povaha éterického si může v pozemském vytvořit obraz pouze v mnohosti jednotlivého. Příroda všude tam, kde se může rozvinout život — ať v pralese, savaně, na louce, na rašeliništi apod. —, vytváří místu odpovídající mnohoznačnost, druhovou rozmanitost rostlinných forem. Stojí vedle sebe v prostorovém sousedství, přičemž rostliny téhož druhu se zpravidla střídají s jinými druhy; například v nedotčeném pralese nestojí tytéž druhy stromů vedle sebe. Mnohoznačnost rostlinných druhů na jednom stanovišti je princip, který příroda předžívá. Tato rozmanitost tvoří spolu se všemi organismy žijícími v půdě a nad ní nadřazený, étericko-astrální silový celek — nebo — ekologicky řečeno — životní prostor (biotop) a pro něj charakteristické společenstvo živých organismů (biocenózu). Tato rozmanitost je to, co udržuje trvání, zdraví a reprodukční sílu v přírodním hospodářství. Ryze fyzicko-minerální tenduje k rozpadání — příkladný fenomén<br /> <br /> Příkladným fenoménem pro to je písek –, kdežto živě-éterické naopak buduje vyšší celky.<br /> <br /> Tento pra-ekologický princip je v jednotlivých článcích zemědělského organismu, především v polním hospodářství a zahradnictví, narušován principem monokultury. Pšenice, brambory na poli, salát v zahradě stojí zpravidla — odhlédneme-li od smíšených kultur — jako každá jiná plodina v čistém porostu. To s sebou nese jednostrannost, která nutně vede k oslabení životní organizace statku. Působí chorobotvorně a v agrárně-průmyslovém zemědělství, kde pravidelné osevní postupy přestaly hrát jakoukoli roli, ústí v nasazení širokého spektra abiotických výrobních prostředků — s nevyhnutelným důsledkem dalekosáhlých, životu nepřátelských vedlejších účinků. Každá jednostrannost redukuje podmínky, za nichž mohou universální síly kosmu vstupovat do jevu v pozemském. Ztrácejí nadvládu nad centrálními silami. Tím je zároveň zasaženo jádro otázky po kvalitě potravin. {{SE|237}}<br /> <br /> Umění polního hospodářství a zahradnictví spočívá v tom, nedostatek druhové rozmanitosti vyrovnat — nebo jej dokonce s mistrovstvím povýšit na vyšší úroveň, než jakou nabízí příroda sama. Osevní postup znamená: souhrn potravinářských, krmných a jiných pro obecné užití určených rostlin se každý rok pěstuje odděleně, rozdělených na jednotlivé plochy pole a záhonky zahrady. Tytéž plodiny se na každé z těchto ploch střídají podle určitých kritérií rok za rokem. Tak putují všechny polní plodiny v zákonité posloupnosti celým katastrem statku. Vyrovnávací účinek osevního postupu lze podstatně zvýšit smíšeným nebo společným pěstováním, například ovsa s fazolemi či hrachem, podsevem — jetelů červených, bílých nebo švédských —, zařazením meziplodin i mnohostranností pěstování podle potřeb regionálního trhu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zum_System_der_Fruchtfolge&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K systému střídání plodin ===<br /> <br /> Osevní postupy v biologicko-dynamickém hospodaření se liší podle klimatu, druhu půdy (písek, prach, hlína, jíl), utváření krajiny a blízkosti trhu. V konečném důsledku vycházejí ze systému trojpolního hospodářství, který sahá až do keltsko-germánských dob: ozim – jařina – úhor. Tento systém po staletí udržoval úrodnost půdy na úrovni vázané na dané stanoviště. Ke změně došlo v {{SE|238}}<br /> <br /> 18. století s takzvaným „zlepšeným osevním postupem“, letním osetím úhoru jetelem a následně okopaninami (brambory, řepa atd.). V průběhu intenzifikace pěstování ve 20. století vznikl systém střídání plodin s 50 % okopanin a 50 % obilovin. S nástupem techniky a možností téměř libovolného řízení růstu rostlin pomocí mimopodnikových prostředků vznikl bezsystémový, čistě tržně orientovaný „divoký osevní postup“.<br /> <br /> Osevní postupy v biologicko-dynamickém zemědělství se vyvinuly v postupy víceleté zařazením nejméně dvouleté jetelotrávy a/nebo vojtěškotrávy, přičemž jejich základní kostra zpravidla stále staví na tříletém systému.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge_und_Humushaushalt&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Osevní postup a humusové hospodářství ====<br /> <br /> V tvorbě humusu se pojí éterický čili životní tělo hospodářského organismu s jeho fyzicko-pozemskou organizací. Rozmanité formy a látkové kompozice posklizňových zbytků přecházejí v živlu zemitého do stavu obecně-živého — humusu. Jeho povaha ještě svědčí o svém původu. Patrné je to u takzvaných humusových forem «surový humus» a «moder». «Mull» naproti tomu je výsledkem úplné proměny. Surový humus se tvoří v kyselém, vlhkém a chladném prostředí, mull v půdě bohaté na zásady, v teplém a vlhkém klimatu. Surový humus a moder ještě vykazují rostlinné struktury. V mullu tyto zmizely; představuje novou tvorbu. A přesto je do jeho živě-látkové kompozice vepsána jaksi konstilace bildekräfte, vlastní organickému výchozímu materiálu — kořenům, stéblům a listům. Z množství růstových forem a látkových útvarů vzniká «obecně-klíčivé» černě-drobivého mullu.<br /> <br /> Jednotlivé druhy polních plodin čerpají z půdní úrodnosti — to jest z humusového hospodářství — každý po svém. Mají proto pro následující plodinu každý svou specifickou předplodinovou hodnotu, která se do značné míry určuje množstvím posklizňových zbytků, zejména kořenové hmoty. Nejnižší předplodinovou hodnotu mají okopaniny, mezi nimi zvláště hrubované kultury jako brambory a jiné. Platí za spálené humusu a zanechávají pro osevní postup nejmenší množství humusu tvořících posklizňových zbytků — u brambor 13 dt/ha, u cukrové řepy 8 dt/ha sušiny kořenů. Jinak je tomu s obilovinami, {{SE|239}}<br /> <br /> jehož kořenová sušina dosahuje u žita 30 dt/ha a u ostatních obilnin v průměru 23 dt/ha. Ve vztahu k předplodinové hodnotě zaujímají střední polohu, zvláště bere-li se v úvahu hmota slámy, která obvykle slouží jako stájová podestýlka a přes chlévský hnůj se vrací zpět do osevního postupu. Nejvyšší předplodinovou hodnotu mají luskoviny, a mezi nimi pak hlavní pícní rostliny — jetel červený se 42 dt/ha a vojtěška s 52 dt/ha kořenové sušiny. Mimoto tyto plodiny prorůstají do hloubky i do šířky relativně největší kořenový prostor s nejdelšími jednotlivými kořenovými vlákny.&lt;ref&gt;Gerhard Geisler: ''Pflanzenbau. Ein Lehrbuch – Biologische Grundlagen und Technik der Pflanzenproduktion'', Berlin-Hamburg, 1988, S. 506.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Eduard von Boguslawski: ''Ackerbau, Grundlagen der Pflanzenproduktion'', Frankfurt 1981, S. 237 f.&lt;/ref&gt; Pícní luskoviny, využívané zpravidla dvouletě, platí za humusnositele. Uvážlivé vzájemné slaďování okopanin, obilnin a pícních lukovin tvoří základní rámec každého osevního postupu, který je zaměřen na udržování humusového hospodářství — nebo ještě lépe na jeho zvyšování.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge_und_Zwischenfruchtanbau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Osevní postup a pěstování meziplodin ====<br /> <br /> Meziplodiny obohacují druhovou rozmanitost osevního postupu a zvyšují humusový obrat. Prostřednictvím podsevů, strniskových semenů i zimních meziplodin se může životní organizace hospodářského organismu projevit ještě mocněji a vyrovnaněji. Zatímco sklizňová produkce tržních plodin — potrava pro lidi — opouští hospodářství, meziplodiny stejně jako hlavní pícní rostliny osevního postupu zůstávají v podniku: jako živoucí výživa pro udržování a zvyšování bodyfruchtbarkeit — ano, pro ozdravení a zdárný rozvoj provozního organismu jako celku.<br /> <br /> Pěstování meziplodin se zapojuje do osevního postupu všude tam, kde mezi sklizní a novým výsevem hlavních plodin vznikají časové mezery. Jsou-li tyto mezery krátké — například mezi obilninou, která sklízí pozdě v létě, a novým výsevem ozimů na podzim —, lze jako strniskové kultury zařadit jen rychle rostoucí brukvovité: letní řepku, hořčici, olejnatou ředkev. Rostou se svým kůlovým kořenem a bohatým postranním kořenověním do hloubky, starají se o výživný humus a aktivitu žížal až do podorničí, vytvářejí zastíněním mikroklima, v němž mají půdní živočichové ideální podmínky pro svou humusnositele {{SE|240}}<br /> <br /> Tätigkeit finden und zanechávají kyprou, kořeny prostoupenou garu, která po zamulčování slibuje jemnodrobivé podzimní seťové lůžko.<br /> <br /> Jsou-li k dispozici delší časové odstupy mezi sklizní a novým výsevem — například po letní sklizni obilnin a přípravě okopanin na jaře příštího roku —, nabízí se směs převážně výrazně kůlový kořen tvořících luskovinových druhů, jako je bob koňský (*Vicia faba*) a vlčí bob (*Medicago*), dále bohatě prokořeňující vikev setá (*Vicia angustifolia*), hrách setý (*Pisum sativa*), jakož i jílek vytrvalý (*Lolium perenne*), svazenka vratičolistá (*Phacelia tanacetifolia*) a jako oporná plodina slunečnice roční (*Helianthus annuus*). Je-li tato směs zaseta pokud možno ještě v červenci, vytváří velké krmné masy — zčásti využívané jako pastvina na orné půdě —, bohaté prokořenění a ke konci léta pestrou nabídku nektaru pro hmyz navštěvující květy. Takové směsi mohou — vyseté třeba jako kvetoucí pásy rozdělující větší plochy okopanin nebo jako lemové pásy mezi kulturami — přilákat včely a stát se vůbec střediskem nesmírně bohatého hmyzího života. Víceleté pícní luskoviny — červený jetel a vojtěška s příměsí pícních trav a bylin — se zpravidla zakládají jako podsev na jaře, přednostně do brzy sklízené ozimé plodiny (žito, ječmen). Stejným způsobem lze jako podsev pod krycí plodinu zařadit i snesitelné meziplodiny, jako jsou druhy jetelů — červený, bílý a žlutý (*Trifolium*) — ve směsi s jílkem (*Lolium*) a ptačí nožičkou (*Ornithopus sativus*).<br /> <br /> Zimní meziplodiny — seté v pozdním létě jako řepka (*Brassica napus*), na začátku podzimu jako směs — pokrývají od pozdního podzimu přes celou zimu půdu, hluboce koření, na jaře v nejkratší době vytvoří velkou krmnou masu a zanechávají v půdě jako vynikající předplodina nesmírně bohatou kořenovou masu. Jde přitom o směsi jako vikev-žito (vikev huňatá a žito) a takzvanou Landsberger Gemenge (vikev huňatá [*Vicea villosa*], žito, jetel inkarnát [*Trifolium incarnatum*]).<br /> <br /> Pěstování meziplodin musí být v rámci osevního postupu nutně flexibilní. Vlivem povětrnostních podmínek jsou meziobdobí mimořádně proměnlivá. Pravidlo dodržet — jeden výsevní den v červenci má pro vývoj meziplodinových luskovin stejnou cenu jako celý týden v srpnu — bývá často věcí náhody. Vlhká období oddalují setí, suchá vzejití. Povede-li se meziplodina, půda ožije a dobytek ve stáji ocení čerstvou krmnou nabídku; nepovede-li se, ztrácí se dobrý efekt předplodiny. {{SE|241}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge_und_die_Mineralaufschließung,_die_Stickstoffbindung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Střídání plodin a mobilizace minerálů, vázání dusíku ====<br /> <br /> Kompozice osevního postupu slouží cíli vyvinout stabilní, nebo ještě lépe pozitivní humusovou bilanci, a spolu s ní i pozitivní bilanci dusíkovou. K posledně jmenované přispívají okopaniny a obilniny méně, tím více však luskoviny. Ty žijí v symbióze s bakteriemi v kořenové oblasti, takzvanými *Rhizobii* neboli hlízkovými bakteriemi, a mají ve spojení s mateřskou rostlinou schopnost vázat dusík ze vzduchu. Totéž dovede mj. i olše (Alnus glutinosa), která v kořenové oblasti žije v symbióze s houbám příbuznými *Aktinomycetami* — patrno z tmavě zeleného listí, podobně jako u luskovin. Schopnost vázat dusík, aniž by to bylo přímo vázáno na vyšší rostliny, nacházíme u volně žijících bakterií jako *Azetobacter*, které preferují půdní prostředí bohaté na zásady, více alkalické, a *Amylobacter*, které upřednostňují prostředí spíše kyselé.<br /> <br /> Rudolf Steiner popisuje schopnost luskovin vázat dusík jako děj «vdechování», přičemž všechny ostatní rostliny «se blíží výdechu».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 80.&lt;/ref&gt; Dusíkové vdechování luskovin je děj srovnatelný s tím, «co se odehrává na našich epitelových buňkách [plic; vložení autora]».&lt;ref&gt;Ebd., S. 80.&lt;/ref&gt; Symbióza s Rhizobii je endogenní; tvoří fyziologickou jednotu s mateřskou luskovinou. Ze země vstupují do ještě mladé rostliny a tam se rozmnožují za tvorby kořenových hlízek. Jsou tedy druhotně darem země luskovině — čímž je luskovině umožněno oživit anorganicky mrtvý prvek vzdušného dusíku (N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) a tím duševně-astrální, jehož nositelem je dusík,&lt;ref&gt;Ebd., S. 71.&lt;/ref&gt; důvěrně propojit s životním děním. Zjevy luskovin svědčí v mnohých znacích, až do utváření květu, ve vyšší míře o Innerlichkeit vpletené do životních procesů, než je tomu u ostatních krytosemenných rostlin.<br /> <br /> Vedle zvláštního vztahu luskovin k dusíku vykazují zvláštní afinitu k vápníku v půdě. Nejen že tyto rostliny nacházíme přednostně na stanovištích bohatých na vápník — kyselým půdám se vyhýbají, {{SE|242}}<br /> <br /> allen voran vojtěšku –, nýbrž jsou to právě ony, kdo vápník v podorničí mobilizují, přijímají jej do svých fyziologických procesů a ukládají jej do tkání a buněk. Tímto způsobem vápní přes své zbytky svrchní půdu. U vojtěšky, královny pícninových rostlin, je tomu tak ve vyšší míře než u jetele, a tím více při víceletém pěstování. Takové pěstování by v žádném osevním postupu v biologicko-dynamickém zemědělství a zahradnictví nemělo chybět.<br /> <br /> Každý rostlinný druh má obecné a nad to specifické aneignungsvermögen pro minerální látky. Obecně budiž řečeno: celé spektrum pozemských látek, které rostlina potřebuje, aby mohla přijmout pozemskou zjevnou podobu; specificky pak ty látky, jejichž prostřednictvím může éterická organizace rostlinného druhu, v souladu se svým duchovním praobrazem, vyjádřit zvláštní vlastnosti. Tyto vlastnosti se konfigurují a individualizují podle míry kvantitativně-kvalitativního vztahu určité pozemské látky ke kvalitativně-kvantitativní konstelaci kosmicko-éterických formativních sil. Taková vztahová přediva charakterizuje Rudolf Steiner, pokud jde o vlastnosti preparátních rostlin (srov. kap. «Kompostové nebo hnojivé preparáty», s. 360 nn.).<br /> <br /> V rámci osevního postupu tak přispívá každá hlavní plodina, a rovněž každá bylina nebo tráva doprovodné flóry (plevele a plevelné trávy), svým specifickým způsobem k mineralickému rozkladu prostřednictvím kyselého působení a kořenových výlučků, kořenově aktivních výměnných procesů a prostřednictvím navracení těchto minerálních látek zpět do půdy cestou organických zbytků. Vedle schopnosti vázat vzdušný dusík náleží luskovinám ještě jiná: totiž jejich vysoké schopnosti mineralického rozkladu, pokud jde o vápník, hořčík, fosfor a bór. Dle Paracelsa neexistuje žádná rostlina, která by neměla léčivý účinek. Spočívá ve schopnosti rostlinného ätherleib koncentrovat zemské látky v rostlinách a komponovat je do organických sloučenin, jimiž získávají svou hodnotu pro úrodnost půdy, svůj léčivý a výživný účinek.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge_und_ihre_Begleitflora,_die_Unkräuter&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele ====<br /> <br /> Odpovědí přírody na solitérní postavení kulturních rostlin v poli a zahradě jsou takzvané «plevele nebo průvodní byliny» a «plevelné trávy». Starají se o druhovou rozmanitost, o vyrovnání, které odráží přirozenou, stanovištní konfiguraci éterických formativních sil. Na vlhkém stanovišti je tato jiná než na suchém, jiná {{SE|243}}<br /> <br /> Na jílu je jiná než na písku, a opět jiná na půdách různého stupně kyselosti atd. Ze 292 popsaných druhů doprovodné flóry středoevropské oblasti se tak na každém stanovišti vždy vyskytují charakteristická, více či méně druhově bohatá společenstva plevelů, průvodních bylin a plevelných trav. Do tohoto každoročně se opakujícího smísení divoké flóry s kulturními rostlinami zasahuje zemědělec a zahradník. Snaží se rozsah zabuřenění a zaplevelení travami omezit na minimum různými pracovně náročnými opatřeními. Nejnáročnější a nejtěžší prací je přitom ruční okopávání a plení. Jaká úleva tedy, když v šedesátých letech přišly syntetické herbicidy. Od té doby existují přípravky s plošným účinkem a četné další, zaměřené selektivně na likvidaci určitých problémových plevelů a plevelných trav. V průběhu geneticko-technologických změn genomu pěstovaných cílových rostlin přibyly totální herbicidy, jako «Roundup Ready» s účinnou látkou glyfosát, který nastoupil svůj vítězný pochod světem. Herbicidy jsou vynálezy lidského ducha. Jsou tu od toho, aby zabíjely a ničily život. Zasahují systémově do souvztažnosti životních procesů a řídí je do nicoty. Éterické formativní síly, které konstituují životní organizaci rostlin, ztrácejí vládu nad organizací fyzického těla. Na místo astrálních sil, které skrze záření kosmických periferních sil, a těch, jež ze země vytváří a formuje zjevný obraz rostliny, nastupují síly trhající vlákna mezi bytostným praobrazem a smyslově-fyzickou podobou. Jsou to životu nepřátelské astrální síly z podpřírody, z fyzického podsvětí, které na stupni fyzického působí prostřednictvím syntetických látkových kompozic. Herbicidy jsou stejně jako souhrn pesticidů a ostatních syntetických prostředků na ochranu rostlin výtvory člověka sestavené čistě reduktionistickými cestami myšlení. Jsou nosiči životu nepřátelských sil, které stojí izolovaně v souvislostech světa. Postup libovolné syntézy látek odpovídá obráceně oné technologii, která prostřednictvím takzvaného štěpení jádra přinutí podfyzické síly, spoutané v látce, vystoupit na denní světlo — obojí s evolučně nepředvídatelnými následky. {{SE|244}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Verfahren_der_Unkrautsamenveraschung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Metoda spálení semen plevelů na popel ===<br /> <br /> Desetiletí předtím, než se výše zmíněné metody ničení plevelů přesměrováním jejich životních procesů staly celosvětovou praxí, Rudolf Steiner z výzkumu přírody kosmu a jeho spolupůsobení při tvorbě semen rozvinul metodu veraschování semen plevelů — «spalovací experiment». Je to metoda regulace plevelů, která působí proti klíčení semen. Doporučení zní: sbírat semena plevelů, veraschovat je — «nejlépe plamenem dřeva» — a získaný «pepř» rozptýlit po poli a zahradě. Tento postup vychází z poznání, že růst a jeho stupňování k reprodukci v tvorbě semen stojí v přímém vztahu k podslunečnímu planetárnímu působení Merkuru, Venuše, a především Měsíce. Měsíc odráží paprsky Slunce, planet a širšího kosmického periferie zpět k Zemi. Intenzita tohoto zpětného záření se řídí měsíčními fázemi a je největší při úplňku. Klíčivý a růstový impuls vzrůstajícího Měsíce směrem k úplňku je mnohonásobně experimentálně doložen. Semenné plevele vykazují zpravidla vysokou reprodukční sílu, která může například u heřmánku (Anthemis nobilis) dosahovat 10 000 – 20 000 semen na rostlinu, u pcháče rolního (Cirsium arvense) přibližně 4 500. Při mortalitě až 50 % se při slabém zaplevelení nalézá přece jen mezi 10 000 a 300 000 klíčivých semen plevelů na čtvereční metr, při silném zaplevelení až 30 000 na čtvereční metr. Panují-li v blízkosti povrchu půdy příznivé podmínky pro klíčení — půdní teplo (&gt; 9 °C) a půdní vlhkost —, stávají se měsíční síly aktivními a urychlují klíčení i růst. {{SE|245}}<br /> <br /> Veraschení semen se provádí v době klíčního klidu, ve stavu, kdy kosmično «jako forma rostliny žije v semeni». Prochází-li semeno ohněm, je plameny zcela pohlceno; zbývá pozemský podíl, popel. Oheň jako živel se na jedné straně smyslově zjevuje ve fenoménech tepla a světla. Druhá, působící vnitřní strana ohně je nadsmyslová. V lidském prožívání může toto nadsmyslové být zkušenostně dosažitelné jako zjev na duševní rovině — například tehdy, kdy duchovní impuls vzněcuje duši k ohni nadšení. Kdekoli oheň nastoupí, pohlcuje to, co se stalo fyzickým, a proměňuje to v popel. Z hlediska duchovně-působného svědčí popel o procesu läuterace, o takovém, který jsoucnu vštěpuje nové zárodky stávání se.<br /> <br /> Úkolem veraschení semen je nyní vytvořit v půdě podmínky, za nichž bude pro příslušný druh plevele potlačen klíčení stimulující účinek měsíčních sil. Popel, který vzniká zničením semene žilovým prvkem ohně, působí měsíčním silám v protisměru: «Jde nyní o to, aby půda byla ošetřena — protože Měsíc přece zastavit nelze — tak, aby se Země stala neschopnou přijímat měsíční účinky; a nejen Země se může stát neschopnou přijímat měsíční účinky, ale i rostliny, tyto plevele, mohou v jistém smyslu ošetřené půdě získat jakousi bázeň před tím, aby v ní rostly.» Toto poslední tvrzení nabízí myšlenku, že veraschení tak přemírou rozmnožovacích sil obdařených semen plevelů je z jejich uvěznění v pozemském reprodukčním cyklu jaksi osvobozuje, takže jejich výskyt se napříště drží v mezích.<br /> <br /> Porozumění duchovněvědným pokynům Rudolfa Steinera k veraschení plevelů vyžaduje neochabující poznávací úsilí a na něj navazující badatelskou smýšlení, která v bdělém obrácení dovnitř i navenek doprovází každý krok praktického uskutečňování. To tím spíše, že dosavadní snahy přinesly sice dílčí úspěchy, nikoli však ještě průrazné výsledky. Leží to především v následujícím:<br /> <br /> * Veraschení semen plevelů a účinek těchto popelů, jakož i popelů ze škodlivého hmyzu a kožek<br /> {{SE|246}}<br /> <br /> * reprodukčně silných zvířat způsobujících škody, jako je polní myš, musí být zcela zapojeno do provozní praxe a nepřetržitě pěstováno.<br /> * K tomu je zapotřebí spolupráce sociálního okolí podniků — lidí, kteří jsou ochotni a schopni prohlubovat duchovněvědné poznání, jež je základem metodiky veraschení, a cvičit je v trvalé praxi.<br /> * Mezitím propracované techniky mechanické regulace plevelů poněkud zatlačily výzkum a praxi veraschení semen do pozadí.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_mechanische_Unkrautregulierung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Mechanická regulace plevelů ===<br /> <br /> Zatímco herbicidy působí systémově-fyziologicky takříkajíc zevnitř — tedy přivádějí na scestí nadřazenou, budující funkci životního těla vůči fyzické organizaci —, působí mechanické postupy regulace unkrautového vzrůstu zvenčí. Pletím, stríglováním, bránováním a okopáváním jsou rostliny vytrhovány z kořenů, kosením odřezávány od kořenového trsu. Těmito opatřeními se nevystupuje z řádu zákonitosti vzniku a zániku. To platí i pro opalování plamenem, které zachycuje rychle klíčící a rostoucí plevele dříve, než klíčící osivo kulturní rostliny probije půdní škraloup a zazelená se.<br /> <br /> Každou kulturu článku osevního postupu doprovází zvláštní plevelná flóra. Její skladba je určována především stavem půdy, dobou výsevu, povětrnostními podmínkami, jakož i rychlejším nebo pomalejším růstem kultur, a tím i jejich stupněm pokryvnosti půdy.<br /> <br /> Mnohé druhy plevelů jsou indikátorové rostliny ve vztahu k půdní struktuře, např. stagnující vlhkost, zhutnění, zralost půdy, hospodaření s dusíkem a půdní acidita.&lt;ref&gt;Helmut Voitl, Elisabeth Guggenberger, Josef Willi: ''Das große Buch vom biologischen Land- und Gartenbau'', Wien 1992, 367 S.&lt;/ref&gt; Články osevního postupu lze z hlediska výskytu specifických plevelů a plevelných trav rozdělit do tří skupin: obilniny, okopaniny, víceleté pícniny. Zahradnické osevní postupy jsou v podstatě okopanino-postupy. {{SE|247}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Unkräuter_und_-gräser_in_den_Halmfrüchten&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Plevele a plevelné trávy v obilninách ====<br /> <br /> Doprovodná flóra ozimů se člení na podzimní a jarní klíčiče. Z plevelů a plevelných trav klíčících na podzim se stávají obtížnými ty, které jsou zimovzdorné, jako chundelka metlice (''Alopecurus myosuroides'') a psárka polní (''Apera spica venti''), jakož i plevele jako rmen (''Anthemis spec.''), rozrazil (''Veronica spec.'') atd. Pro svůj nízký stupeň pokryvnosti na podzim a v zimě je pšenice více ohrožena než žito a ječmen. Díky svému předozimnímu odnožování jsou tato dvě posledně jmenovaná ve svém růstu a pokryvnosti půdy o krok před travními plevely a plevely vůbec. Jen zřídka dovolí podzimní stav půdy zasáhnout regulačně stríglem nebo bránami. To lze dohnat jen omezeně na začátku jara. Okopávání s úzkými husopáterovými radličkami snese pouze pšenice — ta se odnožuje teprve na jaře —, nikoli žito a ječmen; ty již mají do značné míry vyvinuty své mělce rozběhlé korunové kořeny. K odvrácení jarních klíčičů v ozimech prokazují dobrých služeb strígl a lehké brány.<br /> <br /> Letní obiloviny, ječmen, pšenice a oves, vítají časný výsev; jsou proto — jako ostatně veškerá jarní osev — vystaveny zvýšenému tlaku plevelů. Jsou v konkurenci s plevely klíčícími již při nižších teplotách, jako je koukol polní (''Agrostemma githago''), vlčí mák (''Papaver rhoeas''), svízel (''Galium spec.''), rdesno (''Polygonum convolvolus'') a pozdějí ptačinec prostřední (''Stellaria media''), pěťour maloúborný (''Galinsoga parviflora'') a merlík (''Atriplex patula''), jakož i jako plevelná tráva oves hluchý (''Avena fatua''). Časové okno pro regulaci před výsevem je krátké, takže je nutné opakované výsevní zpracování stríglováním, lehkými bránami a okopáváním až do sloupkování. Zpracování před vzejitím umožňuje síťový strígl; po vzejití je třeba vyčkat s dalšími opatřeními do třetího listu.<br /> <br /> Se sloupkováním je zastíněním omezeno vegetativní rozvíjení semenných plevelů, nikoli však pcháčů a spolu sloupkujících plevelných trav. Pozdní klíčiče jako merlík (''Atriplex''), ohnice (''Raphanus''), lebeda (''Chenopodium'') a pěťour (''Galinsoga'') se přitom vyskytují méně.<br /> <br /> Protože semenné plevele a plevelné trávy rostoucí v obilí dosahují semenné zralosti před ním nebo zároveň s ním, jsou to ve srovnání s ozimy zejména letní obiloviny, které v rámci osevního postupu doplňují zásobu semen v půdě. Podmítka bezprostředně po sklizni musí {{SE|248}}<br /> <br /> zachovat jemně drobivé lůžko skývy, aby co největší část vypadaných semen mohla vzklíčit. Určitou starost při obilninách způsobuje neomezené rozrůstání kořenových plevelů a plevelných bylin jako pýr plazivý (''Agropyron repens'') a pcháč oset (''Cirsium arvense'') i šťovík s kůlovým kořenem. Po sklizni je nutné s nimi bojovat velmi pracně a časově náročně. Výborně se osvědčují plně podřezávající kypřiče s vlečkami, které vyhazují kořeny a kousky kořenů na povrch půdy k vyschnutí. Pcháč oset (''Cirsium arvense'') a šťovík tupolistý (''Rumex obtusifolius'') v porostu se velmi oslabují hlubokým vyřezáváním před kvetením.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Unkräuter_und_-gräser_in_den_Hackfrüchten&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Plevele a plevelné trávy v okopaninách ====<br /> <br /> Jak již název napovídá, okopaniny potřebují vedle dobrého provzdušnění skývy také intenzivní potlačování nárůstu plevelů a plevelných trav. Co do druhové rozmanitosti a konkurenčního tlaku je plevelný pokryv v rámci osevního postupu největší. Pozdějším výsevem okopanin oproti letním obilninám bývá zpravidla dost času předřadit výsevu jeden až tři průjezdy bránami, které vykořeňují brzy a středně brzy klíčící plevele a plevelné trávy. Kde to podmínky dovolují, například u řepy krmné (''Beta vulgaris''), zelí (''Brassica'') a dalších, lze přepichováním ze školky získat ještě více času a z pole vypudit i později klíčící plevele, jako pěťour maloúborný (''Galinsoga''), lebeda (''Atriplex''), merlík (''Chenopodium'') a jiné. Okopaniny mají zpravidla dlouhou mladost a dovolují proto pokračovat v mechanickém potlačování plevelů stříglováním, motyčkováním a hrázkováním až do zapojení řad. Podle potřeby je třeba řady ještě jednou projít ručně.<br /> <br /> V pěstování cukrové a krmné řepy a polní zeleniny jsou k dispozici vedle přepalování v předvzejítovém stadiu také propracované mechanické postupy, které ponechávají neošetřený jen nesmírně úzký pruh vrtných řad. Přes veškerou dobrou přípravu je však zbytkové ruční plení nezbytné. Tato práce patří k nemnohým, které zemědělci a zahradníkovi ještě zbyly, při nichž může vstoupit v přímý vztah k půdě a rostlinám hned ve dvojím smyslu: Na jedné straně je pracně a doslova rukama oddán činnosti, která jde tím snadněji a svižněji, čím více od sebe samého abstrahuje a obrací se s pozorným pohledem k rostlinám, jež mají být<br /> {{SE|249}}<br /> <br /> uvolněny, aby se mohly nerušeně rozvinout až k plnému utváření plodu. Toto obrácení působí dvojím způsobem: Je účelné — na to jedině je zaměřen stroj — a polárně k tomu probouzí duchovně zájem a duševně účinný vztah s ohledem na intimitu životního souznění rostliny a zeminy. Člověk si uvědomuje výzvu, neupadnout do prázdnoty pouhé rutiny, která práci přetěžuje. Plení plevelů může být vedle jiných takových činností cvičným polem, které buduje mosty a probouzí mravní vnímavost vůči věcem a bytostem přírody. Na druhé straně spočívá nazírající myšlení nad děním. Pozoruje se bohatství jevů — například jak se nejrůznější druhy bylin spolčují s jednou kulturou, kterou chceme pěstovat, jak jsou tyto různě utvářeny v kořeni, listu a květu a jak v pozemském zobrazení podávají zprávu o svém urobiázu, jenž bytuje v nadsmyslovém. Člověk rozpozná plevel nebo plevelnou trávu jako příslušníka určitého rodu a čeledi a uvědomí si, jak mnohé z nich mají významný léčivý účinek. Pozná, jak tento léčivý účinek je blízce příbuzný výživnému účinku postupně se rozvíjejícího plodu kulturní rostliny. Kvůli tomuto výživnému účinku musí do jisté míry ustoupit «zásoby léčivých bylin». To platí zvláště pro okopaniny plodící spíše ve vegetativní sféře. Tak připadá okopaninovému záhonu v rámci osevního postupu funkce čisticího záhonu pro následnou kulturu — zpravidla obilí — být. Zároveň je to ten, který nejvíce čerpá z půdní úrodnosti.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Unkräuter_und_-gräser_im_Futterpflanzenanbau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Plevele a plevelné trávy v pěstování krmných rostlin ====<br /> <br /> Hlavními krmivovými rostlinami jsou luskoviny, jetel a vojtěška v porostech s travami a — v menším podílu — dieteticky účinné byliny, jako je jitrocel kopinatý (''Plantago lanceolata''), bedrník (''Pimpinella agna''), čekanka (''Cichorium lupulina''), vojtěška žlutá (''Medicago lupulina''), štírovník (''Lotus corniculatus'') a komonice (''Melilotus'' spp.). Takovýto porost stojí v osevním postupu zpravidla dvě užitková léta. Tím zabírá dvě články osevního postupu. První seč se provádí dostatečně brzy, aby druhý obrůst v jinak květensky chudém vrcholném létě přišel k rozkvětu a nabídl létajícímu hmyzu bohaté nektarové zdroje. Další nektarové zdroje poskytují kvetoucí pásy na dílcích obilovin a okopanin. {{SE|250}}<br /> <br /> V hustě zapojených, plně vzrostlých dvouletých krmných porostech nemají jednoletá semenná plevele žádnou vývojovou možnost — naproti tomu v mezerovitých porostech ano. Při vícenásobné seči ani taková nejsou nebezpečná. Polní pícninářství je především osvědčeným prostředkem, jak se vypořádat s jinak těžko zvládnutelnými trvalými problémovými plevely, jako jsou pcháč oset (''Cirsium arvense'') a šťovík kadeřavý (''Rumex crispus''). Pcháč oset je oslaben již první sečí, ještě více pak druhou nebo dokonce třetí. Po takovémto dvouletém využití se daří udržet pole pro následnou plodinu — zpravidla ozimé obilí — do značné míry bez pcháče. U šťovíku, jenž je sice každou sečí oslazen, pak však rychle vyráží do semene, se omezená produkce semen obvykle nedá zcela vyloučit. Co se týče pýru plazivého (''Agropyron repens''), vícenásobný seč oslabuje výhonnou sílu oddenků, a tím i jejich další šíření.<br /> <br /> V rámci osevního postupu se s luskovinami bohatým polním pícninářstvím a meziplodinami odehrává jakýsi ekologický zázrak. Vrací půdě ztracenou úrodnost, vytváří harmonii v živém, přivádí zpět divokou faunu do krajiny a poskytuje ovcím i skotu v létě i v zimě vynikající krmivo a na podzim orební pastvinu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge,_Krankheiten_und_Schädlingsbefall&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Střídání plodin, choroby a škůdci ===<br /> <br /> Otázka zní, zda vůbec mohou rostliny onemocnět v tomtéž smyslu jako zvíře a člověk. Směr k odpovědi se otvírá, sledujeme-li zástavbu bytostných článků v přírodních říších a u člověka: Minerál je jednoartikulovaný, obdařen fyzickým tělem; ke dvouartikulovanosti rostliny s fyzickým tělem a éteriickým tělem přibývá u zvířete jako třetí článek astrální tělo a u člověka jako čtvrtý já-organizace. Příčinou onemocnění je astrální tělo.&lt;ref&gt;Viz např. Rudolf Steiner: ''Meditative Betrachtungen und Anleitungen zur Vertiefung der Heilkunst'', GA 316, Dornach 2003, Vortrag vom 3. Januar 1924, S. 33 f.&lt;/ref&gt; Takové se však v rostlině nevtěluje. Její duševní tělo zůstává v nadsmyslovém; vysílá své síly z periferie do prostoru a času, dotýká se rostlin jen zvenčí a vytváří si svůj odraz v jejich podobě. V čistotě éterické organizace rostliny se spojuje s látkami země, oživuje je a komponuje je do své fyzické organizace. V tomto spojení se stává ve svých formách smyslově viditelnou {{SE|251}}<br /> <br /> podobou. V těchto svých étericky živých formotvorných procesech je rostlina od základu zdravá; je nositelkou všech léčivých sil; svou vlastní organizací bildekräfte vlastně onemocnět nemůže. Co modifikuje její fenomenální obraz jako čistý obraz jejího typu, co ho dokonce deformuje nebo zcela ničí, jsou vlivy zvenčí. Dnes je zahrnujeme pod neurčitý pojem vlivy prostředí. Jakmile tyto sklouznou do extrémů, ztrácí se harmonie vztahu kosmických k pozemským účinkům; vznikají nerovnováhy. Ty mohou nastat přirozeně skrze požáry, bouře, záplavy a zemětřesení, nebo stále více skrze egoistická jednání člověka, nároky na vlastnictví a moc, rigorózní vykořisťování atd. Vlivy skrze člověka se projevují v oteplování Země, klimatické změně, znečištění Země, moří a stratosféry. Elektrosmog ze všech stran obaluje rostliny a odřezává je od kosmických účinků. V pěstování kulturních rostlin je toto extrémní ovlivňování ještě stupňováno technologiemi všeho druhu odcizenými životu, jako je excesivní hnojení dusíkatými solemi syntetizovanými ze vzduchu, hydroponika (pěstování v roztocích živných solí), pesticidy, herbicidy atd. Rostliny jsou zahaleny cizími látkami a zářeními, která oslabují jejich éterickou organizaci. Ta již není plně schopna budovat či udržovat svou fyzickou tělesnou organizaci v souladu s druhovým určením. Fyziologickým důsledkem je, že rostliny obsahují více vody (zvětšené buňky a mezibuněčné prostory) a v ní rozpuštěných solí, než jsou schopny zpracovat do stavby svých tvarově utvářecích pletiv. To celkově přivolává na scénu široké spektrum rostlinných a živočišných organismů — bakterie, houby, roztoče, hmyz — kteří v přírodním hospodářství na správném místě a ve správný čas konají užitečné služby, na místě nesprávném, v čas nesprávný se však jednostranně závratně množí a stávají se škodlivými organismy. Zvláštní případ v tomto kánonu tvoří virózya. Viry tvoří jakýsi druh pod-přírody rostlinné říše, jako radioaktivita takovou tvoří v říši minerální. Viry nemají vlastní metabolismus. Zapojují se do metabolismu živých organismů — od bakterií výše — a mohou se vyvíjet a množit jen skrze tento. Zatímco vše živé se projevuje v rytmech, virus se chová arytmicky. Zejména viry způsobují v říši kulturních rostlin stále rychleji probíhající odrůdový úpadek.<br /> <br /> Parazitární bakteriální a houbová onemocnění jsou výrazem přebytku silových účinků Měsíce, které jsou v půdě zprostředkovány {{SE|252}}<br /> <br /> prostřednictvím vody a vytvářejí tak jakési «měsíční životonosné dění». Za vyrovnaných povětrnostních podmínek toto dění v rostlinách působí až do tvorby semen.&lt;ref&gt;Vgl. Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S.166/67.&lt;/ref&gt; Pokud však Měsíc působí příliš silně — například v mírné zimě s vlhkem přetahujícím se do jara, a ještě k tomu zesílen přiváděním snadno rozpustných živných solí — stoupá houbový tlak. Přebytečný měsíční život vstupuje jaksi do soutěže s těmi silami, které z kosmu přes křemen, vápenec a jíl proudí formotvorně do rostlin. Ty se oslabují. Dochází k jakémusi předčasnému zplodování v oblasti vegetativní, ve sféře listů. Nad úrovní půdy — v jejímž nitru je přece pravá domovina celého onoho vojska bakterií a hub — vytváří se nahoře ve výhonkové oblasti druhá půdní úroveň pro parazity a houby. Pod tíhou přehnaných měsíčních sil podléhá rostlina rozkladu právě tímtéž říšemi nižších živých tvorů, jež jí ve tmě půdy konají užitečné služby.<br /> <br /> Nebezpečí příliš silného měsíčního působení lze předejít těmito opatřeními:<br /> <br /> * Hnojením podporujícím zdraví rostlin (posilováním jejich éterické organizace) — viz kap. «O podstatě hnojení», s. 259 nn.<br /> * Budováním půdy zemsky aktivní, bohaté na formy trvalého humusu (jílo-humus).<br /> * Opakovanými postřiky přesličkovým čajem v průběhu roku (křemenné působení).<br /> * Zachováváním a péčí o vlhké biotopy a rovněž o trvalé travní porosty v blízkosti odvodňovacích příkopů nebo spodní vody. To jsou přirozená stanoviště, na nichž mohou měsíční síly — uzdravujíce celek hofského organismu — se «vyžít» v rozvíjení bohatého houbového a bakteriálního života.<br /> <br /> Zpracování půdy pomáhá rostlině v prvním kroku k druhově přiměřené konfiguraci formativních sil jejího životního těla. Dalšího posílení se jí dostává správným zařazením v osevním postupu; nejvyššího stupňování zdravého růstu a tvorby i zrání plodů pak dosahuje hnojením (srov. kap. «O podstatě hnojení», s. 259 nn.). Pro utváření osevního postupu přicházejí v úvahu tři hlavní hlediska: snášenlivost s předplodinou téhož druhu, předplodinový účinek a udržování vysoké humusové dynamiky. V případě opakovaného pěstování téhož druhu jsou kultury množené vegetativně snášenlivé v podstatně vyšší míře než {{SE|253}}<br /> <br /> při generativním rozmnožování; leda že rodičovská generace je nosičem viru — to je hlavní problém při doosívání brambor, rozmnožování ovocných dřevin atd. Sama příroda demonstruje vysokou snášenlivost vegetativního rozmnožování, například pýr plazivý (*Agropyron repens*), kopřiva dvoudomá (*Urtica dioica*), pcháč rolní (*Cirsium arvense*), opletník plotní (*Polygonum convolvulus*), přeslička rolní (*Equisetum arvense*) atd.<br /> <br /> Při generativním doosívání pevných odrůd je v různé míře pravidlem degradace odrůdy. V základě nesnášenlivosti s týmž druhem leží jednostranné rozmnožování škodlivých organismů — bakterií, hub, hmyzu a jiné půdní fauny — jakož i patogenní kořenové výlučky samotných kulturních rostlin (*alelopatie*). Škodlivým organismům lze čelit následujícím způsobem:<br /> <br /> Veškerými opatřeními, která posilují konstituci, tedy organizaci bildekräfte rostliny. Patří k nim hofeigene produkce osiva prostřednictvím cíleného doosívání: «Wenn man [mit der Aussaat; Einfügung des Verfassers] nahe an den Wintermonaten ist, dann wird man eine starke Reproduktionsfähigkeit, wenn man weiter von den Wintermonaten ist, eine starke Nahrhaftigkeit in den Getreidepflanzen bewirken.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 109.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Dodržování doby výsevu podle kosmických rytmů, zejména synodického čili lunárního fázového cyklu.<br /> <br /> * Aktivní, úrodná půda, která každý druh jednostranných vlivů zvenčí rychle stráví a pro rostliny zneškodní.<br /> * Prostorový odstup od loňské kultury téhož druhu (např. zelí vzhledem ke kýlnatosti brukvovitých [*Plasmodiophora brassicae*], brambory vzhledem k napadení mandelinkou) a rovněž časový odstup, který podle míry snášenlivosti s týmž druhem činí tři až šest let.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Halmfrüchte&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Choroby obilnin podmíněné střídáním plodin ====<br /> <br /> Každý zpětný výsev přináší snížené výnosy nahromaděním specifických původců chorob. Snášenlivost s týmž druhem je tedy omezená — nejméně omezená u žita. Díky své nenáročnosti stojí oves a žito po ozimé ječmeni a pšenici jako abtragendes Früchte. Oves přitom platí za zdravicí plodinu. Předplodinová hodnota je nízká; v celkovém pohledu na osevní postup se však obiloviny starají o vyrovnanou humusovou bilanci. Přitom tvorba kořenů u pšenice a ječmene je podstatně slabší {{SE|254}}<br /> <br /> než u žita a ovsa. Prvně jmenované jsou středně silnými konzumenty humusu, a proto kladou vysoké nároky na předplodinu — dobře hnojené okopaniny. Pšenice je s ječmenem jako předplodinou nesnášenlivá. V tomto případě, jakož i vůbec při obilninami bohatých osevních postupech (&gt;50 %) a špatně rozložených slámových masách, nastupují patní choroby, plísňová onemocnění báze stébla pšenice — černonožkovitost (*Ophilus graminis*) nebo lom stébel (*Cercosporella herpotrichoides*). Pravidelné střídání hlíznaté a stébelnaté plodiny zde zjednává nápravu. Zvláštní postavení mezi travinami zaujímá kukuřice, snášenlivá sama se sebou ve vysoké míře. Houbové infekce se mohou u pšenice a ječmene, méně u ovsa a ještě méně u žita, vyskytnout na celém výhonku až do klasu. U pšenice jsou to především v oblasti listu rzi (*Puccinia*) — žlutá, hnědá a černá rez — a snětě (*Tilletia*), v klasu (*Helminthosporium gramineum*) trpasličí a páchnoucí sněť; u ječmene pruhovaná nemoc (*Ustilago avenae*) a padlí (*Erysiphe graminis*), v klasu ječná sněť volná; u ovsa sněť ovesná volná; u žita v oblasti listů sněžná plíseň (*Fusarium nivale*), v klasech námel (*Claviceps purpurea*). Kukuřice se bez problémů začleňuje do obilninami bohatých osevních postupů; patním chorobám vzdoruje.<br /> <br /> Poškození podmíněná osevním postupem způsobená hmyzem — jako napadení moucí osičkovou (*Oscinis frit*) nebo háďátky (*Ditylenchus dipsaci*) u žita, bejlomorkou nebo moucí česnekovou (*Hylemya correlata*) a dalšími u pšenice, moucí osičkovou (*Oscinis frit*) a třásněnkami (*Thrips lini*), hlísticemi u ovsa, moucí ječnou (*Chlorops taeniopus*) u ječmene a pšenice — padají vůči houbovým nákazám méně na váhu. Naproti tomu v pěstování kukuřice způsobuje zavíječ kukuřičný (*Pyrausta nubilalis*) převažující škody.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Hackfrüchte&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Choroby okopanin podmíněné osevním postupem ====<br /> <br /> Rozmanité druhy okopanin v polním a zahradním hospodářství mají každý své vlastní vzorce napadení a poškození. Zpravidla jsou samy se sebou nesnášenlivé a musejí být proto v osevním postupu vhodně odděleny. Jistou výjimku tvoří brambor. Vegetativní množení hlízami z něj činí nejsnášenlivější ze všech kulturních rostlin. V horských polohách může být pěstován zpětně po desetiletí. V teplo-vlhkých polohách nastupují nejrůznější virózy — přenášené mšicí broskvoňovou (*Myzodes persicae*) a dále šířené poraněními hlíz —, dále houbové infekce, jako mimo jiné obávaná plíseň bramborová (*Phytophtora infestans*), jakož i živočišný výskyt jako mandelinka bramborová (*Leptinotarsa decemlineata*), jež — {{SE|255}}<br /> <br /> Ertragsbildung již v prvním roce pěstování výrazně snižuje. Následný pěstování není proto zpravidla možný. V osevním postupu by měl být dodržen odstup čtyř let. Předplodinové vlastnosti brambor jsou pro všechny obilniny a okopaniny vynikající.<br /> <br /> Cukrovka a řepné plodiny (cukrová řepa, krmná řepa, červená řepa) jsou kvůli napadení háďátky v kořenové oblasti jen málo samosnesitelné. Háďátka (stonkové háďátko [''Ditylenchus dipsaci'']) patří k hlavním původcům chorob z osevního postupu. Jsou mnohorasová, napadají téměř všechny kulturní rostliny i mnohé plevele, jsou dlouhověká — proto musí být v osevním postupu dodržen odstup čtyř až šesti let do návratu některého druhu řepné plodiny. Betarůby vykazují široké spektrum škodlivých činitelů: virová onemocnění (mimo jiné žloutenková choroba [''Beta-Virus 4'']), houby (mimo jiné kořenová spála, různé houby), dále háďátka, mšice (''Phytophagus''), řepná moucha (''Pegomya hyoscyami''), atómárka šedá (''Atomaria linearis'') a další. Napadení je dílem podmíněno odrůdou a počasím, z největší části je však důsledkem nedostatečné půdní hygieny a příliš úzkého postavení v osevním postupu.<br /> <br /> Vhodné předplodiny pro cukrovku a řepné plodiny jsou zejména brambory a dusík vázající luskoviny, jakož i při dobré vlastní organické hnojení statku všechny druhy obilnin. Následné plodiny jsou zpravidla ozimé nebo jarní formy pšenice a ječmene.<br /> <br /> Brukvovité rostliny (''Kruzifery''), mezi nimi všechny druhy zelí, řepka a zástupci meziplodin — jako řepkové odnože, hořčice bílá (''Sinapis alba''), olejný ředkev (''Raphanus sativus var. oleiformis'') a další — obohacují osevní postup nesmírně. Přehojný kvet řepky (''Brassica napus'') a brukvovitých přicházejících do kvetu, meziplodin i — neúmyslně — plevelů hořčice a ohnice rolní (''Raphanus raphanistrum'') je zdrojem nektaru, který přitahuje množství létajícího hmyzu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Futterpflanzen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Choroby krmných rostlin podmíněné osevním postupem ====<br /> <br /> Brukvovité rostliny zároveň přitahují velké množství žravého hmyzu — v čele blecháče (druhy ''Phyllotreta''), kapustová moucha (''Chortophila brassicae''), blýskáček řepkový (''Meligethes aeneus'') a další. Stejně škodlivé je i množství houbových chorob, v první řadě nádorovitost košťálovin (''Plasmodiophora brassicae''), která jako typická choroba osevního postupu z velké míry určuje nesnášenlivost košťálovin, řepky atd., ale i brukvovitých plevelů navzájem. Dále je řepka hostitelskou rostlinou mnoha {{SE|256}}<br /> <br /> Nematodových druhů, které v následných plodinách páchají škody. Řepka potřebuje brzy vyklízející předplodiny jako ozimý ječmen a žito. Za sebou zanechává pro následnou plodinu vynikajícím způsobem strukturovanou, zralou, relativně bezplevelnou půdu. Z uvedených důvodů je stejně jako u košťálovin nutná přestávka v pěstování tři až čtyři roky. Při zařazení intenzivního zeleného hnojení brukvovitými do osevního postupu je třeba zvolit ještě delší odstupy.<br /> <br /> Ústřední místo v osevním postupu zaujímají vedle tržních plodin pícniny jetel (''Trifolium'') a vojtěška (''Medicago'') s přídavkem směsi pícních trav a bylinek. Jetel a vojtěška jednak jako hlubokokořenící rostliny přímou cestou — vázáním dusíku, zpřístupňováním minerálů a bohatstvím kořenové hmoty — oživují celý objem půdního profilu, a to tím více při víceletém, bujném porostu, jednak patří na rostlinné rovině nepřímo k největším podporovatelům trvalé úrodnosti půd. Děje se tak prostřednictvím pícních mas, které jsou přeměněny a zušlechtěny přežvykováním a jako hnojivo se vracejí na půdu. Pěstování pícních luskovin je doplněno zrninkovými luskovinami, mimo jiné bobem obecným (''Vicia faba''), lupinou (''Lupinus'') a hrachem setým (''Pisum sativum''). V osevním postupu stojí buď v čisté kultuře, nebo ve směsné kultuře s ovsem, přednostně před okopaninovými plodinami. Priorita jetele a vojtěšky v osevním postupu klade hranice pěstování zrninkových luskovin. Důvodem je kyjatka jetelová (''Sithonia lineata''), která dokáže pícní luskoviny v raném mládí značně poškodit. Klíčovým problémem červeného jetele — méně pěstování vojtěšky — je sklerotinia jetelová (''Sclerotinia trifolium''). Je to typická choroba osevního postupu. Černé sklerotie (plodnice houby) lpí na kořenovém krčku, ničí cévní svazky a jetelová rostlina uvadá na přelomu jara ze dne na den. Trvalé formy houby se mohou v půdě udržet až osm let. Návrat červeného jetele, a rovněž vojtěšky, by proto měl nastávat nejdříve každých pět až šest let. Při nejméně dvouletém pěstování je problém pcháče pro následnou plodinu vyřešen a rovněž stav nematodů se výrazně snížil.<br /> <br /> Dalšími listovými plodinami, které zpravidla tvoří součást biologicko-dynamických osevních postupů, jsou krmná řepa (''Beta vulgaris var. alba'') jako dietetikum při krmení dojnic a dále mrkev (''Daucus carota'') a lnička setá (''Linum usitatissimum'') při odchovu telat. Tyto plodiny, jakož i pěstování zeleniny a léčivých bylin pro zdraví zvířat jsou zčásti pěstovány zahradnicky, zčásti polním způsobem začleněny do okopaninovýchplodin. {{SE|257}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Fruchtfolge_in_Beziehung_zur_Düngung,_Humusbilanz_und_Pflugbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Osevní postup ve vztahu k hnojení, humusové bilanci a obdělávání pluhem ===<br /> <br /> Osevním postupem si biologicko-dynamický podnik vytváří pěstební rámec, který garantuje dauerfruchtbarkeit odpovídající stanovištním podmínkám. Tento prostorově-časový rámec předkládá téma, jež lze podle počasí a potřeb krmení i trhu různě variovat. Toto téma musí jako živý ideový celek žít ve vědomí hofgemeinschaft a být rok co rok soustavně vtisknuto hospodářskému organismu. Každý rok znovu se tento obraz osevního postupu stává v utváření přírodního dění viditelným uměleckým dílem. V následujícím příkladu (Dottenfelderhof) je představen dvanáctipólový osevní postup, který se člení do dvou šestipólových, v nichž je opět rozpoznatelný původní princip trojpólového hospodaření:<br /> <br /> {| class=&quot;wikitable&quot;<br /> !&lt;small&gt;Rok&lt;/small&gt;<br /> ! &lt;small&gt;Osevní postup&lt;/small&gt;<br /> !<br /> !&lt;small&gt;Meziplodina&lt;/small&gt;<br /> !&lt;small&gt;Hnojení&lt;/small&gt;<br /> !&lt;small&gt;Humusová bilance&lt;/small&gt;<br /> !&lt;small&gt;Podzimní orba&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;1&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Vojtěška – tráva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;100–200 dt kompostu&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;+&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;2&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Vojtěška – tráva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;Tvorba trvalého humusu&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;+&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;3&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Oz. pšenice – ječmen&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;Brukvovité&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || <br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;4&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Oz. žito&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;Luskoviny aj.&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || <br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;5&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Okopaniny: brambory, polní&lt;/small&gt;<br /> &lt;small&gt;zelenina, krmná řepa aj.&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;300 dt chlévského hnoje z hlubokého ustájení&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;zčásti brukvovité&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || &lt;small&gt;+~&lt;/small&gt;<br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;6&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Oves, špalda&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;Podsev jetele&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;7&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Jetelotráva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;100–200 dt kompostu&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;+&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;8&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Jetelotráva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;Tvorba trvalého humusu&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;+&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;9&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Oz. pšenice –&lt;/small&gt; <br /> &lt;small&gt;rozmnožování osiva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;Brukvovité&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || <br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;10&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Žito&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;Luskoviny aj.&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || <br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;11&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Okopaniny: jako pod 5&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;300 dt chlévského hnoje z hlubokého ustájení&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;zčásti brukvovité&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || &lt;small&gt;+~&lt;/small&gt;<br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;12&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Oves, špalda,&lt;/small&gt; <br /> &lt;small&gt;rozmnožování osiva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt; <br /> || &lt;small&gt;Podsev vojtěšky&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> | colspan=&quot;7&quot; |&lt;small&gt;BL = listová plodina; H = stébelnatá plodina; + = přírůstek humusu; ~ = udržování humusu; - = úbytek humusu; pf = orat&lt;/small&gt;<br /> |}<br /> <br /> Podíl listových plodin odpovídá s 50 % systému střídavého hospodaření. Meziplodiny však posunují poměr {{SE|258}}<br /> <br /> ke stonkovým. Hluboko kořenící kultury s největší kořenovou hmotou – vojtěška, za ní jetel – převažují nad podílem převážně mělce kořenících okopanin s malou kořenovou hmotou. Prostřední polohu v obojím ohledu zaujímají stébelnaté plodiny. Bez přihlédnutí k příspěvku meziplodin a organického hnojení lze humusovou bilanci v průběhu dvanácti let hodnotit jako mírně pozitivní. Zpracování půdy, především na jaře a na podzim, ji ovlivňuje negativně. Přerušení tohoto zpracování po čtvrtinu dvanácti let polním pícninářstvím zmírňuje ztráty humusu – právě tak jako mírné hloubkové zpracování na podzim a v předzimu pluhem, kypřičem, diskovým pluhem a podobně. Vyrovnání ztrát, nebo přímo postupné usazování na trvale vyšší úroveň obsahů humusu, je pak úkolem humus poskytujících meziplodin, především však hnojení chlévským hnojem a komposty. {{SE|259}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Dritte_Säule:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''Třetí pilíř:''' ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vom_Wesen_der_Düngung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === O podstatě hnojení ===<br /> <br /> Co hnojení vlastně znamená, to je záhadná otázka. Ze stanoviska obvyklé agronomické vědy se zdá, že tuto otázku dál klást nestojí za námahu; zdá se, že je jednou provždy rozluštěna. V tomto smyslu hnojení znamená: přivádět systému půda a rostlina – za účelem harmonicky vyváženého hospodaření s živinami – látky uvažované a vypočítávané v izolované formě jednotlivých chemických prvků, které dávají očekávat maximální výnosy, přibližně až po vyčerpání genetického potenciálu odpovídajícím způsobem šlechtěných odrůd kulturních rostlin.<br /> <br /> Tento bodový způsob myšlení v kategoriích vnějších příčinných a účinkových vztahů stojí polárně naproti výpovědi duchovněvědního výzkumu, který «tajemství hnojení» označuje jako «mimořádně skutečná tajemství».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 11.&lt;/ref&gt; «Zajisté, hnojení se provádí instinktivně z tradice starých dob. Ale podstatě hnojení dnes vlastně nikdo nerozumí», «kromě těch, kteří to mohou vědět z duchovního»..&lt;ref&gt;Ebd., S. 20.&lt;/ref&gt; Následující tři kapitoly jsou pokusem vytvořit základy porozumění pro toto radikální tvrzení. V dalších výkladech k stupňům hnojení se může tajemství podstaty hnojení stát zjevnějším.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_Stoff-_und_Kräftefrage&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K otázce látky a sil ===<br /> <br /> Provozovat zemědělství znamená pohybovat velkými masami látek, převážně z organické přírody: oživenou půdou při každém pracovním úkonu, pracovními postupy při sklizni zelené píce, sena a slámy atd., jakož i jejich uskladněním a každodenním předkládáním ke krmnému žlabu, stlaním ve stáji, vyklízením a skladováním chlévské mrvy a močůvky, jakož i jejich rozvozem na pole a louky, několikanásobnou aplikací postřikových preparátů na celý katastr hospodářství, sklizňovými hmotami obilí a okopanin, jejich uskladněním a konečně přípravou veškeré sklizně, která opouští hospodářství jako potraviny. {{SE|260}}<br /> <br /> Zemědělství je dopravní živnost proti své vůli. To je jedna stránka, druhou stránkou je, že se jedná o proces zasazený do rytmů běhu roku a pokračující i nad jejich rámec. To platí především pro hnojení. Hnojiva vyprodukovaná v podniku jsou sama výsledkem životních procesů a zároveň příčinou jejich udržení a stupňování.<br /> <br /> Co jsou to za látky, které se tu v různých formách projevů pohybují sem a tam? Co je to látka? Látky se projevují ve čtyřech klasických živlech: ve skupenstvích pevném (země), kapalném (voda), plynném (vzduch). K živlu tepla přírodověda dosud nenašla pojmový přístup, který by jej charakterizoval jako svébytný čtvrtý z klasických živlů. Dodnes platí metodický princip rozkladu jevů, který sahá až k zakladateli experimentální fyziky Francisi Baconovi (1561–1626). Tato metoda, hledat za jevy v materiálních procesech kauzální princip bytí, dodnes ovládá běžný vědecký provoz.<br /> <br /> Za subjektivně vnímaným jevem se hledá objekt, materiální předmětnost. Ta se nenachází v teple samotném, nýbrž sekundárně v teplotních stavech, které se měřitelně projevují na živlech pevném, kapalném a plynném. Teplo by bez tohoto vztahu ke třem živlům či skupenstvím zůstalo nepostřehnutelné. Pro Francise Bacona, který se právními prostředky učinil soudcem nad teplem, to byl zřejmě důvod, proč teplu upřít svébytnou existenci jakožto živlu. Dodnes zůstává nehmotnost tepla, jeho bytostná podstata, pojmově v temnotě. Neztělesňuje žádné vlastní skupenství. V novější době mají badatelé tendenci označovat energeticky bohatý, vysoce zředěný stav plazmatu za čtvrté skupenství. Ale i v této vysoce komplexní souvislosti jevů se teplo projevuje v podobě vázané na hmotu. Jeho čistá podstata jakožto tepelného živlu se ve vnímání stává fenoménem tepelného vjemu v odstupňování od studeného po horké, zprostředkovaného živly země, vody a vzduchu. Dále se jeho čistá nehmotná podstata projevuje ve vlastnosti převádět svou přítomností a nepřítomností elementární či agregátní stavy jeden v druhý.<br /> <br /> Otázka po podstatě látky, která se od 17. století postupně stala ústřední poznávací otázkou v přírodních vědách, se zdá být fyzikou a chemií v zásadě vyjasněna. Rozložíme-li analytickými metodami organické či anorganické látky – pomineme-li {{SE|261}}<br /> <br /> ty, které se od přírody nacházejí v elementárním stavu, jako zlato, stříbro aj. –, vyjde najevo soubor fyzikálně-chemických prvků, které se rozlišují podle svých vlastností. Představujeme si, že jsou tvořeny atomy (atom = nedělitelný).<br /> <br /> V 19. a 20. století byl i produkt rozkladu, prvek jako „nedělitelný atom“, rozložen na své elementární částice. Tím ztratil kvalitativní charakter vlastností chemických prvků na významu pro poznání podstaty látek. Tímto krokem byl překročen práh od přírody k „podpřírodě“&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Leitsätze'', GA 26, «Von der Natur zur Unternatur», Dornach 1998, S. 255 ff.&lt;/ref&gt; a vstoupilo se do subatomární oblasti elementárních částic (kvant). V ní se ztrácí smyslový svět a nastupuje jiný, svět měřitelných energetických účinků.<br /> <br /> Ty se liší od vyzařujících silových účinků kosmu, které pozemský svět látek pozvedají ke konstituci vyšších stupňů bytí života rostlinného světa, duševna světa zvířat a duchovna člověka. Naproti tomu se pozemské látky jeví jako vyzařující,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst nach geisteswissenschaftlichen Erkenntnissen'', GA27, Dornach 1991, S. 20).&lt;/ref&gt; jako zhuštěné silové útvary, jakoby procesy, které dospěly ke svému konci a v tomto stavu jsou spoutány.<br /> <br /> V atomech se spatřovala tělesa vyplňující prostor, hmota, která měla být jedinou příčinou veškerého vyššího bytí na Zemi. Tento názor vytvořil pro světonázor materialismu racionální, zdánlivě nevyvratitelný základ. Hmota, tak zní názor, je kontinuum, které bylo na počátku a bude na konci. Všechno bytí, které vzniklo mezi tímto počátkem (velký třesk) a tímto koncem (''konečná entropie'', tepelná smrt) a ještě existuje, se odvozuje z tohoto materiálního prazákladu, a tak i člověk, který si to vše jako materiální objekt takto myslí. V popření svého já jako duševně cítící, duchovně usilující a v lásce chtějící bytosti povýšil tuto teorii na axiom. Materialismus je kvůli svému zdánlivě jistému základu, rozluštění tajemství hmoty a z něj vzešlé technologii, nejméně reflektovaným světonázorem. Zahaluje pohled na člověka, který s nasazením nejvyšší síly rozumu konstruuje svět, v němž se jako ne-Já ztrácí v nicotě. „Rozum se vzdaluje od skutečnosti, rozumnost nás k ní {{SE|262}}<br /> <br /> opět přivádí.“ &lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Einleitungen zu Goethes Naturwissenschaftlichen Schriften'', Kap. X. «Wissen und Handeln im Lichte der Goetheschen Denkweise», GA 1, Dornach 1987, S. 171.&lt;/ref&gt;Světový obraz materialismu zažil jistý otřes poznatky kvantové fyziky, která dokazuje, že hmotu nelze diferencovat na součet atomárních částeček hmoty, nýbrž na energetická kvanta účinku. Kdo je ale jejich původcem? Zde se klade otázka po duchu, po světě bytostí tvořících z nadsmyslna. „Rozum nás vzdaluje od skutečnosti, rozumnost nás k ní opět přivádí.“<br /> <br /> Zaměří-li člověk veškerou sílu rozumnosti na sebe jako na myslící bytost, nalezne v sobě samém prostředky a cesty, které ho vyvedou ze statiky materialistického světového obrazu. Probouzí se k vědomí, že on sám je z duchovních prapočátků povolán být nositelem vývoje a stále více se jím stávat; že v sobě díky svým duševním silám myšlení, cítění a chtění může rozvíjet vyšší duševní poznávací orgány a s jejich pomocí se školit k vyšším náhledům. Ty mu umožňují, aby ve svobodném sebeurčení vzal svou budoucnost i budoucnost svého spolutvoření do vlastních rukou. Náznaky tohoto druhu se tu a tam objevují. Avšak: Otázka po podstatě látky ve všech jejích formách projevu, v neživé přírodě, v životě rostlin, v oduševnělosti zvířat a v duchovní či Já-organizaci člověka, se v tomto smyslu dosud neklade.<br /> <br /> Abychom získali vhled do tohoto komplexu otázek, je třeba si uvědomit: „Smyslově vnímatelný obraz světa je součtem metamorfujících se obsahů vnímání bez jakékoli hmoty, která by ležela v jeho základu.“&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Einleitungen zu Goethes Naturwissenschaftlichen Schriften'', Kap XVI. «Goethe als Denker und Forscher», GA 1, Dornach 1987, S. 274.&lt;/ref&gt; Vnímání, která činíme na smyslově vnímatelném předmětu, podněcují myšlení k tvorbě pojmů, které se snaží postihnout vlastnosti tohoto předmětu. Tak se charakterizují látkové prvky periodické soustavy vždy specifickými vlastnostmi, které jsou výrazem něčeho, co se nestává jevem, tedy nepřísluší vzniku a zániku v čase a prostoru. Hmota je však chápána jako kontinuum, jako to, co přetrvává v čase a prostoru, aniž by sama byla smyslově vnímatelným jevem a aniž by podléhala budujícím a ničivým silám, které v čase a prostoru působí. To, co se projevuje, jsou pojmově postižitelné vlastnosti. Jsou to projekce něčeho nad-časoprostorového, nadsmyslového, podstaty té či oné látky. Konstituují se {{SE|263}}<br /> <br /> ve vědomí člověka skrze vnímání a pojem v součet vlastností. Jejich vymezení a přiřazení k té či oné látce je předmětem výzkumu fyziky. Jejich konstelace je taková, že každý látkový prvek má specifickou afinitu k jiným látkám. Mohou spolu reagovat. Pokud k tomu dojde, výchozí látky zmizí z dohledu a, jakoby syntézou, vznikne nová látka s překvapivě novými vlastnostmi. Začátek a konec jsou spolu spojeny diskontinuálním děním. Například vodík (H) a kyslík (O) jsou plyny. Jejich vzájemná afinita je tak obrovská, že spolu reagují explozivně. Zmizí a objeví se voda, látka s nejbohatšími vlastnostmi, základ veškerého života. Dochází ke skoku z méně zhuštěného do více zhuštěného skupenství. Pokud je voda podrobena elektrolýze za vynaložení energie, objeví se opět výchozí prvky jako plyny. Při přechodu z plynného do kapalného stavu, jakož i při každé reakci mezi látkami, vstupuje do hry faktor času. Probíhá proces. Toto procesuální dění ve světě látek je především předmětem chemie. Lze jej empiricky sledovat v reaktivních doprovodných jevech, ale jako takové se vymyká vnímatelnosti. V chemickém procesu působí síly, které jsou dány podstatou látky a jejími vlastnostmi. Síly, které jsou v procesu v pohybu, setrvávají před začátkem a na konci reakce ve stavu klidu, ztuhnutí do formy. Ve formě se látka stává smyslově vnímatelnou a ve svých fyzikálních vlastnostech měřitelnosti, počitatelnosti a vážitelnosti vypočitatelnou.<br /> <br /> V průběhu procesuálně-chemického působení sil se objevují jevy, například tepelné, světelné, barevné a zvukové jevy, jakož i čichové a chuťové zážitky, které nelze odvodit z vlastností reagujících látek. Umožňují bádajícímu duchu člověka hlouběji se vžít do procesuálního dění, ba dokonce si v činném provádění s ním vytvořit osobní vztah, v němž se nadsmyslové působení sil v osobním prožitku zobrazuje blíže duchu. V spoluprožívání chemických jevů odhalují látky na malou skulinku svou silovou a tím i svou bytostnou podstatu.<br /> <br /> Čím dále postupovala fyzika v časoprostoru ve snaze rozluštit tajemství materiálně myšleného látkového prvku, atomu, tím více se jev vytrácel z dohledu experimentátora. Ten dále spřádal červenou nit na základě představených modelů pomocí {{SE|264}}<br /> <br /> matematiky. Nepozorovaně vystoupil z přírody do říše „podsmyslového“, do podpřírody, do říše přísně zákonitých, fixovaných, neživých a bezduchých poměrů sil hmoty, elektřiny, magnetismu a jaderné vazebné energie. V této podpřírodě je vše předmětné ze smyslově vnímatelného světa rozpuštěno ve vypočitatelný systém v sobě ztuhlých a přesto interagujících forem energie. Tam, kde působí izolovaně, jsou v nejvyšší míře nepřátelské životu. Podsmyslové síly působí v „prostoru“, a proto jsou nutně představovány jako tělesa v prostoru, jako mechanika kvant. Rozlišují se v prostorovém vymezení a – podle svého mechanismu účinku – různé elementární částice, respektive energetická kvanta.<br /> <br /> V průběhu vývoje kvantové fyziky se stalo zřejmým, že tyto představy, opírající se o smyslovou zkušenost, nejsou udržitelné. Niels Bohr (1885–1962), otec kvantové fyziky, dospěl k závěru: „Neexistuje žádný kvantový svět.“&lt;ref&gt;Zitiert nach Jos Verhulst: ''Der Glanz von Kopenhagen, geistige Perspektiven der modernen Physik'', Stuttgart 1994, S. 15.&lt;/ref&gt; Tento poznatek potvrdili jeho kongeniální kolegové Werner Heisenberg (1901–1976), Wolfgang Pauli (1900–1958) a další. Heisenberg píše: „Nejmenší jednotky hmoty ve skutečnosti nejsou fyzickými objekty v běžném smyslu; jsou to formy, ideje, které lze jednoznačně vyjádřit pouze v matematickém jazyce.“&lt;ref&gt;Ebd., S. 17.&lt;/ref&gt; – Atom tedy není věc v prostoru. A dále píše: „Pokud se pokusíme proniknout za tuto skutečnost [myšlena je ta smyslově vnímatelná; pozn. autora] do detailů atomárního dění, pak se kontury tohoto ‚objektivně-reálného‘ světa rozpouštějí – ne v mlze nové a přesto nejasné představy skutečnosti, nýbrž v průzračné jasnosti matematiky, která zákonitě spojuje to možné, nikoli faktické.“&lt;ref&gt;Ebd., S. 173.&lt;/ref&gt; Tato „průzračná jasnost“ je však abstrakcí. Jakkoli může být správná ve vztahu k bytí a působení podpřírody, naráží přesto na hranici, na níž si poznávající člověk může uvědomit, že z této abstrakce nelze vykřesat jiskru eticko-morálního impulsu. Matematika se zabývá tím, co se stalo fyzickým, co se myslícímu vědomí projevuje v číselných poměrech. Jejich správnost je postižitelná v myšlenkách, tedy čistě v duchu. V nich se objektivní a subjektivní spojuje v jedno. Jsou pravdivé v omezeném případě {{SE|265}}<br /> <br /> anorganicko-fyzického. V tomto smyslu je matematika vědou duchovní, a nikoli přírodní. Myslíme myšlenky, které jsou schopny převádět fyzikální zákony do technologických funkcí. Zůstaneme-li u těchto myšlenek a snažíme-li se v duchovním posílení prožít jejich důslednost, jejich logické souvislosti, pak se matematika nesráží do strnulé, neživé abstrakce, nýbrž se může stát předstupněm pravého duchovního poznání.<br /> <br /> Číselné poměry jsou výrazem poměrů energetických, respektive silových. Ty druhé jsou jednak nositeli procesů látkových reakcí, jednak jsou v látce spoutány jako „zadržené procesy“.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Konferenzen mit den Lehrern der freien Waldorfschule Stuttgart'',2. Bd., GA 300b, Konferenz vom 21. Juni 1922, Dornach 2019, S. 152.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Martin Rozumek, Peter Buck (Hrsg.): ''Das Chemische und die Stoffe, Zugänge zur Chemie'', Dornach 2008, Kap.: «Einleitung», S. 7.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Látka podléhá tíži. Tato zakusitelná vlastnost ji především činí reprezentantem pozemského. Je to součet forem energie či sil spoutaných do smyslově vnímatelné formy, které se projevují ve vlastnostech. Umožňují procesy probíhající podle přírodních zákonů, reprodukovatelné a matematicky abstrahovatelné do vzorců.<br /> <br /> V oživené přírodě již toto procesuální dění nelze odvodit pouze z vlastností fyzikálních látkových prvků. Naopak, životní procesy je do značné míry odcizují jejich fyzikální determinovatelnosti. Bílkovina se například skládá z pěti prvků: uhlíku, kyslíku, dusíku, vodíku a síry. Ty se se svými vlastnostmi stávají nositeli sil, které jsou kosmického původu.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 64f.&lt;/ref&gt; Tyto kosmické síly všudypřítomně proudí z planetárního okruhu a konfigurují se podle bytostné povahy rostliny nebo zvířete v éterické tělo neboli tělo životní. To je skrz naskrz tvůrcem procesů. Stává se architektem fyzické organizace, pozvedá fyzikální látky z jejich spoutanosti v pozemském, staví je do služeb životních procesů a udržuje je v proudu života tak dlouho, dokud tento proud neumírá do forem organických útvarů. Éterické tělo se pak rozpouští ve světovém éteru. Při bakteriálním rozkladu, mineralizaci, se pozemské látkové prvky uvolňují z organických útvarů; opět upadají zpět do své fyzikální vlastní zákonitosti.<br /> <br /> To, co se v organické přírodě označuje jako konstitutivní složky, jako jsou bílkoviny, sacharidy, tuky, hormony, vitaminy atd., jsou {{SE|266}}<br /> <br /> z životních souvislostí, v nichž se objevují, abstrahované, tělesné, mrtvé útvary. V souvislosti životních procesů jsou to silové útvary, které v téměř nekonečných variantách a vzájemných působeních pozvedají pozemský svět látek k oživeným kompozicím. Kdo komponuje tyto síly v tuto zvučnou symfonii, takže dub je v každém svém orgánu, v kořenech, kmeni, větvích, výhonech, listech, květech a plodech nezaměnitelně dubem, a růže růží? V rostlinné říši se hledá typus, bytost, která se v určitém druhu rostliny tvarově projevuje. Ani síly, ani hlouběji skrytá bytost, která tyto síly ze sebe plodí, nejsou smyslově vnímatelné. Otevírají se teprve nadsmyslovému nazírání.<br /> <br /> Co se v tomto ohledu projevuje u zvířete? Bytost, zdroj veškerého tvoření, zůstává skryta. V jevu se neobjevuje duše a tvořivá síla sama, nýbrž duševní projevy a působení sil. Kůň zapřažený do pluhu se duševně projevuje ve svých pohybech, v poslušnosti na tlak uzdy, aby zůstal ve stopě, a ve způsobu, jak se při postupu vpřed mocně opírá do postroje atd. Všechny tyto projevy síly mají nepochybně svůj původ v bytosti koně. Vnímáme je v napětí svalů, tažných lan, v rozrývané půdě, v klouzání plazu pluhu po odhrnovačce až po boční odkládání. Síla vycházející z koně se projevuje v polaritě klidu a pohybu, a to současně. To charakterizuje rytmus. Rytmus, který kůň projevuje ve všech svých pohybech, v kroku, klusu a cvalu, nebo v kývání hlavou nahoru a dolů při tahu těžkých břemen, pramení z duševní bytosti tohoto zvířete. Rytmus vytváří ekonomii v působení sil; šetří sílu. Toho všeho si jako divák uvědomujeme; základní dění, jak se duševno proměňuje v sílu a ta vnější čin, zůstává skryto.<br /> <br /> Jak se tedy utváří tento vztah bytosti a jevu člověka v zemědělství? On sám je cílevědomým aktérem a zároveň svým vlastním divákem: kočí a kůň v jednom. Bytost, duchovní cíl a čin jsou v sebeuvědomění bezprostředně propojeny: Vezmu-li rýč a rýji, účinek je podobný jako u pluhu. Avšak já jsem v každém okamžiku dárcem impulsu a vědomým účastníkem dění. Má duchovní bytost je původcem idejí, které mě vedou, a zároveň zdrojem síly, aby se staly činem. Nacházím v sobě samém bytost, která má moc se svobodně k {{SE|267}}<br /> <br /> tomuto činu určit. Zvířeti naproti tomu zůstává jeho bytost nevědomá; prožívá se čistě duševně ve svých instinktech. Bytost a duše rostliny působí z „nadpřírody“ v životních procesech a vytvářejí si ve formách smyslově vnímatelný obraz. Bytost minerálně-látkového se projevuje v prostorově ohraničené, fixované struktuře sil, která v krystalu ztuhla do geometricky daných forem.<br /> <br /> Tento vztah bytostí k jejich způsobům projevu v přírodních říších se vyjadřuje ve způsobu utváření látek budujících tělo. V člověku se tělesná kompozice látek individualizuje podle jeho duchovní duše, jeho Já. Bytost pozvedá látky z jejich pouhého fyzického bytí a komponuje je v silové útvary, které odpovídají stupni bytí, na němž se objevují. Na prvním, nejnižším stupni bytí fyzicko-anorganické přírody se stavba látek řídí zákony, které zde vládnou. Tyto zákony jsou postižitelné v chemicko-fyzikálních pojmech a manifestují se předmětně ve výtvorech techniky. Na druhém stupni bytí, v rostlinné říši, se látky komponují podle vyšších, již ne pojmově postižitelných zákonitostí éterického těla obrazných sil. Tímto tělem je pozemské působení sil začleněno do kosmického. Třetí stupeň bytí látkových kompozic konstituuje říše zvířat. Zvíře může své tělo budovat pouze příjmem potravy zvenčí. Cestou trávení ničí potravinové látky silou své vlastní duševní bytosti a z této duševní síly komponuje svou vlastní tělesnou látkovost. Ta je konfigurována tak, že je nositelem duševna přebývajícího ve zvířeti, které má svůj bytostný základ za sluneční sférou, ve vzdáleném kosmu, v takzvaném zvěrokruhu. Čtvrtý stupeň bytí látkového je ztělesněn v těle člověka. V něm je fyzické, éterické a astrální utváření látek individualizováno skrze Já. Pouze tím, že látky v těle – např. DNA – jsou uspořádány podle silového zdroje Já, mohou v těle přebývat. Vytvářejí si v těle Já-organizaci. Skrze ni se člověk projevuje jako individualita.<br /> <br /> Čtyři stupně forem projevu látkového konstituují pozemské bytí a tak i skutečnost zemědělského organismu. Při hnojení jde o to, uvést tyto stupně bytí do takového vzájemného vztahu, aby se to mrtvé, minerální, otevřelo silám živého, duševního a duchovního: „Člověk musí zemi přímo oživovat, a to nemůže, pokud postupuje mineralizujícím {{SE|268}}<br /> <br /> způsobem; to může jen tehdy, pokud postupuje s organickým, které uvede do odpovídající polohy, aby mohlo působit organizujícím, oživujícím způsobem na to pevné, zemské samotné.“&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 122.&lt;/ref&gt; Pojem hnojení tedy nelze uchopit na stupni neživého, „mrtvého, zemského“, nýbrž teprve tehdy, když se vezmou v úvahu stupně od živého výše.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_Frage_nach_Geist,_Wesen_und_Individualität&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K otázce ducha, bytosti a individuality ===<br /> <br /> Vše, co se zjevuje, je forma — šat látkového. Látkou naplněná forma je označována jako těleso v prostoru. Jak ukazuje předchozí úvaha, jeví se tato látkovost ztuhnutá do formy jako specifická kráftekomposition, jež procesově ztuhlá — «Konec cest Božích».&lt;ref&gt;Das Zitat lautet im Original: «Leiblichkeit ist das Ende der Werke Gottes»; aus: ''Biblisches und Emblematisches Wörterbuch'' des deutschen Theologen Friedrich Christoph Oetinger (1702– 1782).&lt;/ref&gt; Síly jsou neviditelné; projevují se ve svých účincích, například ve změnách formy. Principiálně neexistuje žádné silové působení bez příčiny, bez původce. Ti jsou smyslovému vnímání skryti ještě hlouběji než síla sama. Původce je ve hře sil velikým neznámým — duchem. Ten prostupuje všemi přírodními říšemi až k člověku a konstituuje fyzickou organizaci těla; ve své nejčistší podobě se zjevuje v krystalových formách minerální říše. Duch je pohybujícím v bildekräften, jež z dálek kosmu vyzařují dovnitř. Původce všech zjevení fyzicko-anorganické, mrtvé přírody je bytostný duch. Právě tak je to duch, jenž žije v proudech éterických sil přitékajících ze sfér Slunce a planet a tvoří z nich éterická těla rostlin, zvířat a — nad člověkem — éterická těla vyšších duchovních bytostí.&lt;ref&gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Původce veškerého života je bytostný duch. Právě tak je to duch, jenž tkáč v astrálních silách vyzařujících z kosmu a jenž tvaruje podle povahy zvířat, člověka i bytostí nad ním stojících jejich astrální tělo. U zvířete i u člověka zprostředkovává éterickým silám bildekräfte-impulsy, jež budují a udržují tělesné orgány, jakož i vyšší orgány sloužící duševnímu prožívání, rozvíjení morálních impulsů a vlastnímu bytostnému konání. Veškeré duševní bytí je duch! A nakonec je to duch, jenž naplňuje Já-bytost člověka a v {{SE|269}}<br /> <br /> V něm probouzí sebevědomí. V tom rozvíjí sílu k usilování o sebepoznání, k uchopení reálně působícího ducha v sobě samém, jakož i v přírodě a kosmu. V sebevědomí člověka vzplane duch — jasně v myšlení a snivě v cítění; ve vůli žije spící. Skutečnost ducha se mu stává tím více skutečností, čím více ideje myšlením uchopené prožívá v cítění a nechává je ve vůli stát se činem. V tomto úsilí pracuje Já na proměně bytostných článků: fyzického těla a ätherleib. Stává se jejich spoluúčastníkem; naplňuje se produktem této proměny, duchem, a vstupuje s ním do svobodného vztahu.<br /> <br /> Lidské Já chápe, že k rozšíření přírodní vědy nutně potřebuje také vědu o duchu, a nachází ji v antroposofické duchovní vědě. Její výsledky se sdělují myslícímu vědomě v formách idejí. Rozlévají světlo nad smyslový svět. Pojmově uchopené smyslové skutečnosti se rozšiřují a vzplane v vědomí jako duchovní skutečnosti. Člověk se učí poznávat jako duchovní bytost, jež je zakotvena sama v sobě, jako bytost, která se z vlastní, sebou samou poznané bytostnosti může svobodně sebeurčovat. Člověk se učí v sebezkoumání — školením svých duševních činností myšlení, cítění a vůle — poznávat jako Já, jež jako duchovní bytost koření ve věčném, jež si v prostoru a čase vytváří tělesnost a v ní stínem zahaleno vzplane v sebevědomí. Prostřednictvím vědy o duchu se lze naučit uvědomit si svůj původ v duchu.<br /> <br /> Prostřednictvím obvyklého na smysly vázaného myšlení se člověk učí poznávat svět kolem sebe jako dohotovený, završený — a sebe jako toho, kdo se stává, jako nedovršeného. Nalézá v sobě sílu a ukazatel cesty k tomu, aby nedovršené ve svých bytostných článcích — astrálním čili duševním těle, éterickém čili životním těle a těle fyzickém — proměňoval k vyšší dokonalosti. Tato síla k sebeproměně je vlastní každému člověku; tvoří celé lidství. Stane-li si člověk tohoto vědomým, stává se vývojová idea živou; stává se duchovně účinnou realitou. Staví člověka, který se prodírá k sebepoznání, do polohy, v níž se může povznést nad pouhé přírodní bytí — jež se oku zjevuje jen v odumřelých formách — a sám prožít i utvářet ten proces, který z proměny minulého v přítomnosti nechává vznikat budoucnost. Tento proces pořádá Já člověka a přitom samo sebe vnímá.<br /> <br /> Prožitá idea vývoje otvírá bytosti Já neomezené duchovní panorama, z nějž čerpá substanci, která jejímu vlastnímu bytí dává obsah a nechává je růst. «Já získává bytost a smysl od toho, s čím je spojeno.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Theosophie'', GA 9, Dornach 2003, S. 50.&lt;/ref&gt;Já žije v duši a je skrze tělo otevřeno smysly vůči fyzickému světu a otevřeno duchem vůči světu duchovních bytostí, které stojí nad člověkem. {{SE|270}}<br /> <br /> V tomto poli napětí prožívá člověk sám sebe jako individualitu. Tento pojem nelze, takto chápán, vztáhnout na věci a bytosti přírody. Ty jsou ve svém fyzickém bytí bez Já zapojeny do světa sil a bytostí kosmu. Tím, že si člověk uvědomil sebe sama ve fyzicko-smyslovém světě, se z tohoto poutat do značné míry emancipoval. Stojí jako vyvíjející se bytost tváří v tvář světu forem, který ztuh v dílo.<br /> <br /> Z tohoto stavu svého vědomí hrozí člověku, že se odcizí přírodě právě tak jako svému ve duchu kořenícímu bytí. Prožívá sám sebe stále více jako uzavřeného do sebe a mechanicky a elektronicky si konstruuje vnější svět, který již není přírodou, žádnou živě působící duchovností, nýbrž artefaktem duši prosté intelektuality. Jak ale, obrátí-li člověk pohled z nitra, z vnitřně posilněné duchovní duše, na přírodu, která z živého vytváří formy — jak, odhalí-li se z idejí poznání ducha inaugurační princip vývoje, jenž tyto formy vytváří? Člověk, který takto z poznání ducha uchopí sám sebe bytostně jako individualitu, nalézá v sobě ducha, který se přeměňuje v ideami nesené silové impulzy vůle. Tyto ideami prozářené silové impulzy vůle zasahují řídícím způsobem do světa sil přírody. Tuto cestu připravuje Goethe, když odkazuje na umění: «Komu začíná příroda odhalovat své zjevné tajemství, ten cítí neodolatelnou touhu po její nejdůstojnější tlumočnici — umění.»&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Maximen und Reflektionen'', Nr. 720, Hamburger Ausgabe, Bd. 12, München 1987.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tyto lidské silové impulzy vůle pozvedají zemědělský organismus jako celek z obecného přírodního dění a starají se o smysluplný a uměřený tok sil ve vzájemném působení jeho orgánů. To se děje především a s největším dosahem skrze hnojení těmi organickými látkami, které jsou v hospodářství vyloučeny z životních procesů. Zde je minulé látkové dění, procesuálně proměněné skrze přeměny, povoláno k přítomnému. {{SE|271}}<br /> <br /> To charakterizuje jednu stránku — stránku přírody. Druhou stránkou je duchovní výkon člověka. Ten z poznání ducha ukazuje vůli cesty, jak komponovat hnojivé látky, které otevírají dílem-jsoucí bytí silám, jež připravují cesty budoucím možnostem vývoje.<br /> <br /> Klíčem k hlubšímu porozumění podstatě a směru účinnosti těchto dvou polárně protikladných forem hnojení je pojem «zemědělské individuality», který Rudolf Steiner odvozuje od bytostného nazírání člověka.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 42.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Düngungsfrage_und_die_landwirtschaftliche_Individualität&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Otázka hnojení a zemědělská individualita ===<br /> <br /> V kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 nn.) byl pojem «zemědělské individuality» uveden do pohybu a odvozena jeho trojčlennost z trichotomie člověka podle těla, duše a ducha. Tělo se člení tak, že v hlavě čili v nervově-smyslovém systému pomáhá lidskému duchu dospět v myšlení k sebevědomí, v rytmickém systému hrudních orgánů nechává lidskou duši prožívat sebe sama v sebecítění a v soustavě látkové výměny a pohybu končetin se může uplatňovat lidská vůle. V člověku se sbíhá to, co se kolem něj rozkládá jako příroda, a to, co mu předmětnými smysly vstupuje vstříc jako protistojící svět. V zemědělství tedy zpočátku jednáme s obrazy, jejichž tvořivá bytost se v nich skrývá — tak jako se v zevnějšku krávy skrývá její bytost. Vědomě poznávajícímu člověku se ale otevírá možnost nezůstat stát u obrazu a — na tom základě — nepostulovat pra-základ bytí v bezduchém abstraktním myšlení v matérii, nýbrž nalézt jej v idejích, které v nazíravém vědomí rozsvěcují a v člověku probouzejí morálně-duchovní impulzy. Ideje pak přestávají být abstrakcemi, jakmile vědomě poznávající člověk sám je myšlením vytváří, sám je citovým prožíváním oživuje a vlastní vůli je vštěpuje jako morální impulzy. Takto uchopené ideje teprve zakládají svobodné tvoření, které přesahuje přírodu. To z etických intuicí staví most přes propast mezi tím, {{SE|272}}<br /> <br /> Morálně-duchovního v člověku a tvořivě-bytostného v přírodě.<br /> <br /> Ideové formy antroposofické duchovní vědy mají tu povahu, že v myšlenkovém zpřístupňování uvolňují život, který pobízí k činu. Tak lze, jak je vylíčeno v kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 nn.), z ideového celku trojčlennosti člověka a z aktivní přítomnosti uvnitř hospodářského organismu přímo sledovat, jak na jedné straně živlový prvek tepla a vzduchu nad zemí zapojuje zemské látky do životních procesů a podrobuje je jakémusi trávení,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&lt;/ref&gt; nepřetržité proměně jejich zjevných podob — a jak na druhé straně látkový prvek země a vody v hlubinách, pod úrovní půdy, vypadl ze života a v krystalizaci se skrze naskrze stává formou. Otevírá se velkolepá polarita výšin a hlubin, substančního dění a tuhnutí ve formě, pohybu a klidu. Je to právě ta polarita, která se mikrokosmy v člověku stahuje do pólů jeho soustavy látkové výměny a nervově-smyslové soustavy. Jako tyto póly nalézají svůj rytmický vyrovnávací pohyb v bijícím srdci a v plicním dýchání, tak ony póly výšin a hlubin v rytmické dynamice půdy ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#273|Obrázek 14]]).<br /> <br /> Zázrak půdy se skrývá ve své nenápadnosti. Látky a síly se zviditelňují ve formách zeminy; jejich působení a bytostná povaha zůstávají skryty a je třeba je hledat ve všech oblastech bytí pod-přírody, přírody a nadpřírody. Jsou to bytosti a síly, které působí rozpad, zánik a smrt (pod-příroda), dále takové, které působí fyzicko-mechanicky a konstituují fyzické tělo u rostliny, zvířete i člověka, dále takové, které v přírodních říších udělují život, a konečně takové, které v říši živočichů obdarovávají duší a jsou nositeli duše. Duch, který se v sebevědomí člověka probouzí jako nadpříroda, je vylit přes přírodní říše a vytváří si ve veškerém tvarování svůj odraz.<br /> <br /> Při výrobě potravin a při jejich spotřebě mimo zemědělský organismus se tomuto organismu ztrácejí nejen látky, nýbrž stejnou měrou i síly. Jsou to síly vyzařující shora z nadpřírody, z kosmických výšin, a zdola z hlubiny země, {{SE|273}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 14, S. 273.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 14: Die landwirtschaftliche Individualität, die drei Stufen der Düngung aus interner Erzeugung und die zwei Stufen der Mineralanwendung externer Herkunft.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> jsou to ve vlastním slova smyslu vyživující a hojivé síly. Úkolem hnojení je nyní kompenzovat ztrátu látek země a uvést půdu a rostlinu do stavu, kdy jsou schopny stále novým způsobem přijímat a být vnímavé pro síly a substance nadpřírody. Z toho logicky vyplývají tři stupně, na nichž se v plném smyslu naplňuje obsahová náplň pojmu «hnojení»:<br /> <br /> Jde o hnojení<br /> <br /> # látkami a silami z oživené rostlinné přírody,<br /> # látkami a silami z oduševnělé živočišné přírody a<br /> # látkami a silami, které jsou produktem lidského ducha. Oproti tomu má být jako «nultý stupeň» označováno vyrovnávání ztrát pozemsky vázaných látek. S vodnými solemi syntetickými nebo chemicky rozloženými, využívanými v industrializovaném zemědělství, se překračuje stupeň «-1», práh od přírody k pod-přírodě (Obrázek 14).<br /> <br /> V následujícím bude pojednáno o základních aspektech přínosu a problematiky aplikace minerálních látek a poté o třech stupních hnojení. Cesta k rozluštění {{SE|274}}<br /> <br /> jeho tajemství je jakási syntéza přírodovědných a duchovědných poznávacích snah na základě tathandlung. Nastupuje se zde cestu od vědy k umění, cestu bádání v činu, na níž se smysl pro pravdu, v malém i ve velkém, měří podle poznatelného a prožitelného přirozeného a sociálního gedeihen statku jako celku — nikoliv podle kvantitativního výsledku.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufe_0:_Die_Anwendung_von_Mineralstoffen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Stupeň 0: Aplikace minerálních látek ===<br /> <br /> Z pojetí, že jediným reálným základem všech světových jevů je hmota, se od 19. a 20. století v zemědělství zákonitě zformoval pojem «minerální hnojení» a spolu s ním pojetí souhrnu «živin», jež rostlina potřebuje k růstu. Za touto teorií se skrývá závažný předpoklad, že ze souhrnu anorganických, mrtvých látkových prvků může vzejít život, že s jejich pomocí by bylo možno život vytvářet a rozmnožovat. Život však vzniká ze života, z životních zárodků nebo semen. V přírodě nikde, ani při sebepečlivějším pozorování, nenalezneme oporu pro to, že by ze minerálně mrtvého mohl vzniknout život, nýbrž jen opak: Život propadá smrti. Pojem hnojení se ale vztahuje k tomu, aby byl život jako takový v růstových procesech rostliny, a stejně tak duševně-astrální působení zvenčí při tvarování, podporován způsobem odpovídajícím bytostné povaze. Nikoli náhodou se odvozuje pojem hnojiva od pradávna od významných účinků vylučování ze soulové a životní organizace domácích zvířat. Hovořilo se o «staré síle» takto pohnojeného pole. Z vládnoucího materialistického smýšlení se organickým hnojivům, kromě jejich mnohotvárného minerálního složení a podpory mikrobiálního půdního života, nepřisuzuje žádná specifická hnojivá hodnota.<br /> <br /> Jaká kritéria lze nalézt, abychom mohli posoudit důsledky, které způsobuje pojem hnojení chápající vzájemné vztahy půdy a rostliny pouze jako hmotné dění? V následujícím má být tato problematika sledována na příkladu motoru veškerého zvyšování rostlinných výnosů — na dusíku syntetizovaném do solné formy. {{SE|275}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung_von_Stickstoffsalzen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Aplikace dusíkatých solí ====<br /> <br /> Dusík (N) je se svými 79 % vlastním nositelem živlu vzduchu. Obtéká zelené listoví rostlin vzpínajících se do atmosféry, aniž by se přímo podílel na jejich růstových procesech. Jako vzdušná látka je podobně jako kyslík vázán sám se sebou (N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;), a proto je téměř reakčně mrtvý. Do hustších stavů vody a země se dostává přirozenou cestou pouze dvěma způsoby: 1. prostřednictvím energetických výbojů blesků, přibližně 6 kg/ha/rok,&lt;ref&gt;Manfred Klett: ''Die boden- und gesteinsbürtige Stofffracht von Oberflächengewässern'', Arbeiten der Landwirtschaftlichen Hochschule Hohenheim, Bd. 35, 1965, S. 42.&lt;/ref&gt; a 2. biologickou cestou prostřednictvím vazby dusíku rostlinnými organismy k tomu schopnými, zejména druhově bohatou čeledí luskovin. Prolomit tuto bariéru přirozeného vnášení dusíku, který si sám určuje svou míru, velkotechnickými postupy — to bylo výslovným cílem od konce 19. století. Průlom se podařil syntézou amoniaku Haber-Boschovým postupem. Za vysokého energetického příkonu se vzdušný dusík převádí ve vodném roztoku na vodíkovou sloučeninu amoniak (NH&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;). Dalším zahušťováním vznikají pevné sloučeniny s kyslíkem — dusičnanové soli — a s vodíkem — soli amonné, které rovněž snadno přecházejí do roztoku: první rychleji, druhé pomaleji. Obě sloučeniny jsou ve vodném roztoku vysoce reakčně aktivní a dusičnanové sloučeniny v pevné solné formě vysoce výbušné. Syntetickým postupem lze na libovolném místě země, nezávisle na biologických denních či ročních rytmech, vyrobit jakékoli množství dusíkatých solí. Vedle svého civilního nebo vojenského využití jako trhaviny způsobily v průběhu 20. století celosvětově revoluci v rostlinné výrobě. Tvoří produkční kapitál pro zemědělskou masovou výrobu a jsou — ve spojení s používáním herbicidů a pesticidů — příčinou vývoje k agrárnímu industrialismu.<br /> <br /> Tváří v tvář obrovskému nárůstu výnosů v polním, zahradním a ovocném hospodářství i ve všech ostatních speciálních kulturách by člověk musel zpívat chválu této světlé stránce nasazení průmyslově vyráběných dusíkatých solí — kdyby tu nebyly temné stíny. Dusíkaté sloučeniny, pokud nejsou ve formě amoniaku (NH&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt;) vázány na jílové minerály, mají tendenci co nejrychleji opět zmizet ze střední oblasti «bránicové půdy» — buď jako dusičnan (NO&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;) dolů do oblasti podzemní vody hlavového pólu, nebo jako amoniak (NH&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;), oxidy dusíku {{SE|276}}<br /> <br /> (oxid dusný N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O) nebo elementární dusík (N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) nahoru do pólů látkové výměny. Tyto ztráty tvoří přibližně stejným dílem asi 25 % vstupu syntetizovaných dusíkatých solí. Na jedné straně kontaminují podzemní vodu a vodu studniční, respektive eutrofizují povrchové vody. Na druhé straně přispívají svými emisemi ve značné míře ke znečištění atmosféry oxidem dusičnatým, a tím ke klimatické změně. Zbývajících 50 % vstupu dusíku způsobuje snížení biologické aktivity půd, respektive její jednostrannost,&lt;ref&gt;Martin Hartmann et al. (2015): ''Distinct soil microbial diversity under long-term organic and conventional farming'', ISME Journal, 9, S. 1177–1194.&lt;/ref&gt; jakož i vynucený růst rostlin při současném oslabení jejich organizačních sil, jejich výživné a léčivé účinnosti. Syntetizované dusíkaté soli přispívají rovněž k floristickému a faunistickému ochuzení druhů v krajinách. Teprve ony umožňují zúžení osevního postupu až po monokulturu a — nad to — pěstování v živných roztocích (''hydroponika'').<br /> <br /> V rostlinné výrobě znamená každá dávka dusíku zvenčí určitý druh nárazového růstového donucení. V každém případě — ať je podávána jako rychle působící dusičnanová, nebo jako pomaleji působící amonná sloučenina — zvyšuje se koncentrace dusíku v půdním roztoku, vůči níž se rostlina nemůže ubránit. Donucení přijmout nadbytek dusíkatých solí oslabuje éterickou organizaci rostliny ve všech jejích orgánech. V kořeni, který sestupuje dolů do hlavového pólu, se to projevuje jako ochromení jeho funkcí. Jednou z těchto funkcí je jeho vrozená schopnost jakési smyslové vnímavosti — nejen vůči formativním silám kosmu a vodnímu živlu, nýbrž zejména vůči živlu zemitě-pevného. Subtilnost těchto procesů se odhaluje v následujících fenoménech:<br /> <br /> Klasická «přírodní louka ponechaná přirozenému vývoji» z našich polních lánů z velké části zmizela. Z ní se kosinami sklízelo seno pro zimní krmení. Byla, podle stanoviště, nesmírně druhově bohatá na vrchní i spodní trávy a zejména na luskoviny a byliny.<br /> <br /> Přejde-li se nyní k tomu, že se za účelem zvýšení její bujnosti soustavně podávají dávky syntetických dusíkatých solí, spouští to — co se týče druhového složení — řetězovou reakci. Jako první z porostu mizí byliny, v dalším průběhu let luskoviny jako jetel červený, štírovník růžkatý a další. Nejdéle se drží jetel bílý. I spodní trávy nakonec ustupují moci vrchních trav, {{SE|277}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 15, S. 277.jpeg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 15: Die Funktionen der Wurzelhaare und deren Beeinträchtigung durch externe Zufuhr von Stickstoffsalzen.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> které na konci této posloupnosti dodávají monokulturní masové výnosy. Tento příklad objasňuje praufenomén vnějšího použití dusíku: druhové ochuzení asociovaných rostlinných společenstev.<br /> <br /> Zblízka viděno, uplatňuje se tento účinek v mnoha detailech v oblasti kořenů. Například u jetele červeného lze pozorovat, jak počet hlízek na kořenech — vznikajících endogenní symbiózu jetele s rhizobii, bakteriemi vázajícími dusík — klesá vlivem soustavného podávání dusíkatých solí. Vlivem vysoké koncentrace dusíku v půdním roztoku se snižuje schopnost kořene vázat dusík; ten postupně ztrácí svou schopnost vstupovat do symbiózy.<br /> <br /> Co platí pro endogenní symbiózy luskovin, platí i pro exogenní symbiózy s bakteriemi a houbami jiných rostlin. Na obrázku 15 je znázorněn podélný řez koncovým úsekem kořene.<br /> <br /> Kořenová špička se skládá z živé tkáně dělicích se buněk (''meristem''), s předsunutou slizovitou kořenovou čepičkou (''Calyptra''). Obě tvoří neustále se obnovující životní pól kořene. Kus výše po kořeni odumírá kořen do svého formového neboli smrtného pólu; dřevnatí. Jako zprostředkující střed se mezi nimi člení třetí prvek, v němž se — jak již bylo popsáno — oba póly, život a smrt, v obou funkcích {{SE|278}}<br /> <br /> kořenových vlásků navzájem prostupují (srov. kap. «Der Frühjahrsprozess und die Bodenbearbeitung», s. 213 nn.). Kořenové vlásky se skupují v rytmickém uspořádání kolem celého kořenového tělesa. Jsou to výchlipky z buněk kořenové pokožky (''epidermis''), které již nejsou schopny dělení. Jako takové jsou na jedné straně metabolicky aktivní: skrze ně proudí asimiláty z nad zemí ozelenělých rostlinných orgánů přes sestupný phloemový proud do půdy, kde aktivují mikrobiální a houbový život rhizosféry a symbioticky na sebe vážou. Kořenové výměšky (''exudáty'') tvoří v průměru u druhů kulturních rostlin přibližně 30 % jejich asimilačního výkonu.&lt;ref&gt;Christoph Felgentreu, Kirsten Engelke: ''Konzepte zur Erhaltung der Bodenfruchtbarkeit'', Deutsche Saatveredelung AG, Lippstadt.&lt;/ref&gt; Ätherleib rostliny tak řídí v souladu s jejími růstovými rytmy a potřebami prostřednictvím asimilačního proudu (phloem) půdní život — jsou to nízkomolekulární bílkoviny, sacharidy, enzymy, vitaminy, kyseliny, chelatační látky, kumariny, fenoly, glykosidy, alkaloidy, éterické oleje, ethylen.&lt;ref&gt;Lexikon der Biologie, https: www.spektrum.de.&lt;/ref&gt; Na druhé straně jsou kořenové vlásky smyslově aktivní. «Die Wurzel der Pflanzen […]: Es ist ein Auge, aber ein schlechtes Auge.» (Kořen rostlin je okem — ale špatným okem.)&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Schöpfung der Welt und des Menschen, Erdenleben und Sternenwirken'', GA 354, Vortrag vom 9. August 1924, Dornach 2000, S. 154.&lt;/ref&gt; Kořenové vlásky vnímají jaksi soli, které se rozpustily vlastní metabolickou činností (výměnnými procesy) a prostřednictvím svých symbiotů ve vlhko-vodném prostředí půdy. V procesuálně opačné současnosti — vlastnosti živého těla — vylučují kořenové vlásky asimiláty do kořenového okolí, podněcují jimi mikrobiální rozkladné procesy a přijímají jejich koncový produkt: mineralizovanou, mrtvou sůl. Ta postupuje v protisměru k asimilátům buněčnou tkání kořenů a ústí do vzestupného ''xylem''ového proudu. Jeden, mrtvý minerální proud zdola, a druhý, živý shora, jsou odděleny kambiem.<br /> <br /> Pouhým předmětným myšlením toto subtilní dění v kořenových vláscích a kolem nich není uchopitelné. Tyto v současnosti na sebe navzájem sladěné, takříkajíc do sebe vetkané životní a smyslové procesy jsou nasazením syntetizovaných dusíkatých solí citelně narušovány nebo postupně blokovány. Kořeny rostlin nemají rozlišovací schopnost ohledně původu rozpuštěných dusíkatých solí. Zvyšuje-li se jejich koncentrace soustavným přívodem zvenčí, ochabuje činnost kořenových vlásků. Kořeny se stávají metabolicky slabými a {{SE|279}}<br /> <br /> smyslově otupělými. Jejich schopnost vstupovat do symbióz je oslabena, jak bylo výše znázorněno na příkladu kořene jetele obsypaného hlízkami. Éterická organizace rostliny, rozšířená do kořenového okolí, se stahuje zpět na kořen; rhizosféra chudne. Postrádá utvářecí sílu kosmicko-astrálního, jehož «látkovým nositelem» je dusík.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 73.&lt;/ref&gt; Půda a rostlina tvoří životní jednotu. Z jejich životních procesů rozkladu organické substance pochází dusík a přechází — v průchodu mrtvou solnou formou — bezprostředně do životních procesů výstavby. Životní tělo rostliny ovládá moment smrti solné formy. Masivním přívodem syntetizovaných dusíkatých solí je rostlina vystavena jakémusi donucení je přijímat. Odpovídajíce svému původu jsou nositelkami sil z pod-přírody, které působí proti bildekräfte Übernatur — formativním silám nadpřírody.<br /> <br /> Výše zmíněná problematika vrhá světlo i na otázku platnosti zákona stálosti látek a sil. Je jejich chování a působení v neživé přírodě ve srovnání s přírodou živou kontinuální, nebo diskontinuální? Pozorování učí, že látka a způsob jejího silového působení nabývá podstaty a významu prostřednictvím souvislosti, v níž obojí vystupuje.<br /> <br /> Použití dusíkatých solí syntetizovaných ze vzduchu má moc negovat životní souvislosti ve prospěch vlastního mechanismu působení. Mají tendenci prosazovat v životní organizaci rostliny fyzikální princip časové následnosti příčiny a účinku. O tom svědčí i skutečnost, že k udržení výnosů je třeba rok co rok vynakládat přibližně stejné nebo dokonce rostoucí množství dusíkatých solí. Vnějším přívodem dusíku se výnosy stávají téměř bezcennými vypočitatelnými.<br /> <br /> To vše však znamená, že kořen je takzvaným «minerálním hnojením» odcizován své evolučně vrozené funkci. Střed rytmicky osazený kořenovými vlásky — mezi životním pólem kořenové špičky a smrtným pólem dřevnatějícího kořene — postupně ztrácí svou metabolicky a smyslově aktivní funkci; stává se pasivním. Rostlina je tendenciálně vracena zpět do dřívějšího evolučního stavu, v němž byla čistě «narozena z vody», volně se vznášejíc jako řasy ve slané vodě světových oceánů. Nyní však — kdy se v dlouhotrvajících vývojových krocích vypracovala k «narozené ze země», s kořeny, volně stojícím {{SE|280}}<br /> <br /> stonkem, listovou posloupností, květem a až po semeno — potřebuje hnojení, které je přiměřeno jejímu bytí jako zemské rostliny a je s to toto bytí dále udržovat ve vývoji.<br /> <br /> Syntetizované dusíkaté soli naplňují pojem hnojení jen zdánlivě. Nehnojí, nýbrž pohánějí a hypertrofují rostlinu reproduktivně do vodnaté masové bujnosti. Studium přitom se vyskytujících fenoménů z hlediska fyziologie a tvarování je neobyčejně poučné a přímo vybízí k tomu, aby byl pojem hnojení nově vymezen. «Die Pflanze lebt […] unmittelbar mit Erde und Wasser.» (Rostlina žije bezprostředně se zemí a vodou.)&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 192.&lt;/ref&gt; V čistě vodném prostředí se rostlinný (a také živočišný) život vyvíjí jen po nižší vývojové stupně; v provlhčené zemi rozvinuje svou kořenovou činnost. Roste aktivně dolů do živlu «pevného-zemitého» a rozvíjí v oblasti kořenových vlásků metabolickou aktivitu při rozrušování minerálních a rozkladu organických materiálů, jakož i smyslovou aktivitu vůči veškerému «was Erde [Salz; Anmerkung des Verfassers] und Wasser ist» (co je země [sůl; poznámka autora] a voda).&lt;ref&gt;Ebd., S. 192.&lt;/ref&gt; Hnojení tedy znamená přímo oživovat zemi, «a to nelze, postupuje-li se mineralizujícím způsobem».&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 122.&lt;/ref&gt; Hnojení, které samo oživuje zemi, zahrnuje trojí:<br /> <br /> # Zásobování půdy organickými zbytky z oživené a oduševnělé přírody.<br /> # Aktivaci rostlinného metabolismu ve vztahu ke kráftovirkungen (silovým působením) kosmického obvodu, jakož i k působení mezi kořenem a půdou.<br /> # Rozvíjení zárodečného smyslového nadání rostliny vůči látkám a silám země a kosmu k vyšší smyslové způsobilosti.<br /> <br /> Rozhodující pro posouzení hnojení podle hodnoty a účinku je jeho původ. Dusíkaté sloučeniny syntetizované za vysokého energetického příkonu (přibližně 50 MJ/kg N) pocházejí z anorganicky mrtvého vzdušného dusíku (N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;). Jsou donuceny stát se nositeli astralitu, který silově vzestupuje z pod-přírody a působí proti tomu, který vyzařuje z nadpřírody kosmu. Astrální měsíční síly, působící skrze vodu, získávají převahu nad sluneční astralitou, která působí skrze «pevné-zemité». Z tohoto důvodu je v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#273|obrázku 14]] (s. 273) {{SE|281}}<br /> <br /> použití syntetizovaných dusíkatých solí v zemědělství označeno úrovní účinku «-1». Pouze dusíku, který vychází ze životních procesů, lze v pravém smyslu přiznat hnojivý účinek. Zůstává v éterické organizaci rostliny, přijímá skrze ni formativní síly, jimiž formuje duchovní praobraz obrazně do smyslové podoby.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung_von_Gesteinsmehlen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Použití kamenných moučí ====<br /> <br /> Tak jako je pojem «dusíkaté hnojení» nepřesný, stejně tak nepřesný je pojem «minerální hnojení», který zahrnuje použití jakéhokoliv druhu minerálních látek v zemědělství a zahradnictví, bez ohledu na to, odkud v přírodním hospodářství pocházejí nebo jakým technickým postupem byly upraveny. Minerální prvky umožňují životní procesy způsobem vysoce diferencovaným, ale samy je nevytvářejí. Nehnojí život jako takový, nýbrž zajišťují jeho fyzicko-smyslový způsob projevu. V obecném pojetí minerálního hnojení se nečiní žádný rozdíl mezi dusíkem ze živlu vzduchu a látkami zrozenými ze země, jako jsou fosfor a kovy alkalické a alkalicko-zemité — draslík, vápník, hořčík a další. Dusík je v ovzduší téměř bez reaktivity a v zemi reaktivně živý. Látky země jsou reaktivně mrtvé ve svých hlubinách a stávají se aktivními v kontaktu se vzduchem a teplem. Toto pojmové zglajchšaltování bez kvalitativního rozlišení mělo fatální důsledky. Buď bylo «minerální hnojení» propagováno jako konečná moudrost, jako jediná účinná technologie zajišťování a zvyšování výnosů, nebo se vynořili «kacíři», kteří je paušálně odmítali. V praxi se duchy rozešly a hlubší poznání věci zůstalo na pospas. Dnes se o těchto věcech soudí diferencovaněji. Ke změně však nepřivedl náhled do podstaty látek, nýbrž brání ekologických souvislostí v praxi. Ve chvíli, kdy se hospodářství zřídí v duchu principu organismu tak, aby se o potřebnou dusíkovou bilanci příroda starala sama — podporována půdoobděláváním orientovaným na procesy, luskovinami bohatým osevním postupem a živočišnými hnojivy — reguluje se minerální bilance ze zdrojů půdy zpravidla sama od sebe. Tuto schopnost půdy udržovat se v dobrém zdraví na vyšší produkční úrovni, za to vděčí obratné ruce člověka. {{SE|282}}<br /> <br /> Stanoviště jsou z hlediska svého přirozeného minerálního hospodářství zpravidla velmi rozdílně «obdarována». Na spraších, naplaveninách, ledovcových základních morénách a na hlinito-jílových půdách staršího geologického původu je minerální bilance — v závislosti na erozi a stupni zvětrávání — poměrně vyrovnaná. Na stanovištích jako ledovcové písky, křemenné pískovce (Buntsandstein) nebo vápencové horniny (Weißjura) panuje vedle přebytku jednoho prvku někdy naprostý nedostatek jiného. Na starších písčitých půdách jde nejčastěji o deficit kovových bazí — vápníku, hořčíku a draslíku — a takzvaných stopových prvků. Na extrémně mělkých vápencových stanovištích chybí zpravidla fosfor. Nejcitelněji dopadá na přírodně nezpůsobilá stanoviště nedostatek vápníku, hořčíku, draslíku a fosforu. Tyto deficitní situace se přídavkem dusíkatých solí ještě vyhrocují a nevyhnutelně táhnou s sebou vymývání snadno rozpustných minerálních solí ve větším množství.<br /> <br /> V biologicko-dynamickém zemědělství a zahradnictví lze hovořit pouze o substituci stávajících minerálních deficitů. Přitom nejde o to, aby se látková hladina zvýšila na úroveň vědecky doporučených orientačních hodnot — pro postupné odvápňování obnovující rovnováhu kyselin a bazí může jako takový orientační bod platit pH &gt; 6 —, jde spíše o to, aby se prostřednictvím kamenných moučků podnítila výše zmíněná «smyslová činnost» kořene ve spojení s přidruženým půdním životem. Tato dvojnost periferní metabolické a kořenové smyslové činnosti řídí rozklíčování kamenné moučky a tím i uvolňování minerálních rezerv půdy, které se zadrhlo. V tomto ohledu mají zvláštní význam silikátové moučky z prahorních hornin. Obsahují celé spektrum všech těch látkových prvků, které tvoří výchozí bod vývoje nejúrodnějších půd. Při ryze mechanickém mletí se přísně geometrické látkové složení silikátů zachovává. Zvětrávání jemné zrnitosti probíhá v provzdušněném, humózním, metabolicky aktivním vrchním půdním horizontu a je proto do velké míry biogenní děj. Vede ke vzniku primárních a sekundárních jílových minerálů v oblasti jemných kořenů *rhizosféry*. Zároveň se při tom uvolňují chemicko- a životně-éterické síly, které byly od pravěku ztuhlé v přechodu ze stavu živě-vodního do mrtvého tvarového stavu zemitě-pevného.<br /> <br /> Nejúrodnější půdy světa vděčí za svůj vznik silikátovým horninám v práškovém stavu. Jsou to větrné nánosy «spraše» z {{SE|283}}<br /> <br /> z nánosů jemného písku z mladočtvrtohorních ledovců do bezledovcového předpolí, dále z ročních sedimentů jílu a prachovité hlíny v záplavových zónách řek (např. Nil před výstavbou Asuánské přehrady) a z úsad vulkanického popela. Posledně jmenované byly ve starověku ve středomořském prostoru používány ke zlepšení mezních půd. Také omlazení stárnoucích půd nebo přirozeně kyselých stanovišť prostřednictvím mergování (to jest vnášením měkkých, snadno zvětratelných, vápnitých jílovitých hornin) se nejpozději od ediktu Karla Lysého (823–877) z roku 864&lt;ref&gt;Helmut Snoek, Horst Wülfrath: ''Das Buch vom Steinmehl, Entstehung, Verwendung und Bedeutung im Land- und Gartenbau'', Hamburg 2000, 144 S.&lt;/ref&gt; stalo rozšířenou praxí. Dosah přepravy tak těžkých hmot byl ovšem omezený.<br /> <br /> V opakujících se vlnách se ve 19. a 20. století pokoušeli věnovat kamenným moučkám větší pozornost. Ocitali se přitom v beznadějné konkurenci s rychle se šířící takzvanou «průmyslovým hnojivárenstvím», tedy aplikací v podstatě dusíku, fosforu a draslíku ve vysoce koncentrované formě. Doufali v rychlé úspěchy — nedočkali se jich, což ani jinak očekávat nešlo. Při aplikaci kamenných moučků jde prostě o dlouhodobou melioraci, o postupné omlazování půd chudých na baze. Účinnost těchto moučků se urychluje s jemností jejich zrnitosti a je tím výraznější, jsou-li kombnovány s organickými látkami jako chlévský hnůj, kejda a komposty.<br /> <br /> Kamenné moučky se člení na ty ze sedimentárních hornin a na ty ze silikátů. V sedimentech se nacházejí — méně v jílových břidlicích, spíše v půdách na čistém vápenci, např. svrchní juře, nebo na křemitých pískovcích a kvarcitech — značné látkové deficity. V obou případech jsou půdy jen omezeně schopné vývoje. Na alkalické straně se vyskytuje nedostatek fosforu, na kyselé chybí vápník, hořčík a draslík. Teprve vyrovnání mezi oběma extrémy zajišťuje zdravou humifikaci a celkový vývoj půdy. Jde-li o snížení stupně kyselosti, tedy o zvýšení hodnoty pH směrem k 6 až 7, jsou vápencové moučky (CaCO&lt;small&gt;3&lt;/small&gt;) jako náhrada klasického mergování tím správným prostředkem. Jemně vymleté působí bezprostředně. Aby se zabránilo ztrátám draslíku výměnnými procesy, mělo by se potřebné množství v mírném dávkování rozložit na více let. Pro trvalou, půdu budující účinnost jsou vhodné hrubší zrnitosti až po vápencový štěrk. Zvláštní formu představuje použití páleného vápna (CaO). Je vysoce aktivní, postupně se však ve styku s půdní vlhkostí {{SE|284}}<br /> <br /> v neagresivní hašené vápno – hydroxid vápenatý, Ca(OH)₂ – přeměňuje. Pálené vápno se doporučuje jako přísada k rychle se rozkládajícím kompostním materiálům. Tlumí «příliš bujný život v étericku» ve prospěch tvarujících sil astrálního v kompostové hromadě.<br /> <br /> Půdy vyluhované vápnem s sebou nesou, zejména na jílem chudém písku, nedostatek hořčíku. Pomoci zde může dolomitová moučka. Vápenné usazeniny obsahují zpravidla nepatrné příměsi hořčíku. V dolomitu stoupají tyto příměsi na 50 %. Dalším kamenným moučkem je síran hořečnatý, kiserit. Na otázku, jak řešit nedostatek draslíku, odpovídá Rudolf Steiner hořečnanem draselným, patentkali – osvědčenou kombinací posilující hospodářství bází.<br /> <br /> Zvláštní formu vápnění – a to nejen vápnění, nýbrž zvláště v zahradnictví – představuje použití mořského vápna z řas. V něm je v celé své rozmanitosti soustředěno celé spektrum látkových prvků, které v sobě uchovává – lze to tak nazvat – minerálně-rostlinný život původu ve světových oceánech.<br /> <br /> Na kyselých půdách pokročilého věku může být v krajních případech k aktivaci půdního života nutná vedle meliora­ce hospodářství bází i meliora­ce fosfátová. Zatímco bazické složky půdy – vápník, hořčík, sodík a draslík – podléhají vymývání, platí to pro fosfor jen v nepatrné míře. V kyselém prostředí se váže s hliníkem, v zásaditém s vápníkem. Fosforečnany hliníku a vápníku jsou těžko rozpustné a jsou zpřístupňovány především kořenovými výměšky, symbiotickými bakteriemi a mykorhizami (houbovými hyfy). V normálním případě si v biologicky aktivní půdě hospodářství fosfátů reguluje samo.<br /> <br /> Pro meliorativní opatření přicházejí v úvahu fosforečnany vápenatéz terciérních kostních ložisek severní Afriky, jakož i fosforečnany vázané na křemík a vápník z vysokopecní strusky. Jejich zpřístupnění se uskutečňuje nakonec pod řízením éterické organizace rostlin, rozšiřující se do prokořeněného půdního prostoru.<br /> <br /> Zpřístupnění silikátových kamenných moučků, k nimž patří i sopečné popely, probíhá rovněž převážně biogenně. Jejich význam pro melioraci vyluhovaných půd je ještě jinak posuzovat.<br /> <br /> jako cílená meliorativní účinnost sedimentárních hornin. Silikátové moučky zvětrávají pomalu, v závislosti na stupni jemnosti svého mletí. Krátkodobě rozpoznatelný úspěch se nedostavuje, ale zde platí slovo: «Čas léčí.» Vývoj nabírá svůj počátek; dotýká se kořenové síly rostliny právě tak jako otevírajícího symbiotického půdního života i jakési homeopatické tvorby jílu *in statu nascendi*. Nastává nový začátek vlastní dynamiky zakotvené v půdě. Teprve opakované dávky ca. 2 t/ha/rok však prokazují účinky v drobtovité struktuře půdy a v rozšiřování kořenového prostoru. {{SE|285}}<br /> <br /> Mnohočetnost prvků, jež tvoří látkové složení magmatických hlubinných a výlevných hornin, je půdotvorná a zároveň ve velkém počtu zásadní pro zdárný rozvoj rostlin. Zde, v půdách a výchozích horninách, jako tamtéž v rostlinách a rostlinných druzích, se podíl těchto prvků mění. Tak vykazují například hlubinné horniny žulové řady od žuly s ca. 80 % SiO₂ přes *syenit* (60 %), *diorit* (55 %) a *gabro* (50–45 %) klesající obsah křemičitosti. Naopak obsahy oxidů železa, hořčíku a vápníku vzrůstají až na násobky. V porfyrové řadě od křemenného porfyru přes porfyr, porfyrit až po diabas nebo melafyr platí totéž, a stejně tak pro řadu výlevných hornin od křemenem bohatého *liparitu* přes *fonolit*, *andezit* až po čedič. Na čedičových pokrývkách nacházíme zvlášť úrodné, mineralicky bohaté půdy. Pro svůj rozšířený výskyt a svou spíše zásaditou mineralogickou kompozici s 45 % SiO₂, 10 % FeO, 7 % MgO, 10 % CaO++&lt;ref&gt;Georg Wagner: ''Einführung in die Erd- und Landschaftsgeschichte'', Öhringen 1960, 694+208 S.&lt;/ref&gt; dodává čedič nejčastěji používanou kamennou moučku. Přitom v širokém spektru prvkového složení náleží dominanci křemičitosti a hlíny (oxid hlinitý, Al₂O₃), respektive silovému potenciálu, který tato určitá kompozice přivodila, velký význam. Přísný stav formy krystalu se proměňuje v koloidní stav, v němž je substance udržována ve stavu vznášení se na pomezí pevného a kapalného.<br /> <br /> Vedle méně praktikovaného plošného rozsypávání jsou kamenné moučky přednostně vedeny přes kompostovací proces. Zpřístupnění a přijetí do životních procesů se uskutečňuje v mikrobiálním děni látkové výměny. Množstevní nasazení přes kompostování se omezuje na pouhé zaprachování kompostového materiálu při zakládání. {{SE|286}}<br /> <br /> Závěrem je třeba znovu zdůraznit: Při použití kamenných mouček jakéhokoli druhu nemůže jít o hnojení, nýbrž o substituci daných minerálních deficitů v anorganicko-mrtvé přírodě — ať již v důsledku jednostranného minerálního složení výchozí horniny při půdotvorbě, nebo v důsledku hluboko vyloužených půd pokročilého věku. Jde o nemocné půdy, které lze při relativně nízkých substitučních vstupech — v kombinaci s vlastními hnojivými opatřeními, jež budou popsána v dalším textu — terapeuticky ošetřit a pobídnout k nové vývojové dynamice. Vnější dávky dusíku v solné formě toto subtilní, životem rostliny a půdy nesené dění z velké části nebo zcela zmaří. Důsledkem je, že i na půdu vázané látky, převedené do lehce rozpustné formy a každoročně dávkované podle potřeb příslušných plodin, musejí být nasazovány ve větších množstvích.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufe_1:_Die_Düngung_aus_dem_Lebendigen_der_Pflanzennatur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Stupeň 1: Hnojení ze živého rostlinné přírody ===<br /> <br /> Rostlina po svém uvadnutí zanechává dvojí: semeno a vše, co je společné vyšším rostlinám — totiž kořen, stonek, list a květ. Ve srovnání s individuálním semenem to lze nazvat Všeobecně-rostlinným. Roste, rozvíjejíc svou podobu, od semene k semenu. V nově se tvořícím semeni však se pokaždé znovu otiskuje kosmické, «to, co jako forma rostliny žije v semeni»,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&lt;/ref&gt; pokaždé nově. Při klíčení semeno odumírá do formy, klíček se rozvíjí a je nyní silně podřízen působení pozemských sil. Semenná síla však neúnavně působí dál; prozařuje kořen strmící do hloubky, stejně tak kolmo vyhlušující stonek a listové žilky listů strmících do stran v podobě; nakonec se v podobě a květu obrazem zjevuje bytost, která duchovně jako forma žila v semeni. Skryta v květu, zbrzdí výhonek do semeníku, který — polárně k vyzařující blíži — se uzavírá jako obal semenných základů. Zde, v semenném základu, se semenná síla sjednocuje s «korunou» Všeobecně-rostlinného, s pylem. V odumírání rostliny dozrává dvojitý zárodek v semeno. Obsahuje vše, co se v prostoru a čase jako přítomné, zemsko-kosmické dění {{SE|287}}<br /> <br /> vtisknuto, substanciálně naplněno a utvářeno. Zároveň žije v semeni něco věčného, co se v pozemském stále znovu přítomní. Jinak je tomu se vším, co se z klíčícího a odumírajícího semene stalo zjevným obrazem rostliny. Všechny její orgány byly prostoupeny semenkraft [seedforce]. Skrze ni se zjevná podoba rostliny stala obrazem jejího typu. Semenkraft zanechala své stopy ve všech jejích orgánech — v kořeni, výhonku, listové posloupnosti a květu. Tyto stopy jsou tím výraznější, čím více tkáně, dosud prostoupené životem, tuhnou do formy kostry nebo zcela dřevnatí.<br /> <br /> V rostlinných zbytcích, ve všem, co se nestalo semenem, nýbrž za ním pozůstalo, nacházíme produkty prostoro-časového přírodního dění. Nesou v kompozici své látkovosti ještě stopy života a semenkraft. Hrozí jim úplné propadnutí smrti, mineralizaci. A k tomu dochází a docházet musí, neboť rostlina potřebuje mrtvé minerální soli, aby je silou své éterické organizace přivedla k novému životu. Jen se to má dít v pravý čas a v pravé míře. Příroda má moc tento mineralizační proces zpomalit nebo dokonce zastavit a přesměrovat k něčemu novému. Co pak vzniká, je humus. Rostlinnými zbytky a živočišnými pozůstatky, které se vracejí do země a proměňují se v humus, se země hnojí sama. Hnojí se v souladu se zásadou: „život hnojí život&quot;. S tvorbou humusu vzniká taková kompozice látek, která si teprve zaslouží název nejzákladnějšího hnojiva v hospodářství přírody.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vom_Wesen_der_Kompostierung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === O podstatě kompostování ===<br /> <br /> Co příroda předvádí, může se v rukou člověka povznést k pravé mistrovské dovednosti. Kompostování je pracovní umění, v němž myšlení, prožívání a konání stojí v nepřetržitém vzájemném dialogu. Lze — podle Rudolfa Steinera — získat „osobní vztah k hnojivu a zvláště k práci s hnojivem…&quot; Toho lze dosáhnout jedině tehdy, zná-li člověk všechny okolnosti druhu a původu materiálu — zda jde o mladou zeleň, zda je objemný nebo dokonce zdřevnatělý, bohatý na bílkoviny nebo kyselinu křemičitou, zda převažují kořeny, listy, masy slámy atd. Každá z těchto organických substancí má určitý {{SE|288}}<br /> <br /> geartete Stoffkomposition. Ideální by proto bylo, kdyby se kompostová hromada jako celek budovala z co největší rozmanitosti odpadních produktů. V zahradnictví je to spíše možné než v zemědělství. Zde napadají, v závislosti na ročním období, případně jednostranně velké masy.<br /> <br /> Hrubé, ale pro praxi použitelné orientační číslo pokud jde o pomalejší nebo rychlejší rozložitelnost, poskytuje takzvané poměr C/N. Čím vyšší je obsah dusíku vůči nosné kostře uhlíku, tím rychlejší je rozklad. Řada od těžce po snadno rozložitelné materiály vypadá takto:<br /> {| class=&quot;wikitable&quot;<br /> |+<br /> !<br /> !<br /> !<br /> |-<br /> |Piliny<br /> |=<br /> |500 C:1 N<br /> |-<br /> |Štěpka podle složení<br /> |=<br /> |250-400:1<br /> |-<br /> |Pšeničná sláma<br /> |=<br /> |100:1<br /> |-<br /> |Žitná sláma<br /> |=<br /> |65 :1<br /> |-<br /> |Ovesná sláma<br /> |=<br /> |50:1<br /> |-<br /> |Listí dubů a buků<br /> |=<br /> |40-60:1<br /> |-<br /> |Sláma luskovin<br /> |=<br /> |50-30:1<br /> |-<br /> |Čerstvý chlévský hnůj<br /> |=<br /> |20-25 :1<br /> |-<br /> |Kuchyňský odpad<br /> |=<br /> |25 :1<br /> |-<br /> |Zralý hnůj<br /> |=<br /> |50-20:1<br /> |-<br /> |Kravský hnůj<br /> |=<br /> |14-16:1<br /> |-<br /> |Zralý kompost<br /> |=<br /> |10-12:1&lt;ref&gt;Krafft von Heynitz, Georg Merckens: ''Das biologische Gartenbuch'', Stuttgart 1994, 351 S.&lt;/ref&gt;<br /> |}<br /> Vše, co zemědělský organismus v průběhu roku vylučuje dovnitř jako organickou substanci, může platit za výživný humus. Jde na orné půdě a v zahradách o strniště a kořenový systém, který tvoří přibližně třetinu hmoty celkového porostu, dále o hnůj z živočišné výroby (včetně slamnaté podestýlky) a o staré seno, slámu, zbytky krmiva ze stáje, listí, travní posečky, kuchyňský odpad, výkopek z příkopů atd.&lt;ref&gt;Pokud jde o praktické zacházení s přípravou kompostu, odkazujeme na příslušné publikace výše uvedených autorů; dále na Friedrich Sattler, Eckard von Wistinghausen: ''Der landwirtschaftliche Betrieb, Biologisch-Dynamisch'', Stuttgart 1989, 333 S.; dále na Herbert Koepf, Wolfgang Schaumann, Manon Hacius: ''Biologisch-dynamische Landwirtschaft: Eine Einführung'', Stuttgart 1996, 368 S.&lt;/ref&gt; Zde půjde zejména o procesuální dění od zakládání až po zralost. Kompostová hromada se zakládá na místě co nejvíce zastíněném, nad úrovní země, v oblasti působení vzduchu a tepla, látkovýměnného pólu zemědělství, na {{SE|289}}<br /> <br /> nezpevněném povrchu. Je nutné zajistit vztah ke krátkám hloubky a výšin. Zákonný požadavek kompostovat na nepropustné podložce (betonová deska) přestřihuje působení sil v kompostové hromadě od hloubkových sil země, které na ni působí zdola. Kompostová hromada je kus vyvrácené země,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 90.&lt;/ref&gt; srovnatelný s dřevnatým kmenem stromu zakořeněným v zemi a vzdouvajícím se nad ní do vzdušného obkruhu. Představa, že při kompostování prosakují do podloží nezanedbatelné množství dusičnanů, je pouhá teorie. Slizné látky uvolňující se v průběhu rozkladu uzavírají póry půdy. U hrubých pórů na písčitých půdách se doporučuje pokrýt povrch půdy tenkou vrstvou ''bentonitu'' (bobtnající jíl). Možné nebezpečí dočasného lokálního vyplavování dusičnanů v důsledku úniku průsakové vody po přívalových deštích bývá zpravidla způsobeno nevhodným zakládáním a nedostatečným zakrytím hromady. Tomuto zlu lze snadno odpomoci.<br /> <br /> Na kompostišti by mělo být k dispozici dostatečné množství základního kompostu jako očkovacího materiálu pro nově zakládanou hromadu, dále hlinitá půda, mergel nebo spraš k prokládání mezi jednotlivé vrstvy a k zakrytí hromady; a sláma jako konečná pokrývka. Pro zúžení poměru C/N lze přimíchat také chlévský hnůj, rohové hobloviny nebo krevní moučku. Jako další přísady v menší dávkování přicházejí v úvahu kamenné moučky, surový fosforit, kostní moučka, algový vápenec a další. Na přidání biologicko-dynamických kompostových preparátů bude ještě zvlášť pojednáno. Zakládání a míchání materiálů lze provádět rozmetadlem hnoje, nejlépe však zřejmě přece jen ručně. A zde leží bolavé místo. Kde jsou ty četné ruce, ti lidé, kteří by tu ne zcela lehkou práci vykonávali včas, rozumně a s radostí? Chybějí — a proto se buď příprava kompostu stala popelkou provozního dění, nebo otázkou pouhé technicky zvládnutelné rutiny. Tato rutina se omezuje na čistě mechanické procesy míchání — a to velmi omezeně —, zakládání a zpravidla opakovaného překopávání, aby se za přijetí vysokých ztrát urychlilo dozrávání na použitelné hnojivo. Zde se člověk opět zbavuje jednoho bohatého pole zkušeností — právě toho, «získat osobní vztah k hnojení a práci s hnojem». Stejně jako všechno organicky živé, podléhá kompostovací proces {{SE|290}}<br /> <br /> času. Vyvíjí se z chaotického metabolismu, z nárného humusu, do zralého formového stavu, do trvalého humusu. Je to proces, který probíhá v rytmu, v poli napětí mezi zdůrazněným pohybem na začátku (vysoký obrat) a zdůrazněným klidem na konci (utváření nové látky). Toto časoprostorové dění chce být ve všech svých fázích vnímavě doprovázeno a badatelsky promýšleno. Vyžaduje to, aby se člověk sám aktivně uvedl do pohybu a pak v dalším průběhu v klidu prodléval, vnímal vůně, konzistenci atd. a nazíraje a myslíce v tomto dění setrvával.<br /> <br /> V tomto smyslu je příprava kompostu pracovním polem vědomého cvičení, které požaduje a školí celého člověka. Vezme se vidle a lopata a na šířce asi 1,20 m se hromada vrství po vrstvách, přičemž se po dávkách vedle sebe a nad sebe ukládá snadno a obtížně rozložitelný materiál, mezi to se případně vkládají vrstvy chlévského hnoje a tenké vrstvy hlinité půdy, na okraji trochu základního kompostu, a jednotlivé vrstvy se — podle posouzení druhu potřeby — poprašují výše zmíněnými přísadami. V případě objemného a suchého materiálu platí staré pravidlo: «Pošlap ho pořádně a udržuj ho vlhký.» Při zakládání hromady se nesleduje žádné schéma — každému úkonu předchází uvážení.<br /> <br /> Hotově naskládaná hromada o výšce asi jednoho metru se záhy promění v živě bující chaos. Potřebuje vymezující obal, ochrannou, dýchající kůži. Tuto funkci nejlépe plní tenká zemní pokrývka a na ni vrstva slámy, starého sena nebo rašeliny. V tomto stavu splňuje kompostová hromada všechny podmínky, které charakterizují v sobě uzavřený organismus. S pomocí kyslíku, nositele éterických sil, rozvíjí vlastní život a ve spojení s dusíkem, nositelem astrálních sil, rozvíjí vnitřní život. Plastová folie jako jediná pokrývka je sice dešti vzdorná a vzduch propouštějící, ale přece jen pouhý surogát. Vnější kůže má funkci zadržovat vyzařující síly a vracet je zpět do nitra hromady. Zvenčí je hromada obklopena silami a rytmy živlového působení ve větru a počasí. Nezávisle na tomto vnějším dění rozvíjí kompostová hromada vlastní rytmiku a dynamiku v zákonité prostoupení stavů čtyř živlů — tepla, vzduchu, vody a země — a s nimi spolupůsobících, život tvořících éterických sil éterického tepla, světla, chemického éterického a životního éterického. {{SE|291}}<br /> <br /> V rámci svých rozsáhlých studií o životě kompostové hromady sledoval Bockemühl&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl: ''Vom Leben des Komposthaufens'', Dornach 1981, 67 S.&lt;/ref&gt; v kompostovacích pokusech (v dalším textu označovaných BKV) se směsí kravského a koňského hnoje řadu životních procesů, které se v hromadě odehrávají od jejího naskládání až po zrání. Ty v detailu potvrzují čtyři fáze vývoje kompostu, důvěrně známé pozornému praktikovi, a to na základě různých naměřených hodnot v časové posloupnosti — především však prostřednictvím výskytu a opětovného mizení různých skupin organismů v průběhu těchto čtyř fází. Jako reprezentativního zástupce rozkladných a přeměňovacích pochodů v hromadě si Bockemühl vybral druhově bohatou skupinu chvostoskoků (''Collembola''), kteří po červu kompostovém (''Eisenia foetida'') odvádějí hlavní díl přeměnné práce. V této souvislosti je nicméně třeba zdůraznit, že jejich činnost — stejně jako činnost kroužkovců, hlístic, hmyzích larev a bezmála do nekonečna se rozvětvující množství mikrobů — jsou vždy jen příznaky vztahového přediva, které je nutné chápat jako celek. Podmínky pro vznik této celosti vytváří lidská ruka. Aby se tato celost ve čtyřech fázích svébytně sjednotila v orgán v organismu zemědělství, je zapotřebí nepřetržité bdělosti a pečující ruky.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;1._Die_Wärmephase&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 1. Tepelná fáze ====<br /> <br /> V BKV se ohlašuje záhy skokovým nárůstem teploty ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]], s. 292), který pak stejně rychle opět klesá. Při kypré uložení — tedy při neomezeném přístupu kyslíku — může teplota vyšplhat až na 70 °C; při hutném a vlhčím uložení stoupá na optimum 55 až 60 °C a poté zcela pozvolna klesá na 30 až 25 °C. Oteplení je funkcí aerobní mikrobní činnosti, která uvolňuje sluneční teplo vázané v organickém materiálu z předchozích let a tím vytváří živelné životní prostředí pro na vztazích bohatý svět mikrobů v hromadě. Vývoj tepla vyžaduje řízení prostřednictvím — podle okolností — hústšího nebo kypřejšího naskládání, udržování vlhkosti, případně dodatečného podupání. Při příliš hutném a mokrém uložení hromada zůstane studená; dochází k hnilobě v důsledku anaerobního rozkladu. Přeložení je pak nevyhnutelné. Při silném oteplení na 65 až 70 °C zaniká ve výchozím materiálu {{SE|292}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 16, S. 292.jpeg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 16: Die vier Phasen des Kompostierungsprozesses.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> přítomných drobných živočichů, škodlivých organismů atd. a rovněž semena plevelů ztrácejí klíčivost. V BKV trvala první fáze — s překryvem do druhé fáze — přibližně dva týdny.<br /> <br /> Spolu se zjevením smyslově vnímatelného živlu tepla se uvolňuje také tepelný éter, vázaný v organické hmotě. Je to duchovně-nadsmyslové doplnění tepla jako živlu. Udržuje proces v chodu a ve správný čas ho převádí do příští procesní stupně. Vnější teplo tíhne k tomu, aby se rozptýlilo, zatímco tepelný éter vstupuje do vztahů — ba jest vlastním iniciátorem veškerého procesuálního dění. Proto je třeba dbát na to, aby se ohřívání odehrávalo spíše pomalu a vytrvale. Teplo by mělo zůstat v hromadě. S ním spjatý tepelný éter potom inauguruje vývoj, v němž se hromada organismicky uzavírá v celek.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;2._Die_Luftatmungs-_und_Entgasungsphase&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 2. Fáze vzdušného dýchání a odplynění ====<br /> <br /> Souběžně s fází ohřívání začíná jakýsi dýchací proces. Kyslík jako nositel éterické účinnosti ve fyzickém je takříkajíc vdechován; stimuluje explozivní bakteriální rozkladnou činnost. Přitom uvolňovaný {{SE|293}}<br /> <br /> oxid uhličitý (CO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) uniká jako plyn kůží hromady do vnějšího vzduchu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]]). V BKV bylo maximum dosaženo po třech až čtyřech týdnech, aby pak po sedmi týdnech rychle kleslo a v dalším průběhu rovnoměrně odpadalo až do konce pokusu po jednom roce. Jinak se věci měly s odplyněním amoniaku, které nastoupilo ihned od počátku, ve druhém a třetím týdnu dosáhlo maximální hodnoty a po šesti týdnech kleslo téměř na nulu. V tomto časovém úseku vylučování amoniaku — u materiálů bohatých na bílkoviny, jako jsou zeleninové odpady, také sirovodíku — vystupují navenek oblaka zápachu, která by ideálně měla zůstat uvnitř hromady: «organická látka je tím zdravější, čím více voní uvnitř a čím méně voní navenek».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 92.&lt;/ref&gt; Vyzařování zápachu je znamením stále bující, beztvaré dění. Poukazuje na nenávratné ztráty substance. Těm zabraňuje houbení (kloboučkové houby) nastupující ve druhé fázi. Přestože samo bují a prostupuje celou hromadou, způsobuje útlum bakteriálního rozkladu převládajícího v první fázi. Souběžně s houbením vzniká místo amoniaku napříště dusičnan, jehož obsah v následujících měsících soustavně narůstá a přes bílkovině podobné předstupně vstupuje do tvorby humusu.<br /> <br /> Charakteristický obraz mlh vodní páry stoupajících za chladných ranních hodin z hromad svědčí ve druhé fázi o postupném vysychání, a tím provzdušňování. Souběžně s tím se začíná zužovat poměr C/N, který v BKV nakonec ustálil na 12:1. Vývoj chvostoskoků (pro určitý druh chvostoskoků v BKV) ve čtvrtém týdnu skokem roste, aby pak do desátého týdne stejně rychle opět klesal. Jiné druhy nastupují a zase mizí. V BKV trvala druhá fáze — s překryvem do první a třetí — již bezmála čtyři týdny.<br /> <br /> S uvolněním plynů se uvolňuje světelný éter; je to étericky-nadsmyslové doplnění živlu vzduchu. Umožňuje živým bytostem kompostové hromady přežívat ve tmě navzdory nepřítomnosti přímého slunečního záření. Je to světloéterické, uchované z odumřelého vyššího života, které přivolává k bytí nižší rostlinný a živočišný život sahající k raným evolučním stupňům Země. Co je tedy příspěvkem světelného éteru k vývoji kompostové hromady? Na počátku je kompostová hromada spíše nahodilou směsí organických odpadů. Mikrobiální rozklad téže směsi není příčinným děním pro {{SE|294}}<br /> <br /> účinnosti světelného éteru, nýbrž dění souběžné. Světelný éter působí na jedné straně v růstu jednotlivých organismů, na straně druhé vytváří skrze činnost všech těchto nesčetných rostlinných a živočišných bytostí vztahové souvislosti, které celistvě orientují život kompostové hromady na tvorbu trvalého humusu. Světelný éter nechává kompostovou hromadu nejprve jakoby růst dovnitř a skrze činnost drobných živočichů prostorově utváří konečný produkt do sourodé, drobtovité sousednosti humusu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;3._Die_wässrige_oder_Verwandlungsphase&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 3. Vodní čili proměnová fáze ====<br /> <br /> Stává se zřetelnou v náhlém poklesu hromady. Po předcházející suché fázi leží nyní těsněji a sytí se sama sebou vlhkostí, neboť rozkladem těžko rozložitelných buněčných membrán vystupuje tekutina z buněčných vakuol a intercelulárních prostor ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]], s. 292). Hromada se silněji uzavírá vůči vnějšímu světu, nepáchne již leptavě a ve vlhkém-vodném prostředí se uskutečňují rozmanité přeměny, látková přeskupení i novotvary. Drobní živočichové, v jejich čele ''Collembola'', přebírají řízení; drtí materiál, požírají mikroby a houby, a tím jejich populaci zmenšují. Bující chaos první a druhé fáze se začíná — díky masovému rozmnožování drobných živočichů — uspořádávat a členit do provzdušněných vnitřních prostor. Podmínky prostředí se proměňují a odpovídajícím způsobem se metamorfózují i chvostoskoci: z červovitých, málo diferencovaných forem ke tvarům s výrazně vystupujícími orgánovými utvářeními. Z BKV je patrné, jak jeden druh následuje po druhém a zase mizí. Ve tmě hromady tak drobný živočišný svět evolučně prožívá ještě nižší, jakoby rostlinno-živočišné bytí. To je zčásti zevnitř, zčásti zvenčí prozařováno silami diferencovaně působícího duševně-astrálního. Tento vnímající život činí z kompostové hromady organismus. Ve třetí fázi se v ní uskutečňuje přechod z dosud beztvárného stavu vodního do stavu propracovaného zemitě-pevného — jediná velká substanční proměna.<br /> <br /> V BKV se třetí vodní fáze vyvíjí — s přesahem do druhé a čtvrté — po dobu sedmi týdnů. V tomto období dosahují chvostoskoci po dobu dvou týdnů maxima svého rozvinutí, tedy jeden a půl až dva měsíce po zakládání. {{SE|295}}<br /> <br /> Ve třetím, vlhko-vodním stadiu se aktivuje především chemický neboli zvukový éter. Druhy éteru jsou funkčně v kontrastu k živlům, s nimiž jsou evolučně stejného původu. Zatímco ve vodním stadiu nabývá hromada spíše husté, homogenní konzistence, tříští zvukový neboli chemický éter život hromady v nesčetnou rozmanitost jednotlivých buněk — avšak nikoliv nahodile, nýbrž v neustále se proměňujícím řádu. Rozděluje a spojuje v neustále nové variace. Podstatní nejsou jednotlivé bakterie, prvoky, řasy, houby, červi, larvy atd., nýbrž to, co se mezi nimi odehrává — interval. Přeneseně řečeno, lze procesové dění v kompostové hromadě přirovnat k symfonii. V symfonii vytvářejí tóny a intervaly, které tóny od sebe oddělují a zároveň je spojují, rytmus, melodii a harmonii. Symfonie má zpravidla čtyři věty, každá má své téma, jež zaznívá v pohyblivém proudu tónů, opakuje se a variuje. Ve stejném smyslu působí zvukový neboli chemický éter v kompostové hromadě — nikoliv ve vzdušném živlu tónů, nýbrž ve vlhkém zemitém živlu látek. V tomto je nositelem procesu všech rytmů, opakování a metamorfóz až do koncového bodu, kde se objevuje zralý humus. Tak lze humus v rozmanitostech svých číselných kompozic uhlíku (C), kyslíku (O), dusíku (N), vodíku (H) a síry (S) přirovnat k jakémusi pozemskému zrcadlu sférických harmonií.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;4._Die_Vererdungsphase&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 4. Fáze pozeměšťování ====<br /> <br /> Po ztrátách substance v první a druhé fázi a látkové přestavbě ve třetí se objem hromady pozvolna zmenšuje. Přechází do stavu zemitě-pevného; konsoliduje se a strukturuje jednotně v jakémsi látkovém novotvaru — v trvalém humusu (Obrázek 16, s. 292). Tento děj se projevuje nejen černým zbarvením a volně drobivou strukturou, nýbrž i čichovými a chuťovými kvalitami — tedy vjemy, které vedou hlouběji k bytostné povaze látkového. Hromada se zaplňuje dovnitř mírnou, zemitou vůní. Kvalitativní stránka chuti je samému procesovému dění imanentní: kompostová hromada je nyní uvedena do stavu, v němž dění určuje masově se množící svět drobných živočichů. Je to svět evolučně nižšího druhu, žijící ve tmě a vlhku {{SE|296}}<br /> <br /> a v nejvyšší specializaci se tu na různé způsoby rozkládá a přetváří. Každý živočišný druh nalézá v potravním řetězci připravenou potravu, na niž je nastaven jeho smysl pro chuť a jeho trávicí činnost. Jako poslední vstupuje na scénu s dešťovkami příbuzný kompostový červ (*Eisenia foetida*), který dalece převládající měrou odvádí vlastní práci trávení a látkové novotvorby. V podobném směru, avšak hmotností i kvalitou méně výrazně, působí kroužkovci (*Annelida*), mnohonožky (*Myriapoda*), stejnonožci (*Isopoda*), hmyzí larvy a další.<br /> <br /> Sáhne-li člověk do kompostové hromady, která se nachází na počátku fáze zeměnění, drží v rukou tmavohnědou až načernalou substanci, jež ještě obsahuje poslední, mikroby porostlé zbytky kořenů, stonků a listů a je zpravidla klubkovitě protkána velkou masou zmíněných kompostových červů. Červi i ostatní drobní živočichové odumírají, jakmile je stráven i poslední zbytek organických pozůstatků a v endogenní symbióze se střevními bakteriemi se mění v trus. Ten je jakožto étericko-oživená substance prosycen astrálními silami, jež trávicí hmota vstřebala průchodem skrze živočišný trávicí trakt. Tyto síly působí na jedné straně proměnu výživného humusu v trvalý humus a zkrocují odbourávající činnost mikrobů — nebo ji dokonce obracejí v budovatelskou. Na druhé straně jsou to astrální síly zprostředkované živočichem, které umožňují spojení s jílovými minerály a vznik jílovo-humózních komplexů. V této závěrečné fázi lze plným právem hovořit o astralizaci, o oduševnění hlinité hromady. Vše se organicky formuje a individualizuje v sjednocený celek.<br /> <br /> Až do plného zeměnění trvá čtvrtá fáze nejdéle. Trvá tím déle, čím je výchozí materiál bohatší na hrubá vlákna. V BKV (kravský/koňský hnůj) bylo toto stadium dosaženo přibližně po čtyřech měsících. Aktivita červů začala v 7. a skončila ve 13. týdnu. Teplota se držela s asi 25 °C téměř konstantně, v průměru asi 4 až 5 °C nad výkyvy vnější teploty.<br /> <br /> Čtvrté a poslední stadium — vznik humusu, přesněji jílovo-humózního komplexu — je ze všech nejzáhadnější. Zde rozvíjí svou hlavní působnost nejmladší, nejskrytější, nejjemnější a nejsilnější ze čtyř druhů éteru: životní éter. Životní éter je protipólem k živlu zemitě-pevného. Životní éter „tvoří život&quot;. Co se na Zemi jeví jako kámen, má svůj život {{SE|297}}<br /> <br /> V nadsmyslovém.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Grundelemente der Esoterik'', GA 93a, 30. září 1905, Dornach 1987, S. 44 f.&lt;/ref&gt; Životní éter je v kompostové hromadě tvůrcem života nesmírné rozmanitosti živých bytostí. Tento život je zároveň prostoupen smyslem. Odumírá-li toto smyslem prostoupené do formy, uvolňuje se životní éter, aby znovu komponoval látky do životní souvislosti — nakonec do humusu. Ten se na jedné straně stává, na základě kyslíku v humusu obsaženého, uchovatelem života; na druhé straně obsahuje humus dusík, který je — stejně jako kyslík a jiné prvky — vpředen do bílkovině podobné, bohaté na varianty látkovékompoziace. Látkově tvoří dusík most k astrálně-bytostnému, k tomu, co dává smysl. Z toho smíme usoudit, že životní éter v humusu je vlastní tvořivou silou, do jejíchž služeb se stavějí jeho tři starší příbuzní — éter tepla, světla a chemický éter. A nestává se snad právě tím vlastní tvořivou silou, že prostřednictvím dusíku má schopnost přivádět astrální k étericko-fyzickému? Nestává se tím kompost (trvalý humus) nejzákladnějším hnojivem bodem-podmíněné trvalé úrodnosti? A nepropůjčuje snad tento takto tvořivou silou se stávající životní éter životní souvislosti „půda a rostlina&quot; moc formovat se do celostí, individualizovat se a stávat se věrným odrazem svého v nadsmyslovém zakořeněného bytí? Všude tam, kde v živém rozeznáváme vzájemně působící, smysluplné nebo moudrosti plné souvislosti, sledujeme stopy životního éteru.<br /> <br /> Celkově vzato, lze shrnout: Organické odpadní látky, odumřelé z vyššího životního souvislosti, podléhají v kompostové hromadě nejprve rozkladné, avšak chaoticky probíhající oživující fázi, poté pak fázi budující — postupné proměně a opětovnému odumírání do pohumněné formy humusu. Ten však v sobě nese zárodek nového života na Zemi: «Universalsamen des Allgemein-Pflanzlichen» — univerzální semeno obecně-rostlinného. V tomto smyslu je humus hnojivem ze života pro rozvinutí vyššího života, totiž pro vegetativní rozvoj kulturních rostlin. Kompostové hnojivo je — podobně jako zrající plod, který živí člověka i zvíře — výživným plodem pro půdu a rostlinu. Skrze něj se minulé připojuje k přítomnému a umožňuje budoucí.<br /> <br /> Ve čtyřech stupních, jimiž prochází látkovost, jež dříve patřila rostlině nebo živočichu, až ke svému pohumňování, se odráží — nenápadně v malém a v časovém sledu — jakási opakování evoluce Země a {{SE|298}}<br /> <br /> kosmu. Na počátku všeho naplňovala ryzí teplo (tepelný éter — oběť vysokých duchovních bytostí) «starý Saturn». Za tímto stavem následovalo, na cestě zhušťování části tepla, vznikání živlu vzduchu a s ním světelného éteru na «staré Slunci», poté zhuštěním části vzduchu živlu vody na «starém Měsíci» a s ním éteru chemického čili zvukového — a konečně se zhuštěním části tekutého živlu stav živlu zemitě-pevného, Země jako hotového díla, a s ní životní éter.&lt;ref&gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Co se v kompostové hromadě, vyzdvižené nad úroveň půdy, odehrává jako umělý a přitom umělecký proces — pohumňování někdejšího vyššího života do trvalého humusu —, probíhá skrytějším způsobem ve všech půdách, zcela přirozeně v lesních půdách. Na ornicích a zahradních půdách je toto dění, usměrňované zpracováním půdy (viz s. 205 nn.), přiváděno na vyšší úroveň úrodnosti. Tomuto cíli slouží také zelené hnojení — pěstování rychle rostoucích trav, brukvovitých, luskovin a jiných rostlin výhradně k zásobení půdy humusem. Zvadlé zelené masy půdního pokryvu přitom poskytují výživný humus pro rozkladné stupně 1 a 2, zatímco kořenová masa zůstávající v půdě slouží zejména ve stavebních stupních 3 a 4 tvorbě trvalého humusu.<br /> <br /> Zelené hnojení se mulčuje a nabývá charakteru plošného kompostování. U tohoto jde o pokryv půdy organickými materiály od mladé zeleně až po dřevní štěpku mezi výsadby v zahradnictví. Účelné je i zde míchání různých materiálů. Od čisté slámy nebo listí je třeba upustit — sláma je příliš řídká a objemná, listí se ukládá příliš hustě, obojí se proto rozkládá jen pomalu.&lt;ref&gt;Krafft von Heynitz: ''Kompost im Garten'', Stuttgart 1999, 127 S.&lt;/ref&gt; Půdní pokryv chrání před výparem, zálehem, tvorbou krusty, erozí a zaplevelením, přitahuje mikrobní a žížalový život do půdní vrstvy a vytváří mu stále plynoucí zdroj potravy, udržuje půdní dýchání v chodu a oživuje zralost půdy.<br /> <br /> Humifikaci organické půdní vrstvy zajišťuje svět mikrobů a drobných živočichů, příznačný pro zvláštnosti daného stanoviště. Všem půdám je však společné, že namísto červeného kompostního červa se tu uplatňuje žížala obecná (*Lumbricus terrestris*), mistr půdní úrodnosti. Jenomže na písčitých půdách chudých jak na vápník, tak na jíl je počet jejích jedinců {{SE|299}}<br /> <br /> a tím i jeho blahodárná, humus stabilizující činnost velmi omezena. V polním hospodářství se plošné kompostování praktikuje pokud možno v kombinaci s podmítkou se zeleným hnojením; do porostu se vnáší závoj čerstvého nebo lehce nakysaného chlévského hnoje.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung_des_Kompostes&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Použití kompostu ===<br /> <br /> Zralý kompost je produkt rostlinně-živočišný. Není to jen proto, že se do něj přimísí živočišné výměšky a jiné složky pocházející od hospodářských zvířat, nýbrž proto, že proces humifikace jako takový by se nemohl uskutečnit bez astrální účinnosti světa drobných živočichů kompostové hromady. Hlavní složky jsou rostlinného původu, jejich přeměna v humus však podstatně závisí na činnosti a organizační síle zvířat. Kompost proto není hnojivem hnaným do rychlosti, které by násilně popohánělo vegetativní růst. Jeho působení tvaruje a formuje vegetativní. To z něj dělá hnojivo pro všechny ty kulturní rostliny, jež nesou plody především ve vegetativním — ať již jde o trávu, bylinu nebo strom. To se týká lukařství a pastvinářství, zahradní a polní zelinářské produkce i ovocnářství. Tvorba plodů, v rozšířeném smyslu, zde znamená substanciální tvorbu, která se hromadí a zaplňuje prostor v jednotlivých orgánech rostliny a jejíž výživnost je zaměřena na potřebu člověka a zvířete. Tato výživná schopnost si žádá hnojivo, které zadržuje rostovou a reprodukční sílu usilující ke semenotvorba a nechá ji proměnit a přetvořit v potravinovou substanci aktuálními záření Slunce a planetárního kosmu. Toto hnojivo vstupuje do působení sil rostlin řádem a formou. Je jím černý, drobivý trvalý humus.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kompostdüngung_von_Wiesen_und_Weiden&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kompostové hnojení luk a pastvin ====<br /> <br /> Trvalé travní porosty poskytují krmivo pro přežvýkavce a koně. Krmivo se skládá z vegetativních částí výhonku, ze stonku a listu. Porost je od jara do podzimu opakovaně spásán nebo sečen na zelené krmení či seno. Na pastvinách a ještě více na bylinami bohatých loukách dochází na jaře k rozkvětu jednotlivých bylin. Po odkvětu se stahují do listnatého rosettového stádia. Tráva vyrůstá ze svých odnožovacích uzlů stále znovu. Louka i pastvina zůstávají zelené v zimě i v létě. Porost je z velké části udržován v čistě<br /> <br /> Vegetativním stavu udržovány jsou i půdní procesy, které jsou po každém spásání nebo sečení reaktivovány k novým přeměnám. Půda ani rostlina nepřicházejí k odpočinku. Generativní dozrávání jim zůstává odepřeno. Při intenzivním využívání vede toto k ochuzování druhů. Proto si louka i pastvina žádají hnojení, které tento nedostatek vyrovnává — a tím je kompost. Na jaře po prvním spásání nebo prvním sečení sena, nebo lépe ještě na podzim, zprostředkovává travnatému drnu a půdě vyzrálou, zemitou kráftovou strukturu, která konfiguruje tvorbu substance ve stonku a listu jak na straně reprodukční, tak na straně výživné. {{SE|300}}<br /> <br /> Pravidelné kompostové hnojení trvalých travních porostů zhušťuje drn, sjednocuje a zkracuje pastevní okusy, obohacuje druhové složení — zejména o byliny — a zvyšuje výživnou hodnotu krmiva.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kompostdüngung_im_Gartenbau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kompostové hnojení v zahradnictví ====<br /> <br /> Podobně jako na trvalých travních porostech chybí i v zahradnictví dozrávající půdní klid; jedna kultura střídá druhou. Půda musí být po větší část roku udržována na vysoké úrovni úrodnosti, v jarní náladě nakloněné růstu. Tvorba potravinového nebo krmivového plodu se neodehrává v generativní fázi, nýbrž v době nejintenzivnějšího růstu. Velké sklizňové hmoty čerstvé, životaschopné substanciality opouštějí pozemek i statek. Co zůstává — především kořenová masa — stává se výživným humusem pro následující kulturu. Oproti tomu étericky-biologicky tvarující síla astralitou prostoupeného trvalého humusu zůstává v nevýhodě. To, co jinak na orné půdě v klidových dobách probíhá samo od sebe — přeměna výživného humusu v trvalý — musí být zahrádkářské půdě dodáno zvenčí jako vyzrálý kompost. Působí — podle druhu kultury — specificky jemně aromatizujícím způsobem na chuť a vůni, zpevňuje pletiva, zachovává čerstvost a zesiluje lesk a barevnost.<br /> <br /> Materiály pro kompost v zahradnictví zahrnují odstraněné sklizňové zbytky, organické odpady všeho druhu, drtě ze zeleného řezu, uvolněné meziplodiny, kamenné moučky, rohové lupínky a kdekoli je to možné, chlévský hnůj. Odpad a čistírenský kal jsou vyloučeny. Pro komposty bez plevelů — speciální komposty pro pěstírny a skleníkové kultury — se hodí nejrůznější směsi luskovin, trav, ovsa a dalšího. Ošetření kompostu horkou párou za účelem zničení škodlivých zárodků a semen plevelů {{SE|301}}<br /> <br /> by se, kromě pěstírenských zemí, mělo vyhnout. Kompost se tím do značné míry mění v mrtvý substrát.<br /> <br /> Kompost se zpravidla aplikuje rovnoměrně po celé ploše; zapracuje se mělce. Na písčitých, kamenitých a suchých stanovištích se osvědčuje náročný postup hnojení do sadebních jamek.<br /> <br /> V tropickém podnebí panuje v půdách chudoba humusu; organická substance podléhá urychlené mineralizaci. Totéž se tam odehrává vlivem vysokých teplot a vlhkosti i v kompostovém hromadě. Oproti tomu se tam osvědčuje kompostování „pod zemí&quot; ve velkých zemních jamách, do nichž se přes noc zatlačí jistý počet koz, ovcí nebo skotu. Ty duní a špástají materiál, zpravidla objemný a většinou zdřevnatělý, a obohacují ho svými výměšky. Dosahuje se tak dobré kvality humusu. Hrst takového humusu vložená do sadební jamky, osivo uložené do humusu a lehce překryté zemí způsobuje hotový zázrak: Výnosy stoupají na dosud neznámou výši a blahobyt obyvatelstva živořícího v chudobě roste.&lt;ref&gt;Mündliche Mitteilung von Matthias Guépin, Dozent am Emerson College (GB) und Berater in Kenia.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Podobným postupem je zakládání širokých vyvýšených záhonů nad odvodnitelné příkopy naplněné větvovím a křovím. Silně zpomaleným rozkladem a přeměnou v humus v podloží vzniká v zemním hřbetě taková míra oživení, že na nejmenším prostoru pestrá směs zelenin může nepřetržitě zásobovat jednu nebo více rodin. I tento postup potřebuje mnoho rukou; působí sociálně integračně a zajišťuje skromný blahobyt.<br /> <br /> Platí to pro celý svět: Umně provozované hospodaření s humusem osvobozuje od hladu a přináší nový kulturní rozkvět.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kompostdüngung_im_Obstbau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kompostové hnojení v ovocnářství ====<br /> <br /> Ovocnářství se od 20. století vyvíjelo od extenzivního, druhově bohatého pěstování vysokokmenů v rozptýlených sadech přes polokmeny až ke druhově chudému, intenzivnímu pěstování nízkokmenu s kratší dobou využití. V průběhu tohoto vývoje se tvorba plodů přesunula z vysoké, ve světle a vzduchu vznášející se koruny stromu dolů do přízemních vzduchových vrstev — a souběžně s tím enormně vzrostla potřeba hnojení. {{SE|302}}<br /> <br /> Ovocný strom dřevnatí a zároveň nese jemné, chutné plody. Ovládá polaritu světla a tmy, života a smrti, jakož i éterického a astrálního působení. To se projevuje zvláště u vysokokmenu. V něm usiluje éterická životnost z kořenového systému sahajícího do šířky i hloubky přes kmen a větve k olistěným výhonkům koruny. Toto silné oživení ve vzduchu a teple přitahuje bohatý hmyzí život: «Von demjenigen, was da als Astralreiches durch die Bäume hindurchgeht, lebt und webt das ausgebildete Insekt» (Z toho, co prochází stromy jako bohatá astralita, žije a tká vyvinutý hmyz).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 184.&lt;/ref&gt; Polárně k tomu vládne ve všem dřevnatějícím, a tedy především v oblasti kořenů, «éterická chudoba». V tomto prostředí, silněji vystaveném silám mineralizace, se rozvíjejí larvy hmyzu. Vysokokmen roubovaný na pomalu rostoucí podložce v sobě tuto polaritu jakoby ztělesňuje; je nenáročný a nepotřebuje žádné hnojení, tím méně takové, které působí bujným rašením.<br /> <br /> Jinak je to s jeho protikladem — nízkokmenovým stromem pěstovaným v uzavřených plantážích podobně jako monokultura na rychle rostoucí podložce. Roste spíše jako slabě dřevnatějící výhonek ze země a plodí zemně nízko, jakoby v mladém věku. Kambium, které u vysokokmenu tlumí příliš silnou bujnost, potřebuje u nízkokmenů nepřetržitou stimulaci prostřednictvím humusem bohaté, dobře prokořenitelné půdy. Tvořivá síla a živost humusu se jakoby dále přenáší do kambium samotného. Nízkokmenovník potřebuje hnojivo, které rozhodně nesmí působit bujně, nýbrž musí svou gestaltungskraft — živě proastralizovanou larvami a červy kompostové hromady — být příbuzné samotnému kambiu. U vysokokmenu se mineralizovaná země vytáčí do kmene a větvoví koruny. U bujného nízkokmenového stromu je toto vytočení omezeno ve prospěch stejnoměrně vysoké životnosti v kořenovém prostoru i v oblasti koruny. Ve stejném smyslu působí i intenzivní zelené hnojení pěstované v nízkokmenovém a polokmenovém ovocnářství.<br /> <br /> Intenzivní ovocnářství je úspěšné tehdy, když obsah humusu v půdě přesáhne 3 %; optimální je až přibližně 6 %, při současně minerálně silné půdě.<br /> <br /> Jako kompostovací materiál přicházejí vedle již zmíněných přísad přednostně v úvahu všechny druhy chlévského hnoje. Díky svému živočišnému původu disponují tyto tvořivými silami vyššího druhu, které bujnost nízkokmenovníků zkrocují na harmonickou míru. Tato harmonizace se projevuje v celém průběhu růstu z hlediska výrazně {{SE|303}}<br /> <br /> omezeného tlaku infekcí a škůdců, jakož i v chutnosti a trvanlivosti plodů.<br /> <br /> Souhrnně řečeno: kompost působí na vývoj rostlin zdravotně a harmonizačně; vytváří v půdě základ pro její trvalou úrodnost. Doporučuje se, aby v různorodě utvářeném hospodářském organismu byly komposty pro hlavní oblasti použití zakládány odděleně: pro kompost na trvalé kultury přicházejí — s těžištěm na chlévském hnoji — v úvahu veškeré odpady, i ty zatížené semeny plevelů; v zahradnictví vznikají v podstatě rostlinné odpady, které by měly být pokud možno prosté semen plevelů; podíl chlévského hnoje je vždy výhodný. V ovocných sadech by měl být vedle zeleného hnojení a před veškerými ostatními odpady upřednostněn chlévský hnůj.<br /> <br /> Toto doporučení apeluje na celé společenství statku, aby právě prostřednictvím kompostování vykonávalo a dovádělé k umění zmíněný «osobní vztah k práci s hnojivem» — rozšířený o práci s biologicko-dynamickými kompostovými preparáty (viz s. 344 násl.) — a aby různými druhy kompostových zemin odpovídalo specifické potřebě jednotlivých kulturních druhů.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufe_2:_Die_Düngung_aus_dem_Seelischen_der_Haustiernatur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Stupeň 2: Hnojení z duševní přírody domácích zvířat ===<br /> <br /> To duševně-astrální, které se rostliny jako čistě živoucí-éterné bytosti dotýká jen zvenčí, se ve zvířeti stalo vnitřní bytostí. Zvíře se jako tělesný organismus vymezuje navenek a utváří své tělo v nástroj rozvíjení své bytosti. Svými smysly prožívá zvíře svůj vnější svět a z tohoto prožívání rozvíjí svou činnost v teple, vzduchu, vodě a zemi. Mocí své duševní bytosti se látky skládají v zázračné dílo jeho orgánů, které podle svých vykonávaných činností přijímají ty nejpodivuhodnější podoby. V každé z těchto činností se projevuje dokonalá moudrost. Chceme-li se tedy poznáváním přiblížit bytosti zvířete, musíme usilovat o to, abychom zvnitřnili to, co vnímáme všemi smysly, a zformovali to v prožitý myšlenkový obraz. Moudrostí naplněná souvislost, která se v tom zjevuje, poskytuje vciťujícímu se poznání neklamnou jistotu, že síly, které skládají látky zvířecího těla a jimiž se může uvést v činnost, mají svůj bytostný prapůvod v astrálním neboli duševním těle zvířete {{SE|304}}<br /> <br /> Co tedy vychází z trávicí činnosti zvířat, získává svou hnojivou sílu zvláštní bytostnou povahou duševního bytí. O rostlinách bylo řečeno: «Živé hnojí živé» — pro zvířata pak platí přes to ještě: «Duševní hnojí duševní.» Tomuto stavu věcí bylo podrobně věnováno místo v kapitole «Duševní organizace čili astralleib zemědělského organismu» (s. 111 a násl.). K nejvyšší hnojivé síle na úrovni čistého přírodního působení přivádí duševní přirozenost přežvýkavců a zde zvláště přirozenost skotu (viz kap. «Skot»). Chápat hnojivou sílu jako souhrnný účinek jednotlivých takzvaných živin pramení z teorie, která si již neklade otázky. Naproti tomu hledat hnojivou hodnotu — jak již bylo opakovaně zdůrazněno — v «kompozitoru» (v koze, ovci nebo skotu), z jehož bytostné povahy se látky skládají právě v toto a žádné jiné uspořádání, to láme materialistické zábrany a otvírá pohled na otázky, které se obracejí ke skutečnosti života, duše a ducha. Sleduje-li se těchto otázek, ukazuje se, že hnojivá hodnota je tím vyšší, čím více jsou zvířata chována, krmena, ošetřována a šlechtěna způsobem odpovídajícím jejich bytostné povaze. To vše uvádí v chod z bytostné povahy hospodářských zvířat síly, které hnojí. Statek, jenž byl utvářen v organismus, tyto podmínky splňuje.<br /> <br /> Chov hospodářských zvířat statku je dimenzován tak, aby jej bylo možné jednak živit z krmné základny vlastní statku a jednak aby bylo k dispozici dostatek hnojiva pro hospodářské plochy. Množství a kvalitu vytváří příroda. Zachování nebo dokonce zušlechtění hnojiva až po jeho použití je věcí člověka.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Bewahrung_der_Dünger_des_Haustierbestandes&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Uchovávání hnojiv ze stáda hospodářských zvířat ===<br /> <br /> Při pastvě hnojí hnůj a kejda přímou cestou. Pravidelné rozhazování kravských plácků zabraňuje vzniku bujných míst. Naproti tomu hnůj pocházející ze stájového chovu musí být až do použití skladován co nejúsporněji bez ztrát. Nejlepší způsob, jak uchovat hnojivou sílu chlévského hnoje včetně kejdy, je ten se slámovou podestýlkou; nejpochybnější, avšak rozhodně nejracionálnější, je způsob tekutého hnoje neboli gülle. V gülle (kejda + hnůj) probíhají za převažujícího vzduchového uzávěru anaerobní fermentační procesy, při nichž se organické dusíkaté sloučeniny mineralizují na čpavek, který jako plyn uniká do vzduchu zejména při aplikaci (obtěžování zápachem). Míchadlem lze tento účinek zmírnit. Gülle působí na oživení {{SE|305}}<br /> <br /> toho vodně-měsíčního a tím, s obejitím živlu zemitě-pevného, přímo na bujnost rostliny, tedy tedy tendečně ve směru mírného minerálního hnojení. Podestýlka ze slámy má naproti tomu vícenásobnou přednost. Sláma saje část kejdy, při vyhánění se zcela promísí s hnojem a díky své tuhé objemnosti zajišťuje aerobní podmínky při skladování. K tomu přistupuje, že sláma obilí je proniknutá a utvářená touž fruktifikační procesem, který tvoří zrno v klasu. Stéblo je ztluštělé a uzavírá větší objem vzduchu ve stéblové rouře, než je tomu u divokých trav. Lze v tom rozpoznat výraz silnějšího vnitřního a astrálního působení. Navíc se po vytvoření kožky kýseliny křemičité v procesu zrání třpytí a barví do žlutých, načervenalých až zlatých tónů. Obklopuje se obalem z opálu. Sláma je slunečním plodem a teprve skutečně dělá z kravského hnoje sluneční-zemní hnojivo, «zlato sedláka».<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Tiefstallmist&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Hnůj z hlubokého stojení ====<br /> <br /> Nejlepší a nejúspornější způsob skladování je ten v hlubokém stáji. Skot, ovce a kozy kejdují a hnojí na čerstvou vrstvu slámy; kejda je zcela vsáknutá slámou. Svým obsahem dusíku urychluje aerobní rozklad na dusík chudé slámy. Zvířata sama splňují požadavek «drž jej vlhký a šlapej ho pevně».<br /> <br /> Hluboký stáj má ovšem nejvyšší potřebu slámy až 15 kg/zvíře a den oproti hnojném stáji na prošlap se 3 až 5 kg a boxovém volném stáji s podestýlkou s 0,5 až 1 kg.&lt;ref&gt;KTBL: ''Faustzahlen für den ökologischen Landbau'', Darmstadt 2015, 760 S.&lt;/ref&gt; V zájmu přípravy pevného hnoje a tím minimalizace vzniku gülle lze v hnojném stáji na prošlap a boxovém volném stáji příslušně zvýšit množství podestýlky. Kombinace vázaného stáje (krmení, ošetřování) s nočním pobytem v hlubokém stáji snižuje potřebu slámy. Vrchní vrstvy podestýlky hlubokého stáje, lůžková matrace, se ohřívají na ca. 30 °C a při mírném rozkladu látek procházejí první, tj. tepelnou fází kompostového hromady. Pevným šlapáním zvířat se pod nimi ležící vrstvy podestýlky zhušťují; ochlazují se a přecházejí do fermentačních procesů; podléhají za vzduchového uzávěru narůstající fermentaci. Analogicky k fázi 2 kompostové hromady je bující množení mikrobů {{SE|306}}<br /> <br /> Hefen a plísně jsou zbrzděny. *Chvostoskoci* a jiní drobní živočichové v tomto prostředí nenacházejí podmínky pro život. Fermentační enzymy, vytvořené autolýzou nebo vylučované bakteriemi, uvádějí závěrečnou fázi fermentace do pohybu: voda, bílkoviny, sacharidy, tuky atd. jsou štěpeny. Organické tkáně se rozvolňují, až na drobivé zbytky slámy a zdřevnatělé části; tvoří se aromata, hmota se stává homogenní a nabývá hnědavého zbarvení. Hnůj nyní voní jako chleba — jak se říká —, pokud se fermentace zdařila. Vícenásobně ošetřen biologicko-dynamickými preparáty a při nerušeném skladování přes léto je zralý produkt půdě «vtělen». Aby se v základní vrstvě hlubokého stájení předešlo stagnující vlhkosti a tím hnilobě, byl by vhodným podkladem udusaný jíl nebo hlína. Zde platí stejné pravidlo přímého dotyku se zemí jako pro kompostovou hromadu. Z neznalosti jemnějšího silového působení předepisuje zákon — bohužel i zde — nepropustnou betonovou podlahu. Nebezpečí takto vzniklého hromadění vlhkosti lze čelit vrstvou dřevní štěpky, vnesenou před ustájením na podzim.<br /> <br /> Stáj pro skot s hlubokým stáním by měla být konstrukčně navržena tak, aby se vrstva hnojního polštáře — při deseti čtverečních metrech prostoru pohybu a ležení na zvíře — mohla po šest měsíců, až do výhonu na pastvu na jaře, budovat do plné výše; dalším třem měsícům přes léto slouží dozrání. Mezičasové vyvážení a meziskladování v polních kompostech způsobuje značné ztráty substance. Ukazuje se jako bezproblémové udržovat krávy o váze 500 až 600 kg přes chladné a chladnější roční období na narůstajícím hnojním polštáři, aniž by se propadaly. S oteplením v březnu a dubnu se zrychluje rozklad horních vrstev slámy a může tak dojít k prohlubování průchozích cest a bočním vyklenutím. Toto změknutí lze včas nanesenou uzávěrovou vrstvou z jílu, hlíny nebo dřevní štěpky oddálit až do výhonu na pastvu.<br /> <br /> Také ovce a kozy jsou v zimní ohrádce chovány v hlubokém stáji. Hnůj a podestýlka jsou močením a dupáním velmi hustě uloženy, rychle fermentují a jsou bez ztrátného meziuložení přímo použitelné jako hodnotné hnojivo. {{SE|307}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Stapelmist&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Hromadový hnůj ====<br /> <br /> V boxovém, šlapacím a vazném stáji se vymíjí denně, případně při skrabákovém odklidu i vícekrát denně. Část kejdy se zachycuje odděleně. Zbývající část se jako směs hnoje, podestýlky a kejdy dostává na blízké meziskladiště. Na něm začínají již po krátké době fáze 1 a 2 — ohřev a provzdušnění — a tím nekontrolované rozkladné procesy se ztrátami substance. Z meziskladiště se pevný hnůj buď převáží k dalšímu zrání na polní komposty, nebo se kompostuje. V obou případech nastupují fáze 1 a 2 znovu s dalšími úbytky substance. Aby se tyto ztráty minimalizovaly, měl by být osvědčený postup hromadování hnoje znovu promyslen a důsledně uplatňován. Nepropustná podlahová deska s odvodňovacími žlábky po celém obvodu pro kejdu a dešťovou vodu jsou přitom nicméně nevyhnutelné. Čerstvý hnůj, vznikající denně ve sběrné jámě, se pokud možno ihned odebírá čelním nakladačem se stájovými hnojovými kleštěmi a po částech vedle sebe ukládá v šíři hnojného prostranství. Přesná práce je zde naprosto nezbytná. Před tuto první řadu přibývá druhá a třetí atd. Mezitím se první, druhá atd. řada ohřívá, takže ve stejném pořadí lze po částech přikládat druhou vrstvu a nakonec třetí a čtvrtou atd. až do maximální technicky dosažitelné výšky. Je-li tato výška s první řadou dosažena, lze začít s první vrstvou navazujícího oddílu. Tak se hromada postupně buduje do šířky i plné délky. Tlakem uložených vrstev procházejí fáze ohřevu, odplynění a provlhčení rychle a neúplně a končí ve fermentaci. Do té míry probíhají ve správně vybudovaném hromadovém hnojisku tytéž procesy jako v hlubokém stájení. Přesto jsou ztráty substance (přibližně 20 %) kvůli všestranné expozici vůči vnějšímu vzduchu vyšší než při hlubokém stájení. Rozklad postupuje na téměř svislých bočních plochách a na povrchu rychleji, znatelně mimo jiné podle výskytu kloboučkových hub.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Mistkompost&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Hnojový kompost ====<br /> <br /> V biologicko-dynamickém zemědělství se rozlišuje mezi «hnojivem», které pochází od zvířat, a kompostem, jenž je původu převážně rostlinného. Jsou to dvě různé kompozice sil, které tu hnojí. {{SE|308}}<br /> <br /> Při kompostování chlévského hnoje probíhají tytéž procesy jako popsané u rostlinného kompostu. V dozrálé, zušlechtěné podobě se utváří dauerhumus zvláštního druhu. Jeho silová konstelace uchovává astralitu domácích zvířat, která je hnoji vlastní. Právě jejich duševní síly jsou to, co dodává hnojivu mimořádný dlouhodobý účinek. Ve zvláštní míře platí to pro kompost z čistého nebo i z části přiměšovaného hovězího hnoje. Zprostředkovává životu rostliny síly, které sahají nad rámec astrálně-duševního a které byly v kap. «Skot» označeny jako «vloha Já». Tímto označením se odkazuje na silový souvis vyššího řádu, který kulturní rostliny nejenže zobrazuje jako obraz jejich nadsmyslové bytosti, nýbrž v nich zakládá dispozici, aby tato bytost mohla znovu vstoupit do vztahu k tomu, co z ní v minulé evoluci razo-prostorově ztvrdlo do díla — totiž k zjevné podobě rostliny — a mohla inaugurovat nové vývojové možnosti. Tím se ukazuje, že pravé hnojení z oživené a oduševnělé přírody šlechtitelský, vývojový hodnotu pro kulturní rostliny má a mít musí.<br /> <br /> Doporučuje se k hnojinovému kompostu vedle hovězího hnoje přimísit všechny ostatní druhy hnoje pocházejícího od ovcí, koz, koní, prasat a drůbeže chované na statku. Každý z těchto druhů zvířat provádí — jako výsledek své trávicí činnosti — své povaze odpovídající «kosmicko-kvalitativní analýzu» krmiva (viz kap. «Skot — Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já», s. 156 n.). Její výsledek se vtiskuje takřka jako vzor silové kompozice do hnoje. Slučují-li se různé takové vzory v kompostové hromadě, vzniká univerzální hnojivo, které — jak výše popsáno — podnětně prostupuje plodotvornost ve stadiu vegetativního růstu, jak je to výtečně nezbytné na loukách a pastvinách, v intenzivním ovocnářství a zelinářství.<br /> <br /> Pro kompostování celkového množství živočišného hnoje není důvod. Je příliš pracné a způsobuje skladovací ztráty padesát procent a více. Použitelnost v polním hospodářství nastává tehdy, když chlévský hnůj ztratil ostrost zápachu, nebo u prasečího hnoje přímo puch. To nastane, když jako ve štósovém a hlubokém stájení projde rotační fází 1 a zčásti 2. Další průběh rotace pak pokračuje v půdě pod vedením zejména žížaly a v kontextu s mikroby za životní a smyslové aktivity kořenů. Při kompostování příliš vlhkého chlévského hnoje — zpravidla důsledek nedostatečného {{SE|309}}<br /> <br /> Podestýlky (prasečí hnůj) — dochází ke vzniku mokrých jader, která vyžadují včasné přehazování.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Jauche&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kejda ====<br /> <br /> Kejda a hnůj mají na základě fyziologických procesů, z nichž vznikají, polární hnojivé kvality. Jak bylo objasněno na příkladu skotu (kap. «Skot», s. 146 n.), hnůj vychází z trávicího systému, v němž je zvenčí přijatá, tělu cizí potrava postupně rozebírána — přežvykováním, činností bachoru, žláznatého žaludku, tenkého a tlustého střeva — a při průchodu slizničními stěnami tříděna. Odtud se přecházejí takto své cizosti zbavené, mineralizované trávicí látky do žilní krevní dráhy a dále do jater. Moč naproti tomu je výloučením z tělního nitra, dostává se přes tepennout krevní dráhu do ledviny a dále přes močový měchýř do vnějšího světa. Ledvina třídí tělu vlastní látky a vylučuje v kapalné formě jako moč ty, jež se staly nepotřebnými. Podstatnou součástí moče je močovina, rozkladný produkt bílkovinného metabolismu. Na této dusíkaté sloučenině ještě lpí činnost duševního a životního těla zvířat. S močí nesou ven síly těchto dvou bytostných článků, a právě tyto síly to jsou, které hnojí. Jinak je tomu u kravského hnoje: ten sestává z nestravitelných zbytků krmiva, prostoupených odpadlými hlenovinami trávicích orgánů a impregnovaných výsledkem «kosmicko-kvalitativní analýzy» (srov. kap. «Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já», s. 156 n.). Hnojivé síly moče vytékají z minulostně působící, měsíční astrality skotu — v kravském hnoji se k nim přidávají síly, které v přítomnosti vyzařuje slunce. Jsou to síly, které skot ze svého zvláštního smyslového vztahu ke krmivu vtiskuje hnoji při výkonu «kosmicko-kvalitativní analýzy» — od přežvykování přes trávicí trakt až po zpětně odrážející funkci rohů jako «vlohy Já».<br /> <br /> Kejda se skladuje v jímkách nebo otevřených nadzemních nádobách; podléhá za převážně anaerobních podmínek kvašení. Doporučuje se proto mít k střídavému skladování alespoň dvě nádoby, aby po naplnění bylo k dispozici dostatek času k dozrání. Zušlechtění kejdy se děje mechanickou cestou — mícháním a provzdušňováním — a biologickou, popřípadě {{SE|310}}<br /> <br /> biologicky-dynamickou cestou prostřednictvím přísad. První způsob podporuje aerobní rozkladné a přestavbové procesy, druhý působí řídícím způsobem na celý průběh procesu až ke zralosti. Osvědčenými přísadami, které biologicky zpětně vážou čpavek vzniklý rozpadem močoviny, jsou zušlechtěné komposty chlévského hnoje v malých množstvích, dále nasekaná kopřiva, piliny a dřevní třísky. Biologicky-dynamické kompostní preparáty (viz kap. «Kompostní neboli hnojivé preparáty», s. 360 nn.) se ponoří v průlezných sáčcích do kejdy a hnojůvky, zavěšeny na plaváku. Aby se zabránilo ztrátám dusíku, mohou v otevřených kvasných komorách sloužit i plovoucí přikrývky ze slámy, kopřiv apod. s vpravenými příměsemi suroviny fosforitu a čediče.&lt;ref&gt;Herbert Koepf, Bo D. Petterson, Wolfgang Schaumann: ''Biologische Landwirtschaft'', Stuttgart 1980, 303 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V dnes běžných bezestýlkových ustájeních prasat a skotu vzniká tekutý výkal, kejda. Tato směs vody, hnojůvky a hnoje zkvasí, není-li dále upravována, v páchnoucí, rychle působící hnojivo. Mineralizace látek je značně pokročilá. V biologicky-dynamickém zemědělství by se místo kejdového hospodaření měla — pokud možno — prosazovat příprava pevného chlévského hnoje. V čistě trávnatých oblastech, kde chybí stelivo, nezůstává často jiná volba. O to důležitější je pak přijmout veškerá opatření k zušlechtění kejdy, jak platí i pro hnojůvku. Zpravidla se surová kejda z velkochovů vyvází na pole bez jakékoliv úpravy. Nehledě na takzvané obsahy živin platí za odpadní produkt, jehož je třeba se zbavit — se všemi důsledky v podobě obtěžování zápachem, úniků oxidů dusíku (oxid dusný, N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O), zatížení spodní vody dusičnany, ucpávání půdních pórů hlenovinami, ochuzování půdní flóry a fauny a snižování výživné hodnoty krmiva zejména nízkomolekulárními bílkovinnými sloučeninami. Velká vážnost, jíž se živočišnému hnoji kdysi dostávalo, padla za oběť myšlení v živinách. Při pečlivém zušlechťování, především prostřednictvím biologicky-dynamických preparátů, a dostatečně dlouhém skladování může postupně docházet k tomu, že i z kejdy vznikne trvale působící hnojivo, které se budujícím způsobem zařadí do půdních procesů. {{SE|311}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung_der_hofeigenen_tierischen_Dünger&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Využití statkem vlastního živočišného hnoje ===<br /> <br /> Pro všechny plodiny je hnojení chlévským hnojem dobrodiním: jako čerstvý hnůj pro lilkovité, brambory a rajčata, v přeloženém stavu pro okopaniny a obilniny, a jako vyzrálý, zeměmi prostoupený hnůj pro víceleté polní pícninářství i pro trvalý travní porost, zahradnictví a ovocnářství. Díky trvale vysoké hnojivé síle není nutno hnojit každoročně pro všechny plodiny — v rámci dobře komponovaného osevního postupu v polním hospodářství postačuje jednou za tři roky k okopáninám. Pro dobrou tvorbu výnosu pokrývá potřebu okopanin dávka přibližně 300 dt/ha. Pokud jde o celkové množství hnoje v podniku, je ideální roční dávka jedné velké dobytčí jednotky (VDJ) na ha (1 VDJ odpovídá 500 kg živé hmotnosti). V průměru lze u hovězího stáda včetně odchovu počítat s jednou VDJ na kus. Jedna skotská VDJ produkuje podle množství steliva 80 až 100 dt pevného hnoje. Včetně hnoje ostatních hospodářských zvířat je obsazení jednou VDJ na ha v menších a středních podnicích dosahováno, ba mnohdy i překračováno; u velkých podniků s převahou polního hospodářství klesá počet VDJ na ha hraničně na 0,4 až 0,3. Skotský hnůj tvoří hlavní hmotu a do ní se pokud možno přimísí menší množství hnoje od ostatních hospodářských zvířat. Přebytečné množství hnoje se v rámci osevního postupu zapravuje do sklízejících jařin před hlavní pícní plodinou, a to v dávce přibližně 100 dt.<br /> <br /> Výsev pevného hnoje k okopáninám se zpravidla provádí v předchozím roce na strniště předplodiny. Po lehkém zapravení do půdy následuje meziplodina, která díky pevnému hnoji vytvoří stejně bohatou kořenovou i nadzemní zelenou hmotu — a tím připraví dobrou, zpracovatelnou osivnou vrstvu pro jarní setí okopanin.<br /> <br /> Dobře vyzrálá hnojůvka a v případě nouze i kejda jsou vítanými hnojivy tehdy, jde-li o to napomoci ozimům na jaře k vývojovému skoku. Výpad ozimů a prořídlé porosty po střídavých mrazech na jaře mohou být pobídnuty k intenzivnějšímu odnožování. K tomu napomáhá dusík vázaný v močovině. Tato dusíkatá sloučenina mineralizovaná z bílkovinného metabolismu získává svou specifickou účinnost prostřednictvím astrálních sil, které pocházejí ze soulové složky zvířat a konfigurují látkové složení moči, do níž je dusík zapojen. Dalším aplikačním polem je hnojení strniště s ohledem na rychlý rozvoj meziplodiny zeleného hnojení. Na pastvině je {{SE|312}}<br /> <br /> Použití kejdy v časném jaru je prospěšné, popřípadě při střídavé pastvě po přehonu. Na porosty v plném růstu (zejména okopaniny) by se aplikace kejdy či hnojůvky měla vyhnout.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wirksamkeit_der_hofeigenen,_tierischen_Dünger&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Účinnost hoferních živočišných hnojiv ===<br /> <br /> U každého z hnojiv je třeba se ptát po jeho bytosti, po duševně-astrálním silovém potenciálu, který prostřednictvím životního a fyzického těla uspořádává látky a udržuje je v pohybu tak, aby se ve svém odrazovém obraze mohly fyzicko-smyslově projevit a podle své bytostné povahy působit. Na jednotlivé bytostné rysy divoké fauny a domácích zvířat bylo poukázáno v kapitole „Duševní organizace čili Astralní tělo zemědělského organismu&quot; (s. 111 a násl.). Přitom bylo zjištěno, že každý živočišný druh přispívá svou tělesnou činností jaksi hnojivým příspěvkem k celku přírody. Činností oduševnělého živočišného světa vzniká moudré předivo vztahů, které prostupuje celou přírodu smysl udělujícím způsobem. Mezi býložravými savci jsou to přežvýkavci, jejichž orgánová činnost je organizována tak, aby připravovala hnojivo, jež je s to „bránicový orgán&quot;, půdu, ve vyšší míře oživit a oduševnit. Z pouhého kvantitativního látkového složení to nelze vyčíst. Jde spíše o otázku kvalitativního poměru látek vůči sobě navzájem. Tento poměr nese pečeť bytosti krávy, ovce, kozy atd. Nejvyšší stupeň dokonalosti dosahuje skot. V kapitole „Skot&quot; (s. 146 a násl.) byl učiněn pokus charakterizovat trávicí dění prostoupené a prožité jeho bytostí, jakož i jeho se smyslovým vnímáním spjaté metabolicky aktivní smysly a inteligenci. Hledá-li se odtud porozumění pro dlouhotrvající, blahodárné působení speciálně skotského hnoje na půdu a rostliny, pak snad může být následující úvaha plodná: Rostlina roste na ose Země–Slunce. Kořen směřuje do hloubky k středu Země, stéblo, stonek nebo kmen se vztyčuje svisle do výšky vstříc Slunci. Z této svislé osy vyrůstají listy a větve do šíře a dálky. Listový aparát, rozestírající se plošně do horizontály, přijímá přímou cestou dopadající sluneční a planetární vlivy a zpracovává je v živou substanci, podporován „zemskou šťávou&quot; (xylém) stoupající v stonku, uvnitř kambia. Tento xylém zprostředkovává na jedné straně do horizontály spějícímu růstu životnost výživného humusu a tvarovou sílu {{SE|313}}<br /> <br /> Dauerhumus ve spojení s vápnem, tedy hnojivé síly vlastní rostlinnému kompostu. To platí i pro jemné kořínky rozvětvující se do šířky. Jinak je tomu s kůlovým kořenem, stéblem, stonkem a kmenem. Jejich vertikální impuls nemá po stránce látkové za základ humus jako hnojivo, nýbrž krystalické látky křemene, silikátů a jílových minerálů (srov. kap. «Vznik jílových minerálů a jejich novotvorba», s. 209 n.). Tyto křemenné minerály zprostředkovávají síly slunce, planet a stálic vcházející do rostliny nepřímou cestou. Ty se silou působení jílů soustřeďují do «kosmické vzestupné proudy» v rostlinách.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&lt;/ref&gt; Já člověka, jeho duchovní bytost, mu dává sílu vzpřímení; zvíře je zvířetem proto, že tuto sílu k plnému vzpřímení nemá; má však, jako v jedinečné míře skot, «Já v zárodku». Rostlina si, pevně zakořeněná v zemi, vytváří v «kosmické vzestupné proudění» svou vertikální podobu jako odraz svého nadsmyslového duchovního bytí. Živočišný hnůj může nyní — tak se smíme domýšlet — silou vlohy Já vtělené do něj prostřednictvím astrálního těla a étherického těla zvířete, učinit rostlinnou bytost samostatnější vůči sevření místně daných poměrů výšin a hlubin. Hnůj zprostředkovává rostlině základ k tomu, aby se až do vnější tvorby tvaru individualizovala, aby se důrazněji vlastní bytostnou povahou spojila s působením země i kosmu. Takto viděno je třeba — jak již bylo naznačeno — přiznat především rinderskému hnůji s ohledem na životní souvislost půdy a rostlin «výchovnou» schopnost.<br /> <br /> Hnojiva domácích zvířat (především Wiederkäuer) působí na substanční dění a typusem podmíněné tvarové utváření rostliny. Posilují síly, jimiž nadsmyslová bytost rostliny přichází k zjevu. Projevuje se to v jejím vertikálním směřování na ose kořen–výhonek–květ a — s tím podmíněno — v proměnách listů od báze ke květu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Licht-Schatten-Versuch&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Pokus světlo-stín ===<br /> <br /> V mnohaletém, variantně bohatém polním pokusu byly zkoumány účinky hnojení chlévským hnojovým kompostem ve srovnání s aplikací minerálních solí, dusíku, kyseliny fosforečné, draslíku (NPK) a s ošetřením takzvaným biologicko-dynamickým hornokřemenným preparátem {{SE|314}}<br /> <br /> ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|srov. kap. «Hornokřemenný preparát», s. 348 a n.]]) při plném slunečním světle, v polostínu a hlubokém stínu na žitu, pšenici, ovsu, bramborách, špenátu a ředkvičkách. Program šetření zahrnoval morfologické jevy, řadu analytických parametrů a hodnocení pomocí obrazotvorné metodiky krystalizace chloridu měďnatého.&lt;ref&gt;Manfred Klett: ''Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung'', Darmstadt 1968, 117 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Zde budiž vyzdvižena jen ta část pokusu, která se vztahuje na účinek hnojení chlévským hnojem ve srovnání s aplikací NPK.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Bewertungen_durch_morphologische_Befunde&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Hodnocení morfologickými nálezy ===<br /> <br /> Pokus potvrdil zkušenosti s všestranně kladnými účinky živočišného hnoje v podobě kompostovaného hovězího hnoje — zkušenosti, jež jsou pozornému, pozorujícímu praktikovi odedávna důvěrně známy:<br /> <br /> * Kořen si otevírá větší půdní prostor;<br /> * utváří se druhově ideálním způsobem odpovídajícím své typové vloze;<br /> * kůlový kořen (kosmický typus) mrkve, červené řepy, ředkvičky, špenátu vykazuje silný sklон do hloubky a je po stranách provázen jemným kořenovým větvením pyramidálně se sbíhajícím dolů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#315|obr. 17]]).<br /> * U ředkvičky plodní těleso — ztluštění ''hypokotýlu'' — tíhne k utváření dokonalé kulové podoby, od níž se kořen zřetelně odděluje. U NPK byl tento přechod více řepovitě utvářen; kůlový kořen se vytrácel a větvil se v blízkosti povrchu.<br /> * Také u typusu přirozeně sféricky se utvářejícího, silně rozčleněného kořene (zemitý kořenový typus) — keříčkové fazole, cibule, obilniny — vstupoval u NPK jev dezorientace kořene vůči druhové vloze výrazněji do popředí.<br /> * Pokud jde o výstavbu stébla (délky internodií), byly rozdíly sotva patrné; avšak u hnojení hnojovým kompostem bylo průběžně nápadné prodloužení nejvyššího, klas nesoucího článku stébla. Tento vitalitní výšvih se uplatňoval i u báze stébla vyšším stupněm odnožování, tedy větším počtem klas nesoucích stébel na jednu jednotlivou rostlinu.<br /> * Pokud jde o vývoj listů, přibližuje se při plném denním světle zjevný obraz listů prostorově — tvarem, barvou, ozubením, chlupatostí, členěním čepele listu, pevností ''kutikuly'' — xeromorfnímu ideálnímu typusu druhu, stejně tak časově, v řadě listů od {{SE|315}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 17, S. 315.jpeg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 17: Wurzelbilder von Spinat bei Mistkompostdüngung und NPK-Anwendung im Licht-Schatten-Versuch.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> * ... velkých, laločnatých, peřenosečných, přízemních až po malé, k stonku přiléhající, zašpičatělé v přechodu ke květu. Tato silně rytmicky utvářená zjevná podoba se v variantách s hnojovým kompostem vyjadřuje výrazněji než ve variantách s NPK ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#316|obr. 18]], s. 316). U ''monokotylních'' obilnin se projevuje táž tendence. Při hnojení hnojovým kompostem jsou listy užší, pevněji strukturovány a na listových okrajích a špičkách silněji prokřemeněny. Rostliny NPK kontrastují sklonem k ''hydromorfii'', podobně jako stínové rostliny.<br /> <br /> * Tak jako u ''monokotylních'' (jednoděložných) rostlin je pro ně příznačná internodiální řada od uzliny k uzlině — narůstá směrem nahoru progresivně na délce —, tak u ''dikotylních'' kvetoucích rostlin ... {{SE|316}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 18, S. 316.jpg|center|800px|]]&lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 18: Blattfolgen von Radies bei Mistkompostdüngung im Vergleich zu NPK im Licht-Schatten-Versuch.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Metamorfóza listů.&lt;ref&gt;Wilhelm Troll: ''Allgemeine Botanik'', Stuttgart 1959, 927 S.; Gerbert Grohmann:<br /> ''Die Pflanze'', Berlin 2013, 448 S.; Jochen Bockemühl: «Bildebewegungen im Laubblattbereich höherer Pflanzen», ''Elemente der Naturwissenschaft'' Nr. 4: 7–23, 1966.&lt;/ref&gt; Prostorově zobrazuje dynamiku růstu probíhajícího v čase.<br /> * Metamorfóza listů od bázových listů až po listy přiléhající ke květu je na příkladu ředkvičky zachycena na obrázku 18.<br /> * Základní formy vykazují i v dolní části peřenosečné, v horní části zaoblené, málo členěné a jemně zubaté čepele listu. U následných listů se čepel stále více redukuje na horní část. Ta je pak silně zubatá a progresivně kopinatě zašpičatělá. Toto polární tvarování listů — u primárních oproti následným — je na světle nejostřeji vyjádřeno. Vytrácí se směrem k<br /> {{SE|317}}hlubokému stínu, v němž si následné listy po delší dobu zachovávají habitus primárních listů (menší zubatost, zaoblenější čepel).<br /> * Týž rozdíl se projevuje při porovnání hnojení hnojovým kompostem s NPK. První jde konformně s vlivem světla, u druhého je přeměna listů podobně tlumena jako u rostlin ve stínu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Bewertungen_anhand_der_analytischen_Befunde&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Hodnocení na základě analytických nálezů ===<br /> <br /> Hodnocení na základě porovnávání množství látkových složek je bez zohlednění časového faktoru možné jen podmíněně. Co říká mnoho nějaké látky, co málo? Referenční bod hodnocení musí být hledán v procesuálním dění v rostlině s ohledem na jeden koncový bod. Tímto koncovým bodem — z hlediska výživově-fyziologické hodnoty — je zralost. K ní vedou ve stálé proměně látkových složek procesy výstavby, od ní odvracejí procesy rozpadu. Teprve sledování obojího poskytuje kritéria pro jakkoli spolehlivou výpověď o kvalitě. Z analytiky procesů výstavby získává pojem „fyziologie zralosti&quot; obsah. Přicházejí-li životní procesy v zralosti k odpočinku — enzymatické aktivity se snižují na minimum —, je dosažen optimální stupeň kvality a zajištěna přirozená skladovatelnost po určitou dobu. Zůstanou-li však enzymy v plné zralosti nadále aktivní, setrvává plod fyziologicky ve stavu nezralosti a je po krátké době vystaven rozpadu; jeho výživná hodnota musí být proto hodnocena jako podprůměrná.<br /> <br /> V pokusu světlo–stín byla pomocí poměrových čísel zjišťována dynamika látkové výstavby, od předstupňů signalizujících nezralost k takovým, jež charakterizují stav plné zralosti. Přitom se ukázalo, že u plodů hnojených hnojovým kompostem stupeň proměny látkových kompozic charakteristických pro plnou zralost narůstá:<br /> <br /> * Tak relativní obsah kyseliny askorbové, který se odvozuje z poměru dehydroaskorbové kyseliny (předstupně) ke kyselině askorbové (vitamínu C);<br /> * tak vyšší obsah disacharidů oproti monosacharidům; posledně jmenované jsou znakem stále ještě působící asimilační činnosti;<br /> * tak vyšší relativní obsah bílkovin; ten charakterizuje poměr celkových bílkovin (hrubého proteinu) k čistému, vysoce strukturovanému bílkovině. Hrubý protein, který vedle čistého bílkoviny obsahuje nízkomolekulární bílkovinné sloučeniny až po aminokyseliny a dusíkaté soli, jako jsou dusičnany,<br /> {{SE|318}}<br /> <br /> vykazuje zejména u listové zeleniny s bouřlivým růstem při aplikaci NPK-solí místy skokové nárůsty.<br /> <br /> * Tak velmi nízké enzymatické aktivity oxidující dehydrázy a sacharázy štěpící třtinový cukr ve sklizni pšenice, brambor, zeleniny. Při aplikacích NPK se zvýšily — stejně jako u rostlin ve stínu — skokovitě na úroveň signalizující nezralost.<br /> * Podobné nálezy ve prospěch hnojení hnojovým kompostem ukázaly obsahy kyseliny křemičité a popelnatých složek v pšeničné slámě; u zrna nebyly v tomto ohledu zjistitelné žádné rozdíly v obsazích.<br /> <br /> Běžná rutinní analytika se zpravidla zaměřuje na zjišťování kvantit, jako jsou analýzy reziduí škodlivých látek — ty vedou ke stanovení pochybných limitních hodnot, které musejí být znovu a znovu revidovány — nebo na takzvané hodnototvorné obsahové látky. K interpretaci dat chybí pojmový referenční bod, jako je například v případě pokusu světlo–stín srovnání za definovaných podmínek, nebo jako je relativní, fyziologický stav klidu zralosti, nebo specifická kompozice, v níž se nějaká látka vyskytuje a plní určitou funkci. Spolehlivá výpověď je možná teprve tehdy — a to nejde bez enormního úsilí —, když analytická data poskytují potvrzení pro pojmy, které jsme získali z myslícího nazírání životních jevů.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Bewertung_durch_die_kristalldiagnostische_Methode_der_Kupferchloridkristallisation&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Hodnocení krystaldiagnostickou metodou chloridukřemičitanové krystalizace ===<br /> <br /> Na rozdíl od kauzální analytiky, která se omezuje na zkoumání částí nějakého živého systému, umožňuje «empfindliche Kupferchloridkristallisation» («citlivá krystalizace chloridu měďnatého») po Ehrenfrieda Pfeiffera&lt;ref&gt;Ehrenfried Pfeiffer: 1899–1961, průkopník aplikovaného antroposofického výzkumu, vyvinul — vycházeje z podnětů Rudolfa Steinera pro zkoumání éterických formativních sil — metodu citlivé krystalizace chloridu měďnatého; spolu s Guentherem Wachsmuthem (1893–1963) pod vedením Rudolfa Steinera v letech 1922/23 poprvé připravil rohový hnůj. Do konce třicátých let 20. století vedl spolu s Guentherem Wachsmuthem výzkumnou laboratoř na Goetheanu. Od konce třicátých let rolník a zemědělský poradce v USA.&lt;/ref&gt; morfologicko-diagnostickou cestou získat úsudek o «živém organismu rostliny» jako celku, který se na anorganické rovině zobrazuje jako definovaný fyzikálně-chemický systém. Krystalizace chloridu měďnatého je proto způsobilá, {{SE|319}}<br /> <br /> znázornit éterickou formativní organizaci rostliny v mrtvém zobrazení. Princip spočívá na změně textury krystalizujících jehliček chloridu měďnatého při přídavku různých rostlinných extraktů jako spoluroztouštědel. Na základě této skutečnosti vznikají při krystalizaci na rovných skleněných deskách v klimatizovaných komorách pro přídavek charakteristické a reprodukovatelné jehlicové struktury a strukturní komplexy (textura nebo tracht), které lze srovnávacím způsobem posuzovat.<br /> <br /> Pfeifferovu metodu rozvinulo mnoho badatelů dále, zejména s ohledem na krystalovou diagnostiku: v oblasti humanní medicíny Selawry,&lt;ref&gt;Alla Selawry, Olleg Selawry: ''Die Kupferchloridkristallisation in Naturwissenschaft und Medizin'', Stuttgart 1957, 232 S.&lt;/ref&gt; v oblasti potravin v. Hahn,&lt;ref&gt;Friedrich Vincenz von Hahn: ''Thesigraphie'', Wiesbaden 1962, 244 S.&lt;/ref&gt; v oblasti rostlin Krüger,&lt;ref&gt;H. Krüger: ''Kupferchloridkristallisationen, ein Reagenz auf Gestaltungskräfte des Lebendigen'', Weleda – Schriftenreihe 1/1950.&lt;/ref&gt; v oblasti kvality rostlinných produktů Enquist,&lt;ref&gt;Magda Enquist: ''Strukturveränderungen im Kupferchloridkristallisationsbild von Pflanzen durch Alterung und Düngung'', Lebendige Erde 3, 1961.&lt;/ref&gt; Petterson&lt;ref&gt;Bo D. Petterson (1967): ''Beiträge zur Entwicklung der Kristallisationsmethode mit Kupferchlorid nach Pfeiffer'', Lebendige Erde 18 (1): S. 15–31.&lt;/ref&gt; a pro dnešní stav Doesburg.&lt;ref&gt;Paul Doesburg, Machteld Huber, Jens-Otto Andersen, Miriam Athmann, Guus van der Bie, Jürgen Fritz, Uwe Geier, Joop Hoekman, Johannes Kahl, Gaby Mergardt &amp; Nicolaas Busscher (2014): «Standardization and performance of a visual Gestalt evaluation of biocrystallization patterns reflecting ripening and decomposition processes in food samples», ''Biological Agriculture &amp; Horticulture: An International Journal for Sustainable Production Systems'', DOI: 10.1080/01448765.2014.993705.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Diagnostika krystalové textury obrazců chloridu měďnatého se zakládá na srovnání krystalového obrazce čerstvého extraktu s obrazci z jeho stárnutích stadií. Tomuto postupu leží v základu úvaha, že rychlost, s jakou se čerstvá šťáva za definovaných podmínek rozkládá (stárne), je funkcí hodnoty tohoto extraktu čerstvé šťávy. Zjišťuje se, že stárnoucí — tj. autolyticky a mikrobiálně rozpadající se — rostlinné extrakty se v krystalových obrazcích vtiskují v posloupnosti reprodukovatelných typů krystalových obrazců, takzvaných stárnutích stadií ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|Obrázek 19]], s. 320).<br /> <br /> Tato stadia se od sebe liší tím, že čerstvý rostlinný extrakt vyvolává pro rostlinu specifickou krystalovou texturu, kdežto rozpadající se extrakt vyvolává v rostoucí míře netypické texturní prvky, které se ve výsledku podobají textuře čistě krystalizujícího chloridu měďnatého. Z toho vyplývá jako měřítko pro {{SE|320}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 19, S. 320.jpg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 19: Kristallbilder einer Alterungsreihe von Kartoffeln im Licht-Schatten-Versuch (Var. 9).&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> hodnocení kvality rychlost, s jakou zkoumaná látka, je-li vystavena rozkladu, při krystalizaci prochází postupnými stadii rozpadové řady. Rychlý rozpad je přitom znakem méněcenné kvality. Totéž platí, pokud čerstvý extrakt vzorku vykazuje již znaky obrazce stárnuti z referenční řady.<br /> <br /> V pokusu světlo–stín přistoupil k hodnocení kvality ještě další vztažný bod: variace plného světla, polostínu a hlubokého stínu. Otázka mimo jiné zněla: Lze na pozadí polarity rostlin pěstovaných v plném slunečním světle a ve stínu pomocí krystalizačních obrazců kvalitativně rozlišit působení sil hnojivého kompostu a NPK? Každý druh rostlin zanechává v krystalových obrazcích<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> {{SE|321}}<br /> [[Datei:Abb. 20, S. 321.jpg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 20: Typische Kristalltexturen von Kartoffeln im Licht-Schatten-Versuch.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> charakteristický otisk své éterické formativní organizace. Může-li se tato nerušeně rozvíjet, bez rušivých vlivů, vzniká odpovídající jemně členěný, reprodukovatelný krystalový obrazec. U všech zkoumaných kultur (žito, pšenice, oves a některé druhy zeleniny) vykazují krystalmorfologické nálezy v tendenci nápadnou shodu. Rozdíly mezi hnojením hnojivým kompostem a použitím NPK vystupují přibližně stejně silně jako rozdíly mezi světlem a stínem.<br /> <br /> Typické krystalové textury na příkladu brambor v pokusu světlo–stín znázorňuje obrázek 20.<br /> <br /> Pokud jde o hnojivý kompost ve srovnání s NPK, je třeba «ve světle» srovnávat vždy varianty 9 a 12, resp. 10 a 11, a «v hlubokém stínu» varianty 1 a 4, resp. 2 a 3. Pod «H.Č.» jsou uvedena relativní «krystalizační hodnotová čísla». Ta abstrahují vizuální srovnání. Podle klíče je součet jednotlivých krystalotexturních jevů zachycen v jednom čísle: optimum = 100, pesimum = 0. Školenému pohledu podává krystalový obrazec sám text k pojmové evidenci.<br /> <br /> U všech zkoumaných rostlin, tak i u brambor (obrázek 20), se při přímém slunečním ozáření krystalový obrazec přibližuje příslušnému texturnímu optimu. Každý druh rostlin vtiskuje obrazně svůj éterické organizaci odpovídající krystalový obrazec. U «světelných rostlin» vykazuje tento obrazec dobrou koordinaci jednotlivých strukturních prvků, plynné přechody mezi jehlicovými kmeny a jemnými větvemi a jemné, konturované {{SE|322}}<br /> <br /> jehlice. V hlubokém stínu se pro doplněk specifické uspořádání jehlicových struktur stále více vytrácí ve prospěch obecně radiálního směrování. Větve jehlic se rozšiřují nalépáním jemných větviček; nasazují nepravidelně a v zónách vzdutí jehlicových kmenů. Totéž ukazuje stadium 2 a — v zesílené míře — stadium 3 rozpadové řady varianty 9 v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|obrázku 19]] (s. 320).<br /> <br /> Typus krystalových obrazců v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#3211|obrázku 20]] (s. 321) odpovídá při hnojení hnojivým kompostem světelným variantám, při použití NPK v tendenci stínovým variantám. U posledně jmenovaných jsou zvláště nápadné tyto texturní znaky: tvorba sekundárních zárodečných center při krystalizaci, větvení ve vzdutých zónách, široké radiálně orientované, nepravidelné, méně větvené jehlicové kmeny, nestejně dlouhé, vějířovité jemné větve. Koordinace jehlicových struktur podléhá v menší míře jednotnému utvářecímu principu (srov. var. 11). Ve většině případů se krystalová hodnotová čísla «světelných rostlin» NPK-parcel neliší od těch «stínových rostlin» organicky hnojených pokusných členů. Zvláště nápadná shoda NPK-krystalových obrazců světelných variant s těmi zastíněných pokusných členů svědčí o podstatně sníženém stupni oživení, resp. výživné hodnotě ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|obrázek 19]], var. 2 a 11, s. 320).<br /> <br /> Celkově vzato poukazují staré selské vědění, veškeré praxí ověřené zkušenosti, trvalé hnojicí pokusy&lt;ref&gt;Ernst Klapp: ''Lehrbuch des Acker- und Pflanzenbaus'', Berlin-Hamburg 1958, 503 S.; Edward John Russel: ''The World of the Soil'', London 1957, 242 S.&lt;/ref&gt; i zde ve výňatku reprodukovaný pokus světlo–stín na jedinečný význam hnojení prostřednictvím domácích zvířat, přede vším přežvýkavců. Tito korunují dílo přírody tím, že rozdávají trojí požehnání: svou přítomností a svým hnojem napomáhají<br /> <br /> * středu mezi «Výšinami a Hlubinami», «bránicovému orgánu Boden», k trvalé úrodnosti půdy,<br /> * rostlinám k jejich praobrazu blízkému fenomenálnímu obrazu a substanciálně proformované tvorbě plodů,<br /> * prostřednictvím hofu vlastní krmné základny sobě samým k budování tělesnosti, která v přebytku — jako oběť — přináší výkony nejrůznějšího druhu ve službě a ku prospěchu člověka.<br /> {{SE|323}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufe_3:_Die_Düngung_aus_dem_Geist_des_Menschen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Stoffwechselausscheidungen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Vylučování látkové výměny ===<br /> <br /> V horninách se manifestuje živel „erdig-pevného&quot;. Vznikly z pradávného, látkové výměně podobného životního dění ve vývoji Země a staly se — v podobách krystalů — „dílem&quot;. Teprve procesy zvětrávání, rozpadem krystalických forem, mohou být látky opět pozdviženy do procesů oživené přírody. Jako takové nemají žádnou hnojivou sílu. Rostliny se rozmnožují nejen prostřednictvím semen, nýbrž zároveň prostřednictvím zbytků „obecně-rostlinného&quot;, které v půdě vyvolávají procesy látkové výměny. Minulý život se přeměňuje v „univerzální semeno&quot; humus, který hnojí budoucí život. Zvířata konečně hnojí ze sil své oživěnosti a oduševnělosti. Navenek se to projevuje v takřka nekonečném bohatství variant jejich bytostných činností, dovnitř v činnosti trávení a přípravy oživelého a oduševnělého hnojiva.<br /> <br /> Z uvedené stupňovité posloupnosti by se snadno dalo usoudit, že vylučování člověka by způsobovalo opakované vystupňování hnojivé síly. Opak je však pravdou! Pohled na soustavu bytostných článků člověka a z toho vyplývající trávicí činnost to objasňuje. Čistě v duchu spočívající bytostný jádro člověka prozařuje tělesné bytostné články a upevňuje se v nich v Já-organizaci. Pracuje na těchto bytostných článcích a přetváří je na vyšší stupně jejich vývoje. V tom spočívá další vývoj člověka — takový, který si on sám bude muset v celé budoucnosti dobývat. Nejsilněji pracuje duchovní duše člověka v přítomné době na přetváření zčásti dosud tělem svázaného astrálního těla v tzv. „Geistselbst&quot; působící bez vazby na tělo.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Theosophie, Einführung in übersinnliche Welterkenntnis und Menschenbestimmung'', GA 9, Dornach 2003.&lt;/ref&gt; Tato práce Já na bytostných článcích — tedy také na živém čili étericém těle a fyzickém těle — si žádá sil. Já je přijímá skrze Já-organizaci: duševně prostřednictvím vnímání skrze smysly a tělesně prostřednictvím potravy. Látky a síly Země živí tělo, aby mohla duchovní duše člověka v tomto těle v rozvinutí duševních činností {{SE|324}}<br /> <br /> myšlení, cítění a vůle žít a působit. V případě člověka stojí trávicí dění potravy výlučně v jeho službě, nikoli zároveň ve službě Země. Potravu přijatou z vnějšku využívá zcela pro sebe. Ve srovnání se zvířetem a rostlinou je egoistem. Co člověk vylučuje ledvinami a močovým měchýřem jako tekutinu a tlusté střevo jako tužší látky, je vší živné síly zbaveno, je to mrtvá, bezduchá a bezdušná struska. Tyto látky jsou z životního a duševního kontextu beze zbytku «dekomponovány»; coby N, P, K, Si, Ca atd. jsou vrženy zpět do stavu ryze minerálního a mohou působit jedině v něm.<br /> <br /> Proto jsou lidské výměšky, například v podobě čistírenských kalů jako hnojivo, nevhodné pro produkci lidské potravy. Při cíleném použití jsou «antihnojivem», srovnatelným se synteticky vyrobeným dusíkem ze vzduchu.<br /> <br /> Vlivem materialistického způsobu myšlení — látka je nezávisle na svém původu stále táž látka — se člověk stále znovu přiklání k hledání postupů, jak přece jen využít «hodnotné živiny» N, P, K z lidských výkalů ve prospěch rostlinné výroby. Od produkce zeleniny na takzvaných «závlahových polích» v blízkosti velkoměst se upustilo. Sušení a kompostování čistírenských kalů se s úspěchem praktikuje. Výsledný produkt by však měl být používán výhradně mimo oblast zemědělství, k revitalizačním účelům v oblasti silničního a krajinářského stavitelství.<br /> <br /> Co člověk tělesně zanechává pod vedením duchovní duše, je jí silově vyčerpáno; přírodě nic nevrací. Kde tedy člověk svým duchem hnojivě působí? Je to ta část jeho bytosti, která není svázána s tělem — duchovní duše, jež se v myšlení, cítění a vůli obrací k věcem a bytostem přírody.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Geisttätigkeit_in_der_Arbeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Duchovní činnost v práci ===<br /> <br /> Zvíře rozšiřuje své bytí do životního okruhu, v němž je činné. V této činnosti vládne moudré instinktivní dění, které vytváří předivo vztahů. V tomto smyslu zvíře svým konáním hnojí v hospodářství přírody. Co se děje, podléhá železné nutnosti. Díky probouzejícímu se sebevědomí je člověku vrozena schopnost svobodného jednání. Může se rozhodnout pro to nebo ono, pro dobro nebo zlo, pro pravdu nebo lež. {{SE|325}}<br /> <br /> Co nad tím vším rozhoduje, je svědomí, do nějž nakonec vstupují všechny myšlenky, pocity a impulzy vůle a od nějž dostávají všechny činy svůj zvláštní morálně-etický ráz. Ve starém selství platilo úsloví: «Krok sedláka hnojí.» Chodilo se s uzdami v ruce za pluhem nebo jako rozsévač přes pole nebo v nedělní obchůzce po polích. Jak pravdivé bylo toto úsloví kdysi, tak pravdivé je dnes v proměně. Kdysi bylo ještě bezprostředně z lidového prožívání instinktivní zkušeností, co říká země tomu, kdo po ní kráčí, co hovoří ze stavu nálad okolí, co půda vdechuje, co vydechuje. Pak člověk věděl, co je důsledně udělat jako nejbližší. Dnes musí být jistota «dělat ve správnou chvíli správnou věc správně» znovu získána ze síly vědomostní duše. Při chůzi po poli, třeba po vykonané práci — jsi naplněn mnoha dojmy dne —, cítíš jistotu vyvstávající z neznámých hlubin duše, která nepochází z myšlení vázaného na smysly. Z vnímání celistvosti statku a všech jeho aktuálních životních vazeb víš náhle, co je příštího dne třeba udělat — ať jde o to obrátit pozornost k oblastem statku, jež vypadly z dohledu, nebo o to, že ta či ona kultura naléhavě potřebuje ošetření, jako je hřeblování nebo postřik preparáty. Dostavují se intuice, které z volní sféry temně tušící vysvítají do vědomí. Víš se stojícím v duchovně živém proudu od včerejška k dnešku a od dnešku k zítřku. Nechat ideje myšlenkově tak proudit do práce, aby v práci pocitově uchopily vůli — to uvolňuje cestu pro intuice, které vedou k novému umění hnojení z ducha, k takovému oživování látky, «pevného, zemitého samého».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S.122: «Man muss die Erde direkt beleben, und das kann man nicht, wenn man mineralisierend vorgeht, das kann man nur, wenn man mit Organischem vorgeht, das man in eine entsprechende Lage bringt, sodass es organisierend, belebend auf das Feste, Erdige selber wirken kann.»&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_landwirtschaftliche_Individualität_und_die_biologisch-dynamischen_Präparate&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty ===<br /> <br /> Ze svého duchovědného výzkumu o povaze látek a sil, jakož i o podstatě hnojení vyvinul Rudolf Steiner {{SE|326}}<br /> <br /> jakýsi druh technologie v oblasti živého. Podával pokyny k výrobě a aplikaci biologicko-dynamických hnojivých preparátů. Jde o dva postřikové čili polní preparáty a šest hnojivých čili kompostových preparátů. Ty jsou podle určitých zásad, k nimž bude přistoupeno později, zpravidla vyráběny přímo na samotných statcích a používány ve velmi malých dávkách. Pokud jde o praxi výroby a aplikace, odkazuje se na příslušnou odbornou literaturu. Zde má být učiněn pokus metodicky ukázat — ze souhrnného pohledu na výsledky antroposofického duchovního výzkumu, ze zkušeností žité praxe a z přírodovědně uchopitelných skutečností — cesty poznání a základy úsudku pro porozumění druhu hnojení, který pro běžný materialistický světový názor musí být nutně nepochopitelný.<br /> <br /> Pozadí, které teprve umožňuje rozeznat a prožít hlubší smysl kola biologicko-dynamických preparátů, tvoří všezahrnující základní idea «zemědělské individuality», její tělesný organismus a ideové souvislosti, jež konstituují biologicko-dynamický statek jako do značné míry uzavřenou celistvost v sobě samé. Jako na jedné straně práce s preparáty vytváří — jakoby zdola z volní sféry — základ zkušenosti, tak je na druhé straně, na tom vybudovaná, poznávací práce na nadsmyslové bytostné skutečnosti nutným doplněním shora. Duchovní poznání a poznání přírody musejí v konání splynout; teprve v konkrétním zacházení vytvářejí pravé obrazy, skrze něž se každá jednotlivost začleňuje do vyššího celku. Co takto jako pravý obraz ducha vzplane v duši, nabývá v jednotlivých preparátech látečné vnější podoby a pokračuje ve specifické silové účinnosti dál do přírodní souvislosti.<br /> <br /> V organismu zemědělského statku se individualizují výškové čili univerzální síly, vyzařující z periferie stálic, ze sfér planet a Slunce, i hloubkové čili centrální síly vyzařující ze Země. {{SE|327}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 21, S. 327.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 21: Die Präparate als Mittler der Höhen- und Tiefenkräfte im Organismus der landwirtschaftlichen Individualität.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Tato individuace se uskutečňuje v půdě, ve vyrovnávajícím středu výšin a hlubin, ve smyslu jakési srdeční a plicní funkce. Projevuje se v podobě rostliny ve svisle vzhůru pnoucím výhonku a v kůlovém kořenu rostoucím do hloubky, jakož i v horizontálně se rozrůstajícím listovém a jemnokořínovém systému. Na cestě individuace se každé pozemské stanoviště rozvíjí nejprve v «organismus v přirozeném růstu». I v něm je vložena trojnost: kořenový pól pod zemí, pól látkové výměny nad zemí a půda, která se jako rytmická mitte člení mezi nimi. Skrze ideu a vůli, to jest skrze umem řízenou ruku člověka, tato individuace pokračuje k výtvárnému utvářování «zemědělské individuality». Člověk sám jako bytost v dění dává i jí povahu bytosti v dění. Tento cíl — vštípit vývojový princip půdě, středu zemědělské individuality — bude napříště úlohou zemědělství. Prostředkem k tomu je hnojení, a to právě ono, jež má svůj původ v duchu člověka. Míní se tím biologicko-dynamické hnojivé preparáty, jakožto {{SE|328}}<br /> <br /> «látečné nosiče vývoje». Ty sbírají síly Nahoře a Dole v bránicovém orgánu půdy, zduchovňují, oduševňují a oživují tuto rytmickou mitte a starají se o transsubstanciaci fyzicko-minerálního. Mimo křemenný preparát, který v pólu látkové výměny přes vzduch a teplo v břiše zemědělského organismu podněcuje životní procesy, procesy tvorby plodů a zrání rostlin, rozvíjejí rohový hnůj a kompostové preparáty svou bytostnou účinnost přes kořenový pól a přes rytmickou mittu. Podporují a soustřeďují všechny ty půdní procesy, jež rostlinu z kořenového pólu ve smyslu zmíněné «kosmické vzestupné proudění» proudění solí, vody a sil nechávají vertikálně narůstat do hloubky i výše. Vyrostlá podoba je obrazem tohoto působení sil ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#327|Obrázek 21]], s. 327).<br /> <br /> Biologicko-dynamické preparáty jsou vynálezy lidského ducha, účinná umělecká zručnost, jejíž původ spočívá ve zkoumání světa bytostně-nadsmyslového. Jsou uchopitelné pouze duchovně-nadsmyslově, to jest cestou, na níž se duchovní duše člověka skrze dlouhé a přísné školení stává schopnou leibfreier poznání. Leibfrei znamená, že poznávající již nepotřebuje tělesných smyslů, aby měl myšlenky, nýbrž svět bytostí se na první vyšší poznávací stupni sám zobrazuje v myšlenkových obrazech: v imaginacích. Ty jsou otisky životatvořivé duchovní skutečnosti, zatímco myšlenky vázané na smysly a rozum se opírají o svět jevů; v tomto případě je vnější forma fenoménem. V leibfreier nazírání poznává duchovní badatel to duchovně-bytostné, jež v pozemském bytí tyto formy vytváří. Poznává, jak tyto formy, které představují náš svět jevů, jsou odumřelými koncovými body vývoje z ducha, který v průběhu dlouhých epoch předcházel. Spatřuje v každém jevovém tvaru v přírodní souvislosti, například u růže, lilie nebo krystalu, jedno «evolutivní dosažení», umělecké dílo odumřelé do formy. Spatřuje konec, věda přitom o jeho počátku. A tak se duchovnímu badateli klade otázka: Skrývá konec, dílo stvoření, zárodek k novému vše-objímajícímu dění? Může, ba musí být toto skryté evolutivní dosažení poznáno a skrze ducha, srdce a ruku člověka, který si uvědomuje své budoucí úkoly, uchopeno a přivedeno k rozvinutí? Neleží snad v tomto zárodku hledaná jiskra k nové zemědělské kultuře? A nejsou snad ideové obsahy «Zemědělského kurzu» — a zde umělecky duchovědný záměr vynálezu {{SE|329}}<br /> <br /> biologicko-dynamické preparáty, odpověď na výše položenou otázku? Rudolf Steiner leibfreier Wesenserkenntnisí zkoumal zárodečné, skryté v minerální, rostlinné a živočišné říši, a na základě těchto poznání vytvořil metodický princip, skrze nějž mohou být evolutivní dosažení ve spoli napětí kosmu a Země přivedena do nových vztahových poměrů. Plody z evolučních linií minulosti vstupují skrze lidskou ruku do vztahových poměrů zcela nového druhu, jež inaugurují nové dění, které to, co se stalo, proměňuje. Tento proměňující proces je pro každý z preparátů jiný; metodický postup, jenž leží v základu výroby preparátů, je však v principu u všech stejný nebo podobný; je to téma s variacemi. Aby bylo možno dospět k hlubšímu porozumění tohoto tématu, musí být popsány tři výzkumné cesty.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_geisteswissenschaftliche_Forschungsweg&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Duchovněvědecká výzkumná cesta ===<br /> <br /> Jako má přírodní výzkum za předmět smyslové jevy, tak má duchovní výzkum za předmět zjevení duchovní říšě bytostí. Výsledky tohoto posledního se představují myslícímu vědomí v ideových formách. Ukazují se oděny do určitého slovního znění přiměřeného idejím. To je fenomén. Čím přesněji a nestranněji toto slovní znění studujeme, tím jasněji se v myšlení rozsvěcuje duchovní obsah ideje. První krok tedy k porozumění duchovněvědeckým výsledkům v osmi přednáškách «Zemědělského kurzu» je studium přesného slovního znění. Při povrchním čtení lze snadno sejít z cesty a namísto orla najít jen jednotlivá pera. V kurzu jsou z antroposofické duchovní vědy před posluchačstvem, výlučně obeznámeným se zemědělstvím, rozebírána nejvyšší duchovní poznání, prostupující přírodní říšě, v jejich vztahu ke konkrétní zemědělské praxi. Vynaloží-li se při studiu textu úsilí o co největší nestrannost, pak slovní znění, v němž jsou nadsmyslové výsledky líčeny tak a ne jinak, je stejně tak danou skutečností jako každý smyslový fenomén.<br /> <br /> Vylíčení Rudolfa Steinera týkající se preparátů poukazují na vztahy, jež jsou zčásti přirozeně dány (například u léčivých rostlin vztahová souvislost určitých pozemských látek a jejich léčivých účinků), zčásti na vztahy, které teprve skrze ducha a ruku {{SE|330}}<br /> <br /> člověka teprve originárně vytvořeny (například vytvoření vztahu mezi rostlinnými substancemi a hůlennými orgány ze živočišné říše).<br /> <br /> Zde se uskutečňuje druhý výzkumný krok: člověk si musí přivést k prožité zkušenosti sám o sobě založený vztahový souvislost, to jest musí ho sám vykonat. V tomto konání se sám stává součástí dění. Aby byl tento druhý krok dále osvětlen, doporučuje se — jakoby jako přemostění — rozšířit studium na další oblasti duchovního bádání, naprosto centrálně na základní spisy Rudolfa Steinera&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?'', GA 10, Dornach 1992.&lt;/ref&gt; &lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Theosophie – Einführung in übersinnliche Welterkenntnis und Menschenbestimmung'', GA 9, Dornach 2003.&lt;/ref&gt; i na přednáškové cykly o pedagogice, medicíně, o přírodní vědě, umění, sociální otázce atd. Ač se tato témata zdají ležet daleko od zemědělství, přesto při důkladném studiu nečekaným způsobem rozšiřují, posilují a prohlubují porozumění obsahům «Zemědělského kurzu».<br /> <br /> Jako třetí krok vlastního badatelského prohlubování přistupuje meditativní cvičení. Člověk se musí pokusit obsahy «Zemědělského kurzu» myslícím způsobem zvnitřnit, mít je stále přítomné ve vší práci a nechat je stát se čilou substancí vědomostní duše. Tato ideová substance má moc bezprostředně podněcovat k práci. Její pravá bytostná povaha se odhaluje teprve ve vykonávání a v jeho důsledcích. Biologicko-dynamické preparáty získávají svůj smysl teprve v bezpodmínečném konání. Neboť teprve v konání se stávají bytostně skutečnými. V ideové formě jimi ještě nejsou — ta se naplňuje bytostí — jakoby z budoucnosti — teprve tehdy, když se stane svobodným činem. Cesta k tomu otevírá pohled na vyšší poznávací stupně Imaginace, Inspirace a Intuice, jejichž dobytí stojí před lidstvem jako budoucí cíl. Duchovní badatel touto cestou předešel. My stojíme skromně na počátku. Na základě výsledků duchovního bádání však můžeme ze síly vědomostní duše dobýt duchovní jistotu, že jsme na správné cestě. Na této cestě si cvičením získáváme nové umění, které «proměňuje nitro přírody».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 58: «Wir stehen auch vor einer großen Umwandlung des Innern der Natur.»&lt;/ref&gt; {{SE|331}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_naturwissenschaftlich-goetheanistische_Forschungsweg&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Přírodovědně-goetheánská výzkumná cesta ===<br /> <br /> Prostředky k přípravě preparátů jsou odebírány z říše minerální, rostlinné a živočišné a jsou vystaveny stavům fyzičnosti světa, živlům země, vody, vzduchu a tepla a v nich účinným rytmům ročních období. Antroposofický duchovní výzkum obrací tedy pohled na Co a Jak smyslově vnímatelného světa: na Co, například určité léčivé rostliny a živočišné orgánové obaly; na Jak, například vystavení silám léta nad zemí v prostředí vzduchu a tepla a silám zimy pod zemí v oblasti vodnatě-zemitého. Tím se pod zorným úhlem duchovního bádání stává smyslově vnímatelná příroda sama v nejširším rozsahu předmětem přírodovědeckých otázek, například: jaký podnět dává pampeliška lékařská (''Taraxacum officinalis'') z morfologického a fyziologického hlediska ohledně svého vztahu ke draslíku země a ke křemičitosti v nejjemnějším rozložení v obvodu Země, a jaké zvláštnosti a funkce pobřišnice skotu jsou to, díky nimž se právě tento orgán jeví jako vhodný k obalení pampeliškových květních úborů v průběhu preparace. Rozumí se samo sebou, že zde míněný přírodovědecký badatelský přístup nemůže být kvantifikující, nýbrž takový, který na základě vnímání smyslově vnímatelných faktů tvoří pojmy, jež mohou v běžném poznávání sloužit jako opora porozumění nadsmyslové anschauung.<br /> <br /> Přírodovědecká výzkumná cesta ostří pohled pro jednotlivý smyslově vnímatelný jev a hledá souvislost s onou celistvostí, na niž jako na výsledek svého bádání poukazuje duchovní věda. Goetheanistická přírodověda a antroposofická duchovní věda vstupují do vzájemně osvětlujícího dialogu.<br /> <br /> V zodpovídání otázek po přednášce na Technické vysoké škole ve Stuttgartu dne 17. června 1920 říká Rudolf Steiner: «Proto to, čím má být duchovní věda v zásadě, není nic jiného než fenomenologie; ale fenomenologie, která se nespokojuje s pozorováním jednotlivých fenoménů, nýbrž čte v souvislostech fenoménů. […] Ale porozumí se pak také, rozumí-li někdo fenomenologii tak jako Goethe – a duchovní věda je jen pokročilý goetheanismus.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Verhältnis der Anthroposophie zur Naturwissenschaft. Grundlagen und Methoden'', GA 75, Vortrag vom 17. Juni 1920, Dornach 2010.&lt;/ref&gt; {{SE|332}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Forschungsweg_der_Willenserfahrung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Výzkumná cesta zkušenosti vůle ===<br /> <br /> Na obou výše zmíněných výzkumných cestách začínáme obrazně zakoušet vnitřní souvislost každého jednotlivého preparátu. Plně prožitkově nasycen se však tento ideový celek stane teprve tehdy, když jej v opakovaném cvičení sami necháme stát se činem. V prožívání skutečnost zakládající moci ideje při přípravě preparátů se otevírají stále hlubší vrstvy porozumění. Zakoušíme sami sebe — podobně jako umělec — jako prostředníka, který látce vštěpuje cosi, co jako výsledek duchovního bádání oživuje v duševním vnímání. Duchovní obsah ideje, který se takto v sobě samém stále více osvětluje, je zárukou, že z toho vzešlý čin není pouhým svévolným aktem. Neboť čin v procesu výroby preparátů vytváří vztahy mezi přírodními objekty, např. mezi květy pampelišky a obalujícím pobřišnicí skotu, jež nejsou výrazem působícího přírodního zákona. Nezakládá se to v přírodě, v žádné jí vlastní síle (vůli), nýbrž v poznání ducha, které se prostřednictvím lidské vůle jako účinné agens vštěpuje přírodnímu dění.<br /> <br /> Tak se při práci s preparáty stává ideou nesená vůle prožitkovým prazákladem; sami si vytváříme jevy, které zpočátku buď z velké části zůstávají nevědomé, anebo z hlubších duševních vrstev vystupují jako pocity, nálady do myslícího vědomí. Na tyto je třeba při každém kroku preparace, resp. při aplikaci preparátů, soustřeďovat pozornost. Pohled badatele přitom směřuje dvěma směry: jeden vede zvenku dovnitř, druhý zevnitř ven.<br /> <br /> V případě pohledu zvenku dovnitř sestupujeme v projevu vůle, tedy v práci, do duchovní skutečnosti světa. Co se tam v nitru odehrává, zůstává z velké části nevědomé; například tehdy, když při přípravě preparátu z řebříčku plníme květy řebříčku do jelení měchýře. Vůbec bychom to nedělali, kdyby vůle nebyla impulsována duchem, který přebývá v oné ideji, k níž jejímu pochopení přibližujeme na obou výše zmíněných výzkumných cestách. Tak se v konání, jež je zpočátku prožíváno jen jako vnější děj, prověřuje ideový obsah vzplanuvší v myslícím vědomí. Prověřuje se jako vnitřní děj na skryté duchovní skutečnosti, v níž tento ideový obsah v konání tvůrčím způsobem zakládá nový vztah. Tato cesta zvenku dovnitř je cestou cvičení, tj. rok od roku {{SE|333}}<br /> <br /> opakovaného konání. Na této vědomě zvolené cvičné cestě ovšem nedospíváme k abstraktnímu poznání, jež by bylo možno uchopit jako přírodní zákon. Co však z takového poznávacího úsilí vzejít může, je postupující prohlubování smýšlení. Stává se objektivním duchovním základem, v němž se může utvářet osobní vztah, například ke krokům preparace. Idea duchovní vědy, uchopená zpočátku myšlením, proměňuje vůli vnitřně v sílu oddanosti, lásky, jež tuto práci činí svobodným činem.<br /> <br /> Pohled zevnitř ven obrací pozornost na přírodní souvislost, do níž s idejemi duchovního bádání při přípravě a aplikaci preparátů pracovně vstupujeme. Tu způsobujeme proměnu ve vlastním nitru, ve smyslu prohloubení porozumění, a rovněž proměnu «Inneren der Natur» («nitra přírody»).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 58: «Wir stehen auch vor einer großen Umwandlung des Innern der Natur.» (Stojíme také před velkou proměnou nitra přírody.)&lt;/ref&gt; Obě proměny stojí prostřednictvím ideami vedenou vůlí, tj. přes most práce, v duchovně reálném vztahu k sobě navzájem. Tak lze každý krok preparace doprovázet otázkou, jaký proměnový proces se odehrává; například v případě heřmánkového preparátu, když jsou květy heřmánku, obaleny tenkým střevem skotu, přes zimu zahrabány do země. V procesu přípravy všech preparátů se odehrávají proměnové kroky, jež vedou k novým látkovým stvořením s novými vlastnostmi. Každá z těchto nových kompozic látek má potenciál vlastností, který jako hnojivé působení způsobuje specifické proměny v živém. Směr naší badatelské pozornosti ohledně těchto hnojivých účinků nám ukazuje sám Rudolf Steiner. Poukazuje na to, že jako účinek preparátů se v živém odehrávají určité látkovopřeměnné procesy, a charakterizuje jejich působení na půdu a rostliny například jako «belebend», «gesundend», «durchvernünftigend», «empfindsammachend» (oživující, uzdravující, pronikající rozumem, schopnost vnímání probouzející).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999, Vortrag vom 13. Juni 1924.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tyto takto označené kvality — výsledky hnojivých látkových novotvoření z duchovního bádání na rovině živého a duševního — se mohou postupně stát vnitřní zkušeností, pokud se prostřednictvím prožitkového prazákladu činu pokusíme cítivě sledovat síly proměny do nitra přírody. {{SE|334}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Herstellung,_Anwendung_und_Wirksamkeit_der_Präparate_im_Jahreslauf&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Výroba, použití a účinnost preparátů v průběhu roku ===<br /> <br /> Výše zmíněné výzkumné cesty otevírají tři roviny zkušenosti skutečnosti v práci s preparáty. Tyto roviny se navzájem podmiňují. Žádné z nich se při poctivém hledání porozumění nelze vzdát. V průběhu roku existují dva kulminační body, v nichž lze toto zvláštním způsobem pozvednout do vědomí a přitom mu dát slavnostní ráz. V jarním čase jsou to dny po Velikonocích a na podzim dny kolem Michaeli. V obou dobách jsou určité preparáty vyjímány ze země a pečlivě uloženy, jiné jsou zhotoveny a vystaveny ročně-rytmicky působícím silám léta nad zemí nebo pod zemí a zimy pod zemí. Na některých místech se obě události usilují proměnit ve vyzdvižené svátky v průběhu roku — především Michalský den 29. září, na němž mohou spolupracovat nejen všichni na statku činní lidé, nýbrž i zájemci ze sociálního okolí. Ve smyslu tří výzkumných cest lze takový den uspořádat tak, že se nejprve přečtou místa v «Zemědělském kurzu», která se vztahují k právě zhotovovaným preparátům; pak může následovat rozjímání, jež se pokouší charakterizovat tu či onu preparátovou rostlinu nebo živočišnou orgánovou obalovou schránku v jejích zvláštních vlastnostech; nakonec je další průběh dne věnován vlastní činnosti výroby a pozorováním a zkušenostem, jichž se přitom lze dobýt.<br /> <br /> Veškeré úsilí má být zaměřeno na to, aby slavnostní ráz nebyl zajišťován především «vnějšími přísadami», nýbrž aby z vážnosti rozjímání a z radostnosti společné činnosti vyrostla ta pravá nálada. Podaří-li se to, je v takovýchto dnech snadno postřehnout, že práci s preparáty — jednotlivci i v pospolitosti — je vlastní prvek svobodného tvůrčího tvoření.<br /> <br /> Mezi oběma těmito kulminačními body v průběhu roku jsou to jednotlivé výrobní kroky preparátů, které v provozním pracovním rytmu vytvářejí po velkou část roku vyzdvižené hodiny: na jaře a v létě sběr preparátových rostlin, na jaře a na podzim obstarávání živočišných orgánových obalových schránek a v zimě a časném jaru výroba křemičité moučky. Každý jednotlivý krok, vždy<br /> <br /> vydávání preparátů — vždy je třeba mít v mysli průběh výroby celku preparátů, věci dělat včas a zůstat v nitřní oddanosti spojeni s děním i tehdy, kdy preparáty v zemi nebo nad zemí jsou vystaveny silám země a kosmu. K tomu každodenní pracovní logika nedává žádný podnět. Člověk si to musí sám vydobýt — nebo to společně chtít. {{SE|335}}<br /> <br /> Bereme-li v procesu výroby preparátů z přírody něco, pak jí jejich použitím přidáváme něco nového. Jako tkivem «individualizujících opatření» prostupujeme při aplikaci preparátů prostorově členěný, v časových rytmech žijící a rok od roku postupující zemědělský organismus. Zkusme si představit, jak v rámci tohoto organismu každá kultura — podle druhu a doby růstu — přichází k požitku účinků preparátů: ať už jde o polní plodiny v polním a zeleninovém hospodářství, louky a pastviny, ovocné stromy — ať jsou to polní preparáty od setí až do zralosti, nebo jiné preparáty, které přes kompost nebo hnůj ladí úrodnost půdy na rostlinám přiměřený poměr kosmu a země. Prožíváme bezprostředně, jak každé opatření při aplikaci sice míří bodově na tento lán nebo onu kulturu, jak ale odtud působí do celku hospodářského organismu. Každá rostlina, každá kultura se otevírá kosmicko-pozemskému okolí a stává se sama — až do látkové konfigurace — jeho obrazem.<br /> <br /> Ve spoluprožívání si lze uvědomit, jak se zemědělství teprve tímto tkivem činností a jejich účinky uzavírá do celku organismu — a to tím více, čím více se hospodářský provoz vnitřně diferencuje do rozmanitosti na sebe se vztahujících orgánových funkcí. Můžeme si udělat představu, jak prostorové vedle sebe polních plodin se proplétá vztažně k sobě právě tak jako jejich časové po sobě v osevním postupu.<br /> <br /> Pohledem na celkový rozsah působení preparátů v průběhu roku si lze uvědomit, jak ideje čerpané z duchovního bádání, které jinak v nás takto prostě žijí, se naší činností stávají navenek účinnými v přírodní souvislosti hospodářství a povznášejí je k tomu, co Rudolf Steiner nazývá «skutečně v sobě uzavřenou individualitou».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlage zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1979, S. 42.&lt;/ref&gt; {{SE|336}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Grundlegende_Aspekte_zur_Methodik_der_Herstellung_und_Anwendung_der_Präparate&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Základní aspekty k metodice výroby a aplikace preparátů ===<br /> <br /> V úvodu k tématu hnojivých preparátů poukazuje Rudolf Steiner na skutečnost, že zemědělství nutně provozuje „kořistnické hospodaření“. Proudem prvovýroby, která opouští statek, se hlavový a látkově-výměnný pól zemědělské individuality ochuzuje o látky a síly.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlage zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 120.&lt;/ref&gt; Úkolem hnojení je zde nejprve vytvořit vyrovnání. Pokud jde o látky a síly, zajišťují to hnojiva prvního stupně z oživlé přírody rostlin a druhého stupně z oduševnělé přírody zvířat. Pro ty látky a síly, které oživují zemi ve vyšším smyslu a které člověk v průběhu svého duchovně-duševního vývoje potřebuje jako potravu, musí začít působit síly z kosmu, pro něž se země musí teprve stát vnímavou. K tomu je zapotřebí nových látkových kompozic, které se v přírodě nevyskytují a které jsou schopny oživit neživé bytí hmoty a znovu ji otevřít jejímu duchovnímu původu. „Hmota“ – tak zní výsledek duchovního bádání Rudolfa Steinera – „je vybudována v tom smyslu, jak ji Kristus postupně uspořádal.“&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit'', GA 15, Dornach 1987, S. 66.&lt;/ref&gt; Toto přísně zákonité uspořádání látek nacházíme jako výsledek evoluce. V přírodních vědách je vynikajícím předmětem chemie. U třetího stupně hnojení jde tedy o to, vytvořit látkové a silové kompozice, které z již hotového díla přírodních říší vyjímají určité plody evoluce a uvádějí je do nových vzájemných vztahů. K tomu ukazuje antroposofická duchovní věda cestu, na níž je ponecháno na svobodě člověka, aby navázal na evoluční působení Krista. V tom lze spatřovat smysl a význam biologicko-dynamických preparátů. Metodická kostra jejich přípravy se odvozuje od trichotomie člověka, tedy od těla, duše a ducha, a při pohledu do přírody od Paracelsových „Tria Principia“, od Sal, Merkur a Sulfur, názorového postoje středověkých alchymistů navazujícího na staré mysterijní vědění. Tato trojice v jednotě se v novověku objevuje u rosekruciánů, filozoficky u Hegela jako „teze, antiteze a syntéza“ a v Goethově nazírání přírody {{SE|337}}<br /> <br /> v principu „polarity, metamorfózy a stupňování“. Trojice v jednotě neboli trojčlennost je imanentní veškerému bytí – v minulosti, přítomnosti i budoucnosti, nebo trinitárně řečeno ve „Otci, Synu a Duchu Svatém“.<br /> <br /> Myšlení v polaritách je klíčem k pochopení evoluce. Formálně konstituuje způsob Goethova pozorování přírody; příkladně jej rozvádí ve své „Metamorfóze rostlin“.&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Die Metamorphose der Pflanzen'', in: ''Goethes Werke. Naturwissenschaftliche Schriften'', hrsg. v. Rudolf Steiner, Band 1, in: ''Kürschners Deutsche National-Litteratur'', Berlin und Stuttgart 1887 (Reprint Dornach 1975).&lt;/ref&gt; Goethe jako člověk oka navázal ve svém bádání na to, co je z rostliny viditelné jako nadzemní útvar, její podzemní část, kořen, zůstala mimo dohled. Zahrneme-li i ten – v procesu abstrakce je třeba zviditelnit neviditelné tím, že kořen odkryjeme ze země –, stává se polarita kořen-květ názornou. Prajednota rostliny je v pozemském bytí rozštěpena do dvou pólů. To, co je merkurialně spojuje, je sled listů vynášený vzhůru stonkem. List symbolizuje střed mezi póly. Ve stupňování této trojice se útvar rostliny jeví jako celek, který se v květu nejčistěji stává obrazem své podstaty.<br /> <br /> Tato trojice je v zárodku semene založena jemně a ve vzájemné sounáležitosti. Vycházejíc ze středu, ze zárodečného pupenu, se diferencuje a odděluje kořen dolů a výhon nahoru. Všude ve stvořitelském díle přírody nalezneme střed mezi dvěma póly, který je však ve svých merkuriálních funkcích determinován. V trojici kořene, květu a střed tvořícího listu je rostlina dokonalým dílem. To platí i pro to, co je na člověku přírodou, pro jeho tělo a jeho orgány. Například kožní orgán, který se člení na inervovanou, smyslově aktivní pokožku (''epidermis''), prokrvenou škáru (''corium'') a látkově-výměnně aktivní podkoží (''subcutis''). Totéž platí pro zemědělský organismus: smyslová funkce hornin v hlubinách, trávicí aktivita ve větru a počasí ve výšinách a jako střední článek půda.<br /> <br /> Jinak je tomu u člověka, jakmile začne ve svobodném sebeurčení přebírat vládu nad duší. Tehdy se učí, jak to vyjadřuje Goethe, „poučovat své orgány“.&lt;ref&gt;«Das Tier wird durch seine Organe belehrt; der Mensch belehrt die seinigen und beherrscht sie», Johann Wolfgang von Goethe: ''Maximen und Reflexionen'', «Aus dem Nachlass – Über Natur und Naturwissenschaft».&lt;/ref&gt; Učí se vychovávat svou duši, která rytmicky zprostředkovává mezi duchem a tělem, ke stále vyšším stupňům {{SE|338}}<br /> <br /> samostatnosti. V té míře, v jaké o to usiluje, k čemuž je předurčen, vystupuje krok za krokem ze své tělesné vázanosti a zároveň z vázanosti smyslů na přírodní bytí. Povyšuje se nad přírodu a zároveň v ní koření. Nemusí se pak cítit povolán darovat přirozenému bytí Země něco, co tato ze sebe sama mít nemůže, co by musela navěky postrádat? Jistě, každá forma láskyplné náklonnosti je zde na místě. Může se však omezit pouze na ochranu, na zachování stávajícího, nebo musí být Zemi, jež se stala dílem, a s ní i kosmu, vštípen nový evoluční princip ve smyslu „stvoření z ničeho“, které není způsobeno žádnou vnější nutností, nýbrž které pramení jako svobodný čin z duchovně-duševní podstaty člověka?&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Menschenkunde'', GA 107, Dornach 1988, Vortrag «Evolution, Involution und Schöpfung aus dem Nichts», 17. Juni 1909.&lt;/ref&gt; V odpovědi na tuto otázku, smíme se domnívat, koncipoval Rudolf Steiner z poznání proudu času přicházejícího z budoucnosti biologicko-dynamické preparáty, jakoby „hnojivo“ pro proud času z minulosti, který se stal uměleckým dílem stvoření. Může se to zdát příliš velkolepě myšleno. Avšak ten, kdo v poznání srdcem pěstuje praktické zacházení s preparáty, může v hlubším cítění získat jistotu v úsudku, že jejich používání značí úplně první začátek v naznačeném směru. Způsob jejich přípravy se přísně řídí principem trojice – avšak novým způsobem; nečlení se podle dané prajednoty, nýbrž buduje se z produktů minulých evolučních linií. Tyto produkty, fyzicko-minerální (křemen) Země, oživlé z říše rostlin (květy) a oduševnělé z říše zvířat (orgány), tvoří póly polarity, která není dána přírodou. To, co tyto konečné produkty evoluce vzájemně vztahuje, a tím nechává vzniknout nové polaritě, a co tuto polaritu stupňuje k syntéze nové trojice, je ideou vedená vůle člověka. Idea a vůle jsou tvůrci nového středu (viz obrázky 23, 24, 25), nových látkových kompozic, které jsou nositeli sil fyzické, étericko-živé, astrálně-oduševnělé a duchovní povahy. Cestou duchovního bádání je do srdcí a rukou lidí vloženo duchovní bohatství, ideje, které mohou v proměně svobodným činem pokračovat v „díle“ uspořádání látek „Kristem“. Nová látková uspořádání preparátů jsou vynálezy duchovního bádání z nadpřírody, tak jako je syntéza amoniaku výsledkem bádání v {{SE|339}}<br /> <br /> anorganicko-fyzikální přírodě a atomová technologie výsledkem bádání v podpřírodě. V prvním případě se jedná o na umění povýšené zacházení s látkovými kompozicemi ze sféry života, duševna a ducha, aby se oživila hmota propadající smrti, to „pevné, zemské“. V obou posledních případech hrozí, že životodárná síla rostlinné přírody zakrní, respektive že bude zničeno bytí všeho stvoření na Zemi.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Annäherung_an_ein_Verständnis_der_Ausgangsstoffe_für_die_Präparation&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci ===<br /> <br /> Zástupcem minerální říše je krystal křemene a také ortoklas (draselný živec); z rostlinné říše jsou to řebříček (''Achillea millefolium''), heřmánek (''Matricaria recutita''), kopřiva (''Urtica dioica''), dubová kůra (''Quercus robur''), pampeliška (''Taraxacum officinalis'') a kozlík lékařský (''Valeriana officinalis''); z říše zvířat přichází v úvahu kravský hnůj a jednotlivé orgány, především krávy, v jednom případě vysoké zvěře. Všechny tyto výchozí látky jsou konečnými produkty evoluce s vlastnostmi, které nelze odvodit z jednotlivých prvků a jejich vlastností, jež se podílejí na složení výchozích látek. Jak již bylo několikrát naznačeno, plní křišťál (SiO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) v hospodaření přírody jakousi smyslovou funkci vůči silám, které jako tvarotvorné síly vyzařují z nejvzdálenějšího kosmu a každoročně opakovaně pomáhají rostlinám k jejich podobě, kterou přijaly v průběhu evoluce. Může být tato smyslová funkce křemene, která se uplatňuje pod zemí v prostoru kořenů, přepólována tak, aby nad zemí v listoví metabolicky aktivně zachycovala působení planet?<br /> <br /> A naopak, může být odumírající život rostliny podroben takovému procesu proměny, že pod zemí v kořenech podnítí smyslové procesy vůči tomu pouze minerálnímu v pevném a tekutém stavu? Těmto otázkám se budeme věnovat samostatně v následující kapitole.<br /> <br /> Při přípravě kompostových neboli hnojivých preparátů je výchozí otázkou: Jak lze novým způsobem oživit to „pevné, zemské“, tedy anorganicky mrtvé, v pouhý prvek rozložené (K, Ca, Fe, Si, P)? Výchozí látky k tomu poskytují výše uvedené preparátové rostliny a určitá zvířata (orgánové obaly). To, co je vlastní všem rostlinám, schopnost oživovat minerální látky prostřednictvím své životní organizace, je {{SE|340}}<br /> <br /> u preparátových rostlin přítomno jako specifická schopnost. Oživení zde znamená, že fyzicko-zemské látky jsou pozvednuty do proudícího života rostliny a přitom odcizeny svým fyzikálním vlastnostem. Například draslík, který má z fyzikálního hlediska pevně dané vlastnosti, nyní zjevuje sílu, jež se stává viditelnou a účinnou díky „vyššímu“ živému působení rostliny – sílu, kterou to „nižší“ nemůže projevit samo ze sebe. Stane-li se draslík tímto způsobem živým procesem, objeví se jiné vlastnosti, jako je například udržování tlaku mízy (turgoru), stabilizace tkání nebo v případě vápníku nové vlastnosti v podobě buněčného dělení a prodlužování buněk, růstu kořenů a výstavby tkání. Toto osvobozování látek z jejich vázanosti na čistě fyzikální vlastnosti postupuje tou měrou, jak se nadsmyslová životní organizace rostliny zhmotňuje ve vnější podobě, to znamená zároveň v ní odumírá. V oblasti kořene jsou ještě určující vlastnosti podobné solím. Ty se ztrácejí v růstových procesech zelenajících se listů a postupně v následnosti listů odspodu ke květu. Tento skrytý děj, který se zpočátku odehrává v oblasti vodního živlu, se vzestupně projevuje ve sférách působení vzduchu a tepla v rostoucím tvarování listů, ve formování květu a substanciálně ve tvorbě vysoce komplexních bílkovin, aromatických a vonných látek. Vlastnosti, které tedy látky přijaly v oblasti vegetativního růstu listů, se opět ztrácejí směrem k tvorbě květu. V květu vystupuje na povrch praobraz rostliny. V něm, v oblasti působení tepla, dosahuje odcizení látky jejím fyzikálním vlastnostem, a tím i míra jejího otevření se utvářejícím silám životní organizace rostliny, svého vrcholu. Vnějším podpisem tohoto dění je zářící květ, rozprašující se pyl a proudící vůně. Na cestě postupného oživování a zjemňování se zemský substanční proces v květu otevírá působení kosmického okruhu. To se může otevřít nazírání, vžijeme-li se do gesta bezvolně vzhůru směřujícího květu, který se obrací ke kosmu. Toto zjemňování míz&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Die Metamorphose der Pflanze'', Stuttgart 1985, S. 39.&lt;/ref&gt; – lze hovořit i v Goethově smyslu o pročišťování zemské mízy, vzestupného proudu solí a vody v ''xylému'' – respektive odcizování substančního proudu {{SE|341}}<br /> <br /> od jeho čistě fyzické přirozenosti svůj vrchol a završení v květu, v oblasti zjevujícího se praobrazu rostliny. Přes květ se rostlina již nemůže dále stupňovat. Květ však uvadá, sotva rozkvetl. Rostlina se vrací k zemi, buď jako semeno, nebo v podobě svých organických útvarů, které se v zemi přeměňují v humus.<br /> <br /> Ve svých organických procesech udržuje životní organizace rostliny v proudu neživou substanci přijatou z okolí: «Neživé se mění v živé.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner, Ita Wegman: ''Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst nach geisteswissenschaftlichen Erkenntnissen'', GA 27, Kap. V. «Pflanze, Tier, Mensch», Dornach 1991, S. 35.&lt;/ref&gt; To však odumírá do podoby rostlinných orgánů, např. listu květu. Vyvstává otázka, zda lze substanční proud, udržovaný v toku až do květu, tam však ukončený a otevřený kosmu, zachovat, ba dokonce na vyšším stupni nově oživit. Lze předpokládat, že to byla výchozí otázka Rudolfa Steinera při hledání hnojivých látek, které by mohly „samy oživit to zemské, pevné“. Odpověď z duchovního bádání mohla znít jedině takto: Pozvednout zemský substanční proud oživený rostlinou do sféry, která je vlastní vyšší přirozenosti zvířete. Neboť ve zvířeti zůstává živá substance v proudu díky jeho astrální organizaci, která vtváří orgány do proudícího života.&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V orgánové činnosti zvířete je život, který v rostlině odumírá do formy, udržován v proudění; čistě živá substance rostliny se ve zvířeti stává pociťující substancí. Existuje tedy, ptáme-li se znovu, cesta, jak pozvednout zemskou substanci oživenou rostlinou přes propast, která existuje mezi rostlinnou a živočišnou říší, do oblasti zvnitřňujících sil duševna? Že tato propast není absolutní, ukazují léčivé účinky některých rostlin na nemocné orgány u člověka a zvířat, například léčivý účinek heřmánku při střevních onemocněních, řebříčku při posilování krvetvorné síly v procesu ledvin a močového měchýře. Léčivý účinek přitom spočívá ve způsobu oživení specifických zemských substancí životní organizací příslušné léčivé rostliny. Toto specifické oživování zemských substančních procesů má Rudolf Steiner na mysli, když jde o to připravit hnojivou látku, v níž by tento substanční proces mohl být trvale udržován v proudu. Předchozí úvaha ukazuje, že se k tomu otevírá cesta, podaří-li se navázat bezprostřední vztah k {{SE|342}}<br /> <br /> odpovídajícímu orgánu a tím i k astrální organizaci určitého živočišného druhu. Takové vztahy odhalil Rudolf Steiner cestou duchovního bádání. Jedná se o orgánové obaly, které spolu s rostlinnými substancemi a působením sil Země i kosmu tvoří základ preparace.<br /> <br /> Význam tohoto vynálezu z duchovního bádání může na pozadí současného technologicko-přírodovědeckého vývoje objasnit následující úvaha: Jak již bylo několikrát naznačeno, v průběhu evoluce na cestě k lidství se přírodní říše vyčlenily z kdysi duchovního prapůvodního stavu, který zahrnoval člověka i Zemi.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Toto dění ztuhlo ve smyslově vnímatelné dílo stvoření; neživý minerál je oddělen od oživeného světa rostlin a ten zase od oduševnělé říše zvířat. Při nazírání přírody lze o každém smyslově vnímatelném jevu hovořit jako o konečném stavu, který ztuhl v dokonalosti. Krystal je jedním z nich, stejně jako kvetoucí rostlina nebo zvíře žijící svůj druh. Může být křišťál dokonalejší, než je, stejně jako pampeliška nebo červ, ryba, pták, hmyz či savec? To, co nám ve smyslové podobě v přírodních říších vystupuje vstříc, je v dokonalost ztuhlé stvořitelské dílo evoluce.<br /> <br /> Toto stvořitelské dílo je dnes výchozím bodem každé technologie. To platí zejména pro neživou přírodu, kterou lze přísně postihnout přírodními zákony. Člověk se snaží odhalit tajemství fyzické látky a vytváří z ní například technologii zaměřenou na to, aby cíleným roztříštěním látky chápané jako atom, tedy evolučního konečného stavu, uvolnil energii v ní spoutanou. Tato energie, uvolněná z neživé látky, se však ukazuje jako v nejvyšší míře nepřátelská životu. Má moc vyhladit evoluci, která ztuhla v dílo.<br /> <br /> Svévolně vyvolaný proces atomového rozpadu představuje polární protiklad k přístupu, na němž je založena výroba postřikových a hnojivých preparátů. Při jejich výrobě se to, co je v přírodě odděleno, dále nedělí, nýbrž evoluční konečný stav, např. květ rostliny, zvířecí orgán, se uvádí do vzájemného vztahu, pro který pouhé pozorování přírody neposkytuje žádný návod. Příroda jako časoprostorový „výdobytek“ poskytuje materiál: léčivé rostliny, zvířecí orgány a půdní podmínky v rytmech ročních období; konkrétní {{SE|343}}<br /> <br /> vzájemný vztah mezi nimi však odhaluje duchovní bádání a skutečností se stává činem člověka.<br /> <br /> Nová kompozice tří přírodních říší znamená umělecké přetvoření. To podstatně nové a živé se však děje z duchovní činnosti, z lidského Já, které se stává nádobou pro tvořivé božské vědomí, „kristovskou sílu“.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit'', GA 15, Dornach 1987, S. 66.&lt;/ref&gt; To je ve spojení s duchem vedeným duševním vývojem člověka cesta, která z impulsů svobody podněcuje k umělecké tvorbě na Zemi, cesta, jíž může být pokračováno ve stvoření, neboť božský Otec již nepůsobí na přírodu bezprostředně zvenčí. {{SE|344}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Herstellung_und_Handhabe_der_biologisch-dynamischen_Präparate&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hornmist-_und_Hornkieselpräparat_–_Herstellung,_Anwendung_und_WirksamkeitDie_folgende_Darstellung_ist_eine_überarbeitete_Fassung_von_Beiträgen_des_Verfassers_in_Markus_Hurter_(Hrsg.):_Zur_Vertiefung_der_biologisch-dynamischen_Landwirtschaft–_Gedanken,_Erfahrungen,_Forschungsergebnisse,_eine_Werkstattarbeit,_Dornach_2007,_S._93–107.&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Rohomistový a rohokřemenný preparát — výroba, použití a účinnost&lt;ref&gt;Die folgende Darstellung ist eine überarbeitete Fassung von Beiträgen des Verfassers in Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft''– Gedanken, Erfahrungen, Forschungsergebnisse, eine Werkstattarbeit, Dornach 2007, S. 93–107.&lt;/ref&gt; ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hornmistpräparat&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Rohomistový preparát ====<br /> <br /> V stoupajícím a klesajícím oblouku letního pololetí, v době vydechování země, se rostoucí rostlina stává obrazem sil, které působí v periferii světla, vzduchu a tepla. Tento vzrůst poskytuje potravu pro člověka i zvíře. Především je to přežvýkavec, skot, který přijímá vzrůst luk, pastvin a polních pícninových ploch. Toto krmivo je v aktu přežvykování a trávení v předžaludcích pozdviženo na stupeň duševního prožívání. V látkové rozkladu rostlinné substance kráva ochutnává kosmicky konstituující síly rostlinné substance. Provádí «kosmicko-kvalitativní analýzu» (srov. kap. «Skot», s. 146 nn.). V této chutnající, analyzující smyslové činnosti při zpracovávání krmiva kráva prožívá povahu prostředí, z nějž krmivo pochází, zvláštnost například stanovištních podmínek půdy a klimatu. Přežvýkajíc vnímá to vše jako mohutné silové útvary. V tomto stavu, navenek snovém a dovnitř bdělém a soustředěném, se její duše neboli miri wa moya zcela spojuje s éterictvím a toto mu zpětně zrcadlí fyzikálně-chemické trávicí děje. S nekonečnou libostí bere duše krávy účast na tom, co se děje v těle: «To je celý svět, který kráva vidí.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Faust-Problem. Die romantische und die klassische Walpurgisnacht'', GA 273, Geisteswissenschaftliche Erläuterungen zu Goethes Faust, Bd. II, Vortrag vom 27. Januar 1917, Dornach 1981, S. 75.&lt;/ref&gt; Toto živě-duševně-silové nemůže udržet a přivlastnit si, protože nemá vlastní bytost, nemá Já. Musí toto silové, jímž proniklo svým duševním bytím, vyloučit. To propůjčuje kravskému hnůji jedinečnou hnojivou sílu, nejvyšší a nejharmoničtější, jaké příroda dosahuje. {{SE|345}}<br /> <br /> Přes léto se pod přímým slunečním zářením stupňuje substanciální složení pícninového vzrůstu. To vnímá pasoucí se stádo krav průběžně při trávení. Na podzim dosahuje tento proces dozrávání krmiva a jeho kosmicko-kvalitativní analýzy krávou svého vrcholu. V pozorném spolupřežívání si to můžeme zpřítomnit. Z toho vyrůstá porozumění pro pokyn Rudolfa Steinera, sbírat na podzim z pastvin kravské výkaly potřebné pro následující preparaci. V tomto kravském hnoji máme před sebou převážně amorfní hmotu, konečný produkt látkové výměny, která obsahuje něco, co bytostně náleží krávě, protože jejím duševním bytím bylo sice prostoupeno, ale tímto bytím si přivlastněno nebylo. Vyloučením provádí kráva jakoby zřeknutí. Skotu hnůj, ponechán sám sobě, by splynul s obecným přírodním procesem tvorby humusu. Místo toho obracíme naruby normální průběh přírodního dění prvním nyní následujícím krokem preparace (viz obrázek 23, s. 347):<br /> <br /> Opatříme si kravské rohy – rohů býků jsou k tomu nevhodné –, pokud možno výhradně z vlastního stáda, a nacpeme do jejich dutiny hnůj. Kravský roh je vůči kravskému hnoji polárním útvarem. Sedí na hlavě, na nervově-smyslovém pólu zvířete, a je vysoce zhuštěným kožním útvarem, který ztrnul do čisté formy. Roh se nasazuje přes kostěný čep, vyrůstající bočně z čelní kosti, a svou vzduchovou dutinou komunikuje s čelní dutinou. Kostěný čep je propleten jemnou sítí žilek, zásobující kůži a pokožku, jež zajišťuje růst rohu, krví. Díky silnému prokrvení se roh na omak nápadně hřeje. V takovém životem pulsujícím rohu se čtyři fyzické živly pevného, tekutého, vzduchu a tepla soustřeďují do jakéhosi smyslového orgánu, který je namísto ven otevřen dovnitř; je to orgán zpětného vzdutí a soustředění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#346|Obrázek 22]], s. 346).<br /> <br /> Jako hustý formový obal vyzařuje zpět do trávicího organismu to, co z tohoto přes krevní oběh stoupá do hlavy. Lze říci, že skot potřebuje zpětně vyzařující funkci rohů, aby silové útvary z trávicího dění – jsou to nevědomé imaginace? – zkonfiguroval do pravé hnojivé síly.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', A 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 99.&lt;/ref&gt; {{SE|346}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 22, S. 346.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 22: Der physische Bau des Kuhhorns und das Zusammenwirken der vier Elemente zur Funktion eines nach innen gerichteten Sinnesorgans.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Se nacpáním rohů se uskutečňuje první krok preparace a s ním první krok emancipace od přirozeného průběhu přírodního dění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|Obrázek 23]]).<br /> <br /> Představuje vyvracení přírodního procesu. Co bylo vyloučeno ven, naplňuje nyní vnitřní prostor. Roh zhušťující se do čisté formy dává amorfní substanci obal. Sami se stavíme mezi nervově-smyslový a látkově-výměnný pól skotu a vytváříme, vedeni výsledkem duchovněvědeckého výzkumu, nový vztah mezi konečnými produkty obou pólů, rohem a hnojem. Co se v životě skotu vývojově završilo dvěma směry, tvoří ve svém sjednocení výchozí bod nové vývojové cesty. Chce-li se tento děj, stejně jako následující kroky preparace, vážit v celé své závažnosti, musí se pozornost zaměřit na tři zmíněné výzkumné cesty: na osvětlující ideový souvislost, na zkušenost vůle v samotné činnosti a, oboje zprostředkovávající, na pozorovatelné skutečnosti, které nás v poznávání životních projevů skotu poučují o významu kravského hnoje a rohů. {{SE|347}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 23, S. 347.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 23: Umstülpungs- und Emanzipationsschritte bei der Präparation des Hornmistes.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Ve druhém kroku preparace jsou rohy bezprostředně po jejich naplnění zahrabány do země a spočívají v ní přes zimu. Vegetace se stáhla do zárodečných stavů, země žije duchovně v smyslově bdělém stavu vdechu a je v živlech vodního a pevného nejsilněji vystavena krystalotvorným silám sféry stálic.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 49.&lt;/ref&gt; Znovu obracíme přírodní proces naruby – druhý krok emancipace od přirozeného průběhu –, přičemž amorfní substance hnoje, jež by přirozeně splývala v humus tvořících procesech léta, je nyní vystavena krystalotvorným silám zimy. Za prostorovým vyvracením následuje vyvracení v čase. Kravský hnůj se stává vnímavou matricí pro síly, které, zprostředkovány fyzikálními elementárními stavy pevného a tekutého, vyzařují do země do dutiny rohu a, zpětně vzdouty, se v mase hnoje soustřeďují jako utvářející hnojivá síla. {{SE|348}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Präparation_im_Rhythmus_des_Jahreslaufes&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Preparace v rytmu roku ====<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 24, S. 348.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 24: Umstülpungs- und Emanzipationsschritte bei der Präparation des Hornkiesels.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Na jaře vyjmeme rohy ze země – třetí emancipační krok –, vyklepeme obsah a v rukou držíme novou látku s novými vlastnostmi. Toto nové stvoření látky získává význam a účinnost díky popsanému procesu vzniku, jímž prochází. Hotový preparát je díky silám, které v zimě působí pod zemí, novou, «duchem proniknutou a protkanou» látkou&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen, GA 229, Vortrag vom 5. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 62: «So sehen Sie, dass wir durchaus jetzt, wo wir in die Zeit des sprießenden, sprossenden Lebens kommen, nicht sprechen können von geistdurchwobener Materie wie im Winter für die Erde, sondern wie wir sprechen müssen von materiedurchwobenem […] Geist.» (Tak vidíte, že nyní, když přicházíme do doby rašícího, pučícího života, rozhodně nemůžeme mluvit o duchem protkané hmotě jako v zimě pro zemi, nýbrž jak musíme mluvit o hmotou protkaném […] duchu.)&lt;/ref&gt; ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|obrázek 23]], s. 347).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hornkieselpräparat&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Preparát rohového křemene ====<br /> <br /> Výrobní proces rohokřemenného preparátu probíhá polárně ke dvěma prvním krokům přípravy rohového hnoje (Abbildung 24). {{SE|349}}<br /> <br /> Na rozdíl od hnoje jakožto produktu látkové výměny léta je krystalický křemen představitelem zimního dění Země: «Kiesel» (křemen, horský křišťál) je «äußerer Sinn im Irdischen» («vnější smysl v pozemském»).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 82: «Das Kieselige ist der allgemeine äußere Sinn im Irdischen.» (Křemenné je obecným vnějším smyslem v pozemském.)&lt;/ref&gt; Nejsilněji odolává silám zvětrávání. V prvním kroku emancipujeme křemen z jeho přirozeného krystalického bytí, rozbíjíme jeho krystalickou strukturu, meleme jej co nejjemněji na prach, činíme jej tedy amorfním. Pak křemičitou moučku zahněteme s trochou vody a naplníme ji do kravských rohů. I v tomto prvním kroku preparace se uskutečňuje vyvracení: vnějšek se stává vnitřkem ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|Abbildung 24]]). A totéž se děje ve druhém kroku, na druhém stupni emancipace. Křemen, blízký zimním silám, se stává letní substancí tím, že naplněné rohy jsou na jaře zakopány a tam přes léto odpočívají v zemi. Křemen přiblížený amorfnímu stavu se nyní stává vnímavou matricí pro metabolické síly v teple a vzduchu, jež během letní doby převládají. Zachyceny a zpětně vyzařovány vnitřní dutinou kravského rohu, koncentrují se tyto síly v takto vnímavě připravené křemičité moučce. Ta je tak uvedena do stavu, kdy může zachytit a uchovat síly letního působení — tak jako rohový hnůj uchovává síly zimního působení.<br /> <br /> Nabízí se otázka, proč jsou rohokřemenné rohy přes léto zakopány do země, a nikoliv vystaveny nad zemí přímo silám působícím v teple, světle a vzduchu. Moje úvaha k tomu je, že nejde o soustředění sil v kravském rohu tak, jak působí přímo nad zemí, nýbrž spíše o tytéž síly, pokud jsou vstřebávány vápnem pod zemí a tím nepřímo, zprostředkovaně přes jíl, skrze kořen působí na růst rostlin.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47/48.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Když pak na podzim, o Michaeli, rohy opět vykopáváme — třetí krok emancipace —, získáváme jejich obsahem opět novou látku s novými vlastnostmi: rohový křemen. Jeho podstata a jeho význam vyplývají z popsaných třístupňových kroků emancipace z pouhého přírodního dění skrze ideu a vůli člověka. Hotový preparát je prostoupen látkovým působením v {{SE|350}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 25, S. 350.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 25: Fortsetzung von [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|Abbildung 23]] und 24: Der Rührvorgang, die Anwendung und die Bereiche der Wirksamkeit des Hornmist- und Hornkieselpräparates.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> zemí během léta; je to koncentrát «hmotou protknutého ducha».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen'', GA 229, Vortrag vom 12. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 62.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Oba — rohový hnůj i rohový křemen — vznikají jako kompozice látek nikoli jako pokračování zákonitosti, jež přírody je vlastní. Ta se vyčerpává v tom, co příroda v ročním dění přináší jako útvary: půdu, hnůj, křemen, roh. Oba vznikají trojím vyvracením z prostoru do času a zpět do prostoru. Pokusíme-li se toto ve smyslu tří výzkumných cest {{SE|351}}<br /> <br /> ve vlastním prožívání rozjímavě spoluprocítit, může se skrytý smysl tohoto dění stále více odkrývat.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Rührvorgang&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Proces míchání ====<br /> <br /> Bezprostředně před aplikací následuje stejným způsobem pro oba preparáty, avšak každý zvlášť, čtvrtý krok preparace – a tím čtvrtý stupeň emancipace – proces míchání, to znamená převedení zemitě-pevného stavu preparátů do tekutého ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|Obrázek 25]]).<br /> <br /> Vždy nepatrné množství preparátové substance (rohový hnůj, nejvýše čtyři plné rohy na hektar; rohový křemen, špička nože = 3 až 4 g/ha) se míchá po dobu jedné hodiny v rytmickém střídání ve vodě teplé jako ruka. Nejlépe se k tomu hodí míchací tyč pohyblivě uchycená ke stropu nebo k příčnému trámu, ponořená míchadlem do sudu naplněného vodou. Začíná se tím, že kruhovým periferním mícháním se pomalu uvede vodní masa do pohybu. Stálým urychlováním putuje míchadlo k ústřední ose, ke vznikajícímu vírovému trychtýři. V něm dosahuje rychlost rotující vody maxima, ke stěně sudu se zpomaluje. Ve víru existuje tendence k neomezené rychlosti směrem ke středu — odtud sací síla; k periferii tenduje rychlost k nule. Mezi oběma póly vznikají díky rozdílům rychlostí vinuté vírové vrstvy přibližující se dvojrozměrnosti, ideji plochy. Homogenní těleso vody se strukturuje v plochy klouzající jedna podél druhé, a to jak prostorově ve vztahu středu a periferie, tak časově — od klidového stavu vody se stupňující až k maximálnímu rozvití rotačního trychtýře. Dosáhne-li trychtýř svého maximálního rozvinutí — kdy se dostáváme na hranici svých sil vodní masu dále urychlit —, zničí náhlé zastavení míchadla trychtýř; strukturovaná vodní masa se zhroutí, propadne do stavu beztvarého chaosu a na okamžik se přiblíží stavu homogenního klidu, aby pak byla v opačném směru urychlena k nové tvorbě trychtýře. Kapalina je tak v rytmickém střídání udržována v polaritách klidu a pohybu, homogenity a plošného prostoupení při výstavbě vírového trychtýře. {{SE|352}}<br /> <br /> Tato stále znovu obnovovaná vodní masa, rozrušovaná rozdíly rychlostí do plochy, se tím stává zároveň vnímavou matricí pro trojí vtisk:<br /> <br /> * soustředěného silového potenciálu substance preparátu,<br /> * aktuálně působících kosmických silových konstelací,<br /> * individuální duchovní duše člověka, která, působíc skrze vůli, proces inauguruje, řídí a udržuje.<br /> <br /> Rührvorgang trvá jednu hodinu. Je toto časové vymezení zvoleno libovolně — například proto, aby bylo zajištěno, že se účinek preparátu s vodou spojil —, nebo kde tkví smysl? Odpověď nemůže být hledána v přírodním dění, nýbrž v kosmických rytmech, které jsou v člověku bytostně účinné a v něm si zachovaly svůj původ. Makrokosmicky je to 24hodinový rytmus dne a noci. V tomto rytmu Země–Slunce žije Já, duchovní duše člověka, ve stavech spánku a bdění. Prostřednictvím Já-organizace nervově-smyslového systému, rytmického systému a soustavy látkové výměny a pohybu individualizuje makrokosmické rytmy a vtiskuje je fyzickému tělu — například jako rytmy dýchání a srdeční pulsace. Vlnové délky těchto rytmů se pohybují v oblasti sekund a minut. V nervově-smyslových procesech se frekvence zkracují na zlomky sekundy, zatímco ve svém protipólu, v aktivitách látkové výměny, se rozšiřují na časové měřítko hodiny nebo hodin.&lt;ref&gt;Bernd Roßlenbroich: ''Die rhythmische Organisation des Menschen: Aus der chrono-biologischen Forschung'', Stuttgart 1994, 163 S.&lt;/ref&gt; V pólu látkové výměny a končetin však žije vůle, jejíž aktivace a deaktivace se odehrává v oblasti hodiny — odtud například «vyučovací hodina». Toto i vlastní zkušenost opravňují k jistotě, že časové měřítko jednohodinového míchání se vztahuje k volnímu rytmu člověka látkové výměny a pohybu. Ten je přece tím, kdo rührvorgang uvádí do pohybu a udržuje jej.<br /> <br /> V nevědomých hlubinách vůle pak žije Já; působí skrze vůli do světa — zde do pohybované vody. Každý, kdo je s mícháním preparátů obeznámen, ví, že toto časové měřítko jedné hodiny lze zvládnout v konstantní volní aktivitě. Každý člověk naplňuje tento časový úsek jemu vlastním rytmem odpovídajícím jeho ve vůli žijícímu Já. Každý člověk vtiskuje svou vůlí svůj rytmus vodě dynamizované v pohyblivých vírových vrstvách. Tento {{SE|353}}<br /> <br /> Tento lidský volní rytmus je oproti všem rytmům přírody, jež mají makrokosmický původ, jediným a prvním rytmem, který člověk jakožto mikrokosmos v průběhu tohoto třetího kroku preparace vtiskuje přírodnímu dění.<br /> <br /> Za zamyšlení stojí ještě toto: V rührvorgangovi lze mikrokosmicky spatřovat technologické uskutečnění makrokosmického dění. Každý z planet má jemu vlastní sklon osy vůči Slunci a jemu vlastní rychlost otáčení. V tom se vyjadřuje individuální signatura jednotlivých planet, působení «planetárních duchů». Jeden zápisek v Steinerově zápisníku zní: «Ve sféře se vesmír rozplývá / V ose se utváří / Se Sluncem.»&lt;ref&gt;Notizbuch Nr. 52, 1921; siehe auch ''Beiträge zur Rudolf Steiner Gesamtausgabe'' Nr. 104, S. 63.&lt;/ref&gt; Z toho lze ve vztahu k rührvorgangovi vyvodit: «Duch člověka» určuje rychlost otáčení a právě tak «osu», totiž úhel odklonu od svislice, v němž je vedena míchací tyč.<br /> <br /> Na tomto pozadí může vzrůstat pochopení pro to, že Rudolf Steiner ve způsobu svého duchovědeckého výkladu klade důraz na míchání rukou. Nejenže se tím prostřednictvím vůle vtiskuje dynamizované tekutině cosi z individuálního duchovního bytí člověka, nýbrž zpětně přijímá z tohoto dění, které samo přivádí na svět, cosi, co se s ním bytostně spojuje. Míchání rukou proto nabízí příležitost, jakou jinde v celém dění preparace nenajdeme, pronikovat poznávajícím způsobem na zmíněných třech výzkumných cestách do těchto procesů.<br /> <br /> Této příležitosti ponořit se s bdělým vědomím do procesuálního dění míchání se člověk zříká, deleguje-li rührvorgang na stroj. Zbavuje tím vlastní poznávací snahu živné půdy prožitku. Otázka, proč se míchá hodinu, ztrácí vyřazením lidské vůle svůj vztažný bod a stává se bezvýznamnou. Kdyby šlo jen o optimální promísení, bylo by to s vhodně konstruovanými stroji, jakým je například *Turbula* Paula Schätze,&lt;ref&gt;Paul Schatz (1898–1979): Anthroposophisch orientierter Mathematiker, Techniker und Erfinder.&lt;/ref&gt; pracující podle pohybové dráhy obráceného krychle, dosažitelné již za zlomek hodiny. Ale o to nejde. Míchá-li se stroji, ať jakéhokoli provedení, nebo {{SE|354}}<br /> <br /> také s kaskádami Wirbelschalen Johna Wilkese (*flow forms*),&lt;ref&gt;A. John Wilkes: ''Das Flowform-Phänomen: Die verborgene rhythmische Energie des Wassers'', Stuttgart 2008, 239 S.&lt;/ref&gt; nabývá na váze Steinerovo upozornění, že «člověk se může rozhodnout postupně se proklouzávat do oblastí surrogátního».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 104.&lt;/ref&gt; Problém nespočívá v tom, že by stroj mohl napodobovat ruční míchání a vytvářet pravotočivé i levotočivé víry, nýbrž surrogatem je zde to, že namísto duchem vedeného, individuálního rytmus tvořícího vůle přebírá řízení dění regulačně-technický průběh, který jej taktuje zvenčí. Rytmus otevírá kosmos, zemi a člověka jednoho druhému, takt je od sebe odcizuje.<br /> <br /> Míchání preparátů vytváří — v nejlepším slova smyslu — vyzdvižené hodiny v předem určeném pracovním sledu dne. Tyto hodiny je třeba tvořit. Může se to dít tak, že se míchá pokud možno ve dvou, ve třech nebo ve více lidech a že se k účasti zvou lidé z okruhu přátel statku. Z tohoto činného spolubytí při individuálním utváření rytmického procesu může vyrůstat nálada uvolněnosti, veselosti a pocitu svobody v sebeurčené činnosti, která objímá vážnost, v níž se hlubší vrstvy vlastního volního bytí spojují s děním míchání.<br /> <br /> Jedinečnost míchání preparátů otevírá třem výzkumným cestám opět nové rozměry k prohlubujícímu se porozumění. Odhlédneme-li od duchovědeckých pokynů Rudolfa Steinera k způsobu míchání a od širokého pole pozorovatelných skutečností týkajících se tvorby a rozpouštění vírů atd., může nabývat na významu zvláště sebezkoumání v duševních činnostech myšlení, cítění a vůle. Přitom lze upozornit na tuto zkušenost: Sebepozorování ukazuje, že rytmické dění procesu míchání se odráží ve vztazích, v nichž v jednotlivých fázích stojí duševní činnosti myšlení, cítění a vůle vůči sobě navzájem. Dříve než se rozhodnu uvést vodní masu do pohybu, tvoří tyto tři duševní síly ve mně nerozdělenou jednotu. Jsem zcela sám sebou a stojím tváří v tvář vnějšku. V okamžiku, kdy se v uvědomělé myšlenkové činnosti rozhoduji pohybovat míchacím košíkem, začíná se vůle zvnějšňovat do činnosti. Toto zvnějšňování se dále a dále stupňuje, moje vůle musí nepřetržitě, ani na okamžik<br /> <br /> Aniž by polevoval, předcházet pohybující se vodě, dokud moje volní síla nenarazí na hranice, tedy dokud nemohu dále stupňovat pohybový impuls k tvorbě trychtýře. Zároveň se ve mně moje myslící vědomí stále více odpoutává od volní činnosti a zvnitřňuje se do té míry, že v dokonalém klidu a zvýšené sebevědomosti hledí na vlastní volní konání. Mé duševní prožívání se rozkládá do myšlenkového klidu a volní pohnutosti. V tomto poli napětí, které se buduje s postupující tvorbou víru, se může moje cítění, nezávisle na myšlení a vůli, rozvinout v duševní čistotě a otevřenosti k duchu. Mohou se pak dostavit okamžiky zostřené přítomnosti ducha. Mohu se tehdy mezi klidem a pohybem cítit jako jedno s vnějším děním. Jsem uprostřed toho. Zde, v tomto smysluprostém cítění přivozeném vlastní činností, leží zřejmě nejhlubší zdroj, z nějž mohu čerpat inspirativní jistotu o pravdivosti nastoupené cesty. {{SE|355}}<br /> <br /> Jakmile vůle ke stupňování pohybu vody ztratí sílu, myslící vědomí opět zakročí a přiměje vůli, aby náhlým protisměrným mícháním nechala trychtýřový vír zhroutit. Voda tak v okamžiku přelomového bodu opět tvoří homogenní jednotu — a právě tak myšlení, cítění a vůle, které při tomto aktu ze stavu oddělenosti «zhroutí» do jednoho, znovusjednocují se. Z tohoto sjednocení pak dozrává rozhodnutí k nové tvorbě trychtýře v opačném směru a opět se duševní síly od sebe oddělují. Tak duše v procesu míchání celou hodinu rytmicky tká mezi vlastní a světovou vztahovostí. Skrze tuto bránu se Já rytmicky vtiskuje do světa a týmž rytmem se svět bytostně noří do Já.<br /> <br /> „Trychtýř se tu při míchání stává reálným obrazem spojení světa a Já. V nasávající síle trychtýře (vyvolané, lépe řečeno k zjevení přivedené, lidskou vůlí) dostává substrát (i člověk) v koncovém bodě skrze nekonečno spojení s periferiemi, z nichž mohou kosmické síly, jež mají svůj vztah k materiálu stávajícímu se dílem, zářit zvenčí dovnitř a v prométaní se substrátem se s ním spojovat.&quot;&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung. – Gunter Gebhard: Geologe und Biologe, langjähriger Oberstufenlehrer an der Waldorfschule Überlingen; jetzt Dozent für goetheanistische Naturwissenschaft und Waldorfpädagogik in Russland und in landwirtschaftlichen Ausbildungsstätten in Deutschland.&lt;/ref&gt; {{SE|356}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Použití ====<br /> <br /> Poté, co byly oba preparáty převedeny ze stavu pevného do stavu kapalného, jsou bezprostředně nato rozstřikovány do vzduchu — rohový hnůj spíše hrubšími kapkami na půdu, rohový křemen spíše jemnou mlhou na rostliny ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|Obrázek 25]], s. 350). K tomu se používají příslušné přístroje pracující s nízkým tlakem a malým výkonem (40 až 60 litrů na hektar nebo méně). Nabízí se tu omezit pohled jen na nezbytné rovnoměrné roznesení. Co se však skutečně děje a co je přístupné nazírání, je rozpad kapaliny pohybované rytmickým střídáním do stavu, který se otevírá živlu vzduchu — totiž povrch, jenž se v kapkové formě rozestírá do bezhraniční šíře. Konstelace sil, která v okamžiku použití — například ráno jinak než večer — vládne nad polem, pastvinou, zahradou a ovocným sadem ve vzduchu, teple a světle a může být zakoušena jako nálada, vtiskuje se oné konstelaci sil, která se v časovém proudu předcházejících preparačních kroků soustředila v každé kapičce. Rozpadem míchaného prostředku v nejjemnější kapičky vzniká množství středů a — obráceno k vzduchu — periferních hraničních ploch, jejichž souhrn se rozrůstá do nesmírna. Kožní membrána každé kapičky v ní obklopujícím světle třpytí se ve všech barvách a je — polárně k nasávající síle rýhového víru — na hraničních plochách své kulovité podoby allseitig otevřena kosmickým periferním silám působícím v živlu vzduchu.<br /> <br /> Použití rohového hnoje se děje při setí na zpracovanou půdu, nejlépe současně v přímé kombinaci se setím, případně podruhé v souvislosti s ošetřováním kůže půdy na jaře. Na trvalých travních porostech leží časové body na podzim a na jaře, respektive po pasení a po senosečí, v ovocnářství před rašením pupenů a po sklizni. V denním průběhu jsou — ve shodě s rytmem pozemského výdechu — upřednostňovány pozdní odpolední hodiny k míchání i ke stříkání, zejména tehdy, je-li nebe zatažené.<br /> <br /> Polárně k rohovému hnoji se rohokřemenný preparát zpravidla aplikuje dvakrát nebo vícekrát v době růstu a zrání. Časové body vyplývají ze vcítění se do růstových rytmů jednotlivých kultur. Za základní pravidlo pro volbu správného okamžiku může platit, že rohokřemenný preparát harmonicky podporuje tu růstovou a zrací fázi, v níž se daná kultura právě nachází. V denním průběhu {{SE|357}}<br /> <br /> bude člověk, sleduje pochod pozemského výdechu a tím i vzestupný mízu proud, za časných ranních hodin míchat a stříkat do ještě rosou pokrytých porostů. Naproti tomu by v době zrání vegetativně plodících kultur, jako okopanin atd., bylo vhodné preferovat stříkání působící na sestupný mízu proud, a to v pozdních odpoledních hodinách až k večeru. Časové body aplikace obou preparátů nepodléhají žádnému všeobecnému pravidlu, nýbrž osobnímu vztahu, který člověk ke svým kulturám ve vztahu k celku hospodářství má. Vyplývají — a to často s velkou určitostí — ze síly intuice, když člověk například v práci zastaví — ať již večer, ať při chůzi přes pole — a rozjímá, přebývaje v pozorování, o tom, co prožil.<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ==== Die Wirksamkeit ====<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Oba preparáty na dosud uražené cestě prošly zpětně elementárními stavy zemitě-pevného, vody a vzduchu a v teple se rozplývají v čase a na místě, kde dopadají v podobě kapek ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). V nejkratší době je to, co je substanciálně uchopitelné, ponderabilní, buď pohlceno půdou, nebo se odpaří. Skrze stav tepla začíná působit to, co je ryzím silovým působením duchovní podstaty, co se v průběhu preparace koncentrovalo v dutině rohu v hnoji, respektive v křemeni. Člověk musí vnějším i vnitřním nazíráním projít touto čtyřstupňovou cestou, aby správně porozuměl výrazu duchovního badatele ohledně účinnosti: «jak hnůj z kravského rohu tlačí zdola nahoru, to druhé (rohový křemen) táhne shora».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, přednáška z 12. června 1924, Dornach 1999, s. 102.&lt;/ref&gt; Jsou zde oslovena čistá silová působení v živém, která vznikla průchodem časoprostorovým děním. Nyní působí zpět do pozemských poměrů prostoru a času tak, že se rostlina od klíčku přes růst výhonku až po zralost plodu a semene může začlenit podle svého typu a podmínek stanoviště do vertikální osy Země-Slunce. To bytostné žije v teple a zjevuje se skrze teplo.<br /> <br /> Rohový hnojový preparát rozvíjí svůj účinek pod zemí, obrazně řečeno v hlavě zemědělské individuality, v prostoru kořenů. V tomto smyslu je to «hlavové hnojivo». Hnojí procesy pod zemí, {{SE|358}}<br /> <br /> které jsou příbuzné nervově-smyslovým procesům v lidské hlavě ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). Tyto hnojivé síly přijal během odpočinku rohů v zimní zemi, v době, kdy v nitru země působí nejpřirozeněji a nejintenzivněji. V rohovém hnoji tak máme k dispozici «hnojivo zimních sil», které lze polárně k zimnímu období libovolně používat podle doby setí kulturních plodin od jara přes léto až do podzimu. Kravský hnůj, aktivní v látkové výměně, se proměnil ve smyslově aktivní hnojivo, které posiluje vlastní aktivitu kořene vůči pouhé mineralitě zemské říše. «Vychovává» smyslovou schopnost kořene, která se projevuje například ve schopnosti rozkládat minerály – «kořen rostlin […]: Je to oko, ale špatné oko.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Schöpfung der Welt und des Menschen. Erdenleben und Sternenwirken. Über die Gerüche'', GA 354, přednáška z 24. srpna 1924, Dornach 2000, s. 154.&lt;/ref&gt; Tuto skutečnost odrážejí experimentální výzkumy, které ukazují, že kořen roste typičtěji pro daný druh, jemněji se větví, proniká vertikálně hlouběji do půdy a tím si zpřístupňuje větší objem půdy.<br /> <br /> Rohový křemenný preparát rozvíjí svou účinnost nad zemí v oblasti výhonků a listů. Zde, v «břiše» zemědělské individuality, vládne ve výměně se vzduchem, teplem a světlem intenzivní činnost látkové výměny ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). V tomto vzájemném vztahu okružních sil na jedné straně a stoupajících a klesajících rostlinných šťáv na straně druhé působí rohový křemenný preparát harmonizujícím způsobem. V tomto smyslu je to «hnojivo pro látkovou výměnu» rostliny. Tuto hnojivou sílu přijal během odpočinku rohů v letní zemi, v době, kdy tyto letní síly látkové výměny působí nejintenzivněji. Krystalický, smyslově aktivní křemen – reprezentant zimní země – se v průběhu popsaných emancipačních kroků proměnil v hnojivo letních sil, aktivní v látkové výměně. S jeho pomocí můžeme opět libovolně individualizovat velký makrokosmický rytmus ročního cyklu pro kulturu, kterou právě pěstujeme. Otevírá rostlinu vůči jejímu okolí a stejně tak vůči jejímu typu, jejímu duchovnímu praobrazu. To se zřetelněji projevuje jak ve vzhledu rostliny, například v proformování listů, v metamorfóze listů, tak i ve složení látek ve všech stadiích vitalizace, růstu a devitalizace, kvetení, zrání a tvorby semen. V souhře s rohovým hnojovým preparátem harmonizuje procesy tvorby plodů, stará se, jak ukazují experimentální {{SE|359}}<br /> <br /> výzkumy, o fyziologický klid při dozrávání a tím i o kvalitativní vlastnosti v konzistenci, barvě, vůni a chuti, které, poukazujíce za práh čistě rostlinného, tvoří výživovou hodnotu pro zvíře a člověka.&lt;ref&gt;Ilias Samares: ''Nachernteverhalten unterschiedlich gedüngter Gemüsesorten mit besonderer Berücksichtigung physiologischer und mikrobiologischer Parameter.'' Forschungsring für biologisch-dynamische Wirtschaftsweise, Darmstadt 1980, 153 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Manfred Klett: ''Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung'', Darmstadt 1968, 117 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Johannes Klein: ''Der Einfluss verschiedener Düngungsarten in gestaffelter Dosierung auf Qualität und Haltbarkeit pflanzlicher Produkte''. Institut für biologisch-dynamische Forschung, Darmstadt 1968.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Rohový hnůj a rohový křemen se navzájem podmiňují. Působí v ose Země-Slunce, která se zhmotňuje ve svislici kořene a výhonku. Dále otevírají rostlinu okružním silám, což se projevuje v intenzivním větvení kořene a proformování listoví. Jedním hnojíme zimními, druhým letními silami. Hnojíme život tím, co veškerý život nese. Jsou to látky udržované v živém, které uvolňují síly, jež rytmus tvořící vztah Země-kosmos individualizují podle stanoviště.<br /> <br /> Existuje mnoho experimentálních studií o postřikových preparátech.&lt;ref&gt;Uli Johannes König: «Wissenschaftliche Untersuchungsergebnisse zum Nachweis der Präparatewirksamkeit» in: Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft'', Dornach 2007, S. 157 f.&lt;/ref&gt; Poskytují potvrzení jejich účinnosti v tom či onom směru. Pro toho, kdo se ptá po jejich podstatě a významu, poroste porozumění do té míry, do jaké se mu podaří na třech zmíněných badatelských cestách zpřístupnit si duchovněvědný ideový základ, poznáváním si zpřítomnit na něj se vztahující přírodní souvislosti v celku zemědělského organismu a nechat se poučit zkušeností vůle při činnosti. {{SE|360}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kompost-_oder_Düngerpräparate&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''Kompostní nebo hnojivé preparáty''' ===<br /> <br /> Souzvuk dvou jmenovaných stupňů hnojení z oživené a oduševnělé přírody pod vedením třetího — idejemi nesené lidské práce — je dědictvím abendländisch-křesťanské zemědělské kultury. Nyní, kdy jsou moudrostí naplněné instinkty tohoto dědictví ztraceny, musí být morální impulzy v praxi hnojení získávány z myslícího nazírání v přírodě skrytě působící moudrosti. Tato moudrost je výrazem z minulosti působícího makrokosmu. Sama příroda se stará o uspořádání látek v kravském hnoji, v rostlinném kompostu a v krystalech země. Toto uspořádání se opakuje podle moudrostních zákonů kosmické minulosti. Rozpustí-li se solný krystal ve vodě, vznikají odpařením opět solné krystaly téhož druhu. Ze semene heřmánku vznikne opět heřmánek. Může toto do «díla» ztuhlé uspořádání látek být oživeno v tom smyslu, že se otevře silám vznikajícího kosmu? Je to křesťanské budoucího zemědělství v tom, že v makrokosmickém vývoji dovršené uspořádání látek se v budoucnosti může proměnit svobodným činem člověka? Základní téma Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera je oživení samé Země. Tomuto cíli slouží oba již popsané postřikové neboli polní preparáty «rohomist a rohokřemen». Následuje řada šesti kompostních nebo hnojivých preparátů, které jsou jako přídavky k rostlinným a živočišným hnojivům rovněž aplikovány v homeopatické dávce. Rudolf Steiner otvírá tuto řadu popisem preparátu ze řebříčku, u nějž metodicko-kompoziční téma zaznívá jakoby v naplnění. Proto má být toto téma na příkladu preparátu ze řebříčku popsáno podrobněji. Odchylky od základního tématu při výrobě ostatních preparátů tím zřetelněji vynikne jejich vlastní charakter.<br /> <br /> Princip výroby opakuje princip nakládání a souzvuku přirozeně vznikajících druhů hnojení, nyní však na stupni, který se vymaňuje z podmíněnosti přírody. Přirozeně disponované hnojení zůstává vázáno na ztvrdlé «dílo». Výchozím bodem přípravy preparátů jsou látkové uspořádání tohoto díla — «pracovní materiály» ze tří přírodních říší, které skrze ruku {{SE|361}}<br /> <br /> člověkem složeny, nyní však z idejí duchovního poznání. Tyto ideje obsahují vztah vzniklého díla k jeho bytostnému základu; v praktickém uskutečnění uvádějí nový vývoj.<br /> <br /> Podrobné popisy výchozích materiálů preparace i jí samé podali tito autoři, a sice pro:<br /> <br /> * Preparátové rostliny: Jochen Bockemühl a Kari Järvinen&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl und Kari Järvinen: ''Auf den Spuren der Präparatepflanzen'', Dornach 2005, 153 S.&lt;/ref&gt; — pojednání, které vede k tomu, aby se postupovalo od nazírání k poznání bytosti.<br /> * «Prohloubené porozumění podstatě biologicko-dynamických preparátů z goetheanistického, christologického a duchovně-vědeckého hlediska» od Erdmutha-M. W. Hoernera.&lt;ref&gt;Erdmuth-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, 512 S.&lt;/ref&gt;<br /> * Praktické zacházení při výrobě a aplikaci biologicko-dynamických preparátů, obsáhlý přehled Waltera Stappunga.&lt;ref&gt;Walter Stappung: ''Die Düngerpräparate Rudolf Steiners, Herstellung und Anwendung'', Rüfenach 2017, 2 Bd. (Bd. 1: 632 S.; Bd. 2: 116 S.).&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Schafgarbenpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kompozice preparátu ze řebříčku ===<br /> <br /> Řebříček charakterizuje Rudolf Steiner jako «naprosto zvláštní zázračné dílo».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 126: «Diese Schafgarbe ist – eigentlich ist es ja jede Pflanze – ein Wunderwerk, aber wenn man wieder eine andere Blume anschaut, dann kommt einem das ganz besonders zu Herzen, was für ein Wunderwerk diese Schafgarbe ist; sie ist ein ganz besonderes Wunderwerk.»&lt;/ref&gt; «Řebříček se v přírodě představuje tak, jako by nějaký tvůrce rostlin měl u řebříčku model, aby byl síru ve správném poměru uveden ke všem ostatním rostlinným látkám.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999, S. 126.&lt;/ref&gt; A dále: «Řebříček rozvíjí svou síru-sílu přednostně v procesu tvorby draslíku. Proto má síru přesně v takovém množství, jaké je nezbytné ke zpracování draslíku.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 129.&lt;/ref&gt; «V řebříčku zpracovává síra obsah draslíku tak, «aby se ve správném vztahu choval v organickém procesu vůči tomu, co tvoří vlastní tělo, bílkovinatou podstatu rostliny.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 126.&lt;/ref&gt; {{SE|362}}<br /> <br /> Síra zprostředkovává duchovně-kosmické pozemským látkám. Ty se uspořádávají podle sil duchovního praobrazce, například řebříčku, a přivádějí jej ke zjevení v podobě nebo gestalt této rostliny. Síru lze v živém označit za nositele tvořivého principu z ducha, který nachází výraz ve formě, v tvarování. Draslík je jako tvůrce solí nositelem látkového principu a je tak reprezentantem Pozemského. V součinnosti obou polárních principů se v rostlině uskutečňuje — v procesu steigerung — tvorba bílkovin. Na každém stupni svého zjevování od semene až po květ je rostlina, a obzvláště řebříček, obrazem této polarity. Ryze věcně nám tato polarita vstoupí před oči, položíme-li semeno do země. V semenu se koncentruje praobraz rostliny. V něm žije Kosmické «jako forma rostliny».&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&lt;/ref&gt; Semeno je obklopeno humem, tím, kdo ve Pozemském tvaruje,&lt;ref&gt;Ebd., Notizblatt Nr. 9 im Anhang, S. 271: «Der Humus gestaltet das Untere durch die Erde.»&lt;/ref&gt; a minerálními složkami půdy — křemenem, vápnem, jílem a ve vodě rozpuštěnými solemi. Obklopuje je tedy pozemská látkovost, která ovšem ztrácí svůj charakter tou měrou, nakolik jsou minerální složky prokrystalované, a tedy ve vodě nerozpustné, jako například křemen. Ve krystalu se zjevuje kosmický praobraz minerálu jako forma. V rozpuštěné látkovosti vládnou fyzicko-pozemské zákony.<br /> <br /> S bobtnáním semene přijímá toto ze půdy vodu a v ní rozpuštěné soli. Kosmická forma rostliny vstupuje do vztahu s pozemskou substancí. Klíček se z tohoto vztahu vyvíjí merkuriálně. Co v semenu žije kosmicky jako forma rostliny, proměňuje se v pozemskou formu smyslově-fyzicky se zjevující rostliny. V okamžiku příjmu pozemské substance, například draslíku, odcizuje se tato již v prvním kroku své fyzicko-pozemské zákonitosti. V silovém poli pozemského-stávání-se formy rostliny a na druhé straně draslíku, jenž se v organickém dění postupně odcizuje své pozemské povaze, se tvoří bílkovina. V prasubstanci veškerého života se prostupují kosmická forma a pozemská substance. V tvorbě bílkovin — například ve vegetačním bodě — tlačí a bují kaliový proces zdola nahoru, a z bílkoviny buduje duch, užívaje síry jako svého zprostředkovatele, gestalt rostliny. V tvorbě rostlinné bílkoviny smíme spatřovat bod obratu, v němž se kosmická forma rostliny vymezuje do pozemské a reprezentant Pozemského, draslík, se přibližuje ke svému kosmickému {{SE|363}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 26, S. 363.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 26: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation der Schafgarbe.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Původní bytosti. Čím více tedy řebříček přivádí ke zjevení svou vnější pozemskou gestalt, tím více se draslík vymaňuje z podmíněnosti svými fyzickými vlastnostmi. Na každém stupni tohoto se proměňujícího vzájemného vztahu formy a substance, pozemského a kosmického stávání se, je bílkovina ve svém látkovém-formovém uspořádání jiná. V mladé rostlině a směrem ke kořeni je více příbuzná draslíku, tedy soli (nitráty, volné aminokyseliny), v dospělé rostlině a směrem ke květu a zralému plodu se strukturuje stále složitěji. Stává se síře, tedy formě příbuznou (obrázek 26, s. 363).<br /> <br /> V květu se zjevuje v pozemské dokonalosti formy to, co v semenu žilo kosmicky jako forma. Vše, co v semenu bylo jako možnost gestalt-stávání se uloženo, vylilo se do této určité formy. Bytost rostliny se nemůže zjevit nad to, co se až ke květu zjevuje v obrazu. Na druhé straně je zemský prvek draslík ve květu nejdále odcizen svému pozemskému charakteru. Ve květu vstupuje do nejjemnější, kosmicky zjemnělé tvorby substance — například v barevném okvětním plátku, v nektaru, v rozvanívajícím se vůni. Jedno, forma, {{SE|364}}<br /> <br /> vstupuje zcela do pozemského zjevení. V její formě poznáváme nezaměnitelně řebříček — v pevnosti jeho stonku, v rozkladu čepele listu v uspořádanou mnohočetnost kopijovitě se větvících peří a v bílých a růžových zářících květních širmech, k nimž se na mírně klenutém lůžku suchomilné, pevné a soustředěné, jednotlivé květy složnokvěté rostliny shromažďují. Druhé, látka, která se v půdě jako draslík jeví s fyzikálně přesně uchopitelnými vlastnostmi, mizí v organickém procesu, vtiskuje mu určité vlastnosti a pak, od listu k listu stoupajíc, ve květu ke kosmu přiblížená, přechází do jakéhosi zárodečného stavu. Pohleďme na květenství řebříčku — spatříme vysokou míru pozemsko-fyzické diferenciace formy a zároveň tuto vůli-prostou, kosmu se otevírající gestu. Především tato jemná, odevzdaná gesta, ale i barva, vůně a chuť mohou sloužit jako náznak toho, že se ve květu substanční proces v éterické zjemněnosti přibližuje kosmickým stavům.<br /> <br /> Tak se ve květu zrcadlí poměr kosmického k pozemskému ve formě a substanci polárně vůči semenu vzcházejícímu v půdě. Rostlina svou bytost odhaluje v tom, že ve květu vstupuje do formy umíraje, a v tom, že zároveň substanční proces jejím bytím prostoupený vstupuje ve květu do jakéhosi kosmického zárodečného stavu. Jakkoli uzavřeně a dokonale se květ jeví, právě tak otevřeně a zárodečně je zároveň ustaven. Tento stav otevírající se odevzdanosti kosmu trvá jen okamžik. Pak nastává jednak zaklíčení, které vede k tvorbě individuálního semene, jednak vadne rostlinná podoba až po květ a propadá humifikaci, tvorbě humusu jako «universálního semene». Jak uchovat tento status nascendi zjevení formy a éterické, v proudění udržované substance ve květu? Jak lze říkajíc mezi tvorbou semene a humusu provést výsledek rostlinné tvorby ve květu přes neúprosný práh přírody dál? Jak lze okamžiku květu propůjčit trvání?<br /> <br /> Lze si představit, že Rudolf Steiner, bádaje v duchu a upíraje zrak na řebříček, stál před takovými otázkami. Odpověď na tyto otázky nemůže poskytnout pouhé nazírání řebříčku. Jde dále ten, kdo sleduje působení řebříčku do živočišného a lidského organismu. Tam se osvědčuje jako významný léčivý prostředek, jenž může napravit «to, co na slabosti {{SE|365}}<br /> <br /> des astralického těla».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 126.&lt;/ref&gt; Kvetní proces řebříčku pokračuje při jeho použití jako léčivého prostředku do vyššího říše teplokrevného živočicha a do říše člověka a rozvíjí tam, za hranicí svého vnějšího pole výskytu, blahodárně hojivý účinek. Na tento vztah řebříčku k něčemu, co jako duševní a duchovní skutečnost leží za prahem jeho zjevení, upozorňuje duchovní badatel. Ale ta otázka, jak uchovat substanciální a formativní proces samotného květu, jím zodpovězena ještě není. Aby tohoto dosáhl, obrací Rudolf Steiner svůj badatelský zrak na říši zvířat, jež ve svém světě orgánů v tělem svázané duševní síle propůjčuje okamžiku trvání. Živočišný organismus uzavírá v sobě niterný svět, který je u kvetoucí rostliny na způsob obrazu obrácen navenek. Ze stupně živočišnosti obrací duchovní badatel zrak na řebříček s otázkou, který orgánový proces může konzervovat to, «co je v řebříčku».&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 128.&lt;/ref&gt; Tuto moc má «proces odehrávající se mezi ledvinou a močovým měchýřem, a tento proces je zase závislý na substanciální povaze měchýře».&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 128.&lt;/ref&gt; Tyto podmínky jsou splněny u měchýře samce — tedy paroží nesoucí — ušlechtilé zvěře. Zpravidla se používá měchýř jelena.<br /> <br /> Tekutinová látková výměna končí v měchýři. Vsává, koncentruje a vylučuje do vnějšího světa to, co ledvina — vnímajíc prosoulazeného tekutinového organismu — propouští z nitra jako nepotřebné. Činnost ledvin a měchýře stojí se svým protipólem, nervově-smyslovou činností obrácenou navenek, v pozoruhodném vztahu. Platí to zejména pro oko a u jelena pro paroží, jež po odumření na několik měsíců až do shozu se stává jakýmsi hmatajícím smyslovým orgánem. Oko se jeví, ve svém stavem téměř výhradně fyzikálními zákony ovládaném, jako kus vnějšího světa, který se «zálivovitě» zanořuje do organismu.&lt;ref&gt;Vgl. Rudolf Steiner: ''Von Seelenrätseln'', GA 21, Kap. «6. Die physischen und die geistigen Abhängigkeiten der Menschen-Wesenheit», Dornach 1983, S. 158: «In die Sinne erstreckt sich die Außenwelt wie in Golfen hinein in das Wesen des Organismus.»&lt;/ref&gt; Paroží vyrůstá jako kost končetiny přes hlavu a doslova odumírá do předmětu vnějšího světa.<br /> <br /> Tak žije ušlechtilá zvěř s vysoko neseným parožím a bdělým pohledem v neustávající tiché nervozitě, vnímajíc své okolí. To {{SE|366}}<br /> <br /> Oko se přitom chová polárně vůči měchýři. Tak jako měchýř zachycuje materiální substanciální proud z nitra prosouleného bytosti a koncentruje jej, tak naopak oko, které zachycuje duchovní obsah vnějšího světa a koncentruje jej do obrazu vnímání. A jako se měchýř vylučováním otevírá vnějšímu světu, tak oko zprostředkovává obrazový obsah, vstupující dovnitř, vnitřní bytosti. Jak silně spolu vnímání a vylučování souvisejí, zakusí každý, kdo nápadně a nanejvýš nevhod vstoupí do kravína. Krávy se na okamžik zpozorní — a už se probouzí látková výměna; začíná to šumět. U ušlechtilé zvěře je tato souvztažnost více polarizována směrem k nervově-smyslové stránce. V tělesně vázané smyslové otevřenosti spoluprožívá kosmické dění svého okolí — a toto dění se vtiskuje do její tělesné organizace. Této přijetosti vděčí měchýř ušlechtilé zvěře za svou zvláštní «substanciální povahu».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 128.&lt;/ref&gt; Co jelen prožívá jako kosmickou přítomnost, vtiskuje substanciální uspořádání tenounké membrány měchýře. Ta je ve svém substanciálním charakteru, určeném kosmickými silami, «téměř obrazem kosmu».&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 129.&lt;/ref&gt; Na druhé straně má měchýř ušlechtilé zvěře tvar téměř dokonalé koule. Jako obalový orgán obepíná vnitřní prostor a svou silovou podobou obalující hülle zachovává nepřetržitý průběh procesů v ní probíhajících. Jako všechny orgány nese měchýř v sobě — ve tvaru i v zachovávající funkci — dědictví dávného makrokosmu. Co dělá měchýř ušlechtilé zvěře ve srovnání například s měchýřem jiných přežvýkavců tak výjimečným a tak vhodným pro preparaci řebříčku, je dvojnost jeho funkce. Ve své substanciální povaze stojí u nosiče paroží ve vztahu k současně působícím kosmickým silám; ve svém tvaru naopak ke konzervujícím silám makrokosmu, působícím z minulosti.<br /> <br /> To, co se v přírodě rozvinulo do dvou zcela oddělených vývojových linií — na jedné straně do procesu síra-draslík, vrcholícího v květu řebříčku, a na druhé straně do procesu měchýř-ledvina, vrcholícího v ušlechtilé zvěři —, jsou evoluční koncové body. Duchovní badatel spatřuje konec vývojové cesty ve tvaru a substanciálním uspořádání a spatřuje stvořitelské síly počátku a jejich další vývoj. Ze souhrnného pohledu na oba světy se otevírá první krok preparace: květy řebříčku jsou, lehce stlačeny, plněny do jelení záštitky tak, aby jimi byla ze všech stran obklopena ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], I, S. 363). {{SE|367}}<br /> <br /> V tom, co se před tím jako květy řebříčku, obráceno ven, v bezvůlné oddanosti otevíralo vůči kosmu, je nyní naplněn vnitřní prostor. V tom, co bylo předtím jako měchýř zcela ve službě vnitřního organismu, ve svém tvaru stvoření dávného, ve své substanci obraz přítomného kosmu, je nyní předmět vnějšího světa. Měchýř je útvar astrálního těla jelena. Jakmile je jelenem odebrán, chybí mu astrální tělo. Na jeho místo nastupují, v expozici preparátu vůči okolí, záření «světového astrálního těla» (kosmu). Tímto prvním krokem preparace se uskutečňuje první obrácení naruby funkce měchýře. Přirozeně je měchýř orgánem metabolického dění; nyní se stává jako předmět v prostoru a čase svou substanciální povahou jakýmsi smyslovým orgánem vůči kosmu. Na druhé straně se dostávají květy, jež se přirozeně bezvůlně otevírají ven, do vnitřní sféry orgánu, který je živočišným organismem tak utvářen, aby svůj obsah pronikával willenhaft zachovávajícími silami.<br /> <br /> Ve druhém kroku preparace se začíná naplňovat to, co bylo prvním obratem naruby v kroku prvním připraveno ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], II, S. 363). Jelení měchýř s obsahem květů je zavěšen «na místě co nejvíce ozářeném sluncem».&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 127.&lt;/ref&gt; Tam je vystaven silám fyzického těla Země v živlech vzduchu a tepla a tomu, co působí jako bytostná skutečnost vertikálně v ose střed Země–Slunce. Smíme předpokládat, že to je nyní jeho substanciální povaha, jíž se mu dostalo z kosmického prožívání jelena, skrze niž se membrána měchýře stává smyslově přijímavou vůči tomu, co ji prostorově obklopuje jako fyzické působení sil. Tato silová signatura prosluněného prostoru ve vzduchu a teple, zprostředkovaná substancí měchýře, se sděluje uzavřené substanci květů. A tvarová hülle měchýře je tím, skrze co je přijaté v květech řebříčku zadrženo a uchováno. V procesech obrácení naruby tohoto prvního a druhého kroku preparace se vtiskuje působení periferie étericky povýšenému působení draslíku v květech řebříčku. To, tak lze věc asi pochopit, udržuje étericky povýšený draslíkový proces v pohybu a přeměňuje jej vyššími silami astrálního v «formativní sílu».<br /> <br /> Ve třetím kroku preparace zahrabáváme kuličky řebříčku «ne příliš hluboko do země»,&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 127.&lt;/ref&gt; takže jsou tam vystaveny silám fyzického {{SE|368}}<br /> <br /> těla Země v živlech kapalného a pevného a tomu, co v vertikálním směru bytostně působí ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], III, S. 363). Opět je to substanciální povaha měchýře, která hmotě řebříčku smyslově zprostředkovává, co ve tmě, v zemi a vodě fyzicky žije v prostoru, a tvarová hülle, která to trvale vtiskuje do zárodečného substančního stavu květů.<br /> <br /> Ve druhém a třetím kroku preparace je hmota květů řebříčku vystavena silám fyzického těla Země. To má svůj základ ve čtyřech živlech, které se v přírodě různě mísí a opět rozdělují, ve velkém však vystupují odděleně: vzduch a teplo nad zemí, kapalné a pevné pod zemí. V obou prostorových kvalitách «nahoře» a «dole», světla a tmy, se kuličky řebříčku ponořují jako semenné zárodky. V nich se tyto prostorové kvality «pozemského» uchovávají. «Horní», uchovávajíc se, prostupuje «dolní» a naopak. Jakoby kondenzována v jediném bodě, zrušuje se světová polarita výšin a hlubin, souřadnost v prostoru i zpředmětnění fyzického těla Země.<br /> <br /> Druhý krok preparace byl dosud uvažován jen pod fyzicko-prostorovým aspektem. Přistupuje k tomu aspekt časový. Kuličky řebříčku prodlévají, zavěšeny nad zemí a tam vystaveny silám tepla a vzduchu a světlu Slunce, od jara přes léto až do podzimu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], II, S. 363). V této době, zejména v létě, jsou vzduch a teplo a vlhkostní hülle Země prostoupeny éterickými a astrálními silami, které přímo ze Slunce a z planetárního obkruhu, zvláště podsluneční planet, vyzařují dovnitř. Co v těchto silách duchovně žije, nechává rostliny růst; utvářejí se ve svém nevyčerpatelném bohatství forem. Toto kräftewirken, působící jakoby horizontálně v teple, vzduchu a vlhkosti, přijímá hmota květů uvnitř obalu. Opět to bude substanciální povaha měchýře, která zprostředkovává, co žije v posloupnosti času, a organická forma měchýře, která uchovává otisk každého okamžiku.<br /> <br /> Ve třetím kroku preparace prodlévají kuličky řebříčku od podzimu přes zimu až do jara v zemi ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], III, S. 363). Tam je promoklá země prostoupena éterickými a astrálními silami, které nepřímo ze Slunce a z planetárního obkruhu, zvláště obkruhu nadslunečních planet, působí na růst rostlin. Co v těchto silách duchovně žije, vstupuje do vztahu k {{SE|369}}<br /> <br /> zástupcům minerálně-krystalické přírody Země, ke křemenu (pazourku), vápnu a jílové substanci. Jako nepřímé působení je zprostředkováno v «kosmické vzestupné proudění»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&lt;/ref&gt; tónem rostlinného světa a v něm se utváří například v barvách listů a květů a v jemnějším substanciování zrajících plodů. Ponořeny do tohoto působení sil, odpočívají kuličky řebříčku v zemi po celé zimní pololetí. Opět to bude substance obalového orgánu, která v jakési smyslové činnosti zprostředkovává to, co v čase postupuje, zárodečné podstatě květní hmoty, a forma bude to, co to v tomto zárodečném uchovává.<br /> <br /> Ve druhém a třetím kroku preparace je hmota řebříčku vložena ve svislém prostorovém vztahu do fyzického těla Země a vodorovně, ve vztahu k plynutí časů, k rytmické opakující se střídání vzniku a zániku, do éteru a astrálního těla Země. Tato se rozrůzňují v mnohost bytostí, které působí jevy v průběhu roku a rytmické střídání ročních období. Polárně stojí proti sobě zima a léto a přechody jaro a podzim. Pro jedno místo na Zemi nemůže být zároveň zima i léto. Střídají se v proudu času. Tím, že byly kuličky řebříčku vystaveny procesům letního pololetí ve vzduchu a teple a poté procesům zimního pololetí ve vodě a zemi, získala zárodečná podstata květní substance, zprostředkovaná a uchovaná jelenicovým měchýřem, otisk celého ročního průběhu. V obsahu květů prostupují se v současnosti všechny kvality časového posloupnosti v ročním průběhu. Letní pololetí, uchovávajíc se, prostupuje zimní pololetí a naopak. V takto preparovaném řebříčku kondenzuje se periferní působení celého ročního průběhu v bod v současnosti a tím v potenci nových vývojových možností.<br /> <br /> V dalším průběhu preparace řebříčku je substanciální proud, který v květu končí ve stavu zárodečného, veden přes práh vázanosti v prostoru a čase. Co se v květu řebříčku na okamžik vyjadřovalo v bezvolné gestuře jako pouhá potence, to se ve překročení tohoto prahu otevírá vyšší přírodě sil. Substanciálně zárodečné nepadá zpět do přirozeného dění tvorby semen a humusu, nýbrž vyklíčí, oplodněno silami fyzického, éteru a astrálního těla Země.<br /> <br /> Pohleďme v souhrnu na trojkrok preparace řebříčku z hlediska člověka, který ji vykonává. V řebříčku, právě tak jako v měchýři ušlechtilé zvěře, přichází makrokosmický vývoj ke svému konci. Tam vládne dovršení, tam to nejde dál. Duch člověka však dokáže v erkraftování své poznávací schopnosti proniknout do duchovních základů bytí a dění. Ty jsou přítomnostnímu vědomí zpřístupněny v výsledcích antroposofického duchovního výzkumu. Takovéto výsledky leží v Zemědělském kurzu Rudolfa Steinera a vedou k tomu, aby se v prvním kroku preparace sjednotilo to, co je v přírodě rozděleno, avšak co je původem přece jen k sobě vztažené. Tak se ve vnějším substančním dění z ducha člověka ve třech krocích preparace uskutečňuje jakýsi trojnásobný přechod přes práh. Kdekoli příroda v postupu preparace, v dovršení sama sebe, narazí na práh, můžeme ji z vhledů duchovního bádání tvůrčím způsobem přes něj provést. {{SE|370}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufen_der_Wirksamkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Stupně účinnosti ====<br /> <br /> Hotový preparát je, měřeno vůči množství přirozených hnojiv statku, zdánlivě zanedbatelné množství. V něm uspořádání látky není dílo, nýbrž zárodek. Navenek se jeví příbuzný humusu, a přece je mu v bytosti a účinnosti přesně protikladný. Humus «vytváří bezsvetlé působení».&lt;ref&gt;Ebd., S. 59.&lt;/ref&gt; «Tvaruje spodní sféru skrze zemi».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Notizblatt Nr. 9 im Anhang, S. 271: «Der Humus gestaltet das Untere durch die Erde.»&lt;/ref&gt; Smysl preparátu z řebříčku, jakož i v pozměněné podobě ostatních kompostových preparátů, spočívá však právě v tom, aby organickým hnojivům statku propadajícím se rozkladu zprostředkoval «působení plné světla», aby přirozeným hnojivům přenesl schopnost stát se přístupnými pro praobrazce kosmu, jež přebývají mimo prostor a čas.<br /> <br /> Bytost a význam preparátu z řebříčku stojí ve vztahu k bytosti a významu draslíku v přírodním hospodářství. Ve své fyzické přirozenosti se draslík projevuje ve svých determinovaných vlastnostech. S těmi počítá chemik jako s jediné reálným. V životním procesu rostliny, a archetypicky v řebříčku, odcizuje se {{SE|371}}<br /> <br /> se draslík této ve výsledek ztuhlé určenosti a je prostřednictvím zvláštního obsahu síry v řebříčku v procesu kvetení o první stupeň přiblížen svému kosmickému původnímu bytí. Lze to nazvat stupněm «bytostné účinnosti»,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Leitsätze'', GA 26, «Menschheitszukunft und Michaeltätigkeit», Dornach 1998, S. 94f.&lt;/ref&gt; stupněm účinného živého. V poli napětí se sírou rozvíjí draslík v živém svou bytostnou účinnost, která z pozemského pólu vede do tvorby bílkovin v oblasti listu. V květu ustupuje tvorba bílkovin téměř docela. Pokračuje se dál do tvorby semen. Tak je v květu draslíkový proces jaksi propuštěn ze své bytostné účinnosti v živém. Zjemňuje se do stavu zárodečného, do toho, co lze v obrazu pocítit jako bezvůlí otevírající se gesto květu. Tento stav trvá okamžik, a již propadá zárodečné tohoto substančního procesu s odumíráním rostliny mineralizaci, zpět do stavu určenosti fyzických vlastností. V okamžiku kvetení však nastupuje preparace. Prostřednictvím obalení střívkem ušlechtilé zvěře a dalších kroků preparace je draslík, jenž v květu dosáhl nejvyšší stupeň své proměny v živé, odloučen od rostliny-nosiče, udržován v bytostné účinnosti. To naznačuje, že draslík je nyní v proudu svého oživování přístupný vyšší sféře, sféře zjevování svého bytí. Tím je pozemská látka draslík pozdvižena nejen do sféry života, nýbrž do sféry života nesoucího vnímání. Stává se nositelem životem prostoupeného niterností.<br /> <br /> Toto oživování a astralizace látky se uskutečňuje i v živočichu prostřednictvím jeho duševního čili astrálního bytí. To se projevuje v mimořádné hnojivé síle výměšků přežvýkavců, v prvé řadě skotu.<br /> <br /> Výmluvným příkladem je tu kravský hnůj. V člověku se látka zduchovňuje nad zmíněné stupně, pod vládou Já, a stává se jeho nositelem. Mimořádné na preparaci je, že se tu látky uvádějí do uspořádání, skrze něž mohou být v půdě, mimo uzavřený tělesný organismus člověka a živočicha, nositeli kosmického života a kosmické astrality.<br /> <br /> Hotový preparát z řebříčku, výtvor z ducha člověka, reprezentuje třetí stupeň hnojení. Rozvíjí svůj účinek tím, že je v homeopaticky malých množstvích přidáván k tomu, {{SE|372}}<br /> <br /> co v zemědělském provozu v průběhu roku z rostlinné a živočišné světy přináší organické hmoty. Plně rozvinout svůj účinek může v kompostu a ve hnojišti. V pravý čas přicházejí tato hnojiva na půdu. Půda však není než tenounká pokožka. Tvoří jako «bránica»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 44.&lt;/ref&gt; střed mezi «Nahoře» a «Dole», mezi výšinami a hlubinami, světlem a temnotou. Zapracujeme-li hnojivo do tohoto pokožkovitého «středu», je jím toto nové uspořádání látek oplodněno — a to jako esence souzvuku minerální, rostlinné a živočišné přírody, rytmů slunečního roku a duchovně tvůrčí síly člověka. Toto hnojivo zušlechťuje a povznáší působnosti tří přírodních říší: krystalické smyslové přírody Země, rostlinného kompostu a živočišného hnoje. Nevyrovnává jen to, co bylo půdě drancováním odňato, nýbrž dává Zemi, tomuto «Dílu», schopnost, aby to, co je bez života, se oživovalo, aby to, co je oživené, stávalo se nositelem vnímání a aby se toto individualizovalo skrze ducha, jenž na nás vyzařuje z budoucnosti.<br /> <br /> Smysl třetí stupně hnojení lze spatřovat v tom, že tam, kde se takto pracuje, vedeme přírodní bytí v daleké perspektivě do budoucnosti, přes práh prostoru a času, a znovu je napojujeme na pokračující vývoj duchovní duše člověka a s ní i vesmíru.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Kamillenpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Složení heřmánkového preparátu ===<br /> <br /> Postup preparace sleduje stejné kroky jako u řebříčkového preparátu, avšak s jednou nejistotou: v textu kurzu druhý krok — zavěšení naplněných hovězích střev — není zmíněn; v poznámkách ke kurzu se však v tomto ohledu nachází příslušná narážka. Na tuto problematiku bude poukázáno později.<br /> <br /> Svým zjevným obrazem je heřmánek (*Matricaria recutita* resp. *Chamomilla officinalis*) řebříčku polárně protikladný, ačkoliv mu jako hvězdnicovitá rostlina (složnokvěté) je velmi blízce příbuzná. Naproti tomu vykazuje příbuzenskou blízkost ve funkčním poli napětí polarity kořene a květu. Jeho blízkost a zároveň vzdálenost zakládá jeho {{SE|373}} postavení jako druhého v řadě hnojivých preparátů.<br /> <br /> Duchovní bádání učí, že heřmánkový preparát má schopnost «způsobit, aby byl hnůj schopný přijmout do sebe tolik života, a tento život přenést na půdu», že hnůj se dostane do stavu, kdy «ještě více sváže látky nutné pro růst rostlin, vedle draslíku také vápník, vápenné sloučeniny». U řebříčku máme co do činění především s draselným účinkem. «Chceme-li zachytit i vápenaté účinky, potřebujeme opět rostlinu, […] která […] v homeopatické dávce rozložena obsahuje síru, a ze síry přitahovat ostatní pro rostlinu nutné látky.» «Heřmánek zpracovává [vedle draslíku; pozn. autora] k tomu vápník.» Přispívá k tomu, «vyloučit z rostliny škodlivé oplodňovací účinky, udržet rostlinu zdravou».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 129.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tyto pokyny Rudolfa Steinera osvětlují zároveň tak charakteristický zjevný obraz heřmánku ve srovnání s řebříčkem. Řebříček je díky své sírové aktivitě v oblasti tepla a vzduchu ve vzájemném působení s půdní solí-draslíkem, v postupujícím zušlechťování draselného procesu od kořene vzhůru přes stonek, listovou posloupnost až ke květu — celý vyjádřením ovládání zemitého a vodnatého. Vše na něm ukazuje tendenci k přísné formě a zdrženlivosti životních procesů, jako například silná sukulence jemně členěného a zároveň hustého listového zpeřování a trubkovité květy skryté jako za zdmi obalových kalichů. Naproti tomu heřmánek se jeví jako vyzdvižený z pozemského. Jeho vztah k draslíku se projevuje ještě v lehké sukulenci listů.&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl und Kari Järvinen: *Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen*, Dornach 2005, 154 S.&lt;/ref&gt; Jeho sírová aktivita se zdá však soustředit především na zpracování a sublimaci pozemské látky vápníku. Vše v něm směřuje k volné, silné členitosti jeho vegetativních orgánů. Od výrazného kůlového kořene, jenž se nahoru lehce řepovitě rozšiřuje, vyzařují zčásti horizontálně v husté posloupnosti postranní kořeny do šířky a hloubky. Primární výhonek se vztyčuje vertikálně do výšky, avšak záhy se dělí u základny na počet postranních větví, které se málo větví a vyzařují do šířky a výšky a celkově mají tendenci dávat rostlině jakýsi kulovitý tvar. Listy se člení do volného, málo uspořádaného zpeřování; lístky peříčka jsou {{SE|374}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 27, S. 374.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 27: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation der Kamille.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> úzké, vláknovité útvary, které se samy jen málo větví (obrázek 27). Tyto gesty paprsčitosti a zaoblování poukazují na znaky, jež jsou charakteristické pro bohatství forem výskytu minerálního vápence (CaCo3), jako například paprsčitost aragonitu nebo kulovité, resp. zaoblené formy krystalických vápenců, sprašových loulek, stalaktitů a stalagmitů atd.<br /> <br /> Výhonková podoba heřmánku navozuje dojem paprsčitého dělení a rozpouštění ve světle, teple a vzduchu. Že se zcela nerozpustí, o to se starají terminální květy, v nichž se formotvorná gesta celé rostliny ještě jednou na vyšším stupni opakuje a obrací dovnitř. Stonek se zdržuje a rozšiřuje v květní lůžko, na němž nenápadně vyrůstají trubkovité květy, na okraji ohraničené bílými jazykovitými květy. Při rozkvétání se květní lůžko klene do zaoblené kužele a zazáří v teplé zlatožluté barvě trubkovitých květů. Pod vyklenutím květního lůžka vzniká vzduchuplný dutý prostor — neomylné znamení, že jde o pravý heřmánek. Zvláštní příznak pohyblivosti heřmánku {{SE|375}}<br /> <br /> na rozdíl od řebříčku je zvedání bílých okrajových květů za úsvitu a jejich večerní snižování.<br /> <br /> &lt;div class=&quot;mw-translate-fuzzy&quot;&gt;<br /> V květech, jež kulovitou podobu volně rostoucího heřmánku obestírají a uzavírají, se jeho prosvětlené, prohřáté a provzdušněné bytí ještě jednou na vyšším stupni zjevuje. Sírový proces prostupuje celou rostlinu, v porovnání s řebříčkem, jiným způsobem — až dolů do kořene. A místo aby jako on udržoval draslík živě v zemitě-vodnatém, éterizuje heřmánek vzestupně proudící draslík-vápník v oblasti působení tepla a vzduchu, vrcholíce v květu, jenž vylučuje intenzivní vůni. Co v květu procesem přichází ke konci, tvoří v preparaci heřmánku začátek pro nové. Toto vyvracení je nastoleno nacpáním sebraných kamilkových květů do živočišné tvarové hüllenbory, do kousku tenkého střeva krávy, obrázek 27). Tenké střevo (Infestum tenue) navazuje na dvanácterník (Duodenum) přicházející od žaludku, přechází v kyčelník (Ilium), který ústí do slepého střeva (Caecum). Dlouhý mezičlánek tvoří lačník (Jejunum), jenž girlandovitě nebo věncovitě obklopuje spirálovitě uspořádanou desku tračníku (Colon). Ta tvoří středový díl tlustého střeva mezi slepým (Caecum) a konečníkem (Rectum). Pro preparaci přichází v úvahu lačník. V něm probíhá, nastoleno sekrety ústícími do dvanácterníku (játra, žluč, slinivka), a střevními vlastními žlázami, hlavní trávicí dění. Střevní stěna lačníku je mnohonásobně zvětšena hustě za sebou jdoucími střevními klky. Chráněny mohutnou sliznicí (Mucosa), dosahují v klcích krevní a lymfatické cévy hluboko do střevního kanálu. V něm probíhá skrze žlázové sekrety a bakteriální rozklad téměř úplná mineralizace přijatých potravin. Je to intenzivní látkovýměnné dění, provázené rytmickými pohyby ochabování a znovuvzpřimování střevních klků, jakož i peristaltiky střevních stěn skrze svalovou vrstvu, která je zase skrze pevně nervovou tkání prostoupenou, téměř průhlednou blánu — serózu — ohraničena vůči nitru břišní dutiny. Toto členění do tří blan a trojzvuk jejich funkcí vykazuje i jelení měchýř. A přece stojí oba orgánové systémy vůči sobě polárně. Měchýř centruje a skladuje tekutinu vyloučenou ledvinami {{SE|376}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> a vypouští ji do vnějšího světa; tenké střevo naproti tomu pohybuje pevně-tekutým z venku přijatou potravou, rozkládá ji, třídí ji při průchodu střevní stěnou a propouští vytříbené do vnitřního světa těla. Měchýř a ledviny jsou orgány astrálního těla v tekutém organismu; měchýř vylučuje to, co ledvina přetřídila jako nepotřebné, z nitra těla ven. Tenké střevo je orgán, který z pevného v potravě vyfiltruje to použitelné a zabuduje to do těla. Hluboko v podvědomí je u člověka na tomto ději zapojena Já-organizace. Ta zasahuje hluboko do trávicího dění a stará se o zničení cizí látkovosti až dolů na úroveň fyzicko-anorganického.<br /> <br /> První preparační krok je krokem vyvracení a emancipace od přirozeného průběhu. Otázka zní: Jak lze draselno-vápníkový proces, který byl v růstu heřmánku udržován v proudu a v květu dosáhl nejvyšší stupně éterické tvárnosti, povznést přes odumření květu z omezení prostoročasového ven, aby to, co je v květu zárodečně přítomno, mohlo být udržováno v proudu na vyšší rovině? Tento úkol plní tenké, respektive lačné střevo krávy. Obstaráme si takové střevo ideálně od krávy, která po celý svůj život prováděla ve svém trávicím systému na hofeigenen pícninách «kosmicko-kvalitativní analýzu». Tenké střevo nakrájíme na přibližně 25 až 50 cm dlouhé úseky, na jednom konci je zaváže a pomocí trychtýře nacpeme kamilkové květní úbory do střevního obalu, na otvoru to zaváže, a tak dostaneme napěchované, statné klobásky ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#374|Abbildung 27]], S. 374).<br /> <br /> Co dříve jako kamilkový květ bylo nakloněno šířavám kosmu, Slunci, naplňuje nyní hustě stěsnaně vnitřní prostor tenkého, neboli lačného střeva krávy. Toto vyvracení z vnějšku dovnitř platí i pro novou funkci tenkého střeva samého. Má nyní obsah, který již nestráví, enzymaticky nerozloží a nepohne, nýbrž naopak zachovává v jeho konzistenci a zpřístupňuje ho silám, které přicházejí z planetárního obkruhu skrze sluneční světlo. Obvyklá funkce střeva a střevní stěny spočívá v tom, zprostředkovat zpracovaný střevní obsah ze zemské potravy — fyzicky přes lymfatické a krevní dráhy a duchovně přes nervově-smyslovou kůži serózy — vnitřnímu tělu krávy. Polárně k tomu je nyní vnější kůže střeva (*Serosa*) obrácena k silám kosmu a země. Uvolněna od kravského organismu zprostředkovává pocitově prostoupená substance střevní kůže {{SE|377}}<br /> <br /> kamilkovým květům síly země a Slunce. Otázka zní: Nejsou to právě tyto síly, které udržují étericky nasycený draslík a vápník květů v proudu přes přirozenou zákonitou práh? Neboť na tom přece nakonec záleží u všech hnojivých preparátů! Prvním preparačním krokem vyvracení polárních procesů se uskutečňuje steigerung, která, jak se to dá rozumět, má potenci otevřít «dílo» vzniklého nové vývojové rovině wirksamkeit. Tato potence se nakonec realizuje v druhém, a především ve třetím kroku vyvracení a emancipace ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#374|Obrázek 27]], s. 374).<br /> <br /> Co se týče druhého kroku, vzniká na začátku zmíněná nejistota ohledně údaje Rudolfa Steinera v Zemědělském kurzu a ohledně poznámek, které si pořídil v přípravě na něj. Tyto jsou otištěny jako příloha v Zemědělském kurzu. Na listu 30 těchto poznámek se nachází poznámka: «Střeva – pověsit». O tom v pátém přednášce kurzu, tedy ve veřejném představení tohoto stavu věcí, není řeč. Naopak je výrazně zdůrazněn třetí krok, expozice v zemi vůči zimním silám: jako «přírodní působení […] nechat tam působit co nejpůdě příbuzné živé». Je dále také přesněji popsána povaha místa, kde má být heřmánkový preparát zakopán: «Tyto vzácné […] klobásky vystavovat po celou zimu v ne příliš velké hloubce co nejhumusnější zemi a vybírat si také taková místa […], kde sníh leží delší dobu, a kde sníh dobře osvětluje Slunce, aby tam co nejvíce působily kosmicko-astrální vlivy.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 130.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tomuto, ve srovnání se řebříčkem, třetímu kroku preparace přísluší zjevně vlastní, rozhodující význam. Druhý krok expozice vůči záření kosmu přes vzduch a teplo zůstává nezmíněn. Nověji se, analogicky k preparaci řebříčku, stále více praktikuje pověšení střev přes léto. Květní úbory koncem května až do června rozkvétající heřmánku se sbírají, lehce nasuší, nacpou do střev a ještě před Janem Křtitelem, respektive letním slunovratem, vystaví letním silám vzduchu a tepla.&lt;ref&gt;Matthias König, mündliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Hledáme-li, jak v duchu samotného Zemědělského kurzu správně zvážit různě znějící výpovědi o letním a zimním působení v případě heřmánku, může pomoci následující úvaha: Jak ukazuje způsob zacházení s dalšími preparátovými rostlinami, je tento způsob přizpůsoben jejich charakteristické vlastní povaze nakládání s kosmickými silami a pozemskými látkami. Jak bylo popsáno, je růst heřmánku výrazem panování intenzivní astrality v světle, teple a vzduchu. Ta se znovu stupňuje v květu a projevuje se ve vzduchem naplněném dutém prostoru pod klenutým lůžkem květním — tento dutý prostor lze zároveň bez rozporu chápat jako výraz tvorby vlastního, dosud bytostí nenaplněného, vnitřního (duševního) prostoru —, v pohybovém rytmu jazykovitých kvítků, ve vřelé, vzdušné vůni a v jejich vysoké léčivé účinnosti. To vše nasvědčuje tomu, že heřmánek je již ve svém růstovém dění vystaven tak silnému letně-kosmickému astrálnímu působení, že druhý krok preparace se jeví jako nadbytečný; heřmánek jej takříkajíc předjímá. Nicméně pověšení střev přes léto mu jistě neuškodí. {{SE|378}}<br /> <br /> Po přezimování v zemi — nutná je ochrana před liškami a psy — následuje jako další krok preparace a emancipace vykopání na jaře kolem Velikonoc. Vznikla nová látka s novými vlastnostmi, která díky své astrální formativní síle «je odolnější vůči dusíku než jiná hnojiva, ale navíc má tu zvláštnost, že oživuje půdu tak, že může působit mimořádně povzbudivě na růst rostlin. A zejména se vypěstují zdravější rostliny.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 130.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> «Osvěžující a oživující sílu» heřmánkového preparátu smíme připsat éterizovanému draslíku, léčivou sílu éterizovanému vápníku. Tento se stává přijímavým pro uspořádávající astrální síly vyzařující z nadsmyslové bytosti heřmánku. Ve «svazování» těchto pozemských látek, draslíku a vápníku, nabývá éterické čili životní tělo rostlin větší formativní síly; může tak «vyloučit škodlivé fruktifikační účinky».&lt;ref&gt;Ebd., S. 129.&lt;/ref&gt; «Fruktifikaci» lze zde chápat jako správný proces na nesprávném místě: V půdě fruktifikují bakterie, houby atd. a starají se o rozkladné procesy až po mineralizaci, pak ale také ve spojení s půdními živočichy o přeměnu a {{SE|379}}<br /> <br /> Stavěcí procesy. Tam, v půdě, je to správné místo — nesprávné tehdy, když toto dění začíná bujeti o patro výše, ve stonku nad zemí, například v podobě viroz nebo bakteriálních a houbových onemocnění. Tomuto ničivému vzestupnému působení zemitého půdního živlu do oblasti stonků a listů brání organické hnojivo ošetřené heřmánkovým preparátem.<br /> <br /> Stejně jako ostatní hnojivé preparáty se heřmánkový preparát uchovává v rovnoměrně temperované, spíše zatemnělé místnosti v hliněných nádobách, které jsou ze všech stran obklopeny rašelinou. Rašelina izoluje proti vyzařování. Aplikace se provádí v dávkách v řádu trojprstové špetky, dva až tři gramy na 2 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; v zahradnickém provozu, v zemědělském na 10 až 12 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; hnoje nebo kompostního materiálu, tedy podle velikosti hromady. Osobní vztah, který člověk buduje v práci s hnojem, určuje správnou míru.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Brennnesselpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kompozice kopřivového preparátu ===<br /> <br /> Jako třetí v trojici spolu se řebříčkem a heřmánkem vykazuje kopřiva ve svém výrazném zjevu k oběma sotva příbuzenské rysy, zato v způsobu, jakým nakládá s draslíkem, vápníkem a navíc se železem. Sírový proces mocně proniká celou rostlinou shora dolů. Zprostředkovává kopřivě schopnost vyzdvihovat jmenované látky z jejich zemitě-anorganické povahy a vtělovat je do svých životních procesů. Rudolf Steiner ji označuje jako «die größte Wohltäterin des Pflanzenwachstums […] Die Brennnessel ist wirklich ein Allerweltskerl, die kann ungeheuer viel […] außerdem, dass die Brennnessel Kali und Kalzium in ihren Strahlungen und Strömungen fortführt, außerdem hat die Brennnessel noch eine Art Eisenstrahlungen, die fast so günstig sind dem Laufe der Natur wie unsere eigenen Eisenstrahlungen im Blute. Die Brennnessel verdient es eigentlich durch ihre Güte gar nicht, dass sie da draußen oftmals so verachtet in der Natur wächst. Sie müsste eigentlich dem Menschen ums Herz herum wachsen, denn sie ist wirklich in der Natur draußen in ihrer großartigen Innenwirkung, ihrer inneren Organisation eigentlich ähnlich demjenigen, was das Herz im menschlichen Organismus ist» («největší dobrodinitelka růstu rostlin […] Kopřiva je skutečně všeuměl, dokáže nesmírně mnoho […] kromě toho, že kopřiva odvádí draslík a vápník ve svých záření a proudech, má kopřiva ještě jakési železné záření, které je přírodnímu dění téměř tak příznivé jako naše vlastní železné záření v krvi. Kopřiva si svou dobrotivostí vlastně vůbec nezaslouží, že venku v přírodě roste tak často opovrhována. Měla by vlastně růst člověku kolem srdce, neboť je skutečně venku v přírodě svým velkým vnitřním působením, svou vnitřní organizací vlastně podobna tomu, čím je srdce v lidském organismu»)&lt;ref&gt;Ebd., S. 131.&lt;/ref&gt; ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#383|Obrázek 28]], s. 383). {{SE|380}}<br /> <br /> Celý růst kopřivy, její sklon pokorně růst všude tam, kde lidskou rukou přišlo něco do nepořádku – například na místech, kde vládne hniloba nebo kde leží hromady sutin, či na zanedbávaných pastvinách a tam, kde staré stroje rezaví v křoví, anebo na půdách s povrchově blízkou, železitou podzemní vodou, a dále tam, kde jsou v krajině vytvořena přechodová pásma, jako u mezí, břehů vodních toků, okrajů remízků a lesů. To vše, jakož i intenzivní zeleň listů – jde tu o působení dusíku, především však železa, bez nějž by se nemohl tvořit hořečnatý chlorofyl – a stejně tak přísný řád jejího bojovného, vzpřímeného zjevu svědčí o tom, že ovládá železný proces, výraz zvýšené síly Já. Kde roste, tam vytváří díky svému «velkému vnitřnímu působení» řád uprostřed mezi «Nahoře a Dole». Nastoluje harmonický vyrovnání jednostranných půdních procesů za vzniku mimořádně stabilního, drobtovitého mullového humusu.<br /> <br /> Nápadné je, že kopřivě chybí ostré zdůraznění polarity kořene a květu, příznačné pro složnokvěté řebříček a heřmánek – kopřiva náleží řádu ''Urticales''. Se svými nenápadnými květenstvími se zanořuje do listového patra horní třetiny stonku. Květy vyrůstají z paždí listů přísně křížovitě vstřícně a patrově nad sebou uspořádaných listů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#383|Obrázek 28]], s. 383). Prašníkové rostliny mají spíše podlouhlou čepel listu a zaoblené zoubkování listového okraje, kdežto plodonosné rostliny mají naproti tomu spíše přihrblou srdčitou čepel listu a ostře zašpičatělé zoubkování. Metamorfóza listů se naznačuje jen slabě: již v nejspodnějším listě se odhaluje typus rostliny s výrazným, ještě poněkud kulatým zoubkováním a porostem žahavých chloupků; ba již děložní listy takové nesou. Směrem vzhůru k prostřední části výhonku se čepel listu rozšiřuje do výrazné srdčitosti a ke špičce stonku se opět zužuje do jemně a ostře zoubkatých, kopinatých forem.<br /> <br /> To, co je korunujícím vrcholem kvetoucích rostlin, jejich zjevení podstaty v květu, ustupuje zcela do pozadí. Květy nenají okvětní lístky. Nažloutle zelené prašníkové květy vyrůstají v delší laty a visí uvnitř horního listového patra dolů; pestíkové květy jsou bělavo-zelené a drží se hustěji sdruženy v blízkosti stonku. {{SE|381}}<br /> <br /> Veškeré listové patro, čtyřhranný, uvnitř dutý stonek i květ jsou porostlé žahavými chloupky. Jsou to jednobunkové výrůstky epidermis, u báze zpevněné vápencovými usazeninami. Na vrcholku nesou zkřemenělou hlavičku, která se při dotyku odlomí. Žahavý chloupek píchá jako injekční jehla do kůže a uvolňuje jedovatou buněčnou šťávu způsobující pálení – ''urtizin''. Ten obsahuje mimo jiné látky (''histamin'', ''serotonin'', ''acetylcholin''), které se jinak vyskytují pouze u člověka a zvířete.&lt;ref&gt;Erdmut-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, S. 320.&lt;/ref&gt; V žahavých chloupkách odumírá do formy směrem k periferii rostliny fyziologický proces, jak je to ostatně charakteristické právě pro květ. Lze proto s plným právem říci: Nejenže jsou květy kopřivy staženy dolů do listového patra, nýbrž celý nadzemní výhonek je žahavými chloupky od nejranějšího mládí oděn jakousi podobou procesu kvetení.<br /> <br /> Kopřivy vyrůstají prostřednictvím stonkových výběžků (''rhizomů'') v kolonie dosahující výšky jednoho až dvou metrů. Výběžkové výhony jsou nažloutlé barvy, probíhají mělce pod, řidčeji nad zemí a vysílají ze svých uzlů tuhé, rovněž nažloutlé kořenové provazce do hloubky, z nichž pak bělavé jemné kořínky, bohatě větvené, prostupují svrchní půdou. Z uzlů ''rhizomu'' vyrůstají vzhůru vždy dvě rostlinky. Stoupají s rozhodnou vzpřímecí silou a přísně harmonickým, geometrickým řádem do výšky. Ostrovně se výhonky shromažďují a ohraničují se navenek do bojovného obalu, který v silně stínícím listovém patru uzavírá vnitřní prostor. Kopřivě je vlastní «vnitřní působení», jež se soustřeďuje v tomto vnitřním prostoru, pokračuje do kořenového prostoru a takto harmonizuje neuspořádaný život půdy a přeměňuje ji v plodný trvalý humus.<br /> <br /> V kopřivě se odehrává ten div, že v sobě samé stupňuje polaritu kořene a květu k vyšší jednotě. Sírový proces shora dolů a sal-látkový proces zdola nahoru zůstávají ve vyšší míře v pohybu; oba se vzájemně prostupují ve stupňování merkuriálně v listu. Tento děj je na vyšší vývojové úrovni srovnatelný s krevním oběhem. V jeho středu, v srdci, jež je zároveň středem mezi Nahoře a Dole, se potkává žilní a tepenný krevní proud. Potkávají se minulost a budoucnost v přítomném: Krev, která na periferii jednak vydává síly do fyzické činnosti těla, jednak se však obtěžkává proudem {{SE|382}}<br /> <br /> prožitků vykonaných činů, přichází jako žilní krevní proud do středu. Tam se odehrává syntéza, srdeční cítění vystupující z podvědomí až do vědomí. Žilní krev se v srdci – prostřednictvím plicního dýchání – proměňuje a obnovuje v tepenný krevní proud, který vytékající impulsuje k nové činnosti. Tak i kopřiva na úrovni rostlinného: «Kvete» ze svého středu, z listu, až k periferii celé rostliny. Zemitě vázané látky, draslík, vápník a železo, zakoušejí své «pozdvihující pročišťování», své éterizování, ne teprve v konečném stavu rozkvétání, onoho odumírání do formy, nýbrž astrální síly působí skrze síru takovým způsobem, že vtiskují proces kvetení celému dění růstu a udržují jej v pohybu. Tím kopřiva naplňuje «své velké vnitřní působení», jež ji činí «podobnou tomu, čím je srdce v lidském organismu».&lt;ref&gt;Ebd., S. 131–132.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V tom tkví pravděpodobně důvod, proč Rudolf Steiner pro kopřivu nejmenuje žádný zvířecí orgán, jímž by bylo zajištěno udržování éterického v pohybu přes květ. Orgán, který by v úvahu připadal, by bylo srdce. Srdce však není kožním orgánem, nýbrž svalovým, vlastní aktivitou nadaným orgánem. V něm se ve rytmu srdečního tepu sjednocují látkoměnný a smyslový proces; stávají se jedním. Srdce ztělesňuje syntézu z polarity obou procesů. Je zároveň činným nitrem a orgánovou obálkou. Kopřiva plní podobnou funkci na úrovni pouhé oživené přírody. Její skrz naskrz astralitou prostoupené tělo formativních sil ji uschopňuje přeměňovat silovou přirozenost zemitě-pevných látek – draslíku, vápníku a železa – uvězněnou v erdig-pevném v léčivá záření uspořádávající živé.<br /> <br /> Pokud jde o preparaci, jde o otázku: Jak lze tuto jedinečnou schopnost stupňovat v silový hnůj, který propůjčí půdě a pěstovaným rostlinám schopnost vlastní kopřivě? Jak mohou organická hnojiva statku přídavkem tohoto silového hnojiva – ba, jak může nakonec sama půda – «se stát vnitřně citlivou», takže vzestupné i sestupné procesy budou v tomto vyšším smyslu probíhat «rozumně», že se půda individualizuje vzhledem k těm rostlinám, jež chceme právě pěstovat? «Es ist wirklich etwas wie eine ‹Durchvernünftigung› des Bodens, was man mit diesem Zusatz von ''Urtica dioica'' wird bewirken können.» («Jde skutečně o cosi jako ‹prorozumnění› půdy, čeho bude možno dosáhnout tímto přídavkem ''Urtica dioica''.»)&lt;ref&gt;Ebd., S. 133.&lt;/ref&gt; {{SE|383}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 28, S. 383.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 28: Die Stoffkomposition des Brennnesselpräparates im Durchgang eines Jahreslaufes.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Toho lze dosáhnout, vystaví-li se nadzemní výhonek kopřivy – v stonku a listu temně zelené, ke květu přišlé – polaritě, která ji pozdvihuje nad vlastní přírodou vázané dění jejího typového tvarování. Tím dochází k opětovnému stupňování, k syntéze nové látky v živém – kopřivovému preparátu. Kopřivy se skosí, přehnou nebo lépe hrubě posekají a «lehce nechají provadnout» (Obrázek 28).<br /> <br /> V úrodné svrchní půdě se vykope ne příliš hluboká jáma, vloží se do ní hmota, obklopí se trochou rašelinné moučky a opět se zakryje zemí. Na tomto místě zůstane celý rok a je tam vystavena jak zimním, tak letním silám. Po roce se rozkladem a pokročilou humifikací silně scvrklá hmota vykope a v rukou se ocitá hotový preparát – nová, astrálně zářivá látkovost. Praktické zacházení vyžaduje velkou pozornost, pokud jde o správný stav provadnutí; také by se při vadnutí mělo vyhnout přímému slunečnímu ozáření. Při příliš vlhkém stavu kopřivové hmoty snadno dochází k nežádoucím chybným kvašením a při příliš silném osvětlení k černání. Musí být ve stínu, {{SE|384}}<br /> <br /> nejlépe za přívodu teplého vzduchu, přisušena. Aby ji bylo možné po roce v zemi najít, používají se často staré lněné pytle, mělké a tenkostěnné dřevěné zelninářské bedny nebo drenážní keramické trubky, do nichž se nacpe. V posledním případě se získá z velké části humifikovaná černá hmota.<br /> <br /> Co platí i pro ostatní do země zahrabávaná preparáty, platí obzvláště pro kopřivu: Posouzení, zda je preparát více či méně zdařilý, nezávisí na stupni humifikace, nýbrž na volné struktuře preparátu, příjemném zápachu a především na tom, aby okolní půda byla v dobře provzdušněném, drobtovitě živém stavu. Rozhodující je, aby síly periferie zprostředkované přes zemi mohly vstoupit do vztahu s do éteru pozdviženými substancemi preparátních rostlin a být zachovány.<br /> <br /> Všechny hnojivé preparáty, s výjimkou preparátu z kozlíku, se vkládají odděleně do kompostových a hnojových hromad do 30–50 cm hlubokých otvorů, při vzdálenosti 50 cm až 3 m, podle velikosti resp. délky hromad. Kopřivový preparát, tak blízký funkci srdce, se vkládá zpravidla uprostřed na hřbet hromady; čtyři sourozenci mají, navzájem posunuty, svá místa na bocích. Jejich účinnost je astrálně zářivá – tedy taková, která se v smyslové skutečnosti kvalifikuje, avšak nikoli měřitelně kvantifikuje.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_Frage_der_Stoffumwandlung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K otázce přeměny látek ===<br /> <br /> K otázce přeměny látek přicházejí v úvahu tři různé kvality:<br /> <br /> 1 Spaluje-li se organická látka — uhlí nebo dřevo —, pozorujeme, jak její látkové složení mizí a jako produkty přeměny se objevují jiné látky, například plyny a popel. Naopak celá řada vzájemně reagujících látek se přeměňuje v novou kompozici, v novou sloučeninu — například uhlík, kyslík, dusík, vodík a síra se přeměňují v bílkoviny. Celé přírodní dění odhaluje ve všech svých jevech neustálou přeměnu látek. <br /> <br /> 2 Určité anorganické prvky — například uran, thorium a další, jakož i přirozené draselné soli (radioaktivní ⁴⁰K je obsažen v draslíku zhruba v 0,12 %) — vysílají v nerytmickém sledu měřitelné záření; v rozpadové řadě vznikají produkty přeměny {{SE|385}}<br /> <br /> (izotopy i prvky s nižší atomovou hmotností). Tyto záření-procesy se vymykají bezprostřední vnímatelnosti; působí takříkajíc zdola, z pod-přírody, do přírodního dění. Vyvolávají nemoci a působí v konečném důsledku smrtelně.<br /> <br /> 3 Od semene po plnou utvárenost forem rostlin, od zárodku po tělesnou dotvořenost zvířete i člověka, probíhají v neustálé přeměně látek procesy výstavby, odbourávání a přestavby. Zde působí život tvořící princip, něco nadsmyslově-bytostného, co si v přírodním bytí vytváří smyslově vnímatelný odraz. Zde silou svého bytí proniká do přírody bytostná skutečnost Přírody.<br /> <br /> Preparáty jsou látkovými kompozicemi, které — každý svým způsobem — «hnojí» ono pod bodem 3 uvedené vztahové předivo mezi Přírodou (Kosmem) a přírodou (Zemí). Přitom trojici preparátů z řebříčku, heřmánku a kopřivy náleží zvláštní význam. Vyvolávají zvláštní druh přeměny látek: zemí vázané prvky draslík a vápník jsou v životním kontextu rostlin nejen éterizovány, ale získávají vlastnosti, které je přibližují způsobu účinku dusíku. Stávají se nositeli astrálních sil, nebo se nakonec zcela přeměňují v dusík. Rudolf Steiner k tomu dává následující pokyny: „neboť v organickém procesu leží tajemná alchymie, která například draslík, pracuje-li tím správným způsobem, skutečně přeměňuje v dusík, a dokonce i vápník, pracuje-li správně, skutečně přeměňuje v dusík&quot;. A dále: „mezi vápníkem a vodíkem existuje vzájemný kvalitativní vztah, který je podobný kvalitativnímu vztahu mezi kyslíkem a dusíkem ve vzduchu. […] Pod vlivem vodíku je neustále vápník a draslík přeměňován v cosi dusíkového a nakonec ve skutečný dusík. […] Ten je právě nesmírně užitečný pro růst rostlin, ale musíte si jej nechat vytvořit takovými metodami, jak jsem je popsal&quot; — to jest uměleckým tvářením substanciálních procesů vznikání v organismu zemědělského podniku. Jako jsou pro malíře plátno, barva a štětec prostředky jeho umělecké tvorby, tak jsou pro zemědělce zemí a její oživování prostřednictvím výroby a použití preparátů. {{SE|386}}<br /> <br /> V předchozích citátech je z duchovního bádání dotknuto záhady transsubstanciace. Jak se lze k řešení tohoto problému přiblížit? Jistě ne týmž způsobem myšlení, jímž se člověk snaží rozluštit záhady anorganické přírody. Oba výše citované kvalitativní vztahy stojí vůči sobě polárně. Ten mezi kyslíkem a dusíkem ve vzduchu je rozhodující pro dýchání u zvířete a člověka. Obě látky konstituují vzdušný živel ve velké míře, obě se nacházejí ve vzduchu v plynném, anorganicky-neaktivním stavu. Obtékají rostlinný výhonek zvenčí. Jinak se věci mají s pozemskými látkami draslíkem a vápníkem. Ty jsou životní organizací rostliny povzneseny z jejich uvězení ve fyzické látkovosti, v «materiálu», do sféry živé účinnosti. Lze to pochopit takto: Určité rostliny, léčivé rostliny, jako právě řebříček, heřmánek a kopřiva, mají schopnost — silou svého éteru životního těla — uvést do pohybu organizaci látek draslíku a vápníku, ztuhlou do fyzična, z jejich spoutanosti ve formě. Ve svém zjevném obraze a svých vlastnostech jsou otiskem svého stavu, který byl ještě naplněn životem na raných evolučních stupních. Jak minerální forma vstupuje do životního procesu těchto rostlin, nabízí se myšlenka, že draslík a vápník se novým způsobem stávají přístupnými pro působení nejbližšího vyššího bytostného článku — éterického těla těchto látek. Jeho bytostnou skutečnost nachází duchovní badatel v nadsmyslném světě ducha, který jako nejnižší oblast hraničí s fyzicko-smyslovým. Nové, z budoucnosti působící duševně-astrální vývojové impulzy mohou pak tyto látky, obdarované jim vlastním životním tělem, uschopnit, aby se otevřely svým bytostným článkům, jejichž domov leží v ještě vyšší duchovní oblasti. Pozemské látky draslík a vápník se touto cestou stávají «dusíkovými», tím že samy se stávají nositeli duševně-astrálních sil. Přebírají vlastnosti dusíku, který ze své přirozenosti je ve všech životních procesech nositelem astralického světa, jenž zjevuje typus. «Dusík je v pravdě tím, kdo je nositelem počitku.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 74.&lt;/ref&gt; V oživené přírodě zpřítomňuje v tvorbě bílkovin životní procesy, které pocházejí z rané minulosti Země, prošly vývojovými stupni a staly se nyní «dílem» stvoření.<br /> <br /> O zpětné vedení draslíku a vápníku do jejich éterického stavu se stará jejich zvláštní kvalitativní vztah k vodíku. Jak tito {{SE|387}}<br /> <br /> Jako tvůrci solí sestoupili nejhlouběji do stavu čistě pozemského, kdežto vodík je ten, «kdo je tak blízko, jak jen možné, příbuzný s fyzickým, a zároveň, tak blízko, jak jen možné, příbuzný s duchovním».&lt;ref&gt;Ebd., S. 75.&lt;/ref&gt; Při svém budujícím působení v organickém používá síry a stejně tak při svém rozkládajícím. «Nese vše to, co je jakkoli utvářeným, oživeným astrálnem, zpět do šíří světového prostoru […] Vodík vlastně vše rozpouští.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 76.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Nyní je to zřejmě tento zmíněný kvalitativní vztah u řebříčku, heřmánku a kopřivy, skrze nějž vodík uvolňuje vázanost draslíku a vápníku v jejich formě a astrálno, které do této formy ztuhlo, vyvádí do «neurčitého, chaotického světového prostoru».&lt;ref&gt;Ebd., S. 76.&lt;/ref&gt; Tím může v těchto rostlinách éterické draslíku a vápníku znovu natolik přijít do pohybu, že se — zprostředkováno sírou — může stát nositelem nového světa sil přicházejícího z budoucnosti. Draslík a vápník se přeměňují na dusík, pokud se v tomto smyslu stávají nositeli této nové astralitu. Lze pak říci, že vzdušný dusík opakuje v přítomnosti to, co patří minulosti. Kdežto pozemské látky draslík a vápník, rovněž proměněné k nošení astrálních sil, umožňují přítomnosti to, co patří budoucnosti.<br /> <br /> Ale jak lze jednomu a témuž látku, dusíku, přisoudit dvě tak polárně protikladné kvality působení? Podle dnešního vědeckého pojetí existuje pouze jedna jediná — ta, která se odvozuje z jeho anorganických, fyzikálně-chemických vlastností. Připustíme-li jako jedině platný způsob myšlení, který leží tomuto pojetí v základě, pak je otázka oprávněná: Proč tímto složitým způsobem nechávat vznikat tak nepatrná množství dusíku, je-li ho v ovzduší nadbytek? Stačilo by přece jen dostatečně obohatit osevní postup luskovinami a mít po ruce dostatek organického hnojiva, aby byla zajištěna potřeba dusíku pro reprodukující růst. To je pohled, jenž denní zkušenosti myšlení zpřístupňuje pouze část skutečnosti. Jsou-li v rostlině síly uzavřené ve fyzickém oživovány jejím étericko-organickým uspořádáním a v živočichu pronikány jeho astrálním tělem, přicházejí do pohybu; tehdy {{SE|388}}<br /> <br /> nepodléhají již déle svým ryzím fyzickým zákonům, nýbrž oněm vyšším zákonům oživujícího éterična a tvořivého astrálna.<br /> <br /> Tím umožněná proměna mrtvé anorganické látkovosti dává rostlině, živočichu a člověku možnost vtělit se na Zemi. Vtělení jsou opakováními vývoje z pradávné minulosti; jsou to pochody železné nutnosti. Pouze člověk může — mocí své inkarnované duchovní duše — své jednání jako vývoj do budoucnosti svobodně sám určovat. To však znamená, že silou svého Já průběžně zduchovňuje tělobudující síly a substance, transsubstanciuje je. To charakterizuje pravou evoluci lidské budoucnosti.<br /> <br /> Z duchovního bádání leží v «Zemědělském kurzu» Rudolfa Steinera popis cesty, jak — ve svobodném konání, v přípravě biologicko-dynamických preparátů — lze vyrábět hnojivé látky, které propouštějí zdi železné nutnosti díla-ztuhlého makrokosmu vývojovými impulsy, tedy přivádějí do přítomnosti síly z budoucnosti.<br /> <br /> Skutečnost, že v případě trojice preparátů řebříčkového, heřmánkového a kopřivového je trojice zemských čili Sal-látek — zemské kovy draslík, vápník a železo — podrobena preparaci, skrze níž se samy za spoluúčinkování vodíku a dusíku stávají nositeli astrálních sil, je pochodem transsubstanciace. Tím je překračována hranice, kterou klade příroda. Výkonnostní kvalita tohoto druhu dusíku je z tohoto hlediska chápana jako polárně protikladná oné, jíž je evolučně rozhodující tvořivá síla obyčejného dusíku v hospodářství přírody. Dusík vytvořený preparací řebříčku, heřmánku a kopřivy je takovým, «který je právě tak nesmírně prospěšný pro růst rostlin».&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 137.&lt;/ref&gt; Preparáty řebříčku, heřmánku a kopřivy míří jako hnojivo na to, aby — ve spojení s duševním vývojem člověka — ve světě, jenž se stal «dílem», zakládaly nový vývojový potenciál. Zacházení s preparáty je odpovědí na poznámku Rudolfa Steinera: «Stojíme [od začátku 20. stol.; poznámka autora] před velkou přeměnou nitra přírody.»&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 58.&lt;/ref&gt; Tato přeměna se může obrátit k dobrému pouze tehdy, jde-li ruku v ruce s velkou přeměnou duševního vzdělání lidí. Kde k tomu nedochází, vzniká zkáza. {{SE|389}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Eichenrindepräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kompozice přípravku z dubové kůry ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Eiche,_ihre_Rinde_und_Borke&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Dub, jeho kůra a borka ====<br /> <br /> Mezi přípravkovými rostlinami je dub, dub letní (''Quercus robur''), pro naše zeměpisné šířky nejreprezentativnější dřevnatou trvalou rostlinou. K preparaci se z něj používá kůra nebo borka. To překvapuje tím více, že u všech ostatních přípravkových rostlin se k preparaci používají květní úbory — nebo, jako u kopřivy, pro její květnatý charakter celý výhonek. Květ dubu je jednodomý a ještě nenápadnější než květ kopřivy. Jen ve tvaru listů a v plodním tělísku sedícím v číšce, v žaludu, se nezaměnitelně odhaluje typ tohoto stromu. Chceme-li se v obrazném nazírání přiblížit jedinečnosti stromové přirozenosti dubu, je třeba obrátit pohled na pomalé, postupné dění jeho mohutné, sebeprosazující se statně-suchobýlné podoby — a na tomto pozadí na substanční dění, které se projevuje jednak v utváření kůry a borky, jednak v tvrdém odolném jádrovém dřevu. Toto substanční dění vychází z oživené kambiumzóny směrem dovnitř i ven a v obou směrech se jako konečný produkt rostlinného dění opět přibližuje minerálnímu. Duchovní badatel přitom poukazuje na význam procesu vápníku v dubové kůře a na to, jak tento proces udržuje rostliny zdravé: «vytváří řád, když éterické tělo působí příliš silně».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 134.&lt;/ref&gt; V živé zóně, v lýku kůry, se vedle tříslovin a jiných aromatických látek v jednotlivých buňkách tvoří organická vápníková sloučenina, šťavelan vápenatý, který krystalizuje v buněčných vakuolách a v borce se formuje do krystalových drůz a — protože je těžce rozpustný ve vodě — tam dlouho přetrvává.<br /> <br /> Po klíčení vysílá dub svůj kůlový kořen do hloubky, za nímž následují boční čili srdcové kořeny pronikající do stejně velkých hloubek. Na tyto nasedají mohutné boční kořeny horizontálně silně se rozrůstající do šířky, jež zase periferně ženou takzvané tažné kořeny do hloubky.&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: ''Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen'', Dornach 2005, 154 S.&lt;/ref&gt; Vzrostlý dub tvoří — jako zrcadlový obraz rozlehlé koruny stromu — jakousi rovněž mohutnou «kořenovou korunu» v hlubinách země. Jeho {{SE|390}}<br /> <br /> Se svým celkovým vzrůstem a substančními procesy v něm vydává svědectví o tomto sepětí se zemí.<br /> <br /> Výhonek mladého dubu roste, s přeslenitě nasedajícími větvemi, svisle do výše a v tomto vzrůstovém typu se podobá jiným listnatým stromům. Nezaměnitelně se však praobraz dubu projevuje od mládí v tak charakteristickém, v čepeli zlaločnatěném a zubatém dubovém listí. Teprve po zhruba dvaceti letech mládí se mění zjevný obraz letního dubu do jemu vlastní vzrůstové formy — široce se rozklenující, nepravidelně-volnější a světlem prostoupené koruny stromu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]], s. 401). Co se ve tvaru listů od samého počátku jen naznačovalo, zachvátí v následujících desetiletích mocně celý strom. Mohutná vzrůstová síla, jež může přetrvávat ještě v tisícileté dubové, působí ve všech jeho článcích jako zadržovaná — patrno na tom, jak vodivé výhonky loňského roku zaostávají a přerůstají je výhonky postranní, čímž vzniká nepravidelný průběh postranních větví, které se vyvíjejí jako kmeny. Rovněž se listy na špičce výhonku shromažďují v chomáče; kmen se «vzdouvá» dovnitř k veliké tvrdosti dřeva, ven k hutné, trvale přiléhající borce.<br /> <br /> S postupujícím tloušťkovým přírůstem mizí po zhruba dvaceti letech — pro svou hladkost a lesk tak nazývaná — zrcadlová kůra a na její místo nastupuje charakteristická rozpukaná borka.<br /> <br /> S odkazem na zvláště ideální strukturu vápníku&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 134: «In Bezug auf dasjenige, was dann als Kalzium zutage tritt, ist dasjenige, was an Kalziumstruktur in der Eichenrinde vorhanden ist, das alleridealste.»&lt;/ref&gt; hovoří Rudolf Steiner o dubové kůře; botanicky od ní odlišený pojem borky zůstává nezmíněn. To vedlo k různým názorům na to, která z obou — zrcadlová kůra, nebo borka — má být k preparaci použita. Hoerner ve svém důkladném a obsáhlém zpracování rozhodně pléduje pro zrcadlovou kůru mladého stromu, tu, jež se kdysi jako dubová kůra používala ke koželužskému zpracování kůží.&lt;ref&gt;Erdmut-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, 512 S.&lt;/ref&gt; {{SE|391}}<br /> <br /> V botanickém smyslu je to kůra — epidermou uzavřená živá tkáň lýka. V této knize však budiž dáno slovo borce. Budiž to v následujícím podrobněji zdůvodněno. Kůra se zraku vytrácí, jakmile dub doroste do své bytostně vlastní podoby. Rozšiřuje se v borku tím, že každoročně se obnovující lýkové pletivo směrem k periferii odumírá. Přechod k borce pak tvoří {{SE|392}}<br /> <br /> sekundární dělivé pletivo, korkové kambium, jehož buňky chrání lýkovou kůru před vnějšími vlivy a odumírající lýkové pletivo přeměňují v borku. Borka se vytváří zevnitř ven z každoročně odumírajících zkorkovatělých vrstev korového pletiva, přičemž tyto vrstvy na sobě ulpívají.&lt;ref&gt;Existuje důkladná práce Jana Alberta Rispense, která věnuje celou kapitolu otázce kůry a borky. Shrnuje: Lýko a asimilující korkový parenchym představují vlastně to listové, odumírající korková kůra a borka květní a plodový orgán kmene. – Jan Albert Rispens: ''Učíme se rozumět stromům'', Stuttgart 2018, s. 157.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V důsledku tloustnutí kmene a rozložitých větví puká borka do hlubokých štěrbin. Korkové buňky chrání odumřelé lýkové pletivo před rozkladem a tím i šťavelan vápenatý a část méně těkavých éterických olejů a aromatických sloučenin a jejich derivátů, které se vytvořily v kůře. U aromatických sloučenin se jedná o uhlovodíky, jejichž konečným produktem je vysoce polymerizovaná pryskyřice. Když Rudolf Steiner hovoří o tom, «že dubová pryskyřice je ještě poměrně účinná»&lt;ref&gt;Srov. Rudolf Steiner: ''Duchovněvědné základy pro zdárný rozvoj zemědělství'', GA 327, odpovědi na otázky z 13. června 1924, Dornach 1999, s. 147.&lt;/ref&gt; – jako takový sekret u dubu neexistuje –, má tím jistě na mysli nízce polymerizované mezistupně vedoucí k pryskyřici. Jsou to mimo jiné lehce těkavé vonné látky, příbuzné sekretům květů, nebo aromatické uhlovodíky obsažené v rostlinných olejích. Ty vznikají během fáze odživotňování rostliny směřující ke květu. «Vyprchají» – zčásti prostřednictvím vodíku, který se stal procesuálním «samovládcem» – do nerozlišitelnosti kosmu;&lt;ref&gt;Srov. tamtéž, přednáška z 11. června 1924, s. 75: «do nerozlišitelnosti vesmíru».&lt;/ref&gt; nebo jsou, jako v případě borky, méně těkavé a díky obalu z korku zůstávají déle zachovány. Tyto látky «blízké květu» vděčí za své složení tvarotvorným silám kůry a jejímu odživotnění do astralizované formy borky. Z borky vyprchal život, stejně jako se to děje v procesu směřujícím ke květu. Síly astrálna zůstávají zachovány v organické «struktuře» dubové borky, která v sobě uzavírá aromatické látkové útvary příbuzné květu a také krystalizovaný šťavelan vápenatý. Dub tedy vytváří teprve v borce strukturu, která vápníku propůjčuje mocnou sílu uzdravující rostliny a kterou lze na cestě následných preparačních kroků zužitkovat pro půdu a rostliny.<br /> <br /> Duby kvetou teprve tehdy, když je koruna stromu plně vyvinuta.&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: ''Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen'', Dornach 2005, 154 S.&lt;/ref&gt; To nastává přibližně v šedesátém roce věku. Květ si člověk sotva povšimne; teprve když v tomto pokročilém věku v září a říjnu padají žaludy, upozorňuje nás na hlubokou proměnu v životopisu stromu. V návaznosti na předcházející úvahu vyvstává otázka: Nekvetou snad duby a nenesou plody dávno předtím, než viditelně kvetou a plodí? V celé stromové přírodě, a zvláště příznačně u dubu, se vyvrací země naruby.&lt;ref&gt;Viz: Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 12. Juni 1924, S. 90.&lt;/ref&gt; Neodehrává se snad v tomto procesu vyvracení již jakýsi květ a plodotvorba — jen zastavená v kmeni a větvích, jakoby uvízlá na půli cesty? Přihlédneme-li k příčnému průřezu dubového kmene, nacházíme v horizontálním uspořádání ''Tria Prinzipia'' Paracelsa v samotném utváření kmene. Na okrajové zóně kmene se objevuje, pouhým okem sotva rozpoznatelná, životní vrstva kambium, která, skryta pod kůrou, objímá strom jako zelený list. Z této vrstvy roste dovnitř vodivé pletivo ''xylému'', jež přivádí nahoru vodu a soli a které — pohledem z horizontu — jako by „koření&quot; v oživnutém běli. V tom jsou, tak jako v sorpčním komplexu půdy, skladovány asimiláty a znovu mobilizovány. Je to zóna procesu „Sal&quot;. Směrem k jádru kmene odumírá bělové dřevo; mineralizuje se tak říkajíc v jádrové dřevo ukládáním dřevních látek, jako jsou ligniny a deriváty tříslovin, na ochranu před hnilobou.<br /> <br /> Směrem ven vystupuje z kambiu buněčné pletivo sítkovnic (''floém''). To vede asimiláty do všech nezelených částí stromu. Na ně navazuje pletivo kůry, čili lýko. Vnější pokožka, čili epidermis, pak poskytuje ochranu před větrem a počasím. Ta přivádí formu rostliny k zjevení. Kůra obsahuje různá buněčná pletiva, která zčásti obsahují chlorofyl, tedy absorbují světlo, jakož i jednotlivé buňky, jež ve svých vakuolách tvoří krystaly šťavelanu vápenatého. Celkově panuje v kůře intenzivní, zadržovaná a ke tvaru směřující látková přeměna. Tvoří se látky příbuzné květům, aromatické sloučeniny, jako třísloviny a jejich deriváty. V obrazu trojnosti Sal, Merkur a Sulfur lze v příčném průřezu kmene, v tenké, neobyčejně oživené obalové vrstvě kůry, rozpoznat stlačený, zadržený, merkuriální výhonkový růst, který se nevymkl v výhonek a {{SE|393}}<br /> <br /> listový charakter. Tato listově-výhonková povaha kůry je podpořena tím, že listové pupeny vyrůstají z kůry, a tím, že výhonkové pupeny procházejí kůrou a stojí v spojení s kambiem. Minerální vměstky a vznik uhlovodíků, jakési sulfurizování, poukazují na zadržený kvetební proces stále ještě ovládaný růstovými silami. Kůra stojí, skrze kambium prostřednictvím merkuriálních dřeňových paprsků, v spojení s dřevním tělem.<br /> <br /> Jako se přeměňují stonek a list rostliny v květ, tak pokračuje kůra jakoby v metamorfóze v borku. Tato proměna se děje tak, že namísto epidermis se utváří sekundární kambium, korkové kambium (*fellogén*). Z toho vzniklé pletivo korkových buněk spojuje a obklopuje rok od roku odumírající vnější vrstvu kůry, a tím i v ní obsažené minerální vměstky a méně těkavé aromatické sloučeniny.<br /> <br /> Jako dokonale vyvinutý květ odumírá do tvaru a barevnosti a do rozprchávajících se vonných látek, tak odumírá listově-výhonkový růst dubu do borky. V ní se stává vším, co bylo dříve prožito, strnulá, mrtvá forma; co bylo zelené, stává se zemitě hnědým a načervenalým, a co bylo vázáno na lehce těkavé aromatické látky, je rozvoněno. Takto nahlédnuto, dovršuje se v borce ještě zemskonaklonění a nedokončený kvetební, resp. sulfurizační proces. Látky se ještě zcela nevymkly svým fyzickým zákonitostem. Vápník však, povznesen do života rostliny, vstupuje do sloučeniny s v tomto životě vzniklou, sulfurickou šťavelovou kyselinou. Krystalizuje do šťavelanu vápenatého v různých krystalových formách: romboedrické, tyčinkovité a jehlicovité nebo oktaedrické v dvojitých pyramidách. Rozlišujeme krystalový písek, jednotlivé krystaly, dvojčata, drúzy a sférity.&lt;ref&gt;Hermann von Guttenberg: ''Lehrbuch der allgemeinen Botanik'', Berlin 1952, 641 S.&lt;/ref&gt; Šťavelan vápenatý vzniká v buněčné plazmě. Krystaly jsou v mladistvém stadiu vždy obaleny plazmatickým obalem, jenž v borce zrající odumírá. Co v borce ze všemožných látkových kompozic kůry zůstává, jsou těžko těkavé uhlovodíky a krystaly šťavelanu vápenatého. V posledně jmenovaných leží vápník ve struktuře, která svůj otisk obdržela z životní souvislosti dubu. Z borky ustoupil život; astrální však, jež tuto strukturu (formu) vytvořilo, zůstává s fyzicko-látkovým spojeno, tedy i s<br /> <br /> weniger hoch polymerisierten Kohlenwasserstoffen sowie mit den in diesen Lebenszusammenhang eingebetteten Kalziumoxalátech. Borka zůstává pevně spojena s kůrou. Proces, který se v borce dovršuje, lze přirovnat k hnojivé účinnosti kompostu: uděluje půdě něco, «co má sklon velice silně prostupovat astrální do zemitého bez oklik přes éterické».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 94.&lt;/ref&gt; Tento proces se dovršuje na nejvyšší úrovni v květu. Pod přesilou sulfurizačního procesu, rovnoznačného s astrálním působením, květ rozkvétá – přičemž zároveň do tohoto obrazu formy a barvy odumírá a tím svou bytost v obraze odhaluje. V květu se uskutečňuje úplná proměna fyzického, pozemsko-látkového. V borce se rovněž uskutečňuje jistý druh blühprozessu, který však na nižší úrovni zůstává v polovině cesty. Nedochází k látkové přeměně, nýbrž k sulfuricky-astrálnímu zachování organo-minerální látkové kompozice, jež vypadla ze života kůry a byla vtlačena do určité organické «struktury». {{SE|394}}<br /> <br /> Obrátí-li se pohled na stromy tvořící borku, jako je dub, lze si říci: Borka je výrazem zemitého blühprozessu přetrvávajícího přes roční období, který – v souběžnosti s kůrou, kambiem, bělí a jádrovým dřevem – stromu uprostřed proměny ročních období propůjčuje trvalost. V tomto smyslu je výchozí látkou pro preparát z dubové kůry rovněž látkovost vzešlá z procesu podobného kvetení. To potvrzuje odpověď Rudolfa Steinera na otázku posluchače: «Přichází v úvahu celá kůra?» «Vlastně jen vnější vrstva kůry, ta se rozpadá, když se odloupne.»&lt;ref&gt;Ebd., Fragenbeantwortung vom 13. Juni 1924, S. 147.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Co je stromu jako takovému obecně vlastní – silné zahuštění astrality v koruně stromu –, vyznačuje dub zcela zvláštním způsobem. V tom je dub příbuzný kopřivě, avšak ve smyslu obráceném. Pro kopřivu je charakteristická její mimořádná «vnitřní působnost». U dubu naproti tomu jakási vnější působnost, silná přitažlivost pro svět hmyzu, ba přímo kolébka pro mnohé jeho druhy. V kořenové oblasti jsou to larvy celé řady zejména broučích druhů, v trouchu dutého starého kmene mimo jiné larva roháče obecného nebo v oblasti listů žlabatky. Jejich obydlí, hálka, je symptomatické pro působení astrality zvířete. Žlabatka způsobuje, že prostřednictvím {{SE|395}}<br /> <br /> hormonálním vlivem dvojrozměrnost dubu listů z místa kladení vajíčka přerůstá do sféroidní hálky, tedy do trojrozměrnosti. V hálce, která ukrývá larvu, se list přetváří v jakýsi kulovitý kožní orgán — živinami bohaté nitro, které se uzavírá vůči vnějšku. Hálky se vyskytují i na jiných dřevinách. Dub jako jediná hostitelská rostlina dokáže vyprodukovat přes 100 různých druhů hálky.&lt;ref&gt;Eduard Strasburger: ''Lehrbuch der Botanik'', Stuttgart 1978, S. 422.&lt;/ref&gt; Pozoruhodný je vysoký obsah tříslovin a barviv v hálkách, což opět ukazuje na předčasnou sulfurizaci v oblasti listu, podobně jako v kůře a borce.<br /> <br /> Teprve pohledem na zjevný obraz dubu letního, na jeho zvláštní látkové procesy, na jeho vztah ke světu hmyzu a k silám periferie, lze se přiblížit k porozumění výroku geistesforscher, že »to, co je v dubové kůře přítomno jako vápencová struktura, je to nejvýše ideální«, co může na cestě dalšího preparování vyprodukovat hnojivo, které »dokáže profylakticky potírat rostlinné choroby«.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 134.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Haustierschädel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Lebka hospodářského zvířete ====<br /> <br /> Tak jako stojí dub zcela osamocen mezi preparátovými rostlinami, tak zdánlivě osamocen stojí i obalový orgán ze světa zvířat sloužící k preparování dubové kůry-borky — lebka domácího zvířete: »Je téměř jedno, od kterého z domácích zvířat pochází.«&lt;ref&gt;Ebd., S. 135.&lt;/ref&gt; Tento výrok duchovní vědy opět skrývá velká záhada. U ostatních preparátů je obalový orgán striktně přiřazen určité živočišné čeledi, jako ušlechtilé zvěři, nebo určitému živočišnému druhu, kravě jako domácímu zvířeti; zde však, v případě preparování dubové kůry, nehraje živočišný druh žádnou roli — záleží jedině na tom, aby bylo naplněno bytostné povahy domácího zvířete. Na zvláštní vlastnosti tělesné stavby a duševních způsobů chování bylo pojednáno v kapitole »Die Haustiere – Organe im Hof- und Landschaftsorganismus« (str. 126 a násl.). Tyto jsou velmi proměnlivé a liší se co do výraznosti i zaměření zásadně od jejich příbuzných žijících ve volné přírodě. Avšak co dělá — přes hranice druhu, čeledi i řádu — zvíře domácím zvířetem? Od chvíle, kdy bylo degradováno na pouhý užitkový kus v průmyslovém chovu, obsah pojmu domácí zvíře vyprázdnil. Nabývá {{SE|396}}<br /> <br /> teprve tehdy znovu nabývá váhy, když si uvědomíme, že u domácích zvířat jsou jejich vznik, jejich duševní otevřenost vůči člověku, jejich schopnost sloužit mu — Schöpfungen des Menschen. Domácí zvíře vděčí za své bytí a bude mít svou budoucnost skrze přízeň a lásku člověka. Tyto mu nepřetržitě dávají něco, co od přírody nemá. A právě tento dar se vepsal do tělesné formace domácího zvířete — až do fyzické výstavby kostní soustavy. Jako dub propůjčuje vápníku v kůře-borce ideální strukturu, tak vápník a jeho sloučeniny v téměř mrtvém lebečním kosti skrze domácí zvíře. Na to navazuje otázka: Jak je tomu v tomto ohledu s hybridizovanými nebo geneticky manipulovanými a digitálně chovanými užitkovými zvířaty? Lze takové lebce užitkového zvířete ještě přiznat kvalitu lebky domácího zvířete? Domácí zvíře musí být znovu poznáno ve své jedinečné bytostné povaze. Skrze ducha a ruku člověka musí být nepřetržitě kousek po kousku vyzdvihováno ze svého pouhého zvířecího bytí. To není pouhá otázka šlechtění, jak ji dnes chápeme, nýbrž otázka výchovy. Domácí zvíře potřebuje výchovu, aby se stalo domácím zvířetem, jako člověk ji potřebuje, aby se stal člověkem. Tuto výchovu zvířete k domáckovosti provádět vědomě a způsobem odpovídajícím jeho bytostné povaze — to je umění, které zvíře pozdvihuje nad instinkty zděděné z přírody. Domácí zvíře se jistým způsobem vzdává moudrých instinktů své divoké formy. Je v odpovědnosti člověka, aby tuto ztrátu více než vyrovnal. Protože zvíře nemá Já, potřebuje výchovné vedení skrze Já člověka. To dnes — poté, co tradiční praktiky selského vztahu člověka ke zvířeti vyhasly — vyžaduje poznání zvířecí bytosti, skrze něž samotné užívání znovu získává výchovnou hodnotu. Biologicko-dynamické chovatelství spočívá na tomto přístupu. Kde se v tomto smyslu prohloubeného porozumění pracuje na domáckovosti a na jejím stávání se, tam lze očekávat, že se naleznou takové lebky, které plní jim určený úkol při přípravě preparátu z dubové kůry. Totožnost užívání a výchovy byla kdysi názorně zřejmá v chovu koní — například u tažných koní zapřažených před vůz nebo pluh. Poté, co celý svůj koňský život vedeni uzdou konali svou práci, používal biologicko-dynamický Landbau rád jejich lebky pro preparaci. Tažný kůň (prozatím?) dosloužil. Dnes je obecně v užívání lebka krávy, která pak také — při včasné podzimní porážce — dodává orgánové obaly pro {{SE|397}}<br /> <br /> kamillový a löwenzahnový preparát. Případně se používají i ovčí nebo kozí lebky.<br /> <br /> Lebka se člení na obličejový a mozkový oddíl. U novorozených zvířat tvoří oba ještě jednotnou, přibližně kulovitou podobu, jakou si člověk zachovává po celý svůj život. Obličejová část lebky se pak v krátkém mládí zvířete prodlužuje a od té doby určuje celkový tvar hlavy. Hlava tam jaksi hrozí být přerůstána silami látkovéhoprostupována silami látkovéhoohrožena přehlcením ze strany látkové výměny. Tento jev a jeho zvládnutí vystupuje zvlášť působivě u nositelů parohů a jinak u skotu. Samec jelena například každoročně znovu podává obrovský výkon látkovéhoolbřímí výkon látkové výměny, neboť z mozkové části lebky vyrůstá mocně prokrvené, sametovou kůží pokryté paroží. Děje se tak v první polovině roku. Na začátku druhé poloviny roku je moc látkových sil, které se žene do hlavy, z paroží zapuzena, paroží odumírá do kostnaté, vnitřní prostor uzavírající formy větveného hřadí a stává se mohutným smyslovým orgánem, který hmatá po teplém-světelném-vzdušném okruhu. V zimě je shozen. Ne jinak, a přece polárně se chová to, co má na hlavě skot — rohy, jež rok od roku dál rostou a zároveň odumírají do rohové pochvy. Skrze tyto rohy, jež jsou smyslovým orgánem obráceným dovnitř, je mocné látkovýměnné dění, tlačící se vstříc nervově-smyslové organizaci, odvráceno odumřelou rohovou pochvou zpět do těla. Tak skot na jiný způsob než jelen chrání nervově-smyslové síly hlavy před náporem látkových sil.&lt;ref&gt;Über die organischen Bildungen, die im höheren Tierreich dem Ausgleich eines ungleichgewichtigen Verhältnisses der polaren Systeme dienen, siehe u.a.: Friedrich A. Kipp: «Bezahnung und Bildungsidee des Organismus», in: Wolfgang Schad (Hrsg.): ''Goetheanistische Naturwissenschaft'', Band 3: ''<br /> Zoologie'', Stuttgart 1983, S. 167 f.; sowie Andreas Suchantke: «Polarität und Dreigliederung im Tierreich», in: ders.: ''Metamorphose – Kunstgriff der Evolution'', Stuttgart 2002, S. 137 f.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Anatomická stavba tělesné konstituce a lebky se u domácích zvířat neliší od jejich divokých forem. A přesto tu je příznačný rozdíl ve způsobu jejich utváření: ten je velmi proměnlivý; obličejová část lebky zůstává poněkud zkrácena, smyslové výkony jsou nižší, látkověvýměnné výkony vyšší, objem mozkové dutiny je místy výrazně zmenšen (viz kapitola «Domácí zvířata — orgány v organismu hospodářství a krajiny», str. 126 nn.). Jsou to však symptomy vývoje u domácích zvířat zadržovaného, zachování jejich mladistvosti, jakéhosi embryonálnějšího stavu. Tato zachovaná {{SE|398}}<br /> <br /> Zachovaná mladistvost je tím, co určuje podstatu domácího zvířete. Evolutivně vděčí za svůj mladistvější charakter člověku. Tato skutečnost mu ukládá povinnost usměrňovat výchovu v chovu, krmení a péči na základě poznání bytosti a lásky.<br /> <br /> Jako živočišný obalový orgán pro rozdrobenou dubovou kůru a borku slouží mozková dutina v lebce jednoho z největších domácích zvířat. Tu obklopuje mozaika kostí horního šálku lebky, zčásti předutvářených z vaziva jako klenba lebeční (s čelní kostí, spánkovou a temenní kostí), zčásti z chrupavky jako kosti spodiny lební a zčásti kost týlní a kosti oddělující mozkovou dutinu od obličejové části lebky. Kostnatění vzniká kostními buňkami, které vyzařují z jednotlivých center ve vazivu a chrupavkách a ukládáním fosforečnanů vápenatých a hořečnatých, uhličitanů vápenatých a fluoridu vápenatého nechávají tuhnout pohyblivost základní tkáně. Vznikají z toho ploché krycí kosti, spojené vazivovatými nebo chrupavčitými můstky. Jak zvíře stárne, nakonec zkostnatí, v případě chrupavek do silněji tvarovaných, zčásti srostlých kostí, které ohraničují mozkovou dutinu směrem k obličejovému šálku. Kostnatění (osifikace) je postupné odumírání do formy. Srovnatelným způsobem odumírá kůra do formy borky. Avšak protože jde o živočicha, je tento proces odumírání zadržován tělem formativních sil. Životní procesy zůstávají do určité míry v proudu; stálý odbourávání, přestavba a budování kostních substancí probíhá i nadále. Jak silně jsou kosti přesto ještě prostoupeny životními procesy, osvětluje skutečnost, že třetina kostí sestává z organické základní substance, *osseinu*, a dvě třetiny z výše jmenovaných minerálních solí (P, Ca, Mg a F).&lt;ref&gt;Rolf Krahmer, Lothar Schröder: ''Anatomie der Haustiere'', Leipzig 1985, 368 S.&lt;/ref&gt; Formativní síly oživují a prozařují kosti zevní, inervovanou a prokrvenou okosticí — periostem.<br /> <br /> Z výše uvedených úvah, stejně jako z zmíněných morfologických zvláštností, nenajdeme žádný průkazný odkaz, který by výpovědi duchovního badatele přiblížil porozumění, že pro preparaci dubové kůry přichází v úvahu lebka: «Téměř jedno, od kterého z našich domácích zvířat.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 133.&lt;/ref&gt; Odpověď se zřejmě dá najít jedině tehdy, prozkoumáme-li vztah člověk–zvíře od dob ledových {{SE|399}}<br /> <br /> a po nich následujících velkých starověkých kultur. Lidstvo žilo tehdy ještě v snivém vědomí. Lze je nazvat i vědomím mytologickým. Z něho prýštily mýty národů, inspirace z duchovně reálně nadsmyslově prožívaného světa. Stálo pod vedením inspirovaného kněžství mystérií. V těchto duchovních pozadích je třeba hledat vznik domácích zvířat (srov. kap. «Domácí zvířata — orgány v organismu hospodářství a krajiny», s. 126 n.). Ten spočíval v tom, že evolučně podmíněný instinktivní život zvířat byl postupně nahrazován vedením ze strany člověka. Tento krok proměny ze seelisch-geistigen duševně-duchovní vědomostní konstituce tehdejšího lidstva se otiskl do životního těla zvířat a skrze ně i do těla fyzického, a tak i do dědičného proudu. Domácímu zvířeti to pomohlo zachovat si mladistvost a udržet svou tělesnou konstituci proměnlivou. V posledním důsledku smíme předpokládat, že tajemství vzniku domácích zvířat zanechalo svůj otisk ve fyzickém těle, ve specifickém uspořádání látek, v jejich «struktuře», tam, kde život zcela gerinnt odumírá do formy. Je-li forma stvořena, stahuje se z ní zpět, podléhá smrti. Toto uspořádání látek, vytvořené formativními silami domácího zvířete, je pokaždé jiné v trubicovitých kostech končetin, v kostech pánve, páteře a jiné opět v lebeční kostech, které obalují střed nervově-smyslového systému. Převládající látkou, z níž jsou poslední stavěny, je vápník; vyskytuje se v různých kompozicích s fosforem, uhlíkem, kyslíkem a fluorem. Jeho síly, namířené jakoby k jednomu středu, propůjčují mozkovně-lebeční části její tvaru koule se přibližující podobu. Kompoziční uspořádání vápníku v kostech mozkovny je — jak smíme uzavřít — výrazem duševního silového dění domácího zvířete, udržovaného v mladistvosti a podněceného člověkem. Na živočišné úrovni jde o vyšší druh uspořádání vápníku, než jaký se nalézá na rostlinné úrovni, například v kůře-borce dubu. Z tohoto pohledu uchovávají lebeční kosti domácího zvířete ve svých vápníkových kompozicích astrální síly, které domácímu zvířeti přitekly skrze aktivní lidskou péči a nastoupily na místo ztracených instinktů. Mají ve vyšším smyslu schopnost působit čistíce, läuternd očistně a léčivě na bující životní procesy.<br /> <br /> Tento pokus o myšlenkové přiblížení k porozumění výchozím materiálům preparátu z dubové kůry a lebky domácího zvířete musí být dále prohlouben. Tím se však ještě nerozluští hádanka<br /> <br /> Samotné preparace jako takové. Ta musí být vykonána lidskou rukou — umělecký akt! {{SE|400}}<br /> <br /> Dub vyrůstá v naší krajině, stejně jako se tam nacházejí všechny preparátové rostliny a tak i domácí zvířata; ale za jakých životních a ekologických podmínek? Musíme udělat vše, co je v naší moci, abychom v gestaltování uspořádání hospodářského organismu a organismu krajiny podporovali jejich wesensgemäß bytostně přirozené gedeihen zdárné daření. To zahrnuje, kdekoli je to možné, preparátové hnojení. Ve svém vzniku je synthézou látek a sil komponujících kompozici krajiny a ve svém použití je celkově léčebným prostředkem k jejich harmonizaci.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Präparation_der_Eichenrinde-Borke&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Preparace dubové kůry-borky ====<br /> <br /> V září si opatříme borku z dubu – pokud možno z dubu vyrostlého v katastru statku – a lebku, pokud možno od zvířete chovaného na tomto statku ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]]). U starších dubů s hluboce rozbrázděnou borkou se doporučuje nejsvrchnější, často lehce obrostle mechem, vrstvu seškrábat zubatým železem a teprve pak použít spodní, mladší vrstvy borky. Hmota, která se při slupování již trochu drolí, se pak zcela rozseká na drobtovitou strukturu. Z lebky domácího zvířete se po porážce odstraní mozek otvorem týlního kosti, stejně jako zbytky masa a kůže přilnuté zvenčí. Poté se použije horní část lebky a týmž otvorem týlního kosti – tím, kudy prochází nervový provazec míchy do malého mozku – se plní mozková dutina borkovou hmotou. Otvor se uzavře střepem lebeční kosti a utěsní hlínou.<br /> <br /> V tomto prvním preparačním kroku se uskutečňuje první vyvracení: něco vnějšího, borka, se stává něčím vnitřním, uzavřeným do kostěné schránky, která již za života domácího zvířete stála blíže smrti než životu. Hned po mozku sloužila k uvědomování instinktem vedených smyslových vjemů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]]).<br /> <br /> Ve druhém kroku preparace se uskutečňuje druhé vyvracení přírodního procesu, vedené duchem a rukou člověka. Lebky jsou hned po naplnění rostlinnou substancí mělce zahrabány na místě, kde je mnoho rostlinného bahna a kam přitéká atmosférická voda – déšť a sněhová voda. V tomto zemitém, měsíčně vodním prostředí odpočívají a jsou tam vystaveny podzimním a {{SE|401}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 29, S. 401.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 29: Die Stoffkomposition des Eichenrindenpräparates im Durchgang durch das Winterhalbjahr.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> zimním silám. Obtížnost co nejlépe splnit tyto podmínky vedla k nejrůznějším řešením.&lt;ref&gt;Walter Stappung: ''Die Düngerpräparate Rudolf Steiners, Herstellung und Anwendung'', Rüfenach 2017, 2 Bd. (Bd. 1: 632 S.; Bd. 2: 116 S.).&lt;/ref&gt; Pružný postup usnadňuje následující pokyn Rudolfa Steinera: Lebku «nyní [zakopeme; poznámka autora] do země a dáme […] navrch rašelinovou drť a pokusíme se, svedením jakéhosi žlabu, přivést na to místo co nejvíce dešťové vody. Dalo by se to udělat dokonce tak […] v kádě, do níž by nepřetržitě přitékala a zase odtékala dešťová voda […] tam dát takovou rostlinnou substanci, která silně způsobuje, že rostlinné bahno je stále přítomno.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 135.&lt;/ref&gt; Obě metody se v praxi uplatňují.<br /> <br /> Na jaře přichází třetí krok preparace: Lebky jsou vyňaty ze svého zemito-vodního prostředí. Opět se uskutečňuje vyvracení: Vnitřek, borkové náplně, přijal a soustředil působení sil zvenčí. Co se projeví navenek, je nová látka, poněkud tmavší barvy a lehce zvětrálé, avšak stále drobtovité konzistence. Je to nová látka proto, {{SE|402}}<br /> <br /> že je obdařena novou vlastností vyzařující astrální účinnosti, která kompostovému a hnojinovému hnojení «skutečně propůjčuje síly, které dokáží profylakticky potlačovat a zastavovat škodlivé rostlinné choroby».&lt;ref&gt;Ebd., S. 135.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Jak lze myšlenkově pochopit tento proces, který se odehrává mezi rostlinným bahnem, schránkou lebeční kosti a borkou dubu v průběhu zimního pololetí v pozemském? Následuje pokus o výklad. Jde o otázku: Jak lze využít vlastnost vápníku stahovat éterické síly? Příliš často se po vlhké zimě a jaru a po náhle nastupujícím sluncem bohatém teplém období hromadně objevují škodlivé cizí organismy, jako jsou mšice v koloniích. Jsou znamením étericko-bujivého růstu. Kosmicko-astrální síly jsou příliš slabé, aby nadměrnou růstovou sílu vtiskovaly do formy. Zde může pomoci stahující síla vápníku – nikoli však běžná vápníková sloučenina s kyselinným zbytkem kyseliny uhličité (CaCO&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;), nýbrž je k tomu zapotřebí vápníku se «strukturou», jakou vykazuje borka dubu. Tento šťavelan vápenatý, vynesený životními procesy dubu a jím vyloučený do borky, musí být teprve prostřednictvím preparačních kroků přiveden do stavu, v němž jakožto přísada k organickým hnojivům udržuje zdravou rovnováhu mezi životní souvislostí půda-rostlina a vstupujícími astrálními silami podsluneční planet Venuše, Merkuru, Měsíce. Toho lze dosáhnout tím způsobem, že se vytvoří stav chaoticky bující étericity. V rostlinném bahně tento stav existuje. Musí být průběžně udržován přítokem dešťové a sněhové vody. Atmosférická voda obsahuje kyslík, který zajišťuje, že anaerobně probíhající rozkladné procesy nepřecházejí do hniloby. Polárně k vodnatosti rostlinného bahna je kvalita přitékající, kosmickými silami prostoupené dešťové a sněhové vody. Tato voda kondenzuje v zimní atmosféře z plynné formy vzduchu do kapkové formy nebo krystalizuje do podoby sněhového krystalu. V obou skupenských stavech má voda své vlastní centrum. K tomuto centru vstupují síly makrokosmu do vztahu, koncentrují se ve vodním obalu a ohraničují jej do podoby kapky nebo sněhového krystalu. Sjednocují-li se nyní tyto vodní kapky v homogenní vodní masu v pozemském, odevzdávají své vlastní centrum středu zemského jádra. {{SE|403}}<br /> <br /> Kosmické síly soustředěné v kapkách se rozplývají v pozemském a v daném případě vstupují do prachaosu rostlinného bahna. Dochází k jakési syntézou podmíněnému vyrovnání: měsíčně mikrobiální rozkladné dění je přiváděno do rovnováhy silami přítomně působícího kosmu. Lze předpokládat, že tato rovnováha představuje spojení působení pod- a nadsluneční planetární sféry.<br /> <br /> Do tohoto prostředí beztvarého chaotického rostlinného bahna a nad ním proudící dešťové nebo sněhové vody jsou ponořeny lebky domácích zvířat s náplní dubové kůry v mozkové dutině. Sjednocující se éterické síly lebku nepřetržitě obtékají a prostupují kostěnou lebeční klenbou. Ta vykazuje strukturu vápníku, kterou utvářely vyšší astrální síly domácích zvířat stojících ve službě člověka. Ze srdce, jež stojí ve vztahu ke Slunci, působí v zvířeti směrem k hlavě síly nadsluneční planet, Marsu a Jupitera, zatímco v samotné hlavě dominují formu a strukturu tvořící síly Saturnu.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 60.&lt;/ref&gt; To znamená: éterické síly chaotizované v rostlinném bahně, přivedené dešťovou vodou do jakési rovnováhy, procházejí lebeční klenbou a jsou méně instinktivně vázanými astrálními silami domácích zvířat proměňovány v maatla ya ku vumba. Vápník lebeční klenby strukturovaný astrálním tělem domácích zvířat éterické síly stahuje a obdařuje je budující, uspořádávající mocností. V borce leží, takto dubem připravený, vápník na jedné straně v takové látková kompozici, že se stává vnímavým pro éterické proudy rostlinného bahna, proměněné lebeční klenbou v formativní síly. Na druhé straně leží v povaze vápníku tyto přijaté formativní síly ve funkčním celku borky dubu soustřeďovat a uchovávat.<br /> <br /> Lebky domácích zvířat s jejich náplní zůstávají po celé zimní pololetí vystaveny do zemito-vodního prostoru vstupujícím pozemsko-kosmickým silám. Tento postup lze vykládat tak, že na jedné straně je v této době planetární působení podsluneční sféry – a obzvláště Měsíce – ve vodnatém prostředí rostlinného bahna nejsilnější, na druhé straně formové síly vzdálenější periferie stálic, působící prostřednictvím pevně-zemitého, v tvrdé, do formy ztuhlé lebeční kosti domácích zvířat rozvíjejí svou největší účinnost. {{SE|404}}<br /> <br /> Hotový preparát se – stejně jako popsané preparáty – vnáší do kompostových a hnojových hromad v množství jedné tříprstové špetky na 1 až 2 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; v zahradnické oblasti, v zemědělské pak na 8 až 15 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;. Nezáleží na látce, nýbrž na vyzařování sil. I zde by se měl úsudek utvářet z toho, co učí osobní nazírání a zkušenost.<br /> <br /> Na rozdíl od křemene popisuje Rudolf Steiner vápno jako to, co chce vše «přitahovat k sobě». «Co chce vápno, žije v rostlinném.» «Vápnité je obecná vnější žádostivost v pozemském.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 11. Juni 1924, S. 82/83.&lt;/ref&gt; V této vlastnosti «žádostivosti» se přirozeně projevuje anorganicky mrtvé vápno. Prostřednictvím životních procesů rostlin – a zvláštním způsobem dubu – je postupně osvobozováno z tohoto pouta k pozemskému. Z tohoto oživlého stavu je v borce vyloučeno do stavu, který se sice blíží minerálnímu, avšak ve své «struktuře» vtiskuje šťavelanu vápenatému zabudovanému do tkáně borky pečeť organizace formativních sil dubu. Nelze v tom snad spatřovat smysl tří popsaných kroků vyvracení preparace, totiž že se «žádostivá povaha» mrtvého vápna převrací ve svůj opak? Proměňuje se ve svém silovém gefüge do stavu, v němž již nic nechce pro sebe, nýbrž zprostředkovává rostlinám síly, jimiž se mohou bránit proti chorobotvorným a škodlivým vlivům zvnějšku. Vápník ve vápně je procesními kroky preparace vyzdvižen ze svých evolučně fixovaných stavů; z příjemce se stává dárcem, léčitelem v životě rostlin.<br /> <br /> Souhrnně lze říci: Jako u všech preparátů nepůsobí jednotlivé kompoziční kroky aditivně, nýbrž multiplikativně. Vznikají látky, které nejsou variacemi vlastností přirozenoprávně fixovanými a pocházejícími z minulosti, nýbrž vlastnostmi, jež v životních souvislostech umožňují vývoj. V případě preparátu z dubové kůry je to nově nabytá vlastnost posilovat gefüge bytostných článků rostliny, a tím profylakticky působit proti rostlinným chorobám.<br /> <br /> Přírodní substance a síly, které v nové kompozici vytvářejí hnojivou substanci s takovou vlastností, jsou tyto: {{SE|405}}<br /> <br /> 4. Borka dubu: Dub uskutečňuje proces kvetení jako gesto otevírající se ke kosmu – svou bytostnou povahou «zemitější», což se pak substanciálně projevuje v borce v Ca-oxalátu.<br /> <br /> 5. Lebka domácího zvířete: Je metamorfována vedením člověka. U divokého zvířete utváří duch skupinové duše, u domácího zvířete k němu přistupuje duch člověka.<br /> <br /> 6. Dutina lebeční, v níž sídlí mozek a která je obklopena mozkomíšním mokem, je prostor vyzdvižený z přímého kontaktu s pozemským – mikrokosmický odraz makrokosmu.<br /> <br /> 7. V zimě je Země duchovně bdělá, odevzdána sama sobě.<br /> <br /> V těchto čtyřech kvalitách se vyjadřuje dostředivá, k Zemi orientovaná tendence působení. Přirozeně se vyskytují odděleně. Jsou-li uvedeny do vzájemného vztahu – jak prostorově, tak časově – na základě rostlinného bahna a atmosférické vody přitékající v zimním pololetí, je proces vápníku obdařen novou vlastností terapeuticky vyrovnávat jednostrannosti v pozemském.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Löwenzahnpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kompozice preparátu z pampelišky ===<br /> <br /> Při hledání rostliny, která je svými vlastními životními procesy schopna nechávat v sobě vznikat «správnou wechselwirkung [vzájemné působení] mezi kieselsäure [kyselinou křemičitou] a kaliem, nikoli kalziem», nalézá duchovní bádání löwenzahn [pampeliška lékařská] (Taraxacum officinale).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999, Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 137.&lt;/ref&gt; «Nevinný, žlutý löwenzahn [pampeliška], tam kde roste v nějakém kraji, je mimořádným dobrodiním. Je totiž prostředníkem mezi kieselsäure [kyselinou křemičitou] jemně homöopatisch [homeopaticky] rozptýlenou v kosmu a tím, co je jako kieselsäure [kyselina křemičitá] vlastně potřeba po celém kraji. Je skutečně jakousi Himmelsbote [nebeský posel].»&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Löwenzahn [Pampeliška lékařská] je evolutivně uzpůsobena k tomu, aby «správným způsobem kieselsäure [kyselinu křemičitou]» «z celého kosmického okolí» přitahovala. «Neboť kieselsäure [kyselinu křemičitou] musíme mít v rostlině. A právě vzhledem k příjmu kieselsäure [kyseliny křemičité] ztrácí země v průběhu času svou moc. Ztrácí ji pomalu, proto si toho nevšimneme.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 135.&lt;/ref&gt; Tato kieselsäure [kyselina křemičitá] «má naprosto největší bedeutung [význam] pro{{SE|406}}<br /> <br /> růst rostlin».&lt;ref&gt;Ebd., S. 136.&lt;/ref&gt; V ní obsažený «silizium [křemík] se zase přeměňuje v organismu v látku mimořádné důležitosti, která není v současné době vůbec řazena mezi chemické prvky».&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Zde duchovní badatel opět poukazuje na záhadu, k jejímuž řešení smyslové pozorování dodává jednotlivá fenomény poukazující na vyšší souvislost, na «das geistige Band [duchovní pouto]» ([[Goethe]]), jež se jako takové ale otevírá teprve myslícímu duchovnímu zkoumání.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Erscheinungsbild_des_Löwenzahns&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zjevný obraz pampelišky ====<br /> <br /> Löwenzahn [Pampeliška lékařská] odhaluje ve všech svých článcích hojnost jevů, které udivují a poukazují na jedinečný charakter, jenž ji vyzdvihuje i z osobitosti čeledi ''Kompositen'' [složnokvětých] (korbblütler [hvězdnicovitých]). Je to jarní květenka – několik žlutých barevných teček se pak znovu objevuje ke konci časného podzimu. – V návaznosti na jemný bílo-fialový závoj Wiesenschaumkraut [řeřišnice luční] (''Cardamine pratensis'') pokrývají se v dubnu louky, pastviny, meze zlatožlutou přikrývkou rozkvétajícího löwenzahnu [pampelišky lékařské]. Děje se to právě v tom okamžiku, kdy země ze svého zimního stažení vydechuje opět do okruhu své duševně-duchovní bytí. Moře löwenzahnblüten [pampeliškových květů] se jeví jako obraz tohoto znovuspojení země a kosmu. Tak rychle jak se koncem března objevil, tak rychle mizí koncem dubna z dohledu ve prospěch nyní rychle narůstající okolní trávy a bylin. Po celý rok následující po kvetení soustřeďuje a zachovává síly z kosmu a země, jež pak, pod paprsky stoupajícího jarního slunce příštího roku, náhle přes noc, vlna za vlnou, vyráží stonky květů do výše. Ty nesou vzhůru poupata, která se otvírají na širokém, daleko rozkládajícím se blütenböden [lůžku květním] a obracejí košík plný paprskových kvítků ke slunci.<br /> <br /> Růstová podoba pampelišky je v kořenu, stonku, listu a květu výrazně trojčlenná (Obrázek 32, s. 423). To poukazuje na silné působení astrálních sil, které pomáhají ätherické organizaci tohoto „posla nebes&quot; k jeho pozoruhodným formativním funkcím. Každý jeho článek se projevuje jako polarita stauování (klidu) a pohybu. Jsou to astrální síly, které tento protiklad vtiskují éterické organizaci pampelišky. To platí samozřejmě v mnohonásobně obměněné, méně {{SE|407}}<br /> <br /> výrazné podobě pro všechny kvetoucí rostliny. Astralleib rostliny, který ji ze světa nadsmyslového zvenčí obklopuje svým světlem, utváří v jakémsi vnitřním působení neustále se pohybující éterické síly ve formativní síly. Podle obrazu bytosti rostliny tyto síly brzní resp. staví do klidu životní procesy, nebo je aktivují k mohutnému růstu. U obilí například roste stéblo od jednoho zastavení růstu, od uzlu, k dalšímu. Z této zóny zastavení se pak prostřednictvím pohybového impulsu rozvíjí další článek stébla (*internodium*) a příslušný list, který obklopuje stéblo až k dalšímu uzlu jako listová pochva. Tomuto vnitřnímu působení, jež rychle odumírá do formy, stojí polárně naproti astrální vnější působení. To se projevuje v živlu vzduchu, který je teplem udržován v pohybu. Hlavní složkou vzduchu je minerálně mrtvý dusík (79 %), fyzický nositel astrálního kráftewirken. Lze říci, že s každým závanem vzduchu, který si pohrává s listy, každým nárůvanem, který jimi přehoupává, rozhoupává větve a větve nebo nechá žitné pole plynout v „kolébavých stříbrných vlnách&quot;&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: *Faust II*, Vers 4656.&lt;/ref&gt;, je účinný pohybový impuls – výraz astrálního vnějšího působení.<br /> <br /> Zcela jinak se chová pampeliška lékařská jako víceletá bylinná rostlina (životnost ca. osm let). Je skrze naskrz ovládána životem utvářejícím astrálním vnitřním působením, srovnatelná s kopřivou, avšak polárně k ní. Zatímco kopřiva, prosazující se sama a prezentující se navenek bojovně, dává svému mocnému vnitřnímu působení sama ochranný obal, ukazuje zjevný obraz pampelišky, jak dokonale je odevzdána jak zemi, tak kosmu. Přestože astrální organizace pampelišky si éterické síly mocně bere do své služby, je její zjevný obraz vzorem odevzdané vůle, nikoli vlastní vůle: „nevinná, žlutá pampeliška&quot;, jak ji duchovní badatel oslovuje.&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Vnější působení ve výše zmíněném smyslu se k ní téměř nedostane.<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ==== Die Wurzel ====<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Polarita zadržené a pohybující se životní síly mohutně poznamenává již kořen. To se projevuje na jedné straně v silné hloubkové výhonné síle kůlového kořene, který se v oblasti humusního svrchního půdního horizontu jedenkrát až vícekrát {{SE|408}}<br /> <br /> verzweigt. Kořenové provazce pronikají hluboko do minerálního podorničí a teprve tam se rozkládají do jemného kořenového vlášení. I kusy horní části kůlového kořene se dokážou na obou místech řezu znovu vyvinout v plně vytvořenou rostlinu.&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: ''Auf der Spurensuche der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen'', Dornach 2005, S. 97.&lt;/ref&gt; Na druhé straně se horní části rozvětvené primární kořene v orničním horizontu rübenartig ztlušťují v ''rhizomový kořen''. Je vyplněn volnou buněčnou hmotou, která je prostoupena navzájem propojenými trubičkami. Tyto kanálky vedou bílou, sliznatou mléčnou šťávu, jež je pod tlakem. Zde se uplatňuje vzduté působení, sledovatelné až do stvolu květu. Přeřízneme-li kořen, listovou žilku nebo stvol květu, mléčná šťáva okamžitě vytéká; celá rostlina pampeliška je trvale pod zvýšeným saftovým tlakem (*turgor*). Lze také říci: éterický tělo této rostliny je trvale pod „bildovým tlakem&quot; astrálního.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Spross_und_Blatt&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Výhonek a list ====<br /> <br /> Ve srovnání s „pólem soli&quot; kůlového kořene se merkuriální střed výhonku a listu pampelišky přechodem v horním rhizomu kořene vzdouvá do výrazné listové růžice (vyobrazení 32, str. 423). Stonek vězí v kořenovém krčku a zůstává po celý život vzdutý, zatímco životní bildekräfte s mocí střílí do spirálovitě seřazených, těsně nakupených listů. Listy těsně přiléhají k zemi, v zimě zcela; na jaře se zdvihají. Mladé listy rostoucí ze srdce listové růžice se stavějí vzpřímeně, aby při stárnutí pozvolna klesaly do roviny růžice a přibližovaly se zemi. Zatímco se tak od jara do podzimu tvoří nové listy – asi sto –, ty nejstarší na spodní straně růžice odumírají.<br /> <br /> Mocná výhonná síla listů vychází z plasticky vystupující centrální žilky, jež rovněž vede mléčnou šťávu. Na ni navazuje čepel, jež se od shora dolů zužující doprovází dlouhý řapík. V posloupnosti listů je tato čepel od děložních listů počínaje v horní části protáhle oblá. Brzy však tato silně do čepele stremhlavě se ženoucí výhonná síla naráží na zvenčí protikladně působící zadržovací neboli tvarovou sílu. V mocných ostrých zubech (lví zuby) vyráží ven a utrpí jakoby jako protipůsobení hluboké záseky dovnitř. Tak vzniká obraz silné, zčásti oboustranně disharmonické, bizarní {{SE|409}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 30, S. 409.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 30: Stadien des Aufblühens, Welkens und der Bildung der Schirmchensphäre in der Samenreife (aus: Bockemühl, Järvinen, 2005, S. 96).&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Okrajová gestalt protáhlých listů. Jen ve špičce listu dochází v přilbicovité rovnostranné trojúhelníkové gestalt k harmonickému vyrovnání výhonné a tvarové síly.<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ==== Die Blüte ====<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Polarita vzdutí a pohybu činí již nahoře saftovým vzdutím ztluštělý kůlový kořen jakoby svébytně se proživajícím článkem pampelišky. Neméně svébytná, ba ve stupňování, se rozvíjí listová růžice. A pak, jako od ní odtržen, vstupuje květ — přechodem bez přechodu, v dokonalém ovládnutí této polarity, jakoby pozdvižen nad pozemské — v Erscheinung.<br /> <br /> V paždí listů v srdci růžice se k podzimu nacházejí poupata. Přezimují „pod zemí&quot;, neboť je na podzim stahující se kořenový krček vtahuje do země. Je to poslední pohybový impuls před zimním klidem. Na jaře pak, v dubnových nocích, přece jen vyvine pampeliška jakýsi vertikálně vystřelující stonek. Se silami nasbíranými a nastavenými přes pozdní jaro předchozího roku, přes léto, podzim a zimu, vystřelují poupata na vrcholu rovněž mléčnou šťávou vedoucího, dutého, vzduchem naplněného stonkového tubusu do výše. Poupě je zelené kulaté hlavičkové tělísko, ovinuté několika vrstvami šupinovitých listenů. Pod teplými slunečními paprsky nastupujícího dne se vrstva za vrstvou otevírají a skládají dolů. Jen málé z nich dál obalují jazykové květy, jež se nyní rozvíjejí z lůžka květního (obrázek 30). {{SE|410}}<br /> <br /> Jak se poslední korbové lístky skládají dolů, rozevírají se, těsně vedle sebe, na rozepjatém lůžku květním v zářivé zlatožluté barvě 100 až 200 jednotlivých květů — druhá růžice na vyšším stupni, obrácená k nebi. Rozkvétají od okraje postupně směrem ke středu košíčku. Ten se pohybuje za slunečním chodem. Pozdě odpoledne se část korbových lístků opět vztyčuje, zároveň se lůžko květní snižuje, takže všechny paprskové květy stojí v jednom svazku vztyčeny a jsou korbovými lístky znovu ovinuty jako v poupěti. Za pěkného počasí se může rytmické otevírání a zavírání opakovat několik dní; za deštivé šedi zůstávají květní košíčky zavřeny. Po odkvětu se naposledy část korbových lístků zdvihne. Drží po celou následující tvorbu semen plnost květů pevně sevřenu. Mezitím roste trubicovitý stonek stále dál do výšky, předbíhaje dorůstající trávy a byliny. V tomto posledním ovinutí se na lůžku květním odehrává vzhledem k tvorbě semen umstülpung tímto způsobem: semeno trčí hlavičkou v lůžku květním, zatímco jeho protipól, na němž sedí jemnovláknité kališní lístky, čouhá nahoru k nebi. V době zrání semene se znovu probouzí pohybový impuls: z kališního pólu semene vyrůstá tenký stopečka, která na své špičce nese vláknité kališní lístky — chmýr. Při dorůstání odtlačují nahoru zvadlé korunní lístky z ovinutí korbových lístků ven. Po této delší přípravě se pak korbové lístky naposledy skládají dolů, lůžko květní se klene a zaobluje do koule, na níž se na dlouhých stopkách objevuje filigránová «Pusteblume» ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#409|Obrázek 30]], str. 409). Ve svých mnohých jednotlivých schirmchen je vždy zcela utvořena, neboť všechny semenné plůdky se vyvinuly v lůžku květním. Dozrálá semena se uvolňují z lůžka květního a plují jednotlivě s nejbližším nárůstem větru pryč.<br /> <br /> Vícenásobné otevírání a zavírání lístky lemovaného košíčku, pohyb lůžka květního a vyzařování kolonky květů do okolí jsou výmluvná gesta, která obrazně poukazují na blízkost působení duševního čili astrálního těla této zvláště vysoce vyvinuté kompositní rostliny. Ale ani tím není konec; znovu vyzařuje v době tvorby semen, přetváří vlásenkovité děložní lísty na stříbřitě se lesknoucí schirmchen, které se řadí jako hvězdy do obrazu kulové gestalt kosmu. Děložní lísty, jež se obvykle rozvíjejí v zemitě-vodním, obrátí se naruby a obracejí do vzduchu, {{SE|411}}<br /> <br /> teplo a světlo do kosmu. V dalším stupňování předchozího vzniká na okamžiky, v průsvitném ovinutí schirmchen, vzduch a světlem naplněný vnitřní prostor. Lze se ptát, zda tento jemně obkreslený vnitřní prostor není věrným fyzicko-smyslovým obrazem schopnosti pampelišky přitahovat kyselinu křemičitou z kosmu — tedy zda tato rostlina není skutečně «jakýmsi poslem nebes».<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Milchsaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Mléčná šťáva ====<br /> <br /> Vedle pampelišky vedou i jiné druhy složnokvětých, jako čekanka obecná (''Cichorium intybus''), locika kompasová (''Lactuca serriola''), mléč rolní (''Sonchus arvensis'') a pryšcovité rostliny (''Euphorbiaceae''), ve svých pletivech mléčnou šťávu. Tato šťáva je bílá mléčná emulze, která — v případě pampelišky, a právě tím je tato rostlina jedinečná — prochází v trubicovitých kanálcích jednotně celou rostlinou. Z řepovitě zesílené kořenové části táhnou se přes do kořenového krčku zatlačený stonek středními žilkami listů a konečně přes vzduchem naplněný stvol květu až nahoru k lůžku květnímu. Mléčná šťáva spojuje vzájemně tak odděleně působící články pampelišky v jeden celek. Stojíme před záhadou! Musí se mléčné šťávě nepřipisovat právě tak dobře salická jako sulfurická povaha — a oč víc ještě merkuriální? Nespojuje v sobě snad všechny tři kvality? Existuje zde vůbec základní princip kvetoucí rostliny — povznášení minerálního a jeho éterizace v procesu kvetení?<br /> <br /> Mléčná šťáva je sekret z okrajových buněk vzájemně propojených mléčných kanálků, které srůstají dohromady. Je to látková masa komponovaná éterickou organizací této rostliny, jež v určitých poměrech látkových množství obsahuje vše, co se pak rozvíjí do vysoce specifizovaných forem kůlového kořene, listové růžice a korbovitého květu. Rozbor odhaluje takovou mnohotvárnost rozpuštěných i suspendovaných látek, že se oprávněně jeví říci: Zde leží prvotní stav života v podobě z evoluční rané doby vývoje Země, v níž se říše minerálního, rostlinného a živočišného bytí ještě od sebe neoddělily — látková kompozice všemohoucího života. Jednotlivé skupiny látek podléhají, podle stanoviště, silným sezónním výkyvům, např. ''inulin'', polysacharid sestavený z ovocného cukru, který je s jarním růstem téměř spotřebován a ke konci podzimu se hromadí až na vysoké {{SE|412}}<br /> <br /> Gehalten dále obohacuje. Jarní kořen vykazuje největší obsah hořčin, srpnový kořen nejvíce *inulinu*, zářijový kořen nejvíce *taraxinu*, říjnový kořen nejvíce *lävulinu*.&lt;ref&gt;Werner Christian Simonis: ''Heilpflanzen und Mysterienpflanzen'', Wiesbaden 1991, S. 280.&lt;/ref&gt; Mléčná šťáva se skládá z vodě podobné základní substance — z *Taraxacum*-liquoru —, v němž jsou rozpuštěny mnohé minerální substance, jako mimo jiné draslík a křemík, jakož i organické sloučeniny jako bílkoviny, třísloviny, alkaloidy, vitaminy.&lt;ref&gt;Ebd., S. 282.&lt;/ref&gt; Látky suspendované v tomto roztoku v jemných kapičkách jsou pryskyřice a především kaučuk s koloidním bílkovinovým ochranným obalem. V popelu celé rostliny se nachází 7 % kyseliny křemičité, 40 % oxidu draselného, 8 % oxidu hořečnatého, 28,6 % oxidu sodného, jakož i stopy zinku, mědi, manganu a síry.&lt;ref&gt;Erdmuth-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, 512 S.&lt;/ref&gt; Číselné hodnoty analyticky prokazatelných látek poskytují — nad rámec jejich pouhé přítomnosti — jen malé opěrné body, které by dovolovaly rozeznat souvislost s tvořícím bytím. Více informací získáme, obrátíme-li pozornost na určité látkové kompozice, například na účinné látky a jejich léčivé působení. Ale ani ty nevypovídají nic o celku pampelišky, který tyto účinky vytváří. Dokud byl tento celek přijímán jako daná přírodní skutečnost, platila pampeliška za oficinální léčivou rostlinu. Nyní, kdy jsou účinné látky, jež jsou považovány za léčivé, izolovány a syntetizovány nebo mohou být nahrazeny jinými syntetickými látkami, pampeliška svůj čestný status léčivé rostliny ztratila. Tento status znovu získá — a tak i všechny ostatní léčivé rostliny —, teprve tehdy, až se budeme snažit rozpoznat vztahové předivo látek navzájem jako silové uspořádání, jehož architektem je — pod vedením zvenčí působících astrálních sil — éterické či životní tělo příslušné léčivé rostliny. Jednotlivé organické látkové sloučeniny sice obdržely svůj otisk od celku éterické organizace, ale tento celek plnohodnotně nezastupují.<br /> <br /> K tomu by bylo zapotřebí poznat skladatele, který si ve zjeveném obrazu pampelišky v tomto určitém uspořádání látek vytvořil autoportrét. Tohoto skladatele jako velkého umělce lze nalézt jen prostřednictvím poznání ducha. Teprve duchovní bádání otevírá „duchovní pouto&quot;,&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Faust I,'' Vers 1939.&lt;/ref&gt; které sinnstiftend spojuje empiricky nalezené jednotlivé skutečnosti. Taková duchovědná sinnstiftung ukazuje, že v pampelišce — na rozdíl od řebříčku, heřmánku a kopřivy — {{SE|413}}<br /> <br /> existuje nikoli vztah síry k zemsky vázaným látkám — draslíku, vápníku a železu —, nýbrž vztah křemene k draslíku. V živém přísluší draslíku úkol spojovat éterické tělo s fyzickým tělem; na opačném pólu stojí křemen. Na rozdíl od síry vytváří křemen jakýsi smyslový vztah mezi těmito dvěma bytostnými články a kosmicko-astrálními silami, které působí dovnitř ze Stoffwechselpol — z „Zemědělské individuality&quot;. Tato zvláštní vzájemná hra draslíku zdola a kyseliny křemičité shora se odehrává, jak lze předpokládat, v mléčné šťávě prostupující celou rostlinou. Nemůžeme v ní — v kontextu s pampeliškou, jež se utváří do vnějšího, trojčlenného zjevného obrazu — spatřovat „prostředníka [srov. poznámku autora] mezi v kosmu jemně homeopaticky rozptýlenou kyselinou křemičitou a tím, co je jako kyselina křemičitá skutečně zapotřebí po celém okolí&quot;?&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni, Dornach 1999, S. 137.&lt;/ref&gt; Zde se klade táž otázka jako u vzdušného dusíku: kyselina křemičitá přece stojí v půdě v pevné, koloidní i rozpuštěné formě dostatečně k dispozici — proč tedy přivádět kyselinu křemičitou z kosmu tak složitým způsobem, a navíc v tak nepatrných množstvích? Zřejmě se jedná o dva vzájemně polární stavy působení kyseliny křemičité, respektive v ní účinkujícího křemíku. Jedním stavem bytí kyseliny křemičité jsou křemen a silikáty. Jsou výsledkem vznikání a zanikání minulých zemských stavů. Jako horniny a jako jejich zvětrávací rozestup tvoří minerální základní kostru půd. K této zemsky vázané kyselině křemičité stojí kořen rostliny ve vztahu. Druhý stav působení kyseliny křemičité uplatňuje se v Stoffwechselpol nad zemí — jako „v kosmu jemně homeopaticky rozptýlená kyselina křemičitá&quot;.&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Pomyslí se ihned na meteorický prach, jenž se dostává do přitažlivé sféry Země. Ten však sám od sebe na Zemi prosévá. Toto minerální zemnění jistě nemůže být tím, co je míněno. Výrok Rudolfa Steinera zní, že „správná vzájemná hra draslíku a kyseliny křemičité v rostlině musí být přítomna, aby přitahovala kosmické&quot;.&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Je to aktivní proces, jenž vychází z rostliny a jejž je zapotřebí za pomoci náležitě připraveného hnojiva oživit. {{SE|414}}<br /> <br /> Co je zde mimo jiné označeno jako „kosmická kyselina křemičitá&quot;, označuje nehmotný, étericky-astrální stav. „Mohli bychom postupně, když budeme bezmyšlenkovitě dál hnojit, Zemi znemožnit, aby nasávala to, co jako kyselina křemičitá, olovo, rtuť je účinné&quot;, „co […] přichází z kosmické periferie a musí být přijato do rostlinného růstu&quot;.&lt;ref&gt;Ebd., S. 123–24.&lt;/ref&gt; Země ztrácí schopnost přijímat tyto kosmické substance. Aby bylo tomuto ztrácení čeleno, je zapotřebí opět zvláštní příprava hnojiva: preparát z pampelišky. Ten zprostředkovává půdě a rostlině schopnost, jež je pampelišce vlastní zvláštním způsobem — uvést draslík a kyselinu křemičitou v životních procesech rostlin do takového vzájemného vztahu, aby nabyly schopnosti přitahovat „kosmickou kyselinu křemičitou&quot;. V pampelišce vzniká tento vzájemný vztah teprve tím, že oba pozemské látky přijaté kořenem — draslík a kyselinu křemičitou — povznáší z anorganicko-fyzického do éterického stavu. Mléčná šťáva je ve své všemohoucnosti sice blíže svému praobrazí, přesto je v této podobě zjevení jeho odrazem právě tak jako jeho rytmus ve vzdutí a pohybu a jeho stupňování od kořene přes listovou růžici, vrcholící v květních úborech. Pampeliška je „jakýsi posel nebes&quot;; její zjevný obraz o tom vypovídá.<br /> <br /> Kyselina křemičitá takto vyzářená z kosmu a přijatá životními procesy rostliny vstupuje do vztahu s kyselinou křemičitou přijatou ze země, jež stojí ve vzájemném vztahu k draslíku. Teprve v této syntéze nalezne člověk pravděpodobně přístup k pochopení tohoto záhadného stavu věci popsaného duchovním badatelem. Kyselina křemičitá obsahuje křemík. „Křemík je zase v organismu přeměněn v látku mimořádné důležitosti, která v současnosti [tedy v roce 1924; poznámka autora] mezi chemickými prvky vůbec není uváděna.&quot;&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Je to tato přeměněná látka, skrze niž se zmíněné substanciality kosmu stávají novým způsobem přístupnými rostlinnému růstu?<br /> <br /> Pampeliška v sobě spojuje — jako evolučně nejranější forma existence života — mléčnou šťávu s kosmicko-pozemskou tvořivou silou dokonanou v přítomném. O tom vypovídá její zjevný obraz. Je to tato syntéza, jež pampelišce, především v jejím vynikajícím procesu kvetení, propůjčuje jedinečnou vlastnost, aby pozemsky vyzařující {{SE|415}}<br /> <br /> a kosmicky vstřikující křemičitou kyselinu v jedno spojit a přitom v Živém „v křemičité kyselině obsažený křemík&quot; proměnit v „novou látku&quot;? Kladnou odpověď naznačuje postup další preparace pampelišky i účinnost hotového preparátu.<br /> <br /> Na počátku preparace stojí otázka: Lze silový potenciál pampelišky zachytit, soustředit, koncentrát uchovat a nasadit jej v podobě hnojiva tak, aby se sdílel půdě a rostoucím rostlinám? Ve vadnutí pampelišky tento potenciál hasne. Poslední životní záchvěv je přeměna děložních listů v stopkatý chmýr, nesoucí pod svým deštníčkem semeno. Dříve než dojde k tomuto mistrnému závěru, musí být životní proces pampelišky, jenž ve květních úborech dosahuje svého vrcholu, udržován dále v proudu. To zase může zajistit jen obalový orgán, který pochází z přírodní říše o stupeň vyšší — z říše živočišné. Zvíře staví své životní procesy do služby svého duševního nitra a udržuje je tím v proudu. Podle duchovní vědy Rudolfa Steinera tuto úlohu plní, pokud jde o květní úbory pampelišky, pobřišnice, přesněji okruží skotu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Bauchfell_bzw._Gekröse_des_Rindes&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Pobřišnice resp. okruží skotu ====<br /> <br /> Slouží jako obalový orgán z říše živočišné při preparaci květních úborů pampelišky. Pobřišnice (''Serosa'', ''Peritoneum'') obaluje břišní dutinu se všemi orgány v ní uloženými, stejně tak dutinu pánevní. V břišní a pánevní dutině tvoří hraniční membránu metabolického pólu ve vlastním smyslu. Také hrudní dutina, centrum rytmického systému se srdcem a plícemi, je vystlána ''Peritoneem'' — pohrudnicí. Tato je však od pobřišnice přísně oddělena bránicí (''Diaphragma''). ''Peritoneum'' je kožní orgán obrácený do vnitřního světa těla, vyvráceného naruby. Jeho povrch přivrácený k nitru tvoří ploché buňky uložené v bazální membráně. Ta nasedá na pojivové a svalové tkáně stěn orgánových obalů, resp. tělních dutin. Odloupneme-li ji, držíme v rukou průsvitnou, lesklou, membránovitou kůži. Ta je prostoupena jemnou sítí nervových vláken, jež se centrují v jednotlivých gangliích a nakonec se sbíhají ve velkém gangliovém centru solárního plexu (''Plexus solare''), které leží u skotu pod páteří na hranici {{SE|416}}<br /> <br /> páteře hrudní a bederní. Tato nervová pletiva náleží vegetativnímu nervovému systému, jenž se člení na *Sympathicus* a k němu polárně se vztahující *Parasympathicus*. Jejich regulační působení se odehrává hluboko v podvědomí.<br /> <br /> Pouhé anatomicko-funkcionální pozorování pobřišnice osvětluje jen málo z jejího hlubšího dosahu. Konstatujeme silnou inervaci, vlhkostní film umožňující klouzavost orgánů břišní a pánevní dutiny — zvláště závitů tenkého střeva — a pozoruhodně vysokou schopnost resorbce tělesných tekutin; v součinnosti s lymfou a lymfatickými uzlinami zajišťuje detoxikaci — ve smyslu jakéhosi trávení — tělu cizích látek. Tento způsob pozorování, omezující se na vnější fakta, se ihned rozšiřuje, jakmile se ptáme po dosahu silné inervace. Odpověď dává pobřišnice sama. Je to smyslový orgán, jenž se obrací na to, co se v jednotlivých orgánech tohoto vnitřního prostoru vykonává ve vysoce specifických činnostech, a jenž přitom souhrn těchto činností uchopuje v bezvědomí jako celek — a z tohoto celku koordinuje a navzájem slaďuje orgánové aktivity.<br /> <br /> Tak jako vnější kůže a do ní vložené čtyři střední smysly — tepelný, zrakový, chuťový a čichový&lt;ref&gt;Willi Aeppli: *Sinnesorganismus, Sinnesverlust, Sinnespflege*; Stuttgart 1967; sowie<br /> : Dietrich Rapp, Hans-Christian Zehnter: *Die zwölf Sinne in der seelischen Beobachtung – Eine Exkursion*, Münchenstein 2019, 253 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: *Anthroposophie ein Fragment*, GA 45, Dornach 2002.&lt;/ref&gt; — zprostředkovávají bdělému vědomí smyslový obraz skutečnosti bytí, tak vnitřní kůže pobřišnice zprostředkovává zjevení samotné té bytostné skutečnosti; a to posledně jmenované zejména v souvislosti se životním smyslem. Ten temně oznamuje tělesné stavy. Patří vedle smyslu pro rovnováhu, vlastní pohyb a hmat k nižším, volním smyslům.&lt;ref&gt;Willi Aeppli: Ebd.; sowie: Dietrich Rapp, Hans-Christian Zehnter: Ebd.&lt;/ref&gt; Svou blízkostí k vůli spočívá jejich činnost v nejhlubším podvědomí — podvědomí hlubokého spánku; stojí v bezprostředním vztahu ke geistwirklichkeit bytí. Smyslový orgán pobřišnice tedy nevnímá předmětné protistojné, nýbrž ponořuje se do bytostných zjevení, jež se vyjadřují v činnosti orgánů tělních dutin. Tak je činnost močového měchýře jakožto orgánu koncentrace a vylučování jiná než činnost tenkého střeva jakožto orgánu vstřebávání trávicích šťáv. A opět jiné jsou činnosti jater, slinivky, sleziny atd. Pobřišnice je {{SE|417}}<br /> <br /> na jedné straně vetkáno do bytostného bytí a činnosti (účinnosti, funkce) každého jednotlivého orgánu břišní dutiny, na straně druhé zprostředkovává zároveň souhrn těchto činností hlavnímu gangliovému centru sluneční pleteně. Proto lze pobřišnici spolu s menšími gangliovými uzly a velkým gangliovým centrem nazvat vnitřním nebem. Také jiná, zjevně intuitivně zvolená ganglionová označení břišní dutiny, jako „hvězdicovité ganglium&quot; (''Ganglion stellatum'') a ''Ganglion coeliacum'' (''Coelum'' = nebe), poukazují na příbuznost s makrokosmem. „Tělesná dutina je nebe, kosmická enkláva.&lt;ref&gt;Lothar Vogel: ''Der dreigliedrige Mensch'', Dornach 1979, S. 105.&lt;/ref&gt; Zde v říši zvířat a zejména u přežvýkavců a mezi nimi především u skotu nachází tento nebeský vztah nejvyšší rozvinutí. Při přežvýkování nevnímá kráva obrazy smyslově dané vnější skutečnosti, nýbrž v podobě silotvorných obrazů zjevení té bytostné skutečnosti, která jí leží v základu.<br /> <br /> S ohledem na vztah pobřišnice k rozmanitým autonomním činnostem orgánů břišní dutiny, jež každý jednotlivě obaluje, vyvstává otázka, která část pobřišnice přichází v úvahu pro preparaci. Ve svém kurzu pro zemědělce jmenuje Rudolf Steiner kravské okruží: „Žlutá hlavičková pampelišková kvítka se sesbírají, nechají trochu povadnout, slisují a všijí do kravského okruží.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 137.&lt;/ref&gt; Na otázku, co je třeba rozumět pod kravským okružím, následuje odpověď: „Mínila se tím pobřišnice. Dle mého vědomí se okružím rozumí pobřišnice.&quot;&lt;ref&gt;Ebd., Fragenbeantwortung vom 14. Juni 1924, S. 175.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tato vyjádření vedla v praxi dodnes k pochybnosti: Záleží prvotně na pobřišnici jako takové, nebo specificky na okruží, jež tvoří část pobřišnice? Je-li tomu tak v prvním případě, nabízí se pro preparaci daleko spíše a jednodušeji velká předstěra (''Omentum majus''), méně pak malá předstěra (''Omentum minus''), jež ve dvoulisté ploténce spojuje játra a žaludek. Velká předstěra, rovněž dvoulistá ploténka pobřišnice, leží jako zástěra mezi břišní stěnou žaludku a kličkami střev. Splývá od žaludku dolů až k dolní ploše břišní dutiny, tvoří tam velkou kličku, obrací se zpět opět nahoru a kryje střeva jako hřejivý ochranný štít.&lt;ref&gt;Ulrike Remer-Bielitz: ''Dokumentation zum Rindgekröse''; Forschungsring, Materialien Nr. 8, Darmstadt 2001.&lt;/ref&gt; Jinak je tomu s okružím (''Mesenterium''). {{SE|418}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 31, S. 419.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 31: Querschnitt durch die Bauchhöhle des Rindes. Die Bauchfell-Serosadoppellamelle in Beziehung zur Dünndarmverdauung.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Upevněno na stěně břišní dutiny, bezprostředně pod páteří, nese celý střevní svazek. Z obou stran břišní dutiny se jednovrstvé peritoneum břišní dutiny skládá do serozní dvojploténky, okruží, a to tak, že jeho smyslově aktivní strany míří navenek do břišní dutiny (obrázek 31). Serozní dvojlamely se v oblasti tenkého střeva (''Jejunum'') dělí a obalují jej jako jednotlivá lamela. Okruží tak tvoří vějíř záhybů, jenž sleduje těsně k sobě přiléhající kličky tenkého střeva dobrým dílem břišní dutiny. Mezi oběma serozními listy okruží leží nervové provazce (větví se do obou listů a jsou v souvislosti s trávicím děním v tenkém střevě), dále tepenné a žilní krevní dráhy (udržují intenzivní životní procesy ve střevě), mízní cévy (přijímají přes střevní sliznici [''Mucosa''] trávicí šťávy [''Chylus'']), mízní uzliny (působí detoxikačně) a konečně pojivová tkáň a tukové vrstvy. Tím se stavba okruží jako části pobřišnice ustavuje tak, že je zároveň orgánem smyslovým i orgánem činnosti. Zprostředkovává trávicí činnost (vnější svět) celkovému organismu (vnitřní svět) a naopak.<br /> <br /> Zaměří-li se pozornost na tento vztah k činnosti, vyjasňuje se rozdíl mezi okružím a předstěrami (''Omentum majus'' a ''minus''). Pojem „pobřišnice&quot;, který Rudolf Steiner v odpovědích na otázky kurzu zmiňuje v souvislosti s okružím, míní něco obecného, {{SE|419}}<br /> <br /> jakoby ideu obsáhlého, do smyslové tmy metabolismu ponořujícího se, vědomí odňatého smyslového orgánu. Pojem „okruží&quot;, jenž nachází zmínku v pátém přednášce Zemědělského kurzu, míní něco specifického, funkční pole, na němž se obecné uplatňuje ve vysoce specifické činnosti, totiž v takové, jaká se v takto dokonalé podobě nachází jedině v trávicím traktu. Jeho jedinečnost plyne z důvěrné souvislosti s „vlohou Já&quot; probíranou v kapitole „Skot&quot; (s. 146 nn.). Tato vloha je v kravě předznačena v dlouhé cestě intenzivní trávicí činnosti, vrcholící přežvykováním. Výsledek tohoto trávicího otvírání látky vnímá seróza pobřišnice okruží. Vyzařuje jako astrální síla do nitra těla i do krevní dráhy a ta ji nese až k nervově-smyslovému pólu hlavy a do nasazených rohů, kde se vrátí zpět. Tím se na vyšší rovině znovu spouští vědomostní impuls, jehož výsledek zpětně ozařuje tělní dutinu a prostřednictvím obou serozních listů okruží se sděluje obsahu střeva. Ten je nyní prosycen silami, které z aktuální životní činnosti krávy nalezly cestu k její nadsmyslové bytostné skutečnosti. S vyloučením vstupuje toto silové potenciál, „vloha Já&quot;, do vnějšího světa. Propůjčuje kravskému hnoji jeho jedinečnou a trvalou hnojivou sílu. Toto dění, vycházející z vyššího bytí krávy, smí platit za další doklad toho, že pobřišnice představuje cosi „obecného&quot;, kdežto dvojlamelová okruží-pobřišnice cosi specifického. Tato druhá splňuje v „niterném nebi&quot;, v tomto vpáčeném kosmu, ústřední úkol: zprostředkovávat trávicí dění přežvýkavce organismu a od tohoto organismu zpět trávicímu systému, jenž se pak stává hnojivem.<br /> <br /> Toto dění, zahrnující celé bytí krávy, neplní ani velká ani malá předstěra. Obě mají specifické funkce mimo trávicí dění a s ním spojené kroky přeměny ve vyšší silové působení. Obě sice vykazují podobnou anatomickou stavbu s dvojlamelovou sérózou a mezi nimi ležícími nervovými, krevními a mízními drahami, mízními uzlinami a pojivovou tkání — přičemž tato pojivová tkáň je výrazně redukována. Příznačná pro velkou předstěru je sítkovitá distribuce uloženého tukového pletiva. Co však tato anatomická příbuznost vypovídá? Smyslová funkce je zásadně jiná. Je to taková, jež — jak se smíme domnívat — spočívá ve vnímání a řízení harmonického spolupůsobení {{SE|420}}<br /> <br /> Orgánů břišní dutiny, zejména na aktivitu tenkého a tlustého střeva ve vztahu k předcházející činnosti žaludku a předžaludků. Co se děje v bachoru, musí být v průběžném vzájemném vztahu sladěno s tím, co probíhá ve střevním trávení, a naopak. Navíc je velká předstěra vnímavě ponořena do tekutinového hospodářství břišní dutiny a řídí je sekrecí a resorpcí. Dále zajišťuje obranu proti tělu cizím látkám. Na základě toho a své velké pohyblivosti bylo velké předstěřové těleso označeno také jako «velký hadr břišní dutiny».&lt;ref&gt;Johannes W. Rohen: ''Funktionelle Anatomie des Menschen'', Stuttgart-New York 1993, S. 287.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Co jakožto obalový orgán pro květní úbory pampelišky jednoznačně svědčí pro kravské okruží, lze spatřit v následujícím: Jako vysoce vyvinutá složnokvětá rostlina má pampeliška moc přitahovat z kosmu substanciálně-bytostné jádro kyseliny křemičité. Kravské okruží má ze své strany moc — díky své smyslové činnosti obrácené dovnitř na látkové působení trávení v tenkém střevě — obdařit ještě nehmotnou kyselinu křemičitou jakousi vnímající niterností. Aby bylo možno tento potenciál, jenž je jako výsledek evolučního stávání se uložen v pampeliškovém květu a v kravském okruží, učinit využitelným pro růst rostlin, je zapotřebí opět preparace, která vyvěrá z duchovního poznání člověka a která v rytmu plynutí časů překlenuje hranice mezi přírodními říšemi.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Präparationsschritte&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kroky preparace ====<br /> <br /> Vhodný čas ke sběru — to platí pro střední Evropu — je slunečný dubnový den. Květní úbory se otevírají v brzkých ranních hodinách, rozkvetou řadu po řadě od okraje a rozepnou své jazykové květy radiálně do šířky. Přibližně kolem desáté hodiny dopoledne bývá dosaženo stadia, kdy ve středu úboru ještě zbývá drobný shluk poupat. V krátké době asi jedné hodiny, než nastane plný rozkvět, musí být úbory natrhány z dutých stopek a rozloženy k sušení, případně předsušeny teplým vzduchem. Sběr odpoledne, za plného rozkvětu nebo v pokročilé kvetoucí sezóně je třeba se vyvarovat pro nebezpečí předčasného přechodu k tvorbě chmýří a semen. {{SE|421}}<br /> <br /> V prvním přípravném kroku jsou květní úbory — podle stupně vysušení — lehce navlhčeny výluhem z listů pampelišky, trochu stlačeny, ze všech stran obaleny lalůčky okruží a provázkem z konopí (žádný syntetický materiál) svázány do malého balíčku. Jako «alternativa» k okruží se kvůli snazší manipulaci často upřednostňuje velká předstěra (''Omentum majus''); je plošnější a zpravidla méně prostoupena tukem. Připojuje se k žaludku a jinak nemá žádnou přímou spojitost s kličkami střevními.<br /> <br /> Obalení gekrózní membránou vede k první umstülpung přirozeného procesu, a tím k prvnímu kroku emancipace od něj: Vyzařující gesta löwenzahnových květů, obrácená ke kosmu, je nyní obrácena dovnitř a naplňuje vnitřní prostor. Jinak je tomu s pobřišnicí, jež jako jakési «nebeské klenby» vystýlala břišní dutinu, obemykala všechny břišní orgány a tak i umně kličky tenkého střeva a stála v smyslovém vztahu ke skryté trávicí činnosti — nyní je obrácena ven. Popsaná dvojitá lamela nebo -serosa okruží nyní v novém způsobu rozvíjí smyslovou činnost obrácenou ven i dovnitř. Dovnitř je tato — skrze ''serosu'' dovnitř obrácené lamely — zaměřena na životní dění, jež v květních úborech pampelišky dosáhlo evolučního vrcholu, zatímco ''serosa'' ven obrácené lamely se otevírá silám, které ze světové i zemské periferie zvenčí proudí dovnitř. Tak nahlíženo, se jednotná smyslová funkce střevního okruží rozštěpuje do polaritní dvojí funkce. Nedotčeny tím zůstávají pojivové strany obou lamel; nadále k sobě přilnou a tvoří jaksi pojivový článek mezi oběma polárními sférami vnímání.<br /> <br /> Fyzická a životní organizace pampelišky je evolučně zaměřena na to, aby utvářela vztahové předivo draslíku a kyseliny křemičité, vrcholící v květ. S tím se váže otázka, zda právě v onom pojivém článku — jako syntéza tohoto nového vztahu vnitřku a vnějšku — nemůže toto vztahové předivo být udrženo v proudu i za hranicí, která je evolučně rozvoji rostliny vytčena. Nespočívá právě v tom význam okruží, že jednak ve své funkční jednotě s trávením v tenkém střevě a jednak na základě funkce své dvojité lamely v prvním přípravném kroku přivádí do vzájemného vztahu dvě polární silová světa? Nejsou tím teprve v pozemském světě stvořeny podmínky, aby jedinečná vlastnost pampelišky — «přitahovat kyselinu křemičitou z kosmu» — {{SE|422}}<br /> <br /> na cestě hnojení přenášet na půdní a rostlinný život? Tyto otázky bude možné zodpovědět jen z osobního vztahu, který si člověk v činu a myšlení buduje k věcem a bytostem. Vyvstávají tváří v tvář praxí místy uplatňované, kdy jsou obě serosalamely — zpravidla velkého omenta — od sebe odděleny tak, že vzniká jakási kapsa, do níž se nacpou květní úbory a jejíž otevřené konce se pak zašijí. To znamená, že obal je jen jednovrstvý, to jest: uplatní se účinek pobřišnice jako něčeho obecného (výstelka břišní dutiny), a nikoliv okruží jako něčeho zvláštního.<br /> <br /> Druhý krok preparace si v praxi získal širší pozornost teprve poté, co s pátým vydáním Zemědělského kurzu (Dornach 1975) byly publikovány i poznámky Rudolfa Steinera k přednáškám kurzu. V nich poznamenává k preparátu z pampelišky: «Zavěsit okruží ve vzduchu.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Anhang, S. 293.&lt;/ref&gt; V páté přednášce kurzu to není řečeno těmito slovy, nýbrž je ihned odkazováno na třetí krok: «Pak musíme vystavit [okruží obklopené květní úbory pampelišky; poznámka autora] samozřejmě působení země, působení země v zimní době.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Tak tomu bylo i v následujících desetiletích v praxi vesměs dodržováno. Přesto zůstávala otázka stále otevřená, zda tím míněno, že druhý krok odpadá, případně jak je třeba rozumět bezprostředně následující větě: «Nyní však jde o to, abychom získali obklopující síly tím, že s ním naložíme stejně jako s ostatním.» Hádanka se rozluští s výše uvedeným citátem z poznámek «zavěsit ve vzduchu». Ten vykládá «obklopující síly», jež působí v létě ve vzduchu a teple nad zemí. Poznámka, «že s ním naložíme stejně jako s ostatním», musí být tedy vykládána ve stejném smyslu jako v případě řebříčku, kde bylo podrobně popsáno vystavení preparátu letním a zimním silám.<br /> <br /> Ve druhém kroku preparace se odehrává 2. akt everze a s ním stejně tak akt emancipace od přírodou daného dění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#423|Abbildung 32]]). To, co dříve náleželo vnitřní bytosti krávy a vděčilo celé své existenci právě její službě, je nyní orgánem vnějšího světa, ve službě sil, které se vyzařují z kosmického obvodu. {{SE|423}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 32, S. 423.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 32: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation des Löwenzahnpräparates.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Naopak květy pampelišky, které se ve vnějším světě obracejí ke kosmu a jemu vděčí za svou existenci, jsou nyní obklopeny zvířecím orgánním obalem, v němž se koncentrát sil květů pampelišky spojuje se silami makrokosmu, jež jsou tomuto koncentrátu zprostředkovány orgánním obalem kravského okruží.<br /> <br /> Nyní jde o to, aby sebrané květní úbory z dubna byly dostatečně usušeny, ihned poté obaleny laloky okruží krávy středního věku, pokud možno z vlastního stádního chovu statku, a takto svázaný kulovitý balíček byl zavěšen ve vzduchu, chráněn před ptačím zobáním. Přes letní pololetí až přibližně do Michaeli zůstává takto nad zemí vystaven slunečním a planetárním silám v teple a vzduchu. Ty vstupují do vzájemného působení s pozemskými látkami draslíku a kyseliny křemičité, které byly v květu povzneseny do éterického stavu. Na tomto stupni éterična — tak lze předpokládat — teprve může vznikat ono «vztahové předivo draslíku a kyseliny křemičité», na něž poukazuje duchovní bádání a které propůjčuje pampelišce schopnost jako «poslovi nebes» přitahovat kosmickou kyselinu křemičitou. Nechť je to pokus ukázat onen vztahový kontext, podle nějž za prvním krokem nutně musí následovat {{SE|424}}<br /> <br /> krok druhý, totiž vystavení balíčku z okruží atmosférickým silám.<br /> <br /> Ve třetím kroku preparace se uskutečňuje třetí proces everze a emancipace ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#423|Obrázek 32]], S. 423). Co bylo přes letní pololetí nad zemí, v «břiše zemědělské individuality», vystaveno silám periferie planetárního kosmu, je nyní exponováno silám, které z obvodu stálic působí cestou přes zemi v zemito-vodním živlu. Zatímco v létě jsou to přednostně astrální síly, které se vyzařují ze sluneční sféry a planetárních sfér a prostřednictvím zvířecích orgánních obalů vtiskují do substance květů pampelišky, jsou to v zimě v zemi především já-síly působící z vyšší duchovní světa, které se vtiskují do substance květů.<br /> <br /> Postup ve třetím preparačním kroku je následující: Po začátku podzimu, okolo Michaeli, jsou kulovité balíčky sundány a zahrabány do země, do hloubky přechodu od humusového svrchního půdy k jílovitějšímu a jemnopísčitějšímu podorničí. Jáma je opět zasypána a blízko povrchu půdy opatřena drátěnou sítí proti psům a lišáku. Dokud se zápach okruží do zimy nevytratí, může k tomuto účelu pomoci i dřevěná nebo kamenná přikrývka.<br /> <br /> Na jaře, okolo Velikonoc, je preparát vyjmut — jeho obal z okruží bývá zpravidla silně zetlelý — a uložen do hliněných nádob, allseitig obklopených rašelinovou drtí. S hotovým preparátem, jehož květní úbory si z velké části zachovaly svou strukturu, vznikla znovu nová látkovost — nebo lépe: nové uspořádání látek — jako vztažný bod ke silovému potenciálu zcela nového druhu. Na cestě svého vznikání, řízené duchem a rukou člověka, bylo udržováno v živém a rozvíjí svou bytostnou účinnost v živém.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Anwendung_und_Wirksamkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Použití a účinnost ====<br /> <br /> Preparát z pampelišky je jako ostatní preparáty silové hnojivo. Působí jako ony na «souzvuk tvořivého, formujícího a utvářejícího světového slova»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993.&lt;/ref&gt;, to jest — vztaženo na preparáty — na životní, astrální neboli duševní síly i na formující bytostné neboli já-síly, přičemž tyto posledně jmenované propůjčují rostlinám z hlubin země sílu vzpřímení {{SE|425}}<br /> <br /> verleihen.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Leitsätze'', GA 26, «Der Mensch in seiner makrokosmischen Wesenheit», Dornach 1998.&lt;/ref&gt; Vytvářejí, budují a tvarují úrodnou půdu i plodnosné rostliny — to, co se jako «bránicová střed» začleňuje mezi «hlavu a břicho» zemědělské individuality. Jedinečným způsobem to platí o preparátu z pampelišky. Kolik podmínek plných vzájemných vztahů musí souznět, aby bylo uděleno blossomům pampelišky schopnost jakési smyslové síly — přitahovat kieselsäure z kosmického obvodu? Jaký velkolepý soubor vztahů musí vládnout v látkové výměně krávy, aby bylo s okruží vytvořeno ústrojí, které má na jedné straně smyslový vztah k látkám přicházejícím zvenčí v proudu potravy a na druhé straně zprostředkovává výsledek tohoto vnímání astrálnímu bytí krávy? Spojení obojího — blossomů i pobřišnicového okruží — vytváří syntézu vyššího druhu, hnojivou substanci, jejíž účinnost představuje zesílení obou polárních kvalit.<br /> <br /> Vzniká nová kompozice látek v živém, hnojivo, které se v ještě intimnějším způsobu stará o to, aby se nadsmyslově-astrální organizace kulturních rostlin vtiskovala do jejich éterické a skrze ni do jejich fyzické organizace. Rostliny se stávají smysluplnějšími, a tím citlivějšími na látky, které potřebují ke svému růstu: «je-li rostlina tímto způsobem, v nejjemnějším způsobu prostoupena kieselsäure, proživána jí, pak se stane, že je citlivá ke všemu a ke všemu přitahuje».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 138.&lt;/ref&gt; Dále se uvádí, že tento obvod se zjevně nevztahuje jen na prokořeněný půdní prostor jednotlivé rostliny, nýbrž sahá až do sousedního pole, lesa a přilehlé louky.&lt;ref&gt;Ebd., S. 138.&lt;/ref&gt; Toto zpočátku záhadné tvrzení lze dnes při nynějším stavu vědeckého poznání docela dobře vysvětlit fenoménem symbiózy kořenů rostlin s půdními houbami (''Mykorrhiza''), jejichž mycelium — předivo buněčných vláken (''Hyphen'') — propojuje na větší vzdálenosti kořenové soustavy rostlin navzájem. Hyfeny na jedné straně zásobují rostliny vodou (lesní stromy), především však minerálními látkami, na druhé straně samy profitují z jejich energetického hospodářství. Fenomén vzájemně se podporujícího soužití (''Symbiose'') výše vyvinutých organismů s nižšími lze docela dobře ve {{SE|426}}<br /> <br /> způsobu pochopit, že zde vládnou temné stupně citlivosti, tak například u luskovin, jejichž výkon vazby dusíku lze organickými hnojivy znatelně zvýšit. Lze očekávat, že i zde přípravek z pampelišky přinese významný příspěvek. Avšak vyčerpává se tím, pokračováním přírodního procesu, bytost a účinnost tohoto látkového novotváření z duchovní vědy? Empfindung v daném případě jistě znamená, že astrální organizace působící na rostliny zvenčí se má v míře vyšší stát «tvůrcem a tvárcem» éterických čili životních sil a udržovat tyto jako «tvořivé» v proudu. Předstupeň k tomu se odehrává v květu pampelišky. Obdarován je schopností přitahovat křemičitost z kosmu díky své zemské zakořeněnosti (stoupající mléčná míza) a zároveň svému náklonu a otevřenosti ke slunci. Popsanou preparací, uskutečňující se v pozemském, je přípravek z pampelišky nakonec uveden do stavu, kdy prostřednictvím organických hnojiv zprostředkovává jiným pěstovaným rostlinám schopnost přitahovat ze sousedních kulturních půd zemské látky, které potřebují k zdravému růstu.<br /> <br /> S obvyklými vědecko-teoretickými pojmy je taková látková migrace nemyslitelná. Stává se pochopitelnější, naučíme-li se rozumět půdě samé, bránicovému orgánu «zemědělské individuality», jako životní souvislosti prostoupené astrálními silami, do níž kořen jako smyslový orgán svým způsobem vstupuje. Tento nepatrně rozvinutý smyslový orgán lze zcela otupět minerálními solemi (srov. kap. «Použití dusíkatých solí», s. 275 nn.), lze jej však také vychovávat k stále vyšší aktivitě souhrnným působením všech jmenovaných preparátů. A o to jde. Každý z nich přispívá jedním aspektem působení k rozvoji smyslové organizace, a tím k «citlivosti» vůči látkám a silám: «Opracovává-li se zemský půda tak […], pak se rostlina připraví k tomu, aby přitahovala věci z širokého obvodu.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 138.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Přípravek z pampelišky hnojí půdu astrálními silami. Ty činí bující život půdy mocným působením v tom smyslu, že půda sama se stává rostlinnou. V tomto prostředí stupňované půdní úrodnosti je asi třeba hledat odpověď na otázku: Jakého druhu je «citlivost» podnícená přípravkem z pampelišky? Je to {{SE|427}}<br /> <br /> Innenwirkung, která nevychází z vlastního duševního nitra – to rostlina nemá –, nýbrž taková, jež má z nadsmyslového prostřednictvím látkového uspořádání rostliny moc cíleně přitahovat pozemské látky. Jak se ale tyto látky dávají do pohybu? Nemusejí být nejprve přivedeny do proudění životní organizací těch rostlin, které rostou na sousedním poli, na louce a v lese? To znamená: nemusejí být pozemské látky nejprve povýšeny z fyzicko-materiálního stavu do stavu Bildekräfte? Tato záhadná otázka zůstává otevřená!<br /> <br /> Přípravek z pampelišky se aplikuje – spolu se čtyřmi předtím popsanými přípravky – jako přídavek v jakési homeopatické dávce do kompostů, chlévského hnoje, kejdy a gülle. Mírou je tříprstová špetkana přibližně 1 m² zahradní kompostové buňky až po 10 až 15 m² u hnojišť a kompostovišť, případně hlubokých stájí a tekutých hnojiv. Preparace by měla proběhnout bezprostředně po zakládání hromady, u tekutých hnojiv bezprostředně po zahájení plnění nádrže. Místo zavěšení v látkových sáčcích lze preparátové dávky také prohníst s jílem do kuliček a v této podobě přidat pevným i tekutým hnojivům. Opakování se doporučuje po každém přesypání hromad, respektive po promíchání a provzdušnění tekutých hnojiv. Preparáty tlumí přeměny, které se znovu ihned rozbíhají, a tím brání nadměrnému zahřívání, respektive ostrostii zápachů. Dusík a uhlík zůstávají «usazeny» v organických sloučeninách. Přípravek z pampelišky je navíc součástí «souhrnného preparátu» – intenzivně preparovaného koncentrátu na bázi chlévského hnoje bez podestýlky. Ten se v malých množstvích rozptyluje na čerstvý hnůj před každodenním vyvážením, respektive přidává do ložných míst boxových stájí.<br /> <br /> Jako každý z preparátů volá i ten z pampelišky k přítomnosti ducha v činu. Teprve ta – v souvislosti s celkem statku – probouzí otázky, a s nimi badatelské smýšlení. Otevírá se poznávací cesta, která nejprve jen vykonávající jednání oživuje na jednání umělecké.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Baldrianpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Složení přípravku z kozlíku ===<br /> <br /> Jako poslední v řadě šesti hnojivých preparátů stojí přípravek z kozlíku. V aplikaci i funkci zaujímá zaokrouhlující zvláštní postavení. V pouhých několika slovech charakterizuje Rudolf Steiner podstatu a účinnost tohoto preparátu takto: »tím, že se hnoji přidá způsobem velmi jemným ona zředěná šťáva z kozlíkového květu, lze v něm vyvolat to, co ho podněcuje k tomu, aby se k tomu, co nazýváme fosforovou substancí, choval správným způsobem.« {{SE|428}}<br /> <br /> V tomto výroku je již naznačeno, že šťáva vylisovaná z kozlíkového květu nepodléhá žádným dalším preparačním krokům – kromě jediného opatření, totiž že tinkturu je před použitím třeba zředit teplou vodou. Záhada, oč zde jde, se musí odkrýt jednak tím, co o ní prozrazuje zjevný obraz kozlíku lékařského (Valeriana officinalis), jednak tím, co lze získat z duchovního výzkumu jakožto poznání.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Erscheinungsbild_des_Baldrian&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zjevný obraz kozlíku ====<br /> <br /> Kozlík se nachází v okrajových a přechodových zónách obdělaných pozemků na hlinitých, humusnatých půdách, přednostně na vlhčích, spíše stinných místech – na lesních okrajích, na vlhkých loukách, v pobřežních pásech podél potoků a řek a u paty svahů s průsakovými vodami z podorničí. V horských údolích vystupuje až do značných nadmořských výšek. Lze ho pěstovat i zahradnicky. Zatímco se pampeliška – kromě své krátké doby kvetení – skrývá mezi trávami a bylinami, zvedá se kozlík z počátečního stádia listové růžice do hrdé vzpřímenosti vysoko nad své okolí, vrcholíce bíle až světle růžově rozkvétajícím lichookolíkem. Ten sestává z těsně semknutých, jemných, drobounkých jednotlivých kvítků, které se v intenzivně se šířící vůni zdají jakoby rozpouštět. Princip stonku ovládá celou rostlinu. Při výšce porostu až dva metry dosahuje stonek dolů až do prostoru kořenů, kde tvoří oddenky, a nahoru do vzdušného prostoru, kde se rozptyluje v květenství. Nahoru i dolů se rozčleňuje jednak v jemné stopky květů, jednak v mohutné oddenky. Ve stonku se jedinečným způsobem prolíná zemitost s působením vzduchu a tepla. Střídavě vstřícně se rozevírají lichozpeřené listy. V prvním roce po výsevu je metamorfóza listu nejzřetelněji vyjádřena. Z listové růžice se listová posloupnost zvedá stále ve větších vzdálenostech. Řapík se postupně zkracuje a v přechodu ke květenství se listy nakonec zcela stáhnou {{SE|429}}<br /> <br /> do stonku zpět. V následujícím roce je metamorfóza listů méně výrazná ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#431|Obrázek 33]], s. 431).<br /> <br /> Stejně zdůrazněně, jako se projevuje v podobě listů, vystupuje metamorfóza substančního dění v proměně vonných látek od kořenového oddenku přes stonek až ke květu, jejichž intenzita vyvanoucích vůní je nejsilnější při odkvétání. Jako oslovuje tvar a barva prostřednictvím zrakového smyslu cit, tak otevírá čichový smysl citu hlubší vrstvy působení substancí. V temněji ladícím cítění vede čich blíže ke kvalitě sil, jež jako astrální působí v živém. U kozlíku a kopřivy se navzájem vztahují polárně.<br /> <br /> Zjevný obraz kopřivy vzbuzuje dojem, že v její životní organizaci jsou účinné zejména chemický neboli zvukový éter a éter životní. Ty se stávají formativními silami skrze vyšší elementárně-astrální duchovost a jsou touto schopny přivodit zvláštní substanční skladbu této léčivé rostliny. Stává se obrazem té dovnitř směřující kompoziční přebytečné síly astrálna. Ta přísně formuje jednak až do periferie substanční sloučeniny – jako například urticin v žahavých chloupcích –, jednak zůstává potenciál zadržených astrálních sil, jež mají cestou preparace schopnost uvést pozemsky hmotné látky znovu do pohybu, oživit je a proměnit.<br /> <br /> Jinak kozlík: ten vyvanuje ven do vzduchu a tepla, co se v jeho životních procesech v listu, kořenovém oddenku a stonku pod astrálním působením utvořilo jako kompozice látek. U vůní chudé kopřivy konfigurují tyto formativní síly látky k nositelství oné «znamenité vnitřní účinnosti». Tuto kvalitu sil uchovává za ochrannou zdí své navenek uzavřeně vyhlížející podoby. Jinak opět kozlík: ten vyvanuje vše to, co jeho astrální organizace v působení formativních sil ze substancí zkomponovala. Zjevný obraz kopřivy ve svém sebeprosazení a pevnosti, jež se staly obrazem, poukazuje především na tvořivou sílu životního éteru – zjevný obraz prostředí otevřeného kozlíku na éter tepla a světla. Kozlík je dárcem tepla a světla. {{SE|430}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wurzel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kořen ====<br /> <br /> Semenáček kozlíku lékařského nejprve vytváří kůlový kořen, který brzy odumírá. Stonek zůstává zpočátku stlačený a z něj se rozvíjí volná listová růžice. V půdě, v přechodu ke kořeni, se rozděluje v několik krátkých, válcovitých ''rhizomů'' — jistý druh vegetativního tvoření plodů v kořenové oblasti —, od nichž kořeny vybíhají v páscích obloukovitě ven a do hloubky. Sféricky uzavírají dolů otevřený vnitřní prostor, rozčleňují se do jemného kořenového vlášení a tím představují typus «irdischen Wurzel»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 56.&lt;/ref&gt; («pozemského kořene») ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#431|Obrázek 33]]). Rhizomy vykazují — v pokračování vzduchem naplněného stonku — dutiny. V přechodu k mírně ztluštělým kořenovým páskům, které rovněž obsahují vonné látky, se na podzim tvoří pupeny, z nichž vyrůstají nové výhonky. K této formě vegetativního rozmnožování přistupuje ještě tvorba výběžkových výhonků, které se v místech svých prýtových uzlů znovu zakořeňují.<br /> <br /> Nejnápadnějším jevem kozlíku je silný, omamně zemsky těžký zápach, ano puch, který je stlačen zpět do kořenového trsu a při poranění z něj vychází. Chemická analytika odhaluje ve skupinách látek uhlohydrátů, bílkovin, olejů, alkaloidů, pryskyřic atd., jakož i organických kyselin a minerálních látek rozsáhlé spektrum sloučenin, které se plně kryje s pestrosti medicínských indikací, na něž preparáty z kozlíku tlumivě léčebně působí. Avšak Simonis zdůrazňuje, že «bisher ungenügend einleuchtende für das Wesen der Pflanze charakteristische Ergebnisse erzielt wurden».&lt;ref&gt;Werner Christian Simonis: ''Heilpflanzen und Mysterienpflanzen'', Wiesbaden 1981, S. 696.&lt;/ref&gt; (досud nebylo dosaženo dostatečně přesvědčivých výsledků charakteristických pro bytostnou povahu rostliny.)<br /> <br /> Kořenový trs kozlíku se podobá chemické kuchyni v živém. Vše životatvorné, co se shrnuje v ''Tria principia'' Paracelsa, zde spolupůsobí nejúžeji. V duchovědném vyjádření jsou to čtyři druhy éteru — éter života a chemický éter, světelný a tepelný éter —, které oživují anorganický svět látek převážně pod vedením chemického éteru a éteru života, stavitelů fyzické organizace rostlin. Architektem pak, který dodává stavební plány, je astrální organizace působící z nadsmyslna v čase a prostoru. Na předstupni — lze říci ještě neočištěna — soustřeďuje se v kořeni a ''rhizomu'' plnost kompozice látek, která pak v postupující proměně formuje fyzicko-smyslovou podobu kozlíku. Dokonce i sulfuricky-impondabilní živel {{SE|431}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 33, S. 431.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 33: Das Baldrianpräparat in Herstellung und Anwendung.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> tepelného a světelného éteru tvořícího v procesu kvetení sestupuje dolů do kořenové oblasti a v pozemské tíži salprocesů se stará o «lehkost» hořlavých éterických olejů, a s nimi o silné rozvinutí vůně. V rhizomu a kořenových páscích se soustřeďuje vše, co kozlík v kompozicích látek nabízí. Proto jsou to právě tyto části, které nacházejí lékařské využití při obtížích zejména vegetativního nervového systému, při poruchách spánku, nervových stavech vzrušení a podobně.&lt;ref&gt;Ebd., S. 593.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Stängel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Stonek ====<br /> <br /> Lodyhu kozlíku lékařského lze zcela oprávněně považovat za samostatný článek této rostliny (obrázek 33). Zatímco pampeliška nikdy neopustí své stádium růžice a rozkvétá blízko země jako košík plný květů na vlastním květním stonku, lodyha kozlíku na jaře vyráží ze {{SE|432}}<br /> <br /> své volné růžice vertikálně do výšky. Je to, jako by chtěla v co největší vzdálenosti od svého oddenku pozvednout své květenství do sféry tepla, světla a vzduchu. Lodyha určuje gesto této rostliny: jako vládnoucí článek spojuje kořenový systém pevně spjatý se zemí s květenstvím obráceným ke kosmu; jako se onen větví dolů, tak se toto větví nahoru do jemných větviček lichookolíku. Životní a oporné pletivo lodyhy obklopuje dutinu naplněnou vzduchem; navenek je mnohonásobně rýhovaná. V tom se znovu ukazuje polární dvojitost astrálního působení, které zvenčí vtlačuje růstovým silám tvar, zevnitř tvoří prostor a díky dusíku ve vzduchu uzavřeném v dutině lodyhy uspořádává, přetváří a pročišťuje látky v běhu životních procesů. Astralita, která vládne celé rostlině kozlíku, zjemňuje látkové dění při růstu lodyhy do výšky od jednoho páru listů k druhému. I lodyha, již zjemnělá do podoby květu, vydává typickou vůni kozlíkového oleje, v níž se aromata různých éterických olejů spojují v jednotu.<br /> <br /> Lze to vnímat jako fenomén zvláštního druhu, jakou povahu mají proudy mízy trvalky, jakou je kozlík. Nejprve asimilační proud (''floém'') z listové růžice napájí růst ''rhizomů'' a kořenů i jejich látkové kompozice, v nichž je již přítomna látková stavba celé rostliny. Jakmile lodyha začne vystřelovat do výšky, ústí tyto předformované látky do vzestupného proudu ''xylému'' a v ovzduší, světle a teple jsou znovu kompozičně zjemňovány tvarotvornými silami metamorfující se listové oblasti. Jejich prostřednictvím se bytostný praobraz kozlíku v lodyze, sledu listů a květenství utváří do vnější smyslové podoby. Zemská tíže látek v oddenku přechází v listoví a květu v «lehkost» a rozplývá se ve vůni.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Blattfolge&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Posloupnost listů ====<br /> <br /> Jako semenáč prochází kozlík všemi stadii vytrvalé byliny. První list po vyklíčení je dlouze řapíkatý s okrouhlou až oválnou čepelí. Následující listy se prodlužují a čepel se začíná členovat v lichozpeřené, ještě zaokrouhlené, na okraji mírně zubaté lístky. Při protahování řapíku se lístky rozvíjejí do více podlouhlých, přišpičatělých tvarů. V této fázi se {{SE|433}}<br /> <br /> lístky vztyčují a shromažďují v kytičkovité růžici. S prodlužováním stonku na sebe navazují páry listů v křižmostojném uspořádání v nápadně velkých vzdálenostech (Obrázek 33, s. 431). Lístky jsou stále užší, přišpičatělejší a řadí se párově. Ke konci léta se listy zkracují, opeření houstne, stonek objímá. Nakonec se listy s rozkvétem stahují zpět do stonku a jen listeny se ještě drží, až i ty v plném květu mizí. Na rašelinných, stinných stanovištích kozlík tenduje k bujnému růstu.<br /> <br /> Jako tvoří látková pestrost kořenové kůry s listovou růžicí životní souvislost, tak listová posloupnost výhonku s květenstvím. Proměna tvarů listů, od stonku vzhůru k květu (blattmetamorfóza), je do obrazu přenesený výraz v živém neviditelně se odehrávajících látkových procesů tvorby a přetváření. Při vzrůstu přechází výhonek z oblasti zemitě-vodního do oblasti tepla a prosvětleného vzduchu. Sem přímo a v přítomnosti září síly Slunce a planetárních sfér. Zde teprve se bytostný praobraz kozlíku ve své dokonalosti otiskuje obrazně do v rhizomovém kořeni předpřipraveného substančního dění. Jako mají v kořenovém trsu navrch síly působící v zemitě-vodním, tak ve vzestupném výhonku síly světla a tepla, zprostředkované vzduchem. Může být snad tím důvodem, proč se temně vědomí kalící vůně a trpce hořká chuť kořenového trsu v listech prakticky nevyskytují, avšak v méně intenzivní podobě přece jen ve stonku? V kořeni se tyto kvality zhušťují a soustřeďují, v posloupnosti listů naopak přecházejí v stálé proměně do pohybu.<br /> <br /> Myslící nazírání proměny tvarů v listové posloupnosti osvětluje otupělost čichových a chuťových vjemů. Pro myšlení je tvar listu opěrný bod, který nejprve stojí před námi jako věcný předmět pro sebe. Ale dostaneme před oči to, že právě sledovaný list svým tvarováním předpokládá a dál rozvíjí tvar listu předcházejícího. Přechod jednoho tvaru do druhého tvoří článek stonku, v němž jeden tvar mizí a vynořuje se následující. Existuje tedy souvislost v proměně tvarů listové posloupnosti, která se smyslové anschauung skrývá. Klíčem k poznání tohoto skrytého přechodu je myslící nazírání, školené na proměně tvarů. Zpočátku bodově konstatující myšlení přichází do pohybu; samo ze sebe tvůrčím způsobem vytváří myšlenkové obrazy na {{SE|434}}<br /> <br /> der Grundlage neomylné anschauung. Tytéž bildekräfte „tvořivého, obrazotvorného a utvářejícího Světového slova&quot; působí v přírodě a stejně tak na vyšší rovině v člověku. Pokusí-li se člověk myslivě vcítit do těchto na fenoménech opřených myšlenkových obrazů, nastupuje cestu poznání, na níž se ve stonku skryté pojítko z listu na list může postupně odhalit jako „duchovní pouto&quot;. Je to bytostný praobraz rostlinného, jenž z hlubiny země vyzařuje v ose Země–Slunce a sjednocuje se s étericko-astrálními bildekräfte vyzařujícími z kosmického obvodu.<br /> <br /> Tak je vžívání se do principu metamorfózy — jenž v přírodě působí všudypřítomně a jenž se může stát klíčem poznání zvláště k tomu, co vede k postupujícímu porozumění rostlinám preparátů a k schopnosti cestou preparace oživovat vztah půdy a rostliny — tímto vžíváním se plodným. Metamorfózy se odehrávají v merkuriálním pojítku mezi substančním děním kořene (pól sali čili pól zemský) a oním v květu (pól sulfuru čili pól kosmický). Co se týče formy, je tomu obráceně: květ odumírá do vysoce diferencovaných forem svých orgánů působením zemských sil. Kořen naproti tomu roste pod vlivem kosmických sil na kořenové špičce dále a vykazuje — zejména u kůlového kořene — jednolitější formu (viz také kap. „Kompozice přípravku ze šafgarby&quot;, s. 361 nn.). Agens metamorfózy je merkuriální mezi; vcítit se do tohoto mezi v meditativním nazírání, to školí a oživuje myšlení.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Blüte&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Květ ====<br /> <br /> Na rozdíl od kořene kozlíku, jehož mimořádně silná astralita se projevuje v kompozici nejrůznějších látek — zejména éterických olejů, jejichž temná, zčásti nepříjemně páchnoucí vůně je zadržována kořenovou kůrou — rozlévají květy tuto vůni v zjemnělé, přečištěné podobě. Kozlík má dlouhou dobu kvetení, sahající od konce května (s plným kvetením v červnu/červenci) až do září. Začíná vstřícným větvením hlavního výhonku u nejvyšších listových nasazení. Oboustranné větvení se opakuje ještě několikrát, takže hlavní výhonek přerůstá postranní větve. Tím nabývá květenství klenuté až polokulové podoby. K bázi postranních větví se přitulují poslední zašpičatělé, zpeřené listové čepele listové posloupnosti. Vstřícné větvení hlavního výhonku a postranních větví {{SE|435}}<br /> <br /> se opakuje, zpočátku ještě doprovázena úzkými, špičatými listeny. V květenství se větví redukuje na dva postranní větve. Centrální výhonek se zastavuje v terminálním květním poupěti. Postranní větve ho přerůstají a končí v druhém patře opět v květním poupěti, které přerůstají dva postranní větve, a tak se celý tento pochod opakuje ve třetím patře. Jednotlivé kvítky — může jich být až 2000 — se spojují a těsně nakupenin tvoří vrcholík neboli latnatý chocholík. Všechny procesy, které se u kozlíku odehrávají mezi póly Země–Kosmos ve vzájemně se stavějící metamorfóze, vrcholí v květu: jednak se ve vůni rozklenují do živlu vzduchu, jednak se zhušťují k tvorbě semen.<br /> <br /> Semeno stojí vzpřímeně ve vidlici postranních větví. Semeník je spodní, takže děložní listy se nacházejí na horním konci semenáčku. Zůstávají přisedlé a při dozrávání rozevírají svá jemná zpeřená lístečka křídlově do chmýru — pappusu — který podobně jako u pampelišky nese semeno na větru.<br /> <br /> Jednotlivý květ je nenápadný a svůj světle růžový odstín plně rozvíjí teprve v květenství jako celku. Zatímco květy v nejvyšším patře vrcholíku rozkvétají, vadnou ty v nižších a přecházejí v semenný stav. Tím se vysvětluje nápadně dlouhá doba kvetení. Květ se svými pěti nestejně velkými okvětními plátky, srostlými při bázi v trubičku, a se třemi prašníky vykazuje silnou asymetrii. Hoerner&lt;ref&gt;Erdmut-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, S. 340.&lt;/ref&gt; ji vykládá jako «znak velmi silné individualizace, způsobené hluboko do rostliny zasahujícím astrálem». Tento poukaz je podpořen i tím, že stonek čili vertikální princip dominuje tvarování kozlíku — což je příznačné pro to, že duchovní praobraz této rostliny, její bytost sama, se zjevuje v svislé ose Země–Slunce. Tento fakt dále dosvědčuje silný vztah kozlíku ke světlu, a stejně tak k teple, patrný z vysokého obsahu hořlavých látek. Teplo je pralivetem a nositelem bytosti ve vší bytnosti a dění.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», Dornach 1989, S. 157 ff.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Kozlíkový květ je zvláště v uvadání a docela v sušeném stavu mocným dárcem vůně. Ve všech květních orgánech se nacházejí nektaria, která obsahují různorodé látky v rozdílné konzistenci. V tekuté podobě jsou to různé cukry, které se na {{SE|436}}<br /> <br /> Blütengrund v blízkosti čnělky. Jiné jsou vpleteny do pletiv čnělky, blizny a plodolistů, zvláště však do okvětních plátků. Jejich vonné látky sublimují z pevně-tekutého, resp. koloidálního stavu do stavu plynného. Jsou to éterické oleje, které se od silně sulfurizované, avšak zemí svázané kořenové oblasti stupňovitě zjemnily v listové posloupnosti, aby, vedeny stonkem, vyvanuly v jemnějším květním parfému.<br /> <br /> Silná astralita, která prostupuje celý proces utváření kozlíku, vykazuje bytostnou příbuznost s tou, jež se u zvířete tělesnými pouty zvnitřňuje v duševno. Dosvědčuje to mimo jiné silná přitažlivost pro nejrůznější létající hmyz, brouky atd. Lze asi obecně říci: vycházející květní vůně je nejryzejší podobou zjevení bytosti a působností formativních sil. V nich je to pozemsko-látkové v nejvyšší míře odhmotněno. V průchodu procesem kvetení je nejen eterizováno, nýbrž tak pronikavě astralicky prokraftováno, že dokáže jak přitáhnout nejrůznější živočišné druhy zdálky k jejich zdroji potravy, tak oslovit duši člověka hlouběji, než co vidí oko.<br /> <br /> Květní substance jsou z velké části vysoce komplexní kompozice uhlíku a vodíku. Kyslík vedoucí k pozemskému zcela ustupuje. Proto jsou tyto substance vysoce hořlavé, aniž by zanechávaly pondérovatelný popel: uhlík se proměňuje v plynný stav oxidu uhličitého. Fenomén hořlavosti poukazuje na to, že vodík je nositelem živlu tepla, resp. jeho nadsmyslového korelátu — tepelného éteru. Chemik Rudolf Hauschka (1891–1969) na tuto skutečnost upozorňuje: «Kdyby se vodík pojmenovával podle svého vnitřního charakteru, musel by se jmenovat ohnivina.»&lt;ref&gt;Rudolf Hauschka: ''Substanzlehre'', Frankfurt/Main 1966, S. 51.&lt;/ref&gt; Rudolf Steiner charakterizuje vodík jako to «látkovité, jež je tak blízko duchovnímu na jedné straně, tak blízko látkovému na straně druhé». «Nese vše, co je jakýmkoli způsobem gestaltované, oživené, astrální, opět zpět do šíří světového prostoru.» «Vodík vlastně vše rozpouští.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 75/76.&lt;/ref&gt; V jedné přednášce pro dělníky&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Mensch und Welt. Das Wirken des Geistes in der Natur. Über das Wesen der Bienen'', GA 351, Vortrag vom 20. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 72.&lt;/ref&gt; hovoří Rudolf Steiner o nadsmyslové bytosti vodíku: «Zajisté, v chemii je {{SE|437}}<br /> <br /> «V chemii je vodík zcela jiná látka než fosfor […] Co je tedy vodík, který je všude ve světě rozšířen? — Vodík, jenž je rozlit po obvodu světa, je světový fosfor.» Gunter Gebhard k tomu poznamenává: «Z dnešního vědění a z fenoménů ukazuje vodík vlastně jen vztah k teplu. Fosfor má však svůj hlavní vztah ke světlu. Pohlížíme-li na fosfor jako na fyzický výraz tepelného éteru (který je zároveň živlem ohně), pak je to stará saturnská tepelnost, která v sobě ještě nese světlo. V ‹pádu› do hmoty se pak dnes v pozemském ukazují fosfor a síra.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Toto — ve vyšším smyslu — rozpouštěcí schopnost vodíku uplatňuje se morfologicky, když oproti kvěru listový oděv jakoby mizí do stonku, a fyziologicky, když fáze tvorby bílkovin je vystřídána fází devitalizace, tvorby vodíkem bohatých sacharidů, například ovocného cukru, éterických olejů apod. Pozoruhodné přitom je, že kozlík s velkou intenzitou přináší tuto fruktifikující tendenci sulfurického ke svému nejsilnějšímu výrazu v jeho protipólu — v kořeni. Tam zůstává vonné zpět hrazeno v kůře. Přeřízne-li se kořen, šíří pronikavý, tupě zemitý pach. V kvěru naproti tomu — zejména při vadnutí — se stává erdenflüchtig, voní květnatěji a halí nejbližší okolí do vůňového oblaku. Obrazně řečeno, vodíkový proces rozpouští veškerou formovou určenost látkových kompozic do chaosu nerozlišitelnosti kosmu, do prvotního stavu tepla. Vládne-li stonkový princip, je substanční dění kozlíku v tvorbě a rozpouštění shora dolů a naopak silně prokraftováno astralitou. Tento stav věci a zvláštní vztah k teplu může vzbudit pochopení pro to, proč květ kozlíku nepotřebuje ani žádné další preparování skrze živočišný orgán, ani expozici vůči silám kosmu a země v průběhu roku. Zřejmě by se ani nenašel živočišný orgán, který by byl dané rostlině přiměřen. Bytostná povaha kozlíku je v tomto ohledu polárně protikladná k bytostné povaze kopřivy. Jako tato si vytváří na základě své «astrální vnitřní účinnosti» sama sobě obal, v jehož nitru na cestě inkarnujícího vodíkového procesu vznikají nové substance — tak polárně exkarnující vodíkový proces v kvěrech kozlíku. Ten rozpouští veškeré tvarování do prvotního stavu tepla, jehož vlastní bytost veškerému bytí {{SE|438}}<br /> <br /> Obal a substance zároveň. Kozlík žije «astrální vnější působení», které ve svém vytékání tvoří obaly. K tomu dodává Gunter Gebhard: «V kopřivě jsou to síra a železo, které se uplatňují. Obě mají kvalitu soustředěnou do nitra. ‹Prorozumňující› kopřiva vykazuje vztah k mikrokosmickému, k Já-kvalitě rozumu. Pozemské přichází zcela zvláštním způsobem ke slovu také v rhizomech kopřivy. V květu kozlíku se substanční proces rozpouští do kosmu; míří vstříc kosmickému světlu. Naprosto stejně tak i kořeny kozlíku, které se jako světlo přímočaře, dlouze bez větvení a téměř bez sekundárního tloustnutí ‹vyzařují› do země. V kvéru vodíkové působení, v kořeni světelná kvalita, která se projevuje ve fosforu. Na rozdíl od kopřivy, která je ve vztahu k mikrokosmickému Já, kozlík vykazuje vztah k makrokosmickému Já.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ==== Herstellung und Anwendung ====<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Medicínsky jsou to rhizomatické kořeny kozlíku, které se používají; v kánonu ostatních kompostových preparátů jsou to naproti tomu květy, resp. kvéru příbuzné procesy, jako u kopřivy a dubové kůry. V kvéru na jedné straně rostlina odumírá, zhmotňuje svůj praobraz v podobě, barvě a vůni — na druhé straně se v procesu kvetení oživuje pozemský substanční proud.<br /> <br /> Baldrianové kvéry se trhají v době dosažení největší kvetní plnosti okolíku v červnu/červenci a okamžitě drtí vhodným zařízením (trhákem). Přitom vytéká buněčná šťáva, včetně éterických olejů, z buněčné plazmy a buněčných vakuol. Lisem na ovoce se oddělí od zbývající výlisků. Ty se smísí s přibližně stejným množstvím vody, jaké bylo v prvním průchodu získáno jako kvetní šťáva. Tato kaše stojí jeden den a pak se opět lisuje. Dvojím lisováním se z 2 až 3 kg kvérů získá přibližně 1 l lisovaného šťávy. Ta se plní do lahví a podléhá mléčnému kvašení. Přitom vznikající plyny musí moci unikat. Po přibližně 6 týdnech doby kvašení se lahve uzavřou korkovými nebo gumovými zátkami. Příliš velký přístup kyslíku vede k chybným kvašením, při nichž {{SE|439}}<br /> <br /> Preparát se stane nepoužitelným. Lahve se skladují v tmavém, rovnoměrně temperovaném prostoru — v preparátovém sklepě. Šťáva zůstává trvanlivá po léta.<br /> <br /> Pokud jde o použití květové šťávy, Rudolf Steiner upozorňuje, že má být ředěna «velmi silně» v teplé vodě.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&lt;/ref&gt; Údaje, které duchovní badatel uvádí jako vodítko pro konkrétní jednání, nemohou být brány dostatečně přesně; platí slovo od slova. Jsou to výsledky nadsmyslového duchovního bádání přivedené do forem idejí — a jsou to pokyny, které předjasňují cestu volního jednání, ale neurčují jej pravidly. Je třeba si zachovat svobodu tyto formy idejí stále znovu myslet v jejich velkých souvislostech. A čím více se o to člověk snaží, tím svobodněji bude moci to, co bylo uchopeno v duchu, věcně provádět i v praxi. Duchovědné ideje zakládají nové umění experimentování v praxi; z tohoto umění vyrůstá tak nezbytný «osobní vztah», který vede ideami nesený volní způsob hlouběji do duchovní skutečnosti, než toho jsou schopny vědecko-technologické výsledky, jež dnes zvnějšku řídí zemědělskou praxi.<br /> <br /> Jak individuálně a v nejširším spektru jsou geisteswissenschaftliche skutečnosti v praxi vykládány — zčásti dosti dobrodružně —, ukazuje velká radost z experimentování. Ta je v záslužném díle Stappungově&lt;ref&gt;Walter Stappung: ''Die Düngerpräparate Rudolf Steiners – Herstellung und Anwendung'', Rüfenacht 2017, Bd. I + II: 748 S. Siehe auch: Ueli Hurter et al. (2018): ''Biodynamische Präparate-Praxis weltweit – Die Fallbeispiele'', Darmstadt, 364 S.&lt;/ref&gt; zdokumentována v celosvětové praxi. Výsledky duchovního bádání odhalují svou pravou poznávací hodnotu teprve v cvičné praxi.<br /> <br /> Před samotným použitím extraktu z baldrianových květů jde o «silné ředění» urtinktury. Toho se dosáhne, když se do dané množství vlažné vody přikape tolik květové šťávy, aby po pěti až desetiminutovém míchání kapalina voněla baldrianem a projevila se v ní slabá hnědavá barva šťávy. Orientační množství pro použití se určuje — obdobně jako u pevných preparátů se třemi prsty — takto: 1 až 3 g = 1 až 2 cm&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; na 5 až 8 l vody na přibližně 8 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; hnojivého materiálu. Kapalina se nastříká na hromady a řady po jejich založení nebo — rozdělena na porce {{SE|440}}<br /> <br /> – shora naplněna do otvorů. V případě tekutých hnojiv (kejdy, močůvky) se nejlépe přidá zředěné množství šťávy při míchání. Ještě jednou budiž zdůrazněno, že nejlepšími rádci jsou myslící spolužití a vlastní experimentující duch.<br /> <br /> Vztah baldrianky k živlu tepla a jeho nadsmyslovému silovému korelátu, tepelnému éteru, nalezl uplatnění v biologicko-dynamické praxi i mimo její funkci hnojivého preparátu; tak při nebezpečí pozdních mrazů v květnu. Těsně před jejich nastoupením lze jemným rozprášením baldriánového extraktu, v ředění 1 ml na 1 l vody, nad ovocné květy i nad ohrožené zeleninové výsevy položit teplou pokrývku; ta zabrání mrazovým škodám až do dvou až tří stupňů pod nulou.&lt;ref&gt;Krafft von Heynitz, Georg Merckens: ''Das biologische Gartenbuch'', Stuttgart 1994, 351 S.&lt;/ref&gt; Také k obecnému posilování rostlin v zelinářství se doporučuje v ředění 10 až 30 kapek baldrianového preparátu na 3 l vody. Ve vinařství se baldrianovému preparátu dostalo zvláštního ocenění.&lt;ref&gt;Pierre Masson: ''Gartenbau und Landwirtschaft biodynamisch'', Aarau 2015, 224 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vorbemerkungen_zur_Wirksamkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Předběžné poznámky k bytostné účinnosti ====<br /> <br /> Baldriánový květový extrakt má — silně zředěn v teplé vodě — «hnoji velmi jemným způsobem přinést […] a v něm zejména vyvolat to, co ho podněcuje, aby se k tomu, co se nazývá fosforovou substancí, choval správným způsobem».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&lt;/ref&gt; Toto tak stručné, záhadné tvrzení ukazuje na konci tance šesti hnojivých preparátů — po jmenování síry na počátku u řebříčku, heřmánku a kopřivy — nyní u baldrianky na fosforovou substanci. Oba, síra i fosfor, jsou si navzájem velmi příbuzní. Oba jsou jaksi ztělesněním světla a tepla. A přece jsou to dvě různé látky. Ve stupnici tvůrců kyselin v periodické soustavě prvků stojí sice vedle sebe, v organickém dění se však chovají zcela polárně. Síra se vyskytuje v anorganické přírodě v rozmanitých sulfidech, v kovových solích kyseliny sírové, jakož i jako elementární síra ve sopečných usazeninách. Jako taková se vznítí při přibližně 250 °C a hoří namodralým plamenem na oxid siřičitý. Jinak fosfor: je neobyčejně reaktivní a vyskytuje se proto {{SE|441}}<br /> <br /> nikoli v elementární formě. Zobrazení jako elementární fosfor ukazuje pozoruhodný jev, že má v závislosti na teplotě pět modifikací svého způsobu existence. Jako první modifikace vzniká bílý fosfor; je jedovatý, ve tmě svítí a lze ho uchovávat pouze pod vodou. Při kontaktu se vzduchem se samovznítí při 44 °C a hoří jasně svítícím, horkým plamenem na oxid fosforečný (P&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O&lt;sub&gt;5&lt;/sub&gt;). Bez přístupu vzduchu a při zvýšené teplotě nebo při osvětlení vzniká druhá modifikace, červený fosfor; je stálý, nesvítí a není jedovatý. K němu se připojují tři další modifikace s podstatně různými vlastnostmi — světle červený, černý a černý amorfní fosfor.<br /> <br /> Fosfáty se nacházejí v sedimentárních horninách, především však v nejjemnějším rozptýlení v krystalických prvohorních horninách ve formě těžce rozpustného apatitu, vápenatého fosfátu s obsahem stop fluoru a chloru. Větší ložiska apatitu se těží na poloostrově Kola, u Kirova. Apatit zvětrává působením kyselin a tím obnovuje fosforovou hospodářství půd. V sedimentárních ložiscích, zejména severní Afriky, se nacházejí fosfority. Jsou to splavené zvířecí kosti z třetihor. Pomleté lze je jako těžce rozpustný surový nebo měkký fosfát meliorativně využívat na na fosfor chudých stanovištích.<br /> <br /> V rámci půdního profilu klesá obsah fosforu od látkovýměnně aktivního humusového svrchního půdního horizontu směrem k podorničí. Tento jev sám o sobě již ukazuje, že ztráty vyplachováním jsou velmi nízké — zpravidla méně než 0,3 kg/ha. Mnohonásobně vyšší jsou ztráty plošnou erozí (denudací).<br /> <br /> Stabilita fosforu (HPO&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt;)&lt;sup&gt;2–&lt;/sup&gt;, který přešel do roztoku při zvětrávání minerálů a rozkladu organické hmoty, je důsledkem jeho reaktivnosti. Vstupuje do nových vazeb zejména s vápníkem za vzniku sekundárních vápenatých fosfátů; dále je adsorbován hydroxydy hliníku a železa, které samy tvoří komplexy s huminovými a fulvokyselinami. Suspendovaně se nachází v půdních koloidech a adsorbovaný na jílových minerálech a humusových látkách. Až 80 % organických fosforečných sloučenin je přítomno ve formě fytátů (vápenaté a hořečnaté soli kyseliny inositolhexafosforečné); dalších 5 až 10 % se nachází v nukleových kyselinách buněčných jader rostlin a mikroorganismů.&lt;ref&gt;Friedrich Scheffer, Paul Schachtschabel: ''Lehrbuch der Bodenkunde'', Berlin 2018, 772 S.&lt;/ref&gt; {{SE|442}}<br /> <br /> Pozoruhodné je, že fosfor prostupuje v nejjemnějším rozptýlení a v nejpřísnějším kompozičním řádu veškerými přírodními říšemi, a tak i fyzickou organizací člověka. Omezí-li se pohled na jeho fyzicko-materiální způsob jevení, odhalí se jen málo o jeho bytosti a jeho funkci v hospodářství přírody. Jinak je tomu, rozšíří-li se zorné pole na rostlinnou říši a dále vzhůru. Tam vystupuje fosfor, éterizován na fosforový proces, všude tam v metamorfózách, kde panuje tendence k odvitalizování. Ta se bezprostředně odhaluje nazírání v procesu kvetení rostlin, jenž je podstatně fosforovou účinností. Kde toto odvitalizování dosahuje svého vrcholu — ve vadnutí květu a v tvorbě semen —, vystupuje fosforová účinnost zvláště do popředí.<br /> <br /> Odvitalizování znamená odumírání a přechod do čisté formy. Fyziologicky to zprostředkovává fosfor. Ve dědičnostním dění zprostředkovává formovou kvalitu prostřednictvím jaderných kyselin. Rovněž světlo, vázané v procesu fotosyntézy do hroznového cukru, a jeho přenos buněčným dýcháním na proces kyseliny fosforečné adenosintrifosforečné (ATP) váže světlo zcela do trvalé formy kořene, stonku, listu, květu a plodu. Stejně tak odvitalizovávají fosfolipidy myelinu v mozku a vytvářejí vědomí — anebo fosfor apatitu trvající formu kosti.<br /> <br /> V hlubokém skrytí nacházíme nyní i v děni růstu právě tolik bodových zón odvitalizování, kolik buněk má rostlina. Jsou to fosfor obsahující buněčná jádra. Ta hostí v podobě jaderné bílkoviny, nukleotidů, chromozomy — zprostředkovatele dědičnostního proudu z generace na generaci. Jádro, uzavřené jadernou membránou, představuje ve vztahu k buněčné plazmě ruhový pól buňky. Na základě fosforu v něm vládne vyšší princip, než je ten, který v rostlině, zvířeti a člověku napomáhá k utváření jejich příslušného zjevného obrazu. Je to princip, který v trvalé zárodečnosti přenáší veškerá vývojová dobytí z minulosti do přítomnosti a z ní do budoucnosti. Je tomuto vývojovému průběhu nadřazen; je to duchovní bytost samotné rostliny, vcházející v platnost z vyšší nadsmyslové oblasti, to, co v lidském vědomí vzplanuje jako já-bytost. Tak stojí myelin — jsou to fosfolipidy, které obalují nervová vlákna v mozku — v nejužším vztahu s {{SE|443}}<br /> <br /> vědomí (Sebe)Vědomím člověka! Rostlina jako čistě živá bytost nemá vtělené duševní ani vlastní bytostné jádro, proto také žádný nervový systém, který je třeba pokládat za pozemský základ astrálního těla. Avšak při pohledu na nukleus rostlinné buňky vyvstává otázka, zda jej nelze považovat za evoluční předstupeň k vytvoření takového systému. Jaderné kyseliny RNA a DNA vykazují vysoký obsah fosforu ve fosforečných zbytcích nukleotidů. Tak jako se u zvířete a člověka nervový systém jemně větví až do živé tkáně, nacházíme v jednotlivé buňce mimo buněčné jádro v buněčné plazmě organely, jako jsou ribozomy&lt;ref&gt;Ribozomy jsou sestaveny z ribozomální RNA. Pocházejí z nukleolu v buněčném jádru a tvoří v plazmě organely pro tvorbu bílkovin (kosmologicky je nukleolus ekvivalentem Země v mikrokosmu buňky). Buněčné jádro odpovídá měsíční sféře a buněčná membrána sféře Saturnu. Mitochondrie disponují vlastní nahou DNA, množí se vlastním rytmem a mají především úkol buněčného dýchání s železo obsahujícími cytochromy. Kosmologicky stojí mitochondrie ve vztahu k Marsu.&lt;/ref&gt; a mitochondrie, které jakožto nepatrné tvarované tělesné útvary stojí ve vztahu k plazmě i k jádru. Mitochondrie obsahují stejně jako jádro chromozomální struktury, u nichž lze předpokládat, že plní epigenetické funkce. To znamená, že jsou nositeli a zprostředkovateli vtisků, které cytoplazma přijala ze současných pozemských, slunečních a planetárních působení, jakož i z opatření péče, hnojení a šlechtění duchem a rukou člověka. Jsou to nově nabité vlastnosti ze současného bytí. Je třeba vycházet z toho, že takovéto epigenetické vtisky se v rostlinách uskutečňují v každém vegetačním roce. Aby se zachovaly plody tohoto «zpřítomnění» pozemsko-kosmických působení v průběhu roku — například přes hnojení preparáty —, doporučuje se vlastní rozmnožování až po šlechtění sortů vlastních statku.<br /> <br /> Osa Země-Slunce, do které se kvetoucí rostliny začleňují, se projevuje ve stonku, řapíku, stéblu, výhonku, větvi a kmeni. V této vzpřímené vládne, v odrazu duchovně-bytostném, táž síla, která na vyšší úrovni žije v člověku jako já-činnost ve vůli a vzplanuje v probouzejícím se sebevědomí. Fyzickým opěrným bodem pro to, aby sily já mohly nabývat účinnosti — v člověku a jiným způsobem v přírodních bytostech —, je fosfor, ne jako takový pouze, nýbrž vždy zapracovaný do příslušných látkových kompozic, například zmíněných nukleotidů buněčného jádra. Ve vztahu k člověku rozvíjí Rudolf Steiner tuto myšlenku: «Je to velmi zvláštní, jak lidské já, když je {{SE|444}}<br /> <br /> Nyní jako právě v člověku duchovně, duševně, organicky a také mineralizujícím způsobem, jest jistým způsobem, chtěl bych říci, nositelem fosforu.» «Prosycení lidského organismu fosforem je činností já.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Gesichtspunkte zur Therapie'', GA 313, Vortrag vom 15. April 1921, Dornach 2001, S. 91.&lt;/ref&gt; Tak řídí fosforový proces ve svém nejlabilnějším skupenství, kyselině adenosintrifosforečné (ATP), především metabolismus uhlohydrátů, nukleové kyseliny vázané na nukleoproteiny, metabolismus bílkovin, v podobě fosfolipidů metabolismus tuků, aby nakonec v spojení s fosforem obsahujícím vápnem (apatitem) vyústil v mineralizačním procesu tvorby kostí.&lt;ref&gt;Friedrich Husemann, Otto Wolff: ''Das Bild des Menschen als Grundlage der Heilkunst'', Band II: Zur allgemeinen Pathologie und Therapie, Stuttgart 1991, S. 394.&lt;/ref&gt; Jsou to pokaždé různé fosforové sloučeniny, které impulsují činnost éterických druhů ve vztahu k bytostným článkům: Já žije v tepelném éteru ve vztahu k fosforu; zprostředkováno tepelným éterem, vtiskuje se, na základě sodného fosfátu, do astrálního těla; skrze fosforečnan hořečnatý a světelný éter a skrze fosforečnan draselný a chemický éter působí v éterickém těle a, na základě fosforečnanu vápenatého a účinnosti životního éteru, géeí do pevné formy kostní soustavy, «fyzického otisku já-organizace».&lt;ref&gt;Ebd., S. 395.&lt;/ref&gt; Ve svém přímém vztahu k duchovnímu jádru bytosti, k já, pomáhá fosfor překonávat jednostrannosti ve fyziologických procesech a vyrovnávat protiklady.<br /> <br /> Ve středu buňky se fosforový proces koncentruje v nukleotidech, nositelích dědičnosti. Ty nesou minulost, výdobytek evoluce, do přítomnosti. V tomto díle stvoření se shrnuje veškeré někdejší stávání z ducha a zároveň obsahuje něco zárodečného, z čeho se toto stvoření v přítomném neustále obnovuje a přijímá impulsy, které tyto zárodečné síly nesou do nejzazší budoucnosti k novému stávání. Tyto impulsy přijímá plazma rostlinné buňky v rytmu dne a noci ze záření slunečního světla, jehož síly jsou modifikovány působením planet. Místem tohoto zpřítomnění zárodečného je buněčná nebo protoplazma obklopující jádro. Obsahuje — jakoby v ní plovoucí, v jemném rozptýlení — již zmíněné organely, ribozomy a mitochondrie, jakož i hořčík obsahující (nikoli fosfor obsahující) chloroplasty, v {{SE|445}}<br /> <br /> jímž je prostřednictvím chlorofylu pohlcováno světlo a oživována pozemská látkovost. Základní substanci protoplazmy tvoří cytoplazma, vodojasná, průhledná, tekutě-koloidní, do značné míry homogenní bílkovinná hmota.<br /> <br /> Cytoplazma je pohybovým pólem buňky. Proudí, rotuje kolem buněčných vakuol – nebo ve zvláštních případech dokonce cirkuluje kolem buněčného jádra. Intenzita proudění je závislá na kyslíku, nositeli éterných sil. Je citlivá na vnější podněty; podle počasí se – bobtnáním a smršťováním buněčných tkání – stará například o zavírání a otevírání průduchů, o pohyb květenství hvězdnicovitých rostlin podle chodu slunce atd. Dále reaguje na způsob hnojení i na pečující ruku člověka. Jako pečeť vtlačuje svůj tvar do pečetního vosku, tak se z vnějšku pronikající astrální síly vtiskují do cytoplazmy buňky. V botanice se buněčné plazmě připisuje «schopnost vnímání».&lt;ref&gt;Hermann von Guttenberg: ''Lehrbuch der allgemeinen Botanik'', Berlin 1955, s. 15.&lt;/ref&gt; Nepojmenovává se však její rostlinná svébytnost, ani hranice, která ji odděluje od živočišného vnímání. V buněčném jádře vládne fosfor a určuje jeho přísné struktury. S ním spojená bílkovina, nukleoprotein, stejně jako v zásadě všechny bílkoviny, neobsahuje žádný fosfor. Bílkovina je spojena se sírou a za svou látkotvornou pohyblivost vděčí síře, tak blízce příbuzné fosforu a ve svých vlastnostech přesto tak polární. Ta je však prostředníkem mezi astrálními silami vyzařujícími z okolí a látkami, které tvoří bílkovinu (C, O, N, H). Oba, síra i fosfor, způsobují harmonizaci bytostných článků. Ponoří-li se například astrální tělo a s ním i Já příliš hluboko do éterné a fyzické organizace, pak je «síra více astrální tělo, fosfor více Já» z této vazby vymaní.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Gesichtspunkte zur Therapie'', GA 313, přednáška z 12. dubna 1924, Dornach 2001, s. 44.&lt;/ref&gt; Oba jsou Merkurii mezi vyššími duchovními světy a jejich pozemským obrazem, mezi duchovně-zárodečným a tím, co se utváří do fyzické podoby, v dílo. Oba vstupují v nejvyšším zředění do veškerého živého dění jednotně, a přesto polárním způsobem, opakujíce minulost v přítomnosti a otvírajíce ji budoucnosti. Oba jsou ve vysokém zředění vpleteny do jádra (fosfor) a plazmy (síra) buňky. Jejich {{SE|446}}<br /> <br /> Jejich účinnost je přirozeným předobrazem pravé homeopatie, účinnosti nejmenších entit.<br /> <br /> O podstatě vodíku ve spojitosti s fosforem a sírou lze souhrnně poznamenat následující: Vodík byl charakterizován jako reprezentant živlu Ohně, resp. éteru tepla. Vodíku je stále ještě vtkáno teplo a světlo. Na cestě vývojovými stupni k Zemi&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; a nakonec materializací k «zemitě-pevnému» se teplé zhustilo v síru a světelné v fosfor. Síra umožňuje teplem pohyblivost/růst v látkovém — bez síry žádná látková výměna —, zatímco fosfor vytváří formy a na stupni lidského vědomí nechává látkově-zformované v obrazu stát se myšlenkou. Světlo je v duševním procesu prožíváno jako myšlenka. Vstoupí-li tato do vědomí, formuje se v jazyce ve slovo, v gramatiku.<br /> <br /> Síra a teplo/pohyb, fosfor a světlo/forma jsou vždy dominující vztahy. Přesto i síra ukazuje ve svém zářivě žlutém plameni svoji blízkost ke světlu a fosfor svou snadnou vznětlivostí svoji blízkost k teplu. V živém ovládá síra látkovou výměnu, fosfor prostřednictvím jaderných kyselin DNA a RNA dědičnost.&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V baldrianském květu se proces fosforového tak zjemnil, že tento — jak se smí předpokládat — prostřednictvím fosfonukleotidů ribozomů a mitochondrií plazmy, obdařen potencí duchovně-já-vlastní gestaltační síly, otvírá z přebytečných sil duchovně-zárodečného v pozemském nové vývojové možnosti rostlinného stávání.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wirksamkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Účinnost ====<br /> <br /> Jistě chybuje ten, kdo v baldrianském preparátu vidí organické fosforové hnojivo. Baldrián nemá v popelu více fosforu než jiné rostliny. O tom, co rozhoduje o účinnosti, je, že v baldrianském květu se shromažďuje koncentrace formativních sil, která je schopna utváření životních souvislostí takovým způsobem, aby v nich mohl fosfor zprostředkovávat síly, jež z oblasti čistě duchovního napomáhají rostlině k aufrechte, k organismickému vlastnímu bytí; {{SE|447}}<br /> <br /> nebo slovy Rudolfa Steinera: že «šťáva baldrianského květu» vede hnůj k tomu, aby se «vůči tomu, co se nazývá fosforovou substancí, choval správným způsobem».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&lt;/ref&gt; Tato pobídka je nezbytná všude tam, kde organické materiály hnijí — a tak tomu je při každé přípravě hnoje. Při autolytickém rozpadu a mikrobiálním rozkladu příslušných rostlinných a živočišných zbytků se rozpadá kompoziční řád, jemuž fosforová substance sloužila. Výsledný chaos látek, jež byly zbaveny svého nositelství, pak tíhne k tomu, aby tyto látky z oblasti živého upadaly zpět do stavu anorganického. Tento proces umírání příroda do jisté míry zachycuje sama tvorbou stabilních forem humusu. Tento proces se odehrává ve vlhkém-vodnatém a ovládají ho přede vším měsíční síly. Při kompaktním nahromadění organického materiálu v hnojiči a kompostové hromadě, jakož i při skladování kejdy a močůvky, vyžaduje zmíněná řídící opatření z rukou člověka.<br /> <br /> Účinnost baldrianského preparátu však přesahuje i toto. Nevyčerpává se tím, že fosfor uvolněný z organických sloučenin bezodkladně znovu zabudovává do jaderných bílkovin mikrobů, a tím ho dočasně váže, než ho přijmou kulturní rostliny. Mikrobiální dění se odehrává ve vlhkém-vodnatém, nejméně ze všeho zpočátku v zemitě-pevném. Toto nastává teprve v důsledku specializované činnosti půdních živočichů vedené astrálním tělem. Účinnost květní šťávy baldrianky se naproti tomu jeví jako všeobecná, do všech dílčích procesů zasahující a je stmelující — jako taková, která bujné Stoffwechselgeschehen hnojiště uzavírá do vcelku uzavřeného celku. Pod vlivem tohoto preparátu se hnojiště rozvíjí v jakousi podobu organismu, v němž astrální síly vyzařující z periferie prostupují chaos rozkladu. Tyto síly tvoří astrální organizaci hnojiště, která — mocí sil vyššího ryze duchovního já-bytí, jí vlastních — činí z fosforu, jenž se ze všech vazeb uvolňuje, opět nositele. Přidáním baldrianského preparátu se uskutečňuje jakési nové obdarování fosforu poté, co v průchodu chaosem rozkladu svlékl své dřívější nositelství ducha. {{SE|448}}<br /> <br /> Takto nahlíženo hnojí baldrianský preparát prostřednictvím organických hnojiv nejintimnějším způsobem životní tvořivé procesy, které se v horizontále plošně rozestírají v bránicovém orgánu půdy a v listech rostlin, a svisle pak to, co se jako duchovně-bytostné výšin a hlubin vyjadřuje ve stángelové síle rostlin. Na pozadí tohoto světového kříže je třeba hledat prvky nazírání, skrze něž lze nalézt potvrzení toho, co je svou vlastní silou průkazné v tom, co bylo prozkoumáno na duchovním poli. Každé z popsaných preparátů se to týká svým specifickým způsobem.<br /> <br /> Pro výsledky antroposofické duchovní vědy musí být teprve v průběžném myšlení a konání vytvářeny fenomény, jimiž se zaručuje pravdivost toho, co bylo poznáno v duchu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Schachtelhalmpräparat&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Přípravek z přesličky rolní ===<br /> <br /> Nepatří do řady kompostových preparátů; stojí o sobě a Rudolf Steiner ho popisuje v šestém přednáškovém cyklu v souvislosti s odolností vůči houbovým chorobám.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 167.&lt;/ref&gt; K preparaci přichází v úvahu přeslička rolní (''Equisetum arvense''). Vedle dalších přesliček zastupuje dodnes — spolu s plavuněmi a kapradinami — praformy rostlinné říše. Předchůdné formy, jako jsou psilofyty, ukazují zpět až na konec siluru a počátek devonu, tedy přibližně do středu starohory (''paleozoikum''). Je to doba «Lemurisu», opakování planetárního předstupně «Starého Měsíce» ve vývoji Země.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Tyto praformy jsou zrozeny z vody a dobývají pevninu. Blízkost k živlu vody dokládá z celého bohatství tehdejší příbuzenské flóry rod Equisetum, existující dodnes. To se projevuje jak ve stanovištním prostředí, kde se přeslička přednostně vyskytuje, tak ve složitém dění klíčení. Přesličku nacházíme na hlinitých až jílovitých stanovištích se stagnující vodou nebo stagnačními horizonty. {{SE|449}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 34, S. 449.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 34: Der Ackerschachtelhalm mit Spross und unterirdisch bewurzeltem Rhizomsystem.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Erscheinungsform&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zevní podoba ====<br /> <br /> Zevní vzhled překvapí uprostřed okolní flóry. Stonek se zvedá rovně jako svíčka, členěný do jednotlivých článků (''internodií''), která do sebe zapadají jako škatulky (obrázek 34).<br /> <br /> Přeslenlicovitě nasedající, nevětvené postranní větve vykazují týž stavební princip. Pod mírným úhlem od vodorovné osy vybíhají šikmo vzhůru. Stonek i postranní větve jsou jednotně zelené a přebírají funkci {{SE|450}}<br /> <br /> listů. Co překvapí, je právě absence listů — a stejně tak nepřítomnost květů. Z toho plyne, že nelze pozorovat žádnou metamorfózu tvaru — až na to, že postranní větve jsou při bázi stonku kratší, pak se rozevírají a k vrcholu výhonku se pyramidálně zkracují. Listový vývoj se redukuje na podlouhlé, k vrcholu zašpičatělé obalné lístky, které těsně přiléhají k bázi článků stonku. V jejich šestihranném, škatulovitém uspořádání se uplatňuje křemen-křemičitý princip prostupující celou rostlinou — stejně jako v šestihranných štítcích pokrývajících prašníky plodných klasů. Celou rostlinou vládne stěbelní princip — zatímco kapradiny, které mají stejný časový původ, jsou ovládány listem. Plavuně zaujímají střední polohu. Co tolik udivuje, je rozpor, který přeslička sama daruje. Na jedné straně je to její blízkost k vlhku a vodnímu živlu v podloží, na druhé straně její silně proformovaná, zkřemenělá podoba, která se přísně začleňuje do svislé osy Země–Slunce. Přeslička rolní tento rozpor ovládá.<br /> <br /> Hledá-li se generativní pól této rostliny, nalézá se v několika málo exemplářích oddělených od vegetativní části v podobě červenohnědých, vřetenovitých klasů, které vyrůstají každý na výhonku s hustě řazenými články stonku; při jejich bázi jsou ovinuty věncem černo-hnědých špiček listů. Klasy podávají podobný obraz jako houby vyrůstající z temnoty země. To dělá přesličku rolní v rodině přesliček jedinečnou, a proto je i srozumitelný její účinek proti houbovitému: v oddělení plodného sporangioforu od sterilního zeleného výhonku se jaksi distancuje od houby-gesta. Ostatní přesličky nesou sporangiový klas na vrcholu zelené rostliny.&lt;ref&gt;Srov. také: Jean-Michel Florin (Hrsg.): ''Biologisch-dynamischer Weinbau'', Dornach 2020, S. 154 f.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Rhizom-Wurzelsphäre,_die_vegetative_und_generative_Vermehrung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Rhizomová kořenová sféra, vegetativní a generativní rozmnožování ====<br /> <br /> Svislý vegetativní výhonek pokračuje v téže posloupnosti článků stonku do hloubi země ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#449|obrázek 34]], s. 449). Narazí-li na horizont stagnující vody — například na rozhraní A-horizontu (svrchní půda) a na jíl bohatšího B-horizontu (podorničí) nebo na spodní vodu — odbočí postranní výhonek, který dále roste vodorovně podél hranice vrstevní vody. {{SE|451}}<br /> <br /> Rhizomové výhonky jsou vzdušné. Z rhizomových uzlů, zčásti i z primárních vertikálních výhonků, vyrůstají sekundární výhonky vzhůru ke světlu a starají se o rozmnožování vegetativního porostu. Vertikální rhizomy proráží s velkou dynamikou zhutněnou zónu, aby se znovu rozvětvily horizontálně na hlouběji ležící vodní vrstvě. Dokonce i z hloubek tří až čtyř metrů vysílají odtud svými černo-hnědými rhizomovými výhonky nahoru (obrázek 34, s. 449).<br /> <br /> Přeslička rolní nemá primární kořeny. Její jemné, vláknité, do hloubky směřující kořeny jsou výhonkového původu; vyrůstají z mezičlánků (internodií) rhizomových výhonků. Na sklonku podzimu se na přípovrchových horizontálních rhizomech tvoří vejčitá zduření — zásobárny živin pro jarní rašení, především pro jako první vyrážející úrodné načervenale hnědé výtrusnicové nosiče. Takový nosič nese v vřetenovitém uspořádání šestihranné výtrusnicové vaky. Po dozrání výtrusů úrodný výhonok rychle odumírá. Prašné výtrusy jsou unášeny větrem a klíčí, jakmile se dostanou do vlhko-vodnatého prostředí. Z klíčících výtrusů vychází nejprve kořeníčku podobný hrot; rozvíjí se pak zelenající, řasám podobný předklíček (*Prothallium*). «Do tohoto vývojového stádia je přeslička rolní zelenou vodní rostlinou.»&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: *Auf den Spuren der Präparatepflanzen*, Dornach 2005, S. 105.&lt;/ref&gt; Předklíčky se vyskytují ve dvou druzích. Jeden druh *Prothallium* tvoří kulovité spermatidy, které se mohou za pomoci dvou bičíků volně pohybovat ve vodě. Druhý druh předklíčku tvoří vaječné zárodky, jež jsou oplodňovány volně plavajícími spermatozoi. Po oplodnění opouští svisle nahoru i dolů rostoucí výhonok přesličky rolní vodnatou fázi a spojuje se s pevným zemským a silami slunce. Oba — jak úrodné, tak vegetativní výhonky — vyrůstají z rhizomů, které pronikají do hlubších půdních vrstev a tam se zakoření.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_oberirdische_Spross_und_der_Kieselprozess&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Nadzemní výhonok a křemičitý proces ====<br /> <br /> Nahoru do vzduchu, tepla a světla se táhnoucí, neplodný výhonok přesličky rolní je skrz naskrz stonek. Vlastní listové čepele chybějí; pouze rudimentární listové útvary v podobě nenápadných, do přeslenů sdružených, límcovitých ochranných pochev leží při základnách článků stonku. Rýhované články ústředního výhonku a bohaté větvení v přeslenitě uspořádané postranní větve ukazují, co se týče příjmu {{SE|452}}<br /> <br /> slunečního světla a výdeje vodní páry dostatečně velký povrch. Ten je utvořen tak, aby byl zajištěn vysoký průtok vody přesličkou. Její úzký vztah k živlu vody se uplatňuje také v tom, že z vody proudící ve vodivých drahách xylému odebírá přesliččina rolní křemičitou kyselinu, pocházející z minerálního zvětrávání půdy. Její anorganická povaha se oživuje působením Slunce dávajícím život v rostlině. Lze říci: Voda zprostředkovávající síly Měsíce v této rostlině, která odkazuje zpět do pradávných časů vývoje rostlin, znovu otevírá křemičitou kyselinu pro dnešní sluneční působení. Obdaří ji silami, které vytvářejí harmonický vyrovnávací přechod mezi minulým měsíčním působením a dnešním zemsko-slunečním. Tím stojí přeslička rolní v polárním protikladu k pampelišce. Jestliže pampeliška coby hvězdnicovitá patří k nejvýše vyvinutým rostlinám, pak přeslička patří k těm, které stojí na počátku vývoje suchozemských rostlin. V přesličce spojuje křemičitá kyselina minulé vývojové stupně s přítomností, v pampelišce pak vývojové výdobytky přítomnosti s budoucností.<br /> <br /> Životní proces přesličky rolní je metabolicky aktivní křemičitý proces zrozený ze živlu vody. Pohybuje se zevnitř směrem k periferii živých tkání. Jak voda odpařuje vnějším teplem, vylučuje se křemičitá kyselina a obaluje celou stonkovou rostlinu pláštěm vodnaté amorfní kyseliny křemičité. Nacházíme ji v pokožkových buňkách i uloženu mezi jejich buněčnými membránami. Procházejí se všechny stavy — od roztoku přes plastický gel až po ztvrdlý, amorfní, sklovitý opál, což je vodnatý oxid křemičitý (SiO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt; + H&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O). Zpopelní-li se stébelné pletivo přesličky, zůstane po vyhoření černé uhlíkové kostry nakonec bílá křemičitá kostra. Vykazuje čočkovité vypoukliny, které za živa usměrňují sluneční světlo na v řadách uspořádaný chlorofyl.&lt;ref&gt;Ebd., S. 107.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Vysoký obsah kyseliny křemičité — 70 % v popelu — určuje tuhý, paprskový vzhled přesličky rolní. Dělá ji drsnou a křehkou. Křemen v přesličce «žije» tak, «že se v ní opevnil jako v pevnosti».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 83.&lt;/ref&gt; {{SE|453}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Herstellung_und_Anwendung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Výroba a použití ====<br /> <br /> Z přesličky rolní se kolem svátku Jana, v době jejího největšího vegetativního rozkvětu, sbírá zelený výhonek za slunečného dne a na vzdušném stínu se rozloží v tenké vrstvě a suší. K dalšímu zpracování uvádí Rudolf Steiner: «dass man Equisetum arvense zu einer Art von Tee macht...» [citát ponechán v němčině]. Stappung celosvětově zdokumentoval rozmanité praxe přípravy čaje z přesličkové natě, co do délky vaření a následného kvašení na kejdu i studeného kvašení čerstvé natě, dob, množství a četnosti použití, a také toho, zda preparát jen předchází problémům, nebo slibuje účinek i při akutním napadení houbami. Ze souhrnu zkušeností s přípravou čaje vzešel tento recept: «V deseti až dvaceti litrech vody se vaří 200 až 300 gramů drogy přibližně jednu hodinu při slabém varu. Při použití čerstvé natě přibližně 1,5 kg na stejné množství vody.» Delší doba vaření je nutná jednak k rozluštění silně zkřemenělých periferních buněčných tkání, jednak k tomu, aby tento proces probíhal v univerzálním pralivedle tepla.<br /> <br /> Pokud jde o formu použití, používá Rudolf Steiner pojem «kejda». Ten naznačuje, že přeslička po fázi louhování má být vystavena kvašení, čímž může postupně docházet k rozluštění obtížněji rozložitelných organických látek. Tvorbou kyseliny se z čaje stává kejda a ta je poté po delší dobu trvanlivá a použitelná. Teprve když přejde do hniloby a začne páchnout (sulfan, H₂S), je třeba od dalšího použití upustit. Stranou by se mělo nechat i studeného kvašení čerstvého přesličkového materiálu, jak se tu a tam praktikuje. Při delších dobách kvašení hrozí předčasné vadné kvašení a nedostatečné rozluštění amorfní {{SE|454}}<br /> <br /> Křemičitosti je nevyhnutelná. Tepelné působení v procesu varu se zdá být zásadního významu pro to, aby se křemičitost mohla stát účinnou.&lt;ref&gt;Viz k tomu: Ulrich Meyer: «Optimierung der Kieselsäure-Extraktion aus Equisetum arvense – Ergebnisse für die alltägliche Praxis», in: Ulrich Meyer, Peter Alsted Pedersen (Hrsg.): ''Anthroposophische Pharmazie'', Berlin 2016, 807 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Doby použití se řídí tím, zda má být přeslička-kejda použita preventivně, nebo až v akutním případě. Podle Rudolfa Steinera jde v první řadě o preventivní opatření. Přeslička-kejda působí prostřednictvím půdy a při nadměrných, trvale vlhko-mokrých podmínkách snižuje tlak hub na rostliny. Z tohoto pohledu se doporučuje přesličku-kejdu v pokud možno ročním rytmu vylévat na celou zemědělskou a zahradní provozní plochu v množství 100 l/ha. Ideální by bylo, kdyby se to dělo třikrát až čtyřikrát ročně — na konci zimy a na jaře (březen), v létě a na podzim až do počátku zimy (listopad). V každém případě by v rámci osevního postupu zvláště houbám vystavené kultury, jako obilniny a určité okopaniny, měly dostat preventivní ošetření. Přímé postřiky do porostů při akutním napadení, často v kombinaci s kopřivovou kejdou, mohou napadení výrazně omezit. Jde o opatření, které napadení bojuje. Preventivní ošetření prostřednictvím půdy zajišťuje, že se s počátky nákazy zakročí včas.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wirksamkeit_des_Schachtelhalmpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Účinnost přípravku z přesličky ====<br /> <br /> Použit preventivně, rozvíjí přípravek z přesličky svou účinnost prostřednictvím půdy. Přijde-li tato půda po případně již vlhkém podzimu a mokré mírné zimě do jara, je celý prokořeněný prostor zvláště silně vystaven silovým záření Měsíce — a to zvláště při úplňku a přiblížení Měsíce k Zemi (''perigeu''). Ty jsou zprostředkovány vodou a probouzejí v půdě měsíční život, příbuzný oné vodní živosti, v níž se kdysi v pravěku vyvíjely nižší stupně rostlinného a živočišného života. Posunuty v čase, působí dnes tato živost ve světových oceánech a jinak v řekách, jezerech a rybnících. Tento původům ještě blízký, málo diferencovaný život pochází z geologické epochy raného a středního lemuru — z opakování vývoje «starého Měsíce», jenž předcházel vývoji Země.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Geologicky řečeno, jde o epochy {{SE|455}}<br /> <br /> *Proterozoika* a *paleozoika*. V této době převahy měsíčních sil ještě neexistovaly žádné kvetoucí rostliny. Byl to čas výtrusných rostlin, k nimž — vedle výše zmíněných — patří rovněž houby. V půdě, která se teprve vytvářela z vodního živlu, vstupují do proměnlivých vztahů síly měsíční se silami slunečními. V následné epoše *kenozoika* čili *terciéru* (Atlantida) získávají sluneční síly převahu; kvetoucí rostliny se rozvíjejí se svými primárními kořeny. V *neozoiku*, v novověku Země, se půdy vyvíjejí v humusnaté minerální půdy a pod rukou člověka v kulturní půdy.<br /> <br /> Přetrvává-li vlhko a měsíční síly přitom převažují, je kulturní půda jednostranně prostoupena měsíční živostí. Tím se probouzí právě ten nižší rostlinný a živočišný život oněch dřívějších vývojových stupňů — a tím zvláštním způsobem také růst hub. To se neděje pouze v půdě, nýbrž o patro výše také v nadzemních orgánech rostliny i na nich. Co má své oprávněné místo v temnotě půdy, vytváří si neprávem druhé dno ve vzdušném prostoru nad zemí; mikrobní život parazituje na živých tkáních rostliny. Ani nynější sluneční působení může jen omezeně bránit tomuto bujícímu cizímu životu. Je třeba hledat takovou rostlinu, která dokáže v sobě soustředit a zpracovat tolik sluneční síly, že zneškodní přebytečný měsíční život ve vodním živlu — ano, která ve smyslu syntézy dokáže vytvořit zdravý poměr mezi polaritami z minulosti působící měsíční astrality a ze současného kosmu přicházející sluneční astrality. Tuto schopnost má přeslička jako vynikající zástupce přechodu z rostliny vodou zrozené k rostlině zemí zrozené. Jako čajová kejda působí tak, že se půda odlehčuje od přebytečné měsíční síly, že přeslička «zbavuje vodu její zprostředkující síly a dává půdě více zemskosti, aby větší měsíční působení nepřijímala skrze přítomnou vodu».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 167.&lt;/ref&gt; Tímto popisem je jednoznačně poukazováno na profylaktické ošetření půd přípravkem z přesličky. Spolužití s chodem počasí v ročním běhu vychovává vědomí k tomu, aby jednalo s prozíravou moudrostí. Děje-li se profylaxe pravidelně rok od roku, předchází se akutnímu případu. Přesto je popsáno mnoho zkušeností, zejména {{SE|456}}<br /> <br /> z oblasti zahradnictví, o zkrocení akutního plísňového napadení a jiných pohrom přípravkem z přesličky ve formě čajové kejdy.&lt;ref&gt;Walter Stappung: *Die Düngerpräparate Rudolf Steiners – Herstellung und Anwendung*, Rüfenacht 2017, Bd. I + II: 748 S.&lt;/ref&gt; Experimentální dlouhodobé pokusy k preventivnímu účinku přípravku z přesličky neexistují. Exaktní pokusy překračují meze proveditelnosti. Jistota účinnosti — a to platí pro všechny zmíněné přípravky — spočívá v myšlenkovém proniknutí výsledků geisteswissenschaftlicher Forschung a v potvrzující zkušenosti, kterou učí praxe.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Kanon_der_sechs_Düngerpräparate,_ihr_Zusammenwirken_unter_Bildung_eines_neuen_Mittleren_–_eine_Zusammenschau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení při vytváření nového středu — celkový pohled ===<br /> <br /> Nabízí se otázka, zda pořadí šesti hnojivých preparátů, jak je Rudolf Steiner popisuje v Zemědělském kurzu, je náhodné či zákonité. Vše svědčí pro to, že platí to druhé, vezme-li se v úvahu jak zvláštní povaha výchozích materiálů pro preparaci, tak účinnost samotných preparátů v postupném budování bránicové půdy v oživlou, produševnělou a produchovenou celistvost mezi kosmickými výšinami a zemskými hlubinami.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Reihe_der_Präparatepflanzen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Řada preparátových rostlin ====<br /> <br /> Šest preparátových rostlin se vyznačuje tím, že mezi sírovým pólem květů a solným pólem kořenů vládnou specifické kosmické a pozemské substanční poměry; přičemž je nápadné, že první tři preparátové rostliny — řebříček, heřmánek a kopřiva — tvoří trojici, a stejnou trojici tvoří dubová kůra, pampeliška a kozlík ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#457|Obrázek 35]]).<br /> <br /> Mezi oběma trojicemi leží skrytá, a přitom zpředmětněná, práh vzájemného přechodu k jednomu středu — k půdě. Obě trojnosti tvoří polaritu. První z nich zastupuje více zásaditě-alkalický, pozemský pól. Na této straně vládne síra. V anorganickém je tvořitelkou kyselin, v organickém rozvíjí svou kosmickou povahu, neboť «na cestě síry vstupuje duch do fyzična přírody {{SE|457}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 35, S. 457.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 34: Die Reihe der Präparatepflanzen und Organhüllen in Beziehung zum Stoffwechsel- und Nerven-Sinnes-System des Tieres sowie die Mittebildung zwischen den Höhen- und Tiefenkräften.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> hereinwirkt, «síra je přímo nositelem duchovního».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach, 1999, S. 64.&lt;/ref&gt; Ve životních procesech rostlin jakoby odhmotňuje pozemské látky alkalií (K, Na) a zemin alkalických kovů (Ca, Mg) a také železo jako bázi těžkého kovu. V pořadí první trojice je to řebříček, který svou zvláštní silou síry zpracovává alkalický kov draslík. V rozšíření tohoto procesu přistupuje u heřmánku zemský alkalický kov vápník, a opět je to kopřiva, která svou silou síry — vedle draslíku a vápníku — zpracovává železo v železné záření. Tímto posledním vede dál ke skryté středu. Železo je v přírodě, až po člověka, kovem inkarnace; upevňuje v tělesné organizaci {{SE|458}}<br /> <br /> účinné síly duchovně-bytostného. V člověku se železo soustřeďuje v krvi, která svým oběhem spojuje srdce s periferií, s tělesnými funkcemi. V krevním proudu, který míří k srdci a, jím «uklidněn» se vrací zpět do těla, prožívá duchovní duše člověka své inkarnování v těle.<br /> <br /> Srdce se zamýšlí a sjednocuje to, co se krvi vepsalo v tělesných orgánech až k periferii těla. V srdci nalézá přitékající a odtékající krev vlastnoaktivní obal, který rytmicky pulzujíc udržuje krev životaschopnou. Druhý pól tvoří ledviny, které jiným, polárním způsobem znovu uvádějí krev do životaschopného stavu. Vytvářejí prostor, do něhož krev jako tepenný proud vystupuje z cévního systému a, vyzdvižena nad pozemsko-hmotné látkové procesy, je ledvinnou činností prohlédnuta, osvěžena a kde je vytvořen harmonický vyrovnávací stav mezi pozemsko-hmotným a kosmicko-duchovním. Teprve po «zkoušce srdce a ledvin» zůstává krev životaschopná.<br /> <br /> Jinak se to má s vyššími rostlinami. Rostou svým specifickým způsobem — jak právě ukazují preparátové rostliny — z úrodné půdy, ze «středu» mezi výšinami a hlubinami, vzhůru. Tento střed je teprve zárodečně založen; ve svých funkcích vzhledem k křemeni, vápenci, jílu a humusu ještě nepůsobí samostatně ze sebe; potřebuje výchovu. Týká se to především funkcí jílu, který ve své sezonní rytmice má vlohu k jakési srdeční funkci, a funkcí humusu, který ve své dynamice stojí blíže ledvinné funkci. Opatření k této výchově tvoří pravé umění zemědělství.<br /> <br /> Mezi různými opatřeními, která byla charakterizována, je to hnojení z ducha člověka, které otvírá bránu do budoucnosti. Toto hnojivé vychovávání se vztahuje na oživování pozemských látek hlubin. V jeho službě stojí první trojice — řebříček, heřmánek, kopřiva —, která středu, bránici, postupně pomáhá k stupňům funkční samostatnosti. Tyto tři léčivé byliny mají moc ve svých životních procesech přeměňovat pozemské látky draslík a vápník v dusík, to jest obdařovat je vlastností stát se nositeli astralických sil.<br /> <br /> K první trojici poznamenává Gunter Gebhard: «Síra jako element, který přímo z elementu ohně ‹spadl› do elementu země, je substancí, která vede duchovní do pozemského; zkráceně řečeno: síra je bytost, která může teplo hmotně zhustnout, to jest tam, kde {{SE|459}}<br /> <br /> toto bytí působí, se substanciálně ukazuje síra. Tím jsou první tři preparáty takovými, které podporují inkarnování duchovního (rostlinného života). U řebříčku je to draslík, který zcela nese v sobě tekutost a který zvláště vytváří vztah k éterickému (individuální ätherleib): vápník s heřmánkem vtahuje astrální do fyzického těla prostoupeného éterleibem (přitahuje z kosmu to, co dává rostlině gestalt); a s kopřivou konečně železo, jež má svůj těsný vztah k inkarnování Já u člověka a zde, zprostředkováno sírou, vede duchovní praobraz rostliny do fyzického zjevení a udržuje ‹kontakt› k prarůstlině ve sféře za kosmem (‹durchvernünftigen›). Prvními třemi preparáty se půda rozvíjí tak, aby byly podporovány všechny čtyři bytostné články, které náleží k fyzickému jeví se v pozemském, a to pro rostlinu.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Ve druhé trojici — dub, pampeliška, kozlík — je silněji zdůrazněna kosmická, kyselinová strana. Síra zde již není výslovně jmenována, třebaže patří právě k nejsilnějším tvůrcům kyselin. Tento zdánlivý rozpor se vyřeší, když si uvědomíme, že v případě první trojice je síra jmenována jako element, který zprostředkovává duchovní fyzicky-živoucímu. Ve formě kyseliny sírové z této funkce vypadla a stala se pozemskou. Ve druhé trojici jde o kyselinové působení sestoupené do fyzického.<br /> <br /> V případě dubové kůry/borky stojí sice vápník jako zemsky-alkalický kov v popředí. Rozhodující pro jeho funkci je ale ta struktura, v níž vápník v kůře nebo borce dubu leží v podobě šťavelanu vápenatého. Průchodem životními procesy dubu se tvoří jako produkt předčasně do kůry/borky vyloučeného a dohořelého procesu kvetení. Šťavelan vápenatý dostává svou «strukturu» (formu) souhrnně skrze bytostnou povahu dubu a zvláště skrze sulfurické působení kyseliny šťavelové. K tomu doplňuje Gunter Gebhard: «Dub, jako Mars-/železová bytost, má svůj hlubší vztah k Já, ke sféře za kosmem, tam, kde se duchovní praobrazce odkrývají nadsmyslově bádajícímu. Vápník vsává do sebe veškeré astrální; to, že forma ve fyzickém vůbec je možná, má svůj základ v astrálním; jak se forma ukazuje, zakládá se v Já (v ideji), které skrze astrální působí. Šťavelan vápenatý dubu vsává {{SE|460}}<br /> <br /> makrokosmické do mikrokosmu; a skrze železnou sílu dubu navazuje spojení s duchovním praobrazem. Jsou-li mikro- a makrokosmos vzájemně v harmonii, pak je organismus zdravý. Preparát z dubové kůry tuto harmonii mezi oběma póly udržuje a tím prophylakticky skrze půdu podporuje zdraví rostliny.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V dubové kůře/borce je tedy vápník jaksi uchopován shora, z kosmického pólu, který se darloží v procesu kyseliny šťavelové. U pampelišky se tento proces stupňuje tím, že pomocí nejvyšší dokonalosti rozvinutého květu přivádí «v kosmu jemně rozptýlenou kyselinu křemičitou» dovnitř a uvádí ji do vztahu s draslíkem oživovaným v mléčné šťávě. Opět je to působení kyseliny, skrze něž se síly kosmu shora vpečeťují do pampelišky a skrze ni do půdy. <br /> <br /> Kozlík ovládá v charakterizovaném způsobu fosforový proces.<br /> <br /> Polární bytostné vlastnosti šesti preparátových rostlin jsou tak ve svém spolupůsobení nadány k tomu, aby vytvořily vše přesahující syntézu: tvorbu preparátu nastávající, slunečné středy mezi výšinami a hlubinami. V erkraftování této středy se může půda, bránice, vyvíjet k stále větší vlastní aktivitě. Na zásadité straně trojice řebříčku, heřmánku a kopřivy zpřístupňuje zdola silám bránicové půdy látečné síly, na kyselé straně trojice dubové kůry, pampelišky a kozlíku substanční síly shora. Kozlíku přísluší přitom zvláštní postavení v tom smyslu, že prostřednictvím nositelství fosforu otevírá mimokosmickou sféru ducha, svět bytostných praobrazů (obrázek 36, s. 462).<br /> <br /> Gunter Gebhard k tomu doplňuje: «Ve svém chemickém chování jsou zásady (louhy) látky, jejichž charakter je ‹luciferský›, zatímco kyseliny nesou v sobě cosi bytostně ‹ahrimanského›. Stejně tak je síra bytostným obrazem Lucifera a fosfor zobrazuje ahrimanské síly. Uprostřed mezi těmito dvěma polárními mocnostmi protivníků stojí Kristus jako zástupce lidstva, který, udržuje rovnováhu mezi těmito bytostnými mocnostmi, ukazuje lidstvu cesty do budoucnosti. V ‹zemědělské individualitě› je tato středa vytvořena jako půdní bránice. Je nadále vložena do rukou člověka, aby přivedl k rozvoji tento životní zárodek středy.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt; {{SE|461}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Reihe_der_tierischen_Organhüllen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Řada živočišných orgánových obalů ====<br /> <br /> Také tyto se zákonitě člení na první trojici, viděno z látkově-výměnného pólu zvířete směrem k srdci, a na druhou trojici, z předního dílu zvířete, smyslového pólu, směrem ke středu. V této souvislosti charakterizuje Rudolf Steiner působení planet ve zvířeti ve vztahu ke Slunci ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#462|Abbildung 36]], S. 462). Vychází zcela z nazírání, z «tvarové a barevné podoby, také s ohledem na strukturu a konzistenci jeho substance od přední části dozadu, tedy od čenichu k srdci, kde jsou účinky Saturnu, Jupitera, Marsu, v srdci působení Slunce a za srdcem, směrem k ocasu, působení Venuše, Merkura, Měsíce».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 60.&lt;/ref&gt; Vyšší zvíře se tedy v horizontále páteře člení na polaritu působení podsluneční planet v látkově-výměnném pólu. Obojí je ze vzájemně protichůdných směrů orientováno k srdci.<br /> <br /> Ohledně pořadí podsluneční planet s Měsícem, Merkurem a Venuší navazuje Rudolf Steiner ze svého duchovního bádání na starou moudrost mystérií. Totéž platí pro charakterizaci jejich makrokosmických sfér působení ve vertikálním uspořádání «zemědělské individuality». Zde je pořadí od Země dolů do hlubin: Mars, Jupiter, Saturn, a nahoru do výšin: Měsíc, Merkur, Venuše, Slunce.&lt;ref&gt;Ebd., S.44.&lt;/ref&gt; Tato prapůvodní moudrost, pěstovaná v mystériích ve spojení se zbytky instinktivního jasnovidectví u lidí, doznívala ve světovém obraze Ptolemaiově. V tomto, stejně jako v dnes vládnoucím, který sahá ke Koperníkovi, se zrcadlí vývoj vědomí lidstva. V poatlantských kulturních epochách staroindické a staropersské kultury žilo v lidech v zbytcích jakési «vědomí nebes». To vyhaslo a s probuzením k sebevědomí bylo v přítomnosti proměněno v vědomí zemské, fixované na předměty. Lidé těchto raných dob prožívali ještě planetární sféry naplněné činy duchovních hierarchií, které měly planety za svůj příbytek.<br /> <br /> S vyhasínáním tohoto prožívání — které žilo dále obrazně v mytologiích — vznikla na počátku třetího kulturního věku ve třetím tisíciletí hvězdověda Sumerů, Babyloňanů a Egypťanů. Ve čtvrtém kulturním období se tato dále emancipovala a přešla do ptolemaiova světového obrazu {{SE|462}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 36, S. 462.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 36: Die polare Beziehung des unter- und obersonnigen Planetenwirkens zu den tierischen Organhüllen im Hinblick auf die Entwicklung der Wesensglieder der «Landwirtschaftlichen Individualität» und ihre Dreigliederung nach Leib (von unten), Geist (von oben) und Seele (rhythmische Mitte).&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Ve vzestupném věku vědomostní duše se světový obraz smrskl na to, co vnímají vnější smysly. U Koperníka a jeho následovníků vyhaslo vědomí bytostně naplněné planetární sféry a zbyla kulatá hmotou naplněná koule, pohybující se v berechenbaren pohybových průbězích prostorem.&lt;ref&gt;Vgl. Elisabeth Vreede: ''Astronomie und Anthroposophie'', Dornach 1980, S. 75; dieselbe: Über den Planeten Merkur, in: ''Kalender Ostern 1942–1943'', Arlesheim; sowie dieselbe: ''Texte über Planetensphären in den Rundschreiben 1927–1930''(Bearbeitung durch Liesbeth Bisterbosch und Frauke Roloff, Oktober 2020). – Im Zuge dieser Emanzipation des menschlichen Bewusstseins hin zum erwachenden, der Erde zugewandten Selbstbewusstsein kann es verständlich werden, dass eine Verwechselung von den Venus- und Merkursphären stattgefunden hat. Diese Verwechselung betrifft nicht den Planetenkörper als solchen, sondern ihre übersinnlich kraftenden Wirkenssphären, dasjenige, für was seit Urbeginn diese beiden Himmelskörper, Venus und Merkur, als geistig-seelisch wirksame Entitäten standen.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Každý z těchto světových obrazů je jakoby momentní snímek, lidský výtvor o tom, jak se člověk v průběhu věků ke světu {{SE|463}}<br /> <br /> stojí. Každý z nich je sám o sobě oprávněný a správný. Dnešní, na Koperníkovi spočívající světový obraz bere v úvahu již jen kvantitativní aspekt tělesnosti, nikoli kvalitativní, bytostně prostoupenou sféru působení. Kosmos se dnešnímu pohledu jeví prázdný — bez bytostí, bez činů.&lt;ref&gt;Lievegoed věnoval polární trojici hnojivých preparátů v jejich vztahu k působení planet a životním procesům v rostlině a živočichovi podrobnou studii (Bernhard C.J. Lievegoed: ''Planetenwirken und Lebensprozesse in Mensch und Erde'', Stuttgart 2002, 82 S.). Popisuje v ní, jak v životních procesech preparátních rostlin stojí vždy specificky jeden zástupce nadsluneční planety s jedním ze sféry podsluneční v polárním vztahu působení — Saturn k Měsíci, Jupiter k Merkuru a Mars k Venuši, vždy se Sluncem uprostřed; dále, jak síly tohoto polárního působení vstupují při obklopení živočišnými orgány, exponovanými zimním a slunečním silám, do zesílené vzájemné souhry a jsou v ní uchovávány; a jak se z toho stávají pochopitelnými ony procesy v půdě a rostlinách, jak je popsal Rudolf Steiner: osvěžující oživování, uzdravování, vzájemné sladění a zjemňování pro vnímání.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Na tomto místě je třeba poukázat na skutečnost, že posloupnost živočišných orgánových obalů je orientována od periferie pozemského i nejvzdálenějšího kosmu směrem k jednomu středu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#462|Obrázek 36]]).<br /> <br /> Navazujíce na výše uvedený citát o působení planet v organismu živočicha, soustřeďuje se podsluneční působení Měsíce, Merkuru a Venuše na břišní orgány ze zádu směrem k srdci — a přitom na systém ledvin v nejširším smyslu. Ledvina přijímá vyzařující síly Venuše.&lt;ref&gt;Viz: Lothar Vogel: ''Der dreigliedrige Mensch'', Dornach 1979, S. 239.&lt;/ref&gt; Těsně s nimi je spjato silové působení Merkuru a v systému ledvin a močového měchýře pak působení Měsíce. Podstata merkuriálního se projevuje v silně rytmicky utvářených funkcích břišních orgánů. V ledvině jsou to procesy vylučování a zpětného vstřebávání. Merkuriálně vylučuje z arteriálního krevního proudu primární moč, prochází ji, nově ji látkově uspořádá a to, co bylo harmonizováno jako použitelně roztříděné, vrací zpět do krve.&lt;ref&gt;Viz: Michaela Glöckler: «Das Nieren-Blasen-System und das Schafgarbenpräparat»; in: Manfred Klett und Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Frage der Düngung im biologisch-dynamischen Landbau'', Dornach 1994.&lt;/ref&gt; Tento proces jakési kapalinné dýchání se jednostranně zkoncentruje ve funkci močového měchýře na čistý vylučovací pochod látek, které se pro organismus staly nepoužitelnými. Zde síly Měsíce modifikují působení Venuše.<br /> <br /> Jinak se věci mají s přijatou potravou; ta je v trávení střev tříděna. Co pro organismus není využitelné, je vylučováno v konzistenci pevnější; i toto organické dění lze považovat za výraz měsíčního působení. Co naopak jako tekuté trávicí šťávy vstupuje do lymfatického a krevního oběhu, {{SE|464}}<br /> <br /> uplatňuje se v procesech, v nichž lze předpokládat, že působení Venuše je modifikováno působením Merkuru. Co se v břišních orgánech člověka a zvířete odehrává jako Venuše-ledvinový proces, modifikovaný Merkurem a Měsícem, to se znovu nalézá ve wirksamkeit preparátu z kopřivy. Zde, lze říci, se v organickém životě kopřivy — v součinnosti draslíku, vápníku, vodíku a železného záření — může uskutečňovat ta přeměna látek, o níž pojednává kapitola «K otázce přeměny látek» (s. 384 n.): astralizace oživené látkovosti k novotvorbě dusíku ze života rostliny.<br /> <br /> Sledujeme-li řadu obalových orgánů, které jsou — s jedinou výjimkou — odebírány z domácích zvířat pro preparaci, stojí na počátku jelení močový měchýř ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|obrázek 26]], s. 363). V měchýři se dovršuje ledvinový proces tím, že koncentruje to, co bylo v ledvině vytříděno, a vylučuje ven. V kulové podobě měchýře je tekutý živel napodobením zprostředkovatele měsíčních sil. V průběhu preparace přijímá měchýř slunečnou podstatu květů řebříčku, v nichž se to zemité draselné soli sublimovalo do živého.<br /> <br /> Dále dovnitř břicha následuje střevo. Jeho konec, tlusté střevo, mikrobiálně zpracovává část zbývajících nestravitelných zbytků potravy a vylučuje to, co již nelze dále zhodnotit. I to je proces stojící pod vlivem Měsíce. Počátek střeva tvoří tenké střevo — dlouhá hadice uložená v kličkách s niterně téměř neomezeným povrchem. Zde působení Venuše třídí živiny: co jde stranou k tlustému střevu, co coby trávicí šťávy vstupuje do lymfatické a krevní dráhy. Toto třídění je podporováno a modifikováno působením Merkuru. Uplatňuje se v rytmických pohybových procesech peristaltiky, v klcích střevní stěny až po dynamiku žlázových výměšků a proudů látek prostupujících střevními stěnami. Merkuriální síly se staví zprostředkujíce mezi působení Měsíce a Venuše. Na jedné straně se přizpůsobují proměnlivým podmínkám, na druhé straně přesahuje merkuriální působení hranice, které oddělují vnitřek od vnějšku.<br /> <br /> Do tenkého střeva jsou plněny heřmánkové květy. To sluneční v nich přivedlo vápník a draslík zemitého do stavu, který — v rozšíření osvěžujícího, oživujícího působení preparátu z řebříčku — napomáhá zdravému růstu. To je asi třeba chápat v tom smyslu, že bytostný praobraz rostlin se může ve svém pozemském odlesku v každé fázi růstu vyjádřit bez zkreslení. {{SE|465}}<br /> <br /> Kopřivový preparát jakožto třetí ve svazku svou účinností sahá již blízko ke středu ovládanému slunečními silami, to jest k skryté srdeční funkci půdy. Astrální «Innenwirkung» kopřivy je tak prostoupena rozumem/silou Já, že se obejde bez živočišného obalového orgánu. I ona dokáže zemité tvůrce solí draslík a vápník zpracovat v jejich organických procesech a navíc proměnit železo v blahodárné železné záření. Zdá se, že se v tom přece jen ozývá venušská účinnost. Ve spojení se řebříčkem a heřmánkem se stará o to, aby se zemité soli draslík a vápník proměnily do vyšších stupňů účinnosti, a navíc volá k záření marsický charakter železa. Venušské působení, vnitřně pochopené, vytváří v živém volné prostory pro nové možnosti dění; vzdává se. Lze říci: nevyživuje, nýbrž umožňuje výživu. V tomto smyslu lze rozumět železnému záření kopřivového preparátu. Působení venušské sféry je samo nepřináší, nýbrž umožňuje kopřivovému preparátu působit v tom smyslu, že v bránicové půdě uvádí hospodářství se železem na léčivou míru, jaká je zachovávána také v srdečně-cévním systému.<br /> <br /> «Alkalická trojnost» činí půdu zemsky zdatnou pro sluneční síly; otvírá zemské síly růstu rostlin. Staví zdola na fyzickém těle bránice. Jinak se věci mají s trojností preparátů z dubové kůry, pampelišky a kozlíku. Skrze ně se uplatňuje kosmické substanční dění, které stojí ve vztahu k podsluneční planetárním sférám.<br /> <br /> Zjevný obraz dubu, jeho mohutná zdrženlivost v růstu, tvrdost jeho dřeva atd., nese otisk marsického působení. Roste pomalu, vytrvale — tak jako i oběh Marsu kolem Slunce trvá s téměř dvěma lety (siderický oběh činí 687 dní) déle než oběh podsluneční planet Venuše (225 dní) a Merkuru (88 dní). Stejně tak je lebka domácího zvířete mocným formovým výrazem marsického působení. Mozková dutina je však naplněna substancí utvářenou měsíčními silami — mozkem. V průběhu preparace nastupuje na jeho místo šťavelan vápenatý kůry/borky, strukturovaný marskými silami dubu. Tytéž síly, které zformovaly lebku a prozářily měsíční povahu mozku, vtiskují se nyní do vápníku dubové kůry/borky. Jako preparát z dubové kůry působí — na rozdíl od heřmánkového preparátu — preventivně proti infekcím přicházejícím zvenčí. {{SE|466}}<br /> <br /> K obalení eichenrindepräparat lebkou domácího zvířete se váže otázka: Může vůbec existovat ještě jiný orgánový obal, skrze nějž by mohla být preparace pampelišek dále vedena? Hlava ve svých přísně ohraničených formách a ven obrácené smyslové organizaci nenachází pokračování — snad s výjimkou, alespoň po jistý kus cesty, nositelů parohů, nikoli nositelů rohů. Hlava stojí se smysly světu tváří v tvář. Pokračování nervově-smyslové činnosti musí být hledáno na vyšší rovině. Nalézá se jedinečně rozvinuté u přežvýkavců: smyslová organizace krávy se obrací od hlavy zpět, přes srdce, a pokračuje v senzoricky-nadsmyslové činnosti pobřišnice jaksi na vyšší rovině ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#457|Obrázek 35]], s. 457). Kráva se svými hlavovými smyslovými orgány obrací k vnějšímu světu srovnávacím způsobem tměji, svými dolními smysly však — jmenovitě životním smyslem pobřišnice — srovnávacím způsobem jasněji ke svému vnitřnímu světu. Svými rohy zadržujícími tok na hlavě přenáší své inteligentní bytí dále do tělního obalu. Smyslová činnost v hlavě a smyslová činnost v těle stojí ve vzájemném vztahu. Působí-li ta prvá smyslově vědomě, tu druhá nadsmyslově silotvorně.<br /> <br /> Je tedy okruží pobřišnice, jež ve trávicím dění skotu vnímá ze ducha účinné síly. Tato smyslová činnost pobřišnice, která je ve skotu zaměřena na látkové dovnitř, obrací se při obalení pampelišek ven na v kosmickém obvodu «jemně rozptýlenou kieselsäure». Třeba předpokládat, že je zde osloven vyšší, éterický stav kieselsäure. Pobřišniční obal přitahuje tuto křemičitou substanci smyslově aktivně a sjednocuje ji s v květech sublimovaným draslíkem mléčné šťávy. Látkové dění v pampelišce zdola a pobřišničního obalu shora naznačuje všezahrnující jupiterskou působnost. Jako jsou všechny planety místy působení hierarchických bytostí,&lt;ref&gt;Siehe hierzu z.B.: Rudolf Steiner: ''Geistige Hierarchien und ihre Widerspiegelung in der physischen Welt'', GA 110, Dornach 1991; sowie: ''Die geistigen Wesen in den Himmelskörpern und Naturreichen'', GA 136, Dornach 1996.&lt;/ref&gt; tak na Jupiteru jsou to bytosti moudrosti. Na Jupiteru je moudrost substanciální.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Esoterische Betrachtungen karmischer Zusammenhänge'', Bd. V, GA 239, Vortrag vom 9. Juni 1924, Dornach 1985, S. 166.&lt;/ref&gt; Představíme-li si zjevný obraz a substanční procesy pampelišky (srov. s. 406 nn.), stane se v této vysoce rozvinuté rostlině moudrostiplné jupiterské působení viditelné — od kořene přes listovou růžici, květ a jeho {{SE|467}}<br /> <br /> žiarivá žlutá až po bílou «Pampelišku». U květnatých rostlin jsou barvy žlutá a bílá přičítány jupiterovu působení: «neboť síla Jupitera, která podporuje kosmickou sluneční sílu, přináší do květů bílou a žlutou barvu».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 55.&lt;/ref&gt; Jupiterova moudrost, která se v pampelišce zobrazuje navenek, obrací se — uzavřena vnitřním «nebem» pobřišnice — dovnitř do moudrostiplného utváření a funkcí břišních orgánů. Přípravek z pampelišky tvoří syntézu tohoto jupiterova působení, které v pozemském přijalo formu a funkci. Sílu účinku této syntézy lze spatřovat v tom, čím «se rostlina stává vnímavou ke všemu a přitahuje vše».&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 138.&lt;/ref&gt; Lze tedy říci: přípravek z pampelišky zprostředkovává organickému hnojení skrze kosmický křemen bytostnou substanci Jupiterovy moudrosti, která se v rostlinách daruje jako vznikající síla vnímání.<br /> <br /> Obalíme-li nyní jupiterovým působením silně poznamenané květy pampelišky blánovitými vrstvami pobřišničního okruží, zůstává schopnost příjmu pro v kosmickém obvodu «jemně rozptýlenou křemičitost» v proudění. Skrze přípravek a organická hnojiva dochází plod této schopnosti k rostlinám — působí však nyní v opačném směru; činí rostliny «vnímavými» pro látky země, které potřebují k růstu. Co se již naznačilo jako účinek přípravku z dubové kůry, jeví se u přípravku z pampelišky na vyšším stupni. Životní souvislost bránice–půda–rostlina je tak říkajíc oduševňována. Jako účinnost první trojice přípravků otevírá pozemské látky a síly kořenovému pólu rostliny, tak druhá trojice otevírá substance a síly mimopozemského kosmu pólu kvetení.<br /> <br /> Na nejvyšším stupni konečně — lze říci — podněcuje přípravek z kozlíku skrze organická hnojiva a skrze fosfor uvolněný z rozkladných procesů takovým způsobem, že tento může opět stát se ve živém fyzickým nositelem Geistig-Wesenhaftého v pozemském.<br /> <br /> Z jiných důvodů než u kopřivy nepotřebuje kozlík žádný obal ze zvířecího orgánu. Má schopnost läutert fosfor z dynamického, se zemí spjatého, živého substančního dění v kořenových oddenků nahoru ve vertikálně vztyčujícím se stonku a přivést jej v květu do stavu čisté vnímavosti pro zjevení. {{SE|468}}<br /> <br /> vstoupit do ní, které nacházejí ve fosforu svůj fyzicko-étherický nositel.<br /> <br /> Kozlík je tak utvářen, že má silný vztah ke světlu a teplu. Látkové kompozice, které se v průběhu růstu rostliny utvářely působením slunce a pod- i nadsluneční ch planet, se rozpadají při odumírání rostliny. Při každém z rozkladných procesů se uvolňuje teplo. Nakonec se vše, co vzešlo z ducha, navrací zpět do živlu tepla, původu veškerého bytí. Co vzniklo, fyzicky mizí; je jako duchovní výdobytek vnitřního tepla, tepelnému éteru, podobno paměti, vepsáno celému živému planetárnímu systému.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Esoterische Betrachtungen karmischer Zusammenhänge'', GA 239, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1985, S. 172.&lt;/ref&gt; V tom nabývá platnosti princip Saturnu; podoben kosmické paměti, je strážcem minulosti, onoho velkého evolučního propojení mezi původem dění člověka a Země&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; a bytím přítomnosti. Navenek se to projevuje tím, že saturnická sféra uzavírá sluneční soustavu ze všech stran jako tepelný obal. Copak si princip Saturnu v kozlíku nevytvořil obraz? Kdekoli se preparát z kozlíku použije, vytváří saturnický tepelný obal, který vymezuje vnějšek vůči vnitřku.<br /> <br /> Postříká-li se preparátem z kozlíku hnojiště nebo kompostová hromada, působí pro ni hüllebildend právě tak jako zmíněné zvířecí obalové orgány ostatních preparátů. Lze předpokládat, že dává ohraničující obal nejen rozkladnému dění, nýbrž právě tak i záření, které vychází bodově z ostatních preparátových substancí vnesených do hromady, a tím způsobem je v hromadě udržuje. Tepelný obal, který preparát z kozlíku vytváří, je utkaný z vnějšího tepla (živel tepla) i z vnitřního tepla (tepelný éter). Lze jej chápat jako orgán, který přijímá záření hvězdného kosmu a ve fosforu, jenž vychází ze saturnických rozkladných procesů, nachází připravenou fyzickou nositelnost.<br /> <br /> Tak jako je tanec preparátů v duchovní konsekvenci otevírán přípravkem ze řebříčku, je uzavírán preparátem z kozlíku. Tato úvaha může probudit porozumění pro to, že kánon šesti hnojivých preparátů, které jsou ve službě vznikající Ganzheit, nepotřebuje žádného rozšíření ani doplnění. Tento kánon je {{SE|469}}<br /> <br /> tak komponovaný, že vytváří harmonický souzvuk. Ganzheit je střed mezi výšinami a hlubinami; její Werden znamená «oživení Erdig-Festého samotného». Souzvuk «zní» skrze člověkem geistgeführte práci, skrze nepodmíněné Wollen.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Düngerpräparate_in_ihrer_Ganzheitswirkung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Hnojivé preparáty v jejich celostném působení ====<br /> <br /> Každý ze šesti hnojivých preparátů přináší vývojový potenciál k utváření «Sedmého», totiž vznikající Mitte, bránicového orgánu stojícího pod vlivem Slunce. Teprve půda umožňuje existenci veškerého života na Zemi. V ní se sjednocují planetární a hvězdná záření stojící pod vládou Slunce s hlubinami Země vyzařujícími zdola. Toto vzájemné Ineinander-Wirken je dílem stanuvším z minulých dob zemského vývoje. Působí dál v moudrém Zusammenwirken přírodních říší. Poznat toto neohraničeně vztahuplné dědictví tvoří základ pro Hofgestaltung v biologicko-dynamickém zemědělství.<br /> <br /> Z tohoto poznání se odvozuje metodický princip: přetvářet geistgeführte prací nyní z lidského ducha dílo nalezené na daném stanovišti (statku) podle zákonů, které předepisuje fyzicky stávší se příroda a které jsou účinné v říši minerálů, rostlin a zvířat. Z toho vzniká v malém umělecky to, čím je Země ve velkém — v sobě uzavřený organismus. Tento princip — opakovat minulost ze síly probouzející se Bewusstseinsseele člověka v přítomném — je prvním krokem. Druhý krok otevírá bránu k vývojové cestě do budoucnosti. Znovu uchopuje metodický princip, který se mu v chemicko-technickém zemědělství vytratil, opakováním minulosti. Tento druhý krok povznáší zemědělství — oplodněné ideovým bohatstvím Geistesforschung — na vyšší stupeň. Staví člověka přítomnosti před nesmírnou výzvu: výzvu svobodného, sebeurčeného jednání z Erkraftung Bewusstseinsseele. Před tuto výzvu se vidí postaven každý, kdo se pokouší pěstovat geistgeführený, geistbewachter vztah k biologicko-dynamickým preparátům. Při jejich přípravě a používání se konec, to Gewordene, stává počátkem Werden do budoucnosti. Koncem jsou produkty z říše minerálů, rostlin a zvířat, dále účinkování aktuálně daných rytmů slunečního roku a konečně stavy čtyř živlů: Země, Vody, Vzduchu {{SE|470}}<br /> <br /> a Wärme. Toto evolutivní završení je poznáními Geistesforschung přiváděno do Beziehungsverhältnisse podle idejí, které se v zestálé přírodě nedají nalézt, které teprve v aplikaci postupně nabývají zákonného charakteru. Tyto ideje uvádějí v pohyb Umstülpung minulého do budoucího. Z toho vyvstává otázka, jakým způsobem jsou fenomény této Umstülpung vůbec uchopitelné přírodovědecky. Pojmy, které máme k dispozici, vztahují se vždy jen na to, co se dá měřit, počítat a vážit, na minulé — ne na to, co se teprve stává. Zde se v poznávání přírody otevírá propastně hluboká trhlina mezi mrtvým, mezi kvantitou a kvalitativními jevy oživené, oduševnělé a „oduחovnělé&quot; přírody.<br /> <br /> Vše kvalitativní se projevuje v polaritách — tak v protiklade bytosti a jevu, ducha a hmoty, světla a tmy a podobně. Syntéza těchto polarit se nedá nalézt v předmětném nazírání; uskutečňuje se v myslícím a cítícím nazírání, které ukazuje vůli směr. Syntéza se odehrává uvnitř, v Geist-erkenntnis člověka. To je velká výzva! Analytická Denkungsart namířená pouze na mrtvé této výzvě uhýbá. Chybí jí pojmy, které by pojmu kvality daly objektivní, hodnotící obsah. Hodnotící pojmy zahrnují faktor „čas&quot;; uvádějí myšlení do pohybu, činí je obrazným — a tím prožitelným. Tím vstupuje člověk na stezku, na níž se může síla myšlení stát prostřednicí mezi smyslově daným a tím, co bylo bez smyslovosti zkoumáno z ducha. Teprve tehdy, když se člověk snaží nechat obě pole fenoménů — smyslové a geistig-übersinnliche — vzájemně se osvětlovat v mocném myšlení, může hodnotící souzení nabýt objektivní výpovědní síly.<br /> <br /> Z tohoto předznamenání vyplývá neomezeně mnoho možností k jistému utváření úsudku při uchopování bytostného, které se vyslovuje v kvalitách. V každém jednotlivém případě musí být tento úsudek dobyt individuálně. To, co bylo dobyto jako individuální pravda, záhy se zaţije výměnou a korekcí jako reálně působící do obecné Geisteskultur lidstva.<br /> <br /> Kánon šesti Düngerpräparate, přidávaných do čerstvě vznikajících organických materiálů na statku, působí — opřen o rozmanité zkušenosti a experimentální nálezy — v čase postupně; působí rozvoji napomáhajícím způsobem na Lebenszusammenhang půdy a rostliny. Dají se charakterizovat tři evolutivní, do sebe přecházející kroky: {{SE|471}}<br /> <br /> 1. Düngerpräparate se vtiskují — každé ve specifickém způsobu působení svých záření — souhrnně do organických mas kompostních a hnojivých hromad nacházejících se v rozkladu. Zprostředkovávají víceméně živelnému rozrůstání rozkladu nadřazený, organizující princip. Ten usměrňuje složité procesy odbourávání a výstavby substance do správných drah a napomáhá kompostní nebo hnojné hromadě, aby se za rozvoje vlastního života uzavřela v organismus. Zkušenost učí, že rozkladné procesy probíhají harmoničtěji. To je patrné zvláště na srovnatelně rychlé proměně štiplavého zápachu v mírnou vůni. Experimentální srovnávací výzkumy potvrzují to, že fyziologické a biologické průběhy (například teplota, sorpční kapacita, osídlení žížalami) se zpevňují do stavu zdravého vyrovnání.<br /> <br /> 2. Účinky Düngerpräparate jsou po odpovídající době uložení hnojivých hromad do těchto souhrnně vstřebány. Preparovaná hnojiva se rozvinula do jakési všemocnosti svého účinkování v živém, která přesahuje jejich pouhou přírodou danou Wirkungsart. Svým výnosem na půdu postupně řadí a stabilizují veškeré půdní procesy na vyšší úroveň úrodnosti v souladu s rytmy slunečního roku. Nápadné a experimentálně doložené je to na mnoha parametrech — nejpřesvědčivěji v udržování srovnatelně vyšší humusové hladiny při současně vyšší mikrobiologické aktivitě, v prohloubení humusem obohaceného půdního profilu, i v osídlení žížalami a jinými půdními živočichy.<br /> <br /> 3. Jako souhrnné silové účinky biologicko-dynamických preparátů propůjčují organickým hnojivům vyšší, nikoli pouhou přírodou podmíněný stupeň oživení, tak tato hnojiva propůjčují jej půdě — a přes půdu rostoucím rostlinám.<br /> <br /> V poslední důsledku je úkolem Düngerpräparate zpřístupnit kosmicko-zemské podmínky růstu a tvorby plodů stanovištně {{SE|472}}<br /> <br /> na ty rostliny, které jsou právě pěstovány, individualizovat v průběhu roku. Jejich způsob působení míří k tomu, přiblížit stupeň oživení půdy živému rostliny. Obě tvoří jako syntéza střed polárního působení sil Země a Kosmu. Zde plně vstupuje v platnost vše přesahující význam hnojení půdy. Ten v postupném vývoji určuje, jak se kulturní rostliny svisle a vodorovně s kořenem, stonkem, listem, květem a plodem začleňují do této trojnosti výšin a hlubin a vzniklé středu. Rostliny jsou uchopeny organizační silou, skrze niž se otevírají růstovým podmínkám svého prostředí.<br /> <br /> Výsledky všeho toho jsou mnohonásobně potvrzeny v praktických zkušenostech a vědeckých šetřeních:<br /> <br /> * Rostlina tíhne k tomu, aby se ideálně typicky rozvinula v souladu se svou druhovou přirozeností.<br /> * Kořen si otevírá hlubší objem půdy, větví se jemněji a rovnoměrněji.&lt;ref&gt;Uli Johannes König: ''Ergebnisse aus der Präparateforschung'', Schriftenreihe Band 12, Institut für biologisch-dynamische Forschung, Darmstadt 1999, Loseblattsammlung.&lt;/ref&gt;<br /> * Výhonkový růst prochází výrazněji stadii metamorfózy listu, a tím i zjemňováním výstavby substance.<br /> * Fyziologické procesy při tvorbě potravinových plodů — ať v oblasti kořene, stonku, listu, květu nebo semene, jakož i plodů ovocných dřevin — dospívají v zralosti ke klidu. Potravinové plody dozrávají plně a zůstávají déle trvanlivé.<br /> * Kompozice látek se od základu ke květu strukturují a zjemňují; to zejména v oblasti bílkovin, např. poměr čistého proteinu k surovému proteinu, éterických olejů atd.<br /> * Tvorba výnosu usiluje, vyrovnávajíc extrémy, k optimálnímu výnosu.&lt;ref&gt;Ebd., siehe die dortige Literaturzusammenstellung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Bezprostředně přístupné vnímání je výraznější, příslušnému potravinovému plodu vlastní chuť a vůně, nuancování v barvě, konzistenci, jakož i vyšší stravitelnost a delší trvanlivost. Poučná je také často slýchaná výpověď zákazníků: „Potřebujeme méně, abychom se nasytili.&quot; Vše toto dohromady vzato charakterizuje rozšířenou výživnou hodnotu, která zdravotně působí na tělesný, duševní a duchovní vývoj člověka. V<br /> <br /> V tomto smyslu slouží hnojení preparáty postupujícímu vývoji země a člověka. Propůjčuje zemědělsko-zahradnické práci nový, vyšší smysl. Zacházení s nimi vede reálně k nové pracovní a badatelské gesinnungě — ke kmovému umělectví. Podnět k tomuto hnojení nevzniká z vnějšího popudu nebo z pouhého plnění normy, nýbrž z impulsu, který se stal záležitostí srdce. Čím více tomu tak je, tím svobodněji a tím individuálněji umělecky se uskutečňuje čin jeho zacházení. Význam biologicko-dynamických preparátů pro zemi a člověka se může otevřít jedině cestou poznání ducha; tato výzva bude mnohým připadat příliš náročná. Kdo se na ni však bezpředsudečně vydá, záhy zjistí, že pramen, který vybízí k činu, není hledat tam venku ve světě, nýbrž ryze v samém sobě. Výsledky — formy idejí — duchovního bádání jsou tímto pramenem. Šíří světlo nad tím, co člověk zpočátku ještě tápavě koná ve tmě. Vnitřní jistota však roste postupně ve vzájemném střídání myšlení a konání těchto idejí. Přitom nejde «o momentální úspěch, nýbrž o bezpodmínečnou práci».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Ansprache vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 234.&lt;/ref&gt; «Neboť žádný neúspěch není nikdy rozhodující pro pravdu duchovního impulsu, jehož působení bylo vnitřně prohlédnuto a uchopeno.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Jahreskreislauf als Atmungsvorgang der Erde und die vier großen Festeszeiten. Die Anthroposophie und das menschliche Gemüt'', GA 229, Vortrag vom 28. September 1923, Dornach 1923, S. 117.&lt;/ref&gt; {{SE|473}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Praxis_der_Landbaukunst_in_drei_Schritten&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Praxe zemědělského umění ve třech krocích ===<br /> <br /> Téma pojímat zemědělství jako umění v přítomnosti nežije. A přece bylo umění od věku velkého Zarathuštry, inaugurátora staropersské kultury a zakladatele polního hospodářství v 5./6. tisíciletí před Kr., zemědělskému vývoji nejhlouběji imanentní. Teprve v průběhu přírodovědně-materialistického věku od poloviny 19. století a jeho svěřence, agrárního industrialismu 20./21. století, padl každý zbývající prvek uměleckého smýšlení za oběť vědecko-technologické ratio. V předhistorické ranosti urindických a staropersských velkých starověkých kultur bylo náboženství, umění a to, co se později stalo vědou, {{SE|474}}<br /> <br /> ještě neodděleno skryto v temném atavistickém-hellseherském prožívání. Tyto velké starověké kultury stály, jak bylo vyloženo na začátku, pod vedením mystérií, v nichž byly právě tak živé moudrostní nauky z minulosti jako probouzející se vědomí pro prometheické impulsy budoucnosti. Z tohoto ještě zcela duchovnímu světu obrácenému všezahrnujícímu sakramentalismu se vydělilo sakrální umění, které se v průběhu vývoje vědomí lidstva v každé z následujících kultur stupňovitě v metamorfózách emancipovalo k ryzím uměleckým stvořením. Umění se postupně ustavovalo jako samostatný kulturní faktor vedle náboženství. V těchto věcích až do novověku bylo zemědělství kulturní základnou, z níž umělecká stvoření vyrůstala. Zcela a úplně platilo to pro počátky sakrálního umění, pro šlechtění domácích zvířat a kulturních rostlin. Dalšími kroky emancipace jsou pak stavba egyptských pyramid, jež se jakoby z duchovního světa snášejí dolů a v pozemském se vyvracejí, dále řecké umění, které dávalo božskému lidskou podobu, a po křesťanství umění středověku, s katedrálami strmícími odspodu vzhůru a s niterně zbožným pohledem člověka v sochařství a malířství.<br /> <br /> Obrovský krok emancipace se odehrál od novověku ve vývoji vědomí Já usilující k individuaci a — jako jeho charakteristický znak — v nastoupení přírodních věd. Ty se emancipují z náboženství a sakrálního umění, jež bylo tomuto dosud blízké. Původně vše-jedno se diferencuje v trojnost náboženství, umění a nakonec vědy. Vědecká cesta poznání převzala vedení; umění a náboženství v ní neměly místa. Staly se kulturním příslušenstvím. V zemědělství se tento proces odehrával velmi pomalu a nakonec překotně. Přitom mu vyschly prameny mravního jednání. Pojmy, které věda v podobě technologií vnáší do zemědělství zvenčí, jsou pojmy proveditelnosti; jsou abstrakt­ní, chladné, mrtvé a stopy, které zanechávají, jsou zpustošená, vyrabovaná, hyznosti vydaná země. S úbytkem tradic budou lidé «hnojit pole vědou».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 21.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Jak ale, kdyby tyto pojmy — pokud nevznikají z teorií, nýbrž prostě a nepředpojatě odrážejí smyslově dané skutečnosti — mohly být prohřáty a obdařeny tíhou tím, že by v duchovní duši {{SE|475}}<br /> <br /> poznávajícího byly probuzeny k vlastnímu životu? To by byl úkol nového, skutečnosti přiměřeného pojetí vědy, kdyby toto rozšířilo zajetý kvantifikující princip ke zdrojům umění, jež leží v duchovně-duševním člověka. Tyto zdroje nejsou ničím jiným než tím, co duch, podnícen smyslově vnímaným, promlouvá k duši jako idea. V prožívání této ideje se zjevuje něco mravního, v čem se zkušenost ducha a smyslů slévá v jednotu. Tento pramen mravního jednání si musí člověk usilující o ntshunxeko, to jest o vybudování vědomí Já, zpřístupnit.&lt;ref&gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: ''Die Philosophie der Freiheit'', GA 4, Dornach 1995.&lt;/ref&gt; Cestou, jak vědu a umění ze síly lidského Já usilujícího o sebepoznání spojit ve vyšší celek, šel Goethe v celoživotním zápase. Rudolf Steiner ji zpřístupnil jako cestu duchovního bádání duše každému člověku, který se po ní chce vydat.&lt;ref&gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: ''Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?'', GA 10, Dornach 1992.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V prožívání ideje se hlavový myšlenkový obraz stává myšlenkovým obrazem srdce; člověk žije v myšlenkovém obrazu, který dál roste a je nabídkou vůli, aby jej v svobodě uchopila a nechala se uskutečnit jako čin navenek. V této vůli k činu se probouzí v ideji přebývající duch jako cílevědomá mravní síla. V tom bude třeba hledat úkol vědy do budoucnosti: aby myslící duše věděla o svém duchovním cíli. Christian Morgenstern to vkládá do slov: «wer vom Ziel nicht weiß, kann den Weg nicht haben» (kdo nezná cíl, nemůže mít cestu).&lt;ref&gt;Christian Morgenstern: ''Werke und Briefe''. Stuttgarter Ausgabe, Band II, Lyrik 1906–14, Stuttgart 1992, S. 213 f.&lt;/ref&gt; Cesta k tomuto cíli je umělecká. Cíl leží v budoucnosti. Bude třeba vyvinout vědu, která dělá člověka vidoucím pro budoucnost, která mu ukazuje duchovní cíle k umělecké tvorbě. Zůstane-li těmto cílům věrný přes všechny odpory, uvolní se mravní síly, skrze něž může bytostné moci zla čelit s otevřeným hledím a veškeré své úsilí věnovat bytostným mocím dobra, pokroku lidstva. Cestou k cíli je umění vytvářející se z řádně pochopené, to jest jevu věrné vědy. Omezí-li se věda na myšlení v mrtvých abstraktních pojmech, vznikají technologie, které mají zcela svůj přítomnostní, ovšem na čistě fyzicko-smyslové omezený {{SE|476}}<br /> <br /> význam. Umění naproti tomu potřebuje myšlenkové obrazy idejí, které živě naplňují duši a v ní mohou růst. Tvaruje-li se tyto prožité myšlenkové obrazy navenek, vzniká umělecké dílo, které se staví vedle přírody, avšak ji nezobrazuje, nýbrž se v duchovním uchopení a prožívání ideje praobr­azu, typus nebo bytosti pokouší toto umělecky znovu vytvořit v obraze. Goethe hledal na základě jevů, jež rostlinná říše nabízí oku, prajev, který duchovně leží v základu všech rostlinných útvarů. Uchopil jej v ideji «Urpflanze» — prapůvodní rostliny — duchovně-imaginativně tak konkrétně, že mohl říci: «mit diesem Modell [der Urpflanze; Anmerkung des Verfassers] und dem Schlüssel dazu kann man alsdann noch Pflanzen ins Unendliche erfinden, die konsequent sein müssen, das heißt, die, wenn sie auch nicht existieren, doch existieren könnten und nicht etwa malerische oder dichterische Schatten und Scheine sind, sondern eine innere Wahrheit und Notwendigkeit haben. Dasselbe Gesetz wird sich auf alles Lebendige ausdehnen lassen.» (s tímto modelem [prapůvodní rostliny; poznámka autora] a klíčem k němu lze dále vynalézat rostliny do nekonečna, které musejí být důsledné, to jest které, i když neexistují, přece by existovat mohly a nejsou pouhými malířskými nebo básnickými stíny a zdáními, nýbrž mají vnitřní pravdu a nutnost. Týž zákon bude možno rozšířit na vše živé.)&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Goethes Werke. Naturwissenschaftliche Schriften'', hrsg. v. Rudolf Steiner, Band 1, in: ''Kürschners Deutsche National-Litteratur'', Berlin und Stuttgart 1887 (Reprint Dornach 1975): «Einleitung zum ersten Band», S. XXXI.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Klíč k tomu, aby se z ducha prajevu «vynalézalo do nekonečna» a vynalezené bylo utvářeno v umělecké dílo, lze navazujíc na Goetha nalézt ve formách idejí antroposofické duchovní vědy. Tyto formy idejí jsou — takto viděno — samy uměleckými stvořeními z nadsmyslového poznání. Mají tu zvláštnost, že se v myšlení oživují, v cítění se stávají duševním prožitkem a skrze vůli proměňují látku. Umělecké dílo, jež z toho vzniká, se již nestaví prostě vedle přírody, nýbrž tyto oživené ideje mají moc umělecky přetvářet skutečnost přírody v zrcadle vývoje lidské duše. Vůle, takto inspirovaná, pokračuje do nitra přírody a začíná znovu uvádět do pohybu dílo, jež bylo ztuhlé do vypočitatelnosti. V biologicko-dynamickém zemědělství se to děje ve třech stupních, vycházejíc od ještě přírodnějšího způsobu k způsobu vycházejícímu čistě z ducha.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;1._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_im_Sinne_der_Wiedergeburt_des_Handwerklichen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 1. stupeň: Umělecká tvorba ve smyslu znovuzrození řemesla ====<br /> <br /> Představme si činnost sochaře. Jeho náčiním, které potřebuje, aby v kameni zformoval obraz tvořeného uměleckého díla, je kámen, dláto a kladivo. K cíli vedoucí idea žije {{SE|477}}<br /> <br /> v něm. Nějak podobně je to i u zemědělce, ať se právě věnuje jakémukoli cíli. Sleduje-li cíl připravit pole k setbě, potřebuje pluh, kypřič a brány, aby vytvořil osevní lůžko; totéž platí o péči o kultury – zde se jedná o plečkové brány a motyku – a dále o sklizni, kde jde o rychlé, jisté a půdu šetřící shromáždění úrody. Myšlenkový obraz, který zemědělce vede ke všem těmto činnostem, žije v něm, a pole, rostliny, počasí atd. mu říkají, co je třeba udělat, tak jako kámen říká sochaři, jak a kde přiložit dláto a jak silný má být úder. Protože však zemědělec zachází s oživěnou a oduševnělou přírodou, tedy s bytostným, které si samo dává formu a stává se uměleckým dílem, je mu příroda na rovině řemesla velkou učitelkou. Co zemědělec potřebuje, je věda o pramenech, z nichž jeho učitelka čerpá a tvoří – ať v polním hospodářství a zahradnictví, v chovu hospodářských zvířat a pastvinářství, v ovocnářství a pěstování lesa i v utváření krajiny. Musí to být věda o tom, co je v ustavičném dění a umírání, věda, která nutně určuje cíl zemědělce. A jeho umění pak spočívá v tom, že z prožité moudrosti, z cítěním prodchnuté pravdy skrze svou řemeslnou práci vytváří předivo vztahů, jímž se mohou v celé rozmanitosti kulturní rostliny, domácí zvířata a kulturní půdy ideálně entfalten. Umění řemesla se v zemědělství v nejvyšší míře dává do služby přírody. Je to soutěžení s tím, co příroda jako velká umělkyně svého díla stvoření předurčuje. Jde o to,<br /> <br /> * pracovní postupy prožívanou ideou vnitřně prozářit a nechat plynule do sebe přecházet;<br /> * statek až do posledního koutu prostoupit vědomím;<br /> * aby ve veškeré práci žila jemnocitná pozornost, která rozpoznává neupravené, ošklivé, nezdařené, chybné a nechá to stát se podnětem k tomu, aby o to mocněji zaměřila smysl pro krásu a lásku k činu na to, co slouží uskutečnění duchovního cíle;<br /> * aby vše a každá věc spolu stála v harmonických poměrech a lesk krásy odrážel smýšlení lidí, kteří tam pracují;<br /> * řemeslně-uměleckou tvorbu nenechat degenerovat v pouhou odbytou práci.<br /> <br /> To vše se musí znovu naučit od základu. V tomto ohledu stojíme úplně na začátku. Jde právě o to, bez okolků, s ohněm {{SE|478}}<br /> <br /> ducha ukovat meč ideje, tímto mečem překopat zemi a v trpělivosti čekat na plody proměny — ty, které dozrávají ve mně, i ty, které dozrávají v zemi.&lt;ref&gt;Vgl. Rudolf Steiner: ''Geistige Wirkenskräfte im Zusammenleben von alter und junger Generation; Pädagogischer Jugendkurs'', GA 217, Dornach 1988.&lt;/ref&gt; Tato pracovní smýšlení může být znovu nabyto jedině individuálně, z duchovně-mravní přípravy. Každý se musí učit být druhému vzorem. Začne-li se to dít alespoň v náznaku, je vytvořen základ pro plodnou spolupráci — pro sociální umění pravého budování společenství.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;2._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_aus_der_Ganzheit_in_die_Glieder&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 2. stupeň: Umělecká tvorba z celku do článků ====<br /> <br /> Na tomto stupni je příroda mistryní jen s výhradami. Co učí, jsou vztahové souvislosti mezi věcmi a bytostmi přírody — například koexistence květů a hmyzu, vztah mezi činností žížal a úrodností půdy, sdružování zvířat a rostlin v biotopy atd. V těchto vztahových předivech vládne rozum, neviditelně v nich žije nadřazený celek, který se v smyslovém světě rozkládá do souhrnu jednotlivých jevů. Tato celost se nikde v přírodě smyslově neobjevuje, nýbrž jedině v člověku, který toto bytostně celé jako své Já v sobě nese. Člověk má možnost na cestě postupného sebepoznání poznat sebe jako duchovní bytost a touto schopností proniknout i poznávajícím způsobem do nezjevitelného celostního bytí, které se v říši zvířat, rostlin a minerálů odhaluje v moudrosti plném bohatství vztahů.<br /> <br /> Co se týče bohatého vztahového přediva zdravého zemědělského podniku, byla tato tvůrčí celost — odvozená od člověka — označena jako organismus, jako tělo zemědělské individuality. Příroda tomuto organismu jako ono „co&quot; dává k dispozici veškeré bohatství svého vztahového stvoření; avšak ono „jak&quot; — jak toto stvoření komponovat ve vyšší celek hospodářského organismu — to příroda neříká. To musí jako živá idea intuitivně zazářit v člověku. Syntéza z „co&quot; a „jak&quot; je umělecký akt. Odehrává se na jedné straně ve vnitřním prožívání onoho osobního vztahu, který si člověk buduje k věcem a bytostem celku statku. Na druhé straně se umělecký akt nalézá v tom, jak se — z idejí uchopených v duchu — zemědělská individualita, respektive její tělo, hospodářský organismus, člení v orgány a v přiměřené a rozumné vztahové předivo. {{SE|479}}<br /> <br /> Členění orgánů na hospodářství dobytka, pastvin, orné půdy, zahrad, ovocných sadů, lesů a remízků a jejich rozmanité dělení slouží na jedné straně užitečnosti výživy, na druhé straně zušlechťuje kulturní krajinu; stará se o estetiku lidského životního prostoru. Člověk utváří zemědělství tělesně-fyzicky i duševně-duchovně podle svého obrazu. Může se sám znovu nalézt v uměleckém díle, které vytvořil.<br /> <br /> Ani tímto druhým krokem umělecké tvorby ještě není překonána velká propast mezi ideou a skutečností. Člověk stále inklinuje k tomu, opírat se o velký vzor přírody a spokojovat se s tím, že hospodaří prostě „přirozeně&quot; či „biologicky&quot;. To se podobá tomu, kdo se již pokládá za umělce, protože kopíruje smyslově-věcné přírody. Jistě, příroda nabízí nástroj a dává poučení, jak jej podle svých zákonů rozumně používat — ale to, co z toho lidská ruka utváří na základě od člověka odvozené ideje organismu, respektive individuality, je něco nového: je to umělecké dílo, které to přírodou dané povznáší.<br /> <br /> Toto umělecké dílo není hotové, nýbrž se dále tvoří v souzvuku s vývojem pravého duchovního porozumění. Bylo-li toto v dřívějších dobách přibližováno lidskému nitru jako obsah víry takříkajíc zvenčí — náboženskými institucemi, církvemi a kláštery — pak nyní a v budoucnosti může být uchopeno zevnitř v uvědomování si skutečnosti ducha a může nacházet umělecký výraz navenek. Co bylo kdysi církví a klášterem, musí napříště živě usilovat v duši jako Já nesený duchovní impuls. Umění ze ducha uchopené, nově se utvářející Landbaukunst se neemancipuje od vědy. Naopak, s ní vyroste v novou jednotu. Umění vědy oživí a tím si bude lépe vědomé svého duchovního cíle.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;3._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_als_ein_Schöpfertum_rein_aus_dem_Geist&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 3. stupeň: Umělecká tvorba jako tvoření čistě z ducha ====<br /> <br /> Jádrový rys biologicko-dynamického zemědělství, a to i a právě s ohledem na praktikování nového uměleckého přístupu k věcem a bytostem přírody, se stává uchopitelným teprve skrze antroposofickou duchovní vědu a zvláště skrze Zemědělský kurz Rudolfa Steinera. Zde jsou příroda a věda plně postaveny do služby poznání ducha. To se týká především otázky hnojení a výroby a aplikace biologicko-dynamických {{SE|480}}<br /> <br /> preparátů. Ty vděčí za svůj vznik uměleckému procesu, který se zapaluje na prožívání forem idejí antroposofické duchovní vědy. Jedinečně zvláštní na tomto procesu je, že uspořádání látek nacházejících se v přírodě – které jsou, jak Rudolf Steiner uvádí, utvářeny «in dem Sinne, wie der Christus sie nach und nach angeordnet hat»&lt;ref&gt;Steiner Rudolf: ''Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit'', GA 15, Dornach 1987, S. 66.&lt;/ref&gt; (v tom smyslu, jak je Kristus postupně uspořádal) –, je nyní počínaje vloženo do rukou člověka. Je v jeho svobodě, toto uspořádání provádět z téhož duchovního pramene samotného. Jsou-li to zpočátku jen pokyny duchovního badatele, přece je člověk tak veden, aby v těchto cílech tušil, jak hluboko jsou zakotveny v duchovních základech. Tušení duchovního cíle ukazujícího do budoucnosti se může právě v uměleckém výkonu projasnit v duchovní jistotu. K tomu je však zapotřebí, aby při každém jednotlivém kroku, který se činí při výrobě a aplikaci, byla současně pozornost obrácena k velkým souvislostem, v rámci nichž se preparační dění odehrává. Spoluprožívání takových souvislostí v tady-a-teď pozemských daností vytváří po sobě jdoucím preparačním krokům jaksi obal. Tak například tehdy, když se člověk zamyslí nad krávou, jejíž význam v kosmickém kontextu jako dárkyně většiny orgánových obalů roste do nezměrna; nebo nad bylinami, jejichž květy se používají; nebo nad ročními obdobími a nad místem, kde jsou zakopávány, respektive vystavovány živlovému působení; nebo konečně nad působením Slunce, planet a hvězd, jež všestranně obklopuje dění. Celá periferie je kmotrou každému jednotlivému preparačnímu kroku. Pokus to při práci pocítit probouzí nové umění, nový druh umělecké tvorby, která se nepostavuje vedle přírody jako sochařství nebo malovaný obraz – povznášejíc ji z vlastního praobrazu prožívání, která přesto zůstává zdáním –, nýbrž umělecká tvorba, která se noří do přírody a v ní probouzí nové impulsy dění.<br /> <br /> Uměleckým způsobem vzniká v popsaných preparacích látko-duchové spojení, které ukazuje vývojovou cestu od přírody směrem k nadpřírodě, zatímco z neživé přírody odebrané zdánlivě hnojivé soli otevírají brány k pod-přírodě, k silám nepřátelským životu v podsmyslovém.<br /> <br /> Hnojení v biologicko-dynamickém zemědělství směřuje k tomu, aby přírodní působení otevřelo silám nadpřírody. Pojem {{SE|481}}<br /> <br /> té druhé lze, z hlediska zemědělství, myslet v jedno s ideou «zemědělské individuality». Tak jako tato «naplňuje své bytí», když je jako taková «pojata»,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 42: «Nun, eine Landwirtschaft erfüllt eigentlich ihr Wesen im besten Sinne des Wortes, wenn sie aufgefasst werden kann als eine Art Individualität für sich, eine wirklich in sich geschlossene Individualität.»&lt;/ref&gt; tak se naplňuje individualita člověka, Já, bytostnou substancí v té míře, jak silou Já své bytostné články – fyzické tělo, éterické a astrální tělo – zduchovňuje, to jest osvobozuje je z jejich vázanosti na přírodu. Bytostné naplnění Já tvoří vývojovou cestu člověka přes inkarnace. Čím více Já žijící v těle postupuje ve vědomí své duchovní povahy, tím více se může ze síly přebytku svého bytí rozšiřovat nad mimočlověčí přírodu a, přetvářejíc ji, cílenou činností «učit se pojímat zemědělský podnik jako jakýsi druh individuality». Toto uchopení znamená opravdovou inauguraci do budoucnosti, totiž vštípit vývojovou myšlenku nyní ze strany k vyššímu lidství probouzejícího se člověka do jsoucna přírody, jež se stalo. Zároveň to znamená, ze síly vyššího Já se vzdát toho, co chce pro sebe Já vázané na tělo, sobecké Já. Tím je ukázána cesta, jak může křesťanství novým způsobem opět zapustit kořeny v práci na zemi. Tento výhled do budoucnosti zakládá smýšlení, z nějž může zemědělec přírodě v lásce dávat, co nemá – dar, skrze nějž se může působení přírodních bytostí na daném stanovišti individualizovat k vyššímu celku.<br /> <br /> V tomto smyslu lze preparáty a organická hnojiva, v nichž docházejí k bytostné účinnosti, považovat za prostředky výchovy, respektive evoluce, skrze něž se zemědělství může naplnit bytím a stát se skutečnou individualitou. V ní se individualizují síly výšin a hlubin v umělecké dílo středu – úrodnou půdu.<br /> <br /> Totéž smýšlení, o němž je zde řeč, je však také to, které dává člověku poznávat bytost a význam spolupráce s ohledem na budoucnostně zaměřenou tvůrčí tvorbu společenství. Vznikající zemědělský organismus jako tělo zemědělské individuality a sociální organismus jako tělo lidského společenství cítícího se sjednoceného v Kristově bytosti jsou dvě poloviny jedné a {{SE|482}}<br /> <br /> téže skutečnosti. Teprve toto sjednocení představuje celkové umělecké dílo. Zárodek k takovému je na každém statku na světě, kde se z takového smýšlení pracuje, keimhaft přítomen; je rozpoznatelný a prožitelný. {{SE|483}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Dank&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Poděkování ===<br /> <br /> Co mě pohnulo z ukrytých hlubin mého osudu, nabylo podoby setkáváním s velmi mnohými lidmi. Všichni přikládali haléř k haléři k tomu, aby se ve mně zformoval obraz světa, který mě z pochopení minulosti, v jejích metamorfózách, ukazoval do budoucnosti. Jim všem budiž vyřčen dík. Mnohý z nich se mi stal průvodcem, abych odhodlaně vykročil branou poznání antroposofické duchovní vědy a na této cestě v obrysech rozpoznal přehojnost úkolů, které budoucnost klade pozemskému člověku. Že jsem mohl alespoň v základech uchopit takový budoucnostní úkol, vděčím vše-zahrnujícímu dílu Rudolfa Steinera.<br /> <br /> Dále patří můj dík všem těm, kdo mi pomáhali konat mé zpočátku ještě nejistné kroky k takovým budoucnostním cílům. Na zemědělském poli to byli Joseph Blockhuys, Ernst Becker, Hans Jörg Graf von Bothmer, Wolfgang Schaumann, na poli přírodovědeckém Herbert Koepf, Jochen Bockemühl a Georg Maier a na poli sociálního utváření Wilhelm Ernst Barkhoff, Rolf Kerler a Albert Fink. Celoživotním přítelem a rádcem mi byl Georg Glöckler, jemuž vděčím za mnoho poznatků o člověku a světě. Na závěr je třeba poděkovat Gunterovi Gebhardovi za jeho nesmírně chápavé pročtení rukopisu a za doplňující návrhy. Ve stejném smyslu míří můj dík Hansi-Christianu Zehnterovi, který s jemnocitným vnímáním obstaral lektorování. Velký dík náleží spolupracovnicím Dottenfelderhofes, jež se obětavě ujaly strojopisné verze, stejně tak grafičkám Ivaně Supan a Mathiasovi Buessovi.<br /> <br /> Zvláště velký dík budiž vyřčen Lieselotte Klettové, mé ženě, která se po desetiletí spolupodílela na tom, o čem je v knize řeč, která sledovala její vznik s láskyplně-kritickým pohledem a hájila mi záda pro hodiny klidu v neustále pracovně nabitém dění statku.<br /> <br /> A konečně budiž vyřčen velký dík panu Dr. Peteru Schnellovi a nadaci Software AG Stiftung za finanční podporu, skrze niž se vydání tohoto spisu teprve stalo možným.<br /> <br /> [[Manfred Klett]] {{SE|484}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Manfred Klett, Ostersonntag 2021.jpeg|frame|zentriert|&lt;center&gt;&lt;small&gt;Manfred Klett am Dottenfelderhof, Ostersonntag 2021. Foto: François Hagdorn, CC BY-SA 4.0.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> {{SE|485}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Lebenslauf_Manfred_Klett&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Životopis Manfreda Kletta ===<br /> <br /> [[Manfred Klett|Manfred Klett]] se narodil roku 1933 v Tanganjice, dnešní Tanzanii, u Kilimandžára. Školní léta prožil mimo jiné na škole Schloss Salem a po druhé světové válce na waldorfské škole ve Stuttgartu, s ročním výměnným pobytem v Anglii. Studium na Technické vysoké škole ve Stuttgartu bylo předčasně přerušeno úrazem. Během ročního pracovního pobytu na severovýchodě Sýrie se rozhodl stát zemědělcem. Po učební době následovalo studium zemědělství na Universität Stuttgart-Hohenheim s promocí v oboru půdoznalství. Další čtyři roky věnoval výzkumu na Institutu für biologisch-dynamische Wirtschaftsweise na téma «Düngung und Nahrungsqualität». Rok 1968 byl poznamenán založením [[Betriebsgemeinschaft Dottenfelderhof|hospodářského společenství Dottenfelderhof]] (pět rodin) a záhy poté i tamní Landbauschule Dottenfelderhof. Po dvaceti letech biologicko-dynamické budovatelské práce s manželkou a pěti dětmi převzal vedení «Zemědělského oddělení Přírodovědné sekce na Goetheanu» v Dornachu ve Švýcarsku. Po čtrnácti letech činnosti a dalších osmi letech jako svobodný spolupracovník mezitím přebudované «Sekce pro zemědělství» se vrátil na Dottenfelderhof a znovu se ujal výuky na tamní Landbauschule. Vedle toho již 21 let pečuje o vesnický projekt Juchowo v Polsku. Je to pokus vytvořit ve východní Evropě místo, v němž by se «vzdělávání Země» (Novalis) ukazovalo jako sociální úkol a «sociální otázka» nacházela odpověď ve vzdělávání Země.<br /> {{SE|485}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Sachwortregister&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> == Věcný rejstřík ==<br /> <br /> +++ Stav k 27. dubnu 2026: Tento věcný rejstřík není součástí tištěné verze! Je průběžně vyvíjen/doplňován/kontrolován. Zde se můžete rádi [[MitTun bei biodyn.wiki|zapojit]] +++<br /> <br /> {{GlossarNavigationArtikel|A}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|A}}<br /> <br /> * Polní hospodářství [[#45|45]], [[#53|53]], [[#65|65]], [[#66|66]], [[#107|107]]<br /> * Přeslička rolní (Equisetum) [[#253|253]]<br /> ** Postřik [[#253|253]], [[#356|356]]<br /> ** a křemen [[#253|253]]<br /> * Přeslička rolní (viz preparát z přesličky) [[#448|448]]<br /> * Agrární industrialismus [[#29|29]], [[#30|30]], [[#71|71]], [[#79|79]], [[#81|81]], [[#82|82]], [[#176|176]], [[#190|190]]<br /> * Étericko-astrální v kompostu [[#293|293]], [[#296|296]]<br /> ** v rostlině [[#224|224]], [[#251|251]], [[#362|362]]<br /> * Étericky živé na zvýšené úrovni [[#116|116]]<br /> * Étericky bující [[#284|284]]<br /> * Nedostatek éteru v oblasti kořenů stromu [[#302|302]]<br /> * Éterické tělo (organizace života) [[#41|41]], [[#98|98]], [[#100|100]], [[#104|104]], [[#235|235]], [[#268|268]]<br /> * Žíravé vápno v kompostu (pálené vápno) [[#283|283]], [[#284|284]]<br /> * Jablko [[#125|125]]<br /> * Astrální tělo (duševní organizace) [[#44|44]], [[#49|49]], [[#99|99]], [[#111|111]], [[#268|268]], [[#303|303]]<br /> * Astralita<br /> ** Astrální tělo a nemoc [[#99|99]], [[#250|250]]<br /> ** Astrálno a rostlina [[#111|111]], [[#225|225]], [[#250|250]], [[#362|362]]<br /> ** Bohatství astrálna v oblasti koruny stromu [[#125|125]], [[#302|302]]<br /> ** Astralizace vzduchu [[#221|221]]<br /> * Atmosféra [[#22|22]], [[#102|102]], [[#276|276]]<br /> * Atmosféra (vzdušný okruh) [[#102|102]], [[#103|103]], [[#118|118]], [[#121|121]]<br /> * Dýchání<br /> ** člověka [[#91|91]], [[#241|241]]<br /> ** zvířat [[#116|116]], [[#119|119]]<br /> ** a meditace [[#152|152]] (jako „promýšlení“ při přežvykování)<br /> ** a látková výměna [[#91|91]]<br /> ** a motýlokvěté rostliny [[#241|241]]<br /> ** Dýchání (fáze vzdušného dýchání v kompostu) [[#292|292]]<br /> * Výsev / doba výsevu [[#214|214]], [[#230|230]], [[#240|240]], [[#241|241]]<br /> ** Výživná síla, reprodukční síla [[#230|230]], [[#253|253]]<br /> ** Déšť, úplněk [[#244|244]]<br /> ** Fáze měsíce [[#244|244]], [[#253|253]]<br /> * Vylučování<br /> ** u rostliny [[#217|217]]<br /> ** látkovosti potravy v mozku [[#89|89]], [[#90|90]]<br /> * Výkaly (lidské) [[#323|323]], [[#324|324]]<br /> * Výkaly (zvířecí) [[#133|133]], [[#142|142]], [[#145|145]], [[#149|149]], [[#157|157]], [[#287|287]], [[#303|303]]<br /> * Postřik tekutými preparáty [[#356|356]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|B}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|B}}<br /> * Bakterie<br /> ** V půdě a hnoji [[#214|214]], [[#218|218]], [[#252|252]], [[#292|292]], [[#296|296]], [[#306|306]]<br /> ** Působení v hnojivu [[#296|296]], [[#306|306]]<br /> * Bakterie (střevní a hlízkové bakterie) [[#241|241]], [[#296|296]]<br /> * Květy kozlíku lékařského [[#434|434]]<br /> * Preparát z kozlíku lékařského [[#427|427]]<br /> * Pobřišnice (okruží) [[#154|154]], [[#157|157]]<br /> * Pobřišnice (okruží skotu) [[#157|157]], [[#331|331]], [[#415|415]]<br /> * Sedlák<br /> ** jako meditující [[#68|68]]<br /> ** a věda [[#82|82]], [[#86|86]]<br /> * Sedlák / Selský stav [[#30|30]], [[#71|71]], [[#76|76]], [[#86|86]], [[#184|184]]<br /> * Selská filozofie [[#43|43]], [[#169|169]]<br /> ** Pravidla a jejich moudrost [[#232|232]]<br /> * Strom, shromažďovatel astrality [[#125|125]], [[#302|302]]<br /> ** Vrstvy tvoření [[#302|302]]<br /> ** v protikladu k bylině [[#302|302]]<br /> * Strom (ovocný strom) [[#58|58]], [[#66|66]], [[#301|301]], [[#302|302]]<br /> * Oblast koruny stromu a oblast kořenů stromu [[#302|302]]<br /> * Hospodářské společenství [[#162|162]], [[#163|163]], [[#165|165]], [[#172|172]], [[#173|173]], [[#177|177]], [[#181|181]], [[#185|185]]<br /> * Hospodářský organismus [[#34|34]], [[#35|35]], [[#80|80]], [[#81|81]], [[#162|162]], [[#175|175]], [[#178|178]], [[#181|181]], [[#185|185]]<br /> * Včely (včela medonosná) [[#123|123]], [[#124|124]], [[#130|130]], [[#131|131]]<br /> * Obrazotvorné metody (krystalizace chloridu měďnatého) [[#317|317]], [[#318|318]]<br /> * Biologicko-dynamické preparáty [[#289|289]], [[#310|310]], [[#325|325]], [[#328|328]], [[#334|334]], [[#336|336]], [[#344|344]]<br /> * Teplo listů a květů pro rostlinu [[#224|224]], [[#237|237]]<br /> * Barva květu - planety [[#224|224]]<br /> * Půda<br /> ** Obsah vápníku [[#211|211]], [[#283|283]]<br /> ** Obsah křemene [[#211|211]], [[#284|284]]<br /> ** Přídavek jílu [[#210|210]], [[#211|211]]<br /> ** jako orgán [[#95|95]]<br /> ** Proniknutí rozumovostí [[#333|333]]<br /> ** Obsah železa a odželeznění [[#285|285]]<br /> ** geologický základ [[#205|205]]<br /> * Půda / Zpracování půdy [[#45|45]], [[#205|205]], [[#207|207]], [[#213|213]], [[#219|219]], [[#220|220]], [[#227|227]], [[#230|230]], [[#233|233]]<br /> * Půdní úrodnost [[#29|29]], [[#201|201]], [[#203|203]], [[#238|238]], [[#242|242]]<br /> * Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) [[#253|253]], [[#310|310]]<br /> * Preparát z kopřivy [[#379|379]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|C}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|C}}<br /> <br /> * Chamomilla off. (Heřmánek) [[#339|339]], [[#360|360]], [[#372|372]]<br /> * Chaos v semeni a v jeho okolí [[#290|290]]<br /> * Chaos (v procesu kompostování) [[#290|290]], [[#294|294]], [[#351|351]]<br /> * Chemicky působící v půdě [[#263|263]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|D}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|D}}<br /> * Proces tlumení [[#284|284]]<br /> * Trvalý humus [[#218|218]], [[#221|221]], [[#224|224]], [[#238|238]], [[#295|295]], [[#296|296]]<br /> * Trvalky [[#202|202]]<br /> * Trojčlennost (člověka) [[#88|88]], [[#89|89]], [[#90|90]], [[#92|92]], [[#114|114]]<br /> * Vůně [[#224|224]], [[#363|363]]<br /> * Hnojivo<br /> ** Ošetřování [[#304|304]], [[#305|305]], [[#309|309]]<br /> ** osobní vztah [[#287|287]], [[#303|303]]<br /> ** Zrozumovění [[#333|333]]<br /> ** Preparáty [[#326|326]], [[#334|334]], [[#360|360]]<br /> * Hnojení [[#259|259]], [[#267|267]], [[#273|273]], [[#280|280]], [[#286|286]], [[#303|303]], [[#323|323]]<br /> * Otázka hnojení [[#259|259]], [[#271|271]]<br /> * Hnojiště [[#307|307]]<br /> * Hnojiště [[#307|307]]<br /> * Cezení tekutiny preparátů [[#351|351]] (při míchání a postřiku)<br /> <br /> == E ==<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|E}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|E}}<br /> * Vysoká zvěř [[#112|112]]<br /> * Měchýř jelena [[#332|332]], [[#339|339]]<br /> * Dub, dubová kůra [[#339|339]], [[#389|389]]<br /> * Preparát z dubové kůry [[#389|389]]<br /> * Dub a období Marsu [[#211|211]], [[#224|224]]<br /> * Zakopávání preparátů [[#347|347]], [[#349|349]]<br /> * Jednoletá rostlina [[#44|44]]<br /> * Kysání (silážování) [[#148|148]]<br /> * Obsah železa v půdě a odželeznění [[#285|285]]<br /> * Železo, záření kopřivy (rozvedeno až v pozdějších kapitolách knihy)<br /> * Bílkovina<br /> ** Molekulární struktura [[#265|265]], [[#362|362]]<br /> ** a tvorba semen [[#362|362]]<br /> ** v živočišném a rostlinném organismu [[#362|362]]<br /> * Elementární bytosti [[#114|114]], [[#116|116]], [[#121|121]], [[#125|125]]<br /> * Živly<br /> ** nad a pod zemí [[#93|93]], [[#101|101]]<br /> ** Kvalitativní poměry [[#103|103]]<br /> * Elektřina [[#264|264]]<br /> * Elektrická konzervace krmiv (nezmíněno)<br /> * Embryonální život [[#44|44]], [[#215|215]]<br /> * Entity, působení nejmenších [[#326|326]], [[#348|348]]<br /> * Equisetum arvense (Přeslička rolní) [[#253|253]]<br /> ** Čaj [[#253|253]]<br /> * Půda jako orgán [[#95|95]]<br /> * Vůně zemních rostlin a stromů (nezmíněno)<br /> * Výživa [[#36|36]], [[#153|153]]<br /> * Výrobní podmínky (průmysl/zemědělství) [[#30|30]], [[#32|32]], [[#38|38]]<br /> * Vičenec<br /> * Osel [[#137|137]], [[#138|138]], [[#139|139]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|F}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|F}}<br /> * Využití fekálií [[#323|323]], [[#324|324]] <br /> * Barvy a planety [[#224|224]] <br /> * Hraboš polní [[#245|245]], [[#246|246]] <br /> * Oheň jako ničitel úrodnosti [[#245|245]] <br /> * Mrazová kyprost [[#208|208]] <br /> * Působení mrazu [[#208|208]] <br /> * Osevní postup [[#235|235]], [[#237|237]], [[#238|238]], [[#239|239]], [[#241|241]], [[#242|242]], [[#250|250]], [[#253|253]], [[#254|254]], [[#255|255]], [[#257|257]] <br /> * Plody<br /> ** Aroma a působení planet [[#224|224]], [[#225|225]] <br /> * Krmení zvířat [[#148|148]], [[#150|150]], [[#151|151]], [[#305|305]] <br /> * Pícniny<br /> ** Vlastnosti [[#249|249]]<br /> * Metody krmení [[#136|136]], [[#148|148]], [[#263|263]], [[#299|299]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|G}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|G}}<br /> * Mozek (síly a látkovost) [[#89|89]], [[#90|90]], [[#129|129]]<br /> * Drůbež (domácí drůbež) [[#131|131]], [[#132|132]], [[#133|133]]<br /> * Duch a hmota [[#268|268]]<br /> * Duchovní bádání [[#160|160]], [[#329|329]]<br /> * Okruží skotu [[#154|154]], [[#331|331]], [[#415|415]]<br /> * Geologický základ půdy [[#205|205]]<br /> * Horninové moučky [[#281|281]], [[#282|282]], [[#283|283]], [[#284|284]], [[#285|285]]<br /> * Konstelace hvězd [[#207|207]]<br /> * Tvorba paroží a rohů [[#113|113]], [[#155|155]]<br /> * Zelené hnojení [[#231|231]], [[#298|298]], [[#302|302]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|H}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|H}}<br /> * Okopaniny [[#248|248]], [[#254|254]]<br /> * Obilniny [[#247|247]], [[#253|253]]<br /> * Ruční práce a její význam [[#108|108]], [[#109|109]], [[#248|248]]<br /> * Domácí zvířata [[#126|126]], [[#127|127]], [[#128|128]]<br /> * Potírání ohnice [[#247|247]], [[#255|255]]<br /> * Léčení rostlinné přirozenosti [[#250|250]]<br /> * Léčivé prostředky [[#341|341]]<br /> * Seno, význam jako krmivo [[#67|67]]<br /> * Tvorba rohů [[#155|155]], [[#345|345]]<br /> * Rohokřemenný preparát [[#348|348]], [[#350|350]]<br /> * Rohový hnojový preparát [[#344|344]], [[#350|350]]<br /> * Luštěniny (Leguminózy) [[#241|241]], [[#256|256]]<br /> * Humus / Tvorba humusu [[#221|221]], [[#223|223]], [[#238|238]], [[#287|287]], [[#295|295]]<br /> * Humus, působení temnoty [[#225|225]]<br /> * Tvorba humusu v hospodaření přírody [[#223|223]], [[#297|297]]<br /> * Pes [[#140|140]], [[#141|141]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|I}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|I}}<br /> * Vloha Já (skot) [[#156|156]], [[#157|157]]<br /> * Organizace Já [[#160|160]]<br /> * Síla organizace Já<br /> ** Močůvka a hnůj [[#156|156]], [[#157|157]]<br /> * Očkovací pokusy u půd<br /> * Individualita, zemědělská [[#88|88]], [[#97|97]], [[#101|101]], [[#201|201]], [[#271|271]]<br /> * Průmysl (polarita k zemědělství) [[#27|27]], [[#30|30]]<br /> * Hmyz [[#122|122]], [[#123|123]]<br /> * Potírání hmyzu [[#250|250]]<br /> * Hmyz a rostlina [[#123|123]], [[#124|124]]<br /> * Pozemské síly a substance v organismu [[#235|235]], [[#236|236]]<br /> * Pozemské působení v rostlině [[#225|225]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|J}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|J}}<br /> * Roční období [[#206|206]], [[#213|213]], [[#220|220]], [[#228|228]]<br /> * Močůvka [[#309|309]], [[#311|311]]<br /> * Jupiter [[#211|211]], [[#224|224]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|K}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|K}}<br /> * Vápenec jako žádostivost [[#211|211]]<br /> * Vápenec jako léčitel<br /> * Obsah vápence v půdě [[#211|211]], [[#283|283]]<br /> * Vápenec v kompostu [[#284|284]]<br /> * Vápencový typus<br /> ** Vápenec a křemen<br /> ** Tvarující síla, součinnost [[#211|211]], [[#212|212]]<br /> ** a blízké planety [[#211|211]]<br /> ** Působení v rostlině [[#212|212]]<br /> * Vrstva kambia ve stromu [[#302|302]]<br /> * Heřmánek (Chamomilla off.) [[#339|339]], [[#360|360]], [[#372|372]]<br /> * Heřmánkový preparát [[#372|372]]<br /> * Heřmánkový proces v organismu [[#341|341]]<br /> * Brambor, požitek z brambor [[#248|248]], [[#254|254]]<br /> * Kočka [[#140|140]], [[#141|141]]<br /> * Křemen (křemen) [[#211|211]], [[#348|348]]<br /> * Křemen v půdě [[#211|211]]<br /> ** a Equisetum [[#253|253]], [[#448|448]]<br /> ** a vzdálené planety [[#211|211]]<br /> ** a vápenec [[#211|211]]<br /> ** a působení světla [[#225|225]]<br /> ** Pampeliška [[#339|339]], [[#405|405]]<br /> * Křemičitá substance, kyselina křemičitá [[#209|209]], [[#318|318]]<br /> ** Křemenný preparát v kravském rohu [[#348|348]]<br /> ** a teplo [[#349|349]]<br /> ** a kořenová podstata [[#357|357]]<br /> * Drcení křemene [[#349|349]]<br /> * Jetel [[#238|238]], [[#241|241]], [[#249|249]], [[#256|256]]<br /> * Kosterní systém zvířat [[#117|117]]<br /> * Vaření potravin<br /> * Uhlík jako nositel přirozených tvůrčích procesů [[#288|288]]<br /> * Kompostová hromada [[#287|287]], [[#289|289]], [[#290|290]]<br /> ** Přehazování [[#291|291]]<br /> ** k hnojení luk [[#299|299]]<br /> * Kompostování / Kompost [[#287|287]], [[#299|299]], [[#360|360]]<br /> * Konzervace elektřinou<br /> * Konzervace kysáním [[#148|148]]<br /> * Kosmicko-kvalitativní analýza [[#156|156]]<br /> * Kosmické působení podporované deštěm<br /> * Kosmické v křemičitém [[#211|211]]<br /> ** v rostlině [[#216|216]], [[#224|224]], [[#362|362]]<br /> ** a pozemské, jíl jako zprostředkovatel [[#212|212]]<br /> * Síly, živé v hnojivu [[#312|312]], [[#313|313]]<br /> * Silové proudy v organickém [[#265|265]]<br /> * Krystalizační síla Země v zimě [[#207|207]], [[#208|208]], [[#231|231]]<br /> * Kráva / Skot [[#146|146]], [[#149|149]]<br /> * Kravský roh [[#155|155]], [[#345|345]]<br /> ** Stáří, velikost, pohlaví [[#345|345]]<br /> ** Použití koňského hnoje [[#307|307]]<br /> ** Doba použití [[#347|347]]<br /> * Křemenný preparát [[#348|348]]<br /> ** Skladování [[#349|349]]<br /> ** Doba použití, distribuce, zakopání [[#347|347]], [[#349|349]], [[#356|356]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|L}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|L}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> * Zemědělství, individualita [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#88|88]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#101|101]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#201|201]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#202|202]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#271|271]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#327|327]] <br /> * Larva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#122|122]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#296|296]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]<br /> * Živé síly v hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#312|312]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]]<br /> * Leguminózy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#239|239]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#298|298]]<br /> ** jako sběrači dusíku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]<br /> ** Tvorba plodů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]] <br /> ** a proces vdechování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]<br /> * Lněné semínko [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]]<br /> * Pokus se světlem a stínem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#315|315]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|320]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#321|321]]<br /> * Pampeliška [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#331|331]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#342|342]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#405|405]]<br /> * Pampeliškový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#405|405]]<br /> * Vzduch [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#103|103]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#206|206]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]<br /> * Vojtěška [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#239|239]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#242|242]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]<br /> <br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|M}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|M}}<br /> * Mars, období Marsu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Stroje v zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#29|29]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#31|31]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#37|37]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#77|77]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#182|182]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#183|183]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#233|233]]<br /> * Krmení výkrmového dobytka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#134|134]]<br /> * Meditace [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#68|68]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#152|152]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#173|173]]<br /> ** a dýchání [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#152|152]]<br /> ** Lékařské [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#55|55]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#89|89]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#318|318]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#364|364]]<br /> * Lidské fekálie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#323|323]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#324|324]]<br /> * Lidský a zvířecí organismus [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#98|98]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]] *<br /> * Merkur, blízké planety [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> * Tvorba mléka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#36|36]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#158|158]]<br /> * Krmení dojnic [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|222]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]<br /> * Znehodnocování produktů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#226|226]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]]<br /> * Minerální hnojiva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#77|77]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#274|274]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#281|281]]<br /> * Hnůj (chlévská mrva) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#157|157]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]<br /> * [[Mist|Hnůj]]<br /> ** Oživení půdy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#185|185]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#204|204]]<br /> ** Vznik v živočišném organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]<br /> ** Míchací zařízení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]]<br /> ** Rozdělování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#174|174]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]]<br /> * Hnůj, přídavné preparáty [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#310|310]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#360|360]]<br /> * Mrkev jako krmivo [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]<br /> * Měsíc [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** Oživení Země v éterném [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> ** a reprodukční síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> * Fáze Měsíce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#108|108]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> * Působení Měsíce, příliš silné [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> * Působení Měsíce v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> * Působení Měsíce ve zvířeti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> * Působení Měsíce a plevel [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]<br /> * Svalový systém zvířete [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#266|266]]<br /> * [[Mysterium von Golgatha|Mystérium Golgoty]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#59|59]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#60|60]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#61|61]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|N}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|N}}<br /> * Příjem potravy u zvířete [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#149|149]]<br /> * Výživná síla a doba výsevu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]<br /> * Přírodovědecká sekce a pokusný kroužek<br /> * Braní a dávání v přírodě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#19|19]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#124|124]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#159|159]]<br /> * Háďátka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#247|247]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#255|255]]<br /> * Novoluní<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|O}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|O}}<br /> * Ovocnářství / Ovocný strom [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#53|53]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#58|58]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#66|66]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#108|108]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#301|301]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]<br /> * Ovocný strom [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]<br /> * Ovocné odrůdy, produkce<br /> * Princip organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#34|34]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#38|38]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#39|39]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#51|51]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#52|52]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#61|61]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#63|63]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#70|70]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#80|80]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#158|158]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#162|162]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#188|188]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|P}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|P}}<br /> * Trávení v bachoru [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#151|151]]<br /> * Paraziti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> * Osobní vztah k hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#287|287]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]<br /> * Kůň [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#137|137]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#138|138]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#139|139]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#140|140]]<br /> * Příprava &quot;pepře&quot; (popela) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> ** Hraboš polní [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]<br /> ** Hmyz [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]<br /> ** Plevel [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> * Koňský hnůj pro kravské rohy<br /> * Rostlina, pozemské a kosmické působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#262|262]]<br /> * Rostlina, reprodukční a výživná síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#299|299]]<br /> * Rostlinná strava<br /> * Choroby rostlin [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> ** Profylaxe [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> * Rostlinná přirozenost [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#286|286]]<br /> * Doby sázení a oběh planet<br /> * Švestka<br /> * Pluh / Orba [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#45|45]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#64|64]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#231|231]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#232|232]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#233|233]]<br /> * Planety [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#358|358]]<br /> ** vzdálené a trvalky [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** vzdálené a křemen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** blízké a jednoleté rostliny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** blízké a vápenec [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** Oběh a doby sázení<br /> ** Působení a aroma plodů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]]<br /> * Působení planet a barva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Působení planet v listu a květu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Působení planet ve zvířeti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> * Působení planet v kořeni [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#212|212]]<br /> * Planetární život v souvislosti s pozemským [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#358|358]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|Q}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|Q}}<br /> * Kvalita produktů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#35|35]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#226|226]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#318|318]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#319|319]]<br /> * Křemen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#282|282]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|348]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]<br /> * Křemenný preparát v kravském rohu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|348]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]<br /> * Drcení křemene [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]<br /> * Pýr [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#231|231]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#248|248]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|R}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|R}}<br /> <br /> * Drancování v zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#336|336]]<br /> * Mšička révokaz<br /> * Déšť jako podporovatel kosmického působení<br /> * [[Regenwurm|Žížala]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#223|223]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#296|296]]<br /> * Žížala, žížaly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#223|223]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]<br /> * Regulace lesa *Dráždivá a výživná hodnota látek v půdě<br /> * Reprodukční síla a doba výsevu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> ** a výživná síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> ** u [[Unkraut|plevele]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> ** a potírání škůdců<br /> * [[Rhythmus|Rytmus]] / rytmický střed (půda) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#92|92]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#328|328]]<br /> * Syrová strava<br /> * Červenka (nemoc)<br /> * Proces míchání (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#352|352]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#353|353]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#354|354]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#355|355]]<br /> * Háďátko řepné [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#255|255]]<br /> * Míchání, kravský rohový hnůj [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]]<br /> ** s míchacím zařízením [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#353|353]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#354|354]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|S}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|S}}<br /> * Osevní plodiny a luštěniny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]<br /> * [[Salz|Sůl]] v potravě<br /> * Sůl ke konzervaci<br /> * Tvorba semen, síla semen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#286|286]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#287|287]]<br /> * Saturn, období Saturna [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Saturnské síly a tepelný stav [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Kyslík jako nositel života [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#109|109]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|292]]<br /> * Potírání škůdců [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]]<br /> ** koncentrací<br /> ** z morálního hlediska<br /> * Přesličkový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#448|448]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#453|453]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#454|454]]<br /> * Ovce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#144|144]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#306|306]]<br /> * Řebříček [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#364|364]]<br /> * Řebříčkový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]]<br /> * Síra [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]<br /> ** řebříčku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]<br /> ** jako zprostředkovatel mezi duchovním a fyzickým [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]<br /> * Prase (domácí prase) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#134|134]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#135|135]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#136|136]]<br /> * Prase a krmení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#136|136]]<br /> * Sociální trojčlennost [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#73|73]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#84|84]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#85|85]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#187|187]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#188|188]]<br /> * Slunečnice [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]]<br /> * Působení Slunce v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]]<br /> ** na zvířeti<br /> ** diferencované zvěrokruhem<br /> * Postřikovač [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#356|356]]<br /> * Chlévský hnůj [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]<br /> * Stájové krmení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#148|148]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]]<br /> * Hnůj na hnojišti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]<br /> * Hvězdářství a působení hvězd [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#207|207]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> * [[Stickstoff|Dusík]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#79|79]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]<br /> ** Význam a vliv [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]<br /> ** Stálost<br /> ** v hromadě hnoje [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> ** Citlivost<br /> ** Vznik v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]<br /> * Dusík / Dusíkaté soli [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#79|79]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#276|276]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#278|278]]<br /> * Obsah dusíku v hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> * Dusík jako fyzický nositel astrality [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#279|279]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|292]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#297|297]]<br /> * Sběrači dusíku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]<br /> * Látková výměna, substance a síly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#272|272]]<br /> * Keře a savci<br /> * Zhušťování substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#261|261]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#263|263]]<br /> * Přeměna substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#294|294]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#341|341]]<br /> * Přeměna substance v organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#294|294]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|T}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|T}}<br /> * Terestrické síly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#205|205]]<br /> * [[Tiere|Zvíře]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#111|111]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]]<br /> ** Kosterní systém [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]]<br /> ** Působení Měsíce a Slunce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> ** Svalový systém [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#266|266]]<br /> ** Příjem potravy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#149|149]]<br /> ** Organismus ve svém členění [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#100|100]]<br /> ** a rostlina v rámci zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#65|65]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#67|67]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]<br /> * Krmení zvířat [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#148|148]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]]<br /> * Zvěrokruh [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#267|267]]<br /> * Svět zvířat (divoká fauna) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#112|112]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]]<br /> * Hnůj z hluboké podestýlky [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#306|306]]<br /> * Rajče [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#311|311]]<br /> ** Působení mrazu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#208|208]]<br /> ** Pěstování<br /> * [[Ton|Jíl]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#209|209]]<br /> ** Přídavek do půdy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#205|205]]<br /> ** Zprostředkovatel mezi vápencem a křemenem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** Zprostředkovatel mezi kosmickým a terestrickým [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#212|212]]<br /> * Jílové minerály [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#209|209]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#210|210]]<br /> * Rašelina v půdě<br /> * Rašelinová drť v kompostové hromadě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#290|290]]<br /> * Sušené řízky<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|U}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|U}}<br /> * Nad a pod zemí v jejich vzájemném působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]]<br /> * Přes léto (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]<br /> * Přezimování (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|347]]<br /> * Přeměna prvků [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#263|263]]<br /> * Potírání havěti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#135|135]]<br /> * [[Unkraut|Plevel]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#214|214]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#242|242]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#246|246]]<br /> * Regulace plevele (mechanická) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#246|246]]<br /> * Popelení semen plevele (příprava &quot;pepře&quot;) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|222]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> * Výuka, zemědělská [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#184|184]]<br /> * Urtica dioica (Kopřiva dvoudomá) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|V}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|V}}<br /> <br /> * Valeriana officinalis (Kozlík lékařský) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]]<br /> * Vegetariánská strava<br /> * Venuše [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> * Venuše ve Štíru<br /> * Trávení (skot) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#153|153]]<br /> * Spalování v organismu<br /> * Zhušťování substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#261|261]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]]<br /> * Ředění (kravský rohový hnůj) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]]<br /> * Dědičnost<br /> * Oživení Země [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#280|280]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#360|360]]<br /> * Učinit hnojivo rozumným [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#333|333]]<br /> * Pokusy, podněty [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]]<br /> * Pokusné plochy, velikost<br /> * Pokusné rostliny (pšenice a vičenec) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Příbuznost světa hmyzu a rostliny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#123|123]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#124|124]]<br /> * Tlení (hmyzí &quot;pepř&quot;)<br /> * Vitalita v půdě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Ptáci (svět ptáků) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]]<br /> * Svět ptáků [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]]<br /> * Chov ptáků a chov hmyzu<br /> * Úplněk [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> ** a déšť<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|W}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|W}}<br /> * Les [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#110|110]]<br /> * Teplo [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#103|103]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#260|260]]<br /> ** a křemen<br /> * Přeměna tepla v organismu (nachlazení)<br /> * Tepelný stav a Saturn [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Voda [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|102]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#208|208]]<br /> ** jako distributor měsíčních sil [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> ** nad a pod zemí [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|102]]<br /> * Vodík a jeho působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#295|295]]<br /> * Obsah vodíku v hnojivu<br /> * Čekanka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]]<br /> * Vinařství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#53|53]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#175|175]]<br /> * Pšenice (sklon k tvorbě semen) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Přežvykování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#151|151]]<br /> * Hnojení luk kompostem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#299|299]]<br /> * Ozimé obilí [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#207|207]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]<br /> * Červi a svět larev v půdě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]]<br /> * Kořen u stromu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]<br /> * Tvary kořenů jako výraz kosmických a terestrických působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#96|96]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Kořenová potrava [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#217|217]]<br /> * Růst kořenů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#216|216]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Kořenové teplo pro rostliny<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|X}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|X}}<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|Y}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|Y}}<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|Z}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|Z}}<br /> * Kozy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#144|144]]<br /> * Šlechtění kulturních rostlin [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#45|45]]<br /> * Šlechtění rostlin pro preparáty<br /> * Bránicový orgán (půda) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]]<br /> * Dvojčlennost živočišného organismu<br /> <br /> &lt;/div&gt;{{GlossarNavigationArtikel|0-9}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|0-9}}<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Filmbeiträge&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> == Filmové příspěvky ==<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Feier_zur_Buchveröffentlichung_von_Manfred_Klett&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Slavnost u příležitosti vydání knihy Manfreda Kletta ===<br /> <br /> [[Datei:Manfred Klett von der Agrartechnologie zur Landbaukunst.PNG|thumb|link=Manfred Klett - Feier zur Buchveröffentlichung: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst, 2021|[[Manfred Klett]] dne 18. července 2021 na [[Dottenfelderhof]]u]]<br /> <br /> Na počest Manfreda se 18. července 2021 v rámci malé slavnosti sešli někteří jeho průvodci na životní cestě, kteří dnes rovněž patří k nejznámějším osobnostem v [[Biologisch-dynamische Landwirtschaft|biologicko-dynamickém]] hnutí. S radostí a úlevou bylo slaveno, že Manfred Klett své nové dílo „'''Od agrotechnologie k umění zemědělství'''&quot; dokončil a vydal. <br /> <br /> '''''[[Manfred Klett - Feier zur Buchveröffentlichung: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst, 2021|Zde najdete přednášku]]'''''<br /> <br /> |&lt;small&gt;[[Manfred Klett|zpět k Manfredu Klettovi ◁]] &lt;/small&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Buchvorstellung_&amp;quot;Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst&amp;quot;_vom_Mitherausgeber_Ueli_Hurter&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Představení knihy „Od agrotechnologie k umění zemědělství&quot; spolunakladatelem Uelim Hurterem ===<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Ueli_Hurter_präsentiert_Buch_Manfred_Klett_von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst.jpg|thumb|link=https://www.youtube.com/watch?v=K_oQWzXnkJc|[[Ueli Hurter]] ]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Zde vidíme vedoucího [[Sektion für Landwirtschaft|Sekce pro zemědělství]] na [[A:Goetheanum|Goetheanu]] v [[A:Dornach|Dornachu]], [[Ueli Hurter]]a. Ueli byl také spolunakladatelem. <br /> <br /> „Tedy to, co se předává do rukou '''mladé generaci''', aby to mohlo být předáno na přinejmenším stejně dobré, ne-li ještě '''dále rozvinuté úrovni''', než jakou sami převzali od generace předchozí. A to nyní ekonomicky, podnikohospodářsky, ale i národohospodářsky vyjádřeno, je právě něco, na co '''autor''' '''poukazuje''', že zde v jádru leží něco, co vlastně '''celá ekonomika hledá, totiž regenerativní hospodářství.'''<br /> <br /> Nacházíme se dnes v celkové situaci s naší planetou Zemí, kde bezpodmínečně a rychle a na mnoha místech potřebujeme přístupy a nasazení směrem k '''hospodářství''', které není pouze '''spotřebovávající''', které není pouze '''zatěžující''', které nezanechává pouze '''negativní dopad''', nýbrž které je '''regenerativní''' – a zemědělství '''přirozeně''' díky své '''blízkosti k životním procesům''', avšak pak '''pochopeno''' jako '''biodynamické''' zemědělství. Pokud to pochopí, může se vlastně stát '''dárcem impulsu''', '''inspirátorem''' '''pro celé hospodářství'''.<br /> <br /> To je v této knize vypracováno a je to výzva, aby '''budoucí generace''' to vypracovaly ještě zřetelněji, aby s tím pracovaly a aby také nezůstávaly pouze v zemědělských souvislostech, nýbrž aby to '''vnášely''' do '''celohospodářského, celospoleč enského dialogu'''.&quot;<br /> <br /> '''''[[Ueli Hurter - Buchvorstellung Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst|zde najdete transkribovanou přednášku]]'''''<br /> <br /> &lt;small&gt;[[Manfred Klett|zpět k Manfredu Klettovi ◁]] &lt;/small&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Einzelnachweise&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Jednotlivé zdroje ===<br /> <br /> [[Kategorie:Autor]]<br /> [[Kategorie:Betriebsorganismus]]<br /> [[Kategorie:Bodenbearbeitung]]<br /> [[Kategorie:Bodenfruchtbarkeit]]<br /> [[Kategorie:Buch]]<br /> [[Kategorie:biologisch-dynamische Landwirtschaft]]<br /> [[Kategorie:biologisch-dynamische Präparate]]<br /> [[Kategorie:biodynamische Landwirtschaft]]<br /> [[Kategorie:Düngung]]<br /> [[Kategorie:Herausragende Persönlichkeit]]<br /> [[Kategorie:Inhaltsangabe (Buch)]]<br /> [[Kategorie:Landbaukunst]]<br /> [[Kategorie:Literatur]]<br /> [[Kategorie:Manfred Klett]]<br /> [[Kategorie:Pionier]]<br /> [[Kategorie:Rudolf Steiner]]<br /> [[Kategorie:Zukunftsimpuls]]<br /> &lt;references /&gt;{{Artikel unten}}</div>

Admin https://biodyn.wiki/index.php?title=Translations:Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/38/cs&diff=28226 2026-06-06T13:37:19Z

<p>Admin: </p> <hr /> <div>Předložená kniha «Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst» smí být označena jako souhrn životního díla [[Manfred Klett|Manfred Klett]].</div>

Admin https://biodyn.wiki/index.php?title=Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/cs&diff=28225 2026-06-06T13:36:29Z

<p>Admin: </p> <hr /> <div>&lt;languages /&gt;<br /> <br /> {{SE|4}}<br /> <br /> {{SE|5}}<br /> <br /> {{SE|7}}<br /> <br /> {{SE|9}}<br /> <br /> [[Datei:Buch Manfred Klett Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst.jpg|mini|right|class=responsive-img|Kniha [[Manfred Klett]], 1. vydání 30. června 2021. Další knihy najdete v [[Literatura|literatuře]].]]<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> &lt;/div&gt;{{SE|4}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Online-Version im biodyn.wiki: © Copyright 2025 by François Hagdorn, Alle Rechte vorbehalten<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Einbandgestaltung: Wolfram Schildt, Lektorat: Hans-Christian Zehnter, Claus Jahncke, Bildkonzepte: Manfred Klett, Umsetzung: Mathias Buess und Ivana Suppan, wo nicht anders angegeben, Satz: Atelier Doppelpunkt, Johannes Onneken, Münchenstein, Druck: Beltz, Grafische Betriebe, Bad Langensalza<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Printversion erhältlich beim Verlag am Goetheanum, 2021, ISBN 978-3-7235-1668-3 [https://goetheanum-verlag.ch www.goetheanum-verlag.ch]{{SE|5}}<br /> &lt;center&gt;<br /> Gewidmet den Mitbegründern der <br /> [[Betriebsgemeinschaft Dottenfelderhof]] (1968)<br /> &lt;/div&gt; <br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> und denjenigen, die aus eigener Urteilskraft im gleichen Sinne <br /> eine neue Landwirtschafts- und Sozialkultur wollen.&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> __NOTOC__{{SE|7}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> &lt;center&gt;<br /> Unter Schmerzen hat unsere<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Muttererde sich verfestigt.<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Unsere Mission ist es,<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> sie wieder zu vergeistigen,<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> indem wir sie durch die<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Kraft unserer Hände<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> umarbeiten zu einem<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> geisterfüllten Kunstwerk.<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ''Rudolf Steiner&lt;ref&gt;Wiedergabe der Worte Rudolf Steiners bei der Grundsteinlegung zum Rosenkreuzertempel der Loge Malsch «Franz von Assisi» nach dem Gedächtnis von Hilde Stockmeyer; aus: Rudolf Steiner: Bilder okkulter Siegel und Säulen, GA 284, Dornach 1993, S. 113.&lt;/ref&gt;'' &lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> {{SE|9}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Inhaltsverzeichnis&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Obsah ===<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Předmluva|Úvodní slovo 17]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Úvod|Předmluva 21]]<br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Erster Teil|První část 25]]&lt;/big&gt;'''<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Polarita průmyslu a zemědělství|Polarita průmyslu a zemědělství 27]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Podmínky výroby v průmyslu a zemědělství|Podmínky produkce v průmyslu a zemědělství 30]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Organismový princip v zemědělství v zrcadle vývoje vědomí lidstva|Princip organismu v zemědělství v zrcadle vývoje lidského vědomí 39]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pravěk|Rané období 39]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Urindická kultura|Praindická kultura 40]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Staroperská kultura|Praperská kultura 42]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kultury starého Egypta a Mezopotámie|Kultury starověkého Egypta a Mezopotámie 46]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Řecko-římská kultura|Řecko-římská kultura 49]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kultura novověku|Kultura novověku 54]]<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kulturní proudy zemědělství až k obratu časů|Kulturní proudy v zemědělství do přelomu letopočtu 56]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Událost obratu časů, Mysterium Golgoty|Událost přelomu letopočtu, mystérium Golgoty 59]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Proměna principu organismu až do novověku|Proměna principu organismu do novověku 61]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Bod a periferie|Bod a okruh 63]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Princip organismu v novověku|Princip organismu v novověku 70]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nové zárodky|Nové klíčky 84]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trojčlennost člověka a zemědělská individualita|Trojčlennost člověka a zemědělská individualita 88]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hofového organismu|Čtyřčlennost člověka a uzavřenost organismu hospodářství 97]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Obraz čtyřčlenné struktury zemědělské individuality|Obraz čtyřčlennosti zemědělské individuality 101]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Fyzická organizace|Fyzická organizace 101]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Životní organizace|Životní organizace 104]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu|Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu 111]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Druhy volně žijící zvěře — orgány organismu statku a krajiny|Druhy divokých zvířat – orgány organismu hospodářství a krajiny 112]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Čtyři skupiny v rámci divoké fauny|Čtyři skupiny v rámci divoké fauny 114]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí zvířata — orgány v organismu statku a krajiny|Domácí zvířata – orgány v organismu hospodářství a krajiny 126]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Včela medonosná|Včela medonosná 130]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí drůbež|Domácí drůbež 131]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí prase|Prase domácí 134]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kůň a osel|Kůň a osel 137]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pes a kočka|Pes a kočka 140]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ovce a koza|Ovce a koza 143]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Skot|Skot 146]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Původ a mýtus|Původ a mýtus 146]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Postavení v hospodářském organismu|Postavení v organismu hospodářství 147]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Bytostná jevenost a bytostné poznání|Projev podstaty a poznání podstaty 149]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ústní trávení|Trávení v tlamě 149]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trávení v bachoru a přežvykování|Trávení v bachoru a přežvykování 150]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přežvykování jako vnímání a třídění látek a sil|Přežvykování, vnímání a třídění látek a sil 151]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trávení v tenkém a tlustém střevě|Trávení v tenkém a tlustém střevě 153]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Práh od vnějšího světa k vnitřnímu|Práh od vnějšího k vnitřnímu světu 154]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Význam rohů a paznehtů|Význam rohů a paznehtů 155]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já|Kosmicko-kvalitativní analýza a základ Já 156]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přebytečné výkony|Nadbytečné výkony 157]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zřeknutí|Zřeknutí se 158]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kravský chov a organismus hospodářství|Stádo skotu a organismus hospodářství 158]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Člověk a Já-organizace zemědělského organismu|Člověk a organizace Já zemědělského organismu 160]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní výzkum jako prostředník mezi bytostí a zjevem|Duchovní bádání jako prostředník mezi podstatě a jevem 160]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Aspekty sociální problematiky|Aspekty sociální problematiky 162]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství|K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství 165]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Chtění ve svobodě, cesta k iniciativnímu společenství|Chtění ve svobodě, cesta ke společenství iniciativy 166]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Cítění v rovnosti, cesta k živoucímu právnímu citu|Cítění v rovnosti, cesta k živému právnímu cítění 169]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Myšlení v lidskosti (bratrství) jako cesta k solidárnímu hospodaření|Myšlení v lidskosti (bratrství), cesta k solidárnímu hospodaření 173]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství|K duchovnímu vývoji a vedení zemědělského hospodářského společenství 177]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní cíl usilování|Duchovní cíl snažení 178]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Praxe spolupráce|Praxe spolupráce 179]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ranní pracovní porada|Ranní pracovní porada 179]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Studijní kruh k obsahům antroposofického duchovního výzkumu|Studijní kroužek k obsahům antroposofického duchovního bádání 180]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pracovní a správní konference|Pracovní a správní konference 180]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Organismus statku a člověkem z vlastního Já chtěná práce|Organismus hospodářství a člověkem z Já chtěná práce 182]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Impulzy biologicko-dynamického zemědělství pro rozvoj sociálního organismu|Impulsy biologicko-dynamického zemědělství pro vývoj sociálního organismu 187]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vůle ve svobodě|Chtění ve svobodě 188]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Cítění v rovnosti|Cítění v rovnosti 194]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Myšlení v bratrství čili lidské sounáležitosti|Myšlení v bratrství neboli lidskosti 197]]<br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zweiter Teil|Druhá část 199]]&lt;/big&gt;'''<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zemědělská individualita a tři pilíře půdní úrodnosti|Zemědělská individualita a tři pilíře úrodnosti půdy 201]]<br /> <br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Erste Säule:|První pilíř:]]&lt;/big&gt;'''<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě zpracování půdy ve spojitosti s vývoji půdy v ročním koloběhu|O podstatě obdělávání půdy v souvislosti s vývojem půdy v běhu roku 205]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Půda|Půda 205]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zimní proces a zpracování půdy|Zimní proces a obdělávání půdy 207]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vznik mrazové drobtovitosti půdy|Vytváření mrazové drobivosti 208]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vznik tonmineralů a jejich nová tvorba|Vznik jílových minerálů a jejich novotvorba 209]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nositelství a uchovávání kosmických formativních sil v ročním koloběhu|Nositelská role a uchovávání kosmických tvarotvorných sil v běhu roku 211]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Jarní proces a zpracování půdy|Jarní proces a obdělávání půdy 213]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#V předjaří|V předjaří 213]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Na jaře|Na jaře 214]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Tvorba krusty a zpracování kůže půdy|Tvorba krusty a ošetřování kůže půdy 219]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Letní proces a zpracování půdy|Letní proces a obdělávání půdy 220]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Podmítka, mulčovací zpracování, budování humusu a činnost půdních živočichů|Podmítka, mulčování, tvorba humusu a činnost půdních živočichů 220]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Tvorba plodů a zrání|Tvorba plodu a zrání 224]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nářadí pro letní mulčování|Nářadí pro letní mulčování 227]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Podzimní proces a zpracování půdy|Podzimní proces a obdělávání půdy 228]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zrání, proměna, umírání|Zrání, proměna, umírání 228]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zpracování půdy na podzim|Obdělávání půdy na podzim 230]]<br /> <br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zweite Säule:|Druhý pilíř:]]&lt;/big&gt;'''<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě střídání plodin|O podstatě osevního postupu 235]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Střídání plodin a životní organizace zemědělského organismu|Osevní postup a životní organizace zemědělského organismu 235]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K systému střídání plodin|K systému osevního postupu 237]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup a humusové hospodářství|Osevní postup a hospodaření s humusem 238]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup a pěstování meziplodin|Osevní postup a pěstování meziplodin 239]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Střídání plodin a mobilizace minerálů, vázání dusíku|Osevní postup a rozklad minerálů, vázání dusíku 241]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele|Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele 242]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Metoda spálení semen plevelů na popel|Postup zpopelňování semen plevelů 244]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Mechanická regulace plevelů|Mechanická regulace plevelů 246]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Plevele a plevelné trávy v obilninách|Plevele a trávy ve stébelninách 247]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Plevele a plevelné trávy v okopaninách|Plevele a trávy v okopaninách 248]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Plevele a plevelné trávy v pěstování krmných rostlin|Plevele a trávy při pěstování pícnin 249]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Střídání plodin, choroby a škůdci|Osevní postup, choroby a napadení škůdci 250]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Choroby obilnin podmíněné střídáním plodin|Choroby stébelnin podmíněné osevním postupem 253]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Choroby okopanin podmíněné osevním postupem|Choroby okopanin podmíněné osevním postupem 254]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Choroby krmných rostlin podmíněné osevním postupem|Choroby pícnin podmíněné osevním postupem 255]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup ve vztahu k hnojení, humusové bilanci a obdělávání pluhem|Osevní postup ve vztahu k hnojení, bilanci humusu a orbě 257]]<br /> <br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Dritte Säule:|Třetí pilíř:]]&lt;/big&gt;'''<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě hnožení|O podstatě hnojení 259]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K otázce látky a sil|K otázce látek a sil 259]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K otázce ducha, bytosti a individuality|K otázce ducha, podstaty a individuality 268]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Otázka hnožení a zemědělská individualita|Otázka hnojení a zemědělská individualita 271]]<br /> <br /> Hier ist der angepasste Text:<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 0: Aplikace minerálních látek|Stupeň 0: Použití minerálních látek 274]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Aplikace dusíkatých solí|Použití dusíkatých solí 275]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití kamenných moučí|Použití kamenných mouček 281]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 1: Hnojení ze živého rostlinné přírody|Stupeň 1: Hnojení z živého z rostlinné přirozenosti 286]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě kompostování|O podstatě kompostování 287]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#1. Tepelná fáze|1. Fáze tepla 291]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#2. Fáze vzdušného dýchání a odplynění|2. Fáze dýchání vzduchu a odplyňování 292]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#3. Vodní čili proměnová fáze|3. Vodní neboli proměňovací fáze 294]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#4. Fáze pozeměšťování|4. Fáze přeměny v zeminu 295]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití kompostu|Použití kompostu 299]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompostové hnojení luk a pastvin|Hnojení luk a pastvin kompostem 299]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompostové hnojení v zahradnictví|Hnojení kompostem v zahradnictví 300]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompostové hnojení v ovocnářství|Hnojení kompostem v ovocnářství 301]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 2: Hnojení z duševní přírody domácích zvířat|Stupeň 2: Hnojení z duševna přirozenosti domácích zvířat 303]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Uchovávání hnojiv ze stáda hospodářských zvířat|Uchovávání hnojiv ze stavu domácích zvířat 304]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hnůj z hlubokého stojení|Hnůj z hluboké podestýlky 305]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hromadový hnůj|Hnůj z hnojiště 307]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hnojový kompost|Kompost z hnoje 307]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kejda|Močůvka 309]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Využití statkem vlastního živočišného hnoje|Použití vlastních živočišných hnojiv 311]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Účinnost hoferních živočišných hnojiv|Účinnost vlastních živočišných hnojiv 312]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pokus světlo-stín|Pokus se světlem a stínem 313]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hodnocení morfologickými nálezy|Hodnocení na základě morfologických nálezů 314]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hodnocení na základě analytických nálezů|Hodnocení na základě analytických nálezů 317]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hodnocení krystaldiagnostickou metodou chloridukřemičitanové krystalizace|Hodnocení krystalizačně-diagnostickou metodou krystalizace chloridu měďnatého 318]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka|Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka 323]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vylučování látkové výměny|Výměšky látkové výměny 323]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní činnost v práci|Duchovní činnost v práci 324]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty|Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty 325]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovněvědecká výzkumná cesta|Duchovněvědná cesta bádání 329]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přírodovědně-goetheánská výzkumná cesta|Přírodovědně-goetheanistická cesta bádání 331]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výzkumná cesta zkušenosti vůle|Cesta bádání skrze zkušenost vůle 332]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výroba, použití a účinnost preparátů v průběhu roku|Výroba, použití a účinnost preparátů v běhu roku 334]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Základní aspekty k metodice výroby a aplikace preparátů|Základní aspekty metodiky výroby a použití preparátů 336]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci|Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci 339]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty|Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty 344]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Rohomistový a rohokřemenný preparát — výroba, použití a účinnostDie folgende Darstellung ist eine überarbeitete Fassung von Beiträgen des Verfassers in Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft''– Gedanken, Erfahrungen, Forschungsergebnisse, eine Werkstattarbeit, Dornach 2007, S. 93–107.|Preparát z rohového hnoje a rohového křemene – výroba, použití a účinnost 344]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Rohomistový preparát|Preparát z rohového hnoje 344]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Preparace v rytmu roku|Preparát z rohového křemene 348]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Proces míchání|Proces míchání 351]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití|Použití 356]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Účinnost|Účinnost 357]]<br /> * '''[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Die Kompost- oder Düngerpräparate|Kompostové neboli hnojivé preparáty 360]]'''<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice preparátu ze řebříčku|Kompozice řebříčkového preparátu 361]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupně účinnosti|Stupně účinnosti 370]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Složení heřmánkového preparátu|Kompozice heřmánkového preparátu 372]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice kopřivového preparátu|Kompozice kopřivového preparátu 379]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K otázce přeměny látek|K otázce přeměny látek 384]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice přípravku z dubové kůry|Kompozice preparátu z dubové kůry 389]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Dub, jeho kůra a borka|Dub, jeho kůra a borka 389]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Lebka hospodářského zvířete|Lebka domácího zvířete 395]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Preparace dubové kůry-borky|Preparace dubové kůry-borky 400]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice preparátu z pampelišky|Kompozice pampeliškového preparátu 405]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zjevný obraz pampelišky|Vzhled pampelišky 406]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kořen|Kořen 407]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výhonek a list|Výhon a list 408]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Květ|Květ 409]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Mléčná šťáva|Mléčná šťáva 411]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pobřišnice resp. okruží skotu|Pobřišnice neboli okruží skotu 415]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kroky preparace|Kroky preparace 420]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití a účinnost|Použití a účinnost 424]]<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Složení přípravku z kozlíku|Kompozice kozlíkového preparátu 427]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zjevný obraz kozlíku|Vzhled kozlíku 428]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kořen|Kořen 430]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stonek|Stonek 431]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Posloupnost listů|Posloupnost listů 432]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Květ|Květ 434]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výroba a použití|Výroba a použití 438]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Předběžné poznámky k bytostné účinnosti|Předběžné poznámky k účinnosti 440]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Účinnost|Účinnost 446]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přípravek z přesličky rolní|Přesličkový preparát 448]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zevní podoba|Vzhledová forma 449]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Rhizomová kořenová sféra, vegetativní a generativní rozmnožování|Sféra oddenku a kořene, vegetativní a generativní rozmnožování 450]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nadzemní výhonok a křemičitý proces|Nadzemní výhon a křemičitý proces 451]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výroba a použití|Výroba a použití 453]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Účinnost přípravku z přesličky|Účinnost přesličkového preparátu 454]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení při vytváření nového středu — celkový pohled|Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení za vzniku nového středu – souhrnný pohled 456]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Řada preparátových rostlin|Řada preparátových rostlin 456]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Řada živočišných orgánových obalů|Řada živočišných orgánových obalů 461]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hnojivé preparáty v jejich celostném působení|Hnojivé preparáty v jejich celostním působení 469]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Praxe zemědělského umění ve třech krocích|Praxe umění zemědělství ve třech krocích 473]]<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Poděkování|Poděkování 483]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Životopis Manfreda Kletta|Životopis Manfreda Kletta 485]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Věcný rejstřík|Věcný rejstřík 486]]<br /> __NOTOC__ {{SE|16}}<br /> <br /> [[Datei:Manfred Klett bei einer Geologievorlesung.jpeg|frame|zentriert|&lt;center&gt;&lt;small&gt;[[Manfred Klett]] na přednášce z geologie se studenty [[Landbauschule Dottenfelderhof]] v roce 2009 © Copyright 2021 by Landbauschule des Dottenfelderhof.&lt;/small&gt;&lt;center/&gt;]]<br /> <br /> {{SE|17}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Geleitwort&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Předmluva ===<br /> <br /> Předložená kniha «Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst» smí být označena jako souhrn životního díla [[Manfred Klett|Manfreda Kletta]].<br /> <br /> Manfred Klett, ročník 1933, je doyen biodynamického hnutí. Poté, co po celá desetiletí vedle své praktické činnosti a odpovědností cestoval světem jako řečník, přednášející a partner v rozhovorech, mohl by se nyní zdát, že žije v klidném starobylém ústraní. Tento obraz klame, neboť z vnějšího klidu vstupuje Manfred Klett nyní ještě jednou do veřejnosti s obsáhlým dílem. A kdo ho zná, tuší bezprostředně, co nám tím Manfred Klett vkládá do rukou: kvintesenci svého celoživotního působení pro zemědělství budoucnosti. Zpětně jsou plody života prohledány a seřazeny; strukturovaná inventura toho, čím zemědělství bylo a je. Výhledově stojí před námi výzva pro nastupující generace ve smyslu pracovních směrů, k uchopení toho, co v sobě zemědělství nese jako budoucnostní potenciál.<br /> <br /> První podtitul «Wesenszüge des biologisch-dynamischen Landbaus» lze chápat jako souhrnný obsah. Ano, jde o biologicko-dynamické zemědělství, ale nikoli ve smyslu pohledu zevnitř, vnitřního dorozumívání biodynamického společenství se sebou samým. Jde tedy o pohled zvenčí? Ani to ne, neboť zvenčí se v tomto spisu vůbec nic neposuzuje. Bylo by však možné říci, že jde o pohled ‹navenek›. Pohled, v němž to, co nazýváme ‹biodynamickým›, je zkoumáno za hranicemi hnutí a jeho sebepojetí, aby se v jeho podstatných rysech nalezlo něco z toho, čím zemědělství je svým určením. To je velký nárok, který vyžaduje pevné odůvodnění. Předložené dílo lze číst jako toto odůvodnění, a domnívám se také, že ve smyslu autora tak má být čteno — a sice jak podle obsahu, tak podle stylu. Obsahově zahrnuje mimo jiné<br /> <br /> * dějiny zemědělství v jeho vztahu ke kulturnímu a vědomostnímu vývoji západního lidstva<br /> * sociálně-hospodářskou studii o vztahu průmyslu a zemědělství<br /> * nauku o zemědělském organismu v jeho tří- a čtyřčlenném uspořádání {{SE|18}}<br /> <br /> * zkoumání pojmu ‹zemědělská individualita›<br /> * v rámci tří pilířů polního hospodářství – zpracování půdy, osevního postupu a hnojení – podrobné pojednání o biodynamických preparátech<br /> * učebnici pro biodynamické zemědělce<br /> * učebnici pro hospodářská společenství a asociativní iniciativy v okolí statků<br /> <br /> Co se stylu týče, lze odůvodnění v nejlepším smyslu nazvat goetheanistickým. To znamená, není abstraktně-logické a systematické, nýbrž orientuje se na fenomén. Biografie autora je životem pro a s biodynamickým impulsem. Konkrétní pracovní zkušenosti a zásadní myšlenkové objevy k sobě patří. Prožitý život je vzájemným proplétáním obojího, a předložená práce zůstává tomuto jazyku života věrna. Konkrétní praxe – ať na poli, ve stáji nebo na pracovní poradě – a fenomenální formulace o půdě, domácích zvířatech nebo spolupráci stojí blízko sebe. To je záměrné. Styl lze označit jako ‹reálně-ideální›. A je uskutečněním toho, co Manfred Klett v názvu nazývá ‹umění zemědělství›. Reálné se neztrácí atomisticky v jednotlivostech dat a faktů a ideální se neztrácí v abstraktnosti obecného; hledají se navzájem a vzájemně se oplodňují k vyšší jednotě; toto umění smí být nazváno uměním zemědělství.<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> &lt;nowiki&gt;***&lt;/nowiki&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Z mnoha témat jsou dvě zpracována překvapivě podrobně. Prvním tematickým okruhem je sociálně-hospodářská analýza současného stavu zemědělství. Stručně řečeno: zemědělství se industrializovalo, aniž by kdy mohlo být průmyslem. Tvorba kapitálu a kapitálový výnos jsou zemědělství, nakolik má ještě cokoli společného s ‹půdou›, svou bytostnou povahou cizí. Naproti tomu mu je vlastní to, co průmysl nezná: svá výrobní prostředky – půdu, rostliny, zvířata – ve výrobním procesu nespotřebovává, nýbrž zachovává nebo zlepšuje. Tato pozitivní bilance ve smyslu hospodářství života Země, včetně vodního hospodářství a klimatu, je jeho skutečným národohospodářským přínosem; a autor vede celé pojednání tak, aby tento pohled byl osvětlen z budoucnosti. Neboť tím roste biodynamickému zemědělství sociálně-tvůrčí úkol, který ještě není v takové míře rozpoznán a uchopen, jak je to v tomto spisu vylíčeno. Vše {{SE|19}}<br /> <br /> Svět hledá trvale udržitelnou bilanci světového hospodářství – zde je ukázán jeden počáteční bod a tím vyslovena výzva, aby byl rozvíjen a vnesen do rozhovoru.<br /> <br /> Druhým tematickým okruhem jsou biodynamické preparáty. Tím dává autor najevo, že nenápadné přídavky k hnojení považuje za nanejvýš podstatné. Spojíme-li to s názvem knihy, lze formulovat: Preparáty jsou zvláště ‹umění zemědělství›, jsou ‹bytostí› biodynamického zemědělství a jsou to právě preparáty, které umožňují ‹zemědělství budoucnosti›. Jak je třeba zaměřit pohled, aby toto záměrné zdůraznění preparátů bylo srozumitelné? Směr pohledu Manfreda Kletta je základní vztah člověka a přírody. V tomto vztahu se s preparáty a skrze preparáty uskutečňuje přepólování brání a dávání: Člověk může dnes jako individuální člověk z mohutnosti své ‹duchovní duše› tvořivě, téměř jako umělec, zasahovat do vnitřního uspořádání přírody, a ona – příroda, která jej, člověka, vždy nesla a z jejíhož lůna jako pozemská bytost vyšel – může a chce se tomuto dalšímu kultivování prostřednictvím díla lidských rukou svěřit. Tento широký pohled na preparáty patří k zemědělskému odkazu, který je zde obsažen. Neříká se nic menšího než to, že tisíce let stará agri-kultura dostává skrze biodynamické preparáty obnovovací impuls, jenž jí vůbec otevírá budoucnost.<br /> <br /> ***<br /> <br /> Je výslovnou vůlí Manfreda Kletta, aby tato kniha byla vydána a zveřejněna v Goetheannu. Sektion für Landwirtschaft a nakladatelství Goetheana tomu rádi vyhověly. Sektion für Landwirtschaft je jako jedna z jedenácti sekcí nedílnou součástí Svobodné vysoké školy pro duchovní vědu při Goetheannu. Tato vysoká škola usiluje o to, aby pracovala z antroposofie. Aktuálně se chápe zejména tak, že se chce artikulovat v dění doby, aby přispívala k velkým výzvám přítomnosti. Přitom jde v každém odborném oboru o otázku: Jak může v veškeré technice a složitosti poznání člověka jako ‹Anthropa› poskytnout orientaci pro budoucnost? A jde také v každé pracovní oblasti o otázku: Jak mohou lidé, kteří konkrétně pracují – například v zemědělství –, pěstovat badatelské smýšlení? Kniha Manfreda Kletta do tohoto zaměření vysoké školy vynikajícím způsobem zapadá. Za prvé {{SE|20}}<br /> <br /> se snaží myslet zemědělství ve všech jeho aspektech důsledně z člověka. Paradigmatická věta z Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera, „der Mensch wird zur Grundlage gemacht&quot;, se autorovi stává pramenem, skrze nějž se mnoho dlouho známého objevuje v novém světle. Kniha je ale rovněž úrodou života, který stál vždy také v praxi činného a podnikatelského zemědělství, a může tak být příkladem a zdrojem inspirace pro mnohé rolníky a rolnice, aby se chápali jako výzkumníci z praxe a tak se uplatňovali.<br /> <br /> ‹Landbaukunst› stojí jako cílová orientace v názvu knihy, a lze se ptát: Má to přinést řešení pro výzvy klimatické změny, půdní eroze, výživy světa? Odpověď může znít: Ano, neboť umění, umění zemědělství znamená: Každý a každá se svým individuálním nasazením, na svém zcela zvláštním místě žije nenahraditelný příspěvek. Každý statek, každé místo, kde se pracuje ve smyslu této knihy, je reprezentantem Země, která nám byla svěřena ke kultivaci.<br /> <br /> Kniha vychází v roce 2021. Dovoluji si ji doporučit čtenářstvu a chápat ji jako preludium ke stým výročím Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera z roku 1924 v Koberwitz. Stojíme na konci prvního století biodynamického zemědělství. A tím vyvstává otázka: Co je nyní třeba činit s ohledem na druhé století působení biodynamického impulsu? Stojíme dnes před místy obtížnými skutečnostmi na statcích a v oblasti odbytu. Ale známe také principy a základní myšlenky z antroposofie, z nichž čerpáme naději, že u těchto skutečností nestroskotáme. Máme možnost rozvíjet sebe i zemědělství z budoucnosti a tak nejen vést problémy zemědělství k řešení a otevírat jeho budoucnost, nýbrž také získávat impulsy budoucnosti pro přírodní stránku světa a sociální utváření lidského života. K tomu nás Manfred Klett vyzývá.<br /> <br /> Pro [[Sektion für Landwirtschaft|Sekci pro zemědělství]] na Goetheanu <br /> <br /> [[Ueli Hurter]] {{SE|21}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vorwort&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Úvod ===<br /> <br /> Žádné mírové období novějších dějin neztížilo člověku tak jako to současné možnost utvářet zemědělský podnik do budoucnosti z jeho vlastních, zemsko-kosmických životních zákonů. Toto tvrzení udivuje, existují přece subvence a růstu nakloněný biorrtrh. A nezměnily se biofarmářství v místa nákupu a setkávání? Ano, jistě! Ale to vše zakrývá rozsáhlý deficit ovládající společenský život. Na třech oblastech lze tento deficit prožívat existenciálně:<br /> <br /> # Přes veškeré skvělé poznatky o přírodě a bohatství jejích projevů žije člověk dnes v dosud nevídaném odtrženém, emancipovaném vztahu k ní. Fenomény vznešenosti stvoření, jež leží před očima, se vytrácejí ze zorného pole. Teprve tehdy se to stane zcela jasným, když se z úrovně vědění, jež lze mít dnes, člověk pokusí utvářet kus země zemědělského podniku v živou celistvost. Člověk si povšimne, že pojmy se nekryjí se skutečností, do níž pracuje. Jsou vůči ní mrtvé, neboť mají vztah pouze k fyzicko-anorganickému. Co lze s těmito pojmy dělat, je zakládání říše vedle přírody – říše technologií. S nimi hrozí, že se člověk z přírody zcela vyloučí; staví se vedle ní jako divák, řídí zvenčí a je na cestě, kdy svoji řídící funkci zcela předá «inteligentnímu», sebe samého řídícímu digitálnímu systému. Skrze svůj pojmový svět vytváří duchovně-duševně v sobě samém i v přírodě kolem sebe poušť. Tu žízní a může se vynořit otázka, jak lze vlastní myšlenky tak oživit, aby nezůstaly pouze mrtvým odrazem smyslově vnímatelného, nýbrž staly se duchem prostoupenými prožitými idejemi, jež mají vztah k bytostnému bytí kolem nás. Jakou výcvikovou cestu je třeba nastoupit v myšlení, cítění a vůli, aby bylo možné překlenout s plným vědomím propast mezi prožitkem vlastního bytí a přírodou, bytím světa? Kde jsou lidé, kteří usilují o takové ideové schopnosti, kde jsou četné ruce, jež z těchto idejí chtějí utvářet kus země v malý vesmír, v organismus zemědělského statku? Toto uskutečnit je umělecký akt, a to v dvojím smyslu: vědomě se stát duchu, jenž ztuhl do uměleckého díla přírody, a z této {{SE|22}}duchovní gesinnung přivádět lidi k iniciativním společenstvím, která z vlastních sil utvářejí zemědělské podniky jako umělecká díla nového, budoucnosti otevřeného druhu. Kde se to děje byť jen v náznacích, tam padají civilizační zdi.<br /> # Zemědělství je doslova dušeno záplavou zákonů, nařízení, opatření, regulací, kontrol. Toto právní houští se stává stále hustším a zapleteným s každou katastrofou, kterou způsobí selhání v industrializovaném intenzivním pěstování (biocidy)&lt;ref&gt;Viz k tomu např.: Mathias Forster, Christopher Schümann: Das Gift und wir, Frankfurt a.M. 2020, 448 S.&lt;/ref&gt; nebo v velkochovu (např. BSE)&lt;ref&gt;BSE: zkratka pro «Bovine spongiforme Enzephalopathie», epizootie také známá jako «nemoc šílených krav», způsobená především chybným krmením skotu živočišnými bílkovinami. («Bovine spongiforme Enzephalopathie» – bovinní spongiformní encefalopatie; onemocnění způsobená zkrmováním živočišných bílkovin dobytku.)&lt;/ref&gt;. Tento nátlak k přebujícímu byrokratismu, který pak postihuje všechny, brzdí vlastní iniciativu působit právo-tvořivě. Nedovoluje vzejít důvěře, duchovní substanci práva prožívaného od člověka k člověku. Každý má na zřeteli jen sebe a žije kolem druhého. Právo se stává jakousi «technologií poručnictví». Podaří-li se však na místě prostřednictvím společně pěstovaného ideového myšlení probudit vůli k činu, dostane právní cit potravu. Člověk se učí cítit, co je v konkrétní spolupráci hospodářského společenství spravedlivé, jak se práce člení podle schopností, jak se utvářejí vlastnické poměry ohledně půdy a kapitálu, jak příjmová a bytová práva atd. Opět se otevírá výcvikové pole, tentokrát pole cítění, skrze něž se společenství učí budovat sociální umělecké dílo nezištnějším, důvěryplnějším způsobem. V krocích vývoje vyzařuje a naplňuje právní cítění lidí životem i v okruhu zemědělského podniku.<br /> # Na hospodářském poli stojí zemědělství pod tlakem anonymních, ceny diktujících trhů, technologie kalkulujícího egoismu. Jemu svojí podstatou cizí, enormně vysoká potřeba kapitálu ohledně nákupu výrobních prostředků (jako stroje, hnojiva, krmiva, prostředky pro ošetřování rostlin a zvířat, biocidy, energie atd.) ho nutí k jednostranné, životní prostředí zatěžující masové produkci, která zase zlevňuje ceny, celosvětově vyvolává vytlačovací konkurenci, napomáhá globalizaci zemědělských trhů a nese odpovědnost za hladomory ve třetích zemích. Zemědělství, visící na{{SE|23}}vodítku kapitálových zájmů, je odcizeno samo sobě; je skrz naskrz komercializováno. Nacházet cesty a prostředky, jak z tohoto vězení uniknout, představuje dnes pro každý zemědělský podnik největší výzvu. Překonat tyto zdi může pak uspět, pokud se statek hospodářsky asociuje s dalším zpracováním, obchodem a spotřebitelstvem v regionu. Zde se otevírá třetí, zcela do budoucnosti namířené výcvikové pole v sociálním. Pohled se rozšiřuje za hranice statku do sociálního prostředí. Hledá se a nacházejí hospodářští partneři, kteří jsou ochotni svou hospodářskou činnost postavit do služeb asociativního spolubytí a orientovat ji na blaho všech zúčastněných. Strebovaným cílem je vytvořit s asociací umělecké dílo «bratrství» nejprve vycházeje ze statku a v regionálním rámci mezi hospodářskými partnery. Jedná se o umění učit se myslet v pospolitosti při pěstování společného smyslu hospodářské skutečnosti obrazně v jejich souvislostech. Nacházejí svůj výraz v kultuře dohod o nezištném jednání ohledně regionálního pokrytí potřeb a nalézání spravedlivé ceny.<br /> <br /> Zemědělství 20./21. století se stává stále více otázkou ekologickou a – ještě dále sahající – otázkou vzdělávání Země, ve smyslu Novalisova «Zur Bildung der Erde sind wir berufen» («Jsme povoláni k utváření Země»).&lt;ref&gt;«Wir sind auf einer Mission: zur Bildung der Erde sind wir berufen», Novalis (1772–1801, básník německé romantiky), Blüthenstaub, ''&lt;nowiki/&gt;''§ 32. – «Jsme na misi: jsme povoláni k utváření Země.»&lt;/ref&gt; Zároveň však – a v jeho nesmírném dosahu je to dosud málo rozpoznáno – představuje dnes zemědělství, přesahujíc celý civilizační život, sociální otázku. Je to ono, co hlasitě volá po proměně smýšlení ve vědomí člověka vůči věcem a bytostem přírody. Člověk vystoupil ze stvoření k samostatnému, svobodnému tvůrčímu bytí. Chce to «připustit» a podle toho jednat? Chce se místo sloužení pouze sobě nezištně a odvážně zasadit za ostatní a za jiné? Zemědělství postrádá, jak se stalo pod dominancí racionální technologie a jak pod trendem k digitálnímu řízení stále více stávat slibuje, kulturně obnovujících impulsů. Ti však, kdo mají odvahu hospodařit biologicko-dynamicky podle vlastních poznatků, si brzy povšimnou, že ze zárodečných počátků ostrůvkovitě rozkvétá nová kultura, která vyzařuje. Jsou pak naplněni jistotou, že nastoupená cesta, kolik překážek se jim {{SE|24}}<br /> <br /> také – snad jen z maloměšťácké malodušnosti a zpátečnictví – staví do cesty, je zde a nyní schůdná.<br /> <br /> Tato kniha chce ukázat na vnitřní a vnější kroky této cesty, jak se vynořují pro toho, kdo se ji pokouší jít z poznatků antroposofické duchovní vědy v biologicko-dynamickém zemědělství. Na této cestě se člověk prožívá vždy jako ten, kdo stojí na začátku. Ideje získané z duchovní vědy jsou vodící hvězdou každodenní práce, co je uskutečnitelné, je dílem fragmentárním ve vývoji, jehož plodnost teprve odhaluje tvůrčí síla těchto idejí, a tím i jejich pravdu. Teprve v idejemi vedené práci tkví pramen prožívání pravdy. Člověk si při tom uvědomuje skutečnost, že úsilí biologicko-dynamického zemědělství není časově podmíněnou alternativou jako jiné k chemicko-technickému zemědělství, nýbrž vědomostně-historicky navazuje na červenou nit, která se táhne v neustálé metamorfóze dějinami předkřesťanských vysokých kultur a věky po Obratu časů až do dneška. Stane-li se člověk tohoto vědomým, ožije idea vývoje. Vlastní ideál se naplňuje jistotou poznání; člověk se cítí sám jako ten, kdo se stává, vsazen do úkolu, jenž impulzuje k uchopení červené niti, aby na ní do budoucnosti pokračoval v přadení, v vědomě cvičícím překonávání úvodem zmíněné emancipační propasti mezi člověkem a světem.<br /> <br /> [[Dottenfelderhof]], podzim 2020 <br /> <br /> Manfred Klett {{SE|25}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Erster_Teil&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''První část''' ===<br /> <br /> {{SE|27}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Polarität_von_Industrie_und_Landwirtschaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Polarita průmyslu a zemědělství ===<br /> <br /> Podíváme-li se na situaci v zemědělství nejen v celé Evropě, kde bylo západně-křesťanské zemědělství kdysi kulturotvorné, ale po celém světě, nemýlíme se v úsudku, že ztratilo svůj někdejší kulturní význam a nakonec se stalo jakousi zátěží civilizačního vývoje. Svědčí o tom přemíra skutečností. Zemědělství jako kulturotvorný impuls, který se v největší rozmanitosti rozšířil a prožíval napříč zeměmi a národy světa, ustoupilo civilizační uniformitě. Jako nosný kulturní prvek lidstva propadlo smrti. Vždy, když něco umírá, je na současníky vznesen požadavek, aby si takovou smrt uvědomili, stejně jako její okolnosti a možnosti vývoje, které mohou z této smrti vzejít jako nové životní zárodky. Člověk, jenž dospěl k sebevědomí, potřebuje prožitek prahu smrti. Teprve smrt probouzí a osvobozuje poznávající pohled pro otázky, jaké poznatky je třeba získat, jaké podmínky je třeba vytvořit, aby mohl vzniknout nový život a bytí, tedy jakési vzkříšení k novému kulturnímu poslání.<br /> <br /> Těchto otázek se, ovšem s vynecháním člověka, který si tyto otázky teprve klade, ve velmi omezené míře ujaly vědy. Z výzkumu čistě fyzické, vypočitatelné části skutečnosti přírodního celku, jdoucího do nejzazších podrobností, vzešly obrovské materiálně-ekonomické úspěchy, které lidi stále hlouběji vtahovaly do područí vědecky podložených technologických způsobů výroby. Rolnické zemědělství v tiché sociální revoluci bezděky propadlo, zpočátku pomalu a od 60. let 20. století mílovými kroky, industrializaci, a tím i své kulturní smrti.<br /> <br /> V předtuše tohoto vývoje ožila na počátku 20. století v několika málo lidech vůle hledat cesty k reformě zemědělství z pramenů jemu vlastní životní zákonitosti, z jeho vlastního eticko-morálního fondu. Církev sice ještě byla ve vsi přítomna, ale její síla slábla, než aby mohla být rolníkovi na cestě do moderny, ke svobodnému sebeurčení a tím i při zacházení s novými technickými možnostmi nadále duchovně-morální průvodkyní. Mezi těmi několika málo jich bylo jen pár, kteří se na základě své profesní praxe probudili ke konkrétním otázkám po metamorfóze {{SE|28}}<br /> <br /> starého v nové, budoucí. S těmito otázkami se obrátili na Rudolfa Steinera (1861–1925), zakladatele antroposofické duchovní vědy, s prosbou o vodítka k obnově zemědělství do budoucna. Této prosbě bylo vyhověno o Letnicích roku 1924 „Zemědělským kurzem“, který v rámci souborného vydání díla Rudolfa Steinera obdržel titul „Duchovněvědné základy pro zdárný rozvoj zemědělství“.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''<br /> Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtscht'', GA 327, Dornach 1999.&lt;/ref&gt; Kurz se konal na statku zámku Koberwitz (dnes Kobierzyce) u Vratislavi (dnes Wrocław v Polsku) ve Slezsku.&lt;ref&gt;Zámek Koberwitz existuje dodnes a od roku 1997 je sídlem polské obecní správy v Kobierzycích.&lt;/ref&gt; V osmi přednáškách je pohled zaměřen na souvislosti idejí, které vyzývají tvůrčí sílu člověka k činnosti ve dvou směrech. Jednak dovnitř, tím, že se člověk snaží tyto ideje duchovního bádání myslet v obrazech a myšlením je nechat stát se prožitkem. Jednak navenek, tím, že se člověk z tohoto prožívání idejí snaží utvářet přírodu určitého místa na zemi nad rámec přírodou daného bytí v celek zemědělství. Tento přístup předpokládá badatelské smýšlení jak ve vztahu k tomu, co se smyslům jeví jako přírodní základ statku, tak ve vztahu k tomu, co se jako výsledek duchovního bádání zjevuje myslícímu vědomí. Toto vědecké smýšlení otevírá svět skutečností smyslové i nadsmyslové povahy a zároveň kontext jejich vzájemných vztahů. V rozjímání o takových vztahových souvislostech, např. mezi sluncem a listovou zelení, měsíčními rytmy a povětrnostními jevy, květem a opylujícím hmyzem, žížalou a tvorbou humusu atd., se vytváří půda pro vnitřní prožitek, z něhož může vyrašit každý čin jako umělecký akt. V tomto smyslu je praxe antroposoficky orientovaného zemědělství skrz naskrz uměleckým děním: vnitřně vypracovaný prožitek idejí se přes most práce projevuje navenek. To, co je vyloženo ve výkladech Rudolfa Steinera v „Umění a poznání umění“&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Kunst und Kunsterkens'', GA 271, Dornach 1985, viz zejména přednášky z 15. a 17. února a 5. a 6. května 1918.&lt;/ref&gt;, lze zkráceně formulovat takto: Umění nastává, když se smyslové, žijící v nazírání, a – v něm skryté – nadsmyslové zvnitřní v hlubinách duše v prožitek a z tohoto prožitku se projeví ve vnějším světě. Umění takto raší {{SE|29}}<br /> <br /> z duše člověka. „Lidé tak získají schopnost vytvořit něco, co obohacuje zemi, co je na zemi nové, co by bez tvé schopnosti [umělce; pozn. autora] neexistovalo, co je na zemi jako zárodek budoucnosti.“&lt;ref&gt;Tamtéž, přednáška z 28. října 1909, s. 76.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Například úrodnost půdy je zrcadlem toho, jak detailně a zároveň komplexně jsou ve mně živé ideje, které představují tři pilíře skutečné půdní kultury, totiž: zpracování půdy, střídání plodin a hnojení.&lt;ref&gt;Vztah mezi prožíváním idejí a úrodností půdy je podrobně pojednán ve druhé části knihy.&lt;/ref&gt; Tento příklad lze rozšířit na celek statku. Ten je zrcadlem toho, jaký obraz statku je živý v tamním pracovním společenství, a stejně tak jej lze specifikovat na každý jednotlivý úkon při zacházení s oživenou a oduševnělou přírodou.<br /> <br /> Z uplatňování poznatků přírodních věd vzniká technika. Je produktem lidského vynalézavého ducha a zacházení se zákony, látkami a silami, které působí v neživé, tj. čistě fyzické přírodě. Pouze technický postup přerušuje vztahový poměr, který člověk při práci má, zčásti vědomě, zčásti nevědomě, k věcem a bytostem; pracovní postup stroje je pevně daný a ve stanovených mezích všeobecně platný. Uniká lidskému prožívání a tím uzavírá bránu k prožívání a vykonávání řemeslného umění, které tvoří most k oživené a oduševnělé přírodě.<br /> <br /> Nakolik technika rozděluje, redukuje a činí si nárok na všeobecnou platnost, natolik umění spojuje, dbá na rozmanitost souvislostí a je o to pravdivější a produktivnější, čím individuálněji postupuje.<br /> <br /> Zavádění techniky do zemědělství od 19. století s sebou přineslo sociální převraty největšího rozsahu. Ulevilo lidem od těžké práce, ale tím také vyracionalizovalo velkou část venkovského obyvatelstva z pracovního procesu. Zvýšilo produktivitu zjednostraněním systémů pěstování plodin a chovu zvířat a jako trvalý vedlejší účinek přivolalo na scénu globální ekologickou problematiku; zkrátka, technizace ve své vlastní dynamice napomohla globální industrializaci zemědělství a mezinárodní konkurenci, a tím i poklesu cen zemědělských produktů. Náklady na obrovské celosvětové škody na životním prostředí, {{SE|30}}<br /> <br /> které přitom vznikají, nejsou připsány původci, nýbrž jsou uvaleny na bedra veřejnosti; jsou socializovány.<br /> <br /> Rolnictvo, dosud zakořeněné v lidových tradicích, se s téměř stoletým zpožděním oproti městskému obyvatelstvu postupně probouzelo k sebevědomí, a tím i k sebeurčení, například ve volbě profesních drah.<br /> <br /> Venkovské obyvatelstvo následovalo touhu po svobodě, aby se vymanilo ze spjatosti s přírodou a z vedení duchem národa (které se projevovalo v lidových tradicích a v uměleckém utváření duší národů), a aby v moderní době dělby práce – stejně jako předtím proletariát – nastoupilo namáhavou cestu sebehledání. Vyměnilo někdejší bezpečí v proudu tradic národů a duší národů za vyzývavé a zároveň lákavé nabídky moderní doby dělby práce. Do takto vzniklého duchovního vakua na venkově vtrhl ve druhé polovině 20. století s mocí přívalové vlny agrární industrialismus a zaplavil zbytek rolnického obyvatelstva, s nevyhnutelným důsledkem unifikace zemědělských metod s metodami průmyslové výroby. Touto unifikací jsou vytvořeny skutečnosti, které mohou každého zemědělce při troše sebereflexe dovést k mezním prožitkům, k prožívání vlastnoručně vytvořených rozporů, jež dávají podnět k poznávacím otázkám. Jedna taková poznávací otázka, nově se vynořující čistě z rozpolcenosti životní praxe, zní: Jsou výrobní podmínky v zemědělství stejné jako v průmyslu, nebo zde existuje principiální rozdíl? Odpověď na tuto otázku lze nalézt pouze na základě charakteristiky faktorů průmyslového způsobu výroby ve srovnání se zemědělským.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Erzeugungsbedingungen_in_Industrie_und_Landwirtschaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Podmínky výroby v průmyslu a zemědělství ===<br /> <br /> Na počátku průmyslové tvorby hodnot stojí vynalézavý duch člověka. Jsou to myšlením zrozené ideje, které přiváděním z přírodního souvislosti vytržených přírodních zákonů, látek a sil neživé přírody do vzájemného působení lidskou prací vytvářejí mimo sféru stvořené přírody produkty (stroje, hnojiva, biocidy), jež pak jako zboží vstupují do hospodářského oběhu. {{SE|31}}<br /> <br /> Výhled na úspěch vynálezu přiměje banku poskytnout úvěr na zřízení výrobního závodu. Řečeno jinak: duch člověka (idea) tvoří kapitál, a ten se prací sráží v budovách, výrobních prostředcích, surovinách, energii atd. Max Weber — německý národní ekonom a sociolog (1864–1920) — konstatoval: «Neživý stroj je ztuhlý duch.»&lt;ref&gt;Max Weber: ''Wirtschaft und Gesellschaft'', Tübingen 1980, S. 834 ff.&lt;/ref&gt; Duch nyní usiluje dál o uskutečnění vynálezu; impulsuje k práci. Teprve prací vzniká výrobní zařízení a v něm v rozmanitých pracovních úkonech výroba produktu. To charakterizuje průmyslový výrobní proces: hodnoty vznikají čistě tím, že vynalézavý duch určuje průběh lidské práce a tuto práci nejrůzněji modifikuje, přičemž vnější výraz tohoto ducha je třeba hledat v různotvárné konfiguraci kapitálu.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Nationalökomischer Kurs'', GA 340, Vortrag vom 25. Juli 1922, Dornach 2002, S. 33.&lt;/ref&gt; Příroda v podobě surovin a energie přitom tím více ustupuje do pozadí, čím více lidské inteligence vstupuje do výrobního procesu, čím více se tedy tento proces člení dělbou práce. Dělba práce nadto zlevňuje výrobu zboží, a tím ještě více posiluje expanzní tlak průmyslu a řemesel až k zikomercionalizování veškerých služeb. Kapitál vzniká na jedné straně vynalézavým duchem člověka a dělbou práce, na straně druhé sám o sobě zajišťuje, že se dělba práce rozrůstá do neměřitelna. Průmyslový výrobní proces tím hrozí, že se zcela emancipuje od přírody a — cestou digitalizace — od pracujícího člověka. Stává se přemocným protipólem zemědělství a hrozí prolomit obě zábrany, které by jej měly měřitelně udržovat v mezích — totiž přírodu a právní řád.<br /> <br /> Výrobní proces končí výrobou zboží, do něhož vstoupily výchozí idea vynálezce a znalosti a schopnosti mnoha lidí v dnes světem prostupující dělbě práce. Kapitálem — tedy ztuhlou ideou — řízená práce se materializovala v konečném produktu a propůjčila mu hodnotu, která při výměně hodnot na trhu dostává cenu. Vezme-li se v úvahu, z čeho hodnota vzniká — v posledku je to prací vedená duchem —, pak cena není kalkulovatelná. Její vznik podléhá nepředvídatelnostem a zkreslením, jejichž příčinou je zejména to, že půda, kapitál a lidská práce jsou pojímány jako obchodovatelné zboží, a tím jako {{SE|32}}<br /> <br /> Kostenfaktor do tvorby ceny. Přesto se ceny — zdánlivě — stávají kalkulovatelnými, přestože jsou daleko od skutečné hodnoty výrobků, a to tím způsobem, že vše, co vstupuje do výroby, se pojímá jako zboží, a tím se převádí na nákladový faktor vyjádřitelný v penězích. Do ceny průmyslového výrobku tak vstupují veškeré výrobní náklady včetně mzdových nákladů a rezervy — odpisové sazby — prostřednictvím níž lze spotřebovaný výrobní kapitál (opotřebení strojů atd.) refinancovat a obnovit na aktuální úroveň.<br /> <br /> Pro průmysl platí, že výrobní prostředek se neobnovuje sám od sebe. Místo jeho vzniku je odděleno od místa jeho výkonu. Průmyslový výrobní proces spotřebovává konečné zdroje surovin a energie; vytváří odpad a výrobní prostředky samy podléhají opotřebení a rozpadu. Vzniká odpad, který se — pokud jej nelze s vysokými náklady vrátit do oběhu energie a surovin — hromadí jako hypotéka pro vzdálené budoucí časy na Zemi (např. jaderný odpad), zatěžuje vodu a vzduch a vyvádí z rovnováhy tepelný hospodářství. Průmyslové výrobě jsou dány meze růstu, její energetická a surovinová bilance je negativní. Čím méně má příroda podíl na průmyslové výrobě, čím více tedy lidská inteligence ovládá výrobní proces — například při výrobě počítačových čipů —, tím více se výroba uskutečňuje s dělbou práce a tím více se stává nezávislou na místě. Teoreticky by bylo možné vyrábět vysoce technologické výrobky na libovolném místě na Zemi — například na umělém ostrově v moři — a odtud pokrývat světovou poptávku po těchto výrobcích.<br /> <br /> Zemědělství je polárně k průmyslu zasazeno do celého přírodního hospodářství, do «*Oikos*». Tvorba hodnot je výkonem přírody. Z vzájemného vztahového přediva neživé (fyzické), oživené a oduševnělé přírody a pod vlivy kosmu ve veškerém rytmickém dění vzniká jako její výrobní výkon zrno obilí, mrkev, mléko atd. — a to v přísné vázanosti na místo. Příroda je tou, kdo vyrábí; člověk přistupuje k ní a svou prací řídí její tvořivou sílu. Výrobní prostředky nejsou stroje, traktor, kombajn atd. — ty jen nahrazují a zesilují výkony lidské ruky a tažné síly zvířat —, nýbrž úrodná půda, plodotvorné, výživu nesoucí rostliny a domácí zvířata se svým rozdílným přínosem k výkonu. V přeneseném smyslu tvoří tyto výrobní kapitál zemědělství. {{SE|33}} {{SE|34}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 1, S. 33.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 1: Die Polarität der Erzeugungsbedingungen in Industrie und Landwirtschaft.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> {{SE|34}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Jsou tím produktivnější, kvantitativně i kvalitativně, čím více se na každém provozním stanovišti nacházejí ve vzájemně se podporujícím vztahovém předivu. Přirozenou cestou se uzavírají do biocenóz, do menších i větších biotopů.<br /> <br /> Pracovní a duševní výkon člověka si vyhrazuje právo utvářet to, co příroda zakládá, ve vyšší celistvost, v co možná uzavřený organismus — v zemědělský podnik. S pohledem na kosmicko-pozemské podmínky výroby v zemědělství z nich nutně vyplývá utvářecí princip rozmanitě se členícího organismu. Ten tvoří v souhrnu výrobní prostředek zemědělství a stojí tak polárně naproti výrobnímu prostředku průmyslu, mechanismu. Mechanismus stojí na jednostrannosti, organismus na všestrannosti.<br /> <br /> Rozezná-li a ocení-li člověk plný dosah polarity podmínek výroby — v průmyslu, kde vyvěrají z ducha člověka, a v zemědělství, kde jsou vlastní přírodě —, pak v zemědělství nelze v přísném smyslu tvořit kapitál. Neboť to, co je z duševní síly člověka vynaloženo jako práce na přírodu, nestuhne v žádný výrobní prostředek, který by stál vedle přírody jako stroj; nejsou tu z přírodní souvislosti izolovány suroviny, energie a přírodní zákony a znovu kombinovány. Duševní výkon spočívá naopak v tom, myslet pojem uzavřenosti organismu jako celku, a pracovní výkon v tom, produktivní síly v přírodě účinné podle tohoto pojmu uspořádat a uvést do vzájemného spolupůsobení. Utváří-li se zemědělský podnik věrně svým podmínkám výroby, je nepřetržitě se stávající celostí, která zahrnuje jednajícího člověka a která se v samotném výrobním procesu sama reprodukuje. Tvorbu kapitálu v zemědělství — přeneseně řečeno — je proto třeba hledat především v časovém dění, totiž v zachování a rozvoji výrobních prostředků, kulturních půd, kulturních rostlin a domácích zvířat v kontextu nadřazené celistvosti hospodářského organismu.<br /> <br /> Průmysl a zemědělství se k sobě mají jako technologie k umění. Čistě technologický postup tíhne k automatizaci, k regulační technice. Člověk stojí vně výrobního dění nebo se stává docela zbytečným. Zemědělství však je, svou nejhlubší podstatou, právě tím uměním, že pracující člověk jako celý člověk s celou silou své duchovní duše se dává do služby<br /> <br /> Produktivním silám přírody. Zemědělství potřebuje pracující ruku, ba mnoho rukou; průmysl potřebuje vynalézavého ducha a kapitál, který lidskou pracovní sílu organizuje dělbou práce, nebo ji zcela zbytečnou činí. {{SE|35}}<br /> <br /> Ze zemědělství vycházejí produkty, především potraviny, po nichž má každý člověk každodenní potřebu. Vstupují na trh s průmyslovým zbožím, tj. zbožím vyráběným dělbou práce, do hodnotového vztahu, který se odráží v ceně. Cena průmyslového výrobku podléhá s pokračující dělbou práce zlevňování. Jestliže se zemědělský produkt už pro kolísavé podmínky prostředí, škůdcové kalamity atd. nedá kalkulovat, pak průběh tvorby ceny zemědělských produktů zůstává zcela ve tmě. Je přece obdarovanost, tj. produkční síla každého zemědělského provozního organismu, jiná. Bez vyrovnání cen v rámci hospodářsky asociativních sdružení, v nichž «hodnota zboží je určována vzájemným vztahem zboží»¹², by pak musel mít každý statek své vlastní tržní ceny. Skutečně se toto přibližně praktikuje v hnutí CSA.¹³<br /> <br /> Především platí, že zemědělství ve srovnání s průmyslovým podnikem nutně vyrábí draze, protože zlevňující princip dělby práce odporuje jeho podmínkám výroby, totiž mnohosti v celistvosti. Snaží se tomu uniknout přechodem k průmyslovému způsobu výroby. Celistvost provozního organismu se k tomu rozebere, rozloží na části. Každá část se sama o sobě se značným vynaložením kapitálu stane průmyslově-zemědělským jednotlivým podnikem, který za zdánlivě kalkulovatelných rámcových podmínek vysoce specializovaně vyrábí masy a ovládá trh nesoutěžitelně levně. Toto zlevnění je však klamem, protože následné náklady vzniklé ničením životního prostředí, poškozováním výživné hodnoty produktů a náklady subvencí — subvencované nerozumnosti — jsou nakládány na bedra společnosti mimo trh. Kdyby tyto skryté náklady byly přičteny k ceně výrobce průmyslového&lt;ref&gt;Tak se vyjádřil Rudolf Steiner v tzv. prvním vysokoškolském kurzu dne 10. října 1920. Citováno z Roman Boos: ''Landwirtschaft und Industrie'', Darmstadt 1957, S. 110/111.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;CSA, zkratka pro Community supported Agriculture. Viz k tomu mimo jiné: Trauger Groh, Steven Mc Fadden: ''Höfe der Zukunft, gemeinschaftsgetragene/solidarische Landwirtschaft (CSA)'', Darmstadt 2013, 276 S.&lt;/ref&gt; {{SE|36}}<br /> <br /> Landwirtschaft přičteny, ztratila by svou přemoc na trhu; tím by vyšla najevo skutečnost, že vyrábí zdánlivé hodnoty.<br /> <br /> Jak se cena v zemědělství tvoří, je okultní fenomén, který se prostřednictvím snah jako «free-trade» — nezaměňovat s dohodami o volném obchodu — nebo také v případě erzeuger- und Verbrauchergemeinschaften začíná kousek po kousku vyjasňovat. Cena zemědělské Urproduktion jako taková není kalkulovatelná; hodnotově-určující faktory pro ceny zemědělské Urproduktion jsou:<br /> <br /> * Přírodní nadání v oblasti vzájemného působení stanovištních faktorů země, vody, vzduchu a tepla, jakož i geomorfologické krajinné podoby.<br /> * Přírodní nadání v oblasti tvořivých sil, které jsou vlastní přírodním bytostem (rostlinám, zvířatům atd.) a jejich účinnosti v rytmech ročního běhu.<br /> * Ideami vedená práce člověka.<br /> * Uvážlivé sladění všech orgánů do celku provozního organismu člověkem.<br /> <br /> Prostřednictvím spolupůsobení těchto faktorů vzniká — polárně k tvorbě hodnot v průmyslu — objektivní hodnota produktů, jako je hodnota pšenice, mléka, chleba, sýra atd. Cena by pak byla spravedlivá, pokud by této objektivní hodnotě odpovídala nebo se jí alespoň přibližovala. Jak ale lze tuto cenu uchopit?<br /> <br /> Nad to je tvorba hodnoty zemědělské Urproduktion určována dvěma vlastnostmi: Zaprvé schopností v průběhu výrobního procesu samé sebe znovu vytvářet, a zadruhé tím, stát se potravinou pro člověka a zvíře. Pšeničné zrno například je společně s půdou, do níž je zaseto, výrobním prostředkem pro příští žeň, a zároveň je chlebovým obilím. Kráva se reprodukuje v teleti, a v souvislosti s tímto dějem spočívá její schopnost dávat více mléka, než je zapotřebí k odchovu telete. Výrobní prostředky zemědělství mají tu vlastnost, že se v průběhu výrobního procesu mohou samy vytvářet a zároveň se mohou stát potravinou pro člověka a zvíře. Náleží zemědělci, aby podmínky pěstování a chovu utvářel tak, aby obě schopnosti na vysoké úrovni v průběhu výrobního procesu trvale udržovaly rovnováhu. To znamená: musí zde a nyní pěstovat pšenici atd., chovat, krmit, ošetřovat a šlechtit krávu atd. tak, aby tyto výrobní prostředky živého zachovávaly své zvláštní vlastnosti až do vzdálené budoucnosti {{SE|37}}<br /> <br /> nebo dokonce nabývat nových, jak to odpovídá proměňujícím se výživovým potřebám.<br /> <br /> Tato skutečnost především zakládá zásadně polární způsob výroby v průmyslu a v zemědělství. Projevuje se také v tom, že zemědělské výrobní prostředky — půda, rostliny, zvířata — díky své schopnosti sebeobnovení nelze odepisovat. Co je v průmyslu odpis jako kapitálová rezerva, tím je v zemědělství hodnotuchující a rozvíjející síla hospodářského organismu jako celku. Nahrazení lidské pracovní síly a zvířecí tažné síly strojem přineslo nicméně zemědělství vysoké odpisy, které se nevztahují na výrobní prostředek jako takový. Ne kombajn však produkuje obilí, ne dojicí stroj mléko, nýbrž život, svět sil vytvářejících vztahy, jenž má svůj původ v bytostné povaze živé a oduševnělé přírody.<br /> <br /> Cena zemědělských produktů by tedy byla přiměřená teprve tehdy, kdyby odpovídala jejich objektivní hodnotě. Jistým měřítkem by mohlo být, kdyby cenová struktura prvovýroby zemědělského hospodářského organismu — tedy bez dalšího zpracování — pokrývala provozní náklady i obživu všech spolupracovníků a jejich rodin od jednoho roku sklizně do druhého.¹⁴<br /> <br /> To předpokládá odbytové struktury, které v regionálním okruhu sdružují zemědělce, zpracovatele, velkoobchodníky a maloobchodníky i spotřebitele, kteří chtějí v tomto smyslu spoluutvářet. Na rozdíl od průmyslu je zemědělství zaměřeno na regionální hospodářství. Odpovídajíc svým výrobním podmínkám, produkuje v celé své rozmanitosti všude tam, kde žijí lidé a kde to tyto podmínky dovolují. Je proto zcela přirozené, že nejkratší cesta od výrobce ke spotřebiteli je nejlevnější a zároveň nejšetrnější ke kvalitě.<br /> <br /> Také zemědělství, pokud jde o čistý kosmicko-zemský výrobní proces, produkuje odpad, avšak nikoli odpadky. Odpad pochází z živé a oduševnělé přírody, z rostlinných a živočišných zbytků, které se vracejí do lůna přírody a přeměňují se v humus,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner formuloval pro tuto cenovou orientaci ve svých ''Kernpunkten der sozialen Frage'' následující myšlenku: Cena musí být nastavena tak, «aby každý pracující za jeden produkt obdržel takový protiekvivalent, jaký je nezbytný k uspokojení veškerých potřeb jeho i osob k němu náležejících, dokud znovu nevytvoří produkt stejné práce. Takový cenový vztah nemůže vzniknout úředním stanovením, nýbrž musí se vytvořit jako výsledek živého součinnosti asociací činných v sociálním organismu» (GA 23, Dornach 1976, S. 132)&lt;/ref&gt; {{SE|38}}<br /> <br /> Nositelé úrodnosti půdy, přeměňují. Při řádném hospodaření, ve smyslu organismového principu, se látkový a silový haushalt statku do značné míry regeneruje sám. Průmyslové spotřebě energie a surovin stojí naproti výstavba, samovyrobené hnojivo a nová tvorba humusu. Čistá prvovýroba zemědělství má při zohlednění všech opatření sloužících výstavbě půdy (hnojení, osevní postup, zpracování půdy) kladnou energetickou bilanci. Tato skutečnost je dnes obrácena v pravý opak vysokým nasazením kapitálu v podobě dusíkatých hnojiv, pesticidů, cizích krmiv a energie. Třeba zmínit i erozcí podmíněné ztráty půdy, dokonce i na mírně skloněných plochách průmyslově provozovaného zemědělství (zejména při pěstování kukuřice). Celkohospodářsky a z hlediska budoucnosti však má zemědělství úkol postarat se o vyrovnání záporné energetické bilance průmyslu.<br /> <br /> Vidíme: polarita průmyslu a zemědělství musí být promyšlena radikálně a důsledky pro veškerý kulturní život musejí být přísně vzaty na zřetel. Bez vyrovnání tohoto obrovského pole napětí nemůže dojít k ozdravení hospodářského života. Teprve nalezení ceny zemědělských výrobků v regionalitě trhu a asociativním svazku s navazujícím zpracováním a obchodem může dát cenové tvorbě v dělbou práce organizovaném hospodářství orientaci. Měrový vztah k cenám v průmyslu a řemesle se musí v budoucnosti určovat podle zemědělské prvovýroby.<br /> <br /> Již samotné nazření disparity výrobních podmínek v průmyslu a zemědělství poukazuje na to, že pro zemědělství je organismus především bytostně přiměřeným utvářecím principem jeho tvorby hodnot. Organismový princip byl vývoji zemědělství — byť vždy za zcela jinak utvářených kulturních poměrů — vždy imanentní. Co se dnes musí stát otázkou vědecky fundovaného, vědomého porozumění organismu, vyvěralo v dřívějších dobách z lidově-instinktivního, moudrostí prostoupeného jednání. Vývoj vědomí lidstva a spolu s ním dějiny zemědělství se v hlavních rysech zrcadlí v tom, jak lidé postupně učinili organismový princip přírody imanentní — z čím dál vědomějšího prožívání vlastního tělesného organismu — základem pravého umění zemědělství. {{SE|39}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Organismusprinzip_in_der_Landwirtschaft_im_Spiegel_der_Bewusstseinsentwicklung_der_Menschheit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Organismový princip v zemědělství v zrcadle vývoje vědomí lidstva ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Frühzeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Pravěk ====<br /> <br /> Počátky zemědělství sahají hluboko do předhistorické doby. Lidstvo žilo v pravěku ještě v naprosto jiných stavech vědomí a pozemských poměrech. Schilderungen Rudolfa Steinera o těchto raných stavech evoluce člověka a Země nám nad tím dávají vysvětlení. V dobách poslední kontinentální profilace a velkých horotvorných procesů Země, tzv. «atlantské epochy», žilo lidstvo, které ještě nemyslelo v pojmech, nýbrž které v rozvinutém, duchovně inspirovaném instinktivním životě spolužilo živé tkaní přírody a tvůrčího ducha a které takto prožité dokázalo uchovávat s takřka neomezenými silami paměti.<br /> <br /> Sledujeme-li Steinerovy schilderungen v jeho «Tajné vědě v obrysu» a «Akašské kronice»,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989; Ders.: ''Aus der Akasha-Chronik'', GA 11, Dornach 2018.&lt;/ref&gt; pak se někdejší, bytostně geistický kosmos prožívající, snivé vědomí atlantské lidskosti rozvinulo v epochách poatlantských vysokých kultur až k dnešku k Zemi se obracejícímu sebevědomí. Hledáme-li zde přiřazení k epochám, jak je popisuje geologie, lze je přibližně ztotožnit s časovým úsekem, který je vymezen *neozoikem* nebo *[[Tertiär|terciérem]]* a *[[Quartär|kvartérem]]*.<br /> <br /> Z instinktivního propletení atlantské lidskosti s věcmi a bytostmi přírody a s duchovostí kosmu je pochopitelné, že lidé pod vedením bytostí nad nimi duchovně stojících disponovali schopnostmi působit na život rostlin (trav, bylin, stromů) a zvířat (savců, ptáků, hmyzu), jež se — tak jako oni sami — nacházely ještě v tvárném stavu. Atlantané nesli v sobě dědictví poslední periody lemurské epochy — geologicky přibližně *mezozoikum* —, v níž byli tito ranní předlidé obdarováni Já, individuálním bytostným jádrem.&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; Posláním tohoto Já bylo pak v následujících atlantských kulturních věkách profilovat podobu fyzického těla člověka a tím položit zárodek k {{SE|40}}<br /> <br /> rozvíjení vyšších stupňů vědomí až k probouzejícímu se sebevědomí.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Johannes-Evangelium'', GA 103, Dornach 1995, Vortrag vom 30. Mai 1908.&lt;/ref&gt; Tento vývoj završily velké doby ledové.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_urindische_Kultur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Urindická kultura ====<br /> <br /> Takzvaná «poatlantická kulturní věky» — geologicky: *holocén* — začala po ústupu ledové pokrývky v Evropě a ve středoasijských pohořích, zanechávajícím mohutné vrstvy sutin a sprašových nánosů, jež se dodnes staly výchozím materiálem pro vznik půd. Ve Starém zákoně i v mýtech národů je odkazováno na «velkou potopu», na potopu světa. V tomto mytickém obraze byl zaznamenán — jak z hlediska dějin Země, tak z hlediska dějin vědomí — zánik bájného kontinentu Atlantidy na sklonku atlantské doby, geologicky *terciér* a *[[Quartär|kvartér]]*. Jako první z poatlantských kulturních věků rozkvétala «[[urindická kultura]]» v osmém až šestém tisíciletí před Kristem.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989, S. 273 ff. – Eine Datierung der nachatlantischen bzw. nacheiszeitlichen Kulturepochen wird umso eher möglich, je weiter sie fortschreitend in historischen Dokumenten Konturen gewinnen. Diese aber sind nur der äußere Ausdruck einer jeweils vorherrschenden Bewusstseinsverfassung der Menschen ihrer Zeit.<br /> <br /> Der Mensch urständet im Geistkosmos: Er entwickelt sein Bewusstsein in der Begegnung mit der physisch-sinnlichen Welt. In dieser Welt von Zeit und Raum aber wirken Kräfte, die ebenso dem Geistkosmos entstammen und ihre jeweils spezifischen Quellen in den zwölf Regionen des Tierkreises haben. Von diesen zwölf Regionen strahlen, vermittelt durch die Sonne, die Impulse, die der Menschheit zu immer neuen Stufen der Bewusstwerdung des Mensch- und Weltseins verhelfen. Diese Impulse sind es, die über das Schöpfertum der Menschen einem Kulturzeitalter das Gepräge geben.<br /> <br /> Die Sonne benötigt auf ihrer ekliptischen Bahn in rückläufiger Bewegung (Präzession) für einen Durchgang durch den Tierkreis 25 920 Jahre (platonisches Weltenjahr). Je in 1/12 dieser Umlaufzeit, also in 2160 Jahren, empfängt sie die Kräftewirkungen einer Tierkreisregion. Aus diesem Zeitmaß ergibt sich die Dauer einer Kulturepoche (vgl. Elisabeth Vreede: Astronomie und Anthroposophie, Dornach 1980, S. 100 ff.). Jede der zwölf Regionen des Tierkreises trägt ein Schriftzeichen, ein Sternbild, das einen Namen hat, der auf uralte Weisheitslehren zurückgeht.<br /> <br /> So steht die altindische Kultur, die Erste der Siebenheit der nachatlantischen Kulturen, unter dem «Krebszeichen», andeutend, dass das zu Ende gehende atlantische Zeitalter (Neozoikum) sich involviert und ein neues, das nachatlantische (Quartär), sich evolviert. Die nachfolgende urpersische Kultur steht unter dem Zeichen der «Zwillinge», hinweisend auf die Polarität von Licht und Finsternis usw. <br /> <br /> In den vielen Betrachtungen, die Rudolf Steiner in seinem Schrifttum und Vortragswerk den Kulturepochen widmet, charakterisiert er die Bewusstseinsstufen, die sich die Menschheit im fortschreitenden Ergreifen der irdischen Verhältnisse erringt. Die Übergänge von einer zur nächsten dieser Epochen sind gleitend. Sie ergeben sich aus dem Herauf kommen und Abklingen der jeweils herrschenden Geistimpulse aus den Tierkreisregionen. Das gilt auch für den vierten nachatlantischen Zeitraum. Für diesen aber gibt Rudolf Steiner zugleich eine Datierung über Anfang und Ende an, die einen auf das Jahr datierten astronomischen Bezug zur Tierkreisregion des Widders hat. Der Beginn des griechisch-römischen Kulturzeitalters fällt demnach auf das Jahr 747 v. Chr. und dessen Ende, nach Ablauf von 2160 Jahren auf das Jahr 1413 (Rudolf Steiner: Die tieferen Entwicklungsimpulse der Menschheit, 12. Juni 1917, Publikation in Vorbereitung). Aufgrund dieser, auf einen kosmischen Rhythmus bezogenen Zahlenangaben lassen sich die Daten für die Vorausgegangenen Hochkulturen berechnen sowie diejenigen, die nachfolgen und die 1413 n. Chr. mit dem gegenwärtigen Zeitalter der Bewusstseinsseele begonnen haben.&lt;/ref&gt; Navazující velké kultury {{SE|41}}<br /> <br /> podél pásu táhnoucího se od východu na západ, který tvoří přechodnou zónu mezi tehdejšími severními glaciálními a jižními pluviálními oblastmi. Tyto jižní oblasti chovaly kdysi bohatý rostlinný a živočišný svět; dnes se tam rozkládají pouště.<br /> <br /> Žádné vnější dokumenty z těch pravěkých dob nepodávají svědectví o vysoké kultuře staré Indie. V ní se odehrál krok vědomí směrem ke kontemplatnímu prožívání božské moudrosti, do níž se praindický člověk cítil vpleten jako do své duchovní domoviny. Bytostně mu prosvítala skrze veškeré pozemské bytí. Teprve pozdější době bylo vyhrazeno — přibližně v přechodu do třetího tisíciletí před Kristem —, aby se se ztrátou někdejší bezprostřednosti k duchu dostavil pocit, že smyslový svět je pouhý zdáním, je máján. V tomto probouzení k soumračně kosmickému vědomí stál praindický člověk pod vedením kněžství a byl řízen vysokou moudrostí sedmi velkých učitelů staré Indie. Tito praučitelé byli nazýváni sedmi svatými Rišii; skrze ně hovořila «největší tajemství naší sluneční soustavy, světa vůbec».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geistige Hierarchien und ihre Widerspiegelung in der physischen Welt'', GA 110, Dornach 1991, S. 120.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Slabé ohlasy tohoto důvěrného, po dlouhé věky přetrvávajícího obrácení k duchu se objevují teprve ve třetím kulturním stupni Indie, ve druhém tisíciletí před Kristem, v moudroslovných knihách Indů — ve svatých písmech Véd a Bhagavadgíty. Toto snové probouzení k vyšší úrovni vědomí, k prožívání silových rytmů a bytostí planetárního kosmu, vděčí praindický člověk tomu, že Já se sesunulo do druhého bytostného článku člověka — do étherického těla. Teprve nyní vznikla ostrá hranice mezi nočním bezvědomím a denním bděním.<br /> <br /> Praindické kulturní věkové období se rozvíjelo — stejně jako obě následující — v oblastech, kde si příroda svými silami a látkami sama vytvářela půdu ke své úrodnosti, sama se spořádávala v «organismus v {{SE|42}}<br /> <br /> přírodním růstu» gestaltovat.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach, 1999 S. 44: «dass der Erdboden eine Art Organ ist in dem Organismus, der sich im Naturwachstum überall zeigt, wo eben ein solches Naturwachstum ist.»&lt;/ref&gt; To bylo příznačné pro oblasti ukrývající přebohaté rostlinné a živočišné dění v povodí řek Brahmaputry, Gangy a Indu, vyvěrajících z Himalájí. Spolupůsobení čtyř živlů — země, vody, vzduchu a tepla — bylo obdařeno takovou juvenilní silou, neustále se obnovující v rytmech ročního běhu, že jen nepatrné péče bylo třeba, aby sloužilo potřebám tehdejších lidí. Praindický člověk byl oddán kontemplaci. Fyzicko-smyslový svět mu byl cizí; usiloval o zachování svazku s domovem v duchu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_urpersische_Kultur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Staropersská kultura ====<br /> <br /> Staroorientální íránská vysoká kultura navazovala časově i zeměpisně — v postup na západ — na kulturu praindickou.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Johannes-Evangelium'', GA 103, Dornach 1995, Vortrag vom 29. Mai 1908.&lt;/ref&gt; Jako u ní platí, že přesné zeměpisné vymezení je obtížné; chybějí soudobé nálezy, z nichž by bylo možno usuzovat na výšku a jedinečnost této kultury — nebo spíše, skutečná svědectví nejsou jako taková rozpoznána. Přihlédne-li se k tomu, co je známo, ve světle Steinerova duchovního bádání, nebude se daleko od pravdy, zda se odhadne, že se tato kultura rozkládala od Západního Himálaje (Pamíru) přes Hindúkuš se středem v Afghánistánu až po Baktrii ve východním Íránu. Na sever se staropersský kulturní prostor otevíral přes malá i větší říční údolí podhůřích do předhůřních stepí a pouští. Dvě z tamních řek — Amudarja a Syrdarja (v antice: Oxus a Jaxartes) — překonávají step a ústí do Aralského moře. Polarita pouštní stepi a vysokohorského masivu, jakož i kočovné turanské prapopulace a usedlých, pozemsky zdatných Peršanů nemohla být výraznější. Vzestupný, na budoucnost orientovaný kulturní národ prastarých Peršanů se musel v mnohých válečných střetnutích ubránit přívalu Turanů, kteří zachovávali starší stupně vědomí. A přece mýtus vypráví o králi Turanů, «Džamšídovi», jenž prý přivedl své národy ze severu dolů do Íránu. Od slunečního boha Ahury Mazdy obdržel zlatý dýku — praobraz nástoje obrábějícího zemi {{SE|43}}<br /> <br /> přetvářejícího pluhu, dýka, «jež dává lidem sílu, aby si vnější smyslový svět zpracovali».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Matthäus-Evangelium,'' GA 123, Vortrag vom 1. September 1910, Dornach 1988, S. 27.&lt;/ref&gt; Táž sluneční božskost Ahury Mazday je i velkým inspirátorem Zarathustry, vůdce íránských národů, záhy po atlantské katastrofě.&lt;ref&gt;Ebd., S. 28f.&lt;/ref&gt; Tuto vznešenou individualitu nelze zaměňovat s historickým Zarathustrou nebo Nazaratem ze 6./7. století př. Kr., jenž je mu svou bytostnou povahou tak blízký — s Pythagorovým učitelem. Na pra-Zarathustru, zakladatele staropersské kultury v 6. předkřesťanském tisíciletí, navazují i staropersská mystéria, jejichž učení vzdáleně doznívají v zoroastrijské Avestě. Avesta, jež svou písemnou podobu získala teprve kolem obratu časů, je odvozována od historického Zarathustry z doby perských Achajmenovců (kolem 600 př. Kr.).&lt;ref&gt;Walther Hinz: ''Zarathustra'', Stuttgart 1961, 271 S.&lt;/ref&gt; Avšak texty zpěvů Avesty (Gáth) poukazují na mnohem starší tradice, sahající ke mystijní moudrosti pra-Zarathustry. Antické prameny z platonské školy ukazují vedle historického i na pra-Zarathustru, jenž měl žít 6000 let před smrtí Platónovou nebo 5000 let před trojskou válkou.&lt;ref&gt;Markus Osterrieder, Peter Guttenhöfer: ''Die Durchlichtung der Welt: Altiranische Geschichte'', Bildungswerk Beruf und Umwelt, Kassel 2008, 60 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Na místo kněžské vlády v starém Indii a působení sedmi svatých Rišiů nastoupili nyní kněží-králové, jejichž prvním byl předhistorický Zarathustra.&lt;ref&gt;Karl Heyer: ''Von der Atlantis bis Rom, Beiträge zur Geschichte des Abendlandes'', Band I, Stuttgart 1997, 254 S.&lt;/ref&gt; Učení staršího Zarathustry zvěstovalo praprotiklad světla a tmy, dobra a zla, vznešeného slunečního bytí Ahury Mazday neboli Ormuzda a ducha temnoty, Ahrimana neboli Angra mainju, vládce hlubiny země. Zarathustra nabádal lidi, aby se nevraceli pouze v úctě k vznešenému slunečnímu bytí, nýbrž aby je aktivně skrze máju hledali v zevním smyslovém světě — obdělávali zemi, prozařovali ji světlem, přetvářeli rostliny v jejich orgánech v výživný plod a divokost zvířete proměňovali v duševní otevřenost vůči člověku. Velká část kulturních rostlin, které až do dnešního dne představují základní potraviny lidstva, v první řadě obilniny (pšenice a ječmen), ale i druhy zeleniny a ovoce pocházejí ze {{SE|44}}<br /> <br /> V urperské kultuře, v době mezi 7. a 4. tisíciletím před Kristem.&lt;ref&gt;Manfred Klett: «Die Entstehung der Kulturpflanzen und das Saatgut als das Kulturerbe der Menschheit», in: Manfred Christ (Hrsg.): ''Bedrohte Saat'', Basel 2010, 328 S.&lt;/ref&gt; A právě tyto plodiny — nikoli kamenné nástroje *neolitu* — představují vrcholná umělecká stvoření této kultury.<br /> <br /> V urperství se Já probudilo v Empfindungsleib, ještě nediferencovaném třetím bytostném článku člověka, v astrálním těle.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Theosophie'', GA 9, Kap. IV. «Leib, Seele und Geist», Dornach 2003, S. 57 f.&lt;/ref&gt; Na tomto stupni pokračujícího vývoje vědomí vyhasínala síla starého instinktivního jasnovidectví a rostla schopnost — pod vedením mystérií a ze zažívání kosmicko-pozemských vztahů — přetvořit zemi, rostliny a zvířata. Sakrálně-magický vztah Atlantiďanů k působícím duchovním stvořitelským silám v zemi a kosmu se proměnil ve vztah sakrálně-umělecký. Bylo uměním urpersů, stavějíc na předchozích kulturních výkonech, v usídlení z instinktivní duchovní bezprostřednosti tak působit na duševní svébytnost určitých druhů zvířat, že se tato otevřela vůči člověku. Tím se zároveň hluboce přeměnila celá fyzicko-tělesná organizace zvířat. Ve svém obrácení ke zvířeti lidé formovali ze svého vnitřního prožívání v zevnějšku umělecké dílo: domácí zvíře. Oproti divokým druhovým příbuzným se domácí zvířata od počátku vyznačovala nesmírnou bohatostí forem. Přirozená vloha živočišného organismu byla jako celek přetvořena ke zvláštním výkonům látkové výměny, zpravidla na úkor aktivity nervově-smyslového systému. Stávání se domácím zvířetem spočívalo v umění udržet zárodečnou tvárnost po celý život. Domácí zvířata před člověkem neutíkají, ba naopak — vyhledávají jeho blízkost a potřebují ji.<br /> <br /> Je příznačné, že Turané měli za erbovní zvíře divokého vlka, praotce všech psů. Starý Íránec naproti tomu nosil v erbu jeho uměleckou přeměnu — psa, nejstaršího ze všech domácích zvířat.&lt;ref&gt;Norbert Benecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 1994, S. 68.&lt;/ref&gt; Tak jako urperský člověk mohl — navazuje na předchozí kulturní výkony — prostřednictvím duševního působení na zvířata přetvářet jejich tělesnou formaci, mohl stejnou cestou prostřednictvím živého působit na tvarovou a plodotvorbu rostlin. Toto poslední je jeho největší sakrálně-umělecký čin. V prožívání nadsmyslových kosmicko-planetárních rytmů a v nich se zjevujících tajemství života působil přes životní organizaci rostliny až dolů do konfigurace fyzické organizace. Jako stín vrhaný {{SE|45}}<br /> <br /> uchovává genom toto někdejší vtisknutí. To, co takto vzniklo z uměleckého aktu, se dnes stává předmětem svévolné manipulace. Velcí urpersičtí pěstitelé rostlin byli plastici bildekräfte živého. Měli schopnost přetvářet přirozeně daný typus rostlinného druhu ve tvaru i plodu v rostlinu výživnou. Pod vedením mystérií spočívalo jejich umění v tom, aby síly vedoucí k fruktifikaci a zrání přivedli k bytostné účinnosti ve všech orgánech rostliny: v kořeni (např. mrkev), ve stonku (např. kedluben), v pupenu (např. kapusta růžičková), v listu (např. salát, špenát), v květu (ovocné stromy), v semenu (obiloviny). Například u obilovin je reprodukční síla oproti divokým travám téhož druhu snížena — měřeno počtem semen —, a to ve prospěch zvýšené nährkraft pevně naplněných moučných těles (endospermu) obilných zrn. Avšak tento fruktifikační proces prostupuje celou obilnou rostlinou, poznatelný v zesílení a zbarvení stonku. Platí i zde, že zárodečná tvárnost bildekräfte rostliny je přesměrována do tvorby plodů a v ní po delší dobu udržována. Vznik uvedených výživných rostlin sahá před počátek třetího tisíciletí, a náleží tedy do doby kulturních okruhů impulzovaných urperskými lidmi.<br /> <br /> Toto sakrálně-umělecké umění urpersičtí lidé nevyčerpali jen výtvářením domácích zvířat a kulturních rostlin, nýbrž vztahovalo se stejnou měrou — a výslovně — na zpracování půdy. Bodenbearbeitung se rozvíjelo tam, kde «organismus v přirozeném růstu» nabízel ideální předpoklady k rozvinutí. Byla to jmenovaná horská údolí a povodí afghánského a východoíránského vysočí, která se na jihozápadě ztrácela v pouštích a na severu v turánských stepních oblastech. Zde byl činný člověk vyzýván. Prostřednictvím důmyslných závlahových soustav — mj. zachycením pramenů v štolách ražených hluboko do svahů údolí — byl půda na jedné straně oživována vodou a na druhé straně rýhovým pluhem a motykou částečně přiváděna k odumírání. Zde se ovládání vzájemné hry smrti a života, zemři a staň se, stává uměním. Každý mechanický zásah do půdy znamená podněcování rozkladných procesů. Zde se tak zakládá vysoké umění ackerbau, které v souvislosti s pěstováním kulturních rostlin spočívá v ovládnutí životonosných kosmických a smrtonosných pozemských sil.<br /> <br /> Se svým Já, tumpě vnímajícím v empfindungsleib, prožívá urperský člověk sám sebe jako sevřeného ve dvojnosti světla a tmy. Veden {{SE|46}}<br /> <br /> skrze zarathuštrovská učení a prostřednictvím inspirací, jež vtékaly do mystérií, povznesl se urperský člověk na stupeň vědomí, v němž se mu slunečný duch — skrze máju smyslového světa — odkrýval ve své práci na zemi. V urperské kultuře začíná člověk ve svém vztahu k sobě i ke světu utvářet střed mezi kosmickými výšinami a hlubinami země.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kulturen_Altägyptens_und_Mesopotamiens&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kultury starého Egypta a Mezopotámie ====<br /> <br /> Postupujíce od východu na západ navazuje na druhý kulturní věk Urpersie třetí poatlantická kulturní epocha, která se na jihozápad rozčleňuje do kulturního prostoru starého Egypta a na západ v oblasti mezopotámského Dvouříčí do po sobě jdoucích kultur Babylónie, Chaldeje a Asýrie. Tato třetí epocha se rozvíjí od počátku třetího tisíciletí až do osmého předkřesťanského století. V ní vstupuje tehdejší lidstvo z mytologické pravěkosti ''neolitu'' přímo a bez přechodu do vnějšně historicky uchopitelného vývoje doby bronzové. Ve starém Indii to bylo sedm svatých Rišiů, kteří inspirovali průběh kultury z věšteckých míst přiřazených jednotlivým planetám. Na svaté Rišie navázal Zarathustra, jenž inauguroval urperskou kulturu a její mystéria. Zakladateli altegyptské kultury a jejích mystérií byli Thovt neboli Hermes Trismegistos; a zakladateli starého Mezopotámí, staré babylonsko-chaldejské kultury a jejích mystérií byli Gilgameš a s ním spjatý zasvěcenec Eabani.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Okultní dějiny'', GA 126, Vortrag vom 28. Dezember 1910, Dornach 1992.&lt;/ref&gt; Na místo kněžského království Urpersie nastoupilo království — v Egyptě faraóni — avšak v těsném vztahu k mystériím. V tomto kulturním věku postupovalo lidstvo, z velké části za ztráty starého instinktivního hellsehen, k rozvinutí empfindungsseele.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989, S. 280f.&lt;/ref&gt; Pod vedením králů a mystérií v pozadí se empfindungsseele rozvíjela v postupném probouzení Já jako samostatný duševní článek. Tento krok k dalšímu projasňování vědomí vstupuje hned na počátku zřetelně do očí v nejmonumentálnějších sakrálních uměleckých stvoření lidstva — v pyramidách v Sakkáře a Gíze v Egyptě a v Sumeru, raném Babylónii, v zakládání měst, jež se mocnými hradbami ohrazovala proti okolní přírodě. Zde, jako v následujících dobách zvláště egyptské {{SE|47}}<br /> <br /> Kultur si člověk dobývá vědomí o anorganicko-mrtvé, fyzicko-minerální přírodě. Vysoké schopnosti příslušníků urperské kultury a předcházejících dob — zasahovat proměňujícím způsobem do duševního bytí zvířete a pak do živé přírody rostliny, až dolů do fyzického organismu, a to umělecky zpodobnit ve stvoření domácích zvířat a kulturních rostlin — vyhasly. Lidé sestoupili z instinktivních duchem nesených stupňů vědomí zcela dolů do pozemského bytí. Probouzeli se k tomu, co se smyslům nabízelo jako vnější svět jevů, a v jeho zjeveních hledali tvůrčího ducha, který v nich účinně působí. Rozvíjeli na tom vědomí, které žilo v čisté duchem nesené citovosti. Do této se utváře­jící empfindungsseele však zároveň proudily inspirace a moudrostní poklady mystérií. Již ne duševní bytí zvířete, již ne živé rostliny promlouvalo k lidem instinktivní bezprostředností ducha — nýbrž látka a forma mrtvého bytí. V kameni, v Babylónii a Chaldei v pálené cihle, hledali vyjádření svého citového života v monumentálních, geometrických a plasticky přísných, vznešených formách. V Egyptě se toto umělecko-sakrální cítění vztahovalo zvláště k vnímáním duchovního, které působí v kosmu a v člověku. Vnější život se utvářel z velké části jako odraz královského a kněžského vedení mystérií. V mezopotámském kulturním prostoru se naproti tomu tato totožnost vnitřního a vnějšího více rozpadala. Zde působily impulsy Gilgameše do vnější kultury a zasvěcenci mystérií na ni měli menší vliv.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Okultní dějiny'', GA 126, Vortrag vom 28. Dezember 1910, Dornach 1975, S. 42.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Také třetí poatlantský věk se rozvíjel tam, kde příroda nabízela k tomu vhodné předpoklady, kde souhra živlů — země, vody, vzduchu a tepla — se v rytmech ročního běhu formovala v „organismy v přirozeném růstu&quot;. Protikladnost mezi nimi stěží mohla být větší: na jedné straně životní tepna Nilu, která se hluboko zaříznutá táhne nubiijsko-egyptskými pouštními oblastmi, a na druhé straně rozlehlé úrodné roviny Mezopotámie mezi řekami Eufratem a Tigridem.<br /> <br /> Ve vyšší míře než v urperské kultuře je to voda, jsou to každoroční záplavy a sedimentace humusu, jílu a jemných písků, které jako hnojení udržovaly půdy mladé. Co v celé {{SE|48}}<br /> <br /> Rozmanitost pěstovaných druhů rostlin a chovaných druhů domácích zvířat již existovala, byla kulturním dědictvím prapůvodní Persie. Nyní se však vědomí obrací více k prostorovému rozměru Země. Umožnilo jim to brát přesné míry, formovat kámen dlátem a kladivem a spojovat jeden kámen s druhým, plochu k ploše, v tenoučké spáře – zkrátka: provozovat vysoké řemeslné umění a z síly vlastního citu vtiskávat mrtvému kameni každým úderem kladiva tvar. Tato schopnost určovala také zjemnění v obdělávání půdy, v kultivaci rostlin a v chovu zvířat. Přírodní podmínky však měly převahu; vzpomeňme na v Bibli zmíněných sedm tučných a sedm hubených let v Egyptě. A přesto dokázali lidé pomocí nejpropracovanějších zavlažovacích a odvodňovacích systémů zkrotit přírodní síly a prosadit se při budování své vyspělé kultury. Jedinečným příkladem takového uměleckého výkonu je Josefův kanál (arabsky: Bahr Júsuf), který ve středním Egyptě odbočuje z Nilu, vede asi 350 km podél západního okraje Nilu a u vstupu do oázy Fajjúm překonává práh okrajové údolní sníženiny. Odtud napájí v důmyslném zavlažovacím a odvodňovacím systému rozlehlou pánev oázy a činí z ní dodnes jednu z nejúrodnějších zahradních krajin Egypta. Vzhledem k tomu, že kanál dodnes nese jméno Josef a podle Emila Bocka&lt;ref&gt;Emil Bock: ''Pravěk. Starý zákon a duchovní dějiny lidstva I'', Stuttgart 1951, s. 151.&lt;/ref&gt; nemůže být pochyb o tom, že se za tímto jménem skrývá biblický Josef, lze předpokládat, že právě on byl stavitelem tohoto kanálového systému. Josef, který působil v Egyptě v roce 1750 př. n. l., v sobě spojuje mysterijní kulturu Babylonie a starověkého Egypta.&lt;ref&gt;Tamtéž, s. 160.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V paralelních kulturách Mezopotámie a Egypta byla, stejně jako v předchozích kulturách pra-Persie a pra-Indie, nespoutaná voda rozhodujícím faktorem v «organismu přirozeného růstu». Nyní však byly vodní síly řek spoutány hrázemi, rozsáhlými systémy kanálů a příkopů, zdymadly atd. V nejvyšší míře to platilo pro Egypt, kde musela být rok co rok, po ústupu vodních mas zaplavujících údolí, půda čerstvě pohnojená nilským bahnem vysušena, poté znovu zavlažena a rychle sklizena před další záplavou. Rok co rok {{SE|49}}<br /> <br /> verwandelte die Menschen ein extremes Naturbiotop v kulturbiotop – v zahradní krajinu.<br /> <br /> Empfindungsseele –感覺魂 – lidí, kteří byli nositeli tohoto kulturního věku, se utvářela jednak skrze boží slovo, jež ústy králů a kněží vycházelo z mystérií k lidem, jednak skrze vlastní zkušenosti v zacházení s anorganickou přírodou, s kamenem a vodou. Z tohoto duší nesené, duchem prostoupené a zároveň zemsky zdatné duševní postoje vyrůstala gigantická umělecká stvoření: v kámen vytesané formy, kultovní rytiny, hrobové malby, tvarované a pálené hliněné cihly, hliněné desky s písmem a ornamentálně zdobené hliněné nádoby, jakož i plastické ztvárnění „organismů v přirozeném růstu&quot; v zahradních krajinách.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_griechisch-römische_Kultur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Řecko-římská kultura ====<br /> <br /> Čtvrtá poatlantská epocha začíná – po předcházející krétsko-mykénské přechodné kultuře – ve osmém století př. Kr. a končí na počátku novověku, na začátku 15. století n. Kr. Prozatím bude pohled omezen na proměnu vývoje vědomí až po obrat časů. Je to doba vzestupu starého Řecka k vrcholu jeho kulturního rozkvětu – a k jeho úpadku. Duchovní vedení vycházelo ze dvou duchovních proudů, z apollinských a dionýských mystérií,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Orient im Lichte des Okzidents'', GA 113, Vortrag vom 28. August 1909, Dornach 1982.&lt;/ref&gt; apollinského, které skrze smyslový jas nazíralo působícího ducha v přírodě a kosmu, a dionýského, které přivádělo tohoto ducha k prožití z hloubi nitra duše, skrze závoj duševních pohnutek. Už ne tak jako v předcházejících dobách to byli králové, kteří spolu s kněžstvem mysterijních míst udávali v kulturně formativním smyslu směr společnému životu národů; nyní to byl lid sám, ba jednotlivý člověk, který – veden mysterijním slovem – hledal určení svého osudu. Je to rodná hodina demokracie, nového kroku vědomí, jehož ohniskové místo bylo apollinské věštírně v Delfách. Právě zde – od jeho vrcholného rozkvětu až po postupné vyhasínání ke sklonku obratu časů – se jasně ukazuje, jak vysoký byl význam mysterijního světa v průběhu všech předcházejících kulturních věků: čerpat z pramenů moudrosti, jež se pohledu {{SE|50}}<br /> <br /> Zasvěcených do vyšších světů ducha, vychovávat bytostné články člověka k nositelům postupujícího vědomí Já. V řecko-latinské epoše se to týkalo vstupu Já do rozumové neboli citové duše — po duši vnímavé druhé modifikace astrálního těla.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner:''Das Johannes-Evangelium'', GA 103, Vortrag vom 30. Mai 1908, Dornach 1995, S. 172f.&lt;/ref&gt; Já se teprve ukazuje v rozumové neboli citové duši.&lt;ref&gt;Näheres siehe: Rudolf Steiner:''Die Mission einzelner Volksseelen im Zusammenhange mit der germanisch-nordischen Mythologie,''<br /> GA 121, Vortrag vom 15. Juni 1910, Dornach 2017.&lt;/ref&gt; Já sice už myslelo ze sebe samého, ale stále se ještě hledalo. Sókratés v pátém století př. Kr. ještě neříkal: „Říkám si&quot;, nýbrž: „Můj daimón mi říká.&quot; Já žilo i v jazyce ještě skryté jako činný aktér začleněné do slovesa, například: řecky paideuo = vychovávám; latinsky cogito = poznávám.<br /> <br /> Věštírna v Delfách, otevřená všem, oslovovala duši rozumovou. Vychovávala k samostatnému myšlení. Kdo přicházel hledat radu, musel z vnitřního zesílení myšlení dokázat přinést otázku — a odpověď delfské Pýthie jej svou mnohovýznamností opět vyzývala k myšlení individuálnímu. Řectví v sobě neslo v odzvucích, zvnitřněnou, celou moudrosti mystérií minulosti. Starý Řek ale krok za krokem vystupoval z tehdejšího mysteriálního vedení; uchopoval sám sebe jako celého člověka, jako myslící osobnost, která — hledajíc ve všem střed — žila a darovala se v dokonalé harmonii mezi apollinským prožíváním světa a dionýským prožíváním vlastních hlubin duše. Z těchto dvou duchovně-skutečnostních pramenů tvořil Řek svá velká umělecká díla; tvaroval fyzicky-hmotnou mrtvou látku a vtiskoval jí svým duchem podobu. Ze soumraku mystérií vzešla úsvit řeckého uměleckého tvoření. Ať v plastice, architektuře, hudbě, malířství, básnictví nebo filozofii — ve všem stojí člověk jako obraz Božského ve středu. Z prožívání vlastní tělesné podoby tvoří sochy, které ve své čisté podobě pozdvihují člověka nad sebe sama do Božského, a staví chrámy, jejichž prostorová podoba je utvářena podle měr člověka. „Řecký chrám představuje uskutečnění vybudovaného organismu.&quot;&lt;ref&gt;Frank Teichmann:''Der Mensch und sein Tempel: Griechenland'', Stuttgart 1980, S. 79. – Zum Organismus-Gedanken siehe auch: Renatus Derbidge (Hrsg):''Rudolf Steiner: Organisches Denken'', Basel 2020, 256 S.&lt;/ref&gt; A přece — tak nedosažitelně vysoko, jak stojí právě řecká plastika a architektura {{SE|51}}<br /> <br /> před námi, přece jako by ji zastínil jistý tragický nádech. Co v starém Egyptě vzalo svůj počátek, dosahuje v antickém Řecku svého nejvyššího naplnění — totiž opracovávání a tvarování mrtvého kamene. Řekovi se podaří vdechnout kameni pouhou formou cosi jako život, zdánlivý život. Vtiskuje zvenčí do formy ducha, který v plastické živosti naplňuje jeho nitro; nedokáže však tohoto ducha vepsat do látky samé, aby se tato stala sама sebou tvořivou životodárnou substancí. Lidé první, a zejména druhé, postalantské kulturní epochy praperského světa měli díky své duševně-duchovní i tělesné konstituci a pod zarathuštrovským mysterijním vedením schopnost přivádět na svět umělecká stvoření tím, že substanciálně — plastickou proměnou duševního — vytvářeli z domácích zvířat a z živého kulturní rostliny. Ryze fyzicko-látkové kamene je však mrtvé. Řek tak stál před nerozluštitelností hádanky, jak lze kámen přivést k životu. Dokázal kameni propůjčit jen *zdánlivý* život — skrze formu. V tom spočívá velikost a zároveň tragika řeckého umění. Z hloubi své duše vytvořil ve svém lidském úsilí umění, které navenek v pozorovatelné podobě přináší do obrazu mysterijní minulost a dovnitř se stává zárodkem naděje na budoucnost — totiž zárodkem možnosti oživit samo erdig-materiální jako takové. Na popsaném pozadí vyvstává princip organismu opět v rozmanitě proměněné podobě. Začíná nyní zcela zárodečně prostupovat celý kulturní prostor Řecka — i v sociálním ohledu. Krajiny Řecka nesou samy o sobě božský, apollinský charakter, zcela na rozdíl od egyptských. Jako by to byli sami bohové, kteří v rozmanitosti krajinných povahy stvořili sobě podobu své bytosti. Pohled poutníka, bloudící šíří krajiny, jež se před ním rozkládá, nalezne záhy bod klidu — chrám zářící krásou a harmonií, jenž blahodárně vymezuje prostor nazírání. Tak se setkáváme s apollinskou svatyní v Delfách v těžko přístupné skalnaté horské krajině; jinak s chrámem zasvěceným Athéně, stojícím na skalnatých návrších a zachycujícím pohled již z dálky — jako akropolis v Athénách —, nebo nalézáme Héřin chrám uprostřed úrodných rovin.<br /> <br /> Jinak než ve předcházejících velkých starověkých kulturách, v nichž byl «organismus v přirozeném růstu» utvářen velkými říčními oblastmi, jsou krajiny Řecka ve svém hrdinném, bohům rovném charakteru {{SE|52}}<br /> <br /> jedinečná kompozice proplétajícího se a opět se uvolňujícího spoluhry čtyř živlů země, vody, vzduchu a tepla a světla. Země — mohutné, do výše se tyčící skály, kupící se horská pásma; voda — vyvěrá jako pramen ze skály a nejkratší cestou prahů a dravých potoků nebo malých říček spěje k blízkému mořskému pobřeží. Vzdušné a tepelné proudy, prozářené světlem, smíchávají se při východu slunce k nepopsatelným barevným závojům «Éós s růžovými prsty»,&lt;ref&gt;Éós (starořecky Ἠώς, Ēōs), bohyně jitřenky v řecké mytologii; odpovídá Auróře v mytologii římské.&lt;/ref&gt; aby se vzápětí opět rozdělily, chvíli přebývaly v samostatném bytí jako živel a brzy se opět sešly k nové barevné kompozici.<br /> <br /> Starý Řek nepociťoval přírodu jako něco vnějšího, od něho odděleného — hory a údolí, vrchy a roviny, prameny a vodní toky, omývané vodnými párami, vzduchem a teplem a přívalným světlem, prožíval jako protkané touž duchovností, již nacházel i živě tkající a duševně-duchovně podněcující v sobě samém. Toto cítění prodchnuté procitající rozumovou nebo citovou duší bylo podstatou jeho uměleckého bytí; z tohoto cítění tvořil Řek krajinu: pastýř otevřené horské výšiny se svými stády; pěstitel vína a ovoce terasování příkrých svahů; rolník vzdělával roviny obilím; a v blízkosti osad rozkvétala zahradní krajina. V celém řecko-latinském kulturním prostoru se organismus v přirozeném růstu, vyrostlý od prvopočátku, přeměňoval — zachovávaje přitom svůj příslušný typ — v drobné, členěné ovocnářské a zahradnické krajiny, jež byly jakýmsi zrcadlem utvářející se rozumové nebo citové duše.<br /> <br /> Princip organismu nenašel ve starém Řecku zárodečný vstup jen do utváření krajiny, ani vyjádření jen v umělecké dokonalosti plastik a stavby chrámů, nýbrž stejnou měrou i v oblasti sociální — v polis. Řek se jako osobnost prožíval jako příslušník městského společenství; cítil se Athéňanem, Thébanem, Sparťanem a tak dále. Polis však bylo otevřené město, sahající ven a zahrnující okolní krajiny; obětní oltáře stály ve svatém háji, venku mimo chrámy, ve volném lánu. V polis byl uchystán organismus vyššího řádu — jednota města a okolní krajiny.<br /> <br /> V římství a řectví se rozvíjela rozumová nebo citová duše polárním způsobem. V Řecku vstoupila do vztahu ke staré moudrost mystérií, k tomu, co se zrodilo z nejniternějšího duchovního života {{SE|53}}<br /> <br /> navenek umělecky ztvárnit. «Říman [...] přetvářel podle svého ducha nejen kámen a kov, nýbrž i celé velké lidské společenství.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner:''Vor dem Tore der Theosophie'', GA 95, Vortrag vom 1. September 1906, Dornach 1990, S. 107.&lt;/ref&gt; «Republikánský Řím není nic jiného než lidská moudrost, jež nastupuje na místo staré moudrostí kněžské.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner:''Die Theosophie des Rosenkreuzers''. GA 99, Vortrag vom 4. Juni 1907, Dornach 1985, S. 135.&lt;/ref&gt; Zde je to nyní lidská chytrost, která upravuje vztah člověka k člověku; je to hodina zrodu jurisprudence. Ta je vybudována čistě na prožívání osobnosti, na já, jež se odhaluje v rozumové nebo citové duši. Probouzí se právní cit a z něho vyrůstají právní pojmy, které ctí princip rovnosti a vtiskují se do všeobecně platného zákona. Právo se vztahuje přednostně na předměty světa přítomnosti, a tedy i na osobní disponibilitu s půdou. Vlastnictví, a s ním dědické právo, disponibilita přesahující smrt, má v tom svůj původ. V Římanovi se člověk stává zcela osobností. Jeho vědomí se obrací na protějšek, na druhého člověka a na přírodu, která ho obklopuje. Z toho vyplývá vztah, jenž se — na rozdíl od starého Řeka — projevuje ve více distancovaně-pojmovém způsobu; myslí racionálně ze sebe sama ven a stává se tím schopným pro pozemské. «Organismy v přirozeném růstu» Itálie a Sicílie, geomorfologicky příbuzné řeckým, již nejsou duchem prostoupené vnějšno, jež by spoluznívalo s vnitřním duchovním životem. Pohled Římanovy je více upřen na geopolitické zájmy, na užitek přírodních zdrojů pod imperiálními hledisky — jak vojensky, tak i zemědělsky.<br /> <br /> Jak velmi lidská ratio pozvolna začíná proměňovat dané přírodní podmínky a členit je, odhaluje Vergiliova poezie v jeho «Georgice».&lt;ref&gt;Vergil:''Sämtliche Werke'', Heimeran 1975.&lt;/ref&gt; On, Říman z Mantovy, stále ještě dýchající řecký duch, podává v něm ve slově básnickém celkový pohled na zemědělské praktiky v století před obratem časů: V polním hospodářství orbu, okopávání, setí, sklizeň a mlácení, význam úhoru a osevního postupu, zavlažování půdy, přepásání příliš bujně rostoucího obilí, péči o osivo, pozorování počasí a dbání na chod hvězd a mnoho dalšího; v ovocnářství vegetativní rozmnožování a techniku roubování, řezu, který druh stromu {{SE|54}}<br /> <br /> vyhovuje na jakém stanovišti v jaké krajině; ve vinohradnictví vyzimování zorané skývy, vysazování a hnojení sazeniček, zakládání kolového systému, řez atd.; v chovu hospodářských zvířat potulný pastýř se svými ovcemi, kozami, prasaty a stády skotu, chov a krmení podle druhu využití. Celou jednu kapitolu věnuje nakonec chovu a plemenitbě včel. V římském kulturním okruhu se rozprostírá přes krajiny síť vlastnického a pachtovního práva. Jako výchozí a vztažný bod racionálního hospodaření vznikají statky a stáje (chov koní) i zásobní hospodářství.<br /> <br /> To, co v tisíciletích postupného vývoje vědomí plynulo z mystérií coby moudrost do utváření každodenního života, přineslo zralé plody v uměleckých stvořeních: Na rovině oduševnělé přírody formováním k domácímu zvířeti, v oživené přírodě vytvářením kulturních rostlin, v mrtvé přírodě plastickým tvářením kamene do zdánlivého života. S postupným utichnutím mystérií ke konci starověku vyschl i tento pramen inspirace pro uměleckou tvorbu. Co kdysi přinášelo kulturu, ztuhlé se nyní v pouhé kulturní dědictví. Ve svých «Georgicích» nechává Vergil silou rozumové nebo citové duše toto kulturní dědictví ještě jednou ožít v básnické poezii.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kultur_der_Neuzeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kultura novověku ====<br /> <br /> S počátkem 15. století nastupuje páté poatlantské období, v němž Já vstupuje do třetí ze tří článků duše, do mieliala wa temba.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Johannes-Evangelium'', GA 103, Vortrag vom 30. Mai 1908, Dornach 1995, S. 172f.&lt;/ref&gt; Člověk se probouzí k sobě samému, k sebevědomí, tváří v tvář světu prožívanému jako předmětný. Vzniká zpočátku nepřekonatelná propast mezi sebevědoměním a tím, co vyvolává svět jevů. Ve svém Já, jež sebe sama poznává, může však člověk nalézt v sobě pramen ducha, «Já jsem», které se sice na jedné straně vnímavě staví vůči světu a na druhé straně se může poznávající spojit s duchovně-bytostným skrytým ve smyslových jevech. Co kdysi instinktivně proudilo do prožívání duše, nyní může být vědomě poznáno ve svém bytostném a sjednoceno s bytostnou substancí Já. Tak spočívá v moci mielialy wa temba, v jejím myšlení a konání nad sebou samou {{SE|55}}<br /> <br /> přerůstat sebe sama a uvědomovat si duchovní původ člověka a světa.<br /> <br /> Vědomostní duše se projevuje nejprve jánusovsky. Obrácena dozadu, hledá oporu ve zdánlivě bezpečném základě obecné pojmovosti, kterou si rozumová nebo citová duše vypracovala ve vědách; tím však hrozí, že při zakrňování citové duše upadne do chladného intelektualismu, pýchy a nespoutaného egoismu. Hledí-li však v sebepoznání a poznání světa vpřed do budoucnosti, zahřívá se u idejí, jež se stávají ideály — například uskutečňování myšlenkově uchopovaného principu organismu v zemědělské praxi. Zápasí o to, přetvářet minulé v přítomném v budoucí. Vědomostní duše usiluje postavit veškerou iniciativní sílu do služby naplňování ideje vývoje. To ale znamená: položit umělecký smysl jako základ veškerého konání. Jde o to, dávat idejím z budoucnosti myšlením život a s nimi ponořovat se chtěním do všech výzev skutečnosti tak, aby se z erkraftování prožívání v Já každá jednání stala svobodnou, stala se uměleckou.<br /> <br /> Potravou vědomostní duše jsou ideje, jež do ní zazářují z budoucnosti. Takovými idejemi jsou obsahy antroposofické duchovní vědy. Podstata a smysl těchto obsahů se odhaluje teprve silným myšlením. V obrazně myslícím nazírání oživují cítění a podněcují vůli. Jako smyslové vnímání, tak i výsledky duchovního bádání podněcují myšlení. V bdělé myšlenkové aktivitě však žije Já, jádro bytosti člověka. Já může ve svobodě rozhodnout, zda si přivlastní formy idejí duchovního bádání, či zda chce setrvat v pouhém protistojení vůči světu jevů. Vědomostní duše otevírá cestu k prožívání duchovních obsahů ve svobodě. Z tohoto plně lidského prožívání vyrůstá nová umělecká tvůrčí síla, jež se může prokázat jako plodná — a tím jako pravdivá — ve všech oblastech života: například v lékařství jako léčitelské umění, v pedagogice jako výchovné umění, v lidském spolužití jako sociální umění, v zemědělství jako umění zemědělství.<br /> <br /> Činnost Já ve vědomostní duši vznáší se takřka mezi nebem a peklem. Ochable-li, řítí se duše, zapomínajíc sebe samu, do propastí. Zlo ve své dvojí podobě — ahrimanská banalizace a luciferská nezainteresovanost — získává nad ní moc. Erkraftuje-li však Já v sobě samém, buduje most přes propast, je {{SE|56}}<br /> <br /> schopen poznávat jiné bytosti v sobě samém a dobývá si schopnost, proměnit to, co se stalo, v to, co teprve vzniká.<br /> <br /> Věk vědomostní duše ve svém dosavadním průběhu přivedl lidi k sebevědomí, vzbudil v nich touhu po svobodném sebeurčení, dal jim přeměřit propasti a otevřel jim cesty k pravému poznání ducha. Lidstvo se emancipovalo od přírody a — jaksi upadše do zapomnění sebe sama — myslí si, navzdory vlastnímu duchovnímu původu, že je dílem pouhého přírodního stvoření. Tím se do značné míry ztratilo v banalitě čistě materialistického pojetí bytí a vidí se ohroženo technologií, jež právě z tohoto pojetí vyrůstá. Organismusprinzip v zemědělství je touto denkungsartem vymazán. Na druhé straně může vědomostní duše, tváří v tvář tomuto sestupnému vývoji, být rozněcována idejemi, které jsou získány z poznání podstaty neživé, oživené a oduševnělé přírody. Tyto ideje-impulsy nevyvěrají již z kdysi duchem vedených instinktů, nýbrž jsou samy vydobyty. V probouzející se Já-činnosti oživuje vývojová idea a s ní novým způsobem idea organismu a — v rozšíření — idea individuality. Obě spojeny mohou se stát utvářecím principem zemědělství, jež kultury-zakládajícím způsobem působí do budoucnosti.<br /> <br /> V jakých symptomatických krocích se to připravovalo až k obratu časů a odtud až do novověku a dále v průběhu věku vědomostní duše, bude rozvedeno v následujících kapitolách.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kulturströmungen_der_Landwirtschaft_bis_zur_Zeitenwende&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kulturní proudy zemědělství až k obratu časů ===<br /> <br /> Ve Starém zákoně je v mytologickém obraze poukázáno na prapůvodní protiklad ve vývoji lidstva — na Kaina a Ábela. Jeden z nich, Ábel, je pastýřem, který střeží své stádo a přináší bohům oběti zvířat. V opatrování a péči o svěřený mu svět živočichů následuje vůli stvořitelských mocností; jeho oběť je bohy přijata. Jinak je tomu s jeho nevlastním bratrem Kainem, který obdělává pole a pěstuje rostliny, jež sám šlechtí z vlastní inteligence a z pocitu vlastní způsobilosti. Jeho rostlinná oběť bohy přijata není. Zde je praobrazně poukázáno na okamžik zrodu dvou polárních proudů, {{SE|57}}<br /> <br /> usedlých, zemědělsky hospodařících národů a kočovných pasteveckých národů. Zemědělec se prometheicky&lt;ref&gt;Obě postavy Prométhea a Epimethea stojí v řecké mytologii za samostatným, aktivním, prozíravým myšlením (prometheickým) a za zpětně obráceným, spíše pasivním, přijímajícím myšlením (epimetheickým).&lt;/ref&gt;-apollónsky spoléhá na vlastního ducha vynalézavosti; pluhem obdělává zemi, zraňuje ji a tím podněcuje plodotvorbu rostlin, které trvale povyšuje na kulturní rostliny, rozvíjí řemeslné dovednosti všeho druhu, v nichž dává výraz svému budoucnosti vstříc obráceném vědomí. Jinak pastevecké národy, které se v duševní oddanosti epimetheicky-dionýssky začleňují do dané stvořenosti, snaží se ji zachovávat a ve svém spíše zpětně obráceném vědomí — lpícím na zbytcích starého jasnozřivectví — pěstují kult předků.<br /> <br /> Oba tyto proudy splynuly se všeobecným kulturním životem teprve v době pokřesťanské. Avšak tu a tam se ještě dlouho uchovaly v časově posunutých kulturách v nejryzejší protikladnosti. Jeden příklad z vlastního prožívání to může osvětlit: V Africe třicátých let minulého století žily v dnešní Tanzanii v oblasti Kilimandžára v těsné prostorové sousednosti a při zachování svých kmenových zvyklostí národy Bantuů a Masajů. Tito poslední, hamitský národ, žili kočovně se svými stády zebu uprostřed divočiny v sousedství lva, slona, buvola atd. Ochranu pro člověka i stádo nabízela v noci tábořiště ohrazená trnitým houštím (tzv. «krále»); potrava sestávala z mléka a krve zebu a z kořenů některých planě rostoucích rostlin jako dietetika. A tu stál — pastýř, přes rameno přehozený šátek, lehce opřený o kopí, buvolí kožený štít přiložený k boku, vysoké postavy, ušlechtilých rysů tváře, klidný jako sloup v plném žáru slunce, s vážně sněním ponořeným pohledem upřeným do dálky, kolem sebe soustředěné stádo, obraceje se k cizinci — letmý pozdrav, jinak žádná otázka, žádné slovo. Masajové tehdy odmítali veškerou civilizaci, veškeré školní vzdělání. Žili vpleteni do přírody s vědomím sahajícím zpět do řetězce předků.<br /> <br /> V naprostém protikladu k tomu žili Bantuové usedlým způsobem, v uvolněném vesnickém osídlení. Přiblížil-li se člověk, rozlétly se závěsy u dveří kulatých slaměno-hliněných chatrčí, mladí i staří se valili ven s smějícími tvářemi, radostně zdravili a ptali se, co je nového na světě? Dychtivostí po učení, radostí z napodobování a řemeslnou zručností jsou cele obráceni k výdobytkům civilizace. Jejich potravou byly převážně plodiny {{SE|58}}<br /> <br /> pole, jež pěstovali bez pluhu, s ohnutými zády vedouce ruční motyku. Z přírodního biotopu divočiny vyrůstalo kolem vesnic uspořádání kulturního biotopu vytvořeného lidskou prací.<br /> <br /> Zemědělské a pastevecké národy žily prostorově a etnicky přísně odděleně, často ve vzájemném nepřátelství, jinde v pokojné koexistenci. Ve starém Egyptě například táhli pastevci se svými stády po obou stranách nilského údolí od Nubie až dolů do delty a zpět. Od nich si nilští rolníci půjčovali tažná zvířata ke kultivaci polí v mezidobích každoroční záplavy.<br /> <br /> Od staropersských dob se ze zemědělských národů vydělily dva dílčí proudy: zahradníci a pěstitelé ovoce. První z nich šlechtili a pěstovali zeleninu a zakládali záhony léčivých bylin i květin. Řemeslné vědění a umění žilo dále ve svazku kmenovém a rodinném v dědičném proudu. Tak se ještě v letech 1960–70 nacházeli v Teheránu tzv. zarathustristi, kteří tuto daleko do pravěku sahající tradici přenášeli dál. Pěstitelé ovoce se rozuměli šlechtění, pěstování a ošetřování ovocných dřevin. Columella († kolem 70 n. l.) podává zprávu o umění řezu ovocných stromů, jež bylo ve starém Římě ještě dědičně předáváno v generačním proudu.&lt;ref&gt;Will Richter (Hrsg.): ''Lucius Iunius Moderatus Columella: De res rustica'', 5. Buch. 10. Kapitel: Über den Obstbau, S. 605–630, München und Zürich 1981.&lt;/ref&gt; Tyto čtyři proudy zemědělství (včetně ovocnářství a zahradnictví) existovaly vedle sebe nebo v osídlených vesnicích v uvolněném vzájemném vztahu, aniž by se vzájemnou podporou prostupovaly do jednoho organismického celku. Tak například u Hindů v Indii není hnůj zvířat — zčásti dodnes — používán jako hnojivo v zemědělství nebo zahradnictví, nýbrž jako palivo.<br /> <br /> Až do obratu časů byly — zároveň jako výtěžek mysterijní kultury — veškeré po tisíciletí vyrostlé prvky zemědělské kultury, jako orba, zahradnictví a ovocnářství i živočišná výroba, hotově předtvořeny (viz obrázek 2, s. 66). Cítila snad lidstvo, že se dostalo na konec jednoho vývoje? Neustl snad i jazyk gnostiků, nezůstaly pohanské oltáře osiřelé?&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Aus der Akasha-Forschung. Das fünfte Evangelium'', GA 148, Vortrag vom 5. Oktober 1913, Dornach 1992, S. 63.&lt;/ref&gt; Nezhasla snad kulturně inspirující síla mystérií — až na zbytky jako například mitraismus? Co jejich moudrost bylo, působilo dál jen jako tradice nebo v málokterých lidech jako živé duchovní dědictví. Kde tedy bylo na {{SE|59}}<br /> <br /> prahu obratu časů ještě vůbec nějaké rozvojové perspektivy, naděje na budoucnost? Lidstvo plně sestoupilo do pozemského bytí. Vědomí bylo podstatně formováno tím, co se nabízelo smyslům a činnému styku s fyzicky-pozemským světem. V tomto opuštění duchem přistoupilo lidstvo k prahu a dozrálo k tomu, aby se otevřelo pronikavě novému vývojovému impulsu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Ereignis_der_Zeitenwende,_das_Mysterium_von_Golgatha&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Událost obratu časů, Mysterium Golgoty ===<br /> <br /> Stará mystéria splnila svůj úkol. Na kopci Golgoty v Jeruzalémě se uskutečnilo nové mystérium, ukazující do budoucnosti a zahrnující celé lidstvo. Co bylo kdysi uctíváno jako vznešená sluneční bytost, co u praindů slulo Višvakarman, co u praperštíků pod Zarathustrou bylo Ahura Mazdao, co Egypťané nazývali Osiris a co u raných Řeků mohlo být spatřováno v božské bytosti Apollona — to nyní sestoupilo — jak bylo zaslíbeno — na Zemi a inkarnovalo se v lidském těle Ježíše z Nazaretu jako Kristus.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die geistigen Wesenheiten in den Himmelskörpern und Naturreichen'', GA 136, Vortrag vom 13. April 1912, Dornach 1996, S. 178f.&lt;/ref&gt; Tak bylo «veškeré náboženské zvěstování před zjevením Krista Ježíše předzvěstováním Krista Ježíše».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Apokalypse des Johannes'', GA 104, Vortrag vom 17. Juni 1908, Dornach 1985, S. 25.&lt;/ref&gt; Ve Starém zákoně dostává Mojžíš na otázku, v čím pověření je vyslán, odpověď: «Řekni, ‹Já jsem› tě poslal.»&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 26. In 2 Mos 3,13-15 lautet die Stelle in der Einheitsübersetzung wie folgt: «Mose sagte zu Gott: ‹Wenn ich nun zu den Leuten von Israel komme und zu ihnen sage: 'Der Gott eurer Vorfahren hat mich zu euch geschickt', und sie mich dann fragen: 'Wie ist sein Name?' – was soll ich ihnen sagen?› Gott antwortete: ‹Ich bin da›, und er fügte hinzu: ‹Sag zum Volk Israel: 'Der Ich-bin-da hat mich zu euch geschickt: der Herr! Er ist der Gott eurer Vorfahren, der Gott Abrahams, Isaaks und Jakobs.' Denn 'Herr' (Er-ist-da) ist mein Name für alle Zeiten. Mit diesem Namen sollen mich auch die kommenden Generationen ansprechen, wenn sie zu mir beten.»&lt;/ref&gt; Gnóze poukazovala na božskost Krista, na jeho příchod v duchu, ne však na jeho zjevení v těle.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Apokalypse des Johannes'', GA 104, Vortrag vom 17. Juni 1908, Dornach 1985, S. 31.&lt;/ref&gt; Řečtí gnostičtí filosofové — Rudolf Steiner jmenuje přitom Thalése, Hérakleita, Empedokla — rozvíjeli v pojmové řeči, {{SE|60}}<br /> <br /> co kdysi spatřovaly zasvěcené osoby. Ve své pojmové logice «žíznily» po novém naplnění. Byly průkopníky vzniku filosofie Mystéria Golgoty. V pokřesťanské době vystoupil Augustinus (354–430 n. l.) proti tehdejšímu ortodoxnímu přesvědčení, že lidé předkřesťanské doby se radikálně odlišují od lidí doby pokřesťanské, slovy: «To, co se dnes nazývá křesťanským náboženstvím, existovalo u starých národů a nechybělo od počátků lidského rodu; a když se Kristus zjevil v těle, dostalo pravé náboženství, jež tu bylo již předtím, název křesťanského.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner:<br /> ''Das Markus-Evangelium'', GA 139, Vortrag vom 21. September 1912, Dornach 1985, S. 146.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Kristova událost, Mystérium smrti a zmrtvýchvstání, se naplnila pro všechny lidi na Zemi. To je esoterickým stavem věci jednoho exotericko-esoterního dění, které bylo vázáno na určitou dobu a určité místo. Lidstvo bylo v různé míře ve svém vývoji Já natolik pokročilé, že skryté nejsvětější duše — Já, bytostné jádro každého člověka — potřebovalo impulsu, aby se mohlo nalézt v sobě samém a v sebepoznání svobodně sebeurčit. Tento impuls se vtělil při křtu v Jordánu s přebýváním Kristova Já — sluneční bytosti naplněné duchem v nejvyšší dokonalosti — do těla člověka Ježíše z Nazaretu. Po tři léta působila tato božská bytost v tomto vyvoleném lidském těle. Byla to síla tohoto božského Já, která prostřednictvím smrti na kříži proměnila Zemi svázané tělo pozemské v ducha. Uskutečnilo se zmrtvýchvstání v duchu; od té doby stojí před lidstvem jako veliký světový cíl. Cesta k tomuto cíli dává veškerému vývoji do budoucnosti směr a obsah. S probuzením vědomí «Já jsem» nalézá každý člověk v sobě «cestu, pravdu a život». Toto nalezení znamená procházet propastmi bezduchovního ničeho; ale znamená také pracně dobývat plody ducha, jež vstávají z mrtvých do věčnostního těla Já. Postupující od Mystéria Golgoty, vidí se lidstvo postaveno do vědomého zápasu se zlem, s tím, co přináší smrt, s duchovní mocí, která se staví na odpor veškerému vývoji. Poznávat zlo láme jeho moc a propůjčuje Já sílu. Na místo starého mysteriálního bytí tak nastupuje {{SE|61}}<br /> <br /> a jeho mise postupné výchovy Já skrze kulturní věky — pokračující působení Mystéria Golgoty, jež ukazuje člověku cesty k sebevýchově, k poznání jeho duchovního původu a k činnému milování ze síly «Já jsem». Lehce pronesený pojem Obratu časů teprve skrze tento historický proces překlopení, jejž uvádí Mystérium Golgoty, nabývá smyslu a obsahu. Teprve tímto lidstvovým událím může v každém člověku idea vývoje v celém svém dosahu vzplanout a ukázat iniciativní síle směr. Až do Obratu časů byl to proud moudrosti, vytékající z mysterií, který vedl člověka k probuzení Já. Od Kristovy události může lidská duše skrze vnitřní zesílení myšlení tuto moudrost proměnit v činnnou lásku — v onu sílu, která dokáže to, co z ducha povstalo, překlopit v to, co se v duchu stává. Tuto metamorfózu nelze myslet dost velkou a dost širokou. Je zcela otevřena budoucnosti a zároveň má směr a cíl. To se jeví jako rozpor, který trvá tak dlouho, dokud člověk jedná z iluze a sobectví. Rozpor se sesype v sobě samém v té míře, v jaké se moudrost ležící všemu v základu proměňuje ve svobodném činu v lásku. Obě perspektivy — odvrácení od ducha, nebo v svobodném sebeurčení obrácení k němu — vtiskují v pokřesťanském čase ráz vývoji lidstva a jeho vztahu k přírodě, a tím k zacházení s principem organismu v zemědělství.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Wandel_des_Organismusprinzips_bis_zur_Neuzeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Proměna principu organismu až do novověku ===<br /> <br /> V prakřesťanství prvních staletí uchopil a pronikl Kristův impuls duši rozumovou neboli citovou těch lidí v řecko-římské kultuře, kteří pro něj byli vnímaví. Vědomí osobnosti se v silném posílení Já naplnilo hřejivou niterností. U raných křesťanů stálo v popředí pěstování vědomí o přebývání Kristova impulsu v lidské duši. Tento impuls znamenal otřes v probouzení Já. V tomto zárodečném stavu duše jistě mohlo dojít ke změně smýšlení ohledně způsobu individuálního vztahu k rostlině a zvířeti, k zemi a kosmu. Z celkového pohledu však zemědělství pokračovalo ve svých zaběhnutých kolejích. Teprve po rozpadu Římské říše a po proudech stěhování národů se křesťanský impuls vžil do jednotlivých lidí tak hluboce, že jej začali skrze {{SE|62}}<br /> <br /> práci svých rukou zasazovat do země. Reprezentantem tohoto vývoje byl [[Benedikt z Nursie]] (480–547 n. l.). Jeho životopis v tomto ohledu vykazuje symptomatické rysy: Nejprve za studií uprchl ze svého nemravného prostředí v Římě do poustevnického života, do jeskyně v Sabinských horách. Tam ve tříleté asketické samotě přijal v přísném duševním cvičení Kristův impuls do svého Já spočívajícího ve vůli. S touto prokřesťanštěnou vůlí Já pak vystoupil do světa, stal se reformátorem mnišství, založil roku 529 klášter a řád benediktinů na Monte Cassinu – za jeho života následovalo dvanáct dalších poboček. Pro své kulturně-tvůrčí zásluhy byl později nazván „otcem Evropy“. Od něj mimo jiné pochází klášterní pravidlo „ora et labora“, modli se a pracuj, heslo, jemuž mnišství holdovalo po celý středověk a které je pozvedlo k jeho vysokým kulturním výtvorům. „Práce“ Benedikta z Nursie, zrozená z nejniternějších hlubin duše a svázaná přísnými pravidly, se vztahovala na přepracování země. Tak jako Já proniká celého člověka a dokáže ho přepracovat k vyššímu vývoji, tak Benedikt sjednotil veškeré zemědělské kulturní dědictví tehdejšího lidstva, přepracoval je ve vyšší celistvost a stvořil – v metamorfóze „organismu v přirozeném růstu“, který utvářel předkřesťanské kulturní epochy – základy pro vznik zemědělského kulturního organismu. V něm si prokřesťanštěná lidská duše začala v práci inspirované a chtěné svým Já vytvářet obraz sebe sama. V činorodosti Benedikta z Nursie, obrácené ke světu a proměňující minulé v budoucí, se setkáváme s vynikajícím představitelem exoterního křesťanství, které tvoří vnější životní formy. Tento exoterně-křesťanský proud pronikl od jihu přes Alpy do oblasti Bodamského jezera (Chur se v pátém století stal biskupským sídlem) a na počátku sedmého století se tam setkal s proudem esoterního křesťanství, které přicházelo ze západu, z Irska, a přinášelo čistě v duchu prožívané, kosmické křesťanství. To se stalo duchovní potravou pro probouzení Já v lidech. Reprezentantem tohoto proudu je Kolumbán Mladší (kolem 530–615 n. l.). Legenda vypráví, že když v roce 610 vstoupil na ostrov Reichenau v Bodamském jezeře, pluje proti proudu Rýna, jeho prvním činem bylo, že z ostrova zapudil veškerou hadí havěť v podobě divokých prasat, takže se bídně utopila v jezeře. V tomto obraze se skrývá hluboká proměna, která se odehrála. Lze {{SE|63}}<br /> <br /> ji vyložit zhruba v tomto smyslu: Člověk jako Kolumbán, který v očištěné duši a v posíleném Já nesl v sobě Kristův impuls, nemůže strpět, aby kolem něj vládla divokost. Vnějšek musí být uveden do harmonického souladu s vnitřkem, což je umělecký akt. Prokřesťanštěné Já, které si začíná uvědomovat samo sebe, se rozšiřuje a činně se chápe svého okolí; prožívá se v tomto okolí a v odrazu tohoto prožívání si ho duševně uvědomuje.<br /> <br /> Setkání a vzájemné pronikání obou proudů křesťanství, exoterního a esoterního, vytvořilo na ostrově Reichenau po dobu více než 200 let, od sedmého do devátého století n. l., kulturní místo vyzařující do celé Evropy. Benediktinské opatství se stalo „diplomatickou školou“ Evropy, udržovalo vztahy mimo jiné se dvorem Karla Velikého a bylo ve spojení s grálským proudem. Kolem Bodamského jezera vznikaly ve velké hustotě osady nejrůznějších mnišských řádů. V období vrcholného středověku byly krajiny kolem Bodamského jezera nazývány „Boží zahradou uprostřed křesťanstva“. Zde vznikl praobraz kulturní krajiny.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Punkt_und_Umkreis&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Bod a periferie ===<br /> <br /> Stávání se evropských kulturních krajin je neseno eminentně křesťanským impulsem — uměleckou proměnou divoké přírody v kulturní přírodu podle principu bodu a periferie. Je to utvářecí princip veškeré organismusbildung, například jaderná-buňka-''cytoplazma'' nebo ''embryoblast-trofoblast'' v embryonálním vývoji. Na příkladu vzniku vesnice a jejího katastru obce to lze objasnit: Přeneseme-li se do doby po stěhování národů a před první velkou dobou klučení v sedmém a osmém století, byly rozsáhlé oblasti Evropy les-bažinaté krajiny, řídce osídlené lidmi, kteří se z valné části nepodíleli na ušlechtilém pronikavém utváření těla a duše jako příslušníci předkřesťanských vysokých kultur. Jako s prapůvodní mocí přírody, přebývala v těchto raných kmenech ještě nezbrzditelná síla, bouřlivá statečnost, neformovaná, bojovná, silně na krevní síly vázaná duševnost. Já však — věčnostní jádro člověka — bylo jako poupě, jež se otevírá slunečnímu paprsku, vnímavé pro duchovní impulsy, které ukazují do budoucnosti. Této neformované a zároveň duchovně-otevřené duševní ústavě vstřícně vyšel — osamocen procházeje živelnou divokostí lesních krajin {{SE|64}}<br /> <br /> Mnich, jenž v očištěné duši nesl v sobě Kristův impuls. Snad ho vidíme stanout u pramene — u pradávného, pohanského posvátného místa — jak si v temnotě lesa vytíná malou mýtinu a hrubě tesá kapličku, v jejímž nitru spočívá oltář. Vidíme, jak z lesa přistupují lidé, přijímají poučení, které pociťují jako duchovní pokrm pro své Já, jež v nich probouzí vůli Já k práci a činí z nich pomocníky toho Jednoho, mnicha. Začínají s ním dále kácet les, vysušují nedalekém bažinu a na sluncem prozářené mýtině pěstují rostliny ze semen, která přijali z rukou mnicha jako cizí kulturní statek. Vidíme, jak zanedlouho dřevěnou kapli vystřídá románská kamenná stavba, která se svým hrozivým, mohutným zdivem a úzkými okenními otvory schranně ukrývá před dosud nezkrocenými silami přírody kolem dokola. A konečně postřehneme, že kolem tohoto věnovaného a jménem pokřtěného středu vznikají selské statky a řemeslné živnosti. Vesnice se zrodila — s kaplí či kostelem ve středu a katastrem obce jako obvodem.<br /> <br /> V následující době až do 9./10. století se pod tímto nastupujícím kulturním impulsem proměnila soulová výchova lidí. Nezřízená, bouřlivá statečnost se zvnitřnila a proměnila v duševní sílu pokory. A Já, které v pronikání a šlechtění těla a duše nabývalo vědomí sebe sama v dalších stupních, vydřelo ze sebe vůči člověku i světu «otázku». Parzivalův příběh líčí tento obrat. Mladý Parzival vstupuje do světa jako «prostý blázen». Statečně přijímá boj s každým protivníkem, aniž by věděl, kdo to je. Teprve po boji sundají vítěz i poražený hledí a představí se. Jednání předcházelo poznání. Parzivalova pouť vede skrze přehmaty, pochybnosti a utrpení k probuzení Já, k otázce: «Kdo jsem já, co ti chybí?» Otevření duše k otázce na pravém místě v pravý čas povyšuje Parzivala na krále Grálu — na Já, které se v naplnění duchem samo ovládá. Jako ve starém Řecku v neúprosnosti osudu Oresta nebo Oidipa zaznívá tragika věku přicházejícího ke svému konci, tak se v Parzivalově osudu v úplné metamorfóze zjevuje budoucí cesta ke svobodnému sebeurčení.<br /> <br /> Mezi kláštery — benediktinským mnišstvím — a Pfalzy — královskou mocí — vznikaly nyní vesnické útvary. V nich se v proměněné podobě a na vyšším stupni zjevuje celé zemědělské {{SE|65}}<br /> <br /> Dědictví předkřesťanských kulturních epoch. Uprostřed katastru obce stojí vysoko nad štítovými střechami vesnice kostel s věží a lodí, umělecké dílo v dvojím smyslu: svisle strmí vzhůru věž, navenek ztvárněný obraz vnitřního zážitku Já; vodorovně se rozkládá loď, průmět duševního prožívání ve společenství. Toto zasazení středového bodu je stavebním výkonem celého vesnického společenství. Co zde vzniká jakožto křestní akt jednoho místa na zemi uprostřed divoké přírody, je úplné vyvracení dokonalého uměleckého díla z předkřesťanské doby — řeckého chrámu. Jako tento vystavoval svou vysokou estetiku navenek, především v kompozici sloupů, avšak nitro, cella, příbytek božstva, bylo v takřka hermetickém uzavření zdí odňato profánnímu pohledu, tak je v románské bazilice venkovní strana pevně obezděna, sloupy jsou přeneseny dovnitř a vnitřní prostor je obci otevřen. Umělecká síla citové duše každého jednotlivce ve vesnickém společenství byla prostoupena obrazovým prožíváním podzemně působícího esoterního lidového křesťanství a byla nesena a podpírána institucionálně-exoterním křesťanstvím, působícím výsostně v mnišství a ve šlechtě. Oba způsoby prožívání se spojovaly a soustřeďovaly dovnitř k středovému bodu katastru a vytvářely obci a kultickému dění u oltáře v uměleckém ztvárněnísílu formové hülseny.<br /> <br /> Táž umělecká síla se však obracela i k periferii, ke katastru vesnice. I zde se odehrává vyvracení. Týká se navzájem polárního proudu pasteveckého a rolnického a volně propojených, na žádné centrum nevázaných proudů zahradnického a ovocnářského z předkřesťanské doby.<br /> <br /> Vidíme, jak nyní kolem kostela, jenž tvoří středový bod, se seskupují selské statky. Někdejší nomádství se v křesťanství nepokračuje. Putující pastýř usazuje se se svými skotem, jak tomu u polokočovných Keltů a Germánů s jejich volnými dvorci již bylo. Od nynějška žijí skot i člověk pod jednou střechou. Chov hospodářských zvířat vstupuje v uzavřenosti polního katastru do vztahu k polnímu hospodářství, lukařství a pastvinářství. Pod vedením jednoho a téhož člověka se uskutečňuje sjednocení, ba «sňatek» polního hospodářství a chovu dobytka. Protiklad nepřátelských bratrů Kaina a Ábela je překonán. Dále se nyní zahradnictví v pokřesťanské době začleňuje do vznikajícího vesnického organismu {{SE|66}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 2, S. 66.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 2: Metamorphose und Durchdringung der vier agrarkulturellen Strömungen im Durchgang durch das Christusmysterium. Der Weg vom Organismus im Naturwachstum zum Kulturorganismus.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> začleňuje. Selské zahrady se přikládají k selským statkům jako lem obtáčející vesnici. Zde se na ohrazeném prostranství shromažďuje zděděné kulturní dědictví zeleniny, květin, léčivých bylin a bobulovitého ovoce; zde bylo sídlo včelařství; odtud se roje rozlétaly do okolní hofgemarkung, obstarávaly opylování a přinášely med.<br /> <br /> Jako se chov hospodářských zvířat a zahradnictví průchodem přes Obrat časů vyvinuly v orgány vznikajícího organismu vyššího řádu, tak i ovocnářství. Přikládalo se k zahradám jako další lem v druhově bohaté kultuře vzrostlých kmenů v podobě ovocných luk obtáčejících vesnici. V blízkosti stájí dodávaly ovocné louky zároveň čerstvou zeleň ke krmení mláďat.<br /> <br /> Za ovocnými loukami se otvíral katastr vesnice do polní krajiny, do luk a pastvin, do nížin, lužních luk nebo lemů doprovázejících potoky a řeky. Tato travní plocha, stejně jako kultury orné půdy, začleňuje se — zprostředkovaně skrze benediktiny — jako orgány do vesnického organismu. Oplodněny impulsem křesťanství se obilnářství a chov dobytka, ovocnářství a zahradnictví, lukařství a pastvinářství, pěstování živých plotů a les, jakož i vodní hospodářství, slučují v {{SE|67}}<br /> <br /> v celku, ve vnitřně uzavřeném organismu zemědělství. «Vnější kůži» tohoto organismu vůči přiléhajícímu lesu nebo sousedním katastrem vyznačují mezníky, a kde se z nějakého návrší otevírá volný výhled, zdraví z dáli kostelní věže sousedních vesnic.<br /> <br /> Z vědomostní síly prokřesťanštělé rozumové neboli citové duše jsou prvky předkřesťanského zemědělství pozdviženy na vyšší kultivní stupeň. V organismu vesnice nebo na jednotlivém statku vstupují do vzájemně se podporujícího vztahu. Nejpatrněji se to dotýká někdejšího prapůvodního protikladu polního hospodářství a chovu dobytka. Domácí zvířata jsou v druhu a počtu sladěna s dostupnou krmnou základnou. Dodávají hnůj, který spolu s trojpolním osevním postupem — ozim, jařina a úhor — podporovaný obracejícím obděláváním pluhem, zajišťuje půdou zakořeněnou trvalou úrodnost. Vše stojí prostorově i časově ve vzájemném vztahu: Na osevním členu úhoru — jenž znamená rok odpočinku pro půdu — vyrůstá po jarním přebrázení egge divoký porost bylin, trav, jetelovin atd., který je přes léto ovcemi a skotem spásán a zároveň hnojován. Tato orná pastvina obdrží před podmítkou a výsevem ozimů na podzim ještě navíc hnůj ze stájového chovu z předcházejícího podzimně-zimního období. Ve druhém roce stojí jako chlebné obilí ozimá obilnina, která zároveň dodává především slámu pro podestýlku ve stáji, a ve třetím roce stojí jako «ubírající plodina» jarní obilí a luskoviny, len, přadný len atd. Celá polní plocha je rozdělena přibližně do tří stejně velkých ploch, na nichž stojí vedle sebe plodiny, jež jsou pokaždé na jedné ze tří dílčích ploch pěstovány ve tříletém sledu za sebou (obrázek 2). Trojpolní hospodaření bylo až do novověku zárukou každoročně se obnovující, pouhé přírodní úrovně přesahující úrodnosti půdy. Louky, jež věnovaly seno pro zimní krmení ve stáji — a tím vznikal chlévský hnůj pro ornou půdu — byly nazývány «matkou orné půdy».<br /> <br /> Jako se živé buňky s jádrem a obalnou plazmou slučují do vyšších celků, třeba rostliny, tak se vesnice slučují do vyšší jednoty kulturní krajiny. Všechny evropské krajiny dostaly pod vlivem křesťanství vtisknut svůj svébytný kulturní charakter. Představují tkáň buněk stvořenou po staletí lidským duchem a lidskou rukou, {{SE|68}}<br /> <br /> Jednotlivé dvory a vesnické organismy. Jejich hodinou zrození bylo sedmé až desáté století, v lesnatých krajinách středoevropských to bylo století dvanácté.<br /> <br /> Vesnický organismus — nebo při rozptýlené poloze jednotlivých dvorů farní obvod — vykazuje tak své nitro a svůj vnějšek. Prožívání této polarity vtiskovalo svůj ráz každodenní práci ve stáji i na poli. V plném odevzdání citové duše tvořila práce most mezi tímto nitrem a vnějškem. Byly to tytéž ruce, které uměle tesaly kámen pro stavbu kostela, malovaly fresky, tvořily barevná okna — a zároveň venku pečovaly o dobytek, obdělávaly pole a stejně uměle utvářely kulturní krajiny. Bylo to totéž vědomí, které uchopovalo stavbu kostela jako střed, gemarkung jako periferii, a oba póly spojovalo prací, skrze «*ora et labora*», v celek vesnického organismu. Co jednotlivá duše, co celé vesnické společenství prožívalo jako posvátný úkon u oltáře, to vtékalo do práce a propůjčovalo jí na dvoře i na poli duchovní hybnou sílu a smysl — uspořádat vztahové předivo rolnictví, chovu dobytka, zahradnictví, ovocnářství a lesnictví, jakož i hospodaření na loukách a pastvinách v míře, harmonii a kráse navzájem.<br /> <br /> Co naopak zemědělec venku na jaře, v létě, na podzim a v zimě prožíval z živelných přírodních sil ve větru a počasí, co k němu mluvilo slunce, měsíc a hvězdy — to se v něm zhušťovalo, aniž by bylo «přemyšleno», v moudrost instinktivně jistého pracování. Bohatství tohoto prožívání z práce pod volným nebem nesl jako zvnitřněné dobro zpátky k oltáři — a tam přijímal znovu impulzaci z ducha. Toto rytmické vetkání do niterného i vnějšího prožívání v duchu křesťanství, stupňované slavením ročních svátků, kultivovalo celého člověka v jeho vztahu k práci, k přírodě a k společenství. Vpisovalo se do duše člověka právě tak jako do zevnějšku přírody. Z toho snad pramení, že z každého místa uvnitř evropských kulturních krajin k jemnějšímu vnímání promlouvá *spiritus loci*. Jak silně se v tom zjevuje obraz duše národa — nebo v charakteru krajiny: ducha národa — ukáže se, srovná-li se jemnější nuance uměleckých děl vyrůstajících z jednotlivých lidovostí s krajinami, v nichž vznikla. Lze v tomto smyslu hovořit o krajinném typu odpovídajícím anglické duši národa, a stejně tak o nizozemském, švédském, italském atd. typu krajin. Od raného středověku nesou krajiny {{SE|69}}<br /> <br /> v postupující individualizaci jednotlivých vesnických společenství pečeť příslušného vládnoucího ducha národa, duše národa a lidovosti.<br /> <br /> Stěhování národů mělo severně od Alp za následek zánik a zničení všech měst, jež Římané vybudovali: nová forma osídlení, vyrůstající z proKřesťanštěné duševní držení «*ora et labora*», se stala vesnicí. Teprve později, v desátém a jedenáctém století, se jednotlivá vesnická společenství — v návaznosti na šlechtická sídla, kláštery, ústřední obchodní místa a obdařena zvláštními výsadami — stala městy. Na počátku bylo zasazení kaple jako středobodu a vyklučování kusu divoké přírody v jejím okolí, po němž následovala stavba románské baziliky a rozmístění selských usedlostí k ní orientovaných, jakož i obestavění obklopující a zvenčí ohraničené zemské plochy. V té míře, v níž se centrum — kostel — s věží a lodí v umělecky plastickém tvarování zvedalo do výšin a formovalo, v téže míře se utvářela a členila někdejší bujná divoká příroda gemarkace v kulturní přírodu. Tento vývoj postupující umělecké harmonizace a zušlechťování dosáhl svého vrcholu v nastupující gotice. V románském slohu se v zárodečných rysech uměleckého vyobrazení zjevuje to, co se v lidech postupně v pokoře a oddanosti odhalilo a zvnitřnilo jako nejhlubší podstata křesťanství. Grálský impuls, vzešlý z proudu esoterního křesťanství v osmém a devátém století, prostoupil duše lidí a probudil v nich ve vysoké míře sílu zvnitřnění. V gotice z této niternosti duševního života rozkvétá neslýchaná umělecká tvořivá síla. Věž stoupá ještě výš, filigránská, do výšin; dlouhá, vysoká, široko rozkošatělá vícelodní basilika s příčnou lodí a chórem objímá ohromný vnitřní prostor prosycený barevným světlem, jež biblickými výjevy a postavami světců v barevných oknech vtéká dovnitř jako z vyššího světa. Jak asi prožíval tento prostor venkovský člověk, jenž bydlel v jednoduché, k zemi tísněné obydlí u pat mohutné stavby? Zvenčí se jeho pohledu nabízela prací jeho rukou utvářená příroda ve svých formách a barvách; vstoupiv do vnitřního prostoru vysoké stavby, zakoušel formy a barvy zcela jiného druhu. Jeho nazírání se nabízelo ve vysokém uměleckém ztvárnění zobrazení jeho vlastního citového geistig-duševního prožívání.<br /> <br /> V gotice dosahuje vybudování středobodu v obvodu náležející gemarkace svého vrcholu. Ryze z vnitřního {{SE|70}}<br /> <br /> Z ryze vnitřního prožívání lidí vytvořená stavba se tyčí v uměleckém povznesení z obklopující krajiny. Gotické katedrály, dómy, münstry a venkovské kostelíky i předcházející stavby románské neuzavírají krajinný prostor jako řecký chrám, nýbrž jsou ve vyšším smyslu ústředním orgánem celkového organismu zahrnujícího obklopující pozemskou přírodu. To lze dobře pocítit na vlastní kůži, když se k takovým stavbám, jako jsou například Chartres, štrasburský nebo ulnmský münster – odmyslíme-li si dnešní městské okolí –, nebo k nějakému venkovskému kostelíčku přibližujeme z dálky pěšky.<br /> <br /> V gotice vrcholného středověku byly i poslední zbytky bujné divoké přírody zkroceny a Já-chtěnou prací povzneseny na «Boží zahradu». Pohledem na množství skulptur v portálech a výklencích, na živě z hlavic vystupující bytosti, na rostlinnou ornamentiku, jež na mnoha místech zdobí zevní plášť staveb, lze nabýt dojmu, jako by nadbytečné, z obklopující přírody uvolněné a přečištěné živé tvořivé síly vplynuly do stavby, do dláta a štětců uměleckých rukou. Jako tyto stavby samotné, tak je s nimi nyní dovršena i kulturní krajina. Jako má gotika s jejími vysoko vzpínajícími se lomenými klenbami svorník (v románském slohu nese oblouk jako celek), tak tvoří gotika vcelku svorník ve vývoji organismu jako základního utvářecího principu západních kulturních krajin a zároveň svorník věku rozumové čili citové duše.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Organismusprinzip_in_der_Neuzeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Princip organismu v novověku ===<br /> <br /> Mohutné přelomy charakterizují přechod přes práh novověku, do věku bewusstseinsseely. Evropa se začíná členit do národních států. Čin Jany z Arku (1412–1431) zahajuje proces územního oddělení Francie a Anglie; mořeplavci ze španělských a portugalských království otevírají mořské cesty do vzdálených zemí; z abstrahujícího myšlení se zakládají novější vědy; Koperník (1473–1543) «nechává zemi obíhat kolem Slunce»; církev a šlechta propadají ortodoxii; obě trvají na svých privilegiích a soupeří o moc; města rostou a s nimi měšťanstvo. Umění nejzřetelněji odrážejí proměnu vědomí tím, že například malba zlatého pozadí, obraz příchodu věčného do časného, je nahrazena {{SE|71}}<br /> <br /> prostorovou perspektivou. Empirie, smyslové nazírání, nastupuje svůj vítězný pochod. Selství se snaží osvobodit z hegemonie církve a šlechty, aby si, zachovávajíc svou lidovost a z esoterních pramenů inspirované lidové křesťanství, razilo vlastní cesty svobodného sebeurčení. Nastupuje věk, ve kterém se člověk stále více vidí postaven do vědomého střetu se Zlým, do protikladu sil podporujících vývoj a sil retardujících, vývoj popírajících.<br /> <br /> Tento protiklad se stává zjevným, pokud jde o princip organismu, hned na počátku 15. století. Na jedné straně vidíme, jak Španělé a Portugalci táhnou se svými velkoplachetniky odvážně stále většími kruhy do Atlantiku přes déle už známé Kanárské ostrovy a jak právě Portugalci přitom roku 1425 objevili ostrov Madeira. Byl neobydlený a nesl druhově bohatý plášť pralesů, od pradávna rostlý «organismus v přirozeném růstu». O málo později, od roku 1426 do roku 1428, první osadníci-sedláci z Portugalska jedinečný přírodní biotop ostrova vypálili, přivedli si původní obyvatele Kanárských ostrovů, Guanče, zotročili je, nechali je táhnout síť závlahových kanálů a přes celý ostrov pěstovat třtinový cukr v monokultuře, který, zpracovaný v surový cukr, jako exportní zboží nacházel vítaný odbyt na pevnině a zejména v Anglii.&lt;ref&gt;Alfred W. Crosby: ''Die Früchte des weißen Mannes – Ökologischer Imperialismus 900–1900,'' Frankfurt, New York 1991, 280 S.&lt;/ref&gt; Zde, jako v zárodečné buňce, odehrává se symptomaticky to, co pak v následujících stoletích ve velkém v novém světě vedlo k záborům půdy, k rozsáhlým mýcením, k monokultuře, zotročení, obchodu s otroky a k vývozním trhům pro potraviny — raná podoba agrárního industrialismu a, v dekadenci, opakování kulturně podmíněných předkřesťanských vývojových proudů.<br /> <br /> Na druhé straně vidíme, jak zejména ve střední Evropě rolníci zápasili o svou svobodu vůči hegemonii církve a šlechty a pokoušeli se přenést svá kulturní dobytí přes práh novověku. Z vesnických společenství, která udávala tón v raném středověku, se od devátého a desátého století tu a tam vydělovala města. V nich se s měšťanstvem, s příchodem římského práva a od 13./14. století se zakládáním univerzit rozvíjel kulturní život emancipovaný od přírody — jiný než ten, jenž v selských gemeindách jako tvůrčí<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 3, S. 72.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 3: Die Natur- und Sozialordnung der freien wirtschaftlichen Dorfgemeinschaften.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Kraft aus dem Volkstum fortlebte. Tato hledala v přechodu do věku vědomostní duše jiný způsob kulturního rozvinutí a nalezla svůj vlastní, středoevropský výraz ve «svobodných hospodářských vesnických společenstvích». Ta se osvobodila od cizího řízení hegemonních mocí a jsou plodem vesnického vývoje od konce doby stěhování národů. {{SE|72}}&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophie, soziale Dreigliederung und Redekunst'', GA 339, Vortrag vom 12. Oktober 1921, Dornach 1984, S. 29.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Ve svobodných hospodářských vesnických společenstvích přišel v 15. století ze sil lidovosti ke krátkodobému rozkvětu vzájemně se podporující přírodní a sociální řád.<br /> <br /> Vedle výše popsaného organismického přírodního řádu se středem a členěným obvodem vesnického katastru se tu v zárodku vytvořil trojčlenně uspořádaný sociální řád. Pod povrchem historicky uchopitelného katolického (petrinského) křesťanství žilo lidové křesťanství, z jehož pramenů pečovala lidová duše o duchovní život, který šel od úst k uchu, který se daroval v obrazných vyprávěních, duchovních zážitcích a tušeních, v pověstech a legendách, v lidové poezii a hudbě atd. Z tohoto samého pramene vyvěralo právní žití, které zakotvovalo v právním citu každého jednotlivce, šlo nepsané od úst k uchu a každoročně bylo znovu určováno nebo potvrzováno. A {{SE|73}}<br /> <br /> rozumí se samo sebou, že ze strany klášterů, zemských pánů a vzestupem jdoucích měst římské, psané právo toto prožívané právní smýšlení stále více podrývalo. Na pozadí z lidovosti vyrůstajícího duchovního a právního žití se hospodářský život instinktivně utvářel v asociacích. Vesnické útvary se seskupovaly ve takové vzdálenosti okolo centrálního trhu, aby formani mohli přijet a zase odjet v jednom dni. Lidé ve vsích stáli navzájem a k centrálnímu trhu v takovém hospodářském vztahu, že výměna zboží kryla potřebu za ceny, které zajišťovaly živobytí selských a řemeslnických rodin tak dlouho, dokud tentýž produkt nebyl znovu zhotoven.<br /> <br /> «Svobodná hospodářská vesnická společenství» na počátku novověku nesou v sobě zárodek utváření sociálního žití do budoucnosti ve smyslu «trojčlennosti sociálního organismu». Toto rozkvétání svébytné, lidové duchovnosti sociálního žití ve vesnických společenstvích bylo uzpůsobeno k tomu, aby v Středoevropě zahájilo bázově-demokratický vývoj, podobný tomu, který se vytvořil ve Švýcarsku. Nejušlechtilejší té doby, jako například Matthias Grünewald (1470–1528), Tilman Riemenschneider (1460–1531), Paracelsus (1493–1541) a mnozí jiní, se solidarizovali s rolníky. Avšak stály proti tomu retardační síly v církvi a šlechtě. Konflikt se vybil v selských válkách 1524 až 1525. Co jako zárodečný, kulturně-obnovující impuls se mohlo postavit po bok vzestupem jdoucích měst, bylo utopeno v krvi. Protireformace udělala své, aby všechna další úsilí o samostatnost potlačovala v zárodku. Římské právo nastoupilo svou nadvládu i na venkově. Půda se stala v daném právním chápání soukromoprávním vlastnictvím a tím znenáhla obchodovatelným zbožím.<br /> <br /> Pak ale, kolem přelomu 15. do 16. století, znovu propuká sociálně-reformní impuls. Spis Valentina Andreaeho (1586–1654) «Chymická svatba Christiana Rosenkreutze» koluje od přibližně roku 1604 z ruky do ruky. Vydán byl roku 1616 ve Štrasburku. Odkazuje na Christiana Rosenkreutze (1378–1484) a jeho zasvěcení<br /> <br /> 1459. Ve stejné době se ustavilo «Bratrstvo Růžového kříže». Sdružovalo nevelký okruh jednotlivých lidí, kteří zůstávali nepoznáni a kteří — na rozdíl například od Paracelsa (1493–1541) — nevystupovali navenek s žádným učením, nýbrž skrytě, z duchovních inspirací, se nezištně stavěli do služby bližním. Pravděpodobně od téhož autora, Valentina Andreaeho (1586–1654), vzešla další růžokřížovnická díla: roku 1614 ''Fama Fraternitatis'' (obrácená na «hlavy, stavy a učené muže Evropy»), roku 1615 ''Confessio'' a roku 1617 ''Všeobecná a generální reforma celého světa''. V této «Generální reformě» z ducha růžokřížovnictví se znovu z ukrytí hlásily ony impulsy, které skrytě v 15. století kladly zárodek trojčlennosti sociálního života ve svobodných hospodářských vesnických společenstvích. {{SE|74}}<br /> <br /> Co z růžokřížovnictví — ze spirituálních impulsů, jež zachycovaly působivého ducha přírody i sociálního života stejnou měrou — mohlo pro 17. století znamenat průlom, bylo zničeno obrovitou pohromou třicetileté války a jejími následky. Tato válka zpustošila Středoevropou strategií spálené země. Mnohé vesnice se trvale proměnily v pustiny; venkovské obyvatelstvo padlo ze 40 %,&lt;ref&gt;Aus: Wilhelm Abel: ''Geschichte der deutschen Landwirtschaft'', Stuttgart 1967, S. 265.&lt;/ref&gt; městské ze 33 % za oběť hrůzám hladu, moru a válečných operací. Zásoby osiva a potravinářského obilí byly opakovaně vypleněny nebo zničeny vypalováním, zvířata hnána pryč procházejícími vojsky, studny otráveny vhazovanými zvířecími mršinami. Ještě do konce století, padesát let po Vestfálském míru roku 1648, panoval na mnoha místech hladomor. Třicetiletá válka fyzicky zlomila páteř zděděné zemědělské kultury Středoevropy. Mnoho z lidové moudrosti zaniklo, a jen namáhavě bylo možno z dochovaného zkušenostního vědění znovu probudit k životu princip organismu ve vesnicích a na jednotlivých statcích. [[Dottenfelderhof]] například — deset kilometrů od středu Frankfurtu nad Mohanem, jako dvůr přináležející k premonstrátskému klášteru Ilbenstadt — byl zcela srovnán se zemí. Teprve roku 1707 došlo k obnovení hlavní budovy s obytními prostory a obilnicí, a roku 1742, téměř sto let po válce, byl celý areál — nyní jako hermeticky uzavřený opevněný dvůr — obnoven.<br /> <br /> Po hlubokých propadech 17. století přineslo 18. století s osvícenstvím i probuzení v zemědělství. V jeho první polovině rozkvétala takzvaná literatura hospodářů domu, která v ohlédnutí za ztracenou moudrostí minulosti usilovala pochopit zemědělství ještě jako organismický, eticky zakotvený celek. Ve druhé polovině 18. století vstoupila do popředí experimentální ekonomie.&lt;ref&gt;Ebd., S. 202.&lt;/ref&gt; Hledělo se k tomu, co se v rámci organismické uzavřenosti empiricky osvědčilo jako rozumné, a co pak připravilo půdu pro nastupující agrární vědy 19. století. Po dlouhotrvající depresi, která sledovala zmatky třicetileté války, prošlo zemědělství v průběhu 18. století obrodem. Nehledě k uplatňování racionálnější, myšlenkově prohloubenější praxe, bylo zlepšení životní situace vděčno především „ozelenění úhoru&quot;. V rámci nadále provozovaného trojpolního hospodářství byla úhorová pole osázena okopaninovými plodinami (brambory) a především jetelem. Polním pícninářstvím se zvýšila úrodnost půdy, výnosy rostly a nouze ustoupila skromné prosperitě. {{SE|75}}<br /> <br /> V osvícenství 18. století vystupovalo ze skrytosti růžokřížovnictví a jiných příbuzných spirituálních proudů — zástupně jmenujme teologa a „teozofa&quot; Friedricha Oetingera (1702–1782)&lt;ref&gt;Vgl. Rudolf Steiner: ''Von Jesus zu Christus'', GA 131, Vortrag vom 13. Oktober 1911, Dornach 1988, S. 194 ff.; sowie Emil Bock: ''Die Boten des Geistes'', Stuttgart 1967, S. 55.&lt;/ref&gt; — do společenského vědomí. Německý idealismus čerpal ve filosofii, básnictví, vědě a umění právě z těchto spirituálních podzemních vod. Z týchž podzemních vod vyvěraly ideály, jež stály na počátku Francouzské revoluce, volání po svobodě, rovnosti a bratrství. Jsou to v proměněné podobě táž volání, jež byla zakotvena v trojčlennosti svobodných hospodářských vesnických společenství 15. a 16. století, táž, jež na počátku 17. století dávala impuls snahám růžokřížovníků o „Generalreformaci&quot;,&lt;ref&gt;Johann Valentin Andreae: ''Allgemeine und Generalreformation der ganzen weiten Welt – beneben der Fama Fraternitatis, des löblichen Ordens des Rosenkreuzes, an alle Gelehrte und Häupter Europa geschrieben'', Kassel 1614.&lt;/ref&gt; táž, jež [[Goethe]] (1749–1832) ve svém ''Wilhelmu Meisterovi'', v ''Heřmanovi a Dorotě'' a jinde básnicky zpracovával. Tato volání, jež proudila z esoterického vědění staletími, i ona ztroskotala na retardujících {{SE|76}}<br /> <br /> Síly; i ona dozněla v krvavých bojích a skončila opět vítězstvím restaurace.<br /> <br /> Jaký vývoj vzala na pozadí těchto historických událostí zemědělství? Jeho základ, organismusprinzip, zůstal zachován. Stal se však tradicí bez nadále působící duchovní hybné síly: kulturní krajiny, jež vzešly z rolnické práce, musely být v postupujícím chodu staletí udržovány se stejnou námahou jako stavby románských kostelů a gotických katedrál, jež s nimi tehdy tvořily jednotu. Nejprve odcházeli jednotlivci, odvážní lidé, kteří si zabalili uzlík a přestěhovali se do rodících se měst. Pak však, od 17. století, je ve vlnách vystěhovalectví následovaly tisíce, lákány heslem „Stadtluft macht frei&quot;. Přijímali ztrátu dědičného zázemí vesnice a jejího míru; usilovali ven z tísně a nesvobody života spojeného s přírodou a hledali v existenciální nejistotě svobodné sebeurčení v nově vznikajících povoláních. Příkladně a dojemně popisuje tuto osamělou cestu do nejistého pozdější oční lékař a básník Jung-Stilling (1740–1812),&lt;ref&gt;Johann Heinrich Jung-Stilling: ''Lebensgeschichte'', München 1968.&lt;/ref&gt; jemuž Goethe rázným zásahem pomáhal z nejedné existenční nouze. Stále více vysávala města lidi ze zemědělství, akademický život a přírodní vědy vzkvétaly a s nimi technické uplatňování poznaných zákonů anorganické přírody. Oproti celistvě lidsky universálnímu zaměření práce v zemědělství se nyní lidé ponořovali do světa průmyslu s jeho dělbou práce. Tito, kteří byli dosud zcela zakořeněni v lidovém vědomí, viděli se v existenciální nejistotě vyzváni k individuálnímu sebeuvedomění. Z rolníka se stal moderní, emancipovaný člověk — proletář. Ten nemohl z procesu dělby práce získat nic než svou mzdu; humanistické vzdělání jeho doby mu nedokázalo odpovědět na jeho životní otázky, stejně tak přírodní vědy, jež ho v otázce jeho lidství nechávaly pocházet z opice. V postupujícím novověku klesá selství do tradice vázané na dědická práva, z níž již nevycházely žádné obnovující impulsy. Tato tragika charakterizuje vývojový chod 19. a 20. století. Již osev úhoru jetelem v 18. století byl impulsem přicházejícím zvenčí, který narážel na odpor — mimo jiné i proto, že<br /> <br /> Někdejší pružná trojpolní soustava ztuhla zevnitř vlivem římsko-právního vlastnického řádu.<br /> <br /> Jak silně bylo setrvačnictví každé novinky nepřítelem, ukazuje na počátku 19. století pokus zavést do vysoce rozvinuté flanderské zemědělské kultury secí stroj. Tento pokus zpočátku selhal; rolníci instinktivně cítili tento záměr jako vpád do duchovně-mravního sebepochopení rolníka, jenž rozryté zemi v odměřeném kroku a rytmickém švihu svěřoval setbu a jenž zároveň tuto událost provázel v duševně-duchovním postoji svým požehnáním. Jak jinak ten, kdo secí stroj konstruoval — přicházeje zvenčí z města, rozložil v myšlenkové abstrakci proces sení na jeho jednotlivé funkce. Z toho postavil stroj, který musí splňovat tyto funkce: uložit určité množství osiva určité velikosti zrna v určité časové jednotce do určité hloubky v půdě a přikrýt je zemí. {{SE|77}}<br /> <br /> V 19. století přebíraly postupně přírodní vědy a technika správu nad zemědělstvím odcizenýmjeho duchovním impulsům. Hned na počátku byla zakládána jedna zemědělská fakulta za druhou. Do popředí vystoupila otázka toho, co bylo nazýváno „starou silou půdy&quot;, a z ní otázka hnojení. Chtělo se porozumět tomu, co propůjčovalo půdám trvalou úrodnost v průběhu věků. Z dohledu se vytratila celistvost organismu zemědělství a součinnost jeho článků — a hledaly se jednotlivé faktory. Byl rozpoznán humus jako nositel úrodnosti. Aby bylo možno experimentálně sledovat otázku trvalé úrodnosti půdy, byl v Kentu v Anglii v roce 1853 založen Rothamstedský pokus trvalého hnojení. Na parcelce s chlévským hnojem bylo hnojení po nějaké době přerušeno — a po padesáti letech bylo možno ještě konstatovat přetrvávající účinky tohoto někdejšího hnojení.&lt;ref&gt;Edward John Russel, John August Voelker: ''Fifty years of field experiments at the Woburn Experimental Station'', Rothamoted Monographs on Agricultural Science, London 1936.&lt;/ref&gt; Tím, a také pozdějšími dlouhodobými pokusy prováděnými jinde,&lt;ref&gt;Ernst Klapp: ''Lehrbuch des Acker- und Pflanzenbaus''. Berlin, Hamburg 1967, 611 S.&lt;/ref&gt; se potvrdilo, že „stará síla&quot; vděčí podstatně chovu skotu v organismu zemědělství.<br /> <br /> Výzkumy chemika Justuse von Liebiga (1803–1870) obrátily v otázce hnojení pozornost k významu jednotlivých látek. Ze svých rozborů sklizně vyvozoval, že půdy {{SE|78}}<br /> <br /> statku o tolik živin, kolik jich je obsaženo v prodaných plodinách.&lt;ref&gt;Justus von Liebig: ''Die organische Chemie in ihrer Anwendung auf Agrikulturchemie und Physiologie'', Braunschweig 1840.&lt;/ref&gt; Z tohoto závěru vyvodil svou teorii minerálního hnojení, podle níž živina, která je v minimu, omezuje výnos. Liebig, který stál jednou nohou ještě v německém idealismu a druhou v nastupujícím materialismu druhé poloviny 19. století, byl přesvědčen, že ztrátu půdou vázaných klíčových živin — fosforu, draslíku a dalších — je třeba hnojením nahradit. Jinak, v rozporu s panující naukou, soudil o dusíku. O ten se má postarat sama příroda. Stáli proti němu jeho odpůrci, zastánci dusíkatého hnojení, kteří v dalších letech získali převahu. Posmrtnou satisfakcí pro Liebiga bylo uskutečnění a potvrzení jeho tezí zemědělcem Schultzem-Lupitzem (1831–1899),&lt;ref&gt;Asmus Petersen: ''Schultz-Lupitz und sein Vermächtnis'', Stiftung Ökologischer Landbau (SÖL), Sonderausgabe Nr. 38, 2. Aufl. 1992, 66 S. Mit Vorworten von Gerhardt Preuschen und Wolfgang Schaumann.&lt;/ref&gt; jemuž se po desetiletém úsilí podařilo podstatně zlepšit výnosovou úroveň extrémně chudých písčitých půd v Lupitz prohloubením humusového profilu.<br /> <br /> Příznivý předplodinový efekt luskovin zůstával až do konce 19. století záhadou, dokud Hellriegel (1831–1895) v roce 1886 nezveřejnil svůj objev hlízkových bakterií vázajících dusík, které žijí v symbióze s kořeny luskovin. Přesto — navzdory těmto poznatkům z vědy i praxe o vázání dusíku ze vzduchu jako dění v živém — soustředilo se veškeré úsilí na otázku, jak by bylo možno dusík ze vzduchu technickou cestou, s obejitím živého, převést do podoby soli. Nešlo totiž jen o to získat tuto nejžádanější ze všech hnojivých látek pro zemědělství, nýbrž stejně tak pro výrobu výbušnin. Jediné světové naleziště dobyvatelných dusíkatých solí v podobě chilského ledku se nachází v poušti Atacama v Chile — vzdálený a přenákladný zdroj pro rostoucí potřebu 19. století.<br /> <br /> Tak působily přírodní vědy a technika od 19. století zvenku do zemědělství a staly se ve 20. století průkopníky odcizení zemědělství jeho vlastním vývojovým impulsům a výrobním podmínkám — a nakonec příčinou jeho zániku v agrární industrialismus. Hybatelem na této cestě je<br /> <br /> dusík, za nímž od 60. let 20. století následovaly syntetické herbicidy, pesticidy, prostředky pro zkracování stébel atd. a genetické inženýrství.<br /> <br /> Na počátku 20. století byl v Norsku po Birkeland-Eydeově postupu ve elektrické peci oxidován vzdušný dusík. Ukázalo se to jako příliš nákladné. Chemik Fritz Haber (1868–1934) vypracoval v letech 1905 až 1910 v BASF v Ludwigshafenu am Rhein vědecké základy syntézy amoniaku ze vzdušného dusíku; jeho partner, inženýr Carl Bosch, vytvořil pro tuto syntézu do roku 1913 velkoprůmyslová zařízení. V tomto Haber-Boschovým jménem nazvaném postupu je vzdušný dusík přiváděn k reakci s vodíkovým plynem v kontaktních pecích při tlaku 200 barů a teplotách 500 až 600 °C za přítomnosti katalyzátorů. Vidíme, jak nadmíru reakčně líný dusík vzduchu, který luskoviny tichým, jemným způsobem v kosmicko-zemských rytmech slunečního roku aktivují pro životní proces tvorby bílkovin, je zde na anorganicko-technické rovině, s vysokou spotřebou energie a bez ohledu na místo a čas, násilím donucen do reakceschopné sloučeniny. Tento vynález — podobně jako pozdější vynález uvolnění jaderné energie — zpřístupňuje síly pod-přírody lidské libovůli, přičemž nakládání s nimi zanechává od té doby stopy zkázy v díle stvoření přírody. {{SE|79}}<br /> <br /> Syntéza amoniaku byla výrobně technicky dozrálá právě před vypuknutím první světové války, učinila tak mocnosti středního bloku nezávislými na dovozech chilského ledku a atlantickou blokádu Angličanů, zaměřenou na zamezení těchto dovozů, obsoletní. Teprve syntézou amoniaku byl první světový válka jako artilérní a bombový válka v tom zničujícím rozsahu a takové délce pro mocnosti středního bloku veditelná. V průběhu války disponovali touto technikou také západní spojenci. Po konci války vyvstala ze strany dusíkového průmyslu otázka: Když žádná válka, co pak s dusíkem? Shodli se rychle — vítězové i poražení — a zřídili Evropský dusíkový syndikat a prohlásili zemědělství za nový trh. S obrovskou reklamou a průmyslem iniciovaným, praxe blízkým výzkumem přešla výroba dusíku plynule z produkce výbušnin pro bomby a granáty do výroby syntetických hnojiv pro zemědělství. Ještě jednou se potvrdila pravdivost výroku Hérakleita, že válka je «otcem všech věcí».&lt;ref&gt;Hérakleitos (předsókratický filosof, asi 520–460 př.Kr.), Fragment DK B 53: «Válka je otec všech věcí, král všech věcí. Jedny z nich činí bohy, druhé lidmi,&lt;/ref&gt; Totéž se stalo po<br /> <br /> Totéž se stalo po druhé světové válce ve Spojených státech, kde teprve po jejím konci našla dusíkatá hnojiva plošné uplatnění. V následujícím období se stal dusík ve spojení s technikou zavlažování v suchých oblastech globálním motorem v monokulturách produkujícího agrarindustrialismus.<br /> <br /> Ve střední Evropě odolával organismu-princip této bouřlivé době ještě dlouho. Friedrich Aereboe (1865–1942), zakladatel novějšího zemědělského provozního myšlení, popisuje kolem roku 1917 zemědělský podnik jako soudržný organický celek: „Já [...] pojímám zemědělský statek jako nedělitelný, organický celek a ukazuji, jak tento celek dostává a musí dostávat rozličnou podobu pod měnlivým vlivem vnějších a vnitřních životních podmínek.&quot; Porovnává „organickou bytostnou povahu hospodaření na statku&quot; ohledně členění na provozní odvětví s „tělem zvířete, které má srdce, plíce, játra a jiné orgány&quot;. Tak jako tyto orgány — každý podle svého úkolu — stojí ve vztahu k nadřazenému celku zvířete, tak jednotlivé složky zemědělství ke ganzheit hoforganismu. Aereboe poprvé uchopil hospodářské předivo vztahů zemědělského statku, jak toto předivo vzniklo z intuitivně-instinktivních podvědomých základů vědomí, v jasných, světlých myšlenkách. Vztahové předivo, které nalezl, mu bylo nezpochybnitelnou skutečností, jíž bylo třeba prosvítit myšlenkami a odpovídajícím způsobem provozně-hospodářsky optimalizovat. Samu skutečnost — bytostnou povahu celku — nestavěl pod otázku. {{SE|80}}<br /> <br /> Zásadu hospodářského organismu hájili představitelé zemědělského provozního myšlení v Německu až do 50. let 20. století. Dělo se tak se zohledněním všech technologických výdobytků tehdejší doby, zvláště „minerálního hnojení&quot;, a zde s osobitým důrazem na cílené použití synteticky vyráběných dusíkatých solí. Pak se však červená nit abendländischchristlichen zemědělství definitivně přetrhla. Od počátku 60. let se pojem hospodářského organismu vytrácel, a na jeho místo nastoupil pojem systému. Tento je ze všech stran otevřený a je myšlen jako síť propojení, bez vztahu k žádné „bytostné povaze&quot;, tj. k žádné v sobě samé odůvodněné ganzheit. Tím byla otevřena všechna stavidla k rozpadu zemědělství do agrárního průmyslu. Podstatným spouštěčem byl {{SE|81}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 4, S. 81.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 4: Die vierfache Zerstückelung des Betriebsorganismus in Monokultur und Massentierhaltung.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Podstatným spouštěčem bylo nástup syntetických herbicidů v 60. letech. Jsou to růstové látky, které jako „totální herbicidy&quot; systémově zasahují do životních dějů rostlin takovým způsobem, že se tyto rostliny doslova přerostou k smrti nebo odumírají jinou fyziologickou cestou. Nasazení systémových herbicidů, po nichž následovala syntetická fungicida a insekticida, rázem proměnilo klasickou pestrost provozní organizace. Ze roku na rok mohl rodinný podnik zdvojnásobit své osevní plochy cukrovou řepou, bramborami nebo polní zeleninou, nebo je — pokud to trh dovoloval — znásobit ještě víc. Mohl se libovolně specializovat na pouhopouhé několik nebo dokonce jen jednu pěstovanou plodinu a podle toho se cíleně a úsporněji vybavit strojní technikou. V polním hospodářství a zahradnictví se rozpadl vzájemně se podmiňující vztah trojnosti bodenbearbeitung, fruchtfolge a düngung. Monokultury převzaly vládu nad polními lány. Co po celé tisíciletí rostlo jako křesťansko-západní kulturní dědictví v nepřetržitém vývoji ekologicky i sociálně — organismus vesnických společenství a jednotlivých statků — se rozpadlo na specializované samostatné podniky, jejichž potřeba kapitálu ohledně nákupu výrobních prostředků vynucovala stále vyšší obraty, a tím průmyslový způsob výroby s dělbou práce a tvorbou kapitálu. (Obrázek 4.) {{SE|82}}<br /> <br /> Již v předcházejících desetiletích ztratilo centrum — církev — stále více svou duchovně-mravní i sociální vůdčí roli, ve prospěch probuzení k individuálnímu svobodnému sebeurčení. Souběžně s postupující industrializací zemědělství od 60. let 20. století to bylo právě tato skutečnost, která spustila poslední velkou vlnu odlivu obyvatelstva. Zatímco kolem roku 1800 pracovalo v zemědělství 62 % výdělečného obyvatelstva, kolem roku 1875 49 %, kolem roku 1950 25 %, dnes jsou to pouhá 2 %.&lt;ref&gt;Laut Auskunft der Gesellschaft für Agrargeschichte e.V. Ffm.&lt;/ref&gt; Na místo sedláka nastoupil agrotechnik, jehož orientační bod již neleží ve středu vesnice, nýbrž na periferii — v vzdělávacích centrech měst, v agrotechnologických inovacích a na nadregionálních trzích. V globálně propojeném agrárním industrialismu se kolem zemědělství buduje mocná hradba, inteligenční aparát do specializovaných oborů roztříštěného detailního vědění. Zemědělec se stává „výkonným orgánem&quot; cizí inteligence, která ho cizím způsobem určuje. V průběhu tohoto plíživého duchovního zbavení svéprávnosti se postupně jako první z vesnických a individuálních útvarů statků vymanilo zahradnictví a specializovalo se na monokultury ve sklenících — první krok rozčlenění organismu jako celku. Také v polním hospodářství se, v USA velmi záhy, osamostatnil pěstování obilnin, po němž následoval půdní úbytek větrnou a vodní erozí. Dnes celosvětově plošně vládne krajinnému obrazu jednotvárný vzor monokultur. Ve střední Evropě se tento druhý krok rozčlenění celistvosti dokonal — po jistém setrvačném odporu — teprve ke konci 20. století. Nakonec, ve třetím kroku rozčlenění, ztratil svou organickou funkci v zemědělském organismu i ovocnářství. V 70. letech byly vypláceny prémie za vyklučování vysokokmenných kultur; dnes je jejich ekologická hodnota opět doceňována. Výroba se však soustřeďuje na intenzivní plantáže v monokultuře v klimaticky zvýhodněných oblastech. Naposledy, ve čtvrtém kroku rozčlenění, bylo opuštěno i chov domácích zvířat vázaný na provozní zásobu krmiva, s důsledkem jednak vzniku provozů bez dobytka a jednak koncentrace na velkochov. Na místo pojmu „domácí zvíře&quot; nastoupil pojem „užitkové zvíře&quot;. Začalo to drůbeží v celoročním ustájení nebo klecovém chovu, po níž následoval chov prasat soustředěný ve velkochovech, a nakonec — kdo {{SE|83}}<br /> <br /> by to byl pomyslel u pasoucího se dobytka, tohoto haustiera par excellence — davové ustájení odrohačených zvířat v celoročním stájovém chovu, krmeném silážemi nebo krmivovými směsmi kalkulovanými na maximální výkon.<br /> <br /> Co se zrodilo v dobách gnóze, a v dobách ještě daleko vzdálenějších pod vedením mystérií, vázáno na duchovní ústrojí určitých národů, jako volné souběžné soužití čtyř proudů pastevectví, polního hospodářství, zahradnictví a ovocnářství; co pod vlivem křesťanství vzájemným prostoupením splynulo ve vyšší jednotu organismu zemědělství — to nyní v agnostickém rozdrobení padlo zpět do čtyř prvotních stavů.<br /> <br /> Přes všechny vskutku obdivuhodné vymoženosti moderní doby si nesmíme zavírat oči před touto skutečností: stojíme na troskách západo-křesťanské zemědělské kultury. Uzurpace průmyslovými výrobními metodami zlomila její kulturotvornou sílu a od 60. let 20. století jí kopala hrob. Ale v každé smrti je ukryt i zárodek nového dění. Uchopit je lze tehdy, když si člověk uvědomí hlubší vývojové impulsy minulosti. Výrok „Doctor Angelicus&quot;, Tomáše Akvinského (1225–1274), zní: Minulost a budoucnost má čas, přítomnost nikoliv.&lt;ref&gt;Vgl. Thomas von Aquin: ''Summa Theologica'', Questia 10, Proemium.&lt;/ref&gt; — Tento výrok lze myšlenkově dále prohloubit. V přítomnosti se oba časové proudy setkávají a navzájem se ruší. Proud minulosti odumírá do formy, do sinnenfälligen události. V této formě však proud času z budoucnosti oživuje jako zárodek. Rostlinné semeno toto dění zviditelňuje. Nese v sobě, sraženo do podoby genomu, razidlo minulosti. Tato „geprägte Form, die lebend sich entwickelt&quot;,&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Goethes Werke'', «Urworte Orphisch», Hamburger Ausgabe, Bd. 1, München 1978, S. 359.&lt;/ref&gt; obsahuje zárodek, který má potenci otevřít se časovému proudu budoucnosti. Lze tedy říci: Ve zvěcnění smyslově se jevícího leží moment smrti, v němž se čas minulosti obrací v budoucnost. Budoucnost je proměňující se minulost. {{SE|84}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_neuen_Keime&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Nové zárodky ===<br /> <br /> [[Anthroposophie|Antroposofická duchovní věda]] [[Rudolf Steiner|Rudolfa Steinera]] přináší poznání v podobě idejí, jež svou pravdu stvrzují v mocném myšlení dalekosáhlých duchovních vztahových souvislostí a v činu se prokazují jako zárodky, které ve svém růstu a plodnosti dávají tuto pravdu zakusit jako hnací sílu stále nového dění. Dva ideové zárodky Rudolfa Steinera jsou to, které — navazujíce na minulost a proměňujíce ji — ukazují zemědělství cesty k novému nositelství kultury:<br /> <br /> První z těchto ideových zárodků se vztahuje k významu zemědělství z hlediska sociální otázky: První světová válka způsobila zhroucení starého světového řádu. V nastalém sociálním chaosu inauguroval Rudolf Steiner «Dreigliederung des sozialen Organismus» (trojčlennost sociálního organismu). V tomto mohutném ideovém celku se z hlubin historického dění znovu vynoril v proměněné podobě onen impuls, který od novověku v po sobě jdoucích stoletích tlačil na povrch, narážel však na retardující mocenské struktury a znovu klesal do skrytosti. Připraven svými «Kernpunkte der sozialen Frage»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Kernpunkte der sozialen Frage in den Lebensnotwendigkeiten der Gegenwart und Zukunft'', GA 23, Dornach 1976.&lt;/ref&gt; začal Rudolf Steiner s lidmi, kteří stáli aktivně uprostřed života, podnikat konkrétní kroky k přetvoření sociálního života — ve smyslu:<br /> <br /> * svobodného duchovního života, který je autonomním tvůrcem a nositelem iniciativy všech duchovních impulsů prostupujících a oplodňujících společenský život,<br /> * právního života, který je autonomním tvůrcem a nositelem toho, co ve vzájemném vztahu člověka k člověku platí jako rovné právo a nabývá platnosti v zákonné podobě,<br /> * hospodářského života, který jedná autonomně a na smluvním základě v vědomě utvářených hospodářských asociacích «bratrsky/sestersky» přebírá péči o uspokojování lidských potřeb.<br /> <br /> V každém z těchto tří článků sociálního života stojí vědomě-nevědomě každý člověk. Každý z těchto tří článků dostává sobě vlastní autonomní životní skutečnost skrze to, co mu každý člověk vtiskuje ze svých tří duševních činností: svým chtěním duchovnímu životu, svým cítěním právnímu životu a svým myšlením hospodářskému životu. Jak tyto tři duševní činnosti jako autonomní články duše v člověku navzájem{{SE|85}}<br /> <br /> působí a ve vědomí Já vzplanují, udržovány pospolu a ve vzájemném působení silou Já, tak také tři články sociálního působí navzájem v celek sociálního organismu skrze probouzející se vědomí Já každého jednotlivého člověka. V tomto vzájemném vztahu vědomého vnitřního prožívání a utváření navenek vzniká sociální umění. Tak je utváření trojčlenného sociálního organismu zkušebním kamenem k rozvinutí a zjevení bewusstseinsseele (vědomí-duše). Téměř nadlidské úsilí, které Rudolf Steiner od roku 1919 vynakládal, aby hnutí trojčlennosti sociálního organismu uvedl v život, ztroskotalo roku 1922.&lt;ref&gt;Siehe hierzu insbesondere: Rudolf Steiner: ''Die großen Fragen der Zeit und die anthroposophische Geisterkenntnis'', GA 336, Basel 2019; sowie ders.: ''Zu sozialen und wirtschaftlichen Fragen'', GA 332b, Dornach, Basel 2020.&lt;/ref&gt; On sám pojal rozhodnutí ukončit tento první rozsáhle pojatý pokus. Vnějším podnětem k tomu byla především cválající inflace a malý počet lidí, kteří by této obrovské výzvě byli dostáli. Rudolf Steiner stavěl také na porozumění proletářů, z nichž mnozí však padli ve válce — a ti, kteří přežili, byli odtaženi propagandou komunisticky orientovaných dělnických vůdců. Zárodek však byl vložen do půdy historického dění. Byl prostřednictvím 20. století průběžně pěstován v dílčích konkrétních přístupech k jednání v ustavičné proměně jednoho umírání a stávání se. Především však byla Steinerova pojednání k sociální otázce poznatkově-vědecky zpracována v kontextu požadavků doby a zpřístupněna širší veřejnosti. Impuls k sociální trojčlennosti nadále čeká na pronikavě nový pokus o uskutečnění.<br /> <br /> Tento nový přístup vyrůstá z druhého ideového zárodku, který je obsažen v [[Landwirtschaftlicher Kurs|''Zemědělském kurzu'']] Rudolfa Steinera, v «Duchovně-vědeckých základech pro zdárný rozvoj zemědělství»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999.&lt;/ref&gt;. Tento kurz pro zemědělce se konal o Letnicích roku 1924 na statku Koberwitz u Breslau v dnešním Polsku, dva roky po zrušení «Kommenden Tages», orgánu hnutí trojčlennosti v Německu. V té době byla v zemědělství «kirchspiel» (farní obec) ještě ve vsi — praxe principu organismu byla tradičně ještě z velké části neporušena. Zemědělský způsob výroby tvořil ještě protipól k dělbou práce řízenému způsobu v průmyslu. Ekologická otázka a — s ní neoddělitelně spjatá — sociální {{SE|86}}<br /> <br /> otázka nebyla v zemědělství ještě akutní. Avšak hrozivá předzvěst, jako jsou účinky hnojení synteticky vyrobenými dusíkatými solemi, ztráta odrůdové stability a zdraví zvířat, citlivěla jednotlivé sedláky a zemědělce. Od roku 1920 se obraceli na Rudolfa Steinera s prosbou, aby jim z antroposofické duchovní vědy poskytl poznávací základy a praktické pokyny pro obnovu zemědělství do budoucnosti. Tazatelům šlo o ideje, o duchovní pravdivé obrazy, které by zemědělské práci nad pouhou provozní techniku znovu daly smysl a — budou-li tyto ideje uchopeny — mohly znovu vybudovat duchovně-morální most k věcem a bytostem v přírodě a kosmu. Zemědělský kurz obsahuje zárodečné položení základů pro vývoj zemědělství budoucnosti, v němž skrytý proud impulsů křesťansko-západního zemědělství vstupuje v hlubinné metamorfóze na povrch věku vědomí. Rudolf Steiner navázal bezprostředně na otázky lidí, kteří stáli ve staré, smrti zasvěcené zemědělské kultuře a kteří hledali přístupy k její obnově. Navázal na ještě právě existující minulost, aby ji proměnil v budoucí. Přitom apeloval na myslící vědomí činnými v praxi stojícího člověka.<br /> <br /> Výchozím bodem antroposofické duchovní vědy Rudolfa Steinera je «člověk». Na jeho bytostnou povahu ve světovém celku se vztahují otázky: Jaký je vývoj z jeho bytostného původu v duchu, jaké jsou ideové celky, které ho ve všech životních oblastech činí schopným jednat v souladu s jeho bytostnou povahou, jaké jsou cesty k sebepoznání a poznání světa do budoucnosti? Kdysi ještě nebyli lidé tak «chytří» jako dnes, za to však byli moudří. Prožívali sami sebe jako mikrokosmos, který v malém v sobě nese vše, co ve velkém duchovně-bytostně naplňuje makrokosmos. Vědecký intelektualismus novější doby staví se tváří v tvář smyslově vnímatelné světu, rozkládá jej na části, reflektuje tyto části v představách a přitom vylučuje toho, na koho se zapomíná — člověka, který se táže, myslí, cítí a chce. Pohled duchovního badatele je naproti tomu obrácen k poznávajícímu, k bytostné povaze člověka. Co se mu tam v nadsmyslovém poznání odkrývá, vrhá jasné světlo na to, co makrokosmicky v nejširším smyslu smyslově vnímatelné přírodě a kosmickému obvodu jako bytostně účinný princip leží v základu. Výsledky duchovněvědeckého bádání obsažené v Zemědělském kurzu navazují na přírodovědné {{SE|87}}<br /> <br /> pojmy, například pokud jde o anorganický svět látek, a označují jejich prvky jako nositele vždy specifických maatla ya ku vumba (formativních sil), které je z jejich fyzické přirozenosti povznášejí do procesuálního dění oživené a oduševnělé přírody.<br /> <br /> Tak je metodický postup Zemědělského kurzu předznačen klíčovou výpovědí: «Es wird vom Menschen ausgegangen; der Mensch wird zur Grundlage gemacht» (Vychází se z člověka; člověk je kladen za základ).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S.103.&lt;/ref&gt; Pod tímto zorným úhlem se pohled soustřeďuje na koncepci a utváření zemědělského podniku se slovy: «Eine Landwirtschaft erfüllt ihr Wesen, im besten Sinne des Wortes, wenn sie aufgefasst werden kann als eine Art Individualität für sich, eine wirklich in sich geschlossene Individualität und jede Landwirtschaft müsste eigentlich sich nähern – ganz kann das nicht erreicht werden, aber sie müsste sich nähern – diesem Zustand, eine in sich geschlossene Individualität zu sein» (Zemědělství naplňuje své bytí, v nejlepším smyslu slova, může-li být pojato jako jakási individualita pro sebe, skutečně v sobě uzavřená individualita, a každé zemědělství by se vlastně mělo přibližovat — zcela toho nelze dosáhnout, ale mělo by se přibližovat — tomuto stavu, být v sobě uzavřenou individualitou).&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 42.&lt;/ref&gt; Dále se říká: «Die Dinge können nicht in dieser Weise streng durchgeführt werden, aber man muss doch einen Begriff haben von dem notwendigen Geschlossensein einer Landwirtschaft […]» (Věci nemohou být takto přísně provedeny, avšak musí mít pojem o nezbytné uzavřenosti zemědělství […]).&lt;ref&gt;Ebd., S. 43.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tato vyjádření apelují na individuální soudnost. Z badatelského smýšlení musí ten, kdo je činný v zemědělství, usilovat o to, aby si v pojmech vypracoval myšlenkový obraz bytostné povahy mikrokosmického člověka. Tento myšlenkový obraz se stává klíčem k porozumění makrokosmu a konkrétně k porozumění jednomu jeho výseku: zemědělskému podniku. Přináší ideje, podle nichž lze tento makrokosmický výsek utvářet v jeden v sobě uzavřený celek, v organismus, v tělo «jakési zemědělské individuality». Ideová základna k tomu se formuje, jsou-li smyslově vnímatelné a přírodovědecké skutečnosti myšlením pozdviženy do smysl dávajícího celku výsledků nadsmyslového antroposofického duchovního bádání. O myšlenkově-obrazné uchopení tohoto smysluplného celku jde. V tom spočívá zárodek nového dění zemědělství. Toto dění se rozvíjí pod «sluncem idejí» sebe-si-vědomého-se-stávajícího lidského ducha; ten je to, kdo vede činnou ruku k smyslem naplněné práci. {{SE|88}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Dreigliederung_des_Menschen_und_die_landwirtschaftliche_Individualität&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Trojčlennost člověka a zemědělská individualita ===<br /> <br /> Organismus — se středem a periferií — jako základní utvářecí princip v zemědělství vyrostl od sedmého století po Kristu z přírodou daných biotopů, z «organismů v přirozeném růstu». Nesl od místa k místu zcela individuální ráz. Byl to instinktivně-inspirovaný růst z pokřesťanštěných lidových kultur. S jejich mizením v průběhu věku bewusstseinsseele se vytrácela i duchovně impulzující síla. Zemědělská podniková nauka 20. století sice rozpoznala smysluplnou souhru jednotlivých odvětví podniku v celek a nazvala ji hospodářský organismus. Co je «bytostnou povahou» tohoto celku, to se netázala. Pojem byl příliš bezmocný na to, aby mohl zadržet kulturní úpadek zemědělství. Ani ekologické hnutí přicházející od 70. let a s ním ekologické zemědělství nedokázaly pojmu hospodářského organismu znovu vdechnout život. Klíč k porozumění organismu lze hledat jedině v bytostném agentu, který ho přivádí k jevu v tělesné uzavřenosti a proživá se v ní. U zvířete je tímto agentem zvířecí duše, u člověka duchovní duše. Zvířecí duše je vázána na tělo; duchovní duše člověka má moc stále více se svými třemi duševními činnostmi — myšlením, cítěním a vůlí — z této vázanosti vynořovat, z ní se osvobozovat. Tím jí narůstá schopnost vědomě se sebou, v sebepoznání se uchopit jako tvůrčí duchovní bytost, jako sebe sama uskutečňující se Já. V Já nese člověk jako mikrokosmos zárodek ducha v sobě. Tím může nejen poznávat sebe sama a bytostnou povahu svého tělesného organismu, ale vědět se v tomto poznání ve spojitosti s bytostným, co nadsmyslově působí v přírodě a kosmu.<br /> <br /> Na cestě školení duchovní duše se může tento zárodek rozvinout do duševních orgánů. Tak jako se smyslové orgány otevírají smyslově danému světu, mohou tyto duševní orgány zpřístupnit duchovně-nadsmyslovou skutečnost vnímání. Z Já procitajícího v sebevědomí může člověk ve věku bewusstseinsseele opět, vystupujíce, vědomě dosáhnout svého duchovního původu, od nějž se sestupujíce na cestě sebeuvedomování odloučil. Co kdysi provázelo sestup coby učení moudrosti z mystérií, pak ale od {{SE|89}}<br /> <br /> co od Zeitenwende postupně dohořívalo, to lze od nynějška prostřednictvím antroposofické duchovní vědy, přístupné každému člověku, vědomě vystupujíce, znovu dobývat. Duchovní bádání Rudolfa Steinera přináší výsledky, které na všech polích lidské činnosti — ať již vědeckém, uměleckém, náboženském, medicínském, pedagogickém, sociálním atd. — a tak i na poli zemědělství, zárodečně ukazují jednání nové, to staré proměňující cesty.<br /> <br /> Chce-li si tedy někdo ujasnit ideové souvislosti, jež mají zemědělství z toho, co se stalo, pomoci k novému stávání se do budoucnosti, pak je metodicky cesta jasně předznačena: Aby bylo dosaženo hlubšího porozumění bytostné skutečnosti myšlenky organismu a individuality, je nutno nevyhnutelně vyjít od člověka, mikrokosmu. Přitom vyplývá z duchovního bádání v tělesně-fyzickém a duchovně-duševním ohledu v obrysech toto ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90):&lt;ref&gt;Viz k tomu zejména: Andreas Suchantke: ''Metamorphose: Kunstgriff der Evolution'', Stuttgart 2002, 332 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Při nazírání podoby člověka upoutá pozornost nejprve polarita hlavy a končetin: hlava jako do velké míry v sobě uzavřená kulatá podoba, končetiny paprskovitě vyzařující a svět uchopující. Morfologicky ovládá princip formy oblast hlavy, a polárně k tomu fyziologicky princip látky: oblast látkové výměny a končetin.<br /> <br /> Obal hlavy tvoří převážně tvrdé, silně mineralizované lebeční kosti. Ty obklopují lebeční dutinu, která je naplněna mozkomíšním mokem — vodojasnou, bezbuněčnou a bílkovinami neprostoupenou tekutinou — a v ní plovoucím mozkem. Dále se v hlavě soustřeďují smyslové orgány sloužící bdělému vědomí. V nich, jako i v hlavě jako celku, ustupuje život do značné míry před vládou fyzična. To se působivě ukazuje v anatomické stavbě oka — mimo jiné s světlolomnou čočkou — nebo ucha s bubínkem, řetězcem sluchových kůstek a kostěným labyrintem. Hlavový pól je čistému fyzičnu, smrti, blíže než životu. Morfologicky je hlava obrazem ztuhlých životních procesů. I mozek je ve své fyziologické činnosti jako vědomí-probouzející orgán tiše prostoupen procesy smrti. Nerv a mozek ztrácejí po krátkém čase po poranění schopnost regenerace. Proces, jenž je ovládá, je povahy rozkladné. O tom svědčí vysoká dýchací aktivita mozku a nutnost intenzivního zásobování kyslíkem skrze krev. {{SE|90}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 5, S. 90.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 5: Die Wesensbeziehung von Mensch und landwirtschaftlicher Individualität. Die Dreigliederung beider in vertikaler Ausrichtung: Die Landwirtschaft ist der auf den Kopf gestellte Mensch.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> rozkladná činnost vede fyzicky k mrtvé látce (CO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) a duchovně, jako zrcadlení životního procesu, totiž činnosti myšlení, k uvědomění myšlenek. Hlava je klidovým pólem a nositelem bdělého vědomí, které člověka duchovně spojuje se světem.<br /> <br /> Nakolik člověk nese ve své hlavě to z života vypadlé, minerálně-mrtvé, ukazuje i výskyt mozkového písku, zejména v epifýze (''šišinka mozková''). Jde o citrónově žluté kamínky sestávající z krystalů vápníku a hořčíku. Rudolf Steiner k tomu poznamenává: «Trochu mozkového písku musí mít každý člověk v sobě», nikoliv však jako trvalé usazeniny, nýbrž: «Tento mozkový písek musí vznikat a musí být opakovaně rozpouštěn.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Erkenntnis des Menschenwesens nach Leib, Seele und Geist. Über frühe Erdenzustände'', GA 347, Vortrag vom 9. August 1922, Dornach 1995, S. 53.&lt;/ref&gt; Tento proces tvorby krystalů a jejich opětovného rozpuštění popisuje Rudolf Steiner jako základ vědomí Já: «Kdybychom se nemohli rozpouštět, nemohli bychom myslet, nedospěli bychom k vědomí Já. V tomto rozpouštění spočívá to, co nazýváme naším vědomím Já.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 61.&lt;/ref&gt; V hlavě se uskutečňuje myšlenková činnost. {{SE|91}}<br /> <br /> Mozek si v každodenním vědomí neuvědomuje tento samotný proces, nýbrž jeho výsledek — zobrazení tohoto procesu: myšlenku.<br /> <br /> Formpól hlavy, soustředěný v mozku, se rozlišuje přes celý tělesný organismus do nervového systému. V horním člověku slouží vědomému vnímání, v dolním zprostředkovává duchovně-duševní činnost vegetativním životním procesům.<br /> <br /> Formpól stojí polárně naproti látkově-výměnnému pólu. Ten zahrnuje pod bránicí svět orgánů látkové výměny a končetiny. Duševní činnost tam zasahuje do životních procesů, řídí látkové přeměny, mobilizuje síly, jichž pak může vůle použít k tomu, aby uváděla do pohybu a udržovala v pohybu končetiny, tělesnou činnost jako celek. Veškeré organické pochody, které leží v základu rozvíjení vůle, veškeré procesy odbourávací, přeměňovací a výstavbové se uskutečňují v hlubokém bezesném nevědomí, ve vědomí spánku. Probíhají zčásti protiběžně v souběžnosti, zčásti v plynule proudícím časovém posloupném sledu. Oproti přísně v sobě spočívajícímu řádu nervově-smyslového systému vládne v látkově-výměnném pólu neustálá proměna a přeměna; včetně končetin je vše v pohybu; nic nezůstává ani chvíli stejné. Jako se duše v hlavovém pólu přes smysly duchovně spojuje se světem v pocitech a myšlenkách, tak vstupuje přes výživu a přes činnost končetin fyzicky do vztahu ke svému okolí.<br /> <br /> Bytostné zjevení vůle je pohyb — ať prostorově uchopující v končetinách, procesuálně v látkovém řádu, v růstu a regeneraci, v proudící krvi, nebo tichoučce vnikající do vědomí v dýchání a posléze v myšlenkové činnosti.<br /> <br /> I procesy vládnoucí v látkově-výměnně-pohybovém pólu prostupují v odpovídající metamorfóze celé tělo — v hlavě mimo jiné ve vylučování slinných žláz a sliznic nebo v žvýkací činnosti kloubně uloženého dolní čelisti.<br /> <br /> Polarita hlavového systému a látkově-výměnně-pohybového systému nalézá svůj vyrovnávající střed v orgánovém systému, jenž se mezitím vřazuje: ve dvou rytmicky dýchajících plicních křídlech, v rytmicky pulsujícím srdci a v bránici. Bránice ve svých pohybech pasivně sleduje rytmus dýchání — může jej však také vlastní aktivitou podpořit. Morfologicky se rytmická mitte projevuje v sledu žeber, jež uzavírají hrudní koš směrem nahoru k hlavě, dolů jej však otevírají a rozšiřují k bránicí překlenuté břišní dutině. Fyziologicky proudí krev od srdce a k srdci skrze celé tělo a {{SE|92}}<br /> <br /> sjednocuje oba póly ve vyšší jednotu. V rytmické mittě prožívá člověk sebe sama v cítění; snivě-cítíce se noří do sféry nevědomosti, do vůle; bdíce-cítíce sahá vzhůru do oblasti myšlení. V cítění prožívá člověk sebe sama v nejvyhraněnějším smyslu jako tuto a jedině tuto určitou duchovní duši. Rytmus je rezonančním tělesem cítění. Kývá se sem a tam mezi klidem hlavy a pohybem těla. Spojuje klid a pohyb a je obojím zároveň. Do rytmické středu se svrchu snižuje jasnost myšlenek do hlubin a zdola odpovídá z temna vůle síla iniciativy stoupající vstříc.<br /> <br /> Ve své vzpřímené postavě a tělesné trojčlennosti vstupuje člověk bytostně naplněn jako individualita do světa. Ve souzvuku svého myšlení a vůle v cítění prožívá sebe sama v procesu sebeuvědomování; nalézá se na cestě ke svobodnému sebeurčení. Z tohoto prožívání mu svítí bytostná skutečnost ideje vývoje — to budiž osvětleno:<br /> <br /> Kdysi žil princip vývoje instinktivně snivě, skrytý v pramenech prastaré moudrosti, jako účinná síla duchovního vedení v lidstvu. V postupujícím probouzení k sebeuvědomění toto dědictví haslo. Teprve velmi mladé — nejprve v době německého idealismu, ve výzkumech Charlese Darwina (1809–1882) a Ernsta Haeckela (1834–1919) a v plném rozsahu v antroposofické duchovní vědě — vynořuje se vývojový princip novým způsobem v myšlení. Vztažen k trojčlennosti duševních schopností člověka prožíváme jej dnes v myšlení především jako předvídavou idej, v cítění jako radostně-čilý impuls a ve vůli jako duchem nesoucí iniciativní sílu. Na cestách této trojnosti uchopuje se člověk v duchovním naplnění svého bytí jako Já a dělá z sebe iniciátora a nositele vývoje do budoucnosti. Ve svém usilování o svobodu žije vývojový princip dar. {{SE|93}}<br /> <br /> Uvědoměním vývojového principu se stává člověk z tvora tvůrcem. A tak vyvstává otázka: Je od nynějška povolán z volní svobody zasazovat idej vývoje do světa, který se stal? Nebo se může toto tvůrčí schopnost vztahovat jen na jeho vlastní a na lidský vývoj? Musí vše ostatní zanechat za sebou a odsoudit k pouhému užitku a k vykořisťování — totiž rostliny, zvířata, Zemi jako celek, která měla a má tak hlubokou účast na jeho vlastním vývoji? Probouzení k ekologickému vědomí sahá většinou jen tak daleko, jako přání zachovat vzniklé, v sobě dovršené dílo stvoření,<br /> <br /> Ano, chtít člověka jako ničitele tohoto díla stvoření držet stranou od přírody. Toto omezení však znamená zastavení vývoje. Jen v souvislosti s pokračujícím vývojem člověka a jen skrze něj jako iniciátora může být to, co se ve světě stalo, proměněno v nové stávání se. Neměl by snad být současný člověk, jehož vynalézavý duch má díky štěpení atomového jádra v rukou všechny prostředky k tomu, aby život na Zemi přivedl k několikanásobnému «Overkill», naopak také schopen, v rozšíření sebe sama, vštípit vývojový princip Zemi, přírodě, která ztuhla v dílo? Jak může sílu stávání se, kterou v sobě nosí, učinit plodnou pro nové procesy stávání se, které vyvedou přírodu z jejího hotového stavu? Tato poslední otázka stojí na počátku budoucí zemědělské kultury. Odpověď na ni nejprve přináší metodický pokyn Rudolfa Steinera:&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Duchovněvědecké základy pro zdárný rozvoj zemědělství'', Dornach 1995, přednášky z 10. a 12. června 1924.&lt;/ref&gt; «vycházet z člověka» a zemědělský podnik, má-li «naplnit svou podstatu», chápat jako «určitý druh individuality».<br /> <br /> Vydejme se na pole a pokusme se ve vnitřním klidu si zpřítomnit veškeré dění přístupné vnímajícímu a myslícímu nazírání, jež se odehrává nad zemí ve světle, vzduchu a teple, pod zemí v temnotě provlhlých, krystalických hlubin a mezi tím v kůži oživené půdy – pak se cítícímu vnímání zjeví hluboká příbuznost s tělesnou trojčlenností člověka ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|obrázek 5]], s. 90).<br /> <br /> Pod zemí narážíme na tvrdý, pevný, z života vypadlý, a proto mrtvý svět hornin a rovněž na vodní prvek hlubin. Pevná složka země spočívá v klidu, zachovává si svou krystalickou strukturu, která je během léta u zemského povrchu silněji vystavena procesům zvětrávání, v zimě se pod vlivem krystalotvorných sil okruhu stálic – Řekové jej nazývali «křišťálovým nebem» – prožívá ve své čisté krystalické přirozenosti.&lt;ref&gt;Tamtéž, přednáška z 10. června 1924.&lt;/ref&gt; Jako je mozek zrcadlem, které uvědomuje skrytou myšlenkovou činnost, tak krystalická přirozenost hornin příbuzných křemíku (křemeny, silikáty), podobně jako smyslové orgány, odráží krystalotvorné síly nejvzdálenějšího kosmického okruhu i síly planet vzdálených od Slunce (Mars, Jupiter, Saturn) v jejich nepřímém působení. Polárním způsobem to platí pro vápenec a horniny příbuzné vápenci, které ve své afinitě k planetárnímu, {{SE|94}}<br /> <br /> Vůbec sonnennahen Planeten (Měsíc, Venuše, Merkur), jejich síly na sebe vážou.&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; Zprostředkující postavení v této polaritě zaujímají jílové minerály, které svou pro minerální říši Země neobvyklou dynamikou přivádějí obě kráftové kvality prostřednictvím kořenů k růstu a tvarování rostliny. Tak pohlížíme na to, co se pod půdou táhne do hlubin, jako na hlavový pól této Rudolfem Steinerem tak nazvané «zemědělské individuality».<br /> <br /> Pokusíme-li se uvést geisteswissenschaftliche Hinweise do myšlenkové souvislosti s přírodovědně uchopitelnými fakty minerálního podloží půdy, ukazuje další fenomén na skutečnost, že se pod zemí nalézá hlavový pól «zemědělské individuality». Podobně jako v epifýze vystupuje krystalotvorba a její rozpouštění jako fyzický základ vědomí Já, tak se ve zvětrávací zóně půdy tvoří nejjemnější hexagonální krystalické lupínky. Krystalizují z amorfních koloidů hydroxidu hlinitého a křemičité kyseliny do takzvaných «sekundárních jílových minerálů». Ty se však mohou opět rozpustit zpět do koloidního stavu.&lt;ref&gt;Die Vermutung ist, dass die Bildung vorzüglich ein Winter- und die Auflösung (Verwitterung) ein Sommerprozess ist.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Polárně vůči hlavovému pólu pod zemí se nad zemí rozprostírá «břicho»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', Dornach 1995, Vorträge vom 10. und 12. Juni 1924.&lt;/ref&gt; zemědělské individuality. Zde, pod přímým působením kosmu, vzniká život způsobem jakési «vnější trávení» světla, tepla, vzduchu a vodních par. Zde vstupuje vše, co se rodí, formou a barvou do vnějšího zjevení, a vše, co zaniká, bere zjevení zpět do neviditelné vnitřní světa. Vše je v pohybu: raší rostlina, volně se pohybuje zvíře, činný je člověk; mraky táhnou, páry stoupají, déšť padá, vítr pohybuje každým jednotlivým listem, vlní se obilím, blesk zableskne a štěpí dub, hrom duní, planety obíhají své dráhy a slunce přináší nad zemí den a noc. Zde, ve Stoffwechselpolu zemědělské individuality, podléhá vše stálé proměně. Zatímco pod zemí proniká duchovně-živé, uvolněné od hmotného, zemí jako vnitřní hybnost — tak jako myšlenky prostupují hlavou&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; — tak se toto duchovně-živé nad zemí utváří formou a barvou v hmotném. To {{SE|95}}<br /> <br /> jen nadsmyslově uchopitelný život nakonec dohašína do formy a ve svém hanutí se v semenu znovu přináší na svět.<br /> <br /> Mezi póly Dole a Nahoře se horizontálně prostírá průzračně tenká kůže, půda, tvořící zárodečnou střed. Ta ve svých procesech nemá žádnou samostatnost, jako ji má rytmický systém člověka. Nelze tedy říci, že by půda měla plíce, srdce. V této souvislosti stojí za zmínku, že zemský povrch má stejně jako voda své přílivy a odlivy a ve střední Evropě se denně v průměru zvedá a klesá o 80 cm.&lt;ref&gt;Siehe hierzu die Forschungen von Gerhard Jentzsch am Lehrstuhl für Angewandte Geophysik an der Universität Jena.&lt;/ref&gt; A přece půda dýchá jako zvíře a člověk: přijímá kyslík a vydává oxid uhličitý. Jenže toto dýchání neprobíhá z niterně-vlastního impulsu, nýbrž je výsledkem exogenního spolupůsobení sil pólů Dole a Nahoře v půdě. V dynamice jílových minerálů lze spatřit jakési srdeční funkce. Ale i ty jsou podněcovány zvenčí a sledují rytmus impulsovaný Sluncem, který ročními cykly řídí a harmonizuje procesy rozpouštění a vázání látek v půdě. Z toho lze porozumět, proč Rudolf Steiner půdu apostrofoval jako «bránici»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', Dornach 1995, Vorträge vom 10. und 12. Juni 1924.&lt;/ref&gt; zde uvažované individuality. Tato bránicová kůže ve svých funkcích zrcadlí součinnost živlů země, vody, vzduchu a tepla v rytmech slunečního roku. Kultivovaná půda je tedy charakterizována tím, že staletími trvajícími orebními a rostlinopěstitelskými opatřeními — zejména hnojením kravským hnojem — obdržela nad svou «přírodní vlohu» dispozici k rozvoji svébytného rytmického orgánu: dispozici k vyrovnávající a rozvoje schopné «středu».<br /> <br /> V profilovém uspořádání tohoto bránicového orgánu středu, v půdě, opakuje se v malém trojčlenná vertikalita zemědělské individuality. V svrchní půdě, v takzvaném A-horizontu, nacházíme tmavší, vzdušně strukturovanou, pozůstatky rostlin protknutou humusovou vrstvu — sediment metabolické aktivity nad zemí, který do ní bakteriálními a jinými přeměnami vdechuje cosi jako svébytný život. Polárně k této oživené vrstvě se v podloží nacházejí ložná, nevyvetralá, mrtvá hornina — do půdy nahoru vyčnívající hlavový pól, C-horizont. Na jeho hranici se hornina vystavuje {{SE|96}}<br /> <br /> rozkladným, krystalický minerální svazek ničícím silám eroze. Mezi A- a C-horizontem se člení zvětrávací nebo B-horizont, v němž se uskutečňuje primární (zvětráváním) a sekundární (novou krystalizací) tvorba jílu. Jílem obohacený B-horizont představuje vlastní střední článek v půdě. Jeho dynamika zrcadlí rytmy Jahreslaufu: směrem dolů, k hlavové straně, zadržuje oživené atmosférické vody a s nimi v ní rozpuštěné látky proti gravitaci; směrem nahoru vstupuje do spojení s humusem (jílo-humusový komplex) a pečuje o procesuální kontinuitu v budování Bodenfruchtbarkeit.<br /> <br /> Zwerchfellorgan půda se zdá, měřeno rozměry výšin, jež se nad ní rozprostírají, a hlubin, jež se dole pohledům vymykají, být pouhým ničím. A přece je vším! Z ní vyrůstá vyšší rostlinná příroda, jež tvoří životní základ pro existenci zvířete a člověka na Zemi. Je to kořen rostliny, který vertikálně směřuje dolů k zemskému středu, a je to výhonek, který z vegetačního bodu klíčku v rytmické listové posloupnosti vertikálně stoupá vstříc Slunci a, obklopen Stoffwechselgeschehen ve světle, vzduchu a teple, v Blüten-, Frucht- und Samenbildung připravuje výživné látky pro zvíře a člověka v živé kompozici. V kvetoucí rostlině a stromové přirozenosti tvoří si zemědělská individualita přirozeně a jen v duchu uchopitelně svůj obraz. Duchovní tyč, jež nadsmyslově spojuje Erdentiefen se slunečními výšinami, jež v trojčlenném uspořádání sjednocuje síly tíže a tíhnoutí k vertikalitě, vtěluje se obrazně každý rok v rašení a výhonu rostlin.<br /> <br /> Rostliny a spolu s nimi zemědělská individualita stojí ve vztahu k trojčlennosti člověka na hlavě. Jak hluboko sahá zde příbuzenský vztah k člověku a zvířeti, ukazuje se v následujícím: Kořen ohmatává, podobně jako smyslový orgán rostliny, látky zemských hlubin. Přenese-li se fruktifikační proces rostliny až dolů do kořene, jako je tomu například u mrkve, zesílí a zabarví se kořen do zářivé červenožluté a prostoupí jeho jemnou tkáň sladkostí a vůněmi. Vzniká výživný plod, který svrchovaně vyživuje hlavu, nervově-smyslovou organizaci jako celek ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90). Plodí-li rostlina naopak v souvislosti se tvorbou semen vysoko nad zemí, jako je tomu například u obilovin, pak vzniká jako výživný plod<br /> <br /> … a silová kompozice, která vyživuje soustavu látkové výměny a končetin u člověka i zvířete. Vše, co mezi těmito póly vyrůstá ve stonku a listu jako potravní plod — například kedlubna (stonek), růžičková kapusta (pupen) nebo listová zelenina (salát, zelí, špenát atd.) — vyživuje a posiluje rytmický střed. {{SE|97}} V biologicko-dynamickém zemědělství je běžnou praxí toto pravidlo následovat: pícní mrkev pomáhá u telat podněcovat smyslovou aktivitu a dávat jim lesklou srst, u krav je to krmná řepa; naopak, má-li se podpořit látková výměna, má-li být zvíře radostně pohyblivé, přichází na řadu krmení lněným semenem; k rozvoji síly u koní je to „oves, který bodá&quot;. Vše, co se ve vegetativní oblasti utváří jako stonek a list — v bylinách, trávě, jeteli atd. — je základním krmivem pro dojnici žijící v přísném rytmu.<br /> <br /> Duchovně uchopitelná, v duchu skutečná idea zemědělské individuality otevírá chápajícímu pohledu brány do všech oblastí zemědělství; on je shrnuje jako orgány bytostného celku — příkladně to má být znázorněno v kapitole o otázce hnojení. To od základu vyžaduje změnu smyslu [Sinnesänderung]. Lze překonat duální poměr člověka a světa ve vědách, který metodicky vylučuje duchovně-duševní stránku poznávajícího a mravně jednajícího člověka. To platí tím více, přechází-li se tento velký, od člověka se odvíjející ideový celek v čin myšlením. V činu se osvědčuje jeho plodnost a skrze ni jeho pravda.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Viergliederung_des_Menschen_und_die_Geschlossenheit_des_Hoforganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hofového organismu ===<br /> <br /> Tělesný organismus člověka zahrnuje v sobě mikrokosmicky vše to, co se makrokosmicky rozkládá jako svět přírodních říší. Existuje tu úzký příbuzenský vztah, který se odhalí, srovnáme-li trojstupňovost přírody — říši anorganicko-fyzického, říši oživené rostlinné přírody a říši oduševnělé živočišné přírody — s tělesnou organizací člověka. Tak jsou v lidském těle účinné všechny látky, síly a zákony, které ovládají anorganicko-mrtvou minerální říši … {{SE|98}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 6, S. 98.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 6: Die Viergliederung des Menschen und der Organismus als Leib der Individualität.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> konstituují a které vědy fyziky a chemie se snaží prozkoumat. Například struktura trámečků ve vnitřní stavbě stehenní kosti v přechodu k ohnutému kyčelnímu kloubu je taková, že s minimem minerální substance (převážně fosforečnan vápenatý) je dosaženo maxima statiky. Podobně je tomu s podpůrnými tkáněmi, s konstrukcí kostry jako celku. Celé tělo je ve stavbě a funkci všech orgánů, v jejich pevných podpůrných tkáních a v jejich hospodaření s tekutinami a teplem prostoupeno a protkáno čistě fyzickou, moudrostí naplněnou zákonitostí. Ta tvoří — ohraničena na podobu těla — fyzické tělo, evolučně nejdokonalejší bytostný článek člověka. Svůj nejpřesnější výraz nachází ve stavbě a funkci smyslového systému. Podstata fyzického těla je nadsmyslová a zjevuje se ve všem viditelném (Obrázek 6).<br /> <br /> Co tedy v říši minerální vystupuje odděleně jako „mrtvá&quot; příroda, v čistě fyzické organizaci — to se v rostlině, zvířeti a člověku funkcionálně proplétá s vyššími bytostnými články. Takovým je především éterické, životní nebo časové tělo, jež světu rostlin propůjčuje život prostřednictvím éterkových sil všestranně proudících z kosmu. Je v sobě proudícím životem, který se podle druhu rostliny nadsmyslově vymezuje v „tělo&quot;, přivlastňuje si specifickým způsobem látky země proti tíži, jakož i<br /> <br /> a jejich sil si přivlastňuje a z nich buduje příslušné fyzické tělo. Jako architekt fyzického se životní tělo neprojevuje jako takové, nýbrž ve formách rostliny. Proto byl pro Goetha tvar a jeho metamorfóza — například v listové posloupnosti — východiskem jeho bádání o bytostné povaze živého. {{SE|99}}<br /> <br /> Vše, co se v rostlinné říši rozprostírá jako bytostná povaha živého, nalézá na vyšší stupni sjednocení v životním těle člověka a projevuje se v proudících tělesných tekutinách, v krvi, v lymfě a v sekrecích žlázového systému, jež regulují veškeré životní procesy (Obrázek 6). Éterické tělo je zdrojem zdraví. Nemoci mají svůj původ v duševnu. K jejich léčení nachází éterické tělo podporu v tom, co je jeho bytostné povaze vždy specifickým způsobem konformní — a to je svět léčivých rostlin. Paracelsus vyjadřuje v podstatě toto: Neexistuje nemoc, která by nemohla být vyléčena nějakým «bylinkou» nalezatelnou v rostlinné říši.<br /> <br /> Jako člověk nese ve stavbě svého těla přeměněnou minerální a rostlinnou říši povýšenou na vyšší stupeň, tak je i ve svém třetím bytostném článku — v duševním nebo astrálním těle — spřízněn s duševnem rozvinutým v živočišné říši (Obrázek 6). Zvířecí organizace se dovršuje zvířecí duší, která prostupuje fyzické tělo i tělo životní. Tento duševní článek přešel do zvířecího těla v podobě i funkci. Každý živočišný druh se tak morfologicky a fyziologicky člení ve vysoce diferencované nitro a vnějšek a disponuje rovněž druhově specifickým systémem končetin, skrze nějž se zvíře může volně pohybovat v živlech, které převládajícím způsobem podmínily jeho formování. Zvířecí duše se však projevuje především v «jak a co» činností, jež zvíře tělesně vázáno vykonává ve svém životním prostoru — tak žije červ v zemi, ryba ve vodě, pták ve vzduchu, hmyz v teple. Na základě tohoto v orgánovou činnost vázaného duševna zvířete mohl Goethe říci: «Zvíře je poučováno svými orgány. Člověk svými poučuje a vládne jim.» Duševní nebo astrální tělo je zdrojem vědomí; jeho fyzickým základem je nervová a smyslová organizace. {{SE|100}}<br /> <br /> I v člověku žije část duševna ponořena do životních pochodů — jako pudy, žádosti a vášně, pocity hladu a žízně a podobně. Ve své od těla osvobozené části žije duše sama v sobě a stává si vědoma svého ryze duševního prožívání — například toho, co vnímá jako pravdivé, krásné a dobré, ale i toho, co prožívá jako moc odchýlení ke zlému. Tímto článkem duše, který se osvobozuje z těla, povznáší se člověk z vázanosti na přírodu.<br /> <br /> V uvědomělém duševním životě cítí se člověk prostoupen něčím, co se mu teprve na cestě sebepoznání odkrývá jako jeho nejvlastnější bytostná povaha, jako jeho Já ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#98|Obrázek 6]], s. 98). Fyzickým základem působení Já v těle — Já-organizací — je krev. «Krev je ústředním orgánem organismu.»&lt;ref&gt;Lothar Vogel: ''Der dreigliedrige Mensch'', Dornach 1979, S. 147.&lt;/ref&gt; Je to tato v sobě samé spočívající jáství člověka, která má moc a sílu prostupovat, proměňovat a individualizovat tři popsané bytostné články. Vtiskuje tělu duševnímu, tělu životnímu a tělu fyzickému Já-organizaci. V této Já-činnosti přeměny a přivlastnění bytostných článků k výšinám jeho duchovního bytí leží pramen veškerého budoucího vývoje člověka i Země.<br /> <br /> Jako trojčlennost vede i čtyřčlennost k uchopení pojmu individuality. V Já-obdarování člověka se tento pojem naplňuje. Pojem organismu naproti tomu — pojmu uzavřenosti do sebe — se naplňuje již v živočišné říši, nikoli v pouhým životem obdařené rostlině. Ta by se teprve tehdy jevila jako úplný organismus, kdybychom k výhonku připočítali zemi, v níž koření, a k listu i ke květu kosmický obvod, do nějž se rozevírá.<br /> <br /> Pojem organismu se naplňuje, pokusíme-li se myslet spolupůsobení tří bytostných článků — fyzického těla, těla životního čili éterického, těla duševního čili astrálního — jako celek. Co teprve nadsmyslové poznání zpřístupňuje myšlení jako skutečnost, to může učit nazírání zvířete. Teprve s obdarováním astrálním tělem — totiž duševnem pronikajícím zemskou substanci, jak je tomu u veškeré živočišnosti — vzniká vnějšek a niternost: «V astrálním těle povstává zvířecí utváření navenek jako celá podoba a dovnitř jako utváření orgánů […] Je-li toto utváření dovedeno až do svého konce, formuje se to živočišné.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner, Ita Wegman: ''Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst'', GA 27, Dornach 1991, S. 35.&lt;/ref&gt; {{SE|101}}<br /> <br /> Touto charakteristikou je dán klíč k prohloubenému, obrazně myšlenkovému utváření pojmu organismu, resp. «uzavřenosti do sebe». S pohledem na zemědělství otevírá tento pojem možnost nechat zemědělský podnik z důsledně vědomé metamorfózy minulého znovu vzniknout — a to z moci a síly vědomé duše. Zůstalo-li by se u toho, bylo by to pouhé — byť vědomé — opakování toho, čím kdysi bylo periferní prostoupení dvora a gemarkování celé gemarkace. Ale jak je to s metamorfózou někdejšího duchovního středu, církve? Tento střed se v průběhu sebeuvědomění přesouvá do samého člověka. Člověk se musí naučit, aby v erkraftování své Já-individuality sebetvoříce probouzel mravní impulsy, které jej v práci vedou tak, že se makrokosmicky daná stanovištnost dvora bytostně rozvíjí v «zemědělskou individualitu». Jako trojčlennost vede pohled na vertikální členění dvora, na osu Země–Slunce, tak čtyřčlennost vede na plošně horizontální orientaci gemarkace — těla této individuality. Trojčlennost zpřístupňuje duchovní uchopení zemědělské individuality, čtyřčlennost ukazuje cesty praxe, jejího uskutečnění, jejího bytostného naplnění.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Bild_der_Viergliederung_der_landwirtschaftlichen_Individualität&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Obraz čtyřčlenné struktury zemědělské individuality ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_physische_Organisation&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Fyzická organizace ===<br /> <br /> Z raně středověkého původu tvořila gemarkace vesnice nebo solitárního dvora zaokrouhlenou plošnou jednotku. Je to stanoviště, na němž kráčivá působení sil a substance kosmu a Země vždy svým specifickým způsobem spolupůsobí a přinášejí se v podobě kulturní přírody k jevu.<br /> <br /> Fyzický základ tvoří vztahové předivo «živlů» — Země, vody, vzduchu a tepla — proměňující se v rytmech ročního běhu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|Obrázek 7]], s. 102).<br /> <br /> Erdigně pevný, krystalický základ gemarkace se vybudovává z horninových útvarů zemské kůry. Ty vystupují na hranici vzdušného obkruhu v mnohostranném reliéfu — údolí a výšiny, expozice {{SE|102}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 7, S. 102.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 7: Die physische Organisation oder der physische Leib des landwirtschaftlichen Organismus.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> podle světových stran atd. –, které samo modifikuje rytmické spolupůsobení čtyř živlů. Povrchová podoba každé gemarkace tak vypráví o své zemské a krajinné historii. Zvětrávání — to jest působení živlů vody, vzduchu a tepla na živel erdigně pevného — vytváří minerální kostru půdy, která se v závislosti na výchozí hornině skládá z hrubšího nebo jemnějšího zrna křemene-pazourku a jejich silikátových příbuzných, vápence a jeho příbuzných a dále z jílů. Toto ryze minerální složení se ukazuje tím významnější pro úrodnost půdy, čím vyrovnaněji a hlouběji je vybudováno.<br /> <br /> Živel vody prostupuje půdu rozmanitými způsoby. Zčásti se vyskytuje v koloidálním stavu svázaný s nejjemnějšími jílovými mineráliemi, zčásti jako hydrátové obaly půdních částic, zčásti jako pórová voda, zčásti jako průsaková voda a voda spodní. Uvolněn od živlu zemského odhaluje svou soudržnou, v sobě pohyblivou přirozenost v dešťové kapce, v tocích, rybnících a jezerech. Cestou výparu splývá konečně s živlem {{SE|103}}<br /> <br /> vzdušným, v mlze se formuje v nejjemnější kapičky, v oblacích v hrubší, a v proudícím dešti se z vzdušného obkruhu uvolňuje, aby se znovu spojil s živlem zemským. Každý statek se může šťastným nazývat, hraničí-li gemarkace s tokem řeky nebo jezera, prochází-li jí potok, živený snad pramenem, nebo chová-li mokřadní biotop s vysokou hladinou spodní vody nebo rybník. Jako terénní reliéf, tak i vodní hospodářství vtiskuje gemarkaci statku nebo vesnice — v závislosti na množství a rozložení srážek v průběhu roku — nezaměnitelně osobitý charakter.<br /> <br /> Živel vzduchu spočívá tu klidně nad gemarkací, tu se tiše přelévá přes krajinu, tu se přes ni žene bouřlivě. Podobně jako srážky, ba ještě spíše vzdušné proudy ve větru a počasí přesahují přes celé země a moře, avšak na každém místě země, kde jim překážky kříží cestu — ať je to hřeben hor, nebo stromy, živé ploty atd. –, vzdouvají se vírem, tlumí nebo se zcela uklidňují. Zejména přízemní vrstva vzduchu setrvává pod rostlinným porostem déle a je v neustálé výměně s půdním vzduchem, jenž dlí v puklinách a pórech svrchní půdy jednou déle, jednou kratší dobu. Ryze fyzický, anorganicky mrtvý charakter živlu vzduchu se projevuje v jeho látkovém složení. Hlavní složky — kyslík a dusík, v živém světě nejvýš aktivní látky — vytvářejí ve vnějším vzduchu sloučeniny samy se sebou, a jsou proto v nejvyšší míře reakčně inertní. Jinak se chová živel vzduchu v půdě. Tam vstupuje do vztahu s živly Země a vody a oživuje se k plné reakční síle, navazuje nová spojení. Jiným způsobem projevu pohybujícího se vzduchu je tlak, který vyvíjí, když v bouři a větru zvedá vodu ve vlnách, rozechvívá obilím, třese topoly a nechává padat celé lesy.<br /> <br /> Teplo se jako živel projevuje nejčistěji jako sálající teplo. Obecně se však odhaluje nepřímo na živlech a skrze ně — Zemi, vodě a vzduchu. Propůjčuje jim jejich vlastní dynamiku v procesuálním dění. Teprve skrze teplo se odhalují jejich specifické fyzické vlastnosti. Jeho nepřítomnost v zimě nechává půdu mrznout, tuhnout do živlu erdigně pevného; v letních vedrech nabývá vrchu spolu s vzduchem; na jaře proniká svými sourozeneckými živly, probouzí jejich vzájemnou dynamiku, oživuje půdy a připravuje je pro přijetí osiva; na podzim podobně, avšak pak se před zimou z tohoto svazku uvolňuje a každý z živlů vstupuje do svého zvláštního bytí. Podle expozice {{SE|104}}<br /> <br /> reliéfu vůči slunci — jižní svah, severní svah — vznikají v rámci gemarkace teplejší nebo chladnější stanoviště; stromové živé ploty, rozptýlená výsadba ovocných stromů, lesní ostrůvky atd. vytvářejí na malé ploše vyrovnaný tepelný hospodářský systém.<br /> <br /> Prostřednictvím tepla vznikají silové vztahy mezi živly. Toto fyzicko-anorganické předivo vztahů se mění místo od místa. Čím více se však při utváření hospodářství v uměleckém přiblížení uplatňuje organismusprinzip, tím více se elementární dění uzavírá do individuálního celku. Vzniká, příslušná typus stanoviště odpovídající, kompozice fyzikálních zákonů, sil a substancí působících ve čtyřech živlech. Tuto kompozici lze nazvat fyzickou organizací «zemědělské individuality», analogicky s «fyzickým tělem» člověka. Tato fyzická organizace pozemkového katastru hospodářství nebo vesnice je nadsmyslové bytostné povahy. Vystupuje smyslově ve světě látek ztuhlém do podoby, který je vlastní danému stanovišti, a jako taková je evolučně předem dána z minulosti. Poskytuje fakta, která musí zemědělec znát — pokud jde o geologickou stavbu, typy půd, hydrogeologické poměry a klima v malém i velkém měřítku —, ba více než to: musí s nimi srůst, pokud jde o odbornou praxi. Možnosti, jak v tomto předem daném světě faktů optimalizovat součinnost čtyř živlů ve prospěch pěstování kulturních rostlin, se omezují na zásahy do nejsvrchnější kůže zemské kůry, do půd, do onoho «bránicového orgánu» mezi «výšinami» a «hloubinami» krajiny. Jde přitom o výkon umění zpracování půdy, zavlažování a odvodnění, meliorace, terasování, hrázování a ochrany před větrem atd.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Lebensorganisation&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Životní organizace ===<br /> <br /> Tak jako má rostlina, zvíře a člověk, má i zemědělský organismus, který lze chápat jako tělo «zemědělské individuality», životní organizaci, «éterické čili živé tělo», jež si přičleňuje své bytostné povaze odpovídající «fyzické tělo» ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#106|Obrázek 8]], str. 106). Člověk je v pokušení ztotožnit toto živé tělo se souhrnem života, který každoročně vyrůstá v rostlinném světě. Kde však zůstává tento život, který se v podobách rostlin jeví, když rostliny na podzim odhazují listí nebo zcela odumírají? Dalo by se odpovědět: Život se stahuje zpět do semen, do humusu nebo do ''kambia''. Avšak i tato jsou jen zjevy živého {{SE|105}}<br /> <br /> v proudu vznikání a zanikání. Život sám je nadsmyslový. Organizace éterických formativních sil hospodářství prochází v rytmu slunečního roku střídavými stavy svého smyslově vnímatelného jevu. Od podzimu přes zimu žije stažena do čistě duchovní účinnosti v zemi, «v hlavovém pólu zemědělské individuality». V klíčení a zrání rostlin na jaře přes léto se pozvedá do «břicha zemědělské individuality». Vtiskuje se do života každé se utvářející podoby rostliny a jejích látkových kompozic v kořeni, stonku, listu a kvetu a opět se uvolňuje, když rostliny na podzim odumírají.<br /> <br /> Éterické čili živé tělo zemědělské individuality se odhaluje ve stoupajícím roce v souhrnu životních jevů, ve klesajícím roce opět mizí a je pak vnímatelné jen otevřenému duchovnímu zraku. Diskontinuita je jen zdánlivá.<br /> <br /> Vše živé stojí bytostně ve vztahu k živlům. Čím vyváženěji jsou vůči sobě země, voda, vzduch a teplo v poměru, tím rozmanitěji se může život přinést ke zjevení. Tento fakt se zřetelně vyslovuje v protikladu tropického deštného pralesa a písečné pouště. V prvním případě dosahuje rozmanitost druhů rostlin, stlačených na nejmenší prostor, maxima — v tropickém pralese Brazílie například přes sto druhů stromů na hektar —, v druhém případě se vůbec nebo jen řídce rostlinný život rozvíjí.<br /> <br /> Veškerému živému leží v základu životní organizace, složená z množství formativních sil, které vstupují se světlem slunce. V ní jako v celku se uskutečňují v navzájem se podporujícím střídavém vztahu životní procesy; jsou původci a nositeli zdraví. Samoregulace a trvale udržitelnost přírodního biotopu o tom vydává svědectví. Životní organizace hoforganismu je proto tím zdravější, čím všestranněji je tato v souladu se stanovištními faktory prověřena. Tento stav trvalého zdraví vytvářet je neustávající kulturní úkol člověka. Na něm závisí konstelace formativních sil živého, podle nichž se kulturní rostlina může podle svého typusu utvářet. Na této hospodářstvím podmíněné konstelaci formativních sil spočívá výživná hodnota výživných plodů a léčivá síla bylin, stejně tak kvalita humusu a plodnost půdy vcelku. Každý druh rostliny přispívá tedy k tomu, aby se z plnosti kosmických periferních sil mohla tvořit hofovému nebo vesnickému organismu vlastní životní organizace, která fyzické organizaci jako její utvářející architekta {{SE|106}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 8, S. 106.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 8: Die Lebensorganisation oder der Lebensleib des landwirtschaftlichen Organismus.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> nadřazena. Je nositelkou životního dění, které se ve formách rostlin stává vnímatelným obrazem, nadsmyslově se však darlebt jako v čase působící «tělo časů čili bildekräfteleib». Ve všem živém je nositelem vývoje. Na toto tělesné dění v čase chce pojem «biologicko-dynamický» poukazovat.<br /> <br /> Příroda se organizuje nutností svých zákonitostí do diverzity po svém způsobu; v zemědělském organismu připadá tento úkol uměleckému tvoření člověka. Vědomým herausgestaltungem éterické organizace hofové nebo vesnické gemarkace se zemědělec, jako tomu bylo kdysi ve starém selství, stává na nový způsob tvůrcem kulturní krajiny. Pěstováním kulturních rostlin sice ničí vzrostlou Wildnatur, ale buduje ji znovu jako Kulturnatur. Zatímco na fyzické rovině jsou jeho gestaltungskräftem úzce stanoveny meze, je v herausgestaltungu životní organizace Hoforganismu vyzýván k nejvyššímu uměleckému mistrovství. Musí překonávat rozpor jednostrannosti v pěstování a mnohostrannosti jako principu zdravé {{SE|107}}<br /> <br /> živosti prostředkem umění. Musí z ideálního prožívání celkové souvislosti betriebsního organismu přijímat opatření, která proměňují přírodní biotop v kulturní biotop. Ve vědomém novém stvoření musí být organismus zemědělství z devastovaných monokultureinöd urzellenhaft znovu herausplastiziert. Pokud jde o uměleckou celkovou durchgestaltung hofindividuální životní organizace, přicházejí v úvahu následující opatření ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#106|Obrázek 8]], s. 106):<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Fruchtfolge_im_Acker-_und_Gartenbau:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Fruchtfolge v zemědělství a zahradnictví: ====<br /> <br /> Dostupná orná půda je rozdělena tak, aby různé obilniny, okopaniny a pícniny – v zahradnictví různé druhy zeleniny –, které v jednom roce stojí vedle sebe každá na svém dílu, byly v následujících letech na témže dílu pěstovány postupně za sebou. Umění spočívá v tom, nechat jednotlivé polní plodiny – podle toho, zda humus obohacují nebo čerpají, zda jsou mělko- nebo hlubokokořenné, zda jsou náročné na hnojení nebo méně náročné – tak navazovat jedna na druhou, aby se předcházelo chorobám, podporovala se chuť k růstu a fruktifikace (výživná hodnota) a celkově se úrodnost půdy zachovávala, nebo lépe ještě zvyšovala. Velký význam má přitom to, aby osivo zůstávalo v podniku, tj. pocházelo z vlastního dalšího pěstování nebo ze šlechtitelského zpracování. Kultura polního hospodářství pracuje především se silami kosmu, které působí prostřednictvím země – křemene a vápna a zprostředkovaně skrze jíl – nepřímo zdola nahoru na růst rostlin. To se projevuje zvláště v pěstování obilnin, kde se ve srovnání s planou trávou celá rostlina v stéblu, listu a semeni prostupuje procesem fruktifikace.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Rückführung_des_Gartenbaus_in_den_Hof-_und_Dorforganismus:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Začlenění zahradnictví do organismu statku a vesnice: ====<br /> <br /> Děje se to zčásti obohacením polního osevního postupu polním pěstováním zeleniny, zčásti pěstováním jemné zeleniny, květin a bylin na ohrazeném areálu a pěstováním pod sklem. Zde v blízkosti statku je také místo pro včelín. Integrace všestranného zahradnictví zajišťuje kvetení a plodení od časného jara až do pozdního podzimu. Doplněno kvetoucími pásy v zemědělství se tak druhová rozmanitost jednoletých rostlin v míře bohatí až na hranice katastru obce. {{SE|108}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Rückführung_des_Obstbaus_in_den_Hof-_und_Dorforganismus:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zařazení ovocnářství zpět do organismu statku a vesnice: ====<br /> <br /> Vysoké kmeny co největší druhové rozmanitosti mají své místo podél polních cest, na mezích, na terasovaných svazích nebo na statkových ovocných loukách. Blahodárný účinek kultury ovocných stromů – obohacující krajinný obraz po celý rok – by měl prostupovat celou pozemkovou gemarkací statku a vesnice. Polokmeny a nízké intenzivní ovocné výsadby by měly stát v přiměřeném poměru k ostatním kulturám.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Eingliederung_und_Bewahrung_von_Wiesen_und_Weiden:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Začlenění a ochrana luk a pastvin: ====<br /> <br /> Jejich místo je v oblastech s vysokými srážkami, na svazích ohrožených erozí, na mělkých pastvinách a suchých polovinách využitelných jen extenzivně, především však všude tam, kde se mělce pod povrchem vyskytuje spodní voda – například po obou stranách podél potoků a řek, v nivách, u rašelinných sníženin nebo v přechodných rašeliništích. Rozorávání travních porostů (pěstování kukuřice) prostřednictvím odvodňování nebo snižování hladiny spodní vody by se mělo co nejdůsledněji zamezovat. Travní porost je odolný vůči záplavám a jako trvalá kultura působí čistícím způsobem na spodní vodu přitékající k otevřenému recipientu – zejména díky dlouhým sacím kořenům trav. Odčerpává z ní dusičnany pocházející ze vzdálenějších oblastí obilnářství. Trvalý travní porost se v důsledku pastvy a sečení nachází trvale ve vegetativním stadiu růstu. Proto potřebuje dostatek vody – nebo přesněji: éterické formativní síly, jež působí skrze živel vody; tedy vodu vystavenou silám Stoffwechselpol-u zemědělské individuality. Tato podmínka je splněna, nachází-li se spodní voda mělce pod povrchem (40 cm pod terénem), nebo při umělých loukách nebo v zavlažovacím hospodaření ve «svahové kultuře».<br /> <br /> Dokonalou formu umělých luk bylo možné nalézt ještě v polovině 20. století v polohách středohoří. Autor mohl v Rhönu krátce před zničením těchto mistrovských děl obdivovat poslední zbytky takzvaných Buckelwiesen – hrbolkových luk. Jejich zakládání, «hnojení» čistou vodou, pěstování, sečení na seno a přinášení sena do stodoly na ramenou v rozložených prostěradlech bylo výlučně nesmírně náročnou ruční prací. Odměnou bylo až pět sečí za rok. Z mlýnského příkopu ležícího výše na svahu údolí se směrem dolů stavěl jeden hrbol vedle druhého se střechovitými bočními plochami. Na hřbetě těchto hrbolových střech vedl kolmo od mlýnského potoka méně než lopatu široký slepý příkop s nulovým spádem. V době závlahy, závislé na fázích měsíce, tekla voda plošně na obě strany přes hranu slepého příkopu a stékala {{SE|109}}<br /> <br /> rychle pronikala travní drnou a shromažďovala se znovu ve střešním žlabu mezi dvěma hrboly. Ten pokračoval dál a stával se hřebenem příští řady kopečkovitých střech připojujících se níže po svahu – a tak to šlo stupeň po stupni dolů až do dna údolí.<br /> <br /> U tohoto druhu závlahového umění nešlo primárně o provlhčení podloží, nýbrž o rychle properlující pohyb vody – zpravidla chudé na minerály a zejména na dusík – skrze travní drn. Lze se domnívat, že vodě přísluší zde hnojivý účinek. Zdá se, že voda příjmem kyslíku – kyslíku jakožto nositele života&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', Vortrag vom 11. Juni 1924, GA 327, Dornach 1999, S. 68f.&lt;/ref&gt; – při pohyblivě-zurčícím průtoku oživuje růst trav a bylin takovým způsobem, že na těchto zpravidla minerálně chudých půdách bylo dosahováno kvalitativně i kvantitativně nejvyšších výnosů.<br /> <br /> Umělé louky jako krajinný prvek tvořící a oživující krajinu v podobě svahových nebo hrbolkových luk padly za oběť technologickému věku. Tato větev kdysi vysoké landbaukunst nedokázala obstát.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anpflanzung_von_Hecken,_Feldgehölz-_und_Bauminseln:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Výsadba živých plotů, polních remízků a stromových ostrovů: ====<br /> <br /> Zde se naskýtá příležitost přidělit všem dřevinám – keřům i stromům domácím v krajinném okolí – jejich místo v katastru obce, v živých plotech a remízcích, a tím v polní krajině zakládat chráněná území s vlastním mikroklimatem a celou gemarkaci samu nechat stát se harmonicky utvářejícím článkem kulturní krajiny. Výsadby slouží v otevřených krajinách jakoby jako náhrada lesa. Největší floristická a zároveň faunistická hustota kulturní krajiny se nachází na lesních okrajích, v přechodových a zároveň zónách pronikání otevřené polní a luční krajiny a lesa. Zde se patro nad patrem vrství druhově bohatá flora trav a bylin, pak nízko i výše rostoucí keřové porosty a konečně vysoko rostoucí rozložité koruny stromů. Týž výstavbový plán a tutéž ekologickou funkci mají živé ploty. Jsou vůči dvěma stranám polního katastru jakoby dvěma k sobě přiloženými, vzájemně prorůstajícími lesními lemy – stejně tak polní remízky a stromové ostrovy. {{SE|110}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Wald:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Les: ====<br /> <br /> Musí být spolu se zemědělstvím viděn jako jeden celek. Ano, přísně vzato k zemědělství náleží, stejně jako všechny výše jmenované funkční články životní organizace. Les mnohdy obklopuje katastr statků a vesnic, spojuje je a propojuje do sítě. Les plní uvnitř kulturních krajin nadřazenou, oživující funkci. K tomu působí vyrovnávajícím způsobem na klima a společně s katastrem statků a vesnic uchovává a profiluje po celé věky ráz kulturní krajiny v širokém měřítku.<br /> <br /> Les nemůže být předmětem pouhého lesnictví, ale ani pouhé ochrany přírody. Jeho využívání je – jako je tomu u každé polní gemarkace – kulturním úkolem, který se naplňuje v jeho utváření jako «trvalého lesa», jehož cílem je druhová rozmanitost dřevin odpovídající daném stanovišti. Trvalým lesem se stane teprve skrze soustavnou péči a využívání. Ponechat přirozené rezervace přirozenému stavu vede zpět do antropogenně podmíněné divočiny skrze zanedbání.<br /> <br /> Každý ze jmenovaných životních orgánů je sám o sobě již uměleckým stvořením přesahujícím přirozený biotop. O to více to platí, pokud jde o kompozici těchto životních článků v celek životní organizace hospodářského nebo vesnického organismu. Veškerá působení sféry stálic, planet, Slunce, Měsíce a Země se do ní vtiskly v průběhu roku a vstupují do «semenného stavu» «Všeobecně-Rostlinného» – do humusu uchovávajícího život. Rosenkruciánští alchymisté jej proto nazývali «Universálním semenem Země» (mateřská půda), na rozdíl od «individuálního semene», jež, tvořeno jednotlivou rostlinou, padá na mateřskou půdu. Humus nese pozemsky-zrozeně prožitý život předchozích let do přítomnosti. Proto jej lze strukturálně i substanciálně označit jako «paměť Země». Lze říci: v něm žije – v pozemsko-látkové formě ztuhlý – princip Všeobecně-Rostlinného. {{SE|111}}<br /> <br /> Je třeba rozlišovat mezi živými silovými proudy (jež tvoří život rostlin a ve svém celku tvoří jejich éterické čili životní tělo) a těmi, jež jako síly vyššího druhu vyzařují z astrálního světa kosmu. Jsou to síly, které se u zvířete rozvíjejí ve své<br /> <br /> duševním těle zvnitřnily, k prožívání hladu a žízně, vnímání bolesti a tak dále. Na proudící životní procesy rostlin působí tyto astrální síly z vnějšku tak, že je tvoří, formují, utvářejí a zadržují. Tvoří a zadržují proudící život do podoby kořene jinak než do podob stonku, listu a květu. Tvořivé síly se spojují s proudícím životem a vytvářejí si odraz v jakékoli vnější podobě rostlinného druhu, modifikovaný stanovištně odlišným spolupůsobením sil Země a kosmu. Podíváme-li se na druhovou rozmanitost trav a obilovin, na povahu bylin, trvalek, keřů a stromů jednoho statku a na jejich celkovou kompozici, pak se v jejich smyslově vnímatelných podobách zjevuje to, co se ve skrytu v tvořivě silném proudění prožívá jako éterická organizace organismu statku jako celku.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Seelenorganisation_oder_der_Astralleib_des_landwirtschaftlichen_Organismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu ===<br /> <br /> Z téže nadsmyslové oblasti, z níž vyzařují síly, které se rostliny takřka jen dotýkají z vnějšku, formují ji v růstu a nechávají ji odumřít do formy, pochází duševní neboli astrální tělo zvířat, které se ztělesňuje v těle zvířat a jako jejich duše je prozařuje zevnitř. Toto duševno, zjevující svou bytost, vymezuje zvíře navenek v jeho podobě a člení je dovnitř v řadu jeho orgánů. Duševní organizace zvířete je jeho životním tělem a to je nadřazeno jeho fyzické organizaci ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|obrázek 9]], s. 115). Jak již bylo zmíněno, v každém živočišném druhu je ztělesněna určitá duševní kvalita, v červu jiná než v rybě, ptáku, hmyzu nebo v řadě savců. Zvířecí duše si ve ztvárnění těla vytváří svůj obraz a projevuje se v tom, co zvíře dělá. Stanoviště obývá velké množství zvířat. Je o to početnější, čím mnohostranněji je utvořena životní organizace hospodářského nebo vesnického katastru. Členěny v druhy, čeledi a rody tvoří vcelku faunu stanoviště a stojí ke čtyřem živlům, k oživené přírodě i mezi sebou navzájem v nejrozmanitějším, moudrostí naplněném vztahu. Zvířenu hospodářství lze v jejím zjevu a chování chápat jako orgány «duševního neboli astrálního těla» celku hospodářství. {{SE|112}}<br /> <br /> Duševno, které je zvířatům vlastní, pochází z minulých evolučních stupňů Země.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Duševní tělo hospodářství nebo vesnického katastru se kromě toho utváří astrálními silami, které do něj s slunečním světlem proudí ze současného kosmu.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Leitsätze'', GA 26, Dornach 2020, darin der Brief «Der Mensch in seiner makrokosmischen Wesenheit».&lt;/ref&gt; Právě ony dávají rostlinám z vnějšku formu – srovnejme jemnolistost, resp. velkolistost rostlin, které vyrostly na světle nebo ve stínu –, nechávají je dozrávat, strukturují stavbu látek, např. bílkoviny, a podmiňují tak výživovou hodnotu plodin. Závisí tedy podstatně na fyzické a životní organizaci, do jakého stupně intenzity se duševní organizace utvoří a katastr hospodářství nebo vesnice se vymezí jako v sobě uzavřený organismus a vnitřně se rozčlení na orgány.<br /> <br /> Pro pochopení velmi diferencovaného příspěvku zvířeny k utváření duševní organizace organismu hospodářství nebo vesnice je třeba se podrobněji věnovat dvěma bytostně odlišným skupinám: divoké fauně a domácím zvířatům ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|obrázek 9]], s. 115).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wildtierarten_–_Organe_des_Hof-_und_Landschaftsorganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Druhy volně žijící zvěře — orgány organismu statku a krajiny ====<br /> <br /> Kulturně-tvůrčí výkon zemědělství spočíval v proměně divoké přírody v přírodu kulturní; i nadále zůstává jeho úkolem o ni pečovat a dále ji rozvíjet. Tento krok proměny znamenal mimo jiné buď zcela vytlačit z krajiny svět velkých volně žijících zvířat – jako jsou šelmy: vlk, medvěd, rys, a kopytníci jako pratur, los, zubr, divoké prase atd. – a nahradit je domácími zvířaty, nebo je vzít pod ochranu a do péče, jako je tomu u vysoké zvěře: jelena, srnce a soba, nebo u nízké zvěře, jako je zajíc, liška atd. Volně žijící savci jsou plaší a převážně noční. Jejich vynikající smyslové vlastnosti, čich, sluch a zrak, svědčí o bdělosti vědomějšího vnitřního života. Svými smysly se ponořují do vnějšího světa – větřením, nasloucháním, pátráním zrakem – jako například vysoká zvěř, když vychází na pastvu z šera lesa do otevřené krajiny. Duševně-instinktivní život je těmito vjemy podněcován a zároveň se rozšiřuje {{SE|113}}<br /> <br /> Duševní se otvírá a splývá s vnímaným. Tento vztah nitra a vnějšku se zjevuje nazírání v estetice chování, například v prchajícím srncovi, zajíci bijícím háky nebo hrdém jelenovi, jenž vznešeně tyčí své paroží do vzdušného obkruhu. Tímto z čelní kosti vyrůstajícím kostním stavením loví jelen kosmicko-astrální síly, které formotvorně působí na jeho vnitřní svět orgánů.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 97.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> U volně žijících zvířat to, co tvoří jejich duševní bytost, zcela vstoupilo do utváření těla. Toto duševní se v těle a skrze tělo prožívá. Tak vtiskují zvířata, vedena svými instinkty, to jest z vnitřní nutnosti, své vlastní bytí svému životnímu prostoru; rozšiřujíce sebe sama, oživují a oduševňují tento životní prostor svou činností a proměňují ho ve svůj revír: „Rostlina dává, zvíře bere v hospodářství přírody.&quot;&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 14. Juni 1924, S. 193.&lt;/ref&gt; Zvíře uspokojuje svou žádostivou přirozenost tím, co odebírá ze svého okolí. V tomto uspokojení má svůj blahobyt, který radostně dává světu najevo svými pohyby a hlasy.<br /> <br /> Divoké fauně se v souvislosti s jejími navzájem se prostupujícími podmínkami existence věnuje stále větší pozornost. Rozpoznává se, jak se životní cyklus zvířat moudře zapojuje do většího celku, ano, jak jsou souhrnně svou činností výkonnými orgány při utváření organismických celostí. Je tedy úkolem zemědělce věnovat divoké fauně v nejširším slova smyslu stejnou péči a pozornost jako hospodářským zvířatům. Ve vztahu k savcům se to děje mimo jiné lovem, přičemž egoistické pohnutky přitom hrají roli právě tak často jako při boji s takzvanými škůdci pomocí biocidů jiného druhu. Různé druhy zvířat přispívají každý svým dílem k obohacování a posilování soulové organizace hof- nebo dorforganismu. Každý nepromyšlený zásah do komplexního přediva vztahů je nechává onemocnět a oslabuje jejich síly sebeléčení.&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 15. Juni 1924.&lt;/ref&gt; {{SE|114}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vier_Gruppen_innerhalb_der_Wildfauna&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Čtyři skupiny v rámci divoké fauny ====<br /> <br /> Odhlédneme-li od savců a plazů, jsou pro nás nesmírně důležité čtyři velké skupiny živočišné říše, jejichž existence prostupuje gemarkungen svou – skrytěji působící – duševností. Ve svém tělesném utváření vykazují každá jiným způsobem příbuznost s funkční a morfologickou trojčlenností člověka, to jest s nervově-smyslovým systémem, s hrudní oblastí a se systémem látkové výměny a končetin. Jsou to čtyři skupiny: červi, ryby, ptáci a hmyz.<br /> <br /> Tato trojčlennost těla je nejzřetelněji vytvořena u hmyzu. U ostatních tří skupin ovládá existenci zvířete vždy jeden funkční okruh s vysokou specializací: u červů pól látkové výměny, u ryb rytmický střed a u ptáků nervově-smyslový pól. Každá z těchto čtyř skupin odhaluje ve své druhové rozmanitosti – nejintenzivněji hmyz – velkou variační šíři ve vyformování svých orgánových soustav. V porovnání s člověkem se již v dřívějších fázích evoluce jednostranně vyvinuly k tak vysoké dokonalosti, že lze říci: Část duševního těchto zvířat z velké části vstoupila do příslušného tělesného utváření, zatímco druhá, doplňující část se proživá nadsmyslově jako svět takzvaných „elementárních bytostí&quot;.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Welt der Elementarwesen'', ausgewählte Texte herausgegeben von Almut Bockemühl, Dornach 2005.&lt;/ref&gt; Elementární bytosti jsou poslové, kteří zprostředkovávají mezi bytostným prapůvodem veškerého bytí a jeho zobrazujícími formami projevu ve fyzicko-materiálním světě. Jejich bytost je duševně-astrální povahy; jejich tělo se specificky buduje z étericky živých sil. Elementární bytosti jsou duchovní poslové, kteří přivádějí do smyslově-vnímatelného jevu – obrazně, v čase a prostoru – praobrazů minerální, rostlinné, živočišné a lidské říše, jež jsou doma v říši vyšších duchovních světů. Jsou bytostmi vztahů mezi světem smyslového a duchovně-nadsmyslového a jako takovéto bytosti mohou být cítivě prožívány v cvičícím, myslícím nazírání. Jako nositelé procesů se zaklínají do všeho vzniku a osvobozují se z tohoto zakletí v zániku toho, co ztuhlo do smyslové formy.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vorträge vom 2., 3. und 4. November 1923.&lt;/ref&gt; Elementární bytosti se specifikují do čtyř skupin podle toho, ve kterém ze čtyř živlů – Zemi, Vodě, Vzduchu a Teple – mají převážně své pole působnosti. {{SE|115}}<br /> <br /> Nadsmyslově tvoří doplnění ke čtyřem skupinám zvířat, která v jednostrannosti v těchto živlech nalézají své fyzické životní podmínky. Svět elementárních bytostí je všude přítomen v pozemském. Jejich působnost, dosahující z nezjevitelného do zjevného, nemůže uniknout umělecky cítícímu nazírání. Prostírá nad přírodou a zvláště nad světem zvířat, jež v sobě vlastním způsobu oživují čtyři živly, jemný závoj moudrostí plné smyslovosti a duševnosti.<br /> <br /> V následujícím obrátíme pohled na bytost a význam zmíněných čtyř skupin živočišné říše (obr. 9):<br /> <br /> '''1. Skupina bezobratlých červovitých''', těch, kteří jsou spjati s živlem zemitě-pevného, na příkladu žížaly obecné (''Lumbricus terrestris''):<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 9, S. 115.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 9: Die Seelenorganisation oder der Seelenleib des landwirtschaftlichen Organismus.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Žížale chybí vyvinutá hlava. Je doslova osamostatněným, článkovaným střevním váčkem, tedy zvířetem naprosté a úplné metabolické aktivity, jehož smyslová organizace obrácená navenek {{SE|116}}<br /> <br /> je redukována na hmat — na bodové smysly rozmístěné po celém těle. Činností tohoto jemného, slizce-vodnatého zvířete je zpracování půdy. Je plastikem zemitě-pevného. Žije ve tmě zemského nitra, na hledání potravy z odumřelých rostlinných zbytků se protlačuje svrchní vrstvou kyprého obdělávání půdy a žere se do hloubek pevného minerálního podorničí, čímž buduje svislé trubičky, jež mu slouží jako vnější kostra a napomáhají mu k svislé vzpřímené poloze při pohybech nahoru a dolů. Svůj minerály prosycený trus nese contre la pesanteur vzhůru na povrch zemský (až 100 t/ha/rok) a tak rok od roku omladí půdu. Aktivně podporuje dýchání půdy, když při klesání svými trubičkami — jako pumpa — za sebou vtahuje kyslíkem bohatý vzduch a při stoupání vytlačuje vzduch ze země nasycený CO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;. Jeho potravou je odumřelá, bakteriálně se rozkládající organická hmota, kterou přijímá do svého nitra spolu s jílem, prachem a jemným pískem. Navenek vylučuje sliz, dovnitř jeho duševní organizace «prosmyslňuje» přijatý potravinový proud a řídí vojsko bakteriálních symbiotů, kteří potravu rozkládají, a uvádí — ve spojení s minerálními jílovými složkami potravy — do chodu tvorbu trvalého humusu, budování krůmkově stabilních jílovo-humusových komplexů.<br /> <br /> Žížala je ze své přirozenosti bytostí odříkání. Dovolme si tezi: evolutivně se vzdala plné metamorfózy přes zakuklení až k imagu. Ta by, řekněme jako motýl, v kráse tvaru a barvy zjevila to, co v červu zadrženo se prokazuje jako jeho požehnaná schopnost — být plastikem zemské půdy.<br /> <br /> Vědomí žížaly je spící-sněný stav, a přesto má moc vytvářet vztahy plný celek. V tomto jejím díle se jako odraz jeví to, co je — jako doplnění jejího metabolicky zdůrazněného bytí — její vyšší smyslová a rozumová přirozenost. Co žížale, co celkově červovitým živočichům chybí, je polární vyformování hlavy v poměru ke střevnímu systému. Chybějící — doplnění k hlavě — je však funkčně přítomno všude tam, kde jsou žížaly atd., a sice právě jako bytostně-nadsmyslové, jež je odděleno od fyzicky se jevícího těla, přesto k němu duševně stojí ve vztahu. Jde tu o specifickou skupinu elementárních bytostí — od nepaměti takzvaných *gnomů* —, jejichž bytostnou substancí je «smysl a rozum v {{SE|117}}<br /> <br /> je».&lt;ref&gt;Tamtéž, přednášky ze 2., 3., 4. listopadu 1923.&lt;/ref&gt; Svou wirksamkeit rozvíjejí v erdig-Festen a tvoří duševně-astrálně pojítko k bezobratlému živočišnému světu.<br /> <br /> Ke [[Landbaukunst|umění zemědělství]] patří, vytvářet této tak neúnavně činné a dobrotivé skupině živočichů v hojnosti životní prostor. Neboť tam, kde na poli, louce a pastvině, jakož i v hnojiště a kompostové hromadě rozvíjí žížala svou činnost, je přítomno také její duchovní korelát, elementární bytosti erdig-Festen. Bez žížaly by se půda postupně zhutňovala a tvrdla, ocitla by se takřka ve strnulosti smrti. Žížala půdu oživuje.<br /> <br /> '''2. Skupina živočichů spojená s živlem vody''' — ryby. Jako je žížala plastikem erdig-Festen, tak je rybou takovým plastikem vodního živlu. Hlava ryby, se svou diferencovanou smyslovou organizací, je zřetelně vyformována; přechází však bez přechodu do trupu a článku látkové výměny. Vše ovládající je střední část, trup — jemný, rytmicky bohatě členěný, chrupavčitě-kostnatý skeletní systém. Páteřní řetěz prochází tělem od ocasní ploutve až k hlavě a v ní se metamorfózuje do lebeční kosti. Po stranách se klene žeberní oblouky, kůstkami, které obepínají i břišní orgány. Navenek jsou překryty svalovou vrstvou, která ve spojení s ploutvemi propůjčuje rybě mimořádnou obratnost a rychlost v pohybu. Žížala přijímá to zemité až do svého trávicího traktu; jinak rybaa, která při pohybu nechává vodu proudit skrze žábry. Voda tím vstupuje přes hlavu do přímého vztahu k rytmickému trupovému systému; ryba se zásobuje kyslíkem, který přes žábry vodě odnímá. Vnější kůže se zhutňuje v šupinový šat, jímž se její tvarová podoba vymezuje vůči beztvaré vodě a jímž dává navenek najevo své duševní niterné bytí v rozmanité barevnosti. Ryba se neživí jako žížala odumírajícím životem, nýbrž přednostně tím, co se ve vodě rozvíjí jako rostlinný a živočišný život. Ryba rozšiřuje své duševní bytí za svůj tělesný tvar do okolní vody. Na jedné straně hmatá v klouzání vodu obtékající její tělo a na druhé straně vytváří svými pohyby nejjemnější proudy a víry. Jako vděčí ryba svůj proudnicový tvar živlu vody,{{SE|118}}<br /> <br /> tak jej oživuje a oduševňuje tím, co se z duševní pohyblivosti přelévá do pohybových průběhů. Ty jsou v tichém vodním tělese, rybníku, jiné než v mocně tekoucím potoce nebo řece. Lín například, druh kaprovitých, je zavalitější ve tvaru, tmavší v barvě, pomalý v pohybu a rád se občas zarývá do bahna na dně rybníka. V přímém protikladu k tomu se nachází štíhlý pstruh, druh lososovitých, v tekoucí, přes kameny proudící, křišťálově čisté vodě. Jako stín bleskurychle prochází prosvětlenou, pohyblivou vodou, nad oblázkovým dnem — buď u břehu potoka hledaje úkryt, nebo aktivně klidně stoje proti proudu, vnímaje teplo vyvolané pohybem přetékající vody.<br /> <br /> Jako patří jezero, rybník, tok řeky nebo potoka k [[Landschaft|krajině]], k [[Hof|statku]], tak k nim patří i v nich žijící rybí přirozenost. «Produševňuje» vodní plochy a činí je orgány hospodářsko-vesnických organismů. Je vloženo do rukou zemědělce, tyto krajinné orgány pečovat, obohacovat je uměním zakládáním rybníků, pokud možno dbát o jejich čistotu a o to, aby tekoucí vody nebyly rušeny ve svém přirozeném toku.<br /> <br /> U ryb dosahuje zvláštní dokonalosti zejména jejich rytmický střed, jejich trup — nikoli ještě hlava s jejím smyslovým systémem. Jejich vědomí je stlačeno do tupého snění. Co jim tělesně chybí, zůstává bytostně účinné v nadsmyslném; tká a žije jako další skupina beziehungsschaffenden Elementarwesen — und vytvářejících vztahy, jako undiny. Voda je jejich živlem a ony zprostředkovávají duchovní praobrazce tělesným a orgánovým formám, jež se utvářejí ve vodním prostředí.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> '''3. Skupina ptačího světa žijícího v živlu vzduchu.'''<br /> <br /> Ptáci plastizují, oživují a oduševňují v krátkých mocných úderech křídel, ve výrazných obloucích nebo ve vznešeném klouzavém letu ve velkých výškách živel vzduchu. Více než všechna ostatní zvířata, jež se mohou vznést do vzdušného prostoru, jsou ptáci pány vzduchů. Jako je žížala jakožto bytost látkové výměny narozena ze země — přijímá do sebe zemi —, jako je ryba jakožto bytost rytmu narozena z vody — nechává se vodou prostupovat —, tak je pták narozen ze vzduchu. Celý jeho leib je {{SE|119}}<br /> <br /> přetvořen v hlavu, ve velký smyslový orgán. Nejen že jeho hlava je provzdušněna zvenčí, stejně jako jeho peří, nejen že jej rozepjaté paže nesou vzduch, nýbrž vzdušný živel prostupuje celým jeho nitrem (viz níže).<br /> <br /> Ze zmíněných skupin dovršuje se v ptácích vývojový proud utváření hlavy; uchvacuje celé zvíře včetně hrudi a látkové výměny. K tomu se váže otázka: Není snad na dřívějším vývojovém stupni — u bezobratlých červovitých živočichů, ryb a ptáků, jakož i čtvrté skupiny, hmyzu — předobrazeno v předčasné dokonalosti cosi, co postupující evolucí nachází v Apokalypse Janově&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Apokalypse des Johannes'', GA 104, Dornach 1985.&lt;/ref&gt; výraz jako «Troj-zvíře» orla, lva, býka a čtvrtého, jenž nese lidský obličej? Rudolf Steiner označuje tři zvířata — orla (hlava), lva (hruď) a býka (látková výměna) — jako představitele tří vývojových proudů z ducha, jež se v člověku sjednocují ve vyšší celek.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 19. Oktober 1923.&lt;/ref&gt; A neleží snad v přísném, morfologickém a funkčním trojčlenném členění hmyzí podoby — v pravdě předčasně do formy geronnen — jakési shrnutí vývojových proudů bezobratlých, ryb a ptáků, tak jak se ukazuje v budoucnosti otevřené vývojové schopnosti v soutoce orlího, lvího a býčího proudu v postavě člověka?<br /> <br /> Ptáci odebírají kyslík ze vzduchu jak při nádechu, tak při výdechu. Při nádechu vstupuje vzduch zčásti do plic a — nespotřebovaný — zčásti do vzdušných vaků rozmístěných v těle a do zčásti dutých kostí. Při výdechu prochází tato zásobní vzduch plícemi (otevřený trubicový systém, nikoliv slepá plicní sklípka) zevnitř ven. Tíže se v ptačím leibu proměňuje v lehkost: lebka, jíž převážně přímo proudí venkovní vzduch, tělo provzdušněné vzdušnými vaky, vzduchoprázdné dutiny procházející velké části kostry zejména u velkých druhů ptáků, a konečně pohyblivé, provzdušněné peří. Tato lehkost je dále zdůrazněna tím, že vysoce koncentrovaná potrava — ať živočišného nebo rostlinného původu — podléhá rychlému trávení a po krátkém pobytu je znovu vyloučena. {{SE|120}}<br /> <br /> „Pták je … vlastně celý hlavou.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 27. Oktober 1923.&lt;/ref&gt; Zjev sýkory, červenky nebo střízlíka atd. toto tvrzení přímo potvrzuje. Trávicí trakt a hruď jsou zkráceny a vypadají, jako by byly vtaženy do hlavového pólu. Fyziognomii ovládá zobák a oči; uzavírá se však v tvaru, barvě a vzorování peřového šatu do hlavové gestalt ptáka jako celku. Pevné spojení lebeční kosti pokračuje přes kloubní střední krční obratle do trupu kostry; srostlé hřbetní obratle tvoří s lopatkou, pánví, žebry a hrudní kostí pevně uzavřenou jednotu. Naopak se hlavní činnost končetin přesouvá do křídel a dále dopředu do trhavě klovaného (slepice, vrabec atd.) nebo klepaného (datel) pohybu hlavy. Tak se v hlavě spojuje vysoce specializovaná činnost končetin s přeostrnou smyslovou činností. Pohlédneme-li do oka ptáka, zejména dravce, pociťujeme duševní sílu, která jako skrze klidový bod upoutává vlastní pohled přímo přemáhající mocí; pohled jako z pradávných dob. Duševní bytost ptáka se sděluje vzdušnému obkruhu v jednoduchých tónech až po zvukomalebné melodické sledy tónů. Ty vyvěrají ze syrinxu (tzv. dolního hrtanu), vyvolány vzdušným proudem při výdechu a zčásti i při nádechu. Skřivan polní, když se brzy za svítání za slunečního rozjasnění vznáší do výšin, dovede svou píseň trylkovat tak dlouho proto, že může provádět tzv. mikronádechové dechové pohyby, jimiž trvale doplňuje vzduchové vaky (srovnatelné s dudákem).&lt;ref&gt;Siehe z.B.: Einhard Bezzel und Roland Prinzinger: ''Ornithologie'', Stuttgart 1990, S. 269.&lt;/ref&gt; Stejně se to má s slavíkem, který svůj melodický zpěv právě takto může tak dlouho udržovat.<br /> <br /> Gestalt ptáka je v říši zvířat jedinečným způsobem utvářena jeho peřovým šatem. Z kůže roste jak brk, tak praporek pera. Co se pak ale vyjadřuje v bohatství barev a jemně cizelovaných forem jednotlivých per a opeření jako celku, vypadá jako vyvrácené navenek — jako rozperošený obraz vnitřního duševního světa ptáka. Pera se mu stala smyslovým orgánem pohybů vzduchu.&lt;ref&gt;Ernst-Michael Kranich: ''Wesensbilder der Tiere''. ''Einführung in goetheanistische Zoologie'', Stuttgart 2004, 386 S. – Siehe auch die Aussagen Rudolf Steiners in: ''Die Welt der Vögel'', herausgegeben und kommentiert von Hans-Christian Zehnter, Basel 2015, 288 S. sowie in: ''Die Welt der Tiere''. Herausgegeben und kommentiert von Hans-Christian Zehnter, Basel 2007, 182 S.&lt;/ref&gt; Rudolf Steiner charakterizuje tvorbu per {{SE|121}}<br /> <br /> Rudolf Steiner charakterizuje tvorbu per ptáka na příkladu orla tak, že na rovině fyzické je způsobována týmiž silami, jaké na rovině duševně-astrální, na základě mozku, způsobují tvorbu myšlenek.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 19. Oktober 1923.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Příroda ptáka se klene jako zvon nad hofem a dorfflur. Vztažným bodem k zemi je hnízdo. Od něj se rozvírá do pozemského a vzdušného obkruhu a duševně se prožívá v příslušném revíru. V jeho hranicích hledá pták potravu a nachází to, co ho podněcuje, aby své duševní bytí — ať za letu, nebo v korunách stromů a keřů — nechával vyproudit do okolí: ať je to káně, která krouží ve výšinách, nechává se prostupovat slunečním světlem a teplem a v pozorovateli tím obrazem pozemského vytržení probouzí pocit vznešeného klidu, podobného odpočívání ve vlastních myšlenkách. Nebo slavík, který za soumraku nechává u hranic svého revíru znít svou píseň. Nebo skřivan, který za ranních hodin náhle s jásavým trilkováním neviditelný na čistém nebi povznáší mysl těch, kteří shrbeni k zemi vytrhávají plevele.<br /> <br /> Smyslově aktivní hlavová přirozenost ptáka přemáhá takřka jeho funkci metabolismu a končetin. Pták polyká potravu téměř tak rychle, jako ji tráví, a vylučuje ji v do velké míry mineralizované podobě. Jeho fyziologické funkce metabolismu silně ustupují a přesouvají se do pohybových procesů ovládaných nervově-smyslovým systémem. Jejich doplnění k této jednostrannosti je nadsmyslové povahy a duševně-účinně žije jako elementární bytost vzduchu, od pradávna nazývaná Sylfa.&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 3. November 1923.&lt;/ref&gt; Její bytí je vázáno na svět ptáků. Taková elementární bytost sleduje letícího ptáka ve vzdušných vírech, které za sebou vytváří. V tomto společenství je každý let ptáka zdrojem oduševňování vzdušného obkruhu. Stačí jen delší dobu sledovat velkorysé a elegantní obloukové figury přesvištěných vlaštovek nebo rorýsů. Jako žížala plastizuje pevný živel země, jako ryba vodu, tak ptáci silami svého duševního bytí plastizují živel vzduchu.<br /> <br /> Úkolem zemědělce je proto také dbát o to, aby domácí ptačí svět nalézal svůj životní prostor na statku a v katastru obce. Vzdušný prostor mu stojí volně otevřen, pozemský prostor naproti tomu — co se týká možností hnízdění — vyžaduje co nejrozmanitější utváření krajiny v polích, {{SE|122}}<br /> <br /> Louky, meze, svahy pro druhy hnízdící na zemi, keře, živé ploty, v polní krajině rozesetými stromy a lesními ostrůvky pro pěvce a jiné. Je zapotřebí otevřených stájí pro vlaštovky obecné; pro vzácné hosty jako sýčky, sovy pálené je třeba dutin v ponechaném mrtvém dřevě, letových otvorů ve stodolách atd. Kdekoli se nacházejí místa k hnízdění, vznikají v okolí viditelně-neviditelné revíry, prostory duší, které tvoří neviditelné orgány v zemědělském organismu.<br /> <br /> '''4. Skupina světa hmyzu žijícího v živlu tepla:'''<br /> <br /> Hmyz tvoří zdaleka druhově a tvarově nejbohatší třídu v živočišné říši. Žije sice v zemi, ve vodě i převážně ve vzduchu, jeho vlastním elementárním říšem je však teplo. Z působení tepla žije hmyz. V teple tkví skrytě jeho duševno a svou činností strukturuje tepelné procesy, jako například při navštěvování květů, nebo zjevněji ještě při vývoji tepla v mraveništi nebo včelím úlu. Jako teplo proniká každý ze svých příbuzných živlů a uvádí je navzájem do vztahu, tak proniká i svět hmyzu se svou moudrostí plným instinktovým bytím těmito živly a vytváří na základě tepla na vyšší úrovni živou tkáň vztahových souvislostí.<br /> <br /> Jakmile totiž zjara stoupající slunce svým teplem probouzí přírodní bytí ze zimního stavu klidu, hemží se vzápětí v nejsvrchnější vrstvě půdy střevlíky, chvostoskoci atd.; v rybníce dovádějí potápnice, vodoměrky atd. a ve vzduchu tančí v tepelných paprscích slunce komáři; včely oblétávají květy; v nepřehledném bohatství tvarů bzučí, šumí, poletuje, vznáší se, tančí v stále cílevědomé píli vojsko hmyzu vzduchem.<br /> <br /> Vše v životě hmyzu se odehrává v teple. Vývoj vajíčka v larvu a její metamorfóza přes kuklu k imagu, hotovému hmyzu, potřebuje jarní a letní teplo.<br /> <br /> I tvarová bohatost hmyzu má co do činění s teplem. Ta je největší v tropech a ztrácí se v chladných pásmech.<br /> <br /> Je to vzájemný vztah k teplu, který v tělesné stavbě hmyzu vyrovnává jednostrannosti, jež lpějí na bezobratlých, rybách a ptácích. Tři funkční oblasti hlavy, hrudníku a metabolismu jsou u hmyzu, co se týká tvarové podoby, zpravidla rovnocenněji utvářeny, se zvláštním důrazem na střední článek (*thorax*), ba jsou zhusta od sebe ostrými zárezy navzájem odděleny (hmyz z lat. *insectum* = zářez). {{SE|123}}<br /> <br /> Jako všichni článkonožci nemá hmyz kostěnou vnitřní kostru; místo toho drží jeho trojčlennou podobu pohromadě vnější kostra, chitinový pancíř. Polarita hlavového pólu (*caput*) a metabolického pólu (*abdomen*) je zvláště výrazná. Avšak smyslová organizace hlavy s fasety a jednoduchýma očima, jakož i s makadly a tykadly (smysl čichu a hmatu), zprostředkovaná břišním gangliovým systémem, přesahuje na končetiny, např. u jednotlivých druhů na přední nohy (smysl tíhy a vibrace, sluch, chuť).&lt;ref&gt;Wolfgang Schad (Hrsg.): *Goetheanistische Naturwissenschaft, Band 3: Zoologie*, Stuttgart 1983, Seite 31. Siehe auch ders.: *Säugetiere und Mensch*, Stuttgart 2012, 1255 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Naopak v břišním článku hmyzu zcela chybí organizace končetin, která u člověka náleží k metabolickému pólu. Končetiny dosahují nejvyšší úrovně utváření ve třech párech noh (u pavoukovců čtyřech) a dvou párech křídel v oblasti hrudníku a zasahují až do hlavové organizace, například v pohyblivých, k periferii orientovaných tykadlech a ve vysoce diferencovaných kousacích a sacích nástrojích. To, co fyziologicky u obratlovců a v nejvyšší míře u člověka tvoří rytmický systém s plicním dýcháním a srdeční funkcí, v hrudníku hmyzu zcela chybí. Centrum hřbetně probíhajícího cévního systému leží v abdómenu. Dýchání probíhá otvory v kůži, rozmístěnými po celém těle, na něž navazuje trubicový systém tracheí. Rytmický systém se zcela redukuje na pohyb křídel a článkovaných nohou. V oblasti hrudníku si nevyvinul žádné vlastní rytmické orgánové systémy jako „skutečné&quot;plíce nebo „skutečné&quot; srdce.<br /> <br /> Hmyz se živí — ať jde o mšici, vosu, včelu nebo motýla — přednostně látkami, které jsou samy výsledkem tepelných procesů v rostlině: asimilačními šťávami, šťávou obsahující cukr — med z ní teprve vzniká trávicím traktem včely — z nektárií listů a květů, z pylu a pryskyřic. Ve výstavbě svého těla pokračuje v tepelně-kvetebním procesu, jímž růst rostliny končí. Tentýž druh duševně-astrálních sil, které z kosmu se slunečním světlem přitékají k rostlinám, dotýkají se jich zvenčí ve stonku, listu a květu a tvarují je — právě tyto síly se v hmyzu navštěvujícím květy zvnitřnily a zhustily do jeho duševního bytí, každý druh po svém způsobu. Jak jinak lze pochopit, že na jedné straně mnohé květy jsou utvořeny jakoby přesně pro návštěvu a opylení určitých druhů hmyzu, například květ jetele ve vztahu k {{SE|124}}<br /> <br /> čmelákům; na druhé straně mnohé druhy hmyzu mají v sestavě svého těla, zejména v ústrojích, organizaci uzpůsobenou k návštěvě specificky utvářených květů. Nazírání se nabízí organická jednota rostliny a hmyzu vyššího řádu. Podíváme-li se na orchidejové květy, například na květ čmelákovce mužského. Jeho květ působí jako hmyz, který ještě nepřišel k samostatnému životu. Právem proto Rudolf Steiner říká, že motýl je osvobozeným květem a květ je zajatým motýlem.&lt;ref&gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', Vortrag vom 26. Oktober 1923, GA 230, Dornach 1993, S. 73. Siehe auch: Hans-Christian Zehnter (Hrsg.) ''Warum singen Vögel?'', Zürich 2018, 240 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Co je v říši hmyzu všudypřítomné a ve vysoké míře zažitelné u zástupců tvořících státy, je v duševním skrytě vládnoucí moudrost, která se projevuje ve vysoce specializované, nástrojové tělesné stavbě — především však v dělné, vztahy vytvářející činnosti dávání a přijímání, jako například v úlu nebo mraveništi. V oněch dvou posledních případech nejsou závislí jen na vnější teplotě, nýbrž vytvářejí si teplo sami — například včely intenzivním pohybem v zimním chumáči, nebo termiti samovzněcováním stlačených čerstvých listů, trávy atd. k vyhřátí líhniště ve svých zemních stavbách. Co se u teplokrevných živočichů daruje jako instinktivní, duševní vnitřní život, u hmyzu se to vyvrací ven v dokonalou zručnost — například pavouk a jeho síť, včela a její plástev, vosa a její hnízdo.<br /> <br /> Stejně jako pro zmíněné skupiny živočichů žijících v půdě, vodě a vzduchu musí zemědělec na svém katastru vytvořit domov pro rozmanitý hmyzí život. Ten nalézá oporu v rovně rozmanité rostlinné přírodě. Žádný strom, žádný keř, žádná tráva ani bylina, jež by neposkytovaly larvám, housenám, popřípadě žravým lakvám určitých druhů hmyzu výživný základ. Housenky motýlů mají svého vždy specifického hostitele: otakárek fenyklový (*Papilio Machaon*) kopytníkovité, jako kopr, kmín, mrkev; babočka paví oko (*Vanessa Jo*), admirál (*Vanessa Atlanta*) a babočka kopřivová (*Vanessa Urticae*) — kopřivu; bělásek zelný (*Pieris brassicae*) druhy zelí atd. Mnohé nesou své jméno podle hostitelské rostliny, například hálkotvorka pšeničná (*Cecidomya tritice*) atd. Jakkoli jsou v tomto juvenilním stadiu vázány na určitou hostitelskou rostlinu, tak jako dospělý hmyz se jim otevírá {{SE|125}}<br /> <br /> ausgebildete Imago vylétá do široka a nachází bohatou nabídku potravy na kvetoucích lánech.<br /> <br /> Již těchto několik příkladů ukazuje, jak velkou pozornost a péči musí zemědělec věnovat vedle svých kulturních rostlin divoké rostlinné přírodě. Tím dbá o rovnováhu a vyváženost hmyzích druhů svého hospodářství. Musí usilovat o to, aby od jara až do podzimu kvetoucí rostliny oživovaly krajinu — ať již péčí o luční a cestní meze, svahy atd., anebo bohatě členěnou fruktfolge zakládáním kvetoucích pruhů v polních kulturách atd.<br /> <br /> Obrovské zesílení hmyzího života poskytuje bohatá tvarová rozmanitost divokých dřevin v živých plotech, především však ve vysokostmenných sadech. Padesát až šedesát let starý jabloň vysokostmen hostí ve kmeni, větvích, listech a květech přes 1000 druhů hmyzu.&lt;ref&gt;Hans Steiner: «Die Lebensgemeinschaft des Apfelbaums», ''Der Obstbau'' Nr. 3–5, 1958.&lt;/ref&gt; Taková rozložitá koruny stromu nebo druhově bohatý živý plot představuje nakupení astrální substance: «Z toho, co jakožto Astrálnem prosycené proniká stromy, žije a tká dospělý hmyz.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999, S. 183/84.&lt;/ref&gt; Nejvíce ze všeho je to hmyzí svět, který svou astrálně-duševní bytostí zprostředkovává k étericky-živému rostlinného světa. Bere od rostlin svou potravu a jako protidárek je opyluje, nebo je chrání před náhlým masovým výskytem škodlivého hmyzu, například parazitováním kolonií mšic lumčíky.<br /> <br /> Bytostí tepla par excellence mezi hmyzem je včelí lid, jehož chov je doložen od pátého tisíciletí před Kristem.&lt;ref&gt;Norbert Bennecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 2000, 470 S.&lt;/ref&gt; Ze svého úlu na zahradě a z ovocného lemu hospodářství oblétají polní katastr a přinášejí hospodářství svou sklizeň, tak jako zemědělec přináší svou ze zemědělských plodin.<br /> <br /> Druhy hmyzu mají vysoce specifickou, často krajně specializovanou tělesnou formaci, podle toho, jaká kvalita jednostranného duševního v nich ztuhlá. Tato jednostrannost nachází svůj doplněk v elementárních bytostech nadsmyslově účinných v živlu tepla, «ohně», totiž v *Salamandrech*.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 3. November 1923.&lt;/ref&gt; Jsou to oni, kdo v říši hmyzu tvoří dokonalost hraniční s divem — dokonalost souvztažnosti tělesné formace a instinktivně-inteligentních vzorců chování. {{SE|126}}<br /> <br /> Elementární bytosti tepla jsou to, které například v případě motýlů uskutečňují úplnou metamorfózu skrze všechny «živly», od vajíčka přes housenku, kuklu až k imagu. Duchovně prostupují duševní, jež je v tak vysoké míře ztuhlé do trojčlenné tělesné formace hmyzu. Vytvářejí vztahy přírodních říší navzájem a tak i k člověku, například ve vztahu pastýře k jeho ovcím, včelaře k jeho včelám. V bzučení a hučení hmyzu v teple slunečných dní, na jaře kolem kvetoucích živých plotů, ovocných stromů, lip, se stávají proživatelnými nálady, jež dávají tušit působení těchto elementárních bytostí ohně. Jsou přítomny a účinné všude tam, kde zemědělec tvoří hmyzu, fyzickému korelátu elementárních bytostí tepla, životní prostory.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Haustiere_–_Organe_im_Hof-_und_Landschaftsorganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Domácí zvířata — orgány v organismu statku a krajiny ====<br /> <br /> K domácím zvířatům náležejí především zástupci z říše savců: pes, kočka, prase, kůň, z řádu přežvýkavců: ovce, koza, skot, z říše ptáků: slepice, kachna, husa a holub, a z říše hmyzu: bourec morušový, včela ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|Obrázek 9]], S. 115). Liší se od svých volně žijících druhů z hlediska čtyř stupňů bytí:<br /> <br /> '''1. Z hlediska duchovně-bytostného:'''<br /> <br /> Stejně jako všichni živočichové, ani domácí zvířata nemají inkarnované Já, jež by jim, tak jako člověku, propůjčovalo sebevědomí a tím i moc ke svobodnému sebeurčení. Zvířata stojí pod vedením skupinových duší.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Natur- und Geistwesen – ihr Wirken in unserer sichtbaren Welt'', Vortrag vom 2. Februar 1908, vormittags, GA 98, Dornach 1996.&lt;/ref&gt; Jednotlivá zvířata jsou od těchto skupinových duší «odlištelna» — přirozeností celé skupinové duše do nich vtisklá, jsou jejím fyzicko-tělním obrazem. V divoké přírodě jsou tyto duševní vlastnosti evolučně ztuhlé do tělesné formace v podobě chování: ve fyzickém se projevují jako instinkt, v étericky-živém jako pud a v duševním jako zákon. Při domestikaci se člověk kdysi postavil po bok skupinové duše zvířat, jež vládne v nadsmyslovém, a převzal na Zemi v posvátném vztahu člověka a zvířete (abelovský proud) odpovědnost a péči. {{SE|127}}<br /> <br /> Jako skupinové či druhové duše zvířat označuje Rudolf Steiner&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Hereinwirken geistiger Wesenheiten in den Menschen'', GA 102, Dornach 2001, Vorträge vom 16. Mai 1908, 1. Juni 1908, 4. Juni 1908.&lt;/ref&gt; duchovní bytosti, jež jsou srovnatelné s Já člověka a které jednotlivá zvířata příslušejících živočišných druhů jaksi dirigují zvenčí. Skupinová duše vede a působí skrze krev — člověk však skrze svůj «chov», způsobem, jímž se vnitřně i vnějšně k zvířeti chová: zvíře «drží», jinak by padlo. Kdysi je pozvedl z jeho přirozeného, skupinovou duší vedeného tvorstva, zadržel je na stupni ještě zvýšené embryonální obraznosti a zachoval mu tak skrze všechny následující generace jistou míru mladistvosti. Tím vzal vývoj domácích zvířat skrze člověka jiný směr. Ten se tak říkajíc, ještě před pádem do divoké přírody, předčasně odchyluje. U volně žijící fauny jsou druhy morfologicky i fyziologicky evolučně dozrály do svého konečného stadia. Vlk například, jenž platí za praotce psů, ztratil evolučně vzato svou mladistvost. Je vlkem — již není plasticky tvárný, tak jako v dobách vrcholu své evoluce v ''terciéru'' (Atlantida). Jeho chování je ryze projekcí jeho skupinové duše do pozemské formy bytí. Naproti tomu pes, jako domácí zvířata vůbec, vystupuje takřka výbušně a s velkou tvárností v nepřeberném množství plemen. Tato mnohotvárnost je dílem lidstva, které v poatlantských dobách (''holocén'') se dále uvolňovalo ze sevření vlastní skupinové duševnosti a nyní samo, v duchovní mladistvosti probouzejícího se Já, se spojilo se skupinovými dušemi určitých živočišných druhů. Domácí zvířata tedy nevzešla pouhou selekcí jako genetický produkt z evolučního výsledku nějakého kmenového druhu; je spíše nabíledni předpokládat, že svůj původ vděčí zvláštní duševně-duchovní povaze raného lidstva, jež k druhovým duším zvířat stálo ještě v snové blízkosti.<br /> <br /> V domestikaci lze spatřovat krok k vyrovnání oné viny, kterou na sebe lidstvo nevině-vinně vzalo, tím že na své cestě evolucí vyčlenilo říši zvířat ze sebe a zanechalo ji za sebou. Domácí zvíře si výchovou člověka zachovalo svou tvárnost. Podřídilo se služebně vůli člověka, která je vede, a přitom natolik emancipovalo duši i tělo od divoké přírody, že do vší budoucnosti toto lidské vedení — «chov» — potřebuje; nemůže klesnout zpět do téhož stavu, {{SE|128}}<br /> <br /> zatímco divoký příslušník druhu tento stav přijal. Bez péče člověka zůstává bez vůdce a může jen zdivočet, jako dingové (zdivočelí psi) v Austrálii. Na místo evolučního vychovávání zvířat pod vedením mystérií ve starých vysokých kulturách nastoupil dnešní chov zvířat. Ten optimalizuje a využívá určité dědičné vlastnosti a dělá z domácího nebo kulturního zvířete pouhé užitkové zvíře, objekt masové produkce. Tomuto vývoji, jenž ve zvířeti vidí jen bezbytostný, materiální objekt libovolně manipulovatelný skrze jeho geny, lze čelit jen tehdy, usiluje-li se o pravé pochopení bytostné povahy různých druhů domácích zvířat. Jaká moudrost například promlouvá z nazírání a ze živého zacházení s krávou, koněm, včelou atd.? Vnímání jejich zjevného obrazu v kontextu jejich životního a činnostního prostoru, jejich faunistických vzájemných závislostí a podnětů z duchovně-vědeckého bádání probouzí pocity a ideje, které duchovně-morálnímu jednání otevírají nové, evolučně vedené cesty šlechtění a výchovy. Tyto budoucí cesty vyslovuje Christian Morgenstern (1871–1914) větou: „Celé věky lásky jsou nutné, aby se zvířatům odplatily jejich služby a zásluhy vůči nám.&quot;&lt;ref&gt;Christian Morgenstern: ''Wer vom Ziel nichts weiß'', Aphorismen, Piper, München 1964, S. 89.&lt;/ref&gt; K tomuto cíli je třeba navázat na to, co je na třech následujících stupních bytí evolučně vloženo jako vloha.<br /> <br /> **2. Z hlediska seinsstufe seelischen (Astralleib):**<br /> <br /> Domácí zvíře neopouští člověka, důvěřivě vyhledává jeho blízkost, otevírá se mu duševně a v naplnění této otevřenosti očekávavě hledá protidar péče a pozornosti. Jak hluboko se způsob přístupu domácímu zvířeti vtiskuje, jak silně se v něm obarví lidské svéráznosti, ukazuje rčení: „Jaký pán, takový krám.&quot; Tato duševní otevřenost až po jakési individuálně oddané chování — ve srovnání s divokou výchozí formou — klade dnes na člověka netušeně velkou zodpovědnost. Neboť duší otevřené očekávání domácích zvířat se nenaplní pouhou citovou pozorností, nýbrž teprve tehdy, když tato pozornost dává podnět k sebezačátečnější bytostné poznávání. Domácí zvíře nečeká od vedení člověkem žádnou sobeckou, citovou pozornost ve smyslu mentality mazlíčka, tím méně bezdušné využívání, nýbrž poznání jeho bytostné povahy, které mu v činech lásky dá,<br /> <br /> co skupinová duše sama nemůže dát ani nyní ani v budoucnosti. V tomto smyslu se zodpovědnost, se ideál budoucího šlechtění stávají teprve skutečnými. {{SE|129}}<br /> <br /> Dalším znakem duchovního vtiskování, sahajícím až do genomu, je zpravidla velká šíře ras domácích zvířat, na jejichž povahu bytosti by šlechtění mělo znovu navazovat. Zvláštním výrazem seelischen je rozmanitá kresba a zbarvení srsti nebo peří. Duševní rozrůzněnost nitra si v něm tvoří obraz navenek. Každá rasa domácích zvířat se tak jeví nezaměnitelně ve svém „astrálním šatu&quot;.<br /> <br /> **3. Z hlediska seinsstufe živého (Ätherleib):**<br /> <br /> U všech domácích zvířat — s výjimkou psů a koček — je nerven-smyslový pól redukován ve prospěch polu látkové výměny nebo pohybového aparátu. Pomysleme na ohromné metabolické výkony dojnic, prasat, koně zapřaženého před pluh a tak dále. Duševní otevřenost udržuje organické procesy životního těla se zvláštním důrazem na rytmické — každé po svém — tvárné a pohyblivé. Tak se domácí zvířata emancipovala od svých divokých protějšků jak dřívější pohlavní dospělostí a vyšší plodností, tak i reprodukčním cyklem a výměnou srsti nezávislými na ročním koloběhu.<br /> <br /> **4. Z hlediska seinsstufe fyzického (physischer Leib):**<br /> <br /> Duševní otevřenost zajišťuje trvalou tvárnost v životních procesech a ty zas plastizují fyzickou organizaci — nejnázorněji například ve stavbě kostry, která v největší variabilitě zachovává juvenilní formy. Nejnápadnějším znakem je zde zkrácení obličejového skeletu a hladší lebeční kosti, a to i u dospělých zvířat. To je bytostný znak mláďat. Mnoho ras přežvýkavců nese každá svůj specifický tvar rohů. Mozek skotu a prasat je objemem až o 30 % menší než u divokých příbuzných — o to silněji je ovšem vyvinutá páteřní mícha a sympatický nervový systém, který řídí látkovou výměnu. Zmenšení mozku se týká především předního mozku a znamená tím snížení smyslových výkonů zaměřených ven. Pro domácí zvířata platí obecně mimořádně velká šíře proměnlivosti tělesné stavby ras v rámci jednoho druhu — velcí nebo malí, zavalití nebo protáhlí, silní nebo štíhlí, dlouho- nebo krátkohubí atd. {{SE|130}}<br /> <br /> Druhy domácích zvířat jsou kulturním dědictvím lidstva z raných naceledních vyspělých kultur. Novějšími šlechtitelskými metodami se pohled na toto kulturní dědictví zužuje místy zcela na předem dané Genom jakož i na zaměnitelnost jeho genů u různých druhů domácích zvířat. Šlechtitelské cíle jsou libovolně směrovány k jednostranným výkonnostním maximalizacím na úkor pohody zvířat. Tento technologický způsob přístupu zaclání výhled na umělecký záměr, který z domácího zvířete teprve učinil to, čím je. V následujícím textu bude pojednáno o umělecko-šlechtitelském přístupu, který charakterizuje řadu domácích zvířat, učinil je člověku služebnými a dovolil jim stát se orgány hofového nebo vesnického organismu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Honigbiene&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Včela medonosná ====<br /> <br /> Obecně se s včelou (*Apis mellifera*) setkáváme jako s jednotlivcem při návštěvě květu, kde saje nektar, opyluje květy a sbírá pyl do košíčků na zadních nohách. Tato berouc-a-dáváuci činnost se odehrává na periferii jejího životního prostoru. Polárně k tomu nalézá toto jednotlivé stvoření své centrum v úlu, kde se s tisíci dalšími spojuje k nejčilejší aktivitě a stává se článkem veškerozahrnujícího vnitřního života — života «Biene», organismu organizujícího se ze sebe sama, s orgánové přesně se členícími činnostmi. Co jinak zůstává v orgánových funkcích organismu oku skryto, zde se pohledu otevírá dělbou práce podmíněné dění snášivé královny, masy dělnic, které samy s dělbou práce obstarávají stavbu plástů, péči o plod, krmení královny, samočistění, přínos potravy a zásobování, jakož i trubců, kteří oplodňují královnu při jejím slunečním snubním letu. Každá z těchto časoprostorově jemně sladěných činností vzbuzuje dojem nezištné oběti. V teple, které včely v úlu vlastní činností udržují přibližně na 35 °C, vytvářejí inkarnační médium pro skupinovou duši: včelař hovoří o «Biene» — přírodně vznikajícím sociálním organismu, který předjímá nezištné chování, jež si lidé v budoucnosti musejí teprve osvojit v sociálním soužití ze síly Já.<br /> <br /> Včela medonosná potřebuje člověka, «otce včel». Ten stojí skupinové duši, «Biene», po boku. Stará se o její příbytek, {{SE|131}}<br /> <br /> Košík nebo úl, v němž se společenstvo může uzavřít před světem. Úl je zařízen tak, aby se v něm mohlo pod dohledem a vedoucí rukou včelaře odehrávat dělbou práce podmíněný život včel. A přijde-li k rojení, postará se o to, aby včelí společenstvo nezmizelo do divočiny a nakonec do svého zániku, nýbrž aby byl roj chycen a byla mu přidělena nová příbytek. Stará se dále o to, aby včelín nebo jednotlivé úly stály v blízkosti statku tam, kde lze od jara do podzimu nalézt kvetoucí rostliny v polích a kde lze přes zimu pravidelně sledovat blaho roje a provádět odpovídající ošetření.<br /> <br /> Včelí společenstvo žije uzavřeno v duševním prostoru, v němž si nepřeje být rušeno zvenčí. Neruší je jediné ten člověk, který do sebe vsál moudré konání a bytostnou povahu včelího společenstva a z tohoto pramene s uctivostí, rozvážností a klidem vykonává svou prací ke kumštu povýšenou práci na včelím společenstvu. Tento duševní prostor se polarizuje v hlavovité centrum — roj — a v obkruh, který je navenek ohraničen mořem květů, jež obletují dělnice a z něhož se, naloženy medem a pylem, vracejí do středu — děj srovnatelný s krevním oběhem. Co do roje zanášejí, to sdílejí s člověkem: med jako potravu, vosk, propolis a jed k rozmanitým, mimo jiné léčebným účelům. Jsou s odpovídajícím počtem společenstev nezbytnými duševními orgány hofového organismu, jež ve své činnosti vetávají duchovní, působící v teple, do gemarkace jiným způsobem, než to činí zemědělec, když skrze svou práci ichgewollt vmýšlí své myšlenky do celku statku.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hausgeflügel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Domácí drůbež ====<br /> <br /> Ještě v 50. a 60. letech 20. století to byly slepice, kachny, husy, holubi, kteří dodávali hofovému životu zvláštní zabarvení a svým chováním vlastní rytmus. Pokud jde o slepice, začínal například denní průběh při východu slunce pronikavým budíčkem pro {{SE|132}}<br /> <br /> Člověk a zvíře, kohoutovu kikirikí. Vystoupil jako první, krk a hlava svisle vztyčeny, zobák dokořán otevřen, ocasní pera zvednutá a rozevřená — pohled, jako by chtěl celé své nitro vykokrhat do nastávajícího dne. Hejno slepiček ho následovalo z noční tiše stáje do kurníku nebo ve volném výběhu do dvora, na otevřené humno, na hnojiště; škrábajíce a zobajíce se rozptylují za potravou. Zanedlouho se z kurníku ozval první kdákot slepice, jímž oznamovala své štěstí z kladení vejce. Zpravidla odpoledne přišla prašná lázeň s čistěním peří a dál škrábání, drápání a zobání semen, larev, červů, hmyzu, trávy a zrníček písku. Se setměním se hejno znovu sešlo ve stáji a hustě namačkáno se posadilo na hřady. Podobně se přirozeně odehrával život kachen, hus, krůt a holubů; jejich vztažným bodem byl dvůr s chráněnou stájí a lidé, kteří se o ně starali.<br /> <br /> Slepice a krůty jsou spjaty se zemí, kachny a husy milují blízkost vody a pasou se přednostně na břehových travnatých plochách. Jako tyto pendlují mezi vodou a zemí, tak holubi mezi vzduchem a zemí; jejich pohybový prostor se rozšiřuje v převážně krátkých letech ze stromu na strom daleko do polní krajiny; k odpočinku se pak znovu shluknou, v řadě usazeni na nejvyšším hřebenu střechy statku. Jejich zorné pole je tak vedle zorného pole včel nejrozsáhlejší ze všech domácích zvířat, u vodního ptactva je podstatně omezenější a u slepic se omezuje na pouhé několik metrů. Slepice vidí ostře jen na krátké vzdálenosti — slepice jí očima. Rozlišení pohybu a barevná diferenciace jejich oka je daleko lepší než u lidského oka. Jako všichni ptáci má i domácí drůbež a tedy i slepice dobrý sluch. Chybí jim vnější ucho, vchod do vnitřního ucha leží skryt pod jemným opeřením hlavy. Duševní projevy jako vábivé hlasy, zvuky vzájemného dorozumívání jako kokrhání, kdákání, šklébání kachen a hus nebo vrkání holubů se vyměňují na větší vzdálenosti. Čich je zřejmě daleko lépe vyvinut, než se ještě až do {{SE|133}}<br /> <br /> nedávno ještě v 90. letech 20. století. Naproti tomu jsou vedle oka vysoce vyvinuté hmatové orgány v zobáku obvykle rozhodující pro výběr potravy a její zrnitost.<br /> <br /> Trávení probíhá právě tak rychle jako u divokého ptactva. Vysoce koncentrovaná potrava se dostává nerozmělněná do volového vaku; odtud do žláznatého a dále do svalnatého žaludku, kde se rozemílá. Po rychlém průchodu střevem a tlustým střevem se zastávkou ve dvou slepých střevech je vylučována společně s močí přes kloaku. Odpovídajíc výchozímu krmivu a rychlému trávení vzniká vysoce koncentrované hnojivo, bohaté na organickou hmotu i soli dusíku a fosforu — hodnotný organominerální přísadový materiál pro rostlinné komposty nebo jiná živočišná hnojiva. Solný charakter výměšků domácího ptactva odpovídá jejich výrazné hlavové čili nervově-smyslové povaze, která je ještě zvláště zdůrazněna téměř svislým postojem těchto běžců v ose hlavy, nataženého krku, hrudi a běháků. Zvláštní metabolické výkony se tedy nepřidávají, jako u přežvýkavců, do proudu trávení, nýbrž vstupují do růstu (masa) a reprodukce (vajec).<br /> <br /> Od 50. a 60. let 20. století ztratil chov drůbeže — a v čele všeho chov slepic — svou roli obohacující soulovou organizaci hospodářského organismu, odstraňující odpad a škůdce. Na jeho místo nastoupil průmyslový velkochov. Zvířata, chovaná na maximální efektivitu svých metabolických funkcí, žijí namačkána v hermeticky uzavřených, elektronicky řízených, plně klimatizovaných výrobních halách a jsou udržována zdravá po krátce odměřenou dobu svého produkčního života za použití převážně abiotických prostředků. Chov drůbeže se vyčlenil z celku zemědělského podniku. V moderním drůbežářském šlechtění a chovu prožívá drůbež jako domácí a dvorní zvíře svou kulturní smrt. Ze více než 150 plemen slepic&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; slouží dnes jen ještě jejich malý počet pro liniové, křížovecké a hybridní šlechtění. Jejich výkon, vyladěný na nejvyšší úroveň, se smršťuje na snáškové období pouhého jednoho roku.<br /> <br /> Zamyšlení nad tímto scestným vývojem vede stále více k reintegraci menších drůbežích stavů do nově se utvářejících hospodářských organismů: mobilní stáje se střídavým výběhem do otevřené polní krajiny jsou prvním krokem. Tento chov znovu navazuje vztah ke všem životním procesům {{SE|134}}<br /> <br /> hospodářského celku v průběhu roku a dovoluje slepicím, aby svůj instinktivní život uplatnily bez omezení. Kvůli dravé zvěři jsou však volnému střídání stanovišť hranice vytčeny nevyhnutelně: nezbytná je oplocení odolné před liškami! Dalším krokem, jak vést tento vývoj odpovídající domácímu zvířeti dále, je odklon od uniformní hybridní šlechtění provozované po celém světě několika málo velkými koncerny — ve prospěch šlechtění vázaného na konkrétní hospodářství. To zahrnuje regionální spolupráci šlechtitelských a chovatelských provozů, a to jak pokud jde o volbu rasy a šlechtitelské cíle, tak i ochotu spotřebitelů tuto nákladnou kulturní výkonu nést spolu s nimi.<br /> <br /> Další rozvoj domácí drůbeže je zprvu otázkou genetickou: Na jakou dědičnou vlohu z minulosti je nutné navázat? Především však jde o otázku epigenetiky — šlechtění nikoli pouze na základě vlastností již nabytých, nýbrž těch, které teprve mají být získány. Jaké podmínky musí být k tomuto poslednímu cíli vytvořeny v uspořádání hospodářského organismu — pokud jde o způsob chovu, o krmivovou základnu vlastní hospodářství, o lidskou péči a náklonnost —, aby se organismická celistvost mohla epigeneticky vtisknout do životní a fyzické organizace zvířat?<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hausschwein&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Domácí prase ====<br /> <br /> Srovnatelně jedině s vysokovýkonnými plemeny slepic bylo prase metodami moderního šlechtění, krmení a chovu přetvořeno ze svého původního způsobu života a pestrosti rasových typů na uniformní užitková plemena. Bylo kdysi převážně krajinně utvářejícím pasoucím se zvířetem, hlídaným pastýři, poté v 18. století v Anglii dovednějším zapojením asijských a jihoevropských plemen přivedeno k vyšším přírůstkům, v 19. století jako ušlechtilé domácí prase všeobecně zapojeno do rolnického hospodářství v ustájení s výběhem – dnes, počínaje druhou polovinou 20. století, je však vytrhováno ze životního celku hospodářství a produkováno ve velkochovech továrenského rázu. Cílem novějšího šlechtění bylo a je: pryč od slaniny – ke sjednocenému hybridu, raně zralému masovému praseti, jehož jatečná zralost nastává již v polovině doby dožití základních plemen. Stejně jako v moderním chovu slepic je i zde vyřazen nezbytný vztah člověk–zvíře, který je pro duševní podstatu domácího zvíře bytostně nutný, jakož i vztah ke ganzheit celého hospodářství a jeho katastru. Vypadne-li toto dvojí pouto, duševně zakrňuje prase a krajina {{SE|135}}<br /> <br /> degeneruje v beztvářnou monokulturu&lt;ref&gt;Srov. Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924.&lt;/ref&gt; a na mnohých místech v odkládací plochu pro prasečí kejdu, spojenou s rozsáhlým obtěžováním zápachem a emisemi působícími na klima. Polní katastr leží obnažen bez nálady a zohaven, jako odraz toho, co se zvířatům děje v celoživotním ustájení na betonových roštových podlahách – nelidskost bez hranic. Člověk má v rukou, zda bude v domácích zvířatech vidět pouze holý hospodářský užitek, čímž sám sebe duševně odcizí sobě samému, nebo zda nechá k dobru celého hospodářství rozvinout své duševně účinné instinkty. U domácího prasete jako všežravce jsou tyto instinkty zaměřeny na neobyčejně pestrý sortiment potravy, která je pozorně vybírána podle potřeby: tráva, seno, obilí, ovoce, zelenina, kořeny, červi, šneci, planě rostoucí byliny a léčivé rostliny, plody z volné přírody atd.&lt;ref&gt;Peter Steffen, Karl Schardax, Gernot Kürzel: ''Schweineglück, Bibel der Schweine'', Graz 2008, 392 S.&lt;/ref&gt; Prase je ve všech ohledech ideálním zpracovatelem zbytků v hospodářském organismu a vedle slepic terapeutem při likvidaci veškerého obtížného hmyzu a škůdců. Svým vysoce vyvinutým čichem, který se soustřeďuje v nosním kotouči – jakési vyhrnuté, se svrchním rtem srostlé nose – hledá svou potravu jednou na povrchu, jednou rytím pod zemí. Letně podzimní pastva na obilných strništích, vybrakovaných bramborových a polních zeleninových plochách nebo na meziplodinách vede prasata na polní lán, uspokojuje jejich pohybové nutkání, jejich neuhasitelnou zvědavost a neklade žádné meze lásce k rytí. Čenichajíce pracuje jejich žádostivá a pudová přirozenost skrze zeminu. Při pastvě se může ryjící práce poškozením travního drnu rychle stát závadou. Tato škoda zůstává v mezích, je-li k dispozici dostatek pastevní plochy s čerstvým, na bílkoviny bohatým porostem, přičemž lehké porušení drnu může být dokonce výhodou z hlediska provzdušnění a omlazení porostu. Navíc dochází k roznosu semen a tím k větší druhové rozmanitosti.&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; Na mnohých místech selhává pastevní chov z nákladových nebo pracovně-hospodářských důvodů. Místo toho vznikají z praxe systémy ustájení, které v co největší míře pestrým prostředím přihlížejí k možnosti projevovat behaviorální instinkty: skupinové uspořádání, pestrost potravy, zbytky z kuchyně a dalšího zpracování, zelená píce, krmné zbytky z kravína atd., příležitost k rytí, koulení, třením se, pohybová plocha pro pohyb, {{SE|136}}<br /> <br /> setkávání a prozkoumávání, krytý venkovní výkalistek, nastlaná místa k odpočinku, spací místa chráněná před chladem a větrem, ze všech stran uzavřená, jakož i příležitost k intenzivnímu kontaktu s ošetřujícím člověkem, např. skrze oslovení.<br /> <br /> Prasata mají smysl pro rodinu, jsou přívětivá a inteligentní, smyslově bdělá zvířata: čichový smysl ovládá jejich vnímání, utváří prožívání jejich pohody i nepohody. Živě komunikují jemným sluchem a v zvedání hlav hledí na přistupujícího člověka jasným, přímo chápavým pohledem. Přesto jsou jejich mozkové výkony oproti divokým příbuzným sníženy až o 30 %,&lt;ref&gt;Norbert Benecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 1994, 470 S.&lt;/ref&gt; tj. nervově-smyslový systém se více přesunul do míchy a sympatiků a slouží tak zvýšeným metabolickým výkonům co do plodnosti a nabývání masa a tuku.<br /> <br /> Kritická otázka, zda ztrátou smyslových výkonů zvířata hloupnou tím, jak je člověk dělá domácími, musí být za předpokladu zodpovězena záporně, že si je plně vědom své odpovědnosti vůči domácímu zvířeti. Co domácí zvíře svými metabolickými výkony člověku daruje, musí mu on dvojnásobně vrátit svým inteligentním jednáním v chovu, krmení, péči a šlechtěním, které bytost zvířete skutečně zachycuje.<br /> <br /> Funkce chrupu dělá z prasete všežravce, tedy požírače masa i rostlin. Kousá a žvýká jako člověk. I v trávicím traktu se projevuje tato dvojí funkce. Jednodutinový žaludek je relativně malý; prase proto musí přijímat potravu průběžně v malých dávkách. V dlouhém průchodu tenkým střevem a odbourávání enzymaticky snadno rozložitelných složek potravy a jejich resorpci probíhá ve slepém a tračníkovém střevě mikrobiální trávení na celulózu bohatých zbytků potravy. Prase tráví důkladně; na rozdíl od přežvýkavců odnímá potravě síly, které jako smyslově i zároveň metabolicky aktivní bytost spotřebovává pro sebe. To snižuje hnojivou sílu jeho výměšků, nikoli však jejich obsah minerálních látek. Výkaly jsou co do tvaru, barvy, konzistence a zápachu závislé na druhu potravy. Není-li zachována rovnováha žlázového a mikrobiálního trávení, např. při vysokovýkonném krmení a celoživotním ustájení na roštových podlahách, vzniká prasečí kejda, u níž {{SE|137}}<br /> <br /> se nelze divit páchnoucímu zápachu ani jednostranně pudoné hnojivé účinnosti.<br /> <br /> Umírněné přizpůsobení chovu prasat vlastní krmné základně hospodářství se stelivem, výběhem a pokud možno pastvou vytváří chudý zápachem, obsahově bohatý hnůj pevnější konzistence. Zřejmě z důvodu vnímání wesensartu prasat jako všežravců v porovnání s čistými fytofágy označovali rolníci v minulosti prasečí hnůj jako «kalten Dünger» (studený hnůj), vhodný méně pro «studená jílovitá půda» než pro «teplý písčitý půda». Ve směsi s ostatními hnojivy vznikajícími v hospodářském organismu je cenným doplňkem. Jako hnojivo nese látkově kompozičně i silově pečeť duševní povahy prasete. Co si při přehrabování země z rostlinné a živočišné potravy labužnicky vychutná čichem a v hlubokém tělesném klidu duševně prožívá, tím – jako i ostatní domácí zvířata hospodářství – provádí «kosmicko-kvalitativní analýzu»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 59.&lt;/ref&gt;. Výsledek této analýzy charakterizuje hodnotu hnojiva. Je pokaždé jiná, podle toho, zda je krmivo zboží z dovozu, nebo zda je vyprodukováno na vlastním hospodářství. Rozborem vlastního vyrobeného krmiva připravuje prase po svém způsobu hnojivo, které vstříc vychází stanovištním potřebám pro rozmnožení úrodnosti půdy.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Pferd_und_Esel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kůň a osel ====<br /> <br /> Ačkoli jsou si oba navzdory úzké příbuznosti povahou tak protichůdní, jsou oba jako jezdecká, nákladní a tažná zvířata nejvěrnějšími pomocníky člověka, doložitelnými zpět až do dob staropersské kultury, do doby čtvrtého až pátého předkřesťanského tisíciletí. Kůň nesl člověka na jeho velkých přeshraniční putovních a dobyvačných taženích, byl dopravním prostředkem z místa na místo, táhl s ním do velkých bitev; bojoval pod jeho vedením a řízením a obětoval se. Táhl pluh brázdu za brázdou a přivážel sklizeň na vysoko naložených žebřinových vozech. Nekonečné služby prokázal kůň člověku a nevyslovitelné oběti při tom přinesl. A tak i osel, stejně ochotný jako umíněný jezdecký jezdný osel a nosič nákladů sedláka a řemeslníka až po průvodce žebráka. Všechny břemena každodenního života byly vloženy na tohoto malého, tenkohohých osla; s jistým krokem {{SE|138}}<br /> <br /> nesl je přes překážky a kamení. Jak by se bylo bez osla dalo udržet sociální soužití mezi pasteveckými národy i uvnitř a mezi vesnickými společenstvími? Tak nesl na svém hřbetě toho nejmenšího a jeho tíživé břemeno a při příjezdu do Jeruzaléma na Květnou neděli nejvyšší bytost, která překonala veškerou pozemskou tíhu.<br /> <br /> Oba, kůň i osel, jsou lichokopytníci. Stojí a chodí na špičce středního prstu na noze nebo ruce. Ty jsou ukryty v kopytu, rohovém střevíci, který je nepropustný pro vnější silová záření, stejně jako kopýtka sudokopytníků a rohy přežvýkavců. Jakkoli jsou koně tělesně těžcí, pohybují se lehce, ba tanečně. Ve své kráse a eleganci jsou pohyby koně nepřekonatelné, neboť jeho duševní bytost se cele vyžívá v tělesném jazyce rytmické pohyblivosti. Ať v kroku nebo v zdrženlivém poskakování v klusu, obojí s hlavou vztyčenou, nebo v cílevědomém cvalu s nataženou hlavou a rozevřenými nozdrami, vždy nabízí obraz ušlechtilého rozvinutí sil a souměrnosti, jež se pod jezdcem plně stupňuje k vyšší harmonii. Teprve v jednotě koně a jezdce se zjevuje ušlechtilost v držení i charakteru. Jinak je tomu, když se zapřáhne do postroje a táhne pluh nebo těžký vůz, při každém kroku rytmicky zvedaje a spouštěje hlavu — tehdy probouzí obraz dokonalého odevzdání svého volního bytí výzvě a rukou vedoucí otěže člověka a službě, kterou nezištně koná pro zemi.<br /> <br /> I oslu jsou vlastní všechny chody koně. Méně ušlechtilý ve vzhledu a pohybu, jeví se spíše pokorně se skloněnou hlavou, zpravidla poslušný a odevzdaný vůči všemu, co se od něj požaduje, a pak zase vzdorný z většinou nevyzpytatelného důvodu. Ve svých kmenových oblastech na Orientu a v Africe se jeví tím ušlechtilejší, čím více je ještě vázán na starší kulturní formy vědomí a života.<br /> <br /> Kůň je ještě ve větší míře než osel vysoce učenlivý a potřebuje od narození důkladnou výchovu k rozvíjení svých talentů a po celý život k jejich uplatňování pod vedením člověka. V případě ušlechtilého arabského koně bylo například novorozené hříbě po delší dobu chováno pod střechou pasteveckého stanu v rodinném společenství. To platilo ještě ve 20. století.<br /> <br /> Tělesnost koně a osla je obrazem jejich duševního a zároveň obrazem krajiny, šíří travnaté stepi, v níž se toto duševní prožívá ve své radosti z pohybu. V souladu s tím se soustřeďuje {{SE|139}}<br /> <br /> smyslová organizace zvláště na navenek směřující, dálku zachycující smysly — zrak, sluch a čich. Výrazné, nápadně velké oči, stojící po stranách hlavy, zachycují téměř úplný zorný kruh. Jen dopředu — před a pod hlavou — je asi dva metry dlouhý slepý pruh, do nějž není vidět, stejně tak vzadu po obou stranách páteře. V hloubkové ostrosti (trojrozměrném vidění) zachycuje jen poměrně úzký zorný úhel 15 až 20 stupňů dopředu. Ve zbývajícím zorném poli se pohled zplošťuje a dozadu splývá. Právě v tom slepém pruhu vzadu sedí jezdec, vozka nebo za pluhem kráčející oráč, který jemným tahem na vodící otěž nebo přes uzdový náústek určuje chod a směr pohybu. V živé hře ušních boltců se v nejjemnějším odstínění zjevuje směr duševní pozornosti. Pro nás neslyšitelné zvuky jsou vyfiltrování z obecného hladiny hluku. Kůň vnímá především sluchem duševní rozpoložení, například jak se k němu mluví. Postavení uší, ať špičatých nebo svěšených, prozrazuje mnoho o jeho duševním cítění.<br /> <br /> Čich je mimořádně vysoce rozvinutý. Protáhlá hlava skrývá rozsáhlý systém nosních dutin, jejichž vnitřní povrchy přibližně odpovídají celkové ploše vnější kůže zvířete. Koně se přičichávají, aby se přivítali nebo poznali. Svým neobyčejně jemným čichem analyzují své okolí, při pastvě volí svou potravu, každé sebejemnější výpary i na velké vzdálenosti. Jsou to právě tyto tři smyslové schopnosti zraku, sluchu a čichu spolu s vlastností nést hlavu vztyčenou nad páteří, které dělají koně tak učenlivým, nechávají jej tak vysoce diferencovaně reagovat, že vzbuzuje přesvědčení, jako by dokázal myslet? V řecké mytologii líčí Perseův mýtus, jak se myšlení osvobodilo z krevní vázanosti těla, nositele v dávných dobách účinné jasnovidecké síly: v mytickém obraze sťal Perseus titánku Gorgo. Z krevního proudu, jenž tryská z jejího trupu, se zrodil Pegasus, okřídlený kůň. Symbolizuje tělu prosté myšlení, jehož křídla se nyní mohou volně vzepnout do světa ducha. Co se v inteligentním chování koňského těla jeví jako krevně vázané, to se v člověku z těchto pout uvolňuje a stává se svobodnou duchovně-duševní činností myšlení.<br /> <br /> Kůň a osel jsou býložravci. Ačkoli přijímají — jsou přitom nesmírně nenároční — potravu ještě bohatší na hrubou vlákninu než přežvýkavci se svým vysoce diferencovaným {{SE|140}}<br /> <br /> systémem předžaludků, mají jen složený, jednodutinový, relativně malý žaludek. Na ten navazuje dlouhé tenké střevo, které rozkládá snadno stravitelné složky potravy. Hůře stravitelná hrubá vláknina je teprve v mohutně vyvinutém slepém střevě a poté v tračníku a konečníku bakteriálně rozkládána. Tento způsob trávení odpovídá jejich způsobu žraní. Koně žerou dvakrát tak dlouho jako krávy, totiž 16 hodin denně. Jsou zvířaty dne i noci. Se svým dobrým zrakem i ve tmě nacházejí s jistým krokem i v noci svou potravu. Koně a tak skromný osel jsou vynikajícím způsobem vhodní k tomu, aby po střídání pastvy spásali rostliny, kterým se krávy vyhýbají.<br /> <br /> Radost z pohybu a síla koní a oslů se odráží v jejich silně proformovaném, stále ještě velmi vlákninovém trusu. Ten je polárně k 'chladnému prasečímu trusu' 'horlivým' hnojivem. Neustálým bakteriálním rozkladem, urychlovaným stykem s vnějším vzduchem, ohřívá se velmi rychle a byl díky této vlastnosti využíván jako podzemní vytápění a zároveň hnojivo pro raná záhony. Čerstvý koňský hnůj obsahuje poměrně dost amoniaku, jeho vůně je proto silná, ostrá a pronikavá, ale není nepříjemná.<br /> <br /> Kůň a osel se — v důsledku mechanizace pracovních postupů — do značné míry rozloučili se zemědělstvím (prozatím?). S nimi se ztratil důležitý prvek v oduševnění organismu statku, a to jak z hlediska využití krmiva a slámy, zvláštního druhu hnojiva a rytmizace pracovních procesů, tak i s ohledem na oduševnění práce, kterou konali v odevzdanosti lidskému vedení.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Hund_und_Katze&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Pes a kočka ====<br /> <br /> Oba patří k vývojové linii šelem. Svým duševním instinktivním životem obohacují duševní tělo zemědělského organismu naprosto protikladným způsobem. Pes je nejstarším z domácích zvířat, kočka patří k nejmladším; v Evropě se objevuje teprve od prvního tisíciletí př. n. l.&lt;ref&gt;Norbert Benecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 1994, 470 S.&lt;/ref&gt; Typ psa je příbuzný jeho divokým druhům, vlkovi, stejně jako typ kočky kočce divoké. Co je u psů obzvláště nápadné, je velká variabilita forem. Ta {{SE|141}}<br /> <br /> se vyskytuje již na samém počátku jejich domestikace ke konci ''třetihor'' (Atlantidy) v ''pleistocénu'' (dobách ledových), ale především pak v ''neolitu'', v prvních poatlantských dobách. Žádný z druhů domácích zvířat, které se objevily později, již nikdy této rozmanitosti forem nedosáhl.&lt;ref&gt;Tamtéž, s. 226.&lt;/ref&gt; Je nasnadě, jak již bylo dříve naznačeno, že vývoj domácích zvířat byl produktem raného lidstva. To bylo schopno na základě prožívání zvířecí duše a jejího duchovního původu, skupinové duše, zadržet ji v jejím tělesném utváření na embryonálnějším stupni a poskytnout tak tvarotvornému typu nepřeberné množství různých výrazových možností. Čím mladší jsou druhy domácích zvířat, čím více lidé vyměňovali svou instinktivní duchovní bezprostřednost za probouzení k sebevědomí, tím chudší na variace se stává vzhled domácích zvířat. Pokud v době starého Říma rozmanitost forem opět vzrostla (trpasličí plemena psů), je to již důsledek cíleného šlechtitelského výběru ve smyslu křížení a selekce. Jak velmi byla od počátků až po staroegyptskou kulturu domestikace psa a kočky – a tedy i ostatních druhů domácích zvířat – nikoli primárně otázkou účelné využitelnosti, nýbrž jak byla užitečnost neoddělitelně spjata s instinktivním, intimně-sakrálním cítěním, vyplývá jednak z pohřební kultury sjednocující člověka a psa, jednak z úcty, kterou lidé prokazovali kočkám a božské bytosti, jež v nich přebývala, což byl kult, který kulminoval ke konci staroegyptské kultury.&lt;ref&gt;Tamtéž, s. 348.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Zvířecí duševní dispozice psa a kočky se od sebe značně liší. Ještě více než kůň podřídil pes svou duševní instinktivní bytost, souhrn svých schopností, vedení člověka, což neplatí pro kočku. Dobře vychovaný pes poslechne na každé zavolání nebo písknutí. Svým pohybovým pudem se rozmáchle dere do dálky, jako lovecký pes, který svým čichem sleduje stopu, u ulovené zvěře hlásí nebo ji aportuje, jako ovčácký pes, který žene ovce nebo dobytek nebo drží stádo pohromadě. Vždy po vykonaném činu se vrací, sedá si na zadní, vrtí ocasem, zvedá hlavu nataženou vzhůru, hledí na svého pána věrně oddaně v očekávání dalšího povelu. Stejně pozorně a oddaně se chová jako hlídací pes domu a dvora, jako doprovodný a vodicí pes, např. slepecký, jako stopovací pes, který neomylně vyčmuchává i ty nejmenší pachové stopy, nebo jako {{SE|142}}<br /> <br /> saňový pes, který táhne těžká břemena sněhem a ledem. Každá z těchto schopností si vytváří tělo, které jí odpovídá: velké a silné, štíhlé a rychlé, malé a obratné atd. Tato tělesně duševní tvárnost v téměř každé myslitelné tělesné formě a s příslušným chováním po psím způsobu propadá již od dob římských emocionalitě člověka a zvrhává se v chov luxusních, trpasličích a pokojových psíků.<br /> <br /> Bytostný projev kočky domácí je zcela jiný. Zdá se, že evolučně upadla hlouběji do divokosti. Žije jakoby dva životy. V jednom se vyžívá stranou člověka, aktivní v noci, jako její divocí příbuzní. S napětím všech smyslů následuje své lovecké instinkty, plíží se svými cestami, číhá na kořist a zmocňuje se jí mohutným skokem. Hlodavci, jako myši a krysy, jsou její preferovanou potravou, bohužel také ptáci, jako ti, co hnízdí na zemi, v nízkých větvích, nebo vlaštovky, které ve dne létají příliš nízko nad zemí a které si ležérně rychle vystřelenou tlapkou zajistí jako jistou kořist. Svůj druhý život tráví tím, že vyhledává domácnost člověka jako své místo ke spánku, předouc se lísá ke členům rodiny, hravě těší děti a tímto způsobem se doporučuje další péči o potravu. Pak v noci opět nastává odchod do druhého života. A opět je to emocionalita člověka, která, scestně vedena, činí z kočky pouhé domácí a mazlivé zvíře.<br /> <br /> U psa je to vynikající, každou nuanci rozlišující čich, který uvádí v činnost tělo i duši, u kočky zrak specializovaný na noční vidění, které vtiskují zemědělskému organismu zvláštní kvalitu, uspořádávající princip: Pes, který v noci na stráži štěká, který doprovází sedláka s nosem u země a sleduje stopu přes pole, louky a pastviny, nebo který na pokyn pastýře obíhá stádo ovcí a drží je na jemu určené pastvině, je v jemu stanovených mezích vykonávajícím orgánem člověka. Kočka jím v tomto smyslu není. Zůstává nepozorována na svých nočních toulkách po dvoře a katastru, stanovuje si vlastní míru v hubení škodlivých hlodavců a přitom si vystačí sama.<br /> <br /> Zemědělskému organismu nejsou vítány výměšky psa a kočky – jsou páchnoucí, ale nejsou významné –, nýbrž jejich přínosem je uspořádávající strážní funkce. Bohužel pes a kočka tuto funkci jako člověkem vedení spolutvůrci oduševnělého přírodního celku z velké části ztratili. Jako domácí, {{SE|143}}<br /> <br /> společenská a luxusní zvířata se z velké části odcizila duševnímu tělu zemědělského organismu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Schaf_und_Ziege&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Ovce a koza ====<br /> <br /> Jako takzvaní «malí přežvýkavci» patří ovce a kozy po psech k nejstarším z našich domácích zvířat. Přestože jsou si blízce příbuzní, výrazně se liší temperamentem, pohyblivostí a v různé míře i skromností. Jako všichni přežvýkavci vystupují jako rohaté sudokopytníky z hlediska kmenové historie teprve na konci řady savců. Ba co více, tvarová rozmanitost divokých a pozdějších kulturních forem ovcím a kozám podobných druhů se rozvinula teprve v přechodu mladšího terciéru do dob ledových (pleistocén) a v nich samotných až do současnosti (''holocén'')&lt;ref&gt;Bernhard Grzimek: ''Grzimeks Tierleben, Enzyklopädie des Tierreichs'', Band 13, Säugetiere 4, München 1971, S. 470.&lt;/ref&gt; — tedy v dobách, v nichž člověk vstoupil mezi zvířata a z hlediska svého kosmicky utvářeného, instinktivně-duchu blízkého vědomí navázal s nimi magicko-kultický vztah, jenž nacházel výraz ve způsobu lovu se zřetelem na potravu a oděv a ve zvířecí oběti.<br /> <br /> Není tedy oprávněná otázka, zda nomadizující člověk, vpletený do vladaření přírodních sil, se nepodílel na této přeci jen velmi mladé diferenciaci forem? Nekazují na tuto myslitelnou možnost mýty národů, například zvířecí oběť Abelova nebo jeskynní kresby sahající do dob ledových (''pleistocén''), mimo jiné v Sahaře, a mnohé další? Nejsou tyto všechny výrazem magicko-kultického vztahu člověka a zvířete atlantské doby, pozdního kenozoika? A nevykonala se pak později, v druhé epoše poatlantského věku (''holocén'') ze zarathuštrovských mystérií, v jakési opakovaci na vyšším stupni, domestikace?<br /> <br /> Ovce a kozy, vybavené všemi znaky svého domáctví, se objevují od konce devátého tisíciletí př. Kr. v horských oblastech jihozápadní Asie. U ovcí jsou to tyto znaky: tvarově menší než divoká forma, vysoká variabilita tělesné velikosti, žádná sezónní proměna srsti, její proměna v nepřetržitě rostoucí vlněné rouno, živé zbarvení a vzorování. Podobnou rozmanitost zevního obrazu vykazují kozy, až po srst proměněnou v vlnu u koz angorských a kašmírských.&lt;ref&gt;Norbert Benecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 1994, S. 247.&lt;/ref&gt; {{SE|144}}<br /> <br /> Ovce a ještě více kozy jsou neobyčejně skromné. Jejich potravou jsou trávy, byliny, listy a výhonky. Kozy jsou přitom vysoce přizpůsobivé aromatické, na celulózu bohaté a slané nabídce potravy v extrémních geografických zónách, například v horských polohách a polopouštích. Přepásání těch posledně jmenovaných vede rychle k postupující dezertifikaci. Prostřednictvím rozmanitých darů obou malých přežvýkavců — vlny, masa, mléka, srsti, kožešiny, kůží a rohů — se stali velkými průvodci člověka v kultuře. Stáli v uzavřených stádech pod ochranou pasteveckých národů, jaksi jako základ jejich existence, a v mnohých venkovských sídlech se stali „krávou malého člověka&quot;. Těsný vztah ovce k prostředí a k člověku vedl celosvětově k velké rasové rozmanitosti, od středověku v Evropě k vytváření krajových odrůd, v novověku k liniovému šlechtění masných, vlnových a mléčných plemen. Šlechtění bílé vlnové ovce (merino) se uskutečnilo ve Španělsku. Ta dnes, v mnoha případech s příkrží krajových odrůd, dosáhla největšího rozšíření na celém světě.<br /> <br /> V Evropě přetrvává pastevectví pod vedením potulného pastuchy v zbytcích dodnes. Hospodářsky lze toto zachovat jen tím, že se ovčí stáda přednostně nasazují v chráněných krajinných oblastech pro péči o krajinu. Nejsilněji klesá chov koz. 95 % všech domácích koz slouží samozásobení v malorolnicky strukturovaném zemědělství třetího světa.<br /> <br /> Projevy podstaty ovce a kozy jsou navzájem polární. Smyslové výkony obou jsou sice podobné — nejlépe je vyvinut čich, za nímž následuje zrak a s určitým odstupem sluch. Avšak to duševní se různě projevuje v řeči těla a skrze smysly. S hlavou většinou skloněnou pod linii páteře, s mohutnějším tělem, více obrácenou k zemi a k vnitřnímu světu vlastního metabolismu, trmácivější v pohybech, projevuje se duševní bytost ovce spíše snivě, zdrženlivě. Jinak koza: živě vyskočí, přeskakuje přes pařezy a kameny, zvedá hlavu vysoko, zvědavě čichá sem i tam, šplhá na nejbližší vyvýšené stanoviště, drží pohled pozorně zaměřený do dálky. Namísto toho, aby se pasla přes rozlehlé roviny, dává přednost hornatým polohám na strmých svazích v úrovni hlavy, nebo se staví kolmo na zadní nohy, aby dosáhla na keři a stromě ještě na nejvýše dostupný list.<br /> <br /> Ovce a kozy mají rohy. Ty jsou na rozdíl od skotu u samců větší a podle plemene šroubovitě tvarované {{SE|145}}<br /> <br /> otočené nebo šavlovitě prohnuté dozadu. Vedle rohatých plemen existují bezrohá plemena, k nimž u ovcí náleží většina dnešních užitkových plemen.<br /> <br /> Při zúžení rasové rozmanitosti se šlechtění soustředí na vlnové nebo mléčné ovce, u koz na dojnice nebo masná zvířata.<br /> <br /> Malí přežvýkavci jsou stádní zvířata, ovce ještě více než kozy. Z toho důvodu jsou svou podstatou spíše krajinnými tvůrci ve velkém, méně utvářecím orgánem v jednotlivém zemědělském organismu. Dokud vesnické útvary se svými katastry ještě existovaly jako do značné míry uzavřený celek, bylo povoláním pastevce udělat ze svého ovčího stáda orgán tohoto celku: ať v pastvě na úhoru, na obecních nebo pustých plochách, při hnání přes sklizené pozemky s okopaninovými plodinami, přes příliš bujně do listu rašící ozimé osevy; nebo v pastvě bylinami bohatých cest a polních mezí na podzim jako dietetikum pro nadcházející zimní ustájení; nebo konečně v ohraničení na polích za účelem hnojení. To vše bylo zpečetěným právem a dělo se v dohodě s vesnickým společenstvím. Povolání pastevce znovu oživit — tomu jsou položeny úzké meze. Možnosti se nabízejí v péči o přírodní rezervace nebo na velkých podnicích s marginální půdou.<br /> <br /> Jinak je to s chovem mléčných ovcí a mléčných koz. Obě nejsou vázány na stádo a mohou v menších i větších stavech podstatně přispět k prohloubení duševního života zemědělského organismu. Především se malí přežvýkavci doporučují pro další rozvoj jednostranně zaměřených zahradnictví směrem k zahradnickým statkům. Zastupují tam skot ve zužitkování meziplodin k zelenému hnojení i odpadů z mnohostranné zeleninové produkce a starají se o jejich proměnu v trvale účinné hnojivo.<br /> <br /> Cestou čtyřžaludečního systému přežvýkavců podléhá rostlinná potrava jedinečně intenzivnímu trávení (viz kapitola „Skot&quot;, žvačkování v bachoru a přežvykování, strana 150 nn.). To umožňuje celulózu, tj. hrubovláknité výživné látky, rozložit a zpřístupnit pro růst, udržení a výkon (mléko, vlna, maso). V průběhu tohoto trávicího procesu dostává rostlinný výživný tok vtisknuta v sobě síly duševní organizace zvířete. Odpovídajíce bytostné povaze ovce a kozy je toto vtiskávání různé. Rozdíl nelze dostatečně odvodit z kvantitativního složení takzvaných živin hnojiva. Nikoli kvantitativní podíl {{SE|146}}<br /> <br /> Nikoliv kvantitativní podíl látek je rozhodující, nýbrž jejich kompozice skrze síly duševního těla, které vstupují do životních procesů. Wesensart sama hnojí skrze látky. Tak působí ovčí hnůj mírněji, harmonizujícím a strukturujícím způsobem na životní procesy, jež se ve vegetativní oblasti zhušťují k potravní plodině, například u listové zeleniny. Kozí hnůj naproti tomu působí žhavěji a — jak lze z bytostné povahy kozy předpokládat — povzbudivěji na růstový impuls v ose kořen–stonek–květ.<br /> <br /> Příspěvek ovce k oduševnění krajiny se stává prožitkem, táhne-li pastýř se svým ovčím stádem na podzim přes katastr statku a odtud dál skrze okolní kulturní krajinu: pastýř s holí kráčí v čele, stádo v těsném houfu za ním; nebo stojí uprostřed pole a ovce se na všechny strany kolem něj rozebírají za potravou. Tato scenérie probouzí náladu hlubokého míru, jenž se prostírá nad krajinou — obraz dokonalého klidu a pohybu zároveň. Takové ovčí stádo táhnoucí přes pole, od katastru ke katastru, jehož každý záchvěv bytí se soustřeďuje ve vědomí pastýře a je odtud řízen, zakládá vztahy, jimiž se jednotlivé zemědělské organismy uzavírají do vyšší jednoty kulturní krajiny. Oproti ovcím jsou kozy méně stádními zvířaty. Mají více vlastní vůle. Jsou chovány v omezeném rozsahu pro produkci mléka a masa a — zčásti jako náhrada za skot — prokáží v kánonu všech domácích zvířat cenné služby při utváření duševního těla zemědělského organismu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Rind&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Skot ====<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Herkunft_und_Mythos&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Původ a mýtus =====<br /> <br /> Podle obecně přijímaného názoru pochází skot (Bos taurus) od pratura nebo zubra (Bos primigenius). «Moderní zoologický výzkum domácích zvířat považuje dnes s jistotou jen jedno divoké hovězí zvíře, praura nebo zubra, za jedinou divokou výchozí formu domácího skotu.»<br /> <br /> Předpokládá se, že evropská plemena skotu přišla z «úrodného půlměsíce», z přední a střední Asie. Nejstarší nálezy kostí sahají do osmého tisíciletí před Kristem, tedy do počátků {{SE|147}}<br /> <br /> staropersské kultury. Raná i všechna pozdější plemena skotu mají menší tělesnou stavbu než předpokládaná divoká forma pratura a vykazují od samého počátku vysokou variabilitu zevní podoby. Právě na příkladu pastevních zvířat — skotu, ovcí a koz, nejstarších domácích zvířat hned po psech — se může stát zřejmým, jak hluboko v temnotách zůstává odvozování od jejich divokých forem. Pohlédneme-li na mýty národů, například na oběť Ábelovu ve Starém zákoně — byl pastýřem —, stojí v popředí náboženských obětních rituálů především ovce a skot. «Kulturněhistorické dokumenty ukazují, že skot v Mezopotámii, Egyptě, Persii a Indii sloužil zpočátku výhradně kultovním účelům.» Ve staroegyptském mýtu byla v dobytčeti praobrazně uctívána nebeská bohyně Hathor, zobrazovaná jako kráva nesoucí mezi rohy sluneční kotouč. V dnešní Indii platí kráva u hindů jako odnepaměti za posvátnou. Neukazuje to spíše na to, že duchovně reálné prožívání bytostné povahy skotu — toho, co nadsmyslově tvoří skupinovou duši —, bylo kmotrem procesu domestikace?<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stellung_im_Betriebsorganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Postavení v hospodářském organismu =====<br /> <br /> Pokud jde o utváření zemědělského organismu v uzavřený celek, je skot, respektive do vyšší jednoty zformovaný stádní organismus, «královnou a králem» mezi všemi domácími zvířaty. Jistě, každé z nich přináší svůj příspěvek podle toho duševního, jež se ponořilo do tělesné formace. Bytostné povaze krávy je však vlastní universální potence. Z tohoto důvodu nelze v přísném smyslu od chovu skotu upustit. Jeho podstatný význam spočívá teprve druhotně v tom, co produkuje v podobě potravin a jiných surovin. To je vnější stránka. Tuto stránku zastupuje řada polních plodin, které tvoří podstatný základní pilíř prvovýroby v hospodářském životě. Primární výkon leží na vnitřní straně; je jím zvláštní schopnost vztahovat fyziologické funkce — přesněji řečeno bytostné články hospodářského organismu — jedny na druhé, a tím tento organismus jako celek udržovat zdravým a schopným rozvoje. Kráva — stále myšlená jako článek stádního organismu vázaného na statek — nastavuje moudrostí prostoupené míro {{SE|148}}<br /> <br /> míry, vnitřní ekonomii celého provozu z hlediska utváření svého těla a souhry svých orgánových soustav prostřednictvím své vlastní činnosti a otiskuje ji do přírodní stránky hospodářského celku.<br /> <br /> O pravém stádním organismu lze hovořit teprve tehdy, kdy se stádo v průběhu generací doplňuje z vlastního odchovu a propojilo se se stanovištními poměry až k vlastní krmivové základně hospodářství. Pro plemeníky platí zvláštní postavení: jsou v pravidelných intervalech nahrazováni otci z chovatelských podniků stejného zaměření za účelem obnovy krve stáda. Stádní organismus je nadřazen součtu jednotlivých zvířat. To se projevuje mimo jiné v souběžnosti denně rytmických způsobů chování zvířat. Ráno následují jakoby v hierarchickém pořadí vedoucí krávu na pastvinu. Tam se rozptýlí, ale nepobíhají zmatkem; pasou se a táhnou jedním směrem, přijímají potravu sedm až osm hodin denně, přerušovanou společnými fázemi přežvykování, které rovněž trvají přibližně osm hodin denně. I chůze k napajadlu, přestávky v odpočinku a vydávání mléka podléhají přísnému rytmu ovládajícímu celé stádo. Všechna opatření v chovu, krmení, péči a plemenitbě by měla sloužit posílení tohoto stádně-rytmického dění. Čím je toto dění vyvinutější, tím je stádo zdravější.<br /> <br /> Metody, které jsou základem dnes celosvětově praktikovaného velkochovu — krmení siláží a snadno stravitelnými koncentráty z celého světa, celoroční ustájení na betonových roštových podlahách, praxe odrohovávání a šlechtění na maximální výkon, vše stlačeno do výrazně zkrácené délky života a podobně — oslabují krávy. Znamená to ztrátu schopnosti vytvořit vlastní uzavřený duševní tělesný článek. Dojnice jsou již v mládí vyčerpány a zpravidla po 4,5 letech, tj. po dvou «násilných» laktacích, za hranicí použitelnosti.<br /> <br /> Rozsah chovu skotu se řídí velikostí podniku, jeho přírodními předpoklady s ohledem na klimatické a půdní podmínky, a tím i potřebami hnojení, jakož i — ve stupních — intenzitou hospodaření. Rozhodující je přitom vlastní krmivová základna hospodářství, která zahrnuje dostupné travnaté plochy — louky a pastviny — i pícninářství na orné půdě. Rozsah posledně jmenovaného vyplývá z utváření osevního postupu v polním hospodářství. {{SE|149}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Wesenserscheinung_und_Wesenserkenntnis&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Bytostná jevenost a bytostné poznání =====<br /> <br /> Kráva je jako přežvýkavec nejvyšší vývojové úrovně bytostí stejně tak metabolicky aktivní jako rytmickou. Naproti tomu její nervově-smyslová aktivita — až na vysoce diferencované výkony čichu a chuti — ve vztahu k okolnímu prostředí výrazněji ustupuje do pozadí. Její smyslové výkony slouží prvořadě jejímu nitru, její trávicí činnosti. Její inteligentní bytost se navenek projevuje spíše flegmaticky, temně snivě, dovnitř pak vysokým, moudrostí plným instinktivním životem. Sama sebe prožívá, silně introvertovaná, v jakémsi vnitřním nazírání.<br /> <br /> Kdo se snaží poznávajícím způsobem přiblížit bytosti skotu, musí soustředit pozornost na jeho hlavní činnost: na procesuální kroky ve vzájemné souhře nitra a vnějšku při příjmu potravy, přes zpracování krmivové hmoty v trávení, až k vylučování hnůj a kejdy.<br /> <br /> Sleduje-li člověk přírodovědecká dílčí fakta týkající se trávicího dění, narazí záhy na hranice poznání. Těchto hranic si obecně nevšímá proto, že nevěnuje dostatečnou pozornost — a tedy ani váhu — prahu k smyslově nepozorovatelnému. Nepozorovaně se tak propadá do abstraktních, bezjakostních modelových představ. Uvědomí-li si však tuto mez poznání, která se otevírá mezi předmětně vnímatelným a procesuálním substančním děním — například při přechodu z vnějšku do nitra skrze střevní stěny — teprve tehdy začíná člověk skutečně oceňovat a vážit si dosahu a váhy výsledků duchovního bádání Rudolfa Steinera. Jsou-li tyto výsledky bádání přibrány, stává se poznání opírající se o vnější smysly stále se rozšiřujícím poznávacím procesem. Osvětlují účinné agens, to bytostně-působící, které přináší na svět jevy v jejich formách a barvách. Výsledky duchovního bádání přidávají k vnější stránce světa jevů bytostně-tvůrčí stránku vnitřní.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Maulverdauung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Ústní trávení =====<br /> <br /> Již při příjmu potravy — denně přibližně osmina tělesné hmotnosti, to odpovídá 60 až 70 kg čerstvé substance — ovládá látkovýměnně-pohybový systém oblast hlavy. Hlava se noří, čumákem hmatavě tápe hluboko do krmivové hmoty; jako úd ji obtáčí dlouhý {{SE|150}}<br /> <br /> jazyk patky Zunge, ukousne jako úd snop trávy, byliny nebo sena, stáhne je do tlamy a v případě zeleného porostu je oddělí přitlačením dolní čelisti ke hraně bezzubé ploténky horní čelisti. Mezi tím klouže jazyk s rozkoší přes pysk a ochutnává žlázové výměšky z něj. Pravděpodobně přitom skot provádí jakýsi první rozbor jakosti přijatého krmiva, patrně i s ohledem na druh a množství osliznutí slinami. Na pysku splývá horní ret s nosními dutinami vjedno. Tím jsou příjem potravy a dýchání těsně navzájem svázány — stejně tak hmat, chuť a čich.<br /> <br /> Po dobu krátkého setrvání krmiva v dlouhé tlamové dutině je to opět jazyk, který v několika žvýkacích záběrech pohybuje krmivem rytmicky tam a zpět mezi řadami stoliček. Tím se zahajuje první krok trávení rozdrceením a prosolizováním slinami. Řada žláz různé velikosti vylučuje sliny — při krmení senem až 180 litrů za den — a zajišťuje enzymatický rozklad škrobu na cukr.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Pansenverdauung_und_Wiederkäuen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Trávení v bachoru a přežvykování =====<br /> <br /> Tlamové trávení se mohutně stupňuje v aktu přežvykování. Ten probíhá protiběžně k příjmu potravy. Co skot spásl, ochutnal a spolkl, to si portáž po portáži přináší zpět z hlubší trávicí zóny, z předžaludků, žvýká to znovu a nyní teprve důkladně prochutná. Podle druhu krmiva — čerstvá zelená hmota či hrubé krmivo — vykoná 30 až 80 přežvykovacích záběrů na porci.<br /> <br /> Před tímto výkonem se odehrává pozoruhodná výměna. Jen málo rozdrcen přechází snop za snopem z tlamové dutiny krajiny hlavy skrze jícen a oddělující bránici do krajiny břicha, do tří žlázami nepokrytých předžaludků: zaprvé do čepce (*Reticulum*; zvaného také síťový nebo katapultový žaludek), odtamtud zadruhé do bachoru a zatřetí do knihy nebo listnatého žaludku (*Omasum*). Není-li to rozhodnuto již předtím v bachoru, pak se v knize definitivně rozhodne, zda potravní kaše přejde k dalšímu trávení do sýřiště neboli žlázového žaludku, nebo zda se — vymačkána — vydá ještě jednou zpět do tlamové dutiny k přežvykování. Svébytným úkolem předžaludků, a zde zejména bachoru, je mikrobiální rozklad na hrubou vlákninu bohaté rostlinné potravy. Bachor s ohromnou pojistností přibližně 150 litrů se táhne od bránice dozadu až do pánevní dutiny. {{SE|151}}<br /> <br /> Spolu s čepcem a knihou vyplňuje celou levou polovinu dutiny břišní. Ve velkém fermentačním prostoru bachoru probíhají v neustále se pohybujících potravních masách intenzivní kvasné procesy. Jakkoli chaoticky se odehrávají, tím přísněji stojí pod vedením astrálního těla skotu. Při těchto rytmicky probíhajících přeměnách rozkládají bakterie a nálevníci, patřící k prvokům, snadněji stravitelné složky potravní kaše, přičemž část z nich — jde zejména o energeticky bohaté mastné kyseliny — prochází již zde přes metabolicky aktivní bachořní sliznici do krevního oběhu.&lt;ref&gt;Anita Idel: ''Die Kuh ist kein Klimakiller'', Marburg 2012, 210 S.&lt;/ref&gt; Jakmile je bachor plný — zvenku patrné podle vyklenutí levé strany břicha — a nastupuje tedy sytost, většinou si kráva, resp. celé stádo, lehne a po nějaké době začne přežvykovat. Obsah bachoru se roztřídí do tří vrstev: spodní tekutá, nad ní plovoucí střední vrstva z hrubšího materiálu a svrchní vrstva kvasných plynů. Ze střední vrstvy bachoru a z vymačkaného materiálu z knihy polyká skot nyní porci za porcí zpět do tlamy a stejnou cestou propouští kvasné plyny. Ty proudí s výdechem až do čelních dutin, ano až do dutiny rohového čepu. Zde se skotu otevírá rozsáhlé pole vnímání a kvalitativní analýzy toho, co se mu do tohoto stadia trávicího procesu odhalilo po stránce látkové i silové.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Wiederkäuen,_eine_Wahrnehmung_und_Sichtung_von_Stoffen_und_Kräften&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Přežvykování jako vnímání a třídění látek a sil =====<br /> <br /> Při aktu přežvykování — osm až devět hodin denně — se proměňuje bytostný výraz krávy v základech. Její metabolicko-pohybová aktivita do značné míry ustupuje. Veškerá vnitřní i vnější činnost se přesunuje k hlavovému pólu. V silné, rytmické práci jsou nejen žvýkací svaly, meloucí zpět polknutý, přibližně na sto gramů dávkovaný vláknový chomáč potravy, ale stejně tak jazyk a slinné žlázy. Smysly se naproti tomu chovají právě opačně. V soustředění na akt přežvykování jaksi utichají, přicházejí k „rozjímání&quot;. Teprve nyní kráva skutečně promyslí, co přijala jako živou, strukturovanou substanci zvenku — z tohoto pole, oné louky nebo pastviny. Jistě, ona to {{SE|152}}<br /> <br /> Při pasení to již ohmatala, ochutala a očichala. Nyní však, v opětovném ochutnávání již předtrávené potravy, se to, co bylo vnímáno, sjednocuje s celým jejím duševním bytím. To, co bylo předtím pouhou živě strukturovanou rostlinnou hmotou, se v pozorném přežvykování povznáší k duševnímu prožitku. Kráva se v této činnosti probouzí ke svému vědomí, jež sníc je celé ponořeno do tělesných pochodů. Cítivá síla duševního těla je to, co odtud produševňuje veškeré další trávicí dění až ke konečnému produktu hnoje a kejdy. To, co Rudolf Steiner nazývá „kosmicko-kvalitativní analýzou&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, Seite 59.&lt;/ref&gt;, kterou zvíře vykonává při trávení, platí v nejvyšší míře pro skot. Při přežvykování tato analýza nabývá svého počátku. Na očích se to stává názorným; pohled se při přežvykování mění. Zatímco jindy hledíme do velkých očí jako do modré hloubky hlubokého pramene, nabývají nyní — při lehce zdvižené hlavě — oči i tvář napjatě soustředěného výrazu. Vypadá to, jako by kráva „rozjímala&quot; o všem, co si v této první fázi trávení jako vnímání zvnitřnila. Tak intenzivní, do nitra obrácený pohled nenajdeme v říši zvířat asi nikde jinde. Je to, jako by ve výrazu očí se zrcadlilo vědomění si formativních sil, jež se při mletí uhlíkových skeletů a bílkovinných struktur rostlinných hmot uvolňují. V aktu přežvykování je kráva zcela sama u sebe, blízka sebeuvědomění, jež mít nemůže, protože nemá inkarnované Já. Díky blízkosti svého vysoce soustředěného duševního těla ke své jáství, která se jako její „skupinová duše&quot; proживá&lt;ref&gt;Viz např.: Rudolf Steiner: ''Die geistigen Wesenheiten in den Himmelskörpern und Naturreichen'', GA 136, Vortrag vom 6. April 1912.&lt;/ref&gt; a v odrazu projevuje v organismu stáda, je obzvláštním způsobem schopna vnitřně zpracovávat mohutně se vzdouvající masu formativních sil. V prvním kroku vykonává zmíněnou „kosmicko-kvalitativní analýzu&quot; v rozkládání rostlinné potravy, vrcholící v aktu přežvykování. V duševní temnotě analyzuje formativní síly, jež z kosmu ve světle slunce vybudovaly podobu rostliny, jež ztuhly v jejích jednotlivých formách a jež se staly zároveň nositeli živého substančního dění v rostlinách. {{SE|153}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Dünn-_und_Dickdarmverdauung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Trávení v tenkém a tlustém střevě =====<br /> <br /> V rozplývání rostlinných forem v trávicím traktu se obrazotvorné síly postupně uvolňují ze svého hmotného zajetí. Je to výsledek postupného procesu rozkladu, který probíhá ve třech fázích: mechanicko-mikrobiální fáze od žvýkání přes bachor a knihu, fáze převážně enzymatická, ale zároveň bakteriální od slezu přes lačník (*Jejunum*) po kyčelník (*Ileum*), a odtud fáze ryze mikrobiální od slepého střeva (*Caecum*) přes tračník (*Colon*) po konečník (*Rectum*). Zatímco v předžaludcích je štěpení celulózy dominantním dějem a paralelně s ním probíhá díky neobyčejně aktivní mikrobní činnosti přestavba a budování bílkovinného metabolismu, začíná v slezu (*Abomasum*) v kyselém prostředí — navozovaném žaludečními šťávami — rozklad bílkovin. Ten pokračuje, včetně odumřelých mikrobních mas z předžaludků, enzymatickou a bakteriální cestou napříč oddíly tenkého střeva (*Intestinum tenue*): nejprve prostřednictvím sekretů slinivky (*Pancreas*), jež ústí — podobně jako žluč emulgující tuky — do dvanáctníku (*Duodenum*), poté skrze lačník (*Jejunum*) posetý nesčetnými žlázami a klky a nakonec krátkým kyčelníkem (*Ileum*). Kyčelník tvoří propust mezi lačníkem a tlustým střevem. Brání zpětnému toku z obsahu tračníku a konečníku bohatého na bakterie do bakteriemi chudého lačníku.&lt;ref&gt;Klaus Löffler, Gotthold Gäbel, Helga Pfannkuche: ''Anatomie und Physiologie der Haustiere'', Stuttgart 2018, 375 S.&lt;/ref&gt; Celková délka tenkého střeva dospělé krávy dosahuje až 48 metrů. Visí záhybovitě na okruží (*Mesenterium*) — záhybnaté serosové dvojlamelce. Okruží a tenké střevo kranzovitě obkružují odvíjející se a zavíjející se spirálu tračníku, který navazuje na kyčelník a slepé střevo a ústí do tlustého střeva čili konečníku — tvoří tak třetí oddíl.&lt;ref&gt;Rolf Krahmer, Lothar Schröder: ''Anatomie der Haustiere'', Leipzig 1985, S. 201ff.&lt;/ref&gt; To, co z hmoty bohaté na hrubou vlákninu prošlo bez strávení bachorem a lačníkem, podléhá nyní opětovně intenzivnímu mikrobiálnímu rozkladu. Nemalý zbytek nestráveného hrubého vlákna, prostoupený stále ještě aktivní mikrobní masou, se nakonec objevuje jako kravský výkal. Otázkou je, zda tento mikrobiálně oživený hmotný zbytek sám o sobě tvoří hnojivou hodnotu kravského hnoje.<br /> <br /> Hmotně-procesuální dění v trávicím traktu náleží, ač se odehrává pod vedením bytosti zvířete, od začátku do konce {{SE|154}}<br /> <br /> ke vnějšímu světu. Jeho úkolem je překonat cizost potravy. Děje se to úplným rozkladem, a to tak dalece, že předem utvářená forma, látková i silová konfigurace potravy — ať už trav, bylin nebo luskovin — zcela ztrácí svůj vlastní bytostný charakter.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Schwelle_von_der_Außen-_zur_Innenwelt&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Práh od vnějšího světa k vnitřnímu ====<br /> <br /> Práh od vnějšího světa trávicího traktu, přesunutého dovnitř těla zvířete, k mocně působícímu vnitřnímu světu vlastní bytosti tvoří slizniční stěny bachoru, slézu, tenkého střeva a — doznívajíce — tračníku a konečníku. Tyto hraniční blány jsou orgány, které ve srovnání s tělesnou vnější kůží vykazují obrácený — vyvráceně vybudovaný — uspořádání: mohutně vyvinuté sliznice jsou obráceny navenek, k proudu potravy; jsou v nejvyšší míře metabolicky aktivní jak v rozkladu potravy, tak v absorpci látek zbavených jejich cizosti. Strana střevní stěny obrácená k nitru těla, serosa, je inervována. Náleží pobřišnici (*Peritoneum*), která vystýlá břišní dutinu jaksi jako «vnitřní nebe» — a tím reprezentuje smyslově-nervový čili vnímavostní pól střevních stěn. Uprostřed se vřazuje — tvoříc střed — kruhová svalová vrstva, která rytmicky zajišťuje mimo jiné peristaltické pohyby. Je to duševno skotu samého, co je v oněch třech článcích trávicích blan činné, zároveň dění vnímá a nechává je souznít v celek tělesných funkcí.<br /> <br /> Tak proudí z trávicího traktu do tělesného vnitřního prostoru éterizovaný a duší prodchnutý proud substance: proud éterických formativních sil, uvolněných z jejich vázanosti v rostlinných formách; jakož i záření pocitových, to jest duševních sil, které skot v sobě svou smyslovou činností — zvláště při přežvykování — uvedl do pohybu. První jsou přijímány krví a jsou k dispozici pro budování tělu vlastní substance, pro růst a reprodukci. Druhé vyzařují v úzké vazbě ke krvi do organismu. Žilní krev, přitékající zpět z velkého tělního oběhu, se obohacuje o v střevních stěnách vstřebané látky a síly. Přes játra se dostává do malého krevního oběhu srdce a plic a tam se oživuje v krev tepennou. Ze srdce ústí do velkého krevního oběhu, přičemž část se větví dopředu do kmene hlavových tepen, z nichž jedna až {{SE|155}}<br /> <br /> do kostních čepů a jejich okostice (''Periost'') i do podkožních vrstev obou rohů. Jak silné je prokrvení rohových čepů vyrůstajících z čelní kosti, se ukazuje při zlomenině rohu: Krev tryská jako z pramene, téměř nezastavitelně.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Bedeutung_der_Hörner_und_Klauen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Význam rohů a paznehtů ====<br /> <br /> V rozích a paznehtách naráží krev – a s ní spojené étericky-astrální záření – na stěnu, jež je i pro toto záření neprostupná: na vnější rohový obal. Je to zevní kůže ztuhnutá v roh, čistá «forma», smrtelný pól oproti životnímu pólu substančního proudu pulsujícího z hlubin těla. Zde, v tomto bodu vzdutí čili smrti, jsou krev i záření vraceny zpět do organismu.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 96 ff.&lt;/ref&gt; V rozích a paznehtách se organismus přežvýkavců zcela uzavírá před vyzařujícími účinky kosmu a Země. Skot je odkazován zpět na sebe sama – nikoli však ve smyslu vystupňovaného vědomí v hlavě, nýbrž ve smyslu zvýšené gestaltungskraft v živém látkovýměnného pólu.<br /> <br /> Průběh kosmicko-kvalitativní analýzy se uskutečňuje v procesuálních krocích, v nichž se funkce nervově-smyslového systému ve vztahu k funkci systému látkové výměny polarizuje dvojím způsobem: Percepční činnost přežvykování a selekcí bachořními a tenkostřevními stěnami stojí polárně k posloupnosti trávicích kroků, která začíná v tlamě slinivým zvlhčením a drcením, pokračuje v předžaludcích mikrobiálním rozkladem, dosahuje vrcholu v žaludečním a tenkostřevním trávení a uzavírá se v tlustém střevě. Zde jsou látkové kompozice krmiva rozloženy natolik, že ztrácejí svůj vlastní charakter. Jsou postupně uváděny do fyzicko-minerálního, anorganického stavu, který ze strany látkové otevírá kosmicko-kvalitativní analýze široké pole. K tomuto ničivému dění stojí polárně životní proud krve, který tyto látky uvedené do stavu anorganiky přejímá do vlastních konstruktivních procesů těla a vede je až k periferním hranicím rohů a paznehtů.<br /> <br /> Přežvykování je smyslový proces, který se skrze mozek stává tlumeně vědomým a odráží se v soustředěném výrazu tváře. {{SE|156}}<br /> <br /> Kráva vnímá statek prostřednictvím krmiva. V žvýkání si uvědomuje jeho látkově-kompoziční a silový charakter i jeho původ z katastru statku. Tyto smyslové funkce pokračují dozadu v bachoru a střevech. Tam se postupně noří do bezvědomí.<br /> <br /> Co se naproti tomu odehrává v rozích a paznehtách, je vystupňované vnímání ve vztahu k vnitřnímu zesílení instinktivního života. Vnímání odkrývá, co krev z oblasti trávení nese dopředu k periférii těla coby prožitou živost. V příboji k mrtvé rohové hůlce nevzplane vědomí vázané na mozek, nýbrž duchovní síla působící do podvědomí a vyzařující zpět do organismu. Porozumění povaze této síly se může dostavit, porovnáme-li pohled na myšlenkovou sílu v člověku, která působí nadsmyslově a jejímž produktem jsou myšlenky, jež pak ve svém oslabení duchovní bytostnosti v hlavovém pólu vstupují přes mozek do vědomí. U skotu se tato síla nevystupňuje k myšlenkami nesené sebevědomosti. Zůstává vázána na látkovou výměnu jako síla, která má moc tlumivě, řádícím způsobem a odkrývajíc potenciály živé účinnosti působit na éterické formativní síly uvolněné z trávení. Tyto potenciály lze přirovnat k imaginativnímu světu obrazů, který si například umělec vzbuzuje v sobě při tvorbě svého uměleckého díla. Co má kráva v zárodku, může člověk rozvíjet v sebekultiváci skrze myšlení uvolněné od těla. Skrze ně se učí v plném vědomí poznávat v pravých obrazech svět sil vládnoucí a působící v něm i kolem něj. Je to krok k imaginaci, první krok od smyslového k duchovnímu poznání.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Stufen der höheren Erkenntnis'', GA 12, Dornach 1993.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Kosmisch-qualitative_Analyse_und_Ich-Anlage&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já ====<br /> <br /> Z celkového pohledu na bytost skotu vyvstává následující obraz: Označuje-li počátek kosmicko-kvalitativní analýzy přežvykování, pak její dovršení označují děje v rozích a paznehtách. Toto dovršení spočívá ve zpětném vzdutí krve a v odrazu záření spojených s krví na rohových hůlkách zcela erstorbených do pouhé formy zpět do organismu. Zpětné záření v sobě obsahuje souhrn všeho, co si duševní tělo skotu ze živého dění trávení {{SE|157}}<br /> <br /> na sebe si přivlastnilo z posílených vjemů. Potravou skotu jsou rostliny, převážně stonek a list. Jsou to útvary vzniklé ze záření kosmu do pozemského látkovosti. Když jíme rostliny, jíme kosmos. Skot se svým vysoce rozvinutým instinktivním životem analyzuje kosmický podíl fyzické gestaltové podoby rostliny. Orgán, který zpracovává výsledek této analýzy, zpětné záření, není mozek jako orgán vědomí. Spíše je třeba mít na mysli, že je to polárně protilehlá citlivá pobřišnice, jež vystýlá celou břišní dutinu, a zvláště pak *Mesenterium*. To se soustřeďuje dvoulalokově zejména v okruží, které nese tenké střevo. Co se tu skotu odhaluje v ospalé a snivé bdělosti, již není forma, nýbrž substanciálně-silové, bytostná strana látky. Jeho vlastní, neinkarnovávané Já-bytí, «skupinová duše», vstupuje v hloubkách látkové výměny do vztahu k bytostnému prapůvodu látkovosti.<br /> <br /> Předchozí úvahy o tomto bytostném vztahu mohou vybudovat most k počátečnímu porozumění tomu, co Rudolf Steiner u skotu nazývá «vlohou Já».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 16. Juni 1924, Dornach 1999, S. 201.&lt;/ref&gt; Není to právě ona, která si výsledek «kosmicko-kvalitativní analýzy» vělívá do sebe a tak jako hnojivý zdroj sil otiskuje kravský hnůj? Takto pochopeno, nese kravský hnůj «éterično-astrální, jež po právu je v břiše zvířete», ven a tím oplodňuje půdy hofgemarkung. &lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 12. Juni 1924, S. 98.&lt;/ref&gt; Je to «vloha Já» s do ní vělívým étericky-astrálním zpětným zářením z nejzazší periferie skotu zpět do substančního proudu trávení, která kravskému hnoji propůjčuje jeho trvale oživující a utvářející hnojivou sílu. Hnůj «má sílu přemáhat neorganické zemitého».&lt;ref&gt;Ebd., S. 99.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Überschussleistungen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Přebytečné výkony ====<br /> <br /> Co skot — a to platí v obměnách pro všechny přežvýkavce mezi hospodářskými zvířaty — ze svých mas rostlinné potravy přijímá v látkách a formativních silách, toho potřebuje pro sebe jen nejméně: pro rozvoj svého vědomí, pro svou pohybovou aktivitu, zachování života a reprodukci. Zbývá velký přebytek, který nepotřebuje pro {{SE|158}}<br /> <br /> se spotřebovávat, protože nemá Já, které by chtělo žít pro sebe. Člověk má Já a nárokuje si potravu pro to, čeho ke svému životu potřebuje v uplatňování svého sebevědomí. Skot odevzdává svou přebytečnou sílu zvýšeným životním výkonům, jako je reprodukce, růst, tzn. produkci mléka a masa, a dále — ve spojení s «vlohou Já» — hnoji a kejdě a skrze ně, jako oživující a beseelující hnojivo, zemi. Míru, podle níž se tyto přebytečné síly rozdělují jednak na produkci a tvorbu hodnoty potravin a jednak na tvorbu hodnoty hnoje, určuje zpočátku přirozeně duševní tělo skotu. Je-li tato míra vyrovnaná, vznikají zdraví, dlouhověkost a vysoká hodnotnost hnoje. Dnešnímu člověku se podařilo tuto moudrostiplnou míru násilně posunout ve prospěch maximálního kvantitativního výkonu. Tím trpí zdraví zvířat právě tak jako nahrungsqualita a hodnota hnoje. V podmínkách velkokapacitního chovu se otázka kvality hnoje ve smyslu trvalého oživujícího a beseelujícího účinku vůbec neklade. Vůdčím tématem je naopak problematika likvidace masově vznikající kejdy. Organismu principu je naproti tomu správná míra imanentní.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Verzicht&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zřeknutí ====<br /> <br /> Skot je — jako ve stupních všechna hospodářská zvířata — bytostí zřeknutí. Kráva se v nejvyšší míře vzdává něčeho, co jí bytostně přísluší: oněch vyživujících a hnojivých sil, jež doslova «nezištně» odevzdává člověku a zemi. Tyto síly oživují, léčí a harmonizují stanovištní trvalou úrodnost půd. Posilují a uzdravují vztahové předivo půdy a rostliny. Je to v čase postupující proces, který tím více nabývá na platnosti, čím výlučněji pochází hnůj od dobytčího stavu statku a stejně tak i krmivo, na němž kravský chov provádí kosmicko-kvalitativní analýzu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Rinderherde_und_Hoforganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kravský chov a organismus hospodářství ====<br /> <br /> Nahlíženo na celek duševního těla organismu hospodářství, plní kravský chov v proudu časů jakýsi pulzující srdce. Z obvodu hofgemarkung odebírá krmivo; každý rok požírá<br /> <br /> Dobrá část toho, co přinesla životní organizace hofského organismu. Co v průběhu roku přichází z luk, pastvin a pěstování polních krmiv, je produktem součinnosti fyzické a životní organizace statku. Tento produkt — bohatství trav a bylin — neslouží lidské výživě, nýbrž výživě přežvýkavců, a prostřednictvím rostlinných zbytků, hnoje a kejdy úrodnosti země. Skot požírá a zpracovává ohromné rostlinné masy, jako by je potřeboval výhradně pro sebe. Tak tomu ale vůbec není! Co je v těchto masách kosmicky oživující gestaltungskraft, to povznáší do sféry svého analyzujícího, tupě vnímajícího duševního těla, prosycuje éterické formativní síly, uvolněné trávením a prostupující celým tělem, těmito vjemovými silami a nakonec vytváří produkt, který vrací zemi jako přidanou hodnotu — a tak napomáhá půdě k trvalé a nepřestávající úrodnosti. {{SE|159}}<br /> <br /> Toto dění, odehrávající se v rytmu roku i let, je — jako krev — jen zdánlivě oběhem. Jako se krev obnovuje v plicích, impregnuje na periferii těla dojmy vnímanými v srdci a v ledvinách se přebírá podle látek použitelných a nepoužitelných — tak i v zemědělském organismu se ubírá přes metamorfózy cesta nárůstu píce: ta se každý rok obnovuje pod vlivy kosmu a země, vyrůstá daleko venku v obvodu hofgemarkung, je přijímána a analyzována dobytčím stavem, přebírána ve střevní stěně a přeměňována v hnůj, který uchovává výtěžek toho, co se stalo, a uvádí jej do nového stávání. Nejde o opakování téhož, nýbrž o proces postupujícího vývoje.<br /> <br /> Tak se naplňuje prostřednictvím činnosti skotu — nahlíženo z přírodní strany — na nejvyšší rovině zákon «dávání a přijímání», jenž vládne vší přírodou, a zároveň stádo skotu jako celku — jak to jiné hospodářské zvíře nedokáže — zajišťuje co největší uzavřenost hofského organismu. Je to jedinečný výkon skotu, že se přirozeně nejprve střed a periferie statku spojují ve vyšší celek. «Hnůj dělá více zázraků než svatí.»&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Italienische Reise'', Hamburger Ausgabe, Bd. 11, München 1978, S. 269; Výrok rolníků na Sicílii, 19. dubna 1787.&lt;/ref&gt; {{SE|160}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Mensch_und_die_Ichorganisation_des_landwirtschaftlichen_Organismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Člověk a Já-organizace zemědělského organismu ====<br /> <br /> Naskicovaná fyzická, životní a duševní organizace zemědělského podniku je makrokosmicky předurčena místním spolupůsobením přírodních říší v polárním napěťovém poli Země a kosmu. Úkolem člověka je tento předpoklad pozvednout a utvořit ve vyšší jednotu podle principů, jež jsou základem podoby jeho mikrokosmického těla a bytosti. Novalis shrnuje tuto skutečnost do slov: «Lidstvo má poslání, jsme povoláni ke vzdělávání Země.»154 Naplnění tohoto poslání si klade za úkol biologicko-dynamické zemědělství, a to v rozšíření západně-křesťanské zemědělské kultury o antroposofickou duchovní vědu. Výchozím bodem tohoto úsilí je zmíněný Zemědělský kurz Rudolfa Steinera z roku 1924.155 Biologicko-dynamické zemědělství usiluje o další rozvoj v té době stále ještě osvědčené místní praxe, a to především utvářením podniku v organický celek a nadto mimo jiné specifickými opatřeními v oblasti hnojení k podpoře půdní úrodnosti a výživnosti produktů. Dalším cílem je vytváření hospodářských společenství, která si dávají svůj sociální řád sama na základě životních a pracovních podmínek zemědělství a, vyzařujíce navenek, vštěpují společenskému prostředí sociálně-tvůrčí impulsy.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Geistesforschung_als_Mittlerin_zwischen_Wesen_und_Erscheinung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Duchovní výzkum jako prostředník mezi bytostí a zjevem ===<br /> <br /> Kulturně zakládající v budoucím smyslu jsou ideje a jejich uskutečnění v sebeurčené práci. Z toho vzniká svobodný vztah člověka k sobě samému i ke světu. V zemědělství se člověk setkává v každodenní práci s přírodními a nebeskými jevy, s nekonečností vesmíru. Smyslovému vnímání se tento jeví jako konečný souhrn jednotlivých faktů, v nichž lze na rovině fyzicko-smyslového jevu rozpoznat zákonitou souvislost zachytitelnou v přírodních zákonech&lt;ref&gt;Novalis (Friedrich von Hardenberg): ''Fragmente 1'', Bd. 1, Heidelberg 1957, S. 35.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1979.&lt;/ref&gt; {{SE|161}}<br /> <br /> — avšak pod tímto redukcionistickým úhlem pohledu se nenaplňuje pojem vesmíru jako všeobsáhlosti, celosti; nepodává žádnou výpověď o tom, co oživuje rostlinu mezi nebem a zemí, co obdařuje duší živočicha a co nechává člověka ptát se po svém původu v duchu. To jsou však otázky po bytostné stránce věcí. Zůstávají pouhopouhému smyslovému poznání uzavřeny. To nezjevuje to, co se stává, nýbrž to, co se stalo — to, co se smyslům jeví jako podoba, jako mrtvý odraz ducha, který živě tvoří z nadsmyslového.<br /> <br /> Přednější otázka, před níž se v přítomnosti vidí postaven každý usilující člověk, není pouze otázka po jevu, to jest po tvarové stránce věcí, nýbrž otázka po agens, které tuto formu vytváří. Formu vnímáme smysly, jež jsou vázány na tělesnost, bytost pak duševními orgány, které si teprve na cestě individuální duchovní školení můžeme rozvíjet v té části duše, jež se svobodně vyzdvihuje z tělesné vázanosti.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''<br /> Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?'', GA 10, Dornach 1992.&lt;/ref&gt; Z antroposofického duchovního bádání leží před námi výsledky výzkumu, jež duchovní badatel získal prostřednictvím poznání prostého tělesnosti na základě takto vyvinutých vyšších duševních orgánů a jež může myslící vědomí každého člověka pojmout. Bytostná faktičnost výsledků antroposofického duchovního bádání se otevírá obyčejnému vědomí jednak skrze logiku — v nepředpojatém myšlení výsledků duchovní vědy se navzájem podpírají a sjednocují v duchovně-reálné myšlenkové obrazy — jednak skrze čin: prokazují svou plodnost v každodenním konání. Oba poznávací cesty, prohloubené třetím, osobním duchovním školením, se doplňují a pomáhají duši k duchovní jistotě v Já ohledně toho, co duchovní badatel líčí o bytostném světě, jenž tvoří, utváří a gestaltuje. Antroposofické duchovní bádání otevírá lidskému rozumu prohloubené porozumění pojmu celosti. Člověk se učí chápat sebe jako mikrokosmos, jenž obsahuje vše, co makrokosmicky naplňuje vesmír. V sebepoznání a s podporou výsledků duchovního bádání může nabýt schopnosti objevovat svou duchovní příbuznost s věcmi a bytostmi země i kosmu. Příroda mu pak nepřipadá jako souhrn jednotlivých faktů, s nimiž lze libovolně manipulovat a které — v popření vlastní hodnotnosti — jsou vzájemně zaměnitelné, jak to charakterizuje metody agrárního industrialismu. {{SE|162}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Aspekte_zur_sozialen_Problematik&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Aspekty sociální problematiky ===<br /> <br /> Na rozdíl od panující tendence, která v průmyslově orientovaném zemědělství činí jednajícího člověka nadbytečným, vyžaduje rozvíjení a vedení biologicko-dynamického hospodářského organismu vědomostní sílu a radost z práce stále většího počtu lidí. S tímto protisměrným vývojem, který začal v šedesátých letech 20. století, vstoupila do zemědělství «sociální otázka» — více než sto let po vzniku městského proletariátu v 19. století. Dnes se na biologicko-dynamických podnicích stala otázkou palčivou. Jak bylo vyloženo v úvodní kapitole, způsobuje kapitál v průmyslovém výrobním procesu dělbu práce. Nesmírně pestrý životní svět mezi Zemí a kosmem v zemědělství a způsob, jakým člověk svou prací vstupuje k tomuto dění do osobního vztahu, člení celistvost v pracovní oblasti. Striktní dělba práce roztrhá články zemědělského organismu na části a osamostatní je. Aby bylo možné čelit tomuto velkému nebezpečí, je třeba se v rámci podniku od samého počátku usilovat o sociální řád, který je zaměřen na celistvou součinnost všech článků hospodářského organismu. Tato nová sociální forma se utváří ve Verantwortungs- oder Betriebsgemeinschaften — ve společenstvích odpovědnosti nebo hospodářských společenstvích. V zárodečných počátcích jsou taková společenství přítomna na všech biologicko-dynamických podnicích. Každý původně selský rodinný podnik se v členění svých pestrých úkolů postupně vyvinul v rodinně svázané společenství odpovědnosti.<br /> <br /> Oproti dalším krokům k budování společenství se nečekaně, a stále výše, vztyčují překážky. V poněkud vnějším smyslu je první překážkou kupní a prodejní charakter práv. Vlastnické právo k půdě a ke kapitálu se stalo obchodovatelným zbožím, hospodářským objektem, který má cenu na trhu nemovitostí a na kapitálovém trhu. Nejinak se to má s obchodováním s takzvanými «ekopunkty». Práva svou povahou nemohou být nikdy zbožím. Ve společenském životě náleží do sféry práva, nikoli do hospodářské sféry. Nelze je rozmnožovat nebo zmenšovat libovolně podle potřeby, jako je tomu u zboží. Práva se projevují v úmluvách a smlouvách, jimiž se řídí vztahové předivo člověka k člověku. Jak ale může právo přijít ke svému právu — to jest: stát se spravedlivým? Kdo je tím, kdo může jako vlastník právy disponovat, kdo je tím, kdo je může spravovat věcně a bytostně přiměřeně: {{SE|163}}<br /> <br /> stát, právnická osoba nebo soukromá ruka? Přísně vzato žádný z nich, pokud jsou půda a kapitál neseny na trh, pokud jsou tedy myšleny jako kapitalizovatelné a obchodovány jako zboží. Pohledem do budoucnosti: Kdo tedy může být vlastníkem? Opět jen lidé v institucích a organizacích, kteří toto právo spravují v souladu s duchovním cílem jako svěřenci a kteří předmět práva dávají k užívání těm, kdo jsou k tomu způsobilí.<br /> <br /> V prvním přiblížení k tomuto budoucímu cíli nabízí stát právní formu obecně prospěšné nositelské organizace. Ta je zaměřena na sloužení obecnému blahu a je odpovídajícím způsobem omezena na definované účelové určení, jež vylučuje vlastní prospěch. Zemědělství pod to nespadá; a priori se mu přičítá, že pracuje výdělkově zaměřeně, tedy sebezájemně. To neplatí pro biologicko-dynamické zemědělství, které bere vážně uplatňování principu organismu a tím ve vysoké míře slouží obecnému blahu. Hnací silou zde není vlastní prospěch z hospodářského úspěchu, z maximalizace zisku, nýbrž kulturní výkon «vzdělávání Země». Produkce potravin je, pokud se přísně řídí principem organismu, vždy orientována na obecné blaho.<br /> <br /> Větší biologicko-dynamické podniky se na mnoha místech spojily s obecně prospěšnými institucemi, například s institucemi sociální terapie a léčebné pedagogiky, jakož i s institucemi výzkumu a vzdělávání. To umožňuje z části nebo celoplošně převést půdu do obecné prospěšnosti. Překážky k tomu jsou však stále velmi vysoké a zákonná nová úprava ohledně hospodaření sloužícího obecnému blahu by byla naléhavě žádoucí. Kdekoli se lidé sdružují kvůli biologicko-dynamickému hospodaření na zemědělském podniku, vzniká kardinální otázka po vyčlenění (osvobození) půdy a kapitálu ze starých právních vazeb.<br /> <br /> Kde se takové vyčlenění celkově nebo částečně zdaří, tvoří se svéprávná, obecnému blahu zavázaná hospodářská společenství. Zřídit novou právní formu neutralizace vlastnictví půdy a kapitálu a tuto cvičně praktikovat je cílem takzvaných zemědělských společenství (LWG). Těm leží v základu myšlenka, že každý člověk má od narození nárok na kus půdy, jehož velikost se odvíjí od počtu lidí žijících v určitém území {{SE|164}}<br /> <br /> bydlet. To platí, jak řekl Rudolf Steiner, «ideálně-reálně».&lt;ref&gt;Siehe Rudolf Steiner: ''Soziale Ideen, soziale Wirklichkeit, soziale Praxis'', GA 337a, Studienabend vom 16. Juni 1920, Dornach 1999, S. 220f.&lt;/ref&gt; Tento nárok na jedné straně zajišťuje každému člověku fyzicko-tělesnou existenci, na druhé straně ho zavazuje, aby převzal coby správce zodpovědnost za péči o tento kus země. V průmyslovém, dělbou práce řízeném světě nemůže jednotlivec svůj nárok realizovat. Může se však s jinými lidmi a skupinami zemědělců sdružit do LWG, která v ideálním případě zemědělský podnik z dosavadních právních závazků vykoupí, zainventarizuje ho podle potřeb biologicko-dynamického hospodaření a zemědělce pověří, aby plnili povinnosti z práva k užívání vyplývající ze sloučených nároků všech členů. Tomuto pokusu — převést soukromě volně disponibilní vlastnictví půdy a pozemků v čisté právo k užívání, jež dává stejnou svobodu individuální iniciativě jako sociální vůli mnoha k utváření — klade platný právní řád, zejména daňovým právem, velké překážky. Odvážit se takového kroku vyžaduje důvěru, ochotu riskovat, odvahu a iniciační sílu, jakož i vysokou míru smyslu pro skutečnost a obecného ducha, ctnosti, které se rozvíjejí, když se jim otevře takové cvičné pole. Příbuzné pokusy, jak znovu přivést lidi do odpovědně jednajícího vztahu k zemi, se otevírají v solidárním zemědělství, jež se v Severní Americe rozšířilo pod označením &lt;u&gt;C&lt;/u&gt;ommunity-&lt;u&gt;S&lt;/u&gt;upported-&lt;u&gt;A&lt;/u&gt;griculture (CSA).&lt;ref&gt;Trauger Groh, Steven Mc Fadden: ''Farms of Tomorrow Revisited, Community Supported Farms – Farm Supported Communities'', Kimberton 1997, 312 S.&lt;/ref&gt; O jedné LWG v Anglii referuje Tom Petherick.&lt;ref&gt;Tom Petherick: ''Biodynamics in Practice, Life on a Community owned Farm'', Sophia Books, The Square, Forest Row 2010, 128 S.&lt;/ref&gt; V nejrůznějších obměnách nacházíme LWG a snahy solidárního zemědělství v různých zemích Evropy. V případě solidárního zemědělství jde přednostně o sociální utváření vztahu mezi producenty a spotřebiteli.<br /> <br /> V jednom případě si spotřebitelská společenství pronajme kus půdy, hledá si zahradníka, který podle všech pravidel umění biologicko-dynamického zahradnictví vypěstuje vše na čerstvé i skladovatelné zelenině, co společenství potřebuje. Provozní náklady a náklady na živobytí se rozpočtují na rok dopředu a předfinancují ve sjednaných splátkách. Po uplynutí hospodářského roku se provede bilance: zůstanou-li přebytky, převedou se do rozpočtu příštího roku, ztráty se poměrně {{SE|165}}<br /> <br /> vyděleny poměrně. Každý člen může přiložit ruku k dílu a každý si může podle potřeby brát z toho, co je ročním obdobím sezónně sklizeno a k dispozici. Cenu za kus zboží neexistuje, a tedy ani pokladnu.<br /> <br /> V druhém případě spolupracuje spotřebitelské společenství – za podobných podmínek – s existujícími biologicko-dynamickými podniky. Nebo vznikají ujednání ve smyslu systému předplacených bedýnek: týdenní nabídka sezónně dostupného sortimentu výrobků odebíraných za pevné ceny, zpravidla z vlastní produkce a dalšího zpracování podniku.<br /> <br /> Tímto způsobem vznikají na mnohých místech mosty, které zejména v hospodářské oblasti zakládají mezilidské sociální chování orientované na vnímání vzájemných potřeb a které budují asociativní vědomí pro rozvoj regionálních trhů, jež zemědělství pomáhají osvobodit se z pout globalizovaného agrárního industrialismu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_Bildung_und_Handlungsfähigkeit_landwirtschaftlicher_Betriebsgemeinschaften&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství ===<br /> <br /> Největší výzvu, pokud jde o budoucnosti schopnou odpověď na palčivou sociální otázku v zemědělství, představuje utváření hospodářských společenství. Tato společenství se budou muset v budoucnosti stát onou sociální formou, která vstoupí na místo starých rodinných svazků a selského pospolitého života. Zemědělská hospodářská společenství jsou cvičnými místy, na nichž každý kráčí cvičnou cestou k vyšší duchovní jistotě,<br /> <br /> * aby ze svobodné individuální iniciativy chtěl spolupracovat. Zdař závisí na „duchovním kreditu&quot;, jehož se společenství ve svém společném zápase musí nejprve ukázat hodným.<br /> * aby z uchopení bytostné celistvosti statku v každé dílčí oblasti dostál včas veškerým požadavkům biologicko-dynamické praxe.<br /> * aby v překonání na pokyny vázané námezdní práce sám konal to, co sám poznal, v bezpodmínečné práci.<br /> <br /> Hospodářské společenství si dává svůj sociální řád samo. Ten se utváří ze souzvuku myšlenek, pocitů a impulzů vůle zúčastněných. Jeho živé dále-působení potřebuje nepřestajného {{SE|166}}<br /> <br /> Kultivace. Hospodářské společenství bude jednat úspěšně a prozíravě tehdy, když každý zúčastněný bude svůj duševní život stejně sledovat a pěstovat, jako to dělá společenství se svým vlastním vzhledem ke společně vytýčenému cíli.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Wollen_in_Freiheit,_der_Weg_zur_Initiativgemeinschaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Chtění ve svobodě, cesta k iniciativnímu společenství ====<br /> <br /> Aktivní, k myšlenkové jasnosti směřující myšlení a do vnímání ponořené cítění se celé staví do služby chtění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], str. 172). Myšlení je zapaluje a ukazuje mu směr, cítění je oživuje a propůjčuje mu hloubku a šíři. Lidé se scházejí do hospodářského společenství z individuálních motivů. Je to pohnutka chtít společně s druhými obhospodařovat biologicko-dynamický podnik. Motivy jsou buď ještě dosti neurčité — temněji pociťovaný pud, subjektivní, proplétaný osudem — nebo jsou již myšlenkově světlejší, zaměřenější vědomým vyrovnáváním se s danou skutečností. Odváží-li se pak spolu skočit do nejistého, je to a zpočátku zůstává pouhou nakupenou motivační pospolitostí. Člověk si uvědomuje, jak málo osobní motiv unese, jak se spolupráce ráda opírá ještě o pouta přátelství. Ta však jsou, právě jako motiv sám, určena minulostí — a brzy se dostavují zklamání, konflikty, ba odcizení. Pak může být jedině vděčný, je-li Šetrnost hospodyní, nutnost-li velí rozumu a humor-li převládá. Taková období, kdy je člověk nucen omezit se na podstatné, na dosud netušené výzvy, rozjasňují chtění, jež v motivu temně tlačí vpřed. Společná soudnost začíná přebírat otěže tam, kde dosud pobízela nouze. Ale jde právě o pěstování této soudnosti. Ta se uskutečňuje — individuálně i v pospolitosti — na různých rovinách: Individuálně se soudnost rozšiřuje prostřednictvím školení myšlení a cítění ve spolupřežívání rytmické proměny přírodních jevů v zrcadle měnícího se vztahu Země, Slunce, Měsíce a hvězd v průběhu roku, dále v nazírání klidného světa hornin ve tvarech krajiny i v proměnách životních procesů v půdách, rostlinách a zvířatech — a celkově jako články vyššího celku. Zájem se probouzí jako znovu narozený; co se člověk domníval vědět, stává se znovu otázkou; z tuposti motivu se probouzí badatelské smýšlení; nazírání se na nový způsob otevírají vztahové souvislosti, osobně poznávající {{SE|167}}<br /> <br /> Vztah k věcem a bytostem přírody se rozvíjí; posiluje se jistota v úsudku, a s ní duchapřítomnost a rozhodnost chtít v svobodě konat to, co si čas žádá.<br /> <br /> Tento osobní poznávající cestou vytváří myšlenkové obrazy s tolika tvářemi, kolik je lidí, kteří touto cestou chtějí jít. Obrazoprostý intelekt se pokouší tyto obrazy metodicky vtěsnat do obecné formule, jež smazává obrazový obsah, a tím i vztah k poznávající duchovní duši. Co zbývá, je pojem — mrtvý odraz konkrétního prožitku — a takto vzniklé vědění se odděluje, podobno neživé poušti, od životaplné skutečnosti, níž stojíme v prožitku tváří v tvář. Tuto pocit může mít ten, jehož motivem je právě dostát bytosti živého v hospodaření na statku. Naráží se přitom na rozpor: že obvyklé, na smysly vázané myšlení nedosahuje na tajemství života. Ale právě tyto mrtvé, abstraktní pojmové formy, tvořené na smyslovém světě, jsou předpokladem pro výstup k poznání života. Toto pojmové myšlení rozvíjí a zostřuje sebevědomí. V tomto zasvítivším sebevědomí žije Já, jež poznává samo sebe — jádro bytosti člověka. Spojuje myšlenkové obrazy smyslového světa forem v duševní činnosti myšlení a cítění s duchovní silou, jež pramení z bytostné povahy Já. Tato cesta, na níž se navenek obrácené poznání přírody spojuje v Já s dovnitř obráceným sebepoznáním, teprve otvírá člověku možnost svobodného sebeurčení — a poznání přírody první tápavé kroky k tomu, aby se přiblížilo bytosti živého. Myšlení v logickém kauzálním řetězci abstraktních pojmů se rozšiřuje v pohyblivé obrazové myšlenky. Ty vyhledávají v nazírání vztahové souvislosti, jež zpřítomňují pojmové jednotlivosti jako prožitek. Nastupuje se cesta sebevýchovy v myšlení a cítění, která vědeckou poznávající cestu oplodňuje a oživuje uměním.<br /> <br /> Za každým aktem vnímání stojí celý člověk. Co vnímá, vtiskuje se do jeho prožitkem neseného myšlenkového života; je to zjevení ducha v obraze, jejž duše maluje v myšlenkách. Myšlenka žije v tomto obrazu. Výchova k poznávání spočívá v tom, uchovávat pojem silou sebevědomí v obrazovém celku, z něhož byl uchopen. Jde o to, aby obraz — jako subjektivně pocítěný podíl v aktu poznání — nebyl na cestě {{SE|168}}<br /> <br /> nikoli k vymazání, nýbrž naopak k přečištění, aby skrytý duch, jenž je mu vlastní, se mohl živě odhalovat v myšlence. Goethe překonal oddělení subjektu a objektu způsobem svého pozorování přírody. Pravdě skutečnosti, jež prosvítá celým jeho dílem, se tak přiblížil, že v nazíráním oživleném myšlení pociťoval týž působící duch, jenž se v přírodě zakouzlil do fenoménu.<br /> <br /> Vyžaduje to vnitřní úsilí, z celku pocitů vyčlenit ty, jež fenomén zkreslují přemrštěnou sympatií nebo popíravou antipatií. Je to sebevědomí, které zde volbu provádí — odděluje podstatný obsah pojmově určujícího obrazu od nepodstatného. Sebevědomí uzavírá myšlenku a obraz tím více v jednotu, čím více se poznávající duše obrací k fenoménu s úctou, věrností a láskou. Tvoří se úsudek, v němž spoluzní to duchovní, jež ve vnímání skrytě *waltet*, například životní souvislost vejce – housenka – kokon – motýl, jež se projevuje v metamorfóze. Co se v smyslové skutečnosti skrývá jako duchovně působící princip, to se odhaluje myslícímu vědomí skrze vědu, jež bere ducha samého za předmět vnímání. Výsledky tohoto duchovního bádání leží před námi ve formě idejí. Studuje-li se je, rozjasňuje se duchovně-pocítěné v smyslových myšlenkových obrazech v duchovní myšlenky — v ideje, jež duševní činnosti vůle propůjčují mravní sílu působení. Nyní může myšlení a cítění vstoupit do vůle a s ní splynout. Teprve nyní, v takových hvězdných okamžicích, může vznikat skutečně svobodná iniciativa. Ve skupině spolupracujících lidí se zapaluje oheň nadšení a přivádí je v soutoce svobodné, individuální vůle k iniciativnímu společenství ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172).<br /> <br /> Teprve když se v uvědomělém vnitřním zesílení myšlení Já a cítění Já s vůlí spojí v jedno, může se duchovní duše člověka povznést na poznávací stupeň intuice — na pramenné místo skutečně svobodného činu. Jak daleko nám však ještě stojí tato vysoká schopnost k nadsmyslovému poznání. Kdo ji hledá, musí se v svobodném sebeurčení oddat duševnímu cvičení. Jakým způsobem lze takové cvičení — například při práci venku na poli — praktikovat? Celý den člověk tělesně tvrdě pracoval, byl zcela ponořen do vůle. Pak, po vykonané práci, jde znovu, oduševněný dojmy<br /> <br /> dne, přechází v zamyšlené duševní klid přes pole; náhle, tak nečekaně jako blesk, přepadne člověka intuice — nezaměnitelná jistota, co je příštího dne v celku hospodářství třeba udělat. Člověk je v obraze, žije přítomností ducha z budoucnosti do přítomnosti. Učinit samu práci v tomto smyslu školní cestou k časově přiměřené intuitivní schopnosti rozhodování — to nechává iniciativní společenství, byť jen v hvězdných okamžicích, stát se společenstvím intuice. Člověk prožívá, jak se ideál a duchovní skutečnost sobě přibližují. {{SE|169}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Fühlen_in_Gleichheit,_der_Weg_zum_lebendigen_Rechtsempfinden&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Cítění v rovnosti, cesta k živoucímu právnímu citu ====<br /> <br /> Ve cítění prožívá člověk snivě blízkost ducha ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172). Směrem vzhůru, k bdělému myšlení, se cítění vyjasňuje, ztrácí však blízkost ducha. Směrem dolů k chtění se naplňuje duchem, ztrácí se však nakonec do bezvědomí. V cítění žije člověk zcela přítomností, v proměnlivých náladách dění doby a vztahů člověka k člověku. Stejným způsobem nelze cítit ani minulost ani budoucnost. Oboje musí být nejprve zpřítomněno: minulost tím, že je v myšlenkách znovu stvořena; budoucnost tím, že je předcítěna. Každý statek má svou, každé vesnické společenství svou biografii. Ta je uložena v análech, které zprostředkovávají jen stínový obraz života, utrpení a snažení minulých generací. Tato biografie se zapsala i do krajiny, do polí, luk, lesů, dobytka atd., do atmosférického obvodu. Na tato znamení musí zemědělec s vcítěním obrátit svou pozornost, musí si v myšlenkách osvojit co nejdál sahající historické porozumění, které dává potravu jeho cítění. Jen skrze takové, vědomé pocítění minulého se může znovu naučit s úctou, láskou a věrností proměňovat toto vzniklé v přítomné. Vztahuje se to na vše, co je nám dnes jako časově nutný úkol uložen: Oživení zemědělského organismu se všemi orgány, které ho konstituují, a vědomé zasazení vývojové myšlenky skrze ideami nesou práci. Myšlení splétá červenou nit kulturních výkonů minulosti až do přítomnosti a posiluje sílu cítění pro to, co zde a nyní příroda od nás tázavě očekává. {{SE|170}}<br /> <br /> Stejným způsobem je třeba usilovat o získání historického vědomí o vývoji a proměnách právního citu ve vesnických společenstvích a odlišným způsobem v rozvíjejících se městech, a dále o tom, jak právní cítění — usurpované abstrahujícím myšlením — ztuhlo do osobního nároku na vlastnictví a jak touto cestou vznikla hluboká propast mezi právem a spravedlností. V pocítění zhoubnosti této propasti může myšlení procítnout a vytvářet instituce, v nichž, čistě ze vztahu člověka k člověku, se může cítění stát nositelem živého právního cítění mezi sobě rovnými. Takovou institucí chce být zemědělské hospodářské společenství.<br /> <br /> Péče o silné cítění se vztahuje jednak na vztah, který hledáme k věcem a bytostem přírody, jednak ke všemu, co se odehrává mezi člověkem a člověkem. Vše toto tlačí do výrazové formy uměleckého. Pokud například vědomě zadržíme myšlení a necháme pohled spočinout na sluncem prosyceném, zrajícím obilném poli, hledá oko hmatajíce po něčem, co teprve uspokojí nazírání; hledá například po nebeské modři chrpy, která tu nebo onde zazáří ze zlatého pozadí vlnících se obilných klasů. Nebo se přeneseme do nálady, když k nám při zahradní práci přiletí odkudsi červenka a společí se s námi v důvěrné blízkosti. A tak je tomu se vším, co nás v průběhu roku bytostně provází. Zahledíme-li se na to se zájmem, vznikají nálady, které probouzejí smysl pro krásu. Čím více tento roste, nedá lidem pokoj, aby jej dali vykvétat i v každé práci, ve společném soužití, ve všech slavnostech.<br /> <br /> Moderní sebepojetí člověka tlačí k otázce, jak je cítění prohlubováno za hranice osobních zájmů, jak se může — opřeno o myšlení vázané na skutečnost a zušlechtěné chtění — stát vnímacím orgánem pro působení duševně-duchovního v přírodě a v lidech. Vůči přírodě se to může dít například tak, že se za zimní noci zdržujeme venku na poli, nad sebou vyzařující lesk hvězdami posetého nebe, kolem nás nehybný v mrazivém praskotu vzdušný obvod, pod sebou, v sobě spočívající, křišťálové hlubiny. V myšlenkovém klidu cítíme nekonečnou vznešenost daleko rozepjaté polarity; cítíme výšiny a hlubiny v srdci jako do jednoho bodu stažené, hřejíce nepojatelné. Podnikne-li se totéž za letní noci, cítí se srdce rozšířeno do obvodu. Cítíme se vzduchu a teplu {{SE|171}}<br /> <br /> propleteni a tomu, co ze souzvuku výšin a hlubin ze země vyrůstající naplňuje obvod životem. Stejným způsobem lze pak vcítit se i do jarního dění, kdy síly výšin a hlubin začínají se vzájemně pronikat a země to, co v ní je duchovně skryto, vydechujíc do vzduchu a tepla přivádí ke zjevení, nebo do podzimního dění, kdy se tyto síly začínají uvolňovat a země ve vnějším odumírání vdechuje duchovní plod průběhu roku.<br /> <br /> Toto navenek obrácené prožívání přírodních jevů se individualizuje s pohledem na celek statku. Teprve v důvěrnosti cítění oživuje se pojem uzavřenosti zemědělského organismu. Stává-li se cítění samo orgánem hlubšího prožívání přírody, jde se osamělou cestou, leč po proklestěné stezce. Co se cítí, je dáno předem, nabylo smyslově vnímatelné podoby. Jinak je tomu ve vztahu člověka k člověku. Tam chybí předem daný smysl přírodní zákonitosti. V lidském soužití se setkává individuální cítění jednoho s individuálním cítěním druhého. Na téže duševní rovině je tento vztah utvářen všemi aspekty přitažlivosti a odpudivosti, přijetí a odmítnutí, krásna nebo ošklivosti atd. Při vší té mnohotvárnosti je třeba si přiznat, že ten či onen způsob cítění je objektivní skutečností a že je třeba silou myšlení a chtění pomoci cítění k tomu, aby v nalézání své rovnovážné polohy probudilo smysl pro pravdu. Je to toto srdečné pocítění, které v druhém člověku rozpoznává sobě rovného, které vytváří důvěru člověka k člověku a tím půdu pro právní cit. Myšlení vázané na skutečnost osvětluje právní cit člověka k člověku a zhušťuje jej v dohody a zákony. V zušlechtěném chtění rozdmýchává iniciativu, lásku k činu. V důvěře žije sociální konsens; proměňuje rozporuplnou nerovnost v duševním prožívání ve vědomí důstojnosti rovnosti před právem. Důvěra staví na minulém a hledí bezvýhradně na budoucí.<br /> <br /> V zákoně je zapsán důvěryplný souhlas, který měl ve své době platnost. Hrozí, že se stane sociálním rukojmím, pokud se bez proměny přenáší dál, «wie eine ewige Krankheit forterbt» («jako dědičná věčná nemoc»).&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Faust I'', Vers 1973, Hamburger Ausgabe, Dramatische Dichtungen, Bd. 1, München 1976.&lt;/ref&gt; Pravý právní život založený na mravnosti může vzniknout teprve tehdy, kdy důvěra ve skupině spolupracujících lidí vždy<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> {{SE|172}}<br /> [[Datei:Abb. 10, S. 172.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 10: Das Wirken der Seelentätigkeiten der Betriebsgemeinschaft in die drei Wesenglieder des landwirtschaftlichen Organismus.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> z ducha znovu zrozena. Důvěra vyživuje a nese právní cit. Když je zlomena, není žádná záchranná síť, žádné zadostiučinění skrze soudní výrok; prožívá se pak do bezmezna sahající zklamání; pocítěná právní půda důvěry, na níž se člověk domníval tak bezpečně stát, se rozplynula v pouhé nic.<br /> <br /> K prosperitě hospodářského společenství patří proto nikdy neochabující péče a posilování důvěry a tím právního citu až do nejmenších věcí každodenního života. Přátelství obvykle netvoří bezpečný základ pro trvalou důvěru v spolupráci. Mají svůj původ v minulostech osudu, tj. v okolnostech, které byly jiné než ty přítomné. Nabývají teprve trvale nosné schopnosti, když se povznesou k duchovním přátelstvím. Tato se nalézají v ideálu a v iniciativě, nechat to, co bylo duchovně uchopeno, bezpodmínečně se stát činem. Teprve na tomto dvojím zkušenostním základě myšlení a chtění může důvěra růst. Z její duchovní substance se člověk učí předcítit budoucí. {{SE|173}}<br /> <br /> V praxi hospodářského společenství spočívá budování důvěry na tom, že každý zúčastněný žije ve vědomí svého v duchu kořenícího bytí a toho, co je individuálním a společným cílem snažení. K získání jasnosti v tom napomáhá studium antroposofické duchovní vědy v nejširším smyslu, péče o nazírající myšlení a jeho prohlubování meditací, jakož i meditativní zacházení s esoterickým výrokovým dědictvím Rudolfa Steinera.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner&lt;/ref&gt; Dále se důvěra zakládá na konsensu v otázkách, které se týkají přínosu každého jednotlivce: Jaké schopnosti může jednotlivec vnést, jak a kde je ochoten z vědomí pro celek statku přebírat spoluzodpovědnost, jak životně zdatně a duchapřítomně kdykoli a kdekoli nezištně zasáhnout do trhliny a jak je nakloněn nechat ve veškeré činnosti vládnout esteticky-umělecké smýšlení? Aby se takové otázky staly vědomými a stimulovaly rozvoj schopností, musí být vytvořeny instituce, na něž je poukázáno na straně 177 a dál (kap. «Zur geistigen Entwicklung und Führung einer landwirtschaftlichen Betriebsgemeinschaft» («K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství»)).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Denken_in_Mitmenschlichkeit_(Brüderlichkeit),_der_Weg_zum_solidarischen_Wirtschaften&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Myšlení v lidskosti (bratrství) jako cesta k solidárnímu hospodaření ====<br /> <br /> Kdo sestupuje ze sféry svobodného chtění, individuální iniciativy, do té, v níž z budování důvěry vládne právní cit být rovným mezi rovnými, otevírá se pro myslící vědomí nové pole zkušenosti ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172). V každodenním vědomí se myšlení opírá o smyslově daný jev. Ve společenském musí se z tohoto jevu pozvednout ke světu fenoménů, které teprve ve společném soužití vznikají. Jsou výrazem toho, co lidi hýbe duchovně-mravně. Způsoby jednání jsou fenoménem — a myšlení musí nyní usilovat o to, zkoumat cesty, jimiž lze mnohost těchto převážně instinktem řízených způsobů chování lidské přirozenosti uvést do správných kolejí. Zde ve sféře sociálního života myšlení již neodráží pouhé smyslově vnímatelné, nýbrž stojí před výzvou aktivně přinášet na svět něco, co ještě není nebo právě teprve vzniká. Ono&lt;ref&gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: ''Wahrspruchworte'', GA 40, Dornach 1998.&lt;/ref&gt; {{SE|174}}<br /> <br /> musí se z prožívání duchovně-mravního života lidí stát myšlením gestaltujícím, takovým, které v poznání prostém tělesnosti dochází k úsudkům, jež jsou v souladu s duchovně-mravním světem. Přírodnímu řádu je nutnost, zákon, imanentní; pro sociální řád se musí v myšlení prostém smyslovosti duchovní teprve v poznávání zhustit v zákon mravní. V gestaltujícím myšlení svítí budoucnost do přítomnosti, samotné jednání se stává budoucnosti zaměřeným. Uvědomit si tuto skutečnost v praktické spolupráci teprve uvolňuje pohled na cestu, na níž se zemědělské hospodářské společenství krok za krokem učí získávat způsobilost k jednání a schopnost sebevůdcovství. Stává se tak počátečním místem hospodaření obraceného k přírodní straně (ve smyslu utváření hospodářského organismu) i ke straně sociálního života; stává se výchozím bodem solidárně-asociativního hospodaření, které se jako autonomní článek začleňuje do sociálního organismu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Abbildung 10]], S. 172). Hospodaření se člení do tří funkcí: výroba, rozdělování a spotřeba. Vnitropodnikové hospodaření má za cíl uspokojování potřeb země, zúrodnění půdy. To se děje například výrobou vlastních statečních hnojiv, jejich rozdělením přes pole a jejich spotřebou skrze rostliny.<br /> <br /> Mimopodnikové hospodaření, které navazuje na zemědělskou výrobu, má za cíl uspokojování potřeb lidí po výživě. V obou případech jsou potřeby volního, tedy duchovního rázu.&lt;ref&gt;Potřeby vyvěrají z hlubin nevědomého v těle a ze světlejších podloží duševně-duchovního prožívání. Koření ve vůli, v níž žije duchovní prapůvod člověka, Já. V tělesné potřebě, například hladu a žízni, se ozývá impuls vyrovnat nerovnováhu v tělesných orgánových činnostech. Duševně-duchovní potřeba usiluje o to, vymanit se z pouta k tělesným dějům a svobodně se postavit do služby eticky-mravních ideálů. Takto je potřeba svým obsahem čímsi duchovním, prostředky k jejímu uspokojení jsou úkolem hospodaření.&lt;/ref&gt; Uchopit je a přes koloběh hospodaření uspokojovat — to je úkol gestaltujícího myšlení. V hospodaření je jevem, ke kterému se váže, potřeba. Vnitropodnikově se tato artikuluje v každém případě z celosti provozního organismu. Aby člověk mohl potřebu uspokojit, musí myslenkovitě ponořit do živého přediva vztahů, myslenkovitě každé opatření zvážit z hlediska podpory nebo brzdění a myslenkovitě výsledek činem začlenit do hospodářského organismu. Příroda uspokojuje skrze sobě vlastní moudrost své potřeby sama. V zemědělství člověk zároveň {{SE|175}}<br /> <br /> své potřeby přenáší na přírodu, například při pěstování kulturních rostlin a při chovu domácích zvířat. Aby obojí uvedl do souladu, musí se zemědělec naučit skrze gestaltující myšlení tvořit pojem uzavřenosti zemědělského organismu. Teprve z tohoto pojmu lze na vyšší úrovni odvodit všechna opatření, která nejenže uspokojují lidskou potřebu výživy, ale stejnou měrou berou zřetel i na latentní potřeby přírody po budoucím vývoji.<br /> <br /> Zemědělský výrobek se přímou cestou nebo zpracováním stává produktem, zbožím, které má výživnou nebo užitkovou hodnotu určenou podmínkami výroby. Tímto hodnotou se musí řídit cena. V hospodářském životě vůbec nelze toto ocenění určit jednotlivcem, prodejcem, podnikatelem, nýbrž jen srovnáváním všech výkonů, které všichni ostatní v hospodářském koloběhu od výroby produktu až ke spotřebě přinesli. Toto široké předivo vztahů, z něhož plyne zhodnocení produktu, musí být celistvě uchopeno v myšlení a zároveň musí být skrze gestaltující myšlení usilováno o přiblížení ceny k objektivní hodnotě. Pokud jde o tvorbu hodnoty a ceny, vyznačuje se zemědělství zvláštností stanovištní «přírodní obdarovanosti». Jako člověk produktivně vnáší svou obdarovanost do hospodářského života, tak příroda vnáší svou tvůrčí sílu (obdarovanost) v oblasti klimatu, půdy, topografie atd. Například strmý jižní svah v teplých oblastech se nehodí pro pěstování obilí, avšak velmi dobře pro vinohradnictví; hluboká, rovinná spraš je při stejné pracovní náročnosti nesrovnatelně výnosnější než mělká, kamenitá půda na svahu nebo ve zvlněném terénu.<br /> <br /> Souhrn všech vzájemných vztahů, jež vznikají spoluprací ve společenském životě a které předcházejí uspokojování potřeb, nelze ve své současnosti ani ve sledu zachytit jednotlivým úsudkem. Musí se vytvářet příležitosti k tomu, aby v pravidelné výměně vlastní dynamika vyústila do společného úsudku. Z takového úsilí vzniká smysl pro obecné dobro, který veškerou práci geisteswissenschaftlich cílevědomě a včas orientuje na celek statku. Tento smysl pro celek, nebo sociální smysl pro skutečnost, otevírá pole péče každodenního cvičení, jak v oblasti praktické práce, tak ve vztahu člověka k člověku.<br /> <br /> Co je věcně nezbytné — například souměřené sladění všech článků do celku provozního organismu — musí být živě uchopeno jako společný úsudek až do detailů a stát se vodítkem pro jednání každého {{SE|176}}<br /> <br /> Teprve zkušenostmi podložená, důkladná věcná znalost vytváří konsensus. Ten tvoří základ spolupráce, přináší průhlednost a probouzí radost z souměřeného (ekonomického) sladění všech článků a orgánů hoforganismu do celku.<br /> <br /> Také lidskost v hospodaření vyrůstá ze společného úsudku. Kde místo toho vládne úsudek jednotlivce, razí si cestu egoismus; vzniká konkurence, vzájemné přechytračování, vytlačovací soutěž, agrární industrialismus. Společný úsudek v hospodářském společenství vzniká ze zájmu o to, co dělá druhý. Postoj otázky «Kde je nouze, kde je třeba pomoci?» musí být v komunitě vůči každému jednotlivci živý. Hranice mezi oblastmi úkolů — jak uvnitř podniku, tak vůči přidruženým zpracovatelským podnikům a hofmarketingu — se musí stát pohyblivými a průchodnými, aby bylo možné vzájemně si pomáhat. Postoj hledat důvod vlastní hospodářské činnosti v potřebě druhého otevírá myslícímu vědomí nové pole zkušenosti — takové, které si dělá náplň obrazu ze snažení druhých. Na této cestě vzniká asociativní přehled oblastí činnosti; gestaltující myšlení ukazuje vůli cestu k asociativnímu jednání, tj. k jednání v bratrství. Na těchto nových březích hospodaření, jež je založeno na lidskosti, se přistávací pokusy dělají stále častěji — například v bio-velkoobchodě a bio-maloobchodě a v dalším zpracování. Břeh sám však je práh mezi zemědělskou prvovýrobou a hospodářským koloběhem příznakovým dělbou práce. Na tomto prahu — hranici statku — se oceňuje zboží, objektivní vlastní hodnota prvotní tvorby hodnot z oživené a oduševnělé přírody, prostřednictvím subjektivního hodnocení obchodníka a spotřebitele. V asociativním hospodaření se může toto hodnocení každého zúčastněného — na základě obecně usilované průhlednosti — opírat o konkrétní, nazíratelné skutečnosti, jež mají svůj prvopočátek nakonec v tělesných a duchovně-duševních potřebách bližních. Konkrétně to znamená: biodynamické podniky se musí otevřít dalšímu zpracování, obchodu a spotřebitelům, vstoupit ve věcném i vývojovém dialogu, společně hledat řešení, uzavírat dohody, uzavírat smlouvy.&lt;ref&gt;Viz k tomu např.: Rudolf Isler, Ueli Hurter: ''Assoziatives Wirtschaften. Was verstand Rudolf Steiner unter einer wirtschaftlichen Assoziation?'', Dornach 2019, 96 S.; sowie: Stefan Leber (Hrsg.): ''Die wirtschaftlichen Assoziationen, Beiträge zur Brüderlichkeit im Wirtschaftsleben'', Band 2, Stuttgart 1987, 352 S.&lt;/ref&gt; {{SE|177}}<br /> <br /> Přesněji vzato, tvoří «nové břehy» obě strany hranice statku. Jeden břeh sousedí s přírodou a tvoří vnější kůži hoforganismu, druhý břeh sousedí s emancipovaným společenským životem. Tento druhý se může konstituovat jako trojčlenný sociální organismus jen do té míry, do jaké zahrnuje zemědělství — do jaké lidé rozpoznají, jaký potenciál leží v zemědělství nově uspořádaném podle organismového principu. Biologicko-dynamické podniky začínají v malých krocích praktikovat asociační princip v lokálním a regionálním rámci jako jakési průkopnické předvozy. Tím mohou podněcovat k dalekosáhlejší spolupráci a hospodaření vůbec vštípit míru, která je osvobozuje od nutkání k růstu, vlastního kapitalismu.<br /> <br /> Čím vědoměji usiluje hospodářské společenství o to, aby utvářelo svůj statek jako organismus, tím více se spolupráce jakoby sama od sebe člení na duchovní, právní a hospodářskou sféru činnosti. Jakkoli tato tělesa vzájemně do sebe zasahují, přesto jsou prožívána jako od sebe oddělené oblasti. A veškerá duchovní síla společenství statku musí být zaměřena na to, aby toto oddělené svádělo dohromady — jak ideálně v obrazu, tak prostřednictvím práce — do vyšší jednoty. Zde se stranou dnešního «mainstreamu» hospodaření otevírá cvičné pole, jakási přípravná škola k pravé sociální praxi, která nechává v gestaltujícím myšlení, sahajícím daleko přes hranice statku, zakořenit impuls trojčlennosti sociálního organismu (Obrázek 11, s. 189).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_geistigen_Entwicklung_und_Führung_einer_landwirtschaftlichen_Betriebsgemeinschaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství ===<br /> <br /> Hospodářského společenství, které se osvědčilo jako vůbec první na světě, se počátky sahají do roku 1968. Od té doby vznikaly, povzbuzovány duchem doby, na větších statcích podobné sociální průkopnické podniky. Pohnutkou byla nutnost kánonu vzájemně se doplňujících schopností i přikládajících rukou ke zvládnutí rozmanitosti úkolů; dále osvobození půdy a kapitálu z pout přežilých práv a kroky k překonání mzdové práce vázané na příkazy.<br /> <br /> Zkušenost ukazuje: Cíl, zachycený v idejích, je nedosažitelně daleko vpřed do budoucnosti napjatý; schopnosti dostát mu individuálně i ve společenství narážejí rychle na hranice. Vědomé prožívání tohoto nesouladu vyvoluje v duchu a duši pole napětí, které bdícího, strebením naplněného člověka nenechá ani na okamžik spočinout — ani tehdy ne, kdy se natáhne za schůdnějšími řešeními tváří v tvář odporům, neúspěchům a podobnému. Nepokouší-li se člověk prožívat v plné síle tuto polaritu mezi duchovním cílem a smysly vázaným světem faktů, strebující síla slábne, společné chtění hrozí upadnout do banalit, každodenní záležitosti se vyčerpávají v rutinním vyřizování — a co se mohlo stát vývojem, propadá se do stagnace a zpátečnictví. {{SE|178}}<br /> <br /> Aby se hospodářské společenství znovu a znovu ujišťovalo o cestě k cíli, musí si vytvořit zřízení, která slouží nácviku sociálně-morálních technik. Ty se vztahují na stále vědomější uchopování obou pólů tohoto pole napětí a na pokus o jejich povznášející vyrovnání.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_geistige_Strebensziel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Duchovní cíl usilování ====<br /> <br /> Jako motiv, chtít hospodařit biologicko-dynamicky, žije více či méně zřetelně a osudově vázaně v každém jednotlivci. Jak může tento individuální pohnutka nejen zesílit ve vědomí, ale povznést se navíc ke strebenszielu celého společenství? Nesmí se jím spokojit ani jednotlivec, ani společenství — jednou je zformovat nestačí. Vyžaduje to soustavnou péči prostřednictvím studia antroposofické duchovní vědy. Její výzkumné obsahy, uváděné do pohybu vzájemným rozhovorem, podněcují myšlenky a pocity, jež předsvítají společně nastupované cestě. Týdenní studijní kruh tohoto druhu — podaří-li se — povzbuzuje dvojím způsobem: jednak se vnitroprovozní tok práce prostorově i časově koordinuje jakoby sám od sebe, jednak pohybuje společenství v takové z každodennosti vyzdvižené hodině myšlenkami, které se zrcadlí v nositeli motivu, tedy ve vědomí každého jednotlivce. Myšlenky takto získané ze společné duchovní poznávací práce vstupují do vztahu s každodenními pozorováními a zkušenostmi vůle učiněnými v práci. Obě polární konce zmíněného pole napětí se pohybují k sobě navzájem — nebo se v šťastných okamžicích částečně dokonce slévají vjedno. {{SE|179}}<br /> <br /> Antroposofická studijní práce se odehrává na «sachlichem Felde» («věcném poli»).&lt;ref&gt;K tomuto termínu viz Rudolf Steiner: ''Die Weihnachtstagung zur Begründung der Allgemeinen Anthroposophischen Gesellschaft 1923/24'', GA 260, Dornach 1994, Nr. 11 der Statuten, S. 53.&lt;/ref&gt; Posiluje a objektivizuje vědomí vlastního motivu i vědomí duchovního cíle snažení společenství.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Praxis_der_Zusammenarbeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Praxe spolupráce ====<br /> <br /> Celistvost podniku se člení na pracovní oblasti, o které podle schopností a sklonů zodpovědně pečují jednotliví členové nebo jejich skupiny. Toto členění, například na oblast polního a rostlinného hospodářství, zahradnictví či ovocnářství, hnojení, různé oblasti chovu hospodářských zvířat, lučního a pastevního hospodářství, péče o krajinu atd., se nesmí zvrhnout v dělbu práce, v nárokové postoje, v ohraničování se do vlastních království. Naopak, z vědomí celku je na místě nejvyšší flexibilita, plynulé přechody, vzájemná pomoc, zaskakování jeden za druhého, kdekoli a kdykoli je to zapotřebí.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Arbeitsbesprechung_am_Morgen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Ranní pracovní porada ====<br /> <br /> Koná se každý pracovní den po brzkých ranních přípravách ve velkém kruhu na statku a může být zahájena průpovídkou nebo humornou poznámkou. Veselost koření denní práci, aniž jí bere vážnost. Obsahově jde o výměnu aktuálních postřehů, pozoruhodných příhod a naléhavých věcí, a poté — navazujíce na pracovní tok předešlého dne — o konkrétní rozdělení úkolů. Přitom je třeba dbát na to, aby při všech pracích za účasti učňů, praktikantů a pomocníků členové hospodářského společenství plnili vzorovou funkci.<br /> <br /> Ranní pracovní porada by měla vždy znovu přivádět do vědomí obraz celku hospodářství v proměnách ročních období, a každý by měl vědět, co dělá druhý. Příliš snadno se dostaví přesvědčení, že je vše jasné, že se přece stojí v pracovním toku včerejška k dnešku — a znuděné mlčení obejde celý kruh. Nikoli: to, co se jeví jako samozřejmé, je třeba znovu pozvednout do vědomí všech. Na to navazuje výhled na celý den. Zdařilá pracovní porada tvoří již dobrou část efektivního vedení hospodářství. Zbytek je umění, je vzorností ve vší práci. {{SE|180}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Studienkreis_zu_Inhalten_anthroposophischer_Geistesforschung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Studijní kruh k obsahům antroposofického duchovního výzkumu ====<br /> <br /> V praxi sestupují ideje společného cíle snažení do životní skutečnosti hospodářského organismu. Jakkoli jsou tyto ideje budující a vytvářejí životní souvislosti, musí si člověk záhy přiznat, že se v mnohých očekáváních vidí zklamán. Nedaří se to, naráží se na hranice a člověk je odkázán zpět na sebe samého. Ideál se otřásá, člověk to prožívá jako odumírání, jako částečnou smrt duše. Nechce to připustit a hledá vnější důvody — například nepřízeň počasí, vlastní nebo cizí neschopnost, špatná rozhodnutí nebo selhání, nedorozumění, sociální roztržky atd. Ale tak jako život, i odumírání, smrt, se ukazuje v zahalené podobě. Jak má být poznáno, co nám chce selhání říci? Z této nejistoty plyne trápení, zkoušky pro jednotlivce i pro společenství. Postaví-li se člověk těmto zkušenostem, probouzí se sebepoznání a s ním z hlubin duše nevyslovená otázka — a nečekaně a náhle přichází odpověď zvenčí. Této příležitosti přijít nečekaně k novým, povzbudivým vhledům slouží týdenní setkání ke společné geisteswissenschaftliche Erkenntnisarbeit. V rozhovoru tu mohou být nevyžádaně a nečekaně vyřčeny myšlenky, které na tichounce uvnitř chovanou, svíravou otázku dávají smírnou odpověď a vedou k novému pohledu na věci a mohou volat k novému úsilí. Uskutečňuje se tu «probuzení člověka na duchovně-duševním druhého člověka».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Gemeinschaftsbildung'', GA 257, Vortrag vom 27. Februar 1923, Dornach 1989, S. 116.&lt;/ref&gt; Společná antroposofická studijní práce osvěžuje ducha, povznáší a rozšiřuje motiv z jeho subjektivní stísněnosti a probouzí síly, které v praxi pomáhají k vždy novému rozmachu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Arbeits-_und_Verwaltungskonferenz&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Pracovní a správní konference ====<br /> <br /> Další týdenní setkání má být věnováno — v retrospektivě i v krátkodobém a dlouhodobém výhledu — plánovacím, rozhodovacím a správním otázkám duchovní kontinuity v řízení hospodářství. V tomto rozhovoru hospodářské společenství zvažuje a rozhoduje {{SE|181}}<br /> <br /> celistvě a jednomyslně o všech věcných otázkách, které vyvstávají v jednotlivých pracovních oblastech.<br /> <br /> V retrospektivě by mělo být v co největší otevřenosti řečeno to, co se zdařilo i co se nezdařilo, jakož i to, co je pozoruhodné na zkušenostech, pozorováních atd. Zamlčování — záměrné nebo z nepozornosti — plodí přízraky a napomáhá mocenským impulsům. Dokumentace je žádoucí!<br /> <br /> Výhled se zaměřuje na práce sezónně přicházející ve svůj čas, jakož i na sociální a kulturní záležitosti s ohledem na<br /> <br /> * polní a zahradnická opatření týkající se zpracování půdy, osevního postupu a hnojení, jakož i produkce osiva, péče o kultury, sklizně, skladování a odbytu;<br /> * výroby biologicko-dynamických hnojivých preparátů a jejich včasné aplikace;<br /> * ovocnářská a krajinářská opatření jako péče o živé ploty a dřeviny;<br /> * vedení stáda, získávání krmiva a péče o pastviny, jakož i sklizeň krmných plodin na orné půdě;<br /> * chov, krmení, péče a plemenitba hospodářských zvířat se zaměřením na skot;<br /> * péče a opravy strojů, jakož i náhradní a nové investice;<br /> * péče a opravy budov a cest, jakož i plánování a financování novostaveb;<br /> * všeobecná správa, plánování rozpočtu a finance;<br /> * utváření příjmů členů hospodářského společenství;<br /> * personální otázky a příjmy učňů, praktikantů, pomocníků a spolupracovníků na dobu určitou;<br /> * utváření ročních slavností a jiných slavnostních příležitostí, jakož i ostatní akce jako prohlídky statku, zemědělské praxe pro školní třídy, kurzy atd.;<br /> * vlastní statek provázaný s experimentálním, praxí orientovaným výzkumem;<br /> * spolupráce s podniky zpracování a obchodu;<br /> * péče o okruh lidí spojených se statkem;<br /> * práce s veřejností;<br /> <br /> Hospodářské společenství se ve všech ohledech spravuje samo, tj. všichni zodpovědní jsou natolik zapojeni, že mají kdykoli přehled o celku. Největší výzvou je nepřerušený tok informací a křišťálově čirá průhlednost. Prvního lze dosáhnout jen {{SE|182}}<br /> <br /> trvalým zájmem každého jednotlivce o vše, co se děje. Z tohoto zájmu vyrůstá duchapřítomnost a smysl pro realitu, který předchází každému lpění na jednou přijatém soudu, každé ideologizaci. Průhlednost pak je otázkou spolehlivosti až do nejmenších věcí každodenního života, jasnosti v dohodách, pozornosti tam, kde panuje věcná nebo duševní nouze, a bezvýhradné připravenosti skočit do každé mezery.<br /> <br /> V pracovní a správní konferenci se uskutečňují plody školení skrze život. V těchto plodech se spojuje v nepřetržité syntéze vzájemné působení výše zmíněných pólů — duchovního cíle usilování a jeho zasazení do praxe. Z těchto plodů, z toho, co bylo vybojováno individuálně i ve společenství, teprve vytéká substance, která hospodářskému společenství propůjčuje jeho Eigenwesen; teprve ta je činí úvěryhodnou v duchovním smyslu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Hoforganismus_und_die_Ich-gewollte_Arbeit_des_Menschen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Organismus statku a člověkem z vlastního Já chtěná práce ====<br /> <br /> Práce v zemědělství je obecně určována věcmi a bytostmi, které jsou v přírodě činné. To, co v dřívějších dobách bylo instinktivně pociťováno jako vládnoucí, práci vedoucí a nesoucí moudrost, se v nastupujícím věku přírodní vědy emancipovalo do myšlenkové abstrakce přírodních zákonů. Bylo to na jedné straně svobodný akt vědomí Já, jež se probouzí, a na druhé straně pád do nucení materialismu jako od té doby panujícího světového názoru. Vnějším plodem tohoto svobodného aktu je technika — z fyzicko-anorganické přírody duchem člověka přetvořený extrakt. Technika sice umožňuje zbavit člověka těžké práce, avšak vnucuje se přírodě se světově zjevnými důsledky. Rozrušuje moudrosti plné vztahové souvislosti mezi fyzickou, oživovanou a oduševnělou přírodou.<br /> <br /> Technický pokrok usiluje o to, aby pracujícího člověka v zemědělství učinil nadbytečným. Biologicko-dynamické zemědělství usiluje o opak. Snahou je zde redukovat strojní práci co nejvíce, aby tak mohlo vzniknout dostatek volného prostoru pro tvůrčí-cvičnou, řemeslnou praxi. Do jaké míry se to může podařit, závisí na překonání nadměrných vnějších sociálních omezení. {{SE|183}}<br /> <br /> Co znamená pracovat v oživené a oduševnělé přírodě, musí být znovu objeveno. K tomu se musí nazírání a myšlení obrátit k jejich zvláštní podstatě — k tomu, co živě dorůstá do vnější podoby, a k tomu, co se duševně uzavírá do tělesné formy. Utvářené je uchopitelné v idejích; utvářející činitel osvětluje antroposofický duchovní výzkum, který v ideové formě zpřístupňuje svět bytostí, a ten se tak stává přístupným myšlení. Teprve bytostné poznání propůjčuje idejím, utvářeným na základě smyslového nazírání, avšak samotným kořenícím ve světě bytostí, mravní sílu. Jestliže uchopí vůli, stávají se bytostně vlastními. S těmito idejemi, jež vstoupily do vlastního já-bytostí, nalézá člověk nový, svobodný vztah k práci. Učí se pracovat z vlastního bytostného základu, nalézá v něm směr a cíl. Mravním zdrojem je člověk sám a z tohoto základu se svobodně určuje. Z tohoto prazákladu Já teprve tryská pravé nadšení. Vyvěrá z ideje, jež se stala duchovní skutečností. Ta práci předbíhá, zahřívá ji a naplňuje duševní radostí. Práce, jakkoli těžká, jakkoli zdánlivě nízká a nicotná, šlechtí se duchem, který ji prostupuje. Je duchem naplněna od začátku do konce a přidává hospodářskému organismu něco, co jej pozvedá z jeho pouhé přírodní danosti.<br /> <br /> Stroj se naopak v zemědělství vkliňuje jako klín mezi člověka a přírodu tvořící ze svých bytostí a sil. Funguje podle míry toho, co člověk z poznání neživé přírody do něj vkonstruoval. Výlučnou strojní prací hrozí, že duchovní tvůrčí síla člověka uvadne, práce zpustne v pouhou rutinu, vůle ztratí vedení a ochabne.<br /> <br /> Čím méně se práce vyčerpává v rutině, v pouhém odbývání, čím více je v uvedeném smyslu konána jako idejemi prozářená — tím více se probouzí smysl pro krásu, který teprve pozvedá lidské dílo, jež v případě stroje zpravidla upadá do jednotvárnosti a banality, ke skutečnému uměleckému dílu.<br /> <br /> V zemědělství je to moudrost působící v přírodě, do jejíchž služeb se lidská práce staví. Tato moudrost, správně poznána, žije smysl-udílející v práci dál. Nad to působí lidská schopnost idejí nadřazeně, smysl-zakládajícím způsobem, při utváření dvora v tělesný organismus «Zemědělské individuality».<br /> <br /> Tak jako se zemědělské řemeslo musí důkladně naučit, tak stejně po celý život učí. Posiluje sílu sebevědomí, když to, co bylo v práci vnímáno, člověk pozvedá k vědomému {{SE|184}}<br /> <br /> poznání; rozšiřuje a prohlubuje pohled na svět, když člověk zažívá, jak plodně to, co bylo konáno, tvarujícím způsobem dál působí v přírodním a sociálním životě.<br /> <br /> V této dvojnosti spočívá velký pedagogický význam práce, která se zaměřuje na věci a bytosti přírody. Prokazuje se jako požehnaná v školní zahradní výuce, v praxi na školních statcích, v zemědělských a lesnických praktikách pro žáky vyšších ročníků i v řízené spolupráci lidí s postižením. Z výše uvedených důvodů hledají mnozí mladí lidé jako «ve městě narození» biologicko-dynamické odborné vzdělání, které je stále více provozováno jako «Svobodné vzdělávání» ve vlastní režii biologicko-dynamickými pracovními společenstvími. Navíc biologicko-dynamická práce, především na větších provozně-společenstvím vedených podnicích nebo vesnici podobných zařízeních, nabývá stále na významu, např. v dalším vzdělávání dospělých, profesním přeorientování, hledání sebe sama atd. Na co Goethe v «Wilhelm Meisters Wanderjahre» v básnické předzvěsti upozornil popisem «Pedagogické provincie»,&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Wilhelm Meisters Wanderjahre'', Hamburger Ausgabe, Bd. 8, München 1972, «Zweites Buch».&lt;/ref&gt; a na co Rudolf Steiner před 100 lety poukázal, když hovoří o tom, že v budoucnu na venkově vzniknou kulturní střediska,&lt;ref&gt;Adalbert Graf von Keyserlingk: ''Koberwitz 1924'', Stuttgart 1974, S. 70.&lt;/ref&gt; to dnes tu a tam v nejrůznějších přístupech vystupuje na světlo.<br /> <br /> Duchovně-duševní rozpoložení, které práci v oživené a oduševnělé přírodě ukazuje cestu a cíl, musí si dnes každý člověk vědomě znovu dobýt. K tomu je vhodné vzít si za základ Rudolfem Steinerem roku 1905 formulovaný «Základní sociální zákon»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaft und soziale Frage'', in: ''Luzifer – Gnosis 1903–1908'', GA 34, Dornach 1987, S. 213: «Das Heil einer Gesamtheit von zusammenarbeitenden Menschen ist um so größer, je weniger der einzelne die Erträgnisse seiner Leistungen für sich beansprucht, das heißt, je mehr er von diesen Erträgnissen an seine Mitarbeiter abgibt, und je mehr seine eigenen Bedürfnisse nicht aus seinen Leistungen, sondern aus den Leistungen der anderen befriedigt werden.» (Blaho celku spolupracujících lidí je tím větší, čím méně jednotlivec nárokuje výsledky svých výkonů pro sebe, tj. čím více z těchto výsledků odevzdává svým spolupracovníkům, a čím více jsou jeho vlastní potřeby uspokojovány nikoli z jeho výkonů, nýbrž z výkonů ostatních.)&lt;/ref&gt; jako duchovní páteř každé formy spolupráce na sociálním poli. Je to zákon, který přichází tím více k platnosti, čím více je egoismus jako hnací síla sociálního jednání vymýcen. Inauguruje cestu školení k prosperujícímu sociálnímu soužití. Tento zákon vede mimo jiné k poznání, «že pro bližní pracovat a dosahovat určitého příjmu {{SE|185}}<br /> <br /> jsou dvě navzájem zcela oddělené věci».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd. – Siehe auch: Stefan Leber (Hrsg.): ''Das soziale Hauptgesetz, Beiträge zum Verhältnis von Arbeit und Einkommen'', Stuttgart 1986, 280 S.&lt;/ref&gt; Jedno je otázka náležející do duchovního života, druhé otázka náležející do právního života. Jako všechny právní záležitosti nemůže být práce měřena kupní cenou, např. hodinovou mzdou. Práce není zboží. V zemědělských provozních společenstvích se nabízí možnost nacvičovat oddělení práce a příjmu alespoň v zárodku. Nabízí se tehdy, když si člověk uvědomí dalekosáhlý duchovní rozměr bytostného členění zemědělského organismu. Tím se stává první a nejnaléhavější úlohou člověka a společenství lidí na statku, aby se o tom poučili a aby to učinili živým impulzem práce. Tak je to práce, skrze niž se v duchu uchopená organismusová idea stává uměleckým dílem v živém, jež se navenek formuje v podobu a dovnitř se člení v orgány.<br /> <br /> S uskutečňováním této v obraze uchopené ideje zasahuje každý v Já-chtěné práci, v souladu se všemi ostatními, do hospodářského organismu, prozařujíce spleť jeho bytostných článků ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Abbildung 10]], S. 172). Co tu pracuje, je Já; ono ve všem určuje míru. Vyzařuje do duševního těla dvora, stará se o druh přístupu, krmení, péče a věnování pozornosti zvířatům, jakož i o chovatelský rozvoj hospodářských zvířat, poskytuje domov divoké fauně a působí, aby se duševní tělo dvora individualizovalo a prožívalo se jako v sobě-uzavřené.<br /> <br /> Opět je to bytostný jádro člověka, Já, a v duchu-duši vzplanuvší obraz, jenž prozařuje životní organizaci dvora, udržuje ji zdravou v celé její mnohotvárnosti a pozvedá ji k vyšší, dvoru vlastní živosti. A konečně Já v práci prosiluje fyzickou organizaci, proměňuje a individualizuje tvořivě látkové složení — v přesažení přirozených daností stanoviště (srov. kapitola Hnojení). Zároveň tato trojí pronikání a stanovištní individualizace znamená, že bytostné články hospodářského organismu jsou uváděny do důvěrnějšího, shora dolů prostupujícího, vzájemně se podporujícího vztahu. Například hnůj dobytčího stavu se stará o oživení a oduševnění fyzické organizace, o život-nesoucí souhru čtyř živlů v půdě i o tvorbu plodů a výživnost rostlinných kultur. Jinak životní organizace: na jedné straně poskytuje zbytky rostlinného nárůstu jako základ pro tvorbu humusu v půdě, {{SE|186}}<br /> <br /> oživení fyzické organizace; na druhé straně tvoří krmivový základ pro divokou faunu a stav hospodářských zvířat — posílení duševní organizace.<br /> <br /> Skrze práci teprve se vedoucí idea stává bytostnou skutečností. Lze pohlédnout na to, co člověk vykonal, a zkoumat, co tím způsobil. Je to bádání, které spojuje člověka a svět a jehož hledání pravdy se měří tím, co bylo rozpoznáno jako plodné.<br /> <br /> V ještě mnohem vyšší míře platí toto o práci, jejíž ideový základ pramení výhradně z výsledků antroposofického duchovního výzkumu a k jejímuž poznání a účinnému zvládnutí je celé společenství statku resp. podniku vyzváno. Jde mimo jiné o výrobu a použití biologicko-dynamických hnojivých preparátů. Jejich bytostná povaha je pojednána v kapitole o otázce hnojení. Práce s těmito hnojivy, při jejich přípravě i použití, se táhne přes celý rok. Jejich použití v látkově nejmenších množstvích se děje buď v tekuté formě přímo na půdu a rostlinu od setí až do fáze zrání, nebo u většiny preparátů přes hofu vlastní komposty a hnojiva.<br /> <br /> S ohledem na hospodářský organismus spočívá hnojivá účinnost preparátů v jakési výchově jeho bytostných článků k vyšší celistvosti. Ve vazbě na rytmy slunečního roku nejen posilují a dynamisují specifické působení těchto bytostných článků, nýbrž podporují především jejich vzájemné pronikání, které teprve propůjčuje provoznímu organismu jeho uzavřenost a stanovišti přiměřený rozvoj. Zvláště je to práce s biologicko-dynamickými preparáty, která vede k osobnímu vztahu k látkám a silám, jež rostlinám připravují živě-úrodnou půdu. Tak se může já-přirozenost pracujícího člověka spojit s duchovním působením nitra přírody.<br /> <br /> Lidská práce nese všechny aspekty mravních účinků nižšího, na tělo vázaného já ven do světa. Ty jsou pak spoluurčovány lidskou přirozeností přání, svévolí, mocenskými impulzy atd. Odtud plynoucí egoismus může být ve svém proměňování překonán, když duše skrze duchovní sílu vyššího Já získá vládu nad tělem. Práce se stává smýšlením a idejemi nesenou, takovou, která je konána z lásky k věci nebo ve službě druhému člověku. Nesobecký čin se nečiní z nutnosti — je spíše z moudré náhlednutí sebeurčen. Svobodné sebeurčení v práci na {{SE|187}}<br /> <br /> oživené a oduševnělé přírodě může růst jen tehdy, když se smyslové poznání rozšiřuje v poznání duchovní. Pravda, která se tak otvírá, potvrzuje se v plodnosti jednání. Na tento stav věcí poukazují Janovy slova: «… poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými».&lt;ref&gt;Joh 8,32.&lt;/ref&gt; Teprve tato takto dobytá svoboda zakládá totožnost mezi vnitřkem a vnějškem. Svobodnému, v lásce vykonanému činu předchází oběť. Obětuje se něco, co zcela patří jednomu samému, co se stalo vlastnictvím vyšší jáství, a odevzdává se to. Stane-li se toto smýšlením ve společenství, které spolupracuje pro společně rozpoznaný úkol, vane vítr svobody ve vůli.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Impulse_des_biologisch-dynamischen_Landbaus_für_die_Entwicklung_des_sozialen_Organismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Impulzy biologicko-dynamického zemědělství pro rozvoj sociálního organismu ===<br /> <br /> Všechna dobová symptomata poukazují na naléhavost nového přírodního řádu a nové sociální Sozialordnung, jež by objímala celý život lidí. Tak jako člověk v neznalosti svého duchovního bytostného charakteru a z toho vyplývajících vývojových úkolů tíhne k vytváření neřádu, tak právě sebepoznání mu může otevřít oči pro princip uspořádání, který platí stejně pro přírodu jako pro utváření sociálního života. Je to menschenkundliche — ze znalosti člověka vyrůstající — objev Rudolfa Steinera: trojčlennost lidského organismu podle nervově-smyslového systému, rytmického systému a pólu látkové výměny a končetin (viz s. 88 nn.). Vše dosud představené i vše následující na tom staví. Rudolf Steiner se pokoušel v chaosu po první světové válce prostřednictvím odpovídajících institucí začlenit sociální život do funkční trojnosti duchovního života, právního života a hospodářského života, tak aby každý z těchto článků se mohl rozvíjet autonomně a zároveň v živé vzájemné součinnosti s ostatními a slučovat se ve vyšší celek sociálního organismu.&lt;ref&gt;Siehe hierzu u.a.: Rudolf Steiner: ''Die Kernpunkte der sozialen Frage'', GA 23, Dornach 1976; sowie ders.: ''Zu sozialen und wirtschaftlichen Fragen der Gegenwart'', GA 332b, Dornach 2020.&lt;/ref&gt; Počítal tehdy s otevřeností vědomí dělnictva, s proletariátem spoutaným v kapitálem řízené průmyslu. Tento velkolepý pokus ztroskotal, jak bylo vyloženo v úvodu, z rozmanitých vnějších důvodů. Lidé tehdy stále ještě činní v zemědělství (asi 40 %) nebyli stejnou měrou zasaženi sociální {{SE|188}}<br /> <br /> otázkou; těch málo, kdo dnes ještě zbyli (asi 2 %), jsou jí zasaženi v nejvyšší míře. Ano, zemědělství se globálně stalo celospolečenským sociálním případem. Nyní se ukazuje: Kdekoli se dnes hospodaří biologicko-dynamicky, vyrůstají organicky, jakoby z jediného bodu, sociálně účinné síly do společenského okolí. Rostou a odhalují svůj velký potenciál; musejí však být jako takové ve svém směru působení rozpoznány, vědomě začleněny a silně utvářeny. To se může dít jen prostřednictvím institucí, které přesahují přes hranice statku. Kde se takovéto instituce začínají utvářet, záhy se ukáže, že jsou plodné teprve tehdy, když si zúčastnění uvědomí, v které ze tří oblastí chtějí a mohou uplatňovat své schopnosti a aktivity ve vztahu k zemědělství — zda na poli duchovním, právním nebo/a hospodářském. Vědomě praktikovaný princip trojčlennosti zemědělského hospodářského organismu může napříště dávat míru a cílové zaměření obecnému sociálnímu životu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#189|Obrázek 11]]).<br /> <br /> Neboť při bližším pohledu stojí zemědělství ve vztahu ke všem oblastem sociálního života. Nestojí jen na počátku tvorby hodnot z oživené a oduševnělé přírody a neposkytuje jen potraviny a suroviny, nýbrž formuje tvář země a životní prostor pro rostlinu, zvíře a člověka v kulturních krajinách. Dále dává vědám bohatý podnět k rozšíření příliš úzkých hranic jejich metodiky — při omezení jejich teorií — na adekvátní uchopení fenoménů živého. Vytváří prostory pro živé nazírání, které uspokojují estetický pohled, a dává příležitost k novým způsobům prožívání. Prohlubování náboženského cítění otevírá rozsáhlé pole mravní praxe, a konečně zemědělství stavěné na principu organismu vytváří předpoklady pro znovuoživení jemu podřazených řemesel a jejich asociativního začlenění.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Wollen_in_Freiheit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Vůle ve svobodě ====<br /> <br /> Čím více se hofovnímu nebo provoznímu společenství daří stupňovat schopnosti a vůli k práci ke společné iniciativní síle, ke svobodě ve vůli, tím více se biologicko-dynamický podnik otevírá navenek a rozvíjí duchovní vyzařování, které probouzí zájem společenského okolí. Jsou kladeny otázky, přichází se do rozhovoru, v studijních kroužcích a na setkáních na statku jsou hledány odpovědi {{SE|189}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 11, S. 189.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 11: Der biologisch-dynamische Betrieb als Initialort für die Entwicklung der Dreigliederung des sozialen Organismus.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> jakož i při akcích kolem ročních svátků, na setkáních výzkumníků nebo – ještě konkrétněji – při dnech otevřených dveří, při prohlídkách statku a polí, při příležitostech dočasné spolupráce nebo při účasti na pravidelně se opakující preparátové práci. Dále informují informační tabule o tématech z praxe na statku a podél hojně navštěvovaných pěšin. Jak žádoucí by bylo, s ohledem na neustále napjatou pracovní situaci na statcích, moci vést rozhovory ještě intenzivněji. V mnohých věcných otázkách se přitom osvědčují přátelské okruhy a kruhy zájemců, které se kolem biologicko-dynamických statků tvoří.<br /> <br /> Vedle těchto úkolů vzdělávání dospělých, které biologicko-dynamickému zemědělství neočekávaně připadají, jsou to především pedagogická práce s mládeží a z praxe vyrůstající základní a další vzdělávání, jež se starají o to, aby se duchovní tykadla roztahovala do okolí. Dorůstající generace učňů jsou takřka {{SE|190}}<br /> <br /> výlučně «zrozeny ve městě». Stojí daleko od selské tradice. Nechtějí však být ani pouhou přijímači hotových znalostí o zemědělství, jehož technologické myšlení a jednání je zcela uvrhuje do zajetí redukcionistického přírodovědného světonázoru. Hledají celostní vzdělávací ideál, který zahrnuje člověka i přírodu a který biologicko-dynamickému zemědělství v nejširším smyslu leží v základě. To vedlo k tomu, že praktické vzdělávání se z velké části vymanilo ze státní vzdělávací nabídky odborných škol. Takzvané «svobodné vzdělávací programy» se řídí učebními plány, které vypracovávají sami zemědělci. Totéž platí pro nadpodnikové biologicko-dynamické vzdělávací instituce dalšího vzdělávání, které se v různých zemích ustavily.<br /> <br /> V úzkém spojení s duchovně-kulturními iniciativami, které vyzařují z biologicko-dynamických statků, stojí výzkum blízký praxi. Poté, co se obě — výuka i výzkum — po dobu 200 let postupně z zemědělství vyčlenily a akademizovaly, podrobilo se zemědělství zvenčí je řídícímu vědecko-technologickému pokroku, se ztrátou své v instinktivně-lidové moudrosti zakotvené svébytnosti. V protiběhu k tomu vyrůstala z praxe biologicko-dynamického zemědělství od samého počátku badatelská haltung a smýšlení, jež navazuje na tradiční postupy, proměňuje je a činí z nich základ svého dalšího duchovního cílového zaměření. Toto smýšlení se nemůže spokojit s kauzálně-analytickou, kvantitativně-reduktionistickou metodikou akademického bádání. Výzkumné úsilí se naopak rozšiřuje na kvalitativní stránku vnímání a myšlení, totiž na otázku, jaká hlubší poznání lze získat, když se badatelský pohled obrací na celistvost statku, jeho články a vše, co se tu živě a v duševním vlastním životě rozvíjí. Kamkoli oko pohlédne, nevidí nikdy něco jednotlivého, nýbrž vždy souvislost, v níž se toto jednotlivé jeví. Teprve rozum abstrahuje ze souvislosti to jednotlivé a staví je před sebe v pojmové podobě. Souvislost přitom vyblédá nebo se zcela ocitá mimo zřetel. To charakterizuje kauzálně-analytické počínání.<br /> <br /> Hledá-li se naproti tomu například ona souvislost, která se ustavuje, když se na jaře na statku objeví vlaštovky, pak lze nejprve popsat vše to, jak se vlaštovka ve svých činnostech projevuje. Budeme rozlišovat různé druhy, které na místě {{SE|191}}<br /> <br /> heimisch jsou, jako jsou vlaštovka obecná a jiřička obecná a již mezi vlaštovky nepočítaný rorýs obecný. Utvoří se obraz o jejich způsobu výživy – létající hmyz chytaný za letu –, o jejich místech hnízdění: vlaštovky obecné zpravidla uvnitř ve stájích, jiřičky obecné vně pod okapovými římsami stájí, rorýsi v dutinách starých zdí nebo otevřených krovech stodol. Člověk pozná jejich rozmanité hlasové projevy, bude sledovat jejich hnízdní chování a mnoho dalšího. To vše jsou činnosti, jimiž se tělem vázané duševní bytostí těchto ptáků ohlašuje smyslům. Jejich charakteristický projev bytosti je však jejich vytrvalý let. Jako opeřená nervově-smyslová bytost střelí vpřed, za sebou táhnouc vzdušné víry, vzdušný prostor hospodářství ve velkém obkruhu promodelujíce v obloucích a liniích, aby pak najednou bleskurychle mocným úderem křídel vyrazila nahoru, dolů nebo do strany – zachytit kořist. Jejich činnost se vyčerpává téměř zcela v nejobdivuhodnějších létacích uměních, a to od rána do večera po celé letní pololetí. V zimě zmizely na jih.<br /> <br /> Spočine-li pohled na těchto vztahových fenoménech, probouzejí se otázky po souvislostech, jež přesahují smyslově zkusitelné: Nevplétá se tu duševní bytost těchto smyslově silných tvorů v jejich daleko zasahujících, plasticky utvářejících letových pohybech do živlu vzduchu celého hospodářství? Nedochází tu k produševnění vzdušného obalu? A dále otázka: Proč se to děje pouze v letním pololetí od dubna do září? Monokauzální odpověď leží na dlani: Je to nabídka potravy létajícího hmyzu, která v zimě odpadá. Jenže i to je fenomén. Neukazuje snad, jako všechny zmíněné fenomény, na prafenomenální souvislost přesahující smyslové? Ta byla zmíněna jako polarita nervově-smyslového pólu pod zemí a pólu látkové výměny nad zemí zemědělské individuality (viz kapitola «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita», s. 88 a násl.).<br /> <br /> V letním pololetí převažují v teple a vzduchu étericky oživující síly látkové výměny, které potřebují uspořádávající a utvářející síly duševně-astrálního. Astrální bytost ptáka se ve letu vtiskuje vzdušnému obalu hospodářství. V nazírání zvláště letových pohybů vlaštovek se může prožitek zhušťovat do tohoto náladového obrazu. Člověk se cítí jako vetkán do smyslově-nadsmyslového dění. Lze říci, v udiveném prožívání se odhalují táž {{SE|192}}<br /> <br /> Tytéž síly na duchovně-duševní rovině jako ty, které ve vzdušném obkruhu tělesně modelují teplo, světlo a vzduch v pohyblivé podobě.<br /> <br /> S pohledem na popsaný «vztah fenoménů»&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl: «Elemente und Äther – Betrachtungsweisen der Welt», in: Ders. (Hrsg.): ''Erscheinungsformen des Ätherischen. Wege zum Erfahren des Lebendigen in Natur und Mensch'', Stuttgart 1985, S. 11–56.&lt;/ref&gt; se může abstrahující myšlení oživit k myšlení aktivnímu, syntetickému. Místo toho, aby byl jednotlivý pojem ostře ohraničen a ponechán stát sám pro sebe, usiluje se udržet jej ve vztahu k celkové jeveninové podobě. Rozšiřuje se v myšlenkový obraz, který badatele vede hlouběji k sinnému propojení věcí.<br /> <br /> Za tímto prvním krokem k bytostnému poznání následuje druhý, hlouběji sahající, když se člověk myslícím způsobem cvičí v tom, aby sledoval proměnu — například celku hospodářství v průběhu roku. Jedna jeveninová podoba se jako celek proměňuje v jinou. Tatáž rostlina ozimé pšenice, která po skrytém klíčení v zemi poprvé vstupuje do jevení jako ještě stočený první list, se proměňuje v takovou, která nyní z hustě nakupených uzlů vyráží další listy (odnožování), pak v takovou, která svou listovou růžici v zimě přitiskuje sternförmig k zemi, dále v takovou, která na jaře v teple staví listy, pak v takovou, která náhle jako svislý stéblo vystřeluje do výše, opět v takovou, která vyhání klas, zase v takovou, která dokončením klasu ukončuje svůj růst, a nakonec v takovou, která nenápadně kvete, opyluje se sama (nebo, jako žito, odevzdává pylové oblaky větru v žlutých mracích). Następují stupeň proměny úplného odumírání a v jeho průběhu zrání zrna nebo semene a nakonec jeho oddělení od životní souvislosti mateřské rostliny — nesoucí v sobě budoucnost. Tak ve stálé proměně otiskují souhrn všech rostlin a s nimi souhrn zvířat tvářnost katastru statku. Mezi každým z těchto kroků proměny existuje zřejmá souvislost, neboť je to přece vždy jedna a táž rostlina, jedno a totéž zvíře, které se tu tak tu jinak projevuje. Co se tu proměňuje, stává se vnímatelnou jeveninovou podobou; jak se proměňuje, zůstává ve tmě. Síly, skrze něž jedna jeveninová podoba vyrůstá z druhé a které tak způsobují «vztah proměn»&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl: Ebd.&lt;/ref&gt;, zůstávají neviditelné. Přechod jednoho k druhému se buď vůbec nestává otázkou — nebo se člověk ztrácí v teorii. {{SE|193}}<br /> <br /> «Das Was bedenke, mehr bedenke Wie.»&lt;ref&gt;J.W. Goethe: ''Faust, Zweiter Teil'', Vers 6922, Hamburger Ausgabe, Bd. 3, München 1976.&lt;/ref&gt; Co je předmětem zkoumání, je věcné, a proto smyslově vnímatelné; k tomu, jak se věci dějí, se může přiblížit badatelský pohled, když jedno fenomén srovnává s tím, co z něj vyrůstá, když to, co bylo nazřeno — proměnu formy — zvnitřní a přechod mocně-obrazně ve cvičícím myšlení spolu-prochází. Přebývat v myšlenkově-badatelském pohroužení do proměnných souvislostí «umři a buď» — i v oblasti sociálního — vytváří vědomí nepřetržitého proudu práce v průběhu roku.<br /> <br /> Třetí krok bádání vede konečně k uchopení kompozice proživeného živého, «životních souvislostí»&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl: Ebd.&lt;/ref&gt;, jak se ukazují v přírodě obecně a v biologicko-dynamickém hospodářství zvláště. Každá vyšší rostlina vytváří s kořenem, stonkem, listovou posloupností, květem a semenem životní souvislost — stejně tak téměř nekonečné předivo vztahů «oiku», domu přírody, který se dále diferencuje do mnohosti životních společenství (biotopů) — a stejně tak v tom, co z daností přírody lidskýma rukama jako zemědělský organismus vzniká. Životní souvislost téhož tvoří uměřeně sladěná kompozice polního hospodářství, chovu hospodářských zvířat, zahradnictví, ovocnářství a pěstování živých plotů, lukařství, pastvinářství, lesnictví a vodního hospodářství. Této kompozici leží v základech — ve velkém i malém — v kosmu a v zemi bytostně působící síly, právě ty, které způsobují přechod od jednoho jevu k druhému. Přírodní zákony jsou útržkovitými abstrakcemi lidského ducha z tohoto nadsmyslového světa sil, izolovaným věděním, skrze něž se zemědělec sám podílí na utváření této kompozice. Stane-li se toto vědění — bez snahy o poznání životních souvislostí — pouhou, izolovanou technickou nástrojí, například pesticidy, herbicidy a podobně, stiftet diese im Naturhaushalt unabsehbares Unheil. pak takový zásah způsobuje v přírodním hospodářství nedozírné zlo. Jsou to svévolné zásahy do bytostné povahy živého. Poznávat životní souvislosti znamená silou živého myšlení ze souhrnu jevů a jejich proměn pojmově vnitřně konsistentní celky obsahově vydolovat — jako například pojem organismu a individuality jakožto základní ideu pro utváření zemědělských podniků. Tím je pojmenován jádrový úkol bádání v biologicko-dynamickém zemědělství. Týká se: {{SE|194}}<br /> <br /> 1. Studium výsledků (fakt) geisteswissenschaftlichen Forschung, jejich myšlenkové pronikání a prožívání jejich duchovní skutečnosti v myšlenkové zkušenosti.<br /> <br /> 2. Studium a vlastní pozorování odpovídajících, smyslově vnímatelných, přírodovědně uchopitelných fakt.<br /> <br /> 3. Spojení smyslového a nadsmyslového světa fakt a prožívání jejich pravdy a plodnosti v bezvýhradné práci.<br /> <br /> Tato trojnásobná badatelská práce se vztahuje na utváření malého vesmíru, jakým je člověk jako mikrokosmos. Stavba tohoto malého vesmíru, tělesný organismus vznikající «Zemědělské individuality», se nakonec dotýká všech životních a činnostních polí, a tím i společenského života jako celku. Ještě před ne tak dávnou dobou tvořily zemědělství, řemeslo, živnosti a obchod provázanou regionální formu života a hospodářství. Za Goethova života bylo v zemědělství činných ještě přibližně 85 % pracujícího obyvatelstva. Dnes se lidé, hledajíce svobodné sebeurčení, z 98 % obrátili k jiným oblastem činnosti.<br /> <br /> Čím více bude rozpoznána duchovní dimenze úkolu zemědělství pro vývoj sociálního organismu, tím více se lidé ze svobodného chtění budou opět obracet k zemědělství a přispívat k tomu, aby vztahové předivo, které každý člověk k němu má, vědomě spoluutvářeli. Z toho vyrůstají impulsy pro svobodný duchovní život, který napříště, vyzařující z každého biologicko-dynamického podniku, pomáhá překonávat zužující, destruktivní světový názor materialismu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Fühlen_in_Gleichheit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Cítění v rovnosti ====<br /> <br /> Každý zemědělský podnik je začleněn do obecného právního řádu. Ten vytváří zákonem rovnost před právem. Rovnost je vysoké dobro, ale otázka je, jak vědomě žije princip rovnosti v lidech. Žije tento princip skrze diktát zákona nuceně zvenčí, oslovujíce pouhý rozum — nebo je to právní cit, který probouzí zevnitř ideál rovnosti k životu? V prvním případě vládne ve vztahu člověka k člověku anonymita; práva jsou vymahatelná, člověk se domáhá svého práva. V druhém případě člověk cítí, jemně diferencovaně, co je po právu, a řídí se tím. Z rozumu se živí právní cit, sebepociťování-v-rovnosti. Rozum<br /> <br /> sám se však živí z živého prožívání duchovně-reálných souvislostí v přírodě a společenském životě. Z tohoto prožívání vyrůstá důvěra; ta vytváří nejvyšší právní jistotu. To se okamžitě ukáže, zaměříme-li se na práva vztahující se k půdě, práci a kapitálu. Patří k obecnému společenskému povědomí, že tato jsou nepochybně právy, zároveň však také obchodovatelnými hospodářskými objekty; práva mají cenu! A tam začíná nerovnost. Mohou-li být půda, práce a kapitál neseny na trh, je princip rovnosti podkopáván. Jednotlivec se stává pánem nad půdou, prodává sám sebe na trhu práce a prostřednictvím hromadění kapitálu řídí lidskou práci k vlastnímu prospěchu. Právní cit zaniká z práva; právo se stává abstraktně nelidským; umírá smrtí práva. {{SE|195}}<br /> <br /> Tato problematika se stává vysoce virulentní, chceme-li rozvíjet biologicko-dynamický podnik; potřebujeme půdu, spolupracovníky a kapitál — tedy finanční objem, který se pekuniárně nikdy nevyplatí; pracovní místo v zemědělství je za dnešních okolností dražší než v chemickém průmyslu. Co tedy dělat? Je třeba vytvořit stav čistého práva, to jest takový, který je nesený ryze principem rovnosti. Takový stav v dnešním právním řádu neexistuje; práva se tu prodávají jako brambory. Tento stav nefalšovaného práva musí být teprve vynalezen, při jeho utváření. K tomu je zapotřebí právní rámec, v němž je to možné. Takový se v současném právním řádu nabízí v právu obecně prospěšných spolků, obchodním právu a právu nadací. Jde o to, prostřednictvím obecně prospěšných nositelských struktur zajistit co nejvíce nezcizitelnost půdy a kapitálu. K tomu je, kde je to jen možné, nezbytný akt darování — nebo jednorázovým financováním, à fonds perdue, vykoupení nemovitostí a tam vázaného kapitálu ze starých právních svazků (dědické právo atd.). Je-li toto zajištěno, mohou být nastoupeny nové cesty v oblasti správy pověřeneckou formou a práva užívání, v tom smyslu, že půda a kapitál jsou z ryze duchovních hledisek, s vyloučením dědického nároku, dány k dispozici k užívání těm, kteří se k tomu duchovněvědně ideálně i řemeslně prakticky způsobilými stali. Správa pověřeneckou formou leží v rukou těch, kteří jsou schopni duchovní impuls biologicko-dynamického zemědělství v proměnách historického postupu lidstva přenášet od jedné generace hospodářů ke generaci následující. {{SE|196}}<br /> <br /> Za prací stojí základní právo na práci a schopnosti lidí. Když se člověk snaží organismus — a skrze něj myšlenku individuality — uchopit v bezprostřední anschauung a v činu prožívané skutečnosti, pročišťuje se právní cit ke stále vyšší jasnosti. Říká mu pak nesporně: půda není způsobilá k vlastnictví, je však způsobilá k držení: člověk ji drží tak dlouho, dokud ji užívá, nebo dokud právo užívání nepřevezme způsobilý nástupce. Nejinak se to má s kapitálem, který je vtělen do provozních prostředků (stroje atd.) a stavebních zařízení.<br /> <br /> Zvláštní výzvu představuje utváření příjmového práva. V rámci zemědělského hospodářského společenství se lze v tomto ohledu odpoutat od poručnictví tarifního řádu — bohužel ne pokud jde o mzdové a platové příjemce. Ideálem, k němuž by bylo třeba usilovat, by bylo, aby se každý trvale spolupracující stal spolupodnikatelem a tvořil s ostatními podnikatelské společenství, které si výši příjmů určuje samo podle výnosové situace; za platné zákonné úpravy je to však jen velmi omezeně proveditelné. Předem určovat příjmy podle výše součtu možných potřeb jednotlivců je abstraktní a nevyhnutelně vede k nerovnostem, a tím ke konfliktům. Nejinak je tomu, hledá-li se řešení ve „stejném platu pro všechny&quot;. Utváření příjmů se vždy řídí konkrétními životními poměry. V gemeindschaftní správě závisí v podstatě na rodinných poměrech. Mladá rodina potřebuje v tutéž dobu méně příjmů než rodina, jejíž děti chodí do školy a potřebují hudební nástroje, nebo než rodina, jejíž děti procházejí studiem. Odejdou-li děti z domu, může se to, co je jako příjem skutečně potřeba, opět snížit — a ještě více ve stáří. To samozřejmě zahrnuje veškeré životní nehody, jimž se společenství musí případ od případu postavit.<br /> <br /> Je třeba se naučit nakládat v rámci samospravného hospodářského společenství s utvářením příjmů jako s dynamickým procesem. To zahrnuje — podle délky spolupráce — také právo k bydlení na čas nebo na dobu života. Mimozemědělské příjmy (jako honoráře za přednášky, semináře, poradenství nebo z jiných činností) plynou do společného rozpočtu.<br /> <br /> Hospodářsko-společenstevní utváření příjmů, s ohledem i na úpravu důchodového pojištění, práv k bydlení atd., vylučuje soukromou tvorbu kapitálu. To znamená nácvik vysoké míry {{SE|197}}<br /> <br /> na bdělost, empatii a jemný cit pro vše, co nevyslovené žije v mezilidském prostoru jako potřeba.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Denken_in_Brüderlichkeit_oder_Mitmenschlichkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Myšlení v bratrství čili lidské sounáležitosti ====<br /> <br /> Na hospodářském poli se myšlení již nestaví ke světu jako pouhý pozorovatel — vnoří se do něj a stává se samo tvůrčím procesem. Cítivě se ponoří do vůle a je tak zcela k dispozici bližnímu a světu. Myslíce nalézá člověk základ pro svou činnost v dobově nutných požadavcích provozu a v uspokojování potřeb svých bližních. Ty jsou myšlení v hospodaření posvátné. Pít kořalku může být potřebou. Výrobce kořalky neušetří žádné myšlenkové námahy, aby vynalezl nejlepší možný způsob, jak této potřebě vyhovět — přirozeně mu nic nebrání, aby ze svého duchovního vhledu poučil svého zákazníka o zhoubných následcích požívání alkoholu —, a obchodník drží výrobek na polici, protože ho lidé chtějí mít. Hospodářský život je — stejně jako právní a duchovní — autonomní. Přísně vzato není věcí hospodářsky jednajícího člověka zákazníkovi produkt odepřít proto, že se mu zdá být škodlivý. Rozhodovat o tom přísluší: na rovině duchovního života vhledu do příčin škodlivosti, na rovině právního života zákonu, který dostupnost omezuje. Každý člověk stojí, zodpovídaje se sám sobě, v těchto třech článcích a musí se učit zaměřovat své sociální chování podle platnosti autonomie tří článků společenského života.<br /> <br /> Bratrství a sesterství v hospodaření volá po nové denkungsart. Ta musí se smyslem pro skutečnost uchopit řetězec tvorby hodnot v jediném myšlenkovém obrazu jako panorama. Musí se pokoušet mít v každé fázi na zřeteli hospodářsky jednajícího člověka v jeho duchovním usilování i v daných právních rámcových podmínkách — aby bylo možno posoudit vlastní příspěvek k výkonu v poměru k příspěvku ostatních hospodářských partnerů. Konkrétně to znamená utvořit si obraz o životních a výrobních podmínkách tam, kde vše bere svůj počátek, totiž v prvovýrobě zemědělství. V biologicko-dynamickém zemědělství vychází tato prvovýroba z duchovního impulsu — z myšlenky organismu a individuality. Aby bylo možno tento impuls vštípit půdě jednoho celého hospodářství, je třeba schopností a rukou mnoha lidí. Lidé dávají své spolupráci {{SE|198}}<br /> <br /> Právní základ a vyrábějí zboží – náš každodenní chléb –, které odtud vtéká do oběhu zboží. Konečná spotřebitelská cena tohoto zboží musí být taková, aby tento tok zboží od počátku setí až po konec spotřeby mohl plynout nepřetržitě. To si žádá imaginativně tvořícího myšlení. Z něho se formuje společné úsudkování, které jediné je hospodářskému životu přiměřeno. Jednotlivý úsudek to nedokáže. Nezbytně uvízne ve slepé uličce egoismu. Teprve ve vytváření asociací, ve spolupůsobení hospodářských partnerů asociativní cestou, se může rozvíjet myšlení, které má za svůj orientační bod potřeby bližních. Ono obrazně uchopuje hospodářské souvislosti a plynně a živě přivádí na světlo společné úsudkování, jehož produktem je mimo jiné cena. Jedině tato denkungsart, upevňující a oživující se na faktech hospodaření, je s to vykořenit zdánlivě nepřemožitelný egoismus, tuto rakovinu hospodářského života.<br /> <br /> Cena zemědělské prvovýroby se přemění v peníze. Peníze jsou pak, vzaty o sobě, již nikoli hospodářský předmět, nýbrž protivýkon za hodnotu zboží. Peníze nabývají právní povahy; stávají se právem čerpání na zboží. Jsou prostředkem toku, aby usnadnily směnu zboží. Jako takové však musejí co nejrychleji znovu zmizet zpět do hospodářského procesu, z něhož vznikly. Zajišťují tak nepřetržitý tok prvovýroby, na nějž se musí měřit veškeré další celohospodářské tvoření hodnoty a ceny.<br /> <br /> Pohlédneme-li na zemědělský organismus a jeho tři bytostné články, je tento organismus jako semeno, které neklíčí a nevyvíjí se jen jednou, nýbrž nepřetržitě klíčí a rozvíjí se a vyzařuje přes své hranice do sociálního okolí, kde podněcuje sociální procesy. Nyní a nadále může takové zemědělství – obnovené z ideje organismu a individuality – znovu se stát prameništěm tvorby hodnoty ve veškerém hospodaření. Všude, vyzařujíc z jednotlivých míst, může přispívat k tomu, aby do spleti zamotané nitě sociálního života byly rozvinuty do tří oblastí autonomního duchovního, právního a hospodářského života a toto transparentně trojčlenné uspořádání se ztvárnilo v sociální organismus. Ten pak zpětně pomáhá, aby se klíčivé síly semene zemědělského organismu jako tělo zemědělské individuality nepřetržitě obnovovaly. {{SE|199}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zweiter_Teil&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''Druhá část''' ===<br /> <br /> {{SE|200}}Prázdná strana{{SE|201}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_landwirtschaftliche_Individualität_und_die_drei_Säulen_der_Bodenfruchtbarkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Zemědělská individualita a tři pilíře půdní úrodnosti ===<br /> <br /> Jak bylo zmíněno v kapitole «Dreigliederung člověka a zemědělská individualita» (str. 88 nn.), získává pojem «Zemědělská individualita» bytost a smysl teprve tehdy, když se zemědělec odváží uchopit jej na základě wesenserkenntnis člověka. To, co říká antroposofická duchovní věda o trojčlennosti člověka podle těla, duše a ducha, lze ověřit v sebezakušení a sebepoznání. Lze obrátit pohled na organizaci těla a shledat, že tato tvoří fyzický a životní základ pro činnost duše a působení ducha. Ve fyziologicky rozkladných procesech v nervech a smyslových orgánech si duše bdíce uvědomuje obsah svého vnímání a myšlení, ve fyziologicky budujících rozvíjí spíce svou vůli a, jako prostředník mezi oběma póly, v rytmu srdečního tepu a dýchání, uskutečňuje v polosnění duševní činnost cítění. Duch člověka, jeho nejpůvodnější jádro bytosti, je zakořeněn v Já. V Já-činnosti prostupuje duch tyto tři duševní činnosti a jim přiřazené tělesné procesy. Tělo je se svými orgány, látkovými kompozicemi a životními procesy pozemským orgánem duchovní duše, obrazem jí samé. Duchovní duše a s ní spojené vyšší hierarchické duchovní bytosti&lt;ref&gt;Viz např. Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; oživují a tvarují tělo v do značné míry uzavřený organismus. V něm, jako v mikrokosmu, je v plné účinnosti vše to, co naplňuje makrokosmos duchovně-duševně. Skrze svou duchovní duši je člověk vybaven schopností nalézat v sobě prostředky a cesty, jimiž může poznávat sebe sama i bytostné působení a bytí makrokosmu.&lt;ref&gt;Viz např. Rudolf Steiner: ''Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?'', GA 10, Dornach 1992.&lt;/ref&gt; Co bylo v makrokosmu v pravěkých dobách ještě bytostně živé, vylilo se v průběhu evoluce do světa, do bohatství forem přírodních říší. Stalo se dílem. V lidském Já žije zárodečně prapočátek jako mikrokosmos dál. Z Já vyrůstá člověku síla rozvíjet se, sebepoznávající, k svobodné individualitě.<br /> <br /> Tato poukázání mohou ještě jednou potvrdit oprávněnost a hloubku výroků Rudolfa Steinera: «der Mensch wird zur Grundlage gemacht», jde-li o to provozovat zemědělství způsobem přiměřeným duchu. Tato {{SE|202}}<br /> <br /> Pojmy individualita a uzavřenost organického celku (organismus) lze v nejpřísnějším smyslu odvodit jedině od člověka. Člověk, každý sám za sebe, je individualitou silou svého Já, své duchovní duše, která se nahoře otevírá říším duchovního světa a dole svou tělesnou organizací zahrnuje říše přírody. Člověk se stane srozumitelným teprve tehdy, naučíme-li se na něj v tomto smyslu nahlížet jako na občana dvou světů.<br /> <br /> Hovoří-li se o zemědělské individualitě v co největší uzavřenosti, pak se pojem uzavřenosti vztahuje na její tělesný organismus, který se silou ideje a vůle člověka utváří v nádobu přijímající zemědělskou individualitu. Na to bylo podrobně poukázáno pod aspektem čtyřčlennosti v kapitole «Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hospodářského organismu» (s. 97 n.). Co však dává pojmu «zemědělské individuality» obsah? Co naplňuje duchovně-bytostně kus země hospodářství? Obsah se utváří, jak bylo popsáno, skrze umělecké vzájemné uspořádání všech kulturních a krajinných prvků hospodářství plošně-horizontálně až k jeho hranicím. Středový bod, z něhož je toto dění řízeno, nově povstává z duchovní duše člověka, jež se povznáší k poznání ducha.<br /> <br /> Bytostné naplnění je makrokosmickým děním a zároveň děním, do něhož zasahovat — v dobrém, budujícím, nebo ve zlém, ničivém smyslu — je dnes a napříště postaveno do svobody člověka. Z instinktivních stavů vědomí starších epoch lidstva pocházejí zásahy, které vedly k rozvoji kulturní půdy, kulturní rostliny a domácích zvířat (srov. kap. «Staropersská kultura», s. 42 n.). Pečeť, kterou tyto kulturní výkony vtiskly přírodním věcem a bytostem, nese již «individualizovaný», stanovištně specifický charakter. Ten se stupňuje s probouzením Já — impulzem křesťanství, který ve středověku vedl k utváření vesnických společenství se středem a obvodem. Dnes stojíme před základní proměnou, totiž přesunem středového bodu zvenčí dovnitř. V té míře, v jaké se duchovní duše poznávající a jednající začleňuje do makrokosmických souvislostí a uvádí své konání s nimi v soulad, v téže míře se individualita člověka rozšiřuje a vtiskuje se «bytostně naplňující» celku hospodářství. Tím je naznačen vývoj do daleké budoucnosti: «Wir müssen uns überhaupt darüber klar sein, dass das landwirtschaftliche Gebiet mit dem zusammen,<br /> <br /> co leží pod povrchem půdy, představuje individualitu, která dále žije i v čase.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 50.&lt;/ref&gt; {{SE|203}}<br /> <br /> Jak bylo podrobně popsáno v kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 n.), je «zemědělská individualita» trojčlenná jako člověk a jako on se svisle začleňuje do osy Země-Slunce, s tím rozdílem, že funkce zemských hlubin jsou srovnatelné s nervově-smyslovým systémem člověka a funkce výšin nad zemí s jeho metabolickým systémem. Střed mezi těmito póly tvoří půda, srovnatelná s funkcemi lidské bránice. Půda se rozkládá jako kůže horizontálně přes pevný povrch Země. V ní se v rytmu koncentruje a vzájemně prostupuje působení sil výšin a hlubin a dělá z ní pratvůrčí základ veškerého vyššího života na Zemi.<br /> <br /> Na toto střední článek se nakonec soustřeďuje veškerá práce v zemědělství. Zemědělec se snaží usměrňovat spolupůsobení těchto sil výšin a hlubin a látek, k nimž tyto síly příslušně stojí ve vztahu, tak, aby se rytmický střed mohl rozvíjet k stále vyšší samostatnosti a individualizovat se. To se týká především druhově typického růstu, jakož i tvorby plodů a výživnosti kulturních rostlin. Jde v jádru o rozvoj «bránicové funkce» k postupující samostatné dynamice a o to, nechat síly výšin a hlubin v rytmu ročního koloběhu tak souznít, aby se orgán středu mohl stát ústředním orgánem vývoje zemědělské individuality. Toto nalézá a bude stále více nacházet svůj výraz v hofindividuální úrodnosti půdy. V ní se přírodní působení a lidské působení uzavírají do stávajícího se celku.<br /> <br /> Pojem úrodnosti půdy má přinejlepším ještě výpovědní hodnotu pro praktika ekologického zemědělství. Z vědeckého jazykového úzu zmizel s průlomem industrializace zemědělství od 60. let 20. století. Nelze ho odvodit z kvantifikovatelných parametrů, a proto není vědecko-metodicky uchopitelný. Na jeho místo nastoupil pojem produkční schopnosti půdy, který říká mírou, číslem a váhou, co půda vydá na výnosu, ale nikoli, jak tento výnos a jakými prostředky vznikl. Prostřednictvím libovolného nasazení provozních prostředků podle druhu a množství {{SE|204}}<br /> <br /> sogenanných minerálních živin, pesticidů, herbicidů, regulátorů růstu atd. se dosahuje i na od přírody málo «nadaných», tedy chudých, půdách rok od roku kalkulovatelných maximálních výnosů. Tím se stal kvalitativní aspekt úrodnosti půdy — např. stanovištní nebo původově specifická hodnota, resp. nutriční kvalita potravin — obsoletním. Pojem výnosové schopnosti se do velké míry vztahuje již jen na agrotechnologické otázky, pojem úrodnosti půdy však na otázku nově rozvíjené landbaukunst. Ta vyžaduje, jak bylo naznačeno výše, rozšíření pohledu na stránku podstaty světa, na intimnější silové účinky v hospodářství přírody.<br /> <br /> Navazujíce na odvození pojmů «Zemědělský organismus» a «Zemědělská individualita» (srov. s. 88 nn.) se teprve objasní dimenze, do jaké bytostné skutečnosti zemědělec vlastně pracuje. Veškerá polní a zahradnická opatření, která podniká, uplatňují se na středním článku «Zemědělské individuality» — na půdě, jejíž funkce je makrokosmicky srovnatelná s lidskou bránicí ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90). Tak jako bránice stojí se svou rytmickou dynamikou v souvislosti s pulzem srdce a plicním dýcháním, tak i půdní procesy odpovídají rytmům, jež mají svůj původ v pohybových poměrech Země a kosmosu. Tak jako se rytmus dne a noci mikro­kosmicky rozkládá do polárních stavů bdění a spánku, tak prožívá i ve skrytém působící svět přírodních bytostí polární stavy — na jedné straně zakletosti do plnosti forem jako letní spánek a na druhé straně, v zániku těchto forem, osvobozeni a osamostatnění jako zimní probuzení. Stejným způsobem znamenají přechody na jaře usínání a na podzim probouzení. Do tohoto stálého proměňování v ročním koloběhu zasahuje zemědělec; a proto se žádné opatření nepodobá druhému. Kontinuem v proměně jevů, na nějž se vztahují veškerá kultivační opatření, je půda a její výchova k trvalé úrodnosti.<br /> <br /> Podle stanovištní přírodní nadanosti spočívá úrodnost půdy na třech pilířích: zpracování půdy, osevním postupu a hnojení. Zpracování řídí dle potřeb pěstovaných rostlin fyzické procesy půdy, osevní postup přispívá k jejich oživení, hnojení je oživuje a prosycuje duší. Tyto tři nosné pilíře zemědělské prvovýroby mají být v dalším pojednány z rozšířených hledisek. {{SE|205}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Erste_Säule:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''První pilíř:''' ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vom_Wesen_der_Bodenbearbeitung_im_Zusammenhang_mit_der_Bodenentwicklung_im_Jahreslauf&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === O podstatě zpracování půdy ve spojitosti s vývojem půdy v ročním koloběhu ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Boden&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Půda ===<br /> <br /> Věda o půdě vymezuje v mírných klimatických pásmech půdu na prokořeněnou zvětrací vrstvu, jež nasedá na horninu podloží. Tato zvětrací vrstva je svou mocností a strukturou výrazem na jedné straně druhu geologického výchozího materiálu a zemských hlubinných sil, na druhé straně druhu atmosférického působení a kosmických sil výšin. Jako modifikující třetí člen přistupuje geomorfologie, krajinná podoba (tektonika, vodní a větrná eroze). Součinností této trojnosti sil a látek vzniká v závislosti na hloubce variantami bohaté, opět se trojčlenně členící půdní profil. Jeho svrchní zóna, A-horizont, je ve vysoké míře ovlivňována látkami a silami, jež přicházejí z atmosféry, z «břicha» zemědělské individuality. Zde v nejvrchnější vrstvě se soustřeďuje rostlinný a živočišný půdní život a z něho vzešlý humus jako rozhodující nositel úrodnosti. Humus zajišťuje tmavé zbarvení tohoto horizontu a póry bohatou drobtovitou strukturu.<br /> <br /> Střední vrstva, B-horizont, je výsledkem postupného zvětrávání. Buduje se ze směsi jílu, prachu, jemného a hrubého písku, jež se může jednostranně vyhranit až k extrémům těžké jílové nebo lehké písčité půdy. Nositelem úrodnosti v této zóně je harmonický poměr míšení minerálních těles křemene, jílu, vápna, jak je přítomen v mírné hlinité půdě.<br /> <br /> Pod zvětrávaným horizontem leží výchozí hornina, C-horizont. Hranici mezi oběma určuje čelo vápencového rozpouštění. Postupující debasací se tato hranice prohlubuje v sotva znatelných krocích rok od roku.<br /> <br /> Fyzický základ půdy tvoří čtyři klasické živly: země, voda, vzduch a teplo. Minerální půdy vykazují celkový objem pórů 40 až 50 %. Ten se skládá z komplexního systému {{SE|206}}<br /> <br /> nejjemnějších až po hrubé póry, trhliny smršťování, biogenní kanálky apod. Při dešti se plní vodou, při suchu a vsakování vzduchem. Teplo, jemuž fyzika od 16./17. století nepřiznává vlastní stav jako živel (skupenství), prostupuje svá tři sourozence, uvádí je do vzájemných vztahů, stará se o jejich přechod z jednoho elementárního stavu do druhého – nebo při své nepřítomnosti (v zimě) o jejich oddělení a setrvávání v jejich zvláštní existenci.<br /> <br /> V půdoznalství se na základě empirických studií profilové stavby hovoří o vývoji půdy, který probíhá od konce poslední doby ledové před 10 000 až 15 000 lety. Podle vnějšího obrazu různých půdních profilů a jejich mnohostranné diferenciace jako výsledku tohoto dlouhodobého vývoje se rozlišuje řada charakteristických půdních typů. V závislosti na intenzitě zvětrávání, vertikálních přesunech látek a horizontaci jde na jedné straně o půdní typy, které ještě vykazují mladé vývojové stupně, jako AC-půdy «rendzin» na vápencových stanovištích v svažitých nebo suchých polohách. Polárně k nim stojí, rovněž s AC-profilem, «rankery» na křemičito-kyselých horninách v erozních polohách. Od těchto mladých stadií lze na druhé straně sledovat půdní typy narůstajícího stáří, jako například na vápencových stanovištích sérii stárnutí rendzina –&gt; hnědozem –&gt; pseudoglej, nebo na kyselém křemenu-pazourku sérii ranker –&gt; hnědé půdy –&gt; podzoly.<br /> <br /> Každý statek má jeden nebo často více takových půdních typů. Jejich znalost vypovídá mnohé o obdělávatelnosti, schopnosti zadržet vodu a dalších růst určujících faktorech – zkrátka o jejich přírodní nadanosti. Nad tuto znalost je pro zemědělce ještě důležitější obrátit pozornost k vývoji půdy a vpravit se do něho – k tomu vývoji, který se odehrává rok od roku. Spoluutvářet jej znamená především umění zpracování půdy.<br /> <br /> Běh roku se člení do ročních období: zima, jaro, léto a podzim. Během těchto charakteristických časových úseků prochází půda vývojem, který je neoddělitelně spojen se životem a umíráním rostlin a půdní živočišné říše. Zpracováním půdy usiluje zemědělec a zahradník – podle okolností – podporovat nebo brzdit procesy života, a stejně tak procesy umírání. Symptomatika procesuálního dění se nejlépe vyjasňuje na příkladu pěstování obilovin. {{SE|207}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Winterprozess_und_die_Bodenbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Zimní proces a zpracování půdy ===<br /> <br /> V zimě je svět jeví­cích se jevů redukován na ryze fyzické. Vnější život je z velké části vyhaslý; stáhl se do klidového stavu spor, semen, pupenů a do kambia a zásobních orgánů (hlízy, bulvy). Růst listů na podzim zasetého ozimého obilí se zastavuje. S příchodem mrazu přilehají listy v růžici hvězdicovitě, jako obraz hvězdného nebe, plochý přitisklé k zemi.&lt;ref&gt;Jev, který u moderních, na vysokou odolnost vůči dusíku vyšlechtěných odrůd již téměř nelze pozorovat.&lt;/ref&gt; Jen kořeny pomalu dorůstají do hloubky. Příroda je oděna do světla a tmy, do bíla a černa. Z bílé sněhové pokrývky se kontrastně odráží temno větvoví stromů a keřů. Půda vykazuje od listopadu tmavší zbarvení než jindy během roku. Je to důsledek nasycení všech půdních pórů vodou. Tento jev ukazuje na ústřední zimní proces – na dalekosáhlé vzájemné oddělování čtyř živlů od sebe. Jinak vše prostupující teplo se stahuje zpět a přenechává svým třem sourozencům jejich fyzické vlastní bytí. Místo tepla nastupuje jako jeho protipól chlad. Vzduch je čistý a jasný a uvolňuje výhled do dálky nebo vzhůru k hvězdnému nebi. Voda přestává se vypařovat; houstne, těžkne a vsákává se do hloubky. Zemitě-pevné se stahuje a formuje se do své přísně geometrické krystalové povahy.<br /> <br /> Zimní proces uvádí zemi do stavu oddanosti sobě samé, jakéhosi duchovního probouzení. «Země je tedy v době hluboké zimy nejvíce Zemí; je tehdy svou vlastní podstatou.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen'', GA 229, Vortrag vom 6. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 23.&lt;/ref&gt; Emancipuje se od planetárních vlivů a otevírá se ozařujícím účinkům «nejzazšího kosmu», sféry stálic, kterou Řekové příznačně nazývali Křišťálovým nebem.&lt;ref&gt;Řekové nazývali Křišťálové nebe Uranos (řec. Οὐρανός, Ouranos; lat. Uranus, Coelus nebo Caelum, nebeská klenba). Křišťálové nebe se objevuje v Dantově Božské komedii. V esoterně-okultní tradici uchovává plody předcházející evoluční řady. Zahrnuje nebeskou klenbu a nebe stálic.&lt;/ref&gt; Zima je «dobou, kdy se v zemi může nejsilněji rozvíjet krystalotvorná síla, největší formativní síla pro minerální substance. Tehdy náleží nitru Země […] podléhat vlivu krystalotvorné {{SE|208}}<br /> <br /> sil, jež přicházejí z dálav kosmu […] a čím hlouběji sestupují, tím silnější je v nich tato touha stávat se v hospodářství přírody krystalicky čistými.&quot;<br /> <br /> Krystalotvorné formativní síly se v zimním mrazu zmocňují i živlu vody. Ten dosahuje své největší hustoty při +4 °C a začíná se – znovu se roztahuje – při teplotách pod 0 °C krystalizovat v led. Tento proces se odehrává na povrchu půdy a vodních ploch a ve vlhkosti vzduchu, přičemž vznikají sněhové vločky. Při velkém mrazu padají jednotlivé krystaly ve tvarech, z nichž žádný se nepodobá druhému; a přesto všechny krystalizují v kráse a čistotě podle téhož principu hexagonálně do šestiramenné hvězdy.<br /> <br /> Tyto z „dálného kosmu&quot; v průběhu zimy přicházející tvarové, resp. krystalotvorné síly mají pro vývoj půdy v následujícím roce trojí význam.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Bildung_der_Frostgare&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Vznik mrazové drobtovitosti půdy ====<br /> <br /> Vznik frostgare<br /> Důsledkem anomálie vody – při krystalizaci zvětšovat svůj objem a přitom se specificky odlehčovat – dochází v vodou nasycených vlásečnicových trhlinách, puklinách a pórech půdy k trhací síle. Ta je zvláště blahodárná tehdy, když po pozdní podzimní sklizni okopanin a při zamokřené půdě zanechá pluh rozmazanou, kohezně slisovanou ornici. Tehdy přichází ke slovu „Mistr Mráz&quot;, který uvede půdu zpět do drobivého stavu, jakého by zemědělec žádným nářadím nedosáhl. Mráz rozráží kohezní hmotu půdy v množství malých, ostrohrannných polygonálních drobtů – „frostgare&quot;. Protože tato struktura vzniká čistě fyzikální cestou, je nestabilní a při silném dešti se může snadno opět rozbředat. Přeje-li však zemědělci štěstí a zachová-li se frostgare až do časného jara, stabilizuje se biologickou cestou a zajišťuje – ještě dříve, než je v půdě jarní osev – jak se říká, polovinu sklizně.<br /> <br /> Přes zimu přebírá spolu s „Mistrem Mrazem&quot; sama příroda zpracování půdy. Lidská ruka spočívá. {{SE|209}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Entstehung_der_Tonmineralien_und_ihre_Neubildung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Vznik tonmineralů a jejich nová tvorba ====<br /> <br /> Jíl představuje směs různých tonmineralů i amorfních produktů zvětrávání, hydroxidů křemíku, hliníku, železa atd. Tyto hydroxidy jsou koloidní povahy, beztvaré – stav mezi pevným a kapalným, týž, který leží v základu veškerého procesuálního dění v živém. Plastičnost jílu pramení z jeho afinity k vodě, jakož i ze zčásti submikroskopické drobnosti krystalických tonmineralových lupínků, z bobtnavosti určitých druhů tonmineralů (*Montmorillonit* aj.) a z vysoké schopnosti půdních koloidů přijímat vodu. Voda nechává jíl bobtnát. Odvodnění vysycháním vytváří nejjemnější smrštěninové trhliny až hlubokými půdními prasklinami.<br /> <br /> Je-li dynamika jílu podstatně určována afinitou k vodě a v ní rozpuštěným solím, pak jsou to vzduch a teplo, které spolupůsobí rytmické kmitání tam a zpět mezi formou (tuhá kůra) a procesuální látkovou výměnou. Tento rytmus se projevuje zvláště v dynamice hydrátových obalů jílových částic. Při suchu (léto) se stahují a přibližují svou hustotou zemitě-pevnému. Při vlhku (zima) rozšiřují vodní obaly svůj objem. Jíl je tak nositelem rytmického součinnosti pevného, kapalného, plynného a tepla – a tím reprezentantem bytostného článku středu, „bránice&quot;, mezi metabolickým pólem nad zemí a hlavovým pólem pod zemí (srov. [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90).<br /> <br /> Strukturotvorné v jílu jsou tonmineraly; krystalizují hexagonálně v průsvitně tenkých lupíncích s plošným rozpětím menším než 0,002 mm. Štěpí se do takové submikroskopické tenkosti krystalových ploch, že tyto lze označit jako materializovanou ideu „roviny&quot; – která podle krystalotvorných formativních sil kosmu látkově rozvíjí krystalovou mřížku do plochy a ohraničuje se do šestihranné formy. Tonmineraly vděčí za vysokou dynamiku vázání a uvolňování látek rozšiřitelným mezivrstvám, ale zejména právě této dvojstrannosti svých v řazení za sebou téměř do bezedna se rozkládajících povrchů. Plošné rozpětí 1 g bobtnavého *Montmorilonitu* například činí 800 m².&lt;ref&gt;Willi Laatsch: *Dynamik der Mitteleuropäischen Mineralböden*, Dresden und Leipzig 1957, 280 S.&lt;/ref&gt; V rytmickém kmitání tam a zpět mezi krystalickou formou a vodně-substanciální {{SE|210}}<br /> <br /> dynamikou jsou to právě tonmineraly, které činí jíl nositelem úrodnosti v oblasti fyzicko-minerálního.<br /> <br /> Různé druhy tonmineralů vznikají trojím způsobem:<br /> <br /> * Fyzikálním zvětráváním slíd. Při tom se tvoří mimo jiné primární tonmineraly a jejich dalším chemickým rozkladem přeměny na sekundární tonmineraly.<br /> * Chemickým zvětráváním bazemi bohatých magmatitů a metamorfních hornin vznikají řady sekundárních tonmineralů až po úplný rozpad krystalových mřížek za vzniku výše zmíněných amorfních, koloidálních hydroxidů.<br /> * Novotvorba sekundárních tonmineralů syntézou koloidální hmoty hydroxidů křemíku a hliníku.<br /> <br /> Tato novotvorba je původním krystalizačním procesem, „zemí-stáváním&quot; z živého prvotního stavu koloidálně-vodního, položivé substance.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989, Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», S. 193.&lt;/ref&gt; Amorfní hmota půdních koloidů se znovu prostupuje formou. Látky se uspořádávají za vkládání kovových bází do přísné geometrie krystalové mřížky. Síly, které toto uspořádání způsobují, se obvykle hledají ve vlastnostech látek samých. Jak je ale možné, že určité krystaly – například křemen – vykazují geograficky závislý habitus, jiné – jako pyrit – mohou při shodném látkovém složení nabývat zcela odlišných modifikací krystalové podoby? Síly, které to způsobují, přicházejí z vně fyzicko-pozemského; jsou to zmíněné mimoprostorové a mimoč asové formativní síly z mimoplánárního kosmu, k jejichž projevení mají jednotlivé látkové prvky podle svých hmotně vázaných vlastností v prostoru a čase svůj vždy specifický vztah.<br /> <br /> Na skutečnost kosmického původu formujících, krystalotvorných sil upozorňuje Rudolf Steiner ve výše citovaných poukazech. Popisuje jejich působení jako zimní dění, jako něco, co uvádí zemi do krystalicky čistšího stavu až do jejích hlubin. Nabízí se spatřit zde souvislost tohoto působení formativních sil s přeměnou primárních na sekundární tonmineraly a zvláště s jejich novotvorbou z beztvarých stavů půdních koloidů. Týmž směrem míří i Willi Latsch (1905–1997),&lt;ref&gt;Willi Laatsch: Ebd., S. 47.&lt;/ref&gt; poukazující na to, že krystalové mřížky tonmineralů v půdě při nízkých teplotách {{SE|211}}<br /> <br /> vznikají (v zimě) a ve srovnání s krystalickými vyvřelinami vykazují nižší stupeň uspořádání krystalové mřížky.<br /> <br /> Lze tedy shrnout: Také z hlediska dynamiky zvětrávacích procesů v anorganické přírodě až po amorfní koloidní stavy, jakož i z hlediska dynamiky vzniku nových silikátových tonmineralů, označuje zima počátek vývoje půdy v ročním koloběhu.<br /> <br /> V zimě se půdy v rámci samozpracování zimními silami obnovují ve své fyzické konstituci.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Trägerschaft_und_Bewahrung_der_kosmischen_Formkräfte_im_Jahreslauf&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Nositelství a uchovávání kosmických formativních sil v ročním koloběhu ====<br /> <br /> Formativní síly, které v zimě dopadají, působí skrze látkovost země, a to tím silněji, čím přísnější zima je. K těmto krystalotvorným, strukturní čistotu vytvářejícím formativním silám stojí fyzicko-minerální příroda – zastoupená křemenem (kvarcem, silikáty), vápnem (bázemi bohatými horninami) a jílem – v různém vztahu. Křemen-křemík je v mírných a polárních pásmech téměř odolný vůči zvětrávání. Odráží formu-rozpouštějící sílu vody, kdežto vápenec ji přitahuje. Horský křišťál (křemen) je od přírody „krystalicky čistý&quot;; vápenec rozvíjí vlastní dynamiku odbourávání a opětovného budování; vyskytuje se v rozmanitých formách, v rozpětí od romboedricky v čistotě krystalizujícího kalcitu až po vodou prosycený sinterový vápenec. Křemen a vápenec tvoří v půdě a v horninách protiklady. Vápenec má vysokou affinitu k vodě. Tak jako je „dychtivě&quot; vnímavý pro formativní síly hvězdného nebe, tak je vnímavý i pro formující síly sluneční blízkosti planetárního obvodu, účinkující skrze živel vody – síly vyzařující z Merkuru, Venuše, zvláště ale z Měsíce. Poslední případ nastává na jaře v souvislosti s rozvinujícím se životem. V zimě naopak vápenec dychtivě nasává síly stálic, zatímco v sobě spočívající krystalicky čistý křemen je zpětně odráží. „Vápno vyžaduje vše, křemenné vyžaduje vlastně nic více \[…\] Křemenné je obecným vnějším smyslem v pozemském, vápenaté je obecnou vnější touhou v pozemském, a jíl oboje zprostředkovává.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 82f.&lt;/ref&gt; Jíl stojí vůči {{SE|212}}<br /> <br /> K čemu je křemen ještě blíže než k vápenci. To se ukazuje v silikáticky-krystalickém vrstvovém uspořádání jílových minerálů. Avšak jíl má schopnost – jakoby ve vyšší syntéze – kieselový a vápencový pól navzájem spojit. Jeho dynamika je dvojí: na jedné straně je povrch jílových částic obklopen hydratační obalem, na druhé straně může jíl mezi své krystalické vrstvy přijímat vodu. Přitom jsou ve vodě rozpuštěné, zejména bázické látky adsorpbovány na krystalických hraničních plochách, anebo se mohou z tohoto pouta znovu uvolnit výměnou za jiné. Hovoří-li se v půdoznalství o adsorpci či výměnné kapacitě půd, vztahují se tyto parametry vedle humusu především na jílové minerály. Ve světle výše řečeného je nasnadě, že zimními hvězdnými silami je ovlivňován jak krystalický stupeň uspořádání jílových minerálů, tak i stupeň uspořádání látek vázaných na hraniční a mezivrstevné plochy.<br /> <br /> Na druhé straně uchovává jíl tvarotvorné síly, které křemen zpět odráží a které si vápenec chce přisvojit, a ve věku vegetačního období je prostředkuje kořenům rostlin. Jíl je – prostřednictvím kořenů a v zákonech vzduchu a tepla rostoucím výhonkem – „podporovatelem kosmického vzestupného proudu&quot;.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 47.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tento pokyn ukazuje na proud solí a vodíku – Goethe mu říkal Erdsaft, zemní šťáva –, který ve stonkové ose probíhá xylémem uvnitř periferního kambia směrem vzhůru do listového patra. Tento formativní síly nesoucí proud je to, co rostlině pomáhá k fyzické výstavbě jejích substancí – bílkoviny, konstrukčních sacharidů atd. –, a tak celkově k smyslově vnímatelné podobě jejího typu.<br /> <br /> Fyzik a chemik od sebe látky odděluje podle jejich vlastností. Tyto vlastnosti jsou zpětně vedeny k silovému potenciálu – elektřině, magnetismu, jaderné síle –, který však charakterizuje jen fyzickou, zemí podmíněnou stránku látek. Rudolf Steiner si je v průběhu svého duchovního bádání této stránky plně vědom, avšak přidruzeně k ní zpřístupňuje druhou, kosmickou stránku látek, skrze niž se teprve odhaluje jejich ve fyzickém působné bytí. Fyzicko-silová povaha hmotného prvku – nebo kompozice takovýchto prvků, jakou je jílový minerál – osvědčuje se jako vztažný bod, zprostředkovatel a nositel sil specificky vyzařujících z kosmu: například sil tvarotvorných sil sféry stálic nebo sil životadárných éterických formativních sil {{SE|213}}<br /> <br /> slunce a planet. »Kosmický život« a »kosmický chemismus«&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 46.&lt;/ref&gt; se jakoby obsluhuje pozemských látek a sil, jak jsou přítomny v křemeni, vápenci a jílu v půdě, aby v tvarech rostlin plastizoval ven své praobraz, svůj typ.<br /> <br /> Pod výše uvedeným aspektem je krystalická povaha jílových minerálů spolu s látkami, které jsou k nim vázány podzemsky-pozemskými silami, v době zimy vystavena silovým záření nadpozemsky-kosmické povahy, která v organickém působí nositelem života a tvůrcem jeho tvarů. Tak lze výroky Rudolfa Steinera o jílu rozumět v tom smyslu, že jíl tyto tvarotvorné síly uchovává a v následující fázi růstu je zprostředkovává kořenům. Proudí vzhůru, tvarují rostlinnou podobu do obrazu jejího typu a skládají látky v plodech na nositele nährhaftigkeit.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Frühjahrsprozess_und_die_Bodenbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Jarní proces a zpracování půdy ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Im_Vorfrühling&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== V předjaří ====<br /> <br /> Dlouho předtím, než se nadzemní růst probouzí ze zimního klidu, rozhýbe se po několika dnech hřejivého slunce předjaří – zčásti již v únoru – překvapivě živý půdní život. Povrch půdy se vlivem vypařující se vody lehce zesvětlil, vzduch a teplo pronikají do pórů svrchní vrstvy půdy, čtyři živly se opět začínají prostupovat. Je to doba, kdy zemědělec přebírá režii nad [[Bodenentwicklung|vývojem půdy]] v průběhu roku a kdy ho přepadá netrpělivost, příliš brzy vyjet na pole s těžkými tažnými stroji. Aby se tomu vyhnul a udělal si jasný obraz o stavu půdy, sleze z vysokého traktoru, klekne si na pole, rukou a paží odsune svrchní vrstvu půdy stranou – a s údivem zjistí, kolik plevelů již vyklíčilo a dospělo do stádia niťovitých klíčků, jak se již hemží brouci, kolik kroužkovců, larev atd. je již na hledání potravy, především však, jak se díky činnosti mikrobů začíná [[Frostgare|frostgare]] zimy stabilizovat v drobtovité struktuře. Probíhá proces »[[Lebendverbauung|živého zabudování]]«.&lt;ref&gt;Günter Trolldenier: ''Bodenbiologie. Die Bodenorganismen im Haushalt der Natur'', Stuttgart 1982, 152 S.&lt;/ref&gt; {{SE|214}}<br /> <br /> Bakterie, propojené slizovitými látkami svých buněčných obalů do kolonií, tvoří mosty mezi půdními částicemi. Vznikají menší i větší dutiny, pórovitý objem se zvětšuje, výměna vzduchu a tepla v rytmu dne a noci se prohlubuje a půda se stává schopnou vstřebat i náhlé přívalové deště. Při bližším pohledu jsou však v hrubé brázdě hluboká místa brázd ještě tmavá, nasycená vodou; nebo se při podzimním vyrovnání pluhovým doběžníkem ukáže, že podorničí je příliš citlivé na tlak. Předčasné zpracování půdy – zpravidla příliš rané – zanechává v kolejích traktoru nevratné tlakové poškození: vývoj půdy pak stagnuje po zbytek roku. Jinak je tomu při práci s koňmi. Bodové tlakové stopy koňských kopyt se mikrobiálně záhy opět zahlazují.<br /> <br /> Zásada v předjaří zní: »Jak nejdříve to jde, vyjet na pole.« Tím se oní zmíněná netrpělivost stává pochopitelnou. Jde o to, vyrovnat pole, podpořit drobtovitou strukturu prostřednictvím prohřátí a provzdušnění půdy a připravit první klíčiště pro plevele. Tomuto účelu slouží první zpracování v průběhu roku – vláčení. Ve chemotechnickém zemědělství se stalo zbytečným díky nasazení herbicidů. Z úsporných důvodů a kvůli vysoké váze traktorů se pracovní kroky přípravy seťového lůžka kombinují přímo s výsevem. V biologicko-dynamickém zemědělství by tam, kde to počasí dovolí a kde je to jen trochu možné, vláčení a jeden nebo dva přejezdy bránami výsevu předcházet – aby plevele v jemném stádiu klíčku byly vyrvány a nechány uschnout. Zároveň jsou tím podněcovány drobtovitá struktura i látkové přeměny, přerušen kapilární vzlín vody a zimní vlhkost tak v půdě udržena.<br /> <br /> Vedle přípravy seťového lůžka pro jarní obilniny vyžaduje i ozim péče o půdu; ať již prolomením půdního škraloupu lehkou bránou nebo strigelem, ať přivalováním rostlin, aby kořenový systém po střídavých mrazech znovu získal kontakt s půdou.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Im_Frühjahr&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Na jaře ====<br /> <br /> Jarní procesy, které se nyní dostavují, mají být přiblíženy na příkladu jarního obilí. Po přípravných pracích předjaří přichází výsev. Semeno se klade do tmy země do hloubky několika centimetrů na mírně stlačenou podložku vytvořenou secím botem. To usnadňuje {{SE|215}}<br /> <br /> nabobtnání semene kapilárním vzlínem vody; ze stran a shora je výsev v jemnodrobtovité zemní přikrývce obklopen vzduchem a teplem. Klíčení semene je pochod, který nevyžaduje přítomnost živlu zemitě-pevného, tedy země, nýbrž živlů tepla, vzduchu a vody. To již svědčí o tom, že růst klíčivé rostliny odkazuje na evoluční stav, kdy země ještě nebyla zemí a rostlina byla ještě zrozena z vody. Tento stav se opakuje na počátku jejího stávání se zemskou rostlinou. Tento princip opakování dřívějších stavů formuloval Ernst Haeckel (1834–1919) v roce 1866 jako výsledek svých studií embryonálního vývoje u rostliny, živočicha a člověka jako «Biogenetické základní pravidlo», které říká: «Ontogeneze je opakováním fylogeneze»&lt;ref&gt;Ernst Haeckel: ''Generelle Morphologie'', Band II: ''Allgemeine Entwicklungsgeschichte der Organismen'', 1866/1906.&lt;/ref&gt;, nebo: «Individuální vývoj je opakováním vývoje kmene.» Rudolf Steiner toto poznání neomezuje pouze na stávání se Země a jejích přírodních říší, nýbrž rozšiřuje je na tři planetární stavy, které stávání se Země předcházely. Jsou popisovány jako «Satheni wa Khale» (s nímž vznikl živel čistého tepla), «Dyambu ra Khale» (s kondenzací části tepla v živel vzduchu) a «舊月亮紀» (s kondenzací části vzduchu v živel vody). Teprve ve čtvrtém planetárním stavu vznikl živel zemitě-pevného.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Na třetím evolučním stupni, «舊月亮紀», žilo rostlinné, utvářející se z vody, jako ještě málo diferencovaná živá masa. Na počátku vývoje Země se na vyšším stupni celkově opakuje stav Starého Měsíce právě tak jako oba předcházející evoluční stupně. Tím jak se rostlinný svět diferencuje v «zemsky zrozený», jak se do kořene, listu, stonku a květu začleňuje živel zemitého, stojí na počátku «individuálního vývoje» rostliny něžný, vodnatý klíček v opakování doby Starého Měsíce.<br /> <br /> Obilniny patří k travám a jako takové k jednoděložným. Semena se člení na klíček (embryo) a moučné těleso (endosperm). Obojí je od sebe odděleno jediným děložním listem, štítkem. Při klíčení nevystupuje děložní list na světlo, jak je to pravidlem u dvouděložných, a nezelená jako ony, nýbrž zůstává přichycen v půdě semenné slupky. Co se objevuje, je již špičatý první list. Klíčivá rostlina je rozvinutím toho, co na {{SE|216}}<br /> <br /> Orgánech již viditelně vytvořena v embryu.&lt;ref&gt;Wilhelm Troll, Karl Höhn: ''Allgemeine Botanik'', Stuttgart 1972, 994 S.&lt;/ref&gt; V embryu se zjevuje «kosmické [praobraz; doplněno autorem], které jako forma rostliny žije v semenu».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&lt;/ref&gt; Živné pletivo moučného tělesa, které z velké části vyplňuje objem semene, pochází z mateřské rostliny a je povahou i množstvím uzpůsobeno tak, že se rostlina může v opakování živě-vodnatého měsíčního stavu vyvinout jen do klíčivé rostliny, nikoli dále k vysoce diferencované, zemsky zrozené obilní rostlině. K tomu jsou zapotřebí dvě věci: zezelenání vzestupného stébla a listů v světle přítomnosti dopadajícího slunce a srůst kořene se zemí. Jak obecně u vyšších rostlin, tak i u obilnin vykazuje embryo v podélném řezu trojčlennou gestalt v zárodku předtvořenou — kořenový pól, výhonkový pól s vegetačním bodem a, tvořící střed, klíčový uzel, jenž v sobě skrývá sílu k vzpřímení.<br /> <br /> S bobtnáním semene a při odpovídajícím oteplení půdy nastupují v živném pletivu rozkladné procesy. Jako první začínají růst klíčové kořeny — u pšenice tři, u ovsa čtyři. Ty jsou ve stadiu klíčivé rostliny ještě bez kořenových vlásků; jsou to výchlipky buněk kořenové pokožky. Proto jsou plevele nejsnáze vyhnatelné bránami a strigelem, dokud je ještě nevidíme. Teprve se zezelenáním prvních listů, a tím i stimulací vlastního metabolismu, vstupují klíčové kořeny přes kořenové vlásky do těsného vztahu s půdou. Formují se vodivé svazky *hlívce* (asimiláty) a *xylému* (voda, soli). Kořenové vlásky, nyní hustě seřazené — až 100 na mm délky kořene&lt;ref&gt;Gerhard Geisler: ''Pflanzenbau'', Berlin-Hamburg 1988, 2. Aufl., S. 132.&lt;/ref&gt; — srostlé s jílovými a humusovými částicemi, osídlují v mládí nejprve s určitým odstupem od vrcholu kořene celou délku klíčových kořenů. Vytáhne-li se ovesná nebo na podzim žitná rostlina v jednolistém stadiu opatrně z půdy, přilnou na kořeni hroudky jako malé klobásy. Teprve svými kolmo do hlubin mířícími a větvenými kořeny a kolmo ke slunci vzestupným výhonkem opouští rostlina své měsíčně vodnaté klíčivé stadium a stává se obrazem vztahu Země a přítomně působícího kosmu. {{SE|217}}<br /> <br /> Klíček vyrůstá ze zemských látek a ze sil kosmu, které mu mateřská rostlina předala skrze moučné pletivo semene. Tento zdroj je s dokončením klíčivé rostliny vyčerpán. Jaký zdroj musí být nyní nově otevřen? Jaké živné pletivo nastoupí na místo spotřebovaného? Musí být, podobně jako ono, produktem minulých životních procesů. Je to humus, jenž vzniká přeměnou všeho toho, co zanechaly rostliny jako zbytky — vyjma toho, co vstoupilo do tvorby semen. Jak si ale může vyvinutá klíčivá rostlina tento nový zdroj výživy, ať výživný humus nebo vyzrálý trvalý humus, otevřít? Zde přichází v úvahu především tvorba vláknových neboli korunových kořenů. Na jaře vyrůstají z nejspodnějších jednoho až dvou uzlů a s přibývajícím odnožováním se množí. V porovnání s primárními klíčovými kořeny jsou vláknové kořeny sekundárními útvary. Rostou blízko povrchu a tvoří kořenový věnec, jenž v nejjemnějším větvení prostupuje ornicí. Vlastní rozrušování humusu se ale děje prostřednictvím zmíněných kořenových vlásků, jejichž osazením na klíčových i vláknových kořenech se kořenový povrch mnohonásobně zvětší. Skrze kořenové vlásky vstupuje rašící rostlina do přímého spojení s okolní půdou.<br /> <br /> Kořenové vlásky vylučují část asimilátů vytvořených v listech — cukry, bílkovinné slizové látky, fermenty, organické kyseliny — jež jsou perifernímproud *floému* sváděny dolů do kořenů. V protisměru přijímají minerální soli a vodu, která se svým látkových nákladem proti tíži prochází vodivým pletivem *xylému* do asimilujících orgánů nadzemního výhonku.<br /> <br /> Svými kořenovými výměšky se zdá rostlina být vědrem bez dna — zbytečná ztráta? Pravý opak je pravdou. Na jaře rozšiřuje svou «životní organizaci» do půdního prostoru prostoupeného kořeny a přebírá řízení nad nesčetnou armádou mikrobů. Kořenové výměšky vyvracejí jednostranný názor, že půda živí rostliny a ty jsou jen pasivními příjemkyněmi. Na jaře naopak rostliny ve značném rozsahu vlastní aktivitou živí půdu a spouštějí v ní procesy, jimiž si přisvojují úrodnost půdy. Je to dění stejně subtilní jako nepřehledně složité, ovládané životním tělem rostlin, v souladu s potřebami jejich postupujících růstových stavů.<br /> <br /> Kořenové výměšky živí, aktivují a řídí mikrobní činnost, budují v kořenové oblasti — v závislosti na druhu hostitelské rostliny — {{SE|218}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 12, S. 218.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 12: Winter- und Frühjahrsprozesse im Boden. Die Hautbearbeitung im Frühjahr.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> specifických životních společenství (symbióz) s bakteriemi a houbami a prostřednictvím účinných látek zvyšují rychlost rozmnožování bakterií v půdním prostoru blízkém kořenům, v rhizosféře, padesát- až stonásobně.&lt;ref&gt;Wilhelm Troll, Karl Höhn: ''Allgemeine Botanik'', Stuttgart 1972, S. 499.&lt;/ref&gt; Kyselé výměšky (kyselina uhličitá, kyselina jablečná) navíc přispívají k rozkladu minerálů.<br /> <br /> Řízený životní organizací rostliny rozšiřující se do rhizosféry se rozbíhá vlastní jarní proces — mikrobiální rozklad humusu až po úplnou mineralizaci (Obrázek 12).<br /> <br /> Život uchovaný ve hmotném složení zralého humusu se nyní přeměňuje v život heterotrofních organismů ve tmě země — nespočetných bakterií, prvoků a hub, jež se, srovnatelně se střevním trávením, samy v umírání rozpadají na své látkové složky a tyto pak přecházejí v podobě solí do roztoku v půdní vodě. Je to vegetativní růst porostu na jaře, který prostřednictvím procesu «trávení půdní úrodnosti» vede toto dění a tím také správnou míru uvolňovaných minerálních solí, zejména dusíku. Tyto jsou současně s vylučováním asimilátů, v protisměru k němu, adsorbovány kořenovými vlásky. {{SE|219}}<br /> <br /> Zatímco v zimě převládalo ryze fyzické dění — oddělování živlů, odumírání vnějšího organického života provázené procesy zhutňování a krystalizace —, na jaře je tomu tak s největším, vnějším rozvinutím života, pod zemí i nad ní. Toto k budoucnosti směřující dění však spotřebovává půdní úrodnost. Tato spotřeba vychází z rozkladu nositele minulého života — humusu. Jako náleží endosperm k semeni a ve vzcházení odumírá do tvorby klíční rostliny, tak je živné pletivo humusu klíčným základem, z něhož, pod vyzařujícími silami kosmu, může se nynější život rostliny až po tvorbu plodů pozemsky vytvářet.<br /> <br /> Takto mohou vyrůstající osety na jaře tuto přeměnu odumřelého v nový život tím aktivněji uskutečnit, čím úrodnější je půda a čím více se střídají sluneční svit a déšť, provzdušnění a prohřívání půdy.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Krustenbildung_und_Hautbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Tvorba krusty a zpracování kůže půdy ====<br /> <br /> Pod exogenními vlivy látkově-výměnného pólu nad zemí podléhá dynamika půdních procesů na jaře silným výkyvům, které zemědělce vyzývají k přesnému pozorování, zkoumavému myšlení a duchapřítomnému jednání. Pokud jde o obdělávání půdy, jde nyní o to, aby se vedle včasného potlačení růstu plevele vyrovnávaly jednostrannosti způsobené počasím ve prospěch srůstání půdy a rostliny. Jde o rozbíjení škraloupu. Tvorba škraloupu nastává po každém silnějším dešti; musí se až do sloupkování obilí stále znovu rozbíjet. Toto pro jaro typické rýhavé „ošetřování kůže půdy“ branami, prutovými branami či motykou se musí dít co nejrázněji: Každá tvorba škraloupu půdu uzavírá, omezuje nebo dokonce znemožňuje dýchání půdy, příjem kyslíku – nezbytného pro aerobní, rostlinný a živočišný život v půdě – a také odevzdávání kyseliny uhličité, kterou zčásti vylučují kořeny rostlin a zčásti se uvolňuje při mikrobiálním odbourávání humusu. Tvorba škraloupu znamená hromadění kyseliny uhličité v půdě. To působí jako jed, který brzdí jemné vzájemné působení kořenových výměšků a mikrobiální činnosti, a tím i dynamiku odbourávání humusu. Ošetřování kůže půdy tedy na jedné straně znamená aktivně odbourávat půdní úrodnost – občas lze pozorovat, jak pole oseté letním obilím {{SE|220}}<br /> <br /> vykazuje na včas vláčené části rychlejší růst než na části neobdělané –, na druhé straně vláčení prutovými branami pomáhá, aby oxid uhličitý, který je těžší než vzduch, mohl unikat z otevřených pórů, zejména když přes pole fouká vítr a sacím účinkem ho z půdy vytahuje. Hromadí se v přízemní vrstvě vzduchu, tedy tam, kde ho vdechují listy a kde se stává stavitelem kostry podoby rostliny.<br /> <br /> U obilí ukončuje sloupkování ošetřování kůže půdy. U okopanin a polních zeleninových kultur sahá až do časného léta. Vyžadují, jako například brambory, nepřetržité vláčení prutovými branami, přihrnování a okopávání, dokud se řádky nezapojí. Hluboký zásah do půdy na jaře frézou, kypřičem (gruberem) nebo dokonce pluhem musí být přesně promyšlen a zvážen s ohledem na jeho následky. Zpravidla znamená nejprve turbulentní ztrátu půdní úrodnosti, kterou čerstvě zaseté rostliny nemohou řídit ani využít. Nutnost takového hlubšího zpracování půdy nastává v polním hospodářství po zimní meziplodině, při škodách způsobených vyzimováním a při nuceném potírání pýru. Následkem tohoto nevhodně načasovaného hlubšího zásahu je úbytek humusu a ztráta zimní vláhy, což často vede k nutnosti zavlažování. V zahradnictví panuje v tomto ohledu zvláštní situace. V důsledku střídání po sobě jdoucích kultur se musí půda bez ohledu na roční období pro nový výsev zpracovávat hlouběji a kvůli rychlému vývoji kultur plodících ve vegetativní fázi se musí po celý rok udržovat ve stavu spíše jarním. Následkem je proto nevyhnutelně vyšší obrat humusu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Sommerprozess_und_die_Bodenbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Letní proces a zpracování půdy ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stoppelsturz,_Mulchbearbeitung,_Humusaufbau_und_die_Tätigkeit_der_Bodentierwelt&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Podmítka, mulčovací zpracování, budování humusu a činnost půdních živočichů ====<br /> <br /> V době květu obilí, kolem poloviny června, dosahuje tvorba kořenů a s ní i kyprost půdy svého vrcholu. Až do té doby půda ještě pruží pod nohama. Po odkvětu odumírají první [[Wurzel|kořeny]], stejně tak postupně odspodu nahoru i první listy. Sluneční paprsky pronikají až k zemi, a čím více se blíží zralost, tím více se půda stává tvrdou a suchou. Je to doba, kdy okopaniny {{SE|221}}<br /> <br /> zapojují řádky; ve stínu listové klenby se udržuje půdní vlhkost a s ní i živost kypré půdy.<br /> <br /> Ačkoli množství srážek v létě zpravidla v důsledku přívalových dešťů při bouřkách dosahuje ročního maxima, většinou se stejně rychle odpaří, případně se v závislosti na stavu struktury půdy ztratí povrchovým odtokem. K tomu dochází zpravidla v porostech kukuřice, a to již na mírně svažitých pozemcích. Zatímco v zimě jsme měli v půdě nasycení vodou a chlad, v létě jsou póry naplněny vzduchem a teplem. S nástupem sucha se snižuje rozkladná činnost mikrobů v půdě. Místo toho nyní scénu ovládá svět půdních živočichů. Byla-li v zimě procesní převaha fyzického, na jaře étericky-živého, pak v létě je to převaha duševně-astrálního. Činností půdních živočichů žijících ve vzduchu a teple probíhají procesy zvnitřňování, astralizace. Zatímco v pokročilém jaru se půdní živočichové svou rytím a hrabáním a zanecháváním exkrementů podstatně podíleli na vytváření hrubě porézní kypré půdy a jejího systému chodbiček, od léta k podzimu se jejich funkce postupně mění. Nyní nacházejí hojnost potravy v odumírající organické hmotě, především v prokořeněné svrchní vrstvě půdy, a starají se o to, aby tento «výživný humus» byl průchodem jejich trávicím traktem přeměněn na trvalé formy humusu. To, co se na jaře odbouralo z humusu ve prospěch vegetativního růstu rostlin, se obnovuje díky humusotvorné činnosti půdních živočichů, a to především od vrcholného léta ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222). Tento proces tvorby humusu probíhá časově polárně k procesu krystalizace během zimy a odehrává se v temnotě země. V důsledku toho musí být všechny rostlinné zbytky vzestupné části roku zapracovány do půdy v sestupné části roku. To se děje pracovním postupem, který organické zbytky na povrchu půdy, jako jsou strniště, zbytky slámy a mlácení, plevele, vmíchává do vrstvy kypré půdy. Toto «mulčovací zpracování» zasahuje hlouběji než jarní povrchové ošetřování kůže půdy, ale v ideálním případě ne hlouběji, než sahá vrstva kypré půdy vytvořená na jaře (cca 8–10 cm). Je-li tato vrstva plně vyzrálá, zanechává po zpracování jemně drobivou vrstvu, která přerušuje kapilární vzestup vody, chrání tak před dalším odpařováním, přijímá přívalové deště a vytváří lůžko pro výdrol a semena plevelů (Obrázek 13, s. 222). {{SE|222}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 13, S. 222.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 13: Sommer- und Herbstprozesse im Boden und deren Lenkung durch Mulch- und Tiefenbearbeitung.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Letní proces tvorby humusu podporuje mulčování tím, že navzdory silnému slunečnímu záření, teplu a převládajícímu suchu umožňuje půdním živočichům vhodné životní podmínky. To si ukážeme na příkladu podmítky strniště po sklizni obilí a na činnosti žížal. Po odklizení slámy se musí neprodleně provést podmítka strniště. V dobách před nástupem sklizně kombajnem (1950/60) se obilí sklízelo ve žluté zralosti do snopů, stavělo se do panáků k dozrání a dosušení, ukládalo se do stodoly a zpravidla se mlátilo v zimě. Přednost tohoto sklizňového postupu spočívala v následujícím:<br /> <br /> * Podmítka strniště o cca 14 dní dříve ve srovnání s plnou zralostí nutnou pro sklizeň kombajnem.<br /> * Zachování kyprosti půdy.<br /> * Ochrana před vysycháním a v ideálním případě dřívější setí meziplodiny.<br /> * Oddělený sběr plev. S bylinnými přísadami jsou vhodným dietetikem pro dojnice v zimním krmení.<br /> * Nevypadaná semena plevelů se dostanou se slámou z pole a mohou být použita při «spalování semen», což je postup,<br /> {{SE|223}}<br /> <br /> který doporučuje Rudolf Steiner&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 155.&lt;/ref&gt; k potlačení rozmnožování plevelů.<br /> <br /> * Ztráty při sklizni byly sice o něco vyšší, ale prospívaly volně žijící zvěři, především ptactvu.<br /> <br /> Vysoké umění letního zpracování strniště s koňským potahem spočívalo v tom, že podmítací pluh následoval bezprostředně za sečením samovazem, takže snopy padaly již na podmítnuté strniště. Sklizeň kombajnem jako technologicky nejelegantnější a nejefektivnější sklizňový postup pak brzy zvítězila. Toto vítězství šlo na úkor dřívějšího zpracování půdy šetřícího její kyprost a zásadně změnilo chod hospodářství.<br /> <br /> Mulčovací zpracování sice ničí narostlou letní kyprost půdy, ale zároveň mísí zbytky strniště a plevelů s kořenovou hmotou kypré, drobivé půdy. V tom nachází svět půdních živočichů, především žížaly, ideální podmínky, které potřebuje k rozvinutí své činnosti. Jsou to:<br /> <br /> * jemně rozptýlená nabídka potravy z odumřelých rostlinných zbytků,<br /> * jemně drobivá kyprá vrstva, kterou se žížaly mohou protlačovat všemi směry půdou,<br /> * intenzivní provzdušnění půdy a tím i zásobování kyslíkem,<br /> * tma pro světloplaché půdní živočichy,<br /> * dostatečná vlhkost: Voda kapilárně vzlínající z nezpracovaného podloží se odpařuje na spodní hranici mulčovací vrstvy a při nočním ochlazení se tam sráží jako rosa.<br /> <br /> Jsou-li tyto podmínky zajištěny, jsou žížaly (''Lumbricidae'') lákány ze hlubších zón půdy svými chodbičkami nahoru do mulčovací vrstvy, kde svou blahodárnou trávicí činností přeměňují výživný humus na trvalý humus. Bylo-li na jaře jakési vychlípení, zvnějšnění života kořene a jeho srůstání se zemí, tvořící exogenní symbiózy, pak v těle mimo jiné žížaly se jedná o vchlípení života, proces zvnitřnění. V prvním případě se humus odbourává, tj. život v něm uchovaný se v bakteriálně-symbiotické činnosti přeměňuje ve prospěch vegetativního růstu. V případě vchlípení je současný život prostřednictvím endogenní symbiózy pod režií {{SE|224}}<br /> <br /> duševní neboli astrální organizace přetvářen v uchovávající život nově se tvořících jílovito-humusových komplexů, což je děj, který probíhá převážně v období léta a podzimu. Tato nová tvorba látek v hospodaření přírody podněcuje k následujícím otázkám: Dokáží žížaly ve svém trávicím traktu zpracovat ony tvarotvorné síly, které z «nejvzdálenějšího kosmu» vyzařují skrze křemen, vápno a jíl, ještě zemitěji než rostliny, které se formují do své podoby? Jsou to tyto tvarotvorné síly, které spojují navzájem polární zemské látky, krystalický jíl a zbytky obecně rostlinného, ve vyšší jednotu, v jílovito-humusový komplex? A je to toto spojení minerálních a rostlinných látek oduševnělou činností žížal, které vytváří to, co se běžně nazývá matečnou půdou? Tato zvláštní schopnost žížaly platí jistě v různé míře i pro jiné druhy červů a pro živočichy, kteří žijí v půdě ve stadiu larvy ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtbildung_und_Reifung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Tvorba plodů a zrání ====<br /> <br /> Od časného léta se vegetativní růstové dění přesouvá do vyrůstání, substanciální výplně a formování plodů. Zpočátku jsou plody ještě zelené a asimilují na slunečním světle. Plod přibývá na objemu. Asimiláty, které až do doby kvetení zčásti sloužily vegetativnímu růstu, zčásti skrze kořen výživě půdního života, se kupí v praskajícím se plnícím plodu. Pochod zrání se uskutečňuje jak jako proces vnitřního působení, tak jako proces vnějšího působení.<br /> <br /> Vnější působení se projevuje v proměně ze zeleně na barevnou nádheru podobnou kvítku, dále v pronikavých vůních a v orosené průsvitné slupce jako přidechnuté zvenčí. Jsou to zjevné formy působení aktuálního slunečního záření a do něj vetknutých záření nadslunečních planet. Tak Mars způsobuje zbarvení červené, Jupiter bílé a žluté a Saturn modré.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 55.&lt;/ref&gt; V kterýchkoliv orgánech rostliny se proud šťáv ke vzpružující fruktifikaci zastaví — tedy kde vegetativní růst ustane nebo docela skončí — působí shora dolů kvetební impuls, přímé působení Slunce, podporované planetami od Slunce vzdálenými. Vnější zbarvení plodu pokračuje s postupující zralostí v obvykle jiných, méně intenzivních {{SE|225}}<br /> <br /> barevných tónech směrem dovnitř. Co tak rostlina jako čistě živoucí bytost jen zvenčí jako vyšší působení sil duševně-astrálního obklopuje a jemně se dotýká, to v dozrávajícím plodu do něj proniká hlouběji. Léčivé působení léčivých bylin spočívá právě na tomto pochodu a u zvlášť ustrojených planě rostoucích rostlin, např. rulíku zlomocného, ''Atropa belladonna'', může tento vést až k smrtonosnému tvoření jedu. U potravních rostlin se lidem v pradávné době pěstování rostlin, před třetím předkřesťanským tisíciletím, podařilo tento do života rostliny hlouběji pronikající astralizační proces ušlechtit k výživnosti.<br /> <br /> Při tvorbě humusu z rozmanitosti barevných a tvarově pestrých organických zbytků se rovněž uskutečňuje zrání k jakési organicko-minerální plodině — ke zmíněnému jílovohuminovému komplexu. Tato «plodina» je skrz naskrz černá, obraz toho, co bylo v praperských dobách jako «temnota» (zemský pól) postaveno naproti «světlu» (kosmický pól). V humusu je to Všeobecně-Rostlinné, které se zcela stalo «zemí»: humus «je konečným produktem zemitého se zemitým».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Notizen im Anhang, S. 274.&lt;/ref&gt; «Kosmické horniny, to křemičité přijímá světlo do země a přivádí je k působení v zemitém», humus nikoliv. Je to «bezsvětelné působení», které humus «vytváří».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 59.&lt;/ref&gt; Tento pokyn poukazuje mimo jiné na rozklad a výstavbu humusu probíhající ve tmě půdy skrze heterotrofní, bakteriálně-rostlinný život.<br /> <br /> Rostlina roste s kořenem, stonkem, listem a květem až k plodu a semenné zralosti především z «bezprostředního spolužití» s klasickými živly «země a vody».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 15. Juni 1924, S. 192.&lt;/ref&gt; Tyto ji zprostředkovávají jakési vnitřní působení, jež se projevuje v «zemní šťávě» (''Xylem'') proudící vzhůru v ose Země–Slunce. V ní proudí vzhůru — pojaté éterickou organizací rostliny — rozpuštěné látky země a «tvarotvorné síly» sféry stálic a slučují se s tepelnými a světelnými silami Slunce a planet za vzniku látkových kompozic vlastních každému druhu rostlin (bílkoviny, sacharidy, tuky, oleje, aromata, vitamíny atd.). Je to živoucí dění zaměřené na celek, řízené četnými enzymy. Tato silová útvarová uskupení vedou na cestě k plné zralosti ke vzniku stále nových, od stupně ke stupni komplexněji se strukturujících látkových kompozic. Nezralost plodu je vyznačena tím, že enzymatická aktivita ještě není {{SE|226}}<br /> <br /> uzavřena a jsou dále vytvářeny organické sloučeniny charakteristické pro určité vývojové stadium v procesu zrání. Tak se v tržních plodech, které navenek vypadají zrale, nalézají zhusta skupiny látek, jež vykazují fyziologickou nezralost, jako např. dehydroaskorbová kyselina (fyziologický předstupeň askorbové kyseliny, vitamínu C) nebo nízkomolekulární předstupně k tvorbě bílkovin (jako jsou dusičnany, volné aminokyseliny, amidy atd.).&lt;ref&gt;Manfred Klett: ''Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung'', Inst. f. Biol.-Dyn. Forschung, Darmstadt 1968.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Johannes Klein: ''Der Einfluss verschiedener Düngearten in gestaffelter Dosierung auf Qualität und Haltbarkeit pflanzlicher Produkte'', Inst. f. Biol.-Dyn. Forschung, Darmstadt 1968.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Přesněji vzato, při dnešní masové výrobě se fenomén fyziologické nezralosti vyskytuje takřka obecně pro všechny skupiny látek. Teprve když fyziologické procesy přijdou k odpočinku — tedy když enzymatická aktivita přestane — je dosaženo stadia plné zralosti a tím výživově-fyziologického optima tvorby kvality. Teprve ve fyziologické plné zralosti požíváme potravní plod, v němž kosmicko-zemské «vnější působení» a kosmicko-zemské «vnitřní působení» vstupují do dokonalé syntézy. Tato dokonalost nebývá pravidlem dosažena. «Vnější působení» předstírá plnou zralost, aktivita «vnitřního působení» oproti tomu nenachází konce. Tento takto derangovaný metabolismus vede k nedostatečné trvanlivosti&lt;ref&gt;Ilias Samaras: ''Nachernteverhalten unterschiedlich gedüngter Gemüsearten mit besonderer Berücksichtigung physiologischer und mikrobieller Parameter'', Dissertation, Gießen 1977.&lt;/ref&gt; a dává podnět ke znepokojení, zda v tom nespatřovat podstatnou příčinu chronických onemocnění. Důvody postupného snižování výživné hodnoty jsou:<br /> <br /> * Globální dostupnost: Sklizeň v nezralém stavu, chlazení na světových přepravních trasách — poté uměle indukované dozrávání, např. banány.<br /> * Dusíkaté hnojení (srov. kap. Hnojení): Od základu narušený či hypertrofický metabolismus rostlin. Ty chtějí stále dál růst.<br /> * Monokultura: Je umožněna všemi druhy genové techniky (GMO), svévolným zásahem do genomu, který je fyzickým stínem praobce rostlin, a také plošným nasazením životu nepřátelských pesticidů, herbicidů a dalších regulátorů růstu.<br /> <br /> Pojmová tvorba k otázce kvality potravin spočívá na materialistickém pojetí života. Vedle genetiky zůstala tato tvorba v podstatě u kvantitativní látková analytiky a dovedla k pojmu «látkové ekvivalence», která v živém neexistuje. «Více nebo méně» určité skupiny látek říká v nejlepším případě teprve {{SE|227}}<br /> <br /> něco, když je do úvahy vzat i časový faktor. K tomuto cíli musí být stadia zralosti analyticky sledována. Pokud se ve vyzrálém produktu nalézají skupiny látek, jež jsou ukazateli stadií nezralosti, musí být výsledek hodnocen záporně. Tímto způsobem může i kvantitativní analýza přispět k výpovědi o kvalitě. To ovšem vyžaduje značný analytický náklad a přesahuje nákladový rámec pro rutinní šetření.<br /> <br /> Podstatné rozšíření tvorby úsudku ohledně vyzrálosti a kvality potravin umožňují «Bildschaffende Methoden» (zobrazovací metody)&lt;ref&gt;Herbert Koepf, Bo D. Petterson, Wolfgang Schaumann: ''Biologische Landwirtschaft'', Stuttgart 1980, 303 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Wilfried Kamphausen: «Qualität im biologisch-dynamischen Obstbau», in: Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft'', Dornach 2007, 377 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Paul Doesburg et al.: «Standardisation and performance of a visual Gestalt evaluation of biocrystallisation patterns reflecting ripening and decomposition processes in food samples». ''Biological Agriculture &amp; Horticulture: An International Journal for sustainable Production Systems'', 2014, S. 1–18.&lt;/ref&gt; jako krystalace chloridu měďnatého, stoupavý obraz a chromatogram na kruhovém filtru. Pravda o hodnotě potravního výrobku se nejblíže přibližuje úsudku toho, skrz jehož ducha, srdce a ruce vzniká. Duch budiž řečeno: stálé úsilí o poznání toho, co v kosmu a zemi vládne a žije a co se v tomto velkém poli napětí co do sil a látek jako fyzický odraz duchovního praobce formuje.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Geräte_zur_sommerlichen_Mulchbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Nářadí pro letní mulčování ====<br /> <br /> Jestliže na jaře sloužily ke krustenbrechung nástroje jako brány, plečka a motyky, pak v postvýsledkové době léta nastupují takové, které mají svrchní půdu mělce kypřit a mísit s rostlinnými zbytky. Podle mocnosti drobtovité gareschicht dosahuje hloubka zpracování půdy 8 až 12 cm ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222). Rozmanitost nástrojů svědčí o tom, že zjevně žádný z nich plně neodpovídá všem požadovaným nárokům mulčování. Klasickým nástrojem podmítky byl a svou funkcí jím stále ještě mohl být loupací pluh: Plně prokrajuje spodek, mělce obrací a úzce krojí — ve střižném rozrývání a drobtovitě-sypném ukládání zralosti půdy má dobrý promísicí efekt. Při dnešních požadovaných velkých záběrových šířkách loupacích pluhů a stopách tlaku kombajnů sahajících většinou až ke spodku gareschicht je čistá loupací práce stěží {{SE|228}}<br /> <br /> ještě proveditelná. Na místo loupacího pluhu nastoupila v padesátých a šedesátých letech 20. století na krátkou dobu fréza. Měla být spasitelkou. Hřídel osazená sekacími noži se otáčí, poháněná vývodovým hřídelem, bije do půdy, vzdouvá ji a ukládá výtečně promíchanou. Závažné negativní průvodní jevy — tvorba skluzkové podrážky, uzavírání žížalích chodeb, sekání žížal, ztráta zralosti půdy zabahnění při přívalových deštích, vysoké opotřebení a energetická náročnost — vedly (s výjimkou zahradnictví) k jejímu brzkému zmizení. Jiným nástrojům poháněným vývodovým hřídelem, např. s dopředu kypřícími radličkami, byl rovněž přisouzen jen omezený úspěch. Dnes běžné postupy tvoří pestrou variaci nástrojů pro podmítku s kypřením půdy, vesměs s mírným promísicím účinkem. Loupacímu pluhu se nejvíce blíží talířová brána s hloubkou zpracování cca 5 cm. Lpí na ní nevýhoda, že prokrajuje a rozptyluje oddenky pýru, a tím přispívá k jeho množení. Tuto nevýhodu vynahrazuje úzkosečný, mnohozubý kypřič tím, že oddenky vytrhává a vynáší na povrch, takže je lze snáze vybrančovat. Jeho velkou nevýhodou však je, že nedostatečně mísí a gareschicht nepodkrojuje v celé šíři. Pcháč a šťovík mu příliš neodolávají. Kypřiče s odpovídajícími kombinacemi nástrojů mohou v tomto směru napomoci.<br /> <br /> Často vyslovovaná téze k podmítce — «flach mischen und tief lockern» («mělce mísit a hluboce kypřit») — nemůže platit takto obecně. Hlubší kypření celého vrstevného paketu přerušuje kapilární vzestup vody, urychluje vysychání a tím i činnost půdních živočichů. Hloubkové kypření může v zhutněné půdě působit blahodárně tehdy, když se pracuje úzkými radličkami při větších roztečích zubů (cca 50 cm).<br /> <br /> Koneckonců platí: Všechny nástroje zpracování půdy jsou nástrojem — jako kladivo a dláto v ruce sochaře. Nikoli jimi samými vzniká umělecké dílo, nýbrž skrze ně vedoucím, vnímajícím a myslícím duchem člověka.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Herbstprozess_und_die_Bodenbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Podzimní proces a zpracování půdy ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Reifen,_Verwandeln,_Sterben&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zrání, proměna, umírání ====<br /> <br /> Ve dnech vrcholného léta, hluboko do září, dává o sobě podzim vědět čím dál zřetelněji. V chladnoucích nocích konce srpna {{SE|229}}<br /> <br /> opět přibývá rosy, ranní mlhy stoupají a vyplňují údolí. Ohlašuje se nové roční dění, jehož podoby stojí v polárním protikladu k jaru. Zatímco na jaře proudí síly země do vnějšího okruhu a s sebou jako by nesou rostliny pnoucí se vzhůru – země tedy vydává, co v zimním klidu chovala v sobě –, v létě se vše vylévá v bohatství tvarů a barev a do tvorby výživných plodů, aby se na podzim v jediném velkém nádechovém tahu navráti zpět k zemi.&lt;ref&gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: ''Der Jahreskreislauf als Atmungsvorgang der Erde und die vier großen Festeszeiten'', GA 223, Dornach 1990.&lt;/ref&gt; Pravá podzimní nálada se rozehřívá kolem Michala koncem září a často se táhne v teplých, zlatých dnech až do října. Na povrchu čerstvě vyseté podzimní setby se náhle zaableskne stříbrný lesk pavučin utkaných přes celou šíři pole; nastává «babí léto»! Je to čas, kdy posledním plodinám – krmné řepě a cukrovce, zelí, mrkvi a dalším – se pole vyprazdňuje. Pro tyto pozdní okopaniny znamenají zlaté, sluncem prodchnuté říjnové dny ještě vydatný přírůstek výnosu a především nejvyšší stupeň tvorby kvality v plné zralosti. Totéž platí pro pozdně dozrávající druhy ovoce i pro vinnou révu. Je to také čas, kdy dřevnatějící stromy a keře – ať v sadech, živých plotech a polních hájcích, nebo v lesích – ještě jednou «rozkvétají» v listech zemitým leskem, než po prvním mrazu v ranním slunci tu jeden, onde druhý list bezhlasně splyne k zemi, nebo než listopadové vichry naráz vymetou větve do holá.<br /> <br /> Podzim je čas dovršení zrání a velkého tichého umírání. Co před chvílí ještě nechávalo strom a keř zářit v zeleni listí, nyní to leží větrem zafouknuto na zemi, vydáno napospas tlení.<br /> <br /> Týž proces proměny, přechod do trvalých forem a umírání, zachvacuje svět živočichů. Každý podzim to znovu překvapí: najednou jsou vlaštovky pryč, s nimi i jiné druhy ptáků na velikém tahu na jih; po cestních mezích již žádný motýl nevzlétne a žádný nekepří jako bloudivý květ nad obilními lány. Živé bzučení a šumění hmyzu je u konce. Kam zmizeli? Tu ještě poslední návštěva u kvítku, pak kladení vajíček na chráněném místě pod kůrou stromů, ve skulinách a dutinách, {{SE|230}}<br /> <br /> nebo přezimování ve stadiu kukly, nebo dokonce jako imago u společensky žijícího hmyzu, jakým je včelí roj. V půdě přechází jednobuněčný bakteriální život do trvalých forem, houbový život tvoří spory. Strom, keř, bylina a tráva tvoří semena, půdní hmyz klade vajíčka, žížaly se stahují do dutinkových prostor hlubších půdních vrstev. Bohatství zjevů raného podzimu chudne před očima a nakonec vtiskuje krajinnému obrazu svou pečeť tuhé, jako odumřelé větvoví stromů a keřů. Jediné, co při tomto umírání poskytuje vnímavému pohledu ještě naději na přetrvávající působení života, je trpká stálezelená jehlantí, ještě syté zelení luk a pastvin a jemné zelení podzimní setby.<br /> <br /> Co na podzim zaniká, jsou formy, které získaly svůj ročně specifický ráz prostřednictvím kosmicko-pozemského spolupůsobení látek a sil ve vzestupném roce. Již ve vadnutí květu se étérické, obrazotvorné živé, odděluje od toho, co se podle duchovního praobraz rostliny astrálně zformovalo. V tvorbě semen a humusu vzniká tento souvislost nově, vložení zárodku v proudu časů. Co se však uvolňuje z vazby na život smyslově vnímatelného fyzického světa, je nadsmyslové; propléstá se tak s podzimně zasvěcujícím světlem a teplem, že toto ve srovnání s jarem připadá vnímání mnohem plnějším, duchovně-duševně nasyceným, ano, ve své bytostné povaze navzájem silněji odděleným. To, co se v umírání uvolňuje, odděluje, může být pociťováno jako probouzení duchů prostupující celou přírodu. Uzavírá-li se člověk tomuto vnějšímu dění smrti, může si uvědomit smrt přemáhající sílu vlastního já-bytosti. Uvolňuje odvahové síly, michaelovské předtuchové cítění a předvídavé myšlení, jež je tak otevřeno budoucnosti a vývoji, jak je naopak otevřena rostlina, která v reprodukčním proudu od semene k semeni své bytí zachovává a uchovává.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Bodenbearbeitung_im_Herbst&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zpracování půdy na podzim ====<br /> <br /> Obilniny, s výjimkou kukuřice, jsou střídavě rostoucí; existují letní a ozimé formy. Ty druhé se sejí časně na podzim a v pozdních výsevech až do listopadu či prosince. Pozdní výsevy podporují reprodukční sílu semen, a tím schopnost zachování odrůd, zatímco podzimní výsevy bližší létu podporují «Nährhaftigkeit» (výživnost).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S.109.&lt;/ref&gt; Ozimy potřebují {{SE|231}}<br /> <br /> jako následnou plodinu po jiném druhu obilí, po okopaninách, meziplodině nebo krmných plodinách hlubší, kypřicí, obracecí a mísicí zpracování půdy. V případě meziplodiny jako zeleného hnojení musí být tato včas posečena, nechána zavadnout a poté zamulčována, než může být vtažena setební brázda, případně s půdně zhutňujícími přívěsy. Příliš dlouhé čekání v naději na nárůst hmoty může mít špatné následky: Silný padající déšť u zkracujících se dnů, přetrvávající mlha nebo mrholení způsobují při ne zcela zavadlé zelené hmotě hnilobu. Ta vede zejména na těžkých půdách prostřednictvím anaerobního prostředí k trvalým poruchám růstu. Hlubší setební brázda uvolňuje jemným klíčním kořínkům cestu, aby mohly přísně směřovat do hloubky. Je překvapivé vidět, jak rychle, přímočaře a hluboko prorůstají na podzim spolu s drobivou zeminou v jednotu. Tak jako rostliny na jaře při prodlužujících se dnech s lodyhou, listem a květem jakoby dorůstají ze země a směřují ke světlu, tak se na pozdní podzim při prvních nočních mrazech a prodlužujících se nocích v přitisknuté listové růžici přichycují ke zdu a svěřují své kořeny svisle do hloubky. Kořen se žene a roste do vnějšího bezsvětla a setkává se v temnotě země s kosmickým zářením působícím prostřednictvím křemene, vápence a jílu v pozemském, jež tvaruje praobraz rostlinných rodů, čeledí atd. do fyzicko-smyslového odrazu.<br /> <br /> Zpracování půdy přiměřené podzimnímu procesu přirozeného odumírání se již primárně netýká podpory a zachování životních procesů, jak je tomu u povrchového zpracování na jaře k aktivaci rozkladu humusu nebo u mulčovacího zpracování v létě k podpoře budování humusu. Zapravení porostu zeleného hnojení nebo krmné plochy sice přivádí do půdy výživný humus, ten se však z velké části přemění teprve na jaře následujícího ročního cyklu a přispívá k půdní dynamice. Zpracování půdy na podzim přísně vzato nebere ohled na minulé, nýbrž připravuje budoucí — zimní proces. Pozornost se nyní neobrací na zpracování metabolického pólu, humusové vrstvy, nýbrž na minerální složku půdy, na jíl, prach a jemný písek. Podzim, zejména pozdní podzim, dovoluje hluboké nebo jílové zpracování, podzimní/zimní brázdu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Abbildung 13]], S. 222). Ta způsobuje zničení — nebo lépe: chaotizaci — všeho toho, co se tak úžasně v průběhu roku v přísném řádu vybudovalo jako půdní život tvořící zralost půdy. To je nyní třeba — spolu s minerálními složkami půdy — chaotizovat, v přípravě na {{SE|232}}<br /> <br /> krystalizační procesy přicházející zimy a na uložení zárodku nového vývoje půdy v roce následujícím. Platí staré slovo: «Vor dem Winter gepflügt, ist halb gedüngt.» (Před zimou pooráno — napůl pohnojeno.)&lt;ref&gt;Chaotizace znamená převedení utvořeného do neutváreného stavu. V daném případě to znamená mechanicky rozlomit, uvolnit a promísit půdní strukturu, která vyrůstala prostřednictvím komplexních životních procesů v průběhu předcházejícího ročního cyklu (zralost půdy), zvířit ji, přemísťovat půdní částice vertikálně a horizontálně. Životem utvořená svrchní půda se stupňovitě přibližuje anorganickému stavu prostorového vedle sebe. Tato mechanická chaotizace připravuje půdu na přijetí vstupujících formativních sil zimy a nově oživujících planetárních a slunečních formativních sil přicházejícího jara.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Klasickým nástrojem hluboké orby je obracecí pluh (Abbildung 13, S. 222). V ekologickém zemědělství upadl z více hledisek do nemilosti, s důsledkem obratu k «bezorebné kultivaci půdy» na různých místech. Pluhové práci se vyčítají pochybení, která nelze odůvodnit v ní samé, nýbrž jsou důsledkem konstrukcí zaměřených především na pracovně-ekonomickou a technickou efektivitu. Dnešní pluhy, zpravidla těžké víceradličné celoobracecí pluhy, jsou konstruovány pro hloubku orby 25 až 35 cm a více a pro šířku záběru 35 až 45 cm. «Podle tvaru tělesa pluhu a rychlosti orby je půda přemísťována 20 až 70 cm vpřed a 40 až 70 cm do strany.»&lt;ref&gt;Walter Feuerlein: ''Geräte zur Bodenbearbeitung'', Stuttgart 1971, S. 40.&lt;/ref&gt; Toto velké přemístění si vynucuje odpovídající vyšší energetický výdaj. Přitom se obrací nahoru mnohem více neoživené minerální půdy a humusní svrchní půda dolů, a nevyhnutelně musí být brázda kvůli širokým kolům traktoru široce vyklizena. Tomuto problému se čelí víceradličnými pluhy přesahujícími šířku traktoru, které umožňují jet mimo brázdu, nebo se pluh nahrazuje těžkým kypřičem, diskovým pluhem a jinými stroji.<br /> <br /> Pluh uvolňuje brázdový hranol v poměru šířky (b) k hloubce (h) b:h = 1,2:1 až 1,4:1 — v kypré půdě o něco užší, avšak ne užší než 1:1.&lt;ref&gt;Ebd., S. 39.&lt;/ref&gt; Podchycuje s «podbřím» radličky hroudu, odlamuje ji od podloží, vede ji přes zkroucené odhrnovací plech, čímž se brázdový hranol v střihovém účinku rozpadá na předem dané lomy a, přesunut o šířku záběru, se přiklání přibližně pod úhlem 135° k předcházející ornici. Humusní svrchní půda se přitom buď seshora dolů ubývajícím způsobem drobí do krátce vznikající mezery před uložením hrouda, nebo je, v případě zapravení chlévského hnoje respektive {{SE|233}}<br /> <br /> víceleté hlavní krmné plodiny, s předradličkou napřed vhazována dolů do brázdy. Dvojvrstvým pluhem se usiluje o to, aby se zabránilo zahrnutí na výživný humus bohaté svrchní půdy. Přes vinutí odhrnovacího plechu se dostává jílem, prachem a jemným pískem bohatá spodní půda na povrch a tvoří hřeben brázdy. Její minerální podíly jsou tak přímo a bezprostředně vystaveny krystalotvorným silám kosmu v zimě, jakož i mrazové destrukci a v příštím roce silám zvětrávání. Tím, že je v přiměřené míře anorganický materiál vyzdvižen, dostává se pod oživující vliv sil metabolického pólu. Hluboká nebo jílová obdělávání mísí a chaotizuje ve vertikále. Omlazuje půdu, přináší z hloubky nahoru, co bylo mikroerozí prostřednictvím vsakující se vody přemístěno dolů jako nejjemnější jílové částice.<br /> <br /> V biologicko-dynamickém ackerbau by hloubka orby při podzimním setí normálně neměla přesahovat 16 až 18 cm, respektive 20 cm v případě zimní brázdy. To znamená při poměru šířky k hloubce 1,4:1 a šířce záběru přibližně 23 až 30 cm podstatně umírněnější přemístění. Problém bočního tlaku pneumatiky zde ovšem zůstává nevyřešen.<br /> <br /> «Hrubá zimní brázda» měla výhodu, že se půda s rozšířenou povrchem exponuje «krystalotvorným silám vzdáleného kosmu», a nevýhodu, že musela být na počátku jara urovnána smykováním. Tato nevýhoda je odstraněna přívěsy za pluhem — podpovrchovým zhutňovačem pro podzimní výsevy, mimo jiné aby se zabránilo vyzdvižení mladého porostu mrazem, nebo, pro zimní brázdu, vyrovnávající a drobivou Notzonegge a dalšími. V případě verdichtání podloží nebo pluhové paty lze pomocí hloubkového kypřiče uchyceného pod radličkou pracovat k postupnému prohloubení ornice.<br /> <br /> Pluh má své místo na konci vývoje půdy v průběhu roku, tehdy, když životní procesy v přírodním hospodářství přecházejí do všeobecného odumírání. Pluh chaotizuje to, co v půdě z rozmanitosti života dozrálo. Uvádí odumřelé zcela do stavu fyzického a je tím průkopníkem pro zimní proces, který do tohoto fyzického úmrtí vkládá duchovní zárodek nového života — nového cyklu vývoje půdy a rostlin v příštím roce.<br /> <br /> Kypřič se vyvinul v cenné doplnění, a to v částečnou náhradu pluhu. Charakterizuje jej pestrost nástrojů, od úzkých radliček až po plně řezající {{SE|234}}<br /> <br /> křídlové radličky, přesné nastavení pracovní hloubky a různorodé drobivé přívěsy. Hodí se pro mělký podmítací obrat strniště stejně tak jako pro hlubší obrat na podzim, například klíčícího jetele. Na mnoha místech se kypřič stejně jako pluh stal nástrojem hluboké orby, který připravuje půdy na zimu.<br /> <br /> Biologicko-dynamický zemědělec potřebuje pro své půdy a kultury vhodné zpracovací stroje. K dispozici mu stojí pestře rozvětvená nabídka na trhu. Hledání rozhodnutí z něj dělá experimentátora; hledá hodnoticí kritéria, která může nalézt jedině sám — pozorujíc a myslíc v činném zacházení. Poznává, že nabízená technika zpracování půdy mnohokrát jeho poznatkům a přáním neodpovídá. Zpracovací postupy, které by podle své funkce měly na sebe v čase navazovat, jsou sjednoceny kombinovanými těžkými stroji, například rotační brány a secí stroje, nebo jsou při vysoké efektivitě předimenzovány, například pluhy. Umění zpracování půdy, jež se odehrává jako dění v čase, se redukuje na pouhé technické odbavení.<br /> <br /> Tak se nestane jinak, než že biologicko-dynamický zemědělec se cítí vyzván ke svému vynalézavému duchu i na poli techniky zpracování půdy. Porozumění čtyřem ročním procesům mu ukazuje směr. {{SE|235}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zweite_Säule:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Druhý pilíř: ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vom_Wesen_der_Fruchtfolge&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === O podstatě střídání plodin ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Fruchtfolge_und_die_Lebensorganisation_des_landwirtschaftlichen_Organismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Střídání plodin a životní organizace zemědělského organismu ===<br /> <br /> Druhým nosným pilířem polního a zahradního hospodářství je osevní postup. Je to orgán životní organizace statku nebo — řečeno obrazem zemědělského organismu a jemu vlastní «vznikající zemědělské individuality» — jejího éterkového těla. V čem se tento projevuje? Je utkán z kráftového světa působícího z nadsmyslového. Rudolf Steiner jej označuje jako «univerzální síly», které staví do protikladu k «centrálním silám» tímto způsobem:<br /> <br /> Pro jevy probíhající v neživém lze říci: «Jeví se jako ovládané silami, které vyzařují z podstaty látky, od — relativního — středu k periferii. Životní jevy ukazují látku ovládanou silami, jež působí z vnějšku dovnitř, směrem k relativnímu středu. Při přechodu do života se musí látka vymanit ze sil vyzařujících a podřídit se silám vstřebávaným. […] Přijímá do sebe síly, které ze všech stran vstupují z mimozemského směrem k Zemi […] Ze všech stran na ni působí tyto síly, jako by směřovaly k středu Země.»<br /> <br /> Éterické tělo tedy náleží všem živým tvorům, ale nelze si je představit jako útvar v prostoru. Neomezují je fyzikální zákony působící v prostoru, nýbrž se utváří jako «tělo časů» skrze síly, jež vstupují z vyšší sféry duševně-astrálního, ze zásvětí času a prostoru. Síly éterického jsou čistě funkcionální povahy. Jsou všudypřítomné a tvoří — přitékajíce z periferie v nezměrné mnohotvárnosti — jaksi základní substanci kosmu. Duševně-astrální jim zprostředkovává směr jejich působení; činí z nich síly tvarující, formotvorné, jež se uzavírají v celistvost, v éterické tělo a — v substančním okruhu pozemského — zapalují život a nechávají jej vyrůstat do fyzicko-smyslových forem. {{SE|236}}<br /> <br /> Éterické tělo rostliny se stává v její formě (časové Gestaltu) názorným obrazem. Je médiem stávání se, smysluplného časového sledu — jako například procesuální dění rostliny, jež se odvíjí od klíčku přes výhonek ke květu. Bildekräftig-funkcionální základ éterického těla povznáší látky ovládané centrálními silami Země a odcizuje je jejich ryze fyzikálním vlastnostem. Komponuje je do organických látkových sloučenin, jako jsou bílkoviny, sacharidy apod., jejichž specifické funkční souslednosti přivádějí k jevu formu rostliny. Život se stává jevem ve formách, které vytváří za pomoci pozemských látek.<br /> <br /> Univerzální síly jsou čtveré povahy: diferencují se v éter tepla, éter světla, chemický éter (také zvukový neboli číselný éter) a éter života.&lt;ref&gt;Ernst Marti: ''Die vier Äther – zu Rudolf Steiners Ätherlehre'', Stuttgart 2016, 60 S.&lt;/ref&gt; Spojují se pod vlivem duševního čili astrálního těla v éterické tělo a to se zviditelňuje ve formách skrze látky, jež působí v živlech tepla, vzduchu, vody, země. Centrálními silami se rostlina ohraničuje do své pozemské Gestalt, universálními silami je otevřená vztahově všemi směry. Tak roste buk — vstřebávaje proudící záření kosmu — ve vztahu k celku do stromu, čekanka ve vztahu k celku v bylinu, luční lipnice ve vztahu k celku v trávu. Zároveň jsou však skrze látkoví působení v rámci čtyř živlů vázány na určité místo na Zemi. Universální povaha éterického si může v pozemském vytvořit obraz pouze v mnohosti jednotlivého. Příroda všude tam, kde se může rozvinout život — ať v pralese, savaně, na louce, na rašeliništi apod. —, vytváří místu odpovídající mnohoznačnost, druhovou rozmanitost rostlinných forem. Stojí vedle sebe v prostorovém sousedství, přičemž rostliny téhož druhu se zpravidla střídají s jinými druhy; například v nedotčeném pralese nestojí tytéž druhy stromů vedle sebe. Mnohoznačnost rostlinných druhů na jednom stanovišti je princip, který příroda předžívá. Tato rozmanitost tvoří spolu se všemi organismy žijícími v půdě a nad ní nadřazený, étericko-astrální silový celek — nebo — ekologicky řečeno — životní prostor (biotop) a pro něj charakteristické společenstvo živých organismů (biocenózu). Tato rozmanitost je to, co udržuje trvání, zdraví a reprodukční sílu v přírodním hospodářství. Ryze fyzicko-minerální tenduje k rozpadání — příkladný fenomén<br /> <br /> Příkladným fenoménem pro to je písek –, kdežto živě-éterické naopak buduje vyšší celky.<br /> <br /> Tento pra-ekologický princip je v jednotlivých článcích zemědělského organismu, především v polním hospodářství a zahradnictví, narušován principem monokultury. Pšenice, brambory na poli, salát v zahradě stojí zpravidla — odhlédneme-li od smíšených kultur — jako každá jiná plodina v čistém porostu. To s sebou nese jednostrannost, která nutně vede k oslabení životní organizace statku. Působí chorobotvorně a v agrárně-průmyslovém zemědělství, kde pravidelné osevní postupy přestaly hrát jakoukoli roli, ústí v nasazení širokého spektra abiotických výrobních prostředků — s nevyhnutelným důsledkem dalekosáhlých, životu nepřátelských vedlejších účinků. Každá jednostrannost redukuje podmínky, za nichž mohou universální síly kosmu vstupovat do jevu v pozemském. Ztrácejí nadvládu nad centrálními silami. Tím je zároveň zasaženo jádro otázky po kvalitě potravin. {{SE|237}}<br /> <br /> Umění polního hospodářství a zahradnictví spočívá v tom, nedostatek druhové rozmanitosti vyrovnat — nebo jej dokonce s mistrovstvím povýšit na vyšší úroveň, než jakou nabízí příroda sama. Osevní postup znamená: souhrn potravinářských, krmných a jiných pro obecné užití určených rostlin se každý rok pěstuje odděleně, rozdělených na jednotlivé plochy pole a záhonky zahrady. Tytéž plodiny se na každé z těchto ploch střídají podle určitých kritérií rok za rokem. Tak putují všechny polní plodiny v zákonité posloupnosti celým katastrem statku. Vyrovnávací účinek osevního postupu lze podstatně zvýšit smíšeným nebo společným pěstováním, například ovsa s fazolemi či hrachem, podsevem — jetelů červených, bílých nebo švédských —, zařazením meziplodin i mnohostranností pěstování podle potřeb regionálního trhu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zum_System_der_Fruchtfolge&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K systému střídání plodin ===<br /> <br /> Osevní postupy v biologicko-dynamickém hospodaření se liší podle klimatu, druhu půdy (písek, prach, hlína, jíl), utváření krajiny a blízkosti trhu. V konečném důsledku vycházejí ze systému trojpolního hospodářství, který sahá až do keltsko-germánských dob: ozim – jařina – úhor. Tento systém po staletí udržoval úrodnost půdy na úrovni vázané na dané stanoviště. Ke změně došlo v {{SE|238}}<br /> <br /> 18. století s takzvaným „zlepšeným osevním postupem“, letním osetím úhoru jetelem a následně okopaninami (brambory, řepa atd.). V průběhu intenzifikace pěstování ve 20. století vznikl systém střídání plodin s 50 % okopanin a 50 % obilovin. S nástupem techniky a možností téměř libovolného řízení růstu rostlin pomocí mimopodnikových prostředků vznikl bezsystémový, čistě tržně orientovaný „divoký osevní postup“.<br /> <br /> Osevní postupy v biologicko-dynamickém zemědělství se vyvinuly v postupy víceleté zařazením nejméně dvouleté jetelotrávy a/nebo vojtěškotrávy, přičemž jejich základní kostra zpravidla stále staví na tříletém systému.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge_und_Humushaushalt&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Osevní postup a humusové hospodářství ====<br /> <br /> V tvorbě humusu se pojí éterický čili životní tělo hospodářského organismu s jeho fyzicko-pozemskou organizací. Rozmanité formy a látkové kompozice posklizňových zbytků přecházejí v živlu zemitého do stavu obecně-živého — humusu. Jeho povaha ještě svědčí o svém původu. Patrné je to u takzvaných humusových forem «surový humus» a «moder». «Mull» naproti tomu je výsledkem úplné proměny. Surový humus se tvoří v kyselém, vlhkém a chladném prostředí, mull v půdě bohaté na zásady, v teplém a vlhkém klimatu. Surový humus a moder ještě vykazují rostlinné struktury. V mullu tyto zmizely; představuje novou tvorbu. A přesto je do jeho živě-látkové kompozice vepsána jaksi konstilace bildekräfte, vlastní organickému výchozímu materiálu — kořenům, stéblům a listům. Z množství růstových forem a látkových útvarů vzniká «obecně-klíčivé» černě-drobivého mullu.<br /> <br /> Jednotlivé druhy polních plodin čerpají z půdní úrodnosti — to jest z humusového hospodářství — každý po svém. Mají proto pro následující plodinu každý svou specifickou předplodinovou hodnotu, která se do značné míry určuje množstvím posklizňových zbytků, zejména kořenové hmoty. Nejnižší předplodinovou hodnotu mají okopaniny, mezi nimi zvláště hrubované kultury jako brambory a jiné. Platí za spálené humusu a zanechávají pro osevní postup nejmenší množství humusu tvořících posklizňových zbytků — u brambor 13 dt/ha, u cukrové řepy 8 dt/ha sušiny kořenů. Jinak je tomu s obilovinami, {{SE|239}}<br /> <br /> jehož kořenová sušina dosahuje u žita 30 dt/ha a u ostatních obilnin v průměru 23 dt/ha. Ve vztahu k předplodinové hodnotě zaujímají střední polohu, zvláště bere-li se v úvahu hmota slámy, která obvykle slouží jako stájová podestýlka a přes chlévský hnůj se vrací zpět do osevního postupu. Nejvyšší předplodinovou hodnotu mají luskoviny, a mezi nimi pak hlavní pícní rostliny — jetel červený se 42 dt/ha a vojtěška s 52 dt/ha kořenové sušiny. Mimoto tyto plodiny prorůstají do hloubky i do šířky relativně největší kořenový prostor s nejdelšími jednotlivými kořenovými vlákny.&lt;ref&gt;Gerhard Geisler: ''Pflanzenbau. Ein Lehrbuch – Biologische Grundlagen und Technik der Pflanzenproduktion'', Berlin-Hamburg, 1988, S. 506.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Eduard von Boguslawski: ''Ackerbau, Grundlagen der Pflanzenproduktion'', Frankfurt 1981, S. 237 f.&lt;/ref&gt; Pícní luskoviny, využívané zpravidla dvouletě, platí za humusnositele. Uvážlivé vzájemné slaďování okopanin, obilnin a pícních lukovin tvoří základní rámec každého osevního postupu, který je zaměřen na udržování humusového hospodářství — nebo ještě lépe na jeho zvyšování.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge_und_Zwischenfruchtanbau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Osevní postup a pěstování meziplodin ====<br /> <br /> Meziplodiny obohacují druhovou rozmanitost osevního postupu a zvyšují humusový obrat. Prostřednictvím podsevů, strniskových semenů i zimních meziplodin se může životní organizace hospodářského organismu projevit ještě mocněji a vyrovnaněji. Zatímco sklizňová produkce tržních plodin — potrava pro lidi — opouští hospodářství, meziplodiny stejně jako hlavní pícní rostliny osevního postupu zůstávají v podniku: jako živoucí výživa pro udržování a zvyšování bodyfruchtbarkeit — ano, pro ozdravení a zdárný rozvoj provozního organismu jako celku.<br /> <br /> Pěstování meziplodin se zapojuje do osevního postupu všude tam, kde mezi sklizní a novým výsevem hlavních plodin vznikají časové mezery. Jsou-li tyto mezery krátké — například mezi obilninou, která sklízí pozdě v létě, a novým výsevem ozimů na podzim —, lze jako strniskové kultury zařadit jen rychle rostoucí brukvovité: letní řepku, hořčici, olejnatou ředkev. Rostou se svým kůlovým kořenem a bohatým postranním kořenověním do hloubky, starají se o výživný humus a aktivitu žížal až do podorničí, vytvářejí zastíněním mikroklima, v němž mají půdní živočichové ideální podmínky pro svou humusnositele {{SE|240}}<br /> <br /> Tätigkeit finden und zanechávají kyprou, kořeny prostoupenou garu, která po zamulčování slibuje jemnodrobivé podzimní seťové lůžko.<br /> <br /> Jsou-li k dispozici delší časové odstupy mezi sklizní a novým výsevem — například po letní sklizni obilnin a přípravě okopanin na jaře příštího roku —, nabízí se směs převážně výrazně kůlový kořen tvořících luskovinových druhů, jako je bob koňský (*Vicia faba*) a vlčí bob (*Medicago*), dále bohatě prokořeňující vikev setá (*Vicia angustifolia*), hrách setý (*Pisum sativa*), jakož i jílek vytrvalý (*Lolium perenne*), svazenka vratičolistá (*Phacelia tanacetifolia*) a jako oporná plodina slunečnice roční (*Helianthus annuus*). Je-li tato směs zaseta pokud možno ještě v červenci, vytváří velké krmné masy — zčásti využívané jako pastvina na orné půdě —, bohaté prokořenění a ke konci léta pestrou nabídku nektaru pro hmyz navštěvující květy. Takové směsi mohou — vyseté třeba jako kvetoucí pásy rozdělující větší plochy okopanin nebo jako lemové pásy mezi kulturami — přilákat včely a stát se vůbec střediskem nesmírně bohatého hmyzího života. Víceleté pícní luskoviny — červený jetel a vojtěška s příměsí pícních trav a bylin — se zpravidla zakládají jako podsev na jaře, přednostně do brzy sklízené ozimé plodiny (žito, ječmen). Stejným způsobem lze jako podsev pod krycí plodinu zařadit i snesitelné meziplodiny, jako jsou druhy jetelů — červený, bílý a žlutý (*Trifolium*) — ve směsi s jílkem (*Lolium*) a ptačí nožičkou (*Ornithopus sativus*).<br /> <br /> Zimní meziplodiny — seté v pozdním létě jako řepka (*Brassica napus*), na začátku podzimu jako směs — pokrývají od pozdního podzimu přes celou zimu půdu, hluboce koření, na jaře v nejkratší době vytvoří velkou krmnou masu a zanechávají v půdě jako vynikající předplodina nesmírně bohatou kořenovou masu. Jde přitom o směsi jako vikev-žito (vikev huňatá a žito) a takzvanou Landsberger Gemenge (vikev huňatá [*Vicea villosa*], žito, jetel inkarnát [*Trifolium incarnatum*]).<br /> <br /> Pěstování meziplodin musí být v rámci osevního postupu nutně flexibilní. Vlivem povětrnostních podmínek jsou meziobdobí mimořádně proměnlivá. Pravidlo dodržet — jeden výsevní den v červenci má pro vývoj meziplodinových luskovin stejnou cenu jako celý týden v srpnu — bývá často věcí náhody. Vlhká období oddalují setí, suchá vzejití. Povede-li se meziplodina, půda ožije a dobytek ve stáji ocení čerstvou krmnou nabídku; nepovede-li se, ztrácí se dobrý efekt předplodiny. {{SE|241}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge_und_die_Mineralaufschließung,_die_Stickstoffbindung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Střídání plodin a mobilizace minerálů, vázání dusíku ====<br /> <br /> Kompozice osevního postupu slouží cíli vyvinout stabilní, nebo ještě lépe pozitivní humusovou bilanci, a spolu s ní i pozitivní bilanci dusíkovou. K posledně jmenované přispívají okopaniny a obilniny méně, tím více však luskoviny. Ty žijí v symbióze s bakteriemi v kořenové oblasti, takzvanými *Rhizobii* neboli hlízkovými bakteriemi, a mají ve spojení s mateřskou rostlinou schopnost vázat dusík ze vzduchu. Totéž dovede mj. i olše (Alnus glutinosa), která v kořenové oblasti žije v symbióze s houbám příbuznými *Aktinomycetami* — patrno z tmavě zeleného listí, podobně jako u luskovin. Schopnost vázat dusík, aniž by to bylo přímo vázáno na vyšší rostliny, nacházíme u volně žijících bakterií jako *Azetobacter*, které preferují půdní prostředí bohaté na zásady, více alkalické, a *Amylobacter*, které upřednostňují prostředí spíše kyselé.<br /> <br /> Rudolf Steiner popisuje schopnost luskovin vázat dusík jako děj «vdechování», přičemž všechny ostatní rostliny «se blíží výdechu».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 80.&lt;/ref&gt; Dusíkové vdechování luskovin je děj srovnatelný s tím, «co se odehrává na našich epitelových buňkách [plic; vložení autora]».&lt;ref&gt;Ebd., S. 80.&lt;/ref&gt; Symbióza s Rhizobii je endogenní; tvoří fyziologickou jednotu s mateřskou luskovinou. Ze země vstupují do ještě mladé rostliny a tam se rozmnožují za tvorby kořenových hlízek. Jsou tedy druhotně darem země luskovině — čímž je luskovině umožněno oživit anorganicky mrtvý prvek vzdušného dusíku (N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) a tím duševně-astrální, jehož nositelem je dusík,&lt;ref&gt;Ebd., S. 71.&lt;/ref&gt; důvěrně propojit s životním děním. Zjevy luskovin svědčí v mnohých znacích, až do utváření květu, ve vyšší míře o Innerlichkeit vpletené do životních procesů, než je tomu u ostatních krytosemenných rostlin.<br /> <br /> Vedle zvláštního vztahu luskovin k dusíku vykazují zvláštní afinitu k vápníku v půdě. Nejen že tyto rostliny nacházíme přednostně na stanovištích bohatých na vápník — kyselým půdám se vyhýbají, {{SE|242}}<br /> <br /> allen voran vojtěšku –, nýbrž jsou to právě ony, kdo vápník v podorničí mobilizují, přijímají jej do svých fyziologických procesů a ukládají jej do tkání a buněk. Tímto způsobem vápní přes své zbytky svrchní půdu. U vojtěšky, královny pícninových rostlin, je tomu tak ve vyšší míře než u jetele, a tím více při víceletém pěstování. Takové pěstování by v žádném osevním postupu v biologicko-dynamickém zemědělství a zahradnictví nemělo chybět.<br /> <br /> Každý rostlinný druh má obecné a nad to specifické aneignungsvermögen pro minerální látky. Obecně budiž řečeno: celé spektrum pozemských látek, které rostlina potřebuje, aby mohla přijmout pozemskou zjevnou podobu; specificky pak ty látky, jejichž prostřednictvím může éterická organizace rostlinného druhu, v souladu se svým duchovním praobrazem, vyjádřit zvláštní vlastnosti. Tyto vlastnosti se konfigurují a individualizují podle míry kvantitativně-kvalitativního vztahu určité pozemské látky ke kvalitativně-kvantitativní konstelaci kosmicko-éterických formativních sil. Taková vztahová přediva charakterizuje Rudolf Steiner, pokud jde o vlastnosti preparátních rostlin (srov. kap. «Kompostové nebo hnojivé preparáty», s. 360 nn.).<br /> <br /> V rámci osevního postupu tak přispívá každá hlavní plodina, a rovněž každá bylina nebo tráva doprovodné flóry (plevele a plevelné trávy), svým specifickým způsobem k mineralickému rozkladu prostřednictvím kyselého působení a kořenových výlučků, kořenově aktivních výměnných procesů a prostřednictvím navracení těchto minerálních látek zpět do půdy cestou organických zbytků. Vedle schopnosti vázat vzdušný dusík náleží luskovinám ještě jiná: totiž jejich vysoké schopnosti mineralického rozkladu, pokud jde o vápník, hořčík, fosfor a bór. Dle Paracelsa neexistuje žádná rostlina, která by neměla léčivý účinek. Spočívá ve schopnosti rostlinného ätherleib koncentrovat zemské látky v rostlinách a komponovat je do organických sloučenin, jimiž získávají svou hodnotu pro úrodnost půdy, svůj léčivý a výživný účinek.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge_und_ihre_Begleitflora,_die_Unkräuter&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele ====<br /> <br /> Odpovědí přírody na solitérní postavení kulturních rostlin v poli a zahradě jsou takzvané «plevele nebo průvodní byliny» a «plevelné trávy». Starají se o druhovou rozmanitost, o vyrovnání, které odráží přirozenou, stanovištní konfiguraci éterických formativních sil. Na vlhkém stanovišti je tato jiná než na suchém, jiná {{SE|243}}<br /> <br /> Na jílu je jiná než na písku, a opět jiná na půdách různého stupně kyselosti atd. Ze 292 popsaných druhů doprovodné flóry středoevropské oblasti se tak na každém stanovišti vždy vyskytují charakteristická, více či méně druhově bohatá společenstva plevelů, průvodních bylin a plevelných trav. Do tohoto každoročně se opakujícího smísení divoké flóry s kulturními rostlinami zasahuje zemědělec a zahradník. Snaží se rozsah zabuřenění a zaplevelení travami omezit na minimum různými pracovně náročnými opatřeními. Nejnáročnější a nejtěžší prací je přitom ruční okopávání a plení. Jaká úleva tedy, když v šedesátých letech přišly syntetické herbicidy. Od té doby existují přípravky s plošným účinkem a četné další, zaměřené selektivně na likvidaci určitých problémových plevelů a plevelných trav. V průběhu geneticko-technologických změn genomu pěstovaných cílových rostlin přibyly totální herbicidy, jako «Roundup Ready» s účinnou látkou glyfosát, který nastoupil svůj vítězný pochod světem. Herbicidy jsou vynálezy lidského ducha. Jsou tu od toho, aby zabíjely a ničily život. Zasahují systémově do souvztažnosti životních procesů a řídí je do nicoty. Éterické formativní síly, které konstituují životní organizaci rostlin, ztrácejí vládu nad organizací fyzického těla. Na místo astrálních sil, které skrze záření kosmických periferních sil, a těch, jež ze země vytváří a formuje zjevný obraz rostliny, nastupují síly trhající vlákna mezi bytostným praobrazem a smyslově-fyzickou podobou. Jsou to životu nepřátelské astrální síly z podpřírody, z fyzického podsvětí, které na stupni fyzického působí prostřednictvím syntetických látkových kompozic. Herbicidy jsou stejně jako souhrn pesticidů a ostatních syntetických prostředků na ochranu rostlin výtvory člověka sestavené čistě reduktionistickými cestami myšlení. Jsou nosiči životu nepřátelských sil, které stojí izolovaně v souvislostech světa. Postup libovolné syntézy látek odpovídá obráceně oné technologii, která prostřednictvím takzvaného štěpení jádra přinutí podfyzické síly, spoutané v látce, vystoupit na denní světlo — obojí s evolučně nepředvídatelnými následky. {{SE|244}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Verfahren_der_Unkrautsamenveraschung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Metoda spálení semen plevelů na popel ===<br /> <br /> Desetiletí předtím, než se výše zmíněné metody ničení plevelů přesměrováním jejich životních procesů staly celosvětovou praxí, Rudolf Steiner z výzkumu přírody kosmu a jeho spolupůsobení při tvorbě semen rozvinul metodu veraschování semen plevelů — «spalovací experiment». Je to metoda regulace plevelů, která působí proti klíčení semen. Doporučení zní: sbírat semena plevelů, veraschovat je — «nejlépe plamenem dřeva» — a získaný «pepř» rozptýlit po poli a zahradě. Tento postup vychází z poznání, že růst a jeho stupňování k reprodukci v tvorbě semen stojí v přímém vztahu k podslunečnímu planetárnímu působení Merkuru, Venuše, a především Měsíce. Měsíc odráží paprsky Slunce, planet a širšího kosmického periferie zpět k Zemi. Intenzita tohoto zpětného záření se řídí měsíčními fázemi a je největší při úplňku. Klíčivý a růstový impuls vzrůstajícího Měsíce směrem k úplňku je mnohonásobně experimentálně doložen. Semenné plevele vykazují zpravidla vysokou reprodukční sílu, která může například u heřmánku (Anthemis nobilis) dosahovat 10 000 – 20 000 semen na rostlinu, u pcháče rolního (Cirsium arvense) přibližně 4 500. Při mortalitě až 50 % se při slabém zaplevelení nalézá přece jen mezi 10 000 a 300 000 klíčivých semen plevelů na čtvereční metr, při silném zaplevelení až 30 000 na čtvereční metr. Panují-li v blízkosti povrchu půdy příznivé podmínky pro klíčení — půdní teplo (&gt; 9 °C) a půdní vlhkost —, stávají se měsíční síly aktivními a urychlují klíčení i růst. {{SE|245}}<br /> <br /> Veraschení semen se provádí v době klíčního klidu, ve stavu, kdy kosmično «jako forma rostliny žije v semeni». Prochází-li semeno ohněm, je plameny zcela pohlceno; zbývá pozemský podíl, popel. Oheň jako živel se na jedné straně smyslově zjevuje ve fenoménech tepla a světla. Druhá, působící vnitřní strana ohně je nadsmyslová. V lidském prožívání může toto nadsmyslové být zkušenostně dosažitelné jako zjev na duševní rovině — například tehdy, kdy duchovní impuls vzněcuje duši k ohni nadšení. Kdekoli oheň nastoupí, pohlcuje to, co se stalo fyzickým, a proměňuje to v popel. Z hlediska duchovně-působného svědčí popel o procesu läuterace, o takovém, který jsoucnu vštěpuje nové zárodky stávání se.<br /> <br /> Úkolem veraschení semen je nyní vytvořit v půdě podmínky, za nichž bude pro příslušný druh plevele potlačen klíčení stimulující účinek měsíčních sil. Popel, který vzniká zničením semene žilovým prvkem ohně, působí měsíčním silám v protisměru: «Jde nyní o to, aby půda byla ošetřena — protože Měsíc přece zastavit nelze — tak, aby se Země stala neschopnou přijímat měsíční účinky; a nejen Země se může stát neschopnou přijímat měsíční účinky, ale i rostliny, tyto plevele, mohou v jistém smyslu ošetřené půdě získat jakousi bázeň před tím, aby v ní rostly.» Toto poslední tvrzení nabízí myšlenku, že veraschení tak přemírou rozmnožovacích sil obdařených semen plevelů je z jejich uvěznění v pozemském reprodukčním cyklu jaksi osvobozuje, takže jejich výskyt se napříště drží v mezích.<br /> <br /> Porozumění duchovněvědným pokynům Rudolfa Steinera k veraschení plevelů vyžaduje neochabující poznávací úsilí a na něj navazující badatelskou smýšlení, která v bdělém obrácení dovnitř i navenek doprovází každý krok praktického uskutečňování. To tím spíše, že dosavadní snahy přinesly sice dílčí úspěchy, nikoli však ještě průrazné výsledky. Leží to především v následujícím:<br /> <br /> * Veraschení semen plevelů a účinek těchto popelů, jakož i popelů ze škodlivého hmyzu a kožek<br /> {{SE|246}}<br /> <br /> * reprodukčně silných zvířat způsobujících škody, jako je polní myš, musí být zcela zapojeno do provozní praxe a nepřetržitě pěstováno.<br /> * K tomu je zapotřebí spolupráce sociálního okolí podniků — lidí, kteří jsou ochotni a schopni prohlubovat duchovněvědné poznání, jež je základem metodiky veraschení, a cvičit je v trvalé praxi.<br /> * Mezitím propracované techniky mechanické regulace plevelů poněkud zatlačily výzkum a praxi veraschení semen do pozadí.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_mechanische_Unkrautregulierung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Mechanická regulace plevelů ===<br /> <br /> Zatímco herbicidy působí systémově-fyziologicky takříkajíc zevnitř — tedy přivádějí na scestí nadřazenou, budující funkci životního těla vůči fyzické organizaci —, působí mechanické postupy regulace unkrautového vzrůstu zvenčí. Pletím, stríglováním, bránováním a okopáváním jsou rostliny vytrhovány z kořenů, kosením odřezávány od kořenového trsu. Těmito opatřeními se nevystupuje z řádu zákonitosti vzniku a zániku. To platí i pro opalování plamenem, které zachycuje rychle klíčící a rostoucí plevele dříve, než klíčící osivo kulturní rostliny probije půdní škraloup a zazelená se.<br /> <br /> Každou kulturu článku osevního postupu doprovází zvláštní plevelná flóra. Její skladba je určována především stavem půdy, dobou výsevu, povětrnostními podmínkami, jakož i rychlejším nebo pomalejším růstem kultur, a tím i jejich stupněm pokryvnosti půdy.<br /> <br /> Mnohé druhy plevelů jsou indikátorové rostliny ve vztahu k půdní struktuře, např. stagnující vlhkost, zhutnění, zralost půdy, hospodaření s dusíkem a půdní acidita.&lt;ref&gt;Helmut Voitl, Elisabeth Guggenberger, Josef Willi: ''Das große Buch vom biologischen Land- und Gartenbau'', Wien 1992, 367 S.&lt;/ref&gt; Články osevního postupu lze z hlediska výskytu specifických plevelů a plevelných trav rozdělit do tří skupin: obilniny, okopaniny, víceleté pícniny. Zahradnické osevní postupy jsou v podstatě okopanino-postupy. {{SE|247}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Unkräuter_und_-gräser_in_den_Halmfrüchten&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Plevele a plevelné trávy v obilninách ====<br /> <br /> Doprovodná flóra ozimů se člení na podzimní a jarní klíčiče. Z plevelů a plevelných trav klíčících na podzim se stávají obtížnými ty, které jsou zimovzdorné, jako chundelka metlice (''Alopecurus myosuroides'') a psárka polní (''Apera spica venti''), jakož i plevele jako rmen (''Anthemis spec.''), rozrazil (''Veronica spec.'') atd. Pro svůj nízký stupeň pokryvnosti na podzim a v zimě je pšenice více ohrožena než žito a ječmen. Díky svému předozimnímu odnožování jsou tato dvě posledně jmenovaná ve svém růstu a pokryvnosti půdy o krok před travními plevely a plevely vůbec. Jen zřídka dovolí podzimní stav půdy zasáhnout regulačně stríglem nebo bránami. To lze dohnat jen omezeně na začátku jara. Okopávání s úzkými husopáterovými radličkami snese pouze pšenice — ta se odnožuje teprve na jaře —, nikoli žito a ječmen; ty již mají do značné míry vyvinuty své mělce rozběhlé korunové kořeny. K odvrácení jarních klíčičů v ozimech prokazují dobrých služeb strígl a lehké brány.<br /> <br /> Letní obiloviny, ječmen, pšenice a oves, vítají časný výsev; jsou proto — jako ostatně veškerá jarní osev — vystaveny zvýšenému tlaku plevelů. Jsou v konkurenci s plevely klíčícími již při nižších teplotách, jako je koukol polní (''Agrostemma githago''), vlčí mák (''Papaver rhoeas''), svízel (''Galium spec.''), rdesno (''Polygonum convolvolus'') a pozdějí ptačinec prostřední (''Stellaria media''), pěťour maloúborný (''Galinsoga parviflora'') a merlík (''Atriplex patula''), jakož i jako plevelná tráva oves hluchý (''Avena fatua''). Časové okno pro regulaci před výsevem je krátké, takže je nutné opakované výsevní zpracování stríglováním, lehkými bránami a okopáváním až do sloupkování. Zpracování před vzejitím umožňuje síťový strígl; po vzejití je třeba vyčkat s dalšími opatřeními do třetího listu.<br /> <br /> Se sloupkováním je zastíněním omezeno vegetativní rozvíjení semenných plevelů, nikoli však pcháčů a spolu sloupkujících plevelných trav. Pozdní klíčiče jako merlík (''Atriplex''), ohnice (''Raphanus''), lebeda (''Chenopodium'') a pěťour (''Galinsoga'') se přitom vyskytují méně.<br /> <br /> Protože semenné plevele a plevelné trávy rostoucí v obilí dosahují semenné zralosti před ním nebo zároveň s ním, jsou to ve srovnání s ozimy zejména letní obiloviny, které v rámci osevního postupu doplňují zásobu semen v půdě. Podmítka bezprostředně po sklizni musí {{SE|248}}<br /> <br /> zachovat jemně drobivé lůžko skývy, aby co největší část vypadaných semen mohla vzklíčit. Určitou starost při obilninách způsobuje neomezené rozrůstání kořenových plevelů a plevelných bylin jako pýr plazivý (''Agropyron repens'') a pcháč oset (''Cirsium arvense'') i šťovík s kůlovým kořenem. Po sklizni je nutné s nimi bojovat velmi pracně a časově náročně. Výborně se osvědčují plně podřezávající kypřiče s vlečkami, které vyhazují kořeny a kousky kořenů na povrch půdy k vyschnutí. Pcháč oset (''Cirsium arvense'') a šťovík tupolistý (''Rumex obtusifolius'') v porostu se velmi oslabují hlubokým vyřezáváním před kvetením.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Unkräuter_und_-gräser_in_den_Hackfrüchten&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Plevele a plevelné trávy v okopaninách ====<br /> <br /> Jak již název napovídá, okopaniny potřebují vedle dobrého provzdušnění skývy také intenzivní potlačování nárůstu plevelů a plevelných trav. Co do druhové rozmanitosti a konkurenčního tlaku je plevelný pokryv v rámci osevního postupu největší. Pozdějším výsevem okopanin oproti letním obilninám bývá zpravidla dost času předřadit výsevu jeden až tři průjezdy bránami, které vykořeňují brzy a středně brzy klíčící plevele a plevelné trávy. Kde to podmínky dovolují, například u řepy krmné (''Beta vulgaris''), zelí (''Brassica'') a dalších, lze přepichováním ze školky získat ještě více času a z pole vypudit i později klíčící plevele, jako pěťour maloúborný (''Galinsoga''), lebeda (''Atriplex''), merlík (''Chenopodium'') a jiné. Okopaniny mají zpravidla dlouhou mladost a dovolují proto pokračovat v mechanickém potlačování plevelů stříglováním, motyčkováním a hrázkováním až do zapojení řad. Podle potřeby je třeba řady ještě jednou projít ručně.<br /> <br /> V pěstování cukrové a krmné řepy a polní zeleniny jsou k dispozici vedle přepalování v předvzejítovém stadiu také propracované mechanické postupy, které ponechávají neošetřený jen nesmírně úzký pruh vrtných řad. Přes veškerou dobrou přípravu je však zbytkové ruční plení nezbytné. Tato práce patří k nemnohým, které zemědělci a zahradníkovi ještě zbyly, při nichž může vstoupit v přímý vztah k půdě a rostlinám hned ve dvojím smyslu: Na jedné straně je pracně a doslova rukama oddán činnosti, která jde tím snadněji a svižněji, čím více od sebe samého abstrahuje a obrací se s pozorným pohledem k rostlinám, jež mají být<br /> {{SE|249}}<br /> <br /> uvolněny, aby se mohly nerušeně rozvinout až k plnému utváření plodu. Toto obrácení působí dvojím způsobem: Je účelné — na to jedině je zaměřen stroj — a polárně k tomu probouzí duchovně zájem a duševně účinný vztah s ohledem na intimitu životního souznění rostliny a zeminy. Člověk si uvědomuje výzvu, neupadnout do prázdnoty pouhé rutiny, která práci přetěžuje. Plení plevelů může být vedle jiných takových činností cvičným polem, které buduje mosty a probouzí mravní vnímavost vůči věcem a bytostem přírody. Na druhé straně spočívá nazírající myšlení nad děním. Pozoruje se bohatství jevů — například jak se nejrůznější druhy bylin spolčují s jednou kulturou, kterou chceme pěstovat, jak jsou tyto různě utvářeny v kořeni, listu a květu a jak v pozemském zobrazení podávají zprávu o svém urobiázu, jenž bytuje v nadsmyslovém. Člověk rozpozná plevel nebo plevelnou trávu jako příslušníka určitého rodu a čeledi a uvědomí si, jak mnohé z nich mají významný léčivý účinek. Pozná, jak tento léčivý účinek je blízce příbuzný výživnému účinku postupně se rozvíjejícího plodu kulturní rostliny. Kvůli tomuto výživnému účinku musí do jisté míry ustoupit «zásoby léčivých bylin». To platí zvláště pro okopaniny plodící spíše ve vegetativní sféře. Tak připadá okopaninovému záhonu v rámci osevního postupu funkce čisticího záhonu pro následnou kulturu — zpravidla obilí — být. Zároveň je to ten, který nejvíce čerpá z půdní úrodnosti.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Unkräuter_und_-gräser_im_Futterpflanzenanbau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Plevele a plevelné trávy v pěstování krmných rostlin ====<br /> <br /> Hlavními krmivovými rostlinami jsou luskoviny, jetel a vojtěška v porostech s travami a — v menším podílu — dieteticky účinné byliny, jako je jitrocel kopinatý (''Plantago lanceolata''), bedrník (''Pimpinella agna''), čekanka (''Cichorium lupulina''), vojtěška žlutá (''Medicago lupulina''), štírovník (''Lotus corniculatus'') a komonice (''Melilotus'' spp.). Takovýto porost stojí v osevním postupu zpravidla dvě užitková léta. Tím zabírá dvě články osevního postupu. První seč se provádí dostatečně brzy, aby druhý obrůst v jinak květensky chudém vrcholném létě přišel k rozkvětu a nabídl létajícímu hmyzu bohaté nektarové zdroje. Další nektarové zdroje poskytují kvetoucí pásy na dílcích obilovin a okopanin. {{SE|250}}<br /> <br /> V hustě zapojených, plně vzrostlých dvouletých krmných porostech nemají jednoletá semenná plevele žádnou vývojovou možnost — naproti tomu v mezerovitých porostech ano. Při vícenásobné seči ani taková nejsou nebezpečná. Polní pícninářství je především osvědčeným prostředkem, jak se vypořádat s jinak těžko zvládnutelnými trvalými problémovými plevely, jako jsou pcháč oset (''Cirsium arvense'') a šťovík kadeřavý (''Rumex crispus''). Pcháč oset je oslaben již první sečí, ještě více pak druhou nebo dokonce třetí. Po takovémto dvouletém využití se daří udržet pole pro následnou plodinu — zpravidla ozimé obilí — do značné míry bez pcháče. U šťovíku, jenž je sice každou sečí oslazen, pak však rychle vyráží do semene, se omezená produkce semen obvykle nedá zcela vyloučit. Co se týče pýru plazivého (''Agropyron repens''), vícenásobný seč oslabuje výhonnou sílu oddenků, a tím i jejich další šíření.<br /> <br /> V rámci osevního postupu se s luskovinami bohatým polním pícninářstvím a meziplodinami odehrává jakýsi ekologický zázrak. Vrací půdě ztracenou úrodnost, vytváří harmonii v živém, přivádí zpět divokou faunu do krajiny a poskytuje ovcím i skotu v létě i v zimě vynikající krmivo a na podzim orební pastvinu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge,_Krankheiten_und_Schädlingsbefall&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Střídání plodin, choroby a škůdci ===<br /> <br /> Otázka zní, zda vůbec mohou rostliny onemocnět v tomtéž smyslu jako zvíře a člověk. Směr k odpovědi se otvírá, sledujeme-li zástavbu bytostných článků v přírodních říších a u člověka: Minerál je jednoartikulovaný, obdařen fyzickým tělem; ke dvouartikulovanosti rostliny s fyzickým tělem a éteriickým tělem přibývá u zvířete jako třetí článek astrální tělo a u člověka jako čtvrtý já-organizace. Příčinou onemocnění je astrální tělo.&lt;ref&gt;Viz např. Rudolf Steiner: ''Meditative Betrachtungen und Anleitungen zur Vertiefung der Heilkunst'', GA 316, Dornach 2003, Vortrag vom 3. Januar 1924, S. 33 f.&lt;/ref&gt; Takové se však v rostlině nevtěluje. Její duševní tělo zůstává v nadsmyslovém; vysílá své síly z periferie do prostoru a času, dotýká se rostlin jen zvenčí a vytváří si svůj odraz v jejich podobě. V čistotě éterické organizace rostliny se spojuje s látkami země, oživuje je a komponuje je do své fyzické organizace. V tomto spojení se stává ve svých formách smyslově viditelnou {{SE|251}}<br /> <br /> podobou. V těchto svých étericky živých formotvorných procesech je rostlina od základu zdravá; je nositelkou všech léčivých sil; svou vlastní organizací bildekräfte vlastně onemocnět nemůže. Co modifikuje její fenomenální obraz jako čistý obraz jejího typu, co ho dokonce deformuje nebo zcela ničí, jsou vlivy zvenčí. Dnes je zahrnujeme pod neurčitý pojem vlivy prostředí. Jakmile tyto sklouznou do extrémů, ztrácí se harmonie vztahu kosmických k pozemským účinkům; vznikají nerovnováhy. Ty mohou nastat přirozeně skrze požáry, bouře, záplavy a zemětřesení, nebo stále více skrze egoistická jednání člověka, nároky na vlastnictví a moc, rigorózní vykořisťování atd. Vlivy skrze člověka se projevují v oteplování Země, klimatické změně, znečištění Země, moří a stratosféry. Elektrosmog ze všech stran obaluje rostliny a odřezává je od kosmických účinků. V pěstování kulturních rostlin je toto extrémní ovlivňování ještě stupňováno technologiemi všeho druhu odcizenými životu, jako je excesivní hnojení dusíkatými solemi syntetizovanými ze vzduchu, hydroponika (pěstování v roztocích živných solí), pesticidy, herbicidy atd. Rostliny jsou zahaleny cizími látkami a zářeními, která oslabují jejich éterickou organizaci. Ta již není plně schopna budovat či udržovat svou fyzickou tělesnou organizaci v souladu s druhovým určením. Fyziologickým důsledkem je, že rostliny obsahují více vody (zvětšené buňky a mezibuněčné prostory) a v ní rozpuštěných solí, než jsou schopny zpracovat do stavby svých tvarově utvářecích pletiv. To celkově přivolává na scénu široké spektrum rostlinných a živočišných organismů — bakterie, houby, roztoče, hmyz — kteří v přírodním hospodářství na správném místě a ve správný čas konají užitečné služby, na místě nesprávném, v čas nesprávný se však jednostranně závratně množí a stávají se škodlivými organismy. Zvláštní případ v tomto kánonu tvoří virózya. Viry tvoří jakýsi druh pod-přírody rostlinné říše, jako radioaktivita takovou tvoří v říši minerální. Viry nemají vlastní metabolismus. Zapojují se do metabolismu živých organismů — od bakterií výše — a mohou se vyvíjet a množit jen skrze tento. Zatímco vše živé se projevuje v rytmech, virus se chová arytmicky. Zejména viry způsobují v říši kulturních rostlin stále rychleji probíhající odrůdový úpadek.<br /> <br /> Parazitární bakteriální a houbová onemocnění jsou výrazem přebytku silových účinků Měsíce, které jsou v půdě zprostředkovány {{SE|252}}<br /> <br /> prostřednictvím vody a vytvářejí tak jakési «měsíční životonosné dění». Za vyrovnaných povětrnostních podmínek toto dění v rostlinách působí až do tvorby semen.&lt;ref&gt;Vgl. Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S.166/67.&lt;/ref&gt; Pokud však Měsíc působí příliš silně — například v mírné zimě s vlhkem přetahujícím se do jara, a ještě k tomu zesílen přiváděním snadno rozpustných živných solí — stoupá houbový tlak. Přebytečný měsíční život vstupuje jaksi do soutěže s těmi silami, které z kosmu přes křemen, vápenec a jíl proudí formotvorně do rostlin. Ty se oslabují. Dochází k jakémusi předčasnému zplodování v oblasti vegetativní, ve sféře listů. Nad úrovní půdy — v jejímž nitru je přece pravá domovina celého onoho vojska bakterií a hub — vytváří se nahoře ve výhonkové oblasti druhá půdní úroveň pro parazity a houby. Pod tíhou přehnaných měsíčních sil podléhá rostlina rozkladu právě tímtéž říšemi nižších živých tvorů, jež jí ve tmě půdy konají užitečné služby.<br /> <br /> Nebezpečí příliš silného měsíčního působení lze předejít těmito opatřeními:<br /> <br /> * Hnojením podporujícím zdraví rostlin (posilováním jejich éterické organizace) — viz kap. «O podstatě hnojení», s. 259 nn.<br /> * Budováním půdy zemsky aktivní, bohaté na formy trvalého humusu (jílo-humus).<br /> * Opakovanými postřiky přesličkovým čajem v průběhu roku (křemenné působení).<br /> * Zachováváním a péčí o vlhké biotopy a rovněž o trvalé travní porosty v blízkosti odvodňovacích příkopů nebo spodní vody. To jsou přirozená stanoviště, na nichž mohou měsíční síly — uzdravujíce celek hofského organismu — se «vyžít» v rozvíjení bohatého houbového a bakteriálního života.<br /> <br /> Zpracování půdy pomáhá rostlině v prvním kroku k druhově přiměřené konfiguraci formativních sil jejího životního těla. Dalšího posílení se jí dostává správným zařazením v osevním postupu; nejvyššího stupňování zdravého růstu a tvorby i zrání plodů pak dosahuje hnojením (srov. kap. «O podstatě hnojení», s. 259 nn.). Pro utváření osevního postupu přicházejí v úvahu tři hlavní hlediska: snášenlivost s předplodinou téhož druhu, předplodinový účinek a udržování vysoké humusové dynamiky. V případě opakovaného pěstování téhož druhu jsou kultury množené vegetativně snášenlivé v podstatně vyšší míře než {{SE|253}}<br /> <br /> při generativním rozmnožování; leda že rodičovská generace je nosičem viru — to je hlavní problém při doosívání brambor, rozmnožování ovocných dřevin atd. Sama příroda demonstruje vysokou snášenlivost vegetativního rozmnožování, například pýr plazivý (*Agropyron repens*), kopřiva dvoudomá (*Urtica dioica*), pcháč rolní (*Cirsium arvense*), opletník plotní (*Polygonum convolvulus*), přeslička rolní (*Equisetum arvense*) atd.<br /> <br /> Při generativním doosívání pevných odrůd je v různé míře pravidlem degradace odrůdy. V základě nesnášenlivosti s týmž druhem leží jednostranné rozmnožování škodlivých organismů — bakterií, hub, hmyzu a jiné půdní fauny — jakož i patogenní kořenové výlučky samotných kulturních rostlin (*alelopatie*). Škodlivým organismům lze čelit následujícím způsobem:<br /> <br /> Veškerými opatřeními, která posilují konstituci, tedy organizaci bildekräfte rostliny. Patří k nim hofeigene produkce osiva prostřednictvím cíleného doosívání: «Wenn man [mit der Aussaat; Einfügung des Verfassers] nahe an den Wintermonaten ist, dann wird man eine starke Reproduktionsfähigkeit, wenn man weiter von den Wintermonaten ist, eine starke Nahrhaftigkeit in den Getreidepflanzen bewirken.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 109.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Dodržování doby výsevu podle kosmických rytmů, zejména synodického čili lunárního fázového cyklu.<br /> <br /> * Aktivní, úrodná půda, která každý druh jednostranných vlivů zvenčí rychle stráví a pro rostliny zneškodní.<br /> * Prostorový odstup od loňské kultury téhož druhu (např. zelí vzhledem ke kýlnatosti brukvovitých [*Plasmodiophora brassicae*], brambory vzhledem k napadení mandelinkou) a rovněž časový odstup, který podle míry snášenlivosti s týmž druhem činí tři až šest let.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Halmfrüchte&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Choroby obilnin podmíněné střídáním plodin ====<br /> <br /> Každý zpětný výsev přináší snížené výnosy nahromaděním specifických původců chorob. Snášenlivost s týmž druhem je tedy omezená — nejméně omezená u žita. Díky své nenáročnosti stojí oves a žito po ozimé ječmeni a pšenici jako abtragendes Früchte. Oves přitom platí za zdravicí plodinu. Předplodinová hodnota je nízká; v celkovém pohledu na osevní postup se však obiloviny starají o vyrovnanou humusovou bilanci. Přitom tvorba kořenů u pšenice a ječmene je podstatně slabší {{SE|254}}<br /> <br /> než u žita a ovsa. Prvně jmenované jsou středně silnými konzumenty humusu, a proto kladou vysoké nároky na předplodinu — dobře hnojené okopaniny. Pšenice je s ječmenem jako předplodinou nesnášenlivá. V tomto případě, jakož i vůbec při obilninami bohatých osevních postupech (&gt;50 %) a špatně rozložených slámových masách, nastupují patní choroby, plísňová onemocnění báze stébla pšenice — černonožkovitost (*Ophilus graminis*) nebo lom stébel (*Cercosporella herpotrichoides*). Pravidelné střídání hlíznaté a stébelnaté plodiny zde zjednává nápravu. Zvláštní postavení mezi travinami zaujímá kukuřice, snášenlivá sama se sebou ve vysoké míře. Houbové infekce se mohou u pšenice a ječmene, méně u ovsa a ještě méně u žita, vyskytnout na celém výhonku až do klasu. U pšenice jsou to především v oblasti listu rzi (*Puccinia*) — žlutá, hnědá a černá rez — a snětě (*Tilletia*), v klasu (*Helminthosporium gramineum*) trpasličí a páchnoucí sněť; u ječmene pruhovaná nemoc (*Ustilago avenae*) a padlí (*Erysiphe graminis*), v klasu ječná sněť volná; u ovsa sněť ovesná volná; u žita v oblasti listů sněžná plíseň (*Fusarium nivale*), v klasech námel (*Claviceps purpurea*). Kukuřice se bez problémů začleňuje do obilninami bohatých osevních postupů; patním chorobám vzdoruje.<br /> <br /> Poškození podmíněná osevním postupem způsobená hmyzem — jako napadení moucí osičkovou (*Oscinis frit*) nebo háďátky (*Ditylenchus dipsaci*) u žita, bejlomorkou nebo moucí česnekovou (*Hylemya correlata*) a dalšími u pšenice, moucí osičkovou (*Oscinis frit*) a třásněnkami (*Thrips lini*), hlísticemi u ovsa, moucí ječnou (*Chlorops taeniopus*) u ječmene a pšenice — padají vůči houbovým nákazám méně na váhu. Naproti tomu v pěstování kukuřice způsobuje zavíječ kukuřičný (*Pyrausta nubilalis*) převažující škody.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Hackfrüchte&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Choroby okopanin podmíněné osevním postupem ====<br /> <br /> Rozmanité druhy okopanin v polním a zahradním hospodářství mají každý své vlastní vzorce napadení a poškození. Zpravidla jsou samy se sebou nesnášenlivé a musejí být proto v osevním postupu vhodně odděleny. Jistou výjimku tvoří brambor. Vegetativní množení hlízami z něj činí nejsnášenlivější ze všech kulturních rostlin. V horských polohách může být pěstován zpětně po desetiletí. V teplo-vlhkých polohách nastupují nejrůznější virózy — přenášené mšicí broskvoňovou (*Myzodes persicae*) a dále šířené poraněními hlíz —, dále houbové infekce, jako mimo jiné obávaná plíseň bramborová (*Phytophtora infestans*), jakož i živočišný výskyt jako mandelinka bramborová (*Leptinotarsa decemlineata*), jež — {{SE|255}}<br /> <br /> Ertragsbildung již v prvním roce pěstování výrazně snižuje. Následný pěstování není proto zpravidla možný. V osevním postupu by měl být dodržen odstup čtyř let. Předplodinové vlastnosti brambor jsou pro všechny obilniny a okopaniny vynikající.<br /> <br /> Cukrovka a řepné plodiny (cukrová řepa, krmná řepa, červená řepa) jsou kvůli napadení háďátky v kořenové oblasti jen málo samosnesitelné. Háďátka (stonkové háďátko [''Ditylenchus dipsaci'']) patří k hlavním původcům chorob z osevního postupu. Jsou mnohorasová, napadají téměř všechny kulturní rostliny i mnohé plevele, jsou dlouhověká — proto musí být v osevním postupu dodržen odstup čtyř až šesti let do návratu některého druhu řepné plodiny. Betarůby vykazují široké spektrum škodlivých činitelů: virová onemocnění (mimo jiné žloutenková choroba [''Beta-Virus 4'']), houby (mimo jiné kořenová spála, různé houby), dále háďátka, mšice (''Phytophagus''), řepná moucha (''Pegomya hyoscyami''), atómárka šedá (''Atomaria linearis'') a další. Napadení je dílem podmíněno odrůdou a počasím, z největší části je však důsledkem nedostatečné půdní hygieny a příliš úzkého postavení v osevním postupu.<br /> <br /> Vhodné předplodiny pro cukrovku a řepné plodiny jsou zejména brambory a dusík vázající luskoviny, jakož i při dobré vlastní organické hnojení statku všechny druhy obilnin. Následné plodiny jsou zpravidla ozimé nebo jarní formy pšenice a ječmene.<br /> <br /> Brukvovité rostliny (''Kruzifery''), mezi nimi všechny druhy zelí, řepka a zástupci meziplodin — jako řepkové odnože, hořčice bílá (''Sinapis alba''), olejný ředkev (''Raphanus sativus var. oleiformis'') a další — obohacují osevní postup nesmírně. Přehojný kvet řepky (''Brassica napus'') a brukvovitých přicházejících do kvetu, meziplodin i — neúmyslně — plevelů hořčice a ohnice rolní (''Raphanus raphanistrum'') je zdrojem nektaru, který přitahuje množství létajícího hmyzu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Futterpflanzen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Choroby krmných rostlin podmíněné osevním postupem ====<br /> <br /> Brukvovité rostliny zároveň přitahují velké množství žravého hmyzu — v čele blecháče (druhy ''Phyllotreta''), kapustová moucha (''Chortophila brassicae''), blýskáček řepkový (''Meligethes aeneus'') a další. Stejně škodlivé je i množství houbových chorob, v první řadě nádorovitost košťálovin (''Plasmodiophora brassicae''), která jako typická choroba osevního postupu z velké míry určuje nesnášenlivost košťálovin, řepky atd., ale i brukvovitých plevelů navzájem. Dále je řepka hostitelskou rostlinou mnoha {{SE|256}}<br /> <br /> Nematodových druhů, které v následných plodinách páchají škody. Řepka potřebuje brzy vyklízející předplodiny jako ozimý ječmen a žito. Za sebou zanechává pro následnou plodinu vynikajícím způsobem strukturovanou, zralou, relativně bezplevelnou půdu. Z uvedených důvodů je stejně jako u košťálovin nutná přestávka v pěstování tři až čtyři roky. Při zařazení intenzivního zeleného hnojení brukvovitými do osevního postupu je třeba zvolit ještě delší odstupy.<br /> <br /> Ústřední místo v osevním postupu zaujímají vedle tržních plodin pícniny jetel (''Trifolium'') a vojtěška (''Medicago'') s přídavkem směsi pícních trav a bylinek. Jetel a vojtěška jednak jako hlubokokořenící rostliny přímou cestou — vázáním dusíku, zpřístupňováním minerálů a bohatstvím kořenové hmoty — oživují celý objem půdního profilu, a to tím více při víceletém, bujném porostu, jednak patří na rostlinné rovině nepřímo k největším podporovatelům trvalé úrodnosti půd. Děje se tak prostřednictvím pícních mas, které jsou přeměněny a zušlechtěny přežvykováním a jako hnojivo se vracejí na půdu. Pěstování pícních luskovin je doplněno zrninkovými luskovinami, mimo jiné bobem obecným (''Vicia faba''), lupinou (''Lupinus'') a hrachem setým (''Pisum sativum''). V osevním postupu stojí buď v čisté kultuře, nebo ve směsné kultuře s ovsem, přednostně před okopaninovými plodinami. Priorita jetele a vojtěšky v osevním postupu klade hranice pěstování zrninkových luskovin. Důvodem je kyjatka jetelová (''Sithonia lineata''), která dokáže pícní luskoviny v raném mládí značně poškodit. Klíčovým problémem červeného jetele — méně pěstování vojtěšky — je sklerotinia jetelová (''Sclerotinia trifolium''). Je to typická choroba osevního postupu. Černé sklerotie (plodnice houby) lpí na kořenovém krčku, ničí cévní svazky a jetelová rostlina uvadá na přelomu jara ze dne na den. Trvalé formy houby se mohou v půdě udržet až osm let. Návrat červeného jetele, a rovněž vojtěšky, by proto měl nastávat nejdříve každých pět až šest let. Při nejméně dvouletém pěstování je problém pcháče pro následnou plodinu vyřešen a rovněž stav nematodů se výrazně snížil.<br /> <br /> Dalšími listovými plodinami, které zpravidla tvoří součást biologicko-dynamických osevních postupů, jsou krmná řepa (''Beta vulgaris var. alba'') jako dietetikum při krmení dojnic a dále mrkev (''Daucus carota'') a lnička setá (''Linum usitatissimum'') při odchovu telat. Tyto plodiny, jakož i pěstování zeleniny a léčivých bylin pro zdraví zvířat jsou zčásti pěstovány zahradnicky, zčásti polním způsobem začleněny do okopaninovýchplodin. {{SE|257}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Fruchtfolge_in_Beziehung_zur_Düngung,_Humusbilanz_und_Pflugbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Osevní postup ve vztahu k hnojení, humusové bilanci a obdělávání pluhem ===<br /> <br /> Osevním postupem si biologicko-dynamický podnik vytváří pěstební rámec, který garantuje dauerfruchtbarkeit odpovídající stanovištním podmínkám. Tento prostorově-časový rámec předkládá téma, jež lze podle počasí a potřeb krmení i trhu různě variovat. Toto téma musí jako živý ideový celek žít ve vědomí hofgemeinschaft a být rok co rok soustavně vtisknuto hospodářskému organismu. Každý rok znovu se tento obraz osevního postupu stává v utváření přírodního dění viditelným uměleckým dílem. V následujícím příkladu (Dottenfelderhof) je představen dvanáctipólový osevní postup, který se člení do dvou šestipólových, v nichž je opět rozpoznatelný původní princip trojpólového hospodaření:<br /> <br /> {| class=&quot;wikitable&quot;<br /> !&lt;small&gt;Rok&lt;/small&gt;<br /> ! &lt;small&gt;Osevní postup&lt;/small&gt;<br /> !<br /> !&lt;small&gt;Meziplodina&lt;/small&gt;<br /> !&lt;small&gt;Hnojení&lt;/small&gt;<br /> !&lt;small&gt;Humusová bilance&lt;/small&gt;<br /> !&lt;small&gt;Podzimní orba&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;1&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Vojtěška – tráva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;100–200 dt kompostu&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;+&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;2&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Vojtěška – tráva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;Tvorba trvalého humusu&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;+&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;3&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Oz. pšenice – ječmen&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;Brukvovité&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || <br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;4&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Oz. žito&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;Luskoviny aj.&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || <br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;5&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Okopaniny: brambory, polní&lt;/small&gt;<br /> &lt;small&gt;zelenina, krmná řepa aj.&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;300 dt chlévského hnoje z hlubokého ustájení&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;zčásti brukvovité&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || &lt;small&gt;+~&lt;/small&gt;<br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;6&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Oves, špalda&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;Podsev jetele&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;7&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Jetelotráva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;100–200 dt kompostu&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;+&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;8&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Jetelotráva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;Tvorba trvalého humusu&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;+&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;9&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Oz. pšenice –&lt;/small&gt; <br /> &lt;small&gt;rozmnožování osiva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;Brukvovité&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || <br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;10&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Žito&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;Luskoviny aj.&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || <br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;11&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Okopaniny: jako pod 5&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;300 dt chlévského hnoje z hlubokého ustájení&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;zčásti brukvovité&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || &lt;small&gt;+~&lt;/small&gt;<br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;12&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Oves, špalda,&lt;/small&gt; <br /> &lt;small&gt;rozmnožování osiva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt; <br /> || &lt;small&gt;Podsev vojtěšky&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> | colspan=&quot;7&quot; |&lt;small&gt;BL = listová plodina; H = stébelnatá plodina; + = přírůstek humusu; ~ = udržování humusu; - = úbytek humusu; pf = orat&lt;/small&gt;<br /> |}<br /> <br /> Podíl listových plodin odpovídá s 50 % systému střídavého hospodaření. Meziplodiny však posunují poměr {{SE|258}}<br /> <br /> ke stonkovým. Hluboko kořenící kultury s největší kořenovou hmotou – vojtěška, za ní jetel – převažují nad podílem převážně mělce kořenících okopanin s malou kořenovou hmotou. Prostřední polohu v obojím ohledu zaujímají stébelnaté plodiny. Bez přihlédnutí k příspěvku meziplodin a organického hnojení lze humusovou bilanci v průběhu dvanácti let hodnotit jako mírně pozitivní. Zpracování půdy, především na jaře a na podzim, ji ovlivňuje negativně. Přerušení tohoto zpracování po čtvrtinu dvanácti let polním pícninářstvím zmírňuje ztráty humusu – právě tak jako mírné hloubkové zpracování na podzim a v předzimu pluhem, kypřičem, diskovým pluhem a podobně. Vyrovnání ztrát, nebo přímo postupné usazování na trvale vyšší úroveň obsahů humusu, je pak úkolem humus poskytujících meziplodin, především však hnojení chlévským hnojem a komposty. {{SE|259}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Dritte_Säule:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''Třetí pilíř:''' ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vom_Wesen_der_Düngung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === O podstatě hnojení ===<br /> <br /> Co hnojení vlastně znamená, to je záhadná otázka. Ze stanoviska obvyklé agronomické vědy se zdá, že tuto otázku dál klást nestojí za námahu; zdá se, že je jednou provždy rozluštěna. V tomto smyslu hnojení znamená: přivádět systému půda a rostlina – za účelem harmonicky vyváženého hospodaření s živinami – látky uvažované a vypočítávané v izolované formě jednotlivých chemických prvků, které dávají očekávat maximální výnosy, přibližně až po vyčerpání genetického potenciálu odpovídajícím způsobem šlechtěných odrůd kulturních rostlin.<br /> <br /> Tento bodový způsob myšlení v kategoriích vnějších příčinných a účinkových vztahů stojí polárně naproti výpovědi duchovněvědního výzkumu, který «tajemství hnojení» označuje jako «mimořádně skutečná tajemství».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 11.&lt;/ref&gt; «Zajisté, hnojení se provádí instinktivně z tradice starých dob. Ale podstatě hnojení dnes vlastně nikdo nerozumí», «kromě těch, kteří to mohou vědět z duchovního»..&lt;ref&gt;Ebd., S. 20.&lt;/ref&gt; Následující tři kapitoly jsou pokusem vytvořit základy porozumění pro toto radikální tvrzení. V dalších výkladech k stupňům hnojení se může tajemství podstaty hnojení stát zjevnějším.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_Stoff-_und_Kräftefrage&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K otázce látky a sil ===<br /> <br /> Provozovat zemědělství znamená pohybovat velkými masami látek, převážně z organické přírody: oživenou půdou při každém pracovním úkonu, pracovními postupy při sklizni zelené píce, sena a slámy atd., jakož i jejich uskladněním a každodenním předkládáním ke krmnému žlabu, stlaním ve stáji, vyklízením a skladováním chlévské mrvy a močůvky, jakož i jejich rozvozem na pole a louky, několikanásobnou aplikací postřikových preparátů na celý katastr hospodářství, sklizňovými hmotami obilí a okopanin, jejich uskladněním a konečně přípravou veškeré sklizně, která opouští hospodářství jako potraviny. {{SE|260}}<br /> <br /> Zemědělství je dopravní živnost proti své vůli. To je jedna stránka, druhou stránkou je, že se jedná o proces zasazený do rytmů běhu roku a pokračující i nad jejich rámec. To platí především pro hnojení. Hnojiva vyprodukovaná v podniku jsou sama výsledkem životních procesů a zároveň příčinou jejich udržení a stupňování.<br /> <br /> Co jsou to za látky, které se tu v různých formách projevů pohybují sem a tam? Co je to látka? Látky se projevují ve čtyřech klasických živlech: ve skupenstvích pevném (země), kapalném (voda), plynném (vzduch). K živlu tepla přírodověda dosud nenašla pojmový přístup, který by jej charakterizoval jako svébytný čtvrtý z klasických živlů. Dodnes platí metodický princip rozkladu jevů, který sahá až k zakladateli experimentální fyziky Francisi Baconovi (1561–1626). Tato metoda, hledat za jevy v materiálních procesech kauzální princip bytí, dodnes ovládá běžný vědecký provoz.<br /> <br /> Za subjektivně vnímaným jevem se hledá objekt, materiální předmětnost. Ta se nenachází v teple samotném, nýbrž sekundárně v teplotních stavech, které se měřitelně projevují na živlech pevném, kapalném a plynném. Teplo by bez tohoto vztahu ke třem živlům či skupenstvím zůstalo nepostřehnutelné. Pro Francise Bacona, který se právními prostředky učinil soudcem nad teplem, to byl zřejmě důvod, proč teplu upřít svébytnou existenci jakožto živlu. Dodnes zůstává nehmotnost tepla, jeho bytostná podstata, pojmově v temnotě. Neztělesňuje žádné vlastní skupenství. V novější době mají badatelé tendenci označovat energeticky bohatý, vysoce zředěný stav plazmatu za čtvrté skupenství. Ale i v této vysoce komplexní souvislosti jevů se teplo projevuje v podobě vázané na hmotu. Jeho čistá podstata jakožto tepelného živlu se ve vnímání stává fenoménem tepelného vjemu v odstupňování od studeného po horké, zprostředkovaného živly země, vody a vzduchu. Dále se jeho čistá nehmotná podstata projevuje ve vlastnosti převádět svou přítomností a nepřítomností elementární či agregátní stavy jeden v druhý.<br /> <br /> Otázka po podstatě látky, která se od 17. století postupně stala ústřední poznávací otázkou v přírodních vědách, se zdá být fyzikou a chemií v zásadě vyjasněna. Rozložíme-li analytickými metodami organické či anorganické látky – pomineme-li {{SE|261}}<br /> <br /> ty, které se od přírody nacházejí v elementárním stavu, jako zlato, stříbro aj. –, vyjde najevo soubor fyzikálně-chemických prvků, které se rozlišují podle svých vlastností. Představujeme si, že jsou tvořeny atomy (atom = nedělitelný).<br /> <br /> V 19. a 20. století byl i produkt rozkladu, prvek jako „nedělitelný atom“, rozložen na své elementární částice. Tím ztratil kvalitativní charakter vlastností chemických prvků na významu pro poznání podstaty látek. Tímto krokem byl překročen práh od přírody k „podpřírodě“&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Leitsätze'', GA 26, «Von der Natur zur Unternatur», Dornach 1998, S. 255 ff.&lt;/ref&gt; a vstoupilo se do subatomární oblasti elementárních částic (kvant). V ní se ztrácí smyslový svět a nastupuje jiný, svět měřitelných energetických účinků.<br /> <br /> Ty se liší od vyzařujících silových účinků kosmu, které pozemský svět látek pozvedají ke konstituci vyšších stupňů bytí života rostlinného světa, duševna světa zvířat a duchovna člověka. Naproti tomu se pozemské látky jeví jako vyzařující,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst nach geisteswissenschaftlichen Erkenntnissen'', GA27, Dornach 1991, S. 20).&lt;/ref&gt; jako zhuštěné silové útvary, jakoby procesy, které dospěly ke svému konci a v tomto stavu jsou spoutány.<br /> <br /> V atomech se spatřovala tělesa vyplňující prostor, hmota, která měla být jedinou příčinou veškerého vyššího bytí na Zemi. Tento názor vytvořil pro světonázor materialismu racionální, zdánlivě nevyvratitelný základ. Hmota, tak zní názor, je kontinuum, které bylo na počátku a bude na konci. Všechno bytí, které vzniklo mezi tímto počátkem (velký třesk) a tímto koncem (''konečná entropie'', tepelná smrt) a ještě existuje, se odvozuje z tohoto materiálního prazákladu, a tak i člověk, který si to vše jako materiální objekt takto myslí. V popření svého já jako duševně cítící, duchovně usilující a v lásce chtějící bytosti povýšil tuto teorii na axiom. Materialismus je kvůli svému zdánlivě jistému základu, rozluštění tajemství hmoty a z něj vzešlé technologii, nejméně reflektovaným světonázorem. Zahaluje pohled na člověka, který s nasazením nejvyšší síly rozumu konstruuje svět, v němž se jako ne-Já ztrácí v nicotě. „Rozum se vzdaluje od skutečnosti, rozumnost nás k ní {{SE|262}}<br /> <br /> opět přivádí.“ &lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Einleitungen zu Goethes Naturwissenschaftlichen Schriften'', Kap. X. «Wissen und Handeln im Lichte der Goetheschen Denkweise», GA 1, Dornach 1987, S. 171.&lt;/ref&gt;Světový obraz materialismu zažil jistý otřes poznatky kvantové fyziky, která dokazuje, že hmotu nelze diferencovat na součet atomárních částeček hmoty, nýbrž na energetická kvanta účinku. Kdo je ale jejich původcem? Zde se klade otázka po duchu, po světě bytostí tvořících z nadsmyslna. „Rozum nás vzdaluje od skutečnosti, rozumnost nás k ní opět přivádí.“<br /> <br /> Zaměří-li člověk veškerou sílu rozumnosti na sebe jako na myslící bytost, nalezne v sobě samém prostředky a cesty, které ho vyvedou ze statiky materialistického světového obrazu. Probouzí se k vědomí, že on sám je z duchovních prapočátků povolán být nositelem vývoje a stále více se jím stávat; že v sobě díky svým duševním silám myšlení, cítění a chtění může rozvíjet vyšší duševní poznávací orgány a s jejich pomocí se školit k vyšším náhledům. Ty mu umožňují, aby ve svobodném sebeurčení vzal svou budoucnost i budoucnost svého spolutvoření do vlastních rukou. Náznaky tohoto druhu se tu a tam objevují. Avšak: Otázka po podstatě látky ve všech jejích formách projevu, v neživé přírodě, v životě rostlin, v oduševnělosti zvířat a v duchovní či Já-organizaci člověka, se v tomto smyslu dosud neklade.<br /> <br /> Abychom získali vhled do tohoto komplexu otázek, je třeba si uvědomit: „Smyslově vnímatelný obraz světa je součtem metamorfujících se obsahů vnímání bez jakékoli hmoty, která by ležela v jeho základu.“&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Einleitungen zu Goethes Naturwissenschaftlichen Schriften'', Kap XVI. «Goethe als Denker und Forscher», GA 1, Dornach 1987, S. 274.&lt;/ref&gt; Vnímání, která činíme na smyslově vnímatelném předmětu, podněcují myšlení k tvorbě pojmů, které se snaží postihnout vlastnosti tohoto předmětu. Tak se charakterizují látkové prvky periodické soustavy vždy specifickými vlastnostmi, které jsou výrazem něčeho, co se nestává jevem, tedy nepřísluší vzniku a zániku v čase a prostoru. Hmota je však chápána jako kontinuum, jako to, co přetrvává v čase a prostoru, aniž by sama byla smyslově vnímatelným jevem a aniž by podléhala budujícím a ničivým silám, které v čase a prostoru působí. To, co se projevuje, jsou pojmově postižitelné vlastnosti. Jsou to projekce něčeho nad-časoprostorového, nadsmyslového, podstaty té či oné látky. Konstituují se {{SE|263}}<br /> <br /> ve vědomí člověka skrze vnímání a pojem v součet vlastností. Jejich vymezení a přiřazení k té či oné látce je předmětem výzkumu fyziky. Jejich konstelace je taková, že každý látkový prvek má specifickou afinitu k jiným látkám. Mohou spolu reagovat. Pokud k tomu dojde, výchozí látky zmizí z dohledu a, jakoby syntézou, vznikne nová látka s překvapivě novými vlastnostmi. Začátek a konec jsou spolu spojeny diskontinuálním děním. Například vodík (H) a kyslík (O) jsou plyny. Jejich vzájemná afinita je tak obrovská, že spolu reagují explozivně. Zmizí a objeví se voda, látka s nejbohatšími vlastnostmi, základ veškerého života. Dochází ke skoku z méně zhuštěného do více zhuštěného skupenství. Pokud je voda podrobena elektrolýze za vynaložení energie, objeví se opět výchozí prvky jako plyny. Při přechodu z plynného do kapalného stavu, jakož i při každé reakci mezi látkami, vstupuje do hry faktor času. Probíhá proces. Toto procesuální dění ve světě látek je především předmětem chemie. Lze jej empiricky sledovat v reaktivních doprovodných jevech, ale jako takové se vymyká vnímatelnosti. V chemickém procesu působí síly, které jsou dány podstatou látky a jejími vlastnostmi. Síly, které jsou v procesu v pohybu, setrvávají před začátkem a na konci reakce ve stavu klidu, ztuhnutí do formy. Ve formě se látka stává smyslově vnímatelnou a ve svých fyzikálních vlastnostech měřitelnosti, počitatelnosti a vážitelnosti vypočitatelnou.<br /> <br /> V průběhu procesuálně-chemického působení sil se objevují jevy, například tepelné, světelné, barevné a zvukové jevy, jakož i čichové a chuťové zážitky, které nelze odvodit z vlastností reagujících látek. Umožňují bádajícímu duchu člověka hlouběji se vžít do procesuálního dění, ba dokonce si v činném provádění s ním vytvořit osobní vztah, v němž se nadsmyslové působení sil v osobním prožitku zobrazuje blíže duchu. V spoluprožívání chemických jevů odhalují látky na malou skulinku svou silovou a tím i svou bytostnou podstatu.<br /> <br /> Čím dále postupovala fyzika v časoprostoru ve snaze rozluštit tajemství materiálně myšleného látkového prvku, atomu, tím více se jev vytrácel z dohledu experimentátora. Ten dále spřádal červenou nit na základě představených modelů pomocí {{SE|264}}<br /> <br /> matematiky. Nepozorovaně vystoupil z přírody do říše „podsmyslového“, do podpřírody, do říše přísně zákonitých, fixovaných, neživých a bezduchých poměrů sil hmoty, elektřiny, magnetismu a jaderné vazebné energie. V této podpřírodě je vše předmětné ze smyslově vnímatelného světa rozpuštěno ve vypočitatelný systém v sobě ztuhlých a přesto interagujících forem energie. Tam, kde působí izolovaně, jsou v nejvyšší míře nepřátelské životu. Podsmyslové síly působí v „prostoru“, a proto jsou nutně představovány jako tělesa v prostoru, jako mechanika kvant. Rozlišují se v prostorovém vymezení a – podle svého mechanismu účinku – různé elementární částice, respektive energetická kvanta.<br /> <br /> V průběhu vývoje kvantové fyziky se stalo zřejmým, že tyto představy, opírající se o smyslovou zkušenost, nejsou udržitelné. Niels Bohr (1885–1962), otec kvantové fyziky, dospěl k závěru: „Neexistuje žádný kvantový svět.“&lt;ref&gt;Zitiert nach Jos Verhulst: ''Der Glanz von Kopenhagen, geistige Perspektiven der modernen Physik'', Stuttgart 1994, S. 15.&lt;/ref&gt; Tento poznatek potvrdili jeho kongeniální kolegové Werner Heisenberg (1901–1976), Wolfgang Pauli (1900–1958) a další. Heisenberg píše: „Nejmenší jednotky hmoty ve skutečnosti nejsou fyzickými objekty v běžném smyslu; jsou to formy, ideje, které lze jednoznačně vyjádřit pouze v matematickém jazyce.“&lt;ref&gt;Ebd., S. 17.&lt;/ref&gt; – Atom tedy není věc v prostoru. A dále píše: „Pokud se pokusíme proniknout za tuto skutečnost [myšlena je ta smyslově vnímatelná; pozn. autora] do detailů atomárního dění, pak se kontury tohoto ‚objektivně-reálného‘ světa rozpouštějí – ne v mlze nové a přesto nejasné představy skutečnosti, nýbrž v průzračné jasnosti matematiky, která zákonitě spojuje to možné, nikoli faktické.“&lt;ref&gt;Ebd., S. 173.&lt;/ref&gt; Tato „průzračná jasnost“ je však abstrakcí. Jakkoli může být správná ve vztahu k bytí a působení podpřírody, naráží přesto na hranici, na níž si poznávající člověk může uvědomit, že z této abstrakce nelze vykřesat jiskru eticko-morálního impulsu. Matematika se zabývá tím, co se stalo fyzickým, co se myslícímu vědomí projevuje v číselných poměrech. Jejich správnost je postižitelná v myšlenkách, tedy čistě v duchu. V nich se objektivní a subjektivní spojuje v jedno. Jsou pravdivé v omezeném případě {{SE|265}}<br /> <br /> anorganicko-fyzického. V tomto smyslu je matematika vědou duchovní, a nikoli přírodní. Myslíme myšlenky, které jsou schopny převádět fyzikální zákony do technologických funkcí. Zůstaneme-li u těchto myšlenek a snažíme-li se v duchovním posílení prožít jejich důslednost, jejich logické souvislosti, pak se matematika nesráží do strnulé, neživé abstrakce, nýbrž se může stát předstupněm pravého duchovního poznání.<br /> <br /> Číselné poměry jsou výrazem poměrů energetických, respektive silových. Ty druhé jsou jednak nositeli procesů látkových reakcí, jednak jsou v látce spoutány jako „zadržené procesy“.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Konferenzen mit den Lehrern der freien Waldorfschule Stuttgart'',2. Bd., GA 300b, Konferenz vom 21. Juni 1922, Dornach 2019, S. 152.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Martin Rozumek, Peter Buck (Hrsg.): ''Das Chemische und die Stoffe, Zugänge zur Chemie'', Dornach 2008, Kap.: «Einleitung», S. 7.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Látka podléhá tíži. Tato zakusitelná vlastnost ji především činí reprezentantem pozemského. Je to součet forem energie či sil spoutaných do smyslově vnímatelné formy, které se projevují ve vlastnostech. Umožňují procesy probíhající podle přírodních zákonů, reprodukovatelné a matematicky abstrahovatelné do vzorců.<br /> <br /> V oživené přírodě již toto procesuální dění nelze odvodit pouze z vlastností fyzikálních látkových prvků. Naopak, životní procesy je do značné míry odcizují jejich fyzikální determinovatelnosti. Bílkovina se například skládá z pěti prvků: uhlíku, kyslíku, dusíku, vodíku a síry. Ty se se svými vlastnostmi stávají nositeli sil, které jsou kosmického původu.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 64f.&lt;/ref&gt; Tyto kosmické síly všudypřítomně proudí z planetárního okruhu a konfigurují se podle bytostné povahy rostliny nebo zvířete v éterické tělo neboli tělo životní. To je skrz naskrz tvůrcem procesů. Stává se architektem fyzické organizace, pozvedá fyzikální látky z jejich spoutanosti v pozemském, staví je do služeb životních procesů a udržuje je v proudu života tak dlouho, dokud tento proud neumírá do forem organických útvarů. Éterické tělo se pak rozpouští ve světovém éteru. Při bakteriálním rozkladu, mineralizaci, se pozemské látkové prvky uvolňují z organických útvarů; opět upadají zpět do své fyzikální vlastní zákonitosti.<br /> <br /> To, co se v organické přírodě označuje jako konstitutivní složky, jako jsou bílkoviny, sacharidy, tuky, hormony, vitaminy atd., jsou {{SE|266}}<br /> <br /> z životních souvislostí, v nichž se objevují, abstrahované, tělesné, mrtvé útvary. V souvislosti životních procesů jsou to silové útvary, které v téměř nekonečných variantách a vzájemných působeních pozvedají pozemský svět látek k oživeným kompozicím. Kdo komponuje tyto síly v tuto zvučnou symfonii, takže dub je v každém svém orgánu, v kořenech, kmeni, větvích, výhonech, listech, květech a plodech nezaměnitelně dubem, a růže růží? V rostlinné říši se hledá typus, bytost, která se v určitém druhu rostliny tvarově projevuje. Ani síly, ani hlouběji skrytá bytost, která tyto síly ze sebe plodí, nejsou smyslově vnímatelné. Otevírají se teprve nadsmyslovému nazírání.<br /> <br /> Co se v tomto ohledu projevuje u zvířete? Bytost, zdroj veškerého tvoření, zůstává skryta. V jevu se neobjevuje duše a tvořivá síla sama, nýbrž duševní projevy a působení sil. Kůň zapřažený do pluhu se duševně projevuje ve svých pohybech, v poslušnosti na tlak uzdy, aby zůstal ve stopě, a ve způsobu, jak se při postupu vpřed mocně opírá do postroje atd. Všechny tyto projevy síly mají nepochybně svůj původ v bytosti koně. Vnímáme je v napětí svalů, tažných lan, v rozrývané půdě, v klouzání plazu pluhu po odhrnovačce až po boční odkládání. Síla vycházející z koně se projevuje v polaritě klidu a pohybu, a to současně. To charakterizuje rytmus. Rytmus, který kůň projevuje ve všech svých pohybech, v kroku, klusu a cvalu, nebo v kývání hlavou nahoru a dolů při tahu těžkých břemen, pramení z duševní bytosti tohoto zvířete. Rytmus vytváří ekonomii v působení sil; šetří sílu. Toho všeho si jako divák uvědomujeme; základní dění, jak se duševno proměňuje v sílu a ta vnější čin, zůstává skryto.<br /> <br /> Jak se tedy utváří tento vztah bytosti a jevu člověka v zemědělství? On sám je cílevědomým aktérem a zároveň svým vlastním divákem: kočí a kůň v jednom. Bytost, duchovní cíl a čin jsou v sebeuvědomění bezprostředně propojeny: Vezmu-li rýč a rýji, účinek je podobný jako u pluhu. Avšak já jsem v každém okamžiku dárcem impulsu a vědomým účastníkem dění. Má duchovní bytost je původcem idejí, které mě vedou, a zároveň zdrojem síly, aby se staly činem. Nacházím v sobě samém bytost, která má moc se svobodně k {{SE|267}}<br /> <br /> tomuto činu určit. Zvířeti naproti tomu zůstává jeho bytost nevědomá; prožívá se čistě duševně ve svých instinktech. Bytost a duše rostliny působí z „nadpřírody“ v životních procesech a vytvářejí si ve formách smyslově vnímatelný obraz. Bytost minerálně-látkového se projevuje v prostorově ohraničené, fixované struktuře sil, která v krystalu ztuhla do geometricky daných forem.<br /> <br /> Tento vztah bytostí k jejich způsobům projevu v přírodních říších se vyjadřuje ve způsobu utváření látek budujících tělo. V člověku se tělesná kompozice látek individualizuje podle jeho duchovní duše, jeho Já. Bytost pozvedá látky z jejich pouhého fyzického bytí a komponuje je v silové útvary, které odpovídají stupni bytí, na němž se objevují. Na prvním, nejnižším stupni bytí fyzicko-anorganické přírody se stavba látek řídí zákony, které zde vládnou. Tyto zákony jsou postižitelné v chemicko-fyzikálních pojmech a manifestují se předmětně ve výtvorech techniky. Na druhém stupni bytí, v rostlinné říši, se látky komponují podle vyšších, již ne pojmově postižitelných zákonitostí éterického těla obrazných sil. Tímto tělem je pozemské působení sil začleněno do kosmického. Třetí stupeň bytí látkových kompozic konstituuje říše zvířat. Zvíře může své tělo budovat pouze příjmem potravy zvenčí. Cestou trávení ničí potravinové látky silou své vlastní duševní bytosti a z této duševní síly komponuje svou vlastní tělesnou látkovost. Ta je konfigurována tak, že je nositelem duševna přebývajícího ve zvířeti, které má svůj bytostný základ za sluneční sférou, ve vzdáleném kosmu, v takzvaném zvěrokruhu. Čtvrtý stupeň bytí látkového je ztělesněn v těle člověka. V něm je fyzické, éterické a astrální utváření látek individualizováno skrze Já. Pouze tím, že látky v těle – např. DNA – jsou uspořádány podle silového zdroje Já, mohou v těle přebývat. Vytvářejí si v těle Já-organizaci. Skrze ni se člověk projevuje jako individualita.<br /> <br /> Čtyři stupně forem projevu látkového konstituují pozemské bytí a tak i skutečnost zemědělského organismu. Při hnojení jde o to, uvést tyto stupně bytí do takového vzájemného vztahu, aby se to mrtvé, minerální, otevřelo silám živého, duševního a duchovního: „Člověk musí zemi přímo oživovat, a to nemůže, pokud postupuje mineralizujícím {{SE|268}}<br /> <br /> způsobem; to může jen tehdy, pokud postupuje s organickým, které uvede do odpovídající polohy, aby mohlo působit organizujícím, oživujícím způsobem na to pevné, zemské samotné.“&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 122.&lt;/ref&gt; Pojem hnojení tedy nelze uchopit na stupni neživého, „mrtvého, zemského“, nýbrž teprve tehdy, když se vezmou v úvahu stupně od živého výše.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_Frage_nach_Geist,_Wesen_und_Individualität&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K otázce ducha, bytosti a individuality ===<br /> <br /> Vše, co se zjevuje, je forma — šat látkového. Látkou naplněná forma je označována jako těleso v prostoru. Jak ukazuje předchozí úvaha, jeví se tato látkovost ztuhnutá do formy jako specifická kráftekomposition, jež procesově ztuhlá — «Konec cest Božích».&lt;ref&gt;Das Zitat lautet im Original: «Leiblichkeit ist das Ende der Werke Gottes»; aus: ''Biblisches und Emblematisches Wörterbuch'' des deutschen Theologen Friedrich Christoph Oetinger (1702– 1782).&lt;/ref&gt; Síly jsou neviditelné; projevují se ve svých účincích, například ve změnách formy. Principiálně neexistuje žádné silové působení bez příčiny, bez původce. Ti jsou smyslovému vnímání skryti ještě hlouběji než síla sama. Původce je ve hře sil velikým neznámým — duchem. Ten prostupuje všemi přírodními říšemi až k člověku a konstituuje fyzickou organizaci těla; ve své nejčistší podobě se zjevuje v krystalových formách minerální říše. Duch je pohybujícím v bildekräften, jež z dálek kosmu vyzařují dovnitř. Původce všech zjevení fyzicko-anorganické, mrtvé přírody je bytostný duch. Právě tak je to duch, jenž žije v proudech éterických sil přitékajících ze sfér Slunce a planet a tvoří z nich éterická těla rostlin, zvířat a — nad člověkem — éterická těla vyšších duchovních bytostí.&lt;ref&gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Původce veškerého života je bytostný duch. Právě tak je to duch, jenž tkáč v astrálních silách vyzařujících z kosmu a jenž tvaruje podle povahy zvířat, člověka i bytostí nad ním stojících jejich astrální tělo. U zvířete i u člověka zprostředkovává éterickým silám bildekräfte-impulsy, jež budují a udržují tělesné orgány, jakož i vyšší orgány sloužící duševnímu prožívání, rozvíjení morálních impulsů a vlastnímu bytostnému konání. Veškeré duševní bytí je duch! A nakonec je to duch, jenž naplňuje Já-bytost člověka a v {{SE|269}}<br /> <br /> V něm probouzí sebevědomí. V tom rozvíjí sílu k usilování o sebepoznání, k uchopení reálně působícího ducha v sobě samém, jakož i v přírodě a kosmu. V sebevědomí člověka vzplane duch — jasně v myšlení a snivě v cítění; ve vůli žije spící. Skutečnost ducha se mu stává tím více skutečností, čím více ideje myšlením uchopené prožívá v cítění a nechává je ve vůli stát se činem. V tomto úsilí pracuje Já na proměně bytostných článků: fyzického těla a ätherleib. Stává se jejich spoluúčastníkem; naplňuje se produktem této proměny, duchem, a vstupuje s ním do svobodného vztahu.<br /> <br /> Lidské Já chápe, že k rozšíření přírodní vědy nutně potřebuje také vědu o duchu, a nachází ji v antroposofické duchovní vědě. Její výsledky se sdělují myslícímu vědomě v formách idejí. Rozlévají světlo nad smyslový svět. Pojmově uchopené smyslové skutečnosti se rozšiřují a vzplane v vědomí jako duchovní skutečnosti. Člověk se učí poznávat jako duchovní bytost, jež je zakotvena sama v sobě, jako bytost, která se z vlastní, sebou samou poznané bytostnosti může svobodně sebeurčovat. Člověk se učí v sebezkoumání — školením svých duševních činností myšlení, cítění a vůle — poznávat jako Já, jež jako duchovní bytost koření ve věčném, jež si v prostoru a čase vytváří tělesnost a v ní stínem zahaleno vzplane v sebevědomí. Prostřednictvím vědy o duchu se lze naučit uvědomit si svůj původ v duchu.<br /> <br /> Prostřednictvím obvyklého na smysly vázaného myšlení se člověk učí poznávat svět kolem sebe jako dohotovený, završený — a sebe jako toho, kdo se stává, jako nedovršeného. Nalézá v sobě sílu a ukazatel cesty k tomu, aby nedovršené ve svých bytostných článcích — astrálním čili duševním těle, éterickém čili životním těle a těle fyzickém — proměňoval k vyšší dokonalosti. Tato síla k sebeproměně je vlastní každému člověku; tvoří celé lidství. Stane-li si člověk tohoto vědomým, stává se vývojová idea živou; stává se duchovně účinnou realitou. Staví člověka, který se prodírá k sebepoznání, do polohy, v níž se může povznést nad pouhé přírodní bytí — jež se oku zjevuje jen v odumřelých formách — a sám prožít i utvářet ten proces, který z proměny minulého v přítomnosti nechává vznikat budoucnost. Tento proces pořádá Já člověka a přitom samo sebe vnímá.<br /> <br /> Prožitá idea vývoje otvírá bytosti Já neomezené duchovní panorama, z nějž čerpá substanci, která jejímu vlastnímu bytí dává obsah a nechává je růst. «Já získává bytost a smysl od toho, s čím je spojeno.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Theosophie'', GA 9, Dornach 2003, S. 50.&lt;/ref&gt;Já žije v duši a je skrze tělo otevřeno smysly vůči fyzickému světu a otevřeno duchem vůči světu duchovních bytostí, které stojí nad člověkem. {{SE|270}}<br /> <br /> V tomto poli napětí prožívá člověk sám sebe jako individualitu. Tento pojem nelze, takto chápán, vztáhnout na věci a bytosti přírody. Ty jsou ve svém fyzickém bytí bez Já zapojeny do světa sil a bytostí kosmu. Tím, že si člověk uvědomil sebe sama ve fyzicko-smyslovém světě, se z tohoto poutat do značné míry emancipoval. Stojí jako vyvíjející se bytost tváří v tvář světu forem, který ztuh v dílo.<br /> <br /> Z tohoto stavu svého vědomí hrozí člověku, že se odcizí přírodě právě tak jako svému ve duchu kořenícímu bytí. Prožívá sám sebe stále více jako uzavřeného do sebe a mechanicky a elektronicky si konstruuje vnější svět, který již není přírodou, žádnou živě působící duchovností, nýbrž artefaktem duši prosté intelektuality. Jak ale, obrátí-li člověk pohled z nitra, z vnitřně posilněné duchovní duše, na přírodu, která z živého vytváří formy — jak, odhalí-li se z idejí poznání ducha inaugurační princip vývoje, jenž tyto formy vytváří? Člověk, který takto z poznání ducha uchopí sám sebe bytostně jako individualitu, nalézá v sobě ducha, který se přeměňuje v ideami nesené silové impulzy vůle. Tyto ideami prozářené silové impulzy vůle zasahují řídícím způsobem do světa sil přírody. Tuto cestu připravuje Goethe, když odkazuje na umění: «Komu začíná příroda odhalovat své zjevné tajemství, ten cítí neodolatelnou touhu po její nejdůstojnější tlumočnici — umění.»&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Maximen und Reflektionen'', Nr. 720, Hamburger Ausgabe, Bd. 12, München 1987.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tyto lidské silové impulzy vůle pozvedají zemědělský organismus jako celek z obecného přírodního dění a starají se o smysluplný a uměřený tok sil ve vzájemném působení jeho orgánů. To se děje především a s největším dosahem skrze hnojení těmi organickými látkami, které jsou v hospodářství vyloučeny z životních procesů. Zde je minulé látkové dění, procesuálně proměněné skrze přeměny, povoláno k přítomnému. {{SE|271}}<br /> <br /> To charakterizuje jednu stránku — stránku přírody. Druhou stránkou je duchovní výkon člověka. Ten z poznání ducha ukazuje vůli cesty, jak komponovat hnojivé látky, které otevírají dílem-jsoucí bytí silám, jež připravují cesty budoucím možnostem vývoje.<br /> <br /> Klíčem k hlubšímu porozumění podstatě a směru účinnosti těchto dvou polárně protikladných forem hnojení je pojem «zemědělské individuality», který Rudolf Steiner odvozuje od bytostného nazírání člověka.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 42.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Düngungsfrage_und_die_landwirtschaftliche_Individualität&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Otázka hnojení a zemědělská individualita ===<br /> <br /> V kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 nn.) byl pojem «zemědělské individuality» uveden do pohybu a odvozena jeho trojčlennost z trichotomie člověka podle těla, duše a ducha. Tělo se člení tak, že v hlavě čili v nervově-smyslovém systému pomáhá lidskému duchu dospět v myšlení k sebevědomí, v rytmickém systému hrudních orgánů nechává lidskou duši prožívat sebe sama v sebecítění a v soustavě látkové výměny a pohybu končetin se může uplatňovat lidská vůle. V člověku se sbíhá to, co se kolem něj rozkládá jako příroda, a to, co mu předmětnými smysly vstupuje vstříc jako protistojící svět. V zemědělství tedy zpočátku jednáme s obrazy, jejichž tvořivá bytost se v nich skrývá — tak jako se v zevnějšku krávy skrývá její bytost. Vědomě poznávajícímu člověku se ale otevírá možnost nezůstat stát u obrazu a — na tom základě — nepostulovat pra-základ bytí v bezduchém abstraktním myšlení v matérii, nýbrž nalézt jej v idejích, které v nazíravém vědomí rozsvěcují a v člověku probouzejí morálně-duchovní impulzy. Ideje pak přestávají být abstrakcemi, jakmile vědomě poznávající člověk sám je myšlením vytváří, sám je citovým prožíváním oživuje a vlastní vůli je vštěpuje jako morální impulzy. Takto uchopené ideje teprve zakládají svobodné tvoření, které přesahuje přírodu. To z etických intuicí staví most přes propast mezi tím, {{SE|272}}<br /> <br /> Morálně-duchovního v člověku a tvořivě-bytostného v přírodě.<br /> <br /> Ideové formy antroposofické duchovní vědy mají tu povahu, že v myšlenkovém zpřístupňování uvolňují život, který pobízí k činu. Tak lze, jak je vylíčeno v kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 nn.), z ideového celku trojčlennosti člověka a z aktivní přítomnosti uvnitř hospodářského organismu přímo sledovat, jak na jedné straně živlový prvek tepla a vzduchu nad zemí zapojuje zemské látky do životních procesů a podrobuje je jakémusi trávení,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&lt;/ref&gt; nepřetržité proměně jejich zjevných podob — a jak na druhé straně látkový prvek země a vody v hlubinách, pod úrovní půdy, vypadl ze života a v krystalizaci se skrze naskrze stává formou. Otevírá se velkolepá polarita výšin a hlubin, substančního dění a tuhnutí ve formě, pohybu a klidu. Je to právě ta polarita, která se mikrokosmy v člověku stahuje do pólů jeho soustavy látkové výměny a nervově-smyslové soustavy. Jako tyto póly nalézají svůj rytmický vyrovnávací pohyb v bijícím srdci a v plicním dýchání, tak ony póly výšin a hlubin v rytmické dynamice půdy ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#273|Obrázek 14]]).<br /> <br /> Zázrak půdy se skrývá ve své nenápadnosti. Látky a síly se zviditelňují ve formách zeminy; jejich působení a bytostná povaha zůstávají skryty a je třeba je hledat ve všech oblastech bytí pod-přírody, přírody a nadpřírody. Jsou to bytosti a síly, které působí rozpad, zánik a smrt (pod-příroda), dále takové, které působí fyzicko-mechanicky a konstituují fyzické tělo u rostliny, zvířete i člověka, dále takové, které v přírodních říších udělují život, a konečně takové, které v říši živočichů obdarovávají duší a jsou nositeli duše. Duch, který se v sebevědomí člověka probouzí jako nadpříroda, je vylit přes přírodní říše a vytváří si ve veškerém tvarování svůj odraz.<br /> <br /> Při výrobě potravin a při jejich spotřebě mimo zemědělský organismus se tomuto organismu ztrácejí nejen látky, nýbrž stejnou měrou i síly. Jsou to síly vyzařující shora z nadpřírody, z kosmických výšin, a zdola z hlubiny země, {{SE|273}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 14, S. 273.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 14: Die landwirtschaftliche Individualität, die drei Stufen der Düngung aus interner Erzeugung und die zwei Stufen der Mineralanwendung externer Herkunft.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> jsou to ve vlastním slova smyslu vyživující a hojivé síly. Úkolem hnojení je nyní kompenzovat ztrátu látek země a uvést půdu a rostlinu do stavu, kdy jsou schopny stále novým způsobem přijímat a být vnímavé pro síly a substance nadpřírody. Z toho logicky vyplývají tři stupně, na nichž se v plném smyslu naplňuje obsahová náplň pojmu «hnojení»:<br /> <br /> Jde o hnojení<br /> <br /> # látkami a silami z oživené rostlinné přírody,<br /> # látkami a silami z oduševnělé živočišné přírody a<br /> # látkami a silami, které jsou produktem lidského ducha. Oproti tomu má být jako «nultý stupeň» označováno vyrovnávání ztrát pozemsky vázaných látek. S vodnými solemi syntetickými nebo chemicky rozloženými, využívanými v industrializovaném zemědělství, se překračuje stupeň «-1», práh od přírody k pod-přírodě (Obrázek 14).<br /> <br /> V následujícím bude pojednáno o základních aspektech přínosu a problematiky aplikace minerálních látek a poté o třech stupních hnojení. Cesta k rozluštění {{SE|274}}<br /> <br /> jeho tajemství je jakási syntéza přírodovědných a duchovědných poznávacích snah na základě tathandlung. Nastupuje se zde cestu od vědy k umění, cestu bádání v činu, na níž se smysl pro pravdu, v malém i ve velkém, měří podle poznatelného a prožitelného přirozeného a sociálního gedeihen statku jako celku — nikoliv podle kvantitativního výsledku.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufe_0:_Die_Anwendung_von_Mineralstoffen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Stupeň 0: Aplikace minerálních látek ===<br /> <br /> Z pojetí, že jediným reálným základem všech světových jevů je hmota, se od 19. a 20. století v zemědělství zákonitě zformoval pojem «minerální hnojení» a spolu s ním pojetí souhrnu «živin», jež rostlina potřebuje k růstu. Za touto teorií se skrývá závažný předpoklad, že ze souhrnu anorganických, mrtvých látkových prvků může vzejít život, že s jejich pomocí by bylo možno život vytvářet a rozmnožovat. Život však vzniká ze života, z životních zárodků nebo semen. V přírodě nikde, ani při sebepečlivějším pozorování, nenalezneme oporu pro to, že by ze minerálně mrtvého mohl vzniknout život, nýbrž jen opak: Život propadá smrti. Pojem hnojení se ale vztahuje k tomu, aby byl život jako takový v růstových procesech rostliny, a stejně tak duševně-astrální působení zvenčí při tvarování, podporován způsobem odpovídajícím bytostné povaze. Nikoli náhodou se odvozuje pojem hnojiva od pradávna od významných účinků vylučování ze soulové a životní organizace domácích zvířat. Hovořilo se o «staré síle» takto pohnojeného pole. Z vládnoucího materialistického smýšlení se organickým hnojivům, kromě jejich mnohotvárného minerálního složení a podpory mikrobiálního půdního života, nepřisuzuje žádná specifická hnojivá hodnota.<br /> <br /> Jaká kritéria lze nalézt, abychom mohli posoudit důsledky, které způsobuje pojem hnojení chápající vzájemné vztahy půdy a rostliny pouze jako hmotné dění? V následujícím má být tato problematika sledována na příkladu motoru veškerého zvyšování rostlinných výnosů — na dusíku syntetizovaném do solné formy. {{SE|275}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung_von_Stickstoffsalzen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Aplikace dusíkatých solí ====<br /> <br /> Dusík (N) je se svými 79 % vlastním nositelem živlu vzduchu. Obtéká zelené listoví rostlin vzpínajících se do atmosféry, aniž by se přímo podílel na jejich růstových procesech. Jako vzdušná látka je podobně jako kyslík vázán sám se sebou (N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;), a proto je téměř reakčně mrtvý. Do hustších stavů vody a země se dostává přirozenou cestou pouze dvěma způsoby: 1. prostřednictvím energetických výbojů blesků, přibližně 6 kg/ha/rok,&lt;ref&gt;Manfred Klett: ''Die boden- und gesteinsbürtige Stofffracht von Oberflächengewässern'', Arbeiten der Landwirtschaftlichen Hochschule Hohenheim, Bd. 35, 1965, S. 42.&lt;/ref&gt; a 2. biologickou cestou prostřednictvím vazby dusíku rostlinnými organismy k tomu schopnými, zejména druhově bohatou čeledí luskovin. Prolomit tuto bariéru přirozeného vnášení dusíku, který si sám určuje svou míru, velkotechnickými postupy — to bylo výslovným cílem od konce 19. století. Průlom se podařil syntézou amoniaku Haber-Boschovým postupem. Za vysokého energetického příkonu se vzdušný dusík převádí ve vodném roztoku na vodíkovou sloučeninu amoniak (NH&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;). Dalším zahušťováním vznikají pevné sloučeniny s kyslíkem — dusičnanové soli — a s vodíkem — soli amonné, které rovněž snadno přecházejí do roztoku: první rychleji, druhé pomaleji. Obě sloučeniny jsou ve vodném roztoku vysoce reakčně aktivní a dusičnanové sloučeniny v pevné solné formě vysoce výbušné. Syntetickým postupem lze na libovolném místě země, nezávisle na biologických denních či ročních rytmech, vyrobit jakékoli množství dusíkatých solí. Vedle svého civilního nebo vojenského využití jako trhaviny způsobily v průběhu 20. století celosvětově revoluci v rostlinné výrobě. Tvoří produkční kapitál pro zemědělskou masovou výrobu a jsou — ve spojení s používáním herbicidů a pesticidů — příčinou vývoje k agrárnímu industrialismu.<br /> <br /> Tváří v tvář obrovskému nárůstu výnosů v polním, zahradním a ovocném hospodářství i ve všech ostatních speciálních kulturách by člověk musel zpívat chválu této světlé stránce nasazení průmyslově vyráběných dusíkatých solí — kdyby tu nebyly temné stíny. Dusíkaté sloučeniny, pokud nejsou ve formě amoniaku (NH&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt;) vázány na jílové minerály, mají tendenci co nejrychleji opět zmizet ze střední oblasti «bránicové půdy» — buď jako dusičnan (NO&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;) dolů do oblasti podzemní vody hlavového pólu, nebo jako amoniak (NH&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;), oxidy dusíku {{SE|276}}<br /> <br /> (oxid dusný N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O) nebo elementární dusík (N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) nahoru do pólů látkové výměny. Tyto ztráty tvoří přibližně stejným dílem asi 25 % vstupu syntetizovaných dusíkatých solí. Na jedné straně kontaminují podzemní vodu a vodu studniční, respektive eutrofizují povrchové vody. Na druhé straně přispívají svými emisemi ve značné míře ke znečištění atmosféry oxidem dusičnatým, a tím ke klimatické změně. Zbývajících 50 % vstupu dusíku způsobuje snížení biologické aktivity půd, respektive její jednostrannost,&lt;ref&gt;Martin Hartmann et al. (2015): ''Distinct soil microbial diversity under long-term organic and conventional farming'', ISME Journal, 9, S. 1177–1194.&lt;/ref&gt; jakož i vynucený růst rostlin při současném oslabení jejich organizačních sil, jejich výživné a léčivé účinnosti. Syntetizované dusíkaté soli přispívají rovněž k floristickému a faunistickému ochuzení druhů v krajinách. Teprve ony umožňují zúžení osevního postupu až po monokulturu a — nad to — pěstování v živných roztocích (''hydroponika'').<br /> <br /> V rostlinné výrobě znamená každá dávka dusíku zvenčí určitý druh nárazového růstového donucení. V každém případě — ať je podávána jako rychle působící dusičnanová, nebo jako pomaleji působící amonná sloučenina — zvyšuje se koncentrace dusíku v půdním roztoku, vůči níž se rostlina nemůže ubránit. Donucení přijmout nadbytek dusíkatých solí oslabuje éterickou organizaci rostliny ve všech jejích orgánech. V kořeni, který sestupuje dolů do hlavového pólu, se to projevuje jako ochromení jeho funkcí. Jednou z těchto funkcí je jeho vrozená schopnost jakési smyslové vnímavosti — nejen vůči formativním silám kosmu a vodnímu živlu, nýbrž zejména vůči živlu zemitě-pevného. Subtilnost těchto procesů se odhaluje v následujících fenoménech:<br /> <br /> Klasická «přírodní louka ponechaná přirozenému vývoji» z našich polních lánů z velké části zmizela. Z ní se kosinami sklízelo seno pro zimní krmení. Byla, podle stanoviště, nesmírně druhově bohatá na vrchní i spodní trávy a zejména na luskoviny a byliny.<br /> <br /> Přejde-li se nyní k tomu, že se za účelem zvýšení její bujnosti soustavně podávají dávky syntetických dusíkatých solí, spouští to — co se týče druhového složení — řetězovou reakci. Jako první z porostu mizí byliny, v dalším průběhu let luskoviny jako jetel červený, štírovník růžkatý a další. Nejdéle se drží jetel bílý. I spodní trávy nakonec ustupují moci vrchních trav, {{SE|277}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 15, S. 277.jpeg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 15: Die Funktionen der Wurzelhaare und deren Beeinträchtigung durch externe Zufuhr von Stickstoffsalzen.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> které na konci této posloupnosti dodávají monokulturní masové výnosy. Tento příklad objasňuje praufenomén vnějšího použití dusíku: druhové ochuzení asociovaných rostlinných společenstev.<br /> <br /> Zblízka viděno, uplatňuje se tento účinek v mnoha detailech v oblasti kořenů. Například u jetele červeného lze pozorovat, jak počet hlízek na kořenech — vznikajících endogenní symbiózu jetele s rhizobii, bakteriemi vázajícími dusík — klesá vlivem soustavného podávání dusíkatých solí. Vlivem vysoké koncentrace dusíku v půdním roztoku se snižuje schopnost kořene vázat dusík; ten postupně ztrácí svou schopnost vstupovat do symbiózy.<br /> <br /> Co platí pro endogenní symbiózy luskovin, platí i pro exogenní symbiózy s bakteriemi a houbami jiných rostlin. Na obrázku 15 je znázorněn podélný řez koncovým úsekem kořene.<br /> <br /> Kořenová špička se skládá z živé tkáně dělicích se buněk (''meristem''), s předsunutou slizovitou kořenovou čepičkou (''Calyptra''). Obě tvoří neustále se obnovující životní pól kořene. Kus výše po kořeni odumírá kořen do svého formového neboli smrtného pólu; dřevnatí. Jako zprostředkující střed se mezi nimi člení třetí prvek, v němž se — jak již bylo popsáno — oba póly, život a smrt, v obou funkcích {{SE|278}}<br /> <br /> kořenových vlásků navzájem prostupují (srov. kap. «Der Frühjahrsprozess und die Bodenbearbeitung», s. 213 nn.). Kořenové vlásky se skupují v rytmickém uspořádání kolem celého kořenového tělesa. Jsou to výchlipky z buněk kořenové pokožky (''epidermis''), které již nejsou schopny dělení. Jako takové jsou na jedné straně metabolicky aktivní: skrze ně proudí asimiláty z nad zemí ozelenělých rostlinných orgánů přes sestupný phloemový proud do půdy, kde aktivují mikrobiální a houbový život rhizosféry a symbioticky na sebe vážou. Kořenové výměšky (''exudáty'') tvoří v průměru u druhů kulturních rostlin přibližně 30 % jejich asimilačního výkonu.&lt;ref&gt;Christoph Felgentreu, Kirsten Engelke: ''Konzepte zur Erhaltung der Bodenfruchtbarkeit'', Deutsche Saatveredelung AG, Lippstadt.&lt;/ref&gt; Ätherleib rostliny tak řídí v souladu s jejími růstovými rytmy a potřebami prostřednictvím asimilačního proudu (phloem) půdní život — jsou to nízkomolekulární bílkoviny, sacharidy, enzymy, vitaminy, kyseliny, chelatační látky, kumariny, fenoly, glykosidy, alkaloidy, éterické oleje, ethylen.&lt;ref&gt;Lexikon der Biologie, https: www.spektrum.de.&lt;/ref&gt; Na druhé straně jsou kořenové vlásky smyslově aktivní. «Die Wurzel der Pflanzen […]: Es ist ein Auge, aber ein schlechtes Auge.» (Kořen rostlin je okem — ale špatným okem.)&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Schöpfung der Welt und des Menschen, Erdenleben und Sternenwirken'', GA 354, Vortrag vom 9. August 1924, Dornach 2000, S. 154.&lt;/ref&gt; Kořenové vlásky vnímají jaksi soli, které se rozpustily vlastní metabolickou činností (výměnnými procesy) a prostřednictvím svých symbiotů ve vlhko-vodném prostředí půdy. V procesuálně opačné současnosti — vlastnosti živého těla — vylučují kořenové vlásky asimiláty do kořenového okolí, podněcují jimi mikrobiální rozkladné procesy a přijímají jejich koncový produkt: mineralizovanou, mrtvou sůl. Ta postupuje v protisměru k asimilátům buněčnou tkání kořenů a ústí do vzestupného ''xylem''ového proudu. Jeden, mrtvý minerální proud zdola, a druhý, živý shora, jsou odděleny kambiem.<br /> <br /> Pouhým předmětným myšlením toto subtilní dění v kořenových vláscích a kolem nich není uchopitelné. Tyto v současnosti na sebe navzájem sladěné, takříkajíc do sebe vetkané životní a smyslové procesy jsou nasazením syntetizovaných dusíkatých solí citelně narušovány nebo postupně blokovány. Kořeny rostlin nemají rozlišovací schopnost ohledně původu rozpuštěných dusíkatých solí. Zvyšuje-li se jejich koncentrace soustavným přívodem zvenčí, ochabuje činnost kořenových vlásků. Kořeny se stávají metabolicky slabými a {{SE|279}}<br /> <br /> smyslově otupělými. Jejich schopnost vstupovat do symbióz je oslabena, jak bylo výše znázorněno na příkladu kořene jetele obsypaného hlízkami. Éterická organizace rostliny, rozšířená do kořenového okolí, se stahuje zpět na kořen; rhizosféra chudne. Postrádá utvářecí sílu kosmicko-astrálního, jehož «látkovým nositelem» je dusík.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 73.&lt;/ref&gt; Půda a rostlina tvoří životní jednotu. Z jejich životních procesů rozkladu organické substance pochází dusík a přechází — v průchodu mrtvou solnou formou — bezprostředně do životních procesů výstavby. Životní tělo rostliny ovládá moment smrti solné formy. Masivním přívodem syntetizovaných dusíkatých solí je rostlina vystavena jakémusi donucení je přijímat. Odpovídajíce svému původu jsou nositelkami sil z pod-přírody, které působí proti bildekräfte Übernatur — formativním silám nadpřírody.<br /> <br /> Výše zmíněná problematika vrhá světlo i na otázku platnosti zákona stálosti látek a sil. Je jejich chování a působení v neživé přírodě ve srovnání s přírodou živou kontinuální, nebo diskontinuální? Pozorování učí, že látka a způsob jejího silového působení nabývá podstaty a významu prostřednictvím souvislosti, v níž obojí vystupuje.<br /> <br /> Použití dusíkatých solí syntetizovaných ze vzduchu má moc negovat životní souvislosti ve prospěch vlastního mechanismu působení. Mají tendenci prosazovat v životní organizaci rostliny fyzikální princip časové následnosti příčiny a účinku. O tom svědčí i skutečnost, že k udržení výnosů je třeba rok co rok vynakládat přibližně stejné nebo dokonce rostoucí množství dusíkatých solí. Vnějším přívodem dusíku se výnosy stávají téměř bezcennými vypočitatelnými.<br /> <br /> To vše však znamená, že kořen je takzvaným «minerálním hnojením» odcizován své evolučně vrozené funkci. Střed rytmicky osazený kořenovými vlásky — mezi životním pólem kořenové špičky a smrtným pólem dřevnatějícího kořene — postupně ztrácí svou metabolicky a smyslově aktivní funkci; stává se pasivním. Rostlina je tendenciálně vracena zpět do dřívějšího evolučního stavu, v němž byla čistě «narozena z vody», volně se vznášejíc jako řasy ve slané vodě světových oceánů. Nyní však — kdy se v dlouhotrvajících vývojových krocích vypracovala k «narozené ze země», s kořeny, volně stojícím {{SE|280}}<br /> <br /> stonkem, listovou posloupností, květem a až po semeno — potřebuje hnojení, které je přiměřeno jejímu bytí jako zemské rostliny a je s to toto bytí dále udržovat ve vývoji.<br /> <br /> Syntetizované dusíkaté soli naplňují pojem hnojení jen zdánlivě. Nehnojí, nýbrž pohánějí a hypertrofují rostlinu reproduktivně do vodnaté masové bujnosti. Studium přitom se vyskytujících fenoménů z hlediska fyziologie a tvarování je neobyčejně poučné a přímo vybízí k tomu, aby byl pojem hnojení nově vymezen. «Die Pflanze lebt […] unmittelbar mit Erde und Wasser.» (Rostlina žije bezprostředně se zemí a vodou.)&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 192.&lt;/ref&gt; V čistě vodném prostředí se rostlinný (a také živočišný) život vyvíjí jen po nižší vývojové stupně; v provlhčené zemi rozvinuje svou kořenovou činnost. Roste aktivně dolů do živlu «pevného-zemitého» a rozvíjí v oblasti kořenových vlásků metabolickou aktivitu při rozrušování minerálních a rozkladu organických materiálů, jakož i smyslovou aktivitu vůči veškerému «was Erde [Salz; Anmerkung des Verfassers] und Wasser ist» (co je země [sůl; poznámka autora] a voda).&lt;ref&gt;Ebd., S. 192.&lt;/ref&gt; Hnojení tedy znamená přímo oživovat zemi, «a to nelze, postupuje-li se mineralizujícím způsobem».&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 122.&lt;/ref&gt; Hnojení, které samo oživuje zemi, zahrnuje trojí:<br /> <br /> # Zásobování půdy organickými zbytky z oživené a oduševnělé přírody.<br /> # Aktivaci rostlinného metabolismu ve vztahu ke kráftovirkungen (silovým působením) kosmického obvodu, jakož i k působení mezi kořenem a půdou.<br /> # Rozvíjení zárodečného smyslového nadání rostliny vůči látkám a silám země a kosmu k vyšší smyslové způsobilosti.<br /> <br /> Rozhodující pro posouzení hnojení podle hodnoty a účinku je jeho původ. Dusíkaté sloučeniny syntetizované za vysokého energetického příkonu (přibližně 50 MJ/kg N) pocházejí z anorganicky mrtvého vzdušného dusíku (N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;). Jsou donuceny stát se nositeli astralitu, který silově vzestupuje z pod-přírody a působí proti tomu, který vyzařuje z nadpřírody kosmu. Astrální měsíční síly, působící skrze vodu, získávají převahu nad sluneční astralitou, která působí skrze «pevné-zemité». Z tohoto důvodu je v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#273|obrázku 14]] (s. 273) {{SE|281}}<br /> <br /> použití syntetizovaných dusíkatých solí v zemědělství označeno úrovní účinku «-1». Pouze dusíku, který vychází ze životních procesů, lze v pravém smyslu přiznat hnojivý účinek. Zůstává v éterické organizaci rostliny, přijímá skrze ni formativní síly, jimiž formuje duchovní praobraz obrazně do smyslové podoby.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung_von_Gesteinsmehlen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Použití kamenných moučí ====<br /> <br /> Tak jako je pojem «dusíkaté hnojení» nepřesný, stejně tak nepřesný je pojem «minerální hnojení», který zahrnuje použití jakéhokoliv druhu minerálních látek v zemědělství a zahradnictví, bez ohledu na to, odkud v přírodním hospodářství pocházejí nebo jakým technickým postupem byly upraveny. Minerální prvky umožňují životní procesy způsobem vysoce diferencovaným, ale samy je nevytvářejí. Nehnojí život jako takový, nýbrž zajišťují jeho fyzicko-smyslový způsob projevu. V obecném pojetí minerálního hnojení se nečiní žádný rozdíl mezi dusíkem ze živlu vzduchu a látkami zrozenými ze země, jako jsou fosfor a kovy alkalické a alkalicko-zemité — draslík, vápník, hořčík a další. Dusík je v ovzduší téměř bez reaktivity a v zemi reaktivně živý. Látky země jsou reaktivně mrtvé ve svých hlubinách a stávají se aktivními v kontaktu se vzduchem a teplem. Toto pojmové zglajchšaltování bez kvalitativního rozlišení mělo fatální důsledky. Buď bylo «minerální hnojení» propagováno jako konečná moudrost, jako jediná účinná technologie zajišťování a zvyšování výnosů, nebo se vynořili «kacíři», kteří je paušálně odmítali. V praxi se duchy rozešly a hlubší poznání věci zůstalo na pospas. Dnes se o těchto věcech soudí diferencovaněji. Ke změně však nepřivedl náhled do podstaty látek, nýbrž brání ekologických souvislostí v praxi. Ve chvíli, kdy se hospodářství zřídí v duchu principu organismu tak, aby se o potřebnou dusíkovou bilanci příroda starala sama — podporována půdoobděláváním orientovaným na procesy, luskovinami bohatým osevním postupem a živočišnými hnojivy — reguluje se minerální bilance ze zdrojů půdy zpravidla sama od sebe. Tuto schopnost půdy udržovat se v dobrém zdraví na vyšší produkční úrovni, za to vděčí obratné ruce člověka. {{SE|282}}<br /> <br /> Stanoviště jsou z hlediska svého přirozeného minerálního hospodářství zpravidla velmi rozdílně «obdarována». Na spraších, naplaveninách, ledovcových základních morénách a na hlinito-jílových půdách staršího geologického původu je minerální bilance — v závislosti na erozi a stupni zvětrávání — poměrně vyrovnaná. Na stanovištích jako ledovcové písky, křemenné pískovce (Buntsandstein) nebo vápencové horniny (Weißjura) panuje vedle přebytku jednoho prvku někdy naprostý nedostatek jiného. Na starších písčitých půdách jde nejčastěji o deficit kovových bazí — vápníku, hořčíku a draslíku — a takzvaných stopových prvků. Na extrémně mělkých vápencových stanovištích chybí zpravidla fosfor. Nejcitelněji dopadá na přírodně nezpůsobilá stanoviště nedostatek vápníku, hořčíku, draslíku a fosforu. Tyto deficitní situace se přídavkem dusíkatých solí ještě vyhrocují a nevyhnutelně táhnou s sebou vymývání snadno rozpustných minerálních solí ve větším množství.<br /> <br /> V biologicko-dynamickém zemědělství a zahradnictví lze hovořit pouze o substituci stávajících minerálních deficitů. Přitom nejde o to, aby se látková hladina zvýšila na úroveň vědecky doporučených orientačních hodnot — pro postupné odvápňování obnovující rovnováhu kyselin a bazí může jako takový orientační bod platit pH &gt; 6 —, jde spíše o to, aby se prostřednictvím kamenných moučků podnítila výše zmíněná «smyslová činnost» kořene ve spojení s přidruženým půdním životem. Tato dvojnost periferní metabolické a kořenové smyslové činnosti řídí rozklíčování kamenné moučky a tím i uvolňování minerálních rezerv půdy, které se zadrhlo. V tomto ohledu mají zvláštní význam silikátové moučky z prahorních hornin. Obsahují celé spektrum všech těch látkových prvků, které tvoří výchozí bod vývoje nejúrodnějších půd. Při ryze mechanickém mletí se přísně geometrické látkové složení silikátů zachovává. Zvětrávání jemné zrnitosti probíhá v provzdušněném, humózním, metabolicky aktivním vrchním půdním horizontu a je proto do velké míry biogenní děj. Vede ke vzniku primárních a sekundárních jílových minerálů v oblasti jemných kořenů *rhizosféry*. Zároveň se při tom uvolňují chemicko- a životně-éterické síly, které byly od pravěku ztuhlé v přechodu ze stavu živě-vodního do mrtvého tvarového stavu zemitě-pevného.<br /> <br /> Nejúrodnější půdy světa vděčí za svůj vznik silikátovým horninám v práškovém stavu. Jsou to větrné nánosy «spraše» z {{SE|283}}<br /> <br /> z nánosů jemného písku z mladočtvrtohorních ledovců do bezledovcového předpolí, dále z ročních sedimentů jílu a prachovité hlíny v záplavových zónách řek (např. Nil před výstavbou Asuánské přehrady) a z úsad vulkanického popela. Posledně jmenované byly ve starověku ve středomořském prostoru používány ke zlepšení mezních půd. Také omlazení stárnoucích půd nebo přirozeně kyselých stanovišť prostřednictvím mergování (to jest vnášením měkkých, snadno zvětratelných, vápnitých jílovitých hornin) se nejpozději od ediktu Karla Lysého (823–877) z roku 864&lt;ref&gt;Helmut Snoek, Horst Wülfrath: ''Das Buch vom Steinmehl, Entstehung, Verwendung und Bedeutung im Land- und Gartenbau'', Hamburg 2000, 144 S.&lt;/ref&gt; stalo rozšířenou praxí. Dosah přepravy tak těžkých hmot byl ovšem omezený.<br /> <br /> V opakujících se vlnách se ve 19. a 20. století pokoušeli věnovat kamenným moučkám větší pozornost. Ocitali se přitom v beznadějné konkurenci s rychle se šířící takzvanou «průmyslovým hnojivárenstvím», tedy aplikací v podstatě dusíku, fosforu a draslíku ve vysoce koncentrované formě. Doufali v rychlé úspěchy — nedočkali se jich, což ani jinak očekávat nešlo. Při aplikaci kamenných moučků jde prostě o dlouhodobou melioraci, o postupné omlazování půd chudých na baze. Účinnost těchto moučků se urychluje s jemností jejich zrnitosti a je tím výraznější, jsou-li kombnovány s organickými látkami jako chlévský hnůj, kejda a komposty.<br /> <br /> Kamenné moučky se člení na ty ze sedimentárních hornin a na ty ze silikátů. V sedimentech se nacházejí — méně v jílových břidlicích, spíše v půdách na čistém vápenci, např. svrchní juře, nebo na křemitých pískovcích a kvarcitech — značné látkové deficity. V obou případech jsou půdy jen omezeně schopné vývoje. Na alkalické straně se vyskytuje nedostatek fosforu, na kyselé chybí vápník, hořčík a draslík. Teprve vyrovnání mezi oběma extrémy zajišťuje zdravou humifikaci a celkový vývoj půdy. Jde-li o snížení stupně kyselosti, tedy o zvýšení hodnoty pH směrem k 6 až 7, jsou vápencové moučky (CaCO&lt;small&gt;3&lt;/small&gt;) jako náhrada klasického mergování tím správným prostředkem. Jemně vymleté působí bezprostředně. Aby se zabránilo ztrátám draslíku výměnnými procesy, mělo by se potřebné množství v mírném dávkování rozložit na více let. Pro trvalou, půdu budující účinnost jsou vhodné hrubší zrnitosti až po vápencový štěrk. Zvláštní formu představuje použití páleného vápna (CaO). Je vysoce aktivní, postupně se však ve styku s půdní vlhkostí {{SE|284}}<br /> <br /> v neagresivní hašené vápno – hydroxid vápenatý, Ca(OH)₂ – přeměňuje. Pálené vápno se doporučuje jako přísada k rychle se rozkládajícím kompostním materiálům. Tlumí «příliš bujný život v étericku» ve prospěch tvarujících sil astrálního v kompostové hromadě.<br /> <br /> Půdy vyluhované vápnem s sebou nesou, zejména na jílem chudém písku, nedostatek hořčíku. Pomoci zde může dolomitová moučka. Vápenné usazeniny obsahují zpravidla nepatrné příměsi hořčíku. V dolomitu stoupají tyto příměsi na 50 %. Dalším kamenným moučkem je síran hořečnatý, kiserit. Na otázku, jak řešit nedostatek draslíku, odpovídá Rudolf Steiner hořečnanem draselným, patentkali – osvědčenou kombinací posilující hospodářství bází.<br /> <br /> Zvláštní formu vápnění – a to nejen vápnění, nýbrž zvláště v zahradnictví – představuje použití mořského vápna z řas. V něm je v celé své rozmanitosti soustředěno celé spektrum látkových prvků, které v sobě uchovává – lze to tak nazvat – minerálně-rostlinný život původu ve světových oceánech.<br /> <br /> Na kyselých půdách pokročilého věku může být v krajních případech k aktivaci půdního života nutná vedle meliora­ce hospodářství bází i meliora­ce fosfátová. Zatímco bazické složky půdy – vápník, hořčík, sodík a draslík – podléhají vymývání, platí to pro fosfor jen v nepatrné míře. V kyselém prostředí se váže s hliníkem, v zásaditém s vápníkem. Fosforečnany hliníku a vápníku jsou těžko rozpustné a jsou zpřístupňovány především kořenovými výměšky, symbiotickými bakteriemi a mykorhizami (houbovými hyfy). V normálním případě si v biologicky aktivní půdě hospodářství fosfátů reguluje samo.<br /> <br /> Pro meliorativní opatření přicházejí v úvahu fosforečnany vápenatéz terciérních kostních ložisek severní Afriky, jakož i fosforečnany vázané na křemík a vápník z vysokopecní strusky. Jejich zpřístupnění se uskutečňuje nakonec pod řízením éterické organizace rostlin, rozšiřující se do prokořeněného půdního prostoru.<br /> <br /> Zpřístupnění silikátových kamenných moučků, k nimž patří i sopečné popely, probíhá rovněž převážně biogenně. Jejich význam pro melioraci vyluhovaných půd je ještě jinak posuzovat.<br /> <br /> jako cílená meliorativní účinnost sedimentárních hornin. Silikátové moučky zvětrávají pomalu, v závislosti na stupni jemnosti svého mletí. Krátkodobě rozpoznatelný úspěch se nedostavuje, ale zde platí slovo: «Čas léčí.» Vývoj nabírá svůj počátek; dotýká se kořenové síly rostliny právě tak jako otevírajícího symbiotického půdního života i jakési homeopatické tvorby jílu *in statu nascendi*. Nastává nový začátek vlastní dynamiky zakotvené v půdě. Teprve opakované dávky ca. 2 t/ha/rok však prokazují účinky v drobtovité struktuře půdy a v rozšiřování kořenového prostoru. {{SE|285}}<br /> <br /> Mnohočetnost prvků, jež tvoří látkové složení magmatických hlubinných a výlevných hornin, je půdotvorná a zároveň ve velkém počtu zásadní pro zdárný rozvoj rostlin. Zde, v půdách a výchozích horninách, jako tamtéž v rostlinách a rostlinných druzích, se podíl těchto prvků mění. Tak vykazují například hlubinné horniny žulové řady od žuly s ca. 80 % SiO₂ přes *syenit* (60 %), *diorit* (55 %) a *gabro* (50–45 %) klesající obsah křemičitosti. Naopak obsahy oxidů železa, hořčíku a vápníku vzrůstají až na násobky. V porfyrové řadě od křemenného porfyru přes porfyr, porfyrit až po diabas nebo melafyr platí totéž, a stejně tak pro řadu výlevných hornin od křemenem bohatého *liparitu* přes *fonolit*, *andezit* až po čedič. Na čedičových pokrývkách nacházíme zvlášť úrodné, mineralicky bohaté půdy. Pro svůj rozšířený výskyt a svou spíše zásaditou mineralogickou kompozici s 45 % SiO₂, 10 % FeO, 7 % MgO, 10 % CaO++&lt;ref&gt;Georg Wagner: ''Einführung in die Erd- und Landschaftsgeschichte'', Öhringen 1960, 694+208 S.&lt;/ref&gt; dodává čedič nejčastěji používanou kamennou moučku. Přitom v širokém spektru prvkového složení náleží dominanci křemičitosti a hlíny (oxid hlinitý, Al₂O₃), respektive silovému potenciálu, který tato určitá kompozice přivodila, velký význam. Přísný stav formy krystalu se proměňuje v koloidní stav, v němž je substance udržována ve stavu vznášení se na pomezí pevného a kapalného.<br /> <br /> Vedle méně praktikovaného plošného rozsypávání jsou kamenné moučky přednostně vedeny přes kompostovací proces. Zpřístupnění a přijetí do životních procesů se uskutečňuje v mikrobiálním děni látkové výměny. Množstevní nasazení přes kompostování se omezuje na pouhé zaprachování kompostového materiálu při zakládání. {{SE|286}}<br /> <br /> Závěrem je třeba znovu zdůraznit: Při použití kamenných mouček jakéhokoli druhu nemůže jít o hnojení, nýbrž o substituci daných minerálních deficitů v anorganicko-mrtvé přírodě — ať již v důsledku jednostranného minerálního složení výchozí horniny při půdotvorbě, nebo v důsledku hluboko vyloužených půd pokročilého věku. Jde o nemocné půdy, které lze při relativně nízkých substitučních vstupech — v kombinaci s vlastními hnojivými opatřeními, jež budou popsána v dalším textu — terapeuticky ošetřit a pobídnout k nové vývojové dynamice. Vnější dávky dusíku v solné formě toto subtilní, životem rostliny a půdy nesené dění z velké části nebo zcela zmaří. Důsledkem je, že i na půdu vázané látky, převedené do lehce rozpustné formy a každoročně dávkované podle potřeb příslušných plodin, musejí být nasazovány ve větších množstvích.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufe_1:_Die_Düngung_aus_dem_Lebendigen_der_Pflanzennatur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Stupeň 1: Hnojení ze živého rostlinné přírody ===<br /> <br /> Rostlina po svém uvadnutí zanechává dvojí: semeno a vše, co je společné vyšším rostlinám — totiž kořen, stonek, list a květ. Ve srovnání s individuálním semenem to lze nazvat Všeobecně-rostlinným. Roste, rozvíjejíc svou podobu, od semene k semenu. V nově se tvořícím semeni však se pokaždé znovu otiskuje kosmické, «to, co jako forma rostliny žije v semeni»,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&lt;/ref&gt; pokaždé nově. Při klíčení semeno odumírá do formy, klíček se rozvíjí a je nyní silně podřízen působení pozemských sil. Semenná síla však neúnavně působí dál; prozařuje kořen strmící do hloubky, stejně tak kolmo vyhlušující stonek a listové žilky listů strmících do stran v podobě; nakonec se v podobě a květu obrazem zjevuje bytost, která duchovně jako forma žila v semeni. Skryta v květu, zbrzdí výhonek do semeníku, který — polárně k vyzařující blíži — se uzavírá jako obal semenných základů. Zde, v semenném základu, se semenná síla sjednocuje s «korunou» Všeobecně-rostlinného, s pylem. V odumírání rostliny dozrává dvojitý zárodek v semeno. Obsahuje vše, co se v prostoru a čase jako přítomné, zemsko-kosmické dění {{SE|287}}<br /> <br /> vtisknuto, substanciálně naplněno a utvářeno. Zároveň žije v semeni něco věčného, co se v pozemském stále znovu přítomní. Jinak je tomu se vším, co se z klíčícího a odumírajícího semene stalo zjevným obrazem rostliny. Všechny její orgány byly prostoupeny semenkraft [seedforce]. Skrze ni se zjevná podoba rostliny stala obrazem jejího typu. Semenkraft zanechala své stopy ve všech jejích orgánech — v kořeni, výhonku, listové posloupnosti a květu. Tyto stopy jsou tím výraznější, čím více tkáně, dosud prostoupené životem, tuhnou do formy kostry nebo zcela dřevnatí.<br /> <br /> V rostlinných zbytcích, ve všem, co se nestalo semenem, nýbrž za ním pozůstalo, nacházíme produkty prostoro-časového přírodního dění. Nesou v kompozici své látkovosti ještě stopy života a semenkraft. Hrozí jim úplné propadnutí smrti, mineralizaci. A k tomu dochází a docházet musí, neboť rostlina potřebuje mrtvé minerální soli, aby je silou své éterické organizace přivedla k novému životu. Jen se to má dít v pravý čas a v pravé míře. Příroda má moc tento mineralizační proces zpomalit nebo dokonce zastavit a přesměrovat k něčemu novému. Co pak vzniká, je humus. Rostlinnými zbytky a živočišnými pozůstatky, které se vracejí do země a proměňují se v humus, se země hnojí sama. Hnojí se v souladu se zásadou: „život hnojí život&quot;. S tvorbou humusu vzniká taková kompozice látek, která si teprve zaslouží název nejzákladnějšího hnojiva v hospodářství přírody.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vom_Wesen_der_Kompostierung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === O podstatě kompostování ===<br /> <br /> Co příroda předvádí, může se v rukou člověka povznést k pravé mistrovské dovednosti. Kompostování je pracovní umění, v němž myšlení, prožívání a konání stojí v nepřetržitém vzájemném dialogu. Lze — podle Rudolfa Steinera — získat „osobní vztah k hnojivu a zvláště k práci s hnojivem…&quot; Toho lze dosáhnout jedině tehdy, zná-li člověk všechny okolnosti druhu a původu materiálu — zda jde o mladou zeleň, zda je objemný nebo dokonce zdřevnatělý, bohatý na bílkoviny nebo kyselinu křemičitou, zda převažují kořeny, listy, masy slámy atd. Každá z těchto organických substancí má určitý {{SE|288}}<br /> <br /> geartete Stoffkomposition. Ideální by proto bylo, kdyby se kompostová hromada jako celek budovala z co největší rozmanitosti odpadních produktů. V zahradnictví je to spíše možné než v zemědělství. Zde napadají, v závislosti na ročním období, případně jednostranně velké masy.<br /> <br /> Hrubé, ale pro praxi použitelné orientační číslo pokud jde o pomalejší nebo rychlejší rozložitelnost, poskytuje takzvané poměr C/N. Čím vyšší je obsah dusíku vůči nosné kostře uhlíku, tím rychlejší je rozklad. Řada od těžce po snadno rozložitelné materiály vypadá takto:<br /> {| class=&quot;wikitable&quot;<br /> |+<br /> !<br /> !<br /> !<br /> |-<br /> |Piliny<br /> |=<br /> |500 C:1 N<br /> |-<br /> |Štěpka podle složení<br /> |=<br /> |250-400:1<br /> |-<br /> |Pšeničná sláma<br /> |=<br /> |100:1<br /> |-<br /> |Žitná sláma<br /> |=<br /> |65 :1<br /> |-<br /> |Ovesná sláma<br /> |=<br /> |50:1<br /> |-<br /> |Listí dubů a buků<br /> |=<br /> |40-60:1<br /> |-<br /> |Sláma luskovin<br /> |=<br /> |50-30:1<br /> |-<br /> |Čerstvý chlévský hnůj<br /> |=<br /> |20-25 :1<br /> |-<br /> |Kuchyňský odpad<br /> |=<br /> |25 :1<br /> |-<br /> |Zralý hnůj<br /> |=<br /> |50-20:1<br /> |-<br /> |Kravský hnůj<br /> |=<br /> |14-16:1<br /> |-<br /> |Zralý kompost<br /> |=<br /> |10-12:1&lt;ref&gt;Krafft von Heynitz, Georg Merckens: ''Das biologische Gartenbuch'', Stuttgart 1994, 351 S.&lt;/ref&gt;<br /> |}<br /> Vše, co zemědělský organismus v průběhu roku vylučuje dovnitř jako organickou substanci, může platit za výživný humus. Jde na orné půdě a v zahradách o strniště a kořenový systém, který tvoří přibližně třetinu hmoty celkového porostu, dále o hnůj z živočišné výroby (včetně slamnaté podestýlky) a o staré seno, slámu, zbytky krmiva ze stáje, listí, travní posečky, kuchyňský odpad, výkopek z příkopů atd.&lt;ref&gt;Pokud jde o praktické zacházení s přípravou kompostu, odkazujeme na příslušné publikace výše uvedených autorů; dále na Friedrich Sattler, Eckard von Wistinghausen: ''Der landwirtschaftliche Betrieb, Biologisch-Dynamisch'', Stuttgart 1989, 333 S.; dále na Herbert Koepf, Wolfgang Schaumann, Manon Hacius: ''Biologisch-dynamische Landwirtschaft: Eine Einführung'', Stuttgart 1996, 368 S.&lt;/ref&gt; Zde půjde zejména o procesuální dění od zakládání až po zralost. Kompostová hromada se zakládá na místě co nejvíce zastíněném, nad úrovní země, v oblasti působení vzduchu a tepla, látkovýměnného pólu zemědělství, na {{SE|289}}<br /> <br /> nezpevněném povrchu. Je nutné zajistit vztah ke krátkám hloubky a výšin. Zákonný požadavek kompostovat na nepropustné podložce (betonová deska) přestřihuje působení sil v kompostové hromadě od hloubkových sil země, které na ni působí zdola. Kompostová hromada je kus vyvrácené země,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 90.&lt;/ref&gt; srovnatelný s dřevnatým kmenem stromu zakořeněným v zemi a vzdouvajícím se nad ní do vzdušného obkruhu. Představa, že při kompostování prosakují do podloží nezanedbatelné množství dusičnanů, je pouhá teorie. Slizné látky uvolňující se v průběhu rozkladu uzavírají póry půdy. U hrubých pórů na písčitých půdách se doporučuje pokrýt povrch půdy tenkou vrstvou ''bentonitu'' (bobtnající jíl). Možné nebezpečí dočasného lokálního vyplavování dusičnanů v důsledku úniku průsakové vody po přívalových deštích bývá zpravidla způsobeno nevhodným zakládáním a nedostatečným zakrytím hromady. Tomuto zlu lze snadno odpomoci.<br /> <br /> Na kompostišti by mělo být k dispozici dostatečné množství základního kompostu jako očkovacího materiálu pro nově zakládanou hromadu, dále hlinitá půda, mergel nebo spraš k prokládání mezi jednotlivé vrstvy a k zakrytí hromady; a sláma jako konečná pokrývka. Pro zúžení poměru C/N lze přimíchat také chlévský hnůj, rohové hobloviny nebo krevní moučku. Jako další přísady v menší dávkování přicházejí v úvahu kamenné moučky, surový fosforit, kostní moučka, algový vápenec a další. Na přidání biologicko-dynamických kompostových preparátů bude ještě zvlášť pojednáno. Zakládání a míchání materiálů lze provádět rozmetadlem hnoje, nejlépe však zřejmě přece jen ručně. A zde leží bolavé místo. Kde jsou ty četné ruce, ti lidé, kteří by tu ne zcela lehkou práci vykonávali včas, rozumně a s radostí? Chybějí — a proto se buď příprava kompostu stala popelkou provozního dění, nebo otázkou pouhé technicky zvládnutelné rutiny. Tato rutina se omezuje na čistě mechanické procesy míchání — a to velmi omezeně —, zakládání a zpravidla opakovaného překopávání, aby se za přijetí vysokých ztrát urychlilo dozrávání na použitelné hnojivo. Zde se člověk opět zbavuje jednoho bohatého pole zkušeností — právě toho, «získat osobní vztah k hnojení a práci s hnojem». Stejně jako všechno organicky živé, podléhá kompostovací proces {{SE|290}}<br /> <br /> času. Vyvíjí se z chaotického metabolismu, z nárného humusu, do zralého formového stavu, do trvalého humusu. Je to proces, který probíhá v rytmu, v poli napětí mezi zdůrazněným pohybem na začátku (vysoký obrat) a zdůrazněným klidem na konci (utváření nové látky). Toto časoprostorové dění chce být ve všech svých fázích vnímavě doprovázeno a badatelsky promýšleno. Vyžaduje to, aby se člověk sám aktivně uvedl do pohybu a pak v dalším průběhu v klidu prodléval, vnímal vůně, konzistenci atd. a nazíraje a myslíce v tomto dění setrvával.<br /> <br /> V tomto smyslu je příprava kompostu pracovním polem vědomého cvičení, které požaduje a školí celého člověka. Vezme se vidle a lopata a na šířce asi 1,20 m se hromada vrství po vrstvách, přičemž se po dávkách vedle sebe a nad sebe ukládá snadno a obtížně rozložitelný materiál, mezi to se případně vkládají vrstvy chlévského hnoje a tenké vrstvy hlinité půdy, na okraji trochu základního kompostu, a jednotlivé vrstvy se — podle posouzení druhu potřeby — poprašují výše zmíněnými přísadami. V případě objemného a suchého materiálu platí staré pravidlo: «Pošlap ho pořádně a udržuj ho vlhký.» Při zakládání hromady se nesleduje žádné schéma — každému úkonu předchází uvážení.<br /> <br /> Hotově naskládaná hromada o výšce asi jednoho metru se záhy promění v živě bující chaos. Potřebuje vymezující obal, ochrannou, dýchající kůži. Tuto funkci nejlépe plní tenká zemní pokrývka a na ni vrstva slámy, starého sena nebo rašeliny. V tomto stavu splňuje kompostová hromada všechny podmínky, které charakterizují v sobě uzavřený organismus. S pomocí kyslíku, nositele éterických sil, rozvíjí vlastní život a ve spojení s dusíkem, nositelem astrálních sil, rozvíjí vnitřní život. Plastová folie jako jediná pokrývka je sice dešti vzdorná a vzduch propouštějící, ale přece jen pouhý surogát. Vnější kůže má funkci zadržovat vyzařující síly a vracet je zpět do nitra hromady. Zvenčí je hromada obklopena silami a rytmy živlového působení ve větru a počasí. Nezávisle na tomto vnějším dění rozvíjí kompostová hromada vlastní rytmiku a dynamiku v zákonité prostoupení stavů čtyř živlů — tepla, vzduchu, vody a země — a s nimi spolupůsobících, život tvořících éterických sil éterického tepla, světla, chemického éterického a životního éterického. {{SE|291}}<br /> <br /> V rámci svých rozsáhlých studií o životě kompostové hromady sledoval Bockemühl&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl: ''Vom Leben des Komposthaufens'', Dornach 1981, 67 S.&lt;/ref&gt; v kompostovacích pokusech (v dalším textu označovaných BKV) se směsí kravského a koňského hnoje řadu životních procesů, které se v hromadě odehrávají od jejího naskládání až po zrání. Ty v detailu potvrzují čtyři fáze vývoje kompostu, důvěrně známé pozornému praktikovi, a to na základě různých naměřených hodnot v časové posloupnosti — především však prostřednictvím výskytu a opětovného mizení různých skupin organismů v průběhu těchto čtyř fází. Jako reprezentativního zástupce rozkladných a přeměňovacích pochodů v hromadě si Bockemühl vybral druhově bohatou skupinu chvostoskoků (''Collembola''), kteří po červu kompostovém (''Eisenia foetida'') odvádějí hlavní díl přeměnné práce. V této souvislosti je nicméně třeba zdůraznit, že jejich činnost — stejně jako činnost kroužkovců, hlístic, hmyzích larev a bezmála do nekonečna se rozvětvující množství mikrobů — jsou vždy jen příznaky vztahového přediva, které je nutné chápat jako celek. Podmínky pro vznik této celosti vytváří lidská ruka. Aby se tato celost ve čtyřech fázích svébytně sjednotila v orgán v organismu zemědělství, je zapotřebí nepřetržité bdělosti a pečující ruky.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;1._Die_Wärmephase&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 1. Tepelná fáze ====<br /> <br /> V BKV se ohlašuje záhy skokovým nárůstem teploty ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]], s. 292), který pak stejně rychle opět klesá. Při kypré uložení — tedy při neomezeném přístupu kyslíku — může teplota vyšplhat až na 70 °C; při hutném a vlhčím uložení stoupá na optimum 55 až 60 °C a poté zcela pozvolna klesá na 30 až 25 °C. Oteplení je funkcí aerobní mikrobní činnosti, která uvolňuje sluneční teplo vázané v organickém materiálu z předchozích let a tím vytváří živelné životní prostředí pro na vztazích bohatý svět mikrobů v hromadě. Vývoj tepla vyžaduje řízení prostřednictvím — podle okolností — hústšího nebo kypřejšího naskládání, udržování vlhkosti, případně dodatečného podupání. Při příliš hutném a mokrém uložení hromada zůstane studená; dochází k hnilobě v důsledku anaerobního rozkladu. Přeložení je pak nevyhnutelné. Při silném oteplení na 65 až 70 °C zaniká ve výchozím materiálu {{SE|292}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 16, S. 292.jpeg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 16: Die vier Phasen des Kompostierungsprozesses.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> přítomných drobných živočichů, škodlivých organismů atd. a rovněž semena plevelů ztrácejí klíčivost. V BKV trvala první fáze — s překryvem do druhé fáze — přibližně dva týdny.<br /> <br /> Spolu se zjevením smyslově vnímatelného živlu tepla se uvolňuje také tepelný éter, vázaný v organické hmotě. Je to duchovně-nadsmyslové doplnění tepla jako živlu. Udržuje proces v chodu a ve správný čas ho převádí do příští procesní stupně. Vnější teplo tíhne k tomu, aby se rozptýlilo, zatímco tepelný éter vstupuje do vztahů — ba jest vlastním iniciátorem veškerého procesuálního dění. Proto je třeba dbát na to, aby se ohřívání odehrávalo spíše pomalu a vytrvale. Teplo by mělo zůstat v hromadě. S ním spjatý tepelný éter potom inauguruje vývoj, v němž se hromada organismicky uzavírá v celek.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;2._Die_Luftatmungs-_und_Entgasungsphase&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 2. Fáze vzdušného dýchání a odplynění ====<br /> <br /> Souběžně s fází ohřívání začíná jakýsi dýchací proces. Kyslík jako nositel éterické účinnosti ve fyzickém je takříkajíc vdechován; stimuluje explozivní bakteriální rozkladnou činnost. Přitom uvolňovaný {{SE|293}}<br /> <br /> oxid uhličitý (CO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) uniká jako plyn kůží hromady do vnějšího vzduchu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]]). V BKV bylo maximum dosaženo po třech až čtyřech týdnech, aby pak po sedmi týdnech rychle kleslo a v dalším průběhu rovnoměrně odpadalo až do konce pokusu po jednom roce. Jinak se věci měly s odplyněním amoniaku, které nastoupilo ihned od počátku, ve druhém a třetím týdnu dosáhlo maximální hodnoty a po šesti týdnech kleslo téměř na nulu. V tomto časovém úseku vylučování amoniaku — u materiálů bohatých na bílkoviny, jako jsou zeleninové odpady, také sirovodíku — vystupují navenek oblaka zápachu, která by ideálně měla zůstat uvnitř hromady: «organická látka je tím zdravější, čím více voní uvnitř a čím méně voní navenek».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 92.&lt;/ref&gt; Vyzařování zápachu je znamením stále bující, beztvaré dění. Poukazuje na nenávratné ztráty substance. Těm zabraňuje houbení (kloboučkové houby) nastupující ve druhé fázi. Přestože samo bují a prostupuje celou hromadou, způsobuje útlum bakteriálního rozkladu převládajícího v první fázi. Souběžně s houbením vzniká místo amoniaku napříště dusičnan, jehož obsah v následujících měsících soustavně narůstá a přes bílkovině podobné předstupně vstupuje do tvorby humusu.<br /> <br /> Charakteristický obraz mlh vodní páry stoupajících za chladných ranních hodin z hromad svědčí ve druhé fázi o postupném vysychání, a tím provzdušňování. Souběžně s tím se začíná zužovat poměr C/N, který v BKV nakonec ustálil na 12:1. Vývoj chvostoskoků (pro určitý druh chvostoskoků v BKV) ve čtvrtém týdnu skokem roste, aby pak do desátého týdne stejně rychle opět klesal. Jiné druhy nastupují a zase mizí. V BKV trvala druhá fáze — s překryvem do první a třetí — již bezmála čtyři týdny.<br /> <br /> S uvolněním plynů se uvolňuje světelný éter; je to étericky-nadsmyslové doplnění živlu vzduchu. Umožňuje živým bytostem kompostové hromady přežívat ve tmě navzdory nepřítomnosti přímého slunečního záření. Je to světloéterické, uchované z odumřelého vyššího života, které přivolává k bytí nižší rostlinný a živočišný život sahající k raným evolučním stupňům Země. Co je tedy příspěvkem světelného éteru k vývoji kompostové hromady? Na počátku je kompostová hromada spíše nahodilou směsí organických odpadů. Mikrobiální rozklad téže směsi není příčinným děním pro {{SE|294}}<br /> <br /> účinnosti světelného éteru, nýbrž dění souběžné. Světelný éter působí na jedné straně v růstu jednotlivých organismů, na straně druhé vytváří skrze činnost všech těchto nesčetných rostlinných a živočišných bytostí vztahové souvislosti, které celistvě orientují život kompostové hromady na tvorbu trvalého humusu. Světelný éter nechává kompostovou hromadu nejprve jakoby růst dovnitř a skrze činnost drobných živočichů prostorově utváří konečný produkt do sourodé, drobtovité sousednosti humusu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;3._Die_wässrige_oder_Verwandlungsphase&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 3. Vodní čili proměnová fáze ====<br /> <br /> Stává se zřetelnou v náhlém poklesu hromady. Po předcházející suché fázi leží nyní těsněji a sytí se sama sebou vlhkostí, neboť rozkladem těžko rozložitelných buněčných membrán vystupuje tekutina z buněčných vakuol a intercelulárních prostor ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]], s. 292). Hromada se silněji uzavírá vůči vnějšímu světu, nepáchne již leptavě a ve vlhkém-vodném prostředí se uskutečňují rozmanité přeměny, látková přeskupení i novotvary. Drobní živočichové, v jejich čele ''Collembola'', přebírají řízení; drtí materiál, požírají mikroby a houby, a tím jejich populaci zmenšují. Bující chaos první a druhé fáze se začíná — díky masovému rozmnožování drobných živočichů — uspořádávat a členit do provzdušněných vnitřních prostor. Podmínky prostředí se proměňují a odpovídajícím způsobem se metamorfózují i chvostoskoci: z červovitých, málo diferencovaných forem ke tvarům s výrazně vystupujícími orgánovými utvářeními. Z BKV je patrné, jak jeden druh následuje po druhém a zase mizí. Ve tmě hromady tak drobný živočišný svět evolučně prožívá ještě nižší, jakoby rostlinno-živočišné bytí. To je zčásti zevnitř, zčásti zvenčí prozařováno silami diferencovaně působícího duševně-astrálního. Tento vnímající život činí z kompostové hromady organismus. Ve třetí fázi se v ní uskutečňuje přechod z dosud beztvárného stavu vodního do stavu propracovaného zemitě-pevného — jediná velká substanční proměna.<br /> <br /> V BKV se třetí vodní fáze vyvíjí — s přesahem do druhé a čtvrté — po dobu sedmi týdnů. V tomto období dosahují chvostoskoci po dobu dvou týdnů maxima svého rozvinutí, tedy jeden a půl až dva měsíce po zakládání. {{SE|295}}<br /> <br /> Ve třetím, vlhko-vodním stadiu se aktivuje především chemický neboli zvukový éter. Druhy éteru jsou funkčně v kontrastu k živlům, s nimiž jsou evolučně stejného původu. Zatímco ve vodním stadiu nabývá hromada spíše husté, homogenní konzistence, tříští zvukový neboli chemický éter život hromady v nesčetnou rozmanitost jednotlivých buněk — avšak nikoliv nahodile, nýbrž v neustále se proměňujícím řádu. Rozděluje a spojuje v neustále nové variace. Podstatní nejsou jednotlivé bakterie, prvoky, řasy, houby, červi, larvy atd., nýbrž to, co se mezi nimi odehrává — interval. Přeneseně řečeno, lze procesové dění v kompostové hromadě přirovnat k symfonii. V symfonii vytvářejí tóny a intervaly, které tóny od sebe oddělují a zároveň je spojují, rytmus, melodii a harmonii. Symfonie má zpravidla čtyři věty, každá má své téma, jež zaznívá v pohyblivém proudu tónů, opakuje se a variuje. Ve stejném smyslu působí zvukový neboli chemický éter v kompostové hromadě — nikoliv ve vzdušném živlu tónů, nýbrž ve vlhkém zemitém živlu látek. V tomto je nositelem procesu všech rytmů, opakování a metamorfóz až do koncového bodu, kde se objevuje zralý humus. Tak lze humus v rozmanitostech svých číselných kompozic uhlíku (C), kyslíku (O), dusíku (N), vodíku (H) a síry (S) přirovnat k jakémusi pozemskému zrcadlu sférických harmonií.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;4._Die_Vererdungsphase&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 4. Fáze pozeměšťování ====<br /> <br /> Po ztrátách substance v první a druhé fázi a látkové přestavbě ve třetí se objem hromady pozvolna zmenšuje. Přechází do stavu zemitě-pevného; konsoliduje se a strukturuje jednotně v jakémsi látkovém novotvaru — v trvalém humusu (Obrázek 16, s. 292). Tento děj se projevuje nejen černým zbarvením a volně drobivou strukturou, nýbrž i čichovými a chuťovými kvalitami — tedy vjemy, které vedou hlouběji k bytostné povaze látkového. Hromada se zaplňuje dovnitř mírnou, zemitou vůní. Kvalitativní stránka chuti je samému procesovému dění imanentní: kompostová hromada je nyní uvedena do stavu, v němž dění určuje masově se množící svět drobných živočichů. Je to svět evolučně nižšího druhu, žijící ve tmě a vlhku {{SE|296}}<br /> <br /> a v nejvyšší specializaci se tu na různé způsoby rozkládá a přetváří. Každý živočišný druh nalézá v potravním řetězci připravenou potravu, na niž je nastaven jeho smysl pro chuť a jeho trávicí činnost. Jako poslední vstupuje na scénu s dešťovkami příbuzný kompostový červ (*Eisenia foetida*), který dalece převládající měrou odvádí vlastní práci trávení a látkové novotvorby. V podobném směru, avšak hmotností i kvalitou méně výrazně, působí kroužkovci (*Annelida*), mnohonožky (*Myriapoda*), stejnonožci (*Isopoda*), hmyzí larvy a další.<br /> <br /> Sáhne-li člověk do kompostové hromady, která se nachází na počátku fáze zeměnění, drží v rukou tmavohnědou až načernalou substanci, jež ještě obsahuje poslední, mikroby porostlé zbytky kořenů, stonků a listů a je zpravidla klubkovitě protkána velkou masou zmíněných kompostových červů. Červi i ostatní drobní živočichové odumírají, jakmile je stráven i poslední zbytek organických pozůstatků a v endogenní symbióze se střevními bakteriemi se mění v trus. Ten je jakožto étericko-oživená substance prosycen astrálními silami, jež trávicí hmota vstřebala průchodem skrze živočišný trávicí trakt. Tyto síly působí na jedné straně proměnu výživného humusu v trvalý humus a zkrocují odbourávající činnost mikrobů — nebo ji dokonce obracejí v budovatelskou. Na druhé straně jsou to astrální síly zprostředkované živočichem, které umožňují spojení s jílovými minerály a vznik jílovo-humózních komplexů. V této závěrečné fázi lze plným právem hovořit o astralizaci, o oduševnění hlinité hromady. Vše se organicky formuje a individualizuje v sjednocený celek.<br /> <br /> Až do plného zeměnění trvá čtvrtá fáze nejdéle. Trvá tím déle, čím je výchozí materiál bohatší na hrubá vlákna. V BKV (kravský/koňský hnůj) bylo toto stadium dosaženo přibližně po čtyřech měsících. Aktivita červů začala v 7. a skončila ve 13. týdnu. Teplota se držela s asi 25 °C téměř konstantně, v průměru asi 4 až 5 °C nad výkyvy vnější teploty.<br /> <br /> Čtvrté a poslední stadium — vznik humusu, přesněji jílovo-humózního komplexu — je ze všech nejzáhadnější. Zde rozvíjí svou hlavní působnost nejmladší, nejskrytější, nejjemnější a nejsilnější ze čtyř druhů éteru: životní éter. Životní éter je protipólem k živlu zemitě-pevného. Životní éter „tvoří život&quot;. Co se na Zemi jeví jako kámen, má svůj život {{SE|297}}<br /> <br /> V nadsmyslovém.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Grundelemente der Esoterik'', GA 93a, 30. září 1905, Dornach 1987, S. 44 f.&lt;/ref&gt; Životní éter je v kompostové hromadě tvůrcem života nesmírné rozmanitosti živých bytostí. Tento život je zároveň prostoupen smyslem. Odumírá-li toto smyslem prostoupené do formy, uvolňuje se životní éter, aby znovu komponoval látky do životní souvislosti — nakonec do humusu. Ten se na jedné straně stává, na základě kyslíku v humusu obsaženého, uchovatelem života; na druhé straně obsahuje humus dusík, který je — stejně jako kyslík a jiné prvky — vpředen do bílkovině podobné, bohaté na varianty látkovékompoziace. Látkově tvoří dusík most k astrálně-bytostnému, k tomu, co dává smysl. Z toho smíme usoudit, že životní éter v humusu je vlastní tvořivou silou, do jejíchž služeb se stavějí jeho tři starší příbuzní — éter tepla, světla a chemický éter. A nestává se snad právě tím vlastní tvořivou silou, že prostřednictvím dusíku má schopnost přivádět astrální k étericko-fyzickému? Nestává se tím kompost (trvalý humus) nejzákladnějším hnojivem bodem-podmíněné trvalé úrodnosti? A nepropůjčuje snad tento takto tvořivou silou se stávající životní éter životní souvislosti „půda a rostlina&quot; moc formovat se do celostí, individualizovat se a stávat se věrným odrazem svého v nadsmyslovém zakořeněného bytí? Všude tam, kde v živém rozeznáváme vzájemně působící, smysluplné nebo moudrosti plné souvislosti, sledujeme stopy životního éteru.<br /> <br /> Celkově vzato, lze shrnout: Organické odpadní látky, odumřelé z vyššího životního souvislosti, podléhají v kompostové hromadě nejprve rozkladné, avšak chaoticky probíhající oživující fázi, poté pak fázi budující — postupné proměně a opětovnému odumírání do pohumněné formy humusu. Ten však v sobě nese zárodek nového života na Zemi: «Universalsamen des Allgemein-Pflanzlichen» — univerzální semeno obecně-rostlinného. V tomto smyslu je humus hnojivem ze života pro rozvinutí vyššího života, totiž pro vegetativní rozvoj kulturních rostlin. Kompostové hnojivo je — podobně jako zrající plod, který živí člověka i zvíře — výživným plodem pro půdu a rostlinu. Skrze něj se minulé připojuje k přítomnému a umožňuje budoucí.<br /> <br /> Ve čtyřech stupních, jimiž prochází látkovost, jež dříve patřila rostlině nebo živočichu, až ke svému pohumňování, se odráží — nenápadně v malém a v časovém sledu — jakási opakování evoluce Země a {{SE|298}}<br /> <br /> kosmu. Na počátku všeho naplňovala ryzí teplo (tepelný éter — oběť vysokých duchovních bytostí) «starý Saturn». Za tímto stavem následovalo, na cestě zhušťování části tepla, vznikání živlu vzduchu a s ním světelného éteru na «staré Slunci», poté zhuštěním části vzduchu živlu vody na «starém Měsíci» a s ním éteru chemického čili zvukového — a konečně se zhuštěním části tekutého živlu stav živlu zemitě-pevného, Země jako hotového díla, a s ní životní éter.&lt;ref&gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Co se v kompostové hromadě, vyzdvižené nad úroveň půdy, odehrává jako umělý a přitom umělecký proces — pohumňování někdejšího vyššího života do trvalého humusu —, probíhá skrytějším způsobem ve všech půdách, zcela přirozeně v lesních půdách. Na ornicích a zahradních půdách je toto dění, usměrňované zpracováním půdy (viz s. 205 nn.), přiváděno na vyšší úroveň úrodnosti. Tomuto cíli slouží také zelené hnojení — pěstování rychle rostoucích trav, brukvovitých, luskovin a jiných rostlin výhradně k zásobení půdy humusem. Zvadlé zelené masy půdního pokryvu přitom poskytují výživný humus pro rozkladné stupně 1 a 2, zatímco kořenová masa zůstávající v půdě slouží zejména ve stavebních stupních 3 a 4 tvorbě trvalého humusu.<br /> <br /> Zelené hnojení se mulčuje a nabývá charakteru plošného kompostování. U tohoto jde o pokryv půdy organickými materiály od mladé zeleně až po dřevní štěpku mezi výsadby v zahradnictví. Účelné je i zde míchání různých materiálů. Od čisté slámy nebo listí je třeba upustit — sláma je příliš řídká a objemná, listí se ukládá příliš hustě, obojí se proto rozkládá jen pomalu.&lt;ref&gt;Krafft von Heynitz: ''Kompost im Garten'', Stuttgart 1999, 127 S.&lt;/ref&gt; Půdní pokryv chrání před výparem, zálehem, tvorbou krusty, erozí a zaplevelením, přitahuje mikrobní a žížalový život do půdní vrstvy a vytváří mu stále plynoucí zdroj potravy, udržuje půdní dýchání v chodu a oživuje zralost půdy.<br /> <br /> Humifikaci organické půdní vrstvy zajišťuje svět mikrobů a drobných živočichů, příznačný pro zvláštnosti daného stanoviště. Všem půdám je však společné, že namísto červeného kompostního červa se tu uplatňuje žížala obecná (*Lumbricus terrestris*), mistr půdní úrodnosti. Jenomže na písčitých půdách chudých jak na vápník, tak na jíl je počet jejích jedinců {{SE|299}}<br /> <br /> a tím i jeho blahodárná, humus stabilizující činnost velmi omezena. V polním hospodářství se plošné kompostování praktikuje pokud možno v kombinaci s podmítkou se zeleným hnojením; do porostu se vnáší závoj čerstvého nebo lehce nakysaného chlévského hnoje.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung_des_Kompostes&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Použití kompostu ===<br /> <br /> Zralý kompost je produkt rostlinně-živočišný. Není to jen proto, že se do něj přimísí živočišné výměšky a jiné složky pocházející od hospodářských zvířat, nýbrž proto, že proces humifikace jako takový by se nemohl uskutečnit bez astrální účinnosti světa drobných živočichů kompostové hromady. Hlavní složky jsou rostlinného původu, jejich přeměna v humus však podstatně závisí na činnosti a organizační síle zvířat. Kompost proto není hnojivem hnaným do rychlosti, které by násilně popohánělo vegetativní růst. Jeho působení tvaruje a formuje vegetativní. To z něj dělá hnojivo pro všechny ty kulturní rostliny, jež nesou plody především ve vegetativním — ať již jde o trávu, bylinu nebo strom. To se týká lukařství a pastvinářství, zahradní a polní zelinářské produkce i ovocnářství. Tvorba plodů, v rozšířeném smyslu, zde znamená substanciální tvorbu, která se hromadí a zaplňuje prostor v jednotlivých orgánech rostliny a jejíž výživnost je zaměřena na potřebu člověka a zvířete. Tato výživná schopnost si žádá hnojivo, které zadržuje rostovou a reprodukční sílu usilující ke semenotvorba a nechá ji proměnit a přetvořit v potravinovou substanci aktuálními záření Slunce a planetárního kosmu. Toto hnojivo vstupuje do působení sil rostlin řádem a formou. Je jím černý, drobivý trvalý humus.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kompostdüngung_von_Wiesen_und_Weiden&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kompostové hnojení luk a pastvin ====<br /> <br /> Trvalé travní porosty poskytují krmivo pro přežvýkavce a koně. Krmivo se skládá z vegetativních částí výhonku, ze stonku a listu. Porost je od jara do podzimu opakovaně spásán nebo sečen na zelené krmení či seno. Na pastvinách a ještě více na bylinami bohatých loukách dochází na jaře k rozkvětu jednotlivých bylin. Po odkvětu se stahují do listnatého rosettového stádia. Tráva vyrůstá ze svých odnožovacích uzlů stále znovu. Louka i pastvina zůstávají zelené v zimě i v létě. Porost je z velké části udržován v čistě<br /> <br /> Vegetativním stavu udržovány jsou i půdní procesy, které jsou po každém spásání nebo sečení reaktivovány k novým přeměnám. Půda ani rostlina nepřicházejí k odpočinku. Generativní dozrávání jim zůstává odepřeno. Při intenzivním využívání vede toto k ochuzování druhů. Proto si louka i pastvina žádají hnojení, které tento nedostatek vyrovnává — a tím je kompost. Na jaře po prvním spásání nebo prvním sečení sena, nebo lépe ještě na podzim, zprostředkovává travnatému drnu a půdě vyzrálou, zemitou kráftovou strukturu, která konfiguruje tvorbu substance ve stonku a listu jak na straně reprodukční, tak na straně výživné. {{SE|300}}<br /> <br /> Pravidelné kompostové hnojení trvalých travních porostů zhušťuje drn, sjednocuje a zkracuje pastevní okusy, obohacuje druhové složení — zejména o byliny — a zvyšuje výživnou hodnotu krmiva.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kompostdüngung_im_Gartenbau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kompostové hnojení v zahradnictví ====<br /> <br /> Podobně jako na trvalých travních porostech chybí i v zahradnictví dozrávající půdní klid; jedna kultura střídá druhou. Půda musí být po větší část roku udržována na vysoké úrovni úrodnosti, v jarní náladě nakloněné růstu. Tvorba potravinového nebo krmivového plodu se neodehrává v generativní fázi, nýbrž v době nejintenzivnějšího růstu. Velké sklizňové hmoty čerstvé, životaschopné substanciality opouštějí pozemek i statek. Co zůstává — především kořenová masa — stává se výživným humusem pro následující kulturu. Oproti tomu étericky-biologicky tvarující síla astralitou prostoupeného trvalého humusu zůstává v nevýhodě. To, co jinak na orné půdě v klidových dobách probíhá samo od sebe — přeměna výživného humusu v trvalý — musí být zahrádkářské půdě dodáno zvenčí jako vyzrálý kompost. Působí — podle druhu kultury — specificky jemně aromatizujícím způsobem na chuť a vůni, zpevňuje pletiva, zachovává čerstvost a zesiluje lesk a barevnost.<br /> <br /> Materiály pro kompost v zahradnictví zahrnují odstraněné sklizňové zbytky, organické odpady všeho druhu, drtě ze zeleného řezu, uvolněné meziplodiny, kamenné moučky, rohové lupínky a kdekoli je to možné, chlévský hnůj. Odpad a čistírenský kal jsou vyloučeny. Pro komposty bez plevelů — speciální komposty pro pěstírny a skleníkové kultury — se hodí nejrůznější směsi luskovin, trav, ovsa a dalšího. Ošetření kompostu horkou párou za účelem zničení škodlivých zárodků a semen plevelů {{SE|301}}<br /> <br /> by se, kromě pěstírenských zemí, mělo vyhnout. Kompost se tím do značné míry mění v mrtvý substrát.<br /> <br /> Kompost se zpravidla aplikuje rovnoměrně po celé ploše; zapracuje se mělce. Na písčitých, kamenitých a suchých stanovištích se osvědčuje náročný postup hnojení do sadebních jamek.<br /> <br /> V tropickém podnebí panuje v půdách chudoba humusu; organická substance podléhá urychlené mineralizaci. Totéž se tam odehrává vlivem vysokých teplot a vlhkosti i v kompostovém hromadě. Oproti tomu se tam osvědčuje kompostování „pod zemí&quot; ve velkých zemních jamách, do nichž se přes noc zatlačí jistý počet koz, ovcí nebo skotu. Ty duní a špástají materiál, zpravidla objemný a většinou zdřevnatělý, a obohacují ho svými výměšky. Dosahuje se tak dobré kvality humusu. Hrst takového humusu vložená do sadební jamky, osivo uložené do humusu a lehce překryté zemí způsobuje hotový zázrak: Výnosy stoupají na dosud neznámou výši a blahobyt obyvatelstva živořícího v chudobě roste.&lt;ref&gt;Mündliche Mitteilung von Matthias Guépin, Dozent am Emerson College (GB) und Berater in Kenia.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Podobným postupem je zakládání širokých vyvýšených záhonů nad odvodnitelné příkopy naplněné větvovím a křovím. Silně zpomaleným rozkladem a přeměnou v humus v podloží vzniká v zemním hřbetě taková míra oživení, že na nejmenším prostoru pestrá směs zelenin může nepřetržitě zásobovat jednu nebo více rodin. I tento postup potřebuje mnoho rukou; působí sociálně integračně a zajišťuje skromný blahobyt.<br /> <br /> Platí to pro celý svět: Umně provozované hospodaření s humusem osvobozuje od hladu a přináší nový kulturní rozkvět.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kompostdüngung_im_Obstbau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kompostové hnojení v ovocnářství ====<br /> <br /> Ovocnářství se od 20. století vyvíjelo od extenzivního, druhově bohatého pěstování vysokokmenů v rozptýlených sadech přes polokmeny až ke druhově chudému, intenzivnímu pěstování nízkokmenu s kratší dobou využití. V průběhu tohoto vývoje se tvorba plodů přesunula z vysoké, ve světle a vzduchu vznášející se koruny stromu dolů do přízemních vzduchových vrstev — a souběžně s tím enormně vzrostla potřeba hnojení. {{SE|302}}<br /> <br /> Ovocný strom dřevnatí a zároveň nese jemné, chutné plody. Ovládá polaritu světla a tmy, života a smrti, jakož i éterického a astrálního působení. To se projevuje zvláště u vysokokmenu. V něm usiluje éterická životnost z kořenového systému sahajícího do šířky i hloubky přes kmen a větve k olistěným výhonkům koruny. Toto silné oživení ve vzduchu a teple přitahuje bohatý hmyzí život: «Von demjenigen, was da als Astralreiches durch die Bäume hindurchgeht, lebt und webt das ausgebildete Insekt» (Z toho, co prochází stromy jako bohatá astralita, žije a tká vyvinutý hmyz).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 184.&lt;/ref&gt; Polárně k tomu vládne ve všem dřevnatějícím, a tedy především v oblasti kořenů, «éterická chudoba». V tomto prostředí, silněji vystaveném silám mineralizace, se rozvíjejí larvy hmyzu. Vysokokmen roubovaný na pomalu rostoucí podložce v sobě tuto polaritu jakoby ztělesňuje; je nenáročný a nepotřebuje žádné hnojení, tím méně takové, které působí bujným rašením.<br /> <br /> Jinak je to s jeho protikladem — nízkokmenovým stromem pěstovaným v uzavřených plantážích podobně jako monokultura na rychle rostoucí podložce. Roste spíše jako slabě dřevnatějící výhonek ze země a plodí zemně nízko, jakoby v mladém věku. Kambium, které u vysokokmenu tlumí příliš silnou bujnost, potřebuje u nízkokmenů nepřetržitou stimulaci prostřednictvím humusem bohaté, dobře prokořenitelné půdy. Tvořivá síla a živost humusu se jakoby dále přenáší do kambium samotného. Nízkokmenovník potřebuje hnojivo, které rozhodně nesmí působit bujně, nýbrž musí svou gestaltungskraft — živě proastralizovanou larvami a červy kompostové hromady — být příbuzné samotnému kambiu. U vysokokmenu se mineralizovaná země vytáčí do kmene a větvoví koruny. U bujného nízkokmenového stromu je toto vytočení omezeno ve prospěch stejnoměrně vysoké životnosti v kořenovém prostoru i v oblasti koruny. Ve stejném smyslu působí i intenzivní zelené hnojení pěstované v nízkokmenovém a polokmenovém ovocnářství.<br /> <br /> Intenzivní ovocnářství je úspěšné tehdy, když obsah humusu v půdě přesáhne 3 %; optimální je až přibližně 6 %, při současně minerálně silné půdě.<br /> <br /> Jako kompostovací materiál přicházejí vedle již zmíněných přísad přednostně v úvahu všechny druhy chlévského hnoje. Díky svému živočišnému původu disponují tyto tvořivými silami vyššího druhu, které bujnost nízkokmenovníků zkrocují na harmonickou míru. Tato harmonizace se projevuje v celém průběhu růstu z hlediska výrazně {{SE|303}}<br /> <br /> omezeného tlaku infekcí a škůdců, jakož i v chutnosti a trvanlivosti plodů.<br /> <br /> Souhrnně řečeno: kompost působí na vývoj rostlin zdravotně a harmonizačně; vytváří v půdě základ pro její trvalou úrodnost. Doporučuje se, aby v různorodě utvářeném hospodářském organismu byly komposty pro hlavní oblasti použití zakládány odděleně: pro kompost na trvalé kultury přicházejí — s těžištěm na chlévském hnoji — v úvahu veškeré odpady, i ty zatížené semeny plevelů; v zahradnictví vznikají v podstatě rostlinné odpady, které by měly být pokud možno prosté semen plevelů; podíl chlévského hnoje je vždy výhodný. V ovocných sadech by měl být vedle zeleného hnojení a před veškerými ostatními odpady upřednostněn chlévský hnůj.<br /> <br /> Toto doporučení apeluje na celé společenství statku, aby právě prostřednictvím kompostování vykonávalo a dovádělé k umění zmíněný «osobní vztah k práci s hnojivem» — rozšířený o práci s biologicko-dynamickými kompostovými preparáty (viz s. 344 násl.) — a aby různými druhy kompostových zemin odpovídalo specifické potřebě jednotlivých kulturních druhů.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufe_2:_Die_Düngung_aus_dem_Seelischen_der_Haustiernatur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Stupeň 2: Hnojení z duševní přírody domácích zvířat ===<br /> <br /> To duševně-astrální, které se rostliny jako čistě živoucí-éterné bytosti dotýká jen zvenčí, se ve zvířeti stalo vnitřní bytostí. Zvíře se jako tělesný organismus vymezuje navenek a utváří své tělo v nástroj rozvíjení své bytosti. Svými smysly prožívá zvíře svůj vnější svět a z tohoto prožívání rozvíjí svou činnost v teple, vzduchu, vodě a zemi. Mocí své duševní bytosti se látky skládají v zázračné dílo jeho orgánů, které podle svých vykonávaných činností přijímají ty nejpodivuhodnější podoby. V každé z těchto činností se projevuje dokonalá moudrost. Chceme-li se tedy poznáváním přiblížit bytosti zvířete, musíme usilovat o to, abychom zvnitřnili to, co vnímáme všemi smysly, a zformovali to v prožitý myšlenkový obraz. Moudrostí naplněná souvislost, která se v tom zjevuje, poskytuje vciťujícímu se poznání neklamnou jistotu, že síly, které skládají látky zvířecího těla a jimiž se může uvést v činnost, mají svůj bytostný prapůvod v astrálním neboli duševním těle zvířete {{SE|304}}<br /> <br /> Co tedy vychází z trávicí činnosti zvířat, získává svou hnojivou sílu zvláštní bytostnou povahou duševního bytí. O rostlinách bylo řečeno: «Živé hnojí živé» — pro zvířata pak platí přes to ještě: «Duševní hnojí duševní.» Tomuto stavu věcí bylo podrobně věnováno místo v kapitole «Duševní organizace čili astralleib zemědělského organismu» (s. 111 a násl.). K nejvyšší hnojivé síle na úrovni čistého přírodního působení přivádí duševní přirozenost přežvýkavců a zde zvláště přirozenost skotu (viz kap. «Skot»). Chápat hnojivou sílu jako souhrnný účinek jednotlivých takzvaných živin pramení z teorie, která si již neklade otázky. Naproti tomu hledat hnojivou hodnotu — jak již bylo opakovaně zdůrazněno — v «kompozitoru» (v koze, ovci nebo skotu), z jehož bytostné povahy se látky skládají právě v toto a žádné jiné uspořádání, to láme materialistické zábrany a otvírá pohled na otázky, které se obracejí ke skutečnosti života, duše a ducha. Sleduje-li se těchto otázek, ukazuje se, že hnojivá hodnota je tím vyšší, čím více jsou zvířata chována, krmena, ošetřována a šlechtěna způsobem odpovídajícím jejich bytostné povaze. To vše uvádí v chod z bytostné povahy hospodářských zvířat síly, které hnojí. Statek, jenž byl utvářen v organismus, tyto podmínky splňuje.<br /> <br /> Chov hospodářských zvířat statku je dimenzován tak, aby jej bylo možné jednak živit z krmné základny vlastní statku a jednak aby bylo k dispozici dostatek hnojiva pro hospodářské plochy. Množství a kvalitu vytváří příroda. Zachování nebo dokonce zušlechtění hnojiva až po jeho použití je věcí člověka.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Bewahrung_der_Dünger_des_Haustierbestandes&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Uchovávání hnojiv ze stáda hospodářských zvířat ===<br /> <br /> Při pastvě hnojí hnůj a kejda přímou cestou. Pravidelné rozhazování kravských plácků zabraňuje vzniku bujných míst. Naproti tomu hnůj pocházející ze stájového chovu musí být až do použití skladován co nejúsporněji bez ztrát. Nejlepší způsob, jak uchovat hnojivou sílu chlévského hnoje včetně kejdy, je ten se slámovou podestýlkou; nejpochybnější, avšak rozhodně nejracionálnější, je způsob tekutého hnoje neboli gülle. V gülle (kejda + hnůj) probíhají za převažujícího vzduchového uzávěru anaerobní fermentační procesy, při nichž se organické dusíkaté sloučeniny mineralizují na čpavek, který jako plyn uniká do vzduchu zejména při aplikaci (obtěžování zápachem). Míchadlem lze tento účinek zmírnit. Gülle působí na oživení {{SE|305}}<br /> <br /> toho vodně-měsíčního a tím, s obejitím živlu zemitě-pevného, přímo na bujnost rostliny, tedy tedy tendečně ve směru mírného minerálního hnojení. Podestýlka ze slámy má naproti tomu vícenásobnou přednost. Sláma saje část kejdy, při vyhánění se zcela promísí s hnojem a díky své tuhé objemnosti zajišťuje aerobní podmínky při skladování. K tomu přistupuje, že sláma obilí je proniknutá a utvářená touž fruktifikační procesem, který tvoří zrno v klasu. Stéblo je ztluštělé a uzavírá větší objem vzduchu ve stéblové rouře, než je tomu u divokých trav. Lze v tom rozpoznat výraz silnějšího vnitřního a astrálního působení. Navíc se po vytvoření kožky kýseliny křemičité v procesu zrání třpytí a barví do žlutých, načervenalých až zlatých tónů. Obklopuje se obalem z opálu. Sláma je slunečním plodem a teprve skutečně dělá z kravského hnoje sluneční-zemní hnojivo, «zlato sedláka».<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Tiefstallmist&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Hnůj z hlubokého stojení ====<br /> <br /> Nejlepší a nejúspornější způsob skladování je ten v hlubokém stáji. Skot, ovce a kozy kejdují a hnojí na čerstvou vrstvu slámy; kejda je zcela vsáknutá slámou. Svým obsahem dusíku urychluje aerobní rozklad na dusík chudé slámy. Zvířata sama splňují požadavek «drž jej vlhký a šlapej ho pevně».<br /> <br /> Hluboký stáj má ovšem nejvyšší potřebu slámy až 15 kg/zvíře a den oproti hnojném stáji na prošlap se 3 až 5 kg a boxovém volném stáji s podestýlkou s 0,5 až 1 kg.&lt;ref&gt;KTBL: ''Faustzahlen für den ökologischen Landbau'', Darmstadt 2015, 760 S.&lt;/ref&gt; V zájmu přípravy pevného hnoje a tím minimalizace vzniku gülle lze v hnojném stáji na prošlap a boxovém volném stáji příslušně zvýšit množství podestýlky. Kombinace vázaného stáje (krmení, ošetřování) s nočním pobytem v hlubokém stáji snižuje potřebu slámy. Vrchní vrstvy podestýlky hlubokého stáje, lůžková matrace, se ohřívají na ca. 30 °C a při mírném rozkladu látek procházejí první, tj. tepelnou fází kompostového hromady. Pevným šlapáním zvířat se pod nimi ležící vrstvy podestýlky zhušťují; ochlazují se a přecházejí do fermentačních procesů; podléhají za vzduchového uzávěru narůstající fermentaci. Analogicky k fázi 2 kompostové hromady je bující množení mikrobů {{SE|306}}<br /> <br /> Hefen a plísně jsou zbrzděny. *Chvostoskoci* a jiní drobní živočichové v tomto prostředí nenacházejí podmínky pro život. Fermentační enzymy, vytvořené autolýzou nebo vylučované bakteriemi, uvádějí závěrečnou fázi fermentace do pohybu: voda, bílkoviny, sacharidy, tuky atd. jsou štěpeny. Organické tkáně se rozvolňují, až na drobivé zbytky slámy a zdřevnatělé části; tvoří se aromata, hmota se stává homogenní a nabývá hnědavého zbarvení. Hnůj nyní voní jako chleba — jak se říká —, pokud se fermentace zdařila. Vícenásobně ošetřen biologicko-dynamickými preparáty a při nerušeném skladování přes léto je zralý produkt půdě «vtělen». Aby se v základní vrstvě hlubokého stájení předešlo stagnující vlhkosti a tím hnilobě, byl by vhodným podkladem udusaný jíl nebo hlína. Zde platí stejné pravidlo přímého dotyku se zemí jako pro kompostovou hromadu. Z neznalosti jemnějšího silového působení předepisuje zákon — bohužel i zde — nepropustnou betonovou podlahu. Nebezpečí takto vzniklého hromadění vlhkosti lze čelit vrstvou dřevní štěpky, vnesenou před ustájením na podzim.<br /> <br /> Stáj pro skot s hlubokým stáním by měla být konstrukčně navržena tak, aby se vrstva hnojního polštáře — při deseti čtverečních metrech prostoru pohybu a ležení na zvíře — mohla po šest měsíců, až do výhonu na pastvu na jaře, budovat do plné výše; dalším třem měsícům přes léto slouží dozrání. Mezičasové vyvážení a meziskladování v polních kompostech způsobuje značné ztráty substance. Ukazuje se jako bezproblémové udržovat krávy o váze 500 až 600 kg přes chladné a chladnější roční období na narůstajícím hnojním polštáři, aniž by se propadaly. S oteplením v březnu a dubnu se zrychluje rozklad horních vrstev slámy a může tak dojít k prohlubování průchozích cest a bočním vyklenutím. Toto změknutí lze včas nanesenou uzávěrovou vrstvou z jílu, hlíny nebo dřevní štěpky oddálit až do výhonu na pastvu.<br /> <br /> Také ovce a kozy jsou v zimní ohrádce chovány v hlubokém stáji. Hnůj a podestýlka jsou močením a dupáním velmi hustě uloženy, rychle fermentují a jsou bez ztrátného meziuložení přímo použitelné jako hodnotné hnojivo. {{SE|307}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Stapelmist&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Hromadový hnůj ====<br /> <br /> V boxovém, šlapacím a vazném stáji se vymíjí denně, případně při skrabákovém odklidu i vícekrát denně. Část kejdy se zachycuje odděleně. Zbývající část se jako směs hnoje, podestýlky a kejdy dostává na blízké meziskladiště. Na něm začínají již po krátké době fáze 1 a 2 — ohřev a provzdušnění — a tím nekontrolované rozkladné procesy se ztrátami substance. Z meziskladiště se pevný hnůj buď převáží k dalšímu zrání na polní komposty, nebo se kompostuje. V obou případech nastupují fáze 1 a 2 znovu s dalšími úbytky substance. Aby se tyto ztráty minimalizovaly, měl by být osvědčený postup hromadování hnoje znovu promyslen a důsledně uplatňován. Nepropustná podlahová deska s odvodňovacími žlábky po celém obvodu pro kejdu a dešťovou vodu jsou přitom nicméně nevyhnutelné. Čerstvý hnůj, vznikající denně ve sběrné jámě, se pokud možno ihned odebírá čelním nakladačem se stájovými hnojovými kleštěmi a po částech vedle sebe ukládá v šíři hnojného prostranství. Přesná práce je zde naprosto nezbytná. Před tuto první řadu přibývá druhá a třetí atd. Mezitím se první, druhá atd. řada ohřívá, takže ve stejném pořadí lze po částech přikládat druhou vrstvu a nakonec třetí a čtvrtou atd. až do maximální technicky dosažitelné výšky. Je-li tato výška s první řadou dosažena, lze začít s první vrstvou navazujícího oddílu. Tak se hromada postupně buduje do šířky i plné délky. Tlakem uložených vrstev procházejí fáze ohřevu, odplynění a provlhčení rychle a neúplně a končí ve fermentaci. Do té míry probíhají ve správně vybudovaném hromadovém hnojisku tytéž procesy jako v hlubokém stájení. Přesto jsou ztráty substance (přibližně 20 %) kvůli všestranné expozici vůči vnějšímu vzduchu vyšší než při hlubokém stájení. Rozklad postupuje na téměř svislých bočních plochách a na povrchu rychleji, znatelně mimo jiné podle výskytu kloboučkových hub.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Mistkompost&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Hnojový kompost ====<br /> <br /> V biologicko-dynamickém zemědělství se rozlišuje mezi «hnojivem», které pochází od zvířat, a kompostem, jenž je původu převážně rostlinného. Jsou to dvě různé kompozice sil, které tu hnojí. {{SE|308}}<br /> <br /> Při kompostování chlévského hnoje probíhají tytéž procesy jako popsané u rostlinného kompostu. V dozrálé, zušlechtěné podobě se utváří dauerhumus zvláštního druhu. Jeho silová konstelace uchovává astralitu domácích zvířat, která je hnoji vlastní. Právě jejich duševní síly jsou to, co dodává hnojivu mimořádný dlouhodobý účinek. Ve zvláštní míře platí to pro kompost z čistého nebo i z části přiměšovaného hovězího hnoje. Zprostředkovává životu rostliny síly, které sahají nad rámec astrálně-duševního a které byly v kap. «Skot» označeny jako «vloha Já». Tímto označením se odkazuje na silový souvis vyššího řádu, který kulturní rostliny nejenže zobrazuje jako obraz jejich nadsmyslové bytosti, nýbrž v nich zakládá dispozici, aby tato bytost mohla znovu vstoupit do vztahu k tomu, co z ní v minulé evoluci razo-prostorově ztvrdlo do díla — totiž k zjevné podobě rostliny — a mohla inaugurovat nové vývojové možnosti. Tím se ukazuje, že pravé hnojení z oživené a oduševnělé přírody šlechtitelský, vývojový hodnotu pro kulturní rostliny má a mít musí.<br /> <br /> Doporučuje se k hnojinovému kompostu vedle hovězího hnoje přimísit všechny ostatní druhy hnoje pocházejícího od ovcí, koz, koní, prasat a drůbeže chované na statku. Každý z těchto druhů zvířat provádí — jako výsledek své trávicí činnosti — své povaze odpovídající «kosmicko-kvalitativní analýzu» krmiva (viz kap. «Skot — Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já», s. 156 n.). Její výsledek se vtiskuje takřka jako vzor silové kompozice do hnoje. Slučují-li se různé takové vzory v kompostové hromadě, vzniká univerzální hnojivo, které — jak výše popsáno — podnětně prostupuje plodotvornost ve stadiu vegetativního růstu, jak je to výtečně nezbytné na loukách a pastvinách, v intenzivním ovocnářství a zelinářství.<br /> <br /> Pro kompostování celkového množství živočišného hnoje není důvod. Je příliš pracné a způsobuje skladovací ztráty padesát procent a více. Použitelnost v polním hospodářství nastává tehdy, když chlévský hnůj ztratil ostrost zápachu, nebo u prasečího hnoje přímo puch. To nastane, když jako ve štósovém a hlubokém stájení projde rotační fází 1 a zčásti 2. Další průběh rotace pak pokračuje v půdě pod vedením zejména žížaly a v kontextu s mikroby za životní a smyslové aktivity kořenů. Při kompostování příliš vlhkého chlévského hnoje — zpravidla důsledek nedostatečného {{SE|309}}<br /> <br /> Podestýlky (prasečí hnůj) — dochází ke vzniku mokrých jader, která vyžadují včasné přehazování.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Jauche&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kejda ====<br /> <br /> Kejda a hnůj mají na základě fyziologických procesů, z nichž vznikají, polární hnojivé kvality. Jak bylo objasněno na příkladu skotu (kap. «Skot», s. 146 n.), hnůj vychází z trávicího systému, v němž je zvenčí přijatá, tělu cizí potrava postupně rozebírána — přežvykováním, činností bachoru, žláznatého žaludku, tenkého a tlustého střeva — a při průchodu slizničními stěnami tříděna. Odtud se přecházejí takto své cizosti zbavené, mineralizované trávicí látky do žilní krevní dráhy a dále do jater. Moč naproti tomu je výloučením z tělního nitra, dostává se přes tepennout krevní dráhu do ledviny a dále přes močový měchýř do vnějšího světa. Ledvina třídí tělu vlastní látky a vylučuje v kapalné formě jako moč ty, jež se staly nepotřebnými. Podstatnou součástí moče je močovina, rozkladný produkt bílkovinného metabolismu. Na této dusíkaté sloučenině ještě lpí činnost duševního a životního těla zvířat. S močí nesou ven síly těchto dvou bytostných článků, a právě tyto síly to jsou, které hnojí. Jinak je tomu u kravského hnoje: ten sestává z nestravitelných zbytků krmiva, prostoupených odpadlými hlenovinami trávicích orgánů a impregnovaných výsledkem «kosmicko-kvalitativní analýzy» (srov. kap. «Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já», s. 156 n.). Hnojivé síly moče vytékají z minulostně působící, měsíční astrality skotu — v kravském hnoji se k nim přidávají síly, které v přítomnosti vyzařuje slunce. Jsou to síly, které skot ze svého zvláštního smyslového vztahu ke krmivu vtiskuje hnoji při výkonu «kosmicko-kvalitativní analýzy» — od přežvykování přes trávicí trakt až po zpětně odrážející funkci rohů jako «vlohy Já».<br /> <br /> Kejda se skladuje v jímkách nebo otevřených nadzemních nádobách; podléhá za převážně anaerobních podmínek kvašení. Doporučuje se proto mít k střídavému skladování alespoň dvě nádoby, aby po naplnění bylo k dispozici dostatek času k dozrání. Zušlechtění kejdy se děje mechanickou cestou — mícháním a provzdušňováním — a biologickou, popřípadě {{SE|310}}<br /> <br /> biologicky-dynamickou cestou prostřednictvím přísad. První způsob podporuje aerobní rozkladné a přestavbové procesy, druhý působí řídícím způsobem na celý průběh procesu až ke zralosti. Osvědčenými přísadami, které biologicky zpětně vážou čpavek vzniklý rozpadem močoviny, jsou zušlechtěné komposty chlévského hnoje v malých množstvích, dále nasekaná kopřiva, piliny a dřevní třísky. Biologicky-dynamické kompostní preparáty (viz kap. «Kompostní neboli hnojivé preparáty», s. 360 nn.) se ponoří v průlezných sáčcích do kejdy a hnojůvky, zavěšeny na plaváku. Aby se zabránilo ztrátám dusíku, mohou v otevřených kvasných komorách sloužit i plovoucí přikrývky ze slámy, kopřiv apod. s vpravenými příměsemi suroviny fosforitu a čediče.&lt;ref&gt;Herbert Koepf, Bo D. Petterson, Wolfgang Schaumann: ''Biologische Landwirtschaft'', Stuttgart 1980, 303 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V dnes běžných bezestýlkových ustájeních prasat a skotu vzniká tekutý výkal, kejda. Tato směs vody, hnojůvky a hnoje zkvasí, není-li dále upravována, v páchnoucí, rychle působící hnojivo. Mineralizace látek je značně pokročilá. V biologicky-dynamickém zemědělství by se místo kejdového hospodaření měla — pokud možno — prosazovat příprava pevného chlévského hnoje. V čistě trávnatých oblastech, kde chybí stelivo, nezůstává často jiná volba. O to důležitější je pak přijmout veškerá opatření k zušlechtění kejdy, jak platí i pro hnojůvku. Zpravidla se surová kejda z velkochovů vyvází na pole bez jakékoliv úpravy. Nehledě na takzvané obsahy živin platí za odpadní produkt, jehož je třeba se zbavit — se všemi důsledky v podobě obtěžování zápachem, úniků oxidů dusíku (oxid dusný, N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O), zatížení spodní vody dusičnany, ucpávání půdních pórů hlenovinami, ochuzování půdní flóry a fauny a snižování výživné hodnoty krmiva zejména nízkomolekulárními bílkovinnými sloučeninami. Velká vážnost, jíž se živočišnému hnoji kdysi dostávalo, padla za oběť myšlení v živinách. Při pečlivém zušlechťování, především prostřednictvím biologicky-dynamických preparátů, a dostatečně dlouhém skladování může postupně docházet k tomu, že i z kejdy vznikne trvale působící hnojivo, které se budujícím způsobem zařadí do půdních procesů. {{SE|311}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung_der_hofeigenen_tierischen_Dünger&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Využití statkem vlastního živočišného hnoje ===<br /> <br /> Pro všechny plodiny je hnojení chlévským hnojem dobrodiním: jako čerstvý hnůj pro lilkovité, brambory a rajčata, v přeloženém stavu pro okopaniny a obilniny, a jako vyzrálý, zeměmi prostoupený hnůj pro víceleté polní pícninářství i pro trvalý travní porost, zahradnictví a ovocnářství. Díky trvale vysoké hnojivé síle není nutno hnojit každoročně pro všechny plodiny — v rámci dobře komponovaného osevního postupu v polním hospodářství postačuje jednou za tři roky k okopáninám. Pro dobrou tvorbu výnosu pokrývá potřebu okopanin dávka přibližně 300 dt/ha. Pokud jde o celkové množství hnoje v podniku, je ideální roční dávka jedné velké dobytčí jednotky (VDJ) na ha (1 VDJ odpovídá 500 kg živé hmotnosti). V průměru lze u hovězího stáda včetně odchovu počítat s jednou VDJ na kus. Jedna skotská VDJ produkuje podle množství steliva 80 až 100 dt pevného hnoje. Včetně hnoje ostatních hospodářských zvířat je obsazení jednou VDJ na ha v menších a středních podnicích dosahováno, ba mnohdy i překračováno; u velkých podniků s převahou polního hospodářství klesá počet VDJ na ha hraničně na 0,4 až 0,3. Skotský hnůj tvoří hlavní hmotu a do ní se pokud možno přimísí menší množství hnoje od ostatních hospodářských zvířat. Přebytečné množství hnoje se v rámci osevního postupu zapravuje do sklízejících jařin před hlavní pícní plodinou, a to v dávce přibližně 100 dt.<br /> <br /> Výsev pevného hnoje k okopáninám se zpravidla provádí v předchozím roce na strniště předplodiny. Po lehkém zapravení do půdy následuje meziplodina, která díky pevnému hnoji vytvoří stejně bohatou kořenovou i nadzemní zelenou hmotu — a tím připraví dobrou, zpracovatelnou osivnou vrstvu pro jarní setí okopanin.<br /> <br /> Dobře vyzrálá hnojůvka a v případě nouze i kejda jsou vítanými hnojivy tehdy, jde-li o to napomoci ozimům na jaře k vývojovému skoku. Výpad ozimů a prořídlé porosty po střídavých mrazech na jaře mohou být pobídnuty k intenzivnějšímu odnožování. K tomu napomáhá dusík vázaný v močovině. Tato dusíkatá sloučenina mineralizovaná z bílkovinného metabolismu získává svou specifickou účinnost prostřednictvím astrálních sil, které pocházejí ze soulové složky zvířat a konfigurují látkové složení moči, do níž je dusík zapojen. Dalším aplikačním polem je hnojení strniště s ohledem na rychlý rozvoj meziplodiny zeleného hnojení. Na pastvině je {{SE|312}}<br /> <br /> Použití kejdy v časném jaru je prospěšné, popřípadě při střídavé pastvě po přehonu. Na porosty v plném růstu (zejména okopaniny) by se aplikace kejdy či hnojůvky měla vyhnout.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wirksamkeit_der_hofeigenen,_tierischen_Dünger&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Účinnost hoferních živočišných hnojiv ===<br /> <br /> U každého z hnojiv je třeba se ptát po jeho bytosti, po duševně-astrálním silovém potenciálu, který prostřednictvím životního a fyzického těla uspořádává látky a udržuje je v pohybu tak, aby se ve svém odrazovém obraze mohly fyzicko-smyslově projevit a podle své bytostné povahy působit. Na jednotlivé bytostné rysy divoké fauny a domácích zvířat bylo poukázáno v kapitole „Duševní organizace čili Astralní tělo zemědělského organismu&quot; (s. 111 a násl.). Přitom bylo zjištěno, že každý živočišný druh přispívá svou tělesnou činností jaksi hnojivým příspěvkem k celku přírody. Činností oduševnělého živočišného světa vzniká moudré předivo vztahů, které prostupuje celou přírodu smysl udělujícím způsobem. Mezi býložravými savci jsou to přežvýkavci, jejichž orgánová činnost je organizována tak, aby připravovala hnojivo, jež je s to „bránicový orgán&quot;, půdu, ve vyšší míře oživit a oduševnit. Z pouhého kvantitativního látkového složení to nelze vyčíst. Jde spíše o otázku kvalitativního poměru látek vůči sobě navzájem. Tento poměr nese pečeť bytosti krávy, ovce, kozy atd. Nejvyšší stupeň dokonalosti dosahuje skot. V kapitole „Skot&quot; (s. 146 a násl.) byl učiněn pokus charakterizovat trávicí dění prostoupené a prožité jeho bytostí, jakož i jeho se smyslovým vnímáním spjaté metabolicky aktivní smysly a inteligenci. Hledá-li se odtud porozumění pro dlouhotrvající, blahodárné působení speciálně skotského hnoje na půdu a rostliny, pak snad může být následující úvaha plodná: Rostlina roste na ose Země–Slunce. Kořen směřuje do hloubky k středu Země, stéblo, stonek nebo kmen se vztyčuje svisle do výšky vstříc Slunci. Z této svislé osy vyrůstají listy a větve do šíře a dálky. Listový aparát, rozestírající se plošně do horizontály, přijímá přímou cestou dopadající sluneční a planetární vlivy a zpracovává je v živou substanci, podporován „zemskou šťávou&quot; (xylém) stoupající v stonku, uvnitř kambia. Tento xylém zprostředkovává na jedné straně do horizontály spějícímu růstu životnost výživného humusu a tvarovou sílu {{SE|313}}<br /> <br /> Dauerhumus ve spojení s vápnem, tedy hnojivé síly vlastní rostlinnému kompostu. To platí i pro jemné kořínky rozvětvující se do šířky. Jinak je tomu s kůlovým kořenem, stéblem, stonkem a kmenem. Jejich vertikální impuls nemá po stránce látkové za základ humus jako hnojivo, nýbrž krystalické látky křemene, silikátů a jílových minerálů (srov. kap. «Vznik jílových minerálů a jejich novotvorba», s. 209 n.). Tyto křemenné minerály zprostředkovávají síly slunce, planet a stálic vcházející do rostliny nepřímou cestou. Ty se silou působení jílů soustřeďují do «kosmické vzestupné proudy» v rostlinách.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&lt;/ref&gt; Já člověka, jeho duchovní bytost, mu dává sílu vzpřímení; zvíře je zvířetem proto, že tuto sílu k plnému vzpřímení nemá; má však, jako v jedinečné míře skot, «Já v zárodku». Rostlina si, pevně zakořeněná v zemi, vytváří v «kosmické vzestupné proudění» svou vertikální podobu jako odraz svého nadsmyslového duchovního bytí. Živočišný hnůj může nyní — tak se smíme domýšlet — silou vlohy Já vtělené do něj prostřednictvím astrálního těla a étherického těla zvířete, učinit rostlinnou bytost samostatnější vůči sevření místně daných poměrů výšin a hlubin. Hnůj zprostředkovává rostlině základ k tomu, aby se až do vnější tvorby tvaru individualizovala, aby se důrazněji vlastní bytostnou povahou spojila s působením země i kosmu. Takto viděno je třeba — jak již bylo naznačeno — přiznat především rinderskému hnůji s ohledem na životní souvislost půdy a rostlin «výchovnou» schopnost.<br /> <br /> Hnojiva domácích zvířat (především Wiederkäuer) působí na substanční dění a typusem podmíněné tvarové utváření rostliny. Posilují síly, jimiž nadsmyslová bytost rostliny přichází k zjevu. Projevuje se to v jejím vertikálním směřování na ose kořen–výhonek–květ a — s tím podmíněno — v proměnách listů od báze ke květu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Licht-Schatten-Versuch&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Pokus světlo-stín ===<br /> <br /> V mnohaletém, variantně bohatém polním pokusu byly zkoumány účinky hnojení chlévským hnojovým kompostem ve srovnání s aplikací minerálních solí, dusíku, kyseliny fosforečné, draslíku (NPK) a s ošetřením takzvaným biologicko-dynamickým hornokřemenným preparátem {{SE|314}}<br /> <br /> ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|srov. kap. «Hornokřemenný preparát», s. 348 a n.]]) při plném slunečním světle, v polostínu a hlubokém stínu na žitu, pšenici, ovsu, bramborách, špenátu a ředkvičkách. Program šetření zahrnoval morfologické jevy, řadu analytických parametrů a hodnocení pomocí obrazotvorné metodiky krystalizace chloridu měďnatého.&lt;ref&gt;Manfred Klett: ''Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung'', Darmstadt 1968, 117 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Zde budiž vyzdvižena jen ta část pokusu, která se vztahuje na účinek hnojení chlévským hnojem ve srovnání s aplikací NPK.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Bewertungen_durch_morphologische_Befunde&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Hodnocení morfologickými nálezy ===<br /> <br /> Pokus potvrdil zkušenosti s všestranně kladnými účinky živočišného hnoje v podobě kompostovaného hovězího hnoje — zkušenosti, jež jsou pozornému, pozorujícímu praktikovi odedávna důvěrně známy:<br /> <br /> * Kořen si otevírá větší půdní prostor;<br /> * utváří se druhově ideálním způsobem odpovídajícím své typové vloze;<br /> * kůlový kořen (kosmický typus) mrkve, červené řepy, ředkvičky, špenátu vykazuje silný sklон do hloubky a je po stranách provázen jemným kořenovým větvením pyramidálně se sbíhajícím dolů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#315|obr. 17]]).<br /> * U ředkvičky plodní těleso — ztluštění ''hypokotýlu'' — tíhne k utváření dokonalé kulové podoby, od níž se kořen zřetelně odděluje. U NPK byl tento přechod více řepovitě utvářen; kůlový kořen se vytrácel a větvil se v blízkosti povrchu.<br /> * Také u typusu přirozeně sféricky se utvářejícího, silně rozčleněného kořene (zemitý kořenový typus) — keříčkové fazole, cibule, obilniny — vstupoval u NPK jev dezorientace kořene vůči druhové vloze výrazněji do popředí.<br /> * Pokud jde o výstavbu stébla (délky internodií), byly rozdíly sotva patrné; avšak u hnojení hnojovým kompostem bylo průběžně nápadné prodloužení nejvyššího, klas nesoucího článku stébla. Tento vitalitní výšvih se uplatňoval i u báze stébla vyšším stupněm odnožování, tedy větším počtem klas nesoucích stébel na jednu jednotlivou rostlinu.<br /> * Pokud jde o vývoj listů, přibližuje se při plném denním světle zjevný obraz listů prostorově — tvarem, barvou, ozubením, chlupatostí, členěním čepele listu, pevností ''kutikuly'' — xeromorfnímu ideálnímu typusu druhu, stejně tak časově, v řadě listů od {{SE|315}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 17, S. 315.jpeg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 17: Wurzelbilder von Spinat bei Mistkompostdüngung und NPK-Anwendung im Licht-Schatten-Versuch.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> * ... velkých, laločnatých, peřenosečných, přízemních až po malé, k stonku přiléhající, zašpičatělé v přechodu ke květu. Tato silně rytmicky utvářená zjevná podoba se v variantách s hnojovým kompostem vyjadřuje výrazněji než ve variantách s NPK ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#316|obr. 18]], s. 316). U ''monokotylních'' obilnin se projevuje táž tendence. Při hnojení hnojovým kompostem jsou listy užší, pevněji strukturovány a na listových okrajích a špičkách silněji prokřemeněny. Rostliny NPK kontrastují sklonem k ''hydromorfii'', podobně jako stínové rostliny.<br /> <br /> * Tak jako u ''monokotylních'' (jednoděložných) rostlin je pro ně příznačná internodiální řada od uzliny k uzlině — narůstá směrem nahoru progresivně na délce —, tak u ''dikotylních'' kvetoucích rostlin ... {{SE|316}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 18, S. 316.jpg|center|800px|]]&lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 18: Blattfolgen von Radies bei Mistkompostdüngung im Vergleich zu NPK im Licht-Schatten-Versuch.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Metamorfóza listů.&lt;ref&gt;Wilhelm Troll: ''Allgemeine Botanik'', Stuttgart 1959, 927 S.; Gerbert Grohmann:<br /> ''Die Pflanze'', Berlin 2013, 448 S.; Jochen Bockemühl: «Bildebewegungen im Laubblattbereich höherer Pflanzen», ''Elemente der Naturwissenschaft'' Nr. 4: 7–23, 1966.&lt;/ref&gt; Prostorově zobrazuje dynamiku růstu probíhajícího v čase.<br /> * Metamorfóza listů od bázových listů až po listy přiléhající ke květu je na příkladu ředkvičky zachycena na obrázku 18.<br /> * Základní formy vykazují i v dolní části peřenosečné, v horní části zaoblené, málo členěné a jemně zubaté čepele listu. U následných listů se čepel stále více redukuje na horní část. Ta je pak silně zubatá a progresivně kopinatě zašpičatělá. Toto polární tvarování listů — u primárních oproti následným — je na světle nejostřeji vyjádřeno. Vytrácí se směrem k<br /> {{SE|317}}hlubokému stínu, v němž si následné listy po delší dobu zachovávají habitus primárních listů (menší zubatost, zaoblenější čepel).<br /> * Týž rozdíl se projevuje při porovnání hnojení hnojovým kompostem s NPK. První jde konformně s vlivem světla, u druhého je přeměna listů podobně tlumena jako u rostlin ve stínu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Bewertungen_anhand_der_analytischen_Befunde&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Hodnocení na základě analytických nálezů ===<br /> <br /> Hodnocení na základě porovnávání množství látkových složek je bez zohlednění časového faktoru možné jen podmíněně. Co říká mnoho nějaké látky, co málo? Referenční bod hodnocení musí být hledán v procesuálním dění v rostlině s ohledem na jeden koncový bod. Tímto koncovým bodem — z hlediska výživově-fyziologické hodnoty — je zralost. K ní vedou ve stálé proměně látkových složek procesy výstavby, od ní odvracejí procesy rozpadu. Teprve sledování obojího poskytuje kritéria pro jakkoli spolehlivou výpověď o kvalitě. Z analytiky procesů výstavby získává pojem „fyziologie zralosti&quot; obsah. Přicházejí-li životní procesy v zralosti k odpočinku — enzymatické aktivity se snižují na minimum —, je dosažen optimální stupeň kvality a zajištěna přirozená skladovatelnost po určitou dobu. Zůstanou-li však enzymy v plné zralosti nadále aktivní, setrvává plod fyziologicky ve stavu nezralosti a je po krátké době vystaven rozpadu; jeho výživná hodnota musí být proto hodnocena jako podprůměrná.<br /> <br /> V pokusu světlo–stín byla pomocí poměrových čísel zjišťována dynamika látkové výstavby, od předstupňů signalizujících nezralost k takovým, jež charakterizují stav plné zralosti. Přitom se ukázalo, že u plodů hnojených hnojovým kompostem stupeň proměny látkových kompozic charakteristických pro plnou zralost narůstá:<br /> <br /> * Tak relativní obsah kyseliny askorbové, který se odvozuje z poměru dehydroaskorbové kyseliny (předstupně) ke kyselině askorbové (vitamínu C);<br /> * tak vyšší obsah disacharidů oproti monosacharidům; posledně jmenované jsou znakem stále ještě působící asimilační činnosti;<br /> * tak vyšší relativní obsah bílkovin; ten charakterizuje poměr celkových bílkovin (hrubého proteinu) k čistému, vysoce strukturovanému bílkovině. Hrubý protein, který vedle čistého bílkoviny obsahuje nízkomolekulární bílkovinné sloučeniny až po aminokyseliny a dusíkaté soli, jako jsou dusičnany,<br /> {{SE|318}}<br /> <br /> vykazuje zejména u listové zeleniny s bouřlivým růstem při aplikaci NPK-solí místy skokové nárůsty.<br /> <br /> * Tak velmi nízké enzymatické aktivity oxidující dehydrázy a sacharázy štěpící třtinový cukr ve sklizni pšenice, brambor, zeleniny. Při aplikacích NPK se zvýšily — stejně jako u rostlin ve stínu — skokovitě na úroveň signalizující nezralost.<br /> * Podobné nálezy ve prospěch hnojení hnojovým kompostem ukázaly obsahy kyseliny křemičité a popelnatých složek v pšeničné slámě; u zrna nebyly v tomto ohledu zjistitelné žádné rozdíly v obsazích.<br /> <br /> Běžná rutinní analytika se zpravidla zaměřuje na zjišťování kvantit, jako jsou analýzy reziduí škodlivých látek — ty vedou ke stanovení pochybných limitních hodnot, které musejí být znovu a znovu revidovány — nebo na takzvané hodnototvorné obsahové látky. K interpretaci dat chybí pojmový referenční bod, jako je například v případě pokusu světlo–stín srovnání za definovaných podmínek, nebo jako je relativní, fyziologický stav klidu zralosti, nebo specifická kompozice, v níž se nějaká látka vyskytuje a plní určitou funkci. Spolehlivá výpověď je možná teprve tehdy — a to nejde bez enormního úsilí —, když analytická data poskytují potvrzení pro pojmy, které jsme získali z myslícího nazírání životních jevů.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Bewertung_durch_die_kristalldiagnostische_Methode_der_Kupferchloridkristallisation&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Hodnocení krystaldiagnostickou metodou chloridukřemičitanové krystalizace ===<br /> <br /> Na rozdíl od kauzální analytiky, která se omezuje na zkoumání částí nějakého živého systému, umožňuje «empfindliche Kupferchloridkristallisation» («citlivá krystalizace chloridu měďnatého») po Ehrenfrieda Pfeiffera&lt;ref&gt;Ehrenfried Pfeiffer: 1899–1961, průkopník aplikovaného antroposofického výzkumu, vyvinul — vycházeje z podnětů Rudolfa Steinera pro zkoumání éterických formativních sil — metodu citlivé krystalizace chloridu měďnatého; spolu s Guentherem Wachsmuthem (1893–1963) pod vedením Rudolfa Steinera v letech 1922/23 poprvé připravil rohový hnůj. Do konce třicátých let 20. století vedl spolu s Guentherem Wachsmuthem výzkumnou laboratoř na Goetheanu. Od konce třicátých let rolník a zemědělský poradce v USA.&lt;/ref&gt; morfologicko-diagnostickou cestou získat úsudek o «živém organismu rostliny» jako celku, který se na anorganické rovině zobrazuje jako definovaný fyzikálně-chemický systém. Krystalizace chloridu měďnatého je proto způsobilá, {{SE|319}}<br /> <br /> znázornit éterickou formativní organizaci rostliny v mrtvém zobrazení. Princip spočívá na změně textury krystalizujících jehliček chloridu měďnatého při přídavku různých rostlinných extraktů jako spoluroztouštědel. Na základě této skutečnosti vznikají při krystalizaci na rovných skleněných deskách v klimatizovaných komorách pro přídavek charakteristické a reprodukovatelné jehlicové struktury a strukturní komplexy (textura nebo tracht), které lze srovnávacím způsobem posuzovat.<br /> <br /> Pfeifferovu metodu rozvinulo mnoho badatelů dále, zejména s ohledem na krystalovou diagnostiku: v oblasti humanní medicíny Selawry,&lt;ref&gt;Alla Selawry, Olleg Selawry: ''Die Kupferchloridkristallisation in Naturwissenschaft und Medizin'', Stuttgart 1957, 232 S.&lt;/ref&gt; v oblasti potravin v. Hahn,&lt;ref&gt;Friedrich Vincenz von Hahn: ''Thesigraphie'', Wiesbaden 1962, 244 S.&lt;/ref&gt; v oblasti rostlin Krüger,&lt;ref&gt;H. Krüger: ''Kupferchloridkristallisationen, ein Reagenz auf Gestaltungskräfte des Lebendigen'', Weleda – Schriftenreihe 1/1950.&lt;/ref&gt; v oblasti kvality rostlinných produktů Enquist,&lt;ref&gt;Magda Enquist: ''Strukturveränderungen im Kupferchloridkristallisationsbild von Pflanzen durch Alterung und Düngung'', Lebendige Erde 3, 1961.&lt;/ref&gt; Petterson&lt;ref&gt;Bo D. Petterson (1967): ''Beiträge zur Entwicklung der Kristallisationsmethode mit Kupferchlorid nach Pfeiffer'', Lebendige Erde 18 (1): S. 15–31.&lt;/ref&gt; a pro dnešní stav Doesburg.&lt;ref&gt;Paul Doesburg, Machteld Huber, Jens-Otto Andersen, Miriam Athmann, Guus van der Bie, Jürgen Fritz, Uwe Geier, Joop Hoekman, Johannes Kahl, Gaby Mergardt &amp; Nicolaas Busscher (2014): «Standardization and performance of a visual Gestalt evaluation of biocrystallization patterns reflecting ripening and decomposition processes in food samples», ''Biological Agriculture &amp; Horticulture: An International Journal for Sustainable Production Systems'', DOI: 10.1080/01448765.2014.993705.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Diagnostika krystalové textury obrazců chloridu měďnatého se zakládá na srovnání krystalového obrazce čerstvého extraktu s obrazci z jeho stárnutích stadií. Tomuto postupu leží v základu úvaha, že rychlost, s jakou se čerstvá šťáva za definovaných podmínek rozkládá (stárne), je funkcí hodnoty tohoto extraktu čerstvé šťávy. Zjišťuje se, že stárnoucí — tj. autolyticky a mikrobiálně rozpadající se — rostlinné extrakty se v krystalových obrazcích vtiskují v posloupnosti reprodukovatelných typů krystalových obrazců, takzvaných stárnutích stadií ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|Obrázek 19]], s. 320).<br /> <br /> Tato stadia se od sebe liší tím, že čerstvý rostlinný extrakt vyvolává pro rostlinu specifickou krystalovou texturu, kdežto rozpadající se extrakt vyvolává v rostoucí míře netypické texturní prvky, které se ve výsledku podobají textuře čistě krystalizujícího chloridu měďnatého. Z toho vyplývá jako měřítko pro {{SE|320}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 19, S. 320.jpg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 19: Kristallbilder einer Alterungsreihe von Kartoffeln im Licht-Schatten-Versuch (Var. 9).&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> hodnocení kvality rychlost, s jakou zkoumaná látka, je-li vystavena rozkladu, při krystalizaci prochází postupnými stadii rozpadové řady. Rychlý rozpad je přitom znakem méněcenné kvality. Totéž platí, pokud čerstvý extrakt vzorku vykazuje již znaky obrazce stárnuti z referenční řady.<br /> <br /> V pokusu světlo–stín přistoupil k hodnocení kvality ještě další vztažný bod: variace plného světla, polostínu a hlubokého stínu. Otázka mimo jiné zněla: Lze na pozadí polarity rostlin pěstovaných v plném slunečním světle a ve stínu pomocí krystalizačních obrazců kvalitativně rozlišit působení sil hnojivého kompostu a NPK? Každý druh rostlin zanechává v krystalových obrazcích<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> {{SE|321}}<br /> [[Datei:Abb. 20, S. 321.jpg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 20: Typische Kristalltexturen von Kartoffeln im Licht-Schatten-Versuch.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> charakteristický otisk své éterické formativní organizace. Může-li se tato nerušeně rozvíjet, bez rušivých vlivů, vzniká odpovídající jemně členěný, reprodukovatelný krystalový obrazec. U všech zkoumaných kultur (žito, pšenice, oves a některé druhy zeleniny) vykazují krystalmorfologické nálezy v tendenci nápadnou shodu. Rozdíly mezi hnojením hnojivým kompostem a použitím NPK vystupují přibližně stejně silně jako rozdíly mezi světlem a stínem.<br /> <br /> Typické krystalové textury na příkladu brambor v pokusu světlo–stín znázorňuje obrázek 20.<br /> <br /> Pokud jde o hnojivý kompost ve srovnání s NPK, je třeba «ve světle» srovnávat vždy varianty 9 a 12, resp. 10 a 11, a «v hlubokém stínu» varianty 1 a 4, resp. 2 a 3. Pod «H.Č.» jsou uvedena relativní «krystalizační hodnotová čísla». Ta abstrahují vizuální srovnání. Podle klíče je součet jednotlivých krystalotexturních jevů zachycen v jednom čísle: optimum = 100, pesimum = 0. Školenému pohledu podává krystalový obrazec sám text k pojmové evidenci.<br /> <br /> U všech zkoumaných rostlin, tak i u brambor (obrázek 20), se při přímém slunečním ozáření krystalový obrazec přibližuje příslušnému texturnímu optimu. Každý druh rostlin vtiskuje obrazně svůj éterické organizaci odpovídající krystalový obrazec. U «světelných rostlin» vykazuje tento obrazec dobrou koordinaci jednotlivých strukturních prvků, plynné přechody mezi jehlicovými kmeny a jemnými větvemi a jemné, konturované {{SE|322}}<br /> <br /> jehlice. V hlubokém stínu se pro doplněk specifické uspořádání jehlicových struktur stále více vytrácí ve prospěch obecně radiálního směrování. Větve jehlic se rozšiřují nalépáním jemných větviček; nasazují nepravidelně a v zónách vzdutí jehlicových kmenů. Totéž ukazuje stadium 2 a — v zesílené míře — stadium 3 rozpadové řady varianty 9 v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|obrázku 19]] (s. 320).<br /> <br /> Typus krystalových obrazců v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#3211|obrázku 20]] (s. 321) odpovídá při hnojení hnojivým kompostem světelným variantám, při použití NPK v tendenci stínovým variantám. U posledně jmenovaných jsou zvláště nápadné tyto texturní znaky: tvorba sekundárních zárodečných center při krystalizaci, větvení ve vzdutých zónách, široké radiálně orientované, nepravidelné, méně větvené jehlicové kmeny, nestejně dlouhé, vějířovité jemné větve. Koordinace jehlicových struktur podléhá v menší míře jednotnému utvářecímu principu (srov. var. 11). Ve většině případů se krystalová hodnotová čísla «světelných rostlin» NPK-parcel neliší od těch «stínových rostlin» organicky hnojených pokusných členů. Zvláště nápadná shoda NPK-krystalových obrazců světelných variant s těmi zastíněných pokusných členů svědčí o podstatně sníženém stupni oživení, resp. výživné hodnotě ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|obrázek 19]], var. 2 a 11, s. 320).<br /> <br /> Celkově vzato poukazují staré selské vědění, veškeré praxí ověřené zkušenosti, trvalé hnojicí pokusy&lt;ref&gt;Ernst Klapp: ''Lehrbuch des Acker- und Pflanzenbaus'', Berlin-Hamburg 1958, 503 S.; Edward John Russel: ''The World of the Soil'', London 1957, 242 S.&lt;/ref&gt; i zde ve výňatku reprodukovaný pokus světlo–stín na jedinečný význam hnojení prostřednictvím domácích zvířat, přede vším přežvýkavců. Tito korunují dílo přírody tím, že rozdávají trojí požehnání: svou přítomností a svým hnojem napomáhají<br /> <br /> * středu mezi «Výšinami a Hlubinami», «bránicovému orgánu Boden», k trvalé úrodnosti půdy,<br /> * rostlinám k jejich praobrazu blízkému fenomenálnímu obrazu a substanciálně proformované tvorbě plodů,<br /> * prostřednictvím hofu vlastní krmné základny sobě samým k budování tělesnosti, která v přebytku — jako oběť — přináší výkony nejrůznějšího druhu ve službě a ku prospěchu člověka.<br /> {{SE|323}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufe_3:_Die_Düngung_aus_dem_Geist_des_Menschen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Stoffwechselausscheidungen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Vylučování látkové výměny ===<br /> <br /> V horninách se manifestuje živel „erdig-pevného&quot;. Vznikly z pradávného, látkové výměně podobného životního dění ve vývoji Země a staly se — v podobách krystalů — „dílem&quot;. Teprve procesy zvětrávání, rozpadem krystalických forem, mohou být látky opět pozdviženy do procesů oživené přírody. Jako takové nemají žádnou hnojivou sílu. Rostliny se rozmnožují nejen prostřednictvím semen, nýbrž zároveň prostřednictvím zbytků „obecně-rostlinného&quot;, které v půdě vyvolávají procesy látkové výměny. Minulý život se přeměňuje v „univerzální semeno&quot; humus, který hnojí budoucí život. Zvířata konečně hnojí ze sil své oživěnosti a oduševnělosti. Navenek se to projevuje v takřka nekonečném bohatství variant jejich bytostných činností, dovnitř v činnosti trávení a přípravy oživelého a oduševnělého hnojiva.<br /> <br /> Z uvedené stupňovité posloupnosti by se snadno dalo usoudit, že vylučování člověka by způsobovalo opakované vystupňování hnojivé síly. Opak je však pravdou! Pohled na soustavu bytostných článků člověka a z toho vyplývající trávicí činnost to objasňuje. Čistě v duchu spočívající bytostný jádro člověka prozařuje tělesné bytostné články a upevňuje se v nich v Já-organizaci. Pracuje na těchto bytostných článcích a přetváří je na vyšší stupně jejich vývoje. V tom spočívá další vývoj člověka — takový, který si on sám bude muset v celé budoucnosti dobývat. Nejsilněji pracuje duchovní duše člověka v přítomné době na přetváření zčásti dosud tělem svázaného astrálního těla v tzv. „Geistselbst&quot; působící bez vazby na tělo.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Theosophie, Einführung in übersinnliche Welterkenntnis und Menschenbestimmung'', GA 9, Dornach 2003.&lt;/ref&gt; Tato práce Já na bytostných článcích — tedy také na živém čili étericém těle a fyzickém těle — si žádá sil. Já je přijímá skrze Já-organizaci: duševně prostřednictvím vnímání skrze smysly a tělesně prostřednictvím potravy. Látky a síly Země živí tělo, aby mohla duchovní duše člověka v tomto těle v rozvinutí duševních činností {{SE|324}}<br /> <br /> myšlení, cítění a vůle žít a působit. V případě člověka stojí trávicí dění potravy výlučně v jeho službě, nikoli zároveň ve službě Země. Potravu přijatou z vnějšku využívá zcela pro sebe. Ve srovnání se zvířetem a rostlinou je egoistem. Co člověk vylučuje ledvinami a močovým měchýřem jako tekutinu a tlusté střevo jako tužší látky, je vší živné síly zbaveno, je to mrtvá, bezduchá a bezdušná struska. Tyto látky jsou z životního a duševního kontextu beze zbytku «dekomponovány»; coby N, P, K, Si, Ca atd. jsou vrženy zpět do stavu ryze minerálního a mohou působit jedině v něm.<br /> <br /> Proto jsou lidské výměšky, například v podobě čistírenských kalů jako hnojivo, nevhodné pro produkci lidské potravy. Při cíleném použití jsou «antihnojivem», srovnatelným se synteticky vyrobeným dusíkem ze vzduchu.<br /> <br /> Vlivem materialistického způsobu myšlení — látka je nezávisle na svém původu stále táž látka — se člověk stále znovu přiklání k hledání postupů, jak přece jen využít «hodnotné živiny» N, P, K z lidských výkalů ve prospěch rostlinné výroby. Od produkce zeleniny na takzvaných «závlahových polích» v blízkosti velkoměst se upustilo. Sušení a kompostování čistírenských kalů se s úspěchem praktikuje. Výsledný produkt by však měl být používán výhradně mimo oblast zemědělství, k revitalizačním účelům v oblasti silničního a krajinářského stavitelství.<br /> <br /> Co člověk tělesně zanechává pod vedením duchovní duše, je jí silově vyčerpáno; přírodě nic nevrací. Kde tedy člověk svým duchem hnojivě působí? Je to ta část jeho bytosti, která není svázána s tělem — duchovní duše, jež se v myšlení, cítění a vůli obrací k věcem a bytostem přírody.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Geisttätigkeit_in_der_Arbeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Duchovní činnost v práci ===<br /> <br /> Zvíře rozšiřuje své bytí do životního okruhu, v němž je činné. V této činnosti vládne moudré instinktivní dění, které vytváří předivo vztahů. V tomto smyslu zvíře svým konáním hnojí v hospodářství přírody. Co se děje, podléhá železné nutnosti. Díky probouzejícímu se sebevědomí je člověku vrozena schopnost svobodného jednání. Může se rozhodnout pro to nebo ono, pro dobro nebo zlo, pro pravdu nebo lež. {{SE|325}}<br /> <br /> Co nad tím vším rozhoduje, je svědomí, do nějž nakonec vstupují všechny myšlenky, pocity a impulzy vůle a od nějž dostávají všechny činy svůj zvláštní morálně-etický ráz. Ve starém selství platilo úsloví: «Krok sedláka hnojí.» Chodilo se s uzdami v ruce za pluhem nebo jako rozsévač přes pole nebo v nedělní obchůzce po polích. Jak pravdivé bylo toto úsloví kdysi, tak pravdivé je dnes v proměně. Kdysi bylo ještě bezprostředně z lidového prožívání instinktivní zkušeností, co říká země tomu, kdo po ní kráčí, co hovoří ze stavu nálad okolí, co půda vdechuje, co vydechuje. Pak člověk věděl, co je důsledně udělat jako nejbližší. Dnes musí být jistota «dělat ve správnou chvíli správnou věc správně» znovu získána ze síly vědomostní duše. Při chůzi po poli, třeba po vykonané práci — jsi naplněn mnoha dojmy dne —, cítíš jistotu vyvstávající z neznámých hlubin duše, která nepochází z myšlení vázaného na smysly. Z vnímání celistvosti statku a všech jeho aktuálních životních vazeb víš náhle, co je příštího dne třeba udělat — ať jde o to obrátit pozornost k oblastem statku, jež vypadly z dohledu, nebo o to, že ta či ona kultura naléhavě potřebuje ošetření, jako je hřeblování nebo postřik preparáty. Dostavují se intuice, které z volní sféry temně tušící vysvítají do vědomí. Víš se stojícím v duchovně živém proudu od včerejška k dnešku a od dnešku k zítřku. Nechat ideje myšlenkově tak proudit do práce, aby v práci pocitově uchopily vůli — to uvolňuje cestu pro intuice, které vedou k novému umění hnojení z ducha, k takovému oživování látky, «pevného, zemitého samého».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S.122: «Man muss die Erde direkt beleben, und das kann man nicht, wenn man mineralisierend vorgeht, das kann man nur, wenn man mit Organischem vorgeht, das man in eine entsprechende Lage bringt, sodass es organisierend, belebend auf das Feste, Erdige selber wirken kann.»&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_landwirtschaftliche_Individualität_und_die_biologisch-dynamischen_Präparate&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty ===<br /> <br /> Ze svého duchovědného výzkumu o povaze látek a sil, jakož i o podstatě hnojení vyvinul Rudolf Steiner {{SE|326}}<br /> <br /> jakýsi druh technologie v oblasti živého. Podával pokyny k výrobě a aplikaci biologicko-dynamických hnojivých preparátů. Jde o dva postřikové čili polní preparáty a šest hnojivých čili kompostových preparátů. Ty jsou podle určitých zásad, k nimž bude přistoupeno později, zpravidla vyráběny přímo na samotných statcích a používány ve velmi malých dávkách. Pokud jde o praxi výroby a aplikace, odkazuje se na příslušnou odbornou literaturu. Zde má být učiněn pokus metodicky ukázat — ze souhrnného pohledu na výsledky antroposofického duchovního výzkumu, ze zkušeností žité praxe a z přírodovědně uchopitelných skutečností — cesty poznání a základy úsudku pro porozumění druhu hnojení, který pro běžný materialistický světový názor musí být nutně nepochopitelný.<br /> <br /> Pozadí, které teprve umožňuje rozeznat a prožít hlubší smysl kola biologicko-dynamických preparátů, tvoří všezahrnující základní idea «zemědělské individuality», její tělesný organismus a ideové souvislosti, jež konstituují biologicko-dynamický statek jako do značné míry uzavřenou celistvost v sobě samé. Jako na jedné straně práce s preparáty vytváří — jakoby zdola z volní sféry — základ zkušenosti, tak je na druhé straně, na tom vybudovaná, poznávací práce na nadsmyslové bytostné skutečnosti nutným doplněním shora. Duchovní poznání a poznání přírody musejí v konání splynout; teprve v konkrétním zacházení vytvářejí pravé obrazy, skrze něž se každá jednotlivost začleňuje do vyššího celku. Co takto jako pravý obraz ducha vzplane v duši, nabývá v jednotlivých preparátech látečné vnější podoby a pokračuje ve specifické silové účinnosti dál do přírodní souvislosti.<br /> <br /> V organismu zemědělského statku se individualizují výškové čili univerzální síly, vyzařující z periferie stálic, ze sfér planet a Slunce, i hloubkové čili centrální síly vyzařující ze Země. {{SE|327}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 21, S. 327.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 21: Die Präparate als Mittler der Höhen- und Tiefenkräfte im Organismus der landwirtschaftlichen Individualität.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Tato individuace se uskutečňuje v půdě, ve vyrovnávajícím středu výšin a hlubin, ve smyslu jakési srdeční a plicní funkce. Projevuje se v podobě rostliny ve svisle vzhůru pnoucím výhonku a v kůlovém kořenu rostoucím do hloubky, jakož i v horizontálně se rozrůstajícím listovém a jemnokořínovém systému. Na cestě individuace se každé pozemské stanoviště rozvíjí nejprve v «organismus v přirozeném růstu». I v něm je vložena trojnost: kořenový pól pod zemí, pól látkové výměny nad zemí a půda, která se jako rytmická mitte člení mezi nimi. Skrze ideu a vůli, to jest skrze umem řízenou ruku člověka, tato individuace pokračuje k výtvárnému utvářování «zemědělské individuality». Člověk sám jako bytost v dění dává i jí povahu bytosti v dění. Tento cíl — vštípit vývojový princip půdě, středu zemědělské individuality — bude napříště úlohou zemědělství. Prostředkem k tomu je hnojení, a to právě ono, jež má svůj původ v duchu člověka. Míní se tím biologicko-dynamické hnojivé preparáty, jakožto {{SE|328}}<br /> <br /> «látečné nosiče vývoje». Ty sbírají síly Nahoře a Dole v bránicovém orgánu půdy, zduchovňují, oduševňují a oživují tuto rytmickou mitte a starají se o transsubstanciaci fyzicko-minerálního. Mimo křemenný preparát, který v pólu látkové výměny přes vzduch a teplo v břiše zemědělského organismu podněcuje životní procesy, procesy tvorby plodů a zrání rostlin, rozvíjejí rohový hnůj a kompostové preparáty svou bytostnou účinnost přes kořenový pól a přes rytmickou mittu. Podporují a soustřeďují všechny ty půdní procesy, jež rostlinu z kořenového pólu ve smyslu zmíněné «kosmické vzestupné proudění» proudění solí, vody a sil nechávají vertikálně narůstat do hloubky i výše. Vyrostlá podoba je obrazem tohoto působení sil ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#327|Obrázek 21]], s. 327).<br /> <br /> Biologicko-dynamické preparáty jsou vynálezy lidského ducha, účinná umělecká zručnost, jejíž původ spočívá ve zkoumání světa bytostně-nadsmyslového. Jsou uchopitelné pouze duchovně-nadsmyslově, to jest cestou, na níž se duchovní duše člověka skrze dlouhé a přísné školení stává schopnou leibfreier poznání. Leibfrei znamená, že poznávající již nepotřebuje tělesných smyslů, aby měl myšlenky, nýbrž svět bytostí se na první vyšší poznávací stupni sám zobrazuje v myšlenkových obrazech: v imaginacích. Ty jsou otisky životatvořivé duchovní skutečnosti, zatímco myšlenky vázané na smysly a rozum se opírají o svět jevů; v tomto případě je vnější forma fenoménem. V leibfreier nazírání poznává duchovní badatel to duchovně-bytostné, jež v pozemském bytí tyto formy vytváří. Poznává, jak tyto formy, které představují náš svět jevů, jsou odumřelými koncovými body vývoje z ducha, který v průběhu dlouhých epoch předcházel. Spatřuje v každém jevovém tvaru v přírodní souvislosti, například u růže, lilie nebo krystalu, jedno «evolutivní dosažení», umělecké dílo odumřelé do formy. Spatřuje konec, věda přitom o jeho počátku. A tak se duchovnímu badateli klade otázka: Skrývá konec, dílo stvoření, zárodek k novému vše-objímajícímu dění? Může, ba musí být toto skryté evolutivní dosažení poznáno a skrze ducha, srdce a ruku člověka, který si uvědomuje své budoucí úkoly, uchopeno a přivedeno k rozvinutí? Neleží snad v tomto zárodku hledaná jiskra k nové zemědělské kultuře? A nejsou snad ideové obsahy «Zemědělského kurzu» — a zde umělecky duchovědný záměr vynálezu {{SE|329}}<br /> <br /> biologicko-dynamické preparáty, odpověď na výše položenou otázku? Rudolf Steiner leibfreier Wesenserkenntnisí zkoumal zárodečné, skryté v minerální, rostlinné a živočišné říši, a na základě těchto poznání vytvořil metodický princip, skrze nějž mohou být evolutivní dosažení ve spoli napětí kosmu a Země přivedena do nových vztahových poměrů. Plody z evolučních linií minulosti vstupují skrze lidskou ruku do vztahových poměrů zcela nového druhu, jež inaugurují nové dění, které to, co se stalo, proměňuje. Tento proměňující proces je pro každý z preparátů jiný; metodický postup, jenž leží v základu výroby preparátů, je však v principu u všech stejný nebo podobný; je to téma s variacemi. Aby bylo možno dospět k hlubšímu porozumění tohoto tématu, musí být popsány tři výzkumné cesty.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_geisteswissenschaftliche_Forschungsweg&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Duchovněvědecká výzkumná cesta ===<br /> <br /> Jako má přírodní výzkum za předmět smyslové jevy, tak má duchovní výzkum za předmět zjevení duchovní říšě bytostí. Výsledky tohoto posledního se představují myslícímu vědomí v ideových formách. Ukazují se oděny do určitého slovního znění přiměřeného idejím. To je fenomén. Čím přesněji a nestranněji toto slovní znění studujeme, tím jasněji se v myšlení rozsvěcuje duchovní obsah ideje. První krok tedy k porozumění duchovněvědeckým výsledkům v osmi přednáškách «Zemědělského kurzu» je studium přesného slovního znění. Při povrchním čtení lze snadno sejít z cesty a namísto orla najít jen jednotlivá pera. V kurzu jsou z antroposofické duchovní vědy před posluchačstvem, výlučně obeznámeným se zemědělstvím, rozebírána nejvyšší duchovní poznání, prostupující přírodní říšě, v jejich vztahu ke konkrétní zemědělské praxi. Vynaloží-li se při studiu textu úsilí o co největší nestrannost, pak slovní znění, v němž jsou nadsmyslové výsledky líčeny tak a ne jinak, je stejně tak danou skutečností jako každý smyslový fenomén.<br /> <br /> Vylíčení Rudolfa Steinera týkající se preparátů poukazují na vztahy, jež jsou zčásti přirozeně dány (například u léčivých rostlin vztahová souvislost určitých pozemských látek a jejich léčivých účinků), zčásti na vztahy, které teprve skrze ducha a ruku {{SE|330}}<br /> <br /> člověka teprve originárně vytvořeny (například vytvoření vztahu mezi rostlinnými substancemi a hůlennými orgány ze živočišné říše).<br /> <br /> Zde se uskutečňuje druhý výzkumný krok: člověk si musí přivést k prožité zkušenosti sám o sobě založený vztahový souvislost, to jest musí ho sám vykonat. V tomto konání se sám stává součástí dění. Aby byl tento druhý krok dále osvětlen, doporučuje se — jakoby jako přemostění — rozšířit studium na další oblasti duchovního bádání, naprosto centrálně na základní spisy Rudolfa Steinera&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?'', GA 10, Dornach 1992.&lt;/ref&gt; &lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Theosophie – Einführung in übersinnliche Welterkenntnis und Menschenbestimmung'', GA 9, Dornach 2003.&lt;/ref&gt; i na přednáškové cykly o pedagogice, medicíně, o přírodní vědě, umění, sociální otázce atd. Ač se tato témata zdají ležet daleko od zemědělství, přesto při důkladném studiu nečekaným způsobem rozšiřují, posilují a prohlubují porozumění obsahům «Zemědělského kurzu».<br /> <br /> Jako třetí krok vlastního badatelského prohlubování přistupuje meditativní cvičení. Člověk se musí pokusit obsahy «Zemědělského kurzu» myslícím způsobem zvnitřnit, mít je stále přítomné ve vší práci a nechat je stát se čilou substancí vědomostní duše. Tato ideová substance má moc bezprostředně podněcovat k práci. Její pravá bytostná povaha se odhaluje teprve ve vykonávání a v jeho důsledcích. Biologicko-dynamické preparáty získávají svůj smysl teprve v bezpodmínečném konání. Neboť teprve v konání se stávají bytostně skutečnými. V ideové formě jimi ještě nejsou — ta se naplňuje bytostí — jakoby z budoucnosti — teprve tehdy, když se stane svobodným činem. Cesta k tomu otevírá pohled na vyšší poznávací stupně Imaginace, Inspirace a Intuice, jejichž dobytí stojí před lidstvem jako budoucí cíl. Duchovní badatel touto cestou předešel. My stojíme skromně na počátku. Na základě výsledků duchovního bádání však můžeme ze síly vědomostní duše dobýt duchovní jistotu, že jsme na správné cestě. Na této cestě si cvičením získáváme nové umění, které «proměňuje nitro přírody».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 58: «Wir stehen auch vor einer großen Umwandlung des Innern der Natur.»&lt;/ref&gt; {{SE|331}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_naturwissenschaftlich-goetheanistische_Forschungsweg&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Přírodovědně-goetheánská výzkumná cesta ===<br /> <br /> Prostředky k přípravě preparátů jsou odebírány z říše minerální, rostlinné a živočišné a jsou vystaveny stavům fyzičnosti světa, živlům země, vody, vzduchu a tepla a v nich účinným rytmům ročních období. Antroposofický duchovní výzkum obrací tedy pohled na Co a Jak smyslově vnímatelného světa: na Co, například určité léčivé rostliny a živočišné orgánové obaly; na Jak, například vystavení silám léta nad zemí v prostředí vzduchu a tepla a silám zimy pod zemí v oblasti vodnatě-zemitého. Tím se pod zorným úhlem duchovního bádání stává smyslově vnímatelná příroda sama v nejširším rozsahu předmětem přírodovědeckých otázek, například: jaký podnět dává pampeliška lékařská (''Taraxacum officinalis'') z morfologického a fyziologického hlediska ohledně svého vztahu ke draslíku země a ke křemičitosti v nejjemnějším rozložení v obvodu Země, a jaké zvláštnosti a funkce pobřišnice skotu jsou to, díky nimž se právě tento orgán jeví jako vhodný k obalení pampeliškových květních úborů v průběhu preparace. Rozumí se samo sebou, že zde míněný přírodovědecký badatelský přístup nemůže být kvantifikující, nýbrž takový, který na základě vnímání smyslově vnímatelných faktů tvoří pojmy, jež mohou v běžném poznávání sloužit jako opora porozumění nadsmyslové anschauung.<br /> <br /> Přírodovědecká výzkumná cesta ostří pohled pro jednotlivý smyslově vnímatelný jev a hledá souvislost s onou celistvostí, na niž jako na výsledek svého bádání poukazuje duchovní věda. Goetheanistická přírodověda a antroposofická duchovní věda vstupují do vzájemně osvětlujícího dialogu.<br /> <br /> V zodpovídání otázek po přednášce na Technické vysoké škole ve Stuttgartu dne 17. června 1920 říká Rudolf Steiner: «Proto to, čím má být duchovní věda v zásadě, není nic jiného než fenomenologie; ale fenomenologie, která se nespokojuje s pozorováním jednotlivých fenoménů, nýbrž čte v souvislostech fenoménů. […] Ale porozumí se pak také, rozumí-li někdo fenomenologii tak jako Goethe – a duchovní věda je jen pokročilý goetheanismus.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Verhältnis der Anthroposophie zur Naturwissenschaft. Grundlagen und Methoden'', GA 75, Vortrag vom 17. Juni 1920, Dornach 2010.&lt;/ref&gt; {{SE|332}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Forschungsweg_der_Willenserfahrung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Výzkumná cesta zkušenosti vůle ===<br /> <br /> Na obou výše zmíněných výzkumných cestách začínáme obrazně zakoušet vnitřní souvislost každého jednotlivého preparátu. Plně prožitkově nasycen se však tento ideový celek stane teprve tehdy, když jej v opakovaném cvičení sami necháme stát se činem. V prožívání skutečnost zakládající moci ideje při přípravě preparátů se otevírají stále hlubší vrstvy porozumění. Zakoušíme sami sebe — podobně jako umělec — jako prostředníka, který látce vštěpuje cosi, co jako výsledek duchovního bádání oživuje v duševním vnímání. Duchovní obsah ideje, který se takto v sobě samém stále více osvětluje, je zárukou, že z toho vzešlý čin není pouhým svévolným aktem. Neboť čin v procesu výroby preparátů vytváří vztahy mezi přírodními objekty, např. mezi květy pampelišky a obalujícím pobřišnicí skotu, jež nejsou výrazem působícího přírodního zákona. Nezakládá se to v přírodě, v žádné jí vlastní síle (vůli), nýbrž v poznání ducha, které se prostřednictvím lidské vůle jako účinné agens vštěpuje přírodnímu dění.<br /> <br /> Tak se při práci s preparáty stává ideou nesená vůle prožitkovým prazákladem; sami si vytváříme jevy, které zpočátku buď z velké části zůstávají nevědomé, anebo z hlubších duševních vrstev vystupují jako pocity, nálady do myslícího vědomí. Na tyto je třeba při každém kroku preparace, resp. při aplikaci preparátů, soustřeďovat pozornost. Pohled badatele přitom směřuje dvěma směry: jeden vede zvenku dovnitř, druhý zevnitř ven.<br /> <br /> V případě pohledu zvenku dovnitř sestupujeme v projevu vůle, tedy v práci, do duchovní skutečnosti světa. Co se tam v nitru odehrává, zůstává z velké části nevědomé; například tehdy, když při přípravě preparátu z řebříčku plníme květy řebříčku do jelení měchýře. Vůbec bychom to nedělali, kdyby vůle nebyla impulsována duchem, který přebývá v oné ideji, k níž jejímu pochopení přibližujeme na obou výše zmíněných výzkumných cestách. Tak se v konání, jež je zpočátku prožíváno jen jako vnější děj, prověřuje ideový obsah vzplanuvší v myslícím vědomí. Prověřuje se jako vnitřní děj na skryté duchovní skutečnosti, v níž tento ideový obsah v konání tvůrčím způsobem zakládá nový vztah. Tato cesta zvenku dovnitř je cestou cvičení, tj. rok od roku {{SE|333}}<br /> <br /> opakovaného konání. Na této vědomě zvolené cvičné cestě ovšem nedospíváme k abstraktnímu poznání, jež by bylo možno uchopit jako přírodní zákon. Co však z takového poznávacího úsilí vzejít může, je postupující prohlubování smýšlení. Stává se objektivním duchovním základem, v němž se může utvářet osobní vztah, například ke krokům preparace. Idea duchovní vědy, uchopená zpočátku myšlením, proměňuje vůli vnitřně v sílu oddanosti, lásky, jež tuto práci činí svobodným činem.<br /> <br /> Pohled zevnitř ven obrací pozornost na přírodní souvislost, do níž s idejemi duchovního bádání při přípravě a aplikaci preparátů pracovně vstupujeme. Tu způsobujeme proměnu ve vlastním nitru, ve smyslu prohloubení porozumění, a rovněž proměnu «Inneren der Natur» («nitra přírody»).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 58: «Wir stehen auch vor einer großen Umwandlung des Innern der Natur.» (Stojíme také před velkou proměnou nitra přírody.)&lt;/ref&gt; Obě proměny stojí prostřednictvím ideami vedenou vůlí, tj. přes most práce, v duchovně reálném vztahu k sobě navzájem. Tak lze každý krok preparace doprovázet otázkou, jaký proměnový proces se odehrává; například v případě heřmánkového preparátu, když jsou květy heřmánku, obaleny tenkým střevem skotu, přes zimu zahrabány do země. V procesu přípravy všech preparátů se odehrávají proměnové kroky, jež vedou k novým látkovým stvořením s novými vlastnostmi. Každá z těchto nových kompozic látek má potenciál vlastností, který jako hnojivé působení způsobuje specifické proměny v živém. Směr naší badatelské pozornosti ohledně těchto hnojivých účinků nám ukazuje sám Rudolf Steiner. Poukazuje na to, že jako účinek preparátů se v živém odehrávají určité látkovopřeměnné procesy, a charakterizuje jejich působení na půdu a rostliny například jako «belebend», «gesundend», «durchvernünftigend», «empfindsammachend» (oživující, uzdravující, pronikající rozumem, schopnost vnímání probouzející).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999, Vortrag vom 13. Juni 1924.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tyto takto označené kvality — výsledky hnojivých látkových novotvoření z duchovního bádání na rovině živého a duševního — se mohou postupně stát vnitřní zkušeností, pokud se prostřednictvím prožitkového prazákladu činu pokusíme cítivě sledovat síly proměny do nitra přírody. {{SE|334}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Herstellung,_Anwendung_und_Wirksamkeit_der_Präparate_im_Jahreslauf&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Výroba, použití a účinnost preparátů v průběhu roku ===<br /> <br /> Výše zmíněné výzkumné cesty otevírají tři roviny zkušenosti skutečnosti v práci s preparáty. Tyto roviny se navzájem podmiňují. Žádné z nich se při poctivém hledání porozumění nelze vzdát. V průběhu roku existují dva kulminační body, v nichž lze toto zvláštním způsobem pozvednout do vědomí a přitom mu dát slavnostní ráz. V jarním čase jsou to dny po Velikonocích a na podzim dny kolem Michaeli. V obou dobách jsou určité preparáty vyjímány ze země a pečlivě uloženy, jiné jsou zhotoveny a vystaveny ročně-rytmicky působícím silám léta nad zemí nebo pod zemí a zimy pod zemí. Na některých místech se obě události usilují proměnit ve vyzdvižené svátky v průběhu roku — především Michalský den 29. září, na němž mohou spolupracovat nejen všichni na statku činní lidé, nýbrž i zájemci ze sociálního okolí. Ve smyslu tří výzkumných cest lze takový den uspořádat tak, že se nejprve přečtou místa v «Zemědělském kurzu», která se vztahují k právě zhotovovaným preparátům; pak může následovat rozjímání, jež se pokouší charakterizovat tu či onu preparátovou rostlinu nebo živočišnou orgánovou obalovou schránku v jejích zvláštních vlastnostech; nakonec je další průběh dne věnován vlastní činnosti výroby a pozorováním a zkušenostem, jichž se přitom lze dobýt.<br /> <br /> Veškeré úsilí má být zaměřeno na to, aby slavnostní ráz nebyl zajišťován především «vnějšími přísadami», nýbrž aby z vážnosti rozjímání a z radostnosti společné činnosti vyrostla ta pravá nálada. Podaří-li se to, je v takovýchto dnech snadno postřehnout, že práci s preparáty — jednotlivci i v pospolitosti — je vlastní prvek svobodného tvůrčího tvoření.<br /> <br /> Mezi oběma těmito kulminačními body v průběhu roku jsou to jednotlivé výrobní kroky preparátů, které v provozním pracovním rytmu vytvářejí po velkou část roku vyzdvižené hodiny: na jaře a v létě sběr preparátových rostlin, na jaře a na podzim obstarávání živočišných orgánových obalových schránek a v zimě a časném jaru výroba křemičité moučky. Každý jednotlivý krok, vždy<br /> <br /> vydávání preparátů — vždy je třeba mít v mysli průběh výroby celku preparátů, věci dělat včas a zůstat v nitřní oddanosti spojeni s děním i tehdy, kdy preparáty v zemi nebo nad zemí jsou vystaveny silám země a kosmu. K tomu každodenní pracovní logika nedává žádný podnět. Člověk si to musí sám vydobýt — nebo to společně chtít. {{SE|335}}<br /> <br /> Bereme-li v procesu výroby preparátů z přírody něco, pak jí jejich použitím přidáváme něco nového. Jako tkivem «individualizujících opatření» prostupujeme při aplikaci preparátů prostorově členěný, v časových rytmech žijící a rok od roku postupující zemědělský organismus. Zkusme si představit, jak v rámci tohoto organismu každá kultura — podle druhu a doby růstu — přichází k požitku účinků preparátů: ať už jde o polní plodiny v polním a zeleninovém hospodářství, louky a pastviny, ovocné stromy — ať jsou to polní preparáty od setí až do zralosti, nebo jiné preparáty, které přes kompost nebo hnůj ladí úrodnost půdy na rostlinám přiměřený poměr kosmu a země. Prožíváme bezprostředně, jak každé opatření při aplikaci sice míří bodově na tento lán nebo onu kulturu, jak ale odtud působí do celku hospodářského organismu. Každá rostlina, každá kultura se otevírá kosmicko-pozemskému okolí a stává se sama — až do látkové konfigurace — jeho obrazem.<br /> <br /> Ve spoluprožívání si lze uvědomit, jak se zemědělství teprve tímto tkivem činností a jejich účinky uzavírá do celku organismu — a to tím více, čím více se hospodářský provoz vnitřně diferencuje do rozmanitosti na sebe se vztahujících orgánových funkcí. Můžeme si udělat představu, jak prostorové vedle sebe polních plodin se proplétá vztažně k sobě právě tak jako jejich časové po sobě v osevním postupu.<br /> <br /> Pohledem na celkový rozsah působení preparátů v průběhu roku si lze uvědomit, jak ideje čerpané z duchovního bádání, které jinak v nás takto prostě žijí, se naší činností stávají navenek účinnými v přírodní souvislosti hospodářství a povznášejí je k tomu, co Rudolf Steiner nazývá «skutečně v sobě uzavřenou individualitou».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlage zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1979, S. 42.&lt;/ref&gt; {{SE|336}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Grundlegende_Aspekte_zur_Methodik_der_Herstellung_und_Anwendung_der_Präparate&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Základní aspekty k metodice výroby a aplikace preparátů ===<br /> <br /> V úvodu k tématu hnojivých preparátů poukazuje Rudolf Steiner na skutečnost, že zemědělství nutně provozuje „kořistnické hospodaření“. Proudem prvovýroby, která opouští statek, se hlavový a látkově-výměnný pól zemědělské individuality ochuzuje o látky a síly.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlage zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 120.&lt;/ref&gt; Úkolem hnojení je zde nejprve vytvořit vyrovnání. Pokud jde o látky a síly, zajišťují to hnojiva prvního stupně z oživlé přírody rostlin a druhého stupně z oduševnělé přírody zvířat. Pro ty látky a síly, které oživují zemi ve vyšším smyslu a které člověk v průběhu svého duchovně-duševního vývoje potřebuje jako potravu, musí začít působit síly z kosmu, pro něž se země musí teprve stát vnímavou. K tomu je zapotřebí nových látkových kompozic, které se v přírodě nevyskytují a které jsou schopny oživit neživé bytí hmoty a znovu ji otevřít jejímu duchovnímu původu. „Hmota“ – tak zní výsledek duchovního bádání Rudolfa Steinera – „je vybudována v tom smyslu, jak ji Kristus postupně uspořádal.“&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit'', GA 15, Dornach 1987, S. 66.&lt;/ref&gt; Toto přísně zákonité uspořádání látek nacházíme jako výsledek evoluce. V přírodních vědách je vynikajícím předmětem chemie. U třetího stupně hnojení jde tedy o to, vytvořit látkové a silové kompozice, které z již hotového díla přírodních říší vyjímají určité plody evoluce a uvádějí je do nových vzájemných vztahů. K tomu ukazuje antroposofická duchovní věda cestu, na níž je ponecháno na svobodě člověka, aby navázal na evoluční působení Krista. V tom lze spatřovat smysl a význam biologicko-dynamických preparátů. Metodická kostra jejich přípravy se odvozuje od trichotomie člověka, tedy od těla, duše a ducha, a při pohledu do přírody od Paracelsových „Tria Principia“, od Sal, Merkur a Sulfur, názorového postoje středověkých alchymistů navazujícího na staré mysterijní vědění. Tato trojice v jednotě se v novověku objevuje u rosekruciánů, filozoficky u Hegela jako „teze, antiteze a syntéza“ a v Goethově nazírání přírody {{SE|337}}<br /> <br /> v principu „polarity, metamorfózy a stupňování“. Trojice v jednotě neboli trojčlennost je imanentní veškerému bytí – v minulosti, přítomnosti i budoucnosti, nebo trinitárně řečeno ve „Otci, Synu a Duchu Svatém“.<br /> <br /> Myšlení v polaritách je klíčem k pochopení evoluce. Formálně konstituuje způsob Goethova pozorování přírody; příkladně jej rozvádí ve své „Metamorfóze rostlin“.&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Die Metamorphose der Pflanzen'', in: ''Goethes Werke. Naturwissenschaftliche Schriften'', hrsg. v. Rudolf Steiner, Band 1, in: ''Kürschners Deutsche National-Litteratur'', Berlin und Stuttgart 1887 (Reprint Dornach 1975).&lt;/ref&gt; Goethe jako člověk oka navázal ve svém bádání na to, co je z rostliny viditelné jako nadzemní útvar, její podzemní část, kořen, zůstala mimo dohled. Zahrneme-li i ten – v procesu abstrakce je třeba zviditelnit neviditelné tím, že kořen odkryjeme ze země –, stává se polarita kořen-květ názornou. Prajednota rostliny je v pozemském bytí rozštěpena do dvou pólů. To, co je merkurialně spojuje, je sled listů vynášený vzhůru stonkem. List symbolizuje střed mezi póly. Ve stupňování této trojice se útvar rostliny jeví jako celek, který se v květu nejčistěji stává obrazem své podstaty.<br /> <br /> Tato trojice je v zárodku semene založena jemně a ve vzájemné sounáležitosti. Vycházejíc ze středu, ze zárodečného pupenu, se diferencuje a odděluje kořen dolů a výhon nahoru. Všude ve stvořitelském díle přírody nalezneme střed mezi dvěma póly, který je však ve svých merkuriálních funkcích determinován. V trojici kořene, květu a střed tvořícího listu je rostlina dokonalým dílem. To platí i pro to, co je na člověku přírodou, pro jeho tělo a jeho orgány. Například kožní orgán, který se člení na inervovanou, smyslově aktivní pokožku (''epidermis''), prokrvenou škáru (''corium'') a látkově-výměnně aktivní podkoží (''subcutis''). Totéž platí pro zemědělský organismus: smyslová funkce hornin v hlubinách, trávicí aktivita ve větru a počasí ve výšinách a jako střední článek půda.<br /> <br /> Jinak je tomu u člověka, jakmile začne ve svobodném sebeurčení přebírat vládu nad duší. Tehdy se učí, jak to vyjadřuje Goethe, „poučovat své orgány“.&lt;ref&gt;«Das Tier wird durch seine Organe belehrt; der Mensch belehrt die seinigen und beherrscht sie», Johann Wolfgang von Goethe: ''Maximen und Reflexionen'', «Aus dem Nachlass – Über Natur und Naturwissenschaft».&lt;/ref&gt; Učí se vychovávat svou duši, která rytmicky zprostředkovává mezi duchem a tělem, ke stále vyšším stupňům {{SE|338}}<br /> <br /> samostatnosti. V té míře, v jaké o to usiluje, k čemuž je předurčen, vystupuje krok za krokem ze své tělesné vázanosti a zároveň z vázanosti smyslů na přírodní bytí. Povyšuje se nad přírodu a zároveň v ní koření. Nemusí se pak cítit povolán darovat přirozenému bytí Země něco, co tato ze sebe sama mít nemůže, co by musela navěky postrádat? Jistě, každá forma láskyplné náklonnosti je zde na místě. Může se však omezit pouze na ochranu, na zachování stávajícího, nebo musí být Zemi, jež se stala dílem, a s ní i kosmu, vštípen nový evoluční princip ve smyslu „stvoření z ničeho“, které není způsobeno žádnou vnější nutností, nýbrž které pramení jako svobodný čin z duchovně-duševní podstaty člověka?&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Menschenkunde'', GA 107, Dornach 1988, Vortrag «Evolution, Involution und Schöpfung aus dem Nichts», 17. Juni 1909.&lt;/ref&gt; V odpovědi na tuto otázku, smíme se domnívat, koncipoval Rudolf Steiner z poznání proudu času přicházejícího z budoucnosti biologicko-dynamické preparáty, jakoby „hnojivo“ pro proud času z minulosti, který se stal uměleckým dílem stvoření. Může se to zdát příliš velkolepě myšleno. Avšak ten, kdo v poznání srdcem pěstuje praktické zacházení s preparáty, může v hlubším cítění získat jistotu v úsudku, že jejich používání značí úplně první začátek v naznačeném směru. Způsob jejich přípravy se přísně řídí principem trojice – avšak novým způsobem; nečlení se podle dané prajednoty, nýbrž buduje se z produktů minulých evolučních linií. Tyto produkty, fyzicko-minerální (křemen) Země, oživlé z říše rostlin (květy) a oduševnělé z říše zvířat (orgány), tvoří póly polarity, která není dána přírodou. To, co tyto konečné produkty evoluce vzájemně vztahuje, a tím nechává vzniknout nové polaritě, a co tuto polaritu stupňuje k syntéze nové trojice, je ideou vedená vůle člověka. Idea a vůle jsou tvůrci nového středu (viz obrázky 23, 24, 25), nových látkových kompozic, které jsou nositeli sil fyzické, étericko-živé, astrálně-oduševnělé a duchovní povahy. Cestou duchovního bádání je do srdcí a rukou lidí vloženo duchovní bohatství, ideje, které mohou v proměně svobodným činem pokračovat v „díle“ uspořádání látek „Kristem“. Nová látková uspořádání preparátů jsou vynálezy duchovního bádání z nadpřírody, tak jako je syntéza amoniaku výsledkem bádání v {{SE|339}}<br /> <br /> anorganicko-fyzikální přírodě a atomová technologie výsledkem bádání v podpřírodě. V prvním případě se jedná o na umění povýšené zacházení s látkovými kompozicemi ze sféry života, duševna a ducha, aby se oživila hmota propadající smrti, to „pevné, zemské“. V obou posledních případech hrozí, že životodárná síla rostlinné přírody zakrní, respektive že bude zničeno bytí všeho stvoření na Zemi.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Annäherung_an_ein_Verständnis_der_Ausgangsstoffe_für_die_Präparation&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci ===<br /> <br /> Zástupcem minerální říše je krystal křemene a také ortoklas (draselný živec); z rostlinné říše jsou to řebříček (''Achillea millefolium''), heřmánek (''Matricaria recutita''), kopřiva (''Urtica dioica''), dubová kůra (''Quercus robur''), pampeliška (''Taraxacum officinalis'') a kozlík lékařský (''Valeriana officinalis''); z říše zvířat přichází v úvahu kravský hnůj a jednotlivé orgány, především krávy, v jednom případě vysoké zvěře. Všechny tyto výchozí látky jsou konečnými produkty evoluce s vlastnostmi, které nelze odvodit z jednotlivých prvků a jejich vlastností, jež se podílejí na složení výchozích látek. Jak již bylo několikrát naznačeno, plní křišťál (SiO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) v hospodaření přírody jakousi smyslovou funkci vůči silám, které jako tvarotvorné síly vyzařují z nejvzdálenějšího kosmu a každoročně opakovaně pomáhají rostlinám k jejich podobě, kterou přijaly v průběhu evoluce. Může být tato smyslová funkce křemene, která se uplatňuje pod zemí v prostoru kořenů, přepólována tak, aby nad zemí v listoví metabolicky aktivně zachycovala působení planet?<br /> <br /> A naopak, může být odumírající život rostliny podroben takovému procesu proměny, že pod zemí v kořenech podnítí smyslové procesy vůči tomu pouze minerálnímu v pevném a tekutém stavu? Těmto otázkám se budeme věnovat samostatně v následující kapitole.<br /> <br /> Při přípravě kompostových neboli hnojivých preparátů je výchozí otázkou: Jak lze novým způsobem oživit to „pevné, zemské“, tedy anorganicky mrtvé, v pouhý prvek rozložené (K, Ca, Fe, Si, P)? Výchozí látky k tomu poskytují výše uvedené preparátové rostliny a určitá zvířata (orgánové obaly). To, co je vlastní všem rostlinám, schopnost oživovat minerální látky prostřednictvím své životní organizace, je {{SE|340}}<br /> <br /> u preparátových rostlin přítomno jako specifická schopnost. Oživení zde znamená, že fyzicko-zemské látky jsou pozvednuty do proudícího života rostliny a přitom odcizeny svým fyzikálním vlastnostem. Například draslík, který má z fyzikálního hlediska pevně dané vlastnosti, nyní zjevuje sílu, jež se stává viditelnou a účinnou díky „vyššímu“ živému působení rostliny – sílu, kterou to „nižší“ nemůže projevit samo ze sebe. Stane-li se draslík tímto způsobem živým procesem, objeví se jiné vlastnosti, jako je například udržování tlaku mízy (turgoru), stabilizace tkání nebo v případě vápníku nové vlastnosti v podobě buněčného dělení a prodlužování buněk, růstu kořenů a výstavby tkání. Toto osvobozování látek z jejich vázanosti na čistě fyzikální vlastnosti postupuje tou měrou, jak se nadsmyslová životní organizace rostliny zhmotňuje ve vnější podobě, to znamená zároveň v ní odumírá. V oblasti kořene jsou ještě určující vlastnosti podobné solím. Ty se ztrácejí v růstových procesech zelenajících se listů a postupně v následnosti listů odspodu ke květu. Tento skrytý děj, který se zpočátku odehrává v oblasti vodního živlu, se vzestupně projevuje ve sférách působení vzduchu a tepla v rostoucím tvarování listů, ve formování květu a substanciálně ve tvorbě vysoce komplexních bílkovin, aromatických a vonných látek. Vlastnosti, které tedy látky přijaly v oblasti vegetativního růstu listů, se opět ztrácejí směrem k tvorbě květu. V květu vystupuje na povrch praobraz rostliny. V něm, v oblasti působení tepla, dosahuje odcizení látky jejím fyzikálním vlastnostem, a tím i míra jejího otevření se utvářejícím silám životní organizace rostliny, svého vrcholu. Vnějším podpisem tohoto dění je zářící květ, rozprašující se pyl a proudící vůně. Na cestě postupného oživování a zjemňování se zemský substanční proces v květu otevírá působení kosmického okruhu. To se může otevřít nazírání, vžijeme-li se do gesta bezvolně vzhůru směřujícího květu, který se obrací ke kosmu. Toto zjemňování míz&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Die Metamorphose der Pflanze'', Stuttgart 1985, S. 39.&lt;/ref&gt; – lze hovořit i v Goethově smyslu o pročišťování zemské mízy, vzestupného proudu solí a vody v ''xylému'' – respektive odcizování substančního proudu {{SE|341}}<br /> <br /> od jeho čistě fyzické přirozenosti svůj vrchol a završení v květu, v oblasti zjevujícího se praobrazu rostliny. Přes květ se rostlina již nemůže dále stupňovat. Květ však uvadá, sotva rozkvetl. Rostlina se vrací k zemi, buď jako semeno, nebo v podobě svých organických útvarů, které se v zemi přeměňují v humus.<br /> <br /> Ve svých organických procesech udržuje životní organizace rostliny v proudu neživou substanci přijatou z okolí: «Neživé se mění v živé.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner, Ita Wegman: ''Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst nach geisteswissenschaftlichen Erkenntnissen'', GA 27, Kap. V. «Pflanze, Tier, Mensch», Dornach 1991, S. 35.&lt;/ref&gt; To však odumírá do podoby rostlinných orgánů, např. listu květu. Vyvstává otázka, zda lze substanční proud, udržovaný v toku až do květu, tam však ukončený a otevřený kosmu, zachovat, ba dokonce na vyšším stupni nově oživit. Lze předpokládat, že to byla výchozí otázka Rudolfa Steinera při hledání hnojivých látek, které by mohly „samy oživit to zemské, pevné“. Odpověď z duchovního bádání mohla znít jedině takto: Pozvednout zemský substanční proud oživený rostlinou do sféry, která je vlastní vyšší přirozenosti zvířete. Neboť ve zvířeti zůstává živá substance v proudu díky jeho astrální organizaci, která vtváří orgány do proudícího života.&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V orgánové činnosti zvířete je život, který v rostlině odumírá do formy, udržován v proudění; čistě živá substance rostliny se ve zvířeti stává pociťující substancí. Existuje tedy, ptáme-li se znovu, cesta, jak pozvednout zemskou substanci oživenou rostlinou přes propast, která existuje mezi rostlinnou a živočišnou říší, do oblasti zvnitřňujících sil duševna? Že tato propast není absolutní, ukazují léčivé účinky některých rostlin na nemocné orgány u člověka a zvířat, například léčivý účinek heřmánku při střevních onemocněních, řebříčku při posilování krvetvorné síly v procesu ledvin a močového měchýře. Léčivý účinek přitom spočívá ve způsobu oživení specifických zemských substancí životní organizací příslušné léčivé rostliny. Toto specifické oživování zemských substančních procesů má Rudolf Steiner na mysli, když jde o to připravit hnojivou látku, v níž by tento substanční proces mohl být trvale udržován v proudu. Předchozí úvaha ukazuje, že se k tomu otevírá cesta, podaří-li se navázat bezprostřední vztah k {{SE|342}}<br /> <br /> odpovídajícímu orgánu a tím i k astrální organizaci určitého živočišného druhu. Takové vztahy odhalil Rudolf Steiner cestou duchovního bádání. Jedná se o orgánové obaly, které spolu s rostlinnými substancemi a působením sil Země i kosmu tvoří základ preparace.<br /> <br /> Význam tohoto vynálezu z duchovního bádání může na pozadí současného technologicko-přírodovědeckého vývoje objasnit následující úvaha: Jak již bylo několikrát naznačeno, v průběhu evoluce na cestě k lidství se přírodní říše vyčlenily z kdysi duchovního prapůvodního stavu, který zahrnoval člověka i Zemi.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Toto dění ztuhlo ve smyslově vnímatelné dílo stvoření; neživý minerál je oddělen od oživeného světa rostlin a ten zase od oduševnělé říše zvířat. Při nazírání přírody lze o každém smyslově vnímatelném jevu hovořit jako o konečném stavu, který ztuhl v dokonalosti. Krystal je jedním z nich, stejně jako kvetoucí rostlina nebo zvíře žijící svůj druh. Může být křišťál dokonalejší, než je, stejně jako pampeliška nebo červ, ryba, pták, hmyz či savec? To, co nám ve smyslové podobě v přírodních říších vystupuje vstříc, je v dokonalost ztuhlé stvořitelské dílo evoluce.<br /> <br /> Toto stvořitelské dílo je dnes výchozím bodem každé technologie. To platí zejména pro neživou přírodu, kterou lze přísně postihnout přírodními zákony. Člověk se snaží odhalit tajemství fyzické látky a vytváří z ní například technologii zaměřenou na to, aby cíleným roztříštěním látky chápané jako atom, tedy evolučního konečného stavu, uvolnil energii v ní spoutanou. Tato energie, uvolněná z neživé látky, se však ukazuje jako v nejvyšší míře nepřátelská životu. Má moc vyhladit evoluci, která ztuhla v dílo.<br /> <br /> Svévolně vyvolaný proces atomového rozpadu představuje polární protiklad k přístupu, na němž je založena výroba postřikových a hnojivých preparátů. Při jejich výrobě se to, co je v přírodě odděleno, dále nedělí, nýbrž evoluční konečný stav, např. květ rostliny, zvířecí orgán, se uvádí do vzájemného vztahu, pro který pouhé pozorování přírody neposkytuje žádný návod. Příroda jako časoprostorový „výdobytek“ poskytuje materiál: léčivé rostliny, zvířecí orgány a půdní podmínky v rytmech ročních období; konkrétní {{SE|343}}<br /> <br /> vzájemný vztah mezi nimi však odhaluje duchovní bádání a skutečností se stává činem člověka.<br /> <br /> Nová kompozice tří přírodních říší znamená umělecké přetvoření. To podstatně nové a živé se však děje z duchovní činnosti, z lidského Já, které se stává nádobou pro tvořivé božské vědomí, „kristovskou sílu“.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit'', GA 15, Dornach 1987, S. 66.&lt;/ref&gt; To je ve spojení s duchem vedeným duševním vývojem člověka cesta, která z impulsů svobody podněcuje k umělecké tvorbě na Zemi, cesta, jíž může být pokračováno ve stvoření, neboť božský Otec již nepůsobí na přírodu bezprostředně zvenčí. {{SE|344}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Herstellung_und_Handhabe_der_biologisch-dynamischen_Präparate&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hornmist-_und_Hornkieselpräparat_–_Herstellung,_Anwendung_und_WirksamkeitDie_folgende_Darstellung_ist_eine_überarbeitete_Fassung_von_Beiträgen_des_Verfassers_in_Markus_Hurter_(Hrsg.):_Zur_Vertiefung_der_biologisch-dynamischen_Landwirtschaft–_Gedanken,_Erfahrungen,_Forschungsergebnisse,_eine_Werkstattarbeit,_Dornach_2007,_S._93–107.&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Rohomistový a rohokřemenný preparát — výroba, použití a účinnost&lt;ref&gt;Die folgende Darstellung ist eine überarbeitete Fassung von Beiträgen des Verfassers in Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft''– Gedanken, Erfahrungen, Forschungsergebnisse, eine Werkstattarbeit, Dornach 2007, S. 93–107.&lt;/ref&gt; ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hornmistpräparat&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Rohomistový preparát ====<br /> <br /> V stoupajícím a klesajícím oblouku letního pololetí, v době vydechování země, se rostoucí rostlina stává obrazem sil, které působí v periferii světla, vzduchu a tepla. Tento vzrůst poskytuje potravu pro člověka i zvíře. Především je to přežvýkavec, skot, který přijímá vzrůst luk, pastvin a polních pícninových ploch. Toto krmivo je v aktu přežvykování a trávení v předžaludcích pozdviženo na stupeň duševního prožívání. V látkové rozkladu rostlinné substance kráva ochutnává kosmicky konstituující síly rostlinné substance. Provádí «kosmicko-kvalitativní analýzu» (srov. kap. «Skot», s. 146 nn.). V této chutnající, analyzující smyslové činnosti při zpracovávání krmiva kráva prožívá povahu prostředí, z nějž krmivo pochází, zvláštnost například stanovištních podmínek půdy a klimatu. Přežvýkajíc vnímá to vše jako mohutné silové útvary. V tomto stavu, navenek snovém a dovnitř bdělém a soustředěném, se její duše neboli miri wa moya zcela spojuje s éterictvím a toto mu zpětně zrcadlí fyzikálně-chemické trávicí děje. S nekonečnou libostí bere duše krávy účast na tom, co se děje v těle: «To je celý svět, který kráva vidí.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Faust-Problem. Die romantische und die klassische Walpurgisnacht'', GA 273, Geisteswissenschaftliche Erläuterungen zu Goethes Faust, Bd. II, Vortrag vom 27. Januar 1917, Dornach 1981, S. 75.&lt;/ref&gt; Toto živě-duševně-silové nemůže udržet a přivlastnit si, protože nemá vlastní bytost, nemá Já. Musí toto silové, jímž proniklo svým duševním bytím, vyloučit. To propůjčuje kravskému hnůji jedinečnou hnojivou sílu, nejvyšší a nejharmoničtější, jaké příroda dosahuje. {{SE|345}}<br /> <br /> Přes léto se pod přímým slunečním zářením stupňuje substanciální složení pícninového vzrůstu. To vnímá pasoucí se stádo krav průběžně při trávení. Na podzim dosahuje tento proces dozrávání krmiva a jeho kosmicko-kvalitativní analýzy krávou svého vrcholu. V pozorném spolupřežívání si to můžeme zpřítomnit. Z toho vyrůstá porozumění pro pokyn Rudolfa Steinera, sbírat na podzim z pastvin kravské výkaly potřebné pro následující preparaci. V tomto kravském hnoji máme před sebou převážně amorfní hmotu, konečný produkt látkové výměny, která obsahuje něco, co bytostně náleží krávě, protože jejím duševním bytím bylo sice prostoupeno, ale tímto bytím si přivlastněno nebylo. Vyloučením provádí kráva jakoby zřeknutí. Skotu hnůj, ponechán sám sobě, by splynul s obecným přírodním procesem tvorby humusu. Místo toho obracíme naruby normální průběh přírodního dění prvním nyní následujícím krokem preparace (viz obrázek 23, s. 347):<br /> <br /> Opatříme si kravské rohy – rohů býků jsou k tomu nevhodné –, pokud možno výhradně z vlastního stáda, a nacpeme do jejich dutiny hnůj. Kravský roh je vůči kravskému hnoji polárním útvarem. Sedí na hlavě, na nervově-smyslovém pólu zvířete, a je vysoce zhuštěným kožním útvarem, který ztrnul do čisté formy. Roh se nasazuje přes kostěný čep, vyrůstající bočně z čelní kosti, a svou vzduchovou dutinou komunikuje s čelní dutinou. Kostěný čep je propleten jemnou sítí žilek, zásobující kůži a pokožku, jež zajišťuje růst rohu, krví. Díky silnému prokrvení se roh na omak nápadně hřeje. V takovém životem pulsujícím rohu se čtyři fyzické živly pevného, tekutého, vzduchu a tepla soustřeďují do jakéhosi smyslového orgánu, který je namísto ven otevřen dovnitř; je to orgán zpětného vzdutí a soustředění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#346|Obrázek 22]], s. 346).<br /> <br /> Jako hustý formový obal vyzařuje zpět do trávicího organismu to, co z tohoto přes krevní oběh stoupá do hlavy. Lze říci, že skot potřebuje zpětně vyzařující funkci rohů, aby silové útvary z trávicího dění – jsou to nevědomé imaginace? – zkonfiguroval do pravé hnojivé síly.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', A 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 99.&lt;/ref&gt; {{SE|346}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 22, S. 346.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 22: Der physische Bau des Kuhhorns und das Zusammenwirken der vier Elemente zur Funktion eines nach innen gerichteten Sinnesorgans.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Se nacpáním rohů se uskutečňuje první krok preparace a s ním první krok emancipace od přirozeného průběhu přírodního dění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|Obrázek 23]]).<br /> <br /> Představuje vyvracení přírodního procesu. Co bylo vyloučeno ven, naplňuje nyní vnitřní prostor. Roh zhušťující se do čisté formy dává amorfní substanci obal. Sami se stavíme mezi nervově-smyslový a látkově-výměnný pól skotu a vytváříme, vedeni výsledkem duchovněvědeckého výzkumu, nový vztah mezi konečnými produkty obou pólů, rohem a hnojem. Co se v životě skotu vývojově završilo dvěma směry, tvoří ve svém sjednocení výchozí bod nové vývojové cesty. Chce-li se tento děj, stejně jako následující kroky preparace, vážit v celé své závažnosti, musí se pozornost zaměřit na tři zmíněné výzkumné cesty: na osvětlující ideový souvislost, na zkušenost vůle v samotné činnosti a, oboje zprostředkovávající, na pozorovatelné skutečnosti, které nás v poznávání životních projevů skotu poučují o významu kravského hnoje a rohů. {{SE|347}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 23, S. 347.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 23: Umstülpungs- und Emanzipationsschritte bei der Präparation des Hornmistes.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Ve druhém kroku preparace jsou rohy bezprostředně po jejich naplnění zahrabány do země a spočívají v ní přes zimu. Vegetace se stáhla do zárodečných stavů, země žije duchovně v smyslově bdělém stavu vdechu a je v živlech vodního a pevného nejsilněji vystavena krystalotvorným silám sféry stálic.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 49.&lt;/ref&gt; Znovu obracíme přírodní proces naruby – druhý krok emancipace od přirozeného průběhu –, přičemž amorfní substance hnoje, jež by přirozeně splývala v humus tvořících procesech léta, je nyní vystavena krystalotvorným silám zimy. Za prostorovým vyvracením následuje vyvracení v čase. Kravský hnůj se stává vnímavou matricí pro síly, které, zprostředkovány fyzikálními elementárními stavy pevného a tekutého, vyzařují do země do dutiny rohu a, zpětně vzdouty, se v mase hnoje soustřeďují jako utvářející hnojivá síla. {{SE|348}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Präparation_im_Rhythmus_des_Jahreslaufes&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Preparace v rytmu roku ====<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 24, S. 348.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 24: Umstülpungs- und Emanzipationsschritte bei der Präparation des Hornkiesels.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Na jaře vyjmeme rohy ze země – třetí emancipační krok –, vyklepeme obsah a v rukou držíme novou látku s novými vlastnostmi. Toto nové stvoření látky získává význam a účinnost díky popsanému procesu vzniku, jímž prochází. Hotový preparát je díky silám, které v zimě působí pod zemí, novou, «duchem proniknutou a protkanou» látkou&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen, GA 229, Vortrag vom 5. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 62: «So sehen Sie, dass wir durchaus jetzt, wo wir in die Zeit des sprießenden, sprossenden Lebens kommen, nicht sprechen können von geistdurchwobener Materie wie im Winter für die Erde, sondern wie wir sprechen müssen von materiedurchwobenem […] Geist.» (Tak vidíte, že nyní, když přicházíme do doby rašícího, pučícího života, rozhodně nemůžeme mluvit o duchem protkané hmotě jako v zimě pro zemi, nýbrž jak musíme mluvit o hmotou protkaném […] duchu.)&lt;/ref&gt; ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|obrázek 23]], s. 347).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hornkieselpräparat&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Preparát rohového křemene ====<br /> <br /> Výrobní proces rohokřemenného preparátu probíhá polárně ke dvěma prvním krokům přípravy rohového hnoje (Abbildung 24). {{SE|349}}<br /> <br /> Na rozdíl od hnoje jakožto produktu látkové výměny léta je krystalický křemen představitelem zimního dění Země: «Kiesel» (křemen, horský křišťál) je «äußerer Sinn im Irdischen» («vnější smysl v pozemském»).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 82: «Das Kieselige ist der allgemeine äußere Sinn im Irdischen.» (Křemenné je obecným vnějším smyslem v pozemském.)&lt;/ref&gt; Nejsilněji odolává silám zvětrávání. V prvním kroku emancipujeme křemen z jeho přirozeného krystalického bytí, rozbíjíme jeho krystalickou strukturu, meleme jej co nejjemněji na prach, činíme jej tedy amorfním. Pak křemičitou moučku zahněteme s trochou vody a naplníme ji do kravských rohů. I v tomto prvním kroku preparace se uskutečňuje vyvracení: vnějšek se stává vnitřkem ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|Abbildung 24]]). A totéž se děje ve druhém kroku, na druhém stupni emancipace. Křemen, blízký zimním silám, se stává letní substancí tím, že naplněné rohy jsou na jaře zakopány a tam přes léto odpočívají v zemi. Křemen přiblížený amorfnímu stavu se nyní stává vnímavou matricí pro metabolické síly v teple a vzduchu, jež během letní doby převládají. Zachyceny a zpětně vyzařovány vnitřní dutinou kravského rohu, koncentrují se tyto síly v takto vnímavě připravené křemičité moučce. Ta je tak uvedena do stavu, kdy může zachytit a uchovat síly letního působení — tak jako rohový hnůj uchovává síly zimního působení.<br /> <br /> Nabízí se otázka, proč jsou rohokřemenné rohy přes léto zakopány do země, a nikoliv vystaveny nad zemí přímo silám působícím v teple, světle a vzduchu. Moje úvaha k tomu je, že nejde o soustředění sil v kravském rohu tak, jak působí přímo nad zemí, nýbrž spíše o tytéž síly, pokud jsou vstřebávány vápnem pod zemí a tím nepřímo, zprostředkovaně přes jíl, skrze kořen působí na růst rostlin.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47/48.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Když pak na podzim, o Michaeli, rohy opět vykopáváme — třetí krok emancipace —, získáváme jejich obsahem opět novou látku s novými vlastnostmi: rohový křemen. Jeho podstata a jeho význam vyplývají z popsaných třístupňových kroků emancipace z pouhého přírodního dění skrze ideu a vůli člověka. Hotový preparát je prostoupen látkovým působením v {{SE|350}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 25, S. 350.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 25: Fortsetzung von [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|Abbildung 23]] und 24: Der Rührvorgang, die Anwendung und die Bereiche der Wirksamkeit des Hornmist- und Hornkieselpräparates.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> zemí během léta; je to koncentrát «hmotou protknutého ducha».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen'', GA 229, Vortrag vom 12. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 62.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Oba — rohový hnůj i rohový křemen — vznikají jako kompozice látek nikoli jako pokračování zákonitosti, jež přírody je vlastní. Ta se vyčerpává v tom, co příroda v ročním dění přináší jako útvary: půdu, hnůj, křemen, roh. Oba vznikají trojím vyvracením z prostoru do času a zpět do prostoru. Pokusíme-li se toto ve smyslu tří výzkumných cest {{SE|351}}<br /> <br /> ve vlastním prožívání rozjímavě spoluprocítit, může se skrytý smysl tohoto dění stále více odkrývat.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Rührvorgang&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Proces míchání ====<br /> <br /> Bezprostředně před aplikací následuje stejným způsobem pro oba preparáty, avšak každý zvlášť, čtvrtý krok preparace – a tím čtvrtý stupeň emancipace – proces míchání, to znamená převedení zemitě-pevného stavu preparátů do tekutého ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|Obrázek 25]]).<br /> <br /> Vždy nepatrné množství preparátové substance (rohový hnůj, nejvýše čtyři plné rohy na hektar; rohový křemen, špička nože = 3 až 4 g/ha) se míchá po dobu jedné hodiny v rytmickém střídání ve vodě teplé jako ruka. Nejlépe se k tomu hodí míchací tyč pohyblivě uchycená ke stropu nebo k příčnému trámu, ponořená míchadlem do sudu naplněného vodou. Začíná se tím, že kruhovým periferním mícháním se pomalu uvede vodní masa do pohybu. Stálým urychlováním putuje míchadlo k ústřední ose, ke vznikajícímu vírovému trychtýři. V něm dosahuje rychlost rotující vody maxima, ke stěně sudu se zpomaluje. Ve víru existuje tendence k neomezené rychlosti směrem ke středu — odtud sací síla; k periferii tenduje rychlost k nule. Mezi oběma póly vznikají díky rozdílům rychlostí vinuté vírové vrstvy přibližující se dvojrozměrnosti, ideji plochy. Homogenní těleso vody se strukturuje v plochy klouzající jedna podél druhé, a to jak prostorově ve vztahu středu a periferie, tak časově — od klidového stavu vody se stupňující až k maximálnímu rozvití rotačního trychtýře. Dosáhne-li trychtýř svého maximálního rozvinutí — kdy se dostáváme na hranici svých sil vodní masu dále urychlit —, zničí náhlé zastavení míchadla trychtýř; strukturovaná vodní masa se zhroutí, propadne do stavu beztvarého chaosu a na okamžik se přiblíží stavu homogenního klidu, aby pak byla v opačném směru urychlena k nové tvorbě trychtýře. Kapalina je tak v rytmickém střídání udržována v polaritách klidu a pohybu, homogenity a plošného prostoupení při výstavbě vírového trychtýře. {{SE|352}}<br /> <br /> Tato stále znovu obnovovaná vodní masa, rozrušovaná rozdíly rychlostí do plochy, se tím stává zároveň vnímavou matricí pro trojí vtisk:<br /> <br /> * soustředěného silového potenciálu substance preparátu,<br /> * aktuálně působících kosmických silových konstelací,<br /> * individuální duchovní duše člověka, která, působíc skrze vůli, proces inauguruje, řídí a udržuje.<br /> <br /> Rührvorgang trvá jednu hodinu. Je toto časové vymezení zvoleno libovolně — například proto, aby bylo zajištěno, že se účinek preparátu s vodou spojil —, nebo kde tkví smysl? Odpověď nemůže být hledána v přírodním dění, nýbrž v kosmických rytmech, které jsou v člověku bytostně účinné a v něm si zachovaly svůj původ. Makrokosmicky je to 24hodinový rytmus dne a noci. V tomto rytmu Země–Slunce žije Já, duchovní duše člověka, ve stavech spánku a bdění. Prostřednictvím Já-organizace nervově-smyslového systému, rytmického systému a soustavy látkové výměny a pohybu individualizuje makrokosmické rytmy a vtiskuje je fyzickému tělu — například jako rytmy dýchání a srdeční pulsace. Vlnové délky těchto rytmů se pohybují v oblasti sekund a minut. V nervově-smyslových procesech se frekvence zkracují na zlomky sekundy, zatímco ve svém protipólu, v aktivitách látkové výměny, se rozšiřují na časové měřítko hodiny nebo hodin.&lt;ref&gt;Bernd Roßlenbroich: ''Die rhythmische Organisation des Menschen: Aus der chrono-biologischen Forschung'', Stuttgart 1994, 163 S.&lt;/ref&gt; V pólu látkové výměny a končetin však žije vůle, jejíž aktivace a deaktivace se odehrává v oblasti hodiny — odtud například «vyučovací hodina». Toto i vlastní zkušenost opravňují k jistotě, že časové měřítko jednohodinového míchání se vztahuje k volnímu rytmu člověka látkové výměny a pohybu. Ten je přece tím, kdo rührvorgang uvádí do pohybu a udržuje jej.<br /> <br /> V nevědomých hlubinách vůle pak žije Já; působí skrze vůli do světa — zde do pohybované vody. Každý, kdo je s mícháním preparátů obeznámen, ví, že toto časové měřítko jedné hodiny lze zvládnout v konstantní volní aktivitě. Každý člověk naplňuje tento časový úsek jemu vlastním rytmem odpovídajícím jeho ve vůli žijícímu Já. Každý člověk vtiskuje svou vůlí svůj rytmus vodě dynamizované v pohyblivých vírových vrstvách. Tento {{SE|353}}<br /> <br /> Tento lidský volní rytmus je oproti všem rytmům přírody, jež mají makrokosmický původ, jediným a prvním rytmem, který člověk jakožto mikrokosmos v průběhu tohoto třetího kroku preparace vtiskuje přírodnímu dění.<br /> <br /> Za zamyšlení stojí ještě toto: V rührvorgangovi lze mikrokosmicky spatřovat technologické uskutečnění makrokosmického dění. Každý z planet má jemu vlastní sklon osy vůči Slunci a jemu vlastní rychlost otáčení. V tom se vyjadřuje individuální signatura jednotlivých planet, působení «planetárních duchů». Jeden zápisek v Steinerově zápisníku zní: «Ve sféře se vesmír rozplývá / V ose se utváří / Se Sluncem.»&lt;ref&gt;Notizbuch Nr. 52, 1921; siehe auch ''Beiträge zur Rudolf Steiner Gesamtausgabe'' Nr. 104, S. 63.&lt;/ref&gt; Z toho lze ve vztahu k rührvorgangovi vyvodit: «Duch člověka» určuje rychlost otáčení a právě tak «osu», totiž úhel odklonu od svislice, v němž je vedena míchací tyč.<br /> <br /> Na tomto pozadí může vzrůstat pochopení pro to, že Rudolf Steiner ve způsobu svého duchovědeckého výkladu klade důraz na míchání rukou. Nejenže se tím prostřednictvím vůle vtiskuje dynamizované tekutině cosi z individuálního duchovního bytí člověka, nýbrž zpětně přijímá z tohoto dění, které samo přivádí na svět, cosi, co se s ním bytostně spojuje. Míchání rukou proto nabízí příležitost, jakou jinde v celém dění preparace nenajdeme, pronikovat poznávajícím způsobem na zmíněných třech výzkumných cestách do těchto procesů.<br /> <br /> Této příležitosti ponořit se s bdělým vědomím do procesuálního dění míchání se člověk zříká, deleguje-li rührvorgang na stroj. Zbavuje tím vlastní poznávací snahu živné půdy prožitku. Otázka, proč se míchá hodinu, ztrácí vyřazením lidské vůle svůj vztažný bod a stává se bezvýznamnou. Kdyby šlo jen o optimální promísení, bylo by to s vhodně konstruovanými stroji, jakým je například *Turbula* Paula Schätze,&lt;ref&gt;Paul Schatz (1898–1979): Anthroposophisch orientierter Mathematiker, Techniker und Erfinder.&lt;/ref&gt; pracující podle pohybové dráhy obráceného krychle, dosažitelné již za zlomek hodiny. Ale o to nejde. Míchá-li se stroji, ať jakéhokoli provedení, nebo {{SE|354}}<br /> <br /> také s kaskádami Wirbelschalen Johna Wilkese (*flow forms*),&lt;ref&gt;A. John Wilkes: ''Das Flowform-Phänomen: Die verborgene rhythmische Energie des Wassers'', Stuttgart 2008, 239 S.&lt;/ref&gt; nabývá na váze Steinerovo upozornění, že «člověk se může rozhodnout postupně se proklouzávat do oblastí surrogátního».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 104.&lt;/ref&gt; Problém nespočívá v tom, že by stroj mohl napodobovat ruční míchání a vytvářet pravotočivé i levotočivé víry, nýbrž surrogatem je zde to, že namísto duchem vedeného, individuálního rytmus tvořícího vůle přebírá řízení dění regulačně-technický průběh, který jej taktuje zvenčí. Rytmus otevírá kosmos, zemi a člověka jednoho druhému, takt je od sebe odcizuje.<br /> <br /> Míchání preparátů vytváří — v nejlepším slova smyslu — vyzdvižené hodiny v předem určeném pracovním sledu dne. Tyto hodiny je třeba tvořit. Může se to dít tak, že se míchá pokud možno ve dvou, ve třech nebo ve více lidech a že se k účasti zvou lidé z okruhu přátel statku. Z tohoto činného spolubytí při individuálním utváření rytmického procesu může vyrůstat nálada uvolněnosti, veselosti a pocitu svobody v sebeurčené činnosti, která objímá vážnost, v níž se hlubší vrstvy vlastního volního bytí spojují s děním míchání.<br /> <br /> Jedinečnost míchání preparátů otevírá třem výzkumným cestám opět nové rozměry k prohlubujícímu se porozumění. Odhlédneme-li od duchovědeckých pokynů Rudolfa Steinera k způsobu míchání a od širokého pole pozorovatelných skutečností týkajících se tvorby a rozpouštění vírů atd., může nabývat na významu zvláště sebezkoumání v duševních činnostech myšlení, cítění a vůle. Přitom lze upozornit na tuto zkušenost: Sebepozorování ukazuje, že rytmické dění procesu míchání se odráží ve vztazích, v nichž v jednotlivých fázích stojí duševní činnosti myšlení, cítění a vůle vůči sobě navzájem. Dříve než se rozhodnu uvést vodní masu do pohybu, tvoří tyto tři duševní síly ve mně nerozdělenou jednotu. Jsem zcela sám sebou a stojím tváří v tvář vnějšku. V okamžiku, kdy se v uvědomělé myšlenkové činnosti rozhoduji pohybovat míchacím košíkem, začíná se vůle zvnějšňovat do činnosti. Toto zvnějšňování se dále a dále stupňuje, moje vůle musí nepřetržitě, ani na okamžik<br /> <br /> Aniž by polevoval, předcházet pohybující se vodě, dokud moje volní síla nenarazí na hranice, tedy dokud nemohu dále stupňovat pohybový impuls k tvorbě trychtýře. Zároveň se ve mně moje myslící vědomí stále více odpoutává od volní činnosti a zvnitřňuje se do té míry, že v dokonalém klidu a zvýšené sebevědomosti hledí na vlastní volní konání. Mé duševní prožívání se rozkládá do myšlenkového klidu a volní pohnutosti. V tomto poli napětí, které se buduje s postupující tvorbou víru, se může moje cítění, nezávisle na myšlení a vůli, rozvinout v duševní čistotě a otevřenosti k duchu. Mohou se pak dostavit okamžiky zostřené přítomnosti ducha. Mohu se tehdy mezi klidem a pohybem cítit jako jedno s vnějším děním. Jsem uprostřed toho. Zde, v tomto smysluprostém cítění přivozeném vlastní činností, leží zřejmě nejhlubší zdroj, z nějž mohu čerpat inspirativní jistotu o pravdivosti nastoupené cesty. {{SE|355}}<br /> <br /> Jakmile vůle ke stupňování pohybu vody ztratí sílu, myslící vědomí opět zakročí a přiměje vůli, aby náhlým protisměrným mícháním nechala trychtýřový vír zhroutit. Voda tak v okamžiku přelomového bodu opět tvoří homogenní jednotu — a právě tak myšlení, cítění a vůle, které při tomto aktu ze stavu oddělenosti «zhroutí» do jednoho, znovusjednocují se. Z tohoto sjednocení pak dozrává rozhodnutí k nové tvorbě trychtýře v opačném směru a opět se duševní síly od sebe oddělují. Tak duše v procesu míchání celou hodinu rytmicky tká mezi vlastní a světovou vztahovostí. Skrze tuto bránu se Já rytmicky vtiskuje do světa a týmž rytmem se svět bytostně noří do Já.<br /> <br /> „Trychtýř se tu při míchání stává reálným obrazem spojení světa a Já. V nasávající síle trychtýře (vyvolané, lépe řečeno k zjevení přivedené, lidskou vůlí) dostává substrát (i člověk) v koncovém bodě skrze nekonečno spojení s periferiemi, z nichž mohou kosmické síly, jež mají svůj vztah k materiálu stávajícímu se dílem, zářit zvenčí dovnitř a v prométaní se substrátem se s ním spojovat.&quot;&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung. – Gunter Gebhard: Geologe und Biologe, langjähriger Oberstufenlehrer an der Waldorfschule Überlingen; jetzt Dozent für goetheanistische Naturwissenschaft und Waldorfpädagogik in Russland und in landwirtschaftlichen Ausbildungsstätten in Deutschland.&lt;/ref&gt; {{SE|356}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Použití ====<br /> <br /> Poté, co byly oba preparáty převedeny ze stavu pevného do stavu kapalného, jsou bezprostředně nato rozstřikovány do vzduchu — rohový hnůj spíše hrubšími kapkami na půdu, rohový křemen spíše jemnou mlhou na rostliny ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|Obrázek 25]], s. 350). K tomu se používají příslušné přístroje pracující s nízkým tlakem a malým výkonem (40 až 60 litrů na hektar nebo méně). Nabízí se tu omezit pohled jen na nezbytné rovnoměrné roznesení. Co se však skutečně děje a co je přístupné nazírání, je rozpad kapaliny pohybované rytmickým střídáním do stavu, který se otevírá živlu vzduchu — totiž povrch, jenž se v kapkové formě rozestírá do bezhraniční šíře. Konstelace sil, která v okamžiku použití — například ráno jinak než večer — vládne nad polem, pastvinou, zahradou a ovocným sadem ve vzduchu, teple a světle a může být zakoušena jako nálada, vtiskuje se oné konstelaci sil, která se v časovém proudu předcházejících preparačních kroků soustředila v každé kapičce. Rozpadem míchaného prostředku v nejjemnější kapičky vzniká množství středů a — obráceno k vzduchu — periferních hraničních ploch, jejichž souhrn se rozrůstá do nesmírna. Kožní membrána každé kapičky v ní obklopujícím světle třpytí se ve všech barvách a je — polárně k nasávající síle rýhového víru — na hraničních plochách své kulovité podoby allseitig otevřena kosmickým periferním silám působícím v živlu vzduchu.<br /> <br /> Použití rohového hnoje se děje při setí na zpracovanou půdu, nejlépe současně v přímé kombinaci se setím, případně podruhé v souvislosti s ošetřováním kůže půdy na jaře. Na trvalých travních porostech leží časové body na podzim a na jaře, respektive po pasení a po senosečí, v ovocnářství před rašením pupenů a po sklizni. V denním průběhu jsou — ve shodě s rytmem pozemského výdechu — upřednostňovány pozdní odpolední hodiny k míchání i ke stříkání, zejména tehdy, je-li nebe zatažené.<br /> <br /> Polárně k rohovému hnoji se rohokřemenný preparát zpravidla aplikuje dvakrát nebo vícekrát v době růstu a zrání. Časové body vyplývají ze vcítění se do růstových rytmů jednotlivých kultur. Za základní pravidlo pro volbu správného okamžiku může platit, že rohokřemenný preparát harmonicky podporuje tu růstovou a zrací fázi, v níž se daná kultura právě nachází. V denním průběhu {{SE|357}}<br /> <br /> bude člověk, sleduje pochod pozemského výdechu a tím i vzestupný mízu proud, za časných ranních hodin míchat a stříkat do ještě rosou pokrytých porostů. Naproti tomu by v době zrání vegetativně plodících kultur, jako okopanin atd., bylo vhodné preferovat stříkání působící na sestupný mízu proud, a to v pozdních odpoledních hodinách až k večeru. Časové body aplikace obou preparátů nepodléhají žádnému všeobecnému pravidlu, nýbrž osobnímu vztahu, který člověk ke svým kulturám ve vztahu k celku hospodářství má. Vyplývají — a to často s velkou určitostí — ze síly intuice, když člověk například v práci zastaví — ať již večer, ať při chůzi přes pole — a rozjímá, přebývaje v pozorování, o tom, co prožil.<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ==== Die Wirksamkeit ====<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Oba preparáty na dosud uražené cestě prošly zpětně elementárními stavy zemitě-pevného, vody a vzduchu a v teple se rozplývají v čase a na místě, kde dopadají v podobě kapek ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). V nejkratší době je to, co je substanciálně uchopitelné, ponderabilní, buď pohlceno půdou, nebo se odpaří. Skrze stav tepla začíná působit to, co je ryzím silovým působením duchovní podstaty, co se v průběhu preparace koncentrovalo v dutině rohu v hnoji, respektive v křemeni. Člověk musí vnějším i vnitřním nazíráním projít touto čtyřstupňovou cestou, aby správně porozuměl výrazu duchovního badatele ohledně účinnosti: «jak hnůj z kravského rohu tlačí zdola nahoru, to druhé (rohový křemen) táhne shora».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, přednáška z 12. června 1924, Dornach 1999, s. 102.&lt;/ref&gt; Jsou zde oslovena čistá silová působení v živém, která vznikla průchodem časoprostorovým děním. Nyní působí zpět do pozemských poměrů prostoru a času tak, že se rostlina od klíčku přes růst výhonku až po zralost plodu a semene může začlenit podle svého typu a podmínek stanoviště do vertikální osy Země-Slunce. To bytostné žije v teple a zjevuje se skrze teplo.<br /> <br /> Rohový hnojový preparát rozvíjí svůj účinek pod zemí, obrazně řečeno v hlavě zemědělské individuality, v prostoru kořenů. V tomto smyslu je to «hlavové hnojivo». Hnojí procesy pod zemí, {{SE|358}}<br /> <br /> které jsou příbuzné nervově-smyslovým procesům v lidské hlavě ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). Tyto hnojivé síly přijal během odpočinku rohů v zimní zemi, v době, kdy v nitru země působí nejpřirozeněji a nejintenzivněji. V rohovém hnoji tak máme k dispozici «hnojivo zimních sil», které lze polárně k zimnímu období libovolně používat podle doby setí kulturních plodin od jara přes léto až do podzimu. Kravský hnůj, aktivní v látkové výměně, se proměnil ve smyslově aktivní hnojivo, které posiluje vlastní aktivitu kořene vůči pouhé mineralitě zemské říše. «Vychovává» smyslovou schopnost kořene, která se projevuje například ve schopnosti rozkládat minerály – «kořen rostlin […]: Je to oko, ale špatné oko.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Schöpfung der Welt und des Menschen. Erdenleben und Sternenwirken. Über die Gerüche'', GA 354, přednáška z 24. srpna 1924, Dornach 2000, s. 154.&lt;/ref&gt; Tuto skutečnost odrážejí experimentální výzkumy, které ukazují, že kořen roste typičtěji pro daný druh, jemněji se větví, proniká vertikálně hlouběji do půdy a tím si zpřístupňuje větší objem půdy.<br /> <br /> Rohový křemenný preparát rozvíjí svou účinnost nad zemí v oblasti výhonků a listů. Zde, v «břiše» zemědělské individuality, vládne ve výměně se vzduchem, teplem a světlem intenzivní činnost látkové výměny ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). V tomto vzájemném vztahu okružních sil na jedné straně a stoupajících a klesajících rostlinných šťáv na straně druhé působí rohový křemenný preparát harmonizujícím způsobem. V tomto smyslu je to «hnojivo pro látkovou výměnu» rostliny. Tuto hnojivou sílu přijal během odpočinku rohů v letní zemi, v době, kdy tyto letní síly látkové výměny působí nejintenzivněji. Krystalický, smyslově aktivní křemen – reprezentant zimní země – se v průběhu popsaných emancipačních kroků proměnil v hnojivo letních sil, aktivní v látkové výměně. S jeho pomocí můžeme opět libovolně individualizovat velký makrokosmický rytmus ročního cyklu pro kulturu, kterou právě pěstujeme. Otevírá rostlinu vůči jejímu okolí a stejně tak vůči jejímu typu, jejímu duchovnímu praobrazu. To se zřetelněji projevuje jak ve vzhledu rostliny, například v proformování listů, v metamorfóze listů, tak i ve složení látek ve všech stadiích vitalizace, růstu a devitalizace, kvetení, zrání a tvorby semen. V souhře s rohovým hnojovým preparátem harmonizuje procesy tvorby plodů, stará se, jak ukazují experimentální {{SE|359}}<br /> <br /> výzkumy, o fyziologický klid při dozrávání a tím i o kvalitativní vlastnosti v konzistenci, barvě, vůni a chuti, které, poukazujíce za práh čistě rostlinného, tvoří výživovou hodnotu pro zvíře a člověka.&lt;ref&gt;Ilias Samares: ''Nachernteverhalten unterschiedlich gedüngter Gemüsesorten mit besonderer Berücksichtigung physiologischer und mikrobiologischer Parameter.'' Forschungsring für biologisch-dynamische Wirtschaftsweise, Darmstadt 1980, 153 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Manfred Klett: ''Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung'', Darmstadt 1968, 117 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Johannes Klein: ''Der Einfluss verschiedener Düngungsarten in gestaffelter Dosierung auf Qualität und Haltbarkeit pflanzlicher Produkte''. Institut für biologisch-dynamische Forschung, Darmstadt 1968.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Rohový hnůj a rohový křemen se navzájem podmiňují. Působí v ose Země-Slunce, která se zhmotňuje ve svislici kořene a výhonku. Dále otevírají rostlinu okružním silám, což se projevuje v intenzivním větvení kořene a proformování listoví. Jedním hnojíme zimními, druhým letními silami. Hnojíme život tím, co veškerý život nese. Jsou to látky udržované v živém, které uvolňují síly, jež rytmus tvořící vztah Země-kosmos individualizují podle stanoviště.<br /> <br /> Existuje mnoho experimentálních studií o postřikových preparátech.&lt;ref&gt;Uli Johannes König: «Wissenschaftliche Untersuchungsergebnisse zum Nachweis der Präparatewirksamkeit» in: Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft'', Dornach 2007, S. 157 f.&lt;/ref&gt; Poskytují potvrzení jejich účinnosti v tom či onom směru. Pro toho, kdo se ptá po jejich podstatě a významu, poroste porozumění do té míry, do jaké se mu podaří na třech zmíněných badatelských cestách zpřístupnit si duchovněvědný ideový základ, poznáváním si zpřítomnit na něj se vztahující přírodní souvislosti v celku zemědělského organismu a nechat se poučit zkušeností vůle při činnosti. {{SE|360}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kompost-_oder_Düngerpräparate&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''Kompostní nebo hnojivé preparáty''' ===<br /> <br /> Souzvuk dvou jmenovaných stupňů hnojení z oživené a oduševnělé přírody pod vedením třetího — idejemi nesené lidské práce — je dědictvím abendländisch-křesťanské zemědělské kultury. Nyní, kdy jsou moudrostí naplněné instinkty tohoto dědictví ztraceny, musí být morální impulzy v praxi hnojení získávány z myslícího nazírání v přírodě skrytě působící moudrosti. Tato moudrost je výrazem z minulosti působícího makrokosmu. Sama příroda se stará o uspořádání látek v kravském hnoji, v rostlinném kompostu a v krystalech země. Toto uspořádání se opakuje podle moudrostních zákonů kosmické minulosti. Rozpustí-li se solný krystal ve vodě, vznikají odpařením opět solné krystaly téhož druhu. Ze semene heřmánku vznikne opět heřmánek. Může toto do «díla» ztuhlé uspořádání látek být oživeno v tom smyslu, že se otevře silám vznikajícího kosmu? Je to křesťanské budoucího zemědělství v tom, že v makrokosmickém vývoji dovršené uspořádání látek se v budoucnosti může proměnit svobodným činem člověka? Základní téma Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera je oživení samé Země. Tomuto cíli slouží oba již popsané postřikové neboli polní preparáty «rohomist a rohokřemen». Následuje řada šesti kompostních nebo hnojivých preparátů, které jsou jako přídavky k rostlinným a živočišným hnojivům rovněž aplikovány v homeopatické dávce. Rudolf Steiner otvírá tuto řadu popisem preparátu ze řebříčku, u nějž metodicko-kompoziční téma zaznívá jakoby v naplnění. Proto má být toto téma na příkladu preparátu ze řebříčku popsáno podrobněji. Odchylky od základního tématu při výrobě ostatních preparátů tím zřetelněji vynikne jejich vlastní charakter.<br /> <br /> Princip výroby opakuje princip nakládání a souzvuku přirozeně vznikajících druhů hnojení, nyní však na stupni, který se vymaňuje z podmíněnosti přírody. Přirozeně disponované hnojení zůstává vázáno na ztvrdlé «dílo». Výchozím bodem přípravy preparátů jsou látkové uspořádání tohoto díla — «pracovní materiály» ze tří přírodních říší, které skrze ruku {{SE|361}}<br /> <br /> člověkem složeny, nyní však z idejí duchovního poznání. Tyto ideje obsahují vztah vzniklého díla k jeho bytostnému základu; v praktickém uskutečnění uvádějí nový vývoj.<br /> <br /> Podrobné popisy výchozích materiálů preparace i jí samé podali tito autoři, a sice pro:<br /> <br /> * Preparátové rostliny: Jochen Bockemühl a Kari Järvinen&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl und Kari Järvinen: ''Auf den Spuren der Präparatepflanzen'', Dornach 2005, 153 S.&lt;/ref&gt; — pojednání, které vede k tomu, aby se postupovalo od nazírání k poznání bytosti.<br /> * «Prohloubené porozumění podstatě biologicko-dynamických preparátů z goetheanistického, christologického a duchovně-vědeckého hlediska» od Erdmutha-M. W. Hoernera.&lt;ref&gt;Erdmuth-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, 512 S.&lt;/ref&gt;<br /> * Praktické zacházení při výrobě a aplikaci biologicko-dynamických preparátů, obsáhlý přehled Waltera Stappunga.&lt;ref&gt;Walter Stappung: ''Die Düngerpräparate Rudolf Steiners, Herstellung und Anwendung'', Rüfenach 2017, 2 Bd. (Bd. 1: 632 S.; Bd. 2: 116 S.).&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Schafgarbenpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kompozice preparátu ze řebříčku ===<br /> <br /> Řebříček charakterizuje Rudolf Steiner jako «naprosto zvláštní zázračné dílo».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 126: «Diese Schafgarbe ist – eigentlich ist es ja jede Pflanze – ein Wunderwerk, aber wenn man wieder eine andere Blume anschaut, dann kommt einem das ganz besonders zu Herzen, was für ein Wunderwerk diese Schafgarbe ist; sie ist ein ganz besonderes Wunderwerk.»&lt;/ref&gt; «Řebříček se v přírodě představuje tak, jako by nějaký tvůrce rostlin měl u řebříčku model, aby byl síru ve správném poměru uveden ke všem ostatním rostlinným látkám.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999, S. 126.&lt;/ref&gt; A dále: «Řebříček rozvíjí svou síru-sílu přednostně v procesu tvorby draslíku. Proto má síru přesně v takovém množství, jaké je nezbytné ke zpracování draslíku.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 129.&lt;/ref&gt; «V řebříčku zpracovává síra obsah draslíku tak, «aby se ve správném vztahu choval v organickém procesu vůči tomu, co tvoří vlastní tělo, bílkovinatou podstatu rostliny.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 126.&lt;/ref&gt; {{SE|362}}<br /> <br /> Síra zprostředkovává duchovně-kosmické pozemským látkám. Ty se uspořádávají podle sil duchovního praobrazce, například řebříčku, a přivádějí jej ke zjevení v podobě nebo gestalt této rostliny. Síru lze v živém označit za nositele tvořivého principu z ducha, který nachází výraz ve formě, v tvarování. Draslík je jako tvůrce solí nositelem látkového principu a je tak reprezentantem Pozemského. V součinnosti obou polárních principů se v rostlině uskutečňuje — v procesu steigerung — tvorba bílkovin. Na každém stupni svého zjevování od semene až po květ je rostlina, a obzvláště řebříček, obrazem této polarity. Ryze věcně nám tato polarita vstoupí před oči, položíme-li semeno do země. V semenu se koncentruje praobraz rostliny. V něm žije Kosmické «jako forma rostliny».&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&lt;/ref&gt; Semeno je obklopeno humem, tím, kdo ve Pozemském tvaruje,&lt;ref&gt;Ebd., Notizblatt Nr. 9 im Anhang, S. 271: «Der Humus gestaltet das Untere durch die Erde.»&lt;/ref&gt; a minerálními složkami půdy — křemenem, vápnem, jílem a ve vodě rozpuštěnými solemi. Obklopuje je tedy pozemská látkovost, která ovšem ztrácí svůj charakter tou měrou, nakolik jsou minerální složky prokrystalované, a tedy ve vodě nerozpustné, jako například křemen. Ve krystalu se zjevuje kosmický praobraz minerálu jako forma. V rozpuštěné látkovosti vládnou fyzicko-pozemské zákony.<br /> <br /> S bobtnáním semene přijímá toto ze půdy vodu a v ní rozpuštěné soli. Kosmická forma rostliny vstupuje do vztahu s pozemskou substancí. Klíček se z tohoto vztahu vyvíjí merkuriálně. Co v semenu žije kosmicky jako forma rostliny, proměňuje se v pozemskou formu smyslově-fyzicky se zjevující rostliny. V okamžiku příjmu pozemské substance, například draslíku, odcizuje se tato již v prvním kroku své fyzicko-pozemské zákonitosti. V silovém poli pozemského-stávání-se formy rostliny a na druhé straně draslíku, jenž se v organickém dění postupně odcizuje své pozemské povaze, se tvoří bílkovina. V prasubstanci veškerého života se prostupují kosmická forma a pozemská substance. V tvorbě bílkovin — například ve vegetačním bodě — tlačí a bují kaliový proces zdola nahoru, a z bílkoviny buduje duch, užívaje síry jako svého zprostředkovatele, gestalt rostliny. V tvorbě rostlinné bílkoviny smíme spatřovat bod obratu, v němž se kosmická forma rostliny vymezuje do pozemské a reprezentant Pozemského, draslík, se přibližuje ke svému kosmickému {{SE|363}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 26, S. 363.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 26: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation der Schafgarbe.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Původní bytosti. Čím více tedy řebříček přivádí ke zjevení svou vnější pozemskou gestalt, tím více se draslík vymaňuje z podmíněnosti svými fyzickými vlastnostmi. Na každém stupni tohoto se proměňujícího vzájemného vztahu formy a substance, pozemského a kosmického stávání se, je bílkovina ve svém látkovém-formovém uspořádání jiná. V mladé rostlině a směrem ke kořeni je více příbuzná draslíku, tedy soli (nitráty, volné aminokyseliny), v dospělé rostlině a směrem ke květu a zralému plodu se strukturuje stále složitěji. Stává se síře, tedy formě příbuznou (obrázek 26, s. 363).<br /> <br /> V květu se zjevuje v pozemské dokonalosti formy to, co v semenu žilo kosmicky jako forma. Vše, co v semenu bylo jako možnost gestalt-stávání se uloženo, vylilo se do této určité formy. Bytost rostliny se nemůže zjevit nad to, co se až ke květu zjevuje v obrazu. Na druhé straně je zemský prvek draslík ve květu nejdále odcizen svému pozemskému charakteru. Ve květu vstupuje do nejjemnější, kosmicky zjemnělé tvorby substance — například v barevném okvětním plátku, v nektaru, v rozvanívajícím se vůni. Jedno, forma, {{SE|364}}<br /> <br /> vstupuje zcela do pozemského zjevení. V její formě poznáváme nezaměnitelně řebříček — v pevnosti jeho stonku, v rozkladu čepele listu v uspořádanou mnohočetnost kopijovitě se větvících peří a v bílých a růžových zářících květních širmech, k nimž se na mírně klenutém lůžku suchomilné, pevné a soustředěné, jednotlivé květy složnokvěté rostliny shromažďují. Druhé, látka, která se v půdě jako draslík jeví s fyzikálně přesně uchopitelnými vlastnostmi, mizí v organickém procesu, vtiskuje mu určité vlastnosti a pak, od listu k listu stoupajíc, ve květu ke kosmu přiblížená, přechází do jakéhosi zárodečného stavu. Pohleďme na květenství řebříčku — spatříme vysokou míru pozemsko-fyzické diferenciace formy a zároveň tuto vůli-prostou, kosmu se otevírající gestu. Především tato jemná, odevzdaná gesta, ale i barva, vůně a chuť mohou sloužit jako náznak toho, že se ve květu substanční proces v éterické zjemněnosti přibližuje kosmickým stavům.<br /> <br /> Tak se ve květu zrcadlí poměr kosmického k pozemskému ve formě a substanci polárně vůči semenu vzcházejícímu v půdě. Rostlina svou bytost odhaluje v tom, že ve květu vstupuje do formy umíraje, a v tom, že zároveň substanční proces jejím bytím prostoupený vstupuje ve květu do jakéhosi kosmického zárodečného stavu. Jakkoli uzavřeně a dokonale se květ jeví, právě tak otevřeně a zárodečně je zároveň ustaven. Tento stav otevírající se odevzdanosti kosmu trvá jen okamžik. Pak nastává jednak zaklíčení, které vede k tvorbě individuálního semene, jednak vadne rostlinná podoba až po květ a propadá humifikaci, tvorbě humusu jako «universálního semene». Jak uchovat tento status nascendi zjevení formy a éterické, v proudění udržované substance ve květu? Jak lze říkajíc mezi tvorbou semene a humusu provést výsledek rostlinné tvorby ve květu přes neúprosný práh přírody dál? Jak lze okamžiku květu propůjčit trvání?<br /> <br /> Lze si představit, že Rudolf Steiner, bádaje v duchu a upíraje zrak na řebříček, stál před takovými otázkami. Odpověď na tyto otázky nemůže poskytnout pouhé nazírání řebříčku. Jde dále ten, kdo sleduje působení řebříčku do živočišného a lidského organismu. Tam se osvědčuje jako významný léčivý prostředek, jenž může napravit «to, co na slabosti {{SE|365}}<br /> <br /> des astralického těla».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 126.&lt;/ref&gt; Kvetní proces řebříčku pokračuje při jeho použití jako léčivého prostředku do vyššího říše teplokrevného živočicha a do říše člověka a rozvíjí tam, za hranicí svého vnějšího pole výskytu, blahodárně hojivý účinek. Na tento vztah řebříčku k něčemu, co jako duševní a duchovní skutečnost leží za prahem jeho zjevení, upozorňuje duchovní badatel. Ale ta otázka, jak uchovat substanciální a formativní proces samotného květu, jím zodpovězena ještě není. Aby tohoto dosáhl, obrací Rudolf Steiner svůj badatelský zrak na říši zvířat, jež ve svém světě orgánů v tělem svázané duševní síle propůjčuje okamžiku trvání. Živočišný organismus uzavírá v sobě niterný svět, který je u kvetoucí rostliny na způsob obrazu obrácen navenek. Ze stupně živočišnosti obrací duchovní badatel zrak na řebříček s otázkou, který orgánový proces může konzervovat to, «co je v řebříčku».&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 128.&lt;/ref&gt; Tuto moc má «proces odehrávající se mezi ledvinou a močovým měchýřem, a tento proces je zase závislý na substanciální povaze měchýře».&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 128.&lt;/ref&gt; Tyto podmínky jsou splněny u měchýře samce — tedy paroží nesoucí — ušlechtilé zvěře. Zpravidla se používá měchýř jelena.<br /> <br /> Tekutinová látková výměna končí v měchýři. Vsává, koncentruje a vylučuje do vnějšího světa to, co ledvina — vnímajíc prosoulazeného tekutinového organismu — propouští z nitra jako nepotřebné. Činnost ledvin a měchýře stojí se svým protipólem, nervově-smyslovou činností obrácenou navenek, v pozoruhodném vztahu. Platí to zejména pro oko a u jelena pro paroží, jež po odumření na několik měsíců až do shozu se stává jakýmsi hmatajícím smyslovým orgánem. Oko se jeví, ve svém stavem téměř výhradně fyzikálními zákony ovládaném, jako kus vnějšího světa, který se «zálivovitě» zanořuje do organismu.&lt;ref&gt;Vgl. Rudolf Steiner: ''Von Seelenrätseln'', GA 21, Kap. «6. Die physischen und die geistigen Abhängigkeiten der Menschen-Wesenheit», Dornach 1983, S. 158: «In die Sinne erstreckt sich die Außenwelt wie in Golfen hinein in das Wesen des Organismus.»&lt;/ref&gt; Paroží vyrůstá jako kost končetiny přes hlavu a doslova odumírá do předmětu vnějšího světa.<br /> <br /> Tak žije ušlechtilá zvěř s vysoko neseným parožím a bdělým pohledem v neustávající tiché nervozitě, vnímajíc své okolí. To {{SE|366}}<br /> <br /> Oko se přitom chová polárně vůči měchýři. Tak jako měchýř zachycuje materiální substanciální proud z nitra prosouleného bytosti a koncentruje jej, tak naopak oko, které zachycuje duchovní obsah vnějšího světa a koncentruje jej do obrazu vnímání. A jako se měchýř vylučováním otevírá vnějšímu světu, tak oko zprostředkovává obrazový obsah, vstupující dovnitř, vnitřní bytosti. Jak silně spolu vnímání a vylučování souvisejí, zakusí každý, kdo nápadně a nanejvýš nevhod vstoupí do kravína. Krávy se na okamžik zpozorní — a už se probouzí látková výměna; začíná to šumět. U ušlechtilé zvěře je tato souvztažnost více polarizována směrem k nervově-smyslové stránce. V tělesně vázané smyslové otevřenosti spoluprožívá kosmické dění svého okolí — a toto dění se vtiskuje do její tělesné organizace. Této přijetosti vděčí měchýř ušlechtilé zvěře za svou zvláštní «substanciální povahu».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 128.&lt;/ref&gt; Co jelen prožívá jako kosmickou přítomnost, vtiskuje substanciální uspořádání tenounké membrány měchýře. Ta je ve svém substanciálním charakteru, určeném kosmickými silami, «téměř obrazem kosmu».&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 129.&lt;/ref&gt; Na druhé straně má měchýř ušlechtilé zvěře tvar téměř dokonalé koule. Jako obalový orgán obepíná vnitřní prostor a svou silovou podobou obalující hülle zachovává nepřetržitý průběh procesů v ní probíhajících. Jako všechny orgány nese měchýř v sobě — ve tvaru i v zachovávající funkci — dědictví dávného makrokosmu. Co dělá měchýř ušlechtilé zvěře ve srovnání například s měchýřem jiných přežvýkavců tak výjimečným a tak vhodným pro preparaci řebříčku, je dvojnost jeho funkce. Ve své substanciální povaze stojí u nosiče paroží ve vztahu k současně působícím kosmickým silám; ve svém tvaru naopak ke konzervujícím silám makrokosmu, působícím z minulosti.<br /> <br /> To, co se v přírodě rozvinulo do dvou zcela oddělených vývojových linií — na jedné straně do procesu síra-draslík, vrcholícího v květu řebříčku, a na druhé straně do procesu měchýř-ledvina, vrcholícího v ušlechtilé zvěři —, jsou evoluční koncové body. Duchovní badatel spatřuje konec vývojové cesty ve tvaru a substanciálním uspořádání a spatřuje stvořitelské síly počátku a jejich další vývoj. Ze souhrnného pohledu na oba světy se otevírá první krok preparace: květy řebříčku jsou, lehce stlačeny, plněny do jelení záštitky tak, aby jimi byla ze všech stran obklopena ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], I, S. 363). {{SE|367}}<br /> <br /> V tom, co se před tím jako květy řebříčku, obráceno ven, v bezvůlné oddanosti otevíralo vůči kosmu, je nyní naplněn vnitřní prostor. V tom, co bylo předtím jako měchýř zcela ve službě vnitřního organismu, ve svém tvaru stvoření dávného, ve své substanci obraz přítomného kosmu, je nyní předmět vnějšího světa. Měchýř je útvar astrálního těla jelena. Jakmile je jelenem odebrán, chybí mu astrální tělo. Na jeho místo nastupují, v expozici preparátu vůči okolí, záření «světového astrálního těla» (kosmu). Tímto prvním krokem preparace se uskutečňuje první obrácení naruby funkce měchýře. Přirozeně je měchýř orgánem metabolického dění; nyní se stává jako předmět v prostoru a čase svou substanciální povahou jakýmsi smyslovým orgánem vůči kosmu. Na druhé straně se dostávají květy, jež se přirozeně bezvůlně otevírají ven, do vnitřní sféry orgánu, který je živočišným organismem tak utvářen, aby svůj obsah pronikával willenhaft zachovávajícími silami.<br /> <br /> Ve druhém kroku preparace se začíná naplňovat to, co bylo prvním obratem naruby v kroku prvním připraveno ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], II, S. 363). Jelení měchýř s obsahem květů je zavěšen «na místě co nejvíce ozářeném sluncem».&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 127.&lt;/ref&gt; Tam je vystaven silám fyzického těla Země v živlech vzduchu a tepla a tomu, co působí jako bytostná skutečnost vertikálně v ose střed Země–Slunce. Smíme předpokládat, že to je nyní jeho substanciální povaha, jíž se mu dostalo z kosmického prožívání jelena, skrze niž se membrána měchýře stává smyslově přijímavou vůči tomu, co ji prostorově obklopuje jako fyzické působení sil. Tato silová signatura prosluněného prostoru ve vzduchu a teple, zprostředkovaná substancí měchýře, se sděluje uzavřené substanci květů. A tvarová hülle měchýře je tím, skrze co je přijaté v květech řebříčku zadrženo a uchováno. V procesech obrácení naruby tohoto prvního a druhého kroku preparace se vtiskuje působení periferie étericky povýšenému působení draslíku v květech řebříčku. To, tak lze věc asi pochopit, udržuje étericky povýšený draslíkový proces v pohybu a přeměňuje jej vyššími silami astrálního v «formativní sílu».<br /> <br /> Ve třetím kroku preparace zahrabáváme kuličky řebříčku «ne příliš hluboko do země»,&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 127.&lt;/ref&gt; takže jsou tam vystaveny silám fyzického {{SE|368}}<br /> <br /> těla Země v živlech kapalného a pevného a tomu, co v vertikálním směru bytostně působí ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], III, S. 363). Opět je to substanciální povaha měchýře, která hmotě řebříčku smyslově zprostředkovává, co ve tmě, v zemi a vodě fyzicky žije v prostoru, a tvarová hülle, která to trvale vtiskuje do zárodečného substančního stavu květů.<br /> <br /> Ve druhém a třetím kroku preparace je hmota květů řebříčku vystavena silám fyzického těla Země. To má svůj základ ve čtyřech živlech, které se v přírodě různě mísí a opět rozdělují, ve velkém však vystupují odděleně: vzduch a teplo nad zemí, kapalné a pevné pod zemí. V obou prostorových kvalitách «nahoře» a «dole», světla a tmy, se kuličky řebříčku ponořují jako semenné zárodky. V nich se tyto prostorové kvality «pozemského» uchovávají. «Horní», uchovávajíc se, prostupuje «dolní» a naopak. Jakoby kondenzována v jediném bodě, zrušuje se světová polarita výšin a hlubin, souřadnost v prostoru i zpředmětnění fyzického těla Země.<br /> <br /> Druhý krok preparace byl dosud uvažován jen pod fyzicko-prostorovým aspektem. Přistupuje k tomu aspekt časový. Kuličky řebříčku prodlévají, zavěšeny nad zemí a tam vystaveny silám tepla a vzduchu a světlu Slunce, od jara přes léto až do podzimu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], II, S. 363). V této době, zejména v létě, jsou vzduch a teplo a vlhkostní hülle Země prostoupeny éterickými a astrálními silami, které přímo ze Slunce a z planetárního obkruhu, zvláště podsluneční planet, vyzařují dovnitř. Co v těchto silách duchovně žije, nechává rostliny růst; utvářejí se ve svém nevyčerpatelném bohatství forem. Toto kräftewirken, působící jakoby horizontálně v teple, vzduchu a vlhkosti, přijímá hmota květů uvnitř obalu. Opět to bude substanciální povaha měchýře, která zprostředkovává, co žije v posloupnosti času, a organická forma měchýře, která uchovává otisk každého okamžiku.<br /> <br /> Ve třetím kroku preparace prodlévají kuličky řebříčku od podzimu přes zimu až do jara v zemi ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], III, S. 363). Tam je promoklá země prostoupena éterickými a astrálními silami, které nepřímo ze Slunce a z planetárního obkruhu, zvláště obkruhu nadslunečních planet, působí na růst rostlin. Co v těchto silách duchovně žije, vstupuje do vztahu k {{SE|369}}<br /> <br /> zástupcům minerálně-krystalické přírody Země, ke křemenu (pazourku), vápnu a jílové substanci. Jako nepřímé působení je zprostředkováno v «kosmické vzestupné proudění»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&lt;/ref&gt; tónem rostlinného světa a v něm se utváří například v barvách listů a květů a v jemnějším substanciování zrajících plodů. Ponořeny do tohoto působení sil, odpočívají kuličky řebříčku v zemi po celé zimní pololetí. Opět to bude substance obalového orgánu, která v jakési smyslové činnosti zprostředkovává to, co v čase postupuje, zárodečné podstatě květní hmoty, a forma bude to, co to v tomto zárodečném uchovává.<br /> <br /> Ve druhém a třetím kroku preparace je hmota řebříčku vložena ve svislém prostorovém vztahu do fyzického těla Země a vodorovně, ve vztahu k plynutí časů, k rytmické opakující se střídání vzniku a zániku, do éteru a astrálního těla Země. Tato se rozrůzňují v mnohost bytostí, které působí jevy v průběhu roku a rytmické střídání ročních období. Polárně stojí proti sobě zima a léto a přechody jaro a podzim. Pro jedno místo na Zemi nemůže být zároveň zima i léto. Střídají se v proudu času. Tím, že byly kuličky řebříčku vystaveny procesům letního pololetí ve vzduchu a teple a poté procesům zimního pololetí ve vodě a zemi, získala zárodečná podstata květní substance, zprostředkovaná a uchovaná jelenicovým měchýřem, otisk celého ročního průběhu. V obsahu květů prostupují se v současnosti všechny kvality časového posloupnosti v ročním průběhu. Letní pololetí, uchovávajíc se, prostupuje zimní pololetí a naopak. V takto preparovaném řebříčku kondenzuje se periferní působení celého ročního průběhu v bod v současnosti a tím v potenci nových vývojových možností.<br /> <br /> V dalším průběhu preparace řebříčku je substanciální proud, který v květu končí ve stavu zárodečného, veden přes práh vázanosti v prostoru a čase. Co se v květu řebříčku na okamžik vyjadřovalo v bezvolné gestuře jako pouhá potence, to se ve překročení tohoto prahu otevírá vyšší přírodě sil. Substanciálně zárodečné nepadá zpět do přirozeného dění tvorby semen a humusu, nýbrž vyklíčí, oplodněno silami fyzického, éteru a astrálního těla Země.<br /> <br /> Pohleďme v souhrnu na trojkrok preparace řebříčku z hlediska člověka, který ji vykonává. V řebříčku, právě tak jako v měchýři ušlechtilé zvěře, přichází makrokosmický vývoj ke svému konci. Tam vládne dovršení, tam to nejde dál. Duch člověka však dokáže v erkraftování své poznávací schopnosti proniknout do duchovních základů bytí a dění. Ty jsou přítomnostnímu vědomí zpřístupněny v výsledcích antroposofického duchovního výzkumu. Takovéto výsledky leží v Zemědělském kurzu Rudolfa Steinera a vedou k tomu, aby se v prvním kroku preparace sjednotilo to, co je v přírodě rozděleno, avšak co je původem přece jen k sobě vztažené. Tak se ve vnějším substančním dění z ducha člověka ve třech krocích preparace uskutečňuje jakýsi trojnásobný přechod přes práh. Kdekoli příroda v postupu preparace, v dovršení sama sebe, narazí na práh, můžeme ji z vhledů duchovního bádání tvůrčím způsobem přes něj provést. {{SE|370}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufen_der_Wirksamkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Stupně účinnosti ====<br /> <br /> Hotový preparát je, měřeno vůči množství přirozených hnojiv statku, zdánlivě zanedbatelné množství. V něm uspořádání látky není dílo, nýbrž zárodek. Navenek se jeví příbuzný humusu, a přece je mu v bytosti a účinnosti přesně protikladný. Humus «vytváří bezsvetlé působení».&lt;ref&gt;Ebd., S. 59.&lt;/ref&gt; «Tvaruje spodní sféru skrze zemi».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Notizblatt Nr. 9 im Anhang, S. 271: «Der Humus gestaltet das Untere durch die Erde.»&lt;/ref&gt; Smysl preparátu z řebříčku, jakož i v pozměněné podobě ostatních kompostových preparátů, spočívá však právě v tom, aby organickým hnojivům statku propadajícím se rozkladu zprostředkoval «působení plné světla», aby přirozeným hnojivům přenesl schopnost stát se přístupnými pro praobrazce kosmu, jež přebývají mimo prostor a čas.<br /> <br /> Bytost a význam preparátu z řebříčku stojí ve vztahu k bytosti a významu draslíku v přírodním hospodářství. Ve své fyzické přirozenosti se draslík projevuje ve svých determinovaných vlastnostech. S těmi počítá chemik jako s jediné reálným. V životním procesu rostliny, a archetypicky v řebříčku, odcizuje se {{SE|371}}<br /> <br /> se draslík této ve výsledek ztuhlé určenosti a je prostřednictvím zvláštního obsahu síry v řebříčku v procesu kvetení o první stupeň přiblížen svému kosmickému původnímu bytí. Lze to nazvat stupněm «bytostné účinnosti»,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Leitsätze'', GA 26, «Menschheitszukunft und Michaeltätigkeit», Dornach 1998, S. 94f.&lt;/ref&gt; stupněm účinného živého. V poli napětí se sírou rozvíjí draslík v živém svou bytostnou účinnost, která z pozemského pólu vede do tvorby bílkovin v oblasti listu. V květu ustupuje tvorba bílkovin téměř docela. Pokračuje se dál do tvorby semen. Tak je v květu draslíkový proces jaksi propuštěn ze své bytostné účinnosti v živém. Zjemňuje se do stavu zárodečného, do toho, co lze v obrazu pocítit jako bezvůlí otevírající se gesto květu. Tento stav trvá okamžik, a již propadá zárodečné tohoto substančního procesu s odumíráním rostliny mineralizaci, zpět do stavu určenosti fyzických vlastností. V okamžiku kvetení však nastupuje preparace. Prostřednictvím obalení střívkem ušlechtilé zvěře a dalších kroků preparace je draslík, jenž v květu dosáhl nejvyšší stupeň své proměny v živé, odloučen od rostliny-nosiče, udržován v bytostné účinnosti. To naznačuje, že draslík je nyní v proudu svého oživování přístupný vyšší sféře, sféře zjevování svého bytí. Tím je pozemská látka draslík pozdvižena nejen do sféry života, nýbrž do sféry života nesoucího vnímání. Stává se nositelem životem prostoupeného niterností.<br /> <br /> Toto oživování a astralizace látky se uskutečňuje i v živočichu prostřednictvím jeho duševního čili astrálního bytí. To se projevuje v mimořádné hnojivé síle výměšků přežvýkavců, v prvé řadě skotu.<br /> <br /> Výmluvným příkladem je tu kravský hnůj. V člověku se látka zduchovňuje nad zmíněné stupně, pod vládou Já, a stává se jeho nositelem. Mimořádné na preparaci je, že se tu látky uvádějí do uspořádání, skrze něž mohou být v půdě, mimo uzavřený tělesný organismus člověka a živočicha, nositeli kosmického života a kosmické astrality.<br /> <br /> Hotový preparát z řebříčku, výtvor z ducha člověka, reprezentuje třetí stupeň hnojení. Rozvíjí svůj účinek tím, že je v homeopaticky malých množstvích přidáván k tomu, {{SE|372}}<br /> <br /> co v zemědělském provozu v průběhu roku z rostlinné a živočišné světy přináší organické hmoty. Plně rozvinout svůj účinek může v kompostu a ve hnojišti. V pravý čas přicházejí tato hnojiva na půdu. Půda však není než tenounká pokožka. Tvoří jako «bránica»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 44.&lt;/ref&gt; střed mezi «Nahoře» a «Dole», mezi výšinami a hlubinami, světlem a temnotou. Zapracujeme-li hnojivo do tohoto pokožkovitého «středu», je jím toto nové uspořádání látek oplodněno — a to jako esence souzvuku minerální, rostlinné a živočišné přírody, rytmů slunečního roku a duchovně tvůrčí síly člověka. Toto hnojivo zušlechťuje a povznáší působnosti tří přírodních říší: krystalické smyslové přírody Země, rostlinného kompostu a živočišného hnoje. Nevyrovnává jen to, co bylo půdě drancováním odňato, nýbrž dává Zemi, tomuto «Dílu», schopnost, aby to, co je bez života, se oživovalo, aby to, co je oživené, stávalo se nositelem vnímání a aby se toto individualizovalo skrze ducha, jenž na nás vyzařuje z budoucnosti.<br /> <br /> Smysl třetí stupně hnojení lze spatřovat v tom, že tam, kde se takto pracuje, vedeme přírodní bytí v daleké perspektivě do budoucnosti, přes práh prostoru a času, a znovu je napojujeme na pokračující vývoj duchovní duše člověka a s ní i vesmíru.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Kamillenpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Složení heřmánkového preparátu ===<br /> <br /> Postup preparace sleduje stejné kroky jako u řebříčkového preparátu, avšak s jednou nejistotou: v textu kurzu druhý krok — zavěšení naplněných hovězích střev — není zmíněn; v poznámkách ke kurzu se však v tomto ohledu nachází příslušná narážka. Na tuto problematiku bude poukázáno později.<br /> <br /> Svým zjevným obrazem je heřmánek (*Matricaria recutita* resp. *Chamomilla officinalis*) řebříčku polárně protikladný, ačkoliv mu jako hvězdnicovitá rostlina (složnokvěté) je velmi blízce příbuzná. Naproti tomu vykazuje příbuzenskou blízkost ve funkčním poli napětí polarity kořene a květu. Jeho blízkost a zároveň vzdálenost zakládá jeho {{SE|373}} postavení jako druhého v řadě hnojivých preparátů.<br /> <br /> Duchovní bádání učí, že heřmánkový preparát má schopnost «způsobit, aby byl hnůj schopný přijmout do sebe tolik života, a tento život přenést na půdu», že hnůj se dostane do stavu, kdy «ještě více sváže látky nutné pro růst rostlin, vedle draslíku také vápník, vápenné sloučeniny». U řebříčku máme co do činění především s draselným účinkem. «Chceme-li zachytit i vápenaté účinky, potřebujeme opět rostlinu, […] která […] v homeopatické dávce rozložena obsahuje síru, a ze síry přitahovat ostatní pro rostlinu nutné látky.» «Heřmánek zpracovává [vedle draslíku; pozn. autora] k tomu vápník.» Přispívá k tomu, «vyloučit z rostliny škodlivé oplodňovací účinky, udržet rostlinu zdravou».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 129.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tyto pokyny Rudolfa Steinera osvětlují zároveň tak charakteristický zjevný obraz heřmánku ve srovnání s řebříčkem. Řebříček je díky své sírové aktivitě v oblasti tepla a vzduchu ve vzájemném působení s půdní solí-draslíkem, v postupujícím zušlechťování draselného procesu od kořene vzhůru přes stonek, listovou posloupnost až ke květu — celý vyjádřením ovládání zemitého a vodnatého. Vše na něm ukazuje tendenci k přísné formě a zdrženlivosti životních procesů, jako například silná sukulence jemně členěného a zároveň hustého listového zpeřování a trubkovité květy skryté jako za zdmi obalových kalichů. Naproti tomu heřmánek se jeví jako vyzdvižený z pozemského. Jeho vztah k draslíku se projevuje ještě v lehké sukulenci listů.&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl und Kari Järvinen: *Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen*, Dornach 2005, 154 S.&lt;/ref&gt; Jeho sírová aktivita se zdá však soustředit především na zpracování a sublimaci pozemské látky vápníku. Vše v něm směřuje k volné, silné členitosti jeho vegetativních orgánů. Od výrazného kůlového kořene, jenž se nahoru lehce řepovitě rozšiřuje, vyzařují zčásti horizontálně v husté posloupnosti postranní kořeny do šířky a hloubky. Primární výhonek se vztyčuje vertikálně do výšky, avšak záhy se dělí u základny na počet postranních větví, které se málo větví a vyzařují do šířky a výšky a celkově mají tendenci dávat rostlině jakýsi kulovitý tvar. Listy se člení do volného, málo uspořádaného zpeřování; lístky peříčka jsou {{SE|374}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 27, S. 374.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 27: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation der Kamille.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> úzké, vláknovité útvary, které se samy jen málo větví (obrázek 27). Tyto gesty paprsčitosti a zaoblování poukazují na znaky, jež jsou charakteristické pro bohatství forem výskytu minerálního vápence (CaCo3), jako například paprsčitost aragonitu nebo kulovité, resp. zaoblené formy krystalických vápenců, sprašových loulek, stalaktitů a stalagmitů atd.<br /> <br /> Výhonková podoba heřmánku navozuje dojem paprsčitého dělení a rozpouštění ve světle, teple a vzduchu. Že se zcela nerozpustí, o to se starají terminální květy, v nichž se formotvorná gesta celé rostliny ještě jednou na vyšším stupni opakuje a obrací dovnitř. Stonek se zdržuje a rozšiřuje v květní lůžko, na němž nenápadně vyrůstají trubkovité květy, na okraji ohraničené bílými jazykovitými květy. Při rozkvétání se květní lůžko klene do zaoblené kužele a zazáří v teplé zlatožluté barvě trubkovitých květů. Pod vyklenutím květního lůžka vzniká vzduchuplný dutý prostor — neomylné znamení, že jde o pravý heřmánek. Zvláštní příznak pohyblivosti heřmánku {{SE|375}}<br /> <br /> na rozdíl od řebříčku je zvedání bílých okrajových květů za úsvitu a jejich večerní snižování.<br /> <br /> &lt;div class=&quot;mw-translate-fuzzy&quot;&gt;<br /> V květech, jež kulovitou podobu volně rostoucího heřmánku obestírají a uzavírají, se jeho prosvětlené, prohřáté a provzdušněné bytí ještě jednou na vyšším stupni zjevuje. Sírový proces prostupuje celou rostlinu, v porovnání s řebříčkem, jiným způsobem — až dolů do kořene. A místo aby jako on udržoval draslík živě v zemitě-vodnatém, éterizuje heřmánek vzestupně proudící draslík-vápník v oblasti působení tepla a vzduchu, vrcholíce v květu, jenž vylučuje intenzivní vůni. Co v květu procesem přichází ke konci, tvoří v preparaci heřmánku začátek pro nové. Toto vyvracení je nastoleno nacpáním sebraných kamilkových květů do živočišné tvarové hüllenbory, do kousku tenkého střeva krávy, obrázek 27). Tenké střevo (Infestum tenue) navazuje na dvanácterník (Duodenum) přicházející od žaludku, přechází v kyčelník (Ilium), který ústí do slepého střeva (Caecum). Dlouhý mezičlánek tvoří lačník (Jejunum), jenž girlandovitě nebo věncovitě obklopuje spirálovitě uspořádanou desku tračníku (Colon). Ta tvoří středový díl tlustého střeva mezi slepým (Caecum) a konečníkem (Rectum). Pro preparaci přichází v úvahu lačník. V něm probíhá, nastoleno sekrety ústícími do dvanácterníku (játra, žluč, slinivka), a střevními vlastními žlázami, hlavní trávicí dění. Střevní stěna lačníku je mnohonásobně zvětšena hustě za sebou jdoucími střevními klky. Chráněny mohutnou sliznicí (Mucosa), dosahují v klcích krevní a lymfatické cévy hluboko do střevního kanálu. V něm probíhá skrze žlázové sekrety a bakteriální rozklad téměř úplná mineralizace přijatých potravin. Je to intenzivní látkovýměnné dění, provázené rytmickými pohyby ochabování a znovuvzpřimování střevních klků, jakož i peristaltiky střevních stěn skrze svalovou vrstvu, která je zase skrze pevně nervovou tkání prostoupenou, téměř průhlednou blánu — serózu — ohraničena vůči nitru břišní dutiny. Toto členění do tří blan a trojzvuk jejich funkcí vykazuje i jelení měchýř. A přece stojí oba orgánové systémy vůči sobě polárně. Měchýř centruje a skladuje tekutinu vyloučenou ledvinami {{SE|376}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> a vypouští ji do vnějšího světa; tenké střevo naproti tomu pohybuje pevně-tekutým z venku přijatou potravou, rozkládá ji, třídí ji při průchodu střevní stěnou a propouští vytříbené do vnitřního světa těla. Měchýř a ledviny jsou orgány astrálního těla v tekutém organismu; měchýř vylučuje to, co ledvina přetřídila jako nepotřebné, z nitra těla ven. Tenké střevo je orgán, který z pevného v potravě vyfiltruje to použitelné a zabuduje to do těla. Hluboko v podvědomí je u člověka na tomto ději zapojena Já-organizace. Ta zasahuje hluboko do trávicího dění a stará se o zničení cizí látkovosti až dolů na úroveň fyzicko-anorganického.<br /> <br /> První preparační krok je krokem vyvracení a emancipace od přirozeného průběhu. Otázka zní: Jak lze draselno-vápníkový proces, který byl v růstu heřmánku udržován v proudu a v květu dosáhl nejvyšší stupně éterické tvárnosti, povznést přes odumření květu z omezení prostoročasového ven, aby to, co je v květu zárodečně přítomno, mohlo být udržováno v proudu na vyšší rovině? Tento úkol plní tenké, respektive lačné střevo krávy. Obstaráme si takové střevo ideálně od krávy, která po celý svůj život prováděla ve svém trávicím systému na hofeigenen pícninách «kosmicko-kvalitativní analýzu». Tenké střevo nakrájíme na přibližně 25 až 50 cm dlouhé úseky, na jednom konci je zaváže a pomocí trychtýře nacpeme kamilkové květní úbory do střevního obalu, na otvoru to zaváže, a tak dostaneme napěchované, statné klobásky ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#374|Abbildung 27]], S. 374).<br /> <br /> Co dříve jako kamilkový květ bylo nakloněno šířavám kosmu, Slunci, naplňuje nyní hustě stěsnaně vnitřní prostor tenkého, neboli lačného střeva krávy. Toto vyvracení z vnějšku dovnitř platí i pro novou funkci tenkého střeva samého. Má nyní obsah, který již nestráví, enzymaticky nerozloží a nepohne, nýbrž naopak zachovává v jeho konzistenci a zpřístupňuje ho silám, které přicházejí z planetárního obkruhu skrze sluneční světlo. Obvyklá funkce střeva a střevní stěny spočívá v tom, zprostředkovat zpracovaný střevní obsah ze zemské potravy — fyzicky přes lymfatické a krevní dráhy a duchovně přes nervově-smyslovou kůži serózy — vnitřnímu tělu krávy. Polárně k tomu je nyní vnější kůže střeva (*Serosa*) obrácena k silám kosmu a země. Uvolněna od kravského organismu zprostředkovává pocitově prostoupená substance střevní kůže {{SE|377}}<br /> <br /> kamilkovým květům síly země a Slunce. Otázka zní: Nejsou to právě tyto síly, které udržují étericky nasycený draslík a vápník květů v proudu přes přirozenou zákonitou práh? Neboť na tom přece nakonec záleží u všech hnojivých preparátů! Prvním preparačním krokem vyvracení polárních procesů se uskutečňuje steigerung, která, jak se to dá rozumět, má potenci otevřít «dílo» vzniklého nové vývojové rovině wirksamkeit. Tato potence se nakonec realizuje v druhém, a především ve třetím kroku vyvracení a emancipace ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#374|Obrázek 27]], s. 374).<br /> <br /> Co se týče druhého kroku, vzniká na začátku zmíněná nejistota ohledně údaje Rudolfa Steinera v Zemědělském kurzu a ohledně poznámek, které si pořídil v přípravě na něj. Tyto jsou otištěny jako příloha v Zemědělském kurzu. Na listu 30 těchto poznámek se nachází poznámka: «Střeva – pověsit». O tom v pátém přednášce kurzu, tedy ve veřejném představení tohoto stavu věcí, není řeč. Naopak je výrazně zdůrazněn třetí krok, expozice v zemi vůči zimním silám: jako «přírodní působení […] nechat tam působit co nejpůdě příbuzné živé». Je dále také přesněji popsána povaha místa, kde má být heřmánkový preparát zakopán: «Tyto vzácné […] klobásky vystavovat po celou zimu v ne příliš velké hloubce co nejhumusnější zemi a vybírat si také taková místa […], kde sníh leží delší dobu, a kde sníh dobře osvětluje Slunce, aby tam co nejvíce působily kosmicko-astrální vlivy.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 130.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tomuto, ve srovnání se řebříčkem, třetímu kroku preparace přísluší zjevně vlastní, rozhodující význam. Druhý krok expozice vůči záření kosmu přes vzduch a teplo zůstává nezmíněn. Nověji se, analogicky k preparaci řebříčku, stále více praktikuje pověšení střev přes léto. Květní úbory koncem května až do června rozkvétající heřmánku se sbírají, lehce nasuší, nacpou do střev a ještě před Janem Křtitelem, respektive letním slunovratem, vystaví letním silám vzduchu a tepla.&lt;ref&gt;Matthias König, mündliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Hledáme-li, jak v duchu samotného Zemědělského kurzu správně zvážit různě znějící výpovědi o letním a zimním působení v případě heřmánku, může pomoci následující úvaha: Jak ukazuje způsob zacházení s dalšími preparátovými rostlinami, je tento způsob přizpůsoben jejich charakteristické vlastní povaze nakládání s kosmickými silami a pozemskými látkami. Jak bylo popsáno, je růst heřmánku výrazem panování intenzivní astrality v světle, teple a vzduchu. Ta se znovu stupňuje v květu a projevuje se ve vzduchem naplněném dutém prostoru pod klenutým lůžkem květním — tento dutý prostor lze zároveň bez rozporu chápat jako výraz tvorby vlastního, dosud bytostí nenaplněného, vnitřního (duševního) prostoru —, v pohybovém rytmu jazykovitých kvítků, ve vřelé, vzdušné vůni a v jejich vysoké léčivé účinnosti. To vše nasvědčuje tomu, že heřmánek je již ve svém růstovém dění vystaven tak silnému letně-kosmickému astrálnímu působení, že druhý krok preparace se jeví jako nadbytečný; heřmánek jej takříkajíc předjímá. Nicméně pověšení střev přes léto mu jistě neuškodí. {{SE|378}}<br /> <br /> Po přezimování v zemi — nutná je ochrana před liškami a psy — následuje jako další krok preparace a emancipace vykopání na jaře kolem Velikonoc. Vznikla nová látka s novými vlastnostmi, která díky své astrální formativní síle «je odolnější vůči dusíku než jiná hnojiva, ale navíc má tu zvláštnost, že oživuje půdu tak, že může působit mimořádně povzbudivě na růst rostlin. A zejména se vypěstují zdravější rostliny.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 130.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> «Osvěžující a oživující sílu» heřmánkového preparátu smíme připsat éterizovanému draslíku, léčivou sílu éterizovanému vápníku. Tento se stává přijímavým pro uspořádávající astrální síly vyzařující z nadsmyslové bytosti heřmánku. Ve «svazování» těchto pozemských látek, draslíku a vápníku, nabývá éterické čili životní tělo rostlin větší formativní síly; může tak «vyloučit škodlivé fruktifikační účinky».&lt;ref&gt;Ebd., S. 129.&lt;/ref&gt; «Fruktifikaci» lze zde chápat jako správný proces na nesprávném místě: V půdě fruktifikují bakterie, houby atd. a starají se o rozkladné procesy až po mineralizaci, pak ale také ve spojení s půdními živočichy o přeměnu a {{SE|379}}<br /> <br /> Stavěcí procesy. Tam, v půdě, je to správné místo — nesprávné tehdy, když toto dění začíná bujeti o patro výše, ve stonku nad zemí, například v podobě viroz nebo bakteriálních a houbových onemocnění. Tomuto ničivému vzestupnému působení zemitého půdního živlu do oblasti stonků a listů brání organické hnojivo ošetřené heřmánkovým preparátem.<br /> <br /> Stejně jako ostatní hnojivé preparáty se heřmánkový preparát uchovává v rovnoměrně temperované, spíše zatemnělé místnosti v hliněných nádobách, které jsou ze všech stran obklopeny rašelinou. Rašelina izoluje proti vyzařování. Aplikace se provádí v dávkách v řádu trojprstové špetky, dva až tři gramy na 2 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; v zahradnickém provozu, v zemědělském na 10 až 12 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; hnoje nebo kompostního materiálu, tedy podle velikosti hromady. Osobní vztah, který člověk buduje v práci s hnojem, určuje správnou míru.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Brennnesselpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kompozice kopřivového preparátu ===<br /> <br /> Jako třetí v trojici spolu se řebříčkem a heřmánkem vykazuje kopřiva ve svém výrazném zjevu k oběma sotva příbuzenské rysy, zato v způsobu, jakým nakládá s draslíkem, vápníkem a navíc se železem. Sírový proces mocně proniká celou rostlinou shora dolů. Zprostředkovává kopřivě schopnost vyzdvihovat jmenované látky z jejich zemitě-anorganické povahy a vtělovat je do svých životních procesů. Rudolf Steiner ji označuje jako «die größte Wohltäterin des Pflanzenwachstums […] Die Brennnessel ist wirklich ein Allerweltskerl, die kann ungeheuer viel […] außerdem, dass die Brennnessel Kali und Kalzium in ihren Strahlungen und Strömungen fortführt, außerdem hat die Brennnessel noch eine Art Eisenstrahlungen, die fast so günstig sind dem Laufe der Natur wie unsere eigenen Eisenstrahlungen im Blute. Die Brennnessel verdient es eigentlich durch ihre Güte gar nicht, dass sie da draußen oftmals so verachtet in der Natur wächst. Sie müsste eigentlich dem Menschen ums Herz herum wachsen, denn sie ist wirklich in der Natur draußen in ihrer großartigen Innenwirkung, ihrer inneren Organisation eigentlich ähnlich demjenigen, was das Herz im menschlichen Organismus ist» («největší dobrodinitelka růstu rostlin […] Kopřiva je skutečně všeuměl, dokáže nesmírně mnoho […] kromě toho, že kopřiva odvádí draslík a vápník ve svých záření a proudech, má kopřiva ještě jakési železné záření, které je přírodnímu dění téměř tak příznivé jako naše vlastní železné záření v krvi. Kopřiva si svou dobrotivostí vlastně vůbec nezaslouží, že venku v přírodě roste tak často opovrhována. Měla by vlastně růst člověku kolem srdce, neboť je skutečně venku v přírodě svým velkým vnitřním působením, svou vnitřní organizací vlastně podobna tomu, čím je srdce v lidském organismu»)&lt;ref&gt;Ebd., S. 131.&lt;/ref&gt; ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#383|Obrázek 28]], s. 383). {{SE|380}}<br /> <br /> Celý růst kopřivy, její sklon pokorně růst všude tam, kde lidskou rukou přišlo něco do nepořádku – například na místech, kde vládne hniloba nebo kde leží hromady sutin, či na zanedbávaných pastvinách a tam, kde staré stroje rezaví v křoví, anebo na půdách s povrchově blízkou, železitou podzemní vodou, a dále tam, kde jsou v krajině vytvořena přechodová pásma, jako u mezí, břehů vodních toků, okrajů remízků a lesů. To vše, jakož i intenzivní zeleň listů – jde tu o působení dusíku, především však železa, bez nějž by se nemohl tvořit hořečnatý chlorofyl – a stejně tak přísný řád jejího bojovného, vzpřímeného zjevu svědčí o tom, že ovládá železný proces, výraz zvýšené síly Já. Kde roste, tam vytváří díky svému «velkému vnitřnímu působení» řád uprostřed mezi «Nahoře a Dole». Nastoluje harmonický vyrovnání jednostranných půdních procesů za vzniku mimořádně stabilního, drobtovitého mullového humusu.<br /> <br /> Nápadné je, že kopřivě chybí ostré zdůraznění polarity kořene a květu, příznačné pro složnokvěté řebříček a heřmánek – kopřiva náleží řádu ''Urticales''. Se svými nenápadnými květenstvími se zanořuje do listového patra horní třetiny stonku. Květy vyrůstají z paždí listů přísně křížovitě vstřícně a patrově nad sebou uspořádaných listů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#383|Obrázek 28]], s. 383). Prašníkové rostliny mají spíše podlouhlou čepel listu a zaoblené zoubkování listového okraje, kdežto plodonosné rostliny mají naproti tomu spíše přihrblou srdčitou čepel listu a ostře zašpičatělé zoubkování. Metamorfóza listů se naznačuje jen slabě: již v nejspodnějším listě se odhaluje typus rostliny s výrazným, ještě poněkud kulatým zoubkováním a porostem žahavých chloupků; ba již děložní listy takové nesou. Směrem vzhůru k prostřední části výhonku se čepel listu rozšiřuje do výrazné srdčitosti a ke špičce stonku se opět zužuje do jemně a ostře zoubkatých, kopinatých forem.<br /> <br /> To, co je korunujícím vrcholem kvetoucích rostlin, jejich zjevení podstaty v květu, ustupuje zcela do pozadí. Květy nenají okvětní lístky. Nažloutle zelené prašníkové květy vyrůstají v delší laty a visí uvnitř horního listového patra dolů; pestíkové květy jsou bělavo-zelené a drží se hustěji sdruženy v blízkosti stonku. {{SE|381}}<br /> <br /> Veškeré listové patro, čtyřhranný, uvnitř dutý stonek i květ jsou porostlé žahavými chloupky. Jsou to jednobunkové výrůstky epidermis, u báze zpevněné vápencovými usazeninami. Na vrcholku nesou zkřemenělou hlavičku, která se při dotyku odlomí. Žahavý chloupek píchá jako injekční jehla do kůže a uvolňuje jedovatou buněčnou šťávu způsobující pálení – ''urtizin''. Ten obsahuje mimo jiné látky (''histamin'', ''serotonin'', ''acetylcholin''), které se jinak vyskytují pouze u člověka a zvířete.&lt;ref&gt;Erdmut-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, S. 320.&lt;/ref&gt; V žahavých chloupkách odumírá do formy směrem k periferii rostliny fyziologický proces, jak je to ostatně charakteristické právě pro květ. Lze proto s plným právem říci: Nejenže jsou květy kopřivy staženy dolů do listového patra, nýbrž celý nadzemní výhonek je žahavými chloupky od nejranějšího mládí oděn jakousi podobou procesu kvetení.<br /> <br /> Kopřivy vyrůstají prostřednictvím stonkových výběžků (''rhizomů'') v kolonie dosahující výšky jednoho až dvou metrů. Výběžkové výhony jsou nažloutlé barvy, probíhají mělce pod, řidčeji nad zemí a vysílají ze svých uzlů tuhé, rovněž nažloutlé kořenové provazce do hloubky, z nichž pak bělavé jemné kořínky, bohatě větvené, prostupují svrchní půdou. Z uzlů ''rhizomu'' vyrůstají vzhůru vždy dvě rostlinky. Stoupají s rozhodnou vzpřímecí silou a přísně harmonickým, geometrickým řádem do výšky. Ostrovně se výhonky shromažďují a ohraničují se navenek do bojovného obalu, který v silně stínícím listovém patru uzavírá vnitřní prostor. Kopřivě je vlastní «vnitřní působení», jež se soustřeďuje v tomto vnitřním prostoru, pokračuje do kořenového prostoru a takto harmonizuje neuspořádaný život půdy a přeměňuje ji v plodný trvalý humus.<br /> <br /> V kopřivě se odehrává ten div, že v sobě samé stupňuje polaritu kořene a květu k vyšší jednotě. Sírový proces shora dolů a sal-látkový proces zdola nahoru zůstávají ve vyšší míře v pohybu; oba se vzájemně prostupují ve stupňování merkuriálně v listu. Tento děj je na vyšší vývojové úrovni srovnatelný s krevním oběhem. V jeho středu, v srdci, jež je zároveň středem mezi Nahoře a Dole, se potkává žilní a tepenný krevní proud. Potkávají se minulost a budoucnost v přítomném: Krev, která na periferii jednak vydává síly do fyzické činnosti těla, jednak se však obtěžkává proudem {{SE|382}}<br /> <br /> prožitků vykonaných činů, přichází jako žilní krevní proud do středu. Tam se odehrává syntéza, srdeční cítění vystupující z podvědomí až do vědomí. Žilní krev se v srdci – prostřednictvím plicního dýchání – proměňuje a obnovuje v tepenný krevní proud, který vytékající impulsuje k nové činnosti. Tak i kopřiva na úrovni rostlinného: «Kvete» ze svého středu, z listu, až k periferii celé rostliny. Zemitě vázané látky, draslík, vápník a železo, zakoušejí své «pozdvihující pročišťování», své éterizování, ne teprve v konečném stavu rozkvétání, onoho odumírání do formy, nýbrž astrální síly působí skrze síru takovým způsobem, že vtiskují proces kvetení celému dění růstu a udržují jej v pohybu. Tím kopřiva naplňuje «své velké vnitřní působení», jež ji činí «podobnou tomu, čím je srdce v lidském organismu».&lt;ref&gt;Ebd., S. 131–132.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V tom tkví pravděpodobně důvod, proč Rudolf Steiner pro kopřivu nejmenuje žádný zvířecí orgán, jímž by bylo zajištěno udržování éterického v pohybu přes květ. Orgán, který by v úvahu připadal, by bylo srdce. Srdce však není kožním orgánem, nýbrž svalovým, vlastní aktivitou nadaným orgánem. V něm se ve rytmu srdečního tepu sjednocují látkoměnný a smyslový proces; stávají se jedním. Srdce ztělesňuje syntézu z polarity obou procesů. Je zároveň činným nitrem a orgánovou obálkou. Kopřiva plní podobnou funkci na úrovni pouhé oživené přírody. Její skrz naskrz astralitou prostoupené tělo formativních sil ji uschopňuje přeměňovat silovou přirozenost zemitě-pevných látek – draslíku, vápníku a železa – uvězněnou v erdig-pevném v léčivá záření uspořádávající živé.<br /> <br /> Pokud jde o preparaci, jde o otázku: Jak lze tuto jedinečnou schopnost stupňovat v silový hnůj, který propůjčí půdě a pěstovaným rostlinám schopnost vlastní kopřivě? Jak mohou organická hnojiva statku přídavkem tohoto silového hnojiva – ba, jak může nakonec sama půda – «se stát vnitřně citlivou», takže vzestupné i sestupné procesy budou v tomto vyšším smyslu probíhat «rozumně», že se půda individualizuje vzhledem k těm rostlinám, jež chceme právě pěstovat? «Es ist wirklich etwas wie eine ‹Durchvernünftigung› des Bodens, was man mit diesem Zusatz von ''Urtica dioica'' wird bewirken können.» («Jde skutečně o cosi jako ‹prorozumnění› půdy, čeho bude možno dosáhnout tímto přídavkem ''Urtica dioica''.»)&lt;ref&gt;Ebd., S. 133.&lt;/ref&gt; {{SE|383}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 28, S. 383.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 28: Die Stoffkomposition des Brennnesselpräparates im Durchgang eines Jahreslaufes.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Toho lze dosáhnout, vystaví-li se nadzemní výhonek kopřivy – v stonku a listu temně zelené, ke květu přišlé – polaritě, která ji pozdvihuje nad vlastní přírodou vázané dění jejího typového tvarování. Tím dochází k opětovnému stupňování, k syntéze nové látky v živém – kopřivovému preparátu. Kopřivy se skosí, přehnou nebo lépe hrubě posekají a «lehce nechají provadnout» (Obrázek 28).<br /> <br /> V úrodné svrchní půdě se vykope ne příliš hluboká jáma, vloží se do ní hmota, obklopí se trochou rašelinné moučky a opět se zakryje zemí. Na tomto místě zůstane celý rok a je tam vystavena jak zimním, tak letním silám. Po roce se rozkladem a pokročilou humifikací silně scvrklá hmota vykope a v rukou se ocitá hotový preparát – nová, astrálně zářivá látkovost. Praktické zacházení vyžaduje velkou pozornost, pokud jde o správný stav provadnutí; také by se při vadnutí mělo vyhnout přímému slunečnímu ozáření. Při příliš vlhkém stavu kopřivové hmoty snadno dochází k nežádoucím chybným kvašením a při příliš silném osvětlení k černání. Musí být ve stínu, {{SE|384}}<br /> <br /> nejlépe za přívodu teplého vzduchu, přisušena. Aby ji bylo možné po roce v zemi najít, používají se často staré lněné pytle, mělké a tenkostěnné dřevěné zelninářské bedny nebo drenážní keramické trubky, do nichž se nacpe. V posledním případě se získá z velké části humifikovaná černá hmota.<br /> <br /> Co platí i pro ostatní do země zahrabávaná preparáty, platí obzvláště pro kopřivu: Posouzení, zda je preparát více či méně zdařilý, nezávisí na stupni humifikace, nýbrž na volné struktuře preparátu, příjemném zápachu a především na tom, aby okolní půda byla v dobře provzdušněném, drobtovitě živém stavu. Rozhodující je, aby síly periferie zprostředkované přes zemi mohly vstoupit do vztahu s do éteru pozdviženými substancemi preparátních rostlin a být zachovány.<br /> <br /> Všechny hnojivé preparáty, s výjimkou preparátu z kozlíku, se vkládají odděleně do kompostových a hnojových hromad do 30–50 cm hlubokých otvorů, při vzdálenosti 50 cm až 3 m, podle velikosti resp. délky hromad. Kopřivový preparát, tak blízký funkci srdce, se vkládá zpravidla uprostřed na hřbet hromady; čtyři sourozenci mají, navzájem posunuty, svá místa na bocích. Jejich účinnost je astrálně zářivá – tedy taková, která se v smyslové skutečnosti kvalifikuje, avšak nikoli měřitelně kvantifikuje.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_Frage_der_Stoffumwandlung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K otázce přeměny látek ===<br /> <br /> K otázce přeměny látek přicházejí v úvahu tři různé kvality:<br /> <br /> 1 Spaluje-li se organická látka — uhlí nebo dřevo —, pozorujeme, jak její látkové složení mizí a jako produkty přeměny se objevují jiné látky, například plyny a popel. Naopak celá řada vzájemně reagujících látek se přeměňuje v novou kompozici, v novou sloučeninu — například uhlík, kyslík, dusík, vodík a síra se přeměňují v bílkoviny. Celé přírodní dění odhaluje ve všech svých jevech neustálou přeměnu látek. <br /> <br /> 2 Určité anorganické prvky — například uran, thorium a další, jakož i přirozené draselné soli (radioaktivní ⁴⁰K je obsažen v draslíku zhruba v 0,12 %) — vysílají v nerytmickém sledu měřitelné záření; v rozpadové řadě vznikají produkty přeměny {{SE|385}}<br /> <br /> (izotopy i prvky s nižší atomovou hmotností). Tyto záření-procesy se vymykají bezprostřední vnímatelnosti; působí takříkajíc zdola, z pod-přírody, do přírodního dění. Vyvolávají nemoci a působí v konečném důsledku smrtelně.<br /> <br /> 3 Od semene po plnou utvárenost forem rostlin, od zárodku po tělesnou dotvořenost zvířete i člověka, probíhají v neustálé přeměně látek procesy výstavby, odbourávání a přestavby. Zde působí život tvořící princip, něco nadsmyslově-bytostného, co si v přírodním bytí vytváří smyslově vnímatelný odraz. Zde silou svého bytí proniká do přírody bytostná skutečnost Přírody.<br /> <br /> Preparáty jsou látkovými kompozicemi, které — každý svým způsobem — «hnojí» ono pod bodem 3 uvedené vztahové předivo mezi Přírodou (Kosmem) a přírodou (Zemí). Přitom trojici preparátů z řebříčku, heřmánku a kopřivy náleží zvláštní význam. Vyvolávají zvláštní druh přeměny látek: zemí vázané prvky draslík a vápník jsou v životním kontextu rostlin nejen éterizovány, ale získávají vlastnosti, které je přibližují způsobu účinku dusíku. Stávají se nositeli astrálních sil, nebo se nakonec zcela přeměňují v dusík. Rudolf Steiner k tomu dává následující pokyny: „neboť v organickém procesu leží tajemná alchymie, která například draslík, pracuje-li tím správným způsobem, skutečně přeměňuje v dusík, a dokonce i vápník, pracuje-li správně, skutečně přeměňuje v dusík&quot;. A dále: „mezi vápníkem a vodíkem existuje vzájemný kvalitativní vztah, který je podobný kvalitativnímu vztahu mezi kyslíkem a dusíkem ve vzduchu. […] Pod vlivem vodíku je neustále vápník a draslík přeměňován v cosi dusíkového a nakonec ve skutečný dusík. […] Ten je právě nesmírně užitečný pro růst rostlin, ale musíte si jej nechat vytvořit takovými metodami, jak jsem je popsal&quot; — to jest uměleckým tvářením substanciálních procesů vznikání v organismu zemědělského podniku. Jako jsou pro malíře plátno, barva a štětec prostředky jeho umělecké tvorby, tak jsou pro zemědělce zemí a její oživování prostřednictvím výroby a použití preparátů. {{SE|386}}<br /> <br /> V předchozích citátech je z duchovního bádání dotknuto záhady transsubstanciace. Jak se lze k řešení tohoto problému přiblížit? Jistě ne týmž způsobem myšlení, jímž se člověk snaží rozluštit záhady anorganické přírody. Oba výše citované kvalitativní vztahy stojí vůči sobě polárně. Ten mezi kyslíkem a dusíkem ve vzduchu je rozhodující pro dýchání u zvířete a člověka. Obě látky konstituují vzdušný živel ve velké míře, obě se nacházejí ve vzduchu v plynném, anorganicky-neaktivním stavu. Obtékají rostlinný výhonek zvenčí. Jinak se věci mají s pozemskými látkami draslíkem a vápníkem. Ty jsou životní organizací rostliny povzneseny z jejich uvězení ve fyzické látkovosti, v «materiálu», do sféry živé účinnosti. Lze to pochopit takto: Určité rostliny, léčivé rostliny, jako právě řebříček, heřmánek a kopřiva, mají schopnost — silou svého éteru životního těla — uvést do pohybu organizaci látek draslíku a vápníku, ztuhlou do fyzična, z jejich spoutanosti ve formě. Ve svém zjevném obraze a svých vlastnostech jsou otiskem svého stavu, který byl ještě naplněn životem na raných evolučních stupních. Jak minerální forma vstupuje do životního procesu těchto rostlin, nabízí se myšlenka, že draslík a vápník se novým způsobem stávají přístupnými pro působení nejbližšího vyššího bytostného článku — éterického těla těchto látek. Jeho bytostnou skutečnost nachází duchovní badatel v nadsmyslném světě ducha, který jako nejnižší oblast hraničí s fyzicko-smyslovým. Nové, z budoucnosti působící duševně-astrální vývojové impulzy mohou pak tyto látky, obdarované jim vlastním životním tělem, uschopnit, aby se otevřely svým bytostným článkům, jejichž domov leží v ještě vyšší duchovní oblasti. Pozemské látky draslík a vápník se touto cestou stávají «dusíkovými», tím že samy se stávají nositeli duševně-astrálních sil. Přebírají vlastnosti dusíku, který ze své přirozenosti je ve všech životních procesech nositelem astralického světa, jenž zjevuje typus. «Dusík je v pravdě tím, kdo je nositelem počitku.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 74.&lt;/ref&gt; V oživené přírodě zpřítomňuje v tvorbě bílkovin životní procesy, které pocházejí z rané minulosti Země, prošly vývojovými stupni a staly se nyní «dílem» stvoření.<br /> <br /> O zpětné vedení draslíku a vápníku do jejich éterického stavu se stará jejich zvláštní kvalitativní vztah k vodíku. Jak tito {{SE|387}}<br /> <br /> Jako tvůrci solí sestoupili nejhlouběji do stavu čistě pozemského, kdežto vodík je ten, «kdo je tak blízko, jak jen možné, příbuzný s fyzickým, a zároveň, tak blízko, jak jen možné, příbuzný s duchovním».&lt;ref&gt;Ebd., S. 75.&lt;/ref&gt; Při svém budujícím působení v organickém používá síry a stejně tak při svém rozkládajícím. «Nese vše to, co je jakkoli utvářeným, oživeným astrálnem, zpět do šíří světového prostoru […] Vodík vlastně vše rozpouští.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 76.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Nyní je to zřejmě tento zmíněný kvalitativní vztah u řebříčku, heřmánku a kopřivy, skrze nějž vodík uvolňuje vázanost draslíku a vápníku v jejich formě a astrálno, které do této formy ztuhlo, vyvádí do «neurčitého, chaotického světového prostoru».&lt;ref&gt;Ebd., S. 76.&lt;/ref&gt; Tím může v těchto rostlinách éterické draslíku a vápníku znovu natolik přijít do pohybu, že se — zprostředkováno sírou — může stát nositelem nového světa sil přicházejícího z budoucnosti. Draslík a vápník se přeměňují na dusík, pokud se v tomto smyslu stávají nositeli této nové astralitu. Lze pak říci, že vzdušný dusík opakuje v přítomnosti to, co patří minulosti. Kdežto pozemské látky draslík a vápník, rovněž proměněné k nošení astrálních sil, umožňují přítomnosti to, co patří budoucnosti.<br /> <br /> Ale jak lze jednomu a témuž látku, dusíku, přisoudit dvě tak polárně protikladné kvality působení? Podle dnešního vědeckého pojetí existuje pouze jedna jediná — ta, která se odvozuje z jeho anorganických, fyzikálně-chemických vlastností. Připustíme-li jako jedině platný způsob myšlení, který leží tomuto pojetí v základě, pak je otázka oprávněná: Proč tímto složitým způsobem nechávat vznikat tak nepatrná množství dusíku, je-li ho v ovzduší nadbytek? Stačilo by přece jen dostatečně obohatit osevní postup luskovinami a mít po ruce dostatek organického hnojiva, aby byla zajištěna potřeba dusíku pro reprodukující růst. To je pohled, jenž denní zkušenosti myšlení zpřístupňuje pouze část skutečnosti. Jsou-li v rostlině síly uzavřené ve fyzickém oživovány jejím étericko-organickým uspořádáním a v živočichu pronikány jeho astrálním tělem, přicházejí do pohybu; tehdy {{SE|388}}<br /> <br /> nepodléhají již déle svým ryzím fyzickým zákonům, nýbrž oněm vyšším zákonům oživujícího éterična a tvořivého astrálna.<br /> <br /> Tím umožněná proměna mrtvé anorganické látkovosti dává rostlině, živočichu a člověku možnost vtělit se na Zemi. Vtělení jsou opakováními vývoje z pradávné minulosti; jsou to pochody železné nutnosti. Pouze člověk může — mocí své inkarnované duchovní duše — své jednání jako vývoj do budoucnosti svobodně sám určovat. To však znamená, že silou svého Já průběžně zduchovňuje tělobudující síly a substance, transsubstanciuje je. To charakterizuje pravou evoluci lidské budoucnosti.<br /> <br /> Z duchovního bádání leží v «Zemědělském kurzu» Rudolfa Steinera popis cesty, jak — ve svobodném konání, v přípravě biologicko-dynamických preparátů — lze vyrábět hnojivé látky, které propouštějí zdi železné nutnosti díla-ztuhlého makrokosmu vývojovými impulsy, tedy přivádějí do přítomnosti síly z budoucnosti.<br /> <br /> Skutečnost, že v případě trojice preparátů řebříčkového, heřmánkového a kopřivového je trojice zemských čili Sal-látek — zemské kovy draslík, vápník a železo — podrobena preparaci, skrze níž se samy za spoluúčinkování vodíku a dusíku stávají nositeli astrálních sil, je pochodem transsubstanciace. Tím je překračována hranice, kterou klade příroda. Výkonnostní kvalita tohoto druhu dusíku je z tohoto hlediska chápana jako polárně protikladná oné, jíž je evolučně rozhodující tvořivá síla obyčejného dusíku v hospodářství přírody. Dusík vytvořený preparací řebříčku, heřmánku a kopřivy je takovým, «který je právě tak nesmírně prospěšný pro růst rostlin».&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 137.&lt;/ref&gt; Preparáty řebříčku, heřmánku a kopřivy míří jako hnojivo na to, aby — ve spojení s duševním vývojem člověka — ve světě, jenž se stal «dílem», zakládaly nový vývojový potenciál. Zacházení s preparáty je odpovědí na poznámku Rudolfa Steinera: «Stojíme [od začátku 20. stol.; poznámka autora] před velkou přeměnou nitra přírody.»&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 58.&lt;/ref&gt; Tato přeměna se může obrátit k dobrému pouze tehdy, jde-li ruku v ruce s velkou přeměnou duševního vzdělání lidí. Kde k tomu nedochází, vzniká zkáza. {{SE|389}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Eichenrindepräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kompozice přípravku z dubové kůry ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Eiche,_ihre_Rinde_und_Borke&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Dub, jeho kůra a borka ====<br /> <br /> Mezi přípravkovými rostlinami je dub, dub letní (''Quercus robur''), pro naše zeměpisné šířky nejreprezentativnější dřevnatou trvalou rostlinou. K preparaci se z něj používá kůra nebo borka. To překvapuje tím více, že u všech ostatních přípravkových rostlin se k preparaci používají květní úbory — nebo, jako u kopřivy, pro její květnatý charakter celý výhonek. Květ dubu je jednodomý a ještě nenápadnější než květ kopřivy. Jen ve tvaru listů a v plodním tělísku sedícím v číšce, v žaludu, se nezaměnitelně odhaluje typ tohoto stromu. Chceme-li se v obrazném nazírání přiblížit jedinečnosti stromové přirozenosti dubu, je třeba obrátit pohled na pomalé, postupné dění jeho mohutné, sebeprosazující se statně-suchobýlné podoby — a na tomto pozadí na substanční dění, které se projevuje jednak v utváření kůry a borky, jednak v tvrdém odolném jádrovém dřevu. Toto substanční dění vychází z oživené kambiumzóny směrem dovnitř i ven a v obou směrech se jako konečný produkt rostlinného dění opět přibližuje minerálnímu. Duchovní badatel přitom poukazuje na význam procesu vápníku v dubové kůře a na to, jak tento proces udržuje rostliny zdravé: «vytváří řád, když éterické tělo působí příliš silně».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 134.&lt;/ref&gt; V živé zóně, v lýku kůry, se vedle tříslovin a jiných aromatických látek v jednotlivých buňkách tvoří organická vápníková sloučenina, šťavelan vápenatý, který krystalizuje v buněčných vakuolách a v borce se formuje do krystalových drůz a — protože je těžce rozpustný ve vodě — tam dlouho přetrvává.<br /> <br /> Po klíčení vysílá dub svůj kůlový kořen do hloubky, za nímž následují boční čili srdcové kořeny pronikající do stejně velkých hloubek. Na tyto nasedají mohutné boční kořeny horizontálně silně se rozrůstající do šířky, jež zase periferně ženou takzvané tažné kořeny do hloubky.&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: ''Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen'', Dornach 2005, 154 S.&lt;/ref&gt; Vzrostlý dub tvoří — jako zrcadlový obraz rozlehlé koruny stromu — jakousi rovněž mohutnou «kořenovou korunu» v hlubinách země. Jeho {{SE|390}}<br /> <br /> Se svým celkovým vzrůstem a substančními procesy v něm vydává svědectví o tomto sepětí se zemí.<br /> <br /> Výhonek mladého dubu roste, s přeslenitě nasedajícími větvemi, svisle do výše a v tomto vzrůstovém typu se podobá jiným listnatým stromům. Nezaměnitelně se však praobraz dubu projevuje od mládí v tak charakteristickém, v čepeli zlaločnatěném a zubatém dubovém listí. Teprve po zhruba dvaceti letech mládí se mění zjevný obraz letního dubu do jemu vlastní vzrůstové formy — široce se rozklenující, nepravidelně-volnější a světlem prostoupené koruny stromu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]], s. 401). Co se ve tvaru listů od samého počátku jen naznačovalo, zachvátí v následujících desetiletích mocně celý strom. Mohutná vzrůstová síla, jež může přetrvávat ještě v tisícileté dubové, působí ve všech jeho článcích jako zadržovaná — patrno na tom, jak vodivé výhonky loňského roku zaostávají a přerůstají je výhonky postranní, čímž vzniká nepravidelný průběh postranních větví, které se vyvíjejí jako kmeny. Rovněž se listy na špičce výhonku shromažďují v chomáče; kmen se «vzdouvá» dovnitř k veliké tvrdosti dřeva, ven k hutné, trvale přiléhající borce.<br /> <br /> S postupujícím tloušťkovým přírůstem mizí po zhruba dvaceti letech — pro svou hladkost a lesk tak nazývaná — zrcadlová kůra a na její místo nastupuje charakteristická rozpukaná borka.<br /> <br /> S odkazem na zvláště ideální strukturu vápníku&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 134: «In Bezug auf dasjenige, was dann als Kalzium zutage tritt, ist dasjenige, was an Kalziumstruktur in der Eichenrinde vorhanden ist, das alleridealste.»&lt;/ref&gt; hovoří Rudolf Steiner o dubové kůře; botanicky od ní odlišený pojem borky zůstává nezmíněn. To vedlo k různým názorům na to, která z obou — zrcadlová kůra, nebo borka — má být k preparaci použita. Hoerner ve svém důkladném a obsáhlém zpracování rozhodně pléduje pro zrcadlovou kůru mladého stromu, tu, jež se kdysi jako dubová kůra používala ke koželužskému zpracování kůží.&lt;ref&gt;Erdmut-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, 512 S.&lt;/ref&gt; {{SE|391}}<br /> <br /> V botanickém smyslu je to kůra — epidermou uzavřená živá tkáň lýka. V této knize však budiž dáno slovo borce. Budiž to v následujícím podrobněji zdůvodněno. Kůra se zraku vytrácí, jakmile dub doroste do své bytostně vlastní podoby. Rozšiřuje se v borku tím, že každoročně se obnovující lýkové pletivo směrem k periferii odumírá. Přechod k borce pak tvoří {{SE|392}}<br /> <br /> sekundární dělivé pletivo, korkové kambium, jehož buňky chrání lýkovou kůru před vnějšími vlivy a odumírající lýkové pletivo přeměňují v borku. Borka se vytváří zevnitř ven z každoročně odumírajících zkorkovatělých vrstev korového pletiva, přičemž tyto vrstvy na sobě ulpívají.&lt;ref&gt;Existuje důkladná práce Jana Alberta Rispense, která věnuje celou kapitolu otázce kůry a borky. Shrnuje: Lýko a asimilující korkový parenchym představují vlastně to listové, odumírající korková kůra a borka květní a plodový orgán kmene. – Jan Albert Rispens: ''Učíme se rozumět stromům'', Stuttgart 2018, s. 157.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V důsledku tloustnutí kmene a rozložitých větví puká borka do hlubokých štěrbin. Korkové buňky chrání odumřelé lýkové pletivo před rozkladem a tím i šťavelan vápenatý a část méně těkavých éterických olejů a aromatických sloučenin a jejich derivátů, které se vytvořily v kůře. U aromatických sloučenin se jedná o uhlovodíky, jejichž konečným produktem je vysoce polymerizovaná pryskyřice. Když Rudolf Steiner hovoří o tom, «že dubová pryskyřice je ještě poměrně účinná»&lt;ref&gt;Srov. Rudolf Steiner: ''Duchovněvědné základy pro zdárný rozvoj zemědělství'', GA 327, odpovědi na otázky z 13. června 1924, Dornach 1999, s. 147.&lt;/ref&gt; – jako takový sekret u dubu neexistuje –, má tím jistě na mysli nízce polymerizované mezistupně vedoucí k pryskyřici. Jsou to mimo jiné lehce těkavé vonné látky, příbuzné sekretům květů, nebo aromatické uhlovodíky obsažené v rostlinných olejích. Ty vznikají během fáze odživotňování rostliny směřující ke květu. «Vyprchají» – zčásti prostřednictvím vodíku, který se stal procesuálním «samovládcem» – do nerozlišitelnosti kosmu;&lt;ref&gt;Srov. tamtéž, přednáška z 11. června 1924, s. 75: «do nerozlišitelnosti vesmíru».&lt;/ref&gt; nebo jsou, jako v případě borky, méně těkavé a díky obalu z korku zůstávají déle zachovány. Tyto látky «blízké květu» vděčí za své složení tvarotvorným silám kůry a jejímu odživotnění do astralizované formy borky. Z borky vyprchal život, stejně jako se to děje v procesu směřujícím ke květu. Síly astrálna zůstávají zachovány v organické «struktuře» dubové borky, která v sobě uzavírá aromatické látkové útvary příbuzné květu a také krystalizovaný šťavelan vápenatý. Dub tedy vytváří teprve v borce strukturu, která vápníku propůjčuje mocnou sílu uzdravující rostliny a kterou lze na cestě následných preparačních kroků zužitkovat pro půdu a rostliny.<br /> <br /> Duby kvetou teprve tehdy, když je koruna stromu plně vyvinuta.&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: ''Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen'', Dornach 2005, 154 S.&lt;/ref&gt; To nastává přibližně v šedesátém roce věku. Květ si člověk sotva povšimne; teprve když v tomto pokročilém věku v září a říjnu padají žaludy, upozorňuje nás na hlubokou proměnu v životopisu stromu. V návaznosti na předcházející úvahu vyvstává otázka: Nekvetou snad duby a nenesou plody dávno předtím, než viditelně kvetou a plodí? V celé stromové přírodě, a zvláště příznačně u dubu, se vyvrací země naruby.&lt;ref&gt;Viz: Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 12. Juni 1924, S. 90.&lt;/ref&gt; Neodehrává se snad v tomto procesu vyvracení již jakýsi květ a plodotvorba — jen zastavená v kmeni a větvích, jakoby uvízlá na půli cesty? Přihlédneme-li k příčnému průřezu dubového kmene, nacházíme v horizontálním uspořádání ''Tria Prinzipia'' Paracelsa v samotném utváření kmene. Na okrajové zóně kmene se objevuje, pouhým okem sotva rozpoznatelná, životní vrstva kambium, která, skryta pod kůrou, objímá strom jako zelený list. Z této vrstvy roste dovnitř vodivé pletivo ''xylému'', jež přivádí nahoru vodu a soli a které — pohledem z horizontu — jako by „koření&quot; v oživnutém běli. V tom jsou, tak jako v sorpčním komplexu půdy, skladovány asimiláty a znovu mobilizovány. Je to zóna procesu „Sal&quot;. Směrem k jádru kmene odumírá bělové dřevo; mineralizuje se tak říkajíc v jádrové dřevo ukládáním dřevních látek, jako jsou ligniny a deriváty tříslovin, na ochranu před hnilobou.<br /> <br /> Směrem ven vystupuje z kambiu buněčné pletivo sítkovnic (''floém''). To vede asimiláty do všech nezelených částí stromu. Na ně navazuje pletivo kůry, čili lýko. Vnější pokožka, čili epidermis, pak poskytuje ochranu před větrem a počasím. Ta přivádí formu rostliny k zjevení. Kůra obsahuje různá buněčná pletiva, která zčásti obsahují chlorofyl, tedy absorbují světlo, jakož i jednotlivé buňky, jež ve svých vakuolách tvoří krystaly šťavelanu vápenatého. Celkově panuje v kůře intenzivní, zadržovaná a ke tvaru směřující látková přeměna. Tvoří se látky příbuzné květům, aromatické sloučeniny, jako třísloviny a jejich deriváty. V obrazu trojnosti Sal, Merkur a Sulfur lze v příčném průřezu kmene, v tenké, neobyčejně oživené obalové vrstvě kůry, rozpoznat stlačený, zadržený, merkuriální výhonkový růst, který se nevymkl v výhonek a {{SE|393}}<br /> <br /> listový charakter. Tato listově-výhonková povaha kůry je podpořena tím, že listové pupeny vyrůstají z kůry, a tím, že výhonkové pupeny procházejí kůrou a stojí v spojení s kambiem. Minerální vměstky a vznik uhlovodíků, jakési sulfurizování, poukazují na zadržený kvetební proces stále ještě ovládaný růstovými silami. Kůra stojí, skrze kambium prostřednictvím merkuriálních dřeňových paprsků, v spojení s dřevním tělem.<br /> <br /> Jako se přeměňují stonek a list rostliny v květ, tak pokračuje kůra jakoby v metamorfóze v borku. Tato proměna se děje tak, že namísto epidermis se utváří sekundární kambium, korkové kambium (*fellogén*). Z toho vzniklé pletivo korkových buněk spojuje a obklopuje rok od roku odumírající vnější vrstvu kůry, a tím i v ní obsažené minerální vměstky a méně těkavé aromatické sloučeniny.<br /> <br /> Jako dokonale vyvinutý květ odumírá do tvaru a barevnosti a do rozprchávajících se vonných látek, tak odumírá listově-výhonkový růst dubu do borky. V ní se stává vším, co bylo dříve prožito, strnulá, mrtvá forma; co bylo zelené, stává se zemitě hnědým a načervenalým, a co bylo vázáno na lehce těkavé aromatické látky, je rozvoněno. Takto nahlédnuto, dovršuje se v borce ještě zemskonaklonění a nedokončený kvetební, resp. sulfurizační proces. Látky se ještě zcela nevymkly svým fyzickým zákonitostem. Vápník však, povznesen do života rostliny, vstupuje do sloučeniny s v tomto životě vzniklou, sulfurickou šťavelovou kyselinou. Krystalizuje do šťavelanu vápenatého v různých krystalových formách: romboedrické, tyčinkovité a jehlicovité nebo oktaedrické v dvojitých pyramidách. Rozlišujeme krystalový písek, jednotlivé krystaly, dvojčata, drúzy a sférity.&lt;ref&gt;Hermann von Guttenberg: ''Lehrbuch der allgemeinen Botanik'', Berlin 1952, 641 S.&lt;/ref&gt; Šťavelan vápenatý vzniká v buněčné plazmě. Krystaly jsou v mladistvém stadiu vždy obaleny plazmatickým obalem, jenž v borce zrající odumírá. Co v borce ze všemožných látkových kompozic kůry zůstává, jsou těžko těkavé uhlovodíky a krystaly šťavelanu vápenatého. V posledně jmenovaných leží vápník ve struktuře, která svůj otisk obdržela z životní souvislosti dubu. Z borky ustoupil život; astrální však, jež tuto strukturu (formu) vytvořilo, zůstává s fyzicko-látkovým spojeno, tedy i s<br /> <br /> weniger hoch polymerisierten Kohlenwasserstoffen sowie mit den in diesen Lebenszusammenhang eingebetteten Kalziumoxalátech. Borka zůstává pevně spojena s kůrou. Proces, který se v borce dovršuje, lze přirovnat k hnojivé účinnosti kompostu: uděluje půdě něco, «co má sklon velice silně prostupovat astrální do zemitého bez oklik přes éterické».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 94.&lt;/ref&gt; Tento proces se dovršuje na nejvyšší úrovni v květu. Pod přesilou sulfurizačního procesu, rovnoznačného s astrálním působením, květ rozkvétá – přičemž zároveň do tohoto obrazu formy a barvy odumírá a tím svou bytost v obraze odhaluje. V květu se uskutečňuje úplná proměna fyzického, pozemsko-látkového. V borce se rovněž uskutečňuje jistý druh blühprozessu, který však na nižší úrovni zůstává v polovině cesty. Nedochází k látkové přeměně, nýbrž k sulfuricky-astrálnímu zachování organo-minerální látkové kompozice, jež vypadla ze života kůry a byla vtlačena do určité organické «struktury». {{SE|394}}<br /> <br /> Obrátí-li se pohled na stromy tvořící borku, jako je dub, lze si říci: Borka je výrazem zemitého blühprozessu přetrvávajícího přes roční období, který – v souběžnosti s kůrou, kambiem, bělí a jádrovým dřevem – stromu uprostřed proměny ročních období propůjčuje trvalost. V tomto smyslu je výchozí látkou pro preparát z dubové kůry rovněž látkovost vzešlá z procesu podobného kvetení. To potvrzuje odpověď Rudolfa Steinera na otázku posluchače: «Přichází v úvahu celá kůra?» «Vlastně jen vnější vrstva kůry, ta se rozpadá, když se odloupne.»&lt;ref&gt;Ebd., Fragenbeantwortung vom 13. Juni 1924, S. 147.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Co je stromu jako takovému obecně vlastní – silné zahuštění astrality v koruně stromu –, vyznačuje dub zcela zvláštním způsobem. V tom je dub příbuzný kopřivě, avšak ve smyslu obráceném. Pro kopřivu je charakteristická její mimořádná «vnitřní působnost». U dubu naproti tomu jakási vnější působnost, silná přitažlivost pro svět hmyzu, ba přímo kolébka pro mnohé jeho druhy. V kořenové oblasti jsou to larvy celé řady zejména broučích druhů, v trouchu dutého starého kmene mimo jiné larva roháče obecného nebo v oblasti listů žlabatky. Jejich obydlí, hálka, je symptomatické pro působení astrality zvířete. Žlabatka způsobuje, že prostřednictvím {{SE|395}}<br /> <br /> hormonálním vlivem dvojrozměrnost dubu listů z místa kladení vajíčka přerůstá do sféroidní hálky, tedy do trojrozměrnosti. V hálce, která ukrývá larvu, se list přetváří v jakýsi kulovitý kožní orgán — živinami bohaté nitro, které se uzavírá vůči vnějšku. Hálky se vyskytují i na jiných dřevinách. Dub jako jediná hostitelská rostlina dokáže vyprodukovat přes 100 různých druhů hálky.&lt;ref&gt;Eduard Strasburger: ''Lehrbuch der Botanik'', Stuttgart 1978, S. 422.&lt;/ref&gt; Pozoruhodný je vysoký obsah tříslovin a barviv v hálkách, což opět ukazuje na předčasnou sulfurizaci v oblasti listu, podobně jako v kůře a borce.<br /> <br /> Teprve pohledem na zjevný obraz dubu letního, na jeho zvláštní látkové procesy, na jeho vztah ke světu hmyzu a k silám periferie, lze se přiblížit k porozumění výroku geistesforscher, že »to, co je v dubové kůře přítomno jako vápencová struktura, je to nejvýše ideální«, co může na cestě dalšího preparování vyprodukovat hnojivo, které »dokáže profylakticky potírat rostlinné choroby«.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 134.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Haustierschädel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Lebka hospodářského zvířete ====<br /> <br /> Tak jako stojí dub zcela osamocen mezi preparátovými rostlinami, tak zdánlivě osamocen stojí i obalový orgán ze světa zvířat sloužící k preparování dubové kůry-borky — lebka domácího zvířete: »Je téměř jedno, od kterého z domácích zvířat pochází.«&lt;ref&gt;Ebd., S. 135.&lt;/ref&gt; Tento výrok duchovní vědy opět skrývá velká záhada. U ostatních preparátů je obalový orgán striktně přiřazen určité živočišné čeledi, jako ušlechtilé zvěři, nebo určitému živočišnému druhu, kravě jako domácímu zvířeti; zde však, v případě preparování dubové kůry, nehraje živočišný druh žádnou roli — záleží jedině na tom, aby bylo naplněno bytostné povahy domácího zvířete. Na zvláštní vlastnosti tělesné stavby a duševních způsobů chování bylo pojednáno v kapitole »Die Haustiere – Organe im Hof- und Landschaftsorganismus« (str. 126 a násl.). Tyto jsou velmi proměnlivé a liší se co do výraznosti i zaměření zásadně od jejich příbuzných žijících ve volné přírodě. Avšak co dělá — přes hranice druhu, čeledi i řádu — zvíře domácím zvířetem? Od chvíle, kdy bylo degradováno na pouhý užitkový kus v průmyslovém chovu, obsah pojmu domácí zvíře vyprázdnil. Nabývá {{SE|396}}<br /> <br /> teprve tehdy znovu nabývá váhy, když si uvědomíme, že u domácích zvířat jsou jejich vznik, jejich duševní otevřenost vůči člověku, jejich schopnost sloužit mu — Schöpfungen des Menschen. Domácí zvíře vděčí za své bytí a bude mít svou budoucnost skrze přízeň a lásku člověka. Tyto mu nepřetržitě dávají něco, co od přírody nemá. A právě tento dar se vepsal do tělesné formace domácího zvířete — až do fyzické výstavby kostní soustavy. Jako dub propůjčuje vápníku v kůře-borce ideální strukturu, tak vápník a jeho sloučeniny v téměř mrtvém lebečním kosti skrze domácí zvíře. Na to navazuje otázka: Jak je tomu v tomto ohledu s hybridizovanými nebo geneticky manipulovanými a digitálně chovanými užitkovými zvířaty? Lze takové lebce užitkového zvířete ještě přiznat kvalitu lebky domácího zvířete? Domácí zvíře musí být znovu poznáno ve své jedinečné bytostné povaze. Skrze ducha a ruku člověka musí být nepřetržitě kousek po kousku vyzdvihováno ze svého pouhého zvířecího bytí. To není pouhá otázka šlechtění, jak ji dnes chápeme, nýbrž otázka výchovy. Domácí zvíře potřebuje výchovu, aby se stalo domácím zvířetem, jako člověk ji potřebuje, aby se stal člověkem. Tuto výchovu zvířete k domáckovosti provádět vědomě a způsobem odpovídajícím jeho bytostné povaze — to je umění, které zvíře pozdvihuje nad instinkty zděděné z přírody. Domácí zvíře se jistým způsobem vzdává moudrých instinktů své divoké formy. Je v odpovědnosti člověka, aby tuto ztrátu více než vyrovnal. Protože zvíře nemá Já, potřebuje výchovné vedení skrze Já člověka. To dnes — poté, co tradiční praktiky selského vztahu člověka ke zvířeti vyhasly — vyžaduje poznání zvířecí bytosti, skrze něž samotné užívání znovu získává výchovnou hodnotu. Biologicko-dynamické chovatelství spočívá na tomto přístupu. Kde se v tomto smyslu prohloubeného porozumění pracuje na domáckovosti a na jejím stávání se, tam lze očekávat, že se naleznou takové lebky, které plní jim určený úkol při přípravě preparátu z dubové kůry. Totožnost užívání a výchovy byla kdysi názorně zřejmá v chovu koní — například u tažných koní zapřažených před vůz nebo pluh. Poté, co celý svůj koňský život vedeni uzdou konali svou práci, používal biologicko-dynamický Landbau rád jejich lebky pro preparaci. Tažný kůň (prozatím?) dosloužil. Dnes je obecně v užívání lebka krávy, která pak také — při včasné podzimní porážce — dodává orgánové obaly pro {{SE|397}}<br /> <br /> kamillový a löwenzahnový preparát. Případně se používají i ovčí nebo kozí lebky.<br /> <br /> Lebka se člení na obličejový a mozkový oddíl. U novorozených zvířat tvoří oba ještě jednotnou, přibližně kulovitou podobu, jakou si člověk zachovává po celý svůj život. Obličejová část lebky se pak v krátkém mládí zvířete prodlužuje a od té doby určuje celkový tvar hlavy. Hlava tam jaksi hrozí být přerůstána silami látkovéhoprostupována silami látkovéhoohrožena přehlcením ze strany látkové výměny. Tento jev a jeho zvládnutí vystupuje zvlášť působivě u nositelů parohů a jinak u skotu. Samec jelena například každoročně znovu podává obrovský výkon látkovéhoolbřímí výkon látkové výměny, neboť z mozkové části lebky vyrůstá mocně prokrvené, sametovou kůží pokryté paroží. Děje se tak v první polovině roku. Na začátku druhé poloviny roku je moc látkových sil, které se žene do hlavy, z paroží zapuzena, paroží odumírá do kostnaté, vnitřní prostor uzavírající formy větveného hřadí a stává se mohutným smyslovým orgánem, který hmatá po teplém-světelném-vzdušném okruhu. V zimě je shozen. Ne jinak, a přece polárně se chová to, co má na hlavě skot — rohy, jež rok od roku dál rostou a zároveň odumírají do rohové pochvy. Skrze tyto rohy, jež jsou smyslovým orgánem obráceným dovnitř, je mocné látkovýměnné dění, tlačící se vstříc nervově-smyslové organizaci, odvráceno odumřelou rohovou pochvou zpět do těla. Tak skot na jiný způsob než jelen chrání nervově-smyslové síly hlavy před náporem látkových sil.&lt;ref&gt;Über die organischen Bildungen, die im höheren Tierreich dem Ausgleich eines ungleichgewichtigen Verhältnisses der polaren Systeme dienen, siehe u.a.: Friedrich A. Kipp: «Bezahnung und Bildungsidee des Organismus», in: Wolfgang Schad (Hrsg.): ''Goetheanistische Naturwissenschaft'', Band 3: ''<br /> Zoologie'', Stuttgart 1983, S. 167 f.; sowie Andreas Suchantke: «Polarität und Dreigliederung im Tierreich», in: ders.: ''Metamorphose – Kunstgriff der Evolution'', Stuttgart 2002, S. 137 f.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Anatomická stavba tělesné konstituce a lebky se u domácích zvířat neliší od jejich divokých forem. A přesto tu je příznačný rozdíl ve způsobu jejich utváření: ten je velmi proměnlivý; obličejová část lebky zůstává poněkud zkrácena, smyslové výkony jsou nižší, látkověvýměnné výkony vyšší, objem mozkové dutiny je místy výrazně zmenšen (viz kapitola «Domácí zvířata — orgány v organismu hospodářství a krajiny», str. 126 nn.). Jsou to však symptomy vývoje u domácích zvířat zadržovaného, zachování jejich mladistvosti, jakéhosi embryonálnějšího stavu. Tato zachovaná {{SE|398}}<br /> <br /> Zachovaná mladistvost je tím, co určuje podstatu domácího zvířete. Evolutivně vděčí za svůj mladistvější charakter člověku. Tato skutečnost mu ukládá povinnost usměrňovat výchovu v chovu, krmení a péči na základě poznání bytosti a lásky.<br /> <br /> Jako živočišný obalový orgán pro rozdrobenou dubovou kůru a borku slouží mozková dutina v lebce jednoho z největších domácích zvířat. Tu obklopuje mozaika kostí horního šálku lebky, zčásti předutvářených z vaziva jako klenba lebeční (s čelní kostí, spánkovou a temenní kostí), zčásti z chrupavky jako kosti spodiny lební a zčásti kost týlní a kosti oddělující mozkovou dutinu od obličejové části lebky. Kostnatění vzniká kostními buňkami, které vyzařují z jednotlivých center ve vazivu a chrupavkách a ukládáním fosforečnanů vápenatých a hořečnatých, uhličitanů vápenatých a fluoridu vápenatého nechávají tuhnout pohyblivost základní tkáně. Vznikají z toho ploché krycí kosti, spojené vazivovatými nebo chrupavčitými můstky. Jak zvíře stárne, nakonec zkostnatí, v případě chrupavek do silněji tvarovaných, zčásti srostlých kostí, které ohraničují mozkovou dutinu směrem k obličejovému šálku. Kostnatění (osifikace) je postupné odumírání do formy. Srovnatelným způsobem odumírá kůra do formy borky. Avšak protože jde o živočicha, je tento proces odumírání zadržován tělem formativních sil. Životní procesy zůstávají do určité míry v proudu; stálý odbourávání, přestavba a budování kostních substancí probíhá i nadále. Jak silně jsou kosti přesto ještě prostoupeny životními procesy, osvětluje skutečnost, že třetina kostí sestává z organické základní substance, *osseinu*, a dvě třetiny z výše jmenovaných minerálních solí (P, Ca, Mg a F).&lt;ref&gt;Rolf Krahmer, Lothar Schröder: ''Anatomie der Haustiere'', Leipzig 1985, 368 S.&lt;/ref&gt; Formativní síly oživují a prozařují kosti zevní, inervovanou a prokrvenou okosticí — periostem.<br /> <br /> Z výše uvedených úvah, stejně jako z zmíněných morfologických zvláštností, nenajdeme žádný průkazný odkaz, který by výpovědi duchovního badatele přiblížil porozumění, že pro preparaci dubové kůry přichází v úvahu lebka: «Téměř jedno, od kterého z našich domácích zvířat.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 133.&lt;/ref&gt; Odpověď se zřejmě dá najít jedině tehdy, prozkoumáme-li vztah člověk–zvíře od dob ledových {{SE|399}}<br /> <br /> a po nich následujících velkých starověkých kultur. Lidstvo žilo tehdy ještě v snivém vědomí. Lze je nazvat i vědomím mytologickým. Z něho prýštily mýty národů, inspirace z duchovně reálně nadsmyslově prožívaného světa. Stálo pod vedením inspirovaného kněžství mystérií. V těchto duchovních pozadích je třeba hledat vznik domácích zvířat (srov. kap. «Domácí zvířata — orgány v organismu hospodářství a krajiny», s. 126 n.). Ten spočíval v tom, že evolučně podmíněný instinktivní život zvířat byl postupně nahrazován vedením ze strany člověka. Tento krok proměny ze seelisch-geistigen duševně-duchovní vědomostní konstituce tehdejšího lidstva se otiskl do životního těla zvířat a skrze ně i do těla fyzického, a tak i do dědičného proudu. Domácímu zvířeti to pomohlo zachovat si mladistvost a udržet svou tělesnou konstituci proměnlivou. V posledním důsledku smíme předpokládat, že tajemství vzniku domácích zvířat zanechalo svůj otisk ve fyzickém těle, ve specifickém uspořádání látek, v jejich «struktuře», tam, kde život zcela gerinnt odumírá do formy. Je-li forma stvořena, stahuje se z ní zpět, podléhá smrti. Toto uspořádání látek, vytvořené formativními silami domácího zvířete, je pokaždé jiné v trubicovitých kostech končetin, v kostech pánve, páteře a jiné opět v lebeční kostech, které obalují střed nervově-smyslového systému. Převládající látkou, z níž jsou poslední stavěny, je vápník; vyskytuje se v různých kompozicích s fosforem, uhlíkem, kyslíkem a fluorem. Jeho síly, namířené jakoby k jednomu středu, propůjčují mozkovně-lebeční části její tvaru koule se přibližující podobu. Kompoziční uspořádání vápníku v kostech mozkovny je — jak smíme uzavřít — výrazem duševního silového dění domácího zvířete, udržovaného v mladistvosti a podněceného člověkem. Na živočišné úrovni jde o vyšší druh uspořádání vápníku, než jaký se nalézá na rostlinné úrovni, například v kůře-borce dubu. Z tohoto pohledu uchovávají lebeční kosti domácího zvířete ve svých vápníkových kompozicích astrální síly, které domácímu zvířeti přitekly skrze aktivní lidskou péči a nastoupily na místo ztracených instinktů. Mají ve vyšším smyslu schopnost působit čistíce, läuternd očistně a léčivě na bující životní procesy.<br /> <br /> Tento pokus o myšlenkové přiblížení k porozumění výchozím materiálům preparátu z dubové kůry a lebky domácího zvířete musí být dále prohlouben. Tím se však ještě nerozluští hádanka<br /> <br /> Samotné preparace jako takové. Ta musí být vykonána lidskou rukou — umělecký akt! {{SE|400}}<br /> <br /> Dub vyrůstá v naší krajině, stejně jako se tam nacházejí všechny preparátové rostliny a tak i domácí zvířata; ale za jakých životních a ekologických podmínek? Musíme udělat vše, co je v naší moci, abychom v gestaltování uspořádání hospodářského organismu a organismu krajiny podporovali jejich wesensgemäß bytostně přirozené gedeihen zdárné daření. To zahrnuje, kdekoli je to možné, preparátové hnojení. Ve svém vzniku je synthézou látek a sil komponujících kompozici krajiny a ve svém použití je celkově léčebným prostředkem k jejich harmonizaci.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Präparation_der_Eichenrinde-Borke&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Preparace dubové kůry-borky ====<br /> <br /> V září si opatříme borku z dubu – pokud možno z dubu vyrostlého v katastru statku – a lebku, pokud možno od zvířete chovaného na tomto statku ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]]). U starších dubů s hluboce rozbrázděnou borkou se doporučuje nejsvrchnější, často lehce obrostle mechem, vrstvu seškrábat zubatým železem a teprve pak použít spodní, mladší vrstvy borky. Hmota, která se při slupování již trochu drolí, se pak zcela rozseká na drobtovitou strukturu. Z lebky domácího zvířete se po porážce odstraní mozek otvorem týlního kosti, stejně jako zbytky masa a kůže přilnuté zvenčí. Poté se použije horní část lebky a týmž otvorem týlního kosti – tím, kudy prochází nervový provazec míchy do malého mozku – se plní mozková dutina borkovou hmotou. Otvor se uzavře střepem lebeční kosti a utěsní hlínou.<br /> <br /> V tomto prvním preparačním kroku se uskutečňuje první vyvracení: něco vnějšího, borka, se stává něčím vnitřním, uzavřeným do kostěné schránky, která již za života domácího zvířete stála blíže smrti než životu. Hned po mozku sloužila k uvědomování instinktem vedených smyslových vjemů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]]).<br /> <br /> Ve druhém kroku preparace se uskutečňuje druhé vyvracení přírodního procesu, vedené duchem a rukou člověka. Lebky jsou hned po naplnění rostlinnou substancí mělce zahrabány na místě, kde je mnoho rostlinného bahna a kam přitéká atmosférická voda – déšť a sněhová voda. V tomto zemitém, měsíčně vodním prostředí odpočívají a jsou tam vystaveny podzimním a {{SE|401}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 29, S. 401.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 29: Die Stoffkomposition des Eichenrindenpräparates im Durchgang durch das Winterhalbjahr.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> zimním silám. Obtížnost co nejlépe splnit tyto podmínky vedla k nejrůznějším řešením.&lt;ref&gt;Walter Stappung: ''Die Düngerpräparate Rudolf Steiners, Herstellung und Anwendung'', Rüfenach 2017, 2 Bd. (Bd. 1: 632 S.; Bd. 2: 116 S.).&lt;/ref&gt; Pružný postup usnadňuje následující pokyn Rudolfa Steinera: Lebku «nyní [zakopeme; poznámka autora] do země a dáme […] navrch rašelinovou drť a pokusíme se, svedením jakéhosi žlabu, přivést na to místo co nejvíce dešťové vody. Dalo by se to udělat dokonce tak […] v kádě, do níž by nepřetržitě přitékala a zase odtékala dešťová voda […] tam dát takovou rostlinnou substanci, která silně způsobuje, že rostlinné bahno je stále přítomno.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 135.&lt;/ref&gt; Obě metody se v praxi uplatňují.<br /> <br /> Na jaře přichází třetí krok preparace: Lebky jsou vyňaty ze svého zemito-vodního prostředí. Opět se uskutečňuje vyvracení: Vnitřek, borkové náplně, přijal a soustředil působení sil zvenčí. Co se projeví navenek, je nová látka, poněkud tmavší barvy a lehce zvětrálé, avšak stále drobtovité konzistence. Je to nová látka proto, {{SE|402}}<br /> <br /> že je obdařena novou vlastností vyzařující astrální účinnosti, která kompostovému a hnojinovému hnojení «skutečně propůjčuje síly, které dokáží profylakticky potlačovat a zastavovat škodlivé rostlinné choroby».&lt;ref&gt;Ebd., S. 135.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Jak lze myšlenkově pochopit tento proces, který se odehrává mezi rostlinným bahnem, schránkou lebeční kosti a borkou dubu v průběhu zimního pololetí v pozemském? Následuje pokus o výklad. Jde o otázku: Jak lze využít vlastnost vápníku stahovat éterické síly? Příliš často se po vlhké zimě a jaru a po náhle nastupujícím sluncem bohatém teplém období hromadně objevují škodlivé cizí organismy, jako jsou mšice v koloniích. Jsou znamením étericko-bujivého růstu. Kosmicko-astrální síly jsou příliš slabé, aby nadměrnou růstovou sílu vtiskovaly do formy. Zde může pomoci stahující síla vápníku – nikoli však běžná vápníková sloučenina s kyselinným zbytkem kyseliny uhličité (CaCO&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;), nýbrž je k tomu zapotřebí vápníku se «strukturou», jakou vykazuje borka dubu. Tento šťavelan vápenatý, vynesený životními procesy dubu a jím vyloučený do borky, musí být teprve prostřednictvím preparačních kroků přiveden do stavu, v němž jakožto přísada k organickým hnojivům udržuje zdravou rovnováhu mezi životní souvislostí půda-rostlina a vstupujícími astrálními silami podsluneční planet Venuše, Merkuru, Měsíce. Toho lze dosáhnout tím způsobem, že se vytvoří stav chaoticky bující étericity. V rostlinném bahně tento stav existuje. Musí být průběžně udržován přítokem dešťové a sněhové vody. Atmosférická voda obsahuje kyslík, který zajišťuje, že anaerobně probíhající rozkladné procesy nepřecházejí do hniloby. Polárně k vodnatosti rostlinného bahna je kvalita přitékající, kosmickými silami prostoupené dešťové a sněhové vody. Tato voda kondenzuje v zimní atmosféře z plynné formy vzduchu do kapkové formy nebo krystalizuje do podoby sněhového krystalu. V obou skupenských stavech má voda své vlastní centrum. K tomuto centru vstupují síly makrokosmu do vztahu, koncentrují se ve vodním obalu a ohraničují jej do podoby kapky nebo sněhového krystalu. Sjednocují-li se nyní tyto vodní kapky v homogenní vodní masu v pozemském, odevzdávají své vlastní centrum středu zemského jádra. {{SE|403}}<br /> <br /> Kosmické síly soustředěné v kapkách se rozplývají v pozemském a v daném případě vstupují do prachaosu rostlinného bahna. Dochází k jakési syntézou podmíněnému vyrovnání: měsíčně mikrobiální rozkladné dění je přiváděno do rovnováhy silami přítomně působícího kosmu. Lze předpokládat, že tato rovnováha představuje spojení působení pod- a nadsluneční planetární sféry.<br /> <br /> Do tohoto prostředí beztvarého chaotického rostlinného bahna a nad ním proudící dešťové nebo sněhové vody jsou ponořeny lebky domácích zvířat s náplní dubové kůry v mozkové dutině. Sjednocující se éterické síly lebku nepřetržitě obtékají a prostupují kostěnou lebeční klenbou. Ta vykazuje strukturu vápníku, kterou utvářely vyšší astrální síly domácích zvířat stojících ve službě člověka. Ze srdce, jež stojí ve vztahu ke Slunci, působí v zvířeti směrem k hlavě síly nadsluneční planet, Marsu a Jupitera, zatímco v samotné hlavě dominují formu a strukturu tvořící síly Saturnu.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 60.&lt;/ref&gt; To znamená: éterické síly chaotizované v rostlinném bahně, přivedené dešťovou vodou do jakési rovnováhy, procházejí lebeční klenbou a jsou méně instinktivně vázanými astrálními silami domácích zvířat proměňovány v maatla ya ku vumba. Vápník lebeční klenby strukturovaný astrálním tělem domácích zvířat éterické síly stahuje a obdařuje je budující, uspořádávající mocností. V borce leží, takto dubem připravený, vápník na jedné straně v takové látková kompozici, že se stává vnímavým pro éterické proudy rostlinného bahna, proměněné lebeční klenbou v formativní síly. Na druhé straně leží v povaze vápníku tyto přijaté formativní síly ve funkčním celku borky dubu soustřeďovat a uchovávat.<br /> <br /> Lebky domácích zvířat s jejich náplní zůstávají po celé zimní pololetí vystaveny do zemito-vodního prostoru vstupujícím pozemsko-kosmickým silám. Tento postup lze vykládat tak, že na jedné straně je v této době planetární působení podsluneční sféry – a obzvláště Měsíce – ve vodnatém prostředí rostlinného bahna nejsilnější, na druhé straně formové síly vzdálenější periferie stálic, působící prostřednictvím pevně-zemitého, v tvrdé, do formy ztuhlé lebeční kosti domácích zvířat rozvíjejí svou největší účinnost. {{SE|404}}<br /> <br /> Hotový preparát se – stejně jako popsané preparáty – vnáší do kompostových a hnojových hromad v množství jedné tříprstové špetky na 1 až 2 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; v zahradnické oblasti, v zemědělské pak na 8 až 15 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;. Nezáleží na látce, nýbrž na vyzařování sil. I zde by se měl úsudek utvářet z toho, co učí osobní nazírání a zkušenost.<br /> <br /> Na rozdíl od křemene popisuje Rudolf Steiner vápno jako to, co chce vše «přitahovat k sobě». «Co chce vápno, žije v rostlinném.» «Vápnité je obecná vnější žádostivost v pozemském.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 11. Juni 1924, S. 82/83.&lt;/ref&gt; V této vlastnosti «žádostivosti» se přirozeně projevuje anorganicky mrtvé vápno. Prostřednictvím životních procesů rostlin – a zvláštním způsobem dubu – je postupně osvobozováno z tohoto pouta k pozemskému. Z tohoto oživlého stavu je v borce vyloučeno do stavu, který se sice blíží minerálnímu, avšak ve své «struktuře» vtiskuje šťavelanu vápenatému zabudovanému do tkáně borky pečeť organizace formativních sil dubu. Nelze v tom snad spatřovat smysl tří popsaných kroků vyvracení preparace, totiž že se «žádostivá povaha» mrtvého vápna převrací ve svůj opak? Proměňuje se ve svém silovém gefüge do stavu, v němž již nic nechce pro sebe, nýbrž zprostředkovává rostlinám síly, jimiž se mohou bránit proti chorobotvorným a škodlivým vlivům zvnějšku. Vápník ve vápně je procesními kroky preparace vyzdvižen ze svých evolučně fixovaných stavů; z příjemce se stává dárcem, léčitelem v životě rostlin.<br /> <br /> Souhrnně lze říci: Jako u všech preparátů nepůsobí jednotlivé kompoziční kroky aditivně, nýbrž multiplikativně. Vznikají látky, které nejsou variacemi vlastností přirozenoprávně fixovanými a pocházejícími z minulosti, nýbrž vlastnostmi, jež v životních souvislostech umožňují vývoj. V případě preparátu z dubové kůry je to nově nabytá vlastnost posilovat gefüge bytostných článků rostliny, a tím profylakticky působit proti rostlinným chorobám.<br /> <br /> Přírodní substance a síly, které v nové kompozici vytvářejí hnojivou substanci s takovou vlastností, jsou tyto: {{SE|405}}<br /> <br /> 4. Borka dubu: Dub uskutečňuje proces kvetení jako gesto otevírající se ke kosmu – svou bytostnou povahou «zemitější», což se pak substanciálně projevuje v borce v Ca-oxalátu.<br /> <br /> 5. Lebka domácího zvířete: Je metamorfována vedením člověka. U divokého zvířete utváří duch skupinové duše, u domácího zvířete k němu přistupuje duch člověka.<br /> <br /> 6. Dutina lebeční, v níž sídlí mozek a která je obklopena mozkomíšním mokem, je prostor vyzdvižený z přímého kontaktu s pozemským – mikrokosmický odraz makrokosmu.<br /> <br /> 7. V zimě je Země duchovně bdělá, odevzdána sama sobě.<br /> <br /> V těchto čtyřech kvalitách se vyjadřuje dostředivá, k Zemi orientovaná tendence působení. Přirozeně se vyskytují odděleně. Jsou-li uvedeny do vzájemného vztahu – jak prostorově, tak časově – na základě rostlinného bahna a atmosférické vody přitékající v zimním pololetí, je proces vápníku obdařen novou vlastností terapeuticky vyrovnávat jednostrannosti v pozemském.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Löwenzahnpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kompozice preparátu z pampelišky ===<br /> <br /> Při hledání rostliny, která je svými vlastními životními procesy schopna nechávat v sobě vznikat «správnou wechselwirkung [vzájemné působení] mezi kieselsäure [kyselinou křemičitou] a kaliem, nikoli kalziem», nalézá duchovní bádání löwenzahn [pampeliška lékařská] (Taraxacum officinale).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999, Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 137.&lt;/ref&gt; «Nevinný, žlutý löwenzahn [pampeliška], tam kde roste v nějakém kraji, je mimořádným dobrodiním. Je totiž prostředníkem mezi kieselsäure [kyselinou křemičitou] jemně homöopatisch [homeopaticky] rozptýlenou v kosmu a tím, co je jako kieselsäure [kyselina křemičitá] vlastně potřeba po celém kraji. Je skutečně jakousi Himmelsbote [nebeský posel].»&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Löwenzahn [Pampeliška lékařská] je evolutivně uzpůsobena k tomu, aby «správným způsobem kieselsäure [kyselinu křemičitou]» «z celého kosmického okolí» přitahovala. «Neboť kieselsäure [kyselinu křemičitou] musíme mít v rostlině. A právě vzhledem k příjmu kieselsäure [kyseliny křemičité] ztrácí země v průběhu času svou moc. Ztrácí ji pomalu, proto si toho nevšimneme.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 135.&lt;/ref&gt; Tato kieselsäure [kyselina křemičitá] «má naprosto největší bedeutung [význam] pro{{SE|406}}<br /> <br /> růst rostlin».&lt;ref&gt;Ebd., S. 136.&lt;/ref&gt; V ní obsažený «silizium [křemík] se zase přeměňuje v organismu v látku mimořádné důležitosti, která není v současné době vůbec řazena mezi chemické prvky».&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Zde duchovní badatel opět poukazuje na záhadu, k jejímuž řešení smyslové pozorování dodává jednotlivá fenomény poukazující na vyšší souvislost, na «das geistige Band [duchovní pouto]» ([[Goethe]]), jež se jako takové ale otevírá teprve myslícímu duchovnímu zkoumání.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Erscheinungsbild_des_Löwenzahns&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zjevný obraz pampelišky ====<br /> <br /> Löwenzahn [Pampeliška lékařská] odhaluje ve všech svých článcích hojnost jevů, které udivují a poukazují na jedinečný charakter, jenž ji vyzdvihuje i z osobitosti čeledi ''Kompositen'' [složnokvětých] (korbblütler [hvězdnicovitých]). Je to jarní květenka – několik žlutých barevných teček se pak znovu objevuje ke konci časného podzimu. – V návaznosti na jemný bílo-fialový závoj Wiesenschaumkraut [řeřišnice luční] (''Cardamine pratensis'') pokrývají se v dubnu louky, pastviny, meze zlatožlutou přikrývkou rozkvétajícího löwenzahnu [pampelišky lékařské]. Děje se to právě v tom okamžiku, kdy země ze svého zimního stažení vydechuje opět do okruhu své duševně-duchovní bytí. Moře löwenzahnblüten [pampeliškových květů] se jeví jako obraz tohoto znovuspojení země a kosmu. Tak rychle jak se koncem března objevil, tak rychle mizí koncem dubna z dohledu ve prospěch nyní rychle narůstající okolní trávy a bylin. Po celý rok následující po kvetení soustřeďuje a zachovává síly z kosmu a země, jež pak, pod paprsky stoupajícího jarního slunce příštího roku, náhle přes noc, vlna za vlnou, vyráží stonky květů do výše. Ty nesou vzhůru poupata, která se otvírají na širokém, daleko rozkládajícím se blütenböden [lůžku květním] a obracejí košík plný paprskových kvítků ke slunci.<br /> <br /> Růstová podoba pampelišky je v kořenu, stonku, listu a květu výrazně trojčlenná (Obrázek 32, s. 423). To poukazuje na silné působení astrálních sil, které pomáhají ätherické organizaci tohoto „posla nebes&quot; k jeho pozoruhodným formativním funkcím. Každý jeho článek se projevuje jako polarita stauování (klidu) a pohybu. Jsou to astrální síly, které tento protiklad vtiskují éterické organizaci pampelišky. To platí samozřejmě v mnohonásobně obměněné, méně {{SE|407}}<br /> <br /> výrazné podobě pro všechny kvetoucí rostliny. Astralleib rostliny, který ji ze světa nadsmyslového zvenčí obklopuje svým světlem, utváří v jakémsi vnitřním působení neustále se pohybující éterické síly ve formativní síly. Podle obrazu bytosti rostliny tyto síly brzní resp. staví do klidu životní procesy, nebo je aktivují k mohutnému růstu. U obilí například roste stéblo od jednoho zastavení růstu, od uzlu, k dalšímu. Z této zóny zastavení se pak prostřednictvím pohybového impulsu rozvíjí další článek stébla (*internodium*) a příslušný list, který obklopuje stéblo až k dalšímu uzlu jako listová pochva. Tomuto vnitřnímu působení, jež rychle odumírá do formy, stojí polárně naproti astrální vnější působení. To se projevuje v živlu vzduchu, který je teplem udržován v pohybu. Hlavní složkou vzduchu je minerálně mrtvý dusík (79 %), fyzický nositel astrálního kráftewirken. Lze říci, že s každým závanem vzduchu, který si pohrává s listy, každým nárůvanem, který jimi přehoupává, rozhoupává větve a větve nebo nechá žitné pole plynout v „kolébavých stříbrných vlnách&quot;&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: *Faust II*, Vers 4656.&lt;/ref&gt;, je účinný pohybový impuls – výraz astrálního vnějšího působení.<br /> <br /> Zcela jinak se chová pampeliška lékařská jako víceletá bylinná rostlina (životnost ca. osm let). Je skrze naskrz ovládána životem utvářejícím astrálním vnitřním působením, srovnatelná s kopřivou, avšak polárně k ní. Zatímco kopřiva, prosazující se sama a prezentující se navenek bojovně, dává svému mocnému vnitřnímu působení sama ochranný obal, ukazuje zjevný obraz pampelišky, jak dokonale je odevzdána jak zemi, tak kosmu. Přestože astrální organizace pampelišky si éterické síly mocně bere do své služby, je její zjevný obraz vzorem odevzdané vůle, nikoli vlastní vůle: „nevinná, žlutá pampeliška&quot;, jak ji duchovní badatel oslovuje.&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Vnější působení ve výše zmíněném smyslu se k ní téměř nedostane.<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ==== Die Wurzel ====<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Polarita zadržené a pohybující se životní síly mohutně poznamenává již kořen. To se projevuje na jedné straně v silné hloubkové výhonné síle kůlového kořene, který se v oblasti humusního svrchního půdního horizontu jedenkrát až vícekrát {{SE|408}}<br /> <br /> verzweigt. Kořenové provazce pronikají hluboko do minerálního podorničí a teprve tam se rozkládají do jemného kořenového vlášení. I kusy horní části kůlového kořene se dokážou na obou místech řezu znovu vyvinout v plně vytvořenou rostlinu.&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: ''Auf der Spurensuche der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen'', Dornach 2005, S. 97.&lt;/ref&gt; Na druhé straně se horní části rozvětvené primární kořene v orničním horizontu rübenartig ztlušťují v ''rhizomový kořen''. Je vyplněn volnou buněčnou hmotou, která je prostoupena navzájem propojenými trubičkami. Tyto kanálky vedou bílou, sliznatou mléčnou šťávu, jež je pod tlakem. Zde se uplatňuje vzduté působení, sledovatelné až do stvolu květu. Přeřízneme-li kořen, listovou žilku nebo stvol květu, mléčná šťáva okamžitě vytéká; celá rostlina pampeliška je trvale pod zvýšeným saftovým tlakem (*turgor*). Lze také říci: éterický tělo této rostliny je trvale pod „bildovým tlakem&quot; astrálního.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Spross_und_Blatt&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Výhonek a list ====<br /> <br /> Ve srovnání s „pólem soli&quot; kůlového kořene se merkuriální střed výhonku a listu pampelišky přechodem v horním rhizomu kořene vzdouvá do výrazné listové růžice (vyobrazení 32, str. 423). Stonek vězí v kořenovém krčku a zůstává po celý život vzdutý, zatímco životní bildekräfte s mocí střílí do spirálovitě seřazených, těsně nakupených listů. Listy těsně přiléhají k zemi, v zimě zcela; na jaře se zdvihají. Mladé listy rostoucí ze srdce listové růžice se stavějí vzpřímeně, aby při stárnutí pozvolna klesaly do roviny růžice a přibližovaly se zemi. Zatímco se tak od jara do podzimu tvoří nové listy – asi sto –, ty nejstarší na spodní straně růžice odumírají.<br /> <br /> Mocná výhonná síla listů vychází z plasticky vystupující centrální žilky, jež rovněž vede mléčnou šťávu. Na ni navazuje čepel, jež se od shora dolů zužující doprovází dlouhý řapík. V posloupnosti listů je tato čepel od děložních listů počínaje v horní části protáhle oblá. Brzy však tato silně do čepele stremhlavě se ženoucí výhonná síla naráží na zvenčí protikladně působící zadržovací neboli tvarovou sílu. V mocných ostrých zubech (lví zuby) vyráží ven a utrpí jakoby jako protipůsobení hluboké záseky dovnitř. Tak vzniká obraz silné, zčásti oboustranně disharmonické, bizarní {{SE|409}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 30, S. 409.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 30: Stadien des Aufblühens, Welkens und der Bildung der Schirmchensphäre in der Samenreife (aus: Bockemühl, Järvinen, 2005, S. 96).&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Okrajová gestalt protáhlých listů. Jen ve špičce listu dochází v přilbicovité rovnostranné trojúhelníkové gestalt k harmonickému vyrovnání výhonné a tvarové síly.<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ==== Die Blüte ====<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Polarita vzdutí a pohybu činí již nahoře saftovým vzdutím ztluštělý kůlový kořen jakoby svébytně se proživajícím článkem pampelišky. Neméně svébytná, ba ve stupňování, se rozvíjí listová růžice. A pak, jako od ní odtržen, vstupuje květ — přechodem bez přechodu, v dokonalém ovládnutí této polarity, jakoby pozdvižen nad pozemské — v Erscheinung.<br /> <br /> V paždí listů v srdci růžice se k podzimu nacházejí poupata. Přezimují „pod zemí&quot;, neboť je na podzim stahující se kořenový krček vtahuje do země. Je to poslední pohybový impuls před zimním klidem. Na jaře pak, v dubnových nocích, přece jen vyvine pampeliška jakýsi vertikálně vystřelující stonek. Se silami nasbíranými a nastavenými přes pozdní jaro předchozího roku, přes léto, podzim a zimu, vystřelují poupata na vrcholu rovněž mléčnou šťávou vedoucího, dutého, vzduchem naplněného stonkového tubusu do výše. Poupě je zelené kulaté hlavičkové tělísko, ovinuté několika vrstvami šupinovitých listenů. Pod teplými slunečními paprsky nastupujícího dne se vrstva za vrstvou otevírají a skládají dolů. Jen málé z nich dál obalují jazykové květy, jež se nyní rozvíjejí z lůžka květního (obrázek 30). {{SE|410}}<br /> <br /> Jak se poslední korbové lístky skládají dolů, rozevírají se, těsně vedle sebe, na rozepjatém lůžku květním v zářivé zlatožluté barvě 100 až 200 jednotlivých květů — druhá růžice na vyšším stupni, obrácená k nebi. Rozkvétají od okraje postupně směrem ke středu košíčku. Ten se pohybuje za slunečním chodem. Pozdě odpoledne se část korbových lístků opět vztyčuje, zároveň se lůžko květní snižuje, takže všechny paprskové květy stojí v jednom svazku vztyčeny a jsou korbovými lístky znovu ovinuty jako v poupěti. Za pěkného počasí se může rytmické otevírání a zavírání opakovat několik dní; za deštivé šedi zůstávají květní košíčky zavřeny. Po odkvětu se naposledy část korbových lístků zdvihne. Drží po celou následující tvorbu semen plnost květů pevně sevřenu. Mezitím roste trubicovitý stonek stále dál do výšky, předbíhaje dorůstající trávy a byliny. V tomto posledním ovinutí se na lůžku květním odehrává vzhledem k tvorbě semen umstülpung tímto způsobem: semeno trčí hlavičkou v lůžku květním, zatímco jeho protipól, na němž sedí jemnovláknité kališní lístky, čouhá nahoru k nebi. V době zrání semene se znovu probouzí pohybový impuls: z kališního pólu semene vyrůstá tenký stopečka, která na své špičce nese vláknité kališní lístky — chmýr. Při dorůstání odtlačují nahoru zvadlé korunní lístky z ovinutí korbových lístků ven. Po této delší přípravě se pak korbové lístky naposledy skládají dolů, lůžko květní se klene a zaobluje do koule, na níž se na dlouhých stopkách objevuje filigránová «Pusteblume» ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#409|Obrázek 30]], str. 409). Ve svých mnohých jednotlivých schirmchen je vždy zcela utvořena, neboť všechny semenné plůdky se vyvinuly v lůžku květním. Dozrálá semena se uvolňují z lůžka květního a plují jednotlivě s nejbližším nárůstem větru pryč.<br /> <br /> Vícenásobné otevírání a zavírání lístky lemovaného košíčku, pohyb lůžka květního a vyzařování kolonky květů do okolí jsou výmluvná gesta, která obrazně poukazují na blízkost působení duševního čili astrálního těla této zvláště vysoce vyvinuté kompositní rostliny. Ale ani tím není konec; znovu vyzařuje v době tvorby semen, přetváří vlásenkovité děložní lísty na stříbřitě se lesknoucí schirmchen, které se řadí jako hvězdy do obrazu kulové gestalt kosmu. Děložní lísty, jež se obvykle rozvíjejí v zemitě-vodním, obrátí se naruby a obracejí do vzduchu, {{SE|411}}<br /> <br /> teplo a světlo do kosmu. V dalším stupňování předchozího vzniká na okamžiky, v průsvitném ovinutí schirmchen, vzduch a světlem naplněný vnitřní prostor. Lze se ptát, zda tento jemně obkreslený vnitřní prostor není věrným fyzicko-smyslovým obrazem schopnosti pampelišky přitahovat kyselinu křemičitou z kosmu — tedy zda tato rostlina není skutečně «jakýmsi poslem nebes».<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Milchsaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Mléčná šťáva ====<br /> <br /> Vedle pampelišky vedou i jiné druhy složnokvětých, jako čekanka obecná (''Cichorium intybus''), locika kompasová (''Lactuca serriola''), mléč rolní (''Sonchus arvensis'') a pryšcovité rostliny (''Euphorbiaceae''), ve svých pletivech mléčnou šťávu. Tato šťáva je bílá mléčná emulze, která — v případě pampelišky, a právě tím je tato rostlina jedinečná — prochází v trubicovitých kanálcích jednotně celou rostlinou. Z řepovitě zesílené kořenové části táhnou se přes do kořenového krčku zatlačený stonek středními žilkami listů a konečně přes vzduchem naplněný stvol květu až nahoru k lůžku květnímu. Mléčná šťáva spojuje vzájemně tak odděleně působící články pampelišky v jeden celek. Stojíme před záhadou! Musí se mléčné šťávě nepřipisovat právě tak dobře salická jako sulfurická povaha — a oč víc ještě merkuriální? Nespojuje v sobě snad všechny tři kvality? Existuje zde vůbec základní princip kvetoucí rostliny — povznášení minerálního a jeho éterizace v procesu kvetení?<br /> <br /> Mléčná šťáva je sekret z okrajových buněk vzájemně propojených mléčných kanálků, které srůstají dohromady. Je to látková masa komponovaná éterickou organizací této rostliny, jež v určitých poměrech látkových množství obsahuje vše, co se pak rozvíjí do vysoce specifizovaných forem kůlového kořene, listové růžice a korbovitého květu. Rozbor odhaluje takovou mnohotvárnost rozpuštěných i suspendovaných látek, že se oprávněně jeví říci: Zde leží prvotní stav života v podobě z evoluční rané doby vývoje Země, v níž se říše minerálního, rostlinného a živočišného bytí ještě od sebe neoddělily — látková kompozice všemohoucího života. Jednotlivé skupiny látek podléhají, podle stanoviště, silným sezónním výkyvům, např. ''inulin'', polysacharid sestavený z ovocného cukru, který je s jarním růstem téměř spotřebován a ke konci podzimu se hromadí až na vysoké {{SE|412}}<br /> <br /> Gehalten dále obohacuje. Jarní kořen vykazuje největší obsah hořčin, srpnový kořen nejvíce *inulinu*, zářijový kořen nejvíce *taraxinu*, říjnový kořen nejvíce *lävulinu*.&lt;ref&gt;Werner Christian Simonis: ''Heilpflanzen und Mysterienpflanzen'', Wiesbaden 1991, S. 280.&lt;/ref&gt; Mléčná šťáva se skládá z vodě podobné základní substance — z *Taraxacum*-liquoru —, v němž jsou rozpuštěny mnohé minerální substance, jako mimo jiné draslík a křemík, jakož i organické sloučeniny jako bílkoviny, třísloviny, alkaloidy, vitaminy.&lt;ref&gt;Ebd., S. 282.&lt;/ref&gt; Látky suspendované v tomto roztoku v jemných kapičkách jsou pryskyřice a především kaučuk s koloidním bílkovinovým ochranným obalem. V popelu celé rostliny se nachází 7 % kyseliny křemičité, 40 % oxidu draselného, 8 % oxidu hořečnatého, 28,6 % oxidu sodného, jakož i stopy zinku, mědi, manganu a síry.&lt;ref&gt;Erdmuth-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, 512 S.&lt;/ref&gt; Číselné hodnoty analyticky prokazatelných látek poskytují — nad rámec jejich pouhé přítomnosti — jen malé opěrné body, které by dovolovaly rozeznat souvislost s tvořícím bytím. Více informací získáme, obrátíme-li pozornost na určité látkové kompozice, například na účinné látky a jejich léčivé působení. Ale ani ty nevypovídají nic o celku pampelišky, který tyto účinky vytváří. Dokud byl tento celek přijímán jako daná přírodní skutečnost, platila pampeliška za oficinální léčivou rostlinu. Nyní, kdy jsou účinné látky, jež jsou považovány za léčivé, izolovány a syntetizovány nebo mohou být nahrazeny jinými syntetickými látkami, pampeliška svůj čestný status léčivé rostliny ztratila. Tento status znovu získá — a tak i všechny ostatní léčivé rostliny —, teprve tehdy, až se budeme snažit rozpoznat vztahové předivo látek navzájem jako silové uspořádání, jehož architektem je — pod vedením zvenčí působících astrálních sil — éterické či životní tělo příslušné léčivé rostliny. Jednotlivé organické látkové sloučeniny sice obdržely svůj otisk od celku éterické organizace, ale tento celek plnohodnotně nezastupují.<br /> <br /> K tomu by bylo zapotřebí poznat skladatele, který si ve zjeveném obrazu pampelišky v tomto určitém uspořádání látek vytvořil autoportrét. Tohoto skladatele jako velkého umělce lze nalézt jen prostřednictvím poznání ducha. Teprve duchovní bádání otevírá „duchovní pouto&quot;,&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Faust I,'' Vers 1939.&lt;/ref&gt; které sinnstiftend spojuje empiricky nalezené jednotlivé skutečnosti. Taková duchovědná sinnstiftung ukazuje, že v pampelišce — na rozdíl od řebříčku, heřmánku a kopřivy — {{SE|413}}<br /> <br /> existuje nikoli vztah síry k zemsky vázaným látkám — draslíku, vápníku a železu —, nýbrž vztah křemene k draslíku. V živém přísluší draslíku úkol spojovat éterické tělo s fyzickým tělem; na opačném pólu stojí křemen. Na rozdíl od síry vytváří křemen jakýsi smyslový vztah mezi těmito dvěma bytostnými články a kosmicko-astrálními silami, které působí dovnitř ze Stoffwechselpol — z „Zemědělské individuality&quot;. Tato zvláštní vzájemná hra draslíku zdola a kyseliny křemičité shora se odehrává, jak lze předpokládat, v mléčné šťávě prostupující celou rostlinou. Nemůžeme v ní — v kontextu s pampeliškou, jež se utváří do vnějšího, trojčlenného zjevného obrazu — spatřovat „prostředníka [srov. poznámku autora] mezi v kosmu jemně homeopaticky rozptýlenou kyselinou křemičitou a tím, co je jako kyselina křemičitá skutečně zapotřebí po celém okolí&quot;?&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni, Dornach 1999, S. 137.&lt;/ref&gt; Zde se klade táž otázka jako u vzdušného dusíku: kyselina křemičitá přece stojí v půdě v pevné, koloidní i rozpuštěné formě dostatečně k dispozici — proč tedy přivádět kyselinu křemičitou z kosmu tak složitým způsobem, a navíc v tak nepatrných množstvích? Zřejmě se jedná o dva vzájemně polární stavy působení kyseliny křemičité, respektive v ní účinkujícího křemíku. Jedním stavem bytí kyseliny křemičité jsou křemen a silikáty. Jsou výsledkem vznikání a zanikání minulých zemských stavů. Jako horniny a jako jejich zvětrávací rozestup tvoří minerální základní kostru půd. K této zemsky vázané kyselině křemičité stojí kořen rostliny ve vztahu. Druhý stav působení kyseliny křemičité uplatňuje se v Stoffwechselpol nad zemí — jako „v kosmu jemně homeopaticky rozptýlená kyselina křemičitá&quot;.&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Pomyslí se ihned na meteorický prach, jenž se dostává do přitažlivé sféry Země. Ten však sám od sebe na Zemi prosévá. Toto minerální zemnění jistě nemůže být tím, co je míněno. Výrok Rudolfa Steinera zní, že „správná vzájemná hra draslíku a kyseliny křemičité v rostlině musí být přítomna, aby přitahovala kosmické&quot;.&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Je to aktivní proces, jenž vychází z rostliny a jejž je zapotřebí za pomoci náležitě připraveného hnojiva oživit. {{SE|414}}<br /> <br /> Co je zde mimo jiné označeno jako „kosmická kyselina křemičitá&quot;, označuje nehmotný, étericky-astrální stav. „Mohli bychom postupně, když budeme bezmyšlenkovitě dál hnojit, Zemi znemožnit, aby nasávala to, co jako kyselina křemičitá, olovo, rtuť je účinné&quot;, „co […] přichází z kosmické periferie a musí být přijato do rostlinného růstu&quot;.&lt;ref&gt;Ebd., S. 123–24.&lt;/ref&gt; Země ztrácí schopnost přijímat tyto kosmické substance. Aby bylo tomuto ztrácení čeleno, je zapotřebí opět zvláštní příprava hnojiva: preparát z pampelišky. Ten zprostředkovává půdě a rostlině schopnost, jež je pampelišce vlastní zvláštním způsobem — uvést draslík a kyselinu křemičitou v životních procesech rostlin do takového vzájemného vztahu, aby nabyly schopnosti přitahovat „kosmickou kyselinu křemičitou&quot;. V pampelišce vzniká tento vzájemný vztah teprve tím, že oba pozemské látky přijaté kořenem — draslík a kyselinu křemičitou — povznáší z anorganicko-fyzického do éterického stavu. Mléčná šťáva je ve své všemohoucnosti sice blíže svému praobrazí, přesto je v této podobě zjevení jeho odrazem právě tak jako jeho rytmus ve vzdutí a pohybu a jeho stupňování od kořene přes listovou růžici, vrcholící v květních úborech. Pampeliška je „jakýsi posel nebes&quot;; její zjevný obraz o tom vypovídá.<br /> <br /> Kyselina křemičitá takto vyzářená z kosmu a přijatá životními procesy rostliny vstupuje do vztahu s kyselinou křemičitou přijatou ze země, jež stojí ve vzájemném vztahu k draslíku. Teprve v této syntéze nalezne člověk pravděpodobně přístup k pochopení tohoto záhadného stavu věci popsaného duchovním badatelem. Kyselina křemičitá obsahuje křemík. „Křemík je zase v organismu přeměněn v látku mimořádné důležitosti, která v současnosti [tedy v roce 1924; poznámka autora] mezi chemickými prvky vůbec není uváděna.&quot;&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Je to tato přeměněná látka, skrze niž se zmíněné substanciality kosmu stávají novým způsobem přístupnými rostlinnému růstu?<br /> <br /> Pampeliška v sobě spojuje — jako evolučně nejranější forma existence života — mléčnou šťávu s kosmicko-pozemskou tvořivou silou dokonanou v přítomném. O tom vypovídá její zjevný obraz. Je to tato syntéza, jež pampelišce, především v jejím vynikajícím procesu kvetení, propůjčuje jedinečnou vlastnost, aby pozemsky vyzařující {{SE|415}}<br /> <br /> a kosmicky vstřikující křemičitou kyselinu v jedno spojit a přitom v Živém „v křemičité kyselině obsažený křemík&quot; proměnit v „novou látku&quot;? Kladnou odpověď naznačuje postup další preparace pampelišky i účinnost hotového preparátu.<br /> <br /> Na počátku preparace stojí otázka: Lze silový potenciál pampelišky zachytit, soustředit, koncentrát uchovat a nasadit jej v podobě hnojiva tak, aby se sdílel půdě a rostoucím rostlinám? Ve vadnutí pampelišky tento potenciál hasne. Poslední životní záchvěv je přeměna děložních listů v stopkatý chmýr, nesoucí pod svým deštníčkem semeno. Dříve než dojde k tomuto mistrnému závěru, musí být životní proces pampelišky, jenž ve květních úborech dosahuje svého vrcholu, udržován dále v proudu. To zase může zajistit jen obalový orgán, který pochází z přírodní říše o stupeň vyšší — z říše živočišné. Zvíře staví své životní procesy do služby svého duševního nitra a udržuje je tím v proudu. Podle duchovní vědy Rudolfa Steinera tuto úlohu plní, pokud jde o květní úbory pampelišky, pobřišnice, přesněji okruží skotu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Bauchfell_bzw._Gekröse_des_Rindes&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Pobřišnice resp. okruží skotu ====<br /> <br /> Slouží jako obalový orgán z říše živočišné při preparaci květních úborů pampelišky. Pobřišnice (''Serosa'', ''Peritoneum'') obaluje břišní dutinu se všemi orgány v ní uloženými, stejně tak dutinu pánevní. V břišní a pánevní dutině tvoří hraniční membránu metabolického pólu ve vlastním smyslu. Také hrudní dutina, centrum rytmického systému se srdcem a plícemi, je vystlána ''Peritoneem'' — pohrudnicí. Tato je však od pobřišnice přísně oddělena bránicí (''Diaphragma''). ''Peritoneum'' je kožní orgán obrácený do vnitřního světa těla, vyvráceného naruby. Jeho povrch přivrácený k nitru tvoří ploché buňky uložené v bazální membráně. Ta nasedá na pojivové a svalové tkáně stěn orgánových obalů, resp. tělních dutin. Odloupneme-li ji, držíme v rukou průsvitnou, lesklou, membránovitou kůži. Ta je prostoupena jemnou sítí nervových vláken, jež se centrují v jednotlivých gangliích a nakonec se sbíhají ve velkém gangliovém centru solárního plexu (''Plexus solare''), které leží u skotu pod páteří na hranici {{SE|416}}<br /> <br /> páteře hrudní a bederní. Tato nervová pletiva náleží vegetativnímu nervovému systému, jenž se člení na *Sympathicus* a k němu polárně se vztahující *Parasympathicus*. Jejich regulační působení se odehrává hluboko v podvědomí.<br /> <br /> Pouhé anatomicko-funkcionální pozorování pobřišnice osvětluje jen málo z jejího hlubšího dosahu. Konstatujeme silnou inervaci, vlhkostní film umožňující klouzavost orgánů břišní a pánevní dutiny — zvláště závitů tenkého střeva — a pozoruhodně vysokou schopnost resorbce tělesných tekutin; v součinnosti s lymfou a lymfatickými uzlinami zajišťuje detoxikaci — ve smyslu jakéhosi trávení — tělu cizích látek. Tento způsob pozorování, omezující se na vnější fakta, se ihned rozšiřuje, jakmile se ptáme po dosahu silné inervace. Odpověď dává pobřišnice sama. Je to smyslový orgán, jenž se obrací na to, co se v jednotlivých orgánech tohoto vnitřního prostoru vykonává ve vysoce specifických činnostech, a jenž přitom souhrn těchto činností uchopuje v bezvědomí jako celek — a z tohoto celku koordinuje a navzájem slaďuje orgánové aktivity.<br /> <br /> Tak jako vnější kůže a do ní vložené čtyři střední smysly — tepelný, zrakový, chuťový a čichový&lt;ref&gt;Willi Aeppli: *Sinnesorganismus, Sinnesverlust, Sinnespflege*; Stuttgart 1967; sowie<br /> : Dietrich Rapp, Hans-Christian Zehnter: *Die zwölf Sinne in der seelischen Beobachtung – Eine Exkursion*, Münchenstein 2019, 253 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: *Anthroposophie ein Fragment*, GA 45, Dornach 2002.&lt;/ref&gt; — zprostředkovávají bdělému vědomí smyslový obraz skutečnosti bytí, tak vnitřní kůže pobřišnice zprostředkovává zjevení samotné té bytostné skutečnosti; a to posledně jmenované zejména v souvislosti se životním smyslem. Ten temně oznamuje tělesné stavy. Patří vedle smyslu pro rovnováhu, vlastní pohyb a hmat k nižším, volním smyslům.&lt;ref&gt;Willi Aeppli: Ebd.; sowie: Dietrich Rapp, Hans-Christian Zehnter: Ebd.&lt;/ref&gt; Svou blízkostí k vůli spočívá jejich činnost v nejhlubším podvědomí — podvědomí hlubokého spánku; stojí v bezprostředním vztahu ke geistwirklichkeit bytí. Smyslový orgán pobřišnice tedy nevnímá předmětné protistojné, nýbrž ponořuje se do bytostných zjevení, jež se vyjadřují v činnosti orgánů tělních dutin. Tak je činnost močového měchýře jakožto orgánu koncentrace a vylučování jiná než činnost tenkého střeva jakožto orgánu vstřebávání trávicích šťáv. A opět jiné jsou činnosti jater, slinivky, sleziny atd. Pobřišnice je {{SE|417}}<br /> <br /> na jedné straně vetkáno do bytostného bytí a činnosti (účinnosti, funkce) každého jednotlivého orgánu břišní dutiny, na straně druhé zprostředkovává zároveň souhrn těchto činností hlavnímu gangliovému centru sluneční pleteně. Proto lze pobřišnici spolu s menšími gangliovými uzly a velkým gangliovým centrem nazvat vnitřním nebem. Také jiná, zjevně intuitivně zvolená ganglionová označení břišní dutiny, jako „hvězdicovité ganglium&quot; (''Ganglion stellatum'') a ''Ganglion coeliacum'' (''Coelum'' = nebe), poukazují na příbuznost s makrokosmem. „Tělesná dutina je nebe, kosmická enkláva.&lt;ref&gt;Lothar Vogel: ''Der dreigliedrige Mensch'', Dornach 1979, S. 105.&lt;/ref&gt; Zde v říši zvířat a zejména u přežvýkavců a mezi nimi především u skotu nachází tento nebeský vztah nejvyšší rozvinutí. Při přežvýkování nevnímá kráva obrazy smyslově dané vnější skutečnosti, nýbrž v podobě silotvorných obrazů zjevení té bytostné skutečnosti, která jí leží v základu.<br /> <br /> S ohledem na vztah pobřišnice k rozmanitým autonomním činnostem orgánů břišní dutiny, jež každý jednotlivě obaluje, vyvstává otázka, která část pobřišnice přichází v úvahu pro preparaci. Ve svém kurzu pro zemědělce jmenuje Rudolf Steiner kravské okruží: „Žlutá hlavičková pampelišková kvítka se sesbírají, nechají trochu povadnout, slisují a všijí do kravského okruží.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 137.&lt;/ref&gt; Na otázku, co je třeba rozumět pod kravským okružím, následuje odpověď: „Mínila se tím pobřišnice. Dle mého vědomí se okružím rozumí pobřišnice.&quot;&lt;ref&gt;Ebd., Fragenbeantwortung vom 14. Juni 1924, S. 175.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tato vyjádření vedla v praxi dodnes k pochybnosti: Záleží prvotně na pobřišnici jako takové, nebo specificky na okruží, jež tvoří část pobřišnice? Je-li tomu tak v prvním případě, nabízí se pro preparaci daleko spíše a jednodušeji velká předstěra (''Omentum majus''), méně pak malá předstěra (''Omentum minus''), jež ve dvoulisté ploténce spojuje játra a žaludek. Velká předstěra, rovněž dvoulistá ploténka pobřišnice, leží jako zástěra mezi břišní stěnou žaludku a kličkami střev. Splývá od žaludku dolů až k dolní ploše břišní dutiny, tvoří tam velkou kličku, obrací se zpět opět nahoru a kryje střeva jako hřejivý ochranný štít.&lt;ref&gt;Ulrike Remer-Bielitz: ''Dokumentation zum Rindgekröse''; Forschungsring, Materialien Nr. 8, Darmstadt 2001.&lt;/ref&gt; Jinak je tomu s okružím (''Mesenterium''). {{SE|418}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 31, S. 419.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 31: Querschnitt durch die Bauchhöhle des Rindes. Die Bauchfell-Serosadoppellamelle in Beziehung zur Dünndarmverdauung.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Upevněno na stěně břišní dutiny, bezprostředně pod páteří, nese celý střevní svazek. Z obou stran břišní dutiny se jednovrstvé peritoneum břišní dutiny skládá do serozní dvojploténky, okruží, a to tak, že jeho smyslově aktivní strany míří navenek do břišní dutiny (obrázek 31). Serozní dvojlamely se v oblasti tenkého střeva (''Jejunum'') dělí a obalují jej jako jednotlivá lamela. Okruží tak tvoří vějíř záhybů, jenž sleduje těsně k sobě přiléhající kličky tenkého střeva dobrým dílem břišní dutiny. Mezi oběma serozními listy okruží leží nervové provazce (větví se do obou listů a jsou v souvislosti s trávicím děním v tenkém střevě), dále tepenné a žilní krevní dráhy (udržují intenzivní životní procesy ve střevě), mízní cévy (přijímají přes střevní sliznici [''Mucosa''] trávicí šťávy [''Chylus'']), mízní uzliny (působí detoxikačně) a konečně pojivová tkáň a tukové vrstvy. Tím se stavba okruží jako části pobřišnice ustavuje tak, že je zároveň orgánem smyslovým i orgánem činnosti. Zprostředkovává trávicí činnost (vnější svět) celkovému organismu (vnitřní svět) a naopak.<br /> <br /> Zaměří-li se pozornost na tento vztah k činnosti, vyjasňuje se rozdíl mezi okružím a předstěrami (''Omentum majus'' a ''minus''). Pojem „pobřišnice&quot;, který Rudolf Steiner v odpovědích na otázky kurzu zmiňuje v souvislosti s okružím, míní něco obecného, {{SE|419}}<br /> <br /> jakoby ideu obsáhlého, do smyslové tmy metabolismu ponořujícího se, vědomí odňatého smyslového orgánu. Pojem „okruží&quot;, jenž nachází zmínku v pátém přednášce Zemědělského kurzu, míní něco specifického, funkční pole, na němž se obecné uplatňuje ve vysoce specifické činnosti, totiž v takové, jaká se v takto dokonalé podobě nachází jedině v trávicím traktu. Jeho jedinečnost plyne z důvěrné souvislosti s „vlohou Já&quot; probíranou v kapitole „Skot&quot; (s. 146 nn.). Tato vloha je v kravě předznačena v dlouhé cestě intenzivní trávicí činnosti, vrcholící přežvykováním. Výsledek tohoto trávicího otvírání látky vnímá seróza pobřišnice okruží. Vyzařuje jako astrální síla do nitra těla i do krevní dráhy a ta ji nese až k nervově-smyslovému pólu hlavy a do nasazených rohů, kde se vrátí zpět. Tím se na vyšší rovině znovu spouští vědomostní impuls, jehož výsledek zpětně ozařuje tělní dutinu a prostřednictvím obou serozních listů okruží se sděluje obsahu střeva. Ten je nyní prosycen silami, které z aktuální životní činnosti krávy nalezly cestu k její nadsmyslové bytostné skutečnosti. S vyloučením vstupuje toto silové potenciál, „vloha Já&quot;, do vnějšího světa. Propůjčuje kravskému hnoji jeho jedinečnou a trvalou hnojivou sílu. Toto dění, vycházející z vyššího bytí krávy, smí platit za další doklad toho, že pobřišnice představuje cosi „obecného&quot;, kdežto dvojlamelová okruží-pobřišnice cosi specifického. Tato druhá splňuje v „niterném nebi&quot;, v tomto vpáčeném kosmu, ústřední úkol: zprostředkovávat trávicí dění přežvýkavce organismu a od tohoto organismu zpět trávicímu systému, jenž se pak stává hnojivem.<br /> <br /> Toto dění, zahrnující celé bytí krávy, neplní ani velká ani malá předstěra. Obě mají specifické funkce mimo trávicí dění a s ním spojené kroky přeměny ve vyšší silové působení. Obě sice vykazují podobnou anatomickou stavbu s dvojlamelovou sérózou a mezi nimi ležícími nervovými, krevními a mízními drahami, mízními uzlinami a pojivovou tkání — přičemž tato pojivová tkáň je výrazně redukována. Příznačná pro velkou předstěru je sítkovitá distribuce uloženého tukového pletiva. Co však tato anatomická příbuznost vypovídá? Smyslová funkce je zásadně jiná. Je to taková, jež — jak se smíme domnívat — spočívá ve vnímání a řízení harmonického spolupůsobení {{SE|420}}<br /> <br /> Orgánů břišní dutiny, zejména na aktivitu tenkého a tlustého střeva ve vztahu k předcházející činnosti žaludku a předžaludků. Co se děje v bachoru, musí být v průběžném vzájemném vztahu sladěno s tím, co probíhá ve střevním trávení, a naopak. Navíc je velká předstěra vnímavě ponořena do tekutinového hospodářství břišní dutiny a řídí je sekrecí a resorpcí. Dále zajišťuje obranu proti tělu cizím látkám. Na základě toho a své velké pohyblivosti bylo velké předstěřové těleso označeno také jako «velký hadr břišní dutiny».&lt;ref&gt;Johannes W. Rohen: ''Funktionelle Anatomie des Menschen'', Stuttgart-New York 1993, S. 287.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Co jakožto obalový orgán pro květní úbory pampelišky jednoznačně svědčí pro kravské okruží, lze spatřit v následujícím: Jako vysoce vyvinutá složnokvětá rostlina má pampeliška moc přitahovat z kosmu substanciálně-bytostné jádro kyseliny křemičité. Kravské okruží má ze své strany moc — díky své smyslové činnosti obrácené dovnitř na látkové působení trávení v tenkém střevě — obdařit ještě nehmotnou kyselinu křemičitou jakousi vnímající niterností. Aby bylo možno tento potenciál, jenž je jako výsledek evolučního stávání se uložen v pampeliškovém květu a v kravském okruží, učinit využitelným pro růst rostlin, je zapotřebí opět preparace, která vyvěrá z duchovního poznání člověka a která v rytmu plynutí časů překlenuje hranice mezi přírodními říšemi.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Präparationsschritte&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kroky preparace ====<br /> <br /> Vhodný čas ke sběru — to platí pro střední Evropu — je slunečný dubnový den. Květní úbory se otevírají v brzkých ranních hodinách, rozkvetou řadu po řadě od okraje a rozepnou své jazykové květy radiálně do šířky. Přibližně kolem desáté hodiny dopoledne bývá dosaženo stadia, kdy ve středu úboru ještě zbývá drobný shluk poupat. V krátké době asi jedné hodiny, než nastane plný rozkvět, musí být úbory natrhány z dutých stopek a rozloženy k sušení, případně předsušeny teplým vzduchem. Sběr odpoledne, za plného rozkvětu nebo v pokročilé kvetoucí sezóně je třeba se vyvarovat pro nebezpečí předčasného přechodu k tvorbě chmýří a semen. {{SE|421}}<br /> <br /> V prvním přípravném kroku jsou květní úbory — podle stupně vysušení — lehce navlhčeny výluhem z listů pampelišky, trochu stlačeny, ze všech stran obaleny lalůčky okruží a provázkem z konopí (žádný syntetický materiál) svázány do malého balíčku. Jako «alternativa» k okruží se kvůli snazší manipulaci často upřednostňuje velká předstěra (''Omentum majus''); je plošnější a zpravidla méně prostoupena tukem. Připojuje se k žaludku a jinak nemá žádnou přímou spojitost s kličkami střevními.<br /> <br /> Obalení gekrózní membránou vede k první umstülpung přirozeného procesu, a tím k prvnímu kroku emancipace od něj: Vyzařující gesta löwenzahnových květů, obrácená ke kosmu, je nyní obrácena dovnitř a naplňuje vnitřní prostor. Jinak je tomu s pobřišnicí, jež jako jakési «nebeské klenby» vystýlala břišní dutinu, obemykala všechny břišní orgány a tak i umně kličky tenkého střeva a stála v smyslovém vztahu ke skryté trávicí činnosti — nyní je obrácena ven. Popsaná dvojitá lamela nebo -serosa okruží nyní v novém způsobu rozvíjí smyslovou činnost obrácenou ven i dovnitř. Dovnitř je tato — skrze ''serosu'' dovnitř obrácené lamely — zaměřena na životní dění, jež v květních úborech pampelišky dosáhlo evolučního vrcholu, zatímco ''serosa'' ven obrácené lamely se otevírá silám, které ze světové i zemské periferie zvenčí proudí dovnitř. Tak nahlíženo, se jednotná smyslová funkce střevního okruží rozštěpuje do polaritní dvojí funkce. Nedotčeny tím zůstávají pojivové strany obou lamel; nadále k sobě přilnou a tvoří jaksi pojivový článek mezi oběma polárními sférami vnímání.<br /> <br /> Fyzická a životní organizace pampelišky je evolučně zaměřena na to, aby utvářela vztahové předivo draslíku a kyseliny křemičité, vrcholící v květ. S tím se váže otázka, zda právě v onom pojivém článku — jako syntéza tohoto nového vztahu vnitřku a vnějšku — nemůže toto vztahové předivo být udrženo v proudu i za hranicí, která je evolučně rozvoji rostliny vytčena. Nespočívá právě v tom význam okruží, že jednak ve své funkční jednotě s trávením v tenkém střevě a jednak na základě funkce své dvojité lamely v prvním přípravném kroku přivádí do vzájemného vztahu dvě polární silová světa? Nejsou tím teprve v pozemském světě stvořeny podmínky, aby jedinečná vlastnost pampelišky — «přitahovat kyselinu křemičitou z kosmu» — {{SE|422}}<br /> <br /> na cestě hnojení přenášet na půdní a rostlinný život? Tyto otázky bude možné zodpovědět jen z osobního vztahu, který si člověk v činu a myšlení buduje k věcem a bytostem. Vyvstávají tváří v tvář praxí místy uplatňované, kdy jsou obě serosalamely — zpravidla velkého omenta — od sebe odděleny tak, že vzniká jakási kapsa, do níž se nacpou květní úbory a jejíž otevřené konce se pak zašijí. To znamená, že obal je jen jednovrstvý, to jest: uplatní se účinek pobřišnice jako něčeho obecného (výstelka břišní dutiny), a nikoliv okruží jako něčeho zvláštního.<br /> <br /> Druhý krok preparace si v praxi získal širší pozornost teprve poté, co s pátým vydáním Zemědělského kurzu (Dornach 1975) byly publikovány i poznámky Rudolfa Steinera k přednáškám kurzu. V nich poznamenává k preparátu z pampelišky: «Zavěsit okruží ve vzduchu.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Anhang, S. 293.&lt;/ref&gt; V páté přednášce kurzu to není řečeno těmito slovy, nýbrž je ihned odkazováno na třetí krok: «Pak musíme vystavit [okruží obklopené květní úbory pampelišky; poznámka autora] samozřejmě působení země, působení země v zimní době.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Tak tomu bylo i v následujících desetiletích v praxi vesměs dodržováno. Přesto zůstávala otázka stále otevřená, zda tím míněno, že druhý krok odpadá, případně jak je třeba rozumět bezprostředně následující větě: «Nyní však jde o to, abychom získali obklopující síly tím, že s ním naložíme stejně jako s ostatním.» Hádanka se rozluští s výše uvedeným citátem z poznámek «zavěsit ve vzduchu». Ten vykládá «obklopující síly», jež působí v létě ve vzduchu a teple nad zemí. Poznámka, «že s ním naložíme stejně jako s ostatním», musí být tedy vykládána ve stejném smyslu jako v případě řebříčku, kde bylo podrobně popsáno vystavení preparátu letním a zimním silám.<br /> <br /> Ve druhém kroku preparace se odehrává 2. akt everze a s ním stejně tak akt emancipace od přírodou daného dění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#423|Abbildung 32]]). To, co dříve náleželo vnitřní bytosti krávy a vděčilo celé své existenci právě její službě, je nyní orgánem vnějšího světa, ve službě sil, které se vyzařují z kosmického obvodu. {{SE|423}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 32, S. 423.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 32: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation des Löwenzahnpräparates.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Naopak květy pampelišky, které se ve vnějším světě obracejí ke kosmu a jemu vděčí za svou existenci, jsou nyní obklopeny zvířecím orgánním obalem, v němž se koncentrát sil květů pampelišky spojuje se silami makrokosmu, jež jsou tomuto koncentrátu zprostředkovány orgánním obalem kravského okruží.<br /> <br /> Nyní jde o to, aby sebrané květní úbory z dubna byly dostatečně usušeny, ihned poté obaleny laloky okruží krávy středního věku, pokud možno z vlastního stádního chovu statku, a takto svázaný kulovitý balíček byl zavěšen ve vzduchu, chráněn před ptačím zobáním. Přes letní pololetí až přibližně do Michaeli zůstává takto nad zemí vystaven slunečním a planetárním silám v teple a vzduchu. Ty vstupují do vzájemného působení s pozemskými látkami draslíku a kyseliny křemičité, které byly v květu povzneseny do éterického stavu. Na tomto stupni éterična — tak lze předpokládat — teprve může vznikat ono «vztahové předivo draslíku a kyseliny křemičité», na něž poukazuje duchovní bádání a které propůjčuje pampelišce schopnost jako «poslovi nebes» přitahovat kosmickou kyselinu křemičitou. Nechť je to pokus ukázat onen vztahový kontext, podle nějž za prvním krokem nutně musí následovat {{SE|424}}<br /> <br /> krok druhý, totiž vystavení balíčku z okruží atmosférickým silám.<br /> <br /> Ve třetím kroku preparace se uskutečňuje třetí proces everze a emancipace ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#423|Obrázek 32]], S. 423). Co bylo přes letní pololetí nad zemí, v «břiše zemědělské individuality», vystaveno silám periferie planetárního kosmu, je nyní exponováno silám, které z obvodu stálic působí cestou přes zemi v zemito-vodním živlu. Zatímco v létě jsou to přednostně astrální síly, které se vyzařují ze sluneční sféry a planetárních sfér a prostřednictvím zvířecích orgánních obalů vtiskují do substance květů pampelišky, jsou to v zimě v zemi především já-síly působící z vyšší duchovní světa, které se vtiskují do substance květů.<br /> <br /> Postup ve třetím preparačním kroku je následující: Po začátku podzimu, okolo Michaeli, jsou kulovité balíčky sundány a zahrabány do země, do hloubky přechodu od humusového svrchního půdy k jílovitějšímu a jemnopísčitějšímu podorničí. Jáma je opět zasypána a blízko povrchu půdy opatřena drátěnou sítí proti psům a lišáku. Dokud se zápach okruží do zimy nevytratí, může k tomuto účelu pomoci i dřevěná nebo kamenná přikrývka.<br /> <br /> Na jaře, okolo Velikonoc, je preparát vyjmut — jeho obal z okruží bývá zpravidla silně zetlelý — a uložen do hliněných nádob, allseitig obklopených rašelinovou drtí. S hotovým preparátem, jehož květní úbory si z velké části zachovaly svou strukturu, vznikla znovu nová látkovost — nebo lépe: nové uspořádání látek — jako vztažný bod ke silovému potenciálu zcela nového druhu. Na cestě svého vznikání, řízené duchem a rukou člověka, bylo udržováno v živém a rozvíjí svou bytostnou účinnost v živém.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Anwendung_und_Wirksamkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Použití a účinnost ====<br /> <br /> Preparát z pampelišky je jako ostatní preparáty silové hnojivo. Působí jako ony na «souzvuk tvořivého, formujícího a utvářejícího světového slova»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993.&lt;/ref&gt;, to jest — vztaženo na preparáty — na životní, astrální neboli duševní síly i na formující bytostné neboli já-síly, přičemž tyto posledně jmenované propůjčují rostlinám z hlubin země sílu vzpřímení {{SE|425}}<br /> <br /> verleihen.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Leitsätze'', GA 26, «Der Mensch in seiner makrokosmischen Wesenheit», Dornach 1998.&lt;/ref&gt; Vytvářejí, budují a tvarují úrodnou půdu i plodnosné rostliny — to, co se jako «bránicová střed» začleňuje mezi «hlavu a břicho» zemědělské individuality. Jedinečným způsobem to platí o preparátu z pampelišky. Kolik podmínek plných vzájemných vztahů musí souznět, aby bylo uděleno blossomům pampelišky schopnost jakési smyslové síly — přitahovat kieselsäure z kosmického obvodu? Jaký velkolepý soubor vztahů musí vládnout v látkové výměně krávy, aby bylo s okruží vytvořeno ústrojí, které má na jedné straně smyslový vztah k látkám přicházejícím zvenčí v proudu potravy a na druhé straně zprostředkovává výsledek tohoto vnímání astrálnímu bytí krávy? Spojení obojího — blossomů i pobřišnicového okruží — vytváří syntézu vyššího druhu, hnojivou substanci, jejíž účinnost představuje zesílení obou polárních kvalit.<br /> <br /> Vzniká nová kompozice látek v živém, hnojivo, které se v ještě intimnějším způsobu stará o to, aby se nadsmyslově-astrální organizace kulturních rostlin vtiskovala do jejich éterické a skrze ni do jejich fyzické organizace. Rostliny se stávají smysluplnějšími, a tím citlivějšími na látky, které potřebují ke svému růstu: «je-li rostlina tímto způsobem, v nejjemnějším způsobu prostoupena kieselsäure, proživána jí, pak se stane, že je citlivá ke všemu a ke všemu přitahuje».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 138.&lt;/ref&gt; Dále se uvádí, že tento obvod se zjevně nevztahuje jen na prokořeněný půdní prostor jednotlivé rostliny, nýbrž sahá až do sousedního pole, lesa a přilehlé louky.&lt;ref&gt;Ebd., S. 138.&lt;/ref&gt; Toto zpočátku záhadné tvrzení lze dnes při nynějším stavu vědeckého poznání docela dobře vysvětlit fenoménem symbiózy kořenů rostlin s půdními houbami (''Mykorrhiza''), jejichž mycelium — předivo buněčných vláken (''Hyphen'') — propojuje na větší vzdálenosti kořenové soustavy rostlin navzájem. Hyfeny na jedné straně zásobují rostliny vodou (lesní stromy), především však minerálními látkami, na druhé straně samy profitují z jejich energetického hospodářství. Fenomén vzájemně se podporujícího soužití (''Symbiose'') výše vyvinutých organismů s nižšími lze docela dobře ve {{SE|426}}<br /> <br /> způsobu pochopit, že zde vládnou temné stupně citlivosti, tak například u luskovin, jejichž výkon vazby dusíku lze organickými hnojivy znatelně zvýšit. Lze očekávat, že i zde přípravek z pampelišky přinese významný příspěvek. Avšak vyčerpává se tím, pokračováním přírodního procesu, bytost a účinnost tohoto látkového novotváření z duchovní vědy? Empfindung v daném případě jistě znamená, že astrální organizace působící na rostliny zvenčí se má v míře vyšší stát «tvůrcem a tvárcem» éterických čili životních sil a udržovat tyto jako «tvořivé» v proudu. Předstupeň k tomu se odehrává v květu pampelišky. Obdarován je schopností přitahovat křemičitost z kosmu díky své zemské zakořeněnosti (stoupající mléčná míza) a zároveň svému náklonu a otevřenosti ke slunci. Popsanou preparací, uskutečňující se v pozemském, je přípravek z pampelišky nakonec uveden do stavu, kdy prostřednictvím organických hnojiv zprostředkovává jiným pěstovaným rostlinám schopnost přitahovat ze sousedních kulturních půd zemské látky, které potřebují k zdravému růstu.<br /> <br /> S obvyklými vědecko-teoretickými pojmy je taková látková migrace nemyslitelná. Stává se pochopitelnější, naučíme-li se rozumět půdě samé, bránicovému orgánu «zemědělské individuality», jako životní souvislosti prostoupené astrálními silami, do níž kořen jako smyslový orgán svým způsobem vstupuje. Tento nepatrně rozvinutý smyslový orgán lze zcela otupět minerálními solemi (srov. kap. «Použití dusíkatých solí», s. 275 nn.), lze jej však také vychovávat k stále vyšší aktivitě souhrnným působením všech jmenovaných preparátů. A o to jde. Každý z nich přispívá jedním aspektem působení k rozvoji smyslové organizace, a tím k «citlivosti» vůči látkám a silám: «Opracovává-li se zemský půda tak […], pak se rostlina připraví k tomu, aby přitahovala věci z širokého obvodu.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 138.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Přípravek z pampelišky hnojí půdu astrálními silami. Ty činí bující život půdy mocným působením v tom smyslu, že půda sama se stává rostlinnou. V tomto prostředí stupňované půdní úrodnosti je asi třeba hledat odpověď na otázku: Jakého druhu je «citlivost» podnícená přípravkem z pampelišky? Je to {{SE|427}}<br /> <br /> Innenwirkung, která nevychází z vlastního duševního nitra – to rostlina nemá –, nýbrž taková, jež má z nadsmyslového prostřednictvím látkového uspořádání rostliny moc cíleně přitahovat pozemské látky. Jak se ale tyto látky dávají do pohybu? Nemusejí být nejprve přivedeny do proudění životní organizací těch rostlin, které rostou na sousedním poli, na louce a v lese? To znamená: nemusejí být pozemské látky nejprve povýšeny z fyzicko-materiálního stavu do stavu Bildekräfte? Tato záhadná otázka zůstává otevřená!<br /> <br /> Přípravek z pampelišky se aplikuje – spolu se čtyřmi předtím popsanými přípravky – jako přídavek v jakési homeopatické dávce do kompostů, chlévského hnoje, kejdy a gülle. Mírou je tříprstová špetkana přibližně 1 m² zahradní kompostové buňky až po 10 až 15 m² u hnojišť a kompostovišť, případně hlubokých stájí a tekutých hnojiv. Preparace by měla proběhnout bezprostředně po zakládání hromady, u tekutých hnojiv bezprostředně po zahájení plnění nádrže. Místo zavěšení v látkových sáčcích lze preparátové dávky také prohníst s jílem do kuliček a v této podobě přidat pevným i tekutým hnojivům. Opakování se doporučuje po každém přesypání hromad, respektive po promíchání a provzdušnění tekutých hnojiv. Preparáty tlumí přeměny, které se znovu ihned rozbíhají, a tím brání nadměrnému zahřívání, respektive ostrostii zápachů. Dusík a uhlík zůstávají «usazeny» v organických sloučeninách. Přípravek z pampelišky je navíc součástí «souhrnného preparátu» – intenzivně preparovaného koncentrátu na bázi chlévského hnoje bez podestýlky. Ten se v malých množstvích rozptyluje na čerstvý hnůj před každodenním vyvážením, respektive přidává do ložných míst boxových stájí.<br /> <br /> Jako každý z preparátů volá i ten z pampelišky k přítomnosti ducha v činu. Teprve ta – v souvislosti s celkem statku – probouzí otázky, a s nimi badatelské smýšlení. Otevírá se poznávací cesta, která nejprve jen vykonávající jednání oživuje na jednání umělecké.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Baldrianpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Složení přípravku z kozlíku ===<br /> <br /> Jako poslední v řadě šesti hnojivých preparátů stojí přípravek z kozlíku. V aplikaci i funkci zaujímá zaokrouhlující zvláštní postavení. V pouhých několika slovech charakterizuje Rudolf Steiner podstatu a účinnost tohoto preparátu takto: »tím, že se hnoji přidá způsobem velmi jemným ona zředěná šťáva z kozlíkového květu, lze v něm vyvolat to, co ho podněcuje k tomu, aby se k tomu, co nazýváme fosforovou substancí, choval správným způsobem.« {{SE|428}}<br /> <br /> V tomto výroku je již naznačeno, že šťáva vylisovaná z kozlíkového květu nepodléhá žádným dalším preparačním krokům – kromě jediného opatření, totiž že tinkturu je před použitím třeba zředit teplou vodou. Záhada, oč zde jde, se musí odkrýt jednak tím, co o ní prozrazuje zjevný obraz kozlíku lékařského (Valeriana officinalis), jednak tím, co lze získat z duchovního výzkumu jakožto poznání.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Erscheinungsbild_des_Baldrian&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zjevný obraz kozlíku ====<br /> <br /> Kozlík se nachází v okrajových a přechodových zónách obdělaných pozemků na hlinitých, humusnatých půdách, přednostně na vlhčích, spíše stinných místech – na lesních okrajích, na vlhkých loukách, v pobřežních pásech podél potoků a řek a u paty svahů s průsakovými vodami z podorničí. V horských údolích vystupuje až do značných nadmořských výšek. Lze ho pěstovat i zahradnicky. Zatímco se pampeliška – kromě své krátké doby kvetení – skrývá mezi trávami a bylinami, zvedá se kozlík z počátečního stádia listové růžice do hrdé vzpřímenosti vysoko nad své okolí, vrcholíce bíle až světle růžově rozkvétajícím lichookolíkem. Ten sestává z těsně semknutých, jemných, drobounkých jednotlivých kvítků, které se v intenzivně se šířící vůni zdají jakoby rozpouštět. Princip stonku ovládá celou rostlinu. Při výšce porostu až dva metry dosahuje stonek dolů až do prostoru kořenů, kde tvoří oddenky, a nahoru do vzdušného prostoru, kde se rozptyluje v květenství. Nahoru i dolů se rozčleňuje jednak v jemné stopky květů, jednak v mohutné oddenky. Ve stonku se jedinečným způsobem prolíná zemitost s působením vzduchu a tepla. Střídavě vstřícně se rozevírají lichozpeřené listy. V prvním roce po výsevu je metamorfóza listu nejzřetelněji vyjádřena. Z listové růžice se listová posloupnost zvedá stále ve větších vzdálenostech. Řapík se postupně zkracuje a v přechodu ke květenství se listy nakonec zcela stáhnou {{SE|429}}<br /> <br /> do stonku zpět. V následujícím roce je metamorfóza listů méně výrazná ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#431|Obrázek 33]], s. 431).<br /> <br /> Stejně zdůrazněně, jako se projevuje v podobě listů, vystupuje metamorfóza substančního dění v proměně vonných látek od kořenového oddenku přes stonek až ke květu, jejichž intenzita vyvanoucích vůní je nejsilnější při odkvétání. Jako oslovuje tvar a barva prostřednictvím zrakového smyslu cit, tak otevírá čichový smysl citu hlubší vrstvy působení substancí. V temněji ladícím cítění vede čich blíže ke kvalitě sil, jež jako astrální působí v živém. U kozlíku a kopřivy se navzájem vztahují polárně.<br /> <br /> Zjevný obraz kopřivy vzbuzuje dojem, že v její životní organizaci jsou účinné zejména chemický neboli zvukový éter a éter životní. Ty se stávají formativními silami skrze vyšší elementárně-astrální duchovost a jsou touto schopny přivodit zvláštní substanční skladbu této léčivé rostliny. Stává se obrazem té dovnitř směřující kompoziční přebytečné síly astrálna. Ta přísně formuje jednak až do periferie substanční sloučeniny – jako například urticin v žahavých chloupcích –, jednak zůstává potenciál zadržených astrálních sil, jež mají cestou preparace schopnost uvést pozemsky hmotné látky znovu do pohybu, oživit je a proměnit.<br /> <br /> Jinak kozlík: ten vyvanuje ven do vzduchu a tepla, co se v jeho životních procesech v listu, kořenovém oddenku a stonku pod astrálním působením utvořilo jako kompozice látek. U vůní chudé kopřivy konfigurují tyto formativní síly látky k nositelství oné «znamenité vnitřní účinnosti». Tuto kvalitu sil uchovává za ochrannou zdí své navenek uzavřeně vyhlížející podoby. Jinak opět kozlík: ten vyvanuje vše to, co jeho astrální organizace v působení formativních sil ze substancí zkomponovala. Zjevný obraz kopřivy ve svém sebeprosazení a pevnosti, jež se staly obrazem, poukazuje především na tvořivou sílu životního éteru – zjevný obraz prostředí otevřeného kozlíku na éter tepla a světla. Kozlík je dárcem tepla a světla. {{SE|430}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wurzel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kořen ====<br /> <br /> Semenáček kozlíku lékařského nejprve vytváří kůlový kořen, který brzy odumírá. Stonek zůstává zpočátku stlačený a z něj se rozvíjí volná listová růžice. V půdě, v přechodu ke kořeni, se rozděluje v několik krátkých, válcovitých ''rhizomů'' — jistý druh vegetativního tvoření plodů v kořenové oblasti —, od nichž kořeny vybíhají v páscích obloukovitě ven a do hloubky. Sféricky uzavírají dolů otevřený vnitřní prostor, rozčleňují se do jemného kořenového vlášení a tím představují typus «irdischen Wurzel»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 56.&lt;/ref&gt; («pozemského kořene») ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#431|Obrázek 33]]). Rhizomy vykazují — v pokračování vzduchem naplněného stonku — dutiny. V přechodu k mírně ztluštělým kořenovým páskům, které rovněž obsahují vonné látky, se na podzim tvoří pupeny, z nichž vyrůstají nové výhonky. K této formě vegetativního rozmnožování přistupuje ještě tvorba výběžkových výhonků, které se v místech svých prýtových uzlů znovu zakořeňují.<br /> <br /> Nejnápadnějším jevem kozlíku je silný, omamně zemsky těžký zápach, ano puch, který je stlačen zpět do kořenového trsu a při poranění z něj vychází. Chemická analytika odhaluje ve skupinách látek uhlohydrátů, bílkovin, olejů, alkaloidů, pryskyřic atd., jakož i organických kyselin a minerálních látek rozsáhlé spektrum sloučenin, které se plně kryje s pestrosti medicínských indikací, na něž preparáty z kozlíku tlumivě léčebně působí. Avšak Simonis zdůrazňuje, že «bisher ungenügend einleuchtende für das Wesen der Pflanze charakteristische Ergebnisse erzielt wurden».&lt;ref&gt;Werner Christian Simonis: ''Heilpflanzen und Mysterienpflanzen'', Wiesbaden 1981, S. 696.&lt;/ref&gt; (досud nebylo dosaženo dostatečně přesvědčivých výsledků charakteristických pro bytostnou povahu rostliny.)<br /> <br /> Kořenový trs kozlíku se podobá chemické kuchyni v živém. Vše životatvorné, co se shrnuje v ''Tria principia'' Paracelsa, zde spolupůsobí nejúžeji. V duchovědném vyjádření jsou to čtyři druhy éteru — éter života a chemický éter, světelný a tepelný éter —, které oživují anorganický svět látek převážně pod vedením chemického éteru a éteru života, stavitelů fyzické organizace rostlin. Architektem pak, který dodává stavební plány, je astrální organizace působící z nadsmyslna v čase a prostoru. Na předstupni — lze říci ještě neočištěna — soustřeďuje se v kořeni a ''rhizomu'' plnost kompozice látek, která pak v postupující proměně formuje fyzicko-smyslovou podobu kozlíku. Dokonce i sulfuricky-impondabilní živel {{SE|431}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 33, S. 431.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 33: Das Baldrianpräparat in Herstellung und Anwendung.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> tepelného a světelného éteru tvořícího v procesu kvetení sestupuje dolů do kořenové oblasti a v pozemské tíži salprocesů se stará o «lehkost» hořlavých éterických olejů, a s nimi o silné rozvinutí vůně. V rhizomu a kořenových páscích se soustřeďuje vše, co kozlík v kompozicích látek nabízí. Proto jsou to právě tyto části, které nacházejí lékařské využití při obtížích zejména vegetativního nervového systému, při poruchách spánku, nervových stavech vzrušení a podobně.&lt;ref&gt;Ebd., S. 593.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Stängel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Stonek ====<br /> <br /> Lodyhu kozlíku lékařského lze zcela oprávněně považovat za samostatný článek této rostliny (obrázek 33). Zatímco pampeliška nikdy neopustí své stádium růžice a rozkvétá blízko země jako košík plný květů na vlastním květním stonku, lodyha kozlíku na jaře vyráží ze {{SE|432}}<br /> <br /> své volné růžice vertikálně do výšky. Je to, jako by chtěla v co největší vzdálenosti od svého oddenku pozvednout své květenství do sféry tepla, světla a vzduchu. Lodyha určuje gesto této rostliny: jako vládnoucí článek spojuje kořenový systém pevně spjatý se zemí s květenstvím obráceným ke kosmu; jako se onen větví dolů, tak se toto větví nahoru do jemných větviček lichookolíku. Životní a oporné pletivo lodyhy obklopuje dutinu naplněnou vzduchem; navenek je mnohonásobně rýhovaná. V tom se znovu ukazuje polární dvojitost astrálního působení, které zvenčí vtlačuje růstovým silám tvar, zevnitř tvoří prostor a díky dusíku ve vzduchu uzavřeném v dutině lodyhy uspořádává, přetváří a pročišťuje látky v běhu životních procesů. Astralita, která vládne celé rostlině kozlíku, zjemňuje látkové dění při růstu lodyhy do výšky od jednoho páru listů k druhému. I lodyha, již zjemnělá do podoby květu, vydává typickou vůni kozlíkového oleje, v níž se aromata různých éterických olejů spojují v jednotu.<br /> <br /> Lze to vnímat jako fenomén zvláštního druhu, jakou povahu mají proudy mízy trvalky, jakou je kozlík. Nejprve asimilační proud (''floém'') z listové růžice napájí růst ''rhizomů'' a kořenů i jejich látkové kompozice, v nichž je již přítomna látková stavba celé rostliny. Jakmile lodyha začne vystřelovat do výšky, ústí tyto předformované látky do vzestupného proudu ''xylému'' a v ovzduší, světle a teple jsou znovu kompozičně zjemňovány tvarotvornými silami metamorfující se listové oblasti. Jejich prostřednictvím se bytostný praobraz kozlíku v lodyze, sledu listů a květenství utváří do vnější smyslové podoby. Zemská tíže látek v oddenku přechází v listoví a květu v «lehkost» a rozplývá se ve vůni.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Blattfolge&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Posloupnost listů ====<br /> <br /> Jako semenáč prochází kozlík všemi stadii vytrvalé byliny. První list po vyklíčení je dlouze řapíkatý s okrouhlou až oválnou čepelí. Následující listy se prodlužují a čepel se začíná členovat v lichozpeřené, ještě zaokrouhlené, na okraji mírně zubaté lístky. Při protahování řapíku se lístky rozvíjejí do více podlouhlých, přišpičatělých tvarů. V této fázi se {{SE|433}}<br /> <br /> lístky vztyčují a shromažďují v kytičkovité růžici. S prodlužováním stonku na sebe navazují páry listů v křižmostojném uspořádání v nápadně velkých vzdálenostech (Obrázek 33, s. 431). Lístky jsou stále užší, přišpičatělejší a řadí se párově. Ke konci léta se listy zkracují, opeření houstne, stonek objímá. Nakonec se listy s rozkvétem stahují zpět do stonku a jen listeny se ještě drží, až i ty v plném květu mizí. Na rašelinných, stinných stanovištích kozlík tenduje k bujnému růstu.<br /> <br /> Jako tvoří látková pestrost kořenové kůry s listovou růžicí životní souvislost, tak listová posloupnost výhonku s květenstvím. Proměna tvarů listů, od stonku vzhůru k květu (blattmetamorfóza), je do obrazu přenesený výraz v živém neviditelně se odehrávajících látkových procesů tvorby a přetváření. Při vzrůstu přechází výhonek z oblasti zemitě-vodního do oblasti tepla a prosvětleného vzduchu. Sem přímo a v přítomnosti září síly Slunce a planetárních sfér. Zde teprve se bytostný praobraz kozlíku ve své dokonalosti otiskuje obrazně do v rhizomovém kořeni předpřipraveného substančního dění. Jako mají v kořenovém trsu navrch síly působící v zemitě-vodním, tak ve vzestupném výhonku síly světla a tepla, zprostředkované vzduchem. Může být snad tím důvodem, proč se temně vědomí kalící vůně a trpce hořká chuť kořenového trsu v listech prakticky nevyskytují, avšak v méně intenzivní podobě přece jen ve stonku? V kořeni se tyto kvality zhušťují a soustřeďují, v posloupnosti listů naopak přecházejí v stálé proměně do pohybu.<br /> <br /> Myslící nazírání proměny tvarů v listové posloupnosti osvětluje otupělost čichových a chuťových vjemů. Pro myšlení je tvar listu opěrný bod, který nejprve stojí před námi jako věcný předmět pro sebe. Ale dostaneme před oči to, že právě sledovaný list svým tvarováním předpokládá a dál rozvíjí tvar listu předcházejícího. Přechod jednoho tvaru do druhého tvoří článek stonku, v němž jeden tvar mizí a vynořuje se následující. Existuje tedy souvislost v proměně tvarů listové posloupnosti, která se smyslové anschauung skrývá. Klíčem k poznání tohoto skrytého přechodu je myslící nazírání, školené na proměně tvarů. Zpočátku bodově konstatující myšlení přichází do pohybu; samo ze sebe tvůrčím způsobem vytváří myšlenkové obrazy na {{SE|434}}<br /> <br /> der Grundlage neomylné anschauung. Tytéž bildekräfte „tvořivého, obrazotvorného a utvářejícího Světového slova&quot; působí v přírodě a stejně tak na vyšší rovině v člověku. Pokusí-li se člověk myslivě vcítit do těchto na fenoménech opřených myšlenkových obrazů, nastupuje cestu poznání, na níž se ve stonku skryté pojítko z listu na list může postupně odhalit jako „duchovní pouto&quot;. Je to bytostný praobraz rostlinného, jenž z hlubiny země vyzařuje v ose Země–Slunce a sjednocuje se s étericko-astrálními bildekräfte vyzařujícími z kosmického obvodu.<br /> <br /> Tak je vžívání se do principu metamorfózy — jenž v přírodě působí všudypřítomně a jenž se může stát klíčem poznání zvláště k tomu, co vede k postupujícímu porozumění rostlinám preparátů a k schopnosti cestou preparace oživovat vztah půdy a rostliny — tímto vžíváním se plodným. Metamorfózy se odehrávají v merkuriálním pojítku mezi substančním děním kořene (pól sali čili pól zemský) a oním v květu (pól sulfuru čili pól kosmický). Co se týče formy, je tomu obráceně: květ odumírá do vysoce diferencovaných forem svých orgánů působením zemských sil. Kořen naproti tomu roste pod vlivem kosmických sil na kořenové špičce dále a vykazuje — zejména u kůlového kořene — jednolitější formu (viz také kap. „Kompozice přípravku ze šafgarby&quot;, s. 361 nn.). Agens metamorfózy je merkuriální mezi; vcítit se do tohoto mezi v meditativním nazírání, to školí a oživuje myšlení.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Blüte&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Květ ====<br /> <br /> Na rozdíl od kořene kozlíku, jehož mimořádně silná astralita se projevuje v kompozici nejrůznějších látek — zejména éterických olejů, jejichž temná, zčásti nepříjemně páchnoucí vůně je zadržována kořenovou kůrou — rozlévají květy tuto vůni v zjemnělé, přečištěné podobě. Kozlík má dlouhou dobu kvetení, sahající od konce května (s plným kvetením v červnu/červenci) až do září. Začíná vstřícným větvením hlavního výhonku u nejvyšších listových nasazení. Oboustranné větvení se opakuje ještě několikrát, takže hlavní výhonek přerůstá postranní větve. Tím nabývá květenství klenuté až polokulové podoby. K bázi postranních větví se přitulují poslední zašpičatělé, zpeřené listové čepele listové posloupnosti. Vstřícné větvení hlavního výhonku a postranních větví {{SE|435}}<br /> <br /> se opakuje, zpočátku ještě doprovázena úzkými, špičatými listeny. V květenství se větví redukuje na dva postranní větve. Centrální výhonek se zastavuje v terminálním květním poupěti. Postranní větve ho přerůstají a končí v druhém patře opět v květním poupěti, které přerůstají dva postranní větve, a tak se celý tento pochod opakuje ve třetím patře. Jednotlivé kvítky — může jich být až 2000 — se spojují a těsně nakupenin tvoří vrcholík neboli latnatý chocholík. Všechny procesy, které se u kozlíku odehrávají mezi póly Země–Kosmos ve vzájemně se stavějící metamorfóze, vrcholí v květu: jednak se ve vůni rozklenují do živlu vzduchu, jednak se zhušťují k tvorbě semen.<br /> <br /> Semeno stojí vzpřímeně ve vidlici postranních větví. Semeník je spodní, takže děložní listy se nacházejí na horním konci semenáčku. Zůstávají přisedlé a při dozrávání rozevírají svá jemná zpeřená lístečka křídlově do chmýru — pappusu — který podobně jako u pampelišky nese semeno na větru.<br /> <br /> Jednotlivý květ je nenápadný a svůj světle růžový odstín plně rozvíjí teprve v květenství jako celku. Zatímco květy v nejvyšším patře vrcholíku rozkvétají, vadnou ty v nižších a přecházejí v semenný stav. Tím se vysvětluje nápadně dlouhá doba kvetení. Květ se svými pěti nestejně velkými okvětními plátky, srostlými při bázi v trubičku, a se třemi prašníky vykazuje silnou asymetrii. Hoerner&lt;ref&gt;Erdmut-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, S. 340.&lt;/ref&gt; ji vykládá jako «znak velmi silné individualizace, způsobené hluboko do rostliny zasahujícím astrálem». Tento poukaz je podpořen i tím, že stonek čili vertikální princip dominuje tvarování kozlíku — což je příznačné pro to, že duchovní praobraz této rostliny, její bytost sama, se zjevuje v svislé ose Země–Slunce. Tento fakt dále dosvědčuje silný vztah kozlíku ke světlu, a stejně tak k teple, patrný z vysokého obsahu hořlavých látek. Teplo je pralivetem a nositelem bytosti ve vší bytnosti a dění.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», Dornach 1989, S. 157 ff.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Kozlíkový květ je zvláště v uvadání a docela v sušeném stavu mocným dárcem vůně. Ve všech květních orgánech se nacházejí nektaria, která obsahují různorodé látky v rozdílné konzistenci. V tekuté podobě jsou to různé cukry, které se na {{SE|436}}<br /> <br /> Blütengrund v blízkosti čnělky. Jiné jsou vpleteny do pletiv čnělky, blizny a plodolistů, zvláště však do okvětních plátků. Jejich vonné látky sublimují z pevně-tekutého, resp. koloidálního stavu do stavu plynného. Jsou to éterické oleje, které se od silně sulfurizované, avšak zemí svázané kořenové oblasti stupňovitě zjemnily v listové posloupnosti, aby, vedeny stonkem, vyvanuly v jemnějším květním parfému.<br /> <br /> Silná astralita, která prostupuje celý proces utváření kozlíku, vykazuje bytostnou příbuznost s tou, jež se u zvířete tělesnými pouty zvnitřňuje v duševno. Dosvědčuje to mimo jiné silná přitažlivost pro nejrůznější létající hmyz, brouky atd. Lze asi obecně říci: vycházející květní vůně je nejryzejší podobou zjevení bytosti a působností formativních sil. V nich je to pozemsko-látkové v nejvyšší míře odhmotněno. V průchodu procesem kvetení je nejen eterizováno, nýbrž tak pronikavě astralicky prokraftováno, že dokáže jak přitáhnout nejrůznější živočišné druhy zdálky k jejich zdroji potravy, tak oslovit duši člověka hlouběji, než co vidí oko.<br /> <br /> Květní substance jsou z velké části vysoce komplexní kompozice uhlíku a vodíku. Kyslík vedoucí k pozemskému zcela ustupuje. Proto jsou tyto substance vysoce hořlavé, aniž by zanechávaly pondérovatelný popel: uhlík se proměňuje v plynný stav oxidu uhličitého. Fenomén hořlavosti poukazuje na to, že vodík je nositelem živlu tepla, resp. jeho nadsmyslového korelátu — tepelného éteru. Chemik Rudolf Hauschka (1891–1969) na tuto skutečnost upozorňuje: «Kdyby se vodík pojmenovával podle svého vnitřního charakteru, musel by se jmenovat ohnivina.»&lt;ref&gt;Rudolf Hauschka: ''Substanzlehre'', Frankfurt/Main 1966, S. 51.&lt;/ref&gt; Rudolf Steiner charakterizuje vodík jako to «látkovité, jež je tak blízko duchovnímu na jedné straně, tak blízko látkovému na straně druhé». «Nese vše, co je jakýmkoli způsobem gestaltované, oživené, astrální, opět zpět do šíří světového prostoru.» «Vodík vlastně vše rozpouští.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 75/76.&lt;/ref&gt; V jedné přednášce pro dělníky&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Mensch und Welt. Das Wirken des Geistes in der Natur. Über das Wesen der Bienen'', GA 351, Vortrag vom 20. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 72.&lt;/ref&gt; hovoří Rudolf Steiner o nadsmyslové bytosti vodíku: «Zajisté, v chemii je {{SE|437}}<br /> <br /> «V chemii je vodík zcela jiná látka než fosfor […] Co je tedy vodík, který je všude ve světě rozšířen? — Vodík, jenž je rozlit po obvodu světa, je světový fosfor.» Gunter Gebhard k tomu poznamenává: «Z dnešního vědění a z fenoménů ukazuje vodík vlastně jen vztah k teplu. Fosfor má však svůj hlavní vztah ke světlu. Pohlížíme-li na fosfor jako na fyzický výraz tepelného éteru (který je zároveň živlem ohně), pak je to stará saturnská tepelnost, která v sobě ještě nese světlo. V ‹pádu› do hmoty se pak dnes v pozemském ukazují fosfor a síra.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Toto — ve vyšším smyslu — rozpouštěcí schopnost vodíku uplatňuje se morfologicky, když oproti kvěru listový oděv jakoby mizí do stonku, a fyziologicky, když fáze tvorby bílkovin je vystřídána fází devitalizace, tvorby vodíkem bohatých sacharidů, například ovocného cukru, éterických olejů apod. Pozoruhodné přitom je, že kozlík s velkou intenzitou přináší tuto fruktifikující tendenci sulfurického ke svému nejsilnějšímu výrazu v jeho protipólu — v kořeni. Tam zůstává vonné zpět hrazeno v kůře. Přeřízne-li se kořen, šíří pronikavý, tupě zemitý pach. V kvěru naproti tomu — zejména při vadnutí — se stává erdenflüchtig, voní květnatěji a halí nejbližší okolí do vůňového oblaku. Obrazně řečeno, vodíkový proces rozpouští veškerou formovou určenost látkových kompozic do chaosu nerozlišitelnosti kosmu, do prvotního stavu tepla. Vládne-li stonkový princip, je substanční dění kozlíku v tvorbě a rozpouštění shora dolů a naopak silně prokraftováno astralitou. Tento stav věci a zvláštní vztah k teplu může vzbudit pochopení pro to, proč květ kozlíku nepotřebuje ani žádné další preparování skrze živočišný orgán, ani expozici vůči silám kosmu a země v průběhu roku. Zřejmě by se ani nenašel živočišný orgán, který by byl dané rostlině přiměřen. Bytostná povaha kozlíku je v tomto ohledu polárně protikladná k bytostné povaze kopřivy. Jako tato si vytváří na základě své «astrální vnitřní účinnosti» sama sobě obal, v jehož nitru na cestě inkarnujícího vodíkového procesu vznikají nové substance — tak polárně exkarnující vodíkový proces v kvěrech kozlíku. Ten rozpouští veškeré tvarování do prvotního stavu tepla, jehož vlastní bytost veškerému bytí {{SE|438}}<br /> <br /> Obal a substance zároveň. Kozlík žije «astrální vnější působení», které ve svém vytékání tvoří obaly. K tomu dodává Gunter Gebhard: «V kopřivě jsou to síra a železo, které se uplatňují. Obě mají kvalitu soustředěnou do nitra. ‹Prorozumňující› kopřiva vykazuje vztah k mikrokosmickému, k Já-kvalitě rozumu. Pozemské přichází zcela zvláštním způsobem ke slovu také v rhizomech kopřivy. V květu kozlíku se substanční proces rozpouští do kosmu; míří vstříc kosmickému světlu. Naprosto stejně tak i kořeny kozlíku, které se jako světlo přímočaře, dlouze bez větvení a téměř bez sekundárního tloustnutí ‹vyzařují› do země. V kvéru vodíkové působení, v kořeni světelná kvalita, která se projevuje ve fosforu. Na rozdíl od kopřivy, která je ve vztahu k mikrokosmickému Já, kozlík vykazuje vztah k makrokosmickému Já.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ==== Herstellung und Anwendung ====<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Medicínsky jsou to rhizomatické kořeny kozlíku, které se používají; v kánonu ostatních kompostových preparátů jsou to naproti tomu květy, resp. kvéru příbuzné procesy, jako u kopřivy a dubové kůry. V kvéru na jedné straně rostlina odumírá, zhmotňuje svůj praobraz v podobě, barvě a vůni — na druhé straně se v procesu kvetení oživuje pozemský substanční proud.<br /> <br /> Baldrianové kvéry se trhají v době dosažení největší kvetní plnosti okolíku v červnu/červenci a okamžitě drtí vhodným zařízením (trhákem). Přitom vytéká buněčná šťáva, včetně éterických olejů, z buněčné plazmy a buněčných vakuol. Lisem na ovoce se oddělí od zbývající výlisků. Ty se smísí s přibližně stejným množstvím vody, jaké bylo v prvním průchodu získáno jako kvetní šťáva. Tato kaše stojí jeden den a pak se opět lisuje. Dvojím lisováním se z 2 až 3 kg kvérů získá přibližně 1 l lisovaného šťávy. Ta se plní do lahví a podléhá mléčnému kvašení. Přitom vznikající plyny musí moci unikat. Po přibližně 6 týdnech doby kvašení se lahve uzavřou korkovými nebo gumovými zátkami. Příliš velký přístup kyslíku vede k chybným kvašením, při nichž {{SE|439}}<br /> <br /> Preparát se stane nepoužitelným. Lahve se skladují v tmavém, rovnoměrně temperovaném prostoru — v preparátovém sklepě. Šťáva zůstává trvanlivá po léta.<br /> <br /> Pokud jde o použití květové šťávy, Rudolf Steiner upozorňuje, že má být ředěna «velmi silně» v teplé vodě.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&lt;/ref&gt; Údaje, které duchovní badatel uvádí jako vodítko pro konkrétní jednání, nemohou být brány dostatečně přesně; platí slovo od slova. Jsou to výsledky nadsmyslového duchovního bádání přivedené do forem idejí — a jsou to pokyny, které předjasňují cestu volního jednání, ale neurčují jej pravidly. Je třeba si zachovat svobodu tyto formy idejí stále znovu myslet v jejich velkých souvislostech. A čím více se o to člověk snaží, tím svobodněji bude moci to, co bylo uchopeno v duchu, věcně provádět i v praxi. Duchovědné ideje zakládají nové umění experimentování v praxi; z tohoto umění vyrůstá tak nezbytný «osobní vztah», který vede ideami nesený volní způsob hlouběji do duchovní skutečnosti, než toho jsou schopny vědecko-technologické výsledky, jež dnes zvnějšku řídí zemědělskou praxi.<br /> <br /> Jak individuálně a v nejširším spektru jsou geisteswissenschaftliche skutečnosti v praxi vykládány — zčásti dosti dobrodružně —, ukazuje velká radost z experimentování. Ta je v záslužném díle Stappungově&lt;ref&gt;Walter Stappung: ''Die Düngerpräparate Rudolf Steiners – Herstellung und Anwendung'', Rüfenacht 2017, Bd. I + II: 748 S. Siehe auch: Ueli Hurter et al. (2018): ''Biodynamische Präparate-Praxis weltweit – Die Fallbeispiele'', Darmstadt, 364 S.&lt;/ref&gt; zdokumentována v celosvětové praxi. Výsledky duchovního bádání odhalují svou pravou poznávací hodnotu teprve v cvičné praxi.<br /> <br /> Před samotným použitím extraktu z baldrianových květů jde o «silné ředění» urtinktury. Toho se dosáhne, když se do dané množství vlažné vody přikape tolik květové šťávy, aby po pěti až desetiminutovém míchání kapalina voněla baldrianem a projevila se v ní slabá hnědavá barva šťávy. Orientační množství pro použití se určuje — obdobně jako u pevných preparátů se třemi prsty — takto: 1 až 3 g = 1 až 2 cm&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; na 5 až 8 l vody na přibližně 8 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; hnojivého materiálu. Kapalina se nastříká na hromady a řady po jejich založení nebo — rozdělena na porce {{SE|440}}<br /> <br /> – shora naplněna do otvorů. V případě tekutých hnojiv (kejdy, močůvky) se nejlépe přidá zředěné množství šťávy při míchání. Ještě jednou budiž zdůrazněno, že nejlepšími rádci jsou myslící spolužití a vlastní experimentující duch.<br /> <br /> Vztah baldrianky k živlu tepla a jeho nadsmyslovému silovému korelátu, tepelnému éteru, nalezl uplatnění v biologicko-dynamické praxi i mimo její funkci hnojivého preparátu; tak při nebezpečí pozdních mrazů v květnu. Těsně před jejich nastoupením lze jemným rozprášením baldriánového extraktu, v ředění 1 ml na 1 l vody, nad ovocné květy i nad ohrožené zeleninové výsevy položit teplou pokrývku; ta zabrání mrazovým škodám až do dvou až tří stupňů pod nulou.&lt;ref&gt;Krafft von Heynitz, Georg Merckens: ''Das biologische Gartenbuch'', Stuttgart 1994, 351 S.&lt;/ref&gt; Také k obecnému posilování rostlin v zelinářství se doporučuje v ředění 10 až 30 kapek baldrianového preparátu na 3 l vody. Ve vinařství se baldrianovému preparátu dostalo zvláštního ocenění.&lt;ref&gt;Pierre Masson: ''Gartenbau und Landwirtschaft biodynamisch'', Aarau 2015, 224 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vorbemerkungen_zur_Wirksamkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Předběžné poznámky k bytostné účinnosti ====<br /> <br /> Baldriánový květový extrakt má — silně zředěn v teplé vodě — «hnoji velmi jemným způsobem přinést […] a v něm zejména vyvolat to, co ho podněcuje, aby se k tomu, co se nazývá fosforovou substancí, choval správným způsobem».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&lt;/ref&gt; Toto tak stručné, záhadné tvrzení ukazuje na konci tance šesti hnojivých preparátů — po jmenování síry na počátku u řebříčku, heřmánku a kopřivy — nyní u baldrianky na fosforovou substanci. Oba, síra i fosfor, jsou si navzájem velmi příbuzní. Oba jsou jaksi ztělesněním světla a tepla. A přece jsou to dvě různé látky. Ve stupnici tvůrců kyselin v periodické soustavě prvků stojí sice vedle sebe, v organickém dění se však chovají zcela polárně. Síra se vyskytuje v anorganické přírodě v rozmanitých sulfidech, v kovových solích kyseliny sírové, jakož i jako elementární síra ve sopečných usazeninách. Jako taková se vznítí při přibližně 250 °C a hoří namodralým plamenem na oxid siřičitý. Jinak fosfor: je neobyčejně reaktivní a vyskytuje se proto {{SE|441}}<br /> <br /> nikoli v elementární formě. Zobrazení jako elementární fosfor ukazuje pozoruhodný jev, že má v závislosti na teplotě pět modifikací svého způsobu existence. Jako první modifikace vzniká bílý fosfor; je jedovatý, ve tmě svítí a lze ho uchovávat pouze pod vodou. Při kontaktu se vzduchem se samovznítí při 44 °C a hoří jasně svítícím, horkým plamenem na oxid fosforečný (P&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O&lt;sub&gt;5&lt;/sub&gt;). Bez přístupu vzduchu a při zvýšené teplotě nebo při osvětlení vzniká druhá modifikace, červený fosfor; je stálý, nesvítí a není jedovatý. K němu se připojují tři další modifikace s podstatně různými vlastnostmi — světle červený, černý a černý amorfní fosfor.<br /> <br /> Fosfáty se nacházejí v sedimentárních horninách, především však v nejjemnějším rozptýlení v krystalických prvohorních horninách ve formě těžce rozpustného apatitu, vápenatého fosfátu s obsahem stop fluoru a chloru. Větší ložiska apatitu se těží na poloostrově Kola, u Kirova. Apatit zvětrává působením kyselin a tím obnovuje fosforovou hospodářství půd. V sedimentárních ložiscích, zejména severní Afriky, se nacházejí fosfority. Jsou to splavené zvířecí kosti z třetihor. Pomleté lze je jako těžce rozpustný surový nebo měkký fosfát meliorativně využívat na na fosfor chudých stanovištích.<br /> <br /> V rámci půdního profilu klesá obsah fosforu od látkovýměnně aktivního humusového svrchního půdního horizontu směrem k podorničí. Tento jev sám o sobě již ukazuje, že ztráty vyplachováním jsou velmi nízké — zpravidla méně než 0,3 kg/ha. Mnohonásobně vyšší jsou ztráty plošnou erozí (denudací).<br /> <br /> Stabilita fosforu (HPO&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt;)&lt;sup&gt;2–&lt;/sup&gt;, který přešel do roztoku při zvětrávání minerálů a rozkladu organické hmoty, je důsledkem jeho reaktivnosti. Vstupuje do nových vazeb zejména s vápníkem za vzniku sekundárních vápenatých fosfátů; dále je adsorbován hydroxydy hliníku a železa, které samy tvoří komplexy s huminovými a fulvokyselinami. Suspendovaně se nachází v půdních koloidech a adsorbovaný na jílových minerálech a humusových látkách. Až 80 % organických fosforečných sloučenin je přítomno ve formě fytátů (vápenaté a hořečnaté soli kyseliny inositolhexafosforečné); dalších 5 až 10 % se nachází v nukleových kyselinách buněčných jader rostlin a mikroorganismů.&lt;ref&gt;Friedrich Scheffer, Paul Schachtschabel: ''Lehrbuch der Bodenkunde'', Berlin 2018, 772 S.&lt;/ref&gt; {{SE|442}}<br /> <br /> Pozoruhodné je, že fosfor prostupuje v nejjemnějším rozptýlení a v nejpřísnějším kompozičním řádu veškerými přírodními říšemi, a tak i fyzickou organizací člověka. Omezí-li se pohled na jeho fyzicko-materiální způsob jevení, odhalí se jen málo o jeho bytosti a jeho funkci v hospodářství přírody. Jinak je tomu, rozšíří-li se zorné pole na rostlinnou říši a dále vzhůru. Tam vystupuje fosfor, éterizován na fosforový proces, všude tam v metamorfózách, kde panuje tendence k odvitalizování. Ta se bezprostředně odhaluje nazírání v procesu kvetení rostlin, jenž je podstatně fosforovou účinností. Kde toto odvitalizování dosahuje svého vrcholu — ve vadnutí květu a v tvorbě semen —, vystupuje fosforová účinnost zvláště do popředí.<br /> <br /> Odvitalizování znamená odumírání a přechod do čisté formy. Fyziologicky to zprostředkovává fosfor. Ve dědičnostním dění zprostředkovává formovou kvalitu prostřednictvím jaderných kyselin. Rovněž světlo, vázané v procesu fotosyntézy do hroznového cukru, a jeho přenos buněčným dýcháním na proces kyseliny fosforečné adenosintrifosforečné (ATP) váže světlo zcela do trvalé formy kořene, stonku, listu, květu a plodu. Stejně tak odvitalizovávají fosfolipidy myelinu v mozku a vytvářejí vědomí — anebo fosfor apatitu trvající formu kosti.<br /> <br /> V hlubokém skrytí nacházíme nyní i v děni růstu právě tolik bodových zón odvitalizování, kolik buněk má rostlina. Jsou to fosfor obsahující buněčná jádra. Ta hostí v podobě jaderné bílkoviny, nukleotidů, chromozomy — zprostředkovatele dědičnostního proudu z generace na generaci. Jádro, uzavřené jadernou membránou, představuje ve vztahu k buněčné plazmě ruhový pól buňky. Na základě fosforu v něm vládne vyšší princip, než je ten, který v rostlině, zvířeti a člověku napomáhá k utváření jejich příslušného zjevného obrazu. Je to princip, který v trvalé zárodečnosti přenáší veškerá vývojová dobytí z minulosti do přítomnosti a z ní do budoucnosti. Je tomuto vývojovému průběhu nadřazen; je to duchovní bytost samotné rostliny, vcházející v platnost z vyšší nadsmyslové oblasti, to, co v lidském vědomí vzplanuje jako já-bytost. Tak stojí myelin — jsou to fosfolipidy, které obalují nervová vlákna v mozku — v nejužším vztahu s {{SE|443}}<br /> <br /> vědomí (Sebe)Vědomím člověka! Rostlina jako čistě živá bytost nemá vtělené duševní ani vlastní bytostné jádro, proto také žádný nervový systém, který je třeba pokládat za pozemský základ astrálního těla. Avšak při pohledu na nukleus rostlinné buňky vyvstává otázka, zda jej nelze považovat za evoluční předstupeň k vytvoření takového systému. Jaderné kyseliny RNA a DNA vykazují vysoký obsah fosforu ve fosforečných zbytcích nukleotidů. Tak jako se u zvířete a člověka nervový systém jemně větví až do živé tkáně, nacházíme v jednotlivé buňce mimo buněčné jádro v buněčné plazmě organely, jako jsou ribozomy&lt;ref&gt;Ribozomy jsou sestaveny z ribozomální RNA. Pocházejí z nukleolu v buněčném jádru a tvoří v plazmě organely pro tvorbu bílkovin (kosmologicky je nukleolus ekvivalentem Země v mikrokosmu buňky). Buněčné jádro odpovídá měsíční sféře a buněčná membrána sféře Saturnu. Mitochondrie disponují vlastní nahou DNA, množí se vlastním rytmem a mají především úkol buněčného dýchání s železo obsahujícími cytochromy. Kosmologicky stojí mitochondrie ve vztahu k Marsu.&lt;/ref&gt; a mitochondrie, které jakožto nepatrné tvarované tělesné útvary stojí ve vztahu k plazmě i k jádru. Mitochondrie obsahují stejně jako jádro chromozomální struktury, u nichž lze předpokládat, že plní epigenetické funkce. To znamená, že jsou nositeli a zprostředkovateli vtisků, které cytoplazma přijala ze současných pozemských, slunečních a planetárních působení, jakož i z opatření péče, hnojení a šlechtění duchem a rukou člověka. Jsou to nově nabité vlastnosti ze současného bytí. Je třeba vycházet z toho, že takovéto epigenetické vtisky se v rostlinách uskutečňují v každém vegetačním roce. Aby se zachovaly plody tohoto «zpřítomnění» pozemsko-kosmických působení v průběhu roku — například přes hnojení preparáty —, doporučuje se vlastní rozmnožování až po šlechtění sortů vlastních statku.<br /> <br /> Osa Země-Slunce, do které se kvetoucí rostliny začleňují, se projevuje ve stonku, řapíku, stéblu, výhonku, větvi a kmeni. V této vzpřímené vládne, v odrazu duchovně-bytostném, táž síla, která na vyšší úrovni žije v člověku jako já-činnost ve vůli a vzplanuje v probouzejícím se sebevědomí. Fyzickým opěrným bodem pro to, aby sily já mohly nabývat účinnosti — v člověku a jiným způsobem v přírodních bytostech —, je fosfor, ne jako takový pouze, nýbrž vždy zapracovaný do příslušných látkových kompozic, například zmíněných nukleotidů buněčného jádra. Ve vztahu k člověku rozvíjí Rudolf Steiner tuto myšlenku: «Je to velmi zvláštní, jak lidské já, když je {{SE|444}}<br /> <br /> Nyní jako právě v člověku duchovně, duševně, organicky a také mineralizujícím způsobem, jest jistým způsobem, chtěl bych říci, nositelem fosforu.» «Prosycení lidského organismu fosforem je činností já.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Gesichtspunkte zur Therapie'', GA 313, Vortrag vom 15. April 1921, Dornach 2001, S. 91.&lt;/ref&gt; Tak řídí fosforový proces ve svém nejlabilnějším skupenství, kyselině adenosintrifosforečné (ATP), především metabolismus uhlohydrátů, nukleové kyseliny vázané na nukleoproteiny, metabolismus bílkovin, v podobě fosfolipidů metabolismus tuků, aby nakonec v spojení s fosforem obsahujícím vápnem (apatitem) vyústil v mineralizačním procesu tvorby kostí.&lt;ref&gt;Friedrich Husemann, Otto Wolff: ''Das Bild des Menschen als Grundlage der Heilkunst'', Band II: Zur allgemeinen Pathologie und Therapie, Stuttgart 1991, S. 394.&lt;/ref&gt; Jsou to pokaždé různé fosforové sloučeniny, které impulsují činnost éterických druhů ve vztahu k bytostným článkům: Já žije v tepelném éteru ve vztahu k fosforu; zprostředkováno tepelným éterem, vtiskuje se, na základě sodného fosfátu, do astrálního těla; skrze fosforečnan hořečnatý a světelný éter a skrze fosforečnan draselný a chemický éter působí v éterickém těle a, na základě fosforečnanu vápenatého a účinnosti životního éteru, géeí do pevné formy kostní soustavy, «fyzického otisku já-organizace».&lt;ref&gt;Ebd., S. 395.&lt;/ref&gt; Ve svém přímém vztahu k duchovnímu jádru bytosti, k já, pomáhá fosfor překonávat jednostrannosti ve fyziologických procesech a vyrovnávat protiklady.<br /> <br /> Ve středu buňky se fosforový proces koncentruje v nukleotidech, nositelích dědičnosti. Ty nesou minulost, výdobytek evoluce, do přítomnosti. V tomto díle stvoření se shrnuje veškeré někdejší stávání z ducha a zároveň obsahuje něco zárodečného, z čeho se toto stvoření v přítomném neustále obnovuje a přijímá impulsy, které tyto zárodečné síly nesou do nejzazší budoucnosti k novému stávání. Tyto impulsy přijímá plazma rostlinné buňky v rytmu dne a noci ze záření slunečního světla, jehož síly jsou modifikovány působením planet. Místem tohoto zpřítomnění zárodečného je buněčná nebo protoplazma obklopující jádro. Obsahuje — jakoby v ní plovoucí, v jemném rozptýlení — již zmíněné organely, ribozomy a mitochondrie, jakož i hořčík obsahující (nikoli fosfor obsahující) chloroplasty, v {{SE|445}}<br /> <br /> jímž je prostřednictvím chlorofylu pohlcováno světlo a oživována pozemská látkovost. Základní substanci protoplazmy tvoří cytoplazma, vodojasná, průhledná, tekutě-koloidní, do značné míry homogenní bílkovinná hmota.<br /> <br /> Cytoplazma je pohybovým pólem buňky. Proudí, rotuje kolem buněčných vakuol – nebo ve zvláštních případech dokonce cirkuluje kolem buněčného jádra. Intenzita proudění je závislá na kyslíku, nositeli éterných sil. Je citlivá na vnější podněty; podle počasí se – bobtnáním a smršťováním buněčných tkání – stará například o zavírání a otevírání průduchů, o pohyb květenství hvězdnicovitých rostlin podle chodu slunce atd. Dále reaguje na způsob hnojení i na pečující ruku člověka. Jako pečeť vtlačuje svůj tvar do pečetního vosku, tak se z vnějšku pronikající astrální síly vtiskují do cytoplazmy buňky. V botanice se buněčné plazmě připisuje «schopnost vnímání».&lt;ref&gt;Hermann von Guttenberg: ''Lehrbuch der allgemeinen Botanik'', Berlin 1955, s. 15.&lt;/ref&gt; Nepojmenovává se však její rostlinná svébytnost, ani hranice, která ji odděluje od živočišného vnímání. V buněčném jádře vládne fosfor a určuje jeho přísné struktury. S ním spojená bílkovina, nukleoprotein, stejně jako v zásadě všechny bílkoviny, neobsahuje žádný fosfor. Bílkovina je spojena se sírou a za svou látkotvornou pohyblivost vděčí síře, tak blízce příbuzné fosforu a ve svých vlastnostech přesto tak polární. Ta je však prostředníkem mezi astrálními silami vyzařujícími z okolí a látkami, které tvoří bílkovinu (C, O, N, H). Oba, síra i fosfor, způsobují harmonizaci bytostných článků. Ponoří-li se například astrální tělo a s ním i Já příliš hluboko do éterné a fyzické organizace, pak je «síra více astrální tělo, fosfor více Já» z této vazby vymaní.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Gesichtspunkte zur Therapie'', GA 313, přednáška z 12. dubna 1924, Dornach 2001, s. 44.&lt;/ref&gt; Oba jsou Merkurii mezi vyššími duchovními světy a jejich pozemským obrazem, mezi duchovně-zárodečným a tím, co se utváří do fyzické podoby, v dílo. Oba vstupují v nejvyšším zředění do veškerého živého dění jednotně, a přesto polárním způsobem, opakujíce minulost v přítomnosti a otvírajíce ji budoucnosti. Oba jsou ve vysokém zředění vpleteny do jádra (fosfor) a plazmy (síra) buňky. Jejich {{SE|446}}<br /> <br /> Jejich účinnost je přirozeným předobrazem pravé homeopatie, účinnosti nejmenších entit.<br /> <br /> O podstatě vodíku ve spojitosti s fosforem a sírou lze souhrnně poznamenat následující: Vodík byl charakterizován jako reprezentant živlu Ohně, resp. éteru tepla. Vodíku je stále ještě vtkáno teplo a světlo. Na cestě vývojovými stupni k Zemi&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; a nakonec materializací k «zemitě-pevnému» se teplé zhustilo v síru a světelné v fosfor. Síra umožňuje teplem pohyblivost/růst v látkovém — bez síry žádná látková výměna —, zatímco fosfor vytváří formy a na stupni lidského vědomí nechává látkově-zformované v obrazu stát se myšlenkou. Světlo je v duševním procesu prožíváno jako myšlenka. Vstoupí-li tato do vědomí, formuje se v jazyce ve slovo, v gramatiku.<br /> <br /> Síra a teplo/pohyb, fosfor a světlo/forma jsou vždy dominující vztahy. Přesto i síra ukazuje ve svém zářivě žlutém plameni svoji blízkost ke světlu a fosfor svou snadnou vznětlivostí svoji blízkost k teplu. V živém ovládá síra látkovou výměnu, fosfor prostřednictvím jaderných kyselin DNA a RNA dědičnost.&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V baldrianském květu se proces fosforového tak zjemnil, že tento — jak se smí předpokládat — prostřednictvím fosfonukleotidů ribozomů a mitochondrií plazmy, obdařen potencí duchovně-já-vlastní gestaltační síly, otvírá z přebytečných sil duchovně-zárodečného v pozemském nové vývojové možnosti rostlinného stávání.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wirksamkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Účinnost ====<br /> <br /> Jistě chybuje ten, kdo v baldrianském preparátu vidí organické fosforové hnojivo. Baldrián nemá v popelu více fosforu než jiné rostliny. O tom, co rozhoduje o účinnosti, je, že v baldrianském květu se shromažďuje koncentrace formativních sil, která je schopna utváření životních souvislostí takovým způsobem, aby v nich mohl fosfor zprostředkovávat síly, jež z oblasti čistě duchovního napomáhají rostlině k aufrechte, k organismickému vlastnímu bytí; {{SE|447}}<br /> <br /> nebo slovy Rudolfa Steinera: že «šťáva baldrianského květu» vede hnůj k tomu, aby se «vůči tomu, co se nazývá fosforovou substancí, choval správným způsobem».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&lt;/ref&gt; Tato pobídka je nezbytná všude tam, kde organické materiály hnijí — a tak tomu je při každé přípravě hnoje. Při autolytickém rozpadu a mikrobiálním rozkladu příslušných rostlinných a živočišných zbytků se rozpadá kompoziční řád, jemuž fosforová substance sloužila. Výsledný chaos látek, jež byly zbaveny svého nositelství, pak tíhne k tomu, aby tyto látky z oblasti živého upadaly zpět do stavu anorganického. Tento proces umírání příroda do jisté míry zachycuje sama tvorbou stabilních forem humusu. Tento proces se odehrává ve vlhkém-vodnatém a ovládají ho přede vším měsíční síly. Při kompaktním nahromadění organického materiálu v hnojiči a kompostové hromadě, jakož i při skladování kejdy a močůvky, vyžaduje zmíněná řídící opatření z rukou člověka.<br /> <br /> Účinnost baldrianského preparátu však přesahuje i toto. Nevyčerpává se tím, že fosfor uvolněný z organických sloučenin bezodkladně znovu zabudovává do jaderných bílkovin mikrobů, a tím ho dočasně váže, než ho přijmou kulturní rostliny. Mikrobiální dění se odehrává ve vlhkém-vodnatém, nejméně ze všeho zpočátku v zemitě-pevném. Toto nastává teprve v důsledku specializované činnosti půdních živočichů vedené astrálním tělem. Účinnost květní šťávy baldrianky se naproti tomu jeví jako všeobecná, do všech dílčích procesů zasahující a je stmelující — jako taková, která bujné Stoffwechselgeschehen hnojiště uzavírá do vcelku uzavřeného celku. Pod vlivem tohoto preparátu se hnojiště rozvíjí v jakousi podobu organismu, v němž astrální síly vyzařující z periferie prostupují chaos rozkladu. Tyto síly tvoří astrální organizaci hnojiště, která — mocí sil vyššího ryze duchovního já-bytí, jí vlastních — činí z fosforu, jenž se ze všech vazeb uvolňuje, opět nositele. Přidáním baldrianského preparátu se uskutečňuje jakési nové obdarování fosforu poté, co v průchodu chaosem rozkladu svlékl své dřívější nositelství ducha. {{SE|448}}<br /> <br /> Takto nahlíženo hnojí baldrianský preparát prostřednictvím organických hnojiv nejintimnějším způsobem životní tvořivé procesy, které se v horizontále plošně rozestírají v bránicovém orgánu půdy a v listech rostlin, a svisle pak to, co se jako duchovně-bytostné výšin a hlubin vyjadřuje ve stángelové síle rostlin. Na pozadí tohoto světového kříže je třeba hledat prvky nazírání, skrze něž lze nalézt potvrzení toho, co je svou vlastní silou průkazné v tom, co bylo prozkoumáno na duchovním poli. Každé z popsaných preparátů se to týká svým specifickým způsobem.<br /> <br /> Pro výsledky antroposofické duchovní vědy musí být teprve v průběžném myšlení a konání vytvářeny fenomény, jimiž se zaručuje pravdivost toho, co bylo poznáno v duchu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Schachtelhalmpräparat&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Přípravek z přesličky rolní ===<br /> <br /> Nepatří do řady kompostových preparátů; stojí o sobě a Rudolf Steiner ho popisuje v šestém přednáškovém cyklu v souvislosti s odolností vůči houbovým chorobám.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 167.&lt;/ref&gt; K preparaci přichází v úvahu přeslička rolní (''Equisetum arvense''). Vedle dalších přesliček zastupuje dodnes — spolu s plavuněmi a kapradinami — praformy rostlinné říše. Předchůdné formy, jako jsou psilofyty, ukazují zpět až na konec siluru a počátek devonu, tedy přibližně do středu starohory (''paleozoikum''). Je to doba «Lemurisu», opakování planetárního předstupně «Starého Měsíce» ve vývoji Země.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Tyto praformy jsou zrozeny z vody a dobývají pevninu. Blízkost k živlu vody dokládá z celého bohatství tehdejší příbuzenské flóry rod Equisetum, existující dodnes. To se projevuje jak ve stanovištním prostředí, kde se přeslička přednostně vyskytuje, tak ve složitém dění klíčení. Přesličku nacházíme na hlinitých až jílovitých stanovištích se stagnující vodou nebo stagnačními horizonty. {{SE|449}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 34, S. 449.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 34: Der Ackerschachtelhalm mit Spross und unterirdisch bewurzeltem Rhizomsystem.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Erscheinungsform&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zevní podoba ====<br /> <br /> Zevní vzhled překvapí uprostřed okolní flóry. Stonek se zvedá rovně jako svíčka, členěný do jednotlivých článků (''internodií''), která do sebe zapadají jako škatulky (obrázek 34).<br /> <br /> Přeslenlicovitě nasedající, nevětvené postranní větve vykazují týž stavební princip. Pod mírným úhlem od vodorovné osy vybíhají šikmo vzhůru. Stonek i postranní větve jsou jednotně zelené a přebírají funkci {{SE|450}}<br /> <br /> listů. Co překvapí, je právě absence listů — a stejně tak nepřítomnost květů. Z toho plyne, že nelze pozorovat žádnou metamorfózu tvaru — až na to, že postranní větve jsou při bázi stonku kratší, pak se rozevírají a k vrcholu výhonku se pyramidálně zkracují. Listový vývoj se redukuje na podlouhlé, k vrcholu zašpičatělé obalné lístky, které těsně přiléhají k bázi článků stonku. V jejich šestihranném, škatulovitém uspořádání se uplatňuje křemen-křemičitý princip prostupující celou rostlinou — stejně jako v šestihranných štítcích pokrývajících prašníky plodných klasů. Celou rostlinou vládne stěbelní princip — zatímco kapradiny, které mají stejný časový původ, jsou ovládány listem. Plavuně zaujímají střední polohu. Co tolik udivuje, je rozpor, který přeslička sama daruje. Na jedné straně je to její blízkost k vlhku a vodnímu živlu v podloží, na druhé straně její silně proformovaná, zkřemenělá podoba, která se přísně začleňuje do svislé osy Země–Slunce. Přeslička rolní tento rozpor ovládá.<br /> <br /> Hledá-li se generativní pól této rostliny, nalézá se v několika málo exemplářích oddělených od vegetativní části v podobě červenohnědých, vřetenovitých klasů, které vyrůstají každý na výhonku s hustě řazenými články stonku; při jejich bázi jsou ovinuty věncem černo-hnědých špiček listů. Klasy podávají podobný obraz jako houby vyrůstající z temnoty země. To dělá přesličku rolní v rodině přesliček jedinečnou, a proto je i srozumitelný její účinek proti houbovitému: v oddělení plodného sporangioforu od sterilního zeleného výhonku se jaksi distancuje od houby-gesta. Ostatní přesličky nesou sporangiový klas na vrcholu zelené rostliny.&lt;ref&gt;Srov. také: Jean-Michel Florin (Hrsg.): ''Biologisch-dynamischer Weinbau'', Dornach 2020, S. 154 f.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Rhizom-Wurzelsphäre,_die_vegetative_und_generative_Vermehrung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Rhizomová kořenová sféra, vegetativní a generativní rozmnožování ====<br /> <br /> Svislý vegetativní výhonek pokračuje v téže posloupnosti článků stonku do hloubi země ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#449|obrázek 34]], s. 449). Narazí-li na horizont stagnující vody — například na rozhraní A-horizontu (svrchní půda) a na jíl bohatšího B-horizontu (podorničí) nebo na spodní vodu — odbočí postranní výhonek, který dále roste vodorovně podél hranice vrstevní vody. {{SE|451}}<br /> <br /> Rhizomové výhonky jsou vzdušné. Z rhizomových uzlů, zčásti i z primárních vertikálních výhonků, vyrůstají sekundární výhonky vzhůru ke světlu a starají se o rozmnožování vegetativního porostu. Vertikální rhizomy proráží s velkou dynamikou zhutněnou zónu, aby se znovu rozvětvily horizontálně na hlouběji ležící vodní vrstvě. Dokonce i z hloubek tří až čtyř metrů vysílají odtud svými černo-hnědými rhizomovými výhonky nahoru (obrázek 34, s. 449).<br /> <br /> Přeslička rolní nemá primární kořeny. Její jemné, vláknité, do hloubky směřující kořeny jsou výhonkového původu; vyrůstají z mezičlánků (internodií) rhizomových výhonků. Na sklonku podzimu se na přípovrchových horizontálních rhizomech tvoří vejčitá zduření — zásobárny živin pro jarní rašení, především pro jako první vyrážející úrodné načervenale hnědé výtrusnicové nosiče. Takový nosič nese v vřetenovitém uspořádání šestihranné výtrusnicové vaky. Po dozrání výtrusů úrodný výhonok rychle odumírá. Prašné výtrusy jsou unášeny větrem a klíčí, jakmile se dostanou do vlhko-vodnatého prostředí. Z klíčících výtrusů vychází nejprve kořeníčku podobný hrot; rozvíjí se pak zelenající, řasám podobný předklíček (*Prothallium*). «Do tohoto vývojového stádia je přeslička rolní zelenou vodní rostlinou.»&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: *Auf den Spuren der Präparatepflanzen*, Dornach 2005, S. 105.&lt;/ref&gt; Předklíčky se vyskytují ve dvou druzích. Jeden druh *Prothallium* tvoří kulovité spermatidy, které se mohou za pomoci dvou bičíků volně pohybovat ve vodě. Druhý druh předklíčku tvoří vaječné zárodky, jež jsou oplodňovány volně plavajícími spermatozoi. Po oplodnění opouští svisle nahoru i dolů rostoucí výhonok přesličky rolní vodnatou fázi a spojuje se s pevným zemským a silami slunce. Oba — jak úrodné, tak vegetativní výhonky — vyrůstají z rhizomů, které pronikají do hlubších půdních vrstev a tam se zakoření.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_oberirdische_Spross_und_der_Kieselprozess&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Nadzemní výhonok a křemičitý proces ====<br /> <br /> Nahoru do vzduchu, tepla a světla se táhnoucí, neplodný výhonok přesličky rolní je skrz naskrz stonek. Vlastní listové čepele chybějí; pouze rudimentární listové útvary v podobě nenápadných, do přeslenů sdružených, límcovitých ochranných pochev leží při základnách článků stonku. Rýhované články ústředního výhonku a bohaté větvení v přeslenitě uspořádané postranní větve ukazují, co se týče příjmu {{SE|452}}<br /> <br /> slunečního světla a výdeje vodní páry dostatečně velký povrch. Ten je utvořen tak, aby byl zajištěn vysoký průtok vody přesličkou. Její úzký vztah k živlu vody se uplatňuje také v tom, že z vody proudící ve vodivých drahách xylému odebírá přesliččina rolní křemičitou kyselinu, pocházející z minerálního zvětrávání půdy. Její anorganická povaha se oživuje působením Slunce dávajícím život v rostlině. Lze říci: Voda zprostředkovávající síly Měsíce v této rostlině, která odkazuje zpět do pradávných časů vývoje rostlin, znovu otevírá křemičitou kyselinu pro dnešní sluneční působení. Obdaří ji silami, které vytvářejí harmonický vyrovnávací přechod mezi minulým měsíčním působením a dnešním zemsko-slunečním. Tím stojí přeslička rolní v polárním protikladu k pampelišce. Jestliže pampeliška coby hvězdnicovitá patří k nejvýše vyvinutým rostlinám, pak přeslička patří k těm, které stojí na počátku vývoje suchozemských rostlin. V přesličce spojuje křemičitá kyselina minulé vývojové stupně s přítomností, v pampelišce pak vývojové výdobytky přítomnosti s budoucností.<br /> <br /> Životní proces přesličky rolní je metabolicky aktivní křemičitý proces zrozený ze živlu vody. Pohybuje se zevnitř směrem k periferii živých tkání. Jak voda odpařuje vnějším teplem, vylučuje se křemičitá kyselina a obaluje celou stonkovou rostlinu pláštěm vodnaté amorfní kyseliny křemičité. Nacházíme ji v pokožkových buňkách i uloženu mezi jejich buněčnými membránami. Procházejí se všechny stavy — od roztoku přes plastický gel až po ztvrdlý, amorfní, sklovitý opál, což je vodnatý oxid křemičitý (SiO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt; + H&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O). Zpopelní-li se stébelné pletivo přesličky, zůstane po vyhoření černé uhlíkové kostry nakonec bílá křemičitá kostra. Vykazuje čočkovité vypoukliny, které za živa usměrňují sluneční světlo na v řadách uspořádaný chlorofyl.&lt;ref&gt;Ebd., S. 107.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Vysoký obsah kyseliny křemičité — 70 % v popelu — určuje tuhý, paprskový vzhled přesličky rolní. Dělá ji drsnou a křehkou. Křemen v přesličce «žije» tak, «že se v ní opevnil jako v pevnosti».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 83.&lt;/ref&gt; {{SE|453}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Herstellung_und_Anwendung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Výroba a použití ====<br /> <br /> Z přesličky rolní se kolem svátku Jana, v době jejího největšího vegetativního rozkvětu, sbírá zelený výhonek za slunečného dne a na vzdušném stínu se rozloží v tenké vrstvě a suší. K dalšímu zpracování uvádí Rudolf Steiner: «dass man Equisetum arvense zu einer Art von Tee macht...» [citát ponechán v němčině]. Stappung celosvětově zdokumentoval rozmanité praxe přípravy čaje z přesličkové natě, co do délky vaření a následného kvašení na kejdu i studeného kvašení čerstvé natě, dob, množství a četnosti použití, a také toho, zda preparát jen předchází problémům, nebo slibuje účinek i při akutním napadení houbami. Ze souhrnu zkušeností s přípravou čaje vzešel tento recept: «V deseti až dvaceti litrech vody se vaří 200 až 300 gramů drogy přibližně jednu hodinu při slabém varu. Při použití čerstvé natě přibližně 1,5 kg na stejné množství vody.» Delší doba vaření je nutná jednak k rozluštění silně zkřemenělých periferních buněčných tkání, jednak k tomu, aby tento proces probíhal v univerzálním pralivedle tepla.<br /> <br /> Pokud jde o formu použití, používá Rudolf Steiner pojem «kejda». Ten naznačuje, že přeslička po fázi louhování má být vystavena kvašení, čímž může postupně docházet k rozluštění obtížněji rozložitelných organických látek. Tvorbou kyseliny se z čaje stává kejda a ta je poté po delší dobu trvanlivá a použitelná. Teprve když přejde do hniloby a začne páchnout (sulfan, H₂S), je třeba od dalšího použití upustit. Stranou by se mělo nechat i studeného kvašení čerstvého přesličkového materiálu, jak se tu a tam praktikuje. Při delších dobách kvašení hrozí předčasné vadné kvašení a nedostatečné rozluštění amorfní {{SE|454}}<br /> <br /> Křemičitosti je nevyhnutelná. Tepelné působení v procesu varu se zdá být zásadního významu pro to, aby se křemičitost mohla stát účinnou.&lt;ref&gt;Viz k tomu: Ulrich Meyer: «Optimierung der Kieselsäure-Extraktion aus Equisetum arvense – Ergebnisse für die alltägliche Praxis», in: Ulrich Meyer, Peter Alsted Pedersen (Hrsg.): ''Anthroposophische Pharmazie'', Berlin 2016, 807 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Doby použití se řídí tím, zda má být přeslička-kejda použita preventivně, nebo až v akutním případě. Podle Rudolfa Steinera jde v první řadě o preventivní opatření. Přeslička-kejda působí prostřednictvím půdy a při nadměrných, trvale vlhko-mokrých podmínkách snižuje tlak hub na rostliny. Z tohoto pohledu se doporučuje přesličku-kejdu v pokud možno ročním rytmu vylévat na celou zemědělskou a zahradní provozní plochu v množství 100 l/ha. Ideální by bylo, kdyby se to dělo třikrát až čtyřikrát ročně — na konci zimy a na jaře (březen), v létě a na podzim až do počátku zimy (listopad). V každém případě by v rámci osevního postupu zvláště houbám vystavené kultury, jako obilniny a určité okopaniny, měly dostat preventivní ošetření. Přímé postřiky do porostů při akutním napadení, často v kombinaci s kopřivovou kejdou, mohou napadení výrazně omezit. Jde o opatření, které napadení bojuje. Preventivní ošetření prostřednictvím půdy zajišťuje, že se s počátky nákazy zakročí včas.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wirksamkeit_des_Schachtelhalmpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Účinnost přípravku z přesličky ====<br /> <br /> Použit preventivně, rozvíjí přípravek z přesličky svou účinnost prostřednictvím půdy. Přijde-li tato půda po případně již vlhkém podzimu a mokré mírné zimě do jara, je celý prokořeněný prostor zvláště silně vystaven silovým záření Měsíce — a to zvláště při úplňku a přiblížení Měsíce k Zemi (''perigeu''). Ty jsou zprostředkovány vodou a probouzejí v půdě měsíční život, příbuzný oné vodní živosti, v níž se kdysi v pravěku vyvíjely nižší stupně rostlinného a živočišného života. Posunuty v čase, působí dnes tato živost ve světových oceánech a jinak v řekách, jezerech a rybnících. Tento původům ještě blízký, málo diferencovaný život pochází z geologické epochy raného a středního lemuru — z opakování vývoje «starého Měsíce», jenž předcházel vývoji Země.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Geologicky řečeno, jde o epochy {{SE|455}}<br /> <br /> *Proterozoika* a *paleozoika*. V této době převahy měsíčních sil ještě neexistovaly žádné kvetoucí rostliny. Byl to čas výtrusných rostlin, k nimž — vedle výše zmíněných — patří rovněž houby. V půdě, která se teprve vytvářela z vodního živlu, vstupují do proměnlivých vztahů síly měsíční se silami slunečními. V následné epoše *kenozoika* čili *terciéru* (Atlantida) získávají sluneční síly převahu; kvetoucí rostliny se rozvíjejí se svými primárními kořeny. V *neozoiku*, v novověku Země, se půdy vyvíjejí v humusnaté minerální půdy a pod rukou člověka v kulturní půdy.<br /> <br /> Přetrvává-li vlhko a měsíční síly přitom převažují, je kulturní půda jednostranně prostoupena měsíční živostí. Tím se probouzí právě ten nižší rostlinný a živočišný život oněch dřívějších vývojových stupňů — a tím zvláštním způsobem také růst hub. To se neděje pouze v půdě, nýbrž o patro výše také v nadzemních orgánech rostliny i na nich. Co má své oprávněné místo v temnotě půdy, vytváří si neprávem druhé dno ve vzdušném prostoru nad zemí; mikrobní život parazituje na živých tkáních rostliny. Ani nynější sluneční působení může jen omezeně bránit tomuto bujícímu cizímu životu. Je třeba hledat takovou rostlinu, která dokáže v sobě soustředit a zpracovat tolik sluneční síly, že zneškodní přebytečný měsíční život ve vodním živlu — ano, která ve smyslu syntézy dokáže vytvořit zdravý poměr mezi polaritami z minulosti působící měsíční astrality a ze současného kosmu přicházející sluneční astrality. Tuto schopnost má přeslička jako vynikající zástupce přechodu z rostliny vodou zrozené k rostlině zemí zrozené. Jako čajová kejda působí tak, že se půda odlehčuje od přebytečné měsíční síly, že přeslička «zbavuje vodu její zprostředkující síly a dává půdě více zemskosti, aby větší měsíční působení nepřijímala skrze přítomnou vodu».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 167.&lt;/ref&gt; Tímto popisem je jednoznačně poukazováno na profylaktické ošetření půd přípravkem z přesličky. Spolužití s chodem počasí v ročním běhu vychovává vědomí k tomu, aby jednalo s prozíravou moudrostí. Děje-li se profylaxe pravidelně rok od roku, předchází se akutnímu případu. Přesto je popsáno mnoho zkušeností, zejména {{SE|456}}<br /> <br /> z oblasti zahradnictví, o zkrocení akutního plísňového napadení a jiných pohrom přípravkem z přesličky ve formě čajové kejdy.&lt;ref&gt;Walter Stappung: *Die Düngerpräparate Rudolf Steiners – Herstellung und Anwendung*, Rüfenacht 2017, Bd. I + II: 748 S.&lt;/ref&gt; Experimentální dlouhodobé pokusy k preventivnímu účinku přípravku z přesličky neexistují. Exaktní pokusy překračují meze proveditelnosti. Jistota účinnosti — a to platí pro všechny zmíněné přípravky — spočívá v myšlenkovém proniknutí výsledků geisteswissenschaftlicher Forschung a v potvrzující zkušenosti, kterou učí praxe.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Kanon_der_sechs_Düngerpräparate,_ihr_Zusammenwirken_unter_Bildung_eines_neuen_Mittleren_–_eine_Zusammenschau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení při vytváření nového středu — celkový pohled ===<br /> <br /> Nabízí se otázka, zda pořadí šesti hnojivých preparátů, jak je Rudolf Steiner popisuje v Zemědělském kurzu, je náhodné či zákonité. Vše svědčí pro to, že platí to druhé, vezme-li se v úvahu jak zvláštní povaha výchozích materiálů pro preparaci, tak účinnost samotných preparátů v postupném budování bránicové půdy v oživlou, produševnělou a produchovenou celistvost mezi kosmickými výšinami a zemskými hlubinami.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Reihe_der_Präparatepflanzen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Řada preparátových rostlin ====<br /> <br /> Šest preparátových rostlin se vyznačuje tím, že mezi sírovým pólem květů a solným pólem kořenů vládnou specifické kosmické a pozemské substanční poměry; přičemž je nápadné, že první tři preparátové rostliny — řebříček, heřmánek a kopřiva — tvoří trojici, a stejnou trojici tvoří dubová kůra, pampeliška a kozlík ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#457|Obrázek 35]]).<br /> <br /> Mezi oběma trojicemi leží skrytá, a přitom zpředmětněná, práh vzájemného přechodu k jednomu středu — k půdě. Obě trojnosti tvoří polaritu. První z nich zastupuje více zásaditě-alkalický, pozemský pól. Na této straně vládne síra. V anorganickém je tvořitelkou kyselin, v organickém rozvíjí svou kosmickou povahu, neboť «na cestě síry vstupuje duch do fyzična přírody {{SE|457}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 35, S. 457.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 34: Die Reihe der Präparatepflanzen und Organhüllen in Beziehung zum Stoffwechsel- und Nerven-Sinnes-System des Tieres sowie die Mittebildung zwischen den Höhen- und Tiefenkräften.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> hereinwirkt, «síra je přímo nositelem duchovního».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach, 1999, S. 64.&lt;/ref&gt; Ve životních procesech rostlin jakoby odhmotňuje pozemské látky alkalií (K, Na) a zemin alkalických kovů (Ca, Mg) a také železo jako bázi těžkého kovu. V pořadí první trojice je to řebříček, který svou zvláštní silou síry zpracovává alkalický kov draslík. V rozšíření tohoto procesu přistupuje u heřmánku zemský alkalický kov vápník, a opět je to kopřiva, která svou silou síry — vedle draslíku a vápníku — zpracovává železo v železné záření. Tímto posledním vede dál ke skryté středu. Železo je v přírodě, až po člověka, kovem inkarnace; upevňuje v tělesné organizaci {{SE|458}}<br /> <br /> účinné síly duchovně-bytostného. V člověku se železo soustřeďuje v krvi, která svým oběhem spojuje srdce s periferií, s tělesnými funkcemi. V krevním proudu, který míří k srdci a, jím «uklidněn» se vrací zpět do těla, prožívá duchovní duše člověka své inkarnování v těle.<br /> <br /> Srdce se zamýšlí a sjednocuje to, co se krvi vepsalo v tělesných orgánech až k periferii těla. V srdci nalézá přitékající a odtékající krev vlastnoaktivní obal, který rytmicky pulzujíc udržuje krev životaschopnou. Druhý pól tvoří ledviny, které jiným, polárním způsobem znovu uvádějí krev do životaschopného stavu. Vytvářejí prostor, do něhož krev jako tepenný proud vystupuje z cévního systému a, vyzdvižena nad pozemsko-hmotné látkové procesy, je ledvinnou činností prohlédnuta, osvěžena a kde je vytvořen harmonický vyrovnávací stav mezi pozemsko-hmotným a kosmicko-duchovním. Teprve po «zkoušce srdce a ledvin» zůstává krev životaschopná.<br /> <br /> Jinak se to má s vyššími rostlinami. Rostou svým specifickým způsobem — jak právě ukazují preparátové rostliny — z úrodné půdy, ze «středu» mezi výšinami a hlubinami, vzhůru. Tento střed je teprve zárodečně založen; ve svých funkcích vzhledem k křemeni, vápenci, jílu a humusu ještě nepůsobí samostatně ze sebe; potřebuje výchovu. Týká se to především funkcí jílu, který ve své sezonní rytmice má vlohu k jakési srdeční funkci, a funkcí humusu, který ve své dynamice stojí blíže ledvinné funkci. Opatření k této výchově tvoří pravé umění zemědělství.<br /> <br /> Mezi různými opatřeními, která byla charakterizována, je to hnojení z ducha člověka, které otvírá bránu do budoucnosti. Toto hnojivé vychovávání se vztahuje na oživování pozemských látek hlubin. V jeho službě stojí první trojice — řebříček, heřmánek, kopřiva —, která středu, bránici, postupně pomáhá k stupňům funkční samostatnosti. Tyto tři léčivé byliny mají moc ve svých životních procesech přeměňovat pozemské látky draslík a vápník v dusík, to jest obdařovat je vlastností stát se nositeli astralických sil.<br /> <br /> K první trojici poznamenává Gunter Gebhard: «Síra jako element, který přímo z elementu ohně ‹spadl› do elementu země, je substancí, která vede duchovní do pozemského; zkráceně řečeno: síra je bytost, která může teplo hmotně zhustnout, to jest tam, kde {{SE|459}}<br /> <br /> toto bytí působí, se substanciálně ukazuje síra. Tím jsou první tři preparáty takovými, které podporují inkarnování duchovního (rostlinného života). U řebříčku je to draslík, který zcela nese v sobě tekutost a který zvláště vytváří vztah k éterickému (individuální ätherleib): vápník s heřmánkem vtahuje astrální do fyzického těla prostoupeného éterleibem (přitahuje z kosmu to, co dává rostlině gestalt); a s kopřivou konečně železo, jež má svůj těsný vztah k inkarnování Já u člověka a zde, zprostředkováno sírou, vede duchovní praobraz rostliny do fyzického zjevení a udržuje ‹kontakt› k prarůstlině ve sféře za kosmem (‹durchvernünftigen›). Prvními třemi preparáty se půda rozvíjí tak, aby byly podporovány všechny čtyři bytostné články, které náleží k fyzickému jeví se v pozemském, a to pro rostlinu.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Ve druhé trojici — dub, pampeliška, kozlík — je silněji zdůrazněna kosmická, kyselinová strana. Síra zde již není výslovně jmenována, třebaže patří právě k nejsilnějším tvůrcům kyselin. Tento zdánlivý rozpor se vyřeší, když si uvědomíme, že v případě první trojice je síra jmenována jako element, který zprostředkovává duchovní fyzicky-živoucímu. Ve formě kyseliny sírové z této funkce vypadla a stala se pozemskou. Ve druhé trojici jde o kyselinové působení sestoupené do fyzického.<br /> <br /> V případě dubové kůry/borky stojí sice vápník jako zemsky-alkalický kov v popředí. Rozhodující pro jeho funkci je ale ta struktura, v níž vápník v kůře nebo borce dubu leží v podobě šťavelanu vápenatého. Průchodem životními procesy dubu se tvoří jako produkt předčasně do kůry/borky vyloučeného a dohořelého procesu kvetení. Šťavelan vápenatý dostává svou «strukturu» (formu) souhrnně skrze bytostnou povahu dubu a zvláště skrze sulfurické působení kyseliny šťavelové. K tomu doplňuje Gunter Gebhard: «Dub, jako Mars-/železová bytost, má svůj hlubší vztah k Já, ke sféře za kosmem, tam, kde se duchovní praobrazce odkrývají nadsmyslově bádajícímu. Vápník vsává do sebe veškeré astrální; to, že forma ve fyzickém vůbec je možná, má svůj základ v astrálním; jak se forma ukazuje, zakládá se v Já (v ideji), které skrze astrální působí. Šťavelan vápenatý dubu vsává {{SE|460}}<br /> <br /> makrokosmické do mikrokosmu; a skrze železnou sílu dubu navazuje spojení s duchovním praobrazem. Jsou-li mikro- a makrokosmos vzájemně v harmonii, pak je organismus zdravý. Preparát z dubové kůry tuto harmonii mezi oběma póly udržuje a tím prophylakticky skrze půdu podporuje zdraví rostliny.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V dubové kůře/borce je tedy vápník jaksi uchopován shora, z kosmického pólu, který se darloží v procesu kyseliny šťavelové. U pampelišky se tento proces stupňuje tím, že pomocí nejvyšší dokonalosti rozvinutého květu přivádí «v kosmu jemně rozptýlenou kyselinu křemičitou» dovnitř a uvádí ji do vztahu s draslíkem oživovaným v mléčné šťávě. Opět je to působení kyseliny, skrze něž se síly kosmu shora vpečeťují do pampelišky a skrze ni do půdy. <br /> <br /> Kozlík ovládá v charakterizovaném způsobu fosforový proces.<br /> <br /> Polární bytostné vlastnosti šesti preparátových rostlin jsou tak ve svém spolupůsobení nadány k tomu, aby vytvořily vše přesahující syntézu: tvorbu preparátu nastávající, slunečné středy mezi výšinami a hlubinami. V erkraftování této středy se může půda, bránice, vyvíjet k stále větší vlastní aktivitě. Na zásadité straně trojice řebříčku, heřmánku a kopřivy zpřístupňuje zdola silám bránicové půdy látečné síly, na kyselé straně trojice dubové kůry, pampelišky a kozlíku substanční síly shora. Kozlíku přísluší přitom zvláštní postavení v tom smyslu, že prostřednictvím nositelství fosforu otevírá mimokosmickou sféru ducha, svět bytostných praobrazů (obrázek 36, s. 462).<br /> <br /> Gunter Gebhard k tomu doplňuje: «Ve svém chemickém chování jsou zásady (louhy) látky, jejichž charakter je ‹luciferský›, zatímco kyseliny nesou v sobě cosi bytostně ‹ahrimanského›. Stejně tak je síra bytostným obrazem Lucifera a fosfor zobrazuje ahrimanské síly. Uprostřed mezi těmito dvěma polárními mocnostmi protivníků stojí Kristus jako zástupce lidstva, který, udržuje rovnováhu mezi těmito bytostnými mocnostmi, ukazuje lidstvu cesty do budoucnosti. V ‹zemědělské individualitě› je tato středa vytvořena jako půdní bránice. Je nadále vložena do rukou člověka, aby přivedl k rozvoji tento životní zárodek středy.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt; {{SE|461}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Reihe_der_tierischen_Organhüllen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Řada živočišných orgánových obalů ====<br /> <br /> Také tyto se zákonitě člení na první trojici, viděno z látkově-výměnného pólu zvířete směrem k srdci, a na druhou trojici, z předního dílu zvířete, smyslového pólu, směrem ke středu. V této souvislosti charakterizuje Rudolf Steiner působení planet ve zvířeti ve vztahu ke Slunci ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#462|Abbildung 36]], S. 462). Vychází zcela z nazírání, z «tvarové a barevné podoby, také s ohledem na strukturu a konzistenci jeho substance od přední části dozadu, tedy od čenichu k srdci, kde jsou účinky Saturnu, Jupitera, Marsu, v srdci působení Slunce a za srdcem, směrem k ocasu, působení Venuše, Merkura, Měsíce».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 60.&lt;/ref&gt; Vyšší zvíře se tedy v horizontále páteře člení na polaritu působení podsluneční planet v látkově-výměnném pólu. Obojí je ze vzájemně protichůdných směrů orientováno k srdci.<br /> <br /> Ohledně pořadí podsluneční planet s Měsícem, Merkurem a Venuší navazuje Rudolf Steiner ze svého duchovního bádání na starou moudrost mystérií. Totéž platí pro charakterizaci jejich makrokosmických sfér působení ve vertikálním uspořádání «zemědělské individuality». Zde je pořadí od Země dolů do hlubin: Mars, Jupiter, Saturn, a nahoru do výšin: Měsíc, Merkur, Venuše, Slunce.&lt;ref&gt;Ebd., S.44.&lt;/ref&gt; Tato prapůvodní moudrost, pěstovaná v mystériích ve spojení se zbytky instinktivního jasnovidectví u lidí, doznívala ve světovém obraze Ptolemaiově. V tomto, stejně jako v dnes vládnoucím, který sahá ke Koperníkovi, se zrcadlí vývoj vědomí lidstva. V poatlantských kulturních epochách staroindické a staropersské kultury žilo v lidech v zbytcích jakési «vědomí nebes». To vyhaslo a s probuzením k sebevědomí bylo v přítomnosti proměněno v vědomí zemské, fixované na předměty. Lidé těchto raných dob prožívali ještě planetární sféry naplněné činy duchovních hierarchií, které měly planety za svůj příbytek.<br /> <br /> S vyhasínáním tohoto prožívání — které žilo dále obrazně v mytologiích — vznikla na počátku třetího kulturního věku ve třetím tisíciletí hvězdověda Sumerů, Babyloňanů a Egypťanů. Ve čtvrtém kulturním období se tato dále emancipovala a přešla do ptolemaiova světového obrazu {{SE|462}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 36, S. 462.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 36: Die polare Beziehung des unter- und obersonnigen Planetenwirkens zu den tierischen Organhüllen im Hinblick auf die Entwicklung der Wesensglieder der «Landwirtschaftlichen Individualität» und ihre Dreigliederung nach Leib (von unten), Geist (von oben) und Seele (rhythmische Mitte).&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Ve vzestupném věku vědomostní duše se světový obraz smrskl na to, co vnímají vnější smysly. U Koperníka a jeho následovníků vyhaslo vědomí bytostně naplněné planetární sféry a zbyla kulatá hmotou naplněná koule, pohybující se v berechenbaren pohybových průbězích prostorem.&lt;ref&gt;Vgl. Elisabeth Vreede: ''Astronomie und Anthroposophie'', Dornach 1980, S. 75; dieselbe: Über den Planeten Merkur, in: ''Kalender Ostern 1942–1943'', Arlesheim; sowie dieselbe: ''Texte über Planetensphären in den Rundschreiben 1927–1930''(Bearbeitung durch Liesbeth Bisterbosch und Frauke Roloff, Oktober 2020). – Im Zuge dieser Emanzipation des menschlichen Bewusstseins hin zum erwachenden, der Erde zugewandten Selbstbewusstsein kann es verständlich werden, dass eine Verwechselung von den Venus- und Merkursphären stattgefunden hat. Diese Verwechselung betrifft nicht den Planetenkörper als solchen, sondern ihre übersinnlich kraftenden Wirkenssphären, dasjenige, für was seit Urbeginn diese beiden Himmelskörper, Venus und Merkur, als geistig-seelisch wirksame Entitäten standen.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Každý z těchto světových obrazů je jakoby momentní snímek, lidský výtvor o tom, jak se člověk v průběhu věků ke světu {{SE|463}}<br /> <br /> stojí. Každý z nich je sám o sobě oprávněný a správný. Dnešní, na Koperníkovi spočívající světový obraz bere v úvahu již jen kvantitativní aspekt tělesnosti, nikoli kvalitativní, bytostně prostoupenou sféru působení. Kosmos se dnešnímu pohledu jeví prázdný — bez bytostí, bez činů.&lt;ref&gt;Lievegoed věnoval polární trojici hnojivých preparátů v jejich vztahu k působení planet a životním procesům v rostlině a živočichovi podrobnou studii (Bernhard C.J. Lievegoed: ''Planetenwirken und Lebensprozesse in Mensch und Erde'', Stuttgart 2002, 82 S.). Popisuje v ní, jak v životních procesech preparátních rostlin stojí vždy specificky jeden zástupce nadsluneční planety s jedním ze sféry podsluneční v polárním vztahu působení — Saturn k Měsíci, Jupiter k Merkuru a Mars k Venuši, vždy se Sluncem uprostřed; dále, jak síly tohoto polárního působení vstupují při obklopení živočišnými orgány, exponovanými zimním a slunečním silám, do zesílené vzájemné souhry a jsou v ní uchovávány; a jak se z toho stávají pochopitelnými ony procesy v půdě a rostlinách, jak je popsal Rudolf Steiner: osvěžující oživování, uzdravování, vzájemné sladění a zjemňování pro vnímání.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Na tomto místě je třeba poukázat na skutečnost, že posloupnost živočišných orgánových obalů je orientována od periferie pozemského i nejvzdálenějšího kosmu směrem k jednomu středu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#462|Obrázek 36]]).<br /> <br /> Navazujíce na výše uvedený citát o působení planet v organismu živočicha, soustřeďuje se podsluneční působení Měsíce, Merkuru a Venuše na břišní orgány ze zádu směrem k srdci — a přitom na systém ledvin v nejširším smyslu. Ledvina přijímá vyzařující síly Venuše.&lt;ref&gt;Viz: Lothar Vogel: ''Der dreigliedrige Mensch'', Dornach 1979, S. 239.&lt;/ref&gt; Těsně s nimi je spjato silové působení Merkuru a v systému ledvin a močového měchýře pak působení Měsíce. Podstata merkuriálního se projevuje v silně rytmicky utvářených funkcích břišních orgánů. V ledvině jsou to procesy vylučování a zpětného vstřebávání. Merkuriálně vylučuje z arteriálního krevního proudu primární moč, prochází ji, nově ji látkově uspořádá a to, co bylo harmonizováno jako použitelně roztříděné, vrací zpět do krve.&lt;ref&gt;Viz: Michaela Glöckler: «Das Nieren-Blasen-System und das Schafgarbenpräparat»; in: Manfred Klett und Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Frage der Düngung im biologisch-dynamischen Landbau'', Dornach 1994.&lt;/ref&gt; Tento proces jakési kapalinné dýchání se jednostranně zkoncentruje ve funkci močového měchýře na čistý vylučovací pochod látek, které se pro organismus staly nepoužitelnými. Zde síly Měsíce modifikují působení Venuše.<br /> <br /> Jinak se věci mají s přijatou potravou; ta je v trávení střev tříděna. Co pro organismus není využitelné, je vylučováno v konzistenci pevnější; i toto organické dění lze považovat za výraz měsíčního působení. Co naopak jako tekuté trávicí šťávy vstupuje do lymfatického a krevního oběhu, {{SE|464}}<br /> <br /> uplatňuje se v procesech, v nichž lze předpokládat, že působení Venuše je modifikováno působením Merkuru. Co se v břišních orgánech člověka a zvířete odehrává jako Venuše-ledvinový proces, modifikovaný Merkurem a Měsícem, to se znovu nalézá ve wirksamkeit preparátu z kopřivy. Zde, lze říci, se v organickém životě kopřivy — v součinnosti draslíku, vápníku, vodíku a železného záření — může uskutečňovat ta přeměna látek, o níž pojednává kapitola «K otázce přeměny látek» (s. 384 n.): astralizace oživené látkovosti k novotvorbě dusíku ze života rostliny.<br /> <br /> Sledujeme-li řadu obalových orgánů, které jsou — s jedinou výjimkou — odebírány z domácích zvířat pro preparaci, stojí na počátku jelení močový měchýř ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|obrázek 26]], s. 363). V měchýři se dovršuje ledvinový proces tím, že koncentruje to, co bylo v ledvině vytříděno, a vylučuje ven. V kulové podobě měchýře je tekutý živel napodobením zprostředkovatele měsíčních sil. V průběhu preparace přijímá měchýř slunečnou podstatu květů řebříčku, v nichž se to zemité draselné soli sublimovalo do živého.<br /> <br /> Dále dovnitř břicha následuje střevo. Jeho konec, tlusté střevo, mikrobiálně zpracovává část zbývajících nestravitelných zbytků potravy a vylučuje to, co již nelze dále zhodnotit. I to je proces stojící pod vlivem Měsíce. Počátek střeva tvoří tenké střevo — dlouhá hadice uložená v kličkách s niterně téměř neomezeným povrchem. Zde působení Venuše třídí živiny: co jde stranou k tlustému střevu, co coby trávicí šťávy vstupuje do lymfatické a krevní dráhy. Toto třídění je podporováno a modifikováno působením Merkuru. Uplatňuje se v rytmických pohybových procesech peristaltiky, v klcích střevní stěny až po dynamiku žlázových výměšků a proudů látek prostupujících střevními stěnami. Merkuriální síly se staví zprostředkujíce mezi působení Měsíce a Venuše. Na jedné straně se přizpůsobují proměnlivým podmínkám, na druhé straně přesahuje merkuriální působení hranice, které oddělují vnitřek od vnějšku.<br /> <br /> Do tenkého střeva jsou plněny heřmánkové květy. To sluneční v nich přivedlo vápník a draslík zemitého do stavu, který — v rozšíření osvěžujícího, oživujícího působení preparátu z řebříčku — napomáhá zdravému růstu. To je asi třeba chápat v tom smyslu, že bytostný praobraz rostlin se může ve svém pozemském odlesku v každé fázi růstu vyjádřit bez zkreslení. {{SE|465}}<br /> <br /> Kopřivový preparát jakožto třetí ve svazku svou účinností sahá již blízko ke středu ovládanému slunečními silami, to jest k skryté srdeční funkci půdy. Astrální «Innenwirkung» kopřivy je tak prostoupena rozumem/silou Já, že se obejde bez živočišného obalového orgánu. I ona dokáže zemité tvůrce solí draslík a vápník zpracovat v jejich organických procesech a navíc proměnit železo v blahodárné železné záření. Zdá se, že se v tom přece jen ozývá venušská účinnost. Ve spojení se řebříčkem a heřmánkem se stará o to, aby se zemité soli draslík a vápník proměnily do vyšších stupňů účinnosti, a navíc volá k záření marsický charakter železa. Venušské působení, vnitřně pochopené, vytváří v živém volné prostory pro nové možnosti dění; vzdává se. Lze říci: nevyživuje, nýbrž umožňuje výživu. V tomto smyslu lze rozumět železnému záření kopřivového preparátu. Působení venušské sféry je samo nepřináší, nýbrž umožňuje kopřivovému preparátu působit v tom smyslu, že v bránicové půdě uvádí hospodářství se železem na léčivou míru, jaká je zachovávána také v srdečně-cévním systému.<br /> <br /> «Alkalická trojnost» činí půdu zemsky zdatnou pro sluneční síly; otvírá zemské síly růstu rostlin. Staví zdola na fyzickém těle bránice. Jinak se věci mají s trojností preparátů z dubové kůry, pampelišky a kozlíku. Skrze ně se uplatňuje kosmické substanční dění, které stojí ve vztahu k podsluneční planetárním sférám.<br /> <br /> Zjevný obraz dubu, jeho mohutná zdrženlivost v růstu, tvrdost jeho dřeva atd., nese otisk marsického působení. Roste pomalu, vytrvale — tak jako i oběh Marsu kolem Slunce trvá s téměř dvěma lety (siderický oběh činí 687 dní) déle než oběh podsluneční planet Venuše (225 dní) a Merkuru (88 dní). Stejně tak je lebka domácího zvířete mocným formovým výrazem marsického působení. Mozková dutina je však naplněna substancí utvářenou měsíčními silami — mozkem. V průběhu preparace nastupuje na jeho místo šťavelan vápenatý kůry/borky, strukturovaný marskými silami dubu. Tytéž síly, které zformovaly lebku a prozářily měsíční povahu mozku, vtiskují se nyní do vápníku dubové kůry/borky. Jako preparát z dubové kůry působí — na rozdíl od heřmánkového preparátu — preventivně proti infekcím přicházejícím zvenčí. {{SE|466}}<br /> <br /> K obalení eichenrindepräparat lebkou domácího zvířete se váže otázka: Může vůbec existovat ještě jiný orgánový obal, skrze nějž by mohla být preparace pampelišek dále vedena? Hlava ve svých přísně ohraničených formách a ven obrácené smyslové organizaci nenachází pokračování — snad s výjimkou, alespoň po jistý kus cesty, nositelů parohů, nikoli nositelů rohů. Hlava stojí se smysly světu tváří v tvář. Pokračování nervově-smyslové činnosti musí být hledáno na vyšší rovině. Nalézá se jedinečně rozvinuté u přežvýkavců: smyslová organizace krávy se obrací od hlavy zpět, přes srdce, a pokračuje v senzoricky-nadsmyslové činnosti pobřišnice jaksi na vyšší rovině ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#457|Obrázek 35]], s. 457). Kráva se svými hlavovými smyslovými orgány obrací k vnějšímu světu srovnávacím způsobem tměji, svými dolními smysly však — jmenovitě životním smyslem pobřišnice — srovnávacím způsobem jasněji ke svému vnitřnímu světu. Svými rohy zadržujícími tok na hlavě přenáší své inteligentní bytí dále do tělního obalu. Smyslová činnost v hlavě a smyslová činnost v těle stojí ve vzájemném vztahu. Působí-li ta prvá smyslově vědomě, tu druhá nadsmyslově silotvorně.<br /> <br /> Je tedy okruží pobřišnice, jež ve trávicím dění skotu vnímá ze ducha účinné síly. Tato smyslová činnost pobřišnice, která je ve skotu zaměřena na látkové dovnitř, obrací se při obalení pampelišek ven na v kosmickém obvodu «jemně rozptýlenou kieselsäure». Třeba předpokládat, že je zde osloven vyšší, éterický stav kieselsäure. Pobřišniční obal přitahuje tuto křemičitou substanci smyslově aktivně a sjednocuje ji s v květech sublimovaným draslíkem mléčné šťávy. Látkové dění v pampelišce zdola a pobřišničního obalu shora naznačuje všezahrnující jupiterskou působnost. Jako jsou všechny planety místy působení hierarchických bytostí,&lt;ref&gt;Siehe hierzu z.B.: Rudolf Steiner: ''Geistige Hierarchien und ihre Widerspiegelung in der physischen Welt'', GA 110, Dornach 1991; sowie: ''Die geistigen Wesen in den Himmelskörpern und Naturreichen'', GA 136, Dornach 1996.&lt;/ref&gt; tak na Jupiteru jsou to bytosti moudrosti. Na Jupiteru je moudrost substanciální.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Esoterische Betrachtungen karmischer Zusammenhänge'', Bd. V, GA 239, Vortrag vom 9. Juni 1924, Dornach 1985, S. 166.&lt;/ref&gt; Představíme-li si zjevný obraz a substanční procesy pampelišky (srov. s. 406 nn.), stane se v této vysoce rozvinuté rostlině moudrostiplné jupiterské působení viditelné — od kořene přes listovou růžici, květ a jeho {{SE|467}}<br /> <br /> žiarivá žlutá až po bílou «Pampelišku». U květnatých rostlin jsou barvy žlutá a bílá přičítány jupiterovu působení: «neboť síla Jupitera, která podporuje kosmickou sluneční sílu, přináší do květů bílou a žlutou barvu».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 55.&lt;/ref&gt; Jupiterova moudrost, která se v pampelišce zobrazuje navenek, obrací se — uzavřena vnitřním «nebem» pobřišnice — dovnitř do moudrostiplného utváření a funkcí břišních orgánů. Přípravek z pampelišky tvoří syntézu tohoto jupiterova působení, které v pozemském přijalo formu a funkci. Sílu účinku této syntézy lze spatřovat v tom, čím «se rostlina stává vnímavou ke všemu a přitahuje vše».&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 138.&lt;/ref&gt; Lze tedy říci: přípravek z pampelišky zprostředkovává organickému hnojení skrze kosmický křemen bytostnou substanci Jupiterovy moudrosti, která se v rostlinách daruje jako vznikající síla vnímání.<br /> <br /> Obalíme-li nyní jupiterovým působením silně poznamenané květy pampelišky blánovitými vrstvami pobřišničního okruží, zůstává schopnost příjmu pro v kosmickém obvodu «jemně rozptýlenou křemičitost» v proudění. Skrze přípravek a organická hnojiva dochází plod této schopnosti k rostlinám — působí však nyní v opačném směru; činí rostliny «vnímavými» pro látky země, které potřebují k růstu. Co se již naznačilo jako účinek přípravku z dubové kůry, jeví se u přípravku z pampelišky na vyšším stupni. Životní souvislost bránice–půda–rostlina je tak říkajíc oduševňována. Jako účinnost první trojice přípravků otevírá pozemské látky a síly kořenovému pólu rostliny, tak druhá trojice otevírá substance a síly mimopozemského kosmu pólu kvetení.<br /> <br /> Na nejvyšším stupni konečně — lze říci — podněcuje přípravek z kozlíku skrze organická hnojiva a skrze fosfor uvolněný z rozkladných procesů takovým způsobem, že tento může opět stát se ve živém fyzickým nositelem Geistig-Wesenhaftého v pozemském.<br /> <br /> Z jiných důvodů než u kopřivy nepotřebuje kozlík žádný obal ze zvířecího orgánu. Má schopnost läutert fosfor z dynamického, se zemí spjatého, živého substančního dění v kořenových oddenků nahoru ve vertikálně vztyčujícím se stonku a přivést jej v květu do stavu čisté vnímavosti pro zjevení. {{SE|468}}<br /> <br /> vstoupit do ní, které nacházejí ve fosforu svůj fyzicko-étherický nositel.<br /> <br /> Kozlík je tak utvářen, že má silný vztah ke světlu a teplu. Látkové kompozice, které se v průběhu růstu rostliny utvářely působením slunce a pod- i nadsluneční ch planet, se rozpadají při odumírání rostliny. Při každém z rozkladných procesů se uvolňuje teplo. Nakonec se vše, co vzešlo z ducha, navrací zpět do živlu tepla, původu veškerého bytí. Co vzniklo, fyzicky mizí; je jako duchovní výdobytek vnitřního tepla, tepelnému éteru, podobno paměti, vepsáno celému živému planetárnímu systému.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Esoterische Betrachtungen karmischer Zusammenhänge'', GA 239, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1985, S. 172.&lt;/ref&gt; V tom nabývá platnosti princip Saturnu; podoben kosmické paměti, je strážcem minulosti, onoho velkého evolučního propojení mezi původem dění člověka a Země&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; a bytím přítomnosti. Navenek se to projevuje tím, že saturnická sféra uzavírá sluneční soustavu ze všech stran jako tepelný obal. Copak si princip Saturnu v kozlíku nevytvořil obraz? Kdekoli se preparát z kozlíku použije, vytváří saturnický tepelný obal, který vymezuje vnějšek vůči vnitřku.<br /> <br /> Postříká-li se preparátem z kozlíku hnojiště nebo kompostová hromada, působí pro ni hüllebildend právě tak jako zmíněné zvířecí obalové orgány ostatních preparátů. Lze předpokládat, že dává ohraničující obal nejen rozkladnému dění, nýbrž právě tak i záření, které vychází bodově z ostatních preparátových substancí vnesených do hromady, a tím způsobem je v hromadě udržuje. Tepelný obal, který preparát z kozlíku vytváří, je utkaný z vnějšího tepla (živel tepla) i z vnitřního tepla (tepelný éter). Lze jej chápat jako orgán, který přijímá záření hvězdného kosmu a ve fosforu, jenž vychází ze saturnických rozkladných procesů, nachází připravenou fyzickou nositelnost.<br /> <br /> Tak jako je tanec preparátů v duchovní konsekvenci otevírán přípravkem ze řebříčku, je uzavírán preparátem z kozlíku. Tato úvaha může probudit porozumění pro to, že kánon šesti hnojivých preparátů, které jsou ve službě vznikající Ganzheit, nepotřebuje žádného rozšíření ani doplnění. Tento kánon je {{SE|469}}<br /> <br /> tak komponovaný, že vytváří harmonický souzvuk. Ganzheit je střed mezi výšinami a hlubinami; její Werden znamená «oživení Erdig-Festého samotného». Souzvuk «zní» skrze člověkem geistgeführte práci, skrze nepodmíněné Wollen.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Düngerpräparate_in_ihrer_Ganzheitswirkung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Hnojivé preparáty v jejich celostném působení ====<br /> <br /> Každý ze šesti hnojivých preparátů přináší vývojový potenciál k utváření «Sedmého», totiž vznikající Mitte, bránicového orgánu stojícího pod vlivem Slunce. Teprve půda umožňuje existenci veškerého života na Zemi. V ní se sjednocují planetární a hvězdná záření stojící pod vládou Slunce s hlubinami Země vyzařujícími zdola. Toto vzájemné Ineinander-Wirken je dílem stanuvším z minulých dob zemského vývoje. Působí dál v moudrém Zusammenwirken přírodních říší. Poznat toto neohraničeně vztahuplné dědictví tvoří základ pro Hofgestaltung v biologicko-dynamickém zemědělství.<br /> <br /> Z tohoto poznání se odvozuje metodický princip: přetvářet geistgeführte prací nyní z lidského ducha dílo nalezené na daném stanovišti (statku) podle zákonů, které předepisuje fyzicky stávší se příroda a které jsou účinné v říši minerálů, rostlin a zvířat. Z toho vzniká v malém umělecky to, čím je Země ve velkém — v sobě uzavřený organismus. Tento princip — opakovat minulost ze síly probouzející se Bewusstseinsseele člověka v přítomném — je prvním krokem. Druhý krok otevírá bránu k vývojové cestě do budoucnosti. Znovu uchopuje metodický princip, který se mu v chemicko-technickém zemědělství vytratil, opakováním minulosti. Tento druhý krok povznáší zemědělství — oplodněné ideovým bohatstvím Geistesforschung — na vyšší stupeň. Staví člověka přítomnosti před nesmírnou výzvu: výzvu svobodného, sebeurčeného jednání z Erkraftung Bewusstseinsseele. Před tuto výzvu se vidí postaven každý, kdo se pokouší pěstovat geistgeführený, geistbewachter vztah k biologicko-dynamickým preparátům. Při jejich přípravě a používání se konec, to Gewordene, stává počátkem Werden do budoucnosti. Koncem jsou produkty z říše minerálů, rostlin a zvířat, dále účinkování aktuálně daných rytmů slunečního roku a konečně stavy čtyř živlů: Země, Vody, Vzduchu {{SE|470}}<br /> <br /> a Wärme. Toto evolutivní završení je poznáními Geistesforschung přiváděno do Beziehungsverhältnisse podle idejí, které se v zestálé přírodě nedají nalézt, které teprve v aplikaci postupně nabývají zákonného charakteru. Tyto ideje uvádějí v pohyb Umstülpung minulého do budoucího. Z toho vyvstává otázka, jakým způsobem jsou fenomény této Umstülpung vůbec uchopitelné přírodovědecky. Pojmy, které máme k dispozici, vztahují se vždy jen na to, co se dá měřit, počítat a vážit, na minulé — ne na to, co se teprve stává. Zde se v poznávání přírody otevírá propastně hluboká trhlina mezi mrtvým, mezi kvantitou a kvalitativními jevy oživené, oduševnělé a „oduחovnělé&quot; přírody.<br /> <br /> Vše kvalitativní se projevuje v polaritách — tak v protiklade bytosti a jevu, ducha a hmoty, světla a tmy a podobně. Syntéza těchto polarit se nedá nalézt v předmětném nazírání; uskutečňuje se v myslícím a cítícím nazírání, které ukazuje vůli směr. Syntéza se odehrává uvnitř, v Geist-erkenntnis člověka. To je velká výzva! Analytická Denkungsart namířená pouze na mrtvé této výzvě uhýbá. Chybí jí pojmy, které by pojmu kvality daly objektivní, hodnotící obsah. Hodnotící pojmy zahrnují faktor „čas&quot;; uvádějí myšlení do pohybu, činí je obrazným — a tím prožitelným. Tím vstupuje člověk na stezku, na níž se může síla myšlení stát prostřednicí mezi smyslově daným a tím, co bylo bez smyslovosti zkoumáno z ducha. Teprve tehdy, když se člověk snaží nechat obě pole fenoménů — smyslové a geistig-übersinnliche — vzájemně se osvětlovat v mocném myšlení, může hodnotící souzení nabýt objektivní výpovědní síly.<br /> <br /> Z tohoto předznamenání vyplývá neomezeně mnoho možností k jistému utváření úsudku při uchopování bytostného, které se vyslovuje v kvalitách. V každém jednotlivém případě musí být tento úsudek dobyt individuálně. To, co bylo dobyto jako individuální pravda, záhy se zaţije výměnou a korekcí jako reálně působící do obecné Geisteskultur lidstva.<br /> <br /> Kánon šesti Düngerpräparate, přidávaných do čerstvě vznikajících organických materiálů na statku, působí — opřen o rozmanité zkušenosti a experimentální nálezy — v čase postupně; působí rozvoji napomáhajícím způsobem na Lebenszusammenhang půdy a rostliny. Dají se charakterizovat tři evolutivní, do sebe přecházející kroky: {{SE|471}}<br /> <br /> 1. Düngerpräparate se vtiskují — každé ve specifickém způsobu působení svých záření — souhrnně do organických mas kompostních a hnojivých hromad nacházejících se v rozkladu. Zprostředkovávají víceméně živelnému rozrůstání rozkladu nadřazený, organizující princip. Ten usměrňuje složité procesy odbourávání a výstavby substance do správných drah a napomáhá kompostní nebo hnojné hromadě, aby se za rozvoje vlastního života uzavřela v organismus. Zkušenost učí, že rozkladné procesy probíhají harmoničtěji. To je patrné zvláště na srovnatelně rychlé proměně štiplavého zápachu v mírnou vůni. Experimentální srovnávací výzkumy potvrzují to, že fyziologické a biologické průběhy (například teplota, sorpční kapacita, osídlení žížalami) se zpevňují do stavu zdravého vyrovnání.<br /> <br /> 2. Účinky Düngerpräparate jsou po odpovídající době uložení hnojivých hromad do těchto souhrnně vstřebány. Preparovaná hnojiva se rozvinula do jakési všemocnosti svého účinkování v živém, která přesahuje jejich pouhou přírodou danou Wirkungsart. Svým výnosem na půdu postupně řadí a stabilizují veškeré půdní procesy na vyšší úroveň úrodnosti v souladu s rytmy slunečního roku. Nápadné a experimentálně doložené je to na mnoha parametrech — nejpřesvědčivěji v udržování srovnatelně vyšší humusové hladiny při současně vyšší mikrobiologické aktivitě, v prohloubení humusem obohaceného půdního profilu, i v osídlení žížalami a jinými půdními živočichy.<br /> <br /> 3. Jako souhrnné silové účinky biologicko-dynamických preparátů propůjčují organickým hnojivům vyšší, nikoli pouhou přírodou podmíněný stupeň oživení, tak tato hnojiva propůjčují jej půdě — a přes půdu rostoucím rostlinám.<br /> <br /> V poslední důsledku je úkolem Düngerpräparate zpřístupnit kosmicko-zemské podmínky růstu a tvorby plodů stanovištně {{SE|472}}<br /> <br /> na ty rostliny, které jsou právě pěstovány, individualizovat v průběhu roku. Jejich způsob působení míří k tomu, přiblížit stupeň oživení půdy živému rostliny. Obě tvoří jako syntéza střed polárního působení sil Země a Kosmu. Zde plně vstupuje v platnost vše přesahující význam hnojení půdy. Ten v postupném vývoji určuje, jak se kulturní rostliny svisle a vodorovně s kořenem, stonkem, listem, květem a plodem začleňují do této trojnosti výšin a hlubin a vzniklé středu. Rostliny jsou uchopeny organizační silou, skrze niž se otevírají růstovým podmínkám svého prostředí.<br /> <br /> Výsledky všeho toho jsou mnohonásobně potvrzeny v praktických zkušenostech a vědeckých šetřeních:<br /> <br /> * Rostlina tíhne k tomu, aby se ideálně typicky rozvinula v souladu se svou druhovou přirozeností.<br /> * Kořen si otevírá hlubší objem půdy, větví se jemněji a rovnoměrněji.&lt;ref&gt;Uli Johannes König: ''Ergebnisse aus der Präparateforschung'', Schriftenreihe Band 12, Institut für biologisch-dynamische Forschung, Darmstadt 1999, Loseblattsammlung.&lt;/ref&gt;<br /> * Výhonkový růst prochází výrazněji stadii metamorfózy listu, a tím i zjemňováním výstavby substance.<br /> * Fyziologické procesy při tvorbě potravinových plodů — ať v oblasti kořene, stonku, listu, květu nebo semene, jakož i plodů ovocných dřevin — dospívají v zralosti ke klidu. Potravinové plody dozrávají plně a zůstávají déle trvanlivé.<br /> * Kompozice látek se od základu ke květu strukturují a zjemňují; to zejména v oblasti bílkovin, např. poměr čistého proteinu k surovému proteinu, éterických olejů atd.<br /> * Tvorba výnosu usiluje, vyrovnávajíc extrémy, k optimálnímu výnosu.&lt;ref&gt;Ebd., siehe die dortige Literaturzusammenstellung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Bezprostředně přístupné vnímání je výraznější, příslušnému potravinovému plodu vlastní chuť a vůně, nuancování v barvě, konzistenci, jakož i vyšší stravitelnost a delší trvanlivost. Poučná je také často slýchaná výpověď zákazníků: „Potřebujeme méně, abychom se nasytili.&quot; Vše toto dohromady vzato charakterizuje rozšířenou výživnou hodnotu, která zdravotně působí na tělesný, duševní a duchovní vývoj člověka. V<br /> <br /> V tomto smyslu slouží hnojení preparáty postupujícímu vývoji země a člověka. Propůjčuje zemědělsko-zahradnické práci nový, vyšší smysl. Zacházení s nimi vede reálně k nové pracovní a badatelské gesinnungě — ke kmovému umělectví. Podnět k tomuto hnojení nevzniká z vnějšího popudu nebo z pouhého plnění normy, nýbrž z impulsu, který se stal záležitostí srdce. Čím více tomu tak je, tím svobodněji a tím individuálněji umělecky se uskutečňuje čin jeho zacházení. Význam biologicko-dynamických preparátů pro zemi a člověka se může otevřít jedině cestou poznání ducha; tato výzva bude mnohým připadat příliš náročná. Kdo se na ni však bezpředsudečně vydá, záhy zjistí, že pramen, který vybízí k činu, není hledat tam venku ve světě, nýbrž ryze v samém sobě. Výsledky — formy idejí — duchovního bádání jsou tímto pramenem. Šíří světlo nad tím, co člověk zpočátku ještě tápavě koná ve tmě. Vnitřní jistota však roste postupně ve vzájemném střídání myšlení a konání těchto idejí. Přitom nejde «o momentální úspěch, nýbrž o bezpodmínečnou práci».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Ansprache vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 234.&lt;/ref&gt; «Neboť žádný neúspěch není nikdy rozhodující pro pravdu duchovního impulsu, jehož působení bylo vnitřně prohlédnuto a uchopeno.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Jahreskreislauf als Atmungsvorgang der Erde und die vier großen Festeszeiten. Die Anthroposophie und das menschliche Gemüt'', GA 229, Vortrag vom 28. September 1923, Dornach 1923, S. 117.&lt;/ref&gt; {{SE|473}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Praxis_der_Landbaukunst_in_drei_Schritten&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Praxe zemědělského umění ve třech krocích ===<br /> <br /> Téma pojímat zemědělství jako umění v přítomnosti nežije. A přece bylo umění od věku velkého Zarathuštry, inaugurátora staropersské kultury a zakladatele polního hospodářství v 5./6. tisíciletí před Kr., zemědělskému vývoji nejhlouběji imanentní. Teprve v průběhu přírodovědně-materialistického věku od poloviny 19. století a jeho svěřence, agrárního industrialismu 20./21. století, padl každý zbývající prvek uměleckého smýšlení za oběť vědecko-technologické ratio. V předhistorické ranosti urindických a staropersských velkých starověkých kultur bylo náboženství, umění a to, co se později stalo vědou, {{SE|474}}<br /> <br /> ještě neodděleno skryto v temném atavistickém-hellseherském prožívání. Tyto velké starověké kultury stály, jak bylo vyloženo na začátku, pod vedením mystérií, v nichž byly právě tak živé moudrostní nauky z minulosti jako probouzející se vědomí pro prometheické impulsy budoucnosti. Z tohoto ještě zcela duchovnímu světu obrácenému všezahrnujícímu sakramentalismu se vydělilo sakrální umění, které se v průběhu vývoje vědomí lidstva v každé z následujících kultur stupňovitě v metamorfózách emancipovalo k ryzím uměleckým stvořením. Umění se postupně ustavovalo jako samostatný kulturní faktor vedle náboženství. V těchto věcích až do novověku bylo zemědělství kulturní základnou, z níž umělecká stvoření vyrůstala. Zcela a úplně platilo to pro počátky sakrálního umění, pro šlechtění domácích zvířat a kulturních rostlin. Dalšími kroky emancipace jsou pak stavba egyptských pyramid, jež se jakoby z duchovního světa snášejí dolů a v pozemském se vyvracejí, dále řecké umění, které dávalo božskému lidskou podobu, a po křesťanství umění středověku, s katedrálami strmícími odspodu vzhůru a s niterně zbožným pohledem člověka v sochařství a malířství.<br /> <br /> Obrovský krok emancipace se odehrál od novověku ve vývoji vědomí Já usilující k individuaci a — jako jeho charakteristický znak — v nastoupení přírodních věd. Ty se emancipují z náboženství a sakrálního umění, jež bylo tomuto dosud blízké. Původně vše-jedno se diferencuje v trojnost náboženství, umění a nakonec vědy. Vědecká cesta poznání převzala vedení; umění a náboženství v ní neměly místa. Staly se kulturním příslušenstvím. V zemědělství se tento proces odehrával velmi pomalu a nakonec překotně. Přitom mu vyschly prameny mravního jednání. Pojmy, které věda v podobě technologií vnáší do zemědělství zvenčí, jsou pojmy proveditelnosti; jsou abstrakt­ní, chladné, mrtvé a stopy, které zanechávají, jsou zpustošená, vyrabovaná, hyznosti vydaná země. S úbytkem tradic budou lidé «hnojit pole vědou».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 21.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Jak ale, kdyby tyto pojmy — pokud nevznikají z teorií, nýbrž prostě a nepředpojatě odrážejí smyslově dané skutečnosti — mohly být prohřáty a obdařeny tíhou tím, že by v duchovní duši {{SE|475}}<br /> <br /> poznávajícího byly probuzeny k vlastnímu životu? To by byl úkol nového, skutečnosti přiměřeného pojetí vědy, kdyby toto rozšířilo zajetý kvantifikující princip ke zdrojům umění, jež leží v duchovně-duševním člověka. Tyto zdroje nejsou ničím jiným než tím, co duch, podnícen smyslově vnímaným, promlouvá k duši jako idea. V prožívání této ideje se zjevuje něco mravního, v čem se zkušenost ducha a smyslů slévá v jednotu. Tento pramen mravního jednání si musí člověk usilující o ntshunxeko, to jest o vybudování vědomí Já, zpřístupnit.&lt;ref&gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: ''Die Philosophie der Freiheit'', GA 4, Dornach 1995.&lt;/ref&gt; Cestou, jak vědu a umění ze síly lidského Já usilujícího o sebepoznání spojit ve vyšší celek, šel Goethe v celoživotním zápase. Rudolf Steiner ji zpřístupnil jako cestu duchovního bádání duše každému člověku, který se po ní chce vydat.&lt;ref&gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: ''Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?'', GA 10, Dornach 1992.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V prožívání ideje se hlavový myšlenkový obraz stává myšlenkovým obrazem srdce; člověk žije v myšlenkovém obrazu, který dál roste a je nabídkou vůli, aby jej v svobodě uchopila a nechala se uskutečnit jako čin navenek. V této vůli k činu se probouzí v ideji přebývající duch jako cílevědomá mravní síla. V tom bude třeba hledat úkol vědy do budoucnosti: aby myslící duše věděla o svém duchovním cíli. Christian Morgenstern to vkládá do slov: «wer vom Ziel nicht weiß, kann den Weg nicht haben» (kdo nezná cíl, nemůže mít cestu).&lt;ref&gt;Christian Morgenstern: ''Werke und Briefe''. Stuttgarter Ausgabe, Band II, Lyrik 1906–14, Stuttgart 1992, S. 213 f.&lt;/ref&gt; Cesta k tomuto cíli je umělecká. Cíl leží v budoucnosti. Bude třeba vyvinout vědu, která dělá člověka vidoucím pro budoucnost, která mu ukazuje duchovní cíle k umělecké tvorbě. Zůstane-li těmto cílům věrný přes všechny odpory, uvolní se mravní síly, skrze něž může bytostné moci zla čelit s otevřeným hledím a veškeré své úsilí věnovat bytostným mocím dobra, pokroku lidstva. Cestou k cíli je umění vytvářející se z řádně pochopené, to jest jevu věrné vědy. Omezí-li se věda na myšlení v mrtvých abstraktních pojmech, vznikají technologie, které mají zcela svůj přítomnostní, ovšem na čistě fyzicko-smyslové omezený {{SE|476}}<br /> <br /> význam. Umění naproti tomu potřebuje myšlenkové obrazy idejí, které živě naplňují duši a v ní mohou růst. Tvaruje-li se tyto prožité myšlenkové obrazy navenek, vzniká umělecké dílo, které se staví vedle přírody, avšak ji nezobrazuje, nýbrž se v duchovním uchopení a prožívání ideje praobr­azu, typus nebo bytosti pokouší toto umělecky znovu vytvořit v obraze. Goethe hledal na základě jevů, jež rostlinná říše nabízí oku, prajev, který duchovně leží v základu všech rostlinných útvarů. Uchopil jej v ideji «Urpflanze» — prapůvodní rostliny — duchovně-imaginativně tak konkrétně, že mohl říci: «mit diesem Modell [der Urpflanze; Anmerkung des Verfassers] und dem Schlüssel dazu kann man alsdann noch Pflanzen ins Unendliche erfinden, die konsequent sein müssen, das heißt, die, wenn sie auch nicht existieren, doch existieren könnten und nicht etwa malerische oder dichterische Schatten und Scheine sind, sondern eine innere Wahrheit und Notwendigkeit haben. Dasselbe Gesetz wird sich auf alles Lebendige ausdehnen lassen.» (s tímto modelem [prapůvodní rostliny; poznámka autora] a klíčem k němu lze dále vynalézat rostliny do nekonečna, které musejí být důsledné, to jest které, i když neexistují, přece by existovat mohly a nejsou pouhými malířskými nebo básnickými stíny a zdáními, nýbrž mají vnitřní pravdu a nutnost. Týž zákon bude možno rozšířit na vše živé.)&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Goethes Werke. Naturwissenschaftliche Schriften'', hrsg. v. Rudolf Steiner, Band 1, in: ''Kürschners Deutsche National-Litteratur'', Berlin und Stuttgart 1887 (Reprint Dornach 1975): «Einleitung zum ersten Band», S. XXXI.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Klíč k tomu, aby se z ducha prajevu «vynalézalo do nekonečna» a vynalezené bylo utvářeno v umělecké dílo, lze navazujíc na Goetha nalézt ve formách idejí antroposofické duchovní vědy. Tyto formy idejí jsou — takto viděno — samy uměleckými stvořeními z nadsmyslového poznání. Mají tu zvláštnost, že se v myšlení oživují, v cítění se stávají duševním prožitkem a skrze vůli proměňují látku. Umělecké dílo, jež z toho vzniká, se již nestaví prostě vedle přírody, nýbrž tyto oživené ideje mají moc umělecky přetvářet skutečnost přírody v zrcadle vývoje lidské duše. Vůle, takto inspirovaná, pokračuje do nitra přírody a začíná znovu uvádět do pohybu dílo, jež bylo ztuhlé do vypočitatelnosti. V biologicko-dynamickém zemědělství se to děje ve třech stupních, vycházejíc od ještě přírodnějšího způsobu k způsobu vycházejícímu čistě z ducha.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;1._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_im_Sinne_der_Wiedergeburt_des_Handwerklichen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 1. stupeň: Umělecká tvorba ve smyslu znovuzrození řemesla ====<br /> <br /> Představme si činnost sochaře. Jeho náčiním, které potřebuje, aby v kameni zformoval obraz tvořeného uměleckého díla, je kámen, dláto a kladivo. K cíli vedoucí idea žije {{SE|477}}<br /> <br /> v něm. Nějak podobně je to i u zemědělce, ať se právě věnuje jakémukoli cíli. Sleduje-li cíl připravit pole k setbě, potřebuje pluh, kypřič a brány, aby vytvořil osevní lůžko; totéž platí o péči o kultury – zde se jedná o plečkové brány a motyku – a dále o sklizni, kde jde o rychlé, jisté a půdu šetřící shromáždění úrody. Myšlenkový obraz, který zemědělce vede ke všem těmto činnostem, žije v něm, a pole, rostliny, počasí atd. mu říkají, co je třeba udělat, tak jako kámen říká sochaři, jak a kde přiložit dláto a jak silný má být úder. Protože však zemědělec zachází s oživěnou a oduševnělou přírodou, tedy s bytostným, které si samo dává formu a stává se uměleckým dílem, je mu příroda na rovině řemesla velkou učitelkou. Co zemědělec potřebuje, je věda o pramenech, z nichž jeho učitelka čerpá a tvoří – ať v polním hospodářství a zahradnictví, v chovu hospodářských zvířat a pastvinářství, v ovocnářství a pěstování lesa i v utváření krajiny. Musí to být věda o tom, co je v ustavičném dění a umírání, věda, která nutně určuje cíl zemědělce. A jeho umění pak spočívá v tom, že z prožité moudrosti, z cítěním prodchnuté pravdy skrze svou řemeslnou práci vytváří předivo vztahů, jímž se mohou v celé rozmanitosti kulturní rostliny, domácí zvířata a kulturní půdy ideálně entfalten. Umění řemesla se v zemědělství v nejvyšší míře dává do služby přírody. Je to soutěžení s tím, co příroda jako velká umělkyně svého díla stvoření předurčuje. Jde o to,<br /> <br /> * pracovní postupy prožívanou ideou vnitřně prozářit a nechat plynule do sebe přecházet;<br /> * statek až do posledního koutu prostoupit vědomím;<br /> * aby ve veškeré práci žila jemnocitná pozornost, která rozpoznává neupravené, ošklivé, nezdařené, chybné a nechá to stát se podnětem k tomu, aby o to mocněji zaměřila smysl pro krásu a lásku k činu na to, co slouží uskutečnění duchovního cíle;<br /> * aby vše a každá věc spolu stála v harmonických poměrech a lesk krásy odrážel smýšlení lidí, kteří tam pracují;<br /> * řemeslně-uměleckou tvorbu nenechat degenerovat v pouhou odbytou práci.<br /> <br /> To vše se musí znovu naučit od základu. V tomto ohledu stojíme úplně na začátku. Jde právě o to, bez okolků, s ohněm {{SE|478}}<br /> <br /> ducha ukovat meč ideje, tímto mečem překopat zemi a v trpělivosti čekat na plody proměny — ty, které dozrávají ve mně, i ty, které dozrávají v zemi.&lt;ref&gt;Vgl. Rudolf Steiner: ''Geistige Wirkenskräfte im Zusammenleben von alter und junger Generation; Pädagogischer Jugendkurs'', GA 217, Dornach 1988.&lt;/ref&gt; Tato pracovní smýšlení může být znovu nabyto jedině individuálně, z duchovně-mravní přípravy. Každý se musí učit být druhému vzorem. Začne-li se to dít alespoň v náznaku, je vytvořen základ pro plodnou spolupráci — pro sociální umění pravého budování společenství.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;2._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_aus_der_Ganzheit_in_die_Glieder&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 2. stupeň: Umělecká tvorba z celku do článků ====<br /> <br /> Na tomto stupni je příroda mistryní jen s výhradami. Co učí, jsou vztahové souvislosti mezi věcmi a bytostmi přírody — například koexistence květů a hmyzu, vztah mezi činností žížal a úrodností půdy, sdružování zvířat a rostlin v biotopy atd. V těchto vztahových předivech vládne rozum, neviditelně v nich žije nadřazený celek, který se v smyslovém světě rozkládá do souhrnu jednotlivých jevů. Tato celost se nikde v přírodě smyslově neobjevuje, nýbrž jedině v člověku, který toto bytostně celé jako své Já v sobě nese. Člověk má možnost na cestě postupného sebepoznání poznat sebe jako duchovní bytost a touto schopností proniknout i poznávajícím způsobem do nezjevitelného celostního bytí, které se v říši zvířat, rostlin a minerálů odhaluje v moudrosti plném bohatství vztahů.<br /> <br /> Co se týče bohatého vztahového přediva zdravého zemědělského podniku, byla tato tvůrčí celost — odvozená od člověka — označena jako organismus, jako tělo zemědělské individuality. Příroda tomuto organismu jako ono „co&quot; dává k dispozici veškeré bohatství svého vztahového stvoření; avšak ono „jak&quot; — jak toto stvoření komponovat ve vyšší celek hospodářského organismu — to příroda neříká. To musí jako živá idea intuitivně zazářit v člověku. Syntéza z „co&quot; a „jak&quot; je umělecký akt. Odehrává se na jedné straně ve vnitřním prožívání onoho osobního vztahu, který si člověk buduje k věcem a bytostem celku statku. Na druhé straně se umělecký akt nalézá v tom, jak se — z idejí uchopených v duchu — zemědělská individualita, respektive její tělo, hospodářský organismus, člení v orgány a v přiměřené a rozumné vztahové předivo. {{SE|479}}<br /> <br /> Členění orgánů na hospodářství dobytka, pastvin, orné půdy, zahrad, ovocných sadů, lesů a remízků a jejich rozmanité dělení slouží na jedné straně užitečnosti výživy, na druhé straně zušlechťuje kulturní krajinu; stará se o estetiku lidského životního prostoru. Člověk utváří zemědělství tělesně-fyzicky i duševně-duchovně podle svého obrazu. Může se sám znovu nalézt v uměleckém díle, které vytvořil.<br /> <br /> Ani tímto druhým krokem umělecké tvorby ještě není překonána velká propast mezi ideou a skutečností. Člověk stále inklinuje k tomu, opírat se o velký vzor přírody a spokojovat se s tím, že hospodaří prostě „přirozeně&quot; či „biologicky&quot;. To se podobá tomu, kdo se již pokládá za umělce, protože kopíruje smyslově-věcné přírody. Jistě, příroda nabízí nástroj a dává poučení, jak jej podle svých zákonů rozumně používat — ale to, co z toho lidská ruka utváří na základě od člověka odvozené ideje organismu, respektive individuality, je něco nového: je to umělecké dílo, které to přírodou dané povznáší.<br /> <br /> Toto umělecké dílo není hotové, nýbrž se dále tvoří v souzvuku s vývojem pravého duchovního porozumění. Bylo-li toto v dřívějších dobách přibližováno lidskému nitru jako obsah víry takříkajíc zvenčí — náboženskými institucemi, církvemi a kláštery — pak nyní a v budoucnosti může být uchopeno zevnitř v uvědomování si skutečnosti ducha a může nacházet umělecký výraz navenek. Co bylo kdysi církví a klášterem, musí napříště živě usilovat v duši jako Já nesený duchovní impuls. Umění ze ducha uchopené, nově se utvářející Landbaukunst se neemancipuje od vědy. Naopak, s ní vyroste v novou jednotu. Umění vědy oživí a tím si bude lépe vědomé svého duchovního cíle.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;3._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_als_ein_Schöpfertum_rein_aus_dem_Geist&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 3. stupeň: Umělecká tvorba jako tvoření čistě z ducha ====<br /> <br /> Jádrový rys biologicko-dynamického zemědělství, a to i a právě s ohledem na praktikování nového uměleckého přístupu k věcem a bytostem přírody, se stává uchopitelným teprve skrze antroposofickou duchovní vědu a zvláště skrze Zemědělský kurz Rudolfa Steinera. Zde jsou příroda a věda plně postaveny do služby poznání ducha. To se týká především otázky hnojení a výroby a aplikace biologicko-dynamických {{SE|480}}<br /> <br /> preparátů. Ty vděčí za svůj vznik uměleckému procesu, který se zapaluje na prožívání forem idejí antroposofické duchovní vědy. Jedinečně zvláštní na tomto procesu je, že uspořádání látek nacházejících se v přírodě – které jsou, jak Rudolf Steiner uvádí, utvářeny «in dem Sinne, wie der Christus sie nach und nach angeordnet hat»&lt;ref&gt;Steiner Rudolf: ''Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit'', GA 15, Dornach 1987, S. 66.&lt;/ref&gt; (v tom smyslu, jak je Kristus postupně uspořádal) –, je nyní počínaje vloženo do rukou člověka. Je v jeho svobodě, toto uspořádání provádět z téhož duchovního pramene samotného. Jsou-li to zpočátku jen pokyny duchovního badatele, přece je člověk tak veden, aby v těchto cílech tušil, jak hluboko jsou zakotveny v duchovních základech. Tušení duchovního cíle ukazujícího do budoucnosti se může právě v uměleckém výkonu projasnit v duchovní jistotu. K tomu je však zapotřebí, aby při každém jednotlivém kroku, který se činí při výrobě a aplikaci, byla současně pozornost obrácena k velkým souvislostem, v rámci nichž se preparační dění odehrává. Spoluprožívání takových souvislostí v tady-a-teď pozemských daností vytváří po sobě jdoucím preparačním krokům jaksi obal. Tak například tehdy, když se člověk zamyslí nad krávou, jejíž význam v kosmickém kontextu jako dárkyně většiny orgánových obalů roste do nezměrna; nebo nad bylinami, jejichž květy se používají; nebo nad ročními obdobími a nad místem, kde jsou zakopávány, respektive vystavovány živlovému působení; nebo konečně nad působením Slunce, planet a hvězd, jež všestranně obklopuje dění. Celá periferie je kmotrou každému jednotlivému preparačnímu kroku. Pokus to při práci pocítit probouzí nové umění, nový druh umělecké tvorby, která se nepostavuje vedle přírody jako sochařství nebo malovaný obraz – povznášejíc ji z vlastního praobrazu prožívání, která přesto zůstává zdáním –, nýbrž umělecká tvorba, která se noří do přírody a v ní probouzí nové impulsy dění.<br /> <br /> Uměleckým způsobem vzniká v popsaných preparacích látko-duchové spojení, které ukazuje vývojovou cestu od přírody směrem k nadpřírodě, zatímco z neživé přírody odebrané zdánlivě hnojivé soli otevírají brány k pod-přírodě, k silám nepřátelským životu v podsmyslovém.<br /> <br /> Hnojení v biologicko-dynamickém zemědělství směřuje k tomu, aby přírodní působení otevřelo silám nadpřírody. Pojem {{SE|481}}<br /> <br /> té druhé lze, z hlediska zemědělství, myslet v jedno s ideou «zemědělské individuality». Tak jako tato «naplňuje své bytí», když je jako taková «pojata»,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 42: «Nun, eine Landwirtschaft erfüllt eigentlich ihr Wesen im besten Sinne des Wortes, wenn sie aufgefasst werden kann als eine Art Individualität für sich, eine wirklich in sich geschlossene Individualität.»&lt;/ref&gt; tak se naplňuje individualita člověka, Já, bytostnou substancí v té míře, jak silou Já své bytostné články – fyzické tělo, éterické a astrální tělo – zduchovňuje, to jest osvobozuje je z jejich vázanosti na přírodu. Bytostné naplnění Já tvoří vývojovou cestu člověka přes inkarnace. Čím více Já žijící v těle postupuje ve vědomí své duchovní povahy, tím více se může ze síly přebytku svého bytí rozšiřovat nad mimočlověčí přírodu a, přetvářejíc ji, cílenou činností «učit se pojímat zemědělský podnik jako jakýsi druh individuality». Toto uchopení znamená opravdovou inauguraci do budoucnosti, totiž vštípit vývojovou myšlenku nyní ze strany k vyššímu lidství probouzejícího se člověka do jsoucna přírody, jež se stalo. Zároveň to znamená, ze síly vyššího Já se vzdát toho, co chce pro sebe Já vázané na tělo, sobecké Já. Tím je ukázána cesta, jak může křesťanství novým způsobem opět zapustit kořeny v práci na zemi. Tento výhled do budoucnosti zakládá smýšlení, z nějž může zemědělec přírodě v lásce dávat, co nemá – dar, skrze nějž se může působení přírodních bytostí na daném stanovišti individualizovat k vyššímu celku.<br /> <br /> V tomto smyslu lze preparáty a organická hnojiva, v nichž docházejí k bytostné účinnosti, považovat za prostředky výchovy, respektive evoluce, skrze něž se zemědělství může naplnit bytím a stát se skutečnou individualitou. V ní se individualizují síly výšin a hlubin v umělecké dílo středu – úrodnou půdu.<br /> <br /> Totéž smýšlení, o němž je zde řeč, je však také to, které dává člověku poznávat bytost a význam spolupráce s ohledem na budoucnostně zaměřenou tvůrčí tvorbu společenství. Vznikající zemědělský organismus jako tělo zemědělské individuality a sociální organismus jako tělo lidského společenství cítícího se sjednoceného v Kristově bytosti jsou dvě poloviny jedné a {{SE|482}}<br /> <br /> téže skutečnosti. Teprve toto sjednocení představuje celkové umělecké dílo. Zárodek k takovému je na každém statku na světě, kde se z takového smýšlení pracuje, keimhaft přítomen; je rozpoznatelný a prožitelný. {{SE|483}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Dank&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Poděkování ===<br /> <br /> Co mě pohnulo z ukrytých hlubin mého osudu, nabylo podoby setkáváním s velmi mnohými lidmi. Všichni přikládali haléř k haléři k tomu, aby se ve mně zformoval obraz světa, který mě z pochopení minulosti, v jejích metamorfózách, ukazoval do budoucnosti. Jim všem budiž vyřčen dík. Mnohý z nich se mi stal průvodcem, abych odhodlaně vykročil branou poznání antroposofické duchovní vědy a na této cestě v obrysech rozpoznal přehojnost úkolů, které budoucnost klade pozemskému člověku. Že jsem mohl alespoň v základech uchopit takový budoucnostní úkol, vděčím vše-zahrnujícímu dílu Rudolfa Steinera.<br /> <br /> Dále patří můj dík všem těm, kdo mi pomáhali konat mé zpočátku ještě nejistné kroky k takovým budoucnostním cílům. Na zemědělském poli to byli Joseph Blockhuys, Ernst Becker, Hans Jörg Graf von Bothmer, Wolfgang Schaumann, na poli přírodovědeckém Herbert Koepf, Jochen Bockemühl a Georg Maier a na poli sociálního utváření Wilhelm Ernst Barkhoff, Rolf Kerler a Albert Fink. Celoživotním přítelem a rádcem mi byl Georg Glöckler, jemuž vděčím za mnoho poznatků o člověku a světě. Na závěr je třeba poděkovat Gunterovi Gebhardovi za jeho nesmírně chápavé pročtení rukopisu a za doplňující návrhy. Ve stejném smyslu míří můj dík Hansi-Christianu Zehnterovi, který s jemnocitným vnímáním obstaral lektorování. Velký dík náleží spolupracovnicím Dottenfelderhofes, jež se obětavě ujaly strojopisné verze, stejně tak grafičkám Ivaně Supan a Mathiasovi Buessovi.<br /> <br /> Zvláště velký dík budiž vyřčen Lieselotte Klettové, mé ženě, která se po desetiletí spolupodílela na tom, o čem je v knize řeč, která sledovala její vznik s láskyplně-kritickým pohledem a hájila mi záda pro hodiny klidu v neustále pracovně nabitém dění statku.<br /> <br /> A konečně budiž vyřčen velký dík panu Dr. Peteru Schnellovi a nadaci Software AG Stiftung za finanční podporu, skrze niž se vydání tohoto spisu teprve stalo možným.<br /> <br /> [[Manfred Klett]] {{SE|484}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Manfred Klett, Ostersonntag 2021.jpeg|frame|zentriert|&lt;center&gt;&lt;small&gt;Manfred Klett am Dottenfelderhof, Ostersonntag 2021. Foto: François Hagdorn, CC BY-SA 4.0.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> {{SE|485}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Lebenslauf_Manfred_Klett&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Životopis Manfreda Kletta ===<br /> <br /> [[Manfred Klett|Manfred Klett]] se narodil roku 1933 v Tanganjice, dnešní Tanzanii, u Kilimandžára. Školní léta prožil mimo jiné na škole Schloss Salem a po druhé světové válce na waldorfské škole ve Stuttgartu, s ročním výměnným pobytem v Anglii. Studium na Technické vysoké škole ve Stuttgartu bylo předčasně přerušeno úrazem. Během ročního pracovního pobytu na severovýchodě Sýrie se rozhodl stát zemědělcem. Po učební době následovalo studium zemědělství na Universität Stuttgart-Hohenheim s promocí v oboru půdoznalství. Další čtyři roky věnoval výzkumu na Institutu für biologisch-dynamische Wirtschaftsweise na téma «Düngung und Nahrungsqualität». Rok 1968 byl poznamenán založením [[Betriebsgemeinschaft Dottenfelderhof|hospodářského společenství Dottenfelderhof]] (pět rodin) a záhy poté i tamní Landbauschule Dottenfelderhof. Po dvaceti letech biologicko-dynamické budovatelské práce s manželkou a pěti dětmi převzal vedení «Zemědělského oddělení Přírodovědné sekce na Goetheanu» v Dornachu ve Švýcarsku. Po čtrnácti letech činnosti a dalších osmi letech jako svobodný spolupracovník mezitím přebudované «Sekce pro zemědělství» se vrátil na Dottenfelderhof a znovu se ujal výuky na tamní Landbauschule. Vedle toho již 21 let pečuje o vesnický projekt Juchowo v Polsku. Je to pokus vytvořit ve východní Evropě místo, v němž by se «vzdělávání Země» (Novalis) ukazovalo jako sociální úkol a «sociální otázka» nacházela odpověď ve vzdělávání Země.<br /> {{SE|485}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Sachwortregister&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> == Věcný rejstřík ==<br /> <br /> +++ Stav k 27. dubnu 2026: Tento věcný rejstřík není součástí tištěné verze! Je průběžně vyvíjen/doplňován/kontrolován. Zde se můžete rádi [[MitTun bei biodyn.wiki|zapojit]] +++<br /> <br /> {{GlossarNavigationArtikel|A}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|A}}<br /> <br /> * Polní hospodářství [[#45|45]], [[#53|53]], [[#65|65]], [[#66|66]], [[#107|107]]<br /> * Přeslička rolní (Equisetum) [[#253|253]]<br /> ** Postřik [[#253|253]], [[#356|356]]<br /> ** a křemen [[#253|253]]<br /> * Přeslička rolní (viz preparát z přesličky) [[#448|448]]<br /> * Agrární industrialismus [[#29|29]], [[#30|30]], [[#71|71]], [[#79|79]], [[#81|81]], [[#82|82]], [[#176|176]], [[#190|190]]<br /> * Étericko-astrální v kompostu [[#293|293]], [[#296|296]]<br /> ** v rostlině [[#224|224]], [[#251|251]], [[#362|362]]<br /> * Étericky živé na zvýšené úrovni [[#116|116]]<br /> * Étericky bující [[#284|284]]<br /> * Nedostatek éteru v oblasti kořenů stromu [[#302|302]]<br /> * Éterické tělo (organizace života) [[#41|41]], [[#98|98]], [[#100|100]], [[#104|104]], [[#235|235]], [[#268|268]]<br /> * Žíravé vápno v kompostu (pálené vápno) [[#283|283]], [[#284|284]]<br /> * Jablko [[#125|125]]<br /> * Astrální tělo (duševní organizace) [[#44|44]], [[#49|49]], [[#99|99]], [[#111|111]], [[#268|268]], [[#303|303]]<br /> * Astralita<br /> ** Astrální tělo a nemoc [[#99|99]], [[#250|250]]<br /> ** Astrálno a rostlina [[#111|111]], [[#225|225]], [[#250|250]], [[#362|362]]<br /> ** Bohatství astrálna v oblasti koruny stromu [[#125|125]], [[#302|302]]<br /> ** Astralizace vzduchu [[#221|221]]<br /> * Atmosféra [[#22|22]], [[#102|102]], [[#276|276]]<br /> * Atmosféra (vzdušný okruh) [[#102|102]], [[#103|103]], [[#118|118]], [[#121|121]]<br /> * Dýchání<br /> ** člověka [[#91|91]], [[#241|241]]<br /> ** zvířat [[#116|116]], [[#119|119]]<br /> ** a meditace [[#152|152]] (jako „promýšlení“ při přežvykování)<br /> ** a látková výměna [[#91|91]]<br /> ** a motýlokvěté rostliny [[#241|241]]<br /> ** Dýchání (fáze vzdušného dýchání v kompostu) [[#292|292]]<br /> * Výsev / doba výsevu [[#214|214]], [[#230|230]], [[#240|240]], [[#241|241]]<br /> ** Výživná síla, reprodukční síla [[#230|230]], [[#253|253]]<br /> ** Déšť, úplněk [[#244|244]]<br /> ** Fáze měsíce [[#244|244]], [[#253|253]]<br /> * Vylučování<br /> ** u rostliny [[#217|217]]<br /> ** látkovosti potravy v mozku [[#89|89]], [[#90|90]]<br /> * Výkaly (lidské) [[#323|323]], [[#324|324]]<br /> * Výkaly (zvířecí) [[#133|133]], [[#142|142]], [[#145|145]], [[#149|149]], [[#157|157]], [[#287|287]], [[#303|303]]<br /> * Postřik tekutými preparáty [[#356|356]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|B}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|B}}<br /> * Bakterie<br /> ** V půdě a hnoji [[#214|214]], [[#218|218]], [[#252|252]], [[#292|292]], [[#296|296]], [[#306|306]]<br /> ** Působení v hnojivu [[#296|296]], [[#306|306]]<br /> * Bakterie (střevní a hlízkové bakterie) [[#241|241]], [[#296|296]]<br /> * Květy kozlíku lékařského [[#434|434]]<br /> * Preparát z kozlíku lékařského [[#427|427]]<br /> * Pobřišnice (okruží) [[#154|154]], [[#157|157]]<br /> * Pobřišnice (okruží skotu) [[#157|157]], [[#331|331]], [[#415|415]]<br /> * Sedlák<br /> ** jako meditující [[#68|68]]<br /> ** a věda [[#82|82]], [[#86|86]]<br /> * Sedlák / Selský stav [[#30|30]], [[#71|71]], [[#76|76]], [[#86|86]], [[#184|184]]<br /> * Selská filozofie [[#43|43]], [[#169|169]]<br /> ** Pravidla a jejich moudrost [[#232|232]]<br /> * Strom, shromažďovatel astrality [[#125|125]], [[#302|302]]<br /> ** Vrstvy tvoření [[#302|302]]<br /> ** v protikladu k bylině [[#302|302]]<br /> * Strom (ovocný strom) [[#58|58]], [[#66|66]], [[#301|301]], [[#302|302]]<br /> * Oblast koruny stromu a oblast kořenů stromu [[#302|302]]<br /> * Hospodářské společenství [[#162|162]], [[#163|163]], [[#165|165]], [[#172|172]], [[#173|173]], [[#177|177]], [[#181|181]], [[#185|185]]<br /> * Hospodářský organismus [[#34|34]], [[#35|35]], [[#80|80]], [[#81|81]], [[#162|162]], [[#175|175]], [[#178|178]], [[#181|181]], [[#185|185]]<br /> * Včely (včela medonosná) [[#123|123]], [[#124|124]], [[#130|130]], [[#131|131]]<br /> * Obrazotvorné metody (krystalizace chloridu měďnatého) [[#317|317]], [[#318|318]]<br /> * Biologicko-dynamické preparáty [[#289|289]], [[#310|310]], [[#325|325]], [[#328|328]], [[#334|334]], [[#336|336]], [[#344|344]]<br /> * Teplo listů a květů pro rostlinu [[#224|224]], [[#237|237]]<br /> * Barva květu - planety [[#224|224]]<br /> * Půda<br /> ** Obsah vápníku [[#211|211]], [[#283|283]]<br /> ** Obsah křemene [[#211|211]], [[#284|284]]<br /> ** Přídavek jílu [[#210|210]], [[#211|211]]<br /> ** jako orgán [[#95|95]]<br /> ** Proniknutí rozumovostí [[#333|333]]<br /> ** Obsah železa a odželeznění [[#285|285]]<br /> ** geologický základ [[#205|205]]<br /> * Půda / Zpracování půdy [[#45|45]], [[#205|205]], [[#207|207]], [[#213|213]], [[#219|219]], [[#220|220]], [[#227|227]], [[#230|230]], [[#233|233]]<br /> * Půdní úrodnost [[#29|29]], [[#201|201]], [[#203|203]], [[#238|238]], [[#242|242]]<br /> * Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) [[#253|253]], [[#310|310]]<br /> * Preparát z kopřivy [[#379|379]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|C}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|C}}<br /> <br /> * Chamomilla off. (Heřmánek) [[#339|339]], [[#360|360]], [[#372|372]]<br /> * Chaos v semeni a v jeho okolí [[#290|290]]<br /> * Chaos (v procesu kompostování) [[#290|290]], [[#294|294]], [[#351|351]]<br /> * Chemicky působící v půdě [[#263|263]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|D}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|D}}<br /> * Proces tlumení [[#284|284]]<br /> * Trvalý humus [[#218|218]], [[#221|221]], [[#224|224]], [[#238|238]], [[#295|295]], [[#296|296]]<br /> * Trvalky [[#202|202]]<br /> * Trojčlennost (člověka) [[#88|88]], [[#89|89]], [[#90|90]], [[#92|92]], [[#114|114]]<br /> * Vůně [[#224|224]], [[#363|363]]<br /> * Hnojivo<br /> ** Ošetřování [[#304|304]], [[#305|305]], [[#309|309]]<br /> ** osobní vztah [[#287|287]], [[#303|303]]<br /> ** Zrozumovění [[#333|333]]<br /> ** Preparáty [[#326|326]], [[#334|334]], [[#360|360]]<br /> * Hnojení [[#259|259]], [[#267|267]], [[#273|273]], [[#280|280]], [[#286|286]], [[#303|303]], [[#323|323]]<br /> * Otázka hnojení [[#259|259]], [[#271|271]]<br /> * Hnojiště [[#307|307]]<br /> * Hnojiště [[#307|307]]<br /> * Cezení tekutiny preparátů [[#351|351]] (při míchání a postřiku)<br /> <br /> == E ==<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|E}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|E}}<br /> * Vysoká zvěř [[#112|112]]<br /> * Měchýř jelena [[#332|332]], [[#339|339]]<br /> * Dub, dubová kůra [[#339|339]], [[#389|389]]<br /> * Preparát z dubové kůry [[#389|389]]<br /> * Dub a období Marsu [[#211|211]], [[#224|224]]<br /> * Zakopávání preparátů [[#347|347]], [[#349|349]]<br /> * Jednoletá rostlina [[#44|44]]<br /> * Kysání (silážování) [[#148|148]]<br /> * Obsah železa v půdě a odželeznění [[#285|285]]<br /> * Železo, záření kopřivy (rozvedeno až v pozdějších kapitolách knihy)<br /> * Bílkovina<br /> ** Molekulární struktura [[#265|265]], [[#362|362]]<br /> ** a tvorba semen [[#362|362]]<br /> ** v živočišném a rostlinném organismu [[#362|362]]<br /> * Elementární bytosti [[#114|114]], [[#116|116]], [[#121|121]], [[#125|125]]<br /> * Živly<br /> ** nad a pod zemí [[#93|93]], [[#101|101]]<br /> ** Kvalitativní poměry [[#103|103]]<br /> * Elektřina [[#264|264]]<br /> * Elektrická konzervace krmiv (nezmíněno)<br /> * Embryonální život [[#44|44]], [[#215|215]]<br /> * Entity, působení nejmenších [[#326|326]], [[#348|348]]<br /> * Equisetum arvense (Přeslička rolní) [[#253|253]]<br /> ** Čaj [[#253|253]]<br /> * Půda jako orgán [[#95|95]]<br /> * Vůně zemních rostlin a stromů (nezmíněno)<br /> * Výživa [[#36|36]], [[#153|153]]<br /> * Výrobní podmínky (průmysl/zemědělství) [[#30|30]], [[#32|32]], [[#38|38]]<br /> * Vičenec<br /> * Osel [[#137|137]], [[#138|138]], [[#139|139]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|F}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|F}}<br /> * Využití fekálií [[#323|323]], [[#324|324]] <br /> * Barvy a planety [[#224|224]] <br /> * Hraboš polní [[#245|245]], [[#246|246]] <br /> * Oheň jako ničitel úrodnosti [[#245|245]] <br /> * Mrazová kyprost [[#208|208]] <br /> * Působení mrazu [[#208|208]] <br /> * Osevní postup [[#235|235]], [[#237|237]], [[#238|238]], [[#239|239]], [[#241|241]], [[#242|242]], [[#250|250]], [[#253|253]], [[#254|254]], [[#255|255]], [[#257|257]] <br /> * Plody<br /> ** Aroma a působení planet [[#224|224]], [[#225|225]] <br /> * Krmení zvířat [[#148|148]], [[#150|150]], [[#151|151]], [[#305|305]] <br /> * Pícniny<br /> ** Vlastnosti [[#249|249]]<br /> * Metody krmení [[#136|136]], [[#148|148]], [[#263|263]], [[#299|299]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|G}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|G}}<br /> * Mozek (síly a látkovost) [[#89|89]], [[#90|90]], [[#129|129]]<br /> * Drůbež (domácí drůbež) [[#131|131]], [[#132|132]], [[#133|133]]<br /> * Duch a hmota [[#268|268]]<br /> * Duchovní bádání [[#160|160]], [[#329|329]]<br /> * Okruží skotu [[#154|154]], [[#331|331]], [[#415|415]]<br /> * Geologický základ půdy [[#205|205]]<br /> * Horninové moučky [[#281|281]], [[#282|282]], [[#283|283]], [[#284|284]], [[#285|285]]<br /> * Konstelace hvězd [[#207|207]]<br /> * Tvorba paroží a rohů [[#113|113]], [[#155|155]]<br /> * Zelené hnojení [[#231|231]], [[#298|298]], [[#302|302]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|H}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|H}}<br /> * Okopaniny [[#248|248]], [[#254|254]]<br /> * Obilniny [[#247|247]], [[#253|253]]<br /> * Ruční práce a její význam [[#108|108]], [[#109|109]], [[#248|248]]<br /> * Domácí zvířata [[#126|126]], [[#127|127]], [[#128|128]]<br /> * Potírání ohnice [[#247|247]], [[#255|255]]<br /> * Léčení rostlinné přirozenosti [[#250|250]]<br /> * Léčivé prostředky [[#341|341]]<br /> * Seno, význam jako krmivo [[#67|67]]<br /> * Tvorba rohů [[#155|155]], [[#345|345]]<br /> * Rohokřemenný preparát [[#348|348]], [[#350|350]]<br /> * Rohový hnojový preparát [[#344|344]], [[#350|350]]<br /> * Luštěniny (Leguminózy) [[#241|241]], [[#256|256]]<br /> * Humus / Tvorba humusu [[#221|221]], [[#223|223]], [[#238|238]], [[#287|287]], [[#295|295]]<br /> * Humus, působení temnoty [[#225|225]]<br /> * Tvorba humusu v hospodaření přírody [[#223|223]], [[#297|297]]<br /> * Pes [[#140|140]], [[#141|141]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|I}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|I}}<br /> * Vloha Já (skot) [[#156|156]], [[#157|157]]<br /> * Organizace Já [[#160|160]]<br /> * Síla organizace Já<br /> ** Močůvka a hnůj [[#156|156]], [[#157|157]]<br /> * Očkovací pokusy u půd<br /> * Individualita, zemědělská [[#88|88]], [[#97|97]], [[#101|101]], [[#201|201]], [[#271|271]]<br /> * Průmysl (polarita k zemědělství) [[#27|27]], [[#30|30]]<br /> * Hmyz [[#122|122]], [[#123|123]]<br /> * Potírání hmyzu [[#250|250]]<br /> * Hmyz a rostlina [[#123|123]], [[#124|124]]<br /> * Pozemské síly a substance v organismu [[#235|235]], [[#236|236]]<br /> * Pozemské působení v rostlině [[#225|225]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|J}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|J}}<br /> * Roční období [[#206|206]], [[#213|213]], [[#220|220]], [[#228|228]]<br /> * Močůvka [[#309|309]], [[#311|311]]<br /> * Jupiter [[#211|211]], [[#224|224]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|K}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|K}}<br /> * Vápenec jako žádostivost [[#211|211]]<br /> * Vápenec jako léčitel<br /> * Obsah vápence v půdě [[#211|211]], [[#283|283]]<br /> * Vápenec v kompostu [[#284|284]]<br /> * Vápencový typus<br /> ** Vápenec a křemen<br /> ** Tvarující síla, součinnost [[#211|211]], [[#212|212]]<br /> ** a blízké planety [[#211|211]]<br /> ** Působení v rostlině [[#212|212]]<br /> * Vrstva kambia ve stromu [[#302|302]]<br /> * Heřmánek (Chamomilla off.) [[#339|339]], [[#360|360]], [[#372|372]]<br /> * Heřmánkový preparát [[#372|372]]<br /> * Heřmánkový proces v organismu [[#341|341]]<br /> * Brambor, požitek z brambor [[#248|248]], [[#254|254]]<br /> * Kočka [[#140|140]], [[#141|141]]<br /> * Křemen (křemen) [[#211|211]], [[#348|348]]<br /> * Křemen v půdě [[#211|211]]<br /> ** a Equisetum [[#253|253]], [[#448|448]]<br /> ** a vzdálené planety [[#211|211]]<br /> ** a vápenec [[#211|211]]<br /> ** a působení světla [[#225|225]]<br /> ** Pampeliška [[#339|339]], [[#405|405]]<br /> * Křemičitá substance, kyselina křemičitá [[#209|209]], [[#318|318]]<br /> ** Křemenný preparát v kravském rohu [[#348|348]]<br /> ** a teplo [[#349|349]]<br /> ** a kořenová podstata [[#357|357]]<br /> * Drcení křemene [[#349|349]]<br /> * Jetel [[#238|238]], [[#241|241]], [[#249|249]], [[#256|256]]<br /> * Kosterní systém zvířat [[#117|117]]<br /> * Vaření potravin<br /> * Uhlík jako nositel přirozených tvůrčích procesů [[#288|288]]<br /> * Kompostová hromada [[#287|287]], [[#289|289]], [[#290|290]]<br /> ** Přehazování [[#291|291]]<br /> ** k hnojení luk [[#299|299]]<br /> * Kompostování / Kompost [[#287|287]], [[#299|299]], [[#360|360]]<br /> * Konzervace elektřinou<br /> * Konzervace kysáním [[#148|148]]<br /> * Kosmicko-kvalitativní analýza [[#156|156]]<br /> * Kosmické působení podporované deštěm<br /> * Kosmické v křemičitém [[#211|211]]<br /> ** v rostlině [[#216|216]], [[#224|224]], [[#362|362]]<br /> ** a pozemské, jíl jako zprostředkovatel [[#212|212]]<br /> * Síly, živé v hnojivu [[#312|312]], [[#313|313]]<br /> * Silové proudy v organickém [[#265|265]]<br /> * Krystalizační síla Země v zimě [[#207|207]], [[#208|208]], [[#231|231]]<br /> * Kráva / Skot [[#146|146]], [[#149|149]]<br /> * Kravský roh [[#155|155]], [[#345|345]]<br /> ** Stáří, velikost, pohlaví [[#345|345]]<br /> ** Použití koňského hnoje [[#307|307]]<br /> ** Doba použití [[#347|347]]<br /> * Křemenný preparát [[#348|348]]<br /> ** Skladování [[#349|349]]<br /> ** Doba použití, distribuce, zakopání [[#347|347]], [[#349|349]], [[#356|356]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|L}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|L}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> * Zemědělství, individualita [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#88|88]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#101|101]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#201|201]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#202|202]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#271|271]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#327|327]] <br /> * Larva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#122|122]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#296|296]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]<br /> * Živé síly v hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#312|312]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]]<br /> * Leguminózy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#239|239]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#298|298]]<br /> ** jako sběrači dusíku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]<br /> ** Tvorba plodů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]] <br /> ** a proces vdechování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]<br /> * Lněné semínko [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]]<br /> * Pokus se světlem a stínem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#315|315]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|320]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#321|321]]<br /> * Pampeliška [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#331|331]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#342|342]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#405|405]]<br /> * Pampeliškový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#405|405]]<br /> * Vzduch [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#103|103]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#206|206]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]<br /> * Vojtěška [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#239|239]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#242|242]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]<br /> <br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|M}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|M}}<br /> * Mars, období Marsu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Stroje v zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#29|29]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#31|31]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#37|37]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#77|77]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#182|182]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#183|183]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#233|233]]<br /> * Krmení výkrmového dobytka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#134|134]]<br /> * Meditace [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#68|68]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#152|152]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#173|173]]<br /> ** a dýchání [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#152|152]]<br /> ** Lékařské [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#55|55]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#89|89]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#318|318]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#364|364]]<br /> * Lidské fekálie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#323|323]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#324|324]]<br /> * Lidský a zvířecí organismus [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#98|98]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]] *<br /> * Merkur, blízké planety [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> * Tvorba mléka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#36|36]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#158|158]]<br /> * Krmení dojnic [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|222]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]<br /> * Znehodnocování produktů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#226|226]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]]<br /> * Minerální hnojiva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#77|77]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#274|274]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#281|281]]<br /> * Hnůj (chlévská mrva) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#157|157]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]<br /> * [[Mist|Hnůj]]<br /> ** Oživení půdy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#185|185]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#204|204]]<br /> ** Vznik v živočišném organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]<br /> ** Míchací zařízení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]]<br /> ** Rozdělování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#174|174]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]]<br /> * Hnůj, přídavné preparáty [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#310|310]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#360|360]]<br /> * Mrkev jako krmivo [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]<br /> * Měsíc [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** Oživení Země v éterném [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> ** a reprodukční síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> * Fáze Měsíce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#108|108]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> * Působení Měsíce, příliš silné [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> * Působení Měsíce v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> * Působení Měsíce ve zvířeti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> * Působení Měsíce a plevel [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]<br /> * Svalový systém zvířete [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#266|266]]<br /> * [[Mysterium von Golgatha|Mystérium Golgoty]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#59|59]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#60|60]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#61|61]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|N}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|N}}<br /> * Příjem potravy u zvířete [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#149|149]]<br /> * Výživná síla a doba výsevu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]<br /> * Přírodovědecká sekce a pokusný kroužek<br /> * Braní a dávání v přírodě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#19|19]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#124|124]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#159|159]]<br /> * Háďátka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#247|247]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#255|255]]<br /> * Novoluní<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|O}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|O}}<br /> * Ovocnářství / Ovocný strom [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#53|53]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#58|58]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#66|66]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#108|108]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#301|301]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]<br /> * Ovocný strom [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]<br /> * Ovocné odrůdy, produkce<br /> * Princip organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#34|34]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#38|38]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#39|39]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#51|51]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#52|52]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#61|61]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#63|63]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#70|70]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#80|80]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#158|158]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#162|162]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#188|188]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|P}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|P}}<br /> * Trávení v bachoru [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#151|151]]<br /> * Paraziti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> * Osobní vztah k hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#287|287]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]<br /> * Kůň [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#137|137]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#138|138]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#139|139]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#140|140]]<br /> * Příprava &quot;pepře&quot; (popela) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> ** Hraboš polní [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]<br /> ** Hmyz [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]<br /> ** Plevel [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> * Koňský hnůj pro kravské rohy<br /> * Rostlina, pozemské a kosmické působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#262|262]]<br /> * Rostlina, reprodukční a výživná síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#299|299]]<br /> * Rostlinná strava<br /> * Choroby rostlin [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> ** Profylaxe [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> * Rostlinná přirozenost [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#286|286]]<br /> * Doby sázení a oběh planet<br /> * Švestka<br /> * Pluh / Orba [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#45|45]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#64|64]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#231|231]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#232|232]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#233|233]]<br /> * Planety [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#358|358]]<br /> ** vzdálené a trvalky [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** vzdálené a křemen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** blízké a jednoleté rostliny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** blízké a vápenec [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** Oběh a doby sázení<br /> ** Působení a aroma plodů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]]<br /> * Působení planet a barva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Působení planet v listu a květu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Působení planet ve zvířeti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> * Působení planet v kořeni [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#212|212]]<br /> * Planetární život v souvislosti s pozemským [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#358|358]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|Q}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|Q}}<br /> * Kvalita produktů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#35|35]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#226|226]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#318|318]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#319|319]]<br /> * Křemen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#282|282]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|348]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]<br /> * Křemenný preparát v kravském rohu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|348]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]<br /> * Drcení křemene [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]<br /> * Pýr [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#231|231]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#248|248]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|R}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|R}}<br /> <br /> * Drancování v zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#336|336]]<br /> * Mšička révokaz<br /> * Déšť jako podporovatel kosmického působení<br /> * [[Regenwurm|Žížala]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#223|223]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#296|296]]<br /> * Žížala, žížaly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#223|223]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]<br /> * Regulace lesa *Dráždivá a výživná hodnota látek v půdě<br /> * Reprodukční síla a doba výsevu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> ** a výživná síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> ** u [[Unkraut|plevele]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> ** a potírání škůdců<br /> * [[Rhythmus|Rytmus]] / rytmický střed (půda) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#92|92]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#328|328]]<br /> * Syrová strava<br /> * Červenka (nemoc)<br /> * Proces míchání (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#352|352]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#353|353]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#354|354]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#355|355]]<br /> * Háďátko řepné [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#255|255]]<br /> * Míchání, kravský rohový hnůj [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]]<br /> ** s míchacím zařízením [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#353|353]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#354|354]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|S}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|S}}<br /> * Osevní plodiny a luštěniny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]<br /> * [[Salz|Sůl]] v potravě<br /> * Sůl ke konzervaci<br /> * Tvorba semen, síla semen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#286|286]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#287|287]]<br /> * Saturn, období Saturna [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Saturnské síly a tepelný stav [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Kyslík jako nositel života [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#109|109]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|292]]<br /> * Potírání škůdců [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]]<br /> ** koncentrací<br /> ** z morálního hlediska<br /> * Přesličkový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#448|448]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#453|453]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#454|454]]<br /> * Ovce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#144|144]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#306|306]]<br /> * Řebříček [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#364|364]]<br /> * Řebříčkový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]]<br /> * Síra [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]<br /> ** řebříčku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]<br /> ** jako zprostředkovatel mezi duchovním a fyzickým [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]<br /> * Prase (domácí prase) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#134|134]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#135|135]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#136|136]]<br /> * Prase a krmení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#136|136]]<br /> * Sociální trojčlennost [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#73|73]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#84|84]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#85|85]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#187|187]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#188|188]]<br /> * Slunečnice [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]]<br /> * Působení Slunce v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]]<br /> ** na zvířeti<br /> ** diferencované zvěrokruhem<br /> * Postřikovač [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#356|356]]<br /> * Chlévský hnůj [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]<br /> * Stájové krmení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#148|148]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]]<br /> * Hnůj na hnojišti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]<br /> * Hvězdářství a působení hvězd [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#207|207]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> * [[Stickstoff|Dusík]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#79|79]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]<br /> ** Význam a vliv [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]<br /> ** Stálost<br /> ** v hromadě hnoje [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> ** Citlivost<br /> ** Vznik v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]<br /> * Dusík / Dusíkaté soli [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#79|79]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#276|276]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#278|278]]<br /> * Obsah dusíku v hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> * Dusík jako fyzický nositel astrality [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#279|279]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|292]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#297|297]]<br /> * Sběrači dusíku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]<br /> * Látková výměna, substance a síly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#272|272]]<br /> * Keře a savci<br /> * Zhušťování substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#261|261]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#263|263]]<br /> * Přeměna substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#294|294]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#341|341]]<br /> * Přeměna substance v organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#294|294]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|T}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|T}}<br /> * Terestrické síly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#205|205]]<br /> * [[Tiere|Zvíře]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#111|111]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]]<br /> ** Kosterní systém [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]]<br /> ** Působení Měsíce a Slunce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> ** Svalový systém [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#266|266]]<br /> ** Příjem potravy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#149|149]]<br /> ** Organismus ve svém členění [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#100|100]]<br /> ** a rostlina v rámci zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#65|65]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#67|67]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]<br /> * Krmení zvířat [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#148|148]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]]<br /> * Zvěrokruh [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#267|267]]<br /> * Svět zvířat (divoká fauna) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#112|112]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]]<br /> * Hnůj z hluboké podestýlky [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#306|306]]<br /> * Rajče [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#311|311]]<br /> ** Působení mrazu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#208|208]]<br /> ** Pěstování<br /> * [[Ton|Jíl]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#209|209]]<br /> ** Přídavek do půdy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#205|205]]<br /> ** Zprostředkovatel mezi vápencem a křemenem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** Zprostředkovatel mezi kosmickým a terestrickým [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#212|212]]<br /> * Jílové minerály [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#209|209]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#210|210]]<br /> * Rašelina v půdě<br /> * Rašelinová drť v kompostové hromadě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#290|290]]<br /> * Sušené řízky<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|U}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|U}}<br /> * Nad a pod zemí v jejich vzájemném působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]]<br /> * Přes léto (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]<br /> * Přezimování (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|347]]<br /> * Přeměna prvků [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#263|263]]<br /> * Potírání havěti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#135|135]]<br /> * [[Unkraut|Plevel]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#214|214]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#242|242]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#246|246]]<br /> * Regulace plevele (mechanická) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#246|246]]<br /> * Popelení semen plevele (příprava &quot;pepře&quot;) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|222]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> * Výuka, zemědělská [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#184|184]]<br /> * Urtica dioica (Kopřiva dvoudomá) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|V}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|V}}<br /> <br /> * Valeriana officinalis (Kozlík lékařský) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]]<br /> * Vegetariánská strava<br /> * Venuše [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> * Venuše ve Štíru<br /> * Trávení (skot) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#153|153]]<br /> * Spalování v organismu<br /> * Zhušťování substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#261|261]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]]<br /> * Ředění (kravský rohový hnůj) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]]<br /> * Dědičnost<br /> * Oživení Země [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#280|280]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#360|360]]<br /> * Učinit hnojivo rozumným [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#333|333]]<br /> * Pokusy, podněty [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]]<br /> * Pokusné plochy, velikost<br /> * Pokusné rostliny (pšenice a vičenec) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Příbuznost světa hmyzu a rostliny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#123|123]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#124|124]]<br /> * Tlení (hmyzí &quot;pepř&quot;)<br /> * Vitalita v půdě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Ptáci (svět ptáků) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]]<br /> * Svět ptáků [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]]<br /> * Chov ptáků a chov hmyzu<br /> * Úplněk [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> ** a déšť<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|W}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|W}}<br /> * Les [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#110|110]]<br /> * Teplo [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#103|103]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#260|260]]<br /> ** a křemen<br /> * Přeměna tepla v organismu (nachlazení)<br /> * Tepelný stav a Saturn [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Voda [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|102]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#208|208]]<br /> ** jako distributor měsíčních sil [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> ** nad a pod zemí [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|102]]<br /> * Vodík a jeho působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#295|295]]<br /> * Obsah vodíku v hnojivu<br /> * Čekanka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]]<br /> * Vinařství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#53|53]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#175|175]]<br /> * Pšenice (sklon k tvorbě semen) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Přežvykování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#151|151]]<br /> * Hnojení luk kompostem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#299|299]]<br /> * Ozimé obilí [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#207|207]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]<br /> * Červi a svět larev v půdě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]]<br /> * Kořen u stromu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]<br /> * Tvary kořenů jako výraz kosmických a terestrických působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#96|96]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Kořenová potrava [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#217|217]]<br /> * Růst kořenů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#216|216]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Kořenové teplo pro rostliny<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|X}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|X}}<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|Y}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|Y}}<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|Z}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|Z}}<br /> * Kozy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#144|144]]<br /> * Šlechtění kulturních rostlin [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#45|45]]<br /> * Šlechtění rostlin pro preparáty<br /> * Bránicový orgán (půda) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]]<br /> * Dvojčlennost živočišného organismu<br /> <br /> &lt;/div&gt;{{GlossarNavigationArtikel|0-9}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|0-9}}<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Filmbeiträge&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> == Filmové příspěvky ==<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Feier_zur_Buchveröffentlichung_von_Manfred_Klett&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Slavnost u příležitosti vydání knihy Manfreda Kletta ===<br /> <br /> [[Datei:Manfred Klett von der Agrartechnologie zur Landbaukunst.PNG|thumb|link=Manfred Klett - Feier zur Buchveröffentlichung: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst, 2021|[[Manfred Klett]] dne 18. července 2021 na [[Dottenfelderhof]]u]]<br /> <br /> Na počest Manfreda se 18. července 2021 v rámci malé slavnosti sešli někteří jeho průvodci na životní cestě, kteří dnes rovněž patří k nejznámějším osobnostem v [[Biologisch-dynamische Landwirtschaft|biologicko-dynamickém]] hnutí. S radostí a úlevou bylo slaveno, že Manfred Klett své nové dílo „'''Od agrotechnologie k umění zemědělství'''&quot; dokončil a vydal. <br /> <br /> '''''[[Manfred Klett - Feier zur Buchveröffentlichung: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst, 2021|Zde najdete přednášku]]'''''<br /> <br /> |&lt;small&gt;[[Manfred Klett|zpět k Manfredu Klettovi ◁]] &lt;/small&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Buchvorstellung_&amp;quot;Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst&amp;quot;_vom_Mitherausgeber_Ueli_Hurter&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Představení knihy „Od agrotechnologie k umění zemědělství&quot; spolunakladatelem Uelim Hurterem ===<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Ueli_Hurter_präsentiert_Buch_Manfred_Klett_von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst.jpg|thumb|link=https://www.youtube.com/watch?v=K_oQWzXnkJc|[[Ueli Hurter]] ]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Zde vidíme vedoucího [[Sektion für Landwirtschaft|Sekce pro zemědělství]] na [[A:Goetheanum|Goetheanu]] v [[A:Dornach|Dornachu]], [[Ueli Hurter]]a. Ueli byl také spolunakladatelem. <br /> <br /> „Tedy to, co se předává do rukou '''mladé generaci''', aby to mohlo být předáno na přinejmenším stejně dobré, ne-li ještě '''dále rozvinuté úrovni''', než jakou sami převzali od generace předchozí. A to nyní ekonomicky, podnikohospodářsky, ale i národohospodářsky vyjádřeno, je právě něco, na co '''autor''' '''poukazuje''', že zde v jádru leží něco, co vlastně '''celá ekonomika hledá, totiž regenerativní hospodářství.'''<br /> <br /> Nacházíme se dnes v celkové situaci s naší planetou Zemí, kde bezpodmínečně a rychle a na mnoha místech potřebujeme přístupy a nasazení směrem k '''hospodářství''', které není pouze '''spotřebovávající''', které není pouze '''zatěžující''', které nezanechává pouze '''negativní dopad''', nýbrž které je '''regenerativní''' – a zemědělství '''přirozeně''' díky své '''blízkosti k životním procesům''', avšak pak '''pochopeno''' jako '''biodynamické''' zemědělství. Pokud to pochopí, může se vlastně stát '''dárcem impulsu''', '''inspirátorem''' '''pro celé hospodářství'''.<br /> <br /> To je v této knize vypracováno a je to výzva, aby '''budoucí generace''' to vypracovaly ještě zřetelněji, aby s tím pracovaly a aby také nezůstávaly pouze v zemědělských souvislostech, nýbrž aby to '''vnášely''' do '''celohospodářského, celospoleč enského dialogu'''.&quot;<br /> <br /> '''''[[Ueli Hurter - Buchvorstellung Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst|zde najdete transkribovanou přednášku]]'''''<br /> <br /> &lt;small&gt;[[Manfred Klett|zpět k Manfredu Klettovi ◁]] &lt;/small&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Einzelnachweise&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Jednotlivé zdroje ===<br /> <br /> [[Kategorie:Autor]]<br /> [[Kategorie:Betriebsorganismus]]<br /> [[Kategorie:Bodenbearbeitung]]<br /> [[Kategorie:Bodenfruchtbarkeit]]<br /> [[Kategorie:Buch]]<br /> [[Kategorie:biologisch-dynamische Landwirtschaft]]<br /> [[Kategorie:biologisch-dynamische Präparate]]<br /> [[Kategorie:biodynamische Landwirtschaft]]<br /> [[Kategorie:Düngung]]<br /> [[Kategorie:Herausragende Persönlichkeit]]<br /> [[Kategorie:Inhaltsangabe (Buch)]]<br /> [[Kategorie:Landbaukunst]]<br /> [[Kategorie:Literatur]]<br /> [[Kategorie:Manfred Klett]]<br /> [[Kategorie:Pionier]]<br /> [[Kategorie:Rudolf Steiner]]<br /> [[Kategorie:Zukunftsimpuls]]<br /> &lt;references /&gt;{{Artikel unten}}</div>

Admin https://biodyn.wiki/index.php?title=Translations:Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/34/cs&diff=28224 2026-06-06T13:36:23Z

<p>Admin: </p> <hr /> <div>* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Poděkování|Poděkování 483]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Životopis Manfreda Kletta|Životopis Manfreda Kletta 485]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Věcný rejstřík|Věcný rejstřík 486]]<br /> __NOTOC__ {{SE|16}}</div>

Admin https://biodyn.wiki/index.php?title=Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/cs&diff=28223 2026-06-06T13:36:10Z

<p>Admin: </p> <hr /> <div>&lt;languages /&gt;<br /> <br /> {{SE|4}}<br /> <br /> {{SE|5}}<br /> <br /> {{SE|7}}<br /> <br /> {{SE|9}}<br /> <br /> [[Datei:Buch Manfred Klett Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst.jpg|mini|right|class=responsive-img|Kniha [[Manfred Klett]], 1. vydání 30. června 2021. Další knihy najdete v [[Literatura|literatuře]].]]<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> &lt;/div&gt;{{SE|4}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Online-Version im biodyn.wiki: © Copyright 2025 by François Hagdorn, Alle Rechte vorbehalten<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Einbandgestaltung: Wolfram Schildt, Lektorat: Hans-Christian Zehnter, Claus Jahncke, Bildkonzepte: Manfred Klett, Umsetzung: Mathias Buess und Ivana Suppan, wo nicht anders angegeben, Satz: Atelier Doppelpunkt, Johannes Onneken, Münchenstein, Druck: Beltz, Grafische Betriebe, Bad Langensalza<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Printversion erhältlich beim Verlag am Goetheanum, 2021, ISBN 978-3-7235-1668-3 [https://goetheanum-verlag.ch www.goetheanum-verlag.ch]{{SE|5}}<br /> &lt;center&gt;<br /> Gewidmet den Mitbegründern der <br /> [[Betriebsgemeinschaft Dottenfelderhof]] (1968)<br /> &lt;/div&gt; <br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> und denjenigen, die aus eigener Urteilskraft im gleichen Sinne <br /> eine neue Landwirtschafts- und Sozialkultur wollen.&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> __NOTOC__{{SE|7}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> &lt;center&gt;<br /> Unter Schmerzen hat unsere<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Muttererde sich verfestigt.<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Unsere Mission ist es,<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> sie wieder zu vergeistigen,<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> indem wir sie durch die<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Kraft unserer Hände<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> umarbeiten zu einem<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> geisterfüllten Kunstwerk.<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ''Rudolf Steiner&lt;ref&gt;Wiedergabe der Worte Rudolf Steiners bei der Grundsteinlegung zum Rosenkreuzertempel der Loge Malsch «Franz von Assisi» nach dem Gedächtnis von Hilde Stockmeyer; aus: Rudolf Steiner: Bilder okkulter Siegel und Säulen, GA 284, Dornach 1993, S. 113.&lt;/ref&gt;'' &lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> {{SE|9}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Inhaltsverzeichnis&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Obsah ===<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Předmluva|Úvodní slovo 17]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Úvod|Předmluva 21]]<br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Erster Teil|První část 25]]&lt;/big&gt;'''<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Polarita průmyslu a zemědělství|Polarita průmyslu a zemědělství 27]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Podmínky výroby v průmyslu a zemědělství|Podmínky produkce v průmyslu a zemědělství 30]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Organismový princip v zemědělství v zrcadle vývoje vědomí lidstva|Princip organismu v zemědělství v zrcadle vývoje lidského vědomí 39]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pravěk|Rané období 39]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Urindická kultura|Praindická kultura 40]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Staroperská kultura|Praperská kultura 42]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kultury starého Egypta a Mezopotámie|Kultury starověkého Egypta a Mezopotámie 46]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Řecko-římská kultura|Řecko-římská kultura 49]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kultura novověku|Kultura novověku 54]]<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kulturní proudy zemědělství až k obratu časů|Kulturní proudy v zemědělství do přelomu letopočtu 56]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Událost obratu časů, Mysterium Golgoty|Událost přelomu letopočtu, mystérium Golgoty 59]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Proměna principu organismu až do novověku|Proměna principu organismu do novověku 61]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Bod a periferie|Bod a okruh 63]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Princip organismu v novověku|Princip organismu v novověku 70]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nové zárodky|Nové klíčky 84]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trojčlennost člověka a zemědělská individualita|Trojčlennost člověka a zemědělská individualita 88]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hofového organismu|Čtyřčlennost člověka a uzavřenost organismu hospodářství 97]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Obraz čtyřčlenné struktury zemědělské individuality|Obraz čtyřčlennosti zemědělské individuality 101]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Fyzická organizace|Fyzická organizace 101]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Životní organizace|Životní organizace 104]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu|Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu 111]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Druhy volně žijící zvěře — orgány organismu statku a krajiny|Druhy divokých zvířat – orgány organismu hospodářství a krajiny 112]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Čtyři skupiny v rámci divoké fauny|Čtyři skupiny v rámci divoké fauny 114]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí zvířata — orgány v organismu statku a krajiny|Domácí zvířata – orgány v organismu hospodářství a krajiny 126]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Včela medonosná|Včela medonosná 130]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí drůbež|Domácí drůbež 131]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí prase|Prase domácí 134]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kůň a osel|Kůň a osel 137]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pes a kočka|Pes a kočka 140]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ovce a koza|Ovce a koza 143]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Skot|Skot 146]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Původ a mýtus|Původ a mýtus 146]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Postavení v hospodářském organismu|Postavení v organismu hospodářství 147]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Bytostná jevenost a bytostné poznání|Projev podstaty a poznání podstaty 149]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ústní trávení|Trávení v tlamě 149]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trávení v bachoru a přežvykování|Trávení v bachoru a přežvykování 150]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přežvykování jako vnímání a třídění látek a sil|Přežvykování, vnímání a třídění látek a sil 151]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trávení v tenkém a tlustém střevě|Trávení v tenkém a tlustém střevě 153]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Práh od vnějšího světa k vnitřnímu|Práh od vnějšího k vnitřnímu světu 154]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Význam rohů a paznehtů|Význam rohů a paznehtů 155]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já|Kosmicko-kvalitativní analýza a základ Já 156]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přebytečné výkony|Nadbytečné výkony 157]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zřeknutí|Zřeknutí se 158]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kravský chov a organismus hospodářství|Stádo skotu a organismus hospodářství 158]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Člověk a Já-organizace zemědělského organismu|Člověk a organizace Já zemědělského organismu 160]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní výzkum jako prostředník mezi bytostí a zjevem|Duchovní bádání jako prostředník mezi podstatě a jevem 160]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Aspekty sociální problematiky|Aspekty sociální problematiky 162]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství|K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství 165]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Chtění ve svobodě, cesta k iniciativnímu společenství|Chtění ve svobodě, cesta ke společenství iniciativy 166]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Cítění v rovnosti, cesta k živoucímu právnímu citu|Cítění v rovnosti, cesta k živému právnímu cítění 169]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Myšlení v lidskosti (bratrství) jako cesta k solidárnímu hospodaření|Myšlení v lidskosti (bratrství), cesta k solidárnímu hospodaření 173]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství|K duchovnímu vývoji a vedení zemědělského hospodářského společenství 177]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní cíl usilování|Duchovní cíl snažení 178]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Praxe spolupráce|Praxe spolupráce 179]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ranní pracovní porada|Ranní pracovní porada 179]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Studijní kruh k obsahům antroposofického duchovního výzkumu|Studijní kroužek k obsahům antroposofického duchovního bádání 180]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pracovní a správní konference|Pracovní a správní konference 180]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Organismus statku a člověkem z vlastního Já chtěná práce|Organismus hospodářství a člověkem z Já chtěná práce 182]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Impulzy biologicko-dynamického zemědělství pro rozvoj sociálního organismu|Impulsy biologicko-dynamického zemědělství pro vývoj sociálního organismu 187]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vůle ve svobodě|Chtění ve svobodě 188]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Cítění v rovnosti|Cítění v rovnosti 194]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Myšlení v bratrství čili lidské sounáležitosti|Myšlení v bratrství neboli lidskosti 197]]<br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zweiter Teil|Druhá část 199]]&lt;/big&gt;'''<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zemědělská individualita a tři pilíře půdní úrodnosti|Zemědělská individualita a tři pilíře úrodnosti půdy 201]]<br /> <br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Erste Säule:|První pilíř:]]&lt;/big&gt;'''<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě zpracování půdy ve spojitosti s vývoji půdy v ročním koloběhu|O podstatě obdělávání půdy v souvislosti s vývojem půdy v běhu roku 205]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Půda|Půda 205]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zimní proces a zpracování půdy|Zimní proces a obdělávání půdy 207]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vznik mrazové drobtovitosti půdy|Vytváření mrazové drobivosti 208]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vznik tonmineralů a jejich nová tvorba|Vznik jílových minerálů a jejich novotvorba 209]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nositelství a uchovávání kosmických formativních sil v ročním koloběhu|Nositelská role a uchovávání kosmických tvarotvorných sil v běhu roku 211]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Jarní proces a zpracování půdy|Jarní proces a obdělávání půdy 213]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#V předjaří|V předjaří 213]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Na jaře|Na jaře 214]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Tvorba krusty a zpracování kůže půdy|Tvorba krusty a ošetřování kůže půdy 219]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Letní proces a zpracování půdy|Letní proces a obdělávání půdy 220]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Podmítka, mulčovací zpracování, budování humusu a činnost půdních živočichů|Podmítka, mulčování, tvorba humusu a činnost půdních živočichů 220]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Tvorba plodů a zrání|Tvorba plodu a zrání 224]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nářadí pro letní mulčování|Nářadí pro letní mulčování 227]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Podzimní proces a zpracování půdy|Podzimní proces a obdělávání půdy 228]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zrání, proměna, umírání|Zrání, proměna, umírání 228]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zpracování půdy na podzim|Obdělávání půdy na podzim 230]]<br /> <br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zweite Säule:|Druhý pilíř:]]&lt;/big&gt;'''<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě střídání plodin|O podstatě osevního postupu 235]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Střídání plodin a životní organizace zemědělského organismu|Osevní postup a životní organizace zemědělského organismu 235]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K systému střídání plodin|K systému osevního postupu 237]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup a humusové hospodářství|Osevní postup a hospodaření s humusem 238]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup a pěstování meziplodin|Osevní postup a pěstování meziplodin 239]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Střídání plodin a mobilizace minerálů, vázání dusíku|Osevní postup a rozklad minerálů, vázání dusíku 241]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele|Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele 242]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Metoda spálení semen plevelů na popel|Postup zpopelňování semen plevelů 244]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Mechanická regulace plevelů|Mechanická regulace plevelů 246]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Plevele a plevelné trávy v obilninách|Plevele a trávy ve stébelninách 247]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Plevele a plevelné trávy v okopaninách|Plevele a trávy v okopaninách 248]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Plevele a plevelné trávy v pěstování krmných rostlin|Plevele a trávy při pěstování pícnin 249]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Střídání plodin, choroby a škůdci|Osevní postup, choroby a napadení škůdci 250]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Choroby obilnin podmíněné střídáním plodin|Choroby stébelnin podmíněné osevním postupem 253]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Choroby okopanin podmíněné osevním postupem|Choroby okopanin podmíněné osevním postupem 254]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Choroby krmných rostlin podmíněné osevním postupem|Choroby pícnin podmíněné osevním postupem 255]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup ve vztahu k hnojení, humusové bilanci a obdělávání pluhem|Osevní postup ve vztahu k hnojení, bilanci humusu a orbě 257]]<br /> <br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Dritte Säule:|Třetí pilíř:]]&lt;/big&gt;'''<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě hnožení|O podstatě hnojení 259]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K otázce látky a sil|K otázce látek a sil 259]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K otázce ducha, bytosti a individuality|K otázce ducha, podstaty a individuality 268]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Otázka hnožení a zemědělská individualita|Otázka hnojení a zemědělská individualita 271]]<br /> <br /> Hier ist der angepasste Text:<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 0: Aplikace minerálních látek|Stupeň 0: Použití minerálních látek 274]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Aplikace dusíkatých solí|Použití dusíkatých solí 275]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití kamenných moučí|Použití kamenných mouček 281]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 1: Hnojení ze živého rostlinné přírody|Stupeň 1: Hnojení z živého z rostlinné přirozenosti 286]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě kompostování|O podstatě kompostování 287]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#1. Tepelná fáze|1. Fáze tepla 291]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#2. Fáze vzdušného dýchání a odplynění|2. Fáze dýchání vzduchu a odplyňování 292]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#3. Vodní čili proměnová fáze|3. Vodní neboli proměňovací fáze 294]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#4. Fáze pozeměšťování|4. Fáze přeměny v zeminu 295]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití kompostu|Použití kompostu 299]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompostové hnojení luk a pastvin|Hnojení luk a pastvin kompostem 299]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompostové hnojení v zahradnictví|Hnojení kompostem v zahradnictví 300]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompostové hnojení v ovocnářství|Hnojení kompostem v ovocnářství 301]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 2: Hnojení z duševní přírody domácích zvířat|Stupeň 2: Hnojení z duševna přirozenosti domácích zvířat 303]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Uchovávání hnojiv ze stáda hospodářských zvířat|Uchovávání hnojiv ze stavu domácích zvířat 304]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hnůj z hlubokého stojení|Hnůj z hluboké podestýlky 305]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hromadový hnůj|Hnůj z hnojiště 307]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hnojový kompost|Kompost z hnoje 307]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kejda|Močůvka 309]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Využití statkem vlastního živočišného hnoje|Použití vlastních živočišných hnojiv 311]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Účinnost hoferních živočišných hnojiv|Účinnost vlastních živočišných hnojiv 312]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pokus světlo-stín|Pokus se světlem a stínem 313]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hodnocení morfologickými nálezy|Hodnocení na základě morfologických nálezů 314]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hodnocení na základě analytických nálezů|Hodnocení na základě analytických nálezů 317]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hodnocení krystaldiagnostickou metodou chloridukřemičitanové krystalizace|Hodnocení krystalizačně-diagnostickou metodou krystalizace chloridu měďnatého 318]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka|Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka 323]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vylučování látkové výměny|Výměšky látkové výměny 323]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní činnost v práci|Duchovní činnost v práci 324]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty|Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty 325]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovněvědecká výzkumná cesta|Duchovněvědná cesta bádání 329]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přírodovědně-goetheánská výzkumná cesta|Přírodovědně-goetheanistická cesta bádání 331]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výzkumná cesta zkušenosti vůle|Cesta bádání skrze zkušenost vůle 332]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výroba, použití a účinnost preparátů v průběhu roku|Výroba, použití a účinnost preparátů v běhu roku 334]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Základní aspekty k metodice výroby a aplikace preparátů|Základní aspekty metodiky výroby a použití preparátů 336]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci|Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci 339]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty|Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty 344]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Rohomistový a rohokřemenný preparát — výroba, použití a účinnostDie folgende Darstellung ist eine überarbeitete Fassung von Beiträgen des Verfassers in Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft''– Gedanken, Erfahrungen, Forschungsergebnisse, eine Werkstattarbeit, Dornach 2007, S. 93–107.|Preparát z rohového hnoje a rohového křemene – výroba, použití a účinnost 344]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Rohomistový preparát|Preparát z rohového hnoje 344]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Preparace v rytmu roku|Preparát z rohového křemene 348]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Proces míchání|Proces míchání 351]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití|Použití 356]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Účinnost|Účinnost 357]]<br /> * '''[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Die Kompost- oder Düngerpräparate|Kompostové neboli hnojivé preparáty 360]]'''<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice preparátu ze řebříčku|Kompozice řebříčkového preparátu 361]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupně účinnosti|Stupně účinnosti 370]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Složení heřmánkového preparátu|Kompozice heřmánkového preparátu 372]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice kopřivového preparátu|Kompozice kopřivového preparátu 379]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K otázce přeměny látek|K otázce přeměny látek 384]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice přípravku z dubové kůry|Kompozice preparátu z dubové kůry 389]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Dub, jeho kůra a borka|Dub, jeho kůra a borka 389]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Lebka hospodářského zvířete|Lebka domácího zvířete 395]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Preparace dubové kůry-borky|Preparace dubové kůry-borky 400]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice preparátu z pampelišky|Kompozice pampeliškového preparátu 405]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zjevný obraz pampelišky|Vzhled pampelišky 406]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kořen|Kořen 407]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výhonek a list|Výhon a list 408]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Květ|Květ 409]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Mléčná šťáva|Mléčná šťáva 411]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pobřišnice resp. okruží skotu|Pobřišnice neboli okruží skotu 415]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kroky preparace|Kroky preparace 420]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití a účinnost|Použití a účinnost 424]]<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Složení přípravku z kozlíku|Kompozice kozlíkového preparátu 427]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zjevný obraz kozlíku|Vzhled kozlíku 428]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kořen|Kořen 430]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stonek|Stonek 431]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Posloupnost listů|Posloupnost listů 432]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Květ|Květ 434]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výroba a použití|Výroba a použití 438]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Předběžné poznámky k bytostné účinnosti|Předběžné poznámky k účinnosti 440]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Účinnost|Účinnost 446]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přípravek z přesličky rolní|Přesličkový preparát 448]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zevní podoba|Vzhledová forma 449]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Rhizomová kořenová sféra, vegetativní a generativní rozmnožování|Sféra oddenku a kořene, vegetativní a generativní rozmnožování 450]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nadzemní výhonok a křemičitý proces|Nadzemní výhon a křemičitý proces 451]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výroba a použití|Výroba a použití 453]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Účinnost přípravku z přesličky|Účinnost přesličkového preparátu 454]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení při vytváření nového středu — celkový pohled|Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení za vzniku nového středu – souhrnný pohled 456]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Řada preparátových rostlin|Řada preparátových rostlin 456]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Řada živočišných orgánových obalů|Řada živočišných orgánových obalů 461]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hnojivé preparáty v jejich celostném působení|Hnojivé preparáty v jejich celostním působení 469]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Praxe zemědělského umění ve třech krocích|Praxe umění zemědělství ve třech krocích 473]]<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Poděkování|Poděkování 483]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Životopis Manfreda Kletta|Životopis Manfreda Kletta 485]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Věcný rejstřík|Věcný rejstřík 486]]<br /> __NOTOC__ {{SE|16}}<br /> <br /> [[Datei:Manfred Klett bei einer Geologievorlesung.jpeg|frame|zentriert|&lt;center&gt;&lt;small&gt;[[Manfred Klett]] na přednášce z geologie se studenty [[Landbauschule Dottenfelderhof]] v roce 2009 © Copyright 2021 by Landbauschule des Dottenfelderhof.&lt;/small&gt;&lt;center/&gt;]]<br /> <br /> {{SE|17}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Geleitwort&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Předmluva ===<br /> <br /> Předložená kniha «Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst» smí být označena jako souhrn životního díla [[Manfred Klett|Manfreda Kletta]].<br /> <br /> Manfred Klett, ročník 1933, je doyen biodynamického hnutí. Poté, co po celá desetiletí vedle své praktické činnosti a odpovědností cestoval světem jako řečník, přednášející a partner v rozhovorech, mohl by se nyní zdát, že žije v klidném starobylém ústraní. Tento obraz klame, neboť z vnějšího klidu vstupuje Manfred Klett nyní ještě jednou do veřejnosti s obsáhlým dílem. A kdo ho zná, tuší bezprostředně, co nám tím Manfred Klett vkládá do rukou: kvintesenci svého celoživotního působení pro zemědělství budoucnosti. Zpětně jsou plody života prohledány a seřazeny; strukturovaná inventura toho, čím zemědělství bylo a je. Výhledově stojí před námi výzva pro nastupující generace ve smyslu pracovních směrů, k uchopení toho, co v sobě zemědělství nese jako budoucnostní potenciál.<br /> <br /> První podtitul «Wesenszüge des biologisch-dynamischen Landbaus» lze chápat jako souhrnný obsah. Ano, jde o biologicko-dynamické zemědělství, ale nikoli ve smyslu pohledu zevnitř, vnitřního dorozumívání biodynamického společenství se sebou samým. Jde tedy o pohled zvenčí? Ani to ne, neboť zvenčí se v tomto spisu vůbec nic neposuzuje. Bylo by však možné říci, že jde o pohled ‹navenek›. Pohled, v němž to, co nazýváme ‹biodynamickým›, je zkoumáno za hranicemi hnutí a jeho sebepojetí, aby se v jeho podstatných rysech nalezlo něco z toho, čím zemědělství je svým určením. To je velký nárok, který vyžaduje pevné odůvodnění. Předložené dílo lze číst jako toto odůvodnění, a domnívám se také, že ve smyslu autora tak má být čteno — a sice jak podle obsahu, tak podle stylu. Obsahově zahrnuje mimo jiné<br /> <br /> * dějiny zemědělství v jeho vztahu ke kulturnímu a vědomostnímu vývoji západního lidstva<br /> * sociálně-hospodářskou studii o vztahu průmyslu a zemědělství<br /> * nauku o zemědělském organismu v jeho tří- a čtyřčlenném uspořádání {{SE|18}}<br /> <br /> * zkoumání pojmu ‹zemědělská individualita›<br /> * v rámci tří pilířů polního hospodářství – zpracování půdy, osevního postupu a hnojení – podrobné pojednání o biodynamických preparátech<br /> * učebnici pro biodynamické zemědělce<br /> * učebnici pro hospodářská společenství a asociativní iniciativy v okolí statků<br /> <br /> Co se stylu týče, lze odůvodnění v nejlepším smyslu nazvat goetheanistickým. To znamená, není abstraktně-logické a systematické, nýbrž orientuje se na fenomén. Biografie autora je životem pro a s biodynamickým impulsem. Konkrétní pracovní zkušenosti a zásadní myšlenkové objevy k sobě patří. Prožitý život je vzájemným proplétáním obojího, a předložená práce zůstává tomuto jazyku života věrna. Konkrétní praxe – ať na poli, ve stáji nebo na pracovní poradě – a fenomenální formulace o půdě, domácích zvířatech nebo spolupráci stojí blízko sebe. To je záměrné. Styl lze označit jako ‹reálně-ideální›. A je uskutečněním toho, co Manfred Klett v názvu nazývá ‹umění zemědělství›. Reálné se neztrácí atomisticky v jednotlivostech dat a faktů a ideální se neztrácí v abstraktnosti obecného; hledají se navzájem a vzájemně se oplodňují k vyšší jednotě; toto umění smí být nazváno uměním zemědělství.<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> &lt;nowiki&gt;***&lt;/nowiki&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Z mnoha témat jsou dvě zpracována překvapivě podrobně. Prvním tematickým okruhem je sociálně-hospodářská analýza současného stavu zemědělství. Stručně řečeno: zemědělství se industrializovalo, aniž by kdy mohlo být průmyslem. Tvorba kapitálu a kapitálový výnos jsou zemědělství, nakolik má ještě cokoli společného s ‹půdou›, svou bytostnou povahou cizí. Naproti tomu mu je vlastní to, co průmysl nezná: svá výrobní prostředky – půdu, rostliny, zvířata – ve výrobním procesu nespotřebovává, nýbrž zachovává nebo zlepšuje. Tato pozitivní bilance ve smyslu hospodářství života Země, včetně vodního hospodářství a klimatu, je jeho skutečným národohospodářským přínosem; a autor vede celé pojednání tak, aby tento pohled byl osvětlen z budoucnosti. Neboť tím roste biodynamickému zemědělství sociálně-tvůrčí úkol, který ještě není v takové míře rozpoznán a uchopen, jak je to v tomto spisu vylíčeno. Vše {{SE|19}}<br /> <br /> Svět hledá trvale udržitelnou bilanci světového hospodářství – zde je ukázán jeden počáteční bod a tím vyslovena výzva, aby byl rozvíjen a vnesen do rozhovoru.<br /> <br /> Druhým tematickým okruhem jsou biodynamické preparáty. Tím dává autor najevo, že nenápadné přídavky k hnojení považuje za nanejvýš podstatné. Spojíme-li to s názvem knihy, lze formulovat: Preparáty jsou zvláště ‹umění zemědělství›, jsou ‹bytostí› biodynamického zemědělství a jsou to právě preparáty, které umožňují ‹zemědělství budoucnosti›. Jak je třeba zaměřit pohled, aby toto záměrné zdůraznění preparátů bylo srozumitelné? Směr pohledu Manfreda Kletta je základní vztah člověka a přírody. V tomto vztahu se s preparáty a skrze preparáty uskutečňuje přepólování brání a dávání: Člověk může dnes jako individuální člověk z mohutnosti své ‹duchovní duše› tvořivě, téměř jako umělec, zasahovat do vnitřního uspořádání přírody, a ona – příroda, která jej, člověka, vždy nesla a z jejíhož lůna jako pozemská bytost vyšel – může a chce se tomuto dalšímu kultivování prostřednictvím díla lidských rukou svěřit. Tento широký pohled na preparáty patří k zemědělskému odkazu, který je zde obsažen. Neříká se nic menšího než to, že tisíce let stará agri-kultura dostává skrze biodynamické preparáty obnovovací impuls, jenž jí vůbec otevírá budoucnost.<br /> <br /> ***<br /> <br /> Je výslovnou vůlí Manfreda Kletta, aby tato kniha byla vydána a zveřejněna v Goetheannu. Sektion für Landwirtschaft a nakladatelství Goetheana tomu rádi vyhověly. Sektion für Landwirtschaft je jako jedna z jedenácti sekcí nedílnou součástí Svobodné vysoké školy pro duchovní vědu při Goetheannu. Tato vysoká škola usiluje o to, aby pracovala z antroposofie. Aktuálně se chápe zejména tak, že se chce artikulovat v dění doby, aby přispívala k velkým výzvám přítomnosti. Přitom jde v každém odborném oboru o otázku: Jak může v veškeré technice a složitosti poznání člověka jako ‹Anthropa› poskytnout orientaci pro budoucnost? A jde také v každé pracovní oblasti o otázku: Jak mohou lidé, kteří konkrétně pracují – například v zemědělství –, pěstovat badatelské smýšlení? Kniha Manfreda Kletta do tohoto zaměření vysoké školy vynikajícím způsobem zapadá. Za prvé {{SE|20}}<br /> <br /> se snaží myslet zemědělství ve všech jeho aspektech důsledně z člověka. Paradigmatická věta z Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera, „der Mensch wird zur Grundlage gemacht&quot;, se autorovi stává pramenem, skrze nějž se mnoho dlouho známého objevuje v novém světle. Kniha je ale rovněž úrodou života, který stál vždy také v praxi činného a podnikatelského zemědělství, a může tak být příkladem a zdrojem inspirace pro mnohé rolníky a rolnice, aby se chápali jako výzkumníci z praxe a tak se uplatňovali.<br /> <br /> ‹Landbaukunst› stojí jako cílová orientace v názvu knihy, a lze se ptát: Má to přinést řešení pro výzvy klimatické změny, půdní eroze, výživy světa? Odpověď může znít: Ano, neboť umění, umění zemědělství znamená: Každý a každá se svým individuálním nasazením, na svém zcela zvláštním místě žije nenahraditelný příspěvek. Každý statek, každé místo, kde se pracuje ve smyslu této knihy, je reprezentantem Země, která nám byla svěřena ke kultivaci.<br /> <br /> Kniha vychází v roce 2021. Dovoluji si ji doporučit čtenářstvu a chápat ji jako preludium ke stým výročím Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera z roku 1924 v Koberwitz. Stojíme na konci prvního století biodynamického zemědělství. A tím vyvstává otázka: Co je nyní třeba činit s ohledem na druhé století působení biodynamického impulsu? Stojíme dnes před místy obtížnými skutečnostmi na statcích a v oblasti odbytu. Ale známe také principy a základní myšlenky z antroposofie, z nichž čerpáme naději, že u těchto skutečností nestroskotáme. Máme možnost rozvíjet sebe i zemědělství z budoucnosti a tak nejen vést problémy zemědělství k řešení a otevírat jeho budoucnost, nýbrž také získávat impulsy budoucnosti pro přírodní stránku světa a sociální utváření lidského života. K tomu nás Manfred Klett vyzývá.<br /> <br /> Pro [[Sektion für Landwirtschaft|Sekci pro zemědělství]] na Goetheanu <br /> <br /> [[Ueli Hurter]] {{SE|21}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vorwort&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Úvod ===<br /> <br /> Žádné mírové období novějších dějin neztížilo člověku tak jako to současné možnost utvářet zemědělský podnik do budoucnosti z jeho vlastních, zemsko-kosmických životních zákonů. Toto tvrzení udivuje, existují přece subvence a růstu nakloněný biorrtrh. A nezměnily se biofarmářství v místa nákupu a setkávání? Ano, jistě! Ale to vše zakrývá rozsáhlý deficit ovládající společenský život. Na třech oblastech lze tento deficit prožívat existenciálně:<br /> <br /> # Přes veškeré skvělé poznatky o přírodě a bohatství jejích projevů žije člověk dnes v dosud nevídaném odtrženém, emancipovaném vztahu k ní. Fenomény vznešenosti stvoření, jež leží před očima, se vytrácejí ze zorného pole. Teprve tehdy se to stane zcela jasným, když se z úrovně vědění, jež lze mít dnes, člověk pokusí utvářet kus země zemědělského podniku v živou celistvost. Člověk si povšimne, že pojmy se nekryjí se skutečností, do níž pracuje. Jsou vůči ní mrtvé, neboť mají vztah pouze k fyzicko-anorganickému. Co lze s těmito pojmy dělat, je zakládání říše vedle přírody – říše technologií. S nimi hrozí, že se člověk z přírody zcela vyloučí; staví se vedle ní jako divák, řídí zvenčí a je na cestě, kdy svoji řídící funkci zcela předá «inteligentnímu», sebe samého řídícímu digitálnímu systému. Skrze svůj pojmový svět vytváří duchovně-duševně v sobě samém i v přírodě kolem sebe poušť. Tu žízní a může se vynořit otázka, jak lze vlastní myšlenky tak oživit, aby nezůstaly pouze mrtvým odrazem smyslově vnímatelného, nýbrž staly se duchem prostoupenými prožitými idejemi, jež mají vztah k bytostnému bytí kolem nás. Jakou výcvikovou cestu je třeba nastoupit v myšlení, cítění a vůli, aby bylo možné překlenout s plným vědomím propast mezi prožitkem vlastního bytí a přírodou, bytím světa? Kde jsou lidé, kteří usilují o takové ideové schopnosti, kde jsou četné ruce, jež z těchto idejí chtějí utvářet kus země v malý vesmír, v organismus zemědělského statku? Toto uskutečnit je umělecký akt, a to v dvojím smyslu: vědomě se stát duchu, jenž ztuhl do uměleckého díla přírody, a z této {{SE|22}}duchovní gesinnung přivádět lidi k iniciativním společenstvím, která z vlastních sil utvářejí zemědělské podniky jako umělecká díla nového, budoucnosti otevřeného druhu. Kde se to děje byť jen v náznacích, tam padají civilizační zdi.<br /> # Zemědělství je doslova dušeno záplavou zákonů, nařízení, opatření, regulací, kontrol. Toto právní houští se stává stále hustším a zapleteným s každou katastrofou, kterou způsobí selhání v industrializovaném intenzivním pěstování (biocidy)&lt;ref&gt;Viz k tomu např.: Mathias Forster, Christopher Schümann: Das Gift und wir, Frankfurt a.M. 2020, 448 S.&lt;/ref&gt; nebo v velkochovu (např. BSE)&lt;ref&gt;BSE: zkratka pro «Bovine spongiforme Enzephalopathie», epizootie také známá jako «nemoc šílených krav», způsobená především chybným krmením skotu živočišnými bílkovinami. («Bovine spongiforme Enzephalopathie» – bovinní spongiformní encefalopatie; onemocnění způsobená zkrmováním živočišných bílkovin dobytku.)&lt;/ref&gt;. Tento nátlak k přebujícímu byrokratismu, který pak postihuje všechny, brzdí vlastní iniciativu působit právo-tvořivě. Nedovoluje vzejít důvěře, duchovní substanci práva prožívaného od člověka k člověku. Každý má na zřeteli jen sebe a žije kolem druhého. Právo se stává jakousi «technologií poručnictví». Podaří-li se však na místě prostřednictvím společně pěstovaného ideového myšlení probudit vůli k činu, dostane právní cit potravu. Člověk se učí cítit, co je v konkrétní spolupráci hospodářského společenství spravedlivé, jak se práce člení podle schopností, jak se utvářejí vlastnické poměry ohledně půdy a kapitálu, jak příjmová a bytová práva atd. Opět se otevírá výcvikové pole, tentokrát pole cítění, skrze něž se společenství učí budovat sociální umělecké dílo nezištnějším, důvěryplnějším způsobem. V krocích vývoje vyzařuje a naplňuje právní cítění lidí životem i v okruhu zemědělského podniku.<br /> # Na hospodářském poli stojí zemědělství pod tlakem anonymních, ceny diktujících trhů, technologie kalkulujícího egoismu. Jemu svojí podstatou cizí, enormně vysoká potřeba kapitálu ohledně nákupu výrobních prostředků (jako stroje, hnojiva, krmiva, prostředky pro ošetřování rostlin a zvířat, biocidy, energie atd.) ho nutí k jednostranné, životní prostředí zatěžující masové produkci, která zase zlevňuje ceny, celosvětově vyvolává vytlačovací konkurenci, napomáhá globalizaci zemědělských trhů a nese odpovědnost za hladomory ve třetích zemích. Zemědělství, visící na{{SE|23}}vodítku kapitálových zájmů, je odcizeno samo sobě; je skrz naskrz komercializováno. Nacházet cesty a prostředky, jak z tohoto vězení uniknout, představuje dnes pro každý zemědělský podnik největší výzvu. Překonat tyto zdi může pak uspět, pokud se statek hospodářsky asociuje s dalším zpracováním, obchodem a spotřebitelstvem v regionu. Zde se otevírá třetí, zcela do budoucnosti namířené výcvikové pole v sociálním. Pohled se rozšiřuje za hranice statku do sociálního prostředí. Hledá se a nacházejí hospodářští partneři, kteří jsou ochotni svou hospodářskou činnost postavit do služeb asociativního spolubytí a orientovat ji na blaho všech zúčastněných. Strebovaným cílem je vytvořit s asociací umělecké dílo «bratrství» nejprve vycházeje ze statku a v regionálním rámci mezi hospodářskými partnery. Jedná se o umění učit se myslet v pospolitosti při pěstování společného smyslu hospodářské skutečnosti obrazně v jejich souvislostech. Nacházejí svůj výraz v kultuře dohod o nezištném jednání ohledně regionálního pokrytí potřeb a nalézání spravedlivé ceny.<br /> <br /> Zemědělství 20./21. století se stává stále více otázkou ekologickou a – ještě dále sahající – otázkou vzdělávání Země, ve smyslu Novalisova «Zur Bildung der Erde sind wir berufen» («Jsme povoláni k utváření Země»).&lt;ref&gt;«Wir sind auf einer Mission: zur Bildung der Erde sind wir berufen», Novalis (1772–1801, básník německé romantiky), Blüthenstaub, ''&lt;nowiki/&gt;''§ 32. – «Jsme na misi: jsme povoláni k utváření Země.»&lt;/ref&gt; Zároveň však – a v jeho nesmírném dosahu je to dosud málo rozpoznáno – představuje dnes zemědělství, přesahujíc celý civilizační život, sociální otázku. Je to ono, co hlasitě volá po proměně smýšlení ve vědomí člověka vůči věcem a bytostem přírody. Člověk vystoupil ze stvoření k samostatnému, svobodnému tvůrčímu bytí. Chce to «připustit» a podle toho jednat? Chce se místo sloužení pouze sobě nezištně a odvážně zasadit za ostatní a za jiné? Zemědělství postrádá, jak se stalo pod dominancí racionální technologie a jak pod trendem k digitálnímu řízení stále více stávat slibuje, kulturně obnovujících impulsů. Ti však, kdo mají odvahu hospodařit biologicko-dynamicky podle vlastních poznatků, si brzy povšimnou, že ze zárodečných počátků ostrůvkovitě rozkvétá nová kultura, která vyzařuje. Jsou pak naplněni jistotou, že nastoupená cesta, kolik překážek se jim {{SE|24}}<br /> <br /> také – snad jen z maloměšťácké malodušnosti a zpátečnictví – staví do cesty, je zde a nyní schůdná.<br /> <br /> Tato kniha chce ukázat na vnitřní a vnější kroky této cesty, jak se vynořují pro toho, kdo se ji pokouší jít z poznatků antroposofické duchovní vědy v biologicko-dynamickém zemědělství. Na této cestě se člověk prožívá vždy jako ten, kdo stojí na začátku. Ideje získané z duchovní vědy jsou vodící hvězdou každodenní práce, co je uskutečnitelné, je dílem fragmentárním ve vývoji, jehož plodnost teprve odhaluje tvůrčí síla těchto idejí, a tím i jejich pravdu. Teprve v idejemi vedené práci tkví pramen prožívání pravdy. Člověk si při tom uvědomuje skutečnost, že úsilí biologicko-dynamického zemědělství není časově podmíněnou alternativou jako jiné k chemicko-technickému zemědělství, nýbrž vědomostně-historicky navazuje na červenou nit, která se táhne v neustálé metamorfóze dějinami předkřesťanských vysokých kultur a věky po Obratu časů až do dneška. Stane-li se člověk tohoto vědomým, ožije idea vývoje. Vlastní ideál se naplňuje jistotou poznání; člověk se cítí sám jako ten, kdo se stává, vsazen do úkolu, jenž impulzuje k uchopení červené niti, aby na ní do budoucnosti pokračoval v přadení, v vědomě cvičícím překonávání úvodem zmíněné emancipační propasti mezi člověkem a světem.<br /> <br /> [[Dottenfelderhof]], podzim 2020 <br /> <br /> Manfred Klett {{SE|25}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Erster_Teil&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''První část''' ===<br /> <br /> {{SE|27}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Polarität_von_Industrie_und_Landwirtschaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Polarita průmyslu a zemědělství ===<br /> <br /> Podíváme-li se na situaci v zemědělství nejen v celé Evropě, kde bylo západně-křesťanské zemědělství kdysi kulturotvorné, ale po celém světě, nemýlíme se v úsudku, že ztratilo svůj někdejší kulturní význam a nakonec se stalo jakousi zátěží civilizačního vývoje. Svědčí o tom přemíra skutečností. Zemědělství jako kulturotvorný impuls, který se v největší rozmanitosti rozšířil a prožíval napříč zeměmi a národy světa, ustoupilo civilizační uniformitě. Jako nosný kulturní prvek lidstva propadlo smrti. Vždy, když něco umírá, je na současníky vznesen požadavek, aby si takovou smrt uvědomili, stejně jako její okolnosti a možnosti vývoje, které mohou z této smrti vzejít jako nové životní zárodky. Člověk, jenž dospěl k sebevědomí, potřebuje prožitek prahu smrti. Teprve smrt probouzí a osvobozuje poznávající pohled pro otázky, jaké poznatky je třeba získat, jaké podmínky je třeba vytvořit, aby mohl vzniknout nový život a bytí, tedy jakési vzkříšení k novému kulturnímu poslání.<br /> <br /> Těchto otázek se, ovšem s vynecháním člověka, který si tyto otázky teprve klade, ve velmi omezené míře ujaly vědy. Z výzkumu čistě fyzické, vypočitatelné části skutečnosti přírodního celku, jdoucího do nejzazších podrobností, vzešly obrovské materiálně-ekonomické úspěchy, které lidi stále hlouběji vtahovaly do područí vědecky podložených technologických způsobů výroby. Rolnické zemědělství v tiché sociální revoluci bezděky propadlo, zpočátku pomalu a od 60. let 20. století mílovými kroky, industrializaci, a tím i své kulturní smrti.<br /> <br /> V předtuše tohoto vývoje ožila na počátku 20. století v několika málo lidech vůle hledat cesty k reformě zemědělství z pramenů jemu vlastní životní zákonitosti, z jeho vlastního eticko-morálního fondu. Církev sice ještě byla ve vsi přítomna, ale její síla slábla, než aby mohla být rolníkovi na cestě do moderny, ke svobodnému sebeurčení a tím i při zacházení s novými technickými možnostmi nadále duchovně-morální průvodkyní. Mezi těmi několika málo jich bylo jen pár, kteří se na základě své profesní praxe probudili ke konkrétním otázkám po metamorfóze {{SE|28}}<br /> <br /> starého v nové, budoucí. S těmito otázkami se obrátili na Rudolfa Steinera (1861–1925), zakladatele antroposofické duchovní vědy, s prosbou o vodítka k obnově zemědělství do budoucna. Této prosbě bylo vyhověno o Letnicích roku 1924 „Zemědělským kurzem“, který v rámci souborného vydání díla Rudolfa Steinera obdržel titul „Duchovněvědné základy pro zdárný rozvoj zemědělství“.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''<br /> Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtscht'', GA 327, Dornach 1999.&lt;/ref&gt; Kurz se konal na statku zámku Koberwitz (dnes Kobierzyce) u Vratislavi (dnes Wrocław v Polsku) ve Slezsku.&lt;ref&gt;Zámek Koberwitz existuje dodnes a od roku 1997 je sídlem polské obecní správy v Kobierzycích.&lt;/ref&gt; V osmi přednáškách je pohled zaměřen na souvislosti idejí, které vyzývají tvůrčí sílu člověka k činnosti ve dvou směrech. Jednak dovnitř, tím, že se člověk snaží tyto ideje duchovního bádání myslet v obrazech a myšlením je nechat stát se prožitkem. Jednak navenek, tím, že se člověk z tohoto prožívání idejí snaží utvářet přírodu určitého místa na zemi nad rámec přírodou daného bytí v celek zemědělství. Tento přístup předpokládá badatelské smýšlení jak ve vztahu k tomu, co se smyslům jeví jako přírodní základ statku, tak ve vztahu k tomu, co se jako výsledek duchovního bádání zjevuje myslícímu vědomí. Toto vědecké smýšlení otevírá svět skutečností smyslové i nadsmyslové povahy a zároveň kontext jejich vzájemných vztahů. V rozjímání o takových vztahových souvislostech, např. mezi sluncem a listovou zelení, měsíčními rytmy a povětrnostními jevy, květem a opylujícím hmyzem, žížalou a tvorbou humusu atd., se vytváří půda pro vnitřní prožitek, z něhož může vyrašit každý čin jako umělecký akt. V tomto smyslu je praxe antroposoficky orientovaného zemědělství skrz naskrz uměleckým děním: vnitřně vypracovaný prožitek idejí se přes most práce projevuje navenek. To, co je vyloženo ve výkladech Rudolfa Steinera v „Umění a poznání umění“&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Kunst und Kunsterkens'', GA 271, Dornach 1985, viz zejména přednášky z 15. a 17. února a 5. a 6. května 1918.&lt;/ref&gt;, lze zkráceně formulovat takto: Umění nastává, když se smyslové, žijící v nazírání, a – v něm skryté – nadsmyslové zvnitřní v hlubinách duše v prožitek a z tohoto prožitku se projeví ve vnějším světě. Umění takto raší {{SE|29}}<br /> <br /> z duše člověka. „Lidé tak získají schopnost vytvořit něco, co obohacuje zemi, co je na zemi nové, co by bez tvé schopnosti [umělce; pozn. autora] neexistovalo, co je na zemi jako zárodek budoucnosti.“&lt;ref&gt;Tamtéž, přednáška z 28. října 1909, s. 76.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Například úrodnost půdy je zrcadlem toho, jak detailně a zároveň komplexně jsou ve mně živé ideje, které představují tři pilíře skutečné půdní kultury, totiž: zpracování půdy, střídání plodin a hnojení.&lt;ref&gt;Vztah mezi prožíváním idejí a úrodností půdy je podrobně pojednán ve druhé části knihy.&lt;/ref&gt; Tento příklad lze rozšířit na celek statku. Ten je zrcadlem toho, jaký obraz statku je živý v tamním pracovním společenství, a stejně tak jej lze specifikovat na každý jednotlivý úkon při zacházení s oživenou a oduševnělou přírodou.<br /> <br /> Z uplatňování poznatků přírodních věd vzniká technika. Je produktem lidského vynalézavého ducha a zacházení se zákony, látkami a silami, které působí v neživé, tj. čistě fyzické přírodě. Pouze technický postup přerušuje vztahový poměr, který člověk při práci má, zčásti vědomě, zčásti nevědomě, k věcem a bytostem; pracovní postup stroje je pevně daný a ve stanovených mezích všeobecně platný. Uniká lidskému prožívání a tím uzavírá bránu k prožívání a vykonávání řemeslného umění, které tvoří most k oživené a oduševnělé přírodě.<br /> <br /> Nakolik technika rozděluje, redukuje a činí si nárok na všeobecnou platnost, natolik umění spojuje, dbá na rozmanitost souvislostí a je o to pravdivější a produktivnější, čím individuálněji postupuje.<br /> <br /> Zavádění techniky do zemědělství od 19. století s sebou přineslo sociální převraty největšího rozsahu. Ulevilo lidem od těžké práce, ale tím také vyracionalizovalo velkou část venkovského obyvatelstva z pracovního procesu. Zvýšilo produktivitu zjednostraněním systémů pěstování plodin a chovu zvířat a jako trvalý vedlejší účinek přivolalo na scénu globální ekologickou problematiku; zkrátka, technizace ve své vlastní dynamice napomohla globální industrializaci zemědělství a mezinárodní konkurenci, a tím i poklesu cen zemědělských produktů. Náklady na obrovské celosvětové škody na životním prostředí, {{SE|30}}<br /> <br /> které přitom vznikají, nejsou připsány původci, nýbrž jsou uvaleny na bedra veřejnosti; jsou socializovány.<br /> <br /> Rolnictvo, dosud zakořeněné v lidových tradicích, se s téměř stoletým zpožděním oproti městskému obyvatelstvu postupně probouzelo k sebevědomí, a tím i k sebeurčení, například ve volbě profesních drah.<br /> <br /> Venkovské obyvatelstvo následovalo touhu po svobodě, aby se vymanilo ze spjatosti s přírodou a z vedení duchem národa (které se projevovalo v lidových tradicích a v uměleckém utváření duší národů), a aby v moderní době dělby práce – stejně jako předtím proletariát – nastoupilo namáhavou cestu sebehledání. Vyměnilo někdejší bezpečí v proudu tradic národů a duší národů za vyzývavé a zároveň lákavé nabídky moderní doby dělby práce. Do takto vzniklého duchovního vakua na venkově vtrhl ve druhé polovině 20. století s mocí přívalové vlny agrární industrialismus a zaplavil zbytek rolnického obyvatelstva, s nevyhnutelným důsledkem unifikace zemědělských metod s metodami průmyslové výroby. Touto unifikací jsou vytvořeny skutečnosti, které mohou každého zemědělce při troše sebereflexe dovést k mezním prožitkům, k prožívání vlastnoručně vytvořených rozporů, jež dávají podnět k poznávacím otázkám. Jedna taková poznávací otázka, nově se vynořující čistě z rozpolcenosti životní praxe, zní: Jsou výrobní podmínky v zemědělství stejné jako v průmyslu, nebo zde existuje principiální rozdíl? Odpověď na tuto otázku lze nalézt pouze na základě charakteristiky faktorů průmyslového způsobu výroby ve srovnání se zemědělským.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Erzeugungsbedingungen_in_Industrie_und_Landwirtschaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Podmínky výroby v průmyslu a zemědělství ===<br /> <br /> Na počátku průmyslové tvorby hodnot stojí vynalézavý duch člověka. Jsou to myšlením zrozené ideje, které přiváděním z přírodního souvislosti vytržených přírodních zákonů, látek a sil neživé přírody do vzájemného působení lidskou prací vytvářejí mimo sféru stvořené přírody produkty (stroje, hnojiva, biocidy), jež pak jako zboží vstupují do hospodářského oběhu. {{SE|31}}<br /> <br /> Výhled na úspěch vynálezu přiměje banku poskytnout úvěr na zřízení výrobního závodu. Řečeno jinak: duch člověka (idea) tvoří kapitál, a ten se prací sráží v budovách, výrobních prostředcích, surovinách, energii atd. Max Weber — německý národní ekonom a sociolog (1864–1920) — konstatoval: «Neživý stroj je ztuhlý duch.»&lt;ref&gt;Max Weber: ''Wirtschaft und Gesellschaft'', Tübingen 1980, S. 834 ff.&lt;/ref&gt; Duch nyní usiluje dál o uskutečnění vynálezu; impulsuje k práci. Teprve prací vzniká výrobní zařízení a v něm v rozmanitých pracovních úkonech výroba produktu. To charakterizuje průmyslový výrobní proces: hodnoty vznikají čistě tím, že vynalézavý duch určuje průběh lidské práce a tuto práci nejrůzněji modifikuje, přičemž vnější výraz tohoto ducha je třeba hledat v různotvárné konfiguraci kapitálu.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Nationalökomischer Kurs'', GA 340, Vortrag vom 25. Juli 1922, Dornach 2002, S. 33.&lt;/ref&gt; Příroda v podobě surovin a energie přitom tím více ustupuje do pozadí, čím více lidské inteligence vstupuje do výrobního procesu, čím více se tedy tento proces člení dělbou práce. Dělba práce nadto zlevňuje výrobu zboží, a tím ještě více posiluje expanzní tlak průmyslu a řemesel až k zikomercionalizování veškerých služeb. Kapitál vzniká na jedné straně vynalézavým duchem člověka a dělbou práce, na straně druhé sám o sobě zajišťuje, že se dělba práce rozrůstá do neměřitelna. Průmyslový výrobní proces tím hrozí, že se zcela emancipuje od přírody a — cestou digitalizace — od pracujícího člověka. Stává se přemocným protipólem zemědělství a hrozí prolomit obě zábrany, které by jej měly měřitelně udržovat v mezích — totiž přírodu a právní řád.<br /> <br /> Výrobní proces končí výrobou zboží, do něhož vstoupily výchozí idea vynálezce a znalosti a schopnosti mnoha lidí v dnes světem prostupující dělbě práce. Kapitálem — tedy ztuhlou ideou — řízená práce se materializovala v konečném produktu a propůjčila mu hodnotu, která při výměně hodnot na trhu dostává cenu. Vezme-li se v úvahu, z čeho hodnota vzniká — v posledku je to prací vedená duchem —, pak cena není kalkulovatelná. Její vznik podléhá nepředvídatelnostem a zkreslením, jejichž příčinou je zejména to, že půda, kapitál a lidská práce jsou pojímány jako obchodovatelné zboží, a tím jako {{SE|32}}<br /> <br /> Kostenfaktor do tvorby ceny. Přesto se ceny — zdánlivě — stávají kalkulovatelnými, přestože jsou daleko od skutečné hodnoty výrobků, a to tím způsobem, že vše, co vstupuje do výroby, se pojímá jako zboží, a tím se převádí na nákladový faktor vyjádřitelný v penězích. Do ceny průmyslového výrobku tak vstupují veškeré výrobní náklady včetně mzdových nákladů a rezervy — odpisové sazby — prostřednictvím níž lze spotřebovaný výrobní kapitál (opotřebení strojů atd.) refinancovat a obnovit na aktuální úroveň.<br /> <br /> Pro průmysl platí, že výrobní prostředek se neobnovuje sám od sebe. Místo jeho vzniku je odděleno od místa jeho výkonu. Průmyslový výrobní proces spotřebovává konečné zdroje surovin a energie; vytváří odpad a výrobní prostředky samy podléhají opotřebení a rozpadu. Vzniká odpad, který se — pokud jej nelze s vysokými náklady vrátit do oběhu energie a surovin — hromadí jako hypotéka pro vzdálené budoucí časy na Zemi (např. jaderný odpad), zatěžuje vodu a vzduch a vyvádí z rovnováhy tepelný hospodářství. Průmyslové výrobě jsou dány meze růstu, její energetická a surovinová bilance je negativní. Čím méně má příroda podíl na průmyslové výrobě, čím více tedy lidská inteligence ovládá výrobní proces — například při výrobě počítačových čipů —, tím více se výroba uskutečňuje s dělbou práce a tím více se stává nezávislou na místě. Teoreticky by bylo možné vyrábět vysoce technologické výrobky na libovolném místě na Zemi — například na umělém ostrově v moři — a odtud pokrývat světovou poptávku po těchto výrobcích.<br /> <br /> Zemědělství je polárně k průmyslu zasazeno do celého přírodního hospodářství, do «*Oikos*». Tvorba hodnot je výkonem přírody. Z vzájemného vztahového přediva neživé (fyzické), oživené a oduševnělé přírody a pod vlivy kosmu ve veškerém rytmickém dění vzniká jako její výrobní výkon zrno obilí, mrkev, mléko atd. — a to v přísné vázanosti na místo. Příroda je tou, kdo vyrábí; člověk přistupuje k ní a svou prací řídí její tvořivou sílu. Výrobní prostředky nejsou stroje, traktor, kombajn atd. — ty jen nahrazují a zesilují výkony lidské ruky a tažné síly zvířat —, nýbrž úrodná půda, plodotvorné, výživu nesoucí rostliny a domácí zvířata se svým rozdílným přínosem k výkonu. V přeneseném smyslu tvoří tyto výrobní kapitál zemědělství. {{SE|33}} {{SE|34}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 1, S. 33.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 1: Die Polarität der Erzeugungsbedingungen in Industrie und Landwirtschaft.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> {{SE|34}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Jsou tím produktivnější, kvantitativně i kvalitativně, čím více se na každém provozním stanovišti nacházejí ve vzájemně se podporujícím vztahovém předivu. Přirozenou cestou se uzavírají do biocenóz, do menších i větších biotopů.<br /> <br /> Pracovní a duševní výkon člověka si vyhrazuje právo utvářet to, co příroda zakládá, ve vyšší celistvost, v co možná uzavřený organismus — v zemědělský podnik. S pohledem na kosmicko-pozemské podmínky výroby v zemědělství z nich nutně vyplývá utvářecí princip rozmanitě se členícího organismu. Ten tvoří v souhrnu výrobní prostředek zemědělství a stojí tak polárně naproti výrobnímu prostředku průmyslu, mechanismu. Mechanismus stojí na jednostrannosti, organismus na všestrannosti.<br /> <br /> Rozezná-li a ocení-li člověk plný dosah polarity podmínek výroby — v průmyslu, kde vyvěrají z ducha člověka, a v zemědělství, kde jsou vlastní přírodě —, pak v zemědělství nelze v přísném smyslu tvořit kapitál. Neboť to, co je z duševní síly člověka vynaloženo jako práce na přírodu, nestuhne v žádný výrobní prostředek, který by stál vedle přírody jako stroj; nejsou tu z přírodní souvislosti izolovány suroviny, energie a přírodní zákony a znovu kombinovány. Duševní výkon spočívá naopak v tom, myslet pojem uzavřenosti organismu jako celku, a pracovní výkon v tom, produktivní síly v přírodě účinné podle tohoto pojmu uspořádat a uvést do vzájemného spolupůsobení. Utváří-li se zemědělský podnik věrně svým podmínkám výroby, je nepřetržitě se stávající celostí, která zahrnuje jednajícího člověka a která se v samotném výrobním procesu sama reprodukuje. Tvorbu kapitálu v zemědělství — přeneseně řečeno — je proto třeba hledat především v časovém dění, totiž v zachování a rozvoji výrobních prostředků, kulturních půd, kulturních rostlin a domácích zvířat v kontextu nadřazené celistvosti hospodářského organismu.<br /> <br /> Průmysl a zemědělství se k sobě mají jako technologie k umění. Čistě technologický postup tíhne k automatizaci, k regulační technice. Člověk stojí vně výrobního dění nebo se stává docela zbytečným. Zemědělství však je, svou nejhlubší podstatou, právě tím uměním, že pracující člověk jako celý člověk s celou silou své duchovní duše se dává do služby<br /> <br /> Produktivním silám přírody. Zemědělství potřebuje pracující ruku, ba mnoho rukou; průmysl potřebuje vynalézavého ducha a kapitál, který lidskou pracovní sílu organizuje dělbou práce, nebo ji zcela zbytečnou činí. {{SE|35}}<br /> <br /> Ze zemědělství vycházejí produkty, především potraviny, po nichž má každý člověk každodenní potřebu. Vstupují na trh s průmyslovým zbožím, tj. zbožím vyráběným dělbou práce, do hodnotového vztahu, který se odráží v ceně. Cena průmyslového výrobku podléhá s pokračující dělbou práce zlevňování. Jestliže se zemědělský produkt už pro kolísavé podmínky prostředí, škůdcové kalamity atd. nedá kalkulovat, pak průběh tvorby ceny zemědělských produktů zůstává zcela ve tmě. Je přece obdarovanost, tj. produkční síla každého zemědělského provozního organismu, jiná. Bez vyrovnání cen v rámci hospodářsky asociativních sdružení, v nichž «hodnota zboží je určována vzájemným vztahem zboží»¹², by pak musel mít každý statek své vlastní tržní ceny. Skutečně se toto přibližně praktikuje v hnutí CSA.¹³<br /> <br /> Především platí, že zemědělství ve srovnání s průmyslovým podnikem nutně vyrábí draze, protože zlevňující princip dělby práce odporuje jeho podmínkám výroby, totiž mnohosti v celistvosti. Snaží se tomu uniknout přechodem k průmyslovému způsobu výroby. Celistvost provozního organismu se k tomu rozebere, rozloží na části. Každá část se sama o sobě se značným vynaložením kapitálu stane průmyslově-zemědělským jednotlivým podnikem, který za zdánlivě kalkulovatelných rámcových podmínek vysoce specializovaně vyrábí masy a ovládá trh nesoutěžitelně levně. Toto zlevnění je však klamem, protože následné náklady vzniklé ničením životního prostředí, poškozováním výživné hodnoty produktů a náklady subvencí — subvencované nerozumnosti — jsou nakládány na bedra společnosti mimo trh. Kdyby tyto skryté náklady byly přičteny k ceně výrobce průmyslového&lt;ref&gt;Tak se vyjádřil Rudolf Steiner v tzv. prvním vysokoškolském kurzu dne 10. října 1920. Citováno z Roman Boos: ''Landwirtschaft und Industrie'', Darmstadt 1957, S. 110/111.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;CSA, zkratka pro Community supported Agriculture. Viz k tomu mimo jiné: Trauger Groh, Steven Mc Fadden: ''Höfe der Zukunft, gemeinschaftsgetragene/solidarische Landwirtschaft (CSA)'', Darmstadt 2013, 276 S.&lt;/ref&gt; {{SE|36}}<br /> <br /> Landwirtschaft přičteny, ztratila by svou přemoc na trhu; tím by vyšla najevo skutečnost, že vyrábí zdánlivé hodnoty.<br /> <br /> Jak se cena v zemědělství tvoří, je okultní fenomén, který se prostřednictvím snah jako «free-trade» — nezaměňovat s dohodami o volném obchodu — nebo také v případě erzeuger- und Verbrauchergemeinschaften začíná kousek po kousku vyjasňovat. Cena zemědělské Urproduktion jako taková není kalkulovatelná; hodnotově-určující faktory pro ceny zemědělské Urproduktion jsou:<br /> <br /> * Přírodní nadání v oblasti vzájemného působení stanovištních faktorů země, vody, vzduchu a tepla, jakož i geomorfologické krajinné podoby.<br /> * Přírodní nadání v oblasti tvořivých sil, které jsou vlastní přírodním bytostem (rostlinám, zvířatům atd.) a jejich účinnosti v rytmech ročního běhu.<br /> * Ideami vedená práce člověka.<br /> * Uvážlivé sladění všech orgánů do celku provozního organismu člověkem.<br /> <br /> Prostřednictvím spolupůsobení těchto faktorů vzniká — polárně k tvorbě hodnot v průmyslu — objektivní hodnota produktů, jako je hodnota pšenice, mléka, chleba, sýra atd. Cena by pak byla spravedlivá, pokud by této objektivní hodnotě odpovídala nebo se jí alespoň přibližovala. Jak ale lze tuto cenu uchopit?<br /> <br /> Nad to je tvorba hodnoty zemědělské Urproduktion určována dvěma vlastnostmi: Zaprvé schopností v průběhu výrobního procesu samé sebe znovu vytvářet, a zadruhé tím, stát se potravinou pro člověka a zvíře. Pšeničné zrno například je společně s půdou, do níž je zaseto, výrobním prostředkem pro příští žeň, a zároveň je chlebovým obilím. Kráva se reprodukuje v teleti, a v souvislosti s tímto dějem spočívá její schopnost dávat více mléka, než je zapotřebí k odchovu telete. Výrobní prostředky zemědělství mají tu vlastnost, že se v průběhu výrobního procesu mohou samy vytvářet a zároveň se mohou stát potravinou pro člověka a zvíře. Náleží zemědělci, aby podmínky pěstování a chovu utvářel tak, aby obě schopnosti na vysoké úrovni v průběhu výrobního procesu trvale udržovaly rovnováhu. To znamená: musí zde a nyní pěstovat pšenici atd., chovat, krmit, ošetřovat a šlechtit krávu atd. tak, aby tyto výrobní prostředky živého zachovávaly své zvláštní vlastnosti až do vzdálené budoucnosti {{SE|37}}<br /> <br /> nebo dokonce nabývat nových, jak to odpovídá proměňujícím se výživovým potřebám.<br /> <br /> Tato skutečnost především zakládá zásadně polární způsob výroby v průmyslu a v zemědělství. Projevuje se také v tom, že zemědělské výrobní prostředky — půda, rostliny, zvířata — díky své schopnosti sebeobnovení nelze odepisovat. Co je v průmyslu odpis jako kapitálová rezerva, tím je v zemědělství hodnotuchující a rozvíjející síla hospodářského organismu jako celku. Nahrazení lidské pracovní síly a zvířecí tažné síly strojem přineslo nicméně zemědělství vysoké odpisy, které se nevztahují na výrobní prostředek jako takový. Ne kombajn však produkuje obilí, ne dojicí stroj mléko, nýbrž život, svět sil vytvářejících vztahy, jenž má svůj původ v bytostné povaze živé a oduševnělé přírody.<br /> <br /> Cena zemědělských produktů by tedy byla přiměřená teprve tehdy, kdyby odpovídala jejich objektivní hodnotě. Jistým měřítkem by mohlo být, kdyby cenová struktura prvovýroby zemědělského hospodářského organismu — tedy bez dalšího zpracování — pokrývala provozní náklady i obživu všech spolupracovníků a jejich rodin od jednoho roku sklizně do druhého.¹⁴<br /> <br /> To předpokládá odbytové struktury, které v regionálním okruhu sdružují zemědělce, zpracovatele, velkoobchodníky a maloobchodníky i spotřebitele, kteří chtějí v tomto smyslu spoluutvářet. Na rozdíl od průmyslu je zemědělství zaměřeno na regionální hospodářství. Odpovídajíc svým výrobním podmínkám, produkuje v celé své rozmanitosti všude tam, kde žijí lidé a kde to tyto podmínky dovolují. Je proto zcela přirozené, že nejkratší cesta od výrobce ke spotřebiteli je nejlevnější a zároveň nejšetrnější ke kvalitě.<br /> <br /> Také zemědělství, pokud jde o čistý kosmicko-zemský výrobní proces, produkuje odpad, avšak nikoli odpadky. Odpad pochází z živé a oduševnělé přírody, z rostlinných a živočišných zbytků, které se vracejí do lůna přírody a přeměňují se v humus,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner formuloval pro tuto cenovou orientaci ve svých ''Kernpunkten der sozialen Frage'' následující myšlenku: Cena musí být nastavena tak, «aby každý pracující za jeden produkt obdržel takový protiekvivalent, jaký je nezbytný k uspokojení veškerých potřeb jeho i osob k němu náležejících, dokud znovu nevytvoří produkt stejné práce. Takový cenový vztah nemůže vzniknout úředním stanovením, nýbrž musí se vytvořit jako výsledek živého součinnosti asociací činných v sociálním organismu» (GA 23, Dornach 1976, S. 132)&lt;/ref&gt; {{SE|38}}<br /> <br /> Nositelé úrodnosti půdy, přeměňují. Při řádném hospodaření, ve smyslu organismového principu, se látkový a silový haushalt statku do značné míry regeneruje sám. Průmyslové spotřebě energie a surovin stojí naproti výstavba, samovyrobené hnojivo a nová tvorba humusu. Čistá prvovýroba zemědělství má při zohlednění všech opatření sloužících výstavbě půdy (hnojení, osevní postup, zpracování půdy) kladnou energetickou bilanci. Tato skutečnost je dnes obrácena v pravý opak vysokým nasazením kapitálu v podobě dusíkatých hnojiv, pesticidů, cizích krmiv a energie. Třeba zmínit i erozcí podmíněné ztráty půdy, dokonce i na mírně skloněných plochách průmyslově provozovaného zemědělství (zejména při pěstování kukuřice). Celkohospodářsky a z hlediska budoucnosti však má zemědělství úkol postarat se o vyrovnání záporné energetické bilance průmyslu.<br /> <br /> Vidíme: polarita průmyslu a zemědělství musí být promyšlena radikálně a důsledky pro veškerý kulturní život musejí být přísně vzaty na zřetel. Bez vyrovnání tohoto obrovského pole napětí nemůže dojít k ozdravení hospodářského života. Teprve nalezení ceny zemědělských výrobků v regionalitě trhu a asociativním svazku s navazujícím zpracováním a obchodem může dát cenové tvorbě v dělbou práce organizovaném hospodářství orientaci. Měrový vztah k cenám v průmyslu a řemesle se musí v budoucnosti určovat podle zemědělské prvovýroby.<br /> <br /> Již samotné nazření disparity výrobních podmínek v průmyslu a zemědělství poukazuje na to, že pro zemědělství je organismus především bytostně přiměřeným utvářecím principem jeho tvorby hodnot. Organismový princip byl vývoji zemědělství — byť vždy za zcela jinak utvářených kulturních poměrů — vždy imanentní. Co se dnes musí stát otázkou vědecky fundovaného, vědomého porozumění organismu, vyvěralo v dřívějších dobách z lidově-instinktivního, moudrostí prostoupeného jednání. Vývoj vědomí lidstva a spolu s ním dějiny zemědělství se v hlavních rysech zrcadlí v tom, jak lidé postupně učinili organismový princip přírody imanentní — z čím dál vědomějšího prožívání vlastního tělesného organismu — základem pravého umění zemědělství. {{SE|39}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Organismusprinzip_in_der_Landwirtschaft_im_Spiegel_der_Bewusstseinsentwicklung_der_Menschheit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Organismový princip v zemědělství v zrcadle vývoje vědomí lidstva ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Frühzeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Pravěk ====<br /> <br /> Počátky zemědělství sahají hluboko do předhistorické doby. Lidstvo žilo v pravěku ještě v naprosto jiných stavech vědomí a pozemských poměrech. Schilderungen Rudolfa Steinera o těchto raných stavech evoluce člověka a Země nám nad tím dávají vysvětlení. V dobách poslední kontinentální profilace a velkých horotvorných procesů Země, tzv. «atlantské epochy», žilo lidstvo, které ještě nemyslelo v pojmech, nýbrž které v rozvinutém, duchovně inspirovaném instinktivním životě spolužilo živé tkaní přírody a tvůrčího ducha a které takto prožité dokázalo uchovávat s takřka neomezenými silami paměti.<br /> <br /> Sledujeme-li Steinerovy schilderungen v jeho «Tajné vědě v obrysu» a «Akašské kronice»,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989; Ders.: ''Aus der Akasha-Chronik'', GA 11, Dornach 2018.&lt;/ref&gt; pak se někdejší, bytostně geistický kosmos prožívající, snivé vědomí atlantské lidskosti rozvinulo v epochách poatlantských vysokých kultur až k dnešku k Zemi se obracejícímu sebevědomí. Hledáme-li zde přiřazení k epochám, jak je popisuje geologie, lze je přibližně ztotožnit s časovým úsekem, který je vymezen *neozoikem* nebo *[[Tertiär|terciérem]]* a *[[Quartär|kvartérem]]*.<br /> <br /> Z instinktivního propletení atlantské lidskosti s věcmi a bytostmi přírody a s duchovostí kosmu je pochopitelné, že lidé pod vedením bytostí nad nimi duchovně stojících disponovali schopnostmi působit na život rostlin (trav, bylin, stromů) a zvířat (savců, ptáků, hmyzu), jež se — tak jako oni sami — nacházely ještě v tvárném stavu. Atlantané nesli v sobě dědictví poslední periody lemurské epochy — geologicky přibližně *mezozoikum* —, v níž byli tito ranní předlidé obdarováni Já, individuálním bytostným jádrem.&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; Posláním tohoto Já bylo pak v následujících atlantských kulturních věkách profilovat podobu fyzického těla člověka a tím položit zárodek k {{SE|40}}<br /> <br /> rozvíjení vyšších stupňů vědomí až k probouzejícímu se sebevědomí.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Johannes-Evangelium'', GA 103, Dornach 1995, Vortrag vom 30. Mai 1908.&lt;/ref&gt; Tento vývoj završily velké doby ledové.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_urindische_Kultur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Urindická kultura ====<br /> <br /> Takzvaná «poatlantická kulturní věky» — geologicky: *holocén* — začala po ústupu ledové pokrývky v Evropě a ve středoasijských pohořích, zanechávajícím mohutné vrstvy sutin a sprašových nánosů, jež se dodnes staly výchozím materiálem pro vznik půd. Ve Starém zákoně i v mýtech národů je odkazováno na «velkou potopu», na potopu světa. V tomto mytickém obraze byl zaznamenán — jak z hlediska dějin Země, tak z hlediska dějin vědomí — zánik bájného kontinentu Atlantidy na sklonku atlantské doby, geologicky *terciér* a *[[Quartär|kvartér]]*. Jako první z poatlantských kulturních věků rozkvétala «[[urindická kultura]]» v osmém až šestém tisíciletí před Kristem.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989, S. 273 ff. – Eine Datierung der nachatlantischen bzw. nacheiszeitlichen Kulturepochen wird umso eher möglich, je weiter sie fortschreitend in historischen Dokumenten Konturen gewinnen. Diese aber sind nur der äußere Ausdruck einer jeweils vorherrschenden Bewusstseinsverfassung der Menschen ihrer Zeit.<br /> <br /> Der Mensch urständet im Geistkosmos: Er entwickelt sein Bewusstsein in der Begegnung mit der physisch-sinnlichen Welt. In dieser Welt von Zeit und Raum aber wirken Kräfte, die ebenso dem Geistkosmos entstammen und ihre jeweils spezifischen Quellen in den zwölf Regionen des Tierkreises haben. Von diesen zwölf Regionen strahlen, vermittelt durch die Sonne, die Impulse, die der Menschheit zu immer neuen Stufen der Bewusstwerdung des Mensch- und Weltseins verhelfen. Diese Impulse sind es, die über das Schöpfertum der Menschen einem Kulturzeitalter das Gepräge geben.<br /> <br /> Die Sonne benötigt auf ihrer ekliptischen Bahn in rückläufiger Bewegung (Präzession) für einen Durchgang durch den Tierkreis 25 920 Jahre (platonisches Weltenjahr). Je in 1/12 dieser Umlaufzeit, also in 2160 Jahren, empfängt sie die Kräftewirkungen einer Tierkreisregion. Aus diesem Zeitmaß ergibt sich die Dauer einer Kulturepoche (vgl. Elisabeth Vreede: Astronomie und Anthroposophie, Dornach 1980, S. 100 ff.). Jede der zwölf Regionen des Tierkreises trägt ein Schriftzeichen, ein Sternbild, das einen Namen hat, der auf uralte Weisheitslehren zurückgeht.<br /> <br /> So steht die altindische Kultur, die Erste der Siebenheit der nachatlantischen Kulturen, unter dem «Krebszeichen», andeutend, dass das zu Ende gehende atlantische Zeitalter (Neozoikum) sich involviert und ein neues, das nachatlantische (Quartär), sich evolviert. Die nachfolgende urpersische Kultur steht unter dem Zeichen der «Zwillinge», hinweisend auf die Polarität von Licht und Finsternis usw. <br /> <br /> In den vielen Betrachtungen, die Rudolf Steiner in seinem Schrifttum und Vortragswerk den Kulturepochen widmet, charakterisiert er die Bewusstseinsstufen, die sich die Menschheit im fortschreitenden Ergreifen der irdischen Verhältnisse erringt. Die Übergänge von einer zur nächsten dieser Epochen sind gleitend. Sie ergeben sich aus dem Herauf kommen und Abklingen der jeweils herrschenden Geistimpulse aus den Tierkreisregionen. Das gilt auch für den vierten nachatlantischen Zeitraum. Für diesen aber gibt Rudolf Steiner zugleich eine Datierung über Anfang und Ende an, die einen auf das Jahr datierten astronomischen Bezug zur Tierkreisregion des Widders hat. Der Beginn des griechisch-römischen Kulturzeitalters fällt demnach auf das Jahr 747 v. Chr. und dessen Ende, nach Ablauf von 2160 Jahren auf das Jahr 1413 (Rudolf Steiner: Die tieferen Entwicklungsimpulse der Menschheit, 12. Juni 1917, Publikation in Vorbereitung). Aufgrund dieser, auf einen kosmischen Rhythmus bezogenen Zahlenangaben lassen sich die Daten für die Vorausgegangenen Hochkulturen berechnen sowie diejenigen, die nachfolgen und die 1413 n. Chr. mit dem gegenwärtigen Zeitalter der Bewusstseinsseele begonnen haben.&lt;/ref&gt; Navazující velké kultury {{SE|41}}<br /> <br /> podél pásu táhnoucího se od východu na západ, který tvoří přechodnou zónu mezi tehdejšími severními glaciálními a jižními pluviálními oblastmi. Tyto jižní oblasti chovaly kdysi bohatý rostlinný a živočišný svět; dnes se tam rozkládají pouště.<br /> <br /> Žádné vnější dokumenty z těch pravěkých dob nepodávají svědectví o vysoké kultuře staré Indie. V ní se odehrál krok vědomí směrem ke kontemplatnímu prožívání božské moudrosti, do níž se praindický člověk cítil vpleten jako do své duchovní domoviny. Bytostně mu prosvítala skrze veškeré pozemské bytí. Teprve pozdější době bylo vyhrazeno — přibližně v přechodu do třetího tisíciletí před Kristem —, aby se se ztrátou někdejší bezprostřednosti k duchu dostavil pocit, že smyslový svět je pouhý zdáním, je máján. V tomto probouzení k soumračně kosmickému vědomí stál praindický člověk pod vedením kněžství a byl řízen vysokou moudrostí sedmi velkých učitelů staré Indie. Tito praučitelé byli nazýváni sedmi svatými Rišii; skrze ně hovořila «největší tajemství naší sluneční soustavy, světa vůbec».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geistige Hierarchien und ihre Widerspiegelung in der physischen Welt'', GA 110, Dornach 1991, S. 120.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Slabé ohlasy tohoto důvěrného, po dlouhé věky přetrvávajícího obrácení k duchu se objevují teprve ve třetím kulturním stupni Indie, ve druhém tisíciletí před Kristem, v moudroslovných knihách Indů — ve svatých písmech Véd a Bhagavadgíty. Toto snové probouzení k vyšší úrovni vědomí, k prožívání silových rytmů a bytostí planetárního kosmu, vděčí praindický člověk tomu, že Já se sesunulo do druhého bytostného článku člověka — do étherického těla. Teprve nyní vznikla ostrá hranice mezi nočním bezvědomím a denním bděním.<br /> <br /> Praindické kulturní věkové období se rozvíjelo — stejně jako obě následující — v oblastech, kde si příroda svými silami a látkami sama vytvářela půdu ke své úrodnosti, sama se spořádávala v «organismus v {{SE|42}}<br /> <br /> přírodním růstu» gestaltovat.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach, 1999 S. 44: «dass der Erdboden eine Art Organ ist in dem Organismus, der sich im Naturwachstum überall zeigt, wo eben ein solches Naturwachstum ist.»&lt;/ref&gt; To bylo příznačné pro oblasti ukrývající přebohaté rostlinné a živočišné dění v povodí řek Brahmaputry, Gangy a Indu, vyvěrajících z Himalájí. Spolupůsobení čtyř živlů — země, vody, vzduchu a tepla — bylo obdařeno takovou juvenilní silou, neustále se obnovující v rytmech ročního běhu, že jen nepatrné péče bylo třeba, aby sloužilo potřebám tehdejších lidí. Praindický člověk byl oddán kontemplaci. Fyzicko-smyslový svět mu byl cizí; usiloval o zachování svazku s domovem v duchu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_urpersische_Kultur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Staropersská kultura ====<br /> <br /> Staroorientální íránská vysoká kultura navazovala časově i zeměpisně — v postup na západ — na kulturu praindickou.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Johannes-Evangelium'', GA 103, Dornach 1995, Vortrag vom 29. Mai 1908.&lt;/ref&gt; Jako u ní platí, že přesné zeměpisné vymezení je obtížné; chybějí soudobé nálezy, z nichž by bylo možno usuzovat na výšku a jedinečnost této kultury — nebo spíše, skutečná svědectví nejsou jako taková rozpoznána. Přihlédne-li se k tomu, co je známo, ve světle Steinerova duchovního bádání, nebude se daleko od pravdy, zda se odhadne, že se tato kultura rozkládala od Západního Himálaje (Pamíru) přes Hindúkuš se středem v Afghánistánu až po Baktrii ve východním Íránu. Na sever se staropersský kulturní prostor otevíral přes malá i větší říční údolí podhůřích do předhůřních stepí a pouští. Dvě z tamních řek — Amudarja a Syrdarja (v antice: Oxus a Jaxartes) — překonávají step a ústí do Aralského moře. Polarita pouštní stepi a vysokohorského masivu, jakož i kočovné turanské prapopulace a usedlých, pozemsky zdatných Peršanů nemohla být výraznější. Vzestupný, na budoucnost orientovaný kulturní národ prastarých Peršanů se musel v mnohých válečných střetnutích ubránit přívalu Turanů, kteří zachovávali starší stupně vědomí. A přece mýtus vypráví o králi Turanů, «Džamšídovi», jenž prý přivedl své národy ze severu dolů do Íránu. Od slunečního boha Ahury Mazdy obdržel zlatý dýku — praobraz nástoje obrábějícího zemi {{SE|43}}<br /> <br /> přetvářejícího pluhu, dýka, «jež dává lidem sílu, aby si vnější smyslový svět zpracovali».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Matthäus-Evangelium,'' GA 123, Vortrag vom 1. September 1910, Dornach 1988, S. 27.&lt;/ref&gt; Táž sluneční božskost Ahury Mazday je i velkým inspirátorem Zarathustry, vůdce íránských národů, záhy po atlantské katastrofě.&lt;ref&gt;Ebd., S. 28f.&lt;/ref&gt; Tuto vznešenou individualitu nelze zaměňovat s historickým Zarathustrou nebo Nazaratem ze 6./7. století př. Kr., jenž je mu svou bytostnou povahou tak blízký — s Pythagorovým učitelem. Na pra-Zarathustru, zakladatele staropersské kultury v 6. předkřesťanském tisíciletí, navazují i staropersská mystéria, jejichž učení vzdáleně doznívají v zoroastrijské Avestě. Avesta, jež svou písemnou podobu získala teprve kolem obratu časů, je odvozována od historického Zarathustry z doby perských Achajmenovců (kolem 600 př. Kr.).&lt;ref&gt;Walther Hinz: ''Zarathustra'', Stuttgart 1961, 271 S.&lt;/ref&gt; Avšak texty zpěvů Avesty (Gáth) poukazují na mnohem starší tradice, sahající ke mystijní moudrosti pra-Zarathustry. Antické prameny z platonské školy ukazují vedle historického i na pra-Zarathustru, jenž měl žít 6000 let před smrtí Platónovou nebo 5000 let před trojskou válkou.&lt;ref&gt;Markus Osterrieder, Peter Guttenhöfer: ''Die Durchlichtung der Welt: Altiranische Geschichte'', Bildungswerk Beruf und Umwelt, Kassel 2008, 60 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Na místo kněžské vlády v starém Indii a působení sedmi svatých Rišiů nastoupili nyní kněží-králové, jejichž prvním byl předhistorický Zarathustra.&lt;ref&gt;Karl Heyer: ''Von der Atlantis bis Rom, Beiträge zur Geschichte des Abendlandes'', Band I, Stuttgart 1997, 254 S.&lt;/ref&gt; Učení staršího Zarathustry zvěstovalo praprotiklad světla a tmy, dobra a zla, vznešeného slunečního bytí Ahury Mazday neboli Ormuzda a ducha temnoty, Ahrimana neboli Angra mainju, vládce hlubiny země. Zarathustra nabádal lidi, aby se nevraceli pouze v úctě k vznešenému slunečnímu bytí, nýbrž aby je aktivně skrze máju hledali v zevním smyslovém světě — obdělávali zemi, prozařovali ji světlem, přetvářeli rostliny v jejich orgánech v výživný plod a divokost zvířete proměňovali v duševní otevřenost vůči člověku. Velká část kulturních rostlin, které až do dnešního dne představují základní potraviny lidstva, v první řadě obilniny (pšenice a ječmen), ale i druhy zeleniny a ovoce pocházejí ze {{SE|44}}<br /> <br /> V urperské kultuře, v době mezi 7. a 4. tisíciletím před Kristem.&lt;ref&gt;Manfred Klett: «Die Entstehung der Kulturpflanzen und das Saatgut als das Kulturerbe der Menschheit», in: Manfred Christ (Hrsg.): ''Bedrohte Saat'', Basel 2010, 328 S.&lt;/ref&gt; A právě tyto plodiny — nikoli kamenné nástroje *neolitu* — představují vrcholná umělecká stvoření této kultury.<br /> <br /> V urperství se Já probudilo v Empfindungsleib, ještě nediferencovaném třetím bytostném článku člověka, v astrálním těle.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Theosophie'', GA 9, Kap. IV. «Leib, Seele und Geist», Dornach 2003, S. 57 f.&lt;/ref&gt; Na tomto stupni pokračujícího vývoje vědomí vyhasínala síla starého instinktivního jasnovidectví a rostla schopnost — pod vedením mystérií a ze zažívání kosmicko-pozemských vztahů — přetvořit zemi, rostliny a zvířata. Sakrálně-magický vztah Atlantiďanů k působícím duchovním stvořitelským silám v zemi a kosmu se proměnil ve vztah sakrálně-umělecký. Bylo uměním urpersů, stavějíc na předchozích kulturních výkonech, v usídlení z instinktivní duchovní bezprostřednosti tak působit na duševní svébytnost určitých druhů zvířat, že se tato otevřela vůči člověku. Tím se zároveň hluboce přeměnila celá fyzicko-tělesná organizace zvířat. Ve svém obrácení ke zvířeti lidé formovali ze svého vnitřního prožívání v zevnějšku umělecké dílo: domácí zvíře. Oproti divokým druhovým příbuzným se domácí zvířata od počátku vyznačovala nesmírnou bohatostí forem. Přirozená vloha živočišného organismu byla jako celek přetvořena ke zvláštním výkonům látkové výměny, zpravidla na úkor aktivity nervově-smyslového systému. Stávání se domácím zvířetem spočívalo v umění udržet zárodečnou tvárnost po celý život. Domácí zvířata před člověkem neutíkají, ba naopak — vyhledávají jeho blízkost a potřebují ji.<br /> <br /> Je příznačné, že Turané měli za erbovní zvíře divokého vlka, praotce všech psů. Starý Íránec naproti tomu nosil v erbu jeho uměleckou přeměnu — psa, nejstaršího ze všech domácích zvířat.&lt;ref&gt;Norbert Benecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 1994, S. 68.&lt;/ref&gt; Tak jako urperský člověk mohl — navazuje na předchozí kulturní výkony — prostřednictvím duševního působení na zvířata přetvářet jejich tělesnou formaci, mohl stejnou cestou prostřednictvím živého působit na tvarovou a plodotvorbu rostlin. Toto poslední je jeho největší sakrálně-umělecký čin. V prožívání nadsmyslových kosmicko-planetárních rytmů a v nich se zjevujících tajemství života působil přes životní organizaci rostliny až dolů do konfigurace fyzické organizace. Jako stín vrhaný {{SE|45}}<br /> <br /> uchovává genom toto někdejší vtisknutí. To, co takto vzniklo z uměleckého aktu, se dnes stává předmětem svévolné manipulace. Velcí urpersičtí pěstitelé rostlin byli plastici bildekräfte živého. Měli schopnost přetvářet přirozeně daný typus rostlinného druhu ve tvaru i plodu v rostlinu výživnou. Pod vedením mystérií spočívalo jejich umění v tom, aby síly vedoucí k fruktifikaci a zrání přivedli k bytostné účinnosti ve všech orgánech rostliny: v kořeni (např. mrkev), ve stonku (např. kedluben), v pupenu (např. kapusta růžičková), v listu (např. salát, špenát), v květu (ovocné stromy), v semenu (obiloviny). Například u obilovin je reprodukční síla oproti divokým travám téhož druhu snížena — měřeno počtem semen —, a to ve prospěch zvýšené nährkraft pevně naplněných moučných těles (endospermu) obilných zrn. Avšak tento fruktifikační proces prostupuje celou obilnou rostlinou, poznatelný v zesílení a zbarvení stonku. Platí i zde, že zárodečná tvárnost bildekräfte rostliny je přesměrována do tvorby plodů a v ní po delší dobu udržována. Vznik uvedených výživných rostlin sahá před počátek třetího tisíciletí, a náleží tedy do doby kulturních okruhů impulzovaných urperskými lidmi.<br /> <br /> Toto sakrálně-umělecké umění urpersičtí lidé nevyčerpali jen výtvářením domácích zvířat a kulturních rostlin, nýbrž vztahovalo se stejnou měrou — a výslovně — na zpracování půdy. Bodenbearbeitung se rozvíjelo tam, kde «organismus v přirozeném růstu» nabízel ideální předpoklady k rozvinutí. Byla to jmenovaná horská údolí a povodí afghánského a východoíránského vysočí, která se na jihozápadě ztrácela v pouštích a na severu v turánských stepních oblastech. Zde byl činný člověk vyzýván. Prostřednictvím důmyslných závlahových soustav — mj. zachycením pramenů v štolách ražených hluboko do svahů údolí — byl půda na jedné straně oživována vodou a na druhé straně rýhovým pluhem a motykou částečně přiváděna k odumírání. Zde se ovládání vzájemné hry smrti a života, zemři a staň se, stává uměním. Každý mechanický zásah do půdy znamená podněcování rozkladných procesů. Zde se tak zakládá vysoké umění ackerbau, které v souvislosti s pěstováním kulturních rostlin spočívá v ovládnutí životonosných kosmických a smrtonosných pozemských sil.<br /> <br /> Se svým Já, tumpě vnímajícím v empfindungsleib, prožívá urperský člověk sám sebe jako sevřeného ve dvojnosti světla a tmy. Veden {{SE|46}}<br /> <br /> skrze zarathuštrovská učení a prostřednictvím inspirací, jež vtékaly do mystérií, povznesl se urperský člověk na stupeň vědomí, v němž se mu slunečný duch — skrze máju smyslového světa — odkrýval ve své práci na zemi. V urperské kultuře začíná člověk ve svém vztahu k sobě i ke světu utvářet střed mezi kosmickými výšinami a hlubinami země.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kulturen_Altägyptens_und_Mesopotamiens&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kultury starého Egypta a Mezopotámie ====<br /> <br /> Postupujíce od východu na západ navazuje na druhý kulturní věk Urpersie třetí poatlantická kulturní epocha, která se na jihozápad rozčleňuje do kulturního prostoru starého Egypta a na západ v oblasti mezopotámského Dvouříčí do po sobě jdoucích kultur Babylónie, Chaldeje a Asýrie. Tato třetí epocha se rozvíjí od počátku třetího tisíciletí až do osmého předkřesťanského století. V ní vstupuje tehdejší lidstvo z mytologické pravěkosti ''neolitu'' přímo a bez přechodu do vnějšně historicky uchopitelného vývoje doby bronzové. Ve starém Indii to bylo sedm svatých Rišiů, kteří inspirovali průběh kultury z věšteckých míst přiřazených jednotlivým planetám. Na svaté Rišie navázal Zarathustra, jenž inauguroval urperskou kulturu a její mystéria. Zakladateli altegyptské kultury a jejích mystérií byli Thovt neboli Hermes Trismegistos; a zakladateli starého Mezopotámí, staré babylonsko-chaldejské kultury a jejích mystérií byli Gilgameš a s ním spjatý zasvěcenec Eabani.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Okultní dějiny'', GA 126, Vortrag vom 28. Dezember 1910, Dornach 1992.&lt;/ref&gt; Na místo kněžského království Urpersie nastoupilo království — v Egyptě faraóni — avšak v těsném vztahu k mystériím. V tomto kulturním věku postupovalo lidstvo, z velké části za ztráty starého instinktivního hellsehen, k rozvinutí empfindungsseele.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989, S. 280f.&lt;/ref&gt; Pod vedením králů a mystérií v pozadí se empfindungsseele rozvíjela v postupném probouzení Já jako samostatný duševní článek. Tento krok k dalšímu projasňování vědomí vstupuje hned na počátku zřetelně do očí v nejmonumentálnějších sakrálních uměleckých stvoření lidstva — v pyramidách v Sakkáře a Gíze v Egyptě a v Sumeru, raném Babylónii, v zakládání měst, jež se mocnými hradbami ohrazovala proti okolní přírodě. Zde, jako v následujících dobách zvláště egyptské {{SE|47}}<br /> <br /> Kultur si člověk dobývá vědomí o anorganicko-mrtvé, fyzicko-minerální přírodě. Vysoké schopnosti příslušníků urperské kultury a předcházejících dob — zasahovat proměňujícím způsobem do duševního bytí zvířete a pak do živé přírody rostliny, až dolů do fyzického organismu, a to umělecky zpodobnit ve stvoření domácích zvířat a kulturních rostlin — vyhasly. Lidé sestoupili z instinktivních duchem nesených stupňů vědomí zcela dolů do pozemského bytí. Probouzeli se k tomu, co se smyslům nabízelo jako vnější svět jevů, a v jeho zjeveních hledali tvůrčího ducha, který v nich účinně působí. Rozvíjeli na tom vědomí, které žilo v čisté duchem nesené citovosti. Do této se utváře­jící empfindungsseele však zároveň proudily inspirace a moudrostní poklady mystérií. Již ne duševní bytí zvířete, již ne živé rostliny promlouvalo k lidem instinktivní bezprostředností ducha — nýbrž látka a forma mrtvého bytí. V kameni, v Babylónii a Chaldei v pálené cihle, hledali vyjádření svého citového života v monumentálních, geometrických a plasticky přísných, vznešených formách. V Egyptě se toto umělecko-sakrální cítění vztahovalo zvláště k vnímáním duchovního, které působí v kosmu a v člověku. Vnější život se utvářel z velké části jako odraz královského a kněžského vedení mystérií. V mezopotámském kulturním prostoru se naproti tomu tato totožnost vnitřního a vnějšího více rozpadala. Zde působily impulsy Gilgameše do vnější kultury a zasvěcenci mystérií na ni měli menší vliv.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Okultní dějiny'', GA 126, Vortrag vom 28. Dezember 1910, Dornach 1975, S. 42.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Také třetí poatlantský věk se rozvíjel tam, kde příroda nabízela k tomu vhodné předpoklady, kde souhra živlů — země, vody, vzduchu a tepla — se v rytmech ročního běhu formovala v „organismy v přirozeném růstu&quot;. Protikladnost mezi nimi stěží mohla být větší: na jedné straně životní tepna Nilu, která se hluboko zaříznutá táhne nubiijsko-egyptskými pouštními oblastmi, a na druhé straně rozlehlé úrodné roviny Mezopotámie mezi řekami Eufratem a Tigridem.<br /> <br /> Ve vyšší míře než v urperské kultuře je to voda, jsou to každoroční záplavy a sedimentace humusu, jílu a jemných písků, které jako hnojení udržovaly půdy mladé. Co v celé {{SE|48}}<br /> <br /> Rozmanitost pěstovaných druhů rostlin a chovaných druhů domácích zvířat již existovala, byla kulturním dědictvím prapůvodní Persie. Nyní se však vědomí obrací více k prostorovému rozměru Země. Umožnilo jim to brát přesné míry, formovat kámen dlátem a kladivem a spojovat jeden kámen s druhým, plochu k ploše, v tenoučké spáře – zkrátka: provozovat vysoké řemeslné umění a z síly vlastního citu vtiskávat mrtvému kameni každým úderem kladiva tvar. Tato schopnost určovala také zjemnění v obdělávání půdy, v kultivaci rostlin a v chovu zvířat. Přírodní podmínky však měly převahu; vzpomeňme na v Bibli zmíněných sedm tučných a sedm hubených let v Egyptě. A přesto dokázali lidé pomocí nejpropracovanějších zavlažovacích a odvodňovacích systémů zkrotit přírodní síly a prosadit se při budování své vyspělé kultury. Jedinečným příkladem takového uměleckého výkonu je Josefův kanál (arabsky: Bahr Júsuf), který ve středním Egyptě odbočuje z Nilu, vede asi 350 km podél západního okraje Nilu a u vstupu do oázy Fajjúm překonává práh okrajové údolní sníženiny. Odtud napájí v důmyslném zavlažovacím a odvodňovacím systému rozlehlou pánev oázy a činí z ní dodnes jednu z nejúrodnějších zahradních krajin Egypta. Vzhledem k tomu, že kanál dodnes nese jméno Josef a podle Emila Bocka&lt;ref&gt;Emil Bock: ''Pravěk. Starý zákon a duchovní dějiny lidstva I'', Stuttgart 1951, s. 151.&lt;/ref&gt; nemůže být pochyb o tom, že se za tímto jménem skrývá biblický Josef, lze předpokládat, že právě on byl stavitelem tohoto kanálového systému. Josef, který působil v Egyptě v roce 1750 př. n. l., v sobě spojuje mysterijní kulturu Babylonie a starověkého Egypta.&lt;ref&gt;Tamtéž, s. 160.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V paralelních kulturách Mezopotámie a Egypta byla, stejně jako v předchozích kulturách pra-Persie a pra-Indie, nespoutaná voda rozhodujícím faktorem v «organismu přirozeného růstu». Nyní však byly vodní síly řek spoutány hrázemi, rozsáhlými systémy kanálů a příkopů, zdymadly atd. V nejvyšší míře to platilo pro Egypt, kde musela být rok co rok, po ústupu vodních mas zaplavujících údolí, půda čerstvě pohnojená nilským bahnem vysušena, poté znovu zavlažena a rychle sklizena před další záplavou. Rok co rok {{SE|49}}<br /> <br /> verwandelte die Menschen ein extremes Naturbiotop v kulturbiotop – v zahradní krajinu.<br /> <br /> Empfindungsseele –感覺魂 – lidí, kteří byli nositeli tohoto kulturního věku, se utvářela jednak skrze boží slovo, jež ústy králů a kněží vycházelo z mystérií k lidem, jednak skrze vlastní zkušenosti v zacházení s anorganickou přírodou, s kamenem a vodou. Z tohoto duší nesené, duchem prostoupené a zároveň zemsky zdatné duševní postoje vyrůstala gigantická umělecká stvoření: v kámen vytesané formy, kultovní rytiny, hrobové malby, tvarované a pálené hliněné cihly, hliněné desky s písmem a ornamentálně zdobené hliněné nádoby, jakož i plastické ztvárnění „organismů v přirozeném růstu&quot; v zahradních krajinách.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_griechisch-römische_Kultur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Řecko-římská kultura ====<br /> <br /> Čtvrtá poatlantská epocha začíná – po předcházející krétsko-mykénské přechodné kultuře – ve osmém století př. Kr. a končí na počátku novověku, na začátku 15. století n. Kr. Prozatím bude pohled omezen na proměnu vývoje vědomí až po obrat časů. Je to doba vzestupu starého Řecka k vrcholu jeho kulturního rozkvětu – a k jeho úpadku. Duchovní vedení vycházelo ze dvou duchovních proudů, z apollinských a dionýských mystérií,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Orient im Lichte des Okzidents'', GA 113, Vortrag vom 28. August 1909, Dornach 1982.&lt;/ref&gt; apollinského, které skrze smyslový jas nazíralo působícího ducha v přírodě a kosmu, a dionýského, které přivádělo tohoto ducha k prožití z hloubi nitra duše, skrze závoj duševních pohnutek. Už ne tak jako v předcházejících dobách to byli králové, kteří spolu s kněžstvem mysterijních míst udávali v kulturně formativním smyslu směr společnému životu národů; nyní to byl lid sám, ba jednotlivý člověk, který – veden mysterijním slovem – hledal určení svého osudu. Je to rodná hodina demokracie, nového kroku vědomí, jehož ohniskové místo bylo apollinské věštírně v Delfách. Právě zde – od jeho vrcholného rozkvětu až po postupné vyhasínání ke sklonku obratu časů – se jasně ukazuje, jak vysoký byl význam mysterijního světa v průběhu všech předcházejících kulturních věků: čerpat z pramenů moudrosti, jež se pohledu {{SE|50}}<br /> <br /> Zasvěcených do vyšších světů ducha, vychovávat bytostné články člověka k nositelům postupujícího vědomí Já. V řecko-latinské epoše se to týkalo vstupu Já do rozumové neboli citové duše — po duši vnímavé druhé modifikace astrálního těla.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner:''Das Johannes-Evangelium'', GA 103, Vortrag vom 30. Mai 1908, Dornach 1995, S. 172f.&lt;/ref&gt; Já se teprve ukazuje v rozumové neboli citové duši.&lt;ref&gt;Näheres siehe: Rudolf Steiner:''Die Mission einzelner Volksseelen im Zusammenhange mit der germanisch-nordischen Mythologie,''<br /> GA 121, Vortrag vom 15. Juni 1910, Dornach 2017.&lt;/ref&gt; Já sice už myslelo ze sebe samého, ale stále se ještě hledalo. Sókratés v pátém století př. Kr. ještě neříkal: „Říkám si&quot;, nýbrž: „Můj daimón mi říká.&quot; Já žilo i v jazyce ještě skryté jako činný aktér začleněné do slovesa, například: řecky paideuo = vychovávám; latinsky cogito = poznávám.<br /> <br /> Věštírna v Delfách, otevřená všem, oslovovala duši rozumovou. Vychovávala k samostatnému myšlení. Kdo přicházel hledat radu, musel z vnitřního zesílení myšlení dokázat přinést otázku — a odpověď delfské Pýthie jej svou mnohovýznamností opět vyzývala k myšlení individuálnímu. Řectví v sobě neslo v odzvucích, zvnitřněnou, celou moudrosti mystérií minulosti. Starý Řek ale krok za krokem vystupoval z tehdejšího mysteriálního vedení; uchopoval sám sebe jako celého člověka, jako myslící osobnost, která — hledajíc ve všem střed — žila a darovala se v dokonalé harmonii mezi apollinským prožíváním světa a dionýským prožíváním vlastních hlubin duše. Z těchto dvou duchovně-skutečnostních pramenů tvořil Řek svá velká umělecká díla; tvaroval fyzicky-hmotnou mrtvou látku a vtiskoval jí svým duchem podobu. Ze soumraku mystérií vzešla úsvit řeckého uměleckého tvoření. Ať v plastice, architektuře, hudbě, malířství, básnictví nebo filozofii — ve všem stojí člověk jako obraz Božského ve středu. Z prožívání vlastní tělesné podoby tvoří sochy, které ve své čisté podobě pozdvihují člověka nad sebe sama do Božského, a staví chrámy, jejichž prostorová podoba je utvářena podle měr člověka. „Řecký chrám představuje uskutečnění vybudovaného organismu.&quot;&lt;ref&gt;Frank Teichmann:''Der Mensch und sein Tempel: Griechenland'', Stuttgart 1980, S. 79. – Zum Organismus-Gedanken siehe auch: Renatus Derbidge (Hrsg):''Rudolf Steiner: Organisches Denken'', Basel 2020, 256 S.&lt;/ref&gt; A přece — tak nedosažitelně vysoko, jak stojí právě řecká plastika a architektura {{SE|51}}<br /> <br /> před námi, přece jako by ji zastínil jistý tragický nádech. Co v starém Egyptě vzalo svůj počátek, dosahuje v antickém Řecku svého nejvyššího naplnění — totiž opracovávání a tvarování mrtvého kamene. Řekovi se podaří vdechnout kameni pouhou formou cosi jako život, zdánlivý život. Vtiskuje zvenčí do formy ducha, který v plastické živosti naplňuje jeho nitro; nedokáže však tohoto ducha vepsat do látky samé, aby se tato stala sама sebou tvořivou životodárnou substancí. Lidé první, a zejména druhé, postalantské kulturní epochy praperského světa měli díky své duševně-duchovní i tělesné konstituci a pod zarathuštrovským mysterijním vedením schopnost přivádět na svět umělecká stvoření tím, že substanciálně — plastickou proměnou duševního — vytvářeli z domácích zvířat a z živého kulturní rostliny. Ryze fyzicko-látkové kamene je však mrtvé. Řek tak stál před nerozluštitelností hádanky, jak lze kámen přivést k životu. Dokázal kameni propůjčit jen *zdánlivý* život — skrze formu. V tom spočívá velikost a zároveň tragika řeckého umění. Z hloubi své duše vytvořil ve svém lidském úsilí umění, které navenek v pozorovatelné podobě přináší do obrazu mysterijní minulost a dovnitř se stává zárodkem naděje na budoucnost — totiž zárodkem možnosti oživit samo erdig-materiální jako takové. Na popsaném pozadí vyvstává princip organismu opět v rozmanitě proměněné podobě. Začíná nyní zcela zárodečně prostupovat celý kulturní prostor Řecka — i v sociálním ohledu. Krajiny Řecka nesou samy o sobě božský, apollinský charakter, zcela na rozdíl od egyptských. Jako by to byli sami bohové, kteří v rozmanitosti krajinných povahy stvořili sobě podobu své bytosti. Pohled poutníka, bloudící šíří krajiny, jež se před ním rozkládá, nalezne záhy bod klidu — chrám zářící krásou a harmonií, jenž blahodárně vymezuje prostor nazírání. Tak se setkáváme s apollinskou svatyní v Delfách v těžko přístupné skalnaté horské krajině; jinak s chrámem zasvěceným Athéně, stojícím na skalnatých návrších a zachycujícím pohled již z dálky — jako akropolis v Athénách —, nebo nalézáme Héřin chrám uprostřed úrodných rovin.<br /> <br /> Jinak než ve předcházejících velkých starověkých kulturách, v nichž byl «organismus v přirozeném růstu» utvářen velkými říčními oblastmi, jsou krajiny Řecka ve svém hrdinném, bohům rovném charakteru {{SE|52}}<br /> <br /> jedinečná kompozice proplétajícího se a opět se uvolňujícího spoluhry čtyř živlů země, vody, vzduchu a tepla a světla. Země — mohutné, do výše se tyčící skály, kupící se horská pásma; voda — vyvěrá jako pramen ze skály a nejkratší cestou prahů a dravých potoků nebo malých říček spěje k blízkému mořskému pobřeží. Vzdušné a tepelné proudy, prozářené světlem, smíchávají se při východu slunce k nepopsatelným barevným závojům «Éós s růžovými prsty»,&lt;ref&gt;Éós (starořecky Ἠώς, Ēōs), bohyně jitřenky v řecké mytologii; odpovídá Auróře v mytologii římské.&lt;/ref&gt; aby se vzápětí opět rozdělily, chvíli přebývaly v samostatném bytí jako živel a brzy se opět sešly k nové barevné kompozici.<br /> <br /> Starý Řek nepociťoval přírodu jako něco vnějšího, od něho odděleného — hory a údolí, vrchy a roviny, prameny a vodní toky, omývané vodnými párami, vzduchem a teplem a přívalným světlem, prožíval jako protkané touž duchovností, již nacházel i živě tkající a duševně-duchovně podněcující v sobě samém. Toto cítění prodchnuté procitající rozumovou nebo citovou duší bylo podstatou jeho uměleckého bytí; z tohoto cítění tvořil Řek krajinu: pastýř otevřené horské výšiny se svými stády; pěstitel vína a ovoce terasování příkrých svahů; rolník vzdělával roviny obilím; a v blízkosti osad rozkvétala zahradní krajina. V celém řecko-latinském kulturním prostoru se organismus v přirozeném růstu, vyrostlý od prvopočátku, přeměňoval — zachovávaje přitom svůj příslušný typ — v drobné, členěné ovocnářské a zahradnické krajiny, jež byly jakýmsi zrcadlem utvářející se rozumové nebo citové duše.<br /> <br /> Princip organismu nenašel ve starém Řecku zárodečný vstup jen do utváření krajiny, ani vyjádření jen v umělecké dokonalosti plastik a stavby chrámů, nýbrž stejnou měrou i v oblasti sociální — v polis. Řek se jako osobnost prožíval jako příslušník městského společenství; cítil se Athéňanem, Thébanem, Sparťanem a tak dále. Polis však bylo otevřené město, sahající ven a zahrnující okolní krajiny; obětní oltáře stály ve svatém háji, venku mimo chrámy, ve volném lánu. V polis byl uchystán organismus vyššího řádu — jednota města a okolní krajiny.<br /> <br /> V římství a řectví se rozvíjela rozumová nebo citová duše polárním způsobem. V Řecku vstoupila do vztahu ke staré moudrost mystérií, k tomu, co se zrodilo z nejniternějšího duchovního života {{SE|53}}<br /> <br /> navenek umělecky ztvárnit. «Říman [...] přetvářel podle svého ducha nejen kámen a kov, nýbrž i celé velké lidské společenství.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner:''Vor dem Tore der Theosophie'', GA 95, Vortrag vom 1. September 1906, Dornach 1990, S. 107.&lt;/ref&gt; «Republikánský Řím není nic jiného než lidská moudrost, jež nastupuje na místo staré moudrostí kněžské.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner:''Die Theosophie des Rosenkreuzers''. GA 99, Vortrag vom 4. Juni 1907, Dornach 1985, S. 135.&lt;/ref&gt; Zde je to nyní lidská chytrost, která upravuje vztah člověka k člověku; je to hodina zrodu jurisprudence. Ta je vybudována čistě na prožívání osobnosti, na já, jež se odhaluje v rozumové nebo citové duši. Probouzí se právní cit a z něho vyrůstají právní pojmy, které ctí princip rovnosti a vtiskují se do všeobecně platného zákona. Právo se vztahuje přednostně na předměty světa přítomnosti, a tedy i na osobní disponibilitu s půdou. Vlastnictví, a s ním dědické právo, disponibilita přesahující smrt, má v tom svůj původ. V Římanovi se člověk stává zcela osobností. Jeho vědomí se obrací na protějšek, na druhého člověka a na přírodu, která ho obklopuje. Z toho vyplývá vztah, jenž se — na rozdíl od starého Řeka — projevuje ve více distancovaně-pojmovém způsobu; myslí racionálně ze sebe sama ven a stává se tím schopným pro pozemské. «Organismy v přirozeném růstu» Itálie a Sicílie, geomorfologicky příbuzné řeckým, již nejsou duchem prostoupené vnějšno, jež by spoluznívalo s vnitřním duchovním životem. Pohled Římanovy je více upřen na geopolitické zájmy, na užitek přírodních zdrojů pod imperiálními hledisky — jak vojensky, tak i zemědělsky.<br /> <br /> Jak velmi lidská ratio pozvolna začíná proměňovat dané přírodní podmínky a členit je, odhaluje Vergiliova poezie v jeho «Georgice».&lt;ref&gt;Vergil:''Sämtliche Werke'', Heimeran 1975.&lt;/ref&gt; On, Říman z Mantovy, stále ještě dýchající řecký duch, podává v něm ve slově básnickém celkový pohled na zemědělské praktiky v století před obratem časů: V polním hospodářství orbu, okopávání, setí, sklizeň a mlácení, význam úhoru a osevního postupu, zavlažování půdy, přepásání příliš bujně rostoucího obilí, péči o osivo, pozorování počasí a dbání na chod hvězd a mnoho dalšího; v ovocnářství vegetativní rozmnožování a techniku roubování, řezu, který druh stromu {{SE|54}}<br /> <br /> vyhovuje na jakém stanovišti v jaké krajině; ve vinohradnictví vyzimování zorané skývy, vysazování a hnojení sazeniček, zakládání kolového systému, řez atd.; v chovu hospodářských zvířat potulný pastýř se svými ovcemi, kozami, prasaty a stády skotu, chov a krmení podle druhu využití. Celou jednu kapitolu věnuje nakonec chovu a plemenitbě včel. V římském kulturním okruhu se rozprostírá přes krajiny síť vlastnického a pachtovního práva. Jako výchozí a vztažný bod racionálního hospodaření vznikají statky a stáje (chov koní) i zásobní hospodářství.<br /> <br /> To, co v tisíciletích postupného vývoje vědomí plynulo z mystérií coby moudrost do utváření každodenního života, přineslo zralé plody v uměleckých stvořeních: Na rovině oduševnělé přírody formováním k domácímu zvířeti, v oživené přírodě vytvářením kulturních rostlin, v mrtvé přírodě plastickým tvářením kamene do zdánlivého života. S postupným utichnutím mystérií ke konci starověku vyschl i tento pramen inspirace pro uměleckou tvorbu. Co kdysi přinášelo kulturu, ztuhlé se nyní v pouhé kulturní dědictví. Ve svých «Georgicích» nechává Vergil silou rozumové nebo citové duše toto kulturní dědictví ještě jednou ožít v básnické poezii.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kultur_der_Neuzeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kultura novověku ====<br /> <br /> S počátkem 15. století nastupuje páté poatlantské období, v němž Já vstupuje do třetí ze tří článků duše, do mieliala wa temba.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Johannes-Evangelium'', GA 103, Vortrag vom 30. Mai 1908, Dornach 1995, S. 172f.&lt;/ref&gt; Člověk se probouzí k sobě samému, k sebevědomí, tváří v tvář světu prožívanému jako předmětný. Vzniká zpočátku nepřekonatelná propast mezi sebevědoměním a tím, co vyvolává svět jevů. Ve svém Já, jež sebe sama poznává, může však člověk nalézt v sobě pramen ducha, «Já jsem», které se sice na jedné straně vnímavě staví vůči světu a na druhé straně se může poznávající spojit s duchovně-bytostným skrytým ve smyslových jevech. Co kdysi instinktivně proudilo do prožívání duše, nyní může být vědomě poznáno ve svém bytostném a sjednoceno s bytostnou substancí Já. Tak spočívá v moci mielialy wa temba, v jejím myšlení a konání nad sebou samou {{SE|55}}<br /> <br /> přerůstat sebe sama a uvědomovat si duchovní původ člověka a světa.<br /> <br /> Vědomostní duše se projevuje nejprve jánusovsky. Obrácena dozadu, hledá oporu ve zdánlivě bezpečném základě obecné pojmovosti, kterou si rozumová nebo citová duše vypracovala ve vědách; tím však hrozí, že při zakrňování citové duše upadne do chladného intelektualismu, pýchy a nespoutaného egoismu. Hledí-li však v sebepoznání a poznání světa vpřed do budoucnosti, zahřívá se u idejí, jež se stávají ideály — například uskutečňování myšlenkově uchopovaného principu organismu v zemědělské praxi. Zápasí o to, přetvářet minulé v přítomném v budoucí. Vědomostní duše usiluje postavit veškerou iniciativní sílu do služby naplňování ideje vývoje. To ale znamená: položit umělecký smysl jako základ veškerého konání. Jde o to, dávat idejím z budoucnosti myšlením život a s nimi ponořovat se chtěním do všech výzev skutečnosti tak, aby se z erkraftování prožívání v Já každá jednání stala svobodnou, stala se uměleckou.<br /> <br /> Potravou vědomostní duše jsou ideje, jež do ní zazářují z budoucnosti. Takovými idejemi jsou obsahy antroposofické duchovní vědy. Podstata a smysl těchto obsahů se odhaluje teprve silným myšlením. V obrazně myslícím nazírání oživují cítění a podněcují vůli. Jako smyslové vnímání, tak i výsledky duchovního bádání podněcují myšlení. V bdělé myšlenkové aktivitě však žije Já, jádro bytosti člověka. Já může ve svobodě rozhodnout, zda si přivlastní formy idejí duchovního bádání, či zda chce setrvat v pouhém protistojení vůči světu jevů. Vědomostní duše otevírá cestu k prožívání duchovních obsahů ve svobodě. Z tohoto plně lidského prožívání vyrůstá nová umělecká tvůrčí síla, jež se může prokázat jako plodná — a tím jako pravdivá — ve všech oblastech života: například v lékařství jako léčitelské umění, v pedagogice jako výchovné umění, v lidském spolužití jako sociální umění, v zemědělství jako umění zemědělství.<br /> <br /> Činnost Já ve vědomostní duši vznáší se takřka mezi nebem a peklem. Ochable-li, řítí se duše, zapomínajíc sebe samu, do propastí. Zlo ve své dvojí podobě — ahrimanská banalizace a luciferská nezainteresovanost — získává nad ní moc. Erkraftuje-li však Já v sobě samém, buduje most přes propast, je {{SE|56}}<br /> <br /> schopen poznávat jiné bytosti v sobě samém a dobývá si schopnost, proměnit to, co se stalo, v to, co teprve vzniká.<br /> <br /> Věk vědomostní duše ve svém dosavadním průběhu přivedl lidi k sebevědomí, vzbudil v nich touhu po svobodném sebeurčení, dal jim přeměřit propasti a otevřel jim cesty k pravému poznání ducha. Lidstvo se emancipovalo od přírody a — jaksi upadše do zapomnění sebe sama — myslí si, navzdory vlastnímu duchovnímu původu, že je dílem pouhého přírodního stvoření. Tím se do značné míry ztratilo v banalitě čistě materialistického pojetí bytí a vidí se ohroženo technologií, jež právě z tohoto pojetí vyrůstá. Organismusprinzip v zemědělství je touto denkungsartem vymazán. Na druhé straně může vědomostní duše, tváří v tvář tomuto sestupnému vývoji, být rozněcována idejemi, které jsou získány z poznání podstaty neživé, oživené a oduševnělé přírody. Tyto ideje-impulsy nevyvěrají již z kdysi duchem vedených instinktů, nýbrž jsou samy vydobyty. V probouzející se Já-činnosti oživuje vývojová idea a s ní novým způsobem idea organismu a — v rozšíření — idea individuality. Obě spojeny mohou se stát utvářecím principem zemědělství, jež kultury-zakládajícím způsobem působí do budoucnosti.<br /> <br /> V jakých symptomatických krocích se to připravovalo až k obratu časů a odtud až do novověku a dále v průběhu věku vědomostní duše, bude rozvedeno v následujících kapitolách.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kulturströmungen_der_Landwirtschaft_bis_zur_Zeitenwende&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kulturní proudy zemědělství až k obratu časů ===<br /> <br /> Ve Starém zákoně je v mytologickém obraze poukázáno na prapůvodní protiklad ve vývoji lidstva — na Kaina a Ábela. Jeden z nich, Ábel, je pastýřem, který střeží své stádo a přináší bohům oběti zvířat. V opatrování a péči o svěřený mu svět živočichů následuje vůli stvořitelských mocností; jeho oběť je bohy přijata. Jinak je tomu s jeho nevlastním bratrem Kainem, který obdělává pole a pěstuje rostliny, jež sám šlechtí z vlastní inteligence a z pocitu vlastní způsobilosti. Jeho rostlinná oběť bohy přijata není. Zde je praobrazně poukázáno na okamžik zrodu dvou polárních proudů, {{SE|57}}<br /> <br /> usedlých, zemědělsky hospodařících národů a kočovných pasteveckých národů. Zemědělec se prometheicky&lt;ref&gt;Obě postavy Prométhea a Epimethea stojí v řecké mytologii za samostatným, aktivním, prozíravým myšlením (prometheickým) a za zpětně obráceným, spíše pasivním, přijímajícím myšlením (epimetheickým).&lt;/ref&gt;-apollónsky spoléhá na vlastního ducha vynalézavosti; pluhem obdělává zemi, zraňuje ji a tím podněcuje plodotvorbu rostlin, které trvale povyšuje na kulturní rostliny, rozvíjí řemeslné dovednosti všeho druhu, v nichž dává výraz svému budoucnosti vstříc obráceném vědomí. Jinak pastevecké národy, které se v duševní oddanosti epimetheicky-dionýssky začleňují do dané stvořenosti, snaží se ji zachovávat a ve svém spíše zpětně obráceném vědomí — lpícím na zbytcích starého jasnozřivectví — pěstují kult předků.<br /> <br /> Oba tyto proudy splynuly se všeobecným kulturním životem teprve v době pokřesťanské. Avšak tu a tam se ještě dlouho uchovaly v časově posunutých kulturách v nejryzejší protikladnosti. Jeden příklad z vlastního prožívání to může osvětlit: V Africe třicátých let minulého století žily v dnešní Tanzanii v oblasti Kilimandžára v těsné prostorové sousednosti a při zachování svých kmenových zvyklostí národy Bantuů a Masajů. Tito poslední, hamitský národ, žili kočovně se svými stády zebu uprostřed divočiny v sousedství lva, slona, buvola atd. Ochranu pro člověka i stádo nabízela v noci tábořiště ohrazená trnitým houštím (tzv. «krále»); potrava sestávala z mléka a krve zebu a z kořenů některých planě rostoucích rostlin jako dietetika. A tu stál — pastýř, přes rameno přehozený šátek, lehce opřený o kopí, buvolí kožený štít přiložený k boku, vysoké postavy, ušlechtilých rysů tváře, klidný jako sloup v plném žáru slunce, s vážně sněním ponořeným pohledem upřeným do dálky, kolem sebe soustředěné stádo, obraceje se k cizinci — letmý pozdrav, jinak žádná otázka, žádné slovo. Masajové tehdy odmítali veškerou civilizaci, veškeré školní vzdělání. Žili vpleteni do přírody s vědomím sahajícím zpět do řetězce předků.<br /> <br /> V naprostém protikladu k tomu žili Bantuové usedlým způsobem, v uvolněném vesnickém osídlení. Přiblížil-li se člověk, rozlétly se závěsy u dveří kulatých slaměno-hliněných chatrčí, mladí i staří se valili ven s smějícími tvářemi, radostně zdravili a ptali se, co je nového na světě? Dychtivostí po učení, radostí z napodobování a řemeslnou zručností jsou cele obráceni k výdobytkům civilizace. Jejich potravou byly převážně plodiny {{SE|58}}<br /> <br /> pole, jež pěstovali bez pluhu, s ohnutými zády vedouce ruční motyku. Z přírodního biotopu divočiny vyrůstalo kolem vesnic uspořádání kulturního biotopu vytvořeného lidskou prací.<br /> <br /> Zemědělské a pastevecké národy žily prostorově a etnicky přísně odděleně, často ve vzájemném nepřátelství, jinde v pokojné koexistenci. Ve starém Egyptě například táhli pastevci se svými stády po obou stranách nilského údolí od Nubie až dolů do delty a zpět. Od nich si nilští rolníci půjčovali tažná zvířata ke kultivaci polí v mezidobích každoroční záplavy.<br /> <br /> Od staropersských dob se ze zemědělských národů vydělily dva dílčí proudy: zahradníci a pěstitelé ovoce. První z nich šlechtili a pěstovali zeleninu a zakládali záhony léčivých bylin i květin. Řemeslné vědění a umění žilo dále ve svazku kmenovém a rodinném v dědičném proudu. Tak se ještě v letech 1960–70 nacházeli v Teheránu tzv. zarathustristi, kteří tuto daleko do pravěku sahající tradici přenášeli dál. Pěstitelé ovoce se rozuměli šlechtění, pěstování a ošetřování ovocných dřevin. Columella († kolem 70 n. l.) podává zprávu o umění řezu ovocných stromů, jež bylo ve starém Římě ještě dědičně předáváno v generačním proudu.&lt;ref&gt;Will Richter (Hrsg.): ''Lucius Iunius Moderatus Columella: De res rustica'', 5. Buch. 10. Kapitel: Über den Obstbau, S. 605–630, München und Zürich 1981.&lt;/ref&gt; Tyto čtyři proudy zemědělství (včetně ovocnářství a zahradnictví) existovaly vedle sebe nebo v osídlených vesnicích v uvolněném vzájemném vztahu, aniž by se vzájemnou podporou prostupovaly do jednoho organismického celku. Tak například u Hindů v Indii není hnůj zvířat — zčásti dodnes — používán jako hnojivo v zemědělství nebo zahradnictví, nýbrž jako palivo.<br /> <br /> Až do obratu časů byly — zároveň jako výtěžek mysterijní kultury — veškeré po tisíciletí vyrostlé prvky zemědělské kultury, jako orba, zahradnictví a ovocnářství i živočišná výroba, hotově předtvořeny (viz obrázek 2, s. 66). Cítila snad lidstvo, že se dostalo na konec jednoho vývoje? Neustl snad i jazyk gnostiků, nezůstaly pohanské oltáře osiřelé?&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Aus der Akasha-Forschung. Das fünfte Evangelium'', GA 148, Vortrag vom 5. Oktober 1913, Dornach 1992, S. 63.&lt;/ref&gt; Nezhasla snad kulturně inspirující síla mystérií — až na zbytky jako například mitraismus? Co jejich moudrost bylo, působilo dál jen jako tradice nebo v málokterých lidech jako živé duchovní dědictví. Kde tedy bylo na {{SE|59}}<br /> <br /> prahu obratu časů ještě vůbec nějaké rozvojové perspektivy, naděje na budoucnost? Lidstvo plně sestoupilo do pozemského bytí. Vědomí bylo podstatně formováno tím, co se nabízelo smyslům a činnému styku s fyzicky-pozemským světem. V tomto opuštění duchem přistoupilo lidstvo k prahu a dozrálo k tomu, aby se otevřelo pronikavě novému vývojovému impulsu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Ereignis_der_Zeitenwende,_das_Mysterium_von_Golgatha&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Událost obratu časů, Mysterium Golgoty ===<br /> <br /> Stará mystéria splnila svůj úkol. Na kopci Golgoty v Jeruzalémě se uskutečnilo nové mystérium, ukazující do budoucnosti a zahrnující celé lidstvo. Co bylo kdysi uctíváno jako vznešená sluneční bytost, co u praindů slulo Višvakarman, co u praperštíků pod Zarathustrou bylo Ahura Mazdao, co Egypťané nazývali Osiris a co u raných Řeků mohlo být spatřováno v božské bytosti Apollona — to nyní sestoupilo — jak bylo zaslíbeno — na Zemi a inkarnovalo se v lidském těle Ježíše z Nazaretu jako Kristus.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die geistigen Wesenheiten in den Himmelskörpern und Naturreichen'', GA 136, Vortrag vom 13. April 1912, Dornach 1996, S. 178f.&lt;/ref&gt; Tak bylo «veškeré náboženské zvěstování před zjevením Krista Ježíše předzvěstováním Krista Ježíše».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Apokalypse des Johannes'', GA 104, Vortrag vom 17. Juni 1908, Dornach 1985, S. 25.&lt;/ref&gt; Ve Starém zákoně dostává Mojžíš na otázku, v čím pověření je vyslán, odpověď: «Řekni, ‹Já jsem› tě poslal.»&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 26. In 2 Mos 3,13-15 lautet die Stelle in der Einheitsübersetzung wie folgt: «Mose sagte zu Gott: ‹Wenn ich nun zu den Leuten von Israel komme und zu ihnen sage: 'Der Gott eurer Vorfahren hat mich zu euch geschickt', und sie mich dann fragen: 'Wie ist sein Name?' – was soll ich ihnen sagen?› Gott antwortete: ‹Ich bin da›, und er fügte hinzu: ‹Sag zum Volk Israel: 'Der Ich-bin-da hat mich zu euch geschickt: der Herr! Er ist der Gott eurer Vorfahren, der Gott Abrahams, Isaaks und Jakobs.' Denn 'Herr' (Er-ist-da) ist mein Name für alle Zeiten. Mit diesem Namen sollen mich auch die kommenden Generationen ansprechen, wenn sie zu mir beten.»&lt;/ref&gt; Gnóze poukazovala na božskost Krista, na jeho příchod v duchu, ne však na jeho zjevení v těle.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Apokalypse des Johannes'', GA 104, Vortrag vom 17. Juni 1908, Dornach 1985, S. 31.&lt;/ref&gt; Řečtí gnostičtí filosofové — Rudolf Steiner jmenuje přitom Thalése, Hérakleita, Empedokla — rozvíjeli v pojmové řeči, {{SE|60}}<br /> <br /> co kdysi spatřovaly zasvěcené osoby. Ve své pojmové logice «žíznily» po novém naplnění. Byly průkopníky vzniku filosofie Mystéria Golgoty. V pokřesťanské době vystoupil Augustinus (354–430 n. l.) proti tehdejšímu ortodoxnímu přesvědčení, že lidé předkřesťanské doby se radikálně odlišují od lidí doby pokřesťanské, slovy: «To, co se dnes nazývá křesťanským náboženstvím, existovalo u starých národů a nechybělo od počátků lidského rodu; a když se Kristus zjevil v těle, dostalo pravé náboženství, jež tu bylo již předtím, název křesťanského.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner:<br /> ''Das Markus-Evangelium'', GA 139, Vortrag vom 21. September 1912, Dornach 1985, S. 146.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Kristova událost, Mystérium smrti a zmrtvýchvstání, se naplnila pro všechny lidi na Zemi. To je esoterickým stavem věci jednoho exotericko-esoterního dění, které bylo vázáno na určitou dobu a určité místo. Lidstvo bylo v různé míře ve svém vývoji Já natolik pokročilé, že skryté nejsvětější duše — Já, bytostné jádro každého člověka — potřebovalo impulsu, aby se mohlo nalézt v sobě samém a v sebepoznání svobodně sebeurčit. Tento impuls se vtělil při křtu v Jordánu s přebýváním Kristova Já — sluneční bytosti naplněné duchem v nejvyšší dokonalosti — do těla člověka Ježíše z Nazaretu. Po tři léta působila tato božská bytost v tomto vyvoleném lidském těle. Byla to síla tohoto božského Já, která prostřednictvím smrti na kříži proměnila Zemi svázané tělo pozemské v ducha. Uskutečnilo se zmrtvýchvstání v duchu; od té doby stojí před lidstvem jako veliký světový cíl. Cesta k tomuto cíli dává veškerému vývoji do budoucnosti směr a obsah. S probuzením vědomí «Já jsem» nalézá každý člověk v sobě «cestu, pravdu a život». Toto nalezení znamená procházet propastmi bezduchovního ničeho; ale znamená také pracně dobývat plody ducha, jež vstávají z mrtvých do věčnostního těla Já. Postupující od Mystéria Golgoty, vidí se lidstvo postaveno do vědomého zápasu se zlem, s tím, co přináší smrt, s duchovní mocí, která se staví na odpor veškerému vývoji. Poznávat zlo láme jeho moc a propůjčuje Já sílu. Na místo starého mysteriálního bytí tak nastupuje {{SE|61}}<br /> <br /> a jeho mise postupné výchovy Já skrze kulturní věky — pokračující působení Mystéria Golgoty, jež ukazuje člověku cesty k sebevýchově, k poznání jeho duchovního původu a k činnému milování ze síly «Já jsem». Lehce pronesený pojem Obratu časů teprve skrze tento historický proces překlopení, jejž uvádí Mystérium Golgoty, nabývá smyslu a obsahu. Teprve tímto lidstvovým událím může v každém člověku idea vývoje v celém svém dosahu vzplanout a ukázat iniciativní síle směr. Až do Obratu časů byl to proud moudrosti, vytékající z mysterií, který vedl člověka k probuzení Já. Od Kristovy události může lidská duše skrze vnitřní zesílení myšlení tuto moudrost proměnit v činnnou lásku — v onu sílu, která dokáže to, co z ducha povstalo, překlopit v to, co se v duchu stává. Tuto metamorfózu nelze myslet dost velkou a dost širokou. Je zcela otevřena budoucnosti a zároveň má směr a cíl. To se jeví jako rozpor, který trvá tak dlouho, dokud člověk jedná z iluze a sobectví. Rozpor se sesype v sobě samém v té míře, v jaké se moudrost ležící všemu v základu proměňuje ve svobodném činu v lásku. Obě perspektivy — odvrácení od ducha, nebo v svobodném sebeurčení obrácení k němu — vtiskují v pokřesťanském čase ráz vývoji lidstva a jeho vztahu k přírodě, a tím k zacházení s principem organismu v zemědělství.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Wandel_des_Organismusprinzips_bis_zur_Neuzeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Proměna principu organismu až do novověku ===<br /> <br /> V prakřesťanství prvních staletí uchopil a pronikl Kristův impuls duši rozumovou neboli citovou těch lidí v řecko-římské kultuře, kteří pro něj byli vnímaví. Vědomí osobnosti se v silném posílení Já naplnilo hřejivou niterností. U raných křesťanů stálo v popředí pěstování vědomí o přebývání Kristova impulsu v lidské duši. Tento impuls znamenal otřes v probouzení Já. V tomto zárodečném stavu duše jistě mohlo dojít ke změně smýšlení ohledně způsobu individuálního vztahu k rostlině a zvířeti, k zemi a kosmu. Z celkového pohledu však zemědělství pokračovalo ve svých zaběhnutých kolejích. Teprve po rozpadu Římské říše a po proudech stěhování národů se křesťanský impuls vžil do jednotlivých lidí tak hluboce, že jej začali skrze {{SE|62}}<br /> <br /> práci svých rukou zasazovat do země. Reprezentantem tohoto vývoje byl [[Benedikt z Nursie]] (480–547 n. l.). Jeho životopis v tomto ohledu vykazuje symptomatické rysy: Nejprve za studií uprchl ze svého nemravného prostředí v Římě do poustevnického života, do jeskyně v Sabinských horách. Tam ve tříleté asketické samotě přijal v přísném duševním cvičení Kristův impuls do svého Já spočívajícího ve vůli. S touto prokřesťanštěnou vůlí Já pak vystoupil do světa, stal se reformátorem mnišství, založil roku 529 klášter a řád benediktinů na Monte Cassinu – za jeho života následovalo dvanáct dalších poboček. Pro své kulturně-tvůrčí zásluhy byl později nazván „otcem Evropy“. Od něj mimo jiné pochází klášterní pravidlo „ora et labora“, modli se a pracuj, heslo, jemuž mnišství holdovalo po celý středověk a které je pozvedlo k jeho vysokým kulturním výtvorům. „Práce“ Benedikta z Nursie, zrozená z nejniternějších hlubin duše a svázaná přísnými pravidly, se vztahovala na přepracování země. Tak jako Já proniká celého člověka a dokáže ho přepracovat k vyššímu vývoji, tak Benedikt sjednotil veškeré zemědělské kulturní dědictví tehdejšího lidstva, přepracoval je ve vyšší celistvost a stvořil – v metamorfóze „organismu v přirozeném růstu“, který utvářel předkřesťanské kulturní epochy – základy pro vznik zemědělského kulturního organismu. V něm si prokřesťanštěná lidská duše začala v práci inspirované a chtěné svým Já vytvářet obraz sebe sama. V činorodosti Benedikta z Nursie, obrácené ke světu a proměňující minulé v budoucí, se setkáváme s vynikajícím představitelem exoterního křesťanství, které tvoří vnější životní formy. Tento exoterně-křesťanský proud pronikl od jihu přes Alpy do oblasti Bodamského jezera (Chur se v pátém století stal biskupským sídlem) a na počátku sedmého století se tam setkal s proudem esoterního křesťanství, které přicházelo ze západu, z Irska, a přinášelo čistě v duchu prožívané, kosmické křesťanství. To se stalo duchovní potravou pro probouzení Já v lidech. Reprezentantem tohoto proudu je Kolumbán Mladší (kolem 530–615 n. l.). Legenda vypráví, že když v roce 610 vstoupil na ostrov Reichenau v Bodamském jezeře, pluje proti proudu Rýna, jeho prvním činem bylo, že z ostrova zapudil veškerou hadí havěť v podobě divokých prasat, takže se bídně utopila v jezeře. V tomto obraze se skrývá hluboká proměna, která se odehrála. Lze {{SE|63}}<br /> <br /> ji vyložit zhruba v tomto smyslu: Člověk jako Kolumbán, který v očištěné duši a v posíleném Já nesl v sobě Kristův impuls, nemůže strpět, aby kolem něj vládla divokost. Vnějšek musí být uveden do harmonického souladu s vnitřkem, což je umělecký akt. Prokřesťanštěné Já, které si začíná uvědomovat samo sebe, se rozšiřuje a činně se chápe svého okolí; prožívá se v tomto okolí a v odrazu tohoto prožívání si ho duševně uvědomuje.<br /> <br /> Setkání a vzájemné pronikání obou proudů křesťanství, exoterního a esoterního, vytvořilo na ostrově Reichenau po dobu více než 200 let, od sedmého do devátého století n. l., kulturní místo vyzařující do celé Evropy. Benediktinské opatství se stalo „diplomatickou školou“ Evropy, udržovalo vztahy mimo jiné se dvorem Karla Velikého a bylo ve spojení s grálským proudem. Kolem Bodamského jezera vznikaly ve velké hustotě osady nejrůznějších mnišských řádů. V období vrcholného středověku byly krajiny kolem Bodamského jezera nazývány „Boží zahradou uprostřed křesťanstva“. Zde vznikl praobraz kulturní krajiny.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Punkt_und_Umkreis&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Bod a periferie ===<br /> <br /> Stávání se evropských kulturních krajin je neseno eminentně křesťanským impulsem — uměleckou proměnou divoké přírody v kulturní přírodu podle principu bodu a periferie. Je to utvářecí princip veškeré organismusbildung, například jaderná-buňka-''cytoplazma'' nebo ''embryoblast-trofoblast'' v embryonálním vývoji. Na příkladu vzniku vesnice a jejího katastru obce to lze objasnit: Přeneseme-li se do doby po stěhování národů a před první velkou dobou klučení v sedmém a osmém století, byly rozsáhlé oblasti Evropy les-bažinaté krajiny, řídce osídlené lidmi, kteří se z valné části nepodíleli na ušlechtilém pronikavém utváření těla a duše jako příslušníci předkřesťanských vysokých kultur. Jako s prapůvodní mocí přírody, přebývala v těchto raných kmenech ještě nezbrzditelná síla, bouřlivá statečnost, neformovaná, bojovná, silně na krevní síly vázaná duševnost. Já však — věčnostní jádro člověka — bylo jako poupě, jež se otevírá slunečnímu paprsku, vnímavé pro duchovní impulsy, které ukazují do budoucnosti. Této neformované a zároveň duchovně-otevřené duševní ústavě vstřícně vyšel — osamocen procházeje živelnou divokostí lesních krajin {{SE|64}}<br /> <br /> Mnich, jenž v očištěné duši nesl v sobě Kristův impuls. Snad ho vidíme stanout u pramene — u pradávného, pohanského posvátného místa — jak si v temnotě lesa vytíná malou mýtinu a hrubě tesá kapličku, v jejímž nitru spočívá oltář. Vidíme, jak z lesa přistupují lidé, přijímají poučení, které pociťují jako duchovní pokrm pro své Já, jež v nich probouzí vůli Já k práci a činí z nich pomocníky toho Jednoho, mnicha. Začínají s ním dále kácet les, vysušují nedalekém bažinu a na sluncem prozářené mýtině pěstují rostliny ze semen, která přijali z rukou mnicha jako cizí kulturní statek. Vidíme, jak zanedlouho dřevěnou kapli vystřídá románská kamenná stavba, která se svým hrozivým, mohutným zdivem a úzkými okenními otvory schranně ukrývá před dosud nezkrocenými silami přírody kolem dokola. A konečně postřehneme, že kolem tohoto věnovaného a jménem pokřtěného středu vznikají selské statky a řemeslné živnosti. Vesnice se zrodila — s kaplí či kostelem ve středu a katastrem obce jako obvodem.<br /> <br /> V následující době až do 9./10. století se pod tímto nastupujícím kulturním impulsem proměnila soulová výchova lidí. Nezřízená, bouřlivá statečnost se zvnitřnila a proměnila v duševní sílu pokory. A Já, které v pronikání a šlechtění těla a duše nabývalo vědomí sebe sama v dalších stupních, vydřelo ze sebe vůči člověku i světu «otázku». Parzivalův příběh líčí tento obrat. Mladý Parzival vstupuje do světa jako «prostý blázen». Statečně přijímá boj s každým protivníkem, aniž by věděl, kdo to je. Teprve po boji sundají vítěz i poražený hledí a představí se. Jednání předcházelo poznání. Parzivalova pouť vede skrze přehmaty, pochybnosti a utrpení k probuzení Já, k otázce: «Kdo jsem já, co ti chybí?» Otevření duše k otázce na pravém místě v pravý čas povyšuje Parzivala na krále Grálu — na Já, které se v naplnění duchem samo ovládá. Jako ve starém Řecku v neúprosnosti osudu Oresta nebo Oidipa zaznívá tragika věku přicházejícího ke svému konci, tak se v Parzivalově osudu v úplné metamorfóze zjevuje budoucí cesta ke svobodnému sebeurčení.<br /> <br /> Mezi kláštery — benediktinským mnišstvím — a Pfalzy — královskou mocí — vznikaly nyní vesnické útvary. V nich se v proměněné podobě a na vyšším stupni zjevuje celé zemědělské {{SE|65}}<br /> <br /> Dědictví předkřesťanských kulturních epoch. Uprostřed katastru obce stojí vysoko nad štítovými střechami vesnice kostel s věží a lodí, umělecké dílo v dvojím smyslu: svisle strmí vzhůru věž, navenek ztvárněný obraz vnitřního zážitku Já; vodorovně se rozkládá loď, průmět duševního prožívání ve společenství. Toto zasazení středového bodu je stavebním výkonem celého vesnického společenství. Co zde vzniká jakožto křestní akt jednoho místa na zemi uprostřed divoké přírody, je úplné vyvracení dokonalého uměleckého díla z předkřesťanské doby — řeckého chrámu. Jako tento vystavoval svou vysokou estetiku navenek, především v kompozici sloupů, avšak nitro, cella, příbytek božstva, bylo v takřka hermetickém uzavření zdí odňato profánnímu pohledu, tak je v románské bazilice venkovní strana pevně obezděna, sloupy jsou přeneseny dovnitř a vnitřní prostor je obci otevřen. Umělecká síla citové duše každého jednotlivce ve vesnickém společenství byla prostoupena obrazovým prožíváním podzemně působícího esoterního lidového křesťanství a byla nesena a podpírána institucionálně-exoterním křesťanstvím, působícím výsostně v mnišství a ve šlechtě. Oba způsoby prožívání se spojovaly a soustřeďovaly dovnitř k středovému bodu katastru a vytvářely obci a kultickému dění u oltáře v uměleckém ztvárněnísílu formové hülseny.<br /> <br /> Táž umělecká síla se však obracela i k periferii, ke katastru vesnice. I zde se odehrává vyvracení. Týká se navzájem polárního proudu pasteveckého a rolnického a volně propojených, na žádné centrum nevázaných proudů zahradnického a ovocnářského z předkřesťanské doby.<br /> <br /> Vidíme, jak nyní kolem kostela, jenž tvoří středový bod, se seskupují selské statky. Někdejší nomádství se v křesťanství nepokračuje. Putující pastýř usazuje se se svými skotem, jak tomu u polokočovných Keltů a Germánů s jejich volnými dvorci již bylo. Od nynějška žijí skot i člověk pod jednou střechou. Chov hospodářských zvířat vstupuje v uzavřenosti polního katastru do vztahu k polnímu hospodářství, lukařství a pastvinářství. Pod vedením jednoho a téhož člověka se uskutečňuje sjednocení, ba «sňatek» polního hospodářství a chovu dobytka. Protiklad nepřátelských bratrů Kaina a Ábela je překonán. Dále se nyní zahradnictví v pokřesťanské době začleňuje do vznikajícího vesnického organismu {{SE|66}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 2, S. 66.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 2: Metamorphose und Durchdringung der vier agrarkulturellen Strömungen im Durchgang durch das Christusmysterium. Der Weg vom Organismus im Naturwachstum zum Kulturorganismus.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> začleňuje. Selské zahrady se přikládají k selským statkům jako lem obtáčející vesnici. Zde se na ohrazeném prostranství shromažďuje zděděné kulturní dědictví zeleniny, květin, léčivých bylin a bobulovitého ovoce; zde bylo sídlo včelařství; odtud se roje rozlétaly do okolní hofgemarkung, obstarávaly opylování a přinášely med.<br /> <br /> Jako se chov hospodářských zvířat a zahradnictví průchodem přes Obrat časů vyvinuly v orgány vznikajícího organismu vyššího řádu, tak i ovocnářství. Přikládalo se k zahradám jako další lem v druhově bohaté kultuře vzrostlých kmenů v podobě ovocných luk obtáčejících vesnici. V blízkosti stájí dodávaly ovocné louky zároveň čerstvou zeleň ke krmení mláďat.<br /> <br /> Za ovocnými loukami se otvíral katastr vesnice do polní krajiny, do luk a pastvin, do nížin, lužních luk nebo lemů doprovázejících potoky a řeky. Tato travní plocha, stejně jako kultury orné půdy, začleňuje se — zprostředkovaně skrze benediktiny — jako orgány do vesnického organismu. Oplodněny impulsem křesťanství se obilnářství a chov dobytka, ovocnářství a zahradnictví, lukařství a pastvinářství, pěstování živých plotů a les, jakož i vodní hospodářství, slučují v {{SE|67}}<br /> <br /> v celku, ve vnitřně uzavřeném organismu zemědělství. «Vnější kůži» tohoto organismu vůči přiléhajícímu lesu nebo sousedním katastrem vyznačují mezníky, a kde se z nějakého návrší otevírá volný výhled, zdraví z dáli kostelní věže sousedních vesnic.<br /> <br /> Z vědomostní síly prokřesťanštělé rozumové neboli citové duše jsou prvky předkřesťanského zemědělství pozdviženy na vyšší kultivní stupeň. V organismu vesnice nebo na jednotlivém statku vstupují do vzájemně se podporujícího vztahu. Nejpatrněji se to dotýká někdejšího prapůvodního protikladu polního hospodářství a chovu dobytka. Domácí zvířata jsou v druhu a počtu sladěna s dostupnou krmnou základnou. Dodávají hnůj, který spolu s trojpolním osevním postupem — ozim, jařina a úhor — podporovaný obracejícím obděláváním pluhem, zajišťuje půdou zakořeněnou trvalou úrodnost. Vše stojí prostorově i časově ve vzájemném vztahu: Na osevním členu úhoru — jenž znamená rok odpočinku pro půdu — vyrůstá po jarním přebrázení egge divoký porost bylin, trav, jetelovin atd., který je přes léto ovcemi a skotem spásán a zároveň hnojován. Tato orná pastvina obdrží před podmítkou a výsevem ozimů na podzim ještě navíc hnůj ze stájového chovu z předcházejícího podzimně-zimního období. Ve druhém roce stojí jako chlebné obilí ozimá obilnina, která zároveň dodává především slámu pro podestýlku ve stáji, a ve třetím roce stojí jako «ubírající plodina» jarní obilí a luskoviny, len, přadný len atd. Celá polní plocha je rozdělena přibližně do tří stejně velkých ploch, na nichž stojí vedle sebe plodiny, jež jsou pokaždé na jedné ze tří dílčích ploch pěstovány ve tříletém sledu za sebou (obrázek 2). Trojpolní hospodaření bylo až do novověku zárukou každoročně se obnovující, pouhé přírodní úrovně přesahující úrodnosti půdy. Louky, jež věnovaly seno pro zimní krmení ve stáji — a tím vznikal chlévský hnůj pro ornou půdu — byly nazývány «matkou orné půdy».<br /> <br /> Jako se živé buňky s jádrem a obalnou plazmou slučují do vyšších celků, třeba rostliny, tak se vesnice slučují do vyšší jednoty kulturní krajiny. Všechny evropské krajiny dostaly pod vlivem křesťanství vtisknut svůj svébytný kulturní charakter. Představují tkáň buněk stvořenou po staletí lidským duchem a lidskou rukou, {{SE|68}}<br /> <br /> Jednotlivé dvory a vesnické organismy. Jejich hodinou zrození bylo sedmé až desáté století, v lesnatých krajinách středoevropských to bylo století dvanácté.<br /> <br /> Vesnický organismus — nebo při rozptýlené poloze jednotlivých dvorů farní obvod — vykazuje tak své nitro a svůj vnějšek. Prožívání této polarity vtiskovalo svůj ráz každodenní práci ve stáji i na poli. V plném odevzdání citové duše tvořila práce most mezi tímto nitrem a vnějškem. Byly to tytéž ruce, které uměle tesaly kámen pro stavbu kostela, malovaly fresky, tvořily barevná okna — a zároveň venku pečovaly o dobytek, obdělávaly pole a stejně uměle utvářely kulturní krajiny. Bylo to totéž vědomí, které uchopovalo stavbu kostela jako střed, gemarkung jako periferii, a oba póly spojovalo prací, skrze «*ora et labora*», v celek vesnického organismu. Co jednotlivá duše, co celé vesnické společenství prožívalo jako posvátný úkon u oltáře, to vtékalo do práce a propůjčovalo jí na dvoře i na poli duchovní hybnou sílu a smysl — uspořádat vztahové předivo rolnictví, chovu dobytka, zahradnictví, ovocnářství a lesnictví, jakož i hospodaření na loukách a pastvinách v míře, harmonii a kráse navzájem.<br /> <br /> Co naopak zemědělec venku na jaře, v létě, na podzim a v zimě prožíval z živelných přírodních sil ve větru a počasí, co k němu mluvilo slunce, měsíc a hvězdy — to se v něm zhušťovalo, aniž by bylo «přemyšleno», v moudrost instinktivně jistého pracování. Bohatství tohoto prožívání z práce pod volným nebem nesl jako zvnitřněné dobro zpátky k oltáři — a tam přijímal znovu impulzaci z ducha. Toto rytmické vetkání do niterného i vnějšího prožívání v duchu křesťanství, stupňované slavením ročních svátků, kultivovalo celého člověka v jeho vztahu k práci, k přírodě a k společenství. Vpisovalo se do duše člověka právě tak jako do zevnějšku přírody. Z toho snad pramení, že z každého místa uvnitř evropských kulturních krajin k jemnějšímu vnímání promlouvá *spiritus loci*. Jak silně se v tom zjevuje obraz duše národa — nebo v charakteru krajiny: ducha národa — ukáže se, srovná-li se jemnější nuance uměleckých děl vyrůstajících z jednotlivých lidovostí s krajinami, v nichž vznikla. Lze v tomto smyslu hovořit o krajinném typu odpovídajícím anglické duši národa, a stejně tak o nizozemském, švédském, italském atd. typu krajin. Od raného středověku nesou krajiny {{SE|69}}<br /> <br /> v postupující individualizaci jednotlivých vesnických společenství pečeť příslušného vládnoucího ducha národa, duše národa a lidovosti.<br /> <br /> Stěhování národů mělo severně od Alp za následek zánik a zničení všech měst, jež Římané vybudovali: nová forma osídlení, vyrůstající z proKřesťanštěné duševní držení «*ora et labora*», se stala vesnicí. Teprve později, v desátém a jedenáctém století, se jednotlivá vesnická společenství — v návaznosti na šlechtická sídla, kláštery, ústřední obchodní místa a obdařena zvláštními výsadami — stala městy. Na počátku bylo zasazení kaple jako středobodu a vyklučování kusu divoké přírody v jejím okolí, po němž následovala stavba románské baziliky a rozmístění selských usedlostí k ní orientovaných, jakož i obestavění obklopující a zvenčí ohraničené zemské plochy. V té míře, v níž se centrum — kostel — s věží a lodí v umělecky plastickém tvarování zvedalo do výšin a formovalo, v téže míře se utvářela a členila někdejší bujná divoká příroda gemarkace v kulturní přírodu. Tento vývoj postupující umělecké harmonizace a zušlechťování dosáhl svého vrcholu v nastupující gotice. V románském slohu se v zárodečných rysech uměleckého vyobrazení zjevuje to, co se v lidech postupně v pokoře a oddanosti odhalilo a zvnitřnilo jako nejhlubší podstata křesťanství. Grálský impuls, vzešlý z proudu esoterního křesťanství v osmém a devátém století, prostoupil duše lidí a probudil v nich ve vysoké míře sílu zvnitřnění. V gotice z této niternosti duševního života rozkvétá neslýchaná umělecká tvořivá síla. Věž stoupá ještě výš, filigránská, do výšin; dlouhá, vysoká, široko rozkošatělá vícelodní basilika s příčnou lodí a chórem objímá ohromný vnitřní prostor prosycený barevným světlem, jež biblickými výjevy a postavami světců v barevných oknech vtéká dovnitř jako z vyššího světa. Jak asi prožíval tento prostor venkovský člověk, jenž bydlel v jednoduché, k zemi tísněné obydlí u pat mohutné stavby? Zvenčí se jeho pohledu nabízela prací jeho rukou utvářená příroda ve svých formách a barvách; vstoupiv do vnitřního prostoru vysoké stavby, zakoušel formy a barvy zcela jiného druhu. Jeho nazírání se nabízelo ve vysokém uměleckém ztvárnění zobrazení jeho vlastního citového geistig-duševního prožívání.<br /> <br /> V gotice dosahuje vybudování středobodu v obvodu náležející gemarkace svého vrcholu. Ryze z vnitřního {{SE|70}}<br /> <br /> Z ryze vnitřního prožívání lidí vytvořená stavba se tyčí v uměleckém povznesení z obklopující krajiny. Gotické katedrály, dómy, münstry a venkovské kostelíky i předcházející stavby románské neuzavírají krajinný prostor jako řecký chrám, nýbrž jsou ve vyšším smyslu ústředním orgánem celkového organismu zahrnujícího obklopující pozemskou přírodu. To lze dobře pocítit na vlastní kůži, když se k takovým stavbám, jako jsou například Chartres, štrasburský nebo ulnmský münster – odmyslíme-li si dnešní městské okolí –, nebo k nějakému venkovskému kostelíčku přibližujeme z dálky pěšky.<br /> <br /> V gotice vrcholného středověku byly i poslední zbytky bujné divoké přírody zkroceny a Já-chtěnou prací povzneseny na «Boží zahradu». Pohledem na množství skulptur v portálech a výklencích, na živě z hlavic vystupující bytosti, na rostlinnou ornamentiku, jež na mnoha místech zdobí zevní plášť staveb, lze nabýt dojmu, jako by nadbytečné, z obklopující přírody uvolněné a přečištěné živé tvořivé síly vplynuly do stavby, do dláta a štětců uměleckých rukou. Jako tyto stavby samotné, tak je s nimi nyní dovršena i kulturní krajina. Jako má gotika s jejími vysoko vzpínajícími se lomenými klenbami svorník (v románském slohu nese oblouk jako celek), tak tvoří gotika vcelku svorník ve vývoji organismu jako základního utvářecího principu západních kulturních krajin a zároveň svorník věku rozumové čili citové duše.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Organismusprinzip_in_der_Neuzeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Princip organismu v novověku ===<br /> <br /> Mohutné přelomy charakterizují přechod přes práh novověku, do věku bewusstseinsseely. Evropa se začíná členit do národních států. Čin Jany z Arku (1412–1431) zahajuje proces územního oddělení Francie a Anglie; mořeplavci ze španělských a portugalských království otevírají mořské cesty do vzdálených zemí; z abstrahujícího myšlení se zakládají novější vědy; Koperník (1473–1543) «nechává zemi obíhat kolem Slunce»; církev a šlechta propadají ortodoxii; obě trvají na svých privilegiích a soupeří o moc; města rostou a s nimi měšťanstvo. Umění nejzřetelněji odrážejí proměnu vědomí tím, že například malba zlatého pozadí, obraz příchodu věčného do časného, je nahrazena {{SE|71}}<br /> <br /> prostorovou perspektivou. Empirie, smyslové nazírání, nastupuje svůj vítězný pochod. Selství se snaží osvobodit z hegemonie církve a šlechty, aby si, zachovávajíc svou lidovost a z esoterních pramenů inspirované lidové křesťanství, razilo vlastní cesty svobodného sebeurčení. Nastupuje věk, ve kterém se člověk stále více vidí postaven do vědomého střetu se Zlým, do protikladu sil podporujících vývoj a sil retardujících, vývoj popírajících.<br /> <br /> Tento protiklad se stává zjevným, pokud jde o princip organismu, hned na počátku 15. století. Na jedné straně vidíme, jak Španělé a Portugalci táhnou se svými velkoplachetniky odvážně stále většími kruhy do Atlantiku přes déle už známé Kanárské ostrovy a jak právě Portugalci přitom roku 1425 objevili ostrov Madeira. Byl neobydlený a nesl druhově bohatý plášť pralesů, od pradávna rostlý «organismus v přirozeném růstu». O málo později, od roku 1426 do roku 1428, první osadníci-sedláci z Portugalska jedinečný přírodní biotop ostrova vypálili, přivedli si původní obyvatele Kanárských ostrovů, Guanče, zotročili je, nechali je táhnout síť závlahových kanálů a přes celý ostrov pěstovat třtinový cukr v monokultuře, který, zpracovaný v surový cukr, jako exportní zboží nacházel vítaný odbyt na pevnině a zejména v Anglii.&lt;ref&gt;Alfred W. Crosby: ''Die Früchte des weißen Mannes – Ökologischer Imperialismus 900–1900,'' Frankfurt, New York 1991, 280 S.&lt;/ref&gt; Zde, jako v zárodečné buňce, odehrává se symptomaticky to, co pak v následujících stoletích ve velkém v novém světě vedlo k záborům půdy, k rozsáhlým mýcením, k monokultuře, zotročení, obchodu s otroky a k vývozním trhům pro potraviny — raná podoba agrárního industrialismu a, v dekadenci, opakování kulturně podmíněných předkřesťanských vývojových proudů.<br /> <br /> Na druhé straně vidíme, jak zejména ve střední Evropě rolníci zápasili o svou svobodu vůči hegemonii církve a šlechty a pokoušeli se přenést svá kulturní dobytí přes práh novověku. Z vesnických společenství, která udávala tón v raném středověku, se od devátého a desátého století tu a tam vydělovala města. V nich se s měšťanstvem, s příchodem římského práva a od 13./14. století se zakládáním univerzit rozvíjel kulturní život emancipovaný od přírody — jiný než ten, jenž v selských gemeindách jako tvůrčí<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 3, S. 72.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 3: Die Natur- und Sozialordnung der freien wirtschaftlichen Dorfgemeinschaften.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Kraft aus dem Volkstum fortlebte. Tato hledala v přechodu do věku vědomostní duše jiný způsob kulturního rozvinutí a nalezla svůj vlastní, středoevropský výraz ve «svobodných hospodářských vesnických společenstvích». Ta se osvobodila od cizího řízení hegemonních mocí a jsou plodem vesnického vývoje od konce doby stěhování národů. {{SE|72}}&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophie, soziale Dreigliederung und Redekunst'', GA 339, Vortrag vom 12. Oktober 1921, Dornach 1984, S. 29.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Ve svobodných hospodářských vesnických společenstvích přišel v 15. století ze sil lidovosti ke krátkodobému rozkvětu vzájemně se podporující přírodní a sociální řád.<br /> <br /> Vedle výše popsaného organismického přírodního řádu se středem a členěným obvodem vesnického katastru se tu v zárodku vytvořil trojčlenně uspořádaný sociální řád. Pod povrchem historicky uchopitelného katolického (petrinského) křesťanství žilo lidové křesťanství, z jehož pramenů pečovala lidová duše o duchovní život, který šel od úst k uchu, který se daroval v obrazných vyprávěních, duchovních zážitcích a tušeních, v pověstech a legendách, v lidové poezii a hudbě atd. Z tohoto samého pramene vyvěralo právní žití, které zakotvovalo v právním citu každého jednotlivce, šlo nepsané od úst k uchu a každoročně bylo znovu určováno nebo potvrzováno. A {{SE|73}}<br /> <br /> rozumí se samo sebou, že ze strany klášterů, zemských pánů a vzestupem jdoucích měst římské, psané právo toto prožívané právní smýšlení stále více podrývalo. Na pozadí z lidovosti vyrůstajícího duchovního a právního žití se hospodářský život instinktivně utvářel v asociacích. Vesnické útvary se seskupovaly ve takové vzdálenosti okolo centrálního trhu, aby formani mohli přijet a zase odjet v jednom dni. Lidé ve vsích stáli navzájem a k centrálnímu trhu v takovém hospodářském vztahu, že výměna zboží kryla potřebu za ceny, které zajišťovaly živobytí selských a řemeslnických rodin tak dlouho, dokud tentýž produkt nebyl znovu zhotoven.<br /> <br /> «Svobodná hospodářská vesnická společenství» na počátku novověku nesou v sobě zárodek utváření sociálního žití do budoucnosti ve smyslu «trojčlennosti sociálního organismu». Toto rozkvétání svébytné, lidové duchovnosti sociálního žití ve vesnických společenstvích bylo uzpůsobeno k tomu, aby v Středoevropě zahájilo bázově-demokratický vývoj, podobný tomu, který se vytvořil ve Švýcarsku. Nejušlechtilejší té doby, jako například Matthias Grünewald (1470–1528), Tilman Riemenschneider (1460–1531), Paracelsus (1493–1541) a mnozí jiní, se solidarizovali s rolníky. Avšak stály proti tomu retardační síly v církvi a šlechtě. Konflikt se vybil v selských válkách 1524 až 1525. Co jako zárodečný, kulturně-obnovující impuls se mohlo postavit po bok vzestupem jdoucích měst, bylo utopeno v krvi. Protireformace udělala své, aby všechna další úsilí o samostatnost potlačovala v zárodku. Římské právo nastoupilo svou nadvládu i na venkově. Půda se stala v daném právním chápání soukromoprávním vlastnictvím a tím znenáhla obchodovatelným zbožím.<br /> <br /> Pak ale, kolem přelomu 15. do 16. století, znovu propuká sociálně-reformní impuls. Spis Valentina Andreaeho (1586–1654) «Chymická svatba Christiana Rosenkreutze» koluje od přibližně roku 1604 z ruky do ruky. Vydán byl roku 1616 ve Štrasburku. Odkazuje na Christiana Rosenkreutze (1378–1484) a jeho zasvěcení<br /> <br /> 1459. Ve stejné době se ustavilo «Bratrstvo Růžového kříže». Sdružovalo nevelký okruh jednotlivých lidí, kteří zůstávali nepoznáni a kteří — na rozdíl například od Paracelsa (1493–1541) — nevystupovali navenek s žádným učením, nýbrž skrytě, z duchovních inspirací, se nezištně stavěli do služby bližním. Pravděpodobně od téhož autora, Valentina Andreaeho (1586–1654), vzešla další růžokřížovnická díla: roku 1614 ''Fama Fraternitatis'' (obrácená na «hlavy, stavy a učené muže Evropy»), roku 1615 ''Confessio'' a roku 1617 ''Všeobecná a generální reforma celého světa''. V této «Generální reformě» z ducha růžokřížovnictví se znovu z ukrytí hlásily ony impulsy, které skrytě v 15. století kladly zárodek trojčlennosti sociálního života ve svobodných hospodářských vesnických společenstvích. {{SE|74}}<br /> <br /> Co z růžokřížovnictví — ze spirituálních impulsů, jež zachycovaly působivého ducha přírody i sociálního života stejnou měrou — mohlo pro 17. století znamenat průlom, bylo zničeno obrovitou pohromou třicetileté války a jejími následky. Tato válka zpustošila Středoevropou strategií spálené země. Mnohé vesnice se trvale proměnily v pustiny; venkovské obyvatelstvo padlo ze 40 %,&lt;ref&gt;Aus: Wilhelm Abel: ''Geschichte der deutschen Landwirtschaft'', Stuttgart 1967, S. 265.&lt;/ref&gt; městské ze 33 % za oběť hrůzám hladu, moru a válečných operací. Zásoby osiva a potravinářského obilí byly opakovaně vypleněny nebo zničeny vypalováním, zvířata hnána pryč procházejícími vojsky, studny otráveny vhazovanými zvířecími mršinami. Ještě do konce století, padesát let po Vestfálském míru roku 1648, panoval na mnoha místech hladomor. Třicetiletá válka fyzicky zlomila páteř zděděné zemědělské kultury Středoevropy. Mnoho z lidové moudrosti zaniklo, a jen namáhavě bylo možno z dochovaného zkušenostního vědění znovu probudit k životu princip organismu ve vesnicích a na jednotlivých statcích. [[Dottenfelderhof]] například — deset kilometrů od středu Frankfurtu nad Mohanem, jako dvůr přináležející k premonstrátskému klášteru Ilbenstadt — byl zcela srovnán se zemí. Teprve roku 1707 došlo k obnovení hlavní budovy s obytními prostory a obilnicí, a roku 1742, téměř sto let po válce, byl celý areál — nyní jako hermeticky uzavřený opevněný dvůr — obnoven.<br /> <br /> Po hlubokých propadech 17. století přineslo 18. století s osvícenstvím i probuzení v zemědělství. V jeho první polovině rozkvétala takzvaná literatura hospodářů domu, která v ohlédnutí za ztracenou moudrostí minulosti usilovala pochopit zemědělství ještě jako organismický, eticky zakotvený celek. Ve druhé polovině 18. století vstoupila do popředí experimentální ekonomie.&lt;ref&gt;Ebd., S. 202.&lt;/ref&gt; Hledělo se k tomu, co se v rámci organismické uzavřenosti empiricky osvědčilo jako rozumné, a co pak připravilo půdu pro nastupující agrární vědy 19. století. Po dlouhotrvající depresi, která sledovala zmatky třicetileté války, prošlo zemědělství v průběhu 18. století obrodem. Nehledě k uplatňování racionálnější, myšlenkově prohloubenější praxe, bylo zlepšení životní situace vděčno především „ozelenění úhoru&quot;. V rámci nadále provozovaného trojpolního hospodářství byla úhorová pole osázena okopaninovými plodinami (brambory) a především jetelem. Polním pícninářstvím se zvýšila úrodnost půdy, výnosy rostly a nouze ustoupila skromné prosperitě. {{SE|75}}<br /> <br /> V osvícenství 18. století vystupovalo ze skrytosti růžokřížovnictví a jiných příbuzných spirituálních proudů — zástupně jmenujme teologa a „teozofa&quot; Friedricha Oetingera (1702–1782)&lt;ref&gt;Vgl. Rudolf Steiner: ''Von Jesus zu Christus'', GA 131, Vortrag vom 13. Oktober 1911, Dornach 1988, S. 194 ff.; sowie Emil Bock: ''Die Boten des Geistes'', Stuttgart 1967, S. 55.&lt;/ref&gt; — do společenského vědomí. Německý idealismus čerpal ve filosofii, básnictví, vědě a umění právě z těchto spirituálních podzemních vod. Z týchž podzemních vod vyvěraly ideály, jež stály na počátku Francouzské revoluce, volání po svobodě, rovnosti a bratrství. Jsou to v proměněné podobě táž volání, jež byla zakotvena v trojčlennosti svobodných hospodářských vesnických společenství 15. a 16. století, táž, jež na počátku 17. století dávala impuls snahám růžokřížovníků o „Generalreformaci&quot;,&lt;ref&gt;Johann Valentin Andreae: ''Allgemeine und Generalreformation der ganzen weiten Welt – beneben der Fama Fraternitatis, des löblichen Ordens des Rosenkreuzes, an alle Gelehrte und Häupter Europa geschrieben'', Kassel 1614.&lt;/ref&gt; táž, jež [[Goethe]] (1749–1832) ve svém ''Wilhelmu Meisterovi'', v ''Heřmanovi a Dorotě'' a jinde básnicky zpracovával. Tato volání, jež proudila z esoterického vědění staletími, i ona ztroskotala na retardujících {{SE|76}}<br /> <br /> Síly; i ona dozněla v krvavých bojích a skončila opět vítězstvím restaurace.<br /> <br /> Jaký vývoj vzala na pozadí těchto historických událostí zemědělství? Jeho základ, organismusprinzip, zůstal zachován. Stal se však tradicí bez nadále působící duchovní hybné síly: kulturní krajiny, jež vzešly z rolnické práce, musely být v postupujícím chodu staletí udržovány se stejnou námahou jako stavby románských kostelů a gotických katedrál, jež s nimi tehdy tvořily jednotu. Nejprve odcházeli jednotlivci, odvážní lidé, kteří si zabalili uzlík a přestěhovali se do rodících se měst. Pak však, od 17. století, je ve vlnách vystěhovalectví následovaly tisíce, lákány heslem „Stadtluft macht frei&quot;. Přijímali ztrátu dědičného zázemí vesnice a jejího míru; usilovali ven z tísně a nesvobody života spojeného s přírodou a hledali v existenciální nejistotě svobodné sebeurčení v nově vznikajících povoláních. Příkladně a dojemně popisuje tuto osamělou cestu do nejistého pozdější oční lékař a básník Jung-Stilling (1740–1812),&lt;ref&gt;Johann Heinrich Jung-Stilling: ''Lebensgeschichte'', München 1968.&lt;/ref&gt; jemuž Goethe rázným zásahem pomáhal z nejedné existenční nouze. Stále více vysávala města lidi ze zemědělství, akademický život a přírodní vědy vzkvétaly a s nimi technické uplatňování poznaných zákonů anorganické přírody. Oproti celistvě lidsky universálnímu zaměření práce v zemědělství se nyní lidé ponořovali do světa průmyslu s jeho dělbou práce. Tito, kteří byli dosud zcela zakořeněni v lidovém vědomí, viděli se v existenciální nejistotě vyzváni k individuálnímu sebeuvedomění. Z rolníka se stal moderní, emancipovaný člověk — proletář. Ten nemohl z procesu dělby práce získat nic než svou mzdu; humanistické vzdělání jeho doby mu nedokázalo odpovědět na jeho životní otázky, stejně tak přírodní vědy, jež ho v otázce jeho lidství nechávaly pocházet z opice. V postupujícím novověku klesá selství do tradice vázané na dědická práva, z níž již nevycházely žádné obnovující impulsy. Tato tragika charakterizuje vývojový chod 19. a 20. století. Již osev úhoru jetelem v 18. století byl impulsem přicházejícím zvenčí, který narážel na odpor — mimo jiné i proto, že<br /> <br /> Někdejší pružná trojpolní soustava ztuhla zevnitř vlivem římsko-právního vlastnického řádu.<br /> <br /> Jak silně bylo setrvačnictví každé novinky nepřítelem, ukazuje na počátku 19. století pokus zavést do vysoce rozvinuté flanderské zemědělské kultury secí stroj. Tento pokus zpočátku selhal; rolníci instinktivně cítili tento záměr jako vpád do duchovně-mravního sebepochopení rolníka, jenž rozryté zemi v odměřeném kroku a rytmickém švihu svěřoval setbu a jenž zároveň tuto událost provázel v duševně-duchovním postoji svým požehnáním. Jak jinak ten, kdo secí stroj konstruoval — přicházeje zvenčí z města, rozložil v myšlenkové abstrakci proces sení na jeho jednotlivé funkce. Z toho postavil stroj, který musí splňovat tyto funkce: uložit určité množství osiva určité velikosti zrna v určité časové jednotce do určité hloubky v půdě a přikrýt je zemí. {{SE|77}}<br /> <br /> V 19. století přebíraly postupně přírodní vědy a technika správu nad zemědělstvím odcizenýmjeho duchovním impulsům. Hned na počátku byla zakládána jedna zemědělská fakulta za druhou. Do popředí vystoupila otázka toho, co bylo nazýváno „starou silou půdy&quot;, a z ní otázka hnojení. Chtělo se porozumět tomu, co propůjčovalo půdám trvalou úrodnost v průběhu věků. Z dohledu se vytratila celistvost organismu zemědělství a součinnost jeho článků — a hledaly se jednotlivé faktory. Byl rozpoznán humus jako nositel úrodnosti. Aby bylo možno experimentálně sledovat otázku trvalé úrodnosti půdy, byl v Kentu v Anglii v roce 1853 založen Rothamstedský pokus trvalého hnojení. Na parcelce s chlévským hnojem bylo hnojení po nějaké době přerušeno — a po padesáti letech bylo možno ještě konstatovat přetrvávající účinky tohoto někdejšího hnojení.&lt;ref&gt;Edward John Russel, John August Voelker: ''Fifty years of field experiments at the Woburn Experimental Station'', Rothamoted Monographs on Agricultural Science, London 1936.&lt;/ref&gt; Tím, a také pozdějšími dlouhodobými pokusy prováděnými jinde,&lt;ref&gt;Ernst Klapp: ''Lehrbuch des Acker- und Pflanzenbaus''. Berlin, Hamburg 1967, 611 S.&lt;/ref&gt; se potvrdilo, že „stará síla&quot; vděčí podstatně chovu skotu v organismu zemědělství.<br /> <br /> Výzkumy chemika Justuse von Liebiga (1803–1870) obrátily v otázce hnojení pozornost k významu jednotlivých látek. Ze svých rozborů sklizně vyvozoval, že půdy {{SE|78}}<br /> <br /> statku o tolik živin, kolik jich je obsaženo v prodaných plodinách.&lt;ref&gt;Justus von Liebig: ''Die organische Chemie in ihrer Anwendung auf Agrikulturchemie und Physiologie'', Braunschweig 1840.&lt;/ref&gt; Z tohoto závěru vyvodil svou teorii minerálního hnojení, podle níž živina, která je v minimu, omezuje výnos. Liebig, který stál jednou nohou ještě v německém idealismu a druhou v nastupujícím materialismu druhé poloviny 19. století, byl přesvědčen, že ztrátu půdou vázaných klíčových živin — fosforu, draslíku a dalších — je třeba hnojením nahradit. Jinak, v rozporu s panující naukou, soudil o dusíku. O ten se má postarat sama příroda. Stáli proti němu jeho odpůrci, zastánci dusíkatého hnojení, kteří v dalších letech získali převahu. Posmrtnou satisfakcí pro Liebiga bylo uskutečnění a potvrzení jeho tezí zemědělcem Schultzem-Lupitzem (1831–1899),&lt;ref&gt;Asmus Petersen: ''Schultz-Lupitz und sein Vermächtnis'', Stiftung Ökologischer Landbau (SÖL), Sonderausgabe Nr. 38, 2. Aufl. 1992, 66 S. Mit Vorworten von Gerhardt Preuschen und Wolfgang Schaumann.&lt;/ref&gt; jemuž se po desetiletém úsilí podařilo podstatně zlepšit výnosovou úroveň extrémně chudých písčitých půd v Lupitz prohloubením humusového profilu.<br /> <br /> Příznivý předplodinový efekt luskovin zůstával až do konce 19. století záhadou, dokud Hellriegel (1831–1895) v roce 1886 nezveřejnil svůj objev hlízkových bakterií vázajících dusík, které žijí v symbióze s kořeny luskovin. Přesto — navzdory těmto poznatkům z vědy i praxe o vázání dusíku ze vzduchu jako dění v živém — soustředilo se veškeré úsilí na otázku, jak by bylo možno dusík ze vzduchu technickou cestou, s obejitím živého, převést do podoby soli. Nešlo totiž jen o to získat tuto nejžádanější ze všech hnojivých látek pro zemědělství, nýbrž stejně tak pro výrobu výbušnin. Jediné světové naleziště dobyvatelných dusíkatých solí v podobě chilského ledku se nachází v poušti Atacama v Chile — vzdálený a přenákladný zdroj pro rostoucí potřebu 19. století.<br /> <br /> Tak působily přírodní vědy a technika od 19. století zvenku do zemědělství a staly se ve 20. století průkopníky odcizení zemědělství jeho vlastním vývojovým impulsům a výrobním podmínkám — a nakonec příčinou jeho zániku v agrární industrialismus. Hybatelem na této cestě je<br /> <br /> dusík, za nímž od 60. let 20. století následovaly syntetické herbicidy, pesticidy, prostředky pro zkracování stébel atd. a genetické inženýrství.<br /> <br /> Na počátku 20. století byl v Norsku po Birkeland-Eydeově postupu ve elektrické peci oxidován vzdušný dusík. Ukázalo se to jako příliš nákladné. Chemik Fritz Haber (1868–1934) vypracoval v letech 1905 až 1910 v BASF v Ludwigshafenu am Rhein vědecké základy syntézy amoniaku ze vzdušného dusíku; jeho partner, inženýr Carl Bosch, vytvořil pro tuto syntézu do roku 1913 velkoprůmyslová zařízení. V tomto Haber-Boschovým jménem nazvaném postupu je vzdušný dusík přiváděn k reakci s vodíkovým plynem v kontaktních pecích při tlaku 200 barů a teplotách 500 až 600 °C za přítomnosti katalyzátorů. Vidíme, jak nadmíru reakčně líný dusík vzduchu, který luskoviny tichým, jemným způsobem v kosmicko-zemských rytmech slunečního roku aktivují pro životní proces tvorby bílkovin, je zde na anorganicko-technické rovině, s vysokou spotřebou energie a bez ohledu na místo a čas, násilím donucen do reakceschopné sloučeniny. Tento vynález — podobně jako pozdější vynález uvolnění jaderné energie — zpřístupňuje síly pod-přírody lidské libovůli, přičemž nakládání s nimi zanechává od té doby stopy zkázy v díle stvoření přírody. {{SE|79}}<br /> <br /> Syntéza amoniaku byla výrobně technicky dozrálá právě před vypuknutím první světové války, učinila tak mocnosti středního bloku nezávislými na dovozech chilského ledku a atlantickou blokádu Angličanů, zaměřenou na zamezení těchto dovozů, obsoletní. Teprve syntézou amoniaku byl první světový válka jako artilérní a bombový válka v tom zničujícím rozsahu a takové délce pro mocnosti středního bloku veditelná. V průběhu války disponovali touto technikou také západní spojenci. Po konci války vyvstala ze strany dusíkového průmyslu otázka: Když žádná válka, co pak s dusíkem? Shodli se rychle — vítězové i poražení — a zřídili Evropský dusíkový syndikat a prohlásili zemědělství za nový trh. S obrovskou reklamou a průmyslem iniciovaným, praxe blízkým výzkumem přešla výroba dusíku plynule z produkce výbušnin pro bomby a granáty do výroby syntetických hnojiv pro zemědělství. Ještě jednou se potvrdila pravdivost výroku Hérakleita, že válka je «otcem všech věcí».&lt;ref&gt;Hérakleitos (předsókratický filosof, asi 520–460 př.Kr.), Fragment DK B 53: «Válka je otec všech věcí, král všech věcí. Jedny z nich činí bohy, druhé lidmi,&lt;/ref&gt; Totéž se stalo po<br /> <br /> Totéž se stalo po druhé světové válce ve Spojených státech, kde teprve po jejím konci našla dusíkatá hnojiva plošné uplatnění. V následujícím období se stal dusík ve spojení s technikou zavlažování v suchých oblastech globálním motorem v monokulturách produkujícího agrarindustrialismus.<br /> <br /> Ve střední Evropě odolával organismu-princip této bouřlivé době ještě dlouho. Friedrich Aereboe (1865–1942), zakladatel novějšího zemědělského provozního myšlení, popisuje kolem roku 1917 zemědělský podnik jako soudržný organický celek: „Já [...] pojímám zemědělský statek jako nedělitelný, organický celek a ukazuji, jak tento celek dostává a musí dostávat rozličnou podobu pod měnlivým vlivem vnějších a vnitřních životních podmínek.&quot; Porovnává „organickou bytostnou povahu hospodaření na statku&quot; ohledně členění na provozní odvětví s „tělem zvířete, které má srdce, plíce, játra a jiné orgány&quot;. Tak jako tyto orgány — každý podle svého úkolu — stojí ve vztahu k nadřazenému celku zvířete, tak jednotlivé složky zemědělství ke ganzheit hoforganismu. Aereboe poprvé uchopil hospodářské předivo vztahů zemědělského statku, jak toto předivo vzniklo z intuitivně-instinktivních podvědomých základů vědomí, v jasných, světlých myšlenkách. Vztahové předivo, které nalezl, mu bylo nezpochybnitelnou skutečností, jíž bylo třeba prosvítit myšlenkami a odpovídajícím způsobem provozně-hospodářsky optimalizovat. Samu skutečnost — bytostnou povahu celku — nestavěl pod otázku. {{SE|80}}<br /> <br /> Zásadu hospodářského organismu hájili představitelé zemědělského provozního myšlení v Německu až do 50. let 20. století. Dělo se tak se zohledněním všech technologických výdobytků tehdejší doby, zvláště „minerálního hnojení&quot;, a zde s osobitým důrazem na cílené použití synteticky vyráběných dusíkatých solí. Pak se však červená nit abendländischchristlichen zemědělství definitivně přetrhla. Od počátku 60. let se pojem hospodářského organismu vytrácel, a na jeho místo nastoupil pojem systému. Tento je ze všech stran otevřený a je myšlen jako síť propojení, bez vztahu k žádné „bytostné povaze&quot;, tj. k žádné v sobě samé odůvodněné ganzheit. Tím byla otevřena všechna stavidla k rozpadu zemědělství do agrárního průmyslu. Podstatným spouštěčem byl {{SE|81}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 4, S. 81.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 4: Die vierfache Zerstückelung des Betriebsorganismus in Monokultur und Massentierhaltung.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Podstatným spouštěčem bylo nástup syntetických herbicidů v 60. letech. Jsou to růstové látky, které jako „totální herbicidy&quot; systémově zasahují do životních dějů rostlin takovým způsobem, že se tyto rostliny doslova přerostou k smrti nebo odumírají jinou fyziologickou cestou. Nasazení systémových herbicidů, po nichž následovala syntetická fungicida a insekticida, rázem proměnilo klasickou pestrost provozní organizace. Ze roku na rok mohl rodinný podnik zdvojnásobit své osevní plochy cukrovou řepou, bramborami nebo polní zeleninou, nebo je — pokud to trh dovoloval — znásobit ještě víc. Mohl se libovolně specializovat na pouhopouhé několik nebo dokonce jen jednu pěstovanou plodinu a podle toho se cíleně a úsporněji vybavit strojní technikou. V polním hospodářství a zahradnictví se rozpadl vzájemně se podmiňující vztah trojnosti bodenbearbeitung, fruchtfolge a düngung. Monokultury převzaly vládu nad polními lány. Co po celé tisíciletí rostlo jako křesťansko-západní kulturní dědictví v nepřetržitém vývoji ekologicky i sociálně — organismus vesnických společenství a jednotlivých statků — se rozpadlo na specializované samostatné podniky, jejichž potřeba kapitálu ohledně nákupu výrobních prostředků vynucovala stále vyšší obraty, a tím průmyslový způsob výroby s dělbou práce a tvorbou kapitálu. (Obrázek 4.) {{SE|82}}<br /> <br /> Již v předcházejících desetiletích ztratilo centrum — církev — stále více svou duchovně-mravní i sociální vůdčí roli, ve prospěch probuzení k individuálnímu svobodnému sebeurčení. Souběžně s postupující industrializací zemědělství od 60. let 20. století to bylo právě tato skutečnost, která spustila poslední velkou vlnu odlivu obyvatelstva. Zatímco kolem roku 1800 pracovalo v zemědělství 62 % výdělečného obyvatelstva, kolem roku 1875 49 %, kolem roku 1950 25 %, dnes jsou to pouhá 2 %.&lt;ref&gt;Laut Auskunft der Gesellschaft für Agrargeschichte e.V. Ffm.&lt;/ref&gt; Na místo sedláka nastoupil agrotechnik, jehož orientační bod již neleží ve středu vesnice, nýbrž na periferii — v vzdělávacích centrech měst, v agrotechnologických inovacích a na nadregionálních trzích. V globálně propojeném agrárním industrialismu se kolem zemědělství buduje mocná hradba, inteligenční aparát do specializovaných oborů roztříštěného detailního vědění. Zemědělec se stává „výkonným orgánem&quot; cizí inteligence, která ho cizím způsobem určuje. V průběhu tohoto plíživého duchovního zbavení svéprávnosti se postupně jako první z vesnických a individuálních útvarů statků vymanilo zahradnictví a specializovalo se na monokultury ve sklenících — první krok rozčlenění organismu jako celku. Také v polním hospodářství se, v USA velmi záhy, osamostatnil pěstování obilnin, po němž následoval půdní úbytek větrnou a vodní erozí. Dnes celosvětově plošně vládne krajinnému obrazu jednotvárný vzor monokultur. Ve střední Evropě se tento druhý krok rozčlenění celistvosti dokonal — po jistém setrvačném odporu — teprve ke konci 20. století. Nakonec, ve třetím kroku rozčlenění, ztratil svou organickou funkci v zemědělském organismu i ovocnářství. V 70. letech byly vypláceny prémie za vyklučování vysokokmenných kultur; dnes je jejich ekologická hodnota opět doceňována. Výroba se však soustřeďuje na intenzivní plantáže v monokultuře v klimaticky zvýhodněných oblastech. Naposledy, ve čtvrtém kroku rozčlenění, bylo opuštěno i chov domácích zvířat vázaný na provozní zásobu krmiva, s důsledkem jednak vzniku provozů bez dobytka a jednak koncentrace na velkochov. Na místo pojmu „domácí zvíře&quot; nastoupil pojem „užitkové zvíře&quot;. Začalo to drůbeží v celoročním ustájení nebo klecovém chovu, po níž následoval chov prasat soustředěný ve velkochovech, a nakonec — kdo {{SE|83}}<br /> <br /> by to byl pomyslel u pasoucího se dobytka, tohoto haustiera par excellence — davové ustájení odrohačených zvířat v celoročním stájovém chovu, krmeném silážemi nebo krmivovými směsmi kalkulovanými na maximální výkon.<br /> <br /> Co se zrodilo v dobách gnóze, a v dobách ještě daleko vzdálenějších pod vedením mystérií, vázáno na duchovní ústrojí určitých národů, jako volné souběžné soužití čtyř proudů pastevectví, polního hospodářství, zahradnictví a ovocnářství; co pod vlivem křesťanství vzájemným prostoupením splynulo ve vyšší jednotu organismu zemědělství — to nyní v agnostickém rozdrobení padlo zpět do čtyř prvotních stavů.<br /> <br /> Přes všechny vskutku obdivuhodné vymoženosti moderní doby si nesmíme zavírat oči před touto skutečností: stojíme na troskách západo-křesťanské zemědělské kultury. Uzurpace průmyslovými výrobními metodami zlomila její kulturotvornou sílu a od 60. let 20. století jí kopala hrob. Ale v každé smrti je ukryt i zárodek nového dění. Uchopit je lze tehdy, když si člověk uvědomí hlubší vývojové impulsy minulosti. Výrok „Doctor Angelicus&quot;, Tomáše Akvinského (1225–1274), zní: Minulost a budoucnost má čas, přítomnost nikoliv.&lt;ref&gt;Vgl. Thomas von Aquin: ''Summa Theologica'', Questia 10, Proemium.&lt;/ref&gt; — Tento výrok lze myšlenkově dále prohloubit. V přítomnosti se oba časové proudy setkávají a navzájem se ruší. Proud minulosti odumírá do formy, do sinnenfälligen události. V této formě však proud času z budoucnosti oživuje jako zárodek. Rostlinné semeno toto dění zviditelňuje. Nese v sobě, sraženo do podoby genomu, razidlo minulosti. Tato „geprägte Form, die lebend sich entwickelt&quot;,&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Goethes Werke'', «Urworte Orphisch», Hamburger Ausgabe, Bd. 1, München 1978, S. 359.&lt;/ref&gt; obsahuje zárodek, který má potenci otevřít se časovému proudu budoucnosti. Lze tedy říci: Ve zvěcnění smyslově se jevícího leží moment smrti, v němž se čas minulosti obrací v budoucnost. Budoucnost je proměňující se minulost. {{SE|84}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_neuen_Keime&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Nové zárodky ===<br /> <br /> [[Anthroposophie|Antroposofická duchovní věda]] [[Rudolf Steiner|Rudolfa Steinera]] přináší poznání v podobě idejí, jež svou pravdu stvrzují v mocném myšlení dalekosáhlých duchovních vztahových souvislostí a v činu se prokazují jako zárodky, které ve svém růstu a plodnosti dávají tuto pravdu zakusit jako hnací sílu stále nového dění. Dva ideové zárodky Rudolfa Steinera jsou to, které — navazujíce na minulost a proměňujíce ji — ukazují zemědělství cesty k novému nositelství kultury:<br /> <br /> První z těchto ideových zárodků se vztahuje k významu zemědělství z hlediska sociální otázky: První světová válka způsobila zhroucení starého světového řádu. V nastalém sociálním chaosu inauguroval Rudolf Steiner «Dreigliederung des sozialen Organismus» (trojčlennost sociálního organismu). V tomto mohutném ideovém celku se z hlubin historického dění znovu vynoril v proměněné podobě onen impuls, který od novověku v po sobě jdoucích stoletích tlačil na povrch, narážel však na retardující mocenské struktury a znovu klesal do skrytosti. Připraven svými «Kernpunkte der sozialen Frage»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Kernpunkte der sozialen Frage in den Lebensnotwendigkeiten der Gegenwart und Zukunft'', GA 23, Dornach 1976.&lt;/ref&gt; začal Rudolf Steiner s lidmi, kteří stáli aktivně uprostřed života, podnikat konkrétní kroky k přetvoření sociálního života — ve smyslu:<br /> <br /> * svobodného duchovního života, který je autonomním tvůrcem a nositelem iniciativy všech duchovních impulsů prostupujících a oplodňujících společenský život,<br /> * právního života, který je autonomním tvůrcem a nositelem toho, co ve vzájemném vztahu člověka k člověku platí jako rovné právo a nabývá platnosti v zákonné podobě,<br /> * hospodářského života, který jedná autonomně a na smluvním základě v vědomě utvářených hospodářských asociacích «bratrsky/sestersky» přebírá péči o uspokojování lidských potřeb.<br /> <br /> V každém z těchto tří článků sociálního života stojí vědomě-nevědomě každý člověk. Každý z těchto tří článků dostává sobě vlastní autonomní životní skutečnost skrze to, co mu každý člověk vtiskuje ze svých tří duševních činností: svým chtěním duchovnímu životu, svým cítěním právnímu životu a svým myšlením hospodářskému životu. Jak tyto tři duševní činnosti jako autonomní články duše v člověku navzájem{{SE|85}}<br /> <br /> působí a ve vědomí Já vzplanují, udržovány pospolu a ve vzájemném působení silou Já, tak také tři články sociálního působí navzájem v celek sociálního organismu skrze probouzející se vědomí Já každého jednotlivého člověka. V tomto vzájemném vztahu vědomého vnitřního prožívání a utváření navenek vzniká sociální umění. Tak je utváření trojčlenného sociálního organismu zkušebním kamenem k rozvinutí a zjevení bewusstseinsseele (vědomí-duše). Téměř nadlidské úsilí, které Rudolf Steiner od roku 1919 vynakládal, aby hnutí trojčlennosti sociálního organismu uvedl v život, ztroskotalo roku 1922.&lt;ref&gt;Siehe hierzu insbesondere: Rudolf Steiner: ''Die großen Fragen der Zeit und die anthroposophische Geisterkenntnis'', GA 336, Basel 2019; sowie ders.: ''Zu sozialen und wirtschaftlichen Fragen'', GA 332b, Dornach, Basel 2020.&lt;/ref&gt; On sám pojal rozhodnutí ukončit tento první rozsáhle pojatý pokus. Vnějším podnětem k tomu byla především cválající inflace a malý počet lidí, kteří by této obrovské výzvě byli dostáli. Rudolf Steiner stavěl také na porozumění proletářů, z nichž mnozí však padli ve válce — a ti, kteří přežili, byli odtaženi propagandou komunisticky orientovaných dělnických vůdců. Zárodek však byl vložen do půdy historického dění. Byl prostřednictvím 20. století průběžně pěstován v dílčích konkrétních přístupech k jednání v ustavičné proměně jednoho umírání a stávání se. Především však byla Steinerova pojednání k sociální otázce poznatkově-vědecky zpracována v kontextu požadavků doby a zpřístupněna širší veřejnosti. Impuls k sociální trojčlennosti nadále čeká na pronikavě nový pokus o uskutečnění.<br /> <br /> Tento nový přístup vyrůstá z druhého ideového zárodku, který je obsažen v [[Landwirtschaftlicher Kurs|''Zemědělském kurzu'']] Rudolfa Steinera, v «Duchovně-vědeckých základech pro zdárný rozvoj zemědělství»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999.&lt;/ref&gt;. Tento kurz pro zemědělce se konal o Letnicích roku 1924 na statku Koberwitz u Breslau v dnešním Polsku, dva roky po zrušení «Kommenden Tages», orgánu hnutí trojčlennosti v Německu. V té době byla v zemědělství «kirchspiel» (farní obec) ještě ve vsi — praxe principu organismu byla tradičně ještě z velké části neporušena. Zemědělský způsob výroby tvořil ještě protipól k dělbou práce řízenému způsobu v průmyslu. Ekologická otázka a — s ní neoddělitelně spjatá — sociální {{SE|86}}<br /> <br /> otázka nebyla v zemědělství ještě akutní. Avšak hrozivá předzvěst, jako jsou účinky hnojení synteticky vyrobenými dusíkatými solemi, ztráta odrůdové stability a zdraví zvířat, citlivěla jednotlivé sedláky a zemědělce. Od roku 1920 se obraceli na Rudolfa Steinera s prosbou, aby jim z antroposofické duchovní vědy poskytl poznávací základy a praktické pokyny pro obnovu zemědělství do budoucnosti. Tazatelům šlo o ideje, o duchovní pravdivé obrazy, které by zemědělské práci nad pouhou provozní techniku znovu daly smysl a — budou-li tyto ideje uchopeny — mohly znovu vybudovat duchovně-morální most k věcem a bytostem v přírodě a kosmu. Zemědělský kurz obsahuje zárodečné položení základů pro vývoj zemědělství budoucnosti, v němž skrytý proud impulsů křesťansko-západního zemědělství vstupuje v hlubinné metamorfóze na povrch věku vědomí. Rudolf Steiner navázal bezprostředně na otázky lidí, kteří stáli ve staré, smrti zasvěcené zemědělské kultuře a kteří hledali přístupy k její obnově. Navázal na ještě právě existující minulost, aby ji proměnil v budoucí. Přitom apeloval na myslící vědomí činnými v praxi stojícího člověka.<br /> <br /> Výchozím bodem antroposofické duchovní vědy Rudolfa Steinera je «člověk». Na jeho bytostnou povahu ve světovém celku se vztahují otázky: Jaký je vývoj z jeho bytostného původu v duchu, jaké jsou ideové celky, které ho ve všech životních oblastech činí schopným jednat v souladu s jeho bytostnou povahou, jaké jsou cesty k sebepoznání a poznání světa do budoucnosti? Kdysi ještě nebyli lidé tak «chytří» jako dnes, za to však byli moudří. Prožívali sami sebe jako mikrokosmos, který v malém v sobě nese vše, co ve velkém duchovně-bytostně naplňuje makrokosmos. Vědecký intelektualismus novější doby staví se tváří v tvář smyslově vnímatelné světu, rozkládá jej na části, reflektuje tyto části v představách a přitom vylučuje toho, na koho se zapomíná — člověka, který se táže, myslí, cítí a chce. Pohled duchovního badatele je naproti tomu obrácen k poznávajícímu, k bytostné povaze člověka. Co se mu tam v nadsmyslovém poznání odkrývá, vrhá jasné světlo na to, co makrokosmicky v nejširším smyslu smyslově vnímatelné přírodě a kosmickému obvodu jako bytostně účinný princip leží v základu. Výsledky duchovněvědeckého bádání obsažené v Zemědělském kurzu navazují na přírodovědné {{SE|87}}<br /> <br /> pojmy, například pokud jde o anorganický svět látek, a označují jejich prvky jako nositele vždy specifických maatla ya ku vumba (formativních sil), které je z jejich fyzické přirozenosti povznášejí do procesuálního dění oživené a oduševnělé přírody.<br /> <br /> Tak je metodický postup Zemědělského kurzu předznačen klíčovou výpovědí: «Es wird vom Menschen ausgegangen; der Mensch wird zur Grundlage gemacht» (Vychází se z člověka; člověk je kladen za základ).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S.103.&lt;/ref&gt; Pod tímto zorným úhlem se pohled soustřeďuje na koncepci a utváření zemědělského podniku se slovy: «Eine Landwirtschaft erfüllt ihr Wesen, im besten Sinne des Wortes, wenn sie aufgefasst werden kann als eine Art Individualität für sich, eine wirklich in sich geschlossene Individualität und jede Landwirtschaft müsste eigentlich sich nähern – ganz kann das nicht erreicht werden, aber sie müsste sich nähern – diesem Zustand, eine in sich geschlossene Individualität zu sein» (Zemědělství naplňuje své bytí, v nejlepším smyslu slova, může-li být pojato jako jakási individualita pro sebe, skutečně v sobě uzavřená individualita, a každé zemědělství by se vlastně mělo přibližovat — zcela toho nelze dosáhnout, ale mělo by se přibližovat — tomuto stavu, být v sobě uzavřenou individualitou).&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 42.&lt;/ref&gt; Dále se říká: «Die Dinge können nicht in dieser Weise streng durchgeführt werden, aber man muss doch einen Begriff haben von dem notwendigen Geschlossensein einer Landwirtschaft […]» (Věci nemohou být takto přísně provedeny, avšak musí mít pojem o nezbytné uzavřenosti zemědělství […]).&lt;ref&gt;Ebd., S. 43.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tato vyjádření apelují na individuální soudnost. Z badatelského smýšlení musí ten, kdo je činný v zemědělství, usilovat o to, aby si v pojmech vypracoval myšlenkový obraz bytostné povahy mikrokosmického člověka. Tento myšlenkový obraz se stává klíčem k porozumění makrokosmu a konkrétně k porozumění jednomu jeho výseku: zemědělskému podniku. Přináší ideje, podle nichž lze tento makrokosmický výsek utvářet v jeden v sobě uzavřený celek, v organismus, v tělo «jakési zemědělské individuality». Ideová základna k tomu se formuje, jsou-li smyslově vnímatelné a přírodovědecké skutečnosti myšlením pozdviženy do smysl dávajícího celku výsledků nadsmyslového antroposofického duchovního bádání. O myšlenkově-obrazné uchopení tohoto smysluplného celku jde. V tom spočívá zárodek nového dění zemědělství. Toto dění se rozvíjí pod «sluncem idejí» sebe-si-vědomého-se-stávajícího lidského ducha; ten je to, kdo vede činnou ruku k smyslem naplněné práci. {{SE|88}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Dreigliederung_des_Menschen_und_die_landwirtschaftliche_Individualität&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Trojčlennost člověka a zemědělská individualita ===<br /> <br /> Organismus — se středem a periferií — jako základní utvářecí princip v zemědělství vyrostl od sedmého století po Kristu z přírodou daných biotopů, z «organismů v přirozeném růstu». Nesl od místa k místu zcela individuální ráz. Byl to instinktivně-inspirovaný růst z pokřesťanštěných lidových kultur. S jejich mizením v průběhu věku bewusstseinsseele se vytrácela i duchovně impulzující síla. Zemědělská podniková nauka 20. století sice rozpoznala smysluplnou souhru jednotlivých odvětví podniku v celek a nazvala ji hospodářský organismus. Co je «bytostnou povahou» tohoto celku, to se netázala. Pojem byl příliš bezmocný na to, aby mohl zadržet kulturní úpadek zemědělství. Ani ekologické hnutí přicházející od 70. let a s ním ekologické zemědělství nedokázaly pojmu hospodářského organismu znovu vdechnout život. Klíč k porozumění organismu lze hledat jedině v bytostném agentu, který ho přivádí k jevu v tělesné uzavřenosti a proživá se v ní. U zvířete je tímto agentem zvířecí duše, u člověka duchovní duše. Zvířecí duše je vázána na tělo; duchovní duše člověka má moc stále více se svými třemi duševními činnostmi — myšlením, cítěním a vůlí — z této vázanosti vynořovat, z ní se osvobozovat. Tím jí narůstá schopnost vědomě se sebou, v sebepoznání se uchopit jako tvůrčí duchovní bytost, jako sebe sama uskutečňující se Já. V Já nese člověk jako mikrokosmos zárodek ducha v sobě. Tím může nejen poznávat sebe sama a bytostnou povahu svého tělesného organismu, ale vědět se v tomto poznání ve spojitosti s bytostným, co nadsmyslově působí v přírodě a kosmu.<br /> <br /> Na cestě školení duchovní duše se může tento zárodek rozvinout do duševních orgánů. Tak jako se smyslové orgány otevírají smyslově danému světu, mohou tyto duševní orgány zpřístupnit duchovně-nadsmyslovou skutečnost vnímání. Z Já procitajícího v sebevědomí může člověk ve věku bewusstseinsseele opět, vystupujíce, vědomě dosáhnout svého duchovního původu, od nějž se sestupujíce na cestě sebeuvedomování odloučil. Co kdysi provázelo sestup coby učení moudrosti z mystérií, pak ale od {{SE|89}}<br /> <br /> co od Zeitenwende postupně dohořívalo, to lze od nynějška prostřednictvím antroposofické duchovní vědy, přístupné každému člověku, vědomě vystupujíce, znovu dobývat. Duchovní bádání Rudolfa Steinera přináší výsledky, které na všech polích lidské činnosti — ať již vědeckém, uměleckém, náboženském, medicínském, pedagogickém, sociálním atd. — a tak i na poli zemědělství, zárodečně ukazují jednání nové, to staré proměňující cesty.<br /> <br /> Chce-li si tedy někdo ujasnit ideové souvislosti, jež mají zemědělství z toho, co se stalo, pomoci k novému stávání se do budoucnosti, pak je metodicky cesta jasně předznačena: Aby bylo dosaženo hlubšího porozumění bytostné skutečnosti myšlenky organismu a individuality, je nutno nevyhnutelně vyjít od člověka, mikrokosmu. Přitom vyplývá z duchovního bádání v tělesně-fyzickém a duchovně-duševním ohledu v obrysech toto ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90):&lt;ref&gt;Viz k tomu zejména: Andreas Suchantke: ''Metamorphose: Kunstgriff der Evolution'', Stuttgart 2002, 332 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Při nazírání podoby člověka upoutá pozornost nejprve polarita hlavy a končetin: hlava jako do velké míry v sobě uzavřená kulatá podoba, končetiny paprskovitě vyzařující a svět uchopující. Morfologicky ovládá princip formy oblast hlavy, a polárně k tomu fyziologicky princip látky: oblast látkové výměny a končetin.<br /> <br /> Obal hlavy tvoří převážně tvrdé, silně mineralizované lebeční kosti. Ty obklopují lebeční dutinu, která je naplněna mozkomíšním mokem — vodojasnou, bezbuněčnou a bílkovinami neprostoupenou tekutinou — a v ní plovoucím mozkem. Dále se v hlavě soustřeďují smyslové orgány sloužící bdělému vědomí. V nich, jako i v hlavě jako celku, ustupuje život do značné míry před vládou fyzična. To se působivě ukazuje v anatomické stavbě oka — mimo jiné s světlolomnou čočkou — nebo ucha s bubínkem, řetězcem sluchových kůstek a kostěným labyrintem. Hlavový pól je čistému fyzičnu, smrti, blíže než životu. Morfologicky je hlava obrazem ztuhlých životních procesů. I mozek je ve své fyziologické činnosti jako vědomí-probouzející orgán tiše prostoupen procesy smrti. Nerv a mozek ztrácejí po krátkém čase po poranění schopnost regenerace. Proces, jenž je ovládá, je povahy rozkladné. O tom svědčí vysoká dýchací aktivita mozku a nutnost intenzivního zásobování kyslíkem skrze krev. {{SE|90}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 5, S. 90.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 5: Die Wesensbeziehung von Mensch und landwirtschaftlicher Individualität. Die Dreigliederung beider in vertikaler Ausrichtung: Die Landwirtschaft ist der auf den Kopf gestellte Mensch.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> rozkladná činnost vede fyzicky k mrtvé látce (CO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) a duchovně, jako zrcadlení životního procesu, totiž činnosti myšlení, k uvědomění myšlenek. Hlava je klidovým pólem a nositelem bdělého vědomí, které člověka duchovně spojuje se světem.<br /> <br /> Nakolik člověk nese ve své hlavě to z života vypadlé, minerálně-mrtvé, ukazuje i výskyt mozkového písku, zejména v epifýze (''šišinka mozková''). Jde o citrónově žluté kamínky sestávající z krystalů vápníku a hořčíku. Rudolf Steiner k tomu poznamenává: «Trochu mozkového písku musí mít každý člověk v sobě», nikoliv však jako trvalé usazeniny, nýbrž: «Tento mozkový písek musí vznikat a musí být opakovaně rozpouštěn.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Erkenntnis des Menschenwesens nach Leib, Seele und Geist. Über frühe Erdenzustände'', GA 347, Vortrag vom 9. August 1922, Dornach 1995, S. 53.&lt;/ref&gt; Tento proces tvorby krystalů a jejich opětovného rozpuštění popisuje Rudolf Steiner jako základ vědomí Já: «Kdybychom se nemohli rozpouštět, nemohli bychom myslet, nedospěli bychom k vědomí Já. V tomto rozpouštění spočívá to, co nazýváme naším vědomím Já.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 61.&lt;/ref&gt; V hlavě se uskutečňuje myšlenková činnost. {{SE|91}}<br /> <br /> Mozek si v každodenním vědomí neuvědomuje tento samotný proces, nýbrž jeho výsledek — zobrazení tohoto procesu: myšlenku.<br /> <br /> Formpól hlavy, soustředěný v mozku, se rozlišuje přes celý tělesný organismus do nervového systému. V horním člověku slouží vědomému vnímání, v dolním zprostředkovává duchovně-duševní činnost vegetativním životním procesům.<br /> <br /> Formpól stojí polárně naproti látkově-výměnnému pólu. Ten zahrnuje pod bránicí svět orgánů látkové výměny a končetiny. Duševní činnost tam zasahuje do životních procesů, řídí látkové přeměny, mobilizuje síly, jichž pak může vůle použít k tomu, aby uváděla do pohybu a udržovala v pohybu končetiny, tělesnou činnost jako celek. Veškeré organické pochody, které leží v základu rozvíjení vůle, veškeré procesy odbourávací, přeměňovací a výstavbové se uskutečňují v hlubokém bezesném nevědomí, ve vědomí spánku. Probíhají zčásti protiběžně v souběžnosti, zčásti v plynule proudícím časovém posloupném sledu. Oproti přísně v sobě spočívajícímu řádu nervově-smyslového systému vládne v látkově-výměnném pólu neustálá proměna a přeměna; včetně končetin je vše v pohybu; nic nezůstává ani chvíli stejné. Jako se duše v hlavovém pólu přes smysly duchovně spojuje se světem v pocitech a myšlenkách, tak vstupuje přes výživu a přes činnost končetin fyzicky do vztahu ke svému okolí.<br /> <br /> Bytostné zjevení vůle je pohyb — ať prostorově uchopující v končetinách, procesuálně v látkovém řádu, v růstu a regeneraci, v proudící krvi, nebo tichoučce vnikající do vědomí v dýchání a posléze v myšlenkové činnosti.<br /> <br /> I procesy vládnoucí v látkově-výměnně-pohybovém pólu prostupují v odpovídající metamorfóze celé tělo — v hlavě mimo jiné ve vylučování slinných žláz a sliznic nebo v žvýkací činnosti kloubně uloženého dolní čelisti.<br /> <br /> Polarita hlavového systému a látkově-výměnně-pohybového systému nalézá svůj vyrovnávající střed v orgánovém systému, jenž se mezitím vřazuje: ve dvou rytmicky dýchajících plicních křídlech, v rytmicky pulsujícím srdci a v bránici. Bránice ve svých pohybech pasivně sleduje rytmus dýchání — může jej však také vlastní aktivitou podpořit. Morfologicky se rytmická mitte projevuje v sledu žeber, jež uzavírají hrudní koš směrem nahoru k hlavě, dolů jej však otevírají a rozšiřují k bránicí překlenuté břišní dutině. Fyziologicky proudí krev od srdce a k srdci skrze celé tělo a {{SE|92}}<br /> <br /> sjednocuje oba póly ve vyšší jednotu. V rytmické mittě prožívá člověk sebe sama v cítění; snivě-cítíce se noří do sféry nevědomosti, do vůle; bdíce-cítíce sahá vzhůru do oblasti myšlení. V cítění prožívá člověk sebe sama v nejvyhraněnějším smyslu jako tuto a jedině tuto určitou duchovní duši. Rytmus je rezonančním tělesem cítění. Kývá se sem a tam mezi klidem hlavy a pohybem těla. Spojuje klid a pohyb a je obojím zároveň. Do rytmické středu se svrchu snižuje jasnost myšlenek do hlubin a zdola odpovídá z temna vůle síla iniciativy stoupající vstříc.<br /> <br /> Ve své vzpřímené postavě a tělesné trojčlennosti vstupuje člověk bytostně naplněn jako individualita do světa. Ve souzvuku svého myšlení a vůle v cítění prožívá sebe sama v procesu sebeuvědomování; nalézá se na cestě ke svobodnému sebeurčení. Z tohoto prožívání mu svítí bytostná skutečnost ideje vývoje — to budiž osvětleno:<br /> <br /> Kdysi žil princip vývoje instinktivně snivě, skrytý v pramenech prastaré moudrosti, jako účinná síla duchovního vedení v lidstvu. V postupujícím probouzení k sebeuvědomění toto dědictví haslo. Teprve velmi mladé — nejprve v době německého idealismu, ve výzkumech Charlese Darwina (1809–1882) a Ernsta Haeckela (1834–1919) a v plném rozsahu v antroposofické duchovní vědě — vynořuje se vývojový princip novým způsobem v myšlení. Vztažen k trojčlennosti duševních schopností člověka prožíváme jej dnes v myšlení především jako předvídavou idej, v cítění jako radostně-čilý impuls a ve vůli jako duchem nesoucí iniciativní sílu. Na cestách této trojnosti uchopuje se člověk v duchovním naplnění svého bytí jako Já a dělá z sebe iniciátora a nositele vývoje do budoucnosti. Ve svém usilování o svobodu žije vývojový princip dar. {{SE|93}}<br /> <br /> Uvědoměním vývojového principu se stává člověk z tvora tvůrcem. A tak vyvstává otázka: Je od nynějška povolán z volní svobody zasazovat idej vývoje do světa, který se stal? Nebo se může toto tvůrčí schopnost vztahovat jen na jeho vlastní a na lidský vývoj? Musí vše ostatní zanechat za sebou a odsoudit k pouhému užitku a k vykořisťování — totiž rostliny, zvířata, Zemi jako celek, která měla a má tak hlubokou účast na jeho vlastním vývoji? Probouzení k ekologickému vědomí sahá většinou jen tak daleko, jako přání zachovat vzniklé, v sobě dovršené dílo stvoření,<br /> <br /> Ano, chtít člověka jako ničitele tohoto díla stvoření držet stranou od přírody. Toto omezení však znamená zastavení vývoje. Jen v souvislosti s pokračujícím vývojem člověka a jen skrze něj jako iniciátora může být to, co se ve světě stalo, proměněno v nové stávání se. Neměl by snad být současný člověk, jehož vynalézavý duch má díky štěpení atomového jádra v rukou všechny prostředky k tomu, aby život na Zemi přivedl k několikanásobnému «Overkill», naopak také schopen, v rozšíření sebe sama, vštípit vývojový princip Zemi, přírodě, která ztuhla v dílo? Jak může sílu stávání se, kterou v sobě nosí, učinit plodnou pro nové procesy stávání se, které vyvedou přírodu z jejího hotového stavu? Tato poslední otázka stojí na počátku budoucí zemědělské kultury. Odpověď na ni nejprve přináší metodický pokyn Rudolfa Steinera:&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Duchovněvědecké základy pro zdárný rozvoj zemědělství'', Dornach 1995, přednášky z 10. a 12. června 1924.&lt;/ref&gt; «vycházet z člověka» a zemědělský podnik, má-li «naplnit svou podstatu», chápat jako «určitý druh individuality».<br /> <br /> Vydejme se na pole a pokusme se ve vnitřním klidu si zpřítomnit veškeré dění přístupné vnímajícímu a myslícímu nazírání, jež se odehrává nad zemí ve světle, vzduchu a teple, pod zemí v temnotě provlhlých, krystalických hlubin a mezi tím v kůži oživené půdy – pak se cítícímu vnímání zjeví hluboká příbuznost s tělesnou trojčlenností člověka ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|obrázek 5]], s. 90).<br /> <br /> Pod zemí narážíme na tvrdý, pevný, z života vypadlý, a proto mrtvý svět hornin a rovněž na vodní prvek hlubin. Pevná složka země spočívá v klidu, zachovává si svou krystalickou strukturu, která je během léta u zemského povrchu silněji vystavena procesům zvětrávání, v zimě se pod vlivem krystalotvorných sil okruhu stálic – Řekové jej nazývali «křišťálovým nebem» – prožívá ve své čisté krystalické přirozenosti.&lt;ref&gt;Tamtéž, přednáška z 10. června 1924.&lt;/ref&gt; Jako je mozek zrcadlem, které uvědomuje skrytou myšlenkovou činnost, tak krystalická přirozenost hornin příbuzných křemíku (křemeny, silikáty), podobně jako smyslové orgány, odráží krystalotvorné síly nejvzdálenějšího kosmického okruhu i síly planet vzdálených od Slunce (Mars, Jupiter, Saturn) v jejich nepřímém působení. Polárním způsobem to platí pro vápenec a horniny příbuzné vápenci, které ve své afinitě k planetárnímu, {{SE|94}}<br /> <br /> Vůbec sonnennahen Planeten (Měsíc, Venuše, Merkur), jejich síly na sebe vážou.&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; Zprostředkující postavení v této polaritě zaujímají jílové minerály, které svou pro minerální říši Země neobvyklou dynamikou přivádějí obě kráftové kvality prostřednictvím kořenů k růstu a tvarování rostliny. Tak pohlížíme na to, co se pod půdou táhne do hlubin, jako na hlavový pól této Rudolfem Steinerem tak nazvané «zemědělské individuality».<br /> <br /> Pokusíme-li se uvést geisteswissenschaftliche Hinweise do myšlenkové souvislosti s přírodovědně uchopitelnými fakty minerálního podloží půdy, ukazuje další fenomén na skutečnost, že se pod zemí nalézá hlavový pól «zemědělské individuality». Podobně jako v epifýze vystupuje krystalotvorba a její rozpouštění jako fyzický základ vědomí Já, tak se ve zvětrávací zóně půdy tvoří nejjemnější hexagonální krystalické lupínky. Krystalizují z amorfních koloidů hydroxidu hlinitého a křemičité kyseliny do takzvaných «sekundárních jílových minerálů». Ty se však mohou opět rozpustit zpět do koloidního stavu.&lt;ref&gt;Die Vermutung ist, dass die Bildung vorzüglich ein Winter- und die Auflösung (Verwitterung) ein Sommerprozess ist.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Polárně vůči hlavovému pólu pod zemí se nad zemí rozprostírá «břicho»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', Dornach 1995, Vorträge vom 10. und 12. Juni 1924.&lt;/ref&gt; zemědělské individuality. Zde, pod přímým působením kosmu, vzniká život způsobem jakési «vnější trávení» světla, tepla, vzduchu a vodních par. Zde vstupuje vše, co se rodí, formou a barvou do vnějšího zjevení, a vše, co zaniká, bere zjevení zpět do neviditelné vnitřní světa. Vše je v pohybu: raší rostlina, volně se pohybuje zvíře, činný je člověk; mraky táhnou, páry stoupají, déšť padá, vítr pohybuje každým jednotlivým listem, vlní se obilím, blesk zableskne a štěpí dub, hrom duní, planety obíhají své dráhy a slunce přináší nad zemí den a noc. Zde, ve Stoffwechselpolu zemědělské individuality, podléhá vše stálé proměně. Zatímco pod zemí proniká duchovně-živé, uvolněné od hmotného, zemí jako vnitřní hybnost — tak jako myšlenky prostupují hlavou&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; — tak se toto duchovně-živé nad zemí utváří formou a barvou v hmotném. To {{SE|95}}<br /> <br /> jen nadsmyslově uchopitelný život nakonec dohašína do formy a ve svém hanutí se v semenu znovu přináší na svět.<br /> <br /> Mezi póly Dole a Nahoře se horizontálně prostírá průzračně tenká kůže, půda, tvořící zárodečnou střed. Ta ve svých procesech nemá žádnou samostatnost, jako ji má rytmický systém člověka. Nelze tedy říci, že by půda měla plíce, srdce. V této souvislosti stojí za zmínku, že zemský povrch má stejně jako voda své přílivy a odlivy a ve střední Evropě se denně v průměru zvedá a klesá o 80 cm.&lt;ref&gt;Siehe hierzu die Forschungen von Gerhard Jentzsch am Lehrstuhl für Angewandte Geophysik an der Universität Jena.&lt;/ref&gt; A přece půda dýchá jako zvíře a člověk: přijímá kyslík a vydává oxid uhličitý. Jenže toto dýchání neprobíhá z niterně-vlastního impulsu, nýbrž je výsledkem exogenního spolupůsobení sil pólů Dole a Nahoře v půdě. V dynamice jílových minerálů lze spatřit jakési srdeční funkce. Ale i ty jsou podněcovány zvenčí a sledují rytmus impulsovaný Sluncem, který ročními cykly řídí a harmonizuje procesy rozpouštění a vázání látek v půdě. Z toho lze porozumět, proč Rudolf Steiner půdu apostrofoval jako «bránici»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', Dornach 1995, Vorträge vom 10. und 12. Juni 1924.&lt;/ref&gt; zde uvažované individuality. Tato bránicová kůže ve svých funkcích zrcadlí součinnost živlů země, vody, vzduchu a tepla v rytmech slunečního roku. Kultivovaná půda je tedy charakterizována tím, že staletími trvajícími orebními a rostlinopěstitelskými opatřeními — zejména hnojením kravským hnojem — obdržela nad svou «přírodní vlohu» dispozici k rozvoji svébytného rytmického orgánu: dispozici k vyrovnávající a rozvoje schopné «středu».<br /> <br /> V profilovém uspořádání tohoto bránicového orgánu středu, v půdě, opakuje se v malém trojčlenná vertikalita zemědělské individuality. V svrchní půdě, v takzvaném A-horizontu, nacházíme tmavší, vzdušně strukturovanou, pozůstatky rostlin protknutou humusovou vrstvu — sediment metabolické aktivity nad zemí, který do ní bakteriálními a jinými přeměnami vdechuje cosi jako svébytný život. Polárně k této oživené vrstvě se v podloží nacházejí ložná, nevyvetralá, mrtvá hornina — do půdy nahoru vyčnívající hlavový pól, C-horizont. Na jeho hranici se hornina vystavuje {{SE|96}}<br /> <br /> rozkladným, krystalický minerální svazek ničícím silám eroze. Mezi A- a C-horizontem se člení zvětrávací nebo B-horizont, v němž se uskutečňuje primární (zvětráváním) a sekundární (novou krystalizací) tvorba jílu. Jílem obohacený B-horizont představuje vlastní střední článek v půdě. Jeho dynamika zrcadlí rytmy Jahreslaufu: směrem dolů, k hlavové straně, zadržuje oživené atmosférické vody a s nimi v ní rozpuštěné látky proti gravitaci; směrem nahoru vstupuje do spojení s humusem (jílo-humusový komplex) a pečuje o procesuální kontinuitu v budování Bodenfruchtbarkeit.<br /> <br /> Zwerchfellorgan půda se zdá, měřeno rozměry výšin, jež se nad ní rozprostírají, a hlubin, jež se dole pohledům vymykají, být pouhým ničím. A přece je vším! Z ní vyrůstá vyšší rostlinná příroda, jež tvoří životní základ pro existenci zvířete a člověka na Zemi. Je to kořen rostliny, který vertikálně směřuje dolů k zemskému středu, a je to výhonek, který z vegetačního bodu klíčku v rytmické listové posloupnosti vertikálně stoupá vstříc Slunci a, obklopen Stoffwechselgeschehen ve světle, vzduchu a teple, v Blüten-, Frucht- und Samenbildung připravuje výživné látky pro zvíře a člověka v živé kompozici. V kvetoucí rostlině a stromové přirozenosti tvoří si zemědělská individualita přirozeně a jen v duchu uchopitelně svůj obraz. Duchovní tyč, jež nadsmyslově spojuje Erdentiefen se slunečními výšinami, jež v trojčlenném uspořádání sjednocuje síly tíže a tíhnoutí k vertikalitě, vtěluje se obrazně každý rok v rašení a výhonu rostlin.<br /> <br /> Rostliny a spolu s nimi zemědělská individualita stojí ve vztahu k trojčlennosti člověka na hlavě. Jak hluboko sahá zde příbuzenský vztah k člověku a zvířeti, ukazuje se v následujícím: Kořen ohmatává, podobně jako smyslový orgán rostliny, látky zemských hlubin. Přenese-li se fruktifikační proces rostliny až dolů do kořene, jako je tomu například u mrkve, zesílí a zabarví se kořen do zářivé červenožluté a prostoupí jeho jemnou tkáň sladkostí a vůněmi. Vzniká výživný plod, který svrchovaně vyživuje hlavu, nervově-smyslovou organizaci jako celek ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90). Plodí-li rostlina naopak v souvislosti se tvorbou semen vysoko nad zemí, jako je tomu například u obilovin, pak vzniká jako výživný plod<br /> <br /> … a silová kompozice, která vyživuje soustavu látkové výměny a končetin u člověka i zvířete. Vše, co mezi těmito póly vyrůstá ve stonku a listu jako potravní plod — například kedlubna (stonek), růžičková kapusta (pupen) nebo listová zelenina (salát, zelí, špenát atd.) — vyživuje a posiluje rytmický střed. {{SE|97}} V biologicko-dynamickém zemědělství je běžnou praxí toto pravidlo následovat: pícní mrkev pomáhá u telat podněcovat smyslovou aktivitu a dávat jim lesklou srst, u krav je to krmná řepa; naopak, má-li se podpořit látková výměna, má-li být zvíře radostně pohyblivé, přichází na řadu krmení lněným semenem; k rozvoji síly u koní je to „oves, který bodá&quot;. Vše, co se ve vegetativní oblasti utváří jako stonek a list — v bylinách, trávě, jeteli atd. — je základním krmivem pro dojnici žijící v přísném rytmu.<br /> <br /> Duchovně uchopitelná, v duchu skutečná idea zemědělské individuality otevírá chápajícímu pohledu brány do všech oblastí zemědělství; on je shrnuje jako orgány bytostného celku — příkladně to má být znázorněno v kapitole o otázce hnojení. To od základu vyžaduje změnu smyslu [Sinnesänderung]. Lze překonat duální poměr člověka a světa ve vědách, který metodicky vylučuje duchovně-duševní stránku poznávajícího a mravně jednajícího člověka. To platí tím více, přechází-li se tento velký, od člověka se odvíjející ideový celek v čin myšlením. V činu se osvědčuje jeho plodnost a skrze ni jeho pravda.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Viergliederung_des_Menschen_und_die_Geschlossenheit_des_Hoforganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hofového organismu ===<br /> <br /> Tělesný organismus člověka zahrnuje v sobě mikrokosmicky vše to, co se makrokosmicky rozkládá jako svět přírodních říší. Existuje tu úzký příbuzenský vztah, který se odhalí, srovnáme-li trojstupňovost přírody — říši anorganicko-fyzického, říši oživené rostlinné přírody a říši oduševnělé živočišné přírody — s tělesnou organizací člověka. Tak jsou v lidském těle účinné všechny látky, síly a zákony, které ovládají anorganicko-mrtvou minerální říši … {{SE|98}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 6, S. 98.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 6: Die Viergliederung des Menschen und der Organismus als Leib der Individualität.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> konstituují a které vědy fyziky a chemie se snaží prozkoumat. Například struktura trámečků ve vnitřní stavbě stehenní kosti v přechodu k ohnutému kyčelnímu kloubu je taková, že s minimem minerální substance (převážně fosforečnan vápenatý) je dosaženo maxima statiky. Podobně je tomu s podpůrnými tkáněmi, s konstrukcí kostry jako celku. Celé tělo je ve stavbě a funkci všech orgánů, v jejich pevných podpůrných tkáních a v jejich hospodaření s tekutinami a teplem prostoupeno a protkáno čistě fyzickou, moudrostí naplněnou zákonitostí. Ta tvoří — ohraničena na podobu těla — fyzické tělo, evolučně nejdokonalejší bytostný článek člověka. Svůj nejpřesnější výraz nachází ve stavbě a funkci smyslového systému. Podstata fyzického těla je nadsmyslová a zjevuje se ve všem viditelném (Obrázek 6).<br /> <br /> Co tedy v říši minerální vystupuje odděleně jako „mrtvá&quot; příroda, v čistě fyzické organizaci — to se v rostlině, zvířeti a člověku funkcionálně proplétá s vyššími bytostnými články. Takovým je především éterické, životní nebo časové tělo, jež světu rostlin propůjčuje život prostřednictvím éterkových sil všestranně proudících z kosmu. Je v sobě proudícím životem, který se podle druhu rostliny nadsmyslově vymezuje v „tělo&quot;, přivlastňuje si specifickým způsobem látky země proti tíži, jakož i<br /> <br /> a jejich sil si přivlastňuje a z nich buduje příslušné fyzické tělo. Jako architekt fyzického se životní tělo neprojevuje jako takové, nýbrž ve formách rostliny. Proto byl pro Goetha tvar a jeho metamorfóza — například v listové posloupnosti — východiskem jeho bádání o bytostné povaze živého. {{SE|99}}<br /> <br /> Vše, co se v rostlinné říši rozprostírá jako bytostná povaha živého, nalézá na vyšší stupni sjednocení v životním těle člověka a projevuje se v proudících tělesných tekutinách, v krvi, v lymfě a v sekrecích žlázového systému, jež regulují veškeré životní procesy (Obrázek 6). Éterické tělo je zdrojem zdraví. Nemoci mají svůj původ v duševnu. K jejich léčení nachází éterické tělo podporu v tom, co je jeho bytostné povaze vždy specifickým způsobem konformní — a to je svět léčivých rostlin. Paracelsus vyjadřuje v podstatě toto: Neexistuje nemoc, která by nemohla být vyléčena nějakým «bylinkou» nalezatelnou v rostlinné říši.<br /> <br /> Jako člověk nese ve stavbě svého těla přeměněnou minerální a rostlinnou říši povýšenou na vyšší stupeň, tak je i ve svém třetím bytostném článku — v duševním nebo astrálním těle — spřízněn s duševnem rozvinutým v živočišné říši (Obrázek 6). Zvířecí organizace se dovršuje zvířecí duší, která prostupuje fyzické tělo i tělo životní. Tento duševní článek přešel do zvířecího těla v podobě i funkci. Každý živočišný druh se tak morfologicky a fyziologicky člení ve vysoce diferencované nitro a vnějšek a disponuje rovněž druhově specifickým systémem končetin, skrze nějž se zvíře může volně pohybovat v živlech, které převládajícím způsobem podmínily jeho formování. Zvířecí duše se však projevuje především v «jak a co» činností, jež zvíře tělesně vázáno vykonává ve svém životním prostoru — tak žije červ v zemi, ryba ve vodě, pták ve vzduchu, hmyz v teple. Na základě tohoto v orgánovou činnost vázaného duševna zvířete mohl Goethe říci: «Zvíře je poučováno svými orgány. Člověk svými poučuje a vládne jim.» Duševní nebo astrální tělo je zdrojem vědomí; jeho fyzickým základem je nervová a smyslová organizace. {{SE|100}}<br /> <br /> I v člověku žije část duševna ponořena do životních pochodů — jako pudy, žádosti a vášně, pocity hladu a žízně a podobně. Ve své od těla osvobozené části žije duše sama v sobě a stává si vědoma svého ryze duševního prožívání — například toho, co vnímá jako pravdivé, krásné a dobré, ale i toho, co prožívá jako moc odchýlení ke zlému. Tímto článkem duše, který se osvobozuje z těla, povznáší se člověk z vázanosti na přírodu.<br /> <br /> V uvědomělém duševním životě cítí se člověk prostoupen něčím, co se mu teprve na cestě sebepoznání odkrývá jako jeho nejvlastnější bytostná povaha, jako jeho Já ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#98|Obrázek 6]], s. 98). Fyzickým základem působení Já v těle — Já-organizací — je krev. «Krev je ústředním orgánem organismu.»&lt;ref&gt;Lothar Vogel: ''Der dreigliedrige Mensch'', Dornach 1979, S. 147.&lt;/ref&gt; Je to tato v sobě samé spočívající jáství člověka, která má moc a sílu prostupovat, proměňovat a individualizovat tři popsané bytostné články. Vtiskuje tělu duševnímu, tělu životnímu a tělu fyzickému Já-organizaci. V této Já-činnosti přeměny a přivlastnění bytostných článků k výšinám jeho duchovního bytí leží pramen veškerého budoucího vývoje člověka i Země.<br /> <br /> Jako trojčlennost vede i čtyřčlennost k uchopení pojmu individuality. V Já-obdarování člověka se tento pojem naplňuje. Pojem organismu naproti tomu — pojmu uzavřenosti do sebe — se naplňuje již v živočišné říši, nikoli v pouhým životem obdařené rostlině. Ta by se teprve tehdy jevila jako úplný organismus, kdybychom k výhonku připočítali zemi, v níž koření, a k listu i ke květu kosmický obvod, do nějž se rozevírá.<br /> <br /> Pojem organismu se naplňuje, pokusíme-li se myslet spolupůsobení tří bytostných článků — fyzického těla, těla životního čili éterického, těla duševního čili astrálního — jako celek. Co teprve nadsmyslové poznání zpřístupňuje myšlení jako skutečnost, to může učit nazírání zvířete. Teprve s obdarováním astrálním tělem — totiž duševnem pronikajícím zemskou substanci, jak je tomu u veškeré živočišnosti — vzniká vnějšek a niternost: «V astrálním těle povstává zvířecí utváření navenek jako celá podoba a dovnitř jako utváření orgánů […] Je-li toto utváření dovedeno až do svého konce, formuje se to živočišné.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner, Ita Wegman: ''Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst'', GA 27, Dornach 1991, S. 35.&lt;/ref&gt; {{SE|101}}<br /> <br /> Touto charakteristikou je dán klíč k prohloubenému, obrazně myšlenkovému utváření pojmu organismu, resp. «uzavřenosti do sebe». S pohledem na zemědělství otevírá tento pojem možnost nechat zemědělský podnik z důsledně vědomé metamorfózy minulého znovu vzniknout — a to z moci a síly vědomé duše. Zůstalo-li by se u toho, bylo by to pouhé — byť vědomé — opakování toho, čím kdysi bylo periferní prostoupení dvora a gemarkování celé gemarkace. Ale jak je to s metamorfózou někdejšího duchovního středu, církve? Tento střed se v průběhu sebeuvědomění přesouvá do samého člověka. Člověk se musí naučit, aby v erkraftování své Já-individuality sebetvoříce probouzel mravní impulsy, které jej v práci vedou tak, že se makrokosmicky daná stanovištnost dvora bytostně rozvíjí v «zemědělskou individualitu». Jako trojčlennost vede pohled na vertikální členění dvora, na osu Země–Slunce, tak čtyřčlennost vede na plošně horizontální orientaci gemarkace — těla této individuality. Trojčlennost zpřístupňuje duchovní uchopení zemědělské individuality, čtyřčlennost ukazuje cesty praxe, jejího uskutečnění, jejího bytostného naplnění.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Bild_der_Viergliederung_der_landwirtschaftlichen_Individualität&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Obraz čtyřčlenné struktury zemědělské individuality ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_physische_Organisation&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Fyzická organizace ===<br /> <br /> Z raně středověkého původu tvořila gemarkace vesnice nebo solitárního dvora zaokrouhlenou plošnou jednotku. Je to stanoviště, na němž kráčivá působení sil a substance kosmu a Země vždy svým specifickým způsobem spolupůsobí a přinášejí se v podobě kulturní přírody k jevu.<br /> <br /> Fyzický základ tvoří vztahové předivo «živlů» — Země, vody, vzduchu a tepla — proměňující se v rytmech ročního běhu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|Obrázek 7]], s. 102).<br /> <br /> Erdigně pevný, krystalický základ gemarkace se vybudovává z horninových útvarů zemské kůry. Ty vystupují na hranici vzdušného obkruhu v mnohostranném reliéfu — údolí a výšiny, expozice {{SE|102}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 7, S. 102.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 7: Die physische Organisation oder der physische Leib des landwirtschaftlichen Organismus.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> podle světových stran atd. –, které samo modifikuje rytmické spolupůsobení čtyř živlů. Povrchová podoba každé gemarkace tak vypráví o své zemské a krajinné historii. Zvětrávání — to jest působení živlů vody, vzduchu a tepla na živel erdigně pevného — vytváří minerální kostru půdy, která se v závislosti na výchozí hornině skládá z hrubšího nebo jemnějšího zrna křemene-pazourku a jejich silikátových příbuzných, vápence a jeho příbuzných a dále z jílů. Toto ryze minerální složení se ukazuje tím významnější pro úrodnost půdy, čím vyrovnaněji a hlouběji je vybudováno.<br /> <br /> Živel vody prostupuje půdu rozmanitými způsoby. Zčásti se vyskytuje v koloidálním stavu svázaný s nejjemnějšími jílovými mineráliemi, zčásti jako hydrátové obaly půdních částic, zčásti jako pórová voda, zčásti jako průsaková voda a voda spodní. Uvolněn od živlu zemského odhaluje svou soudržnou, v sobě pohyblivou přirozenost v dešťové kapce, v tocích, rybnících a jezerech. Cestou výparu splývá konečně s živlem {{SE|103}}<br /> <br /> vzdušným, v mlze se formuje v nejjemnější kapičky, v oblacích v hrubší, a v proudícím dešti se z vzdušného obkruhu uvolňuje, aby se znovu spojil s živlem zemským. Každý statek se může šťastným nazývat, hraničí-li gemarkace s tokem řeky nebo jezera, prochází-li jí potok, živený snad pramenem, nebo chová-li mokřadní biotop s vysokou hladinou spodní vody nebo rybník. Jako terénní reliéf, tak i vodní hospodářství vtiskuje gemarkaci statku nebo vesnice — v závislosti na množství a rozložení srážek v průběhu roku — nezaměnitelně osobitý charakter.<br /> <br /> Živel vzduchu spočívá tu klidně nad gemarkací, tu se tiše přelévá přes krajinu, tu se přes ni žene bouřlivě. Podobně jako srážky, ba ještě spíše vzdušné proudy ve větru a počasí přesahují přes celé země a moře, avšak na každém místě země, kde jim překážky kříží cestu — ať je to hřeben hor, nebo stromy, živé ploty atd. –, vzdouvají se vírem, tlumí nebo se zcela uklidňují. Zejména přízemní vrstva vzduchu setrvává pod rostlinným porostem déle a je v neustálé výměně s půdním vzduchem, jenž dlí v puklinách a pórech svrchní půdy jednou déle, jednou kratší dobu. Ryze fyzický, anorganicky mrtvý charakter živlu vzduchu se projevuje v jeho látkovém složení. Hlavní složky — kyslík a dusík, v živém světě nejvýš aktivní látky — vytvářejí ve vnějším vzduchu sloučeniny samy se sebou, a jsou proto v nejvyšší míře reakčně inertní. Jinak se chová živel vzduchu v půdě. Tam vstupuje do vztahu s živly Země a vody a oživuje se k plné reakční síle, navazuje nová spojení. Jiným způsobem projevu pohybujícího se vzduchu je tlak, který vyvíjí, když v bouři a větru zvedá vodu ve vlnách, rozechvívá obilím, třese topoly a nechává padat celé lesy.<br /> <br /> Teplo se jako živel projevuje nejčistěji jako sálající teplo. Obecně se však odhaluje nepřímo na živlech a skrze ně — Zemi, vodě a vzduchu. Propůjčuje jim jejich vlastní dynamiku v procesuálním dění. Teprve skrze teplo se odhalují jejich specifické fyzické vlastnosti. Jeho nepřítomnost v zimě nechává půdu mrznout, tuhnout do živlu erdigně pevného; v letních vedrech nabývá vrchu spolu s vzduchem; na jaře proniká svými sourozeneckými živly, probouzí jejich vzájemnou dynamiku, oživuje půdy a připravuje je pro přijetí osiva; na podzim podobně, avšak pak se před zimou z tohoto svazku uvolňuje a každý z živlů vstupuje do svého zvláštního bytí. Podle expozice {{SE|104}}<br /> <br /> reliéfu vůči slunci — jižní svah, severní svah — vznikají v rámci gemarkace teplejší nebo chladnější stanoviště; stromové živé ploty, rozptýlená výsadba ovocných stromů, lesní ostrůvky atd. vytvářejí na malé ploše vyrovnaný tepelný hospodářský systém.<br /> <br /> Prostřednictvím tepla vznikají silové vztahy mezi živly. Toto fyzicko-anorganické předivo vztahů se mění místo od místa. Čím více se však při utváření hospodářství v uměleckém přiblížení uplatňuje organismusprinzip, tím více se elementární dění uzavírá do individuálního celku. Vzniká, příslušná typus stanoviště odpovídající, kompozice fyzikálních zákonů, sil a substancí působících ve čtyřech živlech. Tuto kompozici lze nazvat fyzickou organizací «zemědělské individuality», analogicky s «fyzickým tělem» člověka. Tato fyzická organizace pozemkového katastru hospodářství nebo vesnice je nadsmyslové bytostné povahy. Vystupuje smyslově ve světě látek ztuhlém do podoby, který je vlastní danému stanovišti, a jako taková je evolučně předem dána z minulosti. Poskytuje fakta, která musí zemědělec znát — pokud jde o geologickou stavbu, typy půd, hydrogeologické poměry a klima v malém i velkém měřítku —, ba více než to: musí s nimi srůst, pokud jde o odbornou praxi. Možnosti, jak v tomto předem daném světě faktů optimalizovat součinnost čtyř živlů ve prospěch pěstování kulturních rostlin, se omezují na zásahy do nejsvrchnější kůže zemské kůry, do půd, do onoho «bránicového orgánu» mezi «výšinami» a «hloubinami» krajiny. Jde přitom o výkon umění zpracování půdy, zavlažování a odvodnění, meliorace, terasování, hrázování a ochrany před větrem atd.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Lebensorganisation&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Životní organizace ===<br /> <br /> Tak jako má rostlina, zvíře a člověk, má i zemědělský organismus, který lze chápat jako tělo «zemědělské individuality», životní organizaci, «éterické čili živé tělo», jež si přičleňuje své bytostné povaze odpovídající «fyzické tělo» ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#106|Obrázek 8]], str. 106). Člověk je v pokušení ztotožnit toto živé tělo se souhrnem života, který každoročně vyrůstá v rostlinném světě. Kde však zůstává tento život, který se v podobách rostlin jeví, když rostliny na podzim odhazují listí nebo zcela odumírají? Dalo by se odpovědět: Život se stahuje zpět do semen, do humusu nebo do ''kambia''. Avšak i tato jsou jen zjevy živého {{SE|105}}<br /> <br /> v proudu vznikání a zanikání. Život sám je nadsmyslový. Organizace éterických formativních sil hospodářství prochází v rytmu slunečního roku střídavými stavy svého smyslově vnímatelného jevu. Od podzimu přes zimu žije stažena do čistě duchovní účinnosti v zemi, «v hlavovém pólu zemědělské individuality». V klíčení a zrání rostlin na jaře přes léto se pozvedá do «břicha zemědělské individuality». Vtiskuje se do života každé se utvářející podoby rostliny a jejích látkových kompozic v kořeni, stonku, listu a kvetu a opět se uvolňuje, když rostliny na podzim odumírají.<br /> <br /> Éterické čili živé tělo zemědělské individuality se odhaluje ve stoupajícím roce v souhrnu životních jevů, ve klesajícím roce opět mizí a je pak vnímatelné jen otevřenému duchovnímu zraku. Diskontinuita je jen zdánlivá.<br /> <br /> Vše živé stojí bytostně ve vztahu k živlům. Čím vyváženěji jsou vůči sobě země, voda, vzduch a teplo v poměru, tím rozmanitěji se může život přinést ke zjevení. Tento fakt se zřetelně vyslovuje v protikladu tropického deštného pralesa a písečné pouště. V prvním případě dosahuje rozmanitost druhů rostlin, stlačených na nejmenší prostor, maxima — v tropickém pralese Brazílie například přes sto druhů stromů na hektar —, v druhém případě se vůbec nebo jen řídce rostlinný život rozvíjí.<br /> <br /> Veškerému živému leží v základu životní organizace, složená z množství formativních sil, které vstupují se světlem slunce. V ní jako v celku se uskutečňují v navzájem se podporujícím střídavém vztahu životní procesy; jsou původci a nositeli zdraví. Samoregulace a trvale udržitelnost přírodního biotopu o tom vydává svědectví. Životní organizace hoforganismu je proto tím zdravější, čím všestranněji je tato v souladu se stanovištními faktory prověřena. Tento stav trvalého zdraví vytvářet je neustávající kulturní úkol člověka. Na něm závisí konstelace formativních sil živého, podle nichž se kulturní rostlina může podle svého typusu utvářet. Na této hospodářstvím podmíněné konstelaci formativních sil spočívá výživná hodnota výživných plodů a léčivá síla bylin, stejně tak kvalita humusu a plodnost půdy vcelku. Každý druh rostliny přispívá tedy k tomu, aby se z plnosti kosmických periferních sil mohla tvořit hofovému nebo vesnickému organismu vlastní životní organizace, která fyzické organizaci jako její utvářející architekta {{SE|106}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 8, S. 106.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 8: Die Lebensorganisation oder der Lebensleib des landwirtschaftlichen Organismus.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> nadřazena. Je nositelkou životního dění, které se ve formách rostlin stává vnímatelným obrazem, nadsmyslově se však darlebt jako v čase působící «tělo časů čili bildekräfteleib». Ve všem živém je nositelem vývoje. Na toto tělesné dění v čase chce pojem «biologicko-dynamický» poukazovat.<br /> <br /> Příroda se organizuje nutností svých zákonitostí do diverzity po svém způsobu; v zemědělském organismu připadá tento úkol uměleckému tvoření člověka. Vědomým herausgestaltungem éterické organizace hofové nebo vesnické gemarkace se zemědělec, jako tomu bylo kdysi ve starém selství, stává na nový způsob tvůrcem kulturní krajiny. Pěstováním kulturních rostlin sice ničí vzrostlou Wildnatur, ale buduje ji znovu jako Kulturnatur. Zatímco na fyzické rovině jsou jeho gestaltungskräftem úzce stanoveny meze, je v herausgestaltungu životní organizace Hoforganismu vyzýván k nejvyššímu uměleckému mistrovství. Musí překonávat rozpor jednostrannosti v pěstování a mnohostrannosti jako principu zdravé {{SE|107}}<br /> <br /> živosti prostředkem umění. Musí z ideálního prožívání celkové souvislosti betriebsního organismu přijímat opatření, která proměňují přírodní biotop v kulturní biotop. Ve vědomém novém stvoření musí být organismus zemědělství z devastovaných monokultureinöd urzellenhaft znovu herausplastiziert. Pokud jde o uměleckou celkovou durchgestaltung hofindividuální životní organizace, přicházejí v úvahu následující opatření ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#106|Obrázek 8]], s. 106):<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Fruchtfolge_im_Acker-_und_Gartenbau:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Fruchtfolge v zemědělství a zahradnictví: ====<br /> <br /> Dostupná orná půda je rozdělena tak, aby různé obilniny, okopaniny a pícniny – v zahradnictví různé druhy zeleniny –, které v jednom roce stojí vedle sebe každá na svém dílu, byly v následujících letech na témže dílu pěstovány postupně za sebou. Umění spočívá v tom, nechat jednotlivé polní plodiny – podle toho, zda humus obohacují nebo čerpají, zda jsou mělko- nebo hlubokokořenné, zda jsou náročné na hnojení nebo méně náročné – tak navazovat jedna na druhou, aby se předcházelo chorobám, podporovala se chuť k růstu a fruktifikace (výživná hodnota) a celkově se úrodnost půdy zachovávala, nebo lépe ještě zvyšovala. Velký význam má přitom to, aby osivo zůstávalo v podniku, tj. pocházelo z vlastního dalšího pěstování nebo ze šlechtitelského zpracování. Kultura polního hospodářství pracuje především se silami kosmu, které působí prostřednictvím země – křemene a vápna a zprostředkovaně skrze jíl – nepřímo zdola nahoru na růst rostlin. To se projevuje zvláště v pěstování obilnin, kde se ve srovnání s planou trávou celá rostlina v stéblu, listu a semeni prostupuje procesem fruktifikace.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Rückführung_des_Gartenbaus_in_den_Hof-_und_Dorforganismus:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Začlenění zahradnictví do organismu statku a vesnice: ====<br /> <br /> Děje se to zčásti obohacením polního osevního postupu polním pěstováním zeleniny, zčásti pěstováním jemné zeleniny, květin a bylin na ohrazeném areálu a pěstováním pod sklem. Zde v blízkosti statku je také místo pro včelín. Integrace všestranného zahradnictví zajišťuje kvetení a plodení od časného jara až do pozdního podzimu. Doplněno kvetoucími pásy v zemědělství se tak druhová rozmanitost jednoletých rostlin v míře bohatí až na hranice katastru obce. {{SE|108}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Rückführung_des_Obstbaus_in_den_Hof-_und_Dorforganismus:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zařazení ovocnářství zpět do organismu statku a vesnice: ====<br /> <br /> Vysoké kmeny co největší druhové rozmanitosti mají své místo podél polních cest, na mezích, na terasovaných svazích nebo na statkových ovocných loukách. Blahodárný účinek kultury ovocných stromů – obohacující krajinný obraz po celý rok – by měl prostupovat celou pozemkovou gemarkací statku a vesnice. Polokmeny a nízké intenzivní ovocné výsadby by měly stát v přiměřeném poměru k ostatním kulturám.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Eingliederung_und_Bewahrung_von_Wiesen_und_Weiden:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Začlenění a ochrana luk a pastvin: ====<br /> <br /> Jejich místo je v oblastech s vysokými srážkami, na svazích ohrožených erozí, na mělkých pastvinách a suchých polovinách využitelných jen extenzivně, především však všude tam, kde se mělce pod povrchem vyskytuje spodní voda – například po obou stranách podél potoků a řek, v nivách, u rašelinných sníženin nebo v přechodných rašeliništích. Rozorávání travních porostů (pěstování kukuřice) prostřednictvím odvodňování nebo snižování hladiny spodní vody by se mělo co nejdůsledněji zamezovat. Travní porost je odolný vůči záplavám a jako trvalá kultura působí čistícím způsobem na spodní vodu přitékající k otevřenému recipientu – zejména díky dlouhým sacím kořenům trav. Odčerpává z ní dusičnany pocházející ze vzdálenějších oblastí obilnářství. Trvalý travní porost se v důsledku pastvy a sečení nachází trvale ve vegetativním stadiu růstu. Proto potřebuje dostatek vody – nebo přesněji: éterické formativní síly, jež působí skrze živel vody; tedy vodu vystavenou silám Stoffwechselpol-u zemědělské individuality. Tato podmínka je splněna, nachází-li se spodní voda mělce pod povrchem (40 cm pod terénem), nebo při umělých loukách nebo v zavlažovacím hospodaření ve «svahové kultuře».<br /> <br /> Dokonalou formu umělých luk bylo možné nalézt ještě v polovině 20. století v polohách středohoří. Autor mohl v Rhönu krátce před zničením těchto mistrovských děl obdivovat poslední zbytky takzvaných Buckelwiesen – hrbolkových luk. Jejich zakládání, «hnojení» čistou vodou, pěstování, sečení na seno a přinášení sena do stodoly na ramenou v rozložených prostěradlech bylo výlučně nesmírně náročnou ruční prací. Odměnou bylo až pět sečí za rok. Z mlýnského příkopu ležícího výše na svahu údolí se směrem dolů stavěl jeden hrbol vedle druhého se střechovitými bočními plochami. Na hřbetě těchto hrbolových střech vedl kolmo od mlýnského potoka méně než lopatu široký slepý příkop s nulovým spádem. V době závlahy, závislé na fázích měsíce, tekla voda plošně na obě strany přes hranu slepého příkopu a stékala {{SE|109}}<br /> <br /> rychle pronikala travní drnou a shromažďovala se znovu ve střešním žlabu mezi dvěma hrboly. Ten pokračoval dál a stával se hřebenem příští řady kopečkovitých střech připojujících se níže po svahu – a tak to šlo stupeň po stupni dolů až do dna údolí.<br /> <br /> U tohoto druhu závlahového umění nešlo primárně o provlhčení podloží, nýbrž o rychle properlující pohyb vody – zpravidla chudé na minerály a zejména na dusík – skrze travní drn. Lze se domnívat, že vodě přísluší zde hnojivý účinek. Zdá se, že voda příjmem kyslíku – kyslíku jakožto nositele života&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', Vortrag vom 11. Juni 1924, GA 327, Dornach 1999, S. 68f.&lt;/ref&gt; – při pohyblivě-zurčícím průtoku oživuje růst trav a bylin takovým způsobem, že na těchto zpravidla minerálně chudých půdách bylo dosahováno kvalitativně i kvantitativně nejvyšších výnosů.<br /> <br /> Umělé louky jako krajinný prvek tvořící a oživující krajinu v podobě svahových nebo hrbolkových luk padly za oběť technologickému věku. Tato větev kdysi vysoké landbaukunst nedokázala obstát.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anpflanzung_von_Hecken,_Feldgehölz-_und_Bauminseln:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Výsadba živých plotů, polních remízků a stromových ostrovů: ====<br /> <br /> Zde se naskýtá příležitost přidělit všem dřevinám – keřům i stromům domácím v krajinném okolí – jejich místo v katastru obce, v živých plotech a remízcích, a tím v polní krajině zakládat chráněná území s vlastním mikroklimatem a celou gemarkaci samu nechat stát se harmonicky utvářejícím článkem kulturní krajiny. Výsadby slouží v otevřených krajinách jakoby jako náhrada lesa. Největší floristická a zároveň faunistická hustota kulturní krajiny se nachází na lesních okrajích, v přechodových a zároveň zónách pronikání otevřené polní a luční krajiny a lesa. Zde se patro nad patrem vrství druhově bohatá flora trav a bylin, pak nízko i výše rostoucí keřové porosty a konečně vysoko rostoucí rozložité koruny stromů. Týž výstavbový plán a tutéž ekologickou funkci mají živé ploty. Jsou vůči dvěma stranám polního katastru jakoby dvěma k sobě přiloženými, vzájemně prorůstajícími lesními lemy – stejně tak polní remízky a stromové ostrovy. {{SE|110}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Wald:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Les: ====<br /> <br /> Musí být spolu se zemědělstvím viděn jako jeden celek. Ano, přísně vzato k zemědělství náleží, stejně jako všechny výše jmenované funkční články životní organizace. Les mnohdy obklopuje katastr statků a vesnic, spojuje je a propojuje do sítě. Les plní uvnitř kulturních krajin nadřazenou, oživující funkci. K tomu působí vyrovnávajícím způsobem na klima a společně s katastrem statků a vesnic uchovává a profiluje po celé věky ráz kulturní krajiny v širokém měřítku.<br /> <br /> Les nemůže být předmětem pouhého lesnictví, ale ani pouhé ochrany přírody. Jeho využívání je – jako je tomu u každé polní gemarkace – kulturním úkolem, který se naplňuje v jeho utváření jako «trvalého lesa», jehož cílem je druhová rozmanitost dřevin odpovídající daném stanovišti. Trvalým lesem se stane teprve skrze soustavnou péči a využívání. Ponechat přirozené rezervace přirozenému stavu vede zpět do antropogenně podmíněné divočiny skrze zanedbání.<br /> <br /> Každý ze jmenovaných životních orgánů je sám o sobě již uměleckým stvořením přesahujícím přirozený biotop. O to více to platí, pokud jde o kompozici těchto životních článků v celek životní organizace hospodářského nebo vesnického organismu. Veškerá působení sféry stálic, planet, Slunce, Měsíce a Země se do ní vtiskly v průběhu roku a vstupují do «semenného stavu» «Všeobecně-Rostlinného» – do humusu uchovávajícího život. Rosenkruciánští alchymisté jej proto nazývali «Universálním semenem Země» (mateřská půda), na rozdíl od «individuálního semene», jež, tvořeno jednotlivou rostlinou, padá na mateřskou půdu. Humus nese pozemsky-zrozeně prožitý život předchozích let do přítomnosti. Proto jej lze strukturálně i substanciálně označit jako «paměť Země». Lze říci: v něm žije – v pozemsko-látkové formě ztuhlý – princip Všeobecně-Rostlinného. {{SE|111}}<br /> <br /> Je třeba rozlišovat mezi živými silovými proudy (jež tvoří život rostlin a ve svém celku tvoří jejich éterické čili životní tělo) a těmi, jež jako síly vyššího druhu vyzařují z astrálního světa kosmu. Jsou to síly, které se u zvířete rozvíjejí ve své<br /> <br /> duševním těle zvnitřnily, k prožívání hladu a žízně, vnímání bolesti a tak dále. Na proudící životní procesy rostlin působí tyto astrální síly z vnějšku tak, že je tvoří, formují, utvářejí a zadržují. Tvoří a zadržují proudící život do podoby kořene jinak než do podob stonku, listu a květu. Tvořivé síly se spojují s proudícím životem a vytvářejí si odraz v jakékoli vnější podobě rostlinného druhu, modifikovaný stanovištně odlišným spolupůsobením sil Země a kosmu. Podíváme-li se na druhovou rozmanitost trav a obilovin, na povahu bylin, trvalek, keřů a stromů jednoho statku a na jejich celkovou kompozici, pak se v jejich smyslově vnímatelných podobách zjevuje to, co se ve skrytu v tvořivě silném proudění prožívá jako éterická organizace organismu statku jako celku.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Seelenorganisation_oder_der_Astralleib_des_landwirtschaftlichen_Organismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu ===<br /> <br /> Z téže nadsmyslové oblasti, z níž vyzařují síly, které se rostliny takřka jen dotýkají z vnějšku, formují ji v růstu a nechávají ji odumřít do formy, pochází duševní neboli astrální tělo zvířat, které se ztělesňuje v těle zvířat a jako jejich duše je prozařuje zevnitř. Toto duševno, zjevující svou bytost, vymezuje zvíře navenek v jeho podobě a člení je dovnitř v řadu jeho orgánů. Duševní organizace zvířete je jeho životním tělem a to je nadřazeno jeho fyzické organizaci ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|obrázek 9]], s. 115). Jak již bylo zmíněno, v každém živočišném druhu je ztělesněna určitá duševní kvalita, v červu jiná než v rybě, ptáku, hmyzu nebo v řadě savců. Zvířecí duše si ve ztvárnění těla vytváří svůj obraz a projevuje se v tom, co zvíře dělá. Stanoviště obývá velké množství zvířat. Je o to početnější, čím mnohostranněji je utvořena životní organizace hospodářského nebo vesnického katastru. Členěny v druhy, čeledi a rody tvoří vcelku faunu stanoviště a stojí ke čtyřem živlům, k oživené přírodě i mezi sebou navzájem v nejrozmanitějším, moudrostí naplněném vztahu. Zvířenu hospodářství lze v jejím zjevu a chování chápat jako orgány «duševního neboli astrálního těla» celku hospodářství. {{SE|112}}<br /> <br /> Duševno, které je zvířatům vlastní, pochází z minulých evolučních stupňů Země.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Duševní tělo hospodářství nebo vesnického katastru se kromě toho utváří astrálními silami, které do něj s slunečním světlem proudí ze současného kosmu.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Leitsätze'', GA 26, Dornach 2020, darin der Brief «Der Mensch in seiner makrokosmischen Wesenheit».&lt;/ref&gt; Právě ony dávají rostlinám z vnějšku formu – srovnejme jemnolistost, resp. velkolistost rostlin, které vyrostly na světle nebo ve stínu –, nechávají je dozrávat, strukturují stavbu látek, např. bílkoviny, a podmiňují tak výživovou hodnotu plodin. Závisí tedy podstatně na fyzické a životní organizaci, do jakého stupně intenzity se duševní organizace utvoří a katastr hospodářství nebo vesnice se vymezí jako v sobě uzavřený organismus a vnitřně se rozčlení na orgány.<br /> <br /> Pro pochopení velmi diferencovaného příspěvku zvířeny k utváření duševní organizace organismu hospodářství nebo vesnice je třeba se podrobněji věnovat dvěma bytostně odlišným skupinám: divoké fauně a domácím zvířatům ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|obrázek 9]], s. 115).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wildtierarten_–_Organe_des_Hof-_und_Landschaftsorganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Druhy volně žijící zvěře — orgány organismu statku a krajiny ====<br /> <br /> Kulturně-tvůrčí výkon zemědělství spočíval v proměně divoké přírody v přírodu kulturní; i nadále zůstává jeho úkolem o ni pečovat a dále ji rozvíjet. Tento krok proměny znamenal mimo jiné buď zcela vytlačit z krajiny svět velkých volně žijících zvířat – jako jsou šelmy: vlk, medvěd, rys, a kopytníci jako pratur, los, zubr, divoké prase atd. – a nahradit je domácími zvířaty, nebo je vzít pod ochranu a do péče, jako je tomu u vysoké zvěře: jelena, srnce a soba, nebo u nízké zvěře, jako je zajíc, liška atd. Volně žijící savci jsou plaší a převážně noční. Jejich vynikající smyslové vlastnosti, čich, sluch a zrak, svědčí o bdělosti vědomějšího vnitřního života. Svými smysly se ponořují do vnějšího světa – větřením, nasloucháním, pátráním zrakem – jako například vysoká zvěř, když vychází na pastvu z šera lesa do otevřené krajiny. Duševně-instinktivní život je těmito vjemy podněcován a zároveň se rozšiřuje {{SE|113}}<br /> <br /> Duševní se otvírá a splývá s vnímaným. Tento vztah nitra a vnějšku se zjevuje nazírání v estetice chování, například v prchajícím srncovi, zajíci bijícím háky nebo hrdém jelenovi, jenž vznešeně tyčí své paroží do vzdušného obkruhu. Tímto z čelní kosti vyrůstajícím kostním stavením loví jelen kosmicko-astrální síly, které formotvorně působí na jeho vnitřní svět orgánů.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 97.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> U volně žijících zvířat to, co tvoří jejich duševní bytost, zcela vstoupilo do utváření těla. Toto duševní se v těle a skrze tělo prožívá. Tak vtiskují zvířata, vedena svými instinkty, to jest z vnitřní nutnosti, své vlastní bytí svému životnímu prostoru; rozšiřujíce sebe sama, oživují a oduševňují tento životní prostor svou činností a proměňují ho ve svůj revír: „Rostlina dává, zvíře bere v hospodářství přírody.&quot;&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 14. Juni 1924, S. 193.&lt;/ref&gt; Zvíře uspokojuje svou žádostivou přirozenost tím, co odebírá ze svého okolí. V tomto uspokojení má svůj blahobyt, který radostně dává světu najevo svými pohyby a hlasy.<br /> <br /> Divoké fauně se v souvislosti s jejími navzájem se prostupujícími podmínkami existence věnuje stále větší pozornost. Rozpoznává se, jak se životní cyklus zvířat moudře zapojuje do většího celku, ano, jak jsou souhrnně svou činností výkonnými orgány při utváření organismických celostí. Je tedy úkolem zemědělce věnovat divoké fauně v nejširším slova smyslu stejnou péči a pozornost jako hospodářským zvířatům. Ve vztahu k savcům se to děje mimo jiné lovem, přičemž egoistické pohnutky přitom hrají roli právě tak často jako při boji s takzvanými škůdci pomocí biocidů jiného druhu. Různé druhy zvířat přispívají každý svým dílem k obohacování a posilování soulové organizace hof- nebo dorforganismu. Každý nepromyšlený zásah do komplexního přediva vztahů je nechává onemocnět a oslabuje jejich síly sebeléčení.&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 15. Juni 1924.&lt;/ref&gt; {{SE|114}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vier_Gruppen_innerhalb_der_Wildfauna&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Čtyři skupiny v rámci divoké fauny ====<br /> <br /> Odhlédneme-li od savců a plazů, jsou pro nás nesmírně důležité čtyři velké skupiny živočišné říše, jejichž existence prostupuje gemarkungen svou – skrytěji působící – duševností. Ve svém tělesném utváření vykazují každá jiným způsobem příbuznost s funkční a morfologickou trojčlenností člověka, to jest s nervově-smyslovým systémem, s hrudní oblastí a se systémem látkové výměny a končetin. Jsou to čtyři skupiny: červi, ryby, ptáci a hmyz.<br /> <br /> Tato trojčlennost těla je nejzřetelněji vytvořena u hmyzu. U ostatních tří skupin ovládá existenci zvířete vždy jeden funkční okruh s vysokou specializací: u červů pól látkové výměny, u ryb rytmický střed a u ptáků nervově-smyslový pól. Každá z těchto čtyř skupin odhaluje ve své druhové rozmanitosti – nejintenzivněji hmyz – velkou variační šíři ve vyformování svých orgánových soustav. V porovnání s člověkem se již v dřívějších fázích evoluce jednostranně vyvinuly k tak vysoké dokonalosti, že lze říci: Část duševního těchto zvířat z velké části vstoupila do příslušného tělesného utváření, zatímco druhá, doplňující část se proživá nadsmyslově jako svět takzvaných „elementárních bytostí&quot;.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Welt der Elementarwesen'', ausgewählte Texte herausgegeben von Almut Bockemühl, Dornach 2005.&lt;/ref&gt; Elementární bytosti jsou poslové, kteří zprostředkovávají mezi bytostným prapůvodem veškerého bytí a jeho zobrazujícími formami projevu ve fyzicko-materiálním světě. Jejich bytost je duševně-astrální povahy; jejich tělo se specificky buduje z étericky živých sil. Elementární bytosti jsou duchovní poslové, kteří přivádějí do smyslově-vnímatelného jevu – obrazně, v čase a prostoru – praobrazů minerální, rostlinné, živočišné a lidské říše, jež jsou doma v říši vyšších duchovních světů. Jsou bytostmi vztahů mezi světem smyslového a duchovně-nadsmyslového a jako takovéto bytosti mohou být cítivě prožívány v cvičícím, myslícím nazírání. Jako nositelé procesů se zaklínají do všeho vzniku a osvobozují se z tohoto zakletí v zániku toho, co ztuhlo do smyslové formy.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vorträge vom 2., 3. und 4. November 1923.&lt;/ref&gt; Elementární bytosti se specifikují do čtyř skupin podle toho, ve kterém ze čtyř živlů – Zemi, Vodě, Vzduchu a Teple – mají převážně své pole působnosti. {{SE|115}}<br /> <br /> Nadsmyslově tvoří doplnění ke čtyřem skupinám zvířat, která v jednostrannosti v těchto živlech nalézají své fyzické životní podmínky. Svět elementárních bytostí je všude přítomen v pozemském. Jejich působnost, dosahující z nezjevitelného do zjevného, nemůže uniknout umělecky cítícímu nazírání. Prostírá nad přírodou a zvláště nad světem zvířat, jež v sobě vlastním způsobu oživují čtyři živly, jemný závoj moudrostí plné smyslovosti a duševnosti.<br /> <br /> V následujícím obrátíme pohled na bytost a význam zmíněných čtyř skupin živočišné říše (obr. 9):<br /> <br /> '''1. Skupina bezobratlých červovitých''', těch, kteří jsou spjati s živlem zemitě-pevného, na příkladu žížaly obecné (''Lumbricus terrestris''):<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 9, S. 115.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 9: Die Seelenorganisation oder der Seelenleib des landwirtschaftlichen Organismus.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Žížale chybí vyvinutá hlava. Je doslova osamostatněným, článkovaným střevním váčkem, tedy zvířetem naprosté a úplné metabolické aktivity, jehož smyslová organizace obrácená navenek {{SE|116}}<br /> <br /> je redukována na hmat — na bodové smysly rozmístěné po celém těle. Činností tohoto jemného, slizce-vodnatého zvířete je zpracování půdy. Je plastikem zemitě-pevného. Žije ve tmě zemského nitra, na hledání potravy z odumřelých rostlinných zbytků se protlačuje svrchní vrstvou kyprého obdělávání půdy a žere se do hloubek pevného minerálního podorničí, čímž buduje svislé trubičky, jež mu slouží jako vnější kostra a napomáhají mu k svislé vzpřímené poloze při pohybech nahoru a dolů. Svůj minerály prosycený trus nese contre la pesanteur vzhůru na povrch zemský (až 100 t/ha/rok) a tak rok od roku omladí půdu. Aktivně podporuje dýchání půdy, když při klesání svými trubičkami — jako pumpa — za sebou vtahuje kyslíkem bohatý vzduch a při stoupání vytlačuje vzduch ze země nasycený CO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;. Jeho potravou je odumřelá, bakteriálně se rozkládající organická hmota, kterou přijímá do svého nitra spolu s jílem, prachem a jemným pískem. Navenek vylučuje sliz, dovnitř jeho duševní organizace «prosmyslňuje» přijatý potravinový proud a řídí vojsko bakteriálních symbiotů, kteří potravu rozkládají, a uvádí — ve spojení s minerálními jílovými složkami potravy — do chodu tvorbu trvalého humusu, budování krůmkově stabilních jílovo-humusových komplexů.<br /> <br /> Žížala je ze své přirozenosti bytostí odříkání. Dovolme si tezi: evolutivně se vzdala plné metamorfózy přes zakuklení až k imagu. Ta by, řekněme jako motýl, v kráse tvaru a barvy zjevila to, co v červu zadrženo se prokazuje jako jeho požehnaná schopnost — být plastikem zemské půdy.<br /> <br /> Vědomí žížaly je spící-sněný stav, a přesto má moc vytvářet vztahy plný celek. V tomto jejím díle se jako odraz jeví to, co je — jako doplnění jejího metabolicky zdůrazněného bytí — její vyšší smyslová a rozumová přirozenost. Co žížale, co celkově červovitým živočichům chybí, je polární vyformování hlavy v poměru ke střevnímu systému. Chybějící — doplnění k hlavě — je však funkčně přítomno všude tam, kde jsou žížaly atd., a sice právě jako bytostně-nadsmyslové, jež je odděleno od fyzicky se jevícího těla, přesto k němu duševně stojí ve vztahu. Jde tu o specifickou skupinu elementárních bytostí — od nepaměti takzvaných *gnomů* —, jejichž bytostnou substancí je «smysl a rozum v {{SE|117}}<br /> <br /> je».&lt;ref&gt;Tamtéž, přednášky ze 2., 3., 4. listopadu 1923.&lt;/ref&gt; Svou wirksamkeit rozvíjejí v erdig-Festen a tvoří duševně-astrálně pojítko k bezobratlému živočišnému světu.<br /> <br /> Ke [[Landbaukunst|umění zemědělství]] patří, vytvářet této tak neúnavně činné a dobrotivé skupině živočichů v hojnosti životní prostor. Neboť tam, kde na poli, louce a pastvině, jakož i v hnojiště a kompostové hromadě rozvíjí žížala svou činnost, je přítomno také její duchovní korelát, elementární bytosti erdig-Festen. Bez žížaly by se půda postupně zhutňovala a tvrdla, ocitla by se takřka ve strnulosti smrti. Žížala půdu oživuje.<br /> <br /> '''2. Skupina živočichů spojená s živlem vody''' — ryby. Jako je žížala plastikem erdig-Festen, tak je rybou takovým plastikem vodního živlu. Hlava ryby, se svou diferencovanou smyslovou organizací, je zřetelně vyformována; přechází však bez přechodu do trupu a článku látkové výměny. Vše ovládající je střední část, trup — jemný, rytmicky bohatě členěný, chrupavčitě-kostnatý skeletní systém. Páteřní řetěz prochází tělem od ocasní ploutve až k hlavě a v ní se metamorfózuje do lebeční kosti. Po stranách se klene žeberní oblouky, kůstkami, které obepínají i břišní orgány. Navenek jsou překryty svalovou vrstvou, která ve spojení s ploutvemi propůjčuje rybě mimořádnou obratnost a rychlost v pohybu. Žížala přijímá to zemité až do svého trávicího traktu; jinak rybaa, která při pohybu nechává vodu proudit skrze žábry. Voda tím vstupuje přes hlavu do přímého vztahu k rytmickému trupovému systému; ryba se zásobuje kyslíkem, který přes žábry vodě odnímá. Vnější kůže se zhutňuje v šupinový šat, jímž se její tvarová podoba vymezuje vůči beztvaré vodě a jímž dává navenek najevo své duševní niterné bytí v rozmanité barevnosti. Ryba se neživí jako žížala odumírajícím životem, nýbrž přednostně tím, co se ve vodě rozvíjí jako rostlinný a živočišný život. Ryba rozšiřuje své duševní bytí za svůj tělesný tvar do okolní vody. Na jedné straně hmatá v klouzání vodu obtékající její tělo a na druhé straně vytváří svými pohyby nejjemnější proudy a víry. Jako vděčí ryba svůj proudnicový tvar živlu vody,{{SE|118}}<br /> <br /> tak jej oživuje a oduševňuje tím, co se z duševní pohyblivosti přelévá do pohybových průběhů. Ty jsou v tichém vodním tělese, rybníku, jiné než v mocně tekoucím potoce nebo řece. Lín například, druh kaprovitých, je zavalitější ve tvaru, tmavší v barvě, pomalý v pohybu a rád se občas zarývá do bahna na dně rybníka. V přímém protikladu k tomu se nachází štíhlý pstruh, druh lososovitých, v tekoucí, přes kameny proudící, křišťálově čisté vodě. Jako stín bleskurychle prochází prosvětlenou, pohyblivou vodou, nad oblázkovým dnem — buď u břehu potoka hledaje úkryt, nebo aktivně klidně stoje proti proudu, vnímaje teplo vyvolané pohybem přetékající vody.<br /> <br /> Jako patří jezero, rybník, tok řeky nebo potoka k [[Landschaft|krajině]], k [[Hof|statku]], tak k nim patří i v nich žijící rybí přirozenost. «Produševňuje» vodní plochy a činí je orgány hospodářsko-vesnických organismů. Je vloženo do rukou zemědělce, tyto krajinné orgány pečovat, obohacovat je uměním zakládáním rybníků, pokud možno dbát o jejich čistotu a o to, aby tekoucí vody nebyly rušeny ve svém přirozeném toku.<br /> <br /> U ryb dosahuje zvláštní dokonalosti zejména jejich rytmický střed, jejich trup — nikoli ještě hlava s jejím smyslovým systémem. Jejich vědomí je stlačeno do tupého snění. Co jim tělesně chybí, zůstává bytostně účinné v nadsmyslném; tká a žije jako další skupina beziehungsschaffenden Elementarwesen — und vytvářejících vztahy, jako undiny. Voda je jejich živlem a ony zprostředkovávají duchovní praobrazce tělesným a orgánovým formám, jež se utvářejí ve vodním prostředí.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> '''3. Skupina ptačího světa žijícího v živlu vzduchu.'''<br /> <br /> Ptáci plastizují, oživují a oduševňují v krátkých mocných úderech křídel, ve výrazných obloucích nebo ve vznešeném klouzavém letu ve velkých výškách živel vzduchu. Více než všechna ostatní zvířata, jež se mohou vznést do vzdušného prostoru, jsou ptáci pány vzduchů. Jako je žížala jakožto bytost látkové výměny narozena ze země — přijímá do sebe zemi —, jako je ryba jakožto bytost rytmu narozena z vody — nechává se vodou prostupovat —, tak je pták narozen ze vzduchu. Celý jeho leib je {{SE|119}}<br /> <br /> přetvořen v hlavu, ve velký smyslový orgán. Nejen že jeho hlava je provzdušněna zvenčí, stejně jako jeho peří, nejen že jej rozepjaté paže nesou vzduch, nýbrž vzdušný živel prostupuje celým jeho nitrem (viz níže).<br /> <br /> Ze zmíněných skupin dovršuje se v ptácích vývojový proud utváření hlavy; uchvacuje celé zvíře včetně hrudi a látkové výměny. K tomu se váže otázka: Není snad na dřívějším vývojovém stupni — u bezobratlých červovitých živočichů, ryb a ptáků, jakož i čtvrté skupiny, hmyzu — předobrazeno v předčasné dokonalosti cosi, co postupující evolucí nachází v Apokalypse Janově&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Apokalypse des Johannes'', GA 104, Dornach 1985.&lt;/ref&gt; výraz jako «Troj-zvíře» orla, lva, býka a čtvrtého, jenž nese lidský obličej? Rudolf Steiner označuje tři zvířata — orla (hlava), lva (hruď) a býka (látková výměna) — jako představitele tří vývojových proudů z ducha, jež se v člověku sjednocují ve vyšší celek.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 19. Oktober 1923.&lt;/ref&gt; A neleží snad v přísném, morfologickém a funkčním trojčlenném členění hmyzí podoby — v pravdě předčasně do formy geronnen — jakési shrnutí vývojových proudů bezobratlých, ryb a ptáků, tak jak se ukazuje v budoucnosti otevřené vývojové schopnosti v soutoce orlího, lvího a býčího proudu v postavě člověka?<br /> <br /> Ptáci odebírají kyslík ze vzduchu jak při nádechu, tak při výdechu. Při nádechu vstupuje vzduch zčásti do plic a — nespotřebovaný — zčásti do vzdušných vaků rozmístěných v těle a do zčásti dutých kostí. Při výdechu prochází tato zásobní vzduch plícemi (otevřený trubicový systém, nikoliv slepá plicní sklípka) zevnitř ven. Tíže se v ptačím leibu proměňuje v lehkost: lebka, jíž převážně přímo proudí venkovní vzduch, tělo provzdušněné vzdušnými vaky, vzduchoprázdné dutiny procházející velké části kostry zejména u velkých druhů ptáků, a konečně pohyblivé, provzdušněné peří. Tato lehkost je dále zdůrazněna tím, že vysoce koncentrovaná potrava — ať živočišného nebo rostlinného původu — podléhá rychlému trávení a po krátkém pobytu je znovu vyloučena. {{SE|120}}<br /> <br /> „Pták je … vlastně celý hlavou.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 27. Oktober 1923.&lt;/ref&gt; Zjev sýkory, červenky nebo střízlíka atd. toto tvrzení přímo potvrzuje. Trávicí trakt a hruď jsou zkráceny a vypadají, jako by byly vtaženy do hlavového pólu. Fyziognomii ovládá zobák a oči; uzavírá se však v tvaru, barvě a vzorování peřového šatu do hlavové gestalt ptáka jako celku. Pevné spojení lebeční kosti pokračuje přes kloubní střední krční obratle do trupu kostry; srostlé hřbetní obratle tvoří s lopatkou, pánví, žebry a hrudní kostí pevně uzavřenou jednotu. Naopak se hlavní činnost končetin přesouvá do křídel a dále dopředu do trhavě klovaného (slepice, vrabec atd.) nebo klepaného (datel) pohybu hlavy. Tak se v hlavě spojuje vysoce specializovaná činnost končetin s přeostrnou smyslovou činností. Pohlédneme-li do oka ptáka, zejména dravce, pociťujeme duševní sílu, která jako skrze klidový bod upoutává vlastní pohled přímo přemáhající mocí; pohled jako z pradávných dob. Duševní bytost ptáka se sděluje vzdušnému obkruhu v jednoduchých tónech až po zvukomalebné melodické sledy tónů. Ty vyvěrají ze syrinxu (tzv. dolního hrtanu), vyvolány vzdušným proudem při výdechu a zčásti i při nádechu. Skřivan polní, když se brzy za svítání za slunečního rozjasnění vznáší do výšin, dovede svou píseň trylkovat tak dlouho proto, že může provádět tzv. mikronádechové dechové pohyby, jimiž trvale doplňuje vzduchové vaky (srovnatelné s dudákem).&lt;ref&gt;Siehe z.B.: Einhard Bezzel und Roland Prinzinger: ''Ornithologie'', Stuttgart 1990, S. 269.&lt;/ref&gt; Stejně se to má s slavíkem, který svůj melodický zpěv právě takto může tak dlouho udržovat.<br /> <br /> Gestalt ptáka je v říši zvířat jedinečným způsobem utvářena jeho peřovým šatem. Z kůže roste jak brk, tak praporek pera. Co se pak ale vyjadřuje v bohatství barev a jemně cizelovaných forem jednotlivých per a opeření jako celku, vypadá jako vyvrácené navenek — jako rozperošený obraz vnitřního duševního světa ptáka. Pera se mu stala smyslovým orgánem pohybů vzduchu.&lt;ref&gt;Ernst-Michael Kranich: ''Wesensbilder der Tiere''. ''Einführung in goetheanistische Zoologie'', Stuttgart 2004, 386 S. – Siehe auch die Aussagen Rudolf Steiners in: ''Die Welt der Vögel'', herausgegeben und kommentiert von Hans-Christian Zehnter, Basel 2015, 288 S. sowie in: ''Die Welt der Tiere''. Herausgegeben und kommentiert von Hans-Christian Zehnter, Basel 2007, 182 S.&lt;/ref&gt; Rudolf Steiner charakterizuje tvorbu per {{SE|121}}<br /> <br /> Rudolf Steiner charakterizuje tvorbu per ptáka na příkladu orla tak, že na rovině fyzické je způsobována týmiž silami, jaké na rovině duševně-astrální, na základě mozku, způsobují tvorbu myšlenek.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 19. Oktober 1923.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Příroda ptáka se klene jako zvon nad hofem a dorfflur. Vztažným bodem k zemi je hnízdo. Od něj se rozvírá do pozemského a vzdušného obkruhu a duševně se prožívá v příslušném revíru. V jeho hranicích hledá pták potravu a nachází to, co ho podněcuje, aby své duševní bytí — ať za letu, nebo v korunách stromů a keřů — nechával vyproudit do okolí: ať je to káně, která krouží ve výšinách, nechává se prostupovat slunečním světlem a teplem a v pozorovateli tím obrazem pozemského vytržení probouzí pocit vznešeného klidu, podobného odpočívání ve vlastních myšlenkách. Nebo slavík, který za soumraku nechává u hranic svého revíru znít svou píseň. Nebo skřivan, který za ranních hodin náhle s jásavým trilkováním neviditelný na čistém nebi povznáší mysl těch, kteří shrbeni k zemi vytrhávají plevele.<br /> <br /> Smyslově aktivní hlavová přirozenost ptáka přemáhá takřka jeho funkci metabolismu a končetin. Pták polyká potravu téměř tak rychle, jako ji tráví, a vylučuje ji v do velké míry mineralizované podobě. Jeho fyziologické funkce metabolismu silně ustupují a přesouvají se do pohybových procesů ovládaných nervově-smyslovým systémem. Jejich doplnění k této jednostrannosti je nadsmyslové povahy a duševně-účinně žije jako elementární bytost vzduchu, od pradávna nazývaná Sylfa.&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 3. November 1923.&lt;/ref&gt; Její bytí je vázáno na svět ptáků. Taková elementární bytost sleduje letícího ptáka ve vzdušných vírech, které za sebou vytváří. V tomto společenství je každý let ptáka zdrojem oduševňování vzdušného obkruhu. Stačí jen delší dobu sledovat velkorysé a elegantní obloukové figury přesvištěných vlaštovek nebo rorýsů. Jako žížala plastizuje pevný živel země, jako ryba vodu, tak ptáci silami svého duševního bytí plastizují živel vzduchu.<br /> <br /> Úkolem zemědělce je proto také dbát o to, aby domácí ptačí svět nalézal svůj životní prostor na statku a v katastru obce. Vzdušný prostor mu stojí volně otevřen, pozemský prostor naproti tomu — co se týká možností hnízdění — vyžaduje co nejrozmanitější utváření krajiny v polích, {{SE|122}}<br /> <br /> Louky, meze, svahy pro druhy hnízdící na zemi, keře, živé ploty, v polní krajině rozesetými stromy a lesními ostrůvky pro pěvce a jiné. Je zapotřebí otevřených stájí pro vlaštovky obecné; pro vzácné hosty jako sýčky, sovy pálené je třeba dutin v ponechaném mrtvém dřevě, letových otvorů ve stodolách atd. Kdekoli se nacházejí místa k hnízdění, vznikají v okolí viditelně-neviditelné revíry, prostory duší, které tvoří neviditelné orgány v zemědělském organismu.<br /> <br /> '''4. Skupina světa hmyzu žijícího v živlu tepla:'''<br /> <br /> Hmyz tvoří zdaleka druhově a tvarově nejbohatší třídu v živočišné říši. Žije sice v zemi, ve vodě i převážně ve vzduchu, jeho vlastním elementárním říšem je však teplo. Z působení tepla žije hmyz. V teple tkví skrytě jeho duševno a svou činností strukturuje tepelné procesy, jako například při navštěvování květů, nebo zjevněji ještě při vývoji tepla v mraveništi nebo včelím úlu. Jako teplo proniká každý ze svých příbuzných živlů a uvádí je navzájem do vztahu, tak proniká i svět hmyzu se svou moudrostí plným instinktovým bytím těmito živly a vytváří na základě tepla na vyšší úrovni živou tkáň vztahových souvislostí.<br /> <br /> Jakmile totiž zjara stoupající slunce svým teplem probouzí přírodní bytí ze zimního stavu klidu, hemží se vzápětí v nejsvrchnější vrstvě půdy střevlíky, chvostoskoci atd.; v rybníce dovádějí potápnice, vodoměrky atd. a ve vzduchu tančí v tepelných paprscích slunce komáři; včely oblétávají květy; v nepřehledném bohatství tvarů bzučí, šumí, poletuje, vznáší se, tančí v stále cílevědomé píli vojsko hmyzu vzduchem.<br /> <br /> Vše v životě hmyzu se odehrává v teple. Vývoj vajíčka v larvu a její metamorfóza přes kuklu k imagu, hotovému hmyzu, potřebuje jarní a letní teplo.<br /> <br /> I tvarová bohatost hmyzu má co do činění s teplem. Ta je největší v tropech a ztrácí se v chladných pásmech.<br /> <br /> Je to vzájemný vztah k teplu, který v tělesné stavbě hmyzu vyrovnává jednostrannosti, jež lpějí na bezobratlých, rybách a ptácích. Tři funkční oblasti hlavy, hrudníku a metabolismu jsou u hmyzu, co se týká tvarové podoby, zpravidla rovnocenněji utvářeny, se zvláštním důrazem na střední článek (*thorax*), ba jsou zhusta od sebe ostrými zárezy navzájem odděleny (hmyz z lat. *insectum* = zářez). {{SE|123}}<br /> <br /> Jako všichni článkonožci nemá hmyz kostěnou vnitřní kostru; místo toho drží jeho trojčlennou podobu pohromadě vnější kostra, chitinový pancíř. Polarita hlavového pólu (*caput*) a metabolického pólu (*abdomen*) je zvláště výrazná. Avšak smyslová organizace hlavy s fasety a jednoduchýma očima, jakož i s makadly a tykadly (smysl čichu a hmatu), zprostředkovaná břišním gangliovým systémem, přesahuje na končetiny, např. u jednotlivých druhů na přední nohy (smysl tíhy a vibrace, sluch, chuť).&lt;ref&gt;Wolfgang Schad (Hrsg.): *Goetheanistische Naturwissenschaft, Band 3: Zoologie*, Stuttgart 1983, Seite 31. Siehe auch ders.: *Säugetiere und Mensch*, Stuttgart 2012, 1255 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Naopak v břišním článku hmyzu zcela chybí organizace končetin, která u člověka náleží k metabolickému pólu. Končetiny dosahují nejvyšší úrovně utváření ve třech párech noh (u pavoukovců čtyřech) a dvou párech křídel v oblasti hrudníku a zasahují až do hlavové organizace, například v pohyblivých, k periferii orientovaných tykadlech a ve vysoce diferencovaných kousacích a sacích nástrojích. To, co fyziologicky u obratlovců a v nejvyšší míře u člověka tvoří rytmický systém s plicním dýcháním a srdeční funkcí, v hrudníku hmyzu zcela chybí. Centrum hřbetně probíhajícího cévního systému leží v abdómenu. Dýchání probíhá otvory v kůži, rozmístěnými po celém těle, na něž navazuje trubicový systém tracheí. Rytmický systém se zcela redukuje na pohyb křídel a článkovaných nohou. V oblasti hrudníku si nevyvinul žádné vlastní rytmické orgánové systémy jako „skutečné&quot;plíce nebo „skutečné&quot; srdce.<br /> <br /> Hmyz se živí — ať jde o mšici, vosu, včelu nebo motýla — přednostně látkami, které jsou samy výsledkem tepelných procesů v rostlině: asimilačními šťávami, šťávou obsahující cukr — med z ní teprve vzniká trávicím traktem včely — z nektárií listů a květů, z pylu a pryskyřic. Ve výstavbě svého těla pokračuje v tepelně-kvetebním procesu, jímž růst rostliny končí. Tentýž druh duševně-astrálních sil, které z kosmu se slunečním světlem přitékají k rostlinám, dotýkají se jich zvenčí ve stonku, listu a květu a tvarují je — právě tyto síly se v hmyzu navštěvujícím květy zvnitřnily a zhustily do jeho duševního bytí, každý druh po svém způsobu. Jak jinak lze pochopit, že na jedné straně mnohé květy jsou utvořeny jakoby přesně pro návštěvu a opylení určitých druhů hmyzu, například květ jetele ve vztahu k {{SE|124}}<br /> <br /> čmelákům; na druhé straně mnohé druhy hmyzu mají v sestavě svého těla, zejména v ústrojích, organizaci uzpůsobenou k návštěvě specificky utvářených květů. Nazírání se nabízí organická jednota rostliny a hmyzu vyššího řádu. Podíváme-li se na orchidejové květy, například na květ čmelákovce mužského. Jeho květ působí jako hmyz, který ještě nepřišel k samostatnému životu. Právem proto Rudolf Steiner říká, že motýl je osvobozeným květem a květ je zajatým motýlem.&lt;ref&gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', Vortrag vom 26. Oktober 1923, GA 230, Dornach 1993, S. 73. Siehe auch: Hans-Christian Zehnter (Hrsg.) ''Warum singen Vögel?'', Zürich 2018, 240 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Co je v říši hmyzu všudypřítomné a ve vysoké míře zažitelné u zástupců tvořících státy, je v duševním skrytě vládnoucí moudrost, která se projevuje ve vysoce specializované, nástrojové tělesné stavbě — především však v dělné, vztahy vytvářející činnosti dávání a přijímání, jako například v úlu nebo mraveništi. V oněch dvou posledních případech nejsou závislí jen na vnější teplotě, nýbrž vytvářejí si teplo sami — například včely intenzivním pohybem v zimním chumáči, nebo termiti samovzněcováním stlačených čerstvých listů, trávy atd. k vyhřátí líhniště ve svých zemních stavbách. Co se u teplokrevných živočichů daruje jako instinktivní, duševní vnitřní život, u hmyzu se to vyvrací ven v dokonalou zručnost — například pavouk a jeho síť, včela a její plástev, vosa a její hnízdo.<br /> <br /> Stejně jako pro zmíněné skupiny živočichů žijících v půdě, vodě a vzduchu musí zemědělec na svém katastru vytvořit domov pro rozmanitý hmyzí život. Ten nalézá oporu v rovně rozmanité rostlinné přírodě. Žádný strom, žádný keř, žádná tráva ani bylina, jež by neposkytovaly larvám, housenám, popřípadě žravým lakvám určitých druhů hmyzu výživný základ. Housenky motýlů mají svého vždy specifického hostitele: otakárek fenyklový (*Papilio Machaon*) kopytníkovité, jako kopr, kmín, mrkev; babočka paví oko (*Vanessa Jo*), admirál (*Vanessa Atlanta*) a babočka kopřivová (*Vanessa Urticae*) — kopřivu; bělásek zelný (*Pieris brassicae*) druhy zelí atd. Mnohé nesou své jméno podle hostitelské rostliny, například hálkotvorka pšeničná (*Cecidomya tritice*) atd. Jakkoli jsou v tomto juvenilním stadiu vázány na určitou hostitelskou rostlinu, tak jako dospělý hmyz se jim otevírá {{SE|125}}<br /> <br /> ausgebildete Imago vylétá do široka a nachází bohatou nabídku potravy na kvetoucích lánech.<br /> <br /> Již těchto několik příkladů ukazuje, jak velkou pozornost a péči musí zemědělec věnovat vedle svých kulturních rostlin divoké rostlinné přírodě. Tím dbá o rovnováhu a vyváženost hmyzích druhů svého hospodářství. Musí usilovat o to, aby od jara až do podzimu kvetoucí rostliny oživovaly krajinu — ať již péčí o luční a cestní meze, svahy atd., anebo bohatě členěnou fruktfolge zakládáním kvetoucích pruhů v polních kulturách atd.<br /> <br /> Obrovské zesílení hmyzího života poskytuje bohatá tvarová rozmanitost divokých dřevin v živých plotech, především však ve vysokostmenných sadech. Padesát až šedesát let starý jabloň vysokostmen hostí ve kmeni, větvích, listech a květech přes 1000 druhů hmyzu.&lt;ref&gt;Hans Steiner: «Die Lebensgemeinschaft des Apfelbaums», ''Der Obstbau'' Nr. 3–5, 1958.&lt;/ref&gt; Taková rozložitá koruny stromu nebo druhově bohatý živý plot představuje nakupení astrální substance: «Z toho, co jakožto Astrálnem prosycené proniká stromy, žije a tká dospělý hmyz.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999, S. 183/84.&lt;/ref&gt; Nejvíce ze všeho je to hmyzí svět, který svou astrálně-duševní bytostí zprostředkovává k étericky-živému rostlinného světa. Bere od rostlin svou potravu a jako protidárek je opyluje, nebo je chrání před náhlým masovým výskytem škodlivého hmyzu, například parazitováním kolonií mšic lumčíky.<br /> <br /> Bytostí tepla par excellence mezi hmyzem je včelí lid, jehož chov je doložen od pátého tisíciletí před Kristem.&lt;ref&gt;Norbert Bennecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 2000, 470 S.&lt;/ref&gt; Ze svého úlu na zahradě a z ovocného lemu hospodářství oblétají polní katastr a přinášejí hospodářství svou sklizeň, tak jako zemědělec přináší svou ze zemědělských plodin.<br /> <br /> Druhy hmyzu mají vysoce specifickou, často krajně specializovanou tělesnou formaci, podle toho, jaká kvalita jednostranného duševního v nich ztuhlá. Tato jednostrannost nachází svůj doplněk v elementárních bytostech nadsmyslově účinných v živlu tepla, «ohně», totiž v *Salamandrech*.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 3. November 1923.&lt;/ref&gt; Jsou to oni, kdo v říši hmyzu tvoří dokonalost hraniční s divem — dokonalost souvztažnosti tělesné formace a instinktivně-inteligentních vzorců chování. {{SE|126}}<br /> <br /> Elementární bytosti tepla jsou to, které například v případě motýlů uskutečňují úplnou metamorfózu skrze všechny «živly», od vajíčka přes housenku, kuklu až k imagu. Duchovně prostupují duševní, jež je v tak vysoké míře ztuhlé do trojčlenné tělesné formace hmyzu. Vytvářejí vztahy přírodních říší navzájem a tak i k člověku, například ve vztahu pastýře k jeho ovcím, včelaře k jeho včelám. V bzučení a hučení hmyzu v teple slunečných dní, na jaře kolem kvetoucích živých plotů, ovocných stromů, lip, se stávají proživatelnými nálady, jež dávají tušit působení těchto elementárních bytostí ohně. Jsou přítomny a účinné všude tam, kde zemědělec tvoří hmyzu, fyzickému korelátu elementárních bytostí tepla, životní prostory.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Haustiere_–_Organe_im_Hof-_und_Landschaftsorganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Domácí zvířata — orgány v organismu statku a krajiny ====<br /> <br /> K domácím zvířatům náležejí především zástupci z říše savců: pes, kočka, prase, kůň, z řádu přežvýkavců: ovce, koza, skot, z říše ptáků: slepice, kachna, husa a holub, a z říše hmyzu: bourec morušový, včela ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|Obrázek 9]], S. 115). Liší se od svých volně žijících druhů z hlediska čtyř stupňů bytí:<br /> <br /> '''1. Z hlediska duchovně-bytostného:'''<br /> <br /> Stejně jako všichni živočichové, ani domácí zvířata nemají inkarnované Já, jež by jim, tak jako člověku, propůjčovalo sebevědomí a tím i moc ke svobodnému sebeurčení. Zvířata stojí pod vedením skupinových duší.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Natur- und Geistwesen – ihr Wirken in unserer sichtbaren Welt'', Vortrag vom 2. Februar 1908, vormittags, GA 98, Dornach 1996.&lt;/ref&gt; Jednotlivá zvířata jsou od těchto skupinových duší «odlištelna» — přirozeností celé skupinové duše do nich vtisklá, jsou jejím fyzicko-tělním obrazem. V divoké přírodě jsou tyto duševní vlastnosti evolučně ztuhlé do tělesné formace v podobě chování: ve fyzickém se projevují jako instinkt, v étericky-živém jako pud a v duševním jako zákon. Při domestikaci se člověk kdysi postavil po bok skupinové duše zvířat, jež vládne v nadsmyslovém, a převzal na Zemi v posvátném vztahu člověka a zvířete (abelovský proud) odpovědnost a péči. {{SE|127}}<br /> <br /> Jako skupinové či druhové duše zvířat označuje Rudolf Steiner&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Hereinwirken geistiger Wesenheiten in den Menschen'', GA 102, Dornach 2001, Vorträge vom 16. Mai 1908, 1. Juni 1908, 4. Juni 1908.&lt;/ref&gt; duchovní bytosti, jež jsou srovnatelné s Já člověka a které jednotlivá zvířata příslušejících živočišných druhů jaksi dirigují zvenčí. Skupinová duše vede a působí skrze krev — člověk však skrze svůj «chov», způsobem, jímž se vnitřně i vnějšně k zvířeti chová: zvíře «drží», jinak by padlo. Kdysi je pozvedl z jeho přirozeného, skupinovou duší vedeného tvorstva, zadržel je na stupni ještě zvýšené embryonální obraznosti a zachoval mu tak skrze všechny následující generace jistou míru mladistvosti. Tím vzal vývoj domácích zvířat skrze člověka jiný směr. Ten se tak říkajíc, ještě před pádem do divoké přírody, předčasně odchyluje. U volně žijící fauny jsou druhy morfologicky i fyziologicky evolučně dozrály do svého konečného stadia. Vlk například, jenž platí za praotce psů, ztratil evolučně vzato svou mladistvost. Je vlkem — již není plasticky tvárný, tak jako v dobách vrcholu své evoluce v ''terciéru'' (Atlantida). Jeho chování je ryze projekcí jeho skupinové duše do pozemské formy bytí. Naproti tomu pes, jako domácí zvířata vůbec, vystupuje takřka výbušně a s velkou tvárností v nepřeberném množství plemen. Tato mnohotvárnost je dílem lidstva, které v poatlantských dobách (''holocén'') se dále uvolňovalo ze sevření vlastní skupinové duševnosti a nyní samo, v duchovní mladistvosti probouzejícího se Já, se spojilo se skupinovými dušemi určitých živočišných druhů. Domácí zvířata tedy nevzešla pouhou selekcí jako genetický produkt z evolučního výsledku nějakého kmenového druhu; je spíše nabíledni předpokládat, že svůj původ vděčí zvláštní duševně-duchovní povaze raného lidstva, jež k druhovým duším zvířat stálo ještě v snové blízkosti.<br /> <br /> V domestikaci lze spatřovat krok k vyrovnání oné viny, kterou na sebe lidstvo nevině-vinně vzalo, tím že na své cestě evolucí vyčlenilo říši zvířat ze sebe a zanechalo ji za sebou. Domácí zvíře si výchovou člověka zachovalo svou tvárnost. Podřídilo se služebně vůli člověka, která je vede, a přitom natolik emancipovalo duši i tělo od divoké přírody, že do vší budoucnosti toto lidské vedení — «chov» — potřebuje; nemůže klesnout zpět do téhož stavu, {{SE|128}}<br /> <br /> zatímco divoký příslušník druhu tento stav přijal. Bez péče člověka zůstává bez vůdce a může jen zdivočet, jako dingové (zdivočelí psi) v Austrálii. Na místo evolučního vychovávání zvířat pod vedením mystérií ve starých vysokých kulturách nastoupil dnešní chov zvířat. Ten optimalizuje a využívá určité dědičné vlastnosti a dělá z domácího nebo kulturního zvířete pouhé užitkové zvíře, objekt masové produkce. Tomuto vývoji, jenž ve zvířeti vidí jen bezbytostný, materiální objekt libovolně manipulovatelný skrze jeho geny, lze čelit jen tehdy, usiluje-li se o pravé pochopení bytostné povahy různých druhů domácích zvířat. Jaká moudrost například promlouvá z nazírání a ze živého zacházení s krávou, koněm, včelou atd.? Vnímání jejich zjevného obrazu v kontextu jejich životního a činnostního prostoru, jejich faunistických vzájemných závislostí a podnětů z duchovně-vědeckého bádání probouzí pocity a ideje, které duchovně-morálnímu jednání otevírají nové, evolučně vedené cesty šlechtění a výchovy. Tyto budoucí cesty vyslovuje Christian Morgenstern (1871–1914) větou: „Celé věky lásky jsou nutné, aby se zvířatům odplatily jejich služby a zásluhy vůči nám.&quot;&lt;ref&gt;Christian Morgenstern: ''Wer vom Ziel nichts weiß'', Aphorismen, Piper, München 1964, S. 89.&lt;/ref&gt; K tomuto cíli je třeba navázat na to, co je na třech následujících stupních bytí evolučně vloženo jako vloha.<br /> <br /> **2. Z hlediska seinsstufe seelischen (Astralleib):**<br /> <br /> Domácí zvíře neopouští člověka, důvěřivě vyhledává jeho blízkost, otevírá se mu duševně a v naplnění této otevřenosti očekávavě hledá protidar péče a pozornosti. Jak hluboko se způsob přístupu domácímu zvířeti vtiskuje, jak silně se v něm obarví lidské svéráznosti, ukazuje rčení: „Jaký pán, takový krám.&quot; Tato duševní otevřenost až po jakési individuálně oddané chování — ve srovnání s divokou výchozí formou — klade dnes na člověka netušeně velkou zodpovědnost. Neboť duší otevřené očekávání domácích zvířat se nenaplní pouhou citovou pozorností, nýbrž teprve tehdy, když tato pozornost dává podnět k sebezačátečnější bytostné poznávání. Domácí zvíře nečeká od vedení člověkem žádnou sobeckou, citovou pozornost ve smyslu mentality mazlíčka, tím méně bezdušné využívání, nýbrž poznání jeho bytostné povahy, které mu v činech lásky dá,<br /> <br /> co skupinová duše sama nemůže dát ani nyní ani v budoucnosti. V tomto smyslu se zodpovědnost, se ideál budoucího šlechtění stávají teprve skutečnými. {{SE|129}}<br /> <br /> Dalším znakem duchovního vtiskování, sahajícím až do genomu, je zpravidla velká šíře ras domácích zvířat, na jejichž povahu bytosti by šlechtění mělo znovu navazovat. Zvláštním výrazem seelischen je rozmanitá kresba a zbarvení srsti nebo peří. Duševní rozrůzněnost nitra si v něm tvoří obraz navenek. Každá rasa domácích zvířat se tak jeví nezaměnitelně ve svém „astrálním šatu&quot;.<br /> <br /> **3. Z hlediska seinsstufe živého (Ätherleib):**<br /> <br /> U všech domácích zvířat — s výjimkou psů a koček — je nerven-smyslový pól redukován ve prospěch polu látkové výměny nebo pohybového aparátu. Pomysleme na ohromné metabolické výkony dojnic, prasat, koně zapřaženého před pluh a tak dále. Duševní otevřenost udržuje organické procesy životního těla se zvláštním důrazem na rytmické — každé po svém — tvárné a pohyblivé. Tak se domácí zvířata emancipovala od svých divokých protějšků jak dřívější pohlavní dospělostí a vyšší plodností, tak i reprodukčním cyklem a výměnou srsti nezávislými na ročním koloběhu.<br /> <br /> **4. Z hlediska seinsstufe fyzického (physischer Leib):**<br /> <br /> Duševní otevřenost zajišťuje trvalou tvárnost v životních procesech a ty zas plastizují fyzickou organizaci — nejnázorněji například ve stavbě kostry, která v největší variabilitě zachovává juvenilní formy. Nejnápadnějším znakem je zde zkrácení obličejového skeletu a hladší lebeční kosti, a to i u dospělých zvířat. To je bytostný znak mláďat. Mnoho ras přežvýkavců nese každá svůj specifický tvar rohů. Mozek skotu a prasat je objemem až o 30 % menší než u divokých příbuzných — o to silněji je ovšem vyvinutá páteřní mícha a sympatický nervový systém, který řídí látkovou výměnu. Zmenšení mozku se týká především předního mozku a znamená tím snížení smyslových výkonů zaměřených ven. Pro domácí zvířata platí obecně mimořádně velká šíře proměnlivosti tělesné stavby ras v rámci jednoho druhu — velcí nebo malí, zavalití nebo protáhlí, silní nebo štíhlí, dlouho- nebo krátkohubí atd. {{SE|130}}<br /> <br /> Druhy domácích zvířat jsou kulturním dědictvím lidstva z raných naceledních vyspělých kultur. Novějšími šlechtitelskými metodami se pohled na toto kulturní dědictví zužuje místy zcela na předem dané Genom jakož i na zaměnitelnost jeho genů u různých druhů domácích zvířat. Šlechtitelské cíle jsou libovolně směrovány k jednostranným výkonnostním maximalizacím na úkor pohody zvířat. Tento technologický způsob přístupu zaclání výhled na umělecký záměr, který z domácího zvířete teprve učinil to, čím je. V následujícím textu bude pojednáno o umělecko-šlechtitelském přístupu, který charakterizuje řadu domácích zvířat, učinil je člověku služebnými a dovolil jim stát se orgány hofového nebo vesnického organismu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Honigbiene&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Včela medonosná ====<br /> <br /> Obecně se s včelou (*Apis mellifera*) setkáváme jako s jednotlivcem při návštěvě květu, kde saje nektar, opyluje květy a sbírá pyl do košíčků na zadních nohách. Tato berouc-a-dáváuci činnost se odehrává na periferii jejího životního prostoru. Polárně k tomu nalézá toto jednotlivé stvoření své centrum v úlu, kde se s tisíci dalšími spojuje k nejčilejší aktivitě a stává se článkem veškerozahrnujícího vnitřního života — života «Biene», organismu organizujícího se ze sebe sama, s orgánové přesně se členícími činnostmi. Co jinak zůstává v orgánových funkcích organismu oku skryto, zde se pohledu otevírá dělbou práce podmíněné dění snášivé královny, masy dělnic, které samy s dělbou práce obstarávají stavbu plástů, péči o plod, krmení královny, samočistění, přínos potravy a zásobování, jakož i trubců, kteří oplodňují královnu při jejím slunečním snubním letu. Každá z těchto časoprostorově jemně sladěných činností vzbuzuje dojem nezištné oběti. V teple, které včely v úlu vlastní činností udržují přibližně na 35 °C, vytvářejí inkarnační médium pro skupinovou duši: včelař hovoří o «Biene» — přírodně vznikajícím sociálním organismu, který předjímá nezištné chování, jež si lidé v budoucnosti musejí teprve osvojit v sociálním soužití ze síly Já.<br /> <br /> Včela medonosná potřebuje člověka, «otce včel». Ten stojí skupinové duši, «Biene», po boku. Stará se o její příbytek, {{SE|131}}<br /> <br /> Košík nebo úl, v němž se společenstvo může uzavřít před světem. Úl je zařízen tak, aby se v něm mohlo pod dohledem a vedoucí rukou včelaře odehrávat dělbou práce podmíněný život včel. A přijde-li k rojení, postará se o to, aby včelí společenstvo nezmizelo do divočiny a nakonec do svého zániku, nýbrž aby byl roj chycen a byla mu přidělena nová příbytek. Stará se dále o to, aby včelín nebo jednotlivé úly stály v blízkosti statku tam, kde lze od jara do podzimu nalézt kvetoucí rostliny v polích a kde lze přes zimu pravidelně sledovat blaho roje a provádět odpovídající ošetření.<br /> <br /> Včelí společenstvo žije uzavřeno v duševním prostoru, v němž si nepřeje být rušeno zvenčí. Neruší je jediné ten člověk, který do sebe vsál moudré konání a bytostnou povahu včelího společenstva a z tohoto pramene s uctivostí, rozvážností a klidem vykonává svou prací ke kumštu povýšenou práci na včelím společenstvu. Tento duševní prostor se polarizuje v hlavovité centrum — roj — a v obkruh, který je navenek ohraničen mořem květů, jež obletují dělnice a z něhož se, naloženy medem a pylem, vracejí do středu — děj srovnatelný s krevním oběhem. Co do roje zanášejí, to sdílejí s člověkem: med jako potravu, vosk, propolis a jed k rozmanitým, mimo jiné léčebným účelům. Jsou s odpovídajícím počtem společenstev nezbytnými duševními orgány hofového organismu, jež ve své činnosti vetávají duchovní, působící v teple, do gemarkace jiným způsobem, než to činí zemědělec, když skrze svou práci ichgewollt vmýšlí své myšlenky do celku statku.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hausgeflügel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Domácí drůbež ====<br /> <br /> Ještě v 50. a 60. letech 20. století to byly slepice, kachny, husy, holubi, kteří dodávali hofovému životu zvláštní zabarvení a svým chováním vlastní rytmus. Pokud jde o slepice, začínal například denní průběh při východu slunce pronikavým budíčkem pro {{SE|132}}<br /> <br /> Člověk a zvíře, kohoutovu kikirikí. Vystoupil jako první, krk a hlava svisle vztyčeny, zobák dokořán otevřen, ocasní pera zvednutá a rozevřená — pohled, jako by chtěl celé své nitro vykokrhat do nastávajícího dne. Hejno slepiček ho následovalo z noční tiše stáje do kurníku nebo ve volném výběhu do dvora, na otevřené humno, na hnojiště; škrábajíce a zobajíce se rozptylují za potravou. Zanedlouho se z kurníku ozval první kdákot slepice, jímž oznamovala své štěstí z kladení vejce. Zpravidla odpoledne přišla prašná lázeň s čistěním peří a dál škrábání, drápání a zobání semen, larev, červů, hmyzu, trávy a zrníček písku. Se setměním se hejno znovu sešlo ve stáji a hustě namačkáno se posadilo na hřady. Podobně se přirozeně odehrával život kachen, hus, krůt a holubů; jejich vztažným bodem byl dvůr s chráněnou stájí a lidé, kteří se o ně starali.<br /> <br /> Slepice a krůty jsou spjaty se zemí, kachny a husy milují blízkost vody a pasou se přednostně na břehových travnatých plochách. Jako tyto pendlují mezi vodou a zemí, tak holubi mezi vzduchem a zemí; jejich pohybový prostor se rozšiřuje v převážně krátkých letech ze stromu na strom daleko do polní krajiny; k odpočinku se pak znovu shluknou, v řadě usazeni na nejvyšším hřebenu střechy statku. Jejich zorné pole je tak vedle zorného pole včel nejrozsáhlejší ze všech domácích zvířat, u vodního ptactva je podstatně omezenější a u slepic se omezuje na pouhé několik metrů. Slepice vidí ostře jen na krátké vzdálenosti — slepice jí očima. Rozlišení pohybu a barevná diferenciace jejich oka je daleko lepší než u lidského oka. Jako všichni ptáci má i domácí drůbež a tedy i slepice dobrý sluch. Chybí jim vnější ucho, vchod do vnitřního ucha leží skryt pod jemným opeřením hlavy. Duševní projevy jako vábivé hlasy, zvuky vzájemného dorozumívání jako kokrhání, kdákání, šklébání kachen a hus nebo vrkání holubů se vyměňují na větší vzdálenosti. Čich je zřejmě daleko lépe vyvinut, než se ještě až do {{SE|133}}<br /> <br /> nedávno ještě v 90. letech 20. století. Naproti tomu jsou vedle oka vysoce vyvinuté hmatové orgány v zobáku obvykle rozhodující pro výběr potravy a její zrnitost.<br /> <br /> Trávení probíhá právě tak rychle jako u divokého ptactva. Vysoce koncentrovaná potrava se dostává nerozmělněná do volového vaku; odtud do žláznatého a dále do svalnatého žaludku, kde se rozemílá. Po rychlém průchodu střevem a tlustým střevem se zastávkou ve dvou slepých střevech je vylučována společně s močí přes kloaku. Odpovídajíc výchozímu krmivu a rychlému trávení vzniká vysoce koncentrované hnojivo, bohaté na organickou hmotu i soli dusíku a fosforu — hodnotný organominerální přísadový materiál pro rostlinné komposty nebo jiná živočišná hnojiva. Solný charakter výměšků domácího ptactva odpovídá jejich výrazné hlavové čili nervově-smyslové povaze, která je ještě zvláště zdůrazněna téměř svislým postojem těchto běžců v ose hlavy, nataženého krku, hrudi a běháků. Zvláštní metabolické výkony se tedy nepřidávají, jako u přežvýkavců, do proudu trávení, nýbrž vstupují do růstu (masa) a reprodukce (vajec).<br /> <br /> Od 50. a 60. let 20. století ztratil chov drůbeže — a v čele všeho chov slepic — svou roli obohacující soulovou organizaci hospodářského organismu, odstraňující odpad a škůdce. Na jeho místo nastoupil průmyslový velkochov. Zvířata, chovaná na maximální efektivitu svých metabolických funkcí, žijí namačkána v hermeticky uzavřených, elektronicky řízených, plně klimatizovaných výrobních halách a jsou udržována zdravá po krátce odměřenou dobu svého produkčního života za použití převážně abiotických prostředků. Chov drůbeže se vyčlenil z celku zemědělského podniku. V moderním drůbežářském šlechtění a chovu prožívá drůbež jako domácí a dvorní zvíře svou kulturní smrt. Ze více než 150 plemen slepic&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; slouží dnes jen ještě jejich malý počet pro liniové, křížovecké a hybridní šlechtění. Jejich výkon, vyladěný na nejvyšší úroveň, se smršťuje na snáškové období pouhého jednoho roku.<br /> <br /> Zamyšlení nad tímto scestným vývojem vede stále více k reintegraci menších drůbežích stavů do nově se utvářejících hospodářských organismů: mobilní stáje se střídavým výběhem do otevřené polní krajiny jsou prvním krokem. Tento chov znovu navazuje vztah ke všem životním procesům {{SE|134}}<br /> <br /> hospodářského celku v průběhu roku a dovoluje slepicím, aby svůj instinktivní život uplatnily bez omezení. Kvůli dravé zvěři jsou však volnému střídání stanovišť hranice vytčeny nevyhnutelně: nezbytná je oplocení odolné před liškami! Dalším krokem, jak vést tento vývoj odpovídající domácímu zvířeti dále, je odklon od uniformní hybridní šlechtění provozované po celém světě několika málo velkými koncerny — ve prospěch šlechtění vázaného na konkrétní hospodářství. To zahrnuje regionální spolupráci šlechtitelských a chovatelských provozů, a to jak pokud jde o volbu rasy a šlechtitelské cíle, tak i ochotu spotřebitelů tuto nákladnou kulturní výkonu nést spolu s nimi.<br /> <br /> Další rozvoj domácí drůbeže je zprvu otázkou genetickou: Na jakou dědičnou vlohu z minulosti je nutné navázat? Především však jde o otázku epigenetiky — šlechtění nikoli pouze na základě vlastností již nabytých, nýbrž těch, které teprve mají být získány. Jaké podmínky musí být k tomuto poslednímu cíli vytvořeny v uspořádání hospodářského organismu — pokud jde o způsob chovu, o krmivovou základnu vlastní hospodářství, o lidskou péči a náklonnost —, aby se organismická celistvost mohla epigeneticky vtisknout do životní a fyzické organizace zvířat?<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hausschwein&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Domácí prase ====<br /> <br /> Srovnatelně jedině s vysokovýkonnými plemeny slepic bylo prase metodami moderního šlechtění, krmení a chovu přetvořeno ze svého původního způsobu života a pestrosti rasových typů na uniformní užitková plemena. Bylo kdysi převážně krajinně utvářejícím pasoucím se zvířetem, hlídaným pastýři, poté v 18. století v Anglii dovednějším zapojením asijských a jihoevropských plemen přivedeno k vyšším přírůstkům, v 19. století jako ušlechtilé domácí prase všeobecně zapojeno do rolnického hospodářství v ustájení s výběhem – dnes, počínaje druhou polovinou 20. století, je však vytrhováno ze životního celku hospodářství a produkováno ve velkochovech továrenského rázu. Cílem novějšího šlechtění bylo a je: pryč od slaniny – ke sjednocenému hybridu, raně zralému masovému praseti, jehož jatečná zralost nastává již v polovině doby dožití základních plemen. Stejně jako v moderním chovu slepic je i zde vyřazen nezbytný vztah člověk–zvíře, který je pro duševní podstatu domácího zvíře bytostně nutný, jakož i vztah ke ganzheit celého hospodářství a jeho katastru. Vypadne-li toto dvojí pouto, duševně zakrňuje prase a krajina {{SE|135}}<br /> <br /> degeneruje v beztvářnou monokulturu&lt;ref&gt;Srov. Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924.&lt;/ref&gt; a na mnohých místech v odkládací plochu pro prasečí kejdu, spojenou s rozsáhlým obtěžováním zápachem a emisemi působícími na klima. Polní katastr leží obnažen bez nálady a zohaven, jako odraz toho, co se zvířatům děje v celoživotním ustájení na betonových roštových podlahách – nelidskost bez hranic. Člověk má v rukou, zda bude v domácích zvířatech vidět pouze holý hospodářský užitek, čímž sám sebe duševně odcizí sobě samému, nebo zda nechá k dobru celého hospodářství rozvinout své duševně účinné instinkty. U domácího prasete jako všežravce jsou tyto instinkty zaměřeny na neobyčejně pestrý sortiment potravy, která je pozorně vybírána podle potřeby: tráva, seno, obilí, ovoce, zelenina, kořeny, červi, šneci, planě rostoucí byliny a léčivé rostliny, plody z volné přírody atd.&lt;ref&gt;Peter Steffen, Karl Schardax, Gernot Kürzel: ''Schweineglück, Bibel der Schweine'', Graz 2008, 392 S.&lt;/ref&gt; Prase je ve všech ohledech ideálním zpracovatelem zbytků v hospodářském organismu a vedle slepic terapeutem při likvidaci veškerého obtížného hmyzu a škůdců. Svým vysoce vyvinutým čichem, který se soustřeďuje v nosním kotouči – jakési vyhrnuté, se svrchním rtem srostlé nose – hledá svou potravu jednou na povrchu, jednou rytím pod zemí. Letně podzimní pastva na obilných strništích, vybrakovaných bramborových a polních zeleninových plochách nebo na meziplodinách vede prasata na polní lán, uspokojuje jejich pohybové nutkání, jejich neuhasitelnou zvědavost a neklade žádné meze lásce k rytí. Čenichajíce pracuje jejich žádostivá a pudová přirozenost skrze zeminu. Při pastvě se může ryjící práce poškozením travního drnu rychle stát závadou. Tato škoda zůstává v mezích, je-li k dispozici dostatek pastevní plochy s čerstvým, na bílkoviny bohatým porostem, přičemž lehké porušení drnu může být dokonce výhodou z hlediska provzdušnění a omlazení porostu. Navíc dochází k roznosu semen a tím k větší druhové rozmanitosti.&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; Na mnohých místech selhává pastevní chov z nákladových nebo pracovně-hospodářských důvodů. Místo toho vznikají z praxe systémy ustájení, které v co největší míře pestrým prostředím přihlížejí k možnosti projevovat behaviorální instinkty: skupinové uspořádání, pestrost potravy, zbytky z kuchyně a dalšího zpracování, zelená píce, krmné zbytky z kravína atd., příležitost k rytí, koulení, třením se, pohybová plocha pro pohyb, {{SE|136}}<br /> <br /> setkávání a prozkoumávání, krytý venkovní výkalistek, nastlaná místa k odpočinku, spací místa chráněná před chladem a větrem, ze všech stran uzavřená, jakož i příležitost k intenzivnímu kontaktu s ošetřujícím člověkem, např. skrze oslovení.<br /> <br /> Prasata mají smysl pro rodinu, jsou přívětivá a inteligentní, smyslově bdělá zvířata: čichový smysl ovládá jejich vnímání, utváří prožívání jejich pohody i nepohody. Živě komunikují jemným sluchem a v zvedání hlav hledí na přistupujícího člověka jasným, přímo chápavým pohledem. Přesto jsou jejich mozkové výkony oproti divokým příbuzným sníženy až o 30 %,&lt;ref&gt;Norbert Benecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 1994, 470 S.&lt;/ref&gt; tj. nervově-smyslový systém se více přesunul do míchy a sympatiků a slouží tak zvýšeným metabolickým výkonům co do plodnosti a nabývání masa a tuku.<br /> <br /> Kritická otázka, zda ztrátou smyslových výkonů zvířata hloupnou tím, jak je člověk dělá domácími, musí být za předpokladu zodpovězena záporně, že si je plně vědom své odpovědnosti vůči domácímu zvířeti. Co domácí zvíře svými metabolickými výkony člověku daruje, musí mu on dvojnásobně vrátit svým inteligentním jednáním v chovu, krmení, péči a šlechtěním, které bytost zvířete skutečně zachycuje.<br /> <br /> Funkce chrupu dělá z prasete všežravce, tedy požírače masa i rostlin. Kousá a žvýká jako člověk. I v trávicím traktu se projevuje tato dvojí funkce. Jednodutinový žaludek je relativně malý; prase proto musí přijímat potravu průběžně v malých dávkách. V dlouhém průchodu tenkým střevem a odbourávání enzymaticky snadno rozložitelných složek potravy a jejich resorpci probíhá ve slepém a tračníkovém střevě mikrobiální trávení na celulózu bohatých zbytků potravy. Prase tráví důkladně; na rozdíl od přežvýkavců odnímá potravě síly, které jako smyslově i zároveň metabolicky aktivní bytost spotřebovává pro sebe. To snižuje hnojivou sílu jeho výměšků, nikoli však jejich obsah minerálních látek. Výkaly jsou co do tvaru, barvy, konzistence a zápachu závislé na druhu potravy. Není-li zachována rovnováha žlázového a mikrobiálního trávení, např. při vysokovýkonném krmení a celoživotním ustájení na roštových podlahách, vzniká prasečí kejda, u níž {{SE|137}}<br /> <br /> se nelze divit páchnoucímu zápachu ani jednostranně pudoné hnojivé účinnosti.<br /> <br /> Umírněné přizpůsobení chovu prasat vlastní krmné základně hospodářství se stelivem, výběhem a pokud možno pastvou vytváří chudý zápachem, obsahově bohatý hnůj pevnější konzistence. Zřejmě z důvodu vnímání wesensartu prasat jako všežravců v porovnání s čistými fytofágy označovali rolníci v minulosti prasečí hnůj jako «kalten Dünger» (studený hnůj), vhodný méně pro «studená jílovitá půda» než pro «teplý písčitý půda». Ve směsi s ostatními hnojivy vznikajícími v hospodářském organismu je cenným doplňkem. Jako hnojivo nese látkově kompozičně i silově pečeť duševní povahy prasete. Co si při přehrabování země z rostlinné a živočišné potravy labužnicky vychutná čichem a v hlubokém tělesném klidu duševně prožívá, tím – jako i ostatní domácí zvířata hospodářství – provádí «kosmicko-kvalitativní analýzu»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 59.&lt;/ref&gt;. Výsledek této analýzy charakterizuje hodnotu hnojiva. Je pokaždé jiná, podle toho, zda je krmivo zboží z dovozu, nebo zda je vyprodukováno na vlastním hospodářství. Rozborem vlastního vyrobeného krmiva připravuje prase po svém způsobu hnojivo, které vstříc vychází stanovištním potřebám pro rozmnožení úrodnosti půdy.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Pferd_und_Esel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kůň a osel ====<br /> <br /> Ačkoli jsou si oba navzdory úzké příbuznosti povahou tak protichůdní, jsou oba jako jezdecká, nákladní a tažná zvířata nejvěrnějšími pomocníky člověka, doložitelnými zpět až do dob staropersské kultury, do doby čtvrtého až pátého předkřesťanského tisíciletí. Kůň nesl člověka na jeho velkých přeshraniční putovních a dobyvačných taženích, byl dopravním prostředkem z místa na místo, táhl s ním do velkých bitev; bojoval pod jeho vedením a řízením a obětoval se. Táhl pluh brázdu za brázdou a přivážel sklizeň na vysoko naložených žebřinových vozech. Nekonečné služby prokázal kůň člověku a nevyslovitelné oběti při tom přinesl. A tak i osel, stejně ochotný jako umíněný jezdecký jezdný osel a nosič nákladů sedláka a řemeslníka až po průvodce žebráka. Všechny břemena každodenního života byly vloženy na tohoto malého, tenkohohých osla; s jistým krokem {{SE|138}}<br /> <br /> nesl je přes překážky a kamení. Jak by se bylo bez osla dalo udržet sociální soužití mezi pasteveckými národy i uvnitř a mezi vesnickými společenstvími? Tak nesl na svém hřbetě toho nejmenšího a jeho tíživé břemeno a při příjezdu do Jeruzaléma na Květnou neděli nejvyšší bytost, která překonala veškerou pozemskou tíhu.<br /> <br /> Oba, kůň i osel, jsou lichokopytníci. Stojí a chodí na špičce středního prstu na noze nebo ruce. Ty jsou ukryty v kopytu, rohovém střevíci, který je nepropustný pro vnější silová záření, stejně jako kopýtka sudokopytníků a rohy přežvýkavců. Jakkoli jsou koně tělesně těžcí, pohybují se lehce, ba tanečně. Ve své kráse a eleganci jsou pohyby koně nepřekonatelné, neboť jeho duševní bytost se cele vyžívá v tělesném jazyce rytmické pohyblivosti. Ať v kroku nebo v zdrženlivém poskakování v klusu, obojí s hlavou vztyčenou, nebo v cílevědomém cvalu s nataženou hlavou a rozevřenými nozdrami, vždy nabízí obraz ušlechtilého rozvinutí sil a souměrnosti, jež se pod jezdcem plně stupňuje k vyšší harmonii. Teprve v jednotě koně a jezdce se zjevuje ušlechtilost v držení i charakteru. Jinak je tomu, když se zapřáhne do postroje a táhne pluh nebo těžký vůz, při každém kroku rytmicky zvedaje a spouštěje hlavu — tehdy probouzí obraz dokonalého odevzdání svého volního bytí výzvě a rukou vedoucí otěže člověka a službě, kterou nezištně koná pro zemi.<br /> <br /> I oslu jsou vlastní všechny chody koně. Méně ušlechtilý ve vzhledu a pohybu, jeví se spíše pokorně se skloněnou hlavou, zpravidla poslušný a odevzdaný vůči všemu, co se od něj požaduje, a pak zase vzdorný z většinou nevyzpytatelného důvodu. Ve svých kmenových oblastech na Orientu a v Africe se jeví tím ušlechtilejší, čím více je ještě vázán na starší kulturní formy vědomí a života.<br /> <br /> Kůň je ještě ve větší míře než osel vysoce učenlivý a potřebuje od narození důkladnou výchovu k rozvíjení svých talentů a po celý život k jejich uplatňování pod vedením člověka. V případě ušlechtilého arabského koně bylo například novorozené hříbě po delší dobu chováno pod střechou pasteveckého stanu v rodinném společenství. To platilo ještě ve 20. století.<br /> <br /> Tělesnost koně a osla je obrazem jejich duševního a zároveň obrazem krajiny, šíří travnaté stepi, v níž se toto duševní prožívá ve své radosti z pohybu. V souladu s tím se soustřeďuje {{SE|139}}<br /> <br /> smyslová organizace zvláště na navenek směřující, dálku zachycující smysly — zrak, sluch a čich. Výrazné, nápadně velké oči, stojící po stranách hlavy, zachycují téměř úplný zorný kruh. Jen dopředu — před a pod hlavou — je asi dva metry dlouhý slepý pruh, do nějž není vidět, stejně tak vzadu po obou stranách páteře. V hloubkové ostrosti (trojrozměrném vidění) zachycuje jen poměrně úzký zorný úhel 15 až 20 stupňů dopředu. Ve zbývajícím zorném poli se pohled zplošťuje a dozadu splývá. Právě v tom slepém pruhu vzadu sedí jezdec, vozka nebo za pluhem kráčející oráč, který jemným tahem na vodící otěž nebo přes uzdový náústek určuje chod a směr pohybu. V živé hře ušních boltců se v nejjemnějším odstínění zjevuje směr duševní pozornosti. Pro nás neslyšitelné zvuky jsou vyfiltrování z obecného hladiny hluku. Kůň vnímá především sluchem duševní rozpoložení, například jak se k němu mluví. Postavení uší, ať špičatých nebo svěšených, prozrazuje mnoho o jeho duševním cítění.<br /> <br /> Čich je mimořádně vysoce rozvinutý. Protáhlá hlava skrývá rozsáhlý systém nosních dutin, jejichž vnitřní povrchy přibližně odpovídají celkové ploše vnější kůže zvířete. Koně se přičichávají, aby se přivítali nebo poznali. Svým neobyčejně jemným čichem analyzují své okolí, při pastvě volí svou potravu, každé sebejemnější výpary i na velké vzdálenosti. Jsou to právě tyto tři smyslové schopnosti zraku, sluchu a čichu spolu s vlastností nést hlavu vztyčenou nad páteří, které dělají koně tak učenlivým, nechávají jej tak vysoce diferencovaně reagovat, že vzbuzuje přesvědčení, jako by dokázal myslet? V řecké mytologii líčí Perseův mýtus, jak se myšlení osvobodilo z krevní vázanosti těla, nositele v dávných dobách účinné jasnovidecké síly: v mytickém obraze sťal Perseus titánku Gorgo. Z krevního proudu, jenž tryská z jejího trupu, se zrodil Pegasus, okřídlený kůň. Symbolizuje tělu prosté myšlení, jehož křídla se nyní mohou volně vzepnout do světa ducha. Co se v inteligentním chování koňského těla jeví jako krevně vázané, to se v člověku z těchto pout uvolňuje a stává se svobodnou duchovně-duševní činností myšlení.<br /> <br /> Kůň a osel jsou býložravci. Ačkoli přijímají — jsou přitom nesmírně nenároční — potravu ještě bohatší na hrubou vlákninu než přežvýkavci se svým vysoce diferencovaným {{SE|140}}<br /> <br /> systémem předžaludků, mají jen složený, jednodutinový, relativně malý žaludek. Na ten navazuje dlouhé tenké střevo, které rozkládá snadno stravitelné složky potravy. Hůře stravitelná hrubá vláknina je teprve v mohutně vyvinutém slepém střevě a poté v tračníku a konečníku bakteriálně rozkládána. Tento způsob trávení odpovídá jejich způsobu žraní. Koně žerou dvakrát tak dlouho jako krávy, totiž 16 hodin denně. Jsou zvířaty dne i noci. Se svým dobrým zrakem i ve tmě nacházejí s jistým krokem i v noci svou potravu. Koně a tak skromný osel jsou vynikajícím způsobem vhodní k tomu, aby po střídání pastvy spásali rostliny, kterým se krávy vyhýbají.<br /> <br /> Radost z pohybu a síla koní a oslů se odráží v jejich silně proformovaném, stále ještě velmi vlákninovém trusu. Ten je polárně k 'chladnému prasečímu trusu' 'horlivým' hnojivem. Neustálým bakteriálním rozkladem, urychlovaným stykem s vnějším vzduchem, ohřívá se velmi rychle a byl díky této vlastnosti využíván jako podzemní vytápění a zároveň hnojivo pro raná záhony. Čerstvý koňský hnůj obsahuje poměrně dost amoniaku, jeho vůně je proto silná, ostrá a pronikavá, ale není nepříjemná.<br /> <br /> Kůň a osel se — v důsledku mechanizace pracovních postupů — do značné míry rozloučili se zemědělstvím (prozatím?). S nimi se ztratil důležitý prvek v oduševnění organismu statku, a to jak z hlediska využití krmiva a slámy, zvláštního druhu hnojiva a rytmizace pracovních procesů, tak i s ohledem na oduševnění práce, kterou konali v odevzdanosti lidskému vedení.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Hund_und_Katze&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Pes a kočka ====<br /> <br /> Oba patří k vývojové linii šelem. Svým duševním instinktivním životem obohacují duševní tělo zemědělského organismu naprosto protikladným způsobem. Pes je nejstarším z domácích zvířat, kočka patří k nejmladším; v Evropě se objevuje teprve od prvního tisíciletí př. n. l.&lt;ref&gt;Norbert Benecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 1994, 470 S.&lt;/ref&gt; Typ psa je příbuzný jeho divokým druhům, vlkovi, stejně jako typ kočky kočce divoké. Co je u psů obzvláště nápadné, je velká variabilita forem. Ta {{SE|141}}<br /> <br /> se vyskytuje již na samém počátku jejich domestikace ke konci ''třetihor'' (Atlantidy) v ''pleistocénu'' (dobách ledových), ale především pak v ''neolitu'', v prvních poatlantských dobách. Žádný z druhů domácích zvířat, které se objevily později, již nikdy této rozmanitosti forem nedosáhl.&lt;ref&gt;Tamtéž, s. 226.&lt;/ref&gt; Je nasnadě, jak již bylo dříve naznačeno, že vývoj domácích zvířat byl produktem raného lidstva. To bylo schopno na základě prožívání zvířecí duše a jejího duchovního původu, skupinové duše, zadržet ji v jejím tělesném utváření na embryonálnějším stupni a poskytnout tak tvarotvornému typu nepřeberné množství různých výrazových možností. Čím mladší jsou druhy domácích zvířat, čím více lidé vyměňovali svou instinktivní duchovní bezprostřednost za probouzení k sebevědomí, tím chudší na variace se stává vzhled domácích zvířat. Pokud v době starého Říma rozmanitost forem opět vzrostla (trpasličí plemena psů), je to již důsledek cíleného šlechtitelského výběru ve smyslu křížení a selekce. Jak velmi byla od počátků až po staroegyptskou kulturu domestikace psa a kočky – a tedy i ostatních druhů domácích zvířat – nikoli primárně otázkou účelné využitelnosti, nýbrž jak byla užitečnost neoddělitelně spjata s instinktivním, intimně-sakrálním cítěním, vyplývá jednak z pohřební kultury sjednocující člověka a psa, jednak z úcty, kterou lidé prokazovali kočkám a božské bytosti, jež v nich přebývala, což byl kult, který kulminoval ke konci staroegyptské kultury.&lt;ref&gt;Tamtéž, s. 348.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Zvířecí duševní dispozice psa a kočky se od sebe značně liší. Ještě více než kůň podřídil pes svou duševní instinktivní bytost, souhrn svých schopností, vedení člověka, což neplatí pro kočku. Dobře vychovaný pes poslechne na každé zavolání nebo písknutí. Svým pohybovým pudem se rozmáchle dere do dálky, jako lovecký pes, který svým čichem sleduje stopu, u ulovené zvěře hlásí nebo ji aportuje, jako ovčácký pes, který žene ovce nebo dobytek nebo drží stádo pohromadě. Vždy po vykonaném činu se vrací, sedá si na zadní, vrtí ocasem, zvedá hlavu nataženou vzhůru, hledí na svého pána věrně oddaně v očekávání dalšího povelu. Stejně pozorně a oddaně se chová jako hlídací pes domu a dvora, jako doprovodný a vodicí pes, např. slepecký, jako stopovací pes, který neomylně vyčmuchává i ty nejmenší pachové stopy, nebo jako {{SE|142}}<br /> <br /> saňový pes, který táhne těžká břemena sněhem a ledem. Každá z těchto schopností si vytváří tělo, které jí odpovídá: velké a silné, štíhlé a rychlé, malé a obratné atd. Tato tělesně duševní tvárnost v téměř každé myslitelné tělesné formě a s příslušným chováním po psím způsobu propadá již od dob římských emocionalitě člověka a zvrhává se v chov luxusních, trpasličích a pokojových psíků.<br /> <br /> Bytostný projev kočky domácí je zcela jiný. Zdá se, že evolučně upadla hlouběji do divokosti. Žije jakoby dva životy. V jednom se vyžívá stranou člověka, aktivní v noci, jako její divocí příbuzní. S napětím všech smyslů následuje své lovecké instinkty, plíží se svými cestami, číhá na kořist a zmocňuje se jí mohutným skokem. Hlodavci, jako myši a krysy, jsou její preferovanou potravou, bohužel také ptáci, jako ti, co hnízdí na zemi, v nízkých větvích, nebo vlaštovky, které ve dne létají příliš nízko nad zemí a které si ležérně rychle vystřelenou tlapkou zajistí jako jistou kořist. Svůj druhý život tráví tím, že vyhledává domácnost člověka jako své místo ke spánku, předouc se lísá ke členům rodiny, hravě těší děti a tímto způsobem se doporučuje další péči o potravu. Pak v noci opět nastává odchod do druhého života. A opět je to emocionalita člověka, která, scestně vedena, činí z kočky pouhé domácí a mazlivé zvíře.<br /> <br /> U psa je to vynikající, každou nuanci rozlišující čich, který uvádí v činnost tělo i duši, u kočky zrak specializovaný na noční vidění, které vtiskují zemědělskému organismu zvláštní kvalitu, uspořádávající princip: Pes, který v noci na stráži štěká, který doprovází sedláka s nosem u země a sleduje stopu přes pole, louky a pastviny, nebo který na pokyn pastýře obíhá stádo ovcí a drží je na jemu určené pastvině, je v jemu stanovených mezích vykonávajícím orgánem člověka. Kočka jím v tomto smyslu není. Zůstává nepozorována na svých nočních toulkách po dvoře a katastru, stanovuje si vlastní míru v hubení škodlivých hlodavců a přitom si vystačí sama.<br /> <br /> Zemědělskému organismu nejsou vítány výměšky psa a kočky – jsou páchnoucí, ale nejsou významné –, nýbrž jejich přínosem je uspořádávající strážní funkce. Bohužel pes a kočka tuto funkci jako člověkem vedení spolutvůrci oduševnělého přírodního celku z velké části ztratili. Jako domácí, {{SE|143}}<br /> <br /> společenská a luxusní zvířata se z velké části odcizila duševnímu tělu zemědělského organismu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Schaf_und_Ziege&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Ovce a koza ====<br /> <br /> Jako takzvaní «malí přežvýkavci» patří ovce a kozy po psech k nejstarším z našich domácích zvířat. Přestože jsou si blízce příbuzní, výrazně se liší temperamentem, pohyblivostí a v různé míře i skromností. Jako všichni přežvýkavci vystupují jako rohaté sudokopytníky z hlediska kmenové historie teprve na konci řady savců. Ba co více, tvarová rozmanitost divokých a pozdějších kulturních forem ovcím a kozám podobných druhů se rozvinula teprve v přechodu mladšího terciéru do dob ledových (pleistocén) a v nich samotných až do současnosti (''holocén'')&lt;ref&gt;Bernhard Grzimek: ''Grzimeks Tierleben, Enzyklopädie des Tierreichs'', Band 13, Säugetiere 4, München 1971, S. 470.&lt;/ref&gt; — tedy v dobách, v nichž člověk vstoupil mezi zvířata a z hlediska svého kosmicky utvářeného, instinktivně-duchu blízkého vědomí navázal s nimi magicko-kultický vztah, jenž nacházel výraz ve způsobu lovu se zřetelem na potravu a oděv a ve zvířecí oběti.<br /> <br /> Není tedy oprávněná otázka, zda nomadizující člověk, vpletený do vladaření přírodních sil, se nepodílel na této přeci jen velmi mladé diferenciaci forem? Nekazují na tuto myslitelnou možnost mýty národů, například zvířecí oběť Abelova nebo jeskynní kresby sahající do dob ledových (''pleistocén''), mimo jiné v Sahaře, a mnohé další? Nejsou tyto všechny výrazem magicko-kultického vztahu člověka a zvířete atlantské doby, pozdního kenozoika? A nevykonala se pak později, v druhé epoše poatlantského věku (''holocén'') ze zarathuštrovských mystérií, v jakési opakovaci na vyšším stupni, domestikace?<br /> <br /> Ovce a kozy, vybavené všemi znaky svého domáctví, se objevují od konce devátého tisíciletí př. Kr. v horských oblastech jihozápadní Asie. U ovcí jsou to tyto znaky: tvarově menší než divoká forma, vysoká variabilita tělesné velikosti, žádná sezónní proměna srsti, její proměna v nepřetržitě rostoucí vlněné rouno, živé zbarvení a vzorování. Podobnou rozmanitost zevního obrazu vykazují kozy, až po srst proměněnou v vlnu u koz angorských a kašmírských.&lt;ref&gt;Norbert Benecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 1994, S. 247.&lt;/ref&gt; {{SE|144}}<br /> <br /> Ovce a ještě více kozy jsou neobyčejně skromné. Jejich potravou jsou trávy, byliny, listy a výhonky. Kozy jsou přitom vysoce přizpůsobivé aromatické, na celulózu bohaté a slané nabídce potravy v extrémních geografických zónách, například v horských polohách a polopouštích. Přepásání těch posledně jmenovaných vede rychle k postupující dezertifikaci. Prostřednictvím rozmanitých darů obou malých přežvýkavců — vlny, masa, mléka, srsti, kožešiny, kůží a rohů — se stali velkými průvodci člověka v kultuře. Stáli v uzavřených stádech pod ochranou pasteveckých národů, jaksi jako základ jejich existence, a v mnohých venkovských sídlech se stali „krávou malého člověka&quot;. Těsný vztah ovce k prostředí a k člověku vedl celosvětově k velké rasové rozmanitosti, od středověku v Evropě k vytváření krajových odrůd, v novověku k liniovému šlechtění masných, vlnových a mléčných plemen. Šlechtění bílé vlnové ovce (merino) se uskutečnilo ve Španělsku. Ta dnes, v mnoha případech s příkrží krajových odrůd, dosáhla největšího rozšíření na celém světě.<br /> <br /> V Evropě přetrvává pastevectví pod vedením potulného pastuchy v zbytcích dodnes. Hospodářsky lze toto zachovat jen tím, že se ovčí stáda přednostně nasazují v chráněných krajinných oblastech pro péči o krajinu. Nejsilněji klesá chov koz. 95 % všech domácích koz slouží samozásobení v malorolnicky strukturovaném zemědělství třetího světa.<br /> <br /> Projevy podstaty ovce a kozy jsou navzájem polární. Smyslové výkony obou jsou sice podobné — nejlépe je vyvinut čich, za nímž následuje zrak a s určitým odstupem sluch. Avšak to duševní se různě projevuje v řeči těla a skrze smysly. S hlavou většinou skloněnou pod linii páteře, s mohutnějším tělem, více obrácenou k zemi a k vnitřnímu světu vlastního metabolismu, trmácivější v pohybech, projevuje se duševní bytost ovce spíše snivě, zdrženlivě. Jinak koza: živě vyskočí, přeskakuje přes pařezy a kameny, zvedá hlavu vysoko, zvědavě čichá sem i tam, šplhá na nejbližší vyvýšené stanoviště, drží pohled pozorně zaměřený do dálky. Namísto toho, aby se pasla přes rozlehlé roviny, dává přednost hornatým polohám na strmých svazích v úrovni hlavy, nebo se staví kolmo na zadní nohy, aby dosáhla na keři a stromě ještě na nejvýše dostupný list.<br /> <br /> Ovce a kozy mají rohy. Ty jsou na rozdíl od skotu u samců větší a podle plemene šroubovitě tvarované {{SE|145}}<br /> <br /> otočené nebo šavlovitě prohnuté dozadu. Vedle rohatých plemen existují bezrohá plemena, k nimž u ovcí náleží většina dnešních užitkových plemen.<br /> <br /> Při zúžení rasové rozmanitosti se šlechtění soustředí na vlnové nebo mléčné ovce, u koz na dojnice nebo masná zvířata.<br /> <br /> Malí přežvýkavci jsou stádní zvířata, ovce ještě více než kozy. Z toho důvodu jsou svou podstatou spíše krajinnými tvůrci ve velkém, méně utvářecím orgánem v jednotlivém zemědělském organismu. Dokud vesnické útvary se svými katastry ještě existovaly jako do značné míry uzavřený celek, bylo povoláním pastevce udělat ze svého ovčího stáda orgán tohoto celku: ať v pastvě na úhoru, na obecních nebo pustých plochách, při hnání přes sklizené pozemky s okopaninovými plodinami, přes příliš bujně do listu rašící ozimé osevy; nebo v pastvě bylinami bohatých cest a polních mezí na podzim jako dietetikum pro nadcházející zimní ustájení; nebo konečně v ohraničení na polích za účelem hnojení. To vše bylo zpečetěným právem a dělo se v dohodě s vesnickým společenstvím. Povolání pastevce znovu oživit — tomu jsou položeny úzké meze. Možnosti se nabízejí v péči o přírodní rezervace nebo na velkých podnicích s marginální půdou.<br /> <br /> Jinak je to s chovem mléčných ovcí a mléčných koz. Obě nejsou vázány na stádo a mohou v menších i větších stavech podstatně přispět k prohloubení duševního života zemědělského organismu. Především se malí přežvýkavci doporučují pro další rozvoj jednostranně zaměřených zahradnictví směrem k zahradnickým statkům. Zastupují tam skot ve zužitkování meziplodin k zelenému hnojení i odpadů z mnohostranné zeleninové produkce a starají se o jejich proměnu v trvale účinné hnojivo.<br /> <br /> Cestou čtyřžaludečního systému přežvýkavců podléhá rostlinná potrava jedinečně intenzivnímu trávení (viz kapitola „Skot&quot;, žvačkování v bachoru a přežvykování, strana 150 nn.). To umožňuje celulózu, tj. hrubovláknité výživné látky, rozložit a zpřístupnit pro růst, udržení a výkon (mléko, vlna, maso). V průběhu tohoto trávicího procesu dostává rostlinný výživný tok vtisknuta v sobě síly duševní organizace zvířete. Odpovídajíce bytostné povaze ovce a kozy je toto vtiskávání různé. Rozdíl nelze dostatečně odvodit z kvantitativního složení takzvaných živin hnojiva. Nikoli kvantitativní podíl {{SE|146}}<br /> <br /> Nikoliv kvantitativní podíl látek je rozhodující, nýbrž jejich kompozice skrze síly duševního těla, které vstupují do životních procesů. Wesensart sama hnojí skrze látky. Tak působí ovčí hnůj mírněji, harmonizujícím a strukturujícím způsobem na životní procesy, jež se ve vegetativní oblasti zhušťují k potravní plodině, například u listové zeleniny. Kozí hnůj naproti tomu působí žhavěji a — jak lze z bytostné povahy kozy předpokládat — povzbudivěji na růstový impuls v ose kořen–stonek–květ.<br /> <br /> Příspěvek ovce k oduševnění krajiny se stává prožitkem, táhne-li pastýř se svým ovčím stádem na podzim přes katastr statku a odtud dál skrze okolní kulturní krajinu: pastýř s holí kráčí v čele, stádo v těsném houfu za ním; nebo stojí uprostřed pole a ovce se na všechny strany kolem něj rozebírají za potravou. Tato scenérie probouzí náladu hlubokého míru, jenž se prostírá nad krajinou — obraz dokonalého klidu a pohybu zároveň. Takové ovčí stádo táhnoucí přes pole, od katastru ke katastru, jehož každý záchvěv bytí se soustřeďuje ve vědomí pastýře a je odtud řízen, zakládá vztahy, jimiž se jednotlivé zemědělské organismy uzavírají do vyšší jednoty kulturní krajiny. Oproti ovcím jsou kozy méně stádními zvířaty. Mají více vlastní vůle. Jsou chovány v omezeném rozsahu pro produkci mléka a masa a — zčásti jako náhrada za skot — prokáží v kánonu všech domácích zvířat cenné služby při utváření duševního těla zemědělského organismu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Rind&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Skot ====<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Herkunft_und_Mythos&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Původ a mýtus =====<br /> <br /> Podle obecně přijímaného názoru pochází skot (Bos taurus) od pratura nebo zubra (Bos primigenius). «Moderní zoologický výzkum domácích zvířat považuje dnes s jistotou jen jedno divoké hovězí zvíře, praura nebo zubra, za jedinou divokou výchozí formu domácího skotu.»<br /> <br /> Předpokládá se, že evropská plemena skotu přišla z «úrodného půlměsíce», z přední a střední Asie. Nejstarší nálezy kostí sahají do osmého tisíciletí před Kristem, tedy do počátků {{SE|147}}<br /> <br /> staropersské kultury. Raná i všechna pozdější plemena skotu mají menší tělesnou stavbu než předpokládaná divoká forma pratura a vykazují od samého počátku vysokou variabilitu zevní podoby. Právě na příkladu pastevních zvířat — skotu, ovcí a koz, nejstarších domácích zvířat hned po psech — se může stát zřejmým, jak hluboko v temnotách zůstává odvozování od jejich divokých forem. Pohlédneme-li na mýty národů, například na oběť Ábelovu ve Starém zákoně — byl pastýřem —, stojí v popředí náboženských obětních rituálů především ovce a skot. «Kulturněhistorické dokumenty ukazují, že skot v Mezopotámii, Egyptě, Persii a Indii sloužil zpočátku výhradně kultovním účelům.» Ve staroegyptském mýtu byla v dobytčeti praobrazně uctívána nebeská bohyně Hathor, zobrazovaná jako kráva nesoucí mezi rohy sluneční kotouč. V dnešní Indii platí kráva u hindů jako odnepaměti za posvátnou. Neukazuje to spíše na to, že duchovně reálné prožívání bytostné povahy skotu — toho, co nadsmyslově tvoří skupinovou duši —, bylo kmotrem procesu domestikace?<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stellung_im_Betriebsorganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Postavení v hospodářském organismu =====<br /> <br /> Pokud jde o utváření zemědělského organismu v uzavřený celek, je skot, respektive do vyšší jednoty zformovaný stádní organismus, «královnou a králem» mezi všemi domácími zvířaty. Jistě, každé z nich přináší svůj příspěvek podle toho duševního, jež se ponořilo do tělesné formace. Bytostné povaze krávy je však vlastní universální potence. Z tohoto důvodu nelze v přísném smyslu od chovu skotu upustit. Jeho podstatný význam spočívá teprve druhotně v tom, co produkuje v podobě potravin a jiných surovin. To je vnější stránka. Tuto stránku zastupuje řada polních plodin, které tvoří podstatný základní pilíř prvovýroby v hospodářském životě. Primární výkon leží na vnitřní straně; je jím zvláštní schopnost vztahovat fyziologické funkce — přesněji řečeno bytostné články hospodářského organismu — jedny na druhé, a tím tento organismus jako celek udržovat zdravým a schopným rozvoje. Kráva — stále myšlená jako článek stádního organismu vázaného na statek — nastavuje moudrostí prostoupené míro {{SE|148}}<br /> <br /> míry, vnitřní ekonomii celého provozu z hlediska utváření svého těla a souhry svých orgánových soustav prostřednictvím své vlastní činnosti a otiskuje ji do přírodní stránky hospodářského celku.<br /> <br /> O pravém stádním organismu lze hovořit teprve tehdy, kdy se stádo v průběhu generací doplňuje z vlastního odchovu a propojilo se se stanovištními poměry až k vlastní krmivové základně hospodářství. Pro plemeníky platí zvláštní postavení: jsou v pravidelných intervalech nahrazováni otci z chovatelských podniků stejného zaměření za účelem obnovy krve stáda. Stádní organismus je nadřazen součtu jednotlivých zvířat. To se projevuje mimo jiné v souběžnosti denně rytmických způsobů chování zvířat. Ráno následují jakoby v hierarchickém pořadí vedoucí krávu na pastvinu. Tam se rozptýlí, ale nepobíhají zmatkem; pasou se a táhnou jedním směrem, přijímají potravu sedm až osm hodin denně, přerušovanou společnými fázemi přežvykování, které rovněž trvají přibližně osm hodin denně. I chůze k napajadlu, přestávky v odpočinku a vydávání mléka podléhají přísnému rytmu ovládajícímu celé stádo. Všechna opatření v chovu, krmení, péči a plemenitbě by měla sloužit posílení tohoto stádně-rytmického dění. Čím je toto dění vyvinutější, tím je stádo zdravější.<br /> <br /> Metody, které jsou základem dnes celosvětově praktikovaného velkochovu — krmení siláží a snadno stravitelnými koncentráty z celého světa, celoroční ustájení na betonových roštových podlahách, praxe odrohovávání a šlechtění na maximální výkon, vše stlačeno do výrazně zkrácené délky života a podobně — oslabují krávy. Znamená to ztrátu schopnosti vytvořit vlastní uzavřený duševní tělesný článek. Dojnice jsou již v mládí vyčerpány a zpravidla po 4,5 letech, tj. po dvou «násilných» laktacích, za hranicí použitelnosti.<br /> <br /> Rozsah chovu skotu se řídí velikostí podniku, jeho přírodními předpoklady s ohledem na klimatické a půdní podmínky, a tím i potřebami hnojení, jakož i — ve stupních — intenzitou hospodaření. Rozhodující je přitom vlastní krmivová základna hospodářství, která zahrnuje dostupné travnaté plochy — louky a pastviny — i pícninářství na orné půdě. Rozsah posledně jmenovaného vyplývá z utváření osevního postupu v polním hospodářství. {{SE|149}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Wesenserscheinung_und_Wesenserkenntnis&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Bytostná jevenost a bytostné poznání =====<br /> <br /> Kráva je jako přežvýkavec nejvyšší vývojové úrovně bytostí stejně tak metabolicky aktivní jako rytmickou. Naproti tomu její nervově-smyslová aktivita — až na vysoce diferencované výkony čichu a chuti — ve vztahu k okolnímu prostředí výrazněji ustupuje do pozadí. Její smyslové výkony slouží prvořadě jejímu nitru, její trávicí činnosti. Její inteligentní bytost se navenek projevuje spíše flegmaticky, temně snivě, dovnitř pak vysokým, moudrostí plným instinktivním životem. Sama sebe prožívá, silně introvertovaná, v jakémsi vnitřním nazírání.<br /> <br /> Kdo se snaží poznávajícím způsobem přiblížit bytosti skotu, musí soustředit pozornost na jeho hlavní činnost: na procesuální kroky ve vzájemné souhře nitra a vnějšku při příjmu potravy, přes zpracování krmivové hmoty v trávení, až k vylučování hnůj a kejdy.<br /> <br /> Sleduje-li člověk přírodovědecká dílčí fakta týkající se trávicího dění, narazí záhy na hranice poznání. Těchto hranic si obecně nevšímá proto, že nevěnuje dostatečnou pozornost — a tedy ani váhu — prahu k smyslově nepozorovatelnému. Nepozorovaně se tak propadá do abstraktních, bezjakostních modelových představ. Uvědomí-li si však tuto mez poznání, která se otevírá mezi předmětně vnímatelným a procesuálním substančním děním — například při přechodu z vnějšku do nitra skrze střevní stěny — teprve tehdy začíná člověk skutečně oceňovat a vážit si dosahu a váhy výsledků duchovního bádání Rudolfa Steinera. Jsou-li tyto výsledky bádání přibrány, stává se poznání opírající se o vnější smysly stále se rozšiřujícím poznávacím procesem. Osvětlují účinné agens, to bytostně-působící, které přináší na svět jevy v jejich formách a barvách. Výsledky duchovního bádání přidávají k vnější stránce světa jevů bytostně-tvůrčí stránku vnitřní.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Maulverdauung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Ústní trávení =====<br /> <br /> Již při příjmu potravy — denně přibližně osmina tělesné hmotnosti, to odpovídá 60 až 70 kg čerstvé substance — ovládá látkovýměnně-pohybový systém oblast hlavy. Hlava se noří, čumákem hmatavě tápe hluboko do krmivové hmoty; jako úd ji obtáčí dlouhý {{SE|150}}<br /> <br /> jazyk patky Zunge, ukousne jako úd snop trávy, byliny nebo sena, stáhne je do tlamy a v případě zeleného porostu je oddělí přitlačením dolní čelisti ke hraně bezzubé ploténky horní čelisti. Mezi tím klouže jazyk s rozkoší přes pysk a ochutnává žlázové výměšky z něj. Pravděpodobně přitom skot provádí jakýsi první rozbor jakosti přijatého krmiva, patrně i s ohledem na druh a množství osliznutí slinami. Na pysku splývá horní ret s nosními dutinami vjedno. Tím jsou příjem potravy a dýchání těsně navzájem svázány — stejně tak hmat, chuť a čich.<br /> <br /> Po dobu krátkého setrvání krmiva v dlouhé tlamové dutině je to opět jazyk, který v několika žvýkacích záběrech pohybuje krmivem rytmicky tam a zpět mezi řadami stoliček. Tím se zahajuje první krok trávení rozdrceením a prosolizováním slinami. Řada žláz různé velikosti vylučuje sliny — při krmení senem až 180 litrů za den — a zajišťuje enzymatický rozklad škrobu na cukr.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Pansenverdauung_und_Wiederkäuen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Trávení v bachoru a přežvykování =====<br /> <br /> Tlamové trávení se mohutně stupňuje v aktu přežvykování. Ten probíhá protiběžně k příjmu potravy. Co skot spásl, ochutnal a spolkl, to si portáž po portáži přináší zpět z hlubší trávicí zóny, z předžaludků, žvýká to znovu a nyní teprve důkladně prochutná. Podle druhu krmiva — čerstvá zelená hmota či hrubé krmivo — vykoná 30 až 80 přežvykovacích záběrů na porci.<br /> <br /> Před tímto výkonem se odehrává pozoruhodná výměna. Jen málo rozdrcen přechází snop za snopem z tlamové dutiny krajiny hlavy skrze jícen a oddělující bránici do krajiny břicha, do tří žlázami nepokrytých předžaludků: zaprvé do čepce (*Reticulum*; zvaného také síťový nebo katapultový žaludek), odtamtud zadruhé do bachoru a zatřetí do knihy nebo listnatého žaludku (*Omasum*). Není-li to rozhodnuto již předtím v bachoru, pak se v knize definitivně rozhodne, zda potravní kaše přejde k dalšímu trávení do sýřiště neboli žlázového žaludku, nebo zda se — vymačkána — vydá ještě jednou zpět do tlamové dutiny k přežvykování. Svébytným úkolem předžaludků, a zde zejména bachoru, je mikrobiální rozklad na hrubou vlákninu bohaté rostlinné potravy. Bachor s ohromnou pojistností přibližně 150 litrů se táhne od bránice dozadu až do pánevní dutiny. {{SE|151}}<br /> <br /> Spolu s čepcem a knihou vyplňuje celou levou polovinu dutiny břišní. Ve velkém fermentačním prostoru bachoru probíhají v neustále se pohybujících potravních masách intenzivní kvasné procesy. Jakkoli chaoticky se odehrávají, tím přísněji stojí pod vedením astrálního těla skotu. Při těchto rytmicky probíhajících přeměnách rozkládají bakterie a nálevníci, patřící k prvokům, snadněji stravitelné složky potravní kaše, přičemž část z nich — jde zejména o energeticky bohaté mastné kyseliny — prochází již zde přes metabolicky aktivní bachořní sliznici do krevního oběhu.&lt;ref&gt;Anita Idel: ''Die Kuh ist kein Klimakiller'', Marburg 2012, 210 S.&lt;/ref&gt; Jakmile je bachor plný — zvenku patrné podle vyklenutí levé strany břicha — a nastupuje tedy sytost, většinou si kráva, resp. celé stádo, lehne a po nějaké době začne přežvykovat. Obsah bachoru se roztřídí do tří vrstev: spodní tekutá, nad ní plovoucí střední vrstva z hrubšího materiálu a svrchní vrstva kvasných plynů. Ze střední vrstvy bachoru a z vymačkaného materiálu z knihy polyká skot nyní porci za porcí zpět do tlamy a stejnou cestou propouští kvasné plyny. Ty proudí s výdechem až do čelních dutin, ano až do dutiny rohového čepu. Zde se skotu otevírá rozsáhlé pole vnímání a kvalitativní analýzy toho, co se mu do tohoto stadia trávicího procesu odhalilo po stránce látkové i silové.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Wiederkäuen,_eine_Wahrnehmung_und_Sichtung_von_Stoffen_und_Kräften&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Přežvykování jako vnímání a třídění látek a sil =====<br /> <br /> Při aktu přežvykování — osm až devět hodin denně — se proměňuje bytostný výraz krávy v základech. Její metabolicko-pohybová aktivita do značné míry ustupuje. Veškerá vnitřní i vnější činnost se přesunuje k hlavovému pólu. V silné, rytmické práci jsou nejen žvýkací svaly, meloucí zpět polknutý, přibližně na sto gramů dávkovaný vláknový chomáč potravy, ale stejně tak jazyk a slinné žlázy. Smysly se naproti tomu chovají právě opačně. V soustředění na akt přežvykování jaksi utichají, přicházejí k „rozjímání&quot;. Teprve nyní kráva skutečně promyslí, co přijala jako živou, strukturovanou substanci zvenku — z tohoto pole, oné louky nebo pastviny. Jistě, ona to {{SE|152}}<br /> <br /> Při pasení to již ohmatala, ochutala a očichala. Nyní však, v opětovném ochutnávání již předtrávené potravy, se to, co bylo vnímáno, sjednocuje s celým jejím duševním bytím. To, co bylo předtím pouhou živě strukturovanou rostlinnou hmotou, se v pozorném přežvykování povznáší k duševnímu prožitku. Kráva se v této činnosti probouzí ke svému vědomí, jež sníc je celé ponořeno do tělesných pochodů. Cítivá síla duševního těla je to, co odtud produševňuje veškeré další trávicí dění až ke konečnému produktu hnoje a kejdy. To, co Rudolf Steiner nazývá „kosmicko-kvalitativní analýzou&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, Seite 59.&lt;/ref&gt;, kterou zvíře vykonává při trávení, platí v nejvyšší míře pro skot. Při přežvykování tato analýza nabývá svého počátku. Na očích se to stává názorným; pohled se při přežvykování mění. Zatímco jindy hledíme do velkých očí jako do modré hloubky hlubokého pramene, nabývají nyní — při lehce zdvižené hlavě — oči i tvář napjatě soustředěného výrazu. Vypadá to, jako by kráva „rozjímala&quot; o všem, co si v této první fázi trávení jako vnímání zvnitřnila. Tak intenzivní, do nitra obrácený pohled nenajdeme v říši zvířat asi nikde jinde. Je to, jako by ve výrazu očí se zrcadlilo vědomění si formativních sil, jež se při mletí uhlíkových skeletů a bílkovinných struktur rostlinných hmot uvolňují. V aktu přežvykování je kráva zcela sama u sebe, blízka sebeuvědomění, jež mít nemůže, protože nemá inkarnované Já. Díky blízkosti svého vysoce soustředěného duševního těla ke své jáství, která se jako její „skupinová duše&quot; proживá&lt;ref&gt;Viz např.: Rudolf Steiner: ''Die geistigen Wesenheiten in den Himmelskörpern und Naturreichen'', GA 136, Vortrag vom 6. April 1912.&lt;/ref&gt; a v odrazu projevuje v organismu stáda, je obzvláštním způsobem schopna vnitřně zpracovávat mohutně se vzdouvající masu formativních sil. V prvním kroku vykonává zmíněnou „kosmicko-kvalitativní analýzu&quot; v rozkládání rostlinné potravy, vrcholící v aktu přežvykování. V duševní temnotě analyzuje formativní síly, jež z kosmu ve světle slunce vybudovaly podobu rostliny, jež ztuhly v jejích jednotlivých formách a jež se staly zároveň nositeli živého substančního dění v rostlinách. {{SE|153}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Dünn-_und_Dickdarmverdauung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Trávení v tenkém a tlustém střevě =====<br /> <br /> V rozplývání rostlinných forem v trávicím traktu se obrazotvorné síly postupně uvolňují ze svého hmotného zajetí. Je to výsledek postupného procesu rozkladu, který probíhá ve třech fázích: mechanicko-mikrobiální fáze od žvýkání přes bachor a knihu, fáze převážně enzymatická, ale zároveň bakteriální od slezu přes lačník (*Jejunum*) po kyčelník (*Ileum*), a odtud fáze ryze mikrobiální od slepého střeva (*Caecum*) přes tračník (*Colon*) po konečník (*Rectum*). Zatímco v předžaludcích je štěpení celulózy dominantním dějem a paralelně s ním probíhá díky neobyčejně aktivní mikrobní činnosti přestavba a budování bílkovinného metabolismu, začíná v slezu (*Abomasum*) v kyselém prostředí — navozovaném žaludečními šťávami — rozklad bílkovin. Ten pokračuje, včetně odumřelých mikrobních mas z předžaludků, enzymatickou a bakteriální cestou napříč oddíly tenkého střeva (*Intestinum tenue*): nejprve prostřednictvím sekretů slinivky (*Pancreas*), jež ústí — podobně jako žluč emulgující tuky — do dvanáctníku (*Duodenum*), poté skrze lačník (*Jejunum*) posetý nesčetnými žlázami a klky a nakonec krátkým kyčelníkem (*Ileum*). Kyčelník tvoří propust mezi lačníkem a tlustým střevem. Brání zpětnému toku z obsahu tračníku a konečníku bohatého na bakterie do bakteriemi chudého lačníku.&lt;ref&gt;Klaus Löffler, Gotthold Gäbel, Helga Pfannkuche: ''Anatomie und Physiologie der Haustiere'', Stuttgart 2018, 375 S.&lt;/ref&gt; Celková délka tenkého střeva dospělé krávy dosahuje až 48 metrů. Visí záhybovitě na okruží (*Mesenterium*) — záhybnaté serosové dvojlamelce. Okruží a tenké střevo kranzovitě obkružují odvíjející se a zavíjející se spirálu tračníku, který navazuje na kyčelník a slepé střevo a ústí do tlustého střeva čili konečníku — tvoří tak třetí oddíl.&lt;ref&gt;Rolf Krahmer, Lothar Schröder: ''Anatomie der Haustiere'', Leipzig 1985, S. 201ff.&lt;/ref&gt; To, co z hmoty bohaté na hrubou vlákninu prošlo bez strávení bachorem a lačníkem, podléhá nyní opětovně intenzivnímu mikrobiálnímu rozkladu. Nemalý zbytek nestráveného hrubého vlákna, prostoupený stále ještě aktivní mikrobní masou, se nakonec objevuje jako kravský výkal. Otázkou je, zda tento mikrobiálně oživený hmotný zbytek sám o sobě tvoří hnojivou hodnotu kravského hnoje.<br /> <br /> Hmotně-procesuální dění v trávicím traktu náleží, ač se odehrává pod vedením bytosti zvířete, od začátku do konce {{SE|154}}<br /> <br /> ke vnějšímu světu. Jeho úkolem je překonat cizost potravy. Děje se to úplným rozkladem, a to tak dalece, že předem utvářená forma, látková i silová konfigurace potravy — ať už trav, bylin nebo luskovin — zcela ztrácí svůj vlastní bytostný charakter.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Schwelle_von_der_Außen-_zur_Innenwelt&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Práh od vnějšího světa k vnitřnímu ====<br /> <br /> Práh od vnějšího světa trávicího traktu, přesunutého dovnitř těla zvířete, k mocně působícímu vnitřnímu světu vlastní bytosti tvoří slizniční stěny bachoru, slézu, tenkého střeva a — doznívajíce — tračníku a konečníku. Tyto hraniční blány jsou orgány, které ve srovnání s tělesnou vnější kůží vykazují obrácený — vyvráceně vybudovaný — uspořádání: mohutně vyvinuté sliznice jsou obráceny navenek, k proudu potravy; jsou v nejvyšší míře metabolicky aktivní jak v rozkladu potravy, tak v absorpci látek zbavených jejich cizosti. Strana střevní stěny obrácená k nitru těla, serosa, je inervována. Náleží pobřišnici (*Peritoneum*), která vystýlá břišní dutinu jaksi jako «vnitřní nebe» — a tím reprezentuje smyslově-nervový čili vnímavostní pól střevních stěn. Uprostřed se vřazuje — tvoříc střed — kruhová svalová vrstva, která rytmicky zajišťuje mimo jiné peristaltické pohyby. Je to duševno skotu samého, co je v oněch třech článcích trávicích blan činné, zároveň dění vnímá a nechává je souznít v celek tělesných funkcí.<br /> <br /> Tak proudí z trávicího traktu do tělesného vnitřního prostoru éterizovaný a duší prodchnutý proud substance: proud éterických formativních sil, uvolněných z jejich vázanosti v rostlinných formách; jakož i záření pocitových, to jest duševních sil, které skot v sobě svou smyslovou činností — zvláště při přežvykování — uvedl do pohybu. První jsou přijímány krví a jsou k dispozici pro budování tělu vlastní substance, pro růst a reprodukci. Druhé vyzařují v úzké vazbě ke krvi do organismu. Žilní krev, přitékající zpět z velkého tělního oběhu, se obohacuje o v střevních stěnách vstřebané látky a síly. Přes játra se dostává do malého krevního oběhu srdce a plic a tam se oživuje v krev tepennou. Ze srdce ústí do velkého krevního oběhu, přičemž část se větví dopředu do kmene hlavových tepen, z nichž jedna až {{SE|155}}<br /> <br /> do kostních čepů a jejich okostice (''Periost'') i do podkožních vrstev obou rohů. Jak silné je prokrvení rohových čepů vyrůstajících z čelní kosti, se ukazuje při zlomenině rohu: Krev tryská jako z pramene, téměř nezastavitelně.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Bedeutung_der_Hörner_und_Klauen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Význam rohů a paznehtů ====<br /> <br /> V rozích a paznehtách naráží krev – a s ní spojené étericky-astrální záření – na stěnu, jež je i pro toto záření neprostupná: na vnější rohový obal. Je to zevní kůže ztuhnutá v roh, čistá «forma», smrtelný pól oproti životnímu pólu substančního proudu pulsujícího z hlubin těla. Zde, v tomto bodu vzdutí čili smrti, jsou krev i záření vraceny zpět do organismu.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 96 ff.&lt;/ref&gt; V rozích a paznehtách se organismus přežvýkavců zcela uzavírá před vyzařujícími účinky kosmu a Země. Skot je odkazován zpět na sebe sama – nikoli však ve smyslu vystupňovaného vědomí v hlavě, nýbrž ve smyslu zvýšené gestaltungskraft v živém látkovýměnného pólu.<br /> <br /> Průběh kosmicko-kvalitativní analýzy se uskutečňuje v procesuálních krocích, v nichž se funkce nervově-smyslového systému ve vztahu k funkci systému látkové výměny polarizuje dvojím způsobem: Percepční činnost přežvykování a selekcí bachořními a tenkostřevními stěnami stojí polárně k posloupnosti trávicích kroků, která začíná v tlamě slinivým zvlhčením a drcením, pokračuje v předžaludcích mikrobiálním rozkladem, dosahuje vrcholu v žaludečním a tenkostřevním trávení a uzavírá se v tlustém střevě. Zde jsou látkové kompozice krmiva rozloženy natolik, že ztrácejí svůj vlastní charakter. Jsou postupně uváděny do fyzicko-minerálního, anorganického stavu, který ze strany látkové otevírá kosmicko-kvalitativní analýze široké pole. K tomuto ničivému dění stojí polárně životní proud krve, který tyto látky uvedené do stavu anorganiky přejímá do vlastních konstruktivních procesů těla a vede je až k periferním hranicím rohů a paznehtů.<br /> <br /> Přežvykování je smyslový proces, který se skrze mozek stává tlumeně vědomým a odráží se v soustředěném výrazu tváře. {{SE|156}}<br /> <br /> Kráva vnímá statek prostřednictvím krmiva. V žvýkání si uvědomuje jeho látkově-kompoziční a silový charakter i jeho původ z katastru statku. Tyto smyslové funkce pokračují dozadu v bachoru a střevech. Tam se postupně noří do bezvědomí.<br /> <br /> Co se naproti tomu odehrává v rozích a paznehtách, je vystupňované vnímání ve vztahu k vnitřnímu zesílení instinktivního života. Vnímání odkrývá, co krev z oblasti trávení nese dopředu k periférii těla coby prožitou živost. V příboji k mrtvé rohové hůlce nevzplane vědomí vázané na mozek, nýbrž duchovní síla působící do podvědomí a vyzařující zpět do organismu. Porozumění povaze této síly se může dostavit, porovnáme-li pohled na myšlenkovou sílu v člověku, která působí nadsmyslově a jejímž produktem jsou myšlenky, jež pak ve svém oslabení duchovní bytostnosti v hlavovém pólu vstupují přes mozek do vědomí. U skotu se tato síla nevystupňuje k myšlenkami nesené sebevědomosti. Zůstává vázána na látkovou výměnu jako síla, která má moc tlumivě, řádícím způsobem a odkrývajíc potenciály živé účinnosti působit na éterické formativní síly uvolněné z trávení. Tyto potenciály lze přirovnat k imaginativnímu světu obrazů, který si například umělec vzbuzuje v sobě při tvorbě svého uměleckého díla. Co má kráva v zárodku, může člověk rozvíjet v sebekultiváci skrze myšlení uvolněné od těla. Skrze ně se učí v plném vědomí poznávat v pravých obrazech svět sil vládnoucí a působící v něm i kolem něj. Je to krok k imaginaci, první krok od smyslového k duchovnímu poznání.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Stufen der höheren Erkenntnis'', GA 12, Dornach 1993.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Kosmisch-qualitative_Analyse_und_Ich-Anlage&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já ====<br /> <br /> Z celkového pohledu na bytost skotu vyvstává následující obraz: Označuje-li počátek kosmicko-kvalitativní analýzy přežvykování, pak její dovršení označují děje v rozích a paznehtách. Toto dovršení spočívá ve zpětném vzdutí krve a v odrazu záření spojených s krví na rohových hůlkách zcela erstorbených do pouhé formy zpět do organismu. Zpětné záření v sobě obsahuje souhrn všeho, co si duševní tělo skotu ze živého dění trávení {{SE|157}}<br /> <br /> na sebe si přivlastnilo z posílených vjemů. Potravou skotu jsou rostliny, převážně stonek a list. Jsou to útvary vzniklé ze záření kosmu do pozemského látkovosti. Když jíme rostliny, jíme kosmos. Skot se svým vysoce rozvinutým instinktivním životem analyzuje kosmický podíl fyzické gestaltové podoby rostliny. Orgán, který zpracovává výsledek této analýzy, zpětné záření, není mozek jako orgán vědomí. Spíše je třeba mít na mysli, že je to polárně protilehlá citlivá pobřišnice, jež vystýlá celou břišní dutinu, a zvláště pak *Mesenterium*. To se soustřeďuje dvoulalokově zejména v okruží, které nese tenké střevo. Co se tu skotu odhaluje v ospalé a snivé bdělosti, již není forma, nýbrž substanciálně-silové, bytostná strana látky. Jeho vlastní, neinkarnovávané Já-bytí, «skupinová duše», vstupuje v hloubkách látkové výměny do vztahu k bytostnému prapůvodu látkovosti.<br /> <br /> Předchozí úvahy o tomto bytostném vztahu mohou vybudovat most k počátečnímu porozumění tomu, co Rudolf Steiner u skotu nazývá «vlohou Já».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 16. Juni 1924, Dornach 1999, S. 201.&lt;/ref&gt; Není to právě ona, která si výsledek «kosmicko-kvalitativní analýzy» vělívá do sebe a tak jako hnojivý zdroj sil otiskuje kravský hnůj? Takto pochopeno, nese kravský hnůj «éterično-astrální, jež po právu je v břiše zvířete», ven a tím oplodňuje půdy hofgemarkung. &lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 12. Juni 1924, S. 98.&lt;/ref&gt; Je to «vloha Já» s do ní vělívým étericky-astrálním zpětným zářením z nejzazší periferie skotu zpět do substančního proudu trávení, která kravskému hnoji propůjčuje jeho trvale oživující a utvářející hnojivou sílu. Hnůj «má sílu přemáhat neorganické zemitého».&lt;ref&gt;Ebd., S. 99.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Überschussleistungen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Přebytečné výkony ====<br /> <br /> Co skot — a to platí v obměnách pro všechny přežvýkavce mezi hospodářskými zvířaty — ze svých mas rostlinné potravy přijímá v látkách a formativních silách, toho potřebuje pro sebe jen nejméně: pro rozvoj svého vědomí, pro svou pohybovou aktivitu, zachování života a reprodukci. Zbývá velký přebytek, který nepotřebuje pro {{SE|158}}<br /> <br /> se spotřebovávat, protože nemá Já, které by chtělo žít pro sebe. Člověk má Já a nárokuje si potravu pro to, čeho ke svému životu potřebuje v uplatňování svého sebevědomí. Skot odevzdává svou přebytečnou sílu zvýšeným životním výkonům, jako je reprodukce, růst, tzn. produkci mléka a masa, a dále — ve spojení s «vlohou Já» — hnoji a kejdě a skrze ně, jako oživující a beseelující hnojivo, zemi. Míru, podle níž se tyto přebytečné síly rozdělují jednak na produkci a tvorbu hodnoty potravin a jednak na tvorbu hodnoty hnoje, určuje zpočátku přirozeně duševní tělo skotu. Je-li tato míra vyrovnaná, vznikají zdraví, dlouhověkost a vysoká hodnotnost hnoje. Dnešnímu člověku se podařilo tuto moudrostiplnou míru násilně posunout ve prospěch maximálního kvantitativního výkonu. Tím trpí zdraví zvířat právě tak jako nahrungsqualita a hodnota hnoje. V podmínkách velkokapacitního chovu se otázka kvality hnoje ve smyslu trvalého oživujícího a beseelujícího účinku vůbec neklade. Vůdčím tématem je naopak problematika likvidace masově vznikající kejdy. Organismu principu je naproti tomu správná míra imanentní.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Verzicht&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zřeknutí ====<br /> <br /> Skot je — jako ve stupních všechna hospodářská zvířata — bytostí zřeknutí. Kráva se v nejvyšší míře vzdává něčeho, co jí bytostně přísluší: oněch vyživujících a hnojivých sil, jež doslova «nezištně» odevzdává člověku a zemi. Tyto síly oživují, léčí a harmonizují stanovištní trvalou úrodnost půd. Posilují a uzdravují vztahové předivo půdy a rostliny. Je to v čase postupující proces, který tím více nabývá na platnosti, čím výlučněji pochází hnůj od dobytčího stavu statku a stejně tak i krmivo, na němž kravský chov provádí kosmicko-kvalitativní analýzu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Rinderherde_und_Hoforganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kravský chov a organismus hospodářství ====<br /> <br /> Nahlíženo na celek duševního těla organismu hospodářství, plní kravský chov v proudu časů jakýsi pulzující srdce. Z obvodu hofgemarkung odebírá krmivo; každý rok požírá<br /> <br /> Dobrá část toho, co přinesla životní organizace hofského organismu. Co v průběhu roku přichází z luk, pastvin a pěstování polních krmiv, je produktem součinnosti fyzické a životní organizace statku. Tento produkt — bohatství trav a bylin — neslouží lidské výživě, nýbrž výživě přežvýkavců, a prostřednictvím rostlinných zbytků, hnoje a kejdy úrodnosti země. Skot požírá a zpracovává ohromné rostlinné masy, jako by je potřeboval výhradně pro sebe. Tak tomu ale vůbec není! Co je v těchto masách kosmicky oživující gestaltungskraft, to povznáší do sféry svého analyzujícího, tupě vnímajícího duševního těla, prosycuje éterické formativní síly, uvolněné trávením a prostupující celým tělem, těmito vjemovými silami a nakonec vytváří produkt, který vrací zemi jako přidanou hodnotu — a tak napomáhá půdě k trvalé a nepřestávající úrodnosti. {{SE|159}}<br /> <br /> Toto dění, odehrávající se v rytmu roku i let, je — jako krev — jen zdánlivě oběhem. Jako se krev obnovuje v plicích, impregnuje na periferii těla dojmy vnímanými v srdci a v ledvinách se přebírá podle látek použitelných a nepoužitelných — tak i v zemědělském organismu se ubírá přes metamorfózy cesta nárůstu píce: ta se každý rok obnovuje pod vlivy kosmu a země, vyrůstá daleko venku v obvodu hofgemarkung, je přijímána a analyzována dobytčím stavem, přebírána ve střevní stěně a přeměňována v hnůj, který uchovává výtěžek toho, co se stalo, a uvádí jej do nového stávání. Nejde o opakování téhož, nýbrž o proces postupujícího vývoje.<br /> <br /> Tak se naplňuje prostřednictvím činnosti skotu — nahlíženo z přírodní strany — na nejvyšší rovině zákon «dávání a přijímání», jenž vládne vší přírodou, a zároveň stádo skotu jako celku — jak to jiné hospodářské zvíře nedokáže — zajišťuje co největší uzavřenost hofského organismu. Je to jedinečný výkon skotu, že se přirozeně nejprve střed a periferie statku spojují ve vyšší celek. «Hnůj dělá více zázraků než svatí.»&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Italienische Reise'', Hamburger Ausgabe, Bd. 11, München 1978, S. 269; Výrok rolníků na Sicílii, 19. dubna 1787.&lt;/ref&gt; {{SE|160}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Mensch_und_die_Ichorganisation_des_landwirtschaftlichen_Organismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Člověk a Já-organizace zemědělského organismu ====<br /> <br /> Naskicovaná fyzická, životní a duševní organizace zemědělského podniku je makrokosmicky předurčena místním spolupůsobením přírodních říší v polárním napěťovém poli Země a kosmu. Úkolem člověka je tento předpoklad pozvednout a utvořit ve vyšší jednotu podle principů, jež jsou základem podoby jeho mikrokosmického těla a bytosti. Novalis shrnuje tuto skutečnost do slov: «Lidstvo má poslání, jsme povoláni ke vzdělávání Země.»154 Naplnění tohoto poslání si klade za úkol biologicko-dynamické zemědělství, a to v rozšíření západně-křesťanské zemědělské kultury o antroposofickou duchovní vědu. Výchozím bodem tohoto úsilí je zmíněný Zemědělský kurz Rudolfa Steinera z roku 1924.155 Biologicko-dynamické zemědělství usiluje o další rozvoj v té době stále ještě osvědčené místní praxe, a to především utvářením podniku v organický celek a nadto mimo jiné specifickými opatřeními v oblasti hnojení k podpoře půdní úrodnosti a výživnosti produktů. Dalším cílem je vytváření hospodářských společenství, která si dávají svůj sociální řád sama na základě životních a pracovních podmínek zemědělství a, vyzařujíce navenek, vštěpují společenskému prostředí sociálně-tvůrčí impulsy.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Geistesforschung_als_Mittlerin_zwischen_Wesen_und_Erscheinung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Duchovní výzkum jako prostředník mezi bytostí a zjevem ===<br /> <br /> Kulturně zakládající v budoucím smyslu jsou ideje a jejich uskutečnění v sebeurčené práci. Z toho vzniká svobodný vztah člověka k sobě samému i ke světu. V zemědělství se člověk setkává v každodenní práci s přírodními a nebeskými jevy, s nekonečností vesmíru. Smyslovému vnímání se tento jeví jako konečný souhrn jednotlivých faktů, v nichž lze na rovině fyzicko-smyslového jevu rozpoznat zákonitou souvislost zachytitelnou v přírodních zákonech&lt;ref&gt;Novalis (Friedrich von Hardenberg): ''Fragmente 1'', Bd. 1, Heidelberg 1957, S. 35.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1979.&lt;/ref&gt; {{SE|161}}<br /> <br /> — avšak pod tímto redukcionistickým úhlem pohledu se nenaplňuje pojem vesmíru jako všeobsáhlosti, celosti; nepodává žádnou výpověď o tom, co oživuje rostlinu mezi nebem a zemí, co obdařuje duší živočicha a co nechává člověka ptát se po svém původu v duchu. To jsou však otázky po bytostné stránce věcí. Zůstávají pouhopouhému smyslovému poznání uzavřeny. To nezjevuje to, co se stává, nýbrž to, co se stalo — to, co se smyslům jeví jako podoba, jako mrtvý odraz ducha, který živě tvoří z nadsmyslového.<br /> <br /> Přednější otázka, před níž se v přítomnosti vidí postaven každý usilující člověk, není pouze otázka po jevu, to jest po tvarové stránce věcí, nýbrž otázka po agens, které tuto formu vytváří. Formu vnímáme smysly, jež jsou vázány na tělesnost, bytost pak duševními orgány, které si teprve na cestě individuální duchovní školení můžeme rozvíjet v té části duše, jež se svobodně vyzdvihuje z tělesné vázanosti.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''<br /> Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?'', GA 10, Dornach 1992.&lt;/ref&gt; Z antroposofického duchovního bádání leží před námi výsledky výzkumu, jež duchovní badatel získal prostřednictvím poznání prostého tělesnosti na základě takto vyvinutých vyšších duševních orgánů a jež může myslící vědomí každého člověka pojmout. Bytostná faktičnost výsledků antroposofického duchovního bádání se otevírá obyčejnému vědomí jednak skrze logiku — v nepředpojatém myšlení výsledků duchovní vědy se navzájem podpírají a sjednocují v duchovně-reálné myšlenkové obrazy — jednak skrze čin: prokazují svou plodnost v každodenním konání. Oba poznávací cesty, prohloubené třetím, osobním duchovním školením, se doplňují a pomáhají duši k duchovní jistotě v Já ohledně toho, co duchovní badatel líčí o bytostném světě, jenž tvoří, utváří a gestaltuje. Antroposofické duchovní bádání otevírá lidskému rozumu prohloubené porozumění pojmu celosti. Člověk se učí chápat sebe jako mikrokosmos, jenž obsahuje vše, co makrokosmicky naplňuje vesmír. V sebepoznání a s podporou výsledků duchovního bádání může nabýt schopnosti objevovat svou duchovní příbuznost s věcmi a bytostmi země i kosmu. Příroda mu pak nepřipadá jako souhrn jednotlivých faktů, s nimiž lze libovolně manipulovat a které — v popření vlastní hodnotnosti — jsou vzájemně zaměnitelné, jak to charakterizuje metody agrárního industrialismu. {{SE|162}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Aspekte_zur_sozialen_Problematik&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Aspekty sociální problematiky ===<br /> <br /> Na rozdíl od panující tendence, která v průmyslově orientovaném zemědělství činí jednajícího člověka nadbytečným, vyžaduje rozvíjení a vedení biologicko-dynamického hospodářského organismu vědomostní sílu a radost z práce stále většího počtu lidí. S tímto protisměrným vývojem, který začal v šedesátých letech 20. století, vstoupila do zemědělství «sociální otázka» — více než sto let po vzniku městského proletariátu v 19. století. Dnes se na biologicko-dynamických podnicích stala otázkou palčivou. Jak bylo vyloženo v úvodní kapitole, způsobuje kapitál v průmyslovém výrobním procesu dělbu práce. Nesmírně pestrý životní svět mezi Zemí a kosmem v zemědělství a způsob, jakým člověk svou prací vstupuje k tomuto dění do osobního vztahu, člení celistvost v pracovní oblasti. Striktní dělba práce roztrhá články zemědělského organismu na části a osamostatní je. Aby bylo možné čelit tomuto velkému nebezpečí, je třeba se v rámci podniku od samého počátku usilovat o sociální řád, který je zaměřen na celistvou součinnost všech článků hospodářského organismu. Tato nová sociální forma se utváří ve Verantwortungs- oder Betriebsgemeinschaften — ve společenstvích odpovědnosti nebo hospodářských společenstvích. V zárodečných počátcích jsou taková společenství přítomna na všech biologicko-dynamických podnicích. Každý původně selský rodinný podnik se v členění svých pestrých úkolů postupně vyvinul v rodinně svázané společenství odpovědnosti.<br /> <br /> Oproti dalším krokům k budování společenství se nečekaně, a stále výše, vztyčují překážky. V poněkud vnějším smyslu je první překážkou kupní a prodejní charakter práv. Vlastnické právo k půdě a ke kapitálu se stalo obchodovatelným zbožím, hospodářským objektem, který má cenu na trhu nemovitostí a na kapitálovém trhu. Nejinak se to má s obchodováním s takzvanými «ekopunkty». Práva svou povahou nemohou být nikdy zbožím. Ve společenském životě náleží do sféry práva, nikoli do hospodářské sféry. Nelze je rozmnožovat nebo zmenšovat libovolně podle potřeby, jako je tomu u zboží. Práva se projevují v úmluvách a smlouvách, jimiž se řídí vztahové předivo člověka k člověku. Jak ale může právo přijít ke svému právu — to jest: stát se spravedlivým? Kdo je tím, kdo může jako vlastník právy disponovat, kdo je tím, kdo je může spravovat věcně a bytostně přiměřeně: {{SE|163}}<br /> <br /> stát, právnická osoba nebo soukromá ruka? Přísně vzato žádný z nich, pokud jsou půda a kapitál neseny na trh, pokud jsou tedy myšleny jako kapitalizovatelné a obchodovány jako zboží. Pohledem do budoucnosti: Kdo tedy může být vlastníkem? Opět jen lidé v institucích a organizacích, kteří toto právo spravují v souladu s duchovním cílem jako svěřenci a kteří předmět práva dávají k užívání těm, kdo jsou k tomu způsobilí.<br /> <br /> V prvním přiblížení k tomuto budoucímu cíli nabízí stát právní formu obecně prospěšné nositelské organizace. Ta je zaměřena na sloužení obecnému blahu a je odpovídajícím způsobem omezena na definované účelové určení, jež vylučuje vlastní prospěch. Zemědělství pod to nespadá; a priori se mu přičítá, že pracuje výdělkově zaměřeně, tedy sebezájemně. To neplatí pro biologicko-dynamické zemědělství, které bere vážně uplatňování principu organismu a tím ve vysoké míře slouží obecnému blahu. Hnací silou zde není vlastní prospěch z hospodářského úspěchu, z maximalizace zisku, nýbrž kulturní výkon «vzdělávání Země». Produkce potravin je, pokud se přísně řídí principem organismu, vždy orientována na obecné blaho.<br /> <br /> Větší biologicko-dynamické podniky se na mnoha místech spojily s obecně prospěšnými institucemi, například s institucemi sociální terapie a léčebné pedagogiky, jakož i s institucemi výzkumu a vzdělávání. To umožňuje z části nebo celoplošně převést půdu do obecné prospěšnosti. Překážky k tomu jsou však stále velmi vysoké a zákonná nová úprava ohledně hospodaření sloužícího obecnému blahu by byla naléhavě žádoucí. Kdekoli se lidé sdružují kvůli biologicko-dynamickému hospodaření na zemědělském podniku, vzniká kardinální otázka po vyčlenění (osvobození) půdy a kapitálu ze starých právních vazeb.<br /> <br /> Kde se takové vyčlenění celkově nebo částečně zdaří, tvoří se svéprávná, obecnému blahu zavázaná hospodářská společenství. Zřídit novou právní formu neutralizace vlastnictví půdy a kapitálu a tuto cvičně praktikovat je cílem takzvaných zemědělských společenství (LWG). Těm leží v základu myšlenka, že každý člověk má od narození nárok na kus půdy, jehož velikost se odvíjí od počtu lidí žijících v určitém území {{SE|164}}<br /> <br /> bydlet. To platí, jak řekl Rudolf Steiner, «ideálně-reálně».&lt;ref&gt;Siehe Rudolf Steiner: ''Soziale Ideen, soziale Wirklichkeit, soziale Praxis'', GA 337a, Studienabend vom 16. Juni 1920, Dornach 1999, S. 220f.&lt;/ref&gt; Tento nárok na jedné straně zajišťuje každému člověku fyzicko-tělesnou existenci, na druhé straně ho zavazuje, aby převzal coby správce zodpovědnost za péči o tento kus země. V průmyslovém, dělbou práce řízeném světě nemůže jednotlivec svůj nárok realizovat. Může se však s jinými lidmi a skupinami zemědělců sdružit do LWG, která v ideálním případě zemědělský podnik z dosavadních právních závazků vykoupí, zainventarizuje ho podle potřeb biologicko-dynamického hospodaření a zemědělce pověří, aby plnili povinnosti z práva k užívání vyplývající ze sloučených nároků všech členů. Tomuto pokusu — převést soukromě volně disponibilní vlastnictví půdy a pozemků v čisté právo k užívání, jež dává stejnou svobodu individuální iniciativě jako sociální vůli mnoha k utváření — klade platný právní řád, zejména daňovým právem, velké překážky. Odvážit se takového kroku vyžaduje důvěru, ochotu riskovat, odvahu a iniciační sílu, jakož i vysokou míru smyslu pro skutečnost a obecného ducha, ctnosti, které se rozvíjejí, když se jim otevře takové cvičné pole. Příbuzné pokusy, jak znovu přivést lidi do odpovědně jednajícího vztahu k zemi, se otevírají v solidárním zemědělství, jež se v Severní Americe rozšířilo pod označením &lt;u&gt;C&lt;/u&gt;ommunity-&lt;u&gt;S&lt;/u&gt;upported-&lt;u&gt;A&lt;/u&gt;griculture (CSA).&lt;ref&gt;Trauger Groh, Steven Mc Fadden: ''Farms of Tomorrow Revisited, Community Supported Farms – Farm Supported Communities'', Kimberton 1997, 312 S.&lt;/ref&gt; O jedné LWG v Anglii referuje Tom Petherick.&lt;ref&gt;Tom Petherick: ''Biodynamics in Practice, Life on a Community owned Farm'', Sophia Books, The Square, Forest Row 2010, 128 S.&lt;/ref&gt; V nejrůznějších obměnách nacházíme LWG a snahy solidárního zemědělství v různých zemích Evropy. V případě solidárního zemědělství jde přednostně o sociální utváření vztahu mezi producenty a spotřebiteli.<br /> <br /> V jednom případě si spotřebitelská společenství pronajme kus půdy, hledá si zahradníka, který podle všech pravidel umění biologicko-dynamického zahradnictví vypěstuje vše na čerstvé i skladovatelné zelenině, co společenství potřebuje. Provozní náklady a náklady na živobytí se rozpočtují na rok dopředu a předfinancují ve sjednaných splátkách. Po uplynutí hospodářského roku se provede bilance: zůstanou-li přebytky, převedou se do rozpočtu příštího roku, ztráty se poměrně {{SE|165}}<br /> <br /> vyděleny poměrně. Každý člen může přiložit ruku k dílu a každý si může podle potřeby brát z toho, co je ročním obdobím sezónně sklizeno a k dispozici. Cenu za kus zboží neexistuje, a tedy ani pokladnu.<br /> <br /> V druhém případě spolupracuje spotřebitelské společenství – za podobných podmínek – s existujícími biologicko-dynamickými podniky. Nebo vznikají ujednání ve smyslu systému předplacených bedýnek: týdenní nabídka sezónně dostupného sortimentu výrobků odebíraných za pevné ceny, zpravidla z vlastní produkce a dalšího zpracování podniku.<br /> <br /> Tímto způsobem vznikají na mnohých místech mosty, které zejména v hospodářské oblasti zakládají mezilidské sociální chování orientované na vnímání vzájemných potřeb a které budují asociativní vědomí pro rozvoj regionálních trhů, jež zemědělství pomáhají osvobodit se z pout globalizovaného agrárního industrialismu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_Bildung_und_Handlungsfähigkeit_landwirtschaftlicher_Betriebsgemeinschaften&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství ===<br /> <br /> Největší výzvu, pokud jde o budoucnosti schopnou odpověď na palčivou sociální otázku v zemědělství, představuje utváření hospodářských společenství. Tato společenství se budou muset v budoucnosti stát onou sociální formou, která vstoupí na místo starých rodinných svazků a selského pospolitého života. Zemědělská hospodářská společenství jsou cvičnými místy, na nichž každý kráčí cvičnou cestou k vyšší duchovní jistotě,<br /> <br /> * aby ze svobodné individuální iniciativy chtěl spolupracovat. Zdař závisí na „duchovním kreditu&quot;, jehož se společenství ve svém společném zápase musí nejprve ukázat hodným.<br /> * aby z uchopení bytostné celistvosti statku v každé dílčí oblasti dostál včas veškerým požadavkům biologicko-dynamické praxe.<br /> * aby v překonání na pokyny vázané námezdní práce sám konal to, co sám poznal, v bezpodmínečné práci.<br /> <br /> Hospodářské společenství si dává svůj sociální řád samo. Ten se utváří ze souzvuku myšlenek, pocitů a impulzů vůle zúčastněných. Jeho živé dále-působení potřebuje nepřestajného {{SE|166}}<br /> <br /> Kultivace. Hospodářské společenství bude jednat úspěšně a prozíravě tehdy, když každý zúčastněný bude svůj duševní život stejně sledovat a pěstovat, jako to dělá společenství se svým vlastním vzhledem ke společně vytýčenému cíli.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Wollen_in_Freiheit,_der_Weg_zur_Initiativgemeinschaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Chtění ve svobodě, cesta k iniciativnímu společenství ====<br /> <br /> Aktivní, k myšlenkové jasnosti směřující myšlení a do vnímání ponořené cítění se celé staví do služby chtění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], str. 172). Myšlení je zapaluje a ukazuje mu směr, cítění je oživuje a propůjčuje mu hloubku a šíři. Lidé se scházejí do hospodářského společenství z individuálních motivů. Je to pohnutka chtít společně s druhými obhospodařovat biologicko-dynamický podnik. Motivy jsou buď ještě dosti neurčité — temněji pociťovaný pud, subjektivní, proplétaný osudem — nebo jsou již myšlenkově světlejší, zaměřenější vědomým vyrovnáváním se s danou skutečností. Odváží-li se pak spolu skočit do nejistého, je to a zpočátku zůstává pouhou nakupenou motivační pospolitostí. Člověk si uvědomuje, jak málo osobní motiv unese, jak se spolupráce ráda opírá ještě o pouta přátelství. Ta však jsou, právě jako motiv sám, určena minulostí — a brzy se dostavují zklamání, konflikty, ba odcizení. Pak může být jedině vděčný, je-li Šetrnost hospodyní, nutnost-li velí rozumu a humor-li převládá. Taková období, kdy je člověk nucen omezit se na podstatné, na dosud netušené výzvy, rozjasňují chtění, jež v motivu temně tlačí vpřed. Společná soudnost začíná přebírat otěže tam, kde dosud pobízela nouze. Ale jde právě o pěstování této soudnosti. Ta se uskutečňuje — individuálně i v pospolitosti — na různých rovinách: Individuálně se soudnost rozšiřuje prostřednictvím školení myšlení a cítění ve spolupřežívání rytmické proměny přírodních jevů v zrcadle měnícího se vztahu Země, Slunce, Měsíce a hvězd v průběhu roku, dále v nazírání klidného světa hornin ve tvarech krajiny i v proměnách životních procesů v půdách, rostlinách a zvířatech — a celkově jako články vyššího celku. Zájem se probouzí jako znovu narozený; co se člověk domníval vědět, stává se znovu otázkou; z tuposti motivu se probouzí badatelské smýšlení; nazírání se na nový způsob otevírají vztahové souvislosti, osobně poznávající {{SE|167}}<br /> <br /> Vztah k věcem a bytostem přírody se rozvíjí; posiluje se jistota v úsudku, a s ní duchapřítomnost a rozhodnost chtít v svobodě konat to, co si čas žádá.<br /> <br /> Tento osobní poznávající cestou vytváří myšlenkové obrazy s tolika tvářemi, kolik je lidí, kteří touto cestou chtějí jít. Obrazoprostý intelekt se pokouší tyto obrazy metodicky vtěsnat do obecné formule, jež smazává obrazový obsah, a tím i vztah k poznávající duchovní duši. Co zbývá, je pojem — mrtvý odraz konkrétního prožitku — a takto vzniklé vědění se odděluje, podobno neživé poušti, od životaplné skutečnosti, níž stojíme v prožitku tváří v tvář. Tuto pocit může mít ten, jehož motivem je právě dostát bytosti živého v hospodaření na statku. Naráží se přitom na rozpor: že obvyklé, na smysly vázané myšlení nedosahuje na tajemství života. Ale právě tyto mrtvé, abstraktní pojmové formy, tvořené na smyslovém světě, jsou předpokladem pro výstup k poznání života. Toto pojmové myšlení rozvíjí a zostřuje sebevědomí. V tomto zasvítivším sebevědomí žije Já, jež poznává samo sebe — jádro bytosti člověka. Spojuje myšlenkové obrazy smyslového světa forem v duševní činnosti myšlení a cítění s duchovní silou, jež pramení z bytostné povahy Já. Tato cesta, na níž se navenek obrácené poznání přírody spojuje v Já s dovnitř obráceným sebepoznáním, teprve otvírá člověku možnost svobodného sebeurčení — a poznání přírody první tápavé kroky k tomu, aby se přiblížilo bytosti živého. Myšlení v logickém kauzálním řetězci abstraktních pojmů se rozšiřuje v pohyblivé obrazové myšlenky. Ty vyhledávají v nazírání vztahové souvislosti, jež zpřítomňují pojmové jednotlivosti jako prožitek. Nastupuje se cesta sebevýchovy v myšlení a cítění, která vědeckou poznávající cestu oplodňuje a oživuje uměním.<br /> <br /> Za každým aktem vnímání stojí celý člověk. Co vnímá, vtiskuje se do jeho prožitkem neseného myšlenkového života; je to zjevení ducha v obraze, jejž duše maluje v myšlenkách. Myšlenka žije v tomto obrazu. Výchova k poznávání spočívá v tom, uchovávat pojem silou sebevědomí v obrazovém celku, z něhož byl uchopen. Jde o to, aby obraz — jako subjektivně pocítěný podíl v aktu poznání — nebyl na cestě {{SE|168}}<br /> <br /> nikoli k vymazání, nýbrž naopak k přečištění, aby skrytý duch, jenž je mu vlastní, se mohl živě odhalovat v myšlence. Goethe překonal oddělení subjektu a objektu způsobem svého pozorování přírody. Pravdě skutečnosti, jež prosvítá celým jeho dílem, se tak přiblížil, že v nazíráním oživleném myšlení pociťoval týž působící duch, jenž se v přírodě zakouzlil do fenoménu.<br /> <br /> Vyžaduje to vnitřní úsilí, z celku pocitů vyčlenit ty, jež fenomén zkreslují přemrštěnou sympatií nebo popíravou antipatií. Je to sebevědomí, které zde volbu provádí — odděluje podstatný obsah pojmově určujícího obrazu od nepodstatného. Sebevědomí uzavírá myšlenku a obraz tím více v jednotu, čím více se poznávající duše obrací k fenoménu s úctou, věrností a láskou. Tvoří se úsudek, v němž spoluzní to duchovní, jež ve vnímání skrytě *waltet*, například životní souvislost vejce – housenka – kokon – motýl, jež se projevuje v metamorfóze. Co se v smyslové skutečnosti skrývá jako duchovně působící princip, to se odhaluje myslícímu vědomí skrze vědu, jež bere ducha samého za předmět vnímání. Výsledky tohoto duchovního bádání leží před námi ve formě idejí. Studuje-li se je, rozjasňuje se duchovně-pocítěné v smyslových myšlenkových obrazech v duchovní myšlenky — v ideje, jež duševní činnosti vůle propůjčují mravní sílu působení. Nyní může myšlení a cítění vstoupit do vůle a s ní splynout. Teprve nyní, v takových hvězdných okamžicích, může vznikat skutečně svobodná iniciativa. Ve skupině spolupracujících lidí se zapaluje oheň nadšení a přivádí je v soutoce svobodné, individuální vůle k iniciativnímu společenství ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172).<br /> <br /> Teprve když se v uvědomělém vnitřním zesílení myšlení Já a cítění Já s vůlí spojí v jedno, může se duchovní duše člověka povznést na poznávací stupeň intuice — na pramenné místo skutečně svobodného činu. Jak daleko nám však ještě stojí tato vysoká schopnost k nadsmyslovému poznání. Kdo ji hledá, musí se v svobodném sebeurčení oddat duševnímu cvičení. Jakým způsobem lze takové cvičení — například při práci venku na poli — praktikovat? Celý den člověk tělesně tvrdě pracoval, byl zcela ponořen do vůle. Pak, po vykonané práci, jde znovu, oduševněný dojmy<br /> <br /> dne, přechází v zamyšlené duševní klid přes pole; náhle, tak nečekaně jako blesk, přepadne člověka intuice — nezaměnitelná jistota, co je příštího dne v celku hospodářství třeba udělat. Člověk je v obraze, žije přítomností ducha z budoucnosti do přítomnosti. Učinit samu práci v tomto smyslu školní cestou k časově přiměřené intuitivní schopnosti rozhodování — to nechává iniciativní společenství, byť jen v hvězdných okamžicích, stát se společenstvím intuice. Člověk prožívá, jak se ideál a duchovní skutečnost sobě přibližují. {{SE|169}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Fühlen_in_Gleichheit,_der_Weg_zum_lebendigen_Rechtsempfinden&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Cítění v rovnosti, cesta k živoucímu právnímu citu ====<br /> <br /> Ve cítění prožívá člověk snivě blízkost ducha ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172). Směrem vzhůru, k bdělému myšlení, se cítění vyjasňuje, ztrácí však blízkost ducha. Směrem dolů k chtění se naplňuje duchem, ztrácí se však nakonec do bezvědomí. V cítění žije člověk zcela přítomností, v proměnlivých náladách dění doby a vztahů člověka k člověku. Stejným způsobem nelze cítit ani minulost ani budoucnost. Oboje musí být nejprve zpřítomněno: minulost tím, že je v myšlenkách znovu stvořena; budoucnost tím, že je předcítěna. Každý statek má svou, každé vesnické společenství svou biografii. Ta je uložena v análech, které zprostředkovávají jen stínový obraz života, utrpení a snažení minulých generací. Tato biografie se zapsala i do krajiny, do polí, luk, lesů, dobytka atd., do atmosférického obvodu. Na tato znamení musí zemědělec s vcítěním obrátit svou pozornost, musí si v myšlenkách osvojit co nejdál sahající historické porozumění, které dává potravu jeho cítění. Jen skrze takové, vědomé pocítění minulého se může znovu naučit s úctou, láskou a věrností proměňovat toto vzniklé v přítomné. Vztahuje se to na vše, co je nám dnes jako časově nutný úkol uložen: Oživení zemědělského organismu se všemi orgány, které ho konstituují, a vědomé zasazení vývojové myšlenky skrze ideami nesou práci. Myšlení splétá červenou nit kulturních výkonů minulosti až do přítomnosti a posiluje sílu cítění pro to, co zde a nyní příroda od nás tázavě očekává. {{SE|170}}<br /> <br /> Stejným způsobem je třeba usilovat o získání historického vědomí o vývoji a proměnách právního citu ve vesnických společenstvích a odlišným způsobem v rozvíjejících se městech, a dále o tom, jak právní cítění — usurpované abstrahujícím myšlením — ztuhlo do osobního nároku na vlastnictví a jak touto cestou vznikla hluboká propast mezi právem a spravedlností. V pocítění zhoubnosti této propasti může myšlení procítnout a vytvářet instituce, v nichž, čistě ze vztahu člověka k člověku, se může cítění stát nositelem živého právního cítění mezi sobě rovnými. Takovou institucí chce být zemědělské hospodářské společenství.<br /> <br /> Péče o silné cítění se vztahuje jednak na vztah, který hledáme k věcem a bytostem přírody, jednak ke všemu, co se odehrává mezi člověkem a člověkem. Vše toto tlačí do výrazové formy uměleckého. Pokud například vědomě zadržíme myšlení a necháme pohled spočinout na sluncem prosyceném, zrajícím obilném poli, hledá oko hmatajíce po něčem, co teprve uspokojí nazírání; hledá například po nebeské modři chrpy, která tu nebo onde zazáří ze zlatého pozadí vlnících se obilných klasů. Nebo se přeneseme do nálady, když k nám při zahradní práci přiletí odkudsi červenka a společí se s námi v důvěrné blízkosti. A tak je tomu se vším, co nás v průběhu roku bytostně provází. Zahledíme-li se na to se zájmem, vznikají nálady, které probouzejí smysl pro krásu. Čím více tento roste, nedá lidem pokoj, aby jej dali vykvétat i v každé práci, ve společném soužití, ve všech slavnostech.<br /> <br /> Moderní sebepojetí člověka tlačí k otázce, jak je cítění prohlubováno za hranice osobních zájmů, jak se může — opřeno o myšlení vázané na skutečnost a zušlechtěné chtění — stát vnímacím orgánem pro působení duševně-duchovního v přírodě a v lidech. Vůči přírodě se to může dít například tak, že se za zimní noci zdržujeme venku na poli, nad sebou vyzařující lesk hvězdami posetého nebe, kolem nás nehybný v mrazivém praskotu vzdušný obvod, pod sebou, v sobě spočívající, křišťálové hlubiny. V myšlenkovém klidu cítíme nekonečnou vznešenost daleko rozepjaté polarity; cítíme výšiny a hlubiny v srdci jako do jednoho bodu stažené, hřejíce nepojatelné. Podnikne-li se totéž za letní noci, cítí se srdce rozšířeno do obvodu. Cítíme se vzduchu a teplu {{SE|171}}<br /> <br /> propleteni a tomu, co ze souzvuku výšin a hlubin ze země vyrůstající naplňuje obvod životem. Stejným způsobem lze pak vcítit se i do jarního dění, kdy síly výšin a hlubin začínají se vzájemně pronikat a země to, co v ní je duchovně skryto, vydechujíc do vzduchu a tepla přivádí ke zjevení, nebo do podzimního dění, kdy se tyto síly začínají uvolňovat a země ve vnějším odumírání vdechuje duchovní plod průběhu roku.<br /> <br /> Toto navenek obrácené prožívání přírodních jevů se individualizuje s pohledem na celek statku. Teprve v důvěrnosti cítění oživuje se pojem uzavřenosti zemědělského organismu. Stává-li se cítění samo orgánem hlubšího prožívání přírody, jde se osamělou cestou, leč po proklestěné stezce. Co se cítí, je dáno předem, nabylo smyslově vnímatelné podoby. Jinak je tomu ve vztahu člověka k člověku. Tam chybí předem daný smysl přírodní zákonitosti. V lidském soužití se setkává individuální cítění jednoho s individuálním cítěním druhého. Na téže duševní rovině je tento vztah utvářen všemi aspekty přitažlivosti a odpudivosti, přijetí a odmítnutí, krásna nebo ošklivosti atd. Při vší té mnohotvárnosti je třeba si přiznat, že ten či onen způsob cítění je objektivní skutečností a že je třeba silou myšlení a chtění pomoci cítění k tomu, aby v nalézání své rovnovážné polohy probudilo smysl pro pravdu. Je to toto srdečné pocítění, které v druhém člověku rozpoznává sobě rovného, které vytváří důvěru člověka k člověku a tím půdu pro právní cit. Myšlení vázané na skutečnost osvětluje právní cit člověka k člověku a zhušťuje jej v dohody a zákony. V zušlechtěném chtění rozdmýchává iniciativu, lásku k činu. V důvěře žije sociální konsens; proměňuje rozporuplnou nerovnost v duševním prožívání ve vědomí důstojnosti rovnosti před právem. Důvěra staví na minulém a hledí bezvýhradně na budoucí.<br /> <br /> V zákoně je zapsán důvěryplný souhlas, který měl ve své době platnost. Hrozí, že se stane sociálním rukojmím, pokud se bez proměny přenáší dál, «wie eine ewige Krankheit forterbt» («jako dědičná věčná nemoc»).&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Faust I'', Vers 1973, Hamburger Ausgabe, Dramatische Dichtungen, Bd. 1, München 1976.&lt;/ref&gt; Pravý právní život založený na mravnosti může vzniknout teprve tehdy, kdy důvěra ve skupině spolupracujících lidí vždy<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> {{SE|172}}<br /> [[Datei:Abb. 10, S. 172.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 10: Das Wirken der Seelentätigkeiten der Betriebsgemeinschaft in die drei Wesenglieder des landwirtschaftlichen Organismus.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> z ducha znovu zrozena. Důvěra vyživuje a nese právní cit. Když je zlomena, není žádná záchranná síť, žádné zadostiučinění skrze soudní výrok; prožívá se pak do bezmezna sahající zklamání; pocítěná právní půda důvěry, na níž se člověk domníval tak bezpečně stát, se rozplynula v pouhé nic.<br /> <br /> K prosperitě hospodářského společenství patří proto nikdy neochabující péče a posilování důvěry a tím právního citu až do nejmenších věcí každodenního života. Přátelství obvykle netvoří bezpečný základ pro trvalou důvěru v spolupráci. Mají svůj původ v minulostech osudu, tj. v okolnostech, které byly jiné než ty přítomné. Nabývají teprve trvale nosné schopnosti, když se povznesou k duchovním přátelstvím. Tato se nalézají v ideálu a v iniciativě, nechat to, co bylo duchovně uchopeno, bezpodmínečně se stát činem. Teprve na tomto dvojím zkušenostním základě myšlení a chtění může důvěra růst. Z její duchovní substance se člověk učí předcítit budoucí. {{SE|173}}<br /> <br /> V praxi hospodářského společenství spočívá budování důvěry na tom, že každý zúčastněný žije ve vědomí svého v duchu kořenícího bytí a toho, co je individuálním a společným cílem snažení. K získání jasnosti v tom napomáhá studium antroposofické duchovní vědy v nejširším smyslu, péče o nazírající myšlení a jeho prohlubování meditací, jakož i meditativní zacházení s esoterickým výrokovým dědictvím Rudolfa Steinera.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner&lt;/ref&gt; Dále se důvěra zakládá na konsensu v otázkách, které se týkají přínosu každého jednotlivce: Jaké schopnosti může jednotlivec vnést, jak a kde je ochoten z vědomí pro celek statku přebírat spoluzodpovědnost, jak životně zdatně a duchapřítomně kdykoli a kdekoli nezištně zasáhnout do trhliny a jak je nakloněn nechat ve veškeré činnosti vládnout esteticky-umělecké smýšlení? Aby se takové otázky staly vědomými a stimulovaly rozvoj schopností, musí být vytvořeny instituce, na něž je poukázáno na straně 177 a dál (kap. «Zur geistigen Entwicklung und Führung einer landwirtschaftlichen Betriebsgemeinschaft» («K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství»)).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Denken_in_Mitmenschlichkeit_(Brüderlichkeit),_der_Weg_zum_solidarischen_Wirtschaften&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Myšlení v lidskosti (bratrství) jako cesta k solidárnímu hospodaření ====<br /> <br /> Kdo sestupuje ze sféry svobodného chtění, individuální iniciativy, do té, v níž z budování důvěry vládne právní cit být rovným mezi rovnými, otevírá se pro myslící vědomí nové pole zkušenosti ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172). V každodenním vědomí se myšlení opírá o smyslově daný jev. Ve společenském musí se z tohoto jevu pozvednout ke světu fenoménů, které teprve ve společném soužití vznikají. Jsou výrazem toho, co lidi hýbe duchovně-mravně. Způsoby jednání jsou fenoménem — a myšlení musí nyní usilovat o to, zkoumat cesty, jimiž lze mnohost těchto převážně instinktem řízených způsobů chování lidské přirozenosti uvést do správných kolejí. Zde ve sféře sociálního života myšlení již neodráží pouhé smyslově vnímatelné, nýbrž stojí před výzvou aktivně přinášet na svět něco, co ještě není nebo právě teprve vzniká. Ono&lt;ref&gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: ''Wahrspruchworte'', GA 40, Dornach 1998.&lt;/ref&gt; {{SE|174}}<br /> <br /> musí se z prožívání duchovně-mravního života lidí stát myšlením gestaltujícím, takovým, které v poznání prostém tělesnosti dochází k úsudkům, jež jsou v souladu s duchovně-mravním světem. Přírodnímu řádu je nutnost, zákon, imanentní; pro sociální řád se musí v myšlení prostém smyslovosti duchovní teprve v poznávání zhustit v zákon mravní. V gestaltujícím myšlení svítí budoucnost do přítomnosti, samotné jednání se stává budoucnosti zaměřeným. Uvědomit si tuto skutečnost v praktické spolupráci teprve uvolňuje pohled na cestu, na níž se zemědělské hospodářské společenství krok za krokem učí získávat způsobilost k jednání a schopnost sebevůdcovství. Stává se tak počátečním místem hospodaření obraceného k přírodní straně (ve smyslu utváření hospodářského organismu) i ke straně sociálního života; stává se výchozím bodem solidárně-asociativního hospodaření, které se jako autonomní článek začleňuje do sociálního organismu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Abbildung 10]], S. 172). Hospodaření se člení do tří funkcí: výroba, rozdělování a spotřeba. Vnitropodnikové hospodaření má za cíl uspokojování potřeb země, zúrodnění půdy. To se děje například výrobou vlastních statečních hnojiv, jejich rozdělením přes pole a jejich spotřebou skrze rostliny.<br /> <br /> Mimopodnikové hospodaření, které navazuje na zemědělskou výrobu, má za cíl uspokojování potřeb lidí po výživě. V obou případech jsou potřeby volního, tedy duchovního rázu.&lt;ref&gt;Potřeby vyvěrají z hlubin nevědomého v těle a ze světlejších podloží duševně-duchovního prožívání. Koření ve vůli, v níž žije duchovní prapůvod člověka, Já. V tělesné potřebě, například hladu a žízni, se ozývá impuls vyrovnat nerovnováhu v tělesných orgánových činnostech. Duševně-duchovní potřeba usiluje o to, vymanit se z pouta k tělesným dějům a svobodně se postavit do služby eticky-mravních ideálů. Takto je potřeba svým obsahem čímsi duchovním, prostředky k jejímu uspokojení jsou úkolem hospodaření.&lt;/ref&gt; Uchopit je a přes koloběh hospodaření uspokojovat — to je úkol gestaltujícího myšlení. V hospodaření je jevem, ke kterému se váže, potřeba. Vnitropodnikově se tato artikuluje v každém případě z celosti provozního organismu. Aby člověk mohl potřebu uspokojit, musí myslenkovitě ponořit do živého přediva vztahů, myslenkovitě každé opatření zvážit z hlediska podpory nebo brzdění a myslenkovitě výsledek činem začlenit do hospodářského organismu. Příroda uspokojuje skrze sobě vlastní moudrost své potřeby sama. V zemědělství člověk zároveň {{SE|175}}<br /> <br /> své potřeby přenáší na přírodu, například při pěstování kulturních rostlin a při chovu domácích zvířat. Aby obojí uvedl do souladu, musí se zemědělec naučit skrze gestaltující myšlení tvořit pojem uzavřenosti zemědělského organismu. Teprve z tohoto pojmu lze na vyšší úrovni odvodit všechna opatření, která nejenže uspokojují lidskou potřebu výživy, ale stejnou měrou berou zřetel i na latentní potřeby přírody po budoucím vývoji.<br /> <br /> Zemědělský výrobek se přímou cestou nebo zpracováním stává produktem, zbožím, které má výživnou nebo užitkovou hodnotu určenou podmínkami výroby. Tímto hodnotou se musí řídit cena. V hospodářském životě vůbec nelze toto ocenění určit jednotlivcem, prodejcem, podnikatelem, nýbrž jen srovnáváním všech výkonů, které všichni ostatní v hospodářském koloběhu od výroby produktu až ke spotřebě přinesli. Toto široké předivo vztahů, z něhož plyne zhodnocení produktu, musí být celistvě uchopeno v myšlení a zároveň musí být skrze gestaltující myšlení usilováno o přiblížení ceny k objektivní hodnotě. Pokud jde o tvorbu hodnoty a ceny, vyznačuje se zemědělství zvláštností stanovištní «přírodní obdarovanosti». Jako člověk produktivně vnáší svou obdarovanost do hospodářského života, tak příroda vnáší svou tvůrčí sílu (obdarovanost) v oblasti klimatu, půdy, topografie atd. Například strmý jižní svah v teplých oblastech se nehodí pro pěstování obilí, avšak velmi dobře pro vinohradnictví; hluboká, rovinná spraš je při stejné pracovní náročnosti nesrovnatelně výnosnější než mělká, kamenitá půda na svahu nebo ve zvlněném terénu.<br /> <br /> Souhrn všech vzájemných vztahů, jež vznikají spoluprací ve společenském životě a které předcházejí uspokojování potřeb, nelze ve své současnosti ani ve sledu zachytit jednotlivým úsudkem. Musí se vytvářet příležitosti k tomu, aby v pravidelné výměně vlastní dynamika vyústila do společného úsudku. Z takového úsilí vzniká smysl pro obecné dobro, který veškerou práci geisteswissenschaftlich cílevědomě a včas orientuje na celek statku. Tento smysl pro celek, nebo sociální smysl pro skutečnost, otevírá pole péče každodenního cvičení, jak v oblasti praktické práce, tak ve vztahu člověka k člověku.<br /> <br /> Co je věcně nezbytné — například souměřené sladění všech článků do celku provozního organismu — musí být živě uchopeno jako společný úsudek až do detailů a stát se vodítkem pro jednání každého {{SE|176}}<br /> <br /> Teprve zkušenostmi podložená, důkladná věcná znalost vytváří konsensus. Ten tvoří základ spolupráce, přináší průhlednost a probouzí radost z souměřeného (ekonomického) sladění všech článků a orgánů hoforganismu do celku.<br /> <br /> Také lidskost v hospodaření vyrůstá ze společného úsudku. Kde místo toho vládne úsudek jednotlivce, razí si cestu egoismus; vzniká konkurence, vzájemné přechytračování, vytlačovací soutěž, agrární industrialismus. Společný úsudek v hospodářském společenství vzniká ze zájmu o to, co dělá druhý. Postoj otázky «Kde je nouze, kde je třeba pomoci?» musí být v komunitě vůči každému jednotlivci živý. Hranice mezi oblastmi úkolů — jak uvnitř podniku, tak vůči přidruženým zpracovatelským podnikům a hofmarketingu — se musí stát pohyblivými a průchodnými, aby bylo možné vzájemně si pomáhat. Postoj hledat důvod vlastní hospodářské činnosti v potřebě druhého otevírá myslícímu vědomí nové pole zkušenosti — takové, které si dělá náplň obrazu ze snažení druhých. Na této cestě vzniká asociativní přehled oblastí činnosti; gestaltující myšlení ukazuje vůli cestu k asociativnímu jednání, tj. k jednání v bratrství. Na těchto nových březích hospodaření, jež je založeno na lidskosti, se přistávací pokusy dělají stále častěji — například v bio-velkoobchodě a bio-maloobchodě a v dalším zpracování. Břeh sám však je práh mezi zemědělskou prvovýrobou a hospodářským koloběhem příznakovým dělbou práce. Na tomto prahu — hranici statku — se oceňuje zboží, objektivní vlastní hodnota prvotní tvorby hodnot z oživené a oduševnělé přírody, prostřednictvím subjektivního hodnocení obchodníka a spotřebitele. V asociativním hospodaření se může toto hodnocení každého zúčastněného — na základě obecně usilované průhlednosti — opírat o konkrétní, nazíratelné skutečnosti, jež mají svůj prvopočátek nakonec v tělesných a duchovně-duševních potřebách bližních. Konkrétně to znamená: biodynamické podniky se musí otevřít dalšímu zpracování, obchodu a spotřebitelům, vstoupit ve věcném i vývojovém dialogu, společně hledat řešení, uzavírat dohody, uzavírat smlouvy.&lt;ref&gt;Viz k tomu např.: Rudolf Isler, Ueli Hurter: ''Assoziatives Wirtschaften. Was verstand Rudolf Steiner unter einer wirtschaftlichen Assoziation?'', Dornach 2019, 96 S.; sowie: Stefan Leber (Hrsg.): ''Die wirtschaftlichen Assoziationen, Beiträge zur Brüderlichkeit im Wirtschaftsleben'', Band 2, Stuttgart 1987, 352 S.&lt;/ref&gt; {{SE|177}}<br /> <br /> Přesněji vzato, tvoří «nové břehy» obě strany hranice statku. Jeden břeh sousedí s přírodou a tvoří vnější kůži hoforganismu, druhý břeh sousedí s emancipovaným společenským životem. Tento druhý se může konstituovat jako trojčlenný sociální organismus jen do té míry, do jaké zahrnuje zemědělství — do jaké lidé rozpoznají, jaký potenciál leží v zemědělství nově uspořádaném podle organismového principu. Biologicko-dynamické podniky začínají v malých krocích praktikovat asociační princip v lokálním a regionálním rámci jako jakési průkopnické předvozy. Tím mohou podněcovat k dalekosáhlejší spolupráci a hospodaření vůbec vštípit míru, která je osvobozuje od nutkání k růstu, vlastního kapitalismu.<br /> <br /> Čím vědoměji usiluje hospodářské společenství o to, aby utvářelo svůj statek jako organismus, tím více se spolupráce jakoby sama od sebe člení na duchovní, právní a hospodářskou sféru činnosti. Jakkoli tato tělesa vzájemně do sebe zasahují, přesto jsou prožívána jako od sebe oddělené oblasti. A veškerá duchovní síla společenství statku musí být zaměřena na to, aby toto oddělené svádělo dohromady — jak ideálně v obrazu, tak prostřednictvím práce — do vyšší jednoty. Zde se stranou dnešního «mainstreamu» hospodaření otevírá cvičné pole, jakási přípravná škola k pravé sociální praxi, která nechává v gestaltujícím myšlení, sahajícím daleko přes hranice statku, zakořenit impuls trojčlennosti sociálního organismu (Obrázek 11, s. 189).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_geistigen_Entwicklung_und_Führung_einer_landwirtschaftlichen_Betriebsgemeinschaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství ===<br /> <br /> Hospodářského společenství, které se osvědčilo jako vůbec první na světě, se počátky sahají do roku 1968. Od té doby vznikaly, povzbuzovány duchem doby, na větších statcích podobné sociální průkopnické podniky. Pohnutkou byla nutnost kánonu vzájemně se doplňujících schopností i přikládajících rukou ke zvládnutí rozmanitosti úkolů; dále osvobození půdy a kapitálu z pout přežilých práv a kroky k překonání mzdové práce vázané na příkazy.<br /> <br /> Zkušenost ukazuje: Cíl, zachycený v idejích, je nedosažitelně daleko vpřed do budoucnosti napjatý; schopnosti dostát mu individuálně i ve společenství narážejí rychle na hranice. Vědomé prožívání tohoto nesouladu vyvoluje v duchu a duši pole napětí, které bdícího, strebením naplněného člověka nenechá ani na okamžik spočinout — ani tehdy ne, kdy se natáhne za schůdnějšími řešeními tváří v tvář odporům, neúspěchům a podobnému. Nepokouší-li se člověk prožívat v plné síle tuto polaritu mezi duchovním cílem a smysly vázaným světem faktů, strebující síla slábne, společné chtění hrozí upadnout do banalit, každodenní záležitosti se vyčerpávají v rutinním vyřizování — a co se mohlo stát vývojem, propadá se do stagnace a zpátečnictví. {{SE|178}}<br /> <br /> Aby se hospodářské společenství znovu a znovu ujišťovalo o cestě k cíli, musí si vytvořit zřízení, která slouží nácviku sociálně-morálních technik. Ty se vztahují na stále vědomější uchopování obou pólů tohoto pole napětí a na pokus o jejich povznášející vyrovnání.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_geistige_Strebensziel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Duchovní cíl usilování ====<br /> <br /> Jako motiv, chtít hospodařit biologicko-dynamicky, žije více či méně zřetelně a osudově vázaně v každém jednotlivci. Jak může tento individuální pohnutka nejen zesílit ve vědomí, ale povznést se navíc ke strebenszielu celého společenství? Nesmí se jím spokojit ani jednotlivec, ani společenství — jednou je zformovat nestačí. Vyžaduje to soustavnou péči prostřednictvím studia antroposofické duchovní vědy. Její výzkumné obsahy, uváděné do pohybu vzájemným rozhovorem, podněcují myšlenky a pocity, jež předsvítají společně nastupované cestě. Týdenní studijní kruh tohoto druhu — podaří-li se — povzbuzuje dvojím způsobem: jednak se vnitroprovozní tok práce prostorově i časově koordinuje jakoby sám od sebe, jednak pohybuje společenství v takové z každodennosti vyzdvižené hodině myšlenkami, které se zrcadlí v nositeli motivu, tedy ve vědomí každého jednotlivce. Myšlenky takto získané ze společné duchovní poznávací práce vstupují do vztahu s každodenními pozorováními a zkušenostmi vůle učiněnými v práci. Obě polární konce zmíněného pole napětí se pohybují k sobě navzájem — nebo se v šťastných okamžicích částečně dokonce slévají vjedno. {{SE|179}}<br /> <br /> Antroposofická studijní práce se odehrává na «sachlichem Felde» («věcném poli»).&lt;ref&gt;K tomuto termínu viz Rudolf Steiner: ''Die Weihnachtstagung zur Begründung der Allgemeinen Anthroposophischen Gesellschaft 1923/24'', GA 260, Dornach 1994, Nr. 11 der Statuten, S. 53.&lt;/ref&gt; Posiluje a objektivizuje vědomí vlastního motivu i vědomí duchovního cíle snažení společenství.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Praxis_der_Zusammenarbeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Praxe spolupráce ====<br /> <br /> Celistvost podniku se člení na pracovní oblasti, o které podle schopností a sklonů zodpovědně pečují jednotliví členové nebo jejich skupiny. Toto členění, například na oblast polního a rostlinného hospodářství, zahradnictví či ovocnářství, hnojení, různé oblasti chovu hospodářských zvířat, lučního a pastevního hospodářství, péče o krajinu atd., se nesmí zvrhnout v dělbu práce, v nárokové postoje, v ohraničování se do vlastních království. Naopak, z vědomí celku je na místě nejvyšší flexibilita, plynulé přechody, vzájemná pomoc, zaskakování jeden za druhého, kdekoli a kdykoli je to zapotřebí.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Arbeitsbesprechung_am_Morgen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Ranní pracovní porada ====<br /> <br /> Koná se každý pracovní den po brzkých ranních přípravách ve velkém kruhu na statku a může být zahájena průpovídkou nebo humornou poznámkou. Veselost koření denní práci, aniž jí bere vážnost. Obsahově jde o výměnu aktuálních postřehů, pozoruhodných příhod a naléhavých věcí, a poté — navazujíce na pracovní tok předešlého dne — o konkrétní rozdělení úkolů. Přitom je třeba dbát na to, aby při všech pracích za účasti učňů, praktikantů a pomocníků členové hospodářského společenství plnili vzorovou funkci.<br /> <br /> Ranní pracovní porada by měla vždy znovu přivádět do vědomí obraz celku hospodářství v proměnách ročních období, a každý by měl vědět, co dělá druhý. Příliš snadno se dostaví přesvědčení, že je vše jasné, že se přece stojí v pracovním toku včerejška k dnešku — a znuděné mlčení obejde celý kruh. Nikoli: to, co se jeví jako samozřejmé, je třeba znovu pozvednout do vědomí všech. Na to navazuje výhled na celý den. Zdařilá pracovní porada tvoří již dobrou část efektivního vedení hospodářství. Zbytek je umění, je vzorností ve vší práci. {{SE|180}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Studienkreis_zu_Inhalten_anthroposophischer_Geistesforschung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Studijní kruh k obsahům antroposofického duchovního výzkumu ====<br /> <br /> V praxi sestupují ideje společného cíle snažení do životní skutečnosti hospodářského organismu. Jakkoli jsou tyto ideje budující a vytvářejí životní souvislosti, musí si člověk záhy přiznat, že se v mnohých očekáváních vidí zklamán. Nedaří se to, naráží se na hranice a člověk je odkázán zpět na sebe samého. Ideál se otřásá, člověk to prožívá jako odumírání, jako částečnou smrt duše. Nechce to připustit a hledá vnější důvody — například nepřízeň počasí, vlastní nebo cizí neschopnost, špatná rozhodnutí nebo selhání, nedorozumění, sociální roztržky atd. Ale tak jako život, i odumírání, smrt, se ukazuje v zahalené podobě. Jak má být poznáno, co nám chce selhání říci? Z této nejistoty plyne trápení, zkoušky pro jednotlivce i pro společenství. Postaví-li se člověk těmto zkušenostem, probouzí se sebepoznání a s ním z hlubin duše nevyslovená otázka — a nečekaně a náhle přichází odpověď zvenčí. Této příležitosti přijít nečekaně k novým, povzbudivým vhledům slouží týdenní setkání ke společné geisteswissenschaftliche Erkenntnisarbeit. V rozhovoru tu mohou být nevyžádaně a nečekaně vyřčeny myšlenky, které na tichounce uvnitř chovanou, svíravou otázku dávají smírnou odpověď a vedou k novému pohledu na věci a mohou volat k novému úsilí. Uskutečňuje se tu «probuzení člověka na duchovně-duševním druhého člověka».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Gemeinschaftsbildung'', GA 257, Vortrag vom 27. Februar 1923, Dornach 1989, S. 116.&lt;/ref&gt; Společná antroposofická studijní práce osvěžuje ducha, povznáší a rozšiřuje motiv z jeho subjektivní stísněnosti a probouzí síly, které v praxi pomáhají k vždy novému rozmachu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Arbeits-_und_Verwaltungskonferenz&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Pracovní a správní konference ====<br /> <br /> Další týdenní setkání má být věnováno — v retrospektivě i v krátkodobém a dlouhodobém výhledu — plánovacím, rozhodovacím a správním otázkám duchovní kontinuity v řízení hospodářství. V tomto rozhovoru hospodářské společenství zvažuje a rozhoduje {{SE|181}}<br /> <br /> celistvě a jednomyslně o všech věcných otázkách, které vyvstávají v jednotlivých pracovních oblastech.<br /> <br /> V retrospektivě by mělo být v co největší otevřenosti řečeno to, co se zdařilo i co se nezdařilo, jakož i to, co je pozoruhodné na zkušenostech, pozorováních atd. Zamlčování — záměrné nebo z nepozornosti — plodí přízraky a napomáhá mocenským impulsům. Dokumentace je žádoucí!<br /> <br /> Výhled se zaměřuje na práce sezónně přicházející ve svůj čas, jakož i na sociální a kulturní záležitosti s ohledem na<br /> <br /> * polní a zahradnická opatření týkající se zpracování půdy, osevního postupu a hnojení, jakož i produkce osiva, péče o kultury, sklizně, skladování a odbytu;<br /> * výroby biologicko-dynamických hnojivých preparátů a jejich včasné aplikace;<br /> * ovocnářská a krajinářská opatření jako péče o živé ploty a dřeviny;<br /> * vedení stáda, získávání krmiva a péče o pastviny, jakož i sklizeň krmných plodin na orné půdě;<br /> * chov, krmení, péče a plemenitba hospodářských zvířat se zaměřením na skot;<br /> * péče a opravy strojů, jakož i náhradní a nové investice;<br /> * péče a opravy budov a cest, jakož i plánování a financování novostaveb;<br /> * všeobecná správa, plánování rozpočtu a finance;<br /> * utváření příjmů členů hospodářského společenství;<br /> * personální otázky a příjmy učňů, praktikantů, pomocníků a spolupracovníků na dobu určitou;<br /> * utváření ročních slavností a jiných slavnostních příležitostí, jakož i ostatní akce jako prohlídky statku, zemědělské praxe pro školní třídy, kurzy atd.;<br /> * vlastní statek provázaný s experimentálním, praxí orientovaným výzkumem;<br /> * spolupráce s podniky zpracování a obchodu;<br /> * péče o okruh lidí spojených se statkem;<br /> * práce s veřejností;<br /> <br /> Hospodářské společenství se ve všech ohledech spravuje samo, tj. všichni zodpovědní jsou natolik zapojeni, že mají kdykoli přehled o celku. Největší výzvou je nepřerušený tok informací a křišťálově čirá průhlednost. Prvního lze dosáhnout jen {{SE|182}}<br /> <br /> trvalým zájmem každého jednotlivce o vše, co se děje. Z tohoto zájmu vyrůstá duchapřítomnost a smysl pro realitu, který předchází každému lpění na jednou přijatém soudu, každé ideologizaci. Průhlednost pak je otázkou spolehlivosti až do nejmenších věcí každodenního života, jasnosti v dohodách, pozornosti tam, kde panuje věcná nebo duševní nouze, a bezvýhradné připravenosti skočit do každé mezery.<br /> <br /> V pracovní a správní konferenci se uskutečňují plody školení skrze život. V těchto plodech se spojuje v nepřetržité syntéze vzájemné působení výše zmíněných pólů — duchovního cíle usilování a jeho zasazení do praxe. Z těchto plodů, z toho, co bylo vybojováno individuálně i ve společenství, teprve vytéká substance, která hospodářskému společenství propůjčuje jeho Eigenwesen; teprve ta je činí úvěryhodnou v duchovním smyslu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Hoforganismus_und_die_Ich-gewollte_Arbeit_des_Menschen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Organismus statku a člověkem z vlastního Já chtěná práce ====<br /> <br /> Práce v zemědělství je obecně určována věcmi a bytostmi, které jsou v přírodě činné. To, co v dřívějších dobách bylo instinktivně pociťováno jako vládnoucí, práci vedoucí a nesoucí moudrost, se v nastupujícím věku přírodní vědy emancipovalo do myšlenkové abstrakce přírodních zákonů. Bylo to na jedné straně svobodný akt vědomí Já, jež se probouzí, a na druhé straně pád do nucení materialismu jako od té doby panujícího světového názoru. Vnějším plodem tohoto svobodného aktu je technika — z fyzicko-anorganické přírody duchem člověka přetvořený extrakt. Technika sice umožňuje zbavit člověka těžké práce, avšak vnucuje se přírodě se světově zjevnými důsledky. Rozrušuje moudrosti plné vztahové souvislosti mezi fyzickou, oživovanou a oduševnělou přírodou.<br /> <br /> Technický pokrok usiluje o to, aby pracujícího člověka v zemědělství učinil nadbytečným. Biologicko-dynamické zemědělství usiluje o opak. Snahou je zde redukovat strojní práci co nejvíce, aby tak mohlo vzniknout dostatek volného prostoru pro tvůrčí-cvičnou, řemeslnou praxi. Do jaké míry se to může podařit, závisí na překonání nadměrných vnějších sociálních omezení. {{SE|183}}<br /> <br /> Co znamená pracovat v oživené a oduševnělé přírodě, musí být znovu objeveno. K tomu se musí nazírání a myšlení obrátit k jejich zvláštní podstatě — k tomu, co živě dorůstá do vnější podoby, a k tomu, co se duševně uzavírá do tělesné formy. Utvářené je uchopitelné v idejích; utvářející činitel osvětluje antroposofický duchovní výzkum, který v ideové formě zpřístupňuje svět bytostí, a ten se tak stává přístupným myšlení. Teprve bytostné poznání propůjčuje idejím, utvářeným na základě smyslového nazírání, avšak samotným kořenícím ve světě bytostí, mravní sílu. Jestliže uchopí vůli, stávají se bytostně vlastními. S těmito idejemi, jež vstoupily do vlastního já-bytostí, nalézá člověk nový, svobodný vztah k práci. Učí se pracovat z vlastního bytostného základu, nalézá v něm směr a cíl. Mravním zdrojem je člověk sám a z tohoto základu se svobodně určuje. Z tohoto prazákladu Já teprve tryská pravé nadšení. Vyvěrá z ideje, jež se stala duchovní skutečností. Ta práci předbíhá, zahřívá ji a naplňuje duševní radostí. Práce, jakkoli těžká, jakkoli zdánlivě nízká a nicotná, šlechtí se duchem, který ji prostupuje. Je duchem naplněna od začátku do konce a přidává hospodářskému organismu něco, co jej pozvedá z jeho pouhé přírodní danosti.<br /> <br /> Stroj se naopak v zemědělství vkliňuje jako klín mezi člověka a přírodu tvořící ze svých bytostí a sil. Funguje podle míry toho, co člověk z poznání neživé přírody do něj vkonstruoval. Výlučnou strojní prací hrozí, že duchovní tvůrčí síla člověka uvadne, práce zpustne v pouhou rutinu, vůle ztratí vedení a ochabne.<br /> <br /> Čím méně se práce vyčerpává v rutině, v pouhém odbývání, čím více je v uvedeném smyslu konána jako idejemi prozářená — tím více se probouzí smysl pro krásu, který teprve pozvedá lidské dílo, jež v případě stroje zpravidla upadá do jednotvárnosti a banality, ke skutečnému uměleckému dílu.<br /> <br /> V zemědělství je to moudrost působící v přírodě, do jejíchž služeb se lidská práce staví. Tato moudrost, správně poznána, žije smysl-udílející v práci dál. Nad to působí lidská schopnost idejí nadřazeně, smysl-zakládajícím způsobem, při utváření dvora v tělesný organismus «Zemědělské individuality».<br /> <br /> Tak jako se zemědělské řemeslo musí důkladně naučit, tak stejně po celý život učí. Posiluje sílu sebevědomí, když to, co bylo v práci vnímáno, člověk pozvedá k vědomému {{SE|184}}<br /> <br /> poznání; rozšiřuje a prohlubuje pohled na svět, když člověk zažívá, jak plodně to, co bylo konáno, tvarujícím způsobem dál působí v přírodním a sociálním životě.<br /> <br /> V této dvojnosti spočívá velký pedagogický význam práce, která se zaměřuje na věci a bytosti přírody. Prokazuje se jako požehnaná v školní zahradní výuce, v praxi na školních statcích, v zemědělských a lesnických praktikách pro žáky vyšších ročníků i v řízené spolupráci lidí s postižením. Z výše uvedených důvodů hledají mnozí mladí lidé jako «ve městě narození» biologicko-dynamické odborné vzdělání, které je stále více provozováno jako «Svobodné vzdělávání» ve vlastní režii biologicko-dynamickými pracovními společenstvími. Navíc biologicko-dynamická práce, především na větších provozně-společenstvím vedených podnicích nebo vesnici podobných zařízeních, nabývá stále na významu, např. v dalším vzdělávání dospělých, profesním přeorientování, hledání sebe sama atd. Na co Goethe v «Wilhelm Meisters Wanderjahre» v básnické předzvěsti upozornil popisem «Pedagogické provincie»,&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Wilhelm Meisters Wanderjahre'', Hamburger Ausgabe, Bd. 8, München 1972, «Zweites Buch».&lt;/ref&gt; a na co Rudolf Steiner před 100 lety poukázal, když hovoří o tom, že v budoucnu na venkově vzniknou kulturní střediska,&lt;ref&gt;Adalbert Graf von Keyserlingk: ''Koberwitz 1924'', Stuttgart 1974, S. 70.&lt;/ref&gt; to dnes tu a tam v nejrůznějších přístupech vystupuje na světlo.<br /> <br /> Duchovně-duševní rozpoložení, které práci v oživené a oduševnělé přírodě ukazuje cestu a cíl, musí si dnes každý člověk vědomě znovu dobýt. K tomu je vhodné vzít si za základ Rudolfem Steinerem roku 1905 formulovaný «Základní sociální zákon»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaft und soziale Frage'', in: ''Luzifer – Gnosis 1903–1908'', GA 34, Dornach 1987, S. 213: «Das Heil einer Gesamtheit von zusammenarbeitenden Menschen ist um so größer, je weniger der einzelne die Erträgnisse seiner Leistungen für sich beansprucht, das heißt, je mehr er von diesen Erträgnissen an seine Mitarbeiter abgibt, und je mehr seine eigenen Bedürfnisse nicht aus seinen Leistungen, sondern aus den Leistungen der anderen befriedigt werden.» (Blaho celku spolupracujících lidí je tím větší, čím méně jednotlivec nárokuje výsledky svých výkonů pro sebe, tj. čím více z těchto výsledků odevzdává svým spolupracovníkům, a čím více jsou jeho vlastní potřeby uspokojovány nikoli z jeho výkonů, nýbrž z výkonů ostatních.)&lt;/ref&gt; jako duchovní páteř každé formy spolupráce na sociálním poli. Je to zákon, který přichází tím více k platnosti, čím více je egoismus jako hnací síla sociálního jednání vymýcen. Inauguruje cestu školení k prosperujícímu sociálnímu soužití. Tento zákon vede mimo jiné k poznání, «že pro bližní pracovat a dosahovat určitého příjmu {{SE|185}}<br /> <br /> jsou dvě navzájem zcela oddělené věci».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd. – Siehe auch: Stefan Leber (Hrsg.): ''Das soziale Hauptgesetz, Beiträge zum Verhältnis von Arbeit und Einkommen'', Stuttgart 1986, 280 S.&lt;/ref&gt; Jedno je otázka náležející do duchovního života, druhé otázka náležející do právního života. Jako všechny právní záležitosti nemůže být práce měřena kupní cenou, např. hodinovou mzdou. Práce není zboží. V zemědělských provozních společenstvích se nabízí možnost nacvičovat oddělení práce a příjmu alespoň v zárodku. Nabízí se tehdy, když si člověk uvědomí dalekosáhlý duchovní rozměr bytostného členění zemědělského organismu. Tím se stává první a nejnaléhavější úlohou člověka a společenství lidí na statku, aby se o tom poučili a aby to učinili živým impulzem práce. Tak je to práce, skrze niž se v duchu uchopená organismusová idea stává uměleckým dílem v živém, jež se navenek formuje v podobu a dovnitř se člení v orgány.<br /> <br /> S uskutečňováním této v obraze uchopené ideje zasahuje každý v Já-chtěné práci, v souladu se všemi ostatními, do hospodářského organismu, prozařujíce spleť jeho bytostných článků ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Abbildung 10]], S. 172). Co tu pracuje, je Já; ono ve všem určuje míru. Vyzařuje do duševního těla dvora, stará se o druh přístupu, krmení, péče a věnování pozornosti zvířatům, jakož i o chovatelský rozvoj hospodářských zvířat, poskytuje domov divoké fauně a působí, aby se duševní tělo dvora individualizovalo a prožívalo se jako v sobě-uzavřené.<br /> <br /> Opět je to bytostný jádro člověka, Já, a v duchu-duši vzplanuvší obraz, jenž prozařuje životní organizaci dvora, udržuje ji zdravou v celé její mnohotvárnosti a pozvedá ji k vyšší, dvoru vlastní živosti. A konečně Já v práci prosiluje fyzickou organizaci, proměňuje a individualizuje tvořivě látkové složení — v přesažení přirozených daností stanoviště (srov. kapitola Hnojení). Zároveň tato trojí pronikání a stanovištní individualizace znamená, že bytostné články hospodářského organismu jsou uváděny do důvěrnějšího, shora dolů prostupujícího, vzájemně se podporujícího vztahu. Například hnůj dobytčího stavu se stará o oživení a oduševnění fyzické organizace, o život-nesoucí souhru čtyř živlů v půdě i o tvorbu plodů a výživnost rostlinných kultur. Jinak životní organizace: na jedné straně poskytuje zbytky rostlinného nárůstu jako základ pro tvorbu humusu v půdě, {{SE|186}}<br /> <br /> oživení fyzické organizace; na druhé straně tvoří krmivový základ pro divokou faunu a stav hospodářských zvířat — posílení duševní organizace.<br /> <br /> Skrze práci teprve se vedoucí idea stává bytostnou skutečností. Lze pohlédnout na to, co člověk vykonal, a zkoumat, co tím způsobil. Je to bádání, které spojuje člověka a svět a jehož hledání pravdy se měří tím, co bylo rozpoznáno jako plodné.<br /> <br /> V ještě mnohem vyšší míře platí toto o práci, jejíž ideový základ pramení výhradně z výsledků antroposofického duchovního výzkumu a k jejímuž poznání a účinnému zvládnutí je celé společenství statku resp. podniku vyzváno. Jde mimo jiné o výrobu a použití biologicko-dynamických hnojivých preparátů. Jejich bytostná povaha je pojednána v kapitole o otázce hnojení. Práce s těmito hnojivy, při jejich přípravě i použití, se táhne přes celý rok. Jejich použití v látkově nejmenších množstvích se děje buď v tekuté formě přímo na půdu a rostlinu od setí až do fáze zrání, nebo u většiny preparátů přes hofu vlastní komposty a hnojiva.<br /> <br /> S ohledem na hospodářský organismus spočívá hnojivá účinnost preparátů v jakési výchově jeho bytostných článků k vyšší celistvosti. Ve vazbě na rytmy slunečního roku nejen posilují a dynamisují specifické působení těchto bytostných článků, nýbrž podporují především jejich vzájemné pronikání, které teprve propůjčuje provoznímu organismu jeho uzavřenost a stanovišti přiměřený rozvoj. Zvláště je to práce s biologicko-dynamickými preparáty, která vede k osobnímu vztahu k látkám a silám, jež rostlinám připravují živě-úrodnou půdu. Tak se může já-přirozenost pracujícího člověka spojit s duchovním působením nitra přírody.<br /> <br /> Lidská práce nese všechny aspekty mravních účinků nižšího, na tělo vázaného já ven do světa. Ty jsou pak spoluurčovány lidskou přirozeností přání, svévolí, mocenskými impulzy atd. Odtud plynoucí egoismus může být ve svém proměňování překonán, když duše skrze duchovní sílu vyššího Já získá vládu nad tělem. Práce se stává smýšlením a idejemi nesenou, takovou, která je konána z lásky k věci nebo ve službě druhému člověku. Nesobecký čin se nečiní z nutnosti — je spíše z moudré náhlednutí sebeurčen. Svobodné sebeurčení v práci na {{SE|187}}<br /> <br /> oživené a oduševnělé přírodě může růst jen tehdy, když se smyslové poznání rozšiřuje v poznání duchovní. Pravda, která se tak otvírá, potvrzuje se v plodnosti jednání. Na tento stav věcí poukazují Janovy slova: «… poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými».&lt;ref&gt;Joh 8,32.&lt;/ref&gt; Teprve tato takto dobytá svoboda zakládá totožnost mezi vnitřkem a vnějškem. Svobodnému, v lásce vykonanému činu předchází oběť. Obětuje se něco, co zcela patří jednomu samému, co se stalo vlastnictvím vyšší jáství, a odevzdává se to. Stane-li se toto smýšlením ve společenství, které spolupracuje pro společně rozpoznaný úkol, vane vítr svobody ve vůli.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Impulse_des_biologisch-dynamischen_Landbaus_für_die_Entwicklung_des_sozialen_Organismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Impulzy biologicko-dynamického zemědělství pro rozvoj sociálního organismu ===<br /> <br /> Všechna dobová symptomata poukazují na naléhavost nového přírodního řádu a nové sociální Sozialordnung, jež by objímala celý život lidí. Tak jako člověk v neznalosti svého duchovního bytostného charakteru a z toho vyplývajících vývojových úkolů tíhne k vytváření neřádu, tak právě sebepoznání mu může otevřít oči pro princip uspořádání, který platí stejně pro přírodu jako pro utváření sociálního života. Je to menschenkundliche — ze znalosti člověka vyrůstající — objev Rudolfa Steinera: trojčlennost lidského organismu podle nervově-smyslového systému, rytmického systému a pólu látkové výměny a končetin (viz s. 88 nn.). Vše dosud představené i vše následující na tom staví. Rudolf Steiner se pokoušel v chaosu po první světové válce prostřednictvím odpovídajících institucí začlenit sociální život do funkční trojnosti duchovního života, právního života a hospodářského života, tak aby každý z těchto článků se mohl rozvíjet autonomně a zároveň v živé vzájemné součinnosti s ostatními a slučovat se ve vyšší celek sociálního organismu.&lt;ref&gt;Siehe hierzu u.a.: Rudolf Steiner: ''Die Kernpunkte der sozialen Frage'', GA 23, Dornach 1976; sowie ders.: ''Zu sozialen und wirtschaftlichen Fragen der Gegenwart'', GA 332b, Dornach 2020.&lt;/ref&gt; Počítal tehdy s otevřeností vědomí dělnictva, s proletariátem spoutaným v kapitálem řízené průmyslu. Tento velkolepý pokus ztroskotal, jak bylo vyloženo v úvodu, z rozmanitých vnějších důvodů. Lidé tehdy stále ještě činní v zemědělství (asi 40 %) nebyli stejnou měrou zasaženi sociální {{SE|188}}<br /> <br /> otázkou; těch málo, kdo dnes ještě zbyli (asi 2 %), jsou jí zasaženi v nejvyšší míře. Ano, zemědělství se globálně stalo celospolečenským sociálním případem. Nyní se ukazuje: Kdekoli se dnes hospodaří biologicko-dynamicky, vyrůstají organicky, jakoby z jediného bodu, sociálně účinné síly do společenského okolí. Rostou a odhalují svůj velký potenciál; musejí však být jako takové ve svém směru působení rozpoznány, vědomě začleněny a silně utvářeny. To se může dít jen prostřednictvím institucí, které přesahují přes hranice statku. Kde se takovéto instituce začínají utvářet, záhy se ukáže, že jsou plodné teprve tehdy, když si zúčastnění uvědomí, v které ze tří oblastí chtějí a mohou uplatňovat své schopnosti a aktivity ve vztahu k zemědělství — zda na poli duchovním, právním nebo/a hospodářském. Vědomě praktikovaný princip trojčlennosti zemědělského hospodářského organismu může napříště dávat míru a cílové zaměření obecnému sociálnímu životu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#189|Obrázek 11]]).<br /> <br /> Neboť při bližším pohledu stojí zemědělství ve vztahu ke všem oblastem sociálního života. Nestojí jen na počátku tvorby hodnot z oživené a oduševnělé přírody a neposkytuje jen potraviny a suroviny, nýbrž formuje tvář země a životní prostor pro rostlinu, zvíře a člověka v kulturních krajinách. Dále dává vědám bohatý podnět k rozšíření příliš úzkých hranic jejich metodiky — při omezení jejich teorií — na adekvátní uchopení fenoménů živého. Vytváří prostory pro živé nazírání, které uspokojují estetický pohled, a dává příležitost k novým způsobům prožívání. Prohlubování náboženského cítění otevírá rozsáhlé pole mravní praxe, a konečně zemědělství stavěné na principu organismu vytváří předpoklady pro znovuoživení jemu podřazených řemesel a jejich asociativního začlenění.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Wollen_in_Freiheit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Vůle ve svobodě ====<br /> <br /> Čím více se hofovnímu nebo provoznímu společenství daří stupňovat schopnosti a vůli k práci ke společné iniciativní síle, ke svobodě ve vůli, tím více se biologicko-dynamický podnik otevírá navenek a rozvíjí duchovní vyzařování, které probouzí zájem společenského okolí. Jsou kladeny otázky, přichází se do rozhovoru, v studijních kroužcích a na setkáních na statku jsou hledány odpovědi {{SE|189}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 11, S. 189.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 11: Der biologisch-dynamische Betrieb als Initialort für die Entwicklung der Dreigliederung des sozialen Organismus.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> jakož i při akcích kolem ročních svátků, na setkáních výzkumníků nebo – ještě konkrétněji – při dnech otevřených dveří, při prohlídkách statku a polí, při příležitostech dočasné spolupráce nebo při účasti na pravidelně se opakující preparátové práci. Dále informují informační tabule o tématech z praxe na statku a podél hojně navštěvovaných pěšin. Jak žádoucí by bylo, s ohledem na neustále napjatou pracovní situaci na statcích, moci vést rozhovory ještě intenzivněji. V mnohých věcných otázkách se přitom osvědčují přátelské okruhy a kruhy zájemců, které se kolem biologicko-dynamických statků tvoří.<br /> <br /> Vedle těchto úkolů vzdělávání dospělých, které biologicko-dynamickému zemědělství neočekávaně připadají, jsou to především pedagogická práce s mládeží a z praxe vyrůstající základní a další vzdělávání, jež se starají o to, aby se duchovní tykadla roztahovala do okolí. Dorůstající generace učňů jsou takřka {{SE|190}}<br /> <br /> výlučně «zrozeny ve městě». Stojí daleko od selské tradice. Nechtějí však být ani pouhou přijímači hotových znalostí o zemědělství, jehož technologické myšlení a jednání je zcela uvrhuje do zajetí redukcionistického přírodovědného světonázoru. Hledají celostní vzdělávací ideál, který zahrnuje člověka i přírodu a který biologicko-dynamickému zemědělství v nejširším smyslu leží v základě. To vedlo k tomu, že praktické vzdělávání se z velké části vymanilo ze státní vzdělávací nabídky odborných škol. Takzvané «svobodné vzdělávací programy» se řídí učebními plány, které vypracovávají sami zemědělci. Totéž platí pro nadpodnikové biologicko-dynamické vzdělávací instituce dalšího vzdělávání, které se v různých zemích ustavily.<br /> <br /> V úzkém spojení s duchovně-kulturními iniciativami, které vyzařují z biologicko-dynamických statků, stojí výzkum blízký praxi. Poté, co se obě — výuka i výzkum — po dobu 200 let postupně z zemědělství vyčlenily a akademizovaly, podrobilo se zemědělství zvenčí je řídícímu vědecko-technologickému pokroku, se ztrátou své v instinktivně-lidové moudrosti zakotvené svébytnosti. V protiběhu k tomu vyrůstala z praxe biologicko-dynamického zemědělství od samého počátku badatelská haltung a smýšlení, jež navazuje na tradiční postupy, proměňuje je a činí z nich základ svého dalšího duchovního cílového zaměření. Toto smýšlení se nemůže spokojit s kauzálně-analytickou, kvantitativně-reduktionistickou metodikou akademického bádání. Výzkumné úsilí se naopak rozšiřuje na kvalitativní stránku vnímání a myšlení, totiž na otázku, jaká hlubší poznání lze získat, když se badatelský pohled obrací na celistvost statku, jeho články a vše, co se tu živě a v duševním vlastním životě rozvíjí. Kamkoli oko pohlédne, nevidí nikdy něco jednotlivého, nýbrž vždy souvislost, v níž se toto jednotlivé jeví. Teprve rozum abstrahuje ze souvislosti to jednotlivé a staví je před sebe v pojmové podobě. Souvislost přitom vyblédá nebo se zcela ocitá mimo zřetel. To charakterizuje kauzálně-analytické počínání.<br /> <br /> Hledá-li se naproti tomu například ona souvislost, která se ustavuje, když se na jaře na statku objeví vlaštovky, pak lze nejprve popsat vše to, jak se vlaštovka ve svých činnostech projevuje. Budeme rozlišovat různé druhy, které na místě {{SE|191}}<br /> <br /> heimisch jsou, jako jsou vlaštovka obecná a jiřička obecná a již mezi vlaštovky nepočítaný rorýs obecný. Utvoří se obraz o jejich způsobu výživy – létající hmyz chytaný za letu –, o jejich místech hnízdění: vlaštovky obecné zpravidla uvnitř ve stájích, jiřičky obecné vně pod okapovými římsami stájí, rorýsi v dutinách starých zdí nebo otevřených krovech stodol. Člověk pozná jejich rozmanité hlasové projevy, bude sledovat jejich hnízdní chování a mnoho dalšího. To vše jsou činnosti, jimiž se tělem vázané duševní bytostí těchto ptáků ohlašuje smyslům. Jejich charakteristický projev bytosti je však jejich vytrvalý let. Jako opeřená nervově-smyslová bytost střelí vpřed, za sebou táhnouc vzdušné víry, vzdušný prostor hospodářství ve velkém obkruhu promodelujíce v obloucích a liniích, aby pak najednou bleskurychle mocným úderem křídel vyrazila nahoru, dolů nebo do strany – zachytit kořist. Jejich činnost se vyčerpává téměř zcela v nejobdivuhodnějších létacích uměních, a to od rána do večera po celé letní pololetí. V zimě zmizely na jih.<br /> <br /> Spočine-li pohled na těchto vztahových fenoménech, probouzejí se otázky po souvislostech, jež přesahují smyslově zkusitelné: Nevplétá se tu duševní bytost těchto smyslově silných tvorů v jejich daleko zasahujících, plasticky utvářejících letových pohybech do živlu vzduchu celého hospodářství? Nedochází tu k produševnění vzdušného obalu? A dále otázka: Proč se to děje pouze v letním pololetí od dubna do září? Monokauzální odpověď leží na dlani: Je to nabídka potravy létajícího hmyzu, která v zimě odpadá. Jenže i to je fenomén. Neukazuje snad, jako všechny zmíněné fenomény, na prafenomenální souvislost přesahující smyslové? Ta byla zmíněna jako polarita nervově-smyslového pólu pod zemí a pólu látkové výměny nad zemí zemědělské individuality (viz kapitola «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita», s. 88 a násl.).<br /> <br /> V letním pololetí převažují v teple a vzduchu étericky oživující síly látkové výměny, které potřebují uspořádávající a utvářející síly duševně-astrálního. Astrální bytost ptáka se ve letu vtiskuje vzdušnému obalu hospodářství. V nazírání zvláště letových pohybů vlaštovek se může prožitek zhušťovat do tohoto náladového obrazu. Člověk se cítí jako vetkán do smyslově-nadsmyslového dění. Lze říci, v udiveném prožívání se odhalují táž {{SE|192}}<br /> <br /> Tytéž síly na duchovně-duševní rovině jako ty, které ve vzdušném obkruhu tělesně modelují teplo, světlo a vzduch v pohyblivé podobě.<br /> <br /> S pohledem na popsaný «vztah fenoménů»&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl: «Elemente und Äther – Betrachtungsweisen der Welt», in: Ders. (Hrsg.): ''Erscheinungsformen des Ätherischen. Wege zum Erfahren des Lebendigen in Natur und Mensch'', Stuttgart 1985, S. 11–56.&lt;/ref&gt; se může abstrahující myšlení oživit k myšlení aktivnímu, syntetickému. Místo toho, aby byl jednotlivý pojem ostře ohraničen a ponechán stát sám pro sebe, usiluje se udržet jej ve vztahu k celkové jeveninové podobě. Rozšiřuje se v myšlenkový obraz, který badatele vede hlouběji k sinnému propojení věcí.<br /> <br /> Za tímto prvním krokem k bytostnému poznání následuje druhý, hlouběji sahající, když se člověk myslícím způsobem cvičí v tom, aby sledoval proměnu — například celku hospodářství v průběhu roku. Jedna jeveninová podoba se jako celek proměňuje v jinou. Tatáž rostlina ozimé pšenice, která po skrytém klíčení v zemi poprvé vstupuje do jevení jako ještě stočený první list, se proměňuje v takovou, která nyní z hustě nakupených uzlů vyráží další listy (odnožování), pak v takovou, která svou listovou růžici v zimě přitiskuje sternförmig k zemi, dále v takovou, která na jaře v teple staví listy, pak v takovou, která náhle jako svislý stéblo vystřeluje do výše, opět v takovou, která vyhání klas, zase v takovou, která dokončením klasu ukončuje svůj růst, a nakonec v takovou, která nenápadně kvete, opyluje se sama (nebo, jako žito, odevzdává pylové oblaky větru v žlutých mracích). Następují stupeň proměny úplného odumírání a v jeho průběhu zrání zrna nebo semene a nakonec jeho oddělení od životní souvislosti mateřské rostliny — nesoucí v sobě budoucnost. Tak ve stálé proměně otiskují souhrn všech rostlin a s nimi souhrn zvířat tvářnost katastru statku. Mezi každým z těchto kroků proměny existuje zřejmá souvislost, neboť je to přece vždy jedna a táž rostlina, jedno a totéž zvíře, které se tu tak tu jinak projevuje. Co se tu proměňuje, stává se vnímatelnou jeveninovou podobou; jak se proměňuje, zůstává ve tmě. Síly, skrze něž jedna jeveninová podoba vyrůstá z druhé a které tak způsobují «vztah proměn»&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl: Ebd.&lt;/ref&gt;, zůstávají neviditelné. Přechod jednoho k druhému se buď vůbec nestává otázkou — nebo se člověk ztrácí v teorii. {{SE|193}}<br /> <br /> «Das Was bedenke, mehr bedenke Wie.»&lt;ref&gt;J.W. Goethe: ''Faust, Zweiter Teil'', Vers 6922, Hamburger Ausgabe, Bd. 3, München 1976.&lt;/ref&gt; Co je předmětem zkoumání, je věcné, a proto smyslově vnímatelné; k tomu, jak se věci dějí, se může přiblížit badatelský pohled, když jedno fenomén srovnává s tím, co z něj vyrůstá, když to, co bylo nazřeno — proměnu formy — zvnitřní a přechod mocně-obrazně ve cvičícím myšlení spolu-prochází. Přebývat v myšlenkově-badatelském pohroužení do proměnných souvislostí «umři a buď» — i v oblasti sociálního — vytváří vědomí nepřetržitého proudu práce v průběhu roku.<br /> <br /> Třetí krok bádání vede konečně k uchopení kompozice proživeného živého, «životních souvislostí»&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl: Ebd.&lt;/ref&gt;, jak se ukazují v přírodě obecně a v biologicko-dynamickém hospodářství zvláště. Každá vyšší rostlina vytváří s kořenem, stonkem, listovou posloupností, květem a semenem životní souvislost — stejně tak téměř nekonečné předivo vztahů «oiku», domu přírody, který se dále diferencuje do mnohosti životních společenství (biotopů) — a stejně tak v tom, co z daností přírody lidskýma rukama jako zemědělský organismus vzniká. Životní souvislost téhož tvoří uměřeně sladěná kompozice polního hospodářství, chovu hospodářských zvířat, zahradnictví, ovocnářství a pěstování živých plotů, lukařství, pastvinářství, lesnictví a vodního hospodářství. Této kompozici leží v základech — ve velkém i malém — v kosmu a v zemi bytostně působící síly, právě ty, které způsobují přechod od jednoho jevu k druhému. Přírodní zákony jsou útržkovitými abstrakcemi lidského ducha z tohoto nadsmyslového světa sil, izolovaným věděním, skrze něž se zemědělec sám podílí na utváření této kompozice. Stane-li se toto vědění — bez snahy o poznání životních souvislostí — pouhou, izolovanou technickou nástrojí, například pesticidy, herbicidy a podobně, stiftet diese im Naturhaushalt unabsehbares Unheil. pak takový zásah způsobuje v přírodním hospodářství nedozírné zlo. Jsou to svévolné zásahy do bytostné povahy živého. Poznávat životní souvislosti znamená silou živého myšlení ze souhrnu jevů a jejich proměn pojmově vnitřně konsistentní celky obsahově vydolovat — jako například pojem organismu a individuality jakožto základní ideu pro utváření zemědělských podniků. Tím je pojmenován jádrový úkol bádání v biologicko-dynamickém zemědělství. Týká se: {{SE|194}}<br /> <br /> 1. Studium výsledků (fakt) geisteswissenschaftlichen Forschung, jejich myšlenkové pronikání a prožívání jejich duchovní skutečnosti v myšlenkové zkušenosti.<br /> <br /> 2. Studium a vlastní pozorování odpovídajících, smyslově vnímatelných, přírodovědně uchopitelných fakt.<br /> <br /> 3. Spojení smyslového a nadsmyslového světa fakt a prožívání jejich pravdy a plodnosti v bezvýhradné práci.<br /> <br /> Tato trojnásobná badatelská práce se vztahuje na utváření malého vesmíru, jakým je člověk jako mikrokosmos. Stavba tohoto malého vesmíru, tělesný organismus vznikající «Zemědělské individuality», se nakonec dotýká všech životních a činnostních polí, a tím i společenského života jako celku. Ještě před ne tak dávnou dobou tvořily zemědělství, řemeslo, živnosti a obchod provázanou regionální formu života a hospodářství. Za Goethova života bylo v zemědělství činných ještě přibližně 85 % pracujícího obyvatelstva. Dnes se lidé, hledajíce svobodné sebeurčení, z 98 % obrátili k jiným oblastem činnosti.<br /> <br /> Čím více bude rozpoznána duchovní dimenze úkolu zemědělství pro vývoj sociálního organismu, tím více se lidé ze svobodného chtění budou opět obracet k zemědělství a přispívat k tomu, aby vztahové předivo, které každý člověk k němu má, vědomě spoluutvářeli. Z toho vyrůstají impulsy pro svobodný duchovní život, který napříště, vyzařující z každého biologicko-dynamického podniku, pomáhá překonávat zužující, destruktivní světový názor materialismu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Fühlen_in_Gleichheit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Cítění v rovnosti ====<br /> <br /> Každý zemědělský podnik je začleněn do obecného právního řádu. Ten vytváří zákonem rovnost před právem. Rovnost je vysoké dobro, ale otázka je, jak vědomě žije princip rovnosti v lidech. Žije tento princip skrze diktát zákona nuceně zvenčí, oslovujíce pouhý rozum — nebo je to právní cit, který probouzí zevnitř ideál rovnosti k životu? V prvním případě vládne ve vztahu člověka k člověku anonymita; práva jsou vymahatelná, člověk se domáhá svého práva. V druhém případě člověk cítí, jemně diferencovaně, co je po právu, a řídí se tím. Z rozumu se živí právní cit, sebepociťování-v-rovnosti. Rozum<br /> <br /> sám se však živí z živého prožívání duchovně-reálných souvislostí v přírodě a společenském životě. Z tohoto prožívání vyrůstá důvěra; ta vytváří nejvyšší právní jistotu. To se okamžitě ukáže, zaměříme-li se na práva vztahující se k půdě, práci a kapitálu. Patří k obecnému společenskému povědomí, že tato jsou nepochybně právy, zároveň však také obchodovatelnými hospodářskými objekty; práva mají cenu! A tam začíná nerovnost. Mohou-li být půda, práce a kapitál neseny na trh, je princip rovnosti podkopáván. Jednotlivec se stává pánem nad půdou, prodává sám sebe na trhu práce a prostřednictvím hromadění kapitálu řídí lidskou práci k vlastnímu prospěchu. Právní cit zaniká z práva; právo se stává abstraktně nelidským; umírá smrtí práva. {{SE|195}}<br /> <br /> Tato problematika se stává vysoce virulentní, chceme-li rozvíjet biologicko-dynamický podnik; potřebujeme půdu, spolupracovníky a kapitál — tedy finanční objem, který se pekuniárně nikdy nevyplatí; pracovní místo v zemědělství je za dnešních okolností dražší než v chemickém průmyslu. Co tedy dělat? Je třeba vytvořit stav čistého práva, to jest takový, který je nesený ryze principem rovnosti. Takový stav v dnešním právním řádu neexistuje; práva se tu prodávají jako brambory. Tento stav nefalšovaného práva musí být teprve vynalezen, při jeho utváření. K tomu je zapotřebí právní rámec, v němž je to možné. Takový se v současném právním řádu nabízí v právu obecně prospěšných spolků, obchodním právu a právu nadací. Jde o to, prostřednictvím obecně prospěšných nositelských struktur zajistit co nejvíce nezcizitelnost půdy a kapitálu. K tomu je, kde je to jen možné, nezbytný akt darování — nebo jednorázovým financováním, à fonds perdue, vykoupení nemovitostí a tam vázaného kapitálu ze starých právních svazků (dědické právo atd.). Je-li toto zajištěno, mohou být nastoupeny nové cesty v oblasti správy pověřeneckou formou a práva užívání, v tom smyslu, že půda a kapitál jsou z ryze duchovních hledisek, s vyloučením dědického nároku, dány k dispozici k užívání těm, kteří se k tomu duchovněvědně ideálně i řemeslně prakticky způsobilými stali. Správa pověřeneckou formou leží v rukou těch, kteří jsou schopni duchovní impuls biologicko-dynamického zemědělství v proměnách historického postupu lidstva přenášet od jedné generace hospodářů ke generaci následující. {{SE|196}}<br /> <br /> Za prací stojí základní právo na práci a schopnosti lidí. Když se člověk snaží organismus — a skrze něj myšlenku individuality — uchopit v bezprostřední anschauung a v činu prožívané skutečnosti, pročišťuje se právní cit ke stále vyšší jasnosti. Říká mu pak nesporně: půda není způsobilá k vlastnictví, je však způsobilá k držení: člověk ji drží tak dlouho, dokud ji užívá, nebo dokud právo užívání nepřevezme způsobilý nástupce. Nejinak se to má s kapitálem, který je vtělen do provozních prostředků (stroje atd.) a stavebních zařízení.<br /> <br /> Zvláštní výzvu představuje utváření příjmového práva. V rámci zemědělského hospodářského společenství se lze v tomto ohledu odpoutat od poručnictví tarifního řádu — bohužel ne pokud jde o mzdové a platové příjemce. Ideálem, k němuž by bylo třeba usilovat, by bylo, aby se každý trvale spolupracující stal spolupodnikatelem a tvořil s ostatními podnikatelské společenství, které si výši příjmů určuje samo podle výnosové situace; za platné zákonné úpravy je to však jen velmi omezeně proveditelné. Předem určovat příjmy podle výše součtu možných potřeb jednotlivců je abstraktní a nevyhnutelně vede k nerovnostem, a tím ke konfliktům. Nejinak je tomu, hledá-li se řešení ve „stejném platu pro všechny&quot;. Utváření příjmů se vždy řídí konkrétními životními poměry. V gemeindschaftní správě závisí v podstatě na rodinných poměrech. Mladá rodina potřebuje v tutéž dobu méně příjmů než rodina, jejíž děti chodí do školy a potřebují hudební nástroje, nebo než rodina, jejíž děti procházejí studiem. Odejdou-li děti z domu, může se to, co je jako příjem skutečně potřeba, opět snížit — a ještě více ve stáří. To samozřejmě zahrnuje veškeré životní nehody, jimž se společenství musí případ od případu postavit.<br /> <br /> Je třeba se naučit nakládat v rámci samospravného hospodářského společenství s utvářením příjmů jako s dynamickým procesem. To zahrnuje — podle délky spolupráce — také právo k bydlení na čas nebo na dobu života. Mimozemědělské příjmy (jako honoráře za přednášky, semináře, poradenství nebo z jiných činností) plynou do společného rozpočtu.<br /> <br /> Hospodářsko-společenstevní utváření příjmů, s ohledem i na úpravu důchodového pojištění, práv k bydlení atd., vylučuje soukromou tvorbu kapitálu. To znamená nácvik vysoké míry {{SE|197}}<br /> <br /> na bdělost, empatii a jemný cit pro vše, co nevyslovené žije v mezilidském prostoru jako potřeba.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Denken_in_Brüderlichkeit_oder_Mitmenschlichkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Myšlení v bratrství čili lidské sounáležitosti ====<br /> <br /> Na hospodářském poli se myšlení již nestaví ke světu jako pouhý pozorovatel — vnoří se do něj a stává se samo tvůrčím procesem. Cítivě se ponoří do vůle a je tak zcela k dispozici bližnímu a světu. Myslíce nalézá člověk základ pro svou činnost v dobově nutných požadavcích provozu a v uspokojování potřeb svých bližních. Ty jsou myšlení v hospodaření posvátné. Pít kořalku může být potřebou. Výrobce kořalky neušetří žádné myšlenkové námahy, aby vynalezl nejlepší možný způsob, jak této potřebě vyhovět — přirozeně mu nic nebrání, aby ze svého duchovního vhledu poučil svého zákazníka o zhoubných následcích požívání alkoholu —, a obchodník drží výrobek na polici, protože ho lidé chtějí mít. Hospodářský život je — stejně jako právní a duchovní — autonomní. Přísně vzato není věcí hospodářsky jednajícího člověka zákazníkovi produkt odepřít proto, že se mu zdá být škodlivý. Rozhodovat o tom přísluší: na rovině duchovního života vhledu do příčin škodlivosti, na rovině právního života zákonu, který dostupnost omezuje. Každý člověk stojí, zodpovídaje se sám sobě, v těchto třech článcích a musí se učit zaměřovat své sociální chování podle platnosti autonomie tří článků společenského života.<br /> <br /> Bratrství a sesterství v hospodaření volá po nové denkungsart. Ta musí se smyslem pro skutečnost uchopit řetězec tvorby hodnot v jediném myšlenkovém obrazu jako panorama. Musí se pokoušet mít v každé fázi na zřeteli hospodářsky jednajícího člověka v jeho duchovním usilování i v daných právních rámcových podmínkách — aby bylo možno posoudit vlastní příspěvek k výkonu v poměru k příspěvku ostatních hospodářských partnerů. Konkrétně to znamená utvořit si obraz o životních a výrobních podmínkách tam, kde vše bere svůj počátek, totiž v prvovýrobě zemědělství. V biologicko-dynamickém zemědělství vychází tato prvovýroba z duchovního impulsu — z myšlenky organismu a individuality. Aby bylo možno tento impuls vštípit půdě jednoho celého hospodářství, je třeba schopností a rukou mnoha lidí. Lidé dávají své spolupráci {{SE|198}}<br /> <br /> Právní základ a vyrábějí zboží – náš každodenní chléb –, které odtud vtéká do oběhu zboží. Konečná spotřebitelská cena tohoto zboží musí být taková, aby tento tok zboží od počátku setí až po konec spotřeby mohl plynout nepřetržitě. To si žádá imaginativně tvořícího myšlení. Z něho se formuje společné úsudkování, které jediné je hospodářskému životu přiměřeno. Jednotlivý úsudek to nedokáže. Nezbytně uvízne ve slepé uličce egoismu. Teprve ve vytváření asociací, ve spolupůsobení hospodářských partnerů asociativní cestou, se může rozvíjet myšlení, které má za svůj orientační bod potřeby bližních. Ono obrazně uchopuje hospodářské souvislosti a plynně a živě přivádí na světlo společné úsudkování, jehož produktem je mimo jiné cena. Jedině tato denkungsart, upevňující a oživující se na faktech hospodaření, je s to vykořenit zdánlivě nepřemožitelný egoismus, tuto rakovinu hospodářského života.<br /> <br /> Cena zemědělské prvovýroby se přemění v peníze. Peníze jsou pak, vzaty o sobě, již nikoli hospodářský předmět, nýbrž protivýkon za hodnotu zboží. Peníze nabývají právní povahy; stávají se právem čerpání na zboží. Jsou prostředkem toku, aby usnadnily směnu zboží. Jako takové však musejí co nejrychleji znovu zmizet zpět do hospodářského procesu, z něhož vznikly. Zajišťují tak nepřetržitý tok prvovýroby, na nějž se musí měřit veškeré další celohospodářské tvoření hodnoty a ceny.<br /> <br /> Pohlédneme-li na zemědělský organismus a jeho tři bytostné články, je tento organismus jako semeno, které neklíčí a nevyvíjí se jen jednou, nýbrž nepřetržitě klíčí a rozvíjí se a vyzařuje přes své hranice do sociálního okolí, kde podněcuje sociální procesy. Nyní a nadále může takové zemědělství – obnovené z ideje organismu a individuality – znovu se stát prameništěm tvorby hodnoty ve veškerém hospodaření. Všude, vyzařujíc z jednotlivých míst, může přispívat k tomu, aby do spleti zamotané nitě sociálního života byly rozvinuty do tří oblastí autonomního duchovního, právního a hospodářského života a toto transparentně trojčlenné uspořádání se ztvárnilo v sociální organismus. Ten pak zpětně pomáhá, aby se klíčivé síly semene zemědělského organismu jako tělo zemědělské individuality nepřetržitě obnovovaly. {{SE|199}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zweiter_Teil&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''Druhá část''' ===<br /> <br /> {{SE|200}}Prázdná strana{{SE|201}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_landwirtschaftliche_Individualität_und_die_drei_Säulen_der_Bodenfruchtbarkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Zemědělská individualita a tři pilíře půdní úrodnosti ===<br /> <br /> Jak bylo zmíněno v kapitole «Dreigliederung člověka a zemědělská individualita» (str. 88 nn.), získává pojem «Zemědělská individualita» bytost a smysl teprve tehdy, když se zemědělec odváží uchopit jej na základě wesenserkenntnis člověka. To, co říká antroposofická duchovní věda o trojčlennosti člověka podle těla, duše a ducha, lze ověřit v sebezakušení a sebepoznání. Lze obrátit pohled na organizaci těla a shledat, že tato tvoří fyzický a životní základ pro činnost duše a působení ducha. Ve fyziologicky rozkladných procesech v nervech a smyslových orgánech si duše bdíce uvědomuje obsah svého vnímání a myšlení, ve fyziologicky budujících rozvíjí spíce svou vůli a, jako prostředník mezi oběma póly, v rytmu srdečního tepu a dýchání, uskutečňuje v polosnění duševní činnost cítění. Duch člověka, jeho nejpůvodnější jádro bytosti, je zakořeněn v Já. V Já-činnosti prostupuje duch tyto tři duševní činnosti a jim přiřazené tělesné procesy. Tělo je se svými orgány, látkovými kompozicemi a životními procesy pozemským orgánem duchovní duše, obrazem jí samé. Duchovní duše a s ní spojené vyšší hierarchické duchovní bytosti&lt;ref&gt;Viz např. Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; oživují a tvarují tělo v do značné míry uzavřený organismus. V něm, jako v mikrokosmu, je v plné účinnosti vše to, co naplňuje makrokosmos duchovně-duševně. Skrze svou duchovní duši je člověk vybaven schopností nalézat v sobě prostředky a cesty, jimiž může poznávat sebe sama i bytostné působení a bytí makrokosmu.&lt;ref&gt;Viz např. Rudolf Steiner: ''Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?'', GA 10, Dornach 1992.&lt;/ref&gt; Co bylo v makrokosmu v pravěkých dobách ještě bytostně živé, vylilo se v průběhu evoluce do světa, do bohatství forem přírodních říší. Stalo se dílem. V lidském Já žije zárodečně prapočátek jako mikrokosmos dál. Z Já vyrůstá člověku síla rozvíjet se, sebepoznávající, k svobodné individualitě.<br /> <br /> Tato poukázání mohou ještě jednou potvrdit oprávněnost a hloubku výroků Rudolfa Steinera: «der Mensch wird zur Grundlage gemacht», jde-li o to provozovat zemědělství způsobem přiměřeným duchu. Tato {{SE|202}}<br /> <br /> Pojmy individualita a uzavřenost organického celku (organismus) lze v nejpřísnějším smyslu odvodit jedině od člověka. Člověk, každý sám za sebe, je individualitou silou svého Já, své duchovní duše, která se nahoře otevírá říším duchovního světa a dole svou tělesnou organizací zahrnuje říše přírody. Člověk se stane srozumitelným teprve tehdy, naučíme-li se na něj v tomto smyslu nahlížet jako na občana dvou světů.<br /> <br /> Hovoří-li se o zemědělské individualitě v co největší uzavřenosti, pak se pojem uzavřenosti vztahuje na její tělesný organismus, který se silou ideje a vůle člověka utváří v nádobu přijímající zemědělskou individualitu. Na to bylo podrobně poukázáno pod aspektem čtyřčlennosti v kapitole «Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hospodářského organismu» (s. 97 n.). Co však dává pojmu «zemědělské individuality» obsah? Co naplňuje duchovně-bytostně kus země hospodářství? Obsah se utváří, jak bylo popsáno, skrze umělecké vzájemné uspořádání všech kulturních a krajinných prvků hospodářství plošně-horizontálně až k jeho hranicím. Středový bod, z něhož je toto dění řízeno, nově povstává z duchovní duše člověka, jež se povznáší k poznání ducha.<br /> <br /> Bytostné naplnění je makrokosmickým děním a zároveň děním, do něhož zasahovat — v dobrém, budujícím, nebo ve zlém, ničivém smyslu — je dnes a napříště postaveno do svobody člověka. Z instinktivních stavů vědomí starších epoch lidstva pocházejí zásahy, které vedly k rozvoji kulturní půdy, kulturní rostliny a domácích zvířat (srov. kap. «Staropersská kultura», s. 42 n.). Pečeť, kterou tyto kulturní výkony vtiskly přírodním věcem a bytostem, nese již «individualizovaný», stanovištně specifický charakter. Ten se stupňuje s probouzením Já — impulzem křesťanství, který ve středověku vedl k utváření vesnických společenství se středem a obvodem. Dnes stojíme před základní proměnou, totiž přesunem středového bodu zvenčí dovnitř. V té míře, v jaké se duchovní duše poznávající a jednající začleňuje do makrokosmických souvislostí a uvádí své konání s nimi v soulad, v téže míře se individualita člověka rozšiřuje a vtiskuje se «bytostně naplňující» celku hospodářství. Tím je naznačen vývoj do daleké budoucnosti: «Wir müssen uns überhaupt darüber klar sein, dass das landwirtschaftliche Gebiet mit dem zusammen,<br /> <br /> co leží pod povrchem půdy, představuje individualitu, která dále žije i v čase.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 50.&lt;/ref&gt; {{SE|203}}<br /> <br /> Jak bylo podrobně popsáno v kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 n.), je «zemědělská individualita» trojčlenná jako člověk a jako on se svisle začleňuje do osy Země-Slunce, s tím rozdílem, že funkce zemských hlubin jsou srovnatelné s nervově-smyslovým systémem člověka a funkce výšin nad zemí s jeho metabolickým systémem. Střed mezi těmito póly tvoří půda, srovnatelná s funkcemi lidské bránice. Půda se rozkládá jako kůže horizontálně přes pevný povrch Země. V ní se v rytmu koncentruje a vzájemně prostupuje působení sil výšin a hlubin a dělá z ní pratvůrčí základ veškerého vyššího života na Zemi.<br /> <br /> Na toto střední článek se nakonec soustřeďuje veškerá práce v zemědělství. Zemědělec se snaží usměrňovat spolupůsobení těchto sil výšin a hlubin a látek, k nimž tyto síly příslušně stojí ve vztahu, tak, aby se rytmický střed mohl rozvíjet k stále vyšší samostatnosti a individualizovat se. To se týká především druhově typického růstu, jakož i tvorby plodů a výživnosti kulturních rostlin. Jde v jádru o rozvoj «bránicové funkce» k postupující samostatné dynamice a o to, nechat síly výšin a hlubin v rytmu ročního koloběhu tak souznít, aby se orgán středu mohl stát ústředním orgánem vývoje zemědělské individuality. Toto nalézá a bude stále více nacházet svůj výraz v hofindividuální úrodnosti půdy. V ní se přírodní působení a lidské působení uzavírají do stávajícího se celku.<br /> <br /> Pojem úrodnosti půdy má přinejlepším ještě výpovědní hodnotu pro praktika ekologického zemědělství. Z vědeckého jazykového úzu zmizel s průlomem industrializace zemědělství od 60. let 20. století. Nelze ho odvodit z kvantifikovatelných parametrů, a proto není vědecko-metodicky uchopitelný. Na jeho místo nastoupil pojem produkční schopnosti půdy, který říká mírou, číslem a váhou, co půda vydá na výnosu, ale nikoli, jak tento výnos a jakými prostředky vznikl. Prostřednictvím libovolného nasazení provozních prostředků podle druhu a množství {{SE|204}}<br /> <br /> sogenanných minerálních živin, pesticidů, herbicidů, regulátorů růstu atd. se dosahuje i na od přírody málo «nadaných», tedy chudých, půdách rok od roku kalkulovatelných maximálních výnosů. Tím se stal kvalitativní aspekt úrodnosti půdy — např. stanovištní nebo původově specifická hodnota, resp. nutriční kvalita potravin — obsoletním. Pojem výnosové schopnosti se do velké míry vztahuje již jen na agrotechnologické otázky, pojem úrodnosti půdy však na otázku nově rozvíjené landbaukunst. Ta vyžaduje, jak bylo naznačeno výše, rozšíření pohledu na stránku podstaty světa, na intimnější silové účinky v hospodářství přírody.<br /> <br /> Navazujíce na odvození pojmů «Zemědělský organismus» a «Zemědělská individualita» (srov. s. 88 nn.) se teprve objasní dimenze, do jaké bytostné skutečnosti zemědělec vlastně pracuje. Veškerá polní a zahradnická opatření, která podniká, uplatňují se na středním článku «Zemědělské individuality» — na půdě, jejíž funkce je makrokosmicky srovnatelná s lidskou bránicí ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90). Tak jako bránice stojí se svou rytmickou dynamikou v souvislosti s pulzem srdce a plicním dýcháním, tak i půdní procesy odpovídají rytmům, jež mají svůj původ v pohybových poměrech Země a kosmosu. Tak jako se rytmus dne a noci mikro­kosmicky rozkládá do polárních stavů bdění a spánku, tak prožívá i ve skrytém působící svět přírodních bytostí polární stavy — na jedné straně zakletosti do plnosti forem jako letní spánek a na druhé straně, v zániku těchto forem, osvobozeni a osamostatnění jako zimní probuzení. Stejným způsobem znamenají přechody na jaře usínání a na podzim probouzení. Do tohoto stálého proměňování v ročním koloběhu zasahuje zemědělec; a proto se žádné opatření nepodobá druhému. Kontinuem v proměně jevů, na nějž se vztahují veškerá kultivační opatření, je půda a její výchova k trvalé úrodnosti.<br /> <br /> Podle stanovištní přírodní nadanosti spočívá úrodnost půdy na třech pilířích: zpracování půdy, osevním postupu a hnojení. Zpracování řídí dle potřeb pěstovaných rostlin fyzické procesy půdy, osevní postup přispívá k jejich oživení, hnojení je oživuje a prosycuje duší. Tyto tři nosné pilíře zemědělské prvovýroby mají být v dalším pojednány z rozšířených hledisek. {{SE|205}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Erste_Säule:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''První pilíř:''' ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vom_Wesen_der_Bodenbearbeitung_im_Zusammenhang_mit_der_Bodenentwicklung_im_Jahreslauf&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === O podstatě zpracování půdy ve spojitosti s vývojem půdy v ročním koloběhu ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Boden&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Půda ===<br /> <br /> Věda o půdě vymezuje v mírných klimatických pásmech půdu na prokořeněnou zvětrací vrstvu, jež nasedá na horninu podloží. Tato zvětrací vrstva je svou mocností a strukturou výrazem na jedné straně druhu geologického výchozího materiálu a zemských hlubinných sil, na druhé straně druhu atmosférického působení a kosmických sil výšin. Jako modifikující třetí člen přistupuje geomorfologie, krajinná podoba (tektonika, vodní a větrná eroze). Součinností této trojnosti sil a látek vzniká v závislosti na hloubce variantami bohaté, opět se trojčlenně členící půdní profil. Jeho svrchní zóna, A-horizont, je ve vysoké míře ovlivňována látkami a silami, jež přicházejí z atmosféry, z «břicha» zemědělské individuality. Zde v nejvrchnější vrstvě se soustřeďuje rostlinný a živočišný půdní život a z něho vzešlý humus jako rozhodující nositel úrodnosti. Humus zajišťuje tmavé zbarvení tohoto horizontu a póry bohatou drobtovitou strukturu.<br /> <br /> Střední vrstva, B-horizont, je výsledkem postupného zvětrávání. Buduje se ze směsi jílu, prachu, jemného a hrubého písku, jež se může jednostranně vyhranit až k extrémům těžké jílové nebo lehké písčité půdy. Nositelem úrodnosti v této zóně je harmonický poměr míšení minerálních těles křemene, jílu, vápna, jak je přítomen v mírné hlinité půdě.<br /> <br /> Pod zvětrávaným horizontem leží výchozí hornina, C-horizont. Hranici mezi oběma určuje čelo vápencového rozpouštění. Postupující debasací se tato hranice prohlubuje v sotva znatelných krocích rok od roku.<br /> <br /> Fyzický základ půdy tvoří čtyři klasické živly: země, voda, vzduch a teplo. Minerální půdy vykazují celkový objem pórů 40 až 50 %. Ten se skládá z komplexního systému {{SE|206}}<br /> <br /> nejjemnějších až po hrubé póry, trhliny smršťování, biogenní kanálky apod. Při dešti se plní vodou, při suchu a vsakování vzduchem. Teplo, jemuž fyzika od 16./17. století nepřiznává vlastní stav jako živel (skupenství), prostupuje svá tři sourozence, uvádí je do vzájemných vztahů, stará se o jejich přechod z jednoho elementárního stavu do druhého – nebo při své nepřítomnosti (v zimě) o jejich oddělení a setrvávání v jejich zvláštní existenci.<br /> <br /> V půdoznalství se na základě empirických studií profilové stavby hovoří o vývoji půdy, který probíhá od konce poslední doby ledové před 10 000 až 15 000 lety. Podle vnějšího obrazu různých půdních profilů a jejich mnohostranné diferenciace jako výsledku tohoto dlouhodobého vývoje se rozlišuje řada charakteristických půdních typů. V závislosti na intenzitě zvětrávání, vertikálních přesunech látek a horizontaci jde na jedné straně o půdní typy, které ještě vykazují mladé vývojové stupně, jako AC-půdy «rendzin» na vápencových stanovištích v svažitých nebo suchých polohách. Polárně k nim stojí, rovněž s AC-profilem, «rankery» na křemičito-kyselých horninách v erozních polohách. Od těchto mladých stadií lze na druhé straně sledovat půdní typy narůstajícího stáří, jako například na vápencových stanovištích sérii stárnutí rendzina –&gt; hnědozem –&gt; pseudoglej, nebo na kyselém křemenu-pazourku sérii ranker –&gt; hnědé půdy –&gt; podzoly.<br /> <br /> Každý statek má jeden nebo často více takových půdních typů. Jejich znalost vypovídá mnohé o obdělávatelnosti, schopnosti zadržet vodu a dalších růst určujících faktorech – zkrátka o jejich přírodní nadanosti. Nad tuto znalost je pro zemědělce ještě důležitější obrátit pozornost k vývoji půdy a vpravit se do něho – k tomu vývoji, který se odehrává rok od roku. Spoluutvářet jej znamená především umění zpracování půdy.<br /> <br /> Běh roku se člení do ročních období: zima, jaro, léto a podzim. Během těchto charakteristických časových úseků prochází půda vývojem, který je neoddělitelně spojen se životem a umíráním rostlin a půdní živočišné říše. Zpracováním půdy usiluje zemědělec a zahradník – podle okolností – podporovat nebo brzdit procesy života, a stejně tak procesy umírání. Symptomatika procesuálního dění se nejlépe vyjasňuje na příkladu pěstování obilovin. {{SE|207}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Winterprozess_und_die_Bodenbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Zimní proces a zpracování půdy ===<br /> <br /> V zimě je svět jeví­cích se jevů redukován na ryze fyzické. Vnější život je z velké části vyhaslý; stáhl se do klidového stavu spor, semen, pupenů a do kambia a zásobních orgánů (hlízy, bulvy). Růst listů na podzim zasetého ozimého obilí se zastavuje. S příchodem mrazu přilehají listy v růžici hvězdicovitě, jako obraz hvězdného nebe, plochý přitisklé k zemi.&lt;ref&gt;Jev, který u moderních, na vysokou odolnost vůči dusíku vyšlechtěných odrůd již téměř nelze pozorovat.&lt;/ref&gt; Jen kořeny pomalu dorůstají do hloubky. Příroda je oděna do světla a tmy, do bíla a černa. Z bílé sněhové pokrývky se kontrastně odráží temno větvoví stromů a keřů. Půda vykazuje od listopadu tmavší zbarvení než jindy během roku. Je to důsledek nasycení všech půdních pórů vodou. Tento jev ukazuje na ústřední zimní proces – na dalekosáhlé vzájemné oddělování čtyř živlů od sebe. Jinak vše prostupující teplo se stahuje zpět a přenechává svým třem sourozencům jejich fyzické vlastní bytí. Místo tepla nastupuje jako jeho protipól chlad. Vzduch je čistý a jasný a uvolňuje výhled do dálky nebo vzhůru k hvězdnému nebi. Voda přestává se vypařovat; houstne, těžkne a vsákává se do hloubky. Zemitě-pevné se stahuje a formuje se do své přísně geometrické krystalové povahy.<br /> <br /> Zimní proces uvádí zemi do stavu oddanosti sobě samé, jakéhosi duchovního probouzení. «Země je tedy v době hluboké zimy nejvíce Zemí; je tehdy svou vlastní podstatou.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen'', GA 229, Vortrag vom 6. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 23.&lt;/ref&gt; Emancipuje se od planetárních vlivů a otevírá se ozařujícím účinkům «nejzazšího kosmu», sféry stálic, kterou Řekové příznačně nazývali Křišťálovým nebem.&lt;ref&gt;Řekové nazývali Křišťálové nebe Uranos (řec. Οὐρανός, Ouranos; lat. Uranus, Coelus nebo Caelum, nebeská klenba). Křišťálové nebe se objevuje v Dantově Božské komedii. V esoterně-okultní tradici uchovává plody předcházející evoluční řady. Zahrnuje nebeskou klenbu a nebe stálic.&lt;/ref&gt; Zima je «dobou, kdy se v zemi může nejsilněji rozvíjet krystalotvorná síla, největší formativní síla pro minerální substance. Tehdy náleží nitru Země […] podléhat vlivu krystalotvorné {{SE|208}}<br /> <br /> sil, jež přicházejí z dálav kosmu […] a čím hlouběji sestupují, tím silnější je v nich tato touha stávat se v hospodářství přírody krystalicky čistými.&quot;<br /> <br /> Krystalotvorné formativní síly se v zimním mrazu zmocňují i živlu vody. Ten dosahuje své největší hustoty při +4 °C a začíná se – znovu se roztahuje – při teplotách pod 0 °C krystalizovat v led. Tento proces se odehrává na povrchu půdy a vodních ploch a ve vlhkosti vzduchu, přičemž vznikají sněhové vločky. Při velkém mrazu padají jednotlivé krystaly ve tvarech, z nichž žádný se nepodobá druhému; a přesto všechny krystalizují v kráse a čistotě podle téhož principu hexagonálně do šestiramenné hvězdy.<br /> <br /> Tyto z „dálného kosmu&quot; v průběhu zimy přicházející tvarové, resp. krystalotvorné síly mají pro vývoj půdy v následujícím roce trojí význam.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Bildung_der_Frostgare&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Vznik mrazové drobtovitosti půdy ====<br /> <br /> Vznik frostgare<br /> Důsledkem anomálie vody – při krystalizaci zvětšovat svůj objem a přitom se specificky odlehčovat – dochází v vodou nasycených vlásečnicových trhlinách, puklinách a pórech půdy k trhací síle. Ta je zvláště blahodárná tehdy, když po pozdní podzimní sklizni okopanin a při zamokřené půdě zanechá pluh rozmazanou, kohezně slisovanou ornici. Tehdy přichází ke slovu „Mistr Mráz&quot;, který uvede půdu zpět do drobivého stavu, jakého by zemědělec žádným nářadím nedosáhl. Mráz rozráží kohezní hmotu půdy v množství malých, ostrohrannných polygonálních drobtů – „frostgare&quot;. Protože tato struktura vzniká čistě fyzikální cestou, je nestabilní a při silném dešti se může snadno opět rozbředat. Přeje-li však zemědělci štěstí a zachová-li se frostgare až do časného jara, stabilizuje se biologickou cestou a zajišťuje – ještě dříve, než je v půdě jarní osev – jak se říká, polovinu sklizně.<br /> <br /> Přes zimu přebírá spolu s „Mistrem Mrazem&quot; sama příroda zpracování půdy. Lidská ruka spočívá. {{SE|209}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Entstehung_der_Tonmineralien_und_ihre_Neubildung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Vznik tonmineralů a jejich nová tvorba ====<br /> <br /> Jíl představuje směs různých tonmineralů i amorfních produktů zvětrávání, hydroxidů křemíku, hliníku, železa atd. Tyto hydroxidy jsou koloidní povahy, beztvaré – stav mezi pevným a kapalným, týž, který leží v základu veškerého procesuálního dění v živém. Plastičnost jílu pramení z jeho afinity k vodě, jakož i ze zčásti submikroskopické drobnosti krystalických tonmineralových lupínků, z bobtnavosti určitých druhů tonmineralů (*Montmorillonit* aj.) a z vysoké schopnosti půdních koloidů přijímat vodu. Voda nechává jíl bobtnát. Odvodnění vysycháním vytváří nejjemnější smrštěninové trhliny až hlubokými půdními prasklinami.<br /> <br /> Je-li dynamika jílu podstatně určována afinitou k vodě a v ní rozpuštěným solím, pak jsou to vzduch a teplo, které spolupůsobí rytmické kmitání tam a zpět mezi formou (tuhá kůra) a procesuální látkovou výměnou. Tento rytmus se projevuje zvláště v dynamice hydrátových obalů jílových částic. Při suchu (léto) se stahují a přibližují svou hustotou zemitě-pevnému. Při vlhku (zima) rozšiřují vodní obaly svůj objem. Jíl je tak nositelem rytmického součinnosti pevného, kapalného, plynného a tepla – a tím reprezentantem bytostného článku středu, „bránice&quot;, mezi metabolickým pólem nad zemí a hlavovým pólem pod zemí (srov. [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90).<br /> <br /> Strukturotvorné v jílu jsou tonmineraly; krystalizují hexagonálně v průsvitně tenkých lupíncích s plošným rozpětím menším než 0,002 mm. Štěpí se do takové submikroskopické tenkosti krystalových ploch, že tyto lze označit jako materializovanou ideu „roviny&quot; – která podle krystalotvorných formativních sil kosmu látkově rozvíjí krystalovou mřížku do plochy a ohraničuje se do šestihranné formy. Tonmineraly vděčí za vysokou dynamiku vázání a uvolňování látek rozšiřitelným mezivrstvám, ale zejména právě této dvojstrannosti svých v řazení za sebou téměř do bezedna se rozkládajících povrchů. Plošné rozpětí 1 g bobtnavého *Montmorilonitu* například činí 800 m².&lt;ref&gt;Willi Laatsch: *Dynamik der Mitteleuropäischen Mineralböden*, Dresden und Leipzig 1957, 280 S.&lt;/ref&gt; V rytmickém kmitání tam a zpět mezi krystalickou formou a vodně-substanciální {{SE|210}}<br /> <br /> dynamikou jsou to právě tonmineraly, které činí jíl nositelem úrodnosti v oblasti fyzicko-minerálního.<br /> <br /> Různé druhy tonmineralů vznikají trojím způsobem:<br /> <br /> * Fyzikálním zvětráváním slíd. Při tom se tvoří mimo jiné primární tonmineraly a jejich dalším chemickým rozkladem přeměny na sekundární tonmineraly.<br /> * Chemickým zvětráváním bazemi bohatých magmatitů a metamorfních hornin vznikají řady sekundárních tonmineralů až po úplný rozpad krystalových mřížek za vzniku výše zmíněných amorfních, koloidálních hydroxidů.<br /> * Novotvorba sekundárních tonmineralů syntézou koloidální hmoty hydroxidů křemíku a hliníku.<br /> <br /> Tato novotvorba je původním krystalizačním procesem, „zemí-stáváním&quot; z živého prvotního stavu koloidálně-vodního, položivé substance.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989, Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», S. 193.&lt;/ref&gt; Amorfní hmota půdních koloidů se znovu prostupuje formou. Látky se uspořádávají za vkládání kovových bází do přísné geometrie krystalové mřížky. Síly, které toto uspořádání způsobují, se obvykle hledají ve vlastnostech látek samých. Jak je ale možné, že určité krystaly – například křemen – vykazují geograficky závislý habitus, jiné – jako pyrit – mohou při shodném látkovém složení nabývat zcela odlišných modifikací krystalové podoby? Síly, které to způsobují, přicházejí z vně fyzicko-pozemského; jsou to zmíněné mimoprostorové a mimoč asové formativní síly z mimoplánárního kosmu, k jejichž projevení mají jednotlivé látkové prvky podle svých hmotně vázaných vlastností v prostoru a čase svůj vždy specifický vztah.<br /> <br /> Na skutečnost kosmického původu formujících, krystalotvorných sil upozorňuje Rudolf Steiner ve výše citovaných poukazech. Popisuje jejich působení jako zimní dění, jako něco, co uvádí zemi do krystalicky čistšího stavu až do jejích hlubin. Nabízí se spatřit zde souvislost tohoto působení formativních sil s přeměnou primárních na sekundární tonmineraly a zvláště s jejich novotvorbou z beztvarých stavů půdních koloidů. Týmž směrem míří i Willi Latsch (1905–1997),&lt;ref&gt;Willi Laatsch: Ebd., S. 47.&lt;/ref&gt; poukazující na to, že krystalové mřížky tonmineralů v půdě při nízkých teplotách {{SE|211}}<br /> <br /> vznikají (v zimě) a ve srovnání s krystalickými vyvřelinami vykazují nižší stupeň uspořádání krystalové mřížky.<br /> <br /> Lze tedy shrnout: Také z hlediska dynamiky zvětrávacích procesů v anorganické přírodě až po amorfní koloidní stavy, jakož i z hlediska dynamiky vzniku nových silikátových tonmineralů, označuje zima počátek vývoje půdy v ročním koloběhu.<br /> <br /> V zimě se půdy v rámci samozpracování zimními silami obnovují ve své fyzické konstituci.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Trägerschaft_und_Bewahrung_der_kosmischen_Formkräfte_im_Jahreslauf&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Nositelství a uchovávání kosmických formativních sil v ročním koloběhu ====<br /> <br /> Formativní síly, které v zimě dopadají, působí skrze látkovost země, a to tím silněji, čím přísnější zima je. K těmto krystalotvorným, strukturní čistotu vytvářejícím formativním silám stojí fyzicko-minerální příroda – zastoupená křemenem (kvarcem, silikáty), vápnem (bázemi bohatými horninami) a jílem – v různém vztahu. Křemen-křemík je v mírných a polárních pásmech téměř odolný vůči zvětrávání. Odráží formu-rozpouštějící sílu vody, kdežto vápenec ji přitahuje. Horský křišťál (křemen) je od přírody „krystalicky čistý&quot;; vápenec rozvíjí vlastní dynamiku odbourávání a opětovného budování; vyskytuje se v rozmanitých formách, v rozpětí od romboedricky v čistotě krystalizujícího kalcitu až po vodou prosycený sinterový vápenec. Křemen a vápenec tvoří v půdě a v horninách protiklady. Vápenec má vysokou affinitu k vodě. Tak jako je „dychtivě&quot; vnímavý pro formativní síly hvězdného nebe, tak je vnímavý i pro formující síly sluneční blízkosti planetárního obvodu, účinkující skrze živel vody – síly vyzařující z Merkuru, Venuše, zvláště ale z Měsíce. Poslední případ nastává na jaře v souvislosti s rozvinujícím se životem. V zimě naopak vápenec dychtivě nasává síly stálic, zatímco v sobě spočívající krystalicky čistý křemen je zpětně odráží. „Vápno vyžaduje vše, křemenné vyžaduje vlastně nic více \[…\] Křemenné je obecným vnějším smyslem v pozemském, vápenaté je obecnou vnější touhou v pozemském, a jíl oboje zprostředkovává.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 82f.&lt;/ref&gt; Jíl stojí vůči {{SE|212}}<br /> <br /> K čemu je křemen ještě blíže než k vápenci. To se ukazuje v silikáticky-krystalickém vrstvovém uspořádání jílových minerálů. Avšak jíl má schopnost – jakoby ve vyšší syntéze – kieselový a vápencový pól navzájem spojit. Jeho dynamika je dvojí: na jedné straně je povrch jílových částic obklopen hydratační obalem, na druhé straně může jíl mezi své krystalické vrstvy přijímat vodu. Přitom jsou ve vodě rozpuštěné, zejména bázické látky adsorpbovány na krystalických hraničních plochách, anebo se mohou z tohoto pouta znovu uvolnit výměnou za jiné. Hovoří-li se v půdoznalství o adsorpci či výměnné kapacitě půd, vztahují se tyto parametry vedle humusu především na jílové minerály. Ve světle výše řečeného je nasnadě, že zimními hvězdnými silami je ovlivňován jak krystalický stupeň uspořádání jílových minerálů, tak i stupeň uspořádání látek vázaných na hraniční a mezivrstevné plochy.<br /> <br /> Na druhé straně uchovává jíl tvarotvorné síly, které křemen zpět odráží a které si vápenec chce přisvojit, a ve věku vegetačního období je prostředkuje kořenům rostlin. Jíl je – prostřednictvím kořenů a v zákonech vzduchu a tepla rostoucím výhonkem – „podporovatelem kosmického vzestupného proudu&quot;.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 47.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tento pokyn ukazuje na proud solí a vodíku – Goethe mu říkal Erdsaft, zemní šťáva –, který ve stonkové ose probíhá xylémem uvnitř periferního kambia směrem vzhůru do listového patra. Tento formativní síly nesoucí proud je to, co rostlině pomáhá k fyzické výstavbě jejích substancí – bílkoviny, konstrukčních sacharidů atd. –, a tak celkově k smyslově vnímatelné podobě jejího typu.<br /> <br /> Fyzik a chemik od sebe látky odděluje podle jejich vlastností. Tyto vlastnosti jsou zpětně vedeny k silovému potenciálu – elektřině, magnetismu, jaderné síle –, který však charakterizuje jen fyzickou, zemí podmíněnou stránku látek. Rudolf Steiner si je v průběhu svého duchovního bádání této stránky plně vědom, avšak přidruzeně k ní zpřístupňuje druhou, kosmickou stránku látek, skrze niž se teprve odhaluje jejich ve fyzickém působné bytí. Fyzicko-silová povaha hmotného prvku – nebo kompozice takovýchto prvků, jakou je jílový minerál – osvědčuje se jako vztažný bod, zprostředkovatel a nositel sil specificky vyzařujících z kosmu: například sil tvarotvorných sil sféry stálic nebo sil životadárných éterických formativních sil {{SE|213}}<br /> <br /> slunce a planet. »Kosmický život« a »kosmický chemismus«&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 46.&lt;/ref&gt; se jakoby obsluhuje pozemských látek a sil, jak jsou přítomny v křemeni, vápenci a jílu v půdě, aby v tvarech rostlin plastizoval ven své praobraz, svůj typ.<br /> <br /> Pod výše uvedeným aspektem je krystalická povaha jílových minerálů spolu s látkami, které jsou k nim vázány podzemsky-pozemskými silami, v době zimy vystavena silovým záření nadpozemsky-kosmické povahy, která v organickém působí nositelem života a tvůrcem jeho tvarů. Tak lze výroky Rudolfa Steinera o jílu rozumět v tom smyslu, že jíl tyto tvarotvorné síly uchovává a v následující fázi růstu je zprostředkovává kořenům. Proudí vzhůru, tvarují rostlinnou podobu do obrazu jejího typu a skládají látky v plodech na nositele nährhaftigkeit.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Frühjahrsprozess_und_die_Bodenbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Jarní proces a zpracování půdy ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Im_Vorfrühling&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== V předjaří ====<br /> <br /> Dlouho předtím, než se nadzemní růst probouzí ze zimního klidu, rozhýbe se po několika dnech hřejivého slunce předjaří – zčásti již v únoru – překvapivě živý půdní život. Povrch půdy se vlivem vypařující se vody lehce zesvětlil, vzduch a teplo pronikají do pórů svrchní vrstvy půdy, čtyři živly se opět začínají prostupovat. Je to doba, kdy zemědělec přebírá režii nad [[Bodenentwicklung|vývojem půdy]] v průběhu roku a kdy ho přepadá netrpělivost, příliš brzy vyjet na pole s těžkými tažnými stroji. Aby se tomu vyhnul a udělal si jasný obraz o stavu půdy, sleze z vysokého traktoru, klekne si na pole, rukou a paží odsune svrchní vrstvu půdy stranou – a s údivem zjistí, kolik plevelů již vyklíčilo a dospělo do stádia niťovitých klíčků, jak se již hemží brouci, kolik kroužkovců, larev atd. je již na hledání potravy, především však, jak se díky činnosti mikrobů začíná [[Frostgare|frostgare]] zimy stabilizovat v drobtovité struktuře. Probíhá proces »[[Lebendverbauung|živého zabudování]]«.&lt;ref&gt;Günter Trolldenier: ''Bodenbiologie. Die Bodenorganismen im Haushalt der Natur'', Stuttgart 1982, 152 S.&lt;/ref&gt; {{SE|214}}<br /> <br /> Bakterie, propojené slizovitými látkami svých buněčných obalů do kolonií, tvoří mosty mezi půdními částicemi. Vznikají menší i větší dutiny, pórovitý objem se zvětšuje, výměna vzduchu a tepla v rytmu dne a noci se prohlubuje a půda se stává schopnou vstřebat i náhlé přívalové deště. Při bližším pohledu jsou však v hrubé brázdě hluboká místa brázd ještě tmavá, nasycená vodou; nebo se při podzimním vyrovnání pluhovým doběžníkem ukáže, že podorničí je příliš citlivé na tlak. Předčasné zpracování půdy – zpravidla příliš rané – zanechává v kolejích traktoru nevratné tlakové poškození: vývoj půdy pak stagnuje po zbytek roku. Jinak je tomu při práci s koňmi. Bodové tlakové stopy koňských kopyt se mikrobiálně záhy opět zahlazují.<br /> <br /> Zásada v předjaří zní: »Jak nejdříve to jde, vyjet na pole.« Tím se oní zmíněná netrpělivost stává pochopitelnou. Jde o to, vyrovnat pole, podpořit drobtovitou strukturu prostřednictvím prohřátí a provzdušnění půdy a připravit první klíčiště pro plevele. Tomuto účelu slouží první zpracování v průběhu roku – vláčení. Ve chemotechnickém zemědělství se stalo zbytečným díky nasazení herbicidů. Z úsporných důvodů a kvůli vysoké váze traktorů se pracovní kroky přípravy seťového lůžka kombinují přímo s výsevem. V biologicko-dynamickém zemědělství by tam, kde to počasí dovolí a kde je to jen trochu možné, vláčení a jeden nebo dva přejezdy bránami výsevu předcházet – aby plevele v jemném stádiu klíčku byly vyrvány a nechány uschnout. Zároveň jsou tím podněcovány drobtovitá struktura i látkové přeměny, přerušen kapilární vzlín vody a zimní vlhkost tak v půdě udržena.<br /> <br /> Vedle přípravy seťového lůžka pro jarní obilniny vyžaduje i ozim péče o půdu; ať již prolomením půdního škraloupu lehkou bránou nebo strigelem, ať přivalováním rostlin, aby kořenový systém po střídavých mrazech znovu získal kontakt s půdou.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Im_Frühjahr&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Na jaře ====<br /> <br /> Jarní procesy, které se nyní dostavují, mají být přiblíženy na příkladu jarního obilí. Po přípravných pracích předjaří přichází výsev. Semeno se klade do tmy země do hloubky několika centimetrů na mírně stlačenou podložku vytvořenou secím botem. To usnadňuje {{SE|215}}<br /> <br /> nabobtnání semene kapilárním vzlínem vody; ze stran a shora je výsev v jemnodrobtovité zemní přikrývce obklopen vzduchem a teplem. Klíčení semene je pochod, který nevyžaduje přítomnost živlu zemitě-pevného, tedy země, nýbrž živlů tepla, vzduchu a vody. To již svědčí o tom, že růst klíčivé rostliny odkazuje na evoluční stav, kdy země ještě nebyla zemí a rostlina byla ještě zrozena z vody. Tento stav se opakuje na počátku jejího stávání se zemskou rostlinou. Tento princip opakování dřívějších stavů formuloval Ernst Haeckel (1834–1919) v roce 1866 jako výsledek svých studií embryonálního vývoje u rostliny, živočicha a člověka jako «Biogenetické základní pravidlo», které říká: «Ontogeneze je opakováním fylogeneze»&lt;ref&gt;Ernst Haeckel: ''Generelle Morphologie'', Band II: ''Allgemeine Entwicklungsgeschichte der Organismen'', 1866/1906.&lt;/ref&gt;, nebo: «Individuální vývoj je opakováním vývoje kmene.» Rudolf Steiner toto poznání neomezuje pouze na stávání se Země a jejích přírodních říší, nýbrž rozšiřuje je na tři planetární stavy, které stávání se Země předcházely. Jsou popisovány jako «Satheni wa Khale» (s nímž vznikl živel čistého tepla), «Dyambu ra Khale» (s kondenzací části tepla v živel vzduchu) a «舊月亮紀» (s kondenzací části vzduchu v živel vody). Teprve ve čtvrtém planetárním stavu vznikl živel zemitě-pevného.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Na třetím evolučním stupni, «舊月亮紀», žilo rostlinné, utvářející se z vody, jako ještě málo diferencovaná živá masa. Na počátku vývoje Země se na vyšším stupni celkově opakuje stav Starého Měsíce právě tak jako oba předcházející evoluční stupně. Tím jak se rostlinný svět diferencuje v «zemsky zrozený», jak se do kořene, listu, stonku a květu začleňuje živel zemitého, stojí na počátku «individuálního vývoje» rostliny něžný, vodnatý klíček v opakování doby Starého Měsíce.<br /> <br /> Obilniny patří k travám a jako takové k jednoděložným. Semena se člení na klíček (embryo) a moučné těleso (endosperm). Obojí je od sebe odděleno jediným děložním listem, štítkem. Při klíčení nevystupuje děložní list na světlo, jak je to pravidlem u dvouděložných, a nezelená jako ony, nýbrž zůstává přichycen v půdě semenné slupky. Co se objevuje, je již špičatý první list. Klíčivá rostlina je rozvinutím toho, co na {{SE|216}}<br /> <br /> Orgánech již viditelně vytvořena v embryu.&lt;ref&gt;Wilhelm Troll, Karl Höhn: ''Allgemeine Botanik'', Stuttgart 1972, 994 S.&lt;/ref&gt; V embryu se zjevuje «kosmické [praobraz; doplněno autorem], které jako forma rostliny žije v semenu».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&lt;/ref&gt; Živné pletivo moučného tělesa, které z velké části vyplňuje objem semene, pochází z mateřské rostliny a je povahou i množstvím uzpůsobeno tak, že se rostlina může v opakování živě-vodnatého měsíčního stavu vyvinout jen do klíčivé rostliny, nikoli dále k vysoce diferencované, zemsky zrozené obilní rostlině. K tomu jsou zapotřebí dvě věci: zezelenání vzestupného stébla a listů v světle přítomnosti dopadajícího slunce a srůst kořene se zemí. Jak obecně u vyšších rostlin, tak i u obilnin vykazuje embryo v podélném řezu trojčlennou gestalt v zárodku předtvořenou — kořenový pól, výhonkový pól s vegetačním bodem a, tvořící střed, klíčový uzel, jenž v sobě skrývá sílu k vzpřímení.<br /> <br /> S bobtnáním semene a při odpovídajícím oteplení půdy nastupují v živném pletivu rozkladné procesy. Jako první začínají růst klíčové kořeny — u pšenice tři, u ovsa čtyři. Ty jsou ve stadiu klíčivé rostliny ještě bez kořenových vlásků; jsou to výchlipky buněk kořenové pokožky. Proto jsou plevele nejsnáze vyhnatelné bránami a strigelem, dokud je ještě nevidíme. Teprve se zezelenáním prvních listů, a tím i stimulací vlastního metabolismu, vstupují klíčové kořeny přes kořenové vlásky do těsného vztahu s půdou. Formují se vodivé svazky *hlívce* (asimiláty) a *xylému* (voda, soli). Kořenové vlásky, nyní hustě seřazené — až 100 na mm délky kořene&lt;ref&gt;Gerhard Geisler: ''Pflanzenbau'', Berlin-Hamburg 1988, 2. Aufl., S. 132.&lt;/ref&gt; — srostlé s jílovými a humusovými částicemi, osídlují v mládí nejprve s určitým odstupem od vrcholu kořene celou délku klíčových kořenů. Vytáhne-li se ovesná nebo na podzim žitná rostlina v jednolistém stadiu opatrně z půdy, přilnou na kořeni hroudky jako malé klobásy. Teprve svými kolmo do hlubin mířícími a větvenými kořeny a kolmo ke slunci vzestupným výhonkem opouští rostlina své měsíčně vodnaté klíčivé stadium a stává se obrazem vztahu Země a přítomně působícího kosmu. {{SE|217}}<br /> <br /> Klíček vyrůstá ze zemských látek a ze sil kosmu, které mu mateřská rostlina předala skrze moučné pletivo semene. Tento zdroj je s dokončením klíčivé rostliny vyčerpán. Jaký zdroj musí být nyní nově otevřen? Jaké živné pletivo nastoupí na místo spotřebovaného? Musí být, podobně jako ono, produktem minulých životních procesů. Je to humus, jenž vzniká přeměnou všeho toho, co zanechaly rostliny jako zbytky — vyjma toho, co vstoupilo do tvorby semen. Jak si ale může vyvinutá klíčivá rostlina tento nový zdroj výživy, ať výživný humus nebo vyzrálý trvalý humus, otevřít? Zde přichází v úvahu především tvorba vláknových neboli korunových kořenů. Na jaře vyrůstají z nejspodnějších jednoho až dvou uzlů a s přibývajícím odnožováním se množí. V porovnání s primárními klíčovými kořeny jsou vláknové kořeny sekundárními útvary. Rostou blízko povrchu a tvoří kořenový věnec, jenž v nejjemnějším větvení prostupuje ornicí. Vlastní rozrušování humusu se ale děje prostřednictvím zmíněných kořenových vlásků, jejichž osazením na klíčových i vláknových kořenech se kořenový povrch mnohonásobně zvětší. Skrze kořenové vlásky vstupuje rašící rostlina do přímého spojení s okolní půdou.<br /> <br /> Kořenové vlásky vylučují část asimilátů vytvořených v listech — cukry, bílkovinné slizové látky, fermenty, organické kyseliny — jež jsou perifernímproud *floému* sváděny dolů do kořenů. V protisměru přijímají minerální soli a vodu, která se svým látkových nákladem proti tíži prochází vodivým pletivem *xylému* do asimilujících orgánů nadzemního výhonku.<br /> <br /> Svými kořenovými výměšky se zdá rostlina být vědrem bez dna — zbytečná ztráta? Pravý opak je pravdou. Na jaře rozšiřuje svou «životní organizaci» do půdního prostoru prostoupeného kořeny a přebírá řízení nad nesčetnou armádou mikrobů. Kořenové výměšky vyvracejí jednostranný názor, že půda živí rostliny a ty jsou jen pasivními příjemkyněmi. Na jaře naopak rostliny ve značném rozsahu vlastní aktivitou živí půdu a spouštějí v ní procesy, jimiž si přisvojují úrodnost půdy. Je to dění stejně subtilní jako nepřehledně složité, ovládané životním tělem rostlin, v souladu s potřebami jejich postupujících růstových stavů.<br /> <br /> Kořenové výměšky živí, aktivují a řídí mikrobní činnost, budují v kořenové oblasti — v závislosti na druhu hostitelské rostliny — {{SE|218}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 12, S. 218.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 12: Winter- und Frühjahrsprozesse im Boden. Die Hautbearbeitung im Frühjahr.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> specifických životních společenství (symbióz) s bakteriemi a houbami a prostřednictvím účinných látek zvyšují rychlost rozmnožování bakterií v půdním prostoru blízkém kořenům, v rhizosféře, padesát- až stonásobně.&lt;ref&gt;Wilhelm Troll, Karl Höhn: ''Allgemeine Botanik'', Stuttgart 1972, S. 499.&lt;/ref&gt; Kyselé výměšky (kyselina uhličitá, kyselina jablečná) navíc přispívají k rozkladu minerálů.<br /> <br /> Řízený životní organizací rostliny rozšiřující se do rhizosféry se rozbíhá vlastní jarní proces — mikrobiální rozklad humusu až po úplnou mineralizaci (Obrázek 12).<br /> <br /> Život uchovaný ve hmotném složení zralého humusu se nyní přeměňuje v život heterotrofních organismů ve tmě země — nespočetných bakterií, prvoků a hub, jež se, srovnatelně se střevním trávením, samy v umírání rozpadají na své látkové složky a tyto pak přecházejí v podobě solí do roztoku v půdní vodě. Je to vegetativní růst porostu na jaře, který prostřednictvím procesu «trávení půdní úrodnosti» vede toto dění a tím také správnou míru uvolňovaných minerálních solí, zejména dusíku. Tyto jsou současně s vylučováním asimilátů, v protisměru k němu, adsorbovány kořenovými vlásky. {{SE|219}}<br /> <br /> Zatímco v zimě převládalo ryze fyzické dění — oddělování živlů, odumírání vnějšího organického života provázené procesy zhutňování a krystalizace —, na jaře je tomu tak s největším, vnějším rozvinutím života, pod zemí i nad ní. Toto k budoucnosti směřující dění však spotřebovává půdní úrodnost. Tato spotřeba vychází z rozkladu nositele minulého života — humusu. Jako náleží endosperm k semeni a ve vzcházení odumírá do tvorby klíční rostliny, tak je živné pletivo humusu klíčným základem, z něhož, pod vyzařujícími silami kosmu, může se nynější život rostliny až po tvorbu plodů pozemsky vytvářet.<br /> <br /> Takto mohou vyrůstající osety na jaře tuto přeměnu odumřelého v nový život tím aktivněji uskutečnit, čím úrodnější je půda a čím více se střídají sluneční svit a déšť, provzdušnění a prohřívání půdy.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Krustenbildung_und_Hautbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Tvorba krusty a zpracování kůže půdy ====<br /> <br /> Pod exogenními vlivy látkově-výměnného pólu nad zemí podléhá dynamika půdních procesů na jaře silným výkyvům, které zemědělce vyzývají k přesnému pozorování, zkoumavému myšlení a duchapřítomnému jednání. Pokud jde o obdělávání půdy, jde nyní o to, aby se vedle včasného potlačení růstu plevele vyrovnávaly jednostrannosti způsobené počasím ve prospěch srůstání půdy a rostliny. Jde o rozbíjení škraloupu. Tvorba škraloupu nastává po každém silnějším dešti; musí se až do sloupkování obilí stále znovu rozbíjet. Toto pro jaro typické rýhavé „ošetřování kůže půdy“ branami, prutovými branami či motykou se musí dít co nejrázněji: Každá tvorba škraloupu půdu uzavírá, omezuje nebo dokonce znemožňuje dýchání půdy, příjem kyslíku – nezbytného pro aerobní, rostlinný a živočišný život v půdě – a také odevzdávání kyseliny uhličité, kterou zčásti vylučují kořeny rostlin a zčásti se uvolňuje při mikrobiálním odbourávání humusu. Tvorba škraloupu znamená hromadění kyseliny uhličité v půdě. To působí jako jed, který brzdí jemné vzájemné působení kořenových výměšků a mikrobiální činnosti, a tím i dynamiku odbourávání humusu. Ošetřování kůže půdy tedy na jedné straně znamená aktivně odbourávat půdní úrodnost – občas lze pozorovat, jak pole oseté letním obilím {{SE|220}}<br /> <br /> vykazuje na včas vláčené části rychlejší růst než na části neobdělané –, na druhé straně vláčení prutovými branami pomáhá, aby oxid uhličitý, který je těžší než vzduch, mohl unikat z otevřených pórů, zejména když přes pole fouká vítr a sacím účinkem ho z půdy vytahuje. Hromadí se v přízemní vrstvě vzduchu, tedy tam, kde ho vdechují listy a kde se stává stavitelem kostry podoby rostliny.<br /> <br /> U obilí ukončuje sloupkování ošetřování kůže půdy. U okopanin a polních zeleninových kultur sahá až do časného léta. Vyžadují, jako například brambory, nepřetržité vláčení prutovými branami, přihrnování a okopávání, dokud se řádky nezapojí. Hluboký zásah do půdy na jaře frézou, kypřičem (gruberem) nebo dokonce pluhem musí být přesně promyšlen a zvážen s ohledem na jeho následky. Zpravidla znamená nejprve turbulentní ztrátu půdní úrodnosti, kterou čerstvě zaseté rostliny nemohou řídit ani využít. Nutnost takového hlubšího zpracování půdy nastává v polním hospodářství po zimní meziplodině, při škodách způsobených vyzimováním a při nuceném potírání pýru. Následkem tohoto nevhodně načasovaného hlubšího zásahu je úbytek humusu a ztráta zimní vláhy, což často vede k nutnosti zavlažování. V zahradnictví panuje v tomto ohledu zvláštní situace. V důsledku střídání po sobě jdoucích kultur se musí půda bez ohledu na roční období pro nový výsev zpracovávat hlouběji a kvůli rychlému vývoji kultur plodících ve vegetativní fázi se musí po celý rok udržovat ve stavu spíše jarním. Následkem je proto nevyhnutelně vyšší obrat humusu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Sommerprozess_und_die_Bodenbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Letní proces a zpracování půdy ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stoppelsturz,_Mulchbearbeitung,_Humusaufbau_und_die_Tätigkeit_der_Bodentierwelt&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Podmítka, mulčovací zpracování, budování humusu a činnost půdních živočichů ====<br /> <br /> V době květu obilí, kolem poloviny června, dosahuje tvorba kořenů a s ní i kyprost půdy svého vrcholu. Až do té doby půda ještě pruží pod nohama. Po odkvětu odumírají první [[Wurzel|kořeny]], stejně tak postupně odspodu nahoru i první listy. Sluneční paprsky pronikají až k zemi, a čím více se blíží zralost, tím více se půda stává tvrdou a suchou. Je to doba, kdy okopaniny {{SE|221}}<br /> <br /> zapojují řádky; ve stínu listové klenby se udržuje půdní vlhkost a s ní i živost kypré půdy.<br /> <br /> Ačkoli množství srážek v létě zpravidla v důsledku přívalových dešťů při bouřkách dosahuje ročního maxima, většinou se stejně rychle odpaří, případně se v závislosti na stavu struktury půdy ztratí povrchovým odtokem. K tomu dochází zpravidla v porostech kukuřice, a to již na mírně svažitých pozemcích. Zatímco v zimě jsme měli v půdě nasycení vodou a chlad, v létě jsou póry naplněny vzduchem a teplem. S nástupem sucha se snižuje rozkladná činnost mikrobů v půdě. Místo toho nyní scénu ovládá svět půdních živočichů. Byla-li v zimě procesní převaha fyzického, na jaře étericky-živého, pak v létě je to převaha duševně-astrálního. Činností půdních živočichů žijících ve vzduchu a teple probíhají procesy zvnitřňování, astralizace. Zatímco v pokročilém jaru se půdní živočichové svou rytím a hrabáním a zanecháváním exkrementů podstatně podíleli na vytváření hrubě porézní kypré půdy a jejího systému chodbiček, od léta k podzimu se jejich funkce postupně mění. Nyní nacházejí hojnost potravy v odumírající organické hmotě, především v prokořeněné svrchní vrstvě půdy, a starají se o to, aby tento «výživný humus» byl průchodem jejich trávicím traktem přeměněn na trvalé formy humusu. To, co se na jaře odbouralo z humusu ve prospěch vegetativního růstu rostlin, se obnovuje díky humusotvorné činnosti půdních živočichů, a to především od vrcholného léta ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222). Tento proces tvorby humusu probíhá časově polárně k procesu krystalizace během zimy a odehrává se v temnotě země. V důsledku toho musí být všechny rostlinné zbytky vzestupné části roku zapracovány do půdy v sestupné části roku. To se děje pracovním postupem, který organické zbytky na povrchu půdy, jako jsou strniště, zbytky slámy a mlácení, plevele, vmíchává do vrstvy kypré půdy. Toto «mulčovací zpracování» zasahuje hlouběji než jarní povrchové ošetřování kůže půdy, ale v ideálním případě ne hlouběji, než sahá vrstva kypré půdy vytvořená na jaře (cca 8–10 cm). Je-li tato vrstva plně vyzrálá, zanechává po zpracování jemně drobivou vrstvu, která přerušuje kapilární vzestup vody, chrání tak před dalším odpařováním, přijímá přívalové deště a vytváří lůžko pro výdrol a semena plevelů (Obrázek 13, s. 222). {{SE|222}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 13, S. 222.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 13: Sommer- und Herbstprozesse im Boden und deren Lenkung durch Mulch- und Tiefenbearbeitung.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Letní proces tvorby humusu podporuje mulčování tím, že navzdory silnému slunečnímu záření, teplu a převládajícímu suchu umožňuje půdním živočichům vhodné životní podmínky. To si ukážeme na příkladu podmítky strniště po sklizni obilí a na činnosti žížal. Po odklizení slámy se musí neprodleně provést podmítka strniště. V dobách před nástupem sklizně kombajnem (1950/60) se obilí sklízelo ve žluté zralosti do snopů, stavělo se do panáků k dozrání a dosušení, ukládalo se do stodoly a zpravidla se mlátilo v zimě. Přednost tohoto sklizňového postupu spočívala v následujícím:<br /> <br /> * Podmítka strniště o cca 14 dní dříve ve srovnání s plnou zralostí nutnou pro sklizeň kombajnem.<br /> * Zachování kyprosti půdy.<br /> * Ochrana před vysycháním a v ideálním případě dřívější setí meziplodiny.<br /> * Oddělený sběr plev. S bylinnými přísadami jsou vhodným dietetikem pro dojnice v zimním krmení.<br /> * Nevypadaná semena plevelů se dostanou se slámou z pole a mohou být použita při «spalování semen», což je postup,<br /> {{SE|223}}<br /> <br /> který doporučuje Rudolf Steiner&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 155.&lt;/ref&gt; k potlačení rozmnožování plevelů.<br /> <br /> * Ztráty při sklizni byly sice o něco vyšší, ale prospívaly volně žijící zvěři, především ptactvu.<br /> <br /> Vysoké umění letního zpracování strniště s koňským potahem spočívalo v tom, že podmítací pluh následoval bezprostředně za sečením samovazem, takže snopy padaly již na podmítnuté strniště. Sklizeň kombajnem jako technologicky nejelegantnější a nejefektivnější sklizňový postup pak brzy zvítězila. Toto vítězství šlo na úkor dřívějšího zpracování půdy šetřícího její kyprost a zásadně změnilo chod hospodářství.<br /> <br /> Mulčovací zpracování sice ničí narostlou letní kyprost půdy, ale zároveň mísí zbytky strniště a plevelů s kořenovou hmotou kypré, drobivé půdy. V tom nachází svět půdních živočichů, především žížaly, ideální podmínky, které potřebuje k rozvinutí své činnosti. Jsou to:<br /> <br /> * jemně rozptýlená nabídka potravy z odumřelých rostlinných zbytků,<br /> * jemně drobivá kyprá vrstva, kterou se žížaly mohou protlačovat všemi směry půdou,<br /> * intenzivní provzdušnění půdy a tím i zásobování kyslíkem,<br /> * tma pro světloplaché půdní živočichy,<br /> * dostatečná vlhkost: Voda kapilárně vzlínající z nezpracovaného podloží se odpařuje na spodní hranici mulčovací vrstvy a při nočním ochlazení se tam sráží jako rosa.<br /> <br /> Jsou-li tyto podmínky zajištěny, jsou žížaly (''Lumbricidae'') lákány ze hlubších zón půdy svými chodbičkami nahoru do mulčovací vrstvy, kde svou blahodárnou trávicí činností přeměňují výživný humus na trvalý humus. Bylo-li na jaře jakési vychlípení, zvnějšnění života kořene a jeho srůstání se zemí, tvořící exogenní symbiózy, pak v těle mimo jiné žížaly se jedná o vchlípení života, proces zvnitřnění. V prvním případě se humus odbourává, tj. život v něm uchovaný se v bakteriálně-symbiotické činnosti přeměňuje ve prospěch vegetativního růstu. V případě vchlípení je současný život prostřednictvím endogenní symbiózy pod režií {{SE|224}}<br /> <br /> duševní neboli astrální organizace přetvářen v uchovávající život nově se tvořících jílovito-humusových komplexů, což je děj, který probíhá převážně v období léta a podzimu. Tato nová tvorba látek v hospodaření přírody podněcuje k následujícím otázkám: Dokáží žížaly ve svém trávicím traktu zpracovat ony tvarotvorné síly, které z «nejvzdálenějšího kosmu» vyzařují skrze křemen, vápno a jíl, ještě zemitěji než rostliny, které se formují do své podoby? Jsou to tyto tvarotvorné síly, které spojují navzájem polární zemské látky, krystalický jíl a zbytky obecně rostlinného, ve vyšší jednotu, v jílovito-humusový komplex? A je to toto spojení minerálních a rostlinných látek oduševnělou činností žížal, které vytváří to, co se běžně nazývá matečnou půdou? Tato zvláštní schopnost žížaly platí jistě v různé míře i pro jiné druhy červů a pro živočichy, kteří žijí v půdě ve stadiu larvy ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtbildung_und_Reifung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Tvorba plodů a zrání ====<br /> <br /> Od časného léta se vegetativní růstové dění přesouvá do vyrůstání, substanciální výplně a formování plodů. Zpočátku jsou plody ještě zelené a asimilují na slunečním světle. Plod přibývá na objemu. Asimiláty, které až do doby kvetení zčásti sloužily vegetativnímu růstu, zčásti skrze kořen výživě půdního života, se kupí v praskajícím se plnícím plodu. Pochod zrání se uskutečňuje jak jako proces vnitřního působení, tak jako proces vnějšího působení.<br /> <br /> Vnější působení se projevuje v proměně ze zeleně na barevnou nádheru podobnou kvítku, dále v pronikavých vůních a v orosené průsvitné slupce jako přidechnuté zvenčí. Jsou to zjevné formy působení aktuálního slunečního záření a do něj vetknutých záření nadslunečních planet. Tak Mars způsobuje zbarvení červené, Jupiter bílé a žluté a Saturn modré.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 55.&lt;/ref&gt; V kterýchkoliv orgánech rostliny se proud šťáv ke vzpružující fruktifikaci zastaví — tedy kde vegetativní růst ustane nebo docela skončí — působí shora dolů kvetební impuls, přímé působení Slunce, podporované planetami od Slunce vzdálenými. Vnější zbarvení plodu pokračuje s postupující zralostí v obvykle jiných, méně intenzivních {{SE|225}}<br /> <br /> barevných tónech směrem dovnitř. Co tak rostlina jako čistě živoucí bytost jen zvenčí jako vyšší působení sil duševně-astrálního obklopuje a jemně se dotýká, to v dozrávajícím plodu do něj proniká hlouběji. Léčivé působení léčivých bylin spočívá právě na tomto pochodu a u zvlášť ustrojených planě rostoucích rostlin, např. rulíku zlomocného, ''Atropa belladonna'', může tento vést až k smrtonosnému tvoření jedu. U potravních rostlin se lidem v pradávné době pěstování rostlin, před třetím předkřesťanským tisíciletím, podařilo tento do života rostliny hlouběji pronikající astralizační proces ušlechtit k výživnosti.<br /> <br /> Při tvorbě humusu z rozmanitosti barevných a tvarově pestrých organických zbytků se rovněž uskutečňuje zrání k jakési organicko-minerální plodině — ke zmíněnému jílovohuminovému komplexu. Tato «plodina» je skrz naskrz černá, obraz toho, co bylo v praperských dobách jako «temnota» (zemský pól) postaveno naproti «světlu» (kosmický pól). V humusu je to Všeobecně-Rostlinné, které se zcela stalo «zemí»: humus «je konečným produktem zemitého se zemitým».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Notizen im Anhang, S. 274.&lt;/ref&gt; «Kosmické horniny, to křemičité přijímá světlo do země a přivádí je k působení v zemitém», humus nikoliv. Je to «bezsvětelné působení», které humus «vytváří».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 59.&lt;/ref&gt; Tento pokyn poukazuje mimo jiné na rozklad a výstavbu humusu probíhající ve tmě půdy skrze heterotrofní, bakteriálně-rostlinný život.<br /> <br /> Rostlina roste s kořenem, stonkem, listem a květem až k plodu a semenné zralosti především z «bezprostředního spolužití» s klasickými živly «země a vody».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 15. Juni 1924, S. 192.&lt;/ref&gt; Tyto ji zprostředkovávají jakési vnitřní působení, jež se projevuje v «zemní šťávě» (''Xylem'') proudící vzhůru v ose Země–Slunce. V ní proudí vzhůru — pojaté éterickou organizací rostliny — rozpuštěné látky země a «tvarotvorné síly» sféry stálic a slučují se s tepelnými a světelnými silami Slunce a planet za vzniku látkových kompozic vlastních každému druhu rostlin (bílkoviny, sacharidy, tuky, oleje, aromata, vitamíny atd.). Je to živoucí dění zaměřené na celek, řízené četnými enzymy. Tato silová útvarová uskupení vedou na cestě k plné zralosti ke vzniku stále nových, od stupně ke stupni komplexněji se strukturujících látkových kompozic. Nezralost plodu je vyznačena tím, že enzymatická aktivita ještě není {{SE|226}}<br /> <br /> uzavřena a jsou dále vytvářeny organické sloučeniny charakteristické pro určité vývojové stadium v procesu zrání. Tak se v tržních plodech, které navenek vypadají zrale, nalézají zhusta skupiny látek, jež vykazují fyziologickou nezralost, jako např. dehydroaskorbová kyselina (fyziologický předstupeň askorbové kyseliny, vitamínu C) nebo nízkomolekulární předstupně k tvorbě bílkovin (jako jsou dusičnany, volné aminokyseliny, amidy atd.).&lt;ref&gt;Manfred Klett: ''Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung'', Inst. f. Biol.-Dyn. Forschung, Darmstadt 1968.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Johannes Klein: ''Der Einfluss verschiedener Düngearten in gestaffelter Dosierung auf Qualität und Haltbarkeit pflanzlicher Produkte'', Inst. f. Biol.-Dyn. Forschung, Darmstadt 1968.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Přesněji vzato, při dnešní masové výrobě se fenomén fyziologické nezralosti vyskytuje takřka obecně pro všechny skupiny látek. Teprve když fyziologické procesy přijdou k odpočinku — tedy když enzymatická aktivita přestane — je dosaženo stadia plné zralosti a tím výživově-fyziologického optima tvorby kvality. Teprve ve fyziologické plné zralosti požíváme potravní plod, v němž kosmicko-zemské «vnější působení» a kosmicko-zemské «vnitřní působení» vstupují do dokonalé syntézy. Tato dokonalost nebývá pravidlem dosažena. «Vnější působení» předstírá plnou zralost, aktivita «vnitřního působení» oproti tomu nenachází konce. Tento takto derangovaný metabolismus vede k nedostatečné trvanlivosti&lt;ref&gt;Ilias Samaras: ''Nachernteverhalten unterschiedlich gedüngter Gemüsearten mit besonderer Berücksichtigung physiologischer und mikrobieller Parameter'', Dissertation, Gießen 1977.&lt;/ref&gt; a dává podnět ke znepokojení, zda v tom nespatřovat podstatnou příčinu chronických onemocnění. Důvody postupného snižování výživné hodnoty jsou:<br /> <br /> * Globální dostupnost: Sklizeň v nezralém stavu, chlazení na světových přepravních trasách — poté uměle indukované dozrávání, např. banány.<br /> * Dusíkaté hnojení (srov. kap. Hnojení): Od základu narušený či hypertrofický metabolismus rostlin. Ty chtějí stále dál růst.<br /> * Monokultura: Je umožněna všemi druhy genové techniky (GMO), svévolným zásahem do genomu, který je fyzickým stínem praobce rostlin, a také plošným nasazením životu nepřátelských pesticidů, herbicidů a dalších regulátorů růstu.<br /> <br /> Pojmová tvorba k otázce kvality potravin spočívá na materialistickém pojetí života. Vedle genetiky zůstala tato tvorba v podstatě u kvantitativní látková analytiky a dovedla k pojmu «látkové ekvivalence», která v živém neexistuje. «Více nebo méně» určité skupiny látek říká v nejlepším případě teprve {{SE|227}}<br /> <br /> něco, když je do úvahy vzat i časový faktor. K tomuto cíli musí být stadia zralosti analyticky sledována. Pokud se ve vyzrálém produktu nalézají skupiny látek, jež jsou ukazateli stadií nezralosti, musí být výsledek hodnocen záporně. Tímto způsobem může i kvantitativní analýza přispět k výpovědi o kvalitě. To ovšem vyžaduje značný analytický náklad a přesahuje nákladový rámec pro rutinní šetření.<br /> <br /> Podstatné rozšíření tvorby úsudku ohledně vyzrálosti a kvality potravin umožňují «Bildschaffende Methoden» (zobrazovací metody)&lt;ref&gt;Herbert Koepf, Bo D. Petterson, Wolfgang Schaumann: ''Biologische Landwirtschaft'', Stuttgart 1980, 303 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Wilfried Kamphausen: «Qualität im biologisch-dynamischen Obstbau», in: Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft'', Dornach 2007, 377 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Paul Doesburg et al.: «Standardisation and performance of a visual Gestalt evaluation of biocrystallisation patterns reflecting ripening and decomposition processes in food samples». ''Biological Agriculture &amp; Horticulture: An International Journal for sustainable Production Systems'', 2014, S. 1–18.&lt;/ref&gt; jako krystalace chloridu měďnatého, stoupavý obraz a chromatogram na kruhovém filtru. Pravda o hodnotě potravního výrobku se nejblíže přibližuje úsudku toho, skrz jehož ducha, srdce a ruce vzniká. Duch budiž řečeno: stálé úsilí o poznání toho, co v kosmu a zemi vládne a žije a co se v tomto velkém poli napětí co do sil a látek jako fyzický odraz duchovního praobce formuje.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Geräte_zur_sommerlichen_Mulchbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Nářadí pro letní mulčování ====<br /> <br /> Jestliže na jaře sloužily ke krustenbrechung nástroje jako brány, plečka a motyky, pak v postvýsledkové době léta nastupují takové, které mají svrchní půdu mělce kypřit a mísit s rostlinnými zbytky. Podle mocnosti drobtovité gareschicht dosahuje hloubka zpracování půdy 8 až 12 cm ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222). Rozmanitost nástrojů svědčí o tom, že zjevně žádný z nich plně neodpovídá všem požadovaným nárokům mulčování. Klasickým nástrojem podmítky byl a svou funkcí jím stále ještě mohl být loupací pluh: Plně prokrajuje spodek, mělce obrací a úzce krojí — ve střižném rozrývání a drobtovitě-sypném ukládání zralosti půdy má dobrý promísicí efekt. Při dnešních požadovaných velkých záběrových šířkách loupacích pluhů a stopách tlaku kombajnů sahajících většinou až ke spodku gareschicht je čistá loupací práce stěží {{SE|228}}<br /> <br /> ještě proveditelná. Na místo loupacího pluhu nastoupila v padesátých a šedesátých letech 20. století na krátkou dobu fréza. Měla být spasitelkou. Hřídel osazená sekacími noži se otáčí, poháněná vývodovým hřídelem, bije do půdy, vzdouvá ji a ukládá výtečně promíchanou. Závažné negativní průvodní jevy — tvorba skluzkové podrážky, uzavírání žížalích chodeb, sekání žížal, ztráta zralosti půdy zabahnění při přívalových deštích, vysoké opotřebení a energetická náročnost — vedly (s výjimkou zahradnictví) k jejímu brzkému zmizení. Jiným nástrojům poháněným vývodovým hřídelem, např. s dopředu kypřícími radličkami, byl rovněž přisouzen jen omezený úspěch. Dnes běžné postupy tvoří pestrou variaci nástrojů pro podmítku s kypřením půdy, vesměs s mírným promísicím účinkem. Loupacímu pluhu se nejvíce blíží talířová brána s hloubkou zpracování cca 5 cm. Lpí na ní nevýhoda, že prokrajuje a rozptyluje oddenky pýru, a tím přispívá k jeho množení. Tuto nevýhodu vynahrazuje úzkosečný, mnohozubý kypřič tím, že oddenky vytrhává a vynáší na povrch, takže je lze snáze vybrančovat. Jeho velkou nevýhodou však je, že nedostatečně mísí a gareschicht nepodkrojuje v celé šíři. Pcháč a šťovík mu příliš neodolávají. Kypřiče s odpovídajícími kombinacemi nástrojů mohou v tomto směru napomoci.<br /> <br /> Často vyslovovaná téze k podmítce — «flach mischen und tief lockern» («mělce mísit a hluboce kypřit») — nemůže platit takto obecně. Hlubší kypření celého vrstevného paketu přerušuje kapilární vzestup vody, urychluje vysychání a tím i činnost půdních živočichů. Hloubkové kypření může v zhutněné půdě působit blahodárně tehdy, když se pracuje úzkými radličkami při větších roztečích zubů (cca 50 cm).<br /> <br /> Koneckonců platí: Všechny nástroje zpracování půdy jsou nástrojem — jako kladivo a dláto v ruce sochaře. Nikoli jimi samými vzniká umělecké dílo, nýbrž skrze ně vedoucím, vnímajícím a myslícím duchem člověka.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Herbstprozess_und_die_Bodenbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Podzimní proces a zpracování půdy ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Reifen,_Verwandeln,_Sterben&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zrání, proměna, umírání ====<br /> <br /> Ve dnech vrcholného léta, hluboko do září, dává o sobě podzim vědět čím dál zřetelněji. V chladnoucích nocích konce srpna {{SE|229}}<br /> <br /> opět přibývá rosy, ranní mlhy stoupají a vyplňují údolí. Ohlašuje se nové roční dění, jehož podoby stojí v polárním protikladu k jaru. Zatímco na jaře proudí síly země do vnějšího okruhu a s sebou jako by nesou rostliny pnoucí se vzhůru – země tedy vydává, co v zimním klidu chovala v sobě –, v létě se vše vylévá v bohatství tvarů a barev a do tvorby výživných plodů, aby se na podzim v jediném velkém nádechovém tahu navráti zpět k zemi.&lt;ref&gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: ''Der Jahreskreislauf als Atmungsvorgang der Erde und die vier großen Festeszeiten'', GA 223, Dornach 1990.&lt;/ref&gt; Pravá podzimní nálada se rozehřívá kolem Michala koncem září a často se táhne v teplých, zlatých dnech až do října. Na povrchu čerstvě vyseté podzimní setby se náhle zaableskne stříbrný lesk pavučin utkaných přes celou šíři pole; nastává «babí léto»! Je to čas, kdy posledním plodinám – krmné řepě a cukrovce, zelí, mrkvi a dalším – se pole vyprazdňuje. Pro tyto pozdní okopaniny znamenají zlaté, sluncem prodchnuté říjnové dny ještě vydatný přírůstek výnosu a především nejvyšší stupeň tvorby kvality v plné zralosti. Totéž platí pro pozdně dozrávající druhy ovoce i pro vinnou révu. Je to také čas, kdy dřevnatějící stromy a keře – ať v sadech, živých plotech a polních hájcích, nebo v lesích – ještě jednou «rozkvétají» v listech zemitým leskem, než po prvním mrazu v ranním slunci tu jeden, onde druhý list bezhlasně splyne k zemi, nebo než listopadové vichry naráz vymetou větve do holá.<br /> <br /> Podzim je čas dovršení zrání a velkého tichého umírání. Co před chvílí ještě nechávalo strom a keř zářit v zeleni listí, nyní to leží větrem zafouknuto na zemi, vydáno napospas tlení.<br /> <br /> Týž proces proměny, přechod do trvalých forem a umírání, zachvacuje svět živočichů. Každý podzim to znovu překvapí: najednou jsou vlaštovky pryč, s nimi i jiné druhy ptáků na velikém tahu na jih; po cestních mezích již žádný motýl nevzlétne a žádný nekepří jako bloudivý květ nad obilními lány. Živé bzučení a šumění hmyzu je u konce. Kam zmizeli? Tu ještě poslední návštěva u kvítku, pak kladení vajíček na chráněném místě pod kůrou stromů, ve skulinách a dutinách, {{SE|230}}<br /> <br /> nebo přezimování ve stadiu kukly, nebo dokonce jako imago u společensky žijícího hmyzu, jakým je včelí roj. V půdě přechází jednobuněčný bakteriální život do trvalých forem, houbový život tvoří spory. Strom, keř, bylina a tráva tvoří semena, půdní hmyz klade vajíčka, žížaly se stahují do dutinkových prostor hlubších půdních vrstev. Bohatství zjevů raného podzimu chudne před očima a nakonec vtiskuje krajinnému obrazu svou pečeť tuhé, jako odumřelé větvoví stromů a keřů. Jediné, co při tomto umírání poskytuje vnímavému pohledu ještě naději na přetrvávající působení života, je trpká stálezelená jehlantí, ještě syté zelení luk a pastvin a jemné zelení podzimní setby.<br /> <br /> Co na podzim zaniká, jsou formy, které získaly svůj ročně specifický ráz prostřednictvím kosmicko-pozemského spolupůsobení látek a sil ve vzestupném roce. Již ve vadnutí květu se étérické, obrazotvorné živé, odděluje od toho, co se podle duchovního praobraz rostliny astrálně zformovalo. V tvorbě semen a humusu vzniká tento souvislost nově, vložení zárodku v proudu časů. Co se však uvolňuje z vazby na život smyslově vnímatelného fyzického světa, je nadsmyslové; propléstá se tak s podzimně zasvěcujícím světlem a teplem, že toto ve srovnání s jarem připadá vnímání mnohem plnějším, duchovně-duševně nasyceným, ano, ve své bytostné povaze navzájem silněji odděleným. To, co se v umírání uvolňuje, odděluje, může být pociťováno jako probouzení duchů prostupující celou přírodu. Uzavírá-li se člověk tomuto vnějšímu dění smrti, může si uvědomit smrt přemáhající sílu vlastního já-bytosti. Uvolňuje odvahové síly, michaelovské předtuchové cítění a předvídavé myšlení, jež je tak otevřeno budoucnosti a vývoji, jak je naopak otevřena rostlina, která v reprodukčním proudu od semene k semeni své bytí zachovává a uchovává.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Bodenbearbeitung_im_Herbst&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zpracování půdy na podzim ====<br /> <br /> Obilniny, s výjimkou kukuřice, jsou střídavě rostoucí; existují letní a ozimé formy. Ty druhé se sejí časně na podzim a v pozdních výsevech až do listopadu či prosince. Pozdní výsevy podporují reprodukční sílu semen, a tím schopnost zachování odrůd, zatímco podzimní výsevy bližší létu podporují «Nährhaftigkeit» (výživnost).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S.109.&lt;/ref&gt; Ozimy potřebují {{SE|231}}<br /> <br /> jako následnou plodinu po jiném druhu obilí, po okopaninách, meziplodině nebo krmných plodinách hlubší, kypřicí, obracecí a mísicí zpracování půdy. V případě meziplodiny jako zeleného hnojení musí být tato včas posečena, nechána zavadnout a poté zamulčována, než může být vtažena setební brázda, případně s půdně zhutňujícími přívěsy. Příliš dlouhé čekání v naději na nárůst hmoty může mít špatné následky: Silný padající déšť u zkracujících se dnů, přetrvávající mlha nebo mrholení způsobují při ne zcela zavadlé zelené hmotě hnilobu. Ta vede zejména na těžkých půdách prostřednictvím anaerobního prostředí k trvalým poruchám růstu. Hlubší setební brázda uvolňuje jemným klíčním kořínkům cestu, aby mohly přísně směřovat do hloubky. Je překvapivé vidět, jak rychle, přímočaře a hluboko prorůstají na podzim spolu s drobivou zeminou v jednotu. Tak jako rostliny na jaře při prodlužujících se dnech s lodyhou, listem a květem jakoby dorůstají ze země a směřují ke světlu, tak se na pozdní podzim při prvních nočních mrazech a prodlužujících se nocích v přitisknuté listové růžici přichycují ke zdu a svěřují své kořeny svisle do hloubky. Kořen se žene a roste do vnějšího bezsvětla a setkává se v temnotě země s kosmickým zářením působícím prostřednictvím křemene, vápence a jílu v pozemském, jež tvaruje praobraz rostlinných rodů, čeledí atd. do fyzicko-smyslového odrazu.<br /> <br /> Zpracování půdy přiměřené podzimnímu procesu přirozeného odumírání se již primárně netýká podpory a zachování životních procesů, jak je tomu u povrchového zpracování na jaře k aktivaci rozkladu humusu nebo u mulčovacího zpracování v létě k podpoře budování humusu. Zapravení porostu zeleného hnojení nebo krmné plochy sice přivádí do půdy výživný humus, ten se však z velké části přemění teprve na jaře následujícího ročního cyklu a přispívá k půdní dynamice. Zpracování půdy na podzim přísně vzato nebere ohled na minulé, nýbrž připravuje budoucí — zimní proces. Pozornost se nyní neobrací na zpracování metabolického pólu, humusové vrstvy, nýbrž na minerální složku půdy, na jíl, prach a jemný písek. Podzim, zejména pozdní podzim, dovoluje hluboké nebo jílové zpracování, podzimní/zimní brázdu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Abbildung 13]], S. 222). Ta způsobuje zničení — nebo lépe: chaotizaci — všeho toho, co se tak úžasně v průběhu roku v přísném řádu vybudovalo jako půdní život tvořící zralost půdy. To je nyní třeba — spolu s minerálními složkami půdy — chaotizovat, v přípravě na {{SE|232}}<br /> <br /> krystalizační procesy přicházející zimy a na uložení zárodku nového vývoje půdy v roce následujícím. Platí staré slovo: «Vor dem Winter gepflügt, ist halb gedüngt.» (Před zimou pooráno — napůl pohnojeno.)&lt;ref&gt;Chaotizace znamená převedení utvořeného do neutváreného stavu. V daném případě to znamená mechanicky rozlomit, uvolnit a promísit půdní strukturu, která vyrůstala prostřednictvím komplexních životních procesů v průběhu předcházejícího ročního cyklu (zralost půdy), zvířit ji, přemísťovat půdní částice vertikálně a horizontálně. Životem utvořená svrchní půda se stupňovitě přibližuje anorganickému stavu prostorového vedle sebe. Tato mechanická chaotizace připravuje půdu na přijetí vstupujících formativních sil zimy a nově oživujících planetárních a slunečních formativních sil přicházejícího jara.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Klasickým nástrojem hluboké orby je obracecí pluh (Abbildung 13, S. 222). V ekologickém zemědělství upadl z více hledisek do nemilosti, s důsledkem obratu k «bezorebné kultivaci půdy» na různých místech. Pluhové práci se vyčítají pochybení, která nelze odůvodnit v ní samé, nýbrž jsou důsledkem konstrukcí zaměřených především na pracovně-ekonomickou a technickou efektivitu. Dnešní pluhy, zpravidla těžké víceradličné celoobracecí pluhy, jsou konstruovány pro hloubku orby 25 až 35 cm a více a pro šířku záběru 35 až 45 cm. «Podle tvaru tělesa pluhu a rychlosti orby je půda přemísťována 20 až 70 cm vpřed a 40 až 70 cm do strany.»&lt;ref&gt;Walter Feuerlein: ''Geräte zur Bodenbearbeitung'', Stuttgart 1971, S. 40.&lt;/ref&gt; Toto velké přemístění si vynucuje odpovídající vyšší energetický výdaj. Přitom se obrací nahoru mnohem více neoživené minerální půdy a humusní svrchní půda dolů, a nevyhnutelně musí být brázda kvůli širokým kolům traktoru široce vyklizena. Tomuto problému se čelí víceradličnými pluhy přesahujícími šířku traktoru, které umožňují jet mimo brázdu, nebo se pluh nahrazuje těžkým kypřičem, diskovým pluhem a jinými stroji.<br /> <br /> Pluh uvolňuje brázdový hranol v poměru šířky (b) k hloubce (h) b:h = 1,2:1 až 1,4:1 — v kypré půdě o něco užší, avšak ne užší než 1:1.&lt;ref&gt;Ebd., S. 39.&lt;/ref&gt; Podchycuje s «podbřím» radličky hroudu, odlamuje ji od podloží, vede ji přes zkroucené odhrnovací plech, čímž se brázdový hranol v střihovém účinku rozpadá na předem dané lomy a, přesunut o šířku záběru, se přiklání přibližně pod úhlem 135° k předcházející ornici. Humusní svrchní půda se přitom buď seshora dolů ubývajícím způsobem drobí do krátce vznikající mezery před uložením hrouda, nebo je, v případě zapravení chlévského hnoje respektive {{SE|233}}<br /> <br /> víceleté hlavní krmné plodiny, s předradličkou napřed vhazována dolů do brázdy. Dvojvrstvým pluhem se usiluje o to, aby se zabránilo zahrnutí na výživný humus bohaté svrchní půdy. Přes vinutí odhrnovacího plechu se dostává jílem, prachem a jemným pískem bohatá spodní půda na povrch a tvoří hřeben brázdy. Její minerální podíly jsou tak přímo a bezprostředně vystaveny krystalotvorným silám kosmu v zimě, jakož i mrazové destrukci a v příštím roce silám zvětrávání. Tím, že je v přiměřené míře anorganický materiál vyzdvižen, dostává se pod oživující vliv sil metabolického pólu. Hluboká nebo jílová obdělávání mísí a chaotizuje ve vertikále. Omlazuje půdu, přináší z hloubky nahoru, co bylo mikroerozí prostřednictvím vsakující se vody přemístěno dolů jako nejjemnější jílové částice.<br /> <br /> V biologicko-dynamickém ackerbau by hloubka orby při podzimním setí normálně neměla přesahovat 16 až 18 cm, respektive 20 cm v případě zimní brázdy. To znamená při poměru šířky k hloubce 1,4:1 a šířce záběru přibližně 23 až 30 cm podstatně umírněnější přemístění. Problém bočního tlaku pneumatiky zde ovšem zůstává nevyřešen.<br /> <br /> «Hrubá zimní brázda» měla výhodu, že se půda s rozšířenou povrchem exponuje «krystalotvorným silám vzdáleného kosmu», a nevýhodu, že musela být na počátku jara urovnána smykováním. Tato nevýhoda je odstraněna přívěsy za pluhem — podpovrchovým zhutňovačem pro podzimní výsevy, mimo jiné aby se zabránilo vyzdvižení mladého porostu mrazem, nebo, pro zimní brázdu, vyrovnávající a drobivou Notzonegge a dalšími. V případě verdichtání podloží nebo pluhové paty lze pomocí hloubkového kypřiče uchyceného pod radličkou pracovat k postupnému prohloubení ornice.<br /> <br /> Pluh má své místo na konci vývoje půdy v průběhu roku, tehdy, když životní procesy v přírodním hospodářství přecházejí do všeobecného odumírání. Pluh chaotizuje to, co v půdě z rozmanitosti života dozrálo. Uvádí odumřelé zcela do stavu fyzického a je tím průkopníkem pro zimní proces, který do tohoto fyzického úmrtí vkládá duchovní zárodek nového života — nového cyklu vývoje půdy a rostlin v příštím roce.<br /> <br /> Kypřič se vyvinul v cenné doplnění, a to v částečnou náhradu pluhu. Charakterizuje jej pestrost nástrojů, od úzkých radliček až po plně řezající {{SE|234}}<br /> <br /> křídlové radličky, přesné nastavení pracovní hloubky a různorodé drobivé přívěsy. Hodí se pro mělký podmítací obrat strniště stejně tak jako pro hlubší obrat na podzim, například klíčícího jetele. Na mnoha místech se kypřič stejně jako pluh stal nástrojem hluboké orby, který připravuje půdy na zimu.<br /> <br /> Biologicko-dynamický zemědělec potřebuje pro své půdy a kultury vhodné zpracovací stroje. K dispozici mu stojí pestře rozvětvená nabídka na trhu. Hledání rozhodnutí z něj dělá experimentátora; hledá hodnoticí kritéria, která může nalézt jedině sám — pozorujíc a myslíc v činném zacházení. Poznává, že nabízená technika zpracování půdy mnohokrát jeho poznatkům a přáním neodpovídá. Zpracovací postupy, které by podle své funkce měly na sebe v čase navazovat, jsou sjednoceny kombinovanými těžkými stroji, například rotační brány a secí stroje, nebo jsou při vysoké efektivitě předimenzovány, například pluhy. Umění zpracování půdy, jež se odehrává jako dění v čase, se redukuje na pouhé technické odbavení.<br /> <br /> Tak se nestane jinak, než že biologicko-dynamický zemědělec se cítí vyzván ke svému vynalézavému duchu i na poli techniky zpracování půdy. Porozumění čtyřem ročním procesům mu ukazuje směr. {{SE|235}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zweite_Säule:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Druhý pilíř: ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vom_Wesen_der_Fruchtfolge&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === O podstatě střídání plodin ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Fruchtfolge_und_die_Lebensorganisation_des_landwirtschaftlichen_Organismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Střídání plodin a životní organizace zemědělského organismu ===<br /> <br /> Druhým nosným pilířem polního a zahradního hospodářství je osevní postup. Je to orgán životní organizace statku nebo — řečeno obrazem zemědělského organismu a jemu vlastní «vznikající zemědělské individuality» — jejího éterkového těla. V čem se tento projevuje? Je utkán z kráftového světa působícího z nadsmyslového. Rudolf Steiner jej označuje jako «univerzální síly», které staví do protikladu k «centrálním silám» tímto způsobem:<br /> <br /> Pro jevy probíhající v neživém lze říci: «Jeví se jako ovládané silami, které vyzařují z podstaty látky, od — relativního — středu k periferii. Životní jevy ukazují látku ovládanou silami, jež působí z vnějšku dovnitř, směrem k relativnímu středu. Při přechodu do života se musí látka vymanit ze sil vyzařujících a podřídit se silám vstřebávaným. […] Přijímá do sebe síly, které ze všech stran vstupují z mimozemského směrem k Zemi […] Ze všech stran na ni působí tyto síly, jako by směřovaly k středu Země.»<br /> <br /> Éterické tělo tedy náleží všem živým tvorům, ale nelze si je představit jako útvar v prostoru. Neomezují je fyzikální zákony působící v prostoru, nýbrž se utváří jako «tělo časů» skrze síly, jež vstupují z vyšší sféry duševně-astrálního, ze zásvětí času a prostoru. Síly éterického jsou čistě funkcionální povahy. Jsou všudypřítomné a tvoří — přitékajíce z periferie v nezměrné mnohotvárnosti — jaksi základní substanci kosmu. Duševně-astrální jim zprostředkovává směr jejich působení; činí z nich síly tvarující, formotvorné, jež se uzavírají v celistvost, v éterické tělo a — v substančním okruhu pozemského — zapalují život a nechávají jej vyrůstat do fyzicko-smyslových forem. {{SE|236}}<br /> <br /> Éterické tělo rostliny se stává v její formě (časové Gestaltu) názorným obrazem. Je médiem stávání se, smysluplného časového sledu — jako například procesuální dění rostliny, jež se odvíjí od klíčku přes výhonek ke květu. Bildekräftig-funkcionální základ éterického těla povznáší látky ovládané centrálními silami Země a odcizuje je jejich ryze fyzikálním vlastnostem. Komponuje je do organických látkových sloučenin, jako jsou bílkoviny, sacharidy apod., jejichž specifické funkční souslednosti přivádějí k jevu formu rostliny. Život se stává jevem ve formách, které vytváří za pomoci pozemských látek.<br /> <br /> Univerzální síly jsou čtveré povahy: diferencují se v éter tepla, éter světla, chemický éter (také zvukový neboli číselný éter) a éter života.&lt;ref&gt;Ernst Marti: ''Die vier Äther – zu Rudolf Steiners Ätherlehre'', Stuttgart 2016, 60 S.&lt;/ref&gt; Spojují se pod vlivem duševního čili astrálního těla v éterické tělo a to se zviditelňuje ve formách skrze látky, jež působí v živlech tepla, vzduchu, vody, země. Centrálními silami se rostlina ohraničuje do své pozemské Gestalt, universálními silami je otevřená vztahově všemi směry. Tak roste buk — vstřebávaje proudící záření kosmu — ve vztahu k celku do stromu, čekanka ve vztahu k celku v bylinu, luční lipnice ve vztahu k celku v trávu. Zároveň jsou však skrze látkoví působení v rámci čtyř živlů vázány na určité místo na Zemi. Universální povaha éterického si může v pozemském vytvořit obraz pouze v mnohosti jednotlivého. Příroda všude tam, kde se může rozvinout život — ať v pralese, savaně, na louce, na rašeliništi apod. —, vytváří místu odpovídající mnohoznačnost, druhovou rozmanitost rostlinných forem. Stojí vedle sebe v prostorovém sousedství, přičemž rostliny téhož druhu se zpravidla střídají s jinými druhy; například v nedotčeném pralese nestojí tytéž druhy stromů vedle sebe. Mnohoznačnost rostlinných druhů na jednom stanovišti je princip, který příroda předžívá. Tato rozmanitost tvoří spolu se všemi organismy žijícími v půdě a nad ní nadřazený, étericko-astrální silový celek — nebo — ekologicky řečeno — životní prostor (biotop) a pro něj charakteristické společenstvo živých organismů (biocenózu). Tato rozmanitost je to, co udržuje trvání, zdraví a reprodukční sílu v přírodním hospodářství. Ryze fyzicko-minerální tenduje k rozpadání — příkladný fenomén<br /> <br /> Příkladným fenoménem pro to je písek –, kdežto živě-éterické naopak buduje vyšší celky.<br /> <br /> Tento pra-ekologický princip je v jednotlivých článcích zemědělského organismu, především v polním hospodářství a zahradnictví, narušován principem monokultury. Pšenice, brambory na poli, salát v zahradě stojí zpravidla — odhlédneme-li od smíšených kultur — jako každá jiná plodina v čistém porostu. To s sebou nese jednostrannost, která nutně vede k oslabení životní organizace statku. Působí chorobotvorně a v agrárně-průmyslovém zemědělství, kde pravidelné osevní postupy přestaly hrát jakoukoli roli, ústí v nasazení širokého spektra abiotických výrobních prostředků — s nevyhnutelným důsledkem dalekosáhlých, životu nepřátelských vedlejších účinků. Každá jednostrannost redukuje podmínky, za nichž mohou universální síly kosmu vstupovat do jevu v pozemském. Ztrácejí nadvládu nad centrálními silami. Tím je zároveň zasaženo jádro otázky po kvalitě potravin. {{SE|237}}<br /> <br /> Umění polního hospodářství a zahradnictví spočívá v tom, nedostatek druhové rozmanitosti vyrovnat — nebo jej dokonce s mistrovstvím povýšit na vyšší úroveň, než jakou nabízí příroda sama. Osevní postup znamená: souhrn potravinářských, krmných a jiných pro obecné užití určených rostlin se každý rok pěstuje odděleně, rozdělených na jednotlivé plochy pole a záhonky zahrady. Tytéž plodiny se na každé z těchto ploch střídají podle určitých kritérií rok za rokem. Tak putují všechny polní plodiny v zákonité posloupnosti celým katastrem statku. Vyrovnávací účinek osevního postupu lze podstatně zvýšit smíšeným nebo společným pěstováním, například ovsa s fazolemi či hrachem, podsevem — jetelů červených, bílých nebo švédských —, zařazením meziplodin i mnohostranností pěstování podle potřeb regionálního trhu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zum_System_der_Fruchtfolge&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K systému střídání plodin ===<br /> <br /> Osevní postupy v biologicko-dynamickém hospodaření se liší podle klimatu, druhu půdy (písek, prach, hlína, jíl), utváření krajiny a blízkosti trhu. V konečném důsledku vycházejí ze systému trojpolního hospodářství, který sahá až do keltsko-germánských dob: ozim – jařina – úhor. Tento systém po staletí udržoval úrodnost půdy na úrovni vázané na dané stanoviště. Ke změně došlo v {{SE|238}}<br /> <br /> 18. století s takzvaným „zlepšeným osevním postupem“, letním osetím úhoru jetelem a následně okopaninami (brambory, řepa atd.). V průběhu intenzifikace pěstování ve 20. století vznikl systém střídání plodin s 50 % okopanin a 50 % obilovin. S nástupem techniky a možností téměř libovolného řízení růstu rostlin pomocí mimopodnikových prostředků vznikl bezsystémový, čistě tržně orientovaný „divoký osevní postup“.<br /> <br /> Osevní postupy v biologicko-dynamickém zemědělství se vyvinuly v postupy víceleté zařazením nejméně dvouleté jetelotrávy a/nebo vojtěškotrávy, přičemž jejich základní kostra zpravidla stále staví na tříletém systému.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge_und_Humushaushalt&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Osevní postup a humusové hospodářství ====<br /> <br /> V tvorbě humusu se pojí éterický čili životní tělo hospodářského organismu s jeho fyzicko-pozemskou organizací. Rozmanité formy a látkové kompozice posklizňových zbytků přecházejí v živlu zemitého do stavu obecně-živého — humusu. Jeho povaha ještě svědčí o svém původu. Patrné je to u takzvaných humusových forem «surový humus» a «moder». «Mull» naproti tomu je výsledkem úplné proměny. Surový humus se tvoří v kyselém, vlhkém a chladném prostředí, mull v půdě bohaté na zásady, v teplém a vlhkém klimatu. Surový humus a moder ještě vykazují rostlinné struktury. V mullu tyto zmizely; představuje novou tvorbu. A přesto je do jeho živě-látkové kompozice vepsána jaksi konstilace bildekräfte, vlastní organickému výchozímu materiálu — kořenům, stéblům a listům. Z množství růstových forem a látkových útvarů vzniká «obecně-klíčivé» černě-drobivého mullu.<br /> <br /> Jednotlivé druhy polních plodin čerpají z půdní úrodnosti — to jest z humusového hospodářství — každý po svém. Mají proto pro následující plodinu každý svou specifickou předplodinovou hodnotu, která se do značné míry určuje množstvím posklizňových zbytků, zejména kořenové hmoty. Nejnižší předplodinovou hodnotu mají okopaniny, mezi nimi zvláště hrubované kultury jako brambory a jiné. Platí za spálené humusu a zanechávají pro osevní postup nejmenší množství humusu tvořících posklizňových zbytků — u brambor 13 dt/ha, u cukrové řepy 8 dt/ha sušiny kořenů. Jinak je tomu s obilovinami, {{SE|239}}<br /> <br /> jehož kořenová sušina dosahuje u žita 30 dt/ha a u ostatních obilnin v průměru 23 dt/ha. Ve vztahu k předplodinové hodnotě zaujímají střední polohu, zvláště bere-li se v úvahu hmota slámy, která obvykle slouží jako stájová podestýlka a přes chlévský hnůj se vrací zpět do osevního postupu. Nejvyšší předplodinovou hodnotu mají luskoviny, a mezi nimi pak hlavní pícní rostliny — jetel červený se 42 dt/ha a vojtěška s 52 dt/ha kořenové sušiny. Mimoto tyto plodiny prorůstají do hloubky i do šířky relativně největší kořenový prostor s nejdelšími jednotlivými kořenovými vlákny.&lt;ref&gt;Gerhard Geisler: ''Pflanzenbau. Ein Lehrbuch – Biologische Grundlagen und Technik der Pflanzenproduktion'', Berlin-Hamburg, 1988, S. 506.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Eduard von Boguslawski: ''Ackerbau, Grundlagen der Pflanzenproduktion'', Frankfurt 1981, S. 237 f.&lt;/ref&gt; Pícní luskoviny, využívané zpravidla dvouletě, platí za humusnositele. Uvážlivé vzájemné slaďování okopanin, obilnin a pícních lukovin tvoří základní rámec každého osevního postupu, který je zaměřen na udržování humusového hospodářství — nebo ještě lépe na jeho zvyšování.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge_und_Zwischenfruchtanbau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Osevní postup a pěstování meziplodin ====<br /> <br /> Meziplodiny obohacují druhovou rozmanitost osevního postupu a zvyšují humusový obrat. Prostřednictvím podsevů, strniskových semenů i zimních meziplodin se může životní organizace hospodářského organismu projevit ještě mocněji a vyrovnaněji. Zatímco sklizňová produkce tržních plodin — potrava pro lidi — opouští hospodářství, meziplodiny stejně jako hlavní pícní rostliny osevního postupu zůstávají v podniku: jako živoucí výživa pro udržování a zvyšování bodyfruchtbarkeit — ano, pro ozdravení a zdárný rozvoj provozního organismu jako celku.<br /> <br /> Pěstování meziplodin se zapojuje do osevního postupu všude tam, kde mezi sklizní a novým výsevem hlavních plodin vznikají časové mezery. Jsou-li tyto mezery krátké — například mezi obilninou, která sklízí pozdě v létě, a novým výsevem ozimů na podzim —, lze jako strniskové kultury zařadit jen rychle rostoucí brukvovité: letní řepku, hořčici, olejnatou ředkev. Rostou se svým kůlovým kořenem a bohatým postranním kořenověním do hloubky, starají se o výživný humus a aktivitu žížal až do podorničí, vytvářejí zastíněním mikroklima, v němž mají půdní živočichové ideální podmínky pro svou humusnositele {{SE|240}}<br /> <br /> Tätigkeit finden und zanechávají kyprou, kořeny prostoupenou garu, která po zamulčování slibuje jemnodrobivé podzimní seťové lůžko.<br /> <br /> Jsou-li k dispozici delší časové odstupy mezi sklizní a novým výsevem — například po letní sklizni obilnin a přípravě okopanin na jaře příštího roku —, nabízí se směs převážně výrazně kůlový kořen tvořících luskovinových druhů, jako je bob koňský (*Vicia faba*) a vlčí bob (*Medicago*), dále bohatě prokořeňující vikev setá (*Vicia angustifolia*), hrách setý (*Pisum sativa*), jakož i jílek vytrvalý (*Lolium perenne*), svazenka vratičolistá (*Phacelia tanacetifolia*) a jako oporná plodina slunečnice roční (*Helianthus annuus*). Je-li tato směs zaseta pokud možno ještě v červenci, vytváří velké krmné masy — zčásti využívané jako pastvina na orné půdě —, bohaté prokořenění a ke konci léta pestrou nabídku nektaru pro hmyz navštěvující květy. Takové směsi mohou — vyseté třeba jako kvetoucí pásy rozdělující větší plochy okopanin nebo jako lemové pásy mezi kulturami — přilákat včely a stát se vůbec střediskem nesmírně bohatého hmyzího života. Víceleté pícní luskoviny — červený jetel a vojtěška s příměsí pícních trav a bylin — se zpravidla zakládají jako podsev na jaře, přednostně do brzy sklízené ozimé plodiny (žito, ječmen). Stejným způsobem lze jako podsev pod krycí plodinu zařadit i snesitelné meziplodiny, jako jsou druhy jetelů — červený, bílý a žlutý (*Trifolium*) — ve směsi s jílkem (*Lolium*) a ptačí nožičkou (*Ornithopus sativus*).<br /> <br /> Zimní meziplodiny — seté v pozdním létě jako řepka (*Brassica napus*), na začátku podzimu jako směs — pokrývají od pozdního podzimu přes celou zimu půdu, hluboce koření, na jaře v nejkratší době vytvoří velkou krmnou masu a zanechávají v půdě jako vynikající předplodina nesmírně bohatou kořenovou masu. Jde přitom o směsi jako vikev-žito (vikev huňatá a žito) a takzvanou Landsberger Gemenge (vikev huňatá [*Vicea villosa*], žito, jetel inkarnát [*Trifolium incarnatum*]).<br /> <br /> Pěstování meziplodin musí být v rámci osevního postupu nutně flexibilní. Vlivem povětrnostních podmínek jsou meziobdobí mimořádně proměnlivá. Pravidlo dodržet — jeden výsevní den v červenci má pro vývoj meziplodinových luskovin stejnou cenu jako celý týden v srpnu — bývá často věcí náhody. Vlhká období oddalují setí, suchá vzejití. Povede-li se meziplodina, půda ožije a dobytek ve stáji ocení čerstvou krmnou nabídku; nepovede-li se, ztrácí se dobrý efekt předplodiny. {{SE|241}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge_und_die_Mineralaufschließung,_die_Stickstoffbindung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Střídání plodin a mobilizace minerálů, vázání dusíku ====<br /> <br /> Kompozice osevního postupu slouží cíli vyvinout stabilní, nebo ještě lépe pozitivní humusovou bilanci, a spolu s ní i pozitivní bilanci dusíkovou. K posledně jmenované přispívají okopaniny a obilniny méně, tím více však luskoviny. Ty žijí v symbióze s bakteriemi v kořenové oblasti, takzvanými *Rhizobii* neboli hlízkovými bakteriemi, a mají ve spojení s mateřskou rostlinou schopnost vázat dusík ze vzduchu. Totéž dovede mj. i olše (Alnus glutinosa), která v kořenové oblasti žije v symbióze s houbám příbuznými *Aktinomycetami* — patrno z tmavě zeleného listí, podobně jako u luskovin. Schopnost vázat dusík, aniž by to bylo přímo vázáno na vyšší rostliny, nacházíme u volně žijících bakterií jako *Azetobacter*, které preferují půdní prostředí bohaté na zásady, více alkalické, a *Amylobacter*, které upřednostňují prostředí spíše kyselé.<br /> <br /> Rudolf Steiner popisuje schopnost luskovin vázat dusík jako děj «vdechování», přičemž všechny ostatní rostliny «se blíží výdechu».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 80.&lt;/ref&gt; Dusíkové vdechování luskovin je děj srovnatelný s tím, «co se odehrává na našich epitelových buňkách [plic; vložení autora]».&lt;ref&gt;Ebd., S. 80.&lt;/ref&gt; Symbióza s Rhizobii je endogenní; tvoří fyziologickou jednotu s mateřskou luskovinou. Ze země vstupují do ještě mladé rostliny a tam se rozmnožují za tvorby kořenových hlízek. Jsou tedy druhotně darem země luskovině — čímž je luskovině umožněno oživit anorganicky mrtvý prvek vzdušného dusíku (N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) a tím duševně-astrální, jehož nositelem je dusík,&lt;ref&gt;Ebd., S. 71.&lt;/ref&gt; důvěrně propojit s životním děním. Zjevy luskovin svědčí v mnohých znacích, až do utváření květu, ve vyšší míře o Innerlichkeit vpletené do životních procesů, než je tomu u ostatních krytosemenných rostlin.<br /> <br /> Vedle zvláštního vztahu luskovin k dusíku vykazují zvláštní afinitu k vápníku v půdě. Nejen že tyto rostliny nacházíme přednostně na stanovištích bohatých na vápník — kyselým půdám se vyhýbají, {{SE|242}}<br /> <br /> allen voran vojtěšku –, nýbrž jsou to právě ony, kdo vápník v podorničí mobilizují, přijímají jej do svých fyziologických procesů a ukládají jej do tkání a buněk. Tímto způsobem vápní přes své zbytky svrchní půdu. U vojtěšky, královny pícninových rostlin, je tomu tak ve vyšší míře než u jetele, a tím více při víceletém pěstování. Takové pěstování by v žádném osevním postupu v biologicko-dynamickém zemědělství a zahradnictví nemělo chybět.<br /> <br /> Každý rostlinný druh má obecné a nad to specifické aneignungsvermögen pro minerální látky. Obecně budiž řečeno: celé spektrum pozemských látek, které rostlina potřebuje, aby mohla přijmout pozemskou zjevnou podobu; specificky pak ty látky, jejichž prostřednictvím může éterická organizace rostlinného druhu, v souladu se svým duchovním praobrazem, vyjádřit zvláštní vlastnosti. Tyto vlastnosti se konfigurují a individualizují podle míry kvantitativně-kvalitativního vztahu určité pozemské látky ke kvalitativně-kvantitativní konstelaci kosmicko-éterických formativních sil. Taková vztahová přediva charakterizuje Rudolf Steiner, pokud jde o vlastnosti preparátních rostlin (srov. kap. «Kompostové nebo hnojivé preparáty», s. 360 nn.).<br /> <br /> V rámci osevního postupu tak přispívá každá hlavní plodina, a rovněž každá bylina nebo tráva doprovodné flóry (plevele a plevelné trávy), svým specifickým způsobem k mineralickému rozkladu prostřednictvím kyselého působení a kořenových výlučků, kořenově aktivních výměnných procesů a prostřednictvím navracení těchto minerálních látek zpět do půdy cestou organických zbytků. Vedle schopnosti vázat vzdušný dusík náleží luskovinám ještě jiná: totiž jejich vysoké schopnosti mineralického rozkladu, pokud jde o vápník, hořčík, fosfor a bór. Dle Paracelsa neexistuje žádná rostlina, která by neměla léčivý účinek. Spočívá ve schopnosti rostlinného ätherleib koncentrovat zemské látky v rostlinách a komponovat je do organických sloučenin, jimiž získávají svou hodnotu pro úrodnost půdy, svůj léčivý a výživný účinek.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge_und_ihre_Begleitflora,_die_Unkräuter&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele ====<br /> <br /> Odpovědí přírody na solitérní postavení kulturních rostlin v poli a zahradě jsou takzvané «plevele nebo průvodní byliny» a «plevelné trávy». Starají se o druhovou rozmanitost, o vyrovnání, které odráží přirozenou, stanovištní konfiguraci éterických formativních sil. Na vlhkém stanovišti je tato jiná než na suchém, jiná {{SE|243}}<br /> <br /> Na jílu je jiná než na písku, a opět jiná na půdách různého stupně kyselosti atd. Ze 292 popsaných druhů doprovodné flóry středoevropské oblasti se tak na každém stanovišti vždy vyskytují charakteristická, více či méně druhově bohatá společenstva plevelů, průvodních bylin a plevelných trav. Do tohoto každoročně se opakujícího smísení divoké flóry s kulturními rostlinami zasahuje zemědělec a zahradník. Snaží se rozsah zabuřenění a zaplevelení travami omezit na minimum různými pracovně náročnými opatřeními. Nejnáročnější a nejtěžší prací je přitom ruční okopávání a plení. Jaká úleva tedy, když v šedesátých letech přišly syntetické herbicidy. Od té doby existují přípravky s plošným účinkem a četné další, zaměřené selektivně na likvidaci určitých problémových plevelů a plevelných trav. V průběhu geneticko-technologických změn genomu pěstovaných cílových rostlin přibyly totální herbicidy, jako «Roundup Ready» s účinnou látkou glyfosát, který nastoupil svůj vítězný pochod světem. Herbicidy jsou vynálezy lidského ducha. Jsou tu od toho, aby zabíjely a ničily život. Zasahují systémově do souvztažnosti životních procesů a řídí je do nicoty. Éterické formativní síly, které konstituují životní organizaci rostlin, ztrácejí vládu nad organizací fyzického těla. Na místo astrálních sil, které skrze záření kosmických periferních sil, a těch, jež ze země vytváří a formuje zjevný obraz rostliny, nastupují síly trhající vlákna mezi bytostným praobrazem a smyslově-fyzickou podobou. Jsou to životu nepřátelské astrální síly z podpřírody, z fyzického podsvětí, které na stupni fyzického působí prostřednictvím syntetických látkových kompozic. Herbicidy jsou stejně jako souhrn pesticidů a ostatních syntetických prostředků na ochranu rostlin výtvory člověka sestavené čistě reduktionistickými cestami myšlení. Jsou nosiči životu nepřátelských sil, které stojí izolovaně v souvislostech světa. Postup libovolné syntézy látek odpovídá obráceně oné technologii, která prostřednictvím takzvaného štěpení jádra přinutí podfyzické síly, spoutané v látce, vystoupit na denní světlo — obojí s evolučně nepředvídatelnými následky. {{SE|244}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Verfahren_der_Unkrautsamenveraschung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Metoda spálení semen plevelů na popel ===<br /> <br /> Desetiletí předtím, než se výše zmíněné metody ničení plevelů přesměrováním jejich životních procesů staly celosvětovou praxí, Rudolf Steiner z výzkumu přírody kosmu a jeho spolupůsobení při tvorbě semen rozvinul metodu veraschování semen plevelů — «spalovací experiment». Je to metoda regulace plevelů, která působí proti klíčení semen. Doporučení zní: sbírat semena plevelů, veraschovat je — «nejlépe plamenem dřeva» — a získaný «pepř» rozptýlit po poli a zahradě. Tento postup vychází z poznání, že růst a jeho stupňování k reprodukci v tvorbě semen stojí v přímém vztahu k podslunečnímu planetárnímu působení Merkuru, Venuše, a především Měsíce. Měsíc odráží paprsky Slunce, planet a širšího kosmického periferie zpět k Zemi. Intenzita tohoto zpětného záření se řídí měsíčními fázemi a je největší při úplňku. Klíčivý a růstový impuls vzrůstajícího Měsíce směrem k úplňku je mnohonásobně experimentálně doložen. Semenné plevele vykazují zpravidla vysokou reprodukční sílu, která může například u heřmánku (Anthemis nobilis) dosahovat 10 000 – 20 000 semen na rostlinu, u pcháče rolního (Cirsium arvense) přibližně 4 500. Při mortalitě až 50 % se při slabém zaplevelení nalézá přece jen mezi 10 000 a 300 000 klíčivých semen plevelů na čtvereční metr, při silném zaplevelení až 30 000 na čtvereční metr. Panují-li v blízkosti povrchu půdy příznivé podmínky pro klíčení — půdní teplo (&gt; 9 °C) a půdní vlhkost —, stávají se měsíční síly aktivními a urychlují klíčení i růst. {{SE|245}}<br /> <br /> Veraschení semen se provádí v době klíčního klidu, ve stavu, kdy kosmično «jako forma rostliny žije v semeni». Prochází-li semeno ohněm, je plameny zcela pohlceno; zbývá pozemský podíl, popel. Oheň jako živel se na jedné straně smyslově zjevuje ve fenoménech tepla a světla. Druhá, působící vnitřní strana ohně je nadsmyslová. V lidském prožívání může toto nadsmyslové být zkušenostně dosažitelné jako zjev na duševní rovině — například tehdy, kdy duchovní impuls vzněcuje duši k ohni nadšení. Kdekoli oheň nastoupí, pohlcuje to, co se stalo fyzickým, a proměňuje to v popel. Z hlediska duchovně-působného svědčí popel o procesu läuterace, o takovém, který jsoucnu vštěpuje nové zárodky stávání se.<br /> <br /> Úkolem veraschení semen je nyní vytvořit v půdě podmínky, za nichž bude pro příslušný druh plevele potlačen klíčení stimulující účinek měsíčních sil. Popel, který vzniká zničením semene žilovým prvkem ohně, působí měsíčním silám v protisměru: «Jde nyní o to, aby půda byla ošetřena — protože Měsíc přece zastavit nelze — tak, aby se Země stala neschopnou přijímat měsíční účinky; a nejen Země se může stát neschopnou přijímat měsíční účinky, ale i rostliny, tyto plevele, mohou v jistém smyslu ošetřené půdě získat jakousi bázeň před tím, aby v ní rostly.» Toto poslední tvrzení nabízí myšlenku, že veraschení tak přemírou rozmnožovacích sil obdařených semen plevelů je z jejich uvěznění v pozemském reprodukčním cyklu jaksi osvobozuje, takže jejich výskyt se napříště drží v mezích.<br /> <br /> Porozumění duchovněvědným pokynům Rudolfa Steinera k veraschení plevelů vyžaduje neochabující poznávací úsilí a na něj navazující badatelskou smýšlení, která v bdělém obrácení dovnitř i navenek doprovází každý krok praktického uskutečňování. To tím spíše, že dosavadní snahy přinesly sice dílčí úspěchy, nikoli však ještě průrazné výsledky. Leží to především v následujícím:<br /> <br /> * Veraschení semen plevelů a účinek těchto popelů, jakož i popelů ze škodlivého hmyzu a kožek<br /> {{SE|246}}<br /> <br /> * reprodukčně silných zvířat způsobujících škody, jako je polní myš, musí být zcela zapojeno do provozní praxe a nepřetržitě pěstováno.<br /> * K tomu je zapotřebí spolupráce sociálního okolí podniků — lidí, kteří jsou ochotni a schopni prohlubovat duchovněvědné poznání, jež je základem metodiky veraschení, a cvičit je v trvalé praxi.<br /> * Mezitím propracované techniky mechanické regulace plevelů poněkud zatlačily výzkum a praxi veraschení semen do pozadí.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_mechanische_Unkrautregulierung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Mechanická regulace plevelů ===<br /> <br /> Zatímco herbicidy působí systémově-fyziologicky takříkajíc zevnitř — tedy přivádějí na scestí nadřazenou, budující funkci životního těla vůči fyzické organizaci —, působí mechanické postupy regulace unkrautového vzrůstu zvenčí. Pletím, stríglováním, bránováním a okopáváním jsou rostliny vytrhovány z kořenů, kosením odřezávány od kořenového trsu. Těmito opatřeními se nevystupuje z řádu zákonitosti vzniku a zániku. To platí i pro opalování plamenem, které zachycuje rychle klíčící a rostoucí plevele dříve, než klíčící osivo kulturní rostliny probije půdní škraloup a zazelená se.<br /> <br /> Každou kulturu článku osevního postupu doprovází zvláštní plevelná flóra. Její skladba je určována především stavem půdy, dobou výsevu, povětrnostními podmínkami, jakož i rychlejším nebo pomalejším růstem kultur, a tím i jejich stupněm pokryvnosti půdy.<br /> <br /> Mnohé druhy plevelů jsou indikátorové rostliny ve vztahu k půdní struktuře, např. stagnující vlhkost, zhutnění, zralost půdy, hospodaření s dusíkem a půdní acidita.&lt;ref&gt;Helmut Voitl, Elisabeth Guggenberger, Josef Willi: ''Das große Buch vom biologischen Land- und Gartenbau'', Wien 1992, 367 S.&lt;/ref&gt; Články osevního postupu lze z hlediska výskytu specifických plevelů a plevelných trav rozdělit do tří skupin: obilniny, okopaniny, víceleté pícniny. Zahradnické osevní postupy jsou v podstatě okopanino-postupy. {{SE|247}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Unkräuter_und_-gräser_in_den_Halmfrüchten&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Plevele a plevelné trávy v obilninách ====<br /> <br /> Doprovodná flóra ozimů se člení na podzimní a jarní klíčiče. Z plevelů a plevelných trav klíčících na podzim se stávají obtížnými ty, které jsou zimovzdorné, jako chundelka metlice (''Alopecurus myosuroides'') a psárka polní (''Apera spica venti''), jakož i plevele jako rmen (''Anthemis spec.''), rozrazil (''Veronica spec.'') atd. Pro svůj nízký stupeň pokryvnosti na podzim a v zimě je pšenice více ohrožena než žito a ječmen. Díky svému předozimnímu odnožování jsou tato dvě posledně jmenovaná ve svém růstu a pokryvnosti půdy o krok před travními plevely a plevely vůbec. Jen zřídka dovolí podzimní stav půdy zasáhnout regulačně stríglem nebo bránami. To lze dohnat jen omezeně na začátku jara. Okopávání s úzkými husopáterovými radličkami snese pouze pšenice — ta se odnožuje teprve na jaře —, nikoli žito a ječmen; ty již mají do značné míry vyvinuty své mělce rozběhlé korunové kořeny. K odvrácení jarních klíčičů v ozimech prokazují dobrých služeb strígl a lehké brány.<br /> <br /> Letní obiloviny, ječmen, pšenice a oves, vítají časný výsev; jsou proto — jako ostatně veškerá jarní osev — vystaveny zvýšenému tlaku plevelů. Jsou v konkurenci s plevely klíčícími již při nižších teplotách, jako je koukol polní (''Agrostemma githago''), vlčí mák (''Papaver rhoeas''), svízel (''Galium spec.''), rdesno (''Polygonum convolvolus'') a pozdějí ptačinec prostřední (''Stellaria media''), pěťour maloúborný (''Galinsoga parviflora'') a merlík (''Atriplex patula''), jakož i jako plevelná tráva oves hluchý (''Avena fatua''). Časové okno pro regulaci před výsevem je krátké, takže je nutné opakované výsevní zpracování stríglováním, lehkými bránami a okopáváním až do sloupkování. Zpracování před vzejitím umožňuje síťový strígl; po vzejití je třeba vyčkat s dalšími opatřeními do třetího listu.<br /> <br /> Se sloupkováním je zastíněním omezeno vegetativní rozvíjení semenných plevelů, nikoli však pcháčů a spolu sloupkujících plevelných trav. Pozdní klíčiče jako merlík (''Atriplex''), ohnice (''Raphanus''), lebeda (''Chenopodium'') a pěťour (''Galinsoga'') se přitom vyskytují méně.<br /> <br /> Protože semenné plevele a plevelné trávy rostoucí v obilí dosahují semenné zralosti před ním nebo zároveň s ním, jsou to ve srovnání s ozimy zejména letní obiloviny, které v rámci osevního postupu doplňují zásobu semen v půdě. Podmítka bezprostředně po sklizni musí {{SE|248}}<br /> <br /> zachovat jemně drobivé lůžko skývy, aby co největší část vypadaných semen mohla vzklíčit. Určitou starost při obilninách způsobuje neomezené rozrůstání kořenových plevelů a plevelných bylin jako pýr plazivý (''Agropyron repens'') a pcháč oset (''Cirsium arvense'') i šťovík s kůlovým kořenem. Po sklizni je nutné s nimi bojovat velmi pracně a časově náročně. Výborně se osvědčují plně podřezávající kypřiče s vlečkami, které vyhazují kořeny a kousky kořenů na povrch půdy k vyschnutí. Pcháč oset (''Cirsium arvense'') a šťovík tupolistý (''Rumex obtusifolius'') v porostu se velmi oslabují hlubokým vyřezáváním před kvetením.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Unkräuter_und_-gräser_in_den_Hackfrüchten&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Plevele a plevelné trávy v okopaninách ====<br /> <br /> Jak již název napovídá, okopaniny potřebují vedle dobrého provzdušnění skývy také intenzivní potlačování nárůstu plevelů a plevelných trav. Co do druhové rozmanitosti a konkurenčního tlaku je plevelný pokryv v rámci osevního postupu největší. Pozdějším výsevem okopanin oproti letním obilninám bývá zpravidla dost času předřadit výsevu jeden až tři průjezdy bránami, které vykořeňují brzy a středně brzy klíčící plevele a plevelné trávy. Kde to podmínky dovolují, například u řepy krmné (''Beta vulgaris''), zelí (''Brassica'') a dalších, lze přepichováním ze školky získat ještě více času a z pole vypudit i později klíčící plevele, jako pěťour maloúborný (''Galinsoga''), lebeda (''Atriplex''), merlík (''Chenopodium'') a jiné. Okopaniny mají zpravidla dlouhou mladost a dovolují proto pokračovat v mechanickém potlačování plevelů stříglováním, motyčkováním a hrázkováním až do zapojení řad. Podle potřeby je třeba řady ještě jednou projít ručně.<br /> <br /> V pěstování cukrové a krmné řepy a polní zeleniny jsou k dispozici vedle přepalování v předvzejítovém stadiu také propracované mechanické postupy, které ponechávají neošetřený jen nesmírně úzký pruh vrtných řad. Přes veškerou dobrou přípravu je však zbytkové ruční plení nezbytné. Tato práce patří k nemnohým, které zemědělci a zahradníkovi ještě zbyly, při nichž může vstoupit v přímý vztah k půdě a rostlinám hned ve dvojím smyslu: Na jedné straně je pracně a doslova rukama oddán činnosti, která jde tím snadněji a svižněji, čím více od sebe samého abstrahuje a obrací se s pozorným pohledem k rostlinám, jež mají být<br /> {{SE|249}}<br /> <br /> uvolněny, aby se mohly nerušeně rozvinout až k plnému utváření plodu. Toto obrácení působí dvojím způsobem: Je účelné — na to jedině je zaměřen stroj — a polárně k tomu probouzí duchovně zájem a duševně účinný vztah s ohledem na intimitu životního souznění rostliny a zeminy. Člověk si uvědomuje výzvu, neupadnout do prázdnoty pouhé rutiny, která práci přetěžuje. Plení plevelů může být vedle jiných takových činností cvičným polem, které buduje mosty a probouzí mravní vnímavost vůči věcem a bytostem přírody. Na druhé straně spočívá nazírající myšlení nad děním. Pozoruje se bohatství jevů — například jak se nejrůznější druhy bylin spolčují s jednou kulturou, kterou chceme pěstovat, jak jsou tyto různě utvářeny v kořeni, listu a květu a jak v pozemském zobrazení podávají zprávu o svém urobiázu, jenž bytuje v nadsmyslovém. Člověk rozpozná plevel nebo plevelnou trávu jako příslušníka určitého rodu a čeledi a uvědomí si, jak mnohé z nich mají významný léčivý účinek. Pozná, jak tento léčivý účinek je blízce příbuzný výživnému účinku postupně se rozvíjejícího plodu kulturní rostliny. Kvůli tomuto výživnému účinku musí do jisté míry ustoupit «zásoby léčivých bylin». To platí zvláště pro okopaniny plodící spíše ve vegetativní sféře. Tak připadá okopaninovému záhonu v rámci osevního postupu funkce čisticího záhonu pro následnou kulturu — zpravidla obilí — být. Zároveň je to ten, který nejvíce čerpá z půdní úrodnosti.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Unkräuter_und_-gräser_im_Futterpflanzenanbau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Plevele a plevelné trávy v pěstování krmných rostlin ====<br /> <br /> Hlavními krmivovými rostlinami jsou luskoviny, jetel a vojtěška v porostech s travami a — v menším podílu — dieteticky účinné byliny, jako je jitrocel kopinatý (''Plantago lanceolata''), bedrník (''Pimpinella agna''), čekanka (''Cichorium lupulina''), vojtěška žlutá (''Medicago lupulina''), štírovník (''Lotus corniculatus'') a komonice (''Melilotus'' spp.). Takovýto porost stojí v osevním postupu zpravidla dvě užitková léta. Tím zabírá dvě články osevního postupu. První seč se provádí dostatečně brzy, aby druhý obrůst v jinak květensky chudém vrcholném létě přišel k rozkvětu a nabídl létajícímu hmyzu bohaté nektarové zdroje. Další nektarové zdroje poskytují kvetoucí pásy na dílcích obilovin a okopanin. {{SE|250}}<br /> <br /> V hustě zapojených, plně vzrostlých dvouletých krmných porostech nemají jednoletá semenná plevele žádnou vývojovou možnost — naproti tomu v mezerovitých porostech ano. Při vícenásobné seči ani taková nejsou nebezpečná. Polní pícninářství je především osvědčeným prostředkem, jak se vypořádat s jinak těžko zvládnutelnými trvalými problémovými plevely, jako jsou pcháč oset (''Cirsium arvense'') a šťovík kadeřavý (''Rumex crispus''). Pcháč oset je oslaben již první sečí, ještě více pak druhou nebo dokonce třetí. Po takovémto dvouletém využití se daří udržet pole pro následnou plodinu — zpravidla ozimé obilí — do značné míry bez pcháče. U šťovíku, jenž je sice každou sečí oslazen, pak však rychle vyráží do semene, se omezená produkce semen obvykle nedá zcela vyloučit. Co se týče pýru plazivého (''Agropyron repens''), vícenásobný seč oslabuje výhonnou sílu oddenků, a tím i jejich další šíření.<br /> <br /> V rámci osevního postupu se s luskovinami bohatým polním pícninářstvím a meziplodinami odehrává jakýsi ekologický zázrak. Vrací půdě ztracenou úrodnost, vytváří harmonii v živém, přivádí zpět divokou faunu do krajiny a poskytuje ovcím i skotu v létě i v zimě vynikající krmivo a na podzim orební pastvinu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge,_Krankheiten_und_Schädlingsbefall&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Střídání plodin, choroby a škůdci ===<br /> <br /> Otázka zní, zda vůbec mohou rostliny onemocnět v tomtéž smyslu jako zvíře a člověk. Směr k odpovědi se otvírá, sledujeme-li zástavbu bytostných článků v přírodních říších a u člověka: Minerál je jednoartikulovaný, obdařen fyzickým tělem; ke dvouartikulovanosti rostliny s fyzickým tělem a éteriickým tělem přibývá u zvířete jako třetí článek astrální tělo a u člověka jako čtvrtý já-organizace. Příčinou onemocnění je astrální tělo.&lt;ref&gt;Viz např. Rudolf Steiner: ''Meditative Betrachtungen und Anleitungen zur Vertiefung der Heilkunst'', GA 316, Dornach 2003, Vortrag vom 3. Januar 1924, S. 33 f.&lt;/ref&gt; Takové se však v rostlině nevtěluje. Její duševní tělo zůstává v nadsmyslovém; vysílá své síly z periferie do prostoru a času, dotýká se rostlin jen zvenčí a vytváří si svůj odraz v jejich podobě. V čistotě éterické organizace rostliny se spojuje s látkami země, oživuje je a komponuje je do své fyzické organizace. V tomto spojení se stává ve svých formách smyslově viditelnou {{SE|251}}<br /> <br /> podobou. V těchto svých étericky živých formotvorných procesech je rostlina od základu zdravá; je nositelkou všech léčivých sil; svou vlastní organizací bildekräfte vlastně onemocnět nemůže. Co modifikuje její fenomenální obraz jako čistý obraz jejího typu, co ho dokonce deformuje nebo zcela ničí, jsou vlivy zvenčí. Dnes je zahrnujeme pod neurčitý pojem vlivy prostředí. Jakmile tyto sklouznou do extrémů, ztrácí se harmonie vztahu kosmických k pozemským účinkům; vznikají nerovnováhy. Ty mohou nastat přirozeně skrze požáry, bouře, záplavy a zemětřesení, nebo stále více skrze egoistická jednání člověka, nároky na vlastnictví a moc, rigorózní vykořisťování atd. Vlivy skrze člověka se projevují v oteplování Země, klimatické změně, znečištění Země, moří a stratosféry. Elektrosmog ze všech stran obaluje rostliny a odřezává je od kosmických účinků. V pěstování kulturních rostlin je toto extrémní ovlivňování ještě stupňováno technologiemi všeho druhu odcizenými životu, jako je excesivní hnojení dusíkatými solemi syntetizovanými ze vzduchu, hydroponika (pěstování v roztocích živných solí), pesticidy, herbicidy atd. Rostliny jsou zahaleny cizími látkami a zářeními, která oslabují jejich éterickou organizaci. Ta již není plně schopna budovat či udržovat svou fyzickou tělesnou organizaci v souladu s druhovým určením. Fyziologickým důsledkem je, že rostliny obsahují více vody (zvětšené buňky a mezibuněčné prostory) a v ní rozpuštěných solí, než jsou schopny zpracovat do stavby svých tvarově utvářecích pletiv. To celkově přivolává na scénu široké spektrum rostlinných a živočišných organismů — bakterie, houby, roztoče, hmyz — kteří v přírodním hospodářství na správném místě a ve správný čas konají užitečné služby, na místě nesprávném, v čas nesprávný se však jednostranně závratně množí a stávají se škodlivými organismy. Zvláštní případ v tomto kánonu tvoří virózya. Viry tvoří jakýsi druh pod-přírody rostlinné říše, jako radioaktivita takovou tvoří v říši minerální. Viry nemají vlastní metabolismus. Zapojují se do metabolismu živých organismů — od bakterií výše — a mohou se vyvíjet a množit jen skrze tento. Zatímco vše živé se projevuje v rytmech, virus se chová arytmicky. Zejména viry způsobují v říši kulturních rostlin stále rychleji probíhající odrůdový úpadek.<br /> <br /> Parazitární bakteriální a houbová onemocnění jsou výrazem přebytku silových účinků Měsíce, které jsou v půdě zprostředkovány {{SE|252}}<br /> <br /> prostřednictvím vody a vytvářejí tak jakési «měsíční životonosné dění». Za vyrovnaných povětrnostních podmínek toto dění v rostlinách působí až do tvorby semen.&lt;ref&gt;Vgl. Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S.166/67.&lt;/ref&gt; Pokud však Měsíc působí příliš silně — například v mírné zimě s vlhkem přetahujícím se do jara, a ještě k tomu zesílen přiváděním snadno rozpustných živných solí — stoupá houbový tlak. Přebytečný měsíční život vstupuje jaksi do soutěže s těmi silami, které z kosmu přes křemen, vápenec a jíl proudí formotvorně do rostlin. Ty se oslabují. Dochází k jakémusi předčasnému zplodování v oblasti vegetativní, ve sféře listů. Nad úrovní půdy — v jejímž nitru je přece pravá domovina celého onoho vojska bakterií a hub — vytváří se nahoře ve výhonkové oblasti druhá půdní úroveň pro parazity a houby. Pod tíhou přehnaných měsíčních sil podléhá rostlina rozkladu právě tímtéž říšemi nižších živých tvorů, jež jí ve tmě půdy konají užitečné služby.<br /> <br /> Nebezpečí příliš silného měsíčního působení lze předejít těmito opatřeními:<br /> <br /> * Hnojením podporujícím zdraví rostlin (posilováním jejich éterické organizace) — viz kap. «O podstatě hnojení», s. 259 nn.<br /> * Budováním půdy zemsky aktivní, bohaté na formy trvalého humusu (jílo-humus).<br /> * Opakovanými postřiky přesličkovým čajem v průběhu roku (křemenné působení).<br /> * Zachováváním a péčí o vlhké biotopy a rovněž o trvalé travní porosty v blízkosti odvodňovacích příkopů nebo spodní vody. To jsou přirozená stanoviště, na nichž mohou měsíční síly — uzdravujíce celek hofského organismu — se «vyžít» v rozvíjení bohatého houbového a bakteriálního života.<br /> <br /> Zpracování půdy pomáhá rostlině v prvním kroku k druhově přiměřené konfiguraci formativních sil jejího životního těla. Dalšího posílení se jí dostává správným zařazením v osevním postupu; nejvyššího stupňování zdravého růstu a tvorby i zrání plodů pak dosahuje hnojením (srov. kap. «O podstatě hnojení», s. 259 nn.). Pro utváření osevního postupu přicházejí v úvahu tři hlavní hlediska: snášenlivost s předplodinou téhož druhu, předplodinový účinek a udržování vysoké humusové dynamiky. V případě opakovaného pěstování téhož druhu jsou kultury množené vegetativně snášenlivé v podstatně vyšší míře než {{SE|253}}<br /> <br /> při generativním rozmnožování; leda že rodičovská generace je nosičem viru — to je hlavní problém při doosívání brambor, rozmnožování ovocných dřevin atd. Sama příroda demonstruje vysokou snášenlivost vegetativního rozmnožování, například pýr plazivý (*Agropyron repens*), kopřiva dvoudomá (*Urtica dioica*), pcháč rolní (*Cirsium arvense*), opletník plotní (*Polygonum convolvulus*), přeslička rolní (*Equisetum arvense*) atd.<br /> <br /> Při generativním doosívání pevných odrůd je v různé míře pravidlem degradace odrůdy. V základě nesnášenlivosti s týmž druhem leží jednostranné rozmnožování škodlivých organismů — bakterií, hub, hmyzu a jiné půdní fauny — jakož i patogenní kořenové výlučky samotných kulturních rostlin (*alelopatie*). Škodlivým organismům lze čelit následujícím způsobem:<br /> <br /> Veškerými opatřeními, která posilují konstituci, tedy organizaci bildekräfte rostliny. Patří k nim hofeigene produkce osiva prostřednictvím cíleného doosívání: «Wenn man [mit der Aussaat; Einfügung des Verfassers] nahe an den Wintermonaten ist, dann wird man eine starke Reproduktionsfähigkeit, wenn man weiter von den Wintermonaten ist, eine starke Nahrhaftigkeit in den Getreidepflanzen bewirken.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 109.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Dodržování doby výsevu podle kosmických rytmů, zejména synodického čili lunárního fázového cyklu.<br /> <br /> * Aktivní, úrodná půda, která každý druh jednostranných vlivů zvenčí rychle stráví a pro rostliny zneškodní.<br /> * Prostorový odstup od loňské kultury téhož druhu (např. zelí vzhledem ke kýlnatosti brukvovitých [*Plasmodiophora brassicae*], brambory vzhledem k napadení mandelinkou) a rovněž časový odstup, který podle míry snášenlivosti s týmž druhem činí tři až šest let.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Halmfrüchte&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Choroby obilnin podmíněné střídáním plodin ====<br /> <br /> Každý zpětný výsev přináší snížené výnosy nahromaděním specifických původců chorob. Snášenlivost s týmž druhem je tedy omezená — nejméně omezená u žita. Díky své nenáročnosti stojí oves a žito po ozimé ječmeni a pšenici jako abtragendes Früchte. Oves přitom platí za zdravicí plodinu. Předplodinová hodnota je nízká; v celkovém pohledu na osevní postup se však obiloviny starají o vyrovnanou humusovou bilanci. Přitom tvorba kořenů u pšenice a ječmene je podstatně slabší {{SE|254}}<br /> <br /> než u žita a ovsa. Prvně jmenované jsou středně silnými konzumenty humusu, a proto kladou vysoké nároky na předplodinu — dobře hnojené okopaniny. Pšenice je s ječmenem jako předplodinou nesnášenlivá. V tomto případě, jakož i vůbec při obilninami bohatých osevních postupech (&gt;50 %) a špatně rozložených slámových masách, nastupují patní choroby, plísňová onemocnění báze stébla pšenice — černonožkovitost (*Ophilus graminis*) nebo lom stébel (*Cercosporella herpotrichoides*). Pravidelné střídání hlíznaté a stébelnaté plodiny zde zjednává nápravu. Zvláštní postavení mezi travinami zaujímá kukuřice, snášenlivá sama se sebou ve vysoké míře. Houbové infekce se mohou u pšenice a ječmene, méně u ovsa a ještě méně u žita, vyskytnout na celém výhonku až do klasu. U pšenice jsou to především v oblasti listu rzi (*Puccinia*) — žlutá, hnědá a černá rez — a snětě (*Tilletia*), v klasu (*Helminthosporium gramineum*) trpasličí a páchnoucí sněť; u ječmene pruhovaná nemoc (*Ustilago avenae*) a padlí (*Erysiphe graminis*), v klasu ječná sněť volná; u ovsa sněť ovesná volná; u žita v oblasti listů sněžná plíseň (*Fusarium nivale*), v klasech námel (*Claviceps purpurea*). Kukuřice se bez problémů začleňuje do obilninami bohatých osevních postupů; patním chorobám vzdoruje.<br /> <br /> Poškození podmíněná osevním postupem způsobená hmyzem — jako napadení moucí osičkovou (*Oscinis frit*) nebo háďátky (*Ditylenchus dipsaci*) u žita, bejlomorkou nebo moucí česnekovou (*Hylemya correlata*) a dalšími u pšenice, moucí osičkovou (*Oscinis frit*) a třásněnkami (*Thrips lini*), hlísticemi u ovsa, moucí ječnou (*Chlorops taeniopus*) u ječmene a pšenice — padají vůči houbovým nákazám méně na váhu. Naproti tomu v pěstování kukuřice způsobuje zavíječ kukuřičný (*Pyrausta nubilalis*) převažující škody.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Hackfrüchte&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Choroby okopanin podmíněné osevním postupem ====<br /> <br /> Rozmanité druhy okopanin v polním a zahradním hospodářství mají každý své vlastní vzorce napadení a poškození. Zpravidla jsou samy se sebou nesnášenlivé a musejí být proto v osevním postupu vhodně odděleny. Jistou výjimku tvoří brambor. Vegetativní množení hlízami z něj činí nejsnášenlivější ze všech kulturních rostlin. V horských polohách může být pěstován zpětně po desetiletí. V teplo-vlhkých polohách nastupují nejrůznější virózy — přenášené mšicí broskvoňovou (*Myzodes persicae*) a dále šířené poraněními hlíz —, dále houbové infekce, jako mimo jiné obávaná plíseň bramborová (*Phytophtora infestans*), jakož i živočišný výskyt jako mandelinka bramborová (*Leptinotarsa decemlineata*), jež — {{SE|255}}<br /> <br /> Ertragsbildung již v prvním roce pěstování výrazně snižuje. Následný pěstování není proto zpravidla možný. V osevním postupu by měl být dodržen odstup čtyř let. Předplodinové vlastnosti brambor jsou pro všechny obilniny a okopaniny vynikající.<br /> <br /> Cukrovka a řepné plodiny (cukrová řepa, krmná řepa, červená řepa) jsou kvůli napadení háďátky v kořenové oblasti jen málo samosnesitelné. Háďátka (stonkové háďátko [''Ditylenchus dipsaci'']) patří k hlavním původcům chorob z osevního postupu. Jsou mnohorasová, napadají téměř všechny kulturní rostliny i mnohé plevele, jsou dlouhověká — proto musí být v osevním postupu dodržen odstup čtyř až šesti let do návratu některého druhu řepné plodiny. Betarůby vykazují široké spektrum škodlivých činitelů: virová onemocnění (mimo jiné žloutenková choroba [''Beta-Virus 4'']), houby (mimo jiné kořenová spála, různé houby), dále háďátka, mšice (''Phytophagus''), řepná moucha (''Pegomya hyoscyami''), atómárka šedá (''Atomaria linearis'') a další. Napadení je dílem podmíněno odrůdou a počasím, z největší části je však důsledkem nedostatečné půdní hygieny a příliš úzkého postavení v osevním postupu.<br /> <br /> Vhodné předplodiny pro cukrovku a řepné plodiny jsou zejména brambory a dusík vázající luskoviny, jakož i při dobré vlastní organické hnojení statku všechny druhy obilnin. Následné plodiny jsou zpravidla ozimé nebo jarní formy pšenice a ječmene.<br /> <br /> Brukvovité rostliny (''Kruzifery''), mezi nimi všechny druhy zelí, řepka a zástupci meziplodin — jako řepkové odnože, hořčice bílá (''Sinapis alba''), olejný ředkev (''Raphanus sativus var. oleiformis'') a další — obohacují osevní postup nesmírně. Přehojný kvet řepky (''Brassica napus'') a brukvovitých přicházejících do kvetu, meziplodin i — neúmyslně — plevelů hořčice a ohnice rolní (''Raphanus raphanistrum'') je zdrojem nektaru, který přitahuje množství létajícího hmyzu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Futterpflanzen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Choroby krmných rostlin podmíněné osevním postupem ====<br /> <br /> Brukvovité rostliny zároveň přitahují velké množství žravého hmyzu — v čele blecháče (druhy ''Phyllotreta''), kapustová moucha (''Chortophila brassicae''), blýskáček řepkový (''Meligethes aeneus'') a další. Stejně škodlivé je i množství houbových chorob, v první řadě nádorovitost košťálovin (''Plasmodiophora brassicae''), která jako typická choroba osevního postupu z velké míry určuje nesnášenlivost košťálovin, řepky atd., ale i brukvovitých plevelů navzájem. Dále je řepka hostitelskou rostlinou mnoha {{SE|256}}<br /> <br /> Nematodových druhů, které v následných plodinách páchají škody. Řepka potřebuje brzy vyklízející předplodiny jako ozimý ječmen a žito. Za sebou zanechává pro následnou plodinu vynikajícím způsobem strukturovanou, zralou, relativně bezplevelnou půdu. Z uvedených důvodů je stejně jako u košťálovin nutná přestávka v pěstování tři až čtyři roky. Při zařazení intenzivního zeleného hnojení brukvovitými do osevního postupu je třeba zvolit ještě delší odstupy.<br /> <br /> Ústřední místo v osevním postupu zaujímají vedle tržních plodin pícniny jetel (''Trifolium'') a vojtěška (''Medicago'') s přídavkem směsi pícních trav a bylinek. Jetel a vojtěška jednak jako hlubokokořenící rostliny přímou cestou — vázáním dusíku, zpřístupňováním minerálů a bohatstvím kořenové hmoty — oživují celý objem půdního profilu, a to tím více při víceletém, bujném porostu, jednak patří na rostlinné rovině nepřímo k největším podporovatelům trvalé úrodnosti půd. Děje se tak prostřednictvím pícních mas, které jsou přeměněny a zušlechtěny přežvykováním a jako hnojivo se vracejí na půdu. Pěstování pícních luskovin je doplněno zrninkovými luskovinami, mimo jiné bobem obecným (''Vicia faba''), lupinou (''Lupinus'') a hrachem setým (''Pisum sativum''). V osevním postupu stojí buď v čisté kultuře, nebo ve směsné kultuře s ovsem, přednostně před okopaninovými plodinami. Priorita jetele a vojtěšky v osevním postupu klade hranice pěstování zrninkových luskovin. Důvodem je kyjatka jetelová (''Sithonia lineata''), která dokáže pícní luskoviny v raném mládí značně poškodit. Klíčovým problémem červeného jetele — méně pěstování vojtěšky — je sklerotinia jetelová (''Sclerotinia trifolium''). Je to typická choroba osevního postupu. Černé sklerotie (plodnice houby) lpí na kořenovém krčku, ničí cévní svazky a jetelová rostlina uvadá na přelomu jara ze dne na den. Trvalé formy houby se mohou v půdě udržet až osm let. Návrat červeného jetele, a rovněž vojtěšky, by proto měl nastávat nejdříve každých pět až šest let. Při nejméně dvouletém pěstování je problém pcháče pro následnou plodinu vyřešen a rovněž stav nematodů se výrazně snížil.<br /> <br /> Dalšími listovými plodinami, které zpravidla tvoří součást biologicko-dynamických osevních postupů, jsou krmná řepa (''Beta vulgaris var. alba'') jako dietetikum při krmení dojnic a dále mrkev (''Daucus carota'') a lnička setá (''Linum usitatissimum'') při odchovu telat. Tyto plodiny, jakož i pěstování zeleniny a léčivých bylin pro zdraví zvířat jsou zčásti pěstovány zahradnicky, zčásti polním způsobem začleněny do okopaninovýchplodin. {{SE|257}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Fruchtfolge_in_Beziehung_zur_Düngung,_Humusbilanz_und_Pflugbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Osevní postup ve vztahu k hnojení, humusové bilanci a obdělávání pluhem ===<br /> <br /> Osevním postupem si biologicko-dynamický podnik vytváří pěstební rámec, který garantuje dauerfruchtbarkeit odpovídající stanovištním podmínkám. Tento prostorově-časový rámec předkládá téma, jež lze podle počasí a potřeb krmení i trhu různě variovat. Toto téma musí jako živý ideový celek žít ve vědomí hofgemeinschaft a být rok co rok soustavně vtisknuto hospodářskému organismu. Každý rok znovu se tento obraz osevního postupu stává v utváření přírodního dění viditelným uměleckým dílem. V následujícím příkladu (Dottenfelderhof) je představen dvanáctipólový osevní postup, který se člení do dvou šestipólových, v nichž je opět rozpoznatelný původní princip trojpólového hospodaření:<br /> <br /> {| class=&quot;wikitable&quot;<br /> !&lt;small&gt;Rok&lt;/small&gt;<br /> ! &lt;small&gt;Osevní postup&lt;/small&gt;<br /> !<br /> !&lt;small&gt;Meziplodina&lt;/small&gt;<br /> !&lt;small&gt;Hnojení&lt;/small&gt;<br /> !&lt;small&gt;Humusová bilance&lt;/small&gt;<br /> !&lt;small&gt;Podzimní orba&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;1&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Vojtěška – tráva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;100–200 dt kompostu&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;+&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;2&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Vojtěška – tráva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;Tvorba trvalého humusu&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;+&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;3&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Oz. pšenice – ječmen&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;Brukvovité&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || <br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;4&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Oz. žito&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;Luskoviny aj.&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || <br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;5&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Okopaniny: brambory, polní&lt;/small&gt;<br /> &lt;small&gt;zelenina, krmná řepa aj.&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;300 dt chlévského hnoje z hlubokého ustájení&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;zčásti brukvovité&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || &lt;small&gt;+~&lt;/small&gt;<br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;6&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Oves, špalda&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;Podsev jetele&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;7&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Jetelotráva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;100–200 dt kompostu&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;+&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;8&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Jetelotráva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;Tvorba trvalého humusu&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;+&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;9&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Oz. pšenice –&lt;/small&gt; <br /> &lt;small&gt;rozmnožování osiva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;Brukvovité&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || <br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;10&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Žito&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;Luskoviny aj.&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || <br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;11&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Okopaniny: jako pod 5&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;300 dt chlévského hnoje z hlubokého ustájení&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;zčásti brukvovité&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || &lt;small&gt;+~&lt;/small&gt;<br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;12&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Oves, špalda,&lt;/small&gt; <br /> &lt;small&gt;rozmnožování osiva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt; <br /> || &lt;small&gt;Podsev vojtěšky&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> | colspan=&quot;7&quot; |&lt;small&gt;BL = listová plodina; H = stébelnatá plodina; + = přírůstek humusu; ~ = udržování humusu; - = úbytek humusu; pf = orat&lt;/small&gt;<br /> |}<br /> <br /> Podíl listových plodin odpovídá s 50 % systému střídavého hospodaření. Meziplodiny však posunují poměr {{SE|258}}<br /> <br /> ke stonkovým. Hluboko kořenící kultury s největší kořenovou hmotou – vojtěška, za ní jetel – převažují nad podílem převážně mělce kořenících okopanin s malou kořenovou hmotou. Prostřední polohu v obojím ohledu zaujímají stébelnaté plodiny. Bez přihlédnutí k příspěvku meziplodin a organického hnojení lze humusovou bilanci v průběhu dvanácti let hodnotit jako mírně pozitivní. Zpracování půdy, především na jaře a na podzim, ji ovlivňuje negativně. Přerušení tohoto zpracování po čtvrtinu dvanácti let polním pícninářstvím zmírňuje ztráty humusu – právě tak jako mírné hloubkové zpracování na podzim a v předzimu pluhem, kypřičem, diskovým pluhem a podobně. Vyrovnání ztrát, nebo přímo postupné usazování na trvale vyšší úroveň obsahů humusu, je pak úkolem humus poskytujících meziplodin, především však hnojení chlévským hnojem a komposty. {{SE|259}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Dritte_Säule:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''Třetí pilíř:''' ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vom_Wesen_der_Düngung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === O podstatě hnojení ===<br /> <br /> Co hnojení vlastně znamená, to je záhadná otázka. Ze stanoviska obvyklé agronomické vědy se zdá, že tuto otázku dál klást nestojí za námahu; zdá se, že je jednou provždy rozluštěna. V tomto smyslu hnojení znamená: přivádět systému půda a rostlina – za účelem harmonicky vyváženého hospodaření s živinami – látky uvažované a vypočítávané v izolované formě jednotlivých chemických prvků, které dávají očekávat maximální výnosy, přibližně až po vyčerpání genetického potenciálu odpovídajícím způsobem šlechtěných odrůd kulturních rostlin.<br /> <br /> Tento bodový způsob myšlení v kategoriích vnějších příčinných a účinkových vztahů stojí polárně naproti výpovědi duchovněvědního výzkumu, který «tajemství hnojení» označuje jako «mimořádně skutečná tajemství».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 11.&lt;/ref&gt; «Zajisté, hnojení se provádí instinktivně z tradice starých dob. Ale podstatě hnojení dnes vlastně nikdo nerozumí», «kromě těch, kteří to mohou vědět z duchovního»..&lt;ref&gt;Ebd., S. 20.&lt;/ref&gt; Následující tři kapitoly jsou pokusem vytvořit základy porozumění pro toto radikální tvrzení. V dalších výkladech k stupňům hnojení se může tajemství podstaty hnojení stát zjevnějším.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_Stoff-_und_Kräftefrage&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K otázce látky a sil ===<br /> <br /> Provozovat zemědělství znamená pohybovat velkými masami látek, převážně z organické přírody: oživenou půdou při každém pracovním úkonu, pracovními postupy při sklizni zelené píce, sena a slámy atd., jakož i jejich uskladněním a každodenním předkládáním ke krmnému žlabu, stlaním ve stáji, vyklízením a skladováním chlévské mrvy a močůvky, jakož i jejich rozvozem na pole a louky, několikanásobnou aplikací postřikových preparátů na celý katastr hospodářství, sklizňovými hmotami obilí a okopanin, jejich uskladněním a konečně přípravou veškeré sklizně, která opouští hospodářství jako potraviny. {{SE|260}}<br /> <br /> Zemědělství je dopravní živnost proti své vůli. To je jedna stránka, druhou stránkou je, že se jedná o proces zasazený do rytmů běhu roku a pokračující i nad jejich rámec. To platí především pro hnojení. Hnojiva vyprodukovaná v podniku jsou sama výsledkem životních procesů a zároveň příčinou jejich udržení a stupňování.<br /> <br /> Co jsou to za látky, které se tu v různých formách projevů pohybují sem a tam? Co je to látka? Látky se projevují ve čtyřech klasických živlech: ve skupenstvích pevném (země), kapalném (voda), plynném (vzduch). K živlu tepla přírodověda dosud nenašla pojmový přístup, který by jej charakterizoval jako svébytný čtvrtý z klasických živlů. Dodnes platí metodický princip rozkladu jevů, který sahá až k zakladateli experimentální fyziky Francisi Baconovi (1561–1626). Tato metoda, hledat za jevy v materiálních procesech kauzální princip bytí, dodnes ovládá běžný vědecký provoz.<br /> <br /> Za subjektivně vnímaným jevem se hledá objekt, materiální předmětnost. Ta se nenachází v teple samotném, nýbrž sekundárně v teplotních stavech, které se měřitelně projevují na živlech pevném, kapalném a plynném. Teplo by bez tohoto vztahu ke třem živlům či skupenstvím zůstalo nepostřehnutelné. Pro Francise Bacona, který se právními prostředky učinil soudcem nad teplem, to byl zřejmě důvod, proč teplu upřít svébytnou existenci jakožto živlu. Dodnes zůstává nehmotnost tepla, jeho bytostná podstata, pojmově v temnotě. Neztělesňuje žádné vlastní skupenství. V novější době mají badatelé tendenci označovat energeticky bohatý, vysoce zředěný stav plazmatu za čtvrté skupenství. Ale i v této vysoce komplexní souvislosti jevů se teplo projevuje v podobě vázané na hmotu. Jeho čistá podstata jakožto tepelného živlu se ve vnímání stává fenoménem tepelného vjemu v odstupňování od studeného po horké, zprostředkovaného živly země, vody a vzduchu. Dále se jeho čistá nehmotná podstata projevuje ve vlastnosti převádět svou přítomností a nepřítomností elementární či agregátní stavy jeden v druhý.<br /> <br /> Otázka po podstatě látky, která se od 17. století postupně stala ústřední poznávací otázkou v přírodních vědách, se zdá být fyzikou a chemií v zásadě vyjasněna. Rozložíme-li analytickými metodami organické či anorganické látky – pomineme-li {{SE|261}}<br /> <br /> ty, které se od přírody nacházejí v elementárním stavu, jako zlato, stříbro aj. –, vyjde najevo soubor fyzikálně-chemických prvků, které se rozlišují podle svých vlastností. Představujeme si, že jsou tvořeny atomy (atom = nedělitelný).<br /> <br /> V 19. a 20. století byl i produkt rozkladu, prvek jako „nedělitelný atom“, rozložen na své elementární částice. Tím ztratil kvalitativní charakter vlastností chemických prvků na významu pro poznání podstaty látek. Tímto krokem byl překročen práh od přírody k „podpřírodě“&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Leitsätze'', GA 26, «Von der Natur zur Unternatur», Dornach 1998, S. 255 ff.&lt;/ref&gt; a vstoupilo se do subatomární oblasti elementárních částic (kvant). V ní se ztrácí smyslový svět a nastupuje jiný, svět měřitelných energetických účinků.<br /> <br /> Ty se liší od vyzařujících silových účinků kosmu, které pozemský svět látek pozvedají ke konstituci vyšších stupňů bytí života rostlinného světa, duševna světa zvířat a duchovna člověka. Naproti tomu se pozemské látky jeví jako vyzařující,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst nach geisteswissenschaftlichen Erkenntnissen'', GA27, Dornach 1991, S. 20).&lt;/ref&gt; jako zhuštěné silové útvary, jakoby procesy, které dospěly ke svému konci a v tomto stavu jsou spoutány.<br /> <br /> V atomech se spatřovala tělesa vyplňující prostor, hmota, která měla být jedinou příčinou veškerého vyššího bytí na Zemi. Tento názor vytvořil pro světonázor materialismu racionální, zdánlivě nevyvratitelný základ. Hmota, tak zní názor, je kontinuum, které bylo na počátku a bude na konci. Všechno bytí, které vzniklo mezi tímto počátkem (velký třesk) a tímto koncem (''konečná entropie'', tepelná smrt) a ještě existuje, se odvozuje z tohoto materiálního prazákladu, a tak i člověk, který si to vše jako materiální objekt takto myslí. V popření svého já jako duševně cítící, duchovně usilující a v lásce chtějící bytosti povýšil tuto teorii na axiom. Materialismus je kvůli svému zdánlivě jistému základu, rozluštění tajemství hmoty a z něj vzešlé technologii, nejméně reflektovaným světonázorem. Zahaluje pohled na člověka, který s nasazením nejvyšší síly rozumu konstruuje svět, v němž se jako ne-Já ztrácí v nicotě. „Rozum se vzdaluje od skutečnosti, rozumnost nás k ní {{SE|262}}<br /> <br /> opět přivádí.“ &lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Einleitungen zu Goethes Naturwissenschaftlichen Schriften'', Kap. X. «Wissen und Handeln im Lichte der Goetheschen Denkweise», GA 1, Dornach 1987, S. 171.&lt;/ref&gt;Světový obraz materialismu zažil jistý otřes poznatky kvantové fyziky, která dokazuje, že hmotu nelze diferencovat na součet atomárních částeček hmoty, nýbrž na energetická kvanta účinku. Kdo je ale jejich původcem? Zde se klade otázka po duchu, po světě bytostí tvořících z nadsmyslna. „Rozum nás vzdaluje od skutečnosti, rozumnost nás k ní opět přivádí.“<br /> <br /> Zaměří-li člověk veškerou sílu rozumnosti na sebe jako na myslící bytost, nalezne v sobě samém prostředky a cesty, které ho vyvedou ze statiky materialistického světového obrazu. Probouzí se k vědomí, že on sám je z duchovních prapočátků povolán být nositelem vývoje a stále více se jím stávat; že v sobě díky svým duševním silám myšlení, cítění a chtění může rozvíjet vyšší duševní poznávací orgány a s jejich pomocí se školit k vyšším náhledům. Ty mu umožňují, aby ve svobodném sebeurčení vzal svou budoucnost i budoucnost svého spolutvoření do vlastních rukou. Náznaky tohoto druhu se tu a tam objevují. Avšak: Otázka po podstatě látky ve všech jejích formách projevu, v neživé přírodě, v životě rostlin, v oduševnělosti zvířat a v duchovní či Já-organizaci člověka, se v tomto smyslu dosud neklade.<br /> <br /> Abychom získali vhled do tohoto komplexu otázek, je třeba si uvědomit: „Smyslově vnímatelný obraz světa je součtem metamorfujících se obsahů vnímání bez jakékoli hmoty, která by ležela v jeho základu.“&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Einleitungen zu Goethes Naturwissenschaftlichen Schriften'', Kap XVI. «Goethe als Denker und Forscher», GA 1, Dornach 1987, S. 274.&lt;/ref&gt; Vnímání, která činíme na smyslově vnímatelném předmětu, podněcují myšlení k tvorbě pojmů, které se snaží postihnout vlastnosti tohoto předmětu. Tak se charakterizují látkové prvky periodické soustavy vždy specifickými vlastnostmi, které jsou výrazem něčeho, co se nestává jevem, tedy nepřísluší vzniku a zániku v čase a prostoru. Hmota je však chápána jako kontinuum, jako to, co přetrvává v čase a prostoru, aniž by sama byla smyslově vnímatelným jevem a aniž by podléhala budujícím a ničivým silám, které v čase a prostoru působí. To, co se projevuje, jsou pojmově postižitelné vlastnosti. Jsou to projekce něčeho nad-časoprostorového, nadsmyslového, podstaty té či oné látky. Konstituují se {{SE|263}}<br /> <br /> ve vědomí člověka skrze vnímání a pojem v součet vlastností. Jejich vymezení a přiřazení k té či oné látce je předmětem výzkumu fyziky. Jejich konstelace je taková, že každý látkový prvek má specifickou afinitu k jiným látkám. Mohou spolu reagovat. Pokud k tomu dojde, výchozí látky zmizí z dohledu a, jakoby syntézou, vznikne nová látka s překvapivě novými vlastnostmi. Začátek a konec jsou spolu spojeny diskontinuálním děním. Například vodík (H) a kyslík (O) jsou plyny. Jejich vzájemná afinita je tak obrovská, že spolu reagují explozivně. Zmizí a objeví se voda, látka s nejbohatšími vlastnostmi, základ veškerého života. Dochází ke skoku z méně zhuštěného do více zhuštěného skupenství. Pokud je voda podrobena elektrolýze za vynaložení energie, objeví se opět výchozí prvky jako plyny. Při přechodu z plynného do kapalného stavu, jakož i při každé reakci mezi látkami, vstupuje do hry faktor času. Probíhá proces. Toto procesuální dění ve světě látek je především předmětem chemie. Lze jej empiricky sledovat v reaktivních doprovodných jevech, ale jako takové se vymyká vnímatelnosti. V chemickém procesu působí síly, které jsou dány podstatou látky a jejími vlastnostmi. Síly, které jsou v procesu v pohybu, setrvávají před začátkem a na konci reakce ve stavu klidu, ztuhnutí do formy. Ve formě se látka stává smyslově vnímatelnou a ve svých fyzikálních vlastnostech měřitelnosti, počitatelnosti a vážitelnosti vypočitatelnou.<br /> <br /> V průběhu procesuálně-chemického působení sil se objevují jevy, například tepelné, světelné, barevné a zvukové jevy, jakož i čichové a chuťové zážitky, které nelze odvodit z vlastností reagujících látek. Umožňují bádajícímu duchu člověka hlouběji se vžít do procesuálního dění, ba dokonce si v činném provádění s ním vytvořit osobní vztah, v němž se nadsmyslové působení sil v osobním prožitku zobrazuje blíže duchu. V spoluprožívání chemických jevů odhalují látky na malou skulinku svou silovou a tím i svou bytostnou podstatu.<br /> <br /> Čím dále postupovala fyzika v časoprostoru ve snaze rozluštit tajemství materiálně myšleného látkového prvku, atomu, tím více se jev vytrácel z dohledu experimentátora. Ten dále spřádal červenou nit na základě představených modelů pomocí {{SE|264}}<br /> <br /> matematiky. Nepozorovaně vystoupil z přírody do říše „podsmyslového“, do podpřírody, do říše přísně zákonitých, fixovaných, neživých a bezduchých poměrů sil hmoty, elektřiny, magnetismu a jaderné vazebné energie. V této podpřírodě je vše předmětné ze smyslově vnímatelného světa rozpuštěno ve vypočitatelný systém v sobě ztuhlých a přesto interagujících forem energie. Tam, kde působí izolovaně, jsou v nejvyšší míře nepřátelské životu. Podsmyslové síly působí v „prostoru“, a proto jsou nutně představovány jako tělesa v prostoru, jako mechanika kvant. Rozlišují se v prostorovém vymezení a – podle svého mechanismu účinku – různé elementární částice, respektive energetická kvanta.<br /> <br /> V průběhu vývoje kvantové fyziky se stalo zřejmým, že tyto představy, opírající se o smyslovou zkušenost, nejsou udržitelné. Niels Bohr (1885–1962), otec kvantové fyziky, dospěl k závěru: „Neexistuje žádný kvantový svět.“&lt;ref&gt;Zitiert nach Jos Verhulst: ''Der Glanz von Kopenhagen, geistige Perspektiven der modernen Physik'', Stuttgart 1994, S. 15.&lt;/ref&gt; Tento poznatek potvrdili jeho kongeniální kolegové Werner Heisenberg (1901–1976), Wolfgang Pauli (1900–1958) a další. Heisenberg píše: „Nejmenší jednotky hmoty ve skutečnosti nejsou fyzickými objekty v běžném smyslu; jsou to formy, ideje, které lze jednoznačně vyjádřit pouze v matematickém jazyce.“&lt;ref&gt;Ebd., S. 17.&lt;/ref&gt; – Atom tedy není věc v prostoru. A dále píše: „Pokud se pokusíme proniknout za tuto skutečnost [myšlena je ta smyslově vnímatelná; pozn. autora] do detailů atomárního dění, pak se kontury tohoto ‚objektivně-reálného‘ světa rozpouštějí – ne v mlze nové a přesto nejasné představy skutečnosti, nýbrž v průzračné jasnosti matematiky, která zákonitě spojuje to možné, nikoli faktické.“&lt;ref&gt;Ebd., S. 173.&lt;/ref&gt; Tato „průzračná jasnost“ je však abstrakcí. Jakkoli může být správná ve vztahu k bytí a působení podpřírody, naráží přesto na hranici, na níž si poznávající člověk může uvědomit, že z této abstrakce nelze vykřesat jiskru eticko-morálního impulsu. Matematika se zabývá tím, co se stalo fyzickým, co se myslícímu vědomí projevuje v číselných poměrech. Jejich správnost je postižitelná v myšlenkách, tedy čistě v duchu. V nich se objektivní a subjektivní spojuje v jedno. Jsou pravdivé v omezeném případě {{SE|265}}<br /> <br /> anorganicko-fyzického. V tomto smyslu je matematika vědou duchovní, a nikoli přírodní. Myslíme myšlenky, které jsou schopny převádět fyzikální zákony do technologických funkcí. Zůstaneme-li u těchto myšlenek a snažíme-li se v duchovním posílení prožít jejich důslednost, jejich logické souvislosti, pak se matematika nesráží do strnulé, neživé abstrakce, nýbrž se může stát předstupněm pravého duchovního poznání.<br /> <br /> Číselné poměry jsou výrazem poměrů energetických, respektive silových. Ty druhé jsou jednak nositeli procesů látkových reakcí, jednak jsou v látce spoutány jako „zadržené procesy“.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Konferenzen mit den Lehrern der freien Waldorfschule Stuttgart'',2. Bd., GA 300b, Konferenz vom 21. Juni 1922, Dornach 2019, S. 152.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Martin Rozumek, Peter Buck (Hrsg.): ''Das Chemische und die Stoffe, Zugänge zur Chemie'', Dornach 2008, Kap.: «Einleitung», S. 7.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Látka podléhá tíži. Tato zakusitelná vlastnost ji především činí reprezentantem pozemského. Je to součet forem energie či sil spoutaných do smyslově vnímatelné formy, které se projevují ve vlastnostech. Umožňují procesy probíhající podle přírodních zákonů, reprodukovatelné a matematicky abstrahovatelné do vzorců.<br /> <br /> V oživené přírodě již toto procesuální dění nelze odvodit pouze z vlastností fyzikálních látkových prvků. Naopak, životní procesy je do značné míry odcizují jejich fyzikální determinovatelnosti. Bílkovina se například skládá z pěti prvků: uhlíku, kyslíku, dusíku, vodíku a síry. Ty se se svými vlastnostmi stávají nositeli sil, které jsou kosmického původu.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 64f.&lt;/ref&gt; Tyto kosmické síly všudypřítomně proudí z planetárního okruhu a konfigurují se podle bytostné povahy rostliny nebo zvířete v éterické tělo neboli tělo životní. To je skrz naskrz tvůrcem procesů. Stává se architektem fyzické organizace, pozvedá fyzikální látky z jejich spoutanosti v pozemském, staví je do služeb životních procesů a udržuje je v proudu života tak dlouho, dokud tento proud neumírá do forem organických útvarů. Éterické tělo se pak rozpouští ve světovém éteru. Při bakteriálním rozkladu, mineralizaci, se pozemské látkové prvky uvolňují z organických útvarů; opět upadají zpět do své fyzikální vlastní zákonitosti.<br /> <br /> To, co se v organické přírodě označuje jako konstitutivní složky, jako jsou bílkoviny, sacharidy, tuky, hormony, vitaminy atd., jsou {{SE|266}}<br /> <br /> z životních souvislostí, v nichž se objevují, abstrahované, tělesné, mrtvé útvary. V souvislosti životních procesů jsou to silové útvary, které v téměř nekonečných variantách a vzájemných působeních pozvedají pozemský svět látek k oživeným kompozicím. Kdo komponuje tyto síly v tuto zvučnou symfonii, takže dub je v každém svém orgánu, v kořenech, kmeni, větvích, výhonech, listech, květech a plodech nezaměnitelně dubem, a růže růží? V rostlinné říši se hledá typus, bytost, která se v určitém druhu rostliny tvarově projevuje. Ani síly, ani hlouběji skrytá bytost, která tyto síly ze sebe plodí, nejsou smyslově vnímatelné. Otevírají se teprve nadsmyslovému nazírání.<br /> <br /> Co se v tomto ohledu projevuje u zvířete? Bytost, zdroj veškerého tvoření, zůstává skryta. V jevu se neobjevuje duše a tvořivá síla sama, nýbrž duševní projevy a působení sil. Kůň zapřažený do pluhu se duševně projevuje ve svých pohybech, v poslušnosti na tlak uzdy, aby zůstal ve stopě, a ve způsobu, jak se při postupu vpřed mocně opírá do postroje atd. Všechny tyto projevy síly mají nepochybně svůj původ v bytosti koně. Vnímáme je v napětí svalů, tažných lan, v rozrývané půdě, v klouzání plazu pluhu po odhrnovačce až po boční odkládání. Síla vycházející z koně se projevuje v polaritě klidu a pohybu, a to současně. To charakterizuje rytmus. Rytmus, který kůň projevuje ve všech svých pohybech, v kroku, klusu a cvalu, nebo v kývání hlavou nahoru a dolů při tahu těžkých břemen, pramení z duševní bytosti tohoto zvířete. Rytmus vytváří ekonomii v působení sil; šetří sílu. Toho všeho si jako divák uvědomujeme; základní dění, jak se duševno proměňuje v sílu a ta vnější čin, zůstává skryto.<br /> <br /> Jak se tedy utváří tento vztah bytosti a jevu člověka v zemědělství? On sám je cílevědomým aktérem a zároveň svým vlastním divákem: kočí a kůň v jednom. Bytost, duchovní cíl a čin jsou v sebeuvědomění bezprostředně propojeny: Vezmu-li rýč a rýji, účinek je podobný jako u pluhu. Avšak já jsem v každém okamžiku dárcem impulsu a vědomým účastníkem dění. Má duchovní bytost je původcem idejí, které mě vedou, a zároveň zdrojem síly, aby se staly činem. Nacházím v sobě samém bytost, která má moc se svobodně k {{SE|267}}<br /> <br /> tomuto činu určit. Zvířeti naproti tomu zůstává jeho bytost nevědomá; prožívá se čistě duševně ve svých instinktech. Bytost a duše rostliny působí z „nadpřírody“ v životních procesech a vytvářejí si ve formách smyslově vnímatelný obraz. Bytost minerálně-látkového se projevuje v prostorově ohraničené, fixované struktuře sil, která v krystalu ztuhla do geometricky daných forem.<br /> <br /> Tento vztah bytostí k jejich způsobům projevu v přírodních říších se vyjadřuje ve způsobu utváření látek budujících tělo. V člověku se tělesná kompozice látek individualizuje podle jeho duchovní duše, jeho Já. Bytost pozvedá látky z jejich pouhého fyzického bytí a komponuje je v silové útvary, které odpovídají stupni bytí, na němž se objevují. Na prvním, nejnižším stupni bytí fyzicko-anorganické přírody se stavba látek řídí zákony, které zde vládnou. Tyto zákony jsou postižitelné v chemicko-fyzikálních pojmech a manifestují se předmětně ve výtvorech techniky. Na druhém stupni bytí, v rostlinné říši, se látky komponují podle vyšších, již ne pojmově postižitelných zákonitostí éterického těla obrazných sil. Tímto tělem je pozemské působení sil začleněno do kosmického. Třetí stupeň bytí látkových kompozic konstituuje říše zvířat. Zvíře může své tělo budovat pouze příjmem potravy zvenčí. Cestou trávení ničí potravinové látky silou své vlastní duševní bytosti a z této duševní síly komponuje svou vlastní tělesnou látkovost. Ta je konfigurována tak, že je nositelem duševna přebývajícího ve zvířeti, které má svůj bytostný základ za sluneční sférou, ve vzdáleném kosmu, v takzvaném zvěrokruhu. Čtvrtý stupeň bytí látkového je ztělesněn v těle člověka. V něm je fyzické, éterické a astrální utváření látek individualizováno skrze Já. Pouze tím, že látky v těle – např. DNA – jsou uspořádány podle silového zdroje Já, mohou v těle přebývat. Vytvářejí si v těle Já-organizaci. Skrze ni se člověk projevuje jako individualita.<br /> <br /> Čtyři stupně forem projevu látkového konstituují pozemské bytí a tak i skutečnost zemědělského organismu. Při hnojení jde o to, uvést tyto stupně bytí do takového vzájemného vztahu, aby se to mrtvé, minerální, otevřelo silám živého, duševního a duchovního: „Člověk musí zemi přímo oživovat, a to nemůže, pokud postupuje mineralizujícím {{SE|268}}<br /> <br /> způsobem; to může jen tehdy, pokud postupuje s organickým, které uvede do odpovídající polohy, aby mohlo působit organizujícím, oživujícím způsobem na to pevné, zemské samotné.“&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 122.&lt;/ref&gt; Pojem hnojení tedy nelze uchopit na stupni neživého, „mrtvého, zemského“, nýbrž teprve tehdy, když se vezmou v úvahu stupně od živého výše.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_Frage_nach_Geist,_Wesen_und_Individualität&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K otázce ducha, bytosti a individuality ===<br /> <br /> Vše, co se zjevuje, je forma — šat látkového. Látkou naplněná forma je označována jako těleso v prostoru. Jak ukazuje předchozí úvaha, jeví se tato látkovost ztuhnutá do formy jako specifická kráftekomposition, jež procesově ztuhlá — «Konec cest Božích».&lt;ref&gt;Das Zitat lautet im Original: «Leiblichkeit ist das Ende der Werke Gottes»; aus: ''Biblisches und Emblematisches Wörterbuch'' des deutschen Theologen Friedrich Christoph Oetinger (1702– 1782).&lt;/ref&gt; Síly jsou neviditelné; projevují se ve svých účincích, například ve změnách formy. Principiálně neexistuje žádné silové působení bez příčiny, bez původce. Ti jsou smyslovému vnímání skryti ještě hlouběji než síla sama. Původce je ve hře sil velikým neznámým — duchem. Ten prostupuje všemi přírodními říšemi až k člověku a konstituuje fyzickou organizaci těla; ve své nejčistší podobě se zjevuje v krystalových formách minerální říše. Duch je pohybujícím v bildekräften, jež z dálek kosmu vyzařují dovnitř. Původce všech zjevení fyzicko-anorganické, mrtvé přírody je bytostný duch. Právě tak je to duch, jenž žije v proudech éterických sil přitékajících ze sfér Slunce a planet a tvoří z nich éterická těla rostlin, zvířat a — nad člověkem — éterická těla vyšších duchovních bytostí.&lt;ref&gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Původce veškerého života je bytostný duch. Právě tak je to duch, jenž tkáč v astrálních silách vyzařujících z kosmu a jenž tvaruje podle povahy zvířat, člověka i bytostí nad ním stojících jejich astrální tělo. U zvířete i u člověka zprostředkovává éterickým silám bildekräfte-impulsy, jež budují a udržují tělesné orgány, jakož i vyšší orgány sloužící duševnímu prožívání, rozvíjení morálních impulsů a vlastnímu bytostnému konání. Veškeré duševní bytí je duch! A nakonec je to duch, jenž naplňuje Já-bytost člověka a v {{SE|269}}<br /> <br /> V něm probouzí sebevědomí. V tom rozvíjí sílu k usilování o sebepoznání, k uchopení reálně působícího ducha v sobě samém, jakož i v přírodě a kosmu. V sebevědomí člověka vzplane duch — jasně v myšlení a snivě v cítění; ve vůli žije spící. Skutečnost ducha se mu stává tím více skutečností, čím více ideje myšlením uchopené prožívá v cítění a nechává je ve vůli stát se činem. V tomto úsilí pracuje Já na proměně bytostných článků: fyzického těla a ätherleib. Stává se jejich spoluúčastníkem; naplňuje se produktem této proměny, duchem, a vstupuje s ním do svobodného vztahu.<br /> <br /> Lidské Já chápe, že k rozšíření přírodní vědy nutně potřebuje také vědu o duchu, a nachází ji v antroposofické duchovní vědě. Její výsledky se sdělují myslícímu vědomě v formách idejí. Rozlévají světlo nad smyslový svět. Pojmově uchopené smyslové skutečnosti se rozšiřují a vzplane v vědomí jako duchovní skutečnosti. Člověk se učí poznávat jako duchovní bytost, jež je zakotvena sama v sobě, jako bytost, která se z vlastní, sebou samou poznané bytostnosti může svobodně sebeurčovat. Člověk se učí v sebezkoumání — školením svých duševních činností myšlení, cítění a vůle — poznávat jako Já, jež jako duchovní bytost koření ve věčném, jež si v prostoru a čase vytváří tělesnost a v ní stínem zahaleno vzplane v sebevědomí. Prostřednictvím vědy o duchu se lze naučit uvědomit si svůj původ v duchu.<br /> <br /> Prostřednictvím obvyklého na smysly vázaného myšlení se člověk učí poznávat svět kolem sebe jako dohotovený, završený — a sebe jako toho, kdo se stává, jako nedovršeného. Nalézá v sobě sílu a ukazatel cesty k tomu, aby nedovršené ve svých bytostných článcích — astrálním čili duševním těle, éterickém čili životním těle a těle fyzickém — proměňoval k vyšší dokonalosti. Tato síla k sebeproměně je vlastní každému člověku; tvoří celé lidství. Stane-li si člověk tohoto vědomým, stává se vývojová idea živou; stává se duchovně účinnou realitou. Staví člověka, který se prodírá k sebepoznání, do polohy, v níž se může povznést nad pouhé přírodní bytí — jež se oku zjevuje jen v odumřelých formách — a sám prožít i utvářet ten proces, který z proměny minulého v přítomnosti nechává vznikat budoucnost. Tento proces pořádá Já člověka a přitom samo sebe vnímá.<br /> <br /> Prožitá idea vývoje otvírá bytosti Já neomezené duchovní panorama, z nějž čerpá substanci, která jejímu vlastnímu bytí dává obsah a nechává je růst. «Já získává bytost a smysl od toho, s čím je spojeno.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Theosophie'', GA 9, Dornach 2003, S. 50.&lt;/ref&gt;Já žije v duši a je skrze tělo otevřeno smysly vůči fyzickému světu a otevřeno duchem vůči světu duchovních bytostí, které stojí nad člověkem. {{SE|270}}<br /> <br /> V tomto poli napětí prožívá člověk sám sebe jako individualitu. Tento pojem nelze, takto chápán, vztáhnout na věci a bytosti přírody. Ty jsou ve svém fyzickém bytí bez Já zapojeny do světa sil a bytostí kosmu. Tím, že si člověk uvědomil sebe sama ve fyzicko-smyslovém světě, se z tohoto poutat do značné míry emancipoval. Stojí jako vyvíjející se bytost tváří v tvář světu forem, který ztuh v dílo.<br /> <br /> Z tohoto stavu svého vědomí hrozí člověku, že se odcizí přírodě právě tak jako svému ve duchu kořenícímu bytí. Prožívá sám sebe stále více jako uzavřeného do sebe a mechanicky a elektronicky si konstruuje vnější svět, který již není přírodou, žádnou živě působící duchovností, nýbrž artefaktem duši prosté intelektuality. Jak ale, obrátí-li člověk pohled z nitra, z vnitřně posilněné duchovní duše, na přírodu, která z živého vytváří formy — jak, odhalí-li se z idejí poznání ducha inaugurační princip vývoje, jenž tyto formy vytváří? Člověk, který takto z poznání ducha uchopí sám sebe bytostně jako individualitu, nalézá v sobě ducha, který se přeměňuje v ideami nesené silové impulzy vůle. Tyto ideami prozářené silové impulzy vůle zasahují řídícím způsobem do světa sil přírody. Tuto cestu připravuje Goethe, když odkazuje na umění: «Komu začíná příroda odhalovat své zjevné tajemství, ten cítí neodolatelnou touhu po její nejdůstojnější tlumočnici — umění.»&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Maximen und Reflektionen'', Nr. 720, Hamburger Ausgabe, Bd. 12, München 1987.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tyto lidské silové impulzy vůle pozvedají zemědělský organismus jako celek z obecného přírodního dění a starají se o smysluplný a uměřený tok sil ve vzájemném působení jeho orgánů. To se děje především a s největším dosahem skrze hnojení těmi organickými látkami, které jsou v hospodářství vyloučeny z životních procesů. Zde je minulé látkové dění, procesuálně proměněné skrze přeměny, povoláno k přítomnému. {{SE|271}}<br /> <br /> To charakterizuje jednu stránku — stránku přírody. Druhou stránkou je duchovní výkon člověka. Ten z poznání ducha ukazuje vůli cesty, jak komponovat hnojivé látky, které otevírají dílem-jsoucí bytí silám, jež připravují cesty budoucím možnostem vývoje.<br /> <br /> Klíčem k hlubšímu porozumění podstatě a směru účinnosti těchto dvou polárně protikladných forem hnojení je pojem «zemědělské individuality», který Rudolf Steiner odvozuje od bytostného nazírání člověka.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 42.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Düngungsfrage_und_die_landwirtschaftliche_Individualität&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Otázka hnojení a zemědělská individualita ===<br /> <br /> V kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 nn.) byl pojem «zemědělské individuality» uveden do pohybu a odvozena jeho trojčlennost z trichotomie člověka podle těla, duše a ducha. Tělo se člení tak, že v hlavě čili v nervově-smyslovém systému pomáhá lidskému duchu dospět v myšlení k sebevědomí, v rytmickém systému hrudních orgánů nechává lidskou duši prožívat sebe sama v sebecítění a v soustavě látkové výměny a pohybu končetin se může uplatňovat lidská vůle. V člověku se sbíhá to, co se kolem něj rozkládá jako příroda, a to, co mu předmětnými smysly vstupuje vstříc jako protistojící svět. V zemědělství tedy zpočátku jednáme s obrazy, jejichž tvořivá bytost se v nich skrývá — tak jako se v zevnějšku krávy skrývá její bytost. Vědomě poznávajícímu člověku se ale otevírá možnost nezůstat stát u obrazu a — na tom základě — nepostulovat pra-základ bytí v bezduchém abstraktním myšlení v matérii, nýbrž nalézt jej v idejích, které v nazíravém vědomí rozsvěcují a v člověku probouzejí morálně-duchovní impulzy. Ideje pak přestávají být abstrakcemi, jakmile vědomě poznávající člověk sám je myšlením vytváří, sám je citovým prožíváním oživuje a vlastní vůli je vštěpuje jako morální impulzy. Takto uchopené ideje teprve zakládají svobodné tvoření, které přesahuje přírodu. To z etických intuicí staví most přes propast mezi tím, {{SE|272}}<br /> <br /> Morálně-duchovního v člověku a tvořivě-bytostného v přírodě.<br /> <br /> Ideové formy antroposofické duchovní vědy mají tu povahu, že v myšlenkovém zpřístupňování uvolňují život, který pobízí k činu. Tak lze, jak je vylíčeno v kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 nn.), z ideového celku trojčlennosti člověka a z aktivní přítomnosti uvnitř hospodářského organismu přímo sledovat, jak na jedné straně živlový prvek tepla a vzduchu nad zemí zapojuje zemské látky do životních procesů a podrobuje je jakémusi trávení,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&lt;/ref&gt; nepřetržité proměně jejich zjevných podob — a jak na druhé straně látkový prvek země a vody v hlubinách, pod úrovní půdy, vypadl ze života a v krystalizaci se skrze naskrze stává formou. Otevírá se velkolepá polarita výšin a hlubin, substančního dění a tuhnutí ve formě, pohybu a klidu. Je to právě ta polarita, která se mikrokosmy v člověku stahuje do pólů jeho soustavy látkové výměny a nervově-smyslové soustavy. Jako tyto póly nalézají svůj rytmický vyrovnávací pohyb v bijícím srdci a v plicním dýchání, tak ony póly výšin a hlubin v rytmické dynamice půdy ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#273|Obrázek 14]]).<br /> <br /> Zázrak půdy se skrývá ve své nenápadnosti. Látky a síly se zviditelňují ve formách zeminy; jejich působení a bytostná povaha zůstávají skryty a je třeba je hledat ve všech oblastech bytí pod-přírody, přírody a nadpřírody. Jsou to bytosti a síly, které působí rozpad, zánik a smrt (pod-příroda), dále takové, které působí fyzicko-mechanicky a konstituují fyzické tělo u rostliny, zvířete i člověka, dále takové, které v přírodních říších udělují život, a konečně takové, které v říši živočichů obdarovávají duší a jsou nositeli duše. Duch, který se v sebevědomí člověka probouzí jako nadpříroda, je vylit přes přírodní říše a vytváří si ve veškerém tvarování svůj odraz.<br /> <br /> Při výrobě potravin a při jejich spotřebě mimo zemědělský organismus se tomuto organismu ztrácejí nejen látky, nýbrž stejnou měrou i síly. Jsou to síly vyzařující shora z nadpřírody, z kosmických výšin, a zdola z hlubiny země, {{SE|273}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 14, S. 273.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 14: Die landwirtschaftliche Individualität, die drei Stufen der Düngung aus interner Erzeugung und die zwei Stufen der Mineralanwendung externer Herkunft.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> jsou to ve vlastním slova smyslu vyživující a hojivé síly. Úkolem hnojení je nyní kompenzovat ztrátu látek země a uvést půdu a rostlinu do stavu, kdy jsou schopny stále novým způsobem přijímat a být vnímavé pro síly a substance nadpřírody. Z toho logicky vyplývají tři stupně, na nichž se v plném smyslu naplňuje obsahová náplň pojmu «hnojení»:<br /> <br /> Jde o hnojení<br /> <br /> # látkami a silami z oživené rostlinné přírody,<br /> # látkami a silami z oduševnělé živočišné přírody a<br /> # látkami a silami, které jsou produktem lidského ducha. Oproti tomu má být jako «nultý stupeň» označováno vyrovnávání ztrát pozemsky vázaných látek. S vodnými solemi syntetickými nebo chemicky rozloženými, využívanými v industrializovaném zemědělství, se překračuje stupeň «-1», práh od přírody k pod-přírodě (Obrázek 14).<br /> <br /> V následujícím bude pojednáno o základních aspektech přínosu a problematiky aplikace minerálních látek a poté o třech stupních hnojení. Cesta k rozluštění {{SE|274}}<br /> <br /> jeho tajemství je jakási syntéza přírodovědných a duchovědných poznávacích snah na základě tathandlung. Nastupuje se zde cestu od vědy k umění, cestu bádání v činu, na níž se smysl pro pravdu, v malém i ve velkém, měří podle poznatelného a prožitelného přirozeného a sociálního gedeihen statku jako celku — nikoliv podle kvantitativního výsledku.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufe_0:_Die_Anwendung_von_Mineralstoffen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Stupeň 0: Aplikace minerálních látek ===<br /> <br /> Z pojetí, že jediným reálným základem všech světových jevů je hmota, se od 19. a 20. století v zemědělství zákonitě zformoval pojem «minerální hnojení» a spolu s ním pojetí souhrnu «živin», jež rostlina potřebuje k růstu. Za touto teorií se skrývá závažný předpoklad, že ze souhrnu anorganických, mrtvých látkových prvků může vzejít život, že s jejich pomocí by bylo možno život vytvářet a rozmnožovat. Život však vzniká ze života, z životních zárodků nebo semen. V přírodě nikde, ani při sebepečlivějším pozorování, nenalezneme oporu pro to, že by ze minerálně mrtvého mohl vzniknout život, nýbrž jen opak: Život propadá smrti. Pojem hnojení se ale vztahuje k tomu, aby byl život jako takový v růstových procesech rostliny, a stejně tak duševně-astrální působení zvenčí při tvarování, podporován způsobem odpovídajícím bytostné povaze. Nikoli náhodou se odvozuje pojem hnojiva od pradávna od významných účinků vylučování ze soulové a životní organizace domácích zvířat. Hovořilo se o «staré síle» takto pohnojeného pole. Z vládnoucího materialistického smýšlení se organickým hnojivům, kromě jejich mnohotvárného minerálního složení a podpory mikrobiálního půdního života, nepřisuzuje žádná specifická hnojivá hodnota.<br /> <br /> Jaká kritéria lze nalézt, abychom mohli posoudit důsledky, které způsobuje pojem hnojení chápající vzájemné vztahy půdy a rostliny pouze jako hmotné dění? V následujícím má být tato problematika sledována na příkladu motoru veškerého zvyšování rostlinných výnosů — na dusíku syntetizovaném do solné formy. {{SE|275}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung_von_Stickstoffsalzen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Aplikace dusíkatých solí ====<br /> <br /> Dusík (N) je se svými 79 % vlastním nositelem živlu vzduchu. Obtéká zelené listoví rostlin vzpínajících se do atmosféry, aniž by se přímo podílel na jejich růstových procesech. Jako vzdušná látka je podobně jako kyslík vázán sám se sebou (N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;), a proto je téměř reakčně mrtvý. Do hustších stavů vody a země se dostává přirozenou cestou pouze dvěma způsoby: 1. prostřednictvím energetických výbojů blesků, přibližně 6 kg/ha/rok,&lt;ref&gt;Manfred Klett: ''Die boden- und gesteinsbürtige Stofffracht von Oberflächengewässern'', Arbeiten der Landwirtschaftlichen Hochschule Hohenheim, Bd. 35, 1965, S. 42.&lt;/ref&gt; a 2. biologickou cestou prostřednictvím vazby dusíku rostlinnými organismy k tomu schopnými, zejména druhově bohatou čeledí luskovin. Prolomit tuto bariéru přirozeného vnášení dusíku, který si sám určuje svou míru, velkotechnickými postupy — to bylo výslovným cílem od konce 19. století. Průlom se podařil syntézou amoniaku Haber-Boschovým postupem. Za vysokého energetického příkonu se vzdušný dusík převádí ve vodném roztoku na vodíkovou sloučeninu amoniak (NH&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;). Dalším zahušťováním vznikají pevné sloučeniny s kyslíkem — dusičnanové soli — a s vodíkem — soli amonné, které rovněž snadno přecházejí do roztoku: první rychleji, druhé pomaleji. Obě sloučeniny jsou ve vodném roztoku vysoce reakčně aktivní a dusičnanové sloučeniny v pevné solné formě vysoce výbušné. Syntetickým postupem lze na libovolném místě země, nezávisle na biologických denních či ročních rytmech, vyrobit jakékoli množství dusíkatých solí. Vedle svého civilního nebo vojenského využití jako trhaviny způsobily v průběhu 20. století celosvětově revoluci v rostlinné výrobě. Tvoří produkční kapitál pro zemědělskou masovou výrobu a jsou — ve spojení s používáním herbicidů a pesticidů — příčinou vývoje k agrárnímu industrialismu.<br /> <br /> Tváří v tvář obrovskému nárůstu výnosů v polním, zahradním a ovocném hospodářství i ve všech ostatních speciálních kulturách by člověk musel zpívat chválu této světlé stránce nasazení průmyslově vyráběných dusíkatých solí — kdyby tu nebyly temné stíny. Dusíkaté sloučeniny, pokud nejsou ve formě amoniaku (NH&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt;) vázány na jílové minerály, mají tendenci co nejrychleji opět zmizet ze střední oblasti «bránicové půdy» — buď jako dusičnan (NO&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;) dolů do oblasti podzemní vody hlavového pólu, nebo jako amoniak (NH&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;), oxidy dusíku {{SE|276}}<br /> <br /> (oxid dusný N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O) nebo elementární dusík (N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) nahoru do pólů látkové výměny. Tyto ztráty tvoří přibližně stejným dílem asi 25 % vstupu syntetizovaných dusíkatých solí. Na jedné straně kontaminují podzemní vodu a vodu studniční, respektive eutrofizují povrchové vody. Na druhé straně přispívají svými emisemi ve značné míře ke znečištění atmosféry oxidem dusičnatým, a tím ke klimatické změně. Zbývajících 50 % vstupu dusíku způsobuje snížení biologické aktivity půd, respektive její jednostrannost,&lt;ref&gt;Martin Hartmann et al. (2015): ''Distinct soil microbial diversity under long-term organic and conventional farming'', ISME Journal, 9, S. 1177–1194.&lt;/ref&gt; jakož i vynucený růst rostlin při současném oslabení jejich organizačních sil, jejich výživné a léčivé účinnosti. Syntetizované dusíkaté soli přispívají rovněž k floristickému a faunistickému ochuzení druhů v krajinách. Teprve ony umožňují zúžení osevního postupu až po monokulturu a — nad to — pěstování v živných roztocích (''hydroponika'').<br /> <br /> V rostlinné výrobě znamená každá dávka dusíku zvenčí určitý druh nárazového růstového donucení. V každém případě — ať je podávána jako rychle působící dusičnanová, nebo jako pomaleji působící amonná sloučenina — zvyšuje se koncentrace dusíku v půdním roztoku, vůči níž se rostlina nemůže ubránit. Donucení přijmout nadbytek dusíkatých solí oslabuje éterickou organizaci rostliny ve všech jejích orgánech. V kořeni, který sestupuje dolů do hlavového pólu, se to projevuje jako ochromení jeho funkcí. Jednou z těchto funkcí je jeho vrozená schopnost jakési smyslové vnímavosti — nejen vůči formativním silám kosmu a vodnímu živlu, nýbrž zejména vůči živlu zemitě-pevného. Subtilnost těchto procesů se odhaluje v následujících fenoménech:<br /> <br /> Klasická «přírodní louka ponechaná přirozenému vývoji» z našich polních lánů z velké části zmizela. Z ní se kosinami sklízelo seno pro zimní krmení. Byla, podle stanoviště, nesmírně druhově bohatá na vrchní i spodní trávy a zejména na luskoviny a byliny.<br /> <br /> Přejde-li se nyní k tomu, že se za účelem zvýšení její bujnosti soustavně podávají dávky syntetických dusíkatých solí, spouští to — co se týče druhového složení — řetězovou reakci. Jako první z porostu mizí byliny, v dalším průběhu let luskoviny jako jetel červený, štírovník růžkatý a další. Nejdéle se drží jetel bílý. I spodní trávy nakonec ustupují moci vrchních trav, {{SE|277}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 15, S. 277.jpeg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 15: Die Funktionen der Wurzelhaare und deren Beeinträchtigung durch externe Zufuhr von Stickstoffsalzen.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> které na konci této posloupnosti dodávají monokulturní masové výnosy. Tento příklad objasňuje praufenomén vnějšího použití dusíku: druhové ochuzení asociovaných rostlinných společenstev.<br /> <br /> Zblízka viděno, uplatňuje se tento účinek v mnoha detailech v oblasti kořenů. Například u jetele červeného lze pozorovat, jak počet hlízek na kořenech — vznikajících endogenní symbiózu jetele s rhizobii, bakteriemi vázajícími dusík — klesá vlivem soustavného podávání dusíkatých solí. Vlivem vysoké koncentrace dusíku v půdním roztoku se snižuje schopnost kořene vázat dusík; ten postupně ztrácí svou schopnost vstupovat do symbiózy.<br /> <br /> Co platí pro endogenní symbiózy luskovin, platí i pro exogenní symbiózy s bakteriemi a houbami jiných rostlin. Na obrázku 15 je znázorněn podélný řez koncovým úsekem kořene.<br /> <br /> Kořenová špička se skládá z živé tkáně dělicích se buněk (''meristem''), s předsunutou slizovitou kořenovou čepičkou (''Calyptra''). Obě tvoří neustále se obnovující životní pól kořene. Kus výše po kořeni odumírá kořen do svého formového neboli smrtného pólu; dřevnatí. Jako zprostředkující střed se mezi nimi člení třetí prvek, v němž se — jak již bylo popsáno — oba póly, život a smrt, v obou funkcích {{SE|278}}<br /> <br /> kořenových vlásků navzájem prostupují (srov. kap. «Der Frühjahrsprozess und die Bodenbearbeitung», s. 213 nn.). Kořenové vlásky se skupují v rytmickém uspořádání kolem celého kořenového tělesa. Jsou to výchlipky z buněk kořenové pokožky (''epidermis''), které již nejsou schopny dělení. Jako takové jsou na jedné straně metabolicky aktivní: skrze ně proudí asimiláty z nad zemí ozelenělých rostlinných orgánů přes sestupný phloemový proud do půdy, kde aktivují mikrobiální a houbový život rhizosféry a symbioticky na sebe vážou. Kořenové výměšky (''exudáty'') tvoří v průměru u druhů kulturních rostlin přibližně 30 % jejich asimilačního výkonu.&lt;ref&gt;Christoph Felgentreu, Kirsten Engelke: ''Konzepte zur Erhaltung der Bodenfruchtbarkeit'', Deutsche Saatveredelung AG, Lippstadt.&lt;/ref&gt; Ätherleib rostliny tak řídí v souladu s jejími růstovými rytmy a potřebami prostřednictvím asimilačního proudu (phloem) půdní život — jsou to nízkomolekulární bílkoviny, sacharidy, enzymy, vitaminy, kyseliny, chelatační látky, kumariny, fenoly, glykosidy, alkaloidy, éterické oleje, ethylen.&lt;ref&gt;Lexikon der Biologie, https: www.spektrum.de.&lt;/ref&gt; Na druhé straně jsou kořenové vlásky smyslově aktivní. «Die Wurzel der Pflanzen […]: Es ist ein Auge, aber ein schlechtes Auge.» (Kořen rostlin je okem — ale špatným okem.)&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Schöpfung der Welt und des Menschen, Erdenleben und Sternenwirken'', GA 354, Vortrag vom 9. August 1924, Dornach 2000, S. 154.&lt;/ref&gt; Kořenové vlásky vnímají jaksi soli, které se rozpustily vlastní metabolickou činností (výměnnými procesy) a prostřednictvím svých symbiotů ve vlhko-vodném prostředí půdy. V procesuálně opačné současnosti — vlastnosti živého těla — vylučují kořenové vlásky asimiláty do kořenového okolí, podněcují jimi mikrobiální rozkladné procesy a přijímají jejich koncový produkt: mineralizovanou, mrtvou sůl. Ta postupuje v protisměru k asimilátům buněčnou tkání kořenů a ústí do vzestupného ''xylem''ového proudu. Jeden, mrtvý minerální proud zdola, a druhý, živý shora, jsou odděleny kambiem.<br /> <br /> Pouhým předmětným myšlením toto subtilní dění v kořenových vláscích a kolem nich není uchopitelné. Tyto v současnosti na sebe navzájem sladěné, takříkajíc do sebe vetkané životní a smyslové procesy jsou nasazením syntetizovaných dusíkatých solí citelně narušovány nebo postupně blokovány. Kořeny rostlin nemají rozlišovací schopnost ohledně původu rozpuštěných dusíkatých solí. Zvyšuje-li se jejich koncentrace soustavným přívodem zvenčí, ochabuje činnost kořenových vlásků. Kořeny se stávají metabolicky slabými a {{SE|279}}<br /> <br /> smyslově otupělými. Jejich schopnost vstupovat do symbióz je oslabena, jak bylo výše znázorněno na příkladu kořene jetele obsypaného hlízkami. Éterická organizace rostliny, rozšířená do kořenového okolí, se stahuje zpět na kořen; rhizosféra chudne. Postrádá utvářecí sílu kosmicko-astrálního, jehož «látkovým nositelem» je dusík.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 73.&lt;/ref&gt; Půda a rostlina tvoří životní jednotu. Z jejich životních procesů rozkladu organické substance pochází dusík a přechází — v průchodu mrtvou solnou formou — bezprostředně do životních procesů výstavby. Životní tělo rostliny ovládá moment smrti solné formy. Masivním přívodem syntetizovaných dusíkatých solí je rostlina vystavena jakémusi donucení je přijímat. Odpovídajíce svému původu jsou nositelkami sil z pod-přírody, které působí proti bildekräfte Übernatur — formativním silám nadpřírody.<br /> <br /> Výše zmíněná problematika vrhá světlo i na otázku platnosti zákona stálosti látek a sil. Je jejich chování a působení v neživé přírodě ve srovnání s přírodou živou kontinuální, nebo diskontinuální? Pozorování učí, že látka a způsob jejího silového působení nabývá podstaty a významu prostřednictvím souvislosti, v níž obojí vystupuje.<br /> <br /> Použití dusíkatých solí syntetizovaných ze vzduchu má moc negovat životní souvislosti ve prospěch vlastního mechanismu působení. Mají tendenci prosazovat v životní organizaci rostliny fyzikální princip časové následnosti příčiny a účinku. O tom svědčí i skutečnost, že k udržení výnosů je třeba rok co rok vynakládat přibližně stejné nebo dokonce rostoucí množství dusíkatých solí. Vnějším přívodem dusíku se výnosy stávají téměř bezcennými vypočitatelnými.<br /> <br /> To vše však znamená, že kořen je takzvaným «minerálním hnojením» odcizován své evolučně vrozené funkci. Střed rytmicky osazený kořenovými vlásky — mezi životním pólem kořenové špičky a smrtným pólem dřevnatějícího kořene — postupně ztrácí svou metabolicky a smyslově aktivní funkci; stává se pasivním. Rostlina je tendenciálně vracena zpět do dřívějšího evolučního stavu, v němž byla čistě «narozena z vody», volně se vznášejíc jako řasy ve slané vodě světových oceánů. Nyní však — kdy se v dlouhotrvajících vývojových krocích vypracovala k «narozené ze země», s kořeny, volně stojícím {{SE|280}}<br /> <br /> stonkem, listovou posloupností, květem a až po semeno — potřebuje hnojení, které je přiměřeno jejímu bytí jako zemské rostliny a je s to toto bytí dále udržovat ve vývoji.<br /> <br /> Syntetizované dusíkaté soli naplňují pojem hnojení jen zdánlivě. Nehnojí, nýbrž pohánějí a hypertrofují rostlinu reproduktivně do vodnaté masové bujnosti. Studium přitom se vyskytujících fenoménů z hlediska fyziologie a tvarování je neobyčejně poučné a přímo vybízí k tomu, aby byl pojem hnojení nově vymezen. «Die Pflanze lebt […] unmittelbar mit Erde und Wasser.» (Rostlina žije bezprostředně se zemí a vodou.)&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 192.&lt;/ref&gt; V čistě vodném prostředí se rostlinný (a také živočišný) život vyvíjí jen po nižší vývojové stupně; v provlhčené zemi rozvinuje svou kořenovou činnost. Roste aktivně dolů do živlu «pevného-zemitého» a rozvíjí v oblasti kořenových vlásků metabolickou aktivitu při rozrušování minerálních a rozkladu organických materiálů, jakož i smyslovou aktivitu vůči veškerému «was Erde [Salz; Anmerkung des Verfassers] und Wasser ist» (co je země [sůl; poznámka autora] a voda).&lt;ref&gt;Ebd., S. 192.&lt;/ref&gt; Hnojení tedy znamená přímo oživovat zemi, «a to nelze, postupuje-li se mineralizujícím způsobem».&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 122.&lt;/ref&gt; Hnojení, které samo oživuje zemi, zahrnuje trojí:<br /> <br /> # Zásobování půdy organickými zbytky z oživené a oduševnělé přírody.<br /> # Aktivaci rostlinného metabolismu ve vztahu ke kráftovirkungen (silovým působením) kosmického obvodu, jakož i k působení mezi kořenem a půdou.<br /> # Rozvíjení zárodečného smyslového nadání rostliny vůči látkám a silám země a kosmu k vyšší smyslové způsobilosti.<br /> <br /> Rozhodující pro posouzení hnojení podle hodnoty a účinku je jeho původ. Dusíkaté sloučeniny syntetizované za vysokého energetického příkonu (přibližně 50 MJ/kg N) pocházejí z anorganicky mrtvého vzdušného dusíku (N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;). Jsou donuceny stát se nositeli astralitu, který silově vzestupuje z pod-přírody a působí proti tomu, který vyzařuje z nadpřírody kosmu. Astrální měsíční síly, působící skrze vodu, získávají převahu nad sluneční astralitou, která působí skrze «pevné-zemité». Z tohoto důvodu je v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#273|obrázku 14]] (s. 273) {{SE|281}}<br /> <br /> použití syntetizovaných dusíkatých solí v zemědělství označeno úrovní účinku «-1». Pouze dusíku, který vychází ze životních procesů, lze v pravém smyslu přiznat hnojivý účinek. Zůstává v éterické organizaci rostliny, přijímá skrze ni formativní síly, jimiž formuje duchovní praobraz obrazně do smyslové podoby.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung_von_Gesteinsmehlen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Použití kamenných moučí ====<br /> <br /> Tak jako je pojem «dusíkaté hnojení» nepřesný, stejně tak nepřesný je pojem «minerální hnojení», který zahrnuje použití jakéhokoliv druhu minerálních látek v zemědělství a zahradnictví, bez ohledu na to, odkud v přírodním hospodářství pocházejí nebo jakým technickým postupem byly upraveny. Minerální prvky umožňují životní procesy způsobem vysoce diferencovaným, ale samy je nevytvářejí. Nehnojí život jako takový, nýbrž zajišťují jeho fyzicko-smyslový způsob projevu. V obecném pojetí minerálního hnojení se nečiní žádný rozdíl mezi dusíkem ze živlu vzduchu a látkami zrozenými ze země, jako jsou fosfor a kovy alkalické a alkalicko-zemité — draslík, vápník, hořčík a další. Dusík je v ovzduší téměř bez reaktivity a v zemi reaktivně živý. Látky země jsou reaktivně mrtvé ve svých hlubinách a stávají se aktivními v kontaktu se vzduchem a teplem. Toto pojmové zglajchšaltování bez kvalitativního rozlišení mělo fatální důsledky. Buď bylo «minerální hnojení» propagováno jako konečná moudrost, jako jediná účinná technologie zajišťování a zvyšování výnosů, nebo se vynořili «kacíři», kteří je paušálně odmítali. V praxi se duchy rozešly a hlubší poznání věci zůstalo na pospas. Dnes se o těchto věcech soudí diferencovaněji. Ke změně však nepřivedl náhled do podstaty látek, nýbrž brání ekologických souvislostí v praxi. Ve chvíli, kdy se hospodářství zřídí v duchu principu organismu tak, aby se o potřebnou dusíkovou bilanci příroda starala sama — podporována půdoobděláváním orientovaným na procesy, luskovinami bohatým osevním postupem a živočišnými hnojivy — reguluje se minerální bilance ze zdrojů půdy zpravidla sama od sebe. Tuto schopnost půdy udržovat se v dobrém zdraví na vyšší produkční úrovni, za to vděčí obratné ruce člověka. {{SE|282}}<br /> <br /> Stanoviště jsou z hlediska svého přirozeného minerálního hospodářství zpravidla velmi rozdílně «obdarována». Na spraších, naplaveninách, ledovcových základních morénách a na hlinito-jílových půdách staršího geologického původu je minerální bilance — v závislosti na erozi a stupni zvětrávání — poměrně vyrovnaná. Na stanovištích jako ledovcové písky, křemenné pískovce (Buntsandstein) nebo vápencové horniny (Weißjura) panuje vedle přebytku jednoho prvku někdy naprostý nedostatek jiného. Na starších písčitých půdách jde nejčastěji o deficit kovových bazí — vápníku, hořčíku a draslíku — a takzvaných stopových prvků. Na extrémně mělkých vápencových stanovištích chybí zpravidla fosfor. Nejcitelněji dopadá na přírodně nezpůsobilá stanoviště nedostatek vápníku, hořčíku, draslíku a fosforu. Tyto deficitní situace se přídavkem dusíkatých solí ještě vyhrocují a nevyhnutelně táhnou s sebou vymývání snadno rozpustných minerálních solí ve větším množství.<br /> <br /> V biologicko-dynamickém zemědělství a zahradnictví lze hovořit pouze o substituci stávajících minerálních deficitů. Přitom nejde o to, aby se látková hladina zvýšila na úroveň vědecky doporučených orientačních hodnot — pro postupné odvápňování obnovující rovnováhu kyselin a bazí může jako takový orientační bod platit pH &gt; 6 —, jde spíše o to, aby se prostřednictvím kamenných moučků podnítila výše zmíněná «smyslová činnost» kořene ve spojení s přidruženým půdním životem. Tato dvojnost periferní metabolické a kořenové smyslové činnosti řídí rozklíčování kamenné moučky a tím i uvolňování minerálních rezerv půdy, které se zadrhlo. V tomto ohledu mají zvláštní význam silikátové moučky z prahorních hornin. Obsahují celé spektrum všech těch látkových prvků, které tvoří výchozí bod vývoje nejúrodnějších půd. Při ryze mechanickém mletí se přísně geometrické látkové složení silikátů zachovává. Zvětrávání jemné zrnitosti probíhá v provzdušněném, humózním, metabolicky aktivním vrchním půdním horizontu a je proto do velké míry biogenní děj. Vede ke vzniku primárních a sekundárních jílových minerálů v oblasti jemných kořenů *rhizosféry*. Zároveň se při tom uvolňují chemicko- a životně-éterické síly, které byly od pravěku ztuhlé v přechodu ze stavu živě-vodního do mrtvého tvarového stavu zemitě-pevného.<br /> <br /> Nejúrodnější půdy světa vděčí za svůj vznik silikátovým horninám v práškovém stavu. Jsou to větrné nánosy «spraše» z {{SE|283}}<br /> <br /> z nánosů jemného písku z mladočtvrtohorních ledovců do bezledovcového předpolí, dále z ročních sedimentů jílu a prachovité hlíny v záplavových zónách řek (např. Nil před výstavbou Asuánské přehrady) a z úsad vulkanického popela. Posledně jmenované byly ve starověku ve středomořském prostoru používány ke zlepšení mezních půd. Také omlazení stárnoucích půd nebo přirozeně kyselých stanovišť prostřednictvím mergování (to jest vnášením měkkých, snadno zvětratelných, vápnitých jílovitých hornin) se nejpozději od ediktu Karla Lysého (823–877) z roku 864&lt;ref&gt;Helmut Snoek, Horst Wülfrath: ''Das Buch vom Steinmehl, Entstehung, Verwendung und Bedeutung im Land- und Gartenbau'', Hamburg 2000, 144 S.&lt;/ref&gt; stalo rozšířenou praxí. Dosah přepravy tak těžkých hmot byl ovšem omezený.<br /> <br /> V opakujících se vlnách se ve 19. a 20. století pokoušeli věnovat kamenným moučkám větší pozornost. Ocitali se přitom v beznadějné konkurenci s rychle se šířící takzvanou «průmyslovým hnojivárenstvím», tedy aplikací v podstatě dusíku, fosforu a draslíku ve vysoce koncentrované formě. Doufali v rychlé úspěchy — nedočkali se jich, což ani jinak očekávat nešlo. Při aplikaci kamenných moučků jde prostě o dlouhodobou melioraci, o postupné omlazování půd chudých na baze. Účinnost těchto moučků se urychluje s jemností jejich zrnitosti a je tím výraznější, jsou-li kombnovány s organickými látkami jako chlévský hnůj, kejda a komposty.<br /> <br /> Kamenné moučky se člení na ty ze sedimentárních hornin a na ty ze silikátů. V sedimentech se nacházejí — méně v jílových břidlicích, spíše v půdách na čistém vápenci, např. svrchní juře, nebo na křemitých pískovcích a kvarcitech — značné látkové deficity. V obou případech jsou půdy jen omezeně schopné vývoje. Na alkalické straně se vyskytuje nedostatek fosforu, na kyselé chybí vápník, hořčík a draslík. Teprve vyrovnání mezi oběma extrémy zajišťuje zdravou humifikaci a celkový vývoj půdy. Jde-li o snížení stupně kyselosti, tedy o zvýšení hodnoty pH směrem k 6 až 7, jsou vápencové moučky (CaCO&lt;small&gt;3&lt;/small&gt;) jako náhrada klasického mergování tím správným prostředkem. Jemně vymleté působí bezprostředně. Aby se zabránilo ztrátám draslíku výměnnými procesy, mělo by se potřebné množství v mírném dávkování rozložit na více let. Pro trvalou, půdu budující účinnost jsou vhodné hrubší zrnitosti až po vápencový štěrk. Zvláštní formu představuje použití páleného vápna (CaO). Je vysoce aktivní, postupně se však ve styku s půdní vlhkostí {{SE|284}}<br /> <br /> v neagresivní hašené vápno – hydroxid vápenatý, Ca(OH)₂ – přeměňuje. Pálené vápno se doporučuje jako přísada k rychle se rozkládajícím kompostním materiálům. Tlumí «příliš bujný život v étericku» ve prospěch tvarujících sil astrálního v kompostové hromadě.<br /> <br /> Půdy vyluhované vápnem s sebou nesou, zejména na jílem chudém písku, nedostatek hořčíku. Pomoci zde může dolomitová moučka. Vápenné usazeniny obsahují zpravidla nepatrné příměsi hořčíku. V dolomitu stoupají tyto příměsi na 50 %. Dalším kamenným moučkem je síran hořečnatý, kiserit. Na otázku, jak řešit nedostatek draslíku, odpovídá Rudolf Steiner hořečnanem draselným, patentkali – osvědčenou kombinací posilující hospodářství bází.<br /> <br /> Zvláštní formu vápnění – a to nejen vápnění, nýbrž zvláště v zahradnictví – představuje použití mořského vápna z řas. V něm je v celé své rozmanitosti soustředěno celé spektrum látkových prvků, které v sobě uchovává – lze to tak nazvat – minerálně-rostlinný život původu ve světových oceánech.<br /> <br /> Na kyselých půdách pokročilého věku může být v krajních případech k aktivaci půdního života nutná vedle meliora­ce hospodářství bází i meliora­ce fosfátová. Zatímco bazické složky půdy – vápník, hořčík, sodík a draslík – podléhají vymývání, platí to pro fosfor jen v nepatrné míře. V kyselém prostředí se váže s hliníkem, v zásaditém s vápníkem. Fosforečnany hliníku a vápníku jsou těžko rozpustné a jsou zpřístupňovány především kořenovými výměšky, symbiotickými bakteriemi a mykorhizami (houbovými hyfy). V normálním případě si v biologicky aktivní půdě hospodářství fosfátů reguluje samo.<br /> <br /> Pro meliorativní opatření přicházejí v úvahu fosforečnany vápenatéz terciérních kostních ložisek severní Afriky, jakož i fosforečnany vázané na křemík a vápník z vysokopecní strusky. Jejich zpřístupnění se uskutečňuje nakonec pod řízením éterické organizace rostlin, rozšiřující se do prokořeněného půdního prostoru.<br /> <br /> Zpřístupnění silikátových kamenných moučků, k nimž patří i sopečné popely, probíhá rovněž převážně biogenně. Jejich význam pro melioraci vyluhovaných půd je ještě jinak posuzovat.<br /> <br /> jako cílená meliorativní účinnost sedimentárních hornin. Silikátové moučky zvětrávají pomalu, v závislosti na stupni jemnosti svého mletí. Krátkodobě rozpoznatelný úspěch se nedostavuje, ale zde platí slovo: «Čas léčí.» Vývoj nabírá svůj počátek; dotýká se kořenové síly rostliny právě tak jako otevírajícího symbiotického půdního života i jakési homeopatické tvorby jílu *in statu nascendi*. Nastává nový začátek vlastní dynamiky zakotvené v půdě. Teprve opakované dávky ca. 2 t/ha/rok však prokazují účinky v drobtovité struktuře půdy a v rozšiřování kořenového prostoru. {{SE|285}}<br /> <br /> Mnohočetnost prvků, jež tvoří látkové složení magmatických hlubinných a výlevných hornin, je půdotvorná a zároveň ve velkém počtu zásadní pro zdárný rozvoj rostlin. Zde, v půdách a výchozích horninách, jako tamtéž v rostlinách a rostlinných druzích, se podíl těchto prvků mění. Tak vykazují například hlubinné horniny žulové řady od žuly s ca. 80 % SiO₂ přes *syenit* (60 %), *diorit* (55 %) a *gabro* (50–45 %) klesající obsah křemičitosti. Naopak obsahy oxidů železa, hořčíku a vápníku vzrůstají až na násobky. V porfyrové řadě od křemenného porfyru přes porfyr, porfyrit až po diabas nebo melafyr platí totéž, a stejně tak pro řadu výlevných hornin od křemenem bohatého *liparitu* přes *fonolit*, *andezit* až po čedič. Na čedičových pokrývkách nacházíme zvlášť úrodné, mineralicky bohaté půdy. Pro svůj rozšířený výskyt a svou spíše zásaditou mineralogickou kompozici s 45 % SiO₂, 10 % FeO, 7 % MgO, 10 % CaO++&lt;ref&gt;Georg Wagner: ''Einführung in die Erd- und Landschaftsgeschichte'', Öhringen 1960, 694+208 S.&lt;/ref&gt; dodává čedič nejčastěji používanou kamennou moučku. Přitom v širokém spektru prvkového složení náleží dominanci křemičitosti a hlíny (oxid hlinitý, Al₂O₃), respektive silovému potenciálu, který tato určitá kompozice přivodila, velký význam. Přísný stav formy krystalu se proměňuje v koloidní stav, v němž je substance udržována ve stavu vznášení se na pomezí pevného a kapalného.<br /> <br /> Vedle méně praktikovaného plošného rozsypávání jsou kamenné moučky přednostně vedeny přes kompostovací proces. Zpřístupnění a přijetí do životních procesů se uskutečňuje v mikrobiálním děni látkové výměny. Množstevní nasazení přes kompostování se omezuje na pouhé zaprachování kompostového materiálu při zakládání. {{SE|286}}<br /> <br /> Závěrem je třeba znovu zdůraznit: Při použití kamenných mouček jakéhokoli druhu nemůže jít o hnojení, nýbrž o substituci daných minerálních deficitů v anorganicko-mrtvé přírodě — ať již v důsledku jednostranného minerálního složení výchozí horniny při půdotvorbě, nebo v důsledku hluboko vyloužených půd pokročilého věku. Jde o nemocné půdy, které lze při relativně nízkých substitučních vstupech — v kombinaci s vlastními hnojivými opatřeními, jež budou popsána v dalším textu — terapeuticky ošetřit a pobídnout k nové vývojové dynamice. Vnější dávky dusíku v solné formě toto subtilní, životem rostliny a půdy nesené dění z velké části nebo zcela zmaří. Důsledkem je, že i na půdu vázané látky, převedené do lehce rozpustné formy a každoročně dávkované podle potřeb příslušných plodin, musejí být nasazovány ve větších množstvích.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufe_1:_Die_Düngung_aus_dem_Lebendigen_der_Pflanzennatur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Stupeň 1: Hnojení ze živého rostlinné přírody ===<br /> <br /> Rostlina po svém uvadnutí zanechává dvojí: semeno a vše, co je společné vyšším rostlinám — totiž kořen, stonek, list a květ. Ve srovnání s individuálním semenem to lze nazvat Všeobecně-rostlinným. Roste, rozvíjejíc svou podobu, od semene k semenu. V nově se tvořícím semeni však se pokaždé znovu otiskuje kosmické, «to, co jako forma rostliny žije v semeni»,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&lt;/ref&gt; pokaždé nově. Při klíčení semeno odumírá do formy, klíček se rozvíjí a je nyní silně podřízen působení pozemských sil. Semenná síla však neúnavně působí dál; prozařuje kořen strmící do hloubky, stejně tak kolmo vyhlušující stonek a listové žilky listů strmících do stran v podobě; nakonec se v podobě a květu obrazem zjevuje bytost, která duchovně jako forma žila v semeni. Skryta v květu, zbrzdí výhonek do semeníku, který — polárně k vyzařující blíži — se uzavírá jako obal semenných základů. Zde, v semenném základu, se semenná síla sjednocuje s «korunou» Všeobecně-rostlinného, s pylem. V odumírání rostliny dozrává dvojitý zárodek v semeno. Obsahuje vše, co se v prostoru a čase jako přítomné, zemsko-kosmické dění {{SE|287}}<br /> <br /> vtisknuto, substanciálně naplněno a utvářeno. Zároveň žije v semeni něco věčného, co se v pozemském stále znovu přítomní. Jinak je tomu se vším, co se z klíčícího a odumírajícího semene stalo zjevným obrazem rostliny. Všechny její orgány byly prostoupeny semenkraft [seedforce]. Skrze ni se zjevná podoba rostliny stala obrazem jejího typu. Semenkraft zanechala své stopy ve všech jejích orgánech — v kořeni, výhonku, listové posloupnosti a květu. Tyto stopy jsou tím výraznější, čím více tkáně, dosud prostoupené životem, tuhnou do formy kostry nebo zcela dřevnatí.<br /> <br /> V rostlinných zbytcích, ve všem, co se nestalo semenem, nýbrž za ním pozůstalo, nacházíme produkty prostoro-časového přírodního dění. Nesou v kompozici své látkovosti ještě stopy života a semenkraft. Hrozí jim úplné propadnutí smrti, mineralizaci. A k tomu dochází a docházet musí, neboť rostlina potřebuje mrtvé minerální soli, aby je silou své éterické organizace přivedla k novému životu. Jen se to má dít v pravý čas a v pravé míře. Příroda má moc tento mineralizační proces zpomalit nebo dokonce zastavit a přesměrovat k něčemu novému. Co pak vzniká, je humus. Rostlinnými zbytky a živočišnými pozůstatky, které se vracejí do země a proměňují se v humus, se země hnojí sama. Hnojí se v souladu se zásadou: „život hnojí život&quot;. S tvorbou humusu vzniká taková kompozice látek, která si teprve zaslouží název nejzákladnějšího hnojiva v hospodářství přírody.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vom_Wesen_der_Kompostierung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === O podstatě kompostování ===<br /> <br /> Co příroda předvádí, může se v rukou člověka povznést k pravé mistrovské dovednosti. Kompostování je pracovní umění, v němž myšlení, prožívání a konání stojí v nepřetržitém vzájemném dialogu. Lze — podle Rudolfa Steinera — získat „osobní vztah k hnojivu a zvláště k práci s hnojivem…&quot; Toho lze dosáhnout jedině tehdy, zná-li člověk všechny okolnosti druhu a původu materiálu — zda jde o mladou zeleň, zda je objemný nebo dokonce zdřevnatělý, bohatý na bílkoviny nebo kyselinu křemičitou, zda převažují kořeny, listy, masy slámy atd. Každá z těchto organických substancí má určitý {{SE|288}}<br /> <br /> geartete Stoffkomposition. Ideální by proto bylo, kdyby se kompostová hromada jako celek budovala z co největší rozmanitosti odpadních produktů. V zahradnictví je to spíše možné než v zemědělství. Zde napadají, v závislosti na ročním období, případně jednostranně velké masy.<br /> <br /> Hrubé, ale pro praxi použitelné orientační číslo pokud jde o pomalejší nebo rychlejší rozložitelnost, poskytuje takzvané poměr C/N. Čím vyšší je obsah dusíku vůči nosné kostře uhlíku, tím rychlejší je rozklad. Řada od těžce po snadno rozložitelné materiály vypadá takto:<br /> {| class=&quot;wikitable&quot;<br /> |+<br /> !<br /> !<br /> !<br /> |-<br /> |Piliny<br /> |=<br /> |500 C:1 N<br /> |-<br /> |Štěpka podle složení<br /> |=<br /> |250-400:1<br /> |-<br /> |Pšeničná sláma<br /> |=<br /> |100:1<br /> |-<br /> |Žitná sláma<br /> |=<br /> |65 :1<br /> |-<br /> |Ovesná sláma<br /> |=<br /> |50:1<br /> |-<br /> |Listí dubů a buků<br /> |=<br /> |40-60:1<br /> |-<br /> |Sláma luskovin<br /> |=<br /> |50-30:1<br /> |-<br /> |Čerstvý chlévský hnůj<br /> |=<br /> |20-25 :1<br /> |-<br /> |Kuchyňský odpad<br /> |=<br /> |25 :1<br /> |-<br /> |Zralý hnůj<br /> |=<br /> |50-20:1<br /> |-<br /> |Kravský hnůj<br /> |=<br /> |14-16:1<br /> |-<br /> |Zralý kompost<br /> |=<br /> |10-12:1&lt;ref&gt;Krafft von Heynitz, Georg Merckens: ''Das biologische Gartenbuch'', Stuttgart 1994, 351 S.&lt;/ref&gt;<br /> |}<br /> Vše, co zemědělský organismus v průběhu roku vylučuje dovnitř jako organickou substanci, může platit za výživný humus. Jde na orné půdě a v zahradách o strniště a kořenový systém, který tvoří přibližně třetinu hmoty celkového porostu, dále o hnůj z živočišné výroby (včetně slamnaté podestýlky) a o staré seno, slámu, zbytky krmiva ze stáje, listí, travní posečky, kuchyňský odpad, výkopek z příkopů atd.&lt;ref&gt;Pokud jde o praktické zacházení s přípravou kompostu, odkazujeme na příslušné publikace výše uvedených autorů; dále na Friedrich Sattler, Eckard von Wistinghausen: ''Der landwirtschaftliche Betrieb, Biologisch-Dynamisch'', Stuttgart 1989, 333 S.; dále na Herbert Koepf, Wolfgang Schaumann, Manon Hacius: ''Biologisch-dynamische Landwirtschaft: Eine Einführung'', Stuttgart 1996, 368 S.&lt;/ref&gt; Zde půjde zejména o procesuální dění od zakládání až po zralost. Kompostová hromada se zakládá na místě co nejvíce zastíněném, nad úrovní země, v oblasti působení vzduchu a tepla, látkovýměnného pólu zemědělství, na {{SE|289}}<br /> <br /> nezpevněném povrchu. Je nutné zajistit vztah ke krátkám hloubky a výšin. Zákonný požadavek kompostovat na nepropustné podložce (betonová deska) přestřihuje působení sil v kompostové hromadě od hloubkových sil země, které na ni působí zdola. Kompostová hromada je kus vyvrácené země,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 90.&lt;/ref&gt; srovnatelný s dřevnatým kmenem stromu zakořeněným v zemi a vzdouvajícím se nad ní do vzdušného obkruhu. Představa, že při kompostování prosakují do podloží nezanedbatelné množství dusičnanů, je pouhá teorie. Slizné látky uvolňující se v průběhu rozkladu uzavírají póry půdy. U hrubých pórů na písčitých půdách se doporučuje pokrýt povrch půdy tenkou vrstvou ''bentonitu'' (bobtnající jíl). Možné nebezpečí dočasného lokálního vyplavování dusičnanů v důsledku úniku průsakové vody po přívalových deštích bývá zpravidla způsobeno nevhodným zakládáním a nedostatečným zakrytím hromady. Tomuto zlu lze snadno odpomoci.<br /> <br /> Na kompostišti by mělo být k dispozici dostatečné množství základního kompostu jako očkovacího materiálu pro nově zakládanou hromadu, dále hlinitá půda, mergel nebo spraš k prokládání mezi jednotlivé vrstvy a k zakrytí hromady; a sláma jako konečná pokrývka. Pro zúžení poměru C/N lze přimíchat také chlévský hnůj, rohové hobloviny nebo krevní moučku. Jako další přísady v menší dávkování přicházejí v úvahu kamenné moučky, surový fosforit, kostní moučka, algový vápenec a další. Na přidání biologicko-dynamických kompostových preparátů bude ještě zvlášť pojednáno. Zakládání a míchání materiálů lze provádět rozmetadlem hnoje, nejlépe však zřejmě přece jen ručně. A zde leží bolavé místo. Kde jsou ty četné ruce, ti lidé, kteří by tu ne zcela lehkou práci vykonávali včas, rozumně a s radostí? Chybějí — a proto se buď příprava kompostu stala popelkou provozního dění, nebo otázkou pouhé technicky zvládnutelné rutiny. Tato rutina se omezuje na čistě mechanické procesy míchání — a to velmi omezeně —, zakládání a zpravidla opakovaného překopávání, aby se za přijetí vysokých ztrát urychlilo dozrávání na použitelné hnojivo. Zde se člověk opět zbavuje jednoho bohatého pole zkušeností — právě toho, «získat osobní vztah k hnojení a práci s hnojem». Stejně jako všechno organicky živé, podléhá kompostovací proces {{SE|290}}<br /> <br /> času. Vyvíjí se z chaotického metabolismu, z nárného humusu, do zralého formového stavu, do trvalého humusu. Je to proces, který probíhá v rytmu, v poli napětí mezi zdůrazněným pohybem na začátku (vysoký obrat) a zdůrazněným klidem na konci (utváření nové látky). Toto časoprostorové dění chce být ve všech svých fázích vnímavě doprovázeno a badatelsky promýšleno. Vyžaduje to, aby se člověk sám aktivně uvedl do pohybu a pak v dalším průběhu v klidu prodléval, vnímal vůně, konzistenci atd. a nazíraje a myslíce v tomto dění setrvával.<br /> <br /> V tomto smyslu je příprava kompostu pracovním polem vědomého cvičení, které požaduje a školí celého člověka. Vezme se vidle a lopata a na šířce asi 1,20 m se hromada vrství po vrstvách, přičemž se po dávkách vedle sebe a nad sebe ukládá snadno a obtížně rozložitelný materiál, mezi to se případně vkládají vrstvy chlévského hnoje a tenké vrstvy hlinité půdy, na okraji trochu základního kompostu, a jednotlivé vrstvy se — podle posouzení druhu potřeby — poprašují výše zmíněnými přísadami. V případě objemného a suchého materiálu platí staré pravidlo: «Pošlap ho pořádně a udržuj ho vlhký.» Při zakládání hromady se nesleduje žádné schéma — každému úkonu předchází uvážení.<br /> <br /> Hotově naskládaná hromada o výšce asi jednoho metru se záhy promění v živě bující chaos. Potřebuje vymezující obal, ochrannou, dýchající kůži. Tuto funkci nejlépe plní tenká zemní pokrývka a na ni vrstva slámy, starého sena nebo rašeliny. V tomto stavu splňuje kompostová hromada všechny podmínky, které charakterizují v sobě uzavřený organismus. S pomocí kyslíku, nositele éterických sil, rozvíjí vlastní život a ve spojení s dusíkem, nositelem astrálních sil, rozvíjí vnitřní život. Plastová folie jako jediná pokrývka je sice dešti vzdorná a vzduch propouštějící, ale přece jen pouhý surogát. Vnější kůže má funkci zadržovat vyzařující síly a vracet je zpět do nitra hromady. Zvenčí je hromada obklopena silami a rytmy živlového působení ve větru a počasí. Nezávisle na tomto vnějším dění rozvíjí kompostová hromada vlastní rytmiku a dynamiku v zákonité prostoupení stavů čtyř živlů — tepla, vzduchu, vody a země — a s nimi spolupůsobících, život tvořících éterických sil éterického tepla, světla, chemického éterického a životního éterického. {{SE|291}}<br /> <br /> V rámci svých rozsáhlých studií o životě kompostové hromady sledoval Bockemühl&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl: ''Vom Leben des Komposthaufens'', Dornach 1981, 67 S.&lt;/ref&gt; v kompostovacích pokusech (v dalším textu označovaných BKV) se směsí kravského a koňského hnoje řadu životních procesů, které se v hromadě odehrávají od jejího naskládání až po zrání. Ty v detailu potvrzují čtyři fáze vývoje kompostu, důvěrně známé pozornému praktikovi, a to na základě různých naměřených hodnot v časové posloupnosti — především však prostřednictvím výskytu a opětovného mizení různých skupin organismů v průběhu těchto čtyř fází. Jako reprezentativního zástupce rozkladných a přeměňovacích pochodů v hromadě si Bockemühl vybral druhově bohatou skupinu chvostoskoků (''Collembola''), kteří po červu kompostovém (''Eisenia foetida'') odvádějí hlavní díl přeměnné práce. V této souvislosti je nicméně třeba zdůraznit, že jejich činnost — stejně jako činnost kroužkovců, hlístic, hmyzích larev a bezmála do nekonečna se rozvětvující množství mikrobů — jsou vždy jen příznaky vztahového přediva, které je nutné chápat jako celek. Podmínky pro vznik této celosti vytváří lidská ruka. Aby se tato celost ve čtyřech fázích svébytně sjednotila v orgán v organismu zemědělství, je zapotřebí nepřetržité bdělosti a pečující ruky.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;1._Die_Wärmephase&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 1. Tepelná fáze ====<br /> <br /> V BKV se ohlašuje záhy skokovým nárůstem teploty ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]], s. 292), který pak stejně rychle opět klesá. Při kypré uložení — tedy při neomezeném přístupu kyslíku — může teplota vyšplhat až na 70 °C; při hutném a vlhčím uložení stoupá na optimum 55 až 60 °C a poté zcela pozvolna klesá na 30 až 25 °C. Oteplení je funkcí aerobní mikrobní činnosti, která uvolňuje sluneční teplo vázané v organickém materiálu z předchozích let a tím vytváří živelné životní prostředí pro na vztazích bohatý svět mikrobů v hromadě. Vývoj tepla vyžaduje řízení prostřednictvím — podle okolností — hústšího nebo kypřejšího naskládání, udržování vlhkosti, případně dodatečného podupání. Při příliš hutném a mokrém uložení hromada zůstane studená; dochází k hnilobě v důsledku anaerobního rozkladu. Přeložení je pak nevyhnutelné. Při silném oteplení na 65 až 70 °C zaniká ve výchozím materiálu {{SE|292}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 16, S. 292.jpeg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 16: Die vier Phasen des Kompostierungsprozesses.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> přítomných drobných živočichů, škodlivých organismů atd. a rovněž semena plevelů ztrácejí klíčivost. V BKV trvala první fáze — s překryvem do druhé fáze — přibližně dva týdny.<br /> <br /> Spolu se zjevením smyslově vnímatelného živlu tepla se uvolňuje také tepelný éter, vázaný v organické hmotě. Je to duchovně-nadsmyslové doplnění tepla jako živlu. Udržuje proces v chodu a ve správný čas ho převádí do příští procesní stupně. Vnější teplo tíhne k tomu, aby se rozptýlilo, zatímco tepelný éter vstupuje do vztahů — ba jest vlastním iniciátorem veškerého procesuálního dění. Proto je třeba dbát na to, aby se ohřívání odehrávalo spíše pomalu a vytrvale. Teplo by mělo zůstat v hromadě. S ním spjatý tepelný éter potom inauguruje vývoj, v němž se hromada organismicky uzavírá v celek.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;2._Die_Luftatmungs-_und_Entgasungsphase&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 2. Fáze vzdušného dýchání a odplynění ====<br /> <br /> Souběžně s fází ohřívání začíná jakýsi dýchací proces. Kyslík jako nositel éterické účinnosti ve fyzickém je takříkajíc vdechován; stimuluje explozivní bakteriální rozkladnou činnost. Přitom uvolňovaný {{SE|293}}<br /> <br /> oxid uhličitý (CO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) uniká jako plyn kůží hromady do vnějšího vzduchu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]]). V BKV bylo maximum dosaženo po třech až čtyřech týdnech, aby pak po sedmi týdnech rychle kleslo a v dalším průběhu rovnoměrně odpadalo až do konce pokusu po jednom roce. Jinak se věci měly s odplyněním amoniaku, které nastoupilo ihned od počátku, ve druhém a třetím týdnu dosáhlo maximální hodnoty a po šesti týdnech kleslo téměř na nulu. V tomto časovém úseku vylučování amoniaku — u materiálů bohatých na bílkoviny, jako jsou zeleninové odpady, také sirovodíku — vystupují navenek oblaka zápachu, která by ideálně měla zůstat uvnitř hromady: «organická látka je tím zdravější, čím více voní uvnitř a čím méně voní navenek».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 92.&lt;/ref&gt; Vyzařování zápachu je znamením stále bující, beztvaré dění. Poukazuje na nenávratné ztráty substance. Těm zabraňuje houbení (kloboučkové houby) nastupující ve druhé fázi. Přestože samo bují a prostupuje celou hromadou, způsobuje útlum bakteriálního rozkladu převládajícího v první fázi. Souběžně s houbením vzniká místo amoniaku napříště dusičnan, jehož obsah v následujících měsících soustavně narůstá a přes bílkovině podobné předstupně vstupuje do tvorby humusu.<br /> <br /> Charakteristický obraz mlh vodní páry stoupajících za chladných ranních hodin z hromad svědčí ve druhé fázi o postupném vysychání, a tím provzdušňování. Souběžně s tím se začíná zužovat poměr C/N, který v BKV nakonec ustálil na 12:1. Vývoj chvostoskoků (pro určitý druh chvostoskoků v BKV) ve čtvrtém týdnu skokem roste, aby pak do desátého týdne stejně rychle opět klesal. Jiné druhy nastupují a zase mizí. V BKV trvala druhá fáze — s překryvem do první a třetí — již bezmála čtyři týdny.<br /> <br /> S uvolněním plynů se uvolňuje světelný éter; je to étericky-nadsmyslové doplnění živlu vzduchu. Umožňuje živým bytostem kompostové hromady přežívat ve tmě navzdory nepřítomnosti přímého slunečního záření. Je to světloéterické, uchované z odumřelého vyššího života, které přivolává k bytí nižší rostlinný a živočišný život sahající k raným evolučním stupňům Země. Co je tedy příspěvkem světelného éteru k vývoji kompostové hromady? Na počátku je kompostová hromada spíše nahodilou směsí organických odpadů. Mikrobiální rozklad téže směsi není příčinným děním pro {{SE|294}}<br /> <br /> účinnosti světelného éteru, nýbrž dění souběžné. Světelný éter působí na jedné straně v růstu jednotlivých organismů, na straně druhé vytváří skrze činnost všech těchto nesčetných rostlinných a živočišných bytostí vztahové souvislosti, které celistvě orientují život kompostové hromady na tvorbu trvalého humusu. Světelný éter nechává kompostovou hromadu nejprve jakoby růst dovnitř a skrze činnost drobných živočichů prostorově utváří konečný produkt do sourodé, drobtovité sousednosti humusu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;3._Die_wässrige_oder_Verwandlungsphase&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 3. Vodní čili proměnová fáze ====<br /> <br /> Stává se zřetelnou v náhlém poklesu hromady. Po předcházející suché fázi leží nyní těsněji a sytí se sama sebou vlhkostí, neboť rozkladem těžko rozložitelných buněčných membrán vystupuje tekutina z buněčných vakuol a intercelulárních prostor ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]], s. 292). Hromada se silněji uzavírá vůči vnějšímu světu, nepáchne již leptavě a ve vlhkém-vodném prostředí se uskutečňují rozmanité přeměny, látková přeskupení i novotvary. Drobní živočichové, v jejich čele ''Collembola'', přebírají řízení; drtí materiál, požírají mikroby a houby, a tím jejich populaci zmenšují. Bující chaos první a druhé fáze se začíná — díky masovému rozmnožování drobných živočichů — uspořádávat a členit do provzdušněných vnitřních prostor. Podmínky prostředí se proměňují a odpovídajícím způsobem se metamorfózují i chvostoskoci: z červovitých, málo diferencovaných forem ke tvarům s výrazně vystupujícími orgánovými utvářeními. Z BKV je patrné, jak jeden druh následuje po druhém a zase mizí. Ve tmě hromady tak drobný živočišný svět evolučně prožívá ještě nižší, jakoby rostlinno-živočišné bytí. To je zčásti zevnitř, zčásti zvenčí prozařováno silami diferencovaně působícího duševně-astrálního. Tento vnímající život činí z kompostové hromady organismus. Ve třetí fázi se v ní uskutečňuje přechod z dosud beztvárného stavu vodního do stavu propracovaného zemitě-pevného — jediná velká substanční proměna.<br /> <br /> V BKV se třetí vodní fáze vyvíjí — s přesahem do druhé a čtvrté — po dobu sedmi týdnů. V tomto období dosahují chvostoskoci po dobu dvou týdnů maxima svého rozvinutí, tedy jeden a půl až dva měsíce po zakládání. {{SE|295}}<br /> <br /> Ve třetím, vlhko-vodním stadiu se aktivuje především chemický neboli zvukový éter. Druhy éteru jsou funkčně v kontrastu k živlům, s nimiž jsou evolučně stejného původu. Zatímco ve vodním stadiu nabývá hromada spíše husté, homogenní konzistence, tříští zvukový neboli chemický éter život hromady v nesčetnou rozmanitost jednotlivých buněk — avšak nikoliv nahodile, nýbrž v neustále se proměňujícím řádu. Rozděluje a spojuje v neustále nové variace. Podstatní nejsou jednotlivé bakterie, prvoky, řasy, houby, červi, larvy atd., nýbrž to, co se mezi nimi odehrává — interval. Přeneseně řečeno, lze procesové dění v kompostové hromadě přirovnat k symfonii. V symfonii vytvářejí tóny a intervaly, které tóny od sebe oddělují a zároveň je spojují, rytmus, melodii a harmonii. Symfonie má zpravidla čtyři věty, každá má své téma, jež zaznívá v pohyblivém proudu tónů, opakuje se a variuje. Ve stejném smyslu působí zvukový neboli chemický éter v kompostové hromadě — nikoliv ve vzdušném živlu tónů, nýbrž ve vlhkém zemitém živlu látek. V tomto je nositelem procesu všech rytmů, opakování a metamorfóz až do koncového bodu, kde se objevuje zralý humus. Tak lze humus v rozmanitostech svých číselných kompozic uhlíku (C), kyslíku (O), dusíku (N), vodíku (H) a síry (S) přirovnat k jakémusi pozemskému zrcadlu sférických harmonií.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;4._Die_Vererdungsphase&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 4. Fáze pozeměšťování ====<br /> <br /> Po ztrátách substance v první a druhé fázi a látkové přestavbě ve třetí se objem hromady pozvolna zmenšuje. Přechází do stavu zemitě-pevného; konsoliduje se a strukturuje jednotně v jakémsi látkovém novotvaru — v trvalém humusu (Obrázek 16, s. 292). Tento děj se projevuje nejen černým zbarvením a volně drobivou strukturou, nýbrž i čichovými a chuťovými kvalitami — tedy vjemy, které vedou hlouběji k bytostné povaze látkového. Hromada se zaplňuje dovnitř mírnou, zemitou vůní. Kvalitativní stránka chuti je samému procesovému dění imanentní: kompostová hromada je nyní uvedena do stavu, v němž dění určuje masově se množící svět drobných živočichů. Je to svět evolučně nižšího druhu, žijící ve tmě a vlhku {{SE|296}}<br /> <br /> a v nejvyšší specializaci se tu na různé způsoby rozkládá a přetváří. Každý živočišný druh nalézá v potravním řetězci připravenou potravu, na niž je nastaven jeho smysl pro chuť a jeho trávicí činnost. Jako poslední vstupuje na scénu s dešťovkami příbuzný kompostový červ (*Eisenia foetida*), který dalece převládající měrou odvádí vlastní práci trávení a látkové novotvorby. V podobném směru, avšak hmotností i kvalitou méně výrazně, působí kroužkovci (*Annelida*), mnohonožky (*Myriapoda*), stejnonožci (*Isopoda*), hmyzí larvy a další.<br /> <br /> Sáhne-li člověk do kompostové hromady, která se nachází na počátku fáze zeměnění, drží v rukou tmavohnědou až načernalou substanci, jež ještě obsahuje poslední, mikroby porostlé zbytky kořenů, stonků a listů a je zpravidla klubkovitě protkána velkou masou zmíněných kompostových červů. Červi i ostatní drobní živočichové odumírají, jakmile je stráven i poslední zbytek organických pozůstatků a v endogenní symbióze se střevními bakteriemi se mění v trus. Ten je jakožto étericko-oživená substance prosycen astrálními silami, jež trávicí hmota vstřebala průchodem skrze živočišný trávicí trakt. Tyto síly působí na jedné straně proměnu výživného humusu v trvalý humus a zkrocují odbourávající činnost mikrobů — nebo ji dokonce obracejí v budovatelskou. Na druhé straně jsou to astrální síly zprostředkované živočichem, které umožňují spojení s jílovými minerály a vznik jílovo-humózních komplexů. V této závěrečné fázi lze plným právem hovořit o astralizaci, o oduševnění hlinité hromady. Vše se organicky formuje a individualizuje v sjednocený celek.<br /> <br /> Až do plného zeměnění trvá čtvrtá fáze nejdéle. Trvá tím déle, čím je výchozí materiál bohatší na hrubá vlákna. V BKV (kravský/koňský hnůj) bylo toto stadium dosaženo přibližně po čtyřech měsících. Aktivita červů začala v 7. a skončila ve 13. týdnu. Teplota se držela s asi 25 °C téměř konstantně, v průměru asi 4 až 5 °C nad výkyvy vnější teploty.<br /> <br /> Čtvrté a poslední stadium — vznik humusu, přesněji jílovo-humózního komplexu — je ze všech nejzáhadnější. Zde rozvíjí svou hlavní působnost nejmladší, nejskrytější, nejjemnější a nejsilnější ze čtyř druhů éteru: životní éter. Životní éter je protipólem k živlu zemitě-pevného. Životní éter „tvoří život&quot;. Co se na Zemi jeví jako kámen, má svůj život {{SE|297}}<br /> <br /> V nadsmyslovém.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Grundelemente der Esoterik'', GA 93a, 30. září 1905, Dornach 1987, S. 44 f.&lt;/ref&gt; Životní éter je v kompostové hromadě tvůrcem života nesmírné rozmanitosti živých bytostí. Tento život je zároveň prostoupen smyslem. Odumírá-li toto smyslem prostoupené do formy, uvolňuje se životní éter, aby znovu komponoval látky do životní souvislosti — nakonec do humusu. Ten se na jedné straně stává, na základě kyslíku v humusu obsaženého, uchovatelem života; na druhé straně obsahuje humus dusík, který je — stejně jako kyslík a jiné prvky — vpředen do bílkovině podobné, bohaté na varianty látkovékompoziace. Látkově tvoří dusík most k astrálně-bytostnému, k tomu, co dává smysl. Z toho smíme usoudit, že životní éter v humusu je vlastní tvořivou silou, do jejíchž služeb se stavějí jeho tři starší příbuzní — éter tepla, světla a chemický éter. A nestává se snad právě tím vlastní tvořivou silou, že prostřednictvím dusíku má schopnost přivádět astrální k étericko-fyzickému? Nestává se tím kompost (trvalý humus) nejzákladnějším hnojivem bodem-podmíněné trvalé úrodnosti? A nepropůjčuje snad tento takto tvořivou silou se stávající životní éter životní souvislosti „půda a rostlina&quot; moc formovat se do celostí, individualizovat se a stávat se věrným odrazem svého v nadsmyslovém zakořeněného bytí? Všude tam, kde v živém rozeznáváme vzájemně působící, smysluplné nebo moudrosti plné souvislosti, sledujeme stopy životního éteru.<br /> <br /> Celkově vzato, lze shrnout: Organické odpadní látky, odumřelé z vyššího životního souvislosti, podléhají v kompostové hromadě nejprve rozkladné, avšak chaoticky probíhající oživující fázi, poté pak fázi budující — postupné proměně a opětovnému odumírání do pohumněné formy humusu. Ten však v sobě nese zárodek nového života na Zemi: «Universalsamen des Allgemein-Pflanzlichen» — univerzální semeno obecně-rostlinného. V tomto smyslu je humus hnojivem ze života pro rozvinutí vyššího života, totiž pro vegetativní rozvoj kulturních rostlin. Kompostové hnojivo je — podobně jako zrající plod, který živí člověka i zvíře — výživným plodem pro půdu a rostlinu. Skrze něj se minulé připojuje k přítomnému a umožňuje budoucí.<br /> <br /> Ve čtyřech stupních, jimiž prochází látkovost, jež dříve patřila rostlině nebo živočichu, až ke svému pohumňování, se odráží — nenápadně v malém a v časovém sledu — jakási opakování evoluce Země a {{SE|298}}<br /> <br /> kosmu. Na počátku všeho naplňovala ryzí teplo (tepelný éter — oběť vysokých duchovních bytostí) «starý Saturn». Za tímto stavem následovalo, na cestě zhušťování části tepla, vznikání živlu vzduchu a s ním světelného éteru na «staré Slunci», poté zhuštěním části vzduchu živlu vody na «starém Měsíci» a s ním éteru chemického čili zvukového — a konečně se zhuštěním části tekutého živlu stav živlu zemitě-pevného, Země jako hotového díla, a s ní životní éter.&lt;ref&gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Co se v kompostové hromadě, vyzdvižené nad úroveň půdy, odehrává jako umělý a přitom umělecký proces — pohumňování někdejšího vyššího života do trvalého humusu —, probíhá skrytějším způsobem ve všech půdách, zcela přirozeně v lesních půdách. Na ornicích a zahradních půdách je toto dění, usměrňované zpracováním půdy (viz s. 205 nn.), přiváděno na vyšší úroveň úrodnosti. Tomuto cíli slouží také zelené hnojení — pěstování rychle rostoucích trav, brukvovitých, luskovin a jiných rostlin výhradně k zásobení půdy humusem. Zvadlé zelené masy půdního pokryvu přitom poskytují výživný humus pro rozkladné stupně 1 a 2, zatímco kořenová masa zůstávající v půdě slouží zejména ve stavebních stupních 3 a 4 tvorbě trvalého humusu.<br /> <br /> Zelené hnojení se mulčuje a nabývá charakteru plošného kompostování. U tohoto jde o pokryv půdy organickými materiály od mladé zeleně až po dřevní štěpku mezi výsadby v zahradnictví. Účelné je i zde míchání různých materiálů. Od čisté slámy nebo listí je třeba upustit — sláma je příliš řídká a objemná, listí se ukládá příliš hustě, obojí se proto rozkládá jen pomalu.&lt;ref&gt;Krafft von Heynitz: ''Kompost im Garten'', Stuttgart 1999, 127 S.&lt;/ref&gt; Půdní pokryv chrání před výparem, zálehem, tvorbou krusty, erozí a zaplevelením, přitahuje mikrobní a žížalový život do půdní vrstvy a vytváří mu stále plynoucí zdroj potravy, udržuje půdní dýchání v chodu a oživuje zralost půdy.<br /> <br /> Humifikaci organické půdní vrstvy zajišťuje svět mikrobů a drobných živočichů, příznačný pro zvláštnosti daného stanoviště. Všem půdám je však společné, že namísto červeného kompostního červa se tu uplatňuje žížala obecná (*Lumbricus terrestris*), mistr půdní úrodnosti. Jenomže na písčitých půdách chudých jak na vápník, tak na jíl je počet jejích jedinců {{SE|299}}<br /> <br /> a tím i jeho blahodárná, humus stabilizující činnost velmi omezena. V polním hospodářství se plošné kompostování praktikuje pokud možno v kombinaci s podmítkou se zeleným hnojením; do porostu se vnáší závoj čerstvého nebo lehce nakysaného chlévského hnoje.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung_des_Kompostes&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Použití kompostu ===<br /> <br /> Zralý kompost je produkt rostlinně-živočišný. Není to jen proto, že se do něj přimísí živočišné výměšky a jiné složky pocházející od hospodářských zvířat, nýbrž proto, že proces humifikace jako takový by se nemohl uskutečnit bez astrální účinnosti světa drobných živočichů kompostové hromady. Hlavní složky jsou rostlinného původu, jejich přeměna v humus však podstatně závisí na činnosti a organizační síle zvířat. Kompost proto není hnojivem hnaným do rychlosti, které by násilně popohánělo vegetativní růst. Jeho působení tvaruje a formuje vegetativní. To z něj dělá hnojivo pro všechny ty kulturní rostliny, jež nesou plody především ve vegetativním — ať již jde o trávu, bylinu nebo strom. To se týká lukařství a pastvinářství, zahradní a polní zelinářské produkce i ovocnářství. Tvorba plodů, v rozšířeném smyslu, zde znamená substanciální tvorbu, která se hromadí a zaplňuje prostor v jednotlivých orgánech rostliny a jejíž výživnost je zaměřena na potřebu člověka a zvířete. Tato výživná schopnost si žádá hnojivo, které zadržuje rostovou a reprodukční sílu usilující ke semenotvorba a nechá ji proměnit a přetvořit v potravinovou substanci aktuálními záření Slunce a planetárního kosmu. Toto hnojivo vstupuje do působení sil rostlin řádem a formou. Je jím černý, drobivý trvalý humus.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kompostdüngung_von_Wiesen_und_Weiden&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kompostové hnojení luk a pastvin ====<br /> <br /> Trvalé travní porosty poskytují krmivo pro přežvýkavce a koně. Krmivo se skládá z vegetativních částí výhonku, ze stonku a listu. Porost je od jara do podzimu opakovaně spásán nebo sečen na zelené krmení či seno. Na pastvinách a ještě více na bylinami bohatých loukách dochází na jaře k rozkvětu jednotlivých bylin. Po odkvětu se stahují do listnatého rosettového stádia. Tráva vyrůstá ze svých odnožovacích uzlů stále znovu. Louka i pastvina zůstávají zelené v zimě i v létě. Porost je z velké části udržován v čistě<br /> <br /> Vegetativním stavu udržovány jsou i půdní procesy, které jsou po každém spásání nebo sečení reaktivovány k novým přeměnám. Půda ani rostlina nepřicházejí k odpočinku. Generativní dozrávání jim zůstává odepřeno. Při intenzivním využívání vede toto k ochuzování druhů. Proto si louka i pastvina žádají hnojení, které tento nedostatek vyrovnává — a tím je kompost. Na jaře po prvním spásání nebo prvním sečení sena, nebo lépe ještě na podzim, zprostředkovává travnatému drnu a půdě vyzrálou, zemitou kráftovou strukturu, která konfiguruje tvorbu substance ve stonku a listu jak na straně reprodukční, tak na straně výživné. {{SE|300}}<br /> <br /> Pravidelné kompostové hnojení trvalých travních porostů zhušťuje drn, sjednocuje a zkracuje pastevní okusy, obohacuje druhové složení — zejména o byliny — a zvyšuje výživnou hodnotu krmiva.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kompostdüngung_im_Gartenbau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kompostové hnojení v zahradnictví ====<br /> <br /> Podobně jako na trvalých travních porostech chybí i v zahradnictví dozrávající půdní klid; jedna kultura střídá druhou. Půda musí být po větší část roku udržována na vysoké úrovni úrodnosti, v jarní náladě nakloněné růstu. Tvorba potravinového nebo krmivového plodu se neodehrává v generativní fázi, nýbrž v době nejintenzivnějšího růstu. Velké sklizňové hmoty čerstvé, životaschopné substanciality opouštějí pozemek i statek. Co zůstává — především kořenová masa — stává se výživným humusem pro následující kulturu. Oproti tomu étericky-biologicky tvarující síla astralitou prostoupeného trvalého humusu zůstává v nevýhodě. To, co jinak na orné půdě v klidových dobách probíhá samo od sebe — přeměna výživného humusu v trvalý — musí být zahrádkářské půdě dodáno zvenčí jako vyzrálý kompost. Působí — podle druhu kultury — specificky jemně aromatizujícím způsobem na chuť a vůni, zpevňuje pletiva, zachovává čerstvost a zesiluje lesk a barevnost.<br /> <br /> Materiály pro kompost v zahradnictví zahrnují odstraněné sklizňové zbytky, organické odpady všeho druhu, drtě ze zeleného řezu, uvolněné meziplodiny, kamenné moučky, rohové lupínky a kdekoli je to možné, chlévský hnůj. Odpad a čistírenský kal jsou vyloučeny. Pro komposty bez plevelů — speciální komposty pro pěstírny a skleníkové kultury — se hodí nejrůznější směsi luskovin, trav, ovsa a dalšího. Ošetření kompostu horkou párou za účelem zničení škodlivých zárodků a semen plevelů {{SE|301}}<br /> <br /> by se, kromě pěstírenských zemí, mělo vyhnout. Kompost se tím do značné míry mění v mrtvý substrát.<br /> <br /> Kompost se zpravidla aplikuje rovnoměrně po celé ploše; zapracuje se mělce. Na písčitých, kamenitých a suchých stanovištích se osvědčuje náročný postup hnojení do sadebních jamek.<br /> <br /> V tropickém podnebí panuje v půdách chudoba humusu; organická substance podléhá urychlené mineralizaci. Totéž se tam odehrává vlivem vysokých teplot a vlhkosti i v kompostovém hromadě. Oproti tomu se tam osvědčuje kompostování „pod zemí&quot; ve velkých zemních jamách, do nichž se přes noc zatlačí jistý počet koz, ovcí nebo skotu. Ty duní a špástají materiál, zpravidla objemný a většinou zdřevnatělý, a obohacují ho svými výměšky. Dosahuje se tak dobré kvality humusu. Hrst takového humusu vložená do sadební jamky, osivo uložené do humusu a lehce překryté zemí způsobuje hotový zázrak: Výnosy stoupají na dosud neznámou výši a blahobyt obyvatelstva živořícího v chudobě roste.&lt;ref&gt;Mündliche Mitteilung von Matthias Guépin, Dozent am Emerson College (GB) und Berater in Kenia.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Podobným postupem je zakládání širokých vyvýšených záhonů nad odvodnitelné příkopy naplněné větvovím a křovím. Silně zpomaleným rozkladem a přeměnou v humus v podloží vzniká v zemním hřbetě taková míra oživení, že na nejmenším prostoru pestrá směs zelenin může nepřetržitě zásobovat jednu nebo více rodin. I tento postup potřebuje mnoho rukou; působí sociálně integračně a zajišťuje skromný blahobyt.<br /> <br /> Platí to pro celý svět: Umně provozované hospodaření s humusem osvobozuje od hladu a přináší nový kulturní rozkvět.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kompostdüngung_im_Obstbau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kompostové hnojení v ovocnářství ====<br /> <br /> Ovocnářství se od 20. století vyvíjelo od extenzivního, druhově bohatého pěstování vysokokmenů v rozptýlených sadech přes polokmeny až ke druhově chudému, intenzivnímu pěstování nízkokmenu s kratší dobou využití. V průběhu tohoto vývoje se tvorba plodů přesunula z vysoké, ve světle a vzduchu vznášející se koruny stromu dolů do přízemních vzduchových vrstev — a souběžně s tím enormně vzrostla potřeba hnojení. {{SE|302}}<br /> <br /> Ovocný strom dřevnatí a zároveň nese jemné, chutné plody. Ovládá polaritu světla a tmy, života a smrti, jakož i éterického a astrálního působení. To se projevuje zvláště u vysokokmenu. V něm usiluje éterická životnost z kořenového systému sahajícího do šířky i hloubky přes kmen a větve k olistěným výhonkům koruny. Toto silné oživení ve vzduchu a teple přitahuje bohatý hmyzí život: «Von demjenigen, was da als Astralreiches durch die Bäume hindurchgeht, lebt und webt das ausgebildete Insekt» (Z toho, co prochází stromy jako bohatá astralita, žije a tká vyvinutý hmyz).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 184.&lt;/ref&gt; Polárně k tomu vládne ve všem dřevnatějícím, a tedy především v oblasti kořenů, «éterická chudoba». V tomto prostředí, silněji vystaveném silám mineralizace, se rozvíjejí larvy hmyzu. Vysokokmen roubovaný na pomalu rostoucí podložce v sobě tuto polaritu jakoby ztělesňuje; je nenáročný a nepotřebuje žádné hnojení, tím méně takové, které působí bujným rašením.<br /> <br /> Jinak je to s jeho protikladem — nízkokmenovým stromem pěstovaným v uzavřených plantážích podobně jako monokultura na rychle rostoucí podložce. Roste spíše jako slabě dřevnatějící výhonek ze země a plodí zemně nízko, jakoby v mladém věku. Kambium, které u vysokokmenu tlumí příliš silnou bujnost, potřebuje u nízkokmenů nepřetržitou stimulaci prostřednictvím humusem bohaté, dobře prokořenitelné půdy. Tvořivá síla a živost humusu se jakoby dále přenáší do kambium samotného. Nízkokmenovník potřebuje hnojivo, které rozhodně nesmí působit bujně, nýbrž musí svou gestaltungskraft — živě proastralizovanou larvami a červy kompostové hromady — být příbuzné samotnému kambiu. U vysokokmenu se mineralizovaná země vytáčí do kmene a větvoví koruny. U bujného nízkokmenového stromu je toto vytočení omezeno ve prospěch stejnoměrně vysoké životnosti v kořenovém prostoru i v oblasti koruny. Ve stejném smyslu působí i intenzivní zelené hnojení pěstované v nízkokmenovém a polokmenovém ovocnářství.<br /> <br /> Intenzivní ovocnářství je úspěšné tehdy, když obsah humusu v půdě přesáhne 3 %; optimální je až přibližně 6 %, při současně minerálně silné půdě.<br /> <br /> Jako kompostovací materiál přicházejí vedle již zmíněných přísad přednostně v úvahu všechny druhy chlévského hnoje. Díky svému živočišnému původu disponují tyto tvořivými silami vyššího druhu, které bujnost nízkokmenovníků zkrocují na harmonickou míru. Tato harmonizace se projevuje v celém průběhu růstu z hlediska výrazně {{SE|303}}<br /> <br /> omezeného tlaku infekcí a škůdců, jakož i v chutnosti a trvanlivosti plodů.<br /> <br /> Souhrnně řečeno: kompost působí na vývoj rostlin zdravotně a harmonizačně; vytváří v půdě základ pro její trvalou úrodnost. Doporučuje se, aby v různorodě utvářeném hospodářském organismu byly komposty pro hlavní oblasti použití zakládány odděleně: pro kompost na trvalé kultury přicházejí — s těžištěm na chlévském hnoji — v úvahu veškeré odpady, i ty zatížené semeny plevelů; v zahradnictví vznikají v podstatě rostlinné odpady, které by měly být pokud možno prosté semen plevelů; podíl chlévského hnoje je vždy výhodný. V ovocných sadech by měl být vedle zeleného hnojení a před veškerými ostatními odpady upřednostněn chlévský hnůj.<br /> <br /> Toto doporučení apeluje na celé společenství statku, aby právě prostřednictvím kompostování vykonávalo a dovádělé k umění zmíněný «osobní vztah k práci s hnojivem» — rozšířený o práci s biologicko-dynamickými kompostovými preparáty (viz s. 344 násl.) — a aby různými druhy kompostových zemin odpovídalo specifické potřebě jednotlivých kulturních druhů.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufe_2:_Die_Düngung_aus_dem_Seelischen_der_Haustiernatur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Stupeň 2: Hnojení z duševní přírody domácích zvířat ===<br /> <br /> To duševně-astrální, které se rostliny jako čistě živoucí-éterné bytosti dotýká jen zvenčí, se ve zvířeti stalo vnitřní bytostí. Zvíře se jako tělesný organismus vymezuje navenek a utváří své tělo v nástroj rozvíjení své bytosti. Svými smysly prožívá zvíře svůj vnější svět a z tohoto prožívání rozvíjí svou činnost v teple, vzduchu, vodě a zemi. Mocí své duševní bytosti se látky skládají v zázračné dílo jeho orgánů, které podle svých vykonávaných činností přijímají ty nejpodivuhodnější podoby. V každé z těchto činností se projevuje dokonalá moudrost. Chceme-li se tedy poznáváním přiblížit bytosti zvířete, musíme usilovat o to, abychom zvnitřnili to, co vnímáme všemi smysly, a zformovali to v prožitý myšlenkový obraz. Moudrostí naplněná souvislost, která se v tom zjevuje, poskytuje vciťujícímu se poznání neklamnou jistotu, že síly, které skládají látky zvířecího těla a jimiž se může uvést v činnost, mají svůj bytostný prapůvod v astrálním neboli duševním těle zvířete {{SE|304}}<br /> <br /> Co tedy vychází z trávicí činnosti zvířat, získává svou hnojivou sílu zvláštní bytostnou povahou duševního bytí. O rostlinách bylo řečeno: «Živé hnojí živé» — pro zvířata pak platí přes to ještě: «Duševní hnojí duševní.» Tomuto stavu věcí bylo podrobně věnováno místo v kapitole «Duševní organizace čili astralleib zemědělského organismu» (s. 111 a násl.). K nejvyšší hnojivé síle na úrovni čistého přírodního působení přivádí duševní přirozenost přežvýkavců a zde zvláště přirozenost skotu (viz kap. «Skot»). Chápat hnojivou sílu jako souhrnný účinek jednotlivých takzvaných živin pramení z teorie, která si již neklade otázky. Naproti tomu hledat hnojivou hodnotu — jak již bylo opakovaně zdůrazněno — v «kompozitoru» (v koze, ovci nebo skotu), z jehož bytostné povahy se látky skládají právě v toto a žádné jiné uspořádání, to láme materialistické zábrany a otvírá pohled na otázky, které se obracejí ke skutečnosti života, duše a ducha. Sleduje-li se těchto otázek, ukazuje se, že hnojivá hodnota je tím vyšší, čím více jsou zvířata chována, krmena, ošetřována a šlechtěna způsobem odpovídajícím jejich bytostné povaze. To vše uvádí v chod z bytostné povahy hospodářských zvířat síly, které hnojí. Statek, jenž byl utvářen v organismus, tyto podmínky splňuje.<br /> <br /> Chov hospodářských zvířat statku je dimenzován tak, aby jej bylo možné jednak živit z krmné základny vlastní statku a jednak aby bylo k dispozici dostatek hnojiva pro hospodářské plochy. Množství a kvalitu vytváří příroda. Zachování nebo dokonce zušlechtění hnojiva až po jeho použití je věcí člověka.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Bewahrung_der_Dünger_des_Haustierbestandes&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Uchovávání hnojiv ze stáda hospodářských zvířat ===<br /> <br /> Při pastvě hnojí hnůj a kejda přímou cestou. Pravidelné rozhazování kravských plácků zabraňuje vzniku bujných míst. Naproti tomu hnůj pocházející ze stájového chovu musí být až do použití skladován co nejúsporněji bez ztrát. Nejlepší způsob, jak uchovat hnojivou sílu chlévského hnoje včetně kejdy, je ten se slámovou podestýlkou; nejpochybnější, avšak rozhodně nejracionálnější, je způsob tekutého hnoje neboli gülle. V gülle (kejda + hnůj) probíhají za převažujícího vzduchového uzávěru anaerobní fermentační procesy, při nichž se organické dusíkaté sloučeniny mineralizují na čpavek, který jako plyn uniká do vzduchu zejména při aplikaci (obtěžování zápachem). Míchadlem lze tento účinek zmírnit. Gülle působí na oživení {{SE|305}}<br /> <br /> toho vodně-měsíčního a tím, s obejitím živlu zemitě-pevného, přímo na bujnost rostliny, tedy tedy tendečně ve směru mírného minerálního hnojení. Podestýlka ze slámy má naproti tomu vícenásobnou přednost. Sláma saje část kejdy, při vyhánění se zcela promísí s hnojem a díky své tuhé objemnosti zajišťuje aerobní podmínky při skladování. K tomu přistupuje, že sláma obilí je proniknutá a utvářená touž fruktifikační procesem, který tvoří zrno v klasu. Stéblo je ztluštělé a uzavírá větší objem vzduchu ve stéblové rouře, než je tomu u divokých trav. Lze v tom rozpoznat výraz silnějšího vnitřního a astrálního působení. Navíc se po vytvoření kožky kýseliny křemičité v procesu zrání třpytí a barví do žlutých, načervenalých až zlatých tónů. Obklopuje se obalem z opálu. Sláma je slunečním plodem a teprve skutečně dělá z kravského hnoje sluneční-zemní hnojivo, «zlato sedláka».<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Tiefstallmist&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Hnůj z hlubokého stojení ====<br /> <br /> Nejlepší a nejúspornější způsob skladování je ten v hlubokém stáji. Skot, ovce a kozy kejdují a hnojí na čerstvou vrstvu slámy; kejda je zcela vsáknutá slámou. Svým obsahem dusíku urychluje aerobní rozklad na dusík chudé slámy. Zvířata sama splňují požadavek «drž jej vlhký a šlapej ho pevně».<br /> <br /> Hluboký stáj má ovšem nejvyšší potřebu slámy až 15 kg/zvíře a den oproti hnojném stáji na prošlap se 3 až 5 kg a boxovém volném stáji s podestýlkou s 0,5 až 1 kg.&lt;ref&gt;KTBL: ''Faustzahlen für den ökologischen Landbau'', Darmstadt 2015, 760 S.&lt;/ref&gt; V zájmu přípravy pevného hnoje a tím minimalizace vzniku gülle lze v hnojném stáji na prošlap a boxovém volném stáji příslušně zvýšit množství podestýlky. Kombinace vázaného stáje (krmení, ošetřování) s nočním pobytem v hlubokém stáji snižuje potřebu slámy. Vrchní vrstvy podestýlky hlubokého stáje, lůžková matrace, se ohřívají na ca. 30 °C a při mírném rozkladu látek procházejí první, tj. tepelnou fází kompostového hromady. Pevným šlapáním zvířat se pod nimi ležící vrstvy podestýlky zhušťují; ochlazují se a přecházejí do fermentačních procesů; podléhají za vzduchového uzávěru narůstající fermentaci. Analogicky k fázi 2 kompostové hromady je bující množení mikrobů {{SE|306}}<br /> <br /> Hefen a plísně jsou zbrzděny. *Chvostoskoci* a jiní drobní živočichové v tomto prostředí nenacházejí podmínky pro život. Fermentační enzymy, vytvořené autolýzou nebo vylučované bakteriemi, uvádějí závěrečnou fázi fermentace do pohybu: voda, bílkoviny, sacharidy, tuky atd. jsou štěpeny. Organické tkáně se rozvolňují, až na drobivé zbytky slámy a zdřevnatělé části; tvoří se aromata, hmota se stává homogenní a nabývá hnědavého zbarvení. Hnůj nyní voní jako chleba — jak se říká —, pokud se fermentace zdařila. Vícenásobně ošetřen biologicko-dynamickými preparáty a při nerušeném skladování přes léto je zralý produkt půdě «vtělen». Aby se v základní vrstvě hlubokého stájení předešlo stagnující vlhkosti a tím hnilobě, byl by vhodným podkladem udusaný jíl nebo hlína. Zde platí stejné pravidlo přímého dotyku se zemí jako pro kompostovou hromadu. Z neznalosti jemnějšího silového působení předepisuje zákon — bohužel i zde — nepropustnou betonovou podlahu. Nebezpečí takto vzniklého hromadění vlhkosti lze čelit vrstvou dřevní štěpky, vnesenou před ustájením na podzim.<br /> <br /> Stáj pro skot s hlubokým stáním by měla být konstrukčně navržena tak, aby se vrstva hnojního polštáře — při deseti čtverečních metrech prostoru pohybu a ležení na zvíře — mohla po šest měsíců, až do výhonu na pastvu na jaře, budovat do plné výše; dalším třem měsícům přes léto slouží dozrání. Mezičasové vyvážení a meziskladování v polních kompostech způsobuje značné ztráty substance. Ukazuje se jako bezproblémové udržovat krávy o váze 500 až 600 kg přes chladné a chladnější roční období na narůstajícím hnojním polštáři, aniž by se propadaly. S oteplením v březnu a dubnu se zrychluje rozklad horních vrstev slámy a může tak dojít k prohlubování průchozích cest a bočním vyklenutím. Toto změknutí lze včas nanesenou uzávěrovou vrstvou z jílu, hlíny nebo dřevní štěpky oddálit až do výhonu na pastvu.<br /> <br /> Také ovce a kozy jsou v zimní ohrádce chovány v hlubokém stáji. Hnůj a podestýlka jsou močením a dupáním velmi hustě uloženy, rychle fermentují a jsou bez ztrátného meziuložení přímo použitelné jako hodnotné hnojivo. {{SE|307}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Stapelmist&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Hromadový hnůj ====<br /> <br /> V boxovém, šlapacím a vazném stáji se vymíjí denně, případně při skrabákovém odklidu i vícekrát denně. Část kejdy se zachycuje odděleně. Zbývající část se jako směs hnoje, podestýlky a kejdy dostává na blízké meziskladiště. Na něm začínají již po krátké době fáze 1 a 2 — ohřev a provzdušnění — a tím nekontrolované rozkladné procesy se ztrátami substance. Z meziskladiště se pevný hnůj buď převáží k dalšímu zrání na polní komposty, nebo se kompostuje. V obou případech nastupují fáze 1 a 2 znovu s dalšími úbytky substance. Aby se tyto ztráty minimalizovaly, měl by být osvědčený postup hromadování hnoje znovu promyslen a důsledně uplatňován. Nepropustná podlahová deska s odvodňovacími žlábky po celém obvodu pro kejdu a dešťovou vodu jsou přitom nicméně nevyhnutelné. Čerstvý hnůj, vznikající denně ve sběrné jámě, se pokud možno ihned odebírá čelním nakladačem se stájovými hnojovými kleštěmi a po částech vedle sebe ukládá v šíři hnojného prostranství. Přesná práce je zde naprosto nezbytná. Před tuto první řadu přibývá druhá a třetí atd. Mezitím se první, druhá atd. řada ohřívá, takže ve stejném pořadí lze po částech přikládat druhou vrstvu a nakonec třetí a čtvrtou atd. až do maximální technicky dosažitelné výšky. Je-li tato výška s první řadou dosažena, lze začít s první vrstvou navazujícího oddílu. Tak se hromada postupně buduje do šířky i plné délky. Tlakem uložených vrstev procházejí fáze ohřevu, odplynění a provlhčení rychle a neúplně a končí ve fermentaci. Do té míry probíhají ve správně vybudovaném hromadovém hnojisku tytéž procesy jako v hlubokém stájení. Přesto jsou ztráty substance (přibližně 20 %) kvůli všestranné expozici vůči vnějšímu vzduchu vyšší než při hlubokém stájení. Rozklad postupuje na téměř svislých bočních plochách a na povrchu rychleji, znatelně mimo jiné podle výskytu kloboučkových hub.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Mistkompost&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Hnojový kompost ====<br /> <br /> V biologicko-dynamickém zemědělství se rozlišuje mezi «hnojivem», které pochází od zvířat, a kompostem, jenž je původu převážně rostlinného. Jsou to dvě různé kompozice sil, které tu hnojí. {{SE|308}}<br /> <br /> Při kompostování chlévského hnoje probíhají tytéž procesy jako popsané u rostlinného kompostu. V dozrálé, zušlechtěné podobě se utváří dauerhumus zvláštního druhu. Jeho silová konstelace uchovává astralitu domácích zvířat, která je hnoji vlastní. Právě jejich duševní síly jsou to, co dodává hnojivu mimořádný dlouhodobý účinek. Ve zvláštní míře platí to pro kompost z čistého nebo i z části přiměšovaného hovězího hnoje. Zprostředkovává životu rostliny síly, které sahají nad rámec astrálně-duševního a které byly v kap. «Skot» označeny jako «vloha Já». Tímto označením se odkazuje na silový souvis vyššího řádu, který kulturní rostliny nejenže zobrazuje jako obraz jejich nadsmyslové bytosti, nýbrž v nich zakládá dispozici, aby tato bytost mohla znovu vstoupit do vztahu k tomu, co z ní v minulé evoluci razo-prostorově ztvrdlo do díla — totiž k zjevné podobě rostliny — a mohla inaugurovat nové vývojové možnosti. Tím se ukazuje, že pravé hnojení z oživené a oduševnělé přírody šlechtitelský, vývojový hodnotu pro kulturní rostliny má a mít musí.<br /> <br /> Doporučuje se k hnojinovému kompostu vedle hovězího hnoje přimísit všechny ostatní druhy hnoje pocházejícího od ovcí, koz, koní, prasat a drůbeže chované na statku. Každý z těchto druhů zvířat provádí — jako výsledek své trávicí činnosti — své povaze odpovídající «kosmicko-kvalitativní analýzu» krmiva (viz kap. «Skot — Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já», s. 156 n.). Její výsledek se vtiskuje takřka jako vzor silové kompozice do hnoje. Slučují-li se různé takové vzory v kompostové hromadě, vzniká univerzální hnojivo, které — jak výše popsáno — podnětně prostupuje plodotvornost ve stadiu vegetativního růstu, jak je to výtečně nezbytné na loukách a pastvinách, v intenzivním ovocnářství a zelinářství.<br /> <br /> Pro kompostování celkového množství živočišného hnoje není důvod. Je příliš pracné a způsobuje skladovací ztráty padesát procent a více. Použitelnost v polním hospodářství nastává tehdy, když chlévský hnůj ztratil ostrost zápachu, nebo u prasečího hnoje přímo puch. To nastane, když jako ve štósovém a hlubokém stájení projde rotační fází 1 a zčásti 2. Další průběh rotace pak pokračuje v půdě pod vedením zejména žížaly a v kontextu s mikroby za životní a smyslové aktivity kořenů. Při kompostování příliš vlhkého chlévského hnoje — zpravidla důsledek nedostatečného {{SE|309}}<br /> <br /> Podestýlky (prasečí hnůj) — dochází ke vzniku mokrých jader, která vyžadují včasné přehazování.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Jauche&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kejda ====<br /> <br /> Kejda a hnůj mají na základě fyziologických procesů, z nichž vznikají, polární hnojivé kvality. Jak bylo objasněno na příkladu skotu (kap. «Skot», s. 146 n.), hnůj vychází z trávicího systému, v němž je zvenčí přijatá, tělu cizí potrava postupně rozebírána — přežvykováním, činností bachoru, žláznatého žaludku, tenkého a tlustého střeva — a při průchodu slizničními stěnami tříděna. Odtud se přecházejí takto své cizosti zbavené, mineralizované trávicí látky do žilní krevní dráhy a dále do jater. Moč naproti tomu je výloučením z tělního nitra, dostává se přes tepennout krevní dráhu do ledviny a dále přes močový měchýř do vnějšího světa. Ledvina třídí tělu vlastní látky a vylučuje v kapalné formě jako moč ty, jež se staly nepotřebnými. Podstatnou součástí moče je močovina, rozkladný produkt bílkovinného metabolismu. Na této dusíkaté sloučenině ještě lpí činnost duševního a životního těla zvířat. S močí nesou ven síly těchto dvou bytostných článků, a právě tyto síly to jsou, které hnojí. Jinak je tomu u kravského hnoje: ten sestává z nestravitelných zbytků krmiva, prostoupených odpadlými hlenovinami trávicích orgánů a impregnovaných výsledkem «kosmicko-kvalitativní analýzy» (srov. kap. «Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já», s. 156 n.). Hnojivé síly moče vytékají z minulostně působící, měsíční astrality skotu — v kravském hnoji se k nim přidávají síly, které v přítomnosti vyzařuje slunce. Jsou to síly, které skot ze svého zvláštního smyslového vztahu ke krmivu vtiskuje hnoji při výkonu «kosmicko-kvalitativní analýzy» — od přežvykování přes trávicí trakt až po zpětně odrážející funkci rohů jako «vlohy Já».<br /> <br /> Kejda se skladuje v jímkách nebo otevřených nadzemních nádobách; podléhá za převážně anaerobních podmínek kvašení. Doporučuje se proto mít k střídavému skladování alespoň dvě nádoby, aby po naplnění bylo k dispozici dostatek času k dozrání. Zušlechtění kejdy se děje mechanickou cestou — mícháním a provzdušňováním — a biologickou, popřípadě {{SE|310}}<br /> <br /> biologicky-dynamickou cestou prostřednictvím přísad. První způsob podporuje aerobní rozkladné a přestavbové procesy, druhý působí řídícím způsobem na celý průběh procesu až ke zralosti. Osvědčenými přísadami, které biologicky zpětně vážou čpavek vzniklý rozpadem močoviny, jsou zušlechtěné komposty chlévského hnoje v malých množstvích, dále nasekaná kopřiva, piliny a dřevní třísky. Biologicky-dynamické kompostní preparáty (viz kap. «Kompostní neboli hnojivé preparáty», s. 360 nn.) se ponoří v průlezných sáčcích do kejdy a hnojůvky, zavěšeny na plaváku. Aby se zabránilo ztrátám dusíku, mohou v otevřených kvasných komorách sloužit i plovoucí přikrývky ze slámy, kopřiv apod. s vpravenými příměsemi suroviny fosforitu a čediče.&lt;ref&gt;Herbert Koepf, Bo D. Petterson, Wolfgang Schaumann: ''Biologische Landwirtschaft'', Stuttgart 1980, 303 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V dnes běžných bezestýlkových ustájeních prasat a skotu vzniká tekutý výkal, kejda. Tato směs vody, hnojůvky a hnoje zkvasí, není-li dále upravována, v páchnoucí, rychle působící hnojivo. Mineralizace látek je značně pokročilá. V biologicky-dynamickém zemědělství by se místo kejdového hospodaření měla — pokud možno — prosazovat příprava pevného chlévského hnoje. V čistě trávnatých oblastech, kde chybí stelivo, nezůstává často jiná volba. O to důležitější je pak přijmout veškerá opatření k zušlechtění kejdy, jak platí i pro hnojůvku. Zpravidla se surová kejda z velkochovů vyvází na pole bez jakékoliv úpravy. Nehledě na takzvané obsahy živin platí za odpadní produkt, jehož je třeba se zbavit — se všemi důsledky v podobě obtěžování zápachem, úniků oxidů dusíku (oxid dusný, N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O), zatížení spodní vody dusičnany, ucpávání půdních pórů hlenovinami, ochuzování půdní flóry a fauny a snižování výživné hodnoty krmiva zejména nízkomolekulárními bílkovinnými sloučeninami. Velká vážnost, jíž se živočišnému hnoji kdysi dostávalo, padla za oběť myšlení v živinách. Při pečlivém zušlechťování, především prostřednictvím biologicky-dynamických preparátů, a dostatečně dlouhém skladování může postupně docházet k tomu, že i z kejdy vznikne trvale působící hnojivo, které se budujícím způsobem zařadí do půdních procesů. {{SE|311}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung_der_hofeigenen_tierischen_Dünger&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Využití statkem vlastního živočišného hnoje ===<br /> <br /> Pro všechny plodiny je hnojení chlévským hnojem dobrodiním: jako čerstvý hnůj pro lilkovité, brambory a rajčata, v přeloženém stavu pro okopaniny a obilniny, a jako vyzrálý, zeměmi prostoupený hnůj pro víceleté polní pícninářství i pro trvalý travní porost, zahradnictví a ovocnářství. Díky trvale vysoké hnojivé síle není nutno hnojit každoročně pro všechny plodiny — v rámci dobře komponovaného osevního postupu v polním hospodářství postačuje jednou za tři roky k okopáninám. Pro dobrou tvorbu výnosu pokrývá potřebu okopanin dávka přibližně 300 dt/ha. Pokud jde o celkové množství hnoje v podniku, je ideální roční dávka jedné velké dobytčí jednotky (VDJ) na ha (1 VDJ odpovídá 500 kg živé hmotnosti). V průměru lze u hovězího stáda včetně odchovu počítat s jednou VDJ na kus. Jedna skotská VDJ produkuje podle množství steliva 80 až 100 dt pevného hnoje. Včetně hnoje ostatních hospodářských zvířat je obsazení jednou VDJ na ha v menších a středních podnicích dosahováno, ba mnohdy i překračováno; u velkých podniků s převahou polního hospodářství klesá počet VDJ na ha hraničně na 0,4 až 0,3. Skotský hnůj tvoří hlavní hmotu a do ní se pokud možno přimísí menší množství hnoje od ostatních hospodářských zvířat. Přebytečné množství hnoje se v rámci osevního postupu zapravuje do sklízejících jařin před hlavní pícní plodinou, a to v dávce přibližně 100 dt.<br /> <br /> Výsev pevného hnoje k okopáninám se zpravidla provádí v předchozím roce na strniště předplodiny. Po lehkém zapravení do půdy následuje meziplodina, která díky pevnému hnoji vytvoří stejně bohatou kořenovou i nadzemní zelenou hmotu — a tím připraví dobrou, zpracovatelnou osivnou vrstvu pro jarní setí okopanin.<br /> <br /> Dobře vyzrálá hnojůvka a v případě nouze i kejda jsou vítanými hnojivy tehdy, jde-li o to napomoci ozimům na jaře k vývojovému skoku. Výpad ozimů a prořídlé porosty po střídavých mrazech na jaře mohou být pobídnuty k intenzivnějšímu odnožování. K tomu napomáhá dusík vázaný v močovině. Tato dusíkatá sloučenina mineralizovaná z bílkovinného metabolismu získává svou specifickou účinnost prostřednictvím astrálních sil, které pocházejí ze soulové složky zvířat a konfigurují látkové složení moči, do níž je dusík zapojen. Dalším aplikačním polem je hnojení strniště s ohledem na rychlý rozvoj meziplodiny zeleného hnojení. Na pastvině je {{SE|312}}<br /> <br /> Použití kejdy v časném jaru je prospěšné, popřípadě při střídavé pastvě po přehonu. Na porosty v plném růstu (zejména okopaniny) by se aplikace kejdy či hnojůvky měla vyhnout.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wirksamkeit_der_hofeigenen,_tierischen_Dünger&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Účinnost hoferních živočišných hnojiv ===<br /> <br /> U každého z hnojiv je třeba se ptát po jeho bytosti, po duševně-astrálním silovém potenciálu, který prostřednictvím životního a fyzického těla uspořádává látky a udržuje je v pohybu tak, aby se ve svém odrazovém obraze mohly fyzicko-smyslově projevit a podle své bytostné povahy působit. Na jednotlivé bytostné rysy divoké fauny a domácích zvířat bylo poukázáno v kapitole „Duševní organizace čili Astralní tělo zemědělského organismu&quot; (s. 111 a násl.). Přitom bylo zjištěno, že každý živočišný druh přispívá svou tělesnou činností jaksi hnojivým příspěvkem k celku přírody. Činností oduševnělého živočišného světa vzniká moudré předivo vztahů, které prostupuje celou přírodu smysl udělujícím způsobem. Mezi býložravými savci jsou to přežvýkavci, jejichž orgánová činnost je organizována tak, aby připravovala hnojivo, jež je s to „bránicový orgán&quot;, půdu, ve vyšší míře oživit a oduševnit. Z pouhého kvantitativního látkového složení to nelze vyčíst. Jde spíše o otázku kvalitativního poměru látek vůči sobě navzájem. Tento poměr nese pečeť bytosti krávy, ovce, kozy atd. Nejvyšší stupeň dokonalosti dosahuje skot. V kapitole „Skot&quot; (s. 146 a násl.) byl učiněn pokus charakterizovat trávicí dění prostoupené a prožité jeho bytostí, jakož i jeho se smyslovým vnímáním spjaté metabolicky aktivní smysly a inteligenci. Hledá-li se odtud porozumění pro dlouhotrvající, blahodárné působení speciálně skotského hnoje na půdu a rostliny, pak snad může být následující úvaha plodná: Rostlina roste na ose Země–Slunce. Kořen směřuje do hloubky k středu Země, stéblo, stonek nebo kmen se vztyčuje svisle do výšky vstříc Slunci. Z této svislé osy vyrůstají listy a větve do šíře a dálky. Listový aparát, rozestírající se plošně do horizontály, přijímá přímou cestou dopadající sluneční a planetární vlivy a zpracovává je v živou substanci, podporován „zemskou šťávou&quot; (xylém) stoupající v stonku, uvnitř kambia. Tento xylém zprostředkovává na jedné straně do horizontály spějícímu růstu životnost výživného humusu a tvarovou sílu {{SE|313}}<br /> <br /> Dauerhumus ve spojení s vápnem, tedy hnojivé síly vlastní rostlinnému kompostu. To platí i pro jemné kořínky rozvětvující se do šířky. Jinak je tomu s kůlovým kořenem, stéblem, stonkem a kmenem. Jejich vertikální impuls nemá po stránce látkové za základ humus jako hnojivo, nýbrž krystalické látky křemene, silikátů a jílových minerálů (srov. kap. «Vznik jílových minerálů a jejich novotvorba», s. 209 n.). Tyto křemenné minerály zprostředkovávají síly slunce, planet a stálic vcházející do rostliny nepřímou cestou. Ty se silou působení jílů soustřeďují do «kosmické vzestupné proudy» v rostlinách.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&lt;/ref&gt; Já člověka, jeho duchovní bytost, mu dává sílu vzpřímení; zvíře je zvířetem proto, že tuto sílu k plnému vzpřímení nemá; má však, jako v jedinečné míře skot, «Já v zárodku». Rostlina si, pevně zakořeněná v zemi, vytváří v «kosmické vzestupné proudění» svou vertikální podobu jako odraz svého nadsmyslového duchovního bytí. Živočišný hnůj může nyní — tak se smíme domýšlet — silou vlohy Já vtělené do něj prostřednictvím astrálního těla a étherického těla zvířete, učinit rostlinnou bytost samostatnější vůči sevření místně daných poměrů výšin a hlubin. Hnůj zprostředkovává rostlině základ k tomu, aby se až do vnější tvorby tvaru individualizovala, aby se důrazněji vlastní bytostnou povahou spojila s působením země i kosmu. Takto viděno je třeba — jak již bylo naznačeno — přiznat především rinderskému hnůji s ohledem na životní souvislost půdy a rostlin «výchovnou» schopnost.<br /> <br /> Hnojiva domácích zvířat (především Wiederkäuer) působí na substanční dění a typusem podmíněné tvarové utváření rostliny. Posilují síly, jimiž nadsmyslová bytost rostliny přichází k zjevu. Projevuje se to v jejím vertikálním směřování na ose kořen–výhonek–květ a — s tím podmíněno — v proměnách listů od báze ke květu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Licht-Schatten-Versuch&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Pokus světlo-stín ===<br /> <br /> V mnohaletém, variantně bohatém polním pokusu byly zkoumány účinky hnojení chlévským hnojovým kompostem ve srovnání s aplikací minerálních solí, dusíku, kyseliny fosforečné, draslíku (NPK) a s ošetřením takzvaným biologicko-dynamickým hornokřemenným preparátem {{SE|314}}<br /> <br /> ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|srov. kap. «Hornokřemenný preparát», s. 348 a n.]]) při plném slunečním světle, v polostínu a hlubokém stínu na žitu, pšenici, ovsu, bramborách, špenátu a ředkvičkách. Program šetření zahrnoval morfologické jevy, řadu analytických parametrů a hodnocení pomocí obrazotvorné metodiky krystalizace chloridu měďnatého.&lt;ref&gt;Manfred Klett: ''Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung'', Darmstadt 1968, 117 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Zde budiž vyzdvižena jen ta část pokusu, která se vztahuje na účinek hnojení chlévským hnojem ve srovnání s aplikací NPK.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Bewertungen_durch_morphologische_Befunde&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Hodnocení morfologickými nálezy ===<br /> <br /> Pokus potvrdil zkušenosti s všestranně kladnými účinky živočišného hnoje v podobě kompostovaného hovězího hnoje — zkušenosti, jež jsou pozornému, pozorujícímu praktikovi odedávna důvěrně známy:<br /> <br /> * Kořen si otevírá větší půdní prostor;<br /> * utváří se druhově ideálním způsobem odpovídajícím své typové vloze;<br /> * kůlový kořen (kosmický typus) mrkve, červené řepy, ředkvičky, špenátu vykazuje silný sklон do hloubky a je po stranách provázen jemným kořenovým větvením pyramidálně se sbíhajícím dolů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#315|obr. 17]]).<br /> * U ředkvičky plodní těleso — ztluštění ''hypokotýlu'' — tíhne k utváření dokonalé kulové podoby, od níž se kořen zřetelně odděluje. U NPK byl tento přechod více řepovitě utvářen; kůlový kořen se vytrácel a větvil se v blízkosti povrchu.<br /> * Také u typusu přirozeně sféricky se utvářejícího, silně rozčleněného kořene (zemitý kořenový typus) — keříčkové fazole, cibule, obilniny — vstupoval u NPK jev dezorientace kořene vůči druhové vloze výrazněji do popředí.<br /> * Pokud jde o výstavbu stébla (délky internodií), byly rozdíly sotva patrné; avšak u hnojení hnojovým kompostem bylo průběžně nápadné prodloužení nejvyššího, klas nesoucího článku stébla. Tento vitalitní výšvih se uplatňoval i u báze stébla vyšším stupněm odnožování, tedy větším počtem klas nesoucích stébel na jednu jednotlivou rostlinu.<br /> * Pokud jde o vývoj listů, přibližuje se při plném denním světle zjevný obraz listů prostorově — tvarem, barvou, ozubením, chlupatostí, členěním čepele listu, pevností ''kutikuly'' — xeromorfnímu ideálnímu typusu druhu, stejně tak časově, v řadě listů od {{SE|315}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 17, S. 315.jpeg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 17: Wurzelbilder von Spinat bei Mistkompostdüngung und NPK-Anwendung im Licht-Schatten-Versuch.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> * ... velkých, laločnatých, peřenosečných, přízemních až po malé, k stonku přiléhající, zašpičatělé v přechodu ke květu. Tato silně rytmicky utvářená zjevná podoba se v variantách s hnojovým kompostem vyjadřuje výrazněji než ve variantách s NPK ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#316|obr. 18]], s. 316). U ''monokotylních'' obilnin se projevuje táž tendence. Při hnojení hnojovým kompostem jsou listy užší, pevněji strukturovány a na listových okrajích a špičkách silněji prokřemeněny. Rostliny NPK kontrastují sklonem k ''hydromorfii'', podobně jako stínové rostliny.<br /> <br /> * Tak jako u ''monokotylních'' (jednoděložných) rostlin je pro ně příznačná internodiální řada od uzliny k uzlině — narůstá směrem nahoru progresivně na délce —, tak u ''dikotylních'' kvetoucích rostlin ... {{SE|316}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 18, S. 316.jpg|center|800px|]]&lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 18: Blattfolgen von Radies bei Mistkompostdüngung im Vergleich zu NPK im Licht-Schatten-Versuch.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Metamorfóza listů.&lt;ref&gt;Wilhelm Troll: ''Allgemeine Botanik'', Stuttgart 1959, 927 S.; Gerbert Grohmann:<br /> ''Die Pflanze'', Berlin 2013, 448 S.; Jochen Bockemühl: «Bildebewegungen im Laubblattbereich höherer Pflanzen», ''Elemente der Naturwissenschaft'' Nr. 4: 7–23, 1966.&lt;/ref&gt; Prostorově zobrazuje dynamiku růstu probíhajícího v čase.<br /> * Metamorfóza listů od bázových listů až po listy přiléhající ke květu je na příkladu ředkvičky zachycena na obrázku 18.<br /> * Základní formy vykazují i v dolní části peřenosečné, v horní části zaoblené, málo členěné a jemně zubaté čepele listu. U následných listů se čepel stále více redukuje na horní část. Ta je pak silně zubatá a progresivně kopinatě zašpičatělá. Toto polární tvarování listů — u primárních oproti následným — je na světle nejostřeji vyjádřeno. Vytrácí se směrem k<br /> {{SE|317}}hlubokému stínu, v němž si následné listy po delší dobu zachovávají habitus primárních listů (menší zubatost, zaoblenější čepel).<br /> * Týž rozdíl se projevuje při porovnání hnojení hnojovým kompostem s NPK. První jde konformně s vlivem světla, u druhého je přeměna listů podobně tlumena jako u rostlin ve stínu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Bewertungen_anhand_der_analytischen_Befunde&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Hodnocení na základě analytických nálezů ===<br /> <br /> Hodnocení na základě porovnávání množství látkových složek je bez zohlednění časového faktoru možné jen podmíněně. Co říká mnoho nějaké látky, co málo? Referenční bod hodnocení musí být hledán v procesuálním dění v rostlině s ohledem na jeden koncový bod. Tímto koncovým bodem — z hlediska výživově-fyziologické hodnoty — je zralost. K ní vedou ve stálé proměně látkových složek procesy výstavby, od ní odvracejí procesy rozpadu. Teprve sledování obojího poskytuje kritéria pro jakkoli spolehlivou výpověď o kvalitě. Z analytiky procesů výstavby získává pojem „fyziologie zralosti&quot; obsah. Přicházejí-li životní procesy v zralosti k odpočinku — enzymatické aktivity se snižují na minimum —, je dosažen optimální stupeň kvality a zajištěna přirozená skladovatelnost po určitou dobu. Zůstanou-li však enzymy v plné zralosti nadále aktivní, setrvává plod fyziologicky ve stavu nezralosti a je po krátké době vystaven rozpadu; jeho výživná hodnota musí být proto hodnocena jako podprůměrná.<br /> <br /> V pokusu světlo–stín byla pomocí poměrových čísel zjišťována dynamika látkové výstavby, od předstupňů signalizujících nezralost k takovým, jež charakterizují stav plné zralosti. Přitom se ukázalo, že u plodů hnojených hnojovým kompostem stupeň proměny látkových kompozic charakteristických pro plnou zralost narůstá:<br /> <br /> * Tak relativní obsah kyseliny askorbové, který se odvozuje z poměru dehydroaskorbové kyseliny (předstupně) ke kyselině askorbové (vitamínu C);<br /> * tak vyšší obsah disacharidů oproti monosacharidům; posledně jmenované jsou znakem stále ještě působící asimilační činnosti;<br /> * tak vyšší relativní obsah bílkovin; ten charakterizuje poměr celkových bílkovin (hrubého proteinu) k čistému, vysoce strukturovanému bílkovině. Hrubý protein, který vedle čistého bílkoviny obsahuje nízkomolekulární bílkovinné sloučeniny až po aminokyseliny a dusíkaté soli, jako jsou dusičnany,<br /> {{SE|318}}<br /> <br /> vykazuje zejména u listové zeleniny s bouřlivým růstem při aplikaci NPK-solí místy skokové nárůsty.<br /> <br /> * Tak velmi nízké enzymatické aktivity oxidující dehydrázy a sacharázy štěpící třtinový cukr ve sklizni pšenice, brambor, zeleniny. Při aplikacích NPK se zvýšily — stejně jako u rostlin ve stínu — skokovitě na úroveň signalizující nezralost.<br /> * Podobné nálezy ve prospěch hnojení hnojovým kompostem ukázaly obsahy kyseliny křemičité a popelnatých složek v pšeničné slámě; u zrna nebyly v tomto ohledu zjistitelné žádné rozdíly v obsazích.<br /> <br /> Běžná rutinní analytika se zpravidla zaměřuje na zjišťování kvantit, jako jsou analýzy reziduí škodlivých látek — ty vedou ke stanovení pochybných limitních hodnot, které musejí být znovu a znovu revidovány — nebo na takzvané hodnototvorné obsahové látky. K interpretaci dat chybí pojmový referenční bod, jako je například v případě pokusu světlo–stín srovnání za definovaných podmínek, nebo jako je relativní, fyziologický stav klidu zralosti, nebo specifická kompozice, v níž se nějaká látka vyskytuje a plní určitou funkci. Spolehlivá výpověď je možná teprve tehdy — a to nejde bez enormního úsilí —, když analytická data poskytují potvrzení pro pojmy, které jsme získali z myslícího nazírání životních jevů.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Bewertung_durch_die_kristalldiagnostische_Methode_der_Kupferchloridkristallisation&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Hodnocení krystaldiagnostickou metodou chloridukřemičitanové krystalizace ===<br /> <br /> Na rozdíl od kauzální analytiky, která se omezuje na zkoumání částí nějakého živého systému, umožňuje «empfindliche Kupferchloridkristallisation» («citlivá krystalizace chloridu měďnatého») po Ehrenfrieda Pfeiffera&lt;ref&gt;Ehrenfried Pfeiffer: 1899–1961, průkopník aplikovaného antroposofického výzkumu, vyvinul — vycházeje z podnětů Rudolfa Steinera pro zkoumání éterických formativních sil — metodu citlivé krystalizace chloridu měďnatého; spolu s Guentherem Wachsmuthem (1893–1963) pod vedením Rudolfa Steinera v letech 1922/23 poprvé připravil rohový hnůj. Do konce třicátých let 20. století vedl spolu s Guentherem Wachsmuthem výzkumnou laboratoř na Goetheanu. Od konce třicátých let rolník a zemědělský poradce v USA.&lt;/ref&gt; morfologicko-diagnostickou cestou získat úsudek o «živém organismu rostliny» jako celku, který se na anorganické rovině zobrazuje jako definovaný fyzikálně-chemický systém. Krystalizace chloridu měďnatého je proto způsobilá, {{SE|319}}<br /> <br /> znázornit éterickou formativní organizaci rostliny v mrtvém zobrazení. Princip spočívá na změně textury krystalizujících jehliček chloridu měďnatého při přídavku různých rostlinných extraktů jako spoluroztouštědel. Na základě této skutečnosti vznikají při krystalizaci na rovných skleněných deskách v klimatizovaných komorách pro přídavek charakteristické a reprodukovatelné jehlicové struktury a strukturní komplexy (textura nebo tracht), které lze srovnávacím způsobem posuzovat.<br /> <br /> Pfeifferovu metodu rozvinulo mnoho badatelů dále, zejména s ohledem na krystalovou diagnostiku: v oblasti humanní medicíny Selawry,&lt;ref&gt;Alla Selawry, Olleg Selawry: ''Die Kupferchloridkristallisation in Naturwissenschaft und Medizin'', Stuttgart 1957, 232 S.&lt;/ref&gt; v oblasti potravin v. Hahn,&lt;ref&gt;Friedrich Vincenz von Hahn: ''Thesigraphie'', Wiesbaden 1962, 244 S.&lt;/ref&gt; v oblasti rostlin Krüger,&lt;ref&gt;H. Krüger: ''Kupferchloridkristallisationen, ein Reagenz auf Gestaltungskräfte des Lebendigen'', Weleda – Schriftenreihe 1/1950.&lt;/ref&gt; v oblasti kvality rostlinných produktů Enquist,&lt;ref&gt;Magda Enquist: ''Strukturveränderungen im Kupferchloridkristallisationsbild von Pflanzen durch Alterung und Düngung'', Lebendige Erde 3, 1961.&lt;/ref&gt; Petterson&lt;ref&gt;Bo D. Petterson (1967): ''Beiträge zur Entwicklung der Kristallisationsmethode mit Kupferchlorid nach Pfeiffer'', Lebendige Erde 18 (1): S. 15–31.&lt;/ref&gt; a pro dnešní stav Doesburg.&lt;ref&gt;Paul Doesburg, Machteld Huber, Jens-Otto Andersen, Miriam Athmann, Guus van der Bie, Jürgen Fritz, Uwe Geier, Joop Hoekman, Johannes Kahl, Gaby Mergardt &amp; Nicolaas Busscher (2014): «Standardization and performance of a visual Gestalt evaluation of biocrystallization patterns reflecting ripening and decomposition processes in food samples», ''Biological Agriculture &amp; Horticulture: An International Journal for Sustainable Production Systems'', DOI: 10.1080/01448765.2014.993705.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Diagnostika krystalové textury obrazců chloridu měďnatého se zakládá na srovnání krystalového obrazce čerstvého extraktu s obrazci z jeho stárnutích stadií. Tomuto postupu leží v základu úvaha, že rychlost, s jakou se čerstvá šťáva za definovaných podmínek rozkládá (stárne), je funkcí hodnoty tohoto extraktu čerstvé šťávy. Zjišťuje se, že stárnoucí — tj. autolyticky a mikrobiálně rozpadající se — rostlinné extrakty se v krystalových obrazcích vtiskují v posloupnosti reprodukovatelných typů krystalových obrazců, takzvaných stárnutích stadií ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|Obrázek 19]], s. 320).<br /> <br /> Tato stadia se od sebe liší tím, že čerstvý rostlinný extrakt vyvolává pro rostlinu specifickou krystalovou texturu, kdežto rozpadající se extrakt vyvolává v rostoucí míře netypické texturní prvky, které se ve výsledku podobají textuře čistě krystalizujícího chloridu měďnatého. Z toho vyplývá jako měřítko pro {{SE|320}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 19, S. 320.jpg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 19: Kristallbilder einer Alterungsreihe von Kartoffeln im Licht-Schatten-Versuch (Var. 9).&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> hodnocení kvality rychlost, s jakou zkoumaná látka, je-li vystavena rozkladu, při krystalizaci prochází postupnými stadii rozpadové řady. Rychlý rozpad je přitom znakem méněcenné kvality. Totéž platí, pokud čerstvý extrakt vzorku vykazuje již znaky obrazce stárnuti z referenční řady.<br /> <br /> V pokusu světlo–stín přistoupil k hodnocení kvality ještě další vztažný bod: variace plného světla, polostínu a hlubokého stínu. Otázka mimo jiné zněla: Lze na pozadí polarity rostlin pěstovaných v plném slunečním světle a ve stínu pomocí krystalizačních obrazců kvalitativně rozlišit působení sil hnojivého kompostu a NPK? Každý druh rostlin zanechává v krystalových obrazcích<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> {{SE|321}}<br /> [[Datei:Abb. 20, S. 321.jpg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 20: Typische Kristalltexturen von Kartoffeln im Licht-Schatten-Versuch.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> charakteristický otisk své éterické formativní organizace. Může-li se tato nerušeně rozvíjet, bez rušivých vlivů, vzniká odpovídající jemně členěný, reprodukovatelný krystalový obrazec. U všech zkoumaných kultur (žito, pšenice, oves a některé druhy zeleniny) vykazují krystalmorfologické nálezy v tendenci nápadnou shodu. Rozdíly mezi hnojením hnojivým kompostem a použitím NPK vystupují přibližně stejně silně jako rozdíly mezi světlem a stínem.<br /> <br /> Typické krystalové textury na příkladu brambor v pokusu světlo–stín znázorňuje obrázek 20.<br /> <br /> Pokud jde o hnojivý kompost ve srovnání s NPK, je třeba «ve světle» srovnávat vždy varianty 9 a 12, resp. 10 a 11, a «v hlubokém stínu» varianty 1 a 4, resp. 2 a 3. Pod «H.Č.» jsou uvedena relativní «krystalizační hodnotová čísla». Ta abstrahují vizuální srovnání. Podle klíče je součet jednotlivých krystalotexturních jevů zachycen v jednom čísle: optimum = 100, pesimum = 0. Školenému pohledu podává krystalový obrazec sám text k pojmové evidenci.<br /> <br /> U všech zkoumaných rostlin, tak i u brambor (obrázek 20), se při přímém slunečním ozáření krystalový obrazec přibližuje příslušnému texturnímu optimu. Každý druh rostlin vtiskuje obrazně svůj éterické organizaci odpovídající krystalový obrazec. U «světelných rostlin» vykazuje tento obrazec dobrou koordinaci jednotlivých strukturních prvků, plynné přechody mezi jehlicovými kmeny a jemnými větvemi a jemné, konturované {{SE|322}}<br /> <br /> jehlice. V hlubokém stínu se pro doplněk specifické uspořádání jehlicových struktur stále více vytrácí ve prospěch obecně radiálního směrování. Větve jehlic se rozšiřují nalépáním jemných větviček; nasazují nepravidelně a v zónách vzdutí jehlicových kmenů. Totéž ukazuje stadium 2 a — v zesílené míře — stadium 3 rozpadové řady varianty 9 v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|obrázku 19]] (s. 320).<br /> <br /> Typus krystalových obrazců v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#3211|obrázku 20]] (s. 321) odpovídá při hnojení hnojivým kompostem světelným variantám, při použití NPK v tendenci stínovým variantám. U posledně jmenovaných jsou zvláště nápadné tyto texturní znaky: tvorba sekundárních zárodečných center při krystalizaci, větvení ve vzdutých zónách, široké radiálně orientované, nepravidelné, méně větvené jehlicové kmeny, nestejně dlouhé, vějířovité jemné větve. Koordinace jehlicových struktur podléhá v menší míře jednotnému utvářecímu principu (srov. var. 11). Ve většině případů se krystalová hodnotová čísla «světelných rostlin» NPK-parcel neliší od těch «stínových rostlin» organicky hnojených pokusných členů. Zvláště nápadná shoda NPK-krystalových obrazců světelných variant s těmi zastíněných pokusných členů svědčí o podstatně sníženém stupni oživení, resp. výživné hodnotě ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|obrázek 19]], var. 2 a 11, s. 320).<br /> <br /> Celkově vzato poukazují staré selské vědění, veškeré praxí ověřené zkušenosti, trvalé hnojicí pokusy&lt;ref&gt;Ernst Klapp: ''Lehrbuch des Acker- und Pflanzenbaus'', Berlin-Hamburg 1958, 503 S.; Edward John Russel: ''The World of the Soil'', London 1957, 242 S.&lt;/ref&gt; i zde ve výňatku reprodukovaný pokus světlo–stín na jedinečný význam hnojení prostřednictvím domácích zvířat, přede vším přežvýkavců. Tito korunují dílo přírody tím, že rozdávají trojí požehnání: svou přítomností a svým hnojem napomáhají<br /> <br /> * středu mezi «Výšinami a Hlubinami», «bránicovému orgánu Boden», k trvalé úrodnosti půdy,<br /> * rostlinám k jejich praobrazu blízkému fenomenálnímu obrazu a substanciálně proformované tvorbě plodů,<br /> * prostřednictvím hofu vlastní krmné základny sobě samým k budování tělesnosti, která v přebytku — jako oběť — přináší výkony nejrůznějšího druhu ve službě a ku prospěchu člověka.<br /> {{SE|323}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufe_3:_Die_Düngung_aus_dem_Geist_des_Menschen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Stoffwechselausscheidungen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Vylučování látkové výměny ===<br /> <br /> V horninách se manifestuje živel „erdig-pevného&quot;. Vznikly z pradávného, látkové výměně podobného životního dění ve vývoji Země a staly se — v podobách krystalů — „dílem&quot;. Teprve procesy zvětrávání, rozpadem krystalických forem, mohou být látky opět pozdviženy do procesů oživené přírody. Jako takové nemají žádnou hnojivou sílu. Rostliny se rozmnožují nejen prostřednictvím semen, nýbrž zároveň prostřednictvím zbytků „obecně-rostlinného&quot;, které v půdě vyvolávají procesy látkové výměny. Minulý život se přeměňuje v „univerzální semeno&quot; humus, který hnojí budoucí život. Zvířata konečně hnojí ze sil své oživěnosti a oduševnělosti. Navenek se to projevuje v takřka nekonečném bohatství variant jejich bytostných činností, dovnitř v činnosti trávení a přípravy oživelého a oduševnělého hnojiva.<br /> <br /> Z uvedené stupňovité posloupnosti by se snadno dalo usoudit, že vylučování člověka by způsobovalo opakované vystupňování hnojivé síly. Opak je však pravdou! Pohled na soustavu bytostných článků člověka a z toho vyplývající trávicí činnost to objasňuje. Čistě v duchu spočívající bytostný jádro člověka prozařuje tělesné bytostné články a upevňuje se v nich v Já-organizaci. Pracuje na těchto bytostných článcích a přetváří je na vyšší stupně jejich vývoje. V tom spočívá další vývoj člověka — takový, který si on sám bude muset v celé budoucnosti dobývat. Nejsilněji pracuje duchovní duše člověka v přítomné době na přetváření zčásti dosud tělem svázaného astrálního těla v tzv. „Geistselbst&quot; působící bez vazby na tělo.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Theosophie, Einführung in übersinnliche Welterkenntnis und Menschenbestimmung'', GA 9, Dornach 2003.&lt;/ref&gt; Tato práce Já na bytostných článcích — tedy také na živém čili étericém těle a fyzickém těle — si žádá sil. Já je přijímá skrze Já-organizaci: duševně prostřednictvím vnímání skrze smysly a tělesně prostřednictvím potravy. Látky a síly Země živí tělo, aby mohla duchovní duše člověka v tomto těle v rozvinutí duševních činností {{SE|324}}<br /> <br /> myšlení, cítění a vůle žít a působit. V případě člověka stojí trávicí dění potravy výlučně v jeho službě, nikoli zároveň ve službě Země. Potravu přijatou z vnějšku využívá zcela pro sebe. Ve srovnání se zvířetem a rostlinou je egoistem. Co člověk vylučuje ledvinami a močovým měchýřem jako tekutinu a tlusté střevo jako tužší látky, je vší živné síly zbaveno, je to mrtvá, bezduchá a bezdušná struska. Tyto látky jsou z životního a duševního kontextu beze zbytku «dekomponovány»; coby N, P, K, Si, Ca atd. jsou vrženy zpět do stavu ryze minerálního a mohou působit jedině v něm.<br /> <br /> Proto jsou lidské výměšky, například v podobě čistírenských kalů jako hnojivo, nevhodné pro produkci lidské potravy. Při cíleném použití jsou «antihnojivem», srovnatelným se synteticky vyrobeným dusíkem ze vzduchu.<br /> <br /> Vlivem materialistického způsobu myšlení — látka je nezávisle na svém původu stále táž látka — se člověk stále znovu přiklání k hledání postupů, jak přece jen využít «hodnotné živiny» N, P, K z lidských výkalů ve prospěch rostlinné výroby. Od produkce zeleniny na takzvaných «závlahových polích» v blízkosti velkoměst se upustilo. Sušení a kompostování čistírenských kalů se s úspěchem praktikuje. Výsledný produkt by však měl být používán výhradně mimo oblast zemědělství, k revitalizačním účelům v oblasti silničního a krajinářského stavitelství.<br /> <br /> Co člověk tělesně zanechává pod vedením duchovní duše, je jí silově vyčerpáno; přírodě nic nevrací. Kde tedy člověk svým duchem hnojivě působí? Je to ta část jeho bytosti, která není svázána s tělem — duchovní duše, jež se v myšlení, cítění a vůli obrací k věcem a bytostem přírody.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Geisttätigkeit_in_der_Arbeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Duchovní činnost v práci ===<br /> <br /> Zvíře rozšiřuje své bytí do životního okruhu, v němž je činné. V této činnosti vládne moudré instinktivní dění, které vytváří předivo vztahů. V tomto smyslu zvíře svým konáním hnojí v hospodářství přírody. Co se děje, podléhá železné nutnosti. Díky probouzejícímu se sebevědomí je člověku vrozena schopnost svobodného jednání. Může se rozhodnout pro to nebo ono, pro dobro nebo zlo, pro pravdu nebo lež. {{SE|325}}<br /> <br /> Co nad tím vším rozhoduje, je svědomí, do nějž nakonec vstupují všechny myšlenky, pocity a impulzy vůle a od nějž dostávají všechny činy svůj zvláštní morálně-etický ráz. Ve starém selství platilo úsloví: «Krok sedláka hnojí.» Chodilo se s uzdami v ruce za pluhem nebo jako rozsévač přes pole nebo v nedělní obchůzce po polích. Jak pravdivé bylo toto úsloví kdysi, tak pravdivé je dnes v proměně. Kdysi bylo ještě bezprostředně z lidového prožívání instinktivní zkušeností, co říká země tomu, kdo po ní kráčí, co hovoří ze stavu nálad okolí, co půda vdechuje, co vydechuje. Pak člověk věděl, co je důsledně udělat jako nejbližší. Dnes musí být jistota «dělat ve správnou chvíli správnou věc správně» znovu získána ze síly vědomostní duše. Při chůzi po poli, třeba po vykonané práci — jsi naplněn mnoha dojmy dne —, cítíš jistotu vyvstávající z neznámých hlubin duše, která nepochází z myšlení vázaného na smysly. Z vnímání celistvosti statku a všech jeho aktuálních životních vazeb víš náhle, co je příštího dne třeba udělat — ať jde o to obrátit pozornost k oblastem statku, jež vypadly z dohledu, nebo o to, že ta či ona kultura naléhavě potřebuje ošetření, jako je hřeblování nebo postřik preparáty. Dostavují se intuice, které z volní sféry temně tušící vysvítají do vědomí. Víš se stojícím v duchovně živém proudu od včerejška k dnešku a od dnešku k zítřku. Nechat ideje myšlenkově tak proudit do práce, aby v práci pocitově uchopily vůli — to uvolňuje cestu pro intuice, které vedou k novému umění hnojení z ducha, k takovému oživování látky, «pevného, zemitého samého».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S.122: «Man muss die Erde direkt beleben, und das kann man nicht, wenn man mineralisierend vorgeht, das kann man nur, wenn man mit Organischem vorgeht, das man in eine entsprechende Lage bringt, sodass es organisierend, belebend auf das Feste, Erdige selber wirken kann.»&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_landwirtschaftliche_Individualität_und_die_biologisch-dynamischen_Präparate&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty ===<br /> <br /> Ze svého duchovědného výzkumu o povaze látek a sil, jakož i o podstatě hnojení vyvinul Rudolf Steiner {{SE|326}}<br /> <br /> jakýsi druh technologie v oblasti živého. Podával pokyny k výrobě a aplikaci biologicko-dynamických hnojivých preparátů. Jde o dva postřikové čili polní preparáty a šest hnojivých čili kompostových preparátů. Ty jsou podle určitých zásad, k nimž bude přistoupeno později, zpravidla vyráběny přímo na samotných statcích a používány ve velmi malých dávkách. Pokud jde o praxi výroby a aplikace, odkazuje se na příslušnou odbornou literaturu. Zde má být učiněn pokus metodicky ukázat — ze souhrnného pohledu na výsledky antroposofického duchovního výzkumu, ze zkušeností žité praxe a z přírodovědně uchopitelných skutečností — cesty poznání a základy úsudku pro porozumění druhu hnojení, který pro běžný materialistický světový názor musí být nutně nepochopitelný.<br /> <br /> Pozadí, které teprve umožňuje rozeznat a prožít hlubší smysl kola biologicko-dynamických preparátů, tvoří všezahrnující základní idea «zemědělské individuality», její tělesný organismus a ideové souvislosti, jež konstituují biologicko-dynamický statek jako do značné míry uzavřenou celistvost v sobě samé. Jako na jedné straně práce s preparáty vytváří — jakoby zdola z volní sféry — základ zkušenosti, tak je na druhé straně, na tom vybudovaná, poznávací práce na nadsmyslové bytostné skutečnosti nutným doplněním shora. Duchovní poznání a poznání přírody musejí v konání splynout; teprve v konkrétním zacházení vytvářejí pravé obrazy, skrze něž se každá jednotlivost začleňuje do vyššího celku. Co takto jako pravý obraz ducha vzplane v duši, nabývá v jednotlivých preparátech látečné vnější podoby a pokračuje ve specifické silové účinnosti dál do přírodní souvislosti.<br /> <br /> V organismu zemědělského statku se individualizují výškové čili univerzální síly, vyzařující z periferie stálic, ze sfér planet a Slunce, i hloubkové čili centrální síly vyzařující ze Země. {{SE|327}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 21, S. 327.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 21: Die Präparate als Mittler der Höhen- und Tiefenkräfte im Organismus der landwirtschaftlichen Individualität.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Tato individuace se uskutečňuje v půdě, ve vyrovnávajícím středu výšin a hlubin, ve smyslu jakési srdeční a plicní funkce. Projevuje se v podobě rostliny ve svisle vzhůru pnoucím výhonku a v kůlovém kořenu rostoucím do hloubky, jakož i v horizontálně se rozrůstajícím listovém a jemnokořínovém systému. Na cestě individuace se každé pozemské stanoviště rozvíjí nejprve v «organismus v přirozeném růstu». I v něm je vložena trojnost: kořenový pól pod zemí, pól látkové výměny nad zemí a půda, která se jako rytmická mitte člení mezi nimi. Skrze ideu a vůli, to jest skrze umem řízenou ruku člověka, tato individuace pokračuje k výtvárnému utvářování «zemědělské individuality». Člověk sám jako bytost v dění dává i jí povahu bytosti v dění. Tento cíl — vštípit vývojový princip půdě, středu zemědělské individuality — bude napříště úlohou zemědělství. Prostředkem k tomu je hnojení, a to právě ono, jež má svůj původ v duchu člověka. Míní se tím biologicko-dynamické hnojivé preparáty, jakožto {{SE|328}}<br /> <br /> «látečné nosiče vývoje». Ty sbírají síly Nahoře a Dole v bránicovém orgánu půdy, zduchovňují, oduševňují a oživují tuto rytmickou mitte a starají se o transsubstanciaci fyzicko-minerálního. Mimo křemenný preparát, který v pólu látkové výměny přes vzduch a teplo v břiše zemědělského organismu podněcuje životní procesy, procesy tvorby plodů a zrání rostlin, rozvíjejí rohový hnůj a kompostové preparáty svou bytostnou účinnost přes kořenový pól a přes rytmickou mittu. Podporují a soustřeďují všechny ty půdní procesy, jež rostlinu z kořenového pólu ve smyslu zmíněné «kosmické vzestupné proudění» proudění solí, vody a sil nechávají vertikálně narůstat do hloubky i výše. Vyrostlá podoba je obrazem tohoto působení sil ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#327|Obrázek 21]], s. 327).<br /> <br /> Biologicko-dynamické preparáty jsou vynálezy lidského ducha, účinná umělecká zručnost, jejíž původ spočívá ve zkoumání světa bytostně-nadsmyslového. Jsou uchopitelné pouze duchovně-nadsmyslově, to jest cestou, na níž se duchovní duše člověka skrze dlouhé a přísné školení stává schopnou leibfreier poznání. Leibfrei znamená, že poznávající již nepotřebuje tělesných smyslů, aby měl myšlenky, nýbrž svět bytostí se na první vyšší poznávací stupni sám zobrazuje v myšlenkových obrazech: v imaginacích. Ty jsou otisky životatvořivé duchovní skutečnosti, zatímco myšlenky vázané na smysly a rozum se opírají o svět jevů; v tomto případě je vnější forma fenoménem. V leibfreier nazírání poznává duchovní badatel to duchovně-bytostné, jež v pozemském bytí tyto formy vytváří. Poznává, jak tyto formy, které představují náš svět jevů, jsou odumřelými koncovými body vývoje z ducha, který v průběhu dlouhých epoch předcházel. Spatřuje v každém jevovém tvaru v přírodní souvislosti, například u růže, lilie nebo krystalu, jedno «evolutivní dosažení», umělecké dílo odumřelé do formy. Spatřuje konec, věda přitom o jeho počátku. A tak se duchovnímu badateli klade otázka: Skrývá konec, dílo stvoření, zárodek k novému vše-objímajícímu dění? Může, ba musí být toto skryté evolutivní dosažení poznáno a skrze ducha, srdce a ruku člověka, který si uvědomuje své budoucí úkoly, uchopeno a přivedeno k rozvinutí? Neleží snad v tomto zárodku hledaná jiskra k nové zemědělské kultuře? A nejsou snad ideové obsahy «Zemědělského kurzu» — a zde umělecky duchovědný záměr vynálezu {{SE|329}}<br /> <br /> biologicko-dynamické preparáty, odpověď na výše položenou otázku? Rudolf Steiner leibfreier Wesenserkenntnisí zkoumal zárodečné, skryté v minerální, rostlinné a živočišné říši, a na základě těchto poznání vytvořil metodický princip, skrze nějž mohou být evolutivní dosažení ve spoli napětí kosmu a Země přivedena do nových vztahových poměrů. Plody z evolučních linií minulosti vstupují skrze lidskou ruku do vztahových poměrů zcela nového druhu, jež inaugurují nové dění, které to, co se stalo, proměňuje. Tento proměňující proces je pro každý z preparátů jiný; metodický postup, jenž leží v základu výroby preparátů, je však v principu u všech stejný nebo podobný; je to téma s variacemi. Aby bylo možno dospět k hlubšímu porozumění tohoto tématu, musí být popsány tři výzkumné cesty.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_geisteswissenschaftliche_Forschungsweg&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Duchovněvědecká výzkumná cesta ===<br /> <br /> Jako má přírodní výzkum za předmět smyslové jevy, tak má duchovní výzkum za předmět zjevení duchovní říšě bytostí. Výsledky tohoto posledního se představují myslícímu vědomí v ideových formách. Ukazují se oděny do určitého slovního znění přiměřeného idejím. To je fenomén. Čím přesněji a nestranněji toto slovní znění studujeme, tím jasněji se v myšlení rozsvěcuje duchovní obsah ideje. První krok tedy k porozumění duchovněvědeckým výsledkům v osmi přednáškách «Zemědělského kurzu» je studium přesného slovního znění. Při povrchním čtení lze snadno sejít z cesty a namísto orla najít jen jednotlivá pera. V kurzu jsou z antroposofické duchovní vědy před posluchačstvem, výlučně obeznámeným se zemědělstvím, rozebírána nejvyšší duchovní poznání, prostupující přírodní říšě, v jejich vztahu ke konkrétní zemědělské praxi. Vynaloží-li se při studiu textu úsilí o co největší nestrannost, pak slovní znění, v němž jsou nadsmyslové výsledky líčeny tak a ne jinak, je stejně tak danou skutečností jako každý smyslový fenomén.<br /> <br /> Vylíčení Rudolfa Steinera týkající se preparátů poukazují na vztahy, jež jsou zčásti přirozeně dány (například u léčivých rostlin vztahová souvislost určitých pozemských látek a jejich léčivých účinků), zčásti na vztahy, které teprve skrze ducha a ruku {{SE|330}}<br /> <br /> člověka teprve originárně vytvořeny (například vytvoření vztahu mezi rostlinnými substancemi a hůlennými orgány ze živočišné říše).<br /> <br /> Zde se uskutečňuje druhý výzkumný krok: člověk si musí přivést k prožité zkušenosti sám o sobě založený vztahový souvislost, to jest musí ho sám vykonat. V tomto konání se sám stává součástí dění. Aby byl tento druhý krok dále osvětlen, doporučuje se — jakoby jako přemostění — rozšířit studium na další oblasti duchovního bádání, naprosto centrálně na základní spisy Rudolfa Steinera&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?'', GA 10, Dornach 1992.&lt;/ref&gt; &lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Theosophie – Einführung in übersinnliche Welterkenntnis und Menschenbestimmung'', GA 9, Dornach 2003.&lt;/ref&gt; i na přednáškové cykly o pedagogice, medicíně, o přírodní vědě, umění, sociální otázce atd. Ač se tato témata zdají ležet daleko od zemědělství, přesto při důkladném studiu nečekaným způsobem rozšiřují, posilují a prohlubují porozumění obsahům «Zemědělského kurzu».<br /> <br /> Jako třetí krok vlastního badatelského prohlubování přistupuje meditativní cvičení. Člověk se musí pokusit obsahy «Zemědělského kurzu» myslícím způsobem zvnitřnit, mít je stále přítomné ve vší práci a nechat je stát se čilou substancí vědomostní duše. Tato ideová substance má moc bezprostředně podněcovat k práci. Její pravá bytostná povaha se odhaluje teprve ve vykonávání a v jeho důsledcích. Biologicko-dynamické preparáty získávají svůj smysl teprve v bezpodmínečném konání. Neboť teprve v konání se stávají bytostně skutečnými. V ideové formě jimi ještě nejsou — ta se naplňuje bytostí — jakoby z budoucnosti — teprve tehdy, když se stane svobodným činem. Cesta k tomu otevírá pohled na vyšší poznávací stupně Imaginace, Inspirace a Intuice, jejichž dobytí stojí před lidstvem jako budoucí cíl. Duchovní badatel touto cestou předešel. My stojíme skromně na počátku. Na základě výsledků duchovního bádání však můžeme ze síly vědomostní duše dobýt duchovní jistotu, že jsme na správné cestě. Na této cestě si cvičením získáváme nové umění, které «proměňuje nitro přírody».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 58: «Wir stehen auch vor einer großen Umwandlung des Innern der Natur.»&lt;/ref&gt; {{SE|331}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_naturwissenschaftlich-goetheanistische_Forschungsweg&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Přírodovědně-goetheánská výzkumná cesta ===<br /> <br /> Prostředky k přípravě preparátů jsou odebírány z říše minerální, rostlinné a živočišné a jsou vystaveny stavům fyzičnosti světa, živlům země, vody, vzduchu a tepla a v nich účinným rytmům ročních období. Antroposofický duchovní výzkum obrací tedy pohled na Co a Jak smyslově vnímatelného světa: na Co, například určité léčivé rostliny a živočišné orgánové obaly; na Jak, například vystavení silám léta nad zemí v prostředí vzduchu a tepla a silám zimy pod zemí v oblasti vodnatě-zemitého. Tím se pod zorným úhlem duchovního bádání stává smyslově vnímatelná příroda sama v nejširším rozsahu předmětem přírodovědeckých otázek, například: jaký podnět dává pampeliška lékařská (''Taraxacum officinalis'') z morfologického a fyziologického hlediska ohledně svého vztahu ke draslíku země a ke křemičitosti v nejjemnějším rozložení v obvodu Země, a jaké zvláštnosti a funkce pobřišnice skotu jsou to, díky nimž se právě tento orgán jeví jako vhodný k obalení pampeliškových květních úborů v průběhu preparace. Rozumí se samo sebou, že zde míněný přírodovědecký badatelský přístup nemůže být kvantifikující, nýbrž takový, který na základě vnímání smyslově vnímatelných faktů tvoří pojmy, jež mohou v běžném poznávání sloužit jako opora porozumění nadsmyslové anschauung.<br /> <br /> Přírodovědecká výzkumná cesta ostří pohled pro jednotlivý smyslově vnímatelný jev a hledá souvislost s onou celistvostí, na niž jako na výsledek svého bádání poukazuje duchovní věda. Goetheanistická přírodověda a antroposofická duchovní věda vstupují do vzájemně osvětlujícího dialogu.<br /> <br /> V zodpovídání otázek po přednášce na Technické vysoké škole ve Stuttgartu dne 17. června 1920 říká Rudolf Steiner: «Proto to, čím má být duchovní věda v zásadě, není nic jiného než fenomenologie; ale fenomenologie, která se nespokojuje s pozorováním jednotlivých fenoménů, nýbrž čte v souvislostech fenoménů. […] Ale porozumí se pak také, rozumí-li někdo fenomenologii tak jako Goethe – a duchovní věda je jen pokročilý goetheanismus.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Verhältnis der Anthroposophie zur Naturwissenschaft. Grundlagen und Methoden'', GA 75, Vortrag vom 17. Juni 1920, Dornach 2010.&lt;/ref&gt; {{SE|332}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Forschungsweg_der_Willenserfahrung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Výzkumná cesta zkušenosti vůle ===<br /> <br /> Na obou výše zmíněných výzkumných cestách začínáme obrazně zakoušet vnitřní souvislost každého jednotlivého preparátu. Plně prožitkově nasycen se však tento ideový celek stane teprve tehdy, když jej v opakovaném cvičení sami necháme stát se činem. V prožívání skutečnost zakládající moci ideje při přípravě preparátů se otevírají stále hlubší vrstvy porozumění. Zakoušíme sami sebe — podobně jako umělec — jako prostředníka, který látce vštěpuje cosi, co jako výsledek duchovního bádání oživuje v duševním vnímání. Duchovní obsah ideje, který se takto v sobě samém stále více osvětluje, je zárukou, že z toho vzešlý čin není pouhým svévolným aktem. Neboť čin v procesu výroby preparátů vytváří vztahy mezi přírodními objekty, např. mezi květy pampelišky a obalujícím pobřišnicí skotu, jež nejsou výrazem působícího přírodního zákona. Nezakládá se to v přírodě, v žádné jí vlastní síle (vůli), nýbrž v poznání ducha, které se prostřednictvím lidské vůle jako účinné agens vštěpuje přírodnímu dění.<br /> <br /> Tak se při práci s preparáty stává ideou nesená vůle prožitkovým prazákladem; sami si vytváříme jevy, které zpočátku buď z velké části zůstávají nevědomé, anebo z hlubších duševních vrstev vystupují jako pocity, nálady do myslícího vědomí. Na tyto je třeba při každém kroku preparace, resp. při aplikaci preparátů, soustřeďovat pozornost. Pohled badatele přitom směřuje dvěma směry: jeden vede zvenku dovnitř, druhý zevnitř ven.<br /> <br /> V případě pohledu zvenku dovnitř sestupujeme v projevu vůle, tedy v práci, do duchovní skutečnosti světa. Co se tam v nitru odehrává, zůstává z velké části nevědomé; například tehdy, když při přípravě preparátu z řebříčku plníme květy řebříčku do jelení měchýře. Vůbec bychom to nedělali, kdyby vůle nebyla impulsována duchem, který přebývá v oné ideji, k níž jejímu pochopení přibližujeme na obou výše zmíněných výzkumných cestách. Tak se v konání, jež je zpočátku prožíváno jen jako vnější děj, prověřuje ideový obsah vzplanuvší v myslícím vědomí. Prověřuje se jako vnitřní děj na skryté duchovní skutečnosti, v níž tento ideový obsah v konání tvůrčím způsobem zakládá nový vztah. Tato cesta zvenku dovnitř je cestou cvičení, tj. rok od roku {{SE|333}}<br /> <br /> opakovaného konání. Na této vědomě zvolené cvičné cestě ovšem nedospíváme k abstraktnímu poznání, jež by bylo možno uchopit jako přírodní zákon. Co však z takového poznávacího úsilí vzejít může, je postupující prohlubování smýšlení. Stává se objektivním duchovním základem, v němž se může utvářet osobní vztah, například ke krokům preparace. Idea duchovní vědy, uchopená zpočátku myšlením, proměňuje vůli vnitřně v sílu oddanosti, lásky, jež tuto práci činí svobodným činem.<br /> <br /> Pohled zevnitř ven obrací pozornost na přírodní souvislost, do níž s idejemi duchovního bádání při přípravě a aplikaci preparátů pracovně vstupujeme. Tu způsobujeme proměnu ve vlastním nitru, ve smyslu prohloubení porozumění, a rovněž proměnu «Inneren der Natur» («nitra přírody»).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 58: «Wir stehen auch vor einer großen Umwandlung des Innern der Natur.» (Stojíme také před velkou proměnou nitra přírody.)&lt;/ref&gt; Obě proměny stojí prostřednictvím ideami vedenou vůlí, tj. přes most práce, v duchovně reálném vztahu k sobě navzájem. Tak lze každý krok preparace doprovázet otázkou, jaký proměnový proces se odehrává; například v případě heřmánkového preparátu, když jsou květy heřmánku, obaleny tenkým střevem skotu, přes zimu zahrabány do země. V procesu přípravy všech preparátů se odehrávají proměnové kroky, jež vedou k novým látkovým stvořením s novými vlastnostmi. Každá z těchto nových kompozic látek má potenciál vlastností, který jako hnojivé působení způsobuje specifické proměny v živém. Směr naší badatelské pozornosti ohledně těchto hnojivých účinků nám ukazuje sám Rudolf Steiner. Poukazuje na to, že jako účinek preparátů se v živém odehrávají určité látkovopřeměnné procesy, a charakterizuje jejich působení na půdu a rostliny například jako «belebend», «gesundend», «durchvernünftigend», «empfindsammachend» (oživující, uzdravující, pronikající rozumem, schopnost vnímání probouzející).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999, Vortrag vom 13. Juni 1924.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tyto takto označené kvality — výsledky hnojivých látkových novotvoření z duchovního bádání na rovině živého a duševního — se mohou postupně stát vnitřní zkušeností, pokud se prostřednictvím prožitkového prazákladu činu pokusíme cítivě sledovat síly proměny do nitra přírody. {{SE|334}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Herstellung,_Anwendung_und_Wirksamkeit_der_Präparate_im_Jahreslauf&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Výroba, použití a účinnost preparátů v průběhu roku ===<br /> <br /> Výše zmíněné výzkumné cesty otevírají tři roviny zkušenosti skutečnosti v práci s preparáty. Tyto roviny se navzájem podmiňují. Žádné z nich se při poctivém hledání porozumění nelze vzdát. V průběhu roku existují dva kulminační body, v nichž lze toto zvláštním způsobem pozvednout do vědomí a přitom mu dát slavnostní ráz. V jarním čase jsou to dny po Velikonocích a na podzim dny kolem Michaeli. V obou dobách jsou určité preparáty vyjímány ze země a pečlivě uloženy, jiné jsou zhotoveny a vystaveny ročně-rytmicky působícím silám léta nad zemí nebo pod zemí a zimy pod zemí. Na některých místech se obě události usilují proměnit ve vyzdvižené svátky v průběhu roku — především Michalský den 29. září, na němž mohou spolupracovat nejen všichni na statku činní lidé, nýbrž i zájemci ze sociálního okolí. Ve smyslu tří výzkumných cest lze takový den uspořádat tak, že se nejprve přečtou místa v «Zemědělském kurzu», která se vztahují k právě zhotovovaným preparátům; pak může následovat rozjímání, jež se pokouší charakterizovat tu či onu preparátovou rostlinu nebo živočišnou orgánovou obalovou schránku v jejích zvláštních vlastnostech; nakonec je další průběh dne věnován vlastní činnosti výroby a pozorováním a zkušenostem, jichž se přitom lze dobýt.<br /> <br /> Veškeré úsilí má být zaměřeno na to, aby slavnostní ráz nebyl zajišťován především «vnějšími přísadami», nýbrž aby z vážnosti rozjímání a z radostnosti společné činnosti vyrostla ta pravá nálada. Podaří-li se to, je v takovýchto dnech snadno postřehnout, že práci s preparáty — jednotlivci i v pospolitosti — je vlastní prvek svobodného tvůrčího tvoření.<br /> <br /> Mezi oběma těmito kulminačními body v průběhu roku jsou to jednotlivé výrobní kroky preparátů, které v provozním pracovním rytmu vytvářejí po velkou část roku vyzdvižené hodiny: na jaře a v létě sběr preparátových rostlin, na jaře a na podzim obstarávání živočišných orgánových obalových schránek a v zimě a časném jaru výroba křemičité moučky. Každý jednotlivý krok, vždy<br /> <br /> vydávání preparátů — vždy je třeba mít v mysli průběh výroby celku preparátů, věci dělat včas a zůstat v nitřní oddanosti spojeni s děním i tehdy, kdy preparáty v zemi nebo nad zemí jsou vystaveny silám země a kosmu. K tomu každodenní pracovní logika nedává žádný podnět. Člověk si to musí sám vydobýt — nebo to společně chtít. {{SE|335}}<br /> <br /> Bereme-li v procesu výroby preparátů z přírody něco, pak jí jejich použitím přidáváme něco nového. Jako tkivem «individualizujících opatření» prostupujeme při aplikaci preparátů prostorově členěný, v časových rytmech žijící a rok od roku postupující zemědělský organismus. Zkusme si představit, jak v rámci tohoto organismu každá kultura — podle druhu a doby růstu — přichází k požitku účinků preparátů: ať už jde o polní plodiny v polním a zeleninovém hospodářství, louky a pastviny, ovocné stromy — ať jsou to polní preparáty od setí až do zralosti, nebo jiné preparáty, které přes kompost nebo hnůj ladí úrodnost půdy na rostlinám přiměřený poměr kosmu a země. Prožíváme bezprostředně, jak každé opatření při aplikaci sice míří bodově na tento lán nebo onu kulturu, jak ale odtud působí do celku hospodářského organismu. Každá rostlina, každá kultura se otevírá kosmicko-pozemskému okolí a stává se sama — až do látkové konfigurace — jeho obrazem.<br /> <br /> Ve spoluprožívání si lze uvědomit, jak se zemědělství teprve tímto tkivem činností a jejich účinky uzavírá do celku organismu — a to tím více, čím více se hospodářský provoz vnitřně diferencuje do rozmanitosti na sebe se vztahujících orgánových funkcí. Můžeme si udělat představu, jak prostorové vedle sebe polních plodin se proplétá vztažně k sobě právě tak jako jejich časové po sobě v osevním postupu.<br /> <br /> Pohledem na celkový rozsah působení preparátů v průběhu roku si lze uvědomit, jak ideje čerpané z duchovního bádání, které jinak v nás takto prostě žijí, se naší činností stávají navenek účinnými v přírodní souvislosti hospodářství a povznášejí je k tomu, co Rudolf Steiner nazývá «skutečně v sobě uzavřenou individualitou».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlage zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1979, S. 42.&lt;/ref&gt; {{SE|336}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Grundlegende_Aspekte_zur_Methodik_der_Herstellung_und_Anwendung_der_Präparate&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Základní aspekty k metodice výroby a aplikace preparátů ===<br /> <br /> V úvodu k tématu hnojivých preparátů poukazuje Rudolf Steiner na skutečnost, že zemědělství nutně provozuje „kořistnické hospodaření“. Proudem prvovýroby, která opouští statek, se hlavový a látkově-výměnný pól zemědělské individuality ochuzuje o látky a síly.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlage zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 120.&lt;/ref&gt; Úkolem hnojení je zde nejprve vytvořit vyrovnání. Pokud jde o látky a síly, zajišťují to hnojiva prvního stupně z oživlé přírody rostlin a druhého stupně z oduševnělé přírody zvířat. Pro ty látky a síly, které oživují zemi ve vyšším smyslu a které člověk v průběhu svého duchovně-duševního vývoje potřebuje jako potravu, musí začít působit síly z kosmu, pro něž se země musí teprve stát vnímavou. K tomu je zapotřebí nových látkových kompozic, které se v přírodě nevyskytují a které jsou schopny oživit neživé bytí hmoty a znovu ji otevřít jejímu duchovnímu původu. „Hmota“ – tak zní výsledek duchovního bádání Rudolfa Steinera – „je vybudována v tom smyslu, jak ji Kristus postupně uspořádal.“&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit'', GA 15, Dornach 1987, S. 66.&lt;/ref&gt; Toto přísně zákonité uspořádání látek nacházíme jako výsledek evoluce. V přírodních vědách je vynikajícím předmětem chemie. U třetího stupně hnojení jde tedy o to, vytvořit látkové a silové kompozice, které z již hotového díla přírodních říší vyjímají určité plody evoluce a uvádějí je do nových vzájemných vztahů. K tomu ukazuje antroposofická duchovní věda cestu, na níž je ponecháno na svobodě člověka, aby navázal na evoluční působení Krista. V tom lze spatřovat smysl a význam biologicko-dynamických preparátů. Metodická kostra jejich přípravy se odvozuje od trichotomie člověka, tedy od těla, duše a ducha, a při pohledu do přírody od Paracelsových „Tria Principia“, od Sal, Merkur a Sulfur, názorového postoje středověkých alchymistů navazujícího na staré mysterijní vědění. Tato trojice v jednotě se v novověku objevuje u rosekruciánů, filozoficky u Hegela jako „teze, antiteze a syntéza“ a v Goethově nazírání přírody {{SE|337}}<br /> <br /> v principu „polarity, metamorfózy a stupňování“. Trojice v jednotě neboli trojčlennost je imanentní veškerému bytí – v minulosti, přítomnosti i budoucnosti, nebo trinitárně řečeno ve „Otci, Synu a Duchu Svatém“.<br /> <br /> Myšlení v polaritách je klíčem k pochopení evoluce. Formálně konstituuje způsob Goethova pozorování přírody; příkladně jej rozvádí ve své „Metamorfóze rostlin“.&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Die Metamorphose der Pflanzen'', in: ''Goethes Werke. Naturwissenschaftliche Schriften'', hrsg. v. Rudolf Steiner, Band 1, in: ''Kürschners Deutsche National-Litteratur'', Berlin und Stuttgart 1887 (Reprint Dornach 1975).&lt;/ref&gt; Goethe jako člověk oka navázal ve svém bádání na to, co je z rostliny viditelné jako nadzemní útvar, její podzemní část, kořen, zůstala mimo dohled. Zahrneme-li i ten – v procesu abstrakce je třeba zviditelnit neviditelné tím, že kořen odkryjeme ze země –, stává se polarita kořen-květ názornou. Prajednota rostliny je v pozemském bytí rozštěpena do dvou pólů. To, co je merkurialně spojuje, je sled listů vynášený vzhůru stonkem. List symbolizuje střed mezi póly. Ve stupňování této trojice se útvar rostliny jeví jako celek, který se v květu nejčistěji stává obrazem své podstaty.<br /> <br /> Tato trojice je v zárodku semene založena jemně a ve vzájemné sounáležitosti. Vycházejíc ze středu, ze zárodečného pupenu, se diferencuje a odděluje kořen dolů a výhon nahoru. Všude ve stvořitelském díle přírody nalezneme střed mezi dvěma póly, který je však ve svých merkuriálních funkcích determinován. V trojici kořene, květu a střed tvořícího listu je rostlina dokonalým dílem. To platí i pro to, co je na člověku přírodou, pro jeho tělo a jeho orgány. Například kožní orgán, který se člení na inervovanou, smyslově aktivní pokožku (''epidermis''), prokrvenou škáru (''corium'') a látkově-výměnně aktivní podkoží (''subcutis''). Totéž platí pro zemědělský organismus: smyslová funkce hornin v hlubinách, trávicí aktivita ve větru a počasí ve výšinách a jako střední článek půda.<br /> <br /> Jinak je tomu u člověka, jakmile začne ve svobodném sebeurčení přebírat vládu nad duší. Tehdy se učí, jak to vyjadřuje Goethe, „poučovat své orgány“.&lt;ref&gt;«Das Tier wird durch seine Organe belehrt; der Mensch belehrt die seinigen und beherrscht sie», Johann Wolfgang von Goethe: ''Maximen und Reflexionen'', «Aus dem Nachlass – Über Natur und Naturwissenschaft».&lt;/ref&gt; Učí se vychovávat svou duši, která rytmicky zprostředkovává mezi duchem a tělem, ke stále vyšším stupňům {{SE|338}}<br /> <br /> samostatnosti. V té míře, v jaké o to usiluje, k čemuž je předurčen, vystupuje krok za krokem ze své tělesné vázanosti a zároveň z vázanosti smyslů na přírodní bytí. Povyšuje se nad přírodu a zároveň v ní koření. Nemusí se pak cítit povolán darovat přirozenému bytí Země něco, co tato ze sebe sama mít nemůže, co by musela navěky postrádat? Jistě, každá forma láskyplné náklonnosti je zde na místě. Může se však omezit pouze na ochranu, na zachování stávajícího, nebo musí být Zemi, jež se stala dílem, a s ní i kosmu, vštípen nový evoluční princip ve smyslu „stvoření z ničeho“, které není způsobeno žádnou vnější nutností, nýbrž které pramení jako svobodný čin z duchovně-duševní podstaty člověka?&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Menschenkunde'', GA 107, Dornach 1988, Vortrag «Evolution, Involution und Schöpfung aus dem Nichts», 17. Juni 1909.&lt;/ref&gt; V odpovědi na tuto otázku, smíme se domnívat, koncipoval Rudolf Steiner z poznání proudu času přicházejícího z budoucnosti biologicko-dynamické preparáty, jakoby „hnojivo“ pro proud času z minulosti, který se stal uměleckým dílem stvoření. Může se to zdát příliš velkolepě myšleno. Avšak ten, kdo v poznání srdcem pěstuje praktické zacházení s preparáty, může v hlubším cítění získat jistotu v úsudku, že jejich používání značí úplně první začátek v naznačeném směru. Způsob jejich přípravy se přísně řídí principem trojice – avšak novým způsobem; nečlení se podle dané prajednoty, nýbrž buduje se z produktů minulých evolučních linií. Tyto produkty, fyzicko-minerální (křemen) Země, oživlé z říše rostlin (květy) a oduševnělé z říše zvířat (orgány), tvoří póly polarity, která není dána přírodou. To, co tyto konečné produkty evoluce vzájemně vztahuje, a tím nechává vzniknout nové polaritě, a co tuto polaritu stupňuje k syntéze nové trojice, je ideou vedená vůle člověka. Idea a vůle jsou tvůrci nového středu (viz obrázky 23, 24, 25), nových látkových kompozic, které jsou nositeli sil fyzické, étericko-živé, astrálně-oduševnělé a duchovní povahy. Cestou duchovního bádání je do srdcí a rukou lidí vloženo duchovní bohatství, ideje, které mohou v proměně svobodným činem pokračovat v „díle“ uspořádání látek „Kristem“. Nová látková uspořádání preparátů jsou vynálezy duchovního bádání z nadpřírody, tak jako je syntéza amoniaku výsledkem bádání v {{SE|339}}<br /> <br /> anorganicko-fyzikální přírodě a atomová technologie výsledkem bádání v podpřírodě. V prvním případě se jedná o na umění povýšené zacházení s látkovými kompozicemi ze sféry života, duševna a ducha, aby se oživila hmota propadající smrti, to „pevné, zemské“. V obou posledních případech hrozí, že životodárná síla rostlinné přírody zakrní, respektive že bude zničeno bytí všeho stvoření na Zemi.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Annäherung_an_ein_Verständnis_der_Ausgangsstoffe_für_die_Präparation&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci ===<br /> <br /> Zástupcem minerální říše je krystal křemene a také ortoklas (draselný živec); z rostlinné říše jsou to řebříček (''Achillea millefolium''), heřmánek (''Matricaria recutita''), kopřiva (''Urtica dioica''), dubová kůra (''Quercus robur''), pampeliška (''Taraxacum officinalis'') a kozlík lékařský (''Valeriana officinalis''); z říše zvířat přichází v úvahu kravský hnůj a jednotlivé orgány, především krávy, v jednom případě vysoké zvěře. Všechny tyto výchozí látky jsou konečnými produkty evoluce s vlastnostmi, které nelze odvodit z jednotlivých prvků a jejich vlastností, jež se podílejí na složení výchozích látek. Jak již bylo několikrát naznačeno, plní křišťál (SiO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) v hospodaření přírody jakousi smyslovou funkci vůči silám, které jako tvarotvorné síly vyzařují z nejvzdálenějšího kosmu a každoročně opakovaně pomáhají rostlinám k jejich podobě, kterou přijaly v průběhu evoluce. Může být tato smyslová funkce křemene, která se uplatňuje pod zemí v prostoru kořenů, přepólována tak, aby nad zemí v listoví metabolicky aktivně zachycovala působení planet?<br /> <br /> A naopak, může být odumírající život rostliny podroben takovému procesu proměny, že pod zemí v kořenech podnítí smyslové procesy vůči tomu pouze minerálnímu v pevném a tekutém stavu? Těmto otázkám se budeme věnovat samostatně v následující kapitole.<br /> <br /> Při přípravě kompostových neboli hnojivých preparátů je výchozí otázkou: Jak lze novým způsobem oživit to „pevné, zemské“, tedy anorganicky mrtvé, v pouhý prvek rozložené (K, Ca, Fe, Si, P)? Výchozí látky k tomu poskytují výše uvedené preparátové rostliny a určitá zvířata (orgánové obaly). To, co je vlastní všem rostlinám, schopnost oživovat minerální látky prostřednictvím své životní organizace, je {{SE|340}}<br /> <br /> u preparátových rostlin přítomno jako specifická schopnost. Oživení zde znamená, že fyzicko-zemské látky jsou pozvednuty do proudícího života rostliny a přitom odcizeny svým fyzikálním vlastnostem. Například draslík, který má z fyzikálního hlediska pevně dané vlastnosti, nyní zjevuje sílu, jež se stává viditelnou a účinnou díky „vyššímu“ živému působení rostliny – sílu, kterou to „nižší“ nemůže projevit samo ze sebe. Stane-li se draslík tímto způsobem živým procesem, objeví se jiné vlastnosti, jako je například udržování tlaku mízy (turgoru), stabilizace tkání nebo v případě vápníku nové vlastnosti v podobě buněčného dělení a prodlužování buněk, růstu kořenů a výstavby tkání. Toto osvobozování látek z jejich vázanosti na čistě fyzikální vlastnosti postupuje tou měrou, jak se nadsmyslová životní organizace rostliny zhmotňuje ve vnější podobě, to znamená zároveň v ní odumírá. V oblasti kořene jsou ještě určující vlastnosti podobné solím. Ty se ztrácejí v růstových procesech zelenajících se listů a postupně v následnosti listů odspodu ke květu. Tento skrytý děj, který se zpočátku odehrává v oblasti vodního živlu, se vzestupně projevuje ve sférách působení vzduchu a tepla v rostoucím tvarování listů, ve formování květu a substanciálně ve tvorbě vysoce komplexních bílkovin, aromatických a vonných látek. Vlastnosti, které tedy látky přijaly v oblasti vegetativního růstu listů, se opět ztrácejí směrem k tvorbě květu. V květu vystupuje na povrch praobraz rostliny. V něm, v oblasti působení tepla, dosahuje odcizení látky jejím fyzikálním vlastnostem, a tím i míra jejího otevření se utvářejícím silám životní organizace rostliny, svého vrcholu. Vnějším podpisem tohoto dění je zářící květ, rozprašující se pyl a proudící vůně. Na cestě postupného oživování a zjemňování se zemský substanční proces v květu otevírá působení kosmického okruhu. To se může otevřít nazírání, vžijeme-li se do gesta bezvolně vzhůru směřujícího květu, který se obrací ke kosmu. Toto zjemňování míz&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Die Metamorphose der Pflanze'', Stuttgart 1985, S. 39.&lt;/ref&gt; – lze hovořit i v Goethově smyslu o pročišťování zemské mízy, vzestupného proudu solí a vody v ''xylému'' – respektive odcizování substančního proudu {{SE|341}}<br /> <br /> od jeho čistě fyzické přirozenosti svůj vrchol a završení v květu, v oblasti zjevujícího se praobrazu rostliny. Přes květ se rostlina již nemůže dále stupňovat. Květ však uvadá, sotva rozkvetl. Rostlina se vrací k zemi, buď jako semeno, nebo v podobě svých organických útvarů, které se v zemi přeměňují v humus.<br /> <br /> Ve svých organických procesech udržuje životní organizace rostliny v proudu neživou substanci přijatou z okolí: «Neživé se mění v živé.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner, Ita Wegman: ''Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst nach geisteswissenschaftlichen Erkenntnissen'', GA 27, Kap. V. «Pflanze, Tier, Mensch», Dornach 1991, S. 35.&lt;/ref&gt; To však odumírá do podoby rostlinných orgánů, např. listu květu. Vyvstává otázka, zda lze substanční proud, udržovaný v toku až do květu, tam však ukončený a otevřený kosmu, zachovat, ba dokonce na vyšším stupni nově oživit. Lze předpokládat, že to byla výchozí otázka Rudolfa Steinera při hledání hnojivých látek, které by mohly „samy oživit to zemské, pevné“. Odpověď z duchovního bádání mohla znít jedině takto: Pozvednout zemský substanční proud oživený rostlinou do sféry, která je vlastní vyšší přirozenosti zvířete. Neboť ve zvířeti zůstává živá substance v proudu díky jeho astrální organizaci, která vtváří orgány do proudícího života.&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V orgánové činnosti zvířete je život, který v rostlině odumírá do formy, udržován v proudění; čistě živá substance rostliny se ve zvířeti stává pociťující substancí. Existuje tedy, ptáme-li se znovu, cesta, jak pozvednout zemskou substanci oživenou rostlinou přes propast, která existuje mezi rostlinnou a živočišnou říší, do oblasti zvnitřňujících sil duševna? Že tato propast není absolutní, ukazují léčivé účinky některých rostlin na nemocné orgány u člověka a zvířat, například léčivý účinek heřmánku při střevních onemocněních, řebříčku při posilování krvetvorné síly v procesu ledvin a močového měchýře. Léčivý účinek přitom spočívá ve způsobu oživení specifických zemských substancí životní organizací příslušné léčivé rostliny. Toto specifické oživování zemských substančních procesů má Rudolf Steiner na mysli, když jde o to připravit hnojivou látku, v níž by tento substanční proces mohl být trvale udržován v proudu. Předchozí úvaha ukazuje, že se k tomu otevírá cesta, podaří-li se navázat bezprostřední vztah k {{SE|342}}<br /> <br /> odpovídajícímu orgánu a tím i k astrální organizaci určitého živočišného druhu. Takové vztahy odhalil Rudolf Steiner cestou duchovního bádání. Jedná se o orgánové obaly, které spolu s rostlinnými substancemi a působením sil Země i kosmu tvoří základ preparace.<br /> <br /> Význam tohoto vynálezu z duchovního bádání může na pozadí současného technologicko-přírodovědeckého vývoje objasnit následující úvaha: Jak již bylo několikrát naznačeno, v průběhu evoluce na cestě k lidství se přírodní říše vyčlenily z kdysi duchovního prapůvodního stavu, který zahrnoval člověka i Zemi.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Toto dění ztuhlo ve smyslově vnímatelné dílo stvoření; neživý minerál je oddělen od oživeného světa rostlin a ten zase od oduševnělé říše zvířat. Při nazírání přírody lze o každém smyslově vnímatelném jevu hovořit jako o konečném stavu, který ztuhl v dokonalosti. Krystal je jedním z nich, stejně jako kvetoucí rostlina nebo zvíře žijící svůj druh. Může být křišťál dokonalejší, než je, stejně jako pampeliška nebo červ, ryba, pták, hmyz či savec? To, co nám ve smyslové podobě v přírodních říších vystupuje vstříc, je v dokonalost ztuhlé stvořitelské dílo evoluce.<br /> <br /> Toto stvořitelské dílo je dnes výchozím bodem každé technologie. To platí zejména pro neživou přírodu, kterou lze přísně postihnout přírodními zákony. Člověk se snaží odhalit tajemství fyzické látky a vytváří z ní například technologii zaměřenou na to, aby cíleným roztříštěním látky chápané jako atom, tedy evolučního konečného stavu, uvolnil energii v ní spoutanou. Tato energie, uvolněná z neživé látky, se však ukazuje jako v nejvyšší míře nepřátelská životu. Má moc vyhladit evoluci, která ztuhla v dílo.<br /> <br /> Svévolně vyvolaný proces atomového rozpadu představuje polární protiklad k přístupu, na němž je založena výroba postřikových a hnojivých preparátů. Při jejich výrobě se to, co je v přírodě odděleno, dále nedělí, nýbrž evoluční konečný stav, např. květ rostliny, zvířecí orgán, se uvádí do vzájemného vztahu, pro který pouhé pozorování přírody neposkytuje žádný návod. Příroda jako časoprostorový „výdobytek“ poskytuje materiál: léčivé rostliny, zvířecí orgány a půdní podmínky v rytmech ročních období; konkrétní {{SE|343}}<br /> <br /> vzájemný vztah mezi nimi však odhaluje duchovní bádání a skutečností se stává činem člověka.<br /> <br /> Nová kompozice tří přírodních říší znamená umělecké přetvoření. To podstatně nové a živé se však děje z duchovní činnosti, z lidského Já, které se stává nádobou pro tvořivé božské vědomí, „kristovskou sílu“.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit'', GA 15, Dornach 1987, S. 66.&lt;/ref&gt; To je ve spojení s duchem vedeným duševním vývojem člověka cesta, která z impulsů svobody podněcuje k umělecké tvorbě na Zemi, cesta, jíž může být pokračováno ve stvoření, neboť božský Otec již nepůsobí na přírodu bezprostředně zvenčí. {{SE|344}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Herstellung_und_Handhabe_der_biologisch-dynamischen_Präparate&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hornmist-_und_Hornkieselpräparat_–_Herstellung,_Anwendung_und_WirksamkeitDie_folgende_Darstellung_ist_eine_überarbeitete_Fassung_von_Beiträgen_des_Verfassers_in_Markus_Hurter_(Hrsg.):_Zur_Vertiefung_der_biologisch-dynamischen_Landwirtschaft–_Gedanken,_Erfahrungen,_Forschungsergebnisse,_eine_Werkstattarbeit,_Dornach_2007,_S._93–107.&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Rohomistový a rohokřemenný preparát — výroba, použití a účinnost&lt;ref&gt;Die folgende Darstellung ist eine überarbeitete Fassung von Beiträgen des Verfassers in Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft''– Gedanken, Erfahrungen, Forschungsergebnisse, eine Werkstattarbeit, Dornach 2007, S. 93–107.&lt;/ref&gt; ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hornmistpräparat&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Rohomistový preparát ====<br /> <br /> V stoupajícím a klesajícím oblouku letního pololetí, v době vydechování země, se rostoucí rostlina stává obrazem sil, které působí v periferii světla, vzduchu a tepla. Tento vzrůst poskytuje potravu pro člověka i zvíře. Především je to přežvýkavec, skot, který přijímá vzrůst luk, pastvin a polních pícninových ploch. Toto krmivo je v aktu přežvykování a trávení v předžaludcích pozdviženo na stupeň duševního prožívání. V látkové rozkladu rostlinné substance kráva ochutnává kosmicky konstituující síly rostlinné substance. Provádí «kosmicko-kvalitativní analýzu» (srov. kap. «Skot», s. 146 nn.). V této chutnající, analyzující smyslové činnosti při zpracovávání krmiva kráva prožívá povahu prostředí, z nějž krmivo pochází, zvláštnost například stanovištních podmínek půdy a klimatu. Přežvýkajíc vnímá to vše jako mohutné silové útvary. V tomto stavu, navenek snovém a dovnitř bdělém a soustředěném, se její duše neboli miri wa moya zcela spojuje s éterictvím a toto mu zpětně zrcadlí fyzikálně-chemické trávicí děje. S nekonečnou libostí bere duše krávy účast na tom, co se děje v těle: «To je celý svět, který kráva vidí.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Faust-Problem. Die romantische und die klassische Walpurgisnacht'', GA 273, Geisteswissenschaftliche Erläuterungen zu Goethes Faust, Bd. II, Vortrag vom 27. Januar 1917, Dornach 1981, S. 75.&lt;/ref&gt; Toto živě-duševně-silové nemůže udržet a přivlastnit si, protože nemá vlastní bytost, nemá Já. Musí toto silové, jímž proniklo svým duševním bytím, vyloučit. To propůjčuje kravskému hnůji jedinečnou hnojivou sílu, nejvyšší a nejharmoničtější, jaké příroda dosahuje. {{SE|345}}<br /> <br /> Přes léto se pod přímým slunečním zářením stupňuje substanciální složení pícninového vzrůstu. To vnímá pasoucí se stádo krav průběžně při trávení. Na podzim dosahuje tento proces dozrávání krmiva a jeho kosmicko-kvalitativní analýzy krávou svého vrcholu. V pozorném spolupřežívání si to můžeme zpřítomnit. Z toho vyrůstá porozumění pro pokyn Rudolfa Steinera, sbírat na podzim z pastvin kravské výkaly potřebné pro následující preparaci. V tomto kravském hnoji máme před sebou převážně amorfní hmotu, konečný produkt látkové výměny, která obsahuje něco, co bytostně náleží krávě, protože jejím duševním bytím bylo sice prostoupeno, ale tímto bytím si přivlastněno nebylo. Vyloučením provádí kráva jakoby zřeknutí. Skotu hnůj, ponechán sám sobě, by splynul s obecným přírodním procesem tvorby humusu. Místo toho obracíme naruby normální průběh přírodního dění prvním nyní následujícím krokem preparace (viz obrázek 23, s. 347):<br /> <br /> Opatříme si kravské rohy – rohů býků jsou k tomu nevhodné –, pokud možno výhradně z vlastního stáda, a nacpeme do jejich dutiny hnůj. Kravský roh je vůči kravskému hnoji polárním útvarem. Sedí na hlavě, na nervově-smyslovém pólu zvířete, a je vysoce zhuštěným kožním útvarem, který ztrnul do čisté formy. Roh se nasazuje přes kostěný čep, vyrůstající bočně z čelní kosti, a svou vzduchovou dutinou komunikuje s čelní dutinou. Kostěný čep je propleten jemnou sítí žilek, zásobující kůži a pokožku, jež zajišťuje růst rohu, krví. Díky silnému prokrvení se roh na omak nápadně hřeje. V takovém životem pulsujícím rohu se čtyři fyzické živly pevného, tekutého, vzduchu a tepla soustřeďují do jakéhosi smyslového orgánu, který je namísto ven otevřen dovnitř; je to orgán zpětného vzdutí a soustředění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#346|Obrázek 22]], s. 346).<br /> <br /> Jako hustý formový obal vyzařuje zpět do trávicího organismu to, co z tohoto přes krevní oběh stoupá do hlavy. Lze říci, že skot potřebuje zpětně vyzařující funkci rohů, aby silové útvary z trávicího dění – jsou to nevědomé imaginace? – zkonfiguroval do pravé hnojivé síly.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', A 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 99.&lt;/ref&gt; {{SE|346}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 22, S. 346.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 22: Der physische Bau des Kuhhorns und das Zusammenwirken der vier Elemente zur Funktion eines nach innen gerichteten Sinnesorgans.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Se nacpáním rohů se uskutečňuje první krok preparace a s ním první krok emancipace od přirozeného průběhu přírodního dění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|Obrázek 23]]).<br /> <br /> Představuje vyvracení přírodního procesu. Co bylo vyloučeno ven, naplňuje nyní vnitřní prostor. Roh zhušťující se do čisté formy dává amorfní substanci obal. Sami se stavíme mezi nervově-smyslový a látkově-výměnný pól skotu a vytváříme, vedeni výsledkem duchovněvědeckého výzkumu, nový vztah mezi konečnými produkty obou pólů, rohem a hnojem. Co se v životě skotu vývojově završilo dvěma směry, tvoří ve svém sjednocení výchozí bod nové vývojové cesty. Chce-li se tento děj, stejně jako následující kroky preparace, vážit v celé své závažnosti, musí se pozornost zaměřit na tři zmíněné výzkumné cesty: na osvětlující ideový souvislost, na zkušenost vůle v samotné činnosti a, oboje zprostředkovávající, na pozorovatelné skutečnosti, které nás v poznávání životních projevů skotu poučují o významu kravského hnoje a rohů. {{SE|347}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 23, S. 347.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 23: Umstülpungs- und Emanzipationsschritte bei der Präparation des Hornmistes.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Ve druhém kroku preparace jsou rohy bezprostředně po jejich naplnění zahrabány do země a spočívají v ní přes zimu. Vegetace se stáhla do zárodečných stavů, země žije duchovně v smyslově bdělém stavu vdechu a je v živlech vodního a pevného nejsilněji vystavena krystalotvorným silám sféry stálic.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 49.&lt;/ref&gt; Znovu obracíme přírodní proces naruby – druhý krok emancipace od přirozeného průběhu –, přičemž amorfní substance hnoje, jež by přirozeně splývala v humus tvořících procesech léta, je nyní vystavena krystalotvorným silám zimy. Za prostorovým vyvracením následuje vyvracení v čase. Kravský hnůj se stává vnímavou matricí pro síly, které, zprostředkovány fyzikálními elementárními stavy pevného a tekutého, vyzařují do země do dutiny rohu a, zpětně vzdouty, se v mase hnoje soustřeďují jako utvářející hnojivá síla. {{SE|348}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Präparation_im_Rhythmus_des_Jahreslaufes&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Preparace v rytmu roku ====<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 24, S. 348.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 24: Umstülpungs- und Emanzipationsschritte bei der Präparation des Hornkiesels.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Na jaře vyjmeme rohy ze země – třetí emancipační krok –, vyklepeme obsah a v rukou držíme novou látku s novými vlastnostmi. Toto nové stvoření látky získává význam a účinnost díky popsanému procesu vzniku, jímž prochází. Hotový preparát je díky silám, které v zimě působí pod zemí, novou, «duchem proniknutou a protkanou» látkou&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen, GA 229, Vortrag vom 5. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 62: «So sehen Sie, dass wir durchaus jetzt, wo wir in die Zeit des sprießenden, sprossenden Lebens kommen, nicht sprechen können von geistdurchwobener Materie wie im Winter für die Erde, sondern wie wir sprechen müssen von materiedurchwobenem […] Geist.» (Tak vidíte, že nyní, když přicházíme do doby rašícího, pučícího života, rozhodně nemůžeme mluvit o duchem protkané hmotě jako v zimě pro zemi, nýbrž jak musíme mluvit o hmotou protkaném […] duchu.)&lt;/ref&gt; ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|obrázek 23]], s. 347).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hornkieselpräparat&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Preparát rohového křemene ====<br /> <br /> Výrobní proces rohokřemenného preparátu probíhá polárně ke dvěma prvním krokům přípravy rohového hnoje (Abbildung 24). {{SE|349}}<br /> <br /> Na rozdíl od hnoje jakožto produktu látkové výměny léta je krystalický křemen představitelem zimního dění Země: «Kiesel» (křemen, horský křišťál) je «äußerer Sinn im Irdischen» («vnější smysl v pozemském»).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 82: «Das Kieselige ist der allgemeine äußere Sinn im Irdischen.» (Křemenné je obecným vnějším smyslem v pozemském.)&lt;/ref&gt; Nejsilněji odolává silám zvětrávání. V prvním kroku emancipujeme křemen z jeho přirozeného krystalického bytí, rozbíjíme jeho krystalickou strukturu, meleme jej co nejjemněji na prach, činíme jej tedy amorfním. Pak křemičitou moučku zahněteme s trochou vody a naplníme ji do kravských rohů. I v tomto prvním kroku preparace se uskutečňuje vyvracení: vnějšek se stává vnitřkem ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|Abbildung 24]]). A totéž se děje ve druhém kroku, na druhém stupni emancipace. Křemen, blízký zimním silám, se stává letní substancí tím, že naplněné rohy jsou na jaře zakopány a tam přes léto odpočívají v zemi. Křemen přiblížený amorfnímu stavu se nyní stává vnímavou matricí pro metabolické síly v teple a vzduchu, jež během letní doby převládají. Zachyceny a zpětně vyzařovány vnitřní dutinou kravského rohu, koncentrují se tyto síly v takto vnímavě připravené křemičité moučce. Ta je tak uvedena do stavu, kdy může zachytit a uchovat síly letního působení — tak jako rohový hnůj uchovává síly zimního působení.<br /> <br /> Nabízí se otázka, proč jsou rohokřemenné rohy přes léto zakopány do země, a nikoliv vystaveny nad zemí přímo silám působícím v teple, světle a vzduchu. Moje úvaha k tomu je, že nejde o soustředění sil v kravském rohu tak, jak působí přímo nad zemí, nýbrž spíše o tytéž síly, pokud jsou vstřebávány vápnem pod zemí a tím nepřímo, zprostředkovaně přes jíl, skrze kořen působí na růst rostlin.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47/48.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Když pak na podzim, o Michaeli, rohy opět vykopáváme — třetí krok emancipace —, získáváme jejich obsahem opět novou látku s novými vlastnostmi: rohový křemen. Jeho podstata a jeho význam vyplývají z popsaných třístupňových kroků emancipace z pouhého přírodního dění skrze ideu a vůli člověka. Hotový preparát je prostoupen látkovým působením v {{SE|350}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 25, S. 350.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 25: Fortsetzung von [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|Abbildung 23]] und 24: Der Rührvorgang, die Anwendung und die Bereiche der Wirksamkeit des Hornmist- und Hornkieselpräparates.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> zemí během léta; je to koncentrát «hmotou protknutého ducha».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen'', GA 229, Vortrag vom 12. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 62.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Oba — rohový hnůj i rohový křemen — vznikají jako kompozice látek nikoli jako pokračování zákonitosti, jež přírody je vlastní. Ta se vyčerpává v tom, co příroda v ročním dění přináší jako útvary: půdu, hnůj, křemen, roh. Oba vznikají trojím vyvracením z prostoru do času a zpět do prostoru. Pokusíme-li se toto ve smyslu tří výzkumných cest {{SE|351}}<br /> <br /> ve vlastním prožívání rozjímavě spoluprocítit, může se skrytý smysl tohoto dění stále více odkrývat.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Rührvorgang&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Proces míchání ====<br /> <br /> Bezprostředně před aplikací následuje stejným způsobem pro oba preparáty, avšak každý zvlášť, čtvrtý krok preparace – a tím čtvrtý stupeň emancipace – proces míchání, to znamená převedení zemitě-pevného stavu preparátů do tekutého ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|Obrázek 25]]).<br /> <br /> Vždy nepatrné množství preparátové substance (rohový hnůj, nejvýše čtyři plné rohy na hektar; rohový křemen, špička nože = 3 až 4 g/ha) se míchá po dobu jedné hodiny v rytmickém střídání ve vodě teplé jako ruka. Nejlépe se k tomu hodí míchací tyč pohyblivě uchycená ke stropu nebo k příčnému trámu, ponořená míchadlem do sudu naplněného vodou. Začíná se tím, že kruhovým periferním mícháním se pomalu uvede vodní masa do pohybu. Stálým urychlováním putuje míchadlo k ústřední ose, ke vznikajícímu vírovému trychtýři. V něm dosahuje rychlost rotující vody maxima, ke stěně sudu se zpomaluje. Ve víru existuje tendence k neomezené rychlosti směrem ke středu — odtud sací síla; k periferii tenduje rychlost k nule. Mezi oběma póly vznikají díky rozdílům rychlostí vinuté vírové vrstvy přibližující se dvojrozměrnosti, ideji plochy. Homogenní těleso vody se strukturuje v plochy klouzající jedna podél druhé, a to jak prostorově ve vztahu středu a periferie, tak časově — od klidového stavu vody se stupňující až k maximálnímu rozvití rotačního trychtýře. Dosáhne-li trychtýř svého maximálního rozvinutí — kdy se dostáváme na hranici svých sil vodní masu dále urychlit —, zničí náhlé zastavení míchadla trychtýř; strukturovaná vodní masa se zhroutí, propadne do stavu beztvarého chaosu a na okamžik se přiblíží stavu homogenního klidu, aby pak byla v opačném směru urychlena k nové tvorbě trychtýře. Kapalina je tak v rytmickém střídání udržována v polaritách klidu a pohybu, homogenity a plošného prostoupení při výstavbě vírového trychtýře. {{SE|352}}<br /> <br /> Tato stále znovu obnovovaná vodní masa, rozrušovaná rozdíly rychlostí do plochy, se tím stává zároveň vnímavou matricí pro trojí vtisk:<br /> <br /> * soustředěného silového potenciálu substance preparátu,<br /> * aktuálně působících kosmických silových konstelací,<br /> * individuální duchovní duše člověka, která, působíc skrze vůli, proces inauguruje, řídí a udržuje.<br /> <br /> Rührvorgang trvá jednu hodinu. Je toto časové vymezení zvoleno libovolně — například proto, aby bylo zajištěno, že se účinek preparátu s vodou spojil —, nebo kde tkví smysl? Odpověď nemůže být hledána v přírodním dění, nýbrž v kosmických rytmech, které jsou v člověku bytostně účinné a v něm si zachovaly svůj původ. Makrokosmicky je to 24hodinový rytmus dne a noci. V tomto rytmu Země–Slunce žije Já, duchovní duše člověka, ve stavech spánku a bdění. Prostřednictvím Já-organizace nervově-smyslového systému, rytmického systému a soustavy látkové výměny a pohybu individualizuje makrokosmické rytmy a vtiskuje je fyzickému tělu — například jako rytmy dýchání a srdeční pulsace. Vlnové délky těchto rytmů se pohybují v oblasti sekund a minut. V nervově-smyslových procesech se frekvence zkracují na zlomky sekundy, zatímco ve svém protipólu, v aktivitách látkové výměny, se rozšiřují na časové měřítko hodiny nebo hodin.&lt;ref&gt;Bernd Roßlenbroich: ''Die rhythmische Organisation des Menschen: Aus der chrono-biologischen Forschung'', Stuttgart 1994, 163 S.&lt;/ref&gt; V pólu látkové výměny a končetin však žije vůle, jejíž aktivace a deaktivace se odehrává v oblasti hodiny — odtud například «vyučovací hodina». Toto i vlastní zkušenost opravňují k jistotě, že časové měřítko jednohodinového míchání se vztahuje k volnímu rytmu člověka látkové výměny a pohybu. Ten je přece tím, kdo rührvorgang uvádí do pohybu a udržuje jej.<br /> <br /> V nevědomých hlubinách vůle pak žije Já; působí skrze vůli do světa — zde do pohybované vody. Každý, kdo je s mícháním preparátů obeznámen, ví, že toto časové měřítko jedné hodiny lze zvládnout v konstantní volní aktivitě. Každý člověk naplňuje tento časový úsek jemu vlastním rytmem odpovídajícím jeho ve vůli žijícímu Já. Každý člověk vtiskuje svou vůlí svůj rytmus vodě dynamizované v pohyblivých vírových vrstvách. Tento {{SE|353}}<br /> <br /> Tento lidský volní rytmus je oproti všem rytmům přírody, jež mají makrokosmický původ, jediným a prvním rytmem, který člověk jakožto mikrokosmos v průběhu tohoto třetího kroku preparace vtiskuje přírodnímu dění.<br /> <br /> Za zamyšlení stojí ještě toto: V rührvorgangovi lze mikrokosmicky spatřovat technologické uskutečnění makrokosmického dění. Každý z planet má jemu vlastní sklon osy vůči Slunci a jemu vlastní rychlost otáčení. V tom se vyjadřuje individuální signatura jednotlivých planet, působení «planetárních duchů». Jeden zápisek v Steinerově zápisníku zní: «Ve sféře se vesmír rozplývá / V ose se utváří / Se Sluncem.»&lt;ref&gt;Notizbuch Nr. 52, 1921; siehe auch ''Beiträge zur Rudolf Steiner Gesamtausgabe'' Nr. 104, S. 63.&lt;/ref&gt; Z toho lze ve vztahu k rührvorgangovi vyvodit: «Duch člověka» určuje rychlost otáčení a právě tak «osu», totiž úhel odklonu od svislice, v němž je vedena míchací tyč.<br /> <br /> Na tomto pozadí může vzrůstat pochopení pro to, že Rudolf Steiner ve způsobu svého duchovědeckého výkladu klade důraz na míchání rukou. Nejenže se tím prostřednictvím vůle vtiskuje dynamizované tekutině cosi z individuálního duchovního bytí člověka, nýbrž zpětně přijímá z tohoto dění, které samo přivádí na svět, cosi, co se s ním bytostně spojuje. Míchání rukou proto nabízí příležitost, jakou jinde v celém dění preparace nenajdeme, pronikovat poznávajícím způsobem na zmíněných třech výzkumných cestách do těchto procesů.<br /> <br /> Této příležitosti ponořit se s bdělým vědomím do procesuálního dění míchání se člověk zříká, deleguje-li rührvorgang na stroj. Zbavuje tím vlastní poznávací snahu živné půdy prožitku. Otázka, proč se míchá hodinu, ztrácí vyřazením lidské vůle svůj vztažný bod a stává se bezvýznamnou. Kdyby šlo jen o optimální promísení, bylo by to s vhodně konstruovanými stroji, jakým je například *Turbula* Paula Schätze,&lt;ref&gt;Paul Schatz (1898–1979): Anthroposophisch orientierter Mathematiker, Techniker und Erfinder.&lt;/ref&gt; pracující podle pohybové dráhy obráceného krychle, dosažitelné již za zlomek hodiny. Ale o to nejde. Míchá-li se stroji, ať jakéhokoli provedení, nebo {{SE|354}}<br /> <br /> také s kaskádami Wirbelschalen Johna Wilkese (*flow forms*),&lt;ref&gt;A. John Wilkes: ''Das Flowform-Phänomen: Die verborgene rhythmische Energie des Wassers'', Stuttgart 2008, 239 S.&lt;/ref&gt; nabývá na váze Steinerovo upozornění, že «člověk se může rozhodnout postupně se proklouzávat do oblastí surrogátního».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 104.&lt;/ref&gt; Problém nespočívá v tom, že by stroj mohl napodobovat ruční míchání a vytvářet pravotočivé i levotočivé víry, nýbrž surrogatem je zde to, že namísto duchem vedeného, individuálního rytmus tvořícího vůle přebírá řízení dění regulačně-technický průběh, který jej taktuje zvenčí. Rytmus otevírá kosmos, zemi a člověka jednoho druhému, takt je od sebe odcizuje.<br /> <br /> Míchání preparátů vytváří — v nejlepším slova smyslu — vyzdvižené hodiny v předem určeném pracovním sledu dne. Tyto hodiny je třeba tvořit. Může se to dít tak, že se míchá pokud možno ve dvou, ve třech nebo ve více lidech a že se k účasti zvou lidé z okruhu přátel statku. Z tohoto činného spolubytí při individuálním utváření rytmického procesu může vyrůstat nálada uvolněnosti, veselosti a pocitu svobody v sebeurčené činnosti, která objímá vážnost, v níž se hlubší vrstvy vlastního volního bytí spojují s děním míchání.<br /> <br /> Jedinečnost míchání preparátů otevírá třem výzkumným cestám opět nové rozměry k prohlubujícímu se porozumění. Odhlédneme-li od duchovědeckých pokynů Rudolfa Steinera k způsobu míchání a od širokého pole pozorovatelných skutečností týkajících se tvorby a rozpouštění vírů atd., může nabývat na významu zvláště sebezkoumání v duševních činnostech myšlení, cítění a vůle. Přitom lze upozornit na tuto zkušenost: Sebepozorování ukazuje, že rytmické dění procesu míchání se odráží ve vztazích, v nichž v jednotlivých fázích stojí duševní činnosti myšlení, cítění a vůle vůči sobě navzájem. Dříve než se rozhodnu uvést vodní masu do pohybu, tvoří tyto tři duševní síly ve mně nerozdělenou jednotu. Jsem zcela sám sebou a stojím tváří v tvář vnějšku. V okamžiku, kdy se v uvědomělé myšlenkové činnosti rozhoduji pohybovat míchacím košíkem, začíná se vůle zvnějšňovat do činnosti. Toto zvnějšňování se dále a dále stupňuje, moje vůle musí nepřetržitě, ani na okamžik<br /> <br /> Aniž by polevoval, předcházet pohybující se vodě, dokud moje volní síla nenarazí na hranice, tedy dokud nemohu dále stupňovat pohybový impuls k tvorbě trychtýře. Zároveň se ve mně moje myslící vědomí stále více odpoutává od volní činnosti a zvnitřňuje se do té míry, že v dokonalém klidu a zvýšené sebevědomosti hledí na vlastní volní konání. Mé duševní prožívání se rozkládá do myšlenkového klidu a volní pohnutosti. V tomto poli napětí, které se buduje s postupující tvorbou víru, se může moje cítění, nezávisle na myšlení a vůli, rozvinout v duševní čistotě a otevřenosti k duchu. Mohou se pak dostavit okamžiky zostřené přítomnosti ducha. Mohu se tehdy mezi klidem a pohybem cítit jako jedno s vnějším děním. Jsem uprostřed toho. Zde, v tomto smysluprostém cítění přivozeném vlastní činností, leží zřejmě nejhlubší zdroj, z nějž mohu čerpat inspirativní jistotu o pravdivosti nastoupené cesty. {{SE|355}}<br /> <br /> Jakmile vůle ke stupňování pohybu vody ztratí sílu, myslící vědomí opět zakročí a přiměje vůli, aby náhlým protisměrným mícháním nechala trychtýřový vír zhroutit. Voda tak v okamžiku přelomového bodu opět tvoří homogenní jednotu — a právě tak myšlení, cítění a vůle, které při tomto aktu ze stavu oddělenosti «zhroutí» do jednoho, znovusjednocují se. Z tohoto sjednocení pak dozrává rozhodnutí k nové tvorbě trychtýře v opačném směru a opět se duševní síly od sebe oddělují. Tak duše v procesu míchání celou hodinu rytmicky tká mezi vlastní a světovou vztahovostí. Skrze tuto bránu se Já rytmicky vtiskuje do světa a týmž rytmem se svět bytostně noří do Já.<br /> <br /> „Trychtýř se tu při míchání stává reálným obrazem spojení světa a Já. V nasávající síle trychtýře (vyvolané, lépe řečeno k zjevení přivedené, lidskou vůlí) dostává substrát (i člověk) v koncovém bodě skrze nekonečno spojení s periferiemi, z nichž mohou kosmické síly, jež mají svůj vztah k materiálu stávajícímu se dílem, zářit zvenčí dovnitř a v prométaní se substrátem se s ním spojovat.&quot;&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung. – Gunter Gebhard: Geologe und Biologe, langjähriger Oberstufenlehrer an der Waldorfschule Überlingen; jetzt Dozent für goetheanistische Naturwissenschaft und Waldorfpädagogik in Russland und in landwirtschaftlichen Ausbildungsstätten in Deutschland.&lt;/ref&gt; {{SE|356}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Použití ====<br /> <br /> Poté, co byly oba preparáty převedeny ze stavu pevného do stavu kapalného, jsou bezprostředně nato rozstřikovány do vzduchu — rohový hnůj spíše hrubšími kapkami na půdu, rohový křemen spíše jemnou mlhou na rostliny ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|Obrázek 25]], s. 350). K tomu se používají příslušné přístroje pracující s nízkým tlakem a malým výkonem (40 až 60 litrů na hektar nebo méně). Nabízí se tu omezit pohled jen na nezbytné rovnoměrné roznesení. Co se však skutečně děje a co je přístupné nazírání, je rozpad kapaliny pohybované rytmickým střídáním do stavu, který se otevírá živlu vzduchu — totiž povrch, jenž se v kapkové formě rozestírá do bezhraniční šíře. Konstelace sil, která v okamžiku použití — například ráno jinak než večer — vládne nad polem, pastvinou, zahradou a ovocným sadem ve vzduchu, teple a světle a může být zakoušena jako nálada, vtiskuje se oné konstelaci sil, která se v časovém proudu předcházejících preparačních kroků soustředila v každé kapičce. Rozpadem míchaného prostředku v nejjemnější kapičky vzniká množství středů a — obráceno k vzduchu — periferních hraničních ploch, jejichž souhrn se rozrůstá do nesmírna. Kožní membrána každé kapičky v ní obklopujícím světle třpytí se ve všech barvách a je — polárně k nasávající síle rýhového víru — na hraničních plochách své kulovité podoby allseitig otevřena kosmickým periferním silám působícím v živlu vzduchu.<br /> <br /> Použití rohového hnoje se děje při setí na zpracovanou půdu, nejlépe současně v přímé kombinaci se setím, případně podruhé v souvislosti s ošetřováním kůže půdy na jaře. Na trvalých travních porostech leží časové body na podzim a na jaře, respektive po pasení a po senosečí, v ovocnářství před rašením pupenů a po sklizni. V denním průběhu jsou — ve shodě s rytmem pozemského výdechu — upřednostňovány pozdní odpolední hodiny k míchání i ke stříkání, zejména tehdy, je-li nebe zatažené.<br /> <br /> Polárně k rohovému hnoji se rohokřemenný preparát zpravidla aplikuje dvakrát nebo vícekrát v době růstu a zrání. Časové body vyplývají ze vcítění se do růstových rytmů jednotlivých kultur. Za základní pravidlo pro volbu správného okamžiku může platit, že rohokřemenný preparát harmonicky podporuje tu růstovou a zrací fázi, v níž se daná kultura právě nachází. V denním průběhu {{SE|357}}<br /> <br /> bude člověk, sleduje pochod pozemského výdechu a tím i vzestupný mízu proud, za časných ranních hodin míchat a stříkat do ještě rosou pokrytých porostů. Naproti tomu by v době zrání vegetativně plodících kultur, jako okopanin atd., bylo vhodné preferovat stříkání působící na sestupný mízu proud, a to v pozdních odpoledních hodinách až k večeru. Časové body aplikace obou preparátů nepodléhají žádnému všeobecnému pravidlu, nýbrž osobnímu vztahu, který člověk ke svým kulturám ve vztahu k celku hospodářství má. Vyplývají — a to často s velkou určitostí — ze síly intuice, když člověk například v práci zastaví — ať již večer, ať při chůzi přes pole — a rozjímá, přebývaje v pozorování, o tom, co prožil.<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ==== Die Wirksamkeit ====<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Oba preparáty na dosud uražené cestě prošly zpětně elementárními stavy zemitě-pevného, vody a vzduchu a v teple se rozplývají v čase a na místě, kde dopadají v podobě kapek ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). V nejkratší době je to, co je substanciálně uchopitelné, ponderabilní, buď pohlceno půdou, nebo se odpaří. Skrze stav tepla začíná působit to, co je ryzím silovým působením duchovní podstaty, co se v průběhu preparace koncentrovalo v dutině rohu v hnoji, respektive v křemeni. Člověk musí vnějším i vnitřním nazíráním projít touto čtyřstupňovou cestou, aby správně porozuměl výrazu duchovního badatele ohledně účinnosti: «jak hnůj z kravského rohu tlačí zdola nahoru, to druhé (rohový křemen) táhne shora».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, přednáška z 12. června 1924, Dornach 1999, s. 102.&lt;/ref&gt; Jsou zde oslovena čistá silová působení v živém, která vznikla průchodem časoprostorovým děním. Nyní působí zpět do pozemských poměrů prostoru a času tak, že se rostlina od klíčku přes růst výhonku až po zralost plodu a semene může začlenit podle svého typu a podmínek stanoviště do vertikální osy Země-Slunce. To bytostné žije v teple a zjevuje se skrze teplo.<br /> <br /> Rohový hnojový preparát rozvíjí svůj účinek pod zemí, obrazně řečeno v hlavě zemědělské individuality, v prostoru kořenů. V tomto smyslu je to «hlavové hnojivo». Hnojí procesy pod zemí, {{SE|358}}<br /> <br /> které jsou příbuzné nervově-smyslovým procesům v lidské hlavě ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). Tyto hnojivé síly přijal během odpočinku rohů v zimní zemi, v době, kdy v nitru země působí nejpřirozeněji a nejintenzivněji. V rohovém hnoji tak máme k dispozici «hnojivo zimních sil», které lze polárně k zimnímu období libovolně používat podle doby setí kulturních plodin od jara přes léto až do podzimu. Kravský hnůj, aktivní v látkové výměně, se proměnil ve smyslově aktivní hnojivo, které posiluje vlastní aktivitu kořene vůči pouhé mineralitě zemské říše. «Vychovává» smyslovou schopnost kořene, která se projevuje například ve schopnosti rozkládat minerály – «kořen rostlin […]: Je to oko, ale špatné oko.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Schöpfung der Welt und des Menschen. Erdenleben und Sternenwirken. Über die Gerüche'', GA 354, přednáška z 24. srpna 1924, Dornach 2000, s. 154.&lt;/ref&gt; Tuto skutečnost odrážejí experimentální výzkumy, které ukazují, že kořen roste typičtěji pro daný druh, jemněji se větví, proniká vertikálně hlouběji do půdy a tím si zpřístupňuje větší objem půdy.<br /> <br /> Rohový křemenný preparát rozvíjí svou účinnost nad zemí v oblasti výhonků a listů. Zde, v «břiše» zemědělské individuality, vládne ve výměně se vzduchem, teplem a světlem intenzivní činnost látkové výměny ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). V tomto vzájemném vztahu okružních sil na jedné straně a stoupajících a klesajících rostlinných šťáv na straně druhé působí rohový křemenný preparát harmonizujícím způsobem. V tomto smyslu je to «hnojivo pro látkovou výměnu» rostliny. Tuto hnojivou sílu přijal během odpočinku rohů v letní zemi, v době, kdy tyto letní síly látkové výměny působí nejintenzivněji. Krystalický, smyslově aktivní křemen – reprezentant zimní země – se v průběhu popsaných emancipačních kroků proměnil v hnojivo letních sil, aktivní v látkové výměně. S jeho pomocí můžeme opět libovolně individualizovat velký makrokosmický rytmus ročního cyklu pro kulturu, kterou právě pěstujeme. Otevírá rostlinu vůči jejímu okolí a stejně tak vůči jejímu typu, jejímu duchovnímu praobrazu. To se zřetelněji projevuje jak ve vzhledu rostliny, například v proformování listů, v metamorfóze listů, tak i ve složení látek ve všech stadiích vitalizace, růstu a devitalizace, kvetení, zrání a tvorby semen. V souhře s rohovým hnojovým preparátem harmonizuje procesy tvorby plodů, stará se, jak ukazují experimentální {{SE|359}}<br /> <br /> výzkumy, o fyziologický klid při dozrávání a tím i o kvalitativní vlastnosti v konzistenci, barvě, vůni a chuti, které, poukazujíce za práh čistě rostlinného, tvoří výživovou hodnotu pro zvíře a člověka.&lt;ref&gt;Ilias Samares: ''Nachernteverhalten unterschiedlich gedüngter Gemüsesorten mit besonderer Berücksichtigung physiologischer und mikrobiologischer Parameter.'' Forschungsring für biologisch-dynamische Wirtschaftsweise, Darmstadt 1980, 153 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Manfred Klett: ''Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung'', Darmstadt 1968, 117 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Johannes Klein: ''Der Einfluss verschiedener Düngungsarten in gestaffelter Dosierung auf Qualität und Haltbarkeit pflanzlicher Produkte''. Institut für biologisch-dynamische Forschung, Darmstadt 1968.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Rohový hnůj a rohový křemen se navzájem podmiňují. Působí v ose Země-Slunce, která se zhmotňuje ve svislici kořene a výhonku. Dále otevírají rostlinu okružním silám, což se projevuje v intenzivním větvení kořene a proformování listoví. Jedním hnojíme zimními, druhým letními silami. Hnojíme život tím, co veškerý život nese. Jsou to látky udržované v živém, které uvolňují síly, jež rytmus tvořící vztah Země-kosmos individualizují podle stanoviště.<br /> <br /> Existuje mnoho experimentálních studií o postřikových preparátech.&lt;ref&gt;Uli Johannes König: «Wissenschaftliche Untersuchungsergebnisse zum Nachweis der Präparatewirksamkeit» in: Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft'', Dornach 2007, S. 157 f.&lt;/ref&gt; Poskytují potvrzení jejich účinnosti v tom či onom směru. Pro toho, kdo se ptá po jejich podstatě a významu, poroste porozumění do té míry, do jaké se mu podaří na třech zmíněných badatelských cestách zpřístupnit si duchovněvědný ideový základ, poznáváním si zpřítomnit na něj se vztahující přírodní souvislosti v celku zemědělského organismu a nechat se poučit zkušeností vůle při činnosti. {{SE|360}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kompost-_oder_Düngerpräparate&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''Kompostní nebo hnojivé preparáty''' ===<br /> <br /> Souzvuk dvou jmenovaných stupňů hnojení z oživené a oduševnělé přírody pod vedením třetího — idejemi nesené lidské práce — je dědictvím abendländisch-křesťanské zemědělské kultury. Nyní, kdy jsou moudrostí naplněné instinkty tohoto dědictví ztraceny, musí být morální impulzy v praxi hnojení získávány z myslícího nazírání v přírodě skrytě působící moudrosti. Tato moudrost je výrazem z minulosti působícího makrokosmu. Sama příroda se stará o uspořádání látek v kravském hnoji, v rostlinném kompostu a v krystalech země. Toto uspořádání se opakuje podle moudrostních zákonů kosmické minulosti. Rozpustí-li se solný krystal ve vodě, vznikají odpařením opět solné krystaly téhož druhu. Ze semene heřmánku vznikne opět heřmánek. Může toto do «díla» ztuhlé uspořádání látek být oživeno v tom smyslu, že se otevře silám vznikajícího kosmu? Je to křesťanské budoucího zemědělství v tom, že v makrokosmickém vývoji dovršené uspořádání látek se v budoucnosti může proměnit svobodným činem člověka? Základní téma Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera je oživení samé Země. Tomuto cíli slouží oba již popsané postřikové neboli polní preparáty «rohomist a rohokřemen». Následuje řada šesti kompostních nebo hnojivých preparátů, které jsou jako přídavky k rostlinným a živočišným hnojivům rovněž aplikovány v homeopatické dávce. Rudolf Steiner otvírá tuto řadu popisem preparátu ze řebříčku, u nějž metodicko-kompoziční téma zaznívá jakoby v naplnění. Proto má být toto téma na příkladu preparátu ze řebříčku popsáno podrobněji. Odchylky od základního tématu při výrobě ostatních preparátů tím zřetelněji vynikne jejich vlastní charakter.<br /> <br /> Princip výroby opakuje princip nakládání a souzvuku přirozeně vznikajících druhů hnojení, nyní však na stupni, který se vymaňuje z podmíněnosti přírody. Přirozeně disponované hnojení zůstává vázáno na ztvrdlé «dílo». Výchozím bodem přípravy preparátů jsou látkové uspořádání tohoto díla — «pracovní materiály» ze tří přírodních říší, které skrze ruku {{SE|361}}<br /> <br /> člověkem složeny, nyní však z idejí duchovního poznání. Tyto ideje obsahují vztah vzniklého díla k jeho bytostnému základu; v praktickém uskutečnění uvádějí nový vývoj.<br /> <br /> Podrobné popisy výchozích materiálů preparace i jí samé podali tito autoři, a sice pro:<br /> <br /> * Preparátové rostliny: Jochen Bockemühl a Kari Järvinen&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl und Kari Järvinen: ''Auf den Spuren der Präparatepflanzen'', Dornach 2005, 153 S.&lt;/ref&gt; — pojednání, které vede k tomu, aby se postupovalo od nazírání k poznání bytosti.<br /> * «Prohloubené porozumění podstatě biologicko-dynamických preparátů z goetheanistického, christologického a duchovně-vědeckého hlediska» od Erdmutha-M. W. Hoernera.&lt;ref&gt;Erdmuth-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, 512 S.&lt;/ref&gt;<br /> * Praktické zacházení při výrobě a aplikaci biologicko-dynamických preparátů, obsáhlý přehled Waltera Stappunga.&lt;ref&gt;Walter Stappung: ''Die Düngerpräparate Rudolf Steiners, Herstellung und Anwendung'', Rüfenach 2017, 2 Bd. (Bd. 1: 632 S.; Bd. 2: 116 S.).&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Schafgarbenpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kompozice preparátu ze řebříčku ===<br /> <br /> Řebříček charakterizuje Rudolf Steiner jako «naprosto zvláštní zázračné dílo».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 126: «Diese Schafgarbe ist – eigentlich ist es ja jede Pflanze – ein Wunderwerk, aber wenn man wieder eine andere Blume anschaut, dann kommt einem das ganz besonders zu Herzen, was für ein Wunderwerk diese Schafgarbe ist; sie ist ein ganz besonderes Wunderwerk.»&lt;/ref&gt; «Řebříček se v přírodě představuje tak, jako by nějaký tvůrce rostlin měl u řebříčku model, aby byl síru ve správném poměru uveden ke všem ostatním rostlinným látkám.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999, S. 126.&lt;/ref&gt; A dále: «Řebříček rozvíjí svou síru-sílu přednostně v procesu tvorby draslíku. Proto má síru přesně v takovém množství, jaké je nezbytné ke zpracování draslíku.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 129.&lt;/ref&gt; «V řebříčku zpracovává síra obsah draslíku tak, «aby se ve správném vztahu choval v organickém procesu vůči tomu, co tvoří vlastní tělo, bílkovinatou podstatu rostliny.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 126.&lt;/ref&gt; {{SE|362}}<br /> <br /> Síra zprostředkovává duchovně-kosmické pozemským látkám. Ty se uspořádávají podle sil duchovního praobrazce, například řebříčku, a přivádějí jej ke zjevení v podobě nebo gestalt této rostliny. Síru lze v živém označit za nositele tvořivého principu z ducha, který nachází výraz ve formě, v tvarování. Draslík je jako tvůrce solí nositelem látkového principu a je tak reprezentantem Pozemského. V součinnosti obou polárních principů se v rostlině uskutečňuje — v procesu steigerung — tvorba bílkovin. Na každém stupni svého zjevování od semene až po květ je rostlina, a obzvláště řebříček, obrazem této polarity. Ryze věcně nám tato polarita vstoupí před oči, položíme-li semeno do země. V semenu se koncentruje praobraz rostliny. V něm žije Kosmické «jako forma rostliny».&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&lt;/ref&gt; Semeno je obklopeno humem, tím, kdo ve Pozemském tvaruje,&lt;ref&gt;Ebd., Notizblatt Nr. 9 im Anhang, S. 271: «Der Humus gestaltet das Untere durch die Erde.»&lt;/ref&gt; a minerálními složkami půdy — křemenem, vápnem, jílem a ve vodě rozpuštěnými solemi. Obklopuje je tedy pozemská látkovost, která ovšem ztrácí svůj charakter tou měrou, nakolik jsou minerální složky prokrystalované, a tedy ve vodě nerozpustné, jako například křemen. Ve krystalu se zjevuje kosmický praobraz minerálu jako forma. V rozpuštěné látkovosti vládnou fyzicko-pozemské zákony.<br /> <br /> S bobtnáním semene přijímá toto ze půdy vodu a v ní rozpuštěné soli. Kosmická forma rostliny vstupuje do vztahu s pozemskou substancí. Klíček se z tohoto vztahu vyvíjí merkuriálně. Co v semenu žije kosmicky jako forma rostliny, proměňuje se v pozemskou formu smyslově-fyzicky se zjevující rostliny. V okamžiku příjmu pozemské substance, například draslíku, odcizuje se tato již v prvním kroku své fyzicko-pozemské zákonitosti. V silovém poli pozemského-stávání-se formy rostliny a na druhé straně draslíku, jenž se v organickém dění postupně odcizuje své pozemské povaze, se tvoří bílkovina. V prasubstanci veškerého života se prostupují kosmická forma a pozemská substance. V tvorbě bílkovin — například ve vegetačním bodě — tlačí a bují kaliový proces zdola nahoru, a z bílkoviny buduje duch, užívaje síry jako svého zprostředkovatele, gestalt rostliny. V tvorbě rostlinné bílkoviny smíme spatřovat bod obratu, v němž se kosmická forma rostliny vymezuje do pozemské a reprezentant Pozemského, draslík, se přibližuje ke svému kosmickému {{SE|363}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 26, S. 363.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 26: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation der Schafgarbe.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Původní bytosti. Čím více tedy řebříček přivádí ke zjevení svou vnější pozemskou gestalt, tím více se draslík vymaňuje z podmíněnosti svými fyzickými vlastnostmi. Na každém stupni tohoto se proměňujícího vzájemného vztahu formy a substance, pozemského a kosmického stávání se, je bílkovina ve svém látkovém-formovém uspořádání jiná. V mladé rostlině a směrem ke kořeni je více příbuzná draslíku, tedy soli (nitráty, volné aminokyseliny), v dospělé rostlině a směrem ke květu a zralému plodu se strukturuje stále složitěji. Stává se síře, tedy formě příbuznou (obrázek 26, s. 363).<br /> <br /> V květu se zjevuje v pozemské dokonalosti formy to, co v semenu žilo kosmicky jako forma. Vše, co v semenu bylo jako možnost gestalt-stávání se uloženo, vylilo se do této určité formy. Bytost rostliny se nemůže zjevit nad to, co se až ke květu zjevuje v obrazu. Na druhé straně je zemský prvek draslík ve květu nejdále odcizen svému pozemskému charakteru. Ve květu vstupuje do nejjemnější, kosmicky zjemnělé tvorby substance — například v barevném okvětním plátku, v nektaru, v rozvanívajícím se vůni. Jedno, forma, {{SE|364}}<br /> <br /> vstupuje zcela do pozemského zjevení. V její formě poznáváme nezaměnitelně řebříček — v pevnosti jeho stonku, v rozkladu čepele listu v uspořádanou mnohočetnost kopijovitě se větvících peří a v bílých a růžových zářících květních širmech, k nimž se na mírně klenutém lůžku suchomilné, pevné a soustředěné, jednotlivé květy složnokvěté rostliny shromažďují. Druhé, látka, která se v půdě jako draslík jeví s fyzikálně přesně uchopitelnými vlastnostmi, mizí v organickém procesu, vtiskuje mu určité vlastnosti a pak, od listu k listu stoupajíc, ve květu ke kosmu přiblížená, přechází do jakéhosi zárodečného stavu. Pohleďme na květenství řebříčku — spatříme vysokou míru pozemsko-fyzické diferenciace formy a zároveň tuto vůli-prostou, kosmu se otevírající gestu. Především tato jemná, odevzdaná gesta, ale i barva, vůně a chuť mohou sloužit jako náznak toho, že se ve květu substanční proces v éterické zjemněnosti přibližuje kosmickým stavům.<br /> <br /> Tak se ve květu zrcadlí poměr kosmického k pozemskému ve formě a substanci polárně vůči semenu vzcházejícímu v půdě. Rostlina svou bytost odhaluje v tom, že ve květu vstupuje do formy umíraje, a v tom, že zároveň substanční proces jejím bytím prostoupený vstupuje ve květu do jakéhosi kosmického zárodečného stavu. Jakkoli uzavřeně a dokonale se květ jeví, právě tak otevřeně a zárodečně je zároveň ustaven. Tento stav otevírající se odevzdanosti kosmu trvá jen okamžik. Pak nastává jednak zaklíčení, které vede k tvorbě individuálního semene, jednak vadne rostlinná podoba až po květ a propadá humifikaci, tvorbě humusu jako «universálního semene». Jak uchovat tento status nascendi zjevení formy a éterické, v proudění udržované substance ve květu? Jak lze říkajíc mezi tvorbou semene a humusu provést výsledek rostlinné tvorby ve květu přes neúprosný práh přírody dál? Jak lze okamžiku květu propůjčit trvání?<br /> <br /> Lze si představit, že Rudolf Steiner, bádaje v duchu a upíraje zrak na řebříček, stál před takovými otázkami. Odpověď na tyto otázky nemůže poskytnout pouhé nazírání řebříčku. Jde dále ten, kdo sleduje působení řebříčku do živočišného a lidského organismu. Tam se osvědčuje jako významný léčivý prostředek, jenž může napravit «to, co na slabosti {{SE|365}}<br /> <br /> des astralického těla».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 126.&lt;/ref&gt; Kvetní proces řebříčku pokračuje při jeho použití jako léčivého prostředku do vyššího říše teplokrevného živočicha a do říše člověka a rozvíjí tam, za hranicí svého vnějšího pole výskytu, blahodárně hojivý účinek. Na tento vztah řebříčku k něčemu, co jako duševní a duchovní skutečnost leží za prahem jeho zjevení, upozorňuje duchovní badatel. Ale ta otázka, jak uchovat substanciální a formativní proces samotného květu, jím zodpovězena ještě není. Aby tohoto dosáhl, obrací Rudolf Steiner svůj badatelský zrak na říši zvířat, jež ve svém světě orgánů v tělem svázané duševní síle propůjčuje okamžiku trvání. Živočišný organismus uzavírá v sobě niterný svět, který je u kvetoucí rostliny na způsob obrazu obrácen navenek. Ze stupně živočišnosti obrací duchovní badatel zrak na řebříček s otázkou, který orgánový proces může konzervovat to, «co je v řebříčku».&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 128.&lt;/ref&gt; Tuto moc má «proces odehrávající se mezi ledvinou a močovým měchýřem, a tento proces je zase závislý na substanciální povaze měchýře».&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 128.&lt;/ref&gt; Tyto podmínky jsou splněny u měchýře samce — tedy paroží nesoucí — ušlechtilé zvěře. Zpravidla se používá měchýř jelena.<br /> <br /> Tekutinová látková výměna končí v měchýři. Vsává, koncentruje a vylučuje do vnějšího světa to, co ledvina — vnímajíc prosoulazeného tekutinového organismu — propouští z nitra jako nepotřebné. Činnost ledvin a měchýře stojí se svým protipólem, nervově-smyslovou činností obrácenou navenek, v pozoruhodném vztahu. Platí to zejména pro oko a u jelena pro paroží, jež po odumření na několik měsíců až do shozu se stává jakýmsi hmatajícím smyslovým orgánem. Oko se jeví, ve svém stavem téměř výhradně fyzikálními zákony ovládaném, jako kus vnějšího světa, který se «zálivovitě» zanořuje do organismu.&lt;ref&gt;Vgl. Rudolf Steiner: ''Von Seelenrätseln'', GA 21, Kap. «6. Die physischen und die geistigen Abhängigkeiten der Menschen-Wesenheit», Dornach 1983, S. 158: «In die Sinne erstreckt sich die Außenwelt wie in Golfen hinein in das Wesen des Organismus.»&lt;/ref&gt; Paroží vyrůstá jako kost končetiny přes hlavu a doslova odumírá do předmětu vnějšího světa.<br /> <br /> Tak žije ušlechtilá zvěř s vysoko neseným parožím a bdělým pohledem v neustávající tiché nervozitě, vnímajíc své okolí. To {{SE|366}}<br /> <br /> Oko se přitom chová polárně vůči měchýři. Tak jako měchýř zachycuje materiální substanciální proud z nitra prosouleného bytosti a koncentruje jej, tak naopak oko, které zachycuje duchovní obsah vnějšího světa a koncentruje jej do obrazu vnímání. A jako se měchýř vylučováním otevírá vnějšímu světu, tak oko zprostředkovává obrazový obsah, vstupující dovnitř, vnitřní bytosti. Jak silně spolu vnímání a vylučování souvisejí, zakusí každý, kdo nápadně a nanejvýš nevhod vstoupí do kravína. Krávy se na okamžik zpozorní — a už se probouzí látková výměna; začíná to šumět. U ušlechtilé zvěře je tato souvztažnost více polarizována směrem k nervově-smyslové stránce. V tělesně vázané smyslové otevřenosti spoluprožívá kosmické dění svého okolí — a toto dění se vtiskuje do její tělesné organizace. Této přijetosti vděčí měchýř ušlechtilé zvěře za svou zvláštní «substanciální povahu».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 128.&lt;/ref&gt; Co jelen prožívá jako kosmickou přítomnost, vtiskuje substanciální uspořádání tenounké membrány měchýře. Ta je ve svém substanciálním charakteru, určeném kosmickými silami, «téměř obrazem kosmu».&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 129.&lt;/ref&gt; Na druhé straně má měchýř ušlechtilé zvěře tvar téměř dokonalé koule. Jako obalový orgán obepíná vnitřní prostor a svou silovou podobou obalující hülle zachovává nepřetržitý průběh procesů v ní probíhajících. Jako všechny orgány nese měchýř v sobě — ve tvaru i v zachovávající funkci — dědictví dávného makrokosmu. Co dělá měchýř ušlechtilé zvěře ve srovnání například s měchýřem jiných přežvýkavců tak výjimečným a tak vhodným pro preparaci řebříčku, je dvojnost jeho funkce. Ve své substanciální povaze stojí u nosiče paroží ve vztahu k současně působícím kosmickým silám; ve svém tvaru naopak ke konzervujícím silám makrokosmu, působícím z minulosti.<br /> <br /> To, co se v přírodě rozvinulo do dvou zcela oddělených vývojových linií — na jedné straně do procesu síra-draslík, vrcholícího v květu řebříčku, a na druhé straně do procesu měchýř-ledvina, vrcholícího v ušlechtilé zvěři —, jsou evoluční koncové body. Duchovní badatel spatřuje konec vývojové cesty ve tvaru a substanciálním uspořádání a spatřuje stvořitelské síly počátku a jejich další vývoj. Ze souhrnného pohledu na oba světy se otevírá první krok preparace: květy řebříčku jsou, lehce stlačeny, plněny do jelení záštitky tak, aby jimi byla ze všech stran obklopena ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], I, S. 363). {{SE|367}}<br /> <br /> V tom, co se před tím jako květy řebříčku, obráceno ven, v bezvůlné oddanosti otevíralo vůči kosmu, je nyní naplněn vnitřní prostor. V tom, co bylo předtím jako měchýř zcela ve službě vnitřního organismu, ve svém tvaru stvoření dávného, ve své substanci obraz přítomného kosmu, je nyní předmět vnějšího světa. Měchýř je útvar astrálního těla jelena. Jakmile je jelenem odebrán, chybí mu astrální tělo. Na jeho místo nastupují, v expozici preparátu vůči okolí, záření «světového astrálního těla» (kosmu). Tímto prvním krokem preparace se uskutečňuje první obrácení naruby funkce měchýře. Přirozeně je měchýř orgánem metabolického dění; nyní se stává jako předmět v prostoru a čase svou substanciální povahou jakýmsi smyslovým orgánem vůči kosmu. Na druhé straně se dostávají květy, jež se přirozeně bezvůlně otevírají ven, do vnitřní sféry orgánu, který je živočišným organismem tak utvářen, aby svůj obsah pronikával willenhaft zachovávajícími silami.<br /> <br /> Ve druhém kroku preparace se začíná naplňovat to, co bylo prvním obratem naruby v kroku prvním připraveno ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], II, S. 363). Jelení měchýř s obsahem květů je zavěšen «na místě co nejvíce ozářeném sluncem».&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 127.&lt;/ref&gt; Tam je vystaven silám fyzického těla Země v živlech vzduchu a tepla a tomu, co působí jako bytostná skutečnost vertikálně v ose střed Země–Slunce. Smíme předpokládat, že to je nyní jeho substanciální povaha, jíž se mu dostalo z kosmického prožívání jelena, skrze niž se membrána měchýře stává smyslově přijímavou vůči tomu, co ji prostorově obklopuje jako fyzické působení sil. Tato silová signatura prosluněného prostoru ve vzduchu a teple, zprostředkovaná substancí měchýře, se sděluje uzavřené substanci květů. A tvarová hülle měchýře je tím, skrze co je přijaté v květech řebříčku zadrženo a uchováno. V procesech obrácení naruby tohoto prvního a druhého kroku preparace se vtiskuje působení periferie étericky povýšenému působení draslíku v květech řebříčku. To, tak lze věc asi pochopit, udržuje étericky povýšený draslíkový proces v pohybu a přeměňuje jej vyššími silami astrálního v «formativní sílu».<br /> <br /> Ve třetím kroku preparace zahrabáváme kuličky řebříčku «ne příliš hluboko do země»,&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 127.&lt;/ref&gt; takže jsou tam vystaveny silám fyzického {{SE|368}}<br /> <br /> těla Země v živlech kapalného a pevného a tomu, co v vertikálním směru bytostně působí ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], III, S. 363). Opět je to substanciální povaha měchýře, která hmotě řebříčku smyslově zprostředkovává, co ve tmě, v zemi a vodě fyzicky žije v prostoru, a tvarová hülle, která to trvale vtiskuje do zárodečného substančního stavu květů.<br /> <br /> Ve druhém a třetím kroku preparace je hmota květů řebříčku vystavena silám fyzického těla Země. To má svůj základ ve čtyřech živlech, které se v přírodě různě mísí a opět rozdělují, ve velkém však vystupují odděleně: vzduch a teplo nad zemí, kapalné a pevné pod zemí. V obou prostorových kvalitách «nahoře» a «dole», světla a tmy, se kuličky řebříčku ponořují jako semenné zárodky. V nich se tyto prostorové kvality «pozemského» uchovávají. «Horní», uchovávajíc se, prostupuje «dolní» a naopak. Jakoby kondenzována v jediném bodě, zrušuje se světová polarita výšin a hlubin, souřadnost v prostoru i zpředmětnění fyzického těla Země.<br /> <br /> Druhý krok preparace byl dosud uvažován jen pod fyzicko-prostorovým aspektem. Přistupuje k tomu aspekt časový. Kuličky řebříčku prodlévají, zavěšeny nad zemí a tam vystaveny silám tepla a vzduchu a světlu Slunce, od jara přes léto až do podzimu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], II, S. 363). V této době, zejména v létě, jsou vzduch a teplo a vlhkostní hülle Země prostoupeny éterickými a astrálními silami, které přímo ze Slunce a z planetárního obkruhu, zvláště podsluneční planet, vyzařují dovnitř. Co v těchto silách duchovně žije, nechává rostliny růst; utvářejí se ve svém nevyčerpatelném bohatství forem. Toto kräftewirken, působící jakoby horizontálně v teple, vzduchu a vlhkosti, přijímá hmota květů uvnitř obalu. Opět to bude substanciální povaha měchýře, která zprostředkovává, co žije v posloupnosti času, a organická forma měchýře, která uchovává otisk každého okamžiku.<br /> <br /> Ve třetím kroku preparace prodlévají kuličky řebříčku od podzimu přes zimu až do jara v zemi ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], III, S. 363). Tam je promoklá země prostoupena éterickými a astrálními silami, které nepřímo ze Slunce a z planetárního obkruhu, zvláště obkruhu nadslunečních planet, působí na růst rostlin. Co v těchto silách duchovně žije, vstupuje do vztahu k {{SE|369}}<br /> <br /> zástupcům minerálně-krystalické přírody Země, ke křemenu (pazourku), vápnu a jílové substanci. Jako nepřímé působení je zprostředkováno v «kosmické vzestupné proudění»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&lt;/ref&gt; tónem rostlinného světa a v něm se utváří například v barvách listů a květů a v jemnějším substanciování zrajících plodů. Ponořeny do tohoto působení sil, odpočívají kuličky řebříčku v zemi po celé zimní pololetí. Opět to bude substance obalového orgánu, která v jakési smyslové činnosti zprostředkovává to, co v čase postupuje, zárodečné podstatě květní hmoty, a forma bude to, co to v tomto zárodečném uchovává.<br /> <br /> Ve druhém a třetím kroku preparace je hmota řebříčku vložena ve svislém prostorovém vztahu do fyzického těla Země a vodorovně, ve vztahu k plynutí časů, k rytmické opakující se střídání vzniku a zániku, do éteru a astrálního těla Země. Tato se rozrůzňují v mnohost bytostí, které působí jevy v průběhu roku a rytmické střídání ročních období. Polárně stojí proti sobě zima a léto a přechody jaro a podzim. Pro jedno místo na Zemi nemůže být zároveň zima i léto. Střídají se v proudu času. Tím, že byly kuličky řebříčku vystaveny procesům letního pololetí ve vzduchu a teple a poté procesům zimního pololetí ve vodě a zemi, získala zárodečná podstata květní substance, zprostředkovaná a uchovaná jelenicovým měchýřem, otisk celého ročního průběhu. V obsahu květů prostupují se v současnosti všechny kvality časového posloupnosti v ročním průběhu. Letní pololetí, uchovávajíc se, prostupuje zimní pololetí a naopak. V takto preparovaném řebříčku kondenzuje se periferní působení celého ročního průběhu v bod v současnosti a tím v potenci nových vývojových možností.<br /> <br /> V dalším průběhu preparace řebříčku je substanciální proud, který v květu končí ve stavu zárodečného, veden přes práh vázanosti v prostoru a čase. Co se v květu řebříčku na okamžik vyjadřovalo v bezvolné gestuře jako pouhá potence, to se ve překročení tohoto prahu otevírá vyšší přírodě sil. Substanciálně zárodečné nepadá zpět do přirozeného dění tvorby semen a humusu, nýbrž vyklíčí, oplodněno silami fyzického, éteru a astrálního těla Země.<br /> <br /> Pohleďme v souhrnu na trojkrok preparace řebříčku z hlediska člověka, který ji vykonává. V řebříčku, právě tak jako v měchýři ušlechtilé zvěře, přichází makrokosmický vývoj ke svému konci. Tam vládne dovršení, tam to nejde dál. Duch člověka však dokáže v erkraftování své poznávací schopnosti proniknout do duchovních základů bytí a dění. Ty jsou přítomnostnímu vědomí zpřístupněny v výsledcích antroposofického duchovního výzkumu. Takovéto výsledky leží v Zemědělském kurzu Rudolfa Steinera a vedou k tomu, aby se v prvním kroku preparace sjednotilo to, co je v přírodě rozděleno, avšak co je původem přece jen k sobě vztažené. Tak se ve vnějším substančním dění z ducha člověka ve třech krocích preparace uskutečňuje jakýsi trojnásobný přechod přes práh. Kdekoli příroda v postupu preparace, v dovršení sama sebe, narazí na práh, můžeme ji z vhledů duchovního bádání tvůrčím způsobem přes něj provést. {{SE|370}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufen_der_Wirksamkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Stupně účinnosti ====<br /> <br /> Hotový preparát je, měřeno vůči množství přirozených hnojiv statku, zdánlivě zanedbatelné množství. V něm uspořádání látky není dílo, nýbrž zárodek. Navenek se jeví příbuzný humusu, a přece je mu v bytosti a účinnosti přesně protikladný. Humus «vytváří bezsvetlé působení».&lt;ref&gt;Ebd., S. 59.&lt;/ref&gt; «Tvaruje spodní sféru skrze zemi».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Notizblatt Nr. 9 im Anhang, S. 271: «Der Humus gestaltet das Untere durch die Erde.»&lt;/ref&gt; Smysl preparátu z řebříčku, jakož i v pozměněné podobě ostatních kompostových preparátů, spočívá však právě v tom, aby organickým hnojivům statku propadajícím se rozkladu zprostředkoval «působení plné světla», aby přirozeným hnojivům přenesl schopnost stát se přístupnými pro praobrazce kosmu, jež přebývají mimo prostor a čas.<br /> <br /> Bytost a význam preparátu z řebříčku stojí ve vztahu k bytosti a významu draslíku v přírodním hospodářství. Ve své fyzické přirozenosti se draslík projevuje ve svých determinovaných vlastnostech. S těmi počítá chemik jako s jediné reálným. V životním procesu rostliny, a archetypicky v řebříčku, odcizuje se {{SE|371}}<br /> <br /> se draslík této ve výsledek ztuhlé určenosti a je prostřednictvím zvláštního obsahu síry v řebříčku v procesu kvetení o první stupeň přiblížen svému kosmickému původnímu bytí. Lze to nazvat stupněm «bytostné účinnosti»,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Leitsätze'', GA 26, «Menschheitszukunft und Michaeltätigkeit», Dornach 1998, S. 94f.&lt;/ref&gt; stupněm účinného živého. V poli napětí se sírou rozvíjí draslík v živém svou bytostnou účinnost, která z pozemského pólu vede do tvorby bílkovin v oblasti listu. V květu ustupuje tvorba bílkovin téměř docela. Pokračuje se dál do tvorby semen. Tak je v květu draslíkový proces jaksi propuštěn ze své bytostné účinnosti v živém. Zjemňuje se do stavu zárodečného, do toho, co lze v obrazu pocítit jako bezvůlí otevírající se gesto květu. Tento stav trvá okamžik, a již propadá zárodečné tohoto substančního procesu s odumíráním rostliny mineralizaci, zpět do stavu určenosti fyzických vlastností. V okamžiku kvetení však nastupuje preparace. Prostřednictvím obalení střívkem ušlechtilé zvěře a dalších kroků preparace je draslík, jenž v květu dosáhl nejvyšší stupeň své proměny v živé, odloučen od rostliny-nosiče, udržován v bytostné účinnosti. To naznačuje, že draslík je nyní v proudu svého oživování přístupný vyšší sféře, sféře zjevování svého bytí. Tím je pozemská látka draslík pozdvižena nejen do sféry života, nýbrž do sféry života nesoucího vnímání. Stává se nositelem životem prostoupeného niterností.<br /> <br /> Toto oživování a astralizace látky se uskutečňuje i v živočichu prostřednictvím jeho duševního čili astrálního bytí. To se projevuje v mimořádné hnojivé síle výměšků přežvýkavců, v prvé řadě skotu.<br /> <br /> Výmluvným příkladem je tu kravský hnůj. V člověku se látka zduchovňuje nad zmíněné stupně, pod vládou Já, a stává se jeho nositelem. Mimořádné na preparaci je, že se tu látky uvádějí do uspořádání, skrze něž mohou být v půdě, mimo uzavřený tělesný organismus člověka a živočicha, nositeli kosmického života a kosmické astrality.<br /> <br /> Hotový preparát z řebříčku, výtvor z ducha člověka, reprezentuje třetí stupeň hnojení. Rozvíjí svůj účinek tím, že je v homeopaticky malých množstvích přidáván k tomu, {{SE|372}}<br /> <br /> co v zemědělském provozu v průběhu roku z rostlinné a živočišné světy přináší organické hmoty. Plně rozvinout svůj účinek může v kompostu a ve hnojišti. V pravý čas přicházejí tato hnojiva na půdu. Půda však není než tenounká pokožka. Tvoří jako «bránica»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 44.&lt;/ref&gt; střed mezi «Nahoře» a «Dole», mezi výšinami a hlubinami, světlem a temnotou. Zapracujeme-li hnojivo do tohoto pokožkovitého «středu», je jím toto nové uspořádání látek oplodněno — a to jako esence souzvuku minerální, rostlinné a živočišné přírody, rytmů slunečního roku a duchovně tvůrčí síly člověka. Toto hnojivo zušlechťuje a povznáší působnosti tří přírodních říší: krystalické smyslové přírody Země, rostlinného kompostu a živočišného hnoje. Nevyrovnává jen to, co bylo půdě drancováním odňato, nýbrž dává Zemi, tomuto «Dílu», schopnost, aby to, co je bez života, se oživovalo, aby to, co je oživené, stávalo se nositelem vnímání a aby se toto individualizovalo skrze ducha, jenž na nás vyzařuje z budoucnosti.<br /> <br /> Smysl třetí stupně hnojení lze spatřovat v tom, že tam, kde se takto pracuje, vedeme přírodní bytí v daleké perspektivě do budoucnosti, přes práh prostoru a času, a znovu je napojujeme na pokračující vývoj duchovní duše člověka a s ní i vesmíru.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Kamillenpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Složení heřmánkového preparátu ===<br /> <br /> Postup preparace sleduje stejné kroky jako u řebříčkového preparátu, avšak s jednou nejistotou: v textu kurzu druhý krok — zavěšení naplněných hovězích střev — není zmíněn; v poznámkách ke kurzu se však v tomto ohledu nachází příslušná narážka. Na tuto problematiku bude poukázáno později.<br /> <br /> Svým zjevným obrazem je heřmánek (*Matricaria recutita* resp. *Chamomilla officinalis*) řebříčku polárně protikladný, ačkoliv mu jako hvězdnicovitá rostlina (složnokvěté) je velmi blízce příbuzná. Naproti tomu vykazuje příbuzenskou blízkost ve funkčním poli napětí polarity kořene a květu. Jeho blízkost a zároveň vzdálenost zakládá jeho {{SE|373}} postavení jako druhého v řadě hnojivých preparátů.<br /> <br /> Duchovní bádání učí, že heřmánkový preparát má schopnost «způsobit, aby byl hnůj schopný přijmout do sebe tolik života, a tento život přenést na půdu», že hnůj se dostane do stavu, kdy «ještě více sváže látky nutné pro růst rostlin, vedle draslíku také vápník, vápenné sloučeniny». U řebříčku máme co do činění především s draselným účinkem. «Chceme-li zachytit i vápenaté účinky, potřebujeme opět rostlinu, […] která […] v homeopatické dávce rozložena obsahuje síru, a ze síry přitahovat ostatní pro rostlinu nutné látky.» «Heřmánek zpracovává [vedle draslíku; pozn. autora] k tomu vápník.» Přispívá k tomu, «vyloučit z rostliny škodlivé oplodňovací účinky, udržet rostlinu zdravou».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 129.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tyto pokyny Rudolfa Steinera osvětlují zároveň tak charakteristický zjevný obraz heřmánku ve srovnání s řebříčkem. Řebříček je díky své sírové aktivitě v oblasti tepla a vzduchu ve vzájemném působení s půdní solí-draslíkem, v postupujícím zušlechťování draselného procesu od kořene vzhůru přes stonek, listovou posloupnost až ke květu — celý vyjádřením ovládání zemitého a vodnatého. Vše na něm ukazuje tendenci k přísné formě a zdrženlivosti životních procesů, jako například silná sukulence jemně členěného a zároveň hustého listového zpeřování a trubkovité květy skryté jako za zdmi obalových kalichů. Naproti tomu heřmánek se jeví jako vyzdvižený z pozemského. Jeho vztah k draslíku se projevuje ještě v lehké sukulenci listů.&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl und Kari Järvinen: *Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen*, Dornach 2005, 154 S.&lt;/ref&gt; Jeho sírová aktivita se zdá však soustředit především na zpracování a sublimaci pozemské látky vápníku. Vše v něm směřuje k volné, silné členitosti jeho vegetativních orgánů. Od výrazného kůlového kořene, jenž se nahoru lehce řepovitě rozšiřuje, vyzařují zčásti horizontálně v husté posloupnosti postranní kořeny do šířky a hloubky. Primární výhonek se vztyčuje vertikálně do výšky, avšak záhy se dělí u základny na počet postranních větví, které se málo větví a vyzařují do šířky a výšky a celkově mají tendenci dávat rostlině jakýsi kulovitý tvar. Listy se člení do volného, málo uspořádaného zpeřování; lístky peříčka jsou {{SE|374}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 27, S. 374.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 27: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation der Kamille.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> úzké, vláknovité útvary, které se samy jen málo větví (obrázek 27). Tyto gesty paprsčitosti a zaoblování poukazují na znaky, jež jsou charakteristické pro bohatství forem výskytu minerálního vápence (CaCo3), jako například paprsčitost aragonitu nebo kulovité, resp. zaoblené formy krystalických vápenců, sprašových loulek, stalaktitů a stalagmitů atd.<br /> <br /> Výhonková podoba heřmánku navozuje dojem paprsčitého dělení a rozpouštění ve světle, teple a vzduchu. Že se zcela nerozpustí, o to se starají terminální květy, v nichž se formotvorná gesta celé rostliny ještě jednou na vyšším stupni opakuje a obrací dovnitř. Stonek se zdržuje a rozšiřuje v květní lůžko, na němž nenápadně vyrůstají trubkovité květy, na okraji ohraničené bílými jazykovitými květy. Při rozkvétání se květní lůžko klene do zaoblené kužele a zazáří v teplé zlatožluté barvě trubkovitých květů. Pod vyklenutím květního lůžka vzniká vzduchuplný dutý prostor — neomylné znamení, že jde o pravý heřmánek. Zvláštní příznak pohyblivosti heřmánku {{SE|375}}<br /> <br /> na rozdíl od řebříčku je zvedání bílých okrajových květů za úsvitu a jejich večerní snižování.<br /> <br /> &lt;div class=&quot;mw-translate-fuzzy&quot;&gt;<br /> V květech, jež kulovitou podobu volně rostoucího heřmánku obestírají a uzavírají, se jeho prosvětlené, prohřáté a provzdušněné bytí ještě jednou na vyšším stupni zjevuje. Sírový proces prostupuje celou rostlinu, v porovnání s řebříčkem, jiným způsobem — až dolů do kořene. A místo aby jako on udržoval draslík živě v zemitě-vodnatém, éterizuje heřmánek vzestupně proudící draslík-vápník v oblasti působení tepla a vzduchu, vrcholíce v květu, jenž vylučuje intenzivní vůni. Co v květu procesem přichází ke konci, tvoří v preparaci heřmánku začátek pro nové. Toto vyvracení je nastoleno nacpáním sebraných kamilkových květů do živočišné tvarové hüllenbory, do kousku tenkého střeva krávy, obrázek 27). Tenké střevo (Infestum tenue) navazuje na dvanácterník (Duodenum) přicházející od žaludku, přechází v kyčelník (Ilium), který ústí do slepého střeva (Caecum). Dlouhý mezičlánek tvoří lačník (Jejunum), jenž girlandovitě nebo věncovitě obklopuje spirálovitě uspořádanou desku tračníku (Colon). Ta tvoří středový díl tlustého střeva mezi slepým (Caecum) a konečníkem (Rectum). Pro preparaci přichází v úvahu lačník. V něm probíhá, nastoleno sekrety ústícími do dvanácterníku (játra, žluč, slinivka), a střevními vlastními žlázami, hlavní trávicí dění. Střevní stěna lačníku je mnohonásobně zvětšena hustě za sebou jdoucími střevními klky. Chráněny mohutnou sliznicí (Mucosa), dosahují v klcích krevní a lymfatické cévy hluboko do střevního kanálu. V něm probíhá skrze žlázové sekrety a bakteriální rozklad téměř úplná mineralizace přijatých potravin. Je to intenzivní látkovýměnné dění, provázené rytmickými pohyby ochabování a znovuvzpřimování střevních klků, jakož i peristaltiky střevních stěn skrze svalovou vrstvu, která je zase skrze pevně nervovou tkání prostoupenou, téměř průhlednou blánu — serózu — ohraničena vůči nitru břišní dutiny. Toto členění do tří blan a trojzvuk jejich funkcí vykazuje i jelení měchýř. A přece stojí oba orgánové systémy vůči sobě polárně. Měchýř centruje a skladuje tekutinu vyloučenou ledvinami {{SE|376}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> a vypouští ji do vnějšího světa; tenké střevo naproti tomu pohybuje pevně-tekutým z venku přijatou potravou, rozkládá ji, třídí ji při průchodu střevní stěnou a propouští vytříbené do vnitřního světa těla. Měchýř a ledviny jsou orgány astrálního těla v tekutém organismu; měchýř vylučuje to, co ledvina přetřídila jako nepotřebné, z nitra těla ven. Tenké střevo je orgán, který z pevného v potravě vyfiltruje to použitelné a zabuduje to do těla. Hluboko v podvědomí je u člověka na tomto ději zapojena Já-organizace. Ta zasahuje hluboko do trávicího dění a stará se o zničení cizí látkovosti až dolů na úroveň fyzicko-anorganického.<br /> <br /> První preparační krok je krokem vyvracení a emancipace od přirozeného průběhu. Otázka zní: Jak lze draselno-vápníkový proces, který byl v růstu heřmánku udržován v proudu a v květu dosáhl nejvyšší stupně éterické tvárnosti, povznést přes odumření květu z omezení prostoročasového ven, aby to, co je v květu zárodečně přítomno, mohlo být udržováno v proudu na vyšší rovině? Tento úkol plní tenké, respektive lačné střevo krávy. Obstaráme si takové střevo ideálně od krávy, která po celý svůj život prováděla ve svém trávicím systému na hofeigenen pícninách «kosmicko-kvalitativní analýzu». Tenké střevo nakrájíme na přibližně 25 až 50 cm dlouhé úseky, na jednom konci je zaváže a pomocí trychtýře nacpeme kamilkové květní úbory do střevního obalu, na otvoru to zaváže, a tak dostaneme napěchované, statné klobásky ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#374|Abbildung 27]], S. 374).<br /> <br /> Co dříve jako kamilkový květ bylo nakloněno šířavám kosmu, Slunci, naplňuje nyní hustě stěsnaně vnitřní prostor tenkého, neboli lačného střeva krávy. Toto vyvracení z vnějšku dovnitř platí i pro novou funkci tenkého střeva samého. Má nyní obsah, který již nestráví, enzymaticky nerozloží a nepohne, nýbrž naopak zachovává v jeho konzistenci a zpřístupňuje ho silám, které přicházejí z planetárního obkruhu skrze sluneční světlo. Obvyklá funkce střeva a střevní stěny spočívá v tom, zprostředkovat zpracovaný střevní obsah ze zemské potravy — fyzicky přes lymfatické a krevní dráhy a duchovně přes nervově-smyslovou kůži serózy — vnitřnímu tělu krávy. Polárně k tomu je nyní vnější kůže střeva (*Serosa*) obrácena k silám kosmu a země. Uvolněna od kravského organismu zprostředkovává pocitově prostoupená substance střevní kůže {{SE|377}}<br /> <br /> kamilkovým květům síly země a Slunce. Otázka zní: Nejsou to právě tyto síly, které udržují étericky nasycený draslík a vápník květů v proudu přes přirozenou zákonitou práh? Neboť na tom přece nakonec záleží u všech hnojivých preparátů! Prvním preparačním krokem vyvracení polárních procesů se uskutečňuje steigerung, která, jak se to dá rozumět, má potenci otevřít «dílo» vzniklého nové vývojové rovině wirksamkeit. Tato potence se nakonec realizuje v druhém, a především ve třetím kroku vyvracení a emancipace ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#374|Obrázek 27]], s. 374).<br /> <br /> Co se týče druhého kroku, vzniká na začátku zmíněná nejistota ohledně údaje Rudolfa Steinera v Zemědělském kurzu a ohledně poznámek, které si pořídil v přípravě na něj. Tyto jsou otištěny jako příloha v Zemědělském kurzu. Na listu 30 těchto poznámek se nachází poznámka: «Střeva – pověsit». O tom v pátém přednášce kurzu, tedy ve veřejném představení tohoto stavu věcí, není řeč. Naopak je výrazně zdůrazněn třetí krok, expozice v zemi vůči zimním silám: jako «přírodní působení […] nechat tam působit co nejpůdě příbuzné živé». Je dále také přesněji popsána povaha místa, kde má být heřmánkový preparát zakopán: «Tyto vzácné […] klobásky vystavovat po celou zimu v ne příliš velké hloubce co nejhumusnější zemi a vybírat si také taková místa […], kde sníh leží delší dobu, a kde sníh dobře osvětluje Slunce, aby tam co nejvíce působily kosmicko-astrální vlivy.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 130.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tomuto, ve srovnání se řebříčkem, třetímu kroku preparace přísluší zjevně vlastní, rozhodující význam. Druhý krok expozice vůči záření kosmu přes vzduch a teplo zůstává nezmíněn. Nověji se, analogicky k preparaci řebříčku, stále více praktikuje pověšení střev přes léto. Květní úbory koncem května až do června rozkvétající heřmánku se sbírají, lehce nasuší, nacpou do střev a ještě před Janem Křtitelem, respektive letním slunovratem, vystaví letním silám vzduchu a tepla.&lt;ref&gt;Matthias König, mündliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Hledáme-li, jak v duchu samotného Zemědělského kurzu správně zvážit různě znějící výpovědi o letním a zimním působení v případě heřmánku, může pomoci následující úvaha: Jak ukazuje způsob zacházení s dalšími preparátovými rostlinami, je tento způsob přizpůsoben jejich charakteristické vlastní povaze nakládání s kosmickými silami a pozemskými látkami. Jak bylo popsáno, je růst heřmánku výrazem panování intenzivní astrality v světle, teple a vzduchu. Ta se znovu stupňuje v květu a projevuje se ve vzduchem naplněném dutém prostoru pod klenutým lůžkem květním — tento dutý prostor lze zároveň bez rozporu chápat jako výraz tvorby vlastního, dosud bytostí nenaplněného, vnitřního (duševního) prostoru —, v pohybovém rytmu jazykovitých kvítků, ve vřelé, vzdušné vůni a v jejich vysoké léčivé účinnosti. To vše nasvědčuje tomu, že heřmánek je již ve svém růstovém dění vystaven tak silnému letně-kosmickému astrálnímu působení, že druhý krok preparace se jeví jako nadbytečný; heřmánek jej takříkajíc předjímá. Nicméně pověšení střev přes léto mu jistě neuškodí. {{SE|378}}<br /> <br /> Po přezimování v zemi — nutná je ochrana před liškami a psy — následuje jako další krok preparace a emancipace vykopání na jaře kolem Velikonoc. Vznikla nová látka s novými vlastnostmi, která díky své astrální formativní síle «je odolnější vůči dusíku než jiná hnojiva, ale navíc má tu zvláštnost, že oživuje půdu tak, že může působit mimořádně povzbudivě na růst rostlin. A zejména se vypěstují zdravější rostliny.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 130.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> «Osvěžující a oživující sílu» heřmánkového preparátu smíme připsat éterizovanému draslíku, léčivou sílu éterizovanému vápníku. Tento se stává přijímavým pro uspořádávající astrální síly vyzařující z nadsmyslové bytosti heřmánku. Ve «svazování» těchto pozemských látek, draslíku a vápníku, nabývá éterické čili životní tělo rostlin větší formativní síly; může tak «vyloučit škodlivé fruktifikační účinky».&lt;ref&gt;Ebd., S. 129.&lt;/ref&gt; «Fruktifikaci» lze zde chápat jako správný proces na nesprávném místě: V půdě fruktifikují bakterie, houby atd. a starají se o rozkladné procesy až po mineralizaci, pak ale také ve spojení s půdními živočichy o přeměnu a {{SE|379}}<br /> <br /> Stavěcí procesy. Tam, v půdě, je to správné místo — nesprávné tehdy, když toto dění začíná bujeti o patro výše, ve stonku nad zemí, například v podobě viroz nebo bakteriálních a houbových onemocnění. Tomuto ničivému vzestupnému působení zemitého půdního živlu do oblasti stonků a listů brání organické hnojivo ošetřené heřmánkovým preparátem.<br /> <br /> Stejně jako ostatní hnojivé preparáty se heřmánkový preparát uchovává v rovnoměrně temperované, spíše zatemnělé místnosti v hliněných nádobách, které jsou ze všech stran obklopeny rašelinou. Rašelina izoluje proti vyzařování. Aplikace se provádí v dávkách v řádu trojprstové špetky, dva až tři gramy na 2 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; v zahradnickém provozu, v zemědělském na 10 až 12 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; hnoje nebo kompostního materiálu, tedy podle velikosti hromady. Osobní vztah, který člověk buduje v práci s hnojem, určuje správnou míru.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Brennnesselpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kompozice kopřivového preparátu ===<br /> <br /> Jako třetí v trojici spolu se řebříčkem a heřmánkem vykazuje kopřiva ve svém výrazném zjevu k oběma sotva příbuzenské rysy, zato v způsobu, jakým nakládá s draslíkem, vápníkem a navíc se železem. Sírový proces mocně proniká celou rostlinou shora dolů. Zprostředkovává kopřivě schopnost vyzdvihovat jmenované látky z jejich zemitě-anorganické povahy a vtělovat je do svých životních procesů. Rudolf Steiner ji označuje jako «die größte Wohltäterin des Pflanzenwachstums […] Die Brennnessel ist wirklich ein Allerweltskerl, die kann ungeheuer viel […] außerdem, dass die Brennnessel Kali und Kalzium in ihren Strahlungen und Strömungen fortführt, außerdem hat die Brennnessel noch eine Art Eisenstrahlungen, die fast so günstig sind dem Laufe der Natur wie unsere eigenen Eisenstrahlungen im Blute. Die Brennnessel verdient es eigentlich durch ihre Güte gar nicht, dass sie da draußen oftmals so verachtet in der Natur wächst. Sie müsste eigentlich dem Menschen ums Herz herum wachsen, denn sie ist wirklich in der Natur draußen in ihrer großartigen Innenwirkung, ihrer inneren Organisation eigentlich ähnlich demjenigen, was das Herz im menschlichen Organismus ist» («největší dobrodinitelka růstu rostlin […] Kopřiva je skutečně všeuměl, dokáže nesmírně mnoho […] kromě toho, že kopřiva odvádí draslík a vápník ve svých záření a proudech, má kopřiva ještě jakési železné záření, které je přírodnímu dění téměř tak příznivé jako naše vlastní železné záření v krvi. Kopřiva si svou dobrotivostí vlastně vůbec nezaslouží, že venku v přírodě roste tak často opovrhována. Měla by vlastně růst člověku kolem srdce, neboť je skutečně venku v přírodě svým velkým vnitřním působením, svou vnitřní organizací vlastně podobna tomu, čím je srdce v lidském organismu»)&lt;ref&gt;Ebd., S. 131.&lt;/ref&gt; ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#383|Obrázek 28]], s. 383). {{SE|380}}<br /> <br /> Celý růst kopřivy, její sklon pokorně růst všude tam, kde lidskou rukou přišlo něco do nepořádku – například na místech, kde vládne hniloba nebo kde leží hromady sutin, či na zanedbávaných pastvinách a tam, kde staré stroje rezaví v křoví, anebo na půdách s povrchově blízkou, železitou podzemní vodou, a dále tam, kde jsou v krajině vytvořena přechodová pásma, jako u mezí, břehů vodních toků, okrajů remízků a lesů. To vše, jakož i intenzivní zeleň listů – jde tu o působení dusíku, především však železa, bez nějž by se nemohl tvořit hořečnatý chlorofyl – a stejně tak přísný řád jejího bojovného, vzpřímeného zjevu svědčí o tom, že ovládá železný proces, výraz zvýšené síly Já. Kde roste, tam vytváří díky svému «velkému vnitřnímu působení» řád uprostřed mezi «Nahoře a Dole». Nastoluje harmonický vyrovnání jednostranných půdních procesů za vzniku mimořádně stabilního, drobtovitého mullového humusu.<br /> <br /> Nápadné je, že kopřivě chybí ostré zdůraznění polarity kořene a květu, příznačné pro složnokvěté řebříček a heřmánek – kopřiva náleží řádu ''Urticales''. Se svými nenápadnými květenstvími se zanořuje do listového patra horní třetiny stonku. Květy vyrůstají z paždí listů přísně křížovitě vstřícně a patrově nad sebou uspořádaných listů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#383|Obrázek 28]], s. 383). Prašníkové rostliny mají spíše podlouhlou čepel listu a zaoblené zoubkování listového okraje, kdežto plodonosné rostliny mají naproti tomu spíše přihrblou srdčitou čepel listu a ostře zašpičatělé zoubkování. Metamorfóza listů se naznačuje jen slabě: již v nejspodnějším listě se odhaluje typus rostliny s výrazným, ještě poněkud kulatým zoubkováním a porostem žahavých chloupků; ba již děložní listy takové nesou. Směrem vzhůru k prostřední části výhonku se čepel listu rozšiřuje do výrazné srdčitosti a ke špičce stonku se opět zužuje do jemně a ostře zoubkatých, kopinatých forem.<br /> <br /> To, co je korunujícím vrcholem kvetoucích rostlin, jejich zjevení podstaty v květu, ustupuje zcela do pozadí. Květy nenají okvětní lístky. Nažloutle zelené prašníkové květy vyrůstají v delší laty a visí uvnitř horního listového patra dolů; pestíkové květy jsou bělavo-zelené a drží se hustěji sdruženy v blízkosti stonku. {{SE|381}}<br /> <br /> Veškeré listové patro, čtyřhranný, uvnitř dutý stonek i květ jsou porostlé žahavými chloupky. Jsou to jednobunkové výrůstky epidermis, u báze zpevněné vápencovými usazeninami. Na vrcholku nesou zkřemenělou hlavičku, která se při dotyku odlomí. Žahavý chloupek píchá jako injekční jehla do kůže a uvolňuje jedovatou buněčnou šťávu způsobující pálení – ''urtizin''. Ten obsahuje mimo jiné látky (''histamin'', ''serotonin'', ''acetylcholin''), které se jinak vyskytují pouze u člověka a zvířete.&lt;ref&gt;Erdmut-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, S. 320.&lt;/ref&gt; V žahavých chloupkách odumírá do formy směrem k periferii rostliny fyziologický proces, jak je to ostatně charakteristické právě pro květ. Lze proto s plným právem říci: Nejenže jsou květy kopřivy staženy dolů do listového patra, nýbrž celý nadzemní výhonek je žahavými chloupky od nejranějšího mládí oděn jakousi podobou procesu kvetení.<br /> <br /> Kopřivy vyrůstají prostřednictvím stonkových výběžků (''rhizomů'') v kolonie dosahující výšky jednoho až dvou metrů. Výběžkové výhony jsou nažloutlé barvy, probíhají mělce pod, řidčeji nad zemí a vysílají ze svých uzlů tuhé, rovněž nažloutlé kořenové provazce do hloubky, z nichž pak bělavé jemné kořínky, bohatě větvené, prostupují svrchní půdou. Z uzlů ''rhizomu'' vyrůstají vzhůru vždy dvě rostlinky. Stoupají s rozhodnou vzpřímecí silou a přísně harmonickým, geometrickým řádem do výšky. Ostrovně se výhonky shromažďují a ohraničují se navenek do bojovného obalu, který v silně stínícím listovém patru uzavírá vnitřní prostor. Kopřivě je vlastní «vnitřní působení», jež se soustřeďuje v tomto vnitřním prostoru, pokračuje do kořenového prostoru a takto harmonizuje neuspořádaný život půdy a přeměňuje ji v plodný trvalý humus.<br /> <br /> V kopřivě se odehrává ten div, že v sobě samé stupňuje polaritu kořene a květu k vyšší jednotě. Sírový proces shora dolů a sal-látkový proces zdola nahoru zůstávají ve vyšší míře v pohybu; oba se vzájemně prostupují ve stupňování merkuriálně v listu. Tento děj je na vyšší vývojové úrovni srovnatelný s krevním oběhem. V jeho středu, v srdci, jež je zároveň středem mezi Nahoře a Dole, se potkává žilní a tepenný krevní proud. Potkávají se minulost a budoucnost v přítomném: Krev, která na periferii jednak vydává síly do fyzické činnosti těla, jednak se však obtěžkává proudem {{SE|382}}<br /> <br /> prožitků vykonaných činů, přichází jako žilní krevní proud do středu. Tam se odehrává syntéza, srdeční cítění vystupující z podvědomí až do vědomí. Žilní krev se v srdci – prostřednictvím plicního dýchání – proměňuje a obnovuje v tepenný krevní proud, který vytékající impulsuje k nové činnosti. Tak i kopřiva na úrovni rostlinného: «Kvete» ze svého středu, z listu, až k periferii celé rostliny. Zemitě vázané látky, draslík, vápník a železo, zakoušejí své «pozdvihující pročišťování», své éterizování, ne teprve v konečném stavu rozkvétání, onoho odumírání do formy, nýbrž astrální síly působí skrze síru takovým způsobem, že vtiskují proces kvetení celému dění růstu a udržují jej v pohybu. Tím kopřiva naplňuje «své velké vnitřní působení», jež ji činí «podobnou tomu, čím je srdce v lidském organismu».&lt;ref&gt;Ebd., S. 131–132.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V tom tkví pravděpodobně důvod, proč Rudolf Steiner pro kopřivu nejmenuje žádný zvířecí orgán, jímž by bylo zajištěno udržování éterického v pohybu přes květ. Orgán, který by v úvahu připadal, by bylo srdce. Srdce však není kožním orgánem, nýbrž svalovým, vlastní aktivitou nadaným orgánem. V něm se ve rytmu srdečního tepu sjednocují látkoměnný a smyslový proces; stávají se jedním. Srdce ztělesňuje syntézu z polarity obou procesů. Je zároveň činným nitrem a orgánovou obálkou. Kopřiva plní podobnou funkci na úrovni pouhé oživené přírody. Její skrz naskrz astralitou prostoupené tělo formativních sil ji uschopňuje přeměňovat silovou přirozenost zemitě-pevných látek – draslíku, vápníku a železa – uvězněnou v erdig-pevném v léčivá záření uspořádávající živé.<br /> <br /> Pokud jde o preparaci, jde o otázku: Jak lze tuto jedinečnou schopnost stupňovat v silový hnůj, který propůjčí půdě a pěstovaným rostlinám schopnost vlastní kopřivě? Jak mohou organická hnojiva statku přídavkem tohoto silového hnojiva – ba, jak může nakonec sama půda – «se stát vnitřně citlivou», takže vzestupné i sestupné procesy budou v tomto vyšším smyslu probíhat «rozumně», že se půda individualizuje vzhledem k těm rostlinám, jež chceme právě pěstovat? «Es ist wirklich etwas wie eine ‹Durchvernünftigung› des Bodens, was man mit diesem Zusatz von ''Urtica dioica'' wird bewirken können.» («Jde skutečně o cosi jako ‹prorozumnění› půdy, čeho bude možno dosáhnout tímto přídavkem ''Urtica dioica''.»)&lt;ref&gt;Ebd., S. 133.&lt;/ref&gt; {{SE|383}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 28, S. 383.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 28: Die Stoffkomposition des Brennnesselpräparates im Durchgang eines Jahreslaufes.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Toho lze dosáhnout, vystaví-li se nadzemní výhonek kopřivy – v stonku a listu temně zelené, ke květu přišlé – polaritě, která ji pozdvihuje nad vlastní přírodou vázané dění jejího typového tvarování. Tím dochází k opětovnému stupňování, k syntéze nové látky v živém – kopřivovému preparátu. Kopřivy se skosí, přehnou nebo lépe hrubě posekají a «lehce nechají provadnout» (Obrázek 28).<br /> <br /> V úrodné svrchní půdě se vykope ne příliš hluboká jáma, vloží se do ní hmota, obklopí se trochou rašelinné moučky a opět se zakryje zemí. Na tomto místě zůstane celý rok a je tam vystavena jak zimním, tak letním silám. Po roce se rozkladem a pokročilou humifikací silně scvrklá hmota vykope a v rukou se ocitá hotový preparát – nová, astrálně zářivá látkovost. Praktické zacházení vyžaduje velkou pozornost, pokud jde o správný stav provadnutí; také by se při vadnutí mělo vyhnout přímému slunečnímu ozáření. Při příliš vlhkém stavu kopřivové hmoty snadno dochází k nežádoucím chybným kvašením a při příliš silném osvětlení k černání. Musí být ve stínu, {{SE|384}}<br /> <br /> nejlépe za přívodu teplého vzduchu, přisušena. Aby ji bylo možné po roce v zemi najít, používají se často staré lněné pytle, mělké a tenkostěnné dřevěné zelninářské bedny nebo drenážní keramické trubky, do nichž se nacpe. V posledním případě se získá z velké části humifikovaná černá hmota.<br /> <br /> Co platí i pro ostatní do země zahrabávaná preparáty, platí obzvláště pro kopřivu: Posouzení, zda je preparát více či méně zdařilý, nezávisí na stupni humifikace, nýbrž na volné struktuře preparátu, příjemném zápachu a především na tom, aby okolní půda byla v dobře provzdušněném, drobtovitě živém stavu. Rozhodující je, aby síly periferie zprostředkované přes zemi mohly vstoupit do vztahu s do éteru pozdviženými substancemi preparátních rostlin a být zachovány.<br /> <br /> Všechny hnojivé preparáty, s výjimkou preparátu z kozlíku, se vkládají odděleně do kompostových a hnojových hromad do 30–50 cm hlubokých otvorů, při vzdálenosti 50 cm až 3 m, podle velikosti resp. délky hromad. Kopřivový preparát, tak blízký funkci srdce, se vkládá zpravidla uprostřed na hřbet hromady; čtyři sourozenci mají, navzájem posunuty, svá místa na bocích. Jejich účinnost je astrálně zářivá – tedy taková, která se v smyslové skutečnosti kvalifikuje, avšak nikoli měřitelně kvantifikuje.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_Frage_der_Stoffumwandlung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K otázce přeměny látek ===<br /> <br /> K otázce přeměny látek přicházejí v úvahu tři různé kvality:<br /> <br /> 1 Spaluje-li se organická látka — uhlí nebo dřevo —, pozorujeme, jak její látkové složení mizí a jako produkty přeměny se objevují jiné látky, například plyny a popel. Naopak celá řada vzájemně reagujících látek se přeměňuje v novou kompozici, v novou sloučeninu — například uhlík, kyslík, dusík, vodík a síra se přeměňují v bílkoviny. Celé přírodní dění odhaluje ve všech svých jevech neustálou přeměnu látek. <br /> <br /> 2 Určité anorganické prvky — například uran, thorium a další, jakož i přirozené draselné soli (radioaktivní ⁴⁰K je obsažen v draslíku zhruba v 0,12 %) — vysílají v nerytmickém sledu měřitelné záření; v rozpadové řadě vznikají produkty přeměny {{SE|385}}<br /> <br /> (izotopy i prvky s nižší atomovou hmotností). Tyto záření-procesy se vymykají bezprostřední vnímatelnosti; působí takříkajíc zdola, z pod-přírody, do přírodního dění. Vyvolávají nemoci a působí v konečném důsledku smrtelně.<br /> <br /> 3 Od semene po plnou utvárenost forem rostlin, od zárodku po tělesnou dotvořenost zvířete i člověka, probíhají v neustálé přeměně látek procesy výstavby, odbourávání a přestavby. Zde působí život tvořící princip, něco nadsmyslově-bytostného, co si v přírodním bytí vytváří smyslově vnímatelný odraz. Zde silou svého bytí proniká do přírody bytostná skutečnost Přírody.<br /> <br /> Preparáty jsou látkovými kompozicemi, které — každý svým způsobem — «hnojí» ono pod bodem 3 uvedené vztahové předivo mezi Přírodou (Kosmem) a přírodou (Zemí). Přitom trojici preparátů z řebříčku, heřmánku a kopřivy náleží zvláštní význam. Vyvolávají zvláštní druh přeměny látek: zemí vázané prvky draslík a vápník jsou v životním kontextu rostlin nejen éterizovány, ale získávají vlastnosti, které je přibližují způsobu účinku dusíku. Stávají se nositeli astrálních sil, nebo se nakonec zcela přeměňují v dusík. Rudolf Steiner k tomu dává následující pokyny: „neboť v organickém procesu leží tajemná alchymie, která například draslík, pracuje-li tím správným způsobem, skutečně přeměňuje v dusík, a dokonce i vápník, pracuje-li správně, skutečně přeměňuje v dusík&quot;. A dále: „mezi vápníkem a vodíkem existuje vzájemný kvalitativní vztah, který je podobný kvalitativnímu vztahu mezi kyslíkem a dusíkem ve vzduchu. […] Pod vlivem vodíku je neustále vápník a draslík přeměňován v cosi dusíkového a nakonec ve skutečný dusík. […] Ten je právě nesmírně užitečný pro růst rostlin, ale musíte si jej nechat vytvořit takovými metodami, jak jsem je popsal&quot; — to jest uměleckým tvářením substanciálních procesů vznikání v organismu zemědělského podniku. Jako jsou pro malíře plátno, barva a štětec prostředky jeho umělecké tvorby, tak jsou pro zemědělce zemí a její oživování prostřednictvím výroby a použití preparátů. {{SE|386}}<br /> <br /> V předchozích citátech je z duchovního bádání dotknuto záhady transsubstanciace. Jak se lze k řešení tohoto problému přiblížit? Jistě ne týmž způsobem myšlení, jímž se člověk snaží rozluštit záhady anorganické přírody. Oba výše citované kvalitativní vztahy stojí vůči sobě polárně. Ten mezi kyslíkem a dusíkem ve vzduchu je rozhodující pro dýchání u zvířete a člověka. Obě látky konstituují vzdušný živel ve velké míře, obě se nacházejí ve vzduchu v plynném, anorganicky-neaktivním stavu. Obtékají rostlinný výhonek zvenčí. Jinak se věci mají s pozemskými látkami draslíkem a vápníkem. Ty jsou životní organizací rostliny povzneseny z jejich uvězení ve fyzické látkovosti, v «materiálu», do sféry živé účinnosti. Lze to pochopit takto: Určité rostliny, léčivé rostliny, jako právě řebříček, heřmánek a kopřiva, mají schopnost — silou svého éteru životního těla — uvést do pohybu organizaci látek draslíku a vápníku, ztuhlou do fyzična, z jejich spoutanosti ve formě. Ve svém zjevném obraze a svých vlastnostech jsou otiskem svého stavu, který byl ještě naplněn životem na raných evolučních stupních. Jak minerální forma vstupuje do životního procesu těchto rostlin, nabízí se myšlenka, že draslík a vápník se novým způsobem stávají přístupnými pro působení nejbližšího vyššího bytostného článku — éterického těla těchto látek. Jeho bytostnou skutečnost nachází duchovní badatel v nadsmyslném světě ducha, který jako nejnižší oblast hraničí s fyzicko-smyslovým. Nové, z budoucnosti působící duševně-astrální vývojové impulzy mohou pak tyto látky, obdarované jim vlastním životním tělem, uschopnit, aby se otevřely svým bytostným článkům, jejichž domov leží v ještě vyšší duchovní oblasti. Pozemské látky draslík a vápník se touto cestou stávají «dusíkovými», tím že samy se stávají nositeli duševně-astrálních sil. Přebírají vlastnosti dusíku, který ze své přirozenosti je ve všech životních procesech nositelem astralického světa, jenž zjevuje typus. «Dusík je v pravdě tím, kdo je nositelem počitku.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 74.&lt;/ref&gt; V oživené přírodě zpřítomňuje v tvorbě bílkovin životní procesy, které pocházejí z rané minulosti Země, prošly vývojovými stupni a staly se nyní «dílem» stvoření.<br /> <br /> O zpětné vedení draslíku a vápníku do jejich éterického stavu se stará jejich zvláštní kvalitativní vztah k vodíku. Jak tito {{SE|387}}<br /> <br /> Jako tvůrci solí sestoupili nejhlouběji do stavu čistě pozemského, kdežto vodík je ten, «kdo je tak blízko, jak jen možné, příbuzný s fyzickým, a zároveň, tak blízko, jak jen možné, příbuzný s duchovním».&lt;ref&gt;Ebd., S. 75.&lt;/ref&gt; Při svém budujícím působení v organickém používá síry a stejně tak při svém rozkládajícím. «Nese vše to, co je jakkoli utvářeným, oživeným astrálnem, zpět do šíří světového prostoru […] Vodík vlastně vše rozpouští.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 76.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Nyní je to zřejmě tento zmíněný kvalitativní vztah u řebříčku, heřmánku a kopřivy, skrze nějž vodík uvolňuje vázanost draslíku a vápníku v jejich formě a astrálno, které do této formy ztuhlo, vyvádí do «neurčitého, chaotického světového prostoru».&lt;ref&gt;Ebd., S. 76.&lt;/ref&gt; Tím může v těchto rostlinách éterické draslíku a vápníku znovu natolik přijít do pohybu, že se — zprostředkováno sírou — může stát nositelem nového světa sil přicházejícího z budoucnosti. Draslík a vápník se přeměňují na dusík, pokud se v tomto smyslu stávají nositeli této nové astralitu. Lze pak říci, že vzdušný dusík opakuje v přítomnosti to, co patří minulosti. Kdežto pozemské látky draslík a vápník, rovněž proměněné k nošení astrálních sil, umožňují přítomnosti to, co patří budoucnosti.<br /> <br /> Ale jak lze jednomu a témuž látku, dusíku, přisoudit dvě tak polárně protikladné kvality působení? Podle dnešního vědeckého pojetí existuje pouze jedna jediná — ta, která se odvozuje z jeho anorganických, fyzikálně-chemických vlastností. Připustíme-li jako jedině platný způsob myšlení, který leží tomuto pojetí v základě, pak je otázka oprávněná: Proč tímto složitým způsobem nechávat vznikat tak nepatrná množství dusíku, je-li ho v ovzduší nadbytek? Stačilo by přece jen dostatečně obohatit osevní postup luskovinami a mít po ruce dostatek organického hnojiva, aby byla zajištěna potřeba dusíku pro reprodukující růst. To je pohled, jenž denní zkušenosti myšlení zpřístupňuje pouze část skutečnosti. Jsou-li v rostlině síly uzavřené ve fyzickém oživovány jejím étericko-organickým uspořádáním a v živočichu pronikány jeho astrálním tělem, přicházejí do pohybu; tehdy {{SE|388}}<br /> <br /> nepodléhají již déle svým ryzím fyzickým zákonům, nýbrž oněm vyšším zákonům oživujícího éterična a tvořivého astrálna.<br /> <br /> Tím umožněná proměna mrtvé anorganické látkovosti dává rostlině, živočichu a člověku možnost vtělit se na Zemi. Vtělení jsou opakováními vývoje z pradávné minulosti; jsou to pochody železné nutnosti. Pouze člověk může — mocí své inkarnované duchovní duše — své jednání jako vývoj do budoucnosti svobodně sám určovat. To však znamená, že silou svého Já průběžně zduchovňuje tělobudující síly a substance, transsubstanciuje je. To charakterizuje pravou evoluci lidské budoucnosti.<br /> <br /> Z duchovního bádání leží v «Zemědělském kurzu» Rudolfa Steinera popis cesty, jak — ve svobodném konání, v přípravě biologicko-dynamických preparátů — lze vyrábět hnojivé látky, které propouštějí zdi železné nutnosti díla-ztuhlého makrokosmu vývojovými impulsy, tedy přivádějí do přítomnosti síly z budoucnosti.<br /> <br /> Skutečnost, že v případě trojice preparátů řebříčkového, heřmánkového a kopřivového je trojice zemských čili Sal-látek — zemské kovy draslík, vápník a železo — podrobena preparaci, skrze níž se samy za spoluúčinkování vodíku a dusíku stávají nositeli astrálních sil, je pochodem transsubstanciace. Tím je překračována hranice, kterou klade příroda. Výkonnostní kvalita tohoto druhu dusíku je z tohoto hlediska chápana jako polárně protikladná oné, jíž je evolučně rozhodující tvořivá síla obyčejného dusíku v hospodářství přírody. Dusík vytvořený preparací řebříčku, heřmánku a kopřivy je takovým, «který je právě tak nesmírně prospěšný pro růst rostlin».&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 137.&lt;/ref&gt; Preparáty řebříčku, heřmánku a kopřivy míří jako hnojivo na to, aby — ve spojení s duševním vývojem člověka — ve světě, jenž se stal «dílem», zakládaly nový vývojový potenciál. Zacházení s preparáty je odpovědí na poznámku Rudolfa Steinera: «Stojíme [od začátku 20. stol.; poznámka autora] před velkou přeměnou nitra přírody.»&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 58.&lt;/ref&gt; Tato přeměna se může obrátit k dobrému pouze tehdy, jde-li ruku v ruce s velkou přeměnou duševního vzdělání lidí. Kde k tomu nedochází, vzniká zkáza. {{SE|389}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Eichenrindepräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kompozice přípravku z dubové kůry ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Eiche,_ihre_Rinde_und_Borke&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Dub, jeho kůra a borka ====<br /> <br /> Mezi přípravkovými rostlinami je dub, dub letní (''Quercus robur''), pro naše zeměpisné šířky nejreprezentativnější dřevnatou trvalou rostlinou. K preparaci se z něj používá kůra nebo borka. To překvapuje tím více, že u všech ostatních přípravkových rostlin se k preparaci používají květní úbory — nebo, jako u kopřivy, pro její květnatý charakter celý výhonek. Květ dubu je jednodomý a ještě nenápadnější než květ kopřivy. Jen ve tvaru listů a v plodním tělísku sedícím v číšce, v žaludu, se nezaměnitelně odhaluje typ tohoto stromu. Chceme-li se v obrazném nazírání přiblížit jedinečnosti stromové přirozenosti dubu, je třeba obrátit pohled na pomalé, postupné dění jeho mohutné, sebeprosazující se statně-suchobýlné podoby — a na tomto pozadí na substanční dění, které se projevuje jednak v utváření kůry a borky, jednak v tvrdém odolném jádrovém dřevu. Toto substanční dění vychází z oživené kambiumzóny směrem dovnitř i ven a v obou směrech se jako konečný produkt rostlinného dění opět přibližuje minerálnímu. Duchovní badatel přitom poukazuje na význam procesu vápníku v dubové kůře a na to, jak tento proces udržuje rostliny zdravé: «vytváří řád, když éterické tělo působí příliš silně».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 134.&lt;/ref&gt; V živé zóně, v lýku kůry, se vedle tříslovin a jiných aromatických látek v jednotlivých buňkách tvoří organická vápníková sloučenina, šťavelan vápenatý, který krystalizuje v buněčných vakuolách a v borce se formuje do krystalových drůz a — protože je těžce rozpustný ve vodě — tam dlouho přetrvává.<br /> <br /> Po klíčení vysílá dub svůj kůlový kořen do hloubky, za nímž následují boční čili srdcové kořeny pronikající do stejně velkých hloubek. Na tyto nasedají mohutné boční kořeny horizontálně silně se rozrůstající do šířky, jež zase periferně ženou takzvané tažné kořeny do hloubky.&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: ''Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen'', Dornach 2005, 154 S.&lt;/ref&gt; Vzrostlý dub tvoří — jako zrcadlový obraz rozlehlé koruny stromu — jakousi rovněž mohutnou «kořenovou korunu» v hlubinách země. Jeho {{SE|390}}<br /> <br /> Se svým celkovým vzrůstem a substančními procesy v něm vydává svědectví o tomto sepětí se zemí.<br /> <br /> Výhonek mladého dubu roste, s přeslenitě nasedajícími větvemi, svisle do výše a v tomto vzrůstovém typu se podobá jiným listnatým stromům. Nezaměnitelně se však praobraz dubu projevuje od mládí v tak charakteristickém, v čepeli zlaločnatěném a zubatém dubovém listí. Teprve po zhruba dvaceti letech mládí se mění zjevný obraz letního dubu do jemu vlastní vzrůstové formy — široce se rozklenující, nepravidelně-volnější a světlem prostoupené koruny stromu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]], s. 401). Co se ve tvaru listů od samého počátku jen naznačovalo, zachvátí v následujících desetiletích mocně celý strom. Mohutná vzrůstová síla, jež může přetrvávat ještě v tisícileté dubové, působí ve všech jeho článcích jako zadržovaná — patrno na tom, jak vodivé výhonky loňského roku zaostávají a přerůstají je výhonky postranní, čímž vzniká nepravidelný průběh postranních větví, které se vyvíjejí jako kmeny. Rovněž se listy na špičce výhonku shromažďují v chomáče; kmen se «vzdouvá» dovnitř k veliké tvrdosti dřeva, ven k hutné, trvale přiléhající borce.<br /> <br /> S postupujícím tloušťkovým přírůstem mizí po zhruba dvaceti letech — pro svou hladkost a lesk tak nazývaná — zrcadlová kůra a na její místo nastupuje charakteristická rozpukaná borka.<br /> <br /> S odkazem na zvláště ideální strukturu vápníku&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 134: «In Bezug auf dasjenige, was dann als Kalzium zutage tritt, ist dasjenige, was an Kalziumstruktur in der Eichenrinde vorhanden ist, das alleridealste.»&lt;/ref&gt; hovoří Rudolf Steiner o dubové kůře; botanicky od ní odlišený pojem borky zůstává nezmíněn. To vedlo k různým názorům na to, která z obou — zrcadlová kůra, nebo borka — má být k preparaci použita. Hoerner ve svém důkladném a obsáhlém zpracování rozhodně pléduje pro zrcadlovou kůru mladého stromu, tu, jež se kdysi jako dubová kůra používala ke koželužskému zpracování kůží.&lt;ref&gt;Erdmut-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, 512 S.&lt;/ref&gt; {{SE|391}}<br /> <br /> V botanickém smyslu je to kůra — epidermou uzavřená živá tkáň lýka. V této knize však budiž dáno slovo borce. Budiž to v následujícím podrobněji zdůvodněno. Kůra se zraku vytrácí, jakmile dub doroste do své bytostně vlastní podoby. Rozšiřuje se v borku tím, že každoročně se obnovující lýkové pletivo směrem k periferii odumírá. Přechod k borce pak tvoří {{SE|392}}<br /> <br /> sekundární dělivé pletivo, korkové kambium, jehož buňky chrání lýkovou kůru před vnějšími vlivy a odumírající lýkové pletivo přeměňují v borku. Borka se vytváří zevnitř ven z každoročně odumírajících zkorkovatělých vrstev korového pletiva, přičemž tyto vrstvy na sobě ulpívají.&lt;ref&gt;Existuje důkladná práce Jana Alberta Rispense, která věnuje celou kapitolu otázce kůry a borky. Shrnuje: Lýko a asimilující korkový parenchym představují vlastně to listové, odumírající korková kůra a borka květní a plodový orgán kmene. – Jan Albert Rispens: ''Učíme se rozumět stromům'', Stuttgart 2018, s. 157.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V důsledku tloustnutí kmene a rozložitých větví puká borka do hlubokých štěrbin. Korkové buňky chrání odumřelé lýkové pletivo před rozkladem a tím i šťavelan vápenatý a část méně těkavých éterických olejů a aromatických sloučenin a jejich derivátů, které se vytvořily v kůře. U aromatických sloučenin se jedná o uhlovodíky, jejichž konečným produktem je vysoce polymerizovaná pryskyřice. Když Rudolf Steiner hovoří o tom, «že dubová pryskyřice je ještě poměrně účinná»&lt;ref&gt;Srov. Rudolf Steiner: ''Duchovněvědné základy pro zdárný rozvoj zemědělství'', GA 327, odpovědi na otázky z 13. června 1924, Dornach 1999, s. 147.&lt;/ref&gt; – jako takový sekret u dubu neexistuje –, má tím jistě na mysli nízce polymerizované mezistupně vedoucí k pryskyřici. Jsou to mimo jiné lehce těkavé vonné látky, příbuzné sekretům květů, nebo aromatické uhlovodíky obsažené v rostlinných olejích. Ty vznikají během fáze odživotňování rostliny směřující ke květu. «Vyprchají» – zčásti prostřednictvím vodíku, který se stal procesuálním «samovládcem» – do nerozlišitelnosti kosmu;&lt;ref&gt;Srov. tamtéž, přednáška z 11. června 1924, s. 75: «do nerozlišitelnosti vesmíru».&lt;/ref&gt; nebo jsou, jako v případě borky, méně těkavé a díky obalu z korku zůstávají déle zachovány. Tyto látky «blízké květu» vděčí za své složení tvarotvorným silám kůry a jejímu odživotnění do astralizované formy borky. Z borky vyprchal život, stejně jako se to děje v procesu směřujícím ke květu. Síly astrálna zůstávají zachovány v organické «struktuře» dubové borky, která v sobě uzavírá aromatické látkové útvary příbuzné květu a také krystalizovaný šťavelan vápenatý. Dub tedy vytváří teprve v borce strukturu, která vápníku propůjčuje mocnou sílu uzdravující rostliny a kterou lze na cestě následných preparačních kroků zužitkovat pro půdu a rostliny.<br /> <br /> Duby kvetou teprve tehdy, když je koruna stromu plně vyvinuta.&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: ''Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen'', Dornach 2005, 154 S.&lt;/ref&gt; To nastává přibližně v šedesátém roce věku. Květ si člověk sotva povšimne; teprve když v tomto pokročilém věku v září a říjnu padají žaludy, upozorňuje nás na hlubokou proměnu v životopisu stromu. V návaznosti na předcházející úvahu vyvstává otázka: Nekvetou snad duby a nenesou plody dávno předtím, než viditelně kvetou a plodí? V celé stromové přírodě, a zvláště příznačně u dubu, se vyvrací země naruby.&lt;ref&gt;Viz: Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 12. Juni 1924, S. 90.&lt;/ref&gt; Neodehrává se snad v tomto procesu vyvracení již jakýsi květ a plodotvorba — jen zastavená v kmeni a větvích, jakoby uvízlá na půli cesty? Přihlédneme-li k příčnému průřezu dubového kmene, nacházíme v horizontálním uspořádání ''Tria Prinzipia'' Paracelsa v samotném utváření kmene. Na okrajové zóně kmene se objevuje, pouhým okem sotva rozpoznatelná, životní vrstva kambium, která, skryta pod kůrou, objímá strom jako zelený list. Z této vrstvy roste dovnitř vodivé pletivo ''xylému'', jež přivádí nahoru vodu a soli a které — pohledem z horizontu — jako by „koření&quot; v oživnutém běli. V tom jsou, tak jako v sorpčním komplexu půdy, skladovány asimiláty a znovu mobilizovány. Je to zóna procesu „Sal&quot;. Směrem k jádru kmene odumírá bělové dřevo; mineralizuje se tak říkajíc v jádrové dřevo ukládáním dřevních látek, jako jsou ligniny a deriváty tříslovin, na ochranu před hnilobou.<br /> <br /> Směrem ven vystupuje z kambiu buněčné pletivo sítkovnic (''floém''). To vede asimiláty do všech nezelených částí stromu. Na ně navazuje pletivo kůry, čili lýko. Vnější pokožka, čili epidermis, pak poskytuje ochranu před větrem a počasím. Ta přivádí formu rostliny k zjevení. Kůra obsahuje různá buněčná pletiva, která zčásti obsahují chlorofyl, tedy absorbují světlo, jakož i jednotlivé buňky, jež ve svých vakuolách tvoří krystaly šťavelanu vápenatého. Celkově panuje v kůře intenzivní, zadržovaná a ke tvaru směřující látková přeměna. Tvoří se látky příbuzné květům, aromatické sloučeniny, jako třísloviny a jejich deriváty. V obrazu trojnosti Sal, Merkur a Sulfur lze v příčném průřezu kmene, v tenké, neobyčejně oživené obalové vrstvě kůry, rozpoznat stlačený, zadržený, merkuriální výhonkový růst, který se nevymkl v výhonek a {{SE|393}}<br /> <br /> listový charakter. Tato listově-výhonková povaha kůry je podpořena tím, že listové pupeny vyrůstají z kůry, a tím, že výhonkové pupeny procházejí kůrou a stojí v spojení s kambiem. Minerální vměstky a vznik uhlovodíků, jakési sulfurizování, poukazují na zadržený kvetební proces stále ještě ovládaný růstovými silami. Kůra stojí, skrze kambium prostřednictvím merkuriálních dřeňových paprsků, v spojení s dřevním tělem.<br /> <br /> Jako se přeměňují stonek a list rostliny v květ, tak pokračuje kůra jakoby v metamorfóze v borku. Tato proměna se děje tak, že namísto epidermis se utváří sekundární kambium, korkové kambium (*fellogén*). Z toho vzniklé pletivo korkových buněk spojuje a obklopuje rok od roku odumírající vnější vrstvu kůry, a tím i v ní obsažené minerální vměstky a méně těkavé aromatické sloučeniny.<br /> <br /> Jako dokonale vyvinutý květ odumírá do tvaru a barevnosti a do rozprchávajících se vonných látek, tak odumírá listově-výhonkový růst dubu do borky. V ní se stává vším, co bylo dříve prožito, strnulá, mrtvá forma; co bylo zelené, stává se zemitě hnědým a načervenalým, a co bylo vázáno na lehce těkavé aromatické látky, je rozvoněno. Takto nahlédnuto, dovršuje se v borce ještě zemskonaklonění a nedokončený kvetební, resp. sulfurizační proces. Látky se ještě zcela nevymkly svým fyzickým zákonitostem. Vápník však, povznesen do života rostliny, vstupuje do sloučeniny s v tomto životě vzniklou, sulfurickou šťavelovou kyselinou. Krystalizuje do šťavelanu vápenatého v různých krystalových formách: romboedrické, tyčinkovité a jehlicovité nebo oktaedrické v dvojitých pyramidách. Rozlišujeme krystalový písek, jednotlivé krystaly, dvojčata, drúzy a sférity.&lt;ref&gt;Hermann von Guttenberg: ''Lehrbuch der allgemeinen Botanik'', Berlin 1952, 641 S.&lt;/ref&gt; Šťavelan vápenatý vzniká v buněčné plazmě. Krystaly jsou v mladistvém stadiu vždy obaleny plazmatickým obalem, jenž v borce zrající odumírá. Co v borce ze všemožných látkových kompozic kůry zůstává, jsou těžko těkavé uhlovodíky a krystaly šťavelanu vápenatého. V posledně jmenovaných leží vápník ve struktuře, která svůj otisk obdržela z životní souvislosti dubu. Z borky ustoupil život; astrální však, jež tuto strukturu (formu) vytvořilo, zůstává s fyzicko-látkovým spojeno, tedy i s<br /> <br /> weniger hoch polymerisierten Kohlenwasserstoffen sowie mit den in diesen Lebenszusammenhang eingebetteten Kalziumoxalátech. Borka zůstává pevně spojena s kůrou. Proces, který se v borce dovršuje, lze přirovnat k hnojivé účinnosti kompostu: uděluje půdě něco, «co má sklon velice silně prostupovat astrální do zemitého bez oklik přes éterické».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 94.&lt;/ref&gt; Tento proces se dovršuje na nejvyšší úrovni v květu. Pod přesilou sulfurizačního procesu, rovnoznačného s astrálním působením, květ rozkvétá – přičemž zároveň do tohoto obrazu formy a barvy odumírá a tím svou bytost v obraze odhaluje. V květu se uskutečňuje úplná proměna fyzického, pozemsko-látkového. V borce se rovněž uskutečňuje jistý druh blühprozessu, který však na nižší úrovni zůstává v polovině cesty. Nedochází k látkové přeměně, nýbrž k sulfuricky-astrálnímu zachování organo-minerální látkové kompozice, jež vypadla ze života kůry a byla vtlačena do určité organické «struktury». {{SE|394}}<br /> <br /> Obrátí-li se pohled na stromy tvořící borku, jako je dub, lze si říci: Borka je výrazem zemitého blühprozessu přetrvávajícího přes roční období, který – v souběžnosti s kůrou, kambiem, bělí a jádrovým dřevem – stromu uprostřed proměny ročních období propůjčuje trvalost. V tomto smyslu je výchozí látkou pro preparát z dubové kůry rovněž látkovost vzešlá z procesu podobného kvetení. To potvrzuje odpověď Rudolfa Steinera na otázku posluchače: «Přichází v úvahu celá kůra?» «Vlastně jen vnější vrstva kůry, ta se rozpadá, když se odloupne.»&lt;ref&gt;Ebd., Fragenbeantwortung vom 13. Juni 1924, S. 147.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Co je stromu jako takovému obecně vlastní – silné zahuštění astrality v koruně stromu –, vyznačuje dub zcela zvláštním způsobem. V tom je dub příbuzný kopřivě, avšak ve smyslu obráceném. Pro kopřivu je charakteristická její mimořádná «vnitřní působnost». U dubu naproti tomu jakási vnější působnost, silná přitažlivost pro svět hmyzu, ba přímo kolébka pro mnohé jeho druhy. V kořenové oblasti jsou to larvy celé řady zejména broučích druhů, v trouchu dutého starého kmene mimo jiné larva roháče obecného nebo v oblasti listů žlabatky. Jejich obydlí, hálka, je symptomatické pro působení astrality zvířete. Žlabatka způsobuje, že prostřednictvím {{SE|395}}<br /> <br /> hormonálním vlivem dvojrozměrnost dubu listů z místa kladení vajíčka přerůstá do sféroidní hálky, tedy do trojrozměrnosti. V hálce, která ukrývá larvu, se list přetváří v jakýsi kulovitý kožní orgán — živinami bohaté nitro, které se uzavírá vůči vnějšku. Hálky se vyskytují i na jiných dřevinách. Dub jako jediná hostitelská rostlina dokáže vyprodukovat přes 100 různých druhů hálky.&lt;ref&gt;Eduard Strasburger: ''Lehrbuch der Botanik'', Stuttgart 1978, S. 422.&lt;/ref&gt; Pozoruhodný je vysoký obsah tříslovin a barviv v hálkách, což opět ukazuje na předčasnou sulfurizaci v oblasti listu, podobně jako v kůře a borce.<br /> <br /> Teprve pohledem na zjevný obraz dubu letního, na jeho zvláštní látkové procesy, na jeho vztah ke světu hmyzu a k silám periferie, lze se přiblížit k porozumění výroku geistesforscher, že »to, co je v dubové kůře přítomno jako vápencová struktura, je to nejvýše ideální«, co může na cestě dalšího preparování vyprodukovat hnojivo, které »dokáže profylakticky potírat rostlinné choroby«.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 134.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Haustierschädel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Lebka hospodářského zvířete ====<br /> <br /> Tak jako stojí dub zcela osamocen mezi preparátovými rostlinami, tak zdánlivě osamocen stojí i obalový orgán ze světa zvířat sloužící k preparování dubové kůry-borky — lebka domácího zvířete: »Je téměř jedno, od kterého z domácích zvířat pochází.«&lt;ref&gt;Ebd., S. 135.&lt;/ref&gt; Tento výrok duchovní vědy opět skrývá velká záhada. U ostatních preparátů je obalový orgán striktně přiřazen určité živočišné čeledi, jako ušlechtilé zvěři, nebo určitému živočišnému druhu, kravě jako domácímu zvířeti; zde však, v případě preparování dubové kůry, nehraje živočišný druh žádnou roli — záleží jedině na tom, aby bylo naplněno bytostné povahy domácího zvířete. Na zvláštní vlastnosti tělesné stavby a duševních způsobů chování bylo pojednáno v kapitole »Die Haustiere – Organe im Hof- und Landschaftsorganismus« (str. 126 a násl.). Tyto jsou velmi proměnlivé a liší se co do výraznosti i zaměření zásadně od jejich příbuzných žijících ve volné přírodě. Avšak co dělá — přes hranice druhu, čeledi i řádu — zvíře domácím zvířetem? Od chvíle, kdy bylo degradováno na pouhý užitkový kus v průmyslovém chovu, obsah pojmu domácí zvíře vyprázdnil. Nabývá {{SE|396}}<br /> <br /> teprve tehdy znovu nabývá váhy, když si uvědomíme, že u domácích zvířat jsou jejich vznik, jejich duševní otevřenost vůči člověku, jejich schopnost sloužit mu — Schöpfungen des Menschen. Domácí zvíře vděčí za své bytí a bude mít svou budoucnost skrze přízeň a lásku člověka. Tyto mu nepřetržitě dávají něco, co od přírody nemá. A právě tento dar se vepsal do tělesné formace domácího zvířete — až do fyzické výstavby kostní soustavy. Jako dub propůjčuje vápníku v kůře-borce ideální strukturu, tak vápník a jeho sloučeniny v téměř mrtvém lebečním kosti skrze domácí zvíře. Na to navazuje otázka: Jak je tomu v tomto ohledu s hybridizovanými nebo geneticky manipulovanými a digitálně chovanými užitkovými zvířaty? Lze takové lebce užitkového zvířete ještě přiznat kvalitu lebky domácího zvířete? Domácí zvíře musí být znovu poznáno ve své jedinečné bytostné povaze. Skrze ducha a ruku člověka musí být nepřetržitě kousek po kousku vyzdvihováno ze svého pouhého zvířecího bytí. To není pouhá otázka šlechtění, jak ji dnes chápeme, nýbrž otázka výchovy. Domácí zvíře potřebuje výchovu, aby se stalo domácím zvířetem, jako člověk ji potřebuje, aby se stal člověkem. Tuto výchovu zvířete k domáckovosti provádět vědomě a způsobem odpovídajícím jeho bytostné povaze — to je umění, které zvíře pozdvihuje nad instinkty zděděné z přírody. Domácí zvíře se jistým způsobem vzdává moudrých instinktů své divoké formy. Je v odpovědnosti člověka, aby tuto ztrátu více než vyrovnal. Protože zvíře nemá Já, potřebuje výchovné vedení skrze Já člověka. To dnes — poté, co tradiční praktiky selského vztahu člověka ke zvířeti vyhasly — vyžaduje poznání zvířecí bytosti, skrze něž samotné užívání znovu získává výchovnou hodnotu. Biologicko-dynamické chovatelství spočívá na tomto přístupu. Kde se v tomto smyslu prohloubeného porozumění pracuje na domáckovosti a na jejím stávání se, tam lze očekávat, že se naleznou takové lebky, které plní jim určený úkol při přípravě preparátu z dubové kůry. Totožnost užívání a výchovy byla kdysi názorně zřejmá v chovu koní — například u tažných koní zapřažených před vůz nebo pluh. Poté, co celý svůj koňský život vedeni uzdou konali svou práci, používal biologicko-dynamický Landbau rád jejich lebky pro preparaci. Tažný kůň (prozatím?) dosloužil. Dnes je obecně v užívání lebka krávy, která pak také — při včasné podzimní porážce — dodává orgánové obaly pro {{SE|397}}<br /> <br /> kamillový a löwenzahnový preparát. Případně se používají i ovčí nebo kozí lebky.<br /> <br /> Lebka se člení na obličejový a mozkový oddíl. U novorozených zvířat tvoří oba ještě jednotnou, přibližně kulovitou podobu, jakou si člověk zachovává po celý svůj život. Obličejová část lebky se pak v krátkém mládí zvířete prodlužuje a od té doby určuje celkový tvar hlavy. Hlava tam jaksi hrozí být přerůstána silami látkovéhoprostupována silami látkovéhoohrožena přehlcením ze strany látkové výměny. Tento jev a jeho zvládnutí vystupuje zvlášť působivě u nositelů parohů a jinak u skotu. Samec jelena například každoročně znovu podává obrovský výkon látkovéhoolbřímí výkon látkové výměny, neboť z mozkové části lebky vyrůstá mocně prokrvené, sametovou kůží pokryté paroží. Děje se tak v první polovině roku. Na začátku druhé poloviny roku je moc látkových sil, které se žene do hlavy, z paroží zapuzena, paroží odumírá do kostnaté, vnitřní prostor uzavírající formy větveného hřadí a stává se mohutným smyslovým orgánem, který hmatá po teplém-světelném-vzdušném okruhu. V zimě je shozen. Ne jinak, a přece polárně se chová to, co má na hlavě skot — rohy, jež rok od roku dál rostou a zároveň odumírají do rohové pochvy. Skrze tyto rohy, jež jsou smyslovým orgánem obráceným dovnitř, je mocné látkovýměnné dění, tlačící se vstříc nervově-smyslové organizaci, odvráceno odumřelou rohovou pochvou zpět do těla. Tak skot na jiný způsob než jelen chrání nervově-smyslové síly hlavy před náporem látkových sil.&lt;ref&gt;Über die organischen Bildungen, die im höheren Tierreich dem Ausgleich eines ungleichgewichtigen Verhältnisses der polaren Systeme dienen, siehe u.a.: Friedrich A. Kipp: «Bezahnung und Bildungsidee des Organismus», in: Wolfgang Schad (Hrsg.): ''Goetheanistische Naturwissenschaft'', Band 3: ''<br /> Zoologie'', Stuttgart 1983, S. 167 f.; sowie Andreas Suchantke: «Polarität und Dreigliederung im Tierreich», in: ders.: ''Metamorphose – Kunstgriff der Evolution'', Stuttgart 2002, S. 137 f.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Anatomická stavba tělesné konstituce a lebky se u domácích zvířat neliší od jejich divokých forem. A přesto tu je příznačný rozdíl ve způsobu jejich utváření: ten je velmi proměnlivý; obličejová část lebky zůstává poněkud zkrácena, smyslové výkony jsou nižší, látkověvýměnné výkony vyšší, objem mozkové dutiny je místy výrazně zmenšen (viz kapitola «Domácí zvířata — orgány v organismu hospodářství a krajiny», str. 126 nn.). Jsou to však symptomy vývoje u domácích zvířat zadržovaného, zachování jejich mladistvosti, jakéhosi embryonálnějšího stavu. Tato zachovaná {{SE|398}}<br /> <br /> Zachovaná mladistvost je tím, co určuje podstatu domácího zvířete. Evolutivně vděčí za svůj mladistvější charakter člověku. Tato skutečnost mu ukládá povinnost usměrňovat výchovu v chovu, krmení a péči na základě poznání bytosti a lásky.<br /> <br /> Jako živočišný obalový orgán pro rozdrobenou dubovou kůru a borku slouží mozková dutina v lebce jednoho z největších domácích zvířat. Tu obklopuje mozaika kostí horního šálku lebky, zčásti předutvářených z vaziva jako klenba lebeční (s čelní kostí, spánkovou a temenní kostí), zčásti z chrupavky jako kosti spodiny lební a zčásti kost týlní a kosti oddělující mozkovou dutinu od obličejové části lebky. Kostnatění vzniká kostními buňkami, které vyzařují z jednotlivých center ve vazivu a chrupavkách a ukládáním fosforečnanů vápenatých a hořečnatých, uhličitanů vápenatých a fluoridu vápenatého nechávají tuhnout pohyblivost základní tkáně. Vznikají z toho ploché krycí kosti, spojené vazivovatými nebo chrupavčitými můstky. Jak zvíře stárne, nakonec zkostnatí, v případě chrupavek do silněji tvarovaných, zčásti srostlých kostí, které ohraničují mozkovou dutinu směrem k obličejovému šálku. Kostnatění (osifikace) je postupné odumírání do formy. Srovnatelným způsobem odumírá kůra do formy borky. Avšak protože jde o živočicha, je tento proces odumírání zadržován tělem formativních sil. Životní procesy zůstávají do určité míry v proudu; stálý odbourávání, přestavba a budování kostních substancí probíhá i nadále. Jak silně jsou kosti přesto ještě prostoupeny životními procesy, osvětluje skutečnost, že třetina kostí sestává z organické základní substance, *osseinu*, a dvě třetiny z výše jmenovaných minerálních solí (P, Ca, Mg a F).&lt;ref&gt;Rolf Krahmer, Lothar Schröder: ''Anatomie der Haustiere'', Leipzig 1985, 368 S.&lt;/ref&gt; Formativní síly oživují a prozařují kosti zevní, inervovanou a prokrvenou okosticí — periostem.<br /> <br /> Z výše uvedených úvah, stejně jako z zmíněných morfologických zvláštností, nenajdeme žádný průkazný odkaz, který by výpovědi duchovního badatele přiblížil porozumění, že pro preparaci dubové kůry přichází v úvahu lebka: «Téměř jedno, od kterého z našich domácích zvířat.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 133.&lt;/ref&gt; Odpověď se zřejmě dá najít jedině tehdy, prozkoumáme-li vztah člověk–zvíře od dob ledových {{SE|399}}<br /> <br /> a po nich následujících velkých starověkých kultur. Lidstvo žilo tehdy ještě v snivém vědomí. Lze je nazvat i vědomím mytologickým. Z něho prýštily mýty národů, inspirace z duchovně reálně nadsmyslově prožívaného světa. Stálo pod vedením inspirovaného kněžství mystérií. V těchto duchovních pozadích je třeba hledat vznik domácích zvířat (srov. kap. «Domácí zvířata — orgány v organismu hospodářství a krajiny», s. 126 n.). Ten spočíval v tom, že evolučně podmíněný instinktivní život zvířat byl postupně nahrazován vedením ze strany člověka. Tento krok proměny ze seelisch-geistigen duševně-duchovní vědomostní konstituce tehdejšího lidstva se otiskl do životního těla zvířat a skrze ně i do těla fyzického, a tak i do dědičného proudu. Domácímu zvířeti to pomohlo zachovat si mladistvost a udržet svou tělesnou konstituci proměnlivou. V posledním důsledku smíme předpokládat, že tajemství vzniku domácích zvířat zanechalo svůj otisk ve fyzickém těle, ve specifickém uspořádání látek, v jejich «struktuře», tam, kde život zcela gerinnt odumírá do formy. Je-li forma stvořena, stahuje se z ní zpět, podléhá smrti. Toto uspořádání látek, vytvořené formativními silami domácího zvířete, je pokaždé jiné v trubicovitých kostech končetin, v kostech pánve, páteře a jiné opět v lebeční kostech, které obalují střed nervově-smyslového systému. Převládající látkou, z níž jsou poslední stavěny, je vápník; vyskytuje se v různých kompozicích s fosforem, uhlíkem, kyslíkem a fluorem. Jeho síly, namířené jakoby k jednomu středu, propůjčují mozkovně-lebeční části její tvaru koule se přibližující podobu. Kompoziční uspořádání vápníku v kostech mozkovny je — jak smíme uzavřít — výrazem duševního silového dění domácího zvířete, udržovaného v mladistvosti a podněceného člověkem. Na živočišné úrovni jde o vyšší druh uspořádání vápníku, než jaký se nalézá na rostlinné úrovni, například v kůře-borce dubu. Z tohoto pohledu uchovávají lebeční kosti domácího zvířete ve svých vápníkových kompozicích astrální síly, které domácímu zvířeti přitekly skrze aktivní lidskou péči a nastoupily na místo ztracených instinktů. Mají ve vyšším smyslu schopnost působit čistíce, läuternd očistně a léčivě na bující životní procesy.<br /> <br /> Tento pokus o myšlenkové přiblížení k porozumění výchozím materiálům preparátu z dubové kůry a lebky domácího zvířete musí být dále prohlouben. Tím se však ještě nerozluští hádanka<br /> <br /> Samotné preparace jako takové. Ta musí být vykonána lidskou rukou — umělecký akt! {{SE|400}}<br /> <br /> Dub vyrůstá v naší krajině, stejně jako se tam nacházejí všechny preparátové rostliny a tak i domácí zvířata; ale za jakých životních a ekologických podmínek? Musíme udělat vše, co je v naší moci, abychom v gestaltování uspořádání hospodářského organismu a organismu krajiny podporovali jejich wesensgemäß bytostně přirozené gedeihen zdárné daření. To zahrnuje, kdekoli je to možné, preparátové hnojení. Ve svém vzniku je synthézou látek a sil komponujících kompozici krajiny a ve svém použití je celkově léčebným prostředkem k jejich harmonizaci.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Präparation_der_Eichenrinde-Borke&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Preparace dubové kůry-borky ====<br /> <br /> V září si opatříme borku z dubu – pokud možno z dubu vyrostlého v katastru statku – a lebku, pokud možno od zvířete chovaného na tomto statku ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]]). U starších dubů s hluboce rozbrázděnou borkou se doporučuje nejsvrchnější, často lehce obrostle mechem, vrstvu seškrábat zubatým železem a teprve pak použít spodní, mladší vrstvy borky. Hmota, která se při slupování již trochu drolí, se pak zcela rozseká na drobtovitou strukturu. Z lebky domácího zvířete se po porážce odstraní mozek otvorem týlního kosti, stejně jako zbytky masa a kůže přilnuté zvenčí. Poté se použije horní část lebky a týmž otvorem týlního kosti – tím, kudy prochází nervový provazec míchy do malého mozku – se plní mozková dutina borkovou hmotou. Otvor se uzavře střepem lebeční kosti a utěsní hlínou.<br /> <br /> V tomto prvním preparačním kroku se uskutečňuje první vyvracení: něco vnějšího, borka, se stává něčím vnitřním, uzavřeným do kostěné schránky, která již za života domácího zvířete stála blíže smrti než životu. Hned po mozku sloužila k uvědomování instinktem vedených smyslových vjemů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]]).<br /> <br /> Ve druhém kroku preparace se uskutečňuje druhé vyvracení přírodního procesu, vedené duchem a rukou člověka. Lebky jsou hned po naplnění rostlinnou substancí mělce zahrabány na místě, kde je mnoho rostlinného bahna a kam přitéká atmosférická voda – déšť a sněhová voda. V tomto zemitém, měsíčně vodním prostředí odpočívají a jsou tam vystaveny podzimním a {{SE|401}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 29, S. 401.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 29: Die Stoffkomposition des Eichenrindenpräparates im Durchgang durch das Winterhalbjahr.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> zimním silám. Obtížnost co nejlépe splnit tyto podmínky vedla k nejrůznějším řešením.&lt;ref&gt;Walter Stappung: ''Die Düngerpräparate Rudolf Steiners, Herstellung und Anwendung'', Rüfenach 2017, 2 Bd. (Bd. 1: 632 S.; Bd. 2: 116 S.).&lt;/ref&gt; Pružný postup usnadňuje následující pokyn Rudolfa Steinera: Lebku «nyní [zakopeme; poznámka autora] do země a dáme […] navrch rašelinovou drť a pokusíme se, svedením jakéhosi žlabu, přivést na to místo co nejvíce dešťové vody. Dalo by se to udělat dokonce tak […] v kádě, do níž by nepřetržitě přitékala a zase odtékala dešťová voda […] tam dát takovou rostlinnou substanci, která silně způsobuje, že rostlinné bahno je stále přítomno.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 135.&lt;/ref&gt; Obě metody se v praxi uplatňují.<br /> <br /> Na jaře přichází třetí krok preparace: Lebky jsou vyňaty ze svého zemito-vodního prostředí. Opět se uskutečňuje vyvracení: Vnitřek, borkové náplně, přijal a soustředil působení sil zvenčí. Co se projeví navenek, je nová látka, poněkud tmavší barvy a lehce zvětrálé, avšak stále drobtovité konzistence. Je to nová látka proto, {{SE|402}}<br /> <br /> že je obdařena novou vlastností vyzařující astrální účinnosti, která kompostovému a hnojinovému hnojení «skutečně propůjčuje síly, které dokáží profylakticky potlačovat a zastavovat škodlivé rostlinné choroby».&lt;ref&gt;Ebd., S. 135.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Jak lze myšlenkově pochopit tento proces, který se odehrává mezi rostlinným bahnem, schránkou lebeční kosti a borkou dubu v průběhu zimního pololetí v pozemském? Následuje pokus o výklad. Jde o otázku: Jak lze využít vlastnost vápníku stahovat éterické síly? Příliš často se po vlhké zimě a jaru a po náhle nastupujícím sluncem bohatém teplém období hromadně objevují škodlivé cizí organismy, jako jsou mšice v koloniích. Jsou znamením étericko-bujivého růstu. Kosmicko-astrální síly jsou příliš slabé, aby nadměrnou růstovou sílu vtiskovaly do formy. Zde může pomoci stahující síla vápníku – nikoli však běžná vápníková sloučenina s kyselinným zbytkem kyseliny uhličité (CaCO&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;), nýbrž je k tomu zapotřebí vápníku se «strukturou», jakou vykazuje borka dubu. Tento šťavelan vápenatý, vynesený životními procesy dubu a jím vyloučený do borky, musí být teprve prostřednictvím preparačních kroků přiveden do stavu, v němž jakožto přísada k organickým hnojivům udržuje zdravou rovnováhu mezi životní souvislostí půda-rostlina a vstupujícími astrálními silami podsluneční planet Venuše, Merkuru, Měsíce. Toho lze dosáhnout tím způsobem, že se vytvoří stav chaoticky bující étericity. V rostlinném bahně tento stav existuje. Musí být průběžně udržován přítokem dešťové a sněhové vody. Atmosférická voda obsahuje kyslík, který zajišťuje, že anaerobně probíhající rozkladné procesy nepřecházejí do hniloby. Polárně k vodnatosti rostlinného bahna je kvalita přitékající, kosmickými silami prostoupené dešťové a sněhové vody. Tato voda kondenzuje v zimní atmosféře z plynné formy vzduchu do kapkové formy nebo krystalizuje do podoby sněhového krystalu. V obou skupenských stavech má voda své vlastní centrum. K tomuto centru vstupují síly makrokosmu do vztahu, koncentrují se ve vodním obalu a ohraničují jej do podoby kapky nebo sněhového krystalu. Sjednocují-li se nyní tyto vodní kapky v homogenní vodní masu v pozemském, odevzdávají své vlastní centrum středu zemského jádra. {{SE|403}}<br /> <br /> Kosmické síly soustředěné v kapkách se rozplývají v pozemském a v daném případě vstupují do prachaosu rostlinného bahna. Dochází k jakési syntézou podmíněnému vyrovnání: měsíčně mikrobiální rozkladné dění je přiváděno do rovnováhy silami přítomně působícího kosmu. Lze předpokládat, že tato rovnováha představuje spojení působení pod- a nadsluneční planetární sféry.<br /> <br /> Do tohoto prostředí beztvarého chaotického rostlinného bahna a nad ním proudící dešťové nebo sněhové vody jsou ponořeny lebky domácích zvířat s náplní dubové kůry v mozkové dutině. Sjednocující se éterické síly lebku nepřetržitě obtékají a prostupují kostěnou lebeční klenbou. Ta vykazuje strukturu vápníku, kterou utvářely vyšší astrální síly domácích zvířat stojících ve službě člověka. Ze srdce, jež stojí ve vztahu ke Slunci, působí v zvířeti směrem k hlavě síly nadsluneční planet, Marsu a Jupitera, zatímco v samotné hlavě dominují formu a strukturu tvořící síly Saturnu.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 60.&lt;/ref&gt; To znamená: éterické síly chaotizované v rostlinném bahně, přivedené dešťovou vodou do jakési rovnováhy, procházejí lebeční klenbou a jsou méně instinktivně vázanými astrálními silami domácích zvířat proměňovány v maatla ya ku vumba. Vápník lebeční klenby strukturovaný astrálním tělem domácích zvířat éterické síly stahuje a obdařuje je budující, uspořádávající mocností. V borce leží, takto dubem připravený, vápník na jedné straně v takové látková kompozici, že se stává vnímavým pro éterické proudy rostlinného bahna, proměněné lebeční klenbou v formativní síly. Na druhé straně leží v povaze vápníku tyto přijaté formativní síly ve funkčním celku borky dubu soustřeďovat a uchovávat.<br /> <br /> Lebky domácích zvířat s jejich náplní zůstávají po celé zimní pololetí vystaveny do zemito-vodního prostoru vstupujícím pozemsko-kosmickým silám. Tento postup lze vykládat tak, že na jedné straně je v této době planetární působení podsluneční sféry – a obzvláště Měsíce – ve vodnatém prostředí rostlinného bahna nejsilnější, na druhé straně formové síly vzdálenější periferie stálic, působící prostřednictvím pevně-zemitého, v tvrdé, do formy ztuhlé lebeční kosti domácích zvířat rozvíjejí svou největší účinnost. {{SE|404}}<br /> <br /> Hotový preparát se – stejně jako popsané preparáty – vnáší do kompostových a hnojových hromad v množství jedné tříprstové špetky na 1 až 2 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; v zahradnické oblasti, v zemědělské pak na 8 až 15 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;. Nezáleží na látce, nýbrž na vyzařování sil. I zde by se měl úsudek utvářet z toho, co učí osobní nazírání a zkušenost.<br /> <br /> Na rozdíl od křemene popisuje Rudolf Steiner vápno jako to, co chce vše «přitahovat k sobě». «Co chce vápno, žije v rostlinném.» «Vápnité je obecná vnější žádostivost v pozemském.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 11. Juni 1924, S. 82/83.&lt;/ref&gt; V této vlastnosti «žádostivosti» se přirozeně projevuje anorganicky mrtvé vápno. Prostřednictvím životních procesů rostlin – a zvláštním způsobem dubu – je postupně osvobozováno z tohoto pouta k pozemskému. Z tohoto oživlého stavu je v borce vyloučeno do stavu, který se sice blíží minerálnímu, avšak ve své «struktuře» vtiskuje šťavelanu vápenatému zabudovanému do tkáně borky pečeť organizace formativních sil dubu. Nelze v tom snad spatřovat smysl tří popsaných kroků vyvracení preparace, totiž že se «žádostivá povaha» mrtvého vápna převrací ve svůj opak? Proměňuje se ve svém silovém gefüge do stavu, v němž již nic nechce pro sebe, nýbrž zprostředkovává rostlinám síly, jimiž se mohou bránit proti chorobotvorným a škodlivým vlivům zvnějšku. Vápník ve vápně je procesními kroky preparace vyzdvižen ze svých evolučně fixovaných stavů; z příjemce se stává dárcem, léčitelem v životě rostlin.<br /> <br /> Souhrnně lze říci: Jako u všech preparátů nepůsobí jednotlivé kompoziční kroky aditivně, nýbrž multiplikativně. Vznikají látky, které nejsou variacemi vlastností přirozenoprávně fixovanými a pocházejícími z minulosti, nýbrž vlastnostmi, jež v životních souvislostech umožňují vývoj. V případě preparátu z dubové kůry je to nově nabytá vlastnost posilovat gefüge bytostných článků rostliny, a tím profylakticky působit proti rostlinným chorobám.<br /> <br /> Přírodní substance a síly, které v nové kompozici vytvářejí hnojivou substanci s takovou vlastností, jsou tyto: {{SE|405}}<br /> <br /> 4. Borka dubu: Dub uskutečňuje proces kvetení jako gesto otevírající se ke kosmu – svou bytostnou povahou «zemitější», což se pak substanciálně projevuje v borce v Ca-oxalátu.<br /> <br /> 5. Lebka domácího zvířete: Je metamorfována vedením člověka. U divokého zvířete utváří duch skupinové duše, u domácího zvířete k němu přistupuje duch člověka.<br /> <br /> 6. Dutina lebeční, v níž sídlí mozek a která je obklopena mozkomíšním mokem, je prostor vyzdvižený z přímého kontaktu s pozemským – mikrokosmický odraz makrokosmu.<br /> <br /> 7. V zimě je Země duchovně bdělá, odevzdána sama sobě.<br /> <br /> V těchto čtyřech kvalitách se vyjadřuje dostředivá, k Zemi orientovaná tendence působení. Přirozeně se vyskytují odděleně. Jsou-li uvedeny do vzájemného vztahu – jak prostorově, tak časově – na základě rostlinného bahna a atmosférické vody přitékající v zimním pololetí, je proces vápníku obdařen novou vlastností terapeuticky vyrovnávat jednostrannosti v pozemském.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Löwenzahnpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kompozice preparátu z pampelišky ===<br /> <br /> Při hledání rostliny, která je svými vlastními životními procesy schopna nechávat v sobě vznikat «správnou wechselwirkung [vzájemné působení] mezi kieselsäure [kyselinou křemičitou] a kaliem, nikoli kalziem», nalézá duchovní bádání löwenzahn [pampeliška lékařská] (Taraxacum officinale).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999, Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 137.&lt;/ref&gt; «Nevinný, žlutý löwenzahn [pampeliška], tam kde roste v nějakém kraji, je mimořádným dobrodiním. Je totiž prostředníkem mezi kieselsäure [kyselinou křemičitou] jemně homöopatisch [homeopaticky] rozptýlenou v kosmu a tím, co je jako kieselsäure [kyselina křemičitá] vlastně potřeba po celém kraji. Je skutečně jakousi Himmelsbote [nebeský posel].»&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Löwenzahn [Pampeliška lékařská] je evolutivně uzpůsobena k tomu, aby «správným způsobem kieselsäure [kyselinu křemičitou]» «z celého kosmického okolí» přitahovala. «Neboť kieselsäure [kyselinu křemičitou] musíme mít v rostlině. A právě vzhledem k příjmu kieselsäure [kyseliny křemičité] ztrácí země v průběhu času svou moc. Ztrácí ji pomalu, proto si toho nevšimneme.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 135.&lt;/ref&gt; Tato kieselsäure [kyselina křemičitá] «má naprosto největší bedeutung [význam] pro{{SE|406}}<br /> <br /> růst rostlin».&lt;ref&gt;Ebd., S. 136.&lt;/ref&gt; V ní obsažený «silizium [křemík] se zase přeměňuje v organismu v látku mimořádné důležitosti, která není v současné době vůbec řazena mezi chemické prvky».&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Zde duchovní badatel opět poukazuje na záhadu, k jejímuž řešení smyslové pozorování dodává jednotlivá fenomény poukazující na vyšší souvislost, na «das geistige Band [duchovní pouto]» ([[Goethe]]), jež se jako takové ale otevírá teprve myslícímu duchovnímu zkoumání.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Erscheinungsbild_des_Löwenzahns&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zjevný obraz pampelišky ====<br /> <br /> Löwenzahn [Pampeliška lékařská] odhaluje ve všech svých článcích hojnost jevů, které udivují a poukazují na jedinečný charakter, jenž ji vyzdvihuje i z osobitosti čeledi ''Kompositen'' [složnokvětých] (korbblütler [hvězdnicovitých]). Je to jarní květenka – několik žlutých barevných teček se pak znovu objevuje ke konci časného podzimu. – V návaznosti na jemný bílo-fialový závoj Wiesenschaumkraut [řeřišnice luční] (''Cardamine pratensis'') pokrývají se v dubnu louky, pastviny, meze zlatožlutou přikrývkou rozkvétajícího löwenzahnu [pampelišky lékařské]. Děje se to právě v tom okamžiku, kdy země ze svého zimního stažení vydechuje opět do okruhu své duševně-duchovní bytí. Moře löwenzahnblüten [pampeliškových květů] se jeví jako obraz tohoto znovuspojení země a kosmu. Tak rychle jak se koncem března objevil, tak rychle mizí koncem dubna z dohledu ve prospěch nyní rychle narůstající okolní trávy a bylin. Po celý rok následující po kvetení soustřeďuje a zachovává síly z kosmu a země, jež pak, pod paprsky stoupajícího jarního slunce příštího roku, náhle přes noc, vlna za vlnou, vyráží stonky květů do výše. Ty nesou vzhůru poupata, která se otvírají na širokém, daleko rozkládajícím se blütenböden [lůžku květním] a obracejí košík plný paprskových kvítků ke slunci.<br /> <br /> Růstová podoba pampelišky je v kořenu, stonku, listu a květu výrazně trojčlenná (Obrázek 32, s. 423). To poukazuje na silné působení astrálních sil, které pomáhají ätherické organizaci tohoto „posla nebes&quot; k jeho pozoruhodným formativním funkcím. Každý jeho článek se projevuje jako polarita stauování (klidu) a pohybu. Jsou to astrální síly, které tento protiklad vtiskují éterické organizaci pampelišky. To platí samozřejmě v mnohonásobně obměněné, méně {{SE|407}}<br /> <br /> výrazné podobě pro všechny kvetoucí rostliny. Astralleib rostliny, který ji ze světa nadsmyslového zvenčí obklopuje svým světlem, utváří v jakémsi vnitřním působení neustále se pohybující éterické síly ve formativní síly. Podle obrazu bytosti rostliny tyto síly brzní resp. staví do klidu životní procesy, nebo je aktivují k mohutnému růstu. U obilí například roste stéblo od jednoho zastavení růstu, od uzlu, k dalšímu. Z této zóny zastavení se pak prostřednictvím pohybového impulsu rozvíjí další článek stébla (*internodium*) a příslušný list, který obklopuje stéblo až k dalšímu uzlu jako listová pochva. Tomuto vnitřnímu působení, jež rychle odumírá do formy, stojí polárně naproti astrální vnější působení. To se projevuje v živlu vzduchu, který je teplem udržován v pohybu. Hlavní složkou vzduchu je minerálně mrtvý dusík (79 %), fyzický nositel astrálního kráftewirken. Lze říci, že s každým závanem vzduchu, který si pohrává s listy, každým nárůvanem, který jimi přehoupává, rozhoupává větve a větve nebo nechá žitné pole plynout v „kolébavých stříbrných vlnách&quot;&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: *Faust II*, Vers 4656.&lt;/ref&gt;, je účinný pohybový impuls – výraz astrálního vnějšího působení.<br /> <br /> Zcela jinak se chová pampeliška lékařská jako víceletá bylinná rostlina (životnost ca. osm let). Je skrze naskrz ovládána životem utvářejícím astrálním vnitřním působením, srovnatelná s kopřivou, avšak polárně k ní. Zatímco kopřiva, prosazující se sama a prezentující se navenek bojovně, dává svému mocnému vnitřnímu působení sama ochranný obal, ukazuje zjevný obraz pampelišky, jak dokonale je odevzdána jak zemi, tak kosmu. Přestože astrální organizace pampelišky si éterické síly mocně bere do své služby, je její zjevný obraz vzorem odevzdané vůle, nikoli vlastní vůle: „nevinná, žlutá pampeliška&quot;, jak ji duchovní badatel oslovuje.&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Vnější působení ve výše zmíněném smyslu se k ní téměř nedostane.<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ==== Die Wurzel ====<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Polarita zadržené a pohybující se životní síly mohutně poznamenává již kořen. To se projevuje na jedné straně v silné hloubkové výhonné síle kůlového kořene, který se v oblasti humusního svrchního půdního horizontu jedenkrát až vícekrát {{SE|408}}<br /> <br /> verzweigt. Kořenové provazce pronikají hluboko do minerálního podorničí a teprve tam se rozkládají do jemného kořenového vlášení. I kusy horní části kůlového kořene se dokážou na obou místech řezu znovu vyvinout v plně vytvořenou rostlinu.&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: ''Auf der Spurensuche der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen'', Dornach 2005, S. 97.&lt;/ref&gt; Na druhé straně se horní části rozvětvené primární kořene v orničním horizontu rübenartig ztlušťují v ''rhizomový kořen''. Je vyplněn volnou buněčnou hmotou, která je prostoupena navzájem propojenými trubičkami. Tyto kanálky vedou bílou, sliznatou mléčnou šťávu, jež je pod tlakem. Zde se uplatňuje vzduté působení, sledovatelné až do stvolu květu. Přeřízneme-li kořen, listovou žilku nebo stvol květu, mléčná šťáva okamžitě vytéká; celá rostlina pampeliška je trvale pod zvýšeným saftovým tlakem (*turgor*). Lze také říci: éterický tělo této rostliny je trvale pod „bildovým tlakem&quot; astrálního.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Spross_und_Blatt&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Výhonek a list ====<br /> <br /> Ve srovnání s „pólem soli&quot; kůlového kořene se merkuriální střed výhonku a listu pampelišky přechodem v horním rhizomu kořene vzdouvá do výrazné listové růžice (vyobrazení 32, str. 423). Stonek vězí v kořenovém krčku a zůstává po celý život vzdutý, zatímco životní bildekräfte s mocí střílí do spirálovitě seřazených, těsně nakupených listů. Listy těsně přiléhají k zemi, v zimě zcela; na jaře se zdvihají. Mladé listy rostoucí ze srdce listové růžice se stavějí vzpřímeně, aby při stárnutí pozvolna klesaly do roviny růžice a přibližovaly se zemi. Zatímco se tak od jara do podzimu tvoří nové listy – asi sto –, ty nejstarší na spodní straně růžice odumírají.<br /> <br /> Mocná výhonná síla listů vychází z plasticky vystupující centrální žilky, jež rovněž vede mléčnou šťávu. Na ni navazuje čepel, jež se od shora dolů zužující doprovází dlouhý řapík. V posloupnosti listů je tato čepel od děložních listů počínaje v horní části protáhle oblá. Brzy však tato silně do čepele stremhlavě se ženoucí výhonná síla naráží na zvenčí protikladně působící zadržovací neboli tvarovou sílu. V mocných ostrých zubech (lví zuby) vyráží ven a utrpí jakoby jako protipůsobení hluboké záseky dovnitř. Tak vzniká obraz silné, zčásti oboustranně disharmonické, bizarní {{SE|409}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 30, S. 409.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 30: Stadien des Aufblühens, Welkens und der Bildung der Schirmchensphäre in der Samenreife (aus: Bockemühl, Järvinen, 2005, S. 96).&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Okrajová gestalt protáhlých listů. Jen ve špičce listu dochází v přilbicovité rovnostranné trojúhelníkové gestalt k harmonickému vyrovnání výhonné a tvarové síly.<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ==== Die Blüte ====<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Polarita vzdutí a pohybu činí již nahoře saftovým vzdutím ztluštělý kůlový kořen jakoby svébytně se proživajícím článkem pampelišky. Neméně svébytná, ba ve stupňování, se rozvíjí listová růžice. A pak, jako od ní odtržen, vstupuje květ — přechodem bez přechodu, v dokonalém ovládnutí této polarity, jakoby pozdvižen nad pozemské — v Erscheinung.<br /> <br /> V paždí listů v srdci růžice se k podzimu nacházejí poupata. Přezimují „pod zemí&quot;, neboť je na podzim stahující se kořenový krček vtahuje do země. Je to poslední pohybový impuls před zimním klidem. Na jaře pak, v dubnových nocích, přece jen vyvine pampeliška jakýsi vertikálně vystřelující stonek. Se silami nasbíranými a nastavenými přes pozdní jaro předchozího roku, přes léto, podzim a zimu, vystřelují poupata na vrcholu rovněž mléčnou šťávou vedoucího, dutého, vzduchem naplněného stonkového tubusu do výše. Poupě je zelené kulaté hlavičkové tělísko, ovinuté několika vrstvami šupinovitých listenů. Pod teplými slunečními paprsky nastupujícího dne se vrstva za vrstvou otevírají a skládají dolů. Jen málé z nich dál obalují jazykové květy, jež se nyní rozvíjejí z lůžka květního (obrázek 30). {{SE|410}}<br /> <br /> Jak se poslední korbové lístky skládají dolů, rozevírají se, těsně vedle sebe, na rozepjatém lůžku květním v zářivé zlatožluté barvě 100 až 200 jednotlivých květů — druhá růžice na vyšším stupni, obrácená k nebi. Rozkvétají od okraje postupně směrem ke středu košíčku. Ten se pohybuje za slunečním chodem. Pozdě odpoledne se část korbových lístků opět vztyčuje, zároveň se lůžko květní snižuje, takže všechny paprskové květy stojí v jednom svazku vztyčeny a jsou korbovými lístky znovu ovinuty jako v poupěti. Za pěkného počasí se může rytmické otevírání a zavírání opakovat několik dní; za deštivé šedi zůstávají květní košíčky zavřeny. Po odkvětu se naposledy část korbových lístků zdvihne. Drží po celou následující tvorbu semen plnost květů pevně sevřenu. Mezitím roste trubicovitý stonek stále dál do výšky, předbíhaje dorůstající trávy a byliny. V tomto posledním ovinutí se na lůžku květním odehrává vzhledem k tvorbě semen umstülpung tímto způsobem: semeno trčí hlavičkou v lůžku květním, zatímco jeho protipól, na němž sedí jemnovláknité kališní lístky, čouhá nahoru k nebi. V době zrání semene se znovu probouzí pohybový impuls: z kališního pólu semene vyrůstá tenký stopečka, která na své špičce nese vláknité kališní lístky — chmýr. Při dorůstání odtlačují nahoru zvadlé korunní lístky z ovinutí korbových lístků ven. Po této delší přípravě se pak korbové lístky naposledy skládají dolů, lůžko květní se klene a zaobluje do koule, na níž se na dlouhých stopkách objevuje filigránová «Pusteblume» ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#409|Obrázek 30]], str. 409). Ve svých mnohých jednotlivých schirmchen je vždy zcela utvořena, neboť všechny semenné plůdky se vyvinuly v lůžku květním. Dozrálá semena se uvolňují z lůžka květního a plují jednotlivě s nejbližším nárůstem větru pryč.<br /> <br /> Vícenásobné otevírání a zavírání lístky lemovaného košíčku, pohyb lůžka květního a vyzařování kolonky květů do okolí jsou výmluvná gesta, která obrazně poukazují na blízkost působení duševního čili astrálního těla této zvláště vysoce vyvinuté kompositní rostliny. Ale ani tím není konec; znovu vyzařuje v době tvorby semen, přetváří vlásenkovité děložní lísty na stříbřitě se lesknoucí schirmchen, které se řadí jako hvězdy do obrazu kulové gestalt kosmu. Děložní lísty, jež se obvykle rozvíjejí v zemitě-vodním, obrátí se naruby a obracejí do vzduchu, {{SE|411}}<br /> <br /> teplo a světlo do kosmu. V dalším stupňování předchozího vzniká na okamžiky, v průsvitném ovinutí schirmchen, vzduch a světlem naplněný vnitřní prostor. Lze se ptát, zda tento jemně obkreslený vnitřní prostor není věrným fyzicko-smyslovým obrazem schopnosti pampelišky přitahovat kyselinu křemičitou z kosmu — tedy zda tato rostlina není skutečně «jakýmsi poslem nebes».<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Milchsaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Mléčná šťáva ====<br /> <br /> Vedle pampelišky vedou i jiné druhy složnokvětých, jako čekanka obecná (''Cichorium intybus''), locika kompasová (''Lactuca serriola''), mléč rolní (''Sonchus arvensis'') a pryšcovité rostliny (''Euphorbiaceae''), ve svých pletivech mléčnou šťávu. Tato šťáva je bílá mléčná emulze, která — v případě pampelišky, a právě tím je tato rostlina jedinečná — prochází v trubicovitých kanálcích jednotně celou rostlinou. Z řepovitě zesílené kořenové části táhnou se přes do kořenového krčku zatlačený stonek středními žilkami listů a konečně přes vzduchem naplněný stvol květu až nahoru k lůžku květnímu. Mléčná šťáva spojuje vzájemně tak odděleně působící články pampelišky v jeden celek. Stojíme před záhadou! Musí se mléčné šťávě nepřipisovat právě tak dobře salická jako sulfurická povaha — a oč víc ještě merkuriální? Nespojuje v sobě snad všechny tři kvality? Existuje zde vůbec základní princip kvetoucí rostliny — povznášení minerálního a jeho éterizace v procesu kvetení?<br /> <br /> Mléčná šťáva je sekret z okrajových buněk vzájemně propojených mléčných kanálků, které srůstají dohromady. Je to látková masa komponovaná éterickou organizací této rostliny, jež v určitých poměrech látkových množství obsahuje vše, co se pak rozvíjí do vysoce specifizovaných forem kůlového kořene, listové růžice a korbovitého květu. Rozbor odhaluje takovou mnohotvárnost rozpuštěných i suspendovaných látek, že se oprávněně jeví říci: Zde leží prvotní stav života v podobě z evoluční rané doby vývoje Země, v níž se říše minerálního, rostlinného a živočišného bytí ještě od sebe neoddělily — látková kompozice všemohoucího života. Jednotlivé skupiny látek podléhají, podle stanoviště, silným sezónním výkyvům, např. ''inulin'', polysacharid sestavený z ovocného cukru, který je s jarním růstem téměř spotřebován a ke konci podzimu se hromadí až na vysoké {{SE|412}}<br /> <br /> Gehalten dále obohacuje. Jarní kořen vykazuje největší obsah hořčin, srpnový kořen nejvíce *inulinu*, zářijový kořen nejvíce *taraxinu*, říjnový kořen nejvíce *lävulinu*.&lt;ref&gt;Werner Christian Simonis: ''Heilpflanzen und Mysterienpflanzen'', Wiesbaden 1991, S. 280.&lt;/ref&gt; Mléčná šťáva se skládá z vodě podobné základní substance — z *Taraxacum*-liquoru —, v němž jsou rozpuštěny mnohé minerální substance, jako mimo jiné draslík a křemík, jakož i organické sloučeniny jako bílkoviny, třísloviny, alkaloidy, vitaminy.&lt;ref&gt;Ebd., S. 282.&lt;/ref&gt; Látky suspendované v tomto roztoku v jemných kapičkách jsou pryskyřice a především kaučuk s koloidním bílkovinovým ochranným obalem. V popelu celé rostliny se nachází 7 % kyseliny křemičité, 40 % oxidu draselného, 8 % oxidu hořečnatého, 28,6 % oxidu sodného, jakož i stopy zinku, mědi, manganu a síry.&lt;ref&gt;Erdmuth-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, 512 S.&lt;/ref&gt; Číselné hodnoty analyticky prokazatelných látek poskytují — nad rámec jejich pouhé přítomnosti — jen malé opěrné body, které by dovolovaly rozeznat souvislost s tvořícím bytím. Více informací získáme, obrátíme-li pozornost na určité látkové kompozice, například na účinné látky a jejich léčivé působení. Ale ani ty nevypovídají nic o celku pampelišky, který tyto účinky vytváří. Dokud byl tento celek přijímán jako daná přírodní skutečnost, platila pampeliška za oficinální léčivou rostlinu. Nyní, kdy jsou účinné látky, jež jsou považovány za léčivé, izolovány a syntetizovány nebo mohou být nahrazeny jinými syntetickými látkami, pampeliška svůj čestný status léčivé rostliny ztratila. Tento status znovu získá — a tak i všechny ostatní léčivé rostliny —, teprve tehdy, až se budeme snažit rozpoznat vztahové předivo látek navzájem jako silové uspořádání, jehož architektem je — pod vedením zvenčí působících astrálních sil — éterické či životní tělo příslušné léčivé rostliny. Jednotlivé organické látkové sloučeniny sice obdržely svůj otisk od celku éterické organizace, ale tento celek plnohodnotně nezastupují.<br /> <br /> K tomu by bylo zapotřebí poznat skladatele, který si ve zjeveném obrazu pampelišky v tomto určitém uspořádání látek vytvořil autoportrét. Tohoto skladatele jako velkého umělce lze nalézt jen prostřednictvím poznání ducha. Teprve duchovní bádání otevírá „duchovní pouto&quot;,&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Faust I,'' Vers 1939.&lt;/ref&gt; které sinnstiftend spojuje empiricky nalezené jednotlivé skutečnosti. Taková duchovědná sinnstiftung ukazuje, že v pampelišce — na rozdíl od řebříčku, heřmánku a kopřivy — {{SE|413}}<br /> <br /> existuje nikoli vztah síry k zemsky vázaným látkám — draslíku, vápníku a železu —, nýbrž vztah křemene k draslíku. V živém přísluší draslíku úkol spojovat éterické tělo s fyzickým tělem; na opačném pólu stojí křemen. Na rozdíl od síry vytváří křemen jakýsi smyslový vztah mezi těmito dvěma bytostnými články a kosmicko-astrálními silami, které působí dovnitř ze Stoffwechselpol — z „Zemědělské individuality&quot;. Tato zvláštní vzájemná hra draslíku zdola a kyseliny křemičité shora se odehrává, jak lze předpokládat, v mléčné šťávě prostupující celou rostlinou. Nemůžeme v ní — v kontextu s pampeliškou, jež se utváří do vnějšího, trojčlenného zjevného obrazu — spatřovat „prostředníka [srov. poznámku autora] mezi v kosmu jemně homeopaticky rozptýlenou kyselinou křemičitou a tím, co je jako kyselina křemičitá skutečně zapotřebí po celém okolí&quot;?&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni, Dornach 1999, S. 137.&lt;/ref&gt; Zde se klade táž otázka jako u vzdušného dusíku: kyselina křemičitá přece stojí v půdě v pevné, koloidní i rozpuštěné formě dostatečně k dispozici — proč tedy přivádět kyselinu křemičitou z kosmu tak složitým způsobem, a navíc v tak nepatrných množstvích? Zřejmě se jedná o dva vzájemně polární stavy působení kyseliny křemičité, respektive v ní účinkujícího křemíku. Jedním stavem bytí kyseliny křemičité jsou křemen a silikáty. Jsou výsledkem vznikání a zanikání minulých zemských stavů. Jako horniny a jako jejich zvětrávací rozestup tvoří minerální základní kostru půd. K této zemsky vázané kyselině křemičité stojí kořen rostliny ve vztahu. Druhý stav působení kyseliny křemičité uplatňuje se v Stoffwechselpol nad zemí — jako „v kosmu jemně homeopaticky rozptýlená kyselina křemičitá&quot;.&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Pomyslí se ihned na meteorický prach, jenž se dostává do přitažlivé sféry Země. Ten však sám od sebe na Zemi prosévá. Toto minerální zemnění jistě nemůže být tím, co je míněno. Výrok Rudolfa Steinera zní, že „správná vzájemná hra draslíku a kyseliny křemičité v rostlině musí být přítomna, aby přitahovala kosmické&quot;.&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Je to aktivní proces, jenž vychází z rostliny a jejž je zapotřebí za pomoci náležitě připraveného hnojiva oživit. {{SE|414}}<br /> <br /> Co je zde mimo jiné označeno jako „kosmická kyselina křemičitá&quot;, označuje nehmotný, étericky-astrální stav. „Mohli bychom postupně, když budeme bezmyšlenkovitě dál hnojit, Zemi znemožnit, aby nasávala to, co jako kyselina křemičitá, olovo, rtuť je účinné&quot;, „co […] přichází z kosmické periferie a musí být přijato do rostlinného růstu&quot;.&lt;ref&gt;Ebd., S. 123–24.&lt;/ref&gt; Země ztrácí schopnost přijímat tyto kosmické substance. Aby bylo tomuto ztrácení čeleno, je zapotřebí opět zvláštní příprava hnojiva: preparát z pampelišky. Ten zprostředkovává půdě a rostlině schopnost, jež je pampelišce vlastní zvláštním způsobem — uvést draslík a kyselinu křemičitou v životních procesech rostlin do takového vzájemného vztahu, aby nabyly schopnosti přitahovat „kosmickou kyselinu křemičitou&quot;. V pampelišce vzniká tento vzájemný vztah teprve tím, že oba pozemské látky přijaté kořenem — draslík a kyselinu křemičitou — povznáší z anorganicko-fyzického do éterického stavu. Mléčná šťáva je ve své všemohoucnosti sice blíže svému praobrazí, přesto je v této podobě zjevení jeho odrazem právě tak jako jeho rytmus ve vzdutí a pohybu a jeho stupňování od kořene přes listovou růžici, vrcholící v květních úborech. Pampeliška je „jakýsi posel nebes&quot;; její zjevný obraz o tom vypovídá.<br /> <br /> Kyselina křemičitá takto vyzářená z kosmu a přijatá životními procesy rostliny vstupuje do vztahu s kyselinou křemičitou přijatou ze země, jež stojí ve vzájemném vztahu k draslíku. Teprve v této syntéze nalezne člověk pravděpodobně přístup k pochopení tohoto záhadného stavu věci popsaného duchovním badatelem. Kyselina křemičitá obsahuje křemík. „Křemík je zase v organismu přeměněn v látku mimořádné důležitosti, která v současnosti [tedy v roce 1924; poznámka autora] mezi chemickými prvky vůbec není uváděna.&quot;&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Je to tato přeměněná látka, skrze niž se zmíněné substanciality kosmu stávají novým způsobem přístupnými rostlinnému růstu?<br /> <br /> Pampeliška v sobě spojuje — jako evolučně nejranější forma existence života — mléčnou šťávu s kosmicko-pozemskou tvořivou silou dokonanou v přítomném. O tom vypovídá její zjevný obraz. Je to tato syntéza, jež pampelišce, především v jejím vynikajícím procesu kvetení, propůjčuje jedinečnou vlastnost, aby pozemsky vyzařující {{SE|415}}<br /> <br /> a kosmicky vstřikující křemičitou kyselinu v jedno spojit a přitom v Živém „v křemičité kyselině obsažený křemík&quot; proměnit v „novou látku&quot;? Kladnou odpověď naznačuje postup další preparace pampelišky i účinnost hotového preparátu.<br /> <br /> Na počátku preparace stojí otázka: Lze silový potenciál pampelišky zachytit, soustředit, koncentrát uchovat a nasadit jej v podobě hnojiva tak, aby se sdílel půdě a rostoucím rostlinám? Ve vadnutí pampelišky tento potenciál hasne. Poslední životní záchvěv je přeměna děložních listů v stopkatý chmýr, nesoucí pod svým deštníčkem semeno. Dříve než dojde k tomuto mistrnému závěru, musí být životní proces pampelišky, jenž ve květních úborech dosahuje svého vrcholu, udržován dále v proudu. To zase může zajistit jen obalový orgán, který pochází z přírodní říše o stupeň vyšší — z říše živočišné. Zvíře staví své životní procesy do služby svého duševního nitra a udržuje je tím v proudu. Podle duchovní vědy Rudolfa Steinera tuto úlohu plní, pokud jde o květní úbory pampelišky, pobřišnice, přesněji okruží skotu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Bauchfell_bzw._Gekröse_des_Rindes&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Pobřišnice resp. okruží skotu ====<br /> <br /> Slouží jako obalový orgán z říše živočišné při preparaci květních úborů pampelišky. Pobřišnice (''Serosa'', ''Peritoneum'') obaluje břišní dutinu se všemi orgány v ní uloženými, stejně tak dutinu pánevní. V břišní a pánevní dutině tvoří hraniční membránu metabolického pólu ve vlastním smyslu. Také hrudní dutina, centrum rytmického systému se srdcem a plícemi, je vystlána ''Peritoneem'' — pohrudnicí. Tato je však od pobřišnice přísně oddělena bránicí (''Diaphragma''). ''Peritoneum'' je kožní orgán obrácený do vnitřního světa těla, vyvráceného naruby. Jeho povrch přivrácený k nitru tvoří ploché buňky uložené v bazální membráně. Ta nasedá na pojivové a svalové tkáně stěn orgánových obalů, resp. tělních dutin. Odloupneme-li ji, držíme v rukou průsvitnou, lesklou, membránovitou kůži. Ta je prostoupena jemnou sítí nervových vláken, jež se centrují v jednotlivých gangliích a nakonec se sbíhají ve velkém gangliovém centru solárního plexu (''Plexus solare''), které leží u skotu pod páteří na hranici {{SE|416}}<br /> <br /> páteře hrudní a bederní. Tato nervová pletiva náleží vegetativnímu nervovému systému, jenž se člení na *Sympathicus* a k němu polárně se vztahující *Parasympathicus*. Jejich regulační působení se odehrává hluboko v podvědomí.<br /> <br /> Pouhé anatomicko-funkcionální pozorování pobřišnice osvětluje jen málo z jejího hlubšího dosahu. Konstatujeme silnou inervaci, vlhkostní film umožňující klouzavost orgánů břišní a pánevní dutiny — zvláště závitů tenkého střeva — a pozoruhodně vysokou schopnost resorbce tělesných tekutin; v součinnosti s lymfou a lymfatickými uzlinami zajišťuje detoxikaci — ve smyslu jakéhosi trávení — tělu cizích látek. Tento způsob pozorování, omezující se na vnější fakta, se ihned rozšiřuje, jakmile se ptáme po dosahu silné inervace. Odpověď dává pobřišnice sama. Je to smyslový orgán, jenž se obrací na to, co se v jednotlivých orgánech tohoto vnitřního prostoru vykonává ve vysoce specifických činnostech, a jenž přitom souhrn těchto činností uchopuje v bezvědomí jako celek — a z tohoto celku koordinuje a navzájem slaďuje orgánové aktivity.<br /> <br /> Tak jako vnější kůže a do ní vložené čtyři střední smysly — tepelný, zrakový, chuťový a čichový&lt;ref&gt;Willi Aeppli: *Sinnesorganismus, Sinnesverlust, Sinnespflege*; Stuttgart 1967; sowie<br /> : Dietrich Rapp, Hans-Christian Zehnter: *Die zwölf Sinne in der seelischen Beobachtung – Eine Exkursion*, Münchenstein 2019, 253 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: *Anthroposophie ein Fragment*, GA 45, Dornach 2002.&lt;/ref&gt; — zprostředkovávají bdělému vědomí smyslový obraz skutečnosti bytí, tak vnitřní kůže pobřišnice zprostředkovává zjevení samotné té bytostné skutečnosti; a to posledně jmenované zejména v souvislosti se životním smyslem. Ten temně oznamuje tělesné stavy. Patří vedle smyslu pro rovnováhu, vlastní pohyb a hmat k nižším, volním smyslům.&lt;ref&gt;Willi Aeppli: Ebd.; sowie: Dietrich Rapp, Hans-Christian Zehnter: Ebd.&lt;/ref&gt; Svou blízkostí k vůli spočívá jejich činnost v nejhlubším podvědomí — podvědomí hlubokého spánku; stojí v bezprostředním vztahu ke geistwirklichkeit bytí. Smyslový orgán pobřišnice tedy nevnímá předmětné protistojné, nýbrž ponořuje se do bytostných zjevení, jež se vyjadřují v činnosti orgánů tělních dutin. Tak je činnost močového měchýře jakožto orgánu koncentrace a vylučování jiná než činnost tenkého střeva jakožto orgánu vstřebávání trávicích šťáv. A opět jiné jsou činnosti jater, slinivky, sleziny atd. Pobřišnice je {{SE|417}}<br /> <br /> na jedné straně vetkáno do bytostného bytí a činnosti (účinnosti, funkce) každého jednotlivého orgánu břišní dutiny, na straně druhé zprostředkovává zároveň souhrn těchto činností hlavnímu gangliovému centru sluneční pleteně. Proto lze pobřišnici spolu s menšími gangliovými uzly a velkým gangliovým centrem nazvat vnitřním nebem. Také jiná, zjevně intuitivně zvolená ganglionová označení břišní dutiny, jako „hvězdicovité ganglium&quot; (''Ganglion stellatum'') a ''Ganglion coeliacum'' (''Coelum'' = nebe), poukazují na příbuznost s makrokosmem. „Tělesná dutina je nebe, kosmická enkláva.&lt;ref&gt;Lothar Vogel: ''Der dreigliedrige Mensch'', Dornach 1979, S. 105.&lt;/ref&gt; Zde v říši zvířat a zejména u přežvýkavců a mezi nimi především u skotu nachází tento nebeský vztah nejvyšší rozvinutí. Při přežvýkování nevnímá kráva obrazy smyslově dané vnější skutečnosti, nýbrž v podobě silotvorných obrazů zjevení té bytostné skutečnosti, která jí leží v základu.<br /> <br /> S ohledem na vztah pobřišnice k rozmanitým autonomním činnostem orgánů břišní dutiny, jež každý jednotlivě obaluje, vyvstává otázka, která část pobřišnice přichází v úvahu pro preparaci. Ve svém kurzu pro zemědělce jmenuje Rudolf Steiner kravské okruží: „Žlutá hlavičková pampelišková kvítka se sesbírají, nechají trochu povadnout, slisují a všijí do kravského okruží.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 137.&lt;/ref&gt; Na otázku, co je třeba rozumět pod kravským okružím, následuje odpověď: „Mínila se tím pobřišnice. Dle mého vědomí se okružím rozumí pobřišnice.&quot;&lt;ref&gt;Ebd., Fragenbeantwortung vom 14. Juni 1924, S. 175.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tato vyjádření vedla v praxi dodnes k pochybnosti: Záleží prvotně na pobřišnici jako takové, nebo specificky na okruží, jež tvoří část pobřišnice? Je-li tomu tak v prvním případě, nabízí se pro preparaci daleko spíše a jednodušeji velká předstěra (''Omentum majus''), méně pak malá předstěra (''Omentum minus''), jež ve dvoulisté ploténce spojuje játra a žaludek. Velká předstěra, rovněž dvoulistá ploténka pobřišnice, leží jako zástěra mezi břišní stěnou žaludku a kličkami střev. Splývá od žaludku dolů až k dolní ploše břišní dutiny, tvoří tam velkou kličku, obrací se zpět opět nahoru a kryje střeva jako hřejivý ochranný štít.&lt;ref&gt;Ulrike Remer-Bielitz: ''Dokumentation zum Rindgekröse''; Forschungsring, Materialien Nr. 8, Darmstadt 2001.&lt;/ref&gt; Jinak je tomu s okružím (''Mesenterium''). {{SE|418}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 31, S. 419.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 31: Querschnitt durch die Bauchhöhle des Rindes. Die Bauchfell-Serosadoppellamelle in Beziehung zur Dünndarmverdauung.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Upevněno na stěně břišní dutiny, bezprostředně pod páteří, nese celý střevní svazek. Z obou stran břišní dutiny se jednovrstvé peritoneum břišní dutiny skládá do serozní dvojploténky, okruží, a to tak, že jeho smyslově aktivní strany míří navenek do břišní dutiny (obrázek 31). Serozní dvojlamely se v oblasti tenkého střeva (''Jejunum'') dělí a obalují jej jako jednotlivá lamela. Okruží tak tvoří vějíř záhybů, jenž sleduje těsně k sobě přiléhající kličky tenkého střeva dobrým dílem břišní dutiny. Mezi oběma serozními listy okruží leží nervové provazce (větví se do obou listů a jsou v souvislosti s trávicím děním v tenkém střevě), dále tepenné a žilní krevní dráhy (udržují intenzivní životní procesy ve střevě), mízní cévy (přijímají přes střevní sliznici [''Mucosa''] trávicí šťávy [''Chylus'']), mízní uzliny (působí detoxikačně) a konečně pojivová tkáň a tukové vrstvy. Tím se stavba okruží jako části pobřišnice ustavuje tak, že je zároveň orgánem smyslovým i orgánem činnosti. Zprostředkovává trávicí činnost (vnější svět) celkovému organismu (vnitřní svět) a naopak.<br /> <br /> Zaměří-li se pozornost na tento vztah k činnosti, vyjasňuje se rozdíl mezi okružím a předstěrami (''Omentum majus'' a ''minus''). Pojem „pobřišnice&quot;, který Rudolf Steiner v odpovědích na otázky kurzu zmiňuje v souvislosti s okružím, míní něco obecného, {{SE|419}}<br /> <br /> jakoby ideu obsáhlého, do smyslové tmy metabolismu ponořujícího se, vědomí odňatého smyslového orgánu. Pojem „okruží&quot;, jenž nachází zmínku v pátém přednášce Zemědělského kurzu, míní něco specifického, funkční pole, na němž se obecné uplatňuje ve vysoce specifické činnosti, totiž v takové, jaká se v takto dokonalé podobě nachází jedině v trávicím traktu. Jeho jedinečnost plyne z důvěrné souvislosti s „vlohou Já&quot; probíranou v kapitole „Skot&quot; (s. 146 nn.). Tato vloha je v kravě předznačena v dlouhé cestě intenzivní trávicí činnosti, vrcholící přežvykováním. Výsledek tohoto trávicího otvírání látky vnímá seróza pobřišnice okruží. Vyzařuje jako astrální síla do nitra těla i do krevní dráhy a ta ji nese až k nervově-smyslovému pólu hlavy a do nasazených rohů, kde se vrátí zpět. Tím se na vyšší rovině znovu spouští vědomostní impuls, jehož výsledek zpětně ozařuje tělní dutinu a prostřednictvím obou serozních listů okruží se sděluje obsahu střeva. Ten je nyní prosycen silami, které z aktuální životní činnosti krávy nalezly cestu k její nadsmyslové bytostné skutečnosti. S vyloučením vstupuje toto silové potenciál, „vloha Já&quot;, do vnějšího světa. Propůjčuje kravskému hnoji jeho jedinečnou a trvalou hnojivou sílu. Toto dění, vycházející z vyššího bytí krávy, smí platit za další doklad toho, že pobřišnice představuje cosi „obecného&quot;, kdežto dvojlamelová okruží-pobřišnice cosi specifického. Tato druhá splňuje v „niterném nebi&quot;, v tomto vpáčeném kosmu, ústřední úkol: zprostředkovávat trávicí dění přežvýkavce organismu a od tohoto organismu zpět trávicímu systému, jenž se pak stává hnojivem.<br /> <br /> Toto dění, zahrnující celé bytí krávy, neplní ani velká ani malá předstěra. Obě mají specifické funkce mimo trávicí dění a s ním spojené kroky přeměny ve vyšší silové působení. Obě sice vykazují podobnou anatomickou stavbu s dvojlamelovou sérózou a mezi nimi ležícími nervovými, krevními a mízními drahami, mízními uzlinami a pojivovou tkání — přičemž tato pojivová tkáň je výrazně redukována. Příznačná pro velkou předstěru je sítkovitá distribuce uloženého tukového pletiva. Co však tato anatomická příbuznost vypovídá? Smyslová funkce je zásadně jiná. Je to taková, jež — jak se smíme domnívat — spočívá ve vnímání a řízení harmonického spolupůsobení {{SE|420}}<br /> <br /> Orgánů břišní dutiny, zejména na aktivitu tenkého a tlustého střeva ve vztahu k předcházející činnosti žaludku a předžaludků. Co se děje v bachoru, musí být v průběžném vzájemném vztahu sladěno s tím, co probíhá ve střevním trávení, a naopak. Navíc je velká předstěra vnímavě ponořena do tekutinového hospodářství břišní dutiny a řídí je sekrecí a resorpcí. Dále zajišťuje obranu proti tělu cizím látkám. Na základě toho a své velké pohyblivosti bylo velké předstěřové těleso označeno také jako «velký hadr břišní dutiny».&lt;ref&gt;Johannes W. Rohen: ''Funktionelle Anatomie des Menschen'', Stuttgart-New York 1993, S. 287.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Co jakožto obalový orgán pro květní úbory pampelišky jednoznačně svědčí pro kravské okruží, lze spatřit v následujícím: Jako vysoce vyvinutá složnokvětá rostlina má pampeliška moc přitahovat z kosmu substanciálně-bytostné jádro kyseliny křemičité. Kravské okruží má ze své strany moc — díky své smyslové činnosti obrácené dovnitř na látkové působení trávení v tenkém střevě — obdařit ještě nehmotnou kyselinu křemičitou jakousi vnímající niterností. Aby bylo možno tento potenciál, jenž je jako výsledek evolučního stávání se uložen v pampeliškovém květu a v kravském okruží, učinit využitelným pro růst rostlin, je zapotřebí opět preparace, která vyvěrá z duchovního poznání člověka a která v rytmu plynutí časů překlenuje hranice mezi přírodními říšemi.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Präparationsschritte&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kroky preparace ====<br /> <br /> Vhodný čas ke sběru — to platí pro střední Evropu — je slunečný dubnový den. Květní úbory se otevírají v brzkých ranních hodinách, rozkvetou řadu po řadě od okraje a rozepnou své jazykové květy radiálně do šířky. Přibližně kolem desáté hodiny dopoledne bývá dosaženo stadia, kdy ve středu úboru ještě zbývá drobný shluk poupat. V krátké době asi jedné hodiny, než nastane plný rozkvět, musí být úbory natrhány z dutých stopek a rozloženy k sušení, případně předsušeny teplým vzduchem. Sběr odpoledne, za plného rozkvětu nebo v pokročilé kvetoucí sezóně je třeba se vyvarovat pro nebezpečí předčasného přechodu k tvorbě chmýří a semen. {{SE|421}}<br /> <br /> V prvním přípravném kroku jsou květní úbory — podle stupně vysušení — lehce navlhčeny výluhem z listů pampelišky, trochu stlačeny, ze všech stran obaleny lalůčky okruží a provázkem z konopí (žádný syntetický materiál) svázány do malého balíčku. Jako «alternativa» k okruží se kvůli snazší manipulaci často upřednostňuje velká předstěra (''Omentum majus''); je plošnější a zpravidla méně prostoupena tukem. Připojuje se k žaludku a jinak nemá žádnou přímou spojitost s kličkami střevními.<br /> <br /> Obalení gekrózní membránou vede k první umstülpung přirozeného procesu, a tím k prvnímu kroku emancipace od něj: Vyzařující gesta löwenzahnových květů, obrácená ke kosmu, je nyní obrácena dovnitř a naplňuje vnitřní prostor. Jinak je tomu s pobřišnicí, jež jako jakési «nebeské klenby» vystýlala břišní dutinu, obemykala všechny břišní orgány a tak i umně kličky tenkého střeva a stála v smyslovém vztahu ke skryté trávicí činnosti — nyní je obrácena ven. Popsaná dvojitá lamela nebo -serosa okruží nyní v novém způsobu rozvíjí smyslovou činnost obrácenou ven i dovnitř. Dovnitř je tato — skrze ''serosu'' dovnitř obrácené lamely — zaměřena na životní dění, jež v květních úborech pampelišky dosáhlo evolučního vrcholu, zatímco ''serosa'' ven obrácené lamely se otevírá silám, které ze světové i zemské periferie zvenčí proudí dovnitř. Tak nahlíženo, se jednotná smyslová funkce střevního okruží rozštěpuje do polaritní dvojí funkce. Nedotčeny tím zůstávají pojivové strany obou lamel; nadále k sobě přilnou a tvoří jaksi pojivový článek mezi oběma polárními sférami vnímání.<br /> <br /> Fyzická a životní organizace pampelišky je evolučně zaměřena na to, aby utvářela vztahové předivo draslíku a kyseliny křemičité, vrcholící v květ. S tím se váže otázka, zda právě v onom pojivém článku — jako syntéza tohoto nového vztahu vnitřku a vnějšku — nemůže toto vztahové předivo být udrženo v proudu i za hranicí, která je evolučně rozvoji rostliny vytčena. Nespočívá právě v tom význam okruží, že jednak ve své funkční jednotě s trávením v tenkém střevě a jednak na základě funkce své dvojité lamely v prvním přípravném kroku přivádí do vzájemného vztahu dvě polární silová světa? Nejsou tím teprve v pozemském světě stvořeny podmínky, aby jedinečná vlastnost pampelišky — «přitahovat kyselinu křemičitou z kosmu» — {{SE|422}}<br /> <br /> na cestě hnojení přenášet na půdní a rostlinný život? Tyto otázky bude možné zodpovědět jen z osobního vztahu, který si člověk v činu a myšlení buduje k věcem a bytostem. Vyvstávají tváří v tvář praxí místy uplatňované, kdy jsou obě serosalamely — zpravidla velkého omenta — od sebe odděleny tak, že vzniká jakási kapsa, do níž se nacpou květní úbory a jejíž otevřené konce se pak zašijí. To znamená, že obal je jen jednovrstvý, to jest: uplatní se účinek pobřišnice jako něčeho obecného (výstelka břišní dutiny), a nikoliv okruží jako něčeho zvláštního.<br /> <br /> Druhý krok preparace si v praxi získal širší pozornost teprve poté, co s pátým vydáním Zemědělského kurzu (Dornach 1975) byly publikovány i poznámky Rudolfa Steinera k přednáškám kurzu. V nich poznamenává k preparátu z pampelišky: «Zavěsit okruží ve vzduchu.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Anhang, S. 293.&lt;/ref&gt; V páté přednášce kurzu to není řečeno těmito slovy, nýbrž je ihned odkazováno na třetí krok: «Pak musíme vystavit [okruží obklopené květní úbory pampelišky; poznámka autora] samozřejmě působení země, působení země v zimní době.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Tak tomu bylo i v následujících desetiletích v praxi vesměs dodržováno. Přesto zůstávala otázka stále otevřená, zda tím míněno, že druhý krok odpadá, případně jak je třeba rozumět bezprostředně následující větě: «Nyní však jde o to, abychom získali obklopující síly tím, že s ním naložíme stejně jako s ostatním.» Hádanka se rozluští s výše uvedeným citátem z poznámek «zavěsit ve vzduchu». Ten vykládá «obklopující síly», jež působí v létě ve vzduchu a teple nad zemí. Poznámka, «že s ním naložíme stejně jako s ostatním», musí být tedy vykládána ve stejném smyslu jako v případě řebříčku, kde bylo podrobně popsáno vystavení preparátu letním a zimním silám.<br /> <br /> Ve druhém kroku preparace se odehrává 2. akt everze a s ním stejně tak akt emancipace od přírodou daného dění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#423|Abbildung 32]]). To, co dříve náleželo vnitřní bytosti krávy a vděčilo celé své existenci právě její službě, je nyní orgánem vnějšího světa, ve službě sil, které se vyzařují z kosmického obvodu. {{SE|423}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 32, S. 423.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 32: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation des Löwenzahnpräparates.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Naopak květy pampelišky, které se ve vnějším světě obracejí ke kosmu a jemu vděčí za svou existenci, jsou nyní obklopeny zvířecím orgánním obalem, v němž se koncentrát sil květů pampelišky spojuje se silami makrokosmu, jež jsou tomuto koncentrátu zprostředkovány orgánním obalem kravského okruží.<br /> <br /> Nyní jde o to, aby sebrané květní úbory z dubna byly dostatečně usušeny, ihned poté obaleny laloky okruží krávy středního věku, pokud možno z vlastního stádního chovu statku, a takto svázaný kulovitý balíček byl zavěšen ve vzduchu, chráněn před ptačím zobáním. Přes letní pololetí až přibližně do Michaeli zůstává takto nad zemí vystaven slunečním a planetárním silám v teple a vzduchu. Ty vstupují do vzájemného působení s pozemskými látkami draslíku a kyseliny křemičité, které byly v květu povzneseny do éterického stavu. Na tomto stupni éterična — tak lze předpokládat — teprve může vznikat ono «vztahové předivo draslíku a kyseliny křemičité», na něž poukazuje duchovní bádání a které propůjčuje pampelišce schopnost jako «poslovi nebes» přitahovat kosmickou kyselinu křemičitou. Nechť je to pokus ukázat onen vztahový kontext, podle nějž za prvním krokem nutně musí následovat {{SE|424}}<br /> <br /> krok druhý, totiž vystavení balíčku z okruží atmosférickým silám.<br /> <br /> Ve třetím kroku preparace se uskutečňuje třetí proces everze a emancipace ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#423|Obrázek 32]], S. 423). Co bylo přes letní pololetí nad zemí, v «břiše zemědělské individuality», vystaveno silám periferie planetárního kosmu, je nyní exponováno silám, které z obvodu stálic působí cestou přes zemi v zemito-vodním živlu. Zatímco v létě jsou to přednostně astrální síly, které se vyzařují ze sluneční sféry a planetárních sfér a prostřednictvím zvířecích orgánních obalů vtiskují do substance květů pampelišky, jsou to v zimě v zemi především já-síly působící z vyšší duchovní světa, které se vtiskují do substance květů.<br /> <br /> Postup ve třetím preparačním kroku je následující: Po začátku podzimu, okolo Michaeli, jsou kulovité balíčky sundány a zahrabány do země, do hloubky přechodu od humusového svrchního půdy k jílovitějšímu a jemnopísčitějšímu podorničí. Jáma je opět zasypána a blízko povrchu půdy opatřena drátěnou sítí proti psům a lišáku. Dokud se zápach okruží do zimy nevytratí, může k tomuto účelu pomoci i dřevěná nebo kamenná přikrývka.<br /> <br /> Na jaře, okolo Velikonoc, je preparát vyjmut — jeho obal z okruží bývá zpravidla silně zetlelý — a uložen do hliněných nádob, allseitig obklopených rašelinovou drtí. S hotovým preparátem, jehož květní úbory si z velké části zachovaly svou strukturu, vznikla znovu nová látkovost — nebo lépe: nové uspořádání látek — jako vztažný bod ke silovému potenciálu zcela nového druhu. Na cestě svého vznikání, řízené duchem a rukou člověka, bylo udržováno v živém a rozvíjí svou bytostnou účinnost v živém.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Anwendung_und_Wirksamkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Použití a účinnost ====<br /> <br /> Preparát z pampelišky je jako ostatní preparáty silové hnojivo. Působí jako ony na «souzvuk tvořivého, formujícího a utvářejícího světového slova»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993.&lt;/ref&gt;, to jest — vztaženo na preparáty — na životní, astrální neboli duševní síly i na formující bytostné neboli já-síly, přičemž tyto posledně jmenované propůjčují rostlinám z hlubin země sílu vzpřímení {{SE|425}}<br /> <br /> verleihen.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Leitsätze'', GA 26, «Der Mensch in seiner makrokosmischen Wesenheit», Dornach 1998.&lt;/ref&gt; Vytvářejí, budují a tvarují úrodnou půdu i plodnosné rostliny — to, co se jako «bránicová střed» začleňuje mezi «hlavu a břicho» zemědělské individuality. Jedinečným způsobem to platí o preparátu z pampelišky. Kolik podmínek plných vzájemných vztahů musí souznět, aby bylo uděleno blossomům pampelišky schopnost jakési smyslové síly — přitahovat kieselsäure z kosmického obvodu? Jaký velkolepý soubor vztahů musí vládnout v látkové výměně krávy, aby bylo s okruží vytvořeno ústrojí, které má na jedné straně smyslový vztah k látkám přicházejícím zvenčí v proudu potravy a na druhé straně zprostředkovává výsledek tohoto vnímání astrálnímu bytí krávy? Spojení obojího — blossomů i pobřišnicového okruží — vytváří syntézu vyššího druhu, hnojivou substanci, jejíž účinnost představuje zesílení obou polárních kvalit.<br /> <br /> Vzniká nová kompozice látek v živém, hnojivo, které se v ještě intimnějším způsobu stará o to, aby se nadsmyslově-astrální organizace kulturních rostlin vtiskovala do jejich éterické a skrze ni do jejich fyzické organizace. Rostliny se stávají smysluplnějšími, a tím citlivějšími na látky, které potřebují ke svému růstu: «je-li rostlina tímto způsobem, v nejjemnějším způsobu prostoupena kieselsäure, proživána jí, pak se stane, že je citlivá ke všemu a ke všemu přitahuje».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 138.&lt;/ref&gt; Dále se uvádí, že tento obvod se zjevně nevztahuje jen na prokořeněný půdní prostor jednotlivé rostliny, nýbrž sahá až do sousedního pole, lesa a přilehlé louky.&lt;ref&gt;Ebd., S. 138.&lt;/ref&gt; Toto zpočátku záhadné tvrzení lze dnes při nynějším stavu vědeckého poznání docela dobře vysvětlit fenoménem symbiózy kořenů rostlin s půdními houbami (''Mykorrhiza''), jejichž mycelium — předivo buněčných vláken (''Hyphen'') — propojuje na větší vzdálenosti kořenové soustavy rostlin navzájem. Hyfeny na jedné straně zásobují rostliny vodou (lesní stromy), především však minerálními látkami, na druhé straně samy profitují z jejich energetického hospodářství. Fenomén vzájemně se podporujícího soužití (''Symbiose'') výše vyvinutých organismů s nižšími lze docela dobře ve {{SE|426}}<br /> <br /> způsobu pochopit, že zde vládnou temné stupně citlivosti, tak například u luskovin, jejichž výkon vazby dusíku lze organickými hnojivy znatelně zvýšit. Lze očekávat, že i zde přípravek z pampelišky přinese významný příspěvek. Avšak vyčerpává se tím, pokračováním přírodního procesu, bytost a účinnost tohoto látkového novotváření z duchovní vědy? Empfindung v daném případě jistě znamená, že astrální organizace působící na rostliny zvenčí se má v míře vyšší stát «tvůrcem a tvárcem» éterických čili životních sil a udržovat tyto jako «tvořivé» v proudu. Předstupeň k tomu se odehrává v květu pampelišky. Obdarován je schopností přitahovat křemičitost z kosmu díky své zemské zakořeněnosti (stoupající mléčná míza) a zároveň svému náklonu a otevřenosti ke slunci. Popsanou preparací, uskutečňující se v pozemském, je přípravek z pampelišky nakonec uveden do stavu, kdy prostřednictvím organických hnojiv zprostředkovává jiným pěstovaným rostlinám schopnost přitahovat ze sousedních kulturních půd zemské látky, které potřebují k zdravému růstu.<br /> <br /> S obvyklými vědecko-teoretickými pojmy je taková látková migrace nemyslitelná. Stává se pochopitelnější, naučíme-li se rozumět půdě samé, bránicovému orgánu «zemědělské individuality», jako životní souvislosti prostoupené astrálními silami, do níž kořen jako smyslový orgán svým způsobem vstupuje. Tento nepatrně rozvinutý smyslový orgán lze zcela otupět minerálními solemi (srov. kap. «Použití dusíkatých solí», s. 275 nn.), lze jej však také vychovávat k stále vyšší aktivitě souhrnným působením všech jmenovaných preparátů. A o to jde. Každý z nich přispívá jedním aspektem působení k rozvoji smyslové organizace, a tím k «citlivosti» vůči látkám a silám: «Opracovává-li se zemský půda tak […], pak se rostlina připraví k tomu, aby přitahovala věci z širokého obvodu.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 138.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Přípravek z pampelišky hnojí půdu astrálními silami. Ty činí bující život půdy mocným působením v tom smyslu, že půda sama se stává rostlinnou. V tomto prostředí stupňované půdní úrodnosti je asi třeba hledat odpověď na otázku: Jakého druhu je «citlivost» podnícená přípravkem z pampelišky? Je to {{SE|427}}<br /> <br /> Innenwirkung, která nevychází z vlastního duševního nitra – to rostlina nemá –, nýbrž taková, jež má z nadsmyslového prostřednictvím látkového uspořádání rostliny moc cíleně přitahovat pozemské látky. Jak se ale tyto látky dávají do pohybu? Nemusejí být nejprve přivedeny do proudění životní organizací těch rostlin, které rostou na sousedním poli, na louce a v lese? To znamená: nemusejí být pozemské látky nejprve povýšeny z fyzicko-materiálního stavu do stavu Bildekräfte? Tato záhadná otázka zůstává otevřená!<br /> <br /> Přípravek z pampelišky se aplikuje – spolu se čtyřmi předtím popsanými přípravky – jako přídavek v jakési homeopatické dávce do kompostů, chlévského hnoje, kejdy a gülle. Mírou je tříprstová špetkana přibližně 1 m² zahradní kompostové buňky až po 10 až 15 m² u hnojišť a kompostovišť, případně hlubokých stájí a tekutých hnojiv. Preparace by měla proběhnout bezprostředně po zakládání hromady, u tekutých hnojiv bezprostředně po zahájení plnění nádrže. Místo zavěšení v látkových sáčcích lze preparátové dávky také prohníst s jílem do kuliček a v této podobě přidat pevným i tekutým hnojivům. Opakování se doporučuje po každém přesypání hromad, respektive po promíchání a provzdušnění tekutých hnojiv. Preparáty tlumí přeměny, které se znovu ihned rozbíhají, a tím brání nadměrnému zahřívání, respektive ostrostii zápachů. Dusík a uhlík zůstávají «usazeny» v organických sloučeninách. Přípravek z pampelišky je navíc součástí «souhrnného preparátu» – intenzivně preparovaného koncentrátu na bázi chlévského hnoje bez podestýlky. Ten se v malých množstvích rozptyluje na čerstvý hnůj před každodenním vyvážením, respektive přidává do ložných míst boxových stájí.<br /> <br /> Jako každý z preparátů volá i ten z pampelišky k přítomnosti ducha v činu. Teprve ta – v souvislosti s celkem statku – probouzí otázky, a s nimi badatelské smýšlení. Otevírá se poznávací cesta, která nejprve jen vykonávající jednání oživuje na jednání umělecké.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Baldrianpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Složení přípravku z kozlíku ===<br /> <br /> Jako poslední v řadě šesti hnojivých preparátů stojí přípravek z kozlíku. V aplikaci i funkci zaujímá zaokrouhlující zvláštní postavení. V pouhých několika slovech charakterizuje Rudolf Steiner podstatu a účinnost tohoto preparátu takto: »tím, že se hnoji přidá způsobem velmi jemným ona zředěná šťáva z kozlíkového květu, lze v něm vyvolat to, co ho podněcuje k tomu, aby se k tomu, co nazýváme fosforovou substancí, choval správným způsobem.« {{SE|428}}<br /> <br /> V tomto výroku je již naznačeno, že šťáva vylisovaná z kozlíkového květu nepodléhá žádným dalším preparačním krokům – kromě jediného opatření, totiž že tinkturu je před použitím třeba zředit teplou vodou. Záhada, oč zde jde, se musí odkrýt jednak tím, co o ní prozrazuje zjevný obraz kozlíku lékařského (Valeriana officinalis), jednak tím, co lze získat z duchovního výzkumu jakožto poznání.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Erscheinungsbild_des_Baldrian&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zjevný obraz kozlíku ====<br /> <br /> Kozlík se nachází v okrajových a přechodových zónách obdělaných pozemků na hlinitých, humusnatých půdách, přednostně na vlhčích, spíše stinných místech – na lesních okrajích, na vlhkých loukách, v pobřežních pásech podél potoků a řek a u paty svahů s průsakovými vodami z podorničí. V horských údolích vystupuje až do značných nadmořských výšek. Lze ho pěstovat i zahradnicky. Zatímco se pampeliška – kromě své krátké doby kvetení – skrývá mezi trávami a bylinami, zvedá se kozlík z počátečního stádia listové růžice do hrdé vzpřímenosti vysoko nad své okolí, vrcholíce bíle až světle růžově rozkvétajícím lichookolíkem. Ten sestává z těsně semknutých, jemných, drobounkých jednotlivých kvítků, které se v intenzivně se šířící vůni zdají jakoby rozpouštět. Princip stonku ovládá celou rostlinu. Při výšce porostu až dva metry dosahuje stonek dolů až do prostoru kořenů, kde tvoří oddenky, a nahoru do vzdušného prostoru, kde se rozptyluje v květenství. Nahoru i dolů se rozčleňuje jednak v jemné stopky květů, jednak v mohutné oddenky. Ve stonku se jedinečným způsobem prolíná zemitost s působením vzduchu a tepla. Střídavě vstřícně se rozevírají lichozpeřené listy. V prvním roce po výsevu je metamorfóza listu nejzřetelněji vyjádřena. Z listové růžice se listová posloupnost zvedá stále ve větších vzdálenostech. Řapík se postupně zkracuje a v přechodu ke květenství se listy nakonec zcela stáhnou {{SE|429}}<br /> <br /> do stonku zpět. V následujícím roce je metamorfóza listů méně výrazná ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#431|Obrázek 33]], s. 431).<br /> <br /> Stejně zdůrazněně, jako se projevuje v podobě listů, vystupuje metamorfóza substančního dění v proměně vonných látek od kořenového oddenku přes stonek až ke květu, jejichž intenzita vyvanoucích vůní je nejsilnější při odkvétání. Jako oslovuje tvar a barva prostřednictvím zrakového smyslu cit, tak otevírá čichový smysl citu hlubší vrstvy působení substancí. V temněji ladícím cítění vede čich blíže ke kvalitě sil, jež jako astrální působí v živém. U kozlíku a kopřivy se navzájem vztahují polárně.<br /> <br /> Zjevný obraz kopřivy vzbuzuje dojem, že v její životní organizaci jsou účinné zejména chemický neboli zvukový éter a éter životní. Ty se stávají formativními silami skrze vyšší elementárně-astrální duchovost a jsou touto schopny přivodit zvláštní substanční skladbu této léčivé rostliny. Stává se obrazem té dovnitř směřující kompoziční přebytečné síly astrálna. Ta přísně formuje jednak až do periferie substanční sloučeniny – jako například urticin v žahavých chloupcích –, jednak zůstává potenciál zadržených astrálních sil, jež mají cestou preparace schopnost uvést pozemsky hmotné látky znovu do pohybu, oživit je a proměnit.<br /> <br /> Jinak kozlík: ten vyvanuje ven do vzduchu a tepla, co se v jeho životních procesech v listu, kořenovém oddenku a stonku pod astrálním působením utvořilo jako kompozice látek. U vůní chudé kopřivy konfigurují tyto formativní síly látky k nositelství oné «znamenité vnitřní účinnosti». Tuto kvalitu sil uchovává za ochrannou zdí své navenek uzavřeně vyhlížející podoby. Jinak opět kozlík: ten vyvanuje vše to, co jeho astrální organizace v působení formativních sil ze substancí zkomponovala. Zjevný obraz kopřivy ve svém sebeprosazení a pevnosti, jež se staly obrazem, poukazuje především na tvořivou sílu životního éteru – zjevný obraz prostředí otevřeného kozlíku na éter tepla a světla. Kozlík je dárcem tepla a světla. {{SE|430}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wurzel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kořen ====<br /> <br /> Semenáček kozlíku lékařského nejprve vytváří kůlový kořen, který brzy odumírá. Stonek zůstává zpočátku stlačený a z něj se rozvíjí volná listová růžice. V půdě, v přechodu ke kořeni, se rozděluje v několik krátkých, válcovitých ''rhizomů'' — jistý druh vegetativního tvoření plodů v kořenové oblasti —, od nichž kořeny vybíhají v páscích obloukovitě ven a do hloubky. Sféricky uzavírají dolů otevřený vnitřní prostor, rozčleňují se do jemného kořenového vlášení a tím představují typus «irdischen Wurzel»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 56.&lt;/ref&gt; («pozemského kořene») ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#431|Obrázek 33]]). Rhizomy vykazují — v pokračování vzduchem naplněného stonku — dutiny. V přechodu k mírně ztluštělým kořenovým páskům, které rovněž obsahují vonné látky, se na podzim tvoří pupeny, z nichž vyrůstají nové výhonky. K této formě vegetativního rozmnožování přistupuje ještě tvorba výběžkových výhonků, které se v místech svých prýtových uzlů znovu zakořeňují.<br /> <br /> Nejnápadnějším jevem kozlíku je silný, omamně zemsky těžký zápach, ano puch, který je stlačen zpět do kořenového trsu a při poranění z něj vychází. Chemická analytika odhaluje ve skupinách látek uhlohydrátů, bílkovin, olejů, alkaloidů, pryskyřic atd., jakož i organických kyselin a minerálních látek rozsáhlé spektrum sloučenin, které se plně kryje s pestrosti medicínských indikací, na něž preparáty z kozlíku tlumivě léčebně působí. Avšak Simonis zdůrazňuje, že «bisher ungenügend einleuchtende für das Wesen der Pflanze charakteristische Ergebnisse erzielt wurden».&lt;ref&gt;Werner Christian Simonis: ''Heilpflanzen und Mysterienpflanzen'', Wiesbaden 1981, S. 696.&lt;/ref&gt; (досud nebylo dosaženo dostatečně přesvědčivých výsledků charakteristických pro bytostnou povahu rostliny.)<br /> <br /> Kořenový trs kozlíku se podobá chemické kuchyni v živém. Vše životatvorné, co se shrnuje v ''Tria principia'' Paracelsa, zde spolupůsobí nejúžeji. V duchovědném vyjádření jsou to čtyři druhy éteru — éter života a chemický éter, světelný a tepelný éter —, které oživují anorganický svět látek převážně pod vedením chemického éteru a éteru života, stavitelů fyzické organizace rostlin. Architektem pak, který dodává stavební plány, je astrální organizace působící z nadsmyslna v čase a prostoru. Na předstupni — lze říci ještě neočištěna — soustřeďuje se v kořeni a ''rhizomu'' plnost kompozice látek, která pak v postupující proměně formuje fyzicko-smyslovou podobu kozlíku. Dokonce i sulfuricky-impondabilní živel {{SE|431}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 33, S. 431.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 33: Das Baldrianpräparat in Herstellung und Anwendung.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> tepelného a světelného éteru tvořícího v procesu kvetení sestupuje dolů do kořenové oblasti a v pozemské tíži salprocesů se stará o «lehkost» hořlavých éterických olejů, a s nimi o silné rozvinutí vůně. V rhizomu a kořenových páscích se soustřeďuje vše, co kozlík v kompozicích látek nabízí. Proto jsou to právě tyto části, které nacházejí lékařské využití při obtížích zejména vegetativního nervového systému, při poruchách spánku, nervových stavech vzrušení a podobně.&lt;ref&gt;Ebd., S. 593.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Stängel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Stonek ====<br /> <br /> Lodyhu kozlíku lékařského lze zcela oprávněně považovat za samostatný článek této rostliny (obrázek 33). Zatímco pampeliška nikdy neopustí své stádium růžice a rozkvétá blízko země jako košík plný květů na vlastním květním stonku, lodyha kozlíku na jaře vyráží ze {{SE|432}}<br /> <br /> své volné růžice vertikálně do výšky. Je to, jako by chtěla v co největší vzdálenosti od svého oddenku pozvednout své květenství do sféry tepla, světla a vzduchu. Lodyha určuje gesto této rostliny: jako vládnoucí článek spojuje kořenový systém pevně spjatý se zemí s květenstvím obráceným ke kosmu; jako se onen větví dolů, tak se toto větví nahoru do jemných větviček lichookolíku. Životní a oporné pletivo lodyhy obklopuje dutinu naplněnou vzduchem; navenek je mnohonásobně rýhovaná. V tom se znovu ukazuje polární dvojitost astrálního působení, které zvenčí vtlačuje růstovým silám tvar, zevnitř tvoří prostor a díky dusíku ve vzduchu uzavřeném v dutině lodyhy uspořádává, přetváří a pročišťuje látky v běhu životních procesů. Astralita, která vládne celé rostlině kozlíku, zjemňuje látkové dění při růstu lodyhy do výšky od jednoho páru listů k druhému. I lodyha, již zjemnělá do podoby květu, vydává typickou vůni kozlíkového oleje, v níž se aromata různých éterických olejů spojují v jednotu.<br /> <br /> Lze to vnímat jako fenomén zvláštního druhu, jakou povahu mají proudy mízy trvalky, jakou je kozlík. Nejprve asimilační proud (''floém'') z listové růžice napájí růst ''rhizomů'' a kořenů i jejich látkové kompozice, v nichž je již přítomna látková stavba celé rostliny. Jakmile lodyha začne vystřelovat do výšky, ústí tyto předformované látky do vzestupného proudu ''xylému'' a v ovzduší, světle a teple jsou znovu kompozičně zjemňovány tvarotvornými silami metamorfující se listové oblasti. Jejich prostřednictvím se bytostný praobraz kozlíku v lodyze, sledu listů a květenství utváří do vnější smyslové podoby. Zemská tíže látek v oddenku přechází v listoví a květu v «lehkost» a rozplývá se ve vůni.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Blattfolge&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Posloupnost listů ====<br /> <br /> Jako semenáč prochází kozlík všemi stadii vytrvalé byliny. První list po vyklíčení je dlouze řapíkatý s okrouhlou až oválnou čepelí. Následující listy se prodlužují a čepel se začíná členovat v lichozpeřené, ještě zaokrouhlené, na okraji mírně zubaté lístky. Při protahování řapíku se lístky rozvíjejí do více podlouhlých, přišpičatělých tvarů. V této fázi se {{SE|433}}<br /> <br /> lístky vztyčují a shromažďují v kytičkovité růžici. S prodlužováním stonku na sebe navazují páry listů v křižmostojném uspořádání v nápadně velkých vzdálenostech (Obrázek 33, s. 431). Lístky jsou stále užší, přišpičatělejší a řadí se párově. Ke konci léta se listy zkracují, opeření houstne, stonek objímá. Nakonec se listy s rozkvétem stahují zpět do stonku a jen listeny se ještě drží, až i ty v plném květu mizí. Na rašelinných, stinných stanovištích kozlík tenduje k bujnému růstu.<br /> <br /> Jako tvoří látková pestrost kořenové kůry s listovou růžicí životní souvislost, tak listová posloupnost výhonku s květenstvím. Proměna tvarů listů, od stonku vzhůru k květu (blattmetamorfóza), je do obrazu přenesený výraz v živém neviditelně se odehrávajících látkových procesů tvorby a přetváření. Při vzrůstu přechází výhonek z oblasti zemitě-vodního do oblasti tepla a prosvětleného vzduchu. Sem přímo a v přítomnosti září síly Slunce a planetárních sfér. Zde teprve se bytostný praobraz kozlíku ve své dokonalosti otiskuje obrazně do v rhizomovém kořeni předpřipraveného substančního dění. Jako mají v kořenovém trsu navrch síly působící v zemitě-vodním, tak ve vzestupném výhonku síly světla a tepla, zprostředkované vzduchem. Může být snad tím důvodem, proč se temně vědomí kalící vůně a trpce hořká chuť kořenového trsu v listech prakticky nevyskytují, avšak v méně intenzivní podobě přece jen ve stonku? V kořeni se tyto kvality zhušťují a soustřeďují, v posloupnosti listů naopak přecházejí v stálé proměně do pohybu.<br /> <br /> Myslící nazírání proměny tvarů v listové posloupnosti osvětluje otupělost čichových a chuťových vjemů. Pro myšlení je tvar listu opěrný bod, který nejprve stojí před námi jako věcný předmět pro sebe. Ale dostaneme před oči to, že právě sledovaný list svým tvarováním předpokládá a dál rozvíjí tvar listu předcházejícího. Přechod jednoho tvaru do druhého tvoří článek stonku, v němž jeden tvar mizí a vynořuje se následující. Existuje tedy souvislost v proměně tvarů listové posloupnosti, která se smyslové anschauung skrývá. Klíčem k poznání tohoto skrytého přechodu je myslící nazírání, školené na proměně tvarů. Zpočátku bodově konstatující myšlení přichází do pohybu; samo ze sebe tvůrčím způsobem vytváří myšlenkové obrazy na {{SE|434}}<br /> <br /> der Grundlage neomylné anschauung. Tytéž bildekräfte „tvořivého, obrazotvorného a utvářejícího Světového slova&quot; působí v přírodě a stejně tak na vyšší rovině v člověku. Pokusí-li se člověk myslivě vcítit do těchto na fenoménech opřených myšlenkových obrazů, nastupuje cestu poznání, na níž se ve stonku skryté pojítko z listu na list může postupně odhalit jako „duchovní pouto&quot;. Je to bytostný praobraz rostlinného, jenž z hlubiny země vyzařuje v ose Země–Slunce a sjednocuje se s étericko-astrálními bildekräfte vyzařujícími z kosmického obvodu.<br /> <br /> Tak je vžívání se do principu metamorfózy — jenž v přírodě působí všudypřítomně a jenž se může stát klíčem poznání zvláště k tomu, co vede k postupujícímu porozumění rostlinám preparátů a k schopnosti cestou preparace oživovat vztah půdy a rostliny — tímto vžíváním se plodným. Metamorfózy se odehrávají v merkuriálním pojítku mezi substančním děním kořene (pól sali čili pól zemský) a oním v květu (pól sulfuru čili pól kosmický). Co se týče formy, je tomu obráceně: květ odumírá do vysoce diferencovaných forem svých orgánů působením zemských sil. Kořen naproti tomu roste pod vlivem kosmických sil na kořenové špičce dále a vykazuje — zejména u kůlového kořene — jednolitější formu (viz také kap. „Kompozice přípravku ze šafgarby&quot;, s. 361 nn.). Agens metamorfózy je merkuriální mezi; vcítit se do tohoto mezi v meditativním nazírání, to školí a oživuje myšlení.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Blüte&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Květ ====<br /> <br /> Na rozdíl od kořene kozlíku, jehož mimořádně silná astralita se projevuje v kompozici nejrůznějších látek — zejména éterických olejů, jejichž temná, zčásti nepříjemně páchnoucí vůně je zadržována kořenovou kůrou — rozlévají květy tuto vůni v zjemnělé, přečištěné podobě. Kozlík má dlouhou dobu kvetení, sahající od konce května (s plným kvetením v červnu/červenci) až do září. Začíná vstřícným větvením hlavního výhonku u nejvyšších listových nasazení. Oboustranné větvení se opakuje ještě několikrát, takže hlavní výhonek přerůstá postranní větve. Tím nabývá květenství klenuté až polokulové podoby. K bázi postranních větví se přitulují poslední zašpičatělé, zpeřené listové čepele listové posloupnosti. Vstřícné větvení hlavního výhonku a postranních větví {{SE|435}}<br /> <br /> se opakuje, zpočátku ještě doprovázena úzkými, špičatými listeny. V květenství se větví redukuje na dva postranní větve. Centrální výhonek se zastavuje v terminálním květním poupěti. Postranní větve ho přerůstají a končí v druhém patře opět v květním poupěti, které přerůstají dva postranní větve, a tak se celý tento pochod opakuje ve třetím patře. Jednotlivé kvítky — může jich být až 2000 — se spojují a těsně nakupenin tvoří vrcholík neboli latnatý chocholík. Všechny procesy, které se u kozlíku odehrávají mezi póly Země–Kosmos ve vzájemně se stavějící metamorfóze, vrcholí v květu: jednak se ve vůni rozklenují do živlu vzduchu, jednak se zhušťují k tvorbě semen.<br /> <br /> Semeno stojí vzpřímeně ve vidlici postranních větví. Semeník je spodní, takže děložní listy se nacházejí na horním konci semenáčku. Zůstávají přisedlé a při dozrávání rozevírají svá jemná zpeřená lístečka křídlově do chmýru — pappusu — který podobně jako u pampelišky nese semeno na větru.<br /> <br /> Jednotlivý květ je nenápadný a svůj světle růžový odstín plně rozvíjí teprve v květenství jako celku. Zatímco květy v nejvyšším patře vrcholíku rozkvétají, vadnou ty v nižších a přecházejí v semenný stav. Tím se vysvětluje nápadně dlouhá doba kvetení. Květ se svými pěti nestejně velkými okvětními plátky, srostlými při bázi v trubičku, a se třemi prašníky vykazuje silnou asymetrii. Hoerner&lt;ref&gt;Erdmut-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, S. 340.&lt;/ref&gt; ji vykládá jako «znak velmi silné individualizace, způsobené hluboko do rostliny zasahujícím astrálem». Tento poukaz je podpořen i tím, že stonek čili vertikální princip dominuje tvarování kozlíku — což je příznačné pro to, že duchovní praobraz této rostliny, její bytost sama, se zjevuje v svislé ose Země–Slunce. Tento fakt dále dosvědčuje silný vztah kozlíku ke světlu, a stejně tak k teple, patrný z vysokého obsahu hořlavých látek. Teplo je pralivetem a nositelem bytosti ve vší bytnosti a dění.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», Dornach 1989, S. 157 ff.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Kozlíkový květ je zvláště v uvadání a docela v sušeném stavu mocným dárcem vůně. Ve všech květních orgánech se nacházejí nektaria, která obsahují různorodé látky v rozdílné konzistenci. V tekuté podobě jsou to různé cukry, které se na {{SE|436}}<br /> <br /> Blütengrund v blízkosti čnělky. Jiné jsou vpleteny do pletiv čnělky, blizny a plodolistů, zvláště však do okvětních plátků. Jejich vonné látky sublimují z pevně-tekutého, resp. koloidálního stavu do stavu plynného. Jsou to éterické oleje, které se od silně sulfurizované, avšak zemí svázané kořenové oblasti stupňovitě zjemnily v listové posloupnosti, aby, vedeny stonkem, vyvanuly v jemnějším květním parfému.<br /> <br /> Silná astralita, která prostupuje celý proces utváření kozlíku, vykazuje bytostnou příbuznost s tou, jež se u zvířete tělesnými pouty zvnitřňuje v duševno. Dosvědčuje to mimo jiné silná přitažlivost pro nejrůznější létající hmyz, brouky atd. Lze asi obecně říci: vycházející květní vůně je nejryzejší podobou zjevení bytosti a působností formativních sil. V nich je to pozemsko-látkové v nejvyšší míře odhmotněno. V průchodu procesem kvetení je nejen eterizováno, nýbrž tak pronikavě astralicky prokraftováno, že dokáže jak přitáhnout nejrůznější živočišné druhy zdálky k jejich zdroji potravy, tak oslovit duši člověka hlouběji, než co vidí oko.<br /> <br /> Květní substance jsou z velké části vysoce komplexní kompozice uhlíku a vodíku. Kyslík vedoucí k pozemskému zcela ustupuje. Proto jsou tyto substance vysoce hořlavé, aniž by zanechávaly pondérovatelný popel: uhlík se proměňuje v plynný stav oxidu uhličitého. Fenomén hořlavosti poukazuje na to, že vodík je nositelem živlu tepla, resp. jeho nadsmyslového korelátu — tepelného éteru. Chemik Rudolf Hauschka (1891–1969) na tuto skutečnost upozorňuje: «Kdyby se vodík pojmenovával podle svého vnitřního charakteru, musel by se jmenovat ohnivina.»&lt;ref&gt;Rudolf Hauschka: ''Substanzlehre'', Frankfurt/Main 1966, S. 51.&lt;/ref&gt; Rudolf Steiner charakterizuje vodík jako to «látkovité, jež je tak blízko duchovnímu na jedné straně, tak blízko látkovému na straně druhé». «Nese vše, co je jakýmkoli způsobem gestaltované, oživené, astrální, opět zpět do šíří světového prostoru.» «Vodík vlastně vše rozpouští.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 75/76.&lt;/ref&gt; V jedné přednášce pro dělníky&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Mensch und Welt. Das Wirken des Geistes in der Natur. Über das Wesen der Bienen'', GA 351, Vortrag vom 20. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 72.&lt;/ref&gt; hovoří Rudolf Steiner o nadsmyslové bytosti vodíku: «Zajisté, v chemii je {{SE|437}}<br /> <br /> «V chemii je vodík zcela jiná látka než fosfor […] Co je tedy vodík, který je všude ve světě rozšířen? — Vodík, jenž je rozlit po obvodu světa, je světový fosfor.» Gunter Gebhard k tomu poznamenává: «Z dnešního vědění a z fenoménů ukazuje vodík vlastně jen vztah k teplu. Fosfor má však svůj hlavní vztah ke světlu. Pohlížíme-li na fosfor jako na fyzický výraz tepelného éteru (který je zároveň živlem ohně), pak je to stará saturnská tepelnost, která v sobě ještě nese světlo. V ‹pádu› do hmoty se pak dnes v pozemském ukazují fosfor a síra.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Toto — ve vyšším smyslu — rozpouštěcí schopnost vodíku uplatňuje se morfologicky, když oproti kvěru listový oděv jakoby mizí do stonku, a fyziologicky, když fáze tvorby bílkovin je vystřídána fází devitalizace, tvorby vodíkem bohatých sacharidů, například ovocného cukru, éterických olejů apod. Pozoruhodné přitom je, že kozlík s velkou intenzitou přináší tuto fruktifikující tendenci sulfurického ke svému nejsilnějšímu výrazu v jeho protipólu — v kořeni. Tam zůstává vonné zpět hrazeno v kůře. Přeřízne-li se kořen, šíří pronikavý, tupě zemitý pach. V kvěru naproti tomu — zejména při vadnutí — se stává erdenflüchtig, voní květnatěji a halí nejbližší okolí do vůňového oblaku. Obrazně řečeno, vodíkový proces rozpouští veškerou formovou určenost látkových kompozic do chaosu nerozlišitelnosti kosmu, do prvotního stavu tepla. Vládne-li stonkový princip, je substanční dění kozlíku v tvorbě a rozpouštění shora dolů a naopak silně prokraftováno astralitou. Tento stav věci a zvláštní vztah k teplu může vzbudit pochopení pro to, proč květ kozlíku nepotřebuje ani žádné další preparování skrze živočišný orgán, ani expozici vůči silám kosmu a země v průběhu roku. Zřejmě by se ani nenašel živočišný orgán, který by byl dané rostlině přiměřen. Bytostná povaha kozlíku je v tomto ohledu polárně protikladná k bytostné povaze kopřivy. Jako tato si vytváří na základě své «astrální vnitřní účinnosti» sama sobě obal, v jehož nitru na cestě inkarnujícího vodíkového procesu vznikají nové substance — tak polárně exkarnující vodíkový proces v kvěrech kozlíku. Ten rozpouští veškeré tvarování do prvotního stavu tepla, jehož vlastní bytost veškerému bytí {{SE|438}}<br /> <br /> Obal a substance zároveň. Kozlík žije «astrální vnější působení», které ve svém vytékání tvoří obaly. K tomu dodává Gunter Gebhard: «V kopřivě jsou to síra a železo, které se uplatňují. Obě mají kvalitu soustředěnou do nitra. ‹Prorozumňující› kopřiva vykazuje vztah k mikrokosmickému, k Já-kvalitě rozumu. Pozemské přichází zcela zvláštním způsobem ke slovu také v rhizomech kopřivy. V květu kozlíku se substanční proces rozpouští do kosmu; míří vstříc kosmickému světlu. Naprosto stejně tak i kořeny kozlíku, které se jako světlo přímočaře, dlouze bez větvení a téměř bez sekundárního tloustnutí ‹vyzařují› do země. V kvéru vodíkové působení, v kořeni světelná kvalita, která se projevuje ve fosforu. Na rozdíl od kopřivy, která je ve vztahu k mikrokosmickému Já, kozlík vykazuje vztah k makrokosmickému Já.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ==== Herstellung und Anwendung ====<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Medicínsky jsou to rhizomatické kořeny kozlíku, které se používají; v kánonu ostatních kompostových preparátů jsou to naproti tomu květy, resp. kvéru příbuzné procesy, jako u kopřivy a dubové kůry. V kvéru na jedné straně rostlina odumírá, zhmotňuje svůj praobraz v podobě, barvě a vůni — na druhé straně se v procesu kvetení oživuje pozemský substanční proud.<br /> <br /> Baldrianové kvéry se trhají v době dosažení největší kvetní plnosti okolíku v červnu/červenci a okamžitě drtí vhodným zařízením (trhákem). Přitom vytéká buněčná šťáva, včetně éterických olejů, z buněčné plazmy a buněčných vakuol. Lisem na ovoce se oddělí od zbývající výlisků. Ty se smísí s přibližně stejným množstvím vody, jaké bylo v prvním průchodu získáno jako kvetní šťáva. Tato kaše stojí jeden den a pak se opět lisuje. Dvojím lisováním se z 2 až 3 kg kvérů získá přibližně 1 l lisovaného šťávy. Ta se plní do lahví a podléhá mléčnému kvašení. Přitom vznikající plyny musí moci unikat. Po přibližně 6 týdnech doby kvašení se lahve uzavřou korkovými nebo gumovými zátkami. Příliš velký přístup kyslíku vede k chybným kvašením, při nichž {{SE|439}}<br /> <br /> Preparát se stane nepoužitelným. Lahve se skladují v tmavém, rovnoměrně temperovaném prostoru — v preparátovém sklepě. Šťáva zůstává trvanlivá po léta.<br /> <br /> Pokud jde o použití květové šťávy, Rudolf Steiner upozorňuje, že má být ředěna «velmi silně» v teplé vodě.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&lt;/ref&gt; Údaje, které duchovní badatel uvádí jako vodítko pro konkrétní jednání, nemohou být brány dostatečně přesně; platí slovo od slova. Jsou to výsledky nadsmyslového duchovního bádání přivedené do forem idejí — a jsou to pokyny, které předjasňují cestu volního jednání, ale neurčují jej pravidly. Je třeba si zachovat svobodu tyto formy idejí stále znovu myslet v jejich velkých souvislostech. A čím více se o to člověk snaží, tím svobodněji bude moci to, co bylo uchopeno v duchu, věcně provádět i v praxi. Duchovědné ideje zakládají nové umění experimentování v praxi; z tohoto umění vyrůstá tak nezbytný «osobní vztah», který vede ideami nesený volní způsob hlouběji do duchovní skutečnosti, než toho jsou schopny vědecko-technologické výsledky, jež dnes zvnějšku řídí zemědělskou praxi.<br /> <br /> Jak individuálně a v nejširším spektru jsou geisteswissenschaftliche skutečnosti v praxi vykládány — zčásti dosti dobrodružně —, ukazuje velká radost z experimentování. Ta je v záslužném díle Stappungově&lt;ref&gt;Walter Stappung: ''Die Düngerpräparate Rudolf Steiners – Herstellung und Anwendung'', Rüfenacht 2017, Bd. I + II: 748 S. Siehe auch: Ueli Hurter et al. (2018): ''Biodynamische Präparate-Praxis weltweit – Die Fallbeispiele'', Darmstadt, 364 S.&lt;/ref&gt; zdokumentována v celosvětové praxi. Výsledky duchovního bádání odhalují svou pravou poznávací hodnotu teprve v cvičné praxi.<br /> <br /> Před samotným použitím extraktu z baldrianových květů jde o «silné ředění» urtinktury. Toho se dosáhne, když se do dané množství vlažné vody přikape tolik květové šťávy, aby po pěti až desetiminutovém míchání kapalina voněla baldrianem a projevila se v ní slabá hnědavá barva šťávy. Orientační množství pro použití se určuje — obdobně jako u pevných preparátů se třemi prsty — takto: 1 až 3 g = 1 až 2 cm&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; na 5 až 8 l vody na přibližně 8 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; hnojivého materiálu. Kapalina se nastříká na hromady a řady po jejich založení nebo — rozdělena na porce {{SE|440}}<br /> <br /> – shora naplněna do otvorů. V případě tekutých hnojiv (kejdy, močůvky) se nejlépe přidá zředěné množství šťávy při míchání. Ještě jednou budiž zdůrazněno, že nejlepšími rádci jsou myslící spolužití a vlastní experimentující duch.<br /> <br /> Vztah baldrianky k živlu tepla a jeho nadsmyslovému silovému korelátu, tepelnému éteru, nalezl uplatnění v biologicko-dynamické praxi i mimo její funkci hnojivého preparátu; tak při nebezpečí pozdních mrazů v květnu. Těsně před jejich nastoupením lze jemným rozprášením baldriánového extraktu, v ředění 1 ml na 1 l vody, nad ovocné květy i nad ohrožené zeleninové výsevy položit teplou pokrývku; ta zabrání mrazovým škodám až do dvou až tří stupňů pod nulou.&lt;ref&gt;Krafft von Heynitz, Georg Merckens: ''Das biologische Gartenbuch'', Stuttgart 1994, 351 S.&lt;/ref&gt; Také k obecnému posilování rostlin v zelinářství se doporučuje v ředění 10 až 30 kapek baldrianového preparátu na 3 l vody. Ve vinařství se baldrianovému preparátu dostalo zvláštního ocenění.&lt;ref&gt;Pierre Masson: ''Gartenbau und Landwirtschaft biodynamisch'', Aarau 2015, 224 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vorbemerkungen_zur_Wirksamkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Předběžné poznámky k bytostné účinnosti ====<br /> <br /> Baldriánový květový extrakt má — silně zředěn v teplé vodě — «hnoji velmi jemným způsobem přinést […] a v něm zejména vyvolat to, co ho podněcuje, aby se k tomu, co se nazývá fosforovou substancí, choval správným způsobem».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&lt;/ref&gt; Toto tak stručné, záhadné tvrzení ukazuje na konci tance šesti hnojivých preparátů — po jmenování síry na počátku u řebříčku, heřmánku a kopřivy — nyní u baldrianky na fosforovou substanci. Oba, síra i fosfor, jsou si navzájem velmi příbuzní. Oba jsou jaksi ztělesněním světla a tepla. A přece jsou to dvě různé látky. Ve stupnici tvůrců kyselin v periodické soustavě prvků stojí sice vedle sebe, v organickém dění se však chovají zcela polárně. Síra se vyskytuje v anorganické přírodě v rozmanitých sulfidech, v kovových solích kyseliny sírové, jakož i jako elementární síra ve sopečných usazeninách. Jako taková se vznítí při přibližně 250 °C a hoří namodralým plamenem na oxid siřičitý. Jinak fosfor: je neobyčejně reaktivní a vyskytuje se proto {{SE|441}}<br /> <br /> nikoli v elementární formě. Zobrazení jako elementární fosfor ukazuje pozoruhodný jev, že má v závislosti na teplotě pět modifikací svého způsobu existence. Jako první modifikace vzniká bílý fosfor; je jedovatý, ve tmě svítí a lze ho uchovávat pouze pod vodou. Při kontaktu se vzduchem se samovznítí při 44 °C a hoří jasně svítícím, horkým plamenem na oxid fosforečný (P&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O&lt;sub&gt;5&lt;/sub&gt;). Bez přístupu vzduchu a při zvýšené teplotě nebo při osvětlení vzniká druhá modifikace, červený fosfor; je stálý, nesvítí a není jedovatý. K němu se připojují tři další modifikace s podstatně různými vlastnostmi — světle červený, černý a černý amorfní fosfor.<br /> <br /> Fosfáty se nacházejí v sedimentárních horninách, především však v nejjemnějším rozptýlení v krystalických prvohorních horninách ve formě těžce rozpustného apatitu, vápenatého fosfátu s obsahem stop fluoru a chloru. Větší ložiska apatitu se těží na poloostrově Kola, u Kirova. Apatit zvětrává působením kyselin a tím obnovuje fosforovou hospodářství půd. V sedimentárních ložiscích, zejména severní Afriky, se nacházejí fosfority. Jsou to splavené zvířecí kosti z třetihor. Pomleté lze je jako těžce rozpustný surový nebo měkký fosfát meliorativně využívat na na fosfor chudých stanovištích.<br /> <br /> V rámci půdního profilu klesá obsah fosforu od látkovýměnně aktivního humusového svrchního půdního horizontu směrem k podorničí. Tento jev sám o sobě již ukazuje, že ztráty vyplachováním jsou velmi nízké — zpravidla méně než 0,3 kg/ha. Mnohonásobně vyšší jsou ztráty plošnou erozí (denudací).<br /> <br /> Stabilita fosforu (HPO&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt;)&lt;sup&gt;2–&lt;/sup&gt;, který přešel do roztoku při zvětrávání minerálů a rozkladu organické hmoty, je důsledkem jeho reaktivnosti. Vstupuje do nových vazeb zejména s vápníkem za vzniku sekundárních vápenatých fosfátů; dále je adsorbován hydroxydy hliníku a železa, které samy tvoří komplexy s huminovými a fulvokyselinami. Suspendovaně se nachází v půdních koloidech a adsorbovaný na jílových minerálech a humusových látkách. Až 80 % organických fosforečných sloučenin je přítomno ve formě fytátů (vápenaté a hořečnaté soli kyseliny inositolhexafosforečné); dalších 5 až 10 % se nachází v nukleových kyselinách buněčných jader rostlin a mikroorganismů.&lt;ref&gt;Friedrich Scheffer, Paul Schachtschabel: ''Lehrbuch der Bodenkunde'', Berlin 2018, 772 S.&lt;/ref&gt; {{SE|442}}<br /> <br /> Pozoruhodné je, že fosfor prostupuje v nejjemnějším rozptýlení a v nejpřísnějším kompozičním řádu veškerými přírodními říšemi, a tak i fyzickou organizací člověka. Omezí-li se pohled na jeho fyzicko-materiální způsob jevení, odhalí se jen málo o jeho bytosti a jeho funkci v hospodářství přírody. Jinak je tomu, rozšíří-li se zorné pole na rostlinnou říši a dále vzhůru. Tam vystupuje fosfor, éterizován na fosforový proces, všude tam v metamorfózách, kde panuje tendence k odvitalizování. Ta se bezprostředně odhaluje nazírání v procesu kvetení rostlin, jenž je podstatně fosforovou účinností. Kde toto odvitalizování dosahuje svého vrcholu — ve vadnutí květu a v tvorbě semen —, vystupuje fosforová účinnost zvláště do popředí.<br /> <br /> Odvitalizování znamená odumírání a přechod do čisté formy. Fyziologicky to zprostředkovává fosfor. Ve dědičnostním dění zprostředkovává formovou kvalitu prostřednictvím jaderných kyselin. Rovněž světlo, vázané v procesu fotosyntézy do hroznového cukru, a jeho přenos buněčným dýcháním na proces kyseliny fosforečné adenosintrifosforečné (ATP) váže světlo zcela do trvalé formy kořene, stonku, listu, květu a plodu. Stejně tak odvitalizovávají fosfolipidy myelinu v mozku a vytvářejí vědomí — anebo fosfor apatitu trvající formu kosti.<br /> <br /> V hlubokém skrytí nacházíme nyní i v děni růstu právě tolik bodových zón odvitalizování, kolik buněk má rostlina. Jsou to fosfor obsahující buněčná jádra. Ta hostí v podobě jaderné bílkoviny, nukleotidů, chromozomy — zprostředkovatele dědičnostního proudu z generace na generaci. Jádro, uzavřené jadernou membránou, představuje ve vztahu k buněčné plazmě ruhový pól buňky. Na základě fosforu v něm vládne vyšší princip, než je ten, který v rostlině, zvířeti a člověku napomáhá k utváření jejich příslušného zjevného obrazu. Je to princip, který v trvalé zárodečnosti přenáší veškerá vývojová dobytí z minulosti do přítomnosti a z ní do budoucnosti. Je tomuto vývojovému průběhu nadřazen; je to duchovní bytost samotné rostliny, vcházející v platnost z vyšší nadsmyslové oblasti, to, co v lidském vědomí vzplanuje jako já-bytost. Tak stojí myelin — jsou to fosfolipidy, které obalují nervová vlákna v mozku — v nejužším vztahu s {{SE|443}}<br /> <br /> vědomí (Sebe)Vědomím člověka! Rostlina jako čistě živá bytost nemá vtělené duševní ani vlastní bytostné jádro, proto také žádný nervový systém, který je třeba pokládat za pozemský základ astrálního těla. Avšak při pohledu na nukleus rostlinné buňky vyvstává otázka, zda jej nelze považovat za evoluční předstupeň k vytvoření takového systému. Jaderné kyseliny RNA a DNA vykazují vysoký obsah fosforu ve fosforečných zbytcích nukleotidů. Tak jako se u zvířete a člověka nervový systém jemně větví až do živé tkáně, nacházíme v jednotlivé buňce mimo buněčné jádro v buněčné plazmě organely, jako jsou ribozomy&lt;ref&gt;Ribozomy jsou sestaveny z ribozomální RNA. Pocházejí z nukleolu v buněčném jádru a tvoří v plazmě organely pro tvorbu bílkovin (kosmologicky je nukleolus ekvivalentem Země v mikrokosmu buňky). Buněčné jádro odpovídá měsíční sféře a buněčná membrána sféře Saturnu. Mitochondrie disponují vlastní nahou DNA, množí se vlastním rytmem a mají především úkol buněčného dýchání s železo obsahujícími cytochromy. Kosmologicky stojí mitochondrie ve vztahu k Marsu.&lt;/ref&gt; a mitochondrie, které jakožto nepatrné tvarované tělesné útvary stojí ve vztahu k plazmě i k jádru. Mitochondrie obsahují stejně jako jádro chromozomální struktury, u nichž lze předpokládat, že plní epigenetické funkce. To znamená, že jsou nositeli a zprostředkovateli vtisků, které cytoplazma přijala ze současných pozemských, slunečních a planetárních působení, jakož i z opatření péče, hnojení a šlechtění duchem a rukou člověka. Jsou to nově nabité vlastnosti ze současného bytí. Je třeba vycházet z toho, že takovéto epigenetické vtisky se v rostlinách uskutečňují v každém vegetačním roce. Aby se zachovaly plody tohoto «zpřítomnění» pozemsko-kosmických působení v průběhu roku — například přes hnojení preparáty —, doporučuje se vlastní rozmnožování až po šlechtění sortů vlastních statku.<br /> <br /> Osa Země-Slunce, do které se kvetoucí rostliny začleňují, se projevuje ve stonku, řapíku, stéblu, výhonku, větvi a kmeni. V této vzpřímené vládne, v odrazu duchovně-bytostném, táž síla, která na vyšší úrovni žije v člověku jako já-činnost ve vůli a vzplanuje v probouzejícím se sebevědomí. Fyzickým opěrným bodem pro to, aby sily já mohly nabývat účinnosti — v člověku a jiným způsobem v přírodních bytostech —, je fosfor, ne jako takový pouze, nýbrž vždy zapracovaný do příslušných látkových kompozic, například zmíněných nukleotidů buněčného jádra. Ve vztahu k člověku rozvíjí Rudolf Steiner tuto myšlenku: «Je to velmi zvláštní, jak lidské já, když je {{SE|444}}<br /> <br /> Nyní jako právě v člověku duchovně, duševně, organicky a také mineralizujícím způsobem, jest jistým způsobem, chtěl bych říci, nositelem fosforu.» «Prosycení lidského organismu fosforem je činností já.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Gesichtspunkte zur Therapie'', GA 313, Vortrag vom 15. April 1921, Dornach 2001, S. 91.&lt;/ref&gt; Tak řídí fosforový proces ve svém nejlabilnějším skupenství, kyselině adenosintrifosforečné (ATP), především metabolismus uhlohydrátů, nukleové kyseliny vázané na nukleoproteiny, metabolismus bílkovin, v podobě fosfolipidů metabolismus tuků, aby nakonec v spojení s fosforem obsahujícím vápnem (apatitem) vyústil v mineralizačním procesu tvorby kostí.&lt;ref&gt;Friedrich Husemann, Otto Wolff: ''Das Bild des Menschen als Grundlage der Heilkunst'', Band II: Zur allgemeinen Pathologie und Therapie, Stuttgart 1991, S. 394.&lt;/ref&gt; Jsou to pokaždé různé fosforové sloučeniny, které impulsují činnost éterických druhů ve vztahu k bytostným článkům: Já žije v tepelném éteru ve vztahu k fosforu; zprostředkováno tepelným éterem, vtiskuje se, na základě sodného fosfátu, do astrálního těla; skrze fosforečnan hořečnatý a světelný éter a skrze fosforečnan draselný a chemický éter působí v éterickém těle a, na základě fosforečnanu vápenatého a účinnosti životního éteru, géeí do pevné formy kostní soustavy, «fyzického otisku já-organizace».&lt;ref&gt;Ebd., S. 395.&lt;/ref&gt; Ve svém přímém vztahu k duchovnímu jádru bytosti, k já, pomáhá fosfor překonávat jednostrannosti ve fyziologických procesech a vyrovnávat protiklady.<br /> <br /> Ve středu buňky se fosforový proces koncentruje v nukleotidech, nositelích dědičnosti. Ty nesou minulost, výdobytek evoluce, do přítomnosti. V tomto díle stvoření se shrnuje veškeré někdejší stávání z ducha a zároveň obsahuje něco zárodečného, z čeho se toto stvoření v přítomném neustále obnovuje a přijímá impulsy, které tyto zárodečné síly nesou do nejzazší budoucnosti k novému stávání. Tyto impulsy přijímá plazma rostlinné buňky v rytmu dne a noci ze záření slunečního světla, jehož síly jsou modifikovány působením planet. Místem tohoto zpřítomnění zárodečného je buněčná nebo protoplazma obklopující jádro. Obsahuje — jakoby v ní plovoucí, v jemném rozptýlení — již zmíněné organely, ribozomy a mitochondrie, jakož i hořčík obsahující (nikoli fosfor obsahující) chloroplasty, v {{SE|445}}<br /> <br /> jímž je prostřednictvím chlorofylu pohlcováno světlo a oživována pozemská látkovost. Základní substanci protoplazmy tvoří cytoplazma, vodojasná, průhledná, tekutě-koloidní, do značné míry homogenní bílkovinná hmota.<br /> <br /> Cytoplazma je pohybovým pólem buňky. Proudí, rotuje kolem buněčných vakuol – nebo ve zvláštních případech dokonce cirkuluje kolem buněčného jádra. Intenzita proudění je závislá na kyslíku, nositeli éterných sil. Je citlivá na vnější podněty; podle počasí se – bobtnáním a smršťováním buněčných tkání – stará například o zavírání a otevírání průduchů, o pohyb květenství hvězdnicovitých rostlin podle chodu slunce atd. Dále reaguje na způsob hnojení i na pečující ruku člověka. Jako pečeť vtlačuje svůj tvar do pečetního vosku, tak se z vnějšku pronikající astrální síly vtiskují do cytoplazmy buňky. V botanice se buněčné plazmě připisuje «schopnost vnímání».&lt;ref&gt;Hermann von Guttenberg: ''Lehrbuch der allgemeinen Botanik'', Berlin 1955, s. 15.&lt;/ref&gt; Nepojmenovává se však její rostlinná svébytnost, ani hranice, která ji odděluje od živočišného vnímání. V buněčném jádře vládne fosfor a určuje jeho přísné struktury. S ním spojená bílkovina, nukleoprotein, stejně jako v zásadě všechny bílkoviny, neobsahuje žádný fosfor. Bílkovina je spojena se sírou a za svou látkotvornou pohyblivost vděčí síře, tak blízce příbuzné fosforu a ve svých vlastnostech přesto tak polární. Ta je však prostředníkem mezi astrálními silami vyzařujícími z okolí a látkami, které tvoří bílkovinu (C, O, N, H). Oba, síra i fosfor, způsobují harmonizaci bytostných článků. Ponoří-li se například astrální tělo a s ním i Já příliš hluboko do éterné a fyzické organizace, pak je «síra více astrální tělo, fosfor více Já» z této vazby vymaní.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Gesichtspunkte zur Therapie'', GA 313, přednáška z 12. dubna 1924, Dornach 2001, s. 44.&lt;/ref&gt; Oba jsou Merkurii mezi vyššími duchovními světy a jejich pozemským obrazem, mezi duchovně-zárodečným a tím, co se utváří do fyzické podoby, v dílo. Oba vstupují v nejvyšším zředění do veškerého živého dění jednotně, a přesto polárním způsobem, opakujíce minulost v přítomnosti a otvírajíce ji budoucnosti. Oba jsou ve vysokém zředění vpleteny do jádra (fosfor) a plazmy (síra) buňky. Jejich {{SE|446}}<br /> <br /> Jejich účinnost je přirozeným předobrazem pravé homeopatie, účinnosti nejmenších entit.<br /> <br /> O podstatě vodíku ve spojitosti s fosforem a sírou lze souhrnně poznamenat následující: Vodík byl charakterizován jako reprezentant živlu Ohně, resp. éteru tepla. Vodíku je stále ještě vtkáno teplo a světlo. Na cestě vývojovými stupni k Zemi&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; a nakonec materializací k «zemitě-pevnému» se teplé zhustilo v síru a světelné v fosfor. Síra umožňuje teplem pohyblivost/růst v látkovém — bez síry žádná látková výměna —, zatímco fosfor vytváří formy a na stupni lidského vědomí nechává látkově-zformované v obrazu stát se myšlenkou. Světlo je v duševním procesu prožíváno jako myšlenka. Vstoupí-li tato do vědomí, formuje se v jazyce ve slovo, v gramatiku.<br /> <br /> Síra a teplo/pohyb, fosfor a světlo/forma jsou vždy dominující vztahy. Přesto i síra ukazuje ve svém zářivě žlutém plameni svoji blízkost ke světlu a fosfor svou snadnou vznětlivostí svoji blízkost k teplu. V živém ovládá síra látkovou výměnu, fosfor prostřednictvím jaderných kyselin DNA a RNA dědičnost.&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V baldrianském květu se proces fosforového tak zjemnil, že tento — jak se smí předpokládat — prostřednictvím fosfonukleotidů ribozomů a mitochondrií plazmy, obdařen potencí duchovně-já-vlastní gestaltační síly, otvírá z přebytečných sil duchovně-zárodečného v pozemském nové vývojové možnosti rostlinného stávání.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wirksamkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Účinnost ====<br /> <br /> Jistě chybuje ten, kdo v baldrianském preparátu vidí organické fosforové hnojivo. Baldrián nemá v popelu více fosforu než jiné rostliny. O tom, co rozhoduje o účinnosti, je, že v baldrianském květu se shromažďuje koncentrace formativních sil, která je schopna utváření životních souvislostí takovým způsobem, aby v nich mohl fosfor zprostředkovávat síly, jež z oblasti čistě duchovního napomáhají rostlině k aufrechte, k organismickému vlastnímu bytí; {{SE|447}}<br /> <br /> nebo slovy Rudolfa Steinera: že «šťáva baldrianského květu» vede hnůj k tomu, aby se «vůči tomu, co se nazývá fosforovou substancí, choval správným způsobem».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&lt;/ref&gt; Tato pobídka je nezbytná všude tam, kde organické materiály hnijí — a tak tomu je při každé přípravě hnoje. Při autolytickém rozpadu a mikrobiálním rozkladu příslušných rostlinných a živočišných zbytků se rozpadá kompoziční řád, jemuž fosforová substance sloužila. Výsledný chaos látek, jež byly zbaveny svého nositelství, pak tíhne k tomu, aby tyto látky z oblasti živého upadaly zpět do stavu anorganického. Tento proces umírání příroda do jisté míry zachycuje sama tvorbou stabilních forem humusu. Tento proces se odehrává ve vlhkém-vodnatém a ovládají ho přede vším měsíční síly. Při kompaktním nahromadění organického materiálu v hnojiči a kompostové hromadě, jakož i při skladování kejdy a močůvky, vyžaduje zmíněná řídící opatření z rukou člověka.<br /> <br /> Účinnost baldrianského preparátu však přesahuje i toto. Nevyčerpává se tím, že fosfor uvolněný z organických sloučenin bezodkladně znovu zabudovává do jaderných bílkovin mikrobů, a tím ho dočasně váže, než ho přijmou kulturní rostliny. Mikrobiální dění se odehrává ve vlhkém-vodnatém, nejméně ze všeho zpočátku v zemitě-pevném. Toto nastává teprve v důsledku specializované činnosti půdních živočichů vedené astrálním tělem. Účinnost květní šťávy baldrianky se naproti tomu jeví jako všeobecná, do všech dílčích procesů zasahující a je stmelující — jako taková, která bujné Stoffwechselgeschehen hnojiště uzavírá do vcelku uzavřeného celku. Pod vlivem tohoto preparátu se hnojiště rozvíjí v jakousi podobu organismu, v němž astrální síly vyzařující z periferie prostupují chaos rozkladu. Tyto síly tvoří astrální organizaci hnojiště, která — mocí sil vyššího ryze duchovního já-bytí, jí vlastních — činí z fosforu, jenž se ze všech vazeb uvolňuje, opět nositele. Přidáním baldrianského preparátu se uskutečňuje jakési nové obdarování fosforu poté, co v průchodu chaosem rozkladu svlékl své dřívější nositelství ducha. {{SE|448}}<br /> <br /> Takto nahlíženo hnojí baldrianský preparát prostřednictvím organických hnojiv nejintimnějším způsobem životní tvořivé procesy, které se v horizontále plošně rozestírají v bránicovém orgánu půdy a v listech rostlin, a svisle pak to, co se jako duchovně-bytostné výšin a hlubin vyjadřuje ve stángelové síle rostlin. Na pozadí tohoto světového kříže je třeba hledat prvky nazírání, skrze něž lze nalézt potvrzení toho, co je svou vlastní silou průkazné v tom, co bylo prozkoumáno na duchovním poli. Každé z popsaných preparátů se to týká svým specifickým způsobem.<br /> <br /> Pro výsledky antroposofické duchovní vědy musí být teprve v průběžném myšlení a konání vytvářeny fenomény, jimiž se zaručuje pravdivost toho, co bylo poznáno v duchu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Schachtelhalmpräparat&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Přípravek z přesličky rolní ===<br /> <br /> Nepatří do řady kompostových preparátů; stojí o sobě a Rudolf Steiner ho popisuje v šestém přednáškovém cyklu v souvislosti s odolností vůči houbovým chorobám.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 167.&lt;/ref&gt; K preparaci přichází v úvahu přeslička rolní (''Equisetum arvense''). Vedle dalších přesliček zastupuje dodnes — spolu s plavuněmi a kapradinami — praformy rostlinné říše. Předchůdné formy, jako jsou psilofyty, ukazují zpět až na konec siluru a počátek devonu, tedy přibližně do středu starohory (''paleozoikum''). Je to doba «Lemurisu», opakování planetárního předstupně «Starého Měsíce» ve vývoji Země.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Tyto praformy jsou zrozeny z vody a dobývají pevninu. Blízkost k živlu vody dokládá z celého bohatství tehdejší příbuzenské flóry rod Equisetum, existující dodnes. To se projevuje jak ve stanovištním prostředí, kde se přeslička přednostně vyskytuje, tak ve složitém dění klíčení. Přesličku nacházíme na hlinitých až jílovitých stanovištích se stagnující vodou nebo stagnačními horizonty. {{SE|449}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 34, S. 449.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 34: Der Ackerschachtelhalm mit Spross und unterirdisch bewurzeltem Rhizomsystem.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Erscheinungsform&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zevní podoba ====<br /> <br /> Zevní vzhled překvapí uprostřed okolní flóry. Stonek se zvedá rovně jako svíčka, členěný do jednotlivých článků (''internodií''), která do sebe zapadají jako škatulky (obrázek 34).<br /> <br /> Přeslenlicovitě nasedající, nevětvené postranní větve vykazují týž stavební princip. Pod mírným úhlem od vodorovné osy vybíhají šikmo vzhůru. Stonek i postranní větve jsou jednotně zelené a přebírají funkci {{SE|450}}<br /> <br /> listů. Co překvapí, je právě absence listů — a stejně tak nepřítomnost květů. Z toho plyne, že nelze pozorovat žádnou metamorfózu tvaru — až na to, že postranní větve jsou při bázi stonku kratší, pak se rozevírají a k vrcholu výhonku se pyramidálně zkracují. Listový vývoj se redukuje na podlouhlé, k vrcholu zašpičatělé obalné lístky, které těsně přiléhají k bázi článků stonku. V jejich šestihranném, škatulovitém uspořádání se uplatňuje křemen-křemičitý princip prostupující celou rostlinou — stejně jako v šestihranných štítcích pokrývajících prašníky plodných klasů. Celou rostlinou vládne stěbelní princip — zatímco kapradiny, které mají stejný časový původ, jsou ovládány listem. Plavuně zaujímají střední polohu. Co tolik udivuje, je rozpor, který přeslička sama daruje. Na jedné straně je to její blízkost k vlhku a vodnímu živlu v podloží, na druhé straně její silně proformovaná, zkřemenělá podoba, která se přísně začleňuje do svislé osy Země–Slunce. Přeslička rolní tento rozpor ovládá.<br /> <br /> Hledá-li se generativní pól této rostliny, nalézá se v několika málo exemplářích oddělených od vegetativní části v podobě červenohnědých, vřetenovitých klasů, které vyrůstají každý na výhonku s hustě řazenými články stonku; při jejich bázi jsou ovinuty věncem černo-hnědých špiček listů. Klasy podávají podobný obraz jako houby vyrůstající z temnoty země. To dělá přesličku rolní v rodině přesliček jedinečnou, a proto je i srozumitelný její účinek proti houbovitému: v oddělení plodného sporangioforu od sterilního zeleného výhonku se jaksi distancuje od houby-gesta. Ostatní přesličky nesou sporangiový klas na vrcholu zelené rostliny.&lt;ref&gt;Srov. také: Jean-Michel Florin (Hrsg.): ''Biologisch-dynamischer Weinbau'', Dornach 2020, S. 154 f.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Rhizom-Wurzelsphäre,_die_vegetative_und_generative_Vermehrung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Rhizomová kořenová sféra, vegetativní a generativní rozmnožování ====<br /> <br /> Svislý vegetativní výhonek pokračuje v téže posloupnosti článků stonku do hloubi země ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#449|obrázek 34]], s. 449). Narazí-li na horizont stagnující vody — například na rozhraní A-horizontu (svrchní půda) a na jíl bohatšího B-horizontu (podorničí) nebo na spodní vodu — odbočí postranní výhonek, který dále roste vodorovně podél hranice vrstevní vody. {{SE|451}}<br /> <br /> Rhizomové výhonky jsou vzdušné. Z rhizomových uzlů, zčásti i z primárních vertikálních výhonků, vyrůstají sekundární výhonky vzhůru ke světlu a starají se o rozmnožování vegetativního porostu. Vertikální rhizomy proráží s velkou dynamikou zhutněnou zónu, aby se znovu rozvětvily horizontálně na hlouběji ležící vodní vrstvě. Dokonce i z hloubek tří až čtyř metrů vysílají odtud svými černo-hnědými rhizomovými výhonky nahoru (obrázek 34, s. 449).<br /> <br /> Přeslička rolní nemá primární kořeny. Její jemné, vláknité, do hloubky směřující kořeny jsou výhonkového původu; vyrůstají z mezičlánků (internodií) rhizomových výhonků. Na sklonku podzimu se na přípovrchových horizontálních rhizomech tvoří vejčitá zduření — zásobárny živin pro jarní rašení, především pro jako první vyrážející úrodné načervenale hnědé výtrusnicové nosiče. Takový nosič nese v vřetenovitém uspořádání šestihranné výtrusnicové vaky. Po dozrání výtrusů úrodný výhonok rychle odumírá. Prašné výtrusy jsou unášeny větrem a klíčí, jakmile se dostanou do vlhko-vodnatého prostředí. Z klíčících výtrusů vychází nejprve kořeníčku podobný hrot; rozvíjí se pak zelenající, řasám podobný předklíček (*Prothallium*). «Do tohoto vývojového stádia je přeslička rolní zelenou vodní rostlinou.»&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: *Auf den Spuren der Präparatepflanzen*, Dornach 2005, S. 105.&lt;/ref&gt; Předklíčky se vyskytují ve dvou druzích. Jeden druh *Prothallium* tvoří kulovité spermatidy, které se mohou za pomoci dvou bičíků volně pohybovat ve vodě. Druhý druh předklíčku tvoří vaječné zárodky, jež jsou oplodňovány volně plavajícími spermatozoi. Po oplodnění opouští svisle nahoru i dolů rostoucí výhonok přesličky rolní vodnatou fázi a spojuje se s pevným zemským a silami slunce. Oba — jak úrodné, tak vegetativní výhonky — vyrůstají z rhizomů, které pronikají do hlubších půdních vrstev a tam se zakoření.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_oberirdische_Spross_und_der_Kieselprozess&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Nadzemní výhonok a křemičitý proces ====<br /> <br /> Nahoru do vzduchu, tepla a světla se táhnoucí, neplodný výhonok přesličky rolní je skrz naskrz stonek. Vlastní listové čepele chybějí; pouze rudimentární listové útvary v podobě nenápadných, do přeslenů sdružených, límcovitých ochranných pochev leží při základnách článků stonku. Rýhované články ústředního výhonku a bohaté větvení v přeslenitě uspořádané postranní větve ukazují, co se týče příjmu {{SE|452}}<br /> <br /> slunečního světla a výdeje vodní páry dostatečně velký povrch. Ten je utvořen tak, aby byl zajištěn vysoký průtok vody přesličkou. Její úzký vztah k živlu vody se uplatňuje také v tom, že z vody proudící ve vodivých drahách xylému odebírá přesliččina rolní křemičitou kyselinu, pocházející z minerálního zvětrávání půdy. Její anorganická povaha se oživuje působením Slunce dávajícím život v rostlině. Lze říci: Voda zprostředkovávající síly Měsíce v této rostlině, která odkazuje zpět do pradávných časů vývoje rostlin, znovu otevírá křemičitou kyselinu pro dnešní sluneční působení. Obdaří ji silami, které vytvářejí harmonický vyrovnávací přechod mezi minulým měsíčním působením a dnešním zemsko-slunečním. Tím stojí přeslička rolní v polárním protikladu k pampelišce. Jestliže pampeliška coby hvězdnicovitá patří k nejvýše vyvinutým rostlinám, pak přeslička patří k těm, které stojí na počátku vývoje suchozemských rostlin. V přesličce spojuje křemičitá kyselina minulé vývojové stupně s přítomností, v pampelišce pak vývojové výdobytky přítomnosti s budoucností.<br /> <br /> Životní proces přesličky rolní je metabolicky aktivní křemičitý proces zrozený ze živlu vody. Pohybuje se zevnitř směrem k periferii živých tkání. Jak voda odpařuje vnějším teplem, vylučuje se křemičitá kyselina a obaluje celou stonkovou rostlinu pláštěm vodnaté amorfní kyseliny křemičité. Nacházíme ji v pokožkových buňkách i uloženu mezi jejich buněčnými membránami. Procházejí se všechny stavy — od roztoku přes plastický gel až po ztvrdlý, amorfní, sklovitý opál, což je vodnatý oxid křemičitý (SiO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt; + H&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O). Zpopelní-li se stébelné pletivo přesličky, zůstane po vyhoření černé uhlíkové kostry nakonec bílá křemičitá kostra. Vykazuje čočkovité vypoukliny, které za živa usměrňují sluneční světlo na v řadách uspořádaný chlorofyl.&lt;ref&gt;Ebd., S. 107.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Vysoký obsah kyseliny křemičité — 70 % v popelu — určuje tuhý, paprskový vzhled přesličky rolní. Dělá ji drsnou a křehkou. Křemen v přesličce «žije» tak, «že se v ní opevnil jako v pevnosti».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 83.&lt;/ref&gt; {{SE|453}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Herstellung_und_Anwendung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Výroba a použití ====<br /> <br /> Z přesličky rolní se kolem svátku Jana, v době jejího největšího vegetativního rozkvětu, sbírá zelený výhonek za slunečného dne a na vzdušném stínu se rozloží v tenké vrstvě a suší. K dalšímu zpracování uvádí Rudolf Steiner: «dass man Equisetum arvense zu einer Art von Tee macht...» [citát ponechán v němčině]. Stappung celosvětově zdokumentoval rozmanité praxe přípravy čaje z přesličkové natě, co do délky vaření a následného kvašení na kejdu i studeného kvašení čerstvé natě, dob, množství a četnosti použití, a také toho, zda preparát jen předchází problémům, nebo slibuje účinek i při akutním napadení houbami. Ze souhrnu zkušeností s přípravou čaje vzešel tento recept: «V deseti až dvaceti litrech vody se vaří 200 až 300 gramů drogy přibližně jednu hodinu při slabém varu. Při použití čerstvé natě přibližně 1,5 kg na stejné množství vody.» Delší doba vaření je nutná jednak k rozluštění silně zkřemenělých periferních buněčných tkání, jednak k tomu, aby tento proces probíhal v univerzálním pralivedle tepla.<br /> <br /> Pokud jde o formu použití, používá Rudolf Steiner pojem «kejda». Ten naznačuje, že přeslička po fázi louhování má být vystavena kvašení, čímž může postupně docházet k rozluštění obtížněji rozložitelných organických látek. Tvorbou kyseliny se z čaje stává kejda a ta je poté po delší dobu trvanlivá a použitelná. Teprve když přejde do hniloby a začne páchnout (sulfan, H₂S), je třeba od dalšího použití upustit. Stranou by se mělo nechat i studeného kvašení čerstvého přesličkového materiálu, jak se tu a tam praktikuje. Při delších dobách kvašení hrozí předčasné vadné kvašení a nedostatečné rozluštění amorfní {{SE|454}}<br /> <br /> Křemičitosti je nevyhnutelná. Tepelné působení v procesu varu se zdá být zásadního významu pro to, aby se křemičitost mohla stát účinnou.&lt;ref&gt;Viz k tomu: Ulrich Meyer: «Optimierung der Kieselsäure-Extraktion aus Equisetum arvense – Ergebnisse für die alltägliche Praxis», in: Ulrich Meyer, Peter Alsted Pedersen (Hrsg.): ''Anthroposophische Pharmazie'', Berlin 2016, 807 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Doby použití se řídí tím, zda má být přeslička-kejda použita preventivně, nebo až v akutním případě. Podle Rudolfa Steinera jde v první řadě o preventivní opatření. Přeslička-kejda působí prostřednictvím půdy a při nadměrných, trvale vlhko-mokrých podmínkách snižuje tlak hub na rostliny. Z tohoto pohledu se doporučuje přesličku-kejdu v pokud možno ročním rytmu vylévat na celou zemědělskou a zahradní provozní plochu v množství 100 l/ha. Ideální by bylo, kdyby se to dělo třikrát až čtyřikrát ročně — na konci zimy a na jaře (březen), v létě a na podzim až do počátku zimy (listopad). V každém případě by v rámci osevního postupu zvláště houbám vystavené kultury, jako obilniny a určité okopaniny, měly dostat preventivní ošetření. Přímé postřiky do porostů při akutním napadení, často v kombinaci s kopřivovou kejdou, mohou napadení výrazně omezit. Jde o opatření, které napadení bojuje. Preventivní ošetření prostřednictvím půdy zajišťuje, že se s počátky nákazy zakročí včas.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wirksamkeit_des_Schachtelhalmpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Účinnost přípravku z přesličky ====<br /> <br /> Použit preventivně, rozvíjí přípravek z přesličky svou účinnost prostřednictvím půdy. Přijde-li tato půda po případně již vlhkém podzimu a mokré mírné zimě do jara, je celý prokořeněný prostor zvláště silně vystaven silovým záření Měsíce — a to zvláště při úplňku a přiblížení Měsíce k Zemi (''perigeu''). Ty jsou zprostředkovány vodou a probouzejí v půdě měsíční život, příbuzný oné vodní živosti, v níž se kdysi v pravěku vyvíjely nižší stupně rostlinného a živočišného života. Posunuty v čase, působí dnes tato živost ve světových oceánech a jinak v řekách, jezerech a rybnících. Tento původům ještě blízký, málo diferencovaný život pochází z geologické epochy raného a středního lemuru — z opakování vývoje «starého Měsíce», jenž předcházel vývoji Země.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Geologicky řečeno, jde o epochy {{SE|455}}<br /> <br /> *Proterozoika* a *paleozoika*. V této době převahy měsíčních sil ještě neexistovaly žádné kvetoucí rostliny. Byl to čas výtrusných rostlin, k nimž — vedle výše zmíněných — patří rovněž houby. V půdě, která se teprve vytvářela z vodního živlu, vstupují do proměnlivých vztahů síly měsíční se silami slunečními. V následné epoše *kenozoika* čili *terciéru* (Atlantida) získávají sluneční síly převahu; kvetoucí rostliny se rozvíjejí se svými primárními kořeny. V *neozoiku*, v novověku Země, se půdy vyvíjejí v humusnaté minerální půdy a pod rukou člověka v kulturní půdy.<br /> <br /> Přetrvává-li vlhko a měsíční síly přitom převažují, je kulturní půda jednostranně prostoupena měsíční živostí. Tím se probouzí právě ten nižší rostlinný a živočišný život oněch dřívějších vývojových stupňů — a tím zvláštním způsobem také růst hub. To se neděje pouze v půdě, nýbrž o patro výše také v nadzemních orgánech rostliny i na nich. Co má své oprávněné místo v temnotě půdy, vytváří si neprávem druhé dno ve vzdušném prostoru nad zemí; mikrobní život parazituje na živých tkáních rostliny. Ani nynější sluneční působení může jen omezeně bránit tomuto bujícímu cizímu životu. Je třeba hledat takovou rostlinu, která dokáže v sobě soustředit a zpracovat tolik sluneční síly, že zneškodní přebytečný měsíční život ve vodním živlu — ano, která ve smyslu syntézy dokáže vytvořit zdravý poměr mezi polaritami z minulosti působící měsíční astrality a ze současného kosmu přicházející sluneční astrality. Tuto schopnost má přeslička jako vynikající zástupce přechodu z rostliny vodou zrozené k rostlině zemí zrozené. Jako čajová kejda působí tak, že se půda odlehčuje od přebytečné měsíční síly, že přeslička «zbavuje vodu její zprostředkující síly a dává půdě více zemskosti, aby větší měsíční působení nepřijímala skrze přítomnou vodu».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 167.&lt;/ref&gt; Tímto popisem je jednoznačně poukazováno na profylaktické ošetření půd přípravkem z přesličky. Spolužití s chodem počasí v ročním běhu vychovává vědomí k tomu, aby jednalo s prozíravou moudrostí. Děje-li se profylaxe pravidelně rok od roku, předchází se akutnímu případu. Přesto je popsáno mnoho zkušeností, zejména {{SE|456}}<br /> <br /> z oblasti zahradnictví, o zkrocení akutního plísňového napadení a jiných pohrom přípravkem z přesličky ve formě čajové kejdy.&lt;ref&gt;Walter Stappung: *Die Düngerpräparate Rudolf Steiners – Herstellung und Anwendung*, Rüfenacht 2017, Bd. I + II: 748 S.&lt;/ref&gt; Experimentální dlouhodobé pokusy k preventivnímu účinku přípravku z přesličky neexistují. Exaktní pokusy překračují meze proveditelnosti. Jistota účinnosti — a to platí pro všechny zmíněné přípravky — spočívá v myšlenkovém proniknutí výsledků geisteswissenschaftlicher Forschung a v potvrzující zkušenosti, kterou učí praxe.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Kanon_der_sechs_Düngerpräparate,_ihr_Zusammenwirken_unter_Bildung_eines_neuen_Mittleren_–_eine_Zusammenschau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení při vytváření nového středu — celkový pohled ===<br /> <br /> Nabízí se otázka, zda pořadí šesti hnojivých preparátů, jak je Rudolf Steiner popisuje v Zemědělském kurzu, je náhodné či zákonité. Vše svědčí pro to, že platí to druhé, vezme-li se v úvahu jak zvláštní povaha výchozích materiálů pro preparaci, tak účinnost samotných preparátů v postupném budování bránicové půdy v oživlou, produševnělou a produchovenou celistvost mezi kosmickými výšinami a zemskými hlubinami.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Reihe_der_Präparatepflanzen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Řada preparátových rostlin ====<br /> <br /> Šest preparátových rostlin se vyznačuje tím, že mezi sírovým pólem květů a solným pólem kořenů vládnou specifické kosmické a pozemské substanční poměry; přičemž je nápadné, že první tři preparátové rostliny — řebříček, heřmánek a kopřiva — tvoří trojici, a stejnou trojici tvoří dubová kůra, pampeliška a kozlík ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#457|Obrázek 35]]).<br /> <br /> Mezi oběma trojicemi leží skrytá, a přitom zpředmětněná, práh vzájemného přechodu k jednomu středu — k půdě. Obě trojnosti tvoří polaritu. První z nich zastupuje více zásaditě-alkalický, pozemský pól. Na této straně vládne síra. V anorganickém je tvořitelkou kyselin, v organickém rozvíjí svou kosmickou povahu, neboť «na cestě síry vstupuje duch do fyzična přírody {{SE|457}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 35, S. 457.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 34: Die Reihe der Präparatepflanzen und Organhüllen in Beziehung zum Stoffwechsel- und Nerven-Sinnes-System des Tieres sowie die Mittebildung zwischen den Höhen- und Tiefenkräften.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> hereinwirkt, «síra je přímo nositelem duchovního».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach, 1999, S. 64.&lt;/ref&gt; Ve životních procesech rostlin jakoby odhmotňuje pozemské látky alkalií (K, Na) a zemin alkalických kovů (Ca, Mg) a také železo jako bázi těžkého kovu. V pořadí první trojice je to řebříček, který svou zvláštní silou síry zpracovává alkalický kov draslík. V rozšíření tohoto procesu přistupuje u heřmánku zemský alkalický kov vápník, a opět je to kopřiva, která svou silou síry — vedle draslíku a vápníku — zpracovává železo v železné záření. Tímto posledním vede dál ke skryté středu. Železo je v přírodě, až po člověka, kovem inkarnace; upevňuje v tělesné organizaci {{SE|458}}<br /> <br /> účinné síly duchovně-bytostného. V člověku se železo soustřeďuje v krvi, která svým oběhem spojuje srdce s periferií, s tělesnými funkcemi. V krevním proudu, který míří k srdci a, jím «uklidněn» se vrací zpět do těla, prožívá duchovní duše člověka své inkarnování v těle.<br /> <br /> Srdce se zamýšlí a sjednocuje to, co se krvi vepsalo v tělesných orgánech až k periferii těla. V srdci nalézá přitékající a odtékající krev vlastnoaktivní obal, který rytmicky pulzujíc udržuje krev životaschopnou. Druhý pól tvoří ledviny, které jiným, polárním způsobem znovu uvádějí krev do životaschopného stavu. Vytvářejí prostor, do něhož krev jako tepenný proud vystupuje z cévního systému a, vyzdvižena nad pozemsko-hmotné látkové procesy, je ledvinnou činností prohlédnuta, osvěžena a kde je vytvořen harmonický vyrovnávací stav mezi pozemsko-hmotným a kosmicko-duchovním. Teprve po «zkoušce srdce a ledvin» zůstává krev životaschopná.<br /> <br /> Jinak se to má s vyššími rostlinami. Rostou svým specifickým způsobem — jak právě ukazují preparátové rostliny — z úrodné půdy, ze «středu» mezi výšinami a hlubinami, vzhůru. Tento střed je teprve zárodečně založen; ve svých funkcích vzhledem k křemeni, vápenci, jílu a humusu ještě nepůsobí samostatně ze sebe; potřebuje výchovu. Týká se to především funkcí jílu, který ve své sezonní rytmice má vlohu k jakési srdeční funkci, a funkcí humusu, který ve své dynamice stojí blíže ledvinné funkci. Opatření k této výchově tvoří pravé umění zemědělství.<br /> <br /> Mezi různými opatřeními, která byla charakterizována, je to hnojení z ducha člověka, které otvírá bránu do budoucnosti. Toto hnojivé vychovávání se vztahuje na oživování pozemských látek hlubin. V jeho službě stojí první trojice — řebříček, heřmánek, kopřiva —, která středu, bránici, postupně pomáhá k stupňům funkční samostatnosti. Tyto tři léčivé byliny mají moc ve svých životních procesech přeměňovat pozemské látky draslík a vápník v dusík, to jest obdařovat je vlastností stát se nositeli astralických sil.<br /> <br /> K první trojici poznamenává Gunter Gebhard: «Síra jako element, který přímo z elementu ohně ‹spadl› do elementu země, je substancí, která vede duchovní do pozemského; zkráceně řečeno: síra je bytost, která může teplo hmotně zhustnout, to jest tam, kde {{SE|459}}<br /> <br /> toto bytí působí, se substanciálně ukazuje síra. Tím jsou první tři preparáty takovými, které podporují inkarnování duchovního (rostlinného života). U řebříčku je to draslík, který zcela nese v sobě tekutost a který zvláště vytváří vztah k éterickému (individuální ätherleib): vápník s heřmánkem vtahuje astrální do fyzického těla prostoupeného éterleibem (přitahuje z kosmu to, co dává rostlině gestalt); a s kopřivou konečně železo, jež má svůj těsný vztah k inkarnování Já u člověka a zde, zprostředkováno sírou, vede duchovní praobraz rostliny do fyzického zjevení a udržuje ‹kontakt› k prarůstlině ve sféře za kosmem (‹durchvernünftigen›). Prvními třemi preparáty se půda rozvíjí tak, aby byly podporovány všechny čtyři bytostné články, které náleží k fyzickému jeví se v pozemském, a to pro rostlinu.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Ve druhé trojici — dub, pampeliška, kozlík — je silněji zdůrazněna kosmická, kyselinová strana. Síra zde již není výslovně jmenována, třebaže patří právě k nejsilnějším tvůrcům kyselin. Tento zdánlivý rozpor se vyřeší, když si uvědomíme, že v případě první trojice je síra jmenována jako element, který zprostředkovává duchovní fyzicky-živoucímu. Ve formě kyseliny sírové z této funkce vypadla a stala se pozemskou. Ve druhé trojici jde o kyselinové působení sestoupené do fyzického.<br /> <br /> V případě dubové kůry/borky stojí sice vápník jako zemsky-alkalický kov v popředí. Rozhodující pro jeho funkci je ale ta struktura, v níž vápník v kůře nebo borce dubu leží v podobě šťavelanu vápenatého. Průchodem životními procesy dubu se tvoří jako produkt předčasně do kůry/borky vyloučeného a dohořelého procesu kvetení. Šťavelan vápenatý dostává svou «strukturu» (formu) souhrnně skrze bytostnou povahu dubu a zvláště skrze sulfurické působení kyseliny šťavelové. K tomu doplňuje Gunter Gebhard: «Dub, jako Mars-/železová bytost, má svůj hlubší vztah k Já, ke sféře za kosmem, tam, kde se duchovní praobrazce odkrývají nadsmyslově bádajícímu. Vápník vsává do sebe veškeré astrální; to, že forma ve fyzickém vůbec je možná, má svůj základ v astrálním; jak se forma ukazuje, zakládá se v Já (v ideji), které skrze astrální působí. Šťavelan vápenatý dubu vsává {{SE|460}}<br /> <br /> makrokosmické do mikrokosmu; a skrze železnou sílu dubu navazuje spojení s duchovním praobrazem. Jsou-li mikro- a makrokosmos vzájemně v harmonii, pak je organismus zdravý. Preparát z dubové kůry tuto harmonii mezi oběma póly udržuje a tím prophylakticky skrze půdu podporuje zdraví rostliny.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V dubové kůře/borce je tedy vápník jaksi uchopován shora, z kosmického pólu, který se darloží v procesu kyseliny šťavelové. U pampelišky se tento proces stupňuje tím, že pomocí nejvyšší dokonalosti rozvinutého květu přivádí «v kosmu jemně rozptýlenou kyselinu křemičitou» dovnitř a uvádí ji do vztahu s draslíkem oživovaným v mléčné šťávě. Opět je to působení kyseliny, skrze něž se síly kosmu shora vpečeťují do pampelišky a skrze ni do půdy. <br /> <br /> Kozlík ovládá v charakterizovaném způsobu fosforový proces.<br /> <br /> Polární bytostné vlastnosti šesti preparátových rostlin jsou tak ve svém spolupůsobení nadány k tomu, aby vytvořily vše přesahující syntézu: tvorbu preparátu nastávající, slunečné středy mezi výšinami a hlubinami. V erkraftování této středy se může půda, bránice, vyvíjet k stále větší vlastní aktivitě. Na zásadité straně trojice řebříčku, heřmánku a kopřivy zpřístupňuje zdola silám bránicové půdy látečné síly, na kyselé straně trojice dubové kůry, pampelišky a kozlíku substanční síly shora. Kozlíku přísluší přitom zvláštní postavení v tom smyslu, že prostřednictvím nositelství fosforu otevírá mimokosmickou sféru ducha, svět bytostných praobrazů (obrázek 36, s. 462).<br /> <br /> Gunter Gebhard k tomu doplňuje: «Ve svém chemickém chování jsou zásady (louhy) látky, jejichž charakter je ‹luciferský›, zatímco kyseliny nesou v sobě cosi bytostně ‹ahrimanského›. Stejně tak je síra bytostným obrazem Lucifera a fosfor zobrazuje ahrimanské síly. Uprostřed mezi těmito dvěma polárními mocnostmi protivníků stojí Kristus jako zástupce lidstva, který, udržuje rovnováhu mezi těmito bytostnými mocnostmi, ukazuje lidstvu cesty do budoucnosti. V ‹zemědělské individualitě› je tato středa vytvořena jako půdní bránice. Je nadále vložena do rukou člověka, aby přivedl k rozvoji tento životní zárodek středy.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt; {{SE|461}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Reihe_der_tierischen_Organhüllen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Řada živočišných orgánových obalů ====<br /> <br /> Také tyto se zákonitě člení na první trojici, viděno z látkově-výměnného pólu zvířete směrem k srdci, a na druhou trojici, z předního dílu zvířete, smyslového pólu, směrem ke středu. V této souvislosti charakterizuje Rudolf Steiner působení planet ve zvířeti ve vztahu ke Slunci ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#462|Abbildung 36]], S. 462). Vychází zcela z nazírání, z «tvarové a barevné podoby, také s ohledem na strukturu a konzistenci jeho substance od přední části dozadu, tedy od čenichu k srdci, kde jsou účinky Saturnu, Jupitera, Marsu, v srdci působení Slunce a za srdcem, směrem k ocasu, působení Venuše, Merkura, Měsíce».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 60.&lt;/ref&gt; Vyšší zvíře se tedy v horizontále páteře člení na polaritu působení podsluneční planet v látkově-výměnném pólu. Obojí je ze vzájemně protichůdných směrů orientováno k srdci.<br /> <br /> Ohledně pořadí podsluneční planet s Měsícem, Merkurem a Venuší navazuje Rudolf Steiner ze svého duchovního bádání na starou moudrost mystérií. Totéž platí pro charakterizaci jejich makrokosmických sfér působení ve vertikálním uspořádání «zemědělské individuality». Zde je pořadí od Země dolů do hlubin: Mars, Jupiter, Saturn, a nahoru do výšin: Měsíc, Merkur, Venuše, Slunce.&lt;ref&gt;Ebd., S.44.&lt;/ref&gt; Tato prapůvodní moudrost, pěstovaná v mystériích ve spojení se zbytky instinktivního jasnovidectví u lidí, doznívala ve světovém obraze Ptolemaiově. V tomto, stejně jako v dnes vládnoucím, který sahá ke Koperníkovi, se zrcadlí vývoj vědomí lidstva. V poatlantských kulturních epochách staroindické a staropersské kultury žilo v lidech v zbytcích jakési «vědomí nebes». To vyhaslo a s probuzením k sebevědomí bylo v přítomnosti proměněno v vědomí zemské, fixované na předměty. Lidé těchto raných dob prožívali ještě planetární sféry naplněné činy duchovních hierarchií, které měly planety za svůj příbytek.<br /> <br /> S vyhasínáním tohoto prožívání — které žilo dále obrazně v mytologiích — vznikla na počátku třetího kulturního věku ve třetím tisíciletí hvězdověda Sumerů, Babyloňanů a Egypťanů. Ve čtvrtém kulturním období se tato dále emancipovala a přešla do ptolemaiova světového obrazu {{SE|462}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 36, S. 462.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 36: Die polare Beziehung des unter- und obersonnigen Planetenwirkens zu den tierischen Organhüllen im Hinblick auf die Entwicklung der Wesensglieder der «Landwirtschaftlichen Individualität» und ihre Dreigliederung nach Leib (von unten), Geist (von oben) und Seele (rhythmische Mitte).&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Ve vzestupném věku vědomostní duše se světový obraz smrskl na to, co vnímají vnější smysly. U Koperníka a jeho následovníků vyhaslo vědomí bytostně naplněné planetární sféry a zbyla kulatá hmotou naplněná koule, pohybující se v berechenbaren pohybových průbězích prostorem.&lt;ref&gt;Vgl. Elisabeth Vreede: ''Astronomie und Anthroposophie'', Dornach 1980, S. 75; dieselbe: Über den Planeten Merkur, in: ''Kalender Ostern 1942–1943'', Arlesheim; sowie dieselbe: ''Texte über Planetensphären in den Rundschreiben 1927–1930''(Bearbeitung durch Liesbeth Bisterbosch und Frauke Roloff, Oktober 2020). – Im Zuge dieser Emanzipation des menschlichen Bewusstseins hin zum erwachenden, der Erde zugewandten Selbstbewusstsein kann es verständlich werden, dass eine Verwechselung von den Venus- und Merkursphären stattgefunden hat. Diese Verwechselung betrifft nicht den Planetenkörper als solchen, sondern ihre übersinnlich kraftenden Wirkenssphären, dasjenige, für was seit Urbeginn diese beiden Himmelskörper, Venus und Merkur, als geistig-seelisch wirksame Entitäten standen.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Každý z těchto světových obrazů je jakoby momentní snímek, lidský výtvor o tom, jak se člověk v průběhu věků ke světu {{SE|463}}<br /> <br /> stojí. Každý z nich je sám o sobě oprávněný a správný. Dnešní, na Koperníkovi spočívající světový obraz bere v úvahu již jen kvantitativní aspekt tělesnosti, nikoli kvalitativní, bytostně prostoupenou sféru působení. Kosmos se dnešnímu pohledu jeví prázdný — bez bytostí, bez činů.&lt;ref&gt;Lievegoed věnoval polární trojici hnojivých preparátů v jejich vztahu k působení planet a životním procesům v rostlině a živočichovi podrobnou studii (Bernhard C.J. Lievegoed: ''Planetenwirken und Lebensprozesse in Mensch und Erde'', Stuttgart 2002, 82 S.). Popisuje v ní, jak v životních procesech preparátních rostlin stojí vždy specificky jeden zástupce nadsluneční planety s jedním ze sféry podsluneční v polárním vztahu působení — Saturn k Měsíci, Jupiter k Merkuru a Mars k Venuši, vždy se Sluncem uprostřed; dále, jak síly tohoto polárního působení vstupují při obklopení živočišnými orgány, exponovanými zimním a slunečním silám, do zesílené vzájemné souhry a jsou v ní uchovávány; a jak se z toho stávají pochopitelnými ony procesy v půdě a rostlinách, jak je popsal Rudolf Steiner: osvěžující oživování, uzdravování, vzájemné sladění a zjemňování pro vnímání.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Na tomto místě je třeba poukázat na skutečnost, že posloupnost živočišných orgánových obalů je orientována od periferie pozemského i nejvzdálenějšího kosmu směrem k jednomu středu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#462|Obrázek 36]]).<br /> <br /> Navazujíce na výše uvedený citát o působení planet v organismu živočicha, soustřeďuje se podsluneční působení Měsíce, Merkuru a Venuše na břišní orgány ze zádu směrem k srdci — a přitom na systém ledvin v nejširším smyslu. Ledvina přijímá vyzařující síly Venuše.&lt;ref&gt;Viz: Lothar Vogel: ''Der dreigliedrige Mensch'', Dornach 1979, S. 239.&lt;/ref&gt; Těsně s nimi je spjato silové působení Merkuru a v systému ledvin a močového měchýře pak působení Měsíce. Podstata merkuriálního se projevuje v silně rytmicky utvářených funkcích břišních orgánů. V ledvině jsou to procesy vylučování a zpětného vstřebávání. Merkuriálně vylučuje z arteriálního krevního proudu primární moč, prochází ji, nově ji látkově uspořádá a to, co bylo harmonizováno jako použitelně roztříděné, vrací zpět do krve.&lt;ref&gt;Viz: Michaela Glöckler: «Das Nieren-Blasen-System und das Schafgarbenpräparat»; in: Manfred Klett und Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Frage der Düngung im biologisch-dynamischen Landbau'', Dornach 1994.&lt;/ref&gt; Tento proces jakési kapalinné dýchání se jednostranně zkoncentruje ve funkci močového měchýře na čistý vylučovací pochod látek, které se pro organismus staly nepoužitelnými. Zde síly Měsíce modifikují působení Venuše.<br /> <br /> Jinak se věci mají s přijatou potravou; ta je v trávení střev tříděna. Co pro organismus není využitelné, je vylučováno v konzistenci pevnější; i toto organické dění lze považovat za výraz měsíčního působení. Co naopak jako tekuté trávicí šťávy vstupuje do lymfatického a krevního oběhu, {{SE|464}}<br /> <br /> uplatňuje se v procesech, v nichž lze předpokládat, že působení Venuše je modifikováno působením Merkuru. Co se v břišních orgánech člověka a zvířete odehrává jako Venuše-ledvinový proces, modifikovaný Merkurem a Měsícem, to se znovu nalézá ve wirksamkeit preparátu z kopřivy. Zde, lze říci, se v organickém životě kopřivy — v součinnosti draslíku, vápníku, vodíku a železného záření — může uskutečňovat ta přeměna látek, o níž pojednává kapitola «K otázce přeměny látek» (s. 384 n.): astralizace oživené látkovosti k novotvorbě dusíku ze života rostliny.<br /> <br /> Sledujeme-li řadu obalových orgánů, které jsou — s jedinou výjimkou — odebírány z domácích zvířat pro preparaci, stojí na počátku jelení močový měchýř ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|obrázek 26]], s. 363). V měchýři se dovršuje ledvinový proces tím, že koncentruje to, co bylo v ledvině vytříděno, a vylučuje ven. V kulové podobě měchýře je tekutý živel napodobením zprostředkovatele měsíčních sil. V průběhu preparace přijímá měchýř slunečnou podstatu květů řebříčku, v nichž se to zemité draselné soli sublimovalo do živého.<br /> <br /> Dále dovnitř břicha následuje střevo. Jeho konec, tlusté střevo, mikrobiálně zpracovává část zbývajících nestravitelných zbytků potravy a vylučuje to, co již nelze dále zhodnotit. I to je proces stojící pod vlivem Měsíce. Počátek střeva tvoří tenké střevo — dlouhá hadice uložená v kličkách s niterně téměř neomezeným povrchem. Zde působení Venuše třídí živiny: co jde stranou k tlustému střevu, co coby trávicí šťávy vstupuje do lymfatické a krevní dráhy. Toto třídění je podporováno a modifikováno působením Merkuru. Uplatňuje se v rytmických pohybových procesech peristaltiky, v klcích střevní stěny až po dynamiku žlázových výměšků a proudů látek prostupujících střevními stěnami. Merkuriální síly se staví zprostředkujíce mezi působení Měsíce a Venuše. Na jedné straně se přizpůsobují proměnlivým podmínkám, na druhé straně přesahuje merkuriální působení hranice, které oddělují vnitřek od vnějšku.<br /> <br /> Do tenkého střeva jsou plněny heřmánkové květy. To sluneční v nich přivedlo vápník a draslík zemitého do stavu, který — v rozšíření osvěžujícího, oživujícího působení preparátu z řebříčku — napomáhá zdravému růstu. To je asi třeba chápat v tom smyslu, že bytostný praobraz rostlin se může ve svém pozemském odlesku v každé fázi růstu vyjádřit bez zkreslení. {{SE|465}}<br /> <br /> Kopřivový preparát jakožto třetí ve svazku svou účinností sahá již blízko ke středu ovládanému slunečními silami, to jest k skryté srdeční funkci půdy. Astrální «Innenwirkung» kopřivy je tak prostoupena rozumem/silou Já, že se obejde bez živočišného obalového orgánu. I ona dokáže zemité tvůrce solí draslík a vápník zpracovat v jejich organických procesech a navíc proměnit železo v blahodárné železné záření. Zdá se, že se v tom přece jen ozývá venušská účinnost. Ve spojení se řebříčkem a heřmánkem se stará o to, aby se zemité soli draslík a vápník proměnily do vyšších stupňů účinnosti, a navíc volá k záření marsický charakter železa. Venušské působení, vnitřně pochopené, vytváří v živém volné prostory pro nové možnosti dění; vzdává se. Lze říci: nevyživuje, nýbrž umožňuje výživu. V tomto smyslu lze rozumět železnému záření kopřivového preparátu. Působení venušské sféry je samo nepřináší, nýbrž umožňuje kopřivovému preparátu působit v tom smyslu, že v bránicové půdě uvádí hospodářství se železem na léčivou míru, jaká je zachovávána také v srdečně-cévním systému.<br /> <br /> «Alkalická trojnost» činí půdu zemsky zdatnou pro sluneční síly; otvírá zemské síly růstu rostlin. Staví zdola na fyzickém těle bránice. Jinak se věci mají s trojností preparátů z dubové kůry, pampelišky a kozlíku. Skrze ně se uplatňuje kosmické substanční dění, které stojí ve vztahu k podsluneční planetárním sférám.<br /> <br /> Zjevný obraz dubu, jeho mohutná zdrženlivost v růstu, tvrdost jeho dřeva atd., nese otisk marsického působení. Roste pomalu, vytrvale — tak jako i oběh Marsu kolem Slunce trvá s téměř dvěma lety (siderický oběh činí 687 dní) déle než oběh podsluneční planet Venuše (225 dní) a Merkuru (88 dní). Stejně tak je lebka domácího zvířete mocným formovým výrazem marsického působení. Mozková dutina je však naplněna substancí utvářenou měsíčními silami — mozkem. V průběhu preparace nastupuje na jeho místo šťavelan vápenatý kůry/borky, strukturovaný marskými silami dubu. Tytéž síly, které zformovaly lebku a prozářily měsíční povahu mozku, vtiskují se nyní do vápníku dubové kůry/borky. Jako preparát z dubové kůry působí — na rozdíl od heřmánkového preparátu — preventivně proti infekcím přicházejícím zvenčí. {{SE|466}}<br /> <br /> K obalení eichenrindepräparat lebkou domácího zvířete se váže otázka: Může vůbec existovat ještě jiný orgánový obal, skrze nějž by mohla být preparace pampelišek dále vedena? Hlava ve svých přísně ohraničených formách a ven obrácené smyslové organizaci nenachází pokračování — snad s výjimkou, alespoň po jistý kus cesty, nositelů parohů, nikoli nositelů rohů. Hlava stojí se smysly světu tváří v tvář. Pokračování nervově-smyslové činnosti musí být hledáno na vyšší rovině. Nalézá se jedinečně rozvinuté u přežvýkavců: smyslová organizace krávy se obrací od hlavy zpět, přes srdce, a pokračuje v senzoricky-nadsmyslové činnosti pobřišnice jaksi na vyšší rovině ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#457|Obrázek 35]], s. 457). Kráva se svými hlavovými smyslovými orgány obrací k vnějšímu světu srovnávacím způsobem tměji, svými dolními smysly však — jmenovitě životním smyslem pobřišnice — srovnávacím způsobem jasněji ke svému vnitřnímu světu. Svými rohy zadržujícími tok na hlavě přenáší své inteligentní bytí dále do tělního obalu. Smyslová činnost v hlavě a smyslová činnost v těle stojí ve vzájemném vztahu. Působí-li ta prvá smyslově vědomě, tu druhá nadsmyslově silotvorně.<br /> <br /> Je tedy okruží pobřišnice, jež ve trávicím dění skotu vnímá ze ducha účinné síly. Tato smyslová činnost pobřišnice, která je ve skotu zaměřena na látkové dovnitř, obrací se při obalení pampelišek ven na v kosmickém obvodu «jemně rozptýlenou kieselsäure». Třeba předpokládat, že je zde osloven vyšší, éterický stav kieselsäure. Pobřišniční obal přitahuje tuto křemičitou substanci smyslově aktivně a sjednocuje ji s v květech sublimovaným draslíkem mléčné šťávy. Látkové dění v pampelišce zdola a pobřišničního obalu shora naznačuje všezahrnující jupiterskou působnost. Jako jsou všechny planety místy působení hierarchických bytostí,&lt;ref&gt;Siehe hierzu z.B.: Rudolf Steiner: ''Geistige Hierarchien und ihre Widerspiegelung in der physischen Welt'', GA 110, Dornach 1991; sowie: ''Die geistigen Wesen in den Himmelskörpern und Naturreichen'', GA 136, Dornach 1996.&lt;/ref&gt; tak na Jupiteru jsou to bytosti moudrosti. Na Jupiteru je moudrost substanciální.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Esoterische Betrachtungen karmischer Zusammenhänge'', Bd. V, GA 239, Vortrag vom 9. Juni 1924, Dornach 1985, S. 166.&lt;/ref&gt; Představíme-li si zjevný obraz a substanční procesy pampelišky (srov. s. 406 nn.), stane se v této vysoce rozvinuté rostlině moudrostiplné jupiterské působení viditelné — od kořene přes listovou růžici, květ a jeho {{SE|467}}<br /> <br /> žiarivá žlutá až po bílou «Pampelišku». U květnatých rostlin jsou barvy žlutá a bílá přičítány jupiterovu působení: «neboť síla Jupitera, která podporuje kosmickou sluneční sílu, přináší do květů bílou a žlutou barvu».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 55.&lt;/ref&gt; Jupiterova moudrost, která se v pampelišce zobrazuje navenek, obrací se — uzavřena vnitřním «nebem» pobřišnice — dovnitř do moudrostiplného utváření a funkcí břišních orgánů. Přípravek z pampelišky tvoří syntézu tohoto jupiterova působení, které v pozemském přijalo formu a funkci. Sílu účinku této syntézy lze spatřovat v tom, čím «se rostlina stává vnímavou ke všemu a přitahuje vše».&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 138.&lt;/ref&gt; Lze tedy říci: přípravek z pampelišky zprostředkovává organickému hnojení skrze kosmický křemen bytostnou substanci Jupiterovy moudrosti, která se v rostlinách daruje jako vznikající síla vnímání.<br /> <br /> Obalíme-li nyní jupiterovým působením silně poznamenané květy pampelišky blánovitými vrstvami pobřišničního okruží, zůstává schopnost příjmu pro v kosmickém obvodu «jemně rozptýlenou křemičitost» v proudění. Skrze přípravek a organická hnojiva dochází plod této schopnosti k rostlinám — působí však nyní v opačném směru; činí rostliny «vnímavými» pro látky země, které potřebují k růstu. Co se již naznačilo jako účinek přípravku z dubové kůry, jeví se u přípravku z pampelišky na vyšším stupni. Životní souvislost bránice–půda–rostlina je tak říkajíc oduševňována. Jako účinnost první trojice přípravků otevírá pozemské látky a síly kořenovému pólu rostliny, tak druhá trojice otevírá substance a síly mimopozemského kosmu pólu kvetení.<br /> <br /> Na nejvyšším stupni konečně — lze říci — podněcuje přípravek z kozlíku skrze organická hnojiva a skrze fosfor uvolněný z rozkladných procesů takovým způsobem, že tento může opět stát se ve živém fyzickým nositelem Geistig-Wesenhaftého v pozemském.<br /> <br /> Z jiných důvodů než u kopřivy nepotřebuje kozlík žádný obal ze zvířecího orgánu. Má schopnost läutert fosfor z dynamického, se zemí spjatého, živého substančního dění v kořenových oddenků nahoru ve vertikálně vztyčujícím se stonku a přivést jej v květu do stavu čisté vnímavosti pro zjevení. {{SE|468}}<br /> <br /> vstoupit do ní, které nacházejí ve fosforu svůj fyzicko-étherický nositel.<br /> <br /> Kozlík je tak utvářen, že má silný vztah ke světlu a teplu. Látkové kompozice, které se v průběhu růstu rostliny utvářely působením slunce a pod- i nadsluneční ch planet, se rozpadají při odumírání rostliny. Při každém z rozkladných procesů se uvolňuje teplo. Nakonec se vše, co vzešlo z ducha, navrací zpět do živlu tepla, původu veškerého bytí. Co vzniklo, fyzicky mizí; je jako duchovní výdobytek vnitřního tepla, tepelnému éteru, podobno paměti, vepsáno celému živému planetárnímu systému.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Esoterische Betrachtungen karmischer Zusammenhänge'', GA 239, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1985, S. 172.&lt;/ref&gt; V tom nabývá platnosti princip Saturnu; podoben kosmické paměti, je strážcem minulosti, onoho velkého evolučního propojení mezi původem dění člověka a Země&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; a bytím přítomnosti. Navenek se to projevuje tím, že saturnická sféra uzavírá sluneční soustavu ze všech stran jako tepelný obal. Copak si princip Saturnu v kozlíku nevytvořil obraz? Kdekoli se preparát z kozlíku použije, vytváří saturnický tepelný obal, který vymezuje vnějšek vůči vnitřku.<br /> <br /> Postříká-li se preparátem z kozlíku hnojiště nebo kompostová hromada, působí pro ni hüllebildend právě tak jako zmíněné zvířecí obalové orgány ostatních preparátů. Lze předpokládat, že dává ohraničující obal nejen rozkladnému dění, nýbrž právě tak i záření, které vychází bodově z ostatních preparátových substancí vnesených do hromady, a tím způsobem je v hromadě udržuje. Tepelný obal, který preparát z kozlíku vytváří, je utkaný z vnějšího tepla (živel tepla) i z vnitřního tepla (tepelný éter). Lze jej chápat jako orgán, který přijímá záření hvězdného kosmu a ve fosforu, jenž vychází ze saturnických rozkladných procesů, nachází připravenou fyzickou nositelnost.<br /> <br /> Tak jako je tanec preparátů v duchovní konsekvenci otevírán přípravkem ze řebříčku, je uzavírán preparátem z kozlíku. Tato úvaha může probudit porozumění pro to, že kánon šesti hnojivých preparátů, které jsou ve službě vznikající Ganzheit, nepotřebuje žádného rozšíření ani doplnění. Tento kánon je {{SE|469}}<br /> <br /> tak komponovaný, že vytváří harmonický souzvuk. Ganzheit je střed mezi výšinami a hlubinami; její Werden znamená «oživení Erdig-Festého samotného». Souzvuk «zní» skrze člověkem geistgeführte práci, skrze nepodmíněné Wollen.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Düngerpräparate_in_ihrer_Ganzheitswirkung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Hnojivé preparáty v jejich celostném působení ====<br /> <br /> Každý ze šesti hnojivých preparátů přináší vývojový potenciál k utváření «Sedmého», totiž vznikající Mitte, bránicového orgánu stojícího pod vlivem Slunce. Teprve půda umožňuje existenci veškerého života na Zemi. V ní se sjednocují planetární a hvězdná záření stojící pod vládou Slunce s hlubinami Země vyzařujícími zdola. Toto vzájemné Ineinander-Wirken je dílem stanuvším z minulých dob zemského vývoje. Působí dál v moudrém Zusammenwirken přírodních říší. Poznat toto neohraničeně vztahuplné dědictví tvoří základ pro Hofgestaltung v biologicko-dynamickém zemědělství.<br /> <br /> Z tohoto poznání se odvozuje metodický princip: přetvářet geistgeführte prací nyní z lidského ducha dílo nalezené na daném stanovišti (statku) podle zákonů, které předepisuje fyzicky stávší se příroda a které jsou účinné v říši minerálů, rostlin a zvířat. Z toho vzniká v malém umělecky to, čím je Země ve velkém — v sobě uzavřený organismus. Tento princip — opakovat minulost ze síly probouzející se Bewusstseinsseele člověka v přítomném — je prvním krokem. Druhý krok otevírá bránu k vývojové cestě do budoucnosti. Znovu uchopuje metodický princip, který se mu v chemicko-technickém zemědělství vytratil, opakováním minulosti. Tento druhý krok povznáší zemědělství — oplodněné ideovým bohatstvím Geistesforschung — na vyšší stupeň. Staví člověka přítomnosti před nesmírnou výzvu: výzvu svobodného, sebeurčeného jednání z Erkraftung Bewusstseinsseele. Před tuto výzvu se vidí postaven každý, kdo se pokouší pěstovat geistgeführený, geistbewachter vztah k biologicko-dynamickým preparátům. Při jejich přípravě a používání se konec, to Gewordene, stává počátkem Werden do budoucnosti. Koncem jsou produkty z říše minerálů, rostlin a zvířat, dále účinkování aktuálně daných rytmů slunečního roku a konečně stavy čtyř živlů: Země, Vody, Vzduchu {{SE|470}}<br /> <br /> a Wärme. Toto evolutivní završení je poznáními Geistesforschung přiváděno do Beziehungsverhältnisse podle idejí, které se v zestálé přírodě nedají nalézt, které teprve v aplikaci postupně nabývají zákonného charakteru. Tyto ideje uvádějí v pohyb Umstülpung minulého do budoucího. Z toho vyvstává otázka, jakým způsobem jsou fenomény této Umstülpung vůbec uchopitelné přírodovědecky. Pojmy, které máme k dispozici, vztahují se vždy jen na to, co se dá měřit, počítat a vážit, na minulé — ne na to, co se teprve stává. Zde se v poznávání přírody otevírá propastně hluboká trhlina mezi mrtvým, mezi kvantitou a kvalitativními jevy oživené, oduševnělé a „oduחovnělé&quot; přírody.<br /> <br /> Vše kvalitativní se projevuje v polaritách — tak v protiklade bytosti a jevu, ducha a hmoty, světla a tmy a podobně. Syntéza těchto polarit se nedá nalézt v předmětném nazírání; uskutečňuje se v myslícím a cítícím nazírání, které ukazuje vůli směr. Syntéza se odehrává uvnitř, v Geist-erkenntnis člověka. To je velká výzva! Analytická Denkungsart namířená pouze na mrtvé této výzvě uhýbá. Chybí jí pojmy, které by pojmu kvality daly objektivní, hodnotící obsah. Hodnotící pojmy zahrnují faktor „čas&quot;; uvádějí myšlení do pohybu, činí je obrazným — a tím prožitelným. Tím vstupuje člověk na stezku, na níž se může síla myšlení stát prostřednicí mezi smyslově daným a tím, co bylo bez smyslovosti zkoumáno z ducha. Teprve tehdy, když se člověk snaží nechat obě pole fenoménů — smyslové a geistig-übersinnliche — vzájemně se osvětlovat v mocném myšlení, může hodnotící souzení nabýt objektivní výpovědní síly.<br /> <br /> Z tohoto předznamenání vyplývá neomezeně mnoho možností k jistému utváření úsudku při uchopování bytostného, které se vyslovuje v kvalitách. V každém jednotlivém případě musí být tento úsudek dobyt individuálně. To, co bylo dobyto jako individuální pravda, záhy se zaţije výměnou a korekcí jako reálně působící do obecné Geisteskultur lidstva.<br /> <br /> Kánon šesti Düngerpräparate, přidávaných do čerstvě vznikajících organických materiálů na statku, působí — opřen o rozmanité zkušenosti a experimentální nálezy — v čase postupně; působí rozvoji napomáhajícím způsobem na Lebenszusammenhang půdy a rostliny. Dají se charakterizovat tři evolutivní, do sebe přecházející kroky: {{SE|471}}<br /> <br /> 1. Düngerpräparate se vtiskují — každé ve specifickém způsobu působení svých záření — souhrnně do organických mas kompostních a hnojivých hromad nacházejících se v rozkladu. Zprostředkovávají víceméně živelnému rozrůstání rozkladu nadřazený, organizující princip. Ten usměrňuje složité procesy odbourávání a výstavby substance do správných drah a napomáhá kompostní nebo hnojné hromadě, aby se za rozvoje vlastního života uzavřela v organismus. Zkušenost učí, že rozkladné procesy probíhají harmoničtěji. To je patrné zvláště na srovnatelně rychlé proměně štiplavého zápachu v mírnou vůni. Experimentální srovnávací výzkumy potvrzují to, že fyziologické a biologické průběhy (například teplota, sorpční kapacita, osídlení žížalami) se zpevňují do stavu zdravého vyrovnání.<br /> <br /> 2. Účinky Düngerpräparate jsou po odpovídající době uložení hnojivých hromad do těchto souhrnně vstřebány. Preparovaná hnojiva se rozvinula do jakési všemocnosti svého účinkování v živém, která přesahuje jejich pouhou přírodou danou Wirkungsart. Svým výnosem na půdu postupně řadí a stabilizují veškeré půdní procesy na vyšší úroveň úrodnosti v souladu s rytmy slunečního roku. Nápadné a experimentálně doložené je to na mnoha parametrech — nejpřesvědčivěji v udržování srovnatelně vyšší humusové hladiny při současně vyšší mikrobiologické aktivitě, v prohloubení humusem obohaceného půdního profilu, i v osídlení žížalami a jinými půdními živočichy.<br /> <br /> 3. Jako souhrnné silové účinky biologicko-dynamických preparátů propůjčují organickým hnojivům vyšší, nikoli pouhou přírodou podmíněný stupeň oživení, tak tato hnojiva propůjčují jej půdě — a přes půdu rostoucím rostlinám.<br /> <br /> V poslední důsledku je úkolem Düngerpräparate zpřístupnit kosmicko-zemské podmínky růstu a tvorby plodů stanovištně {{SE|472}}<br /> <br /> na ty rostliny, které jsou právě pěstovány, individualizovat v průběhu roku. Jejich způsob působení míří k tomu, přiblížit stupeň oživení půdy živému rostliny. Obě tvoří jako syntéza střed polárního působení sil Země a Kosmu. Zde plně vstupuje v platnost vše přesahující význam hnojení půdy. Ten v postupném vývoji určuje, jak se kulturní rostliny svisle a vodorovně s kořenem, stonkem, listem, květem a plodem začleňují do této trojnosti výšin a hlubin a vzniklé středu. Rostliny jsou uchopeny organizační silou, skrze niž se otevírají růstovým podmínkám svého prostředí.<br /> <br /> Výsledky všeho toho jsou mnohonásobně potvrzeny v praktických zkušenostech a vědeckých šetřeních:<br /> <br /> * Rostlina tíhne k tomu, aby se ideálně typicky rozvinula v souladu se svou druhovou přirozeností.<br /> * Kořen si otevírá hlubší objem půdy, větví se jemněji a rovnoměrněji.&lt;ref&gt;Uli Johannes König: ''Ergebnisse aus der Präparateforschung'', Schriftenreihe Band 12, Institut für biologisch-dynamische Forschung, Darmstadt 1999, Loseblattsammlung.&lt;/ref&gt;<br /> * Výhonkový růst prochází výrazněji stadii metamorfózy listu, a tím i zjemňováním výstavby substance.<br /> * Fyziologické procesy při tvorbě potravinových plodů — ať v oblasti kořene, stonku, listu, květu nebo semene, jakož i plodů ovocných dřevin — dospívají v zralosti ke klidu. Potravinové plody dozrávají plně a zůstávají déle trvanlivé.<br /> * Kompozice látek se od základu ke květu strukturují a zjemňují; to zejména v oblasti bílkovin, např. poměr čistého proteinu k surovému proteinu, éterických olejů atd.<br /> * Tvorba výnosu usiluje, vyrovnávajíc extrémy, k optimálnímu výnosu.&lt;ref&gt;Ebd., siehe die dortige Literaturzusammenstellung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Bezprostředně přístupné vnímání je výraznější, příslušnému potravinovému plodu vlastní chuť a vůně, nuancování v barvě, konzistenci, jakož i vyšší stravitelnost a delší trvanlivost. Poučná je také často slýchaná výpověď zákazníků: „Potřebujeme méně, abychom se nasytili.&quot; Vše toto dohromady vzato charakterizuje rozšířenou výživnou hodnotu, která zdravotně působí na tělesný, duševní a duchovní vývoj člověka. V<br /> <br /> V tomto smyslu slouží hnojení preparáty postupujícímu vývoji země a člověka. Propůjčuje zemědělsko-zahradnické práci nový, vyšší smysl. Zacházení s nimi vede reálně k nové pracovní a badatelské gesinnungě — ke kmovému umělectví. Podnět k tomuto hnojení nevzniká z vnějšího popudu nebo z pouhého plnění normy, nýbrž z impulsu, který se stal záležitostí srdce. Čím více tomu tak je, tím svobodněji a tím individuálněji umělecky se uskutečňuje čin jeho zacházení. Význam biologicko-dynamických preparátů pro zemi a člověka se může otevřít jedině cestou poznání ducha; tato výzva bude mnohým připadat příliš náročná. Kdo se na ni však bezpředsudečně vydá, záhy zjistí, že pramen, který vybízí k činu, není hledat tam venku ve světě, nýbrž ryze v samém sobě. Výsledky — formy idejí — duchovního bádání jsou tímto pramenem. Šíří světlo nad tím, co člověk zpočátku ještě tápavě koná ve tmě. Vnitřní jistota však roste postupně ve vzájemném střídání myšlení a konání těchto idejí. Přitom nejde «o momentální úspěch, nýbrž o bezpodmínečnou práci».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Ansprache vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 234.&lt;/ref&gt; «Neboť žádný neúspěch není nikdy rozhodující pro pravdu duchovního impulsu, jehož působení bylo vnitřně prohlédnuto a uchopeno.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Jahreskreislauf als Atmungsvorgang der Erde und die vier großen Festeszeiten. Die Anthroposophie und das menschliche Gemüt'', GA 229, Vortrag vom 28. September 1923, Dornach 1923, S. 117.&lt;/ref&gt; {{SE|473}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Praxis_der_Landbaukunst_in_drei_Schritten&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Praxe zemědělského umění ve třech krocích ===<br /> <br /> Téma pojímat zemědělství jako umění v přítomnosti nežije. A přece bylo umění od věku velkého Zarathuštry, inaugurátora staropersské kultury a zakladatele polního hospodářství v 5./6. tisíciletí před Kr., zemědělskému vývoji nejhlouběji imanentní. Teprve v průběhu přírodovědně-materialistického věku od poloviny 19. století a jeho svěřence, agrárního industrialismu 20./21. století, padl každý zbývající prvek uměleckého smýšlení za oběť vědecko-technologické ratio. V předhistorické ranosti urindických a staropersských velkých starověkých kultur bylo náboženství, umění a to, co se později stalo vědou, {{SE|474}}<br /> <br /> ještě neodděleno skryto v temném atavistickém-hellseherském prožívání. Tyto velké starověké kultury stály, jak bylo vyloženo na začátku, pod vedením mystérií, v nichž byly právě tak živé moudrostní nauky z minulosti jako probouzející se vědomí pro prometheické impulsy budoucnosti. Z tohoto ještě zcela duchovnímu světu obrácenému všezahrnujícímu sakramentalismu se vydělilo sakrální umění, které se v průběhu vývoje vědomí lidstva v každé z následujících kultur stupňovitě v metamorfózách emancipovalo k ryzím uměleckým stvořením. Umění se postupně ustavovalo jako samostatný kulturní faktor vedle náboženství. V těchto věcích až do novověku bylo zemědělství kulturní základnou, z níž umělecká stvoření vyrůstala. Zcela a úplně platilo to pro počátky sakrálního umění, pro šlechtění domácích zvířat a kulturních rostlin. Dalšími kroky emancipace jsou pak stavba egyptských pyramid, jež se jakoby z duchovního světa snášejí dolů a v pozemském se vyvracejí, dále řecké umění, které dávalo božskému lidskou podobu, a po křesťanství umění středověku, s katedrálami strmícími odspodu vzhůru a s niterně zbožným pohledem člověka v sochařství a malířství.<br /> <br /> Obrovský krok emancipace se odehrál od novověku ve vývoji vědomí Já usilující k individuaci a — jako jeho charakteristický znak — v nastoupení přírodních věd. Ty se emancipují z náboženství a sakrálního umění, jež bylo tomuto dosud blízké. Původně vše-jedno se diferencuje v trojnost náboženství, umění a nakonec vědy. Vědecká cesta poznání převzala vedení; umění a náboženství v ní neměly místa. Staly se kulturním příslušenstvím. V zemědělství se tento proces odehrával velmi pomalu a nakonec překotně. Přitom mu vyschly prameny mravního jednání. Pojmy, které věda v podobě technologií vnáší do zemědělství zvenčí, jsou pojmy proveditelnosti; jsou abstrakt­ní, chladné, mrtvé a stopy, které zanechávají, jsou zpustošená, vyrabovaná, hyznosti vydaná země. S úbytkem tradic budou lidé «hnojit pole vědou».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 21.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Jak ale, kdyby tyto pojmy — pokud nevznikají z teorií, nýbrž prostě a nepředpojatě odrážejí smyslově dané skutečnosti — mohly být prohřáty a obdařeny tíhou tím, že by v duchovní duši {{SE|475}}<br /> <br /> poznávajícího byly probuzeny k vlastnímu životu? To by byl úkol nového, skutečnosti přiměřeného pojetí vědy, kdyby toto rozšířilo zajetý kvantifikující princip ke zdrojům umění, jež leží v duchovně-duševním člověka. Tyto zdroje nejsou ničím jiným než tím, co duch, podnícen smyslově vnímaným, promlouvá k duši jako idea. V prožívání této ideje se zjevuje něco mravního, v čem se zkušenost ducha a smyslů slévá v jednotu. Tento pramen mravního jednání si musí člověk usilující o ntshunxeko, to jest o vybudování vědomí Já, zpřístupnit.&lt;ref&gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: ''Die Philosophie der Freiheit'', GA 4, Dornach 1995.&lt;/ref&gt; Cestou, jak vědu a umění ze síly lidského Já usilujícího o sebepoznání spojit ve vyšší celek, šel Goethe v celoživotním zápase. Rudolf Steiner ji zpřístupnil jako cestu duchovního bádání duše každému člověku, který se po ní chce vydat.&lt;ref&gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: ''Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?'', GA 10, Dornach 1992.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V prožívání ideje se hlavový myšlenkový obraz stává myšlenkovým obrazem srdce; člověk žije v myšlenkovém obrazu, který dál roste a je nabídkou vůli, aby jej v svobodě uchopila a nechala se uskutečnit jako čin navenek. V této vůli k činu se probouzí v ideji přebývající duch jako cílevědomá mravní síla. V tom bude třeba hledat úkol vědy do budoucnosti: aby myslící duše věděla o svém duchovním cíli. Christian Morgenstern to vkládá do slov: «wer vom Ziel nicht weiß, kann den Weg nicht haben» (kdo nezná cíl, nemůže mít cestu).&lt;ref&gt;Christian Morgenstern: ''Werke und Briefe''. Stuttgarter Ausgabe, Band II, Lyrik 1906–14, Stuttgart 1992, S. 213 f.&lt;/ref&gt; Cesta k tomuto cíli je umělecká. Cíl leží v budoucnosti. Bude třeba vyvinout vědu, která dělá člověka vidoucím pro budoucnost, která mu ukazuje duchovní cíle k umělecké tvorbě. Zůstane-li těmto cílům věrný přes všechny odpory, uvolní se mravní síly, skrze něž může bytostné moci zla čelit s otevřeným hledím a veškeré své úsilí věnovat bytostným mocím dobra, pokroku lidstva. Cestou k cíli je umění vytvářející se z řádně pochopené, to jest jevu věrné vědy. Omezí-li se věda na myšlení v mrtvých abstraktních pojmech, vznikají technologie, které mají zcela svůj přítomnostní, ovšem na čistě fyzicko-smyslové omezený {{SE|476}}<br /> <br /> význam. Umění naproti tomu potřebuje myšlenkové obrazy idejí, které živě naplňují duši a v ní mohou růst. Tvaruje-li se tyto prožité myšlenkové obrazy navenek, vzniká umělecké dílo, které se staví vedle přírody, avšak ji nezobrazuje, nýbrž se v duchovním uchopení a prožívání ideje praobr­azu, typus nebo bytosti pokouší toto umělecky znovu vytvořit v obraze. Goethe hledal na základě jevů, jež rostlinná říše nabízí oku, prajev, který duchovně leží v základu všech rostlinných útvarů. Uchopil jej v ideji «Urpflanze» — prapůvodní rostliny — duchovně-imaginativně tak konkrétně, že mohl říci: «mit diesem Modell [der Urpflanze; Anmerkung des Verfassers] und dem Schlüssel dazu kann man alsdann noch Pflanzen ins Unendliche erfinden, die konsequent sein müssen, das heißt, die, wenn sie auch nicht existieren, doch existieren könnten und nicht etwa malerische oder dichterische Schatten und Scheine sind, sondern eine innere Wahrheit und Notwendigkeit haben. Dasselbe Gesetz wird sich auf alles Lebendige ausdehnen lassen.» (s tímto modelem [prapůvodní rostliny; poznámka autora] a klíčem k němu lze dále vynalézat rostliny do nekonečna, které musejí být důsledné, to jest které, i když neexistují, přece by existovat mohly a nejsou pouhými malířskými nebo básnickými stíny a zdáními, nýbrž mají vnitřní pravdu a nutnost. Týž zákon bude možno rozšířit na vše živé.)&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Goethes Werke. Naturwissenschaftliche Schriften'', hrsg. v. Rudolf Steiner, Band 1, in: ''Kürschners Deutsche National-Litteratur'', Berlin und Stuttgart 1887 (Reprint Dornach 1975): «Einleitung zum ersten Band», S. XXXI.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Klíč k tomu, aby se z ducha prajevu «vynalézalo do nekonečna» a vynalezené bylo utvářeno v umělecké dílo, lze navazujíc na Goetha nalézt ve formách idejí antroposofické duchovní vědy. Tyto formy idejí jsou — takto viděno — samy uměleckými stvořeními z nadsmyslového poznání. Mají tu zvláštnost, že se v myšlení oživují, v cítění se stávají duševním prožitkem a skrze vůli proměňují látku. Umělecké dílo, jež z toho vzniká, se již nestaví prostě vedle přírody, nýbrž tyto oživené ideje mají moc umělecky přetvářet skutečnost přírody v zrcadle vývoje lidské duše. Vůle, takto inspirovaná, pokračuje do nitra přírody a začíná znovu uvádět do pohybu dílo, jež bylo ztuhlé do vypočitatelnosti. V biologicko-dynamickém zemědělství se to děje ve třech stupních, vycházejíc od ještě přírodnějšího způsobu k způsobu vycházejícímu čistě z ducha.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;1._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_im_Sinne_der_Wiedergeburt_des_Handwerklichen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 1. stupeň: Umělecká tvorba ve smyslu znovuzrození řemesla ====<br /> <br /> Představme si činnost sochaře. Jeho náčiním, které potřebuje, aby v kameni zformoval obraz tvořeného uměleckého díla, je kámen, dláto a kladivo. K cíli vedoucí idea žije {{SE|477}}<br /> <br /> v něm. Nějak podobně je to i u zemědělce, ať se právě věnuje jakémukoli cíli. Sleduje-li cíl připravit pole k setbě, potřebuje pluh, kypřič a brány, aby vytvořil osevní lůžko; totéž platí o péči o kultury – zde se jedná o plečkové brány a motyku – a dále o sklizni, kde jde o rychlé, jisté a půdu šetřící shromáždění úrody. Myšlenkový obraz, který zemědělce vede ke všem těmto činnostem, žije v něm, a pole, rostliny, počasí atd. mu říkají, co je třeba udělat, tak jako kámen říká sochaři, jak a kde přiložit dláto a jak silný má být úder. Protože však zemědělec zachází s oživěnou a oduševnělou přírodou, tedy s bytostným, které si samo dává formu a stává se uměleckým dílem, je mu příroda na rovině řemesla velkou učitelkou. Co zemědělec potřebuje, je věda o pramenech, z nichž jeho učitelka čerpá a tvoří – ať v polním hospodářství a zahradnictví, v chovu hospodářských zvířat a pastvinářství, v ovocnářství a pěstování lesa i v utváření krajiny. Musí to být věda o tom, co je v ustavičném dění a umírání, věda, která nutně určuje cíl zemědělce. A jeho umění pak spočívá v tom, že z prožité moudrosti, z cítěním prodchnuté pravdy skrze svou řemeslnou práci vytváří předivo vztahů, jímž se mohou v celé rozmanitosti kulturní rostliny, domácí zvířata a kulturní půdy ideálně entfalten. Umění řemesla se v zemědělství v nejvyšší míře dává do služby přírody. Je to soutěžení s tím, co příroda jako velká umělkyně svého díla stvoření předurčuje. Jde o to,<br /> <br /> * pracovní postupy prožívanou ideou vnitřně prozářit a nechat plynule do sebe přecházet;<br /> * statek až do posledního koutu prostoupit vědomím;<br /> * aby ve veškeré práci žila jemnocitná pozornost, která rozpoznává neupravené, ošklivé, nezdařené, chybné a nechá to stát se podnětem k tomu, aby o to mocněji zaměřila smysl pro krásu a lásku k činu na to, co slouží uskutečnění duchovního cíle;<br /> * aby vše a každá věc spolu stála v harmonických poměrech a lesk krásy odrážel smýšlení lidí, kteří tam pracují;<br /> * řemeslně-uměleckou tvorbu nenechat degenerovat v pouhou odbytou práci.<br /> <br /> To vše se musí znovu naučit od základu. V tomto ohledu stojíme úplně na začátku. Jde právě o to, bez okolků, s ohněm {{SE|478}}<br /> <br /> ducha ukovat meč ideje, tímto mečem překopat zemi a v trpělivosti čekat na plody proměny — ty, které dozrávají ve mně, i ty, které dozrávají v zemi.&lt;ref&gt;Vgl. Rudolf Steiner: ''Geistige Wirkenskräfte im Zusammenleben von alter und junger Generation; Pädagogischer Jugendkurs'', GA 217, Dornach 1988.&lt;/ref&gt; Tato pracovní smýšlení může být znovu nabyto jedině individuálně, z duchovně-mravní přípravy. Každý se musí učit být druhému vzorem. Začne-li se to dít alespoň v náznaku, je vytvořen základ pro plodnou spolupráci — pro sociální umění pravého budování společenství.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;2._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_aus_der_Ganzheit_in_die_Glieder&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 2. stupeň: Umělecká tvorba z celku do článků ====<br /> <br /> Na tomto stupni je příroda mistryní jen s výhradami. Co učí, jsou vztahové souvislosti mezi věcmi a bytostmi přírody — například koexistence květů a hmyzu, vztah mezi činností žížal a úrodností půdy, sdružování zvířat a rostlin v biotopy atd. V těchto vztahových předivech vládne rozum, neviditelně v nich žije nadřazený celek, který se v smyslovém světě rozkládá do souhrnu jednotlivých jevů. Tato celost se nikde v přírodě smyslově neobjevuje, nýbrž jedině v člověku, který toto bytostně celé jako své Já v sobě nese. Člověk má možnost na cestě postupného sebepoznání poznat sebe jako duchovní bytost a touto schopností proniknout i poznávajícím způsobem do nezjevitelného celostního bytí, které se v říši zvířat, rostlin a minerálů odhaluje v moudrosti plném bohatství vztahů.<br /> <br /> Co se týče bohatého vztahového přediva zdravého zemědělského podniku, byla tato tvůrčí celost — odvozená od člověka — označena jako organismus, jako tělo zemědělské individuality. Příroda tomuto organismu jako ono „co&quot; dává k dispozici veškeré bohatství svého vztahového stvoření; avšak ono „jak&quot; — jak toto stvoření komponovat ve vyšší celek hospodářského organismu — to příroda neříká. To musí jako živá idea intuitivně zazářit v člověku. Syntéza z „co&quot; a „jak&quot; je umělecký akt. Odehrává se na jedné straně ve vnitřním prožívání onoho osobního vztahu, který si člověk buduje k věcem a bytostem celku statku. Na druhé straně se umělecký akt nalézá v tom, jak se — z idejí uchopených v duchu — zemědělská individualita, respektive její tělo, hospodářský organismus, člení v orgány a v přiměřené a rozumné vztahové předivo. {{SE|479}}<br /> <br /> Členění orgánů na hospodářství dobytka, pastvin, orné půdy, zahrad, ovocných sadů, lesů a remízků a jejich rozmanité dělení slouží na jedné straně užitečnosti výživy, na druhé straně zušlechťuje kulturní krajinu; stará se o estetiku lidského životního prostoru. Člověk utváří zemědělství tělesně-fyzicky i duševně-duchovně podle svého obrazu. Může se sám znovu nalézt v uměleckém díle, které vytvořil.<br /> <br /> Ani tímto druhým krokem umělecké tvorby ještě není překonána velká propast mezi ideou a skutečností. Člověk stále inklinuje k tomu, opírat se o velký vzor přírody a spokojovat se s tím, že hospodaří prostě „přirozeně&quot; či „biologicky&quot;. To se podobá tomu, kdo se již pokládá za umělce, protože kopíruje smyslově-věcné přírody. Jistě, příroda nabízí nástroj a dává poučení, jak jej podle svých zákonů rozumně používat — ale to, co z toho lidská ruka utváří na základě od člověka odvozené ideje organismu, respektive individuality, je něco nového: je to umělecké dílo, které to přírodou dané povznáší.<br /> <br /> Toto umělecké dílo není hotové, nýbrž se dále tvoří v souzvuku s vývojem pravého duchovního porozumění. Bylo-li toto v dřívějších dobách přibližováno lidskému nitru jako obsah víry takříkajíc zvenčí — náboženskými institucemi, církvemi a kláštery — pak nyní a v budoucnosti může být uchopeno zevnitř v uvědomování si skutečnosti ducha a může nacházet umělecký výraz navenek. Co bylo kdysi církví a klášterem, musí napříště živě usilovat v duši jako Já nesený duchovní impuls. Umění ze ducha uchopené, nově se utvářející Landbaukunst se neemancipuje od vědy. Naopak, s ní vyroste v novou jednotu. Umění vědy oživí a tím si bude lépe vědomé svého duchovního cíle.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;3._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_als_ein_Schöpfertum_rein_aus_dem_Geist&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 3. stupeň: Umělecká tvorba jako tvoření čistě z ducha ====<br /> <br /> Jádrový rys biologicko-dynamického zemědělství, a to i a právě s ohledem na praktikování nového uměleckého přístupu k věcem a bytostem přírody, se stává uchopitelným teprve skrze antroposofickou duchovní vědu a zvláště skrze Zemědělský kurz Rudolfa Steinera. Zde jsou příroda a věda plně postaveny do služby poznání ducha. To se týká především otázky hnojení a výroby a aplikace biologicko-dynamických {{SE|480}}<br /> <br /> preparátů. Ty vděčí za svůj vznik uměleckému procesu, který se zapaluje na prožívání forem idejí antroposofické duchovní vědy. Jedinečně zvláštní na tomto procesu je, že uspořádání látek nacházejících se v přírodě – které jsou, jak Rudolf Steiner uvádí, utvářeny «in dem Sinne, wie der Christus sie nach und nach angeordnet hat»&lt;ref&gt;Steiner Rudolf: ''Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit'', GA 15, Dornach 1987, S. 66.&lt;/ref&gt; (v tom smyslu, jak je Kristus postupně uspořádal) –, je nyní počínaje vloženo do rukou člověka. Je v jeho svobodě, toto uspořádání provádět z téhož duchovního pramene samotného. Jsou-li to zpočátku jen pokyny duchovního badatele, přece je člověk tak veden, aby v těchto cílech tušil, jak hluboko jsou zakotveny v duchovních základech. Tušení duchovního cíle ukazujícího do budoucnosti se může právě v uměleckém výkonu projasnit v duchovní jistotu. K tomu je však zapotřebí, aby při každém jednotlivém kroku, který se činí při výrobě a aplikaci, byla současně pozornost obrácena k velkým souvislostem, v rámci nichž se preparační dění odehrává. Spoluprožívání takových souvislostí v tady-a-teď pozemských daností vytváří po sobě jdoucím preparačním krokům jaksi obal. Tak například tehdy, když se člověk zamyslí nad krávou, jejíž význam v kosmickém kontextu jako dárkyně většiny orgánových obalů roste do nezměrna; nebo nad bylinami, jejichž květy se používají; nebo nad ročními obdobími a nad místem, kde jsou zakopávány, respektive vystavovány živlovému působení; nebo konečně nad působením Slunce, planet a hvězd, jež všestranně obklopuje dění. Celá periferie je kmotrou každému jednotlivému preparačnímu kroku. Pokus to při práci pocítit probouzí nové umění, nový druh umělecké tvorby, která se nepostavuje vedle přírody jako sochařství nebo malovaný obraz – povznášejíc ji z vlastního praobrazu prožívání, která přesto zůstává zdáním –, nýbrž umělecká tvorba, která se noří do přírody a v ní probouzí nové impulsy dění.<br /> <br /> Uměleckým způsobem vzniká v popsaných preparacích látko-duchové spojení, které ukazuje vývojovou cestu od přírody směrem k nadpřírodě, zatímco z neživé přírody odebrané zdánlivě hnojivé soli otevírají brány k pod-přírodě, k silám nepřátelským životu v podsmyslovém.<br /> <br /> Hnojení v biologicko-dynamickém zemědělství směřuje k tomu, aby přírodní působení otevřelo silám nadpřírody. Pojem {{SE|481}}<br /> <br /> té druhé lze, z hlediska zemědělství, myslet v jedno s ideou «zemědělské individuality». Tak jako tato «naplňuje své bytí», když je jako taková «pojata»,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 42: «Nun, eine Landwirtschaft erfüllt eigentlich ihr Wesen im besten Sinne des Wortes, wenn sie aufgefasst werden kann als eine Art Individualität für sich, eine wirklich in sich geschlossene Individualität.»&lt;/ref&gt; tak se naplňuje individualita člověka, Já, bytostnou substancí v té míře, jak silou Já své bytostné články – fyzické tělo, éterické a astrální tělo – zduchovňuje, to jest osvobozuje je z jejich vázanosti na přírodu. Bytostné naplnění Já tvoří vývojovou cestu člověka přes inkarnace. Čím více Já žijící v těle postupuje ve vědomí své duchovní povahy, tím více se může ze síly přebytku svého bytí rozšiřovat nad mimočlověčí přírodu a, přetvářejíc ji, cílenou činností «učit se pojímat zemědělský podnik jako jakýsi druh individuality». Toto uchopení znamená opravdovou inauguraci do budoucnosti, totiž vštípit vývojovou myšlenku nyní ze strany k vyššímu lidství probouzejícího se člověka do jsoucna přírody, jež se stalo. Zároveň to znamená, ze síly vyššího Já se vzdát toho, co chce pro sebe Já vázané na tělo, sobecké Já. Tím je ukázána cesta, jak může křesťanství novým způsobem opět zapustit kořeny v práci na zemi. Tento výhled do budoucnosti zakládá smýšlení, z nějž může zemědělec přírodě v lásce dávat, co nemá – dar, skrze nějž se může působení přírodních bytostí na daném stanovišti individualizovat k vyššímu celku.<br /> <br /> V tomto smyslu lze preparáty a organická hnojiva, v nichž docházejí k bytostné účinnosti, považovat za prostředky výchovy, respektive evoluce, skrze něž se zemědělství může naplnit bytím a stát se skutečnou individualitou. V ní se individualizují síly výšin a hlubin v umělecké dílo středu – úrodnou půdu.<br /> <br /> Totéž smýšlení, o němž je zde řeč, je však také to, které dává člověku poznávat bytost a význam spolupráce s ohledem na budoucnostně zaměřenou tvůrčí tvorbu společenství. Vznikající zemědělský organismus jako tělo zemědělské individuality a sociální organismus jako tělo lidského společenství cítícího se sjednoceného v Kristově bytosti jsou dvě poloviny jedné a {{SE|482}}<br /> <br /> téže skutečnosti. Teprve toto sjednocení představuje celkové umělecké dílo. Zárodek k takovému je na každém statku na světě, kde se z takového smýšlení pracuje, keimhaft přítomen; je rozpoznatelný a prožitelný. {{SE|483}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Dank&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Poděkování ===<br /> <br /> Co mě pohnulo z ukrytých hlubin mého osudu, nabylo podoby setkáváním s velmi mnohými lidmi. Všichni přikládali haléř k haléři k tomu, aby se ve mně zformoval obraz světa, který mě z pochopení minulosti, v jejích metamorfózách, ukazoval do budoucnosti. Jim všem budiž vyřčen dík. Mnohý z nich se mi stal průvodcem, abych odhodlaně vykročil branou poznání antroposofické duchovní vědy a na této cestě v obrysech rozpoznal přehojnost úkolů, které budoucnost klade pozemskému člověku. Že jsem mohl alespoň v základech uchopit takový budoucnostní úkol, vděčím vše-zahrnujícímu dílu Rudolfa Steinera.<br /> <br /> Dále patří můj dík všem těm, kdo mi pomáhali konat mé zpočátku ještě nejistné kroky k takovým budoucnostním cílům. Na zemědělském poli to byli Joseph Blockhuys, Ernst Becker, Hans Jörg Graf von Bothmer, Wolfgang Schaumann, na poli přírodovědeckém Herbert Koepf, Jochen Bockemühl a Georg Maier a na poli sociálního utváření Wilhelm Ernst Barkhoff, Rolf Kerler a Albert Fink. Celoživotním přítelem a rádcem mi byl Georg Glöckler, jemuž vděčím za mnoho poznatků o člověku a světě. Na závěr je třeba poděkovat Gunterovi Gebhardovi za jeho nesmírně chápavé pročtení rukopisu a za doplňující návrhy. Ve stejném smyslu míří můj dík Hansi-Christianu Zehnterovi, který s jemnocitným vnímáním obstaral lektorování. Velký dík náleží spolupracovnicím Dottenfelderhofes, jež se obětavě ujaly strojopisné verze, stejně tak grafičkám Ivaně Supan a Mathiasovi Buessovi.<br /> <br /> Zvláště velký dík budiž vyřčen Lieselotte Klettové, mé ženě, která se po desetiletí spolupodílela na tom, o čem je v knize řeč, která sledovala její vznik s láskyplně-kritickým pohledem a hájila mi záda pro hodiny klidu v neustále pracovně nabitém dění statku.<br /> <br /> A konečně budiž vyřčen velký dík panu Dr. Peteru Schnellovi a nadaci Software AG Stiftung za finanční podporu, skrze niž se vydání tohoto spisu teprve stalo možným.<br /> <br /> [[Manfred Klett]] {{SE|484}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Manfred Klett, Ostersonntag 2021.jpeg|frame|zentriert|&lt;center&gt;&lt;small&gt;Manfred Klett am Dottenfelderhof, Ostersonntag 2021. Foto: François Hagdorn, CC BY-SA 4.0.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> {{SE|485}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Lebenslauf_Manfred_Klett&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Životopis Manfreda Kletta ===<br /> <br /> [[Manfred Klett|Manfred Klett]] se narodil roku 1933 v Tanganjice, dnešní Tanzanii, u Kilimandžára. Školní léta prožil mimo jiné na škole Schloss Salem a po druhé světové válce na waldorfské škole ve Stuttgartu, s ročním výměnným pobytem v Anglii. Studium na Technické vysoké škole ve Stuttgartu bylo předčasně přerušeno úrazem. Během ročního pracovního pobytu na severovýchodě Sýrie se rozhodl stát zemědělcem. Po učební době následovalo studium zemědělství na Universität Stuttgart-Hohenheim s promocí v oboru půdoznalství. Další čtyři roky věnoval výzkumu na Institutu für biologisch-dynamische Wirtschaftsweise na téma «Düngung und Nahrungsqualität». Rok 1968 byl poznamenán založením [[Betriebsgemeinschaft Dottenfelderhof|hospodářského společenství Dottenfelderhof]] (pět rodin) a záhy poté i tamní Landbauschule Dottenfelderhof. Po dvaceti letech biologicko-dynamické budovatelské práce s manželkou a pěti dětmi převzal vedení «Zemědělského oddělení Přírodovědné sekce na Goetheanu» v Dornachu ve Švýcarsku. Po čtrnácti letech činnosti a dalších osmi letech jako svobodný spolupracovník mezitím přebudované «Sekce pro zemědělství» se vrátil na Dottenfelderhof a znovu se ujal výuky na tamní Landbauschule. Vedle toho již 21 let pečuje o vesnický projekt Juchowo v Polsku. Je to pokus vytvořit ve východní Evropě místo, v němž by se «vzdělávání Země» (Novalis) ukazovalo jako sociální úkol a «sociální otázka» nacházela odpověď ve vzdělávání Země.<br /> {{SE|485}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Sachwortregister&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> == Věcný rejstřík ==<br /> <br /> +++ Stav k 27. dubnu 2026: Tento věcný rejstřík není součástí tištěné verze! Je průběžně vyvíjen/doplňován/kontrolován. Zde se můžete rádi [[MitTun bei biodyn.wiki|zapojit]] +++<br /> <br /> {{GlossarNavigationArtikel|A}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|A}}<br /> <br /> * Polní hospodářství [[#45|45]], [[#53|53]], [[#65|65]], [[#66|66]], [[#107|107]]<br /> * Přeslička rolní (Equisetum) [[#253|253]]<br /> ** Postřik [[#253|253]], [[#356|356]]<br /> ** a křemen [[#253|253]]<br /> * Přeslička rolní (viz preparát z přesličky) [[#448|448]]<br /> * Agrární industrialismus [[#29|29]], [[#30|30]], [[#71|71]], [[#79|79]], [[#81|81]], [[#82|82]], [[#176|176]], [[#190|190]]<br /> * Étericko-astrální v kompostu [[#293|293]], [[#296|296]]<br /> ** v rostlině [[#224|224]], [[#251|251]], [[#362|362]]<br /> * Étericky živé na zvýšené úrovni [[#116|116]]<br /> * Étericky bující [[#284|284]]<br /> * Nedostatek éteru v oblasti kořenů stromu [[#302|302]]<br /> * Éterické tělo (organizace života) [[#41|41]], [[#98|98]], [[#100|100]], [[#104|104]], [[#235|235]], [[#268|268]]<br /> * Žíravé vápno v kompostu (pálené vápno) [[#283|283]], [[#284|284]]<br /> * Jablko [[#125|125]]<br /> * Astrální tělo (duševní organizace) [[#44|44]], [[#49|49]], [[#99|99]], [[#111|111]], [[#268|268]], [[#303|303]]<br /> * Astralita<br /> ** Astrální tělo a nemoc [[#99|99]], [[#250|250]]<br /> ** Astrálno a rostlina [[#111|111]], [[#225|225]], [[#250|250]], [[#362|362]]<br /> ** Bohatství astrálna v oblasti koruny stromu [[#125|125]], [[#302|302]]<br /> ** Astralizace vzduchu [[#221|221]]<br /> * Atmosféra [[#22|22]], [[#102|102]], [[#276|276]]<br /> * Atmosféra (vzdušný okruh) [[#102|102]], [[#103|103]], [[#118|118]], [[#121|121]]<br /> * Dýchání<br /> ** člověka [[#91|91]], [[#241|241]]<br /> ** zvířat [[#116|116]], [[#119|119]]<br /> ** a meditace [[#152|152]] (jako „promýšlení“ při přežvykování)<br /> ** a látková výměna [[#91|91]]<br /> ** a motýlokvěté rostliny [[#241|241]]<br /> ** Dýchání (fáze vzdušného dýchání v kompostu) [[#292|292]]<br /> * Výsev / doba výsevu [[#214|214]], [[#230|230]], [[#240|240]], [[#241|241]]<br /> ** Výživná síla, reprodukční síla [[#230|230]], [[#253|253]]<br /> ** Déšť, úplněk [[#244|244]]<br /> ** Fáze měsíce [[#244|244]], [[#253|253]]<br /> * Vylučování<br /> ** u rostliny [[#217|217]]<br /> ** látkovosti potravy v mozku [[#89|89]], [[#90|90]]<br /> * Výkaly (lidské) [[#323|323]], [[#324|324]]<br /> * Výkaly (zvířecí) [[#133|133]], [[#142|142]], [[#145|145]], [[#149|149]], [[#157|157]], [[#287|287]], [[#303|303]]<br /> * Postřik tekutými preparáty [[#356|356]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|B}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|B}}<br /> * Bakterie<br /> ** V půdě a hnoji [[#214|214]], [[#218|218]], [[#252|252]], [[#292|292]], [[#296|296]], [[#306|306]]<br /> ** Působení v hnojivu [[#296|296]], [[#306|306]]<br /> * Bakterie (střevní a hlízkové bakterie) [[#241|241]], [[#296|296]]<br /> * Květy kozlíku lékařského [[#434|434]]<br /> * Preparát z kozlíku lékařského [[#427|427]]<br /> * Pobřišnice (okruží) [[#154|154]], [[#157|157]]<br /> * Pobřišnice (okruží skotu) [[#157|157]], [[#331|331]], [[#415|415]]<br /> * Sedlák<br /> ** jako meditující [[#68|68]]<br /> ** a věda [[#82|82]], [[#86|86]]<br /> * Sedlák / Selský stav [[#30|30]], [[#71|71]], [[#76|76]], [[#86|86]], [[#184|184]]<br /> * Selská filozofie [[#43|43]], [[#169|169]]<br /> ** Pravidla a jejich moudrost [[#232|232]]<br /> * Strom, shromažďovatel astrality [[#125|125]], [[#302|302]]<br /> ** Vrstvy tvoření [[#302|302]]<br /> ** v protikladu k bylině [[#302|302]]<br /> * Strom (ovocný strom) [[#58|58]], [[#66|66]], [[#301|301]], [[#302|302]]<br /> * Oblast koruny stromu a oblast kořenů stromu [[#302|302]]<br /> * Hospodářské společenství [[#162|162]], [[#163|163]], [[#165|165]], [[#172|172]], [[#173|173]], [[#177|177]], [[#181|181]], [[#185|185]]<br /> * Hospodářský organismus [[#34|34]], [[#35|35]], [[#80|80]], [[#81|81]], [[#162|162]], [[#175|175]], [[#178|178]], [[#181|181]], [[#185|185]]<br /> * Včely (včela medonosná) [[#123|123]], [[#124|124]], [[#130|130]], [[#131|131]]<br /> * Obrazotvorné metody (krystalizace chloridu měďnatého) [[#317|317]], [[#318|318]]<br /> * Biologicko-dynamické preparáty [[#289|289]], [[#310|310]], [[#325|325]], [[#328|328]], [[#334|334]], [[#336|336]], [[#344|344]]<br /> * Teplo listů a květů pro rostlinu [[#224|224]], [[#237|237]]<br /> * Barva květu - planety [[#224|224]]<br /> * Půda<br /> ** Obsah vápníku [[#211|211]], [[#283|283]]<br /> ** Obsah křemene [[#211|211]], [[#284|284]]<br /> ** Přídavek jílu [[#210|210]], [[#211|211]]<br /> ** jako orgán [[#95|95]]<br /> ** Proniknutí rozumovostí [[#333|333]]<br /> ** Obsah železa a odželeznění [[#285|285]]<br /> ** geologický základ [[#205|205]]<br /> * Půda / Zpracování půdy [[#45|45]], [[#205|205]], [[#207|207]], [[#213|213]], [[#219|219]], [[#220|220]], [[#227|227]], [[#230|230]], [[#233|233]]<br /> * Půdní úrodnost [[#29|29]], [[#201|201]], [[#203|203]], [[#238|238]], [[#242|242]]<br /> * Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) [[#253|253]], [[#310|310]]<br /> * Preparát z kopřivy [[#379|379]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|C}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|C}}<br /> <br /> * Chamomilla off. (Heřmánek) [[#339|339]], [[#360|360]], [[#372|372]]<br /> * Chaos v semeni a v jeho okolí [[#290|290]]<br /> * Chaos (v procesu kompostování) [[#290|290]], [[#294|294]], [[#351|351]]<br /> * Chemicky působící v půdě [[#263|263]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|D}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|D}}<br /> * Proces tlumení [[#284|284]]<br /> * Trvalý humus [[#218|218]], [[#221|221]], [[#224|224]], [[#238|238]], [[#295|295]], [[#296|296]]<br /> * Trvalky [[#202|202]]<br /> * Trojčlennost (člověka) [[#88|88]], [[#89|89]], [[#90|90]], [[#92|92]], [[#114|114]]<br /> * Vůně [[#224|224]], [[#363|363]]<br /> * Hnojivo<br /> ** Ošetřování [[#304|304]], [[#305|305]], [[#309|309]]<br /> ** osobní vztah [[#287|287]], [[#303|303]]<br /> ** Zrozumovění [[#333|333]]<br /> ** Preparáty [[#326|326]], [[#334|334]], [[#360|360]]<br /> * Hnojení [[#259|259]], [[#267|267]], [[#273|273]], [[#280|280]], [[#286|286]], [[#303|303]], [[#323|323]]<br /> * Otázka hnojení [[#259|259]], [[#271|271]]<br /> * Hnojiště [[#307|307]]<br /> * Hnojiště [[#307|307]]<br /> * Cezení tekutiny preparátů [[#351|351]] (při míchání a postřiku)<br /> <br /> == E ==<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|E}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|E}}<br /> * Vysoká zvěř [[#112|112]]<br /> * Měchýř jelena [[#332|332]], [[#339|339]]<br /> * Dub, dubová kůra [[#339|339]], [[#389|389]]<br /> * Preparát z dubové kůry [[#389|389]]<br /> * Dub a období Marsu [[#211|211]], [[#224|224]]<br /> * Zakopávání preparátů [[#347|347]], [[#349|349]]<br /> * Jednoletá rostlina [[#44|44]]<br /> * Kysání (silážování) [[#148|148]]<br /> * Obsah železa v půdě a odželeznění [[#285|285]]<br /> * Železo, záření kopřivy (rozvedeno až v pozdějších kapitolách knihy)<br /> * Bílkovina<br /> ** Molekulární struktura [[#265|265]], [[#362|362]]<br /> ** a tvorba semen [[#362|362]]<br /> ** v živočišném a rostlinném organismu [[#362|362]]<br /> * Elementární bytosti [[#114|114]], [[#116|116]], [[#121|121]], [[#125|125]]<br /> * Živly<br /> ** nad a pod zemí [[#93|93]], [[#101|101]]<br /> ** Kvalitativní poměry [[#103|103]]<br /> * Elektřina [[#264|264]]<br /> * Elektrická konzervace krmiv (nezmíněno)<br /> * Embryonální život [[#44|44]], [[#215|215]]<br /> * Entity, působení nejmenších [[#326|326]], [[#348|348]]<br /> * Equisetum arvense (Přeslička rolní) [[#253|253]]<br /> ** Čaj [[#253|253]]<br /> * Půda jako orgán [[#95|95]]<br /> * Vůně zemních rostlin a stromů (nezmíněno)<br /> * Výživa [[#36|36]], [[#153|153]]<br /> * Výrobní podmínky (průmysl/zemědělství) [[#30|30]], [[#32|32]], [[#38|38]]<br /> * Vičenec<br /> * Osel [[#137|137]], [[#138|138]], [[#139|139]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|F}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|F}}<br /> * Využití fekálií [[#323|323]], [[#324|324]] <br /> * Barvy a planety [[#224|224]] <br /> * Hraboš polní [[#245|245]], [[#246|246]] <br /> * Oheň jako ničitel úrodnosti [[#245|245]] <br /> * Mrazová kyprost [[#208|208]] <br /> * Působení mrazu [[#208|208]] <br /> * Osevní postup [[#235|235]], [[#237|237]], [[#238|238]], [[#239|239]], [[#241|241]], [[#242|242]], [[#250|250]], [[#253|253]], [[#254|254]], [[#255|255]], [[#257|257]] <br /> * Plody<br /> ** Aroma a působení planet [[#224|224]], [[#225|225]] <br /> * Krmení zvířat [[#148|148]], [[#150|150]], [[#151|151]], [[#305|305]] <br /> * Pícniny<br /> ** Vlastnosti [[#249|249]]<br /> * Metody krmení [[#136|136]], [[#148|148]], [[#263|263]], [[#299|299]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|G}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|G}}<br /> * Mozek (síly a látkovost) [[#89|89]], [[#90|90]], [[#129|129]]<br /> * Drůbež (domácí drůbež) [[#131|131]], [[#132|132]], [[#133|133]]<br /> * Duch a hmota [[#268|268]]<br /> * Duchovní bádání [[#160|160]], [[#329|329]]<br /> * Okruží skotu [[#154|154]], [[#331|331]], [[#415|415]]<br /> * Geologický základ půdy [[#205|205]]<br /> * Horninové moučky [[#281|281]], [[#282|282]], [[#283|283]], [[#284|284]], [[#285|285]]<br /> * Konstelace hvězd [[#207|207]]<br /> * Tvorba paroží a rohů [[#113|113]], [[#155|155]]<br /> * Zelené hnojení [[#231|231]], [[#298|298]], [[#302|302]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|H}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|H}}<br /> * Okopaniny [[#248|248]], [[#254|254]]<br /> * Obilniny [[#247|247]], [[#253|253]]<br /> * Ruční práce a její význam [[#108|108]], [[#109|109]], [[#248|248]]<br /> * Domácí zvířata [[#126|126]], [[#127|127]], [[#128|128]]<br /> * Potírání ohnice [[#247|247]], [[#255|255]]<br /> * Léčení rostlinné přirozenosti [[#250|250]]<br /> * Léčivé prostředky [[#341|341]]<br /> * Seno, význam jako krmivo [[#67|67]]<br /> * Tvorba rohů [[#155|155]], [[#345|345]]<br /> * Rohokřemenný preparát [[#348|348]], [[#350|350]]<br /> * Rohový hnojový preparát [[#344|344]], [[#350|350]]<br /> * Luštěniny (Leguminózy) [[#241|241]], [[#256|256]]<br /> * Humus / Tvorba humusu [[#221|221]], [[#223|223]], [[#238|238]], [[#287|287]], [[#295|295]]<br /> * Humus, působení temnoty [[#225|225]]<br /> * Tvorba humusu v hospodaření přírody [[#223|223]], [[#297|297]]<br /> * Pes [[#140|140]], [[#141|141]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|I}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|I}}<br /> * Vloha Já (skot) [[#156|156]], [[#157|157]]<br /> * Organizace Já [[#160|160]]<br /> * Síla organizace Já<br /> ** Močůvka a hnůj [[#156|156]], [[#157|157]]<br /> * Očkovací pokusy u půd<br /> * Individualita, zemědělská [[#88|88]], [[#97|97]], [[#101|101]], [[#201|201]], [[#271|271]]<br /> * Průmysl (polarita k zemědělství) [[#27|27]], [[#30|30]]<br /> * Hmyz [[#122|122]], [[#123|123]]<br /> * Potírání hmyzu [[#250|250]]<br /> * Hmyz a rostlina [[#123|123]], [[#124|124]]<br /> * Pozemské síly a substance v organismu [[#235|235]], [[#236|236]]<br /> * Pozemské působení v rostlině [[#225|225]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|J}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|J}}<br /> * Roční období [[#206|206]], [[#213|213]], [[#220|220]], [[#228|228]]<br /> * Močůvka [[#309|309]], [[#311|311]]<br /> * Jupiter [[#211|211]], [[#224|224]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|K}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|K}}<br /> * Vápenec jako žádostivost [[#211|211]]<br /> * Vápenec jako léčitel<br /> * Obsah vápence v půdě [[#211|211]], [[#283|283]]<br /> * Vápenec v kompostu [[#284|284]]<br /> * Vápencový typus<br /> ** Vápenec a křemen<br /> ** Tvarující síla, součinnost [[#211|211]], [[#212|212]]<br /> ** a blízké planety [[#211|211]]<br /> ** Působení v rostlině [[#212|212]]<br /> * Vrstva kambia ve stromu [[#302|302]]<br /> * Heřmánek (Chamomilla off.) [[#339|339]], [[#360|360]], [[#372|372]]<br /> * Heřmánkový preparát [[#372|372]]<br /> * Heřmánkový proces v organismu [[#341|341]]<br /> * Brambor, požitek z brambor [[#248|248]], [[#254|254]]<br /> * Kočka [[#140|140]], [[#141|141]]<br /> * Křemen (křemen) [[#211|211]], [[#348|348]]<br /> * Křemen v půdě [[#211|211]]<br /> ** a Equisetum [[#253|253]], [[#448|448]]<br /> ** a vzdálené planety [[#211|211]]<br /> ** a vápenec [[#211|211]]<br /> ** a působení světla [[#225|225]]<br /> ** Pampeliška [[#339|339]], [[#405|405]]<br /> * Křemičitá substance, kyselina křemičitá [[#209|209]], [[#318|318]]<br /> ** Křemenný preparát v kravském rohu [[#348|348]]<br /> ** a teplo [[#349|349]]<br /> ** a kořenová podstata [[#357|357]]<br /> * Drcení křemene [[#349|349]]<br /> * Jetel [[#238|238]], [[#241|241]], [[#249|249]], [[#256|256]]<br /> * Kosterní systém zvířat [[#117|117]]<br /> * Vaření potravin<br /> * Uhlík jako nositel přirozených tvůrčích procesů [[#288|288]]<br /> * Kompostová hromada [[#287|287]], [[#289|289]], [[#290|290]]<br /> ** Přehazování [[#291|291]]<br /> ** k hnojení luk [[#299|299]]<br /> * Kompostování / Kompost [[#287|287]], [[#299|299]], [[#360|360]]<br /> * Konzervace elektřinou<br /> * Konzervace kysáním [[#148|148]]<br /> * Kosmicko-kvalitativní analýza [[#156|156]]<br /> * Kosmické působení podporované deštěm<br /> * Kosmické v křemičitém [[#211|211]]<br /> ** v rostlině [[#216|216]], [[#224|224]], [[#362|362]]<br /> ** a pozemské, jíl jako zprostředkovatel [[#212|212]]<br /> * Síly, živé v hnojivu [[#312|312]], [[#313|313]]<br /> * Silové proudy v organickém [[#265|265]]<br /> * Krystalizační síla Země v zimě [[#207|207]], [[#208|208]], [[#231|231]]<br /> * Kráva / Skot [[#146|146]], [[#149|149]]<br /> * Kravský roh [[#155|155]], [[#345|345]]<br /> ** Stáří, velikost, pohlaví [[#345|345]]<br /> ** Použití koňského hnoje [[#307|307]]<br /> ** Doba použití [[#347|347]]<br /> * Křemenný preparát [[#348|348]]<br /> ** Skladování [[#349|349]]<br /> ** Doba použití, distribuce, zakopání [[#347|347]], [[#349|349]], [[#356|356]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|L}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|L}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> * Zemědělství, individualita [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#88|88]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#101|101]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#201|201]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#202|202]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#271|271]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#327|327]] <br /> * Larva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#122|122]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#296|296]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]<br /> * Živé síly v hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#312|312]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]]<br /> * Leguminózy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#239|239]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#298|298]]<br /> ** jako sběrači dusíku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]<br /> ** Tvorba plodů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]] <br /> ** a proces vdechování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]<br /> * Lněné semínko [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]]<br /> * Pokus se světlem a stínem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#315|315]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|320]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#321|321]]<br /> * Pampeliška [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#331|331]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#342|342]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#405|405]]<br /> * Pampeliškový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#405|405]]<br /> * Vzduch [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#103|103]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#206|206]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]<br /> * Vojtěška [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#239|239]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#242|242]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]<br /> <br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|M}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|M}}<br /> * Mars, období Marsu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Stroje v zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#29|29]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#31|31]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#37|37]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#77|77]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#182|182]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#183|183]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#233|233]]<br /> * Krmení výkrmového dobytka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#134|134]]<br /> * Meditace [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#68|68]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#152|152]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#173|173]]<br /> ** a dýchání [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#152|152]]<br /> ** Lékařské [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#55|55]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#89|89]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#318|318]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#364|364]]<br /> * Lidské fekálie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#323|323]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#324|324]]<br /> * Lidský a zvířecí organismus [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#98|98]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]] *<br /> * Merkur, blízké planety [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> * Tvorba mléka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#36|36]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#158|158]]<br /> * Krmení dojnic [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|222]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]<br /> * Znehodnocování produktů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#226|226]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]]<br /> * Minerální hnojiva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#77|77]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#274|274]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#281|281]]<br /> * Hnůj (chlévská mrva) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#157|157]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]<br /> * [[Mist|Hnůj]]<br /> ** Oživení půdy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#185|185]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#204|204]]<br /> ** Vznik v živočišném organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]<br /> ** Míchací zařízení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]]<br /> ** Rozdělování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#174|174]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]]<br /> * Hnůj, přídavné preparáty [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#310|310]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#360|360]]<br /> * Mrkev jako krmivo [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]<br /> * Měsíc [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** Oživení Země v éterném [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> ** a reprodukční síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> * Fáze Měsíce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#108|108]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> * Působení Měsíce, příliš silné [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> * Působení Měsíce v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> * Působení Měsíce ve zvířeti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> * Působení Měsíce a plevel [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]<br /> * Svalový systém zvířete [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#266|266]]<br /> * [[Mysterium von Golgatha|Mystérium Golgoty]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#59|59]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#60|60]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#61|61]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|N}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|N}}<br /> * Příjem potravy u zvířete [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#149|149]]<br /> * Výživná síla a doba výsevu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]<br /> * Přírodovědecká sekce a pokusný kroužek<br /> * Braní a dávání v přírodě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#19|19]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#124|124]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#159|159]]<br /> * Háďátka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#247|247]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#255|255]]<br /> * Novoluní<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|O}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|O}}<br /> * Ovocnářství / Ovocný strom [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#53|53]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#58|58]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#66|66]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#108|108]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#301|301]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]<br /> * Ovocný strom [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]<br /> * Ovocné odrůdy, produkce<br /> * Princip organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#34|34]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#38|38]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#39|39]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#51|51]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#52|52]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#61|61]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#63|63]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#70|70]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#80|80]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#158|158]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#162|162]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#188|188]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|P}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|P}}<br /> * Trávení v bachoru [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#151|151]]<br /> * Paraziti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> * Osobní vztah k hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#287|287]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]<br /> * Kůň [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#137|137]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#138|138]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#139|139]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#140|140]]<br /> * Příprava &quot;pepře&quot; (popela) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> ** Hraboš polní [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]<br /> ** Hmyz [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]<br /> ** Plevel [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> * Koňský hnůj pro kravské rohy<br /> * Rostlina, pozemské a kosmické působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#262|262]]<br /> * Rostlina, reprodukční a výživná síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#299|299]]<br /> * Rostlinná strava<br /> * Choroby rostlin [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> ** Profylaxe [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> * Rostlinná přirozenost [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#286|286]]<br /> * Doby sázení a oběh planet<br /> * Švestka<br /> * Pluh / Orba [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#45|45]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#64|64]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#231|231]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#232|232]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#233|233]]<br /> * Planety [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#358|358]]<br /> ** vzdálené a trvalky [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** vzdálené a křemen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** blízké a jednoleté rostliny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** blízké a vápenec [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** Oběh a doby sázení<br /> ** Působení a aroma plodů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]]<br /> * Působení planet a barva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Působení planet v listu a květu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Působení planet ve zvířeti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> * Působení planet v kořeni [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#212|212]]<br /> * Planetární život v souvislosti s pozemským [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#358|358]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|Q}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|Q}}<br /> * Kvalita produktů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#35|35]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#226|226]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#318|318]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#319|319]]<br /> * Křemen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#282|282]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|348]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]<br /> * Křemenný preparát v kravském rohu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|348]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]<br /> * Drcení křemene [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]<br /> * Pýr [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#231|231]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#248|248]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|R}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|R}}<br /> <br /> * Drancování v zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#336|336]]<br /> * Mšička révokaz<br /> * Déšť jako podporovatel kosmického působení<br /> * [[Regenwurm|Žížala]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#223|223]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#296|296]]<br /> * Žížala, žížaly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#223|223]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]<br /> * Regulace lesa *Dráždivá a výživná hodnota látek v půdě<br /> * Reprodukční síla a doba výsevu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> ** a výživná síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> ** u [[Unkraut|plevele]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> ** a potírání škůdců<br /> * [[Rhythmus|Rytmus]] / rytmický střed (půda) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#92|92]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#328|328]]<br /> * Syrová strava<br /> * Červenka (nemoc)<br /> * Proces míchání (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#352|352]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#353|353]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#354|354]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#355|355]]<br /> * Háďátko řepné [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#255|255]]<br /> * Míchání, kravský rohový hnůj [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]]<br /> ** s míchacím zařízením [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#353|353]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#354|354]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|S}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|S}}<br /> * Osevní plodiny a luštěniny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]<br /> * [[Salz|Sůl]] v potravě<br /> * Sůl ke konzervaci<br /> * Tvorba semen, síla semen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#286|286]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#287|287]]<br /> * Saturn, období Saturna [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Saturnské síly a tepelný stav [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Kyslík jako nositel života [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#109|109]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|292]]<br /> * Potírání škůdců [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]]<br /> ** koncentrací<br /> ** z morálního hlediska<br /> * Přesličkový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#448|448]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#453|453]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#454|454]]<br /> * Ovce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#144|144]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#306|306]]<br /> * Řebříček [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#364|364]]<br /> * Řebříčkový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]]<br /> * Síra [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]<br /> ** řebříčku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]<br /> ** jako zprostředkovatel mezi duchovním a fyzickým [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]<br /> * Prase (domácí prase) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#134|134]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#135|135]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#136|136]]<br /> * Prase a krmení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#136|136]]<br /> * Sociální trojčlennost [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#73|73]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#84|84]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#85|85]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#187|187]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#188|188]]<br /> * Slunečnice [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]]<br /> * Působení Slunce v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]]<br /> ** na zvířeti<br /> ** diferencované zvěrokruhem<br /> * Postřikovač [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#356|356]]<br /> * Chlévský hnůj [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]<br /> * Stájové krmení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#148|148]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]]<br /> * Hnůj na hnojišti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]<br /> * Hvězdářství a působení hvězd [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#207|207]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> * [[Stickstoff|Dusík]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#79|79]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]<br /> ** Význam a vliv [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]<br /> ** Stálost<br /> ** v hromadě hnoje [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> ** Citlivost<br /> ** Vznik v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]<br /> * Dusík / Dusíkaté soli [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#79|79]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#276|276]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#278|278]]<br /> * Obsah dusíku v hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> * Dusík jako fyzický nositel astrality [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#279|279]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|292]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#297|297]]<br /> * Sběrači dusíku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]<br /> * Látková výměna, substance a síly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#272|272]]<br /> * Keře a savci<br /> * Zhušťování substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#261|261]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#263|263]]<br /> * Přeměna substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#294|294]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#341|341]]<br /> * Přeměna substance v organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#294|294]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|T}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|T}}<br /> * Terestrické síly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#205|205]]<br /> * [[Tiere|Zvíře]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#111|111]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]]<br /> ** Kosterní systém [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]]<br /> ** Působení Měsíce a Slunce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> ** Svalový systém [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#266|266]]<br /> ** Příjem potravy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#149|149]]<br /> ** Organismus ve svém členění [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#100|100]]<br /> ** a rostlina v rámci zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#65|65]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#67|67]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]<br /> * Krmení zvířat [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#148|148]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]]<br /> * Zvěrokruh [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#267|267]]<br /> * Svět zvířat (divoká fauna) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#112|112]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]]<br /> * Hnůj z hluboké podestýlky [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#306|306]]<br /> * Rajče [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#311|311]]<br /> ** Působení mrazu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#208|208]]<br /> ** Pěstování<br /> * [[Ton|Jíl]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#209|209]]<br /> ** Přídavek do půdy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#205|205]]<br /> ** Zprostředkovatel mezi vápencem a křemenem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** Zprostředkovatel mezi kosmickým a terestrickým [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#212|212]]<br /> * Jílové minerály [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#209|209]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#210|210]]<br /> * Rašelina v půdě<br /> * Rašelinová drť v kompostové hromadě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#290|290]]<br /> * Sušené řízky<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|U}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|U}}<br /> * Nad a pod zemí v jejich vzájemném působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]]<br /> * Přes léto (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]<br /> * Přezimování (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|347]]<br /> * Přeměna prvků [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#263|263]]<br /> * Potírání havěti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#135|135]]<br /> * [[Unkraut|Plevel]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#214|214]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#242|242]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#246|246]]<br /> * Regulace plevele (mechanická) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#246|246]]<br /> * Popelení semen plevele (příprava &quot;pepře&quot;) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|222]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> * Výuka, zemědělská [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#184|184]]<br /> * Urtica dioica (Kopřiva dvoudomá) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|V}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|V}}<br /> <br /> * Valeriana officinalis (Kozlík lékařský) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]]<br /> * Vegetariánská strava<br /> * Venuše [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> * Venuše ve Štíru<br /> * Trávení (skot) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#153|153]]<br /> * Spalování v organismu<br /> * Zhušťování substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#261|261]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]]<br /> * Ředění (kravský rohový hnůj) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]]<br /> * Dědičnost<br /> * Oživení Země [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#280|280]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#360|360]]<br /> * Učinit hnojivo rozumným [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#333|333]]<br /> * Pokusy, podněty [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]]<br /> * Pokusné plochy, velikost<br /> * Pokusné rostliny (pšenice a vičenec) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Příbuznost světa hmyzu a rostliny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#123|123]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#124|124]]<br /> * Tlení (hmyzí &quot;pepř&quot;)<br /> * Vitalita v půdě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Ptáci (svět ptáků) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]]<br /> * Svět ptáků [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]]<br /> * Chov ptáků a chov hmyzu<br /> * Úplněk [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> ** a déšť<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|W}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|W}}<br /> * Les [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#110|110]]<br /> * Teplo [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#103|103]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#260|260]]<br /> ** a křemen<br /> * Přeměna tepla v organismu (nachlazení)<br /> * Tepelný stav a Saturn [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Voda [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|102]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#208|208]]<br /> ** jako distributor měsíčních sil [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> ** nad a pod zemí [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|102]]<br /> * Vodík a jeho působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#295|295]]<br /> * Obsah vodíku v hnojivu<br /> * Čekanka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]]<br /> * Vinařství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#53|53]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#175|175]]<br /> * Pšenice (sklon k tvorbě semen) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Přežvykování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#151|151]]<br /> * Hnojení luk kompostem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#299|299]]<br /> * Ozimé obilí [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#207|207]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]<br /> * Červi a svět larev v půdě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]]<br /> * Kořen u stromu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]<br /> * Tvary kořenů jako výraz kosmických a terestrických působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#96|96]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Kořenová potrava [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#217|217]]<br /> * Růst kořenů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#216|216]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Kořenové teplo pro rostliny<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|X}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|X}}<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|Y}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|Y}}<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|Z}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|Z}}<br /> * Kozy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#144|144]]<br /> * Šlechtění kulturních rostlin [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#45|45]]<br /> * Šlechtění rostlin pro preparáty<br /> * Bránicový orgán (půda) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]]<br /> * Dvojčlennost živočišného organismu<br /> <br /> &lt;/div&gt;{{GlossarNavigationArtikel|0-9}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|0-9}}<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Filmbeiträge&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> == Filmové příspěvky ==<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Feier_zur_Buchveröffentlichung_von_Manfred_Klett&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Slavnost u příležitosti vydání knihy Manfreda Kletta ===<br /> <br /> [[Datei:Manfred Klett von der Agrartechnologie zur Landbaukunst.PNG|thumb|link=Manfred Klett - Feier zur Buchveröffentlichung: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst, 2021|[[Manfred Klett]] dne 18. července 2021 na [[Dottenfelderhof]]u]]<br /> <br /> Na počest Manfreda se 18. července 2021 v rámci malé slavnosti sešli někteří jeho průvodci na životní cestě, kteří dnes rovněž patří k nejznámějším osobnostem v [[Biologisch-dynamische Landwirtschaft|biologicko-dynamickém]] hnutí. S radostí a úlevou bylo slaveno, že Manfred Klett své nové dílo „'''Od agrotechnologie k umění zemědělství'''&quot; dokončil a vydal. <br /> <br /> '''''[[Manfred Klett - Feier zur Buchveröffentlichung: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst, 2021|Zde najdete přednášku]]'''''<br /> <br /> |&lt;small&gt;[[Manfred Klett|zpět k Manfredu Klettovi ◁]] &lt;/small&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Buchvorstellung_&amp;quot;Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst&amp;quot;_vom_Mitherausgeber_Ueli_Hurter&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Představení knihy „Od agrotechnologie k umění zemědělství&quot; spolunakladatelem Uelim Hurterem ===<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Ueli_Hurter_präsentiert_Buch_Manfred_Klett_von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst.jpg|thumb|link=https://www.youtube.com/watch?v=K_oQWzXnkJc|[[Ueli Hurter]] ]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Zde vidíme vedoucího [[Sektion für Landwirtschaft|Sekce pro zemědělství]] na [[A:Goetheanum|Goetheanu]] v [[A:Dornach|Dornachu]], [[Ueli Hurter]]a. Ueli byl také spolunakladatelem. <br /> <br /> „Tedy to, co se předává do rukou '''mladé generaci''', aby to mohlo být předáno na přinejmenším stejně dobré, ne-li ještě '''dále rozvinuté úrovni''', než jakou sami převzali od generace předchozí. A to nyní ekonomicky, podnikohospodářsky, ale i národohospodářsky vyjádřeno, je právě něco, na co '''autor''' '''poukazuje''', že zde v jádru leží něco, co vlastně '''celá ekonomika hledá, totiž regenerativní hospodářství.'''<br /> <br /> Nacházíme se dnes v celkové situaci s naší planetou Zemí, kde bezpodmínečně a rychle a na mnoha místech potřebujeme přístupy a nasazení směrem k '''hospodářství''', které není pouze '''spotřebovávající''', které není pouze '''zatěžující''', které nezanechává pouze '''negativní dopad''', nýbrž které je '''regenerativní''' – a zemědělství '''přirozeně''' díky své '''blízkosti k životním procesům''', avšak pak '''pochopeno''' jako '''biodynamické''' zemědělství. Pokud to pochopí, může se vlastně stát '''dárcem impulsu''', '''inspirátorem''' '''pro celé hospodářství'''.<br /> <br /> To je v této knize vypracováno a je to výzva, aby '''budoucí generace''' to vypracovaly ještě zřetelněji, aby s tím pracovaly a aby také nezůstávaly pouze v zemědělských souvislostech, nýbrž aby to '''vnášely''' do '''celohospodářského, celospoleč enského dialogu'''.&quot;<br /> <br /> '''''[[Ueli Hurter - Buchvorstellung Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst|zde najdete transkribovanou přednášku]]'''''<br /> <br /> &lt;small&gt;[[Manfred Klett|zpět k Manfredu Klettovi ◁]] &lt;/small&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Einzelnachweise&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Jednotlivé zdroje ===<br /> <br /> [[Kategorie:Autor]]<br /> [[Kategorie:Betriebsorganismus]]<br /> [[Kategorie:Bodenbearbeitung]]<br /> [[Kategorie:Bodenfruchtbarkeit]]<br /> [[Kategorie:Buch]]<br /> [[Kategorie:biologisch-dynamische Landwirtschaft]]<br /> [[Kategorie:biologisch-dynamische Präparate]]<br /> [[Kategorie:biodynamische Landwirtschaft]]<br /> [[Kategorie:Düngung]]<br /> [[Kategorie:Herausragende Persönlichkeit]]<br /> [[Kategorie:Inhaltsangabe (Buch)]]<br /> [[Kategorie:Landbaukunst]]<br /> [[Kategorie:Literatur]]<br /> [[Kategorie:Manfred Klett]]<br /> [[Kategorie:Pionier]]<br /> [[Kategorie:Rudolf Steiner]]<br /> [[Kategorie:Zukunftsimpuls]]<br /> &lt;references /&gt;{{Artikel unten}}</div>

Admin https://biodyn.wiki/index.php?title=Translations:Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/33/cs&diff=28222 2026-06-06T13:36:07Z

<p>Admin: </p> <hr /> <div>* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Složení přípravku z kozlíku|Kompozice kozlíkového preparátu 427]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zjevný obraz kozlíku|Vzhled kozlíku 428]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kořen|Kořen 430]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stonek|Stonek 431]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Posloupnost listů|Posloupnost listů 432]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Květ|Květ 434]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výroba a použití|Výroba a použití 438]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Předběžné poznámky k bytostné účinnosti|Předběžné poznámky k účinnosti 440]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Účinnost|Účinnost 446]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přípravek z přesličky rolní|Přesličkový preparát 448]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zevní podoba|Vzhledová forma 449]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Rhizomová kořenová sféra, vegetativní a generativní rozmnožování|Sféra oddenku a kořene, vegetativní a generativní rozmnožování 450]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nadzemní výhonok a křemičitý proces|Nadzemní výhon a křemičitý proces 451]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výroba a použití|Výroba a použití 453]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Účinnost přípravku z přesličky|Účinnost přesličkového preparátu 454]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení při vytváření nového středu — celkový pohled|Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení za vzniku nového středu – souhrnný pohled 456]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Řada preparátových rostlin|Řada preparátových rostlin 456]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Řada živočišných orgánových obalů|Řada živočišných orgánových obalů 461]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hnojivé preparáty v jejich celostném působení|Hnojivé preparáty v jejich celostním působení 469]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Praxe zemědělského umění ve třech krocích|Praxe umění zemědělství ve třech krocích 473]]</div>

Admin https://biodyn.wiki/index.php?title=Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/pl&diff=28221 2026-06-06T13:25:19Z

<p>Admin: </p> <hr /> <div>&lt;languages /&gt;<br /> <br /> {{Artikel oben}}[[Datei:Buch Manfred Klett Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst.jpg|mini|right|class=responsive-img|Książka [[Manfred Klett|Manfrieda Kletta]], pierwsze wydanie 30 czerwca 2021. [[Literatur|Więcej książek tutaj: Literatura]] ]]<br /> <br /> &lt;div class=&quot;center&quot;&gt;<br /> [[Manfred Klett]]<br /> <br /> Od agrotehnologii do sztuki uprawy ziemi<br /> <br /> Istotne rysy biologiczno-dynamicznej uprawy ziemi<br /> <br /> Rolnictwo przyszłości<br /> <br /> &lt;/div&gt;{{SE|4}}<br /> <br /> Wersja online w biodyn.wiki: © Copyright 2025 François Hagdorn, Wszelkie prawa zastrzeżone<br /> <br /> Projekt okładki: Wolfram Schildt, Redakcja: Hans-Christian Zehnter, Claus Jahncke, Koncepcja ilustracji: Manfred Klett, Realizacja: Mathias Buess i Ivana Suppan, jeśli nie zaznaczono inaczej, Skład: Atelier Doppelpunkt, Johannes Onneken, Münchenstein, Druk: Beltz, Grafische Betriebe, Bad Langensalza<br /> <br /> Wersja drukowana dostępna w wydawnictwie Verlag am Goetheanum, 2021, ISBN 978-3-7235-1668-3 [https://goetheanum-verlag.ch www.goetheanum-verlag.ch]{{SE|5}}<br /> &lt;center&gt;<br /> Dedykowane współzałożycielom<br /> [[Betriebsgemeinschaft Dottenfelderhof|wspólnoty gospodarczej Dottenfelderhof]] (1968) <br /> <br /> oraz tym, którzy z własnej siły sądzenia, w tym samym duchu,<br /> chcą nowej kultury rolnej i społecznej.&lt;/center&gt;<br /> <br /> __NOTOC__{{SE|7}}<br /> <br /> &lt;center&gt;<br /> W bólu nasza<br /> <br /> Matka Ziemia stężała.<br /> <br /> Naszą misją jest<br /> <br /> na nowo ją uduchowić,<br /> <br /> przerabiając ją<br /> <br /> mocą naszych rąk<br /> <br /> w dzieło sztuki<br /> <br /> pełne ducha.<br /> <br /> ''Rudolf Steiner&lt;ref&gt;Zapis słów Rudolfa Steinera podczas położenia kamienia węgielnego pod świątynię różokrzyżowców loży Malsch «Franz von Assisi» według wspomnień Hilde Stockmeyer; z: Rudolf Steiner: Bilder okkulter Siegel und Säulen, GA 284, Dornach 1993, S. 113.&lt;/ref&gt;'' &lt;/center&gt;<br /> <br /> {{SE|9}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Inhaltsverzeichnis&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Spis treści ===<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Słowo wstępne|Słowo wstępne 17]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Przedmowa|Przedmowa 21]]<br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Erster Teil|Część pierwsza 25]]&lt;/big&gt;'''<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Polarność przemysłu i rolnictwa|Polarność przemysłu i rolnictwa 27]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Warunki wytwarzania w przemyśle i rolnictwie|Warunki wytwarzania w przemyśle i rolnictwie 30]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Zasada organizmu w rolnictwie w zwierciadle rozwoju świadomości ludzkości|Zasada organizmu w rolnictwie w zwierciadle rozwoju świadomości ludzkości 39]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Czasy pierwotne|Czasy wczesne 39]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Kultura praindyjska|Kultura praindyjska 40]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Kultura praperska|Kultura praperska 42]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Kultury starożytnego Egiptu i Mezopotamii|Kultury starożytnego Egiptu i Mezopotamii 46]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Kultura grecko-rzymska|Kultura grecko-rzymska 49]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Kultura nowożytności|Kultura nowożytności 54]]<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Kulturowe nurty rolnictwa do przełomu epok|Kulturowe nurty rolnictwa aż do Przełomu Czasów 56]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Wydarzenie Przełomu Czasów, Misterium Golgoty|Wydarzenie Przełomu Czasów, Misterium Golgoty 59]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Przemiana zasady organizmu aż do nowożytności|Przemiana zasady organizmu aż do nowożytności 61]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Punkt i obwód|Punkt i obwód 63]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Zasada organizmu w nowożytności|Zasada organizmu w nowożytności 70]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Nowe zarodki|Nowe zarodki 84]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Trójczłonowość człowieka i rolnicza indywidualność|Trójczłonowość człowieka a indywidualność rolnicza 88]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Czterogliederung człowieka i zamkniętość organizmu gospodarstwa|Czterogliederowość człowieka a zamkniętość organizmu gospodarstwa 97]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Obraz czwórczłonowości indywidualności rolniczej|Obraz czterogliederowości indywidualności rolniczej 101]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Organizacja fizyczna|Organizacja fizyczna 101]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Organizacja życiowa|Organizacja życiowa 104]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Organizacja duszy, czyli ciało astralne organizmu rolniczego|Organizacja duszna czyli ciało astralne organizmu rolniczego 111]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Dzikie gatunki zwierząt – organy organizmu gospodarstwa i krajobrazu|Gatunki dzikich zwierząt – organy organizmu gospodarstwa i krajobrazu 112]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Cztery grupy w obrębie dzikiej fauny|Cztery grupy w obrębie dzikiej fauny 114]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Zwierzęta domowe – organy organizmu gospodarstwa i krajobrazu|Zwierzęta domowe – organy w organizmie gospodarstwa i krajobrazu 126]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Pszczoła miodna|Pszczoła miodna 130]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Drób domowy|Drób domowy 131]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Świnia domowa|Świnia domowa 134]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Koń i osioł|Koń i osioł 137]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Pies i kot|Pies i kot 140]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Owca i koza|Owca i koza 143]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Bydło|Bydło rogate 146]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Pochodzenie i mit|Pochodzenie i mit 146]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Miejsce w organizmie gospodarstwa|Miejsce w organizmie gospodarstwa 147]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Przejaw istoty i jej poznanie|Zjawisko istoty i poznanie istoty 149]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Trawienie w jamie ustnej|Trawienie w pysku 149]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Trawienie w żwaczu i przeżuwanie|Trawienie żwaczowe i przeżuwanie 150]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Przeżuwanie jako percepcja i selekcja substancji i sił|Przeżuwanie – percepcja i selekcja substancji i sił 151]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Trawienie w jelicie cienkim i grubym|Trawienie w jelicie cienkim i grubym 153]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Próg między światem zewnętrznym a wewnętrznym|Próg od świata zewnętrznego do świata wewnętrznego 154]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Znaczenie rogów i racic|Znaczenie rogów i kopyt 155]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Kosmiczno-jakościowa analiza i zalążek jaźni|Analiza kosmiczno-jakościowa i zadatek Ja 156]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Nadwyżki produkcyjne|Nadwyżki wydajności 157]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Wyrzeczenie|Wyrzeczenie 158]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Stado bydła i organizm gospodarstwa|Stado bydła i organizm gospodarstwa 158]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Człowiek i organizacja jaźni organizmu rolniczego|Człowiek i organizacja Ja organizmu rolniczego 160]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Badania duchowe jako pośrednik między istotą a zjawiskiem|Badanie duchowe jako pośredniczka między istotą a zjawiskiem 160]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Aspekty problematyki społecznej|Aspekty problematyki społecznej 162]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#O kształtowaniu i zdolności do działania rolniczych wspólnot gospodarczych|O kształtowaniu i zdolności do działania rolniczych wspólnot gospodarczych 165]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Wola w wolności – droga do wspólnoty inicjatyw|Wola w wolności – droga ku wspólnocie inicjatywnej 166]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Czucie w równości – droga do żywego poczucia prawa|Czucie w równości – droga ku żywemu poczuciu prawa 169]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Myślenie we współczłowieczeństwie (braterstwie) – droga do solidarnej gospodarki|Myślenie we współczłowieczeństwie (braterstwie) – droga ku solidarnemu życiu gospodarczemu 173]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#O duchowym rozwoju i kierowaniu rolniczą wspólnotą gospodarczą|O duchowym rozwoju i prowadzeniu rolniczej wspólnoty gospodarczej 177]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Duchowy cel dążeń|Duchowy cel dążenia 178]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Praktyka współpracy|Praktyka współpracy 179]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Poranna narada robocza|Poranna narada robocza 179]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Krąg studyjny treści antropozoficznych badań duchowych|Krąg studyjny poświęcony treściom antropozoficznych badań duchowych 180]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Konferencja pracy i zarządzania|Konferencja robocza i administracyjna 180]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Organizm gospodarstwa i praca człowieka wynikająca z woli jaźni|Organizm gospodarstwa i chciana przez Ja praca człowieka 182]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Impulsy rolnictwa biodynamicznego dla rozwoju organizmu społecznego|Impulsy rolnictwa biologiczno-dynamicznego dla rozwoju organizmu społecznego 187]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Wola w wolności|Wola w wolności 188]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Czucie w równości|Czucie w równości 194]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Myślenie w braterstwie lub współczłowieczeństwie|Myślenie w braterstwie lub współczłowieczeństwie 197]]<br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Zweiter Teil|Część druga 199]]&lt;/big&gt;'''<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Indywidualność rolnicza i trzy filary żyzności gleby|Indywidualność rolnicza i trzy filary żyzności gleby 201]]<br /> <br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Erste Säule:|Filar pierwszy:]]&lt;/big&gt;'''<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#O istocie uprawy gleby w związku z jej rozwojem w ciągu roku|O istocie uprawy roli w związku z rozwojem gleby w biegu roku 205]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Gleba|Gleba 205]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Proces zimowy i uprawa gleby|Proces zimowy i uprawa roli 207]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Powstawanie mrozowej struktury gleby|Powstawanie dojrzałości mrozowej 208]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Powstawanie minerałów ilastych i ich odnowa|Powstawanie minerałów ilastych i ich odnowienie 209]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Nośnictwo i zachowanie kosmicznych sił formy w ciągu roku|Nośność i zachowanie kosmicznych sił kształtujących w biegu roku 211]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Proces wiosenny i uprawa gleby|Proces wiosenny i uprawa roli 213]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Przedwiośnie|Przedwiośnie 213]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Wiosna|Wiosna 214]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Tworzenie skorupy i obróbka powierzchni|Tworzenie się skorupy i pielęgnacja skóry gleby 219]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Proces letni i uprawa gleby|Proces letni i uprawa roli 220]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Podorywka ściernisk, mulczowanie, budowanie próchnicy i działalność fauny glebowej|Podorywka, uprawa mulczowa, budowanie próchnicy i działalność świata zwierząt glebowych 220]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Tworzenie i dojrzewanie owoców|Tworzenie owoców i dojrzewanie 224]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Narzędzia do letniego mulczowania|Narzędzia do letniej uprawy mulczowej 227]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Proces jesienny i uprawa gleby|Proces jesienny i uprawa roli 228]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Dojrzewanie, przemiana, obumieranie|Dojrzewanie, przemiana, umieranie 228]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Uprawa gleby jesienią|Uprawa roli jesienią 230]]<br /> <br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Zweite Säule:|Filar drugi:]]&lt;/big&gt;'''<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#O istocie płodozmianu|O istocie płodozmianu 235]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Płodozmian a organizacja życia organizmu rolniczego|Płodozmian i organizacja życiowa organizmu rolniczego 235]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#O systemie płodozmianu|O systemie płodozmianu 237]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Płodozmian a gospodarka próchnicą|Płodozmian i gospodarstwo próchnicy 238]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Płodozmian a uprawa roślin międzyplonowych|Płodozmian i uprawa międzyplonów 239]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Płodozmian a mobilizacja minerałów i wiązanie azotu|Płodozmian i udostępnianie minerałów, wiązanie azotu 241]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Płodozmian a towarzysząca flora, chwasty|Płodozmian i jego flora towarzysząca — chwasty 242]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Metoda spalania nasion chwastów|Metoda wypalania nasion chwastów 244]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Mechaniczna regulacja chwastów|Mechaniczne regulowanie chwastów 246]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Chwasty i trawy w zbożach|Chwasty i trawy w roślinach zbożowych 247]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Chwasty i trawy w roślinach okopowych|Chwasty i trawy w roślinach okopowych 248]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Chwasty i trawy w uprawie roślin pastewnych|Chwasty i trawy w uprawie roślin pastewnych 249]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Płodozmian, choroby i szkodniki|Płodozmian, choroby i pojaw szkodników 250]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Choroby zbóż związane z płodozmianem|Choroby roślin zbożowych uwarunkowane płodozmianem 253]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Choroby roślin okopowych związane z płodozmianem|Choroby roślin okopowych uwarunkowane płodozmianem 254]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Choroby roślin pastewnych związane z płodozmianem|Choroby roślin pastewnych uwarunkowane płodozmianem 255]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Płodozmian w odniesieniu do nawożenia, bilansu próchnicy i orki|Płodozmian w odniesieniu do nawożenia, bilansu próchnicy i uprawy pługiem 257]]<br /> <br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Dritte Säule:|Filar trzeci:]]&lt;/big&gt;'''<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#O istocie nawożenia|O istocie nawożenia 259]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#O kwestii substancji i sił|O kwestii substancji i sił 259]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#O kwestii ducha, istoty i indywidualności|O pytaniu o ducha, istotę i indywidualność 268]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Kwestia nawożenia a indywidualność rolnicza|Kwestia nawożenia i indywidualność rolnicza 271]]<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Poziom 0: Stosowanie minerałów|Stopień 0: Stosowanie substancji mineralnych 274]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Stosowanie soli azotowych|Stosowanie soli azotowych 275]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Stosowanie mączki skalnej|Stosowanie mączki skalnej 281]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Poziom 1: Nawożenie z żywej natury roślinnej|Stopień 1: Nawożenie z tego, co żywe w naturze roślinnej 286]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#O istocie kompostowania|O istocie kompostowania 287]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#1. Faza cieplna|1. Faza ciepła 291]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#2. Faza oddychania powietrzem i odgazowania|2. Faza oddychania powietrzem i odgazowania 292]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#3. Faza wodna lub przemiany|3. Faza wodna, czyli faza przemiany 294]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#4. Faza uziemnienia|4. Faza uziemnienia 295]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Stosowanie kompostu|Stosowanie kompostu 299]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Nawożenie kompostem łąk i pastwisk|Nawożenie kompostem łąk i pastwisk 299]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Nawożenie kompostem w ogrodnictwie|Nawożenie kompostem w ogrodnictwie 300]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Nawożenie kompostem w sadownictwie|Nawożenie kompostem w sadownictwie 301]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Poziom 2: Nawożenie z duszy natury zwierząt domowych|Stopień 2: Nawożenie z tego, co duszewne w naturze zwierząt domowych 303]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Przechowywanie nawozów od zwierząt domowych|Zachowanie nawozów od pogłowia zwierząt domowych 304]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Obornik głęboki|Obornik głębokościółkowy 305]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Obornik pryzmowy|Obornik układany warstwowo 307]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Kompost obornikowy|Kompost obornikowy 307]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Gnojówka|Gnojówka 309]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Stosowanie nawozów zwierzęcych z własnego gospodarstwa|Stosowanie własnych nawozów zwierzęcych gospodarstwa 311]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Skuteczność własnych nawozów zwierzęcych|Działanie własnych nawozów zwierzęcych gospodarstwa 312]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Doświadczenie światło-cień|Doświadczenie światło–cień 313]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Oceny na podstawie wyników morfologicznych|Oceny na podstawie wyników morfologicznych 314]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Oceny na podstawie wyników analitycznych|Oceny na podstawie wyników analitycznych 317]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Ocena metodą diagnostyki krystalicznej chlorku miedzi|Ocena metodą krystalnodiagnostyczną krystalizacji chlorku miedzi 318]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Poziom 3: Nawożenie z ducha człowieka|Stopień 3: Nawożenie z ducha człowieka 323]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Wydaliny metaboliczne|Wydaliny przemiany materii 323]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Działalność duchowa w pracy|Działalność ducha w pracy 324]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Indywidualność rolnicza a preparaty biodynamiczne|Indywidualność rolnicza i preparaty biologiczno-dynamiczne 325]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Droga badań nauk humanistycznych|Droga badawcza nauki duchowej 329]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Przyrodniczo-goetheanistyczna droga badań|Przyrodniczo-goetheanistyczna droga badawcza 331]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Droga badań przez doświadczenie woli|Droga badawcza doświadczenia woli 332]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Wytwarzanie, stosowanie i skuteczność preparatów w cyklu rocznym|Wytwarzanie, stosowanie i działanie preparatów w biegu roku 334]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Podstawowe aspekty metodyki wytwarzania i stosowania preparatów|Podstawowe aspekty metodyki wytwarzania i stosowania preparatów 336]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Zbliżenie do rozumienia substancji wyjściowych do preparacji|Zbliżanie się ku rozumieniu substancji wyjściowych do preparacji 339]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Wytwarzanie i obsługa preparatów biodynamicznych|Wytwarzanie i posługiwanie się preparatami biologiczno-dynamicznymi 344]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Preparat z nawozu rogowego i krzemionki rogowej – wytwarzanie, stosowanie i skuteczność|Preparat z nawozu w rogu i preparat rogu krzemiennego – wytwarzanie, stosowanie i działanie 344]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Preparat z nawozu rogowego|Preparat z nawozu w rogu 344]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Preparacja w rytmie cyklu rocznego|Preparat rogu krzemiennego 348]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Proces mieszania|Proces mieszania 351]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Stosowanie|Stosowanie 356]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Skuteczność|Działanie 357]]<br /> * '''[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Die Kompost- oder Düngerpräparate|Preparaty kompostowe, czyli nawozowe 360]]'''<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Kompozycja preparatu z krwawnika|Kompozycja preparatu z krwawnika 361]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Poziomy skuteczności|Stopnie działania 370]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Kompozycja preparatu z rumianku|Kompozycja preparatu rumiankowego 372]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Kompozycja preparatu z pokrzywy|Kompozycja preparatu pokrzywowego 379]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#O kwestii przemiany substancji|O kwestii przemiany substancji 384]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Kompozycja preparatu z kory dębu|Kompozycja preparatu z kory dębowej 389]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Dąb, jego kora i łyko|Dąb, jego kora i korek 389]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Czaszka zwierzęcia domowego|Czaszka zwierzęcia domowego 395]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Preparacja kory i łyka dębu|Preparacja kory dębowej i korka 400]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Kompozycja preparatu z mniszka lekarskiego|Kompozycja preparatu z mniszka lekarskiego 405]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Wygląd mniszka lekarskiego|Obraz zjawiskowy mniszka lekarskiego 406]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Korzeń|Korzeń 407]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Pęd i liść|Pęd i liść 408]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Kwiat|Kwiat 409]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Sok mleczny|Sok mleczny 411]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Otrzewna i krezka bydlęca|Otrzewna względnie krezka bydlęcia 415]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Kroki preparacji|Etapy preparowania 420]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Zastosowanie i skuteczność|Stosowanie i działanie 424]]<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Kompozycja preparatu z kozłka lekarskiego|Kompozycja preparatu z waleriany 427]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Obraz zjawiskowy waleriany|Obraz zjawiskowy waleriany 428]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Korzeń|Korzeń 430]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Łodyga|Łodyga 431]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Następstwo liści|Następstwo liści 432]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Kwiat|Kwiat 434]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Wytwarzanie i stosowanie|Wytwarzanie i stosowanie 438]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Uwagi wstępne do kwestii wirksamkeit|Uwagi wstępne o działaniu 440]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Skuteczność|Działanie 446]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Preparat ze skrzypu polnego|Preparat ze skrzypu polnego 448]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Forma zjawiskowa|Postać zjawiskowa 449]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Sfera ryzomowo-korzeniowa, wegetatywne i generatywne rozmnażanie|Sfera kłącza i korzenia, rozmnażanie wegetatywne i generatywne 450]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Nadziemny pęd i proces krzemionkowy|Nadziemny pęd i proces krzemionkowy 451]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Wytwarzanie i stosowanie|Wytwarzanie i stosowanie 453]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Skuteczność preparatu ze skrzypu polnego|Działanie preparatu ze skrzypu polnego 454]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Kanon sześciu preparatów nawozowych, ich współdziałanie w kształtowaniu nowego Pośredniego — przegląd|Kanon sześciu preparatów nawozowych, ich współdziałanie w kształtowaniu nowego środka – ujęcie całościowe 456]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Szereg roślin preparatowych|Szereg roślin preparatowych 456]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Szereg zwierzęcych powłok narządowych|Szereg zwierzęcych osłon organów 461]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Preparaty nawozowe w ich całościowym działaniu|Preparaty nawozowe w ich całościowym działaniu 469]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Praktyka sztuki uprawy ziemi w trzech krokach|Praktyka sztuki uprawy ziemi w trzech krokach 473]]<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Podziękowania|Podziękowania 483]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Życiorys Manfreda Kletta|Życiorys Manfreda Kletta 485]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Indeks rzeczowy|Indeks rzeczowy 486]]<br /> __NOTOC__ {{SE|16}}<br /> <br /> [[Datei:Manfred Klett bei einer Geologievorlesung.jpeg|frame|zentriert|&lt;center&gt;&lt;small&gt;[[Manfred Klett]] podczas wykładu z geologii ze studentami [[Landbauschule Dottenfelderhof]] w roku 2009 © Copyright 2021 by Landbauschule des Dottenfelderhof.&lt;/small&gt;&lt;center/&gt;]]<br /> <br /> {{SE|17}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Geleitwort&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Słowo wstępne ===<br /> <br /> Niniejszą książkę «Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst» można by określić jako podsumowanie dzieła życia [[Manfred Klett|Manfreda Kletta]].<br /> <br /> Manfred Klett, rocznik 1933, jest dziekanem ruchu biodynamicznego. Przez dziesięciolecia, obok praktycznej działalności i związanych z nią odpowiedzialności, podróżował po całym świecie jako mówca, wykładowca i rozmówca — ktoś mógłby go teraz wyobrażać sobie jako spokojnego starca na zasłużonej emeryturze. Ten obraz jednak myli, gdyż z zewnętrznego spokoju Manfred Klett wkracza raz jeszcze w przestrzeń publiczną z dziełem ogarniającym całość. A kto go zna, ten natychmiast wyczuwa, co nam tym razem daje w ręce: kwintesencję całożyciowego działania na rzecz rolnictwa przyszłości. Patrząc wstecz, zebrane plony życia są tu przeglądane i porządkowane — ustrukturyzowany przegląd tego, czym rolnictwo było i jest. Patrząc naprzód, mamy przed sobą wezwanie skierowane do następnych pokoleń w sensie kierunków pracy, wezwanie do uchwycenia tego, co rolnictwo nosi w sobie jako potencjał przyszłości.<br /> <br /> Pierwszy podtytuł «Wesenszüge des biologisch-dynamischen Landbaus» można rozumieć jako syntetyczny opis treści. Tak, chodzi o rolnictwo biologiczno-dynamiczne, ale nie w sensie spojrzenia od wewnątrz, wewnętrznego porozumienia biodynamicznej wspólnoty ze samą sobą. Czy zatem chodzi o spojrzenie z zewnątrz? I to nie, bo z zewnątrz w tej rozprawie nic nie jest oglądane. Można by jednak powiedzieć, że chodzi o spojrzenie ‹na zewnątrz›. Spojrzenie, w którym to, co nazywamy ‹biodynamicznym›, jest badane poza ruchem i jego samookreśleniem, by w jego istotnych rysach odnaleźć coś z tego, czym rolnictwo z racji swego przeznaczenia jest. To duże roszczenie, które wymaga solidnego uzasadnienia. Niniejsze dzieło można czytać jako to uzasadnienie — i sądzę, że w intencji autora tak właśnie chce być czytane, zarówno pod względem treści, jak i stylu. Pod względem treści zawiera ono między innymi<br /> <br /> * historię rolnictwa w jego stosunku do kulturowego i świadomościowego rozwoju człowieczeństwa zachodniego<br /> * studium społeczno-gospodarcze dotyczące stosunku przemysłu do rolnictwa<br /> * naukę o organizmie rolniczym w jego trój- i czterostopniowości {{SE|18}}<br /> <br /> * badanie nad «Indywidualnością Rolniczą»<br /> * w ramach trzech filarów uprawy roli — bodenbearbeitung, płodozmian i nawożenie — szczegółowe przedstawienie biologiczno-dynamicznych preparatów<br /> * podręcznik dla biodynamicznych rolników<br /> * podręcznik dla wspólnot gospodarskich i asocjatywnych inicjatyw w otoczeniu gospodarstw<br /> <br /> Co do stylu, uzasadnienie to można w najlepszym sensie nazwać goetheanistycznym. Oznacza to: nie jest ono abstrakcyjno-logiczne i systematyczne, lecz orientuje się na fenomen. Biogram autora to życie dla biodynamicznego impulsu i razem z nim. Konkretne doświadczenia pracy i zasadnicze odkrycia myślowe należą do siebie. Przeżyte życie jest wzajemnym przeplataniem się jednego i drugiego, a niniejsza praca pozostaje wierna temu językowi życia. Konkretne doświadczenia praktyczne — czy to w polu, w oborze, czy na naradzie roboczej — i prafenomentalne sformułowania o glebie, zwierzętach domowych czy współpracy stoją blisko siebie. To zamierzone. Styl można określić jako ‹realno-idealny›. I jest on urzeczywistnieniem tego, co Manfred Klett w tytule nazywa «Landbaukunst» — sztuką uprawy ziemi. To, co realne, nie gubi się atomistycznie w szczegółach danych i faktów, a to, co idealne, nie rozpływa się w abstrakcyjności ogółu; jedno i drugie szuka się nawzajem i wzajemnie się przepaja, wznosząc się ku wyższej jedności — ta sztuka może być nazwana sztuką uprawy ziemi.<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> &lt;nowiki&gt;***&lt;/nowiki&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Spośród wielu tematów dwa są opracowane zaskakująco szczegółowo. Jeden kompleks tematyczny to społeczno-gospodarcza analiza aktualnego położenia rolnictwa. Krótko mówiąc: rolnictwo się zindustrializowało, nie mogąc nigdy być przemysłem. Tworzenie kapitału i rentowność kapitału są rolnictwu — o ile zachowuje ono jeszcze jakikolwiek związek z «ziemią» — obce w swej istocie. Za to właściwe mu jest to, co przemysłowi jest nieznane: nie zużywa ono swoich środków produkcji — gleby, roślin, zwierząt — w procesie produkcji, lecz je utrzymuje lub poprawia. To pozytywne bilansowanie w sensie domowego gospodarstwa życia Ziemi, w tym gospodarki wodnej i klimatycznej, jest jego właściwym wkładem do gospodarki narodowej; a autor prowadzi całe rozważanie w taki sposób, że ten ogląd doznaje oświetlenia z przyszłości. Albowiem przez to rolnictwu biologiczno-dynamicznemu przyroś­ta zadanie społeczno-kształtujące, które nie zostało jeszcze rozpoznane i ujęte w takim stopniu, jak przedstawia to niniejsza praca. Wsz­ys­cy {{SE|19}}<br /> <br /> Cały świat szuka trwałego bilansu światowej gospodarki — tu wskazany jest punkt wyjścia, a zarazem wezwanie, by go rozwijać i wprowadzać do rozmowy.<br /> <br /> Drugi obszar tematyczny to biologiczno-dynamiczne preparaty. Autor daje tym wyraz swemu przekonaniu, że niepozorne dodatki nawozowe są niezwykle istotne. Jeśli powiązać to z tytułem książki, można sformułować: preparaty są w szczególności «sztuką uprawy ziemi», są «istotą» biodynamicznej uprawy ziemi, i to właśnie one umożliwiają «rolnictwo przyszłości». Jak trzeba nakierować spojrzenie, by ta zamierzona intensywność uwagi na preparatach stała się zrozumiała? Kierunek spojrzenia Manfreda Kletta wyznacza zasadnicze odniesienie człowieka do przyrody. W tym odniesieniu dokonuje się na preparatach i poprzez nie odwrócenie biegunów brania i dawania: człowiek może dziś jako indywidualny człowiek z zasobu swej «duszy duchowej» twórczo, niczym artysta, wkraczać w wewnętrzny porządek przyrody — a ona, która zawsze go niosła i z której łona wyłonił się jako ziemska istota, może i chce zaufać temu dalej prowadzącemu kultywowaniu przez ręko-dzieło człowieka. To szerokie spojrzenie na preparaty należy do przekazanego tu rolniczego dziedzictwa. Mówi się tu nie mniej niż to: że licząca tysiące lat agri-kultura dzięki biologiczno-dynamicznym preparatom doznaje impulsu odnowy, który jako jedyny otwiera przed nią przyszłość.<br /> <br /> ***<br /> <br /> Jest zdecydowaną wolą Manfreda Kletta, żeby ta książka została wydana i opublikowana w Goetheaneum. Sekcja Rolnictwa i Wydawnictwo Goetheaneum chętnie temu przychyliły. Sekcja Rolnictwa jest jako jedna z jedenastu sekcji integralnym składnikiem Wolnej Wyższej Szkoły Nauki Duchowej w Goetheaneum. Szkoła ta dąży do tego, by pracować wychodząc z antropozofii. Aktualnie rozumie ona siebie szczególnie tak, że chce artykułować się w bieżących wydarzeniach, by wnosić wkład w wielkie wyzwania współczesności. Przy tym w każdej dziedzinie fachowej chodzi o pytanie: Jak w całej technice i złożoności może poznanie człowieka jako «Anthropos» wskazywać orientację na przyszłość? I w każdym obszarze pracy chodzi też o pytanie: Jak mogą ludzie, którzy konkretnie pracują — na przykład w rolnictwie — pielęgnować badawcze usposobienie duchowe? Książka Manfreda Kletta doskonale wpisuje się w to nastawienie Szkoły. Po pierwsze {{SE|20}}<br /> <br /> usiłuje myśleć rolnictwo we wszystkich jego aspektach konsekwentnie wychodząc od człowieka. Paradygmatyczne zdanie z Kursu rolniczego Rudolfa Steinera, «der Mensch wird zur Grundlage gemacht», staje się dla autora źródłem, przez które wiele z dawna znanych spraw ukazuje się w nowym świetle. Książka jest jednak również plonem życia, które zawsze stało również w praktyce czynnego i przedsiębiorczego rolnictwa i może tym samym być przykładem i inspiracją dla wielu rolników i rolniczek, by rozumieć siebie i działać jako badacze praktyki.<br /> <br /> «Sztuka uprawy ziemi» — jako kierunek docelowy widnieje w tytule książki, i można się zapytać: Czy to ma przynieść rozwiązanie dla wyzwań związanych ze zmianami klimatycznymi, erozją gleby, żywieniem świata? Odpowiedź może brzmieć: Tak, gdyż sztuka, sztuka uprawy ziemi oznacza: Każda i każdy ze swoim indywidualnym zaangażowaniem, na swoim zupełnie szczególnym miejscu przeżywa niezastąpiony wkład. Każde gospodarstwo, każde miejsce, gdzie pracuje się w sensie tej książki, jest reprezentantem ziemi, która jest nam powierzona do kultywowania.<br /> <br /> Książka ukazuje się w 2021 roku. Pozwalam sobie polecić ją czytelnikom i rozumieć jako preludium do stuletnich wydarzeń Kursu rolniczego Rudolfa Steinera z 1924 roku w Koberwitz. Stoimy u końca pierwszego stulecia biologiczno-dynamicznego rolnictwa. I tym samym powstaje pytanie: Co należy teraz czynić w drodze ku drugiemu stuleciu działania biologiczno-dynamicznego impulsu? Stoimy dziś przed częściowo trudnymi realiami w gospodarstwach i w sprzedaży. Znamy jednak również zasady i podstawowe myśli z antropozofii, z których wychodząc możemy mieć nadzieję, że nie rozbijemy się o te realia. Mamy możliwość rozwijania siebie i rolnictwa z przyszłości i w ten sposób nie tylko doprowadzać problemy rolnictwa do rozwiązania i otwierać jego przyszłość, lecz również pozyskiwać impulsy przyszłości dla przyrodniczej strony świata i społecznego kształtowania ludzkiego życia. Do tego wzywa nas Manfred Klett.<br /> <br /> Dla [[Sektion für Landwirtschaft|Sekcji Rolnictwa]] przy Goetheaneum <br /> <br /> [[Ueli Hurter]] {{SE|21}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vorwort&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Przedmowa ===<br /> <br /> Żaden okres pokoju w nowszej historii nie utrudnił człowiekowi w takim stopniu jak obecny tego, by prowadzić gospodarstwo rolne zgodnie z jego najgłębszymi, ziemsko-kosmicznymi prawami życia i czynić je zdolnym do przyszłości. To stwierdzenie może zdumiewać, skoro istnieją przecież subwencje i chętnie rosnący rynek ekologiczny. I czyż nie stały się gospodarstwa ekologiczne miejscami zakupów i spotkań? Tak, bez wątpienia! Wszystko to zasłania jednak rozległy deficyt, który opanowuje życie społeczne. Na trzech obszarach jest on odczuwalny egzystencjalnie:<br /> <br /> # Pomimo wszelkich wspaniałych poznań na temat przyrody i bogactwa jej zjawisk człowiek żyje dziś w stosunku do niej w niespotykany dotąd oderwany, wyemancypowany sposób. Fenomeny wspaniałości stworzenia, leżące przed oczami, wymykają się z pola widzenia. Staje się to w pełni jasne dopiero wtedy, gdy z zasobu wiedzy, który dziś można posiadać, usiłuje się ukształtować kawałek ziemi jakiegoś gospodarstwa rolnego w żywą całość. Zauważa się, że pojęcia nie przystają do rzeczywistości, w którą się wchodzi pracując. Są wobec niej martwe, gdyż odnoszą się wyłącznie do tego, co fizyczno-nieorganiczne. To, co można z tymi pojęciami czynić, to zakładać obok przyrody królestwo: królestwo technologii. Dzięki nim człowiek grozi sobie całkowitym wyłączeniem się z przyrody; ustawia się obok niej jako widz, steruje z zewnątrz i jest na drodze do całkowitego przekazania swej funkcji sterowania «inteligentnemu», samo się sterującemu cyfrowemu systemowi. Poprzez swój świat pojęć tworzy duchowo-duszewnie w sobie samym i w przyrodzie wokół siebie pustynię. Wtedy dręczy go pragnienie i może pojawić się pytanie, jak ożywić własne myśli tak, by nie pozostawały martwym odwzorowaniem tego, co zmysłowo uchwytne, lecz stawały się przeniknię­tymi duchem, przeżytymi ideami, które odnoszą się do istotowego bytu wokół nas. Jaką drogą ćwiczeń trzeba kroczyć w myśleniu, czuciu i woli, by z pełną świadomością móc zbudować most ponad przepaścią między przeżywaniem siebie jako własnej odrębności a przyrodą, byciem-w-świecie? Gdzie są ludzie, którzy troszczą się o takie możności ideowe, gdzie wiele rąk, które z tych idei wychodząc chcą ukształtować kawałek ziemi w mały wszechświat, w organizm gospodarstwa rolnego? Dokonanie tego jest aktem artystycznym, i to w dwojakim sensie: uświadomić sobie ducha, który zastygł w dzieło sztuki przyrody, i z tej {{SE|22}}ducho-postawy łączyć ludzi we wspólnoty inicjatywne, które z własnej siły kształtują gospodarstwa rolne jako dzieła sztuki nowego, ku przyszłości otwartego rodzaju. Tam, gdzie coś takiego nawet w zaczątkach się dzieje, opadają mury cywilizacji.<br /> # Rolnictwo jest dosłownie przytłaczane przez powódź ustaw, rozporządzeń, obciążeń, regulacji, kontroli. Ta gąszcz prawa zaciska się coraz ciaśniej i gmatwaj z każdą katastrofą, którą wywołuje błędne postępowanie w uprzemysłowionym intensywnym rolnictwie (biocydy)&lt;ref&gt;Zob. np.: Mathias Forster, Christopher Schümann: Das Gift und wir, Frankfurt a.M. 2020, 448 S.&lt;/ref&gt; lub w hodowli masowej (np. BSE)&lt;ref&gt;BSE: skrót od «Bovine spongiforme Enzephalopathie», epizootia znana również jako «choroba szalonych krów», spowodowana przede wszystkim błędnym żywieniem bydła białkami zwierzęcymi.&lt;/ref&gt;. Ten przymus ku wybujałemu biurokratyzmowi, który dotyka wówczas wszystkich, hamuje własną inicjatywę, by kształtować prawo czynnie. Nie pozwala wyrosnąć zaufaniu — duchowej substancji prawa żywego od człowieka do człowieka. Ma się na oku jedynie siebie i mija się z tym, co drugie. Prawo staje się rodzajem «technologii kurateli». Jeśli jednak uda się na miejscu, poprzez wspólnie pielęgnowane tworzenie idei, rozbudzić wolę do działania, poczucie prawa zyskuje pokarm. Uczy się odczuwać, co jest prawem w konkretnej współpracy wspólnoty gospodarstwa — jak stosownie do zdolności wznosi się struktura pracy, jak kształtuje się własność odnośnie do ziemi i kapitału, jak prawa do dochodu i zamieszkania i tak dalej. Znowu otwiera się pole ćwiczeń, tym razem pole czucia, dzięki któremu wspólnota uczy się budować społeczne dzieło sztuki bezinteresowniej, z większym zaufaniem. W krokach rozwoju promieniuje na zewnątrz i napełnia życiem poczucie prawa ludzi również w obrębie gospodarstwa rolnego.<br /> # Na polu gospodarczym rolnictwo stoi pod presją anonimowych, dyktujących ceny rynków — technologii kalkulującego egoizmu. Obcy jej, z natury jej rzeczy, ogromnie wysoki zapotrzebowanie kapitałowe dotyczące zakupu środków produkcji (takich jak maszyny, środki nawozowe, paszowe, do uprawy roślin i leczenia zwierząt, biocydy, energia itd.) zmusza je do jednostronnej, obciążającej środowisko produkcji masowej, która z kolei obniża ceny, wyzwala ogólnoświatową konkurencję wypierającą, sprzyja globalizacji rynków rolnych i jest odpowiedzialna za klęski głodu w krajach trzeciego świata. Rolnictwo, wiszące {{SE|23}}na sznurku interesów kapitałowych, jest wyobcowane z siebie samego; jest wskroś skomercjalizowane. Znaleźć drogi i środki, by wyrwać się z tego więzienia, stanowi dziś dla każdego gospodarstwa rolnego największe wyzwanie. Przełamanie tych murów może się udać, gdy gospodarstwo stowarzysza się gospodarczo z przetwórstwem, handlem i konsumentami w regionie. Tutaj otwiera się trzecie, całkowicie ku przyszłości skierowane pole ćwiczeń w sferze społecznej. Spojrzenie rozszerza się poza granice gospodarstwa w otoczenie społeczne. Szuka się i znajduje partnerów gospodarczych, którzy są gotowi postawić swoją działalność gospodarczą w służbę asocjatywnego współdziałania i ukierunkować ją na dobrobyt wszystkich uczestniczących. Celem dążenia jest, wychodząc od gospodarstwa i w regionalnych ramach wśród partnerów gospodarczych, tworzyć z asocjacji dzieło sztuki «braterstwa». Chodzi o sztukę uczenia się wspólnotowego myślenia obrazowego o gospodarcze stanach faktycznych w ich związkach, w procesie kształtowania poczucia wspólnoty. Wyraża się ona w kulturze umów bezinteresownego obcowania z myślą o regionalnym zaspokajaniu potrzeb i znajdowaniu ceny odpowiadającej wartości.<br /> <br /> Rolnictwo XX/XXI wieku staje się coraz bardziej kwestią ekologiczną, a wykraczając poza nią – kwestią kształtowania Ziemi, w sensie słów Novalisa: «Jesteśmy powołani do kształtowania Ziemi».&lt;ref&gt;«Wir sind auf einer Mission: zur Bildung der Erde sind wir berufen», Novalis (1772–1801, Dichter der deutschen Romantik), Blüthenstaub, ''&lt;nowiki/&gt;''<br /> § 32.&lt;/ref&gt;Zarazem jednak, i jeszcze mało w swej ogromnej doniosłości rozpoznana, jawi się ona dziś – ogarniając całe życie cywilizacyjne – jako kwestia społeczna. To ona domaga się głośno przemiany zmysłów w świadomości człowieka wobec rzeczy i istot przyrody. Człowiek wyrósł ze stworzenia ku samodzielnej, wolnej twórczości. Czy chce to «uznać za prawdziwe» i odpowiednio działać? Czy chce, zamiast służyć jedynie sobie, bezinteresownie i odważnie wkraczać w wyłom dla innych i dla czegoś innego? Rolnictwu – takiemu, jakim stało się pod dominacją racjonalnej technologii i jakim coraz bardziej obiecuje być pod prądem cyfrowego sterowania – brakuje impulsów odnowy kultury. Lecz ci, którzy mają odwagę prowadzić gospodarkę biologiczno-dynamiczną, podążając za własnymi spostrzeżeniami, zauważą wkrótce, że z zarodkowych zalążków wyspowo rozkwita nowa kultura, która promieniuje. Będą wtedy przepełnieni pewnością, że obrany kierunek, choćby jak wiele przeszkód się<br /> <br /> stawiało na drodze – może nawet z czysto mieszczańskiej małoduszności i odwrócenia ku przeszłości – jest tu i teraz do przejścia. {{SE|24}}<br /> <br /> Niniejsza książka chce wskazać na wewnętrzne i zewnętrzne kroki tej drogi, takie, jakie rysują się przed tym, kto stara się je przebyć – czerpiąc z poznań antropozoficznej nauki duchowej – w biologiczno-dynamicznej uprawie ziemi. Na tej drodze przeżywa się siebie jako stale stojącego na początku. Idee zdobyte z nauki duchowej są gwiazdą przewodnią codziennej pracy, to, co osiągalne, jest fragmentaryczne w obrębie pewnego rozwoju, którego owocność dopiero odsłania twórczą moc tych idei, a tym samym ich prawdziwość. Jedynie w pracy prowadzonej przez idee tkwi źródło przeżycia prawdy. Staje się przy tym świadomym tej rzeczy, że dążenia biologiczno-dynamicznej uprawy ziemi nie są czasowo uwarunkowaną alternatywą jak inne wobec chemo-technicznego rolnictwa, lecz że nawiązują, w sensie dziejów świadomości, do czerwonej nici, która w nieprzerwanej metamorfozie przeciąga się przez historię przedchrześcijańskich wielkich kultur, jak również przez wieki po Przełomie Czasów aż do dziś. Kto to sobie uświadomi, temu idea rozwoju ożywa. Własny ideał napełnia się pewnością poznania; czuje się siebie samego jako wstępującego w zadanie, które impulsuje do tego, by uchwycić tę czerwoną nić i splatać ją ku przyszłości – w świadomym ćwiczącym przezwyciężeniu wspomnianej na wstępie przepaści emancypacyjnej między człowiekiem a światem.<br /> <br /> Dottenfelderhof, jesień 2020 <br /> <br /> Manfred Klett {{SE|25}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Erster_Teil&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''Część pierwsza''' ===<br /> <br /> {{SE|27}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Polarität_von_Industrie_und_Landwirtschaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Polarność przemysłu i rolnictwa ===<br /> <br /> Patrząc na sytuację rolnictwa nie tylko w skali europejskiej, gdzie zachodniochrześcijańska uprawa ziemi była niegdyś dźwigarem kultury, ale i w skali całej Ziemi, nie popełnia się błędu w ocenie, że utraciło ono swoje dawne znaczenie kulturotwórcze i stało się w ostateczności swego rodzaju ciężarem cywilizacyjnego rozwoju. Nadmiar faktów składa o tym świadectwo. Rolnictwo jako niosący kulturę impuls, który rozprzestrzenił się i przeżywił w największej różnorodności ponad krajami i ludami Ziemi, ustąpiło cywilizacyjnej uniformizacji. Jako niosący element kultury ludzkości popadło w śmierć. Ilekroć coś umiera, skierowane jest do współczesnych wezwanie, aby stali się świadomymi takiej śmierci, jej okoliczności oraz możliwości rozwojowych, które mogą wyrastać z tej śmierci jako nowe zarodki życia. Człowiek przebudzony do samoświadomości potrzebuje przeżycia progu ku śmierci. Dopiero śmierć budzi i wyzwala poznający wzrok dla pytań, jakie wglądy należy zdobyć, jakie warunki stworzyć, aby mogło powstać nowe życie i stawanie się, niejako zmartwychwstanie ku nowej funkcji dźwigara kultury.<br /> <br /> Te pytania podjęły nauki, co prawda z pominięciem człowieka, który właśnie te pytania stawia, w bardzo ograniczonym stopniu. Z sięgającego w najdalszy szczegół badania czysto fizycznej, obliczalnej części rzeczywistości całości przyrody wyrosły potężne sukcesy materialno-ekonomiczne, które coraz głębiej wciągały ludzi w moc naukowo ugruntowanych technologicznych sposobów produkcji. Niepostrzeżenie rolnictwo chłopskie popadło w cichej rewolucji społecznej najpierw powoli, a od lat sześćdziesiątych XX wieku wielkimi krokami, w industrializację, a tym samym w swoją kulturową śmierć.<br /> <br /> W przeczuciu tego rozwoju, na początku XX wieku, u nielicznych jednostek obudowała się wola, by szukać dróg reformowania rolnictwa ze źródeł właściwych mu praw życia, z właściwego mu etyczno-moralnego fundamentu. Kościół był co prawda jeszcze we wsi, ale jego moc słabła, by móc być nadal duchowo-moralnym towarzyszem drogi dla chłopa, na drodze ku nowoczesności, ku wolnemu samookreśleniu, a tym samym przy obchodzeniu się z nowymi technicznymi możliwościami. Wśród nielicznych byli jeszcze nieliczniejsi, którzy ze swojej praktyki zawodowej dochodzili do konkretnych pytań o metamorfozę {{SE|28}}<br /> <br /> metamorfozy Starego w Nowe, Przyszłe. Z tymi pytaniami zwrócili się do Rudolfa Steinera (1861–1925), twórcy antropozoficznej nauki o duchu, z prośbą o wskazanie dróg ku odnowieniu rolnictwa w przyszłości. Tej prośbie wyszedł naprzeciw kurs wygłoszony w czasie Zielonych Świąt 1924 roku, który w ramach Dzieł zebranych Rudolfa Steinera nosi tytuł «Duchowo-naukowe podstawy pomyślnego rozwoju rolnictwa»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtscht'', GA 327, Dornach 1999.&lt;/ref&gt;. Kurs odbył się na dworze Koberwitz (dziś Kobierzyce) koło Wrocławia w Śląsku.&lt;ref&gt;Das Schloss Koberwitz existiert noch heute und ist seit 1997 Sitz der polnischen Gemeindeverwaltung von Kobierzyce.&lt;/ref&gt; W ośmiu wykładach kieruje się spojrzenie na związki idei, które zdolność twórczą człowieka wzywają do działania w dwóch kierunkach. Po pierwsze ku wnętrzu: próbując myśleć te idee nauki o duchu obrazowo i przez myślenie uczynić z nich przeżycie. Po drugie ku zewnętrzu: próbując z tego przeżycia idei kształtować naturę pewnego miejsca ziemi, ponad jej naturalną daność, ku całości rolnictwa. Takie podejście zakłada badawcze usposobienie duchowe: zarówno wobec tego, co zmysłom jawi się jako przyrodnicza podstawa gospodarstwa, jak i wobec tego, co jako wynik badania duchowego otwiera się myślącemu świadomości. Ta naukowa gesinnung otwiera świat faktów natury zmysłowej i nadzmysłowej, a zarazem kontekst ich wzajemnych powiązań. W skupieniu się nad takimi kontekstami powiązań — na przykład między słońcem a chlorofilem, rytmami Księżyca a zjawiskami pogodowymi, kwiatem a zapylającym go owadem, dżdżownicą a tworzeniem się próchnicy — budowana jest wewnętrznie gleba przeżycia, z której wyrastając każde działanie może stać się aktem artystycznym. W tym sensie praktyka rolnictwa zorientowanego antropozoficznie jest wskroś artystycznym dzianiem się: wewnętrznie wypracowane przeżycie idei przechodzi przez most pracy ku zewnętrznemu ucieleśnieniu. To, co Rudolf Steiner wykłada w «Kunst und Kunsterkenntnis»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Kunst und Kunsterkens'', GA 271, Dornach 1985, siehe insbesondere die Vorträge vom 15. und 17. Februar sowie 5. und 6. Mai 1918.&lt;/ref&gt;, daje się ująć skrótowo w tę formę: Sztuka jest wówczas, gdy to, co zmysłowe, żyjące w oglądzeniu, i — w nim ukryte — to, co nadzmysłowe, uwewnętrzniają się w głębi duszy ku przeżyciu i z tego przeżycia przedstawiają się w czymś zewnętrznym. W ten sposób sztuka wyrastając {{SE|29}}<br /> <br /> z duszy człowieka. «Zdolnymi się staną ludzie do tego, by tworzyć coś, co wzbogaca Ziemię, co jest na Ziemi nowe, czego bez twojej zdolności [artysty; uwaga autora] by nie było, co jest jak nasienie przyszłości na Ziemi.»&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 28. Oktober 1909, S. 76.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Żyzność gleby jest na przykład zwierciadłem tego, jak szczegółowo, a zarazem jak całościowo żyją we mnie idee, które tworzą trzy filary prawdziwej kultury glebowej, mianowicie: uprawa roli, płodozmian i nawożenie.&lt;ref&gt;Das Verhältnis von Ideenerleben und Bodenfruchtbarkeit wird ausführlich im zweiten Teil des Buches behandelt.&lt;/ref&gt; Ten przykład daje się rozszerzyć na całość gospodarstwa. Jest ona zwierciadłem tego, jak żywy jest obraz kształtu gospodarstwa we wspólnocie pracującej w danym miejscu, i tak samo można to sprecyzować aż do każdego pojedynczego chwytu w obcowaniu z ożywioną i uduchowioną przyrodą.<br /> <br /> Z przekształcenia wyników nauk przyrodniczych powstaje technika. Jest ona wytworem ludzkiego ducha wynalazczości oraz stosowania praw, substancji i sił działających w martwej, to znaczy czysto fizycznej przyrodzie. Czysto techniczne postępowanie przerywa stosunek wzajemny, który mamy w pracy — częściowo świadomie, częściowo nieświadomie — do rzeczy i istot; rytm pracy maszyny jest odgórnie ustalony i w swoich zadanych granicach powszechnie obowiązujący. Wymyka się on ludzkiemu przeżywaniu i tym samym zamyka bramę do ćwiczenia i uprawiania rzemieślniczej sztuki, która tworzy most ku ożywionej i uduchowionej przyrodzie.<br /> <br /> O tyle, o ile technika rozdziela, redukuje i podnosi roszczenie powszechnej ważności, o tyle sztuka łączy, szanuje wielość powiązań i jest tym prawdziwsza i płodniejsza, im bardziej indywidualnie do dzieła przystępuje.<br /> <br /> Wprowadzenie techniki do rolnictwa od XIX wieku pociągnęło za sobą wstrząsy społeczne największej miary. Technika odciążyła ludzi od ciężkiej pracy, lecz przez to wyracjonalizowała zarazem poza procesem pracy znaczną część wiejskiej ludności. Podniosła produktywność przez jednostronne systemy upraw i hodowli zwierząt, a jako trwały skutek uboczny wywołała na scenę globalną problematykę środowiskową; krótko mówiąc, technicyzacja — idąc za własną dynamiką — torowała drogę globalnej industrializacji rolnictwa i międzynarodowej konkurencji, a tym samym upadkowi cen rolnych. Koszty olbrzymich, ogólnoświatowych szkód środowiskowych, {{SE|30}}<br /> <br /> które przy tym powstają, nie są nakładane na sprawcę, lecz na ogół; zostają uspołecznione.<br /> <br /> Chłopstwo, jeszcze zakorzenione w ludowości, budziło się do samoświadomości, a tym samym do samostanowienia — na przykład w wyborze dróg zawodowych — z niemal stuletnim opóźnieniem w stosunku do ludności miejskiej.<br /> <br /> Ludność chłopska podążyła za dążeniem do wolności, by uwolnić się od przywiązania do przyrody i od prowadzenia przez ducha narodowego (który wyrażał się w ludowościach i w artystycznym piętnie dusz ludowych), aby w nowoczesności z podziałem pracy — podobnie jak wcześniej proletariat — podjąć mozolną drogę odnajdywania siebie. Wymieniła dawne zadomowienie w nurcie tradycji ludowości i dusz ludowych na kuszące i zarazem wymagające oferty nowoczesności z podziałem pracy. W powstałą w ten sposób duchową próżnię na wsi wdarł się z mocą potopu agrarindustrializm w drugiej połowie XX wieku nad resztą ludności chłopskiej, z nieuchronną konsekwencją zrównania metod rolniczych z metodami produkcji przemysłowej. Przez to zrównanie zostały stworzone fakty, które każdego rolnika — przy pewnej refleksji nad sobą — mogą prowadzić do doświadczeń granicznych, do przeżycia samemu sobie stworzonych sprzeczności, dających powód do pytań poznawczych. Jedno takie pytanie poznawcze, stawiane na nowo wyłącznie z rozdwojenia praktyki życia, brzmi: czy warunki wytwarzania w rolnictwie są takie same jak w przemyśle, czy też istnieje tu zasadnicza różnica? Odpowiedź na to pytanie daje się znaleźć jedynie z charakterystyki czynników przemysłowego sposobu produkcji w porównaniu z rolniczym.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Erzeugungsbedingungen_in_Industrie_und_Landwirtschaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Warunki wytwarzania w przemyśle i rolnictwie ===<br /> <br /> U punktu wyjścia przemysłowego tworzenia wartości stoi duch wynalazczy człowieka. To zrodzone z myślenia idee sprawiają, że wyizolowane z kontekstu przyrodniczego prawa natury, substancje i siły przyrody nieożywionej wchodzą we wzajemne oddziaływanie poprzez ludzką pracę w taki sposób, że poza stworzoną przyrodą powstają produkty (maszyny, nawozy, biocydy), które następnie jako towar trafiają do obiegu gospodarczego. {{SE|31}}<br /> <br /> Perspektywa sukcesu wynalazku skłania bank do udzielenia kredytu na utworzenie zakładu produkcyjnego. Oznacza to, że duch człowieka (idea) tworzy kapitał, a ten zastyga na drodze pracy w postaci budynków, środków produkcji, surowców, energii itd. Max Weber – niemiecki ekonomista i socjolog (1864–1920) – stwierdził: «Martwa maszyna to zastygły duch».&lt;ref&gt;Max Weber: ''Wirtschaft und Gesellschaft'', Tübingen 1980, S. 834 ff.&lt;/ref&gt; Duch zaś dąży dalej do urzeczywistnienia wynalazku; daje impuls do pracy. Dopiero poprzez pracę powstaje zakład produkcyjny, a w nim, w różnych etapach pracy, wytwarzanie produktu. To charakteryzuje przemysłowy proces produkcyjny, że wartości powstają wyłącznie dzięki temu, że duch wynalazczy określa przebieg ludzkiej pracy i modyfikuje ją na różnorodne sposoby, przy czym zewnętrznego wyrazu tego ducha należy szukać w różnorodnej konfiguracji kapitału.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Nationalökomischer Kurs'', GA 340, Vortrag vom 25. Juli 1922, Dornach 2002, S. 33.&lt;/ref&gt; Przyroda w formie surowców i energii schodzi przy tym tym bardziej na dalszy plan, im więcej ludzkiej inteligencji wpływa na proces produkcyjny, a więc im bardziej dzieli się on na etapy pracy. Podział pracy działa ponadto obniżająco na koszty wytwarzania towarów, a tym samym jeszcze bardziej sprzyja pędowi do ekspansji przemysłu i rzemiosła, aż po komercjalizację wszystkich usług. Kapitał powstaje z jednej strony dzięki duchowi wynalazczemu człowieka i podziałowi pracy, z drugiej strony sprawia on, że podział pracy rozrasta się bez miary. W konsekwencji przemysłowy proces produkcyjny grozi całkowitą emancypacją od przyrody i, na drodze cyfryzacji, od pracującego człowieka. Staje się on przemożnym biegunem przeciwnym dla rolnictwa i grozi rozerwaniem obu barier, które mają go utrzymywać w rozsądnych granicach, a mianowicie przyrody i porządku prawnego.<br /> <br /> Proces produkcyjny kończy się wytworzeniem towaru, w który weszła wyjściowa idea wynalazcy oraz wiedza i umiejętności wielu ludzi w dzisiejszym, ogólnoświatowym podziale pracy. Praca kierowana przez kapitał, czyli zastygłą ideę, zmaterializowała się w produkcie końcowym i nadała mu wartość, która w wymianie wartości na rynku otrzymuje cenę. Biorąc pod uwagę czynniki tworzące wartość – ostatecznie jest to praca kierowana przez ducha – cena nie jest obliczalna. Jej powstawanie podlega nieprzewidywalnościom i zafałszowaniom, które mają swoją przyczynę w szczególności w tym, że ziemia i grunt, kapitał oraz praca ludzka są postrzegane jako towar handlowy i tym samym jako {{SE|32}}<br /> <br /> czynnik kosztowy włączane w kształtowanie cen. Niemniej jednak ceny stają się pozornie – i dalekie od rzeczywistej wartości produktów – obliczalne przez to, że wszystko, co wchodzi w skład produkcji, jest pomyślane jako towar, a tym samym staje się czynnikiem kosztowym, który można wyrazić w wartości pieniężnej. W ten sposób w cenę produktu przemysłowego wchodzą wszystkie koszty produkcji, włącznie z kosztami pracy i rezerwą, stawką amortyzacyjną, dzięki której zużyty kapitał produkcyjny (zużycie maszyn itp.) może być refinansowany i zmodernizowany.<br /> <br /> Dla przemysłu obowiązuje zasada, że środek produkcji nie odnawia się sam. Miejsce jego wytworzenia jest oddzielone od miejsca jego działania. Przemysłowy proces produkcyjny zużywa skończone zasoby surowców i energii; wytwarza odpady, a same środki produkcji podlegają zużyciu i rozkładowi. Powstają śmieci, które, o ile nie da się ich przy wysokich kosztach zawrócić do obiegu energii i surowców, gromadzą się na ziemi jako hipoteka na odległą przyszłość (np. odpady atomowe), obciążają wodę i powietrze oraz wyprowadzają z równowagi bilans cieplny. Przemysłowej produkcji wyznaczone są granice wzrostu, jej bilans energetyczny i surowcowy jest ujemny. Im mniejszy udział przyrody w produkcji przemysłowej, im bardziej więc ludzka inteligencja dominuje w procesie wytwarzania, np. w przypadku produkcji chipów komputerowych, tym bardziej podzielony na etapy jest ten proces i tym bardziej niezależna od lokalizacji staje się produkcja. Teoretycznie produkty wysokotechnologiczne mogłyby być wytwarzane w dowolnym miejscu na ziemi – np. na sztucznej wyspie na morzu – i stamtąd pokrywane byłoby światowe zapotrzebowanie na te produkty.<br /> <br /> Rolnictwo, biegunowo przeciwnie do przemysłu, jest osadzone w całym gospodarstwie natury, w «''Oikos''». Tworzenie wartości jest dziełem przyrody. Z wzajemnych relacji między przyrodą nieożywioną (fizyczną), ożywioną i udusznioną oraz pod wpływem oddziaływań kosmosu we wszystkich rytmicznych procesach, powstaje jako jej dzieło twórcze ziarno zboża, marchew, mleko itd., i to w ścisłym powiązaniu z miejscem. Przyroda jest producentem, człowiek dołącza i poprzez swoją pracę kieruje jej siłą twórczą. Środkami produkcji nie są maszyny, traktor, kombajn itd. – te jedynie zastępują i zwiększają wydajność ludzkiej ręki i zwierzęcej siły pociągowej – lecz żyzna gleba, rośliny owocujące i dostarczające pożywienia oraz zwierzęta gospodarskie z ich różnorodnym wkładem. W sensie przenośnym to one stanowią kapitał produkcyjny rolnictwa. {{SE|33}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 1, S. 33.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 1: Die Polarität der Erzeugungsbedingungen in Industrie und Landwirtschaft.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> {{SE|34}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Są one tym bardziej produktywne, ilościowo i jakościowo, im bardziej w każdym gospodarstwie pozostają we wzajemnie wspierającej się relacji. W sposób naturalny łączą się w biocenozy, mniejsze i większe biotopy.<br /> <br /> Wysiłkowi pracy i ducha człowieka pozostawione jest ukształtowanie tego, co naturalnie uwarunkowane, w wyższą całość, w możliwie zamknięty w sobie organizm – w gospodarstwo rolne. Z perspektywy kosmiczno-ziemskich warunków wytwarzania w rolnictwie, z konieczności wynika z nich zasada kształtowania wielorako członowanego organizmu. Stanowi on w całości środek produkcji rolnictwa i tym samym stoi w biegunowej opozycji do środka produkcji przemysłu, czyli mechanizmu. Mechanizm opiera się na jednostronności, organizm na wszechstronności.<br /> <br /> Jeśli rozpozna się i doceni pełny zasięg polaryzacji warunków wytwarzania w przemyśle, które wynikają z ducha człowieka, oraz tych w rolnictwie, które są nieodłączne dla przyrody, to w rolnictwie, ściśle rzecz biorąc, nie może być tworzony kapitał. To bowiem, co poprzez siłę duchową człowieka jest wkładane w pracę nad przyrodą, nie zastyga w środek produkcji, który jak maszyna staje obok przyrody; nie izoluje się i nie rekombinuje surowców, energii i praw natury z ich przyrodniczego kontekstu. Wysiłek duchowy polega wręcz przeciwnie na myśleniu pojęcia zamknięcia organicznej całości, a wysiłek pracy na porządkowaniu i wprowadzaniu we wzajemne oddziaływanie sił produkcyjnych działających w przyrodzie. Jeśli gospodarstwo rolne kształtuje się zgodnie ze swoimi warunkami wytwarzania, jest ono nieustannie stającą się całością, która obejmuje działającego człowieka i która reprodukuje się sama w procesie produkcji. Tworzenie kapitału w rolnictwie, mówiąc w sensie przenośnym, należy zatem szukać przede wszystkim w procesie czasowym, a mianowicie w zachowaniu i rozwoju środków produkcji, gleb uprawnych, roślin uprawnych i zwierząt gospodarskich w kontekście nadrzędnej całości organizmu gospodarstwa.<br /> <br /> Przemysł i rolnictwo mają się do siebie jak technologia do sztuki. Czysto technologiczne podejście dąży do techniki regulacyjnej, do automatyzacji. Człowiek stoi na zewnątrz procesu produkcyjnego lub czyni się całkowicie zbędnym. Rolnictwo jednak, w swej najgłębszej istocie, jest sztuką właśnie przez to, że pracujący człowiek w pełni po ludzku, z całą siłą swojej duszy świadomości, oddaje się w służbę {{SE|35}}<br /> <br /> siłom produkcyjnym przyrody. Rolnictwo potrzebuje pracującej ręki, wręcz wielu rąk; przemysł potrzebuje ducha wynalazczego i kapitału, który organizuje siłę roboczą człowieka w systemie podziału pracy lub czyni ją całkowicie zbędną.<br /> <br /> Z rolnictwa pochodzą produkty, przede wszystkim środki spożywcze, na które każdy człowiek ma codzienne zapotrzebowanie. Na rynku wchodzą one w stosunek wartości z towarami przemysłowymi, tj. wytworzonymi w systemie podziału pracy, co odbija się w cenie. Cena produktu przemysłowego wraz z postępującym podziałem pracy podlega potanieniu. Jeśli już ta cena, ze względu na zmienne warunki środowiskowe, klęski szkodników itp., nie jest obliczalna, to proces kształtowania cen produktów rolnych pozostaje całkowicie w mroku. Przecież uzdolnienie, tj. siła twórcza każdego organizmu gospodarstwa rolnego, jest inna. Bez wyrównania cen w ramach gospodarczych zrzeszeń asocjacyjnych, w których «wartość towaru jest określana przez ich wzajemny stosunek»12, każde gospodarstwo musiałoby mieć swoje własne ceny rynkowe. W rzeczywistości jest to w przybliżeniu praktykowane w ruchu CSA.13<br /> <br /> Przede wszystkim obowiązuje zasada, że rolnictwo w porównaniu z przedsiębiorstwem przemysłowym z konieczności produkuje drożej, ponieważ obniżająca koszty zasada podziału pracy jest sprzeczna z jego warunkami wytwarzania, czyli wielością w całości. Próbuje się tego uniknąć, przechodząc na przemysłowy sposób produkcji. Całość organizmu gospodarstwa jest w tym celu rozbierana, dzielona na części. Każda część staje się sama w sobie, przy znacznym nakładzie kapitału, przemysłowo-rolniczym pojedynczym przedsiębiorstwem, które w pozornie obliczalnych warunkach ramowych, wysoce wyspecjalizowane, produkuje masowo i, bezkonkurencyjnie tanio, dominuje na rynku. To potanienie jest jednak złudzeniem, ponieważ koszty następcze, wynikające ze zniszczenia środowiska i pogorszenia wartości odżywczej produktów, a także koszty subsydiów – subsydiowanego nierozsądku – są, z pominięciem rynku, obarczane na ogół społeczeństwa. Gdyby te ukryte koszty doliczono do ceny producenta przemysłowego&lt;ref&gt;Tak wyraził się Rudolf Steiner w tak zwanym pierwszym kursie uniwersyteckim 10 października 1920 roku. Cytat za: Roman Boos: ''Landwirtschaft und Industrie'', Darmstadt 1957, s. 110/111.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;CSA, skrót od Community supported Agriculture. Zobacz na ten temat m.in.: Trauger Groh, Steven Mc Fadden: ''Höfe der Zukunft, gemeinschaftsgetragene/solidarische Landwirtschaft (CSA)'', Darmstadt 2013, 276 s.&lt;/ref&gt; {{SE|36}}<br /> <br /> rolnictwa, straciłoby ono swoją przewagę na rynku; na jaw wyszedłby fakt wytwarzania przez nie pozornych wartości.<br /> <br /> To, jak kształtuje się cena w rolnictwie, jest zjawiskiem okultystycznym, które zaczyna się nieco rozjaśniać dzięki dążeniom takim jak «free-trade» – nie mylić z umowami o wolnym handlu – lub też w przypadku wspólnot producentów i konsumentów. Cena produkcji pierwotnej jako takiej nie jest obliczalna; czynnikami określającymi wartość dla cen pierwotnej produkcji rolnej są:<br /> <br /> * Naturalne uzdolnienie w odniesieniu do wzajemnych oddziaływań czynników lokalizacyjnych: ziemi, wody, powietrza i ciepła oraz geomorfologicznego kształtu krajobrazu.<br /> * Naturalne uzdolnienie w odniesieniu do sił twórczych, które tkwią w istotach przyrody (roślinach, zwierzętach itd.) i ich skuteczności w rytmach biegu roku.<br /> * Praca człowieka kierowana ideą.<br /> * Umiarkowane dostosowanie przez człowieka wszystkich organów do całości organizmu gospodarstwa.<br /> <br /> Dzięki współdziałaniu tych czynników powstaje, biegunowo przeciwnie do tworzenia wartości w przemyśle, obiektywna wartość produktów, takich jak pszenica, mleko, chleb, ser itd. Cena byłaby sprawiedliwa, gdyby odpowiadała tej obiektywnej wartości lub przynajmniej się do niej zbliżała. Ale jak uchwycić tę cenę?<br /> <br /> Ponadto tworzenie wartości w pierwotnej produkcji rolnej jest determinowane przez dwie właściwości: po pierwsze, przez zdolność do odtwarzania samej siebie w procesie produkcji, a po drugie, przez zdolność do stawania się pożywieniem dla ludzi i zwierząt. Ziarno pszenicy, na przykład, jest wraz z glebą, w którą jest siane, środkiem produkcji dla następnych zbiorów, a jednocześnie jest zbożem chlebowym. Krowa reprodukuje się sama w cielęciu, a z tym procesem związana jest jej zdolność do dawania więcej mleka, niż jest to konieczne do odchowania cielęcia. Środki produkcji rolnictwa mają właściwość samoodtwarzania się w procesie produkcji i jednoczesnego stawania się pożywieniem dla ludzi i zwierząt. Do rolnika należy takie kształtowanie warunków uprawy i hodowli, aby obie te zdolności w procesie produkcji trwale utrzymywały równowagę na wysokim poziomie. Oznacza to, że musi on tu i teraz uprawiać pszenicę itd., hodować krowę itd., karmić, pielęgnować i rozmnażać w taki sposób, aby te środki produkcji tego, co żywe, zachowały swoje szczególne właściwości aż po daleką przyszłość {{SE|37}}<br /> <br /> lub nawet mogły nabyć nowe, odpowiednio do zmieniających się potrzeb żywieniowych.<br /> <br /> Ten fakt przede wszystkim uzasadnia zasadniczo biegunowy sposób produkcji w przemyśle i rolnictwie. Wyraża się on również w tym, że rolnicze środki produkcji – gleba, rośliny, zwierzęta – ze względu na ich zdolność do samoodnawiania nie podlegają amortyzacji. To, czym w przemyśle jest amortyzacja jako rezerwa kapitałowa, w rolnictwie jest siła zachowująca i rozwijająca wartość organizmu gospodarstwa jako całości. Zastąpienie ludzkiej siły roboczej i zwierzęcej siły pociągowej przez maszyny przyniosło jednak rolnictwu wysokie koszty amortyzacji, które nie odnoszą się do środka produkcji jako takiego. Ale to nie kombajn produkuje zboże, nie dojarka mleko, lecz życie, świat sił tworzących relacje, który ma swoje źródło w tym, co istotowe w przyrodzie ożywionej i udusznionej.<br /> <br /> Zatem cena produktów rolnych byłaby odpowiednia dopiero wtedy, gdyby pokrywała się z ich obiektywną wartością. Miarą tego mogłoby być, gdyby struktura cen produkcji pierwotnej organizmu gospodarstwa rolnego – czyli bez dalszego przetwarzania – pokrywała koszty operacyjne oraz utrzymanie wszystkich pracowników i ich rodzin od jednego roku zbiorów do następnego.&lt;ref&gt;14&lt;/ref&gt;<br /> <br /> To zakłada istnienie struktur zbytu, które w regionalnym gronie łączą rolników, przetwórców, hurtowników i detalistów oraz konsumentów, którzy chcą w tym duchu współtworzyć. W przeciwieństwie do przemysłu, rolnictwo jest zorientowane na gospodarkę regionalną. Zgodnie ze swoimi warunkami wytwarzania, produkuje ono w całej swej różnorodności wszędzie tam, gdzie żyją ludzie i gdzie te warunki na to pozwalają. Jest więc rzeczą naturalną, że najkrótsza droga od producenta do konsumenta jest najtańsza i jednocześnie najbardziej chroniąca jakość.<br /> <br /> Również rolnictwo, jeśli chodzi o czysty kosmiczno-ziemski proces produkcyjny, wytwarza odpady, ale nie śmieci. Odpady te pochodzą z ożywionej i uduchowionej przyrody, z roślinnych i zwierzęcych pozostałości, które powracają na łono natury i przekształcają się w humus, który&lt;ref&gt;Rudolf Steiner sformułował dla tej orientacji cenowej w swoich ''Głównych punktach kwestii socjalnej'' następującą myśl: Cena musi być tak ukształtowana, «aby każdy pracujący otrzymywał za produkt taką wartość wzajemną, jaka jest konieczna do zaspokojenia wszystkich jego potrzeb i potrzeb osób do niego należących, aż do czasu, gdy ponownie wytworzy produkt tej samej pracy. Taki stosunek cenowy nie może powstać w wyniku urzędowego ustalenia, lecz musi być rezultatem żywego współdziałania zrzeszeń działających w organizmie społecznym» (GA 23, Dornach 1976, s. 132)&lt;/ref&gt; {{SE|38}}<br /> <br /> Przy prawidłowym gospodarowaniu, w duchu zasady organizmu, gospodarka substancjami i siłami gospodarstwa w dużej mierze regeneruje się sama. Zużyciu energii i surowców przez przemysł przeciwstawia się budowa, samodzielnie wytworzony nawóz oraz tworzenie nowego humusu. Czysta produkcja pierwotna rolnictwa, uwzględniając wszystkie działania służące budowie gleby (nawożenie, płodozmian, uprawa), ma dodatni bilans energetyczny. Fakt ten jest dziś odwracany w swoje przeciwieństwo przez wysokie nakłady kapitałowe w postaci nawozów azotowych, biocydów, pasz z zewnątrz i energii. Należy tu również wspomnieć o utracie gleby w wyniku erozji, nawet na lekko nachylonych terenach rolnictwa prowadzonego przemysłowo (zwłaszcza przy uprawie kukurydzy). W ujęciu ogólnogospodarczym i z perspektywą na przyszłość rolnictwo ma jednak za zadanie zapewnić równowagę dla ujemnego bilansu energetycznego przemysłu.<br /> <br /> Widzimy, że polaryzacja przemysłu i rolnictwa musi być myślana radykalnie, a konsekwencje dla całego życia kulturowego muszą być bacznie obserwowane. Bez zrównoważenia tego ogromnego pola napięć nie może dojść do uzdrowienia życia gospodarczego. Dopiero znalezienie ceny produktów rolnych w regionalności rynku i w asocjacyjnym związku z dalszym przetwórstwem i handlem może nadać orientację kształtowaniu cen w gospodarce zorganizowanej na zasadzie podziału pracy. Stosunek miary do cen w przemyśle i rzemiośle musi w przyszłości być określany przez pierwotną produkcję rolną.<br /> <br /> Już samo rozważenie dysproporcji warunków wytwarzania w przemyśle i rolnictwie wskazuje, że dla tego drugiego organizm jest przede wszystkim zasadą kształtowania zgodną z jego istotą w procesie tworzenia wartości. Zasada organizmu była zawsze immanentna dla rozwoju rolnictwa, aczkolwiek w każdorazowo zupełnie innych warunkach kulturowych. To, co dziś musi stać się kwestią naukowo uzasadnionego, świadomego zrozumienia organizmu, w dawniejszych czasach wypływało z ludowo-instynktownego, pełnego mądrości działania. Rozwój świadomości ludzkości, a wraz z nim historia rolnictwa, odbija się w ogólnych zarysach w sposobie, w jaki ludzie stopniowo uczynili immanentną dla przyrody zasadę organizmu, czerpiąc z coraz bardziej świadomego przeżywania własnego organizmu cielesnego, podstawą prawdziwej sztuki uprawy ziemi. {{SE|39}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Organismusprinzip_in_der_Landwirtschaft_im_Spiegel_der_Bewusstseinsentwicklung_der_Menschheit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Zasada organizmu w rolnictwie w zwierciadle rozwoju świadomości ludzkości ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Frühzeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Czasy pierwotne ====<br /> <br /> Początki rolnictwa sięgają głęboko w czasy prehistoryczne. Ludzkość żyła w zaraniu dziejów jeszcze w zupełnie odmiennych stanach świadomości i odmiennych warunkach ziemskich. Opisy Rudolfa Steinera dotyczące tych wczesnych stanów ewolucji człowieka i Ziemi dają o tym wyczerpujące wyjaśnienie. W czasach ostatniego ukształtowania kontynentów i wielkich górotwórczych procesów Ziemi, w tzw. «epoce atlantyckiej», żyła ludzkość, która nie myślała jeszcze w pojęciach, lecz która w wyraźnym, duchowo inspirowanym życiu instynktownym współżyła z żywym tkaniem przyrody i twórczego ducha — i która to, co tak przeżywała, była zdolna przechowywać w niemal nieograniczonych siłach pamięci.<br /> <br /> Podążając za opisami Rudolfa Steinera w jego ''Wiedzy tajemnej w zarysie'' oraz ''Kronice Akaszy'',&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989; Ders.: ''Aus der Akasha-Chronik'', GA 11, Dornach 2018.&lt;/ref&gt; możemy zobaczyć, jak dawniej istotowo przeżywające duchowy kosmos, śniadopodobne świadomość atlantyckiej ludzkości rozwinęło się w epokach poatlantyckich wielkich kultur — aż do teraźniejszości — w kierującą się ku Ziemi świadomość siebie. Jeśli szukać tu przyporządkowania do epok geologicznych, można by to z grubsza przyrównać do okresu, który geologia opisuje jako ''neozoik'' albo ''[[Tertiär|trzeciorzęd]]'' i ''czwartorzęd''.<br /> <br /> Z instynktywnego wplecenia atlantyckiej ludzkości w rzeczy i istoty przyrody oraz w duchowość kosmosu jest zrozumiałe, że ludzie — pod przewodnictwem stojących nad nimi duchowo istot — dysponowali zdolnościami wywierania wpływu na życie roślin (traw, ziół, drzew) i zwierząt (ssaków, ptaków, owadów), które — podobnie jak oni sami — znajdowały się jeszcze w stanie plastycznym. Atlantyczycy nieśli w sobie dziedzictwo ostatniego okresu epoki lemuryckiej — geologicznie mniej więcej ''mezozoik'' — w której tym wczesnym poprzednikom człowieka nadano Ja, indywidualny jądro istoty.&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; Misją tego Ja było wówczas, w następujących po sobie atlantyckich epokach kulturowych, kształtowanie formy fizycznego ciała człowieka, a tym samym zasiewanie zarodka ku {{SE|40}}<br /> <br /> wykształcenia wyższych stopni świadomości aż po budzące się samopoczucie.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Johannes-Evangelium'', GA 103, Dornach 1995, Vortrag vom 30. Mai 1908.&lt;/ref&gt; Ten rozwój zakończył się wraz z wielkimi epokami lodowcowymi.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_urindische_Kultur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kultura praindyjska ====<br /> <br /> Tak zwane «poatlantyckie epoki kulturowe» — geologicznie: ''holocen'' — wzięły swój początek po cofnięciu się pokryw lodowych w Europie i w górach Azji Środkowej, pozostawiając potężne pokrywy zwietrzeliny i nanosów lessowych, które stały się po dziś dzień wyjściowym materiałem dla kształtowania się gleb. W Starym Testamencie oraz w mitach ludów mowa jest o «wielkiej powodzi», o potopie. W tym mitycznym obrazie zachowany został — zarówno z punktu widzenia historii Ziemi, jak i historii świadomości — upadek legendarnego kontynentu Atlantydy u schyłku epoki atlantyckiej: geologicznie ''trzeciorzęd'' i ''czwartorzęd''. Jako pierwsza spośród poatlantyckich epok kulturowych rozkwitła [[urindische Kultur|kultura praindyjska]] w ósmym do szóstego tysiąclecia p.n.e.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989, S. 273 ff. – Eine Datierung der nachatlantischen bzw. nacheiszeitlichen Kulturepochen wird umso eher möglich, je weiter sie fortschreitend in historischen Dokumenten Konturen gewinnen. Diese aber sind nur der äußere Ausdruck einer jeweils vorherrschenden Bewusstseinsverfassung der Menschen ihrer Zeit.<br /> <br /> Człowiek ma swój prapoczątek w duchowym kosmosie: rozwija on swoją świadomość w spotkaniu ze światem fizyczno-zmysłowym. W tym świecie czasu i przestrzeni działają jednak siły, które również pochodzą z duchowego kosmosu i mają swoje specyficzne źródła w dwunastu regionach zodiaku. Z tych dwunastu regionów, za pośrednictwem Słońca, promieniują impulsy, które pomagają ludzkości osiągać coraz to nowe stopnie świadomości bytu ludzkiego i światowego. To właśnie te impulsy, poprzez twórczość ludzi, nadają piętno epoce kulturowej.<br /> <br /> Słońce na swojej drodze po ekliptyce w ruchu wstecznym (precesja) potrzebuje na przejście przez zodiak 25 920 lat (platoński rok światowy). W każdej 1/12 tego czasu obiegu, czyli w ciągu 2160 lat, odbiera ono oddziaływania sił jednego regionu zodiaku. Z tej miary czasu wynika czas trwania epoki kulturowej (por. Elisabeth Vreede: Astronomie und Anthroposophie, Dornach 1980, s. 100 i nast.). Każdy z dwunastu regionów zodiaku nosi znak, gwiazdozbiór, którego nazwa sięga prastarych nauk mądrości.<br /> <br /> Tak więc kultura staroindyjska, pierwsza z siódemki kultur poatlantydzkich, stoi pod «znakiem Raka», wskazując na to, że kończąca się epoka atlantydzka (neozoik) ulega inwolucji, a nowa, poatlantydzka (czwartorzęd), ewoluuje. Następująca po niej kultura praperska stoi pod znakiem «Bliźniąt», wskazując na polaryzację światła i ciemności itd. <br /> <br /> W wielu rozważaniach, które Rudolf Steiner w swoich pismach i wykładach poświęca epokom kulturowym, charakteryzuje on stopnie świadomości, które ludzkość zdobywa w postępującym opanowywaniu ziemskich uwarunkowań. Przejścia od jednej do następnej z tych epok są płynne. Wynikają one z pojawiania się i wygasania panujących w danym czasie impulsów duchowych pochodzących z regionów zodiaku. Dotyczy to również czwartego okresu poatlantydzkiego. Jednakże dla tego okresu Rudolf Steiner podaje jednocześnie datowanie początku i końca, które ma określone co do roku astronomiczne odniesienie do regionu zodiaku Barana. Początek grecko-rzymskiej epoki kulturowej przypada zatem na rok 747 p.n.e., a jej koniec, po upływie 2160 lat, na rok 1413 (Rudolf Steiner: Głębsze impulsy rozwojowe ludzkości, 12 czerwca 1917, publikacja w przygotowaniu). Na podstawie tych odnoszących się do kosmicznego rytmu danych liczbowych można obliczyć daty dla poprzedzających wielkich kultur, jak również dla tych, które następują po niej i które rozpoczęły się w 1413 r. n.e. wraz z obecną epoką duszy świadomościowej.&lt;/ref&gt; Następujące po niej wielkie kultury zawierały {{SE|41}}<br /> <br /> rozciągały się ze wschodu na zachód wzdłuż pasa, który tworzy strefę przejściową między dawnymi północnymi strefami glacjalnymi a południowymi pluwialnymi. Te ostatnie mieściły niegdyś bogaty świat roślin i zwierząt; dziś rozciągają się tam pustynie.<br /> <br /> Żadne zewnętrzne dokumenty z owych pradziejowych czasów nie przekazują nam wiedzy o wysokiej kulturze praindyjskiej. Dokonał się w niej krok w świadomości ku kontemplatywnemu przeżywaniu bożej mądrości, w której praIndyjczyk czuł się wsnuty jak w swoją duchową ojczyznę. Przeświecała mu ona istotowo przez całe ziemskie bytowanie. Dopiero późniejszym czasom — mniej więcej w przejściu w trzecie tysiąclecie przed Chrystusem — przypadło w udziale, że wraz z utratą dawnej bezpośredniości duchowej pojawiło się odczucie, iż świat zmysłów jest jedynie pozorem, jest Mają. W tym przebudzeniu ku zmierzchowo-kosmicznej świadomości praIndyjczyk pozostawał pod przewodnictwem kapłaństwa i był prowadzony przez wysoką mądrość siedmiu wielkich nauczycieli dawnych Indii. Ci pranauczyciele zwani byli siedmioma świętymi Riszimi, przez nich mówiły «największe tajemnice naszego układu słonecznego, świata w ogóle».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geistige Hierarchien und ihre Widerspiegelung in der physischen Welt'', GA 110, Dornach 1991, S. 120.eit.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Słabe echa tej intymnej, przez długie czasy oddziałującej duchowej zwróconości pojawiają się dopiero na trzecim szczeblu kultury indyjskiej, w drugim tysiącleciu przed Chrystusem, w księgach mądrości Indyjczyków, w świętych pismach Wed i Bhagawadgity. To senno-syjące przebudzenie ku wyższemu szczeblu świadomości — ku przeżywaniu rytmów sił i istot kosmicznego systemu planetarnego — praIndyjczyk zawdzięcza zstępowaniu Ja w drugi człon istoty człowieka, w ciało eteryczne. Dopiero teraz powstała ostra granica między nocną bezświadomością a dziennym jawem.<br /> <br /> Kultura praindyjska rozwijała się, podobnie jak i dwie następne, na obszarach, gdzie przyroda z własnymi siłami i substancjami sama sobie tworzyła glebę dla swojej żyzności, sama z siebie stawała się «organizmem w {{SE|42}}<br /> <br /> naturalnego wzrostu».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach, 1999 S. 44: «dass der Erdboden eine Art Organ ist in dem Organismus, der sich im Naturwachstum überall zeigt, wo eben ein solches Naturwachstum ist.»&lt;/ref&gt; Miało to miejsce na obszarach rzek wypływających z Himalajów — Brahmaputry, Gangesu i Indusu — obfitujących w bujne życie roślinne i zwierzęce. Współdziałanie czterech żywiołów, ziemi, wody, powietrza i ciepła, odznaczało się tak młodzieńczą, w rytmach biegu roku odnawiającą się siłą, że tylko niewielu zabiegów trzeba było, aby uczynić je służebnymi potrzebom ówczesnych ludzi. PraIndyjczyk był oddany kontemplacji. Fizyczno-zmysłowy świat był mu obcy, szukał on możliwości utrzymania więzi ze swą ojczyzną w duchu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_urpersische_Kultur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kultura praperska ====<br /> <br /> Starairańska wysoka kultura nawiązywała zarówno czasowo, jak i przestrzennie — w progresji ze wschodu na zachód — do kultury praindyjskiej.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Johannes-Evangelium'', GA 103, Dornach 1995, Vortrag vom 29. Mai 1908.&lt;/ref&gt; Podobnie jak w jej przypadku, trudne jest dokładne wytyczenie granic geograficznych; brak współczesnych znalezisk, które pozwoliłyby wnioskować o wysokości i niepowtarzalności tej kultury — a właściwie prawdziwe świadectwa nie są rozpoznawane jako takie. Gdy zestawia się to, co znane, ze wskazówkami z badań duchowych Rudolfa Steinera, nie można się mylić, że kultura ta rozciągała się od zachodnich Himalajów (Góry Pamiru) przez Hindukusz z centrum w Afganistanie aż do Baktrii we wschodnim Iranie. Ku północy praperski obszar kulturowy otwierał się przez małe i większe doliny rzeczne krajobrazów podgórskich na rozległe stepy i pustynie. Dwie z rzek, Amu-daria i Syr-daria (w starożytności: Oksus i Jaksartes), pokonują step i uchodzą do Jeziora Aralskiego. Polarność pustynnego stepu i wysokich gór, a także koczowniczej turańskiej ludności rdzennej i osiadłych, zdolnych do ziemskiego działania Prapersów nie mogła być wyraźniejsza. Wspinające się ku górze, zwrócone ku przyszłości kulturowe lud Prapersów musiał się bronić w wielu zbrojnych starciach z napierającymi Turańczykami, zachowującymi starsze szczeble świadomości. A jednak mit mówi o królu Turańczyków, «Dschemschid», który miał prowadzić swoje ludy z północy do Iranu. Otrzymał on od boga słońca Ahura Mazdao złoty sztylet — praobraz obrabiającej ziemię {{SE|43}}<br /> <br /> kształtującego pług, sztylet, «który daje ludziom siłę, by zdobywali sobie zewnętrzny zmysłowy świat».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Matthäus-Evangelium,'' GA 123, Vortrag vom 1. September 1910, Dornach 1988, S. 27.&lt;/ref&gt; Ta sama słoneczna boskość, Ahura Mazdao, jest też wielkim inspiratorem Zaratustry, przywódcy ludów irańskich, wkrótce po katastrofie atlantydzkiej.&lt;ref&gt;Ebd., S. 28f.&lt;/ref&gt; Tej wysokiej indywidualności nie wolno mylić z historycznym Zaratustrą, czyli Nazaratosem z VI/VII wieku przed Chr., nauczycielem Pitagorasa, choć indywidualność ta jest mu istotowo tak bliska. Do pra-Zaratustry, założyciela kultury praperskiej w VI tysiącleciu przed Chr., sięgają korzeniami praperskie misteria, których nauki odległym echem pobrzmiewa w zoroastryjskiej Aweście. Awesta, która swoją pisemną postać uzyskała dopiero około Przełomu Czasów, jest odnoszona do historycznego Zaratustry z okresu perskich Achemenidów (około 600 przed Chr.).&lt;ref&gt;Walther Hinz: ''Zarathustra'', Stuttgart 1961, 271 S.&lt;/ref&gt; Jednak teksty pieśni Awesty (Gath) wskazują na znacznie starsze przekazy, sięgające mądrości misteryjnej pra-Zaratustry. Antyczne źródła ze szkoły platońskiej wskazują obok historycznego na pra-Zaratustrę, który miał żyć 6000 lat przed śmiercią Platona albo 5000 lat przed wojną trojańską.&lt;ref&gt;Markus Osterrieder, Peter Guttenhöfer: ''Die Durchlichtung der Welt: Altiranische Geschichte'', Bildungswerk Beruf und Umwelt, Kassel 2008, 60 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> W miejsce kapłańskiego panowania w starożytnych Indiach i działania siedmiu świętych Riszich wstąpili teraz królowie-kapłani, których pierwszym był przedhistoryczny Zaratustra.&lt;ref&gt;Karl Heyer: ''Von der Atlantis bis Rom, Beiträge zur Geschichte des Abendlandes'', Band I, Stuttgart 1997, 254 S.&lt;/ref&gt; Nauka starszego Zaratustry głosiła praprzeciwieństwo światła i ciemności, dobra i zła, wysokiego słonecznego jestestwa Ahura Mazdao, czyli Ormuzda, i ducha ciemności, Arymana, czyli Angra mainyu, władcy głębin ziemi. Zaratustra wskazywał ludziom, żeby nie zwracali się ku wysokiemu słonecznemu jestestwu jedynie z czcią, lecz szukali go czynnie przez Mają w zewnętrznym świecie zmysłów — żeby uprawiali ziemię, prześwietlali ją światłem, przekształcali rośliny w ich organach ku pożywnym plonom i przeobrażali dzikość zwierzęcia w otwartość duszy wobec człowieka. Znaczna część roślin kulturowych, które po dziś dzień stanowią podstawowe pożywienie dla ludzkości — na czele zboża (pszenica i jęczmień), ale też gatunki warzyw i owoców — wywodzi się z {{SE|44}}<br /> <br /> urperskiej kultury w czasie między VII a IV tysiącleciem przed Chrystusem.&lt;ref&gt;Manfred Klett: «Die Entstehung der Kulturpflanzen und das Saatgut als das Kulturerbe der Menschheit», in: Manfred Christ (Hrsg.): ''Bedrohte Saat'', Basel 2010, 328 S.&lt;/ref&gt; To właśnie one, a nie kamienne narzędzia *neolitu*, stanowią wielkie twory sztuki tej kultury.<br /> <br /> W prapersji przebudziło się Ja w ciele doznań — jeszcze niezróżnicowanym trzecim członie istoty człowieka, ciele astralnym.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner:''Theosophie'', GA 9, Kap. IV. «Leib, Seele und Geist», Dornach 2003, S. 57 f.&lt;/ref&gt; Na tym stopniu postępującej świadomości tlała, dogorywając, moc dawnego instynktownego jasnowidzenia, a rosło — pod kierownictwem misteriów i z przeżywania kosmiczno-ziemskich powiązań — zdolność do przekształcającego działania na ziemię, rośliny i zwierzęta. Sakralno-magiczny stosunek Atlantydów do działających duchowych sił stwórczych w ziemi i kosmosie przemienił się w sakralno-artystyczny. Wysoka sztuka Prapersów polegała na tym, żeby — wychodząc z dokonań poprzednich kultur, stając się ludem osiadłym z instynktowej bezpośredniości ducha — tak działać na to, co duszewne określonych gatunków zwierząt, aby otwierało się ono ku człowiekowi. Z tym przeobrażeniem zarazem głęboko zmieniała się cała fizyczno-cielesna organizacja zwierząt. W zwróceniu się ku zwierzęciu formowali ludzie z wewnętrznego przeżycia w tym, co zewnętrzne, dzieło sztuki: zwierzę domowe. Wobec dzikich pobratymców zwierzęta domowe wystąpiły od początku w niezwykłej obfitości form. Naturalna dyspozycja zwierzęcego organizmu została w swej całości ukształtowana ku szczególnym osiągnięciom przemiany materii, z reguły kosztem aktywności układu nerwowo-zmysłowego. Stawanie się zwierzęciem domowym polegało na sztuce utrzymywania przez całe życie embrionalnej plastyczności. Zwierzęta domowe nie uciekają przed człowiekiem — wręcz przeciwnie, szukają jego obecności i jej potrzebują.<br /> <br /> Znamienne jest, że dla Turanów heraldycznym zwierzęciem był dziki wilk — praojciec wszystkich psów. Starożytny Iranijczyk nosił natomiast w herbie jego artystyczne przeobrażenie — psa, najstarsze ze wszystkich zwierząt domowych.&lt;ref&gt;Norbert Benecke:''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 1994, S. 68.&lt;/ref&gt; Jak Prapersjanin, nawiązując do dokonań poprzednich kultur, mógł poprzez to, co duszewne zwierząt, przekształcająco działać na kształtowanie ciała, tak samo mógł poprzez to, co żywe, działać na kształtowanie formy i owoców roślin. To ostatnie jest jego największym czynem sakralno-artystycznym. W przeżywaniu nadzmysłowych, kosmiczno-planetarnych rytmów i objawiających się w nich tajemnic życia działał on poprzez organizację życiową rośliny aż w dół, ku konfiguracji fizycznej organizacji. Niczym cień rzucony {{SE|45}}<br /> <br /> bierze w siebie ten raz dokonany artystyczny akt — zachowuje go genom. To, co w ten sposób stało się z artystycznego aktu, staje się dziś przedmiotem samowolnej manipulacji. Wielcy hodowcy roślin Prapersji byli rzeźbiarzami eterycznych sił kształtujących żywego. Mieli zdolność przekształcania naturalnie danego typu gatunku roślinnego w jego postaci i owocach w roślinę uprawną. Pod kierownictwem misteriów polegało ich zdolność na tym, by siły prowadzące do fruktyfikacji i dojrzałości wprowadzać w działanie we wszystkich organach rośliny: w korzeniu (np. marchew), w łodydze (np. kalarepa), w pączku (np. brukselka), w liściu (np. sałata, szpinak), w kwiecie (drzewa owocowe), w nasieniu (zboże). Na przykład w przypadku zbóż siła reprodukcyjna jest w porównaniu z pokrewnymi dzikimi trawami zredukowana — mierząc liczbą nasion — na korzyść zwiększonej siły odżywczej pękatych ziaren mącznych (bielma) ziaren zboża. Ten proces fruktyfikacyjny przenika jednak całą roślinę zbożową, rozpoznawalny w pogrubieniu i zabarwieniu łodygi. Tutaj obowiązuje to samo: embrionalna elastyczność eterycznych sił kształtujących rośliny zostaje przekierowana w tworzenie owoców i w nim przez dłuższy czas podtrzymywana. Powstanie wymienionych roślin uprawnych wyprzedza początek trzeciego tysiąclecia i należy tym samym do czasu kręgów kulturowych zainicjowanych przez Prapersów.<br /> <br /> To sakralno-artystyczne zdolność Prapersów nie wyczerpywało się wyłącznie w wykształceniu zwierząt domowych i roślin uprawnych, lecz odnosiło się również — i właśnie — do uprawy ziemi. Uprawa roli rozwinęła się tam, gdzie «organizm w naturalnym wzroście» oferował idealne warunki do rozwinięcia się. Były to wymienione doliny górskie i obszary rzeczne afgańskiego i wschodnio-irańskiego wyżu, które ku południowemu zachodowi gubiły się w pustynnych i na północy w turańskich obszarach stepowych. Tu wymagany był człowiek czynu. Przez kunsztowne systemy nawadniające, m.in. przez ujęcia źródeł w sztolniach wbijanych głęboko w zbocza dolin, gleba była z jednej strony ożywiana przez wodę, z drugiej zaś przez pług rylcowy i motykę częściowo doprowadzana do obumierania. Tu obsługiwanie wzajemnej gry śmierci i życia, tego Obumrzyj i Stań się, staje się sztuką. Każda mechaniczna ingerencja w glebę oznacza pobudzenie procesów rozkładu. W ten sposób tutaj uzasadnia się wysoka sztuka uprawy roli, która w związku z uprawą roślin uprawnych opiera się na panowaniu nad życionośnymi kosmicznymi i śmiercionośnymi ziemskimi siłami.<br /> <br /> Swoim tępo odczuwającym w ciele doznań Ja przeżywa Prapersa wciągniętego w dwójnię światła i ciemności. Prowadzony {{SE|46}}<br /> <br /> poprzez nauki Zaratustry i nieustannie działające przez nie Inspiracje, które wnikały w misteria, wzniósł się Prapersa na taki poziom świadomości, na którym słoneczny Duch przebijał się ku niemu przez Maję świata zmysłowego w swym działaniu na Ziemię. W kulturze praperskiej człowiek zaczyna wypracowywać w swoim stosunku do siebie i do świata środek pomiędzy kosmicznymi wyżynami i głębinami ziemi.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kulturen_Altägyptens_und_Mesopotamiens&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kultury starożytnego Egiptu i Mezopotamii ====<br /> <br /> Postępując z wschodu na zachód, do drugiej epoki kulturowej Prapersji przylega trzecia poatlantycka epoka kulturowa, która ku południowemu zachodowi wchodzi w przestrzeń kulturową starożytnego Egiptu, a ku zachodowi w dwurzeczu rozgałęzia się w następujące po sobie kultury Babilonii, Chaldei i Asyrii. Ta trzecia epoka rozciąga się od początku trzeciego tysiąclecia aż po ósmy wiek przed Chrystusem. W jej obrębie ówczesna ludzkość wkracza nagle z mitologicznej prahistorii ''neolitu'' w dającą się uchwycić zewnętrznie historycznie Epokę Brązu. W starożytnych Indiach byli to siedem świętych Riszi, którzy inspirowali bieg kultury z wyroczni przyporządkowanych poszczególnym planetom. Na świętych Riszi nastąpił Zaratustra, który zainaugurował kulturę praperską i jej misteria. Założycielami kultury starożytnoegipskiej i jej misteriów byli Thoth albo Hermes Trismegistos; a tymi starej Mezopotamii, starej kultury babilońsko-chaldejskiej i jej misteriów — Gilgamesz i związany z nim Wtajemniczony Eabani.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Okkulte Geschichte'', GA 126, Vortrag vom 28. Dezember 1910, Dornach 1992.&lt;/ref&gt; W miejsce kapłańsko-królewskiego ustroju Prapersji wstąpiło królestwo — w Egipcie faraonów — pozostające wszakże w ścisłym związku z misteriami. W tej epoce kulturowej ludzkość, tracąc w znacznej mierze stare instynktowne jasnowidzenie, postępowała ku wykształceniu duszy doznań.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989, S. 280f.&lt;/ref&gt; Pod przewodnictwem królów i misteriów działających w tle dusza doznań wykształcała się w stopniowym przebudzeniu Ja jako samodzielny człon duszy. Ten krok ku dalszemu rozjaśnieniu świadomości ujawnia się od samego początku jawnie w najmonumentalniejszych sakralno-artystycznych tworach sztuki ludzkości — w piramidach Sakkary i Gizy w Egipcie oraz, w Sumerze, wczesnym Babilonii, w zakładaniu miast, które odgradzały się potężnymi murami od otaczającej przyrody. Tu, jak i w następnych czasach, zwłaszcza egipskich {{SE|47}}<br /> <br /> Kultur, zdobywa człowiek świadomość przyrody anorganiczno-martwej, fizyczno-mineralnej. Wygasły wysokie zdolności należących do kultury praperskiej i wcześniejszych epok — zdolność wnikania przemieniająco w duszewne jestestwo zwierzęcia, a następnie w żywą naturę rośliny, aż po fizyczny organizm, i artystycznego wyrażania tego w stworzeniach zwierząt domowych oraz roślin kulturowych. Ludzie zeszli z instynktownych, duchem niesionych szczebli świadomości ku pełnej egzystencji ziemskiej. Przebudzili się na tym, co zmysłom ukazywało się jako zewnętrzny świat zjawiskowy, i szukali w jego objawieniach ducha twórczo działającego. Wykształcali na tym świadomość, która wyżywała się w czystym, duchem niesionej doznaniu. W tę kształtującą się duszę doznań wpływały wszakże zarazem inspiracje i mądrości misteriów. Już nie duszewne jestestwo zwierzęcia, już nie to, co żywe w roślinie, przemawiało do ludzi w instynktywnej bezpośredniości ducha — lecz materia i forma martwego bytu. W kamieniu, w Babilonii i Chaldei w palonej cegle, szukali wyrazić swoje życie doznań w formach monumentalnych, geometrycznych i plastyczno-surowych, wyniosłych. W Egipcie to artystyczno-sakralne doznanie odnosiło się szczególnie do postrzeżeń duchowości działającej w kosmosie i w człowieku. Zewnętrzne życie kształtowało się w znacznej mierze jako odwzorowanie królewskiego i kapłańskiego prowadzenia misteriów. W mezopotamskim obszarze kulturowym natomiast ta jedność wnętrza i zewnętrza rozpadała się bardziej. Tu działały impulsy Gilgamesza w kulturę zewnętrzną, a wtajemniczeni misteriów wywierali na nią mniejszy wpływ.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Okkulte Geschichte'', GA 126, Vortrag vom 28. Dezember 1910, Dornach 1975, S. 42.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Również trzecia poatlantycka epoka rozwijała się tam, gdzie przyroda oferowała ku temu stosowne warunki, gdzie współgranie żywiołów — ziemi, wody, powietrza i ciepła — w rytmach biegу roku formowało się w «organizmy w naturalnym wzroście». Przeciwieństwa między nimi ledwie mogły być większe: z jednej strony żyłka życiowa Nilu, głęboko wcinająca się przez nubijsko-egipskie obszary pustynne, z drugiej zaś rozległe żyzne równiny Mezopotamii między rzekami Eufratem i Tygrysem.<br /> <br /> W wyższym stopniu niż w kulturze praperskiej jest to woda, są to doroczne przybory wód i sedymentacje humusu, gliny i piasków drobnoziarnistych, które — niby nawożenie — utrzymywały gleby w młodości. To, co we wszelkiej {{SE|48}}<br /> <br /> Różnorodność kultywowanych gatunków roślin, hodowanych gatunków zwierząt domowych — to wszystko już istniało, było dziedzictwem kultury praperskiej. Teraz jednak świadomość zwraca się bardziej ku przestrzenności ziemi. Zdolność ta pozwalała brać dokładne miary, kształtować kamień dłutem i młotem, i łączyć jeden z drugim, powierzchnię z powierzchnią, w najcieńszej spoinie — jednym słowem: uprawiać wysoką sztukę rzemiosła, każdym uderzeniem młota — z siły własnego doznania — odciskać na martwym kamieniu formę. Ta zdolność określała też subtelność w obróbce gleby, w uprawie roślin i w hodowli zwierząt. Przewagę miały jednak naturalne warunki — wystarczy pomyśleć o siedmiu tłustych i siedmiu chudych latach w Egipcie, o których mowa w Biblii. A jednak ludzie potrafili, poprzez wysublimowane systemy nawadniania i odwadniania, okiełznać potęgi przyrody i utrzymać się w budowaniu swej wysokiej kultury. Wyjątkowym przykładem takiego kunsztownego osiągnięcia jest Kanał Józefa (arab.: Bahr Yussuf), który odgałęzia się od Nilu w środkowym Egipcie, biegnie przez ok. 350 km wzdłuż zachodniego brzegu Nilu i przy wejściu do oazy Fajum pokonuje próg doliny. Stamtąd zasila w przemyślnym systemie nawadniania i odwadniania rozległą misę oazy i czyni ją po dziś dzień jednym z najbardziej urodzajnych ogrodniczych krajobrazów Egiptu. Ze względu na fakt, że kanał do dziś nosi imię «Józefa» i — jak stwierdza Emil Bock&lt;ref&gt;Emil Bock: ''Urgeschichte. Das Alte Testament und die Geistesgeschichte der Menschheit I'', Stuttgart 1951, S. 151.&lt;/ref&gt; — nie ma wątpliwości, że za tym imieniem kryje się biblijny Józef, można przyjąć, że to on był budowniczym systemu kanałów. Józef, działający w Egipcie około 1750 r. przed Chr., łączy w sobie kulturę misteriów Babilonii i starożytnego Egiptu.&lt;ref&gt;Ebd., S. 160.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> W kulturach równoległych Mezopotamii i Egiptu, podobnie jak w poprzedzających je kulturach praperskiej i praindyjskiej, nieokiełznana woda była czynnikiem panującym w «organizmie naturalnego wzrostu». Teraz jednak potęgi wodne rzek zostały okiełznane przez tamy, rozległe systemy kanałów i rowów, śluzy itd. W najszerszym zakresie dotyczyło to Egiptu, gdzie co roku na nowo — po ustąpieniu mas wodnych zalewających dolinę — gleby świeżo użyźnione mułem nilowym należało osuszyć, następnie znów nawodnić i szybko zebrać plony przed kolejną powodzią. Co roku na nowo {{SE|49}}<br /> <br /> ludzie przekształcali ekstremalny naturbiotop w kulturbiotop – w krajobraz ogrodniczy.<br /> <br /> Dusza odczuwająca ludzi, którzy byli nosicielami tej epoki kulturowej, kształtowała się z jednej strony przez słowo bogów, które przez usta królów i kapłanów przemawiało z misteriów do ludzi, a z drugiej strony przez własne doświadczenia w obcowaniu z nieorganiczną przyrodą, z kamieniem i wodą. Z tej pełnej odczucia, przeniknętej duchem, a zarazem zdolnej do ziemskiego działania postawy duszy wyrastały potężne twory sztuki: kamień wykuty w formę, kultyczne grawiury, malowidła grobowcowe, formowany i wypalany cegły gliniany, tabliczki pisarskie i zdobione naczynia gliniane, a wreszcie plastyczne ukształtowanie «organizmów w naturalnym wzroście» w krajobrazach ogrodniczych.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_griechisch-römische_Kultur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kultura grecko-rzymska ====<br /> <br /> Czwarta epoka poatlantycka, po poprzedzającej ją przejściowej kulturze kreteńsko-mykeńskiej, rozpoczyna się w ósmym wieku przed Chr. i kończy na początku nowożytności, u zarania XV wieku po Chr. Tu wzrok należy najpierw ograniczyć do przemiany rozwoju świadomości aż do Przełomu Czasów. Jest to czas wznoszenia się starego Greka do pełnego rozkwitu jego kultury – i do jej upadku. Duchowe prowadzenie wychodziło z dwóch duchowych prądów, misteriów apollińskich i dionizyjskich:&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Orient im Lichte des Okzidents'', GA 113, Vortrag vom 28. August 1909, Dornach 1982.&lt;/ref&gt; apollińskie, które poprzez pozory zmysłowe oglądało działającego ducha w przyrodzie i kosmosie, dionizyjskie, które owego ducha przez zasłonę poruszeń duszy z głębin wnętrza duszewnego czyniło sobie przeżyciem. Już nie jak w poprzednich czasach królowie, działający wspólnie z kapłaństwem miejsc misteriów, nadawali ton i kierunek współżyciu narodów – teraz był to sam lud, ba, pojedynczy człowiek, który, prowadzony słowem misteriów, szukał swego przeznaczenia. Jest to godzina narodzin demokracji, nowego kroku świadomości, który jak w soczewce znajdował swą przytulę w apollińskiej wyroczni w Delfach. Tu nade wszystko, od jej pełnego rozkwitu do stopniowego zamierania ku Przełomowi Czasów, uwidacznia się głębokie znaczenie, jakie miał świat misteriów przez wszystkie poprzednie epoki kulturowe: mianowicie, z powszechnych źródeł mądrości, które przed wzrokiem {{SE|50}}<br /> <br /> wtajemniczonych w wyższe światy duchowe, wychowywać człony istoty człowieka na nosicieli postępującego świadomości Ja. W epoce grecko-rzymskiej dotyczyło to wstępowania Ja w duszę rozumową lub uczuciową, drugiej – po duszy odczuwania – modyfikacji ciała astralnego.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner:''Das Johannes-Evangelium'', GA 103, Vortrag vom 30. Mai 1908, Dornach 1995, S. 172f.&lt;/ref&gt; Ja pojawia się dopiero w duszy rozumowej lub uczuciowej.&lt;ref&gt;Näheres siehe: Rudolf Steiner:''Die Mission einzelner Volksseelen im Zusammenhange mit der germanisch-nordischen Mythologie,''<br /> GA 121, Vortrag vom 15. Juni 1910, Dornach 2017.&lt;/ref&gt; Ja myślało już wprawdzie z samego siebie, lecz wciąż jeszcze szukało siebie samego. Sokrates, w piątym wieku przed Chr., nie mówił jeszcze: «Ja mówię sobie», lecz «mój Dajmon mi mówi». Ja żyło też w języku jeszcze ukryte jako czynny sprawca, wbudowane w czasownik, na przykład: po grecku: paideuo = wychowuję; po łacinie: cogito = poznaję.<br /> <br /> Wyrocznia w Delfach, otwarta dla każdego, przemawiała do duszy rozumowej. Wychowywała do samodzielnego myślenia. Ten, kto szukał rady, musiał z umocnienia myślenia potrafić wnieść pytanie, a odpowiedź delfickiej Pytii żądała znów, przez swą wieloznaczność, indywidualnego myślenia. Grecy nosili w sobie uwewnętrznioną całą mądrość misteriów przeszłości, jak echo, które milknie. Stary Grek wychodził wszakże stopniowo spod niegdysiejszego prowadzenia misteriów; ujmował siebie jako całego człowieka, jako myślącą osobowość, która w doskonałej harmonii, wszędzie szukając środka, przeżywała się między apollińskim przeżywaniem świata a dionizyjskim przeżywaniem własnych głębin duszewnych. Z tych dwóch duchowo-rzeczywistych źródeł tworzył Grek swe wielkie dzieła sztuki; kształtował fizyczno-materialną martwą materię i wciskał w nią swego ducha poprzez nadawanie formy. Z wieczornej zorzy misteriów wyłoniła się poranna zorza greckich twórczości artystycznych. Czy w rzeźbie, architekturze, muzyce, malarstwie, poezji czy filozofii – we wszystkim człowiek stoi w centrum jako odwzorowanie boskości. Z przeżywania własnej cielesnej postaci tworzy rzeźby, które czystą formą unoszą człowieka ponad siebie w to, co boskie, i buduje świątynie, których przestrzenna forma jest odmierzona wedle miary człowieka. «Grecka świątynia przedstawia urzeczywistnienie wybudowanego organizmu.»&lt;ref&gt;Frank Teichmann:''Der Mensch und sein Tempel: Griechenland'', Stuttgart 1980, S. 79. – Zum Organismus-Gedanken siehe auch: Renatus Derbidge (Hrsg):''Rudolf Steiner: Organisches Denken'', Basel 2020, 256 S.&lt;/ref&gt; A jednak, tak nieosiągalnie wysoko – właśnie grecka rzeźba i architektura {{SE|51}}<br /> <br /> przed nami, to przysłania ją pewna tragiczność. To, co w starożytnym Egipcie wzięło swój początek, osiąga w antycznej Grecji swe najwyższe wypełnienie: obróbka mianowicie i nadawanie formy martwemu kamieniowi. Grekom udaje się tchnąć w kamień rdzeniem czystej formy pewien rodzaj życia, życia pozornego. Z zewnątrz wyciska on w formę ducha, który w plastycznej żywotności wypełnia jego wnętrze; nie może jednak tego ducha wycisnąć w samą materię tak, ażeby ta stała się substancją żywą, formę stwarzającą. Ludzie pierwszej, a przede wszystkim drugiej poatlantyckiej epoki kulturowej – epoki praperskiej – posiadali dzięki swej duchowo-duszewnej i cielesnej konstytucji oraz pod zaratusztriańskim misteriów prowadzeniem zdolność do wytwarzania [[Kunstschöpfungen|tworów sztuki]] poprzez substancjalne, plastyczne przeobrażenie duszewności – to znaczy: zwierząt domowych, i tego, co żywe – to znaczy: roślin kulturowych. Lecz to, co jedynie fizyczno-materialne w kamieniu, jest martwe. Tak oto stanął Grek przed nierozwiązalnością zagadki, jak kamień można do życia obudzić. Mógł jedynie poprzez formę użyczyć kamieniowi *pozornego* życia. Na tym polega zarówno wielkość, jak i tragika sztuki greckiej. Z głębi swej duszy tworzył w swoim ludzkim dążeniu sztukę, która ku zewnętrzu, naocznie, przynosi w obraz przeszłość misteriów, a ku wnętrzu staje się zarodkiem nadziei na przyszłość – mianowicie [nadziei na to], by móc ożywić [[Erdig-Festes|to, co ziemisto-materialne]] jako takie. Na opisanym tle [[Organismusprinzip|zasada organizmu]] pojawia się znów w wielorako przeobrażonej postaci. Zaczyna teraz całkiem [[keimhaft|zarodkowo]] przenikać cały obszar kulturowy Grecji, także w sensie społecznym. Krajobrazy Grecji noszą same w sobie boski, apolliński charakter, w całkowitym przeciwieństwie do egipskich. Jak gdyby to bogowie byli tymi, którzy w różnorodności charakterów krajobrazowych stworzyli sobie wizerunek własnej istoty. Wzrok wędrowca błądzący po rozległości rozpościerającego się przed nim krajobrazu znajduje wkrótce punkt spoczynku – świątynię jaśniejącą pięknem i harmonią, która zbawiennie ogranicza przestrzeń oglądu. I tak napotykamy świątynię Apollona w Delfach w trudno dostępnym, skalistym krajobrazie górskim; inaczej świątynię poświęconą Atenie – stoi ona na skalistych wzgórzach i przyciąga wzrok z daleka, jak Akropol w Atenach; albo też świątynię Hery pośród urodzajnych równin.<br /> <br /> Inaczej niż we wcześniejszych [[Hochkulturen|wielkich kulturach]], w których «[[Organismus im Naturwachstum|organizm w naturalnym wzroście]]» kształtowany był przez wielkie obszary rzek, krajobrazy Grecji w swym heroicznym, bogom podobnym charakterze {{SE|52}}<br /> <br /> jedyną w swoim rodzaju kompozycję wzajemnie splatającego się i rozwiązującego współdziałania czterech żywiołów – ziemi, wody, powietrza i ciepła – oraz światła. Ziemia: potężnie wznoszące się skały, piętrujące się góry; woda: wydobywa się jako źródło ze skały i najkrótszą drogą, strumieniami lub małymi rzekami, dąży ku nieodległemu brzegowi morza. Prądy powietrza i ciepła, przesycone światłem, zlewają się o wschodzie słońca w nieopisane zasłony barwne «różanopalczastej Eos»,&lt;ref&gt;Eos (starogreckie Ἠώς, Ēōs), bogini jutrzenki w mitologii greckiej; odpowiada Aurorze w mitologii rzymskiej.&lt;/ref&gt; by natychmiast znowu się rozdzielić, przez pewien czas trwać w osobnym istnieniu jako żywioł, i wkrótce złączyć się w nową kompozycję barwną.<br /> <br /> Stary Grek nie odczuwał przyrody jako czegoś zewnętrznego, od niego oddzielonego; przeciwnie – góry i doliny, wzgórza i równiny, źródła i cieki wodne, opływane przez pary wodne, przez powietrze i ciepło i płynące światło, przeżywał jako przeniknięte tą samą duchowością, którą znajdował żywo tkającą w sobie samym i impulsującą go duszewno-duchowo. To przeżywanie, przeniknięte przez przebudzającą się duszę rozumową lub uczuciową, stanowiło o jego artystycznej naturze; z tego przeżywania Grek kształtował krajobraz: pasterz – otwarte wyżyny górskie ze swymi stadami; winogrodnik i sadownik – tarasy stromych stoków; rolnik uprawiał zbożem równiny; a blisko siedzib ludzkich krzewiła się ogrodowa przestrzeń. W całym obszarze kultury grecko-łacińskiej dawny [[Organismus im Naturwachstum|organizm w naturalnym wzroście]], ukształtowany przez prawieki, przemieniał się – zachowując swój właściwy [[Typus|typ]] – w drobnoprzestrzenne, rozczłonkowane krajobrazy sadownicze i ogrodowe, niczym lustro kształtującej się duszy rozumowej lub uczuciowej.<br /> <br /> [[Organismusprinzip|Zasada organizmu]] znalazła w dawnej Grecji wyraz nie tylko zarodkowo w kształtowaniu krajobrazu, nie tylko w artystycznej doskonałości rzeźb i budownictwa świątynnego, lecz również w sferze społecznej – w polis. Grek przeżywał siebie jako osobowość przynależną do wspólnoty miejskiej; czuł się Ateńczykiem, Tebańczykiem, Spartańczykiem itd. Polis była jednak miastem otwartym, sięgającym i włączającym otaczające krajobrazy; ołtarze ofiarne stały w świętym gaju, na wolnym polu poza świątyniami. W polis zawiązany był organizm wyższego rzędu – jedność miasta i otaczającego go krajobrazu.<br /> <br /> W Grecji i Rzymie [[Verstandes- oder Gemütsseele|dusza rozumowa lub uczuciowa]] rozwijała się w sposób polarny. W Grecji weszła w stosunek do dawnej mądrości misteryjnej, do tego, co wyrasta z najgłębszego życia duchowego {{SE|53}}<br /> <br /> «Der Römer […] formte nicht nur Stein und Erz, sondern auch das ganze große Gemeinwesen der Menschen nach seinem Geiste um.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Vor dem Tore der Theosophie'', GA 95, Vortrag vom 1. September 1906, Dornach 1990, S. 107.&lt;/ref&gt; «Das republikanische Rom ist nichts anderes als die menschliche Weisheit, die die alte Priesterweisheit ablöst.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Theosophie des Rosenkreuzers'', GA 99, Vortrag vom 4. Juni 1907, Dornach 1985, S. 135.&lt;/ref&gt; To już ludzka przezorność reguluje stosunki człowieka z człowiekiem; to godzina narodzin jurysprudencji. Jest ona zbudowana wyłącznie na poczuciu osobowości, na [[Ich|Ja]] objawiającym się w [[Verstandes- oder Gemütsseele|duszy rozumowej lub uczuciowej]]. Budzi się [[Rechtsgefühl|poczucie prawa]], a z niego wyrastają pojęcia prawne, które honorują zasadę równości i kryształują się w powszechnie obowiązującym prawie. Prawo odnosi się przede wszystkim do spraw doczesnego świata, a więc i do osobistego dysponowania [[Grund und Boden|ziemią]]. Własność – a wraz z nią prawo dziedziczenia, dysponowanie po śmierci – ma tutaj swój początek. W Rzymianinie człowiek staje się w pełni osobowością. Jego [[Bewusstsein|świadomość]] kieruje się ku temu, co naprzeciwko: ku drugiemu człowiekowi i ku otaczającej go przyrodzie. Wyrasta stąd stosunek, który – w przeciwieństwie do starego Greka – darzy się w sposób bardziej zdystansowany i pojęciowy; Rzymianin myśli racjonalnie z siebie samego i przez to staje się [[erdentüchtig|zdolny do ziemskiego działania]]. «[[Organismus im Naturwachstum|Organizmy w naturalnym wzroście]]» Italii i Sycylii, geomorfologicznie pokrewne greckim, nie są już duchem przesyconym zewnętrzen, które [[Zusammenklang|współbrzmi]] z wewnętrznym życiem duchowym. Wzrok Rzymianina kieruje się silniej ku interesom geopolitycznym, ku pożytkowi z zasobów naturalnych z perspektywy imperialnej – zarówno militarnej, jak i rolniczej.<br /> <br /> Jak bardzo ludzka ratio stopniowo zaczyna zmieniać i porządkować zastane stosunki przyrodnicze, ukazuje poezja Wergiliusza w jego *Georgikach*.&lt;ref&gt;Vergil: ''Sämtliche Werke'', Heimeran 1975.&lt;/ref&gt; On, Rzymianin z Mantui, oddychający jeszcze wyraźnie duchem greckim, daje tam w poetyckim słowie całościowy ogląd praktyk rolniczych na sto lat przed [[Zeitenwende|Przełomem Czasów]]: w [[Ackerbau|uprawie roli]] – orka, motyczenie, siew, żniwa i omłot, znaczenie ugoru i [[Fruchtfolge|płodozmianu]], nawadnianie gleby, zbytnią obsadę zwierząt na zbyt bujnie plonujących zbożach, pielęgnację nasion, obserwację pogody i przestrzeganie biegu gwiazd i inne; w [[Obstbau|sadownictwie]] – wegetatywne rozmnażanie i technikę szczepienia, cięcia, na jakich glebach który gatunek drzewa rośnie; {{SE|54}}<br /> <br /> w jakim krajobrazie się nadaje; w [[Weinbau|uprawie winorośli]] – zimowe bronowanie zaoranej skiby, sadzenie i nawożenie sadzonek, zakładanie tyczek, cięcie i tym podobne; w [[Viehhaltung|hodowli zwierząt]] – wędrowny pasterz z owcami, kozami, świniami i stadami bydła, hodowla i żywienie zależnie od sposobu użytkowania. Całemu rozdziałowi poświęca wreszcie [[Bienenhaltung|pszczelarstwo]] i hodowlę pszczół. W kręgu kultury rzymskiej rozpościera się nad krajami sieć praw własności i dzierżawy. Jako punkt wyjścia i odniesienia racjonalnej gospodarki powstają dwory i stajnie (hodowla koni) oraz gospodarka zapasami.<br /> <br /> To, co przez tysiąclecia postępującego [[Bewusstseinsentwicklung|rozwoju świadomości]] z misteriów jako mądrość wpływało w kształtowanie codziennego życia, dojrzałe wydało owoce w [[Kunstschöpfungen|tworach sztuki]]: na poziomie [[beseelte Natur|przyrody obdarzonej duszą]] – przez wykształcenie [[Haustier|zwierzęcia domowego]], w [[belebte Natur|przyrodzie ożywionej]] – przez wykształcenie [[Kulturpflanzen|roślin kulturowych]], w przyrodzie martwej – przez plastyczne kształtowanie kamienia ku pozornemu życiu. Kiedy misteria stopniowo zaczęły milknąć ku [[Zeitenwende|Przełomowi Czasów]], wygasł też ten źródłowy impuls dla [[künstlerisches Schaffen|twórczości artystycznej]]. Co niegdyś niosło kulturę, [[geronnen|zastygło]] teraz w zwykłe [[Kulturerbe|dziedzictwo kulturowe]]. W swoich ''Georgikach'' Wergiliusz pozwala z siły [[Verstandes- oder Gemütsseele|duszy rozumowej lub uczuciowej]] temu [[Kulturerbe|dziedzictwu kulturowemu]] raz jeszcze ożyć w poetyckiej poezji.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kultur_der_Neuzeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kultura nowożytności ====<br /> <br /> Z nastaniem XV wieku wybucha piąta epoka poatlantycka, w której Ja wstępuje w trzeci z trzech [[Wesensglieder|członów istoty]] duszy, w [[Bewusstseinsseele|duszę świadomości]].&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Johannes-Evangelium'', GA 103, Vortrag vom 30. Mai 1908, Dornach 1995, S. 172f.&lt;/ref&gt; Człowiek budzi się wobec napotykanego jako przedmiot świata zjawiskowego do siebie samego, do [[Selbstbewusstsein|samoświadomości]]. Powstaje na razie nieprzekraczalna przepaść między stawaniem się samoświadomym a tym, co świat zjawisk wyłania. W swym rozpoznającym siebie Ja człowiek może jednak w sobie odnaleźć źródło ducha, «Ja jestem», które z jednej strony postrzegająco staje naprzeciwko świata, a z drugiej – poznająco – może się połączyć z [[Geistig-Wesenhaftes|tym, co duchowo-istotowe]], ukrytym w zjawiskach zmysłowych. Co niegdyś instynktownie wpływało w przeżycie duszy, to teraz może być świadomie poznane w swej [[Wesen|istocie]] i zjednoczone z [[Wesenssubstanz|substancją istotową]] Ja. Tak leży to w mocy [[Bewusstseinsseele|duszy świadomości]], by w swym myśleniu i działaniu ponad siebie samą {{SE|55}}<br /> <br /> wyrosnąć i stać się świadomą duchowego pochodzenia człowieka i świata.<br /> <br /> [[Bewusstseinsseele|Dusza świadomości]] objawia się najpierw janusowo. Zwrócona wstecz, szuka oparcia na pozornie pewnym fundamencie ogólnej pojęciowości wypracowanej przez [[Verstandes- oder Gemütsseele|duszę rozumową lub uczuciową]] w naukach, naraża się jednak na niebezpieczeństwo popadnięcia — przez zanik [[Gemütsseele|duszy uczuciowej]] — w zimny intelektualizm, w pychę i nieskrępowany egoizm. Gdy jednak w samopoznaniu i [[Welterkenntnis|poznaniu świata]] patrzy ku przyszłości, rozgrzewa się przy ideach, które stają się ideałami, jak np. urzeczywistnienie ujętego myślowo [[Organismusprinzip|zasady organizmu]] w praktyce rolniczej. Zmaga się o to, by przeszłe w tym, co obecne, przemieniać w przyszłe. [[Bewusstseinsseele|Dusza świadomości]] dąży do tego, by wszelką siłę inicjatywy postawić w służbę wypełnienia [[Entwicklungsgedanke|idei rozwoju]]. To zaś oznacza: wszelkiemu działaniu u podstaw kłaść [[künstlerisches Schaffen|artystyczny]] zmysł. Chodzi o to, by idee z przyszłości myśląco ożywiać i z nimi wolicjonalnie zanurzać się we wszystkie wyzwania rzeczywistości tak, aby z [[Erkraftung|wewnętrznego umocnienia]] przeżycia w Ja każde działanie stawało się wolnym — i artystycznym.<br /> <br /> Pokarmem [[Bewusstseinsseele|duszy świadomości]] są idee, które z przyszłości w nią wświecają. Takimi ideami są treści [[anthroposophische Geisteswissenschaft|antropozoficznej nauki duchowej]]. [[Wesen|Istota]] i znaczenie tych treści odsłaniają się dopiero przez pełne siły myślenie. W obrazowo myślącej [[Anschauung|naoczności]] ożywiają czucie i pobudzają wolę. Podobnie jak postrzeżenie zmysłowe, tak i wyniki [[Geistesforschung|badań duchowych]] pobudzają myślenie. W świadomej aktywności myślenia żyje jednak Ja, [[Wesenskern|jądro istoty]] człowieka. Ja może w wolności rozstrzygać, czy przyswoi sobie [[Ideenformen|formy idei]] [[Geistesforschung|badań duchowych]], czy też trwać będzie w czystym naprzeciw świata zjawisk. [[Bewusstseinsseele|Dusza świadomości]] otwiera drogę do przeżywania treści duchowych w wolności. Z tego pełnocałkowitego ludzkiego przeżycia wyrasta nowa artystyczna siła twórcza, która we wszystkich dziedzinach życia może okazać się płodna, a przez to prawdziwa — jak na przykład w medycynie jako [[Heilkunst|sztuka leczenia]], w pedagogice jako sztuka wychowania, we wzajemnym współżyciu ludzi jako sztuka społeczna, w rolnictwie jako [[Landbaukunst|sztuka uprawy ziemi]].<br /> <br /> Działanie Ja w [[Bewusstseinsseele|duszy świadomości]] unosi się niejako między niebem a otchłanią. Gdy ustaje, dusza — zapomniawszy siebie — zapada w przepaści. Zło w swej podwójnej postaci, w ahrymanskiej banalizacji i lucyferycznej obojętności na wszystko, zdobywa nad nią władzę. Gdy jednak Ja umacnia się w sobie samym, buduje ponad przepaścią most, jest {{SE|56}}<br /> <br /> w stanie rozpoznać inne [[Wesen|istoty]] w sobie samym i zdobywa zdolność, by to, co się stało, przemieniać w to, co się staje.<br /> <br /> [[Bewusstseinsseelenzeitalter|Epoka duszy świadomości]] w dotychczasowym swoim przebiegu prowadziła ludzi do [[Selbstbewusstsein|samoświadomości]], obudziła w nich dążenie do [[freie Selbstbestimmung|wolnego samookreślenia]], pozwoliła im mierzyć [[Abgründe|głębiny przepaści]] i otworzyła im drogi do prawdziwego [[Geisterkenntnis|poznania ducha]]. Ludzkość wyemancypowała się z natury i — popadłszy niejako w samozapomnienie — myśli o sobie wbrew własnemu duchowemu pochodzeniu jako o dziele czysto przyrodniczego [[Schöpfung|stworzenia]]. Tym samym zatraciła się ona w dużej mierze w banalności czysto materialistycznego pojmowania bytu i widzi siebie zagrożoną przez technologię, która właśnie z tego pojmowania wyrasta. [[Organismusprinzip|Zasada organizmu]] w rolnictwie przez ten [[Denkungsart|sposób myślenia]] została wymazana. Z drugiej strony, w obliczu tego zstępującego rozwoju, [[Bewusstseinsseele|dusza świadomości]] może być rozpalana przez idee zdobyte z poznania [[Wesen|istoty]] przyrody nieożywionej, [[belebte und beseelte Natur|ożywionej i uduchowionej]]. Te idee-impulsy nie wywodzą się już z niegdyś duchem prowadzonych instynktów, lecz są wypracowane samodzielnie. W budzącej się aktywności Ja ożywa [[Entwicklungsgedanke|idea rozwoju]], a wraz z nią na nowy sposób myśl o [[Organismus|organizmie]] i — w poszerzeniu — myśl o [[Individualität|indywidualności]]. Obydwie razem mogą stać się [[Gestaltungsprinzip|zasadą kształtowania]] rolnictwa, które kulturotwórczo działa w przyszłość.<br /> <br /> W jakich symptomatycznych krokach przygotowywało się to aż do [[Zeitenwende|Przełomu Czasów]] i od tamtej pory aż do [[Neuzeit|nowożytności]], a potem dalej w toku epoki [[Bewusstseinsseele|duszy świadomości]] — zostanie to rozwinięte w następnych rozdziałach.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kulturströmungen_der_Landwirtschaft_bis_zur_Zeitenwende&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kulturowe nurty rolnictwa do przełomu epok ===<br /> <br /> W Starym Testamencie w obrazie mitologicznym wskazuje się na praprzeciwność w stawaniu się ludzkości — na Kaina i Abla. Jeden, Abel, jest pasterzem, który strzeże swojego stada i składa bogom ofiary ze zwierząt. W opiece i pielęgnacji powierzonego mu świata zwierząt idzie za wolą mocy stwórczych; jego ofiara jest przez bogów przyjmowana. Inaczej jego przyrodni brat Kain, który uprawia pole i hoduje rośliny, które sam z własnej inteligencji i z poczucia własnych zdolności doskonali. Jego ofiara z roślin nie jest przez bogów przyjmowana. Wskazuje się tu praobrazowo na moment powstania dwóch biegunowo przeciwstawnych nurtów — {{SE|57}}<br /> <br /> ludów osiadłych, trudniących się uprawą roli, i koczowniczych ludów pasterskich. Oracz prometejsko&lt;ref&gt;Dwie postacie, Prometeusz i Epimeteusz, stoją w mitologii greckiej za myśleniem samodzielnym, aktywnym, wybiegającym w przyszłość (prometejskim) i za myśleniem zwróconym wstecz, raczej biernym, receptywnym (epimeteicznym).&lt;/ref&gt;-apollińsko ufa własnemu [[Erfindergeist|duchowi wynalazczości]]; uprawia pługiem ziemię, rani ją i pobudza przez to tworzenie owoców roślin, które trwale wyhodowuje na [[Kulturpflanzen|rośliny kulturowe]], rozwija wszelkiego rodzaju umiejętności rzemieślnicze, w których daje wyraz swojej skierowanej ku przyszłości świadomości. Inaczej ludy pasterskie, które w dusznym oddaniu, epimeteiczno-dionizyjsko, wplatają się w dane [[Schöpfung|stworzenie]], usiłują je zachować i pielęgnują swą raczej wstecz skierowaną, tkwiącą w resztkach [[Altes Hellsehen|dawnego jasnowidzenia]] świadomość w kulcie przodków.<br /> <br /> Oba te nurty dopiero w czasach pochrześcijańskich wtopiły się w ogólne życie kulturowe. Jednakże tu i ówdzie długo jeszcze zachowywały się gdzieniegdzie w przesunięciu czasowym w najczystszej przeciwstawności. Pewien przykład z własnych przeżyć może to rozświetlić: W Afryce lat trzydziestych XX wieku żyły w dzisiejszej Tanzanii w rejonie Kilimandżaro, w bliskim sąsiedztwie przestrzennym, zachowując swe plemienne obyczaje, ludy Bantu i Masajów. Ci ostatni, lud hamicki, wiedli koczowniczy żywot ze swoimi stadami zebu pośród dzikiej przyrody, w sąsiedztwie lwa, słonia, bawoła i innych. Ochronę dla człowieka i stada dawały w nocy obozy otoczone kolczastymi zaroślami (tzw. „kraale&quot;); pożywienie stanowiło mleko i krew byków zebu oraz korzenie pewnych dziko rosnących roślin jako składniki diety. Oto stał on — pasterz, płótno zarzucone na ramię, lekko oparty na włóczni, tarcza z bawolich skór przyciśnięta do boku, wysoki, o szlachetnych rysach twarzy, spokojny jak kolumna w pełnym żarze słońca, z poważno-marzycielskim wzrokiem skierowanym w dal, z gromadą trzody wokół — zwracał się ku przybyszowi, przelotne pozdrowienie, poza tym żadne pytanie, żadne słowo. Masajowie w owych czasach odrzucali wszelką cywilizację, wszelkie kształcenie szkolne. Żyli wpleceni w przyrodę ze świadomością sięgającą wstecz w łańcuch przodków.<br /> <br /> Zupełnie inaczej żyli Bantu — osiadłe, w luźnym osadnictwie wiejskim. Gdy się podchodziło, frunęły zasłony drzwi okrągłych słomianych chat glinianych, młodzi i starzy wylewali się z uśmiechami na twarzach, witali radośnie i pytali: co nowego na świecie? Żądni wiedzy, radujący się naśladownictwem i zdolni rzemieślniczo, są całkowicie zwróceni ku osiągnięciom cywilizacji. Pożywieniem ich były przeważnie owoce {{SE|58}}<br /> <br /> Owoców pola, które uprawiali bez pługa, z pochylonym grzbietem prowadząc ręczną motykę. Z naturobiotopu dzikiej przyrody wyrastał wokół wsi zalążek kulturbiotopu stworzonego przez ludzką pracę.<br /> <br /> Ludy rolnicze i pasterskie żyły przestrzennie i etnicznie ściśle oddzielone, często w stanie wzajemnej waśni, gdzie indziej we friedlicher Koexistenz. W starożytnym Egipcie np. pasterze wędrowali ze swymi stadami po obu stronach doliny Nilu od Nubii aż po deltę i z powrotem. Od nich pożyczali nilscy rolnicy zwierzęta pociągowe do uprawy pól w przerwach między coroczną wielką powodzią.<br /> <br /> Od czasów praperskich z ludów rolniczych wyodrębniły się dwa podziemne nurty: ogrodnicy i sadownicy. Ci pierwsi hodowali i uprawiali rośliny warzywne, a także rośliny lecznicze i kwiaty. Rzemieślnicza wiedza i umiejętności trwały w strumieniu dziedziczenia, związane z rodziną i plemieniem. Tak jeszcze w latach 60. i 70. XX wieku w Teheranie żyli tzw. zarathustriści, którzy kontynuowali tę tradycję sięgającą daleko w czasy przedhistoryczne. Sadownicy znali się na hodowli, uprawie i pielęgnacji drzew owocowych. Columella († ok. 70 n. Chr.) pisze o sztuce cięcia drzew owocowych, która w starożytnym Rzymie była jeszcze przekazywana w pokoleniowym strumieniu.&lt;ref&gt;Will Richter (Hrsg.): ''Lucius Iunius Moderatus Columella: De res rustica'', 5. Buch. 10. Kapitel: Über den Obstbau, S. 605–630, München und Zürich 1981.&lt;/ref&gt; Te cztery nurty uprawy ziemi (łącznie z sadownictwem i ogrodnictwem) istniały obok siebie lub w luźnej wzajemnej relacji w osadach wiejskich, nie przenikając się jednak wzajemnie ku organizmicznej całości — we wzajemnym wspieraniu. Tak np. u Hindusów w Indiach, częściowo po dziś dzień, obornik zwierzęcy nie jest używany jako nawóz w rolnictwie czy ogrodnictwie, lecz jako materiał opałowy.<br /> <br /> Aż do Przełomu Czasów wszystkie wyrosłe przez tysiąclecia elementy kultury rolnej — jak uprawa roli, ogrodnictwo i sadownictwo oraz gospodarka hodowlana — były, zarazem jako owoc kultury misteriów, w pełni ukształtowane (patrz Rysunek 2, s. 66). Czy ludzie nie musieli czuć, że dotarli do kresu jakiegoś rozwoju? Czy nie zamilkł też język gnostyków, czy nie opustoszały pogańskie ołtarze?&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Aus der Akasha-Forschung. Das fünfte Evangelium'', GA 148, Vortrag vom 5. Oktober 1913, Dornach 1992, S. 63.&lt;/ref&gt; Czy nie wygasła kulturoinspirująca siła misteriów — poza resztkami takimi jak np. kult Mitry? To, czym były ich nauki mądrości, działało już tylko jako tradycja lub w niewielu ludziach jako żywe duchowe dziedzictwo. Gdzież więc istniało jeszcze u {{SE|59}}<br /> <br /> Progu Przełomu Czasów jakąkolwiek perspektywę rozwoju, jakąkolwiek nadzieję na przyszłość? Ludzkość zeszła całkowicie w ziemskie bytowanie. Świadomość była zasadniczo ukształtowana przez to, co ofiarowywały zmysły i czynne obcowanie ze światem fizyczno-ziemskim. W tym opuszczeniu przez ducha ludzkość stanęła u pewnego progu i dojrzała do tego, żeby otworzyć się na gruntownie nowy impuls rozwojowy.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Ereignis_der_Zeitenwende,_das_Mysterium_von_Golgatha&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Wydarzenie Przełomu Czasów, Misterium Golgoty ===<br /> <br /> Stare misteria wypełniły swoją misję. Nowe misterium — wskazujące w przyszłość, ogarniające całą ludzkość — dokonało się na wzgórzu Golgoty w Jerozolimie. To, co niegdyś czczono jako wyniosłą Istotę Słońca, co u praIndian nosiło imię Wiszwakarman, u praPersów pod Zaratustrą — Ahura Mazdao, u Egipcjan — Ozyrys, co u wczesnochrześcijańskich Greków mogło być widziane w boskiej istocie Apollina — zstąpiło teraz — jak przepowiedziano — na Ziemię i wcieliło się jako Chrystus w ludzkim ciele Jezusa z Nazaretu.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die geistigen Wesenheiten in den Himmelskörpern und Naturreichen'', GA 136, Vortrag vom 13. April 1912, Dornach 1996, S. 178f.&lt;/ref&gt; Tak oto «całe religijne głoszenie przed pojawieniem się Chrystusa Jezusa było przepowiadaniem Chrystusa Jezusa».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Apokalypse des Johannes'', GA 104, Vortrag vom 17. Juni 1908, Dornach 1985, S. 25.&lt;/ref&gt; W Starym Testamencie Mojżesz na pytanie, w czyim imieniu został posłany, otrzymuje odpowiedź: «Powiedz, że posłał cię ‹Jestem›».&lt;ref&gt;Ebd., S. 26. W 2 Mż 3,13-15 w Biblii Tysiąclecia odnośne miejsce brzmi następująco: «Mojżesz zaś rzekł Bogu: ‹Oto pójdę do Izraelitów i powiem im: Bóg ojców waszych posłał mię do was. Lecz gdy oni mnie zapytają, jakie jest Jego imię, to cóż im powiem?› Odpowiedział Bóg Mojżeszowi: «JESTEM, KTÓRY JESTEM». I dodał: «Tak powiesz synom Izraela: JESTEM posłał mnie do was». Mówił dalej Bóg do Mojżesza: «Tak powiesz Izraelitom: Jahwe, Bóg ojców waszych, Bóg Abrahama, Bóg Izaaka i Bóg Jakuba posłał mnie do was. To jest imię moje na wieki i to jest moje zawołanie na najdalsze pokolenia.»&lt;/ref&gt; Gnoza wskazywała na boskość Chrystusa, na Jego przyjście w duchu — lecz nie na Jego objawienie się w ciele.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Apokalypse des Johannes'', GA 104, Vortrag vom 17. Juni 1908, Dornach 1985, S. 31.&lt;/ref&gt; Gnostyczni filozofowie Grecji — Rudolf Steiner wymienia tutaj Talesa, Heraklita, Empedoklesa — rozwijali w języku pojęć, {{SE|60}}<br /> <br /> co niegdyś było oglądane przez wtajemniczonych. W swej logice pojęć «łaknęli» oni nowego wypełnienia. Byli zwiastunami rodzącego się filozoficznego rozumienia Misterium Golgoty.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Markus-Evangelium'', GA 139, Vortrag vom 21. September 1912, Dornach 1985, S. 146.&lt;/ref&gt; W epoce pochrześcijańskiej Augustyn (354–430 n.Chr.) wystąpił przeciw ówczesnemu ortodoksyjnemu poglądowi, jakoby ludzie epoki przedchrześcijańskiej radykalnie różnili się od ludzi epoki pochrześcijańskiej, wypowiadając słowa: «To, co dzisiaj nazywa się religią chrześcijańską, istniało już u starożytnych i nie brakowało go u zarania rodzaju ludzkiego, a gdy Chrystus ukazał się w ciele, prawdziwa religia, która już wcześniej istniała, otrzymała nazwę chrześcijańskiej.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Von Jesus zu Christus'', GA 131, Vortrag vom 8. Oktober 1911, Dornach 1988, S. 100.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Wydarzenie Chrystusowe, Misterium śmierci i Zmartwychwstania, dokonało się dla wszystkich ludzi na Ziemi. Taki jest ezoteryczny stan rzeczy — zdarzenia ezoteryczno-egzoterycznego, związanego z określonym czasem i określonym miejscem. Ludzkość osiągnęła w różnym stopniu taki poziom rozwoju swego Ja, że ukryte sanctissimum duszy — Ja, Wesenskern każdego człowieka — potrzebowało impulsu, aby mogło odnaleźć siebie w sobie samym i w samopoznaniu określić siebie w wolności. Impuls ten ucieleśnił się podczas Chrztu w Jordanie przez zamieszkanie Chrystusa-Ja — istoty słonecznej wypełnionej duchem w najwyższej pełni doskonałości — w ciele człowieka, Jezusa z Nazaretu. Przez trzy lata boska istota działała w tym wybranym ciele ludzkim. To moc tego boskiego Ja przenikała duchem związane z materią ziemskie ciało poprzez śmierć na krzyżu. Dokonało się Zmartwychwstanie w duchu; stoi ono odtąd przed ludzkością jako wielki cel światów. Droga ku temu celowi nadaje wszelkiemu rozwojowi ku przyszłości kierunek i treść. Wraz z uświadomieniem sobie «Ja jestem» każdy człowiek odnajduje w sobie «drogę, prawdę i życie».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Johannes-Evangelium'', GA 103, Vortrag vom 22. Mai 1908, Dornach 1995.&lt;/ref&gt; To odnalezienie oznacza konieczność przejścia przez otchłanie bezducha nicości; lecz oznacza też wypracowanie owoców ducha, które zmartwychwstają w wieczystym ciele Ja. Postępując naprzód od czasu Misterium Golgoty, ludzkość staje wobec świadomego zmagania się ze złem, z tym, co śmierć przynosi, z duchową mocą, która przeciwstawia się wszelkiemu rozwojowi. Poznanie zła łamie jego moc i nadaje Ja siłę. Na miejsce dawnego misterioznawstwa wstępuje zatem {{SE|61}}<br /> <br /> i jego misji stopniowego wychowywania Ja przez kolejne epoki kulturowe — trwające nadal Misterium Golgoty, które wskazuje człowiekowi drogi do samowychowania, do poznania swego duchowego pochodzenia i do czynnej miłości z mocy «Ja jestem». Pojęcie Przełomu Czasów, łatwo wypowiadane bez głębszego namysłu, dopiero poprzez ten historyczny proces wynicowania, który zapoczątkowuje Misterium Golgoty, zyskuje sens i znaczenie. Dopiero przez to mające znaczenie dla całej ludzkości wydarzenie może w każdym człowieku rozbłysnąć w pełni swego zasięgu idea rozwoju i wskazać siłom inicjatywy kierunek. Aż do Przełomu Czasów to strumień mądrości płynący z misteriów prowadził człowieka ku przebudzeniu Ja. Od czasu wydarzenia Chrystusowego dusza ludzka może przez wewnętrzne umocnienie myślenia przemieniać tę mądrość w czynną miłość — w ową siłę, która jest zdolna wynicować to, co powstało z ducha, w coś, co w duchu się staje. Tej metamorfozy nie można myśleć dość szeroko i dość daleko. Jest ona całkowicie otwarta na przyszłość, a zarazem ma kierunek i cel. Wydaje się to sprzecznością, która trwa tak długo, jak długo człowiek działa z iluzji i egoizmu. Sprzeczność ta zapada się sama w sobie w tej mierze, w jakiej leżąca u podstaw wszystkiego mądrość przemienia się w wolnym czynie w miłość. Obie perspektywy — odwrócenie od ducha albo w wolnym samookreśleniu zwrócenie się ku niemu — kształtują w epoce postchrześcijańskiej bieg rozwoju ludzkości i jej stosunku do przyrody, a tym samym sposób posługiwania się zasadą organizmu w rolnictwie.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Wandel_des_Organismusprinzips_bis_zur_Neuzeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Przemiana zasady organizmu aż do nowożytności ===<br /> <br /> W prachrześcijaństwie pierwszych wieków impuls Chrystusowy pochwycił i przeniknął duszę rozumową lub uczuciową podatnych na niego ludzi w kulturze grecko-rzymskiej. Poczucie osobowości napełniało się w silnym wzmocnieniu Ja ogrzewającą wewnętrznością. U wczesnych chrześcijan na pierwszym planie stała pielęgnacja uświadamiania sobie zamieszkiwania impulsu Chrystusowego w duszy ludzkiej. Ten impuls oznaczał przełom w przebudzeniu Ja. W tym zalążkowym stanie duszy z pewnością przemianie uległo usposobienie duchowe w kwestii indywidualnego stosunku do rośliny i zwierzęcia, Ziemi i kosmosu. Ogólnie rzecz biorąc, rolnictwo toczyło się jednak nadal swoim zwykłym trybem. Dopiero po upadku Imperium Rzymskiego i po potokach wędrówki ludów impuls chrześcijański tak głęboko zadomowił się w poszczególnych ludziach, że zaczęli go poprzez swoje {{SE|62}}<br /> <br /> rąk. [[Benedikt von Nursia|Benedykt z Nursji]] (480–547 n.Chr.) był reprezentantem tego rozwoju. Jego biografia wykazuje w tym względzie symptomatyczne rysy: Najpierw w czasie studiów zbiegł ze swego zepsutego otoczenia w Rzymie w życie pustelnicze, w grotę w Górach Sabińskich. Tam, w trzyletniej ascetycznej samotności, przyjął w surowej pracy duszy impuls Chrystusowy w swoje spoczywające w woli Ja. Z tym przechrześcijanionym wolą-Ja wystąpił potem na świat, stał się reformatorem monastycyzmu, założył w 529 roku klasztor i zakon benedyktynów na Monte Cassino — za jego życia powstało jeszcze dwanaście dalszych fundacji. Został ze względu na swe kulturowo-twórcze dokonania nazwany później «Ojcem Europy». Jemu przypisuje się między innymi jako regułę klasztorną zasadę «ora et labora», modlitwy i pracy — dewizę, którą odtąd przez całe Średniowiecze honorowało mnistwo i która wyniosła je do jego wielkich dzieł kultury. Zrodzone z najgłębszych głębin duszy, ujęte w surowe reguły «pracowanie» Benedykta z Nursji odnosiło się do przetwarzania ziemi. Jak Ja przenika całego człowieka i potrafi go przetwarzać ku wyższemu rozwojowi, tak Benedykt zebrał całe rolnicze dziedzictwo kulturowe ludzkości owego czasu, przetworzył je w wyższą całość i stworzył — w metamorfozie kształtującego przedchrześcijańskie epoki kulturowe «organizmu w naturalnym wzroście» — zaczątki powstawania rolniczego organizmu kulturowego. W nim dusza ludzka przeniknięta chrześcijaństwem zaczęła tworzyć sobie odwzorowanie w pracy natchnionej przez Ja i chcianej przez Ja. W zwróconej ku światu, przemieniającej przeszłość w przyszłość sile czynu Benedykta z Nursji spotykamy wybitnego reprezentanta chrześcijaństwa egzoterycznego, tworzącego zewnętrzne formy życia. Ten nurt egzoteryczno-chrześcijański napierał od południa przez Alpy w okolice Jeziora Bodeńskiego (Chur stało się siedzibą biskupią w piątym wieku) i spotkał tam na początku siódmego wieku nurt chrześcijaństwa ezoterycznego, niosącego z zachodu, z Irlandii, kosmiczne chrześcijaństwo przeżywane czysto w duchu. Stało się ono pokarmem duchowym dla przebudzenia Ja ludzi. Reprezentantem tego nurtu jest Kolumban Młodszy (około 530–615 n. Chr.). Legenda głosi, że gdy w roku 610, płynąc w górę Renu, postawił on stopę na wyspie Reichenau na Jeziorze Bodeńskim, jego pierwszym czynem było wygonić z wyspy całe wężowisko w postaci dzików, tak że żałośnie utonęły w jeziorze. W tym obrazie kryje się głęboka przemiana, która się dokonała. Można {{SE|63}}<br /> <br /> to rozumieć mniej więcej tak: człowiek taki jak Kolumban, który w oczyszczonej duszy i w mocy Ja niosł w sobie impuls Chrystusa, nie może znosić, by wokoło panowała dzikość. To, co zewnętrzne, musi zostać doprowadzone do harmonijnego współbrzmienia z tym, co wewnętrzne — jest to akt artystyczny. Przeniknięte przez Chrystusa, stające się sobie świadome Ja rozszerza się i czynnie obejmuje swoje otoczenie; przeżywa siebie w tym otoczeniu i staje się go świadome duszewnie w odbiciu tego przeżycia.<br /> <br /> Spotkanie i przenikanie się obu nurtów chrześcijaństwa — egzoterycznego i ezoterycznego — stworzyło przez przeszło 200 lat, od siódmego do dziewiątego wieku n.e. na Reichenau, ośrodek kultury promieniujący na całą Europę. Opactwo benedyktyńskie stało się «szkołą dyplomatów» Europy, pielęgnowało związki m.in. z dworem Karola Wielkiego i pozostawało w łączności z nurtem Graala. Wokoło Jeziora Bodeńskiego powstawały w wielkim zagęszczeniu osady najróżniejszych zakonów. We wczesnym średniowieczu okolice Jeziora Bodeńskiego nazywano «ogrodem Bożym w sercu chrześcijaństwa». Tu powstał praobraz krajobrazu kulturowego.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Punkt_und_Umkreis&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Punkt i obwód ===<br /> <br /> U podstaw stawania się europejskich krajobrazów kulturowych leży przemożny impuls chrześcijański: artystyczne przekształcanie dzikiej natury w naturę kulturową wedle zasady punktu i obwodu. Jest to zasada kształtowania wszelkiej organismusbildung, np. jądro komórkowe–*cytoplazma* albo *embrioblast–trofoblast* w rozwoju embrionalnym. Na przykładzie powstawania wsi i jej gruntów postaram się to wyjaśnić: przenieśmy się do czasu po wędrówce ludów i przed pierwszą wielką erą karczowania lasów w siódmym i ósmym wieku — rozległe obszary Europy były leśno-bagiennymi krajobrazami, rzadko zaludnionymi przez ludzi, którzy w przeważającej mierze nie uczestniczyli w uszlachetniającym kształtowaniu ciała i duszy tak, jak czynili to członkowie przedchrześcijańskich wielkich kultur. Podobnie jak w prasiłach natury, mieszkały w tych wczesnych ludach jeszcze niepohamowana moc, burzliwy hart ducha, nieuformowana, bojowa, silnie związana z siłami krwi duszność. Ja jednak — wieczny rdzeń człowieka — było, jak pąk, który otwiera się na promień słońca, wrażliwe na duchowe impulsy wskazujące w przyszłość. Z tą nieuformowaną, a zarazem otwartą na ducha dyspozycją duszewną spotkał się wędrujący samotnie przez żywiołową dzikość leśnych krajobrazów {{SE|64}}<br /> <br /> Wędrowny mnich, niosący w oczyszczonej duszy impuls Chrystusowy. Widzi się go może przy źródle, pradawnym, pogańskim miejscu świętym — zatrzymuje się; wycina w mroku lasu małą polanę i ciosem grubym skleja kaplicę, w której wnętrzu kryje się ołtarz. Widzi się, jak ludzie wychodzą z lasu, zbliżają się i otrzymują nauki, które czują jak duchowy pokarm dla swego Ja, które budzą w nich wolicjonalne Ja do pracy, które czynią z nich pomocników Jednego, mnicha. Zaczynają z nim wycinać las dalej, osuszają pobliskie bagnisko i uprawiają na rozświetlonej teraz pogorzeliskowej polanie rośliny z nasion, które otrzymali jako obce dobro kultury z rąk mnicha. Widzi się, jak wkrótce drewniana kaplica ustępuje miejsca romańskiej budowli kamiennej, która w swych groźnych, potężnych murach i wąskich otworach okiennych kryje się ochronnie przed jeszcze nie uśmierzonymi wokół siłami natury. I wreszcie spostrzega się, że wokół tego ufundowanego i ochrzczonego imieniem centrum wyrastają zagrody chłopskie i warsztaty rzemieślnicze. Wieś jest zrodzona — z kaplicą lub kościołem pośrodku i gruntami wiejskimi jako obwodem.<br /> <br /> W następnych stuleciach, aż po wiek dziewiąty i dziesiąty, pod tym wschodzącym impulsem kulturowym przemieniło się kształtowanie duszy ludzkiej. Niepohamowany, burzliwy hart ducha uwewnętrznił się i przeobraził w siłę duszy — w pokorę. I Ja, które w przenikaniu i uszlachetnianiu ciała i duszy stawało się jeszcze w dalszych stopniach świadome siebie, zdobywało się wobec człowieka i świata na «Pytanie». Historia Parsifala opisuje ten przełom. Młody Parsifal wchodzi w świat jako «niedojrzały głupiec». W harcie ducha podejmuje walkę z każdym przeciwnikiem, nie wiedząc, kto to jest. Dopiero po walce zwycięzca i zwyciężony opuszczają przyłbicę i przedstawiają się sobie. Działanie wyprzedzało poznanie. Wędrówka Parsifala wiedzie przez błędy, zwątpienie i cierpienie ku przebudzeniu Ja, ku pytaniu: «Kim jestem, czego Tobie brakuje?» Otwarcie duszy na Pytanie we właściwym miejscu we właściwym czasie wynosi Parsifala do godności króla Graala — Ja, które w wypełnieniu duchem panuje nad sobą samym. Tak jak w greckim losie Oresta lub Edypa w nieubłaganości przeznaczenia zapowiada się tragika dobiegającego końca wieku, tak w losie Parsifala — w pełnej metamorfozie — objawia się przyszłościowa droga do wolnego samookreślenia.<br /> <br /> Pomiędzy klasztorami — benedyktyńskim mnichostwem — a palatynami, królestwem, powstawały teraz wiejskie osady. W nich pojawia się, w przemienionej formie i na wyższym szczeblu, całe rolnicze {{SE|65}}<br /> <br /> Dziedzictwo przedchrześcijańskich epok kulturowych. Pośrodku gruntów wiejskich, górując wysoko nad szczytami dachów wsi, wznosi się kościół z wieżą i nawą — dzieło sztuki w podwójnym znaczeniu: pionowo ku górze strzela wieża, zewnętrznie ukształtowany obraz wewnętrznego przeżycia Ja; poziomo rozciąga się nawa, rzut dusznego przeżycia we wspólnocie. To centralne usytuowanie jest budowlanym dziełem całej wiejskiej społeczności. To, co tu powstaje niejako jako akt chrzcielny ziemskiego miejsca pośród dzikiej natury, jest pełnym wynicowaniem doskonałego dzieła sztuki z epoki przedchrześcijańskiej — greckiej świątyni. Jak ta ostatnia wystawiała swą wysoce estetyczną formę na zewnątrz, przede wszystkim w kompozycji kolumn, gdy tymczasem wnętrze — cella, mieszkanie bóstwa — ukryte było przed profanicznym wzrokiem w niemal hermetycznym zamknięciu murów, tak w romańskiej bazylice to, co na zewnątrz, jest mocno obmurowane, kolumny wzięte do środka, a przestrzeń wewnętrzna otwarta na gminę. Artystyczna siła duszy odczuwającej wewnętrznie każdego z osobna w wiejskim gemeinwesen przeniknięta była obrazowym przeżyciem ezoterycznego chrześcijaństwa ludowego działającego w głębinach i opierała się na instytucjonalno-egzoterycznym chrześcijaństwie, które działało przede wszystkim w mnichostwie i szlachcie. Obydwa sposoby przeżywania łączyły się i skupiały ku wewnątrz na centrum gruntów wiejskich i stwarzały dla gminy oraz kultycznego wydarzania się przy ołtarzu przez artystyczne ukształtowanie powłokę formy.<br /> <br /> Ta sama artystyczna siła zwracała się jednak ku peryferiom — ku gruntom wiejskim. I tu dokonuje się wynicowanie. Dotyczy ono polarnie wobec siebie stojących nurtów pasterskiego i rolnego oraz luźno powiązanych, nie skupionych na jednym centrum nurtów ogrodnictwa i sadownictwa z epoki przedchrześcijańskiej.<br /> <br /> Widzimy, jak teraz wokół kościoła, który tworzy środek, grupują się chłopskie zagrody. Dawne koczownictwo nie ma kontynuacji w chrześcijaństwie. Wędrowny pasterz z bydłem osiedla się, jak to miało już miejsce u półkoczowniczych Celtów i Germanów z ich luźnymi osadami. Odtąd bydło żyje pod jednym dachem z człowiekiem. Hodowla zwierząt wchodzi w obrębie zamkniętości gruntów polnych w relację z uprawą roli, gospodarstwem łąkowo-pastwiskowym. Pod kierownictwem jednego i tego samego człowieka dokonuje się zjednoczenie, wręcz «ślub» uprawy roli i hodowli zwierząt. Zażegnywany jest antagonizm wrogich braci Kaina i Abla. Ponadto ogrodnictwo wcielane jest teraz, w epoce nachrześcijańskiej, w stający się organizm wiejski {{SE|66}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 2, S. 66.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 2: Metamorphose und Durchdringung der vier agrarkulturellen Strömungen im Durchgang durch das Christusmysterium. Der Weg vom Organismus im Naturwachstum zum Kulturorganismus.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> wchodzi. Chłopskie ogrody układają się przy zagrodach jak obramowanie wokół wsi. Tu gromadzi się na ogrodzonym terenie przekazywany w tradycji zasób kulturowy w postaci gatunków warzyw, kwiatów, ziół leczniczych i owoców jagodowych; tu miał swoje miejsce chów pszczół; stąd pszczoły wylatywały w otaczającą gruntów wiejskich, dopełniały zapylenia i znosiły miód.<br /> <br /> Tak jak hodowla zwierząt i ogrodnictwo w przejściu przez Przełom Czasów ukształtowały się jako organy stającego się organizmu wyższego rzędu, tak też sadownictwo. Ułożyło się ono w nawiązaniu do ogrodów jako dalsze obramowanie — w bogatym w gatunki drzewostanie wysokopiennym — w postaci sadów łąkowych wokół wsi. Blisko stajni sady łąkowe dostarczały zarazem świeżej zieleni do karmienia młodych zwierząt.<br /> <br /> Za sadami łąkowymi grunta wiejskie otwierały się na krajobraz polny, na łąki i pastwiska — w nizinach, dolinach rzecznych albo w pasach towarzyszących strumieniom i rzekom. Te tereny zielone, jak również uprawy gruntów ornych, wcielały się — za pośrednictwem benedyktynów — jako organy w organizm wiejski. Ożywione impulsem chrześcijaństwa zrasta się uprawa roli i hodowla zwierząt, sadownictwo i ogrodnictwo, gospodarka łąkowo-pastwiskowa, żywopłotowo-leśna oraz gospodarka wodna w {{SE|67}}<br /> <br /> jednej całości, w zamknięty w sobie organizm rolnictwa. „Zewnętrzna skóra&quot; tego organizmu od strony przylegającego lasu lub sąsiednich gruntów wiejskich oznaczona jest przez kamienie graniczne, a tam, gdzie z jakiegoś wzgórza roztacza się swobodny widok, z daleka pozdrawiają wieże kościołów sąsiednich wsi.<br /> <br /> Z siły świadomości przeniknięcej chrześcijaństwem duszy rozumowej lub uczuciowej elementy przedchrześcijańskiego rolnictwa zostają uniesione na wyższy szczebel kultury. Wstępują one w organizmie wiejskim lub pojedynczym gospodarstwie we wzajemnie się wspierający stosunek wzajemny. Najwyraźniej dotyczy to dawnego pra-przeciwieństwa uprawy roli i hodowli zwierząt. Zwierzęta domowe są w gatunku i liczbie dostosowane do dostępnej bazy paszowej. Dostarczają one nawozu, który wraz z trójpolową płodozmianą — ozimina, jare i ugór — wspierany przez kształtującą uprawę pługiem, zapewnia zakorzenioną w glebie trwałą żyzność. Wszystko pozostaje ze sobą w przestrzennym i czasowym stosunku wzajemnym: na członie płodozmianu, jakim jest ugór — oznaczający rok spoczynku dla gleby — wyrasta po bronowaniu wiosną dziki porost ziół, traw, koniczyny itd., który przez lato jest owcami i bydłem spasany i nawożony. Ta orna pastwisko-rola otrzymuje przed przekopaniem i siewem oziminy jesienią dodatkowo nawóz ze stajniowo-oborowej hodowli z poprzedzającej jesienno-zimowej pory. W roku drugim stoją jako chlebonosne owoce ozime zboża, dostarczające zarazem głównie słomy do ściółki w oborze, a w roku trzecim stoją w „owocowaniu wyczerpującym&quot; letnie zboża oraz rośliny strączkowe, len, przędzalny len itd. Całe pole orne podzielone jest mniej więcej na trzy równe powierzchnie, na których sąsiadują ze sobą plony uprawiane kolejno na każdej z trzech części w odstępie trzech lat (rysunek 2). Gospodarka trójpolowa aż po nowożytność była rękojmią odnawiającej się z roku na rok, ponad poziom czystej natury wznoszącej się żyzności gleby. Łąki, które dawały siano do zimowego żywienia w oborze i z których powstawał obornik dla gruntów ornych, nazywano „matką gruntów ornych&quot;.<br /> <br /> Jak żywe komórki z jądrem i otaczającą plazmą łączą się w wyższe całości, choćby roślinę, tak wsie w wyższą jedność krajobrazu kulturowego. Wszystkie europejskie krajobrazy otrzymały swój własny kulturowy charakter naznaczony pod wpływem chrześcijaństwa. Stanowią one tkankę komórkową stworzoną przez ludzki duch i ludzką rękę przez wieki — {{SE|68}}<br /> <br /> — tworząc organizmy pojedynczych zagród i wsi. Ich godzina narodzin przypadła na wiek siódmy do dziesiątego, w leśnych krajobrazach środkowej Europy — na wiek dwunasty.<br /> <br /> Tak więc organizm wsi — lub, przy rozproszeniu pojedynczych zagród, kirchszpil — posiada swoje wnętrze i swoje zewnętrze. Przeżywanie tej polarności kształtowało codzienną pracę w stajni i na polu. W pełnym oddaniu duszy odczuwającej praca stanowiła most między tym wnętrzem a zewnętrzem. Te same ręce, które z mistrzostwem ciosały kamień pod budowę kościoła, malowały freski, tworzyły barwne okna — te same ręce troszczyły się na zewnątrz o bydło, uprawiały rolę i z równym mistrzostwem kształtowały krajobrazy kulturowe. Ta sama świadomość, która ogarniała budowę kościoła jako centrum, a gemarkung jako peryferie, łączyła oba bieguny przez pracę, przez «*ora et labora*», w całość organizmu wiejskiego. To, czego pojedyncza dusza i cała wspólnota wsi doświadczała jako świętego działania przy ołtarzu, wpływało w pracę i nadawało jej na zagrodzie i na polu duchową siłę impulsywną oraz sens: splot relacji pomiędzy uprawą roli, hodowlą zwierząt, ogrodnictwem, sadownictwem i leśnictwem, a także gospodarką łąkowo-pastwiskową — z umiarem, w harmonii i pięknie, wzajemnie dostrajać.<br /> <br /> To natomiast, czego chłop na zewnątrz — wiosną, latem, jesienią i zimą — doświadczał z żywiołowych sił przyrody w wietrze i pogodzie, co do niego mówiły słońce, księżyc i gwiazdy, gęstniało w nim, nie będąc «przemyślanym», w mądrość instynktownie pewnej pracy. Bogactwo tego przeżycia z pracy pod otwartym niebem niósł z powrotem ku ołtarzowi jako uświęcone dobro — i tam na nowo otrzymywał impulsowanie z ducha. To rytmiczne wplecenie w przeżycie wnętrza i zewnętrza w duchu chrześcijaństwa, wzmocnione przez świętowanie Świąt roku, kształciło całego człowieka w jego stosunku do pracy, do przyrody i do wspólnoty. Wpisywało się w duszę człowieka tak samo, jak w zewnętrze przyrody. Stąd zapewne bierze się, że z każdego miejsca w obrębie europejskich krajobrazów kulturowych przemawia — dla subtelniejszego odczuwania — «*spiritus loci*». Jak silnie ujawnia się w tym odbicie duszy ludowej — lub w charakterze krajobrazu: ducha ludowego — widać, gdy porównuje się subtelniejsze niuanse twórów sztuki wyrastających z poszczególnych ludowości z krajobrazami, w których powstały. Można w tym sensie mówić o typie krajobrazu odpowiadającym angielskiej duszy ludowej, a tak samo o holenderskim, szwedzkim, włoskim itd. typie krajobrazów. Od wczesnego średniowiecza krajobrazy noszą {{SE|69}}<br /> <br /> w postępującej indywidualizacji poszczególnych wsi piętno panującego każdorazowo ducha ludowego, duszy ludowej i ludowości.<br /> <br /> Wędrówka ludów spowodowała na północ od Alp upadek i zniszczenie wszystkich miast założonych przez Rzymian: nową, wyłaniającą się z przechrześcijanionej postawy duszy wyrażonej w «*ora et labora*» formą osiedleńczą stała się wieś. Dopiero później, w dziesiątym i jedenastym wieku, w związku z siedzibami szlachty, klasztorami, centralnymi miejscami handlu, obdarzone szczególnymi przywilejami poszczególne wsie stały się miastami. Początkiem było wyznaczenie centrum w postaci kaplicy i wyrąbanie skrawka dzikiej natury wokół niej, po czym następowała budowa romańskiej bazyliki oraz skierowane ku niej rozmieszczenie zagród chłopskich i otaczających je, ku zewnętrzu ograniczonych gruntów. W tej samej mierze, w jakiej centrum — kościół, z wieżą i nawą, w artystyczno-plastycznym ukształtowaniu — wznosiło się i wyformowywało, w tej samej mierze kształtowała się i gliczyła dawniej bujnie płonąca dzika natura obrębu wsi w naturę kulturową. Ten rozwój postępującej artystycznej harmonizacji i udoskonalania osiągnął swój szczyt w pojawieniu się gotyku. W romaniźmie ukazują się w zarodkowych rysach w artystycznym odwzorowaniu to, co w ludziach stopniowo w pokorze i oddaniu objawia się i uwewnętrznia jako najgłębsza istota chrześcijaństwa. Impuls Graala, który wyłonił się z nurtu ezoterycznego chrześcijaństwa w ósmym i dziewiątym wieku, przenikał dusze ludzi i budził w nich w wysokim stopniu siłę uwewnętrznienia. W gotyku rozkwita z tej intymności życia duszy bezprecedensowa artystyczna siła kształtowania. Wieża jeszcze bardziej filigranowo strzelała ku górze, długa, wysoka, wielonawowa bryła kościoła z transeptem i chórem otulała ogromną przestrzeń wewnętrzną, przepełnioną barwnym światłem, które przez biblijne sceny i postacie świętych w oknach witrażowych wpływało jak z wyższego świata. Jakże musiał się w tym odnajdywać człowiek chłopski, który mieszkał w prostej, przyciśniętej ku ziemi chacie u stóp potężnej budowli? Na zewnątrz wzrok jego obejmował naturę ukształtowaną przez pracę jego rąk — w swych formach i barwach; wkraczając do przestrzeni wewnętrznej wysokiej budowli, dostrzegał formy i barwy zupełnie innego rodzaju. Przed jego oglądem roztaczało się — w wysokim artystycznym ukształtowaniu — odwzorowanie jego własnego, uczuciowo-duchowo-duszewnego przeżycia.<br /> <br /> W gotyku kształtowanie centrum w obrębie należącej doń gemarkacji osiąga swój szczyt. Rdzenie z czysto wewnętrznego {{SE|70}}<br /> <br /> Zbudowana z wewnętrznego przeżycia ludzi budowla wznosi się w artystycznym wywyższeniu ponad otaczający krajobraz. Gotyckie katedry, domy i kościoły katedralne oraz poprzedzające je budowle romańskie nie zamykają przestrzeni krajobrazowej jak grecka świątynia, lecz są w wyższym sensie centralnym organem obejmującego otaczającą przyrodę ziemską całościowego organizmu. Uderza to z całą mocą, gdy takie budowle jak na przykład Chartres, katedra w Strasburgu czy w Ulm — odwiedzane z oddali, z pominięciem myślą dzisiejszego miejskiego otoczenia — albo jakiś wiejski kościółek zbliża się do wędrowca krok po kroku.<br /> <br /> W gotyku wysokiego średniowiecza ostatnie resztki bujnej dzikiej natury zostały ujarzmione i przez pracę chcianą przez Ja wyniesione do rangi „ogrodu Bożego&quot;. W obliczu bogactwa rzeźb w portalach i niszach, żywo wyłaniających się z kapitelów istot, roślinnych ornamentów zdobiących zewnętrzną powłokę budowli, można odnieść wrażenie, jakby nadwyżkowe, wyzwolone z otaczającej przyrody i oczyszczone, żywe siły kształtujące wpłynęły w budowlę, w rzeźbiące i malujące ręce artystów. Tak jak same te budowle, tak teraz i krajobraz kulturowy osiąga wraz z nimi swoje dopełnienie. Jak w gotyku strzeliście wznoszące się ostrołuki mają swój zwornik (w romaniźmie łuk półkolisty dźwiga jako całość), tak gotyk jako całość stanowi zwornik w rozwoju zasady organizmu jako podstawowego pierwiastka kształtowania zachodnioeuropejskich krajobrazów kulturowych — a zarazem zwornik epoki duszy rozumowej lub uczuciowej.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Organismusprinzip_in_der_Neuzeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Zasada organizmu w nowożytności ===<br /> <br /> Gwałtowne przewroty znamionują przekroczenie progu w epokę nowożytną, w wiek duszy świadomości. Europa zaczyna dzielić się na państwa narodowe. Czyn Dziewicy Orleańskiej (1412–1431) zapoczątkowuje proces terytorialnego rozdzielenia Francji i Anglii; żeglarze z królestw Hiszpanii i Portugalii otwierają szlaki morskie do dalekich krajów; z abstrahującego myślenia wywodzą się nowsze nauki; Kopernik (1473–1543) «każe Ziemi obracać się wokół Słońca»; Kościół i szlachta popadają w ortodoksję; obydwie strony domagają się swoich przywilejów i spierają o władzę; miasta rosną, a wraz z nimi mieszczaństwo. Sztuki najpełniej odzwierciedlają przemianę świadomości: malarstwo złotego tła — obraz wkraczania wieczności w czas — zostaje zastąpione przez {{SE|71}}<br /> <br /> perspektywę przestrzenną. Empiria, naoczność zmysłów, rozpoczyna swój pochód triumfalny. Chłopstwo dąży do wyzwolenia spod hegemonii Kościoła i szlachty, by — zachowując swoją ludowość i zrodzone z ezoterycznych źródeł chrześcijaństwo ludowe — znaleźć własne drogi wolnego samookreślenia. Nadchodzi wiek, w którym człowiek coraz bardziej staje w obliczu świadomej konfrontacji ze złem, w obliczu przeciwieństwa sił sprzyjających rozwojowi i sił go hamujących, negujących.<br /> <br /> To przeciwieństwo uwidacznia się w odniesieniu do zasady organizmu już na samym początku XV wieku. Z jednej strony widzimy, jak Hiszpanie i Portugalczycy wychodzą poza już wcześniej znane Wyspy Kanaryjskie i zapuszczają się swoimi wielkimi żaglowcami w coraz szersze kręgi Atlantyku — i to Portugalczycy odkryli w 1425 roku wyspę Maderę. Była ona niezamieszkana i okryta gatunkowo bogatym płaszczem pierwotnych lasów, [[Organismus im Naturwachstum|organizmem wyrosłym w naturalnym wzroście]] od zarania dziejów. Niebawem, w latach 1426–1428, pierwsi osadnicy-chłopi z Portugalii podpalili ten niepowtarzalny biotop naturalny wyspy, sprowadzili rdzennych mieszkańców Wysp Kanaryjskich, Guanczów, obrócili ich w niewolników, kazali im wykopać sieć kanałów nawadniających i obsadzić całą wyspę trzciną cukrową w monokulturze — ta zaś, przetworzona w cukier trzcinowy jako towar eksportowy, znajdowała chętnych nabywców na kontynencie, a przede wszystkim w Anglii.&lt;ref&gt;Alfred W. Crosby: ''Die Früchte des weißen Mannes – Ökologischer Imperialismus 900–1900,'' Frankfurt, New York 1991, 280 S.&lt;/ref&gt; Tutaj, niczym w komórce zarodkowej, rozgrywa się symptomatycznie to, co w następnych stuleciach w nowym świecie prowadziło na wielką skalę do zawłaszczania ziemi, rozległych wycinek lasów, monokultury, zniewolenia, handlu niewolnikami i rynków eksportowych dla żywności — wczesna postać agrarnego industrializmu, a w dekadencji: powtórzenie przedchrześcijańskich prądów rozwojowych zakorzenionych w danej kulturze.<br /> <br /> Z drugiej strony widzimy, jak przede wszystkim w Europie Środkowej chłopi walczyli o swą wolność wobec hegemonii Kościoła i szlachty, i usiłowali ocalić swoje dorobki kulturowe po drugiej stronie progu nowożytności. Z wiejskich wspólnot, które w początkach średniowiecza nadawały ton, od IX i X wieku wyłaniały się tu i ówdzie miasta. W nich — wraz z mieszczaństwem, wraz z napływem prawa rzymskiego i od XIII/XIV wieku wraz z zakładaniem uniwersytetów — rozwijało się życie kulturowe wyemancypowane z przyrody, odmienne od tego, które w wiejskich wspólnotach jako twórcze&lt;ref&gt;Alfred W. Crosby: ''Die Früchte des weißen Mannes – Ökologischer Imperialismus 900–1900,'' Frankfurt, New York 1991, 280 S.&lt;/ref&gt; {{SE|72}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 3, S. 72.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 3: Die Natur- und Sozialordnung der freien wirtschaftlichen Dorfgemeinschaften.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> W ludowości żyła dalej siła. Ta zaś, w okresie przejścia do epoki duszy świadomości, szukała sobie innej drogi rozwoju kulturowego i znalazła swój właściwy, środkowoeuropejski wyraz w «wolnych ekonomicznych wspólnotach wiejskich».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Antropozofia, trójczłonowość społeczna i sztuka przemawiania'', GA 339, wykład z 12 października 1921, Dornach 1984, s. 29.&lt;/ref&gt; Te uwolniły się od obcego panowania hegemonicznych mocarstw i są owocem rozwoju wiejskiego od końca wędrówki ludów.<br /> <br /> W wolnych ekonomicznych wspólnotach wiejskich w XV wieku zakwitł na krótko — z sił ludowości — wzajemnie się wspierający porządek przyrodniczy i społeczny.<br /> <br /> Obok opisanego już organizmicznego porządku przyrodniczego ze środkiem i członowanym obwodem gemarkacji wiejskiej ukształtował się w zalążku trójczłonowy porządek społeczny. Pod powierzchnią historycznie uchwytnego katolickiego (piotrowego) chrześcijaństwa żyło chrześcijaństwo ludowe, z którego źródeł dusza ludowa pielęgnowała życie duchowe, które przekazywano z ust do ucha, które przeżywia się w obrazowych opowieściach, duchowych przeżyciach i przeczuciach, w sagach i legendach, w poezji i muzyce ludowej itd. Z właśnie tego źródła wyrastało życie prawne zakorzenione w poczuciu prawa każdego jednostkowego człowieka, które niepisane przechodziło z ust do ucha i corocznie na nowo było ustalane, względnie potwierdzane. To {{SE|73}}<br /> <br /> Rozumie się samo przez się, że ze strony klasztorów, panów ziemskich i rosnących w siłę miast prawo rzymskie, prawo pisane, coraz bardziej podkopywało tę żywą poczuciową postawę prawną. Na tle wyrastającego z ludowości życia duchowego i prawnego życie gospodarcze kształtowało się instynktownie w asocjacje.&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 15. Oktober 1921, S. 86.&lt;/ref&gt; Gromady wiejskie grupowały się wokół centralnego rynku w takiej odległości, by furmanki mogły dojechać tam i z powrotem w ciągu jednego dnia. Ludzie we wsiach pozostawali ze sobą i z centralnym rynkiem w takim stosunku gospodarczym, że wymiana dóbr zaspokajała potrzeby po cenach, które zapewniały utrzymanie rodzin chłopskich i rzemieślniczych tak długo, aż ten sam produkt mógł być na nowo wytworzony.<br /> <br /> „Wolne ekonomiczne wspólnoty wiejskie&quot; z początku nowożytności noszą w sobie zarodek kształtowania życia społecznego w przyszłości w duchu „trójczłonowości organizmu społecznego&quot;.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Kernpunkte der Sozialen Frage in den Lebensnotwendigkeiten der Gegenwart und Zukunft'', GA 23, Dornach 1976.&lt;/ref&gt; Ten rozkwit samodzielnej, ludowej duchowości życia społecznego we wiejskich wspólnotach był nacelowany na to, by zainaugurować bazowo-demokratyczny rozwój w Europie Środkowej, podobny do tego, jaki ukształtował się w Szwajcarii. Najszlachetniejsi swojej epoki, jak choćby Matthias Grünewald (1470–1528), Tilman Riemenschneider (1460–1531), Paracelsus (1493–1541) i wielu innych, solidaryzowali się z chłopstwem. Naprzeciw stały jednak spowalniające siły w Kościele i szlachcie. Konflikt rozładował się w wojnach chłopskich 1524–1525. To, co jako impuls odnowy kultury — zarodkowy, żywy — mogło stanąć u boku rosnących w siłę miast, zostało utopione we krwi. Kontrreformacja dopełniła reszty, dusząc wszelkie dalsze dążenia do samodzielności w zarodku. Prawo rzymskie objęło swą hegemonię również na wsi. Ziemia stała się wedle obowiązującego rozumienia prawa prywatnoprywatną własnością — i tym samym stopniowo towarem na sprzedaż.<br /> <br /> Lecz potem, około przełomu XV i XVI wieku, wybucha na nowo impuls społeczno-reformatorski. Pismo Valentina Andreae (1586–1654) „Chymiczne wesele Christiana Rosenkreuza&quot; krąży z ręki do ręki od około 1604 roku. Opublikowano je w 1616 roku w Strasburgu.&lt;ref&gt;Walter Weber (Hrsg.): Johann Valentin Andreae: ''Die chymische Hochzeit des Christian Rosenkreuz Anno 1459'', mit Beiträgen von Rudolf Steiner und Walter Weber, Basel 1987, 224 S.&lt;/ref&gt; Nawiązuje ono do Christiana Rosenkreutza (1378–1484) i jego wtajemniczenia {{SE|74}}<br /> <br /> 1459. W tym samym czasie zawiązało się «Bractwo Różokrzyżowców». Skupiało ono nielicznych pojedynczych ludzi, którzy pozostawali nieznani i którzy — inaczej niż na przykład Paracelsus (1493–1541) — nie zaznaczali swojej obecności na zewnątrz poprzez jakieś nauczanie, lecz ukryci, z duchowych inspiracji, bezinteresownie stawiali się w służbie bliźnim. Przypuszczalnie z pióra tego samego autora, Valentina Andreae (1586–1654), wyszły kolejne pisma różokrzyżowe: w 1614 roku ''Fama Fraternitatis'' (skierowana do «głów, stanów i uczonych w Europie»), w 1615 roku ''Confessio'' oraz w 1617 roku ''Allgemeine und Generalreformation der ganzen Welt''. W tej «Generalreformacji» z ducha różokrzyżowstwa wyszły z ukrycia na jaw owe impulsy, które w XV wieku, podprogowo, złożyły zarodek trójczłonowości organizmu społecznego w wolnych ekonomicznie wspólnotach wiejskich.<br /> <br /> To, co z różokrzyżowstwa — jako duchowe impulsy ogarniające czynnego ducha równie w przyrodzie, jak i w życiu społecznym — mogło torować drogi przełomowe dla XVII wieku, zostało unicestwione przez ogromne nieszczęście wojny trzydziestoletniej i jej następstwa. Wojna ta spustoszyła Europę Środkową według strategii spalonej ziemi. Wiele wsi zamieniło się trwale w pustkowia; ludność wiejska padła ofiarą okrucieństw głodu, zarazy i działań wojennych w 40%,&lt;ref&gt;Aus: Wilhelm Abel: ''Geschichte der deutschen Landwirtschaft'', Stuttgart 1967, S. 265.&lt;/ref&gt; miejska w 33%. Zapasy ziarna siewnego i zbóż chlebowych grabiono wielokrotnie lub niszczono kontrybucjami, zwierzęta odpędzały przemaszerowujące wojska, studnie zatruwano wrzucanymi trupami zwierząt. Jeszcze do końca stulecia, pięćdziesiąt lat po Pokoju Westfalskim z roku 1648, w wielu miejscach panował głód. Wojna trzydziestoletnia złamała fizycznie kręgosłup zastanej kultury agrarnej Europy Środkowej. Wiele z ludowej mądrości przepadło bezpowrotnie, i tylko mozolnie, z resztek zachowanej wiedzy opartej na doświadczeniu, można było na nowo przywrócić do życia zasadę organizmu w wsiach i na pojedynczych gospodarstwach. [[Dottenfelderhof]] na przykład — dziesięć kilometrów od centrum Frankfurtu nad Menem, jako folwark należący do premonstrateńskiego klasztoru Ilbenstadt — był doszczętnie zrównany z ziemią. Dopiero w roku 1707 doszło do odbudowy głównego budynku z izbami mieszkalnymi i spichlerzem, a w roku 1742, blisko sto lat po wojnie, cały zespół budynków przywrócono do stanu gotowego do obrony, hermetycznie zamkniętego grodu. {{SE|75}}<br /> <br /> Po głębokich zapaściach XVII wieku wiek XVIII przyniósł wraz z Oświeceniem także przebudzenie w rolnictwie. W jego pierwszej połowie rozkwitła tak zwana literatura ojców domowych, która — spoglądając wstecz na utracone zwyczajowe mądrości — szukała jeszcze ujęcia rolnictwa jako organismicznej, etycznie ugruntowanej całości. W drugiej połowie XVIII wieku na pierwszy plan wysunęła się ekonomia eksperymentalna.&lt;ref&gt;Ebd., S. 202.&lt;/ref&gt; Trzymano się tego, co w ramach organismicznej zamkniętości okazywało się empirycznie rozsądne, i co potem przygotowało grunt pod rodzące się nauki rolnicze XIX wieku. Po długotrwałej depresji, która nastąpiła po zamętach wojny trzydziestoletniej, rolnictwo w miarę postępu XVIII wieku nabrało rozmachu. Niezależnie od stosowania bardziej racjonalnej, myślowo przeniknięcej praktyki, poprawa warunków życia zawdzięczana była przede wszystkim «obsianiu ugorów». W ramach nadal praktykowanej trójpolówki obsiewano odłogi roślinami okopowymi (ziemniakami) i przede wszystkim koniczyną. Dzięki uprawie roślin pastewnych na roli wzrosła żyzność gleby, plony rosły, a niedola ustępowała miejsca skromnemu dobrobytu.<br /> <br /> W Oświeceniu XVIII wieku z ukrycia różokrzyżowców i innych pokrewnych nurtów duchowych — jako przedstawiciela wymienić można teologa i «teozofa» Friedricha Oetingera (1702–1782)&lt;ref&gt;Vgl. Rudolf Steiner: ''Von Jesus zu Christus'', GA 131, Vortrag vom 13. Oktober 1911, Dornach 1988, S. 194 ff.; sowie Emil Bock: ''Die Boten des Geistes'', Stuttgart 1967, S. 55.&lt;/ref&gt; — wyłaniało się w społecznej świadomości nowe życie. Idealizm niemiecki czerpał w filozofii, poezji, nauce i sztukach z tych duchowych podziemi. Z tych samych podziemi wznosiły się ideały stojące u początków Rewolucji Francuskiej, wołania o wolność, równość i braterstwo. Są to — w przeobrażonej postaci — te same, które były zawiązane w trójczłonowości wolnych gospodarczych wspólnot wiejskich XV i XVI wieku, te same, które na początku XVII wieku impulsiły dążenia różokrzyżowców do «generalnej reformacji»,&lt;ref&gt;Johann Valentin Andreae: ''Allgemeine und Generalreformation der ganzen weiten Welt – beneben der Fama Fraternitatis, des löblichen Ordens des Rosenkreuzes, an alle Gelehrte und Häupter Europa geschrieben'', Kassel 1614.&lt;/ref&gt; te same, które [[Goethe]] (1749–1832) przetworzył poetycko w swym ''Wilhelmie Meistrze'', w ''Hermanie i Dorotei'' i innych dziełach. Te wołania, płynące poprzez wieki z nurtu ezoterycznej wiedzy — i one też rozbiły się o retardujące {{SE|76}}<br /> <br /> siłom retardującym; i one też rozbrzmiały echem w krwawych walkach i skończyły się ponownie zwycięstwem restauracji.<br /> <br /> Jaki przebieg wzięło na tym tle historycznym rolnictwo? Jego podstawa, zasada organizmu, trwała niezmiennie. Lecz bez działającej nadal siły duchowego impulsu stała się tradycją: krajobazy kulturowe wyrosłe z chłopskiego trudu musiały być przez następujące stulecia utrzymywane z równym wysiłkiem co budowle romańskich kościołów i gotyckich katedr, które niegdyś tworzyły z nimi jedność. Najpierw kropla po kropli pojedynczy, odważni ludzie wiązali swój tobołek i wędrowali do rozwijających się miast. Potem jednak, od XVII wieku, ruszali falami odpływowymi za wołaniem «miejskie powietrze daje wolność». Przyjmowali do wiadomości utratę wiejskiej zadomowioności i spokoju; parli precz z ciasnotą i nieswobodą życia związanego z naturą i szukali w egzystencjalnej niepewności wolnego samookreślenia w nowych, dopiero tworzących się zawodach. Przykładnie i poruszająco opisuje tę samotną drogę w niepewność późniejszy okulista i poeta Jung-Stilling (1740–1812),&lt;ref&gt;Johann Heinrich Jung-Stilling: ''Lebensgeschichte'', München 1968.&lt;/ref&gt; któremu Goethe zdecydowaną interwencją pomagał nieraz wyjść z egzystencjalnej biedy. Coraz bardziej pochłaniały miasta ludzi z rolnictwa, akademickie życie, nauki przyrodnicze rozkwitały, a z nimi techniczna realizacja poznanych praw nieorganicznej przyrody. W obliczu w pełni ludzkiego, uniwersalnego ukierunkowania pracy w rolnictwie ludzie zanurzali się teraz w podzielonym według zawodów świecie przemysłu. Oni, którzy wciąż tkwili całkowicie w ludowym sposobie świadomości, widzieli siebie w egzystencjalnej niepewności wezwanych do indywidualnego samouświadamiania. Z chłopa stawał się nowoczesny, wyemancypowany człowiek; proletariusz. Ten z procesu podziału pracy nie mógł wyciągnąć nic prócz swojej płacy: nie mogło mu dać odpowiedzi na pytania jego życia ani humanistyczne wykształcenie jego epoki, ani tym bardziej nauki przyrodnicze, które na pytanie o jego człowieczeństwo pozwalały mu wywodzić się od małpy. W postępującym biegu nowożytności chłopstwo pogrąża się w tradycję związaną dziedzicznym prawem, z której nie wychodziły już żadne impulsy odnowy. Ta tragika zaznacza drogę rozwoju XIX i XX wieku. Już besömmerowanie ugoru koniczyną w XVIII wieku było impulsem przychodzącym z zewnątrz, który napotykał na opór — nie w ostatniej mierze z tego powodu, że {{SE|77}}<br /> <br /> Niegdyś elastyczna trójpolówka skostniała w sobie poprzez rzymsko-prawny porządek własności.<br /> <br /> Przykład, jak bardzo opór wobec wszelkich nowości był wrogiem każdej innowacji, pokazuje na początku XIX wieku próba wprowadzenia siewnika do wysoko rozwiniętej kultury rolnej Flandrii. Próba ta początkowo się nie powiodła; chłopi wyczuwali instynktownie to żądanie jako wtargnięcie w duchowo-moralne rozumienie samego siebie przez rolnika, który otwartej ziemi miarowym krokiem i rytmicznym zamachem powierzał ziarno i który zarazem w nastawieniu duszy i ducha dawał temu zdarzeniu swoje błogosławieństwo. Jakże inaczej konstruktor siewnika, który, przychodząc z zewnątrz — z miasta — rozkłada czynność siewu w myślowej abstrakcji na jej funkcje. Buduje z tego maszynę, która musi spełniać następujące funkcje: umieszczać określoną ilość materiału siewnego o określonej wielkości ziarna w określonej jednostce czasu na określonej głębokości gleby i przykrywać ją ziemią.<br /> <br /> W XIX wieku nauki przyrodnicze i technika przejmowały stopniowo ster nad rolnictwem wyobcowanym z jego duchowych impulsów. Zaraz na początku powstawała jedna rolnicza uczelnia po drugiej. Na pierwszym planie stało pytanie o to, co nazywano „starą siłą gleby&quot;, a z tego pytanie o nawożenie. Chciano zrozumieć, co przez wieki nadawało glebom trwałą żyzność. Zagubiono całość organizmu rolnictwa i współdziałanie jego członów z oczu i szukano poszczególnych czynników. Dostrzeżono znaczenie próchnicy jako nosiciela żyzności. Aby temu zagadnieniu trwałej żyzności gleby śledzić eksperymentalnie, w Kent, w Anglii, w 1853 roku założono długoterminowe doświadczenie nawozowe w Rothamsted. W jednej parceli z nawożeniem obornikiem zostało ono po pewnym czasie wstrzymane — i po pięćdziesięciu latach dało się jeszcze stwierdzić skutki owego dawnego nawożenia.&lt;ref&gt;Edward John Russel, John August Voelker: ''Fifty years of field experiments at the Woburn Experimental Station'', Rothamoted Monographs on Agricultural Science, London 1936.&lt;/ref&gt; Tym samym, a także przez późniejsze długoterminowe doświadczenia przeprowadzone gdzie indziej,&lt;ref&gt;Ernst Klapp: ''Lehrbuch des Acker- und Pflanzenbaus''. Berlin, Hamburg 1967, 611 S.&lt;/ref&gt; potwierdziło się, że „stara siła&quot; zawdzięczana jest w istotnej mierze hodowli bydła w organizmie rolnictwa.<br /> <br /> Przez badania chemika Justusa von Liebiga (1803–1870) uwaga w kwestii nawożenia skierowana została na znaczenie poszczególnych substancji. Z analiz plonów wywiódł on, że gleby {{SE|78}}<br /> <br /> gospodarstwa tyle samo składników odżywczych, ile zawierają sprzedawane plony.&lt;ref&gt;Justus von Liebig: ''Die organische Chemie in ihrer Anwendung auf Agrikulturchemie und Physiologie'', Braunschweig 1840.&lt;/ref&gt; Z tego wniosku wyprowadził swoją teorię nawozów mineralnych, według której składnik odżywczy będący w minimum ogranicza plon. Liebig, który jedną nogą stał jeszcze w niemieckim idealizmie, a drugą — w rodzącym się materializmie drugiej połowy XIX wieku, był przekonany, że utratę glebowych pierwiastków kluczowych — fosforu, potasu i innych — trzeba uzupełniać nawożeniem. Inaczej jednak niż panująca doktryna oceniał azot: tym, przekonywał, natura sama powinna się troszczyć. Naprzeciw niego stali jego przeciwnicy — zwolennicy nawożenia azotowego — którzy w następnych czasach wzięli górę. Pośmiertnym zadośćuczynieniem dla Liebiga było wdrożenie i potwierdzenie jego tez przez rolnika Schultza-Lupitza (1831–1899),&lt;ref&gt;Asmus Petersen: ''Schultz-Lupitz und sein Vermächtnis'', Stiftung Ökologischer Landbau (SÖL), Sonderausgabe Nr. 38, 2. Aufl. 1992, 66 S. Mit Vorworten von Gerhardt Preuschen und Wolfgang Schaumann.&lt;/ref&gt; któremu po dziesięcioleciach wysiłków udało się znacznie poprawić poziom plonów ekstremalnie ubogich piaszczystych gleb Lupitz przez pogłębienie profilu próchniczego.<br /> <br /> Korzystne działanie przedplonowe roślin motylkowych pozostawało do końca XIX wieku zagadką — do roku 1886, kiedy Hellriegel (1831–1895) ogłosił odkrycie wiążących azot bakterii brodawkowych żyjących w symbiozie z korzeniami roślin motylkowych. Mimo tych odkryć naukowych i praktycznych dotyczących wiązania azotu z powietrza jako procesu zachodzącego w żywym, cały zapał skupiał się na pytaniu, jak azot z powietrza można by — z pominięciem żywego — przemienić drogą techniczną w formę soli. Chodziło bowiem nie tylko o to, by zdobyć ten najbardziej upragniony z wszystkich nawozów dla rolnictwa, lecz równie o wytwarzanie materiałów wybuchowych. Jedyne na świecie złoże azotanowych soli sodowych nadające się do eksploatacji — w postaci saletry sodowej — znajduje się na pustyni Atakama w Chile: odległe i niezwykle kosztowne źródło dla rosnącego zapotrzebowania w XIX wieku.<br /> <br /> W ten sposób nauki przyrodnicze i technika działały od XIX wieku na rolnictwo z zewnątrz i w XX wieku stały się zwiastunami wyobcowania rolnictwa z jego własnych impulsów rozwojowych i warunków wytwarzania, a ostatecznie przyczyną jego upadku w agroindustrializm. Czynnikiem sprawczym na tej drodze jest {{SE|79}}<br /> <br /> azot, po którym od lat sześćdziesiątych XX wieku nastąpiły syntetyczne herbicydy, pestycydy, regulatory wzrostu i skracacze źdźbeł itp., a w końcu inżynieria genetyczna.<br /> <br /> Na początku XX wieku w Norwegii utleniano azot atmosferyczny w piecu elektrycznym metodą Birkeland-Eyda. Okazała się zbyt kosztowna. Chemik Fritz Haber (1868–1934) pracował w latach 1905–1910 w BASF w Ludwigshafen nad Renem nad naukową podstawą syntezy amoniaku z azotu atmosferycznego; jego partner, inżynier Carl Bosch, stworzył dla tej syntezy do roku 1913 instalacje wielkotechniczne. W tak zwanym procesie Habera-Boscha reaguje azot atmosferyczny z gazem wodorowym w piecach kontaktowych przy ciśnieniu 200 bar i temperaturach 500–600°C w obecności katalizatorów. Widać tutaj, jak niezwykle obojętny azot atmosferyczny, który rośliny motylkowe na cichy, łagodny sposób, w kosmiczno-ziemskich rytmach roku słonecznego, aktywują w procesie życiowym tworzenia białka — jest tu, na poziomie nieorganiczno-technicznym, z ogromnym nakładem energii i w oderwaniu od miejsca i czasu, przemocą wtłaczany w reaktywne połączenie. To wynalezienie — podobnie jak późniejsze uwolnienie energii jądrowej — odsłania siły podnaturalnej sfery dla ludzkiej samowoli, a władanie nimi od tej pory pozostawia ślady zniszczenia w dziele stworzenia przyrody.<br /> <br /> Synteza amoniaku była technicznie dojrzała właśnie przed wybuchem pierwszej wojny światowej: dzięki niej państwa centralne uniezależniły się od importu chilijskiej saletry, a blokada atlantycka Anglii mająca te importy uniemożliwić stała się bezprzedmiotowa. Dopiero dzięki syntezie amoniaku pierwsza wojna światowa mogła być prowadzona przez państwa centralne jako wojna artyleryjska i bombardowania — w takim niszczycielskim wymiarze i przez tak długi czas. W toku wojny tę samą technikę stosowali również zachodni alianci. Po zakończeniu wojny pytanie ze strony przemysłu azotowego brzmiało: skoro nie ma już wojny, to dokąd z azotem? Zwycięzcy i pokonani szybko doszli do porozumienia: założono Europejski Syndykat Azotowy i obwołano rolnictwo nowym rynkiem. Przy ogromnej akcji reklamowej i finansowanych przez przemysł badaniach bliskich praktyce produkcja azotu przeszła bez przerwy od wytwarzania materiałów wybuchowych dla bomb i granatów do produkcji syntetycznych nawozów dla rolnictwa. Po raz kolejny potwierdziła się prawdziwość słów Heraklita, że wojna jest «ojcem wszystkich rzeczy».&lt;ref&gt;Heraklit (przedsokratyczny filozof, ok. 520–460 p.n.e.), fragment DK B 53: «Krieg ist aller Dinge Vater, aller Dinge König. Die einen macht er zu Göttern, die anderen zu Menschen,&lt;/ref&gt; To samo stało się po {{SE|80}}<br /> <br /> Drugą wojnę światową w USA, gdzie dopiero po jej zakończeniu nawożenie azotem weszło powszechnie w użycie. W późniejszym czasie azot, w połączeniu z techniką nawadniania na terenach suchych, stał się w skali globalnej siłą napędową agroindustrializmu produkującego w monokulturach.<br /> <br /> W Europie Środkowej zasada organizmu długo jeszcze stawiała opór tej gwałtownej fali. Friedrich Aereboe (1865–1942), twórca nowożytnej nauki o zarządzaniu gospodarstwem rolnym,&lt;ref&gt;Friedrich Aereboe: ''Allgemeine landwirtschaftliche Betriebslehre'', Berlin 1920.&lt;/ref&gt; opisuje ok. 1917 r. gospodarstwo rolne jako spójną organiczną całość: «Ja [...] ujmuję majątek ziemski jako nierozerwalną, organiczną całość i pokazuję, jak ta całość pod zmiennym wpływem zewnętrznych i wewnętrznych warunków życia przyjmuje i musi przyjmować różnorakie postacie». Porównuje «organiczną istotę bytu gospodarki majątkowej» w odniesieniu do podziału na działy operacyjne z «ciałem zwierzęcym, które ma serce, płuca, wątrobę i inne organy». Jak te — każdy stosownie do swych zadań — pozostają w związku z nadrzędną całością zwierzęcia, tak poszczególne gałęzie rolnictwa pozostają w związku z całością organizmu gospodarstwa. Aereboe ujął ekonomiczny splot relacji majątku ziemskiego, taki jaki wyłonił się z intuicyjno-instynktownych pokładów świadomości, po raz pierwszy w jasnych, przejrzystych myślach. Splot relacji, który zastał, był dla niego niezachwianym faktem, który należało prześwietlić myślowo i stosownie zoptymalizować pod względem zarządzania. Samego faktu — istoty całości — nie stawiał pod znakiem zapytania.<br /> <br /> Zasadę organizmu gospodarstwa utrzymywali w Niemczech przedstawiciele nauki o zarządzaniu gospodarstwem rolnym aż po lata 50. XX wieku. Czynili to, włączając wszelkie zdobycze technologiczne ówczesnej epoki, w szczególności «nawożenie mineralne», a tu ze szczególnym naciskiem na celowe stosowanie syntetycznie wytwarzanych soli azotowych. Potem jednak czerwona nić zachodnio-chrześcijańskiej uprawy ziemi urwała się ostatecznie. Od początku lat 60. pojęcie organizmu gospodarstwa zaczęło zanikać, a na jego miejsce wstąpił pojęcie systemu. To ostatnie jest ze wszystkich stron otwarte i myślane jako sieć powiązań, bez odniesienia do «istoty bytu», tj. do wewnętrznie ugruntowanej całości. Tym samym otwarte zostały wszystkie śluzy prowadzące do rozkawałkowania rolnictwa w agroindustrializm. Istotnym czynnikiem wyzwalającym był {{SE|81}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 4, S. 81.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 4: Die vierfache Zerstückelung des Betriebsorganismus in Monokultur und Massentierhaltung.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> nadejście syntetycznych herbicydów w latach 60. Są to substancje wzrostowe, które jako «totalne herbicydy» systemicznie wnikają w życiowe dzianie się roślin w taki sposób, że rośliny wyrastają się na śmierć lub obumierają inną drogą fizjologiczną. Stosowanie herbicydów systemicznych, za którymi poszły syntetyczne fungicydy i insektycydy, zmieniło z dnia na dzień klasyczną różnorodność organizacji gospodarstwa. Z roku na rok rodzinne gospodarstwo mogło podwajać swoje powierzchnie uprawne pod buraki cukrowe, ziemniaki czy warzywa polowe, albo — jeśli rynek na to pozwalał — zwielokrotniać je wielokrotnie. Mogło dowolnie wyspecjalizować się w kilku lub nawet tylko jednej roślinie uprawnej i wyposażyć się odpowiednio celowo i taniej w technikę maszynową. W uprawie roli i ogrodnictwie rozpadł się wzajemnie uwarunkowany stosunek trójni Bodenbearbeitung, Fruchtfolge i Düngung — uprawy gleby, płodozmianu i nawożenia. Monokultura przejęła panowanie na polach uprawnych. To, co przez ponad tysiąclecie wzrastało ekologicznie i społecznie jako zachodnio-chrześcijańskie dziedzictwo kulturowe w stałym rozwoju — organizm wiejskich gromad i pojedynczych gospodarstw — rozpadł się w wyspecjalizowane przedsiębiorstwa indywidualne, których zapotrzebowanie kapitałowe w zakresie zakupu środków produkcji wymuszało coraz wyższe obroty, a tym samym przemysłowy sposób wytwarzania z podziałem pracy i tworzeniem kapitału. (Rysunek 4). {{SE|82}}<br /> <br /> Już w poprzedzających dziesięcioleciach centrum — Kościół — coraz bardziej tracił swą duchowo-moralną i społeczną rolę kierowniczą na rzecz przebudzenia ku indywidualnej wolności samostanowienia. W ślad za narastającą industrializacją rolnictwa od lat 60. XX wieku ten właśnie fakt uruchomił ostatnią wielką falę odpływu ludności. Podczas gdy jeszcze około roku 1800 62% pracującej ludności było czynnych w rolnictwie, około roku 1875 — 49%, około roku 1950 — 25%, dziś jest to już tylko 2%.&lt;ref&gt;Laut Auskunft der Gesellschaft für Agrargeschichte e.V. Ffm.&lt;/ref&gt; Miejsce chłopa zajął agrotechnik, którego punkt orientacyjny nie leży już w centrum wsi, lecz peryferyjnie — w centrach edukacyjnych miasta, w innowacjach agrotechnologicznych i na ponadregionalnych rynkach. W globalnie usieciowanym agroindustrializmie wokół rolnictwa narasta potężny mur — aparat inteligencji rozdrobnionej wiedzy szczegółowej podzielonej na specjalistyczne dziedziny. Rolnik staje się «organem wykonawczym» obcej mu inteligencji. W toku tego pełzającego duchowego ubezwłasnowolnienia ogrodnictwo jako pierwsze wyodrębniło się stopniowo z obrębu wiejskich gromad i pojedynczych gospodarstw, specjalizując się w monokulturach pod szkłem — był to pierwszy krok rozkawałkowania organizmicznej całości. Również w uprawie roli — w Stanach Zjednoczonych już bardzo wcześnie — uprawa zbóż usamodzielniła się, za czym poszła erozja gleby przez wiatr i wodę. Dziś na całym świecie monotonny wzorzec monokultur panuje na obszarze całego krajobrazu. W Europie Środkowej ten drugi krok rozkawałkowania całości dokonał się, po pewnym oporze, dopiero pod koniec XX wieku. Wreszcie — w trzecim kroku rozkawałkowania — sadownictwo utraciło swoją organofunkcję w organizmie rolniczym. W latach 70. wypłacano premie za wykarczowanie upraw wysokopiennych; dziś ich wartość ekologiczna jest znów ceniona. Produkcja koncentruje się jednak na intensywnych uprawach w monokulturze w klimatycznie uprzywilejowanych regionach. Na ostatku — w czwartym kroku rozkawałkowania — zarzucono również hodowlę zwierząt domowych związaną z bazą paszową gospodarstwa: z jednej strony powstały bezinwentarzowe przedsiębiorstwa rolne, z drugiej — koncentracja na masowej hodowli zwierząt. Miejsce pojęcia «zwierzę domowe» zajęło pojęcie «zwierzę użytkowe». Zaczęło się od drobiu w całorocznej hodowli stajennej lub klatkowej, za którym poszła hodowla trzody chlewnej skupiona w wielkich tuczowarniach, i wreszcie — kto {{SE|83}}<br /> <br /> Czyż ktokolwiek mógłby to był przewidzieć dla wołu, tego zwierzęcia pastwiskowego, zwierzęcia domowego par excellence — zmasowanie pozbawionych rogów zwierząt w całorocznej hodowli stajennej z kiszonkową paszą bądź mieszankami treściwymi obliczonymi na maksymalną wydajność.<br /> <br /> To, co w czasach gnozy, co w leżących daleko wcześniej epokach pod przewodnictwem misteriów, związane ze stanem świadomości określonych ludów, ukształtowało się w luźnym współistnieniu jako cztery nurty — hodowla zwierząt, uprawa roli, ogrodnictwo i sadownictwo — co pod wpływem chrześcijaństwa stopiło się we wzajemnym przenikaniu w wyższą jedność organizmu rolnictwa — teraz, w agnostycznym rozkawałkowaniu, z powrotem opadło do czterech stanów pierwotnych.<br /> <br /> Mimo wszystkich, jak najbardziej godnych podziwu, osiągnięć nowoczesności — nie wolno nam zamykać oczu na ten fakt: stoimy na gruzowisku zachodnio-chrześcijańskiej kultury rolnej. Uzurpacja przez przemysłowe metody produkcji złamała jej kulturotwórczą siłę i od lat 60. XX wieku kopała jej grób. Lecz każda śmierć kryje w sobie zarodek nowego stawania się. Można to uchwycić, jeśli uświadomimy sobie głębsze impulsy stawania się w przeszłości. Pewne słowa «Doctor Angelicus», Tomasza z Akwinu (1225–1274), brzmią: Przeszłość i przyszłość ma czas, teraźniejszości nie ma.&lt;ref&gt;Vgl. Thomas von Aquin: ''Summa Theologica'', Questia 10, Proemium.&lt;/ref&gt; — Tę myśl można dalej sondować. W teraźniejszości spotykają się oba strumienie czasu i wzajemnie się znoszą. Strumień przeszłości zamiera w formę, w zmysłowo uchwytne wydarzenie. W tej formie jednak ożywa strumień czasu z przyszłości jako zarodek. Nasienie rośliny unaocznia to wydarzenie. Nosi w sobie, zastygły w formę genomu, pieczęć przeszłości. Ta «uformowana postać, co żyjąc się rozwija»,&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Goethes Werke'', «Urworte Orphisch», Hamburger Ausgabe, Bd. 1, München 1978, S. 359.&lt;/ref&gt; zawiera zarodek, który ma moc otwarcia się na strumień czasu z przyszłości. Tak można powiedzieć: W uprzedmiotowieniu tego, co zmysłowo się jawi, tkwi moment śmierci, w którym czas przeszłości obraca się ku przyszłości. Przyszłość jest przeszłością, która się przemienia. {{SE|84}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_neuen_Keime&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Nowe zarodki ===<br /> <br /> [[Anthroposophie|Antropozoficzna nauka duchowa]] [[Rudolf Steiner|Rudolfa Steinera]] dostarcza poznań w postaci idei, które w pełnym mocy myśleniu rozległych, duchowych kontekstów powiązań zaręczają swoją prawdziwość, a w działaniu okazują się zarodkami, które swoim wzrastaniem i owocowaniem właśnie tę prawdę udostępniają jako siłę napędową wciąż nowego stawania się. Dwa zarodki idei Rudolfa Steinera — nawiązując do przeszłości i przemieniając ją — wskazują rolnictwu drogi do nowej roli nosiciela kultury:<br /> <br /> Pierwszy z tych zarodków idei odnosi się do znaczenia rolnictwa w odniesieniu do kwestii społecznej: Pierwsza Wojna Światowa spowodowała upadek starego porządku świata. W wynikającym stąd chaosie społecznym Rudolf Steiner zainaugurował «[[Dreigliederung des sozialen Organismus|Trójczłonowość organizmu społecznego]]». W tym potężnym kontekście idei wyłonił się z głębin historycznego stawania się — w przemienionej postaci — ów impuls, który od czasów nowożytnych przez kolejne wieki parł ku powierzchni, lecz następnie rozbijał się o retardujące struktury władzy i z powrotem opadał w ukrycie. Przygotowany przez swoje «Kernpunkte der sozialen Frage»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Kernpunkte der sozialen Frage in den Lebensnotwendigkeiten der Gegenwart und Zukunft'', GA 23, Dornach 1976.&lt;/ref&gt; zaczął Rudolf Steiner wraz z ludźmi czynnie stojącymi w życiu podejmować konkretne kroki ku przebudowie życia społecznego — w duchu:<br /> <br /> * «Wolnego życia duchowego», które autonomicznie jest twórcą i nosicielem inicjatywy dla wszystkich duchowych impulsów przenikających i zapładniających życie społeczne,<br /> * [[Rechtsleben|życia prawnego]], które autonomicznie jest twórcą i nosicielem tego, co w stosunku człowieka do człowieka obowiązuje w równości i uzyskuje ważność w formie prawa,<br /> * [[Wirtschaftsleben|życia gospodarczego]], które działa autonomicznie i w świadomie kształtowanych gospodarczych stowarzyszeniach na zasadzie umowy «bratersko/siostrzanie» troszczy się o zaspokajanie potrzeb ludzkich.<br /> <br /> W każdym z tych trzech członów życia społecznego stoi świadomie-nieświadomie każdy człowiek. Każdy z tych trzech członów otrzymuje sobie właściwą, autonomiczną rzeczywistość życiową przez to, co każdy człowiek wciśka weń ze swoich trzech [[Seelentätigkeiten|czynności dusznych]]: przez swoje [[Wollen|wolicję]] — w życie duchowe, przez swoje [[Fühlen|czucie]] — w życie prawne, przez swoje [[Denken|myślenie]] — w życie gospodarcze. Jak te trzy czynności duszne jako autonomiczne człony duszy wzajemnie w sobie działają w człowieku i rozbłyskują w [[Selbstbewusstsein|samoświadomości]]{{SE|85}}<br /> <br /> utrzymywane razem i we wzajemnym oddziaływaniu przez siłę Ja — tak też działają trzy człony tego, co społeczne, wzajemnie w sobie ku całości organizmu społecznego przez budzącą się [[Ich-Bewusstsein|świadomość Ja]] każdego pojedynczego człowieka. W tym wzajemnym stosunku świadomego przeżywania wewnętrznego i kształtowania na zewnątrz rodzi się sztuka społeczna. Tak więc kształtowanie [[Dreigliederung des sozialen Organismus|trójczłonowego organizmu społecznego]] jest kamieniem probierczym rozwinięcia i objawienia [[Bewusstseinsseele|duszy świadomości]]. Wysiłki — wręcz nadludzkie — jakie Rudolf Steiner od roku 1919 podejmował, by ruch [[Dreigliederung des sozialen Organismus|Trójczłonowości organizmu społecznego]] powołać do życia, poniosły klęskę w roku 1922.&lt;ref&gt;Siehe hierzu insbesondere: Rudolf Steiner: ''Die großen Fragen der Zeit und die anthroposophische Geisterkenntnis'', GA 336, Basel 2019; sowie ders.: ''Zu sozialen und wirtschaftlichen Fragen'', GA 332b, Dornach, Basel 2020.&lt;/ref&gt; On sam podjął decyzję o zakończeniu tej pierwszej szeroko zakrojonej próby. Zewnętrzną przyczyną było przede wszystkim galopujące osłabienie wartości pieniądza oraz nikła liczba ludzi, którzy sprostaliby temu przeogromowi wyzwania. Rudolf Steiner budował ponadto na rozumieniu proletariatu, z którego wielu jednak zginęło w wojnie — i którzy zostali odprowadzeni przez propagandę robotniczych przywódców zorientowanych komunistycznie. Lecz zarodek został złożony w gleby historycznego stawania się. Był on przez wiek XX pielęgnowany w części przez konkretne podejścia do działania w nieustannej przemianie pewnego «Umieraj i stawaj się». Przede wszystkim jednak wywody Rudolfa Steinera na temat kwestii społecznej były poznawczo-naukowym trudem opracowywane w kontekście danych wymagań czasu i udostępniane szerszej opinii publicznej. Nadal impuls do społecznej trójczłonowości oczekuje na gruntownie nową próbę urzeczywistnienia.<br /> <br /> Ten nowy zalążek wyrasta z drugiego zarodka ideowego, który w [[Landwirtschaftlicher Kurs|''Kursie rolniczym'']] Rudolfa Steinera — «Duchowo-naukowych podstawach pomyślnego rozwoju rolnictwa» — został złożony.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999.&lt;/ref&gt; Kurs ten dla rolników odbył się w Zielone Świątki roku 1924 w majątku Koberwitz pod Wrocławiem, na dzisiejszym obszarze Polski — dwa lata po rozwiązaniu «Dnia Przyszłego», organu ruchu Trójczłonowości w Niemczech. W owym czasie w rolnictwie «kościół stał jeszcze we wsi» — praktyka zasady organizmu była tradycyjnie jeszcze w znacznej mierze nietkniętą. Rolniczy sposób produkcji tworzył jeszcze przeciwbiegun wobec pracy podzielonej w przemyśle. Kwestia ekologiczna, a nieodłącznie z nią związana kwestia społeczna, {{SE|86}}<br /> <br /> nie były w rolnictwie jeszcze akutnymi. Lecz zwiastuny nadchodzącego, jak skutki nawożenia syntetycznie wytwarzanymi solami azotowymi, utrata stabilności odmian i zdrowotności zwierząt, uwrażliwiały poszczególnych chłopów i rolników. Zwracali się oni od roku 1920 do Rudolfa Steinera z prośbą, by z zasobów antropozoficznej nauki duchowej dał im podstawy poznawcze i wskazówki praktyczne dla odnowienia rolnictwa w przyszłości. Pytającym chodziło o idee, o duchowe obrazy-prawd, które by rolniczej pracy ponad samą technikę postępowania na powrót nadały sens i — jeśli idee te zostaną podjęte — na nowo mogłyby zbudować duchowo-moralny most ku rzeczom i istotom w przyrodzie i kosmosie. Kurs rolniczy zawiera założenie zarodka do rozwoju rolnictwa przyszłości, w którym ukryty strumień impulsów chrześcijańsko-zachodnio-europejskiej kultury rolnej wynurza się w głębokiej metamorfozie na powierzchnię ery świadomości. Rudolf Steiner nawiązał bezpośrednio do pytań ludzi, którzy stali w starej, śmierci poświęconej kulturze rolnej i którzy szukali zalążków jej odnowienia. Nawiązał do czegoś, co ledwo jeszcze trwało w przeszłości — by przemienić to w coś przyszłościowego. Apelował przy tym do myślącego świadomości czynnego, stojącego w praktyce człowieka.<br /> <br /> Punktem wyjścia antropozoficznej nauki duchowej Rudolfa Steinera jest «człowiek». Do jego istotnej natury w kontekście świata odnoszą się pytania: Czym jest jego rozwój z istotowego praźródła w duchu, jakie są związki ideowe, które w każdym obszarze życia czynią go zdolnym do działania zgodnego z jego istotą, jakie drogi do samo- i światopoznania prowadzą ku przyszłości? Niegdyś ludzie nie byli jeszcze tak «mądrzy» jak dzisiaj — za to jednak byli mądrością napojenymi. Przeżywali siebie jako mikrokosmos, który w małym kryje w sobie wszystko, co w wielkim wypełnia w duchowo-istotowy sposób makrokosmos. Naukowy intelektualizm nowszych czasów staje naprzeciw sinnenfälligen światu, rozkłada go na części, reflektuje je w wyobrażeniach i wyklucza przy tym tego, kto pyta — człowieka, który myśli, odczuwa i chce. Spojrzenie badacza ducha natomiast skierowane jest ku poznającemu, ku istocie człowieka. To, co mu się tam w nadzmysłowym poznaniu odsłania, rzuca jasne światło na to, co makrokosmicznie w najszerszym sensie zmysłowo uchwytnie tkwi u podstaw przyrody i kosmicznego obwodu jako zasada działająca od istoty rzeczy. Wyniki badań nauki duchowej, przedstawione w Kursie rolniczym, nawiązują do przyrodoznawczych<br /> <br /> pojęcia, np. dotyczące anorganicznego świata substancji, i oznacza ich żywioły jako nosiciele swoistych sił kształtujących, które unoszą je z ich fizycznej natury ku procesualnym zdarzeniom ożywionej i uduchowionej przyrody. {{SE|87}}<br /> <br /> W ten sposób wytyczony jest metodyczny szlak Kursu rolniczego wraz z jego kluczowym twierdzeniem: «Wychodzi się od człowieka; człowiek staje się podstawą.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S.103.&lt;/ref&gt; Pod tym kątem skupia się spojrzenie na koncepcję i kształtowanie gospodarstwa rolnego, ujętą w słowach: «Rolnictwo spełnia swoje istotne powołanie — w najlepszym sensie tego słowa — wówczas, gdy można je pojąć jako swego rodzaju indywidualność dla siebie, prawdziwie zamkniętą w sobie indywidualność, i każde rolnictwo powinno właściwie zbliżać się — w pełni nie da się tego osiągnąć, ale powinno się zbliżać — do tego stanu, że jest zamkniętą w sobie indywidualnością.»&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 42.&lt;/ref&gt; Powiada się dalej: «Rzeczy nie mogą być w ten sposób ściśle przeprowadzone, lecz trzeba jednak mieć pojęcie o koniecznej zamkniętości rolnictwa […].»&lt;ref&gt;Ebd., S. 43.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Te twierdzenia apelują do indywidualnej siły sądzenia. Z badającego usposobienia duchowego pracujący w rolnictwie musi się starać wypracować w pojęciach obraz myślowy istoty mikrokosmosu — człowieka. Ten obraz myślowy staje się kluczem do rozumienia makrokosmosu, a konkretnie: do rozumienia pewnego jego wycinka — gospodarstwa rolnego. Dostarcza on idei, wedle których ten makrokosmiczny wycinek może być kształtowany w zamkniętą w sobie całość, w organizm — w ciało «swego rodzaju rolniczej indywidualności». Ideowa podstawa ku temu formuje się wtedy, gdy zmysłowo uchwytne i przyrodoznawcze fakty zostają myśląco wyniesione w sensotwórczy kontekst wyników nadzmysłowych antropozoficznych badań duchowych. Chodzi o myśląco-obrazowe uchwytywanie tego kontekstu sensu. W nim spoczywa zalążek nowego stawania się rolnictwa. To stawanie się rozwidniewa się pod «słońcem idei» uświadamiającego się sobie ludzkiego ducha; to on kieruje czynną rękę ku pracy przepełnionej sensem. {{SE|88}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Dreigliederung_des_Menschen_und_die_landwirtschaftliche_Individualität&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Trójczłonowość człowieka i rolnicza indywidualność ===<br /> <br /> Organizm — ze swym środkiem i obwodem — jako podstawowa zasada kształtowania w rolnictwie wyrastał od siódmego stulecia po Chrystusie z naturalnych biotopów, z «organizmów w naturalnym wzroście». Nosił on z miejsca na miejsce wybitnie indywidualne znamię. Było to instynktowo-inspirowane wyrastanie z przesiąkniętych chrystianizmem ludowości. Wraz z ich zanikiem w toku epoki [[Bewusstseinsseelenzeitalter|duszy świadomości]] zanikała też duchowo impulsująca siła. Nauka o prowadzeniu gospodarstwa rolnego XX wieku dostrzegała wprawdzie sensowne współdziałanie działów gospodarczych w jedną całość i nazywała je [[Betriebsorganismus|organizmem gospodarstwa]]. Czym jest «[[Wesensart|istota bytu]]» tej całości — tego nie zapytywano. Pojęcie było zbyt bezsilne, by móc powstrzymać kulturowy upadek rolnictwa. Także nadchodząca od lat siedemdziesiątych [[ökologische Bewegung|ruch ekologiczny]] i wraz z nim ekologiczna uprawa ziemi nie mogły ożywić pojęcia organizmu gospodarstwa. Klucza do rozumienia organizmu szukać można jedynie w istotowym [[Agens|agens]], które ukazuje go w cielesnej zamkniętości i samo w niej się przejawia. W zwierzęciu tym agens jest [[Tierseele|dusza zwierzęca]], w człowieku — [[Geistseele|dusza duchowa]]. [[Tierseele|Dusza zwierzęca]] jest [[Leibgebundenheit|związana z ciałem żywym]]; [[Geistseele|dusza duchowa]] człowieka ma moc, by z trzema [[Seelentätigkeiten|czynnościami duszemi]] [[Denken|myślenia]], [[Fühlen|czucia]] i [[Wollen|woli]] wznosić się coraz bardziej ponad to związanie, uwalniać się zeń. Dzięki temu wyrasta w niej zdolność do stawania się świadomą siebie samej, do ujęcia się w [[Selbsterkenntnis|samopoznaniu]] jako twórczo czynna [[Geistwesen|istota duchowa]], jako urzeczywistniające się samo [[Ich|Eu]]. W [[Ich|Eu]] człowiek jako mikrokosmos nosi w sobie duchowy [[Keim|zarodek]]. Dzięki temu może on nie tylko siebie samego i [[Wesensnatur|istotną naturę]] swego cielesnego [[Organismus|organizmu]] poznać, lecz w tym poznaniu wiedzieć się w związku z tym, co [[wesenhaft|istotowe]], co [[übersinnlich|nadzmysłowo]] jest czynne w przyrodzie i kosmosie.<br /> <br /> Na drodze kształcenia [[Geistseele|duszy duchowej]] ten [[Keim|zarodek]] może się rozwinąć w [[Seelenorgane|organy duszne]]. Jak [[Sinnesorgane|narządy zmysłowe]] otwierają się na zmysłowo daną rzeczywistość, tak te [[Seelenorgane|organy duszne]] mogą udostępniać duchowo-[[übersinnlich|nadzmysłową]] rzeczywistość [[Anschauung|oglądu]]. Z budzącego się w samoświadomości [[Ich|Eu]] człowiek w epoce [[Bewusstseinsseelenzeitalter|duszy świadomości]] może znów wstępująco stawać się świadomym swego duchowego pochodzenia, od którego zstępująco się oddalił na drodze uświadamiania siebie. To, co niegdyś z misteriów towarzyszyło owym zstępowaniu jako nauka mądrości, lecz od {{SE|89}}<br /> <br /> których jako nauka mądrości towarzyszyła owym zstępowaniu, lecz od [[Zeitenwende|Przełomu Czasów]] stopniowo wygasała, ta może odtąd być na nowo zdobyta przez dostępną każdemu człowiekowi [[anthroposophische Geistesforschung|antropozoficzną naukę o duchu]], świadomie wznosząco. [[Geistesforschung|Badania duchowe]] Rudolfa Steinera dostarczają wyników, które na wszystkich polach ludzkiej działalności, czy to na [[wissenschaftlichem|naukowym]], [[künstlerischem|artystycznym]], [[religiösem|religijnym]], [[medizinischem|medycznym]], [[pädagogischem|pedagogicznym]], [[sozialem|społecznym]] itd. polu, i tak też na polu [[Landwirtschaft|rolnictwa]], wskazują [[keimhaft|zarodkowo]] działaniu nowe, stare [[Verwandlung|przemieniające]] drogi.<br /> <br /> Jeśli więc chce się uzyskać jasność co do związków idei, które pomagają [[Landwirtschaft|rolnictwu]] z tego, co się stało, ku nowemu [[Werden|stawaniu się]] w przyszłości, to metodycznie droga jest jasno wytyczona: Aby dojść do głębszego rozumienia [[Wesenswirklichkeit|rzeczywistości istotowej]] myśli [[Organismus|organizmu]] i [[Individualität|indywidualności]], trzeba koniecznie wychodzić od człowieka, od [[Mikrokosmos|mikrokosmosu]]. Z [[Geistesforschung|badań duchowych]] wynika przy tym w zarysie, w odniesieniu do cielesno-fizycznej i [[geistig-seelisch|duchowo-duszewnej]] strony, co następuje ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Rycina 5]], s. 90):&lt;ref&gt;Zob. w szczególności: Andreas Suchantke: ''Metamorphose: Kunstgriff der Evolution'', Stuttgart 2002, 332 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> W [[Anschauung|oglądzie]] postaci człowieka rzuca się najpierw w oczy [[Polarität|polarność]] głowy i kończyn: głowa jako w dużej mierze zamknięta w sobie sferyczna postać, kończyny promienisto wypromieniowujące i ogarniające świat. Morfologicznie panuje zasada formy w obszarze głowy, a [[polar|polarnie]] do tego fizjologicznie zasada substancji: obszar [[Stoffwechsel-Gliedmaßen-Pol|przemiany materii i kończyn]].<br /> <br /> Powłokę głowy tworzą przeważnie twarde, silnie zmineralizowane [[Schädelknochen|kości czaszki]]. Obejmują one jamę czaszki, wypełnioną płynem mózgowo-rdzeniowym — przejrzystą jak woda, wolną od komórek i [[Eiweiß|białka]] cieczą — i pływającym w nim mózgiem. Nadto skupiają się w głowie służące [[Wachbewusstsein|świadomości jawy]] [[Sinnesorgane|narządy zmysłowe]]. W nich, jak i w głowie jako całości, życie w dużej mierze ustępuje wobec przewagi tego, co fizyczne. Ujawnia się to wyraziście w anatomicznej budowie oka — między innymi z łamiącą światło soczewką — czy ucha z błoną bębenkową, łańcuszkiem kosteczek słuchowych i kostnym labiryntem. [[Kopfpol|Biegun głowowy]] jest bliższy czystej fizyczności, śmierci, niż życiu. Morfologicznie głowa jest obrazem zastygłych [[Lebensprozesse|procesów życiowych]]. Również mózg, w swej fizjologicznej działalności jako [[Organ|organ]] uświadamiający, jest cicho przeplatany [[Absterbekräfte|siłami obumierania]]. Nerw i mózg po krótkim czasie od uszkodzenia nie są już zdolne do regeneracji. Władający nimi [[Naturprozess|proces]] jest natury rozkładowej. Świadczy o tym wysoka aktywność oddechowa mózgu i konieczność intensywnego zaopatrzenia w tlen przez krew. Ta {{SE|90}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 5, S. 90.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 5: Die Wesensbeziehung von Mensch und landwirtschaftlicher Individualität. Die Dreigliederung beider in vertikaler Ausrichtung: Die Landwirtschaft ist der auf den Kopf gestellte Mensch.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> rozkładowa aktywność prowadzi fizycznie do martwej materii ([[Kohlendioxid|CO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;]]) i duchowo — jako odwierciedlenie [[Lebensprozesse|procesu życiowego]], mianowicie czynności myślenia — do uświadamiania sobie myśli. Głowa jest [[Ruhepol|biegunem spokoju]] i nosicielem [[Wachbewusstsein|świadomości jawy]], która łączy człowieka duchowo ze światem.<br /> <br /> Jak bardzo człowiek nosi w swej głowie to, co wypadło z życia — mineralnie martwe — ukazuje też pojawienie się piasku mózgowego, przede wszystkim w szyszynce (''Epiphyse''). Są to cytrynowożółte kamyczki złożone z kryształów [[Kalzium|wapnia]] i magnezu. Rudolf Steiner zauważa przy tym: «Trochę piasku mózgowego musi mieć w sobie każdy człowiek», ale nie jako trwałe osady, lecz: «Ten piasek mózgowy musi powstawać i musi być ciągle na nowo rozpuszczany.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Erkenntnis des Menschenwesens nach Leib, Seele und Geist. Über frühe Erdenzustände'', GA 347, Vortrag vom 9. August 1922, Dornach 1995, S. 53.&lt;/ref&gt; Ten [[prozessuales Geschehen|proces]] powstawania kryształów i ich ponownego rozpuszczania opisuje Rudolf Steiner jako podstawę [[Ich-Bewusstsein|świadomości Ja]]: «Gdybyśmy nie mogli się rozpuszczać, nie moglibyśmy myśleć, nie moglibyśmy dojść do [[Ich-Bewusstsein|świadomości Ja]]. W tym rozpuszczaniu się polega to, co nazywamy naszą [[Ich-Bewusstsein|świadomością Ja]].»&lt;ref&gt;Ebd., S. 61.&lt;/ref&gt; W głowie dokonuje się czynność myślenia. {{SE|91}}<br /> <br /> Mózg nie uświadamia w codziennej świadomości samej tej czynności, lecz — jako jej odwzorowanie — jej wynik: myśl.<br /> <br /> Biegun formy głowy, skupiony w mózgu, różnicuje się przez cały organizm cielesny w układ nerwowy. W górnym człowieku służy on świadomemu postrzeganiu, w dolnym pośredniczy między duchowo-duszewną czynnością a wegetatywnymi procesami życiowymi.<br /> <br /> Biegun formy stoi w polarnym napięciu wobec bieguna przemiany materii. Ten obejmuje poniżej przepony świat organów przemiany materii oraz kończyny. Czynność duszy wkracza tam w procesy życiowe, kieruje przemianami substancji, mobilizuje siły, którymi wola może się następnie posługiwać, by wprawić w ruch kończyny i całą cielesną aktywność i podtrzymywać ją w ruchu. Wszelkie organiczne procesy leżące u podstaw rozwijania się woli, wszelkie procesy rozkładu, przebudowy i budowania dokonują się w głębokiej nieświadomości, w świadomości snu. Przebiegają one częściowo przeciwbieżnie, równocześnie, częściowo w płynno-strumieniowym czasowym następstwie. W przeciwieństwie do ścisłego, w sobie spoczywającego porządku układu nerwowo-zmysłowego w biegunie przemiany materii panuje nieustanna zmiana i przemiana; łącznie z kończynami wszystko jest w ruchu; nic nie pozostaje przez chwilę takim samym. Tak jak dusza w biegunie głowowym łączy się przez zmysły w doznaniach i myślach duchowo ze światem, tak przez odżywianie i przez czynność kończyn wchodzi fizycznie w relację z otoczeniem.<br /> <br /> Istotowym objawieniem woli jest ruch — czy to przestrzennie ogarniający kończyny, procesualny w przemianie materii, we wzroście i regeneracji, w strumieniu krwi, czy cicho przedzierający się do świadomości w oddychaniu, a wreszcie w czynności myślenia.<br /> <br /> Również procesy panujące w biegunie przemiany materii i kończyn przenikają w odpowiedniej metamorfozie cały organizm — tak w głowie m.in. w wydzielinach gruczołów ślinowych i błon śluzowych lub w czynności żucia stawowo osadzonej żuchwy.<br /> <br /> Polarność systemu głowowego i układu przemiany materii i kończyn znajduje swoje wyrównanie w wbudowującym się między nimi układzie organów dwóch rytmicznie oddychających płatów płuc, rytmicznie pulsującego serca i przepony. W swych ruchach przepona podąża biernie za rytmem oddychania. Może go jednak również własnoaktywnie wspierać. Morfologicznie rytmiczna środkowa wyraża się w szeregu żeber, które zamykają klatkę piersiową ku górze w stronę głowy, ku dołowi zaś otwierają ją i poszerzają ku rozpiętej przez przeponę jamie brzusznej. Fizjologicznie krew płynie od serca i do serca przez cały organizm i {{SE|92}}<br /> <br /> jednoczy oba bieguny w wyższą jedność. W rytmicznej środkowej człowiek przeżywa siebie w czuciu; czując-śniąc zanurza się w sferę nieświadomości, w wolę; czując-budząc się sięga wzwyż ku obszarowi myślenia. W czuciu przeżywa człowiek siebie w najpełniejszym sensie jako tę i tylko tę określoną Geist-Seele. Rytm jest ciałem dźwiękowym czucia. Waha się tam i z powrotem między spokojem głowy a ruchem ciała. Łączy spoczynek i ruch i jest obydwoma zarazem. W rytmiczną środkową zstępuje z góry jasność myśli w głębiny, a z dołu odpowiada z ciemności woli wznosząca się siła inicjatywy.<br /> <br /> W swej pionowej postawie i cielesnej trójczłonowości człowiek staje przed światem jako wypełniona istotą indywidualność. We współbrzmieniu swego myślenia i woli w czuciu przeżywa siebie w procesie stawania się świadomością siebie; odnajduje się na drodze do wolnego samookreślenia. Z tego przeżycia rozświetla się w nim rzeczywistość istotowa idei rozwoju — co wymaga objaśnienia:<br /> <br /> Niegdyś zasada rozwoju żyła instynktownie-śniąco, ukryta w źródłach prawiedzym, jako czynna siła duchowego prowadzenia w ludzkości. W postępującym przebudzeniu ku samoświadomości to dziedzictwo wygasło. Bardzo młode jeszcze, dopiero w czasach niemieckiego idealizmu, w badaniach Charlesa Darwina (1809–1882) i Ernsta Haeckla (1834–1919) i w pełnym zakresie w antropozoficznej nauce o duchu, zasada rozwoju pojawia się w nowy sposób w myśleniu. W odniesieniu do trójczłonowości ludzkich władz duszy przeżywamy to dziś w myśleniu przede wszystkim jako idę wybiegającą naprzód, w czuciu jako radośnie-ruchliwy impuls, w woli jako siłę inicjatywy niesioną przez ducha. Na drogach tej trójni człowiek ujmuje siebie w duchowym wypełnieniu swej istoty jako Ja i czyni się inicjatorem i nosicielem rozwoju w przyszłość. W swym dążeniu do wolności darzycia-życiem przeżywa zasadę rozwoju.<br /> <br /> Przez uświadomienie sobie zasady rozwoju człowiek staje się z tworzenia twórcą. I tak pojawia się pytanie: Czy jest od tej pory powołany do tego, by z wolnej woli wszczepić myśl rozwoju w świat, który się stał? Czy też to tworzenie może odnosić się tylko do jego i do ludzkiego rozwoju? Czy musi pozostawić za sobą wszystko inne i skazać na czysty użytek i eksploatację: mianowicie rośliny, zwierzęta, ziemię w ogóle, która tak głęboki udział miała i ma w jego własnym rozwoju? Przebudzenie do świadomości ekologicznej sięga na ogół tylko tak daleko, by chcieć zachować stały się, w sobie spełniony utwór stworzenia, {{SE|93}}<br /> <br /> Tak, człowieka jako niszczyciela tego dzieła stworzenia chcieć odsunąć od natury. To ograniczenie oznacza jednak zastój w rozwoju. Tylko w związku z postępującym rozwojem człowieka i tylko przez niego jako inicjatora to, co się stało, może zostać przemienione w nowe stawanie się. Czy dzisiejszy człowiek, którego duch wynalazczości z atomowym rozszczepeniem jądra trzyma w rękach wszelkie środki, by przynieść wielokrotny „overkill&quot; nad życiem na Ziemi, nie powinien być w stanie odwrotnie — w rozszerzeniu siebie samego — wszczepić zasadę rozwoju w zastygłą w dzieło Ziemię, w naturę? Jak może uczynić płodną siłę stawania się, którą nosi w sobie, dla nowych procesów stawania się, które wyprowadziłyby naturę z jej stanu-bycia-zastaną? To ostatnie pytanie stoi na początku kultury uprawy ziemi przyszłości. Odpowiedź na nie przychodzi najpierw z metodycznym wskazaniem Rudolfa Steinera:&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', Dornach 1995, Vorträge vom 10. und 12. Juni 1924.&lt;/ref&gt; „Wychodzić od człowieka&quot; i ujmować gospodarstwo rolne — ma ono „spełnić swą istotę&quot; — jako „pewnego rodzaju indywidualność&quot;.<br /> <br /> Wyjdźmy raz naszą drogą na pole i postarajmy się w wewnętrznym spokoju przywołać do obecności całe dostępne odczuwającej i myślącej analizie dzianie się, które rozgrywa się nad ziemią w świetle, powietrzu i cieple, i pod ziemią w ciemności przesiąkniętych wilgocią, krystalicznych głębin, i pomiędzy tym, w skórze ożywionej gleby — wtedy odczuwającemu namysłowi objawia się głębokie pokrewieństwo z cielesną trójczłonowością człowieka ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Rysunek 5]], s. 90).<br /> <br /> Pod ziemią natrafiamy na twardy, stały, wypadły z życia i dlatego martwy świat skalny, i na żywioł wody głębin. To, co stałe w ziemi, spoczywa w bezruchu, zachowuje swą krystaliczną strukturę, która latem, skierowana ku powierzchni ziemi, wystawia się silniej na procesy wietrzenia, a zimą — pod krystalicznie kształtującymi siłami formującymi sfery gwiazd stałych — Grecy nazywali ją „niebem kryształowym&quot; — darzy-życiem w swej czystej naturze krystalicznej.&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924.&lt;/ref&gt; Tak jak mózg jest uświadamiającym zwierciadłem ukrytej czynności myślenia, tak jest nią krystaliczna natura skał pokrewnych krzemionkowej (kwarcyty, krzemiany), które niczym narządy zmysłowe odbijają pośrednio — zwrotnie — krystalicznie kształtujące siły formujące najdalszego kosmicznego obwodu, a także siły planet odległych od Słońca (Marsa, Jowisza, Saturna). W polarny sposób odnosi się to do wapna i skał pokrewnych wapieniu, które w swym powinowactwie do tego, co planetarne, {{SE|94}}<br /> <br /> przyciągają do siebie siły planet bliskich Słońcu (Księżyca, Wenus, Merkurego).&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; Pośrednicząco w tej polarności stoją minerały ilaste, które w swej dynamice — dla królestwa mineralnego Ziemi wyjątkowej — doprowadzają obie jakości sił przez korzenie do wzrostu i kształtowania formy rośliny. Tak oto w tym, co pod ziemią sięga w głębiny, oglądamy biegun głowowy tej — przez Rudolfa Steinera tak nazwanej — «indywidualności rolniczej».<br /> <br /> Gdy staramy się myśleć duchowo-naukowe wskazania w powiązaniu z naturalnymi faktami mineralnego podglebia, kolejny fenomen wskazuje na to, że to właśnie pod ziemią znajduje się biegun głowowy «indywidualności rolniczej». Podobnie jak w szyszynce krystalizacja i jej rozpuszczanie pojawia się jako fizyczna podstawa świadomości Ja, tak w strefie wietrzenia gleby tworzą się najdrobniejsze, sześciokątne blaszki krystaliczne. Wykrystalizowują się z amorficznych koloidów wodorotlenku glinu i krzemionki w tak zwane «wtórne minerały ilaste». Mogą się jednak znów rozpuścić w stan koloidalny.&lt;ref&gt;Die Vermutung ist, dass die Bildung vorzüglich ein Winter- und die Auflösung (Verwitterung) ein Sommerprozess ist.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Biegunowo wobec bieguna głowowego pod ziemią rozszerza się nad ziemią «brzuch»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', Dornach 1995, Vorträge vom 10. und 12. Juni 1924.&lt;/ref&gt; indywidualności rolniczej. Tu, pod bezpośrednim wpływem kosmosu, rodzi się życie — niejako w sensie swoistego «zewnętrznego trawienia» światła, ciepła, powietrza i oparów wodnych. Tu wszystko, co staje się, ukazuje się w formie i barwie w zjawiskowym wyglądzie, i wszystko, co przemija, zabiera zjawisko z powrotem w niewidzialny świat wewnętrzny. Wszystko jest w ruchu: kiełkująca roślina, swobodnie poruszające się zwierzę, czynny człowiek; chmury ciągną, opary wznoszą się, deszcz spada, wiatr porusza każdy pojedynczy liść, faluje przez zboże, błyskawica migoce i rozszczepia dąb, grom turla się, planety wędrowne biegną swymi torami i słońce przynosi ziemi dzień i noc. Tu, w biegunie przemiany materii indywidualności rolniczej, wszystko podlega nieustannej przemianie. Gdy pod ziemią to, co duchowo-żywe, wyzwolone od materii, przebiega ziemię jako wewnętrzna ruchliwość — jak myśli przenikają głowę —&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; to nad ziemią to życie kształtuje się w formie i barwie w materii. To {{SE|95}}<br /> <br /> Tylko nadzmysłowo pojmowalne życie w końcu zamiera w formę i w tym zamieraniu rodzi się na nowo w nasieniu.<br /> <br /> Między biegunami dołu i góry rozpościera się poziomo cienka jak tchnienie skóra, gleba, tworząc zarodkową środę. Ta nie posiada w swoich procesach żadnej samodzielności, jak rytmiczny system człowieka. Nie można więc też powiedzieć, że gleba ma płuco, ma serce. Warto w tym kontekście wspomnieć, że ziemia uprawna, tak samo jak woda, ma swoje pływy i w Europie Środkowej wznosi się i opada każdego dnia średnio o 80 cm.&lt;ref&gt;Siehe hierzu die Forschungen von Gerhard Jentzsch am Lehrstuhl für Angewandte Geophysik an der Universität Jena.&lt;/ref&gt; A jednak gleba oddycha, jak zwierzę i człowiek: wdycha tlen i wydycha dwutlenek węgla. Tyle że to oddychanie nie dokonuje się przez żaden samodzielny impuls wewnętrzny, lecz jest wynikiem zewnętrznego współdziałania sił biegunów dołu i góry w glebie. W dynamice minerałów ilastych można doszukać się pewnej funkcji sercowej. Lecz i ona pobudzana jest z zewnątrz i podąża za rytmem uruchomionym przez słońce, który reguluje i harmonizuje sezonowo procesy rozpuszczania i wiązania substancji w glebie. Z tego może stać się zrozumiałe, dlaczego Rudolf Steiner opatrzył glebę mianem «przepony» tej tu rozważanej indywidualności.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', Dornach 1995, Vorträge vom 10. und 12. Juni 1924.&lt;/ref&gt; Ta skóra-przepona odzwierciedla w swych funkcjach współgranie żywiołów ziemi, wody, powietrza i ciepła w rytmach roku słonecznego. Kultura gleby jest zatem określona przez to, że przez trwające stulecia zabiegi ornej uprawy roli i roślinnej, a w szczególności przez nawożenie obornikiem bydlęcym, otrzymała ponad «naturalny dar» zadatek do wykształcenia samodzielnego organu rytmicznego — zadatek do wyrównującej i zdolnej do rozwoju «środy».<br /> <br /> W profilu tego organu-przepony środy, gleby, powtarza się w małej skali trójczłonowa pionowość indywidualności rolniczej. W warstwie wierzchniej, tak zwanym horyzoncie A, znajdziemy ciemniejszą, przewiewnie ustrukturyzowaną, przenikniętą resztkami roślinnymi warstwę próchnicy — osad przemiany materii ponad glebą, który poprzez przemiany bakteryjne i inne tchnąw nią pewien rodzaj własnego życia. Biegunowo wobec tej ożywionej warstwy, w głębszym podłożu, znajdziemy leżącą, niezetrzałą, martwą skałę macierzystą, sięgający ku górze biegun głowowy, horyzont C. Na jego granicy skała wystawia się na działanie {{SE|96}}<br /> <br /> Zbierające kryształy mineralne niszczące siły wietrzenia. Pomiędzy horyzontem A i C warstwuje się horyzont wietrzenia, czyli horyzont B, w którym dokonuje się pierwotne (poprzez wietrzenie) i wtórne (poprzez nową krystalizację) tworzenie się ilastego minerału. Wzbogacony iłem horyzont B stanowi właściwe środkowe ogniwo w glebie. Jego dynamika odzwierciedla rytmy biegu roku: Ku dołowi, od strony głowowej, utrzymuje ożywioną wodę atmosferyczną wraz z rozpuszczonymi w niej substancjami przed ciężarem; ku górze wchodzi w połączenia z próchnicą (kompleks ił-próchnica) i zapewnia procesualną ciągłość w budowie żyzności gleby.<br /> <br /> Organ-przepona gleba wydaje się, zmierzony wymiarami rozciągających się ponad nim wyżyn i umykających spojrzeniu głębin, czystym niczym. A jednak jest wszystkim! Z niego tryska wyższa natura roślinna, która stanowi podstawę życia dla bytu zwierzęcia i człowieka na Ziemi. Jest korzeń rośliny, który pionowo ku dołowi parzy w kierunku środka Ziemi, i jest pęd, który z punktu wegetacyjnego kiełka w rytmicznym następstwie liści pionowo ku górze parzy ku słońcu i, objęty dziejącym się przemianą materii w świetle, powietrzu i cieple, w tworzeniu się kwiatów, owoców i nasion przyrządza w żywej kompozycji substancje pokarmowe dla zwierzęcia i człowieka. W roślinie kwiatowej i naturze drzewnej tworzy sobie przyrodniczo i uchwytnie jedynie w duchu rolnicza indywidualność odbicie. Duchowy pion, który nadzmysłowo łączy głębiny Ziemi z słonecznymi wyżynami, który w trójczłonowym uposażeniu jednoczy siły ciężkości i lekkości w pionowości, wciela się obrazowo każdego roku w tryskaniu i strzelaniu roślin.<br /> <br /> Rośliny i na równi z nimi rolnicza indywidualność stoją w stosunku do trójczłonowości człowieka na głowie. Jak głęboko zakorzeniony jest tu pewien stopień pokrewieństwa z człowiekiem i zwierzęciem, ukazuje się w następującym: Korzeń macuje, niczym narząd zmysłowy rośliny, substancje głębin ziemskich. Gdy proces fruktyfikacji rośliny przesuwa się ku dołowi aż w korzeń, jak na przykład w wypadku marchwi, grubieje i przebarwia się korzeń w świecącą rdzawo-żółcień i przenika jego delikatną tkankę słodyczą i aromatami. Powstaje owoc pokarmowy, który znakomicie żywi głowę, układ nerwowo-zmysłowy w całości ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Rysunek 5]], s. 90). Owocuje roślina odwrotnie w związku z tworzeniem się nasion, wysoko ponad ziemią, jak to ma miejsce na przykład u zbóż, wówczas jako owoc pokarmowy powstaje {{SE|97}}<br /> <br /> kompozycja substancji i sił, która żywi biegun przemiany materii i kończyn u człowieka i zwierzęcia. Wszystko, co między tymi biegunami w łodydze i liściu wyrasta jako owoc pokarmowy — jak na przykład kalarepa (łodyga), brukselka (pączek) czy warzywa liściaste (sałata, kapusta, szpinak itd.) — odżywia i wzmacnia rytmiczny środek. W rolnictwie biologiczno-dynamicznym powszechną praktyką jest stosowanie tej reguły: przy cielętach, by pobudzić aktywność zmysłową, dać im błyszczącą sierść — pomocna jest marchew pastewna; przy krowach — brukiew pastewna; odwrotnie, by pobudzić ich czynność przemiany materii, uczynić je radośnie ruchliwymi, wskazane jest karmienie siemieniem lnianym; do rozwinięcia sił u koni jest to «owies, który kłuje». Wszystko, co w sferze wegetatywnej kształtuje się jako łodyga i liść — w ziołach, trawie, koniczynie itd. — jest podstawową paszą dla żyjącej w ścisłym rytmie, mlekodajnej krowy.&lt;ref&gt;Do tej koncepcji żywienia i karmienia zob.: Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, insbesondere Vortrag vom 16. Juni 1924.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Uchwytna w duchu, duchowo-rzeczywista idea rolniczej indywidualności otwiera rozumnemu spojrzeniu bramy we wszystkie obszary rolnictwa; ujmuje je jako organy istotowej całości — przykładowo ma to zostać zilustrowane w rozdziale o zagadnieniu nawożenia. Wymaga to od podstaw zmiany usposobienia. Dualistyczny stosunek człowieka i świata w naukach, który metodycznie wyklucza duchowo-duszewne poznającego i moralnie działającego człowieka, może zostać przezwyciężony. Jest tak tym bardziej, gdy ten wielki, wywodzący się od człowieka kontekst idei pozwoli się myśląc stać czynem. W działaniu ukazuje się jego owocność, a przez nią — jego prawda.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Viergliederung_des_Menschen_und_die_Geschlossenheit_des_Hoforganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Czterogliederung człowieka i zamkniętość organizmu gospodarstwa ===<br /> <br /> Cielesny organizm człowieka ujmuje w sobie mikrokosmicznie wszystko to, co makrokosmicznie rozciąga się jako świat królestw przyrody. Istnieje tu bliskie pokrewieństwo, które się ujawnia, gdy trójstopniowość przyrody — królestwo nieorganiczno-fizyczne, królestwo ożywionego świata roślinnego i królestwo uduchowionego świata zwierzęcego — postawi się w stosunku do cielesnej organizacji człowieka. Tak więc w ludzkim ciele czynne są wszystkie substancje, siły i prawa, które rządzą anorganiczno-martwym królestwem mineralnym {{SE|98}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 6, S. 98.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 6: Die Viergliederung des Menschen und der Organismus als Leib der Individualität.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> konstytuujące, które nauki fizyki i chemii starają się zgłębić. Przykładowo struktura beleczkowa w wewnętrznej budowie kości udowej w przejściu do wygiętego stawu biodrowego jest taka, że przy minimum substancji mineralnej (przeważnie fosforan wapnia) osiągane jest maksimum statyki. Podobnie ma się rzecz z tkankami podporowymi, z budową szkieletu jako całości. Całe ciało — w budowie i funkcji wszystkich organów, w ich stałych tkankach podporowych oraz w ich gospodarce płynowej i cieplnej — przeniknięte jest i przeorane przez czysto fizyczną, pełną mądrości prawidłowość. Tworzy ona, ograniczona do formy cielesnej, ciało fizyczne — ewolucyjnie najdoskonalszego człona istoty człowieka.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Kap. «Die Wesensglieder des Menschen», Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Swój najdosłowniejszy wyraz znajduje w budowie i funkcji systemu zmysłowego. Istota ciała fizycznego jest nadzmysłowa i objawia się we wszystkim, co widzialne (Rysunek 6).<br /> <br /> Co więc w królestwie mineralnym jawi się oddzielnie jako natura „martwa&quot;, w czysto fizycznej organizacji — to w roślinie, zwierzęciu i człowieku wplata się funkcjonalnie z wyższymi członami istoty. Takim jest przede wszystkim ciało eteryczne, życiowe lub czasowe, które obdarza życiem świat roślinny poprzez działające wszechstronnie z kosmosu siły eteryczne. Jest ono samo w sobie płynącym życiem, które — stosownie do gatunku rośliny — nadzmysłowo odgranicza się w pewien „ciało&quot;, pobiera sobie swoiście substancje ziemi wbrew ciężarowi oraz {{SE|99}}<br /> <br /> i przyswoić sobie te siły, z których buduje przynależne mu ciało fizyczne. Jako architekt tego, co fizyczne, ciało życiowe nie objawia się jako takie, lecz w formach rośliny. Dlatego dla Goethego forma i jej metamorfoza, na przykład w następstwie liści, była punktem wyjścia jego badań nad istotą tego, co żywe.<br /> <br /> Wszystko, co w królestwie roślinnym jest rozpostarte jako istotna natura tego, co żywe, znajduje się na wyższym stopniu zjednoczone w ciele życiowym człowieka i objawia się w płynących płynach ciała, we krwi, w limfie i w regulujących wszelkie procesy życiowe wydzielinach układu gruczołowego ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#98|Rysunek 6]]). Ciało eteryczne jest źródłem zdrowia. Choroby mają swój początek w tym, co duszewne. Dla ich leczenia ciało eteryczne znajduje wsparcie w tym, co w swoisty dla siebie sposób jest zgodne z jego istotą — a jest nim świat roślin leczniczych. Paracelsus wyraża sinngemäß: Nie ma takiej choroby, której nie mogłoby uleczyć jakieś «ziele» dające się znaleźć w królestwie roślinnym.&lt;ref&gt;Siehe z.B. ''Astronomia magna oder die ganze Philosophia saga der Großen und Kleinen Welt''(1537/38): «Denn alle creata seind buchstaben und bücher, des menschen herkomen zu beschreiben.» – Aus: ''Theophrast von Hohenheim gen. Paracelsus, Sämtliche Werke'', 1. Abteilung, hrsg. von Karl Sudhoff, München-Berlin 1929, Bd. XII, S. 32.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Jak człowiek w swojej budowie ciała nosi w sobie przeobrażone na wyższy stopień królestwo mineralne i roślinne, tak też jest on pokrewny w swoim trzecim członie istoty, w ciele duszewnym czyli astralnym, temu, co duszewne, rozpostarte w królestwie zwierzęcym ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#98|Rysunek 6]]). Organizacja zwierzęca dopełnia się wraz z duszą zwierzęcą, która przenika ciało fizyczne i ciało życiowe. Ten człon duszewny wtopiył się w postać i funkcję w ciało zwierzęcia. I tak każdy gatunek zwierzęcy gliederuje się morfologicznie i fizjologicznie w wysoko zróżnicowaną przestrzeń wewnętrzną i zewnętrzną, dysponując zarazem równie gatunkowo swoistym układem kończyn, dzięki któremu zwierzę może swobodnie poruszać się w żywiołach, które dominująco ukształtowały jego budowę. Przede wszystkim jednak dusza zwierzęca wyraża się w «tym jak i co» czynności, jakie zwierzę — związane z ciałem — wykonuje w swej przestrzeni życiowej: tak robak w ziemi, ryba w wodzie, ptak w powietrzu, owad w cieple. Ze względu na to związane z czynnością organów to, co duszewne, u zwierzęcia mógł Goethe powiedzieć: «Zwierzę jest uczone przez swoje organy. Człowiek naucza swoje i nimi włada.»&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Maximen und Reflexionen'', Hamburger Ausgabe, Bd. 12, München 1987.&lt;/ref&gt; Ciało duszewne czyli astralne jest źródłem świadomości, a jego fizyczną podstawą jest organizacja nerwowo-zmysłowa. {{SE|100}}<br /> <br /> Również w człowieku żyje część tego, co duszewne, zanurzona w procesy życiowe — jak popędy, pożądania i namiętności, uczucia głodu i pragnienia i tym podobne. W swej części wolnej od ciała dusza żyje w sobie samej i uświadamia sobie swoje czysto duszewne przeżycie — na przykład to, co odczuwa jako prawdziwe, piękne i dobre, a także to, czego doświadcza jako mocy odchylenia ku złemu. Tym członem duszy, który wyzwala się z ciała, człowiek unosi się ponad związanie z naturą.<br /> <br /> W świadomym życiu duszy człowiek czuje się przeniknięty przez coś, co dopiero na drodze samopoznania odsłania mu się jako jego najbardziej własna istota — jako jego Ja ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#98|Rysunek 6]], s. 98). Fizyczną podstawą działania Ja w ciele, organizacją Ja, jest krew. «Krew jest centralnym organem organizmu».&lt;ref&gt;Lothar Vogel: ''Der dreigliedrige Mensch'', Dornach 1979, S. 147.&lt;/ref&gt; Tę spoczywającą w sobie samej jaźniowość człowieka cechuje moc i siła, by prześwietlić, przemieniać i indywidualizować trzy opisane człony istoty. Ona odciska organizację Ja na ciele duszewnym, ciele życiowym i ciele fizycznym. W tej Ja-czynności przemieniania i przyswajania członów istoty ku wyżynom jego istoty duchowej leży źródło całego przyszłego rozwoju człowieka i Ziemi.<br /> <br /> Jak trójczłonowość, tak też czwórczłonowość prowadzi do uchwycenia pojęcia indywidualności. W Ja-uposażeniu człowieka spełnia się to pojęcie. Pojęcie organizmu natomiast — bycia zamkniętym w sobie — spełnia się już w królestwie zwierzęcym, lecz nie w roślinie, obdarzonej jedynie życiem. Roślina dopiero wówczas przedstawiałaby się jako pełny organizm, gdyby do pędu dołączyć myślą ziemię, w której się zakorzenia, a do liścia i kwiatu — kosmiczny obwód, w który się rozwijając wkracza.<br /> <br /> Pojęcie organizmu spełnia się, gdy usiłuje się myśleć o współdziałaniu trzech członów istoty — ciała fizycznego, ciała życiowego czyli eterycznego, ciała duszewnego czyli astralnego — jako całości. To, co dopiero nadzmysłowe poznanie otwiera myśleniu jako rzeczywistość, może nauczyć ogląd zwierzęcia. Dopiero z obdarowaniem ciałem astralnym — to znaczy przenikającym ziemską substancję tym, co duszewne, co ma miejsce we wszelkim zwierzęctwie — powstaje zewnętrze i wewnętrze: «W ciele astralnym wyłania się zwierzęca gestaltowanie na zewnątrz jako całościowa postać, a na wewnątrz jako gestaltowanie organów […] Gdy to gestaltowanie doprowadzone jest do swego kresu, tworzy się to, co zwierzęce.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner, Ita Wegman: ''Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst'', GA 27, Dornach 1991, S. 35.&lt;/ref&gt; {{SE|101}}<br /> <br /> Dzięki tej charakterystyce dany jest klucz do pogłębionej, obrazowo-myślowej rozbudowy pojęcia organizmu, czyli «zamkniętości». Z perspektywy rolnictwa pojęcie to otwiera możliwość, by z siły duszy świadomości i w świadomej metamorfozie tego, co minione, na nowo wyłonić się pozwolić gospodarstwu rolnemu. Gdyby na tym poprzestać, byłoby to tylko — aczkolwiek świadome — powtórzenie tego, czym niegdyś było peryferyjne ukształtowanie zagrody i gemarkung. Jak jednak wygląda sprawa metamorfozy dawnego duchowego centrum — kościoła? Ten środek przesuwa się w toku uświadamiania siebie samego w człowieka. Musi on nauczyć się, w erkraftung swojej Ja-indywidualności samodzielnie-twórczo budzić impulsy moralne, które tak będą go prowadzić w jego pracy, że makrokosmicznie uwarunkowana siedliskowość zagrody w sposób istotowy rozwinie się do «indywidualności rolniczej». Jak trójczłonowość człowieka kieruje wzrok ku pionowemu ukształtowaniu zagrody, ku osi Ziemia-Słońce, tak czwórczłonowość — ku powierzchniowo-horyzontalnemu ukierunkowaniu gemarkung, ciała tej indywidualności. Ta pierwsza otwiera duchowe ujęcie indywidualności rolniczej, ta druga — drogi praktyki, jej urzeczywistnienia, jej istotowego spełnienia.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Bild_der_Viergliederung_der_landwirtschaftlichen_Individualität&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Obraz czwórczłonowości indywidualności rolniczej ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_physische_Organisation&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Organizacja fizyczna ===<br /> <br /> Już od wczesnośredniowiecznego początku gemarkung wsi lub samotnego gospodarstwa w układzie rozproszonym tworzyła arrondowaną jednostkę powierzchniową. Jest to siedlisko, w którym oddziaływania sił i substancje kosmosu i Ziemi wchodzą ze sobą w oddziaływanie na swoisty dla danego miejsca sposób i ukazują się w obrazie natury kulturowej.<br /> <br /> Fizyczną podstawę tworzy przemieniające się w rytmach biegu roku wzajemne odniesienie «żywiołów»: Ziemi, Wody, Powietrza i Ciepła ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|Rysunek 7]], s. 102).<br /> <br /> Ziemisto-stały, krystaliczny fundament gemarkung buduje się ze skał tworzących skorupę ziemską. Wyłaniają się one na granicy z obwodem powietrznym w wielokształtnym reliefie — doliny i wyżyny, ekspozycje {{SE|102}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 7, S. 102.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 7: Die physische Organisation oder der physische Leib des landwirtschaftlichen Organismus.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> po stronach świata etc. –, który to relief z kolei modyfikuje rytmiczną grę czterech żywiołów. Kształt powierzchni każdej gemarkung opowiada w ten sposób o jej historii ziemskiej i krajobrazowej. Przez wietrzenie — to jest oddziaływanie żywiołów wody, powietrza i ciepła na żywioł ziemisto-stałego — powstaje mineralny szkielet gleby, który w zależności od skały macierzystej składa się z drobniejszego lub grubszego ziarna kwarcu-krzemienia i jego krzemianowych krewnych, wapna i pokrewnych wapniowi, a także z glin. Ta czysto mineralna kompozycja okazuje się tym ważniejsza dla żyzności gleby, im bardziej wyrównana i głębsza jest jej budowa.<br /> <br /> Żywioł wody przenika glebę na rozmaite sposoby. Pojawia się częściowo w stanie koloidalnym, związany z najdrobniejszymi minerałami ilastymi, częściowo jako hydratowe osłony cząstek glebowych, częściowo jako woda porowa, częściowo jako woda gruntowa i przesiąkająca. Uwolniony od żywiołu ziemi, objawia swoją spójną, wewnętrznie ruchliwą naturę w kropli deszczu, w płynących wodach, stawach i jeziorach. Drogą parowania staje się wreszcie jedno z żywiołem {{SE|103}}<br /> <br /> powietrza, kształtuje się w mgle w najdrobniejsze, w chmurach w grubsze kropelki, wyswabadza się ostatecznie w strumieniu deszczu z obwodu powietrznego, by znów połączyć się z żywiołem ziemi. Każde gospodarstwo może się uważać za szczęśliwe, jeśli gemarkung graniczy z biegiem rzeki lub jeziorem, albo przepływa przezeń strumyk, zasilany może przez źródło, albo jeśli mieści ono wilgotny biotop z wysokim poziomem wód gruntowych lub staw. Tak jak relief, tak i gospodarka wodna — zależnie od ilości i rozkładu opadów w biegu roku — nadaje gemarkung zagrody lub wsi nieomylnie indywidualny charakter.<br /> <br /> Żywioł powietrza zalega raz w bezruchu nad gemarkung, raz łagodnie, raz burzliwie przemierza kraj. Podobnie jak opady, tak tym bardziej prądy powietrzne wiatru i pogody obejmują kraje i morza, lecz w każdym miejscu na Ziemi, gdzie na drodze stają przeszkody — czy to pasmo wzniesień, czy drzewa, żywopłoty etc. — wpadają w wiry, łagodnieją lub zostają całkiem uśmierzone. Zwłaszcza przyziemna warstwa powietrza trwa dłużej pod pokrywą roślin i pozostaje w stałej wymianie z powietrzem glebowym, które przez dłuższy lub krótszy czas przebywa w szczelinach i porach wierzchniej warstwy gleby. Czysto fizyczny, nieorganicznie martwy charakter żywiołu powietrza objawia się w jego składzie substancjalnym. Główne składniki — tlen i azot, substancje w tym, co żywe, niezwykle aktywne — łączą się w powietrzu atmosferycznym ze sobą nawzajem i są przez to w najwyższym stopniu reaktywnie bierne. Inaczej zachowuje się żywioł powietrza w glebie. Tam wchodzi w relację z żywiołami ziemi i wody i ożywia się do swojej pełnej siły reakcji, tworząc nowe połączenia. Inną postacią ruchomego powietrza jest ciśnienie, jakie wywiera, gdy w wietrze i burzy bije wodę w fale, kołysze zbożem, sprawia, że drżą liście topoli i przewraca całe lasy.<br /> <br /> Ciepło pojawia się jako żywioł najczyściej w postaci ciepła promieniowania. W ogólności jednak objawia się pośrednio, poprzez żywioły ziemi, wody i powietrza i w nich. Nadaje im każdemu ich własną dynamikę w procesualnym przebiegu. Dopiero dzięki ciepłu odsłaniają się ich swoiste fizyczne właściwości. Jego nieobecność w zimie sprawia, że gleba zamarza, zastyga w żywioł ziemisto-stały; w letnim upale ono wraz z powietrzem zdobywa przewagę; wiosną przenika swoje żywioły-rodzeństwo, budzi ich wzajemną dynamikę, ożywia gleby i czyni je chłonnymi na zasiewy; podobnie jesienią, lecz wtedy wyswabadza się ku zimie z tego związku i każdy z żywiołów wchodzi w swoje odrębne bycie. Zależnie od ekspozycji {{SE|104}}<br /> <br /> terenu względem słońca — stok południowy, stok północny — odpowiadają w obrębie wsi cieplejsze lub chłodniejsze stanowiska; żywopłoty drzewne, sady łąkowe, wyspy leśne itp. dbają na małą skalę o wyrównany bilans cieplny.<br /> <br /> Przez ciepło powstają między żywiołami relacje sił. Ten fizyczno-nieorganiczny splot relacji zmienia się z miejsca na miejsce. Im bardziej jednak w kształtowaniu gospodarstwa dochodzi do głosu w kunsztownym przybliżeniu zasada organizmu, tym bardziej elementarne dzianie się zamyka się w indywidualną całość. Powstaje właściwa typowi danego stanowiska kompozycja fizycznych praw, sił i substancji, czynnych w czterech żywiołach. Tę kompozycję można nazwać fizyczną organizacją «indywidualności rolniczej» — przez analogię do «ciała fizycznego» człowieka. Ta fizyczna organizacja obrębu gospodarstwa lub wsi jest nadzmysłowej natury istotowej. Ukazuje się zmysłowo w zastygnię­tej w formę substancjalnej rzeczywistości danego stanowiska i jako taka jest ewolucyjnie zadana z przeszłości. Dostarcza faktów, które rolnik musi znać w zakresie budowy geologicznej, typów gleby, stosunków hydrogeologicznych oraz warunków małoklimatycznych i ogólnoklimatycznych — co więcej, z którymi musi być zrośnięty przez fachową praktykę. Możliwości optymalizowania w tej zadanej z góry rzeczywistości faktów współdziałania czterech żywiołów na korzyść upraw ograniczają się do ingerencji w najcieńszą skórkę skorupy ziemskiej, do gleb — do «organu-przepony» między «wyżynami» a «głębinami» krajobrazu. Chodzi tu o uprawianie sztuki uprawy roli, nawadniania i odwadniania, osuszania, tarasowania, grodzenia oraz ochrony przed wiatrem itp.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Lebensorganisation&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Organizacja życiowa ===<br /> <br /> Jak roślina, zwierzę i człowiek, tak i organizm rolniczy, który można rozumieć jako ciało «indywidualności rolniczej», posiada organizację życiową, «eter- lub ciało życiowe», które wgłębia w siebie stosowny do swej istotowej natury «ciało fizyczne» ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#106|Rysunek 8]], s. 106). Człowiek jest skłonny utożsamiać to ciało życiowe z sumą życia, kiełkującego co roku w rosnących roślinach. Ale gdzież się to objawione w formach roślinnych życie pozostaje, gdy rośliny na jesień zrzucają liście lub całkowicie obumierają? Można by odpowiedzieć: Życie wycofuje się do nasienia, do humusu, do ''kambium''. Lecz i te są tylko formami przejawiania się tego, co żywe, {{SE|105}}<br /> <br /> w strumieniu powstawania i przemijania. Samo życie jest nadzmysłowe. Organizacja eterycznych sił kształtujących gospodarstwa przebiega w rytmie roku słonecznego przez stany przemienne swego zmysłowo uchwytnego przejawiania się. Od jesieni przez zimę żyje wycofana w ziemi w czysto duchowej aktywności — «w biegunie głowowym indywidualności rolniczej». W kiełkowaniu i dojrzewaniu roślin od wiosny przez lato wznosi się ku «brzuchowi indywidualności rolniczej». Odciska się na życiu każdej formującej się postaci rośliny i jej kompozycjach substancji w korzeniu, łodydze, liściu i kwiecie — i rozwiązuje się znów, gdy rośliny ku jesieni obumierają.<br /> <br /> Eter- lub ciało życiowe indywidualności rolniczej objawia się w roku wstępującym w sumie przejawów życia, znika znów w roku zstępującym i jest wówczas dostrzegalne już tylko dla otwartego spojrzenia ducha. Nieciągłość jest tylko pozorna.<br /> <br /> Wszystko, co żywe, stoi istotowo w relacji do żywiołów. Im bardziej zrównoważone jest wzajemne stosowanie do siebie ziemi, wody, powietrza i ciepła, tym różnorodniej może życie przybierać postać zjawiskową. Fakt ten wyraża się wyraźnie w przeciwstawieniu tropikalnego lasu deszczowego i piaszczystej pustyni. W pierwszym przypadku wielość gatunków roślinnych, stłoczona na najmniejszej przestrzeni, osiąga maksimum — w tropikalnej puszczy Brazylii np. ponad sto gatunków drzew na hektar — w drugim przypadku pojawia się skąpe lub w ogóle żadne życie roślinne.<br /> <br /> U podstaw wszystkiego, co żywe, leży organizacja życiowa, skomponowana z wielości sił kształtujących, które wpadają wraz ze światłem słońca. W niej jako całości dokonują się wzajemnie się wspierające procesy życiowe; są one sprawcami i nosicielami zdrowia. Samoregulacja i trwałość naturalnego biotopa daje o tym świadectwo. Organizacja życiowa organizmu gospodarstwa jest tym zdrowsza, im wszechstronniej jest ona ukształtowana stosownie do czynników stanowiskowych. Stworzenie tego stanu trwałego zdrowia jest trwale działającym zadaniem kulturowym człowieka. Od niej zależy konstelacja sił kształtujących tego, co żywe, według której roślina kulturowa może ukształtować się zgodnie ze swoim typem. Na tej związanej z gospodarstwem konstelacji sił kształtujących opiera się wartość odżywcza owoców żywnościowych i lecznicza moc ziół, podobnie jak jakość humusu i żyzność gleby jako całości. Każdy gatunek roślinny przyczynia się więc do tego, że z pełni kosmicznych sił obwodowych może ukształtować się właściwa dla organizmu gospodarstwa lub wsi organizacja życiowa, która jest dla fizycznej organizacji jej kształtującą architektką {{SE|106}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 8, S. 106.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 8: Die Lebensorganisation oder der Lebensleib des landwirtschaftlichen Organismus.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> i jest jej przełożona. Jest ona nosicielką dziania się życia, które w formach roślin staje się postrzegalnym obrazem, w nadzmysłowości zaś uobecnia się jako działający w czasie «ciało czasów lub ciało sił kształtujących». We wszystkim, co żywe, jest on nosicielem rozwoju. Na to zeibliche dzianie się chce wskazywać pojęcie «biologiczno-dynamiczny».<br /> <br /> Przyroda organizuje się, idąc za koniecznością swojej prawidłowości, ku różnorodności na swój sposób; w organizmie rolniczym zadanie to przypada człowiekowi jako artyście. W świadomym wydobywaniu organizacji eterycznej gemarkung gospodarstwa lub wsi staje się rolnik — podobnie jak niegdyś w dawnym chłopstwie — w nowy sposób twórcą krajobrazu kulturowego. Przez uprawę roślin kulturowych niszczy wprawdzie wyrosłą dziką naturę, buduje ją jednak na nowo jako naturę kulturową. O ile na poziomie fizycznym jego siła kształtująca napotyka ciasne granice, o tyle w wydobywaniu organizacji życiowej organizmu gospodarstwa jest on wezwany do najwyższej kunsztowności. Musi szukać przezwyciężenia sprzeczności między jednostronnością w uprawie a wielostronnością jako zasadą zdrowej {{SE|107}}<br /> <br /> żywotności — środkiem zaś tej przezwyciężającej pracy jest sztuka. Musi z idealnego przeżywania całościowego kontekstu organizmu Betriebsorganismus podejmować działania, które przekształcają biotop naturalny w biotop kulturowy. W świadomym ponownym stwarzaniu musi organizm rolnictwa z zdewastowanych pustyń monokultur zostać wyplastyzowany na nowo — komórka po komórce. Co do kunsztownego całościowego ukształtowania indywidualnej dla danego gospodarstwa organizacji życiowej, rozważane są następujące działania ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#106|Rysunek 8]], s. 106):<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Fruchtfolge_im_Acker-_und_Gartenbau:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Płodozmian w uprawie roli i ogrodnictwie: ====<br /> <br /> Dostępna ziemia uprawna jest tak podzielona, że różne zboża, rośliny okopowe i pastewne — w ogrodnictwie różne gatunki warzyw — które w ciągu jednego roku stoją obok siebie na poszczególnych kwaterach, w kolejnych latach następują po sobie na tej samej kwaterze. Kunsztem jest przy tym takie następstwo poszczególnych roślin polowych — według zwiększających i zużywających humus, płytko- i głęboko korzeniących, potrzebujących nawożenia i mniej wymagających — by zapobiegać chorobom, sprzyjać radości wzrostu i fruktyfikacji (wartości odżywczej) oraz ogólnie zachowywać, a najlepiej jeszcze podnosić żyzność gleby. Szczególnie istotne jest przy tym, by materiał siewny pozostawał w gospodarstwie, tzn. pochodził z własnego rozmnażania lub z wypracowanej hodowli. Kultura uprawy roli pracuje przede wszystkim z siłami kosmosu, które przez ziemię — krzemień i wapno, zapośredniczone przez glinę — oddziałują pośrednio od dołu ku górze na wzrost roślin. Wyraża się to szczególnie w uprawie zbóż, gdzie w porównaniu z dziką trawą cała roślina — w źdźble, liściu i nasieniu — jest przeniknięta procesem fruktyfikacji.&lt;ref&gt;Vgl. hierzu Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', Dornach 1999, GA 327, insbesondere die Vorträge vom 7., 10. und 14. Juni 1924.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Rückführung_des_Gartenbaus_in_den_Hof-_und_Dorforganismus:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Reintegracja ogrodnictwa w organizm gospodarstwa i wsi: ====<br /> <br /> Odbywa się to częściowo poprzez wzbogacenie rolniczej płodozmianu o uprawę warzyw polowych, częściowo poprzez uprawę delikatnych warzyw, kwiatów i ziół na ogrodzonym obszarze, a także przez uprawę pod szkłem. Tu, w pobliżu zagrody, jest również miejsce na pasiekę. Integracja wszechstronnego ogrodnictwa zapewnia kwitnienie i owocowanie od wczesnej wiosny aż po późną jesień. Uzupełniony o pasy kwitnące w uprawach rolnych, różnorodność gatunkowa jednorocznej flory wzbogaca się w wysokim stopniu aż po granice gminnych gruntów.&lt;ref&gt;Vgl. hierzu Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', Dornach 1999, GA 327, insbesondere die Vorträge vom 7., 10. und 14. Juni 1924.&lt;/ref&gt; {{SE|108}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Rückführung_des_Obstbaus_in_den_Hof-_und_Dorforganismus:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Reintegracja sadownictwa w organizm gospodarstwa i wsi: ====<br /> <br /> Drzewa wysokopienne w możliwie największej różnorodności gatunkowej mają swoje miejsce wzdłuż polnych dróg, na granicach pól, na tarasowych zboczach lub w przydomowych łąkach sadowniczych. Dobroczynne działanie kultury drzew owocowych, wzbogacające obraz krajobrazu przez wszystkie pory roku, powinno przenikać całą gminę Hof i Dorfgemarkung. Sady półpienne i niskopienne należy utrzymywać w umiarkowanej proporcji do pozostałych upraw.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Eingliederung_und_Bewahrung_von_Wiesen_und_Weiden:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Włączenie i zachowanie łąk i pastwisk: ====<br /> <br /> Swoje miejsce mają na terenach obfitujących w opady, na stokach zagrożonych erozją i na płytkich, nadających się jedynie do ekstensywnego użytkowania hutingach i suchych stanowiskach, a przede wszystkim wszędzie tam, gdzie woda gruntowa stoi blisko powierzchni – po obu stronach wzdłuż strumieni i cieków wodnych, w obniżeniach, przy podmokłych zagłębieniach lub niskich torfowiskach. Zamiany trwałych użytków zielonych na grunty orne poprzez drenaż lub obniżanie poziomu wód gruntowych (uprawa kukurydzy) należy możliwie starannie unikać. Trwały użytek zielony jest odporny na zalania i działa jako uprawa stała, zwłaszcza dzięki długim korzeniom ssącym traw, oczyszczająco na wody gruntowe spływające do odbiornika. Wchłania z nich azotany pochodzące z odleglejszych obszarów polowych. Trwały użytek zielony pozostaje wskutek wypasu i koszenia siana zawsze w wegetatywnym stanie wzrostu. Dlatego potrzebuje obficie wody – a ściślej: eterycznych sił kształtujących, które działają przez żywioł wody; wody zatem, która jest wystawiona na kształtujące działanie bieguna przemiany materii indywidualności rolniczej. Tak jest, gdy woda stoi blisko powierzchni (40 cm pod poziomem terenu), w przypadku użytków zielonych kulturowych albo w kulturze nawodnieniowej na „Hangbau».<br /> <br /> Doskonałą formę użytków zielonych kulturowych znaleźć jeszcze można było do połowy XX wieku na terenach średnich gór. Autorowi dane było podziwiać w Rhön, tuż przed zniszczeniem tych kunsztownych tworów, ostatnie resztki tak zwanych Buckelwiesen – łąk pagórkowatych. Ich zakładanie, «nawożenie» czystą wodą, pielęgnowanie, koszenie na siano i znoszenie siana w wielkich płótnach na ramionach było wyłącznie pracą ręczną wymagającą ogromnego nakładu. Nagradzała za to do pięciu pokosów rocznie. Z wzniesionego wyżej na zboczu doliny rowu młyńskiego budowano w dół doliny jeden wał ziemny obok drugiego, z dachowatymi bocznymi skarpami. Na grzbiecie tych ziemnych dachów biegł prostopadle od rowu młyńskiego stichgraben węższy niż szerokość łopaty, z nachyleniem równym zeru. W czasie nawadniania, zależnym od faz Księżyca, woda płynęła szeroką smugą po obu stronach ponad krawędzią rynienki, sączyła się {{SE|109}}<br /> <br /> szybko przez darń trawiastą i zbierała się ponownie w okapie dachowym między dwoma pagórkami. Ten okap biegł dalej i stawał się grzbietem kolejnego rzędu ziemnych dachów opadających ku dołu doliny – i tak schodziło się stopień po stopniu aż do dna doliny.<br /> <br /> W tym rodzaju sztuki nawadniania nie chodziło w pierwszej kolejności o nawilżenie podłoża, lecz o szybko przez darń perlącą się ruchliwość wody z zasady ubogiej w minerały, a przede wszystkim w azot. Można przypuszczać, że wodzie tej przysługuje działanie nawozowe. Przez pobieranie tlenu przez wodę w ruchu i sączeniu się – tlen jako nośnik życia&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', Vortrag vom 11. Juni 1924, GA 327, Dornach 1999, S. 68f.&lt;/ref&gt; – zdaje się ona ożywiać wzrost traw i ziół w taki sposób, że na tych przeważnie ubogich w minerały glebach osiągano jakościowo i ilościowo najwyższe plony.<br /> <br /> Użytki zielone kulturowe jako element kształtujący i ożywiający krajobraz w postaci łąk pagórkowatych padły ofiarą epoki technologicznej. Ta gałąź niegdyś wysokiej sztuki uprawy ziemi nie miała już dalszego trwania.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anpflanzung_von_Hecken,_Feldgehölz-_und_Bauminseln:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Sadzenie żywopłotów, zadrzewień śródpolnych i wysp drzew: ====<br /> <br /> Tu jest sposobność, by wszystkim rodzimym gatunkom drzewiastym — krzewom i drzewom — wyznaczyć ich miejsce w obrębie gruntów wiejskich: w żywopłotach, w wyspach drzewiastych, i w ten sposób zakładać na polach chronione obszary z własnym mikroklimatem, a w ogólności pozwolić samej gemarkacji stać się harmonijnie kształtującym członem krajobrazu kulturowego. Nasadzenia służą w otwartych krajobrazach niejako jako zastępstwo lasu. Największe zagęszczenie florystyczne, a zarazem faunistyczne krajobrazu kulturowego znajduje się na obrzeżach leśnych — w strefach przejściowych i jednocześnie strefach przenikania między otwartą polaną i łąką a lasem. Tu nawarstwiają się piętrowo, jedna nad drugą, bogata gatunkowo flora traw i ziół, następnie zarośla rosnące nisko i wyżej, i wreszcie wysoko wystrzelające, rozłożyste korony drzew. Ten sam budulec i tę samą funkcję ekologiczną mają żywopłoty. Są one, zwrócone ku dwóm stronom pola, niejako dwoma zrośniętymi ze sobą obrzeżami leśnymi — podobnie jak śródpolne kępy drzew i wyspy drzewiaste. {{SE|110}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Wald:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Las: ====<br /> <br /> Las musi być widziany razem z rolnictwem jako pewna całość. Co więcej, ściśle rzecz biorąc, należy do rolnictwa tak samo jak wszystkie wymienione wcześniej funkcjonalne człony organizacji życiowej. Las otacza na ogół grunty wiejskie zagród i wsi, łączy je i tworzy między nimi sieć powiązań. Wewnątrz krajobrazów kulturowych las pełni nadrzędną, ożywiającą funkcję. Poza tym działa wyrównująco na klimat i przez czasy — wspólnie z gruntami zagród i wsi — zachowuje i kształtuje w wielkim wymiarze charakter krajobrazu kulturowego.<br /> <br /> Las nie może być przedmiotem wyłącznie leśnictwa gospodarczego, ale też nie może być przedmiotem wyłącznie ochrony przyrody. Jego użytkowanie jest — podobnie jak każdych gruntów polnych — zadaniem kulturowym, które spełnia się w ukształtowaniu ku «Dauerwald» — lasowi trwałemu,&lt;ref&gt;Leonard Jentgens: ''Vom Altersklassen-Einheitsforst zum naturgemäßen Dauerwald'', Borchen 2015, 60 S.&lt;/ref&gt; którego celem jest właściwe dla danego siedliska bogactwo gatunków drzewnych. Las trwały staje się lasem kulturowym dopiero przez ciągłą pielęgnację i użytkowanie. Pozostawienie samemu sobie rezerwatów przyrody prowadzi z powrotem w dzikość — dzikość wywołaną przez zaniedbanie ludzkie.<br /> <br /> Każdy z wymienionych organów życiowych jest już sam w sobie tworem artystycznym, wykraczającym poza naturalne biotopy. Tym bardziej odnosi się to do kompozycji tych członów życiowych w całość organizacji życiowej organizmu gospodarstwa lub wsi. Wszystkie działania sfery gwiazd stałych, planet, Słońca, Księżyca i Ziemi wpisały się w tę całość w biegu roku i wchodzą w «stan nasienia» «ogólno-roślinnego», w humus zachowujący życie. Różokrzyżowi alchemicy nazywali go dlatego «nasioniem uniwersalnym Ziemi» (glebą macierzystą)&lt;ref&gt;Walther Cloos: ''Werdende Natur'', Dornach 1966, 141 S.&lt;/ref&gt; — w odróżnieniu od «nasienia indywidualnego», które ukształtowane przez pojedynczą roślinę, opada na glebę macierzystą. Humus niesie uziemnione życie minionych lat w teraźniejszość. Można go dlatego określić — zarówno strukturalnie, jak i substancjalnie — jako «pamięć Ziemi». Można powiedzieć, że żyje w nim, skrzepnięte w ziemsko-substancjalną formę, zasada tego, co ogólno-roślinne.<br /> <br /> Należy odróżniać żywe prądy sił (które stanowią życie roślin i które w swojej całości tworzą ich ciało eteryczne, czyli ciało życiowe) od tych sił wyższego rodzaju, które jako siły wyższego rzędu wpromieniowują z astralnego świata kosmosu. Są to siły, które w zwierzęciu uwewnętrzniły się w jego {{SE|111}}<br /> <br /> ciało duszne — w przeżywanie głodu i pragnienia, bólu i tak dalej. Na strumieniujące procesy życiowe roślin siły te astralne działają kształtująco, formująco, gestaltatywnie, spiętrząco — z zewnątrz. Kształtują i spiętrzają strumieniujące życie w formę korzenia inaczej niż w formy łodygi, liścia, kwiatu. Kształtujące siły jednoczą się ze strumieniującym życiem i tworzą sobie odwzorowanie w każdej postaci wyglądu danego gatunku rośliny — zmodyfikowane przez swoiste dla danego siedliska, odmienne współdziałanie sił Ziemi i kosmosu. Gdy spojrzy się na bogactwo gatunkowe traw i zbóż, ziół, bylin, krzewów i drzew danego gospodarstwa oraz na całą ich kompozycję, wówczas w ich nazmysłowych formach objawia się to, co w ukryciu, jako kształtotwórcze strumieniowanie, darzyżyje jako eteryczna organizacja organizmu gospodarstwa jako całości.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Seelenorganisation_oder_der_Astralleib_des_landwirtschaftlichen_Organismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Organizacja duszy, czyli ciało astralne organizmu rolniczego ===<br /> <br /> Z tej samej nadzmysłowej sfery, z której promieniują siły, które roślinę niejako tylko z zewnątrz dotykają, kształtują ją w procesie wzrostu i pozwalają jej zamierać w formę, pochodzi dusza zwierząt, czyli ich ciało astralne, które wciela się w ciało zwierząt i prześwietla je od wewnątrz jako ich dusza. To duszewne, objawiające jego istotę, odgranicza zwierzę na zewnątrz w jego [[Gestalt|postaci]] i gliuje je od wewnątrz w rząd jego organów. Organizacja duszewna zwierzęcia jest jego ciałem życiowym, a to z kolei jest nadrzędne wobec jego fizycznej organizacji ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|Rysunek 9]], s. 115). Jak już wspomniano, w każdym gatunku zwierzęcym wcielona jest określona jakość duszewna — w robaku inna niż w rybie czy ptaku, w owadzie czy w rzędzie ssaków. Dusza zwierzęca tworzy sobie w ukształtowaniu ciała odwzorowanie i wyraża się w tym, co zwierzę czyni. Wielość zwierząt zamieszkuje dane siedlisko — tym liczniejsza, im wielostronniej przezetkana jest organizacja życiowa gemarkacji [[Dorfgemarkung|gruntów]] danego gospodarstwa lub wsi. Zgrupowane w gatunki, rodziny i rodzaje, tworzą razem faunę siedliska i pozostają z czterema żywiołami, z ożywioną przyrodą i między sobą w wielorakiej, mądrościowej relacji. Świat zwierzęcy danego gospodarstwa w jego pojawianiu się i zachowaniu można pojmować jako organy «duszy, czyli ciała astralnego» całości gospodarstwa. To {{SE|112}}<br /> <br /> duszewne, tkwiące w zwierzętach, pochodzi z minionych szczebli ewolucji Ziemi.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Ciało duszewne gospodarstwa lub gemarkacji [[Dorfgemarkung|gruntów wiejskich]] konstytuuje się ponadto przez siły astralne, które z obecnego kosmosu napływają z promieniowaniem słonecznym.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Leitsätze'', GA 26, Dornach 2020, darin der Brief «Der Mensch in seiner makrokosmischen Wesenheit».&lt;/ref&gt; To one nadają roślinom z zewnątrz formę — porównajmy drobnolistność albo wielkolistność roślin wyrosłych w świetle lub w cieniu — to one pozwalają im dojrzewać, strukturują budowę substancji, na przykład białka, i w ten sposób warunkują wartość odżywczą plonów. Tak więc zasadniczo od fizycznej organizacji i organizacji życiowej zależy, do jakiego stopnia intensywności konfiguruje się organizacja duszewna i w jakim stopniu gemarkacja danego gospodarstwa lub wsi odgranicza się jako zamknięty w sobie organizm i gliuje od wewnątrz w organy.<br /> <br /> Aby zrozumieć wielce zróżnicowany wkład świata zwierzęcego w kształtowanie organizacji duszewnej organizmu [[landwirtschaftlicher Organismus|organizmu gospodarstwa]] lub wsi, należy obszerniej omówić dwie istotowo odmienne grupy: dziką faunę i zwierzęta domowe ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|Rysunek 9]], s. 115).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wildtierarten_–_Organe_des_Hof-_und_Landschaftsorganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Dzikie gatunki zwierząt – organy organizmu gospodarstwa i krajobrazu ====<br /> <br /> Kulturotwórczym dokonaniem rolnictwa było przekształcenie dzikiej przyrody w przyrodę kultywowaną; zadaniem rolnictwa pozostaje nadal troska o jej pielęgnację i dalszy rozwój. Ten krok przemiany oznaczał między innymi wyparcie dziko żyjącej megafauny całkowicie z krajobrazów — jak drapieżniki: wilk, niedźwiedź, ryś, oraz kopytne jak tur, łoś, żubr, dzik i inne — i zastąpienie jej zwierzętami domowymi, bądź też wzięcie jej pod opiekę i ochronę, jak szlachetna zwierzyna łowna: jeleń, sarna i renifer, lub drobna zwierzyna, zając, lis i inne. Dzikie ssaki są płochliwe wobec człowieka i przeważnie nocne. Ich wyborne zdolności zmysłowe — węch, słuch i wzrok — wskazują na czujność bardziej świadomego życia wewnętrznego. Swymi zmysłami zanurzają się w świat zewnętrzny, wietrząc, nasłuchując, wytrzeszczając oczy — jak na przykład szlachetna zwierzyna, gdy o zmroku wysuwa się z leśnego mroku na otwartą przestrzeń, żeby się paść. Duszewne życie instynktów pobudza te spostrzeżenia, a zarazem rozszerza się {{SE|113}}<br /> <br /> to, co duszewne, i stapia się z tym, co postrzeżone. Ten związek między wnętrzem a zewnętrzem objawia się oglądowi w estetyce zachowania — na przykład w umykającej sarnie, w zającu robiącym haki albo w dumnym jeleniu, który wyniosłe swe poroże wznosi w atmosferyczny okrąg. Tym wyrastającym z kości czołowej rusztowaniem kostnym jeleń wychwytuje kosmiczno-astralne siły, które formująco oddziałują na jego wewnętrzny świat organów.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 97.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> U dzikich zwierząt to, co stanowi ich istotę duszewną, całkowicie wniknęło w kształtowanie ciała. To, co duszewne, przeżywia się w ciele i poprzez ciało. Tak więc zwierzęta, prowadzone przez swe instynkty, to znaczy z wewnętrznej konieczności, odciskają swe własne jestestwo na swej przestrzeni życiowej; rozszerzając siebie samych, ożywiają i uduchowiają duszą tę przestrzeń przez swą działalność i czynią z niej swoje rewiry: «Die Pflanze gibt, das Tier nimmt im Haushalt der Natur.» (Roślina daje, zwierzę bierze w gospodarstwie przyrody.)&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 14. Juni 1924, S. 193.&lt;/ref&gt; Zwierzę zaspokaja swą naturę pożądań przez to, co pobiera ze swego otoczenia. W tym zaspokojeniu ma swe zadowolenie, które radośnie obwieszcza światu swymi ruchami i głosami.<br /> <br /> Dzikie zwierzęta i ich wzajemnie przenikające się warunki bytowania cieszą się coraz większą uwagą. Rozpoznaje się, jak cykl życia zwierząt mądrościowo wpisuje się w większą całość — tak, jak one wszystkie razem są w swej działalności organami sprawczymi w kształtowaniu całości organizmicznych. Jest zatem zadaniem rolnika, by dzikiej faunie w najszerszym sensie poświęcać tę samą uwagę w hege i Pflege — w hodzowaniu i opiece — co zwierzętom domowym. W stosunku do ssaków dzieje się to między innymi przez polowania, przy czym niemałą rolę odgrywają tam często motywy egoistyczne — podobnie jak w innym wymiarze przy zwalczaniu tak zwanych szkodników za pomocą biocydów. Poszczególne gatunki zwierząt wnoszą każdy swój wkład w wzbogacenie i wzmocnienie organizacji duszewnej organizmu gospodarstwa lub wsi. Każda nieprzemyślana ingerencja w to złożone splot odniesień sprawia, że organizm zapada na chorobę i osłabia jego siły samouzdrowienia.&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 15. Juni 1924.&lt;/ref&gt; {{SE|114}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vier_Gruppen_innerhalb_der_Wildfauna&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Cztery grupy w obrębie dzikiej fauny ====<br /> <br /> Poza ssakami i gadami cztery wielkie grupy królestwa zwierząt mają znaczenie pierwszorzędne — ich bytowanie przenika obręby wiejskie w bardziej ukrytej, działającej duszewności. Każda z nich ujawnia w swej budowie cielesnej w odmienny sposób pokrewieństwo z funkcjonalnym i morfologicznym trójczłonowym podziałem człowieka, to znaczy z systemem głowowym, piersiowym i układem przemiany materii i kończyn. Są to cztery grupy: robaki, ryby, ptaki i owady.<br /> <br /> Ten trójpodział ciała jest najwyraźniej wykształcony u owadów. W pozostałych trzech grupach jeden obszar funkcjonalny dominuje byt zwierzęcia w wysokim stopniu specjalizacji: u robaków — biegun przemiany materii, u ryb — rytmiczny środek, u ptaków — system nerwowo-zmysłowy. Każda z tych czterech grup ujawnia w swej różnorodności gatunkowej — najintensywniej owady — szeroką rozpiętość w ukształtowaniu swych układów organicznych. W porównaniu z człowiekiem już we wcześniejszych fazach ewolucji wykształciły się one jednostronnie i z taką wysoką doskonałością, że można powiedzieć: część duszewnego tych zwierząt w znacznej mierze wtopiła się w odpowiednią budowę cielesną, podczas gdy uzupełniająca część drugiego bieguna żyje nadzmysłowo jako świat tak zwanych «istot żywiołowych».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Welt der Elementarwesen'', ausgewählte Texte herausgegeben von Almut Bockemühl, Dornach 2005.&lt;/ref&gt; Istoty żywiołowe są posłańcami pośredniczącymi między istotowym praźródłem wszelkiego bytu a jego odwzorowanymi formami przejawu w świecie fizyczno-materialnym. Ich istota ma charakter duszewno-astralny; ich ciało buduje się w każdym przypadku specyficznie z sił eteryczno-żywotnych. Istoty żywiołowe są duchowymi posłańcami, które zakorzenione w królestwie wyższych światów duchowych praobrazów królestwa mineralnego, roślinnego, zwierzęcego i ludzkiego — praobrazów tych — odwzorowawczo wcielają w czas i przestrzeń jako zmysłowo-doświadczalne zjawisko. Są bytami pośredniczącymi między światem zmysłowym a duchowo-nadzmysłowym i jako takie mogą być czuciowo przeżywane w ćwiczącej, myślącej kontemplacji. Jako nośniki procesów ulegają zaczarowaniu we wszystko, co się staje, i wyzwalają się z tego zaczarowania w przemijaniu tego, co zastygnęło w zmysłową formę.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vorträge vom 2., 3. und 4. November 1923.&lt;/ref&gt; Istoty żywiołowe różnicują się w cztery grupy zależnie od tego, w którym z czterech żywiołów — ziemi, wody, powietrza i ciepła — mają głównie swe pole działania.<br /> <br /> {{SE|115}} Tworzą one nadzmysłowo uzupełnienie czterech grup zwierząt, które w jednostronności w tych żywiołach znajdują swe fizyczne warunki życia. Świat istot żywiołowych jest wszędzie obecny w tym, co ziemskie. Ich wirksamkeit — działanie sięgające z tego, co nieujawnione, w to, co jawne — nie może ujść wrażliwej artystycznie kontemplacji. Rozpościera nad przyrodą, a zwłaszcza nad światem zwierzęcym, który w każdym przypadku specyficznie ożywia cztery żywioły, delikatną zasłonę pełnej mądrości duszewności i sensowności.<br /> <br /> W tym, co następuje, spojrzenie zostanie skierowane na istotę i znaczenie wspomnianych czterech grup królestwa zwierząt (Rysunek 9):<br /> <br /> '''1. Grupa bezkręgowców robakokształtnych''', tych, które są związane z żywiołem ziemsko-stałym, na przykładzie dżdżownicy (''Lumbricus terrestris''):<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 9, S. 115.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 9: Die Seelenorganisation oder der Seelenleib des landwirtschaftlichen Organismus.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Dżdżownica pozbawiona jest wykształconej głowy. Jest ona niejako usamodzielnioną, segmentowaną rurą jelitową — zwierzęciem całkowicie i na wskroś aktywnym przemianie materii, którego organizacja zmysłowa skierowana na zewnątrz<br /> <br /> {{SE|116}} sprowadzona jest do zmysłu dotyku, do punktowych zmysłów rozsianych po całym ciele. Czynność tego delikatnego, śluzowato-wilgotnego zwierzęcia jest obróbka gleby. Jest ono rzeźbiarzem stałego tego, co ziemskie. Żyje w mroku ziemi, na poszukiwaniu pokarmu w postaci obumarłych szczątków roślinnych przepycha się przez luźną wierzchnią warstwę gleby i wgryza się w głębię zwartego mineralnego podglebia, kształtując swe pionowe rurki, które służą mu niejako jako zewnętrzny szkielet i wspomagają je w pionowej wyprostowanej postawie w ruchach w górę i w dół. Swe przesycone minerałami odchody wynosi wbrew grawitacji ku górze na powierzchnię ziemi (do 100 t/ha/rok), odmładzając w ten sposób glebę rok po roku. Aktywnie wspomaga oddychanie gleby — niczym pompa, ześlizgując się przez swe rurki, wciąga za sobą bogatą w tlen powietrze zewnętrzne, a wspinając się ku górze, wypycha nasyconą CO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt; powietrzem glebowym. Jej pokarmem jest obumarła, bakteryjnie rozkładająca się materia organiczna, którą pobiera wraz z iłem, mułem i drobnym piaskiem do swego wnętrza. Na zewnątrz wydziela śluz, wewnątrz zaś jej organizacja duszewna «przenika myślą» pobrany strumień pokarmu i kieruje armią bakteryjnych symbiotów, które pokarm rozkładają, i — w powiązaniu z mineralnymi składnikami ilastymi pokarmu — zapoczątkowuje tworzenie trwałego humusu, budowanie stabilnych grudkowo kompleksów ił-humus.<br /> <br /> Dżdżownica jest ze swej natury istotą wyrzeczenia. Wolno postawić tezę: w toku ewolucji zrezygnowała z pełnej metamorfozy przez przepoczwarzenie aż do imago. Ta ostatnia, na przykład jako motyl, w pięknie formy i barwy objawiałaby to, co zatrzymane w robaku okazuje się jego błogosławioną zdolnością — zdolnością bycia rzeźbiarzem gleby.<br /> <br /> Świadomość dżdżownicy jest śpiąco-marzycielska, a mimo to ma moc tworzenia powiązanej całości. W tym jej dziele ukazuje się jako odwzorowanie to, co — w uzupełnieniu jej istoty akcentującej przemianę materii — jest jej wyższą naturą zmysłową i rozumową. Czego brakuje dżdżownicy, czego brakuje całemu zwierzęcemu światu robaków, to polarne ukształtowanie głowy w stosunku do układu przemiany materii. Tego, czego brak — uzupełnienie do głowy — jest jednak wszędzie funkcjonalnie obecne tam, gdzie są dżdżownice itp., właśnie jako istotowo-nadzmysłowe, oddzielone od fizycznie przejawiającego się ciała, pozostające z nim jednak w duszewnym związku. Chodzi tu o specyficzną grupę istot żywiołowych — od dawna zwanych ''Gnomami'' — których istotowa substancja «jest zarazem zmysłem i rozumem<br /> <br /> {{SE|117}} ».&lt;ref&gt;Ebd., Vorträge vom 2., 3., 4. November 1923.&lt;/ref&gt; Rozwijają swoją wirksamkeit — swą działalność — w tym, co ziemsko-stałe, i tworzą duszewno-astralnie ogniwo łączące ze światem bezkręgowców.<br /> <br /> Do sztuki uprawy ziemi należy tworzenie tej nieustannie czynnej i dobroczynnej grupie zwierząt przestrzeni życiowej w obfitości. Tam bowiem, gdzie na polu, łące i pastwisku oraz w gnojowiku i pryzmie kompostowej dżdżownica rozwija swoją działalność, obecny jest też jej duchowy korelatyw — istoty żywiołowe tego, co ziemsko-stałe. Bez dżdżownicy gleba stopniowo by się zagęszczała i tężała — popadałaby niejako w stężenie śmierci. Dżdżownica ożywia glebę.<br /> <br /> '''2. Grupa zwierząt związanych z żywiołem wody''' — ryby. Jak dżdżownica jest rzeźbiarzem tego, co ziemsko-stałe, tak ryba jest rzeźbiarzem żywiołu wodnego. Głowa ryby z jej zróżnicowaną organizacją zmysłową jest wyraźnie wykształcona; jednak przechodzi bez przejścia w człon tułowia i przemiany materii. Wszystko panującym jest środkowy odcinek, tułów — subtelny, rytmicznie bogato rozczłonowany, skostniały i skrzepły układ szkieletowy. Kręgosłup przebiega ciało od płetwy ogonowej aż do głowy i metamorfozuje się w niej w kości czaszki. Po bokach wyginają się żebrowe łuki, ości, które otaczają też narządy brzuszne. Od zewnątrz pokrywa je warstwa mięśniowa, która w połączeniu z płetwami nadaje rybie niezwykłą zwrotność i szybkość w poruszaniu. Dżdżownica wchłania ziemistość aż do swego przewodu pokarmowego; inaczej ryba, która w poruszaniu się pozwala wodzie przepływać przez skrzela. Woda wchodzi w ten sposób przez głowę w bezpośredni związek z rytmicznym układem tułowia; ryba zaopatruje się w tlen, który pobiera przez skrzela z wody. Skóra zewnętrzna zagęszcza się w łuszczasty strój, przez który jej kształt bryłowy odgranicza się od bezkształtnej wody i przez który wyraża na zewnątrz swe duszewne wnętrze w wielorakiej barwności. Ryba żywi się nie jak dżdżownica zamierającym życiem, lecz przede wszystkim tym, co w wodzie rozkwita jako życie roślinne i zwierzęce. Ryba rozszerza swe duszewne jestestwo poza swą cielesną postać w otaczającą wodę. Z jednej strony wyczuwa w swoim płynięciu wodę opływającą jej ciało, z drugiej zaś swoimi ruchami wytwarza najsubtelniejsze prądy i wiry. Jak ryba zawdzięcza swą opływową postać żywiołowi wody,<br /> <br /> {{SE|118}} tak je ożywia i ubeseelja przez to, co z duszewnej ruchliwości przenosi się w przebiegi ruchu. Te są inne w cichym zbiorniku, w stawie, a inne w potężnie wezbranym strumieniu lub rzece. Lin na przykład, karp z rodziny karpiowatych, jest przysadkowaty w swej postaci, ciemniejszy w ubarwieniu, spokojny w ruchu i lubi od czasu do czasu wgrzebywać się w muł na dnie stawu. Zupełnie inaczej smukły pstrąg, ryba łososiowata, zamieszkuje płynące, krystalicznie czyste wody spływające po kamieniach. Niczym cień przemyka szybko przez prześwietloną, ruchomą wodę — nad żwirowym dnem, szukając schronienia przy brzegu lub aktywnie stojąc nieruchomo naprzeciw prądu, wyczuwając ciepło wywoływane ruchem przepływającej wody.<br /> <br /> Jak jezioro, staw, rzeka czy strumień należą do krajobrazu, do gospodarstwa, tak też należy do nich rybia natura żyjąca w tych wodach. «Przesycaja duszą» wody i czynią z nich organy organizmów gospodarstwa i wsi. W rękach rolnika leży pielęgnacja tych organów krajobrazowych, wzbogacanie ich poprzez umiejętne zakładanie stawów, dbałość w jak największym stopniu o ich czystość oraz o to, by wody płynące nie były zakłócane w swym naturalnym biegu.<br /> <br /> U ryb szczególną doskonałość osiąga zwłaszcza ich rytmiczny środkowy odcinek, tułów — nie jeszcze głowa z jej układem zmysłowym. Ich świadomość stłumiona jest do głuchego marzenia. To, czego im brakuje cieleśnie, pozostaje istotowo czynne w nadzmysłowym; wije się i żyje jako kolejna grupa tworzących powiązania istot żywiołowych — Undyn. Woda jest ich żywiołem, a one pośredniczą duchovymi praobrazami wobec form cielesnych i organicznych kształtujących się w tym, co wodniste.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> '''3. Grupa ptaków żyjących w żywiole powietrza.'''<br /> <br /> Ptaki plastyzują, ożywiają i beseelja żywioł powietrza potężnym uderzeniem skrzydeł, w potężnych zamachach lub we wzniosłym szybowaniu na wielkich wysokościach. Bardziej niż wszystkie inne zwierzęta zdolne do unoszenia się w przestrzeni powietrznej, ptaki są władcami przestworzy. Jak dżdżownica jako istota przemiany materii jest dzieckiem ziemi — wchłaniającym ziemię, ryba jako istota rytmu jest dzieckiem wody — pozwalającym się przez nią przepływać, tak ptak jest dzieckiem powietrza. Jego całe ciało jest<br /> <br /> przekształcone w głowę, w wielki narząd zmysłowy. Nie tylko głowa jego jest przewietrzona od zewnątrz, podobnie jak jego upierzenie, nie tylko niesiony jest z rozpostartymi skrzydłami przez powietrze — żywioł powietrza przenika całe jego wnętrze (patrz niżej).<br /> <br /> {{SE|119}} Wśród wymienionych grup u ptaków spełnia się ewolucyjny nurt kształtowania głowy, obejmując całe zwierzę łącznie z piersią i przemianą materii. Z tym wiąże się pytanie: Czy nie w wcześniejszej fazie ewolucji z bezkręgowcami-robakami, rybami i ptakami oraz czwartą grupą — owadami — zostało zapowyedzione w przedwczesnej doskonałości coś, o czym w Apokalipsie Jana&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Apokalypse des Johannes'', GA 104, Dornach 1985.&lt;/ref&gt; jako o «Trójzwierzęciu» orła, lwa, byka i jednego Czwartego z ludzką twarzą jest mowa? Rudolf Steiner charakteryzuje trzy zwierzęta — orła (głowa), lwa (pierś) i byka (przemiana materii) — jako reprezentantów trzech nurtów rozwoju z ducha, które w człowieku skupiają się w wyższą całość.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 19. Oktober 1923.&lt;/ref&gt; I czy w surowej, morfologicznej i funkcjonalnej trójczłonowości postaci owada nie leży — jakkolwiek zastygłe przedwcześnie w formie — skupienie nurtów rozwojowych bezkręgowców, ryb i ptaków, takie jak ukazuje się w otwartej na przyszłość zdolności do rozwoju w zlaniu się nurtu orła, lwa i byka w postaci człowieka?<br /> <br /> Ptaki pobierają tlen z powietrza zarówno przy wdechu, jak i wydechu. Przy wdechu powietrze trafia częściowo do płuc, a niezużyte — częściowo do rozsianych w ciele worków powietrznych i do częściowo pustych kości. Przy wydechu to zapasowe powietrze przechodzi przez płuca (otwarty układ rurkowy, żadnych ślepych pęcherzyków płucnych) od wewnątrz na zewnątrz. W ciele ptaka ciężar staje się lekkością: przeważnie bezpośrednio przepływana przez powietrze zewnętrzne czaszka, ciało przewietrzone workami powietrznymi, przestrzenie wypełnione powietrzem przenikające znaczne partie szkieletu — zwłaszcza u dużych gatunków ptaków — i wreszcie ruchliwe, przewietrzone upierzenie. Lekkość jest tym bardziej podkreślona, że bardzo skoncentrowany pokarm — zarówno roślinny, jak i zwierzęcy — podlega szybkiemu trawieniu i po krótkim czasie zostaje znów wydalony.<br /> <br /> «Ptak jest… w istocie całkowicie głową.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 27. Oktober 1923.&lt;/ref&gt; Wygląd sikorki, rudzika lub strzyżyka itp. potwierdza to stwierdzenie wprost. Układ trawienny i pierś są skrócone i zdają się wciągnięte w biegun głowowy. Fizjonomię opanowują dziób i oczy; zamykają się jednak w formie, barwie i wzorze upierzenia w głowową postać ptaka jako całość. Sztywne połączenie kości czaszki przechodzi przez stawowe środkowe kręgi szyjne w szkielet tułowia; zrośnięte kręgi grzbietowe tworzą z łopatką, miednicą, żebrami i mostkiem szczelnie zwartą jedność. Odwrotnie, główna działalność kończyn przesuwa się w skrzydła i dalej do przodu w szarpiące dziobaniem (kura, wróbel itp.) lub stukające (dzięcioł) ruchy głowy. W głowie skupia się zatem wysoko wyspecjalizowana działalność kończyn z nadwrażliwie czuwającą czynnością zmysłową. Kto spojrzy w oko ptaka — zwłaszcza drapieżnego — odczuwa siłę duszewną, która jakby przez spoczywający punkt urzeka własne spojrzenie przemożną wręcz mocą; spojrzenie jakby z pradawnych czasów. Duszewne jestestwo ptaka udziela się powietrznemu obrzeżu w prostych dźwiękach, aż po dźwięcznie malarskie ciągi tonów. Wydobywają się one z syrinx (tzw. dolnej krtani), wywoływane przez wydychany i częściowo też wdychany strumień powietrza. Skowronek polny, wzbijając się wczesnym rankiem rozświetlonym słońcem w przestworza, jest w stanie tak długo trylować swą melodię, gdyż może wykonywać tak zwane mikrowdechy, którymi stale napełnia worki powietrzne (porównywalnie do gajdziarza).&lt;ref&gt;Siehe z.B.: Einhard Bezzel und Roland Prinzinger: ''Ornithologie'', Stuttgart 1990, S. 269.&lt;/ref&gt; Tak samo rzecz ma się ze słowikiem, który swoim melodyjnym śpiewem może w ten sam sposób tak długo się utrzymywać.<br /> <br /> {{SE|120}} W sposób jedyny w królestwie zwierząt postać ptaka określa jego upierzenie. Zarówno kiel pióra, jak i chorągiewka wyrastają ze skóry. To jednak, co wyraża się następnie w bogactwie barw i w subtelnie cyzelowanych formach poszczególnych piór i upierzenia jako całości, wydaje się wywrócone na zewnątrz niczym nadęty obraz wewnętrzno-duszewnego ptaka. Pióra stały się dla niego narządem zmysłowym ruchów powietrza.&lt;ref&gt;Ernst-Michael Kranich: ''Wesensbilder der Tiere''. ''Einführung in goetheanistische Zoologie'', Stuttgart 2004, 386 S. – Siehe auch die Aussagen Rudolf Steiners in: ''Die Welt der Vögel'', herausgegeben und kommentiert von Hans-Christian Zehnter, Basel 2015, 288 S. sowie in: ''Die Welt der Tiere''. Herausgegeben und kommentiert von Hans-Christian Zehnter, Basel 2007, 182 S.&lt;/ref&gt; Rudolf Steiner charakteryzuje kształtowanie się piór<br /> <br /> ptaka na przykładzie orła tak, że na poziomie fizycznym jest ono powodowane przez te same siły, które na poziomie duszewno-astralnym, na podstawie mózgu, powodują kształtowanie się myśli.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 19. Oktober 1923.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> {{SE|121}} Ptasia natura wygina się jak dzwon nad polami i drogami gospodarstwa i wsi. Punktem odniesienia ku ziemi jest gniazdo. Od niego rozszerza się w ziemskie i powietrzne obrzeże i żyje duszewnie w swym rewirze. W granicach tego rewiru ptak szuka swego pokarmu i znajduje to, co pobudza go do wylewania swego duszewnego bytu w lot lub w gałęzie drzew i żywopłotów ku otoczeniu: czy to jak myszołów, który kołując na wysokościach nasycą się słonecznym światłem i ciepłem i budzi w obserwatorze — wraz z tym obrazem ziemskiego oderwania — odczucie wzniosłego spokoju, podobne do spoczynku we własnych myślach. Czy też słowik, który w zmierzchu wieczornym na granicach swego rewiru rozbrzmiewa swą pieśnią, albo skowronek, który o porannych godzinach nagle radosnym trylowaniem niewidzialny na pogodnym niebie podnosi na duchu tych, co pochyleni ku ziemi pleją chwasty.<br /> <br /> Aktywne zmysłowo jestestwo głowowe ptaka przytłacza niejako jego funkcję układu przemiany materii i kończyn. Ptak połyka pokarm niemal tak szybko, jak go trawi, i wydala go w postaci w znacznej mierze zmineralizowanej. Jego fizjologiczne funkcje przemiany materii silnie ustępują w tło i przenoszą się w sterowane przez system nerwowo-zmysłowy przebiegi ruchowe. Ich uzupełnienie wobec tej jednostronności ma charakter nadzmysłowy i żyje jako istota żywiołowa powietrza duszewnie czynnie — od dawna zwana Sylfą.&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 3. November 1923.&lt;/ref&gt; Jej byt jest związany ze światem ptaków. Taka istota żywiołowa podąża za przelatującym ptakiem w wirach powietrza, które za sobą wytwarza. W tej wspólnocie każdy lot ptaka jest źródłem beseelja powietrznego obrzeża. Wystarczy choć raz dłuższy czas śledzić wspaniałe i eleganckie figury szybujących jaskółek lub jerzyków. Jak dżdżownica to, co stałe w ziemi, jak ryba wodę, tak ptaki plastyzują siłami swego duszewnego jestestwa żywioł powietrza.<br /> <br /> Dlatego też zadaniem rolnika jest dbałość o to, by rodzima ptasia świata znajdowała swą przestrzeń życiową na gospodarstwie i w obrębie pól. Przestrzeń powietrzna stoi przed nią otworem, przestrzeń ziemska natomiast wymaga pod względem możliwości gniazdowania jak najbardziej różnorodnego kształtowania krajobrazu — w polach,<br /> <br /> łąkach, miedzach, skarpach dla ptaków gniazdujących na ziemi, w krzewach, żywopłotach, w rozrzuconych po polu drzewach i wyspach leśnych dla m.in. ptaków śpiewających. Potrzeba otwartych stajni dla jaskółek dymówek; dla rzadkich gości, takich jak pójdźki i płomykówki, potrzeba dziupli w pozostawionym martwym drewnie, otworów wylotowych w stodołach itp. Gdziekolwiek znajdą się miejsca do gniazdowania, tworzą się w otaczającej przestrzeni widzialno-niewidzialne rewiry — przestrzenie duszewne, które tworzą niewidzialne organy w organizmie rolniczym.<br /> <br /> {{SE|122}} '''4. Grupa owadów żyjących w żywiole ciepła:'''<br /> <br /> Owady tworzą zdecydowanie najbogatszą w gatunki i formy klasę w królestwie zwierząt. Wprawdzie żyją w ziemi, w wodzie i przeważnie w powietrzu, jednak ich najbardziej własnym żywiołem jest ciepło. Z działania ciepła żyje owad. W cieple wije się ukryte jego duszewne; przez swoją działalność strukturyzuje procesy ciepła — na przykład przy odwiedzaniu kwiatów, albo jawniej jeszcze w wytwarzaniu ciepła w mrowisku lub ulu. Jak ciepło przenika każdy ze swoich siostrzanych żywiołów i stawia je do siebie w związek, tak też świat owadów swym pełnym mądrości instynktowym jestestwem przenika te żywioły i tworzy na podstawie ciepła na wyższym szczeblu żywą tkankę powiązanych odniesień.<br /> <br /> Skoro bowiem wiosną wstępujące słońce ciepłem swym budzi naturalne bycie z zimowego stanu spoczynku, w najkrótszym czasie roi się w wierzchniej warstwie gleby od biegaczy, skoczogonków itp.; w stawie pluskają się pływaki, nartniki itp., a w powietrzu tańczą w ciepłych promieniach słońca komary; pszczoły oblatują kwiaty; w nieprzeglądnej formach mnogości brzęczy, szumi, trzepocze, unosi się, tańczy w ciągłej zacietrzewiałej gorliwości cała armia owadów przez przestworza.<br /> <br /> Wszystko w życiu owadów rozgrywa się w cieple. Rozwój jaja do larwy i jej metamorfoza przez kokon do imago — wykształconego owada — potrzebuje wiosenno-letniego ciepła.<br /> <br /> Również obfitość form owadów ma związek z ciepłem. Jest ona największa w tropikach i zanika w strefach mrozu.<br /> <br /> To wzajemna zależność od ciepła wyrównuje w budowie ciała owadów jednostronności właściwe bezkręgowcom, rybom i ptakom. Trzy obszary funkcjonalne głowy, piersi i przemiany materii są u owada — jeśli chodzi o kształt bryłowy — z reguły wykształcone równorzędniej, z szczególnym podkreśleniem środkowego członu (''Thorax''), a wręcz wielokrotnie oddzielone od siebie wyraźnymi wcięciami (owad z łac.<br /> <br /> ''Insectum'' = wciągnięty). Jak wszystkie stawonogi, owad nie ma kostnego wewnętrznego rusztowania; zamiast tego trójczłonową jego postać spaja zewnętrzny szkielet — chitynowy pancerz. Polarność bieguna głowowego (''Caput'') i bieguna przemiany materii (''Abdomen'') jest szczególnie wyraźna. Jednak organizacja zmysłowa głowy z oczami fasetkowymi i punktowymi oraz z głaszczkami i czułkami (zmysł węchu i dotyku), pośredniczona przez brzuszny układ zwojowy, sięga na kończyny — na przykład u niektórych gatunków na odnóża przednie (zmysł ciężkości i wibracji, słuch, smak).&lt;ref&gt;Wolfgang Schad (Hrsg.): ''Goetheanistische Naturwissenschaft, Band 3: Zoologie'', Stuttgart 1983, Seite 31. Siehe auch ders.: ''Säugetiere und Mensch'', Stuttgart 2012, 1255 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> {{SE|123}} Odwrotnie — w brzusznym członie owadów całkowicie brak organizacji kończyn należącej u człowieka do bieguna przemiany materii. Kończyny osiągają swoje najwyższe ukształtowanie w trzech parach nóg (u pajęczaków czterech) i dwóch parach skrzydeł w obrębie tułowia i sięgają aż do organizacji głowy — na przykład w ruchliwych, zorientowanych ku obrzeżu czułkach i wysoko zróżnicowanych narzędziach do gryzienia i ssania. To, co fizjologicznie u kręgowców, a w najwyższym stopniu u człowieka, stanowi rytmiczny układ z oddychaniem płucnym i funkcją serca — w tułowiu owada brakuje tego całkowicie. Centrum grzbieto-bocznego układu naczyniowego leży w odwłoku. Oddychanie odbywa się przez otwory w skórze rozsiane po całym ciele, do których dołącza rurkowy układ tchawek. Układ rytmiczny redukuje się całkowicie do ruchu skrzydeł i odnóży. W obrębie tułowia nie wykształcił własnych rytmicznych układów organicznych jak «prawdziwe» płuca czy «prawdziwe» serce.<br /> <br /> Owady żywią się — czy to mszyca, osa, pszczoła, czy motyl — przede wszystkim substancjami, które same są wynikiem procesów cieplnych w roślinie: sokami asymilacyjnymi, sokiem cukrowym — miód z nich dopiero przez przewód pokarmowy pszczoły powstaje — z nektarników liści i kwiatów, pyłkiem kwiatowym i żywicami. Budując swoje ciało, kontynuują cieplno-kwiatowy proces, którym wzrost rośliny się kończy. Ten sam rodzaj duszewno-astralnych sił, które z kosmosu ze światłem słonecznym napływają do roślin, dotykają je i kształtują od zewnątrz w łodygi, liście i kwiaty — te same siły uwewnętrzniły się w odwiedzających kwiaty owadach i zagęściły się w ich duszewność w każdym przypadku w odmienny sposób. Jak inaczej można rozumieć, że z jednej strony niektóre kwiaty są niejako ukształtowane pod kątem odwiedzin i zapylenia przez określone gatunki owadów — na przykład kwiat koniczyny w odniesieniu do<br /> <br /> trzmieli — z drugiej zaś wiele gatunków owadów w swej cielesnej postaci, zwłaszcza narządów gębowych, jest zorganizowanych pod kątem odwiedzin specyficznie ukształtowanych kwiatów? Kontemplacji nasuwa się organiczna jedność rośliny i owada wyższego rzędu. Wystarczy przyjrzeć się kwiatom storczyków — na przykład storczycy trzmielinowej. Jej kwiat działa jak owad, który nie przyszedł jeszcze do samodzielnego życia. Dlatego Rudolf Steiner słusznie mówi, że motyl jest wyzwoloną Blüte — kwiatem — a kwiat jest uwięzionym motylem.&lt;ref&gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', Vortrag vom 26. Oktober 1923, GA 230, Dornach 1993, S. 73. Siehe auch: Hans-Christian Zehnter (Hrsg.) ''Warum singen Vögel?'', Zürich 2018, 240 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> {{SE|124}} To, co w królestwie owadów jest przeżywalne powszechnie, a w wysokim stopniu u tworzących państwa przedstawicieli, to ukryta w duszewnym panująca mądrość, wyrażająca się w wysokowyspecjalizowanej, narzędziowej budowie ciała — przede wszystkim jednak w podzielonej pracą, stwarzającej związki działalności dawania i brania, jak na przykład w ulu lub w mrowisku. W obu tych ostatnich przypadkach są one nie tylko zależne od zewnętrznego ciepła, lecz same tworzą sobie ciepło — na przykład pszczoły przez intensywny ruch w zimowej kiści pszczelej, albo termity przez samoogrzewanie się z uciśniętych świeżych liści, trawy itp. do ogrzewania komór lęgowych w ich ziemnych budowlach. To, co w innym przypadku w ciepłokrwistych zwierzętach darlebt jako instynktywne, duszewne życie wewnętrzne — u owadów wywraca się na zewnątrz w doskonałe mistrzostwo (na przykład pająk i jego sieć, pszczoła i jej plaster, osa i jej gniazdo).<br /> <br /> Jak dla wspomnianych grup zwierząt żyjących w ziemi, wodzie i powietrzu, tak też rolnik musi na swojej dorfgemarkung — w obszarze pól i wsi — tworzyć siedlisko dla różnorodnego życia owadów. Siedlisko to odnajduje się w równie różnorodnej naturze roślinnej. Nie ma drzewa, krzewu, trawy ani ziela, które nie stanowiłoby podstawy pokarmowej dla larw lub gąsienic poszczególnych gatunków owadów. Gąsienice motyli mają na przykład swego specyficznego żywiciela: Paź królowej (''Papilio Machaon'') — baldaszkowate, jak koper, kminek, marchew, Rusałka pawik (''Vanessa Jo''), Rusałka admirał (''Vanessa Atlanta'') i Rusałka pokrzywnik (''Vanessa Urticae'') — pokrzywę, Bielinek kapustnik (''Pieris brassicae'') — kapustowate itp. Wiele z nich wzięło nazwy od rośliny żywicielskiej, na przykład pryszczarek pszeniczny (''Cecidomya tritici'') itp. Tak bardzo, jak w tym młodocianym stadium są przywiązane do określonej rośliny żywicielskiej, tak bardzo — jako<br /> <br /> wykształcone imago wyrojem — otwiera się przed nimi szerokie bogactwo pokarmu na kwitnących polach.<br /> <br /> Już te nieliczne przykłady pokazują, jak wiele uwagi i pielęgnacji rolnik musi poświęcać obok swych roślin kulturowych naturze dzikich roślin. Tym samym dba o równowagę i wyważenie gatunków owadów swojego gospodarstwa. Musi dążyć do tego, by od wiosny aż do jesieni kwitnące rośliny ożywiały krajobraz — czy to przez pielęgnację łąkowych i przydrożnych miedz, skarp itp., czy przez bogato rozczłonowaną fruchtfolge — płodozmian — przez zakładanie pasów kwiatowych w uprawach polowych itp.<br /> <br /> {{SE|125}} Olbrzymie wzmożenie życia owadów daje bogata różnorodność form dzikich drzew i krzewów w żywopłotach, a przede wszystkim w wielopiennych plantacjach sadowniczych. Pięćdziesięcio- do sześćdziesięcioletnia jabłoń wielopienna na pniu, w gałęziach, liściach i kwiatach — ponad 1000 gatunków owadów.&lt;ref&gt;Hans Steiner: «Die Lebensgemeinschaft des Apfelbaums», ''Der Obstbau'' Nr. 3–5, 1958.&lt;/ref&gt; Taka rozłożysta korona drzewa lub gatunkowo bogaty żywopłot stanowi nagromadzenie substancji astralnej: «Von demjenigen, was da als Astralreiches durch die Bäume hindurchgeht, lebt und webt das ausgebildete Insekt.» (Z tego, co przenika drzewa jako bogactwo astralne, żyje i wije się wykształcony owad.)&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999, S. 183/84.&lt;/ref&gt; To przede wszystkim świat owadów ze swoim astraliczno-duszewnym jestestwem pośredniczy ku eteryczno-żywotnemu świata roślinnego. Pobiera od roślin swój pokarm i w zamian zapyla je lub chroni je przed nagłym masowym pojawianiem się owadów szkodliwych — na przykład przez pasożytowanie kolonii mszyc przez błonkówki pasożytnicze.<br /> <br /> Wärmewesen schlechthin — istotą ciepła par excellence — wśród owadów jest rodzina pszczela, której hodowla jest poświadczona od piątego tysiąclecia przed Chrystusem.&lt;ref&gt;Norbert Bennecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 2000, 470 S.&lt;/ref&gt; Ze swego ula w ogrodzie i z owocowego obrzeża gospodarstwa oblatują one obszar pól i przynoszą gospodarstwu swe zbiory — tak jak rolnik swoje z płodów pola.<br /> <br /> Gatunki owadów mają wysoce specyficzną, często skrajnie wyspecjalizowaną budowę cielesną, zależnie od tego, jakaś jakość jednostronnego duszewnego w nie zastygnęła. Ta jednostronność znajduje swe uzupełnienie w nadzmysłowo czynnych w żywiole ciepła, «ognia», istotach żywiołowych — to jest ''Salamandrach''.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 3. November 1923.&lt;/ref&gt; To one w królestwie owadów tworzą graniczącą z cudem doskonałość związku między budową cielesną a instynktywno-inteligentnymi wzorcami zachowań. Te<br /> <br /> {{SE|126}} istoty żywiołowe ciepła są tymi, które — jak w przypadku motyli — sprawują pełną metamorfozę przez wszystkie «żywioły» — od jaja przez gąsienicę, kokon do imago. Duchowo przenikają zastygnięte w tak wysokim stopniu w trójczłonowej cielesnej postaci duszewne owadów. Tworzą związki królestw przyrody wzajemnie ze sobą, a tym samym też z człowiekiem — na przykład w stosunku pasterza do swych owiec, pszczelarza do jego pszczół. W brzęczeniu i szumie owadów w cieple słonecznych jasnych dni — wiosną wokół kwitnących żywopłotów, drzew owocowych, lip — stają się przeżywalne nastroje, które pozwalają przeczuwać działanie tych istot żywiołowych ognia. Są one wszędzie obecne i czynne, gdzie rolnik tworzy owadom — fizycznemu korelatowi istot żywiołowych ciepła — przestrzenie życiowe.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Haustiere_–_Organe_im_Hof-_und_Landschaftsorganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zwierzęta domowe – organy organizmu gospodarstwa i krajobrazu ====<br /> <br /> Do zwierząt domowych należą przede wszystkim przedstawiciele królestwa ssaków: pies, kot, świnia, koń, z rzędu przeżuwaczy: owca, koza, bydło, z królestwa ptaków: kura, kaczka, gęś i gołąb, oraz z królestwa owadów: jedwabnik, pszczoła ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|ilustracja 9]], s. 115). Różnią się od swych dziko żyjących pobratymców pod względem czterech stopni bytu:<br /> <br /> '''1. Pod względem tego, co duchowo-istotowe:'''<br /> <br /> Jak wszystkie zwierzęta, tak i zwierzęta domowe nie mają inkarnowanego Ja, które — jak człowiekowi — dawałoby im samoświadomość, a tym samym moc samostanowienia. Zwierzęta stoją pod przewodnictwem dusz grupowych.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Natur- und Geistwesen – ihr Wirken in unserer sichtbaren Welt'', Vortrag vom 2. Februar 1908, vormittags, GA 98, Dornach 1996.&lt;/ref&gt; Od tych dusz poszczególne zwierzęta są «odszczepieniami», które istotowo otrzymały wciśnięte cechy duszy grupowej, do której należą, i które fizyczno-cielesnie są odwzorowaniem duszy grupowej. Na wolności, w dzikim środowisku, te własności duszewne zakrzepły ewolutywnie jako ich zachowanie w kształtowaniu cielesności i wyrażają się w tym, co fizyczne, jako instynkt, w tym, co eteryczno-żywotne, jako popęd, a w tym, co duszewne, jako pożądanie. W procesie stawania się zwierzęciem domowym człowiek niegdyś stanął u boku władającej w nadzmysłowości duszy grupowej zwierząt i przejął na Ziemi — w sakralnej relacji człowiek-zwierzę (nurt Abla) — odpowiedzialność i troskę.<br /> <br /> {{SE|127}}Jako dusze grupowe lub gatunkowe zwierząt Rudolf Steiner&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Hereinwirken geistiger Wesenheiten in den Menschen'', GA 102, Dornach 2001, Vorträge vom 16. Mai 1908, 1. Juni 1908, 4. Juni 1908.&lt;/ref&gt; określa istoty duchowe, porównywalne z Ja człowieka, które kierują poszczególnymi zwierzętami należących do nich gatunków niejako z zewnątrz. Dusza grupowa kieruje i działa poprzez krew; człowiek natomiast przez swą «postawę», przez sposób, w jaki wewnętrznie i zewnętrznie odnosi się do zwierzęcia: «trzyma» zwierzę domowe — inaczej by ono upadło. Wyniósł je niegdyś z jego naturalnej, przez duszę grupową prowadzonej kreatury, zatrzymał je na stadium jeszcze wzmożonej embrionalnej plastyczności i zachował mu tym samym przez wszystkie następne pokolenia pewną miarę młodości. Tak dzięki człowiekowi rozwój zwierząt domowych obrał inny kierunek. Odgina się on niejako, przed upadkiem w dzikość, przedwcześnie. W dzikiej faunie rozwój gatunków starzeje się morfologicznie i fizjologicznie w stan końcowy. Wilk na przykład, który uchodzi za praprzodka psów, utracił ze swej młodości w sensie ewolutywnym. Jest wilkiem, nie jest już plastycznie kształtowalny, jak w czasach rozkwitu swej ewolucji w ''trzeciorzędzie'' (Atlantydzie). Jego zachowanie jest czysto projekcją jego duszy grupowej w ziemską formę bytowania. W porównaniu z nim pies — jak i wszelkie gatunki zwierząt domowych — pojawia się niejako eksplozywnie i z wielką plastycznością w mnogości ras. Ta różnorodność jest dziełem ludzkości, która w czasach poatlantyckich (''holocen'') coraz bardziej wyswobadzała się ze związania we własną duszność grupową i sama teraz, w duchowo sprzężonej młodości przebudzenia Ja, związała się z duszami grupowymi określonych gatunków zwierzęcych. Zwierzęta domowe nie wyłoniły się zatem na drodze czystej selekcji genetycznie z ewolutywnego końcowego produktu jakiejś formy pniowej; raczej nasuwa się przypuszczenie, że swój początek zawdzięczają szczególnej duszewno-duchowej konstytucji wczesnej ludzkości, która do dusz gatunkowych zwierząt pozostawała jeszcze w sennej, marzycielskiej relacji.<br /> <br /> W stawaniu się zwierzęciem domowym można widzieć krok ku wyrównaniu tej winy, którą ludzkość niewinnie-winnie na siebie wzięła, wyodrębniając na swej drodze ewolutywnej królestwo zwierząt z siebie i zostawiając je za sobą. Zwierzę domowe zachowało przez wychowanie człowieka swą plastyczność. Poddało się w służbie woli przewodniej człowieka i przy tym do tego stopnia wyemancypowało duszę i ciało od dzikości, że po wszystkie czasy przyszłe potrzebuje tego ludzkiego przewodnictwa, «tej postawy»; nie może spaść w ten sam stan, który {{SE|128}}<br /> <br /> przyjął dziki pobratymiec. Bez opieki człowieka traci przewodnictwo i może jedynie zdiczały, jak dingo (zdziczałe psy) w Australii. W miejsce ewolutywnego wychowania zwierząt, pod kierunkiem misteriów we wcześniejszych wielkich kulturach starożytnych, wstąpiła dzisiejsza hodowla zwierząt. Optymalizuje ona i wykorzystuje określone dziedziczone cechy i sprowadza zwierzę domowe lub kulturowe do roli czystego zwierzęcia użytkowego, do obiektu masowej produkcji. Temu sposobowi traktowania zwierzęcia — jako bezistotowego, materialnego, dowolnie przez jego geny manipulowalnego obiektu — można zaradzić tylko wtedy, gdy pogląd stara się o prawdziwe rozumienie istoty poszczególnych gatunków zwierząt domowych. Jaka mądrość przemawia na przykład z oglądu i czynnego obcowania z krową, koniem, pszczołą i innymi? Uświadamianie sobie ich obrazu zjawiskowego w kontekście ich przestrzeni życiowej i aktywności, ich faunistycznych wzajemnych zależności oraz wskazówek z duchowo-naukowych badań budzi odczucia i idee, które dla duchowo-moralnego działania otwierają nowe, ewolutywne drogi hodowlane czy wychowawcze. Te drogi przyszłości wyraża Christian Morgenstern (1871–1914) słowami: «Ganze Zeitalter von Liebe sind notwendig, um den Tieren ihre Dienste und Verdienste an uns zu vergelten.» (Całe epoki miłości są konieczne, by odpłacić zwierzętom za ich służbę i zasługi wobec nas.)&lt;ref&gt;Christian Morgenstern: ''Wer vom Ziel nichts weiß'', Aphorismen, Piper, München 1964, S. 89.&lt;/ref&gt; Ku temu celowi należy nawiązać do tego, co na trzech następnych stopniach bytu jest ewolutywnie uzdolnione.<br /> <br /> '''2. Pod względem stopnia bytu tego, co duszewne (ciało astralne):'''<br /> <br /> Zwierzę domowe nie ucieka przed człowiekiem, szuka ufnie jego bliskości, otwiera się duszewnie ku niemu i szuka w spełnieniu tej otwartości oczekiwanej wzajemności opieki i troski. Jak głęboko wrażenie rodzaju tej troski odciska się w zwierzęciu domowym, jak bardzo ludzkie cechy zabarwiają je sobą — pokazuje powiedzenie: «Jaki pan, taki kram.» Ta duszewna otwartość, posunięta aż do jakiegoś indywidualnie oddanego zachowania, w porównaniu z dziką formą pniową, nakłada dziś na człowieka nieprzeczuwaną wielką odpowiedzialność. Bo duszewnie otwarte oczekiwanie zwierząt domowych nie wypełnia się zwykłym emocjonalnym uczuciem, lecz dopiero wtedy, gdy staje się ono powodem choćby najwcześniej zaczętego poznania istoty. Zwierzę domowe nie oczekuje od przewodnictwa człowieka samozwrotnego, emocjonalnego uczucia w duchu mentalności pieszczocha, tym mniej bezdusznego korzystania z niego, lecz poznania jego natury istotowej, które w czynach miłości daje zwierzęciu domowemu {{SE|129}}<br /> <br /> to, czego dusza grupowa sama już nie może i nie będzie mogła dawać w przyszłości. W tym sensie odpowiedzialność — i przyszłościowy ideał hodowlany — staje się dopiero realna.<br /> <br /> Dalszą cechą duchowego wciśnięcia sięgającego aż w genom jest przeważnie wielka rozpiętość ras zwierząt domowych, do których obrazu istotowego hodowla powinna znów nawiązywać. Szczególnym wyrazem tego, co duszewne, jest wieloraka plamistość i barwność sierści lub upierzenia. Zróżnicowanie duszewne tego, co wewnętrzne, tworzy w ten sposób odwzorowanie w tym, co zewnętrzne. Tak każda rasa zwierząt domowych ukazuje się nieomylnie w swej «astralnej szacie».<br /> <br /> '''3. Pod względem stopnia bytu tego, co żywotne (ciało eteryczne):'''<br /> <br /> U wszystkich zwierząt domowych, z wyjątkiem psów i kotów, biegun nerwowo-zmysłowy jest zredukowany na korzyść bieguna metabolicznego lub kończynowego. Wystarczy pomyśleć o olbrzymich osiągnięciach metabolicznych bydła mlecznego, świń, konia zaprzęgniętego przed pług i innych. Otwartość tego, co duszewne, utrzymuje organiczne procesy ciała życia, ze szczególnym akcentem na to, co rytmiczne, w każdorazowo swoisty sposób plastycznie i ruchomo. Tak więc zwierzęta domowe wyemancypowały się od swych dzikich pobratymców zarówno przez wcześniejszą dojrzałość płciową i wyższą płodność, jak i przez niezależny od biegu roku cykl reprodukcyjny i zmianę szaty włosowej.<br /> <br /> '''4. Pod względem stopnia bytu tego, co fizyczne (ciało fizyczne):'''<br /> <br /> Duszewna otwartość zapewnia trwałą plastyczność w procesach życiowych, a te z kolei plastykują fizyczną organizację — szczególnie wyraziście na przykład w budowie szkieletu, który w największej zmienności zachowuje formy juvenilne. Najbardziej uderzającą cechą rozpoznawczą jest tu skrócenie czaszki twarzowej i gładsze kości czaszki, nawet u dorosłych zwierząt. Jest to cecha istotowa młodych zwierząt. Mnóstwo ras przeżuwaczy nosi każdorazowo swoiste kształty rogów. Mózg u bydła i świni jest o do 30% mniejszy objętościowo niż u dzikich pobratymców, za to rdzeń kręgowy i współczulny układ nerwowy, który kieruje przemianą materii, jest tym silniej wykształcony. Zmniejszenie mózgu dotyczy przede wszystkim przodomózgowia i oznacza tym samym redukcję skierowanych na zewnątrz osiągnięć zmysłowych. Dla zwierząt domowych obowiązuje ogólnie niezwykła rozpiętość kształtowania cielesności ras w obrębie jednego gatunku — od dużego lub małego, krępego lub wydłużonego, grubego lub smukłego, długonogiego lub krótkonogiego i tak dalej. {{SE|130}}<br /> <br /> Gatunki zwierząt domowych są mającym ogólnoludzki charakter dziedzictwem kulturowym wczesnych poglacjalnych wielkich kultur starożytnych. Przy nowych metodach hodowlanych spojrzenie na to dziedzictwo kulturowe zawęża się punktowo całkowicie do zadanego genomu oraz do wymienności jego genów między poszczególnymi gatunkami zwierząt domowych. Cele hodowlane są dowolnie kierowane na jednostronne zwiększanie wydajności ze szkodą dla dobrostanu zwierząt. Ten technologiczny sposób postępowania przesłania spojrzenie na artystyczny zamysł, który dopiero uczynił zwierzę domowe zwierzęciem domowym. W dalszej kolejności należy zająć się artystyczno-hodowlanym podejściem, które charakteryzuje szereg zwierząt domowych, uczyniło je służebnymi wobec człowieka i pozwoliło im stać się organami organizmu gospodarstwa lub organizmu wiejskiego.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Honigbiene&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Pszczoła miodna ====<br /> <br /> Na ogół spotykamy pszczołę miodną (''Apis mellifera'') pojedynczo, gdy odwiedza kwiaty — ssie nektar, zapyla kwiaty i zbiera pyłek w koszyczkach na tylnych nogach. Ta biorąco-dająca czynność dokonuje się na peryferiach jej przestrzeni życiowej. Biegunowo wobec tego to pojedyncze stworzenie odnajduje swoje centrum w ulu, gdzie łączy się z tysiącami innych do najruchliwszej działalności i staje się członem obejmującego wszystko życia wewnętrznego — życia «Pszczelnika», organizmu organizującego się z siebie samego, z działalnościami ściśle organicznie się członującymi. To, co zazwyczaj w funkcjach organizmu pozostaje ukryte przed oczyma, tutaj otwiera się przed spojrzeniem jako podziałowe zdarzenie — składające jaja matki, masy pszczół robotnic, które z kolei podziałowo troszczą się o budowę plastrów, pielęgnację czerwiu, żywienie matki, samoczyszczenie, zbieranie pokarmu i jego magazynowanie, a także trutni, które zapładniają matkę podczas jej skierowanego ku słońcu lotu godowego. Każda z tych przestrzenno-czasowo subtelnie na siebie nastrojonych działalności budzi wrażenie bezinteresownego ofiarowania. W cieple, które pszczoły w ulu przez własną działalność starają się utrzymywać na stałym poziomie ok. 35 °C, tworzą medium inkarnacji dla duszy grupowej: pszczelarz mówi o «Pszczelniku», który z natury tworzy organizm społeczny, który uprzedza bezinteresowne zachowanie, jakie ludzie w społecznym współżyciu z siły Ja będą musieli dopiero sobie wypracować.<br /> <br /> Pszczoła miodna potrzebuje człowieka, «ojca pszczół». Staje on u boku «Pszczelnika», duszy grupowej. Troszczy się o jej mieszkanie, {{SE|131}}<br /> <br /> kosz pszczeli lub ul, w którym rój może odgrodzić się od świata.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Mensch und Welt. Das Wirken des Geistes in der Natur. Über das Wesen der Bienen'', Dornach 1999, Vortrag vom 28. November 1923. – Siehe auch: Rudolf Steiner: ''Die Welt der Bienen'', herausgegeben und kommentiert von Martin Dettli.&lt;/ref&gt; Ul jest tak urządzony, że może się w nim dokonywać podziałowe życie pszczół pod oczyma i kierującą dłonią pszczelarza. A gdy dochodzi do rojenia, dba on o to, by rój nie umknął w dzikie ostępy i w końcu w swą zgubę, lecz by został schwytany w grono rojowe i przydzielono mu nowe mieszkanie. Ponadto dba o to, by pasieka lub poszczególne ule miały swoje miejsce w pobliżu gospodarstwa tam, gdzie od wiosny do jesieni kwitnie coś w polach i gdzie przez zimę można regularnie obserwować dobrostan ula i przeprowadzać odpowiednie zabiegi.<br /> <br /> Rój pszczeli żyje zamknięty w przestrzeni duszewnej, w której nie chce być zakłócany z zewnątrz. Tylko ''ten'' człowiek go nie zakłóca, który przyswoił sobie mądrościowe działanie i istotę roju i z tego źródła z czcią, roztropnością i spokojem wykonuje swą podniesioną do rangi sztuki pracę przy roju. Ta przestrzeń duszewna polaryzuje się w głowopodobne centrum — ul — oraz w obrzeże, które na zewnątrz ogranicza morze kwiatów, do którego przylatują pszczoły robotnice i z którego, obciążone miodem i pyłkiem, powracają do centrum — zdarzenie porównywalne z krążeniem krwi.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Mensch und Welt. Das Wirken des Geistes in der Natur. Über das Wesen der Bienen'', Dornach 1999, Vortrag vom 28. November 1923.&lt;/ref&gt; To, co wnoszą do ula, dzielą z człowiekiem: miód jako pokarm, wosk, propolis i jad do wielorakich celów, m.in. leczniczych. Z odpowiednią liczbą rojów są niezastąpionymi organami duszewnymi organizmu gospodarstwa, które swą działalnością wplatają działającego w cieple Ducha w gemarkację w inny sposób, niż czyni to rolnik, gdy z siłą Ja wciela swoje myśli przez swą pracę w całość gospodarstwa.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hausgeflügel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Drób domowy ====<br /> <br /> Jeszcze w latach 50. i 60. XX wieku to kury, kaczki, gęsi, gołębie nadawały życiu gospodarstwa szczególną barwę i swoim zachowaniem własny rytm. W odniesieniu do kur na przykład dzienny bieg zdarzeń zaczynał się o wschodzie słońca donośnym pobudkowym wołaniem dla {{SE|132}}<br /> <br /> człowieka i zwierzęcia — pianiem koguta. Wychodził pierwszy, szyję i głowę wyprostowane ku górze, dziób szeroko otwarty, sterówki uniesione i rozsiane — widok, jak gdyby chciał wypiać na zewnątrz całe swe wnętrze w nadchodzący dzień. Gromada kur wychodziła za nim z nocnego spokoju kurnika na podwórzec lub na wolny wybieg na całą obejście, otwartą klepiszcze, leżyska na gnojownicy; drapiąc i dziobiąc rozpraszały się w poszukiwaniu pożywienia. Wkrótce z kurnika dobiegało pierwsze gdakanie kury, która tym sposobem obwieszczała szczęście zniesienia jaja. Zazwyczaj po południu następowała kąpiel w pyle ze strząsaniem pierza, a nadal trwało drapanie, skrobanie i dziobanie nasion, larw, robaków, owadów, trawy i ziarenek piasku. Gdy zapadał zmrok, gromada zbierała się z powrotem w kurniku i szczelnie sadowiła na żerdziach gęsina przy gęsinie. W podobny sposób toczyło się naturalnie życie kaczek, gęsi, indyków i gołębi; ich punktem odniesienia było podwórze z chroniącą oborą i opiekujący się nimi ludzie.<br /> <br /> Kury i indyki są związane z ziemią, kaczki i gęsi lubią bliskość wody i pasą się chętnie na łąkowych strefach nadbrzeżnych. Jak one wahadłowo przemieszczają się między wodą a ziemią, tak gołębie między powietrzem a ziemią; ich przestrzeń ruchu rozszerza się w przeważnie krótkich lotach z drzewa na drzewo aż po otwartą rolę; na odpoczynek zbierają się z powrotem, ustawione w rząd na najwyższej kalenicy dachów gospodarstwa. Ich pole widzenia jest przez to — obok pola pszczół — najrozleglejszym spośród zwierząt domowych, wyraźnie ciaśniejszym u ptactwa wodnego, a u kur ogranicza się do zaledwie kilku metrów. Kury widzą ostro tylko na małe odległości — kura je okiem. Jego rozdzielczość ruchów i różnicowanie barw jest dalece lepsze niż u oka ludzkiego. Jak wszystkie ptaki, tak i drób domowy, a więc i kura, ma dobry słuch. Brak im małżowiny usznej, wejście do ucha wewnętrznego kryje się pod delikatnym upierzeniem głowy. Przejawy duszewne jak głosy wabienia, dźwięki wzajemnego porozumienia — pianie, gdakanie, kwaśnienie kaczek i gęsi czy gruchanie gołębi — wymieniane są na większe odległości. Zmysł smaku jest, podobnie jak u dzikich pobratymców, słabo rozwinięty. Co prawda kury rozróżniają na przykład jakości: słone i słodkie, kwaśne i gorzkie, lecz odczucia te odgrywają przy wyborze pokarmu jedynie małą rolę.&lt;ref&gt;Beate und Leopold Peitz: ''Hühnerhalten'', Stuttgart 1995, 187 S.&lt;/ref&gt; Zmysł węchu jest najwyraźniej o wiele lepiej rozwinięty, niż jeszcze do {{SE|133}}<br /> <br /> lat 90. XX wieku sądzono. Natomiast wysoce rozwinięte, obok oka, organy dotyku w dziobie są na ogół rozstrzygające dla wyboru pokarmu i jego granulacji.<br /> <br /> Trawienie przebiega równie szybko jak u dzikiego ptactwa. Silnie skoncentrowany pokarm trafia nierozgryziony do wola; stamtąd do żołądka gruczołowego i dalej do żołądka mięśniowego, gdzie zostaje roztarty. Po szybkim przejściu przez jelito cienkie i grube z pobytem w dwóch ślepych kiszkach wydalany jest wraz z moczem przez kloakę. Stosownie do składu pokarmu i szybkiego trawienia powstaje silnie skoncentrowany nawóz, bogaty w substancję organiczną oraz sole azotu i fosforu — cenny organiczno-mineralny materiał do wzbogacenia kompostów roślinnych lub innych nawozów zwierzęcych. Solny charakter wydzielin ptactwa domowego odpowiada jego wyraźnie zaznaczonej naturze głowowo-nerwowo-zmysłowej, którą dodatkowo podkreśla niemal pionowa postawa tych biegaczy w osi: głowa, wyprostowana szyja, pierś i nogi. Szczególne osiągnięcia przemiany materii nie spływają więc, jak u przeżuwaczy, w strumień trawienny, lecz wchodzą w przyrost masy ciała (mięso) i w reprodukcję (jaja).<br /> <br /> Poczynając od lat 50./60. XX wieku hodowla drobiu, a przede wszystkim kur, utraciła swą rolę wzbogacającą organizację duszewną organizmu gospodarstwa, usuwającą odpady i szkodniki. Na jej miejsce wstąpiła masowa hodowla drobiu. Wyhodowane na najwyższą wydajność swych funkcji przemiany materii, zwierzęta żyją stłoczone w hermetycznie zamkniętych, elektronicznie sterowanych, w pełni klimatyzowanych zakładach produkcyjnych i utrzymywane są przy zdrowiu — poprzez stosowanie przeważnie abiotycznych środków — przez krótko odmierzony czas swego życia produkcyjnego. Hodowla drobiu wyodrębniła się z całości rolniczego zakładu. We współczesnej hodowli i chowie drobiu ptactwo domowe i podwórzowe przeżywa swą kulturową śmierć. Spośród ponad 150 ras kur&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; jedynie nieliczne służą dziś do hodowli liniowej, krzyżówkowej i hybrydowej. Ich wydajność, wywindowana do granic możliwości, ściska się w przedziale nieśności obejmującym zaledwie jeden rok.<br /> <br /> Namysł nad tym błędnym rozwojem prowadzi coraz wyraźniej do reintegracji mniejszych stad drobiu w nowo kształtujących się organizmach gospodarskich: mobilne kurniki z wymiennym wybiegiem na otwartej roli są pierwszym krokiem. Ten sposób chowu przywraca na nowo związek ze wszystkimi procesami życiowymi {{SE|134}}<br /> <br /> całości gospodarstwa w biegu roku i pozwala kurom na nieograniczone wyrażanie swego życia instynktownego. Z powodu drapieżników niestety granice dla dowolnej zmiany miejsca są wyznaczone: niezbędne jest ogrodzenie odporne na lisa! Kolejnym krokiem, by kontynuować rozwój zgodny z naturą zwierzęcia domowego, jest odejście od jednolitej hodowli hybrydowej prowadzonej na całym świecie przez kilka wielkich koncernów — na rzecz hodowli zorientowanej na gospodarstwo. Obejmuje ona regionalną współpracę zakładów hodowlanych i odchowujących, jeśli chodzi o wybór rasy, cele hodowlane, a także gotowość konsumentów do współdźwigania tak kosztownego osiągnięcia kulturowego.<br /> <br /> Dalszy rozwój ptactwa domowego jest w pierwszej kolejności kwestią genetyczną: do jakich dziedzicznych predyspozycji z przeszłości należy nawiązać? Przede wszystkim jednak jest to kwestia epigenetyki — hodowli nie tylko na podstawie cech nabytych, lecz dopiero do nabycia. Jakie warunki do tego ostatniego celu muszą zostać stworzone w kształtowaniu organizmu gospodarstwa — pod względem sposobu chowu, własnej bazy paszowej gospodarstwa, ludzkiej troski i uwagi — aby organizmiczna całość mogła epigenetycznie wcisnąć swój ślad w życiową i fizyczną organizację zwierząt?<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hausschwein&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Świnia domowa ====<br /> <br /> Świnia, podobnie jak wysokowydajne rasy kur — i tylko do nich porównywalna — została metodami nowoczesnej hodowli, żywienia i utrzymania przekształcona ze swego pierwotnego trybu życia i bogactwa typów rasowych w jednorodne rasy użytkowe. Była niegdyś przede wszystkim kształtującym krajobraz zwierzęciem pastwiskowym, pilnowanym przez pasterzy; w XVIII wieku, poprzez wkrzyżowanie w Anglii ras azjatyckich i południowoeuropejskich, zyskała wyższą plenność wzrostową; w XIX stuleciu, jako uszlachetniona świnia krajowa, weszła powszechnie — w chowie oborowym z wybiegiem — w skład gospodarstw chłopskich. Dziś zaś, poczynając od drugiej połowy XX wieku, zostaje wyrwana ze związku życiowego całości gospodarstwa i produkowana w fabrycznej masowej hodowli. Celem nowszej hodowli było i jest: precz od słoniny — ku jednolitemu hybrydowi, wczesnodojrzałej świni mięsnej, która osiąga dojrzałość ubojową już w połowie życia ras wyjściowych. Jak w nowoczesnym chowie kur, tak i tutaj niezbędna dla duszewności bycia zwierzęciem domowym więź człowiek–zwierzę, a także więź z całością gospodarstwa i jego gruntami, zostaje wyłączona. Gdy ta podwójna relacja zanika, świnia więdnie duszewnie, a krajobraz {{SE|135}}<br /> <br /> popada w jednostajną monokulturę&lt;ref&gt;Vgl. hierzu: Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924.&lt;/ref&gt; i w wielu miejscach staje się obszarem utylizacji gnojowicy wieprzowej, powiązanej z rozległymi uciążliwościami zapachowymi i emisjami oddziałującymi na klimat. Pozbawiona nastroju i zniekształcona, leży polna dorfgemarkung obnażona — odbicie tego, co w postaci nieludzkości spotyka zwierzęta w dożywotnim chowie oborowym na betonowych rusztowaniach. Człowiek ma to w swoim ręku: czy w zwierzętach domowych widzieć tylko czysty pożytek ekonomiczny, przez co sam siebie duszewnie alienuje — czy też wyprowadzić ku rozkwitowi swe działające z głębi duszy instynkty dla dobra całości gospodarstwa. U świni domowej jako wszystkożercy instynkty te skierowane są ku niezwykle różnorodnej paszy, starannie dobieranej stosownie do potrzeby: trawa, siano, zboże, owoce, warzywa, korzenie, dżdżownice, ślimaki, rośliny dzikie i lecznicze, owoce leśne i inne.&lt;ref&gt;Peter Steffen, Karl Schardax, Gernot Kürzel: ''Schweineglück, Bibel der Schweine'', Graz 2008, 392 S.&lt;/ref&gt; Biorąc wszystko pod uwagę, świnia jest idealnym zagospodarowywaczem resztek w organizmie gospodarstwa — obok kur therapeutą w tępieniu wszelkiego robactwa. Swym wysoko rozwiniętym zmysłem węchu, skupionym w tarczy ryjkowej — tej jakby wywróconej na zewnątrz nosa zrośniętej z wargą górną — szuka pożywienia raz na powierzchni, raz ryjem pod ziemią. Letnie i jesienne wypasanie na ścierniskach zbożowych, zbranych polach ziemniaczanych i warzywnych czy na międzyplonach wiedzie ją na polną przestrzeń, zaspokaja jej popęd do ruchu, nienasyconą ciekawość i nie stawia żadnych granic miłości do rycia. Węsząc, jej natura pożądań pracuje się przez ziemię. Przy wypasie praca ryjkowa może przez uszkodzenie darni szybko stać się uciążliwością. Szkoda ta pozostaje w granicach, gdy dostępna jest wystarczająca powierzchnia pastwiskowa ze świeżym, zasobnym w białko porostem — przy czym lekkie rozerwania darni mogą stać się wręcz korzystne dla jej napowietrzenia i odmłodzenia. Dochodzi ponadto do rozsiewania nasion, a tym samym do większej różnorodności gatunkowej.&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; W wielu miejscach wypas nie dochodzi do skutku z przyczyn kosztowych i ekonomiki pracy. Zamiast tego z praktyki wyłaniają się systemy chowu oborowego, które w miarę możliwości poprzez urozmaicone otoczenie uwzględniają wyrażanie instynktów behawioralnych: tworzenie grup, różnorodność paszy, odpadki z kuchni i przetwórstwa, zielonka, resztki paszowe z obory i tym podobne, możliwość rycia, taplania się, ocierania, powierzchnia do ruchu, {{SE|136}}<br /> <br /> do spotkań i eksploracji, zadaszony zewnętrzny kącik do defekacji, wyścielone powierzchnie odpoczynku, miejsca do spania chroniące przed zimnem i wiatrem, zamknięte ze wszystkich stron, a także możliwość intensywnego kontaktu z opiekującym się człowiekiem — na przykład przez rozmowę.<br /> <br /> Świnie mają poczucie rodziny, są towarzyskimi i inteligentnymi, zmysłowo czujnymi zwierzętami: zmysł węchu dominuje w ich percepcji, kształtuje odczuwanie ich dobrostanu i niedoli. Żywo komunikują się za pośrednictwem subtelnego słuchu, a unosząc głowy, patrzą na zbliżającego się człowieka jasnym, wręcz rozumnym wzrokiem. Niemniej ich osiągnięcia mózgowe są w porównaniu z dzikimi pobratymcami obniżone nawet o 30%,&lt;ref&gt;Norbert Benecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 1994, 470 S.&lt;/ref&gt; to znaczy układ nerwowo-zmysłowy przesunął się bardziej w stronę rdzenia kręgowego i układu współczulnego i służy tym samym zwiększonej wydajności metabolicznej w zakresie płodności oraz przyrostów mięsa i tłuszczu.<br /> <br /> Krytyczne pytanie, czy przez utratę osiągnięć zmysłowych zwierzęta głupieją, gdy człowiek czyni z nich zwierzęta domowe, musi być — pod warunkiem że jest on w pełni świadom swej odpowiedzialności wobec zwierzęcia domowego — odparowane słowem «Nie». Co zwierzę domowe ofiarowuje człowiekowi swymi osiągnięciami metabolicznymi, to musi on mu zwrócić w podwójnej mierze przez swe inteligentne postępowanie w chowie, żywieniu, pielęgnacji oraz przez hodowlę ujmującą istotę zwierzęcia.<br /> <br /> Funkcja uzębienia czyni ze świni wszystkożercę — jednocześnie mięso- i roślinożercę. Gryzie i żuje jak człowiek. Także w przewodzie pokarmowym przejawia się ta podwójna funkcja. Żołądek jednojamowy jest stosunkowo mały; wskutek tego świnia musi pobierać pokarm w sposób ciągły, w małych porcjach. W długim pasażu przez jelito cienkie, przy rozkładzie enzymatycznie łatwo przyswajalnych składników pokarmowych i ich resorpcji, zachodzi w jelicie ślepym i okrężnicy fermentacja mikrobiologiczna zasobnych w celulozę resztek paszowych. Świnia trawi gruntownie; wyciąga z pożywienia — w odróżnieniu od przeżuwaczy — siły, które jako istota zmysłowa, a zarazem metabolicznie czynna, zużywa sama dla siebie. Umniejsza to siłę nawozową jej wydzielin, nie zaś ich zawartość składników mineralnych. Kał — swą formą, barwą, konsystencją i zapachem — zależy od rodzaju spożywanego pokarmu. Gdy równowaga między trawieniem gruczołowym a mikrobiologicznym nie jest zachowana — na przykład przy żywieniu wysokowydajnym i dożywotnim chowie oborowym na rusztowaniach — powstaje gnojowica świńska, przy której {{SE|137}}<br /> <br /> nie należy dziwić się cuchnącemu odorowi ani jednostronnie popędowemu działaniu nawozowemu.<br /> <br /> Wyważone dostosowanie chowu świń do własnej bazy paszowej gospodarstwa z ściółką, wybiegiem i w miarę możliwości wypasem daje nawóz ubogi w zapachy, zasobny w substancje, o raczej stałej konsystencji. Zapewne ze względu na odczucie wobec charakteru świni jako wszystkożercy w porównaniu z czystymi roślinożercami, w chłopskiej przeszłości obornik świński określano mianem «zimnego nawozu» — odpowiedniego mniej dla «zimnej gliny» niż dla «ciepłego piasku». W mieszaninie z pozostałymi nawozami wytwarzanymi w organizmie przedsiębiorstwa jest on cennym uzupełnieniem. Jako nawóz nosi substancjalnie, kompozycyjnie i pod względem sił piętno duszewnej natury świni. To, co ryjem wywraca z ziemi i smakując z rozkoszą spożywa jako pokarm roślinny i zwierzęcy, to, co duszewnie przeżywa w głębokim dobrostanie spoczynku — w tym wszystkim dokonuje ona — podobnie jak inne zwierzęta domowe gospodarstwa — «kosmicznej jakościowej analizy»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 59.&lt;/ref&gt;. Wynik tej analizy wyznacza wartość nawozową. Jest ona za każdym razem inna, zależnie od tego, czy pasza pochodzi z importu, czy jest wytwarzana w samym gospodarstwie. Analizując własną paszę, świnia przygotowuje na swój sposób nawóz, który wychodzi naprzeciw siedliskowym potrzebom mnożenia żyzności gleby.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Pferd_und_Esel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Koń i osioł ====<br /> <br /> Jakkolwiek przeciwstawne są z natury mimo bliskiego pokrewieństwa, jako zwierzęta juczne, wierzchowe i pociągowe były najtrwalszymi pomocnikami człowieka — sięgając wstecz aż do czasów praperskiej kultury, do czwartego i piątego tysiąclecia przed Chrystusem. Koń niósł człowieka na jego wielkich, przekraczających granice wyprawach i podbojach, był środkiem przemieszczeń z miejsca w miejsce, wyruszał z nim do wielkich bitew; walczył pod jego dowodzeniem i przywódczym kierownictwem i składał siebie w ofierze. Ciągnął pług skibę za skibą i przywoził na wysoko załadowanym wozie drabiniastym plony do domu. Niezliczone zasługi wyświadczył koń człowiekowi i niewyobrażalne ofiary przy tym poniósł. I tak samo osioł — równie gotowe do służby co uparte zwierzę wierzchowe i nosiciel ciężarów chłopa i rzemieślnika aż po towarzysza żebraka. Wszelkie brzemiona dnia codziennego wkładano na tego małego, cienkonogiego osła; pewnym krokiem<br /> <br /> dźwigał je przez pniaki i kamienie. Jakże bez osła mogłoby się utrzymać społeczne współżycie wśród ludów pasterskich i w obrębie gmin wiejskich oraz pomiędzy nimi? Tak więc niósł na swym grzbiecie najuboższego i jego ciążące brzemię, a w wjeździe do Jerozolimy w Niedzielę Palmową — najwyższą Istotę, która przezwyciężyła wszelką ziemską ciężkość.<br /> <br /> {{SE|138}} Oba — koń i osioł — należą do nieparzystokopytnych. Stają i chodzą na końcu środkowego palca u nogi, względnie środkowego palca u ręki. Palce te tkwią w kopycie, rogowym bucie nieprzepuszczalnym dla zewnętrznych promieniowań sił — podobnie jak racice parzystokopytnych i rogi przeżuwaczy. Choć konie bywają cieleśnie ciężkie, poruszają się z lekkością, wręcz taneczną swobodą. Piękność i elegancja ruchów konia są niezrównane — jego duszewna istota wyżywa się cała w języku ciała rytmicznej ruchliwości. Czy w stępie, czy w powściągliwym tanecznym kłusie, przy głowie uniesionej ku górze, czy w galopie rwącym naprzód z wyciągniętą szyją i rozdętymi nozdrzami — zawsze ukazuje obraz szlachetnego rozwinięcia siły i harmonii proporcji, która przez jeźdźca wznosi się ku jeszcze wyższej harmonii. Dopiero w jedności rumaka i jeźdźca objawia się szlachetność zarówno w postawie, jak i w charakterze. Inaczej jest, gdy zaprzęgnięty wkłada się w chomąto i ciągnie pług lub ciężki wóz, rytmicznie unosząc i opuszczając głowę z każdym krokiem — wtedy budzi obraz doskonałego oddania swej istoty wolicjonalnej na skinienie i prowadzącą rękę człowieka i na służbę, którą bezinteresownie spełnia wobec ziemi.<br /> <br /> Wszystkie chody konia właściwe są również osłowi. Mniej szlachetny w wyglądzie i ruchu, jest raczej pokorny — z głową zwieszoną ku dołowi, na ogół posłuszny i oddany wobec wszystkiego, czego się od niego wymaga, a potem znowu krnąbrny z zazwyczaj niedocieczonego powodu. W swoich rodzimych obszarach Orientu i Afryki wydaje się tym szlachetniejszy, im głębiej jest jeszcze osadzony w dawniejszych kulturowych formach świadomości i życia.<br /> <br /> Koń jest w jeszcze wyższym stopniu niż osioł pojętny i wymaga od urodzenia gruntownego wychowania dla rozwinięcia swych talentów, a przez całe życie — do ich ćwiczenia pod kierownictwem człowieka. W przypadku szlachetnego konia arabskiego, na przykład, noworodkę trzymano przez pewien czas pod namiotem pasterskim, w łonie rodziny. Zwyczaj ten przetrwał aż do XX wieku.<br /> <br /> Cielesność konia i osła jest obrazem ich duszewności, a zarazem obrazem krajobrazu — rozległości trawiastych stepów, w których ta duszewność przeżywa swoją radość ruchu. Z tego wynika, że<br /> <br /> organizacja zmysłów skupia się w szczególności na zmysłach skierowanych na zewnątrz, obejmujących dal — na wzroku, słuchu i węchu. Wyraziste, uderząco wielkie oczy, osadzone po bokach głowy, obejmują niemal pełny krąg widzenia. Jedynie ku przodowi — przed głową i poniżej niej — jest ślepy pas o długości około dwóch metrów, którego nie można dostrzec, podobnie jak z tyłu po obu stronach kręgosłupa. W głębi pola widzenia, czyli w widzeniu trójwymiarowym, obejmuje jedynie stosunkowo wąski kąt patrzenia rzędu piętnastu do dwudziestu stopni ku przodowi. W pozostałej części kręgu widzenia obraz spłyca się i rozmywa ku tyłowi. Właśnie w owym ślepym pasie z tyłu siedzi jeździec, woźnica lub idący za pługiem oracz, który delikatnym pociągnięciem wodzy lub poprzez wędzidło określa chód i kierunek ruchu. W żywej grze małżowin usznych ujawnia się z najsubtelniejszymi niuansami kierunek duszewnej uwagi. Dźwięki dla nas niesłyszalne są wychwytywane z ogólnego tła akustycznego. Koń przyjmuje przede wszystkim przez słuch duszewne nastrojenie — na przykład to, jak się do niego mówi. Ustawienie uszu, czy nastroszone, czy obwisłe, zdradza wiele o jego duszewnym odczuwaniu.<br /> <br /> {{SE|139}} Zmysł węchu jest nadzwyczajnie wysoko rozwinięty. Wydłużona głowa kryje rozległy system jam nosowych, których wewnętrzna powierzchnia odpowiada mniej więcej całkowitej powierzchni zewnętrznej skóry zwierzęcia. Konie obwąchują się, aby się przywitać lub poznać. Swym niezwykle delikatnym węchem analizują otoczenie, na pastwisku dobierając pokarm, wykrywając wszelkie, nawet najsubtelniejsze wyziewy — i to niekiedy z wielkich odległości. Czy to właśnie te trzy zdolności zmysłowe — wzrok, słuch i węch — wraz z właściwością noszenia głowy uniesionej ponad kręgosłupem sprawiają, że koń jest tak pojętny, że reaguje z tak wysokim zróżnicowaniem, iż budzi przekonanie, jakoby potrafił myśleć? W greckiej mitologii saga o Perseuszu ukazuje, jak myślenie wyzwoliło się z krwistej związaności ciała — nośnika jasnowidzących sił działających w dawnych czasach: w mitycznym obrazie Perseusz ścina głowę Tytance Gorgo. Z potoku krwi wytryskującej z jej tułowia wyskakuje Pegaz, uskrzydlony koń. Symbolizuje on myślenie wyzwolone z ciała, którego skrzydła mogą się odtąd swobodnie wznosić ku światu ducha. To, co w inteligentnym zachowaniu końskiego ciała wydaje się krwisto związane — w człowieku wyswobadza się z tych więzów i staje się wolną duchowo-duszewną działalnością myślenia.<br /> <br /> Koń i osioł są roślinożercami. Choć są niezwykle mało wymagające i pobierają pokarm bogatszy w surowe włókno niż przeżuwacze z ich wysoko zróżnicowanym<br /> <br /> układem przedżołądków, dysponują jedynie złożonym, jednokomorowym, stosunkowo małym żołądkiem. Za nim ciągnie się długie jelito cienkie, które rozkłada łatwiej przyswajalne składniki pokarmu. Trudniej strawne surowe włókno jest dopiero w potężnie rozwiniętym ślepym zaułku jelita ślepego, a następnie w okrężnicy i prostnicy bakteryjnie rozkładane. Ten sposób trawienia odpowiada ich sposobowi pobierania pokarmu. Konie jedzą dwa razy dłużej niż krowy — mianowicie szesnaście godzin dziennie. Są zwierzętami dnia i nocy. Dzięki dobremu wzrokowi nawet w ciemności znajdują z pewnym krokiem pokarm również w porze nocnej. Konie i tak skromny osioł doskonale nadają się do tego, by po zmianie pastwiska dogryzać rośliny omijane przez krowy.<br /> <br /> {{SE|140}} Radość ruchu i siła koni i osłów znajdują swój wyraz w ich mocno uformowanym, wciąż bardzo bogatym w surowe włókno kale. Jest on — biegunowo wobec «zimnego obornika świńskiego» — nawozem «gorącym». Przez nieprzerwany bakteryjny rozkład przyspieszany kontaktem z zewnętrznym powietrzem nagrzewa się bardzo szybko i z uwagi na tę właściwość był używany jako ogrzewanie podpowierzchniowe, a zarazem nawóz dla inspektów. Świeży obornik koński zawiera sporo amoniaku, jego zapach jest zatem silny, ostry i przenikliwy — ale nie nieprzyjemny.<br /> <br /> Koń i osioł w wyniku mechanizacji procesów pracy pożegnali się w znacznej mierze z rolnictwem — na razie? Z nimi odszedł ważny element uduchowienia duszewną siłą organizmu gospodarstwa: zarówno pod względem wykorzystania paszy i słomy, szczególnego rodzaju nawozu i rytmizacji procesów pracy, jak i pod względem uduchowienia pracy duszewną siłą, którą wkładały w oddaną służbę ludzkiemu kierownictwu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Hund_und_Katze&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Pies i kot ====<br /> <br /> Obie należą do linii rozwojowej drapieżników. Swoim duszewnym życiem instynktowym wzbogacają one ciało duszne organizmu rolniczego w sposób wyraźnie sobie przeciwstawny. Pies jest najstarszym ze zwierząt domowych, kot zalicza się do najmłodszych; w Europie pojawia się dopiero od pierwszego tysiąclecia przed Chr.&lt;ref&gt;Norbert Benecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 1994, 470 S.&lt;/ref&gt; Typus psa spokrewniony jest z typusem jego dzikich pobratymców — wilka, jak typus kota z typusem żbika. Co uderza u psów szczególnie, to wielka zmienność form. {{SE|141}}<br /> <br /> Pojawia się już na samym początku ich udomowienia, ku końcowi ''trzeciorzędu'' (Atlantyda), w ''plejstocenie'' (epoki lodowcowe), nade wszystko zaś w ''neolicie'', w pierwszych epokach poatlantyckich. Żadna z gatunków zwierząt domowych, które wyłoniły się w następnych czasach, nie osiągnęła już nigdy tej bogactwa form.&lt;ref&gt;Ebd., S. 226.&lt;/ref&gt; Nasuwa się — jak już wcześniej zaznaczono — że rozwój zwierząt domowych był wytworem wczesnej ludzkości. Była ona w stanie, wychodząc z przeżywania duszy zwierzęcej i jej duchowego źródła, duszy grupowej, zatrzymać ją w kształtowaniu ciała na bardziej embrionalnym szczeblu, a tym samym zapewnić typusowi kształtującemu formę obfitość rozmaitych możliwości wyrazu. Im młodsze są gatunki zwierząt domowych, im bardziej ludzie wymieniali swoją instynktowną bezpośredniość duchową na przebudzenie do samoświadomości, tym uboższe w odmiany staje się oblicze zwierząt domowych. Jeśli w dawnorzymskich czasach bogactwo form znowu wzrosło (rasy psów miniaturowych), jest to już rezultat celowej selekcji hodowlanej, w sensie krzyżowania i doboru. Jak bardzo od początków aż po starożytną kulturę egipską udomowienie psa i kota — a tak samo innych gatunków zwierząt domowych — nie było w pierwszym rzędzie kwestią pożytecznej użyteczności, lecz jak nierozłącznie spleciony był pożytek z instynktownie, intymno-sakralnie odczuwaną więzią, wynika z jednej strony z kultury pogrzebowej jednoczącej człowieka i psa, z drugiej zaś z czci, jaką oddawano kotom i zamieszkującej w nich boskości — kultu, który osiągnął szczyt ku schyłkowi staroegipskiej kultury.&lt;ref&gt;Ebd., S. 348.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Duszewna dyspozycja psa i kota leży daleko od siebie. Jeszcze bardziej niż koń pies poddał swoje duszewne życie instynktowe, sumę swoich zdolności, kierownictwu człowieka — kot nie tak. Dobrze ułożony, pies słucha na każde zawołanie czy gwizd. Swoim pędem do ruchu sięga szeroko w dal — tak pies myśliwski tropem podążający czujnym węchem, oznajmiający znalezienie upolowanej zwierzyny lub ją aportujący, jako pies pasterski pędzący owce lub bydło lub trzymający stado w kupie. Zawsze po dokonanym czynie wraca, siada na tylne łapy, wachluje ogonem, wyciąga głowę wyprostowaną w górę, patrzy na swego pana wiernie oddany, w oczekiwaniu na następny rozkaz. Równie uważnie, z całkowitym oddaniem zachowuje się jako pies stróżujący dom i obejście, jako pies towarzyszący i przewodnik, jak pies dla niewidomych, jako pies węszący, z nieomylnością wywęszający najsłabsze ślady zapachowe, lub jako {{SE|142}}<br /> <br /> pies zaprzęgowy, ciągnący ciężkie ładunki przez śnieg i lód. Każda z tych zdolności stwarza sobie właściwe jej ciało: duże i silne, smukłe i szybkie, małe i zwinne itd. Ta cielesno-duszewna podatność na kształtowanie, obejmująca niemal każdą wyobrażalną postać ciała z odpowiednim każdej rasie zachowaniem, popada już od czasów rzymskich pod wpływ emocjonalności człowieka i wyradza się w hodowlę psów luksusowych, miniaturowych i do noszenia na rękach.<br /> <br /> Wyraz istoty domowego kota jest zupełnie inny. Zdaje się on ewolucyjnie głębiej popaść w dzikość. Żyje niejako dwoma życiami. W jednym wyżywa się z dala od człowieka, aktywny nocą, jak jego dzicy pobratymcy. Wytężając wszystkie zmysły, podąża za instynktami łowieckimi, skrada się swoimi ścieżkami, czai się na zdobycz i chwyta ją potężnym skokiem. Gryzonie — myszy i szczury — to jego ulubiony pokarm, niestety również ptaki: naziemne ptaki lęgowe, gnieżdżące się w niskich gałęziach lub przelatujące za dnia zbyt nisko nad ziemią jaskółki, które chwyta niedbale szybkim uderzeniem wyciągniętej łapy. Drugie życie spędza, szukając domowego zacisza człowieka jako swojego miejsca snu, mrurkując łasząc się do członków rodziny, bawiąc dzieci i tym sposobem polecając się tej formie dalszej troski o wyżywienie. A potem znów nocą wyrusza w to inne życie. Znowu to emocjonalność człowieka, która — sprowadzona na manowce — czyni z kota zwykłe zwierzątko domowe do głaskania.<br /> <br /> U psa jest to przewyższający wszystko, różnicujący każdy odcień, wprawiający ciało i duszę w działanie zmysł węchu, u kota — wyspecjalizowany w widzeniu nocnym zmysł wzroku, które to organizm rolniczy wzbogacają szczególną jakością, porządkującą zasadą: Pies, który nocą na warcie szczeka, który towarzysząc chłopu z nosem przy ziemi obwąchuje pola, łąki i pastwiska śladem tropem, lub — idąc za skinieniem pasterza — obchodzi stado owiec i trzyma je na wyznaczonym mu terenie wypasu, jest w narzuconych mu granicach wykonawczym organem człowieka. Kot nim nie jest w tym sensie. Pozostaje niezauważony na swoich nocnych wędrówkach po obejściu i obrębie wsi, wyznacza własną miarę w tępieniu szkodliwych gryzoni i jest przy tym samowystarczalny.<br /> <br /> Nie odchody psa i kota są tym, co organizm rolniczy przyjmuje z wdzięcznością — są nieprzyjemnie cuchnące, lecz nie mają istotnego znaczenia — lecz ich wkład to porządkująca funkcja strażnicza. Niestety pies i kot utracili tę funkcję jako poprowadzeni przez człowieka współkształtujący uczestniczy uduchowionej całości przyrody w znacznej mierze. Jako zwierzęta domowe, {{SE|143}}<br /> <br /> towarzyskie i luksusowe wyobcowały się w znacznej mierze z ciała dusznego organizmu rolniczego.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Schaf_und_Ziege&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Owca i koza ====<br /> <br /> Do tak zwanych «małych przeżuwaczy» zaliczają się owce i kozy — po psach należą one do najstarszych naszych zwierząt domowych. Mimo bliskiego pokrewieństwa różnią się znacznie temperamentem, ruchliwością i stopniem skromności potrzeb. Jak wszystkie przeżuwacze, pojawiają się w historii rodowej jako rogate parzystokopytne dopiero na końcu szeregu ssaków. Co więcej, wielość form dzikich przodków owco- i kozopodobnych oraz późniejszych form kulturowych rozwinęła się dopiero w przejściu z późnego trzeciorzędu w epoki lodowcowe (plejstocen) i w nich samych aż po czasy obecne (''Holocen'')&lt;ref&gt;Bernhard Grzimek: ''Grzimeks Tierleben, Enzyklopädie des Tierreichs'', Band 13, Säugetiere 4, München 1971, S. 470.&lt;/ref&gt; — a więc w czasach, gdy człowiek wkroczył między zwierzęta i z głębi swej kosmicznie ukształtowanej, instynktownie-duchobliskiej świadomości nawiązał z nimi stosunek magiczno-kultyczny, który znajdował wyraz w sposobie polowania — dla zdobycia pożywienia i odzienia — oraz w ofierze ze zwierząt.<br /> <br /> Czy zatem nie nasuwa się pytanie, czy koczowniczy człowiek, wpleciony w działanie sił przyrody, nie brał udziału w tej przecież bardzo młodej dyferencjacji form? Czy nie wskazują na tę możliwość mity ludów — na przykład ofiara ze zwierząt złożona przez Abla, czy sięgające epok lodowcowych (''plejstocen'') rysunki naskalne, m.in. na Saharze, i wiele innych? Czy nie są one wszystkie wyrazem magiczno-kultycznej relacji człowieka ze zwierzęciem w czasach atlantyckich, późnego kenozoiku? I czy nie dokonało się potem, w drugiej epoce poatlantyckich dziejów (''Holozän''), z zaratusztrańskich misteriów, w rodzaju powtórzenia na wyższym szczeblu, udomowienie?<br /> <br /> Owce i kozy, wyposażone we wszystkie znamiona swego bycia zwierzętami domowymi, pojawiają się od końca dziewiątego tysiąclecia p.n.e. w górskich rejonach Azji Południowo-Zachodniej. U owiec są to następujące znamiona: postać mniejsza niż forma dzika, wysoka zmienność wielkości ciała, brak sezonowej wymiany okrywy włosowej, jej przekształcenie w stale rosnące runo wełniste, żywe ubarwienie i wzorowanie. Podobną różnorodność wyglądu zewnętrznego wykazują kozy, aż po okrywę włosową przemienioną w wełnę u kóz angorskich i kaszmirskich.&lt;ref&gt;Norbert Benecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 1994, S. 247.&lt;/ref&gt; {{SE|144}}<br /> <br /> Owce, a jeszcze bardziej kozy, są niezwykle skromne w potrzebach. Ich pokarmem są trawy, zioła, liście i pędy. Kozy cechuje przy tym wysoka zdolność przystosowania do aromatycznej, bogatej w celulozę i zasolonej oferty pokarmowej ekstremalnych stref geograficznych, na przykład terenów górskich i półpustyń. Nadmierne wypasanie tych ostatnich prowadzi szybko do postępującej dezertyfikacji. Dzięki wielorakim darom obojga małych przeżuwaczy — wełnie, mięsu, mleku, włosiu, skórze, wyprawionej skórze i rogowi — stały się one wielkimi towarzyszami kultury człowieka. Stały w zwartych stadach pod opieką ludów pasterskich jako podstawa ich egzystencji i w wielu miejscach w osadach wiejskich stały się «krową ubogich». Ścisły związek owcy z otoczeniem i z człowiekiem doprowadził na całym świecie do wielkiej różnorodności ras, od średniowiecza w Europie do wykształcenia się ras krajowych, w czasach nowożytnych zaś do hodowli liniowej na rasy mięsne, wełniane i mleczne. Hodowla białej owcy wełnistej (merynosa) dokonała się w Hiszpanii. Dziś znalazła ona, wielokroć z wkrzyżowaniem ras krajowych, największe rozprzestrzenienie na świecie.<br /> <br /> W Europie hodowla stadna pod kierownictwem wędrownego owczarza przetrwała w szczątkowej postaci do dziś. Opłacalność jej można utrzymać jedynie przez to, że stada owiec są stosowane przede wszystkim w obszarach chronionych dla pielęgnacji krajobrazu. Najbardziej spada hodowla kóz. 95% wszystkich kóz domowych służy samozaopatrzeniu w drobnorolniczo zorganizowanym rolnictwie krajów trzeciego świata.<br /> <br /> Przejawy istoty owcy i kozy są wobec siebie polarne. Sprawności zmysłowe obojga są wprawdzie podobne — najdoskonalej rozwinięty jest węch, po nim wzrok, a z pewnym odstępem słuch. Lecz to, co duszewne, wyraża się odmiennie w mowie ciała i poprzez zmysły. Z głową zazwyczaj opuszczoną poniżej linii kręgosłupa, z masywniejszą budową ciała, bardziej zwrócona ku ziemi i ku wnętrzu własnej przemiany materii, cięższa w ruchach — duszewna istota owcy ujawnia się w sposób bardziej śniąco-powściągliwy. Inaczej koza: żwawo zerwa się, przeskakuje przez przeszkody po skałach i kamieniach, unosi wysoko głowę, ciekawie obwąchuje to i owo, wspina się na najbliższe wzniesienie, trzyma spojrzenie uważnie skierowane w dal. Zamiast żerować przemaszerowując po rozległych równinach, woli wypasać się w górach na stromych zboczach na wysokości głowy, lub staje pionowo na tylnych nogach, by z krzewu i drzewa dosięgnąć jeszcze najwyżej dostępnego liścia.<br /> <br /> Owce i kozy noszą rogi. W przeciwieństwie do bydła, u samców są one większe i w zależności od rasy spiralnie {{SE|145}}<br /> <br /> skręcone lub też wygięte szablowato ku tyłowi. Obok zwierząt rogowych istnieją rasy bezrożne, do których u owiec należy większość dzisiejszych ras użytkowych.<br /> <br /> Przy zawężaniu różnorodności ras hodowla koncentruje się na owcy wełnistej bądź mlecznej, u kóz zaś na zwierzętach mlecznych bądź mięsnych.<br /> <br /> Małe przeżuwacze są zwierzętami stadnymi — owce jeszcze bardziej niż kozy. Wskutek tego są z natury swej bardziej kształtującymi krajobraz w skali ogółu, mniej zaś organem kształtującym w poszczególnym organizmie rolniczym. Dopóki gromady wiejskie ze swymi gruntami istniały jeszcze jako w przeważającej mierze zamknięta całość, powołaniem owczarza było czynić swoje stado owiec organem tej całości: czy to przez wypasanie na ugoru, gruntach wspólnych lub odłogach, przez przepędzanie przez ścięte pola okopowych, przez zbyt bujnie w liść strzelające zasiewy ozime; czy to przez wypasanie bogatych w zioła poboczy dróg i miedzach polnych jesienią jako dietetyk dla nadchodzącej zimowej stajni; czy to wreszcie przez przetaczanie na polach dla celów nawozowych. Wszystko to było prawnie usankcjonowane i odbywało się w uzgodnieniu z gromadą wiejską. Ożywieniu zawodu owczarza stawiane są wąskie granice. Możliwości otwierają się w pielęgnacji obszarów chronionych lub w wielkich gospodarstwach z glebach o granicznych plonach.<br /> <br /> Inaczej rzecz się ma z hodowlą owiec mlecznych i kóz mlecznych. Obie nie są związane ze stadem i mogą w mniejszych i większych stanach istotnie przyczyniać się do przenikania organizmu rolniczego duszą. Małe przeżuwacze szczególnie nadają się do dalszego rozwijania jednostronnie zorientowanych ogrodnictw w kierunku ogrodniczych gospodarstw. Zastępują tam bydło w zagospodarowaniu poplonów na zielony nawóz oraz odpadów z wielostronnej produkcji warzywnej i zapewniają ich przemianę w trwale działający nawóz.<br /> <br /> Na drodze czterożołądkowego układu przeżuwaczy pokarm roślinny podlega niezwykle intensywnemu trawieniu (zob. rozdział «Rind», Pansenverdauung und Wiederkäuen, Seite 150ff). Umożliwia to rozkład celulozy, tzn. bogatych w surowe błonnikowe substancje pokarmowych, i czynienie ich użytecznymi dla wzrostu, utrzymania i produkcji (mleka, wełny, mięsa). W toku tego procesu trawiennego strumień roślinnego pokarmu otrzymuje odciśnięte weń siły organizacji duszewnej zwierzęcia. Stosownie do natury istoty owcy i kozy odcisk ten jest odmienny. Tej odmienności nie sposób wystarczająco ująć na podstawie ilościowego składu tak zwanych składników odżywczych nawozu. Nie ilościowy udział {{SE|146}}<br /> <br /> tychże jest miarodajny, lecz ich kompozycja dokonana przez działające w procesy życiowe siły ciała duszewnego. Sama natura istoty nawozi poprzez substancje. Tak odchody owcy działają łagodniej, harmonizująco i strukturująco na procesy życiowe, które w sferze wegetatywnej zagęszczają się ku owocowi żywnościowemu — na przykład u warzyw liściowych. Nawóz kozy natomiast działa gwałtowniej i, jak można domniemywać z natury istoty kozy, pobudzająco na impuls wzrostowy w osi korzeń–łodyga–kwiat.<br /> <br /> Wkład owcy w przenikanie krajobrazu duszą staje się doświadczalny, gdy pasterz ze swym stadem owiec ciągnie jesienią przez grunty gospodarstwa i poza nie, przez otaczający krajobraz kulturowy: pasterz ze swą laską kroczący na przedzie, stado gęsto stłoczone za nim; lub stojący pośrodku pola, owce szukające pokarmu wokół niego ze wszystkich stron. Ta sceneria budzi nastrój głębokiego pokoju, który rozciąga się nad krajobrazem — obraz doskonałego spokoju i ruchu zarazem. Takie ciągnące przez pola, od gruntów do gruntów stado owiec, którego każdy przejaw istnienia skupia się w świadomości pasterza i z niej jest kierowany, stwarza związki, które łączą poszczególne organizmy rolnicze w wyższą jedność krajobrazu kulturowego. W porównaniu z owcami kozy są mniej zwierzętami stadnymi. Mają więcej «własnej woli». Utrzymuje się je w ograniczonym zakresie dla produkcji mleka i mięsa i świadczą — częściowo jako zastępstwo dla bydła — w kanonie wszystkich zwierząt domowych cenne usługi w kształtowaniu ciała duszewnego organizmu rolniczego.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Rind&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Bydło ====<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Herkunft_und_Mythos&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Pochodzenie i mit =====<br /> <br /> Według powszechnie przyjętego poglądu bydło domowe (''Bos taurus'') pochodzi od tura (''Bos primigenius'').&lt;ref&gt;Norbert Benecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 1994, 470 S.&lt;/ref&gt; «Die moderne zoologische Haustierforschung betrachtet […] heute mit Sicherheit nur ein Wildrind, den Ur- oder Auerochsen als alleinige Stammform der Haustierrinder.» (Współczesne zoologiczne badania nad zwierzętami domowymi uznają [...] dziś z pewnością tylko jedno dzikie bydło, tura lub żubrobyka, za jedyną formę macierzystą bydła domowego.)&lt;ref&gt;Bernhard Grzimek: ''Grzimeks Tierleben, Enzyklopädie des Tierreichs'', Band 13, Säugetiere 4, Augsburg 2000, S. 375.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Przyjmuje się, że europejskie rasy bydła przybyły z «żyznego półksiężyca», z Azji Przedniej i Środkowej. Najstarsze znaleziska kostne sięgają ósmego tysiąclecia przed Chr., a więc początków {{SE|147}}<br /> <br /> kultury praperskiej. Wczesne, jak i wszystkie późniejsze rasy bydła mają mniejszą budowę ciała niż przypuszczalna dzika forma tura i od samego początku wykazują wysoką zmienność zewnętrznej postaci. Właśnie na przykładzie zwierząt pastwiskowych — bydła, owiec i kóz, najstarszych zwierząt domowych po psach — wyraźnie widać, jak wywodzenie ich od dzikich form pozostaje w mroku. Gdy spojrzeć na mity ludów, na przykład na ofiarę Abla w Starym Testamencie — był on pasterzem — na czoło religijnych obrzędów ofiarnych wysuwają się przede wszystkim owca i bydło. «Kulturhistorische Dokumente zeigen, dass die Rinder in Mesopotamien, Ägypten, Persien und Indien zunächst nur zu Kultzwecken gedient haben.» (Dokumenty historyczno-kulturowe świadczą, że bydło w Mezopotamii, Egipcie, Persji i Indiach służyło początkowo wyłącznie celom kultowym.)&lt;ref&gt;Ebd., S. 377.&lt;/ref&gt; W staroegipskim micie w bydle czczono praobraźnie boginię nieba Hathor, przedstawianą jako krowa dźwigająca między rogami tarczę słoneczną. W dzisiejszych Indiach krowa jest u hindusów, jak od praczasów, święta. Czy nie wskazuje to raczej na to, że duchowo-realne przeżycie istoty bydła — tego, czym jest nadzmysłowo dusza grupowa,&lt;ref&gt;Zob. np.: Rudolf Steiner: ''Natur- und Geistwesen – ihr Wirken in unserer sichtbaren Welt'', GA 98, Vortrag vom 7. Juni 1908, Dornach 1996, S. 96–97.&lt;/ref&gt; — stało u kolebki jego udomowienia?<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stellung_im_Betriebsorganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Miejsce w organizmie gospodarstwa =====<br /> <br /> W odniesieniu do kształtowania organizmu rolniczego jako zamkniętej w sobie całości bydło, a właściwie uformowany do wyższej jedności organizm stada, jest «Königin und König» (królową i królem) wśród wszystkich zwierząt domowych. Tak, każde z nich — jak zaznaczono w poprzednich rozdziałach — wnosi swój wkład stosownie do tego, co duszewne, zanurzone w budowie ciała. Jednak istocie krowy właściwa jest pewna moc universalna. Z tego powodu w ścisłym sensie nie można zrezygnować z hodowli bydła. Jej istotne znaczenie leży dopiero na drugim miejscu w tym, co wytwarza w postaci artykułów spożywczych i innych surowców. To jest strona zewnętrzna. Reprezentuje ją szereg płodów rolnych, stanowiących istotną podstawową kolumnę pratwórczości wartości w życiu gospodarczym. Pierwotne świadczenie leży po stronie wewnętrznej; jest to szczególna zdolność wzajemnego odnoszenia fizjologicznych funkcji, a jeszcze głębiej — członów istoty organizmu gospodarstwa — do siebie nawzajem, i tym samym utrzymywania go jako całości w zdrowiu i zdolności do rozwoju. Krowa — zawsze rozumiana jako ogniwo stada związanego z gospodarstwem — narzuca z siebie samej mądrą miarę {{SE|148}}<br /> <br /> w kształcie swojego ciała i w mierze współdziałania swych układów narządów przez swoją działalność, i tym samym od strony przyrody wyznacza miarę, wewnętrzną ekonomię całości gospodarstwa.<br /> <br /> O prawdziwym organizmie stada można mówić dopiero wtedy, gdy stado przez kolejne pokolenia uzupełnia się z własnego przychówku i związało się z warunkami siedliskowymi aż po własną bazę paszową gospodarstwa. Buhaje-reproduktory mają szczególny status: w regularnych odstępach czasu zastępuje się je ojcami z hodowli podobnego charakteru w celu odświeżenia krwi stada. Organizm stada jest nadrzędny wobec sumy poszczególnych zwierząt. Wyraża się to między innymi w równoczesności dobowo-rytmicznych zachowań zwierząt. Rano podążają w jakby hierarchicznym porządku za krową przewodnią na pastwisko. Tam rozkładają się, lecz nie biegają bezładnie; pasąc się, ciągną w jednym kierunku, przez siedem do ośmiu godzin dziennie pobierają pokarm, przerywany wspólnymi fazami przeżuwania, które również zajmują około ośmiu godzin dziennie. Również podchodzenie do wodopoju, przerwy w wypoczynku i oddawanie mleka podlegają ścisłemu rytmowi, władającemu całym stadem. Wszystkie środki pielęgnacji, żywienia, opieki i hodowli powinny służyć umacnianiu tego stadowo-rytmicznego dziania się. Im jest ono bardziej rozwinięte, tym stado zdrowsze.<br /> <br /> Metody leżące u podstaw powszechnie dziś na świecie praktykowanej masowej hodowli — żywienie kiszonką i łatwo przyswajalnymi paszami treściwymi z całego świata, całoroczne utrzymywanie w oborze na betonowych rusztach, praktyka usuwania rogów i hodowla nastawiona na maksymalną wydajność, skupiona na drastycznie skróconej długości życia itd. — osłabiają krowy. Oznacza to utratę zdolności do wytwarzania własnego, zamkniętego w sobie ciała duszy. Krowy mleczne są już w młodym wieku wyczerpane i z reguły po czterech i pół roku, to znaczy po dwóch «przemocowych» laktacjach, wybrakowane.<br /> <br /> Liczebność hodowli bydła zależy od wielkości gospodarstwa, od jego naturalnego uposażenia pod względem warunków klimatycznych i glebowych, a tym samym od potrzeb nawożenia, oraz — w różnych stopniach — od intensywności użytkowania. Decydująca jest tu własna baza paszowa gospodarstwa, obejmująca dostępne użytki zielone — łąki i pastwiska — oraz polową uprawę pasz. Rozmiar tej ostatniej wynika z kształtowania płodozmianu w uprawie roli. {{SE|149}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Wesenserscheinung_und_Wesenserkenntnis&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Przejaw istoty i jej poznanie =====<br /> <br /> Jako przeżuwacz najwyższego szczebla rozwoju krowa jest istotą równie żywą w przemianie materii, co rytmiczną. Jej aktywność nerwowo-zmysłowa natomiast — jeśli pominąć wysoko wyspecjalizowane osiągnięcia węchu i smaku — w stosunku do otoczenia wyraźnie ustępuje w tło. Jej zmysłowe dokonania służą przede wszystkim jej wnętrzu, jej czynności trawiennej. Inteligentne jestestwo krowy ujawnia się na zewnątrz raczej jako flegmatyczne, głucho śniące, ku wnętrzu zaś — w bogatym, pełnym mądrości życiu instynktowym. Krowa przeżywa siebie, głęboko introwertycznie, w pewnym rodzaju wewnętrznego oglądu.<br /> <br /> Kto stara się poznaniem zbliżyć do istoty bydła, musi skierować uwagę na jego główną czynność: na procesowe kroki we współdziałaniu tego, co zewnętrzne i wewnętrzne, przy pobieraniu pokarmu — poprzez przetwarzanie mas paszowych w trawieniu aż po wydalanie nawozu i gnojowicy.<br /> <br /> Podążając za tym, co poszczególne fakty przyrodoznawstwa przynoszą w odniesieniu do przebiegu trawienia, szybko natrafia się na granice poznania. Na ogół się ich nie dostrzega, ponieważ niewystarczająco uważa się na próg tego, co zmysłowo nieobserwowalne, i w następstwie tego nie przypisuje mu właściwej wagi. Niepostrzeżenie wpada się w abstrakcyjne, pozbawione jakości wyobrażenia modelowe. Gdy jednak uświadomi się sobie tę granicę poznania, która otwiera się między tym, co postrzegalne przedmiotowo, a procesualną stroną dziania się substancji — na przykład przy przejściu z zewnątrz do wewnątrz przez ściany jelit — zaczyna się dopiero prawdziwie doceniać i wartościować znaczenie oraz doniosłość wyników badań duchowych Rudolfa Steinera. Włączone w obieg poznania, wyniki tych badań przemieniają wiedzę opartą na zewnętrznych zmysłach w stale rozszerzający się proces poznawczy. Oświetlają one czynne agens — to, co istotowo-działające — które przywołuje zjawiska w ich formach i barwach. Wyniki badań duchowych dodają do zewnętrznej strony świata zjawisk istotowo-twórczą stronę wewnętrzną.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Maulverdauung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Trawienie w jamie ustnej =====<br /> <br /> Już przy pobieraniu pokarmu — dziennie około jednej ósmej masy ciała; odpowiada to 60–70 kg świeżej substancji — układ przemiany materii i kończyn dominuje nad rejonem głowy. Głowa zanurza się, wyczuwając ryjkiem, głęboko w masę paszową; kończynopodobnie oplatając {{SE|150}}<br /> <br /> długim językiem kępkę trawy, ziół lub siana, wciąga ją do pyska i — w przypadku zielonki — odrywa ją, przyciskając dolną szczękę do krawędzi bezzębnej płytki szczęki górnej. Pomiędzy tymi ruchami język ślizga się z lubością po ryjku i smakuje wydzieliny gruczołów tego ostatniego. Prawdopodobnie przeżuwacz przeprowadza przy tym rodzaj pierwszej analizy jakościowej pobranej paszy, zapewne również pod kątem rodzaju i ilości wydzielanej śliny. W ryjku warga górna zrośnięta jest z jamami nosowymi. Dzięki temu pobieranie pokarmu i oddychanie są ze sobą ściśle powiązane, a podobnie zmysł dotyku, smaku i węchu.<br /> <br /> Podczas krótkiego pobytu paszy w wydłużonej jamie ustnej znów to język przesuwa paszę rytmicznie tam i z powrotem między rzędami zębów trzonowych w nielicznych aktach żucia. Tym samym wprowadzany jest pierwszy krok trawienny poprzez rozdrabnianie i ślinienie. Szereg gruczołów różnej wielkości wydziela ślinę — przy żywieniu sianem do 180 litrów dziennie — i zapewnia enzymatyczny rozkład skrobi w cukry.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Pansenverdauung_und_Wiederkäuen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Trawienie w żwaczu i przeżuwanie =====<br /> <br /> Trawienie w jamie ustnej doznaje potężnego wzmocnienia w akcie przeżuwania. Dokonuje się on w kierunku odwrotnym do pobierania pokarmu. To, co bydlę przeżuło, przesmakowało i połknęło, wyciąga z powrotem porcjami z głębszej strefy trawiennej — z przedżołądków — przeżuwa ponownie i dopiero teraz gruntownie. Zależnie od rodzaju paszy, czy to świeżej zielonki, czy siana, wykonuje 30 do 80 uderzeń żucia na porcję.<br /> <br /> Temu procesowi poprzedza pewna godna uwagi przemiana. Ledwie rozdrobnione, kępka po kępce trafia z jamy ustnej rejonu głowy przez przełyk i rozdzielającą przeponę do obszaru brzucha, do trzech bezgruczołowych przedżołądków: po pierwsze do «czepca» (''Reticulum''; zwany też żołądkiem siatkowatym lub odśrodkowym), stamtąd po drugie do żwacza, a po trzecie do ksiąg, czyli żołądka listkowatego (''Omasum''). Jeśli nie wcześniej w żwaczu, to w księgach rozstrzyga się ostatecznie, czy papka paszowa trafia do trawienia dalszego w żołądku właściwym, czyli trawieńcu, czy też — wyciśnięta — wraca jeszcze raz do jamy ustnej, by zostać przeżuta. Jedynym w swoim rodzaju zadaniem przedżołądków, a przede wszystkim żwacza, jest mikrobiologiczny rozkład bogatego w surowy błonnik pokarmu roślinnego. Żwacz, o ogromnej pojemności wynoszącej ok. 150 litrów, rozciąga się od przepony ku tyłowi aż do jamy miednicy.<br /> <br /> {{SE|151}} Wraz z czepcem i księgami wypełnia całą lewą połowę jamy brzusznej. W wielkim zbiorniku fermentacyjnym żwacza, w nieustannie poruszanych masach paszowych, zachodzą intensywne procesy fermentacyjne. Choć przebiegają chaotycznie, podlegają ściśle kierownictwu ciała astralnego krowy. Podczas tych rytmicznie dokonujących się przeobrażeń bakterie i orzęski należące do pierwotniaków rozkładają łatwiej przyswajalne składniki papki paszowej, przy czym część z nich — przede wszystkim energetycznie bogate kwasy tłuszczowe — przedostaje się już tutaj, w trakcie przejścia przez metabolicznie czynną błonę śluzową żwacza, do krwiobiegu.&lt;ref&gt;Anita Idel: ''Die Kuh ist kein Klimakiller'', Marburg 2012, 210 S.&lt;/ref&gt; Kiedy żwacz jest pełny — widoczne z zewnątrz po wybrzuszeniu lewej strony brzucha — a więc gdy następuje uczucie sytości, krowa, a zwykle cała stada, kładzie się i po pewnym czasie zaczyna przeżuwać. Zawartość żwacza porządkuje się w trzy warstwy: dolną płynną, unoszoną nad nią środkową z materiału jeszcze grubszego oraz górną warstwę gazów fermentacyjnych. Z warstwy środkowej żwacza oraz z wyciśniętego materiału ksiąg bydlę połyka teraz porcję za porcją z powrotem do pyska i tą samą drogą odprowadza gazy fermentacyjne. Wnikają one wraz ze strumieniem wydychanego powietrza aż do zatok czołowych, a nawet do wnętrza rogu czaszki. Tutaj otwiera się przed bydlęciem rozległy obszar percepcji i jakościowej analizy tego, co do tego momentu procesu trawiennego — substancjalnie i pod względem sił — zdążyło mu się odsłonić.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Wiederkäuen,_eine_Wahrnehmung_und_Sichtung_von_Stoffen_und_Kräften&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Przeżuwanie jako percepcja i selekcja substancji i sił =====<br /> <br /> W czasie przeżuwania — osiem do dziewięciu godzin na dobę — wyraz istoty krowy zmienia się gruntownie. Jej aktywność przemiany materii i kończyn w znacznej mierze opada. Wszelka wewnętrzna i zewnętrzna czynność przesuwa się ku biegunowi głowowemu. Nie tylko mięśnie policzkowe pracują w silnym, rytmicznym ruchu, mieląc przełknięty z powrotem, porcjowany po około 100 gramów, włóknisty kęs paszowy — tak samo działa język i ślinianki. Zupełnie inaczej mają się rzeczy ze zmysłami. W skupieniu na akcie przeżuwania przychodzą niejako do spokoju, do «Besinnung» (wyciszenia, zebrania w sobie). Dopiero teraz krowa naprawdę przenika myślą to, co z zewnątrz przyjęła jako żywą, ustrukturowaną substancję — z tego pola, tej łąki czy pastwiska. Owszem, podczas {{SE|152}}<br /> <br /> wędrownego wypasania zdążyła to już wyczuć dotykiem, smakiem i powonieniem. Teraz jednak, w ponownym smakowania już wstępnie strawionego strumienia paszy, to, co postrzegała, łączy się z całym jej życiem duszewnym. To, co przedtem było jedynie żywą, ustrukturowaną masą roślinną, zostaje teraz w percypującym przeżuwaniu wyniesione do rangi duszewnego odczuwania. Krowa budzi się w tej czynności do swojej świadomości — śniącej, całkowicie zanurzonej w procesach cielesnych. To siła odczuwania ciała dusznego przenika odtąd dalsze dzianie się trawienia aż po końcowy produkt nawozu i gnojowicy. To, co Rudolf Steiner nazywa «kosmisch-qualitativer Analyse» («kosmiczną jakościową analizą»)&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, Seite 59.&lt;/ref&gt;, którą zwierzę przeprowadza w trawieniu, dotyczy w najwyższym stopniu bydła. W przeżuwaniu analiza ta bierze swój początek. Uwidacznia się to w oczach — spojrzenie zmienia się podczas przeżuwania. O ile zazwyczaj patrzy się w wielkie oczy jak w błękit głębokiej studni, o tyle teraz, przy lekko uniesionym łbie, oczy i pysk nabierają napięcie skupionego wyrazu. Wygląda to tak, jakby krowa «medytowała» wszystko to, co w tej pierwszej fazie trawienia uwewnętrzniła jako postrzeżenia. Tak intensywnego, ku wnętrzu skierowanego spojrzenia nie znajdzie się chyba nigdzie indziej w królestwie zwierząt. Jest tak, jakby w wyrazie oczu odbijało się uświadamianie sił kształtujących, które wyzwalają się podczas mielenia węglowych szkieletów i struktur białkowych mas roślinnych. W akcie przeżuwania krowa jest całkowicie przy sobie, blisko samopostrzegania, którego mieć nie może, ponieważ nie posiada inkarnowanego Ja. Przez bliskie sąsiedztwo jej wysoce skoncentrowanego ciała dusznego z jej jaźniowością, która przeżywia się jako jej «dusza grupowa»&lt;ref&gt;Siehe z.B.: Rudolf Steiner: ''Die geistigen Wesenheiten in den Himmelskörpern und Naturreichen'', GA 136, Vortrag vom 6. April 1912.&lt;/ref&gt; i daje o sobie znać w odbiciu w organizmie stada, jest ona w szczególnym stopniu zdolna do wewnętrznego przetwarzania potężnie falującej masy sił kształtujących. W pierwszym kroku przeprowadza wspomnianą «kosmiczną jakościową analizę» w rozkładaniu pokarmu roślinnego, osiągając swój szczyt w akcie przeżuwania. Analizuje — w duszewnej głuchości — siły kształtujące, które z kosmosu, w świetle słońca, zbudowały postać roślinną, zastygły w jej poszczególnych formach i stały się zarazem nosicielami żywego dziania się substancjalnego w roślinach. {{SE|153}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Dünn-_und_Dickdarmverdauung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Trawienie w jelicie cienkim i grubym =====<br /> <br /> W rozkładaniu form roślinnych w przewodzie pokarmowym siły kształtujące wyzwalają się stopniowo z ich substancjalnego skrępowania. Jest to wynik stopniowego procesu rozkładu, który przebiega w trzech fazach: mechaniczno-mikrobialnej od żucia poprzez czynność żwacza i psałterza, wybitnie enzymatycznej, lecz i bakterialnej od trawieńca przez jelito czcze (''Jejunum'') do jelita krętego (''Ileum''), a stamtąd czysto mikrobialnej od jelita ślepego (''Caecum'') przez okrężnicę (''Colon'') do odbytnicy (''Rectum''). Podczas gdy w przedżołądkach rozkład celulozy jest procesem dominującym — a równolegle, za sprawą niezwykle aktywnej działalności drobnoustrojów, zachodzi przebudowujący i budujący metabolizm białkowy — w trawieńcu (''Abomasum''), w kwaśnym środowisku wywołanym przez soki żołądkowe, rozpoczyna się rozkład białek. Postępuje on dalej, obejmując obumarłe masy drobnoustrojów z przedżołądków, na drodze enzymatycznej i bakterialnej przez odcinki jelita cienkiego (''Intestinum tenue''): najpierw przez wydzieliny trzustki (''Pancreas''), które — podobnie jak żółć emulgująca tłuszcze — uchodzą do dwunastnicy (''Duodenum''), następnie przez jelito czcze (''Jejunum'') obsadzone niezliczonymi gruczołami i kosmkami oraz przez krótkie jelito kręte (''Ileum''). To ostatnie tworzy śluzę między jelitem czczym a jelitem grubym — zapobiega cofaniu się treści z bogatej w bakterie okrężnicy i odbytnicy do ubogiego w nie jelita czczego.&lt;ref&gt;Klaus Löffler, Gotthold Gäbel, Helga Pfannkuche: ''Anatomie und Physiologie der Haustiere'', Stuttgart 2018, 375 S.&lt;/ref&gt; Jelito cienkie osiąga u dorosłej krowy łączną długość do 48 metrów. Zwisa ono bogato pofałdowaną spiralą z krezki (''Mesenterium'') — wielofałdowej podwójnej blaszki surowiczej. Krezka i jelito cienkie obejmują wieńcowato wwijającą się i wywijającą spiralę okrężnicy, która — przylegając do jelita krętego i ślepego i uchodząc w jelito grube, czyli proste — tworzy trzeci odcinek.&lt;ref&gt;Rolf Krahmer, Lothar Schröder: ''Anatomie der Haustiere'', Leipzig 1985, S. 201ff.&lt;/ref&gt; To, co z bogatej w grube włókna masy paszowej przeszło niestrawione przez żwacz i jelito czcze, podlega teraz ponownie intensywnemu, mikrobialnemu rozkładowi. Niemały resztek niestrawionego włókna surowego, przeniknięty wciąż aktywną masą drobnoustrojów, ukazuje się wreszcie jako placek krowiego łajna. Pytanie brzmi, czy ten mikrobialnie ożywiony, substancjalny resztek stanowi sam w sobie całą wartość nawozową obornika.<br /> <br /> Substancjalno-procesowe dzianie się w przewodzie pokarmowym należy — choć przebiega pod władzą istoty zwierzęcia — od początku do końca {{SE|154}}<br /> <br /> do świata zewnętrznego. Jego zadaniem jest przezwyciężenie obcości pokarmu. Dokonuje się to przez całkowity rozkład, i to tak dalece, że wypreformowana postać, substancjalna i siłowa konfiguracja pokarmu — czy to traw, ziół, czy roślin strączkowych — całkowicie traci swój charakter własnej istoty.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Schwelle_von_der_Außen-_zur_Innenwelt&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Próg między światem zewnętrznym a wewnętrznym ====<br /> <br /> Próg między — wsuniętym w ciało zwierzęcia — zewnętrznym światem przewodu pokarmowego a władną mocą wewnętrznego świata własnej istoty tworzą ścianki śluzówkowe żwacza, trawieńca, jelita cienkiego i, wygasając, jelita grubego oraz odbytnicy. Te błony graniczne są organami o budowie odwróconej w porównaniu do zewnętrznej skóry ciała: potężnie rozwinięte błony śluzowe zwrócone są na zewnątrz, ku strumieniowi paszy; są one w najwyższym stopniu metabolicznie czynne zarówno w rozkładaniu paszy, jak i we wchłanianiu substancji wyzwolonych z ich obcości. Strona ściany jelitowej zwrócona ku wnętrzu ciała — błona surowicza, czyli ''surowicówka'' (''serosa'') — jest unerwiona. Należy ona do ''otrzewnej'' (''Peritoneum''), która wykłada jamę brzuszną niczym «wewnętrzne niebo» i tym samym reprezentuje zmysłowo-nerwowy, czyli percepcyjny biegun ścian jelitowych. Pomiędzy nimi artykułuje się, tworząc środek, okrężna warstwa mięśniowa, która rytmicznie zapewnia między innymi ruchy perystaltyczne. To samo duszewne jestestwo krowy jest czynne w trzech członach błon trawiennych — zarazem postrzega to, co się dzieje, i wprawia w harmonijną całość funkcje całego ciała.<br /> <br /> Z przewodu pokarmowego wpływa więc w wewnętrzną przestrzeń cielesną eteryzowany i przeniknięty duszą strumień substancji: strumień eterycznych sił kształtujących, wyzwolonych z ich wiązania w formy roślinne; oraz promieniowania sił doznaniowych, to znaczy sił duszewnych, które krowa rozbudziła w sobie przez swoją działalność zmysłową, a szczególnie podczas przeżuwania. Pierwsze zostają przyjęte przez krew i stoją do dyspozycji budowania własnej substancji ciała, wzrostu i reprodukcji. Drugie promieniują w organizmie w ścisłym związku z krwią. Krew żylna, odpływająca z wielkiego krwiobiegu, ładuje się substancjami i siłami wybranymi w ścianach jelitowych. Przez wątrobę dostaje się do małego krwiobiegu serca i płuc, gdzie ożywia się w krew tętniczą. Z serca wpływa w wielki krwiobieg, przy czym część odgałęzia się ku przodowi w pień tętnic głowowych, z których jedna sięga {{SE|155}}<br /> <br /> aż w czopy kostne i ich okostne (''Periost''), a także w podskórze obydwu rogów. Jak silne jest ukrwienie czopów rogowych wyrastających z kości czołowej, okazuje się w przypadku złamania rogu: krew tryska niemal niepowstrzymanie, niczym z żywego źródła.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Bedeutung_der_Hörner_und_Klauen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Znaczenie rogów i racic ====<br /> <br /> W rogach i kopytach krew – a wraz z nią eteryczno-astralne promieniowanie – napotyka nieprzepuszczalną dla tego promieniowania ścianę: zewnętrzną powłokę rogową. Jest ona rogowo stwardniałą skórą zewnętrzną, czystą «formą», biegunem śmierci naprzeciw bieguna życia strumienia substancji pulsującego z głębin ciała. Tu, w tym punkcie spiętrzenia czy śmierci, krew i promieniowanie zostają odrzucone z powrotem w organizm.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 96 ff.&lt;/ref&gt; W rogach i kopytach przeżuwacz zamyka się całkowicie przed napływającymi oddziaływaniami kosmosu i ziemi. Krowa zostaje odrzucona na siebie samą – nie jednak w kierunku wzmożonej świadomości w głowie, lecz ku podwyższonej sile kształtowania w tym, co żywe, po stronie bieguna przemiany materii.<br /> <br /> Przebieg kosmiczno-jakościowej analizy dokonuje się w procesualnych krokach, w których funkcja układu nerwowo-zmysłowego w stosunku do funkcji układu przemiany materii polaryzuje się w dwojaki sposób: zmysłowa czynność przeżuwania oraz selekcji przez ściany żwacza i jelita cienkiego stoi polarnie wobec ciągu kroków trawiennych, które zaczynają się w pysku od ślinienia i rozdrabniania, kontynuują się w przedżołądkach w mikrobiologicznym rozkładzie, osiągają punkt szczytowy w trawieniu żołądkowym i jelita cienkiego, a w jelicie grubym dochodzą do zakończenia. Tu kompozycje substancjalne paszy zostają rozłożone tak dalece, że tracą swój własny charakter. Wprowadzane są stopniowo w stan fizykalno-mineralny, nieorganiczny, który od strony substancjalnej otwiera kosmiczno-jakościowej analizie rozległe pole. Polarnie wobec tego niszczącego dziania się stoi strumień życiowy krwi, który te wprawione w stan nieorganiki substancje wprowadza w własne procesy budulcowe ciała i prowadzi je aż po peryferyczne granice rogów i kopyt.<br /> <br /> Przeżuwanie jest procesem zmysłowym, który przez mózg staje się głucho świadomy i odbija się w skupionym wyrazie twarzy. {{SE|156}}<br /> <br /> Krowa postrzega gospodarstwo poprzez paszę. W żuciu staje się jej świadomy substancjalny i siłowy charakter tego pokarmu, jak również jego pochodzenie z gruntów wiejskich gospodarstwa. Te funkcje zmysłowe kontynuują się ku tyłowi w żwaczu i jelicie. Pogrążają się tam stopniowo w nieświadomość.<br /> <br /> To zaś, co rozgrywa się w rogach i kopytach, jest wzmożonym postrzeganiem zorientowanym na rozbudzenie życia instynktownego. Postrzeganie odsłania, co przenikniętego duszą życia krew niesie z obszaru trawienia ku przodowi, przeciw peryferii ciała. W uderzeniu o martwą powłokę rogową nie rozbłyska świadomość związana z mózgiem, lecz duchowa siła działająca w podświadomości, wstecznie promieniująca w organizm. Rozumienie dla natury tej siły może wyłonić się, gdy porównawczo skieruje się spojrzenie na działającą w człowieku nadzmysłowo siłę myślenia, której produktem są myśli, które następnie – jako przyciemnione cienie swej duchowej istotowości – stają się świadome w biegunie głowowym przez mózg. W krowie siła ta nie wznosi się do opartego na myślach samoświadomości. Pozostaje związana z przemianą materii jako siła mająca moc działać łagodząco, porządkująco, otwierająco na potencjały żywej działalności, na wyzwolone z trawienia eteryczne siły kształtujące. Te potencjały dają się porównać z imaginatywnym światem obrazów, który np. artysta rozbudza w sobie w czasie tworzenia swego dzieła. To, co krowa ma z natury swych zadatków, człowiek może rozwinąć w samodoskonaleniu przez myślenie wolne od ciała. Przez nie uczy się w pełnej świadomości poznawać działający wokół niego i w nim świat sił w prawdziwych obrazach. Jest to krok ku Imaginacji – pierwszy krok od poznania zmysłowego do poznania ducha.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Stufen der höheren Erkenntnis'', GA 12, Dornach 1993.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Kosmisch-qualitative_Analyse_und_Ich-Anlage&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kosmiczno-jakościowa analiza i zalążek jaźni ====<br /> <br /> Z całościowego oglądu istoty bydła wyłania się następujący obraz: jeśli żucie przeżute znamionuje początek kosmiczno-jakościowej analizy, to procesy zachodzące w rogach i kopytach stanowią jej dopełnienie. Polega ono na wstecznym spiętrzeniu krwi oraz odrzuceniu związanych z krwią promieniowań z powrotem w organizm — odpartych przez powłoki rogowe, które obumarły do czystej formy. Wsteczne promieniowania zawierają sumę wszystkiego, co ciało-duszne bydła przyswoiło sobie z procesu trawienia jako umacniające doznania. {{SE|157}}<br /> <br /> Pokarmem bydła są rośliny, przede wszystkim łodygi i liść. Są one tworami promieniowań kosmicznych wnikających w ziemską substancjalność. Gdy spożywamy rośliny, spożywamy kosmos. Bydło z jego wysoce rozwiniętym życiem instynktowym analizuje kosmiczny udział w fizycznym ukształtowaniu postaci rośliny. Narząd przetwarzający wynik tej analizy, tego wstecznego promieniowania, to nie uświadamiający mózg. Myśleć raczej trzeba o tym, że przeciwbiegunowo jest nim wrażliwe otrzewna wyścielająca całą jamę brzuszną, a w szczególności ''mesenterium''. Skupia się ono dwupłatowo zwłaszcza w krezce, która dźwiga jelito cienkie. To, co w senno-śniącej świadomości odsłania się bydlęciu, to już nie forma, lecz substancjalno-mocarne, stronę istoty tworzywa. Jego własna, nieinkarnowana jaźń — «dusza grupowa» — wstępuje w głębinach przemiany materii w związek z istotowym pragrунtem substancjalności.<br /> <br /> Powyższe rozważania nad tą relacją istoty mogą zbudować pomost do początkowego rozumienia tego, co Rudolf Steiner — mając na widoku bydło — nazywa «Ich-Anlage»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 16. Juni 1924, Dornach 1999, S. 201.&lt;/ref&gt; — zadatkiem Ja. Czyż to nie ona wchłania wynik «kosmiczno-jakościowej analizy» i tak jako użyźniający zdrój sił wyciska swoje piętno na nawozie krowim? Tak rozumiany, nawóz krowi niesie «coś eteryczno-astralnego, co z prawa przynależy do brzucha zwierzęcia», i zapładnia tym glebyobrębu gospodarstwa.&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 12. Juni 1924, S. 98.&lt;/ref&gt; To «zadatek Ja» z wcielonym weń eteryczno-astralnym wstecznym promieniowaniem z najdalszej peryferii bydlęcia w strumień substancji trawienia nadaje nawozowi krowemu jego trwałą ożywiającą i kształtującą moc nawozową. Gnój «ma moc przezwyciężania nieorganicznego w tym, co ziemskie».&lt;ref&gt;Ebd., S. 99.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Überschussleistungen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Nadwyżki produkcyjne ====<br /> <br /> To, co bydło — a w odpowiednim przekształceniu dotyczy to wszystkich przeżuwaczy wśród zwierząt domowych — wchłania z mas swego pożywienia roślinnego jako substancje i siły kształtujące, tego najmniejszą tylko część potrzebuje dla siebie samego: dla rozwinięcia swej świadomości, dla swej aktywności ruchowej, podtrzymania życia i reprodukcji. Pozostaje wielka nadwyżka, której nie może zabrać dla<br /> <br /> {{SE|158}} siebie, ponieważ nie ma Ja, które chciałoby wyżyć się dla siebie. Człowiek ma Ja i zawłaszcza swoje pożywienie dla tego, czego potrzebuje wyżywając swoje samoświadomość. Bydło oddaje swą nadwyżkową moc wzmożonym osiągnięciom życiowym: reprodukcji, wzrostowi, to znaczy wytwarzaniu mleka i mięsa, a w związku z «Ich-Anlage» — zadatkiem Ja — gnojowi i gnojowicy, a przez nie, jako ożywiający i uduchowiony duszą nawóz, ziemi. Miarę, według której owe nadwyżkowe siły rozdzielają się między wytwarzanie i tworzenie wartości środków spożywczych z jednej strony, a tworzenie wartości nawozu z drugiej, wyznacza najpierw w sposób przyrodniczy ciało astralne bydlęcia. Gdy ta miara jest zrównoważona, powstaje zdrowie, długowieczność i wysoka wartościowość nawozu. Człowiek teraźniejszości potrafił tę pełną mądrości miarę przymusowo przesunąć na korzyść ilościowej wydajności maksymalnej. Cierpi na tym zdrowie zwierząt w równej mierze jak jakość żywności i wartość nawóz. W masowej hodowli zwierząt przestaje się w ogóle stawiać pytanie o jakość nawozu w sensie trwałości jego ożywiającego i uduchowiającego działania. Na pierwszym planie stoi natomiast problematyka utylizacji masowo powstającej gnojowicy. Zasadzie organizmu natomiast właściwa miara jest immanentna.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Verzicht&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Wyrzeczenie ====<br /> <br /> Bydło, jak w różnym stopniu wszystkie zwierzęta domowe, jest istotą wyrzeczenia. Krowa w najwyższym stopniu wyrzeka się czegoś, co do jej istoty należy — właśnie owych sił odżywiających i użyźniających, które w dosłownym sensie «bezinteresownie» oddaje człowiekowi i ziemi. Siły te ożywiają, uzdrawiają i harmonizują właściwą danemu miejscu bodenständige Dauerfruchtbarkeit gleby. Wzmacniają i uzdrawiają relację między glebą a rośliną. Jest to postępujący w czasie proces, który tym bardziej dochodzi do głosu, im wyłączniej nawóz pochodzi od pogłowia samego gospodarstwa, podobnie jak pasza, przy której stado krów dokonuje kosmiczno-jakościowej analizy.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Rinderherde_und_Hoforganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Stado bydła i organizm gospodarstwa ====<br /> <br /> Patrząc na całość duszy-ciała organizmu gospodarstwa, stado bydła spełnia w nurcie czasu rodzaj pulsującej funkcji serca. Pobiera z obrzeża gemarkung gospodarstwa paszę; każdego roku zjada {{SE|159}}<br /> <br /> znaczną część tego, co wytworzył ciało życia organizmu gospodarstwa. To, co w biegu roku pochodzi z łąk, pastwisk i polowej uprawy pasz, jest produktem współdziałania fizycznej i życiowej organizacji gospodarstwa. Ten produkt — bogactwo traw i ziół — nie służy żywieniu człowieka, lecz przeżuwaczy, i za pośrednictwem roślinnych resztek oraz nawozu i gnojówki — żyzności ziemi. Bydło zjada i przetwarza ogromne masy roślinne tak, jakby potrzebowało ich wyłącznie dla siebie. A jednak jest zupełnie inaczej! Wznosi to, co w tych masach skrzepło jako kosmicznie ożywiająca siła kształtująca, w sferę swego analizującego, głucho odczuwającego ciała duszy, przesiąka tymi siłami odczuwania uwolnione z trawienia, przenikające cały leib eteryczne siły kształtujące i wytwarza w końcu produkt, który oddaje ziemi jako wartość dodaną i w ten sposób wspomaga gleby w trwaniu ku ciągłej dauerhumus-Dauerfruchtbarkeit.<br /> <br /> To dokonujące się w rytmie roku i lat zdarzenie jest, podobnie jak krew, tylko z zewnątrz widziane obiegiem. Tak jak ta ostatnia odświeża się w płucach, nasyca na obrzeżach ciała wrażeniami percypowanymi w sercu i jest w nerce przeglądana pod kątem substancji użytecznych i nieużytecznych — tak też w organizmie rolniczym przebiega w metamorfozach droga wzrostu paszowego: ten odnawiają się każdego roku pod wpływami kosmosu i ziemi, wyrasta daleko na zewnątrz w obrzeżu gemarkung gospodarstwa, jest percypowany i analizowany przez stado bydła, przeglądany na ścianie jelitowej i przekształcany w nawóz, który zachowuje plon tego, co się stało, i kieruje je ku nowemu stawaniu się. Nie chodzi tu o powtarzanie tego samego, lecz o proces postępującego rozwoju.<br /> <br /> Tak więc przez działalność bydła, patrząc od strony przyrody, spełnia się na najwyższym stopniu panujące w całej przyrodzie prawo «dawania i brania», a jednocześnie całe stado bydła dba bardziej niż jakiekolwiek inne zwierzę domowe o możliwie najdalej idącą Geschlossenheit organizmu gospodarstwa. Jest to jedyne w swoim rodzaju osiągnięcie bydła: że centrum i peryferia gospodarstwa naturalnie najpierw zrastają się w wyższą całość. «Mist tut mehr Wunder als die Heiligen.»&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Italienische Reise'', Hamburger Ausgabe, Bd. 11, München 1978, S. 269; Ausspruch von Bauern auf Sizilien, 19. April 1787.&lt;/ref&gt; (Nawóz czyni więcej cudów niż święci.) {{SE|160}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Mensch_und_die_Ichorganisation_des_landwirtschaftlichen_Organismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Człowiek i organizacja jaźni organizmu rolniczego ====<br /> <br /> Naszkicowana fizyczna, życiowa i duszewna organizacja gospodarstwa rolnego jest makrokosmicznie dana przez siedliskowe współdziałanie królestw przyrody w polarnym polu napięcia ziemi i kosmosu. Zadaniem człowieka jest podnieść tę daną — wedle zasad leżących u podstaw jego mikrokosmicznej cielesnej i istotowej postaci — do wyższej jedności. Novalis ujmuje ten stan rzeczy w słowa: «Die Menschheit ist auf einer Mission, zur Bildung der Erde sind wir berufen.»&lt;ref&gt;Novalis (Friedrich von Hardenberg): ''Fragmente'', zit. nach Manfred Klett.&lt;/ref&gt; (Ludzkość jest w drodze misji — powołani jesteśmy do kształtowania Ziemi.) Spełnienie tej misji stawia sobie za zadanie rolnictwo biologiczno-dynamiczne, poszerzając zachodnio-chrześcijańską kulturę rolną przez antropozoficzną naukę duchową. Punktem wyjścia tych dążeń jest wspomniany Kurs dla rolników Rudolfa Steinera z roku 1924. Rolnictwo biologiczno-dynamiczne dąży do dalszego rozwijania siedliskowej praktyki, która w owym czasie wciąż jeszcze się sprawdzała — przede wszystkim przez kształtowanie gospodarstwa w organiczną całość, a ponadto między innymi przez specyficzne zabiegi nawożenia służące wspieraniu żyzności gleby i wartości odżywczej plonów. Dalszym celem dążeń jest tworzenie wspólnot gospodarczych, które nadają sobie porządek społeczny z samych warunków życia i pracy w rolnictwie — i które, promieniując na zewnątrz, wszczepiają społecznemu otoczeniu impulsy kształtowania społecznego.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Geistesforschung_als_Mittlerin_zwischen_Wesen_und_Erscheinung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Badania duchowe jako pośrednik między istotą a zjawiskiem ===<br /> <br /> Kulturotwórcze w przyszłym sensie są idee i ich urzeczywistnianie w samostanowionej pracy. Z tego wyrasta wolny stosunek człowieka do siebie samego i do świata. W rolnictwie człowiek spotyka w codziennej pracy zjawiska przyrody i nieba, nieskończoność wszechświata. Zmysłowej percepcji ukazuje się ona jako skończona suma pojedynczych faktów, które jedynie na poziomie fizyczno-zmysłowej zjawiskowości pozwalają rozpoznać uchwytny w prawach przyrody związek&lt;ref&gt;Novalis (Friedrich von Hardenberg): ''Fragmente 1'', Bd. 1, Heidelberg 1957, S. 35.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1979.&lt;/ref&gt; {{SE|161}}<br /> <br /> — pozostając jednak dłużna. Pod tym redukcjonistycznym kątem widzenia nie wypełnia się bowiem pojęcie wszechświata jako całości, jako pełni; nie daje ono odpowiedzi na pytanie, co ożywia roślinę między niebem a ziemią, co ożywia duszą zwierzę i co każe człowiekowi pytać o jego origin w duchu. A właśnie to są pytania o stronę istotową. Pozostają one zamknięte dla samego tylko poznania przez zmysły. To ostatnie nie objawia tego, co się staje, lecz to, co się stało — co ukazuje się zmysłom jako forma, jako martwe odwzorowanie z nadzmysłowego żywo tworzącego ducha.<br /> <br /> Nadrzędne pytanie, wobec którego staje dziś każdy człowiek dążący naprzód, nie dotyczy jedynie zjawiska, to znaczy strony formalnej rzeczy, lecz agensa, który tę formę tworzy. Formę postrzegamy zmysłami, które są związane z ciałem; istotę — organami duszewnymi, które możemy dopiero rozwijać na drodze indywidualnego szkolenia duchowego w tej części duszy, która swobodnie wznosi się ponad związanie z ciałem.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?'', GA 10, Dornach 1992.&lt;/ref&gt; Z antropozoficznych badań duchowych dostępne są wyniki, które badacz ducha uzyskuje poprzez wolne od ciała poznanie na podstawie takich wykształconych wyższych organów duszewnych — i które może uchwycić myślące świadomości każdego człowieka. Istotowa rzeczywistość wyników antropozoficznych badań duchowych otwiera się zwykłej świadomości z jednej strony przez logikę — w nieskrępowanym myśleniu geisteswissenschaftlicher Ergebnisse wzajemnie się one podpierają i łączą w geistesreale Bildgedanken («realne duchowo myślo-obrazy») — z drugiej strony przez czyn: wykazują swą płodność w codziennym działaniu. Obie drogi poznania, pogłębione przez coś trzeciego, przez osobiste szkolenie duchowe, uzupełniają się nawzajem i pomagają duszy osiągnąć duchową pewność w Ja co do tego, co badacz ducha opisuje na temat świata istotowego, który tam tworzy, kształtuje i formuje. Antropozoficzne badania duchowe otwierają ludzkiemu rozumowi pogłębione rozumienie pojęcia całości. Człowiek uczy się pojmować siebie jako mikrokosmos, który zawiera wszystko to, co makrokosmicznie wypełnia wszechświat. W samopoznaniu, wspierany przez wyniki badań duchowych, może osiągnąć zdolność odkrywania swego duchowego pokrewieństwa z rzeczami i istotami ziemi i kosmosu. Przyroda nie jawi mu się dłużej jako suma pojedynczych faktów, które można dowolnie manipulować i które — w zaprzeczeniu ich własnej wartości — są wzajemnie zamienne, jak to znamionuje metody agroindustrializmu. {{SE|162}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Aspekte_zur_sozialen_Problematik&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Aspekty problematyki społecznej ===<br /> <br /> W przeciwieństwie do panującej tendencji, która czyni działającego człowieka zbędnym w przemysłowo ukierunkowanym rolnictwie, rozwój i prowadzenie biologiczno-dynamicznego organizmu gospodarstwa wymaga siły świadomości i radości pracy coraz większej liczby ludzi. Wraz z tym przeciwbiegiem, który rozpoczął się w latach 60. XX wieku, «kwestia społeczna» wkroczyła w rolnictwo — ponad sto lat po powstaniu miejskiego proletariatu w XIX wieku. Dziś na biologiczno-dynamicznych gospodarstwach stała się ona paląca. Jak wyłożono we wstępnym rozdziale, kapitał w przemysłowym procesie produkcji wytwarza podział pracy. Wielce różnorodne dzianie się życia między ziemią a kosmosem w rolnictwie i sposób, w jaki człowiek pracując wchodzi z nim w osobisty stosunek, gromadzi całość w obszary pracy. Ścisły podział pracy rozrywa człony organizmu rolniczego na części i usamodzielnia je. Aby tej wielkiemu niebezpieczeństwu zapobiec, należy od samego początku wewnątrz gospodarstwa dążyć do porządku społecznego ukierunkowanego na całościowe współdziałanie wszystkich członów organizmu Hoforganismus («organizmu gospodarstwa»). Ta nowa forma społeczna kształtuje się we wspólnotach odpowiedzialności czyli betriebsgemeinschaften. W formie zalążkowej obecne są one na wszystkich biologiczno-dynamicznych gospodarstwach. Każde dawne chłopskie gospodarstwo rodzinne rozwinęło się stopniowo — poprzez gromadzenie różnorodnych zadań — we wspólnotę odpowiedzialności związaną z rodziną.<br /> <br /> Naprzeciw dalej idącym krokom ku tworzeniu wspólnoty piętrzą się niespodziewanie coraz wyższe przeszkody. W sensie bardziej zewnętrznym pierwszą przeszkodą jest kupno- i sprzedawalność praw. Prawo własności do gruntu i kapitału stało się zbywalnym towarem, przedmiotem gospodarczym, który ma cenę na rynku nieruchomości i kapitału. Nie inaczej ma się rzecz z handlem tak zwanymi «ekopunktami». Ze swej istoty prawa nie mogą być nigdy towarem. W życiu społecznym należą do sfery prawnej, nie do sfery gospodarczej. Nie można ich jak towarów dowolnie mnożyć ani zmniejszać stosownie do potrzeb. Prawa przejawiają się w umowach i kontraktach, przez które regulują się stosunki wzajemne między człowiekiem a człowiekiem. Jak jednak prawo może dojść znów do swego prawa, to znaczy stać się sprawiedliwym? Kto jest tym, który jako właściciel może dysponować prawami, kto zaś może nimi zarządzać zgodnie z rzeczą i istotą:<br /> <br /> państwo, osoba prawna czy prywatna ręka? Ściśle rzecz biorąc — żaden z nich, dopóki grunt i kapitał są wnoszone na rynek, dopóki są zatem pomyślane jako kapitalizowalne i handlowane jako towar. Patrząc ku przyszłości: kto zatem może być właścicielem? Znowu tylko ludzie w instytucjach i organizacjach, które zarządzają tym prawem powierniczo zgodnie z duchowym celem i które przedmiot prawa oddają do użytkowania tym, którzy są do tego powołani.<br /> <br /> {{SE|163}} W pierwszym przybliżeniu do tego celu przyszłości państwo oferuje formę prawną powiernictwa pożytku publicznego. Jest ona ukierunkowana na służenie dobru wspólnemu i odpowiednio do tego ograniczona do zdefiniowanych celów, które wykluczają własny interes. Rolnictwo pod to nie podpada; a priori zakłada się, że pracuje ono nastawione na zysk, czyli z myślą o własnym interesie. Nie dotyczy to biologiczno-dynamicznej uprawy ziemi, która poważnie traktuje praktykowanie zasady organizmu i tym samym w wysokim stopniu służy dobru wspólnemu. Sprężyną nie jest tutaj własny interes w postaci ekonomicznego sukcesu, maksymalizacji zysku, lecz kulturowe dzieło «kształtowania Ziemi». Produkcja żywności, gdy ściśle kieruje się zasadą organizmu, jest zawsze ukierunkowana na dobro wspólne.<br /> <br /> Większe biologiczno-dynamiczne gospodarstwa połączyły się w wielu miejscach z instytucjami pożytku publicznego, na przykład z instytucjami terapii społecznej i pedagogiki leczniczej, jak też z instytucjami badań i kształcenia. Pozwala to częściowo lub całościowo przenosić grunt i glebę w sferę użyteczności publicznej. Przeszkody jednak są wciąż bardzo wysokie i pilnie potrzebna byłaby ustawowa nowa regulacja dotycząca gospodarowania na rzecz dobra wspólnego. Gdziekolwiek ludzie zrzeszają się w imię biologiczno-dynamicznego gospodarowania rolniczego, pojawia się kardynalne pytanie o wyswobodzenie (wyzwolenie) gleby i kapitału ze starych więzów prawnych.<br /> <br /> Tam gdzie takie wyswobodzenie udaje się w całości lub w części, powstają odpowiedzialne wobec siebie, zobowiązane dobru wspólnemu wspólnoty gospodarcze. Ustanowienie nowej formy prawnej neutralizowania własności gruntu i kapitału i ćwiczebne jej praktykowanie — oto cel tak zwanych wspólnot rolniczych (LWG). U ich podstaw leży idea, że każdy człowiek od urodzenia ma prawo do kawałka ziemi, której rozmiar mierzy się liczbą ludzi zamieszkujących określone terytorium —<br /> <br /> — jak mówił Rudolf Steiner — «idealnie-realnie».&lt;ref&gt;Siehe Rudolf Steiner: ''Soziale Ideen, soziale Wirklichkeit, soziale Praxis'', GA 337a, Studienabend vom 16. Juni 1920, Dornach 1999, S. 220f.&lt;/ref&gt; To uprawnienie zapewnia każdemu człowiekowi z jednej strony fizyczno-cielesne istnienie, z drugiej zaś zobowiązuje go do powierniczego przejęcia odpowiedzialności za pielęgnację tego kawałka Ziemi. W przemysłowym, podzielonym na prace świecie jednostka nie może zrealizować swego uprawnienia. Może jednak zjednoczyć się z innymi ludźmi i grupami rolników w LWG, która w idealnym przypadku wykupuje jakieś gospodarstwo rolne ze starych więzów prawnych, inwentaryzuje je zgodnie z potrzebami biologiczno-dynamicznej uprawy ziemi i zleca rolnikom realizowanie zobowiązań użytkowania wynikających ze zbiorczych uprawnień wszystkich członków. Tej próbie — przemiany prywatnie swobodnie dysponowalnej własności gruntu w czyste prawo użytkowania, które jednostkowej inicjatywie daje tyle samo swobodnego pola co społecznej woli kształtowania wielu — panujący porządek prawny, przede wszystkim przez prawo podatkowe, stawia wielkie opory. Odważyć się na taki krok wymaga zaufania, gotowości do ryzyka, odwagi i siły inicjatywy, a nadto wysokiej miary zmysłu rzeczywistości i zmysłu wspólnoty — cnót, które rozkwitają wówczas, gdy otwiera się dla nich takie pole ćwiczeń. Pokrewne próby ponownego wprowadzenia ludzi w odpowiedzialnie czynny stosunek do ziemi otwierają się w solidarnym rolnictwie, które w Ameryce Północnej pod nazwą [[Community-supported agriculture|Community-Supported-Agriculture]] (CSA) znalazło szerokie zastosowanie.&lt;ref&gt;Trauger Groh, Steven Mc Fadden: ''Farms of Tomorrow Revisited, Community Supported Farms – Farm Supported Communities'', Kimberton 1997, 312 S.&lt;/ref&gt; O pewnej LWG w Anglii pisze Tom Petherick.&lt;ref&gt;Tom Petherick: ''Biodynamics in Practice, Life on a Community owned Farm'', Sophia Books, The Square, Forest Row 2010, 128 S.&lt;/ref&gt; W rozmaitych odmianach spotyka się LWG i dążenia solidarnego rolnictwa w różnych krajach Europy. W przypadku solidarnego rolnictwa chodzi przede wszystkim o społeczne ukształtowanie stosunku między wytwórcami a konsumentami.<br /> <br /> {{SE|164}} W jednym przypadku jakaś wspólnota konsumentów dzierżawi kawałek ziemi, szuka ogrodnika, który według wszelkich reguł sztuki biologiczno-dynamicznego ogrodnictwa wytwarza wszystkie warzywa — delikatne i do przechowywania — jakich potrzebuje wspólnota. Koszty eksploatacji i utrzymania budżetowane są z rocznym wyprzedzeniem i prefinansowane w uzgodnionych ratach. Po upływie roku gospodarczego sporządza się bilans: Jeśli pozostają nadwyżki, przenoszone są na budżet roku następnego, straty zaś wyrównywane są proporcjonalnie —<br /> <br /> — każdy członek ma swobodę przyłożenia ręki do pracy, a każdy może korzystać według potrzeby z tego, co sezonowo dostępne jest w zbiorach. Ceny za jednostkę towaru nie ma, a zatem nie ma też kasy.<br /> <br /> {{SE|165}} W drugim przypadku wspólnota konsumentów współpracuje — na podobnych warunkach — z istniejącymi biologiczno-dynamicznymi gospodarstwami. Albo też powstają porozumienia w sensie systemu abonamentowej skrzynki: cotygodniowe udostępnianie sezonowo dostępnej palety produktów, abonowanej po stałych cenach, z reguły z własnej produkcji i przetwórstwa gospodarstwa.<br /> <br /> W taki oto sposób powstają w wielu miejscach pomosty, które przede wszystkim na polu gospodarczym ugruntowują międzyludzkie zachowanie społeczne ukierunkowane na dostrzeganie wzajemnych potrzeb i które buduje asocjatywną świadomość na rzecz tworzenia regionalnych rynków — rynków, które ze swej strony pomagają rolnictwu uwolnić się z kajdan globalnego agroindustrializmu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_Bildung_und_Handlungsfähigkeit_landwirtschaftlicher_Betriebsgemeinschaften&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === O kształtowaniu i zdolności do działania rolniczych wspólnot gospodarczych ===<br /> <br /> Największym wyzwaniem w obliczu palącej kwestii społecznej w rolnictwie — wyzwaniem, które musi przynieść odpowiedź zdolną przetrwać próbę czasu — jest tworzenie wspólnot gospodarczych. W przyszłości będą one musiały stać się tą formą życia społecznego, która zajmie miejsce dawnych więzów rodzinnych i chłopskiej wspólnoty. Rolnicze wspólnoty gospodarcze są miejscami szkolenia, w których każdy wkracza na drogę ćwiczeń prowadzącą ku wyższej pewności duchowej,<br /> <br /> * aby z wolnej, indywidualnej inicjatywy chcieć współpracy. Powodzenie zależy od «duchowego kredytu», na który wspólnota musi się najpierw zdobyć — w swoim wspólnym trudzie, by okazać się go godną.<br /> * aby przez uchwycenie istotowej całości gospodarstwa w każdym jego obszarze odpowiadać w porę na wszystkie potrzeby biologiczno-dynamicznej praktyki.<br /> * aby w przezwyciężeniu pracy najemnej, opartej na cudzym poleceniu, to, co samodzielnie rozpoznane, czynić samemu — w pracy bezwarunkowej.<br /> <br /> Wspólnota gospodarcza nadaje sobie swój porządek społeczny sama. Kształtuje się on z harmonijnego współbrzmienia myśli, odczuć i impulsów woli uczestniczących. Jego żywe oddziaływanie wymaga nieustannej {{SE|166}}<br /> <br /> Kultywacji. Wspólnota gospodarcza będzie działać skutecznie i dalekowzrocznie wtedy, gdy każdy uczestnik będzie miał w polu widzenia swoje własne życie duszy i pielęgnował je — tak jak wspólnota pielęgnuje swoje wspólne, mając na względzie wspólnie obrany cel.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Wollen_in_Freiheit,_der_Weg_zur_Initiativgemeinschaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Wola w wolności – droga do wspólnoty inicjatyw ====<br /> <br /> Aktywne myślenie dążące do jasności myślowej i wczuwające się w postrzeżenia uczucie oddają się całkowicie w służbę woli ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Rysunek 10]], s. 172). Myślenie zapala ją i wskazuje jej kierunek, uczucie ożywia ją i nadaje jej głębię i rozległość. Ludzie łączą się we wspólnotę gospodarczą z indywidualnych pobudek. Jest nią motyw, by wspólnie z innymi prowadzić gospodarstwo biologiczno-dynamiczne. Motywy są albo jeszcze dość nieokreślone — mniej lub bardziej ciemny popęd, subiektywny, splatający się z losem — albo już jaśniejsze myślowo, skierowane przez świadome zmierzenie się z daną rzeczywistością. Gdy potem razem waży się skok w nieznane, jest i pozostaje to początkowo wspólnotą motywów zebranych przypadkowo. Człowiek spostrzega, jak mało niesie osobisty motyw, jak chętnie współpraca chciałaby wciąż opierać się na więzach przyjaźni. Te jednak — podobnie jak sam motyw — zdeterminowane są przeszłością i rychło pojawiają się rozczarowania, konflikty, ba, nawet wyobcowanie. Można wtedy być tylko wdzięcznym, gdy bieda rządzi kuchnią, gdy konieczność nakazuje rozsądek i dominuje humor. Takie czasy przymusu, zmuszające do ograniczenia się do istoty, do wyzwań, których wcześniej nikt się nie domyślał, rozjaśniają wciśniętą ciemno w motyw wolę. Wspólna rozeznanie zaczyna przejmować wodze tam, gdzie dotąd pchała konieczność. Chodzi jednak właśnie o pielęgnację tego rozeznania. Dokonuje się ono indywidualnie i we wspólnocie na różnych poziomach: indywidualnie rozeznanie poszerza się przez szkolenie myślenia i uczucia w przeżywaniu rytmicznej zmienności zjawisk przyrody w zwierciadle przemian stosunku Ziemi, Słońca, Księżyca i gwiazd w biegu roku, dalej w oglądaniu spoczywającego świata skał w kształtach krajobrazu oraz w przemianie procesów życiowych w glebach, roślinach i zwierzętach — i całościowo jako członów wyższej całości. Zainteresowanie budzi się jak na nowo zrodzone; to, o czym sądzi się, że się wie, staje się ponownie pytaniem; z przytłumienia motywu budzi się gesinnung badacza; oglądowi otwierają się w nowy sposób powiązania relacyjne, rozwija się osobiste, poznające {{SE|167}}<br /> <br /> odniesienie do rzeczy i istot przyrody; umacnia się pewność w sądzie, a wraz z nią przytomność ducha i zdecydowanie, by to, co czasowo konieczne, chcieć czynić w wolności.<br /> <br /> Ta osobista droga poznania wytwarza obrazy myślowe o równie wielu obliczach, ile jest ludzi, którzy chcą tą drogą podążać. Bezobrazowy intelekt usiłuje sprowadzić je metodycznie do ogólnej formuły, która wymazuje treść obrazu, a tym samym związek z poznającą duszą-duchem. Co pozostaje, to pojęcie — martwe odwzorowanie konkretnego przeżycia — i wiedza tego rodzaju oddziela się — niczym martwa pustynia — od życiodajnej rzeczywistości, wobec której staje się przeżywając. To odczucie może mieć ten, czyim właśnie motywem jest sprawiedliwe obchodzenie się w prowadzeniu gospodarstwa z istotą tego, co żywe. Napotyka się tu na sprzeczność, że zwykłe, związane ze zmysłami myślenie nie dociera do tajemnicy życia. Jednak te martwe, abstrakcyjne formy pojęciowe, kształtujące się na świecie zmysłowym, tworzą właśnie warunki konieczne do wzniesienia się ku poznaniu życia. To myślenie pojęciowe rozwija i wyostrza samoświadomość. W tej rozjaśniającej się samoświadomości żyje poznające samo siebie Ja, jądro istoty człowieka. Łączy ono w działalności duszy — w myśleniu i uczuciu — myślowe odwzorowania zmysłowego świata form z siłą ducha, która wypływa z istotowej natury Ja. Ta droga, na której zewnętrznie skierowane poznanie przyrody łączy się z wewnętrznie skierowanym samopoznaniem w Ja, otwiera człowiekowi dopiero możliwość wolnego samostanowienia, a poznaniu przyrody pierwsze, omackiem stawiane kroki ku zbliżeniu się do istoty tego, co żywe. Myślenie w logicznym łańcuchu przyczynowym abstrakcyjnych pojęć rozszerza się ku ruchliwym obrazom-myślom. Szukają one w oglądzie powiązań relacyjnych, przez które poszczególne fakty pojęciowe stają się przeżywalne. Wkracza się na drogę samoszkolenia w myśleniu i uczuciu, która zapładnia i ożywia naukową drogę poznania przez sztukę.<br /> <br /> Za każdym aktem postrzeżenia stoi cały człowiek. To, co postrzega, wpisuje się w jego niesione odczuciem życie myślowe; jest to objawienie ducha w obrazie, który dusza maluje w myślach. Myśl żyje w tym obrazie. Szkolenie poznania polega na utrzymaniu pojęcia — mocą samoświadomości — w tym powiązaniu obrazowym, z którego zostało uchwycone. Chodzi o to, by obrazu jako subiektywnie odczutego udziału w akcie poznania nie wymazywać na drodze {{SE|168}}<br /> <br /> abstrakcji, lecz przeciwnie — oczyszczać go w górę, tak by tkwiący w nim ukryty duch mógł żywo objawić się w myśli. Goethe w swoim sposobie obserwacji przyrody przezwyciężył rozdzielenie podmiotu i przedmiotu. Zbliżył się tak bardzo do rzeczywistości prawdy, która prześwieca przez całe jego dzieło, że w myśleniu ożywionym w oglądzie odczuwał tego samego działającego ducha, który w przyrodzie zaczarował się w zjawisko.<br /> <br /> Wewnętrznego wysiłku wymaga wyodrębnienie z sumy uczuć tych, które z nadmiernej sympatii lub negującej antypatii fałszują zjawisko. To samoświadomość dokonuje tu wyboru — oddziela istotną treść obrazu określającego pojęcie od tego, co nieistotne. Samoświadomość spaja myśl i obraz tym bardziej w jedność, im bardziej poznająca dusza zwraca się ku zjawisku w czci, wierności i miłości. Kształtuje się sąd, w którym wspóldźwięczy to, co duchowe, skrycie «walczące» w postrzeżeniu — na przykład żywy związek Ja–gąsienica–kokon–motyl, darlejący się w metamorfozie. To, co kryje się w zmysłowym zjawisku jako duchowo czynna zasada, objawia się myślącemu świadomości przez naukę, która bierze ducha samego za przedmiot postrzeżenia. Wyniki tych badań duchowych leżą w formie idei. Gdy się je studiuje, to, co duchowo-odczute w zmysłowych obrazach myślowych, rozjaśnia się ku myślom-duchowym, ku ideom, które nadają działalności duszy woli moralną siłę działania. Teraz myślenie i uczucie mogą zanurzyć się w wolę i stać się z nią jednym. Dopiero teraz, w takich gwiazdowych chwilach, może powstać prawdziwie wolna inicjatywa. W grupie współpracujących ze sobą ludzi zapala się ogień entuzjazmu i w zlewie swobodnej, indywidualnej woli prowadzi ich do wspólnoty inicjatywnej ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Rysunek 10]], s. 172).<br /> <br /> Dopiero gdy w świadomym wzmocnieniu Ja-myślenie i Ja-uczucie stają się jednym z wolą, dusza-duch człowieka może wznieść się ku poziomowi poznania intuicji — ku źródłowemu miejscu prawdziwie wolnego czynu. Lecz jak jeszcze dalecy jesteśmy od tej wysokiej zdolności do nadzmysłowego poznania. Kto jej szuka, musi w wolnym samostanowieniu oddać się ćwiczeniom duszy. W jaki sposób można takie — na przykład w pracy na polu — uprawiać? Cały dzień pracowało się ciężko ciałem, było się całkowicie zatopionym w woli. Potem, po wykonanej pracy, wychodzi się jeszcze raz — ożywionym przez wrażenia {{SE|169}}<br /> <br /> dnia — w skupionej pogodzie ducha przez pole; nagle, tak niespodziewanie jak błysk, napada intuicja — jednoznaczna pewność, co dnia jutrzejszego w całości gospodarstwa należy uczynić. Jest się w obrazie, żyje się przytomnie duchem z przyszłości w teraźniejszość. Uczynienie samej pracy w tym sensie drogą samoszkolenia ku terminowej, intuicyjnej zdolności decyzji sprawia, że wspólnota inicjatywna staje się — choćby na gwiazdowe momenty — wspólnotą intuicji. Doświadcza się, jak ideał i duchowa rzeczywistość zbliżają się ku sobie.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Fühlen_in_Gleichheit,_der_Weg_zum_lebendigen_Rechtsempfinden&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Czucie w równości – droga do żywego poczucia prawa ====<br /> <br /> W czuciu człowiek przeżywa się śniąco bliski duchowi ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Rysunek 10]], s. 172). Ku górze, w stronę przebudzonego myślenia, czucie się rozjaśnia, traci jednak bliskość ducha. Ku dołowi, w stronę woli, napełnia się duchem coraz pełniej, gubi się jednak w końcu w nieświadomości. W czuciu człowiek żyje całkowicie teraźniejszościowo w zmiennych nastrojach bieżących wydarzeń i stosunków między ludźmi. Ani przeszłości, ani przyszłości nie można czuć w równy sposób. Obydwie muszą się najpierw uteraźniejszawiać: przeszłość — przez to, że jest myślowo odtworzona; przyszłość — przez to, że jest wyczuwana naprzód. Każde gospodarstwo ma swoją, każda wspólnota wiejska swoją biografię. Złożona jest ona w rocznikach, które dają jedynie cienisty obraz życia, cierpień i dążeń minionych pokoleń. Biografia ta wpisała się również w krajobraz, w pola, łąki, lasy, stan zwierzęcy i tak dalej, w atmosferyczne obrzeże. Na te znaki-pamiątki musi gospodarz nakierować swoją uwagę z empatycznym odczuciem, musi w myślach przyswoić sobie rozumienie dziejów sięgające jak najdalej wstecz, które daje pożywkę jego czuciu. Tylko przez takie świadome wyczuwanie przeszłości może na nowo nauczyć się — w czci, miłości i wierności — to, co się stało, przeobrażać w to, co teraźniejsze. Dotyczy to wszystkiego, co dziś jako zadanie jest nam czasowo konieczne: ożywienia organizmu rolniczego wraz ze wszystkimi organami, które go konstytuują, oraz świadomego wszczepienia myśli o rozwoju przez pracę niesioną ideami. Myślenie snuje czerwoną nić dokonań kulturowych przeszłości aż po teraźniejszość i wzmacnia siłę czucia dla tego, czego tu i teraz przyroda pytająco od nas oczekuje.<br /> <br /> {{SE|170}} Tak samo trzeba dążyć do wyrobienia w sobie historycznej świadomości dotyczącej przemian i przekształceń poczucia prawa w gromadach wiejskich i — w inny sposób — w rozwijających się miastach, a ponadto tego, jak poczucie prawa — zawłaszczone przez abstrakcyjne myślenie — zakrzepło w roszczenia do prywatnej własności i jak w ten sposób powstała głęboka przepaść między prawem a sprawiedliwością. W odczuciu zgubności tej przepaści może się obudzić myślenie i tworzyć urządzenia, w których — wyłącznie ze stosunku człowieka do człowieka — czucie może stać się nośnikiem żywego poczucia prawa wśród równych. Taką instytucją chce być wspólnota gospodarcza.<br /> <br /> Pielęgnowanie silnego czucia odnosi się z jednej strony do stosunku, jaki szukamy z rzeczami i istotami przyrody, z drugiej — do wszystkiego, co rozgrywa się między człowiekiem a człowiekiem. Wszystko to paruje ku artystycznej formie wyrazu. Jeśli na przykład świadomie powstrzymuje się myślenie i pozwoli oku spocząć na prześwietlonym słońcem, dojrzewającym polu zbożowym, to wzrok szukając dotyka czegoś, czym anschauung dopiero się nasyca; szuka na przykład błękitu nieba w chabrze, który gdzieniegdzie wyłania się ze złotego tła kłosów falującego zboża, promieniując. Albo przenosi się w nastrój, gdy — wiadomo skąd — przy pracy w ogrodzie dołącza się do nas sikorka w swojskiej bliskości. I tak jest ze wszystkim, co w biegu roku towarzyszy nam w sposób istotowy. Patrząc na to z zainteresowaniem, rodzą się nastroje, które budzą zmysł piękna. Im bardziej ten wzrasta, tym bardziej nie da człowiekowi spokoju — by dawał mu życie w każdej pracy, we wspólnocie społecznej, we wszelkich świętowaniach.<br /> <br /> Nowoczesne rozumienie siebie przez człowieka paruje ku pytaniu, jak czucie ponad osobistymi sprawami się pogłębia, jak — wsparte przez myślenie odniesione do rzeczywistości i oczyszczoną wolę — może stać się organem percepcji dla tego, co w przyrodzie i w ludziach działa jako duszewno-duchowe. Wobec przyrody może się to dziać na przykład przez to, że przebywa się w zimową noc na dworze, na polu — nad sobą wlewający się blask świetlisty nieba obsypanego gwiazdami, wokół nieruchomy w trzaskającym mrozie krąg powietrzny, pod sobą, spokojne w sobie, kryształowe głębiny. W spokoju myśli czuje się nieskończoną wzniosłość rozległej polarności; czuje się wyżyny i głębiny w sercu — jak ściągnięte do jednego punktu — ocieplające to, co niepojęte. Gdy czyni się to samo w noc późnoletnią, serce czuje się rozszerzone w krąg. Czuje się wplecionym w powietrze i ciepło<br /> <br /> {{SE|171}} i w to, co z harmonijnego współbrzmienia wyżyn i głębin, wyrastając z ziemi, napełnia krąg życiem. Tak samo można się wczuwać w wiosenne zdarzenie, gdy siły wyżyn i głębin zaczynają się przenikać, a ziemia to, co duchowo w niej ukryte, wydychając w powietrze i ciepło, przywodzi do zjawiska; albo w jesienne zdarzenie, gdy te siły zaczynają się rozluźniać, a ziemia w zewnętrznym zamieraniu wdycha duchowy owoc biegu roku.<br /> <br /> To skierowane na zewnątrz przeżywanie zjawisk przyrody indywidualizuje się w odniesieniu do całości gospodarstwa. Dopiero w intymności czucia ożywa pojęcie zamkniętości organizmu rolniczego. Gdy samo czucie staje się organem głębszego przeżycia przyrody, idzie się samotną drogą, lecz po utorowanym szlaku. To, co się czuje, jest z góry dane, przybrało postać naoczną. Inaczej jest w stosunku człowieka do człowieka. Tam brakuje danego z góry sensu przyrodniczego prawa. W ludzkim współbyciu indywidualne czucie jednego spotyka indywidualne czucie drugiego. Na tej samej duszewnej płaszczyźnie stosunek ten naznaczony jest wszystkimi odcieniami sympatii i antypatii, potwierdzenia i zaprzeczenia, piękna lub brzydoty i tak dalej. Przy całym tym bogactwie odcieni trzeba sobie przyznać, że ten lub ów sposób czucia jest obiektywnym faktem i że siłą myślenia i woli trzeba dopomóc czuciu, by w znalezieniu swojego punktu równowagi obudziło poczucie prawdy. To jest to wczucie serca, które w drugim człowieku rozpoznaje równego, które tworzy zaufanie między człowiekiem a człowiekiem i przez to grunt dla poczucia prawa. Myślenie odniesione do rzeczywistości rozjaśnia poczucie prawa między ludźmi i zagęszcza je w porozumienia i prawa. W oczyszczonej woli rozpala ono inicjatywę — miłość do czynu. W zaufaniu żyje społeczny konsens; przemienia ono sprzeczną nierówność w duszewnym przeżyciu w świadomość godności równości wobec prawa. Zaufanie buduje na przeszłości i patrzy bez zastrzeżeń na to, co przyszłe.<br /> <br /> W prawie utrwalone jest pełne zaufania porozumienie, które w swoim czasie miało moc obowiązującą. Grozi mu stanie się społecznym zakładnikiem, gdy trwa bez przeobrażenia, gdy «jak wieczna choroba dalej się dziedziczy»160. Prawdziwe życie prawne ufundowane na moralności może powstać dopiero wtedy, gdy zaufanie w grupie współpracujących ludzi nieustannie&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Faust I'', Vers 1973, Hamburger Ausgabe, Dramatische Dichtungen, Bd. 1, München 1976.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> {{SE|172}}<br /> [[Datei:Abb. 10, S. 172.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 10: Das Wirken der Seelentätigkeiten der Betriebsgemeinschaft in die drei Wesenglieder des landwirtschaftlichen Organismus.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> z ducha na nowo się rodzi. Zaufanie żywi i niesie poczucie prawa. Gdy zostaje złamane, nie ma żadnej siatki bezpieczeństwa, żadnego zadośćuczynienia przez wyrok sędziowski; przeżywa się wtedy sięgające w nieskończoność rozczarowania; duszewny grunt prawa zaufania, na którym tak pewnie zdawało się stać, rozpłynął się w czystą nicość.<br /> <br /> Do rozkwitu wspólnoty gospodarczej należy dlatego nigdy nie ustająca pielęgnacja i wzmacnianie zaufania, a wraz z nim poczucia prawa — aż w najmniejsze rzeczy codzienności. Przyjaźnie nie stanowią zwykle pewnej podstawy dla trwałego zaufania we współpracy. Mają swoje źródło w przeszłościach losu, to znaczy w okolicznościach, które były inne niż obecne. Zyskują niosącą dalej trwałość dopiero wtedy, gdy rozwijają się ku przyjaźniom ducha. Te odnajdują się w ideale i w inicjatywie, by to, co ujęte w duchu, stało się bezwarunkowo czynem. Dopiero na tej podwójnej podstawie doświadczenia myślenia i woli może zaufanie wzrastać. Z jego substancji ducha uczy się wyczuwać naprzód to, co przyszłe.<br /> <br /> W praktyce wspólnoty gospodarczej budowanie zaufania opiera się na tym, że każdy uczestnik żyje w świadomości swej istoty zakorzenionej w duchu oraz tego, czym jest indywidualny i wspólny cel dążenia. By zyskać w tej kwestii jasność, pomaga studium antropozoficznej nauki duchowej w najszerszym sensie, pielęgnowanie myślenia anschauującego i jego pogłębianie przez medytację, a także medytatywny obcowanie z ezoterycznym zasobem sentencji Rudolfa Steinera.161 Ponadto zaufanie gruntuje się na konsensie w kwestiach dotyczących wkładu każdego z osobna: jakie zdolności może wnieść jednostka, jak i gdzie jest się gotowym — z świadomości dla całości gospodarstwa — przejmować współodpowiedzialność za jego część, jak być sprawnym życiowo i przytomnym duchem o każdej porze i wszędzie bezinteresownie stawać w wyłom i jak jest się skłonnym we wszelkiej działalności dawać wyraz postawie estetyczno-artystycznej. Ażeby takie pytania stawały się świadome i pobudzały kształtowanie zdolności, trzeba tworzyć instytucje, o których mowa na stronie 177 i następnych (rozdz. «Zur geistigen Entwicklung und Führung einer landwirtschaftlichen Betriebsgemeinschaft»). {{SE|173}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Denken_in_Mitmenschlichkeit_(Brüderlichkeit),_der_Weg_zum_solidarischen_Wirtschaften&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Myślenie we współczłowieczeństwie (braterstwie) – droga do solidarnej gospodarki ====<br /> <br /> Gdy schodzi się z obszaru wolnej woli, indywidualnej inicjatywy, w tę sferę, w której z budowania zaufania wyrasta poczucie prawa, by być równym wśród równych, przed myślącą świadomością otwiera się nowe pole doświadczenia ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Rysunek 10]], s. 172). W potocznej świadomości myślenie opiera się na spostrzeżeniach zmysłowych. W życiu społecznym musi ono z tego wznieść się ku światu zjawisk, które dopiero we wspólnym ludzkim obcowaniu powstają. Są one wyrazem tego, co duchowo-moralnie porusza ludzi. Sposoby działania są zjawiskiem — i myślenie musi teraz szukać dróg, jak można różnorodność tych przeważnie instynktownie prowadzonych zachowań natury ludzkiej kierować we właściwe tory. Tu, w sferze życia społecznego, myślenie nie odzwierciedla już tylko tego, co zmysłowo uchwytne, lecz staje przed zadaniem, by czynnie wytwarzać to, czego jeszcze nie ma lub co dopiero powstaje. Musi ono&lt;ref&gt;Zob. np. Rudolf Steiner: ''Wahrspruchworte'', GA 40, Dornach 1998.&lt;/ref&gt; {{SE|174}}<br /> <br /> z przeżycia tego, co duchowo-moralne w ludziach, stać się myśleniem kształtującym — takim, które w poznaniu wolnym od cielesności dochodzi do sądów zgodnych z duchowo-moralnym światem. Porządkowi natury immanentna jest konieczność, prawo; dla porządku społecznego to, co duchowe, musi się dopiero w myśleniu wolnym od zmysłowości skondensować w poznaniu do prawa moralnego. W myśleniu kształtującym przyszłość rozświetla teraźniejszość, samo działanie staje się nakierowane na przyszłość. Uświadomić sobie tę prawdę we współpracy praktycznej — to dopiero otwiera spojrzenie na drogę, na której krok po kroku wspólnota gospodarcza uczy się zdobywać zdolność do działania i do samoprowadzenia. Staje się tym samym miejscem inicjalnym gospodarowania zarówno od strony natury (w sensie kształtowania organizmu gospodarstwa), jak i od strony życia społecznego; staje się punktem wyjścia solidarno-asocjacyjnego gospodarowania, które jako autonomowe ogniwo włącza się w organizm społeczny ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Rysunek 10]], s. 172). Gospodarowanie artykułuje się w trzech funkcjach: wytwarzanie, podział i zużycie. Wewnątrzbetriebowe gospodarowanie ma za cel zaspokojenie potrzeb ziemi, użyźnienie gleby. Dokonuje się to np. przez wytwarzanie własnych nawozów gospodarstwa, ich rozdzielenie po polach i ich zużycie przez rośliny.<br /> <br /> Zewnętrzne gospodarowanie, które łączy się z produkcją rolniczą, ma za cel zaspokojenie ludzkich potrzeb w zakresie żywności. W obydwu przypadkach potrzeby mają naturę wolicjonalną, a więc duchową.&lt;ref&gt;Potrzeby wyrastają z głębin nieświadomości ciała oraz z jaśniejszych podziemi przeżycia duszy i ducha. Są zakorzenione w woli, w której żyje duchowy prabyt człowieka — Ja. W cielesnej potrzebie, np. głodzie i pragnieniu, porusza się impuls wyrównania nierównowagi w cielesnych czynnościach organicznych. Duchowo-duszyczna potrzeba dąży do tego, by wyzwolić się z przywiązania do cielesnych procesów i swobodnie oddać się w służbę etyczno-moralnych ideałów. Tak więc co do swej treści potrzeba jest czymś duchowym, a środki jej zaspokojenia są zadaniem gospodarowania.&lt;/ref&gt; Uchwycić je i zaspokoić przez obieg gospodarowania — to zadanie myślenia kształtującego. W gospodarowaniu zjawiskiem, do którego ono się odnosi, jest potrzeba. Wewnątrzbetriebowo artykułuje się ona w każdym przypadku z całości organizmu gospodarstwa. By zaspokoić potrzebę, trzeba myśląco zanurzyć się w żywy splot powiązań, myśląco ważyć każde działanie pod kątem wspierania lub hamowania i myśląco wcielić wynik przez czyn w organizm gospodarstwa. Natura zaspokaja przez swoją immanentną mądrość swe potrzeby sama. W rolnictwie człowiek wyciska zarazem {{SE|175}}<br /> <br /> swe potrzeby na naturze, np. w uprawie roślin kulturowych i w hodowli zwierząt domowych. By pogodzić jedno z drugim, rolnik musi nauczyć się przez myślenie kształtujące budować pojęcie zamkniętości organizmu rolniczego. Dopiero z niego, na wyższym stopniu, można wywieść wszelkie działania, które nie tylko zaspokajają ludzką potrzebę żywności, lecz zarazem uwzględniają utajone potrzeby natury w zakresie przyszłego rozwoju.<br /> <br /> Produkt rolniczy staje się bezpośrednio lub przez przetworzenie wyrobem, towarem, który ma wartość odżywczą lub użytkową określoną przez warunki wytwarzania. Na tej wartości musi mierzyć się cena. W życiu gospodarczym w ogóle tego wymiaru nie może wyznaczać jednostka — sprzedawca, przedsiębiorca — lecz wyłącznie przez porównanie wszystkich świadczeń, jakie wszyscy inni w obiegu gospodarczym od wytworzenia produktu aż po jego zużycie wnieśli. Ten rozległy splot powiązań, z którego wyłania się wartość wytworzona przez produkt, musi być ujęty w myśleniu całościowo, a zarazem przez myślenie kształtujące trzeba usiłować przybliżyć cenę do obiektywnej wartości. W zakresie tworzenia wartości i ceny w rolnictwie szczególność stanowi «uzdolnienie naturalne» właściwe danemu miejscu. Jak człowiek wnosi swoje zdolności produktywnie w życie gospodarcze, tak natura wnosi swą moc twórczą (zdolność) w zakresie klimatu, gleby, topografii itd. Na przykład stromy stok południowy w ciepłych okolicach jest nieodpowiedni dla uprawy zbóż, lecz bardzo odpowiedni dla winiarstwa; głęboka, płaska gleba lessowo-czarnoziemna jest przy równym nakładzie pracy nieporównanie bardziej produktywna niż płytka, kamieniołomna gleba na stoku lub w terenie pagórkowatym.<br /> <br /> Suma wszystkich wzajemnych relacji, które przez współpracę w życiu społecznym powstają i które poprzedzają zaspokojenie potrzeb, nie jest w swej równoczesności i następstwie uchwytna przez sąd jednostkowy. Trzeba stwarzać możliwości, by w regularnej wymianie własna dynamika rozpłynęła się w zbiorowym sądzie wspólnoty. Z takiego wysiłku rodzi się wspólny zmysł, który całą pracę geisteswissenschaftlich celowo i stosownie do czasu ukierunkowuje na całość gospodarstwa. Ten wspólny zmysł, czyli społeczny zmysł rzeczywistości, otwiera pole codziennego ćwiczenia — zarówno w obszarze pracy praktycznej, jak i w relacji człowieka do człowieka.<br /> <br /> To, co rzeczowo konieczne, np. wyważone zharmonizowanie wszystkich ogniw z całością organizmu gospodarstwa, musi być ujęte żywo we wszelkich szczegółach jako sąd wspólnoty i stać się wytyczną dla działania każdego {{SE|176}}<br /> <br /> z osobna. Dopiero oparta na doświadczeniu, wszechstronna znajomość rzeczy tworzy konsens. On stanowi fundament współpracy, stwarza przejrzystość i budzi radość ze zrównoważonego (ekonomicznego) współbrzmienia wszystkich ogniw i organów organizmu gospodarstwa w jedną całość.<br /> <br /> Również ludzkość we wzajemnych stosunkach w gospodarowaniu wyrasta ze zbiorowego sądu wspólnoty. Gdzie zamiast tego rządzi sąd jednostkowy, tam toruje sobie drogę egoizm; powstaje konkurencja, wzajemne wyzyskiwanie, walka o wypieranie z rynku, industrializm agrarny. Zbiorowy sąd wspólnoty w gospodarczym współżyciu powstaje z zainteresowania tym, co robi drugi. Postawa pytania «Gdzie jest niedostatek, gdzie potrzeba pomocy?» musi być we wspólnocie żywa wobec każdej jednostki. Granice między obszarami zadań — zarówno wewnątrzbetriebowo, jak i wobec stowarzyszonych zakładów przetwórczych i zbytu hoferskiego — muszą stawać się ruchome i przepuszczalne w celu wzajemnej pomocy. Postawa szukania podstawy dla własnej działalności gospodarczej w potrzebie drugiego tworzy myślącej świadomości nowe pole doświadczenia — takie, które czyni ze dążeń innych treść swego wyobrażenia. Na tej drodze powstaje asocjacyjne współogarnięcie pól działalności; myślenie kształtujące wskazuje woli drogę do asocjacyjnego działania, tj. działania w braterstwie. Na tych nowych brzegach gospodarowania opartego na ludzkiej wspólnocie coraz częściej próbuje się lądować, np. w hurcie ekologicznym i ekologicznym handlu detalicznym oraz w przetwórstwie. Brzeg sam w sobie jest jednak progiem między rolniczą produkcją pierwotną a kształtowanym przez podział pracy obiegiem gospodarczym. Na tym progu — granicy gospodarstwa — towar, obiektywna wartość własna prabyt wartości z ożywionej i ożywionej duszą natury, jest wyceniany przez subiektywne wartościowanie handlarza i konsumenta. W asocjacyjnym gospodarowaniu to wartościowanie każdego uczestnika może, dzięki powszechnie pożądanej przejrzystości, opierać się na konkretnych, naocznych faktach, które ostatecznie swój prabyt mają w cielesno-duchowych i duszycznych potrzebach bliźnich. Konkretnie znaczy to: biologiczno-dynamiczne gospodarstwa muszą otwierać się na przetwórstwo, handel i konsumentów, stawać do dialogu we wszelkich kwestiach merytorycznych i rozwojowych, wspólnie szukać rozwiązań, zawierać porozumienia, podpisywać umowy.&lt;ref&gt;Zob. na ten temat np.: Rudolf Isler, Ueli Hurter: ''Assoziatives Wirtschaften. Was verstand Rudolf Steiner unter einer wirtschaftlichen Assoziation?'', Dornach 2019, 96 S.; oraz: Stefan Leber (Hrsg.): ''Die wirtschaftlichen Assoziationen, Beiträge zur Brüderlichkeit im Wirtschaftsleben'', Band 2, Stuttgart 1987, 352 S.&lt;/ref&gt; {{SE|177}}<br /> <br /> Dokładniej patrząc, «nowe brzegi» tworzą obie strony granicy gospodarstwa. Jeden brzeg graniczy z naturą i stanowi zewnętrzną skórę organizmu gospodarstwa, drugi brzeg graniczy z emancypowanym życiem społecznym. To ostatnie może kształtować się w trójczłonowy organizm społeczny tylko o tyle, o ile obejmuje rolnictwo — o ile ludzie rozpoznają, jaki potencjał leży w rolnictwie ukształtowanym od nowa w duchu zasady organizmu. Biologiczno-dynamiczne gospodarstwa zaczynają małymi krokami, niejako jako prekursorzy, praktykować zasadę asocjacji w ramach lokalnym i regionalnym. Mogą tym samym pobudzać do dalej idących współprac i zaszczepić gospodarstwu ogólnie miarę, która uwalnia je od przymusu wzrostu właściwego kapitalizmowi.<br /> <br /> Im świadomiej wspólnota gospodarcza szuka kształtowania swego gospodarstwa jako organizmu, tym bardziej współpraca sama z siebie artykułuje się w duchowy, prawny i gospodarczy obszar działalności. Choć te ogniwa wzajemnie się przenikają, są jednak doświadczane jako od siebie oddzielone dziedziny. I cała duchowa moc wspólnoty gospodarstwa musi być nakierowana na to, by to, co rozdzielone — zarówno ideowo w obrazie, jak i przez pracę — sprowadzić do wyższej całości. Tu, z dala od dzisiejszego «mainstreamu» gospodarowania, otwiera się pole ćwiczenia — niejako szkoła wstępna ku prawdziwej praktyce społecznej, która w myśleniu kształtującym daleko poza granicami gospodarstwa daje zakorzenić się impulsowi trójczłonowości organizmu społecznego ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#189|Rysunek 11]], s. 189).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_geistigen_Entwicklung_und_Führung_einer_landwirtschaftlichen_Betriebsgemeinschaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === O duchowym rozwoju i kierowaniu rolniczą wspólnotą gospodarczą ===<br /> <br /> Pierwsze na świecie założenie wspólnoty gospodarczej, które się ostało, sięga roku 1968.&lt;ref&gt;Betriebsgemeinschaft Dottenfelderhof, Bad Vilbel, Deutschland.&lt;/ref&gt; Od tamtej chwili powstawały, zachęcane przez ducha czasu, na większych gospodarstwach podobne pionierskie przedsięwzięcia społeczne. Pobudką była konieczność posiadania kanonu wzajemnie uzupełniających się zdolności oraz dzielnych rąk do sprostania wielości zadań; dalej — wyzwolenie ziemi i kapitału z więzów dziedzicznych praw, a także kroki ku przezwyciężeniu zależnej pracy najemnej. {{SE|178}}<br /> <br /> Doświadczenie pokazuje teraz: cel ujęty w idee rozpięty jest nieosi­ągalnie daleko w przyszłości, a zdolności — by sprostać mu indywidualnie i we wspólnocie — szybko napotykają granice. Uświadomienie sobie i świadome przeżywanie tej rozbieżności wytwarza duchowo-duszewnie pole napięcia, które nie pozwala świadomie dążącemu ani przez chwilę trwać w bezruchu, a w obliczu oporów, niepowodzeń i tym podobnych — skłania do szukania możliwych do przebycia dróg. Jeżeli nie przeżywa się siebie z całą mocą w tej polarności celu duchowego i zmysłowo związanego świata faktów, siła dążenia słabnie, wspólna wola grozi popadnięciem w banalność, codzienne zajęcia wyczerpują się w rutynowym załatwianiu spraw — i to, co mogło stać się rozwojem, zapada w stagnację i cofanie się.<br /> <br /> Aby jako wspólnota gospodarcza wciąż na nowo upewniać się co do drogi ku celowi, musi ona tworzyć sobie urządzenia służące ćwiczeniu społeczno-moralnych technik. Odnoszą się one do coraz świadomiejszego ujmowania obu biegunów pola napięcia oraz do próby ich wyrównania wywyższającego.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_geistige_Strebensziel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Duchowy cel dążeń ====<br /> <br /> Motyw do tego, by gospodarować biologiczno-dynamicznie, żyje mniej lub bardziej wyraźnie i związany z losem w każdym poszczególnym człowieku. Jak ten indywidualny pobudka może nie tylko stawać się coraz świadomsza, lecz wznosić się ponadto do celu dążenia całej wspólnoty? Ani pojedynczy człowiek, ani wspólnota nie może poprzestać na tym, że raz ujęła już cel dążenia. Wymaga on ciągłej pielęgnacji poprzez studium antropozoficznej nauki duchowej. Jej treści badawcze, poruszane we wzajemnej rozmowie, pobudzają myśli i odczucia, które rozświetlają drogę mającą być wspólnie przebywaną. Tygodniowy krąg studyjny tego rodzaju — jeśli się udaje — uskrzydla w dwojaki sposób: z jednej strony wewnętrzny przepływ pracy koordynuje się przestrzennie i czasowo niejako sam z siebie, z drugiej — wspólnota porusza w takiej wyodrębnionej z codzienności godzinie myśli, które odbijają się w nośniku motywu, to znaczy w świadomości każdego poszczególnego człowieka. Myśli pozyskane w ten sposób ze wspólnej duchowej pracy poznawczej wchodzą w związek z obserwacjami i doświadczeniami woli czynionymi każdego dnia w pracy. Oba bieguny wspomnianego pola napięcia zbliżają się ku sobie — albo, w szczęśliwych chwilach, częściowo wręcz ze sobą zlewają.<br /> <br /> {{SE|179}} Antropozoficzna praca studijna odbywa się na «sachlichem Felde» («polu rzeczowym»).&lt;ref&gt;Zu diesem Terminus siehe Rudolf Steiner: ''Die Weihnachtstagung zur Begründung der Allgemeinen Anthroposophischen Gesellschaft 1923/24'', GA 260, Dornach 1994, Nr. 11 der Statuten, S. 53.&lt;/ref&gt; Wzmacnia i obiektywizuje świadomość własnego motywu oraz świadomość duchowego celu dążenia wspólnoty.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Praxis_der_Zusammenarbeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Praktyka współpracy ====<br /> <br /> Całość gospodarstwa dzieli się na pola pracy, za które odpowiedzialnie opiekują się — stosownie do zdolności i skłonności — poszczególni lub kilkoro członków. Ten podział na przykład na pole uprawy roli i roślin, ogrodnictwa lub sadownictwa, nawożenia, różnych dziedzin hodowli zwierząt, gospodarki łąkowo-pastwiskowej, pielęgnacji krajobrazu itp. nie może przeradzać się w podział pracy, nie w roszczeniowe postawy, nie w odgraniczanie królestw. Wprost przeciwnie — ze świadomości całości konieczna jest najwyższa elastyczność: płynne przejścia, wzajemna pomoc, zastępowanie jedni drugich wszędzie tam i zawsze wtedy, gdzie i kiedy tylko zachodzi potrzeba.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Arbeitsbesprechung_am_Morgen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Poranna narada robocza ====<br /> <br /> Odbywa się w każdy dzień roboczy po porannych wstępnych pracach — w szerokim kręgu na terenie gospodarstwa — i można ją otwierać powiedzeniem lub żartobliwą uwagą. Pogodność dodaje pracy smaku, nie odbierając jej powagi. W treści chodzi o wymianę bieżących spostrzeżeń, godnych uwagi zdarzeń i spraw pilnych, a następnie — w nawiązaniu do toku pracy dnia poprzedniego — o konkretny podział zadań. Przy tym należy mieć na uwadze, że we wszystkich pracach z udziałem uczniów, praktykantów i pomocników członkowie wspólnoty gospodarstwa pełnią funkcję wzoru.<br /> <br /> Przez poranną naradę roboczą obraz całości gospodarstwa w zmianie pór roku powinien być przywoływany na nowo do świadomości, i każdy powinien wiedzieć, co robi drugi. Zbyt łatwo rodzi się przekonanie, że wszystko jest jasne, że przecież stoi się w toku pracy od wczoraj do dziś — i znudzone milczenie chodzi w kółko. Nie — to, co wydaje się oczywiste, powinno zostać raz jeszcze podniesione do świadomości wszystkich. Do tego dołącza się spojrzenie w przód na nadchodzący dzień. Udana narada robocza stanowi już znaczącą część sprawnego prowadzenia gospodarstwa. Reszta to umiejętność — to bycie wzorem we wszelkiej pracy. {{SE|180}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Studienkreis_zu_Inhalten_anthroposophischer_Geistesforschung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Krąg studyjny treści antropozoficznych badań duchowych ====<br /> <br /> W praktyce idee wspólnego celu zanurzają się w życiową rzeczywistość organizmu gospodarstwa. Jakże budujące i tworzące związki życiowe są te idee — a jednak wkrótce trzeba przyznać przed sobą, że niejedna nadzieja zawodzi. Nie udaje się, napotyka się granice i zostaje się odesłanym do siebie samego. Ideał ulega wstrząsowi, przeżywa się to jak obumieranie, jak częściową śmierć duszy. Nie chce się tego przyjąć do wiadomości i szuka się zewnętrznych przyczyn — kapryśnej pogody, własnej lub cudzej nieudolności, błędnych decyzji lub zaniedbań, nieporozumień, społecznych rozłamów i tym podobnych. Lecz jak życie — tak i obumieranie, i śmierć, ukazują się właśnie w zasłoniętej postaci. Jakże ma zostać rozpoznane to, co niepowodzenie chce nam powiedzieć? Z tej niepewności rodzą się bolesne doświadczenia, próby dla jednostki i dla wspólnoty. Kto staje wobec tych doświadczeń, budzi się w nim samopoznanie, a z nim z głębin duszy wyłania się niewypowiedziane pytanie — i nagle, niespodziewanie i nieoczekiwanie, przychodzi z zewnątrz odpowiedź. Temu darowi niespodziewanego dochodzenia do nowych, uskrzydlających wglądów służą cotygodniowe spotkania wspólnej pracy poznawczej z zakresu nauki duchowej. W rozmowie mogą tam paść — nieproszenie i nieoczekiwanie — myśli, które na skrycie w duszy nurtujące, naglące pytanie dają pojednawczą odpowiedź i prowadzą do nowego spojrzenia na rzeczy, a zarazem wołają do nowych wysiłków. Dokonuje się wówczas «Erwachen des Menschen am Geistig-Seelischen des anderen Menschen»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Gemeinschaftsbildung'', GA 257, Vortrag vom 27. Februar 1923, Dornach 1989, S. 116.&lt;/ref&gt; (przebudzenie człowieka przez to, co duchowo-duszewne w drugim człowieku). Wspólna antropozoficzna praca studijna działa orzeźwiająco na ducha, unosi i poszerza motyw z jego subiektywnej ciasności, i budzi siły, które w praktyce wciąż na nowo pomagają nabierać rozpędu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Arbeits-_und_Verwaltungskonferenz&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Konferencja pracy i zarządzania ====<br /> <br /> Kolejne cotygodniowe spotkanie ma być poświęcone — zarówno w retrospekcji, jak i w krótko- oraz długofalowym planowaniu — zagadnieniom planistycznym, decyzyjnym i administracyjnym, ze szczególnym uwzględnieniem duchowej ciągłości w prowadzeniu gospodarstwa. W tej rundzie rozmów wspólnota gospodarcza rozważa i rozstrzyga {{SE|181}}<br /> <br /> całościowo i jednomyślnie wszystkie kwestie merytoryczne, które pojawiają się w poszczególnych obszarach pracy.<br /> <br /> W retrospekcji powinno dochodzić do głosu — z możliwie największą otwartością — zarówno to, co się udało, i to, co się nie powiodło, jak i to, co godne uwagi w doświadczeniach, obserwacjach itp. Przemilczenie — zamierzone czy z nieuwagi — rodzi duchy i sprzyja impulsom władzy. Dokumentacja jest wskazana!<br /> <br /> Planowanie skupia się na pracach przypadających w danej porze roku oraz na kwestiach społecznych i kulturalnych odnośnie do<br /> <br /> * działań rolniczych i ogrodniczych w zakresie uprawy roli, płodozmianu i nawożenia, a także produkcji nasiennej, pielęgnacji upraw, zbioru, przechowywania i zbytu;<br /> * wytwarzania biologiczno-dynamicznych preparatów nawozowych i ich terminowego stosowania;<br /> * działań sadowniczych i krajobrazowych, takich jak pielęgnacja żywopłotów i zadrzewień;<br /> * prowadzenia stada, pozyskiwania pasz i pielęgnacji pastwisk oraz pozyskiwania pasz polowych;<br /> * utrzymania, żywienia, pielęgnacji i hodowli zwierząt domowych, ze szczególnym uwzględnieniem bydła;<br /> * pielęgnacji i napraw maszyn oraz inwestycji odtworzeniowych i nowych;<br /> * pielęgnacji i napraw budynków oraz dróg dojazdowych, a także planowania i finansowania nowych budowli;<br /> * ogólnej administracji, planowania budżetu i finansów;<br /> * kształtowania dochodów członków wspólnoty gospodarczej;<br /> * spraw personalnych i kwestii zarobkowych dotyczących uczniów, praktykantów, pomocników oraz pracowników czasowych;<br /> * organizacji świąt rocznych i innych uroczystości oraz pozostałych przedsięwzięć, takich jak obchody gospodarstwa, praktyki rolnicze dla klas szkolnych, kursy itp.;<br /> * własnych, eksperymentalnych, praktycznych badań prowadzonych w obrębie gospodarstwa;<br /> * współpracy z zakładami zajmującymi się przetwórstwem i handlem;<br /> * pielęgnacji kręgu ludzi związanych z gospodarstwem;<br /> * pracy z opinią publiczną;<br /> <br /> Wspólnota gospodarcza zarządza sobą samodzielnie we wszystkich dziedzinach, tzn. wszyscy odpowiedzialni są zaangażowani w takim stopniu, że w każdej chwili orientują się w stanie całości. Największym wyzwaniem jest nieprzerwany przepływ informacji i krystalicznie czysta przejrzystość. Ten pierwszy jest osiągalny jedynie {{SE|182}}<br /> <br /> przez stałe zainteresowanie każdego z osobna wszystkim, co się dzieje. Z tego zainteresowania wyrasta przytomność ducha oraz zmysł rzeczywistości, który zapobiega wszelkiemu trwaniu przy raz powziętym sądzie, wszelkiej ideologizacji. Ta druga — przejrzystość — jest kwestią niezawodności w najmniejszych nawet sprawach codziennych, jasności w ustaleniach, uwagi tam, gdzie panuje potrzeba merytoryczna lub duszewna, i bezwarunkowej gotowości, by wskakiwać w każdą wyłomem powstałą lukę.<br /> <br /> W konferencji roboczo-administracyjnej urzeczywistniają się owoce kształcenia przez życie. W tych owocach łączy się — w nieprzerwanej syntezie — wzajemne przenikanie wymienionych biegunów: duchowego celu dążeń i jego wszczepienia w praktykę. Z tych owoców, z tego, co zostało zdobyte w jednostkowym i wspólnotowym trudzie, dopiero wypływa substancja, która nadaje wspólnocie gospodarczej jej własne jestestwo; dopiero to czyni ją w duchowym sensie wiarygodną.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Hoforganismus_und_die_Ich-gewollte_Arbeit_des_Menschen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Organizm gospodarstwa i praca człowieka wynikająca z woli jaźni ====<br /> <br /> Praca w rolnictwie w ogóle wyznaczana jest przez rzeczy i istoty działające w przyrodzie. To, co w dawniejszych czasach instynktownie odczuwano jako panującą, prowadzącą i podtrzymującą pracę mądrość, wyemancypowało się wraz z nadchodzącą epoką przyrodoznawstwa w myślową abstrakcję praw natury. Był to z jednej strony akt wolności budzącego się w Jaźni samoświadomości, z drugiej zaś — upadek w przymusy materializmu jako odtąd panującego poglądu na świat. Zewnętrznym owocem tego aktu wolności jest technika — wyciąg z fizyczno-nieorganicznej przyrody, przetworzony duchem człowieka. Technika pozwala wprawdzie odciążyć człowieka od ciężkiej pracy, lecz narzuca się przyrodzie z ujawniającymi się na całym świecie konsekwencjami. Rozrywa pełne mądrości związki i powiązania między przyrodą fizyczną, ożywioną i uduchowioną duszą.<br /> <br /> Postęp techniczny zmierza ku temu, by pracującego człowieka w rolnictwie uczynić zbędnym. Rolnictwo biologiczno-dynamiczne zmierza w kierunku przeciwnym. Dąży się tu do tego, by pracę maszynową ograniczyć w możliwie największym stopniu, aby powstawało wystarczająco dużo przestrzeni dla twórczo-ćwiczącej, rzemieślniczej praktyki. Na ile to może się powieść, zależy od przezwyciężenia nadmiaru zewnętrznych ograniczeń społecznych.<br /> <br /> To, co znaczy pracować w ożywionej i uduchowionej duszą przyrodzie, musi zostać na nowo odkryte. W tym celu ogląd i myślenie muszą zwrócić się ku jej szczególnej swoistości — ku temu, co żywo wrasta w zewnętrzną postać, i ku temu, co duszewnie zamyka się w formę cielesną. To, co uformowane, jest uchwytne w ideach; formujące agens oświetla antropozoficzne badanie duchowe, które w postaci idei otwiera dostęp do świata istot, czyniąc go tym samym przystępnym dla myślenia. Dopiero poznanie istoty nadaje ideom ukształtowanym przy oglądzie zmysłowym — które same jednak są zakorzenione w świecie istot — moralną siłę. Gdy opanują wolę, stają się własnością istotową. Z tymi ideami, wchłoniętymi we własną istotę Jaźni, odnajduje się nowy, wolny stosunek do pracy. Uczy się pracować z własnego gruntu istotowego, znajduje się w nim kierunek i cel. Moralnym źródłem jest się samemu i w wolności wyznacza się z niego swą drogę. Z tego pra-gruntu Jaźni dopiero wypływa prawdziwy zapał. Rodzi się on z idei, która stała się duchem-rzeczywistością. To on wybiega naprzód przed pracę, ogrzewa ją i przenika duszewną radością. Praca — choćby była jak ciężka, choćby wydawała się niska i marna — uszlachetnia się przez ducha, który ją przesyca. Jest duchem wypełniona od początku do końca i dodaje organizmowi gospodarstwa coś, co wydobywa go ponad jego czysto naturalną naturowość.<br /> <br /> {{SE|183}} Maszyna natomiast wbija się w rolnictwie jak klin między człowieka a przyrodę tworzącą ze swych istot i sił. Działa zgodnie z miarą tego, co człowiek wkonstruował w nią z poznań dotyczących nieożywionej przyrody. Przez wyłącznie maszynową pracę duchowej twórczej sile człowieka grozi uwiąd, praca pustoszeje w zwykłą rutynę, wola traci przewodnika i słabnie.<br /> <br /> Im mniej praca wyczerpuje się w rutynie, w samym tylko załatwianiu spraw, im bardziej wykonywana jest we wspomnianym sensie przeniknięta radością idei — tym bardziej budzi się zarazem zmysł piękna, który to, co uczynione ludzką ręką — w przypadku maszyny z reguły pogrążające się w jednostajności i banalności — dopiero wynosi do rangi prawdziwego dzieła sztuki.<br /> <br /> W rolnictwie to właśnie działająca w przyrodzie mądrość jest tą, której służy ludzka praca. Ta mądrość, właściwie poznana, żyje dalej w pracy jako jej sens. Ponadto ludzka zdolność ideowa działa nadrzędnie, nadając sens kształtowaniu gospodarstwa jako cielesnego organizmu «rolniczej indywidualności».<br /> <br /> W równym stopniu, w jakim rzemiosło rolnicze musi być gruntownie opanowane, w równym stopniu jest ono przez całe życie nauczające. Wzmacnia siłę samoświadomości, gdy to, co w pracy postrzeżone, wznosi się do świadomego<br /> <br /> poznania; poszerza i pogłębia obraz świata, gdy się przeżywa, jak owocnie to, co uczynione, dalej kształtuje życie przyrodnicze i społeczne.<br /> <br /> {{SE|184}} W tej podwójności leży wielkie pedagogiczne znaczenie pracy skierowanej ku rzeczom i istotom przyrody. Okazuje się ona błogosławioną w szkolnym nauczaniu ogrodnictwa, w praktyce na szkolnych gospodarstwach rolnych, w praktykach rolniczych i leśnych dla uczniów klas starszych oraz we wspomaganej współpracy osób z niepełnosprawnością. Z wymienionych powodów wielu młodych ludzi — jako «urodzeni w mieście» — szuka biologiczno-dynamicznego wykształcenia zawodowego, które coraz częściej prowadzone jest jako «wolne kształcenie» na własną rękę przez biologiczno-dynamiczne grupy robocze. Ponadto praca biologiczno-dynamiczna, zwłaszcza w większych gospodarstwach prowadzonych jako wspólnoty gospodarcze lub w urządzeniach o charakterze wiejskim, zyskuje rosnące znaczenie — m.in. w kształceniu dorosłych, zawodowej reorientacji, poszukiwaniu siebie itd. Na co Goethe w ''Wilhelm Meisters Wanderjahre'' wskazał w poetyckiej przepowiedni opisem «Pedagogicznej Prowincji»,&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Wilhelm Meisters Wanderjahre'', Hamburger Ausgabe, Bd. 8, München 1972, «Zweites Buch».&lt;/ref&gt; i na co Rudolf Steiner wskazywał sto lat temu, mówiąc, że w przyszłości na wsi powstawać będą ośrodki kultury,&lt;ref&gt;Adalbert Graf von Keyserlingk: ''Koberwitz 1924'', Stuttgart 1974, S. 70.&lt;/ref&gt; to pojawia się dziś tu i ówdzie w najrozmaitszych zalążkach.<br /> <br /> Duchowo-duszewną kondycję, która wskazuje pracy w ożywionej i uduchowionej duszą przyrodzie drogę i cel, każdy człowiek musi dziś świadomie na nowo zdobyć. W tym celu zaleca się przyjąć za duchowy kręgosłup wszelkiej formy współpracy na polu społecznym sformułowane przez Rudolfa Steinera w 1905 roku «Społeczne Prawo Zasadnicze».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaft und soziale Frage'', in: ''Luzifer – Gnosis 1903–1908'', GA 34, Dornach 1987, S. 213: «Das Heil einer Gesamtheit von zusammenarbeitenden Menschen ist um so größer, je weniger der einzelne die Erträgnisse seiner Leistungen für sich beansprucht, das heißt, je mehr er von diesen Erträgnissen an seine Mitarbeiter abgibt, und je mehr seine eigenen Bedürfnisse nicht aus seinen Leistungen, sondern aus den Leistungen der anderen befriedigt werden.» (Dobrobyt zbiorowości współpracujących ludzi jest tym większy, im mniej jednostka rości sobie pretensje do owoców własnych zasług, to znaczy im więcej z tych owoców oddaje współpracownikom, i im bardziej jej własne potrzeby zaspokajane są nie z jej własnych zasług, lecz z zasług innych.)&lt;/ref&gt; Jest to prawo, które tym bardziej dochodzi do głosu, im bardziej egoizm jako sprężyna społecznego działania zostaje wykorzeniowany. Inauguruje ono drogę kształcenia ku owocnemu społecznemu współżyciu. Prowadzi ono między innymi do wglądu, «że praca dla współludzi i osiąganie pewnego dochodu<br /> <br /> {{SE|185}} to dwie całkowicie od siebie oddzielone sprawy».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd. – Siehe auch: Stefan Leber (Hrsg.): ''Das soziale Hauptgesetz, Beiträge zum Verhältnis von Arbeit und Einkommen'', Stuttgart 1986, 280 S.&lt;/ref&gt; Jedno jest kwestią przynależącą do życia duchowego, drugie — do życia prawnego. Jak wszystkie sprawy prawne, praca nie może być mierzona ceną zakupu, np. stawką godzinową. Praca nie jest towarem. We wspólnotach gospodarczych działających na roli stwarza się możliwość ćwiczenia rozdzielenia pracy i dochodu choćby w zarysie. Nasuwa się ona wtedy, gdy uświadamia się sobie daleko sięgającą duchową wymiarowość członiowania istotowego organizmu rolniczego. Dlatego najpilniejszym zadaniem człowieka i ludzkiej wspólnoty na gospodarstwie jest wyrobieniu sobie o tym obrazu i uczynienie go żywym dawcą impulsu pracy. Tak więc to przez pracę ujęta w duchu idea organizmu staje się dziełem sztuki w tym, co żywe — formując się na zewnątrz w postać i wewnętrznie członując się w organy.<br /> <br /> Przez urzeczywistnienie tej ujętej w obrazie idei każdy z osobna wkracza w Jaźniowo-chcianej pracy, w zgodzie ze wszystkimi innymi, w organizm gospodarczy, prześwietlając układ jego członów istotowych ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Ilustracja 10]], s. 172). To, co tam pracuje, jest Jaźnią; we wszystkim wyznacza ona miarę. Wpromieniowuje się w duszewne ciało gospodarstwa, troszczy się o sposób hodowli, żywienia, pielęgnacji oraz o dalszy rozwój hodowlany zwierząt domowych, oferuje schronienie dla dzikiej fauny i sprawia, że duszewne ciało gospodarstwa przeniknięte zostaje indywidualnością i przeżywia się jako byt zamknięty w sobie.<br /> <br /> To znowu jądro istoty człowieka — Jaźń — i rozbłyskujący w Duchu-Duszy obraz prześwietla organizację życia gospodarstwa, utrzymuje ją w zdrowiu w całej wielopostaciowości i wznosi do wyższej, hodowlano-indywidualnej żywotności. I wreszcie Jaźń w pracy przesila fizyczną organizację, kształtująco przemienia i indywidualizuje kompozycje substancji — wywyższając naturalne dane stanowiska (por. rozdział o nawożeniu). Zarazem owo potrójne przenikanie i siedliskowa indywidualizacja oznaczają, że człony istotowe organizmu rolniczego wprowadzane są w bardziej intymną, przebiegającą z góry na dół, wzajemnie się wspierającą relację. Na przykład nawóz ze stanu zwierząt troszczy się o ożywienie i uduchowienie duszą organizacji fizycznej, o podtrzymujące życie współdziałanie czterech żywiołów w glebie, a także o kształtowanie owoców i pożywność kultur roślinnych. Inaczej organizacja życia: z jednej strony poprzez resztki wzrostu roślinnego dostarcza ona podstawy dla tworzenia się humusu w glebie,<br /> <br /> {{SE|186}} ożywienia organizacji fizycznej; z drugiej strony tworzy podstawę paszową dla dzikiej fauny i stanów zwierząt domowych — wzmocnienie organizacji duszewnej.<br /> <br /> Przez pracę prowadząca ją idea staje się dopiero rzeczywiście istotową. Można oglądać to, co uczyniono, i badać, co się osiągnęło. Jest to badanie, które zamyka człowieka i świat w jedno i którego znajdowanie prawdy mierzone jest tym, co zostało uznane za owocne.<br /> <br /> W jeszcze o wiele wyższym stopniu dotyczy to pracy, której ideowa podstawa urządza się wyłącznie w wynikach antropozoficznego badania duchowego i do której poznania i skutecznego opanowania cała wspólnota gospodarstwa czy przedsiębiorstwa czuje się wezwana. Jest to między innymi wytwarzanie i stosowanie biologiczno-dynamicznych preparatów nawozowych. Ich istotowej naturze poświęcony jest rozdział o zagadnieniu nawożenia. Praca z tymi substancjami nawozowymi — w przygotowaniu i zastosowaniu — rozciąga się przez cały rok. Ich stosowanie w substancjalnie najmniejszych ilościach odbywa się albo w postaci ciekłej bezpośrednio na glebie i roślinie — od siewu aż do fazy dojrzewania — albo w przypadku większości preparatów za pośrednictwem hofeigener Komposte und Dünger własnych kompostów i nawozów gospodarstwa.<br /> <br /> W odniesieniu do organizmu rolniczego, nawożące działanie preparatów polega na swoistym wychowaniu jego członów istotowych ku wyższej całości. W kontekście rytmów roku słonecznego nie tylko wzmacniają i dynamizują one każdorazowo swoiste działanie tych członów istotowych, lecz przede wszystkim sprzyjają ich wzajemnemu przenikaniu — które dopiero pomaga organizmowi przedsiębiorczemu osiągnąć jego zamkniętość i rozwój odpowiedni danemu stanowisku. W szczególności to właśnie praca z biologiczno-dynamicznymi preparatami prowadzi do osobistego stosunku do substancji i sił, które przygotowują roślinom żywą i owocną glebę. Tak może Jaźniowa natura pracującego człowieka połączyć się z duchowym działaniem wnętrza przyrody.<br /> <br /> Ludzka praca wynosi w świat wszystkie oblicza moralnych oddziaływań niższej, związanej z ciałem Jaźni. Są one przy tym współkształtowane przez wunschnaturę pożądaniową człowieka, przez samowolę, impulsy władzy itd. Panujący stąd egoizm może zostać przezwyciężony w przemianie, gdy przez duchową siłę wyższej Jaźni dusza zdobywa panowanie nad ciałem. Praca staje się usposobieniowo i ideowo niesiona — taką, która wykonywana jest z miłości do sprawy lub w służbie innemu człowiekowi. Bezinteresowny czyn nie dokonuje się z przymusu, lecz wynika z mądrego wglądu i jest samookreślony. Wolne samookreślenie w pracy przy<br /> <br /> {{SE|187}} ożywionej i uduchowionej duszą przyrodzie może wzrastać tylko wtedy, gdy poznanie zmysłowe poszerza się ku poznaniu duchowemu. Prawda, która się tak otwiera, potwierdza się w owocności działania. Na ten stan rzeczy wskazują słowa z Ewangelii Jana: «… poznacie prawdę, a prawda wyzwoli was».&lt;ref&gt;Joh 8,32.&lt;/ref&gt; Dopiero ta tak zdobyta wolność stwarza tożsamość między tym, co wewnętrzne, i tym, co zewnętrzne. Wolnemu, w miłości spełnionemu czynowi poprzedza ofiara. Poświęca się coś, co całkowicie przynależy do samego siebie, co stało się własnością wyższej jaźniowości, i oddaje się to. Gdy staje się to usposobieniem we wspólnocie, która współpracuje dla wspólnie poznanego zadania — w woli wieje wiatr wolności.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Impulse_des_biologisch-dynamischen_Landbaus_für_die_Entwicklung_des_sozialen_Organismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Impulsy rolnictwa biodynamicznego dla rozwoju organizmu społecznego ===<br /> <br /> Wszystkie symptomy czasów wskazują na pilność nowej porządku przyrody i nowego, obejmującego całe życie ludzi porządku społecznego. Jak człowiek, nieznający swojej duchowej istoty, a tym samym swoich zadań rozwojowych, skłonny jest tworzyć nieporządek, tak właśnie znajomość samego siebie może mu otworzyć oczy na zasadę porządku, która obowiązuje równie dobrze dla przyrody, jak i dla kształtowania życia społecznego. Jest nią antropologiczne odkrycie Rudolfa Steinera: trójczłonowość ludzkiego organizmu według układu nerwowo-zmysłowego, układu rytmicznego i bieguna przemiany materii i kończyn (zob. s. 88 nn.). To, co dotąd zostało przedstawione, i wszystko, co następuje, na tym się zasadza. Rudolf Steiner usiłował, w chaosie po pierwszej wojnie światowej, przez odpowiednie urządzenia społeczne ukształtować życie społeczne w funkcjonalną trójczłonowość życia duchowego, prawnego i gospodarczego, tak aby każdy z tych członów mógł się rozwijać autonomicznie, a zarazem w żywym wzajemnym oddziaływaniu, i zrastać się w wyższe całości organizmu społecznego.&lt;ref&gt;Siehe hierzu u.a.: Rudolf Steiner: ''Die Kernpunkte der sozialen Frage'', GA 23, Dornach 1976; sowie ders.: ''Zu sozialen und wirtschaftlichen Fragen der Gegenwart'', GA 332b, Dornach 2020.&lt;/ref&gt; Liczył wówczas na otwartość świadomości klasy robotniczej, na proletariat wtłoczony w sterowany kapitałem przemysł. Ta zakrojona na szeroką skalę próba nie powiodła się — jak wyłożono na wstępie — z wielu zewnętrznych powodów. Ludzie czynni wówczas jeszcze w rolnictwie (ok. 40%) nie byli w równym stopniu dotknięci kwestią społeczną. {{SE|188}}<br /> <br /> Nieliczni, którzy pozostali do dziś (ok. 2%), są nią dotknięci w stopniu najwyższym. Tak, rolnictwo stało się w skali globalnej ogólnospołecznym przypadkiem socjalnym. I oto okazuje się: gdziekolwiek dzisiaj prowadzi się gospodarkę biologiczno-dynamiczną, tam organicznie, jakby z jednego punktu, wyrastają w społeczne otoczenie siły o społecznym działaniu. Wyrastają i ujawniają swój wielki potencjał — ale jako takie muszą być rozpoznane w kierunku swojego oddziaływania, świadomie ukształtowane i wyposażone w siłę. Może to się dokonać jedynie przez instytucje sięgające poza granice poszczególnych gospodarstw. Gdzie takie instytucje zaczynają się tworzyć, szybko staje się widoczne, że są płodne tylko wówczas, gdy uczestniczący uświadamiają sobie, w którym z trzech obszarów chcą i mogą wnosić swoje zdolności i aktywności w odniesieniu do rolnictwa — czy na polu duchowym, prawnym, czy też gospodarczym. Świadomie praktykowana zasada trójczłonowości organizmu rolniczego może odtąd wyznaczać ogólnemu życiu społecznemu miarę i kierunek ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#189|Ilustracja 11]]).<br /> <br /> Albowiem, spojrzawszy dokładniej, rolnictwo pozostaje w związku ze wszystkimi dziedzinami życia społecznego. Nie tylko stoi na początku tworzenia wartości z ożywionej i uduchowionej duszą przyrody i troszczy się o pożywienie i surowce — ono kształtuje oblicze Ziemi oraz przestrzeń życiową dla rośliny, zwierzęcia i człowieka w krajobrazach kulturowych. Ponadto dostarcza naukom obfitego powodu, by zbyt ciasne granice ich metodyki, przy ograniczeniu ich teorii, rozszerzyć ku adekwatnemu ujmowaniu fenomenów życia. Stwarza przestrzenie naoczności, które zaspokajają estetyczne spojrzenie i dają sposobność do nowych sposobów przeżywania. Otwiera przed pogłębianiem religijnego odczucia rozległe pole moralnej praktyki, i wreszcie — rolnictwo zbudowane na zasadzie organizmu stwarza warunki dla ożywienia podporządkowanych mu rzemiosł i ich asocjacyjnego włączenia.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Wollen_in_Freiheit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Wola w wolności ====<br /> <br /> Im więcej wspólnocie gospodarstwa lub przedsiębiorstwa udaje się wznieść zdolności i wolę do pracy do wspólnej siły inicjatywy, do wolności w chceniu, tym bardziej biologiczno-dynamiczne gospodarstwo otwiera się na zewnątrz i rozwija duchowe promieniowanie, które budzi zainteresowanie społecznego otoczenia. Stawiane są pytania, nawiązują się rozmowy, szukane są odpowiedzi w kręgach studyjnych i na zjazdach w gospodarstwie {{SE|189}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 11, S. 189.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 11: Der biologisch-dynamische Betrieb als Initialort für die Entwicklung der Dreigliederung des sozialen Organismus.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> oraz na uroczystościach przy okazji świąt rocznych, na spotkaniach badaczy lub — jeszcze konkretniej — w dniach otwartych drzwi, podczas obchodów gospodarstwa i pól, przy okazji czasowej współpracy bądź udziału w regularnie powracającej pracy z preparatami. Ponadto tablice informacyjne przekazują treści z praktyki na terenie gospodarstwa i wzdłuż często uczęszczanych ścieżek spacerowych. Jakże pożądane byłoby, wobec stale napiętej sytuacji pracy w gospodarstwach, móc prowadzić te rozmowy jeszcze intensywniej. Pomocne w wielu kwestiach praktycznych okazują się tu kręgi przyjaciół i zainteresowanych, które tworzą się wokół biologiczno-dynamicznych gospodarstw.<br /> <br /> Obok tych zadań z zakresu edukacji dorosłych, które niespodziewanie przypadają biologiczno-dynamicznej uprawie ziemi, to przede wszystkim pedagogiczna praca z młodzieżą oraz wyrastające z praktyki kształcenie i doskonalenie zawodowe sprawiają, że duchowe czułki wyciągają się w okoliczny świat. Wyrastające pokolenia uczniów to niemal {{SE|190}}<br /> <br /> wyłącznie «urodzeni w mieście». Stoją daleko od tradycji chłopskiej. Nie chcą jednak być jedynie biernymi odbiorcami gotowej wiedzy o rolnictwie, którego technologiczny sposób myślenia i działania całkowicie wciąga ich w krąg redukcjonistyczno-przyrodniczego obrazu świata. Szukają całościowego ideału wychowania obejmującego człowieka i przyrodę, który leży u podstaw biologiczno-dynamicznej uprawy ziemi w najszerszym tego słowa znaczeniu. Doprowadziło to do tego, że praktyczne kształcenie w znacznej mierze wyzwoliło się z państwowej oferty edukacyjnej szkół zawodowych. Tak zwane «wolne kształcenie» podąża za programami nauczania, które sami rolnicy opracowują. To samo dotyczy ponadgospodarczych biologiczno-dynamicznych ośrodków szkoleniowych doskonalenia zawodowego, które założono w różnych krajach.<br /> <br /> W ścisłym związku z duchowo-kulturowymi inicjatywami, które promieniują z biologiczno-dynamicznych gospodarstw, stoi bliska praktyce badawczość. Odkąd obydwie — nauka i badania — przez 200 lat stopniowo wyodrębniały się z rolnictwa i ulegały akademizacji, rolnictwo poddało się kierowanemu z zewnątrz naukowo-technologicznemu postępowi, tracąc swą opartą na instynktowno-ludowej mądrości dojrzałość. W przeciwbieżności do tego z praktyki biologiczno-dynamicznej uprawy ziemi od samego początku wyrosła badawcza postawa i usposobienie, które nawiązuje do tradycyjnych metod, przekształca je i czyni podstawą swych dalej prowadzących duchowych celów. Ta postawa nie może zadowolić się kauzalno-analityczną, ilościowo-redukcjonistyczną metodologią akademickich badań. Wysiłki badawcze rozszerzają się wręcz przeciwnie na jakościową stronę postrzegania i myślenia, mianowicie na pytanie, jakie głębsze poznania można zdobyć, gdy badawcze spojrzenie kieruje się ku całości gospodarstwa, jego członom i wszystkiemu, co tam żywo i we właściwym sobie życiu duszy się rozwija. Dokądkolwiek spojrzy oko, nie widzi nigdy czegoś pojedynczego, lecz zawsze pewien związek, w którym to coś pojedynczego się jawi. Dopiero rozum abstrahuje z tego związku to, co jednostkowe, i stawia je przed sobą w formie pojęcia. Związek przy tym blednie lub całkowicie wypada z pola widzenia. To właśnie znamionuje kauzalno-analityczne postępowanie.<br /> <br /> Jeśli zamiast tego szuka się na przykład związku, który pojawia się wiosną, gdy na gospodarstwie ukazują się jaskółki, można na wstępie opisać wszystko, jak jaskółka uobecnia się w swych czynnościach. Rozróżni się różne gatunki, które w danym miejscu {{SE|191}}<br /> <br /> są u siebie, jak jaskółka dymówka i oknówka oraz nie należący już do jaskółek jerzyk. Wytworzy się obraz ich sposobu odżywiania się — owady chwytane w locie — oraz ich miejsc gniazdowania: dymówki zazwyczaj wewnątrz budynków, najczęściej w stajniach, oknówki na zewnątrz pod okapami dachów stajni, jerzyki w zagłębieniach starych murów lub otwartych więźbach dachowych stodół. Pozna się ich różnorodne śpiewy, będzie się śledzić ich lęgi i wiele więcej. To wszystko są czynności, w których związane z ciałem istoty duszne tych ptaków dają się poznać zmysłom. Ich charakterystyczna wypowiedź istoty to jednak wytrwały lot. Jako uskrzydlone istoty głowowo-zmysłowe śmigają, ciągnąc za sobą wiry powietrza, modelując przestrzeń powietrzną gospodarstwa w szerokim promieniu łukami i liniami, by nagle błyskawicznie, silnym uderzeniem skrzydeł, wyrywać się w górę, w dół lub w bok, by schwycić zdobycz. Ich aktywność wyczerpuje się niemal zupełnie w zadziwiających sztukach lotniczych i to od rana do wieczora przez całe półrocze letnie. Zimą znikają na południe.<br /> <br /> Gdy spojrzenie spoczywa na tych bogatych w powiązania zjawiskach, budzą się pytania o związki sięgające poza to, co dostępne zmysłom: czyż istota duszna tych pełnych sił zmysłowych stworzeń nie wplata się w swych szeroko sięgających, plastycznych ruchach lotnych w żywioł powietrza całego gospodarstwa? Czy nie dochodzi tu do przeniknięcia powietrznej otoczki duszą? I dalej pytanie: dlaczego dzieje się to jedynie w półroczu letnim od kwietnia do września? Monokausalna odpowiedź nasuwa się sama: to oferta pokarmowa w postaci latających owadów, która zimą odpada. Lecz i to jest zjawisko. Czy nie wskazuje ono, jak wszystkie wymienione, na urphänomenalny związek wskazujący poza to, co zmysłowe? Związek ten był omawiany jako polarność bieguna głowowego pod ziemią i bieguna przemiany materii nad ziemią indywidualności rolniczej (zob. rozdział «Trójczłonowość człowieka i indywidualność rolnicza», s. 88 nn.).<br /> <br /> W półroczu letnim w cieple i powietrzu przeważają eteryczno-ożywiające siły przemiany materii, które potrzebują porządkujących i kształtujących sił duszno-astralnego. Astralna istota ptaka wyciska się w locie w powietrzną otoczkę gospodarstwa. W oglądaniu zwłaszcza ruchów lotnych jaskółek przeżycie może się zagęścić w ten obraz nastroju. Czuje się jakby wprzędniętym w duszno-nadzmysłowe zdarzenie. Można powiedzieć, że w pełnym zdumienia przeżyciu objawiają się te same {{SE|192}}<br /> <br /> siły na duchowo-dusznym poziomie, co te, które w powietrznym obrębie fizycznie modelują ciepło, światło i powietrze w ruchliwej postaci.<br /> <br /> W spojrzeniu na opisany «związek zjawiskowy»&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl: «Elemente und Äther – Betrachtungsweisen der Welt», in: Ders. (Hrsg.): ''Erscheinungsformen des Ätherischen. Wege zum Erfahren des Lebendigen in Natur und Mensch'', Stuttgart 1985, S. 11–56.&lt;/ref&gt; abstrahujące myślenie może się ożywić do aktywnego, syntetycznego myślenia. Zamiast wyraźnie odgraniczać pojedyncze pojęcie i pozostawiać je dla siebie, szuka się, by utrzymać je w związku z całością zjawiska. Rozszerza się ono do obrazu myślowego, który prowadzi badającego głębiej ku sensownemu powiązaniu.<br /> <br /> Za tym pierwszym krokiem ku poznaniu istoty idzie drugi, głębszy, gdy ćwiczy się myślowo w śledzeniu przemiany na przykład całości gospodarstwa w biegu roku. Jedna postać zjawiskowa przemienia się całościowo w inną. Ta sama roślina pszenicy ozimej, która po ukrytym kiełkowaniu w ziemi po raz pierwszy ukazuje się jeszcze w zwiniętym pierwszym liściu, przemienia się w taką, która z gęsto skupionych węzłów wypuszcza kolejne liście (krzewienie), potem w taką, która swą rozetę liściową w zimie gwiazdowato przytula do ziemi, dalej w taką, która w cieple wiosny ustawia liście, potem w taką, która nagle jako pionowa słoma strzela w górę, znów w taką, która wypycha kłos, ponownie w taką, która w kształtowaniu kłosa kończy swój wzrost, i wreszcie w taką, która niepozornie kwitnie, zapyla się sama (lub, jak żyto, oddaje pyłek w żółtych chmurach wiatrowi). Następuje etap przemiany zupełnego zamierania i w jego toku dojrzewanie ziarna lub nasienia, i wreszcie jego odłączenie od związku życiowego rośliny matecznej, nosząc w sobie przyszłość. Tak w nieustannej przemianie suma wszystkich roślin i z nimi suma zwierząt kształtuje oblicze gruntów gospodarstwa. Między każdym z tych kroków przemiany zachodzi oczywisty związek, albowiem to przecież zawsze jedna i ta sama roślina, jedno i to samo zwierzę, które raz tak, raz inaczej się uobecnia. To, co się tam przemienia, staje się postrzegalną postacią; jak się przemienia, pozostaje w mroku. Siły, przez które jedna postać zjawiskowa wyłania się z drugiej i które tak powodują «związek przemiany»&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl: Ebd.&lt;/ref&gt;, pozostają niewidzialne. Przejście od jednego do drugiego albo nie staje się pytaniem, albo gubi się w teorii. {{SE|193}}<br /> <br /> «Das Was bedenke, mehr bedenke Wie.»&lt;ref&gt;J.W. Goethe: ''Faust, Zweiter Teil'', Vers 6922, Hamburger Ausgabe, Bd. 3, München 1976.&lt;/ref&gt; («Co — rozważaj, lecz bardziej — jak.») To Co jest przedmiotowe i dlatego dostępne zmysłom; ku Jak może zbliżyć się badawcze spojrzenie, gdy porównuje jedno zjawisko z wynikającym z niego, uwewnętrznia obserwowane, przemianę formy, i mocno-obrazowo współwykonuje w ćwiczącym myśleniu to przejście. Wżywać się myślowo-badawczo w związki przemiany «umieraj i stawaj się», również w tym, co społeczne, tworzy świadomość ciągłego przepływu pracy w biegu roku.<br /> <br /> Trzeci krok badań prowadzi wreszcie do uchwytywania kompozycji przeniknionego duszą żywego, «związków życiowych»&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl: Ebd.&lt;/ref&gt;, jak ukazują się w przyrodzie w ogóle i w biologiczno-dynamicznym gospodarstwie w szczególności. Każda wyższa roślina tworzy z korzeniem, łodygą, następstwem liści, kwiatem i nasieniem pewien związek życiowy, podobnie niemal nieskończona sieć powiązań «oikos», domu przyrody, która różnicuje się z kolei w wielość wspólnot życiowych (biotopów), i podobnie w tym, co z danych przez przyrodę ludzkimi rękami jest tworzone jako organizm rolniczy. Związek życiowy jego tworzy umiarkowanie wzajemnie zestrojona kompozycja uprawy roli, hodowli zwierząt, ogrodnictwa, sadownictwa i uprawy żywopłotów, gospodarki łąkowo-pastwiskowej, leśnej i wodnej. Tej kompozycji leżą w swej istocie u podstaw siły wesenswirksam w kosmosie i ziemi, właśnie te, które powodują przejście od jednej postaci zjawiskowej do drugiej. Prawa przyrody są fragmentarycznymi abstrakcjami ludzkiego ducha z tej nadzmysłowej siły świata, wyizolowaną wiedzą, przez którą rolnik ze swej strony współkształtuje tę kompozycję. Gdy ta wiedza, bez wysiłku poznawczego o związki życiowe, staje się jedynie wyizolowanym technicznym narzędziem, np. pestycydy, herbicydy itd., wyrządza ona w naturalnej gospodarce nieprzewidywalne zło. Są to samowolne ingerencje w istotową naturę żywego. Poznawać związki życiowe oznacza z siłą żywego myślenia ze sumy zjawisk i ich przemian wyłuskiwać pojęciowo spójne wewnętrznie całości, jak na przykład pojęcie organizmu i indywidualności jako podstawową ideę w odniesieniu do kształtowania gospodarstw rolnych. Tu dotknięto rdzennego zadania badań w biologiczno-dynamicznej uprawie ziemi. Dotyczy ono: {{SE|194}}<br /> <br /> 1. Studium wyników (faktów) badań geisteswissenschaftlicher, ich myślowego przeniknięcia i przeżywania ich rzeczywistości duchowej w doświadczeniu myślowym.<br /> <br /> 2. Studium i własne obserwacje odpowiadających, dostępnych zmysłom, naukowo-przyrodniczo uchwytnych faktów.<br /> <br /> 3. Złączenie zmysłowego i nadzmysłowego świata faktów i przeżywanie ich prawdy i płodności w bezwarunkowej pracy.<br /> <br /> Ta troista praca badawcza odnosi się do budowania małego wszechświata, jakim człowiek jako mikrokosmos jest. Budowa tego małego wszechświata, cielesny organizm będącej w stawaniu się «Indywidualności Rolniczej», dotyka ostatecznie wszystkich pól życia i działania, a tym samym całości życia społecznego. Jeszcze nie tak dawno temu rolnictwo, rzemiosło, przemysł i handel tworzyły spójną regionalną formę życia i gospodarowania. Za życia Goethego około 85% pracującej ludności było czynne w rolnictwie. Dziś ludzie, w poszukiwaniu wolnego samostanowienia, w 98% zwrócili się ku innym polom działalności.<br /> <br /> Im bardziej uznawany będzie duchowy wymiar zadania rolnictwa dla rozwoju organizmu społecznego, tym bardziej ludzie z wolnego chcenia na nowo będą zwracać się ku rolnictwu i przyczyniać się do tego, by świadomie współkształtować stosunek powiązania, jaki każdy człowiek do niego ma. Z tego wyrastają impulsy dla wolnego życia duchowego, które odtąd, promieniując z każdego biologiczno-dynamicznego gospodarstwa, pomaga przezwyciężyć zawężający, destrukcyjny światopogląd materializmu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Fühlen_in_Gleichheit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Czucie w równości ====<br /> <br /> Każde gospodarstwo rolne wpisane jest w powszechny porządek prawny. Ten ostatni ustanawia przez prawo równość wobec prawa. Równość jest dobrem najwyższym, lecz pytanie brzmi: jak świadomie zasada równości żyje w ludziach? Czy żyje przymusowo, narzucona z zewnątrz dyktatem prawa, przemawiając jedynie do rozumu — czy też jest to uczucie rozumowe, które od wewnątrz budzi ideał równości do życia? W pierwszym przypadku w stosunkach między ludźmi panuje anonimowość; prawa są egzekwowalne, dochodzi się swego prawa. W drugim przypadku człowiek czuje, subtelnie i zróżnicowanie, co jest prawem, i według tego się zachowuje. Z rozumu czerpie poczucie prawa — to odczuwanie-siebie-w-równości. Rozum zaś<br /> <br /> sam z kolei czerpie z czynnego przeżywania duchowo-realnych związków w przyrodzie i życiu społecznym. Z tego przeżywania wyrasta zaufanie; ono stwarza najwyższe poczucie bezpieczeństwa prawnego. Staje się to natychmiast oczywiste, gdy weźmie się pod uwagę prawa odnoszące się do ziemi, pracy i kapitału. Do społecznego rozumienia siebie należy przekonanie, że są to bez wątpienia prawa, a zarazem zbywalne przedmioty gospodarcze — prawa mają cenę! I tu zaczyna się nierówność. Gdy ziemia, praca i kapitał mogą być wynoszone na rynek, zasada równości zostaje podkopana. Jednostka staje się panem nad ziemią, sprzedaje siebie na rynku pracy i przez nagromadzenie kapitału kieruje ludzką pracą na własną korzyść. Poczucie prawa zanika z prawa; prawo staje się abstrakcyjnie nieludzkie; umiera śmiercią prawną.<br /> <br /> {{SE|195}} Ta problematyka staje się wysoce paląca, gdy chce się rozwijać biologiczno-dynamiczne gospodarstwo; potrzeba ziemi, współpracowników i kapitału — to znaczy wolumenu finansowego, który pecuniarnie nigdy się nie zwraca; miejsce pracy w rolnictwie jest w dzisiejszych warunkach droższe niż w przemyśle chemicznym. Cóż tedy czynić? Trzeba wytworzyć stan czystego prawa — to znaczy taki, który jest niesiony wyłącznie przez zasadę równości. Takiego stanu nie ma w dzisiejszym porządku prawnym; prawa sprzedaje się tu jak ziemniaki. Ten stan niesfałszowanego prawa trzeba dopiero wynaleźć w procesie jego tworzenia. Wymaga to ram prawnych, w których jest to możliwe. Takie ramy ofiaruje obecny porządek prawny w postaci prawa stowarzyszeń, prawa handlowego i prawa fundacyjnego o charakterze pożytku publicznego. Chodzi o to, by przez podmioty niosące działalność pożytku publicznego zapewnić w możliwie największym stopniu niezbywalność ziemi i kapitału. Tam, gdzie jest to w ogóle możliwe, niezbędny jest akt darowizny — albo przez jednorazowe finansowanie w trybie à fonds perdue — wykup nieruchomości i związanego z nimi kapitału ze starych więzów prawnych (prawo dziedziczenia itp.). Gdy to zostanie zapewnione, można kroczyć nowymi drogami powierniczego zarządzania i prawa użytkowania — w tym sensie, że ziemia i kapitał, z czysto duchowych punktów widzenia i z wyłączeniem roszczeń dziedzicznych, zostaną oddane do użytkowania tym, którzy duchowo-naukowo, ideowo i warsztatowo praktycznie zdołali się do tego wykwalifikować. Powiernicze zarządzanie spoczywa w rękach tych, którzy są w stanie nieść duchowy impuls biologiczno-dynamicznej uprawy ziemi — poprzez zmienność historycznego postępu ludzkości — z pokolenia na pokolenie zarządców.<br /> <br /> Za pracą stoi podstawowe prawo do pracy i zdolności ludzi. Gdy szuka się ujęcia organizmu, a ponad nim — myśli indywidualności, w bezpośrednim oglądzie i czynnym przeżywaniu, poczucie prawa rozjaśnia się do coraz wyższej jasności. Mówi ono bez cienia niejednoznaczności: ziemia nie jest zdolna do tego, by być własnością, jest natomiast zdolna do tego, by być w posiadaniu — posiada się ją tak długo, jak długo się ją użytkuje, względnie jak długo zdolny następca przejmuje prawo użytkowania. Nie inaczej ma się rzecz z kapitałem ucieleśnionym w środkach produkcji (maszynach itp.) i budowlach.<br /> <br /> {{SE|196}} Szczególnym wyzwaniem jest kształtowanie prawa do dochodu. W ramach rolniczej wspólnoty gospodarczej można pod tym względem uwolnić się od kurateli układu taryfowego — niestety nie w odniesieniu do pracowników zatrudnionych na etacie. Ideałem byłoby, gdyby każdy stały współpracownik był współprzedsiębiorcą i tworzył razem ze wszystkimi innymi wspólnotę przedsiębiorców, która — zależnie od sytuacji dochodowej — sama określa dochody; to cel godny dążenia, lecz przy obecnym ustawodawstwie możliwy do realizacji tylko w bardzo ograniczonym zakresie. Określanie dochodów z góry według sumy możliwych potrzeb poszczególnych osób jest abstrakcyjne i prowadzi nieuchronnie do nierówności, a przez to do konfliktów. Tak samo ma się rzecz, gdy szuka się rozwiązania w formule «równa płaca dla wszystkich». Kształtowanie dochodów dostosowuje się każdorazowo do konkretnych warunków życiowych. W zarządzaniu wspólnotowym zależy ono w zasadzie od sytuacji rodzinnej. Jeszcze młoda rodzina potrzebuje w tym samym czasie mniej dochodu niż ta, której dzieci chodzą do szkoły i potrzebują instrumentów muzycznych, albo niż ta, której dzieci przechodzą przez studia. Gdy dzieci opuszczą dom, to, co naprawdę jest potrzebne jako dochód, może znów się zmniejszyć — i jeszcze bardziej w starości. Obejmuje to oczywiście wszelkie niedole życia, z którymi wspólnota musi się mierzyć od przypadku do przypadku.<br /> <br /> Trzeba się nauczyć — w ramach samozarządzającej się wspólnoty gospodarczej — traktowania kształtowania dochodu jako procesu dynamicznego. W zależności od czasu trwania współpracy obejmuje to również prawo do zamieszkania na czas określony lub na całe życie. Dochody spoza rolnictwa (jak honoraria za wykłady, seminaria, doradztwo lub z innych działalności) wpływają do budżetu wspólnoty.<br /> <br /> Wspólnotowe kształtowanie dochodów — z uwzględnieniem także regulacji zabezpieczenia na starość, praw do zamieszkania itd. — wyklucza prywatne gromadzenie kapitału. Oznacza to ćwiczenie się w wysokim stopniu<br /> <br /> {{SE|197}} uważności, empatii i subtelnego wyczucia dla wszystkiego tego, co niewypowiedziane żyje między ludźmi w postaci potrzeb.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Denken_in_Brüderlichkeit_oder_Mitmenschlichkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Myślenie w braterstwie lub współczłowieczeństwie ====<br /> <br /> Na gruncie gospodarczym myślenie nie stoi już tylko naprzeciw świata — zanurza się weń i samo staje się procesem twórczym. Zanurza się czująco w wolę i jest tak całkowicie do dyspozycji bliźniego i świata. Myśląc, człowiek odnajduje podstawę swojej działalności w aktualnych wymaganiach przedsiębiorstwa i w zaspokajaniu potrzeb swoich bliźnich. Te ostatnie są myśleniu w gospodarowaniu święte. Picie wódki może być na przykład potrzebą. Producent wódki nie oszczędzi żadnego wysiłku myślowego, by wymyślić najlepszą możliwą metodę zaspokojenia tej potrzeby — oczywiście pozostaje mu wolność, by ze swoją konsumencką publicznością porozmawiać z duchowej przenikliwości o zgubnych skutkach spożywania alkoholu —, a handlarz trzyma produkt na półce, bo ludzie go chcą. Życie gospodarcze jest, podobnie jak życie prawne i duchowe, autonomiczne. Ściśle rzecz biorąc, nie jest sprawą gospodarującego odmawiać konsumentowi produktu dlatego, że uważa go za szkodliwy. Orzekanie o tym należy na poziomie życia duchowego do wglądu w przyczyny szkodliwości, a na poziomie życia prawnego do prawa, które zakazuje dostępności. Każdy człowiek stoi, odpowiadając sam za siebie, w obrębie tych trzech członów i musi nauczyć się kierować swoim zachowaniem społecznym zgodnie z ważnością autonomii trzech członów życia społecznego.<br /> <br /> Braterstwo i siostrzeństwo w gospodarowaniu domaga się nowego sposobu myślenia. Musi ono z wyczuciem rzeczywistości uchwycić łańcuch tworzenia wartości panoramicznie w jednym obrazie myślowym. Musi próbować mieć w polu widzenia na każdym etapie gospodarczo działającego człowieka — w jego duchowym dążeniu i w danych ramach prawnych — by móc ocenić własny wkład w stosunku do wkładu pozostałych partnerów gospodarczych. Konkretnie oznacza to: wyrobić sobie obraz warunków życia i produkcji tam, gdzie wszystko bierze swój początek, mianowicie w pierwotnej produkcji rolnictwa. W biologiczno-dynamicznej uprawie ziemi to pierwotne wytwarzanie wypływa z duchowego impulsu, z myśli organizmu i indywidualności. By zaszczepić ją glebie całości gospodarstwa, potrzeba zdolności i rąk wielu ludzi. Ludzie nadają swojej współpracy {{SE|198}}<br /> <br /> podstawę prawną i wytwarzają towary — codzienny chleb —, które odpływają na zewnątrz do obiegu towarowego. Cena detaliczna tych towarów musi być taka, by ten strumień towarów mógł płynąć nieprzerwanie od początku siewu aż do końca konsumpcji. Wymaga to imaginatywnie kształtującego myślenia. Z niego wyłania się wspólnotowy osąd, który jeden tylko jest adekwatny do życia gospodarczego. Jednostkowy osąd nie potrafi temu sprostać. Kończy się nieuchronnie w ślepym zaułku egoizmu. Dopiero w tworzeniu asocjacji, we wspólnym działaniu asocjacyjnym partnerów gospodarczych, może rozwinąć się myślenie, które ma za punkt orientacyjny potrzeby bliźnich. Ujmuje ono obrazowo gospodarcze powiązania i wydobywa płynnie-żywie na powierzchnię wspólnotowy osąd, którego produktem jest między innymi cena. Tylko ten sposób myślenia — zakorzeniony i ożywiony w faktach gospodarowania — potrafi wykorzenić pozornie niezwyciężony egoizm, tę nowotworową chorobę gospodarowania.<br /> <br /> Cena pierwotnej produkcji rolnej przekształca się w pieniądz. Pieniądz jest wtedy, sam w sobie, już nie obiektem gospodarczym, lecz ekwiwalentem wartości towaru. Pieniądz nabiera charakteru prawnego; staje się prawem ciągnienia na towar. Jest środkiem przepływu, który ułatwia wymianę towarową. Jako taki musi jednak jak najszybciej zniknąć z powrotem w procesie gospodarczym, z którego powstał. Zapewnia w ten sposób nieprzerwany przepływ pierwotnej produkcji, do którego cały dalszy ogólnogospodarczy proces tworzenia wartości i cen musi się odnosić.<br /> <br /> Gdy spojrzy się na organizm rolniczy i jego trzy człony istoty, okazuje się, że jest on jak nasienie, które nie tylko raz kiełkuje i rozkwita, lecz trwale kiełkując i rozwijając się promieniuje poza swoje granice w otoczenie społeczne i pobudza tam procesy społeczne. Teraz i odtąd takie rolnictwo — odnowione z idei organizmu i indywidualności — może stać się na nowo źródłem tworzenia wartości w całym gospodarowaniu. Wszędzie, promieniując z pojedynczych punktów, może przyczyniać się do rozplątania splątanych w kłębek nici życia społecznego w trzy obszary autonomicznego życia duchowego, prawnego i gospodarczego oraz do ukształtowania ich przejrzyście-trójczłonowo w organizm społeczny. Ten zaś rykoszetem pomaga, by siły kiełkowania nasienia organizmu rolniczego — jako ciało indywidualności rolniczej — trwale się odnawiały. {{SE|199}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zweiter_Teil&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''Część druga''' ===<br /> <br /> {{SE|200}}Strona pusta{{SE|201}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_landwirtschaftliche_Individualität_und_die_drei_Säulen_der_Bodenfruchtbarkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Indywidualność rolnicza i trzy filary żyzności gleby ===<br /> <br /> Jak wspomniano w rozdziale «Trójczłonowość człowieka a indywidualność rolnicza» (s. 88 i n.), pojęcie «indywidualność rolnicza» zyskuje istotę i znaczenie, gdy rolnik podejmuje próbę ujęcia go na podstawie poznania istoty człowieka. To, co antropozoficzna nauka duchowa mówi o trójczłonowości człowieka pod względem ciała, duszy i ducha, można prześledzić w doświadczeniu i poznaniu samego siebie. Można skierować spojrzenie na organizację ciała i odkryć, że stanowi ona fizyczną i życiową podstawę dla działalności duszy i działania ducha. W fizjologicznie rozkładających procesach w nerwach i narządach zmysłów dusza w stanie czuwania uświadamia sobie treść swojej działalności postrzegania i myślenia; w procesach fizjologicznie budujących rozwija ona w stanie snu swoją działalność woli, a pośrednicząc między tymi dwoma biegunami, w rytmie bicia serca i oddechu, dokonuje w stanie marzenia sennego dusznej działalności czucia. Duch człowieka, jego najgłębsze jądro istoty, zakorzeniony jest w Ja. W działalności Ja duch przenika promieniście te trzy rodzaje działalności duszy i przyporządkowane im procesy cielesne. Ciało ze swoimi organami, kompozycjami substancjalnymi i procesami życiowymi jest ziemskim organem ducho-duszy, obrazem jej samej. Ducho-dusza i związane z nią wyższe hierarchiczne istoty duchowe&lt;ref&gt;Zobacz na ten temat np. Rudolf Steiner: ''Tajemna Wiedza w zarysie'', GA 13.&lt;/ref&gt; ożywiają i kształtują ciało w w dużej mierze zamknięty organizm. W nim, jako w mikrokosmosie, działa wszystko to, co wypełnia makrokosmos duchowo-dusznie. Poprzez swoją ducho-duszę człowiek ma predyspozycje do tego, by znaleźć w sobie środki i drogi, dzięki którym może poznać samego siebie oraz istotowe działanie i byt makrokosmosu.&lt;ref&gt;Zobacz np. Rudolf Steiner: ''Jak osiągnąć poznanie wyższych światów?'', GA 10.&lt;/ref&gt; To, co w makrokosmosie w pradawnych czasach było jeszcze istotowo żywe, w toku ewolucji rozlało się w świat, w obfitość form królestw przyrody. Stało się dziełem. W ludzkim Ja żyje dalej w zarodku prapoczątek jako mikrokosmos. Z Ja wyrasta w człowieku siła, by poznając samego siebie, rozwinąć się w wolną indywidualność.<br /> <br /> Te wskazówki niechaj raz jeszcze potwierdzą słuszność i głębię wypowiedzi Rudolfa Steinera: «Człowiek zostaje uczyniony podstawą», gdy chodzi o prowadzenie rolnictwa w sposób zgodny z duchem. {{SE|202}}<br /> <br /> Pojęcia indywidualności i zamkniętości organicznej całości (organizmu) dają się wyprowadzić w najściślejszym sensie jedynie z człowieka. Człowiek, każdy z osobna, jest indywidualnością mocą swojego Ja, swojej ducho-duszy, która otwiera się ku górze na królestwa świata duchowego, a ku dołowi poprzez swoją organizację cielesną włącza w siebie królestwa przyrody. Człowieka można zrozumieć dopiero wtedy, gdy nauczy się go postrzegać w tym sensie jako obywatela dwóch światów.<br /> <br /> Gdy mowa o indywidualności rolniczej w możliwie największej zamkniętości, pojęcie zamkniętości odnosi się do jej cielesnego organizmu, który mocą idei i woli człowieka kształtuje się w naczynie przyjmujące indywidualność rolniczą. Wskazano na to szczegółowo z perspektywy czteroczłonowości w rozdziale «Czteroczłonowość człowieka a zamkniętość organizmu gospodarstwa» (s. 97 i n.). Co jednak nadaje treść pojęciu «indywidualność rolnicza»? Co wypełnia duchowo-istotowo kawałek ziemi gospodarstwa? Treść ta, jak opisano, wynika z kunsztownego, wzajemnego przyporządkowania wszystkich elementów kulturowych i krajobrazowych gospodarstwa w układzie płaszczyznowo-horyzontalnym aż po jego granice. Punkt centralny, z którego to wydarzenie jest kierowane, powstaje na nowo z ducho-duszy człowieka wznoszącej się do poznania ducha.<br /> <br /> Wypełnienie istotą jest wydarzeniem makrokosmicznym, a zarazem takim, w które ingerencja w dobrym, budującym, lub w złym, niszczycielskim sensie, jest dziś i na przyszłość oddana w wolność człowieka. Z instynktownych stanów świadomości dawniejszych epok ludzkości dokonywały się ingerencje, które doprowadziły do rozwoju gleby uprawnej, rośliny kulturowej i zwierząt domowych (por. rozdz. «Kultura praperska», s. 42 i n.). Piętno, które przez te osiągnięcia kulturowe zostało odciśnięte na rzeczach i istotach przyrody, nosi już „zindywidualizowany”, specyficzny dla danego miejsca charakter. Wzmaga się on wraz z przebudzeniem Ja – impulsem chrześcijaństwa, który w średniowieczu doprowadził do ukształtowania się gromad wiejskich z centrum i otoczeniem. Dziś stoimy w obliczu fundamentalnego zwrotu, mianowicie przeniesienia punktu centralnego z zewnątrz do wewnątrz. W tej mierze, w jakiej ducho-dusza, poznając i działając, sytuuje się w makrokosmicznych powiązaniach i swoje czyny z nimi harmonizuje, w tej samej mierze rozszerza się indywidualność człowieka i odciska się, «wypełniając istotą», na całości gospodarstwa. Tym samym nakreślony jest rozwój w daleką przyszłość: «Musimy w ogóle zdawać sobie sprawę z tego, że obszar rolniczy wraz z tym, {{SE|203}}<br /> <br /> co leży pod powierzchnią ziemi, stanowi bezwzględnie indywidualność, która żyje dalej również w czasie».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, wykład z 10 czerwca 1924, Dornach 1999, s. 50.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Jak szczegółowo przedstawiono w rozdziale «Trójczłonowość człowieka a indywidualność rolnicza» (s. 88 i n.), «indywidualność rolnicza» jest trójczłonowa jak człowiek i podobnie jak on wpisuje się pionowo w oś Ziemia-Słońce, z tą różnicą, że funkcje głębi ziemi są porównywalne z układem nerwowo-zmysłowym człowieka, a funkcje wyżyn ponad ziemią – z jego systemem przemiany materii. Środek między tymi biegunami tworzy gleba, porównywalna z funkcjami ludzkiej przepony. Gleba rozpościera się niczym skóra horyzontalnie nad stałą materią ziemi. W niej koncentruje się i przenika w rytmie działanie sił wyżyn i głębin, czyniąc ją pierwotną podstawą stworzenia wszelkiego wyższego życia na ziemi.<br /> <br /> Na środkowym członie koncentruje się ostatecznie także cała praca w rolnictwie. Rolnik stara się tak kierować współdziałaniem tych sił wyżyn i głębin oraz substancji, z którymi są one każdorazowo powiązane, aby rytmiczny środek mógł rozwijać się ku coraz wyższej samodzielności i indywidualizować się. Odnosi się to przede wszystkim do typowego dla gatunku wzrostu, a także do tworzenia owoców i wartości odżywczej roślin uprawnych. W istocie chodzi o rozwój «funkcji przepony» ku postępującej, samodzielnej dynamice oraz o to, by siły wyżyn i głębin współbrzmiały w rytmie biegu roku w taki sposób, aby organ środka mógł stać się centralnym organem rozwoju indywidualności rolniczej. Znajduje to i będzie znajdować coraz bardziej swój wyraz w indywidualnej dla danego gospodarstwa żyzności gleby. W niej działanie przyrody i działanie człowieka łączą się w stającą się całość.<br /> <br /> Pojęcie żyzności gleby ma jeszcze co najwyżej jakąś siłę wyrazu dla praktyka rolnictwa ekologicznego. Z naukowego języka zniknęło ono wraz z przełomem industrializacji rolnictwa od lat 60. XX wieku. Nie da się go wyprowadzić z kwantyfikowalnych parametrów i dlatego jest metodologicznie nieuchwytne dla nauki. Jego miejsce zajęło pojęcie zdolności plonotwórczej gleby, które według miary, liczby i wagi informuje o tym, jaki plon daje gleba, ale nie o tym, jak ten plon i za pomocą jakich środków powstał. Poprzez dowolne stosowanie środków produkcji pod względem rodzaju i ilości, {{SE|204}}<br /> <br /> tak zwanych składników mineralnych, pestycydów, herbicydów, regulatorów wzrostu itp., osiąga się z roku na rok obliczalne maksymalne plony, nawet na glebach z natury mało «uzdolnionych», czyli ubogich. Tym samym jakościowy aspekt żyzności gleby, np. wartość specyficzna dla danego miejsca lub pochodzenia, czy też jakość fizjologiczno-żywieniowa środków spożywczych, stał się przestarzały. Pojęcie zdolności plonotwórczej odnosi się w dużej mierze już tylko do kwestii agrotechnologicznych, natomiast pojęcie żyzności gleby – do kwestii nowej, mającej się rozwinąć sztuki uprawy ziemi. Wymaga ona, jak wyżej wskazano, poszerzenia spojrzenia na istotową stronę świata, na bardziej intymne działania sił w gospodarstwie natury.<br /> <br /> Nawiązując do wyprowadzenia pojęć «organizm rolniczy» i «indywidualność rolnicza» (por. s. 88 i n.), dopiero teraz staje się jasny wymiar, w jaką rzeczywistość istotową rolnik właściwie wrasta swoją pracą. Wszystkie podejmowane przez niego działania w uprawie polowej i ogrodniczej dotyczą środkowego członu «indywidualności rolniczej» – gleby, której funkcja, z makrokosmicznego punktu widzenia, jest porównywalna z ludzką przeponą ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Rysunek 5]], s. 90). Tak jak ta w swojej rytmicznej dynamice pozostaje w związku z tętnem serca i oddechem płuc, tak też procesy glebowe odpowiadają rytmom, które mają swoje źródło w stosunkach ruchowych Ziemi i kosmosu. Jak rytm dnia i nocy rozkłada się mikrokosmicznie na polarne stany czuwania i snu, tak też działający w ukryciu świat istot przyrody przeżywa stany polarne: z jednej strony bycia urzeczonym w pełni form jako sen letni, a z drugiej, w przemijaniu tych form, bycia uwolnionym i usamodzielniania się jako przebudzenie zimowe. W ten sam sposób przejścia na wiosnę oznaczają zasypianie, a jesienią – budzenie się. W tę nieustanną przemianę w biegu roku ingeruje rolnik, wskutek czego żadne działanie nie jest podobne do drugiego. Kontinuum w przemianie zjawisk, do którego odnoszą się wszystkie zabiegi uprawowe, stanowi gleba i jej wychowanie do trwałej żyzności.<br /> <br /> Zależnie od naturalnego uzdolnienia siedliska, żyzność gleby opiera się na trzech filarach: uprawy gleby, płodozmianu i nawożenia. Uprawa, zgodnie z potrzebami uprawianych roślin, steruje fizycznymi procesami gleby, płodozmian przyczynia się do ich ożywienia, a nawożenie ożywia je i przenika duszą. Te trzy nośne filary pierwotnego tworzenia wartości w rolnictwie zostaną w dalszej części rozpatrzone z poszerzonej perspektywy. {{SE|205}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Erste_Säule:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''Pierwszy filar:''' ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vom_Wesen_der_Bodenbearbeitung_im_Zusammenhang_mit_der_Bodenentwicklung_im_Jahreslauf&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === O istocie uprawy gleby w związku z jej rozwojem w ciągu roku ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Boden&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Gleba ===<br /> <br /> Gleboznawstwo w strefach klimatu umiarkowanego ogranicza pojęcie gleby do zwietrzałej, przeoranej korzeniami warstwy wietrzenia, zalegającej na skale podłoża. Ta warstwa wietrzenia — w swej miąższości i strukturze — jest wyrazem, z jednej strony, rodzaju geologicznego materiału wyjściowego i ziemskich sił głębi, z drugiej zaś — rodzaju atmosferycznego działania i kosmicznych sił wyżyn. Jako modyfikujący trzeci element dochodzi geomorfologia, kształt krajobrazu (tektonika, erozja wodna i wietrzna). Przez wzajemne oddziaływanie tej trójni sił i substancji powstaje w pionie urozmaicony, znów trójczłonowo glieder profil glebowy. Jego najwyższa strefa, horyzont A, jest w wysokim stopniu kształtowana przez substancje i siły napływające z atmosfery — z «brzucha» indywidualności rolniczej. Tu, w tej najwyższej warstwie, skupia się roślinne i zwierzęce życie gleby, a z niego wyłoniony humus jako miarodajny nośnik żyzności. Humus nadaje temu horyzontowi ciemne zabarwienie i bogatą w pory strukturę gruzełkowatą.<br /> <br /> Warstwa środkowa, horyzont B, jest wynikiem postępującego wietrzenia. Buduje się z mieszaniny iłu, mułu, piasku drobnego i grubego, która może przechylać się ku skrajnościom — ku ciężkiej glebie ilastej bądź lekkiej piaszczystej. Nośnikiem żyzności w tej strefie jest harmonijne proporcje mieszanki mineralnych składników — kwarcu-krzemienia, iłu, wapna — takie jak występuje w łagodnej glebie gliniastej.<br /> <br /> Pod horyzontem wietrzenia zalega skała macierzysta — horyzont C. Granicę między obydwoma wyznacza front rozpuszczania wapna. Wskutek postępującego wymywania zasad zagłębia się on, w ledwie zauważalnych krokach, rok po roku.<br /> <br /> Fizyczną podstawę gleby tworzą cztery klasyczne żywioły: ziemia, woda, powietrze i ciepło. Gleby mineralne wykazują całkowity objętościowy udział porów wynoszący 40 do 50%. Składa się on na złożony system<br /> <br /> porów — od najdrobniejszych po grube, szczeliny skurczowe, biogenne kanały i inne. Przy deszczu wypełniają się wodą, przy suszy i przesiąkaniu — powietrzem. Ciepło, któremu fizycy od XVI/XVII wieku nie przyznają już własnego stanu jako żywioł (stanu skupienia), przenika swoje troje rodzeństwo, wprowadza je we wzajemne stosunki, zapewnia im przejście z jednego stanu żywiołowego w drugi — lub przy swej nieobecności (w chłodzie) — ich rozdzielenie i trwanie w odrębności.<br /> <br /> {{SE|206}} W gleboznawstwie, na podstawie empirycznych badań budowy profilu, mówi się o rozwoju gleby, który dokonuje się od końca ostatniego zlodowacenia — od 10 000 do 15 000 lat temu. Na podstawie wyglądu rozmaitych profili glebowych i ich wielorakiego zróżnicowania jako skutku tego długotrwałego procesu wyróżnia się szereg charakterystycznych typów glebowych. W zależności od intensywności wietrzenia, pionowych przemieszczań substancji i horyzontowania mamy z jednej strony typy gleb wykazujące jeszcze młodociane stadia rozwoju — jak gleby AC «rędziny» na stanowiskach wapiennych w położeniach stokowych lub suchych. Biegunowo do nich, również z profilem AC, kształtują się «ranklery» na kwaśnych skałach krzemionkowych w położeniach erozyjnych. Wychodząc od tych młodocianych stadiów, dają się z drugiej strony śledzić typy gleb o wzrastającym wieku — jak na przykład na stanowiskach zasobnych w wapień szereg starzenia się: rędzina → brunatna gleba parabraunowa → pseudoglejowa, lub na kwaśnym kwarcu-krzemie szereg ranklera → gleby brunatne → bielice.<br /> <br /> Każde gospodarstwo ma jeden lub często kilka takich typów glebowych. Ich znajomość wiele mówi o zdolności do uprawy, zdolności zatrzymywania wody i innych czynnikach decydujących o wzroście — krótko mówiąc: o uzdolnieniu naturalnym gleby. Ważniejsze jednak od tej wiedzy jest dla rolnika skierowanie uwagi na rozwój gleby, który dokonuje się rok po roku, i wżycie się w niego. Współkształtować ten rozwój — to znaczy przede wszystkim sztuka uprawy gleby.<br /> <br /> Bieg roku dzieli się na pory roku: zimę, wiosnę, lato i jesień. W toku tych charakterystycznych następstw czasu gleba przechodzi rozwój nierozerwalnie związany z życiem i umieraniem roślin oraz świata zwierząt glebowych. Przez uprawę gleby rolnik i ogrodnik dąży — stosownie do okoliczności — do wspierania lub hamowania procesów życia, a tak samo procesów umierania. Symptomatykę tego procesualnego dziania się najwyraźniej unaocznia przykład uprawy zbóż. {{SE|207}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Winterprozess_und_die_Bodenbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Proces zimowy i uprawa gleby ===<br /> <br /> Zimą świat zjawisk redukuje się do tego, co czysto fizyczne. Życie zewnętrzne w dużej mierze wygasło; wycofało się w stan spoczynku zarodników, nasion, pąków, a także w kambium i organy spichrzowe (bulwy, korzenie). Wzrost liści wysianego jesienią zboża ozimego zamiera. Gdy nadchodzi mróz, liście zstępują w rozetę układającą się gwiaździście, niczym odbicie gwiaździstego nieba, płasko przy ziemi.&lt;ref&gt;Zjawisko to w nowoczesnych odmianach hodowanych na wysoką tolerancję azotową jest trudne do zaobserwowania.&lt;/ref&gt; Jedynie korzenie rosną powoli dalej w głąb. Natura przystraja się w jasność i ciemność, w biel i czerń. Z białej pokrywy śnieżnej kontrastowo wyłania się mrok gałęzi drzew i krzewów. Gleba wykazuje od listopada ciemniejszą barwę niż o innych porach roku. Jest to następstwo nasycenia wszystkich porów glebowych wodą. To zjawisko wskazuje na centralny zimowy proces — na daleko posuniętą separację czterech żywiołów od siebie nawzajem. Ciepło, które zwykle przenika wszystko, wycofuje się i pozostawia troje swych rodzeńców ich fizycznej własnej naturze. Na jego miejscu, jako biegun przeciwny, pojawia się chłód. Powietrze jest czyste i przejrzyste, otwierając widok w dal lub ku górnemu nieboskłonowi gwiazd. Woda przestaje parować; staje się gęstsza, ciężka i sączy się w głębię. To, co ziemsko-stałe, skupia się i formuje swą ściśle geometryczną, krystaliczną naturę.<br /> <br /> Zimowy proces wprawia ziemię w stan oddania sobie samej — pewnego rodzaju duchowego przebudzenia. «Die Erde ist also während der Tiefwinterzeit am meisten Erde; ihre eigentliche Wesenheit ist sie da.» (Ziemia jest więc w głębi zimy najbardziej ziemią; tam objawia się jej właściwa istota.)&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen'', GA 229, Vortrag vom 6. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 23.&lt;/ref&gt; Emancypuje się od wpływów planetarnych i otwiera na napromieniane oddziaływania «najdalszego kosmosu» — sfery gwiazd stałych, którą Grecy znamiennie nazywali Kristallhimmel, kryształowym niebem.&lt;ref&gt;Grecy nazywali kryształowe niebo Uranosem (gr. Οὐρανός, Ouranos; łac. Uranus, Coelus lub Caelum, sklepienie niebieskie). Kryształowe niebo pojawia się w Boskiej Komedii Dantego. W tradycji ezoteryczno-okultystycznej przechowuje ono owoce wcześniejszego szeregu ewolucji. Obejmuje sklepienie niebieskie i niebo gwiazd stałych.&lt;/ref&gt; Zima to «czas, w którym we wnętrzu ziemi może się rozwinąć największa siła krystalizacji, największa siła kształtująca dla substancji mineralnych. Wówczas wnętrzu ziemi właściwe jest […] podlegać wpływowi siły krystaliczotwórczej {{SE|208}}<br /> <br /> sił, które leżą w przestworzach kosmosu, przychodzić pod ich wpływ […] a im głębiej się schodzi, tym bardziej mają one tę tęsknotę, by stawać się krystalicznie czystymi w gospodarstwie przyrody.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 49.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Siły kształtujące, krystaliczotwórcze, sięgają w zimnym przechwytem zimy także do żywiołu wody. Woda osiąga swą największą gęstość przy +4 °C i zaczyna — ponownie się rozszerzając — przy temperaturach poniżej 0 °C krystalizować w lód. Proces ten dokonuje się na powierzchni ziemi i zbiorników wodnych oraz w wilgoci powietrza, formując płatki śnieżnych kryształów. Przy wielkim mrozie opadają pojedyncze kryształy w postaciach, z których żadna nie jest równa innej; a jednak wszystkie krystalizują w pięknie i czystości według tej samej zasady — sześciokątnie, jako sześcioramienna gwiazda.<br /> <br /> Te napromieniane w ciągu zimy z «dalekich przestworzy kosmosu» siły kształtujące, czyli krystaliczotwórcze, mają w trojakim sensie znaczenie dla rozwoju gleby w następnym roku.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Bildung_der_Frostgare&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Powstawanie mrozowej struktury gleby ====<br /> <br /> Na skutek anomalii wody — przy krystalizowaniu powiększania swej objętości i stawania się przy tym właściwiej lżejszą — wywiera ona w nasyconych wodą kapilarnych spękaniach, szczelinach i porach gleby działanie rozsadzające. Jest ono szczególnie zbawienne wówczas, gdy po późnym zbiorze roślin okopowych jesienią i rozmokłej glebie pług zostawia zamazany, sprasowany do koherencji [[Frostgare|Pflugbalken]]. Wtedy potrzebny jest «Meister Frost» — «pan Mróz» — który przywraca glebie grudkowaty stan, jakiego żadnym narzędziem nie zdołałby osiągnąć rolnik. Mróz rozsadza koherentną masę gleby w mnóstwo drobnych, kantowatych, wielobocznych grudek — [[Frostgare|szron-gara]], czyli «gruda mrozowa». Jako że powstaje ona czysto fizyczną drogą, jest nietrwała i przy ulewnym deszczu może łatwo znów ulec zamuleniu. Lecz jeśli sprzyja rolnikowi szczęście i gruda mrozowa utrzyma się aż do wczesnej wiosny, stabilizuje się biologiczną drogą i zapewnia — zanim jeszcze wiosenny zasiew znajdzie się w glebie — jak się mówi, połowę plonu.<br /> <br /> Przez zimę sama przyroda, wraz z «panem Mrozem», przejmuje uprawę gleby. Ręka człowieka spoczywa. {{SE|209}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Entstehung_der_Tonmineralien_und_ihre_Neubildung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Powstawanie minerałów ilastych i ich odnowa ====<br /> <br /> Glina stanowi mieszaninę różnych minerałów ilastych oraz amorficznych produktów końcowych wietrzenia — wodorotlenków krzemu, glinu, żelaza itd. Te ostatnie mają naturę koloidalną, są bezpostaciowe — stan pomiędzy stałym a ciekłym, ten sam, który leży u podstaw wszelkiego procesualnego dziania się w tym, co żywe. Plastyczność gliny wynika z jej powinowactwa z wodą oraz z częściowo submikroskopowej drobności krystalicznych blaszek minerałów ilastych, z pęczliwości pewnych rodzajów minerałów ilastych (''Montmorillonit'' i in.) oraz z wysokiej zdolności pochłaniania wody przez koloidy glebowe. Woda sprawia, że glina pęcznieje. Odwodnienie przez przesuszenie wytwarza najdrobniejsze rysy skurczowe aż po głębokie szczeliny glebowe.<br /> <br /> Gdy dynamika gliny jest w istotny sposób określona przez powinowactwo z wodą i rozpuszczonymi w niej solami, to powietrze i ciepło współtworzą rytmiczne wahanie pomiędzy formą (twardą skorupą) a procesualną wymianą substancji. Ten rytm przejawia się szczególnie w dynamice hydratacyjnych osłon cząstek ilastych. Przy suszy (latem) kurczą się one i w swojej gęstości zbliżają do tego, co stałe i ziemiste. Przy wilgoci (zimą) osłony wodne rozszerzają swoją objętość. Tak oto glina jest nośnikiem rytmicznego współdziałania tego, co stałe, ciekłe, gazowe, i ciepła — a tym samym reprezentantem członu istoty środka, «przepony», między bieguniem przemiany materii ponad ziemią a bieguniem głowowym pod ziemią (por. [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Rysunek 5]], s. 90).<br /> <br /> Strukturotwórcze w glinie są minerały ilaste; krystalizują one heksagonalnie w cieniutkich blaszkach o rozciągłości powierzchni mniejszej niż 0,002 mm. Łupią się do tak submikroskopowej cienkości powierzchni krystalicznych, że można je określić jako zmaterializowaną ideę «płaszczyzny» — tę, która zgodnie z krystaliczotwórczymi siłami kształtującymi kosmosu, substancjalnie rozbudowuje sieć krystaliczną powierzchniowo i odgranicza się w formę sześciokąta. Minerały ilaste zawdzięczają wysoką dynamikę wiązania i uwalniania substancji rozszerzalnym warstwom pośrednim, przede wszystkim jednak właśnie tej dwustronności swoich powierzchni rozciągających się w szeregowaniu w niemal nieskończoność. Rozciągłość powierzchni 1 g pęczniejącego ''Montmorillonitu'' wynosi na przykład 800 m².&lt;ref&gt;Willi Laatsch: ''Dynamik der Mitteleuropäischen Mineralböden'', Dresden und Leipzig 1957, 280 S.&lt;/ref&gt; W rytmicznym wahaniu pomiędzy krystaliczną formą a wodnisto-substancjalną {{SE|210}}<br /> <br /> dynamiką to właśnie minerały ilaste czynią glinę nośnikiem żyzności w obszarze tego, co fizyczno-mineralne.<br /> <br /> Różne rodzaje minerałów ilastych powstają na trzy sposoby:<br /> <br /> * Przez fizyczne wietrzenie łyszczyków. Tworzą się przy tym m.in. pierwotne minerały ilaste, a przez dalszy chemiczny rozkład — przeobrażenia do wtórnych minerałów ilastych.<br /> * Przez chemiczne wietrzenie zasadowych magmatytów i metamorficznych skał powstają szeregi wtórnych minerałów ilastych aż po całkowity rozpad sieci krystalicznych, z wytworzeniem wspomnianych amorficznych, koloidalnych wodorotlenków.<br /> * Nowopowstanie wtórnych minerałów ilastych z syntezy koloidalnej masy wodorotlenków krzemu i glinu.<br /> <br /> To nowopowstanie jest oryginalnym procesem krystalizacji, «stawaniem się ziemią» z żywego prastanu koloidalno-wodnego, substancji półżywej.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989, Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», S. 193.&lt;/ref&gt; Amorficzna masa koloidów glebowych przeobraża się na nowo. Substancje porządkują się — z wbudowaniem zasad metalicznych — do ścisłej geometrii sieci krystalicznej. Siły sprawcze tego porządku szuka się zazwyczaj we właściwościach substancji. Jak jednak możliwe jest, że pewne kryształy — jak na przykład kwarc — wykazują geograficznie zależny habitus, inne zaś — jak piryt — mogą przy tej samej substancjalnej budowie przybierać całkiem różne modyfikacje formy krystalicznej? Siły, które to sprawiają, przychodzą z zewnątrz tego, co fizyczno-ziemskie; są to wspomniane pozaprzestrzenne i pozaczasowe siły kształtujące z kosmosu pozaplanetarnego, do których manifestacji poszczególne elementy substancji mają — stosownie do swych materialnie związanych właściwości — każdorazowo swoisty stosunek w przestrzeni i czasie.<br /> <br /> Na stan rzeczy kosmicznego pochodzenia kształtujących, krystaliczotwórczych sił Rudolf Steiner zwraca uwagę we wskazaniach przytoczonych powyżej. Opisuje ich działanie jako zdarzenie zimowe — jako to, które wprawia ziemię aż w jej głębie w stan krystalicznie czystszy. Nasuwa się tu dostrzeżenie związku tego działania sił kształtujących z przeobrażeniem pierwotnych w wtórne minerały ilaste, a zwłaszcza z ich nowopowstaniem z bezpostaciowych stanów koloidów glebowych. W tym samym kierunku idzie wskazanie Williego Laatscha (1905–1997),&lt;ref&gt;Willi Laatsch: Ebd., S. 47.&lt;/ref&gt; że sieci krystaliczne minerałów ilastych w glebie przy niskich temperaturach {{SE|211}}<br /> <br /> powstają (zimą) i w porównaniu z krystalicznymi skałami pierwotnymi wykazują niższy stopień uporządkowania sieci krystalicznych.<br /> <br /> Tak więc można podsumowując powiedzieć: również z punktu widzenia dynamiki procesów wietrzenia w nieorganicznej przyrodzie — aż po amorficzne stany koloidalne — oraz dynamiki powstawania nowych, krzemianowych minerałów ilastych, zima wyznacza początek rozwoju gleby w biegu roku.<br /> <br /> Zimą gleby odnawiają się w swojej fizycznej konstytucji w samouprawie przez zimowe siły kształtujące.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Trägerschaft_und_Bewahrung_der_kosmischen_Formkräfte_im_Jahreslauf&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Nośnictwo i zachowanie kosmicznych sił formy w ciągu roku ====<br /> <br /> Formkräfte promieniujące w zimie działają poprzez substancję ziemi — tym silniej, im zima surowsza. Do tych siły kształtujących, tworzących kryształy i stwarzających strukturalną czystość, fizyczno-mineralna przyroda — reprezentowana przez krzemień (kwarc, krzemiany), wapno (skały zasobne w zasady) i glinę — pozostaje w różnych relacjach. Kwarc-krzemień w strefach umiarkowanych i podbiegunowych jest niemal odporny na wietrzenie. Odpiera formordozę siłę wody, wapno zaś ją przyciąga. Kryształ górski (krzemień) jest z natury «kristallisch rein» (krystalicznie czysty); wapno rozwija własną dynamikę rozpadu i budowy; pojawia się w rozlicznych postaciach, w rozpiętości od kalcytu krystalizującego w romboedrycznej czystości aż po wodorotlenowy trawertyn. Krzemień i wapno tworzą przeciwieństwa w glebie i w świecie skał. Wapno posiada wysokie powinowactwo do wody. Tak jak jest ono «chciwie» podatne na siły kształtujące gwiaździstego nieba, tak i na formujące siły bliskiego Słońcu planetarnego otoczenia działające poprzez żywioł wody, promieniujące od Merkurego, Wenus, zwłaszcza zaś od Księżyca. To ostatnie zachodzi wiosną, w związku z rozwijającym się życiem. Zimą natomiast chciwie wessuje ono siły gwiazd stałych, podczas gdy spoczywający w sobie, krystalicznie czysty krzemień z powrotem je odrzuca. «Der Kalk beansprucht alles, das Kieselige beansprucht eigentlich gar nichts mehr […] Das Kieselige ist der allgemeine äußere Sinn im Irdischen, das Kalkige ist die allgemeine äußere Begierde im Irdischen, und der Ton vermittelt beides.» («Wapno rości sobie pretensje do wszystkiego, krzemień właściwie niczego już więcej nie potrzebuje [...] Krzemień jest powszechnym zewnętrznym zmysłem w tym, co ziemskie, wapno jest powszechnym zewnętrznym pożądaniem w tym, co ziemskie, a glina pośredniczy między nimi.»)&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 82f.&lt;/ref&gt; Glina stoi bliżej tego, co {{SE|212}}<br /> <br /> krzemionkowe, niż wapna. Uwidacznia się to w krzemianowo-krystalicznym, warstwowym budulcu minerałów ilastych. Lecz ma ona zdolność, niejako w wyższej syntezie, zjednoczenia bieguna krzemionkowego i wapiennego. Jej dynamika jest dwojaka: z jednej strony powierzchnia cząstek ilastych otoczona jest otoczką hydratu, z drugiej zaś — może ona przyjmować wodę między swoje krystaliczne warstwy. Substancje rozpuszczone w wodzie, przede wszystkim zasadowe, zostają przy tym ze swej strony adsorbowane przez krystaliczne powierzchnie graniczne albo mogą się z tego związania uwolnić w wymianie za inne. Gdy w gleboznawstwie mówi się o adsorpcji lub pojemności wymiennej gleb, parametry te odnoszą się, obok humusu, przede wszystkim do minerałów ilastych. W świetle powyższego nasuwa się, że zimowe siły gwiezdne wpływają zarówno na krystaliczny stopień uporządkowania minerałów ilastych, jak i na stopień uporządkowania substancji związanych z powierzchniami granicznymi i międzywarstwowymi.<br /> <br /> Z drugiej strony glina zachowuje siły kształtujące, które krzemień z powrotem odrzuca, a które wapno chce dla siebie przejąć, i pośredniczy nimi w ciągu okresu wegetacyjnego korzeniom roślin. Glina jest, poprzez korzenie i wyrastający w powietrze i ciepło pęd, «der Förderer der kosmischen Aufwärtsströmung» («krzewicielem kosmicznego prądu wznoszącego»).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 47.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Ta wskazówka nawiązuje do strumienia sól-woda — Goethe nazwał go Erdsaft (sokiem ziemskim) — skierowanego w osi pędu, w ksylemie, wewnątrz peryferycznego kambium ku górze, w liście. Ten niosący siły kształtujące strumień jest tym, który pomaga roślinie w fizycznym ukształtowaniu jej substancji — białek, budulcowych węglowodanów i tym podobnych — i tak jako całości ku zmysłowo uchwytnej postaci jej typus.<br /> <br /> Fizyk i chemik odgranicza substancje od siebie według ich właściwości. Właściwości te odnosi się do potencjału sił — elektryczności, magnetyzmu, siły jądrowej — który wszakże charakteryzuje jedynie fizyczną, ziemsko-związaną stronę substancji. Rudolf Steiner jest tej strony świadom w swoich badaniach duchowych, odsłania jednak ponadto drugą stronę substancji — kosmiczną — przez którą dopiero ujawnia się ich istota działająca w tym, co fizyczne. Fizyczno-siłowa konstytucja jakiegoś elementu substancji — lub kompozycji takich elementów, jaką jest minerał ilasty — okazuje się punktem odniesienia, pośrednikiem i nośnikiem specyficznie z kosmosu promieniujących sił, jak na przykład siły kształtujące sfery gwiazd stałych bądź dawcze życiu eteryczne siły kształtujące {{SE|213}}<br /> <br /> Słońca i planet. «Kosmiczne życie» i «kosmischer Chemismus» («kosmiczna chemizacja»)&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 46.&lt;/ref&gt; posługuje się niejako ziemskimi substancjami i siłami — takimi, jak krzemień, wapno i glina w glebie — aby w formach roślin wyplastyczniać ich praobraz, ich typus.<br /> <br /> Pod tym właśnie kątem rozpatrywana jest krystaliczna natura minerałów ilastych wraz z substancjami, które przez siły podfizyczyno-ziemskie są z nimi związane, wystawiona w czasie zimy na promieniowania sił nadfizyczyno-kosmicznej natury, działające w tym, co organiczne, jako niosące życie i kształtujące życie. Tak można rozumieć wypowiedzi Rudolfa Steinera o glinie w tym sensie, że glina zachowuje te siły kształtujące i pośredniczy nimi korzeniom w następującej fazie wzrostu. Wypływają one ku górze, kształtują postać rośliny na obraz jej typus i komponują substancje w owocach jako nośniki pożywności.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Frühjahrsprozess_und_die_Bodenbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Proces wiosenny i uprawa gleby ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Im_Vorfrühling&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Przedwiośnie ====<br /> <br /> Na długo zanim nadziemny wzrost budzi się z zimowego snu, po zaledwie kilku dniach ocieplającego słońca przedwiośnia — niekiedy już w lutym — porusza się zaskakująco żywe życie gleby. Powierzchnia gleby rozjaśniła się nieco wskutek parującej wody, powietrze i ciepło wnikają w pory wierzchniej warstwy, cztery żywioły zaczynają się na nowo przenikać. To czas, w którym rolnik przejmuje kierownictwo nad [[Bodenentwicklung|rozwojem gleby]] w biegu roku i w którym nachodzi go niecierpliwość, by zbyt wcześnie wjechać na pole ciężkimi ciągnikami. Aby się przed tym ustrzec i wyrobić sobie jasny obraz stanu gleby, schodzi z wysokiego ciągnika, klęka na polu, przesuwa ręką i ramieniem na bok wierzchnią warstwę — i z zdumieniem stwierdza, ile chwastów już skiełkowało i doszło do stadium nitkowatego, jak krzątają się już chrząszcze, ile dżdżownic, larw itp. jest już na poszukiwaniu pokarmu, przede wszystkim zaś, jak przez działanie mikroorganizmów zimowa [[Frostgare|gara mrozowa]] zaczyna stabilizować się w strukturze gruzełkowatej. Dokonuje się proces «[[Lebendverbauung|żywego budowania]]».&lt;ref&gt;Günter Trolldenier: ''Bodenbiologie. Die Bodenorganismen im Haushalt der Natur'', Stuttgart 1982, 152 S.&lt;/ref&gt; {{SE|214}}<br /> <br /> Bakterie połączone ze sobą w kolonie śluzowatymi substancjami swoich otoczek komórkowych tworzą mostki między cząstkami gleby. Powstają mniejsze i większe pustki, objętość porów powiększa się, wymiana powietrza i ciepła w rytmie dnia i nocy wzrasta, a gleba staje się chłonna na gwałtowne ulewy. Przy bliższym wejrzeniu widać jednak, że przy szorstkiej skibie dna bruzd są jeszcze ciemne, nasycone wodą; albo też, gdy jesienią teren wyrównany był przez docisk pługa, podglebie okazuje się zbyt wrażliwe na nacisk. Niestosowna — z reguły zbyt wczesna — uprawa pozostawia nieodwracalne uszkodzenia ciśnieniowe w koleinach ciągnika: rozwój gleby zastyga na resztę roku. Inaczej rzecz się ma przy pracy końmi. Punktowe ślady nacisku końskich kopyt szybko zanikają dzięki działaniu mikroorganizmów.<br /> <br /> Maksyma na przedwiośniu brzmi: «So früh wie möglich hinaus auf den Acker.» («Wyjść na pole tak wcześnie, jak to możliwe.») Czyni to wspomnianą niecierpliwość zrozumiałą. Chodzi o wyrównanie pola, o wspieranie gruzełkowania przez ogrzewanie i przewietrzanie gleby oraz o stworzenie pierwszego łoża kiełkowego dla chwastów. Temu celowi służy pierwszy zabieg uprawowy w biegu roku — wałowanie zgrzebłem. W rolnictwie chemotechnicznym stał się on zbędny dzięki stosowaniu herbicydów. Ze względów kosztowych i z powodu dużych ciężarów ciągników łączy się bezpośrednio zabiegi przygotowania łoża siewnego z siewem. W rolnictwie biologiczno-dynamicznym powinny, o ile warunki pogodowe na to pozwalają, gdziekolwiek tylko możliwe, poprzedzać siew wałowanie zgrzebłem oraz jeden lub dwa przejazdy broną — aby wyrwać z korzeniami i wysuszyć chwasty będące w delikatnym stadium siewki. Jednocześnie pobudzane są gruzełkowanie i przemiany substancji, przerywany jest kapilarny podciąg wody, a tym samym zimowa wilgoć jest zatrzymywana w glebie.<br /> <br /> Obok przygotowania łoża siewnego dla zbóż jarych pielęgnacji gleby wymaga też ozimina: czy to przez rozbijanie skorupy glebowej lekką broną lub zgrzebłem polowym, czy to przez wałowanie roślin, aby ich system korzeniowy po przemrożeniach na zmianę odzyskał kontakt z glebą.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Im_Frühjahr&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Wiosna ====<br /> <br /> Zachodzące teraz procesy wiosenne zostaną ukazane na przykładzie zboża jarego. Po przygotowawczych pracach przedwiosennych następuje siew. Ziarno składane jest na kilka centymetrów w ciemność ziemi, na podłożu lekko ubitym przez stopkę redlicy. Ułatwia to {{SE|215}}<br /> <br /> pęcznienie nasienia przez kapilarny podciąg wody; bocznie i od góry siew otoczony jest powietrzem i ciepłem w drobnogruzełkowatej przykrywie ziemnej. Kiełkowanie nasienia jest procesem, który nie zakłada obecności żywiołu stałego i ziemistego, czyli ziemi właśnie, zakłada jednak żywioły ciepła, powietrza i wody. Świadczy to już o tym, że wzrost rośliny kiełkującej wskazuje wstecz na stan ewolucyjny, kiedy Ziemia nie była jeszcze Ziemią, a roślina była jeszcze zrodzoną z wody. Ten stan powtarza się na początku jej stawania się rośliną ziemską. Tę zasadę powtarzania dawniejszych stanów sformułował Ernst Haeckel (1834–1919) w roku 1866, jako wynik swych badań nad rozwojem zarodkowym roślin, zwierząt i człowieka, jako «Biogenetische Grundregel» («Podstawowe prawo biogenetyczne»), głoszące: «Die Ontogenie ist eine Wiederholung der Phylogenie»&lt;ref&gt;Ernst Haeckel: ''Generelle Morphologie'', Band II: ''Allgemeine Entwicklungsgeschichte der Organismen'', 1866/1906.&lt;/ref&gt; («Ontogeneza jest powtórzeniem filogenzy»), czyli: «Rozwój osobniczy jest powtórzeniem rozwoju rodowego.» Rudolf Steiner nie ogranicza tego wglądu jedynie do stawania się Ziemi i jej królestw przyrody, lecz rozszerza go na trzy planetarne stany, które poprzedzały powstawanie Ziemi. Opisane zostają jako [[Stary Saturn|Stary Saturn]] (z którym powstał żywioł czystego ciepła), [[Stare Słońce|Stare Słońce]] (ze zagęszczeniem części ciepła w żywioł powietrza) i [[Stary Księżyc|Stary Księżyc]] (ze zagęszczeniem części powietrza w żywioł wody). Dopiero w czwartym stanie planetarnym powstał żywioł stałego i ziemistego.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Na trzecim szczeblu ewolucji, na [[Stary Księżyc|Starym Księżycu]], to, co roślinne, kształtując się z wody, żyło jako mało jeszcze zróżnicowana, żywa masa. Na początku rozwoju Ziemi powtarza się na wyższym szczeblu stan Starego Księżyca, tak samo jak oba poprzedzające go szczeble ewolucji. Gdy świat roślinny różnicuje się ku «ziemsko narodzonemu», gdy w korzeniu, liściu, łodydze i kwiecie wgłębia się żywioł ziemistości, na początku «rozwoju osobniczego» rośliny stoi delikatna, wodna siewka jako powtórzenie czasu Starego Księżyca.<br /> <br /> Zboża należą do traw, a jako takie do jednoliściennych. Nasiona dzielą się na zarodek (embryo) i bielmo (endosperm). Oddziela je od siebie jedna liścień, tarczka. Przy kiełkowaniu liścień nie wynurza się na światło, jak to jest regułą u dwuliściennych, i nie zielenieje jak one, lecz pozostaje w glebie przytwierdzona do łupiny nasiennej. To, co się pojawia, jest już kłującym pierwszym liściem. Roślina kiełkująca jest ukształtowaniem tego, co {{SE|216}}<br /> <br /> jako organy widoczne jest już zawiązane w zarodku.&lt;ref&gt;Wilhelm Troll, Karl Höhn: ''Allgemeine Botanik'', Stuttgart 1972, 994 S.&lt;/ref&gt; W zarodku ujawnia się «das Kosmische [Urbild; Ergänzung des Verfassers], das als Form der Pflanze im Samen lebt» («to, co Kosmiczne [praobraz; uzupełnienie autora], co jako forma rośliny żyje w nasieniu»).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&lt;/ref&gt; Tkanka odżywcza bielma, wypełniająca w znacznej mierze objętość nasienia, pochodzi od rośliny macierzystej i jest tak ukształtowana co do rodzaju i ilości, że roślina — w powtórzeniu żywo-wodnego stanu księżycowego — może rozwinąć się jedynie do siewki, nie zaś dalej ku wysoce zróżnicowanej, ziemskiej roślinie zbożowej. Do tego potrzeba dwóch rzeczy: zieleniejącego, ku górze dążącego źdźbła i liści pod światłem aktualnie naświetlającego słońca oraz zrastania się korzenia z ziemią. Jak ogólnie u roślin wyżej stojących, tak i u zbóż, zarodek na przekroju podłużnym ukazuje zawiązaną w zarysie trójczłonową postać: biegun korzeniowy, biegun pędowy z punktem wegetacyjnym i — tworząc środek — węzeł kiełkowy, który skrywa w sobie siłę ku wyproście.<br /> <br /> Z pęcznieniem nasienia, przy odpowiednim ogrzaniu gleby, w tkance odżywczej zaczynają się procesy rozkładu. Jako pierwsze zaczyna wzrastać korzenie kiełkowe: u pszenicy trzy, u owsa cztery. W stadium siewki nie są one jeszcze pokryte włośnikami korzenymi; są to uwypuklenia komórek skórki korzenia. Dlatego chwasty najłatwiej jest wykorzenić broną lub zgrzebłem polowym, kiedy jeszcze ich nie widać. Dopiero wraz z zielenienie się pierwszych liści i tym samym pobudzeniem własnej przemiany materii korzenie kiełkowe wchodzą przez włośniki korzeniowe w bliski związek z glebą. Formują się pasma przewodzące — ''phloem'' (asymilaty) i ''xylem'' (woda, sole). Włośniki korzeniowe, gęsto stłoczone — do 100 na milimetr długości korzenia&lt;ref&gt;Gerhard Geisler: ''Pflanzenbau'', Berlin-Hamburg 1988, 2. Aufl., S. 132.&lt;/ref&gt; — zrośnięte z cząstkami iłu i humusu, zajmują w młodocianym stadium w pewnym oddaleniu od czubka korzenia początkowo całą długość korzeni kiełkowych. Gdy wyciągnie się ostrożnie z gleby roślinę owsianą lub jesienią roślinę żytnią w stadium jednoliścieniowym, do korzenia przylegają grudki glebowe, jak kiełbaska. Dopiero ze swymi pionowo w głąb dążącymi i rozgałęziającymi się korzeniami oraz pionowo ku słońcu wznoszącym się pędem roślina opuszcza swe księżycowo-wodne stadium kiełkowe i staje się odbiciem związku ziemi z aktualnie działającym kosmosem. {{SE|217}}<br /> <br /> Siewka wzrasta z ziemskich substancji i z kosmicznych sił, które roślina macierzysta przekazała nasieniu w bielmo. To źródło wyczerpuje się z chwilą ukończenia siewki. Jakie źródło musi teraz zostać na nowo otwarte? Jaka tkanka odżywcza wstępuje na miejsce zużytej? Musi być ona, podobnie jak tamta, produktem minionych procesów życiowych. Jest nim humus, powstający przez przekształcenie wszystkiego, co rośliny pozostawiły jako resztki, z wyjątkiem tego, co weszło w wytwarzanie nasion. Jak jednak sformowana siewka może sięgnąć po to nowe źródło pożywienia — czy to po humus odżywczy, czy po dojrzały humus trwały? Tu na uwagę zasługuje najpierw kształtowanie się korzeni włóknistych, czyli wieńcowych. Wyrastają one wiosną z najniższych jednego do dwóch węzłów i mnożą się wraz ze wzrastającym krzewnieniem. W stosunku do pierwotnych korzeni kiełkowych korzenie włókniste są tworem wtórnym. Rosną one blisko powierzchni i tworzą wieniec korzeniowy, który w najdrobniejszym rozgałęzieniu przenika próchnicę. Właściwe udostępnianie humusu odbywa się jednak przez wspomniane włośniki korzeniowe, przez które gęsty ich obsad na korzeniach kiełkowych i włóknistych wielokrotnie powiększa powierzchnię korzeni. Przez włośniki korzeniowe wyrastająca roślina wchodzi w bezpośredni związek z otaczającą ją glebą.<br /> <br /> Włośniki korzeniowe wydzielają część asymilatów wytworzonych w liściach, takich jak cukry, białkopodobne substancje śluzowe, fermenty, kwasy organiczne, odprowadzanych obwodowym prądem ''phloem'' w dół ku korzeniom. W przeciwprądzie pobierają sole mineralne i wodę, która ze swym ładunkiem substancji — wbrew grawitacji — prowadzona jest przez tkankę przewodzącą ''xylem'' ku asymilującym organom nadziemnego pędu roślinnego.<br /> <br /> Przez swe wydzieliny korzeniowe roślina wydaje się być wiadrem bez dna — bezużyteczna strata? Jest wręcz odwrotnie. Wiosną rozszerza ona swą «organizację życiową» w przeniknięty przez siebie przestrzeń glebową i obejmuje kierownictwo nad niezliczoną armią drobnoustrojów. Wydzieliny korzeniowe obalają jednostronne przekonanie, że gleba żywi rośliny i że te byłyby jedynie biernymi odbiorcami. Wiosną, odwrotnie, rośliny w znacznym stopniu czynnie własnym działaniem żywią glebę i wyzwalają w niej procesy, przez które biorą dla siebie w posiadanie żyzność gleby. Jest to wydarzenie równie subtelne, co nieprzeglądnie złożone, kierowane przez ciało eteryczne roślin, stosownie do potrzeb ich postępujących stanów wzrostu.<br /> <br /> Wydzieliny korzeniowe żywią, aktywują i sterują działalnością drobnoustrojów, budują w obszarze korzeni, zależnie od gatunku rośliny-gospodarza, {{SE|218}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 12, S. 218.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 12: Winter- und Frühjahrsprozesse im Boden. Die Hautbearbeitung im Frühjahr.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> szereg specyficznych wspólnot życiowych (symbioz) z bakteriami i grzybami i przez substancje czynne podwyższają tempo rozmnażania bakterii w przykorzenionej przestrzeni glebowej, w ryzosferze, pięćdziesięcio- do stukrotnie.&lt;ref&gt;Wilhelm Troll, Karl Höhn: ''Allgemeine Botanik'', Stuttgart 1972, S. 499.&lt;/ref&gt; Ponadto wydzieliny kwasowe (kwas węglowy, kwas jabłkowy) przyczyniają się do udostępniania minerałów.<br /> <br /> Kierowany przez rozszerzającą się w ryzosferę organizację życiową rośliny, rusza właściwy proces wiosenny — mikrobiologiczny rozkład humusu aż po całkowite zmineralizowanie (Rysunek 12).<br /> <br /> Życie zakonserwowane w składzie substancyjnym dojrzałego humusu przeistacza się teraz w życie heterotroficznych organizmów w ciemności ziemi — niezliczonych bakterii, pierwotniaków i grzybów, które na podobieństwo trawienia jelitowego same z kolei, obumierając, rozpadają się na swe substancyjne składniki i rozpuszczają się w wodzie glebowej w postaci soli. To wegetatywny wzrost roślinnego łanu wiosną sprawuje rządy nad procesem «trawienia żyzności gleby» i tym samym nad właściwą miarą uwalnianych soli mineralnych, przede wszystkim azotu. Te ostatnie adsorbowane są przez włośniki korzeniowe jednocześnie z wydzielaniem asymilatów, w kierunku przeciwnym do niego. {{SE|219}}<br /> <br /> Gdy zimą przeważało czysto fizyczne dzianie się — oddzielanie żywiołów, obumieranie zewnętrznego życia organicznego, towarzyszące mu procesy zagęszczania i krystalizacji — to wiosną jest nim rozwijające się na zewnątrz życie największego rozmachu, pod ziemią i nad nią. To ku przyszłości zwrócone stawanie się zużywa jednak żyzność gleby. To zużycie wynika z rozkładu nośnika minionych procesów życiowych — humusu. Jak bielmo przynależy do nasienia i w kiełkowaniu zamiera ku tworzeniu siewki, tak tkanka odżywcza humusu jest glebą kiełkową, z której — pod napromieniwającymi siłami kosmosu — obecne życie rośliny aż po wytwarzanie owoców może ukształtować się ziemsko.<br /> <br /> Im żyźniejsza gleba i im bardziej nasłonecznienie i deszcz, a także przewietrzanie i przegrzewanie gleby nawzajem się przeplatają, tym aktywniej dojrzewające wiosną łany mogą dokonywać tego przeobrażenia obumarłego w nowe życie.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Krustenbildung_und_Hautbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Tworzenie skorupy i obróbka powierzchni ====<br /> <br /> Pod wpływem egzogennych oddziaływań bieguna przemiany materii ponad ziemią, dynamika procesów glebowych wiosną podlega silnym wahaniom, które wzywają rolnika do dokładnej obserwacji, badawczego myślenia i przytomnego działania. Jeśli chodzi o uprawę gleby, chodzi teraz o to, by obok terminowego hamowania wzrostu chwastów wyrównywać jednostronne skutki warunków pogodowych na korzyść zrastania się gleby z rośliną. Chodzi o rozbijanie skorupy. Skorupa tworzy się po każdym silniejszym opadzie deszczu; trzeba ją, aż do strzelania w źdźbło zbóż, wciąż na nowo rozbijać. Ta właściwa dla wiosny ryzująca «Hautbearbeitung» (pielęgnacja skóry gleby) egżą, zgrzebłem, motyką musi się dokonywać możliwie uderzeniowo: każde wytworzenie skorupy zamyka glebę, ogranicza lub wręcz uniemożliwia oddychanie gleby, pobieranie tlenu — niezbędnego dla aerobowego, roślinnego i zwierzęcego życia glebowego — oraz oddawanie kwasu węglowego, który po części wydziela się z korzeni roślin, po części uwalnia się z mikrobiologicznego rozkładu humusu. Wytworzenie skorupy oznacza zator kwasu węglowego w glebie. Działa on jak trucizna, hamując subtelną wymianę między wydzielinami korzeniowymi a aktywnością drobnoustrojów, a przez to dynamikę rozkładu humusu. Uprawa skóry gleby oznacza więc z jednej strony aktywne pomniejszanie żyzności gleby — niekiedy można zaobserwować, jak pole obsiane zbożem jarym {{SE|220}}<br /> <br /> na części terminowo zgrzeblowanej wykazuje bujniejszy wzrost niż na tej pozostawionej bez uprawy — z drugiej strony zgrzeblowanie pomaga, by dwutlenek węgla, cięższy od powietrza, mógł uciekać z otwartych porów, zwłaszcza gdy wiatr przesuwa się nad polem i wyciąga go z gleby siłą ssącą. Gromadzi się on w przyziemnej warstwie powietrza, a więc tam, gdzie jest wdychany przez liście i staje się budowniczym rusztowania postaci rośliny.<br /> <br /> U zbóż strzelanie w źdźbło kładzie kres pielęgnacji skóry gleby. U roślin okopowych i polowych kultur warzywnych sięga ona jeszcze w wczesne lato. Wymagają one — jak choćby ziemniaki — ciągłego zgrzeblowania, obsypywania i motyczenia, aż do czasu, gdy rzędy się zwarą. Głęboka ingerencja w glebę wiosną — frezą, kultywatorem lub wręcz pługiem — musi być dobrze przemyślana i zważona wobec swych następstw. Oznacza ona z reguły początkowo turbulentną, niemożliwą do opanowania i wykorzystania przez świeżo wysiany materiał roślinny stratę żyzności gleby. Konieczność tak głębiej sięgającej uprawy istnieje w uprawie roli po oziminie międzyplonowej, szkodach wymrożeniowych i wymuszonej walce z perznicy. Następstwem tej nieodpowiedniej głębszej ingerencji jest ubytek humusu oraz utrata zimowej wilgoci, która nierzadko pociąga za sobą konieczność nawadniania. W ogrodnictwie panuje pod tym względem szczególna sytuacja. Wskutek następowania po sobie kolejnych kultur gleba musi być głębiej uprawiana do ponownego siewu niezależnie od pory roku, a ze względu na szybki rozwój kultur owocujących w fazie wegetatywnej utrzymywana przez rok w stanie bardziej wiosennym. Wyższy obrót humusowy jest dlatego nieuchronną konsekwencją.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Sommerprozess_und_die_Bodenbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Proces letni i uprawa gleby ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stoppelsturz,_Mulchbearbeitung,_Humusaufbau_und_die_Tätigkeit_der_Bodentierwelt&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Podorywka ściernisk, mulczowanie, budowanie próchnicy i działalność fauny glebowej ====<br /> <br /> W czasie kwitnienia zbóż, około połowy czerwca, tworzenie korzeni, a wraz z nim gara gleby, osiąga swój szczytowy punkt. Do tego momentu gleba ugina się jeszcze elastycznie pod stopami. Po kwitnieniu pierwsze [[Wurzel|korzenie]] obumierają, podobnie jak — stopniowo, od dołu ku górze — pierwsze liście. Promienie słoneczne sięgają aż do powierzchni gleby, a im bardziej zbliża się pora dojrzewania, tym bardziej gleba twardnieje i wysycha. Jest to czas, w którym rośliny okopowe {{SE|221}}<br /> <br /> zwarują rzędy; pod ochroną cienia liściowego dachu wilgoć gleby utrzymuje się — a wraz z nią żywotność bodengary.<br /> <br /> Choć ilość opadów latem z reguły osiąga roczne maksimum wskutek nawałnicowych ulew, to te wyparowują przeważnie równie szybko, względnie — zależnie od struktury gleby — giną w powierzchniowym spływie. To ostatnie dzieje się z reguły pod łanami kukurydzy, już przy nieznacznym nachyleniu stoku. Jeśli zimą mieliśmy w glebach nasycenie wodą i chłód, to latem pory wypełnione są powietrzem i ciepłem. Wraz z nastającą suszą ogranicza się rozkładająca działalność mikroorganizmów w glebie. Za to teraz świat organizmów glebowych opanowuje scenę. Jeśli zimą przeważał procesowo pierwiastek fizyczny, wiosną eteryczno-życiowy, to latem panuje pierwiastek duszewno-astralny. Poprzez działalność organizmów glebowych żyjących w powietrzu i cieple zachodzą procesy uwewnętrznienia, astralizacji. Jeśli w postępującej wiośnie organizmy glebowe brały przez swą ryją i kopią działalność oraz pozostawianie odchodów istotny udział w budowie gruboporowatej bodengary i systemu kanałów, to ich funkcja zmienia się stopniowo od lata ku jesieni. Teraz znajdą one w obumierającej substancji organicznej, zwłaszcza w przerośniętej korzeniami wierzchniej warstwie gleby, obfite pożywienie i dbają o to, by ów «humus odżywczy» — w przejściu przez przewód pokarmowy — przekształcał się w trwałe formy humusu. To, co wiosną zostało rozłożone z humusu na korzyść wegetatywnego wzrostu roślin, restytuje się poprzez humusowo-budującą działalność organizmów glebowych, zwłaszcza od pełni lata ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Rysunek 13]], s. 222). Ów proces budowania humusu przebiega czasowo biegunowo wobec krystalizacji w zimie i dokonuje się w ciemności ziemi. W związku z tym wszystkie roślinne pozostałości wstępującego biegu roku muszą być w jego biegu zstępującym wmieszane w glebę. Dzieje się to przez jeden zabieg uprawowy, który wmiesza organiczne resztki nadziemne — jak ściernisko, resztki słomy i wymłótu, chwasty — w warstwę bodengary. Ta «uprawa mulczująca» sięga głębiej niż uprawa skóry gleby wiosną, ale w idealnym przypadku nie głębiej, niż sięga ukształtowana wiosną warstwa gary (ok. 8–10 cm). Gdy ta jest w pełni dojrzała, pozostawia po zabiegu drobnogruzełkową warstwę, która przerywa kapilarny podciąg wody, chroni tym samym przed dalszym parowaniem, przyjmuje ulewne deszcze i tworzy łoże dla ziarna osypanego i nasion chwastów (Rysunek 13, s. 222). {{SE|222}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 13, S. 222.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 13: Sommer- und Herbstprozesse im Boden und deren Lenkung durch Mulch- und Tiefenbearbeitung.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Letnią pracę budowania humusu wspiera uprawa mulczująca tym, że mimo silnego nasłonecznienia, ciepła i przeważającej suszy stwarza organizmom glebowym odpowiednie warunki bytowania. Na przykładzie podorywki po żniwach zbożowych oraz aktywności dżdżownic chcemy to zilustrować. Po sprzątnięciu słomy ściernisko musi być niezwłocznie zaorane (przełamane). W czasach przed pojawieniem się kombajnu (lata 1950/60) zboże żniwiono w dojrzałości żółtej w snopy, stawiano w kopyty do dojrzewania i suszenia, zwożono do stodoły i z reguły młócono zimą. Zaletą tego sposobu żniw było:<br /> <br /> * Podorywka wcześniejsza o ok. 14 dni w porównaniu z konieczną do kombajnu dojrzałością martwą.<br /> * Utrzymuje garę gleby.<br /> * Ochrona przed wyschnięciem i — w idealnym przypadku — przyspieszone wysiewy międzyplonów.<br /> * Oddzielny zbiór plew. Stanowią one — z dodatkiem ziół — odpowiedni dietetyk dla krów mlecznych w zimowym żywieniu.<br /> * Niesypane nasiona chwastów trafiają ze słomą z pola i mogą znaleźć zastosowanie w «wypalaniu na popiół», metodzie,<br /> {{SE|223}}<br /> <br /> którą poleca Rudolf Steiner,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 155.&lt;/ref&gt; aby zahamować rozmnażanie chwastów.<br /> <br /> * Straty w plonie były wprawdzie nieco wyższe, lecz wychodziły na korzyść dzikiej faunie, przede wszystkim światu ptaków.<br /> <br /> Wysoka sztuka letniej obróbki ścierniska przy zaprzęgu konnym polegała na tym, że pług podorywkowy szedł bezpośrednio za kosiarką snopowiązałką, tak że snopy opadały już na odwrócone ściernisko. Kombajn jako technologicznie najbardziej elegancki i wydajny sposób żniw wkrótce potem odniósł zwycięstwo. Zwycięstwo to odbyło się kosztem przyspieszonej, garę oszczędzającej uprawy roli i zmieniło rytm pracy w gospodarstwie w sposób zasadniczy.<br /> <br /> Uprawa mulczująca niszczy wprawdzie ukształtowaną garę letnią; wmiesza jednak przy tym resztki ścierniska i chwastów z masą korzeniową luźno gruzełkującej gleby. W tym właśnie środowisku organizmy glebowe — przede wszystkim dżdżownice — znajdują idealne warunki, jakich potrzebują do rozwinięcia swojej działalności. Są nimi:<br /> <br /> * drobno rozdrobnione pożywienie z obumarłych resztek roślinnych,<br /> * drobnogruzełkowa warstwa spulchniona, przez którą dżdżownice mogą się przeciskać w każdym kierunku przez glebę,<br /> * intensywne przewietrzanie gleby, a tym samym zaopatrzenie w tlen,<br /> * ciemność dla stroniących od światła organizmów glebowych,<br /> * dostateczna wilgotność: woda wznoszącą się kapilarnie z nieuprawionego podglebia paruje na dolnej granicy warstwy mulczującej i osiada tam przy nocnym ochłodzeniu jako rosa.<br /> <br /> Gdy warunki te są zapewnione, dżdżownice (''Lumbricidae'') wabione są z głębszych stref gleby przez swe kanały ku warstwie mulczującej, gdzie poprzez swą błogosławioną działalność trawienną przekształcają humus odżywczy w humus trwały. Jeśli wiosną mieliśmy do czynienia z pewnego rodzaju uwypukleniem, uwewnętrznieniem życia korzenia i jego zrastania z ziemią, tworzącego egzogenne symbiozy, to w ciele między innymi dżdżownicy chodzi o wgłębienie życia, o proces uwewnętrznienia. W pierwszym przypadku humus ulega rozkładowi, tzn. zachowane w nim życie zostaje przetworzone w bakteryjno-symbiotycznej działalności na korzyść wegetatywnego wzrostu. W przypadku wgłębienia obecne życie zostaje przez endogenną symbiozę pod rządami {{SE|224}}<br /> <br /> duszewnej lub astralnej organizacji przekształcone w zachowujące życie nowo tworzących się kompleksów ił-humus — proces zachodzący głównie latem i jesienią. To wytwarzanie nowych substancji w gospodarstwie przyrody nasuwa następujące pytania: Czy dżdżownice zdolne są w swoim przewodzie pokarmowym przetwarzać — jeszcze bardziej po ziemsku — owe siły kształtujące, które napływają z «najdalszego kosmosu» przez krzemień, wapno i glinę, niż kształtujące się w swą postać rośliny? Czy to właśnie te siły kształtujące łączą biegunowo przeciwstawne sobie ziemskie substancje — krystaliczną glinę i resztki Ogólno-Roślinnego — w wyższą jedność, w kompleks ił-humus? I czy to właśnie to połączenie substancji mineralnych i roślinnych przez uduchowioną duszą działalność dżdżownic stwarza to, co potocznie nazywa się glebą macierzystą? Owa szczególna zdolność dżdżownicy obowiązuje z pewnością stopniowo także dla innych gatunków robaków i zwierząt żyjących w glebie w stadium larwalnym ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Rysunek 13]], s. 222).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtbildung_und_Reifung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Tworzenie i dojrzewanie owoców ====<br /> <br /> Od wczesnego lata wegetatywne wzrastanie przenosi się w wyrastanie, substancjalne wypełnianie i kształtowanie owoców. Na początku są one jeszcze zielone i asymilują w świetle słonecznym. Owoc przybiera na objętości. Asymilaty, które do czasu kwitnienia służyły po części wegetatywnemu wzrostowi, po części zaś przez korzeń — odżywianiu życia glebowego — spiętrzają się w prężnie wypełniającym się owocu. Proces dojrzewania przebiega zarówno jako działanie od wewnątrz, jak i jako działanie od zewnątrz.<br /> <br /> Działanie na zewnątrz objawia się w przejściu od zieleni do rozkwitu barw równego barwom kwiatów, dalej w rozlewających się zapachach i w pokrytej jakby oddechem z zewnątrz rosolistej powłoce. Są to formy objawiania się aktualnego promieniowania słonecznego i wplecionych weń promieniowań planet nadsłonecznych. Mars sprawia więc zabarwienie czerwone, Jowisz biało-żółte, Saturn — niebieskie.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 55.&lt;/ref&gt; We wszystkich organach rośliny, gdziekolwiek strumień soków spiętrza się ku odżywczej fruktyfikacji — gdzie wegetatywne wzrastanie zatrzymuje się lub całkowicie dobiega końca — działa z góry na dół impuls kwitnienia, bezpośrednie oddziaływanie Słońca wsparte przez planety od niego oddalone. Zewnętrzne zabarwienie owocu przedłuża się w miarę postępowania dojrzałości w inne, na ogół mniej intensywne {{SE|225}}<br /> <br /> odcienie barw, posuwając się ku środkowi. To, co obleka roślinę jako czysto żyjące jestestwo jedynie od zewnątrz niby wyższe działanie sił pierwiastka duszewno-astralnego i tknie ją delikatnie, to w dojrzewającym owocu wnika weń głębiej. Na tym właśnie procesie opiera się lecznicze działanie roślin leczniczych; u pewnych szczególnie ukształtowanych dzikich roślin, np. wilczej jagody, ''Atropa belladonna'', może on doprowadzić aż do śmiercionośnego tworzenia trucizn. Ludziom w dawnych czasach uprawy roślin, przed trzecim tysiącleciem przed Chrystusem, udało się przy roślinach pokarmowych uszlachetnić ten głębiej wnikający w życie rośliny proces astralizacji ku pożywności.<br /> <br /> Przy tworzeniu humusu z różnorodności barwnych i ukształtowanych resztek organicznych dokonuje się również dojrzewanie ku pewnego rodzaju organiczno-mineralnej owocni — wspomnianemu kompleksowi ił-humus. Ów «owoc» jest na wskroś czarny, obraz tego, co w praczasach perskich jako «ciemność» (biegun ziemski) stawiano naprzeciw «światłu» (biegun kosmiczny). W humusie żyje to, co Ogólno-Roślinne, co stało się całkowicie «Ziemią»: humus «jest końcowym produktem pierwiastka ziemskiego z pierwiastkiem ziemskim».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Notizen im Anhang, S. 274.&lt;/ref&gt; «Kosmiczny głaz, krzemionkowe, pobiera w ziemi światło i sprowadza je do działania w tym, co ziemskie», humus zaś — nie. Wytwarza on «działanie bez światła».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 59.&lt;/ref&gt; Ta wskazówka nasuwa myśl m.in. o rozkładzie i budowie humusu dokonujących się w mroku gleby poprzez heterotroficzne, bakteryjno-roślinne życie.<br /> <br /> Roślina wzrasta z korzeniem, łodygą, liściem i kwiatem aż do owocu i dojrzałości nasion przede wszystkim z «bezpośredniego współżycia» z klasycznymi żywiołami «ziemi i wody».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 15. Juni 1924, S. 192.&lt;/ref&gt; Pośredniczą one dla niej w pewnego rodzaju działaniu od wewnątrz, które objawia się w wstępującym wzdłuż osi Ziemia–Słońce «soku ziemskim» (''Xylem''). Unosi on ku górze — przyjęte przez eteryczną organizację rośliny — rozpuszczone substancje ziemi i «siły kształtujące» sfery gwiazd stałych, które łączą się z siłami ciepła i światła Słońca i planet, tworząc właściwe każdemu gatunkowi rośliny kompozycje substancji (białka, węglowodany, tłuszcze, oleje, aromaty, witaminy itp.). Jest to żywe zdarzenie ukierunkowane na całość, sterowane przez liczne enzymy. Te wytwory sił prowadzą w drodze ku pełnej dojrzałości do powstawania coraz to nowych, z etapu na etap coraz bardziej złożenie strukturujących się kompozycji substancji. Niedojrzałość owocu cechuje to, że enzymatyczna aktywność nie jest jeszcze {{SE|226}}<br /> <br /> zamknięta i nadal wytwarzane są organiczne związki charakterystyczne dla określonego stadium rozwojowego w procesie dojrzewania. Tak więc w owocach rynkowych, wyglądających zewnętrznie na dojrzałe, stwierdza się wielokrotnie grupy substancji wskazujące na fizjologiczną niedojrzałość, jak np. kwas dehydroaskorbinowy (fizjologiczne stadium wstępne kwasu askorbinowego, witaminy C) czy niskocząsteczkowe stadia wstępne tworzenia białek (jak azotany, wolne aminokwasy, amidy itp.).&lt;ref&gt;Manfred Klett: ''Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung'', Inst. f. Biol.-Dyn. Forschung, Darmstadt 1968.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Johannes Klein: ''Der Einfluss verschiedener Düngearten in gestaffelter Dosierung auf Qualität und Haltbarkeit pflanzlicher Produkte'', Inst. f. Biol.-Dyn. Forschung, Darmstadt 1968.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Dokładniej rzecz ujmując, przy dzisiejszej produkcji masowej zjawisko fizjologicznej niedojrzałości występuje niemal powszechnie dla wszystkich grup substancji. Dopiero gdy procesy fizjologiczne ustają, a więc aktywność enzymatyczna wygasa, osiągnięty zostaje stan pełnej dojrzałości, a wraz z nim żywieniowo-fizjologiczne optimum kształtowania jakości. Dopiero w fizjologicznej pełnej dojrzałości spożywamy owoc pokarmowy, w którym kosmiczno-ziemskie «działanie od zewnątrz» i kosmiczno-ziemskie «działanie od wewnątrz» wchodzą w doskonałą syntezę. Tej doskonałości nie osiąga się z reguły. «Działanie od zewnątrz» udaje pełną dojrzałość, podczas gdy aktywność «działania od wewnątrz» nie może znaleźć końca. Ten tak zaburzony przemiana materii prowadzi do niepełnej trwałości&lt;ref&gt;Ilias Samaras: ''Nachernteverhalten unterschiedlich gedüngter Gemüsearten mit besonderer Berücksichtigung physiologischer und mikrobieller Parameter'', Dissertation, Gießen 1977.&lt;/ref&gt; i daje powód do niepokoju — trzeba tu widzieć istotną przyczynę chorób przewlekłych. Przyczyny postępującego obniżania wartości odżywczej są następujące:<br /> <br /> * Globalna dostępność: zbiór w stanie niedojrzałym, chłodzenie na światowych szlakach transportowych — a następnie sztucznie indukowane dojrzewanie po zbiorze, np. bananów.<br /> * Nawożenie azotem (por. rozdz. Nawożenie): gruntownie zaburzony, a właściwie przerostowy przemiana materii roślin. Chcą one wciąż rosnąć.<br /> * Monokultura: umożliwiają ją wszystkie rodzaje inżynierii genetycznej (GMO) — arbitralna ingerencja w genom, fizyczny cień praobiazu roślin — jak również wielkopowierzchniowe stosowanie pestycydów, herbicydów i innych regulatorów wzrostu wrogich życiu.<br /> <br /> U podstaw kształtowania pojęć dotyczących jakości żywności leży materialistyczne rozumienie życia. Obok genetyki utknęło ono w istocie przy ilościowej analityce substancji i doprowadziło do pojęcia «substancjalnej równoważności», której w tym, co żywe, nie ma. «Więcej lub mniej» danej grupy substancji mówi co najwyżej dopiero wtedy {{SE|227}}<br /> <br /> coś, gdy uwzględni się czynnik czasu. W tym celu trzeba analitycznie śledzić stadia dojrzewania. Jeśli w w pełni dojrzałym produkcie znajdą się grupy substancji będące wskaźnikami stadiów niedojrzałości, wynik musi zostać oceniony negatywnie. W ten sposób analiza ilościowa może również wnieść wkład do oceny jakości. Wymaga to jednak znacznego nakładu analitycznego i przekracza ramy kosztów dla badań rutynowych.<br /> <br /> Istotne poszerzenie kształtowania oceny w odniesieniu do pełnej dojrzałości i jakości żywności umożliwiają «Metody obrazotwórcze»&lt;ref&gt;Herbert Koepf, Bo D. Petterson, Wolfgang Schaumann: ''Biologische Landwirtschaft'', Stuttgart 1980, 303 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Wilfried Kamphausen: «Qualität im biologisch-dynamischen Obstbau», in: Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft'', Dornach 2007, 377 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Paul Doesburg et al.: «Standardisation and performance of a visual Gestalt evaluation of biocrystallisation patterns reflecting ripening and decomposition processes in food samples». ''Biological Agriculture &amp; Horticulture: An International Journal for sustainable Production Systems'', 2014, S. 1–18.&lt;/ref&gt; — takie jak krystalizacja chlorku miedzi, obraz wznoszenia się i chromatogram okrągłofiltrowy. Prawda o wartości produktu żywnościowego jest najbliższa osądowi tego, kto tworzy go duchem, sercem i rękami. Duch ma oznaczać: nieustanne dążenie do poznania tego, co w kosmosie i ziemi walczy i żyje, i co w tym wielkim polu napięć kształtuje się siłowo i substancjalnie jako fizyczny odwzorowanie duchowego praobiazu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Geräte_zur_sommerlichen_Mulchbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Narzędzia do letniego mulczowania ====<br /> <br /> Jeśli wiosną były to narzędzia rozbijające skorupę glebową — zgrzebło, brona, motyka — to w okresie pożniwnym latem są to urządzenia, które mają powierzchownie spulchnić wierzchnią warstwę gleby i wymieszać ją z resztkami roślinnymi. Zależnie od miąższości kruchej warstwy glebowej głębokość uprawy wynosi 8 do 12 cm ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Rysunek 13]], s. 222). Różnorodność narzędzi świadczy o tym, że żadne z nich najwyraźniej nie spełnia w pełni wszystkich pożądanych wymagań mulczowania. Klasycznym narzędziem do uprawy ścierniska był i mógłby nim być — ze względu na swą funkcję — pług podorywkowy: przecinający całą podeszwę, płytko skibujący i wąsko tnący, osiąga dobry efekt wymieszania dzięki tnąco-rozłupującemu rozwarstwieniu i krusząco-sypkiemu układaniu warstwy glebowej. Przy wymaganych dziś dużych szerokościach roboczych pługów podorywkowych i sięgających zazwyczaj aż do podeszwy warstwy glebowej śladach nacisku kombajnów zbożowych czysta praca podorywkowa jest ledwie {{SE|228}}<br /> <br /> jeszcze możliwa do przeprowadzenia. W latach 50. i 60. XX wieku pług podorywkowy zastąpiła na krótko glebogryzarka. Miała być zbawczynią. Wał obsadzony nożami siekającymi, napędzany wałem odbioru mocy, uderza w glebę, wzburza ją i układa znakomicie wymieszaną. Poważne negatywne skutki uboczne — tworzenie się podeszwy ślizgowej, zamykanie korytarzy dżdżownic, siekanie dżdżownic, utrata struktury gleby przez zamulenie przy intensywnych opadach, duże zużycie i nakład energii — spowodowały (poza ogrodnictwem) jej rychłe zniknięcie. Innym urządzeniom napędzanym wałem odbioru mocy — np. z uprzednio spulchniającymi redlicami — przypadł też tylko ograniczony sukces. Dzisiejsze powszechne metody tworzą różnorodną odmianę narzędzi do spulchniającej uprawy ścierniska o przeważnie umiarkowanym efekcie mieszania. Najbliżej pługowi podorywkowemu odpowiada talerzówka o głębokości roboczej ok. 5 cm. Jej wadą jest to, że przecina i rozmieszcza rozłogi perzu, przyczyniając się tym samym do jego rozmnażania. Tę wadę niweluje kultywator wąskoredlicowy, wielozębowy, odrywając i unosząc rozłogi, tak że można je łatwiej wybronować. Jego wielką wadą jest jednak niedostateczne mieszanie i brak całkowitego podcinania warstwy glebowej. Ostu i szczawiu zadaje niewiele szkody. Kultywatory z odpowiednimi kombinacjami narzędzi mogą tu pomóc.<br /> <br /> Często wygłaszanej tezy dotyczącej uprawy ścierniska — «mieszać płytko i spulchniać głęboko» — nie można przyjmować tak ogólnie. Głębsze spulchnienie całego pakietu warstw przerywa kapilarne podciąganie wody, przyspiesza wysychanie, a tym samym aktywność organizmów glebowych. Głębokie spulchnienie może działać zbawiennie w ubitej glebie wówczas, gdy pracuje się wąskoredlicowo przy większych odstępach między zębami (ok. 50 cm).<br /> <br /> Ogólnie biorąc: wszystkie narzędzia do uprawy gleby są jak młotek i dłuto w dłoni rzeźbiarza. Nie przez nie samych powstaje dzieło sztuki, lecz przez prowadzącego je, odczuwającego i myślącego ducha człowieka.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Herbstprozess_und_die_Bodenbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Proces jesienny i uprawa gleby ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Reifen,_Verwandeln,_Sterben&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Dojrzewanie, przemiana, obumieranie ====<br /> <br /> W dniach pełnego lata, ciągnących się daleko w głąb września, od dawna już zapowiada się jesień. W coraz chłodniejszych nocach końca sierpnia {{SE|229}}<br /> <br /> rosa opada coraz obficiej, poranne mgły napływają i wypełniają doliny. Zapowiada się nowe sezonowe wydarzenie, którego formy zjawiskowe stoją w biegunowej opozycji do wiosny. Podczas gdy wiosną siły ziemi wypływają ku obrzeżom i niejako unoszą ze sobą wzrastające rośliny — ziemia wydziela więc to, co w zimowym spoczynku w sobie zgromadziła — i podczas gdy latem wszystko to rozlało się w bogactwo form i barw, w kształtowanie żywnych owoców, to jesienią w wielkim oddechu wciągniętym powraca z powrotem ku ziemi.&lt;ref&gt;Zob. np. Rudolf Steiner: ''Der Jahreskreislauf als Atmungsvorgang der Erde und die vier großen Festeszeiten'', GA 223, Dornach 1990.&lt;/ref&gt; Właściwy nastrój jesieni ożywa w pełni dopiero w okolicach Dni Świętego Michała końcem września i ciągnie się często w ciepłe, złote dni głęboko w październik. Na skibach świeżo zasianych jesiennych zasiewów pojawia się nagle srebrny blask sieci pajęczych nici utkanych nad rozległością pola; przyszedł «babie lato»! To czas, gdy ostatnie plony opuszczają pole — jak buraki pastewne i cukrowe, kapusta, marchew i inne. Dla tych późnych roślin okopowych złote, nasłonecznione dni październikowe oznaczają jeszcze znaczny przyrost plonu, a nade wszystko najwyższy stopień wykształcenia jakości w pełnej dojrzałości. To samo dotyczy późno dojrzewających gatunków owoców i winorośli. To również czas, gdy drzewa i krzewy, w sadach, żywopłotach i śródpolnych zagajnikach czy w lasach, «rozkwitają» jeszcze raz w liściach o ziemistym blasku — zanim po pierwszym przymrozku, w słońcu wstającego dnia, bezgłośnie opada tu jeden, tam drugi, albo gdy przy nadchodzących burzach listopadowych gałęzie zostają nagle ogołocone z liści do cna.<br /> <br /> Jesień jest czasem dopełnienia dojrzewania i wielkiego, cichego umierania. Co jeszcze niedawno pozwalało drzewom i krzewom jaśnieć w zieleni liści — teraz leży zdmuchnięte przez wiatr na ziemi, oddane na pastwę rozkładu.<br /> <br /> Ta sama przemiana — przechodzenie w formy trwałe i umieranie — ogarnia świat zwierząt. Co roku jesień zaskakuje na nowo: nagle znikają jaskółki, a wraz z nimi inne gatunki ptaków odlatujące w wielkim locie na południe; przy przydrożnych miedzach nie wzlatuje już żaden motyl, żaden nie trzepocze jak usamodzielniony kwiat nad polami. Żwawe brzęczenie i szumienie owadów dobiegło końca. Gdzież się podziały? Tu jeszcze ostatnia wizyta na kwiecie, potem złożenie jaj w osłoniętym miejscu pod korą drzew, w szczelinach i zagłębieniach, {{SE|230}}<br /> <br /> albo zimowanie w stadium poczwarki, a nawet jako imago u owadów tworzących społeczności, jak rój pszczeli. W glebie jednokomórkowe życie bakteryjne przechodzi w formy przetrwalnikowe, życie grzybowe wytwarza zarodniki. Drzewa, krzewy, zioła i trawy tworzą nasiona, owady glebowe składają jaja, dżdżownice wycofują się do jam w głębszych warstwach gleby. Bogactwo zjawisk wczesnej jesieni ubożeje widocznie, a na koniec obraz krajobrazu kształtuje sztywne, jak obumarłe gałęzie drzew i krzewów. Jedyne, co w tym umieraniu daje wciąż wrażliwemu spojrzeniu nadzieję na trwanie życia, to surowa zieleń iglaków, wciąż syta zieleń łąk i pastwisk oraz delikatna zieleń jesiennych zasiewów.<br /> <br /> To, co jesienią przemija, to formy, które w toku wznoszącego się roku otrzymały swoje roczne piętno dzięki kosmiczno-ziemskiemu współdziałaniu substancji i sił. Już w więdnięciu kwiatu to, co eteryczne — kształtujące życie — odrywa się od tego, co pod wpływem wesensgefüge (praobraz) rośliny ukształtowało się astralicznie. W kształtowaniu nasienia i humusu ten związek powstaje na nowo — zasiew w nurcie czasu. To zaś, co wyzwala się z więzów z życiem zmysłowo-fizycznego świata, jest nadzmysłowe; przeplata się z jesiennie wpadającym światłem i ciepłem w ten sposób, że w porównaniu z wiosną zdają się one odczuciu o wiele pełniejsze, duchowo-duszowo nasycone, a wręcz ich własna natura silniej od siebie oddzielona. To, co w umieraniu się wyzwala i rozdziela, można odczuć jako przebiegające przez całą przyrodę przebudzenie duchów. Kto nie zamyka się na to zewnętrzne wydarzenie śmierci, może uświadomić sobie śmierć-zwyciężającą siłę własnej jaźniowości. Wyzwala ona siły odwagi — michaelistyczne przeczuwanie naprzód i wybiegające myślenie ku przyszłości, tak otwarte na przyszłość i rozwój, jak przeciwnie jest roślina, która w strumieniu rozmnażania od nasienia do nasienia utrzymuje i zachowuje swoje istnienie.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Bodenbearbeitung_im_Herbst&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Uprawa gleby jesienią ====<br /> <br /> Zboża, z wyjątkiem kukurydzy, są wechselwüchsig — mają formy jare i ozime. Te ostatnie sieje się wczesną jesienią, a w przypadku późnych siewów — aż do listopada i grudnia. Późne siewy sprzyjają sile reprodukcyjnej nasion, a tym samym zdolności do zachowania odmian, natomiast siewy jesienne bliskie latu sprzyjają «Nährhaftigkeit».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S.109.&lt;/ref&gt; Oziminy wymagają {{SE|231}}<br /> <br /> jako rośliny następcze po innym zbożu, po roślinach okopowych, między- i paszowych, głębszej, spulchniającej, przewracającej i mieszającej uprawy gleby. W przypadku rośliny poplonowej na zielony nawóz musi ona być w odpowiednim czasie skoszona, przywiedzona i następnie wmulczowana, zanim będzie można wykonać bruzdę siewną, w razie potrzeby z zagęszczającymi kruszącymi wałkami. Zbyt długie czekanie w nadziei na przyrost masy może mieć poważne następstwa: obfita rosa przy coraz krótszych dniach, trwała mgła lub mżawka wywołują gnicie wilgotnej zielonej masy, która nie zdążyła całkowicie przywiędzną. Prowadzi to zwłaszcza na ciężkich glebach — przez beztlenowość — do trwałych zaburzeń wzrostu. Głębsza bruzda siewna otwiera delikatnym korzonkom kiełkowym drogę, by mogły ściśle parzyć ku głębinom. Zdumiewające jest, jak szybko, prostoliniowo i głęboko wrastają one jesienią w krusząca się ziemię, stając się z nią jednym. Jak rośliny wiosną, przy wydłużających się dniach, jakby wyrastają z ziemi łodygą, liściem i kwiatem, dążąc ku światłu — tak późną jesienią, przy pierwszych nocnych przymrozkach i coraz dłuższych nocach, spłaszczoną rozetą przyklejają liście do gleby i pionowo zanurzają korzenie w głębinę. Korzeń dąży i wzrasta w zewnętrzną ciemność, pozornie pozbawioną światła, i spotyka w mroku ziemi — przez działające w tym, co ziemskie, poprzez krzemień, wapień i glinkę promieniowanie kosmiczne — praobraz rodzajów roślinnych, rodzin itd., który formuje fizyczno-zmysłowe odwzorowanie.<br /> <br /> Uprawa gleby odpowiednia do jesiennego procesu naturalnego obumierania nie odnosi się już przede wszystkim do wspierania i zachowania procesów życiowych — jak pielęgnacja skóry gleby wiosną w celu aktywizacji rozkładu humusu czy uprawa mulczem latem w celu wspierania budowy humusu. Przerwanie uprawy zielonego nawozu lub poplonu paszowego wnosi wprawdzie do gleby humus pokarmowy, który jednak w większości przetwarza się dopiero wiosną następnego cyklu rocznego i przyczynia się do dynamiki gleby. Uprawa gleby jesienią — ściśle rzecz biorąc — nie bierze pod uwagę przeszłości, lecz przygotowuje przyszłość: proces zimowy. Nie na biegun przemiany materii, na warstwę humusową, kieruje się teraz uwaga, lecz na to, co mineralne w glebie — na glinę, muł i drobny piasek. Jesień, zwłaszcza późna jesień, pozwala na głęboką uprawę gliny, na bruzdę jesienno-zimową ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Abbildung 13]], S. 222). Wywołuje ona zniszczenie — lub lepiej: chaotyzację — wszystkiego, co tak cudownie przez cały rok budowało się w surowej kolejności jako życie gleby prowadzące do glebowej gotowoœci siewnej. To właśnie teraz należy — wraz z mineralnymi składnikami gleby — schaotyzować, w przygotowaniu na {{SE|232}}<br /> <br /> procesy krystalizacji nadchodzącej zimy i na zasiew kiełka nowego rozwoju gleby w roku następnym. Stare przysłowie głosi: «Vor dem Winter gepflügt, ist halb gedüngt» (Przed zimą zorano — w połowie nawieziono).&lt;ref&gt;Chaotyzacja oznacza przeniesienie tego, co uformowane, w stan nieukształtowany. W tym przypadku oznacza to mechaniczne przerwanie, spulchnienie i wymieszanie struktury gleby, która narastała przez złożone procesy życiowe w minionym cyklu rocznym (bodengare), jej wzburzenie, przesunięcie cząstek glebowych w pionie i poziomie. Wierzchnia warstwa gleby uformowana przez życie zostaje w stopniach przybliżona do nieorganicznego stanu przestrzennego sąsiedztwa. Ta mechaniczna chaotyzacja przygotowuje glebę na przyjęcie napływających sił kształtujących zimy oraz ożywiających na nowo sił budujących z planet i Słońca przyszłej wiosny.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Klasycznym narzędziem głębokiej uprawy jest obracający pług (Abbildung 13, S. 222). W ekologicznym rolnictwie popadł on w niełaskę z kilku względów, co w niektórych miejscach doprowadziło do odwrócenia się ku «uprawie gleby bez pługa». Pracy pługiem zarzuca się błędy, które nie wynikają z niej samej, lecz są następstwem konstrukcji nastawionych przede wszystkim na efektywność ekonomiczną i techniczną. Dzisiejsze pługi — z reguły ciężkie, wielosokowe pługi z pełnym obrotem — są zaprojektowane na głębokość orki od 25 do 35 cm i więcej oraz na szerokości skrawania od 35 do 45 cm. «W zależności od kształtu korpusu pługa i prędkości orania gleba jest transportowana od 20 do 70 cm do przodu i od 40 do 70 cm w bok.»&lt;ref&gt;Walter Feuerlein: ''eräte zur Bodenbearbeitung'', Stuttgart 1971, S. 40.&lt;/ref&gt; Ten znaczny przemieszczenie wymusza odpowiednio wyższy nakład energii. Przy tym z głębi wydobywana jest ku górze dużo więcej nieożywionej mineralnej gleby, a próchnicza wierzchnia warstwa zostaje zepchnięta ku dołowi; nieuchronnie bruzda musi być szeroko wybierana ze względu na szerokie koła ciągnika. Stara się temu zaradzić przez wielosokowe pługi przekraczające szerokość ciągnika, które pozwalają jeździć poza bruzdą, albo zastępuje się pług ciężkim kultywatorem, pługiem talerzowym i innymi.<br /> <br /> Pług odrywa skibę gleby w stosunku szerokości (b) do głębokości (g) jak b:g = 1,2:1 do 1,4:1 — w luźnej glebie nieco węziej, lecz nie węziej niż 1:1.&lt;ref&gt;Ebd., S. 39.&lt;/ref&gt; Podjeżdża pod skibę «od dołu», podcinając lemiesz, odrywa ją od podglebia, prowadzi przez skręcone odkładnicę, przez co skiba — w ścinającym działaniu — łamie się na kawałki przez linie słabości i, przesunięta o szerokość skrawania, z nachyleniem około 135° opiera się o poprzednią skibę pługową. Próchnicza wierzchnia warstwa gleby kruszy się przy tym albo z góry ku dołowi, opadając w malotę powstającą chwilowo przed ułożeniem skiby, albo zostaje — w przypadku wnoszenia obornika bądź {{SE|233}}<br /> <br /> wieloletnich głównych roślin paszowych — wyrzucona skrzydełkiem wstępnym ku dołowi w bruzdę. Pługiem dwuwarstwowym stara się przeciwdziałać zakopywaniu próchniczej wierzchniej warstwy bogatej w humus pokarmowy. Poprzez krzywiznę odkładnicy na powierzchnię wydostaje się podglebie bogate w glinę, muł i drobny piasek, tworząc grzbiet bruzdy. Jego składniki mineralne są tym samym bezpośrednio i natychmiast wystawione na działanie krystaliczotwórczych sił kosmosu zimą oraz na rozsadzanie przez mróz, a w roku następnym — na siły wietrzenia. W miarę jak wynoszone jest ku górze nieorganiczne tworzywo, dostaje się ono pod ożywiający wpływ sił bieguna przemiany materii. Głęboka uprawa — uprawa gliny — miesza i chaotyzuje w pionie. Odmładza glebę, wydobywa z głębi to, co w mikroerozji przez wsiąkającą wodę zostało przesunięte ku dołowi jako najdrobniejsze cząstki ilaste.<br /> <br /> W biologiczno-dynamicznej uprawie roli głębokość bruzdy pługowej przy jesiennej obsiewie nie powinna normalnie przekraczać 16 do 18 cm, względnie 20 cm w przypadku bruzdy zimowej. Przy stosunku szerokości do głębokości 1,4:1 i szerokości skrawania około 23 do 30 cm oznacza to znacznie umiarkowany przemieszczenie. Pozostaje jednak nierozwiązany problem bocznego nacisku opon.<br /> <br /> «Szorstka bruzda zimowa» miała tę zaletę, że gleba z powiększoną powierzchnią wystawiona była na działanie «krystaliczotwórczych sił dalekiego kosmosu», i tę wadę, że wczesną wiosną musiała być wyrównywana przez włókowanie. Tę wadę usuwają wałki za pługiem: zagęszczający wałek podglebowy dla jesiennych zasiewów — między innymi aby zapobiec wysadzaniu młodych zasiewów przez mróz — lub, dla bruzdy zimowej, wyrównująca, kruszącą brona Notzon i inne. W przypadku zagęszczenia podglebia lub podeszwy pługowej można za pomocą spulchniacza zamontowanego pod lemieszem stopniowo pogłębiać warstwę orną.<br /> <br /> Pług ma swoje miejsce na końcu rozwoju gleby w ciągu roku — wtedy, gdy procesy życiowe w gospodarstwem przyrody przechodzą w powszechne obumieranie. Pług chaotyzuje to, co w glebie dojrzało z wielości życia. Prowadzi to, co obumarło, w pełni w stan fizyczności i jest tym samym torem przygotowującym dla procesu zimowego, który w tę śmierć fizycznego, co stało się, wkłada duchowy zarodek nowego życia — nowego cyklu rozwoju gleby i roślin w roku następnym.<br /> <br /> Kultywator rozwinął się w cenne uzupełnienie, a nawet częściowy zamiennik pługa. Charakteryzuje go bogata w warianty gama narzędzi roboczych — od wąskich skok aż po w pełni tnące {{SE|234}}<br /> <br /> skrzydełka, precyzyjne nastawianie głębokości roboczej oraz różnorodne kruszące wałki tylne. Nadaje się zarówno do płytkiego podorywkowania ścierniska, jak i głębszego cięcia jesienią — na przykład koniczyny z trawą. W wielu miejscach kultywator — podobnie jak pług — stał się narzędziem głębokiej uprawy przygotowującym gleby na zimę.<br /> <br /> Rolnik biologiczno-dynamiczny potrzebuje dla swoich gleb i upraw odpowiednich narzędzi do uprawy. Na rynku stoi przed nim do dyspozycji bogata oferta. Proces decyzyjny czyni go eksperymentatorem; szuka kryteriów oceny, które w czynnym obcowaniu — obserwując i myśląc — może znaleźć tylko sam. Rozpoznaje, że oferowana technika uprawy gleby często nie odpowiada jego wglądom i życzeniom. Zabiegi uprawowe, które według swej funkcji powinny następować po sobie w czasie, są łączone przez kombinowane ciężkie maszyny — na przykład brona rotacyjna i siewnik — albo są przy wysokiej wydajności przewymiarowane, jak pługi. Sztuka uprawy gleby, która dokonuje się jako zdarzenie w czasie, redukuje się do zwykłej technicznej pracy zrządzenia.<br /> <br /> Tak nie da się uniknąć, że biologiczno-dynamiczny rolnik czuje się wyzwany do twórczości wynalazczej również na polu techniki uprawy gleby. Rozumienie czterech sezonowych procesów wskazuje mu kierunek. {{SE|235}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zweite_Säule:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''Drugi filar:''' ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vom_Wesen_der_Fruchtfolge&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === O istocie płodozmianu ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Fruchtfolge_und_die_Lebensorganisation_des_landwirtschaftlichen_Organismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Płodozmian a organizacja życia organizmu rolniczego ===<br /> <br /> Drugą nośną filarem uprawy roli i ogrodnictwa jest płodozmian. Jest on organem organizacji życia gospodarstwa, albo — w obrazie organizmu rolniczego i tkwiącej w nim «stającej się indywidualności rolniczej» — jej ciałem eterycznym. W czym się to ujawnia? Jest utkane ze świata sił działających z nadzmysłowego. Rudolf Steiner określa je mianem «sił uniwersalnych», które przeciwstawia «siłom centralnym» w następujący sposób:&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst'', GA 27, Dornach 1991, S. 25 f.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> O zjawiskach przebiegających w tym, co nieożywione, można powiedzieć: «Ujawniają się one jako opanowane przez siły, które promieniują od istoty substancji, od — względnego — środka ku obwodowi. Zjawiska życia ukazują substancję opanowaną przez siły działające z zewnątrz ku wewnątrz, w kierunku względnego środka. Przy przejściu w życie substancja musi się wymknąć siłom promieniującym na zewnątrz i poddać siłom promieniującym do wewnątrz. […] Zostaje włączona w siły, które ze sfer pozaziemskich promieniują ku Ziemi ze wszystkich stron […] Działają ze wszystkich stron, te siły, jak gdyby dążąc ku środkowi Ziemi.»&lt;ref&gt;Siehe auch: Hermann Poppelbaum: «Begriff und Wirkungsweise des Ätherleibs», in Jochen Bockemühl (Hrsg.): ''Erscheinungsformen des Ätherischen'', Stuttgart 1985, S. 179–195.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Ciało eteryczne przysługuje zatem wszystkim żywym istotom, ale nie należy wyobrażać go sobie jako tworu w przestrzeni. Nie prawa fizyczne działające w przestrzeni wyznaczają jego granice — ono kształtuje się jako «ciało czasowe» poprzez siły, które z ponadczasowej i ponadprzestrzennej wyższej sfery duszewno-astralnej wpromieniowują się weń. Siły eteryczne mają naturę czysto funkcjonalną.&lt;ref&gt;Hermann Poppelbaum: Ebd.&lt;/ref&gt; Są wszechobecne i tworzą — napływając z obrzeża w niezmierzonej wielości — niejako podstawową substancję kosmosu. To, co duszewne-astralne, pośredniczy im kierunek ich działania; czyni je siłami kształtującymi, tworzącymi formy, które zewierają się w całość, w ciało eteryczne, i — w obszarze substancjalnym tego, co ziemskie — zapalają życie i każą mu kiełkować w formy fizyczno-zmysłowe. {{SE|236}}<br /> <br /> Ciało eteryczne rośliny staje się dostrzegalnym obrazem w jej formie (postaci czasowej). Jest medium stawania się, pełnego związków następstwa w czasie — jak na przykład procesualny przebieg rośliny rozwijającej się od zarodka przez łodygę ku kwiatowi. To, co funkcjonalnie kształtująco-eteryczne w ciele eterycznym, dźwiga ku sobie substancje opanowane przez siły centralne Ziemi i oddala je od ich czysto fizycznych właściwości. Kompozycjonuje je w organiczne związki substancjalne — jak białka, węglowodany i inne — których każdorazowo swoiste funkcjonalne powiązania ujawniają formę rośliny w jej przejawieniu. Życie staje się zjawiskiem w formach, które tworzy z pomocą substancji ziemskich.<br /> <br /> Siły uniwersalne mają naturę czwórnasób: różnicują się w eter ciepła, eter światła, eter chemiczny (zwany też eterem dźwięku lub eterem liczb) oraz eter życia.&lt;ref&gt;Ernst Marti: ''Die vier Äther – zu Rudolf Steiners Ätherlehre'', Stuttgart 2016, 60 S.&lt;/ref&gt; Łączą się pod działaniem duszy, czyli ciała astralnego, w ciało eteryczne, a to ostatnie uprzedmiotawia się w formach poprzez substancje działające w żywiołach ciepła, powietrza, wody, ziemi. Poprzez siły centralne roślina ogranicza się do swojej ziemskiej postaci, poprzez siły uniwersalne jest otwarta na związki we wszystkich kierunkach. Tak oto buk wyrasta w drzewo — bogaty w związki — pod napływającymi strumieniami promieniowań kosmosu, podróżnik lekarski wyrasta w ziele, mietlica łąkowa w trawę. Zarazem jednak są one poprzez działanie substancji powiązane z czterema żywiołami i związane z określonym miejscem na Ziemi. To, co uniwersalne w eterycznym, może stworzyć sobie w tym, co ziemskie, odwzorowanie tylko w wielości tego, co jednostkowe. Przyroda tworzy wszędzie tam, gdzie może rozwijać się życie — czy to w puszczy pierwotnej, w sawannie, na łące, na wysokim torfowisku — różnorodność dostosowaną do danego siedliska, bogactwo gatunkowe form roślinnych. Stoją one obok siebie przestrzennie, przy czym rośliny tego samego gatunku na ogół przeplatają się z innymi gatunkami; na przykład w nienaruszonej puszczy pierwotnej drzewa tego samego gatunku nie stoją obok siebie. Różnorodność gatunków roślinnych w danym siedlisku to zasada, którą przyroda nam przedkłada. Ta wielość tworzy wraz z wszystkimi organizmami żyjącymi w glebie i nad nią nadrzędny, eteryczno-astralny związek sił — albo — mówiąc ekologicznie — przestrzeń życiową (biotop) i charakterystyczne dla niej zbiorowisko organizmów żywych (biocenozę). Ta wielość jest tym, co utrzymuje trwałość, zdrowie i zdolność do reprodukcji w gospodarce przyrody. To, co czysto fizyczno-mineralne, zmierza ku rozproszeniu — przykładowym zjawiskiem {{SE|237}}<br /> <br /> dla tego jest piasek — to zaś, co żywo-eteryczne, kształtuje się ku wyższym całościom.<br /> <br /> Ta pra-ekologiczna zasada zostaje przełamana w poszczególnych członach organizmu rolniczego — przede wszystkim w uprawie roli i ogrodnictwie — przez zasadę monokultury. Pszenica, ziemniaki na polu, sałata w ogrodzie stoją z reguły — pomijając uprawy mieszane — jak każda inna uprawa w czystym łanie. Warunkuje to jednostronność, która nieuchronnie pociąga za sobą osłabienie organizacji życia gospodarstwa. Działa chorobotwórczo i prowadzi w przemysłowym rolnictwie — gdzie uregulowane płodozmiany nie odgrywają już żadnej roli — do stosowania szerokiego spektrum abiotycznych środków produkcji, z nieuchronnym skutkiem daleko sięgających, wrogich życiu skutków ubocznych. Każde jednostronnienie ogranicza warunki, w których siły uniwersalne kosmosu mogą przejawiać się w tym, co ziemskie. Tracą one panowanie nad siłami centralnymi. Tym samym dotknięty został zarazem rdzeń pytania o jakość żywności.<br /> <br /> Sztuka uprawy roli i ogrodnictwa polega na tym, by wyrównać brak różnorodności gatunkowej albo wręcz w sposób artystyczny wznieść go na wyższy poziom niż ten dany przez naturę. Płodozmian oznacza: ogół roślin żywnościowych, paszowych i innych służących do powszechnego użytku uprawiany jest każdego roku oddzielnie, rozdzielony na poszczególne pola orne i parcele ogrodowe. Te same plony następują po sobie na każdej z tych powierzchni według określonych kryteriów przez kolejne lata. Tak wszystkie płody polne wędrują w prawidłowej kolejności przez grunty wiejskie gospodarstwa. Wyrównujące działanie płodozmianu może być istotnie zwiększone przez uprawę mieszaną lub łączoną — np. owies z bobem albo groszkiem — przez podplony, czerwoną, białą lub szwedzką koniczynę, przez włączanie międzyplonów oraz przez zwielokrotnienie uprawy stosownie do potrzeb regionalnego rynku.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zum_System_der_Fruchtfolge&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === O systemie płodozmianu ===<br /> <br /> Płodozmiany w gospodarstwie biologiczno-dynamicznym różnią się w zależności od klimatu, rodzaju gleby (piasek, pył, glina, ił), ukształtowania terenu i bliskości rynku. Opierają się ostatecznie na wywodzącym się z czasów celtycko-germańskich systemie trójpolówki: ozimina — jare — ugór. System ten przez stulecia utrzymywał gleby na poziomie żyzności zakorzenionej w miejscowych warunkach siedliskowych. Zmiana nastąpiła w {{SE|238}}<br /> <br /> XVIII wieku wraz z tak zwanym «ulepszonym płodozmianem» — obsiewaniem ugoru koniczyną, a następnie roślinami okopowymi (ziemniaki, buraki itd.). W toku intensyfikacji upraw w XX wieku powstał system zmianowania z 50% udział roślin okopowych i 50% zbóż. Nadchodząca technika i możliwość niemal dowolnego sterowania wzrostem roślin przy użyciu środków zewnętrznych wobec gospodarstwa zrodziły bezładny, czysto rynkowo zorientowany «dziki płodozmian».<br /> <br /> Płodozmiany w biologiczno-dynamicznej uprawie ziemi rozwinęły się — przez włączenie co najmniej dwuletnich traw z koniczyną i/lub lucerną — w wieloletnie następstwa roślin, których szkielet zasadniczy opiera się z reguły nadal na trójletnim systemie.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge_und_Humushaushalt&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Płodozmian a gospodarka próchnicą ====<br /> <br /> W powstawaniu humusu Ätherleib, czyli ciało życiowe organizmu gospodarstwa, łączy się z jego fizyczno-ziemską organizacją. Wielorakie formy i składy substancji resztek pożniwnych przechodzą w żywiole erdności w stan Ogólno-Żywego — w humus. Jego właściwości zaświadczają jeszcze o jego pochodzeniu. Widoczne jest to wyraźnie w tak zwanych formach humusu, «Rohhumus» (surowy humus) i «Moder» (próchnica niedojrzała). «Mullhumus» (próchnica właściwa) natomiast jest produktem pełnej przemiany. Surowy humus tworzy się w kwaśnym, wilgotno-chłodnym środowisku, próchnica właściwa — w zasobnym w zasady, czynnym glebie ciepło-wilgotnego klimatu. Surowy humus i Moder wykazują jeszcze struktury roślinne. W próchnicynie właściwej te znikły; stanowi ona nową tworność. A jednak w jej żywo-substancjalnym składzie jest niejako wpisana ta sama konstelacja sił kształtujących, która była właściwa organicznemu materiałowi wyjściowemu — korzeniom, łodygom i liściom. Z wielości form wzrostu i tworności substancji powstaje «Ogólno-Kiełkującosielne» czarno-gruzełkowej próchnicyne właściwej.<br /> <br /> Poszczególne gatunki roślin polowych obciążają żyzność gleby, to jest gospodarkę próchnicy, każda na swój odrębny sposób. Wywierają tym samym na roślinę następczą swoiście określone działanie przedplonowe, zależne w dużej mierze od ilości resztek pożniwnych, a zwłaszcza od masy korzeniowej. Najmniejszą wartość przedplonową mają rośliny okopowe, a wśród nich szczególnie kultury obsypnicze jak ziemniaki i inne. Uchodzą za pobieraczy humusu i pozostawiają w płodozmianie najmniejszą masę resztek próchnnicotwórczych: u ziemniaków 13 dt/ha, u buraka cukrowego 8 dt/ha suchej masy korzeniowej. Inaczej przedstawiają się zboża, {{SE|239}}<br /> <br /> których sucha masa korzeniowa wynosi u żyta 30 dt/ha, a u pozostałych roślin źdźbłowych przeciętnie 23 dt/ha. Zajmują one pozycję pośrednią pod względem wartości przedplonowej, zwłaszcza gdy uwzględni się masy słomy, które z reguły służą jako ściółka w oborze i przez obornik wracają do płodozmianu. Najwyższą wartość przedplonową mają rośliny motylkowe, a wśród nich główne rośliny pastewne — koniczyna czerwona z 42 dt/ha oraz lucerna z 52 dt/ha suchej masy korzeniowej. Co więcej, przerastają one korzeniami porównawczo największą przestrzeń glebową — w głąb i wszerz — z najdłuższymi poszczególnymi włóknami korzeniowymi.&lt;ref&gt;Gerhard Geisler: ''Pflanzenbau. Ein Lehrbuch – Biologische Grundlagen und Technik der Pflanzenproduktion'', Berlin-Hamburg, 1988, S. 506.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Eduard von Boguslawski: ''Ackerbau, Grundlagen der Pflanzenproduktion'', Frankfurt 1981, S. 237 f.&lt;/ref&gt; Pastewne rośliny motylkowe, użytkowane przeważnie przez dwa lata, uchodzą za pomnożycieli humusu. Wyważone wzajemne dostrojenie roślin okopowych, źdźbłowych i pastewnych motylkowych tworzy podstawowy szkielet każdego płodozmianu nastawionego na zachowanie gospodarki próchnicy — a jeszcze lepiej: na jej powiększenie.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge_und_Zwischenfruchtanbau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Płodozmian a uprawa roślin międzyplonowych ====<br /> <br /> Międzyplony wzbogacają różnorodność gatunkową płodozmianu i zwiększają obrót próchnicy. Przez wsiewy, zasiewy pożniwne oraz ozime międzyplony organizacja życiowa organizmu gospodarstwa może przejawiać się jeszcze silniej i wyrównująco. Podczas gdy plon rynkowy z roślin towarowych — żywność dla ludzi — opuszcza gospodarstwo, międzyplony pozostają w nim, podobnie jak główne rośliny pastewne w płodozmianie, jako żywa niejako karma dla zachowania i pomnażania żyzności gleby, ba — dla ozdrowienia i rozkwitu organizmu całego przedsiębiorstwa.<br /> <br /> Uprawa międzyplonów wsuwa się w płodozmian wszędzie tam, gdzie między żniwami a nowym siewem roślin głównych powstają luki czasowe. Gdy są one krótkie — np. między późno schodzącą latem rośliną źdźbłową a nowym siewem oziminy jesienią — można jako zasiewy pożniwne wprowadzić jedynie szybko rosnące krzyżowe, jak rzepak jary, gorczyca, rzodkiew oleista. Zapuszczają one swój korzeń palowy z bogatym ukorzenienia bocznym w głąb, zapewniają próchnicę pokarmową i aktywność dżdżownic aż do podglebia, wytwarzają przez zacienienie mikroklimat, w którym zwierzęta glebowe znajdują idealne warunki do swej próchnicopowstającej {{SE|240}}<br /> <br /> działalności, i pozostawiają pulchną, bogatą we włókna korzeniowe glebę gotową do siewu, która po mulczowaniu zapowiada drobnogruzełkowate jesienne łoże siewne.<br /> <br /> Gdy do dyspozycji stoją dłuższe odstępy czasu między żniwami a nowym siewem — np. po letnim zbiorze roślin źdźbłowych i obsiewie rośliny okopowej następnej wiosny — wskazana jest mieszanka złożona przeważnie z gatunków strączkowych wyraźnie tworzących korzeń palowy, jak bób (''Vicia faba'') i łubin (''Medicago''), a także bogato ukorzeniona wyka jara (''Vicia angustifolia''), groch (''Pisum sativa''), dalej życica trwała (''Lolium perenne''), facelia (''Phacelia tanacetifolia'') oraz, jako roślina podporowa, słonecznik (''Helianthus annuus''). Wysiana możliwie jeszcze w lipcu, mieszanka ta tworzy wielkie masy paszowe — częściowo wykorzystywane jako pastwisko polowe — bogate ukorzenienie, a ku jesieni różnorodną ofertę nektarową dla owadów odwiedzających kwiaty. Takie mieszanki — wysiane też jako pasy kwitnące na przykład dzielące większe kwatery okopowych albo jako pasy brzeżne między kulturami — mogą stać się pastwiskiem pszczelarskim i w ogóle miejscem skupienia przeobfitego życia owadziego. Wieloletnie strączkowe pastewne, koniczyna czerwona i lucerna z domieszkami traw i ziół pastewnych, wprowadzane są z reguły jako wsiewy wiosną, najchętniej pod wcześnie schodzącą oziminę (żyto, jęczmień). W ten sam sposób można podsiać również tolerujące rośliny okrywające międzyplony, jak koniczyna czerwona, biała i żółta (gatunki ''Trifolium'') w mieszance z życicą (gatunki ''Lolium'') oraz seradela (''Ornithopus sativus'').<br /> <br /> Ozime międzyplony — siane późnym latem jako rzepak (''Brassica napus''), wczesną jesienią jako mieszanka — okrywają glebę od późnej jesieni przez całą zimę, głęboko się ukorzeniają, rozwijają wczesną wiosną w najkrótszym czasie wielkie masy paszowe i pozostawiają w glebie jako znakomita przedplonowy przeobfitą masę korzeniową. Chodzi tu o mieszanki takie jak wyka-żyto (wyka kosmata i żyto) oraz mieszanka landsberska (wyka kosmata [''Vicia villosa''], żyto, koniczyna krwistoczerwona [''Trifolium incarnatum'']).<br /> <br /> Uprawa międzyplonów musi być w ramach płodozmianu prowadzona z konieczności elastycznie. Warunki pogodowe sprawiają, że okresy między siewami są nadzwyczaj zmienne. Zachowanie reguły — jeden dzień siewu w lipcu jest dla rozwoju strączkowych międzyplonowych tyle wart, co cały tydzień w sierpniu — bywa często kwestią szczęścia. Okresy wilgoci opóźniają siew, okresy suszy — wschody. Gdy udaje się międzyplon, gleba ożywa, a bydło w oborze docenia świeżą paszę; gdy się nie udaje, odpada dobry efekt przedplonowy. {{SE|241}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge_und_die_Mineralaufschließung,_die_Stickstoffbindung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Płodozmian a mobilizacja minerałów i wiązanie azotu ====<br /> <br /> Kompozycja płodozmianu służy celowi rozwijania stabilnego, a jeszcze lepiej — dodatniego bilansu próchnicy, a wraz z nim dodatniego bilansu azotu. Do tego ostatniego rośliny okopowe i zbożowe przyczyniają się w mniejszym stopniu, tym bardziej jednak rośliny strączkowe. Żyją one w symbiozie z bakteriami w strefie korzeniowej, tak zwanymi ''Rhizobium'' czyli bakteriami brodawkowymi, i mają w połączeniu z rośliną macierzystą zdolność wiązania azotu z powietrza. To samo potrafi między innymi olsza (''Alnus glutinosa''), żyjąca w symbiozie z pokrewnymi grzybom ''Actinomycetes'' w strefie korzeniowej — rozpoznawalna po głębokiej zieleni liści, podobnie jak rośliny strączkowe. Zdolność tworzenia azotu bez bezpośredniego związku z wyższymi roślinami znajdujemy u wolno żyjących bakterii, takich jak ''Azotobacter'', które preferują zasobne w zasady, bardziej ku alkaliczności skłaniające się środowisko glebowe, oraz ''Clostridium pasteurianum'', które wolą środowisko bardziej kwaśne.<br /> <br /> Rudolf Steiner opisuje zdolność wiązania azotu przez rośliny strączkowe jako proces «wdychania» («Einatmung»), podczas gdy wszystkie inne rośliny «bliskie są wydychaniu» («der Ausatmung nahestehen»).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 80.&lt;/ref&gt; Wdychanie azotu przez rośliny strączkowe jest procesem porównywalnym z tym, «co się dzieje na naszych komórkach nabłonkowych [płuc; uzupełnienie autora]» («was auf unseren Epithelzellen [der Lunge; Einfügung durch den Verfasser] geschieht»).&lt;ref&gt;Ebd., S. 80.&lt;/ref&gt; Symbioza z bakteriami Rhizobium ma charakter endogenny — tworzą one fizjologiczną jedność z rośliną macierzystą. Wnikają z gleby do jeszcze młodej rośliny i namnażają się tam, tworząc brodawki korzeniowe. Są więc wtórnie darem ziemi dla rośliny strączkowej, dzięki któremu ta uzyskuje zdolność ożywiania nieorganicznie martwego pierwiastka, jakim jest azot atmosferyczny (N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;), i przez to — głębokiego połączenia tego, co duszewno-astralne, czego nośnikiem jest azot,&lt;ref&gt;Ebd., S. 71.&lt;/ref&gt; z żywymi procesami życiowymi. Formy przejawiania się roślin strączkowych świadczą w wielorakich cechach — aż po ukształtowanie kwiatu — o zakorzenionej w procesach życiowych wewnętrzności w stopniu wyższym niż ma to miejsce u innych roślin kwiatowych.<br /> <br /> Obok szczególnej relacji roślin strączkowych do azotu wykazują one szczególne powinowactwo do wapnia w glebie. Nie tylko spotykamy te rośliny chętnie na stanowiskach zasobnych w wapń — gleb kwaśnych unikają, {{SE|242}}<br /> <br /> przede wszystkim lucerna — ale to właśnie one mobilizują wapń w podglebiu, włączają go w swoje procesy fizjologiczne i osadzają w tkankach i komórkach. W ten sposób wapnują przez swoje resztki pożniwne wierzchnią warstwę gleby. W wyższym stopniu dotyczy to lucerny, królowej roślin pastewnych, niż koniczyny, i tym bardziej przy uprawie wieloletniej. Takiej zaś nie powinno zabraknąć w żadnym płodozmianie w biologiczno-dynamicznej uprawie roli i ogrodnictwie.<br /> <br /> Każdy gatunek roślinny posiada ogólną, a ponadto specyficzną zdolność przyswajania substancji mineralnych. Ogólna niechaj oznacza: całe spektrum substancji ziemskich, których roślina potrzebuje, by przybrać ziemską formę przejawiania; specyficzna — te substancje, przez które eteryczna organizacja danego gatunku roślinnego, zgodnie z jego duchowym praobrazem, może wyrażać szczególne właściwości. Właściwości te konfigurują się i indywidualizują stosownie do ilościowo-jakościowego stosunku określonej substancji ziemskiej do jakościowo-ilościowej konstelacji kosmiczno-eterycznych sił kształtujących. Takie stosunki wzajemnych powiązań charakteryzuje Rudolf Steiner w odniesieniu do właściwości roślin preparatowych (por. rozdz. «Die Kompost- oder Düngerpräparate», s. 360 nn.).<br /> <br /> Tak więc w ramach płodozmianu każda roślina główna, a także każde ziele lub trawa towarzyszącej flory (chwasty i chwastowe trawy) wnosi swój swoisty wkład w udostępnianie minerałów poprzez działanie kwasów i wydzieliny korzeniowe oraz aktywne korzeniowo procesy wymiany, a także poprzez zawracanie tych substancji mineralnych do gleby drogą organicznych resztek pożniwnych. Obok zdolności wiązania wolnego azotu z powietrza przysługuje roślinom strączkowym jeszcze inna: mianowicie ich wysoka zdolność udostępniania wapnia, magnezu, fosforu i boru. Według Paracelsusa nie ma rośliny, która by nie miała działania leczniczego. Opiera się ono na zdolności roślinnego ciała eterycznego do koncentrowania w roślinach substancji ziemskich i komponowania ich w organiczne związki, przez które uzyskują swą wartość dla żyzności gleby, swą wartość leczniczą i odżywczą.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge_und_ihre_Begleitflora,_die_Unkräuter&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Płodozmian a towarzysząca flora, chwasty ====<br /> <br /> Odpowiedzią przyrody na wyizolowaną pozycję roślin kulturowych w polu i ogrodzie są tak zwane «Un- oder Beikräuter» i «Ungräser» (chwasty i chwastowe trawy). Dbają one o różnorodność gatunkową, o wyrównanie, które odzwierciedla naturalną, siedliskową konfigurację eterycznych sił kształtujących. Na stanowisku wilgotnym jest ona inna niż na suchym, inna {{SE|243}}<br /> <br /> na glinie niż na piasku, i znowu inna na glebach o różnym stopniu kwasowości itd. Tak więc spośród 292 opisanych dla Europy Środkowej gatunków flory towarzyszącej zawsze spotyka się, stosownie do siedliska, charakterystyczne, mniej lub bardziej gatunkowo bogate zbiorowiska chwastów i traw chwastowych.&lt;ref&gt;Wolfgang Holzner, Johann Glauninger: ''Ackerunkräuter: Bestimmung, Biologie, Landwirtschaftliche Bedeutung'', Graz 2005, 264 S.&lt;/ref&gt;W to coroczne zmieszanie dzikiej flory z roślinami kulturowymi wkracza rolnik i ogrodnik. Stara się ograniczyć zasięg zachwaszczenia i zadarnienia rozmaitymi pracochłonnymi zabiegami. Najbardziej wymagającą i uciążliwą pracą jest tu używanie ręcznej motyki i pielenie chwastów. Jakże wielką ulgą było więc pojawienie się w latach sześćdziesiątych XX wieku syntetycznych herbicydów. Od tej pory istnieją takie o szerokim spektrum działania i liczne inne, nastawione selektywnie na zwalczanie określonych uciążliwych chwastów i traw chwastowych. W ślad za inżynieryjnymi zmianami genomu hodowanych roślin docelowych pojawiły się herbicydy totalne, jak «Roundup Ready», który pod postacią substancji czynnej *glifosatu* wyruszył na podbój świata. Herbicydy są wynalazkami ludzkiego ducha. Są po to, żeby zabijać życie, unicestwiać je. Wkraczają systemowo w powiązanie procesów życiowych i kierują je ku nicości. Eteryczne siły kształtujące, konstytuujące życiową organizację roślin, tracą władzę nad organizacją fizycznego ciała. W miejsce sił astralnych, które poprzez napromieniowania kosmicznych sił obrzędu oraz tych, co z ziemi ku górze formują i kształtują oblicze rośliny, wstępują takie, które przerywają nici między istotowym praobrazem a zmysłowo-fizyczną postacią przejawiania. Są to wrogie życiu siły astralne z podprzyrody, z tego, co podzmysłowe, działające na poziomie tego, co fizyczne, poprzez syntetyczne kompozycje substancji. Herbicydy, podobnie jak ogół pestycydów i innych syntetycznych środków do ochrony roślin, są stworzeniami człowieka, złożonymi wyłącznie na drogach redukcjonistycznego myślenia. Są nośnikami wrogich życiu sił, które w powiązaniu świata stoją w odosobnieniu. Postępowanie polegające na dowolnej syntezie substancji odpowiada odwrotnie tej technologii, która za pomocą tak zwanego rozszczepienia jądra atomowego wypycha na światło dzienne uwięzione w materii siły podzmysłowe — obydwa z konsekwencjami ewolucyjnie nieprzewidywalnymi. {{SE|244}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Verfahren_der_Unkrautsamenveraschung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Metoda spalania nasion chwastów ===<br /> <br /> Na kilkadziesiąt lat przed tym, nim opisane wyżej metody unicestwiania chwastów poprzez przestawienie ich procesów życiowych stały się ogólnoświatową praktyką, Rudolf Steiner — badając nadprzyrodę kosmosu i jego współdziałanie przy tworzeniu nasion — odkrył metodę spalania nasion chwastów, «eksperyment ogniowy».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', Dornach 1999, Vortrag vom 14. Juni 1924, S. 155 f.&lt;/ref&gt;Jest to metoda regulacji zachwaszczenia, która przeciwdziała kiełkowaniu nasion. Zalecenie brzmi: zbierać nasiona chwastów, spalać je na popiół — «płomień drewna jest najlepszy» — a uzyskany «pieprz» rozsiewać po polach i ogrodach.&lt;ref&gt;Ebd., S. 156.&lt;/ref&gt;U podstaw tego postępowania leży poznanie, że wzrost i jego nasilenie ku rozrodowi w tworzeniu nasion pozostaje w bezpośrednim związku z podpierścieniowym działaniem planet — Merkurego, Wenus, a przede wszystkim Księżyca. Księżyc odbija promienie Słońca, planet i szerszego kosmicznego otoczenia ku Ziemi. Natężenie tego odbicia zależy od faz Księżyca i osiąga największą wartość przy pełni. Keim- und wachstumsanregende Wirkung des zunehmenden Mondes gegen den Vollmond hin jest wielokrotnie potwierdzona doświadczalnie — pobudzające kiełkowanie i wzrost działanie przybywającego Księżyca w kierunku pełni.&lt;ref&gt;Lilly Kolisko: «Der Mond und das Pflanzenwachstum», in ''Gäa Sophia'', Bd. II, Dornach 1927, S. 349–357.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Hartmut Spieß: «Chronobiologische Untersuchungen mit besonderer Berücksichtigung lunarer Rhythmen im biologisch-dynamischen Pflanzenbau», ''Schriftreihe Institut für Biologisch-Dynamische Forschung'', Bd. 3, Darmstadt 1994, 272 S.&lt;/ref&gt;Chwasty siewne wykazują z reguły bardzo wysoką siłę rozrodczą: u rumianku pospolitego (''Anthemis nobilis'') może ona wynosić od 10 000 do 20 000 nasion na jedną roślinę, u ostrożenia polnego (''Cirsium arvense'') około 4500.&lt;ref&gt;Jürgen Appel: «Unkrautregulierung ohne Herbizide. Erfahrungen auf Betrieben der biologisch-dynamischen und organisch-biologischen Wirtschaftsweisen», ''Schriftreihe Lebendige Erde'', Darmstadt 1982, 113 S.&lt;/ref&gt;Przy śmiertelności sięgającej 50% spotyka się przy niewielkim zachwaszczeniu od 10 000 do 300 000 zdolnych do kiełkowania nasion chwastów na metr kwadratowy, przy silnym zachwaszczeniu — do 30 000 na metr kwadratowy.&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt;Gdy w warstwie przypowierzchniowej gleby panują sprzyjające warunki kiełkowania — ciepło gleby (powyżej 9°C) i wilgotność — siły Księżyca stają się czynne i przyspieszają kiełkowanie oraz wzrost. {{SE|245}}<br /> <br /> Spalanie nasion na popiół dokonuje się w czasie spoczynku wegetatywnego, w tym stanie, w którym to, co kosmiczne, «żyje w nasieniu jako forma rośliny».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&lt;/ref&gt;Kiedy nasienie przechodzi przez ogień, zostaje w całości pochłonięte przez płomienie; pozostaje ziemska cząstka — popiół. Ogień jako żywioł objawia się z jednej strony zmysłowo w zjawiskach ciepła i światła. Druga strona ognia — ta sprawcza, wewnętrzna — jest nadzmysłowa. W ludzkim przeżyciu to, co nadzmysłowe, może stać się doświadczalne na poziomie duszy: na przykład gdy duchowy impuls rozpala duszę ogniem entuzjazmu. Ilekroć pojawia się ogień, pożera to, co stało się fizyczne — zostaje popiół. Z punktu widzenia tego, co duchowo sprawcze, popiół jest świadectwem procesu oczyszczenia, takiego, który wsiewa w byt nowe impulsy stawania się.<br /> <br /> Zadaniem spalania nasion jest tworzenie w glebie takich warunków, by dla danego gatunku chwastu zablokowane zostało pobudzające kiełkowanie działanie sił Księżyca. Popiół powstały ze zniszczenia nasienia przez żywioł ognia działa przeciwstawnie do sił Księżyca: «Chodzi teraz o to, by glebę potraktować w taki sposób — bo przecież nie można «wyłączyć» Księżyca — żeby ziemia stała się niechętna przyjmowaniu działań Księżyca; i nie tylko ziemia może stać się niechętna przyjmowaniu działań Księżyca, lecz również rośliny, te chwasty, mogą nabyć pewnej wstrzemięźliwości wobec wzrastania w glebie potraktowanej w pewien określony sposób.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 155.&lt;/ref&gt;To ostatnie stwierdzenie nasuwa myśl, że spalanie na popiół tak nadmiernie rozrodczych nasion chwastów niejako wyzwala je z uwięzienia w ziemskim cyklu rozrodczym — ich pojawianie się utrzymuje się odtąd w pewnych granicach.<br /> <br /> Zrozumienie duchowonaukowych wskazówek Rudolfa Steinera dotyczących spalania chwastów wymaga nieustającego wysiłku poznawczego, a w ślad za nim — postawy badacza, który w świadomym zwróceniu uwagi ku wewnątrz i ku zewnątrz towarzyszy każdemu krokowi praktycznego wdrożenia. Tym bardziej, że dotychczasowe wysiłki przyniosły co prawda pewne cząstkowe sukcesy, nie doprowadziły jednak do przełomowych rezultatów. Wynika to przede wszystkim z następujących przyczyn:<br /> <br /> * Spalanie na popiół nasion chwastów i działanie tych popiołów, podobnie jak działanie popiołów ze szkodliwych owadów oraz skórek zwierząt<br /> {{SE|246}}<br /> <br /> * powodujących szkody, silnie rozrodczych zwierząt, jak polna mysz, musi być całkowicie włączone w praktykę gospodarstwa i nieprzerwanie pielęgnowane.<br /> * Do tego potrzebna jest pomoc społecznego otoczenia gospodarstw — ludzi, którzy są gotowi i zdolni do pogłębiania duchowonaukowego poznania leżącego u podstaw metody spalania oraz do ćwiczenia jej w trwałej praktyce.<br /> * Dopracowane w międzyczasie techniki mechanicznej regulacji zachwaszczenia nieco odsunęły w cień zarówno badania nad spalaniem nasion, jak i praktykę z nim związaną.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_mechanische_Unkrautregulierung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Mechaniczna regulacja chwastów ===<br /> <br /> O ile herbicydy działają niejako systemiczno-fizjologicznie od wewnątrz — to znaczy wprowadzają w błąd nadrzędną, budującą funkcję ciała eterycznego względem organizacji fizycznej — o tyle mechaniczne metody regulacji zachwaszczenia działają z zewnątrz. Pielenie, zgrzeblenie, bronowanie i okopywanie wyrywają rośliny z korzeniami, koszenie odcina je od systemu korzeniowego. Te zabiegi nie wyłamują się z prawidłowości powstawania i przemijania. Dotyczy to również opalania, które dosięga szybko kiełkujące i rosnące chwasty zanim kiełkująca siewka rośliny kulturowej przebije skorupę glebową i zazieleni się.<br /> <br /> Każdy człon płodozmianu towarzyszy mu swoista flora chwastów. O jej składzie decydują przede wszystkim stan gleby, termin siewu, warunki pogodowe, a także szybsze lub wolniejsze tempo wzrostu roślin uprawnych, a w konsekwencji również stopień pokrycia przez nie gleby.<br /> <br /> Wiele gatunków chwastów to rośliny wskaźnikowe w odniesieniu do struktury gleby — na przykład zastoin wodnych, zagęszczeń, glebowej gary, bilansu azotowego i kwasowości gleby.&lt;ref&gt;Helmut Voitl, Elisabeth Guggenberger, Josef Willi: ''Das große Buch vom biologischen Land- und Gartenbau'', Wien 1992, 367 S.&lt;/ref&gt; Człony płodozmianu można podzielić pod względem występowania swoistych chwastów i chwastnic na trzy grupy: rośliny zbożowe, rośliny okopowe, wieloletnie rośliny pastewne. Ogrodnicze płodozmiany to w istocie płodozmiany okopowe. {{SE|247}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Unkräuter_und_-gräser_in_den_Halmfrüchten&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Chwasty i trawy w zbożach ====<br /> <br /> Flora towarzysząca oziminom dzieli się na kiełkujące jesienią i kiełkujące wiosną. Spośród chwastów i chwastnic kiełkujących jesienią uciążliwe stają się te, które są zimoodporne: wyczyniec polny (''Alopecurus myosuroides''), miotła zbożowa (''Apera spica venti'') oraz chwasty takie jak rumian polny (''Anthemis spec.''), przetacznik (''Veronica spec.'') i inne. Ze względu na słabe pokrycie gleby jesienią i zimą pszenica jest bardziej zagrożona niż żyto i jęczmień. Dzięki rozkrzewieniu przedziomowemu oba ostatnie wyprzedzają chwastnice i chwasty zarówno we wzroście, jak i w pokryciu gleby. Tylko rzadko jesienny stan gleby pozwala na regulujące działanie zgrzebłem lub broną. W ograniczonym stopniu można to nadrobić wczesną wiosną. Opielanie wąskimi redlinami gęsiej stopy znosi jedynie pszenica — ona krzewi się dopiero wiosną — a nie żyto i jęczmień; te ostatnie mają już w znacznej mierze wykształcone swoje płytko rozchodzące się korzenie koronowe. W zwalczaniu wiosennych kiełkujących w ozimych dobrze sprawdzają się zgrzebło i lekka brona.<br /> <br /> Zbożom jarym — jęczmieniowi, pszenicy i owsowi — służy wczesny siew; dlatego też one, jak i wszelkie inne zasiewy jare, narażone są na zwiększony nacisk chwastów. Konkurują z już przy niższych temperaturach kiełkującymi chwastami, takimi jak kąkol (''Agrostemma githago''), mak polny (''Papaver rhoeas''), przytulia (''Galium spec.''), rdestówka powojowata (''Polygonum convolvolus''), a później gwiazdnica pospolita (''Stellaria media''), żółtlica drobnokwiatowa (''Galinsoga parviflora'') i łoboda (''Atriplex patula''), a jako chwastnica — owies głuchy (''Avena fatua''). Czas na zwalczanie przed siewem jest krótki, toteż wielokrotna obróbka posiewna zgrzebłem, lekką broną i opielaczem aż do strzelania w źdźbło jest niezbędna. Obróbkę przedwschodową umożliwia brona sieciowa; po wschodach trzeba poczekać z dalszymi zabiegami do pojawienia się trzeciego liścia.<br /> <br /> Z chwilą strzelania w źdźbło zacienienie ogranicza wegetatywny rozkwit nasiennych chwastów, nie ogranicza natomiast ostu ani strzelających razem z nimi chwastnic. Późno kiełkujące gatunki jak łoboda (''Atriplex''), rzodkiew świrzepa (''Raphanus''), komosa (''Chenopodium'') i żółtlica (''Galinsoga'') występują jednak rzadziej.<br /> <br /> Ponieważ nasienne chwasty i chwastnice rosnące wśród zbóż osiągają dojrzałość nasienną przed zbożem lub równocześnie z nim, to przede wszystkim zboża jare — bardziej niż oziminy — uzupełniają w płodozmianie zapas nasion w glebie. Podorywka bezpośrednio po zbiorze musi {{SE|248}}<br /> <br /> zadbać poprzez drobnogruzełkowate łoże w warstwie ornej o to, by jak największa część wypadniętych nasion mogła wykiełkować. Kłopotem w zbożach jest nieskrępowany rozkwit chwastów i chwastnic korzeniowych, takich jak perz właściwy (''Agropyron repens'') i ostrożeń polny (''Cirsium arvense''), a także szczaw lancetowaty tworzący korzeń palowy. Zwalczanie ich po zbiorach wymaga dużego nakładu pracy i czasu. Znakomicie sprawdzają się przy tym kultywatory z całkowitym podcięciem wyposażone w redlice następcze, które wyrzucają korzenie i kawałki korzeni na powierzchnię gleby do wyschnięcia. Ostrożeń polny (''Cirsium arvense'') i szczaw tępolistny (''Rumex obtusifolius'') w łanie osłabia się bardzo skutecznie przez głębokie wycinanie przed kwitnieniem.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Unkräuter_und_-gräser_in_den_Hackfrüchten&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Chwasty i trawy w roślinach okopowych ====<br /> <br /> Jak wskazuje sama nazwa, rośliny okopowe wymagają — obok dobrego przewietrzenia warstwy ornej — intensywnego tłumienia chwastów i chwastnic. Pod względem różnorodności gatunkowej i presji konkurencyjnej chwastów nic w płodozmianie nie dorównuje łanowi okopowych. Ponieważ okopowe sieje się później niż zboża jare, jest z reguły dość czasu, by przed siewem przeprowadzić od jednego do trzech bronowań niszczących wcześnie i średniowcześnie kiełkujące chwasty i chwastnice. Tam, gdzie to możliwe — jak przy burakach ćwikłowych (''Beta vulgaris''), kapuście (''Brassica'') i innych — rozsada z inspektu pozwala zyskać jeszcze więcej czasu i usunąć z pola nawet później wschodzącej chwasty, takie jak żółtlica drobnokwiatowa (''Galinsoga''), łoboda (''Atriplex'') czy komosa biała (''Chenopodium''). Rośliny okopowe mają z reguły długi okres młodociany i pozwalają aż do zwarcia rzędów kontynuować mechaniczną walkę z chwastami przy użyciu zgrzebła, obsypnika i redlicy. W razie potrzeby trzeba jeszcze raz przejść rzędy ręcznie.<br /> <br /> W uprawie buraka cukrowego i pastewnego oraz warzyw polowych dostępne są — obok opalania w fazie przedwschodowej — wyrafinowane metody mechaniczne, pozostawiające nietkniętym jedynie wąziutki pas wzdłuż rzędów siewu. Mimo całej starannej pracy przygotowawczej końcowe ręczne pielenie jest jednak nieuchronne. Praca ta należy do niewielu, które rolnikowi i ogrodnikowi jeszcze pozostały, a przy których może w dwójnasób wejść w bezpośrednią relację z glebą i roślinami: z jednej strony jest mozolnie, ręcznie oddany czynności, która idzie tym lżej i sprawniej, im bardziej człowiek odsuwa się od siebie samego i z badawczym wzrokiem zwraca się ku roślinom, które mają być<br /> <br /> {{SE|249}} uwolnione, aby mogły bezkrępowanie rozwinąć się aż do pełnego wytworzenia owocu. To zwrócenie się ku roślinom działa dwojako: jest celowo-użytkowe — wyłącznie na to nastawiona jest maszyna — a biegunowo do tego budzi duchowo zainteresowanie i duszewnie żywą relację wobec intymności życiowego związku rośliny z ziemią. Uświadamia się sobie wyzwanie, by nie popaść w pustkę czystej rutyny, która pracę przemienia w ciężar. Pielenie chwastów może być — obok innych podobnych czynności — polem ćwiczeń, które budując most wyzwala moralne odczuwanie wobec rzeczy i istot przyrody. Z drugiej strony nad całym dzianiem się spoczywa oglądające myślenie. Obserwuje się bogactwo zjawisk: jak rozmaite gatunki ziół towarzyszą uprawianej kulturze, jak te zioła różnorako ukształtowane są w korzeniu, liściu i kwiecie i dają w ziemskim odbiciu wieść o swym obrazie prarodzimym żyjącym w nadzmysłowym. Rozpoznaje się chwast lub chwastnicę jako przynależne do określonego rodzaju i rodziny i odkrywa się, jak wiele z nich ma znaczące działanie lecznicze. Poznaje się, jak to działanie lecznicze jest bliskie krewniactwem z działaniem odżywczym rozwijającego się stopniowo owocu rośliny kulturowej. Dla dobra tej siły odżywczej musi do pewnego stopnia ustąpić «zasób leczniczo-ziołowy». Dotyczy to w szczególności okopowych fruktujących bardziej wegetatywnie. Tak więc łan okopowych spełnia w ramach płodozmianu funkcję łanu oczyszczającego dla kultury następczej — przeważnie zboża. Zarazem jest on tym, który najbardziej obciąża żyzność gleby.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Unkräuter_und_-gräser_im_Futterpflanzenanbau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Chwasty i trawy w uprawie roślin pastewnych ====<br /> <br /> Główne rośliny pastewne to rośliny strączkowe, koniczyna i lucerna w mieszance z trawami pastewnymi oraz — w niewielkich domieszkach — zioła o działaniu dietetycznym, jak babka lancetowata (''Plantago lanceolata''), biedrzeniec (''Pimpinella agna''), cykoria podróżnik (''Cichorium lupulina''), nostrzyk żółty (''Medicago lupulina''), komonica zwyczajna (''Lotus corniculatus'') i nostrzyk biały (''Melilotus'' spp.). Mieszanka stoi w płodozmianie z reguły przez dwa lata użytkowania, zajmując tym samym dwa ogniwa płodozmianu. Pierwszy pokos wykonuje się na tyle wcześnie, by drugi odrost mógł zakwitnąć w skąpym w kwiaty późnym lecie i zapewnić owadom latającym obfite źródło nektaru. Dodatkowe źródła nektaru stanowią pasy kwitnące na łanach zbożowych i okopowych. {{SE|250}}<br /> <br /> W gęstych, dobrze rozkrzewionych dwuletnich łanach pastewnych jednoroczne chwasty nasienne nie mają możliwości rozwoju — w łanach przerzedzonych owszem, ale przy wielokrotnym koszeniu i one nie są groźne. Uprawa polowych roślin pastewnych jest przede wszystkim wypróbowanym środkiem pozwalającym opanować trudno inaczej zwalczalne, trwałe chwasty problemowe, jak ostrożeń polny (''Cirsium arvense'') i szczaw kędzierzawy (''Rumex crispus''). Ostrożeń polny ulega osłabieniu już po pierwszym pokosie, silniejszemu po drugim, a nawet trzecim. Po dwuletnim użytkowaniu w ten sposób udaje się utrzymać rolę w dużej mierze wolną od ostrożeni dla kolejnej rośliny następczej — z reguły oziminy. Jeśli chodzi o szczaw, który po każdym pokosie słabnie, lecz szybko wyrzuca pędy nasienne, ograniczenia produkcji nasion zwykle nie da się w pełni uniknąć. W przypadku perzu właściwego (''Agropyron repens'') wielokrotne koszenie osłabia siłę wzrostu kłączy, a tym samym dalsze rozprzestrzenianie się rośliny.<br /> <br /> W ramach płodozmianu wraz z bogatą w rośliny strączkowe uprawą polowych roślin pastewnych i roślin poplonowych dokonuje się ekologiczny cud. Oddaje ona glebie utraconą żyzność, stwarza harmonię w tym, co żywe, sprowadza z powrotem dziką faunę w krajobraz i dostarcza owcom i bydłu — latem jak i zimą — doskonałą paszę, a jesienią pastwisko na roli.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge,_Krankheiten_und_Schädlingsbefall&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Płodozmian, choroby i szkodniki ===<br /> <br /> Pytanie brzmi, czy rośliny mogą w ogóle chorować w tym samym sensie co zwierzę i człowiek. Kierunek ku odpowiedzi otwiera się, gdy ujmuje się w świetle wzajemne powiązanie członów istoty w królestwach przyrody i w człowieku: minerał jest jednorodny, obdarzony jedynie ciałem fizycznym; do dwuczłonowości rośliny z ciałem fizycznym i ciałem eterycznym dochodzi u zwierzęcia jako trzeci człon ciało astralne, a u człowieka jako czwarty — organizacja Ja. Chorobotwórcze jest ciało astralne.&lt;ref&gt;Zob. np. Rudolf Steiner: ''Meditative Betrachtungen und Anleitungen zur Vertiefung der Heilkunst'', GA 316, Dornach 2003, Vortrag vom 3. Januar 1924, S. 33 f.&lt;/ref&gt;Takie nie wcielą się w roślinę. Jej ciało duszne pozostaje w nadzmysłowości; promieniuje swymi siłami z obrzeża w czas i przestrzeń, dotyka roślin jedynie z zewnątrz i tworzy sobie ich postać jako odwzorowanie. W czystości eterycznej organizacji rośliny łączy się ona z substancjami ziemi, ożywia je i komponuje w swą fizyczną organizację. W tym połączeniu staje się w swych formach zmysłowo widzialną {{SE|251}}<br /> <br /> postacią. W tych swych eteryczno-żywych procesach kształtowania roślina jest na wskroś zdrowa; jest nośnikiem wszelkich uzdrawiających sił; przez właściwą jej organizację sił kształtujących właściwie nie może chorować. To, co jej formę ukazania się jako czysty obraz swego typu modyfikuje, a nawet zniekształca czy całkowicie niszczy, to wpływy zewnętrzne. Ujmuje się je dziś w nieokreślonym pojęciu oddziaływań środowiska. Gdy te ześlizgną się ku skrajnościom, zanika harmonia stosunku kosmicznych do ziemskich oddziaływań; powstają nierównowagi. Mogą one zachodzić z przyrody przez pożary, burze, powodzie i trzęsienia ziemi, bądź coraz częściej przez egoistyczne działania człowieka, przez roszczenia posiadania i władzy, bezwzględną eksploatację i tym podobne. Wpływy za sprawą człowieka manifestują się w ociepleniu Ziemi, zmianie klimatu, zaśmieceniu Ziemi, mórz i stratosfery. Elektrosmog otacza rośliny zewsząd i odcina je od kosmicznych oddziaływań. W uprawie roślin kulturowych to skrajne oddziaływanie potęgują jeszcze obce życiu technologie wszelkiego rodzaju — jak nadmierne nawożenie solami azotowymi syntetyzowanymi z powietrza, hydroponika (uprawa na roztworach soli odżywczych), pestycydy, herbicydy i tym podobne. Rośliny są otoczone obcymi substancjami i promieniowaniami, które osłabiają ich eteryczną organizację. Ta nie jest już w pełni zdolna do budowania bądź utrzymania swej fizycznej organizacji cielesnej zgodnie z predyspozycją gatunkową. Fizjologiczną konsekwencją jest to, że rośliny zawierają więcej wody (powiększone komórki i przestrzenie międzykomórkowe) i rozpuszczonych w niej soli, niż mogą przetworzyć w budowę swych kształtotwórczych tkanek. Wszystko to wzywa na scenę szerokie spektrum roślinnych i zwierzęcych organizmów — bakterii, grzybów, roztoczy, owadów — które w naturalnej gospodarce przyrody w odpowiednim miejscu i czasie spełniają pożyteczne służby, a w miejscu i czasie niewłaściwym mnożą się jednostronnie i gwałtownie i stają się organizmami szkodliwymi. Szczególnym przypadkiem w tym kanonie są wirozy. Wirusy tworzą pewien rodzaj podnatury królestwa roślinnego, tak jak radioaktywność jest taką podnaturą królestwa mineralnego. Wirusy nie mają własnego metabolizmu. Włączają się w przemianę materii żywych organizmów — począwszy od bakterii wzwyż — i tylko przez nią mogą się rozwijać i mnożyć. Podczas gdy wszystko, co żywe, darlebt się w rytmach, wirus zachowuje się arytmicznie. To przede wszystkim wirusy przyczyniają się do coraz szybciej dokonującego się rozpadu odmian w królestwie roślin kulturowych.<br /> <br /> Pasożytnicze choroby bakteryjne i grzybicze są wyrazem nadmiaru siłowego oddziaływania Księżyca, które w glebie, za pośrednictwem {{SE|252}}<br /> <br /> wody, wytwarza «księżycową żywotność» («Mondenlebendigkeit»). Działa ona przy wyrównanych warunkach pogodowych w roślinach aż po tworzenie nasion.&lt;ref&gt;Vgl. Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S.166/67.&lt;/ref&gt;Gdy Księżyc działa jednak zbyt silnie — na przykład w łagodną zimę z wilgocią sięgającą w głąb wiosny, potęgowaną jeszcze przez dopływ łatwo rozpuszczalnych soli odżywczych — wzrasta presja grzybicza. Nadmierne życie księżycowe wchodzi niejako w konkurencję z siłami, które z kosmosu przez krzem, wapień i glinę napływają kształtotwórczo do roślin. Siły te słabną. Dochodzi do pewnego rodzaju przedwczesnego owocnikowania w sferze wegetatywnej, w obszarze liści. Ponad poziomem gleby, w której wnętrzu jest właściwa ojczyzna zastępów bakterii i grzybów, tworzy się w górze, w obszarze pędów, drugie dno dla pasożytów i grzybów. Pod zbyt silnymi siłami Księżyca roślina ulega rozkładowi przez to samo królestwo niższych organizmów, które w mroku gleby spełnia jej pożyteczne służby.<br /> <br /> Niebezpieczeństwu zbyt silnego oddziaływania Księżyca można zapobiec następującymi środkami:<br /> <br /> * Nawożenie sprzyjające zdrowiu roślin (wzmocnieniu ich eterycznej organizacji) — zob. rozdz. «Vom Wesen der Düngung» («O istocie nawożenia»), s. 259 i nast.<br /> * Budowanie gleby działającej na sposób ziemski, bogatej w trwałe formy humusu (glina-humus).<br /> * Wielokrotne w ciągu roku opryski herbatą z skrzypu polnego (działanie krzemu).<br /> * Zachowanie i pielęgnacja mokrych biotopów oraz trwałych użytków zielonych bliskich ciekom bądź wodom gruntowym. Są to naturalne siedliska, w których — uzdrawiająco dla całości organizmu gospodarstwa — siły Księżyca mogą «wyżyć się» w rozwinięciu bogatego życia grzybów i bakterii.<br /> <br /> Uprawa gleby pomaga roślinie w pierwszym kroku ku typowej dla niej konfiguracji sił kształtujących jej ciała życiowego. Dalszego wzmocnienia doznaje ona przez właściwe miejsce w płodozmianie, a najwyższego wzmożenia zdrowego wzrostu oraz kształtowania i dojrzewania owoców — przez nawożenie (por. rozdz. «Vom Wesen der Düngung» («O istocie nawożenia»), s. 259 i nast.). Dla kształtowania płodozmianu miarodajne są trzy główne momenty: samotolerantywność, działanie przedplonu i utrzymanie wysokiej dynamiki próchnicy. W przypadku wielokrotnego dosiewu przy rozmnażaniu wegetatywnym uprawy są w znacznie wyższym stopniu samotolerantywne niż {{SE|253}}<br /> <br /> przy rozmnażaniu generatywnym — chyba że pokolenie rodzicielskie jest nosicielem wirusów, co jest głównym problemem przy dosiewie ziemniaków, rozmnażaniu drzew owocowych i tym podobnych. Sama przyroda daje wzorzec wysokiej samotolerantywności rozmnażania wegetatywnego — na przykład perz właściwy (''Agropyron repens''), pokrzywa zwyczajna (''Urtica dioica''), ostrożeń polny (''Cirsium arvense''), powój polny (''Polygonum convolvulus''), skrzyp polny (''Equisetum arvense'') i inne.<br /> <br /> Przy generatywnym dosiewie odmian samosiewnych regułą jest — w różnym stopniu — rozpad odmian. U podstaw samonieprzenosności leży jednostronne namnażanie organizmów szkodliwych: bakterii, grzybów, owadów i innych zwierząt glebowych, a także patogenne wydzieliny korzeniowe samych roślin kulturowych (''allelopatia''). Organizmom szkodliwym można przeciwdziałać w następujący sposób:<br /> <br /> Przez wszelkie środki wzmacniające konstytucję, to znaczy organizację sił kształtujących rośliny. Należy do tego własna produkcja nasion w gospodarstwie przez celowy dosiew: «Wenn man [mit der Aussaat; Einfügung des Verfassers] nahe an den Wintermonaten ist, dann wird man eine starke Reproduktionsfähigkeit, wenn man weiter von den Wintermonaten ist, eine starke Nahrhaftigkeit in den Getreidepflanzen bewirken.» (Gdy jest się [z siewem; wtrącenie autora] blisko miesięcy zimowych, wytworzy się w roślinach zbożowych silną zdolność reprodukcji; gdy jest się dalej od miesięcy zimowych — silną wartość odżywczą.)&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 109.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Uwzględnienie czasu siewu według rytmów kosmicznych, w szczególności obiegu synodycznego, czyli faz Księżyca.<br /> <br /> * Aktywna, żyzna gleba, która szybko strawia wszelkiego rodzaju jednostronne wpływy zewnętrzne i czyni je nieszkodliwymi dla roślin.<br /> * Przestrzenny dystans do uprawy z roku poprzedniego (np. kapusta wobec kiły kapustnej [''Plasmodiophora brassicae''], ziemniaki wobec żerowania stonki ziemniaczanej) oraz dystans czasowy, który — w zależności od stopnia samotolerantywności — wynosi od trzech do sześciu lat.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Halmfrüchte&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Choroby zbóż związane z płodozmianem ====<br /> <br /> W każdym przypadku siew następczy prowadzi wskutek nagromadzenia swoistych patogenów do obniżenia plonów. Samotolerancja jest więc ograniczona, najmniej u żyta. Ze względu na swą skromność owies i żyto zajmują po ozimej pszenicy i ozimym jęczmieniu miejsce roślin plonozbiorczych. Owies uchodzi przy tym za roślinę leczącą glebę. Wartość przedplonowa jest nieznaczna; patrząc na całość zmianowania, zboża dbają jednak o wyrównany bilans próchnicowy. Przy czym tworzenie korzeni pszenicy i jęczmienia jest znacznie słabsze niż<br /> <br /> {{SE|254}} u żyta i owsa. Pierwsze są umiarkowanie silnymi konsumentami próchnicy i stawiają dlatego wysokie wymagania przedplonowi — dobrze nawożonym roślinom okopowym. Pszenica jest nietolerancyjna wobec przedplonu żyta. W tym przypadku, jak i w ogóle przy zmianowaniach zbożowych (&gt;50%) oraz źle rozłożonych masach słomy, pojawiają się choroby podstawy źdźbła: zgorzelcowe porażenia u nasady źdźbła pszenicy, jak zgorzel podstawy źdźbła (''Ophilus graminis'') czy łamliwość źdźbła (''Cercosporella herpotrichoides''). Regularny płodozmian zbóż liściowych i źdźbłowych pomaga tu zaradzić trudności. Szczególne miejsce wśród traw zajmuje wykazująca w wysokim stopniu samotolerancję kukurydza. Porażenia grzybowe mogą u pszenicy i jęczmienia, rzadziej u owsa i jeszcze rzadziej u żyta, występować na całym źdźble aż po kłos. U pszenicy są to przede wszystkim w strefie liścia rdze (''Puccinia'') — żółta, brunatna i czarna — oraz choroby śniedzi (''Tilletia''), w kłosie (''Helminthosporium gramineum'') głownia karłowata i śmierdząca; u jęczmienia paskowanie liści (''Ustilago avenae'') oraz mączniak prawdziwy (''Erysiphe graminis''), w kłosie głownia pyląca jęczmienia; u owsa głownia pyląca owsiana; u żyta w strefie liścia pleśń śniegowa (''Fusarium nivale''), w kłosach sporysz (''Claviceps purpurea''). Kukurydza włącza się bezproblemowo w zmianowania zbożowe; choroby podstawy źdźbła nie mogą jej zaszkodzić.<br /> <br /> Uszkodzenia wynikające ze zmianowania, powodowane przez owady — jak oprzędzik zbożowy (''Oscinis frit''), węgorek (''Ditylenchus dipsaci'') u żyta, pryszczarek, śmietka kiełkówka (''Hylemya correlata'') i inne u pszenicy, oprzędzik zbożowy (''Oscinis frit'') i wciornastek (''Thrips lini''), nicienie u owsa, połyśnica paskowana (''Chlorops taeniopus'') u pszenicy i jęczmienia — są mniej dotkliwe niż porażenia grzybowe. Natomiast w uprawie kukurydzy omacnica prosowianka (''Pyrausta nubilalis'') wyrządza szkody dominujące.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Hackfrüchte&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Choroby roślin okopowych związane z płodozmianem ====<br /> <br /> Różnorodne gatunki roślin okopowych w uprawie polowej i ogrodowej mają swój własny, odrębny wzorzec porażeń i szkód. Z reguły są niezgodne same ze sobą i muszą być odpowiednio daleko rozsunięte w płodozmianie. Pewien wyjątek stanowi ziemniak. Wegetatywne rozmnażanie przez bulwy czyni go najbardziej samokompatybilną ze wszystkich roślin kulturowych. W partiach górskich można go uprawiać przez dziesięciolecia na tym samym stanowisku. W ciepłowilgotnych siedliskach zagrożenie plonowania w pierwszym roku uprawy poważnie nasilają wszelkiego rodzaju wirozy — przenoszone przez mszcę brzoskwiniową (''Myzodes persicae'') i dalej rozprzestrzeniające się przez uszkodzenia bulw — a nadto infekcje grzybowe, jak obawiana zaraza ziemniaka (''Phytophtora infestans''), oraz szkodniki zwierzęce, jak stonka ziemniaczana (''Leptinotarsa decemlineata''), {{SE|255}}<br /> <br /> znacznie już w pierwszym roku uprawy. Powielanie zasiewu na tym samym stanowisku jest dlatego z reguły niemożliwe. W płodozmianie należy zachować odstęp czterech lat. Własności przedplonowe ziemniaka są doskonałe dla wszystkich roślin źdźbłowych i okopowych.<br /> <br /> Burak ćwikłowy i jego odmiany (burak cukrowy, pastewny, ćwikłowy) wykazują ze względu na porażenie nicieniami w strefie korzenia jedynie niską samokompatybilność. Nicienie (węgorek niszczyk [''Ditylenchus dipsaci'']) należą do głównych sprawców chorób płodozmianowych. Są wielorasowe, porażają niemal wszystkie rośliny kulturowe, a także liczne gatunki chwastów; żyją długo, dlatego w płodozmianie należy zachować do powrotu gatunku buraka odstęp od czterech do sześciu lat. Buraki wykazują szerokie spektrum organizmów szkodliwych: wirozy (m.in. żółtaczka buraka [''Beta-Virus 4'']), grzyby (m.in. zgorzeli siewek, różne grzyby) oraz nicienie, mszyce (''Phytophagus''), śmietka ćwiklanka (''Pegomya hyoscyami''), chowacz brukwiaczek (''Atomaria linearis'') i inne. Porażenie jest po części uwarunkowane odmianą i pogodą, w przeważającej jednak mierze jest następstwem niedostatecznej higieny gleby i zbyt ciasnego miejsca w płodozmianie.<br /> <br /> Odpowiednimi przedplonami dla buraków są przede wszystkim ziemniaki i azotogromadzące rośliny strączkowe, a przy dobrej własnej organicznej dawce nawozów — wszystkie gatunki zbóż. Następcze uprawy to z reguły ozime lub jare formy pszenicy i jęczmienia.<br /> <br /> Krzyżowe (''Kruzifery''), wśród nich wszystkie odmiany kapusty, rzepak oraz przedstawiciele roślin poplonowych — pochodne rzepaku, gorczyca biała (''Sinapis alba''), rzodkiew oleista (''Raphanus sativus var. oleiformis'') i inne — niezwykle wzbogacają płodozmian. Obfity, wręcz przebogaty pokrój kwiatowy rzepaku (''Brassica napus'') i kwitnących krzyżowych, roślin poplonowych, a nieumyślnie też chwastów — gorczycy polnej i rzodkwi łuszczynowej (''Raphanus raphanistrum'') — stanowi źródło nektaru, które przyciąga bogactwo owadów latających.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Futterpflanzen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Choroby roślin pastewnych związane z płodozmianem ====<br /> <br /> Jednocześnie krzyżowe przyciągają też liczne owady żerujące, na czele z pchełką ziemną (''Phyllotreta'' spp.), muchówką kapuścianą (''Chortophila brassicae''), słodyszkiem rzepakowym (''Meligethes aeneus'') i innymi. Równie poważne straty powoduje szereg chorób grzybowych, przede wszystkim kiła kapusty (''Plasmodiophora brassicae''), będąca typową chorobą płodozmianową, która w dużej mierze decyduje o wzajemnej nietolerancji kapustnych, rzepaku i tym podobnych, ale też krzyżowych chwastów. Ponadto rzepak jest rośliną żywicielską licznych {{SE|256}}<br /> <br /> gatunków nicieni wyrządzających szkody w następczych uprawach. Rzepak potrzebuje przedplonów wcześnie opuszczających pole, jak żyto i pszenica ozima. Po sobie pozostawia dla następnika glebę doskonale ustrukturyzowaną, gareną, stosunkowo wolną od chwastów. Z wymienionych względów — podobnie jak przy kapustnych — konieczna jest przerwa w uprawie wynosząca trzy do czterech lat. Przy intensywnym włączeniu zielonych nawozów z krzyżowych do płodozmianu odstępy muszą być jeszcze bardziej wydłużone.<br /> <br /> Centralnym ogniwem płodozmianu, obok roślin towarowych, są rośliny pastewne: koniczyna (''Trifolium'') i lucerna (''Medicago'') z domieszką mieszanki traw pastewnych i ziół. Koniczyna i lucerna z jednej strony — jako rośliny głęboko korzeniące się — ożywiają bezpośrednio całą miąższość profilu glebowego poprzez wiązanie azotu, uruchamianie minerałów i bogactwo masy korzeniowej; dzieje się to tym skuteczniej, im dłużej i bujniej trwa uprawa wieloletnia. Z drugiej strony należą one na poziomie roślinnym pośrednio do wielkich sprawców trwałej żyzności gleb — poprzez masy paszowe, które po przetrawieniu i uszlachetnieniu przez przewód pokarmowy przeżuwaczy wracają na pole jako nawóz. Uprawę pastewnych roślin strączkowych uzupełniają strączkowe nasienne: bobu (''Vicia faba''), łubinu (''Lupinus'') i grochu (''Pisum sativum''). W płodozmianie stoją one albo w siewie czystym, albo w uprawie mieszanej z owsem, najchętniej przed okopowymi. Pierwszeństwo koniczyny i lucerny w płodozmianie wyznacza strączkowym nasiennym pewne granice. Powodem jest oprzędzik lucernowiec (''Sithonia lineata''), który potrafi wyrządzić poważne szkody w pastewnych roślinach strączkowych we wczesnym stadium wzrostu. Głównym problemem czerwonej koniczyny — w mniejszym stopniu lucerny — jest zgnilizna twardzikowa (''Sclerotinia trifolium''). Jest ona typową chorobą płodozmianową. Czarne sklerocja (owocniki grzyba) przyczepiają się do szyjki korzeniowej, niszczą naczynia przewodzące, a roślina więdnie z nastaniem wiosny z dnia na dzień. Trwałe formy grzyba mogą utrzymywać się w glebie do ośmiu lat. Powrót koniczyny czerwonej, a także lucerny powinien zatem następować najwcześniej co pięć do sześciu lat. Przy co najmniej dwuletniej uprawie problem z ostami dla rośliny następczej zostaje rozwiązany, a liczebność nicieni znacznie się zmniejsza.<br /> <br /> Do innych roślin liściastych należących z reguły do biologiczno-dynamicznych płodozmianów zalicza się buraki pastewne (''Beta vulgaris'' var. ''alba'') jako składnik dietetyczny w żywieniu bydła mlecznego oraz marchew (''Daucus carota'') i len oleisty (''Linum usitatissimum'') w odchowie cieląt. Te, podobnie jak uprawy warzyw i ziół leczniczych na potrzeby zdrowia zwierząt, prowadzi się częściowo ogrodniczo, częściowo polowo, włączając je w pola okopowych. {{SE|257}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Fruchtfolge_in_Beziehung_zur_Düngung,_Humusbilanz_und_Pflugbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Płodozmian w odniesieniu do nawożenia, bilansu próchnicy i orki ===<br /> <br /> Płodozmian stwarza dla biologiczno-dynamicznego gospodarstwa ramy uprawy gwarantujące trwałą żyzność gleby odpowiadającą warunkom siedliskowym. Te przestrzenno-czasowe ramy wyznaczają temat, który może być wariowany stosownie do pogody oraz potrzeb paszowych i rynkowych. Temat ten musi żyć w świadomości wspólnoty gospodarstwa jako żywy związek idei i być rok po roku coraz głębiej wpisywany w organizm gospodarczy. Każdego roku na nowo ten obraz płodozmianu staje się w kształtowaniu procesu przyrodniczego naocznym dziełem sztuki. W poniższym przykładzie (Dottenfelderhof) przedstawia się dwunastopolowy płodozmian, który dzieli się na dwa sześciopolowe, ukazujące z kolei źródłową zasadę trójpolówki:<br /> <br /> {| class=&quot;wikitable&quot;<br /> !&lt;small&gt;Rok&lt;/small&gt;<br /> ! &lt;small&gt;Płodozmian&lt;/small&gt;<br /> !<br /> !&lt;small&gt;Międzyplon&lt;/small&gt;<br /> !&lt;small&gt;Nawożenie&lt;/small&gt;<br /> !&lt;small&gt;Bilans humusu&lt;/small&gt;<br /> !&lt;small&gt;Orka jesienna&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;1&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Lucerna – trawa&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;RL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;100–200 dt kompostu&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;+&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;–&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;2&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Lucerna – trawa&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;RL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;Tworzenie trwałego humusu&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;+&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;3&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Ps.-pszenica – jęczmień&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;ZŁ&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;Krzyżowe&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || <br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;4&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Ps.-żyto&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;ZŁ&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;Strączkowe i inne&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || <br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;5&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Okopowe: ziemniaki, warzywa polowe, buraki pastewne i inne&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;RL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;300 dt obornika z głębokiej ściółki&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;–&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;częściowo krzyżowe&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || &lt;small&gt;+~&lt;/small&gt;<br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;6&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Owies, orkisz&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;ZŁ&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;Podsiew koniczyny&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;–&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;7&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Koniczyna z trawą&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;RL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;100–200 dt kompostu&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;+&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;–&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;8&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Koniczyna z trawą&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;RL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;Tworzenie trwałego humusu&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;+&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;9&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Ps.-pszenica – rozmnażanie nasion&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;ZŁ&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;Krzyżowe&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || <br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;10&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Żyto&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;ZŁ&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;Strączkowe i inne&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || <br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;11&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Okopowe: jak pod 5&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;RL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;300 dt obornika z głębokiej ściółki&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;–&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;częściowo krzyżowe&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || &lt;small&gt;+~&lt;/small&gt;<br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;12&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Owies, orkisz, rozmnażanie nasion&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;ZŁ&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;Podsiew lucerny&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;–&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> | colspan=&quot;7&quot; |&lt;small&gt;RL = roślina liściasta; ZŁ = zboże łanowe; + = przyrost humusu; ~ = utrzymanie humusu; – = ubytek humusu; pf = orka&lt;/small&gt;<br /> |}<br /> <br /> Udział roślin liściastych wynosi 50%, co odpowiada systemowi zmianowania. Międzyplony przesuwają jednak stosunek zbóż łanowych do roślin liściastych na korzyść tych ostatnich. {{SE|258}}<br /> <br /> Kultury głęboko ukorzeniające się z największą masą korzeniową — lucerna, a za nią koniczyna — przeważają nad udziałem przeważnie płytko ukorzenionych okopowych z niewielką masą korzeniową. Pozycję pośrednią pod oboma względami zajmują zboża łanowe. Nie uwzględniając wkładu międzyplonów i nawożenia organicznego, bilans humusu w ciągu dwunastu lat można ocenić jako nieznacznie dodatni. Uprawa gleby, prowadzona głównie wiosną i jesienią, wpływa na niego ujemnie. Zaniechanie jej przez ćwierć spośród dwunastu lat, w czasie polowej uprawy paszowej, łagodzi ubytek humusu — podobnie jak umiarkowana uprawa głęboka jesienią i w przedwiosennej porze roku przy użyciu pługa, grubera, pługa talerzowego itp. Wyrównanie strat, a tym bardziej stopniowe ustabilizowanie się na trwale wyższym poziomie zawartości humusu, jest zadaniem humusotwórczych międzyplonów, a przede wszystkim nawożenia obornikiem i kompostami. {{SE|259}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Dritte_Säule:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''Trzeci filar:''' ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vom_Wesen_der_Düngung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === O istocie nawożenia ===<br /> <br /> Czym naprawdę jest nawożenie — to pytanie wciąż pozostaje zagadką. Ze stanowiska powszechnie przyjętej nauki rolniczej nie wydaje się, by warto było je dalej drążyć; zdaje się, że zostało ono raz na zawsze rozwiązane. W tym rozumieniu nawożenie znaczy tyle, co dostarczanie do układu gleba–roślina — pomyślane i wyliczone w odizolowanej postaci poszczególnych pierwiastków chemicznych — substancji, które z myślą o harmonijnie zrównoważonej gospodarce składnikami odżywczymi pozwalają oczekiwać plonów maksymalnych, w przybliżeniu aż do wyczerpania potencjału genetycznego odpowiednio wyhodowanych odmian roślin kulturowych.<br /> <br /> Ten punktowy sposób myślenia o zewnętrznych związkach przyczynowo-skutkowych stoi w biegunowej opozycji do tego, co mówią badania geisteswissenschaftliche, które mówią o «tajemnicach nawożenia» jako o «wyjątkowo prawdziwych tajemnicach».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 11.&lt;/ref&gt;«Z pewnością czyni się to [nawożenie; przypis autora] instynktownie, przez tradycję z dawnych czasów. Lecz istoty nawożenia nie rozumie dziś właściwie żaden człowiek» — «poza tymi, którzy mogą wiedzieć to z ducha».&lt;ref&gt;Ebd., S. 20.&lt;/ref&gt;Trzy kolejne rozdziały stanowią próbę stworzenia podstawy rozumienia tej radykalnej wypowiedzi. W następnych wywodach poświęconych stopniom nawożenia tajemnica istoty nawożenia będzie mogła stać się czymś, co coraz wyraźniej wychodzi na jaw.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_Stoff-_und_Kräftefrage&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === O kwestii substancji i sił ===<br /> <br /> Prowadzenie gospodarstwa rolnego oznacza przemieszczanie ogromnych mas materiału, przeważnie z organicznej natury: ożywioną glebę przy każdym zabiegu uprawowym, czynności przy zbiorze zielonki, siana i słomy itd. oraz ich składowanie i codzienne zadawanie przy żłobie, ścielenie w oborze, wywóz gnojowicy i obornika oraz ich przechowywanie i rozrzucanie na polach i użytkach zielonych, wielokrotne opryskiwanie preparatami na całej powierzchni gruntów gospodarstwa, masy zbiorcze zbóż i roślin okopowych, ich magazynowanie i wreszcie przygotowanie wszystkich płodów rolnych, które jako żywność opuszczają gospodarcze obejście.<br /> <br /> Rolnictwo jest mimowolnym przemysłem transportowym. To jedna strona — druga zaś polega na tym, że jest ono procesem wplecionym w rytmy biegu roku i trwającym ponad nie. Dotyczy to przede wszystkim nawożenia. Wytworzone w gospodarstwie substancje nawozowe są same wynikiem procesów życiowych, a zarazem przyczyną ich utrzymania i wzmożenia.<br /> <br /> {{SE|260}} Czym właściwie są substancje, które w różnych postaciach krążą z miejsca na miejsce? Czym jest substancja? Substancje przejawiają się w czterech klasycznych żywiołach: w stanach skupienia tego, co Stałe (Ziemia), Ciekłe (Woda), Gazowe (Powietrze). Do żywiołu Ciepła nauka przyrodnicza nie znalazła dotąd pojęciowego dostępu, który charakteryzowałby go jako samodzielny czwarty spośród żywiołów klasycznych. Po dziś dzień obowiązuje metodyczna zasada rozkładania zjawisk na czynniki pierwsze, sięgająca założyciela fizyki eksperymentalnej, Francisa Bacona (1561–1626). Ta metoda — szukania za zjawiskami, w procesach materialnych, zasady bytowej będącej ich przyczyną — panuje jeszcze dziś w powszechnie uprawianej nauce.<br /> <br /> Za subiektywnie odczuwanym zjawiskiem szuka się przedmiotu, czegoś materialnie rzeczowego. Nie znajduje się tego w samym cieple, lecz wtórnie — w stanach cieplnych, które mierzalnie ujawniają się w żywiołach Stałym, Ciekłym i Gazowym. Bez tego odniesienia do trzech żywiołów czy stanów skupienia ciepło pozostawałoby niepostrzegalne. Dla Francisa Bacona, który z prawniczym orężem ustanowił się sędzią nad ciepłem, był to zapewne powód, by odmówić mu samodzielnego bytowania jako żywiołowi. Po dziś dzień niematerialność ciepła, jego istotowa natura, pozostaje pojęciowo w mroku. Nie ucieleśnia ono żadnego własnego stanu skupienia. W nowszych czasach badacze skłaniają się ku temu, by bogatą w energię, silnie rozrzedzoną postać plazmy określać jako czwarty stan skupienia. Lecz i w tym wysoce złożonym kontekście zjawiskowym ciepło pojawia się w formie związanej z materią. Jego czysta natura jako żywiołu ciepła objawia się w spostrzeżeniu jako zjawisko odczuwania ciepła w odcieniach od zimna do gorąca, pośredniczone przez żywioły Ziemi, Wody, Powietrza. Ponadto czysta niematerialna natura ciepła ujawnia się we właściwości przeprowadzania stanów żywiołowych czy skupienia jednego w drugi poprzez swą obecność i nieobecność.<br /> <br /> Pytanie o naturę substancji, które od XVII wieku stopniowo stawało się centralnym pytaniem poznawczym nauk przyrodniczych, wydaje się być co do zasady wyjaśnione przez fizykę i chemię. Jeśli rozkłada się metodami analityki substancje organiczne lub nieorganiczne — pomijając<br /> <br /> {{SE|261}} te, które z natury swej występują w stanie elementarnym, jak złoto, srebro i inne — ujawnia się suma fizykochemicznych pierwiastków, różnionych według właściwości. Myśli się je zbudowane z atomów (atom = niepodzielny).<br /> <br /> W XIX i XX wieku rozkładano również sam produkt rozkładu, pierwiastek jako «niepodzielny atom», na jego cząstki elementarne. Tym samym jakościowy charakter właściwości pierwiastków chemicznych stracił na znaczeniu dla poznania istoty substancji. Tym krokiem przekroczono próg z Natury ku «Naturze-Poniżej»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Leitsätze'', GA 26, «Von der Natur zur Unternatur», Dornach 1998, S. 255 ff.&lt;/ref&gt;i dotarło się do subatomowego obszaru cząstek elementarnych (kwantów). W nim zanika świat zmysłów, a pojawia się inny — świat mierzalnych energetycznych oddziaływań.<br /> <br /> Oddziaływania te różnią się od wnikających sił kosmicznych, które unoszą ziemski świat substancji ku konstytucji wyższych szczebli bytowych: życia świata roślinnego, duszewności świata zwierzęcego i duchowości człowieka. Natomiast substancje ziemskie okazują się promieniującymi na zewnątrz,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst nach geisteswissenschaftlichen Erkenntnissen'', GA27, Dornach 1991, S. 20).&lt;/ref&gt;zagęszczonymi tworami sił — niejako procesami dobiegłymi końca i w tym stanie zakutymi w pęta.<br /> <br /> W atomach dostrzeżono wypełniające przestrzeń ciała, materię, która miałaby być jedyną przyczyną wszelkiego wyższego bytowania na Ziemi. To ujęcie stworzyło światopoglądowi materializmu racjonalny, pozornie niezachwiany fundament. Materia — głosi ten pogląd — jest continuum, które było na początku i będzie na końcu. Wszelkie bytowanie, które powstało i jeszcze trwa między tym początkiem (Wielki Wybuch) a tym końcem (*finalna entropia*, śmierć cieplna), wywodzi się z tego materialnego pra-gruntu — a więc i człowiek, który jako materialny przedmiot to wszystko tak myśli. Zaprzeczając sobie jako istocie doznającej duszewnie, duchowo dążącej i kochająco chcącej, wyniósł on ten teoremat do rangi aksomatu. Materializm jest, ze względu na swe pozornie pewne fundamenty — odgadnięcie tajemnicy substancji i wynikającą zeń technologię — najmniej przemyślanym światopoglądem. Zasłania on spojrzenie na człowieka, który w zaangażowaniu najwyższych sił intelektu buduje sobie świat, w którym jako Nie-Ja traci się w Nicość. «Intelekt oddala się od rzeczywistości, rozum zaś wiedzie nas z powrotem na nią<br /> <br /> z powrotem.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Einleitungen zu Goethes Naturwissenschaftlichen Schriften'', Kap. X. «Wissen und Handeln im Lichte der Goetheschen Denkweise», GA 1, Dornach 1987, S. 171.&lt;/ref&gt;Obraz świata materializmu doznał pewnego wstrząsu za sprawą odkryć fizyki kwantowej, która dowodzi, że materii nie można zróżnicować w sumę atomowych cząsteczek materialnych, lecz w energetyczne kwanty działania. Kto jednak jest ich sprawcą? Nasuwa się tu pytanie o ducha, o świat istot tworzących z nadzmysłowego. «Intelekt oddala nas od rzeczywistości, rozum wiedzie nas z powrotem na nią.»<br /> <br /> {{SE|262}} Gdy człowiek kieruje całą siłę rozumu ku sobie jako istocie myślącej, znajduje w sobie samym środki i drogi, które wyprowadzają go ze statyki materialistycznego obrazu świata. Budzi się w nim świadomość, że to on sam, powołany z duchowych pra-początków, jest i staje się w coraz większej mierze nośnikiem rozwoju; że dzięki swoim duszewnym siłom myślenia, czucia i woli może kształcić wyższe duszewne organy poznania i z ich pomocą doskonalić się ku wyższym oglądaniom. Te zaś umożliwiają mu w wolnym samostanowieniu wziąć w swe ręce przyszłość swoją i przyszłość swego współstworzenia. Zwiastuny tego rodzaju przebłyskują wszędzie. Lecz: pytanie o istotę substancji we wszystkich jej postaciach — w nieożywionej naturze, w życiu roślin, w duszewności zwierząt i w duchowej czyli Ja-organizacji człowieka — nie jest jeszcze stawiane w tym sensie.<br /> <br /> Aby uzyskać wejście w ten krąg pytań, należy stwierdzić: «Zmysłowo-naoczny obraz świata jest sumą metamorfozujących się treści spostrzeżeń bez leżącej u ich podstaw materii.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Einleitungen zu Goethes Naturwissenschaftlichen Schriften'', Kap XVI. «Goethe als Denker und Forscher», GA 1, Dornach 1987, S. 274.&lt;/ref&gt;Spostrzeżenia, jakich dokonujemy przy zmysłowo-naocznym przedmiocie, pobudzają myślenie do tworzenia pojęć, które starają się uchwycić właściwości tego przedmiotu. Tak więc pierwiastki substancji układu okresowego charakteryzują się każdy swymi specyficznymi właściwościami, będącymi wyrazem czegoś, co nie staje się zjawiskiem — a zatem nie należy do powstawania i przemijania w czasie i przestrzeni. Materia natomiast ujmowana jest jako continuum, jako to, co trwałe w czasie i przestrzeni, nie będąc sama zmysłowo-naocznym zjawiskiem i nie podlegając budującym i niszczącym siłom działającym w czasie i przestrzeni. To, co pojawia się w zjawisku, to pojęciowo uchwytne właściwości. Są one rzutowaniami czegoś Nad-Czasoprzestrzennego, nadzmysłowego — istoty tej lub owej substancji. Konstytucją w świadomości człowieka stają się przez spostrzeżenie i pojęcie<br /> <br /> jako suma właściwości. Ich wyodrębnienie i przyporządkowanie tej lub owej substancji jest przedmiotem badań fizyki. Ich konstelacja jest tego rodzaju, że każdy pierwiastek substancji ma specyficzne powinowactwo do innych substancji. Mogą one ze sobą reagować. Gdy tak się dzieje, substancje wyjściowe znikają z pola widzenia i — niejako jako synteza — powstaje nowa substancja o zaskakująco nowych właściwościach. Początek i koniec powiązane są ze sobą przez zdarzenie nieciągłe. Na przykład wodór (H) i tlen (O) są gazami. Ich wzajemne powinowactwo jest tak przemożne, że reagują ze sobą wybuchowo. Znikają, i wyłania się woda — substancja o najbogatszych właściwościach, podstawa wszelkiego życia. Dokonuje się skok z niżej ku wyżej zagęszczonemu stanowi skupienia. Gdy woda zostaje poddana elektrolizie z nakładem energii, znów pojawiają się pierwiastki wyjściowe jako gazy. Przy przejściu ze stanu gazowego w stan ciekły, jak zresztą przy każdej reakcji między substancjami, wchodzi w grę czynnik czasu. Dokonuje się proces. To procesowe dzianie się w świecie substancji jest przede wszystkim przedmiotem chemii. Można je śledzić empirycznie w towarzyszących mu reakcji zjawiskach, lecz jako takie wymyka się postrzegalności. W procesie chemicznym działają siły zakodowane w istocie substancji i jej właściwościach. Siły będące w ruchu w trakcie procesu trwają przed jego początkiem i po zakończeniu reakcji w stanie spoczynku, zastygnięcia w formę. W formie substancja staje się zmysłowo-naoczna i w swych fizycznych właściwościach mierzalności, przeliczalności i ważalności — obliczalna.<br /> <br /> {{SE|263}} W toku procesowo-chemicznego działania sił pojawiają się zjawiska — na przykład ciepło, światło, barwa, dźwięki, jak też wrażenia zapachu i smaku — których nie da się wyprowadzić z właściwości reagujących substancji. Pozwalają one badającemu duchowi człowieka wnikać głębiej w procesowe dzianie się, a nawet w czynnym uczestnictwie wyrobić sobie do niego osobisty stosunek, w którym nadzmysłowe działanie sił odwzorowuje się w osobistym przeżyciu bliżej ducha. We współprzeżywaniu zjawisk chemicznych substancje uchylają o szczelinę swą siłowo-istotową naturę.<br /> <br /> Im dalej postępująca fizyka starała się w Czasoprzestrzennym odgadnąć tajemnicę materialnie pomyślanego pierwiastka, atomu, tym bardziej zjawisko znikało z pola widzenia eksperymentatora. Snuł on czerwoną nić dalej za pomocą wyobrażonych modeli przy użyciu<br /> <br /> matematyki. Niezauważenie wyszedł z Natury w królestwo «Pod-Zmysłowego», w Naturę-Poniżej — w królestwo ściśle prawidłowych, utrwalonych, martwych i bezdusznych stosunków sił masy, elektryczności, magnetyzmu i energii wiązania jądrowego. W tej Naturze-Poniżej wszelka przedmiotowość świata zmysłowo-naocznego rozwiązana jest w dający się obliczyć system wzajemnie oddziałujących, lecz w sobie zastygłych form energetycznych. Tam, gdzie działają w izolacji, są w najwyższym stopniu wrogie życiu. Siły pod-zmysłowe działają w «przestrzeni» i dlatego z konieczności wyobraża się je jako ciała w przestrzeni — jako mechanikę kwantów. Wyróżnia się, w przestrzennym odgraniczeniu i — zależnie od mechanizmu działania — różne cząstki elementarne względnie kwanty energii.<br /> <br /> {{SE|264}} W dalszym biegu fizyki kwantowej stało się oczywiste, że te opierające się na doświadczeniu zmysłowym wyobrażenia nie są utrzymywalne. Niels Bohr (1885–1962), ojciec fizyki kwantowej, doszedł do wyniku: «Nie istnieje żaden świat kwantowy.»&lt;ref&gt;Zitiert nach Jos Verhulst: ''Der Glanz von Kopenhagen, geistige Perspektiven der modernen Physik'', Stuttgart 1994, S. 15.&lt;/ref&gt;Poznanie to potwierdzili jego wybitni koledzy Werner Heisenberg (1901–1976), Wolfgang Pauli (1900–1958) i inni. Heisenberg pisze: «Najmniejsze jednostki materii nie są w rzeczywistości fizycznymi obiektami w normalnym sensie; są formami, ideami, które można bez nieporozumień wyrazić jedynie w języku matematycznym.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 17.&lt;/ref&gt;— Atom nie jest zatem żadną rzeczą w przestrzeni. I dalej pisze: «Jeśli próbuje się za tą rzeczywistością [chodzi o zmysłowo-naoczną; uwaga autora] przeniknąć w szczegóły atomowego zdarzenia, kontury tego ‹obiektywno-realnego› świata rozwiązują się — nie w mgłę nowego, lecz wciąż niejasnego wyobrażenia rzeczywistości, lecz w przejrzystą jasność matematyki, która łączy prawidłowo to, co możliwe, nie zaś faktyczne.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 173.&lt;/ref&gt;Ta «przejrzysta jasność» jest jednak abstrakcją. Jakkolwiek słuszna może być w odniesieniu do bytu i działania Natury-Poniżej, napotyka ona granicę, przy której człowiek poznający może uświadomić sobie, że z tej abstrakcji nie da się wykrzesać ani iskry etyczno-moralnego impulsu. Matematyka ma do czynienia z tym, co Fizyczno-Stało-Się, co objawia się myślącemu świadomości w stosunkach liczbowych. Ich prawidłowość jest uchwytna w myślach — a więc czysto w duchu. W nich to, co obiektywne, zlewa się z tym, co subiektywne, w jedno. Są prawdziwe w ograniczonym przypadku<br /> <br /> tego, co Anorganiczno-Fizyczne. Matematyka jest więc nauką o duchu, a nie przyrodoznawstwem. Myśli się myśli zdolne do przekładania fizycznych praw na technologiczne funkcje. Jeśli pozostać przy tych myślach i szukać w duchowym wzmożeniu ich następstwa, przeżywać ich logiczne powiązania — matematyka nie zastyga w sztywną, martwą abstrakcję, lecz może stać się wstępem do prawdziwego poznania ducha.<br /> <br /> {{SE|265}} Stosunki liczbowe są wyrazem stosunków energetycznych czy sił. Te ostatnie są z jednej strony nośnikami procesów substancjalnych reakcji, z drugiej zaś — zaklęte są w substancji jako «zatrzymane procesy».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Konferenzen mit den Lehrern der freien Waldorfschule Stuttgart'', 2. Bd., GA 300b, Konferenz vom 21. Juni 1922, Dornach 2019, S. 152.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Martin Rozumek, Peter Buck (Hrsg.): ''Das Chemische und die Stoffe, Zugänge zur Chemie'', Dornach 2008, Kap.: «Einleitung», S. 7.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Substancja podlega ciężkości. Ta doświadczalna właściwość czyni ją przede wszystkim przedstawicielem tego, co Ziemskie. Jest ona zaklętą w zmysłowo-naoczną formę sumą form energetycznych czy sił, które wyrażają się we właściwościach. Umożliwiają one przebiegające zgodnie z prawami natury, reprodukowalne i matematycznie w formułach dające się abstrahować procesy.<br /> <br /> W ożywionej naturze to procesowe dzianie się nie daje się już wyprowadzać jedynie z właściwości fizycznych pierwiastków substancji. Przeciwnie — procesy życiowe wyobcowują je w możliwie najdalej idącym stopniu z ich fizycznej determinowalności. Białko na przykład buduje się z pięciu pierwiastków: węgla, tlenu, azotu, wodoru i siarki. Zostają one ze swymi właściwościami nośnikami sił mających kosmiczne pochodzenie.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 64f.&lt;/ref&gt;Siły te kosmiczne napływają wszechobecnie z planetarnego otoczenia i konfigurują się stosownie do istotowej natury rośliny lub zwierzęcia w ciało eteryczne czyli życiowe. Jest ono od początku do końca twórcą procesów. Staje się architektem fizycznej organizacji, wyrywa fizyczne substancje z ich zaklęcia w to, co Ziemskie, stawia je w służbie procesów życiowych i trzyma je tak długo w nurcie życia, aż ten w formach organicznych tworów zamiera. Ciało eteryczne rozpuszcza się wtedy w świat eteryczny. W bakteryjnym rozkładzie, mineralizacji, ziemskie pierwiastki substancji zostają wyzwolone z organicznych tworów i powracają do swej fizycznej własnej prawidłowości.<br /> <br /> To, co w organicznej naturze określa się jako składowe konstytutywne — białka, węglowodany, tłuszcze, hormony, witaminy itd. — są to<br /> <br /> {{SE|266}} abstrahowane z kontekstów życiowych, w których się pojawiają, cielesne, martwe twory. W kontekście procesów życiowych są one tworami sił, które w niemal nieskończonych wariantach i oddziaływaniach wzajemnych wznoszą ziemski świat substancji do ożywionych kompozycji. Kto komponuje te siły w tę dźwięczną symfonię, tak że dąb w każdym ze swych organów — w korzeniach, pniu, gałęziach, pędach, liściach, kwiatach i owocach — jest nieomylnie dębem, a róża różą? W świecie roślinnym szuka się Typusu, istoty, która w określonym gatunku roślinnym wyraża się kształtowo. Ani siły, ani głębiej ukryta istota, która te siły z siebie przynosi, nie są zmysłowo-naoczne. Odsłaniają się dopiero nadzmysłowemu oglądaniu.<br /> <br /> Co objawia się w tej mierze u zwierzęcia? Istota, źródło wszelkiego kształtowania, pozostaje ukryta. W zjawisku nie ukazują się dusza ani siła kształtująca same w sobie, lecz wyrazy duszewne i działania sił. Koń zaprzężony do pługa wyraża się duszewnie w swych ruchach, w uległości na nacisk cugli, w trzymaniu toru, i w tym, jak w marszu mocno paruje w chomąto itd. Wszystkie przejawy siły mają bez wątpienia swoje źródło w istocie konia. Postrzegamy je w napiętości mięśni, postronków, w otwierającej się glebie, w śliznięciu pługa po odkładnicy aż po boczne złożenie skiby. Siła wychodząca od konia objawia się w polarności spoczynku i ruchu — i to równocześnie. To właśnie znamionuje rytm. Rytm, który koń wykazuje we wszystkich swych ruchach — w stępie, kłusie i galopie, albo we wznoszącej się i opadającej głowie przy ciągnięciu ciężkich ładunków — wynika z duszewnej istoty tego zwierzęcia. Rytm tworzy oszczędność w działaniu sił; oszczędza siłę. Uświadamia się to sobie jako widz; leżące u podstaw zdarzenie — jak to, co duszewne przekształca się w siłę, a ta w zewnętrzne działanie — pozostaje ukryte.<br /> <br /> Jak kształtuje się teraz owo odniesienie istoty i zjawiska człowieka w rolnictwie? On sam jest zdecydowanym aktorem i zarazem własnym widzem: woźnica i koń w jednym. Istota, duchowe dążenie i czyn powiązane są bezpośrednio ze sobą w samoświadomości: Biorę łopatę i kopię — skutek jest podobny do skutku pługa. Tyle że w każdej chwili jestem dawcą impulsu i świadomym współuczestnikiem zdarzenia. Moja istota duchowa jest sprawcą idei, które mnie prowadzą, i zarazem źródłem siły, by stały się one czynem. Znajduję w sobie samym istotę, która ma moc, by w wolności<br /> <br /> {{SE|267}} do tego czynu się skierować. Zwierzęciu natomiast jego istota pozostaje nieświadoma; żyje się ono czysto duszewnie w swych instynktach. Istota i dusza rośliny działają z «Nad-Natury» w procesach życiowych i tworzą sobie w formach zmysłowo-naoczne odbicie. Istota Mineralno-Substancjalnego objawia się w przestrzennie odgraniczonej, utrwalonej strukturze sił, która w krysztale zastyga w geometrycznie określone formy.<br /> <br /> To odniesienie istot do ich sposobów przejawiania się w królestwach przyrody wyraża się w sposobie kształtowania substancji budujących ciało. W człowieku kompozycja cielesnych substancji indywidualizuje się stosownie do jego ducha-duszy, jego Ja. Istota wyrywa substancje z ich jedynie fizycznego bytowania i komponuje je w twory sił odpowiadające szczeblowi bytowemu, na którym się przejawiają. Na pierwszym, najniższym szczeblu bytowym fizyczno-anorganicznej natury budowa substancji podąża za rządzącymi tam prawami. Prawa te są uchwytne w pojęciach chemiczno-fizycznych i przejawiają się przedmiotowo w dziełach techniki. Na drugim szczeblu bytowym — świata roślinnego — substancje komponują się wedle wyższych, już niepojęciowo uchwytnych prawidłowości eterycznego ciała sił kształtujących. Przez nie irdische działanie sił zostaje włączone w kosmiczne. Trzeci szczebel bytowy kompozycji substancjalnych konstytuuje świat zwierzęcy. Zwierzę może budować swoje ciało tylko przez pobieranie pokarmu z zewnątrz. Na drodze trawienia niszczy substancje pokarmowe siłą własnej istoty duszewnej i z tej samej siły duszewnej komponuje właściwą sobie substancjalność cielesną. Jest ona tak skonfigurowana, że jest nośnikiem duszewnego zamieszkującego zwierzę, którego osnowa bytowa leży poza sferą słoneczną — w dalekim kosmosie, w tak zwanym dlatego Kręgu Zwierząt. Czwarty szczebel bytowy Substancjalnego ucieleśniony jest w ciele człowieka. W nim fizyczne, eteryczne i astralne kształtowanie substancji jest zindywidualizowane przez Ja. Jedynie dlatego, że substancje w ciele — np. DNA — zorganizowane są wedle źródła sił Ja, mogą one zamieszkiwać ciało. Tworzą sobie w ciele organizację Ja. Przez nią człowiek jawi się jako indywidualność.<br /> <br /> Cztery szczeble form przejawiania się Substancjalnego konstytuują ziemskie bytowanie, a zatem i rzeczywistość organizmu rolniczego. W nawożeniu chodzi o to, by te szczeble bytowe wprowadzić w takie wzajemne odniesienie, żeby to, co Martwe, Mineralne, otwierało się na siły Żywego, Duszewnego i Duchowego: «Trzeba bezpośrednio ożywiać ziemię, a tego nie można dokonać, jeśli postępuje się mineralizująco<br /> <br /> ; tego można dokonać jedynie, jeśli postępuje się z tym, co organiczne, które wprowadza się w odpowiedni stan, tak żeby mogło ono organizująco, ożywiająco działać na samo Stałe, Ziemskie.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 122.&lt;/ref&gt;Pojęcia nawożenia nie można zatem uchwycić na szczeblu nieożywionego «Martwego, Ziemskiego», lecz dopiero wtedy, gdy bierze się pod uwagę szczeble począwszy od Żywego w górę. {{SE|268}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_Frage_nach_Geist,_Wesen_und_Individualität&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === O kwestii ducha, istoty i indywidualności ===<br /> <br /> Wszystko, co się przejawia, jest formą — szatą Substancjalnego. Substancjalność wypełniona materią jest mówiona jako ciało w przestrzeni. Jak wskazuje poprzednie rozważanie, ta zastygła w formie substancjalność ukazuje się jako swoista kompozycja sił, która w procesie zastygła — «Das Ende der Wege Gottes» («Koniec dróg Bożych»).&lt;ref&gt;Cytat brzmi w oryginale: «Leiblichkeit ist das Ende der Werke Gottes»; z: ''Biblisches und Emblematisches Wörterbuch'' («Słownik biblijny i emblematyczny») niemieckiego teologa Friedricha Christopha Oetingera (1702–1782).&lt;/ref&gt; Siły są niewidzialne; przejawiają się w swych skutkach, na przykład w przemianach formy. Zasadniczo nie ma żadnego przejawu siły bez przyczyny, bez sprawcy. Są oni dla zmysłowego postrzegania jeszcze ukryci bardziej niż sama siła. Sprawca jest w grze sił wielką Nieznaną — Duchem. Konstytuuje on przez wszystkie królestwa przyrody aż do człowieka cielesną organizację fizyczną i objawia się w swej najczystszej postaci w kształtach kryształów królestwa mineralnego. Duch jest Poruszycielem w siłach kształtujących, które napływają z oddali kosmosu. Sprawcą wszelkich zjawisk fizyczno-nieorganicznej, martwej natury jest istotowy Duch. Podobnie jest Duchem ten, który żyje w napływających ze sfer Słońca i planet strumieniach sił eterycznych i formuje z nich ciała eteryczne roślin, zwierząt oraz — ponad człowiekiem — ciała eteryczne wyższych istot duchowych.&lt;ref&gt;Zob. np. Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Sprawcą wszelkiego życia jest istotowy Duch. Podobnie jest Duchem ten, który działa w napływających z kosmosu siłach astralnych i kształtuje ciała astralne zgodnie z istotą zwierząt, człowieka i bytujących ponad nim jestesstw. U zwierzęcia i człowieka pośredniczy on siłom eterycznym impulsy kształtujące, które budują i podtrzymują cielesne organy, a także wyższe organy służące duszewnemu przeżywaniu, rozwijaniu impulsów moralnych i własnemu, istotnemu działaniu. Wszelkie bycie duszewne jest Duchem! I wreszcie jest Duchem ten, który wypełnia jaźniową istotę człowieka i w {{SE|269}}<br /> <br /> nim budzi samoświadomość. W niej rozwija siłę do dążenia ku samopoznaniu, ku uchwyceniu realnie działającego Ducha w sobie samym, w przyrodzie i w kosmosie. W samoświadomości człowieka rozbłyska Duch — jasno w myśleniu, sennie w czuciu; w woli żyje śpiąco. Rzeczywistość Ducha staje się dlań tym bardziej faktem, im bardziej idee uchwycone w myśleniu przeżywa w czuciu i pozwala im stawać się czynem w woli. W tym wysiłku Ja pracuje nad przemianą członów istoty: nad cielesnym eterycznym i fizycznym. Staje się ich współuczestnikiem; wypełnia się owocem tej przemiany — Duchem — i wchodzi z nim w wolny stosunek.<br /> <br /> Ludzkie Ja pojmuje, że w rozszerzeniu nauki o przyrodzie koniecznie potrzebuje nauki o Duchu, i odnajduje ją w antropozoficznej nauce duchowej. Jej wyniki udzielają się myślącemu świadomie w postaci idei. Roztaczają one światło nad światem zmysłowym. Pojęciowo uchwycone fakty zmysłowe rozszerzają się i rozbłyskują w świadomości jako fakty duchowe. Człowiek uczy się poznawać siebie jako ugruntowane w sobie samym jestestwo duchowe — takie, które ze swej własnej, samopoznanej istotowości może się w wolności samo określać. Przez samodoświadczenie, przez kształcenie swych czynności duszewnych myślenia, czucia i woli, człowiek uczy się rozpoznawać siebie jako Ja zakorzenione jako jestestwo duchowe w tym, co wieczne, Ja, które w przestrzeni i czasie stwarza sobie cielesność i w niej — jako cień — rozbłyska w samoświadomości. Przez naukę o Duchu można nauczyć się bycia świadomym swego źródła w Duchu.<br /> <br /> Przez zwykłe myślenie przywiązane do zmysłów człowiek uczy się poznawać świat wokół siebie jako stały, dokonany, a siebie jako stającego się, niedokończonego. Odnajduje w sobie siłę i wskazanie drogi, by to, co niedokończone w jego członach istoty — w ciele astralnym czyli duszewnym, eterycznym czyli życiowym i w ciele fizycznym — przemieniać ku wyższej doskonałości. Ta siła do samoprzemiany jest własnością każdego człowieka; ona stanowi całe człowieczeństwo. Gdy staje się tego świadomym, ożywa myśl o rozwoju; staje się ona duchowo czynną rzeczywistością. Stawia ona człowieka przebijającego się ku samopoznaniu w położenie, by wznieść się ponad czysto przyrodnicze bycie, które oku objawia się jedynie w zamartwiałych formach, i by przeżywać i kształtować sam proces, który z przemiany tego, co przeszłe, pozwala w teraźniejszości stawać się przyszłości. Ten proces Ja człowieka urządza i w tym postrzega siebie samego. {{SE|270}}<br /> <br /> Przeżyta idea rozwoju otwiera istocie Ja nieograniczoną panoramę duchową, z której czerpie substancję, która nadaje jej własnemu jestestu treść i pozwala mu rosnąć. «Das Ich erhält Wesen und Bedeutung von dem, womit es verbunden ist.» («Ja otrzymuje istotę i znaczenie od tego, z czym jest związane.»)&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Theosophie'', GA 9, Dornach 2003, S. 50.&lt;/ref&gt; Ja żyje w duszy i jest przez ciało otwarte zmysłowo na świat fizyczny i otwarte duchowo na świat stojących ponad człowiekiem istot duchowych.<br /> <br /> W tym polu napięcia człowiek przeżywa siebie jako indywidualność. To pojęcie, tak rozumiane, nie da się zastosować do rzeczy i istot przyrody. Są one w swym fizycznym bycie pozbawione Ja — wbudowane w siłowo-istotowy świat kosmosu. Przez usamoświadamianie się na fizyczno-zmysłowym świecie człowiek wyemancypował się w znacznej mierze z tego powiązania. Stoi jako stające się jestestwo naprzeciw świata form zastygłego w dzieło.<br /> <br /> Z tej konstytucji swej świadomości grozi człowiekowi wyobcowanie od przyrody nie mniej niż od swego zakorzenionego w Duchu jestesstwa. Przeżywa się coraz bardziej jak zamknięty w sobie i konstruuje sobie mechanicznie i elektronicznie świat zewnętrzny, który nie jest już przyrodą, żadną żywo czynną duchowością, lecz artefaktem bezdusznej intelektualności. Co jednak, gdy z wnętrza, z erkraftowanej duszy-ducha, skieruje się spojrzenie na przyrodę tworzącą formy z samego życia — co, gdy z idei poznania ducha objawia się zasada inaugerująca rozwój, która te formy stwarza? Człowiek, który tak z poznania ducha chwyta siebie istotowo jako indywidualność, odnajduje w sobie Ducha, który przekształca się w ideami niesione siły woli. Te ideami rozjaśnione siły woli wkraczają sterująco w świat sił przyrody. Przygotowując tę drogę, Goethe wskazuje na sztukę: «Wem die Natur ihr offenbares Geheimnis zu enthüllen anfängt, der empfindet eine unwiderstehliche Sehnsucht nach ihrer würdigsten Auslegerin, der Kunst.» («Temu, komu natura zaczyna odsłaniać swą jawną tajemnicę, ten odczuwa nieodpartą tęsknotę za jej najgodniejszą tłumaczką — Sztuką.»)&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Maximen und Reflektionen'', Nr. 720, Hamburger Ausgabe, Bd. 12, München 1987.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Te ludzkie siły woli wyodrębniają organizm rolniczy jako całość z ogólnego działania przyrody i troszczą się o celowy i miarowy przepływ sił we wzajemnym oddziaływaniu jego organów. Dzieje się to przede wszystkim i z największą doniosłością przez nawożenie tymi substancjami organicznymi, które w gospodarstwie są wydalane z procesów życiowych. Tu minione działanie substancji — przemienione procesualnie przez przemiany — zostaje powołane do bycia teraźniejszym. {{SE|271}}<br /> <br /> To jest jedna strona — strona przyrody. Drugą stroną jest duchowy dokonanie człowieka. Ono wskazuje z poznania ducha woli drogi, by komponować substancje nawozowe, które otwierają teraźniejsze, zastygłe w dzieło bycie na siły torujące drogi przyszłym możliwościom rozwoju.<br /> <br /> Kluczem do głębszego rozumienia istoty i kierunku działania tych dwóch biegunowo do siebie odnoszących się form nawożenia jest pojęcie «landwirtschaftlichen Individualität» («indywidualności rolniczej»), które Rudolf Steiner wywodzi z istotowego oglądu człowieka.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 42.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Düngungsfrage_und_die_landwirtschaftliche_Individualität&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kwestia nawożenia a indywidualność rolnicza ===<br /> <br /> W rozdziale «Die Dreigliederung des Menschen und die landwirtschaftliche Individualität» («Trójczłonowość człowieka i indywidualność rolnicza», s. 88 nn.) podjęto pojęcie «landwirtschaftlichen Individualität» («indywidualności rolniczej») i jego wyprowadzenie z trójczłonowości człowieka według ciała, duszy i ducha. Ciało artykułuje się w ten sposób, że w głowie, czyli w układzie nerwowo-zmysłowym, pomaga duchowi ludzkiemu dojść do samoświadomości w myśleniu; w rytmicznym systemie organów klatki piersiowej pozwala duszy ludzkiej przeżywać siebie w samoodczuwaniu; a w układzie przemiany materii i kończyn ludzka wola może być czynna. W człowieku skupia się to, co wokół niego rozciąga się jako przyroda i co napotyka go przedmiotowo poprzez zmysły. W rolnictwie mamy zatem do czynienia z czymś odwzorowanym, za czym kryje się twórcza istota danej rzeczy — tak jak za wyglądem zewnętrznym krowy kryje się jej istota. Człowiekowi poznającemu świadomie otwiera się jednak możliwość, by nie zatrzymywać się na odwzorowaniu i, wychodząc od niego, nie postulować bezdusznie w abstrakcji prardzenia bytu w materii, lecz znajdować go w ideach, które rozjaśniają się w oglądającym świadomości i budzą w człowieku moralnie-duchowe impulsy. Idee przestają być abstrakcjami wówczas, gdy poznający świadomie sam je wytwarza myśląc, sam ożywia je w odczuwającym przeżywaniu i wszczepia je własnej woli jako impulsy moralne. Tak pojęte idee dopiero uzasadniają wolną twórczość wykraczającą poza przyrodę. Buduje ona z intuicji etycznych most, który przerzuca się ponad przepaścią między {{SE|272}}<br /> <br /> moralnym duchem człowieka a twórczym jesteswem w przyrodzie.<br /> <br /> Formy ideowe antropozoficznej nauki o Duchu mają ten charakter, że w myślowym odsłanianiu wyzwalają życie, które pobudza do czynu. Tak więc, jak przedstawiono w rozdziale «Die Dreigliederung des Menschen und die landwirtschaftliche Individualität» («Trójczłonowość człowieka i indywidualność rolnicza», s. 88 nn.), z ideowego powiązania trójczłonowości człowieka i czynnego przebywania w organizmie gospodarstwa daje się bezpośrednio pojąć, jak z jednej strony żywioł ciepłopowietrzny nad ziemią włącza substancje ziemi w procesy życiowe i poddaje je swoistemu trawieniu,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&lt;/ref&gt; nieustannemu przeobrażeniu ich form przejawiania się, a jak z drugiej strony substancjalny żywioł ziemi i wody w głębinach, poniżej poziomu gleby, wypadł z życia i przez i przez staje się formą w krystalizowaniu. Otwiera się potężna polarność wyżyn i głębin, procesów substancjalnych i zastygania w formie, ruchu i spoczynku. Jest to właśnie ta polarność, która w człowieku jako mikrokosmosie zacieśnia się jako bieguny jego układu przemiany materii i układu nerwowo-zmysłowego. Jak te bieguny znajdują swoje rytmiczne wyrównanie w bijącym sercu i w oddychaniu płuc, tak tamte — wyżyn i głębin — w rytmicznej dynamice gleby ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#273|Abbildung 14]]).<br /> <br /> Cud gleby skrywa się w jej niepozorności. Substancje i siły uzmysławiają się w formach gruntu; ich działanie i istota pozostają ukryte i trzeba ich szukać we wszystkich obszarach bytu: pod-przyrody, przyrody i nad-przyrody. Są to istoty i siły, które sprawują rozkład, rozpad i śmierć (pod-przyroda); takie, które działają fizykalno-mechanicznie i konstytuują fizyczne ciało rośliny, zwierzęcia i człowieka; dalej takie, które obdarzają życiem w królestwach przyrody; i wreszcie takie, które w królestwie zwierząt są duszę nadającymi i duszę noszącymi. Duch, który w samoświadomości człowieka rozkwita jako nad-przyroda, jest wylany ponad królestwami przyrody i tworzy sobie w każdym kształtowaniu form odwzorowanie.<br /> <br /> W wytwarzaniu żywności i jej spożywaniu poza organizmem rolniczym traci on nie tylko substancje, lecz w równym stopniu siły. Są to promieniujące z nad-przyrody, z kosmicznych wyżyn ku dołowi i z głębin ziemi ku górze, {{SE|273}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 14, S. 273.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 14: Die landwirtschaftliche Individualität, die drei Stufen der Düngung aus interner Erzeugung und die zwei Stufen der Mineralanwendung externer Herkunft.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> siły, które w prawdziwym sensie tego słowa żywią i leczą. Zadaniem nawożenia jest zatem kompensowanie utraty substancji ziemi i przywracanie glebie i roślinie zdolności do tego, by wciąż na nowe sposoby stawały się wrażliwe i otwarte na siły i substancje nad-przyrody. Z tego wynikają konsekwentnie trzy stopnie, na których pojęcie «nawożenia» wypełnia się treścią w pełnym tego słowa znaczeniu:<br /> <br /> Jest to nawożenie<br /> <br /> # substancjami i siłami z ożywionej przyrody roślinnej,<br /> # substancjami i siłami z obdarzonej duszą przyrody zwierzęcej oraz<br /> # substancjami i siłami będącymi wytworem ludzkiego ducha. Wyrównanie strat substancji związanych z ziemią należy natomiast oznaczyć jako «stopień zerowy». Stosowanie syntetycznych lub chemicznie rozłożonych, rozpuszczalnych w wodzie soli w uprzemysłowionym rolnictwie oznacza przekroczenie stopnia «-1», progu od przyrody ku pod-przyrodzie (Abbildung 14).<br /> <br /> W dalszym ciągu zostanie omówione kilka podstawowych aspektów korzyści i problematyki zastosowania substancji mineralnych, a następnie trzy stopnie nawożenia. Droga do rozszyfrowania {{SE|274}}<br /> <br /> jego tajemnicy jest swoistą syntezą wysiłków poznawczych nauk przyrodniczych i nauki o Duchu na gruncie czynu-działania. Kroczy się tu drogą od nauki do sztuki — drogą badania w działaniu, na której wyczucie prawdy, w małym jak i w wielkim, mierzy się poznawalnym i przeżywalnym naturalnym i społecznym rozkwitem gospodarstwa jako całości, a nie ilościowym wynikiem.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufe_0:_Die_Anwendung_von_Mineralstoffen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Poziom 0: Stosowanie minerałów ===<br /> <br /> Z przekonania, że jedyną realną podstawą wszelkich zjawisk świata jest materia, wykształcił się w rolnictwie od XIX/XX wieku konsekwentnie pojęcie «nawożenia mineralnego» («Mineraldüngung» — nawożenie mineralne), a wraz z nim wyobrażenie sumy «składników pokarmowych», których roślina potrzebuje do wzrostu. Za tą teorią kryje się brzemienne w skutki założenie, że z sumy nieorganicznych, martwych elementów substancjalnych może powstać życie — że można nim życie wytwarzać i mnożyć. Życie jednak powstaje z życia, z zarodków życia lub nasion. Nigdzie w przyrodzie, przy nawet najbardziej wnikliwej obserwacji, nie znajdzie się żadnego oparcia dla tezy, że z tego, co mineralnie martwe, mogłoby powstać życie — lecz tylko odwrotność: życie popada w śmierć. Pojęcie nawożenia odnosi się zaś do tego, że życie jako takie w procesach wzrostowych rośliny, a także duszno-astralne («seelisch-astralisch» — duszno-astralne) działanie z zewnątrz w kształtowaniu postaci, jest wspierane w sposób odpowiadający jego istocie. Nie bez powodu pojęcie nawozu wywodzi się od dawna od znamiennych wirkungen wydzielin z duszno-życiowej organizacji zwierząt domowych. Mówiono o «starej sile» («alte Kraft» — stara siła) gleb nawożonych w ten sposób. W duchu panującego materialistycznego usposobienia duchowego przypisuje się nawozom organicznym, poza ich wszechstronnym składem mineralnym i wspieraniem mikrobiologicznego życia gleby, żadnej szczególnej wartości nawozowej.<br /> <br /> Jakie kryteria można znaleźć, by ocenić następstwa wywoływane przez pojęcie nawozu, które wzajemne oddziaływanie gleby i rośliny pojmuje wyłącznie jako materialne dzianie się? W dalszym ciągu zostanie podjęty ten problem na przykładzie motoru wszelkiego wzrostu plonów roślinnych — azotu syntetyzowanego w formę soli. {{SE|275}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung_von_Stickstoffsalzen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Stosowanie soli azotowych ====<br /> <br /> Azot (N) stanowi 79% powietrza i jest właściwym nośnikiem żywiołu powietrznego. Opływa zielone liście wznoszących się ku atmosferze roślin, nie biorąc jednak bezpośredniego udziału w ich procesach wzrostowych. Jako składnik powietrza jest — podobnie jak tlen — połączony z samym sobą (N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) i dlatego jest niemal martwy reakcyjnie. Na drodze naturalnej dostaje się w gęstsze stany wody i ziemi tylko na dwa sposoby: 1. przez wyładowania energii błyskawic — około 6 kg/ha/rok&lt;ref&gt;Manfred Klett: ''Die boden- und gesteinsbürtige Stofffracht von Oberflächengewässern'', Arbeiten der Landwirtschaftlichen Hochschule Hohenheim, Bd. 35, 1965, S. 42.&lt;/ref&gt; oraz 2. na drodze biologicznej, przez wiązanie azotu przez zdolne do tego organizmy roślinne, w szczególności przez bogatą w gatunki rodzinę roślin motylkowych. Przełamanie tej bariery naturalnego dopływu azotu — bariery, która sama wyznacza sobie swoją miarę — było za pomocą wielkotechnicznych procesów wyraźnie wytyczonym celem od końca XIX wieku. Przełom nastąpił wraz z syntezą amoniaku metodą Habera-Boscha. Przy wysokim nakładzie energii atmosferyczny azot jest przeprowadzany w wodnym roztworze w połączenie z wodorem — amoniak (NH&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;). W wyniku dalszego zagęszczania powstają trwałe połączenia z tlenem — sole azotanowe — oraz z wodorem — sole amonowe, które również łatwo przechodzą w roztwór: pierwsze szybciej, drugie wolniej. Oba rodzaje połączeń są w wodnym roztworze wysoce reaktywne, a połączenia azotanowe w postaci stałej soli — wysoce wybuchowe. Dzięki temu procesowi syntezy w każdym miejscu na Ziemi, niezależnie od biologicznych rytmów dobowych czy rocznych, wytworzyć można dowolną ilość soli azotowych. Oprócz cywilnego i wojskowego zastosowania jako materiał wybuchowy wywołały one w ciągu XX wieku w skali globalnej rewolucję w produkcji roślinnej. Stanowią kapitał produkcyjny masowej produkcji rolniczej i — w powiązaniu ze stosowaniem herbicydów i pestycydów — są przyczyną rozwoju ku industrializmowi rolniczemu.<br /> <br /> Wobec ogromnego wzrostu plonów w rolnictwie, ogrodnictwie, sadownictwie oraz we wszystkich innych uprawach specjalnych, należałoby tej jasnej stronie stosowania przemysłowo wytwarzanych soli azotowych wyśpiewać hymn pochwalny — gdyby nie ciemne strony cienia. Związki azotowe, o ile nie są w formie jonów amonowych (NH&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt;) związane z minerałami ilastymi, mają skłonność do jak najszybszego znikania ze strefy środkowej «gleby-przepony» — albo jako azotany (NO&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;) w dół, ku strefy wód gruntowych bieguna głowowego, albo jako amoniak (NH&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;), tlenki azotu {{SE|276}}<br /> <br /> (podtlenek azotu N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O) lub azot elementarny (N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) w górę, ku biegunowi przemiany materii. Straty te wynoszą po równo około 25% każda z ogółu wnoszonego azotu z soli syntetycznych. Zanieczyszczają one z jednej strony wody gruntowe i studzienne, względnie powodują eutrofizację wód powierzchniowych. Z drugiej strony, poprzez emisje, w znacznym stopniu przyczyniają się do wzrostu obciążenia atmosfery tlenkami azotu, a tym samym do zmian klimatu. Pozostałe 50% dopływu azotu powoduje obniżenie względnie jednostronność aktywności biologicznej gleb&lt;ref&gt;Martin Hartmann et al. (2015): ''Distinct soil microbial diversity under long-term organic and conventional farming'', ISME Journal, 9, S. 1177–1194.&lt;/ref&gt; oraz wymuszony wzrost roślin przy jednoczesnym osłabieniu ich sił organizacyjnych, ich wartości odżywczej i leczniczej. Syntetyczne sole azotowe przyczyniają się ponadto do zubożenia florystycznego i faunistycznego w krajobrazie. Dopiero one umożliwiają zawężanie płodozmianu aż do monokultury, a — wychodząc jeszcze dalej — uprawę w pożywkach (''hydroponika'').<br /> <br /> W uprawie roślin każda dawka azotu z zewnątrz oznacza swego rodzaju przymuszający, napadowy wzrost. W każdym przypadku — czy podawana jest w postaci szybko działającego azotanu, czy wolniej działającego związku amonowego — wzrasta stężenie soli azotowych w roztworze glebowym, przed którym roślina nie potrafi się bronić. Przymus pobierania nadmiarowej ilości soli azotowych osłabia eteryczną organizację rośliny we wszystkich jej organach. W korzeniu, który dąży w dół ku biegunowi głowowemu, objawia się to jako stopniowe paraliżowanie jego funkcji. Jedną z tych funkcji jest wrodzona mu swoista zdolność zmysłowa — nie tylko wobec sił kształtujących kosmosu i wobec żywiołu wody, lecz w szczególności wobec żywiołu tego, co «Twarde-Ziemiste». Subtelność tych procesów ujawnia się w następujących zjawiskach:<br /> <br /> Klasyczna «łąka w stanie naturalnym» («naturbelassene Wiese» — łąka w stanie naturalnym) zniknęła w znacznym stopniu z naszych pól. Zbierano z niej wielokrotnie siano na zimowe karmienie. Była ona, w zależności od stanowiska, niezmiernie bogata w gatunki — górne i dolne trawy, a przede wszystkim rośliny motylkowe i zioła.<br /> <br /> Gdy przechodzi się do stosowania kolejnych dawek syntetycznych soli azotowych w celu zwiększenia jej bujności wzrostu, wyzwala to w odniesieniu do składu gatunkowego reakcję łańcuchową. W pierwszej kolejności znikają ze zbiorowiska zioła, a w miarę upływu lat — rośliny motylkowe, jak koniczyna czerwona, komonica zwyczajna i inne. Najdłużej utrzymuje się koniczyna biała. Również dolne trawy ustępują wreszcie sile traw górnych, {{SE|277}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 15, S. 277.jpeg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 15: Die Funktionen der Wurzelhaare und deren Beeinträchtigung durch externe Zufuhr von Stickstoffsalzen.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> które na końcu tej sekwencji dostarczają masowych plonów przypominających monokulturę. Ten przykład ilustruje prafenomen zewnętrznego stosowania azotu: zubożenie gatunkowe skojarzonych zbiorowisk roślinnych.<br /> <br /> Przyglądając się dokładniej, efekt ten ujawnia się w licznych szczegółach w strefie korzeniowej. Na przykład przy koniczynie czerwonej można zaobserwować, jak liczba brodawek na korzeniach — powstających w wyniku endogennej symbiozy koniczyny z rizobiami, bakteriami wiążącymi azot — maleje pod wpływem kolejnych dawek soli azotowych. Wskutek wysokiego stężenia soli azotowych w roztworze glebowym zmniejsza się zdolność wiązania azotu przez korzeń; traci on stopniowo swą zdolność do tworzenia symbiozy.<br /> <br /> To, co odnosi się do endogennych symbioz roślin motylkowych, dotyczy również symbioz egzogennych z bakteriami i grzybami innych roślin. Na rycinie 15 przedstawiony jest przekrój podłużny przez końcowy odcinek korzenia.<br /> <br /> Wierzchołek korzenia zbudowany jest z żywej tkanki zdolnych do podziału komórek (''merystem''), z przylegającą z przodu śluzowatą czapeczką korzeniową (''calyptra''). Oba tworzą stale odnawiający się biegun życia korzenia. Nieco wyżej, ku górze korzenia, korzen zamiera w swój biegun formy, czyli biegun śmierci — drewnieje. Tworząco pośrodku wchlinowuje się między nie, jak już opisano, co trzeciego, w którym oba bieguny — życie i śmierć — przenikają się w obu funkcjach {{SE|278}}<br /> <br /> włośników korzeniowych (por. rozdz. «Der Frühjahrsprozess und die Bodenbearbeitung», s. 213 nn.). Włośniki korzeniowe grupują się w rytmicznym układzie wokół ciała korzenia. Są one wyrostkami z niedzielnch już komórek naskórka korzenia (''epidermis''). Jako takie są z jednej strony metabolicznie aktywne: przez nie asymilaty z nadziemnych, zielonych organów rośliny wypływają — poprzez zstępujący prąd floemowy — do gleby, aktywując tam mikrobowe i grzybowe życie ryzosfery i wiążąc je z sobą symbiotycznie. Wydzieliny korzeniowe (''eksudaty'') wynoszą przeciętnie dla gatunków roślin uprawnych około 30% ich wydajności asymilacyjnej.&lt;ref&gt;Christoph Felgentreu, Kirsten Engelke: ''Konzepte zur Erhaltung der Bodenfruchtbarkeit'', Deutsche Saatveredelung AG, Lippstadt.&lt;/ref&gt; W ten sposób ciało eteryczne roślin — zgodnie z ich rytmami i potrzebami wzrostu — poprzez prąd asymilatów (floem) steruje życiem glebowym. Są to niskocząsteczkowe białka, węglowodany, enzymy, witaminy, kwasy, środki kompleksotwórcze, kumaryny, fenole, glikozydy, alkaloidy, olejki eteryczne, etylen.&lt;ref&gt;Lexikon der Biologie, https: www.spektrum.de.&lt;/ref&gt; Z drugiej strony włośniki korzeniowe są aktywne zmysłowo. «Korzeń roślin [...]: Jest to oko, ale złe oko.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Schöpfung der Welt und des Menschen, Erdenleben und Sternenwirken'', GA 354, Vortrag vom 9. August 1924, Dornach 2000, S. 154.&lt;/ref&gt; Włośniki korzeniowe niejako postrzegają sole, które — wskutek ich własnej aktywności metabolicznej (procesy wymiany) oraz dzięki ich symbiontem — rozpuściły się w wilgotno-wodnym środowisku gleby. W procesowo przeciwbieżnej jednoczesności — właściwość ciała życiowego — włośniki korzeniowe wydzielają asymilaty w otoczenie korzenia, pobudzają nimi mikrobialne procesy rozkładu i pobierają ich końcowy produkt — zmineralizowaną, martwą sól. Dociera ona — w przeciwprądzie do asymilatów — przez tkankę komórkową korzeni i uchodzi w skierowany ku górze prąd ''ksylemu''. Jeden, martwy mineralny prąd z dołu, i drugi, żywy z góry, rozdzielone są przez kambium.<br /> <br /> Zwykłym myśleniem przedmiotowym nie da się ująć tego subtelnego zdarzenia w i wokół włośników korzeniowych. Te skoordynowane jednocześnie, niejako przeplatające się ze sobą procesy życiowe i zmysłowe zostają przez stosowanie syntetycznych soli azotowych boleśnie zaburzone lub stopniowo blokowane. Korzenie roślin nie posiadają zdolności rozróżniania pochodzenia rozpuszczonych soli azotowych. Gdy ich stężenie wzrasta wskutek kolejnego dopływu z zewnątrz, aktywność włośników korzeniowych słabnie. Korzenie stają się metabolicznie słabe i {{SE|279}}<br /> <br /> zmysłowo stępione. Ich zdolność do tworzenia symbioz ulega osłabieniu, jak już zilustrowano powyżej na przykładzie korzenia koniczyny obsadzonego brodawkami. Eteryczna organizacja rośliny, rozszerzona na przestrzeń wokół korzenia, cofa się na sam korzeń; ''ryzosfera'' ubożeje. Pozbawiona jest kształtującej siły kosmiczno-astralnej, której «materialnym nośnikiem» jest azot.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 73.&lt;/ref&gt; Gleba i roślina tworzą jedność życia. Z ich procesów życiowych rozkładu substancji organicznej pochodzi azot i — w przejściu przez martwą formę solną — przechodzi bezpośrednio w procesy życiowe budowy. Ciało życiowe rośliny panuje nad momentem śmierci formy solnej. Wraz z masowym dopływem syntetycznych soli azotowych roślina poddawana jest niejako przymusowi ich pobierania. Zgodnie ze swym pochodzeniem są one nośnikami sił z podnatury, które przeciwdziałają siłom kształtującym nadnatury.<br /> <br /> Wspomniana problematyka rzuca światło również na pytanie o słuszność prawa stałości materii i sił. Czy ich zachowanie i działanie w przyrodzie nieożywionej jest, w porównaniu z ożywioną, ciągłe czy nieciągłe? Obserwacja poucza, że materia i rodzaj działania jej sił otrzymują swą istotę i znaczenie przez związek, w którym obie się pojawiają.<br /> <br /> Stosowanie syntetyzowanych z powietrza soli azotowych ma moc negowania żywych związków na rzecz własnego mechanizmu działania. Mają one skłonność do urzeczywistniania w organizacji życiowej rośliny fizycznej zasady następstwa czasowego przyczyny i skutku. Mówi o tym również fakt, że dla utrzymania plonów stosować trzeba co roku mniej więcej tę samą lub wręcz rosnącą ilość soli azotowych. Przez zewnętrzny dopływ azotu plony stają się niemal obliczalne.<br /> <br /> Wszystko to jednak oznacza, że korzeń przez tak zwane «nawożenie mineralne» («Mineraldüngung» — nawożenie mineralne) zostaje wyobcowany ze swej ewolucyjnie ukształtowanej funkcji. Środek rytmicznie obsadzony włośnikami, między biegunem życia wierzchołka korzenia a biegunem śmierci drewniejącego korzenia, stopniowo traci swą metabolicznie i zmysłowo czynną funkcję; staje się bierny. Roślina jest tendencyjnie cofana w wcześniejszy stan ewolucyjny, w którym była czysto «zrodzoną z wody», unosząc się swobodnie jak glony w słonej wodzie oceanów. Teraz jednak, gdy w długotrwałych krokach rozwojowych ukształtowała się w «zrodzoną z ziemi» — z korzeniami, swobodnie stojącym {{SE|280}}<br /> <br /> łodygą, następstwem liści, kwiatem i ku nasionom — potrzebuje nawożenia, które służy jej bytowi jako rośliny ziemskiej i zdolne jest utrzymywać ten byt w dalszym rozwoju.<br /> <br /> Syntetyczne sole azotowe spełniają pojęcie nawożenia jedynie pozornie. Nie nawożą, lecz popychają i przerośle rozrastają roślinę reproduktywnie ku wodnistej masywnej bujności. Studium pojawiających się przy tym zjawisk pod względem fizjologii i kształtowania postaci jest nadzwyczaj pouczające i wprost wzywa do nowego ujęcia pojęcia nawożenia. «Roślina żyje [...] bezpośrednio z ziemią i wodą.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 192.&lt;/ref&gt; W środowisku czysto wodnym życie roślinne (i również zwierzęce) rozwija się do niższych szczebli ewolucji; w przesiąkniętej wodą ziemi roślina rozwija swą korzeniową aktywność. Rośnie aktywnie w dół, w żywioł «Twardego-Ziemistego», i w strefie włośników korzeniowych rozwija aktywność metaboliczną w rozszczepianiu materiałów mineralnych i w rozkładzie materiałów organicznych, a także aktywność zmysłową wobec wszystkiego «co jest ziemią [solą; przyp. autora] i wodą».&lt;ref&gt;Ebd., S. 192.&lt;/ref&gt; Nawożenie oznacza zatem bezpośrednie ożywianie ziemi, «a tego nie można, gdy postępuje się mineralizująco».&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 122.&lt;/ref&gt; Nawożenie ożywiające samą ziemię obejmuje trójnię:<br /> <br /> # Zaopatrywanie gleby w organiczne resztki z ożywionej i uduchowionej duszą przyrody.<br /> # Aktywizowanie roślinnej przemiany materii w stosunku do działań sił kosmicznego obrzeża oraz tych między korzeniem a glebą.<br /> # Rozwijanie kiełkowej zdolności zmysłowej rośliny wobec substancji i sił ziemi i kosmosu ku wyższej zmysłowej sprawności.<br /> <br /> Miarodajne dla oceny nawożenia co do wartości i działania jest jego pochodzenie. Syntetyzowane przy wysokim nakładzie energii (ok. 50 MJ/kg N) związki azotowe pochodzą z nieorganiczno-martwego azotu atmosferycznego (N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;). Stają się przymusowo nośnikami astralności, która czerpie siłę z podnatury i przeciwdziała tej, która promieniuje z nadnatury kosmosu. Astralne siły Księżyca, działające poprzez wodę, zyskują przewagę nad astralnością słoneczną, działającą poprzez «Twarde-Ziemiste». Z tego powodu w [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#273|rycinie 14]] (s. 273) {{SE|281}}<br /> <br /> stosowanie syntetycznych soli azotowych w rolnictwie oznaczone jest poziomem działania «-1». Jedynie azotowi, który pochodzi z procesów życiowych, można w właściwym sensie przypisać działanie nawozowe. Pozostaje on w eterycznej organizacji rośliny, przyjmuje przez nią siły kształtujące, dzięki którym formuje duchowy praobraz w zmysłową postać jako jego odwzorowanie.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung_von_Gesteinsmehlen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Stosowanie mączki skalnej ====<br /> <br /> Tak samo jak pojęcie «nawożenia azotem» jest chybione, tak samo mało trafne jest pojęcie «nawożenia mineralnego», które obejmuje stosowanie wszelkiego rodzaju substancji mineralnych w rolnictwie i ogrodnictwie — niezależnie od tego, jakie jest ich pochodzenie w gospodarce przyrody ani przez jakie techniczne procesy zostały przetworzone. Pierwiastki mineralne umożliwiają procesy życiowe w wielce zróżnicowany sposób, lecz ich nie wywołują. Nie nawożą życia jako takiego, lecz zapewniają jego fizyczno-zmysłowy sposób przejawiania się. W potocznym rozumieniu nawożenia mineralnego nie czyni się żadnej różnicy między azotem pochodzącym z żywiołu powietrza a substancjami zrodzonymi z ziemi, jak fosfor oraz metale alkaliczne i ziem alkalicznych, takie jak potas, wapń, magnez i inne. Azot jest niemal martwą w swej reaktywności w powietrzu i żywo reaktywny w glebie. Substancje ziemi są martwe pod względem reaktywnym w swych głębinach i stają się aktywne w kontakcie z powietrzem i ciepłem. To pozbawione jakościowego rozróżnienia pojęciowe zrównanie miało fatalne skutki. Albo «nawożenie mineralne» propagowano jako ostatnie słowo mądrości, jako jedyną skuteczną technologię zabezpieczania i zwiększania plonów, albo pojawiali się «heretycy», którzy odrzucali je w całości. W praktyce doszło do podziału dróg, a głębsze poznanie istoty rzeczy pozostawało w tyle. Dziś o tych sprawach wydaje się bardziej zróżnicowane sądy. Nie wgląd w istotę substancji spowodował tę zmianę, lecz poważne traktowanie ekologicznych powiązań w praktyce. W chwili, gdy urządza się gospodarstwo zgodnie z zasadą organizmu w taki sposób, że przyroda sama dba o niezbędną gospodarkę azotową — wspomagana przez procesowo zorientowaną uprawę gleby, bogatą w rośliny strączkowe płodozmianę oraz nawozy zwierzęce — gospodarka mineralna reguluje się z reguły sama, czerpiąc z zasobów gleby. Tę zdolność gleby do samodzielnego utrzymywania się w zdrowiu na wyższym poziomie produkcji zawdzięcza ona wprawnej ręce człowieka.<br /> <br /> Tymczasem stanowiska pod względem ich naturalnie danej gospodarki mineralnej są z reguły bardzo różnie «uzdolnione». Na lessach, glebach napływowych, glacjalnych glinach zwałowych oraz na glebach ilastych i gliniastych starszego geologicznego pochodzenia gospodarka mineralna jest — zależnie od stopnia erozji i wietrzenia — całkiem wyrównana. Na stanowiskach takich jak glacjalne piaski, piaskowce krzemionkowe (główny pstry piaskowiec) czy skały wapienne (biała jura) obok nadmiaru jednego pierwiastka panuje niekiedy zupełny brak innego. Na starszych glebach piaszczystych chodzi najczęściej o deficyt zasad metalicznych (wapnia, magnezu i potasu) oraz tak zwanych mikroelementów śladowych. Na skrajnie płytkich stanowiskach wapiennych brakuje zazwyczaj fosforu. Najdotkliwiej na stanowiskach z natury nieuprzylewilejowanych daje się we znaki brak wapnia, magnezu, potasu i fosforu. Te deficytowe sytuacje stają się tym bardziej dramatyczne przy wnoszeniu soli azotowych i pociągają za sobą nieuchronnie wymywanie łatwo rozpuszczalnych soli mineralnych w większych ilościach.<br /> <br /> {{SE|282}} W biologiczno-dynamicznym rolnictwie i ogrodnictwie można mówić jedynie o substytucji istniejących deficytów mineralnych. Nie chodzi przy tym o to, by podnieść poziom substancji do wielkości zalecanych naukowo wartości orientacyjnych — dla stopniowego wapnowania w celu przywrócenia równowagi kwasowo-zasadowej jako taka wartość orientacyjna może służyć pH &gt; 6 — chodzi raczej o to, by za pomocą mączek skalnych pobudzić wspomnianą powyżej «zmysłową aktywność» korzenia w powiązaniu ze skojarzonym życiem glebowym. Ta podwójność obwodowej przemiany materii i zmysłowej aktywności korzenia kieruje procesem rozszczepiania mączki skalnej i poprzez niego — zatrzymanym biogennym procesem rozszczepiania mineralnych rezerw gleby. W tym względzie szczególne znaczenie mają silikatowe mączki ze skał pierwotnych. Zawierają one pełne spektrum wszystkich tych pierwiastków, które stanowią punkt wyjścia do rozwoju najżyźniejszych gleb. Przy czysto mechanicznym procesie mielenia ścisła geometryczna kompozycja substancji krzemianów pozostaje zachowana. Wietrzenie drobnego uziarnienia dokonuje się w napowietrzonym, próchniastym, metabolicznie aktywnym poziomie powierzchniowym i jest dlatego procesem w przeważającej mierze biogennym. Prowadzi ono do genezy pierwotnych i wtórnych minerałów ilastych w strefie drobnych korzeni ''ryzosfery''. Przy tym zostają wyzwolone siły eteryczności chemicznej i życiowej, które niegdyś w pradawnych czasach zastygnęły w przejściu ze stanu żywo-wodnego w martwy stan formowy tego, co twardo-ziemiste.<br /> <br /> Najżyźniejsze gleby na świecie zawdzięczają swoje powstanie silikatowym mączkom skalnym. Są to nawiewane wiatrem pyłowe osady «lessu» z<br /> <br /> {{SE|283}} młodoglacjalnych lodowców na wolny od lodu przedpole, dalej coroczne osady iłowo-mułkowe w strefach zalewowych rzek (np. Nil przed budową Zapory Asuańskiej) oraz opad wulkanicznych popiołów. Te ostatnie były w starożytności w rejonie Morza Śródziemnego stosowane do poprawy gleb o granicznych plonach. Również odmładzanie starzejących się gleb lub naturalnie kwaśnych stanowisk przez marglowanie (czyli wnoszenie luźnych, łatwo wietrzejących, bogatych w wapno skał ilastych) stało się — najpóźniej od edyktu Karola Łysego (823–877) z roku 864&lt;ref&gt;Helmut Snoek, Horst Wülfrath: ''Das Buch vom Steinmehl, Entstehung, Verwendung und Bedeutung im Land- und Gartenbau'', Hamburg 2000, 144 S.&lt;/ref&gt; — powszechną praktyką. Zasięg transportu tak ciężkich mas był oczywiście ograniczony.<br /> <br /> W powtarzających się falach podejmowano w XIX i XX wieku próby, by poświęcić mączkom skalnym więcej uwagi. Znajdowano się jednak w beznadziejnej konkurencji z błyskawicznie rozprzestrzeniającą się tak zwaną «gospodarka nawozami sztucznymi» — stosowaniem azotu, fosforu i potasu w zasadniczo wysoko skoncentrowanej postaci. Spodziewano się szybkich sukcesów, które nie nadchodziły — czego zresztą inaczej nie można się było spodziewać. Przy stosowaniu mączek skalnych chodzi bowiem o długotrwałą meliorację, o stopniowe odmładzanie gleb ubogich w zasady. Skuteczność tych mączek przyspiesza się wraz z ich stopniem rozdrobnienia i jest tym skuteczniejsza w połączeniu z substancjami organicznymi, jak obornik, gnojówka i komposty.<br /> <br /> Mączki skalne dzielą się na te ze skał osadowych i te z krzemianów. W skałach osadowych — rzadziej w łupkach ilastych, a częściej na glebach na czystym wapniu, np. białej jurze, lub na piaskowcach kwarcowych i kwarcytach — spotyka się znaczne deficyty substancji. W obu przypadkach gleby mają ograniczone możliwości rozwoju. Po stronie alkalicznej pojawia się niedobór fosforu, po stronie kwaśnej brakuje wapnia, magnezu i potasu. Dopiero wyrównanie między tymi dwoma skrajnościami zapewnia zdrową humifikację i rozwój gleby w ogóle. Jeśli chodzi o obniżenie stopnia kwasowości, czyli o podniesienie wartości pH ku 6 do 7, mączki wapienne (CaCO&lt;small&gt;3&lt;/small&gt;) jako zastępstwo klasycznego marglowania są odpowiednim środkiem. Zmielone na drobno działają bezpośrednio. Aby uniknąć ubytków potasu na skutek procesów wymiennych, wymaganą ilość należy rozłożyć na kilka lat w umiarkowanych dawkach. Dla trwałego, glebotwórczego działania dba grubsze uziarnienie, aż do kruszywa wapiennego. Szczególną formą jest stosowanie palonego wapna (CaO). Jest ono wysoce aktywne, lecz w kontakcie z wilgocią glebową stopniowo zmienia się<br /> <br /> {{SE|284}} w nie agresywne już wapno gaszone — wodorotlenek wapnia, Ca(OH)&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;. Wapno palone jest zalecane jako dodatek do łatwo rozkładających się materiałów kompostowych.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 94.&lt;/ref&gt; Tłumi ono «nazbyt bujnie plenące się życie w eteryczności» («ein zu stark wucherndes Leben im Ätherischen») na korzyść kształtujących sił astralności w pryzmie kompostowej.<br /> <br /> Gleby wymyte z wapnia pociągają za sobą — przede wszystkim na ubogim w ił piasku — deficyt magnezu. Zaradzić temu może mączka dolomitowa. Złoża wapienne zawierają na ogół niewielkie domieszki magnezu. W dolomicie (CaCO&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt; * MgCO&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;) wzrastają one do 50%. Kolejną mączką skalną jest siarczan magnezu, kieseryt (MgSO&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt; * H&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O). Na pytanie o usunięcie niedoboru potasu Rudolf Steiner&lt;ref&gt;Ebd., Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, S. 117.&lt;/ref&gt; odpowiada kalimagnezytem, patentalim (K&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;SO&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt; * MgSO&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt;), sprawdzoną kombinacją wzmacniającą gospodarkę zasadami.<br /> <br /> Szczególną formą wapnowania — przede wszystkim w ogrodnictwie — jest stosowanie wapna algowego. Łączy ono w całej swej rozmaitości pełne spektrum pierwiastków, które mineralno-roślinne — można to tak nazwać — życie źródeł w oceanach świata posiada w swych zasobach.<br /> <br /> Na kwaśnych glebach zaawansowanego wieku może w skrajnych przypadkach — obok melioracji gospodarki zasadami — być konieczna również melioracja fosforanów w celu aktywizacji życia glebowego. O ile zasadowe składniki gleby — wapń, magnez, sód i potas — podlegają wymywaniu, o tyle w przypadku fosforu dzieje się tak tylko w niewielkim stopniu. W środowisku kwaśnym łączy się on z glinem, w zasadowym z wapniem. Fosforany glinu i wapnia są trudno rozpuszczalne i są rozkładane głównie przez wydzieliny korzeniowe, symbiotyczne bakterie i mikoryzy (''grzybnię''). W normalnych warunkach gospodarka fosforanowa reguluje się sama w biologicznie aktywnej glebie.<br /> <br /> Jako środki melioracyjne wchodzą w grę fosforany wapniowe z trzeciorzędowych złóż kostnych Afryki Północnej, jak również fosforany związane z krzemem i wapniem w żużlu wielkopiecowym. Ich rozszczepianie dokonuje się we wspomnianym sensie ostatecznie pod rządami rozszerzającej się w ukorzenioną przestrzeń glebową eterycznej organizacji roślin.<br /> <br /> Rozszczepianie silikatycznych mączek skalnych — do których należą również wulkaniczne popioły — przebiega również w przeważającej mierze biogennie. Ich znaczenie dla melioracji wymytych gleb należy oceniać jeszcze inaczej<br /> <br /> {{SE|285}} niż celowo melioracyjne działanie skał osadowych. Silikatyczne mączki wietrzeją powoli, zależnie od stopnia swojego rozdrobnienia. Dostrzegalny w krótkim czasie sukces nie pojawia się, lecz tu obowiązuje słowo: «Czas leczy.» Pewien rozwój bierze swój początek; dotyczy on zarówno siły korzeniowej rośliny, jak i rozkładającego życia glebowego w symbiozie oraz — rzec można — homeopatycznego tworzenia minerałów ilastych ''in statu nascendi''. Dochodzi do nowego początku właściwej glebie samodzielnej dynamiki. Dopiero jednak powtarzane dawki ok. 2 t/ha/rok wykazują efekty w zdolności gleby do gary i w poszerzeniu przestrzeni korzeniowej.<br /> <br /> Wielka liczba pierwiastków tworzących kompozycję substancyjną magmowych skał głębinowych i wylanych jest glebotwórcza, a zarazem w dużej liczbie niezbędna do pomyślnego wzrostu roślin. Tutaj, w glebach i skałach wyjściowych, jak i tam, w roślinach i gatunkach roślin, udział tych pierwiastków jest zróżnicowany. Tak na przykład skały głębinowe serii granitowej od granitu z ok. 80% SiO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt; przez ''syenit'' (60%), ''dioryt'' (55%) i ''gabro'' (50–45%) wykazują malejące zawartości krzemionki. Odwrotnie, zawartości tlenków żelaza, magnezu i wapnia wzrastają nawet kilkakrotnie. W serii porfirów od kwarcporfiru przez porfir, porfiryt aż do diabazu lub melafiru zachodzi to samo, podobnie jak dla serii skał wylanych od bogatego w kwarc ''liparitu'' przez ''fonolit'', ''andezyt'' aż po bazalt. Na pokrywach bazaltowych spotyka się szczególnie żyzne, bogate w minerały gleby. Bazalt — ze względu na swoje powszechne występowanie i raczej zasadową kompozycję mineralną z 45% SiO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;, 10% FeO, 7% MgO, 10% CaO++&lt;ref&gt;Georg Wagner: ''Einführung in die Erd- und Landschaftsgeschichte'', Öhringen 1960, 694+208 S.&lt;/ref&gt; — dostarcza najczęściej stosowanej mączki skalnej. Przy tym w szerokim wachlarzu budowy pierwiastkowej wielkie znaczenie przypada dominacji krzemionki i tlenku glinu (Al&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;), względnie potencjałowi sił, który ta określona kompozycja wywołała. Ścisły stan formowy kryształu przemienia się w koloidalny, w którym substancja utrzymywana jest w stanie zawieszenia między ciałem stałym a cieczą.<br /> <br /> Poza rzadziej stosowanym wysianiem powierzchniowym mączki skalne prowadzone są preferowaną drogą przez proces kompostowania. Rozszczepianie i włączanie w procesy życiowe dokonuje się w mikrobiologicznym metabolizmie. Ilość materiału używanego przez kompostowanie ogranicza się do samego opylania materiału kompostowego przy jego układaniu.<br /> <br /> Podsumowując, należy raz jeszcze podkreślić: przy stosowaniu mączek skalnych wszelkiego rodzaju nie może być mowy o nawożeniu, lecz o substytucji istniejących deficytów mineralnych w nieorganicznej-martwej przyrodzie — czy to z powodu jednostronnej kompozycji mineralnej skały wyjściowej glebotworzenia, czy to wskutek głęboko wymytych gleb zaawansowanego wieku. Są to gleby chore, które za pomocą stosunkowo niewielkiego substytucyjnego nakładu — w połączeniu z właściwymi zabiegami nawożeniowymi opisanymi w dalszej części — mogą być leczone i pobudzone do nowej dynamiki rozwoju. Zewnętrzne dawki azotu w postaci soli w przeważającej mierze lub całkowicie unicestwiają to subtelne, niesione przez życie rośliny i gleby dzianie się. Następstwem tego jest, że również substancje związane z ziemią, przetworzone w łatwo rozpuszczalną formę i odmierzane coroczne potrzebom poszczególnych kultur, muszą być stosowane w większych ilościach. {{SE|286}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufe_1:_Die_Düngung_aus_dem_Lebendigen_der_Pflanzennatur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Poziom 1: Nawożenie z żywej natury roślinnej ===<br /> <br /> Po obumarciu roślina pozostawia po sobie dwojakie: nasienie i wszystko to, co jest wspólne wyższym roślinom — korzeń, łodygę, liść i kwiat. Można to, w odróżnieniu od indywidualnego nasienia, nazwać Ogólno-Roślinnym. Roślina rośnie, kształtując swą postać, od nasienia do nasienia. W nowo tworzącym się nasieniu odciska się jednak każdorazowo na nowo to, co kosmiczne, «das als Form der Pflanze im Samen lebt» («co jako forma rośliny żyje w nasieniu»).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&lt;/ref&gt; W kiełkowaniu obumiera nasienie, kiełek się rozwija i jest teraz silnie poddany działaniu ziemskich sił. Lecz siła nasienna działa nieustannie dalej; prześwietla dążący w głąb korzeń, prześwietla równie dobrze strzelającą pionowo w górę łodygę i żebra liści parcia bocznego ku formie; objawia się wreszcie w postaci i kwiecie jako obraz Istoty, która duchowo jako forma żyła w nasieniu. Ukryty w kwiecie, spędza się pęd ku zalążni, która — biegunowo do rozkwitającego kwiatu — zamyka się w osłonę zawiązków nasiennych. Tu, w zawiązku nasiennym, jednoczy się siła nasienna z «koroną» Ogólno-Roślinnego — pyłkiem. W obumieraniu rośliny dojrzewa ten dwoisty zawiązek do nasienia. Zawiera ono wszystko to, co wcisnęło się weń, napełniło substancjalnie i ukształtowało jako obecne, ziemsko-kosmiczne dzianie się w przestrzeni i czasie. {{SE|287}}<br /> <br /> Zarazem żyje w nasieniu coś Wiecznego, co wciąż na nowo uobecnia się w tym, co ziemskie. Inaczej rzecz się ma ze wszystkim, co z kiełkującego i obumierającego nasienia stało się zjawiskiem rośliny. Wszystkie jej organy były prześwietlone siłą nasienną. Dzięki niej zjawisko rośliny stało się obrazem swego typus. Siła nasienna pozostawiła swe ślady we wszystkich jej organach — w korzeniu, pędzie, następstwie liści i kwiecie. Ślady te są tym wyraźniejsze, im bardziej tkanki jeszcze przenikane życiem krzepną w formę rusztowania czy wręcz drewnieją.<br /> <br /> W resztkach roślinnych, we wszystkim, co nie stało się nasieniem, lecz od niego pozostało — mamy do czynienia z produktami przestrzenno-czasowego przyrodniczego dziania się. Noszą one jeszcze w kompozycji swej substancjalności ślady życia i siły nasiennej. Zagrażają im jednak całkowite popadnięcie w śmierć, w mineralizację. I to też się dzieje i musi się dziać, ponieważ roślina potrzebuje martwych soli mineralnych, by mocą swej eterycznej organizacji budzić je do nowego życia. Tylko że winno się to dokonywać we właściwym czasie i we właściwej mierze. Natura ma zaś moc, by proces ten mineralizacji spowalniać czy wręcz powstrzymywać i przekierowywać ku czemuś nowemu. To, co wtedy powstaje, jest [[Humus|humusem]]. Resztkami roślinnymi i zwierzęcymi pozostałościami powracającymi do ziemi i przemieniającymi się w humus — Ziemia użyźnia samą siebie. Użyźnia się ona zgodnie z maksymą: «Życie użyźnia życie». W powstawaniu humusu rodzi się kompozycja substancjalna, która dopiero zasługuje na miano najbardziej elementarnego nawozu w gospodarstwie przyrody.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vom_Wesen_der_Kompostierung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === O istocie kompostowania ===<br /> <br /> To, co przyroda ukazuje jako wzór, może w rękach człowieka wznieść się do prawdziwej sztuki. Kompostowanie jest sztuką pracy, w której myślenie, przeżywanie i działanie pozostają w nieustającym wzajemnym dialogu. Można — jak mówi Rudolf Steiner — «ein persönliches Verhältnis zum Dünger und namentlich zu dem Arbeiten mit dem Dünger …»&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 12. Juni 1924, S. 91.&lt;/ref&gt; (osobisty stosunek do nawozu, a zwłaszcza do pracy z nawozem) zdobyć. Można to osiągnąć jedynie wtedy, gdy zna się wszystkie okoliczności dotyczące rodzaju i pochodzenia materiału — czy chodzi o młodą zieleń, czy jest ona objęta, a może wręcz zdrewniała, bogata w białka czy w kwas krzemowy, czy przeważają korzenie, liście, masy słomiane itp. Każda z tych substancji organicznych ma określoną {{SE|288}}<br /> <br /> kompozycję substancjalną. Ideałem byłoby zatem, gdyby pryzma kompostowa jako całość budowała się z możliwie jak największej różnorodności produktów odpadowych. W ogrodnictwie jest to łatwiej osiągalne niż w rolnictwie. Tu bowiem, w zależności od pory roku, mogą powstawać jednostronnie wielkie ilości jednego materiału.<br /> <br /> Wprawdzie zgrubną, ale praktycznie użyteczną wartość orientacyjną co do wolniejszego lub szybszego rozkładu dostarcza tak zwany stosunek C/N. Im wyższa zawartość azotu w stosunku do węgla — tworzącego rusztowanie — tym szybszy rozkład. Szereg od materiałów trudno rozkładalnych do łatwo rozkładalnych przebiega następująco:<br /> {| class=&quot;wikitable&quot;<br /> |+<br /> !<br /> !<br /> !<br /> |-<br /> |Trociny<br /> |=<br /> |500 C:1 N<br /> |-<br /> |Zrębki w zależności od składu<br /> |=<br /> |250-400:1<br /> |-<br /> |Słoma pszenna<br /> |=<br /> |100:1<br /> |-<br /> |Słoma żytnia<br /> |=<br /> |65 :1<br /> |-<br /> |Słoma owsiana<br /> |=<br /> |50:1<br /> |-<br /> |Liście dębowe i bukowe<br /> |=<br /> |40-60:1<br /> |-<br /> |Słoma roślin strączkowych<br /> |=<br /> |50-30:1<br /> |-<br /> |Świeży obornik<br /> |=<br /> |20-25 :1<br /> |-<br /> |Odpadki kuchenne<br /> |=<br /> |25 :1<br /> |-<br /> |Obornik przefermentowany<br /> |=<br /> |50-20:1<br /> |-<br /> |Łajno krowie<br /> |=<br /> |14-16:1<br /> |-<br /> |Dojrzały kompost<br /> |=<br /> |10-12:1&lt;ref&gt;Krafft von Heynitz, Georg Merckens: ''Das biologische Gartenbuch'', Stuttgart 1994, 351 S.&lt;/ref&gt;<br /> |}<br /> Wszystko, co organizm rolniczy w ciągu roku wydala ku wewnątrz jako substancję organiczną, może uchodzić za humus odżywczy. Na gruntach ornych i ogrodowych są to resztki ściernisk i układ korzeniowy, stanowiący mniej więcej jedną trzecią masy całego plonu, a ponadto obornik powstający przy hodowli zwierząt (wraz ze słomą ściółkową) oraz stare siano, słoma, resztki pasz ze stajni, liście, ścinki trawnikowe, odpadki kuchenne, urobek z rowów itp.&lt;ref&gt;In Bezug auf die praktische Handhabe der Kompostbereitung sei auf die einschlägigen Publikationen der oben genannten Autoren verwiesen; sowie auf Friedrich Sattler, Eckard von Wistinghausen: ''Der landwirtschaftliche Betrieb, Biologisch-Dynamisch'', Stuttgart 1989, 333 S.; sowie auf Herbert Koepf, Wolfgang Schaumann, Manon Hacius: ''Biologisch-dynamische Landwirtschaft: Eine Einführung'', Stuttgart 1996, 368 S.&lt;/ref&gt; Tu zajmiemy się przede wszystkim procesualnym dzianiem się — od zakładania pryzmy aż do jej dojrzałości. Pryzma kompostowa zakładana jest w miejscu możliwie zacienionym, ponad poziomem gruntu, w zasięgu działania powietrza i ciepła — bieguna przemiany materii rolnictwa — na {{SE|289}}<br /> <br /> niezabezpieczonym podłożu glebowym. Związek z siłami głębin i wyżyn musi być zapewniony. Ustawowe wymaganie kompostowania na nieprzepuszczalnym podłożu (płyta betonowa) odcina działanie sił w pryzmie od działających od spodu sił głębin ziemi. Pryzma kompostowa jest kawałkiem wywróconej ziemi,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 90.&lt;/ref&gt; porównać ją można do zakorzenionego w ziemi i wznoszącego się ponad nią w krąg powietrza zdrewniałego pnia drzewa. Przekonanie, że podczas kompostowania znaczące ilości azotanów przesączają się w głąb podłoża, jest teorią. Przez śluzowate substancje uwalniane w toku rozkładu pory glebowe się zamykają. Przy większych porach na glebach piaszczystych zaleca się pokrycie powierzchni gruntu cienką warstwą [[Bentonit|bentonitu]] (pęczniejącego iłu). Możliwe zagrożenie czasowym, punktowym wymywaniem azotanów wskutek wycieku wody przesiąkowej po ulewnych deszczach wynika z reguły z niewłaściwego założenia pryzmy i niedostatecznego przykrycia. Temu złu łatwo zaradzić.<br /> <br /> Na placu kompostowym powinno znajdować się wystarczająco dużo kompostu macierzystego do zaszczepienia świeżo zakładanego materiału, a także gleba iłowa, margiel lub less do przesypywania pomiędzy poszczególne warstwy i do okrywania pryzmy; ponadto słoma do ostatecznego przykrycia. Dla zawężenia stosunku C/N można domieszkiwać obornik, odpady rogowe lub mączkę krwawą. Jako dalsze dodatki wchodzą w grę w niewielkich dawkach mączki skalne, fosforyty, mączka kostna, wapno algowe i inne. Do stosowania biologiczno-dynamicznych preparatów kompostowych zostanie jeszcze osobno nawiązane. Zakładanie i mieszanie materiałów może odbywać się przy użyciu rozrzutnika obornika, najlepiej jednak chyba ręcznie. I tu leży bolesny punkt. Gdzie są te liczne ręce, ci ludzie, którzy tę niełatwą pracę wykonają we właściwym czasie, ze zrozumieniem i z radością? Brakuje ich — i dlatego przygotowanie kompostu stało się albo pasierbem zakładowych procesów roboczych, albo kwestią czysto technicznie rozwiązywanej rutyny. Ta ostatnia ogranicza się do czysto mechanicznych czynności mieszania — i to bardzo ograniczonego — zakładania oraz przeważnie wielokrotnego przerzucania, by z przyjęciem wysokich strat przyspieszyć dojrzewanie do użytecznego nawozu. Tu znowu zrzeka się bogatego pola doświadczeń — właśnie tego, jak «ein persönliches Verhältnis zu dem Dünger und dem Arbeiten mit dem Dünger» (osobisty stosunek do nawozu i do pracy z nawozem) zdobyć. Jak wszystko, co organiczno-żywe, proces kompostowania podlega {{SE|290}}<br /> <br /> czasowi. Rozwija się z chaotycznego metabolizmu — humusu odżywczego — ku dojrzałemu stanowi formy, ku humusowi trwałemu. Jest to proces przebiegający w rytmie, w polu napięcia między wyraźnym ruchem na początku (wysoki obrót) a wyraźnym spokojem na końcu (tworzenie się nowej substancji). To przestrzenno-czasowe dzianie się chce być w każdej fazie z uwagą towarzyszone i badawczo przemyślane. Wymaga to, by samemu czynnie wprawić się w ruch, a następnie w dalszym przebiegu zatrzymać się w spokoju, postrzegać zapachy, konsystencję itp. i oglądając i myśląc trwać w tym dzianiu się.<br /> <br /> W tym sensie przygotowanie kompostu jest polem pracy świadomego ćwiczenia, które wymaga od człowieka całego i go kształci. Bierze się widły i łopatę i buduje pryzmę warstwowo na szerokości około 1,20 m, rozmieszczając przy tym porcjami materiał trudno i łatwo rozkładalny obok siebie i nad sobą, wstawiając pomiędzy nie ewentualnie warstwy obornika oraz cienkie warstwy gleby iłowej, a przy krawędzi nieco kompostu macierzystego, i pudrując poszczególne warstwy — stosownie do oceny rodzaju ich potrzeb — wymienionymi dodatkami. W przypadku materiału objętego i suchego obowiązuje stara reguła: «Tritt ihn fest und halt ihn feucht» (Ubij go mocno i trzymaj wilgotnym). Przy zakładaniu pryzmy nie trzyma się żadnego schematu — każdemu krokowi działania poprzedza namysł.<br /> <br /> Pryzma gotowo usypana do mniej więcej metra wysokości staje się po krótkim czasie żywo-bujającym chaosem. Potrzebuje ograniczającej otoczki, ochronnej, oddychającej skóry. Tę funkcję najlepiej spełnia cienka ziemna pokrywa, a nad nią warstwa słomy, starego siana lub torfu. W tym stanie pryzma kompostowa spełnia wszystkie warunki charakteryzujące organicznie zamknięty w sobie organizm. Rozwija przy pomocy tlenu — nośnika sił eterycznych — własne życie, a w związku z azotem — nośnikiem sił astralnych — życie wewnętrzne. Włóknina z tworzywa sztucznego jako jedyna okrywa jest co prawda nieprzepuszczalna dla deszczu i przepuszczalna dla powietrza, lecz jest tylko surogatem. Zewnętrzna skóra ma funkcję zatrzymywania promieniujących na zewnątrz sił i odprowadzania ich z powrotem ku wnętrzu pryzmy. Od zewnątrz pryzma otoczona jest siłami i rytmami żywiołowego działania wiatru i pogody. Niezależnie od tego zewnętrznego dziania się pryzma kompostowa rozwija własną rytmikę i dynamikę w prawidłowym przechodzeniu przez stany czterech żywiołów — ciepła, powietrza, wody i ziemi — oraz współdziałających z nimi, stwarzających życie eterycznych sił: eteru ciepła, eteru światła, eteru chemicznego i eteru życia. {{SE|291}}<br /> <br /> W swoich obszernych badaniach nad życiem pryzmy kompostowej Bockemühl&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl: ''Vom Leben des Komposthaufens'', Dornach 1981, 67 S.&lt;/ref&gt; śledził w doświadczeniach kompostowych (w dalszym ciągu: BKV) z mieszaniną nawozu krowiego i końskiego szereg procesów życiowych, które dokonują się w pryzmie od jej założenia aż do dojrzałości. Potwierdzają one szczegółowo cztery fazy rozwoju kompostu znane uważnemu praktykowi — na podstawie różnych danych pomiarowych w następstwie czasowym, a przede wszystkim na podstawie pojawiania się i ponownego zanikania różnych grup organizmów w trakcie tych czterech faz. Jako reprezentatywnego przedstawiciela procesów rozkładu i przekształcania w pryzmie Bockemühl wybrał gatunkowo bogatą grupę skoczogonków (''Collembola''), które — po czerwonym dżdżowniku kompostowym (''Eisenia foetida'') — wykonują główną pracę przemiany. W tym związku trzeba jednak podkreślić, że ich działalność, jak i działalność pierścienic, nicieni, larw owadów oraz wprost nieprzeliczonej wielości drobnoustrojów, jest każdorazowo symptomem relacyjnego splotu, który pojąć należy jako całość. Warunki do kształtowania tej całości tworzy ręka człowieka. To, że owe cztery fazy łączą się w byt swoisty, w organ w organizmie rolnictwa, wymaga nieustannej uważności i pielęgnującej ręki.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;1._Die_Wärmephase&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 1. Faza cieplna ====<br /> <br /> Zapowiada się ona w BKV po krótkim czasie gwałtownie narastającym ociepleniem ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Rysunek 16]], s. 292), które jednak równie szybko opada. Przy luźnym ułożeniu, a więc przy niezakłóconym dostępie tlenu, temperatura może wzrosnąć do 70 °C; przy ułożeniu gęstszym i wilgotniejszym osiąga optimum 55 °C do 60 °C, po czym opada bardzo powoli do 30–25 °C. Ocieplenie jest funkcją tlenowej działalności drobnoustrojów, która uwalnia związane w materiale organicznym słoneczne ciepło z lat poprzednich i w ten sposób tworzy żywiołowe środowisko życia dla bogatego w relacje życia drobnoustrojów pryzmy. Rozwój ciepła wymaga sterowania — poprzez, stosownie do okoliczności, gęstsze lub luźniejsze ułożenie, utrzymywanie wilgoci, ewentualne późniejsze udeptanie. Przy zbyt gęstym i zbyt mokrym ułożeniu pryzma pozostaje zimna; dochodzi do gnicia wskutek beztlenowego rozkładu. Przestawienie jest wtedy nieuniknione. Przy silnym ociepleniu do 65–70 °C zawarte w materiale wyjściowym {{SE|292}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 16, S. 292.jpeg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 16: Die vier Phasen des Kompostierungsprozesses.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> drobne zwierzęta, organizmy szkodliwe itp. giną, a nasiona chwastów tracą zdolność kiełkowania. W BKV pierwsza faza trwała, nakładając się na fazę drugą, około dwóch tygodni.<br /> <br /> Z pojawieniem się zmysłowo postrzegalnego żywiołu ciepła uwalnia się również związany w masie organicznej eter ciepła. Jest on duchowo-nadzmysłowym uzupełnieniem ciepła jako żywiołu. Podtrzymuje on proces i prowadzi go w odpowiednim czasie ku następnemu stopniowi processualnemu. Zewnętrzne ciepło zmierza ku temu, by się rozwiać, podczas gdy eter ciepła wchodzi w relacje — owszem, jest właściwym inicjatorem wszelkiego procesualnego dziania się. Dlatego trzeba zadbać o to, by ocieplanie przebiegało raczej powoli i trwale. Ciepło powinno pozostawać w pryzmie. Związany z nim eter ciepła inauguruje wówczas rozwój, w którym pryzma zamyka się organizmicznie w pewną całość.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;2._Die_Luftatmungs-_und_Entgasungsphase&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 2. Faza oddychania powietrzem i odgazowania ====<br /> <br /> Równolegle do fazy ocieplania rozpoczyna się pewien rodzaj procesu oddechowego. Tlen jako nośnik eterycznej skuteczności w sferze fizycznej zostaje niejako wciągnięty w oddech; pobudza on wybuchową bakteryjną działalność rozkładową. Uwolniony przy tym<br /> <br /> {{SE|293}} dwutlenek węgla (CO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) uchodzi jako gaz przez skórę pryzmy do powietrza zewnętrznego ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Rysunek 16]]). W BKV maksimum osiągnięto po trzech do czterech tygodniach, by następnie po siedmiu tygodniach gwałtownie opaść i potem opadać równomiernie aż do końca badania po roku. Inaczej rzecz miała się z odgazowaniem amoniaku, które zaczęło się od samego początku, w drugim i trzecim tygodniu osiągnęło wartość maksymalną i po sześciu tygodniach opadło niemal do zera. W tym okresie wydzielania amoniaku — przy materiałach bogatych w białko, jak odpadki warzywne, również siarkowodoru — na zewnątrz wydostają się chmury zapachowe, które powinny możliwie pozostawać wewnątrz pryzmy: «ein Organisches ist umso gesünder, je mehr es im Innern und je weniger es nach außen riecht» (im zdrowsza jest materia organiczna, tym więcej pachnie w środku, a mniej na zewnątrz).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 92.&lt;/ref&gt; Emanacja zapachowa jest znakiem wciąż jeszcze bujnego, bezkształtnego dziania się. Wskazuje ona na nieodwracalne straty substancji. Kres temu kładzie pojawiające się w drugiej fazie zagrzybienie (grzyby kapeluszowe). Ono właśnie, choć samo bujne i przenikające całą pryzmę, hamuje dominujący w pierwszej fazie bakteryjny rozkład. Równolegle do zagrzybienia zamiast amoniaku zaczyna powstawać azotan, którego zawartość w następnych miesiącach stale wzrasta i — poprzez białkopodobne stadia pośrednie — wchodzi w tworzenie humusu.<br /> <br /> Charakterystyczny obraz mgieł pary wodnej unoszących się w chłodnych godzinach porannych z pryzm świadczy w drugiej fazie o stopniowym wysychaniu, a tym samym o przewietrzaniu. Równolegle do tego stosunek C/N zaczyna się zawężać, osiągając w BKV na końcu wartość 12:1. Rozwój skoczogonków wznosi się (dla pewnego gatunku skoczogonków w BKV) gwałtownie w czwartym tygodniu, by następnie aż do dziesiątego tygodnia równie szybko spaść. Kolejne gatunki pojawiają się i znów znikają. W BKV czas trwania drugiej fazy, nakładając się na pierwszą i trzecią, wyniósł już niemal cztery tygodnie.<br /> <br /> Z uwolnieniem gazów wyzwala się eter świetlny; jest on eteryczno-nadzmysłowym uzupełnieniem żywiołu powietrza. Umożliwia on istotom żywym pryzmy kompostowej, mimo nieobecności bezpośredniego nasłonecznienia, bytowanie w ciemności. Jest to zachowane z obumarłego wyższego życia coś eteryczno-świetlnego, które powołuje do istnienia niższe życie roślinne i zwierzęce sięgające wstecz ku wczesnym stopniom ewolucji Ziemi. Czym jest zatem wkład eteru świetlnego w rozwój pryzmy kompostowej? Na początku pryzma jest raczej przypadkową mieszaniną odpadów organicznych. Mikrobiologiczny ich rozkład nie jest zdarzeniem przyczynowym dla<br /> <br /> {{SE|294}} uaktywnienia się eteru świetlnego, lecz równoczesnym. Eter świetlny działa z jednej strony we wzrastaniu poszczególnych organizmów, z drugiej strony — w aktywności wszystkich tych niezliczonych roślinnych i zwierzęcych istot żywych — tworzy powiązania odniesień, które całościowo orientują życie pryzmy kompostowej ku tworzeniu humusu trwałego. Eter świetlny sprawia, że pryzma kompostowa niejako rośnie najpierw ku wewnątrz, a przez działalność małych zwierząt uprzestrzennia produkt końcowy w jednolitą, grudkowatą współobecność humusu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;3._Die_wässrige_oder_Verwandlungsphase&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 3. Faza wodna lub przemiany ====<br /> <br /> Staje się ona widoczna w nagłym osiadaniu pryzmy. Po poprzedniej fazie suchej leży ona teraz gęściej i nawilża się sama, gdy przez rozkład trudno rozkładalnych błon komórkowych płyn wydostaje się z wakuoli komórkowych i przestrzeni międzykomórkowych ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Rysunek 16]], s. 292). Pryzma zamyka się silniej wobec świata zewnętrznego, nie wydziela już żrącego zapachu, i w wilgotno-wodnistym środowisku zachodzą rozliczne przetworzenia, przemiany i nowe tworzenie się substancji. Małe zwierzęta, a przede wszystkim ''skoczogonki'', przejmują kierownictwo; rozdrabniają materiał, żywią się mikroorganizmami i grzybami, zmniejszając tym samym ich populacje. Chaotyczne wrzenie fazy 1 i 2 zaczyna się — dzięki masowemu rozmnożeniu się małych zwierząt — porządkować i dzielić na napowietrzone przestrzenie wewnętrzne. Warunki środowiskowe zmieniają się, i odpowiednio do tego skoczogonki metamorfizują się z robaczkowatych, mało zróżnicowanych form ku formom z wyraźnie zaznaczającymi się ukształtowaniami organów. Z BKV wynika, jak jeden gatunek następuje po drugim i znów znika. Tak żyje w ciemności pryzmy świat małych zwierząt ewolucyjnie niższym, niejako roślinno-zwierzęcym bytowaniem. Przenika je częściowo od wewnątrz, częściowo z zewnątrz, siła różnicująco działającego pierwiastka duszewno-astralnego. To odczuwające życie czyni z pryzmy kompostowej organizm. W trzeciej fazie dokonuje się w niej przejście z jeszcze bezkształtnego stanu wodnistości ku stanowi przeformowanego erdig-festen — ziemistej twardości — jedna jedyna wielka przemiana substancji.<br /> <br /> W BKV trzecia wodnista faza, nakładając się na drugą i czwartą, przebiega przez siedem tygodni. W tym czasie skoczogonki osiągają przez dwa tygodnie maksimum swego rozkwitu — a więc półtora do dwóch miesięcy po założeniu pryzmy. {{SE|295}}<br /> <br /> Z trzecim, wilgotno-wodnistym stadium uaktywnia się przede wszystkim eter chemiczny, zwany też ''Klangäther'' — eterem dźwięku. Rodzaje eterów kontrastują funkcjonalnie z żywiołami, z którymi są ewolucyjnie wspólnego pochodzenia. Podczas gdy w stadium wodnistym pryzma przybiera bardziej gęstą, jednorodną konsystencję, eter dźwięku, czyli chemiczny, rozszczepuje życie pryzmy w niezliczoną wielość poszczególnych komórek — nie przypadkowo jednak, lecz w stale zmieniającym się porządku. Rozdziela i łączy w coraz to nowe warianty. Tym, co istotne, nie są poszczególne bakterie, pierwotniaki, glony, grzyby, robaki, larwy i tym podobne, lecz to, co rozgrywa się pomiędzy nimi — interwał. Ujęte w obraz: procesowe wydarzenie w pryzmie kompostowej można porównać do symfonii. W symfonii dźwięki i interwały, które dźwięki od siebie oddzielają, a zarazem łączą, tworzą rytm, melodię i harmonię. Symfonia ma zazwyczaj cztery części, każda ma swój temat, który rozbrzmiewa w strumieniu ruchu dźwięków, powtarza się i wariuje. W tym samym sensie działa eter dźwięku, czyli chemiczny, w pryzmie kompostowej — nie w żywiole powietrza dźwięków, lecz w wilgotnym żywiole ziemistych substancji. W tych ostatnich jest on nośnikiem wszystkich rytmów, powtórzeń i metamorfoz, aż do punktu końcowego, gdzie ukazuje się dojrzały humus. Tak można na humus — w wariacjach jego liczbowych kompozycji węgla (C), tlenu (O), azotu (N), wodoru (H) i siarki (S) — patrzeć niejako jak na ziemskie zwierciadło sferycznych harmonii.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;4._Die_Vererdungsphase&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 4. Faza uziemnienia ====<br /> <br /> Po stratach substancji w pierwszej i drugiej fazie oraz przebudowie materii w trzeciej objętość pryzmy stopniowo się zmniejsza. Przechodzi ona w stan erdig-festen — staje-się-ziemistą-stałością; konsoliduje się i strukturyzuje jednolicie w pewnego rodzaju substancjalnej nowopowstałości, jaką jest Dauerhumus — trwały humus ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Rysunek 16]], s. 292). Proces ten uwidacznia się nie tylko w czernieniu i luźno grudkowatej strukturze, lecz także w jakościach zapachowych i smakowych — w postrzeżeniach, które prowadzą głębiej ku istotowej naturze tego, co substancjalne. Pryzma wypełnia się od wewnątrz łagodnym, ziemistym zapachem. Jakościowość smaku jest immanentna samemu procesowemu wydarzeniu: pryzma kompostowa wkracza teraz w stan, w którym rozmnażający się masowo świat drobnoustrojów i drobnych zwierząt przejmuje rządy. Jest on ewolucyjnie niższego rodzaju, żyje w mroku i wilgoci<br /> <br /> i działa w wysokim stopniu wyspecjalizowania, rozkładając i przebudowując. Każdy gatunek zwierząt, przygotowany w łańcuchu pokarmowym, napotyka pokarm, na który jego zmysł smaku i jego czynność trawienna są zorganizowane. Jako ostatni pojawia się spokrewniony z dżdżownicą kompostwurm (''Eisenia foetida''), który wykonuje zdecydowanie największą właściwą pracę trawienną i substancjalnego przeobrażania. W podobnym kierunku działają, lecz w jakości i masie mniej znaczące: dżdżownice właściwe (''Annelida''), krocionogi (''Myriapoda''), stonogi (''Isopoda''), larwy owadów i inne.<br /> <br /> {{SE|296}} Jeśli wsunie się rękę w pryzmy kompostową znajdującą się na początku fazy uziemniania, trzyma się w dłoniach ciemnobrązową do czarnawej substancję, zawierającą jeszcze ostatnie, zasiedlone przez mikroby resztki korzeni, łodyg i liści, często przeniknięte kłębowiskiem wielkiej masy wspomnianych kompostwurm. Robaki i inne drobne stworzenia obumierają, gdy tylko ostatnia resztka organicznych pozostałości zostaje strawiona i — w endogenicznej symbiozie z bakteriami jelitowymi — staje się odchodem. Ten ostatni, jako eterycznie ożywiona substancja, jest niejako impregnowany siłami astralnymi, które masa trawienna pochłonęła w przejściu przez zwierzęcy przewód pokarmowy. Sprawiają one z jednej strony przemianę humusu odżywczego w humus trwały i powściągają rozkładową czynność mikroorganizmów lub wręcz kierują ją ku budowaniu. Z drugiej strony to właśnie pośredniczone przez zwierzę siły astralne umożliwiają połączenie z minerałami ilastymi, prowadzące do tworzenia kompleksów ił-humus. Można w tej końcowej fazie z pełnym prawem mówić o astralizacji, o uduchowieniu duszą kopca ziemnego. Wszystko formuje się i indywidualizuje organizmicznie w jednolitą całość.<br /> <br /> Do pełnego uziemnienia faza czwarta pochłania najwięcej czasu. Trwa tym dłużej, im bogatsze w surowe włókna jest materiał wyjściowy. W doświadczeniu BKV (obornik krowi/koński) stadium zostało osiągnięte po około czterech miesiącach. Aktywność robaków zaczęła się w 7. i zakończyła w 13. tygodniu. Temperatura utrzymywała się na poziomie ok. 25 °C niemal stale, średnio ok. 4 do 5 °C powyżej wahań temperatury zewnętrznej.<br /> <br /> Czwarte i ostatnie stadium — tworzenie humusu, a ściślej: tworzenie kompleksu ił-humus — jest najbardziej tajemnicze. Tu roztacza swoją główną skuteczność najmłodszy, najbardziej ukryty, najsubtelniejszy i najsilniejszy spośród czterech rodzajów eterów: eter życia. Eter życia jest przeciwnym biegunem wobec żywiołu erdig-festen — ziemisto-stałości. Eter życia «kształtuje życie». To, co na Ziemi zjawia się jako kamień, ma swoje życie<br /> <br /> w nadzmysłowym.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Grundelemente der Esoterik'', GA 93a, 30. September 1905, Dornach 1987, S. 44 f.&lt;/ref&gt; Eter życia jest w pryzmie kompostowej stwórcą życia wielkiej różnorodności istot żywych. Życie to jest zarazem nasycone sensem. Gdy to, co nasycone sensem, obumiera w formę, eter życia zostaje wyzwolony, aby na nowo komponować substancje w żywy związek — na końcu w humus. Humus staje się z jednej strony, na podstawie tlenu w nim zawartego, stróżem życia; z drugiej strony zawiera humus azot, który — podobnie jak tlen i inne — wpleciony jest w bogatą wariantami kompozycję substancji zbliżoną do białka. Substancjalnie azot tworzy pomost ku temu, co astralno-istotowe, ku temu, co nadające sens. Wolno z tego wywnioskować, że eter życia jest w humusie właściwą siłą kształtującą, której służą jego trzej starsi krewni: eter ciepła, eter światła i eter chemiczny. Czy nie staje się właśnie siłą kształtującą przez to, że za pośrednictwem azotu posiada zdolność przybliżania tego, co astralne, ku temu, co eteryczne i fizyczne? Czy nie czyni przez to kompost (humus trwały) najbardziej elementarnym nawozem dla bodenständige Dauerfruchtbarkeit — trwałej żyzności zakorzenionej w glebie? Czy nie nadaje ten tak stający-się-siłą-kształtującą eter życia żywemu związkowi «gleba i roślina» mocy formowania się w całości, indywidualizowania się i stawania się wiernym odbiciem swej zakorzenionej w nadzmysłowym istoty? Gdziekolwiek rozpoznajemy w tym, co żywe, wzajemnie na siebie oddziałujące, sensowne lub pełne mądrości związki — śledzimy ślady etera życia.<br /> <br /> {{SE|297}} Ujęte w całości, można podsumowująco powiedzieć: obumarłe z wyższego żywego związku organiczne substancje odpadowe podlegają w pryzmie kompostowej, w trybie rozkładowym, ponownemu — jednak chaotycznie przebiegającemu — ożywieniu, a następnie, w trybie budowania, sukcesywnej przemianie i ponownemu obumieraniu w uziemszczoną formę humusu. Ten jednak nosi w sobie zarodek nowego życia na Ziemi: «nasienie uniwersalne tego, co ogólno-roślinne» — ''Universalsamen des Allgemein-Pflanzlichen''. W tym sensie humus jest nawozem z życia dla rozwinięcia wyższego życia, to znaczy dla wegetatywnego rozwoju roślin kulturowych. Nawóz kompostowy jest — niczym dojrzewający owoc, który żywi człowieka i zwierzę — owcem żywotnym dla gleby i rośliny. Przez niego to, co minione, łączy się z tym, co teraźniejsze, i umożliwia to, co przyszłe.<br /> <br /> W czterech stadiach uziemszczania substancjalności, która przynależała niegdyś do rośliny lub zwierzęcia, odbija się — niepozornie w małym i w następstwie czasowym — pewien rodzaj powtórzenia ewolucji Ziemi i<br /> <br /> kosmosu. Czyste ciepło (eter ciepła — ofiara wysokich duchowych istot) wypełniało w prapoczątku «Stary Saturn». Po tym stanie nastąpiło, na drodze zagęszczenia części ciepła, powstanie żywiołu powietrza i wraz z nim eteru światła na «Starym Słońcu»; następnie przez zagęszczenie części powietrza — żywioł wody na «Starym Księżycu» i wraz z nim eter chemiczny, czyli dźwięku; i wreszcie wraz z zagęszczeniem części żywiołu płynnego — stan żywiołu erdig-festen, ziemia stała-się-dziełem, i wraz z nią eter życia.&lt;ref&gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> {{SE|298}} To, co w pryzmie kompostowej — wyniesioneج ponad poziom gleby — rozgrywa się jako proces sztuczno-artystyczny, uziemszczanie dawnego wyższego życia w trwały humus, zachodzi w bardziej ukryty sposób we wszystkich glebach, zupełnie naturalnie w glebach leśnych. Na glebach uprawnych i ogrodowych to wydarzenie jest, kierowane przez uprawę gleby (zob. s. 205 i nast.), doprowadzane do wyższego poziomu żyzności. Temu celowi służy też Gründüngung — zielony nawóz — uprawa szybkorosnących traw, roślin krzyżowych, motylkowych i innych, prowadzona specjalnie dla zaopatrzenia w humus. Obumarłe zielone masy okrywy glebowej dostarczają przy tym humusu odżywczego dla stadiów rozkładowych 1 i 2, podczas gdy zalegająca w glebie masa korzeniowa służy przede wszystkim w stadiach budowania 3 i 4 tworzeniu humusu trwałego.<br /> <br /> Zielony nawóz jest mulczowany i przyjmuje charakter powierzchniowego kompostowania. Polega ono na okrywaniu gleby materiałami organicznymi — od świeżej zieleni aż po zrębki — pomiędzy uprawami w ogrodnictwie. Celowe jest i tu mieszanie różnych materiałów. Od czystej słomy lub liści należy się powstrzymać: pierwsze jest zbyt luźne i napowietrzone, drugie układa się zbyt gęsto i oba rozkładają się przez to tylko powoli.&lt;ref&gt;Krafft von Heynitz: ''Kompost im Garten'', Stuttgart 1999, 127 S.&lt;/ref&gt; Okrywa glebowa chroni przed parowaniem, zamulaniem, powstawaniem skorupy, erozją i zachwaszczaniem, przyciąga życie mikrobów i robaków ku górze, w warstwę nadziemną, i tworzy dla niego stale płynące źródło pokarmu, podtrzymuje oddychanie gleby i ożywia jej garkę — jej strukturalną dojrzałość.<br /> <br /> Humifikacją organicznej okrywy glebowej zajmuje się świat mikrobów i drobnych zwierząt właściwy osobliwościom danego siedliska. Wszystkim glebom wspólne jest jednak — zamiast czerwonego Kompostwurm — pojawienie się dżdżownicy (''Lumbricus terrestris''), mistrza żyzności gleby. Lecz na glebach piaszczystych ubogich zarówno w wapień, jak i w ił, liczebność jej osobników<br /> <br /> i tym samym jej dobroczynna, stabilizująca humus czynność są bardzo ograniczone. W uprawie roli powierzchniowe kompostowanie praktykuje się w miarę możliwości w połączeniu ze Stoppelgründüngung — zielonym nawozem ścierniskowym; w porośnięty roślinami teren wprowadza się zasłonę ze świeżego lub podgniłego obornika. {{SE|299}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung_des_Kompostes&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Stosowanie kompostu ===<br /> <br /> Dojrzały kompost jest produktem roślinno-zwierzęcym. Nie tylko dlatego, że wprowadza się weń wydaliny i inne składniki pochodzące od zwierząt hodowlanych, lecz dlatego, że sam proces humifikacji nie mógłby się dokonać bez astralnego działania świata drobnych zwierząt kompostownika. Główne składniki są roślinnego pochodzenia, lecz ich przemiana w humus podlega w istocie czynności i sile organizacyjnej zwierząt. Dlatego też kompost nie jest nawozem pobudzającym, wymuszającym wzrost wegetatywny. Jego działanie jest kształtujące, formujące to, co wegetatywne. To właśnie czyni go nawozem dla wszystkich tych roślin kulturowych, które przynoszą owoc przede wszystkim w sferze wegetatywnej — czy to trawa, ziele, czy drzewo. Dotyczy to gospodarki łąkowo-pastwiskowej, ogrodniczego i polowego uprawiania warzyw oraz sadownictwa. Owocowanie — w rozszerzonym sensie — oznacza tu zatrzymującą się w poszczególnych organach rośliny, przestrzeń wypełniającą substancjotwórczość, której wartość odżywcza jest nakierowana na potrzeby człowieka i zwierzęcia. Ta zdolność odżywcza wymaga nawozu, który powstrzymuje siłę wzrostu i reprodukcji parącą ku tworzeniu nasion i pozwala ją przeobrazić za sprawą aktualnych promieniowań słońca i kosmicznego układu planet — uformować w substancję pokarmową. Ten nawóz wstępuje porządkująco i kształtująco w działanie sił rośliny. Jest nim czarny, kruchy humus trwały.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kompostdüngung_von_Wiesen_und_Weiden&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Nawożenie kompostem łąk i pastwisk ====<br /> <br /> Trwałe użytki zielone dostarczają paszy dla przeżuwaczy i koni. Składa się ona z wegetatywnych części pędu — z łodygi i liścia. Odrost jest wielokrotnie spasany od wiosny do jesieni albo koszony na zielonkę bądź siano. Na pastwiskach, a jeszcze bardziej na bogatych w zioła łąkach, wiosną zakwita część ziół. Po przekwitnięciu cofają się w liściaste stadium rozety. Trawa wyrasta wciąż na nowo ze swoich węzłów krzewienia. Łąka i pastwisko pozostają zielone zimą i latem. Odrost jest utrzymywany przeważnie w czysto {{SE|300}}<br /> <br /> wegetatywnym, podobnie jak procesy glebowe, które po każdym spasaniu lub koszeniu zostają reaktywowane do nowych przemian. Gleba i roślina nie dochodzą do spoczynku. Generatywne dojrzewanie pozostaje im odmówione. Przy intensywnym użytkowaniu prowadzi to do zubożenia gatunkowego. Dlatego łąka i pastwisko wymagają nawożenia, które wyrównuje ten brak — a jest nim kompost. Wiosną po pierwszym spasaniu lub pierwszym koszeniu siana, a lepiej jeszcze jesienią, przekazuje on darni i glebie dojrzałą, ziemistą strukturę sił, która konfiguruje substancjotwórczość w łodydze i liściu zarówno po stronie reprodukcyjnej, jak i odżywczej.<br /> <br /> Regularne nawożenie kompostem użytków zielonych sprawia, że darń staje się gęstsza, zgryz — bardziej równomierny i krótszy, skład gatunkowy — zwłaszcza pod względem ziół — bogatszy, a pasza jakościowo wyższej wartości.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kompostdüngung_im_Gartenbau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Nawożenie kompostem w ogrodnictwie ====<br /> <br /> Podobnie jak na użytkach zielonych, tak i w ogrodnictwie brakuje dojrzewającej glebobocznoci; jedna kultura następuje po drugiej. Gleba przez większą część roku musi być utrzymywana na wysokim poziomie żyzności, w wiosennym nastroju sprzyjającym wzrostowi. Kształtowanie się owocu jako pokarmu lub paszy nie dokonuje się w fazie generatywnej, lecz w czasie najintensywniejszego wzrostu. Ogromne masy plonów świeżej, pełnej życia substancjalności opuszczają pole i zagrodę. To, co pozostaje — przede wszystkim masa korzeniowa — staje się humusem odżywczym dla następnej kultury. W zamian za to eteryczno-biologicznie kształtująca siła przesyconego astralnie humusu trwałego schodzi na dalszy plan. To, co na polu w okresach spoczynku gleby dokonuje się samo z siebie — przemiana humusu odżywczego w trwały — musi być ziemi ogrodowej dostarczone z zewnątrz jako dojrzały kompost. Działa on — zależnie od rodzaju uprawy — w sposób specyficznie łagodnie aromatyzujący na smak i zapach, wzmacniając strukturę tkanek, zachowując świeżość oraz potęgując połysk i barwę.<br /> <br /> Materiały do kompostu w ogrodnictwie obejmują usunięte resztki pożniwne, odpady organiczne wszelkiego rodzaju, sieczkarowane zielone odcinki, zwiędłe rośliny okrywowe, mączki kamienne, strużyny rogowe oraz, gdzie tylko możliwe, obornik. Odpady komunalne i osady ściekowe są wykluczone. Do wolnych od chwastów kompostów specjalnych do upraw rozsadnikowych i szklarniowych nadają się wszelkiego rodzaju mieszanki roślin strączkowych, traw, owsa i innych. Obróbka kompostu gorącą parą w celu zniszczenia szkodliwych zarazków i nasion chwastów, {{SE|301}}<br /> <br /> powinna — poza kompostami do upraw rozsadnikowych — być unikana. Kompost staje się przez to w znacznej mierze martwym substratem.<br /> <br /> Zastosowanie kompostu odbywa się z reguły równomiernie na całej powierzchni; jest on płytko wmieszany w glebę. Na stanowiskach piaszczystych, kamienistych i suchych sprawdza się pracochłonna metoda nawożenia dolistno-dołkowego.<br /> <br /> W warunkach klimatu tropikalnego gleby są ubogie w humus; substancja organiczna ulega przyspieszonej mineralizacji. To samo dzieje się tam w pryzmie kompostowej wskutek wysokich temperatur i wilgotności. Natomiast sprawdza się tam kompostowanie «pod ziemią» w dużych dołach ziemnych, do których na noc zapędza się pewną liczbę kóz, owiec lub bydła. Ugniatają one zazwyczaj sypki, przeważnie zdrewniały materiał, nawilżają go i wzbogacają swoimi wydzielinami. Uzyskuje się w ten sposób dobrą jakość humusu. Garść takiego humusu umieszczona w dołku sadzeniowym, materiał siewny osadzony w humusie i lekko przykryty ziemią, daje wprost cud: plony wzrastają do nieznanej dotąd wysokości, a dobrobyt ludności żyjącej w ubóstwie rośnie.&lt;ref&gt;Ustna informacja Matthiasa Guépina, wykładowcy w Emerson College (GB) i doradcy w Kenii.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Podobną metodą jest zakładanie szerokich grzędek kopczykowych nad odwadnialnymi rowami wypełnionymi gałęziami i krzewami. Dzięki silnie spowolnionemu rozkładowi i przemianie w humus w podglebiu powstaje w kopczyku ziemnym taki stopień ożywienia, że na najmniejszej przestrzeni barwna mieszanka warzyw może nieprzerwanie żywić jedną lub kilka rodzin. Ta metoda również wymaga wielu rąk; działa integrująco społecznie i zapewnia skromny dobrobyt.<br /> <br /> Obowiązuje to dla całego świata: kunsztownie prowadzona gospodarka humusowa wyzwala od klęsk głodu i troszczy się o nowy kulturowy rozkwit.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kompostdüngung_im_Obstbau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Nawożenie kompostem w sadownictwie ====<br /> <br /> Sadownictwo rozwinęło się od XX w. od ekstensywnej, bogatej odmianowo uprawy wysokopiennych drzew rozproszonych przez półpienniki, a wreszcie — przy krótszym czasie użytkowania — do ubogiego odmianowo, intensywnego sadownictwa niskopiennego. W ślad za tym tworzenie owoców przeniosło się z wysokich, wzniesionych w światło i powietrze koron ku przyziemnym warstwom powietrza, a równolegle z tym ogromnie wzrosło zapotrzebowanie na nawożenie.<br /> <br /> {{SE|302}} Drzewo owocowe drewnieje i równocześnie wydaje delikatne, smaczne owoce. Panuje nad biegunowością światła i ciemności, życia i śmierci, działania eterycznego i astralnego. Wyraża się to szczególnie w wysokopienniku. W nim eteryczna żywotność wznosi się z rozległego w szerz i głąb systemu korzeniowego przez pień i konary ku liściastym pędom korony. To silne ożywienie w powietrzu i cieple przyciąga bogate życie owadów: «Von demjenigen, was da als Astralreiches durch die Bäume hindurchgeht, lebt und webt das ausgebildete Insekt» (Z tego, co przenika przez drzewa jako bogatość astralna, żyje i snuje się rozwinięty owad).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 184.&lt;/ref&gt; Biegunowo naprzeciw tego w tym wszystkim, co drewnieje — a więc przede wszystkim w strefie korzeni — panuje «ubóstwo eteryczne». W tym środowisku, silniej wystawionym na siły mineralizacji, rozwijają się larwy owadów. Wysokopiennik szczepiony na wolno rosnącej podkładce ucieleśnia niejako tę biegunowość; jest skromny w wymaganiach i nie potrzebuje nawożenia — tym bardziej takiego, które pobudza wybujały wzrost.<br /> <br /> Inaczej jego biegunowe przeciwieństwo — niskopiennik, uprawiany w zamkniętych plantacjach monokulturowo na szybko rosnącej podkładce. Wyrasta raczej jako słabo drewnieący pęd z gleby i owocuje blisko ziemi, niejako w wieku młodocianym. Kambium, które w wysokopienniku hamuje nadmierny wzrost, wymaga w niskopienniku ciągłej stymulacji przez bogaty w humus, dobrze przenikliwy dla korzeni biegun. Kształtująca siła i żywotność humusu kontynuuje się niejako w kambium. Niskopiennik potrzebuje nawozu, który w żadnym razie nie pobudza wybujałego wzrostu, lecz w swojej sile kształtującej — żywo przeastralowanej przez larwy i dżdżownice kompostownika — jest pokrewny samemu kambium. W wysokopienniku zmineralizowana ziemia wynicowuje się ku górze w pień i rozgałęzienia korony. W wybujałym niskopienniku to wynicowywanie jest ograniczone na korzyść równie wysokiej żywotności zarówno w przestrzeni korzeniowej, jak i w strefie korony. W tym samym sensie działa też intensywne nawożenie zielone pielęgnowane w sadownictwie nisko- i półpiennym.<br /> <br /> Intensywne sadownictwo odnosi sukces wówczas, gdy zawartość humusu w glebie przekracza 3%; optymalna jest wartość zbliżona do 6%, przy jednoczesnej mineralnej zasobności gleby.<br /> <br /> Jako materiał kompostowy obok już wymienionych dodatków szczególnie polecają się wszelkie rodzaje obornika. Dzięki zwierzęcemu pochodzeniu dysponują one siłami kształtującymi wyższego rodzaju, które opanowują wybujałość niskopienników, sprowadzając ją do harmonijnej miary. Ta harmonizacja zaznacza się w całym przebiegu wzrostu pod względem silnie<br /> <br /> {{SE|303}} ograniczonego nacisku infekcji i szkodników, a także w smaczności i trwałości owoców.<br /> <br /> Podsumowując: kompost działa uzdrawiająco i harmonizująco na rozwój roślin; stwarza w glebie podstawę jej trwałej żyzności. Zaleca się, aby w wielostronnie ukształtowanym organizmie gospodarstwa zakładać komposty oddzielnie dla głównych obszarów zastosowania: do kompostowania łąkowego nadają się — z naciskiem na obornik — wszelkie odpady, również obciążone nasionami chwastów; w ogrodnictwie gromadzą się zasadniczo odpadki roślinne, które powinny być w miarę możliwości wolne od nasion chwastów; dodatki obornika są zawsze korzystne. W sadach obok nawożenia zielonego i przed wszelkimi innymi odpadkami należy przyznać pierwszeństwo obornikowi.<br /> <br /> To zalecenie jest apelem do całej wspólnoty gospodarstwa, by właśnie na przykładzie kompostowania ćwiczyła się we wspomnianym «persönlichen Verhältnis zur Arbeit mit dem Dünger» (osobistym stosunku do pracy z nawozem) — poszerzonym o posługiwanie się biologiczno-dynamicznymi preparatami kompostowymi (zob. s. 344 nn.) — doprowadzając tę sprawność do rangi kunsztu i odpowiadając różnymi ziemiami kompostowymi na specyficzne potrzeby poszczególnych gatunków roślin uprawnych.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufe_2:_Die_Düngung_aus_dem_Seelischen_der_Haustiernatur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Poziom 2: Nawożenie z duszy natury zwierząt domowych ===<br /> <br /> To, co duszewno-astralne, dotyka roślinę jako czysto żywo-eteryczną istotę jedynie z zewnątrz — w zwierzęciu stało się ono życiem wewnętrznym. Zwierzę odgranicza się jako organizm cielesny od świata zewnętrznego i kształtuje swoje ciało na narzędzie rozwinięcia swojej istoty. Poprzez zmysły przeżywa zwierzę swój świat zewnętrzny i z tego przeżywania rozwija swoją działalność w cieple, powietrzu, wodzie i ziemi. Mocą swojego bytu duszewnego substancje komponują się w cudowne dzieło jego organów, które stosownie do swoich czynności wykonawczych przybierają najdziwniejsze kształty. W każdej z tych czynności wyraża się mądrość w jej spełnieniu. Kto zatem chce poznawczo zbliżyć się do istoty zwierzęcia, musi dążyć do tego, by to, co postrzegane wszystkimi zmysłami, uwewnętrznić i uformować w przeżywany obraz myślowy. Pełen mądrości związek, który się w tym objawia, dostarcza czującemu poznaniu niezawodną pewność, że siły komponujące substancje ciała zwierzęcego i umożliwiające mu podejmowanie działania mają swój istotowy prapoczątek w ciele astralnym czyli duszewnym zwierzęcia.<br /> <br /> To, co wyłania się z trawiennej działalności zwierząt, otrzymuje swoją siłę nawozową dzięki szczególnej naturze bytu duszewnego. O roślinach powiedziano: «Lebendiges düngt Lebendiges» (żywe użyźnia żywe) — tak samo obowiązuje dla zwierząt: «Seelisches düngt Seelisches» (duszewne użyźnia duszewne). Na ten stan rzeczy wskazano obszernie w rozdziale «Die Seelenorganisation oder der Astralleib des landwirtschaftlichen Organismus» (Organizacja duszewna czyli ciało astralne rolniczego organizmu), s. 111 nn. Do najwyższej siły nawozowej na poziomie czystego działania przyrody doprowadza duszewna natura przeżuwaczy, a wśród nich szczególnie natura bydła (zob. rozdz. «Das Rind»). Rozumienie siły nawozowej jako sumarycznego działania poszczególnych tak zwanych składników odżywczych wyrasta z teorii, której nikt już nie kwestionuje. Natomiast poszukiwanie wartości nawozowej — jak wielokrotnie podkreślano — w «kompozytorze» (w kozie, owcy lub bydle), z którego natury substancje układają się właśnie w ten a nie inny porządek, przełamuje materialistyczne bariery i uwalnia spojrzenie dla pytań, które kierują się ku rzeczywistości życia, duszy i ducha. Gdy się tym pytaniom poświęca uwagę, okazuje się, że wartość nawozowa jest tym wyższa, im bardziej zgodnie z istotą trzyma się, żywi, pielęgnuje i hoduje zwierzęta. To wszystko wyzwala z istoty zwierząt domowych siły, które użyźniają. Ukształtowane jako organizm gospodarstwo rolne spełnia te warunki.<br /> <br /> {{SE|304}} Pogłowie zwierząt domowych w gospodarstwie jest tak dobrane, by z jednej strony mogło być żywione z własnej bazy paszowej, a z drugiej strony by zapewniało wystarczającą ilość nawozu dla użytków rolnych. Ilość i jakość wytwarza przyroda. Zachowanie, a nawet uszlachetnienie nawozu aż do jego zastosowania jest sprawą człowieka.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Bewahrung_der_Dünger_des_Haustierbestandes&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Przechowywanie nawozów od zwierząt domowych ===<br /> <br /> Podczas wypasu nawóz i gnojowica użyźniają bezpośrednio. Regularne rozbijanie placków krowich zapobiega powstawaniu gejlszteli. Natomiast nawóz ze stajni musi być do czasu użycia przechowywany z jak najmniejszymi stratami. Najlepszą metodą zachowania siły nawozowej nawozu stallowego wraz z gnojowicą jest metoda z podściółką ze słomy; najbardziej wątpliwą, choć bezsprzecznie najbardziej racjonalną — metoda gnojowicy płynnej lub gnojownicy. W gnojownicy (gnojowica + nawóz) zachodzą w warunkach niemal całkowitego braku powietrza beztlenowe procesy fermentacji, podczas których organiczne związki azotu mineralizują się do amoniaku, ulatniającego się jako gaz przede wszystkim podczas rozlewania (uciążliwość zapachowa). Mieszadło pozwala ten efekt złagodzić. Gnojownica działa na ożywienie {{SE|305}}<br /> <br /> wodnisto-księżycowego i tym samym, z pominięciem pierwiastka ziemisto-stałego, bezpośrednio na popędowość rośliny, a więc tendencyjnie w kierunku umiarkowanego nawożenia mineralnego. Podściółka ze słomy ma natomiast wieloraką przewagę. Słoma wchłania część gnojowicy, miesza się przy wybieraniu obornika w całości z nawozem i dzięki swojej porowatości zapewnia podczas składowania warunki tlenowe. Dochodzi do tego, że słoma zbóż jest przeniknięta i ukształtowana przez ten sam proces fruktyfikacyjny, który tworzy ziarno w kłosie. Źdźbło jest zgrubiałe i zamyka w swej rurce większą objętość powietrza niż dzieje się to u traw dzikich. Można w tym rozpoznać wyraz silniejszego działania wewnętrznego i astralnego. Prócz tego lśni po wytworzeniu skórki krzemionkowej w procesie dojrzewania i zabarwia się w żółte, czerwonawe aż złociste tony. Otacza się powłoką z opalu. Słoma jest owocem słońca i sprawia, że nawóz krowi staje się tym bardziej słoneczno-ziemskim nawozem — «das Gold des Bauern» (złotem rolnika).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Tiefstallmist&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Obornik głęboki ====<br /> <br /> Najlepszym i połączonym z najmniejszymi stratami sposobem składowania jest głęboka ściółka. Bydło, owce i kozy gnojują i moczątkują na świeżą warstwę słomy; gnojowica jest przez słomę całkowicie wchłaniana. Dzięki swojej zawartości azotu przyspiesza ona tlenowe rozkładanie ubogiej w azot słomy. Zwierzęta same spełniają wymóg «halt ihn feucht und tritt ihn fest» (trzymaj wilgotnym i udeptuj mocno).<br /> <br /> Głęboka ściółka wymaga jednak największego zużycia słomy — do 15 kg na zwierzę i dzień, w porównaniu z oborą na ściółce udeptanej, gdzie wystarcza 3 do 5 kg, i z legowiskowymi boksami na ściółce — 0,5 do 1 kg.&lt;ref&gt;KTBL: ''Faustzahlen für den ökologischen Landbau'', Darmstadt 2015, 760 S.&lt;/ref&gt; W interesie wytwarzania obornika stałego, a tym samym minimalizowania powstawania gnojowicy, w oborach z udeptaną ściółką i boksach legowiskowych można odpowiednio zwiększyć nakłady na podściółkę. Połączenie obory na uwięzi (żywienie, pielęgnacja) z nocnym pobytem w głębokiej ściółce zmniejsza zużycie słomy. Górne warstwy podściółki w głębokiej ściółce — materia legowiskowa — nagrzewają się do ok. 30°C i przechodzą przy umiarkowanym rozkładzie substancji pierwszą, czyli cieplną fazę pryzmy kompostowej. Pod wpływem udeptywania przez zwierzęta leżące poniżej warstwy podściółki ulegają zagęszczeniu; ochładzają się i przechodzą w procesy fermentacyjne; przy braku dostępu powietrza w coraz większym stopniu podlegają fermentacji. Analogicznie do fazy 2 pryzmy kompostowej, wybujały rozrost drobnoustrojów jest hamowany przez {{SE|306}}<br /> <br /> drożdże i grzyby pleśniowe. ''Collembola'' i inne drobne zwierzęta nie znajdują w tym środowisku warunków do życia. Wytwarzane autolitycznie lub wydzielane przez bakterie fermenty zapoczątkowują końcową fazę fermentacji: woda, białka, węglowodany, tłuszcze itd. zostają rozłożone. Organiczne tkanki ulegają rozpuszczeniu, pozostają jedynie kruche resztki słomy i zdrewniałe części; tworzą się aromaty, masa staje się jednorodna i przybiera brunatne zabarwienie. Obornik pachnie teraz — jak się zwykło mówić — jak chleb, jeśli fermentacja przebiegła pomyślnie. Wielokrotnie zasilony preparatami biologiczno-dynamicznymi i przechowywany przez lato bez zakłóceń, dojrzały produkt zostaje «wcielony» w grunt orny. Aby w warstwie podstawowej głębokiej ściółki uniknąć stagnacji wody, a tym samym gnicia, odpowiednim podłożem byłaby ubita glina lub ił. Obowiązuje tu ta sama zasada bezpośredniego kontaktu z ziemią, co w przypadku pryzmy kompostowej. Z nieznajomości subtelniejszych oddziaływań sił prawo, niestety, i w tym przypadku nakazuje nieprzepuszczalne betonowe podłoże. Niebezpieczeństwu gromadzenia się wilgoci, jakie to stwarza, można przeciwdziałać warstwą zrębków drzewnych, wnoszoną przed ustabilizowaniem zwierząt w oborze jesienią.<br /> <br /> Obora bydlęca na głębokiej ściółce powinna być konstruktywnie tak zaprojektowana, aby poduszka obornikowa — przy dziesięciu metrach kwadratowych przestrzeni do ruchu i legowania na zwierzę — mogła narastać przez sześć miesięcy do pełnej wysokości, aż do wyjścia na pastwisko wiosną; kolejne trzy miesiące przez lato służą dojrzewaniu. Pośrednie wywożenie obornika i przejściowe składowanie w polowych pryzmach powoduje znaczne straty substancji. Nie stwarza żadnych problemów utrzymywanie krów o wadze 500 do 600 kg przez chłodną i zimną porę roku na narastającej poduszce obornikowej, bez jej przebicia. Wraz z ociepleniem w marcu i kwietniu przyspiesza rozkład górnych warstw słomy i może dochodzić do powstawania zagłębień w szlakach przejścia i bocznych wybrzuszeń. Temu rozmiękaniu można zapobiec do czasu wyjścia na pastwisko poprzez nałożoną w odpowiednim momencie warstwę uszczelniającą z gliny, iłu lub zrębków drzewnych.<br /> <br /> W zimowym kurniku na głębokiej ściółce utrzymuje się również owce i kozy. Obornik i podściółka ulegają pod wpływem gnojowania i udeptywania bardzo gęstemu zagęszczeniu, fermentują dlatego szybko i bez stratnych przechowalni pośrednich nadają się bezpośrednio do stosowania jako wartościowy nawóz. {{SE|307}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Stapelmist&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Obornik pryzmowy ====<br /> <br /> W oborze boksowej, na głębokiej ściółce z pełnym odchodem lub w oborze uwiązowej odbywa się codzienne, względnie wielokrotne w ciągu dnia usuwanie obornika za pomocą popychacza. Część gnojówki odprowadzana jest osobno. Pozostała część trafia jako mieszanina obornika, podściółki i gnojówki na zlokalizowane w pobliżu obory tymczasowe składowisko. Tu — już po krótkim czasie składowania — uruchamiają się fazy 1 i 2: ogrzewanie i przewietrzanie, a wraz z nimi niekontrolowane procesy rozkładu ze stratami substancji. Ze składowiska pośredniego obornik stały trafia albo do dalszego kompostowania w polowych pryzmach, albo bezpośrednio na kompost. W obu przypadkach fazy 1 i 2 uruchamiają się na nowo, z kolejnymi ubytkami substancji. Aby je ograniczyć do minimum, należy na nowo przemyśleć i na nowo zastosować sprawdzoną od dawna metodę obornika układanego w stosy. Niezbędna jest tu jednak nieprzepuszczalna płyta betonowa z obwodowymi rynnami odwadniającymi dla gnojówki i wody deszczowej. Świeży obornik powstający każdego dnia w zagłębieniu należy jak najszybciej — ładowaczem czołowym z widłami do obornika — zbierać i układać porcjami obok siebie na szerokość płyty gnojowiskowej. Precyzja pracy ma tu zasadnicze znaczenie. Przed pierwszym rzędem układa się drugi, trzeci i kolejne. Tymczasem rząd pierwszy, drugi i następne ogrzewają się, tak że w tej samej kolejności można porcjami układać drugą warstwę, a następnie trzecią i czwartą, aż do maksymalnej technicznie osiągalnej wysokości. Gdy zostaje ona osiągnięta przy pierwszym rzędzie, można przystąpić do pierwszej warstwy przyległej partii. W ten sposób stos narasta stopniowo na całą szerokość i pełną długość. Pod ciśnieniem zalegających warstw fazy ogrzewania, odgazowania i nawilżania przebiegają szybko i niepełnie, kończąc się w fermentacji. W taki oto sposób w fachowo ułożonym obornikowym stosie zachodzą te same procesy co w oborze na głębokiej ściółce. Niemniej straty substancji — około 20% — są wyższe niż w oborze głębokościółkowej, ze względu na allstronne wystawienie na działanie powietrza zewnętrznego. Rozkład postępuje szybciej na niemal pionowych ścianach bocznych i na powierzchni, co widoczne jest między innymi w pojawianiu się kapeluszy grzybów.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Mistkompost&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kompost obornikowy ====<br /> <br /> W rolnictwie biologiczno-dynamicznym rozróżnia się między «nawozem» (*Dünger*) pochodzącym od zwierząt a kompostem, który wywodzi się głównie z materii roślinnej. Są to dwie różne kompozycje sił, które użyźniają glebę. {{SE|308}}<br /> <br /> W kompostowaniu obornika przebiegają te same procesy co opisane dla kompostu roślinnego. W swej dojrzałej, uszlachetnionej postaci wytwarza się pewien szczególny rodzaj humusu trwałego. Jego konstelacja sił zachowuje astralność zwierząt domowych, którą mist ze sobą niesie. To właśnie ich siły duszy nadają nawozowi ową nadzwyczajną długotrwałość działania. W szczególnym stopniu dotyczy to kompostu z czystego — lub też częściowo uzupełnianego — nawozu krowiego. Przekazuje on życiu rośliny siły sięgające poza to, co astralno-duszewne, siły, o których w rozdziale «Das Rind» była mowa jako o «Ich-Anlage» (zalążku Ja). To określenie wskazuje na powiązanie sił wyższego rzędu, które nie tylko czynią rośliny kulturowe obrazem ich nadzmysłowej istoty, lecz stwarzają w nich zalążek umożliwiający tej istocie ponowne wejście w relację z tym, co w minionych etapach ewolucji z niej raum-zeitlich (przestrzenno-czasowo) skrzepło w dziele — to znaczy z jawną postacią rośliny — i może inaugurować nowe możliwości rozwoju. Staje się przez to jasne, że prawdziwe nawożenie z ożywionej i uduchowionej duszą przyrody ma i mieć musi wartość hodowlaną, wartość rozwojową dla roślin kulturowych.<br /> <br /> Wskazane jest, by do kompostu obornikowego obok nawozu krowiego dodawać wszystkie pozostałe rodzaje obornika zwierząt utrzymywanych na gospodarstwie — owiec, kóz, koni, świń oraz drobiu. Każdy z tych gatunków zwierzęcych dokonuje, jako owoc swej działalności trawiennej, «kosmiczno-jakościowej analizy» (*kosmisch-qualitative Analyse*) paszy odpowiadającej jego istocie (zob. rozdz. «Das Rind – Kosmisch-qualitative Analyse und Ich-Anlage», s. 156 n.). Jej wynik odciska się niejako jako wzorzec kompozycji sił w oborniku. Gdy w pryzmie kompostowej spotykają się różne takie wzorce, powstaje nawóz uniwersalny, który — jak wyżej opisano — pobudza i przenika to, co owocne, w stadium wegetatywnego wzrostu, co jest szczególnie potrzebne na łąkach i pastwiskach, w intensywnej uprawie owoców i w warzywnictwie.<br /> <br /> Nie ma powodu, by kompostować cały zebrany nawóz zwierzęcy. Jest to zbyt pracochłonne i powoduje straty podczas składowania sięgające 50% i więcej. Przydatność do użycia w uprawie roli zachodzi wtedy, gdy obornik utracił ostrość zapachu — lub w przypadku gnoju świńskiego — smród. Tak jest, gdy jak w oborniku stosowym i głębokościółkowym przeszedł on pierwszą i częściowo drugą fazę rozkładu. Dalszy przebieg rottowania dokonuje się wówczas w glebie, pod kierownictwem przede wszystkim dżdżownicy oraz życiowej i zmysłowej aktywności korzeni w powiązaniu z mikroorganizmami. Przy kompostowaniu zbyt wilgotnego obornika — będącego zazwyczaj następstwem zbyt małej ilości {{SE|309}}<br /> <br /> ściółki (gnój świński) — dochodzi do powstawania mokrych jąder, które wymagają terminowego przerzucania.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Jauche&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Gnojówka ====<br /> <br /> Gnojówka i obornik mają, ze względu na fizjologiczne procesy, z których wynikają, polarne jakości nawozowe. Jak wyjaśniono na przykładzie bydła (rozdz. «Das Rind», s. 146 i nast.), obornik pochodzi z układu trawiennego, w którym pobierany z zewnątrz, obcy organizmowi pokarm jest stopniowo rozkładany — przez akt przeżuwania, czynność żwacza, trawieńca, jelita cienkiego i grubego — i przeglądany podczas przejścia przez ściany śluzówki. Stamtąd zmineralizowane produkty trawienia, odarte już z obcości, przedostają się do żylnego krwiobiegu, a dalej do wątroby. Mocz natomiast jest wydalaniem z wnętrza ciała: trafia przez tętniczy krwiobieg do nerki, a stamtąd przez pęcherz do świata zewnętrznego. Nerka przesiewa własne substancje ciała i wydziela te, które stały się bezużyteczne, w formie płynnej jako mocz. Istotnym składnikiem moczu jest mocznik — produkt rozpadu przemiany białkowej. Przy tym związku azotowym tkwi jeszcze czynność duszy i ciała życiowego zwierząt. Wraz z moczem wynoszą na zewnątrz siły obu tych członów istoty — i to właśnie te siły nawożą. Inaczej w przypadku obornika krowiego: składa się on z niestrawionych resztek paszy, przeszytych wydzielinami śluzowymi narządów trawiennych i impregnowanych wynikiem «kosmiczno-jakościowej analizy» (por. rozdz. «Kosmisch-qualitative Analyse und Ichanlage», s. 156 i nast.). O ile nawożące siły gnojówki wypływają z działającej z przeszłości, księżycowej astralności bydła, o tyle w oborniku krowim dochodzą do nich te siły, które aktualnie promieniują ze Słońca. Są to siły, które bydło — przede wszystkim ze szczególnej zmysłowej relacji do paszy, w przebiegu «kosmiczno-jakościowej analizy», od przeżuwania przez cały trakt trawienny aż po odwrotnie oddziałującą funkcję rogów jako «zawiązku Ja» — wszczepia w nawóz.<br /> <br /> Gnojówka przechowywana jest w zbiornikach lub otwartych pojemnikach nadziemnych; podlega fermentacji w warunkach w znacznej mierze beztlenowych. Dlatego zaleca się posiadanie co najmniej dwóch pojemników do naprzemiennego przechowywania, tak aby po napełnieniu pierwszego był wystarczający czas na dojrzewanie następcze. Uszlachetnianie gnojówki odbywa się na drodze mechanicznej — przez mieszanie i napowietrzanie — oraz na drodze biologicznej, względnie<br /> <br /> biologiczno-dynamicznej, przez dodatki. To pierwsze sprzyja tlenowym procesom rozkładu i przebudowy, to drugie działa kierująco na cały przebieg procesu aż do dojrzałości. Sprawdzonymi dodatkami, które ponownie wiążą biologicznie amoniak powstający z rozpadu mocznika, są w małych ilościach uszlachetniony kompost obornikowy, a także siekana pokrzywa, trociny i wióry drzewne. Biologiczno-dynamiczne preparaty kompostowe (zob. rozdz. «Die Kompost- oder Düngerpräparate», s. 360 i nast.) zanurza się w gnojówce i gnojowicy w przepuszczalnych woreczkach, zawieszonych na pływaku. Aby uniknąć strat azotowych, w otwartych komorach fermentacyjnych mogą służyć również pływające kołdry ze słomy, pokrzyw itp. z rozsypanym fosforytami i mączką bazaltową.&lt;ref&gt;Herbert Koepf, Bo D. Petterson, Wolfgang Schaumann: ''Biologische Landwirtschaft'', Stuttgart 1980, 303 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> {{SE|310}} W dziś powszechnych bezściółkowych chlewniach i oborach dla świń i bydła powstaje gnojowica — płynny nawóz. Ta mieszanina wody, gnojówki i obornika fermentuje, jeśli nie jest dalej przetwarzana, w cuchnący, szybko działający nawóz. Mineralizacja substancji jest mocno zaawansowana. W rolnictwie biologiczno-dynamicznym zamiast gnojowicowania należy — w miarę możliwości — dążyć do sporządzania nawozu stałego. Z braku ściółki na terenach czysto użytkowanych jako łąki i pastwiska często nie ma innego wyjścia. Tym ważniejsze jest wówczas podjęcie wszelkich działań uszlachetniających gnojowicę, tak jak stosuje się je w przypadku gnojówki. Na ogół surowa gnojowica z masowych hodowli zwierząt wywożona jest na pola bez żadnego uszlachetnienia. Pomijając jej tak zwane zawartości składników pokarmowych, uchodzi za produkt odpadowy wymagający utylizacji — ze wszystkimi konsekwencjami: uciążliwości zapachowej, emisji tlenków azotu (podtlenek azotu, N₂O), obciążenia azotanami wód gruntowych, zamykania porów gleby przez substancje śluzowe, zubożenia flory i fauny glebowej oraz obniżenia wartości odżywczej paszy przede wszystkim przez niskocząsteczkowe związki białkowe. Wysoka ranga, jaką niegdyś cieszył się nawóz zwierzęcy, padła ofiarą myślenia w kategoriach składników pokarmowych. Przy starannym uszlachetnianiu — przede wszystkim za pomocą biologiczno-dynamicznych preparatów — i wystarczająco długim przechowywaniu można stopniowo uzyskać nawet z gnojowicy trwale działający nawóz, który wbudowuje się budująco w procesy glebowe. {{SE|311}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung_der_hofeigenen_tierischen_Dünger&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Stosowanie nawozów zwierzęcych z własnego gospodarstwa ===<br /> <br /> Nawożenie obornikiem jest dobrodziejstwem dla wszystkich upraw: świeży — dla psiankowatych, ziemniaków i pomidorów; częściowo rozłożony — dla okopowych i zbóż; zmineralizowany — dla wieloletnich upraw pastewnych polowych oraz dla łąk, pastwisk, ogrodnictwa i sadownictwa. Ze względu na trwale wysoką siłę nawożącą nie każda uprawa wymaga corocznego nawożenia; w ramach starannie skomponowanej płodozmianu wystarczy nawozić okopowe co trzy lata. Dla dobrego plonowania zapotrzebowanie okopowych pokrywa dawka ok. 300 dt/ha. Jeśli chodzi o całkowite zasoby nawozu w gospodarstwie, idealna jest roczna dawka jednej dużej jednostki przeliczeniowej (DJP) na ha (1 DJP odpowiada 500 kg masy ciała). W stadzie krów łącznie z odchowem można średnio przyjąć 1 DJP na sztukę. Jedna DJP bydlęca wytwarza, zależnie od ilości ściółki, od 80 do 100 dt obornika stałego. Wliczając nawozy pozostałych zwierząt hodowlanych, obsada jednej DJP na ha jest w mniejszych i średnich gospodarstwach osiągana, a niejednokrotnie nawet przekraczana; w przypadku wielkich gospodarstw z przeważającą uprawą roli liczba DJP na ha spada granicznie do 0,4–0,3. Obornik bydlęcy stanowi główną masę, do której w miarę możliwości domieszane są w mniejszych ilościach nawozy z pozostałego pogłowia zwierząt domowych. Nadwyżki nawozowe stosuje się w ramach płodozmianu pod wyeksploatowaną jarinę przed główną rośliną pastewną, w ilości ok. 100 dt.<br /> <br /> Wywóz obornika stałego pod okopowe odbywa się z reguły w roku poprzedzającym, na ściernisko po przedplonie. Po lekkim przykryciu następuje uprawa międzyplonu, który dzięki oborninikowi wytwarza równie bogatą masę korzeniową, jak i zieloną, tworząc z niej wyrównane łoże siewne dla wiosennego siewu okopowych.<br /> <br /> Dobrze dojrzała gnojówka, a w razie potrzeby także gnojowica, jest mile widzianym nawozem wówczas, gdy chodzi o pobudzenie ozimin do skoku rozwojowego wiosną. Wyziębienia i przerzedzone łany wskutek przemiennych mrozów wczesną wiosną można pobudzić do intensywniejszego krzewienia. Sprzyja temu mocznik. Ten związek azotowy, zmineralizowany w toku przemiany białkowej, otrzymuje swoją specyficzną skuteczność dzięki siłom astralnym, wywodzącym się z ciała dusznego zwierząt, które konfigurują skład substancjalny moczu, w który azot jest wbudowany. Kolejnym polem zastosowania jest nawożenie ścierniska w celu szybkiego rozwoju zielonawozowego międzyplonu. Na pastwisku {{SE|312}}<br /> <br /> pomocne jest stosowanie gnojówki wczesną wiosną, ewentualnie przy wypasie zmiennym — po przegonie. Na łany w pełni wzrostu (zwłaszcza okopowe) należy unikać stosowania gnojówki i gnojowicy.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wirksamkeit_der_hofeigenen,_tierischen_Dünger&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Skuteczność własnych nawozów zwierzęcych ===<br /> <br /> Przy każdym z nawozów trzeba pytać o istotę — o duszewno-astralne potencjały sił, które poprzez ciało życiowe i fizyczne tak porządkują substancje i utrzymują je w ruchu, by mogły w odbiciu fizyczno-zmysłowym wejść w zjawisko i działać zgodnie ze swoją istotą. Poszczególnym rysomistotowym cechom dzikiej fauny i zwierząt domowych poświęcono rozdział «Die Seelenorganisation oder der Astralleib des landwirtschaftlichen Organismus» (s. 111 nn.), gdzie stwierdzono, że każdy gatunek zwierzęcy poprzez czynność swojego ciała wnosi niejako nawozowy wkład w całość przyrody. Przez działanie uduchowionego świata zwierzęcego powstaje pełna mądrości sieć powiązań, która nadaje przyrodzie sens w całej jej rozciągłości. Spośród roślinożernych ssaków to przeżuwacze mają czynność swoich organów tak zorganizowaną, że przygotowują nawóz zdolny w wyższym stopniu ożywiać i obdarzać duszą «organ-przeponę» — glebę. Ze zwykłego ilościowego składu substancji nie da się tego wywnioskować; jest to raczej kwestia jakościowego stosunku substancji do siebie nawzajem. Stosunek ten nosi pieczęć istoty krowy, owcy, kozy itd. Najwyższy stopień doskonałości osiąga bydło rogate. W rozdziale «Das Rind» (s. 146 nn.) podjęto próbę scharakteryzowania przebiegu trawienia przenikanego i przeżywiającego się przez swoją istotność, jak też zmysłowej czynności bydła i jego inteligencji w odniesieniu do przemiany materii. Kto stąd pragnie zrozumieć długotrwałe, uzdrowicielskie działanie nawozu wołowego na glebę i rośliny, temu może służyć pomocą następujące rozważanie. Roślina rośnie w osi Ziemia-Słońce. Korzeń dąży w głąb w kierunku środka Ziemi, źdźbło, łodyga lub pień wznosi się pionowo ku wysokości Słońca. Od tej pionowej osi liście i gałęzie rosną w dal i szerokość. Blaszka liściowa, rozwijająca się powierzchniowo w poziomie, bezpośrednio odbiera napływające działania Słońca i planet i przetwarza je w żywą substancję, wspierana przez wznoszący się w łodydze, wewnątrz kambium, «sok ziemi» (''Xylem''). Sok ten pośredniczy z jednej strony między dążącym ku poziomowi wzrostem a żywotnością próchnicy żywicielskiej i siłą kształtującą {{SE|313}}<br /> <br /> humusu trwałego w połączeniu z wapnem — czyli siłami nawozu właściwymi kompostowi roślinnemu. Dotyczy to również rozgałęziającego się wszerz systemu korzeni włośnikowych. Inaczej rzecz się ma z korzeniem palowym, źdźbłem, łodygą i pniem. Ich pionowy impuls substancjalnie nie opiera się na humusie jako nawozie, lecz na krystalinie kwarcu, krzemianów i minerałów ilastych (por. rozdz. «Die Entstehung der Tonmineralien und ihre Neubildung», s. 209 nn.). Te minerały krzemionkowe pośredniczą w przekazywaniu napływających sił Słońca, planet i gwiazd stałych drogą pośrednią. Skupiają się one mocą działania iłów w «kosmiczny prąd wznoszący» w roślinach.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&lt;/ref&gt; Ja człowieka, jego duchowe jestestwo, daje mu siłę wyprostowania; zwierzę jest zwierzęciem, ponieważ tej siły do pełnego wyprostowania nie posiada; ma jednak, jak w szczególny sposób bydło rogate, «Ja w zalążku». Roślina, mocno zakorzeniona w ziemi, kształtuje sobie w «kosmicznym prądzie wznoszącym» swoją pionową postać na wzór i odbicie swego nadzmysłowego duchowego jestestwa. Nawóz zwierzęcy może teraz — tak wolno przypuszczać — dzięki wplecionemu weń poprzez ciało astralne i eteryczne zwierzęcia «zalążkowi Ja» czynić jestestwo roślinne bardziej samodzielnym wobec uwikłania w miejscowo dane warunki wyżyn i głębin. Przez nawóz roślinnie jest przekazywany zalążek do indywidualizacji aż w zewnętrzne kształtowanie się formy, do silniejszego łączenia się z własną istotą z działaniami Ziemi i kosmosu. Tak ujmując rzecz, trzeba — jak już zaznaczono — ponad wszystko przyznać nawozowi wołowemu, w odniesieniu do życiowego związku gleby i roślin, zdolność «wychowawczą».<br /> <br /> Nawozy zwierząt domowych (zwłaszcza przeżuwaczy) działają na substancjalne dzianie się i typowe kształtowanie formy rośliny. Wzmacniają one siły, poprzez które nadzmysłowe jestestwo rośliny wychodzi w zjawisko. Ujawnia się to w jej pionowym ukierunkowaniu w osi korzeń-pęd-kwiat, a tym samym w zmianach kształtu liści od nasady ku kwitnieniu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Licht-Schatten-Versuch&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Doświadczenie światło-cień ===<br /> <br /> W wielowariantowym, wieloletnim doświadczeniu polowym zbadano działanie nawożenia kompostem ze stajni w porównaniu z zastosowaniem soli mineralnych, azotu, kwasu fosforowego, potasu (NPK) oraz z zabiegiem przy użyciu tak zwanego biologiczno-dynamicznego preparatu rogowo-krzemowego {{SE|314}}<br /> <br /> ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|por. rozdz. «Das Hornkieselpräparat», s. 348 nast.]]) w pełnym nasłonecznieniu, w półcieniu i głębokim cieniu — na życie, pszenicy, owsie, ziemniakach, szpinaku i rzodkiewce. Program badań obejmował zjawiska morfologiczne, szereg parametrów analitycznych oraz oceny z zastosowaniem obrazotwórczej metodyki krystalizacji chlorku miedzi.&lt;ref&gt;Manfred Klett: ''Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung'', Darmstadt 1968, 117 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tu wyróżnić należy jedynie tę część doświadczenia, która dotyczy działania nawożenia obornikiem w porównaniu z zastosowaniem NPK.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Bewertungen_durch_morphologische_Befunde&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Oceny na podstawie wyników morfologicznych ===<br /> <br /> Doświadczenie potwierdziło doświadczenia praktyczne, znane uważnie obserwującemu rolnikowi od dawna — dotyczące wszechstronnie pozytywnego działania nawozu zwierzęcego w postaci kompostowanego obornika bydlęcego:<br /> <br /> * Korzeń odkrywa sobie większą przestrzeń glebową;<br /> * wykształca się zgodnie ze swoją gatunkową dyspozycją w ideotypowo doskonały sposób;<br /> * korzeń palowy (typ kosmiczny) — marchew, burak ćwikłowy, rzodkiewka, szpinak — wykazuje silny wzrost w głąb i jest bocznie obramowany drobnym systemem korzeniowym zwężającym się piramidowo ku dołowi ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#315|Rysunek 17]]).<br /> * U rzodkiewki owocniki wykazują tendencję do pogrubienia ''hypokotylu'' — do ukształtowania doskonałej kuli, od której korzeń wyraźnie się oddziela. Przy NPK to przejście było wykształcone bardziej rzepowato; korzeń palowy zanikał i rozgałęział się blisko powierzchni.<br /> * Również u typu korzenia z natury sferycznie wykształconego, silnie rozdrobnionego (irdischer Wurzeltyp — ziemski typ korzenia) — fasola karłowa, cebula, zboża — przy NPK zjawisko dezorientacji korzenia wobec gatunkowej dyspozycji ujawniało się wyraźniej.<br /> * Co do budowy źdźbła (długości międzywęźli) różnice były ledwo zauważalne, natomiast przy nawożeniu kompostem obornikiem stale rzucało się w oczy wydłużenie najwyższego, kłosonośnego członu źdźbła. Ten przypływ witalności zaznaczał się też u podstawy źdźbła wyższym stopniem krzewienia — czyli większą liczbą kłosonośnych źdźbeł na jedną roślinę.<br /> * Co do rozwoju liści: przy pełnym świetle dziennym wygląd liści zbliża się przestrzennie — w formie, barwie, ząbkowaniu, owłosieniu, budowie blaszki liściowej, spoistości ''kutikuli'' — do ''kseromorficznego'' ideotypu gatunku; tak samo czasowo, w następstwie liści od<br /> {{SE|315}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 17, S. 315.jpeg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 17: Wurzelbilder von Spinat bei Mistkompostdüngung und NPK-Anwendung im Licht-Schatten-Versuch.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> * ... dużo płatowych, pierzastych, podstawowych — aż po małe, przybliżone do łodygi, zaostrzone w przejściu ku kwiatu. Ten silnie rytmicznie ukształtowany sposób przejawiania się jest w wariantach z kompostem obornikiem bardziej wyrazisty niż w wariantach z NPK ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#316|Rysunek 18]], s. 316). U ''jednoliściennych'' zbóż ujawnia się ta sama tendencja. Przy nawożeniu kompostem obornikiem liście są węższe, o mocniejszej strukturze, silniej skrzemionkowane na brzegach i wierzchołkach. Rośliny NPK kontrastują z tym skłonnością ku ''hydromorphii'' — podobnie jak rośliny cieniste.<br /> <br /> * Podobnie jak u roślin ''jednoliściennych'' (jednoliściennych) znamienny jest ciąg międzywęźli od węzła do węzła — ku górze progresywnie wzrasta on w długości — tak u ''dwuliściennych'' roślin kwiatowych jest to...<br /> {{SE|316}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 18, S. 316.jpg|center|800px|]]&lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 18: Blattfolgen von Radies bei Mistkompostdüngung im Vergleich zu NPK im Licht-Schatten-Versuch.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> metamorfoza liści.&lt;ref&gt;Wilhelm Troll: ''Allgemeine Botanik'', Stuttgart 1959, 927 S.; Gerbert Grohmann: ''Die Pflanze'', Berlin 2013, 448 S.; Jochen Bockemühl: «Bildebewegungen im Laubblattbereich höherer Pflanzen» (Ruchy kształtujące w obszarze liści wyższych roślin), ''Elemente der Naturwissenschaft'' Nr. 4: 7–23, 1966.&lt;/ref&gt; Odwzorowuje ona przestrzennie dynamikę wzrostu przebiegającego w czasie.<br /> * Metamorfoza liści od liści podstawowych aż ku kwiatu jest przedstawiona na przykładzie rzodkiewki na Rysunku 18.<br /> * Formy podstawowe wykazują — zarówno w dolnej części pierzaste, w górnej zaokrąglone, słabo podzielone i ząbkowane blaszki liściowe. U liści następczych blaszka liściowa redukuje się coraz bardziej do swej górnej części. Jest ona wówczas silnie ząbkowana i coraz bardziej lancetowato zaostrzona. To polarne kształtowanie liści — u pierwotnych w zestawieniu z następczymi — jest najwyraźniej zaznaczone w pełnym świetle. Zanika ku<br /> {{SE|317}}głębokiemu cieniowi, w którym liście następcze dłużej zachowują pokrój liści pierwotnych (słabsze ząbkowanie, bardziej zaokrąglona blaszka).<br /> * Ta sama różnica wynika przy porównaniu nawożenia kompostem obornikiem z NPK. Pierwsze zgadza się z wpływem światła; przy drugim przemiana liści jest podobnie zahamowana jak u roślin w cieniu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Bewertungen_anhand_der_analytischen_Befunde&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Oceny na podstawie wyników analitycznych ===<br /> <br /> Ocena oparta na ilościowych porównaniach składników materialnych jest możliwa jedynie w ograniczonym zakresie, jeśli nie uwzględnia się czynnika czasu. Co mówi duża ilość danej substancji, co mała? Punkt odniesienia dla oceny musi być poszukiwany w procesualnym zachodzeniu w roślinie, z ukierunkowaniem na pewien punkt końcowy. Tym punktem końcowym, z perspektywy wartości fizjologiczno-żywieniowej, jest dojrzałość. Ku niej wiodą — w nieustannej przemianie składników materialnych — procesy budowania; od niej oddalają procesy rozpadu. Dopiero śledzenie obu dostarcza kryteriów dla w miarę pewnego stwierdzenia jakości. Z analityki procesów budowania pojęcie «fizjologii dojrzewania» nabiera treści. Gdy procesy życiowe w dojrzałości dochodzą do spoczynku — aktywności enzymatyczne redukują się do minimum — osiągnięty zostaje optymalny stopień jakości i zagwarantowana naturalna zdolność przechowywania na pewien czas. Jeśli jednak enzymy pozostają aktywne w pełnej dojrzałości, owoc trwa fizjologicznie w stanie niedojrzałości i po krótkim czasie ulega rozpadowi; jego wartość odżywczą należy w związku z tym ocenić jako niższą.<br /> <br /> W doświadczeniu świetlno-cieniowym ustalono za pomocą liczb stosunkowych dynamikę budowania substancji — od stadiów wstępnych sygnalizujących niedojrzałość ku takim, które charakteryzują stan pełnej dojrzałości. Okazało się przy tym, że u owoców nawożonych kompostem obornikiem stopień przemiany charakterystycznych dla pełnej dojrzałości kompozycji substancji wzrasta:<br /> <br /> * Tak względna zawartość kwasu askorbinowego, wynikająca ze stosunku dehydroaskorbinianu (stadium wstępne) do kwasu askorbinowego (witamina C);<br /> * tak wyższa zawartość disacharydów w stosunku do monosacharydów; te ostatnie są oznaką wciąż działającej asymilacji;<br /> * tak wyższa, względna zawartość białka; charakteryzuje ona stosunek białka ogólnego (białka surowego) do białka czystego, wysoko ustrukturyzowanego. Białko surowe, zawierające obok białka czystego niskocząsteczkowe związki białkowe aż po aminokwasy i sole azotowe, jak azotany,<br /> {{SE|318}}<br /> <br /> wykazuje — szczególnie u liściastych warzyw o bujnym wzroście — częściowo skokowe wzrosty przy stosowaniu soli NPK.<br /> <br /> * Tak bardzo niskie aktywności enzymatyczne oksydującej dehydrazy i sacharazy rozkładającej cukier trzcinowy w plonie pszenicy, ziemniaków, warzyw. Przy stosowaniu NPK wzrastały one — podobnie jak u roślin w cieniu — skokowo do poziomu wskazującego na niedojrzałość.<br /> * Zbliżone wyniki na korzyść nawożenia kompostem obornikiem wykazały zawartości kwasu krzemowego i popiołu w słomie zbóż; w przypadku ziaren nie stwierdzono pod tym względem żadnych różnic zawartości.<br /> <br /> Powszechna rutynowa analityka odnosi się z reguły do stwierdzania ilości — jak analizy pozostałości szkodliwych substancji, prowadzące do ustalania wątpliwych wartości granicznych, które raz po raz muszą być rewidowane — albo do tak zwanych składników wartościujących. Do interpretacji danych brakuje tu pojęciowego punktu odniesienia: takiego jak na przykład w przypadku doświadczenia świetlno-cieniowego porównanie w określonych warunkach, albo jak względny, fizjologiczny stan spoczynku dojrzałości, albo specyficzna kompozycja, w której dana substancja się pojawia i pełni określoną funkcję. Wiarygodne stwierdzenie jest możliwe dopiero wówczas — a nie obejdzie się bez ogromnego nakładu pracy — gdy dane analityczne dostarczają potwierdzenia dla pojęć, które zostały wypracowane w myślącym oglądaniu zjawisk życiowych.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Bewertung_durch_die_kristalldiagnostische_Methode_der_Kupferchloridkristallisation&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Ocena metodą diagnostyki krystalicznej chlorku miedzi ===<br /> <br /> W przeciwieństwie do analityki przyczynowej, która ogranicza się do badania części żywego układu, «wrażliwa krystalizacja chlorku miedzi» według Ehrenfriedta Pfeiffera&lt;ref&gt;Ehrenfried Pfeiffer: 1899–1961, pionier stosowanych badań antropozoficznych, który wychodząc od wskazówek Rudolfa Steinera dla badania sił kształtujących, rozwinął metodę wrażliwej krystalizacji chlorku miedzi; wspólnie z Guentherem Wachsmuthem (1893–1963) pod kierunkiem Rudolfa Steinera sporządził w latach 1922/23 po raz pierwszy preparat z nawozu w rogu. Do końca lat trzydziestych XX wieku prowadził razem z Guentherem Wachsmuthem laboratorium badawcze przy Goetheanum. Od końca lat trzydziestych rolnik i doradca rolniczy w USA.&lt;/ref&gt; pozwala na drodze morfologiczno-diagnostycznej zdobyć sąd o «żywym organizmie rośliny» jako całości, która na poziomie nieorganicznym odwzorowuje się jako określony układ fizykochemiczny. Krystalizacja chlorku miedzi nadaje się zatem do tego, {{SE|319}}<br /> <br /> by uzmysłowić organizację sił kształtujących rośliny w martwym odwzorowaniu. Zasada metody opiera się na zmianie tekstury krystalizujących igieł chlorku miedzi przy dodaniu różnych ekstraktów roślinnych jako współrozpuszczalników. Wskutek tego faktu przy krystalizacji na płaskich szklanych płytkach w komorach klimatycznych powstają swoiste dla danego dodatku i reprodukowalne struktury igłowe oraz kompleksy strukturalne (tekstura lub habitus), które można oceniać porównawczo.<br /> <br /> Metoda Pfeiffera była rozwijana przez wielu eksperymentatorów, przede wszystkim w zakresie diagnostyki kryształów: na polu medycyny ludzkiej przez Selawry,&lt;ref&gt;Alla Selawry, Olleg Selawry: ''Die Kupferchloridkristallisation in Naturwissenschaft und Medizin'', Stuttgart 1957, 232 S.&lt;/ref&gt; na polu środków spożywczych przez v. Hahna,&lt;ref&gt;Friedrich Vincenz von Hahn: ''Thesigraphie'', Wiesbaden 1962, 244 S.&lt;/ref&gt; na polu roślin przez Krügera,&lt;ref&gt;H. Krüger: ''Kupferchloridkristallisationen, ein Reagenz auf Gestaltungskräfte des Lebendigen'', Weleda – Schriftenreihe 1/1950.&lt;/ref&gt; na polu jakości produktów roślinnych przez Enquist,&lt;ref&gt;Magda Enquist: ''Strukturveränderungen im Kupferchloridkristallisationsbild von Pflanzen durch Alterung und Düngung'', Lebendige Erde 3, 1961.&lt;/ref&gt; Pettersona&lt;ref&gt;Bo D. Petterson (1967): ''Beiträge zur Entwicklung der Kristallisationsmethode mit Kupferchlorid nach Pfeiffer'', Lebendige Erde 18 (1): S. 15–31.&lt;/ref&gt; oraz w odniesieniu do aktualnego stanu przez Doesburga.&lt;ref&gt;Paul Doesburg, Machteld Huber, Jens-Otto Andersen, Miriam Athmann, Guus van der Bie, Jürgen Fritz, Uwe Geier, Joop Hoekman, Johannes Kahl, Gaby Mergardt &amp; Nicolaas Busscher (2014): «Standardization and performance of a visual Gestalt evaluation of biocrystallization patterns reflecting ripening and decomposition processes in food samples», ''Biological Agriculture &amp; Horticulture: An International Journal for Sustainable Production Systems'', DOI: 10.1080/01448765.2014.993705.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Diagnostyka tekstury kryształów na obrazach chlorku miedzi opiera się na porównaniu obrazu kryształów świeżego ekstraktu z obrazami pochodzącymi z kolejnych stadiów starzenia się tego samego ekstraktu. U podstaw tego postępowania leży rozważanie, że szybkość, z jaką świeży sok rozkłada się (starzeje) w określonych warunkach, jest funkcją wartości tego ekstraktu świeżego soku. Stwierdza się, że starzejące się — to znaczy ulegające autolizie i mikrobiologicznemu rozkładowi — ekstrakty roślinne odciskają się w obrazie kryształów w postaci reprodukowalnych typów obrazów kryształów, tak zwanych stadiów starzenia, następujących po sobie w określonej kolejności ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|Rysunek 19]], s. 320).<br /> <br /> Różnią się one tym, że świeży ekstrakt roślinny wywołuje swoistą dla danej rośliny teksturę kryształów, natomiast ekstrakt ulegający rozkładowi — w coraz większym stopniu atypowe elementy teksturalne, które w wyniku końcowym upodabniają się do tych, jakie tworzy czysto krystalizujący chlorek miedzi. Z tego wynika jako miara {{SE|320}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 19, S. 320.jpg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 19: Kristallbilder einer Alterungsreihe von Kartoffeln im Licht-Schatten-Versuch (Var. 9).&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> oceny jakości szybkość, z jaką badana substancja — gdy zostaje wystawiona na działanie rozkładu — przechodzi przy krystalizacji przez kolejne stadia szeregu rozkładu. Szybki rozkład jest przy tym znamieniem niskiej jakości. To samo obowiązuje wówczas, gdy świeży ekstrakt próbki wykazuje już cechy obrazu starzenia szeregu referencyjnego.<br /> <br /> W doświadczeniu świetlno-cieniowym doszedł jeszcze jeden punkt odniesienia dla oceny jakości: zróżnicowanie pełnego światła słonecznego, półcienia i głębokiego cienia. Pytanie brzmiało między innymi: Czy na tle polarności roślin wyrosłych w pełnym słońcu i w cieniu da się na podstawie obrazów krystalizacji jakościowo odróżnić działanie kompostu obornikowego i NPK? Każdy gatunek roślinny pozostawia w obrazie kryształów<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> {{SE|321}}<br /> [[Datei:Abb. 20, S. 321.jpg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 20: Typische Kristalltexturen von Kartoffeln im Licht-Schatten-Versuch.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> charakterystyczny odcisk swojej organizacji sił kształtujących. Gdy może się ona swobodnie rozwinąć — bez zakłócających wpływów — powstaje odpowiednio subtelnie rozczłonkowany, reprodukowalny obraz kryształów. We wszystkich badanych kulturach (żyto, pszenica, owies i kilka gatunków warzyw) wyniki krystalomorfologiczne wykazują w swej tendencji uderzającą zgodność. Różnice między nawożeniem kompostem obornikowym a stosowaniem NPK uwydatniają się w przybliżeniu tak wyraźnie jak różnice między światłem a cieniem.<br /> <br /> Typowe tekstury kryształów na przykładzie ziemniaków w doświadczeniu światło-cień ilustruje Rysunek 20.<br /> <br /> Jeśli chodzi o kompost obornikowy w porównaniu z NPK, «w świetle» należy porównywać odpowiednio warianty 9 i 12 oraz 10 i 11, a «w głębokim cieniu» — warianty 1 i 4 oraz 2 i 3. Pod oznaczeniem «W.Z.» podane są względne «liczby wartości krystalizacji». Abstrahują one wizualne porównanie. Według określonego klucza suma jednostkowych zjawisk teksturalnych kryształów ujmowana jest w jednej liczbie: optimum = 100, pessimum = 0. Wprawionemu oku sam obraz kryształów dostarcza tekstu do pojęciowej oczywistości.<br /> <br /> We wszystkich badanych roślinach, tak też u ziemniaków (Rysunek 20), pod bezpośrednim nasłonecznieniem obraz kryształów zbliża się do odpowiedniego optimum tekstury. Każdy gatunek roślinny odciska obrazowo obraz kryształów właściwy swojej eterycznej organizacji. U «roślin świetlnych» wykazuje on dobrą koordynację poszczególnych elementów strukturalnych, płynne przejścia między pniami igłowymi a subtelnymi rozgałęzieniami oraz subtelne, wyraźnie zarysowane {{SE|322}}<br /> <br /> igły. W głębokim cieniu zanika stopniowo swoista dla danego dodatku kolejność struktur igłowych na rzecz ogólnego ukierunkowania radialnego. Gałęzie igieł stają się szersze wskutek narastania drobnych rozgałęzień; wyrastają nieregularnie i w strefach spiętrzeń pni igłowych. Ten sam obraz wykazuje stadium 2 i — w nasileniu — stadium 3 szeregu starzenia wariantu 9 na [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|Rysunku 19]] (s. 320).<br /> <br /> Typ obrazów kryształów na [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#3211|Rysunku 20]] (s. 321) odpowiada przy nawożeniu kompostem obornikowym wariantom świetlnym, przy stosowaniu NPK — tendencyjnie wariantom cieniowym. U tych ostatnich szczególnie rzucają się w oczy następujące cechy teksturalne: tworzenie się wtórnych ognisk zarodkowania przy krystalizacji, rozgałęzienia w strefach spiętrzeń, szerokie, radialnie skierowane, nieuporządkowane, słabiej rozgałęzione pnie igłowe, nierówno długie, wachlarzowate drobne rozgałęzienia. Koordynacja struktur igłowych podlega w mniejszym stopniu jednolitej zasadzie kształtowania (por. War. 11). W większości przypadków liczby wartości krystalizacji «roślin świetlnych» pól NPK nie różnią się od tych u «roślin cieniowych» członów doświadczalnych nawożonych organicznie. Szczególnie uderzająca zgodność obrazów kryształów NPK wariantów świetlnych z tymi u cieniowanych członów doświadczalnych przemawia za istotnie obniżonym stopniem ożywienia, względnie wartością odżywczą ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|Rysunek 19]], War. 2 i 11, s. 320).<br /> <br /> Wszystko razem — stara wiedza chłopska, wszystkie doświadczenia praktyczne, doświadczenia trwałego nawożenia&lt;ref&gt;Ernst Klapp: ''Lehrbuch des Acker- und Pflanzenbaus'', Berlin-Hamburg 1958, 503 S.; Edward John Russel: ''The World of the Soil'', London 1957, 242 S.&lt;/ref&gt; oraz przywołane tu we fragmentach doświadczenie świetlno-cieniowe — wskazuje na jedyną w swoim rodzaju doniosłość nawożenia przez zwierzęta domowe, w szczególności przeżuwacze. Koronują one dzieło natury, udzielając trojakiego błogosławieństwa: swoim bytowaniem i swoim nawozem dają<br /> <br /> * środkowi między «wyżynami i głębinami» — «przeponie-glebie» — trwałą żyzność,<br /> * roślinom — ich wygląd bliski praobrazowi i substancjalnie ukształtowane tworzenie owoców,<br /> * za sprawą własnej bazy paszowej — sobie samym — budowę cielesności, która w nadmiarze — niczym ofiara — przynosi świadczenia najrozmaitszego rodzaju w służbie i dla dobra człowieka.<br /> {{SE|323}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufe_3:_Die_Düngung_aus_dem_Geist_des_Menschen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Poziom 3: Nawożenie z ducha człowieka ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Stoffwechselausscheidungen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Wydaliny metaboliczne ===<br /> <br /> W skałach objawia się żywioł «tego co stałe i ziemskie». Powstały one z praodwiecznych, metabolizmopodobnych procesów życiowych w rozwoju Ziemi — stały się «dziełem» utrwalonym w formach kryształów. Jedynie przez procesy wietrzenia, przez rozpad form krystalicznych, substancje te mogą zostać na powrót wyniesione w procesy ożywionej przyrody. Jako takie nie mają żadnej wartości nawozowej. Rośliny rozmnażają się nie tylko przez nasienie, lecz zarazem przez pozostałości «Ogólno-Roślinnego», które w glebie wyzwalają procesy metaboliczne. Minione życie przemienia się w «nasienie uniwersalne» — humus, który użyźnia życie przyszłe. Zwierzęta wreszcie nawożą z sił swojej ożywioności i obdarowania duszą. Na zewnątrz ujawnia się to w niemal nieskończonym bogactwie wariantów ich działań bytowych, wewnątrz zaś — w działaniu trawienia i przyrządzaniu nawozu ożywionego i obdarowanego duszą.<br /> <br /> Z przytoczonej powyżej hierarchii stopni dałoby się bez trudu wyciągnąć wniosek, że wydaliny człowieka powodowałyby kolejny szczebel wzrostu siły nawozowej. Rzecz ma się jednak dokładnie odwrotnie! Jedno spojrzenie na układ członów istoty człowieka i wynikającą z niego czynność trawienia rozjaśnia tę kwestię. Czysto duchowo spoczywający jądro istoty człowieka prześwietla cielesne człony istoty i umacnia się w nich w organizacji Ja. Pracuje ono nad tymi członami istoty i przekształca je ku wyższym szczeblom ich rozwoju. Na tym polega dalszy rozwój człowieka — taki, który po wsze czasy chce być zdobyty przez niego samego. Najintensywniej pracuje duchowa dusza człowieka w obecnych czasach nad przekształceniem częściowo jeszcze z ciałem żywym związanego ciała astralnego w tak zwane «Jaźń Duchową», działającą wolną od ciała żywego.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Theosophie, Einführung in übersinnliche Welterkenntnis und Menschenbestimmung'', GA 9, Dornach 2003.&lt;/ref&gt; Ta praca Ja nad członami istoty — a więc i ciałem życia, czyli eterycznym, i ciałem fizycznym — pochłania siły. Ja pobiera je za pośrednictwem organizacji Ja: dusznie — przez postrzeżenia za pośrednictwem zmysłów, cielesnie — przez pokarm. Substancje i siły Ziemi żywią ciało, aby duchowa dusza człowieka mogła w tym ciele, w rozwinięciu działań duszy {{SE|324}}<br /> <br /> myślenia, czucia i woli — żyć i działać. W przypadku człowieka trawienie pokarmu stoi wyłącznie w jego służbie, nie zarazem w służbie Ziemi. Pobiera z przyjętego pokarmu wszystkie siły dla siebie samego. Jest on w porównaniu ze zwierzęciem i rośliną egoistą. To, co człowiek wydala za pośrednictwem procesu nerkow-pęcherzowego w postaci płynnej i za pośrednictwem trawienia jelitowego w postaci bardziej stałych substancji, jest pozbawione wszelkich sił odżywczych — jest martwym, bezdusznym i bezducho­wym żużlem. Jego substancje są doszczętnie «rozłożone» z życiowo-duszewnego kontekstu; jako N, P, K, Si, Ca itd. zostały zepchnięte z powrotem w stan czysto mineralny i jedynie jako takie mogą działać.<br /> <br /> Tak więc wydaliny ludzkie — na przykład w postaci osadów ściekowych stosowanych jako nawóz — są nieodpowiednie do produkcji ludzkiej żywności. W ukierunkowanym zastosowaniu są one «antynawozem», porównywalnym z azotem syntetyzowanym z powietrza.<br /> <br /> Z powodu materialistycznego sposobu patrzenia — substancja niezależnie od swojego pochodzenia jest jedną i tą samą substancją — skłonni jesteśmy wciąż na nowo szukać metod, dzięki którym «cenne składniki odżywcze» N, P, K ludzkich fekaliów można by jednak wykorzystać z pożytkiem dla uprawy roślin. Odeszło się od produkcji warzyw na tak zwanych «polach irygacyjnych» w pobliżu wielkich miast. Suszenie i kompostowanie osadów ściekowych praktykowane jest z powodzeniem. Produkt powinien być jednak stosowany wyłącznie poza rolnictwem — do celów renaturyzacji w budownictwie drogowym i krajobrazowym.<br /> <br /> To, co człowiek pod rządami duchowej duszy pozostawia cieleśnie, jest przez nią wyczerpane z sił; nie daje on przyrodzie nic z powrotem. Gdzie więc duchowa działalność człowieka staje się nawozem? Jest to wolna od ciała żywego część jego istoty — duchowa dusza — która w myśleniu, czuciu i woli zwraca się ku rzeczom i istotom przyrody.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Geisttätigkeit_in_der_Arbeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Działalność duchowa w pracy ===<br /> <br /> Zwierzę rozszerza swoją istotę na życiowy okrąg, w którym jest czynne. W tej czynności przejawia się mądre życie instynktowne, które tworzy tkankę wzajemnych powiązań. W tym sensie pojęte — nawozi ono przez swe działanie w gospodarstwie przyrody. To, co się dzieje, podlega żelaznej konieczności. Dzięki budzącemu się samoświadomości człowiekowi wrodzona jest zdolność do wolności w działaniu. Może on się decydować na to lub tamto, na dobro lub zło, na prawdę lub kłamstwo.<br /> <br /> To, co nad tym rozstrzyga, jest sumieniem, do którego wchodzą ostatecznie wszystkie myśli, uczucia i impulsy woli, i od którego wszystkie czyny otrzymują swoje szczególne moralno-etyczne piętno. W dawnym chłopstwie obowiązywało powiedzenie: «Der Tritt des Bauern düngt» («Krok chłopa nawozi»). Biegło się trzymając lejce za pługiem, albo jako siewca przez pole, albo w niedzielnym obchodzie przez pola. Jak prawdziwe było niegdyś to powiedzenie, tak prawdziwe jest w metamorfozie i dziś. Niegdyś z ludowego przeżywania była jeszcze bezpośrednio instynktywnym doświadczeniem to, co ziemia mówi kroczącemu po niej, co przemawia z nastrojów otoczenia, co gleba wdycha, a co wydycha. Wiedziało się wówczas, co jako następne logicznie czynić. Dziś pewność «czynienia w odpowiedniej chwili właściwego właściwie» musi być na nowo zdobyta z siły duszy świadomości. Krocząc po polu — powiedzmy po skończonej pracy, wypełnionym wieloma wrażeniami dnia — czuje się pewność wyłaniającą się z nieznanych głębin duszy, która nie pochodzi z myślenia związanego ze zmysłami. Z odczucia całości gospodarstwa i wszystkich jego aktualnych odniesień życiowych wie się nagle, co następnego dnia czynić — czy to kierując uwagę na obszary gospodarstwa, które wypadły z pola widzenia, czy też że ta lub inna uprawa pilnie wymaga zabiegu pielęgnacyjnego, jak zgrzeblenie albo oprysk preparatami. Nawiedzają intuicje, które z głucho przeczuwającej woli rozświetlają się ku świadomości. Wie się, że stoi w żywym duchowo strumieniu od wczoraj ku dziś i od dziś ku jutru. Wpuszczać idee myśląc tak w pracę, żeby chwytały one czując wolę w pracy — to otwiera drogę dla intuicji prowadzących do nowej sztuki nawożenia z ducha, do sztuki ożywiania materii, «das Feste, Erdige selber» («samego stałego, ziemistego»).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S.122: «Man muss die Erde direkt beleben, und das kann man nicht, wenn man mineralisierend vorgeht, das kann man nur, wenn man mit Organischem vorgeht, das man in eine entsprechende Lage bringt, sodass es organisierend, belebend auf das Feste, Erdige selber wirken kann.» (Trzeba bezpośrednio ożywiać ziemię, a nie można tego czynić, postępując mineralnie; można to tylko, postępując organicznie, wprowadzając materię organiczną w odpowiednie warunki, tak by działała organizująco, ożywiająco na samo stałe, ziemiste.)&lt;/ref&gt; {{SE|325}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_landwirtschaftliche_Individualität_und_die_biologisch-dynamischen_Präparate&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Indywidualność rolnicza a preparaty biodynamiczne ===<br /> <br /> Ze swoich badań duchoznawczych nad istotą substancji i sił oraz nad istotą nawożenia rozwinął Rudolf Steiner {{SE|326}}<br /> <br /> pewien rodzaj technologii w obrębie tego, co żywe. Dał wskazówki do wytwarzania i stosowania biologiczno-dynamicznych preparatów nawozowych. Chodzi o dwa preparaty opryskowe, czyli polowe, oraz o sześć preparatów do gnojówki i kompostu. Wytwarzane są według określonych zasad — do których powrócimy później — najczęściej na samych gospodarstwach i stosowane w bardzo małych dawkach.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vorträge vom 12. und 13. Juni 1924.&lt;/ref&gt; W kwestii praktyki wytwarzania i stosowania odsyła się do stosownej literatury.&lt;ref&gt;Christian von Wistinghausen et al.: ''Anleitung zur Anwendung der biologisch-dynamischen Feldspritz- und Düngerpräparate'', Arbeitsheft 2, Darmstadt 2005, 92 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Walter Stappung: ''Die Düngerpräparate Rudolf Steiners – Herstellung und Anwendung'', Rüfenacht 2017, Bd. I + II: 748 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Ueli Hurter et al. (2018): ''Biodynamische Präparate-Praxis weltweit – Die Fallbeispiele'', Darmstadt, 364 S.&lt;/ref&gt; Tu podjęta zostanie próba ukazania — przez połączenie wyników antropozoficznego badania duchowego, doświadczeń żywej praktyki i naukowo uchwytnych faktów — metodycznych dróg poznania i podstaw do oceny, pozwalających zrozumieć sposób nawożenia, który materialistycznemu światopoglądowi musi pozostać nieodmiennie niezrozumiały.<br /> <br /> Tłem, które dopiero pozwala rozpoznać i przeżyć głębsze znaczenie korowodu biologiczno-dynamicznych preparatów, jest wszechogarniająca idea przewodnia «indywidualności rolniczej», jej cielesny organizm oraz powiązania idei, które konstytuują biologiczno-dynamiczne gospodarstwo jako w znacznej mierze zamkniętą w sobie całość. Jak z jednej strony praca z preparatami tworzy niejako od dołu, ze sfery woli, podstawę doświadczenia, tak z drugiej strony — budując na tym — praca poznawcza nad nadzmysłową rzeczywistością istotową jest koniecznym dopełnieniem od góry. Poznanie ducha i poznanie przyrody muszą we działaniu zlać się w jedno; dopiero w konkretnym obcowaniu wytwarzają one prawdziwe obrazy, przez które każdy szczegół wpisuje się w wyższe całość. To, co tak jako prawdziwy obraz ducha rozświetla się w duszy, przybiera w poszczególnych preparatach materialną zewnętrzną postać i trwa dalej w specyficznym działaniu sił w przyrodniczym powiązaniu.<br /> <br /> W organizmie gospodarstwa rolnego ulegają indywidualizacji zarówno siły wyżyn, czyli siły uniwersalne, napływające z kręgu sfery gwiazd stałych, sfer planet i Słońca, jak i siły głębin, czyli siły centralne, wypromieniowujące z Ziemi. {{SE|327}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 21, S. 327.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 21: Die Präparate als Mittler der Höhen- und Tiefenkräfte im Organismus der landwirtschaftlichen Individualität.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Ta indywiduacja dokonuje się w glebie — w wyrównującym środku wyżyn i głębin — w sensie pewnego rodzaju funkcji serca i płuc. Przejawia się w postaci rośliny: w pionowo ku górze strzelającym pędzie i w rosnącym ku głębi korzeniu palowym, a także w poziomo rozrastającej się sieci liści i drobnych korzeni. Na drodze indywiduacji każde miejsce na Ziemi rozwija się najpierw ku «organizmowi w naturalnym wzroście». Również w nim zakorzeniona jest trójność: biegun głowowy pod ziemią, biegun przemiany materii nad ziemią i wczłonowująca się między nimi gleba. Przez ideę i wolę — to znaczy przez wprawną rękę człowieka — ta indywiduacja posuwa się dalej ku kształtowaniu «indywidualności rolniczej». Człowiek, sam będący w stawaniu się, czyni ją stającą się. Ten cel — wszczepić zasadę rozwoju glebie, środkowi indywidualności rolniczej — będzie odtąd zadaniem rolnictwa. Środkiem do tego jest nawożenie, i to właśnie to, które ma swój początek w duchu człowieka. Chodzi o biologiczno-dynamiczne preparaty nawozowe jako niejako {{SE|328}}<br /> <br /> «nośniki rozwoju w materii». Sprowadzają one siły góry i dołu ku sobie w przeponie-glebie, uduchowiają, oduszawiają i ożywiają tę rytmiczną środkę i troszą się o transsubstancjację fizyczno-mineralnego. Poza preparatem krzemowym, który w biegunie przemiany materii — przez powietrze i ciepło — w brzuchu organizmu rolniczego pobudza procesy życiowe, owocowania i dojrzewania roślin, preparat z nawozu w rogu i preparaty kompostowe rozwijają swoje działanie przez biegun głowowy oraz przez rytmiczną środkę. Wspierają i skupiają wszystkie te procesy glebowe, które pozwalają roślinie rosnąć z bieguna głowowego — zgodnie z przywołanym wcześniej «kosmicznym prądem wznoszącym» jako strumień soli, wody i sił — pionowo w głąb i w górę. Wyrośnięta postać jest obrazem tego działania sił ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#327|Rysunek 21]], s. 327).<br /> <br /> Biologiczno-dynamiczne preparaty są wynalazkami ludzkiego ducha, skuteczną dzielnością, która ma swój początek w badaniu świata istotowo-nadzmysłowego. Są uchwytne jedynie duchowo-nadzmysłowo, to znaczy na drodze, na której duch-dusza człowieka przez długie i surowe szkolenie zdolną czyni się do poznania wolnego od ciała. Wolne od ciała oznacza, że poznający nie potrzebuje już zmysłów ciała, by mieć myśli, lecz świat istot odwzorowuje się na pierwszym wyższym stopniu poznania sam w sobie w obrazach myślowych: w Imaginacjach. Są one odwzorowaniami życiotwórczej rzeczywistości ducha, podczas gdy myśli związane ze zmysłami i rozumem opierają się na świecie zjawisk; w tym przypadku zewnętrzna forma jest fenomenem. W wolnej od ciała kontemplacji badacz duchowy rozpoznaje duchowo-istotowe, które w ziemskim bycie tworzy te formy. Rozpoznaje, jak formy te — stanowiące nasz świat zjawiskowy — są zamarłymi punktami końcowymi rozwoju z ducha, poprzedzającego je przez długie czasy. W każdym zjawisku formowym w przyrodniczym powiązaniu — na przykład w róży, lilii czy krysztale — dostrzega «osiągnięcie ewolucji», dzieło sztuki zamarłe w formę. Widzi koniec, lecz znając jego początek. I tak przed badaczem duchowym staje pytanie: czy kryje koniec, dzieło stworzenia, zarodek ku nowemu wszechogarniającemu stawaniu się? Czy to ukryte osiągnięcie ewolucji może, tak — musi zostać rozpoznane i przez ducha, serce i rękę człowieka uświadamiającego sobie swoje przyszłe zadania uchwycone i ku rozwinięciu przywiedzio­ne? Czy nie leży w tym zarodku szukana iskra zapalająca ku nowej sztuce uprawy ziemi? I czy nie są treści idei «Kursu rolniczego» — a tu duchoznawczo-artystyczny zamach wynalezienia {{SE|329}}<br /> <br /> biologiczno-dynamicznych preparatów — odpowiedzią na powyższe pytanie? Rudolf Steiner zbadał w wolnym od ciała poznaniu istoty to, co zarodkowe, ukryte w świecie mineralnym, roślinnym i zwierzęcym, i stworzył na podstawie tych poznań zasadę metodyczną, przez którą osiągnięcia ewolucji w polu napięcia między kosmosem a Ziemią mogą zostać postawione w nowe relacje. Owoce z linii ewolucji przeszłości wchodzą przez rękę człowieka w relacje zupełnie nowego rodzaju, które inaugurują nowe stawanie się, przeobrażające to, co się stało. Ten proces przeobrażenia jest dla każdego z preparatów inny; zasada metodyczna leżąca u podstaw wytwarzania preparatów jest jednak w swojej istocie we wszystkich taka sama lub podobna; jest to temat z wariacjami. By dojść do głębszego rozumienia tego tematu, muszą zostać przebyte trzy drogi badania.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_geisteswissenschaftliche_Forschungsweg&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Droga badań nauk humanistycznych ===<br /> <br /> Tak jak nauki przyrodnicze mają za przedmiot zmysłowe zjawiska, tak duchoznawstwo — objawienia duchowego świata istot. Wyniki tego ostatniego przedstawiają się myślącemu świadomości w formach idei. Ukazują się przyobleczone w określone, idei odpowiednie słowne sformułowanie. To właśnie jest zjawiskiem. Im dokładniej i bezstronniej studiuje się to sformułowanie, tym jaśniej rozświetla się w myśleniu duchowa treść idei. Pierwszym więc krokiem ku rozumieniu wyników geisteswissenschaftlichen badań duchoznawczych w ośmiu wykładach «Kursu rolniczego» jest studium dokładnego brzmienia tekstu. W pobieżnym czytaniu łatwo pobłądzić i znaleźć zamiast orła jedynie pojedyncze pióra. W kursie rozpatrywane są, z zakresu antropozoficznej nauki duchowej, wobec słuchaczy szczególnie obeznanych z rolnictwem, najwyższe, przenikające królestwa przyrody, poznania duchowe w powiązaniu z konkretną praktyką rolniczą. Gdy w studium tekstu zabiega się o możliwie największą bezstronność, wówczas sformułowanie, w którym wyniki nadzmysłowe opisane są tak a nie inaczej, jest równie danym faktem jak każde zjawisko zmysłowe.<br /> <br /> Przedstawienia Rudolfa Steinera dotyczące preparatów wskazują na relacje, które po części są naturalnie dane (jak np. u roślin leczniczych związek określonych substancji ziemskich z ich działaniami leczniczymi), po części zaś na relacje, które dopiero przez ducha i rękę {{SE|330}}<br /> <br /> człowieka zostają pierwotnie stworzone (np. ustanowienie relacji między substancjami roślinnymi a organami-osłonami z królestwa zwierzęcego).<br /> <br /> Tu dokonuje się drugi krok badawczy: trzeba samemu doprowadzić do doświadczenia ustanowiony przez siebie związek relacyjny, to znaczy trzeba go samemu spełnić. W działaniu staje się samemu częścią tego, co się dzieje. By ten drugi krok jeszcze jaśniej oświetlić, warto — niejako jako przerzucenie mostu — rozszerzyć studium na inne obszary duchoznawstwa, zupełnie centralnie na podstawowe pisma Rudolfa Steinera&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?'', GA 10, Dornach 1992.&lt;/ref&gt; &lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Theosophie – Einführung in übersinnliche Welterkenntnis und Menschenbestimmung'', GA 9, Dornach 2003.&lt;/ref&gt; oraz na cykle wykładów z zakresu pedagogiki, medycyny, nauk przyrodniczych, sztuki, kwestii społecznej itd. Jakkolwiek tematy te zdają się leżeć z dala od rolnictwa, to przy gruntownym studium poszerzają, wspierają i pogłębiają w niespodziewany sposób rozumienie treści «Kursu rolniczego».<br /> <br /> Jako trzeci krok samodzielnego badawczego pogłębiania dołącza się medytacyjne ćwiczenie. Trzeba próbować myśląco uwewnętrznić treści «Kursu rolniczego» i mieć je stale obecne w całej pracy, pozwalając im stawać się żywą substancją duszy świadomości. Ta substancja idei ma moc bezpośredniego impulsowania do pracy. Jej prawdziwa istota odsłania się dopiero w spełnieniu i w jego następstwach. Preparaty biologiczno-dynamiczne otrzymują swoje znaczenie dopiero w bezwarunkowym działaniu. Albowiem dopiero w działaniu stają się istotowo-rzeczywiste. Nie są jeszcze takie w formie idei — ta bowiem wypełnia się — jakby z przyszłości — dopiero istotą, gdy staje się wolnym czynem. Droga tam otwiera widok na wyższe stopnie poznania Imaginacji, Inspiracji i Intuicji, których zdobycie stoi przed ludzkością jako cel przyszłości. Badacz duchowy tą drogą poszedł naprzód. My stoimy skromnie na początku. Na podstawie jednak wyników duchoznawstwa możemy z siły duszy świadomości wywalczyć duchową pewność, że jesteśmy na właściwej drodze. Na tej drodze ćwiczymy nową sztukę, która «przemienia wnętrze przyrody».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 58: «Wir stehen auch vor einer großen Umwandlung des Innern der Natur.» (Stoimy również przed wielką przemianą wnętrza przyrody.)&lt;/ref&gt; {{SE|331}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_naturwissenschaftlich-goetheanistische_Forschungsweg&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Przyrodniczo-goetheanistyczna droga badań ===<br /> <br /> Środki do sporządzenia preparatów pobierane są z królestwa mineralnego, roślinnego i zwierzęcego i poddawane oddziaływaniu stanów fizycznych świata — żywiołów ziemi, wody, powietrza i ciepła — oraz działających w tych żywiołach rytmów pór roku. Antropozoficzne badanie duchowe kieruje więc wzrok na *co* i *jak* świata zmysłowego: na *co* — na przykład określone rośliny lecznicze i zwierzęce osłony organowe; na *jak* — na przykład wystawianie na siły lata ponad ziemią, w powietrzu i cieple, oraz na siły zimy pod ziemią, w sferze tego, co wodisto-ziemiste. W ten sposób, pod kątem widzenia badania duchowego, zmysłowo-uchwytna przyroda sama staje się w najszerszym zakresie przedmiotem przyrodoznawczych pytań badawczych — na przykład: jaką wskazówkę daje mniszek lekarski (*Taraxacum officinale*) pod względem morfologicznym i fizjologicznym co do swojego związku z potasem gleby i z kwasem krzemowym w najdrobniejszym rozproszeniu w otoczeniu Ziemi; i jakie właściwości oraz funkcje otrzewnej bydlęcej sprawiają, że właśnie ten organ wydaje się odpowiedni do owijania kwiatów mniszka w toku preparacji. Rozumie się samo przez się, że omawiany tu przyrodoznawczy kierunek badań nie może być podejściem kwantyfikującym, lecz takim, które na podstawie postrzegania zmysłowo-uchwytnych faktów tworzy pojęcia mogące — w zwykłym poznaniu — stanowić oparcie dla rozumienia nadzmysłowego oglądu.<br /> <br /> Przyrodoznawcza droga badań wyostrza spojrzenie na poszczególne zjawisko zmysłowe i szuka powiązania z tą całością, na którą nauka duchowa wskazuje jako na wynik swoich badań. Goetheanistyczna nauka o przyrodzie i antropozoficzna nauka duchowa wchodzą w dialog wzajemnego oświetlania.<br /> <br /> W odpowiedziach na pytania podczas wykładu na Technische Hochschule w Stuttgarcie 17 czerwca 1920 roku Rudolf Steiner mówi: «Deshalb ist dasjenige, was Geisteswissenschaft im Grunde genommen sein will, nichts anderes als Phänomenologie; aber Phänomenologie, welche nicht dabei stehen bleibt, die einzelnen Phänomene zu betrachten, sondern zu lesen im Zusammenhang der Phänomene. […] Aber man versteht dann auch, wenn jemand so die Phänomenologie auffasst wie Goethe – und Geisteswissenschaft ist nur fortgeschrittener Goetheanismus.» (Dlatego to, czym nauka duchowa chce być w gruncie rzeczy, nie jest niczym innym jak fenomenologią — ale fenomenologią, która nie poprzestaje na rozpatrywaniu poszczególnych fenomenów, lecz czyta w ich wzajemnym powiązaniu. […] Rozumie się wtedy również, gdy ktoś ujmuje fenomenologię tak jak Goethe — a nauka duchowa jest tylko bardziej zaawansowanym goetheanizmem.)&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Verhältnis der Anthroposophie zur Naturwissenschaft. Grundlagen und Methoden'', GA 75, Vortrag vom 17. Juni 1920, Dornach 2010.&lt;/ref&gt; {{SE|332}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Forschungsweg_der_Willenserfahrung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Droga badań przez doświadczenie woli ===<br /> <br /> Na obu wspomnianych drogach badań zaczyna się wyobrażać sobie — obrazowo — powiązanie każdego z preparatów. Pełnię doświadczenia ów związek idei osiąga jednak dopiero wtedy, gdy pozwala się mu stać czynem w ćwiczącej powtarzalności. W doświadczaniu rzeczywistościotwórczej mocy idei — w procesie wytwarzania preparatów — otwierają się coraz głębsze warstwy rozumienia. Przeżywamy siebie samych — jak artysta — jako pośrednika, który wczepia w materię coś, co jako owoc badania duchowego budzi się w odczuwaniu duszy. Treść duchowa idei, rozjaśniająca się coraz bardziej we własnym wnętrzu, jest gwarancją, że wynikające z niej działanie nie jest czczym aktem woli. Albowiem czyn w procesie wytwarzania preparatów stwarza relacje między obiektami przyrodniczymi — np. między kwiatami mniszka lekarskiego a otaczającą je otrzewną bydlęcą — które nie są wynikiem działającego prawa przyrody. Nie ma tego w przyrodzie, w żadnej tkwiącej w niej sile (woli), lecz tkwi to w poznaniu ducha, które przez wolę człowieka wczepia się jako sprawcze agens w bieg przyrody.<br /> <br /> Tak oto w pracy z preparatami wola niesiona ideą staje się pra-gruntem doświadczenia; stwarza się samemu sobie fenomeny, które początkowo albo w znacznej mierze pozostają nieświadome, albo wyłaniają się z głębszych podstaw duszy jako uczucia, nastroje — w myślące świadomość. Na te właśnie należy kierować uwagę przy każdym kroku preparacji albo przy stosowaniu preparatów. Spojrzenie — widziane od strony badającego — przebiega przy tym w dwóch kierunkach: jeden wiedzie z zewnątrz do wewnątrz, drugi z wewnątrz na zewnątrz.<br /> <br /> W przypadku kierunku spojrzenia z zewnątrz do wewnątrz zanurzamy się w aktywności woli, czyli w pracy, w duchową rzeczywistość świata. To, co się przy tym dokonuje w środku, pozostaje w znacznej mierze nieświadome — na przykład wtedy, gdy w przypadku wytwarzania preparatu z krwawnika upychamy kwiaty krwawnika w pęcherz jelenia. Nie robilibyśmy tego wcale, gdyby wola nie była impulsowana przez ducha, który ożywia ową ideę, do której rozumienia przybliżyliśmy się na obu wspomnianych drogach badań. Tak oto w czynie — przeżywanym początkowo jedynie jako zewnętrzny przebieg — sprawdza się treść idei rozświetlająca się w myślącej świadomości. Sprawdza się jako wewnętrzny przebieg w obliczu ukrytej duchowej rzeczywistości, w której owa treść idei w czynie stwarza twórczo nową relację. Ta droga z zewnątrz do wewnątrz jest drogą ćwiczenia, to znaczy corocznie ponawianego<br /> <br /> {{SE|333}} czynu. Na tej świadomie wybranej drodze ćwiczenia nie dochodzi się jednak do abstrakcyjnego poznania, które dałoby się ująć jak prawo przyrody. To, co z takiego wysiłku poznawczego może wynikać, to postępujące pogłębienie usposobienia duchowego. Staje się ono obiektywnym duchowym gruntem, w którym może kształtować się osobisty stosunek — na przykład do poszczególnych kroków preparacji. Ujęta początkowo w myśleniu idea geisteswissenschaftlich przemienia wolę od wewnątrz w siłę oddania, miłości, która czyni tę pracę wolnym czynem.<br /> <br /> Kierunek spojrzenia z wewnątrz na zewnątrz kieruje uwagę ku temu powiązaniu z przyrodą, w które wchodzimy z ideami badania duchowego podczas wytwarzania i stosowania preparatów. Dokonujemy tam przemiany we własnym wnętrzu — w sensie pogłębienia rozumienia — a zarazem przemiany «Inneren der Natur» («wnętrza przyrody»).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 58: «Wir stehen auch vor einer großen Umwandlung des Innern der Natur.»&lt;/ref&gt; Obie przemiany pozostają w rzeczywistości duchowej we wzajemnej relacji — przez wolę kierowaną ideami, to znaczy przez pomost pracy. Każdy krok preparacji można zatem towarzyszyć pytaniem, jaki proces przemiany się dokonuje; np. w przypadku preparatu z rumianku, gdy kwiaty rumianku, otulone jelitem cienkim bydlęcym, zostają zakopane w ziemi na zimę. W procesie wytwarzania wszystkich preparatów dokonują się kroki przemiany prowadzące do nowych twórczych substancji o nowych właściwościach. Każda z tych nowych kompozycji substancjalnych posiada potencjał właściwości, który jako działanie nawozowe wywołuje swoiste przemiany w tym, co żywe. Kierunek naszej badawczej uwagi wobec tych działań nawozowych wskazuje sam Rudolf Steiner. Wskazuje on, że jako działanie preparatów dokonują się w tym, co żywe, określone przemiany substancjalne, i charakteryzuje ich wpływ na glebę i rośliny jako na przykład «belebend», «gesundend», «durchvernünftigend», «empfindsammachend» («ożywiające», «uzdrawiające», «przepajające rozumem», «czyniące wrażliwymi»).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999, Vortrag vom 13. Juni 1924.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Te tak określone jakości — owoce nawożących twórczych substancji wyłonionych z badania duchowego na poziomie tego, co żywe i duszewne — mogą stopniowo stawać się wewnętrznym doświadczeniem, jeśli ktoś przez pra-grunt doświadczenia czynu próbuje czująco podążać siłom przemiany w wnętrze przyrody. {{SE|334}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Herstellung,_Anwendung_und_Wirksamkeit_der_Präparate_im_Jahreslauf&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Wytwarzanie, stosowanie i skuteczność preparatów w cyklu rocznym ===<br /> <br /> Wymienione wyżej drogi badań otwierają trzy poziomy doświadczenia rzeczywistości w pracy z preparatami. Warunkują się one wzajemnie. Z żadnego z nich nie można zrezygnować w poważnym dążeniu do rozumienia. W ciągu roku istnieją dwa punkty kulminacyjne, w których można to szczególnie podnosić do świadomości, nadając temu świąteczny charakter. Są to w czasie wiosny dni po Wielkanocy, a jesienią — dni około Dni Świętego Michała. W obu tych porach wyjmuje się z ziemi określone preparaty i starannie je przechowuje, inne zaś się przygotowuje i wystawia na działanie sił lata — ponad ziemią lub pod nią — oraz sił zimy pod ziemią, działających w rytmach rocznych. W niektórych miejscach podejmuje się starania, by obydwa te zdarzenia kształtować jako wyróżnione dni świąteczne w biegu roku — przede wszystkim dzień Świętego Michała 29 września, w którym nie tylko wszyscy pracujący w gospodarstwie ludzie mogą brać udział, lecz także zainteresowani goście z otoczenia społecznego. W duchu trzech dróg badań taki dzień można ukształtować tak, że najpierw czyta się z ''Kursu rolniczego'' fragmenty odnoszące się do właśnie wyrabianych preparatów; następnie może nastąpić rozważanie, które usiłuje scharakteryzować swoiste właściwości tej lub innej rośliny preparatowej albo zwierzęcej osłony organowej; wreszcie dalszy tok dnia poświęcony jest samej czynności wyrabiania, obserwacjom i doświadczeniom, jakie przy tym można poczynić.<br /> <br /> Wszystkie starania powinny być skierowane na to, by świątecznego charakteru nie zapewniać przede wszystkim przez «zewnętrzne dodatki», lecz pozwolić wyrastać właściwemu nastrojowi z powagi rozważań i z pogody wspólnej pracy. Jeśli to się udaje, w takie dni łatwo zauważyć, że pracy z preparatami — zarówno indywidualnie, jak i we wspólnocie — właściwy jest pierwiastek wolnego twórczości.<br /> <br /> Między tymi dwoma punktami kulminacyjnymi w biegu roku poszczególne kroki wyrabiania preparatów tworzą przez znaczną część roku wyróżnione godziny w toku pracy w gospodarstwie: wiosną i latem — zbieranie roślin preparatowych, wiosną i jesienią — pozyskiwanie zwierzęcych osłon organowych, zimą i wczesną wiosną — wyrabianie mączki krzemionkowej. Wzmocnieniem świadomego współprzeżywania biegu roku jest, by poszczególne kroki wciąż mieć w pamięci<br /> <br /> {{SE|335}} z perspektywy całości przebiegu wyrabiania wszystkich preparatów, dokonywać rzeczy w odpowiednim czasie i pozostawać wewnętrznie zwróconym ku temu, co się dzieje, również wtedy, gdy preparaty — wystawione na siły ziemi i kosmosu — spoczywają w ziemi lub nad nią. Do tego codzienna logika pracy nie daje żadnego powodu. Trzeba to sobie samemu zdobyć — albo chcieć tego razem.<br /> <br /> Kiedy w procesie wytwarzania preparatów wyjmujemy coś z przyrody, to przez ich zastosowanie dodajemy jej coś nowego. Niby tkaniną «zindywidualizowanych działań» przenikamy przez stosowanie preparatów przestrzennie rozczłonkowany, w rytmach czasowych żyjący i z roku na rok postępujący organizm rolniczy. Warto sobie uzmysłowić, jak w obrębie tego organizmu każda kultura — stosownie do gatunku i czasu wzrostu (a więc rośliny polowe w uprawie rolnej i warzywniczej, łąki i pastwiska, drzewa owocowe) — korzysta z działań preparatów: czy to preparatów polowych od siewu do dojrzałości, czy to innych preparatów, które przez kompost lub nawóz dostrajają żyzność gleby do właściwego dla roślin stosunku kosmosu i ziemi. Przeżywamy bezpośrednio, jak każde działanie aplikacyjne jest wprawdzie punktowo skierowane na to konkretne pole lub tę konkretną kulturę, lecz jak stąd promieniuje na całość organizmu gospodarstwa. Każda roślina, każda kultura otwiera się na kosmiczno-ziemskie otoczenie i sama staje się — aż w swej konfiguracji substancjalnej — jego obrazem.<br /> <br /> We współprzeżywaniu możemy spostrzec, jak rolnictwo dopiero przez tę tkaninę działań i jej skutki zamyka się w całość organizmu — i tym bardziej, im bardziej gospodarcze wnętrze różnicuje się w wielość wzajemnie powiązanych funkcji organowych. Możemy sobie zbudować obraz tego, jak przestrzenne sąsiedztwo roślin polowych splata się ze sobą w tak samo żywych relacjach, jak ich następstwo w płodozmianie.<br /> <br /> Patrząc na całościowy zakres działania preparatów w biegu roku, możemy zauważyć, jak idee zaczerpnięte z badania duchowego — żyjące dotąd jedynie w nas — przez naszą pracę stają się czynne na zewnątrz, w przyrodniczym powiązaniu gospodarstwa, i podnoszą je do tego, co Rudolf Steiner nazywa «eine wirklich in sich geschlossene Individualität» («prawdziwie zamkniętą w sobie indywidualnością»).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlage zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1979, S. 42.&lt;/ref&gt; {{SE|336}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Grundlegende_Aspekte_zur_Methodik_der_Herstellung_und_Anwendung_der_Präparate&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Podstawowe aspekty metodyki wytwarzania i stosowania preparatów ===<br /> <br /> Wprowadzając temat preparatów nawozowych, Rudolf Steiner wskazuje na fakt, że rolnictwo z konieczności uprawia «Raubbau» (rabunek gleby). Wraz ze strumieniem towarów opuszczających gospodarstwo uboższa biegun głowowy i biegun przemiany materii rolniczej indywidualności w substancje i siły.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlage zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 120.&lt;/ref&gt; Zadaniem nawożenia jest tu przede wszystkim stworzenie wyrównania. W odniesieniu do substancji i sił dokonują tego nawozy pierwszego stopnia z ożywionej przyrody roślin i drugiego stopnia z uduchowionej duszą przyrody zwierząt. Dla tych substancji i sił, które ożywiają ziemię w wyższym sensie i których człowiek potrzebuje jako pokarmu w toku swojego duchowo-duszewnego rozwoju, muszą stać się czynne siły z kosmosu — a ziemia musi najpierw zostać uczyniona na nie podatną. Do tego potrzeba nowych kompozycji substancji, których nie ma w przyrodzie, zdolnych ożywić martwe bycie materii i na powrót otworzyć ją na jej duchowe źródło. «Materia» — tak głosi wynik badania duchowego Rudolfa Steinera — «jest zbudowana w tym sensie, w jakim Chrystus stopniowo ją urządził».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit'', GA 15, Dornach 1987, S. 66.&lt;/ref&gt; Ten ściśle zgodny z prawami układ substancji zastajemy jako owoc ewolucji. W naukach przyrodniczych jest on przede wszystkim przedmiotem chemii. Trzeci stopień nawożenia polega zatem na tworzeniu kompozycji substancji i sił, które z dokonanego dzieła królestw przyrody wychwytują określone owoce ewolucji i wprowadzają je w nowe wzajemne relacje. Do tego wskazuje drogę antropozoficzna nauka duchowa — drogę, na której w wolności człowieka leży nawiązanie do ewolucyjnego działania Chrystusa. W tym można widzieć sens i znaczenie preparatów biologiczno-dynamicznych. Metodyczny szkielet ich sposobu wytwarzania wywodzi się z trójczłonowości człowieka według ciała, duszy i ducha, a także — wpatrując się w przyrodę — z «Tria Principia» Paracelsusa, z Sal, Merkuriusza i Siarki, ze sposobu oglądu średniowiecznych alchemików nawiązującego do dawnej wiedzy misteriów. Ta trójność w jedności pojawia się w nowożytności u różokrzyżowców, filozoficznie u Hegla jako «teza, antyteza i synteza» oraz w przyrodoznawstwie Goethego {{SE|337}}<br /> <br /> w zasadzie «polarności, metamorfozy i wznoszenia». Trójność w jedności, czyli trójczłonowość, jest immanentna wszelkiemu bytowi — w przeszłości, teraźniejszości i przyszłości, czyli trynitarnie wyrażając: w «Ojcu, Synu i Duchu Świętym».<br /> <br /> Myślenie w kategoriach polarności jest kluczem do rozumienia ewolucji. Konstytuuje ono wręcz sposób, w jaki Goethe obserwował przyrodę; wzorcowo wykłada go w swojej «Metamorfosis roślin».&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Die Metamorphose der Pflanzen'', in: ''Goethes Werke. Naturwissenschaftliche Schriften'', hrsg. v. Rudolf Steiner, Band 1, in: ''Kürschners Deutsche National-Litteratur'', Berlin und Stuttgart 1887 (Reprint Dornach 1975).&lt;/ref&gt; Jako człowiek oka Goethe opierał swe badania na tym, co z rośliny jest widzialne jako nadziemna postać — jej część podziemna, korzeń, pozostawała poza zasięgiem wzroku. Gdy włączymy i ją — trzeba w akcie abstrakcji uczynić niewidzialne widzialnym, odsłaniając korzeń z ziemi — staje się uchwytna naocznie polarność korzenia i kwiatu. Prajedność rośliny rozszczepia się w tym, co ziemskie, na dwa bieguny. To, co łączy je merkurialnie, to dźwigana ku górze wraz z łodygą następstwo liści. Liść naocznia środek między biegunami. W wznoszeniu tej trójności postać rośliny jawi się jako całość, która w kwiecie najczyściej staje się obrazem swej istoty.<br /> <br /> Trójność jest w zarodku nasienia zarysowana delikatnie i jako przynależna sobie wzajemnie. Wychodząc od środka, od pączka zarodkowego, różnicuje się i wyodrębnia korzeń ku dołowi, pęd ku górze. Wszędzie w dziele stworzenia przyrody znajdziemy środek między dwoma biegunami — determinowany jednak w swych merkurialnych funkcjach. W trójności korzenia, kwiatu i środkotwórczego liścia roślina jest dziełem doskonałym. To samo dotyczy tego, co w człowieku jest przyrodą — jego ciała i jego organów. Organ skóry na przykład, który dzieli się na unerwioną, zmysłowo czynną naskórkę (''Epidermis''), przetykaną krwią skórę właściwą (''Corium'') i czynną w przemianie materii tkankę podskórną (''Subcutis''). To samo odnosi się do organizmu rolniczego: zmysłowa funkcja skał w głębinach, aktywność trawienia wiatru i pogody w wyżynach oraz — jako człon środka — gleba.<br /> <br /> Inaczej staje się dla człowieka, gdy zaczyna w wolnym samostanowieniu przejmować panowanie nad duszą. Wtedy uczy się, jak wyraża to Goethe, «belehren seine Organe» («pouczać swoje organy»).&lt;ref&gt;«Das Tier wird durch seine Organe belehrt; der Mensch belehrt die seinigen und beherrscht sie», Johann Wolfgang von Goethe: ''Maximen und Reflexionen'', «Aus dem Nachlass – Über Natur und Naturwissenschaft».&lt;/ref&gt; Uczy się wychowywać swą duszę — rytmicznie pośredniczącą między duchem a ciałem — do coraz wyższych stopni {{SE|338}}<br /> <br /> samodzielności. W takiej mierze, w jakiej do tego dąży — a jest do tego przeznaczony — wychodzi krok za krokiem ze swego związania z ciałem, a zarazem ze zmysłowego związania z przyrodniczym bytem. Wznosi się ponad przyrodę, a zarazem w niej się zakorzeniony. Czyż nie musi czuć się wezwany, by ofiarować naturalnemu bytowi ziemi coś, czego ta nie może mieć z siebie samej, czego musiałaby się na zawsze wyrzec? Owszem, wszelkiego rodzaju zwrócenie się niesione miłością jest tu potrzebne. Lecz czy może ono ograniczyć się jedynie do gołej ochrony, do zachowania tego, co istnieje — czy też ziemi, która stała się dziełem, i wraz z nią kosmosowi musi zostać wszczepiona nowa zasada ewolucji, w sensie «stworzenia z niczego», którego nie powoduje żadna zewnętrzna konieczność, lecz które jako wolny czyn wyrasta z duchowo-duszewnego jestestwa człowieka?&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Menschenkunde'', GA 107, Dornach 1988, Vortrag «Evolution, Involution und Schöpfung aus dem Nichts», 17. Juni 1909.&lt;/ref&gt; Odpowiadając na to pytanie — tak można przypuszczać — Rudolf Steiner z poznania strumienia czasów z przyszłości ukształtował preparaty biologiczno-dynamiczne, niejako jako «nawóz» dla strumienia czasów z przeszłości, który stał się dziełem sztuki stworzenia. Może to wydawać się pomyślane zbyt wielce. Lecz kto w poznaniu serca pielęgnuje praktyczny obcowanie z preparatami, może w głębszym odczuciu zdobyć pewność osądu, że ich stosowanie wyznacza pierwszy z możliwych początków w zarysowanym kierunku. Ich sposób wytwarzania podąża ściśle za zasadą trójności — lecz w nowy sposób; nie artykułuje się stosownie do danej prajedności, lecz buduje się z wytworów minionych linii ewolucji. Te wytwory — to, co fizyczno-mineralne (kiesel) ziemi, to, co ożywione z królestwa roślin (kwiaty) i to, co uduchowione duszą z królestwa zwierząt (organy) — tworzą bieguny polarności, która nie jest dana przez przyrodę. To, co odnosi te końcowe wytwory ewolucji do siebie nawzajem, a tym samym daje powstać nowej polarności, i co wznosi ją do syntezy nowej trójności — to prowadzona ideą wola człowieka. Idea i wola są kształtodawcami nowego środka (zob. Ryciny 23, 24, 25), nowych kompozycji substancji będących nośnikami sił fizycznych, eteryczno-żywotnych, astraliczno-duszewnych i duchowych. Na drodze badania duchowego złożono w serca i ręce ludzi dobro mądrości, idee, które w przemianie mogą kontynuować — jako wolny czyn — «dzieło» układu substancji przez «Chrystusa». Nowe układy substancji w preparatach są wynalazkami badania duchowego z nadzielelementy przyrody, jak synteza amoniaku jest wynikiem badania {{SE|339}}<br /> <br /> przyrody anorganiczno-fizycznej, a technologia atomowa — przyrody podprzyrody. W pierwszym przypadku chodzi o podniesione do rangi sztuki posługiwanie się kompozycjami substancji ze sfery życia, duszewności i ducha, by ożywić skazaną na śmierć materię, «to, co stałe, ziemiste». W obu pozostałych przypadkach grozi albo skarlenie siły rodzącej życie z natury roślinnej, albo unicestwienie bytu wszelkiego stworzenia na Ziemi.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Annäherung_an_ein_Verständnis_der_Ausgangsstoffe_für_die_Präparation&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Zbliżenie do rozumienia substancji wyjściowych do preparacji ===<br /> <br /> Przedstawicielem królestwa mineralnego jest kryształ kwarcu, a także ortoklaz (skaleń potasowy); z królestwa roślin pochodzą krwawnik pospolity (''Achillea millefolium''), rumianek (''Matricaria recutita''), pokrzywa zwyczajna (''Urtica dioica''), kora dębu (''Quercus robur''), mniszek lekarski (''Taraxacum officinalis'') i waleriana (''Valeriana officinalis''); z królestwa zwierząt wchodzą w grę nawóz krowi oraz pojedyncze organy, przede wszystkim krowy, a w jednym przypadku szlachetnej zwierzyny łownej. Wszystkie te substancje wyjściowe są końcowymi wytworami ewolucji o właściwościach, których nie można wyprowadzić z poszczególnych elementów ani z właściwości tych elementów, biorących udział w kompozycji substancji wyjściowych. Jak wielokrotnie już wskazywano, kryształ górski (SiO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) spełnia w gospodarstwie przyrody rodzaj funkcji zmysłowej wobec sił, które jako siły kształtujące wpadają z najdalszego kosmosu i corocznie, w powtarzającym się rytmie, pomagają roślinom przybrać tę postać, którą przyjęły w toku ewolucji. Czy ta funkcja zmysłowa kwarcu, która pod ziemią — w przestrzeni korzeniowej — dochodzi do działania, może zostać tak przepolaryzowana, by nadziemnie, w obrębie listowia, metabolicznie czynna, wychwytywała planetarne działania?<br /> <br /> Odwrotnie: czy zamierające życie rośliny może zostać poddane takiemu procesowi przemiany, by pod ziemią pobudzało w korzeniu procesy zmysłowe wobec tego, co czysto mineralne w tym, co stałe i płynne? Tym pytaniom poświęcone jest osobno następne rozdziały.<br /> <br /> Przy preparacji preparatów kompostowych lub nawozowych pytanie wyjściowe brzmi: Jak można «to, co stałe, ziemiste», to znaczy to, co anorganiczno-martwe, zdesintegrowane do samego tylko żywiołu (K, Ca, Fe, Si, P), ożywić w nowy sposób? Substancje wyjściowe do tego dostarczają wymienione wyżej rośliny preparatowe oraz określone zwierzęta (osłony organów). To, co jest wspólne wszystkim roślinom — zdolność ożywiania tego, co mineralne, przez ich organizację życiową — przejawia się {{SE|340}}<br /> <br /> w roślinach preparatowych jako każdorazowo swoiste zdolności. Ożywianie oznacza tu, że fizyczno-ziemskie substancje zostają uniesione w strumieniące życie rośliny i zarazem wyobcowane ze swoich fizycznych właściwości. Potas na przykład, który z fizycznego punktu widzenia ma ściśle zarysowane właściwości, ujawnia teraz siłę stającą się widzialną i czynną przez «wyższe» żywe działanie rośliny — siłę, której «to, co niższe» nie może z siebie samego przywieść do zjawiska. Kiedy potas staje się w ten sposób żywym procesem, pojawiają się inne właściwości, jak na przykład utrzymywanie ciśnienia soków (turgor), stabilizacja tkanek — albo, w przypadku wapnia, nowe właściwości podziału i wydłużania komórek, wzrostu korzeni i budowania tkanek. To wyzwalanie substancji z ich związania z czysto fizycznymi właściwościami postępuje w miarę jak nadzmysłowa organizacja życiowa rośliny przenika się w zewnętrzną postać, to znaczy zarazem w niej obumiera. W obszarze korzenia wciąż dominują właściwości solne. Tracą się w procesach wzrostu zieleniejących liści i postępująco w następstwie liści od dołu ku kwiatu. Ten ukryty proces, rozgrywający się początkowo w obszarze tego, co wodniste, przejawia się — wstępując — w sferach oddziaływania powietrza i ciepła: w coraz doskonalszym ukształtowaniu liści, w wykształceniu kwiatu i substancjalnie w powstawaniu wysokozłożonych białek, substancji aromatycznych i zapachowych. Właściwości zatem, które substancje przyjęły w obszarze wegetatywnego wzrostu liści, zanikają znowu ku kwitnięciu. W kwiecie zjawia się praobraz rośliny. W nim, w obszarze działania ciepła, wyobcowanie substancji od jej fizycznych właściwości — a tym samym stopień jej otwarcia na kształtujące siły organizacji życiowej rośliny — osiąga swój szczyt. Zewnętrzną sygnaturą tego dziania się jest rozjaśniający kwiat, rozsypujący się pyłek i rozlewające zapachy. Na drodze stopniowego ożywiania i udoskonalania ów ziemski proces substancji otwiera się w kwiecie na oddziaływania kosmicznego obrzeża. Może się to otworzyć dla anschauung, gdy ktoś wczuje się w gest bezwolnie ku górze wznoszącego się kwiatu, zwracającego się ku kosmosowi. To udoskonalanie soków&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Die Metamorphose der Pflanze'', Stuttgart 1985, S. 39.&lt;/ref&gt; — można też, w sensie Goethego, mówić o oczyszczaniu ku górze soku ziemskiego, o wstępującym strumieniu solnym i wodnym ksylemu — albo wyobcowanie strumienia substancji {{SE|341}}<br /> <br /> od jego czysto fizycznej natury — znajduje w kwiecie, w obszarze objawiającego się praobrazu rośliny, swój szczyt i zakończenie. Poza kwiatem roślina nie może się już bardziej wznosić. Kwiat jednak więdnie, ledwie zakwitnął. Roślina powraca do ziemi — albo jako nasienie, albo w postaci swoich organicznych wytworów, które przetwarzają się w ziemi w humus.<br /> <br /> W swoich organicznych procesach organizacja życiowa rośliny utrzymuje w ruchu przyjętą z otoczenia martwą substancję: «To, co martwe, przemienia się w to, co żywe.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner, Ita Wegman: ''Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst nach geisteswissenschaftlichen Erkenntnissen'', GA 27, Kap. V. «Pflanze, Tier, Mensch», Dornach 1991, S. 35.&lt;/ref&gt; To jednak obumiera w formę roślinnych organów, np. liścia, kwiatu. Nasuwa się pytanie, czy strumieniący aż do kwiatu, tam jednak dobiegający końca, otwarty ku kosmosowi strumień substancji może zostać zachowany — owszem, na wyższym szczeblu odnowiony. Można przypuszczać, że było to wyjściowe pytanie Rudolfa Steinera w poszukiwaniu substancji nawozowych, które mogą «sam ziemski, stały pierwiastek ożywiać». Odpowiedź z badania duchowego mogła brzmieć chyba tylko tak: Unieść ożywiony przez roślinę ziemski strumień substancji w sferę właściwą wyższej naturze zwierzęcia. Albowiem w zwierzęciu żywa substancja pozostaje w ruchu dzięki jego organizacji astralnej, która wkształca organy w strumieniące życie.&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> W czynności organów zwierzęcia życie, które w roślinie obumiera w formę, jest trzymane w strumieniu; czysto żywa substancja rośliny staje się w zwierzęciu substancją odczuwającą. Czy istnieje zatem — pytamy raz jeszcze — droga, by ożywioną przez roślinę ziemską substancję przeprowadzić ponad przepaścią istniejącą między królestwem roślin a królestwem zwierząt i wynieść ją w obszar uwewnętrzniających sił duszy? Że ta przepaść nie istnieje absolutnie, pokazują lecznicze działania pewnych roślin na chore organy u człowieka i zwierzęcia — tak na przykład lecznicze działanie rumianku na choroby jelitowe, krwawnika na wzmocnienie oczyszczającej krew siły w procesie nerek i pęcherza. Lecznicze działanie opiera się przy tym na sposobie ożywiania swoistych ziemskich substancji przez organizację życiową danej rośliny leczniczej. To swoiste ożywianie ziemskich procesów substancji Rudolf Steiner ma na oku, gdy chodzi o przyrządzenie substancji nawozowej, w której ten proces substancji może być trwale trzymany w ruchu. Poprzedzające rozważanie ukazuje, że ku temu otwiera się droga, gdy uda się ustanowić bezpośredni związek z {{SE|342}}<br /> <br /> odpowiednim organem, a tym samym z organizacją astralną określonego gatunku zwierzęcego. Takie związki Rudolf Steiner odsłonił na drodze badania duchowego. Chodzi o osłony organów, które razem z substancjami roślinnymi i działaniem sił ziemi i kosmosu stanowią podstawę preparacji.<br /> <br /> Wartość tego wynalazku z badania duchowego może na tle współczesnego rozwoju technologiczno-przyrodoznawczego przybliżyć następujące rozważanie: Jak wielokrotnie wskazywano, w toku ewolucji, na drodze stawania się człowiekiem, królestwa przyrody wyodrębniły się z niegdyś duchowego, człowieka i Ziemię obejmującego stanu pierwotnego.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; To stawanie się zastygło w zmysłowo dostępnym dziele stworzenia: martwe minerały są oddzielone od ożywionego świata roślinnego, a ten od uduchowionego duszą królestwa zwierząt. Przyglądając się przyrodzie, można o każdym zmysłowo dostępnym zjawisku mówić jako o końcowym stanie, który zastygł w doskonałość. Kryształ jest takim stanem, podobnie kwitnąca roślina, jak i zwierzę przeżywające swoją naturę. Czy kryształ górski może być doskonalszy, niż jest — tak samo mniszek lekarski czy dżdżownica, ryba, ptak, owad lub ssak? To, co w królestwach przyrody zmysłowo nam napotrzeja, jest zastygłym w doskonałość dziełem stworzenia ewolucji.<br /> <br /> To dzieło stworzenia jest dziś punktem wyjścia wszelkiej technologii. Dotyczy to szczególnie martwej przyrody, dającej się ująć w ścisłe prawa przyrodnicze. Szuka się tajemnicy fizycznej substancji i tworzy się z niej na przykład technologię, która zmierza do wyzwolenia — przez ukierunkowane rozkruszanie substancji pojętej jako atom, a więc ewolucyjnego stanu końcowego — uwięzionej w niej energii. Ta uwolniona z martwej substancji energia okazuje się jednak w najwyższym stopniu wroga życiu. Ma moc unicestwienia ewolucji zastygłej w dzieło.<br /> <br /> Dowolnie wywołany proces atomowego rozpadu stanowi biegunowy przeciwieństwo podejścia leżącego u podstaw wytwarzania preparatów opryskowych i nawozowych. Przy ich wytwarzaniu to, co w przyrodzie rozdzielone, nie jest dalej rozdrabniane, lecz ewolucyjny stan końcowy — na przykład kwiat rośliny, organ zwierzęcy — zostaje wprowadzony w stosunek związkowy, dla którego czyste przyglądanie się przyrodzie nie dostarcza żadnej wskazówki. Przyroda jako czasoprzestrzenne «osiągnięcie» dostarcza materiału: rośliny lecznicze, organy zwierzęce oraz warunki glebowe w rytmach pór roku; konkretny {{SE|343}}<br /> <br /> stosunek związkowy między nimi natomiast odsłania badanie duchowe — i staje się rzeczywistością przez czyn człowieka.<br /> <br /> Nowa kompozycja trzech królestw przyrody oznacza artystyczne nowe ukształtowanie. To jednak, co istotnie nowe i żywe, dzieje się z działalności ducha, z ludzkiego Ja, które staje się naczyniem dla twórczej boskiej świadomości, «siły Chrystusa».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit'', GA 15, Dornach 1987, S. 66.&lt;/ref&gt; Jest to — w związku z duchem prowadzonym rozwojem duszy ludzkiej — droga, która z impulsów wolności pobudza do artystycznego tworzenia przy Ziemi, droga, przez którą stworzenie może być kontynuowane, odkąd ojcowskie bóstwo nie działa już bezpośrednio z zewnątrz w przyrodę. {{SE|344}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Herstellung_und_Handhabe_der_biologisch-dynamischen_Präparate&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Wytwarzanie i obsługa preparatów biodynamicznych ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hornmist-_und_Hornkieselpräparat_–_Herstellung,_Anwendung_und_WirksamkeitDie_folgende_Darstellung_ist_eine_überarbeitete_Fassung_von_Beiträgen_des_Verfassers_in_Markus_Hurter_(Hrsg.):_Zur_Vertiefung_der_biologisch-dynamischen_Landwirtschaft–_Gedanken,_Erfahrungen,_Forschungsergebnisse,_eine_Werkstattarbeit,_Dornach_2007,_S._93–107.&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Preparat z nawozu rogowego i krzemionki rogowej – wytwarzanie, stosowanie i skuteczność ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hornmistpräparat&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Preparat z nawozu rogowego ====<br /> <br /> W wznoszącym się i opadającym łuku letniego półrocza, czasu wydechu Ziemi, rosnąca roślina staje się obrazem sił działających w obrębie światła, powietrza i ciepła. Ten wzrost daje pokarm dla człowieka i zwierzęcia. Przede wszystkim to przeżuwacz, bydło rogate, pobiera wzrost łąk, pastwisk i polowych upraw paszowych. Ta pasza zostaje w akcie przeżuwania i trawienia przedżołądkowego wyniesiona na poziom duszewnego przeżycia. W substancjalnym rozkładaniu substancji roślinnej krowa osmakuje kosmicznie konstytuujące siły substancji roślinnej. Dokonuje «kosmisch-qualitative Analyse» (kosmiczno-jakościowej analizy) (por. rozdz. «Das Rind», s. 146 i nast.). W tej smakującej, analizującej czynności zmysłowej w przetwarzaniu paszy krowa przeżywa właściwości środowiska, z którego pasza pochodzi — szczególność siedliskowo-miejscowych warunków gleby i klimatu. Przeżuwając postrzega to wszystko jako potężne twory siłowe. W tym, skierowanym ku wnętrzu czujnie-skupionym, na zewnątrz zaś sennym stanie, jej ciało duszne, czyli astralny, łączy się całkowicie z ciałem eterycznym, a to ostatnie odbija mu zachodzące procesy fizykochemicznego trawienia. Z nieskończoną rozkoszą bierze dusza krowy udział w tym, co dzieje się w ciele: «Das ist eine ganze Welt, welche die Kuh sieht» (To jest cały świat, który krowa widzi).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Faust-Problem. Die romantische und die klassische Walpurgisnacht'', GA 273, Geisteswissenschaftliche Erläuterungen zu Goethes Faust, Bd. II, Vortrag vom 27. Januar 1917, Dornach 1981, S. 75.&lt;/ref&gt; Nie może ona tego żywotno-duszewno-siłowego zatrzymać i rościć sobie do niego prawa, gdyż nie ma własnej istoty, nie ma Ja. Musi to siłowe, którym przeniknęła swą duszewną istotą, wydalić. To nadaje nawozowi krowiemu niepowtarzalną siłę nawozową — najwyższą i najbardziej harmonijną, do jakiej przyroda dochodzi.<br /> <br /> {{SE|345}} Przez lato pod bezpośrednim nasłonecznieniem wzrasta substancjalna kompozycja wzrostu paszowego. Pasące się stado krów postrzega to stopniowo w trawieniu. Jesienią proces dojrzewania paszy i jej kosmiczno-jakościowej analizy przez krowę osiąga swój punkt szczytowy. W obserwującym współprzeżywaniu możemy to sobie uprzytomniać. Stąd wyrasta rozumienie wskazówki Rudolfa Steinera, by jesienią zbierać z pastwiska krowie łajno potrzebne do następnej preparacji. W tym nawozie krowim mamy przed sobą w znacznej mierze amorficzną masę — końcowy produkt przemiany materii, który zawiera coś należącego istotowo do krowy, gdyż zostało przenikniete jej duszewną istotą, lecz przez nią nie przejęte na własność. Wydalając, dokonuje ona niejako wyrzeczenia. Nawóz krowi, pozostawiony samemu sobie, wtopić by się musiał w ogólny przyrodniczy proces tworzenia humusu. Zamiast tego odwracamy normalny tok naturalnego zdarzenia pierwszym teraz następującym krokiem preparacji (por. rysunek 23, s. 347):<br /> <br /> Zaopatrujemy się w rogi krowie — rogi bycze są do tego nieodpowiednie — w miarę możności wyłącznie z własnego stada i wypełniamy nawozem ich wgłębienie. Róg krowi jest tworem polarnym wobec nawozu krowiego. Osadza się na głowie, na nerwowo-zmysłowym biegunie zwierzęcia, i jest wysoce zagęszczoną skórną formacją, zastyg<br /> niętą w czystą formę. Róg nakłada się na kostny czop wyrastający bocznie z kości czołowej i swą wypełnioną powietrzem jamą komunikuje z zatoką czołową. Kostny czop przenika delikatna sieć żylna, zaopatrująca w krew skórę właściwą i naskórek odpowiedzialny za wzrost rogu. Dzięki intensywnemu ukrwieniu róg jest wyraźnie ciepły w dotyku. W tak tętniącym życiem rogu cztery fizyczne żywioły — stałe, ciekłe, powietrze i ciepło — skupiają się w rodzaj organu zmysłowego otwartego nie na zewnątrz, lecz do wewnątrz; jest to organ piętrzący i koncentrujący ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#346|rysunek 22]], s. 346).<br /> <br /> Jako gęsta powłoka formowa promieniuje z powrotem do organizmu trawiennego to, co przez krwiobieg wznosi się z niego ku głowie. Można powiedzieć, że bydło rogate potrzebuje wsteczno-promienistej funkcji rogów, by konfigurować twory siłowe z procesu trawiennego — czy są to nieświadome Imaginacje? — w należytą siłę nawozową.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', A 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 99.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 22, S. 346.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 22: Der physische Bau des Kuhhorns und das Zusammenwirken der vier Elemente zur Funktion eines nach innen gerichteten Sinnesorgans.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Z wypełnieniem rogów dokonuje się pierwszy krok preparacji, a wraz z nim pierwszy krok emancypacji od naturalnego biegu przyrodniczego zdarzenia ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|rysunek 23]]).<br /> <br /> Stanowi on odwrócenie procesu przyrodniczego. To, co zostało wydalone na zewnątrz, wypełnia teraz przestrzeń wewnętrzną. Zagęszczony w czystą formę róg daje amorficznej substancji powłokę. Sami wstawiamy się między nerwowo-zmysłowy i metaboliczno-kończynowy biegun bydlęcia i tworzymy — prowadzeni wynikami badania duchowego — nowy związek między końcowymi produktami obu biegunów: rogiem i nawozem. To, co ewolucyjnie w życiu bydlęcia dobiegło końca w dwóch kierunkach, tworzy w swym połączeniu punkt wyjścia nowej drogi rozwoju. Kto chce ocenić tę czynność — jak i następne kroki preparacji — w jej doniosłości, musi skierować uwagę na trzy wspomniane drogi badania: na wskazujący drogę związek idei, na doświadczenie woli w samej czynności i — pośrednicząc między oboma — na obserwowalne stany rzeczy, które w poznawaniu przejawów życia bydlęcia pouczają nas o znaczeniu nawozu krowiego i rogów.<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 23, S. 347.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 23: Umstülpungs- und Emanzipationsschritte bei der Präparation des Hornmistes.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> W drugim kroku preparacji rogi zostają, bezpośrednio po napełnieniu, zagrzebane w ziemi i spoczywają w niej przez zimę. Roślinność wycofała się w stany zarodkowe, ziemia żyje duchowo w stanie czujnego zmysłowo wdechu i jest w żywiołach wody i stałości wystawiona najsilniej na siły krystaliczotwórcze sfer gwiazd stałych.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 49.&lt;/ref&gt; Ponownie odwracamy proces przyrodniczy — drugi krok emancypacji od naturalnego biegu — mianowicie tak, że amorficzna substancja nawozu, która naturalnie wtapiałaby się w humusowe procesy lata, wystawiona jest teraz na siły krystaliczotwórcze zimy. Po przestrzennym odwróceniu następuje odwrócenie w czasie. Nawóz krowi staje się podatną matrix dla sił, które — pośredniczone przez fizyczne stany elementarne stałości i ciekłości — promieniują w ziemi do wgłębienia rogu i piętrząc się skupiają w masie nawozu jako kształtująca siła nawozowa. {{SE|348}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Präparation_im_Rhythmus_des_Jahreslaufes&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Preparacja w rytmie cyklu rocznego ====<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 24, S. 348.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 24: Umstülpungs- und Emanzipationsschritte bei der Präparation des Hornkiesels.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Wiosną wyjmujemy rogi z ziemi — trzeci krok emancypacji — wytrząsamy zawartość i trzymamy w rękach nową substancję o nowych właściwościach. Ta substancjalna nowość otrzymuje znaczenie i działanie przez opisany proces stawania się, który przeszła. Gotowy preparat jest — za sprawą sił działających przez zimę pod ziemią — nową substancją «przeniknięta i przetkana duchem»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen'', GA 229, Vortrag vom 5. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 62: «So sehen Sie, dass wir durchaus jetzt, wo wir in die Zeit des sprießenden, sprossenden Lebens kommen, nicht sprechen können von geistdurchwobener Materie wie im Winter für die Erde, sondern wie wir sprechen müssen von materiedurchwobenem […] Geist.» (Widzi Pan zatem, że teraz, gdy wchodzimy w czas kiełkującego, pączkującego życia, nie możemy mówić o materii przetkkanej duchem, jak w zimie w odniesieniu do Ziemi, lecz musimy mówić o duchu przetkkanym materią.)&lt;/ref&gt; ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|Rysunek 23]], s. 347).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hornkieselpräparat&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Preparat z krzemionki rogowej ====<br /> <br /> Proces wytwarzania preparatu z rogu krzemiennego przebiega polarnie wobec pierwszych dwóch kroków przy przygotowaniu nawozu rogowego (Rysunek 24). {{SE|349}}<br /> <br /> W przeciwieństwie do nawozu jako produktu metabolizmu lata, krystaliczny kwarc jest reprezentantem zimowego działania Ziemi: «Kiesel» (kwarc, kryształ górski) jest «zewnętrznym zmysłem w tym, co ziemskie».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 82: «Das Kieselige ist der allgemeine äußere Sinn im Irdischen.» (Krzemionka jest ogólnym zewnętrznym zmysłem w tym, co ziemskie.)&lt;/ref&gt; Stawia on najsilniejszy opór siłom wietrzenia. W pierwszym kroku emancypujemy kwarc z jego naturalnego krystalicznego bytu: rozbijamy jego krystaliczną strukturę, mielimy go jak najdrobniej, czynimy go tedy amorficznym. Następnie zarabiamy mączkę kwarcową z odrobiną wody i wypełniamy nią rogi krowie. I tutaj, w tym pierwszym kroku preparacji, dokonuje się wywrócenie na lewą stronę: to, co zewnętrzne, staje się wewnętrznym ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|Rysunek 24]]). Tak samo dzieje się w kroku drugim, na drugiej stopni emancypacji. Kwarc, bliski siłom zimowym, staje się substancją letnią przez to, że wypełnione rogi zakopuje się wiosną w ziemi i spoczywają tam przez lato. Kwarc przybliżony do stanu amorficznego staje się teraz podatną matrycą dla przeważających latem sił metabolizmu w cieple i powietrzu. Uchwycone i odbite od wewnętrznej wklęsłości rogu krowiego, koncentrują się one w tak przygotowanej mączce kwarcowej. Zostaje ona w ten sposób zdolna do zatrzymywania i zachowywania sił letniego działania — tak jak nawóz rogowy zatrzymuje siły zimowego działania.<br /> <br /> Nasuwa się pytanie, dlaczego rogi z krzemionką zakopuje się na lato w ziemi, zamiast wystawić je bezpośrednio nad ziemią na działanie sił pracujących w cieple, świetle i powietrzu. Moje rozważanie w tej kwestii jest takie, że nie chodzi o koncentrację sił w rogu krowim w takiej postaci, w jakiej działają one bezpośrednio nad ziemią, lecz raczej o te same siły, o tyle, o ile są one wchłaniane przez wapno pod ziemią i przez to — pośrednio, za pośrednictwem gliny — stają się czynne we wzroście roślin poprzez korzeń.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47/48.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Gdy jesienią, na Święto Świętego Michała, wydobywamy rogi ponownie z ziemi — trzeci krok emancypacji — otrzymujemy wraz z ich zawartością znowu nową substancję o nowych właściwościach: preparat rogu krzemiennego. Jego istota i jego znaczenie wynikają z opisanych trzystopniowych kroków emancypacji z czysto naturalnego dziania się — poprzez ideę i wolę człowieka. Gotowy preparat jest naznaczony substancjalnym działaniem w {{SE|350}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 25, S. 350.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 25: Fortsetzung von [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|Abbildung 23]] und 24: Der Rührvorgang, die Anwendung und die Bereiche der Wirksamkeit des Hornmist- und Hornkieselpräparates.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> ziemi podczas lata; jest on koncentratem «ducha przetkkanego materią».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen'', GA 229, Vortrag vom 12. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 62.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Oba — nawóz rogowy i preparat rogu krzemiennego — powstają jako kompozycje substancjalne nie jako kontynuacja prawidłowości, która tkwi w przyrodzie. Ta wyczerpuje się w tym, co przyroda w sezonowym dzianiu się wytwarza jako formacje: gleba, nawóz, kwarc, róg. Oba powstają poprzez trójkrotne wywrócenie na lewą stronę z przestrzeni w czas i z powrotem w przestrzeń. Gdy usiłujemy przeżyć to współmyśleniem we własnym wykonaniu — w duchu trzech dróg badawczych {{SE|351}}<br /> <br /> — może się coraz szerzej odsłaniać ukryty sens tego procesu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Rührvorgang&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Proces mieszania ====<br /> <br /> Bezpośrednio przed zastosowaniem następuje — w jednakowy sposób dla obu preparatów, lecz każdy z osobna — czwarty krok preparacji, a tym samym czwarty stopień emancypacji: mieszanie, to znaczy przeprowadzenie stałego, ziemistego stanu preparatów w stan ciekły ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|Rysunek 25]]).<br /> <br /> Niewielką ilość substancji preparatu (nawóz rogowy — najwyżej cztery zawartości rogów na hektar; preparat rogu krzemiennego — szczypta na czubku noża = 3 do 4 g/ha) miesza się przez godzinę w rytmicznej zmianie w wodzie o temperaturze ręki. Najlepiej robi się to pałką mieszającą, przymocowaną ruchomo do sufitu lub belki poprzecznej, która zanurzona jest miotełką mieszającą w beczce napełnionej wodą. Zaczyna się od tego, że przez okrężne, obwodowe mieszanie wprawia się powoli masę wody w ruch. Przez trwające bez przerwy przyspieszanie miotełka mieszająca wędruje ku centralnej osi, ku tworzącemu się lejowi wirującemu. W nim prędkość obracającej się wody osiąga maksimum; ku ściance beczki zwalnia. W wirze istnieje tendencja do nieograniczonej prędkości ku centrum, stąd siła ssąca; ku obwodowi prędkość dąży do zera. Pomiędzy oboma biegunami, przez różnice prędkości, powstają wijące się warstwy wirujące zbliżające się do dwuwymiarowości, do idei płaszczyzny. Jednorodne ciało wody strukturuje się w ślizgające się po sobie płaszczyzny — zarówno w przestrzennym stosunku między centrum a obwodem, jak i czasowo, wznosząc się od stanu spoczynku wody aż po maksymalne rozwinięcie leja rotacyjnego.&lt;ref&gt;Vgl. Theodor Schwenk: ''Das sensible Chaos'', Stuttgart 2010, 216 S.&lt;/ref&gt; Gdy ów lej osiągnie swoje maksymalne ukształtowanie — gdy dochodzimy do granicy własnych sił w dalszym przyspieszaniu masy wodnej — gwałtowne przeciwruchy miotełki niszczą lej: ustrukturyzowana masa wody załamuje się, popada w stan bezforemnego chaosu i przez chwilę zbliża się do stanu jednorodnego spoczynku, by następnie w przeciwnym kierunku zostać przyspieszona ku nowej formacji leja. Ciecz jest więc utrzymywana w rytmicznej zmianie polarności spokoju i ruchu, jednorodności i płaszczyznowego ukształtowania w budowie leja wirującego. {{SE|352}}<br /> <br /> Ta wciąż na nowo, przez różnice prędkości w płaszczyznę się rozwiązująca masa wody staje się przez to jednocześnie podatną matrycą dla trójjakiego odcisku:<br /> <br /> * skoncentrowanego potencjału sił substancji preparatu,<br /> * aktualnie działających kosmicznych konstelacji sił,<br /> * indywidualnej ducho-duszy człowieka, która — działając przez wolę — inauguruje, kieruje i podtrzymuje ten proces.<br /> <br /> Mieszanie trwa godzinę. Czy ten wymiar czasu jest wybrany dowolnie — na przykład po to, by zapewnić, że działanie preparatu połączyło się z wodą — czy też gdzie tkwi głębszy sens? Odpowiedzi nie można szukać w przyrodniczym dzianiu się, lecz w kosmicznych rytmach, które są istotowo czynne w człowieku i w nim zachowały swój pierwotny źródłosłów. W perspektywie makrokosmicznej jest to dobowy rytm dnia i nocy, trwający 24 godziny. W tym rytmie Ziemi i Słońca żyje Ja, ducho-dusza człowieka, w stanach snu i jawy. Przez Ja-organizację układu nerwowo-zmysłowego, układu rytmicznego i układu przemiany materii i ruchu indywidualizuje ona rytmy makrokosmiczne i wyciska je w ciele fizycznym — na przykład jako rytmy oddechu i tętna. Długości fal tych rytmów oscylują w zakresie sekund i minut. W procesach nerwowo-zmysłowych częstotliwości skracają się do ułamków sekund, podczas gdy na przeciwległym biegunie — w działaniach przemiany materii — rozszerzają się do wymiaru godziny lub godzin.&lt;ref&gt;Bernd Roßlenbroich: ''Die rhythmische Organisation des Menschen: Aus der chrono-biologischen Forschung'', Stuttgart 1994, 163 S.&lt;/ref&gt; W biegunie przemiany materii i kończyn żyje jednak wola, której aktywacja i deaktywacja przebiega w zakresie godziny — stąd na przykład «lekcja szkolna». To i samodświadczenie uprawniają do pewności, że godzinny wymiar czasu mieszania odnosi się do rytmu woli człowieka przemiany materii i ruchu. To on właśnie uruchamia i podtrzymuje proces mieszania.<br /> <br /> W nieświadomych głębinach woli żyje z kolei Ja; działa ono przez wolę w świat — tutaj w wodę, którą należy wprawić w ruch. Każdy, kto jest oswojony z mieszaniem preparatów, wie, że tę godzinę można wytrwać w stałej aktywności woli. Każdy człowiek wypełnia ten czas odcinkami w sobie właściwym rytmie, zgodnym z jego Ja żyjącym w woli. Każdy człowiek przez swoją wolę wyciska swój rytm w wodzie zdynamizowanej w ruchomych warstwach wirujących. Ten {{SE|353}}<br /> <br /> ludzki rytm woli jest — wobec wszystkich rytmów przyrody, mających swe źródło w makrokosmosie — jedynym i po raz pierwszy przez człowieka jako mikrokosmos wniesionym rytmem, który człowiek w toku tego trzeciego kroku preparacji wpisuje w przyrodnicze dzianie się.<br /> <br /> Warte namysłu jest jeszcze i to: w procesie mieszania można widzieć mikrokosmiczne technologiczne przełożenie makrokosmicznego dziania się. Każda z planet ma sobie właściwe nachylenie osi w stosunku do Słońca i sobie właściwą prędkość obrotową. Wyraża się w tym indywidualna sygnatura poszczególnych planet, działanie «duchów planet». Pewien zapis w notesie Rudolfa Steinera brzmi: «In der Sphaere löst sich das Weltall auf / In der Axe bildet es sich / Mit der Sonne.»&lt;ref&gt;Notizbuch Nr. 52, 1921; siehe auch ''Beiträge zur Rudolf Steiner Gesamtausgabe'' Nr. 104, S. 63.&lt;/ref&gt; (W sferze rozwiązuje się wszechświat / W osi kształtuje się / Ze Słońcem.) Z tego można wyciągnąć wniosek dotyczący procesu mieszania: «duch człowieka» nadaje prędkość obrotową, a zarazem «oś» — to znaczy nachylenie ku pionie, wzdłuż którego prowadzona jest pałka mieszająca.<br /> <br /> Na tym tle może wzrastać rozumienie tego, że Rudolf Steiner w sposobie swojego geisteswissenschaftliche-go przedstawienia przykłada wagę do mieszania ręcznego. Nie tylko dlatego, że przez wolę wciśnięte zostaje w zdynamizowaną ciecz coś z indywidualnego jestestwa duchowego człowieka — lecz zwrotnie odbiera on z tego procesu, który sam wywołuje, coś, co łączy się z nim istotowo. Mieszanie ręczne stwarza więc okazję, jak nigdzie indziej w całym dzianiu się preparacji, do poznawczego wnikania w procesy za pomocą wymienionych trzech dróg badawczych.<br /> <br /> Z tej okazji — zanurzenia się w procesowe dzianie się mieszania z przytomną świadomością — rezygnuje ten, kto oddelegowuje mieszanie maszynie. Odbiera sobie przez to grunt doznaniowy własnych wysiłków poznawczych. Pytanie, dlaczego miesza się przez godzinę, traci — przez wyłączenie ludzkiej woli — swój punkt odniesienia i staje się pozbawione sensu. Gdyby chodziło tylko o optymalne wymieszanie, byłoby to możliwe do osiągnięcia w ułamku godziny za pomocą odpowiednio skonstruowanych maszyn — jak na przykład ''Turbula'' Paula Schatza,&lt;ref&gt;Paul Schatz (1898–1979): Anthroposophisch orientierter Mathematiker, Techniker und Erfinder.&lt;/ref&gt; pracująca według schematu ruchu wywróconego sześcianu. Ale o to nie chodzi. Kto miesza maszynami — jakiegokolwiek rodzaju — lub {{SE|354}}<br /> <br /> kaskadami wirujących muszli Johna Wilkesa (''flow forms''),&lt;ref&gt;A. John Wilkes: ''Das Flowform-Phänomen: Die verborgene rhythmische Energie des Wassers'', Stuttgart 2008, 239 S.&lt;/ref&gt; powinien wziąć pod uwagę wskazówkę Rudolfa Steinera, że «man sich auch entschließen kann, allmählich in Surrogatmäßiges hineinzurutschen» (można również zdecydować się na to, by powoli zsuwać się w coś zastępczego).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 104.&lt;/ref&gt; Problemem nie jest to, że maszyna mogłaby naśladować mieszanie ręczne i wytwarzać lewo- i prawoskrętne leje wirujące — surogatem jest to, że zamiast woli prowadzonej przez ducha, wytwarzającej indywidualny rytm, techniczny proces regulacji steruje przebiegiem z zewnątrz, w mechanicznym takcie. Rytm otwiera wzajemnie na siebie kosmos, Ziemię i człowieka — takt ich od siebie oddala.<br /> <br /> Mieszanie preparatów stwarza — w najlepszym tego słowa znaczeniu — wyróżnione godziny w z góry wyznaczonych rytmach pracy dnia. Te godziny należy kształtować. Może się to dziać przez to, że miesza się możliwie we dwoje, we troje lub w gronie szerszym, i że zaprasza się do współudziału ludzi z kręgu przyjaciół gospodarstwa. Z tego czynnego wspólnego działania w indywidualnym kształtowaniu rytmicznego procesu może wyrastać nastrój rozluźnienia, pogody i poczucia wolności w samookreślającej się czynności — nastrój, który ogarnia powagę, w której głębsze warstwy własnej istoty woli łączą się z dzianiem się mieszania.<br /> <br /> Wyjątkowość mieszania preparatów otwiera trzy drogi badawcze na nowe wymiary ku pogłębiającemu się rozumieniu. Niezależnie od geisteswissenschaftliche wskazówek Rudolfa Steinera dotyczących sposobu mieszania oraz rozległego pola obserwowalnych faktów dotyczących tworzenia się i rozwiązywania wirów itd. — szczególnego znaczenia może nabierać samodoświadczenie w duszewnych czynościach myślenia, czucia i woli. Można przy tym uważnie zauważyć następujące doświadczenie: samoobserwacja wskazuje, że rytmiczne dzianie się procesu mieszania odzwierciedla się w stosunkach, w jakich w poszczególnych fazach duszewne czynności myślenia, czucia i woli stoją do siebie. Zanim zdecyduję się wprawić masę wody w ruch, te trzy siły duszy tworzą we mnie nierozdzielną jedność. Jestem całkowicie sobą i stoję naprzeciw zewnętrza. W tej chwili, gdy w świadomej czynności myślowej decyduję się poruszyć miotełkę, wola zaczyna orzeczniać się ku zewnętrznej czynności. To uzewnętrznianie się wzmaga coraz bardziej; moja wola musi bez przerwy, ani na chwilę {{SE|355}}<br /> <br /> nie popuszczając, wyprzedzać poruszaną wodę — aż moja siła woli napotka granice i nie będę już mógł zwiększać impulsów ruchu ku formowaniu leja. Równolegle do tego moje myślące świadomość coraz bardziej oddziela się we mnie od czynności woli i uwewnętrznia się do tego stopnia, że w zupełnym spokoju i podwyższonej samoświadomości spogląda na własną czynność woli. Moje przeżycie duszewne rozkłada się na spokój myśli i ruchliwość woli. W tym polu napięcia, które buduje się wraz z postępującą formacją wiru, może moje czucie — niezależnie od myślenia i woli — rozwijać się w duszewnej czystości i otwartości na ducha. Mogą wówczas nastawać chwile wzmożonej przytomnoduszności. Mogę wtedy czuć się — między spokojem a ruchem — jako jedno z zewnętrznym dzianiem się. Jestem w samym środku. Tu, w tym wolnym od zmysłowości czuciu, przywołanym przez własną czynność, tkwi chyba najgłębsze źródło, z którego mogę czerpać inspiratywną pewność co do prawdziwości obranej drogi.<br /> <br /> Gdy wola do dalszego przyspieszania wody traci siłę, wkracza ponownie myślące świadomość i skłania wolę do tego, by przez gwałtowne przeciwmieszanie sprowadziła lej wirowy do upadku. Woda tworzy wówczas znowu w chwili punktu przełomu jednorodną jedność — i tak samo myślenie, czucie i wola, które przy tym akcie «staczają się» z rozdzielności w jedność, zjednoczają się na nowo. Z tego stawania się jednym dojrzewa następnie postanowienie ku nowej formacji leja w przeciwnym kierunku — i znowu siły duszy rozdzielają się od siebie. Tak dusza tka przez godzinę rytmicznie w procesie mieszania między odniesieniem do siebie a odniesieniem do świata. Przez tę bramę Ja wpisuje się rytmicznie w świat — i w tym samym rytmie świat wchodzi istotowo w Ja.<br /> <br /> «Der Trichter wird hier beim Rühren zum Real-Bild der Verbindungen von Welt und Ich. In der aufsaugenden Kraft des Trichters (erzeugt, oder besser zur Erscheinung gebracht, durch menschlichen Willen) bekommt das Substrat (und der Mensch) im Endpunkt durch das Unendliche die Verbindung zum Umkreis, von welchem aus die kosmischen Kräfte, die mit dem Werk gewordenen Material ihren Zusammenhang haben, von außen einstrahlen können und sich im Verwirbeln mit dem Substrat verbinden.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung. – Gunter Gebhard: Geologe und Biologe, langjähriger Oberstufenlehrer an der Waldorfschule Überlingen; jetzt Dozent für goetheanistische Naturwissenschaft und Waldorfpädagogik in Russland und in landwirtschaftlichen Ausbildungsstätten in Deutschland.&lt;/ref&gt; (Lej staje się tu podczas mieszania realnym obrazem połączeń świata i Ja. W ssącej sile leja — wytworzonej, a raczej wywołanej do zjawiska przez ludzką wolę — substrat i człowiek otrzymują w punkcie krańcowym przez nieskończoność połączenie z obrzeżem, z którego kosmiczne siły, mające swój związek z materiałem stałym się dziełem, mogą z zewnątrz wpromieniowywać się i łączyć z substratem w wirujące przeplatanie się.) {{SE|356}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Stosowanie ====<br /> <br /> Gdy oba preparaty zostały przeprowadzone ze stanu stałego w stan ciekły, zostają one bezpośrednio potem rozpylone w powietrze — nawóz rogowy grubszymi kroplami na glebę, preparat rogowo-krzemowy bardziej jako delikatna mgiełka drobnych kropel na rośliny ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|Rysunek 25]], s. 350). Używa się do tego odpowiednich urządzeń pracujących z niskim ciśnieniem i małą wydajnością przepływu (40 do 60 litrów na hektar lub nawet mniej). Nasuwa się myśl, by w tym procesie ważyć jedynie aspekt koniecznego rozprowadzenia. To jednak, co realnie się dzieje i co dostępne jest anschauung, jest rozwiązaniem się poruszanej w rytmicznej przemianie cieczy w stan otwierający się na żywioł powietrza — to znaczy ku powierzchni rozrastającej się w bezmiar w postaci kropel. Konfiguracja sił, która w chwili zastosowania — na przykład inna rano niż wieczorem — panuje nad polem, pastwiskiem, ogrodem i sadem w powietrzu i cieple i świetle, i może być odczuwana jako nastrój, odciska się w tę konfigurację sił, która w strumieniu czasu poprzedzających kroków preparacji skoncentrowała się w każdej drobinie. Poprzez rozwiązanie się mieszanej wody w najdrobniejsze krople powstaje wielość ośrodków i — ku powietrzu — peryferyjnych powierzchni granicznych, które w swej całości rozrastają się w niezmierzone. Błona skórna każdej kropelki migocze w opromienijącym ją świetle we wszystkich barwach i jest — biegunowo wobec wciągającej siły wiru mieszania — na powierzchniach granicznych swej kulistej postaci ze wszystkich stron otwarta na działające w żywiole powietrza siły obrzeża.<br /> <br /> Stosowanie nawozu rogowego następuje przy siewie na uprawioną glebę — najlepiej równocześnie w bezpośrednim połączeniu z siewem, ewentualnie po raz drugi w związku z pielęgnacją skóry gleby wiosną. Na użytkach zielonych terminy przypadają jesienią i wiosną, względnie po wypasie i po sianokosach, w sadownictwie — przed ruszaniem pąków i po zbiorach. W ciągu dnia, podążając za rytmem wdechu Ziemi, późne godziny popołudniowe są preferowane do mieszania i opryskiwania — zwłaszcza wtedy, gdy niebo jest pokryte chmurami.<br /> <br /> Biegunowo wobec nawozu rogowego preparat rogowo-krzemowy stosuje się z reguły dwa lub więcej razy w czasie wzrostu i dojrzewania. Terminy wynikają z wczucia się w rytmy wzrostowe poszczególnych kultur. Jako ogólna zasada dla wyboru terminu może obowiązywać, że preparat rogowo-krzemowy harmonizująco wspiera tę fazę wzrostu i dojrzewania, w której dana kultura właśnie się znajduje. W ciągu dnia {{SE|357}}<br /> <br /> będzie się — podążając za procesem wydechu Ziemi, a tym samym za wznoszącym się prądem soków — mieszać we wczesnych godzinach rannych i opryskiwać wciąż jeszcze rosą zwilżone uprawy. Natomiast w fazie dojrzewania kultur owocujących wegetatywnie, jak rośliny okopowe itp., należałoby preferować opryskiwanie działające na zstępujący prąd soków — późnym popołudniem, ku wieczorowi. Terminy stosowania obu preparatów nie podlegają żadnej ogólnej regule, lecz temu osobistemu stosunkowi, jaki ma się do swoich kultur w odniesieniu do całości gospodarstwa. Wynikają one — i to często z wielką stanowczością — z siły intuicji, gdy na przykład w pracy się zatrzymujemy — czy to wieczorem, czy to podczas przechodzenia przez pola — i trwając w obserwacji, skupiamy się nad tym, co przeżyte.<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ==== Die Wirksamkeit ====<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Oba preparaty przebyły na dotychczasowej drodze wstecz stany żywiołów ziemsko-stałego, wody i powietrza, i w cieple rozwiązują się w czasie i miejscu, gdzie przybyły w formie kropel ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|Rysunek 25]], s. 350). W najkrótszym czasie to, co substancjalnie uchwytne, co ponderalne, zostaje albo wchłonięte przez ziemię, albo odparowane. Przez stan ciepła staje się skuteczne to, co jest czystym działaniem siłowym pewnej Geistigkeit, co w toku preparacji skoncentrowało się w zagłębieniu rogu — w nawozie względnie w krzemieni. Trzeba zewnętrznie i wewnętrznie towarzyszyć tej czterostopniowej drodze, by właściwie rozumieć sposób wyrażania się badacza duchowego odnośnie do działania: «jak nawóz rogowy uderza od dołu ku górze, tak tamten (preparat rogowo-krzemowy) pociąga z góry».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 102.&lt;/ref&gt; Mówi się o czystych działaniach siłowych w tym, co żywe, powstałych w przejściu przez określone zdarzenie przestrzenno-czasowe. Działają one teraz na powrót w ziemskie warunki przestrzeni i czasu tak, że roślina — od kiełka przez wzrost pędu aż po dojrzałość owocu i nasienia — może rozwijać się zgodnie ze swoim typem i warunkami stanowiska oraz wpisywać się w pionową oś Ziemia-Słońce. To, co istotne, żyje w cieple i przez ciepło się objawia.<br /> <br /> Preparat z nawozu rogowego rozciąga swe działanie pod ziemią — obrazowo mówiąc w głowie indywidualności rolniczej, w przestrzeni korzeniowej. W tym sensie jest on «nawozem głowowym» (Kopfdünger). Nawozi on procesy pod ziemią,<br /> <br /> pokrewne procesom nerwowo-zmysłowym w ludzkim czole ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|Rysunek 25]], s. 350). Pobrał te nawożące siły w czasie spoczynku rogów w zimowej ziemi, w tym czasie, gdy w sposób naturalny działają one najintensywniej we wnętrzu Ziemi. Mamy zatem w nawozie rogowym do dyspozycji «nawóz zimowych sił» (Winterkräftedünger), który polarnie wobec pory zimowej można stosować dowolnie, odpowiednio do terminów siewu roślin kulturowych — od wiosny przez lato aż do jesieni. Przemianoławobec aktywny metabolicznie nawóz krowi przemienił się w nawóz aktywny zmysłowo, który wzmacnia własną aktywność korzenia wobec czysto mineralnego podłoża gleby. «Wychowuje» on zdolność zmysłową korzenia, wyrażającą się na przykład w umiejętności udostępniania minerałów — «korzeń roślin […]: jest okiem, ale okiem słabym».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Schöpfung der Welt und des Menschen. Erdenleben und Sternenwirken. Über die Gerüche'', GA 354, Vortrag vom 24. August 1924, Dornach 2000, S. 154.&lt;/ref&gt; Ten stan rzeczy odzwierciedlają badania eksperymentalne, które pokazują, że korzeń rośnie bardziej zgodnie z typem gatunkowym, rozgałęzia się delikatniej, wnika pionowo głębiej w glebę, a tym samym udostępnia sobie większą objętość gleby.<br /> <br /> {{SE|358}} Preparat rogowo-krzemowy rozciąga swą skuteczność nad ziemią — w strefie pędu i liści. Tutaj, w «brzuchu» indywidualności rolniczej, w wymianie z powietrzem, ciepłem i światłem panuje intensywna działalność metaboliczna ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|Rysunek 25]], s. 350). W tej wzajemnej relacji sił obwodowych z jednej strony oraz wznoszących się i zstępujących soków roślinnych z drugiej — preparat rogowo-krzemowy działa harmonizująco. W tym sensie jest on dla rośliny «nawozem metabolicznym» (Stoffwechseldünger). Tę nawożącą siłę pobrał w czasie spoczynku rogów w letniej ziemi, w tym czasie, gdy te letnie siły metaboliczne działają najintensywniej. Krystaliczny, zmysłowo aktywny kwarc — reprezentant zimowej ziemi — przemienił się w toku opisanych kroków emancypacji w metabolicznie aktywny nawóz sił letnich (Sommerkräftedünger). Z jego pomocą możemy z kolei dowolnie indywidualizować wielki makrokosmiczny rytm biegu roku pod kątem tej kultury, którą właśnie uprawiamy. Otwiera on roślinę zarówno wobec jej środowiska, jak i wobec jej typu, jej duchowego praobrazowu. Ten ostatni występuje wyraźniej zarówno w wyglądzie zewnętrznym rośliny — na przykład w ukształtowaniu liści, w metamorfozie liścia — jak i w kompozycji substancji we wszystkich stadiach witalizacji, wzrostu i dewitalizacji, kwitnienia, dojrzałości i tworzenia nasion. W powiązaniu z preparatem z nawozu rogowego harmonizuje on procesy tworzenia owocu, dba — jak pokazują badania eksperymentalne,<br /> <br /> {{SE|359}} — o fizjologiczny spoczynek w dojrzewaniu, a tym samym o właściwości jakościowe w konsystencji, barwie, zapachu i smaku, które — wykraczając poza próg tego, co czysto roślinne — stanowią o wartości odżywczej dla zwierzęcia i człowieka.&lt;ref&gt;Ilias Samares: ''Nachernteverhalten unterschiedlich gedüngter Gemüsesorten mit besonderer Berücksichtigung physiologischer und mikrobiologischer Parameter.'' Forschungsring für biologisch-dynamische Wirtschaftsweise, Darmstadt 1980, 153 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Manfred Klett: ''Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung'', Darmstadt 1968, 117 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Johannes Klein: ''Der Einfluss verschiedener Düngungsarten in gestaffelter Dosierung auf Qualität und Haltbarkeit pflanzlicher Produkte''. Institut für biologisch-dynamische Forschung, Darmstadt 1968.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Nawóz rogowy i preparat rogowo-krzemowy wzajemnie się warunkują. Działają w osi Ziemia-Słońce, która w pionie korzenia i pędu się uzmysławia. Otwierają ponadto roślinę na siły obwodowe, co przejawia się w intensywnym rozgałęzieniu korzenia i ukształtowaniu systemu liściowego. Jednym nawożymy siłami zimy, drugim — siłami lata. Nawożymy życie przez to, co niesie wszelkie życie. Są to substancje utrzymane w tym, co żywe, które wyzwalają siły indywidualizujące stanowiskowo rytmizujący stosunek Ziemia-Kosmos.<br /> <br /> Istnieje wiele badań eksperymentalnych dotyczących preparatów do opryskiwania.&lt;ref&gt;Uli Johannes König: «Wissenschaftliche Untersuchungsergebnisse zum Nachweis der Präparatewirksamkeit» in: Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft'', Dornach 2007, S. 157 f.&lt;/ref&gt; Dostarczają one w tym lub owym kierunku potwierdzenia ich skuteczności. Temu, kto pyta o ich istotę i znaczenie, rozumienie będzie wzrastać w takiej mierze, w jakiej uda się — trzema wymienionymi drogami badawczymi — otworzyć sobie duchowo-naukową podstawę idei, poznawczo uobecnić sobie związki przyrodnicze z nią związane w całości organizmu rolniczego i pozwolić się pouczać przez doświadczenie woli w działaniu. {{SE|360}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kompost-_oder_Düngerpräparate&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''Preparaty kompostowe lub nawozowe''' ===<br /> <br /> Współbrzmienie dwóch wymienionych stopni nawożenia z ożywionej i uduchowionej duszą przyrody, pod kierownictwem trzeciego — ideami niesionej ludzkiej pracy — jest dziedzictwem zachodnio-chrześcijańskiej kultury rolnej. Teraz, gdy mądre instynkty tego dziedzictwa zanikły, moralne impulsy w praktyce nawożenia muszą być zdobywane z myślącej kontemplacji mądrości, która skrycie działa w przyrodzie. Jest ona wyrazem makrokosmosu działającego z przeszłości. Sama przyroda troszczy się o ułożenie substancji w nawozie krowim, w kompoście roślinnym i w kryształach ziemi. Ułożenie to powtarza się według praw mądrości kosmicznej przeszłości. Gdy kryształ soli rozpuszcza się w wodzie, przez odparowanie znowu powstają kryształy soli tego samego rodzaju. Z nasienia rumianku znowu wyrasta rumianek. Czy to ułożenie substancji, zestalone w «dzieło»,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Leitsätze'', «Michaelzukunft und Michaeltätigkeit», GA 26, Dornach 1998, S. 94 und 96.&lt;/ref&gt; może zostać ożywione w tym sensie, by otworzyło się na siły stającego się kosmosu? Czy to, co chrześcijańskie w rolnictwie przyszłości, polega na tym, że ułożenie substancji, które w makrokosmicznym rozwoju dobiegło końca, będzie mogło się w przyszłości przemieniać przez wolny czyn człowieka? Podstawowym tematem Kursu rolniczego Rudolfa Steinera jest ożywienie samej Ziemi. Temu celowi służą oba opisane już preparaty do opryskiwania — «nawóz rogowy i preparat rogowo-krzemowy». Następuje teraz korowód sześciu preparatów kompostowych, czyli nawozowych, stosowanych jako dodatki do nawozów roślinnych i zwierzęcych, również w dawkach homeopatycznych. Rudolf Steiner otwiera ten korowód opisem preparatu z krwawnika, w którym temat metodyczno-kompozycyjny rozbrzmiewa niejako w pełni. Dlatego właśnie przy preparacie z krwawnika zostanie on opisany obszerniej. Odchylenia od tematu przewodniego przy wytwarzaniu innych preparatów pozwolą tym wyraźniej ukazać ich własny charakter.<br /> <br /> Zasada wytwarzania powtarza zasadę posługiwania się nawozami i ich współbrzmienia wyłaniającymi się z przyrody, teraz jednak na stopniu, który wznosi się ponad uwarunkowania przyrody. Nawożenie właściwe przyrodzie trwa w związaniu z gotowym «dziełem». Punktem wyjścia przygotowania preparatów są ułożenia substancji tego dzieła — «tworzywa» z trzech królestw przyrody, które przez rękę {{SE|361}}<br /> <br /> człowieka zostają złączone, teraz jednak z idei poznania ducha. Idee te zawierają relację gotowego dzieła do jego podstawy istotowej; w praktycznym urzeczywistnieniu zapoczątkowują nowy rozwój.<br /> <br /> Szczegółowe opisy materiałów wyjściowych preparacji i samej preparacji przedstawili następujący autorzy, a mianowicie o:<br /> <br /> * roślinach preparatowych — Jochen Bockemühl i Kari Järvinen&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl und Kari Järvinen: ''Auf den Spuren der Präparatepflanzen'', Dornach 2005, 153 S.&lt;/ref&gt; — rozważanie, które prowadzi ku temu, by od kontemplacji postępować ku poznaniu istoty.<br /> * «Pogłębione rozumienie istoty biologiczno-dynamicznych preparatów z punktu widzenia goetheańskiego, chrystologicznego i duchowo-naukowego» — Erdmuth-M. W. Hoerner.&lt;ref&gt;Erdmuth-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, 512 S.&lt;/ref&gt;<br /> * Praktyczne posługiwanie się przy wytwarzaniu i stosowaniu preparatów biologiczno-dynamicznych, obszerne zestawienie Waltera Stappunga.&lt;ref&gt;Walter Stappung: ''Die Düngerpräparate Rudolf Steiners, Herstellung und Anwendung'', Rüfenach 2017, 2 Bd. (Bd. 1: 632 S.; Bd. 2: 116 S.).&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Schafgarbenpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kompozycja preparatu z krwawnika ===<br /> <br /> Krwawnik jest przez Rudolfa Steinera określony jako «ein ganz besonderes Wunderwerk» («szczególnie osobliwe dzieło cudowne»).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 126: «Diese Schafgarbe ist – eigentlich ist es ja jede Pflanze – ein Wunderwerk, aber wenn man wieder eine andere Blume anschaut, dann kommt einem das ganz besonders zu Herzen, was für ein Wunderwerk diese Schafgarbe ist; sie ist ein ganz besonderes Wunderwerk.»&lt;/ref&gt; «Diese Schafgarbe stellt sich in der Natur so dar, als wenn irgendwelcher Pflanzenschöpfer bei dieser Schafgarbe ein Modell gehabt hätte, um den Schwefel in der richtigen Weise zu den anderen Pflanzensubstanzen in ein richtiges Verhältnis zu bringen.» («Krwawnik ukazuje się w przyrodzie tak, jakby jakiś stwórca roślin posłużył się nim jako modelem, aby siarkę w należyty sposób wprowadzić we właściwe proporcje do pozostałych substancji roślinnych.»)&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999, S. 126.&lt;/ref&gt; I dalej: «Die Schafgarbe entwickelt vorzugsweise im Kalibildungsprozess ihre Schwefelkraft. Daher hat sie den Schwefel genau in der Menge, die notwendig ist, um Kali zu verarbeiten.» («Krwawnik rozwija swą moc siarkową przede wszystkim w procesie tworzenia potasu. Dlatego zawiera siarkę dokładnie w takiej ilości, jaka jest niezbędna do przetwarzania potasu.»)&lt;ref&gt;Ebd., S. 129.&lt;/ref&gt; «In der Schafgarbe verarbeitet der Schwefel den Kaliumgehalt so», («W krwawniku siarka przetwarza zawartość potasu w ten sposób»,) «dass er in der richtigen Weise sich verhält im organischen Prozess gegenüber dem, was nun den eigentlichen Leib, das Eiweißartige der Pflanze ausmacht.» («że zachowuje się we właściwy sposób w procesie organicznym wobec tego, co stanowi właściwe ciało rośliny, jej białkową naturę.»)&lt;ref&gt;Ebd., S. 126.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> {{SE|362}} Siarka pośredniczy między tym, co duchowo-kosmiczne, a substancjami ziemskimi. Porządkują się one zgodnie z siłami duchowego praobraz u — na przykład krwawnika — i ukazują go w formie czy postaci tej rośliny. W żywym siarce można mówić jako o nośniku stwarzającego z ducha princypium, które wyraża się w formie, w kształtowaniu postaci. Potas jako sól odgrywa rolę nośnika substancjalnego princypium i jest tym samym reprezentantem tego, co ziemskie. We wzajemnym działaniu obu tych biegunowych princypiów dokonuje się w roślinie, stopniowo się wznosząc, tworzenie białka. Na każdym szczeblu swego ukazywania się — od nasienia aż po kwiat — roślina, a w szczególności krwawnik, jest obrazem tej polarności. Widzimy ją przed sobą w sposób czysto przedmiotowy, gdy kładziemy nasienie w ziemię. W nasieniu skupia się praobraz rośliny. Żyje w nim to, co kosmiczne, «jako forma rośliny».&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&lt;/ref&gt; Nasienie otoczone jest próchnicą — kształtującym czynnikiem w sferze ziemskiej&lt;ref&gt;Ebd., Notizblatt Nr. 9 im Anhang, S. 271: «Der Humus gestaltet das Untere durch die Erde.»&lt;/ref&gt; — oraz mineralnymi składnikami gleby: krzemem, wapniem, gliną i solami rozpuszczonymi w wodzie. Otacza je więc ziemska substancjalność, która traci jednak swój charakter w tym stopniu, w jakim jej mineralne składniki są gruntownie skrystalizowane, a przez to nierozpuszczalne w wodzie — jak na przykład kwarc. W krysztale kosmiczny praobraz minerału ukazuje się jako forma. W rozpuszczonej substancjalności panują fizyczno-ziemskie prawa.<br /> <br /> Gdy nasienie pęcznieje, pobiera z gleby wodę i rozpuszczone w niej sole. Kosmiczna forma rośliny wchodzi w relację z ziemską substancją. Z tej relacji kiełek rozwija się merkurialnie. To, co w nasieniu żyje kosmicznie jako forma rośliny, przekształca się w ziemską postać rośliny ukazującej się zmysłowo-fizycznie. W chwili pobierania ziemskiej substancji — na przykład potasu — substancja ta w pierwszym kroku już wyobcowuje się ze swojej fizyczno-ziemskiej prawności. W polu napięcia między stawaniem się ziemskim formy rośliny a potasem, który postępowo wyobcowuje się w organicznym przebiegu ze swej ziemskiej natury, tworzy się białko. W prasubstancji wszelkiego życia przenikają się kosmiczna forma i ziemska substancja. W tworzeniu białka — na przykład w strefie wegetacyjnej — proces potasowy parze i wzbiera od dołu ku górze, a z białka duch buduje postać rośliny, posługując się siarką jako swym pośrednikiem. W kształtowaniu roślinnego białka wolno nam widzieć punkt zwrotny, w którym kosmiczna forma rośliny zawęża się w ziemską, a reprezentant tego, co ziemskie — potas — otwiera się ku swemu kosmicznemu<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 26, S. 363.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 26: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation der Schafgarbe.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Prajestestu. Im bardziej więc krwawnik ukazuje swą zewnętrzną ziemską postać, tym bardziej potas wyswobadza się z uwarunkowania przez swe fizyczne właściwości. Na każdym szczeblu tej przemieniającej się wzajemnej relacji formy i substancji, stawania się ziemskim i stawania się kosmicznym, białko jest inne w swoim substancjalno-formalnym rozkładzie. W młodej roślinie i ku korzeniowi jest ono bardziej pokrewne potasowi, czyli soli (azotany, wolne aminokwasy); w roślinie dojrzałej i ku kwiatowi oraz dojrzałemu owocowi strukturyzuje się coraz bardziej złożenie. Staje się pokrewne siarce, czyli formie (Rysunek 26, s. 363).<br /> <br /> W kwiecie ukazuje się w ziemskim dopełnieniu formy to, co w nasieniu żyło kosmicznie jako forma. Wszystko, co w nasieniu było zalążkiem stawania się postacią, wylało się w tę określoną formę. Istota rośliny nie może objawić się ponad to, czym ukazuje się w obrazie aż po kwiat. Z drugiej strony ziemska substancja — potas — w kwiecie jest najdalej wyobcowana od swego ziemskiego charakteru. W kwiecie wchodzi w najdelikatniejsze, kosmicznie wysubtelniałe kształtowanie substancji — na przykład w barwnym płatku kwiatu, w nektarze, w roztaczanym zapachu. To pierwsze — forma —<br /> <br /> {{SE|364}} wypełnia się całkowicie w ziemskim ukazaniu. Po jej formie rozpoznajemy bezbłędnie krwawnik — po zwartości jego łodygi, po rozpadzie blaszki liściowej w uporządkowaną wielość pierzastych odcinków rozchodzących się jak włócznie i po białych i różowych kwiatostanach rozświetlających się jak parasolki, wokół których na lekko wypukłym dnie kwiatowym zbierają się suche, zwarte i skupione wydające się pojedyncze kwiaty koszyczka. To drugie — substancja, która w ziemi ukazuje się jako potas o fizycznie dokładnie uchwytnych właściwościach — znika w procesie organicznym, nadaje mu pewne cechy, by następnie wznosząc się od liścia do liścia, przybliżona w kwiecie do kosmosu, przejść w jakiś stan zarodkowy. Niechaj kto spojrzy na kwiatostan krwawnika — zobaczy wysoki stopień ziemsko-fizycznego różnicowania formy, a zarazem ten gest otwierający się wobec kosmosu w bezwolnej oddaności. Nade wszystko ten delikatny, oddany gest — ale i barwa, zapach i smak — mogą służyć jako wskazówka, że w kwiecie proces substancjalny przybliża się w eterycznym wysubtelnieniu do stanów kosmicznych.<br /> <br /> Tak więc w kwiecie odzwierciedla się stosunek tego, co kosmiczne, do tego, co ziemskie — w formie i substancji — polarnie do kiełkującego w ziemi nasienia. Roślina objawia swą istotę w tym, że w kwiecie zamiera w formę, i w tym, że zarazem uformowany przez jej istotę proces substancjalny wpada w kwiecie w rodzaj kosmicznego stanu zarodkowego. Jakkolwiek zamknięty i doskonały może kwiat się wydawać, tak samo jest on jednocześnie otwarty i zarodkowy. Ten stan otwierającej się oddaności kosmosowi trwa tylko chwilę. Potem następuje z jednej strony impuls prowadzący do tworzenia indywidualnego nasienia, a z drugiej więdnie postać rośliny aż po kwiat i ulega humifikacji — tworzeniu próchnicy jako «nasienia uniwersalnego». Jak zachować ten status nascendi objawienia formy i utrzymywanej w ruchu eterycznej substancji w kwiecie? Jak można by — poniekąd między tworzeniem nasienia a tworzeniem próchnicy — wynieść to, co roślina osiąga w kwiecie, ponad postawioną przez naturę spiżową granicę? Jak można by nadać chwili kwiatu trwałość?<br /> <br /> Można sobie wyobrazić, że Rudolf Steiner, badając w duchu i kierując wzrok ku krwawnikowi, stał przed takimi pytaniami. Odpowiedzi na te pytania sama tylko kontemplacja krwawnika dać nie może. Dalej prowadzi śledzenie działania krwawnika w organizmie zwierzęcym i ludzkim. Tam okazuje się on znaczącym środkiem leczniczym, zdolnym naprawiać «was an einer Schwäche<br /> <br /> {{SE|365}} des astralischen Leibes liegt» («to, co leży u źródła słabości ciała astralnego»).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 126.&lt;/ref&gt; Proces kwiatowy krwawnika przedłuża się w jego zastosowaniu jako środka leczniczego w wyższe królestwo ciepłokrwistego zwierzęcia i w królestwo człowieka i tam, poza polem swego zewnętrznego ukazywania się, rozwija dobroczynne lecznicze działanie. Na tę relację krwawnika do czegoś, co jako duchowa i psychiczna rzeczywistość leży poza granicą jego ukazywania się, zwraca uwagę badacz duchowy. Nie daje to jednak jeszcze odpowiedzi na pytanie, jak zachować jako takie proces formy i substancji kwiatu. By to osiągnąć, Rudolf Steiner kieruje badawczy wzrok ku królestwu zwierząt, które w świecie swych organów z ciałem związaną mocą duszy nadaje trwałość chwili. Organizm zwierzęcy zamyka w sobie świat wewnętrzny, który u rośliny kwiatowej wydaje się odwrócony obrazem ku zewnętrzu. Ze szczebla zwierzęcości badacz duchowy zwraca wzrok ku krwawnikowi z pytaniem, który proces organiczny może zachować to, «was in der Schafgarbe ist» («co jest w krwawniku»).&lt;ref&gt;Ebd., S. 128.&lt;/ref&gt; Tę moc ma «zwischen der Niere und der Blase sich abspielende Prozess, und dieser Prozess ist wiederum von der substanziellen Beschaffenheit der Blase abhängig» («proces rozgrywający się między nerką a pęcherzem, a ten proces jest z kolei zależny od substancjalnej właściwości pęcherza»).&lt;ref&gt;Ebd., S. 128.&lt;/ref&gt; Te warunki spełnia pęcherz samca — czyli zwierzęcia noszącego poroże — szlachetnej zwierzyny. Używa się zazwyczaj pęcherza jelenia.<br /> <br /> Przemiana materii płynów kończy się w pęcherzu. Wchłania on, koncentruje i wydala na zewnątrz to, co nerka — sprawująca pieczę nad przenikniętym duszą organizmem płynnym — uwalnia z wnętrza jako niepotrzebne. Czynność nerek i pęcherza pozostaje w uderzającym związku ze swym biegunem przeciwnym — skierowaną ku zewnętrzu czynnością układu nerwowo-zmysłowego. Dotyczy to przede wszystkim oka, a u jelenia poroża, które po obumarciu przez kilka miesięcy aż do zrzucenia staje się rodzajem wyczuwającego narządu zmysłów. Oko wydaje się — w swej budowie zdominowanej niemal wyłącznie przez prawa fizyczne — jak kawałek świata zewnętrznego, który «na kształt zatoki» wgłębia się w organizm.&lt;ref&gt;Vgl. Rudolf Steiner: ''Von Seelenrätseln'', GA 21, Kap. «6. Die physischen und die geistigen Abhängigkeiten der Menschen-Wesenheit», Dornach 1983, S. 158: «In die Sinne erstreckt sich die Außenwelt wie in Golfen hinein in das Wesen des Organismus.»&lt;/ref&gt; Poroże wyrasta jako kość kończyny ponad głowę i zamiera dosłownie w przedmiot świata zewnętrznego.<br /> <br /> {{SE|366}} Tak żyje szlachetna zwierzyna z wysoko noszonym porożem i bacznym spojrzeniem w nieustannej cichej nerwowości, postrzegając swe otoczenie.<br /> <br /> Oko zachowuje się przy tym polarnie wobec pęcherza. Jak pęcherz wychwytuje i koncentruje materialny strumień substancji z przenikniętego duszą jestestwa wewnętrznego, tak odwrotnie oko — które wychwytuje to, co duchowe ze świata zewnętrznego, i koncentruje w obrazie spostrzeżenia. I jak pęcherz, wydalając, otwiera się na świat zewnętrzny, tak oko pośredniczy, wpromieniowując treść obrazu, jestestwu wewnętrznemu. Jak silnie spostrzeganie i wydalanie są ze sobą związane, przekonuje się ten, kto wyraźnie i niekoniecznie we właściwej porze wchodzi do obory. Krowy na chwilę uszają, i już przemiana materii staje się aktywna; zaczyna szumieć. U szlachetnej zwierzyny ten związek jest bardziej spolaryzowany ku stronie nerwowo-zmysłowej. W cielesnej otwartości zmysłowej przeżywa ona to, co kosmiczne w swym otoczeniu, i to odciska się w organizacji jej ciała. Tej pieczęci zawdzięcza pęcherz szlachetnej zwierzyny swą szczególną «substancjalną właściwość».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 128.&lt;/ref&gt; To, czego jeleń doświadcza jako kosmicznej teraźniejszości, odciska się w substancjalnym rozkładzie cienkiej jak pergamin błony pęcherza. Jest ona w swym substancjalnym odciśnięciu przez siły kosmosu «niemal obrazem kosmosu» («fast ein Abbild des Kosmos»).&lt;ref&gt;Ebd., S. 129.&lt;/ref&gt; Z drugiej strony pęcherz szlachetnej zwierzyny ma kształt niemal kulisty. Jako organ-powłoka zamyka wewnętrzną przestrzeń i tą silną postacią otaczającej przeobrażającej powłoki zachowuje ciągły bieg procesów rozgrywających się w jej wnętrzu. Jak wszystkie organy, pęcherz nosi w sobie — w formie i zachowującej funkcji — dziedzictwo przeszłego makrokosmosu. To, co czyni pęcherz szlachetnej zwierzyny tak wyjątkowym i tak odpowiednim do preparacji krwawnika w porównaniu na przykład z pęcherzem innych przeżuwaczy, to podwójność jego funkcji. W swej substancjalnej właściwości pozostaje on u zwierzęcia noszącego poroże w relacji do aktualnie działających sił makrokosmosu, w swej formie natomiast — do zachowujących, z przeszłości działających sił makrokosmosu.<br /> <br /> To, co w przyrodzie rozchodzi się w dwie całkowicie rozdzielne linie ewolucji — z jednej strony w proces siarkowo-potasowy, kulminujący w kwiecie krwawnika, a z drugiej w proces pęcherzowo-nerkowy, kulminujący w szlachetnej zwierzynie — są to ewolucyjne punkty końcowe. Badacz duchowy spogląda na kres drogi rozwoju w formie i substancjalnym rozkładzie i spogląda na stwórcze moce początku i ich dalszy rozwój. Z całościowego oglądu obu światów otwiera się pierwszy krok preparacji: kwiaty krwawnika są, lekko uciśnięte, napełniane w pęcherz jelenia tak, by były przez niego allseitig otoczone ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Rysunek 26]], I, s. 363).<br /> <br /> {{SE|367}} To, co wcześniej w kwiatach krwawnika — skierowane ku zewnętrzu — otwierało się w bezwolnej oddaności wobec kosmosu, wypełnia teraz przestrzeń wewnętrzną. To, co wcześniej jako pęcherz służyło całkowicie organizmowi wewnętrznemu — będąc w swej formie tworem przeszłego, a w swej substancji obrazem obecnego kosmosu — jest teraz przedmiotem świata zewnętrznego. Pęcherz jest tworem ciała astralnego jelenia. Wyjęty z jelenia, brakuje mu ciała astralnego. Na jego miejsce wstępują — w ekspozycji preparatu wobec otoczenia — wpromieniowania «Weltenastralleibu» (kosmosu) («kosmicznego ciała astralnego»). Wraz z tym pierwszym krokiem preparacji dokonuje się pierwsze wywrócenie na nice funkcji pęcherza. W naturze pęcherz jest organem procesu przemiany materii; teraz jako przedmiot w przestrzeni i czasie staje się w swej substancjalnej właściwości rodzajem narządu zmysłów wobec kosmosu. Z drugiej strony kwiaty — które w naturze bezwolnie otwierają się ku zewnętrzu — dostają się w wewnętrzną sferę organu, który przez organizm zwierzęcy tak jest ukształtowany, że przenika swą treść wolowo siłami zachowującymi.<br /> <br /> W drugim kroku preparacji zaczyna spełniać się to, co przez wywrócenie na nice w pierwszym kroku zostało ugruntowane ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Rysunek 26]], II, s. 363). Pęcherz jelenia z zawartością kwiatów zostaje zawieszony «an einem möglichst von der Sonne beschienenen Ort» («w miejscu możliwie dobrze nasłonecznionym»).&lt;ref&gt;Ebd., S. 127.&lt;/ref&gt; Jest tam wystawiony na działanie sił fizycznego ciała Ziemi w żywiołach powietrza i ciepła oraz tego, co działa istotowo w pionie na osi środek Ziemi–Słońce. Możemy przyjąć, że to właśnie teraz jej substancjalna właściwość — udzielona jej przez kosmiczne doświadczenie jelenia — sprawia, że błona pęcherza staje się zmysłowo odbiorcza na to, co przestrzennie otacza ją jako fizyczne działanie sił. Ta sygnatura sił przestrzeni przesyconej słońcem w powietrzu i cieple — pośredniczona przez substancję pęcherza — udziela się zamkniętej substancji kwiatowej. I właśnie forma-powłoka pęcherza sprawia, że to, co zostało przyjęte, jest w kwiatach krwawnika zatrzymane i zachowane. W wywrotach pierwszego i drugiego kroku preparacji działanie obrzeża wyciska się w uniesione w eterycznie działanie potasu w kwiatach krwawnika. Utrzymuje ono — tak wolno to chyba rozumieć — eteryzowany proces potasowy w ruchu i przemienia go przez wyższe siły tego, co astralne, w «siłę kształtującą».<br /> <br /> {{SE|368}} W trzecim kroku preparacji zakopujemy kule krwawnika «nicht sehr tief in die Erde» («niezbyt głęboko w ziemię»),&lt;ref&gt;Ebd., S. 127.&lt;/ref&gt; tak by były tam wystawione na działanie sił fizycznego<br /> <br /> ciała Ziemi w żywiołach płynnego i stałego oraz tego, co działa istotowo w kierunku pionowym ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Rysunek 26]], III, s. 363). I znowu to substancjalna właściwość pęcherza zmysłowo pośredniczy masie krwawnikowej to, co w ciemności, w ziemi i wodzie żyje fizycznie w przestrzeni, a forma-powłoka trwale wyciska to w zarodkowy stan substancji kwiatów.<br /> <br /> W drugim i trzecim kroku preparacji masa kwiatowa krwawnika wystawiona jest na działanie sił fizycznego ciała Ziemi. Ma ono swą podstawę w czterech żywiołach, które w przyrodzie wielorako się mieszają i znowu rozdzielają, lecz w wielkim porządku rozstępują się — powietrze i ciepło ponad ziemią oraz płynne i stałe pod ziemią. W obu przestrzennych jakościach «Góry» i «Dołu», światła i ciemności, kule krwawnikowe zanurzają się jak zarodki kiełkujące. W nich zachowują się te przestrzenne jakości «Ziemskiego». «To, co Górne», zachowując się, przenika «To, co Dolne» i odwrotnie. Jakby skondensowana w jednym punkcie, znosi się biegunowość świata wyżyn i głębin, sąsiedztwo w przestrzeni i urzeczywistnienie fizycznego ciała Ziemi.<br /> <br /> Drugi krok preparacji był dotychczas rozpatrywany jedynie pod fizyczno-przestrzennym względem. Dochodzi do tego aspekt czasowy. Kule krwawnikowe przebywają — zawieszone nad ziemią i wystawione tam na działanie sił ciepła i powietrza oraz światła słońca — od wiosny przez lato aż do jesieni ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Rysunek 26]], II, s. 363). W tym czasie, zwłaszcza latem, powietrze i ciepło oraz wilgotna powłoka Ziemi są przeniknięte przez eteryczne i astralne siły, które wpromieniowują się bezpośrednio ze słońca i z planetarnego obrzeża — szczególnie od planet podsłonecznych. To, co żyje duchowo w tych siłach, sprawia, że rośliny rosną; kształtują się w swej niewyczerpanej obfitości form. To działanie sił panujące jakby poziomo w cieple, powietrzu i wilgoci odbiera masa kwiatowa wewnątrz otuliny. I znowu to substancjalna właściwość pęcherza będzie pośredniczyć to, co żyje w następstwie czasu, a jej forma organiczna będzie zachowywać odciśnięcie każdej chwili.<br /> <br /> W trzecim kroku preparacji kule krwawnikowe przebywają od jesieni przez zimę aż do wiosny w ziemi ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Rysunek 26]], III, s. 363). Tam przesycona wilgocią ziemia jest przepełniona przez eteryczne i astralne siły, które pośrednio — ze słońca i z planetarnego obrzeża, przede wszystkim od planet nadsłonecznych — działają na wzrost roślin. To, co żyje duchowo w tych siłach, wchodzi w relację z<br /> <br /> {{SE|369}} reprezentantami mineraliczno-krystalicznej natury Ziemi — z kwarcem (krzemem), wapnem i substancją gliniastą. Jako działanie pośrednie jest ono pośredniczone przez glinę w «kosmicznym prądzie wznoszącym»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&lt;/ref&gt; ku światu roślin i kształtuje się w nim — na przykład w barwach liści i kwiatów oraz w subtelniejszym substancjonowaniu dojrzewających owoców. Zanurzone w tym działaniu sił, kule krwawnikowe spoczywają w ziemi przez półrocze zimowe. I znowu to substancja organicznej powłoki będzie — w rodzaju czynności zmysłowej — pośredniczyć to, co postępuje w czasie, ku temu, co zarodkowe w masie kwiatowej, a forma będzie to zachowywać w tym, co zarodkowe.<br /> <br /> W drugim i trzecim kroku preparacji masa krwawnikowa jest w pionowej relacji przestrzennej wbudowana w fizyczne ciało Ziemi, a poziomo — w relacji do biegu roku, do rytmicznego powrotu powstawania i przemijania — w eteryczne i astralne ciało Ziemi. Te ostatnie różnicują się w wielość istot, które sprawiają zjawiska w biegu roku i rytmiczną następczość pór roku. Polarnie naprzeciw siebie stają zima i lato, a pomiędzy nimi przejścia — wiosna i jesień. Dla jakiegoś miejsca na Ziemi nie może być jednocześnie zimy i lata. Następują po sobie w strumieniu czasu. W wystawieniu kul krwawnikowych na procesy letniego półrocza w powietrzu i cieple, a następnie zimowego półrocza w wodzie i ziemi — to, co zarodkowe w substancji kwiatowej, pośredniczone i zachowane przez pęcherz jelenia, otrzymało wciśnięty w siebie cały bieg roku. W zawartości kwiatowej przenikają się jednocześnie wszystkie jakości czasowego następstwa w biegu roku. Letnie półrocze, zachowując się, przenika zimowe i odwrotnie. W tak preparowanym krwawniku działanie obrzeża całego biegu roku kondensuje się do punktu w jednoczesności — a tym samym w potencję nowych możliwości rozwoju.<br /> <br /> W dalszym przebiegu preparacji krwawnika strumień substancji, który w kwiecie kończy się w stanie zarodkowym, zostaje wyniesiony ponad próg związania z przestrzenią i czasem. To, co w kwiecie krwawnika przez chwilę przeżywało się w bezwolnym geście — jako czysta potencja — otwiera się w przekraczaniu tej granicy na wyższą naturę sił. To, co substancjalnie zarodkowe, nie opada z powrotem w naturalne zdarzenie tworzenia nasienia i próchnicy, lecz kiełkuje — zapłodnione przez siły fizycznego, eterycznego i astralnego ciała Ziemi.<br /> <br /> {{SE|370}} Rozpatrzmy podsumowująco trójkrok preparacji krwawnika z punktu widzenia człowieka, który go wykonuje. W krwawniku, podobnie jak w pęcherzu szlachetnej zwierzyny, makrokosmiczny rozwój dochodzi do swego końca. Panuje tam dopełnienie, tam nie idzie się dalej. Ludzki duch jednak potrafi — wzmacniając swą zdolność poznawczą — wnikać w duchowe głębiny bytu i stawania się. Zostały one otwarte dla obecnej świadomości w wynikach antropozoficznej nauki duchowej. Takie wyniki są zawarte w ''Kursie rolniczym'' Rudolfa Steinera i prowadzą do tego, by to, co w przyrodzie jest rozdzielone, lecz z początku pozostające ze sobą w relacji, jednoczyć w pierwszym kroku preparacji. Tak więc w zewnętrznym substancjalnym przebiegu — z ludzkiego ducha — dokonuje się w trzech krokach preparacji rodzaj potrójnego przejścia przez próg. Wszędzie tam, gdzie przyroda w przebiegu preparacji — w dopełnieniu samej siebie — napotyka na próg, możemy ją z wglądów badania duchowego twórczo poprowadzić ponad nim.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufen_der_Wirksamkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Poziomy skuteczności ====<br /> <br /> Gotowy preparat stanowi, mierzony masą naturalnych nawozów gospodarstwa, ilość zdającą się niemal zaniedbywalną. Układ substancji w nim nie jest dziełem, lecz zarodkiem. Na zewnątrz sprawia wrażenie spokrewnionego z humusem, a przecież jest mu dokładnie przeciwstawny zarówno w istocie, jak i w działaniu. Humus «erzeugt lichtloses Wirken» («tworzy działanie bez światła»).&lt;ref&gt;Ebd., S. 59.&lt;/ref&gt; «Er gestaltet das Untere durch die Erde» («Kształtuje to, co dolne, poprzez ziemię»).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Notizblatt Nr. 9 im Anhang, S. 271: «Der Humus gestaltet das Untere durch die Erde.»&lt;/ref&gt; Sens preparatu z krwawnika — podobnie jak w zmienionej postaci pozostałych preparatów kompostowych — polega właśnie na tym, by ulegającym rozkładowi organicznym nawozy gospodarstwa przekazywać «lichtvolles Wirken» («działanie pełne światła»), przenosić na nawozy naturalne zdolność do stawania się wrażliwymi na pozaprzestrzenne i pozaczasowe praobrazы kosmosu.<br /> <br /> Istota i znaczenie preparatu z krwawnika pozostają w związku z istotą i znaczeniem potasu w przyrodniczym gospodarstwie. W swojej fizycznej naturze potas objawia się w swych zdeterminowanych właściwościach. Nimi liczy się chemik jako czymś jedynie realnym. W procesie życiowym rośliny — i archetypicznie w krwawniku — wyobcowuje się {{SE|371}}<br /> <br /> potas z tej skrzepłej w dzieło zdeterminowości i przez szczególną zawartość siarki w krwawniku zostaje w procesie kwitnienia przybliżony o pierwszy stopień ku swemu kosmicznemu pra-jesteсtwu. Można to nazwać stopniem «Wirksamkeit» («działania»),&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Leitsätze'', GA 26, «Menschheitszukunft und Michaeltätigkeit», Dornach 1998, S. 94f.&lt;/ref&gt; stopniem czynnego, żywego działania. W napięciu wobec siarki potas rozwinięcia swe działanie w tym, co żywe, które od ziemskiego bieguna prowadzi do tworzenia białka w obszarze liści. W kwiecie tworzenie białka niemal całkowicie ustępuje w tył. Ciągnie się dalej w tworzenie nasienia. Tak więc w kwiecie proces potasowy zostaje niejako zwolniony z swego działania w żywym. Wysubtelnia się w stan zarodkowy, w to, co w obrazie można odczuć jako bezwolnie otwierający się gest kwiatu. Stan ten trwa chwilę, i już to, co zarodkowe w tym procesie substancjalnym, wraz z obumieraniem rośliny zapada w mineralizację, wraca w stan zdeterminowości właściwości fizycznych. W chwili kwitnienia jednak wkracza preparacja. Przez owinięcie w pęcherz szlachetnej zwierzyny i dalsze kroki preparacji potas — który w kwiecie osiągnął najwyższy stopień swej przemiany w to, co żywe — zostaje oderwany od rośliny nośnej i utrzymany w działaniu. Wskazuje to na to, że potas płynąc w swym ożywieniu staje się wrażliwy na wyższą sferę, na sferę objawienia swego jestestwa. Dzięki temu ziemski pierwiastek potas jest wyniesiony nie tylko w sferę życia, lecz w sferę życia noszącego doznanie. Staje się nośnikiem życia przeniknionego wewnętrznością.<br /> <br /> To ożywienie i astralizacja substancji dokonuje się też w zwierzęciu przez jego duszewne, czyli astralne jestestwo. Wyraża się to w niezwykłej sile nawozowej wydalin przeżuwaczy, a przede wszystkim bydła.<br /> <br /> Wymownym przykładem jest tu nawóz krowi. W człowieku substancja uduchawia się ponad wymienione stopnie, pod panowaniem Ja, i staje się jego nośnikiem. To, co w preparacji jest nadzwyczajne, polega na tym, że substancje zostają tu wprowadzone w układ, przez który mogą poza zamkniętym organizmem cielesnym człowieka i zwierzęcia stać się w glebie nośnikami kosmicznego życia i kosmicznej astralności.<br /> <br /> Gotowy preparat z krwawnika — twór z ducha człowieka — reprezentuje trzeci stopień nawożenia. Rozwinięcia swe działanie przez to, że w ilościach homeopatycznie małych dodawany jest do tego, {{SE|372}}<br /> <br /> co w ciągu roku gromadzi się w gospodarstwie rolnym z organicznych mas ze świata roślinnego i zwierzęcego. Rozwijając swe działanie, wchłania się w kompost i stos nawozowy. W stosownym czasie nawozy te trafiają na glebę. Gleba zaś jest jedynie cienką jak skóra warstwą. Jako «Zwerchfell» («przepona»)&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 44.&lt;/ref&gt; tworzy środek między «Oben» i «Unten» («tym, co górne» i «tym, co dolne»), między wyżynami i głębinami, między światłem i ciemnością. Gdy nawóz wpraco-wujemy w tę skóropodobną «środkę», zostaje ona zapłodniona przez ten nowy układ substancji — będący esencją współbrzmienia mineralnej, roślinnej i zwierzęcej natury, rytmów roku słonecznego i duchowo-twórczej siły człowieka. Ten nawóz uszlachetnia i przewyższa sposoby działania trzech królestw przyrody: krystalicznej zmysłowej natury Ziemi, kompostu roślinnego i nawozu zwierzęcego. Nie tylko wyrównuje to, co przez grabieżczą gospodarkę zostało glebie odebrane, lecz daje Ziemi, temu «dziełu», zdolność, by to, co bez życia, ożywiło się, to, co ożywione, niosło doznanie, a to zaś — przez wnikający z przyszłości duch — zindywidualizowało się.<br /> <br /> Znaczenie trzeciego stopnia nawożenia można dostrzec w tym, że w szerokim spojrzeniu ku przyszłości przyrodnicze istnienie tam, gdzie tak się pracuje, prowadzimy ponad próg przestrzeni i czasu i na nowo przyłączamy do postępującego rozwoju duszy świadomości człowieka — i wraz z nią kosmosu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Kamillenpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kompozycja preparatu z rumianku ===<br /> <br /> Preparacja przebiega według tych samych kroków co preparat z krwawnika, z jedną niepewnością: w tekście Kursu drugi krok — wieszanie wypełnionych jelit krowich — nie jest wspomniany; natomiast w notatkach do Kursu pojawia się w tym zakresie stosowna wzmianka. Do tej kwestii powrócimy w dalszej części.<br /> <br /> W swoim wyglądzie rumianek (''Matricaria recutita'' bzw. ''Chamomilla officinalis'') jest krwawnikowi polarny, choć jako złożona (astrowata) jest z nim bardzo blisko spokrewniony. Wykazuje natomiast pokrewieństwo w funkcjonalnym polu napięcia polarności korzenia i kwiatu. Ta bliskość, a zarazem oddalenie, uzasadnia jego pozycję jako drugiego w korowodzie preparatów nawozowych. {{SE|373}}<br /> <br /> Badanie duchowe poucza, że preparat z rumianku posiada zdolność «den Dünger fähig zu machen, so viel Leben in sich aufzunehmen, und dieses Leben auf die Erde zu übertragen» (uczynienia nawozu zdolnym do przyjęcia w siebie tyle życia i przeniesienia tego życia na glebę), że nawóz staje się w stanie «noch mehr zusammenzubinden diejenigen Stoffe, die für das Pflanzenwachstum nötig sind, außer dem Kalium auch das Kalzium, Kalkverbindungen» (związywać jeszcze silniej substancje niezbędne dla wzrostu roślin — poza potasem również wapń, związki wapniowe). W krwawniku mamy do czynienia przede wszystkim z działaniem potasu. «Wollen wir auch noch die Kalziumwirkungen einfangen, so brauchen wir wiederum eine Pflanze, […] die, […] in einer homöopathischen Dosis verteilt, Schwefel enthält, und vom Schwefel aus die übrigen der Pflanze notwendigen Stoffe heranzuziehen» (Jeśli chcemy uchwycić również działanie wapnia, potrzebujemy znowu rośliny, która — rozłożona w dawce homeopatycznej — zawiera siarkę i za pośrednictwem siarki przyciąga pozostałe substancje niezbędne roślinie). «Die Kamille verarbeitet [neben dem Kalium; uwaga autora] das Kalzium dazu» (Rumianek przetwarza [obok potasu] do tego wapń). Przyczynia się do tego, «jene schädlichen Fruktifizierungswirkungen von der Pflanze auszuschließen, die Pflanze gesund zu erhalten» (wykluczenia ze wzrostu roślin owych szkodliwych działań fruktyfikacyjnych i zachowania roślin w zdrowiu).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 129.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Te wskazania Rudolfa Steinera rzucają zarazem światło na tak charakterystyczny wygląd rumianku w porównaniu z krwawnikiem. Krwawnik — dzięki swej aktywności siarkowej w obszarze ciepła i powietrza — pozostaje w oddziaływaniu wzajemnym z solą ziemską — potasem, w postępującym udoskonaleniu procesu potasowego od korzenia ku górze, przez łodygę, następstwo liści aż do kwiatu, i jest wyrazem opanowania żywiołu ziemskiego i wodnego. Wszystko w nim wskazuje na dążenie ku ścisłej formie i powściągliwości procesów życiowych — jak choćby silna sukulencja drobno członowanego, a zarazem gęstego pierzastego ulistnienia oraz kwiaty rurkowe ukryte niby za murami działek kieliszka. Rumianek natomiast sprawia wrażenie wydobytego z żywiołu ziemskiego. Jego związek z potasem przejawia się jeszcze w lekkiej sukulencji liści.&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl und Kari Järvinen: ''Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen'', Dornach 2005, 154 S.&lt;/ref&gt; Jego aktywność siarkowa zdaje się jednak skupiać przede wszystkim na przetwarzaniu i sublimacji ziemskiej substancji — wapnia. Wszystko w nim dąży ku luźnemu, intensywnemu rozczłonkowaniu organów wegetatywnych. Od wyraźnego korzenia palowego, który ku górze lekko grubieje na kształt rzepy, promieniują częściowo poziomo, w gęstych seriach, korzenie boczne ku szerokości i głębokości. Pęd główny wznosi się pionowo ku górze, lecz wkrótce u nasady dzieli się na szereg gałęzi bocznych, które — mało się rozgałęziając — rozchodzą się wszerz i w górę, nadając roślinie w całości skłonność do kulistej postaci. Liście tworzą luźne, mało uporządkowane pierzaste odcinki; odcinki pierzaste są {{SE|374}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 27, S. 374.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 27: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation der Kamille.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> wąskimi, nitkowatymi tworami, które same z siebie rozgałęziają się tylko nieznacznie (rycina 27). Te gesty promienistości i zaokrąglania wskazują na cechy charakterystyczne dla bogactwa form wapienia mineralnego (CaCO&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;), jak choćby promienistość aragonitu czy kuliste bądź zaokrąglone formy krystalicznych wapieni, okruchów lessowych, nacieków jaskiniowych itp.<br /> <br /> Postać pędu rumianku budzi wrażenie promienistego rozczłonkowywania się i rozpuszczania w świetle, cieple i powietrzu. O to, by nie rozpuścić się całkowicie, dbają kwiatostany szczytowe, w których gest kształtowania całej rośliny powtarza się na wyższym poziomie i zwraca ku wnętrzu. Łodyga zatrzymuje się i rozszerza w dno kwiatowe, na którym niepostrzeżenie wyrastają kwiaty rurkowe, obrzeżone od zewnątrz białymi kwiatami języczkowymi. W rozkwitaniu dno kwiatowe wypukla się w zaokrąglony stożek i jarzy się ciepłą złotą żółcią kwiatów rurkowych. Pod tym wypukleniem dna kwiatowego powstaje wypełniona powietrzem pustka — niezawodny znak, że mamy do czynienia z prawdziwym rumiankiem. Szczególną oznaką ruchliwości rumianku {{SE|375}}<br /> <br /> w przeciwieństwie do krwawnika jest unoszenie się białych kwiatów brzeżnych o świcie i ich opadanie wieczorem.&lt;ref&gt;Ebd., S. 82.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> W kwiatach, które owijają i zamykają kulistą postać swobodnie stojącego rumianku, jego przeniknięte światłem, ciepłem i powietrzem jestestwo pojawia się raz jeszcze na wyższym poziomie. Proces siarkowy przenika — w porównaniu z krwawnikiem — w odmienny sposób całą roślinę aż w dół do korzenia. I zamiast utrzymywać potas żywo w żywiole ziemskim i wodnym jak tamten, rumianek eteryzuje wznoszący się potas-wapń w obszarze oddziaływania ciepła i powietrza, osiągając szczyt w kwiecie, który wydziela intensywny zapach. To, co w kwiecie dobiega procesualnie końca, stanowi w preparacji rumianku początek czegoś nowego. To odwrócenie na lewą stronę zostaje zapoczątkowane przez wypchanie zebranych kwiatostanów rumianku w zwierzęcą otulinkę formową — odcinek jelita cienkiego krowy ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#374|rycina 27]]). Jelito cienkie (''Intestinum tenue'') łączy się z dwunastnicą (''Duodenum'') przychodzącą od żołądka, przechodzi w jelito biodrowe (''Ileum''), które wpada do jelita ślepego (''Caecum''). Długi odcinek środkowy tworzy jelito czcze (''Jejunum''), które w kształcie girland lub wieńca otacza spiralnie ułożoną tarczę okrężnicy (''Colon''). Ta tworzy środkowy odcinek jelita grubego między jelitem ślepym (''Caecum'') a odbytnicą (''Rectum''). Do preparacji nadaje się jelito czcze. W nim odbywa się — zapoczątkowane przez wydzieliny wpływające do dwunastnicy (wątroba, żółć, trzustka) oraz przez gruczoły własne jelita — główne trawienie. Ściana jelita czczego jest wielokrotnie powiększona przez gęsto ułożone kosmki jelitowe. Chronione przez potężną błonę śluzową (''Mucosa''), naczynia krwionośne i limfatyczne sięgają w kosmkach głęboko do kanału jelitowego. W nim dzięki wydzielinom gruczołowym i bakteryjnemu rozkładowi następuje niemal całkowita mineralizacja przyjętego pokarmu. Jest to intensywne wydarzenie metaboliczne, któremu towarzyszą rytmiczne ruchy rozluźniania i ponownego prostowania kosmków jelitowych oraz perystaltyka ścian jelitowych poprzez warstwę mięśniową, która z kolei przez mocno przetkaną tkanką nerwową, niemal przezroczystą błonę — surowicówkę (''Serosa'') — oddziela ścianę jelitową od wnętrza jamy brzusznej. To rozczłonkowanie na trzy błony i trójdźwięk ich funkcji wykazuje też pęcherz jelenia. A jednak oba układy narządów pozostają względem siebie polarne. Pęcherz centruje i gromadzi ciecz wydzieloną przez nerkę {{SE|376}}<br /> <br /> i odprowadza ją do świata zewnętrznego; jelito cienkie natomiast porusza stało-płynną zawartość przyjętego z zewnątrz pokarmu, rozkłada ją, przesiewa w przebiegu przez ścianę jelitową i wprowadza to, co przesiane, do wewnętrznego świata ciała. Pęcherz i nerka są narządami ciała astralnego w organizmie płynnym; pęcherz wydala z wnętrza ciała to, co nerka odsiała jako nieprzydatne. Jelito cienkie jest narządem, który z tego, co stałe w pokarmie, filtruje to, co użyteczne, i wcina je w ciało. Głęboko w nieświadomości bierze u człowieka udział w tym procesie organizacja Ja. Wkracza ona głęboko w przebieg trawienia i dba o zniszczenie obcej substancjalności aż do poziomu fizyczno-nieorganicznego.<br /> <br /> Pierwszy krok preparacji jest krokiem odwrócenia i emancypacji od naturalnego przebiegu. Pytanie brzmi: Jak proces potasowo-wapniowy, który w trakcie wzrostu rumianku był utrzymywany w ruchu i w kwiecie osiągnął najwyższy stopień eterycznej plastyczności, może zostać — ponad obumieraniem kwiatu — wydobyty z ograniczenia przestrzenno-czasowego, tak aby to, co w kwiecie zostało zawiązane, mogło być utrzymane w ruchu na wyższym poziomie? To zadanie spełnia jelito czcze krowy. Zdobywamy je najlepiej od krowy, która przez całe życie dokonywała «kosmiczno-jakościowej analizy» w swym układzie trawiennym na paszy z własnego gospodarstwa. Tniemy jelito czcze na odcinki o długości ok. 25 do 50 cm, zawiązujemy je z jednego końca i za pomocą lejka wpychamy koszyczki kwiatostanów rumianku do osłonki jelitowej, zawiązujemy od strony otworu wsypowego i otrzymujemy w ten sposób napięte, pokaźne kiełbaski ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#374|rycina 27]], s. 374).<br /> <br /> To, co uprzednio jako kwiat rumianku było zwrócone ku rozległości kosmosu, ku słońcu, wypełnia teraz stłoczone wnętrze jelita czczego krowy. To odwrócenie z zewnątrz do wewnątrz dotyczy również nowej funkcji samego jelita cienkiego. Ma ono teraz zawartość, której już nie trawi, enzymatycznie nie otwiera i nie porusza, lecz przeciwnie — zachowuje ją w swej konsystencji i czyni wrażliwą na siły, które wnikają z planetarnego obrzeża poprzez światło słoneczne. Zwyczajna funkcja jelita i ściany jelitowej polega na tym, by przetworzoną zawartość jelit z chwilą ziemskiego pokarmu — fizycznie przez układ limfatyczny i krwionośny, duchowo przez nerwowo-zmysłową skórę surowicówki — pośredniczyć wnętrzu ciała krowy. Polarnie do tego zewnętrzna skóra jelita (''Serosa'') jest teraz zwrócona ku siłom kosmosu i Ziemi. Oderwana od organizmu krowiego, przesiąknięta doznaniem substancja ściany jelitowej pośredniczy {{SE|377}}<br /> <br /> kwiatom rumianku siły Ziemi i Słońca. Pytanie brzmi: Czy to nie one właśnie utrzymują w ruchu — ponad naturalnie wyznaczoną granicę — eteryzowany potas i wapń kwiatów? Na tym przecież ostatecznie polega zadanie wszystkich preparatów nawozowych! Wraz z pierwszym krokiem preparacji, odwróceniem procesów polarnych, dokonuje się wznoszenie, które — tak można to rozumieć — ma potencję, by otworzyć «dzieło» tego, co się stało, na nowy stopień rozwoju wirksamości. Ta potencja realizuje się ostatecznie w drugim, a zwłaszcza w trzecim kroku odwrócenia i emancypacji ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#374|rycina 27]], s. 374).<br /> <br /> Co do drugiego kroku powstaje wspomniana na wstępie niepewność dotycząca wskazania Rudolfa Steinera w Kursie rolniczym i tego, co zawarł w notatkach, które sporządził w przygotowaniu do niego. Są one wydrukowane jako aneks w Kursie rolniczym. Na arkuszu 30 tych notatek znajduje się uwaga: «Därme – aufhängen» («Jelita — powiesić»). O tym nie ma mowy w piątym wykładzie Kursu, a więc w publicznym omówieniu tego zagadnienia. Podkreślony jest tam zdecydowanie krok trzeci — ekspozycja w glebie wobec kosmicznych sił zimowych: jako «Naturwirkung […] möglichst dem Erdigen verwandtes Lebendiges da wirken zu lassen» (działanie naturalne — pozwolić tam działać temu, co żywe i możliwie jak najbliżej spokrewnione z żywiołem ziemskim). Opisana jest też dokładniej właściwość miejsca, w którym należy zakopać preparat z rumianku: «Diese kostbaren […] Würstchen wiederum den ganzen Winter hindurch in einer nicht zu großen Tiefe einer möglichst humusreichen Erde aussetzen und sich auch solche Stellen aussuchen […], wo der Schnee liegen bleibt längere Zeit, und den […] Schnee gut die Sonne bescheint, sodass möglichst die kosmisch-astralen Wirkungen da hineinwirken» (Te cenne kiełbaski wystawiać z kolei przez całą zimę na niedużej głębokości w glebie możliwie bogatej w humus i wybierać takie miejsca, gdzie śnieg zalega przez dłuższy czas i gdzie śnieg jest dobrze nasłoneczniony, tak aby możliwie silnie działały tam kosmiczno-astralne wpływy).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 130.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Temu trzeciemu — w porównaniu z krwawnikiem — krokowi preparacji przypada najwyraźniej zasadnicze znaczenie. Drugi krok ekspozycji na promieniowanie kosmosu przez powietrze i ciepło pozostaje nie wspomniany. Ostatnio, analogicznie do preparacji krwawnika, coraz szerzej praktykuje się wieszanie jelit przez całe lato. Koszyczki kwiatostanów rumianku kwitnącego od końca maja do czerwca zbiera się, lekko podsusza, wpycha do jelit i jeszcze przed Janem lub przesileniem letnim wystawia na letnie siły powietrza i ciepła.&lt;ref&gt;Matthias König, mündliche Mitteilung.&lt;/ref&gt; {{SE|378}}<br /> <br /> Gdy próbujemy ocenić — z ducha samego Kursu rolniczego — różnie brzmiące wypowiedzi dotyczące letniego i zimowego działania w przypadku rumianku, pomocna może być następująca rozwaga: Jak wskazuje postępowanie przy kolejnych roślinach preparatowych, jest ono dostosowane do charakterystycznej właściwości każdej rośliny w obchodzeniu się z siłami kosmicznymi i substancjami ziemskimi. Jak opisano, wzrost rumianku jest wyrazem przewagi intensywnej astralności w świetle, cieple i powietrzu. Wznosi się ona jeszcze raz w kwiecie i przejawia się w wypełnionej powietrzem pustce pod wygiętym dnem kwiatowym — pustkę tę można jednocześnie bez sprzeczności rozumieć jako wyraz kształtowania się własnej, jeszcze nie wypełnionej istotą, wewnętrznej przestrzeni (duszy) — w rytmice ruchów kwiatów języczkowych, w ciepło-powietrznym zapachu i w jego silnym działaniu leczniczym. Wszystko to wskazuje na to, że rumianek jest już w toku swego wzrostu wystawiony na tak silne letnie kosmiczne działanie astralne, że drugi krok preparacji wydaje się zbędny; rumianek niejako sam go uprzedza. Niemniej jednak wieszanie kiełbasek jelitowych przez lato z pewnością nie może zaszkodzić.<br /> <br /> Po przezimowaniu w glebie — konieczna jest ochrona przed lisami i psami — następuje jako kolejny krok preparacji i emancypacji odkopanie wiosną w okolicach Wielkanocy. Powstała nowa substancja o nowych właściwościach, która dzięki swej astralnej sile kształtowania «stickstoffbeständiger ist als andere Dünger, der aber außerdem die Eigentümlichkeit hat, die Erde so zu beleben, dass sie in außerordentlich anregender Weise auf das Pflanzenwachstum wirken kann. Und man wird vor allen Dingen gesündere Pflanzen […] erzeugen» (jest trwalsza azotem niż inne nawozy, ma ponadto tę właściwość, że ożywia glebę w sposób nadzwyczaj pobudzający wzrost roślin — i przede wszystkim będzie się hodować zdrowsze rośliny).&lt;ref&gt;Ebd., S. 130.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> «Odświeżającą i ożywiającą siłę» preparatu z rumianku można przypisać eteryzowanemu potasowi, uzdrawiającą zaś — eteryzowanemu wapniowi. Ten ostatni staje się wrażliwy na porządkujące siły astralne emanujące z nadzmysłowego jestestwa rumianku. W «związywaniu» tych substancji ziemskich — potasu i wapnia — ciało eteryczne czyli życiowe roślin staje się bogatsze w siły kształtujące; może tym samym «die schädlichen Fruktifizierungswirkungen aus[zu]schließen» (wykluczać szkodliwe działania fruktyfikacyjne).&lt;ref&gt;Ebd., S. 129.&lt;/ref&gt; «Fruktifikację» można tu rozumieć jako właściwy proces w niewłaściwym miejscu: W glebie fruktyfikują bakterie, grzyby itp. i zapewniają procesy rozkładu aż do mineralizacji, a następnie — w połączeniu ze zwierzętami glebowymi — procesy przebudowy i {{SE|379}}<br /> <br /> budowy. Tam, w glebie, jest właściwe miejsce; niewłaściwe — gdy to samo zjawisko zaczyna wybujale panować piętro wyżej, w łodydze nad ziemią, np. w postaci wirusoz albo bakteryjnych i grzybiczych chorób roślin. Temu niszczycielskiemu wdzieraniu się tego, co ziemskie, z gleby w obszar łodyg i liści przeciwdziała nawóz organiczny potraktowany preparatem z rumianku.<br /> <br /> Podobnie jak inne preparaty nawozowe, preparat z rumianku przechowuje się w równomiernie utrzymywanym chłodzie, w nieco przyciemnionym pomieszczeniu, w glinianych naczyniach otoczonych ze wszystkich stron torfem. Torf izoluje przed promieniowaniem. Stosuje się go w porcjach wielkości szczypty trzema palcami — dwa do trzech gramów na 2 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; w ogrodnictwie, w rolnictwie na 10 do 12 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; obornika bądź materiału kompostowego, czyli w zależności od wielkości pryzmy. Właściwa miara wynika z osobistego stosunku, który człowiek buduje w pracy z nawozem.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Brennnesselpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kompozycja preparatu z pokrzywy ===<br /> <br /> Pokrzywa, trzecia w tym związku obok krwawnika i rumianku, nie wykazuje w swym charakterystycznym wyglądzie prawie żadnego z nimi pokrewieństwa — wykazuje je jednak w sposobie obchodzenia się z potasem, wapniem i dodatkowo z żelazem. Proces siarczanu przenika od góry z mocą całą roślinę. Użycza pokrzywie zdolności wydobywania wymienionych substancji z ich ziemsko-nieorganicznej natury i wcielania ich w swoje procesy życiowe. Rudolf Steiner nazywa ją «der größten Wohltäterin des Pflanzenwachstums» (największą dobrodziejką wzrostu roślin) i mówi: «Die Brennnessel ist wirklich ein Allerweltskerl, die kann ungeheuer viel […] außerdem, dass die Brennnessel Kali und Kalzium in ihren Strahlungen und Strömungen fortführt, außerdem hat die Brennnessel noch eine Art Eisenstrahlungen, die fast so günstig sind dem Laufe der Natur wie unsere eigenen Eisenstrahlungen im Blute. Die Brennnessel verdient es eigentlich durch ihre Güte gar nicht, dass sie da draußen oftmals so verachtet in der Natur wächst. Sie müsste eigentlich dem Menschen ums Herz herum wachsen, denn sie ist wirklich in der Natur draußen in ihrer großartigen Innenwirkung, ihrer inneren Organisation eigentlich ähnlich demjenigen, was das Herz im menschlichen Organismus ist»&lt;ref&gt;Ebd., S. 131.&lt;/ref&gt; (pokrzywa jest naprawdę wszechstronnym stworzeniem, potrafi niezmiernie wiele [...] oprócz tego, że pokrzywa prowadzi potas i wapń w swych promieniowaniach i prądach, posiada jeszcze jakiś rodzaj promieniowania żelazowego, niemal tak korzystnego dla biegu przyrody jak nasze własne promieniowanie żelaza we krwi. Pokrzywa właściwie ze swej dobroci wcale nie zasługuje na to, że rośnie sobie tam, na zewnątrz, tak często pogardzana. Powinna właściwie rosnąć człowiekowi wokół serca, gdyż jest naprawdę na zewnątrz w przyrodzie, w swym wspaniałym działaniu wewnętrznym, w swej wewnętrznej organizacji, podobna do tego, czym jest serce w ludzkim organizmie) ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#383|Rysunek 28]], s. 383). {{SE|380}}<br /> <br /> Cały wzrost pokrzywy, jej skłonność do skromnego rozrastania się wszędzie tam, gdzie przez ludzką rękę coś popadło w nieład — na przykład w miejscach, gdzie panuje gnicie albo gdzie leżą hałdy gruzu, lub na zaniedbanych pastwiskach i tam, gdzie stare maszyny rdzewieją w zaroślach, czy też na glebach z blisko powierzchni zalegającą wodą gruntową bogatą w żelazo, a dalej wszędzie tam, gdzie w krajobrazie powstają strefy przejściowe, jak przy miedzach, skarpach wodnych, żywopłotach i skrajach lasów — to wszystko, a także intensywna zieleń liści, będąca wyrazem działania azotu, przede wszystkim jednak żelaza, bez którego zawierający magnez chlorofil nie mógłby się tworzyć, jak również surowy ład jej okazałej, wyprostowanej postaci — wszystko to wskazuje, że pokrzywa opanowała proces żelazowy, wyraz wzmożonej siły Ja. Gdzie rośnie, tam dzięki swemu «wspaniałemu działaniu wewnętrznemu» tworzy ład w środku pomiędzy «tym, co w górze, i tym, co w dole». Wytwarza harmonijne wyrównanie jednostronnych procesów glebowych, tworząc niezwykle trwały, okruchowy próchniczny humus wierzchni.<br /> <br /> Znamienne jest, że ostre uwydatnienie polarności korzenia i kwiatu, charakterystyczne dla złożonych — krwawnika i rumianku — jest pokrzywie obce; należy ona do rzędu *Urticales*. Swymi niepozornymi kwiatostanami zanurza się w ulistnienie górnej jednej trzeciej łodygi. Kwiaty wyrastają z kątów liści ustawionych ściśle krzyżowo-naprzeciwlegle i piętrowo jeden nad drugim ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#383|Rysunek 28]], s. 383). Rośliny pylonośne wykazują bardziej podłużną blaszkę liściową i zaokrąglone ząbkowanie brzegu liścia, podczas gdy rośliny owocujące mają bardziej zwartą, sercowatą blaszkę i ostro zaostrzone ząbkowanie. Metamorfoza liścia zaznacza się tylko słabo: już w najniższym liściu ujawnia się typ rośliny z wyraźnym, nieco jeszcze okrągławym ząbkowaniem i porostem włosków parzących; co więcej, nawet liścienie je już noszą. Ku górze, w kierunku środka pędu, blaszka liściowa rozszerza się ku wyraźnej sercowatości, a ku wierzchołkowi łodygi znowu zwęża się ku delikatnym, ostro ząbkowanym, lancetowatym formom.<br /> <br /> To, co u roślin kwiatowych jest uwieńczeniem, ujawnieniem ich istoty w kwiecie, cofa się zupełnie. Kwiaty nie mają płatków. Żółtawozielone kwiaty pylkowe wyrastają w dłuższe wiechowate skupienia i zwisają w obrębie górnego ulistnienia; kwiaty owocowe są białawozielone i trzymają się gęściej skupione, bliżej łodygi. {{SE|381}}<br /> <br /> Całe ulistnienie, czworokancista, wewnątrz pusta łodyga oraz kwiat obsiane są włoskami parzącymi. Są to jednokomórkowe uwypuklenia naskórka, u podstawy wzmocnione przez złogi wapnia. Na szczycie noszą skrzemionkowaną główkę, która przy dotknięciu odłamuje się. Włosek parzący wbija się w skórę jak igła strzykawki i uwalnia trujący sok komórkowy wywołujący pieczenie — *urtycynę*. Zawiera ona między innymi substancje (*histaminę*, *serotoninę*, *acetylocholinę*), które normalnie występują wyłącznie u człowieka i zwierząt.&lt;ref&gt;Erdmut-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, S. 320.&lt;/ref&gt; We włoskach parzących ku peryferii rośliny zamiera proces fizjologiczny — tak jak to właśnie jest charakterystyczne dla kwiatu. Można zatem z pełnym przekonaniem powiedzieć: nie tylko kwiaty pokrzywy zostały wciągnięte w ulistnienie, lecz jej nadziemny pęd jest od najwcześniejszej młodości okryty za sprawą włosków parzących jakby procesem kwitnienia.<br /> <br /> Pokrzywy rozrastają się przez rozłogi łodygowe (kłącza) w kolonie o wysokości od jednego do dwóch metrów. Pędy rozłogowe mają żółtawe zabarwienie, biegną płasko pod ziemią, rzadziej nad nią, i wysyłają ze swych węzłów żylaste, również żółtawe sznury korzeniowe w głąb, od których następnie biała, drobna korzeniowina, bogato rozgałęziona, przenika warstwę wierzchnią gleby. Z węzłów kłącza wyrastają ku górze każdorazowo dwa pędki. Dążą w górę z zdecydowaną siłą wyprostowania i surowym harmonijnym, geometrycznym ładem. Wyspowo skupiają się pędy i odgraniczają ku zewnątrz obronną osłoną, która w silnie zacieniającym ulistnieniu zamyka w sobie wnętrze. Pokrzywie właściwe jest «działanie wewnętrzne», które koncentruje się w tej przestrzeni wewnętrznej, rozciąga w przestrzeń korzeniową i w ten sposób harmonizuje nieuporządkowane życie gleby i przekształca je w żyzny, trwały humus wierzchni.<br /> <br /> W pokrzywie dokonuje się cud: streszcza ona w sobie samej polarność korzenia i kwiatu, podnosząc ją ku wyższej jedności. Proces siarczanu z góry ku dołowi i proces Sal-substancji z dołu ku górze pozostają w wyższym stopniu w ruchu; oba przenikają się, wznosząc się, merkurialnie w liściu. Ten proces jest na wyższym stopniu rozwoju porównywalny z krążeniem krwi. W jego środku, w sercu, które jest zarazem środkiem między tym, co w górze, i tym, co w dole, spotykają się żylny i tętniczy prąd krwi. Stykają się przeszłość i przyszłość w tym, co teraźniejsze: krew, która z jednej strony na peryferii ofiarowuje siły w fizyczną czynność ciała, z drugiej zaś obarcza się {{SE|382}}<br /> <br /> strumieniem doznań spełnionych czynów, dociera jako żylny prąd krwi do centrum. Tam dokonuje się synteza, unoszące się z podświadomości ku świadomości czucie sercowe. Krew żylna przemienia się i odnawia w sercu — poprzez oddychanie płucne — w tętniczy prąd krwi, który wylewając się pobudza do nowej czynności. Tak samo na stopniu roślinności pokrzywa: «kwitnie» od swego środka, od liścia, aż po peryferie całej rośliny. Substancje ziemskie — potas, wapń i żelazo — doznają swego «wznoszącego oczyszczenia», swej eteryzacji, nie dopiero w końcowym stanie rozkwitania, zamierania w formę, lecz siły astralne działają poprzez siarkę w taki sposób, że proces kwitnienia wdrukują w całe wydarzenie wzrostu i utrzymują go w ruchu. Przez to pokrzywa spełnia «swoje wspaniałe działanie wewnętrzne», które czyni ją «podobną do tego, czym jest serce w ludzkim organizmie».&lt;ref&gt;Ebd., S. 131–132.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tu leży zapewne powód, dla którego Rudolf Steiner nie wskazuje dla pokrzywy żadnego organu zwierzęcego, który miałby zapewnić utrzymanie w ruchu tego, co eteryczne, poza procesem kwiatu. Organem, który by tu wchodził w rachubę, byłoby serce. Serce jednak nie jest organem skórnym, lecz mięśniowym, samoistnie czynnym. W nim w rytmie uderzeń pulsu łączą się proces przemiany materii i proces zmysłowy; stają się jednym. Serce ucieleśnia syntezę z polarności obu procesów. Jest zarazem czynnym wewnątrzbyciem i powłoką organową. Pokrzywa spełnia podobną funkcję na stopniu życia czysto ożywionej przyrody. Jej przesycony astralnie organizm sił kształtujących uzdalnia ją do przekształcania zaklinowanej w stałość ziemską naturę sił ziemskich substancji — potasu, wapnia i żelaza — w uzdrawiające promieniowania porządkujące to, co żywe.<br /> <br /> W odniesieniu do preparacji chodzi o pytanie: jak tę jedyną w swoim rodzaju zdolność można wznieść do rangi nawozu sił, który glebie i uprawianym roślinom udziela zdolności właściwych pokrzywie? Jak organiczne nawozy gospodarstwa można przez dodanie tego nawozu sił — jak wreszcie samą glebę — uczynić «wewnętrznie wrażliwą», tak żeby procesy budowania i rozkładu przebiegały w tym wyższym sensie «rozumnie», żeby gleba indywidualizowała się ku tym roślinom, które właśnie chcemy uprawiać? «Es ist wirklich etwas wie eine ‹Durchvernünftigung› des Bodens, was man mit diesem Zusatz von ''Urtica dioca'' wird bewirken können.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 133.&lt;/ref&gt; (Jest to naprawdę coś w rodzaju ‹przeniknięcia rozumem› gleby, co będzie można osiągnąć tym dodatkiem *Urtica dioica*.) {{SE|383}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 28, S. 383.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 28: Die Stoffkomposition des Brennnesselpräparates im Durchgang eines Jahreslaufes.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Można to osiągnąć, gdy nadziemny pęd pokrzywy — głębokozielonej w łodydze i liściu, która doszła już do kwitnienia — poddać się polarności wynoszącej ją ponad właściwe jej, naturą uwarunkowane wydarzenie typowego kształtowania się jej postaci. Przez to dochodzi do kolejnego wzniesienia, do syntezy nowej substancji w tym, co żywe — do preparatu z pokrzywy. Kosi się pokrzywę, zgina ją razem lub lepiej grubo sieka i «lekko przywędza» (Rysunek 28).<br /> <br /> Wykopuje się w żyznej warstwie wierzchniej gleby niezbyt głęboko dół, wkłada się masę do środka, otacza się ją nieco torfem i przykrywa z powrotem ziemią. W tym miejscu pozostaje przez cały rok i jest tam wystawiona zarówno na zimowe, jak i na letnie siły. Po roku wykopuje się silnie skurczoną przez rozkład i zaawansowaną humifikację masę i trzyma w rękach gotowy preparat — nową, astralnie promieniującą substancjalność materialną. Praktyczne wykonanie wymaga wielkiej uważności co do właściwego stanu przywiędnięcia; przy odwiędaniu należy też unikać bezpośredniego nasłonecznienia. Przy zbyt jeszcze wilgotnym stanie masy pokrzywowej łatwo dochodzi do niepożądanych błędnych fermentacji, a przy zbyt silnym naświetleniu — do zaczarniania. Musi ona w cieniu, {{SE|384}}<br /> <br /> najlepiej przy dopływie ciepłego powietrza, zostać podsuszona. Żeby po roku znaleźć ją z powrotem w ziemi, używa się często starych lnianych worków, płaskich i cienkościennych drewnianych skrzynek na warzywa albo drenażowych rurek glinianych, do których się ją wpycha. W tym ostatnim przypadku otrzymuje się w znacznej mierze zhumifikowaną czarną masę.<br /> <br /> Co dotyczy też innych preparatów zakopywanych w ziemi, dotyczy szczególnie pokrzywy: ocena, czy preparat udał się lepiej czy gorzej, nie zależy od stopnia humifikacji, lecz od luźnej struktury preparatu, przyjemnego zapachu i przede wszystkim od tego, by otaczająca gleba była w dobrze przewietrzonym, okruchowo żywym stanie. Rozstrzygające jest, że siły okolicznego świata przekazywane przez ziemię mogą wejść w relację z substancjami roślin preparatowych wyniesionymi w to, co eteryczne, i mogą być zachowane.<br /> <br /> Wszystkie preparaty nawozowe, z wyjątkiem preparatu z waleriany, wprowadza się osobno w pryzmy kompostowe i gnojowe, w otwory o głębokości 30–50 cm, w odstępach od 50 cm do 3 m, w zależności od wielkości czy długości pryzm. Preparat z pokrzywy, tak bliski funkcji serca, wprowadza się zwykle pośrodku, na grzbiecie pryzmy; czworo rodzeństwa ma, wzajemnie przesunięte, swoje miejsce na bokach. Ich działanie jest astralnie promieniujące — a więc takie, które kwalifikuje się w zmysłowej zjawiskowości, nie zaś ilościowo mierzalnie.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_Frage_der_Stoffumwandlung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === O kwestii przemiany substancji ===<br /> <br /> Pod uwagę wchodzą trzy różne jakości przemiany substancji:<br /> <br /> 1 Gdy spala się organiczną substancję, jak węgiel czy drewno, obserwuje się, jak jej materialna kompozycja znika i jako produkty przemiany pojawiają się inne kompozycje substancjalne — na przykład gazy i popiół. Odwrotnie: szereg wzajemnie reagujących substancji łączy się w nową kompozycję (związek), jak na przykład węgiel, tlen, azot, wodór i siarka — w białko. Całe przyrodnicze dzianie się ujawnia we wszystkich zjawiskach nieustanną przemianę substancji. <br /> <br /> 2 Pewne nieorganiczne pierwiastki — jak uran, tor i inne — oraz naturalne sole potasowe — radioaktywny ⁴⁰K zawarty jest w potasie w ilości nieco powyżej 0,12% — wysyłają w nieregularnych odstępach mierzalne promieniowanie; w szeregu rozpadów powstają produkty przemiany {{SE|385}}<br /> <br /> (izotopy oraz pierwiastki o niższej masie atomowej). Procesy te wymykają się bezpośredniemu postrzeganiu; działają jakby od dołu, z podnatury, ku górze, wkraczając w naturalne dzianie się. Wywołują choroby i w ostatecznym rachunku działają śmiertelnie.<br /> <br /> 3 Od nasienia aż po pełne ukształtowanie form roślinnych, od zarodka aż po cielesne wyformowanie zwierzęcia i człowieka — w nieustannej przemianie substancji zachodzą procesy budowania, rozkładu i przebudowy. Działa tu zasada życiotwórcza, coś istotowo nadzmysłowego, co tworzy sobie w przyrodniczym bycie zmysłowo postrzegalny obraz. Tu siły świata istot nadnatury krafcą w naturę.<br /> <br /> Preparaty są kompozycjami substancjalnymi, które — każdy na swój sposób — «użyźniają» opisany pod punktem 3. stosunek wzajemny między naturą (Ziemią) a nadnaturą (kosmosem). Szczególne znaczenie przypada tutaj trójni preparatu z krwawnika, rumianku i pokrzywy. Sprawiają one szczególny rodzaj przemiany substancji: ziemskie pierwiastki potas i wapń zostają w żywym kontekście roślin nie tylko eteryzowane, lecz uzyskują właściwości, które przybliżają je do sposobu działania azotu. Stają się nosicielami sił astralnych, a w końcu całkowicie przemieniają się w azot. Rudolf Steiner wskazuje na to następująco: «bo mianowicie w procesie organicznym leży tajemna alchemia, która na przykład potaż, gdy tylko pracuje w nim w odpowiedni sposób, naprawdę przemienia w azot, a nawet wapno, gdy właściwie pracuje, naprawdę przemienia w azot».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 136.&lt;/ref&gt; A dalej: «istnieje wzajemny stosunek jakościowy między wapnem a wodorem, podobny do stosunku jakościowego między tlenem a azotem w powietrzu. […] Pod wpływem wodoru wapno i potas nieustannie przemieniają się w coś azotopodobnego, a w końcu w prawdziwy azot. […] jest on właśnie tak niezmiernie pożyteczny dla wzrostu roślin, ale trzeba go sobie dać wytworzyć przez takie metody, jakie opisałem»&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; — to znaczy przez artystyczne kształtowanie substancjalnych procesów stawania się w organizmie rolniczego gospodarstwa. Jak dla malarza płótno, farba i pędzel są środkami jego artystycznego tworzenia, tak dla rolnika — ziemia i jej ożywianie przez wytwarzanie i stosowanie preparatów.<br /> <br /> {{SE|386}} W przytoczonych wyżej cytatach badanie duchowe dotyka tajemnicy transsubstancjacji. Jak można się przybliżyć do rozwiązania tego problemu? Z pewnością nie z tym samym sposobem myślenia, którym usiłuje się rozwiązywać zagadki natury nieorganicznej. Oba przytoczone stosunki jakościowe stoją do siebie polarnie. Ten między tlenem a azotem w powietrzu jest miarodajny dla oddychania u zwierzęcia i człowieka. Obie substancje konstytuują w przeważającej mierze żywioł powietrza, obie pozostają w powietrzu w stanie gazowym, nieorganicznie nieaktywnym. Opływają zewnętrznie pęd rośliny. Inaczej rzecz się ma z ziemskimi substancjami — potasem i wapniem. Są one wynoszone przez życiową organizację rośliny ze skrępowania w fizycznej postaci substancjalnej, w «tworzywie», w sferę żywego działania. Można to rozumieć tak: pewne rośliny, rośliny lecznicze — właśnie krwawnik, rumianek i pokrzywa — mają zdolność, mocą swego ciała eterycznego, wprawienia w ruch organizacji potasu i wapnia ściętej w to, co fizyczne, wyzwolenia jej z zakrzepnięcia w formę. W swej postaci zjawiskowej i swych właściwościach są one odciskiem swego stanu, który na wczesnych stopniach ewolucji był jeszcze wypełniony życiem. Gdy mineralna forma wchodzi w procesy życiowe tych roślin, nasuwa się myśl, że potas i wapń stają się w nowy sposób podatne na działanie następnego, wyższego członu istoty — ciała eterycznego tych substancji. Jego istotową rzeczywistość geistesforscher napotyka w nadzmysłowym świecie ducha, który jako najniższy krąg graniczy z fizyczno-zmysłowym. Nowe, działające z przyszłości, duszewno-astralne impulsy rozwojowe mogą wtedy zdolnić te obdarzone własnym ciałem eterycznym substancje do otwarcia się na człony istoty zadomowione w jeszcze wyższej sferze ducha. Ziemskie substancje — potas i wapń — stają się tą drogą «azotopodobne», stając się same nosicielami sił duszewno-astralnych. Przejmują właściwości azotu, który z natury swej jest we wszystkich procesach życiowych nosicielem ujawniającej typus świata astralnego. «Azot jest naprawdę tym, który jest nosicielem odczucia.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 74.&lt;/ref&gt; Uprzytamnia on w ożywionej przyrodzie, w tworzeniu białka, procesy życiowe wywodzące się z dawnej przeszłości Ziemi, które przeszły stopnie rozwojowe i stały się teraz «dziełem» stworzenia.<br /> <br /> O przywróceniu potasu i wapnia do ich eterycznego stanu decyduje ich szczególny stosunek jakościowy do wodoru. Jak te {{SE|387}}<br /> <br /> jako sole najgłębiej opadły w stan czysto ziemskiego, tak wodór jest tym, «który możliwie najbliżej spokrewniony jest z tym, co fizyczne, i zarazem możliwie najbliżej spokrewniony jest z tym, co duchowe».&lt;ref&gt;Ebd., S. 75.&lt;/ref&gt; W swej budującej aktywności w tym, co organiczne, posługuje się siarką — i tak samo w swej aktywności rozkładającej. «Wynosi on ku rozległościom wszechświata wszystko to, co jest w jakikolwiek sposób ukształtowaną, ożywioną astralnością […] Wodór właściwie wszystko rozpuszcza.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 76.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Otóż, to właśnie ów wymieniony stosunek jakościowy w krwawniku, rumianku i pokrzywie sprawia, że wodór rozluźnia w potasie i wapniu skrępowanie w formę i wyprowadza to, co astralne, zakrzepłe w tej formie, w «nieokreślone, chaotyczne przestrzenie wszechświata».&lt;ref&gt;Ebd., S. 76.&lt;/ref&gt; Przez to to, co eteryczne potasu i wapnia, może w tych roślinach znów wpłynąć w takim stopniu, że za pośrednictwem siarki może stać się nosicielem nowego, z przyszłości napromienionego świata sił. Potas i wapń przemieniają się w azot, o ile w tym sensie stają się nosicielami tej nowej astralności. Można wtedy powiedzieć, że azot powietrzny powtarza przeszłe w teraźniejszym. Natomiast ziemskie substancje — potas i wapń — również przeobrażone w nosiciele sił astralnych — umożliwiają przyszłe w teraźniejszym.<br /> <br /> Lecz jak można przypisać jednej i tej samej substancji, azotowi, dwie tak biegunowo różne jakości działania? Zgodnie z aktualnym naukowym poglądem istnieje tylko jedna — ta, którą wyprowadza się z jego nieorganicznych, fizykochemicznych właściwości. Jeśli dopuszcza się wyłącznie sposób myślenia leżący u podstaw tego poglądu, pytanie jest uzasadnione: po co tą skomplikowaną drogą wytwarzać tak znikome ilości azotu, skoro jest on w powietrzu w nadmiarze? Wystarczyłoby przecież ukształtować odpowiednio bogatą w rośliny strączkowe płodozmianę i mieć pod ręką wystarczającą ilość organicznego nawozu, aby zabezpieczyć zapotrzebowanie na azot dla reproduktywnego wzrostu. Jest to spojrzenie, które doświadczeniu myślowemu otwiera tylko wycinek rzeczywistości. Gdy siły skrępowane w tym, co fizyczne, ożywiane są w roślinie przez jej eteryczną organizację, a w zwierzęciu przeniknięte przez jego ciało astralne — wprawiają się w ruch; {{SE|388}}<br /> <br /> nie podlegają już odtąd swym czysto fizycznym prawom, lecz wyższym prawom ożywiającego eteru i kształtującego astralu.<br /> <br /> Sprawiona przez to przemiana martwej nieorganicznej substancjalności umożliwia roślinie, zwierzęciu i człowiekowi wcielanie się na Ziemi. Wcielenia są powtórzeniami rozwoju z prardalekiej przeszłości; są procesami żelaznej konieczności. Tylko człowiek, mocą swej inkarnowanej duszy-ducha, może określać swe działanie jako rozwój ku przyszłości, w wolności, samodzielnie. Oznacza to jednak, że mocą swego Ja nieustannie uduchowia siły i substancje budujące ciało, transsubstancjuje je. To charakteryzuje prawdziwą ewolucję ludzkościowej przyszłości.<br /> <br /> Z badania duchowego pochodzi w «Kursie rolniczym» Rudolfa Steinera opis drogi, jak w wolnym działaniu — w przygotowaniu preparatów biologiczno-dynamicznych — można wytwarzać substancje nawozowe, które czynią mury żelaznej konieczności «dzieła», w jakie skrzepł makrokosmos, przepuszczalnymi dla impulsów rozwojowych — a więc które sprawiają, że siły z przyszłości dochodzą do głosu w teraźniejszym.<br /> <br /> Fakt, że w przypadku trójni preparatów krwawnikowych, rumiankowych i pokrzywowych trójnia ziemskich substancji, czyli substancji sal — metale ziemskie potas, wapń i żelazo — poddana zostaje preparacji, przez którą same, przy współudziale wodoru i azotu, stają się nosicielami sił astralnych, jest procesem transsubstancjacji. Tym samym przekracza się granicę, którą stawia natura. Jakość działania tego rodzaju azotu rozumieć należy jako biegunową wobec tej, którą stanowi ewolucyjnie miarodajna siła kształtująca zwykłego azotu w gospodarstwie natury. Azot wytworzony przez preparację krwawnika, rumianku i pokrzywy jest tym, «który właśnie tak niezmiernie pożyteczny jest dla wzrostu roślin».&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 137.&lt;/ref&gt; Preparaty krwawnikowe, rumiankowe i pokrzywowe jako nawozy zmierzają do tego, by w powiązaniu z rozwojem duszewnym człowieka zasadzić nowy potencjał rozwojowy w «dziele» stającego się świata. Posługiwanie się preparatami jest odpowiedzią na uwagę Rudolfa Steinera: «Stoimy [od początku XX wieku; uwaga autora] przed wielką przemianą wnętrza natury.»&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 58.&lt;/ref&gt; Może ona obrócić się ku dobru jedynie wtedy, gdy towarzyszy jej wielka przemiana kształtowania duszewnego ludzi. Gdzie ta nie następuje, powstaje zniszczenie. {{SE|389}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Eichenrindepräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kompozycja preparatu z kory dębu ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Eiche,_ihre_Rinde_und_Borke&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Dąb, jego kora i łyko ====<br /> <br /> Spośród roślin preparatowych dąb szypułkowy (''Quercus robur'') jest najbardziej reprezentatywną dla naszych szerokości geograficznych drewniejącą rośliną trwałą. Do preparacji używa się jego kory, względnie borku. Jest to tym bardziej zaskakujące, że w przypadku wszystkich innych roślin preparatowych do preparacji wykorzystuje się koszyczki kwiatowe — lub, jak w przypadku pokrzywy, ze względu na jej kwiatopodobny charakter, cały pęd. Kwiat dębu jest jednopłciowy i jeszcze mniej okazały niż kwiat pokrzywy. Tylko w formie liści i owocniku osadzonym w miseczce — żołędzi — nieomylnie objawia się typus tego drzewa. Kto chce w obrazowej oglądalności zbliżyć się do wyjątkowości drzewnej natury dębu, musi zwrócić wzrok ku powolnemu, stopniowemu stawaniu się jego potężnej, sękatej, samej siebie afirmującej postaci — i na tym tle — ku procesowi substancji, który przejawia się z jednej strony w tworzeniu się kory i borku, z drugiej w twardym, odpornym drewnie rdzeniowym. Proces ten wychodzi ze strefy ożywionego kambium ku wnętrzu i na zewnątrz, przybliżając się w każdym przypadku, jako produkt końcowy roślinnego stawania się, z powrotem ku temu, co mineralne. Badanie duchowe wskazuje przy tym na znaczenie procesu wapniowego w korze dębu i na to, jak utrzymuje on rośliny w zdrowiu: «schafft Ordnung, wenn der Ätherleib zu stark wirkt» (wprowadza porządek, gdy ciało eteryczne działa zbyt silnie).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 134.&lt;/ref&gt; W strefie życia, we łyku kory, obok kwasów garbnikowych i innych substancji aromatycznych tworzy się w pojedynczych komórkach organiczny związek wapnia — szczawian wapnia — który krystalizuje w wakuolach komórkowych i w borku wytrąca się w druzach krystalicznych, a ponieważ jest trudno rozpuszczalny w wodzie, długo się tam utrzymuje.<br /> <br /> Dąb po skiełkowaniu posyła swój korzeń palowy w głąb, a za nim równie głęboko wnikające korzenie boczne, czyli sercowe.&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: ''Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen'', Dornach 2005, 154 S.&lt;/ref&gt; Do nich przyczepiają się poziomo, z wielką siłą ku rozległości dążące korzenie boczne, które z kolei na obrzeżach zapuszczają w głąb tak zwane korzenie kotwiące. W pełni wyrośnięty dąb tworzy, jak lustrzane odbicie rozłożystej korony, rodzaj równie potężnej «korony korzeniowej» w głębinach ziemi. Jego {{SE|390}}<br /> <br /> cały wzrost, a wraz z nim procesy substancji, przemawiają o tym zakorzenioniu w ziemi.<br /> <br /> Pęd młodego dębu rośnie pionowo ku górze z okółkowato osadzonymi rozgałęzieniami i pod względem tego typu wzrostu podobny jest do innych drzew liściastych. Ale już od początku nieomylnie objawia się praobraz dębu w tak charakterystycznym dla niego, wciętym i klapowanym liściu. Dopiero po mniej więcej 20 latach młodości wygląd dębu szypułkowego zmienia się w swoistą mu formę wzrostu — szeroko rozpostartą, nieregularnie luźniejszą i prześwietloną koronę ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Rysunek 29]], s. 401). To, co w formie liści dawało się już od początku przeczuć, w następnych dziesięcioleciach ogarnia z mocą całe drzewo. Potężna siła wzrostu, która trwać może nawet w tysiącletnim dębie, działa we wszystkich jego członach jak spiętrzana, widoczna w tym, że zeszłoroczne pędy przewodnie zostają w tyle i zarastają przez pędy boczne, przez co powstaje nieregularny przebieg konarów rozwijających się na kształt pnia. Tak samo liście spiętrzają się na czubkach pędów w pęczki; pień «spiętrza się» ku wnętrzu w wielką twardość drewna, ku zewnętrzu — w zagęszczający się, trwale przylegający borek.<br /> <br /> W miarę postępu wzrostu na grubość, po około 20 latach znika tak zwana kora lustrzana — nazwana tak od swojej gładkości i połysku — a na jej miejscu pojawia się charakterystyczny, spękany borek.<br /> <br /> Nawiązując do szczególnie idealnej struktury wapniowej,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 134: «In Bezug auf dasjenige, was dann als Kalzium zutage tritt, ist dasjenige, was an Kalziumstruktur in der Eichenrinde vorhanden ist, das alleridealste.» (Co do tego, co jako wapń dochodzi do głosu, to to, co jako struktura wapniowa jest obecne w korze dębowej, jest rzeczą najidealniejszą ze wszystkich.)&lt;/ref&gt; Rudolf Steiner mówi o korze dębu; używany w botanice odrębny od niej termin «borek» pozostaje niewspomniany. Doprowadziło to do rozbieżnych poglądów na temat tego, którą z obu — korę lustrzaną czy borek — należy stosować do preparacji. Hoerner w swoim gruntownym i wyczerpującym opracowaniu opowiada się zdecydowanie za korą lustrzaną młodego drzewa — tą, której ongiś używano jako «Eichenlohe» do garbowania skór.&lt;ref&gt;Erdmut-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, 512 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> W sensie botanicznym jest to kora — żywa tkanka łyka otoczona przez epidermy. W niniejszej książce jednak oddane zostanie słowo borkowi. Niżej zostanie to szerzej uzasadnione. Kora znika z pola widzenia, gdy tylko dąb wyrasta do swojej właściwej postaci. Rozszerza się ona w borek, ponieważ corocznie odnawiająca się tkanka łykowa obumiera ku peryferiom. Przejście ku borkowi tworzy odtąd {{SE|391}}<br /> <br /> wtórna tkanka meristematyczna — fellogen, którego komórki chronią łyko przed wpływami zewnętrznymi i korkowacieje obumierającą tkankę łykową w borek. Borek buduje się od wewnątrz ku zewnętrzu z corocznie obumierających, zakorkowanych warstw tkanki korowej, przy czym warstwy te pozostają ze sobą zrośnięte.&lt;ref&gt;Istnieje gruntowna praca Jana Alberta Rispensa, poświęcająca całe osobne rozdziały zagadnieniu kory i borku. Podsumowuje on: łyko i asymilujący miękisz korkotwórczy stanowią właściwy pierwiastek liściowy, obumierająca korkowa kora i borek — kwiatowy i owocowy organ pnia. – Jan Albert Rispens: ''Bäume verstehen lernen'', Stuttgart 2018, S. 157.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Wskutek wzrostu pnia i rozłożystych konarów na grubość borek pęka w głębokie szczeliny. Komórki korkowe chronią obumarłą tkankę łykową przed rozkładem, a tym samym szczawian wapnia i część trudniej lotnych olejków eterycznych oraz związków aromatycznych i ich pochodnych, które wytworzyły się w korze. Spośród związków aromatycznych chodzi o węglowodory, których produktem końcowym jest żywica wysokopolimeryzowana. Gdy Rudolf Steiner mówi, że «żywica dębowa powinna być jeszcze dość skuteczna»&lt;ref&gt;Vgl. Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Fragenbeantwortung vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 147.&lt;/ref&gt; — jako takiej wydzieliny dąb właściwie nie wytwarza — to z pewnością ma na myśli niskopolimeryzowane stadia pośrednie na drodze ku żywicy. Są to między innymi łatwo lotne substancje zapachowe, pokrewne wydzielinom kwiatowym, oraz aromatyczne węglowodory zawarte w olejkach roślinnych. Powstają one podczas fazy dewitalizacji rośliny ku kwitnieniu. «Ulatniają się» — po części za sprawą wodoru, który stał się procesualnym «jedynowładcą» — w nieodróżnialność kosmosu;&lt;ref&gt;Vgl. ebd., Vortrag vom 11. Juni 1924, S. 75: «in das Ununterscheidbare des Weltenalls» (w nieodróżnialność wszechświata).&lt;/ref&gt; albo są, jak w przypadku borku, trudniej lotne i dzięki otuleniu korka dłużej się zachowują. Te «bliskie kwiatom» substancje zawdzięczają swój skład siłom kształtującym kory i jej dewitalizacji ku zaastralizowanej formie borku. Z borku uszło życie — tak samo jak dzieje się to w procesie ku kwitnieniu. Siły tego, co astralne, zachowane są w organicznej «strukturze» dębowego borku, który zamyka w sobie pokrewne kwiatom aromatyczne formacje substancji oraz skrystalizowany szczawian wapnia. Dąb stwarza zatem dopiero w borku strukturę, która nadaje wapniowi uzdrawiającą rośliny moc działania i która na drodze dalszych kroków preparacji może być uczyniona użyteczną dla gleby i roślin. {{SE|392}}<br /> <br /> Dęby kwitną dopiero wówczas, gdy korona drzewa jest w pełni uformowana.&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: ''Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen'', Dornach 2005, 154 S.&lt;/ref&gt; Następuje to w wieku około 60 lat. Kwitnienia prawie się nie zauważa; dopiero gdy w tym zaawansowanym wieku we wrześniu i październiku opadają żołędzie, zwraca się uwagę na głęboką przemianę w biografii drzewa. Nawiązując do poprzednich rozważań, nasuwa się pytanie: czy dąb nie kwitnie i nie wydaje owoców już na długo wcześniej, zanim kwitnie i owocuje w sposób widzialny? W całej drzewnej naturze, a szczególnie reprezentatywnie w dębie, ziemia wywraca się na zewnątrz.&lt;ref&gt;Siehe hierzu: Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 12. Juni 1924, S. 90.&lt;/ref&gt; Czy nie dokonuje się już w tym procesie wywracania rodzaj kwitnienia i owocowania, tylko spiętrzony wstecz w pień i gałęzie, jakby zatrzymany w połowie drogi? Gdy popatrzy się na przekrój poprzeczny pnia dębowego, można w poziomym układzie odnaleźć ''Tria Principia'' Paracelsusa w budowie pnia. W strefie obrzeżnej pnia pojawia się — ledwo dostrzegalny gołym okiem — żywy pokład kambium, który ukryty pod korą otacza drzewo niczym zielony liść. Z tej warstwy ku wnętrzu wyrasta tkanka przewodząca ''ksylemu'', która wznosi wodę i sole mineralne i która — w układzie poziomym — zakorzeniona jest niejako w żywej bieli. W niej, podobnie jak w kompleksie sorpcyjnym gleby, przechowywane i ponownie mobilizowane są asymilaty. Jest to strefa procesu «Sal». Ku rdzeniowi pnia biel obumiera; mineralizuje się niejako w drewno rdzeniowe przez inkrustację substancji drzewnych — lignin oraz pochodnych kwasów garbnikowych — dla ochrony przed gniciem.<br /> <br /> Ku zewnętrzu z kambium wychodzi tkanka komórkowa rurek sitowych (''floem''). Prowadzi ona asymilaty do wszystkich niezieleniejących części drzewa. Do niej przylega tkanka korowa, czyli łyko. Zewnętrzna skórka, epiderma, zapewnia wreszcie ochronę przed wiatrem i pogodą. Przyobleka ona formę rośliny w widzialność. Kora mieści różne tkanki komórkowe, które po części zawierają chlorofil i pochłaniają światło, oraz komórki pojedyncze, które w swoich wakuolach tworzą kryształy szczawianu wapnia. Całościowo w korze panuje intensywna, spiętrzająca się i ku formie dążąca czynność metaboliczna. Tworzą się substancje pokrewne kwiatom, aromatyczne związki, jak kwasy garbnikowe i ich pochodne. W obrazie trójni Sal, Merkur i Sulfur można w przekroju pnia, w cienkiej, niezwykle ożywionej okrywie kory, rozpoznać skupiony, spiętrzony, merkurialny wzrost pędowy, który nie różnicuje się w pęd i {{SE|393}}<br /> <br /> liść. Ten liściowo-pędowy charakter kory podpierany jest faktem, że pąki liściowe wyrastają z kory, a pąki pędowe przez korę pozostają w łączności z kambium. Mineralne inkluzje i powstawanie węglowodorów — sulfuryzacja — wskazują na wciąż przez siły wzrostu opanowany, wstrzymany proces kwitnienia. Kora pozostaje za pośrednictwem kambium, przez merkurialne promienie rdzeniowe, w łączności z ciałem drzewnym.<br /> <br /> Jak łodyga i liść rośliny przemieniają się w kwiat, tak kora kontynuuje się niejako w metamorfozie w borek. Ta przemiana dokonuje się w ten sposób, że na miejscu epidermis tworzy się wtórne kambium — fellogen (''Phellogen''). Tkanka komórek korkowych, która z niego powstaje, łączy i otula rok po roku obumierającą warstwę zewnętrzną kory, a wraz z nią zawarte w niej mineralne inkluzje oraz trudniej lotne związki aromatyczne.<br /> <br /> Jak w pełni rozwinięty kwiat zamarza w formę, barwę oraz ulatniające się substancje zapachowe, tak liściowo-pędowy wzrost dębu — w borek. W nim wszystko, co wcześniej było przeżyte, przybiera sztywną, martwą formę; to, co było zielone, staje się gliniasto-brunatne i rdzawe; a to, co było związane z łatwo lotnymi substancjami aromatycznymi, ulotniło się. Tak widziane, w borku dopełnia się bliski jeszcze ziemi i niedokończony proces kwitnienia, czyli sulfuryzacji. Substancje nie są jeszcze całkowicie wyswobodzone ze swej fizycznej prawidłowości. Wapń jednak, wyniesiony w życie rośliny, wchodzi w połączenie z siarkowym kwasem szczawiowym, który z tego życia powstał. Krystalizuje w szczawian wapnia w różnych formach krystalicznych: romboedrycznej, słupkowej i igłowej lub oktaedrycznej w podwójnych piramidach. Rozróżnia się piasek krystaliczny, kryształy pojedyncze, zbliźniaczone, druzy i sferity.&lt;ref&gt;Hermann von Guttenberg: ''Lehrbuch der allgemeinen Botanik'', Berlin 1952, 641 S.&lt;/ref&gt; Szczawian wapnia tworzy się w plazmie komórkowej. Kryształy w stadium młodości otoczone są zawsze plazmatyczną osłoną, która dojrzewając w borku obumiera. To, co z wielorakich kompozycji substancji kory pozostaje w borku, to trudno lotne węglowodory i kryształy szczawianu wapnia. W tych ostatnich wapń obecny jest w strukturze, która swoje ukształtowanie otrzymała z życiowego kontekstu dębu. Z borku uszło życie, lecz to, co astralne — ono, które stworzyło tę strukturę (formę) — pozostaje związane z tym, co fizyczno-substancjalne, a więc także z {{SE|394}}<br /> <br /> niskopolimeryzowanymi węglowodorami oraz z osadzonymi w tym życiowym kontekście szczawianami wapnia. Borek pozostaje trwale zrośnięty z korą. Proces, który w borku dochodzi do końca, można porównać z nawozowym działaniem kompostu: przekazuje glebie coś, «co ma skłonność do tego, by bardzo silnie przenikać to, co astralne, z tym, co ziemne, bez pośrednictwa tego, co eteryczne».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 94.&lt;/ref&gt; Proces ten dokonuje się na najwyższym poziomie w kwiecie. Pod przewagą procesu sulfuryzacji, równoznacznego z astralnym oddziaływaniem, rozkwita on, objawiając w ten sposób swą istotę w obrazie — i jednocześnie w ten obraz formy i barwy zamarza. W kwiecie dokonuje się całkowita przemiana tego, co fizyczne, substancjalności ziemskiej. W borku dokonuje się również rodzaj procesu kwitnienia, który jednak na niższym poziomie zatrzymuje się w połowie drogi. Nie dochodzi do przemiany substancji, lecz do sulfuryczno-astralnego zachowania organo-mineralnej kompozycji substancji — wypadłej z życia kory, uformowanej w określoną organiczną «strukturę».<br /> <br /> Kto kieruje wzrok ku drzewom tworzącym borek, takim jak dąb, może sobie powiedzieć: borek jest wyrazem przetrwającego pory roku, bliskiego ziemi procesu kwitnienia, który — w równoczesności z korą, kambium, bielą i drewnem rdzeniowym — nadaje drzewu trwałość w zmienności pór roku. Tak widziane, wyjściowy materiał dla preparatu z kory dębowej jest również substancjalnością, która wyłoniła się z procesu kwiatopodobnego. Potwierdza to odpowiedź Rudolfa Steinera na pytanie jednego ze słuchaczy: «Czy w rachubę wchodzi cała kora?» «Właściwie tylko zewnętrzna warstwa kory, która kruszy się, gdy się ją odrywa.»&lt;ref&gt;Ebd., Fragenbeantwortung vom 13. Juni 1924, S. 147.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> To, co w ogóle właściwe jest drzewnej naturze — silne zagęszczenie astralności w koronie drzewa — cechuje dąb w sposób szczególny. Pod tym względem dąb jest pokrewny pokrzywie, lecz w sensie odwrotnym. Dla pokrzywy charakterystyczne jest jej niezwykłe «działanie ku wnętrzu». U dębu natomiast — rodzaj działania ku zewnętrzu, silna siła przyciągania dla świata owadów, wręcz jakby kołyska dla wielu jego gatunków. W strefie korzeniowej są to larwy mnóstwa gatunków przede wszystkim chrząszczy, w próchnicy wypróchniałego, starego pnia między innymi larwa jelonka rogacza, w strefie liściowej zaś galasówki. Ich siedlisko — galasy — jest symptomatyczne dla działania tego, co astralne, zwierzęcia. Galasówka sprawia, że przez {{SE|395}}<br /> <br /> hormonalne oddziaływanie dwuwymiarowość liścia dębowego od punktu złożenia jaj wyrasta w galasik miąższowy, to znaczy przybiera trójwymiarowość. W galas chroniący larwę liść przeobraża się w rodzaj kulistego organu skórnego — bogatą w tkankę odżywczą treść zamkniętą wobec zewnętrza. Galasy tworzą się również na innych roślinach zdrewniałych. Dąb jako pojedyncza roślina żywicielska potrafi jednak wydawać ponad 100 różnych rodzajów galasów.&lt;ref&gt;Eduard Strasburger: ''Lehrbuch der Botanik'', Stuttgart 1978, S. 422.&lt;/ref&gt; Godna uwagi jest wysoka zawartość w galasach kwasów garbnikowych i barwników, co ponownie wskazuje na przedwczesną sulfuryzację w strefie liściowej, podobną jak w korze i borku.<br /> <br /> Dopiero patrząc na wygląd dębu szypułkowego, na jego szczególne procesy substancji, jego stosunek do świata owadów i sił obrzeża kosmicznego, zbliżamy się do rozumienia słów badacza duchowego, że «to, co jako struktura wapniowa jest obecne w korze dębowej, jest rzeczą najidealniejszą ze wszystkich», by na drodze dalszej preparacji wytworzyć nawóz zdolny «profilaktycznie zwalczać choroby roślin».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 134.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Haustierschädel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Czaszka zwierzęcia domowego ====<br /> <br /> Tak jak dąb zajmuje osobne miejsce wśród roślin preparatowych, tak pozornie samotna stoi również osłona organiczna z królestwa zwierząt, służąca do preparacji kory dębowej i borku — czaszka zwierzęcia domowego: «Jest niemal obojętne, od którego ze zwierząt domowych».&lt;ref&gt;Ebd., S. 135.&lt;/ref&gt; To stwierdzenie badacza duchowego kryje w sobie znów wielkie zagadki. Przy pozostałych preparatach osłona organiczna jest ściśle przypisana określonej rodzinie zwierzęcej, jak szlachetna zwierzyna łowna, albo określonemu gatunkowi, krowie jako zwierzęciu domowemu; tutaj jednak, w przypadku preparacji kory dębowej, gatunek nie odgrywa żadnej roli — liczy się wyłącznie to, że spełniona jest istotowa jakość bycia zwierzęciem domowym. Na szczególne właściwości budowy ciała i duszy zwierząt domowych zwrócono uwagę w rozdziale «Zwierzęta domowe — organy organizmu gospodarstwa i krajobrazu» (s. 126 nn.). Są one wysoce zmienne i różnią się kształtem i ukierunkowaniem zasadniczo od pobratymców żyjących na wolności. Ale co to właściwie — ponad granicami gatunku, rodziny i rzędu — czyni zwierzę zwierzęciem domowym? Odkąd zostało zdegradowane do roli czysto użytkowej w masowej hodowli, pojęcie zwierzęcia domowego opustoszało. Odzyska ono {{SE|396}}<br /> <br /> ciężar właściwy dopiero wtedy, gdy weźmie się pod uwagę, że u zwierząt domowych ich powstanie, ich otwartość duszy na człowieka, ich zdolność do świadczenia mu usług — wszystko to jest dziełem człowieka. Domowość zwierzęcia zawdzięcza swe istnienie i będzie miała swą przyszłość dzięki trosce i miłości człowieka. One to właśnie dają zwierzęciu nieustannie coś, czego z natury nie posiada. I ten dar właśnie wpisał się w kształtowanie ciała zwierzęcia domowego aż po fizyczne ukształtowanie układu kostnego. Tak jak dąb nadaje wapniowi w korze i borku idealną strukturę, tak wapń i jego związki — w niemal martwej kości czaszki — nadkształtowane przez zwierzę domowe. Z tym łączy się pytanie: jak pod tym względem wygląda sytuacja ze zwierzętami użytkowymi hybrydyzowanymi lub genetycznie manipulowanymi i utrzymywanymi cyfrowo? Czy czaszce takiego zwierzęcia użytkowego można jeszcze przypisać jakość czaszki zwierzęcia domowego? Zwierzę domowe musi zostać na nowo poznane w swej jedynej w swoim rodzaju istocie. Ręką i duchem człowieka musi być nieustannie wynoszone choć trochę ponad swą czystą zwierzęcość. To nie tylko kwestia hodowli w dzisiejszym jej rozumieniu — to kwestia wychowania. Zwierzę domowe potrzebuje wychowania, aby stać się zwierzęciem domowym, tak jak człowiek potrzebuje go, by stać się człowiekiem. Praktykowanie tego wychowania zwierzęcia ku domowości w sposób świadomy i zgodny z jego istotą jest sztuką, która wynosi zwierzę ponad instynkty odziedziczone po naturze. Zwierzę domowe wyrzeka się poniekąd mądrych instynktów swej dzikiej postaci. Na człowieku ciąży odpowiedzialność za więcej niż wyrównanie tej straty. Ponieważ zwierzę nie posiada Ja, potrzebuje prowadzenia przez Ja człowieka w procesie wychowania. Wymaga to dziś — gdy tradycyjne praktyki chłopskiej relacji człowiek–zwierzę zanikły — poznania istoty zwierzęcia, dzięki któremu samo użytkowanie odzyska wartość wychowawczą. Biologiczno-dynamiczna hodowla zwierząt opiera się na tym właśnie podejściu. Tam, gdzie w tym sensie pogłębionego rozumienia pracuje się nad domowością zwierzęcia i jej stawaniem się, można oczekiwać znalezienia takich czaszek, które wypełnią przeznaczone im zadanie przy sporządzaniu preparatu z kory dębowej. Jedność użytkowania i wychowania była niegdyś naocznie widoczna w hodowli koni — na przykład przy koniach roboczych zaprzęgniętych do wozu lub pługa. Po tym jak przez całe swe końskie życie wykonywały swą pracę prowadzone przez cugle, w rolnictwie biologiczno-dynamicznym chętnie używano ich czaszek do preparacji. Koń roboczy (na razie?) odszedł do przeszłości. Dziś powszechnie używa się czaszki krowy, która również — przy uboju w odpowiednim czasie jesienią — dostarcza organicznych osłon dla {{SE|397}}<br /> <br /> preparatu z rumianku i preparatu z mniszka lekarskiego. W razie potrzeby używa się też czaszek owcy lub kozy.<br /> <br /> Czaszka dzieli się na część twarzową i część mózgową. U noworodków obie tworzą jeszcze jedną zwartą, zbliżoną do kulistej formę — taką, jaką człowiek zachowuje przez całe życie. Część twarzowa wydłuża się następnie w krótkim czasie młodości zwierzęcia i odtąd dominuje kształt głowy. Głowa grozi tu poniekąd zalaniem przez siły przemiany materii. To zjawisko i jego opanowanie przejawia się szczególnie wymownie u zwierząt z porożem, a inaczej u bydła. Jeleń samiec na przykład dokonuje co roku na nowo ogromnego wyczynu metabolicznego: z czaszki mózgowej wyrasta silnie ukrwione, pokryte aksamitną skórą poroże. Dzieje się to w pierwszej połowie roku. Z początkiem drugiego półrocza moc sił metabolicznych wdzierających się w głowę zostaje wygnana z poroża — zamiera ono w kostną, obejmującą przestrzeń wewnętrzną formę rozgałęzionych tyk i staje się potężnym narządem zmysłowym, wyczuwającym obrzeże ciepła, światła i powietrza. Zimą jest zrzucane. Nie inaczej, a jednak biegunowo, rzecz się ma z wyrostkami głowy u bydła — rogami, rosnącymi rok po roku i jednocześnie zamierającymi w rogową osłonę. Przez te skierowane ku wewnątrz narządy zmysłowe potężny napór przemian metabolicznych na organizację nerwowo-zmysłową jest odpychany przez martwą rogową osłonę z powrotem w ciało. W ten sposób bydło, inaczej niż jeleń, chroni nerwowo-zmysłowe siły głowy przed napierającą mocą sił metabolicznych.&lt;ref&gt;Über die organischen Bildungen, die im höheren Tierreich dem Ausgleich eines ungleichgewichtigen Verhältnisses der polaren Systeme dienen, siehe u.a.: Friedrich A. Kipp: «Bezahnung und Bildungsidee des Organismus», in: Wolfgang Schad (Hrsg.): ''Goetheanistische Naturwissenschaft'', Band 3: ''Zoologie'', Stuttgart 1983, S. 167 f.; sowie Andreas Suchantke: «Polarität und Dreigliederung im Tierreich», in: ders.: ''Metamorphose – Kunstgriff der Evolution'', Stuttgart 2002, S. 137 f.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Anatomiczna budowa ciała i czaszki u zwierząt domowych nie różni się od budowy dzikich form. Istnieje jednak znamienna różnica w sposobie ukształtowania: jest ono wysoce zmienne; część twarzowa czaszki pozostaje nieco skrócona, sprawność zmysłów jest mniejsza, wydajność metaboliczna wyższa, objętość jamy mózgowej miejscami znacznie zredukowana (zob. rozdział «Zwierzęta domowe — organy organizmu gospodarstwa i krajobrazu», s. 126 nn.). Są to jednak symptomy powstrzymanego u zwierząt domowych rozwoju, zachowania ich młodości, statusu poniekąd bardziej embrionalnego. Ta zachowana {{SE|398}}<br /> <br /> młodość właśnie wyznacza istotę zwierzęcia domowego. Ewolucyjnie zawdzięcza ono swą bardziej młodzieńczą naturę człowiekowi. Ten fakt nakłada nań zobowiązanie, by w poznaniu istoty i w miłości ukierunkować wychowanie w hodowli, żywieniu i pielęgnacji stosownie do tej prawdy.<br /> <br /> Jako zwierzęca osłona organiczna dla pokruszonej kory dębowej i borku służy jama mózgowa w czaszce jednego z większych zwierząt domowych. Otacza ją mozaika kości górnej czaszki, ukształtowanych częściowo z tkanki łącznej — jak sklepienie czaszki (z kością czołową, skroniową i ciemieniową) — częściowo z chrząstki, jak kości podstawy czaszki i częściowo potylica, a także kości odgraniczające jamę mózgową od czaszki twarzowej. Skostnienie powstaje przez komórki kostne, które promieniują w tkankę łączną i chrząstki z poszczególnych ośrodków i przez odkładanie fosforanów wapnia i magnezu, węglanów wapnia oraz fluorku wapnia unieruchamiają ruchliwość tkanki podstawowej. Powstają z tego płaskie kości okrywające, połączone mostkami z tkanki łącznej lub chrząstki. W miarę starzenia się ulegają one w końcu skostnieniu — kości chrząstkowe w mocniej uformowane, częściowo zrastające się ze sobą kości ograniczające jamę mózgową od strony czaszki twarzowej. Skostnienie (ossyfikacja) jest postępującym zamieraniem w formę. W porównywalny sposób kora zamiera w formę borku. A jednak — ponieważ mamy do czynienia ze zwierzęciem — ten proces obumierania jest hamowany przez ciało sił kształtujących. Procesy życiowe pozostają w pewnym stopniu w ruchu; nieustanny rozpad, przekształcanie i odbudowa substancji kostnych trwa nadal. Jak bardzo kości są jednak jeszcze przeniknięte procesami życiowymi, oświetla fakt, że jedna trzecia kości składa się z organicznej substancji podstawowej, z ''ossein'', a dwie trzecie z wyżej wymienionych soli mineralnych (P, Ca, Mg i F).&lt;ref&gt;Rolf Krahmer, Lothar Schröder: ''Anatomie der Haustiere'', Leipzig 1985, 368 S.&lt;/ref&gt; Siły kształtujące ożywiają i prześwietlają kości od leżącej na zewnątrz, unerwionej i ukrwionej okostnej, czyli periosteum.<br /> <br /> Z powyższych rozważań, ani też z przywołanych morfologicznych osobliwości, nie wyciągniemy rozstrzygającego wskazania, które przybliżyłoby rozumieniu stwierdzenie badacza duchowego, że do preparacji kory dębowej nadaje się czaszka: «niemal obojętnie od którego z naszych zwierząt domowych».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 133.&lt;/ref&gt; Odpowiedź znajdzie się zapewne tylko wtedy, gdy weźmiemy pod uwagę relację człowieka ze zwierzęciem od epok lodowcowych {{SE|399}}<br /> <br /> i następujących po nich wielkich kultur starożytnych. Ludzkość żyła wówczas jeszcze w sennym, mrocznym stanie świadomości. Można go też nazwać świadomością mitologiczną. Z niej wypływały mity ludów — inspiracje z duchowo-rzeczywistego, nadzmysłowo odczuwanego świata. Pozostawała pod kierownictwem natchnionego kapłaństwa misteriów. W tych duchowych tłach należy szukać stawania się zwierzęcia domowym (por. rozdz. «Zwierzęta domowe — organy organizmu gospodarstwa i krajobrazu», s. 126 nn.). Polegało ono na tym, że instynktowne życie zwierząt, ukształtowane przez ewolucję, było stopniowo zastępowane przez prowadzenie przez człowieka. Ten krok przemiany, wynikający z duszewno-duchowej konstytucji świadomości ówczesnej ludzkości, wycisnął piętno na ciele życiowym zwierząt, a przez nie na ciele fizycznym i tym samym na strumieniu dziedziczności. Pomogło to zwierzęciu domowemu zachować jego młodość, utrzymać zmienność jego cielesnej konstytucji. W ostatecznej konsekwencji można przyjąć, że tajemnica stawania się zwierzęciem domowym znalazła swój osad w ciele fizycznym — w specyficznym rozmieszczeniu substancji, w ich «strukturze» — tam, gdzie życie ostatecznie krzepnie w formę. Gdy forma zostaje stworzona, życie wycofuje się z niej, wydaje ją śmierci. To rozmieszczenie substancji, stworzone przez siły kształtujące zwierzęcia domowego, jest za każdym razem inne w kościach rurkowych kończyn, w kościach miednicy, kręgosłupa, i znów inne w kościach czaszki otulających centrum układu nerwowo-zmysłowego. Przeważającą substancją budującą te ostatnie jest wapń; występuje w różnych kompozycjach z fosforem, węglem, tlenem i fluorem. Jego siły, skierowane jakby ku jednemu środkowi, nadają czaszce mózgowej kształt zbliżony do kulistego. Kompozycyjne rozmieszczenie wapnia w kościach czaszki mózgowej jest — można tak wnioskować — wyrazem zainspirowanego przez człowieka, utrzymywanego w młodości duszy gry sił zwierzęcia domowego. Jest ono na zwierzęcym poziomie wyższym sposobem rozmieszczenia wapnia niż to, które na poziomie roślinnym, na przykład w korze i borku dębu, jest obecne. Tak widziane, czaszka zwierzęcia domowego zachowuje w swoich kompozycjach wapniowych siły astralne, które napłynęły do zwierzęcia domowego przez czynną troskę i zastąpiły utracone instynkty. Posiadają one w wyższym sensie zdolność oczyszczającego, uzdrawiającego i leczniczego oddziaływania na wrzące procesy życiowe.<br /> <br /> Ta próba myślowego przybliżenia do rozumienia wyjściowych materiałów preparatu z kory dębowej i czaszki zwierzęcia domowego musi być pogłębiana dalej. Ale nawet to nie rozwiązuje zagadki {{SE|400}}<br /> <br /> samej preparacji jako takiej. Musi ona zostać dokonana ręką ludzką — akt artystyczny!<br /> <br /> Dąb wyrasta w naszych krajobrazach, podobnie jak wszystkie rośliny preparatowe i zwierzęta domowe; lecz w jakich warunkach życia i środowiskowych? Musimy czynić wszystko, co leży w naszej mocy, by poprzez kształtowanie organizmu gospodarstwa i krajobrazu sprzyjać ich kwitnieniu zgodnemu z ich istotą. Obejmuje to, wszędzie gdzie to możliwe, nawożenie preparatami. W swoim powstawaniu jest ono syntezą substancji i sił komponujących krajobraz, a w swym zastosowaniu — jako całość — środkiem leczniczym służącym ich harmonizacji.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Präparation_der_Eichenrinde-Borke&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Preparacja kory i łyka dębu ====<br /> <br /> We wrześniu zdobywamy korę borkowatą z dębu — możliwie takiego, który wyrósł w gemarkacji gospodarstwa — oraz czaszkę, możliwie zwierzęcia hodowanego na tym samym gospodarstwie ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Rysunek 29]]). W przypadku starszych dębów o głęboko pofałdowanej borce zaleca się, by zewnętrzną, często lekko omszałą warstwę zeskrobać żelazkiem i dopiero warstwy głębsze, młodsze, wziąć do użycia. Masa, która już przy zdejmowaniu zaczyna się kruszyć, zostaje następnie posiekana na drobno, aż uzyska strukturę sypką, grudkowatą. Z czaszki zwierzęcia domowego — po uboju — usuwa się mózg przez otwór potyliczny oraz resztki przylegającego z zewnątrz mięsa i skóry. Używa się następnie górnej części czaszki i przez ten sam otwór kości potylicznej — przez który pęczek nerwowy rdzenia kręgowego przechodzi do móżdżku — wypełnia się komorę mózgową masą borkowo-korową. Otwór zamyka się odłamkiem kości czaszki i uszczelnia gliną.<br /> <br /> W tym pierwszym kroku preparacji dokonuje się pierwsze wywrócenie na nice: coś zewnętrznego, kora-borka, staje się czymś wewnętrznym, zamkniętym w powłoce kostnej, która już za życia zwierzęcia domowego bliższa była śmierci niż życiu. Tuż przy mózgu służyła ona uświadamianiu sobie instynktownie kierowanych doznań zmysłowych ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Rysunek 29]]).<br /> <br /> W drugim kroku preparacji dokonuje się drugie wywrócenie na nice procesu przyrodniczego, prowadzonego przez ducha i rękę człowieka. Czaszki zostają zaraz po wypełnieniu substancją roślinną zakopane płytko w ziemi, w miejscu, gdzie jest dużo szlamu roślinnego i gdzie napływa woda atmosferyczna — deszczowa i roztopowa. W tym ziemistym, księżycowo-wodnym środowisku spoczywają, wystawione na działanie sił jesiennych i {{SE|401}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 29, S. 401.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 29: Die Stoffkomposition des Eichenrindenpräparates im Durchgang durch das Winterhalbjahr.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> zimowych. Trudność spełnienia tych warunków w sposób optymalny doprowadziła do rozmaitych rozwiązań.&lt;ref&gt;Walter Stappung: ''Die Düngerpräparate Rudolf Steiners, Herstellung und Anwendung'', Rüfenach 2017, 2 Bd. (Bd. 1: 632 S.; Bd. 2: 116 S.).&lt;/ref&gt; Pewną swobodę postępowania ułatwia następująca wskazówka Rudolfa Steinera: «versenken nun [den Schädel; Anmerkung des Verfassers] in die Erde und geben […] Torfmull drauf und versuchen, durch Einleitung irgendeiner Rinne möglichst viel Regenwasser an den Platz zu bekommen. Man könnte es sogar so machen […] in einem Bottich, in den immerfort Regenwasser einfließen und wiederum abfließen könnte […] da solche Pflanzensubstanz hineingeben, die stark bewirkt, dass immer Pflanzenschlamm da ist» («zakopujemy teraz [czaszkę; uwaga autora] w ziemi i kładziemy na niej torf, a przez jakiś rów staramy się doprowadzić jak najwięcej wody deszczowej na to miejsce. Można nawet tak postąpić [...] w kadzi, do której wciąż wpływałaby i wypływała woda deszczowa [...] wkładać tam taką substancję roślinną, która silnie sprawia, że zawsze jest tam szlam roślinny»).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 135.&lt;/ref&gt; Obie metody są stosowane w praktyce.<br /> <br /> Wiosną następuje trzeci krok preparacji: czaszki wyjmowane są z ich ziemisto-wodnego środowiska. Znów dokonuje się wywrócenie na nice: to, co wewnętrzne — wypełnienie z kory-borki — wchłonęło i skupiło w sobie działające z zewnątrz siły. To, co się ukazuje, jest nową substancją, nieco ciemniejszą z wyglądu, o konsystencji lekko uziemnionej, lecz wciąż jeszcze grudkowatej. Jest to nowa substancja, {{SE|402}}<br /> <br /> obdarzona nową właściwością promieniującego działania astralnego, które kompostowi i nawozowi gnojowemu «wirklich die Kräfte verleiht, schädliche Pflanzenkrankheiten prophylaktisch zu bekämpfen, aufzuhalten» («naprawdę nadaje siły do profilaktycznego zwalczania i powstrzymywania szkodliwych chorób roślin»).&lt;ref&gt;Ebd., S. 135.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Jak można myślowo prześledzić ten proces, który rozgrywa się w tym, co ziemiste, między szlamem roślinnym, kostną powłoką czaszki a korą-borką dębu przez zimowe półrocze? Poniżej próba interpretacji. Chodzi o pytanie: jak można uczynić pożyteczną właściwość wapnia, polegającą na ściąganiu sił eterycznych? Zbyt często po wilgotnej zimie i wiośnie, gdy nagle nastaje bogaty w słońce okres ciepła, masowo pojawiają się szkodliwe obce organizmy — jak mszyce w koloniach. Są one znakiem eterycznie bujnie rozrastającego się wzrostu. Kosmiczno-astralne siły są zbyt słabe, by nadmiar siły wzrostu ukształtować w formę. Tu może pomóc ściągająca siła wapnia — nie jednak zwykłego związku wapniowego z resztą kwasową kwasu węglowego (CaCO&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;), lecz takiego wapnia, który ma «strukturę» właściwą korze-borce dębu. Ten szczawian wapnia, wyniesiony przez procesy życiowe dębu i przez niego wydzielony w korę-borkę, musi zostać przez kolejne kroki preparacji doprowadzony do stanu, w którym — jako dodatek do nawozów organicznych — podtrzymuje zdrową równowagę między życiowym związkiem gleba-roślina a wnikającymi siłami astralnymi podsłonecznych planet Wenus, Merkurego, Księżyca. Osiągnąć to można w ten sposób, że wytwarza się stan chaotycznie bujnej eteryczności. Stan ten istnieje w szlamie roślinnym. Musi być przez ciągły dopływ wody deszczowej i roztopowej stale podtrzymywany. Woda atmosferyczna zawiera tlen, który sprawia, że przebiegające beztlenowo procesy rozkładu nie przechodzą w gnicie. Biegunowo do wodnistości szlamu roślinnego stoi natura napływającej, przepojonej kosmicznymi siłami wody deszczowej i roztopowej. Skrapla się ona w zimowej atmosferze z gazowej postaci powietrza w postać kropli albo krystalizuje w kryształ śniegu. W obu stanach skupienia woda ma swoje własne centrum. Do tego centrum przystępują siły makrokosmosu, koncentrują się w powłoce wodnej i ograniczają ją do postaci kropli czy kryształu śniegu. Gdy owe krople wody łączą się teraz w jednolitą masę wodną w tym, co ziemiste, oddają swoje własne centrum centrum środka Ziemi. {{SE|403}}<br /> <br /> Kosmiczne siły skupione w kroplach rozchodzą się w tym, co ziemiste, i — w tym przypadku — wchodzą w pierwochaos szlamu roślinnego. Dochodzi w pewnego rodzaju syntezie do wyrównania: księżycowo-mikrobialne dzianie się rozkładu zostaje przez siły aktualnie działającego kosmosu wprowadzone w równowagę. Można przyjąć, że w tej równowadze chodzi o połączenie planetarnego działania podsłonecznego i nadsłonecznego.<br /> <br /> W to środowisko bezkształtnie chaotycznego szlamu roślinnego i przepływającej nad nim wody deszczowej czy roztopowej zanurzone zostają czaszki zwierząt domowych z wypełnieniem z kory dębu w komorze mózgowej. Nieprzerwanie opływają je i przenikają przez kostną powłokę czaszki łączące się siły eteryczne. Wykazuje ona strukturę wapniową ukształtowaną przez wyższe siły astralne zwierząt domowych, które stoją w służbie człowieka. Z serca, które pozostaje w związku ze Słońcem, działają w zwierzęciu ku głowie siły nadsłonecznych planet, Marsa i Jowisza, podczas gdy w samej głowie dominują kształtujące formę i strukturę siły Saturna.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 60.&lt;/ref&gt; Oznacza to, że zchaotyzowane w szlamie roślinnym, wprowadzone przez wodę deszczową w pewien rodzaj równowagi siły eteryczne — w przejściu przez powłokę czaszki — zostają przez mniej instynktowo związane siły astralne zwierząt domowych przemienione w siły kształtujące. Wapń powłoki czaszki, ustrukturyzowany przez ciało astralne zwierząt domowych, ściąga siły eteryczne i obdarza je budującą, porządkującą mocą działania. W korze-borce leży, tak przyrządzone przez dąb, wapń z jednej strony w takiej kompozycji substancjalnej, że staje się podatny na eteryczne strumienie szlamu roślinnego, przemienione w siły kształtujące za pośrednictwem czaszki zwierzęcia domowego. Z drugiej strony leży w naturze wapnia, by te odebrane siły kształtujące skupiać i zachowywać w związku działania kory-borki dębu.<br /> <br /> Czaszki zwierząt domowych wraz ze swym wypełnieniem pozostają przez zimowe półrocze wystawione na wnikające w to, co ziemisto-wodne, siły ziemsko-kosmiczne. Postępowanie to można tak interpretować, że z jednej strony w tym czasie i tak planetarne działanie podsłoneczne — a w szczególności działanie Księżyca — jest najsilniejsze w tym, co wodniste szlamu roślinnego, z drugiej zaś siły kształtujące dalszego obrzeża gwiazd stałych, działające poprzez to, co twarde i ziemiste, rozwijają w twardej, skamieniałej w formę czaszce zwierzęcia domowego swą największą skuteczność. {{SE|404}}<br /> <br /> Gotowy preparat wprowadza się — tak samo jak opisane wyżej — do pryzm kompostowych i gnojowych w ilości trzech palców (szczypcie) na 1 do 2 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; w zakresie ogrodniczym, w zakresie rolniczym na 8 do 15 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;. Nie liczy się substancja, lecz promieniowanie sił. I tutaj osąd powinien kształtować się z tego, czego uczy własna obserwacja i doświadczenie.<br /> <br /> W przeciwieństwie do krzemu Rudolf Steiner opisuje wapno jako to, co chce «an sich heranziehen» («przyciągać wszystko ku sobie»). «Was der Kalk haben will, lebt im Pflanzlichen» («To, czego wapno chce, żyje w tym, co roślinne»). «Das Kalkige ist die allgemeine äußere Begierde im Irdischen» («To, co wapienne, jest powszechną zewnętrzną żądzą w tym, co ziemskie»).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 11. Juni 1924, S. 82/83.&lt;/ref&gt; W tej właściwości «żądliwości» wyżywa się przyrodniczo nieorganicznie martwe wapno. Przez procesy życiowe roślin — a w szczególny sposób dębu — zostaje ono stopniowo wyzwolone z tego przykucia do tego, co ziemskie. Z tego ożywionego stanu zostaje wydzielone w korę-borkę w taki stan, który wprawdzie zbliża się ku mineralnemu, lecz w swej «strukturze» odciska na osadzonym w tkance kory-borki szczawianie wapnia piętno organizacji sił kształtujących dębu. Czy nie można w tym widzieć sensu trzech opisanych kroków wywrócenia na nice preparacji, mianowicie że «natura żądliwa» martwego wapna odwraca się w swoje przeciwieństwo? W swym układzie sił przemienia się w stan, w którym niczego już nie chce dla siebie, lecz przekazuje roślinom siły, dzięki którym mogą się bronić przed chorobotwórczymi i szkodliwymi wpływami z zewnątrz. Wapń w wapieniu zostaje przez procesowe kroki preparacji wydobyty ze swych ewolucyjnie utrwalonych stanów; z biorącego staje się dającym, uzdrowicielem w życiu roślin.<br /> <br /> Podsumowując, można powiedzieć: jak przy wszystkich preparatach, poszczególne kroki kompozycji nie działają addytywnie, lecz multiplikatywnie. Powstają substancje, które nie są wariantami właściwości, utrwalonych zgodnie z prawami przyrody i wywodzących się z przeszłości, lecz właściwościami umożliwiającymi rozwój w życiowych związkach. W przypadku preparatu z kory dębu jest to nowo zdobyta właściwość wzmacniania układu członów istoty rośliny i tym samym profilaktycznego przeciwdziałania chorobom roślinnym.<br /> <br /> Substancje i siły przyrodnicze, które w nowatorskiej kompozycji wytwarzają substancję nawozową o takiej właściwości, są następujące: {{SE|405}}<br /> <br /> 4. Kora-borka dębu: Dąb czyni z procesu kwitnienia gest otwierający się ku kosmosowi — przez swą istotę jest «bardziej ziemski», co wyraża się substancjalnie w borce w postaci szczawianu wapnia.<br /> <br /> 5. Czaszka zwierzęcia domowego: Została zmetamorfozowana przez prowadzenie człowieka. W zwierzęciu dzikim kształtuje duch duszy grupowej, w domowym dochodzi do niego duch człowieka.<br /> <br /> 6. Jama czaszki, w której kryje się mózg i którą otacza woda mózgowa, jest przestrzenią wydobytą z bezpośredniego kontaktu z tym, co ziemskie — mikrokosmicznym odbiciem makrokosmosu.<br /> <br /> 7. Zimą ziemia jest duchowo czujna, oddana samej sobie.<br /> <br /> W tych czterech jakościach wyraża się dążność działania odśrodkowa ku ziemi. Pojawiają się one w przyrodzie rozdzielnie. Gdy zostają ze sobą powiązane — zarówno przestrzennie, jak i czasowo — na podstawie szlamu roślinnego i napływającej w zimowym półroczu wody atmosferycznej, proces wapniowy zostaje obdarzony nową właściwością terapeutycznego wyrównywania jednostronności w tym, co ziemskie.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Löwenzahnpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kompozycja preparatu z mniszka lekarskiego ===<br /> <br /> W poszukiwaniu rośliny, która przez własne procesy życiowe jest zdolna do wytworzenia w sobie «właściwego wzajemnego oddziaływania między kwasem krzemowym a potasem, nie wapniem», badanie duchowe wskazuje na mniszka lekarskiego (Taraxacum officinale).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999, Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 137.&lt;/ref&gt; «Der unschuldige, gelbe Löwenzahn, wo er in einer Gegend wächst, ist er eine außerordentliche Wohltat. Denn er ist der Vermittler zwischen der im Kosmos fein homöopathisch verteilten Kieselsäure und demjenigen, was als Kieselsäure eigentlich gebraucht wird über die ganze Gegend hin. Er ist wirklich eine Art Himmelsbote.» (Niewinny, żółty mniszek, tam gdzie rośnie w jakiejś okolicy, jest niezwykłym dobrodziejstwem. Jest bowiem pośrednikiem między kwasem krzemowym rozproszonym w kosmosie subtelnie i homeopatycznie a tym, czego jako kwasu krzemowego naprawdę potrzeba w całej tej okolicy. Jest naprawdę rodzajem posłańca niebios.)&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Mniszek jest ewolucyjnie predysponowany do tego, by «we właściwy sposób» przyciągać «kwas krzemowy» «z całego kosmicznego otoczenia». «Denn die Kieselsäure müssen wir in der Pflanze drin haben. Und gerade in Bezug auf die Kieselsäureaufnahme verliert die Erde im Lauf der Zeit ihre Macht. Sie verliert sie langsam, daher bemerkt man das nicht.» (Kwas krzemowy musimy mieć w roślinie. I właśnie w odniesieniu do pobierania kwasu krzemowego ziemia traci z biegiem czasu swoją moc. Traci ją powoli, dlatego tego nie zauważamy.)&lt;ref&gt;Ebd., S. 135.&lt;/ref&gt; Ten kwas krzemowy «ma największe znaczenie dla wzrostu{{SE|406}}<br /> <br /> roślin».&lt;ref&gt;Ebd., S. 136.&lt;/ref&gt; Zawarte w nim «krzem przekształca się z kolei w organizmie w substancję o niezwykłej doniosłości, która w chwili obecnej nie jest w ogóle wymieniana wśród pierwiastków chemicznych».&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Badacz duchowy wskazuje tu znowu na zagadkę, do której rozwiązania obserwacja zmysłowa dostarcza poszczególnych zjawisk — zjawisk wskazujących na wyższy związek, na «das geistige Band» («duchowe wiązadło») ([[Goethe]]), które jako takie otwiera się jednak dopiero przed myślącym doświadczeniem ducha.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Erscheinungsbild_des_Löwenzahns&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Wygląd mniszka lekarskiego ====<br /> <br /> Mniszek lekarski objawia we wszystkich swoich członach bogactwo zjawisk zdumiewających, wskazujących na jedyny w swoim rodzaju charakter, który wyróżnia go nawet spośród osobliwości rodziny ''Compositae'' (koszyczkowatych). Jest wiosennym kwiatonikiem — kilka żółtych plam barwnych pojawia się jeszcze pod koniec wczesnej jesieni. — Za delikatną biało-fioletową zasłoną rzeżuchy łąkowej (''Cardamine pratensis'') Wiesen, łąki, miedze i przydroża pokrywają się w kwietniu złotożółtą kapą rozkwitającego mniszka. Dzieje się to w tej samej chwili, gdy ziemia z zimowego odosobnienia wydycha znowu swoje duszewno-duchowe jestestwo w otaczający ją krag. Morze kwiatów mniszka jawi się jak obraz tego ponownego złączenia Ziemi z kosmosem. Tak szybko, jak pojawił się pod koniec marca, tak szybko znika on pod koniec kwietnia z pola widzenia, skryty przez szybko teraz wyrastające sąsiednie trawy i zioła. Przez cały rok następujący po kwitnieniu skupia i zachowuje siły z kosmosu i Ziemi — by potem, pod promieniami wznoszącej się wiosennej słońca roku następnego, nagle przez noc, fala po fali, wystrzelić łodygi kwiatostanowe ku górze. Unoszą one ku górze pąki kwiatowe, które otwierają się na szeroko rozpostartym dnie kwiatowym i zwracają koszyczek pełen kwiatów języczkowych ku słońcu.<br /> <br /> Kształt wzrostowy mniszka jest w korzeniu, łodydze, liściu i kwiecie wyraźnie trójczłonowy (rysunek 32, s. 423). Wskazuje to na silne działanie sił astralnych, które pomagają ciału eterycznemu tego «posłańca niebios» w jego zdumiewających funkcjach siłotwórczo-kształtujących. Każdy z jego członów przeżywia się jako polarność stagnacji (spoczynku) i ruchu. To siły astralne wdrukowują tę sprzeczność w eteryczną organizację mniszka. Oczywiście dotyczy to — w wielorako zmodyfikowanej, mniej {{SE|407}}<br /> <br /> wyraźnej formie — wszystkich roślin kwiatowych. Ciało astralne rośliny, które promieniuje na nią z zewnątrz ze świata nadzmysłowego, kształtuje — w rodzaju działania od wewnątrz — będące w nieustannym ruchu siły eteryczne w siły kształtujące. Zgodnie z obrazem istoty rośliny hamują one bądź tamują procesy życiowe albo pobudzają je do energicznego wzrostu. U zbóż na przykład łodyga rośnie od jednego zatamowan wzrostu, od węzła, do następnego. Z tej strefy stagnacji wychodzi — przez impuls ruchu — następny człon łodygi (''internodium'') i towarzyszący mu liść, który otacza łodygę pochewką liściową aż do następnego węzła. Temu szybko w formę zamierającemu działaniu wewnętrznemu przeciwstawia się polarnie astralne działanie zewnętrzne. Przejawia się ono w żywiole powietrza, utrzymywanego w ruchu przez ciepło. Głównym składnikiem powietrza jest mineralnie martwy azot (79%) — fizyczny nośnik astralnego działania sił. Można powiedzieć: z każdym powiewem wiatru igrającym z liśćmi, z każdym podmuchem kołyszącym nimi tam i z powrotem, wprawiającym gałązki i konary w wahadłowy ruch lub niosącym pole żyta w «schwanken Silberwellen» (chybotliwych srebrnych falach)&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Faust II'', Vers 4656.&lt;/ref&gt; — za każdym razem działa impuls ruchu: wyraz astralnego działania zewnętrznego.<br /> <br /> Zupełnie inaczej zachowuje się mniszek jako wieloletnia roślina zielna (żywotność około ośmiu lat). Jest on na wskroś opanowany przez życiokształtujące astralne działanie wewnętrzne — porównywalny z pokrzywą, lecz do niej polarny. Podczas gdy pokrzywa, twierdzą swego jestestwa i prezentując się na zewnątrz zbrojnie, sama otacza swoje wielkie działanie wewnętrzne osłaniającą powłoką, obraz zewnętrzny mniszka pokazuje, jak całkowicie oddany jest on zarówno Ziemi, jak i kosmosowi. Choć astralna organizacja mniszka mocą swą zaprzęga siły eteryczne do swojej służby, jego wygląd jest wzorem woli oddającej się, nie woli własnej: «Der unschuldige, gelbe Löwenzahn» (niewinny, żółty mniszek), jak nazywa go badacz duchowy.&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Działanie zewnętrzne w powyższym sensie ledwie do niego dosięga.<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ==== Die Wurzel ====<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Polarność zastojowej i przepływającej siły życiowej potężnie już zaznacza się w korzeniu. Ujawnia się to z jednej strony w silnej sile wgłębnego pędu korzenia palowego, który w strefie próchnicznych wierzchnich warstw gleby {{SE|408}}<br /> <br /> jeden raz lub wielokrotnie się rozgałęzia. Wiązki korzeniowe wnikają głęboko w mineralną glebę podorną i dopiero tam, w jej głębi, rozwijają drobne ukorzenienie. Nawet kawałki górnej części korzenia palowego zdolne są z powrotem odrosnąć — z obu końców cięcia — do w pełni wykształconej rośliny.&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: ''Auf der Spurensuche der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen'', Dornach 2005, S. 97.&lt;/ref&gt; Z drugiej zaś strony górne partie rozgałęzionego korzenia pierwotnego grubieją w wierzchniej warstwie gleby rzepowato w ''korzeń kłączowy''. Wypełniony jest on luźną masą komórkową przetykaną siecią wzajemnie połączonych rurek. Kanały te prowadzą biały, śluzowaty mleczny sok, który pozostaje pod ciśnieniem. Tu daje znać o sobie efekt zastoju, dający się śledzić aż po szypułki kwiatowe. Gdy przetniemy korzeń, żebro liściowe lub szypułkę kwiatową, mleczny sok natychmiast wypływa; cała roślina mniszka pozostaje w stanie nieustannie podwyższonego ciśnienia soków (''turgescencja''). Można też powiedzieć: ciało eteryczne tej rośliny pozostaje pod trwałym «Bildedruck» (ciśnieniem kształtującym) astralności.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Spross_und_Blatt&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Pęd i liść ====<br /> <br /> W porównaniu z «biegunem solnym» korzenia palowego, z przejściem w górnym kłączu korzeniowym, merkuryczny środek pędu i liścia mniszka lekarskiego spiętrza się w wyraźną rozetę liściową (Rysunek 32, s. 423). Łodyga tkwi w szyjce korzeniowej i przez całe życie pozostaje spiętrzona, podczas gdy życiowe siły kształtujące z mocą wystrzeliwują w spiralnie ułożone, gęsto stłoczone liście. Liście przylegają ściśle do ziemi, zimą całkowicie; wiosną podnoszą się. Młode liście, wyrastające z serca rozety liściowej, ustawiają się pionowo, by z wiekiem stopniowo opaść do płaszczyzny rozety, zbliżając się do ziemi. Podczas gdy w ten sposób od wiosny do jesieni tworzą się nowe liście – około 100 – najstarsze u spodu rozety obumierają.<br /> <br /> Wielka siła pędu liści wychodzi od plastycznie uwydatnionego nerwu głównego, który również prowadzi sok mleczny. Do niego przylega blaszka liściowa, która zwężając się od góry do dołu, towarzyszy długiemu ogonkowi liściowemu. W następstwie liści, poczynając od liścieni, jest ona w górnej części podłużnie zaokrąglona. Wkrótce jednak silnie dążąca w blaszkę liściową siła pędu napotyka przeciwdziałającą z zewnątrz siłę spiętrzającą lub kształtującą. W potężnych, spiczastych zębach (lwich zębach) wybija się na zewnątrz i doznaje, niejako w ramach przeciwdziałania, głębokich wcięć do wewnątrz. Tak powstaje obraz pełnego siły, częściowo obustronnie dysharmonicznego, bizarnego {{SE|409}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 30, S. 409.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 30: Stadien des Aufblühens, Welkens und der Bildung der Schirmchensphäre in der Samenreife (aus: Bockemühl, Järvinen, 2005, S. 96).&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> kształtu brzegu podłużnych liści. Dopiero w wierzchołku liścia, w jego hełmiastym, równobocznym kształcie trójkąta, dochodzi do harmonijnej równowagi między siłą pędu a siłą kształtującą.<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ==== Die Blüte ====<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Polarność zastoju i ruchu sprawia, że już sam palowy korzeń, zgrubiały ku górze przez zastój soków, przejawia się jako samodzielny członek mniszka. Nie mniej samodzielnie, a wręcz w spotęgowanej formie, rozwija się rozeta liściowa. Wreszcie, jakby od niej oddzielony, bez żadnego przejścia pojawia się kwiat, w doskonałym opanowaniu tej polarności, jakby uniesiony ponad to, co ziemskie.<br /> <br /> W kącikach liści w sercu rozety jesienią tworzą się pąki kwiatowe. Zimują one «pod ziemią», wciągane jesienią w głąb przez kurczącą się szyjkę korzeniową. Jest to ostatni impuls ruchowy przed zimowym spoczynkiem. Wiosną jednak, w kwietniowe noce, mniszek lekarski rozwija mimo wszystko rodzaj pionowo wystrzelającej łodygi. Z siłami zebranymi i skumulowanymi przez późną wiosnę minionego roku, lato, jesień i zimę, pąki kwiatowe wystrzeliwują w górę na szczycie również wypełnionej mlecznym sokiem, pustej, napełnionej powietrzem rurkowatej łodygi. Pąk kwiatowy to zielona, okrągła główka, otoczona kilkoma warstwami łuskowatych listków okrywy. Pod ciepłymi promieniami słońca wschodzącego dnia otwierają się one szeregami i odginają w dół. Tylko nieliczne nadal otulają rozwijające się teraz z dna kwiatowego kwiaty promieniste (Rysunek 30).<br /> <br /> Gdy i ostatnie listki koszyczka opadają, {{SE|410}} na poszerzonym dnie kwiatowym, w promiennym złocistożółtym kolorze, rozwija się od 100 do 200 pojedynczych, ciasno stłoczonych kwiatów – druga rozeta na wyższym poziomie, zwrócona ku niebu. Rozkwitają one stopniowo od brzegu ku centrum koszyczka kwiatowego. Ten porusza się, podążając za biegiem słońca. Późnym popołudniem część listków koszyczka ponownie się prostuje, jednocześnie dno kwiatowe obniża się, tak że wszystkie kwiaty promieniste stają wzniesione w pęczku i znów są otulone przez listki okrywy niczym pąk. Przy dobrej pogodzie to rytmiczne otwieranie i zamykanie może powtarzać się przez kilka dni; w deszczową, pochmurną pogodę główki kwiatowe pozostają zamknięte. Po przekwitnięciu część listków koszyczka podnosi się po raz ostatni. W następującym teraz procesie tworzenia nasion trzymają one obfitość kwiatów mocno zamkniętą. W międzyczasie rurkowata łodyga wciąż rośnie wzwyż, wyprzedzając rosnące trawy i zioła. W tej ostatniej osłonie na dnie kwiatowym, w odniesieniu do tworzenia nasion, dokonuje się wywinięcie w następujący sposób: nasiono tkwi główką w dnie kwiatowym, podczas gdy jego przeciwbiegun, na którym osadzone są delikatne, nitkowate działki kielicha, wznosi się ku niebu. Podczas dojrzewania nasion ponownie ożywa impuls ruchowy: z bieguna kielichowego nasiona wyrasta cienka łodyżka, która na swoim szczycie niesie nitkowate działki kielicha, czyli puch kielichowy. Wznosząc się, wypychają one zwiędłe płatki kwiatów w górę, na zewnątrz osłony z listków koszyczka. Po tym dłuższym przygotowaniu listki koszyczka po raz ostatni odginają się w dół, dno kwiatowe uwypukla się i zaokrągla w kulę, na której pojawia się na długiej szypułce filigranowy «dmuchawiec» ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#409|Rysunek 30]], s. 409). Jest on w swoich licznych pojedynczych parasolkach zawsze w pełni ukształtowany, ponieważ wszystkie owoce nasienne rozwinęły się w dnie kwiatowym. Dojrzałe nasiona uwalniają się z dna kwiatowego i z najbliższym podmuchem wiatru odlatują pojedynczo.<br /> <br /> Wielokrotne otwieranie się i zamykanie otoczonego listkami koszyczka kwiatowego, ruch dna kwiatowego i rozpromienianie się kolonii kwiatów w otoczeniu to pełne wyrazu gesty, które w obrazowy sposób wskazują na bliskość działania ciała dusznego, czyli ciała astralnego, tej szczególnie wysoko rozwiniętej rośliny złożonej. Ale to nie wszystko; podczas tworzenia nasion rozpromienia się ona ponownie, przekształca włoskowate liścienie w srebrzyście lśniące parasolki, które niczym gwiazdy układają się w odwzorowanie kulistego kształtu kosmosu. Liścienie, które zwykle rozwijają się w tym, co ziemsko-wodne, wywijają się i zwracają w {{SE|411}} powietrzu,<br /> <br /> cieple i świetle ku kosmosowi. W kolejnym spotęgowaniu tego, co było wcześniej, na chwilę, w przejrzystej osłonie parasolek, powstaje wewnętrzna przestrzeń wypełniona powietrzem i światłem. Można zadać sobie pytanie, czy ta delikatnie zarysowana wewnętrzna przestrzeń nie jest wiernym fizyczno-zmysłowym odwzorowaniem zdolności mniszka do przyciągania kwasu krzemowego z kosmosu, a więc bycia «rzeczywiście rodzajem niebiańskiego posłańca».<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Milchsaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Sok mleczny ====<br /> <br /> Obok mniszka lekarskiego jeszcze inne gatunki złożonych, jak podróżnik ([[Cichorium intybus|''Cichorium intybus'']]), sałata kłująca ([[Lactuca serriola|''Lactuca serriola'']]), mlecz polny ([[Sonchus arvensis|''Sonchus arvensis'']]), a także wilczomleczowate ([[Euphorbiaceae|''Euphorbiaceae'']]), prowadzą w swych tkankach sok mleczny. Jest on białą, mleczną emulsją, która — w przypadku mniszka, i to czyni go jedynym w swoim rodzaju — przebiega w kanalikach rurkowatych jednolicie przez całą roślinę. Od korzenia zgrubiałego na kształt rzepy biegną one przez łodygę cofniętą ku szyjce korzeniowej, dalej w środkowe żebro liści, a wreszcie przez powietrzny łodyżka kwiatowa aż po dno kwiatowe. Sok mleczny łączy wzajemnie tak wyraźnie od siebie odseparowane człony mniszka w jedną całość. Stajemy tu przed zagadką! Czyż nie należy przypisać temu sokowi mlecznemu zarówno natury salnej, jak i sulfurycznej — a ileż bardziej jeszcze merkurialnej? Czyż nie jednoczy on w sobie wszystkich trzech jakości? Czy istnieje tu w ogóle zasadnicze prawidło rośliny kwiatowej — wznoszące oczyszczanie tego, co mineralno-substancjalne, i jego eteryzacja w procesie kwitnienia?<br /> <br /> Sok mleczny jest wydzieliną ze zrośniętych komórek brzegowych wzajemnie ze sobą powiązanych kanałów mlecznych. Jest to masa substancjalna skomponowana przez organizację eteryczną tej rośliny, zawierająca w określonych proporcjach ilościowych wszystko to, co następnie kształtuje się w wysoko wyspecjalizowane formy korzenia palowego, rozety liściowej i koszyczka kwiatowego. Analiza ujawnia tak wielką różnorodność substancji rozpuszczonych i zawieszonych, że uprawnione wydaje się stwierdzenie: Oto mamy przed sobą pierwotny stan życia w postaci zjawiskowej z ewolucyjnie wczesnych czasów kształtowania się Ziemi, w której królestwa bytu mineralnego, roślinnego i zwierzęcego nie oddzieliły się jeszcze od siebie — kompozycja substancji wszechmocnego życia. Poszczególne grupy substancji podlegają, w zależności od stanowiska, silnym wahaniom sezonowym — na przykład ''inulina'', polisacharyd zbudowany z fruktozy, który wiosną podczas wzrostu jest niemal zużyty, a ku jesieni gromadzi się do wysokich {{SE|412}}<br /> <br /> Wiosenna korzeniowa wykazuje najwięcej substancji gorzkich, sierpniowa — najwięcej ''inuliny'', wrześniowa — najwięcej ''taraksyny'', październikowa — najwięcej ''lewuliny''.&lt;ref&gt;Werner Christian Simonis: ''Heilpflanzen und Mysterienpflanzen'', Wiesbaden 1991, S. 280.&lt;/ref&gt; Sok mleczny składa się z wodoopodobnej substancji podstawowej — ''Taraxacum''-Liquoru — w której rozpuszczone są liczne substancje mineralne, jak między innymi potas i krzem, oraz organiczne związki, jak białka, garbniki, alkaloidy, witaminy.&lt;ref&gt;Ebd., S. 282.&lt;/ref&gt; Substancje zawieszone w tym roztworze w drobnych kroplezkach to żywice, a przede wszystkim kauczuk z koloidalną otoczką ochronną z białka. W popiele całej rośliny znajduje się 7% kwasu krzemowego, 40% tlenku potasu, 8% tlenku magnezu, 28,6% tlenku sodu oraz śladowe ilości cynku, miedzi, manganu i siarki.&lt;ref&gt;Erdmuth-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, 512 S.&lt;/ref&gt; Liczby zawartości analitycznie oznaczalnych substancji dają, poza stwierdzeniem ich obecności, niewiele punktów zaczepienia, które pozwoliłyby rozpoznać związek z kształtującą istotą. Więcej informacji uzyska się, gdy skieruje się uwagę na określone kompozycje substancji, np. na substancje czynne i ich lecznicze działanie. Ale i te nie mówią nic o całości mniszka, która te działania wywołuje. Dopóki tę całość przyjmowano jako daną naturalną, mniszek uchodził za oficynalną roślinę leczniczą. Teraz jednak, gdy substancje czynne uznawane za lecznicze zostały wyizolowane i zsyntetyzowane lub mogą być zastępowane innymi syntetycznymi substancjami, mniszek utracił swój zaszczytny status rośliny leczniczej. Odzyska go dopiero — i tak samo wszystkie inne rośliny lecznicze — gdy zacznie się poszukiwać wzajemnego stosunku substancji do siebie jako układu sił, którego architektem jest, pod kierownictwem działających z zewnątrz sił astralnych, ciało eteryczne lub ciało życiowe danej rośliny leczniczej. Poszczególne organiczne związki substancjalne otrzymały wprawdzie swoje piętno od całości organizacji eterycznej, ale jej w pełni wartościowo nie reprezentują.<br /> <br /> W tym celu trzeba by było poznać kompozytora, który w obrazie zjawiskowym mniszka stworzył sobie — w tym określonym układzie substancji — autoportret. Ten kompozytor jako wielki artysta może być odnaleziony jedynie przez poznanie ducha. Dopiero badanie duchowe otwiera dostęp do «duchowej więzi»,&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Faust I'', Vers 1939.&lt;/ref&gt; która znaczeniotwórczo łączy empirycznie znalezione pojedyncze fakty. Takie geisteswissenschaftliche znaczeniotwórcze powiązanie pokazuje, że w mniszku nie — jak w krwawniku, rumianku i pokrzywie —<br /> <br /> nie stosunek między siarką a substancjami ziemnopokrewnymi — potasem, wapniem i żelazem — lecz stosunek krzemu do potasu. W żywym organizmie potasowi przypada rola łączenia ciała eterycznego z ciałem fizycznym; biegun przeciwny zajmuje krzemień. W odróżnieniu od siarki, krzemień stwarza pewien rodzaj zmysłowej relacji między tymi dwoma członami istoty a kosmiczno-astralnymi siłami, które wnikają z bieguna przemiany materii — z «indywidualności rolniczej». To szczególne wzajemne oddziaływanie potasu od dołu i kwasu krzemowego od góry dokonuje się, jak można przyjąć, w przenikającym całą roślinę soku mlecznym. Czy nie trzeba w nim — w kontekście wytwarzającego się w zewnętrzną, trójczłonową postać zjawiskową mniszka — widzieć «pośrednika [między; uwaga autora] rozłożonym w kosmosie w sposób homeopatyczny kwasem krzemowym a tym, czego jako kwasu krzemowego rzeczywiście potrzeba na całym obszarze»?&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni, Dornach 1999, S. 137.&lt;/ref&gt; Tu nasuwa się to samo pytanie co w odniesieniu do azotu w powietrzu: kwas krzemowy jest przecież w glebie dostępny w obfitości — w postaci stałej, koloidalnej i rozpuszczonej — dlaczego zatem sprowadzać go z kosmosu w tak skomplikowany sposób i w tak małych ilościach? Chodzi najwyraźniej o dwa biegunowo sobie przeciwstawne stany działania kwasu krzemowego, czyli warunkującego jego aktywność krzemu. Jednym stanem bytowania kwasu krzemowego są kwarc i krzemiany. Są one wynikiem stawania się i przemijania minionych stanów Ziemi. Jako skały i jako ich zwietrzały rozpad tworzą mineralny szkielet gleb. Z tym ziemno-pokrewnym kwasem krzemowym korzeń rośliny pozostaje w związku. Drugi stan działania kwasu krzemowego objawia się w biegunie przemiany materii ponad ziemią — jako «kwas krzemowy rozłożony w kosmosie w sposób homeopatyczny».&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Myśl biegnie natychmiast ku pyłowi meteorytowemu wciągniętemu w obszar przyciągania Ziemi. Ale on i tak opada ku ziemi sam z siebie. Ta mineralna uziemnienie z pewnością nie może być tutaj zamierzona. Twierdzenie Rudolfa Steinera brzmi: «właściwe wzajemne oddziaływanie potasu i kwasu krzemowego w roślinie musi istnieć, by przyciągać to, co kosmiczne».&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Jest to aktywny proces, który wychodzi od rośliny i który należy ożywić za pomocą odpowiednio przygotowanego nawozu. {{SE|413}}<br /> <br /> To, co określane jest tutaj m.in. jako «kosmiczny kwas krzemowy», oznacza stan niematerialny, eteryczno-astralny. «Moglibyśmy stopniowo, nawożąc bez planu, uniemożliwić ziemi wchłanianie tego, co działa jako kwas krzemowy, ołów, rtęć», «tego, co [...] przybywa z kosmicznego obwodu i musi zostać przyjęte we wzrost rośliny».&lt;ref&gt;Ebd., S. 123–24.&lt;/ref&gt; Ziemia traci zdolność przyjmowania tych kosmicznych substancji. Aby temu zanikowi przeciwdziałać, potrzebne jest z kolei specjalne przygotowanie nawozu: preparat z mniszka lekarskiego. Pośredniczy on między glebą a rośliną w zdolności, która jest szczególnie właściwa mniszkowi — zdolności, by potas i kwas krzemowy sprowadzić w procesach życiowych roślin w takie wzajemne oddziaływanie, by zyskały one zdolność «przyciągania kosmicznego kwasu krzemowego». U mniszka to wzajemne oddziaływanie powstaje dopiero wtedy, gdy oba pobrane przez korzeń ziemskie składniki — potas i kwas krzemowy — wynosi on z anorganiczno-fizycznego w eteryzowany stan. Sok mleczny, w swojej wszechmocy, jest wprawdzie bliższy swojemu praobrazowi, niemniej jednak w tej postaci zjawiskowej jest równie dobrze jego odwzorowaniem jak jego rytm w stagnacji i ruchu, i jego wznoszenie się od korzenia, przez rozetę liściową, osiągające szczyt w koszyczkach kwiatowych. Mniszek jest «pewnego rodzaju posłańcem niebios»; jego obraz zjawiskowy jest tego zapowiedzią. {{SE|414}}<br /> <br /> Tak ze kosmosu napromieniowany i przyjęty przez procesy życiowe rośliny kwas krzemowy wchodzi w związek z kwasem krzemowym pobranym z ziemi, stojącym we wzajemnym oddziaływaniu z potasem. Dopiero w tej rodzaju syntezie znajdzie się zapewne jakiś punkt wyjścia do zrozumienia tego zagadkowego stanu rzeczy, opisanego przez badacza ducha. Kwas krzemowy zawiera krzem. «Krzem z kolei zostaje przemieniony w organizmie w substancję o nadzwyczajnej doniosłości, którą w chwili obecnej [a więc w roku 1924; uwaga autora] w ogóle nie wymienia się wśród pierwiastków chemicznych».&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Czy to ta przemieniona substancja sprawia, że wymienione substancjalności kosmosu stają się w nowy sposób dostępne dla wzrostu rośliny?<br /> <br /> Mniszek łączy w sobie, jako ewolucyjnie najwcześniejsza forma bytowania życia, sok mleczny z doskonałą w teraźniejszości kosmiczno-ziemską siłą kształtującą. Mówi o tym jego obraz zjawiskowy. Czy to ta synteza nadaje mniszkowi — przede wszystkim w jego wyróżniającym się procesie kwitnienia — tę jedyną w swoim rodzaju właściwość, by ziemsko promieniująca {{SE|415}}<br /> <br /> i kosmicznie napromieniowujący kwas krzemowy — w jedno, i przy tym «zawarty w kwasie krzemowym krzem» w żywym przekształcić w «nową substancję»? Odpowiedź twierdząca nasuwa się zarówno przez sam sposób dalszej preparacji mniszka, jak i przez skuteczność gotowego preparatu.<br /> <br /> Punktem wyjścia preparacji jest pytanie: Czy można uchwycić potencjał sił mniszka, skoncentrować go, zachować koncentrat i wprowadzić go w postaci nawozu tak, by udzielał się glebie i rosnącym roślinom? W przekwitaniu mniszka ten potencjał wygasa. Ostatnią oznaką życia jest przebudowanie liścieni w łodyżkowy pappus, niosący pod swoją parasolką nasienie. Zanim dojdzie do tego kunsztownego zakończenia, proces życiowy mniszka, który swój szczyt osiąga w koszyczkach kwiatowych, musi być utrzymany w dalszym przepływie. To zaś może się dokonać jedynie przez organ otoczkowy przynależny do następnego wyższego królestwa przyrody — do królestwa zwierzęcego. Zwierzę oddaje swoje procesy życiowe w służbę swojej dusznej istoty wewnętrznej i utrzymuje je przez nią w przepływie. Według badań duchowych Rudolfa Steinera zadanie to, w odniesieniu do koszyczków kwiatowych mniszka, spełnia otrzewna, a dokładniej — krezka bydlęca.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Bauchfell_bzw._Gekröse_des_Rindes&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Otrzewna i krezka bydlęca ====<br /> <br /> Służy jako organ otoczkowy z królestwa zwierzęcego przy preparacji koszyczków kwiatowych mniszka. Otrzewna (''Serosa'', ''Peritoneum'') okrywa jamę brzuszną i wszystkie znajdujące się w niej narządy, jak również jamę miednicy. W jamie brzusznej i miednicy tworzy ona błonę graniczną bieguna przemiany materii we właściwym sensie. Również jama klatki piersiowej — centrum systemu rytmicznego z sercem i płucami — jest wyścielona przez ''peritoneum'', mianowicie przez opłucną. Ta jednak jest przez przeponę (''Diaphragma'') ściśle oddzielona od otrzewnej. ''Peritoneum'' jest skierowanym ku przestrzeni wewnętrznej ciała, wynicowanym narządem skórnym. Jego powierzchnię, zwróconą ku wnętrzu, tworzą komórki płaskie osadzone w błonie podstawnej. Ta przylega do tkanki łącznej i mięśniowej ścian osłon narządów i jam ciała. Gdy się ją oddziela, trzyma się w rękach przejrzystą, błyszczącą, błoniastą skórę. Jest ona przeniknięta delikatną siecią włókien nerwowych, skupiających się w poszczególnych zwojach i zbiegających się ostatecznie w wielkim centrum zwojowym splotu słonecznego (''Plexus solaris''), który u bydła leży pod kręgosłupem w obszarze granicznym {{SE|416}}<br /> <br /> od odcinka piersiowego i lędźwiowego kręgosłupa. Sploty te należą do wegetatywnego układu nerwowego, który dzieli się na *sympathicus* i polarny wobec niego *parasympathicus*. Ich regulacyjna wirksamkeit rozgrywa się głęboko w podświadomości.<br /> <br /> Czysto anatomiczno-funkcjonalne rozpatrywanie otrzewnej wyjaśnia niewiele o jej głębszym znaczeniu. Stwierdza się silne unerwienie, błonkę wilgoci umożliwiającą ślizganie się narządów jamy brzusznej i miednicy, zwłaszcza splotu jelita cienkiego, oraz zdumiewająco wysoką zdolność resorpcji płynów ustrojowych; w powiązaniu z limfą i węzłami chłonnymi otrzewna dba — w sensie swoistego trawienia — o odtruwanie substancji obcych ciału. Ten ograniczony do bardziej zewnętrznych faktów sposób rozpatrywania poszerza się natychmiast, gdy zapytamy o znaczenie silnego unerwienia. Odpowiedź daje samo bauchfell. Jest ono narządem zmysłowym, który kieruje się ku temu, co w poszczególnych narządach tej przestrzeni wewnętrznej dokonuje się jako wysoce swoista czynność, i który równocześnie sumę tych czynności ogarnia nieświadomie jako całość i z tej całości koordynuje i wzajemnie dostosowuje czynności organów.<br /> <br /> Jak zewnętrzna skóra i osadzone w niej cztery środkowe zmysły — zmysł ciepła, wzroku, smaku i węchu — &lt;ref&gt;Willi Aeppli: ''Sinnesorganismus, Sinnesverlust, Sinnespflege''; Stuttgart 1967; sowie<br /> : Dietrich Rapp, Hans-Christian Zehnter: ''Die zwölf Sinne in der seelischen Beobachtung – Eine Exkursion'', Münchenstein 2019, 253 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophie ein Fragment'', GA 45, Dornach 2002.&lt;/ref&gt; pośredniczą w przekazywaniu świadomości dziennej zmysłowego obrazu rzeczywistości bytu, tak wewnętrzna skóra otrzewnej pośredniczy w objawieniu samej tej istotowej rzeczywistości; to ostatnie przede wszystkim w powiązaniu ze zmysłem życia. Ten oznajmia głucho o cielesnych stanach. Należy on obok zmysłu równowagi, zmysłu własnego ruchu i zmysłu dotyku do dolnych, do zmysłów woli.&lt;ref&gt;Willi Aeppli: Ebd.; sowie: Dietrich Rapp, Hans-Christian Zehnter: Ebd.&lt;/ref&gt; Dzięki bliskości woli ich czynność spoczywa w najgłębszej podświadomości, tej snu głębokiego; pozostaje w bezpośredniej relacji z duchową rzeczywistością bytu. Narząd zmysłowy otrzewnej nie postrzega zatem przedmiotowego naprzeciwko, lecz zanurza się w objawienia istoty, które wyrażają się w czynności narządów jam ciała. Tak czynność pęcherza jako narządu zagęszczania i wydalania jest inna niż czynność jelita cienkiego jako narządu wprowadzania soków trawiennych. Jeszcze inne są czynności wątroby, trzustki, śledziony itd. Otrzewna jest<br /> <br /> Z jednej strony jest ono wplecione w istotowe bycie i czynność (wirksamkeit, funkcję) każdego z poszczególnych narządów jamy brzusznej, z drugiej zaś pośredniczy równocześnie w przekazywaniu sumy tych czynności głównemu centrum zwojowemu splotu słonecznego. Można więc otrzewną wraz z mniejszymi węzłami zwojowymi i wielkim centrum zwojowym nazwać wewnętrznym niebem. Również inne, w sposób oczywisty intuicyjnie wybrane, oznaczenia zwojów jamy brzusznej, jak «zwój gwiaździsty» (*Ganglion stellatum*) oraz *Ganglion coeliacum* (*Coelum* = niebo), wskazują na pokrewieństwo z makrokosmosem. «Jama ciała jest niebem, kosmiczną enklawą».&lt;ref&gt;Lothar Vogel: ''Der dreigliedrige Mensch'', Dornach 1979, S. 105.&lt;/ref&gt; Tu, w królestwie zwierzęcym, a szczególnie u przeżuwaczy i spośród nich przede wszystkim u bydła rogatego, ten związek z niebem osiąga swoje najwyższe ukształtowanie. W akcie przeżuwania krowa nie postrzega odbić zmysłowo danego świata zewnętrznego, lecz w postaci niosących siłę obrazów — objawienie tej istotowej rzeczywistości, która leży u podstaw tego świata. {{SE|417}}<br /> <br /> W obliczu związku otrzewnej z wielorakimi autonomicznymi czynnościami narządów jamy brzusznej, które owijają każdy z nich z osobna, rodzi się pytanie, który jej obszar wchodzi w rachubę przy preparacji. W swoim kursie dla rolników Rudolf Steiner wymienia krezę bydlęcą: «Żółte koszyczki kwiatowe mniszka lekarskiego zbiera się, pozostawia do lekkiego przywiędnięcia, ściska razem, zszywa w krezę bydlęcą».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 137.&lt;/ref&gt; Na pytanie, co należy rozumieć przez krezę bydlęcą, pada odpowiedź: «Chodzi o otrzewną. O ile mi wiadomo, przez krezę rozumie się otrzewną».&lt;ref&gt;Ebd., Fragenbeantwortung vom 14. Juni 1924, S. 175.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Te stwierdzenia doprowadziły w praktyce po dzień dzisiejszy do wątpliwości: czy chodzi przede wszystkim o otrzewną, czy też specyficznie o krezę, która stanowi część otrzewnej? W pierwszym przypadku do preparacji nadaje się znacznie łatwiej i prościej wielka sieć (*Omentum majus*), w mniejszym stopniu — mała sieć (*Omentum minus*), łącząca w podwójnej blaszce wątrobę i żołądek. Wielka sieć, również podwójna blaszka otrzewnej, układa się niczym fartuch między brzuszną ścianę żołądka a splot jelitowy. Opada od żołądka aż ku dolnej stronie jamy brzusznej, tworzy tam wielką pętlę, obraca się z powrotem ku górze i okrywa jelita niczym grzejąca tarcza ochronna.&lt;ref&gt;Ulrike Remer-Bielitz: ''Dokumentation zum Rindgekröse''; Forschungsring, Materialien Nr. 8, Darmstadt 2001.&lt;/ref&gt; Inaczej ma się rzecz z krezą (*Mesenterium*). {{SE|418}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 31, S. 419.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 31: Querschnitt durch die Bauchhöhle des Rindes. Die Bauchfell-Serosadoppellamelle in Beziehung zur Dünndarmverdauung.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Przyczepiając się do ściany jamy brzusznej, bezpośrednio poniżej kręgosłupa, dźwiga ono cały splot jelitowy. Z obu stron jamy brzusznej jednowarstwowe peritoneum jamy brzusznej składa się w podwójną blaszkę surowiczą — krezę — w ten sposób, że jej strony zmysłowo-aktywne kierują się na zewnątrz, w stronę jamy brzusznej (rysunek 31). Podwójne blaszki surowicze rozdzielają się na jelicie cienkim (*Jejunum*) i omotują je jako pojedyncza blaszka. Krezka tworzy w ten sposób wieniec fałdów, który przez znaczną część jamy brzusznej podąża za ściśle przylegającymi do siebie pętlami jelita cienkiego. Między oboma blaszkami surowiczymi krezki leżą pęczki nerwowe (rozgałęziają się w obie blaszki i pozostają w związku z przebiegiem trawienia w jelicie cienkim), a ponadto naczynia krwionośne tętnicze i żylne (podtrzymują intensywne procesy życiowe w jelicie), naczynia chłonne (przyjmują przez błonę śluzową jelita [*Mucosa*] soki trawienne [*Chylus*]), węzły chłonne (działają odtruwająco) oraz wreszcie tkanka łączna i złogi tłuszczowe. Budowa krezki jako części otrzewnej konstytuuje się zatem w taki sposób, że jest ona równocześnie narządem zmysłowym i narządem czynności. Pośredniczy między trawieniem (*świat zewnętrzny*) a organizmem jako całością (*świat wewnętrzny*) — i odwrotnie.<br /> <br /> Gdy ujmuje się ów związek z czynnością w polu widzenia, uwydatnia się różnica między krezką a sieciami (*Omentum majus* i *minus*). Pojęcie «otrzewna», które Rudolf Steiner wymienia w odpowiedzi na pytania podczas kursu w związku z krezką, oznacza coś ogólnego, {{SE|419}}<br /> <br /> niejako ideę wszechogarniającego narządu zmysłowego, który zanurza się w zmysłowy mrok przemiany materii i jest odjęty świadomości. Pojęcie «krezki», wymieniane w piątym wykładzie Kursu rolniczego, oznacza coś szczególnego — pole funkcyjne, na którym to, co ogólne, przekształca się w wysoce swoistą czynność: mianowicie w taką, która w swej pełnej postaci znajduje się wyłącznie w przewodzie pokarmowym. Jej wyjątkowość wynika z bliskiego związku z «zadatkiem Ja», omówionym w rozdziale «Bydło» (s. 146 i n.). Dyspozycja owego zadatku w bydle jest wyznaczona przez długą drogę intensywnej czynności trawiennej, której szczytem jest przeżuwanie. Wynik tego trawiącego odsłaniania substancji jest postrzegany przez surowicę otrzewnową krezki. Promieniuje ona jako siła astralna w głąb wnętrza ciała oraz do krwiobiegu, a ten unosi ją aż po biegun nerwowo-zmysłowy głowy i tkwiące na nim rogi, gdzie zostaje z powrotem spiętrzana. Na wyższym szczeblu wyzwala to na nowo impuls świadomości, którego wynik z kolei promieniuje z powrotem do jamy ciała i poprzez obie blaszki surowicze krezki udziela się zawartości jelita. Zawartość ta jest teraz przesiąknięta siłami, które z bieżącej aktywności życiowej bydła dotarły do jego nadzmysłowej rzeczywistości istotowej. Wraz z wydalaniem ten potencjał sił — «zadatek Ja» — dostaje się do świata zewnętrznego. Nadaje on nawozowi krowiemu jego wyjątkowo trwałą siłę nawozową. To dzianie się, wyłaniające się z wyższej istoty bydła, może uchodzić za kolejne wskazanie, że otrzewna stanowi coś «ogólnego», natomiast dwublaszkowe krezowe błony otrzewnej — coś szczególnego. To ostatnie spełnia w «wewnętrznym niebie», we wpuklionym kosmosie, zadanie rdzenne: pośredniczyć między trawieniem przeżuwacza a organizmem i z powrotem od organizmu ku układowi trawiennemu — który następnie staje się nawozem.<br /> <br /> To dzianie się, obejmujące całą istotę bydła, nie jest domeną ani sieci większej, ani mniejszej. Obie mają swoiste funkcje poza trawieniem i związanymi z nim krokami przemiany ku wyższemu oddziaływaniu sił. Obie wykazują wprawdzie podobną budowę anatomiczną z podwójną blaszką surowiczą i leżącymi pomiędzy nimi pęczkami nerwowymi, naczyniami krwionośnymi i chłonnymi, węzłami chłonnymi oraz tkanką łączną, przy czym ta ostatnia jest znacznie zredukowana. Charakterystyczna dla sieci większej jest siateczkowa dystrybucja wbudowanej tkanki tłuszczowej. Lecz cóż mówi to anatomiczne pokrewieństwo? Funkcja zmysłowa jest zasadniczo inna. Jest to funkcja, która — jak wolno przypuszczać — odnosi się do postrzegania i kierowania harmonijnym współdziałaniem {{SE|420}}<br /> <br /> Organów jamy brzusznej, a przede wszystkim na czynność jelita cienkiego i grubego w odniesieniu do poprzedzającej ją aktywności żołądka i przedżołądków. To, co dzieje się w żwaczu, musi pozostawać w jednoczesnym odniesieniu wzajemnym do tego, co zachodzi w trawieniu jelitowym, i na odwrót. Ponadto sieć większa, zanurzona postrzegająco w gospodarce płynowej jamy brzusznej, reguluje ją przez wydzielanie i wchłanianie. Poza tym odpowiada za obronę przed substancjami obcymi dla organizmu. Ze względu na to wszystko oraz na swą wielką ruchliwość sieć większa bywa określana jako «wielka ścierka jamy brzusznej».&lt;ref&gt;Johannes W. Rohen: ''Funktionelle Anatomie des Menschen'', Stuttgart-New York 1993, S. 287.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> To, co przemawia za krezką bydlęcą jako organem otoczkowym dla koszyczków kwiatowych mniszka lekarskiego, daje się dostrzec w następującym: Jako wysoko rozwinięta roślina złożona mniszek ma moc przyciągania z kosmosu substancjalnej istoty kwasu krzemowego. Krezka bydlęca ma z kolei moc — dzięki swej skierowanej ku wewnątrz sennestätigkeit wobec substancjalnego działania trawienia jelita cienkiego — obdarzania jeszcze niematerialnego kwasu krzemowego pewnego rodzaju odczuwającą wewnętrznością. Aby ten potencjał, tkwiący jako wynik ewolucyjnego stawania się w kwiecie mniszka i w krezce bydlęcej, uczynić użytecznym dla wzrostu roślin, potrzeba znów preparacji, która wynika z poznania ducha przez człowieka i która w rytmie biegu czasów pokonuje granice między królestwami przyrody. Preparat z mniszka lekarskiego (preparat 506)<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Präparationsschritte&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kroki preparacji ====<br /> <br /> Odpowiedni termin zbioru — dotyczy to Europy Środkowej — to słoneczny dzień w kwietniu. Koszyczki kwiatowe otwierają się we wczesnych godzinach porannych, rozkwitają jeden po drugim od brzegu ku środkowi i rozkładają swe języczkowe kwiaty promieniście. Około godziny dziesiątej przed południem osiągają zazwyczaj takie stadium, że w centrum koszyczka pozostaje jeszcze skupisko stojących obok siebie kwiatów. W krótkim czasie mniej więcej godziny, zanim nastąpi pełny rozkwit, koszyczki muszą być zerwane z rurkowych łodyżek i rozłożone do suszenia lub obsuszone ciepłym powietrzem. Zrywania po południu, przy pełnym rozkwicie lub w zaawansowanym okresie kwitnienia należy unikać ze względu na niebezpieczeństwo przedwczesnego przejścia do tworzenia pappusu, czyli nasion. {{SE|421}}<br /> <br /> W pierwszym kroku preparacji koszyczki kwiatowe — w zależności od stopnia wysuszenia — zwilża się lekko wyciągiem z liści mniszka lekarskiego, nieznacznie ściska, obleka ze wszystkich stron płatami krezki i związuje sznurkiem konopnym (bez tworzyw sztucznych) w niewielki pakunek. Jako «alternatywa» dla krezki stosuje się często, ze względu na łatwiejszą obsługę, sieć większą (''Omentum majus''); jest ona szersza i z reguły mniej natłuszczona. Przyczepiona do żołądka, nie ma bezpośredniego połączenia z kłębowiskiem jelitowym.<br /> <br /> Otoczenie błoną krezki prowadzi do pierwszego wynicowania procesu przyrody, a tym samym do pierwszego kroku emancypacji od niego: wypromieniowująca, skierowana ku kosmosowi gesta kwiatów mniszka jest teraz zwrócona ku wnętrzu, wypełniając przestrzeń wewnętrzną. Inaczej otrzewna, która niejako jako «sklepienie niebieskie» wyściełała jamę brzuszną, obejmując wszystkie narządy brzuszne, a zatem i artystycznie pętle jelita cienkiego, i pozostawała w zmysłowej relacji do ukrytej czynności trawienia — teraz jest zwrócona ku zewnętrzu. Opisana podwójna blaszka, czyli podwójna seroza krezki, rozwijają teraz w nowy sposób skierowaną zarówno na zewnątrz, jak i ku wnętrzu czynność zmysłową. Ku wnętrzu czynność ta jest skierowana — przez *surowicówkę* zwróconej ku wnętrzu blaszki — na dzianie się życia, które w koszyczkach kwiatowych mniszka lekarskiego osiągnęło ewolucyjny szczyt, podczas gdy *surowicówka* blaszki zwróconej na zewnątrz otwiera się na siły, które ze strony kosmosu i ziemi napromieniowyują z zewnątrz. W tym ujęciu jednolita funkcja zmysłowa krezki bydlęcej rozszczepia się w polarną podwójną funkcję. Nienaruszone pozostają strony łącznotkankowe obu blaszek; nadal przylegają do siebie i tworzą niejako ogniwo łączące między polarnymi sferami postrzegania.<br /> <br /> Fizyczna i życiowa organizacja mniszka lekarskiego jest ewolucyjnie nastawiona na kształtowanie stosunku wzajemnego potasu i kwasu krzemowego, kulminującego w kwiecie. Z tym wiąże się pytanie, czy w owym ogniwie łączącym — niejako jako synteza tej nowej relacji wewnątrz–zewnątrz — stosunek ten nie może być utrzymywany w ruchu ponad granicą, którą ewolucja postawiła rozwojowi rośliny. Czy właśnie tu nie leży znaczenie krezki: że z jednej strony w swej jedności funkcjonalnej z trawieniem jelita cienkiego, a z drugiej strony ze względu na funkcję swej podwójnej blaszki w pierwszym kroku preparacji wprowadza w relację dwa polarne światy sił? Czy nie stwarzają się przez to dopiero w tym, co ziemskie, warunki dla tego, by jedyna w swoim rodzaju właściwość mniszka lekarskiego — «przyciąganie kwasu krzemowego z kosmosu» — {{SE|422}}<br /> <br /> przekazana na drodze nawożenia na glebę i na życie roślin? Na te pytania odpowiedzieć będzie można jedynie z tego osobistego stosunku, jaki w działaniu i myśleniu buduje się do rzeczy i istot. Stawiają się one w obliczu praktyki stosowanej niekiedy w różnych miejscach, polegającej na wzajemnym oddzieleniu obu blaszek surowicówki — z reguły sieci większej — w ten sposób, że powstaje rodzaj kieszeni, do której wtykane są koszyczki kwiatowe, a otwarte końce następnie wszywane. Oznacza to, że otulina jest tylko jednowarstowa, to znaczy: dochodzi do działania otrzewnej jako czegoś ogólnego (wykładzina jamy brzusznej), a nie krezki jako czegoś szczególnego.<br /> <br /> Drugi krok preparacji zyskał w praktyce szersze zainteresowanie dopiero wtedy, gdy wraz z piątym wydaniem Kursu rolniczego (Dornach 1975) opublikowane zostały również notatki Rudolfa Steinera do wykładów kursowych. W notatkach tych zapisuje on w odniesieniu do preparatu z mniszka lekarskiego: «Zawiesić w krezce w powietrzu.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Anhang, S. 293.&lt;/ref&gt; W piątym wykładzie kursu nie zostaje to wspomniane tymi słowami, lecz od razu odesłano do kroku trzeciego: «Trzeba go [koszyczki kwiatowe mniszka otulone krezką; przypis autora] poddać oczywiście działaniu ziemi, działaniu ziemi w czasie zimowym.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Tak też postępowano powszechnie w kolejnych dziesięcioleciach. Pozostawało jednak stale otwarte pytanie, czy znaczy to, że krok drugi odpada, albo jak rozumieć mające po tym nastąpić zdanie: «Chodzi teraz o to, by pozyskać otaczające siły w ten sposób, że traktuje się go tak samo jak inne.» Zagadkę rozwiązuje przytoczony wyżej cytat z notatek: «zawiesić w powietrzu». Interpretuje on «otaczające siły», które w ciągu lata działają w powietrzu i cieple ponad ziemią. Uwaga, że «traktuje się go tak samo jak inne», musi więc być rozumiana w tym samym sensie co w przypadku krwawnika, gdzie ekspozycja preparatu na siły letnie i zimowe została opisana szczegółowo.<br /> <br /> W drugim kroku preparacji dokonuje się 2. akt wynicowania, a wraz z nim równorzędny akt emancypacji od naturą danego biegu rzeczy ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#423|Rysunek 32]]). To, co przedtem należało do wewnętrznej istoty krowy, a co całe swe istnienie zawdzięczało właśnie jej służeniu — jest teraz organem świata zewnętrznego, w służbie sił, które wpadają z kosmicznego obwodu. {{SE|423}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 32, S. 423.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 32: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation des Löwenzahnpräparates.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Odwrotnie — kwiatki mniszka, które w świecie zewnętrznym zwracają się ku kosmosowi i jemu zawdzięczają swe istnienie, owinięte są teraz zwierzęcą powłoką organową, w której koncentrat sił kwiatków mniszka łączy się z siłami Makrokosmosu, przekazywanymi temu koncentratowi przez powłokę organu krezki bydlęcej.<br /> <br /> Chodzi teraz o to, by zebrane w kwietniu koszyczki kwiatowe dostatecznie wysuszyć, owinąć je niezwłocznie płatami krezki krowy w średnim wieku, w miarę możliwości pochodzącej z własnego stada gospodarstwa, i zawieszony, kulisty pakunek, zabezpieczony przed ptakami, powiesić w powietrzu. Przez całe półrocze letnie, do okolic Michaeli, wisi tak nad ziemią, wystawiony na działanie sił Słońca i planet w cieple i powietrzu. Wchodzą one w oddziaływanie wzajemne z substancjami ziemskimi potasem i krzemionką, dźwigniętymi w kwiacie do stanu eterycznego. Na tym stopniu eteryczności — tak wolno przyjąć — może dopiero powstać ów «stosunek wzajemny potasu i krzemionki», na który wskazuje badanie duchowe, i który nadaje mniszkowi zdolność przyciągania, jako «posłańcowi niebios», kosmicznej krzemionki. Niechaj to będzie próba wskazania kontekstu powiązań, w myśl którego po pierwszym {{SE|424}}<br /> <br /> kroku musi z konieczności nastąpić drugi — mianowicie ekspozycja pakunku krezki na siły atmosferyczne.<br /> <br /> W trzecim kroku preparacji dokonuje się trzeci proces wynicowania i emancypacji ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#423|Rysunek 32]], s. 423). To, co przez półrocze letnie było nad ziemią, w «brzuchu indywidualności rolniczej», wystawione na siły obwodowe kosmicznych planet, zostaje teraz narażone na działanie sił, które z obwodu gwiazd stałych poprzez ziemię działają w tym, co ziemisto-wodne. Podczas gdy latem przeważają siły astralne, promieniujące ze sfery Słońca i sfer planetarnych i odciskające się w substancji kwiatków mniszka za pośrednictwem zwierzęcych powłok organowych — tak zimą w ziemi działają przede wszystkim siły Ja, czynne z wyższego świata duchowego, i one to odciskają się w substancji kwiatowej.<br /> <br /> Postępowanie w trzecim kroku preparacji jest następujące: Po początku jesieni, w okolicach Michaeli, zdejmuje się kulisty pakunek i zakopuje w ziemi, na głębokości przejścia od próchniczej wierzchniej warstwy gleby do podglebia bogatszego w glinę i drobny piasek. Dół zostaje z powrotem zasypany i zabezpieczony przy powierzchni gruntu siatką drucianą przed psami i lisami. Dopóki nie rozwieje się zapach krezki, pomocna może być w tym celu także drewniana lub kamienna przykrywa.<br /> <br /> Wiosną, w okolicach Wielkanocy, wydobywa się preparat — którego powłoka krezki jest z reguły silnie nadgniła — i przechowuje w glinianych naczyniach, ze wszystkich stron otulinych torfem pylastym. Z gotowym preparatem, którego koszyczki kwiatowe w znacznej mierze zachowały swą strukturę, powstała z kolei nowa substancjalność — albo raczej: nowy układ substancji, jako punkt odniesienia dla potencjału sił zupełnie nowego rodzaju. Był przez całą drogę swego powstawania, prowadzony duchem i ręką człowieka, utrzymywany w tym, co żywe — i swą skuteczność rozciąga w tym, co żywe.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Anwendung_und_Wirksamkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zastosowanie i skuteczność ====<br /> <br /> Preparat z mniszka lekarskiego jest, podobnie jak inne preparaty, nawozem sił. Działa tak jak one na «współbrzmienie tworzącego, kształtującego i formującego Słowa Światów»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993.&lt;/ref&gt;, to znaczy — w odniesieniu do preparatów — na siły życia, siły astralne czyli duszewne oraz kształtujące siły istotowe czyli Ja, przy czym te ostatnie przekazują roślinom z głębin ziemi siłę wyprostowania {{SE|425}}<br /> <br /> nadawać.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Leitsätze'', GA 26, «Der Mensch in seiner makrokosmischen Wesenheit», Dornach 1998.&lt;/ref&gt; Tworzą, kształtują i formują żyzną glebę oraz rośliny owocujące jako to, co wgłębia się jako «przepona-środek» między «głową a brzuchem» rolniczej indywidualności. W jedyny w swoim rodzaju sposób dotyczy to preparatu z mniszka lekarskiego. Ile bogatych w powiązania warunków musi ze sobą współbrzmieć, by darzyć kwiat mniszka lekarskiego zdolnością swoistej siły zmysłowej, przyciągania krzemionki z kosmicznego obwodu? Jaki wspaniały kontekst powiązań musi panować w przemianie materii krowy, by z krezką stworzyć organ, który z jednej strony pozostaje w zmysłowym odniesieniu do nadchodzących z zewnątrz substancji strumienia pokarmowego, a z drugiej strony przekazuje wynik tego postrzegania astralnemu jestestwu krowy? Połączenie obu — kwiatu i krezki otrzewnowej — tworzy syntezę wyższego rodzaju, substancję nawozową, której działanie stanowi steigerung obu biegunowych jakości.<br /> <br /> Powstaje nowa kompozycja substancji w tym, co żywe — nawóz, który w jeszcze bardziej intymny sposób dba o to, by nadzmysłowo-astralna organizacja roślin kulturowych wyciskała swe piętno na ich organizacji eterycznej, a przez nią — na ich organizacji fizycznej. Rośliny stają się zdolniejsze do zmysłowego postrzegania, a przez to wrażliwsze na substancje, których potrzebują do swego wzrostu: «jeżeli roślina zostaje w ten sposób, w najsubtelniejszy sposób, przeniknięta krzemionką, przeżyta przez nią, wówczas jest tak, że staje się wrażliwa na wszystko i wszystko przyciąga».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 138.&lt;/ref&gt; Dalej wywodzi się, że ten obwód w sposób oczywisty nie odnosi się jedynie do przestrzeni glebowej przenikniętej przez korzenie pojedynczej rośliny, lecz rozciąga się na sąsiednie pole, las i przylegającą łąkę.&lt;ref&gt;Ebd., S. 138.&lt;/ref&gt; To początkowo zagadkowe stwierdzenie można przy dzisiejszym stanie wiedzy naukowej z powodzeniem tłumaczyć zjawiskiem symbiozy korzeni roślinnych z grzybami glebowymi (''mikoryzą''), których grzybnie — splot nitek komórkowych (''hif'') — łączą ze sobą systemy korzeniowe roślin na znacznych odległościach. Hyfy z jednej strony zaopatrują rośliny w wodę (drzewa leśne), przede wszystkim zaś w substancje mineralne, z drugiej zaś same korzystają z ich bilansu energetycznego. Zjawisko wzajemnie sprzyjającego współżycia (''symbiozy'') organizmów wyżej rozwiniętych z niższymi można z powodzeniem rozumieć w {{SE|426}}<br /> <br /> Weise verstehen, że tutaj panują przytłumione stopnie wrażliwości, jak na przykład u roślin motylkowych, u których zdolność wiązania azotu daje się znacznie zwiększyć przez nawozy organiczne. Można się spodziewać, że i tutaj preparat z mniszka lekarskiego wniesie istotny wkład. Ale czy wyczerpuje to — ta kontynuacja pewnego procesu przyrody — istotę i działanie tej substancjalnej nowości wyłonionej z badań duchowych? Odczuwanie oznacza w tym przypadku przecież to, że astraliczna organizacja, działająca na rośliny z zewnątrz, staje się w wyższym stopniu «rzeźbiarzem i kształtownikiem» sił eterycznych czy życiowych i utrzymuje je jako «siły twórcze» w ruchu. Wstępny etap ku temu dokonuje się w kwiecie mniszka lekarskiego. Obdarzony zostaje — dzięki swemu zakorzenionemu związkowi z ziemią (wznoszący się sok mleczny) i zarazem swemu zwróceniu się ku słońcu i otwarciu na nie — zdolnością przyciągania krzemionki z kosmosu. Przez opisaną preparację, dokonującą się w tym, co ziemskie, preparat z mniszka zostaje w końcu zdolny do tego, by za pośrednictwem nawozów organicznych przekazywać innym uprawianym roślinom zdolność przyciągania z otaczających gleb kulturowych substancji ziemskich, których potrzebują do zdrowego wzrostu.<br /> <br /> Za pomocą konwencjonalnych pojęć teorii nauki taka wędrówka substancji jest nie do pomyślenia. Staje się bardziej zrozumiała, gdy uczymy się pojmować sam boden — organ-przeponę «rolniczej indywidualności» — jako kontekst życiowy przeniknięty przez siły astralne, w który korzeń wnika jakby jako narząd zmysłowy. Ten słabo jeszcze rozwinięty narząd zmysłowy można całkowicie stępić solami mineralnymi (por. rozdz. «Zastosowanie soli azotowych», s. 275 nn.), można też kształtować ten narząd zmysłowy ku coraz wyższej aktywności przez sumaryczne działanie wszystkich wymienionych preparatów. I o to właśnie chodzi. Każdy z nich wnosi pewien aspekt działania do rozwoju organizacji zmysłowej, a przez to do «wrażliwości» wobec substancji i sił: «Jeżeli opracuje się glebę w ten sposób […], wówczas roślina jest gotowa przyciągać rzeczy z szerokiego otoczenia».&lt;ref&gt;Ebd., S. 138.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Preparat z mniszka lekarskiego nawozi glebę siłami astralnymi. Czynią one bujnie tętniące życie gleby wirkungsmächtig w taki sposób, że sama gleba staje się roślinna. W tym środowisku wzmożonej żyzności gleby szukać należy zapewne odpowiedzi na pytanie: Jakiego rodzaju jest «wrażliwość» wzbudzona przez preparat z mniszka? Jest ona {{SE|427}}<br /> <br /> Innenwirkung, która nie pochodzi z własnego, duszewnego wnętrza — takiego roślina nie posiada — lecz która ze sfery nadzmysłowej, poprzez układ substancji w roślinie, ma moc przyciągania ku sobie w ukierunkowany sposób substancji ziemskich. Jak jednak substancje te mogą się poruszać? Czy nie muszą najpierw zostać wprawione w ruch przez organizację życiową roślin rosnących na sąsiednich polach, na łąkach i w lesie? To znaczy: czy substancje ziemskie nie muszą najpierw zostać wyniesione z fizyko-materialnego stanu w stan siły kształtujących? To pytanie-zagadka pozostaje nierozwiązane!<br /> <br /> Stosowanie preparatu z mniszka lekarskiego odbywa się — razem z czterema poprzednio opisanymi preparatami — jako dodatek w rodzaju dawkowania homeopatycznego do kompostów, oborników, gnojówek i gnojowic. Miarą jest szczypnięcie trzema palcami na ok. 1 m² kompostownika ogrodowego, aż do 10–15 m² przy pryzmach obornikowych i kompostowych oraz przy głębokiej ściółce i nawozach płynnych. Preparację należy przeprowadzić bezpośrednio po usypaniu pryzmy, w przypadku nawozów płynnych — bezpośrednio po rozpoczęciu napełniania zbiornika. Zamiast zawieszania w woreczku z tkaniny, porcje preparatów można wyrobić z gliną w kulki i w tej formie dodawać do nawozów stałych i płynnych. Powtórzenia zalecane są po każdym przerzuceniu pryzmy lub po wymieszaniu i napowietrzeniu nawozów płynnych. Preparaty łagodzą procesy rozkładu, które natychmiast się wznawiają, a tym samym ograniczają nadmierne nagrzewanie się i ostrość zapachów. Azot i węgiel pozostają «osiadłe» w organicznych połączeniach. Preparat z mniszka lekarskiego jest ponadto składnikiem «preparatu zbiorczego» — intensywnie preparowanego koncentratu na bazie obornika bez ściółki. Przed codziennym wygnojowaniem posypuje się nim w niewielkich ilościach świeży obornik lub dozuje do miejsc legowiskowych w oborach wolnostanowiskowych.<br /> <br /> Jak każdy z preparatów, tak i preparat z mniszka wzywa do obecnego duchem działania. Dopiero ono — rozumiane w kontekście całości gospodarstwa — budzi pytania, a wraz z nimi badawczą postawę. Otwiera się droga poznania, która czyste wykonawcze działanie ożywia w czyn artystyczny.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Baldrianpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kompozycja preparatu z kozłka lekarskiego ===<br /> <br /> Jako ostatni w korowodzie sześciu preparatów nawozowych występuje preparat z kozłka lekarskiego. Pod względem zastosowania i funkcji zajmuje on zaokrąglającą, szczególną pozycję. W zaledwie kilku słowach Rudolf Steiner charakteryzuje istotę i działanie tego preparatu w następujący sposób: «można więc, jeśli doda się do nawozu w {{SE|428}}<br /> <br /> bardzo subtelny sposób ten rozcieńczony sok z kwiatu kozłka lekarskiego, wywołać w nim to, co pobudzi go do właściwego zachowania się wobec tego, co nazywa się substancją fosforową».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 138.&lt;/ref&gt; Już w tym zdaniu jest zasygnalizowane, że sok wyciśnięty z kwiatu kozłka lekarskiego nie jest poddawany żadnym dalszym etapom preparacji, poza jednym zabiegiem, że przed użyciem należy rozcieńczyć pranalewkę ciepłą wodą. Zagadka, o co tu chodzi, musi zostać rozwikłana z jednej strony przez to, co zdradza postać kozłka lekarskiego (''Valeriana officinalis''), a z drugiej strony przez to, co można uzyskać w formie poznania z badań duchowych.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Erscheinungsbild_des_Baldrian&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Obraz zjawiskowy waleriany ====<br /> <br /> Walerianę spotyka się w strefach granicznych i przejściowych terenów uprawnych, na glebach gliniastych i próchnicznych, najchętniej w miejscach bardziej wilgotnych, raczej zacienionych — przy obrzeżach lasów, na łąkach wilgotnych, w nadbrzeżnych pasach potoków i rzek oraz u podnóża skarp, gdzie z podglebia sączy się woda pod ciśnieniem. W dolinach górskich pojawia się do znacznych wysokości. Można ją również uprawiać ogrodowo. Podczas gdy mniszek lekarski — poza krótkim okresem kwitnienia — skrywa się między trawami i ziołami, waleriana wynosi się z początkowego stadium rozety w dostojnej postawie pionowej wysoko ponad swe otoczenie, zwieńczona biało lub bladoróżowo rozkwitającą wiechą pozorną. Składa się ona z gęsto skupionych, delikatnych, miniaturowych kwiatuszków, które zdają się rozpuszczać w intensywnie rozlewanym zapachu. Zasada łodygi dominuje całą roślinę. Przy wysokości wzrostu do dwóch metrów łodyga sięga zarówno w dół — w przestrzeń korzeniową, tworząc kłącza — jak i w górę — w przestrzeń powietrzną, rozlewając się w kwiatostanie. Ku górze i ku dołowi rozgałęzia się z jednej strony w delikatne szypułki kwiatowe, z drugiej — w grube kłącza. W łodydze przenikają się w jedyny w swoim rodzaju sposób to, co ziemskie, z działaniem powietrza i ciepła. Naprzemiennie krzyżowo rozwijają się nieparzysto pierzaste liście. W pierwszym roku po siewie metamorfoza liścia zaznaczona jest najwyraźniej. Z rozety liściowej wzwyż wznosi się szereg liści w coraz większych odstępach. Ogonek liściowy stopniowo się skraca, a w przejściu do kwiatostanu liście wreszcie cofają się zupełnie {{SE|429}}<br /> <br /> den Stängel zurück. Im Następnym roku metamorfoza liści jest mniej wyraźna ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#431|Rysunek 33]], s. 431).<br /> <br /> Tak samo wyraźnie, jak w kształcie liści, ujawnia się metamorfoza substancjalnego dziania się w przemianie substancji zapachowych od kłącza przez łodygę aż do kwiatu, której intensywność — mierzona rozlewanym zapachem — jest najsilniejsza w czasie przekwitania. Jak forma i barwa poprzez zmysł wzroku budzi odczucie, tak zmysł węchu otwiera odczuciu głębsze warstwy działania substancji. W tępszym odczuwaniu zapach prowadzi głębiej ku jakości sił, które jako astralne są czynne w tym, co żywe. U waleriany i pokrzywy pozostają one względem siebie w stosunku polarnym.<br /> <br /> Obraz zjawiskowy pokrzywy wywołuje wrażenie, że w jej organizacji życiowej działa przede wszystkim eter chemiczny, czyli klangäther, oraz eter życia. Stają się one siłami kształtującymi poprzez wyższą elementaryczno-astralną duchowość i są przez nią zdolne sprawić szczególną budowę substancjalną tej rośliny leczniczej. Pokrzywa staje się obrazem tej skierowanej ku wnętrzu kompozycyjnej nadwyżkowej siły astralnej. Kształtuje ona z jednej strony ściśle aż po peryferie połączenia substancji — jak na przykład urticyna we włoskach parzących — z drugiej zaś strony pozostaje potencjał zatrzymanych sił astralnych, które na drodze preparacji posiadają zdolność ponownego wprowadzenia irdisch materialnych substancji w ruch, ożywienia ich i przemiany.<br /> <br /> Inaczej waleriana: Rozlewa ona na zewnątrz, w powietrze i ciepło, to, co pod wpływem astralnym ukształtowało się w jej procesach życiowych — w liściu, kłączu korzeniowym i łodydze — jako kompozycje substancji. U pokrzywy, ubogiej w zapach, siły kształtujące konfigurują substancje, nadając im zdolność noszenia «wspaniałego działania wewnętrznego». Pokrzywa zachowuje tę jakość sił za ochronnym wałem swej postaci, która na zewnątrz wydaje się zamknięta w sobie. Inaczej znowu waleriana: Rozlewa ona wszystko to, co jej organizacja astralna skomponowała w substancjach poprzez działanie sił kształtujących. Zjawisko pokrzywy w jej ujętej w obraz samoobronie i twardości wskazuje przede wszystkim na twórczą siłę eteru życia, zjawisko otwartej na otoczenie waleriany — na siłę eteru ciepła i eteru świetlnego. Waleriana jest dawcą ciepła i światła. Korzeń {{SE|430}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wurzel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Korzeń ====<br /> <br /> Siewka waleriany wytwarza początkowo korzeń palowy, który wkrótce obumiera. Łodyga pozostaje z początku zahamowana i z niej rozwija się luźna rozeta liściowa. W glebie, w strefie przejścia do korzenia, rozgałęzia się ona w kilka krótkich, walcowatych *rizomów* — rodzaj wegetatywnego owocowania w obszarze korzeniowym — skąd korzenie sięgają pękami łukowato na zewnątrz i w głąb. Obejmują sferycznie przestrzeń wewnętrzną otwartą ku dołowi, rozdzielają się we włóknienie drobnych korzeni i przedstawiają w ten sposób typ «korzenia irdisch»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 56.&lt;/ref&gt; ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#431|Ilustracja 33]]). Rizoomy wykazują — w nawiązaniu do wypełnionej powietrzem łodygi — wewnętrzne kanały. W strefie przejścia do lekko zgrubiałych pęków korzeniowych, zawierających również substancje zapachowe, tworzą się ku jesieni pąki wyrastające w nowe pędy. Do tej formy wegetatywnego rozmnażania dochodzi jeszcze wytwarzanie rozłogów, które przy swoich węzłach pędowych korzenią się na nowo.<br /> <br /> Najbardziej uderzającym zjawiskiem u waleriany jest silny, odurzający, ciężki jak ziemia zapach — wręcz smród — który jest zatrzymany w kłączu i wydziela się z niego przy uszkodzeniu. Analityka chemiczna wskazuje w grupach substancji — węglowodanów, białek, olejów, alkaloidów, żywic itp., jak też kwasów organicznych i substancji mineralnych — na rozległe spektrum połączeń, które całkowicie odpowiada różnorodności wskazań medycznych, na które preparaty z waleriany działają łagodząco i leczniczo. Jednakże Simonis podkreśla, że «uzyskane dotychczas wyniki, dostatecznie charakterystyczne dla istoty rośliny, są niewystarczająco przekonujące».&lt;ref&gt;Werner Christian Simonis: ''Heilpflanzen und Mysterienpflanzen'', Wiesbaden 1981, S. 696.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Kłącze waleriany przypomina chemiczną kuchnię w obrębie tego, co żywe. Wszystko, co stwórcze życiowo, a co Paracelsus ujmuje w *Tria principia*, działa tu w najściślejszym współdziałaniu. W geisteswissenschaftlicher terminologii są to cztery rodzaje eteru — eter życia i eter chemiczny, eter świetlny i eter ciepła — ożywiające świat substancji nieorganicznych pod kierownictwem przede wszystkim eteru chemicznego i eteru życia jako budowniczych fizycznej organizacji roślin. Architektem zaś, który dostarcza planów budowy, jest astralorganizacja działająca z tego, co nadzmysłowe, w czasie i przestrzeni. Na pewnym przedstopniu — można powiedzieć: jeszcze nieoczyszczona — skupia się w korzeniu i *rizomie* pełnia kompozycji substancji, które następnie, w postępującej przemianie, kształtują fizyczno-zmysłową postać waleriany. Nawet element sulfuryczno-imponerable {{SE|431}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 33, S. 431.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 33: Das Baldrianpräparat in Herstellung und Anwendung.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> tworzącego w procesie kwitnienia eteru ciepła i eteru świetlnego zanurza się w sferę korzeni i dba w ciężarze ziemi procesu salowego o «lekkość» palnych olejków eterycznych, a wraz z nią o silne wydzielanie zapachu. W kłączu i sznurach korzeniowych skupia się wszystko, co waleriania ma do zaoferowania pod względem kompozycji substancji. Stąd to właśnie one znajdują zastosowanie w medycynie przy cierpieniach dotyczących przede wszystkim wegetatywnego układu nerwowego, przy zaburzeniach snu, nerwowych stanach pobudzenia i tym podobnych.&lt;ref&gt;Ebd., S. 593.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Stängel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Łodyga ====<br /> <br /> Łodygę waleriany można w pełni słusznie traktować jako osobny człon tej rośliny (rycina 33). Podczas gdy mniszek lekarski nigdy nie opuszcza stadium rozety i rozkwita blisko ziemi jako koszyk pełen kwiatów na własnej szypułce kwiatowej, łodyga waleriany wystrzeluje wiosną ze swej luźnej rozety pionowo w górę. Jest to tak, jakby chciała ona jak najdalej od swojego korzenia unieść swój kwiatostan w sferę ciepła, światła i powietrza. {{SE|432}}<br /> <br /> Łodyga wyznacza gest tej rośliny: jako panujący członek łączy ziemskosprawne korzenie z kwiatostanem zwróconym ku kosmosowi; jak tamte rozgałęziają się ku dołowi, tak ten rozgałęzia się ku górze w drobne gałązki baldachu pozornego. Tkanka życiowa i podporowa łodygi otacza wypełnioną powietrzem rurę; od zewnątrz jest ona wielokrotnie żłobkowana. Ujawnia się w tym ponownie polarna podwójność astralicznego działania — od zewnątrz wciskającego siły wzrostu w formę, od wewnątrz przestrzeniokształtującego i, dzięki azotowi w zamkniętym powietrzu rurki łodygowej, porządkującego substancje w biegu czasu procesów życiowych, przetasowującego je i wywyższającego. Astralność, panując nad całą rośliną waleriany, uszlachetnia dzianie się substancji w wyprowadzaniu łodygi ku górze — od jednej pary liści do następnej. Również łodyga wydziela, już udoskonalona w sposób kwiatowy, typowy zapach olejku walerianowego, w którym aromaty różnych olejków eterycznych łączą się w jedność.<br /> <br /> Można odczuć to jako zjawisko szczególnego rodzaju — jak skonstruowane są prądy soków rośliny byliny, takiej jak waleriania. Najpierw strumień asymilacyjny (*Phloem*) z rozety liściowej zasila wzrost *rizomów* i korzeni oraz ich kompozycje substancji, w których jest już obecna substancjalna budowa całej rośliny. Skoro tylko łodyga zaczyna strzelać ku górze, owe ukształtowane wstępnie substancje uchodzą w wznoszący się strumień *Xylemu* i są ponownie, w powietrzu, świetle i cieple, przez siły kształtujące metamorfozującej się strefy liściowej — dookreślane kompozycyjnie. Przez nie kształtuje się istotowy praobraz waleriany w łodydze, następstwie liści i kwiatostanie — w zewnętrzną zmysłową postać zjawiskową. Ciężar ziemski substancji w korzeniu przechodzi w liściach i kwiecie w «lekkość» i ulatnia się. Następstwo liści<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Blattfolge&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Następstwo liści ====<br /> <br /> Jako siewka waleriania przechodzi wszystkie stadia rośliny bylinowej. Pierwszy liść po skiełkowaniu ma długi ogonek z zaokrągloną, owalną blaszką. Kolejne liście wydłużają się, a blaszka zaczyna rozczłonkowywać się w nieparzyste, jeszcze zaokrąglone, na brzegu lekko ząbkowane listki pierzaste. W miarę wydłużania się ogonka listki pierzaste rozwijają się w formy coraz bardziej podłużne i zaostrzone. W tej fazie listki {{SE|433}}<br /> <br /> pierzaste ustawiają się pionowo i zbierają w wiązkowej rozecie. Wraz ze strzelaniem łodygi ku górze pary liści następują po sobie w krzyżowo-naprzeciwległym porządku w uderzająco dużych odstępach ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#431|Rysunek 33]], s. 431). Listki pierzaste stają się coraz węższe, ostrzejsze i układają się parami. Ku jesieni liście skracają się, ulistnienie gęstnieje, obejmując łodygę. Wreszcie wraz z rozkwitaniem liście wciągają się w łodygę i tylko przylistki liścieniowe pozostają, aż i te znikają w pełni kwitnienia. Na podmokłych, zacienionych stanowiskach waleriania wykazuje tendencję do wybujałego wzrostu.<br /> <br /> Jak substancjalna różnorodność kory korzeniowej tworzy kontekst życiowy z rozetą liściową, tak następstwo liści pędu tworzy go z kwiatostanem. Przemiana form liści — wzwyż wzdłuż łodygi aż do kwiatu (metamorfoza liścia) — jest wyrażonym w obrazie wyrazem niewidzialnie zachodzących w żywym substancjalnych procesów budowania i przebudowywania. W emporwachseniu pęd przechodzi z obszaru Erdig-Wässrigen w obszar ciepła i prześwietlonego powietrza. Tu bezpośrednio i teraźniejszie promieniują siły słońca i sfer planetarnych. Dopiero tu duchowy praobraz waleriany odciska się obrazowo w swojej pełności w przetworzone wcześniej w korzeniu kłączowym dzianie się substancji. Jak w korzeniu kłączowym górę biorą siły działające w Erdig-Wässrigen, tak w wznoszącym się pędzie — siły światła i ciepła, pośredniczone przez powietrze. Czy to może być powodem, dla którego głuchy, przytłumiający świadomość zapach i cierpko-gorzki smak korzenia kłączowego w liściach niemal nie występuje, natomiast w mniej intensywnej formie pojawia się w łodydze? W korzeniu owe jakości zagęszczają się i koncentrują, w następstwie liści natomiast wprawiają się w ciągłą przemianę w ruch.<br /> <br /> Myśląca naoczność przemiany form w następstwie liści rozjaśnia przytłumioność odczuwania zapachu i smaku. Dla myślenia forma liścia jest punktem zaczepienia, który najpierw stoi przed nami przedmiotowo dla siebie. Uwidacznia się jednak, że obserwowany właśnie liść swoim ukształtowaniem zakłada kształt liścia poprzedzającego i prowadzi go dalej. Przejście jednej formy w drugą tworzy człon łodygowy, w którym jedna forma znika i wyłania się następna. Istnieje zatem związek w przemianie form następstwa liści, który ukrywa się przed naocznym postrzeganiem. Kluczem do poznania tego ukrytego przejścia jest myśląca naoczność kształcąca się na przemianie form. Początkowo punktualnie stwierdzające myślenie wprawia się w ruch; wytwarza samotwórczo obrazy myślowe na<br /> <br /> na podstawie niezawodnej naoczności. Te same siły kształtujące «stwarzającego, kształtującego i tworzącego Słowa Światów» działają w przyrodzie i tak samo na wyższym poziomie w człowieku. Kto próbuje myśląco wżyć się w te wsparte na fenomenach obrazy myślowe, ten wchodzi na drogę poznania, na której skryte w łodydze ogniwo łączące liść z liściem może odsłaniać się stopniowo jako «duchowe wiązadło». Jest to istotowy praobraz tego, co roślinne, który z głębin ziemi promieniuje wzdłuż osi Ziemia-Słońce i łączy się z eteryczno-astralnymi siłami kształtującymi napływającymi z kosmicznego obwodu. {{SE|434}}<br /> <br /> Tak oto wżywanie się w zasadę metamorfozy, która działa wszechobecnie w przyrodzie i która może stać się kluczem poznawczym właśnie do tego, co prowadzi ku postępującemu rozumieniu roślin preparatowych i ku zdolności ożywiania na drodze preparacji związku gleby i rośliny. Metamorfozy dokonują się w merkuriowym ogniwie pośredniczącym między dzianiem się substancji w korzeniu (biegun Sal, czyli ziemski) a tym w kwiecie (biegun Sulfur, czyli kosmiczny). Pod względem formy jest odwrotnie: kwiat zamiera w wysoko zróżnicowane formy swoich organów na skutek działania sił ziemskich. Korzeń natomiast wyrasta pod wpływem sił kosmicznych na końcówce korzenia i wykazuje — zwłaszcza w korzeniu palowym — formę bardziej jednorodną (por. też rozdz. «Kompozycja preparatu z krwawnika», s. 361 n.). Agens metamorfozy to merkuriowe «pomiędzy»; wżywać się w nie medytacyjnie-oglądowo to kształcić i ożywiać myślenie.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Blüte&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kwiat ====<br /> <br /> W przeciwieństwie do korzenia waleriany, którego wybitnie silna astralność wyraża się w kompozycji rozmaitych substancji — przede wszystkim olejków eterycznych, których głuchy, częściowo przykro pachnący zapach jest zatrzymywany przez korę korzeniową — kwiaty wydzielają ten zapach w udoskonalonej, oczyszczonej formie. Waleriana ma długi okres kwitnienia, sięgający od końca maja (z pełnią kwitnienia w czerwcu/lipcu) do września. Zaczyna się od naprzeciwległego rozgałęzienia pędu głównego przy najwyższych nasadach liściowych. Dwustronne rozgałęzienie powtarza się jeszcze kilkakrotnie, tak że pęd główny wyrasta ponad boczne gałązki. Dzięki temu kwiatostan przyjmuje kształt wypukły, aż do półkulistego. Przy podstawie bocznych gałązek wtulają się ostatnie zaostrzone, pierzaste liście właściwe następstwa liściowego. Naprzeciwległe rozgałęzienie pędu głównego i gałązek bocznych {{SE|435}}<br /> <br /> przebiega dalej, towarzyszą mu już tylko wąskie, zaostrzone podsadki. W kwiatostanie rozgałęzienie redukuje się do dwóch bocznych gałęzi. Pęd centralny zatrzymuje się na kończącej go pąku kwiatowym. Gałęzie boczne przerastają go i kończą się na drugiej kondygnacji znowu pąkiem kwiatowym, który z kolei przerastają dwie gałęzie boczne — i tak powtarza się ten przebieg na kondygnacji trzeciej. Poszczególne kwiatuszki — może ich być do 2000 — skupiają się i tworzą ściśle zbite razem wierzchotki złożone lub baldachogronka. Wszystkie procesy, jakie rozgrywają się w walerianie między biegunami Ziemi i Kosmosu w kolejno na siebie zbudowanej metamorfozie, dochodzą w kwiecie do kresu: z jednej strony rozszerzają się w zapachu w żywioł powietrza, z drugiej kondensują się ku tworzeniu nasienia.<br /> <br /> Nasienie stoi wyprostowane w rozwidleniu gałęzi bocznych. Zalążnia jest dolna, dlatego liścienie mieszczą się na górnym końcu nasionka. Pozostają bezogonkowe i w miarę dojrzewania rozwijają swoje delikatne pierzaste listeczki skrzydełkowato w puch nasienny, który — podobnie jak u mniszka lekarskiego — niesie nasienie z wiatrem.<br /> <br /> Pojedynczy kwiatek jest niepozorny i swój bladoróżowy kolor ujawnia w pełni dopiero w kwiatostanie jako całości. W czasie gdy kwiaty na najwyższej kondygnacji wierzchotki rozwijają się, te na niższych więdną i przechodzą w stan owocowania. To wyjaśnia zadziwiająco długi czas kwitnienia. Kwiat wykazuje wyraźną asymetrię: pięć płatków kwiatowych nierównej wielkości, zrośniętych u podstawy w rurkę, oraz trzy pręciki. Hoerner&lt;ref&gt;Erdmut-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, S. 340.&lt;/ref&gt; interpretuje ją jako «znak bardzo silnej indywidualizacji, wywołanej przez pierwiastek astralny głęboko ingerujący w roślinę». Wskazówka ta ma oparcie także w tym, że łodyga, czyli zasada pionowości, dominuje kształtowanie formy waleriany — to znamię, że duchowy praobraz tej rośliny, jej własna istota, uzmysławia się w pionowej osi Ziemia–Słońce. Ów stan rzeczy świadczy dalej o silnym związku waleriany ze światłem, a tak samo z ciepłem, widocznym w wysokiej zawartości substancji łatwopalnych. Ciepło jest prażywiotem i nośnikiem istoty we wszelkim bycie i stawaniu się.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», Dornach 1989, S. 157 ff.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Kwiat waleriany jest przede wszystkim w stanie więdnięcia, a w pełni wysuszony — silnym źródłem zapachu. We wszystkich organach kwiatowych znajdują się nektarniki, zawierające substancje różnego rodzaju i różnej konsystencji. W postaci płynnej są to rozmaite cukry, które na {{SE|436}}<br /> <br /> Przy dnie kwiatowym w pobliżu słupka. Inne tkwią wplecione w tkanki słupka, znamienia i owocolistków, przede wszystkim jednak płatków kwiatowych. Ich substancje zapachowe sublimują ze stanu stało-ciekłego czy koloidalnego w stan gazowy. Są to olejki eteryczne, które ze strefy korzeniowej — już silnie zasiarzonej, lecz jeszcze związanej z ziemią — przeszły stopniowo przez kolejne kondygnacje blaszek liściowych, ażeby, prowadzone łodygą, rozprószyć się w łagodniejszym zapachu kwiatu.<br /> <br /> Silna astralność działająca przez cały proces kształtowania waleriany wykazuje pokrewieństwo natury z tą, która w zwierzęciu wiąże się z ciałem i uwewnętrznia jako duszność. Świadczy o tym między innymi ogromna siła przyciągania rozmaitych owadów latających, chrząszczy i innych. Można chyba ogólnie powiedzieć: rozpraszający się zapach kwiatowy jest najczystszą formą objawiania się istoty i działania sił kształtujących. W nich pierwiastek ziemsko-substancjalny uległ odmateriałowieniu w najwyższym stopniu. W toku procesu kwitnienia nie tylko się eteryzuje, lecz przenika astralną mocą w takiej mierze, że potrafi zarówno zwabiać z daleka różne gatunki zwierząt do ich źródeł pożywienia, jak i dotykać ludzkiej duszy głębiej niż to, co widzi oko.<br /> <br /> Substancje kwiatowe to w przeważającej mierze wysoce złożone kompozycje węgla i wodoru. Tlen, który prowadzi ku temu, co ziemskie, niemal całkowicie ustępuje. Dlatego substancje te są wysoce łatwopalne i nie pozostawiają mierzalnego popiołu: węgiel przechodzi w stan gazowy jako dwutlenek węgla. Zjawisko palności wskazuje, że wodór jest nośnikiem żywiołu ciepła, względnie jego nadzmysłowego korelatu, eteru ciepła. Chemik Rudolf Hauschka (1891–1969) zwraca uwagę na tę okoliczność: «Gdyby ochrzcić wodór stosownie do jego wewnętrznego charakteru, musiałby się nazywać ogniowodór.» Rudolf Steiner charakteryzuje wodór jako to, «co substancjalne, tak bliskie duchowemu z jednej strony, tak bliskie substancjalnemu z drugiej». «Niesie on z powrotem ku przestworzom wszechświata wszystko, co w jakikolwiek sposób jest ukształtowaną, ożywioną astralnością.» «Wodór właściwie wszystko rozpuszcza.» W pewnym wykładzie dla robotników Rudolf Steiner mówi o nadzmysłowej istocie wodoru: «Oczywiście, w chemii&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Mensch und Welt. Das Wirken des Geistes in der Natur. Über das Wesen der Bienen'', GA 351, Vortrag vom 20. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 72.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> «wodą jest zupełnie inną substancją niż fosfor [...] Czym jest w istocie wodór, rozlany wszędzie w świecie? — Wodór, rozlany w obwodzie świata, jest światowym fosforem.» Gunter Gebhard zauważa przy tym: «Z dzisiejszej wiedzy i na podstawie fenomenów wodór wykazuje właściwie tylko związek z ciepłem. Fosfor natomiast ma swą główną relację ze światłem. Jeżeli spojrzymy na fosfor jako fizyczny wyraz eteru ciepła — który jest jednocześnie żywiołem ognia — to jest to dawne ciepło Saturna, niosące jeszcze w sobie światło. W ‹upadku› w materię pojawiają się dziś w tym, co ziemskie: fosfor i siarka.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt; {{SE|437}}<br /> <br /> Rozpuszczające — w wyższym sensie — zdolności wodoru zaznaczają się morfologicznie, gdy ku kwiatu ulistnienie znika niejako wciągane w łodygę, i fizjologicznie, gdy faza tworzenia białka zostaje wyparta przez fazę dewitalizacji, przez tworzenie bogatych w wodór węglowodanów — na przykład fruktozy, olejków eterycznych i tym podobnych. Zadziwiające jest teraz to, że waleriana z wielką intensywnością ujawnia tę fruktyfikującą tendencję siarki właśnie w jej biegunie przeciwnym, w korzeniu, i tam najsilniej. W korzeniu zapach pozostaje stłumiony w korze. Gdy się korzeń przetnie, roztacza on ostry, tępo-ziemisty zapach. W kwiecie natomiast, a zwłaszcza podczas więdnięcia, staje się on ulotny, pachnie kwiatowiej i owija bliższe otoczenie w chmurę woni. Mówiąc obrazowo: proces wodoru rozpuszcza wszelką określoność formową kompozycji substancji w chaos nierozróżnialności kosmosu, w prastary stan ciepła. Zdominowane zasadą łodygi, substancjalne dzianie się waleriany — zarówno w powstawaniu, jak i w rozpuszczaniu, z góry na dół i z powrotem — jest przesiąknięte silną astralnością. Ten stan rzeczy oraz szczególna relacja do ciepła może budzić rozumienie tego, dlaczego kwiat waleriany nie potrzebuje żadnej dalszej preparacji przez organ zwierzęcy ani żadnej ekspozycji na siły kosmosu i ziemi w biegu roku. Nie znalazłoby się też zapewne żadnego organu zwierzęcego odpowiedniego do natury tej rośliny. Istotna natura waleriany jest pod tym względem polarna wobec istotnej natury pokrzywy. Jak pokrzywa dzięki swemu «astralnemu działaniu wewnętrznemu» tworzy sama sobie otoczkę, wewnątrz której, drogą inkarnującego procesu wodoru, powstają nowe substancje, tak biegunowo działa ekskarynujący proces wodoru w kwiatach waleriany. Rozpuszcza on wszelkie kształtowanie w prastany ciepła, których własna istota całemu bytowi {{SE|438}}<br /> <br /> Zarazem otoczką, i substancją. Waleriana wyraża «astralną działalność zewnętrzną», która w swym promieniowaniu na zewnątrz działa otoczkotworząco. Uzupełnia to Gunter Gebhard: «W pokrzywie czynne stają się siarka i żelazo. Obydwa mają jakość skupioną do środka. ‹Przepajająca rozumem› pokrzywa ujawnia odniesienie do mikrokosmicznego, jakość Ja rozumu. To, co ziemskie, wyraża się szczególnie mocno również w kłączach pokrzywy. W kwiecie waleriany proces substancjalny rozpuszcza się w kosmos; zdąża ku kosmicznemu światłu. Zupełnie tak samo są też zbudowane korzenie waleriany, które niczym światło — liniowo, długo bez rozgałęzień i niemal bez wtórnego wzrostu grubości — ‹napromieniowują się› w ziemię. W kwiecie działanie wodoru, w korzeniu jakość światła, która przejawia się w fosforze. W przeciwieństwie do pokrzywy, która pozostaje w związku z mikrokosmicznym Ja, waleriana ujawnia związek z makrokosmicznym Ja.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ==== Herstellung und Anwendung ====<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> W medycynie używa się kłącza-korzeni waleriany; w kanonie pozostałych preparatów kompostowych są to natomiast kwiaty lub procesy pokrewne kwiatom, jak u pokrzywy i kory dębowej. W kwiecie roślina z jednej strony zamiera w formę, uzmysławia swój praobraz w kształcie, barwie i zapachu, z drugiej zaś — w procesie kwitnienia — ożywia się ziemski strumień substancji.<br /> <br /> Kwiaty waleriany zbiera się w czerwcu/lipcu, gdy podbaldach osiągnie największą pełnię rozkwitu, i natychmiast rozkrusza odpowiednim urządzeniem (wilkiem). Przy tym z plazmy komórkowej i wakuol komórkowych wyciskają się soki komórkowe wraz z olejkami eterycznymi. Oddzielane są od pozostałego wytłoków w prasie do owoców. Do wytłoczyn dodaje się mniej więcej tyle wody, ile soku kwiatowego uzyskano w pierwszym przejściu. Zacier odstawia się na jeden dzień, a następnie prasuje ponownie. Przez dwukrotne wytłaczanie z 2 do 3 kg kwiatów uzyskuje się ok. 1 l soku tłoczonego. Napełnia się nim butelki i poddaje fermentacji mlekowej. Powstające przy tym gazy muszą móc uchodzić. Po ok. 6 tygodniach fermentacji butelki zamyka się korkami lub uszczelkami gumowymi. Zbyt duży dostęp tlenu prowadzi do błędnych fermentacji, przez które {{SE|439}}<br /> <br /> Preparat staje się bezużyteczny. Butelki przechowywane są w ciemnym, równomiernie ogrzewanym pomieszczeniu — w piwnicy preparatów. Sok pozostaje zdatny do użycia przez wiele lat.<br /> <br /> Co do stosowania soku kwiatowego, Rudolf Steiner wskazuje, że należy go rozcieńczyć «bardzo silnie» w ciepłej wodzie.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&lt;/ref&gt; Wskazówek, które badacz ducha podaje jako wytyczne do konkretnego działania, nie można brać dość dosłownie; obowiązują one słowo w słowo. Są to ujęte w formy idei wyniki nadzmysłowych badań duchowych i wskazówki, które rozświetlają drogę działania woli z wyprzedzeniem — ale nie zamykają jej w regułach. Trzeba zachować sobie wolność, by te formy idei wciąż na nowo myśleć w ich wielkich powiązaniach. I im bardziej się o to stara, tym swobodniej wykona się to, co ujęte w duchu, w praktyce w sposób zgodny z istotą rzeczy. Idee geisteswissenschaftliche uzasadniają nową sztukę eksperymentowania w praktyce; z niej wyrasta tak niezbędny «osobisty stosunek», który prowadzi drogę woli niesionej ideami głębiej w duchową rzeczywistość, niż potrafią to osiągnąć naukowo-technologiczne zdobycze, które dziś z zewnątrz kierują praktyką rolniczą.<br /> <br /> Jak indywidualnie i w jak najszerszym spektrum fakty geisteswissenschaftliche bywają w praktyce różnorako interpretowane — niekiedy dość przygodnie — pokazuje wielka ochota do eksperymentowania. Jest ona udokumentowana w zasługującym na uznanie dziele Stappunga&lt;ref&gt;Walter Stappung: ''Die Düngerpräparate Rudolf Steiners – Herstellung und Anwendung'', Rüfenacht 2017, Bd. I + II: 748 S. Siehe auch: Ueli Hurter et al. (2018): ''Biodynamische Präparate-Praxis weltweit – Die Fallbeispiele'', Darmstadt, 364 S.&lt;/ref&gt; w praktyce ogólnoświatowej. Wyniki badań duchowych ujawniają swą prawdziwą wartość poznawczą dopiero w ćwiczącej praktyce.<br /> <br /> Przed zastosowaniem ekstraktu z kwiatów waleriany chodzi o «silne rozcieńczenie» nalewki macierzystej. Osiąga się je, gdy do danej ilości letnio ciepłej wody nakrapla się tyle soku kwiatowego, że ciecz po pięciu do dziesięciu minutach mieszania pachnie walerianą i zdradza nieco brunatnej barwy soku. Punkt orientacyjny co do ilości nanoszonego preparatu wyznacza się — analogicznie do trzypałcowej szczypty preparatów stałych — następująco: 1 do 3 g = 1 do 2 cm&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; na 5 do 8 l wody na ok. 8 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; materiału nawozowego. Ciecz spryskuje się po ułożeniu pryzm i miet albo — podzielona na porcje {{SE|440}}<br /> <br /> – od góry w otwory wypełniany. W przypadku nawozów płynnych (gnojówki, gnojowicy) rozcieńczoną ilość soku najlepiej domieszać podczas mieszania. Raz jeszcze należy podkreślić, że najlepszymi doradcami są myślące współprzeżywanie i własny eksperymentujący duch.<br /> <br /> Związek waleriany z żywiołem ciepła i jego nadzmysłowym korelatem sił — eterem ciepła — znalazł zastosowanie w praktyce biologiczno-dynamicznej również poza jej funkcją jako preparatu nawozowego; tak przy niebezpieczeństwie późnych przymrozków w maju. Bezpośrednio przed ich nadejściem można przez bardzo drobne rozpylenie ekstraktu walerianowego — w rozcieńczeniu 1 ml na 1 l wody — rozciągnąć osłonę ciepła nad kwiatami drzew owocowych oraz nad zagrożonymi wschodami warzyw; zapobiega ona uszkodzeniom mrozowym do dwóch do trzech stopni poniżej zera.&lt;ref&gt;Krafft von Heynitz, Georg Merckens: ''Das biologische Gartenbuch'', Stuttgart 1994, 351 S.&lt;/ref&gt; Zalecane jest ono również do ogólnego wzmacniania roślin w uprawie warzyw, w rozcieńczeniu 10 do 30 kropli preparatu z waleriany na 3 l wody. W uprawie winorośli preparat z waleriany zyskał szczególne uznanie.&lt;ref&gt;Pierre Masson: ''Gartenbau und Landwirtschaft biodynamisch'', Aarau 2015, 224 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vorbemerkungen_zur_Wirksamkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Uwagi wstępne do kwestii wirksamkeit ====<br /> <br /> Ekstrakt z kwiatów waleriany ma, gdy silnie rozcieńczony w ciepłej wodzie «w subtelny sposób dodawany do nawozu […] wywoływać w nim w szczególności to, co skłania go, by w odpowiedni sposób zachowywał się wobec tego, co nazywamy substancją fosforową».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&lt;/ref&gt; To tak zwięźle ujęte, zagadkowe stwierdzenie wskazuje — na końcu korowodu sześciu preparatów nawozowych, po przywołaniu siarki na początku przy krwawniku, rumianku i pokrzywie — teraz przy walerianie na substancję fosforową. Oba, siarka i fosfor, są sobie bardzo bliskie. Oba są niejako ucieleśnieniem światła i ciepła. A jednak są to dwie różne substancje. Stoją wprawdzie obok siebie po stronie kwasotwórców w układzie okresowym pierwiastków, lecz w tym, co organiczne, zachowują się całkowicie polarnie. Siarka w nieorganicznej przyrodzie występuje w różnorodnych siarczkach, solach metali kwasu siarkowego, a także jako elementarna siarka w złożach wulkanicznych. Jako taka zapala się w około 250°C i spalając się, daje dwutlenek siarki w niebieskawy płomień. Inaczej fosfor: jest on niezwykle reaktywny i dlatego {{SE|441}}<br /> <br /> nie występuje w stanie elementarnym. Darstellung elementarnego fosforu ujawnia zdumiewające zjawisko: jest on zależny od temperatury i dlatego znany w pięciu modyfikacjach swojej postaci. Jako pierwsza modyfikacja powstaje fosfor biały; jest on toksyczny, świeci w ciemności i zachowuje trwałość jedynie pod wodą. W kontakcie z powietrzem zapala się samoczynnie w 44°C i spala się jasnym, gorącym płomieniem do pięciotlenku fosforu (P&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O&lt;sub&gt;5&lt;/sub&gt;). W warunkach beztlenowych i podwyższonej temperatury lub pod wpływem naświetlania powstaje druga modyfikacja — fosfor czerwony; jest on trwały, nie świeci i jest nietrujący. Do nich dołączają się trzy dalsze modyfikacje o zasadniczo różnych właściwościach: fosfor jasno-czerwony, czarny i czarny amorficzny.<br /> <br /> Fosforany znajdują się w skałach osadowych, przede wszystkim jednak w najdrobniejszym rozproszeniu w krystalicznych skałach prapierwotnych w postaci trudno rozpuszczalnego apatytu, fosforanu wapnia ze śladami fluoru i chloru. Większe złoża apatytu wydobywa się na Półwyspie Kolskim, w rejonie Kirowa. Apatyt wietrzeje pod wpływem kwasów i w ten sposób regeneruje gospodarkę fosforową gleb. W osadowych złożach, przede wszystkim Afryki Północnej, występują fosforyty. Są to nagromadzone kości zwierzęce z trzeciorzędu. Zmielone mogą być stosowane jako trudniej rozpuszczalny surowy lub miękki fosforan ziemny melioracyjnie na siedliskach ubogich w fosfor.<br /> <br /> W profilu glebowym zawartość fosforu maleje od aktywnej metabolicznie, próchnicznej warstwy wierzchniej ku podglebiу. Już samo to zjawisko dowodzi, że straty wskutek wymywania są bardzo niewielkie — z reguły mniejsze niż 0,3 kg na hektar. Wielokrotnie wyższe są natomiast straty spowodowane erozją powierzchniową (denudacją).<br /> <br /> Trwałość fosforu, który przeszedł do roztworu wskutek wietrzenia minerałów i rozkładu materii organicznej (HPO&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt;)&lt;sup&gt;2–&lt;/sup&gt;, jest następstwem jego reaktywności. Wchodzi on w nowe połączenia — przede wszystkim z wapniem, tworząc wtórne fosforany wapnia; ponadto jest absorbowany przez wodorotlenki glinu i żelaza, które z kolei tworzą kompleksy z kwasami huminowymi i fulwowymi. W zawieszeniu występuje w koloidach glebowych oraz zaadsorbowany na minerałach ilastych i substancjach próchnicznych. Do 80% organicznych związków fosforu występuje w postaci fitynianów (soli wapniowych i magnezowych kwasu inozytoheksafosforowego); dalsze 5 do 10% znajduje się w kwasach nukleinowych jąder komórkowych roślin i mikroorganizmów.&lt;ref&gt;Friedrich Scheffer, Paul Schachtschabel: ''Lehrbuch der Bodenkunde'', Berlin 2018, 772 S.&lt;/ref&gt; {{SE|442}}<br /> <br /> Uwagę zwraca fakt, że fosfor w najdrobniejszym rozproszeniu i w najściślejszym kompozycyjnym porządku przenika wszystkie królestwa przyrody, a tym samym i fizyczną organizację człowieka. Jeśli ograniczyć wzrok do jego fizyczno-materialnej postaci zjawiskowej, mało co odsłania się z jego istoty i jego funkcji w gospodarstwie natury. Inaczej rzecz się ma, gdy poszerzyć pole widzenia na królestwo roślinne i dalej ku górze. Tam fosfor — ueteryczniony w proces fosforowy — wkracza wszędzie tam w metamorfozy, gdzie panuje tendencja do dewitalizacji. Ta tendencja odsłania się oglądowi bezpośrednio w procesie kwitnienia roślin, który jest w swej istocie działaniem fosforu. Gdzie ta dewitalizacja osiąga swój punkt kulminacyjny — w więdnięciu kwiatu i w tworzeniu się nasion — działanie fosforu ujawnia się ze szczególną mocą.<br /> <br /> Dewitalizacja oznacza obumieranie i przechodzenie w czystą formę. Fosfor dokonuje tego fizjologicznie. W procesie dziedziczenia pośredniczy on jakości formy za pośrednictwem kwasów jądrowych. Również światło wbudowane w trakcie fotosyntezy w cukier gronowy i jego przekazywanie przez oddychanie komórkowe na proces kwasu fosforowego adenozynotrójfosforanu (ATP) wiąże światło całkowicie w trwałą formę korzenia, łodygi, liścia, kwiatu i owocu. Podobnie dewitalizują fosfolipidy *Myeliny* w mózgu i tworzą świadomość — albo fosfor apatytu tworzy trwałą formę kości.&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> W głębokim ukryciu w procesie wzrostu napotykamy też równie wiele punktowych stref dewitalizacji, ile komórek ma roślina. Są to zawierające fosfor jądra komórkowe. W postaci białka jądrowego, nukleotydów, mieszczą one chromosomy — pośredników strumienia dziedziczenia z pokolenia na pokolenie. Jądro komórkowe, otoczone błoną jądrową, reprezentuje wobec plazmy komórkowej biegun spokoju komórki. Na fundamencie fosforu panuje w nim wyższe zasada niż ta, która w roślinie, zwierzęciu i człowieku pomaga w kształtowaniu ich poszczególnego obrazu zjawiskowego. Jest to zasada, która w trwałej zarodkowości przenosi wszystkie osiągnięcia ewolucyjne z przeszłości w teraźniejszość i z tej ku przyszłości. Jest ona nadrzędna wobec tego przebiegu ewolucji; jest to wkraczające z wyższego nadzmysłowego obszaru duchowe jestestwo samej rośliny — to, co w ludzkiej świadomości rozświetla się jako istota Ja. Tak *Myelina* — są to fosfolipidy otulające włókna nerwowe w mózgu — stoi w najściślejszym związku z {{SE|443}}<br /> <br /> Świadomości (Ja) człowieka! Roślina jako czysto żywe jestestwo nie posiada wcielonego jestestwa duszno-własnego, dlatego też nie posiada układu nerwowego — który należy traktować jako ziemską podstawę ciała astralnego. Jednak patrząc na nukleus komórki roślinnej, rodzi się pytanie, czy nie można go uważać za ewolucyjny etap wstępny ku powstawaniu takiego. Kwasy jądrowe RNA i DNA wykazują wysoką zawartość fosforu w resztach kwasu fosforowego nukleotydów. Tak jak u zwierzęcia i człowieka układ nerwowy, rozgałęziając się subtelnie, rozciąga się w głąb żywej tkanki, tak w pojedynczej komórce poza jądrem komórkowym w plazmie komórkowej spotykamy organelle — takie jak rybosomy&lt;ref&gt;Rybosomy zbudowane są z rybosomowego RNA. Wywodzą się z jąderka w jądrze komórkowym i tworzą w plazmie organelle odpowiedzialne za tworzenie białka (kosmologicznie jąderko odpowiada Ziemi w mikrokosmosie komórki). Jądro komórkowe odpowiada sferze Księżyca, a błona komórkowa sferze Saturna. Mitochondria posiadają własne nagie DNA, mnożą się w swoim własnym rytmie i mają przede wszystkim zadanie oddychania komórkowego z żelazozawnymi cytochromami. Kosmologicznie mitochondria pozostają w związku z Marsem.&lt;/ref&gt; i mitochondria — które jako drobne uformowane twory ciał pozostają w związku z plazmą i jądrem. Mitochondria zawierają, podobnie jak jądro, chromosomalne struktury, co do których można przyjąć, że pełnią funkcje epigenetyczne. Oznacza to, że są one nosicielami i pośrednikami wdrukowań, które cytoplazma otrzymała z obecnych oddziaływań ziemskich, słonecznych i planetarnych, a także ze środków pielęgnacji, nawożenia i hodowli przez ducha i rękę człowieka. Są to nowo nabyte właściwości z obecnego bytu. Trzeba wyjść z założenia, że takie epigenetyczne wdrukowania dokonują się w każdym roku wegetacyjnym w roślinach. Aby zachować owoc tego «uobecnienia» ziemsko-kosmicznych oddziaływań w biegu roku — na przykład oddziaływań nawożenia preparatami — zaleca się własne rozmnażanie aż po hodowlę własnych odmian gospodarstwa.<br /> <br /> Oś Ziemia-Słońce, w którą wbudowują się rośliny kwiatowe, przejawia się w łodydze, szypule, źdźble, pędzie, gałęzi i pniu. W tej wyprostowanej panoszy się, w odblaskowym promieniu duchowo-istotowym, ta sama siła, która na wyższym szczeblu żyje w człowieku jako działalność Ja w woli i rozświetla się w budzącym się samouświadomieniu. Fizycznym punktem oparcia dla urzeczywistnienia się sił Ja w człowieku — i na inny sposób w jestestwach przyrodniczych — jest fosfor, nie tylko jako taki, lecz zawsze wbudowany w odpowiednie kompozycje substancji, na przykład wymienionych nukleotydów jądra komórkowego. W odniesieniu do człowieka Rudolf Steiner wywodzi: «Jest to coś bardzo szczególnego, jak ludzkie Ja, gdy je {{SE|444}}<br /> <br /> teraz jako duchowy, duszewny, organiczny, a zarazem mineralizujący w człowieku, jako pewien rodzaj — chciałoby się powiedzieć — nosiciela fosforu.» «Przefosforyzmowanie organizmu ludzkiego jest czynnością Ja.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Gesichtspunkte zur Therapie'', GA 313, Vortrag vom 15. April 1921, Dornach 2001, S. 91.&lt;/ref&gt; Tak więc proces fosforu w jego najbardziej labilnej postaci, kwasu adenozynotrifosforowego (ATP), kieruje przede wszystkim przemianą materii węglowodanów, kwasami jądrowymi powiązanymi z nukleoproteínami, przemianą materii białek, a w postaci fosforydów — przemianą materii tłuszczów, by w końcu — w powiązaniu z zawierającym fosfor wapniem (apatytem) — zakończyć się w procesie mineralizacji tworzenia kości.&lt;ref&gt;Friedrich Husemann, Otto Wolff: ''Das Bild des Menschen als Grundlage der Heilkunst'', Band II: Zur allgemeinen Pathologie und Therapie, Stuttgart 1991, S. 394.&lt;/ref&gt; Są to każdorazowo różne związki fosforu, które impulsują czynność rodzajów eteru w stosunku do członów istoty: Ja żyje w eterze ciepła w odniesieniu do fosforu; za pośrednictwem eteru ciepła wdrukowuje się ono, na podstawie fosforanu sodu, w ciało astralne; przez fosforan magnezu i eter świetlny oraz fosforan potasu i eter chemiczny działa w ciele eterycznym i — na podstawie fosforanu wapnia i działania eteru życia — zastyga w stałą formę układu kostnego, «fizyczny obraz Ja-organizacji».&lt;ref&gt;Ebd., S. 395.&lt;/ref&gt; W swym bezpośrednim odniesieniu do duchowego jądra istoty, do Ja, fosfor pomaga przezwyciężać jednostronności w procesach fizjologicznych i wyrównywać przeciwieństwa.<br /> <br /> W centrum komórki skupia się proces fosforu w nukleotydach, nosicielach dziedziczności. Niosą one przeszłość, osiągnięcie ewolucji, w teraźniejszość. W tym dziele stworzenia zawiera się całe stawanie się z ducha i zarazem mieści ono coś zarodkowego, z czego stworzenie to odnawia się nieustannie w teraźniejszości i przyjmuje impulsy, które te siły zarodkowe niosą w najdalszą przyszłość ku nowemu stawaniu się. Te impulsy przyjmuje plazma komórki roślinnej w rytmie dobowym z wpadającego światła słonecznego, którego siły modyfikowane są przez działanie planet. Miejscem tego uobecnienia zarodkowości jest otaczająca jądro plazma komórkowa czyli protoplazma. Zawiera ona — w niej niejako pływające i w subtelnym rozproszeniu — wspomniane już organelle, rybosomy i mitochondria, a także zawierające magnez (nie fosfor) chloroplasty, w {{SE|445}}<br /> <br /> w których przez chlorofil absorbowane jest światło i ożywiana irdische Stofflichkeit. Podstawową substancję protoplazmy tworzy cytoplazma: bezbarwna, przezroczysta, płynno-koloidalna, w znacznym stopniu jednorodna masa białkowa.<br /> <br /> Cytoplazma jest biegunem ruchu komórki. Płynie, rotuje wokół wakuol komórkowych — lub, w szczególnych przypadkach, krąży nawet wokół jądra komórkowego. Intensywność przepływu zależy od tlenu, nosiciela sił eterycznych. Jest ona wrażliwa na bodźce zewnętrzne; w zależności od pogody — przez pęcznienie i kurczenie się tkanek komórkowych — zapewnia na przykład zamykanie i otwieranie aparatów szparkowych, ruch kwiatostanów roślin z rodziny złożonych według biegu słońca itp. Ponadto reaguje na rodzaj nawożenia oraz na pielęgnującą rękę człowieka. Jak stempel odciska się w laku pieczętnym, tak wdzierające się z zewnątrz siły astralne wdrukują się w cytoplazmę komórki. W nauce botaniki przypisuje się plazmie komórkowej «zdolność odczuwania».&lt;ref&gt;Hermann von Guttenberg: ''Lehrbuch der allgemeinen Botanik'', Berlin 1955, S. 15.&lt;/ref&gt; Nie określa się jednak jej roślinnej swoistości, nie wyznacza się granicznego progu wobec zwierzęcego odczuwania. W jądrze komórkowym panuje fosfor i wyznacza jego ścisłe struktury. Związane z nim białko, nukleoproteina, nie zawiera — jak zasadniczo każde białko — fosforu. Białko jest związane z siarką; swą komponującą substancję ruchliwość zawdzięcza siarce, tak blisko spokrewnionej z fosforem, a przecież tak biegunowo różnej w swych właściwościach. Siarka zaś jest pośrednikiem między wpadającymi z obwodu kosmicznego siłami astralnymi a substancjami, które tworzą białko (C, O, N, H). Obydwoje — siarka i fosfor — powodują harmonizację członów istoty. Gdy na przykład ciało astralne, a wraz z nim Ja, zbyt głęboko wnika w organizację eteryczną i fizyczną, wtedy «siarka kształtuje bardziej ciało astralne, fosfor bardziej Ja» z tego związania.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Gesichtspunkte zur Therapie'', GA 313, Vortrag vom 12. April 1924, Dornach 2001, S. 44.&lt;/ref&gt; Obydwoje są Merkurymi między wyższymi światami ducha a ich ziemskim odwzorowaniem, między tym, co duchowo-zarodkowe, a tym, co kształtuje się w fizyczną postać zjawiskową, w dzieło. Obydwoje w najwyższym rozcieńczeniu pojawiają się we wszelkim żywym dzianiu się — jednolicie, a przecież w biegunowym sposobie działania — powtarzając przeszłość w teraźniejszości i otwierając ją na przyszłość. Obydwoje, w wysokim rozcieńczeniu, wplecione są w jądro (fosfor) i plazmę (siarka) komórki. Ich {{SE|446}}<br /> <br /> Ich-Wirksamkeit jest niejako przyrodniczo danym pierwowzorem prawdziwej homeopatii — skuteczności najmniejszych entytacji.<br /> <br /> O istocie wodoru w związku z fosforem i siarką można podsumowująco powiedzieć: wodór został scharakteryzowany jako reprezentant żywiołu ognia, względnie eteru ciepła. W wodorze ciepło i światło są jeszcze ze sobą splecione. Na drodze przez kolejne etapy ewolucji ku Ziemi&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; i materialnej kondensacji aż do «ziemisto-stałego» — ciepło zagęściło się w siarkę, a to, co świetliste, w fosfor. Siarka umożliwia razem z ciepłem ruchliwość i wzrost w substancjalnym — bez siarki nie ma przemiany materii — podczas gdy fosfor tworzy formy i na poziomie ludzkiego świadomości pozwala temu, co substancjalnie ukształtowane, stawać się w obrazie myślą. Światło jest w procesie duszewnym przeżywane jako myśl. Gdy ta wstępuje do świadomości, kształtuje się w języku w słowo, w gramatykę.<br /> <br /> Siarka i ciepło / ruch, fosfor i światło / forma — to odpowiadające sobie dominujące zależności. A jednak siarka, w swym promiennie żółtym płomieniu, ujawnia swą bliskość ze światłem, a fosfor, przez swą łatwą zapalność, swą bliskość z ciepłem. W tym, co żywe, siarka rządzi przemianą materii, fosfor zaś — poprzez kwasy jądrowe DNA i RNA — dziedziczeniem.&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> W kwiecie waleriany proces fosforowy udoskonalił się do tego stopnia, że — jak można zasadnie przyjąć — poprzez fosfonukleotydy rybosomów i mitochondriów plazmy jest obdarzony potencją duchowo-jaźniowej siły kształtującej, która z nadmiarowych sił tego, co duchowo-zarodkowe w ziemskim, otwiera nowe możliwości rozwojowe roślinnego stawania się.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wirksamkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Skuteczność ====<br /> <br /> Z pewnością myli się ten, kto widzi w preparacie z waleriany organiczny nawóz fosforowy. Waleriana w popiele nie zawiera więcej fosforu niż inne rośliny. O tym, co decyduje o działaniu, rozstrzyga to, że w kwiecie waleriany skupia się koncentracja siły kształtujących, zdolna kształtować związki życiowe tak, że fosfor może pośredniczyć w siłach, które z świata czysto duchowego rośliny pomagają jej ku wyprostowaniu, ku organizmicznemu jesteswu własnemu; {{SE|447}}<br /> <br /> lub słowami Rudolfa Steinera: że «sok kwiatu waleriany» pobudza gnój «do tego, by zachowywał się we właściwy sposób wobec tego, co nazywa się substancją fosforową».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&lt;/ref&gt; To pobudzenie jest konieczne wszędzie tam, gdzie organiczne materiały ulegają gnilnemu rozkładowi — a tak jest w przypadku każdego przygotowania nawozu. Przy autolitycznym rozpadzie i mikrobiologicznym rozkładzie gromadzących się roślinnych i zwierzęcych resztek rozpada się kompozycyjny porządek, któremu służyła substancja fosforowa. Powstały chaos substancji, pozbawionych ich nośności, zmierza teraz ku temu, by wypaść z życia i powrócić do stanu nieorganicznego. Ten proces śmierci przyroda łagodzi do pewnego stopnia sama, poprzez tworzenie stabilnych form humusu. Proces ten rozgrywa się w tym, co wilgotno-wodniste, i jest przede wszystkim rządzony przez siły księżycowe. W przypadku zwartego nagromadzenia organicznego materiału w pryzmatach nawozowych i kompostowych oraz w zbiornikach gnojówki i gnojowicy wymaga on wspomnianych działań sterujących przez rękę człowieka.<br /> <br /> Działanie preparatu z waleriany wykracza jednak poza to. Nie wyczerpuje się ono w tym, by uwolniony z połączeń organicznych fosfor niezwłocznie wbudowywać z powrotem w białka jądrowe mikroorganizmów, wiążąc go w ten sposób na czas do momentu pobrania przez rośliny uprawne. Mikrobiologiczne dzianie się rozgrywa się w tym, co wilgotno-wodniste, i w najmniejszym stopniu — początkowo — w tym, co ziemisto-stałe. To ostatnie staje się możliwe dopiero dzięki wyspecjalizowanej działalności zwierząt glebowych, prowadzonej przez ciało astralne. Działanie soku kwiatowego waleriany jawi się w tym kontekście jako ogólne, obejmujące i spajające wszystkie procesy cząstkowe — jako takie, które zamyka bujne dzianie się przemiany materii kopca nawozowego w zamkniętą w sobie całość. Pod wpływem tego preparatu kopiec nawozowy rozwija się w pewien rodzaj organizmu, w którym wnikające z obwodu siły astralne przenikają chaos rozkładu. Siły te tworzą astralną organizację kopca nawozowego, która — mocą tkwiących w niej sił wyższego, czysto duchowego Ja-Istoty — czyni z uwalniającego się ze wszystkich połączeń fosforu ponownie nośnika. Przez dodanie preparatu z waleriany dokonuje się swoiste ponowne obdarowanie fosforu, po tym jak w przejściu przez chaos rozkładu zrzucił on swą dawną rolę nośnika ducha. {{SE|448}}<br /> <br /> Tak rozumiany, preparat z waleriany użyźnia poprzez nawozy organiczne w najbardziej wewnętrzny sposób procesy życiowego kształtowania, które w poziomie rozciągają się powierzchniowo w organie-przeponie gleby i w liściach roślin, oraz w pionie — to, co jako duchowo-istotowe wyżyn i głębin wyraża się w sile łodygi roślin. Na tle tego krzyża światów szukać trzeba elementów oglądu, przez które znaleźć można potwierdzenie tego, co na drodze badania w obszarze ducha jest samo w sobie przekonujące. W sposób sobie właściwy dotyczy to każdego z opisanych preparatów.<br /> <br /> Dla wyników antropozoficznego badania duchowego muszą być dopiero — w ciągłym myśleniu i działaniu — tworzone fenomeny, przez które prawda tego, co w duchu poznane, sama siebie poręcza.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Schachtelhalmpräparat&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Preparat ze skrzypu polnego ===<br /> <br /> Nie należy on do rzędu preparatów kompostowych; stoi osobno i opisany jest przez Rudolfa Steinera w związku z odpieraniem chorób grzybowych w szóstym wykładzie.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 167.&lt;/ref&gt; Do preparacji bierze się pod uwagę skrzyp polny (''Equisetum arvense''). Obok innych skrzypów reprezentuje on — wraz z widłakami i paprociami — do dziś praformy królestwa roślinnego. Formy poprzedzone, jak rodzaj Psilophyta, sięgają wstecz do końca syluru i początku dewonu, to znaczy mniej więcej do środka starożytności ziemskiej (''Paleozoiku''). Jest to czas «Lemurii», powtórzenia planetarnej przed-fazy «Starego Księżyca» w rozwoju Ziemi.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Te praformy są dziećmi wody, które zdobywają ląd. Bliskość do żywiołu wody ujawnia spośród bogactwa ówczesnej floty pokrewnych gatunków istniejący po dzień dzisiejszy rodzaj Equisetum. Wyraża się to zarówno w siedliskach jego preferowanego występowania, jak i w złożonym przebiegu kiełkowania. Skrzypa polnego spotyka się na stanowiskach gliniastych do ilastych z zastojem wody lub poziomami zastojowymi. {{SE|449}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 34, S. 449.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 34: Der Ackerschachtelhalm mit Spross und unterirdisch bewurzeltem Rhizomsystem.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Erscheinungsform&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Forma zjawiskowa ====<br /> <br /> Zewnętrzny obraz zjawiskowy zaskakuje w kręgu otaczającej flory. Łodyga wznosi się prosto jak świeca, podzielona na poszczególne elementy łodygi (''internodía''), które zachodzą na siebie jak pudełka jedno w drugie (Rycina 34).<br /> <br /> Okółkowo osadzone, nierozgałęzione boczne gałązki wykazują tę samą budowę. Odchylone lekko od poziomicy, kierują się ku górze. Łodyga i boczne gałązki są jednolicie zielone i przejmują funkcję {{SE|450}}<br /> <br /> liści. Co zaskakuje, to właśnie brak liści, a tak samo brak kwiatów. W następstwie tego nie można też dostrzec żadnej metamorfozy formy — poza tym, że boczne gałązki są przy nasadzie łodygi krótsze, następnie rozkładają się szerzej, a ku wierzchołkowi pędu zwężają się piramidalnie. Rozwój liścia ogranicza się do podłużnych, ku górze zaostrzo­nych łuskowatych listków okrywowych, ciasno przylegających do nasady człon­ków łodygi. W ich sześciobocznym, skrzynkowym ułożeniu ujawnia się przenikające całą roślinę [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#449|zasada krzemu-kwarcu]] — tak samo w sześciobocznych tarczeczkach pokrywających worki pyłkowe kłosów zarodnionośnych. Cała roślina opanowana jest przez [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#449|zasadę łodygi]] — podczas gdy paprocie, które mają to samo czasowe pochodzenie, opanowane są przez [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#449|zasadę liścia]]. Widłaki zajmują pozycję pośrednią. To, co tak zdumiew­a, to sprzeczność, którą skrzyp sobą darlebt. Z jednej strony jest to jego bliskość do wilgotno-wodnego w głębi, z drugiej — jego mocno przesycona formą, skrzemionkowana postać, która ściśle wpisuje się w pionową [[Achse Erde-Sonne|oś Ziemia-Słońce]]. Skrzyp polny opanowuje tę sprzeczność.<br /> <br /> Kto szuka generatywnego bieguna tej rośliny, znajdzie go w niewielu okazach, oddzielonych od jej wegetatywnego członu, w postaci czerwono­brązowych, wrzecionowatych kłosów, osadzonych każdy na pędzie z ciasno ułożoną kolejnością członków łodygi; u ich nasady otoczone są wieńcem ciemnobrązowo-czarnych wierzchołków listków okrywowych. Kłosy dają obraz podobny do wystrzelujących z ciemności ziemi grzybów. To czyni skrzyp polny jedynym w swoim rodzaju w rodzinie skrzypów i dlatego też jego działanie przeciwko temu, co grzybiaste, jest zrozumiałe: oddzielając żywotny zarodnionośnik od sterylnego zielonego pędu, dystansuje się niejako od gestu grzyba. Inne skrzypy noszą kłos zarodnionośny na wierzchołku zielonej rośliny.&lt;ref&gt;Zob. też: Jean-Michel Florin (Hrsg.): ''Biologisch-dynamischer Weinbau'', Dornach 2020, S. 154 f.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Rhizom-Wurzelsphäre,_die_vegetative_und_generative_Vermehrung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Sfera ryzomowo-korzeniowa, wegetatywne i generatywne rozmnażanie ====<br /> <br /> Pionowy pęd wegetatywny kontynuuje się w takiej samej kolejności członków łodygi w głąb ziemi ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#449|Rycina 34]], s. 449). Gdy natrafi na poziom zastojowy wody — na przykład na granicy poziomu A (wierzchnia warstwa gleby) i bogatego w gliny poziomu B (podglebie) — lub na wody gruntowe, odgałęzia się pęd boczny, który rośnie poziomo dalej, podążając za granicą wody warstwowej. {{SE|451}}<br /> <br /> Pędy ryzomowe są napowietrzone. Z węzłów ryzomu, częściowo także z pierwotnych pędów pionowych, wyrastają pędy wtórne ku górze, ku światłu, zapewniając rozmnażanie wegetatywnego zasobu. Pionowe ryzomu przebijają ze znaczną dynamiką strefę zagęszczenia, by na głębiej położonej warstwie wodonośnej ponownie rozgałęzić się poziomo. Nawet z głębokości trzech do czterech metrów wysyłają stamtąd ku górze swe czarnobrązowe pędy ryzomowe ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#449|Rycina 34]], s. 449).<br /> <br /> Skrzyp polny nie ma pierwotnych korzeni. Jego drobne, nitkowate, skierowane w głąb korzenie są pędowego pochodzenia; wyrastają z międzywęźli pędów ryzomowych. Pod koniec późnej jesieni na przyziemnych ryzomach poziomych tworzą się jajowate zgrubienia — źródła pokarmu dla wiosennych pędów, przede wszystkim dla pierwszych, wyrastających jako pierwsze płodnych czerwonobrązowych zarodnionośników. Każdy zarodnionośnik nosi w wrzecionowatym ułożeniu sześciokątne woreczki zarodnionośne. Po dojrzeniu zarodni płodny pęd szybko obumiera. Subtelnie pyłowe zarodniki roznosi wiatr i kiełkują, skoro tylko dostaną się w wilgotno-wodniste środowisko. Z kiełkujących zarodników wyłania się najpierw korzeniowata wierzchołkowa końcówka; następnie rozwija się zazieleniający, glonom podobny przedkiełek (''Prothallium''). «Do tego stadium skrzyp polny jest zieloną rośliną wodną.»&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: ''Auf den Spuren der Präparatepflanzen'', Dornach 2005, S. 105.&lt;/ref&gt; Przedkiełki występują w dwóch rodzajach. Jeden rodzaj ''Prothallium'' tworzy okrągławe spermatydy, które za pomocą dwóch wici mogą swobodnie poruszać się w wodzie. Drugi rodzaj przedkiełka tworzy zawiązki jaj, zapładniane przez pływające spermatozoa. Po zapłodnieniu pęd skrzypu — rosnący pionowo ku górze i ku dołowi — opuszcza fazę wodną i łączy się z tym, co stałe w ziemi, i z siłami słońca. Obydwa — zarówno pędy płodne, jak i wegetatywne — rozwijają się z ryzomów wnikających w głębsze strefy gleby i zakorzenienych tam.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_oberirdische_Spross_und_der_Kieselprozess&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Nadziemny pęd i proces krzemionkowy ====<br /> <br /> Sterylny pęd skrzypu polnego, pnący się ku górze w powietrze, ciepło i światło, jest przez i przez łodygą. Właściwych liści brak; jedynie szczątkowe twory liściowe w postaci niepozornych, zebranych w okółki, kołnierzowatych pochew ochronnych leżą u podstawy członów łodygowych. Żłobkowane człony łodygowe pędu centralnego i bogata rozgałęziatura w okółkowo ułożone gałęzie boczne wskazują, jeśli chodzi o pobieranie {{SE|452}}<br /> <br /> światła słonecznego i oddawania pary wodnej — wystarczająco dużą powierzchnię. Jest ona tak ukształtowana, że zapewnia wysoki przepływ wody przez skrzypa. Jego bliski związek z żywiołem wody wyraża się również w tym, że wychwytuje on z wody płynącej ku górze naczyniami ksylemu krzemionkę, pochodzącą z wietrzenia mineralnego gleby. Jej nieorganiczna natura ożywia się w roślinie poprzez życiodajne działanie słońca. Można powiedzieć: woda, pośrednicząca w działaniu sił księżycowych, sprawia w tej roślinie — odsyłającej ku pradawnym epokom ewolucji roślinnej — że krzemionka staje się na nowo wrażliwa na obecne działanie słońca. Zostaje obdarzona siłami, które stwarzają harmonijne wyrównanie między tym, co pochodzi z księżycowego oddziaływania przeszłości, a tym, co należy do ziemsko-słonecznego teraźniejszości. Tym samym skrzyp stoi w polarnym przeciwieństwie do mniszka lekarskiego. Jeśli mniszek jako roślina z rodziny złożonych należy do najwyżej rozwiniętych roślin, to skrzyp należy do tych, które stoją u początku ewolucji roślin lądowych. W skrzypie krzemionka łączy minione etapy ewolucji z teraźniejszością, w mniszku — osiągnięcia ewolucji teraźniejszości z przyszłością.<br /> <br /> Proces życiowy skrzypa jest zrodzonym z żywiołu wody, aktywnym metabolicznie procesem krzemionkowym. Porusza się od wewnątrz ku peryferiom żywych tkanek. Gdy woda odparowuje pod wpływem zewnętrznego ciepła, krzemionka wytrąca się i otacza całą łodygową roślinę płaszczem wodochłonnej, amorficznej krzemionki. Znajduje się ona w komórkach epidermy, a także osadzona między błonami tychże komórek. Przebiega wszystkie stany — od stanu roztworu przez plastyczny żel aż do stwardniałego, amorficznego, szklistego opalu — uwodnionego dwutlenku krzemu (SiO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt; + H&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O). Gdy przepali się łodygowe ziele skrzypa, po zwęgleniu czarnego rusztowania węglowego pozostaje na końcu białe szkielet krzemionkowy. Ukazuje soczewkowate wybrzuszenia, które w stanie żywym kierują światło słoneczne na ułożony w rzędach chlorofil.&lt;ref&gt;Ebd., S. 107.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Wysoka zawartość krzemionki — 70% w popiele — nadaje skrzypowi jego sztywny, promienisty wygląd. Czyni go szorstkim i kruchym. Krzemień «żyje» tak w skrzypie, «że zakopuje się weń jak w twierdzy».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 83.&lt;/ref&gt; {{SE|453}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Herstellung_und_Anwendung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Wytwarzanie i stosowanie ====<br /> <br /> Zielony pęd skrzypa polnego zbiera się w okolicach Nocy Świętojańskiej, w czasie jego największego wegetatywnego rozkwitu, w słoneczny dzień, a następnie suszy się, cienką warstwą rozłożony w przewiewnym cieniu&lt;ref&gt;Christian von Wistinghausen, Wolfgang Scheibe, Eckhard von Wistinghausen: ''Anleitung zur Herstellung der biologisch-dynamischen Präparate'', Arbeitsheft Nr. 1, Stuttgart 1998, 96 S.&lt;/ref&gt;. Co do dalszego postępowania Rudolf Steiner wyjaśnia: «że z ''Equisetum arvense'' robi się rodzaj herbaty, dość mocno zaparzanej, którą się rozcieńcza, a następnie używa jako gnojówkę na te pola […] [, na których; uzupełnienie autora] chce się zwalczać śnieć i podobne choroby roślin».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach, 1999, S. 167.&lt;/ref&gt; Stappung udokumentował na całym świecie wielorakie praktyki parzenia herbaty ze skrzypu, z uwzględnieniem czasu gotowania i następującej po nim fermentacji do gnojówki, jak również zimnej fermentacji świeżego ziela, czasu stosowania, ilości i częstotliwości, a także tego, czy preparat jedynie zapobiega, czy też wykazuje działanie przy ostrym porażeniu grzybowym.&lt;ref&gt;Walter Stappung: ''Die Düngerpräparate Rudolf Steiners – Herstellung und Anwendung'', Rüfenacht 2017, Bd. I + II: 748 S.&lt;/ref&gt; Z sumy doświadczeń z parzeniem wykształciła się następująca receptura: «W dziesięciu do dwudziestu litrach wody gotuje się słabo przez około godzinę 200 do 300 gramów suszonego ziela. Przy użyciu świeżego ziela — około 1,5 kg na tę samą ilość wody.»&lt;ref&gt;Christian von Wistinghausen, Wolfgang Scheibe, Eckhard von Wistinghausen: ''Anleitung zur Herstellung der biologisch-dynamischen Präparate'', Arbeitsheft Nr. 1, Stuttgart 1998, S. 71.&lt;/ref&gt; Dłuższy czas gotowania jest niezbędny, by z jednej strony otworzyć silnie skrzemionkowaną obwodową tkankę komórkową, z drugiej zaś — by utrzymać ten proces w powszechnym prapierwiastku ciepła.<br /> <br /> Co do formy stosowania Rudolf Steiner używa pojęcia «gnojówka». Wskazuje ono na to, że herbata skrzypowa po fazie parzenia powinna zostać poddana fermentacji, dzięki której może zachodzić stopniowe rozkładanie trudniej rozkładalnych substancji organicznych. Poprzez powstawanie kwasów herbata przekształca się w gnojówkę, przez co staje się przez dłuższy czas trwała i użyteczna. Dopiero gdy przejdzie w gnicie i zacznie śmierdzieć (siarkowodór, H&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;S), należy zrezygnować z dalszego stosowania. Również od gdzieniegdzie praktykowanej zimnej fermentacji świeżego materiału skrzypowego należy się powstrzymać. Przy dłuższych czasach fermentacji należy liczyć się z przedwczesnymi błędnymi fermentacjami oraz z niewystarczającym otwarciem amorficznej {{SE|454}}<br /> <br /> Kieselsäure unvermeidlich. Wärmewirkung w procesie gotowania wydaje się mieć zasadnicze znaczenie dla uruchomienia działania krzemionki.&lt;ref&gt;Siehe hierzu: Ulrich Meyer: «Optimierung der Kieselsäure-Extraktion aus Equisetum arvense – Ergebnisse für die alltägliche Praxis», in: Ulrich Meyer, Peter Alsted Pedersen (Hrsg.): ''Anthroposophische Pharmazie'', Berlin 2016, 807 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Czasy stosowania zależą od tego, czy herbaciana gnojówka ma być wylewana zapobiegawczo, czy w przypadku ostrym. Według wskazania Rudolfa Steinera chodzi przede wszystkim o środek profilaktyczny. Herbaciana gnojówka działa poprzez glebę i przy nadmiernie wilgotnych, utrzymujących się mokro warunkach zmniejsza presję grzybową na rośliny. Patrząc z tego punktu widzenia, zaleca się wylewać herbacką gnojówkę w miarę możliwości w rocznym rytmie na całą rolniczą i ogrodniczą powierzchnię użytkową w dawce 100 l/ha. Idealnie byłoby, gdyby działo się to trzy do czterech razy w roku: pod koniec zimy do wiosny (marzec), latem i jesienią do początku zimy (listopad). W każdym razie w ramach płodozmianu kultury szczególnie zagrożone przez grzyby — jak zboża i niektóre rośliny okopowe — powinny doznawać profilaktycznego traktowania. Bezpośrednie opryski na zasiewy w ostrym przypadku, często w połączeniu z gnojówką pokrzywową, mogą znacznie powstrzymać porażenie. Jest to środek zwalczający porażenie. Profilaktyczne traktowanie przez glebę sprawia, że przeciwdziała się zagrożeniom w zarodku.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wirksamkeit_des_Schachtelhalmpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Skuteczność preparatu ze skrzypu polnego ====<br /> <br /> Stosowany zapobiegawczo, preparat ze skrzypu polnego rozwija swoje działanie poprzez glebę. Gdy gleba ta po być może już wilgotnej jesieni i mokrej łagodnej zimie wchodzi w wiosnę, cały przestrzeń ukorzeniona jest szczególnie silnie wystawiona na działanie promieniowania sił Księżyca — a zwłaszcza przy pełni i bliskim położeniu Księżyca (*Perygeum*). Są one przenoszone przez wodę i pobudzają w glebie księżycowe życie, spokrewnione z ową wodną żywością, w której niegdyś w praczasach rozwijały się niższe stopnie roślinnego i zwierzęcego życia. Z przesunięciem w czasie ta żywotność działa dziś w oceanach, a inaczej — w rzekach, jeziorach i stawach. To, bliskie jeszcze swym początkom, mało zróżnicowane życie pochodzi z epoki ziemskiej wczesnej i środkowej Lemurii — powtórzenia rozwoju «starego Księżyca», który poprzedził rozwój Ziemi.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Geologicznie rzecz ujmując, są to epoki {{SE|455}}<br /> <br /> *Proterozoiku* i *Paleozoiku*. W epoce dominacji sił Księżyca nie istniały jeszcze rośliny kwiatowe. Była to epoka roślin zarodnikowych, do których — obok wymienionych — należą też grzyby. W kształtującej się z pierwiastka wodnego glebie, Siły Księżyca i Słońca wchodzą w zmienne stany wzajemnych relacji. W następnym wieku *Kenozoiku*, czyli *Trzeciorzędu* (Atlantydy), siły Słońca uzyskują przewagę; rośliny kwiatowe rozwijają się ze swymi korzeniami palowymi. W *Neozoiku*, w ziemskiej epoce nowożytnej, gleby rozwijają się w próchniczne gleby mineralne, a pod ręką człowieka — w gleby kulturowe.<br /> <br /> Gdy przy utrzymującej się wilgoci siły Księżyca przeważają, gleba kulturowa przesycona jest jednostronnie księżycową żywością. Pobudza to właśnie niższe życie roślinne i zwierzęce tych wcześniejszych etapów ewolucji, a tym samym w szczególny sposób — wzrost grzybów. Dotyczy to nie tylko gleby, lecz o jeden poziom wyżej również wnętrza i powierzchni nadziemnych organów roślin. To, co w mroku gleby ma swoje właściwe miejsce, bezprawnie stwarza sobie drugie podłoże w przestrzeni powietrznej nad ziemią; życie drobnoustrojów pasożytuje na żywych tkankach rośliny. Nawet obecne działanie Słońca może tylko w ograniczonej mierze powstrzymać to wybujałe obce życie. Trzeba poszukać rośliny, która zdolna jest skupić w sobie i przetworzyć tyle siły Słońca, by nieszkodliwą uczynić nadmiarowe życie Księżyca w pierwiastku wodnym — więcej: by w sensie syntezy potrafić stworzyć zdrowy stosunek między biegunowościami księżycowej astralności działającej z przeszłości a słoneczną astralnością wpromieniowującą z obecnego kosmosu. Tę zdolność posiada skrzyp polny jako wybitny przedstawiciel przejścia od rośliny zrodzonej z wody do rośliny zrodzonej z ziemi. Jako gnojówka herbacialna działa on w ten sposób, że odciąża ziemię od nadmiarowej siły Księżyca — że herbata ze skrzypu «odbiera wodzie jej pośredniczącą siłę i daje ziemi więcej ziemistości, tak by przez obecną wodę nie wchłaniała ona większego działania Księżyca».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S.167.&lt;/ref&gt; To opisanie jednoznacznie wskazuje na profilaktyczne traktowanie gleb preparatem ze skrzypu polnego. Towarzyszenie biegowi pogody w biegu roku kształci świadomość, by działać w mądrej dalekowzroczności. Gdy profilaktyka dokonuje się regularnie z roku na rok, zapobiega się przypadkowi ostremu. Niemniej opisanych jest wiele doświadczeń, zwłaszcza {{SE|456}}<br /> <br /> z warzywnictwa, dotyczące ograniczania ostrego porażenia grzybowego i innych kalamitów przez gnojówkę herbacianu skrzypu.&lt;ref&gt;Walter Stappung: ''Die Düngerpräparate Rudolf Steiners – Herstellung und Anwendung'', Rüfenacht 2017, Bd. I + II: 748 S.&lt;/ref&gt; Długoterminowe doświadczenia eksperymentalne dotyczące zapobiegawczego działania preparatu ze skrzypu nie istnieją. Próby ścisłe przekraczają granice wykonalności. Pewność skuteczności — i dotyczy to wszystkich wymienionych preparatów — stanowi myślowe przenikanie wyników badań geisteswissenschaftlichen oraz potwierdzające doświadczenie, którego uczy praktyka.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Kanon_der_sechs_Düngerpräparate,_ihr_Zusammenwirken_unter_Bildung_eines_neuen_Mittleren_–_eine_Zusammenschau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kanon sześciu preparatów nawozowych, ich współdziałanie w kształtowaniu nowego Pośredniego — przegląd ===<br /> <br /> Nasuwa się pytanie, czy kolejność sześciu preparatów nawozowych, jaką Rudolf Steiner przedstawia w Kursie rolniczym, jest przypadkowa czy też wynikająca z wewnętrznej konieczności. Wszystko przemawia za tym, że obowiązuje to drugie, jeśli weźmie się pod uwagę zarówno szczególne właściwości materiałów wyjściowych do preparacji, jak i skuteczność samych preparatów w sukcesywnym budowaniu zwerchfell-gleby w ożywioną, uduchowioną duszą i duchem całość między kosmicznymi wyżynami a głębinami ziemi.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Reihe_der_Präparatepflanzen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Szereg roślin preparatowych ====<br /> <br /> Sześć roślin preparatowych charakteryzuje się tym, że między biegunowym siarko-kwiato-sulfurem a biegunowym solno-korzeniowym Salem panują swoiste kosmiczne i ziemskie stosunki substancjalne, przy czym znamienne jest, że pierwsze trzy rośliny preparatowe — krwawnik, rumianek i pokrzywa — tworzą grupę trójkową, i podobną trójkę tworzą kora dębowa, mniszek lekarski i waleriana ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#457|Rysunek 35]]).<br /> <br /> Pomiędzy nimi leży ukryta, a zarazem uprzedmiotowiona granica wzajemnego przejścia ku Środkowi, ku glebie. Obie trójnie tworzą polarność. Pierwsza reprezentuje biegun bardziej zasadowo-alkaliczny, biegun ziemski. Po tej stronie panuje siarka. W tym, co nieorganiczne, jest ona czynnikiem tworzącym kwasy; w tym, co organiczne, rozwija swą kosmiczną naturę, gdyż «przez siarkę duch wnika w to, co fizyczne w przyrodzie {{SE|457}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 35, S. 457.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 34: Die Reihe der Präparatepflanzen und Organhüllen in Beziehung zum Stoffwechsel- und Nerven-Sinnes-System des Tieres sowie die Mittebildung zwischen den Höhen- und Tiefenkräften.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> wnika, siarka jest wręcz nosicielem tego, co duchowe».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach, 1999, S. 64.&lt;/ref&gt; Dematerializuje ona niejako w procesach życiowych roślin ziemskie substancje zasad alkalicznych (K, Na) i ziem alkalicznych (Ca, Mg) oraz żelazo jako zasadowy metal ciężki. W kolejności pierwszej trójni to krwawnik swoją szczególną mocą siarki przetwarza alkaliczny metal — potas. Poszerzając ten proces, przy rumianku dochodzi metal ziem alkalicznych — wapń, i znowu to pokrzywa swoją mocą siarki, obok potasu i wapnia, przetwarza żelazo w żelazne promieniowania. Poprzez te ostatnie prowadzi ku ukrytemu Środkowi. Żelazo jest w przyrodzie, aż po człowieka, metalem inkarnacji; utwierdza ono w organizacji cielesnej {{SE|458}}<br /> <br /> moce działania tego, co duchowo-istotowe. W człowieku żelazo skupia się we krwi, która krążąc łączy serce z obwodem ciała, z jego funkcjami. W strumieniu krwi zdążającym ku sercu i wracającym, przez serce «uśmierzonym», z powrotem w ciało — tam dusza duchowa człowieka przeżywa swoje bycie inkarnowanym w ciele.<br /> <br /> Serce rozważa i jednoczy to, co krew wchłonęła w cielesnych organach aż po obwód ciała. W sercu krew wpływająca i wypływająca znajduje eigenaktywną osłonę, która rytmicznie pulsując utrzymuje krew przy życiu. Drugim biegunem są nerki, które w inny, polarny sposób czynią krew znów zdolną do życia. Tworzą one przestrzeń, w którą krew jako strumień tętniczy wychodzi z układu naczyniowego i, wyrwana ze ziemsko-materialnych procesów substancjalnych, przez czynność nerek jest przeglądana, odświeżana, i gdzie między tym, co ziemsko-materialne, a tym, co kosmiczno-duchowe, tworzy się harmonijne wyrównanie. Dopiero po «sprawdzeniu przez serce i nerki» krew pozostaje zdolna do życia.<br /> <br /> Inaczej ma się rzecz z wyższymi roślinami. Wyrastają one na każdemu właściwy sposób — co właśnie pokazują rośliny preparatowe — z żyznej gleby, z «Środka» między wyżynami a głębinami. Ten Środek jest jeszcze tylko zarodkowo zadany; w swoich funkcjach wobec krzemionki, wapnia, gliny i humusu nie działa on jeszcze samodzielnie z siebie; potrzebuje wychowania. Dotyczy to zwłaszcza funkcji gliny, która w swojej rytmice pór roku ma predyspozycję do swoistej funkcji sercowej, oraz tych funkcji humusu, który w swojej dynamice bliższy jest funkcji nerkowej. Środki służące temu wychowaniu stanowią prawdziwą sztukę uprawy ziemi.<br /> <br /> Spośród rozmaitych opisanych środków to nawożenie z ducha człowieka otwiera bramę ku przyszłości. To nawożące wychowanie odnosi się do ożywienia ziemskich substancji głębin. W jego służbie stoi pierwsza trójnia — krwawnik, rumianek, pokrzywa — która stopniowo doprowadza Środek, przeponę, do kolejnych stopni funkcjonalnej samodzielności. Te trzy zioła lecznicze mają moc, by w swoich procesach życiowych ziemskie substancje — potas i wapń — przemieniać w azot, to znaczy obdarzać je zdolnością bycia nosicielami sił astralnych.<br /> <br /> Do pierwszej trójni zauważa Gunter Gebhard: «Siarka, jako żywioł, który bezpośrednio z żywiołu Ognia ‹runął› w żywioł Ziemi, jest substancją prowadzącą to, co duchowe, w to, co ziemskie; skrótowo ujmując: siarka jest istotą, która może materialnie zagęszczać ciepło, to znaczy tam, gdzie {{SE|459}}<br /> <br /> tego istnienia, pojawia się substancjalnie siarka. Tym samym trzy pierwsze preparaty są takimi, które sprzyjają inkarnowaniu czegoś duchowego (życia roślinnego). Przy krwawniku jest to potas, który nosi w sobie całe to, co płynne, który w szczególności nawiązuje relację do tego, co eteryczne (indywidualny ciało eteryczne): wapń z rumiankiem wciąga to, co astralne, w ciało fizyczne przeniknięte przez ciało eteryczne (ściąga to, co nadaje roślinie kształt, z kosmosu); i z pokrzywą wreszcie żelazo, które przy inkarnowaniu Ja u człowieka pozostaje w bliskiej relacji, a tu, wspomagane przez siarkę, prowadzi duchowy praobraz rośliny w fizyczną postać zjawiskową i utrzymuje «kontakt» z prarośliną w sferze poza kosmosem (to «przeniknięcie rozumem»). Dzięki trzem pierwszym preparatom gleba zostaje tak rozwinięta, że wszystkie cztery człony istoty związane z fizycznym pojawianiem się w tym, co ziemskie, zostają dla rośliny wspierane».<br /> <br /> W drugiej trójni — dąb, mniszek, waleriana — mocniej zaakcentowana jest strona kosmiczna, kwaśna. Siarka nie jest tu już wprost wymieniana, choć właśnie ona należy do najsilniejszych twórców kwasów. Ta sprzeczność rozwiązuje się, gdy weźmie się pod uwagę, że w przypadku pierwszej trójni siarka wymieniana jest jako żywioł, który pośredniczy między tym, co duchowe, a tym, co fizyczno-żywe. W postaci kwasu siarkowego wypadła ona z tej funkcji i stała się ziemska. W drugiej trójni chodzi o kwaśne działanie, które opadło w to, co fizyczne.<br /> <br /> W przypadku kory dębowej na pierwszym planie stoi wprawdzie wapń jako metal ziem alkalicznych. Miarodajną dla jego funkcji jest jednak struktura, w jakiej wapń w korze dębu występuje w postaci szczawianu wapnia. W przebiegu procesów życiowych dębu tworzy się on jako produkt procesu kwitnienia przedwcześnie wydzielonego w korę i dobiegłego końca. Szczawian wapnia otrzymuje swoją «strukturę» (formę) całościowo przez istotną naturę dębu, a w szczególności przez siarkowe działanie kwasu szczawiowego. Uzupełnia tu Gunter Gebhard: «Dąb, jako istota Marsa i żelaza, ma swą głębszą relację do Ja, do sfery za kosmosem, tam gdzie duchowe praobrazysferze poza kosmosem, tam gdzie duchowe praobrazysferze poza kosmosem, tam gdzie duchowe praobrazysferze poza kosmosem, tam gdzie duchowe prao tam gdzie duchowe praobrazysferze poza kosmosem, tam gdzie duchowe praobrazysferze poza kosmosem, tam gdzie duchowe praobrazysferze poza kosmosem, tam gdzie duchowe praobrazysferze poza kosmosem, tam gdzie — tam też objawiają się badającemu nadzmysłowo. Wapń wchłania w siebie wszystko, co astralne; że forma jest w ogóle możliwa w tym, co fizyczne, ma swą podstawę w tym, co astralne, to zaś, jak forma się ukazuje, zasadza się w Ja (w idei), która działa przez to, co astralne. Szczawian wapnia dębu wchłania {{SE|460}}<br /> <br /> że w to Makrokosmiczne wchłania w Mikrokosmos; i przez żelazną siłę dębu ustanawia związek z duchowym praobrazem. Gdy Mikro- i Makrokosmos pozostają w harmonii ze sobą, organizm jest zdrowy. Preparat z kory dębowej utrzymuje tę harmonię między tymi biegunami i w ten sposób profilaktycznie przez glebę wspiera zdrowie rośliny.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> W korze/borce dębowej wapń ujmowany jest niejako z góry, od kosmicznego bieguna, który objawia się w przebiegu procesu kwasu szczawiowego. U mniszka lekarskiego proces ten ulega spotęgowaniu: przez kwitnięcie rozwinięte do najwyższej doskonałości wciąga «rozproszony drobno w kosmosie kwas krzemowy» i wprowadza go w relację z potasem ożywionym w soku mlecznym. I znów jest to działanie kwasu, przez które siły kosmosu z góry wpisują się w mniszka i przez niego w glebę. <br /> <br /> Waleriana opanowuje we właściwy sobie sposób proces fosforowy.<br /> <br /> Polarne właściwości istotowe sześciu roślin preparatowych są więc w swym wspólnym działaniu predestynowane do tego, by stworzyć syntezę wszystko ogarniającą: kształtowanie preparatu stającej-się, słonecznej środkości między Wyżynami a Głębinami. Przez wewnętrzne umocnienie tej środkości gleba — przepona — może się rozwijać ku coraz większej własnej aktywności. Po stronie zasadowej trójnia złożona ze skrzypu krwawnikowego, rumianku i pokrzywy otwiera z dołu siły substancji dla przepony-gleby; po stronie kwasowej trójnia złożona z kory dębowej, mniszka lekarskiego i waleriany otwiera substancjalne siły z góry. Walerianie przysługuje przy tym pewna pozycja szczególna: za pośrednictwem nośności fosforu otwiera ona pozakosmiczną sferę ducha — świat praobrazów istotowych (Rysunek 36, s. 462).<br /> <br /> Gunter Gebhard uzupełnia to następująco: «W swym chemicznym zachowaniu zasady (ługi) są substancjami, których charakter jest ‹lucyferyczny›, podczas gdy kwasy noszą w sobie coś z istoty ‹Ahrymanicznego›. Podobnie siarka jest obrazem istoty Lucyfera, a fosfor odwzorowuje siły Arymana. Pośrodku między tymi dwiema polarnymi mocami przeciwnymi stoi Chrystus jako reprezentant ludzkości, który — zachowując równowagę między tymi mocami istotowymi — wskazuje ludzkości drogi w przyszłość. W ‹Rolniczej Indywidualności› ta środkość jest ukształtowana jako Glebowa Przepona. Odtąd w ręce człowieka zostało złożone, by ten życiowy zalążek środkości rozwinąć.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt; {{SE|461}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Reihe_der_tierischen_Organhüllen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Szereg zwierzęcych powłok narządowych ====<br /> <br /> Również te gliodują się w sposób konsekwentny w pierwszą trójnię, widzianą od bieguna metabolicznego zwierzęcia ku sercu, i w drugą trójnię, od przedniej strony zwierzęcia, bieguna zmysłowego, ku środkowi. W tym kontekście Rudolf Steiner charakteryzuje planetarne działanie w zwierzęciu w stosunku do Słońca ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#462|Rysunek 36]], s. 462). Wychodzi on całkowicie od oglądu, od «formy i barwnej postaci, również ze względu na strukturę i konsystencję jego substancji, idąc od przodu ku tyłowi, a zatem od pyska ku sercu, gdzie działają Saturn, Jowisz, Mars, w sercu działanie Słońca, a za sercem, ku ogonowi, działania Wenus, Merkurego, Księżyca».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 60.&lt;/ref&gt; Wyższe zwierzę glioduje się więc w poziomie kręgosłupa w polarność działania planet nadsłonecznych w biegunie nerwowo-zmysłowym i podsłonecznych w biegunie przemiany materii. Oba są zorientowane z przeciwnych kierunków ku sercu.<br /> <br /> Co do kolejności planet podsłonecznych — Księżyca, Merkurego i Wenus — Rudolf Steiner nawiązuje ze swego badania duchowego do dawnej mądrości misteriów. Tak samo rzecz się ma z charakterystyką ich makrokosmicznych sfer działania w pionowym ukierunkowaniu «Rolniczej Indywidualności». Tutaj następstwo od Ziemi w dół ku Głębinom to Mars, Jowisz, Saturn, a ku górze ku Wyżynom — Księżyc, Merkury, Wenus, Słońce.&lt;ref&gt;Ebd., S.44.&lt;/ref&gt; Ta pradawna mądrość pielęgnowana w misteriach, w połączeniu z resztkami instynktywnego jasnowidzenia u ludzi, dobrzmiewała w światopoglądzie Ptolemeusza. W nim, jak i w dzisiaj panującym, wywodzącym się od Kopernika, odbija się rozwój świadomości ludzkości. W poatlantyckich epokach kulturowych prapersji i Praindu żyła w ludziach w resztkach pewna «świadomość niebieska». Wygasła ona i wraz z przebudzeniem do samoświadomości w teraźniejszości przeobraziła się w skierowaną na przedmioty świadomość ziemską. Ludzie tych wczesnych czasów przeżywali jeszcze sfery planetarne wypełnione czynami duchowych hierarchii, które obrały sobie planety za siedzibę.<br /> <br /> Wraz z zanikaniem tego przeżycia — żyło ono w sposób obrazowy dalej w mitologiach — na początku trzeciego wieku kulturowego, w trzecim tysiącleciu, powstała astronomia Sumerów, Babilończyków i Egipcjan. W czwartym epoce kulturowej usamodzielniła się ona dalej i weszła w ptolemejski światopogląd {{SE|462}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 36, S. 462.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 36: Die polare Beziehung des unter- und obersonnigen Planetenwirkens zu den tierischen Organhüllen im Hinblick auf die Entwicklung der Wesensglieder der «Landwirtschaftlichen Individualität» und ihre Dreigliederung nach Leib (von unten), Geist (von oben) und Seele (rhythmische Mitte).&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> ku górze. W nadchodzącym wieku dusza świadomości świat kurczy się do tego, co percypują zewnętrzne zmysły. Dla Kopernika i jego następców znikła świadomość planetarnej sfery wypełnionej istotami — i pozostała okrągła kula wypełniona materią, poruszająca się przez przestrzeń w obliczalnych sekwencjach ruchu.&lt;ref&gt;Vgl. Elisabeth Vreede: ''Astronomie und Anthroposophie'', Dornach 1980, S. 75; dieselbe: Über den Planeten Merkur, in: ''Kalender Ostern 1942–1943'', Arlesheim; sowie dieselbe: ''Texte über Planetensphären in den Rundschreiben 1927–1930''(Bearbeitung durch Liesbeth Bisterbosch und Frauke Roloff, Oktober 2020). – Im Zuge dieser Emanzipation des menschlichen Bewusstseins hin zum erwachenden, der Erde zugewandten Selbstbewusstsein kann es verständlich werden, dass eine Verwechselung von den Venus- und Merkursphären stattgefunden hat. Diese Verwechselung betrifft nicht den Planetenkörper als solchen, sondern ihre übersinnlich kraftenden Wirkenssphären, dasjenige, für was seit Urbeginn diese beiden Himmelskörper, Venus und Merkur, als geistig-seelisch wirksame Entitäten standen.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Każdy z tych światopoglądów jest niejako chwilową migawką, tworem człowieka dotyczącym sposobu, w jaki przez wieki odnosił się do świata {{SE|463}}<br /> <br /> stoi. Każdy z nich jest sam w sobie uprawniony i słuszny. Dzisiejszy światopogląd, oparty na Koperniku, uwzględnia już tylko ilościowy aspekt cielesności, nie zaś jakościową, wesensdurchdrungene sferę oddziaływania — istotami przeniknięty świat sił. Kosmos jawi się dziś jako pozbawiony istoty i czynów.&lt;ref&gt;Lievegoed poświęcił wnikliwe studium polarnej trójni nawozowych preparatów i ich odniesieniu do oddziaływania planet oraz procesów życiowych w roślinie i zwierzęciu (Bernhard C.J. Lievegoed: ''Planetenwirken und Lebensprozesse in Mensch und Erde'', Stuttgart 2002, 82 S.). Opisuje on, jak w procesach życiowych roślin preparatowych każda z planet nadsłonecznych stoi w polarnym stosunku oddziaływania z jedną z podsłonecznych — Saturn z Księżycem, Jowisz z Merkurym, Mars z Wenus — przy czym Słońce stanowi każdorazowo ośrodek; jak siły tego polarycznego oddziaływania, wystawione przez osłony ze zwierzęcych organów na działanie zimowych i słonecznych sił, wchodzą w wzmożoną wzajemną grę i zostają zachowane; i jak z tego staje się zrozumiałe to, co Rudolf Steiner opisał jako orzeźwiające, ożywcze, uzdrawiające, strojące się wzajemnie w harmonię, uwrażliwiające procesy w glebie i roślinach.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Należy tu wskazać na fakt, że następstwo zwierzęcych organowych powłok jest zorientowane od peryferii ziemskiej i najdalszego kosmosu ku centrum ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#462|Rycina 36]]).<br /> <br /> Nawiązując do powyższego cytatu o oddziaływaniu planet w organizmie zwierzęcia: oddziaływanie podsłonecznych planet — Księżyca, Merkurego i Wenus — skupia się na organach brzusznych, od tyłu ku sercu, a w tym na układzie nerkowym w najszerszym sensie. Nerka przyjmuje wnikające siły Wenus.&lt;ref&gt;Zob.: Lothar Vogel: ''Der dreigliedrige Mensch'', Dornach 1979, S. 239.&lt;/ref&gt; Ściśle z nimi powiązane jest działanie sił Merkurego, a w układzie nerkowo-pęcherzowym — Księżyca. Istota merkurialności przejawia się w silnie rytmicznie nacechowanych funkcjach narządów brzusznych. W nerce są to procesy wydalania i ponownego wchłaniania. Merkurialnie wydziela ona z tętniczego krwioobiegu mocz pierwotny, przegląda go, reguluje jego skład substancjalny i jako zharmonizowane, wyselekcjonowane odprowadza z powrotem do krwi.&lt;ref&gt;Zob.: Michaela Glöckler: «Das Nieren-Blasen-System und das Schafgarbenpräparat»; in: Manfred Klett und Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Frage der Düngung im biologisch-dynamischen Landbau'', Dornach 1994.&lt;/ref&gt; Ów proces swoistego rodzaju oddychania płynami jednostronnieje w funkcji pęcherza w czysty akt wydalania substancji, które dla organizmu stały się bezużyteczne. Tu siły księżycowe modyfikują działanie Wenus.<br /> <br /> Inaczej ma się rzecz z przyjętym pokarmem; jest on selekcjonowany w trawieniu jelitowym. To, co dla organizmu nie jest przyswajalne, wydalane jest w bardziej stałej konsystencji — i to organiczne dzianie się można również postrzegać jako wyraz działania Księżyca. To zaś, co jako płynne soki trawienne wchłaniane jest w chłonkę i krwiobieg, {{SE|464}}<br /> <br /> przejawia się w procesach, w których można przyjąć, że działanie Wenus jest modyfikowane przez działanie Merkurego. To, co w organach brzusznych człowieka i zwierzęcia rozgrywa się jako wenusowy proces nerkowy — modyfikowany przez Merkurego i Księżyc — odnajduje się ponownie w działaniu preparatu pokrzywowego. Tu, jak można powiedzieć, może w organizmie pokrzywy, w powiązaniu potasu, wapnia, wodoru i promieniowania żelaza, dokonywać się wspomniana w rozdziale „Zur Frage der Stoffumwandlung&quot; (s. 384 nn.) przemiana substancji: astralizacja ożywionej substancjalności ku nowotworzeniu się azotu z życia rośliny.<br /> <br /> Jeśli prześledzić szereg organów-osłonek, które — z jednym wyjątkiem — pozyskiwane są ze zwierząt domowych do preparacji, to na początku stoi pęcherz jelenia ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Rysunek 26]], s. 363). W pęcherzu dopełnia się proces nerkowy: koncentruje on to, co w nerce zostało wyselekcjonowane, i wydala na zewnątrz. W kulistej postaci pęcherza żywioł płynny jest uformowany na wzór pośrednika sił księżycowych. W procesie preparacji przyjmuje on słoneczność kwiatów krwawnika, w których ów ziemski pierwiastek soli potasowej sublimował się w to, co żywe.<br /> <br /> Dalej ku wnętrzu brzucha następuje jelito. Jego koniec — jelito grube — przetwarza mikrobiologicznie część jeszcze pozostałych resztek pokarmowych i wydala to, co nie nadaje się już do dalszego przetwarzania. Jest to również proces pozostający pod wpływem Księżyca. Początek jelita stanowi jelito cienkie — długa, ułożona w pętle rura o wewnątrz niemal nieograniczonej powierzchni. Tu działanie Wenus zapewnia selekcję substancji pokarmowych: wydalanie ku jelitu grubemu i wchłanianie soków trawiennych do układu chłonki i krwi. Wspierane jest ono i modyfikowane przez działanie Merkurego. Przejawia się ono w rytmicznych procesach ruchowych perystaltyki, kosmków jelitowych, aż po dynamikę wydzielin gruczołowych i strumieni substancji przenikających ściany jelita. Siły Merkurego stawiają się pośrednio między działaniem Księżyca i Wenus. Z jednej strony dostosowują się do zmieniających się warunków, z drugiej zaś — działanie Merkurego przekracza granice, które oddzielają wnętrze od zewnętrza.<br /> <br /> Do jelita cienkiego wpychane są kwiaty rumianku. Ich słoneczność doprowadziła wapń i potas tego, co ziemskie, do stanu, który — rozszerzając odświeżające, ożywiające działanie preparatu z krwawnika — sprzyja zdrowemu wzrostowi. Należy to rozumieć zapewne w tym sensie, że duchowy praobraz roślin może w ziemskim odwzorowaniu w każdej fazie wzrostu wyrażać się w sposób niezafałszowany. {{SE|465}}<br /> <br /> Preparat z pokrzywy, trzeci w tej trójcy, sięga w swym działaniu już blisko ku środkowi opanowanemu przez siły słoneczne — to znaczy ku ukrytej funkcji serca w glebie. Astralna «Innenwirkung»¹ pokrzywy jest tak przeniknięta rozumem/siłą Ja, że może obejść się bez zwierzęcej osłony organowej. Ona również potrafi przetwarzać ziemskie soliotwórcze potas i wapń w swych organicznych procesach, a ponadto przemieniać żelazo w dobroczynne promieniowanie żelaza. Zdaje się, że wyraża się w tym jednak pewna wirksamość Wenus. W połączeniu z krwawnikiem i rumiankiem sprawia ona, że sole ziemskie — potas i wapń — przemieniają się ku wyższym stopniom wirksamości, a dodatkowo przywołuje marsowy charakter żelaza do promieniującej wirksamości. Działanie Wenus, rozumiane od wewnątrz, tworzy w tym, co żywe, wolne przestrzenie dla nowych możliwości stawania się; wyrzeka się. Można powiedzieć, że nie żywi, lecz umożliwia żywienie. W tym sensie należy rozumieć żelazowe promieniowanie preparatu z pokrzywy. Działanie sfery Wenus nie wywołuje go samo z siebie, lecz umożliwia preparatowi z pokrzywy działać w ten sposób, że w glebie-przeponie reguluje gospodarkę żelaza do zbawiennej miary — takiej miary, jaka jest zachowywana również w układzie sercowo-naczyniowym.<br /> <br /> «Zasadowa trójnia» czyni glebę zdolną do ziemskiego działania wobec sił słonecznych; otwiera siły ziemskie dla wzrostu roślin. Buduje od dołu fizyczne ciało przepony. Inaczej rzecz się ma z trójnią preparatu z kory dębowej, mniszka lekarskiego i waleriany. Za ich pośrednictwem dochodzi do głosu kosmiczne dzianie się substancji pozostające w relacji do sfer planet podsłonecznych.<br /> <br /> Obraz Eiche — jej mocna powściągliwość we wzroście, twardość jej drewna i tak dalej — nosi stempel działania Marsa. Rośnie powoli, wytrwale, tak jak i obieg Marsa wokół Słońca trwający prawie dwa lata (obieg syderyczny wynosi 687 dni) zajmuje więcej czasu niż obieg planet podsłonecznych — Wenus (225 dni) i Merkurego (88 dni). Również czaszka zwierzęcia domowego jest potężnym wyrazem formowym działania Marsa. Jama mózgowa wypełniona jest jednak substancją ukształtowaną przez siły księżycowe — mózgiem. W preparacji zastępuje go szczawian wapnia kory/borki, ustrukturyzowany przez siły Marsa z dębu. Te same siły, które ukształtowały czaszkę i które prześwietlały księżycową naturę mózgu, wyciskają się teraz w wapniu kory/borki dębowej. Jako preparat z kory dębowej działa on — w odróżnieniu od preparatu rumiankowego — zapobiegawczo przeciw infekcjom z zewnątrz. ¹ *Innenwirkung* — działanie wewnętrzne; termin pozostawiony w oryginale ze względu na specyficzne znaczenie techniczne. {{SE|466}}<br /> <br /> Do owijania kory dębowej czaszką zwierzęcia domowego nawiązuje pytanie: czy poza nią może w ogóle istnieć jeszcze jakaś inna osłona organowa, przez którą można by prowadzić dalej preparację kwiatów mniszka lekarskiego? Głowa w swych ściśle wyodrębnionych formach i skierowanej na zewnątrz organizacji zmysłowej nie ma kontynuacji — z wyjątkiem, przynajmniej częściowo, noszących poroże, nie zaś noszących rogi. Głowa stoi naprzeciw świata zmysłami. Kontynuacji działalności nerwowo-zmysłowej trzeba szukać na wyższym szczeblu. Znajduje ona swój wyjątkowy wyraz u przeżuwaczy: organizacja zmysłowa krowy zwraca się od głowy z powrotem, ponad sercem, i kontynuuje się — niejako na wyższym szczeblu — w zmysłowo-nadzmysłowej działalności otrzewnej ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#457|Abbildung 35]], S. 457). Krowa zwraca się zmysłami głowy ku światu zewnętrznemu stosunkowo głucho, lecz swymi niższymi zmysłami — a zwłaszcza zmysłem życia otrzewnej — stosunkowo jasno ku swemu światu wewnętrznemu. Przez cofające siły rogów na głowie przenosi swe inteligentne jestestwo w powłokę cielesną. Działalność zmysłowa w głowie i ta w ciele pozostają we wzajemnym oddziaływaniu. Jeśli pierwsza czyni coś zmysłowo uświadomionym, to druga działa uskrzydlająco w sferze nadzmysłowej.<br /> <br /> Tak więc to krezkowa otrzewna, która w przebiegu trawienia bydlęcia postrzega siły działające z ducha. Ta działalność zmysłowa otrzewnej, skierowana w krowie ku temu, co substancjalne, ku wnętrzu — z owinięciem kwiatów mniszka lekarskiego kieruje się na zewnątrz ku «subtelnie rozproszonej krzemionce» w kosmicznym obwodzie. Należy chyba przyjąć, że chodzi tu o wyższy, eteryczny stan krzemionki. Otrzewnowa osłona przyciąga tę substancję krzemionkową zmysłowo-aktywnie i łączy ją z potasem mlecznego soku sublimowanym w kwiatach. Dzianie się substancji w mniszku lekarskim od dołu i osłonie otrzewnowej od góry wskazują na rozległe działanie Jowisza. Jak wszystkie planety są miejscami działania hierarchicznych istot,&lt;ref&gt;Siehe hierzu z.B.: Rudolf Steiner: ''Geistige Hierarchien und ihre Widerspiegelung in der physischen Welt'', GA 110, Dornach 1991; sowie: ''Die geistigen Wesen in den Himmelskörpern und Naturreichen'', GA 136, Dornach 1996.&lt;/ref&gt; tak na Jowiszu są nimi istoty mądrości. Na Jowiszu mądrość jest substancjalna.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Esoterische Betrachtungen karmischer Zusammenhänge'', Bd. V, GA 239, Vortrag vom 9. Juni 1924, Dornach 1985, S. 166.&lt;/ref&gt; Kiedy uzmysłowimy sobie obraz zjawiskowy i procesy substancjalne mniszka lekarskiego (por. s. 406 i nast.), w tej wysoko rozwiniętej roślinie przejawia się pełne mądrości działanie Jowisza — od korzenia przez rozetę liściową, kwiat i jego {{SE|467}}<br /> <br /> promieniącej żółcieni aż do bieli «dmuchawca». U roślin kwiatowych barwy żółta i biała przypisywane są działaniu Jowisza: «gdyż siła Jowisza, która wspiera kosmiczną siłę Słońca, wytwarza w kwiatach barwę białą i żółtą».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 55.&lt;/ref&gt; Mądrość Jowisza, która w mniszku lekarskim odwzorowuje się na zewnątrz, zwraca się — ogarnięta wewnętrznym «niebem» otrzewnej — ku wnętrzu, ku pełnemu mądrości kształtowaniu i funkcjonowaniu narządów brzusznych. Preparat z mniszka lekarskiego stanowi syntezę tego działania Jowisza, które w ziemskości przybrało postać i funkcję. Moc sprawcza tej syntezy może być upatrywana w tym, dzięki czemu «roślina staje się wrażliwa na wszystko i wszystko ku sobie przyciąga».&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 138.&lt;/ref&gt; Można zatem powiedzieć: preparat z mniszka lekarskiego przekazuje organicznemu nawozowi — poprzez kosmiczny krzemień — istotową substancję mądrości Jowisza, która w roślinach przejawia się jako stająca się siła odczuwania.<br /> <br /> Gdy teraz owiniemy silnie naznaczone działaniem Jowisza kwiaty mniszka lekarskiego błonami krezkowej otrzewnej, zdolność przyjmowania «drobno rozproszonej krzemionki» z kosmicznego obwodu pozostaje w ruchu. Poprzez preparat i nawozy organiczne owoc tej zdolności dociera do roślin, lecz działa teraz w odwrotnym kierunku; czyni rośliny «wrażliwymi» na substancje ziemi, których potrzebują do wzrostu. To, co zaznaczyło się już jako działanie preparatu z kory dębowej, pojawia się przy preparacie z mniszka lekarskiego na wyższym poziomie. Związek życiowy przepona–gleba–roślina zostaje niejako obdarzony duszą. Jak skuteczność pierwszej trójni preparatów otwiera ziemskie substancje i siły na korzeń–biegun rośliny, tak druga trójnia otwiera substancje i siły pozaziemskiego kosmosu na biegun kwiatowy.<br /> <br /> Na najwyższym szczeblu wreszcie — tak można powiedzieć — preparat z waleriany pobudza poprzez nawozy organiczne i poprzez uwolniony w procesach rozkładu fosfor w taki sposób, że ten może na nowo stać się w żywym fizycznym nośnikiem tego, co duchowo-istotowe w ziemskości.<br /> <br /> Z innych powodów niż w przypadku pokrzywy waleriana nie potrzebuje owinięcia przez organ zwierzęcy. Ma ona zdolność, by fosfor z dynamicznego, związanego z ziemią, żywego dziania się substancji w korzeniowych kłączach wyrafinować w pionowo ku górze strzelającym pędzie i w kwiecie doprowadzić do stanu czystej podatności na objawienia — {{SE|468}}<br /> <br /> obdarzyć, które ze świata duchowych praobrazów jako siły w fosforze znajdują swego fizyczno-eterycznego nośnika.<br /> <br /> Waleriana jest tak ukształtowana, że ma silny związek ze światłem i ciepłem. Kompozycje substancji, które w przebiegu wzrastania rośliny ukształtowały się pod działaniem Słońca oraz planet podsłonecznych i nadsłonecznych, rozpadają się w obumieraniu roślin. Przy każdym z procesów rozkładu wydziela się ciepło. Ostatecznie wszystko, co powstało z ducha, powraca do żywiołu ciepła — źródła wszelkiego bytu. Co powstało, znika fizycznie; zapisane jest jako duchowe osiągnięcie wewnętrznemu ciepłu, eterowi ciepła — niczym wspomnienie — w całym żywym systemie planetarnym.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Esoterische Betrachtungen karmischer Zusammenhänge'', GA 239, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1985, S. 172.&lt;/ref&gt; Tu dochodzi do głosu zasada Saturna; niczym kosmiczna pamięć jest ona strażnikiem przeszłości, wielkiego kontekstu ewolucyjnego między źródłem stawania się człowieka i Ziemi&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; a byciem teraźniejszości. Zewnętrznie wyraża się to w tym, że sfera Saturna zamyka i otacza system słoneczny ze wszystkich stron jako otulina ciepła. Czyż nie stworzyła sobie zasada Saturna w walerianie odwzorowania? Gdziekolwiek stosuje się preparat z waleriany, tworzy on saturnową otulę ciepła, która wyznacza zewnętrze wobec wnętrza.<br /> <br /> Gdy spryska się preparatem z waleriany pryzmy obornikowe lub kompostowe, działa on na nie tak samo hüllenbildend jak wspomniane zwierzęce organy otoczkowe pozostałych preparatów. Można przyjąć, że nie tylko nadaje procesowi rozkładu ograniczającą osłonę, lecz w równej mierze promieniowaniom, które punktowo wychodzą z pozostałych substancji preparatów wniesionych do pryzmy, i w ten sposób zostają w niej zatrzymane. Otulina ciepła wytwarzana przez preparat z waleriany utkana jest z ciepła zewnętrznego (żywioł ciepła) i wewnętrznego (eter ciepła). Można ją pojmować jak organ, który przyjmuje napromieniowania z kosmosu gwiezdnego i w fosforze — wyłaniającym się z saturnowych procesów rozkładu — znajduje gotową do przyjęcia fizyczną nośność.<br /> <br /> Tak jak korowód preparatów otwiera w duchowej konsekwencji preparat z krwawnika, tak zamyka go preparat z waleriany. To spojrzenie może wzbudzić rozumienie, że kanon sześciu preparatów nawozowych stojących w służbie stającej się całości nie potrzebuje żadnego rozszerzenia ani uzupełnienia. Ten kanon jest {{SE|469}}<br /> <br /> tak skomponowany, że tworzy harmonijne współbrzmienie. Całość jest środkiem między wyżynami a głębinami; jej stawanie się oznacza «ożywienie samego Erdig-Festen». Współbrzmienie «rozbrzmiewa» przez prowadzoną duchem pracę człowieka, przez bezwarunkową wolę.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Düngerpräparate_in_ihrer_Ganzheitswirkung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Preparaty nawozowe w ich całościowym działaniu ====<br /> <br /> Każdy z sześciu preparatów nawozowych wnosi potencjał rozwojowy do kształtowania «Siódmego» — stającej się środkowej sfery, organu-przepony stojącego pod wpływem Słońca. Gleba dopiero umożliwia istnienie wszelkiego życia na Ziemi. W niej łączą się stojące pod panowaniem Słońca napromieniowania planet i gwiazd z wychodzącymi od dołu siłami głębin Ziemi. To wzajemne przenikanie-w-siebie jest osiągniętym-dziełem minionych epok Ziemi. Działa dalej we mądrościowym współdziałaniu królestw przyrody. Rozpoznanie tego nieskończenie bogatego-w-odniesienia dziedzictwa stanowi podstawę kształtowania gospodarstwa w rolnictwie biologiczno-dynamicznym.<br /> <br /> Z tego poznania wyprowadza się zasada metodyczna, by teraz z ducha człowieka, dzieło zastane w danym miejscu (gospodarstwie) — wedle praw, jakie podaje fizycznie-stała przyroda i jakie są czynne w królestwie minerałów, roślin i zwierząt — przekształcać w prowadzoną duchem pracę. Z tego powstaje w małym, w sposób twórczy, to czym Ziemia jest w wielkim: zamknięty-w-sobie organizm. Ta zasada — by powtórzyć przeszłość w teraźniejszości z siły budzącej się dusza świadomości człowieka — jest pierwszym krokiem. Drugi krok otwiera bramę ku drodze rozwoju w przyszłość. Podejmuje na nowo zasadę metodyczną, która wypadła mu z rąk w chemiczno-technicznym rolnictwie, poprzez powtórzenie przeszłości. Ten drugi krok podnosi rolnictwo, użyźnione przez idee badań duchowych, na wyższy stopień. Stawia człowieka teraźniejszości przed ogromnym wyzwaniem — przed wyzwaniem wolnego, samookreślonego działania z wewnętrznego umocnienia dusza świadomości. Temu wyzwaniu napotyka każdy, kto usiłuje pielęgnować przebudzone-duchowo obcowanie z preparatami biologiczno-dynamicznymi. Przy ich przygotowaniu i stosowaniu koniec — to, co stało-się — staje się początkiem stawania się ku przyszłości. Końcem są produkty z królestwa minerałów, roślin i zwierząt, nadto działania aktualnie danych rytmów roku słonecznego, i wreszcie stany czterech żywiołów: Ziemi, Wody, Powietrza {{SE|470}}<br /> <br /> i Ciepłem. Ten ewolucyjny koniec jest przez poznania badań duchowych wprowadzany w stosunki wzajemne wedle idei, których w przyrodzie, jaka się stała, nie można znaleźć, które dopiero w zastosowaniu stopniowo przybierają charakter praw. Te idee zapoczątkowują wynicowanie przeszłości w przyszłość. Stąd rodzi się pytanie, w jaki sposób fenomeny tego wynicowania są w ogóle uchwytne naukowo-przyrodniczo. Pojęcia, jakie się posiada, odnoszą się zawsze tylko do tego, co daje się mierzyć, liczyć i ważyć, do tego, co przeszłe, nie do tego, co staje się. Tutaj w poznaniu przyrody otwiera się przepastna szczelina między tym, co bezżyciowe, ilością, a jakościowymi zjawiskami ożywionej, uduchowionej duszą i «przeniknietej duchem» przyrody.<br /> <br /> Wszystko, co jakościowe, darlebt się w polaryzacjach, tak jak w przeciwieństwach istoty i zjawiska, ducha i materii, światła i ciemności itd. Syntezy tych polarności nie można znaleźć w przedmiotowym oglądzie, lecz dokonuje się ona w myślącym i odczuwającym oglądzie, który nadaje woli kierunek. Synteza dokonuje się w wnętrzu, w poznaniu-ducha człowieka. To jest wielkie wyzwanie! Analityczny sposób myślenia, skierowany wyłącznie ku temu, co bezżyciowe, uchyla się od tego wyzwania. Brakuje mu pojęć, które nadają pojęciu jakości obiektywną, wartościującą treść. Pojęcia wartościujące obejmują czynnik «czasu»; wprawiają myślenie w ruch, czynią je obrazowym, a przez to możliwym do przeżycia. Tym samym wstępuje się na ścieżkę, na której moc myślenia może stać się pośredniczką między tym, co zmysłowo uchwytne, a tym, co zbadane bez zmysłów z ducha. Dopiero gdy się stara, by oba pola fenomenów — zmysłowe i duchowo-nadzmysłowe — mogły się wzajemnie oświetlać w potężnym myśleniu, może wartościujące sądzenie uzyskać obiektywną moc wypowiedzi.<br /> <br /> Z tej uwagi wstępnej wynika nieograniczona wielość możliwości do pewnego tworzenia sądów w ujmowaniu tego, co istotowe, co wyraża się w jakościach. W każdym poszczególnym przypadku ten sąd musi być indywidualnie wywalczony. To, co wywalczone jako indywidualna prawda, rychło wżyje się, przez wymianę i korektę, jako realnie skuteczne w powszechną kulturę duchową ludzkości.<br /> <br /> Kanon sześciu preparatów nawozowych, dodawanych do świeżo na gospodarstwie pojawiających się materiałów organicznych, działa, wspierany przez wielorakie doświadczenia i wyniki eksperymentalne, postępując w czasie; działają one rozwojowo na żywy kontekst gleba–roślina. Można scharakteryzować trzy ewolucyjne, w siebie przechodzące kroki:<br /> <br /> 1. Preparaty nawozowe wdrukowują się, każdy w swoisty sposób działania swoich promieniowań, całościowo w poddane rozkładowi masy organiczne pryzm kompostowych i gnojowisk. Pośredniczą między mniej lub bardziej bezładnie wszerz rosnącym rozpadem a nadrzędną, organizującą zasadą. Kieruje ona złożone procesy rozkładu i budowy substancji na właściwe tory i pomaga pryzmie kompostowej lub gnojowej, w ramach rozwijającego się własnego życia, zamknąć się w organizmie. Doświadczenie uczy, że procesy rozkładu przebiegają harmoniczniej. Można to stwierdzić przede wszystkim po stosunkowo szybkiej przemianie żrącego zapachu w łagodny. Eksperymentalne badania porównawcze potwierdzają wyrównanie fizjologicznych i biologicznych przebiegów (na przykład temperatury, pojemności sorpcyjnej, obsady dżdżownicami) na stan zdrowej równowagi.&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl: ''Vom Leben des Komposthaufens'', Sonderdruck ''Elemente der Naturwissenschaft'' Nr. 29: S. 1–67, Dornach 1978.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Herbert Koepf: ''Landbau, natur-und menschengemäß. Methoden und Praxen der biologisch-dynamischen Landwirtschaft'', Stuttgart 1984, 270 S.&lt;/ref&gt; {{SE|471}}<br /> <br /> 2. Działania preparatów nawozowych zostały, po odpowiednim czasie składowania pryzm nawozowych, całościowo w nie wchłonięte. Preparowane nawozy rozwinęły się do wszechmocy swojego działania w tym, co żywe, która wykracza poza ich czysto przyrodniczo uwarunkowany sposób działania. Przez ich zastosowanie na glebę porządkują i stabilizują one postępowo całokształt wszystkich procesów glebowych na wyższy poziom żyzności w zbieżności z rytmami roku słonecznego. Uderzające i eksperymentalnie wykazane jest to przy wielu parametrach, najbardziej przekonująco w zachowaniu porównawczo wyższego poziomu humusu przy jednoczesnej wyższej aktywności mikrobiologicznej, w pogłębieniu profilu glebowego wzbogaconego w humus&lt;ref&gt;Ebd., 1980.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Uli Johannes König: ''Ergebnisse aus der Präparateforschung'', Schriftenreihe Band 12, Institut für biologisch-dynamische Forschung, Darmstadt 1999, Loseblattsammlung.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Paul Mäder et al.: ''Erkenntnisse aus 21 Jahren DOK-Versuch''. FiBL Dossier: Bio fördert Bodenfruchtbarkeit und Artenvielfalt, Frick 2000, 16 S.&lt;/ref&gt; oraz w obsadzie dżdżownicami i innymi zwierzętami glebowymi.<br /> <br /> 3. Jak oddziaływania sił preparatów biologiczno-dynamicznych nadają całościowo nawozom organicznym wyższy, nie tylko przyrodniczy stopień ożywienia, tak te nawozom — glebie, a przez glebę rosnącym roślinom.<br /> <br /> W ostatecznej konsekwencji zadaniem preparatów nawozowych jest kosmiczno-ziemskie uwarunkowania wzrostu i tworzenia owoców w danym miejscu<br /> <br /> W rytmy roku słonecznego — ku roślinom właśnie uprawianym — indywidualizować. Ich sposób działania zmierza ku temu, by stopień ożywienia gleby do tego, co żywe w roślinie, zbliżyć. Obydwie tworzą jako synteza środek polarnego działania sił ziemi i kosmosu. Całą przeważająca wagę nawożenia gleby przychodzi tu w pełni do głosu. Określa ona w postępującym rozwoju, jak rośliny kulturowe pionowo i poziomo z korzeniem, łodygą, liściem, kwiatem i owocem w tę trójnię wyżyn i głębin i wstającej środy się wcielają. Rośliny są ujmowane przez siłę organizacyjną, przez którą otwierają się na warunki wzrostu swego środowiska. {{SE|472}}<br /> <br /> Osad tego wszystkiego wielokrotnie potwierdza się w praktycznych doświadczeniach i badaniach naukowych:<br /> <br /> * Roślina wykazuje tendencję, by zgodnie ze swą gatunkową dyspozycją rozwinąć się w sposób idealnotypowy.<br /> * Korzeń otwiera się na głębszy wolumen glebowy, rozgałęzia się drobniej i równomierniej.&lt;ref&gt;Uli Johannes König: ''Ergebnisse aus der Präparateforschung'', Schriftenreihe Band 12, Institut für biologisch-dynamische Forschung, Darmstadt 1999, Loseblattsammlung.&lt;/ref&gt;<br /> * Wzrost pędu przechodzi wyraziściej stadia metamorfozy liścia i tym samym udoskonalenia budowy substancji.<br /> * Procesy fizjologiczne w tworzeniu owoców spożywczych — czy to w obszarze korzeniowym, łodygowym, liściowym, kwiatowym czy nasiennym, jak też w owocach drzew owocowych — dochodzą w dojrzałości do spoczynku. Owoce spożywcze dojrzewają w pełni i dłużej zachowują świeżość.<br /> * Kompozycje substancji strukturują się i uszlachetniają od podstawy ku kwiatu; dotyczy to przede wszystkim białek — np. stosunku czystego białka do białka surowego — olejków eterycznych itd.<br /> * Budowanie plonu dąży, wyrównując skrajności, ku optimum plonu.&lt;ref&gt;Ebd., siehe die dortige Literaturzusammenstellung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Bezpośrednio dostępne dla postrzegania są: wyraziściejszy, właściwy danemu owocowi spożywczemu smak i zapach, niuansowanie w barwie, konsystencji, jak też wyższa strawność i dłuższa trwałość. Pouczające jest nadto często słyszane stwierdzenie klientów: «Potrzebujemy mniej, żeby się nasycić.» Wszystko to razem wzięte znamionuje poszerzoną wartość odżywczą, która uzdrawiająco oddziałuje na cielesny, duszewny i duchowy rozwój człowieka. W {{SE|473}}<br /> <br /> tym sensie nawożenie preparatami służy postępującemu rozwojowi Ziemi i człowieka. Nadaje rolniczo-ogrodniczej pracy nowy, wyższy sens. Jego stosowanie prowadzi realnie do nowej gesinnung pracy i badania, do nowego artystyzmu. Impuls do tego nawożenia nie wypływa z zewnętrznej pobudki ani tym bardziej z wypełniania norm, lecz z impulsu, który stał się sprawą serca. Im bardziej tak jest, tym wolniejsze i tym samym indywidualnie bardziej artystyczne staje się działanie jego stosowania. Znaczenie biologiczno-dynamicznych preparatów dla Ziemi i człowieka może ujawnić się jedynie drogą poznania ducha; to wyzwanie niejednemu wyda się zbyt wymagające. Jeśli jednak da się wciągnąć bezstronnie, wkrótce zauważy, że źródła wzywającego do czynu nie trzeba szukać na zewnątrz, w świecie, lecz w sposób czysty — w sobie samym. Wyniki (formy idei) badań duchowych są tym źródłem. Roztacza ono światło nad tym, czego człowiek dotykał jeszcze po omacku w ciemności. Wewnętrzna pewność zaś wzrasta stopniowo we wzajemnym myśleniu i czynieniu tych idei. Przy tym «nie chodzi o sukces chwili, lecz o bezwarunkową pracę».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Ansprache vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 234.&lt;/ref&gt; «Żaden niepowodzenie nie jest bowiem nigdy rozstrzygające dla prawdy impulsu duchowego, którego działanie zostało wewnętrznie przejrzane i pochwycone.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Jahreskreislauf als Atmungsvorgang der Erde und die vier großen Festeszeiten. Die Anthroposophie und das menschliche Gemüt '', GA 229, Vortrag vom 28. September 1923, Dornach 1923, S. 117.&lt;/ref&gt; Praktyka sztuki uprawy ziemi w trzech krokach<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Praxis_der_Landbaukunst_in_drei_Schritten&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Praktyka sztuki uprawy ziemi w trzech krokach ===<br /> <br /> Temat rozumienia rolnictwa jako sztuki nie żyje w teraźniejszości. A przecież sztuka była od epoki wielkiego Zaratustry — inauguratora kultury praperskiej i założyciela Ackerbaus w V/VI tysiącleciu p.n.e. — głęboko immanentna rozwojowi rolnictwa. Dopiero w toku naukowo-materialistycznej epoki od połowy XIX wieku i jej wychowanka — agroindustrializmu XX i XXI wieku — każdy jeszcze pozostały element artystycznej gesinnung padł ofiarą naukowej-technologicznej ratio. W prehistorycznej wczesności praindustrialnych i praperskich wielkich kultur starożytnych religia, sztuka i to, co stało się później nauką, {{SE|474}}<br /> <br /> kryło się jeszcze nierozłącznie w dumpf atawistyczno-jasnowidzącym przeżywaniu. Wielkie kultury starożytne stały, jak to przedstawiono na wstępie, pod prowadzeniem istoty misteriów, w której nauki mądrości z przeszłości były równie żywe jak przebudzające się świadomość dla prometejskich impulsów przyszłości. Z tego jeszcze całkowicie ku światu duchowemu zwróconego wszechogarniającego sakramentalizmu wyłoniła się sztuka sakralna, która w toku rozwoju świadomości ludzkości w każdej z następnych kultur poprzez metamorfozy stopniowo emancypowała się ku czystym tworom sztuki. Sztuka postępowo ustanawiała się jako samodzielny czynnik kultury obok religii. W tych epokach aż po nowożytność rolnictwo było kulturową podstawą, z której wyrastały twory sztuki. Całkowicie i bez reszty dotyczyło to początków sztuki sakralnej wraz z hodowlą zwierząt domowych i roślin kulturowych. Dalszymi krokami emancypacji były budowa egipskich piramid — zstępujących niejako ze świata duchowego i wynicowujących się w Irdischkeit — następnie sztuka grecka, która nadała boskości ludzką postać, a po chrześcijańska sztuka średniowiecza, z katedrami wznoszącymi się z dołu ku górze i pobożnie uwewnętrznionym spojrzeniem człowieka w rzeźbie i malarstwie.<br /> <br /> Potężny krok emancypacji dokonał się od epoki nowożytności w rozwoju dążącej ku indywiduacji duszy świadomości, i — jako jej znamię — poprzez wyjście nauk przyrodniczych na plan pierwszy. Te emancypują się z religii i bliskiej jej jeszcze sztuki sakralnej. Pierwotna Jednia-Całość różnicuje się w trójnię: religia, sztuka i wreszcie nauka. Droga poznania naukowego przejęła prowadzenie; sztuka i religia nie miały już w niej miejsca. Stały się kulturowym ornamentem. W rolnictwie proces ten dokonywał się bardzo powoli i na końcu gwałtownie. Przy tym wyczerpały się w nim źródła moralnego działania. Pojęcia, które nauka wnosi z zewnątrz do rolnictwa w postaci technologii, są pojęciami możliwości-wykonania; są abstrakcyjne, zimne, martwe — a ślady, które po sobie zostawiają, to zdewastowana, ogołocona, wydana na pastwę brzydoty ziemia. Wraz z zanikaniem tradycji ludzie będą «nawozić pola nauką».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 21.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Jak jednak, jeśliby te pojęcia — o ile nie wywodzą się z teorii, lecz po prostu i bezstronnie odzwierciedlają dane zmysłowo fakty — mogły zostać rozgrzane i naładowane ciężarem przez to, że w duszy duchowej {{SE|475}}<br /> <br /> poznającego do własnego życia? Byłoby to zadanie nowej, rzeczywistości odpowiadającej koncepcji nauki — gdyby ta rozszerzyła utarte, kwantyfikujące zasady na źródła sztuki, które leżą w tym, co geistowo-duszewne w człowieku. Źródła te są niczym innym jak tym, co duch, pobudzony przez zmysłowo postrzegane, wypowiada jako ideę do duszy. W przeżywaniu tej idei objawia się coś moralnego, w którym geistowe i zmysłowe doświadczenie zlewa się w jedność. To prarźródło moralnego działania musi sobie otworzyć człowiek dążący do wolności, to znaczy do wykształcenia duszy świadomości.&lt;ref&gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: ''Die Philosophie der Freiheit'', GA 4, Dornach 1995.&lt;/ref&gt; Drogę ku zjednoczeniu nauki i sztuki w wyższą całość — z siły dążącego do samopoznania Ja człowieka — torował Goethe w dożywotnim zmaganiu. Rudolf Steiner uczynił ją, jako drogę szkolenia duszy, dostępną każdemu człowiekowi, który chce nią kroczyć.&lt;ref&gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: ''Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?'', GA 10, Dornach 1992.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> W przeżywaniu idei staje się myśl głowy myślą serca; żyje się w obrazie myślowym, który dalej rośnie i jest ofertą dla woli — by go w wolności chwycić i na zewnątrz stać się czynem. W tej woli czynu odżywa zamieszkały w idei duch jako ukierunkowana moralnie siła. W tym będzie trzeba szukać zadania nauki na przyszłość: żeby myśląca dusza stała się świadoma swego duchowego celu. Christian Morgenstern ujmuje to w słowach: «kto nie zna celu, nie może mieć drogi».&lt;ref&gt;Christian Morgenstern: ''Werke und Briefe''. Stuttgarter Ausgabe, Band II, Lyrik 1906–14, Stuttgart 1992, S. 213 f.&lt;/ref&gt; Droga ku temu celowi jest artystyczna. Cel leży w przyszłości. Trzeba będzie rozwinąć naukę, która czyni dalekowzrocznymi ku przyszłości, która wskazuje człowiekowi geistowe cele ku twórczości artystycznej. Jeśli pozostaje tym celom wierny przez wszelkie opory, wyzwalają się moraliczne siły, przez które może stanąć z otwartą przyłbicą naprzeciwko istotowej mocy Zła, hamującej rozwój, i całe swe dążenie poświęcić istotowym mocom Dobra, postępowi ludzkości. Droga ku celowi jest sztuką wyłaniającą się z właściwie rozumianej, to znaczy wiernej fenomenom nauki. Gdy ograniczy się w nauce do myślenia w martwych, abstrakcyjnych pojęciach, powstają technologie, które mają wprawdzie swoje odniesione do teraźniejszości, jednak ograniczone do tego, co czysto fizyczno-zmysłowe {{SE|476}}<br /> <br /> Znaczenie mają. Sztuka natomiast potrzebuje obrazów idei, które mogą żywo wypełniać duszę i w niej rosnąć. Gdy kształtuje się te przeżywane obrazy myślowe na zewnątrz, powstaje dzieło sztuki, które staje obok natury, lecz jej nie odwzorowuje, lecz w duchowym ujmowaniu i przeżywaniu idei praobazu, typusu lub istoty stara się go artystycznie odtworzyć w obrazie. Goethe szukał na podstawie fenomenów, które królestwo roślinne ukazuje oku, prafenomenu, który duchowo leży u podstaw wszystkich tworów roślinnych. Ujął go w idei «prarośliny» w sposób tak duchowo imaginatywnie konkretny, że mógł powiedzieć, iż «tym modelem [prarośliny; uwaga autora] i kluczem do niego można by wynajdować rośliny w nieskończoność, które muszą być konsekwentne, to znaczy: które, nawet jeśli nie istnieją, mogłyby istnieć — i nie są malarskimi ani poetyckimi cieniami i pozorami, lecz mają wewnętrzną prawdę i konieczność. To samo prawo będzie można rozciągnąć na całe to, co żywe.»&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Goethes Werke. Naturwissenschaftliche Schriften'', hrsg. v. Rudolf Steiner, Band 1, in: ''Kürschners Deutsche National-Litteratur'', Berlin und Stuttgart 1887 (Reprint Dornach 1975): «Einleitung zum ersten Band», S. XXXI.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Klucz do tego, by «wynajdować w nieskończoność» z ducha prafenomenu i kształtować z tego, co wynalezione, dzieło sztuki, można — nawiązując do Goethego — odnaleźć w formach idei antropozoficznej nauki duchowej. Te formy idei są, tak widziane, same w sobie tworzywem sztuki z nadzmysłowego poznania. Mają tę szczególną właściwość, że w myśleniu się ożywiają, w czuciu stają się przeżyciem duszy i przez wolę przemieniają substancję. Powstające z tego dzieło sztuki nie staje już tylko obok natury — te ożywione idee mają moc, by rzeczywistość natury, w lustrze rozwoju duszy człowieka, artystycznie przekształcać. Tak zainspirowana wola wchodzi w wnętrze przyrody i zaczyna wprowadzać z powrotem w ruch zastygłe w przeliczalności dzieło. W rolnictwie biologiczno-dynamicznym dzieje się to w trzech stopniach, wychodząc od sposobu bardziej jeszcze naturowo zdeterminowanego ku sposobowi wyłaniającemu się już tylko z ducha.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;1._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_im_Sinne_der_Wiedergeburt_des_Handwerklichen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 1. stopień: Twórczość artystyczna w sensie odrodzenia rzemiosła ====<br /> <br /> Niechaj stanie przed oczyma ducha czynność rzeźbiarza. Jego narzędziami, których używa, żeby w kamień wkuć obraz mającego powstać dzieła sztuki, są kamień, dłuto i młotek. Idea prowadząca do celu żyje<br /> <br /> W nim. Nie inaczej jest u rolnika, na jakikolwiek cel kieruje właśnie swoje działanie. Gdy dąży do tego, by obrobić pole, potrzebuje pługa, kultywatora i brony, żeby przygotować zagonek siewny; podobnie ma się rzecz przy pielęgnacji upraw w odniesieniu do zgrzebła i motyki, a dalej przy zbiorach, gdzie chodzi o szybkie, pewne i oszczędzające glebę sprzątnięcie plonu. {{SE|477}} Obraz idei, który prowadzi rolnika do wszystkich tych czynności, żyje w nim, a pole, rośliny, pogoda itd. mówią mu, co należy zrobić — tak jak kamień mówi rzeźbiarzowi, jak i gdzie ma przyłożyć dłuto i jak silny ma być cios. Ponieważ jednak rolnik obcuje z ożywioną i uduchowioną przyrodą, a więc z czymś istotowym, co samo sobie nadaje formę i staje się dziełem sztuki, jest ona dla rolnika na poziomie rzemiosła wielką nauczycielką. Czego potrzebuje rolnik, to nauki o źródłach, z których jego nauczycielka czerpie i tworzy — czy to w uprawie roli i ogrodnictwie, w hodowli zwierząt i gospodarce łąkowo-pastwiskowej, w sadownictwie i hodowli lasu, i w kształtowaniu krajobrazu. Musi to być nauka o tym, co nieustannie staje się i umiera, która w sposób konieczny wyznacza cel rolnika. A jego sztuka polega wtedy na tym, by z przeżytej mądrości, z czuto-wiedzącą prawdą, przez swoją rzemieślniczą pracę tworzyć powiązane ze sobą związki, dzięki którym w całej różnorodności rośliny kulturowe, zwierzęta domowe i gleby kulturowe mogą się rozwijać w sposób idealnotypiczny. Sztuka rzemiosła stawia się w rolnictwie w jak najszerszej mierze w służbie natury. Jest to współzawodnictwo z tym, co natura jako wielka artystka swojego dzieła stworzenia wskazuje. Chodzi o to,<br /> <br /> * przeżywać przepływanie pracy wewnętrzną radością, wypływającą z doświadczenia idei, i pozwalać, by czynności płynnie zazębiały się ze sobą;<br /> * przenikać gospodarstwo aż do ostatniego zakątka świadomością;<br /> * żeby we wszelkiej pracy żyła wrażliwa uważność, która rozpoznaje to, co nieporządne, brzydkie, nieudane, błędne — i pozwala, by to stało się pobudką do tym silniejszego kierowania zmysłu piękna i miłości do czynu na to, co służy urzeczywistnieniu celu duchowego;<br /> * żeby wszystko i każda rzecz stała w harmonijnych proporcjach względem siebie, a blask piękna odbijał usposobienie ludzi, którzy tam pracują;<br /> * nie dopuścić do tego, by rzemieślniczo-artystyczne tworzenie stało się pracą „odrabiania&quot;.<br /> <br /> Tego trzeba się nauczyć od nowa, od podstaw. Pod tym względem stoimy zupełnie na początku. Chodzi właśnie o to, żeby bez żadnych „ale&quot;, z ogniem {{SE|478}}<br /> <br /> ducha wykuć miecz idei, tym mieczem przekopać ziemię i w cierpliwości oczekiwać owoców przemiany — tych, które dojrzewają we mnie, i tych, które dojrzewają w ziemi.&lt;ref&gt;Por. Rudolf Steiner: ''Geistige Wirkenskräfte im Zusammenleben von alter und junger Generation; Pädagogischer Jugendkurs'', GA 217, Dornach 1988.&lt;/ref&gt; Ta robocza gesinnung może być na nowo nabyta tylko indywidualnie, z duchowo-moralnego kształcenia. Każdy musi uczyć się być wzorem dla drugiego. Gdy to się zaczyna spełniać choćby w zalążku, tworzy się fundament ku owocnej współpracy — ku sztuce społecznej prawdziwego budowania wspólnoty.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;2._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_aus_der_Ganzheit_in_die_Glieder&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 2. Stopień: twórcze kształtowanie artystyczne z całości w glieder ====<br /> <br /> Na tym stopniu natura jest już tylko w bardzo ograniczonym sensie mistrzynią. Czego naucza, to konteksty powiązań między rzeczami i istotami przyrody — na przykład koegzystencja kwiatów i owadów, stosunek między aktywnością dżdżownicy a żyznością gleby, tworzenie biotopów przez współżyjące ze sobą zwierzęta i rośliny i tak dalej. W tych splotach relacji panuje rozum, żyje niewidzialnie nadrzędna całość, która w świecie zmysłowym rozkłada się na sumę pojedynczych zjawisk. Ta całość nigdzie w przyrodzie nie ukazuje się zmysłowo, lecz tylko w człowieku, który nosi ową istotowo-całościową pełnię jako swoje Ja. Człowiek ma możliwość, na drodze postępującego samopoznania, poznać siebie jako istotę duchową — i tą zdolnością wniknąć poznawczo w nieujawnioną istotę całości, która w królestwie zwierząt, roślin i minerałów objawia się w pełnym mądrości bogactwie wzajemnych powiązań.<br /> <br /> W odniesieniu do bogatego splotu relacji zdrowego gospodarstwa rolnego ta twórcza całość — wyprowadzona od człowieka — została ujęta jako organizm, jako ciało indywidualności rolniczej. Natura oddaje temu organizmowi, jako „co&quot;, cały bogaty dar swego stworzenia pełnego wzajemnych odniesień; natomiast „jak&quot; — jak to stworzenie skomponować w wyższą całość organizmu gospodarstwa — tego natura nie powie. To musi rozbłysnąć w człowieku intuicyjnie jako żywa idea. Synteza „co&quot; i „jak&quot; jest aktem artystycznym. Rozgrywa się on z jednej strony w wewnętrznym przeżyciu osobistego stosunku, jaki buduje się do rzeczy i istot całości gospodarstwa. Z drugiej strony akt artystyczny wyraża się w tym, jak — z idei ujętych duchem — indywidualność rolnicza, względnie jej ciało, organizm gospodarstwa, glieder się w organy oraz miarowe i rozumne wzajemne stosunki. {{SE|479}}<br /> <br /> Podziały organiczne na gospodarkę bydlęcą, pastwiskową, polową, ogrodową, sadowniczą, leśną i żywopłotową, wraz z ich wielorakimi podpodziałami, służą z jednej strony pożyteczności zaopatrzenia w żywność, z drugiej strony uszlachetniają krajobraz kulturowy; dbają o estetykę ludzkiej przestrzeni życiowej. Człowiek kształtuje rolnictwo cieleśnie-fizycznie i duszowo-duchowo na swój obraz. Może odnaleźć siebie samego w stworzonym przez siebie dziele sztuki.<br /> <br /> Również z tym drugim krokiem artystycznego tworzenia istnieje jeszcze wielka przepaść między ideą a rzeczywistością. Wciąż istnieje skłonność, by opierać się na wielkim wzorze natury i zadowalać się tym, że prowadzi się gospodarkę po prostu „bliską naturze&quot; albo „biologiczną&quot;. To przypomina kogoś, kto uważa się już za artystę, kopiując zmysłowo-przedmiotowe natury. Owszem, natura dostarcza narzędzia i daje wskazówki, jak stosować je zgodnie z jej prawami i rozumnie — lecz to, co ręka ludzka formuje z tego wedle idei organizmu, względnie indywidualności, wywiedzionych od człowieka, jest czymś nowym, jest dziełem sztuki, które przewyższa to, co dane przez naturę.<br /> <br /> To dzieło sztuki nie jest gotowe, lecz kształtuje się dalej we współbrzmieniu z rozwojem prawdziwego rozumienia ducha. Jeśli w dawniejszych czasach owo rozumienie było przybliżane sercu człowieka niejako z zewnątrz — przez instytucje religijne, kościoły i klasztory — jako treści wiary, to teraz i w przyszłości może być uchwycone od wewnątrz w uświadamianiu sobie rzeczywistości ducha i znajdować artystyczny wyraz na zewnątrz. To, czym niegdyś były kościół i klasztor, musi odtąd żyć w duszy jako niesiony przez Ja impuls duchowy, dążący ku górze. Sztuka nowo kształtującego się, z ducha ujętego rolnictwa nie emancypuje się od nauki. Przeciwnie — wyrośnie razem z nią w nową jedność. Sztuka ożywi nauki i przez to stanie się bardziej świadoma swego celu duchowego.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;3._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_als_ein_Schöpfertum_rein_aus_dem_Geist&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 3. Stopień: Twórczość artystyczna jako czysty akt stwórczy z ducha ====<br /> <br /> Zasadniczy rys istotowy biologiczno-dynamicznej uprawy ziemi — również i właśnie w odniesieniu do praktykowania nowego artystycznego dostępu do rzeczy i istot przyrody — staje się uchwytny dopiero przez antropozoficzną naukę duchową, a szczególnie przez Kurs rolniczy Rudolfa Steinera. Tu natura i nauka zostają w całości postawione w służbę poznania ducha. Dotyczy to przede wszystkim kwestii nawożenia oraz wytwarzania i stosowania biologiczno-dynamicznych {{SE|480}}<br /> <br /> Preparaty. Swoje powstanie zawdzięczają one procesowi artystycznemu, który zapala się na przeżywaniu ideowych form antropozoficznej nauki duchowej. To, co w tym procesie wyjątkowo szczególne, polega na tym, że tu rozmieszczenie substancji, jakie w naturze się znajdują — a które, jak wykłada Rudolf Steiner, zbudowane są «w tym sensie, w jakim Chrystus je po kolei rozmieścił»&lt;ref&gt;Steiner Rudolf: ''Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit'', GA 15, Dornach 1987, S. 66.&lt;/ref&gt; — złożone jest teraz początkowo w ręce człowieka. Leży w jego wolności, by to rozmieszczenie przeprowadzić z tego właśnie samego źródła ducha. Choć początkowo są to jedynie wskazania badacza ducha, to jednak jest się tak naprowadzanym, że w owych celach można przeczuć, jak głęboko zapuszczają korzenie w podstawach ducha. Przeczuwanie celu duchowego wskazującego ku przyszłości może właśnie w artystycznym dokonaniu rozjaśnić się ku pewności ducha. Wymagane jest ku temu jednak, by przy każdym poszczególnym kroku, jaki czyni się w wytwarzaniu i stosowaniu, uwaga skierowana była zarazem na wielkie powiązania, w obrębie których dokonuje się zdarzenie preparatowe. Współprzeżywanie takich powiązań w tu i teraz ziemskich daności tworzy następującym po sobie krokom preparacji niejako osłonę. Tak na przykład, gdy skupia się myśl na krowie, której znaczenie w powiązaniu ze światami wzrasta ku niemu-rmiarzowi, jako dawczyni większości organowych osłon; lub na ziołach, których kwiaty zostają użyte; lub na porach roku i na miejscu, gdzie zostają zakopane, względnie wystawione na działanie żywiołów; lub wreszcie na słonecznym, planetarnym i gwiazdowym działaniu, które ze wszystkich stron zamyka dane zdarzenie. Cały obwód staje się ojcem chrzestnym każdemu poszczególnemu krokowi preparacji. Próba odczuwania tego w działaniu budzi nową sztukę, nowy rodzaj artystycznego tworzenia — nie taką, która jak rzeźba lub malowany obraz staje tylko obok natury, przewyższając ją z własnego praobrazowego przeżycia, ale pozostając pozorem — lecz artystyczne tworzenie, które zanurkuje w naturę i obudzi w niej nowe impulsy stawania się.<br /> <br /> W sposób artystyczny powstaje w opisanych preparacjach połączenie substancji i ducha, które wskazuje drogę rozwoju od natury ku nadnaturze, podczas gdy rzekomo nawozowe sole wzięte z martwej natury otwierają wrota ku podaturze, ku wrogim życiu siłom podzmysłowego.<br /> <br /> Nawożenie w biologiczno-dynamicznej uprawie ziemi zmierza do tego, by naturalne działanie udostępnić siłom nadnatury. Można {{SE|481}}<br /> <br /> Pojęcia tej ostatniej, z perspektywy rolnictwa, można myśleć w jedności z ideą «indywidualności rolniczej». Tak jak ta «wypełnia swoje istotę», gdy jest «pojmowana» jako taka,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 42: «Nun, eine Landwirtschaft erfüllt eigentlich ihr Wesen im besten Sinne des Wortes, wenn sie aufgefasst werden kann als eine Art Individualität für sich, eine wirklich in sich geschlossene Individualität.»&lt;/ref&gt; tak wypełnia się indywidualność człowieka, Ja, substancją istotową w tej mierze, w jakiej mocą Ja uduchawia swoje człony istoty — ciało fizyczne, ciało eteryczne i astralne — to znaczy: wyzwala je z ich związania z naturą. Wypełnienie istoty Ja stanowi drogę rozwoju człowieka poprzez inkarnacje. Im bardziej żyjące w ciele Ja postępuje naprzód w świadomości swej duchowej natury, tym bardziej może ono, z nadmiaru siły swego jestestwa, rozszerzać się ponad pozaludzką naturę i — przemieniając ją — przez ukierunkowaną działalność «uczyć się pojmować» gospodarstwo rolne «jako pewnego rodzaju indywidualność». To pojmowanie jest prawdziwie inauguracją ku przyszłości: mianowicie zaszczepić ideę rozwoju, wychodząc od człowieka budzącego się teraz ku swemu wyższemu człowieczeństwu, w zaistniałym bycie natury. Oznacza ono zarazem — mocą wyższego Ja — wyrzeczenie się tego, czego chce dla siebie Ja związane z ciałem, egoistyczne. W ten sposób wskazana jest droga, jak chrześcijaństwo może na nowy sposób znowu zapuścić korzenie w pracy przy ziemi. Ta perspektywa przyszłości uzasadnia usposobienie duchowe, z którego rolnik może dawać naturze w miłości to, czego ona nie ma — dar, przez który działanie istot przyrody w danym miejscu może indywidualizować się ku wyższej całości.<br /> <br /> W tym sensie można patrzeć na preparaty i na nawozy organiczne, w których dochodzą do działania, jako na środki wychowawcze czy ewolucyjne, przez które gospodarstwo rolne może wypełniać się istotą i stawać się rzeczywistą indywidualnością. W niej indywidualizują się siły wyżyn i głębin w dzieło sztuki środka — w żyzną glebę.<br /> <br /> To samo usposobienie duchowe, o którym tu mowa, pozwala człowiekowi rozpoznać istotę i znaczenie współpracy ze względu na twórczą budowę wspólnoty skierowaną ku przyszłości. Stający się organizm rolniczy jako ciało indywidualności rolniczej i organizm społeczny jako ciało wspólnoty ludzkiej czującej się zjednoczoną w istocie Chrystusa — to dwie połowy jednej i {{SE|482}}<br /> <br /> tej samej rzeczywistości. Dopiero to zjednoczenie tworzy całościowe dzieło sztuki. Zalążek czegoś takiego jest na każdym gospodarstwie na świecie, gdzie pracuje się z takiego usposobienia duchowego — jest rozpoznawalny i doświadczalny. {{SE|483}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Dank&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Podziękowania ===<br /> <br /> To, co poruszało mnie z ukrytych głębin mego losu, przybrało kształt przez spotkanie z bardzo wieloma ludźmi. Wszyscy oni wnosili wkład po wkładzie, aby we mnie ukształtował się obraz świata, który z rozumienia przeszłości, w jej metamorfozach, wskazywał mi drogę ku przyszłości. Im wszystkim należy się podziękowanie. Niejeden spośród nich był mi drogowskazem, by odważnie przekroczyć poznawczą bramę antropozoficznej nauki o duchu i na tej drodze rozpoznać w zarysie nadmiar zadań, jakie przyszłość stawia przed człowiekiem Ziemi. To, że w ogóle mogłem chwycić się choćby zalążków takiego zadania przyszłości, zawdzięczam obejmującemu wszystko dziełu Rudolfa Steinera.<br /> <br /> Dalej należy się moja wdzięczność tym wszystkim, którzy pomogli mi stawiać moje początkowo jeszcze niepewne kroki ku takim celom przyszłości. Na polu rolniczym byli to Joseph Blockhuys, Ernst Becker, Hans Jörg Graf von Bothmer, Wolfgang Schaumann, na polu przyrodoznawczym Herbert Koepf, Jochen Bockemühl i Georg Maier, a na polu kształtowania życia społecznego Wilhelm Ernst Barkhoff, Rolf Kerler i Albert Fink. Długoletnim przyjacielem i doradcą był dla mnie Georg Glöckler, któremu zawdzięczam wiele spostrzeżeń dotyczących człowieka i świata. Na koniec niech zostanie podziękowany Gunter Gebhard za jego przepełnione zrozumieniem przejrzenie rękopisu i za uzupełniające propozycje. W tym samym sensie składam podziękowanie Hansowi-Christianowi Zehnterowi, który z subtelnym wyczuciem podjął się redakcji. Wielkie podziękowanie należy się współpracownicom Dottenfelderhofу, które z poświęceniem zajęły się maszynopisowym opracowaniem tekstu, jak również grafikom Ivanie Supan i Mathiasowi Buessowi.<br /> <br /> Szczególnie wielkie podziękowanie należy się Lieselotcie Klett, mojej żonie, która przez dziesięciolecia współtworzyła to, o czym w tej książce mowa, która śledziła jej powstawanie miłościwie-krytycznym okiem i która uwalniała mi plecy na godziny spokoju w zawsze pracowitym życiu gospodarstwa.<br /> <br /> Na samym końcu niech zostanie wypowiedziane wielkie podziękowanie Panu dr. Peterowi Schnellowi oraz Fundacji Software AG za finansowe wsparcie, dzięki któremu wydanie tej pracy w ogóle stało się możliwe.<br /> <br /> [[Manfred Klett]] {{SE|484}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Manfred Klett, Ostersonntag 2021.jpeg|frame|zentriert|&lt;center&gt;&lt;small&gt;Manfred Klett am Dottenfelderhof, Ostersonntag 2021. Foto: François Hagdorn, CC BY-SA 4.0.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> {{SE|485}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Lebenslauf_Manfred_Klett&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Życiorys Manfreda Kletta ===<br /> <br /> [[Manfred Klett]] urodził się w 1933 roku w Tanganice, dzisiejszej Tanzanii, u podnóża Kilimandżaro. Lata szkolne spędził między innymi w szkole Schloss Salem, a po drugiej wojnie światowej w Szkole Waldorfskiej w Stuttgarcie, z roczną wymianą uczniowską w Anglii. Studia na Politechnice Stuttgarckiej zostały przedwcześnie przerwane wypadkiem. Podczas rocznego pobytu roboczego w północno-wschodniej Syrii postanowił zostać rolnikiem. Po odbyciu praktyki rolniczej nastąpiły studia agronomiczne na Uniwersytecie Stuttgart-Hohenheim i doktorat z gleboznawstwa. Kolejne cztery lata poświęcił badaniom w Instytucie Biologiczno-Dynamicznym na temat «Nawożenie a jakość żywności». Rok 1968 wyznaczył założenie [[Betriebsgemeinschaft Dottenfelderhof|Wspólnoty Gospodarskiej Dottenfelderhof]] (pięć rodzin), a niedługo potem — Szkoły Rolniczej Dottenfelderhof. Po dwudziestu latach biologiczno-dynamicznej pracy budowlanej z żoną i pięciorgiem dzieci objął kierownictwo «Działu Rolniczego Sekcji Przyrodoznawczej w Goetheanum» w Dornach w Szwajcarii. Po czternastu latach tej działalności i kolejnych ośmiu latach jako wolny współpracownik przy przemianowanej tymczasem «Sekcji dla Rolnictwa» powrócił na Dottenfelderhof i ponownie podjął działalność dydaktyczną w tamtejszej Szkole Rolniczej. Równocześnie od 21 lat opiekuje się projektem wiejskim Juchowo w Polsce. Jest to próba stworzenia we wschodniej Europie rozsadnika, w którym «Bildung der Erde» — «kształtowanie Ziemi» (Novalis) — jawi się jako zadanie społeczne i w którym «kwestia społeczna» w kształtowaniu Ziemi znajdzie swoją odpowiedź.<br /> {{SE|485}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Sachwortregister&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> == Indeks rzeczowy ==<br /> <br /> +++ Stan na 27 kwietnia 2026: Ten indeks rzeczowy nie jest częścią wydania drukowanego! Znajduje się w toku ciągłego opracowywania/uzupełniania/weryfikacji. Zapraszamy do [[MitTun bei biodyn.wiki|współdziałania]] +++<br /> <br /> {{GlossarNavigationArtikel|A}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|A}}<br /> <br /> * Ackerbau [[#45|uprawa roli]], [[#53|53]], [[#65|65]], [[#66|66]], [[#107|107]]<br /> * Ackerschachtelhalm (Equisetum) [[#253|253]]<br /> ** Ausspritzen [[#253|opryskiwanie]], [[#356|356]]<br /> ** und Kiesel [[#253|i krzemień]]<br /> * Ackerschachtelhalm (siehe Schachtelhalmpräparat) [[#448|448]]<br /> * Agrarindustrialismus [[#29|29]], [[#30|30]], [[#71|71]], [[#79|79]], [[#81|81]], [[#82|82]], [[#176|176]], [[#190|190]]<br /> * Ätherisch-Astralisches im Komposthaufen [[#293|To, co eteryczno-astralne w pryzmie kompostowej]], [[#296|296]]<br /> ** in der Pflanze [[#224|w roślinie]], [[#251|251]], [[#362|362]]<br /> * Ätherisch-Lebendiges auf erhöhtem Niveau [[#116|To, co eteryczno-żywe na podwyższonym poziomie]]<br /> * Ätherisch-Wucherndes [[#284|To, co eteryczno-bujne]]<br /> * Ätherarmut im Baumwurzelgebiet [[#302|Ubóstwo eteryczne w strefie korzeni drzewa]]<br /> * Ätherleib (Lebensorganisation) [[#41|Ciało eteryczne (organizacja życiowa)]], [[#98|98]], [[#100|100]], [[#104|104]], [[#235|235]], [[#268|268]]<br /> * Ätzkalk im Komposthaufen (Brandkalk) [[#283|Wapno palone w pryzmie kompostowej]], [[#284|284]]<br /> * Apfel [[#125|Jabłko]]<br /> * Astralleib (Seelenorganisation) [[#44|Ciało astralne (organizacja duszna)]], [[#49|49]], [[#99|99]], [[#111|111]], [[#268|268]], [[#303|303]]<br /> * Astralität<br /> ** Astralleib und Krankheit [[#99|Ciało astralne i choroba]], [[#250|250]]<br /> ** Astralisches und Pflanze [[#111|To, co astralne, i roślina]], [[#225|225]], [[#250|250]], [[#362|362]]<br /> ** Astralreichtum im Baumkronengebiet [[#125|Bogactwo astralne w strefie korony drzewa]], [[#302|302]]<br /> ** Astralisierung der Luft [[#221|Astralizacja powietrza]]<br /> * Atmosphäre [[#22|22]], [[#102|102]], [[#276|276]]<br /> * Atmosphäre (Luftumkreis) [[#102|Atmosfera (obwód powietrzny)]], [[#103|103]], [[#118|118]], [[#121|121]]<br /> * Atmung<br /> ** des Menschen [[#91|człowieka]], [[#241|241]]<br /> ** der Tiere [[#116|zwierząt]], [[#119|119]]<br /> ** und Meditation [[#152|i medytacja]] (jako „przeniknięcie myślą&quot; przy przeżuwaniu)<br /> ** und Stoffwechsel [[#91|i przemiana materii]]<br /> ** und Schmetterlingsblütler [[#241|i motylkowate]]<br /> ** Atmung (Luftatmungsphase im Kompost) [[#292|Oddychanie (faza oddychania powietrznego w kompoście)]]<br /> * Aussaat / Aussaatzeit [[#214|Wysiew / czas wysiewu]], [[#230|230]], [[#240|240]], [[#241|241]]<br /> ** Nährkraft, Reproduktionskraft [[#230|siła odżywcza, siła reprodukcyjna]], [[#253|253]]<br /> ** Regen, Vollmond [[#244|deszcz, pełnia księżyca]]<br /> ** Mondphasen [[#244|fazy księżyca]], [[#253|253]]<br /> * Ausscheidung<br /> ** bei der Pflanze [[#217|u rośliny]]<br /> ** der Nahrungsstofflichkeit im Gehirn [[#89|substancji pokarmowej w mózgu]], [[#90|90]]<br /> * Ausscheidungen (menschliche) [[#323|Wydaliny (ludzkie)]], [[#324|324]]<br /> * Ausscheidungen (tierische) [[#133|Wydaliny (zwierzęce)]], [[#142|142]], [[#145|145]], [[#149|149]], [[#157|157]], [[#287|287]], [[#303|303]]<br /> * Ausspritzen der flüssigen Präparate [[#356|Opryskiwanie płynnymi preparatami]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|B}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|B}}<br /> * Bakterien<br /> ** Im Boden und Mist [[#214|W glebie i oborniku]], [[#218|218]], [[#252|252]], [[#292|292]], [[#296|296]], [[#306|306]]<br /> ** Wirkung im Dünger [[#296|Działanie w nawozie]], [[#306|306]]<br /> * Bakterien (Darm- und Knöllchenbakterien) [[#241|Bakterie (jelitowe i brodawkowe)]], [[#296|296]]<br /> * Baldrianblüten [[#434|Kwiaty waleriany]]<br /> * Baldrianpräparat [[#427|Preparat z waleriany]]<br /> * Bauchfell (Gekröse) [[#154|Otrzewna (krezka)]], [[#157|157]]<br /> * Bauchfell (Gekröse des Rindes) [[#157|Otrzewna (krezka bydlęca)]], [[#331|331]], [[#415|415]]<br /> * Bauer<br /> ** als Meditant [[#68|jako medytant]]<br /> ** und Wissenschaft [[#82|i nauka]], [[#86|86]]<br /> * Bauer / Bauerntum [[#30|30]], [[#71|71]], [[#76|76]], [[#86|86]], [[#184|184]]<br /> * Bauernphilosophie [[#43|Filozofia chłopska]], [[#169|169]]<br /> ** Regeln und ihre Weisheit [[#232|Reguły i ich mądrość]]<br /> * Baum, Ansammler von Astralität [[#125|Drzewo, skupiacz astralności]], [[#302|302]]<br /> ** Bildungsschichten [[#302|Warstwy kształtowania]]<br /> ** im Gegensatz zur Krautpflanze [[#302|w przeciwieństwie do rośliny zielnej]]<br /> * Baum (Obstbaum) [[#58|58]], [[#66|66]], [[#301|301]], [[#302|302]]<br /> * Baumkronengebiet und Baumwurzelgebiet [[#302|Strefa korony i strefa korzeni drzewa]]<br /> * Betriebsgemeinschaft [[#162|Wspólnota gospodarcza]], [[#163|163]], [[#165|165]], [[#172|172]], [[#173|173]], [[#177|177]], [[#181|181]], [[#185|185]]<br /> * Betriebsorganismus [[#34|Organizm gospodarstwa]], [[#35|35]], [[#80|80]], [[#81|81]], [[#162|162]], [[#175|175]], [[#178|178]], [[#181|181]], [[#185|185]]<br /> * Bienen (Honigbiene) [[#123|Pszczoły (pszczoła miodna)]], [[#124|124]], [[#130|130]], [[#131|131]]<br /> * Bildschaffende Methoden (Kupferchloridkristallisation) [[#317|Metody obrazotwórcze (krystalizacja chlorkiem miedzi)]], [[#318|318]]<br /> * Biologisch-dynamische Präparate [[#289|Preparaty biologiczno-dynamiczne]], [[#310|310]], [[#325|325]], [[#328|328]], [[#334|334]], [[#336|336]], [[#344|344]]<br /> * Blatt- und Blütenwärme für die Pflanze [[#224|Ciepło liścia i kwiatu dla rośliny]], [[#237|237]]<br /> * Blütenfarbe - Planeten [[#224|Barwa kwiatu – planety]]<br /> * Boden<br /> ** Kalkgehalt [[#211|Zawartość wapna]], [[#283|283]]<br /> ** Kieselgehalt [[#211|Zawartość krzemionki]], [[#284|284]]<br /> ** Tonbeigabe [[#210|Dodatek gliny]], [[#211|211]]<br /> ** als Organ [[#95|jako organ]]<br /> ** Durchvernünftigung [[#333|Przepojenie rozumnością]]<br /> ** Eisengehalt und Enteisung [[#285|Zawartość żelaza i odżelazianie]]<br /> ** geologische Grundlage [[#205|Podłoże geologiczne]]<br /> * Boden / Bodenbearbeitung [[#45|Gleba / uprawa roli]], [[#205|205]], [[#207|207]], [[#213|213]], [[#219|219]], [[#220|220]], [[#227|227]], [[#230|230]], [[#233|233]]<br /> * Bodenfruchtbarkeit [[#29|Żyzność gleby]], [[#201|201]], [[#203|203]], [[#238|238]], [[#242|242]]<br /> * Brennnessel (Urtica dioica) [[#253|253]], [[#310|310]]<br /> * Brennnesselpräparat [[#379|Preparat pokrzywowy]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|C}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|C}}<br /> <br /> * Chamomilla off. (Kamille) [[#339|Chamomilla off. (rumianek)]], [[#360|360]], [[#372|372]]<br /> * Chaos im Samen und in seinem Umkreis [[#290|Chaos w nasieniu i w jego obwodzie]]<br /> * Chaos (im Kompostierungsprozess) [[#290|Chaos (w procesie kompostowania)]], [[#294|294]], [[#351|351]]<br /> * Chemisch-Wirksames im Erdboden [[#263|To, co chemiczno-czynne, w glebie]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|D}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|D}}<br /> * Dämpfungsprozeß [[#284|Proces tłumienia]]<br /> * Dauerhumus [[#218|Humus trwały]], [[#221|221]], [[#224|224]], [[#238|238]], [[#295|295]], [[#296|296]]<br /> * Dauerpflanzen [[#202|Rośliny trwałe]]<br /> * Dreigliederung (des Menschen) [[#88|Trójczłonowość (człowieka)]], [[#89|89]], [[#90|90]], [[#92|92]], [[#114|114]]<br /> * Duft [[#224|Zapach]], [[#363|363]]<br /> * Dünger<br /> ** Behandlung [[#304|Postępowanie z nawozem]], [[#305|305]], [[#309|309]]<br /> ** persönliches Verhältnis [[#287|osobisty stosunek]], [[#303|303]]<br /> ** Vernünftigwerden [[#333|nabywanie rozumności]]<br /> ** Präparate [[#326|preparaty]], [[#334|334]], [[#360|360]]<br /> * Düngung [[#259|Nawożenie]], [[#267|267]], [[#273|273]], [[#280|280]], [[#286|286]], [[#303|303]], [[#323|323]]<br /> * Düngungsfrage [[#259|Kwestia nawożenia]], [[#271|271]]<br /> * Dunghaufen [[#307|Pryzma nawozowa]]<br /> * Dungstätte [[#307|Miejsce składowania nawozu]]<br /> * Durchseihen der Präparateflüssigkeit [[#351|Przecedzanie cieczy preparatowej]] (przy procesie mieszania i opryskiwaniu)<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> == E ==<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|E}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|E}}<br /> * Edelwild [[#112|Zwierzyna szlachetna]]<br /> * Edelwildblase (Hirschblase) [[#332|332]], [[#339|339]]<br /> * Eiche, Eichenrinde [[#339|339]], [[#389|389]]<br /> * Eichenrindepräparat [[#389|Preparat z kory dębowej]]<br /> * Eichbaum und Marsperiode [[#211|211]], [[#224|224]]<br /> * Eingraben der Präparate [[#347|347]], [[#349|349]]<br /> * Einjährige Pflanze [[#44|Roślina jednoroczna]]<br /> * Einsäuern (Silofütterung) [[#148|Kiszenie (żywienie kiszonką)]]<br /> * Eisengehalt im Boden und Enteisenung [[#285|285]]<br /> * Eisen, Strahlung der Brennnessel (erst in späteren Kapiteln im Buch ausgeführt)<br /> * Eiweiß<br /> ** Molekularstruktur [[#265|Struktura molekularna białka]], [[#362|362]]<br /> ** und Samenbildung [[#362|i tworzenie się nasion]]<br /> ** im tierischen und pflanzlichen Organismus [[#362|w organizmie zwierzęcym i roślinnym]]<br /> * Elementarwesen [[#114|Istoty żywiołowe]], [[#116|116]], [[#121|121]], [[#125|125]]<br /> * Elemente<br /> ** über und unter der Erde [[#93|nad i pod ziemią]], [[#101|101]]<br /> ** Qualitätsverhältnisse [[#103|stosunki jakościowe]]<br /> * Elektrizität [[#264|264]]<br /> * Elektrische Futterkonservierung (nicht erwähnt)<br /> * Embryonalleben [[#44|Życie embrionalne]], [[#215|215]]<br /> * Entitäten, Wirkung kleinster [[#326|326]], [[#348|348]]<br /> * Equisetum arvense (Ackerschachtelhalm) [[#253|Skrzyp polny]]<br /> ** Tee [[#253|Herbata ze skrzypu]]<br /> * Erdboden als Organ [[#95|Gleba jako organ]]<br /> * Erdpflanzengeruch und Baumgeruch (nicht erwähnt)<br /> * Ernährung [[#36|Odżywianie]], [[#153|153]]<br /> * Erzeugungsbedingungen (Industrie/Landwirtschaft) [[#30|Warunki wytwarzania (przemysł/rolnictwo)]], [[#32|32]], [[#38|38]]<br /> * Esparsette<br /> * Esel [[#137|Osioł]], [[#138|138]], [[#139|139]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|F}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|F}}<br /> * Fäkalienverwendung [[#323|Stosowanie fekaliów]], [[#324|324]] <br /> * Farben und Planeten [[#224|Barwy i planety]] <br /> * Feldmaus [[#245|Mysz polna]], [[#246|246]] <br /> * Feuer als Zerstörer der Fruchtbarkeit [[#245|Ogień jako niszczyciel żyzności]] <br /> * Frostgare [[#208|Dojrzałość mrozowa gleby]] <br /> * Frostwirkung [[#208|Działanie mrozu]] <br /> * Fruchtfolge [[#235|Płodozmian]], [[#237|237]], [[#238|238]], [[#239|239]], [[#241|241]], [[#242|242]], [[#250|250]], [[#253|253]], [[#254|254]], [[#255|255]], [[#257|257]] <br /> * Früchte<br /> ** Aroma und Planetenwirkung [[#224|Aromat i działanie planet]], [[#225|225]] <br /> * Fütterung der Tiere [[#148|Żywienie zwierząt]], [[#150|150]], [[#151|151]], [[#305|305]] <br /> * Futterkräuter<br /> ** Eigenschaften [[#249|Właściwości]]<br /> * Fütterungsmethoden [[#136|Metody żywienia]], [[#148|148]], [[#263|263]], [[#299|299]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|G}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|G}}<br /> * Gehirn (Kräfte und Stofflichkeit) [[#89|Mózg (siły i substancjalność)]], [[#90|90]], [[#129|129]]<br /> * Geflügel (Hausgeflügel) [[#131|Drób (drób domowy)]], [[#132|132]], [[#133|133]]<br /> * Geist und Stoff [[#268|Duch i substancja]]<br /> * Geistesforschung [[#160|Badanie duchowe]], [[#329|329]]<br /> * Gekröse vom Rind [[#154|Krezka bydlęca]], [[#331|331]], [[#415|415]]<br /> * Geologische Grundlage des Bodens [[#205|Geologiczne podłoże gleby]]<br /> * Gesteinsmehle [[#281|Mączka skalna]], [[#282|282]], [[#283|283]], [[#284|284]], [[#285|285]]<br /> * Gestirnkonstellationen [[#207|Konstelacje gwiezdne]]<br /> * Geweihbildung und Hornbildung [[#113|Tworzenie poroża i tworzenie rogów]], [[#155|155]]<br /> * Gründüngung [[#231|Nawóz zielony]], [[#298|298]], [[#302|302]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|H}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|H}}<br /> * Hackfrüchte [[#248|Rośliny okopowe]], [[#254|254]]<br /> * Halmfrüchte [[#247|Rośliny zbożowe]], [[#253|253]]<br /> * Handarbeit und ihre Bedeutung [[#108|Praca ręczna i jej znaczenie]], [[#109|109]], [[#248|248]]<br /> * Haustiere [[#126|Zwierzęta domowe]], [[#127|127]], [[#128|128]]<br /> * Hederichbekämpfung [[#247|Zwalczanie rzodkwi świrzepy]], [[#255|255]]<br /> * Heilen der Pflanzennatur [[#250|Leczenie natury roślinnej]]<br /> * Heilmittel [[#341|Środki lecznicze]]<br /> * Heu, Bedeutung als Futter [[#67|Siano, znaczenie jako pasza]]<br /> * Hornbildung [[#155|Tworzenie rogów]], [[#345|345]]<br /> * Hornkieselpräparat [[#348|Preparat rogu krzemiennego]], [[#350|350]]<br /> * Hornmistpräparat [[#344|Preparat z nawozu w rogu]], [[#350|350]]<br /> * Hülsenfrüchte (Leguminosen) [[#241|Rośliny strączkowe (leguminozy)]], [[#256|256]]<br /> * Humus / Humusbildung [[#221|Humus / tworzenie się próchnicy]], [[#223|223]], [[#238|238]], [[#287|287]], [[#295|295]]<br /> * Humus, Finsterniswirkung [[#225|Humus, działanie ciemności]]<br /> * Humusbildung im Haushalt der Natur [[#223|Tworzenie się próchnicy w gospodarstwie natury]], [[#297|297]]<br /> * Hund [[#140|Pies]], [[#141|141]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|I}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|I}}<br /> * Ich-Anlage (Rind) [[#156|Zadatek Ja (bydło)]], [[#157|157]]<br /> * Ich-Organisation [[#160|Organizacja Ja]]<br /> * Ichorganisationskraft<br /> ** Jauche und Dung [[#156|Gnojówka i obornik]], [[#157|157]]<br /> * Impfversuche bei Böden<br /> * Individualität, landwirtschaftliche [[#88|Indywidualność rolnicza]], [[#97|97]], [[#101|101]], [[#201|201]], [[#271|271]]<br /> * Industrie (Polarität zur Landwirtschaft) [[#27|Przemysł (polarność wobec rolnictwa)]], [[#30|30]]<br /> * Insekten [[#122|Owady]], [[#123|123]]<br /> * Insektenbekämpfung [[#250|Zwalczanie owadów]]<br /> * Insekten und Pflanze [[#123|Owady i roślina]], [[#124|124]]<br /> * Irdische Kräfte und Substanzen im Organismus [[#235|Siły i substancje ziemskie w organizmie]], [[#236|236]]<br /> * Irdische Wirksamkeit in der Pflanze [[#225|Ziemskie działanie w roślinie]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|J}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|J}}<br /> * Jahreszeiten [[#206|Pory roku]], [[#213|213]], [[#220|220]], [[#228|228]]<br /> * Jauche [[#309|Gnojówka]], [[#311|311]]<br /> * Jupiter [[#211|211]], [[#224|224]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|K}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt;<br /> {{BS|K}}<br /> * Kalk jako żądny [[#211|211]]<br /> * Kalk jako uzdrowiciel<br /> * Zawartość wapna w glebie [[#211|211]], [[#283|283]]<br /> * Wapno w kompoście [[#284|284]]<br /> * Typ wapniowy<br /> ** Kalk i krzemień<br /> ** Siła kształtująca, współdziałanie [[#211|211]], [[#212|212]]<br /> ** i bliskie planety [[#211|211]]<br /> ** Działanie w roślinie [[#212|212]]<br /> * Warstwa kambium w drzewie [[#302|302]]<br /> * Rumianek (Chamomilla off.) [[#339|339]], [[#360|360]], [[#372|372]]<br /> * Preparat rumiankowy [[#372|372]]<br /> * Proces rumianku w organizmie [[#341|341]]<br /> * Ziemniak, spożycie ziemniaków [[#248|248]], [[#254|254]]<br /> * Kot [[#140|140]], [[#141|141]]<br /> * Krzemień (kwarc) [[#211|211]], [[#348|348]]<br /> * Krzemień w glebie [[#211|211]]<br /> ** i Equisetum [[#253|253]], [[#448|448]]<br /> ** i dalekie planety [[#211|211]]<br /> ** i kalk [[#211|211]]<br /> ** i działanie światła [[#225|225]]<br /> ** Mniszek lekarski [[#339|339]], [[#405|405]]<br /> * Substancja krzemowa, krzemionka [[#209|209]], [[#318|318]]<br /> ** Preparat krzemowy w rogu krowim [[#348|348]]<br /> ** i ciepło [[#349|349]]<br /> ** i to, co korzeniowe [[#357|357]]<br /> * Rozdrabnianie krzemienia [[#349|349]]<br /> * Koniczyna [[#238|238]], [[#241|241]], [[#249|249]], [[#256|256]]<br /> * Układ kostny zwierząt [[#117|117]]<br /> * Gotowanie produktów żywnościowych<br /> * Węgiel jako nosiciel naturalnych procesów kształtowania [[#288|288]]<br /> * Pryzma kompostowa [[#287|287]], [[#289|289]], [[#290|290]]<br /> ** Przekopywanie [[#291|291]]<br /> ** Do nawożenia łąk [[#299|299]]<br /> * Kompostowanie / kompost [[#287|287]], [[#299|299]], [[#360|360]]<br /> * Konserwowanie przez elektryczność<br /> * Konserwowanie przez zakwaszanie [[#148|148]]<br /> * Analiza kosmiczno-jakościowa [[#156|156]]<br /> * Kosmiczne oddziaływanie wspierane przez deszcz<br /> * To, co kosmiczne w krzemienistym [[#211|211]]<br /> ** w roślinie [[#216|216]], [[#224|224]], [[#362|362]]<br /> ** i to, co ziemskie, glina jako pośrednik [[#212|212]]<br /> * Siły żywe w nawozie [[#312|312]], [[#313|313]]<br /> * Strumienie sił w tym, co organiczne [[#265|265]]<br /> * Siła krystalizacji ziemi w zimie [[#207|207]], [[#208|208]], [[#231|231]]<br /> * Krowa / bydło [[#146|146]], [[#149|149]]<br /> * Róg krowi [[#155|155]], [[#345|345]]<br /> ** Wiek, wielkość, płeć [[#345|345]]<br /> ** Użycie końskiego obornika [[#307|307]]<br /> ** Czas użytkowania [[#347|347]]<br /> * Preparat krzemowy [[#348|348]]<br /> ** Przechowywanie [[#349|349]]<br /> ** Czas użycia, rozprowadzanie, zakopywanie [[#347|347]], [[#349|349]], [[#356|356]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|L}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt;<br /> {{BS|L}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> * Rolnictwo, indywidualność [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#88|88]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#101|101]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#201|201]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#202|202]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#271|271]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#327|327]]<br /> * Larwa [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#122|122]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#296|296]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]<br /> * Siły żywe w nawozie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#312|312]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]]<br /> * Rośliny motylkowe [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#239|239]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#298|298]]<br /> ** jako zbieracz azotu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]<br /> ** Tworzenie owoców [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]<br /> ** i proces wdychania [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]<br /> * Siemię lniane [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]]<br /> * Doświadczenie światło–cień [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#315|315]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|320]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#321|321]]<br /> * Mniszek lekarski [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#331|331]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#342|342]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#405|405]]<br /> * Preparat z mniszka lekarskiego [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#405|405]]<br /> * Powietrze [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#103|103]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#206|206]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]<br /> * Lucerna [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#239|239]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#242|242]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]<br /> <br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|M}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt;<br /> {{BS|M}}<br /> * Mars, okres Marsa [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Maszyny w rolnictwie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#29|29]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#31|31]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#37|37]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#77|77]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#182|182]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#183|183]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#233|233]]<br /> * Żywienie zwierząt rzeźnych [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#134|134]]<br /> * Medytacja [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#68|68]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#152|152]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#173|173]]<br /> ** i oddychanie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#152|152]]<br /> ** Zagadnienia medyczne [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#55|55]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#89|89]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#318|318]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#364|364]]<br /> * Odchody ludzkie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#323|323]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#324|324]]<br /> * Organizm ludzki i zwierzęcy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#98|98]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]] *<br /> * Merkury, planety bliskie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> * Tworzenie mleka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#36|36]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#158|158]]<br /> * Żywienie krów mlecznych [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|222]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]<br /> * Obniżanie się jakości produktów [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#226|226]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]]<br /> * Mineralne środki nawozowe [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#77|77]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#274|274]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#281|281]]<br /> * Obornik (obornik stajenny) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#157|157]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]<br /> * [[Mist|Obornik]]<br /> ** Ożywianie gleby [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#185|185]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#204|204]]<br /> ** Powstawanie w organizmie zwierzęcym [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]<br /> ** Mieszadło [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]]<br /> ** Rozsiewanie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#174|174]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]]<br /> * Obornik, preparaty dodatkowe [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#310|310]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#360|360]]<br /> * Marchew jako pasza [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]<br /> * Księżyc [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** Ożywianie Ziemi w eteryczności [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> ** i siła reprodukcyjna [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> * Fazy Księżyca [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#108|108]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> * Zbyt silne działanie Księżyca [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> * Działanie Księżyca w roślinie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> * Działanie Księżyca w zwierzęciu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> * Działanie Księżyca a chwasty [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]<br /> * Układ mięśniowy zwierzęcia [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#266|266]]<br /> * [[Mysterium von Golgatha|Misterium Golgoty]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#59|59]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#60|60]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#61|61]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|N}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|N}}<br /> * Pobieranie pokarmu przez zwierzę [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#149|149]]<br /> * Siła odżywcza a czas wysiewu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]<br /> * Sekcja Przyrodoznawcza i Krąg Doświadczalny<br /> * Branie i dawanie w przyrodzie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#19|19]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#124|124]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#159|159]]<br /> * Nicienie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#247|247]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#255|255]]<br /> * Nów Księżyca<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|O}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|O}}<br /> * Sadownictwo / drzewo owocowe [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#53|53]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#58|58]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#66|66]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#108|108]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#301|301]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]<br /> * Drzewo owocowe [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]<br /> * Odmiany owoców, wytwarzanie<br /> * Zasada organizmu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#34|34]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#38|38]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#39|39]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#51|51]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#52|52]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#61|61]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#63|63]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#70|70]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#80|80]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#158|158]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#162|162]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#188|188]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|P}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|P}}<br /> * Trawienie żwaczowe [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#151|151]]<br /> * Pasożyty [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> * Osobisty stosunek do nawozu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#287|287]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]<br /> * Koń [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#137|137]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#138|138]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#139|139]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#140|140]]<br /> * Przygotowanie pieprzu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> ** Mysz polna [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]<br /> ** Owady [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]<br /> ** Chwasty [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> * Nawóz koński do rogów krowich<br /> * Roślina, ziemska i kosmiczna wirksamkeit [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#262|262]]<br /> * Roślina, siła reprodukcyjna i siła odżywcza [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#299|299]]<br /> * Pokarm roślinny<br /> * Choroby roślin [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> ** Profilaktyka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> * Natura rośliny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#286|286]]<br /> * Terminy sadzenia a obieg planet<br /> * Śliwka<br /> * Pług / orka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#45|45]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#64|64]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#231|231]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#232|232]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#233|233]]<br /> * Planety [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#358|358]]<br /> ** dalekie a rośliny trwałe [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** dalekie a krzemień [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** bliskie a rośliny jednoroczne [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** bliskie a wapno [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** obieg a terminy sadzenia<br /> ** działanie a aromat owoców [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]]<br /> * Działanie planet a barwa [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Działanie planet w liściu i kwiecie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Działanie planet w zwierzęciu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> * Działanie planet w korzeniu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#212|212]]<br /> * Planetarne życie w związku z ziemskim [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#358|358]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|Q}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt;<br /> {{BS|Q}}<br /> * Jakość produktów [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#35|35]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#226|226]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#318|318]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#319|319]]<br /> * Kwarc [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#282|282]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|348]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]<br /> * Preparat kwarcowy w rogu krowim [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|348]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]<br /> * Rozdrabnianie kwarcu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]<br /> * Perz [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#231|231]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#248|248]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|R}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt;<br /> {{BS|R}}<br /> <br /> * Eksploatacja gleby w rolnictwie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#336|336]]<br /> * Filoksera<br /> * Deszcz jako sprzyjający kosmicznym oddziaływaniom<br /> * [[Regenwurm|Dżdżownica]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#223|223]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#296|296]]<br /> * Dżdżownica, dżdżownice [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#223|223]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]<br /> * Regulacja lasu * Wartość pobudzająca i odżywcza substancji w glebie<br /> * Siła reprodukcyjna a termin siewu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> ** a siła odżywcza [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> ** przy [[Unkraut|chwastach]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> ** a zwalczanie szkodników<br /> * [[Rhythmus|Rytm]] / rytmiczny środek (gleba) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#92|92]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#328|328]]<br /> * Żywność surowa<br /> * Róża<br /> * Proces mieszania (preparaty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#352|352]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#353|353]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#354|354]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#355|355]]<br /> * Nicień buraczany [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#255|255]]<br /> * Mieszanie, nawóz rogowy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]]<br /> ** z mieszadłem mechanicznym [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#353|353]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#354|354]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|S}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt;<br /> {{BS|S}}<br /> * Rośliny zbożowe i rośliny motylkowe [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]<br /> * [[Salz|Sól]] w pożywieniu<br /> * Sól do konserwowania<br /> * Tworzenie się nasion, siła nasienna [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#286|286]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#287|287]]<br /> * Saturn, okres Saturna [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Siły Saturna a stan cieplny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Tlen jako nosiciel życia [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#109|109]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|292]]<br /> * Zwalczanie szkodników [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]]<br /> ** przez koncentrację<br /> ** z punktu widzenia moralnego<br /> * Preparat ze skrzypu polnego [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#448|448]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#453|453]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#454|454]]<br /> * Owca [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#144|144]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#306|306]]<br /> * Krwawnik [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#364|364]]<br /> * Preparat z krwawnika [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]]<br /> * Siarka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]<br /> ** krwawnika [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]<br /> ** jako pośrednik między tym, co duchowe, a tym, co fizyczne [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]<br /> * Świnia (świnia domowa) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#134|134]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#135|135]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#136|136]]<br /> * Świnia a żywienie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#136|136]]<br /> * Trójczłonowość społeczna [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#73|73]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#84|84]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#85|85]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#187|187]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#188|188]]<br /> * Słonecznik [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]]<br /> * Działanie Słońca w roślinie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]]<br /> ** w zwierzęciu<br /> ** różnicowane przez Zodiak<br /> * Urządzenie do opryskiwania [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#356|356]]<br /> * Obornik [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]<br /> * Żywienie stajenno-oborowe [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#148|148]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]]<br /> * Obornik składowany [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]<br /> * Astronomia i oddziaływania gwiezdne [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#207|207]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> * [[Stickstoff|Azot]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#79|79]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]<br /> ** znaczenie i wpływ [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]<br /> ** trwałość<br /> ** w pryzmie nawozowej [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> ** wrażliwość<br /> ** powstawanie w roślinie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]<br /> * Azot / sole azotowe [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#79|79]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#276|276]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#278|278]]<br /> * Zawartość azotu w nawozie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> * Azot jako fizyczny nosiciel astralności [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#279|279]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|292]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#297|297]]<br /> * Kolektor azotu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]<br /> * Przemiana materii, substancje i siły [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#272|272]]<br /> * Krzewy i ssaki<br /> * Zagęszczenie substancji [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#261|261]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#263|263]]<br /> * Przemiana substancji [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#294|294]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#341|341]]<br /> * Przemiana substancji w organizmie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#294|294]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|T}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt;<br /> {{BS|T}}<br /> * Siły terrestryczne [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#205|205]]<br /> * [[Tiere|Zwierzę]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#111|111]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]]<br /> ** Układ kostny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]]<br /> ** Wpływ Księżyca i Słońca [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> ** Układ mięśniowy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#266|266]]<br /> ** Pobieranie pokarmu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#149|149]]<br /> ** Organizm w swym członieniu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#100|100]]<br /> ** i roślina w obrębie rolnictwa [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#65|65]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#67|67]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]<br /> * Żywienie zwierząt [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#148|148]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]]<br /> * Zodiak [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#267|267]]<br /> * Świat zwierzęcy (dzika fauna) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#112|112]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]]<br /> * Obornik głębokościółkowy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#306|306]]<br /> * Pomidor [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#311|311]]<br /> ** Działanie mrozu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#208|208]]<br /> ** Uprawa<br /> * [[Ton|Glina]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#209|209]]<br /> ** Dodatek w glebie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#205|205]]<br /> ** Pośrednik między wapniem a krzemem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** Pośrednik między tym, co kosmiczne, a tym, co terrestryczne [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#212|212]]<br /> * Minerały ilaste [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#209|209]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#210|210]]<br /> * Torf w glebie<br /> * Torf ogrodniczy w pryzmie kompostowej [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#290|290]]<br /> * Wysuszone krajanki buraczane<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|U}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt;<br /> {{BS|U}}<br /> * Ponad i pod ziemią we wzajemnym oddziaływaniu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]]<br /> * Przetrzymanie przez lato (preparaty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]<br /> * Przetrzymanie przez zimę (preparaty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|347]]<br /> * Przemiana pierwiastków [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#263|263]]<br /> * Zwalczanie szkodników [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#135|135]]<br /> * [[Unkraut|Chwast]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#214|214]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#242|242]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#246|246]]<br /> * Regulacja chwastów (mechaniczna) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#246|246]]<br /> * Spalanie nasion chwastów (przyrządzanie pieprzu) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|222]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> * Nauczanie rolnicze [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#184|184]]<br /> * Urtica dioica (pokrzywa zwyczajna) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|V}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt;<br /> {{BS|V}}<br /> <br /> * Valeriana officinalis (waleriana) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]]<br /> * Dieta wegetariańska<br /> * Wenus [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> * Wenus w Skorpionie<br /> * Trawienie (bydło) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#153|153]]<br /> * Spalanie w organizmie<br /> * Zagęszczenie substancji [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#261|261]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]]<br /> * Rozcieńczenie (nawóz rogowy) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]]<br /> * Dziedziczność<br /> * Ożywianie ziemi [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#280|280]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#360|360]]<br /> * Urozumnianie nawozu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#333|333]]<br /> * Próby, wskazówki [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]]<br /> * Powierzchnie doświadczalne, wielkość<br /> * Rośliny doświadczalne (pszenica i esparceta) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Pokrewieństwo świata owadów i rośliny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#123|123]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#124|124]]<br /> * Gnicie (pieprz owadzi)<br /> * Witalność w glebie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Ptaki (świat ptaków) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]]<br /> * Świat ptaków [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]]<br /> * Hodowla ptaków i hodowla owadów<br /> * Pełnia Księżyca [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> ** i deszcz<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|W}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt;<br /> {{BS|W}}<br /> * Las [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#110|110]]<br /> * Ciepło [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#103|103]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#260|260]]<br /> ** i krzemień<br /> * Przemiana ciepła w organizmie (przeziębienie)<br /> * Stan cieplny a Saturn [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Woda [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|102]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#208|208]]<br /> ** jako roznosiciel sił księżycowych [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> ** ponad i pod ziemią [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|102]]<br /> * Wodór i jego działanie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#295|295]]<br /> * Zawartość wodoru w nawozie<br /> * Cykoria podróżnik [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]]<br /> * Uprawa winorośli [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#53|53]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#175|175]]<br /> * Pszenica (skłonność do tworzenia się nasion) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Przeżuwanie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#151|151]]<br /> * Nawożenie łąk kompostem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#299|299]]<br /> * Zboże ozime [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#207|207]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]<br /> * Dżdżownice i świat larw w glebie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]]<br /> * Korzeń u drzewa [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]<br /> * Formy korzeni jako wyraz działań kosmicznych i ziemskich [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#96|96]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Pokarm korzeniowy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#217|217]]<br /> * Wzrost korzeni [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#216|216]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Ciepło korzeniowe dla roślin<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|X}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt;<br /> {{BS|X}}<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|Y}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt;<br /> {{BS|Y}}<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|Z}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt;<br /> {{BS|Z}}<br /> * Kozy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#144|144]]<br /> * Hodowla roślin kulturowych [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#45|45]]<br /> * Hodowla roślin preparatowych<br /> * Organ-przepona (gleba) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]]<br /> * Dwuczłonowość organizmu zwierzęcego<br /> <br /> &lt;/div&gt;{{GlossarNavigationArtikel|0-9}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt;<br /> {{BS|0-9}}<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Filmbeiträge&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> == Filmy ==<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Feier_zur_Buchveröffentlichung_von_Manfred_Klett&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Uroczystość z okazji publikacji książki Manfreda Kletta ===<br /> <br /> [[Datei:Manfred Klett von der Agrartechnologie zur Landbaukunst.PNG|thumb|link=Manfred Klett - Feier zur Buchveröffentlichung: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst, 2021|[[Manfred Klett]] 18 lipca 2021 roku na [[Dottenfelderhof]]]]<br /> <br /> Ku czci Manfreda, 18 lipca 2021 roku, w ramach małej uroczystości, spotkali się niektórzy jego towarzysze drogi, którzy dziś należą również do najbardziej znanych postaci w ruchu [[Biologisch-dynamische Landwirtschaft|rolnictwa biologiczno-dynamicznego]]. Z radością i ulgą świętowano, że Manfred Klett ukończył i opublikował swoją nową książkę „'''Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst'''&quot;. <br /> <br /> '''''[[Manfred Klett - Feier zur Buchveröffentlichung: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst, 2021|Przejdź do wykładu]]'''''<br /> <br /> |&lt;small&gt;[[Manfred Klett|powrót do Manfreda Kletta ◁]] &lt;/small&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Buchvorstellung_&amp;quot;Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst&amp;quot;_vom_Mitherausgeber_Ueli_Hurter&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Prezentacja książki „Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst&quot; przez współwydawcę Ueliego Hurtera ===<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Ueli_Hurter_präsentiert_Buch_Manfred_Klett_von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst.jpg|thumb|link=https://www.youtube.com/watch?v=K_oQWzXnkJc|[[Ueli Hurter]] ]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Tutaj widoczny jest kierownik [[Sektion für Landwirtschaft|Sekcji Rolnictwa]] przy [[A:Goetheanum|Goetheanum]] w [[A:Dornach|Dornach]], [[Ueli Hurter]]. Ueli był również współwydawcą. <br /> <br /> „A więc to, co przekazuje się w ręce '''młodego pokolenia''', powinno być przekazane na poziomie co najmniej tak dobrym, a może nawet '''wyżej rozwiniętym''', niż samemu się je przejęło od pokolenia poprzedniego. I że teraz gospodarczo, w sensie ekonomii przedsiębiorstwa, ale też ekonomii narodowej, jest to coś, na co '''autor''' '''wskazuje''', że tutaj w istocie rzeczy leży coś, czego właściwie '''szuka cała gospodarka, mianowicie gospodarka regeneratywna.'''<br /> <br /> Jesteśmy dziś w ogólnej sytuacji z naszą planetą Ziemią, w której bezwzględnie i szybko, i w wielu miejscach potrzebujemy podejść i osadzeń zmierzających ku '''gospodarce''', która nie jest tylko '''wyeksploatowana''', która nie jest tylko '''obciążająca''', która nie pozostawia po sobie jedynie '''negatywnego wpływu''', lecz która jest '''regeneratywna''' — i rolnictwo '''oczywiście''' poprzez swoją '''bliskość do procesów życiowych''', ale rozumiane jako rolnictwo '''biodynamiczne''', może to pojąć. Jeśli to pojmie, może stać się '''dawcą impulsów''', '''inspiratorem''' '''dla całej gospodarki'''.<br /> <br /> To jest wypracowane w tej książce i jest wezwaniem, aby '''przyszłe pokolenia''' wypracowywały to jeszcze wyraźniej, obchodziły się z tym i nie pozostawały tylko w kontekstach rolniczych, lecz '''wnosiły''' to do '''ogólnogospodarczego, ogólnospołecznego dialogu'''.&quot;<br /> <br /> '''''[[Ueli Hurter - Buchvorstellung Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst|Przejdź do transkrybowanego wykładu]]'''''<br /> <br /> &lt;small&gt;[[Manfred Klett|powrót do Manfreda Kletta ◁]] &lt;/small&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Einzelnachweise&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Przypisy ===<br /> <br /> [[Kategorie:Autor]]<br /> [[Kategorie:Betriebsorganismus]]<br /> [[Kategorie:Bodenbearbeitung]]<br /> [[Kategorie:Bodenfruchtbarkeit]]<br /> [[Kategorie:Buch]]<br /> [[Kategorie:biologisch-dynamische Landwirtschaft]]<br /> [[Kategorie:biologisch-dynamische Präparate]]<br /> [[Kategorie:biodynamische Landwirtschaft]]<br /> [[Kategorie:Düngung]]<br /> [[Kategorie:Herausragende Persönlichkeit]]<br /> [[Kategorie:Inhaltsangabe (Buch)]]<br /> [[Kategorie:Landbaukunst]]<br /> [[Kategorie:Literatur]]<br /> [[Kategorie:Manfred Klett]]<br /> [[Kategorie:Pionier]]<br /> [[Kategorie:Rudolf Steiner]]<br /> [[Kategorie:Zukunftsimpuls]]<br /> &lt;references /&gt;{{Artikel unten}}</div>

Admin https://biodyn.wiki/index.php?title=Translations:Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/32/cs&diff=28220 2026-06-06T13:13:47Z

<p>Admin: </p> <hr /> <div>Hier ist der angepasste Text:<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 0: Aplikace minerálních látek|Stupeň 0: Použití minerálních látek 274]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Aplikace dusíkatých solí|Použití dusíkatých solí 275]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití kamenných moučí|Použití kamenných mouček 281]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 1: Hnojení ze živého rostlinné přírody|Stupeň 1: Hnojení z živého z rostlinné přirozenosti 286]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě kompostování|O podstatě kompostování 287]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#1. Tepelná fáze|1. Fáze tepla 291]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#2. Fáze vzdušného dýchání a odplynění|2. Fáze dýchání vzduchu a odplyňování 292]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#3. Vodní čili proměnová fáze|3. Vodní neboli proměňovací fáze 294]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#4. Fáze pozeměšťování|4. Fáze přeměny v zeminu 295]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití kompostu|Použití kompostu 299]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompostové hnojení luk a pastvin|Hnojení luk a pastvin kompostem 299]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompostové hnojení v zahradnictví|Hnojení kompostem v zahradnictví 300]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompostové hnojení v ovocnářství|Hnojení kompostem v ovocnářství 301]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 2: Hnojení z duševní přírody domácích zvířat|Stupeň 2: Hnojení z duševna přirozenosti domácích zvířat 303]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Uchovávání hnojiv ze stáda hospodářských zvířat|Uchovávání hnojiv ze stavu domácích zvířat 304]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hnůj z hlubokého stojení|Hnůj z hluboké podestýlky 305]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hromadový hnůj|Hnůj z hnojiště 307]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hnojový kompost|Kompost z hnoje 307]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kejda|Močůvka 309]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Využití statkem vlastního živočišného hnoje|Použití vlastních živočišných hnojiv 311]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Účinnost hoferních živočišných hnojiv|Účinnost vlastních živočišných hnojiv 312]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pokus světlo-stín|Pokus se světlem a stínem 313]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hodnocení morfologickými nálezy|Hodnocení na základě morfologických nálezů 314]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hodnocení na základě analytických nálezů|Hodnocení na základě analytických nálezů 317]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Hodnocení krystaldiagnostickou metodou chloridukřemičitanové krystalizace|Hodnocení krystalizačně-diagnostickou metodou krystalizace chloridu měďnatého 318]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka|Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka 323]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vylučování látkové výměny|Výměšky látkové výměny 323]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní činnost v práci|Duchovní činnost v práci 324]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty|Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty 325]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovněvědecká výzkumná cesta|Duchovněvědná cesta bádání 329]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přírodovědně-goetheánská výzkumná cesta|Přírodovědně-goetheanistická cesta bádání 331]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výzkumná cesta zkušenosti vůle|Cesta bádání skrze zkušenost vůle 332]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výroba, použití a účinnost preparátů v průběhu roku|Výroba, použití a účinnost preparátů v běhu roku 334]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Základní aspekty k metodice výroby a aplikace preparátů|Základní aspekty metodiky výroby a použití preparátů 336]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci|Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci 339]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty|Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty 344]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Rohomistový a rohokřemenný preparát — výroba, použití a účinnostDie folgende Darstellung ist eine überarbeitete Fassung von Beiträgen des Verfassers in Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft''– Gedanken, Erfahrungen, Forschungsergebnisse, eine Werkstattarbeit, Dornach 2007, S. 93–107.|Preparát z rohového hnoje a rohového křemene – výroba, použití a účinnost 344]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Rohomistový preparát|Preparát z rohového hnoje 344]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Preparace v rytmu roku|Preparát z rohového křemene 348]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Proces míchání|Proces míchání 351]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití|Použití 356]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Účinnost|Účinnost 357]]<br /> * '''[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Die Kompost- oder Düngerpräparate|Kompostové neboli hnojivé preparáty 360]]'''<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice preparátu ze řebříčku|Kompozice řebříčkového preparátu 361]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Stupně účinnosti|Stupně účinnosti 370]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Složení heřmánkového preparátu|Kompozice heřmánkového preparátu 372]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice kopřivového preparátu|Kompozice kopřivového preparátu 379]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K otázce přeměny látek|K otázce přeměny látek 384]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice přípravku z dubové kůry|Kompozice preparátu z dubové kůry 389]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Dub, jeho kůra a borka|Dub, jeho kůra a borka 389]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Lebka hospodářského zvířete|Lebka domácího zvířete 395]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Preparace dubové kůry-borky|Preparace dubové kůry-borky 400]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kompozice preparátu z pampelišky|Kompozice pampeliškového preparátu 405]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zjevný obraz pampelišky|Vzhled pampelišky 406]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kořen|Kořen 407]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Výhonek a list|Výhon a list 408]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Květ|Květ 409]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Mléčná šťáva|Mléčná šťáva 411]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pobřišnice resp. okruží skotu|Pobřišnice neboli okruží skotu 415]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kroky preparace|Kroky preparace 420]]<br /> [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Použití a účinnost|Použití a účinnost 424]]</div>

Admin https://biodyn.wiki/index.php?title=Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/cs&diff=28219 2026-06-06T13:10:00Z

<p>Admin: </p> <hr /> <div>&lt;languages /&gt;<br /> <br /> {{SE|4}}<br /> <br /> {{SE|5}}<br /> <br /> {{SE|7}}<br /> <br /> {{SE|9}}<br /> <br /> [[Datei:Buch Manfred Klett Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst.jpg|mini|right|class=responsive-img|Kniha [[Manfred Klett]], 1. vydání 30. června 2021. Další knihy najdete v [[Literatura|literatuře]].]]<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> &lt;/div&gt;{{SE|4}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Online-Version im biodyn.wiki: © Copyright 2025 by François Hagdorn, Alle Rechte vorbehalten<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Einbandgestaltung: Wolfram Schildt, Lektorat: Hans-Christian Zehnter, Claus Jahncke, Bildkonzepte: Manfred Klett, Umsetzung: Mathias Buess und Ivana Suppan, wo nicht anders angegeben, Satz: Atelier Doppelpunkt, Johannes Onneken, Münchenstein, Druck: Beltz, Grafische Betriebe, Bad Langensalza<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Printversion erhältlich beim Verlag am Goetheanum, 2021, ISBN 978-3-7235-1668-3 [https://goetheanum-verlag.ch www.goetheanum-verlag.ch]{{SE|5}}<br /> &lt;center&gt;<br /> Gewidmet den Mitbegründern der <br /> [[Betriebsgemeinschaft Dottenfelderhof]] (1968)<br /> &lt;/div&gt; <br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> und denjenigen, die aus eigener Urteilskraft im gleichen Sinne <br /> eine neue Landwirtschafts- und Sozialkultur wollen.&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> __NOTOC__{{SE|7}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> &lt;center&gt;<br /> Unter Schmerzen hat unsere<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Muttererde sich verfestigt.<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Unsere Mission ist es,<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> sie wieder zu vergeistigen,<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> indem wir sie durch die<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Kraft unserer Hände<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> umarbeiten zu einem<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> geisterfüllten Kunstwerk.<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ''Rudolf Steiner&lt;ref&gt;Wiedergabe der Worte Rudolf Steiners bei der Grundsteinlegung zum Rosenkreuzertempel der Loge Malsch «Franz von Assisi» nach dem Gedächtnis von Hilde Stockmeyer; aus: Rudolf Steiner: Bilder okkulter Siegel und Säulen, GA 284, Dornach 1993, S. 113.&lt;/ref&gt;'' &lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> {{SE|9}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Inhaltsverzeichnis&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Obsah ===<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Předmluva|Úvodní slovo 17]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Úvod|Předmluva 21]]<br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Erster Teil|První část 25]]&lt;/big&gt;'''<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Polarita průmyslu a zemědělství|Polarita průmyslu a zemědělství 27]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Podmínky výroby v průmyslu a zemědělství|Podmínky produkce v průmyslu a zemědělství 30]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Organismový princip v zemědělství v zrcadle vývoje vědomí lidstva|Princip organismu v zemědělství v zrcadle vývoje lidského vědomí 39]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pravěk|Rané období 39]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Urindická kultura|Praindická kultura 40]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Staroperská kultura|Praperská kultura 42]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kultury starého Egypta a Mezopotámie|Kultury starověkého Egypta a Mezopotámie 46]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Řecko-římská kultura|Řecko-římská kultura 49]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kultura novověku|Kultura novověku 54]]<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kulturní proudy zemědělství až k obratu časů|Kulturní proudy v zemědělství do přelomu letopočtu 56]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Událost obratu časů, Mysterium Golgoty|Událost přelomu letopočtu, mystérium Golgoty 59]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Proměna principu organismu až do novověku|Proměna principu organismu do novověku 61]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Bod a periferie|Bod a okruh 63]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Princip organismu v novověku|Princip organismu v novověku 70]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nové zárodky|Nové klíčky 84]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trojčlennost člověka a zemědělská individualita|Trojčlennost člověka a zemědělská individualita 88]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hofového organismu|Čtyřčlennost člověka a uzavřenost organismu hospodářství 97]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Obraz čtyřčlenné struktury zemědělské individuality|Obraz čtyřčlennosti zemědělské individuality 101]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Fyzická organizace|Fyzická organizace 101]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Životní organizace|Životní organizace 104]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu|Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu 111]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Druhy volně žijící zvěře — orgány organismu statku a krajiny|Druhy divokých zvířat – orgány organismu hospodářství a krajiny 112]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Čtyři skupiny v rámci divoké fauny|Čtyři skupiny v rámci divoké fauny 114]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí zvířata — orgány v organismu statku a krajiny|Domácí zvířata – orgány v organismu hospodářství a krajiny 126]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Včela medonosná|Včela medonosná 130]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí drůbež|Domácí drůbež 131]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí prase|Prase domácí 134]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kůň a osel|Kůň a osel 137]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pes a kočka|Pes a kočka 140]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ovce a koza|Ovce a koza 143]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Skot|Skot 146]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Původ a mýtus|Původ a mýtus 146]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Postavení v hospodářském organismu|Postavení v organismu hospodářství 147]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Bytostná jevenost a bytostné poznání|Projev podstaty a poznání podstaty 149]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ústní trávení|Trávení v tlamě 149]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trávení v bachoru a přežvykování|Trávení v bachoru a přežvykování 150]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přežvykování jako vnímání a třídění látek a sil|Přežvykování, vnímání a třídění látek a sil 151]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trávení v tenkém a tlustém střevě|Trávení v tenkém a tlustém střevě 153]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Práh od vnějšího světa k vnitřnímu|Práh od vnějšího k vnitřnímu světu 154]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Význam rohů a paznehtů|Význam rohů a paznehtů 155]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já|Kosmicko-kvalitativní analýza a základ Já 156]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přebytečné výkony|Nadbytečné výkony 157]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zřeknutí|Zřeknutí se 158]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kravský chov a organismus hospodářství|Stádo skotu a organismus hospodářství 158]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Člověk a Já-organizace zemědělského organismu|Člověk a organizace Já zemědělského organismu 160]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní výzkum jako prostředník mezi bytostí a zjevem|Duchovní bádání jako prostředník mezi podstatě a jevem 160]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Aspekty sociální problematiky|Aspekty sociální problematiky 162]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství|K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství 165]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Chtění ve svobodě, cesta k iniciativnímu společenství|Chtění ve svobodě, cesta ke společenství iniciativy 166]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Cítění v rovnosti, cesta k živoucímu právnímu citu|Cítění v rovnosti, cesta k živému právnímu cítění 169]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Myšlení v lidskosti (bratrství) jako cesta k solidárnímu hospodaření|Myšlení v lidskosti (bratrství), cesta k solidárnímu hospodaření 173]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství|K duchovnímu vývoji a vedení zemědělského hospodářského společenství 177]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní cíl usilování|Duchovní cíl snažení 178]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Praxe spolupráce|Praxe spolupráce 179]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ranní pracovní porada|Ranní pracovní porada 179]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Studijní kruh k obsahům antroposofického duchovního výzkumu|Studijní kroužek k obsahům antroposofického duchovního bádání 180]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pracovní a správní konference|Pracovní a správní konference 180]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Organismus statku a člověkem z vlastního Já chtěná práce|Organismus hospodářství a člověkem z Já chtěná práce 182]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Impulzy biologicko-dynamického zemědělství pro rozvoj sociálního organismu|Impulsy biologicko-dynamického zemědělství pro vývoj sociálního organismu 187]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vůle ve svobodě|Chtění ve svobodě 188]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Cítění v rovnosti|Cítění v rovnosti 194]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Myšlení v bratrství čili lidské sounáležitosti|Myšlení v bratrství neboli lidskosti 197]]<br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zweiter Teil|Druhá část 199]]&lt;/big&gt;'''<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zemědělská individualita a tři pilíře půdní úrodnosti|Zemědělská individualita a tři pilíře úrodnosti půdy 201]]<br /> <br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Erste Säule:|První pilíř:]]&lt;/big&gt;'''<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě zpracování půdy ve spojitosti s vývoji půdy v ročním koloběhu|O podstatě obdělávání půdy v souvislosti s vývojem půdy v běhu roku 205]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Půda|Půda 205]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zimní proces a zpracování půdy|Zimní proces a obdělávání půdy 207]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vznik mrazové drobtovitosti půdy|Vytváření mrazové drobivosti 208]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vznik tonmineralů a jejich nová tvorba|Vznik jílových minerálů a jejich novotvorba 209]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nositelství a uchovávání kosmických formativních sil v ročním koloběhu|Nositelská role a uchovávání kosmických tvarotvorných sil v běhu roku 211]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Jarní proces a zpracování půdy|Jarní proces a obdělávání půdy 213]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#V předjaří|V předjaří 213]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Na jaře|Na jaře 214]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Tvorba krusty a zpracování kůže půdy|Tvorba krusty a ošetřování kůže půdy 219]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Letní proces a zpracování půdy|Letní proces a obdělávání půdy 220]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Podmítka, mulčovací zpracování, budování humusu a činnost půdních živočichů|Podmítka, mulčování, tvorba humusu a činnost půdních živočichů 220]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Tvorba plodů a zrání|Tvorba plodu a zrání 224]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nářadí pro letní mulčování|Nářadí pro letní mulčování 227]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Podzimní proces a zpracování půdy|Podzimní proces a obdělávání půdy 228]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zrání, proměna, umírání|Zrání, proměna, umírání 228]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zpracování půdy na podzim|Obdělávání půdy na podzim 230]]<br /> <br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zweite Säule:|Druhý pilíř:]]&lt;/big&gt;'''<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě střídání plodin|O podstatě osevního postupu 235]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Střídání plodin a životní organizace zemědělského organismu|Osevní postup a životní organizace zemědělského organismu 235]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K systému střídání plodin|K systému osevního postupu 237]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup a humusové hospodářství|Osevní postup a hospodaření s humusem 238]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup a pěstování meziplodin|Osevní postup a pěstování meziplodin 239]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Střídání plodin a mobilizace minerálů, vázání dusíku|Osevní postup a rozklad minerálů, vázání dusíku 241]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele|Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele 242]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Metoda spálení semen plevelů na popel|Postup zpopelňování semen plevelů 244]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Mechanická regulace plevelů|Mechanická regulace plevelů 246]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Plevele a plevelné trávy v obilninách|Plevele a trávy ve stébelninách 247]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Plevele a plevelné trávy v okopaninách|Plevele a trávy v okopaninách 248]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Plevele a plevelné trávy v pěstování krmných rostlin|Plevele a trávy při pěstování pícnin 249]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Střídání plodin, choroby a škůdci|Osevní postup, choroby a napadení škůdci 250]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Choroby obilnin podmíněné střídáním plodin|Choroby stébelnin podmíněné osevním postupem 253]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Choroby okopanin podmíněné osevním postupem|Choroby okopanin podmíněné osevním postupem 254]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Choroby krmných rostlin podmíněné osevním postupem|Choroby pícnin podmíněné osevním postupem 255]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup ve vztahu k hnojení, humusové bilanci a obdělávání pluhem|Osevní postup ve vztahu k hnojení, bilanci humusu a orbě 257]]<br /> <br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Dritte Säule:|Třetí pilíř:]]&lt;/big&gt;'''<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě hnožení|O podstatě hnojení 259]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K otázce látky a sil|K otázce látek a sil 259]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K otázce ducha, bytosti a individuality|K otázce ducha, podstaty a individuality 268]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Otázka hnožení a zemědělská individualita|Otázka hnojení a zemědělská individualita 271]]<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stupeň 0: Aplikace minerálních látek|Stupeň 0: Použití minerálních látek 274]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Aplikace dusíkatých solí|Použití dusíkatých solí 275]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Použití kamenných moučí|Použití kamenných mouček 281]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stupeň 1: Hnojení ze živého rostlinné přírody|Stupeň 1: Hnojení z živého z rostlinné přirozenosti 286]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#O podstatě kompostování|O podstatě kompostování 287]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#1. Tepelná fáze|1. Fáze tepla 291]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#2. Fáze vzdušného dýchání a odplynění|2. Fáze dýchání vzduchu a odplyňování 292]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#3. Vodní čili proměnová fáze|3. Vodní neboli proměňovací fáze 294]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#4. Fáze pozeměšťování|4. Fáze přeměny v zeminu 295]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Použití kompostu|Použití kompostu 299]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompostové hnojení luk a pastvin|Hnojení luk a pastvin kompostem 299]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompostové hnojení v zahradnictví|Hnojení kompostem v zahradnictví 300]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompostové hnojení v ovocnářství|Hnojení kompostem v ovocnářství 301]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stupeň 2: Hnojení z duševní přírody domácích zvířat|Stupeň 2: Hnojení z duševna přirozenosti domácích zvířat 303]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Uchovávání hnojiv ze stáda hospodářských zvířat|Uchovávání hnojiv ze stavu domácích zvířat 304]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hnůj z hlubokého stojení|Hnůj z hluboké podestýlky 305]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hromadový hnůj|Hnůj z hnojiště 307]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hnojový kompost|Kompost z hnoje 307]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kejda|Močůvka 309]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Využití statkem vlastního živočišného hnoje|Použití vlastních živočišných hnojiv 311]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Účinnost hoferních živočišných hnojiv|Účinnost vlastních živočišných hnojiv 312]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Pokus světlo-stín|Pokus se světlem a stínem 313]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hodnocení morfologickými nálezy|Hodnocení na základě morfologických nálezů 314]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hodnocení na základě analytických nálezů|Hodnocení na základě analytických nálezů 317]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hodnocení krystaldiagnostickou metodou chloridukřemičitanové krystalizace|Hodnocení krystalizačně-diagnostickou metodou krystalizace chloridu měďnatého 318]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka|Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka 323]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Vylučování látkové výměny|Výměšky látkové výměny 323]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Duchovní činnost v práci|Duchovní činnost v práci 324]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty|Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty 325]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Duchovněvědecká výzkumná cesta|Duchovněvědná cesta bádání 329]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Přírodovědně-goetheánská výzkumná cesta|Přírodovědně-goetheanistická cesta bádání 331]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výzkumná cesta zkušenosti vůle|Cesta bádání skrze zkušenost vůle 332]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výroba, použití a účinnost preparátů v průběhu roku|Výroba, použití a účinnost preparátů v běhu roku 334]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Základní aspekty k metodice výroby a aplikace preparátů|Základní aspekty metodiky výroby a použití preparátů 336]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci|Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci 339]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty|Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty 344]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Rohomistový a rohokřemenný preparát — výroba, použití a účinnost&lt;ref&gt;Die folgende Darstellung ist eine überarbeitete Fassung von Beiträgen des Verfassers in Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft''– Gedanken, Erfahrungen, Forschungsergebnisse, eine Werkstattarbeit, Dornach 2007, S. 93–107.&lt;/ref&gt;|Preparát z rohového hnoje a rohového křemene – výroba, použití a účinnost 344]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Rohomistový preparát|Preparát z rohového hnoje 344]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Preparace v rytmu roku|Preparát z rohového křemene 348]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Proces míchání|Proces míchání 351]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Použití|Použití 356]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Účinnost|Účinnost 357]]<br /> * '''[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Die Kompost- oder Düngerpräparate|Kompostové neboli hnojivé preparáty 360]]'''<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompozice preparátu ze řebříčku|Kompozice řebříčkového preparátu 361]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stupně účinnosti|Stupně účinnosti 370]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Složení heřmánkového preparátu|Kompozice heřmánkového preparátu 372]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompozice kopřivového preparátu|Kompozice kopřivového preparátu 379]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#K otázce přeměny látek|K otázce přeměny látek 384]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompozice přípravku z dubové kůry|Kompozice preparátu z dubové kůry 389]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Dub, jeho kůra a borka|Dub, jeho kůra a borka 389]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Lebka hospodářského zvířete|Lebka domácího zvířete 395]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Preparace dubové kůry-borky|Preparace dubové kůry-borky 400]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompozice preparátu z pampelišky|Kompozice pampeliškového preparátu 405]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zjevný obraz pampelišky|Vzhled pampelišky 406]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kořen|Kořen 407]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výhonek a list|Výhon a list 408]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Květ|Květ 409]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Mléčná šťáva|Mléčná šťáva 411]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Pobřišnice resp. okruží skotu|Pobřišnice neboli okruží skotu 415]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kroky preparace|Kroky preparace 420]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Použití a účinnost|Použití a účinnost 424]]<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Složení přípravku z kozlíku|Kompozice kozlíkového preparátu 427]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zjevný obraz kozlíku|Vzhled kozlíku 428]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kořen|Kořen 430]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stonek|Stonek 431]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Posloupnost listů|Posloupnost listů 432]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Květ|Květ 434]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výroba a použití|Výroba a použití 438]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Předběžné poznámky k bytostné účinnosti|Předběžné poznámky k účinnosti 440]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Účinnost|Účinnost 446]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Přípravek z přesličky rolní|Přesličkový preparát 448]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zevní podoba|Vzhledová forma 449]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Rhizomová kořenová sféra, vegetativní a generativní rozmnožování|Sféra oddenku a kořene, vegetativní a generativní rozmnožování 450]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Nadzemní výhonok a křemičitý proces|Nadzemní výhon a křemičitý proces 451]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výroba a použití|Výroba a použití 453]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Účinnost přípravku z přesličky|Účinnost přesličkového preparátu 454]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení při vytváření nového středu — celkový pohled|Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení za vzniku nového středu – souhrnný pohled 456]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Řada preparátových rostlin|Řada preparátových rostlin 456]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Řada živočišných orgánových obalů|Řada živočišných orgánových obalů 461]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hnojivé preparáty v jejich celostném působení|Hnojivé preparáty v jejich celostním působení 469]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Praxe zemědělského umění ve třech krocích|Praxe umění zemědělství ve třech krocích 473]]<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Poděkování|Poděkování 483]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Životopis Manfreda Kletta|Životopis Manfreda Kletta 485]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Věcný rejstřík|Věcný rejstřík 486]]<br /> __NOTOC__ {{SE|16}}<br /> <br /> [[Datei:Manfred Klett bei einer Geologievorlesung.jpeg|frame|zentriert|&lt;center&gt;&lt;small&gt;[[Manfred Klett]] na přednášce z geologie se studenty [[Landbauschule Dottenfelderhof]] v roce 2009 © Copyright 2021 by Landbauschule des Dottenfelderhof.&lt;/small&gt;&lt;center/&gt;]]<br /> <br /> {{SE|17}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Geleitwort&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Předmluva ===<br /> <br /> Předložená kniha «Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst» smí být označena jako souhrn životního díla [[Manfred Klett|Manfreda Kletta]].<br /> <br /> Manfred Klett, ročník 1933, je doyen biodynamického hnutí. Poté, co po celá desetiletí vedle své praktické činnosti a odpovědností cestoval světem jako řečník, přednášející a partner v rozhovorech, mohl by se nyní zdát, že žije v klidném starobylém ústraní. Tento obraz klame, neboť z vnějšího klidu vstupuje Manfred Klett nyní ještě jednou do veřejnosti s obsáhlým dílem. A kdo ho zná, tuší bezprostředně, co nám tím Manfred Klett vkládá do rukou: kvintesenci svého celoživotního působení pro zemědělství budoucnosti. Zpětně jsou plody života prohledány a seřazeny; strukturovaná inventura toho, čím zemědělství bylo a je. Výhledově stojí před námi výzva pro nastupující generace ve smyslu pracovních směrů, k uchopení toho, co v sobě zemědělství nese jako budoucnostní potenciál.<br /> <br /> První podtitul «Wesenszüge des biologisch-dynamischen Landbaus» lze chápat jako souhrnný obsah. Ano, jde o biologicko-dynamické zemědělství, ale nikoli ve smyslu pohledu zevnitř, vnitřního dorozumívání biodynamického společenství se sebou samým. Jde tedy o pohled zvenčí? Ani to ne, neboť zvenčí se v tomto spisu vůbec nic neposuzuje. Bylo by však možné říci, že jde o pohled ‹navenek›. Pohled, v němž to, co nazýváme ‹biodynamickým›, je zkoumáno za hranicemi hnutí a jeho sebepojetí, aby se v jeho podstatných rysech nalezlo něco z toho, čím zemědělství je svým určením. To je velký nárok, který vyžaduje pevné odůvodnění. Předložené dílo lze číst jako toto odůvodnění, a domnívám se také, že ve smyslu autora tak má být čteno — a sice jak podle obsahu, tak podle stylu. Obsahově zahrnuje mimo jiné<br /> <br /> * dějiny zemědělství v jeho vztahu ke kulturnímu a vědomostnímu vývoji západního lidstva<br /> * sociálně-hospodářskou studii o vztahu průmyslu a zemědělství<br /> * nauku o zemědělském organismu v jeho tří- a čtyřčlenném uspořádání {{SE|18}}<br /> <br /> * zkoumání pojmu ‹zemědělská individualita›<br /> * v rámci tří pilířů polního hospodářství – zpracování půdy, osevního postupu a hnojení – podrobné pojednání o biodynamických preparátech<br /> * učebnici pro biodynamické zemědělce<br /> * učebnici pro hospodářská společenství a asociativní iniciativy v okolí statků<br /> <br /> Co se stylu týče, lze odůvodnění v nejlepším smyslu nazvat goetheanistickým. To znamená, není abstraktně-logické a systematické, nýbrž orientuje se na fenomén. Biografie autora je životem pro a s biodynamickým impulsem. Konkrétní pracovní zkušenosti a zásadní myšlenkové objevy k sobě patří. Prožitý život je vzájemným proplétáním obojího, a předložená práce zůstává tomuto jazyku života věrna. Konkrétní praxe – ať na poli, ve stáji nebo na pracovní poradě – a fenomenální formulace o půdě, domácích zvířatech nebo spolupráci stojí blízko sebe. To je záměrné. Styl lze označit jako ‹reálně-ideální›. A je uskutečněním toho, co Manfred Klett v názvu nazývá ‹umění zemědělství›. Reálné se neztrácí atomisticky v jednotlivostech dat a faktů a ideální se neztrácí v abstraktnosti obecného; hledají se navzájem a vzájemně se oplodňují k vyšší jednotě; toto umění smí být nazváno uměním zemědělství.<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> &lt;nowiki&gt;***&lt;/nowiki&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Z mnoha témat jsou dvě zpracována překvapivě podrobně. Prvním tematickým okruhem je sociálně-hospodářská analýza současného stavu zemědělství. Stručně řečeno: zemědělství se industrializovalo, aniž by kdy mohlo být průmyslem. Tvorba kapitálu a kapitálový výnos jsou zemědělství, nakolik má ještě cokoli společného s ‹půdou›, svou bytostnou povahou cizí. Naproti tomu mu je vlastní to, co průmysl nezná: svá výrobní prostředky – půdu, rostliny, zvířata – ve výrobním procesu nespotřebovává, nýbrž zachovává nebo zlepšuje. Tato pozitivní bilance ve smyslu hospodářství života Země, včetně vodního hospodářství a klimatu, je jeho skutečným národohospodářským přínosem; a autor vede celé pojednání tak, aby tento pohled byl osvětlen z budoucnosti. Neboť tím roste biodynamickému zemědělství sociálně-tvůrčí úkol, který ještě není v takové míře rozpoznán a uchopen, jak je to v tomto spisu vylíčeno. Vše {{SE|19}}<br /> <br /> Svět hledá trvale udržitelnou bilanci světového hospodářství – zde je ukázán jeden počáteční bod a tím vyslovena výzva, aby byl rozvíjen a vnesen do rozhovoru.<br /> <br /> Druhým tematickým okruhem jsou biodynamické preparáty. Tím dává autor najevo, že nenápadné přídavky k hnojení považuje za nanejvýš podstatné. Spojíme-li to s názvem knihy, lze formulovat: Preparáty jsou zvláště ‹umění zemědělství›, jsou ‹bytostí› biodynamického zemědělství a jsou to právě preparáty, které umožňují ‹zemědělství budoucnosti›. Jak je třeba zaměřit pohled, aby toto záměrné zdůraznění preparátů bylo srozumitelné? Směr pohledu Manfreda Kletta je základní vztah člověka a přírody. V tomto vztahu se s preparáty a skrze preparáty uskutečňuje přepólování brání a dávání: Člověk může dnes jako individuální člověk z mohutnosti své ‹duchovní duše› tvořivě, téměř jako umělec, zasahovat do vnitřního uspořádání přírody, a ona – příroda, která jej, člověka, vždy nesla a z jejíhož lůna jako pozemská bytost vyšel – může a chce se tomuto dalšímu kultivování prostřednictvím díla lidských rukou svěřit. Tento широký pohled na preparáty patří k zemědělskému odkazu, který je zde obsažen. Neříká se nic menšího než to, že tisíce let stará agri-kultura dostává skrze biodynamické preparáty obnovovací impuls, jenž jí vůbec otevírá budoucnost.<br /> <br /> ***<br /> <br /> Je výslovnou vůlí Manfreda Kletta, aby tato kniha byla vydána a zveřejněna v Goetheannu. Sektion für Landwirtschaft a nakladatelství Goetheana tomu rádi vyhověly. Sektion für Landwirtschaft je jako jedna z jedenácti sekcí nedílnou součástí Svobodné vysoké školy pro duchovní vědu při Goetheannu. Tato vysoká škola usiluje o to, aby pracovala z antroposofie. Aktuálně se chápe zejména tak, že se chce artikulovat v dění doby, aby přispívala k velkým výzvám přítomnosti. Přitom jde v každém odborném oboru o otázku: Jak může v veškeré technice a složitosti poznání člověka jako ‹Anthropa› poskytnout orientaci pro budoucnost? A jde také v každé pracovní oblasti o otázku: Jak mohou lidé, kteří konkrétně pracují – například v zemědělství –, pěstovat badatelské smýšlení? Kniha Manfreda Kletta do tohoto zaměření vysoké školy vynikajícím způsobem zapadá. Za prvé {{SE|20}}<br /> <br /> se snaží myslet zemědělství ve všech jeho aspektech důsledně z člověka. Paradigmatická věta z Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera, „der Mensch wird zur Grundlage gemacht&quot;, se autorovi stává pramenem, skrze nějž se mnoho dlouho známého objevuje v novém světle. Kniha je ale rovněž úrodou života, který stál vždy také v praxi činného a podnikatelského zemědělství, a může tak být příkladem a zdrojem inspirace pro mnohé rolníky a rolnice, aby se chápali jako výzkumníci z praxe a tak se uplatňovali.<br /> <br /> ‹Landbaukunst› stojí jako cílová orientace v názvu knihy, a lze se ptát: Má to přinést řešení pro výzvy klimatické změny, půdní eroze, výživy světa? Odpověď může znít: Ano, neboť umění, umění zemědělství znamená: Každý a každá se svým individuálním nasazením, na svém zcela zvláštním místě žije nenahraditelný příspěvek. Každý statek, každé místo, kde se pracuje ve smyslu této knihy, je reprezentantem Země, která nám byla svěřena ke kultivaci.<br /> <br /> Kniha vychází v roce 2021. Dovoluji si ji doporučit čtenářstvu a chápat ji jako preludium ke stým výročím Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera z roku 1924 v Koberwitz. Stojíme na konci prvního století biodynamického zemědělství. A tím vyvstává otázka: Co je nyní třeba činit s ohledem na druhé století působení biodynamického impulsu? Stojíme dnes před místy obtížnými skutečnostmi na statcích a v oblasti odbytu. Ale známe také principy a základní myšlenky z antroposofie, z nichž čerpáme naději, že u těchto skutečností nestroskotáme. Máme možnost rozvíjet sebe i zemědělství z budoucnosti a tak nejen vést problémy zemědělství k řešení a otevírat jeho budoucnost, nýbrž také získávat impulsy budoucnosti pro přírodní stránku světa a sociální utváření lidského života. K tomu nás Manfred Klett vyzývá.<br /> <br /> Pro [[Sektion für Landwirtschaft|Sekci pro zemědělství]] na Goetheanu <br /> <br /> [[Ueli Hurter]] {{SE|21}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vorwort&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Úvod ===<br /> <br /> Žádné mírové období novějších dějin neztížilo člověku tak jako to současné možnost utvářet zemědělský podnik do budoucnosti z jeho vlastních, zemsko-kosmických životních zákonů. Toto tvrzení udivuje, existují přece subvence a růstu nakloněný biorrtrh. A nezměnily se biofarmářství v místa nákupu a setkávání? Ano, jistě! Ale to vše zakrývá rozsáhlý deficit ovládající společenský život. Na třech oblastech lze tento deficit prožívat existenciálně:<br /> <br /> # Přes veškeré skvělé poznatky o přírodě a bohatství jejích projevů žije člověk dnes v dosud nevídaném odtrženém, emancipovaném vztahu k ní. Fenomény vznešenosti stvoření, jež leží před očima, se vytrácejí ze zorného pole. Teprve tehdy se to stane zcela jasným, když se z úrovně vědění, jež lze mít dnes, člověk pokusí utvářet kus země zemědělského podniku v živou celistvost. Člověk si povšimne, že pojmy se nekryjí se skutečností, do níž pracuje. Jsou vůči ní mrtvé, neboť mají vztah pouze k fyzicko-anorganickému. Co lze s těmito pojmy dělat, je zakládání říše vedle přírody – říše technologií. S nimi hrozí, že se člověk z přírody zcela vyloučí; staví se vedle ní jako divák, řídí zvenčí a je na cestě, kdy svoji řídící funkci zcela předá «inteligentnímu», sebe samého řídícímu digitálnímu systému. Skrze svůj pojmový svět vytváří duchovně-duševně v sobě samém i v přírodě kolem sebe poušť. Tu žízní a může se vynořit otázka, jak lze vlastní myšlenky tak oživit, aby nezůstaly pouze mrtvým odrazem smyslově vnímatelného, nýbrž staly se duchem prostoupenými prožitými idejemi, jež mají vztah k bytostnému bytí kolem nás. Jakou výcvikovou cestu je třeba nastoupit v myšlení, cítění a vůli, aby bylo možné překlenout s plným vědomím propast mezi prožitkem vlastního bytí a přírodou, bytím světa? Kde jsou lidé, kteří usilují o takové ideové schopnosti, kde jsou četné ruce, jež z těchto idejí chtějí utvářet kus země v malý vesmír, v organismus zemědělského statku? Toto uskutečnit je umělecký akt, a to v dvojím smyslu: vědomě se stát duchu, jenž ztuhl do uměleckého díla přírody, a z této {{SE|22}}duchovní gesinnung přivádět lidi k iniciativním společenstvím, která z vlastních sil utvářejí zemědělské podniky jako umělecká díla nového, budoucnosti otevřeného druhu. Kde se to děje byť jen v náznacích, tam padají civilizační zdi.<br /> # Zemědělství je doslova dušeno záplavou zákonů, nařízení, opatření, regulací, kontrol. Toto právní houští se stává stále hustším a zapleteným s každou katastrofou, kterou způsobí selhání v industrializovaném intenzivním pěstování (biocidy)&lt;ref&gt;Viz k tomu např.: Mathias Forster, Christopher Schümann: Das Gift und wir, Frankfurt a.M. 2020, 448 S.&lt;/ref&gt; nebo v velkochovu (např. BSE)&lt;ref&gt;BSE: zkratka pro «Bovine spongiforme Enzephalopathie», epizootie také známá jako «nemoc šílených krav», způsobená především chybným krmením skotu živočišnými bílkovinami. («Bovine spongiforme Enzephalopathie» – bovinní spongiformní encefalopatie; onemocnění způsobená zkrmováním živočišných bílkovin dobytku.)&lt;/ref&gt;. Tento nátlak k přebujícímu byrokratismu, který pak postihuje všechny, brzdí vlastní iniciativu působit právo-tvořivě. Nedovoluje vzejít důvěře, duchovní substanci práva prožívaného od člověka k člověku. Každý má na zřeteli jen sebe a žije kolem druhého. Právo se stává jakousi «technologií poručnictví». Podaří-li se však na místě prostřednictvím společně pěstovaného ideového myšlení probudit vůli k činu, dostane právní cit potravu. Člověk se učí cítit, co je v konkrétní spolupráci hospodářského společenství spravedlivé, jak se práce člení podle schopností, jak se utvářejí vlastnické poměry ohledně půdy a kapitálu, jak příjmová a bytová práva atd. Opět se otevírá výcvikové pole, tentokrát pole cítění, skrze něž se společenství učí budovat sociální umělecké dílo nezištnějším, důvěryplnějším způsobem. V krocích vývoje vyzařuje a naplňuje právní cítění lidí životem i v okruhu zemědělského podniku.<br /> # Na hospodářském poli stojí zemědělství pod tlakem anonymních, ceny diktujících trhů, technologie kalkulujícího egoismu. Jemu svojí podstatou cizí, enormně vysoká potřeba kapitálu ohledně nákupu výrobních prostředků (jako stroje, hnojiva, krmiva, prostředky pro ošetřování rostlin a zvířat, biocidy, energie atd.) ho nutí k jednostranné, životní prostředí zatěžující masové produkci, která zase zlevňuje ceny, celosvětově vyvolává vytlačovací konkurenci, napomáhá globalizaci zemědělských trhů a nese odpovědnost za hladomory ve třetích zemích. Zemědělství, visící na{{SE|23}}vodítku kapitálových zájmů, je odcizeno samo sobě; je skrz naskrz komercializováno. Nacházet cesty a prostředky, jak z tohoto vězení uniknout, představuje dnes pro každý zemědělský podnik největší výzvu. Překonat tyto zdi může pak uspět, pokud se statek hospodářsky asociuje s dalším zpracováním, obchodem a spotřebitelstvem v regionu. Zde se otevírá třetí, zcela do budoucnosti namířené výcvikové pole v sociálním. Pohled se rozšiřuje za hranice statku do sociálního prostředí. Hledá se a nacházejí hospodářští partneři, kteří jsou ochotni svou hospodářskou činnost postavit do služeb asociativního spolubytí a orientovat ji na blaho všech zúčastněných. Strebovaným cílem je vytvořit s asociací umělecké dílo «bratrství» nejprve vycházeje ze statku a v regionálním rámci mezi hospodářskými partnery. Jedná se o umění učit se myslet v pospolitosti při pěstování společného smyslu hospodářské skutečnosti obrazně v jejich souvislostech. Nacházejí svůj výraz v kultuře dohod o nezištném jednání ohledně regionálního pokrytí potřeb a nalézání spravedlivé ceny.<br /> <br /> Zemědělství 20./21. století se stává stále více otázkou ekologickou a – ještě dále sahající – otázkou vzdělávání Země, ve smyslu Novalisova «Zur Bildung der Erde sind wir berufen» («Jsme povoláni k utváření Země»).&lt;ref&gt;«Wir sind auf einer Mission: zur Bildung der Erde sind wir berufen», Novalis (1772–1801, básník německé romantiky), Blüthenstaub, ''&lt;nowiki/&gt;''§ 32. – «Jsme na misi: jsme povoláni k utváření Země.»&lt;/ref&gt; Zároveň však – a v jeho nesmírném dosahu je to dosud málo rozpoznáno – představuje dnes zemědělství, přesahujíc celý civilizační život, sociální otázku. Je to ono, co hlasitě volá po proměně smýšlení ve vědomí člověka vůči věcem a bytostem přírody. Člověk vystoupil ze stvoření k samostatnému, svobodnému tvůrčímu bytí. Chce to «připustit» a podle toho jednat? Chce se místo sloužení pouze sobě nezištně a odvážně zasadit za ostatní a za jiné? Zemědělství postrádá, jak se stalo pod dominancí racionální technologie a jak pod trendem k digitálnímu řízení stále více stávat slibuje, kulturně obnovujících impulsů. Ti však, kdo mají odvahu hospodařit biologicko-dynamicky podle vlastních poznatků, si brzy povšimnou, že ze zárodečných počátků ostrůvkovitě rozkvétá nová kultura, která vyzařuje. Jsou pak naplněni jistotou, že nastoupená cesta, kolik překážek se jim {{SE|24}}<br /> <br /> také – snad jen z maloměšťácké malodušnosti a zpátečnictví – staví do cesty, je zde a nyní schůdná.<br /> <br /> Tato kniha chce ukázat na vnitřní a vnější kroky této cesty, jak se vynořují pro toho, kdo se ji pokouší jít z poznatků antroposofické duchovní vědy v biologicko-dynamickém zemědělství. Na této cestě se člověk prožívá vždy jako ten, kdo stojí na začátku. Ideje získané z duchovní vědy jsou vodící hvězdou každodenní práce, co je uskutečnitelné, je dílem fragmentárním ve vývoji, jehož plodnost teprve odhaluje tvůrčí síla těchto idejí, a tím i jejich pravdu. Teprve v idejemi vedené práci tkví pramen prožívání pravdy. Člověk si při tom uvědomuje skutečnost, že úsilí biologicko-dynamického zemědělství není časově podmíněnou alternativou jako jiné k chemicko-technickému zemědělství, nýbrž vědomostně-historicky navazuje na červenou nit, která se táhne v neustálé metamorfóze dějinami předkřesťanských vysokých kultur a věky po Obratu časů až do dneška. Stane-li se člověk tohoto vědomým, ožije idea vývoje. Vlastní ideál se naplňuje jistotou poznání; člověk se cítí sám jako ten, kdo se stává, vsazen do úkolu, jenž impulzuje k uchopení červené niti, aby na ní do budoucnosti pokračoval v přadení, v vědomě cvičícím překonávání úvodem zmíněné emancipační propasti mezi člověkem a světem.<br /> <br /> [[Dottenfelderhof]], podzim 2020 <br /> <br /> Manfred Klett {{SE|25}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Erster_Teil&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''První část''' ===<br /> <br /> {{SE|27}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Polarität_von_Industrie_und_Landwirtschaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Polarita průmyslu a zemědělství ===<br /> <br /> Podíváme-li se na situaci v zemědělství nejen v celé Evropě, kde bylo západně-křesťanské zemědělství kdysi kulturotvorné, ale po celém světě, nemýlíme se v úsudku, že ztratilo svůj někdejší kulturní význam a nakonec se stalo jakousi zátěží civilizačního vývoje. Svědčí o tom přemíra skutečností. Zemědělství jako kulturotvorný impuls, který se v největší rozmanitosti rozšířil a prožíval napříč zeměmi a národy světa, ustoupilo civilizační uniformitě. Jako nosný kulturní prvek lidstva propadlo smrti. Vždy, když něco umírá, je na současníky vznesen požadavek, aby si takovou smrt uvědomili, stejně jako její okolnosti a možnosti vývoje, které mohou z této smrti vzejít jako nové životní zárodky. Člověk, jenž dospěl k sebevědomí, potřebuje prožitek prahu smrti. Teprve smrt probouzí a osvobozuje poznávající pohled pro otázky, jaké poznatky je třeba získat, jaké podmínky je třeba vytvořit, aby mohl vzniknout nový život a bytí, tedy jakési vzkříšení k novému kulturnímu poslání.<br /> <br /> Těchto otázek se, ovšem s vynecháním člověka, který si tyto otázky teprve klade, ve velmi omezené míře ujaly vědy. Z výzkumu čistě fyzické, vypočitatelné části skutečnosti přírodního celku, jdoucího do nejzazších podrobností, vzešly obrovské materiálně-ekonomické úspěchy, které lidi stále hlouběji vtahovaly do područí vědecky podložených technologických způsobů výroby. Rolnické zemědělství v tiché sociální revoluci bezděky propadlo, zpočátku pomalu a od 60. let 20. století mílovými kroky, industrializaci, a tím i své kulturní smrti.<br /> <br /> V předtuše tohoto vývoje ožila na počátku 20. století v několika málo lidech vůle hledat cesty k reformě zemědělství z pramenů jemu vlastní životní zákonitosti, z jeho vlastního eticko-morálního fondu. Církev sice ještě byla ve vsi přítomna, ale její síla slábla, než aby mohla být rolníkovi na cestě do moderny, ke svobodnému sebeurčení a tím i při zacházení s novými technickými možnostmi nadále duchovně-morální průvodkyní. Mezi těmi několika málo jich bylo jen pár, kteří se na základě své profesní praxe probudili ke konkrétním otázkám po metamorfóze {{SE|28}}<br /> <br /> starého v nové, budoucí. S těmito otázkami se obrátili na Rudolfa Steinera (1861–1925), zakladatele antroposofické duchovní vědy, s prosbou o vodítka k obnově zemědělství do budoucna. Této prosbě bylo vyhověno o Letnicích roku 1924 „Zemědělským kurzem“, který v rámci souborného vydání díla Rudolfa Steinera obdržel titul „Duchovněvědné základy pro zdárný rozvoj zemědělství“.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''<br /> Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtscht'', GA 327, Dornach 1999.&lt;/ref&gt; Kurz se konal na statku zámku Koberwitz (dnes Kobierzyce) u Vratislavi (dnes Wrocław v Polsku) ve Slezsku.&lt;ref&gt;Zámek Koberwitz existuje dodnes a od roku 1997 je sídlem polské obecní správy v Kobierzycích.&lt;/ref&gt; V osmi přednáškách je pohled zaměřen na souvislosti idejí, které vyzývají tvůrčí sílu člověka k činnosti ve dvou směrech. Jednak dovnitř, tím, že se člověk snaží tyto ideje duchovního bádání myslet v obrazech a myšlením je nechat stát se prožitkem. Jednak navenek, tím, že se člověk z tohoto prožívání idejí snaží utvářet přírodu určitého místa na zemi nad rámec přírodou daného bytí v celek zemědělství. Tento přístup předpokládá badatelské smýšlení jak ve vztahu k tomu, co se smyslům jeví jako přírodní základ statku, tak ve vztahu k tomu, co se jako výsledek duchovního bádání zjevuje myslícímu vědomí. Toto vědecké smýšlení otevírá svět skutečností smyslové i nadsmyslové povahy a zároveň kontext jejich vzájemných vztahů. V rozjímání o takových vztahových souvislostech, např. mezi sluncem a listovou zelení, měsíčními rytmy a povětrnostními jevy, květem a opylujícím hmyzem, žížalou a tvorbou humusu atd., se vytváří půda pro vnitřní prožitek, z něhož může vyrašit každý čin jako umělecký akt. V tomto smyslu je praxe antroposoficky orientovaného zemědělství skrz naskrz uměleckým děním: vnitřně vypracovaný prožitek idejí se přes most práce projevuje navenek. To, co je vyloženo ve výkladech Rudolfa Steinera v „Umění a poznání umění“&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Kunst und Kunsterkens'', GA 271, Dornach 1985, viz zejména přednášky z 15. a 17. února a 5. a 6. května 1918.&lt;/ref&gt;, lze zkráceně formulovat takto: Umění nastává, když se smyslové, žijící v nazírání, a – v něm skryté – nadsmyslové zvnitřní v hlubinách duše v prožitek a z tohoto prožitku se projeví ve vnějším světě. Umění takto raší {{SE|29}}<br /> <br /> z duše člověka. „Lidé tak získají schopnost vytvořit něco, co obohacuje zemi, co je na zemi nové, co by bez tvé schopnosti [umělce; pozn. autora] neexistovalo, co je na zemi jako zárodek budoucnosti.“&lt;ref&gt;Tamtéž, přednáška z 28. října 1909, s. 76.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Například úrodnost půdy je zrcadlem toho, jak detailně a zároveň komplexně jsou ve mně živé ideje, které představují tři pilíře skutečné půdní kultury, totiž: zpracování půdy, střídání plodin a hnojení.&lt;ref&gt;Vztah mezi prožíváním idejí a úrodností půdy je podrobně pojednán ve druhé části knihy.&lt;/ref&gt; Tento příklad lze rozšířit na celek statku. Ten je zrcadlem toho, jaký obraz statku je živý v tamním pracovním společenství, a stejně tak jej lze specifikovat na každý jednotlivý úkon při zacházení s oživenou a oduševnělou přírodou.<br /> <br /> Z uplatňování poznatků přírodních věd vzniká technika. Je produktem lidského vynalézavého ducha a zacházení se zákony, látkami a silami, které působí v neživé, tj. čistě fyzické přírodě. Pouze technický postup přerušuje vztahový poměr, který člověk při práci má, zčásti vědomě, zčásti nevědomě, k věcem a bytostem; pracovní postup stroje je pevně daný a ve stanovených mezích všeobecně platný. Uniká lidskému prožívání a tím uzavírá bránu k prožívání a vykonávání řemeslného umění, které tvoří most k oživené a oduševnělé přírodě.<br /> <br /> Nakolik technika rozděluje, redukuje a činí si nárok na všeobecnou platnost, natolik umění spojuje, dbá na rozmanitost souvislostí a je o to pravdivější a produktivnější, čím individuálněji postupuje.<br /> <br /> Zavádění techniky do zemědělství od 19. století s sebou přineslo sociální převraty největšího rozsahu. Ulevilo lidem od těžké práce, ale tím také vyracionalizovalo velkou část venkovského obyvatelstva z pracovního procesu. Zvýšilo produktivitu zjednostraněním systémů pěstování plodin a chovu zvířat a jako trvalý vedlejší účinek přivolalo na scénu globální ekologickou problematiku; zkrátka, technizace ve své vlastní dynamice napomohla globální industrializaci zemědělství a mezinárodní konkurenci, a tím i poklesu cen zemědělských produktů. Náklady na obrovské celosvětové škody na životním prostředí, {{SE|30}}<br /> <br /> které přitom vznikají, nejsou připsány původci, nýbrž jsou uvaleny na bedra veřejnosti; jsou socializovány.<br /> <br /> Rolnictvo, dosud zakořeněné v lidových tradicích, se s téměř stoletým zpožděním oproti městskému obyvatelstvu postupně probouzelo k sebevědomí, a tím i k sebeurčení, například ve volbě profesních drah.<br /> <br /> Venkovské obyvatelstvo následovalo touhu po svobodě, aby se vymanilo ze spjatosti s přírodou a z vedení duchem národa (které se projevovalo v lidových tradicích a v uměleckém utváření duší národů), a aby v moderní době dělby práce – stejně jako předtím proletariát – nastoupilo namáhavou cestu sebehledání. Vyměnilo někdejší bezpečí v proudu tradic národů a duší národů za vyzývavé a zároveň lákavé nabídky moderní doby dělby práce. Do takto vzniklého duchovního vakua na venkově vtrhl ve druhé polovině 20. století s mocí přívalové vlny agrární industrialismus a zaplavil zbytek rolnického obyvatelstva, s nevyhnutelným důsledkem unifikace zemědělských metod s metodami průmyslové výroby. Touto unifikací jsou vytvořeny skutečnosti, které mohou každého zemědělce při troše sebereflexe dovést k mezním prožitkům, k prožívání vlastnoručně vytvořených rozporů, jež dávají podnět k poznávacím otázkám. Jedna taková poznávací otázka, nově se vynořující čistě z rozpolcenosti životní praxe, zní: Jsou výrobní podmínky v zemědělství stejné jako v průmyslu, nebo zde existuje principiální rozdíl? Odpověď na tuto otázku lze nalézt pouze na základě charakteristiky faktorů průmyslového způsobu výroby ve srovnání se zemědělským.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Erzeugungsbedingungen_in_Industrie_und_Landwirtschaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Podmínky výroby v průmyslu a zemědělství ===<br /> <br /> Na počátku průmyslové tvorby hodnot stojí vynalézavý duch člověka. Jsou to myšlením zrozené ideje, které přiváděním z přírodního souvislosti vytržených přírodních zákonů, látek a sil neživé přírody do vzájemného působení lidskou prací vytvářejí mimo sféru stvořené přírody produkty (stroje, hnojiva, biocidy), jež pak jako zboží vstupují do hospodářského oběhu. {{SE|31}}<br /> <br /> Výhled na úspěch vynálezu přiměje banku poskytnout úvěr na zřízení výrobního závodu. Řečeno jinak: duch člověka (idea) tvoří kapitál, a ten se prací sráží v budovách, výrobních prostředcích, surovinách, energii atd. Max Weber — německý národní ekonom a sociolog (1864–1920) — konstatoval: «Neživý stroj je ztuhlý duch.»&lt;ref&gt;Max Weber: ''Wirtschaft und Gesellschaft'', Tübingen 1980, S. 834 ff.&lt;/ref&gt; Duch nyní usiluje dál o uskutečnění vynálezu; impulsuje k práci. Teprve prací vzniká výrobní zařízení a v něm v rozmanitých pracovních úkonech výroba produktu. To charakterizuje průmyslový výrobní proces: hodnoty vznikají čistě tím, že vynalézavý duch určuje průběh lidské práce a tuto práci nejrůzněji modifikuje, přičemž vnější výraz tohoto ducha je třeba hledat v různotvárné konfiguraci kapitálu.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Nationalökomischer Kurs'', GA 340, Vortrag vom 25. Juli 1922, Dornach 2002, S. 33.&lt;/ref&gt; Příroda v podobě surovin a energie přitom tím více ustupuje do pozadí, čím více lidské inteligence vstupuje do výrobního procesu, čím více se tedy tento proces člení dělbou práce. Dělba práce nadto zlevňuje výrobu zboží, a tím ještě více posiluje expanzní tlak průmyslu a řemesel až k zikomercionalizování veškerých služeb. Kapitál vzniká na jedné straně vynalézavým duchem člověka a dělbou práce, na straně druhé sám o sobě zajišťuje, že se dělba práce rozrůstá do neměřitelna. Průmyslový výrobní proces tím hrozí, že se zcela emancipuje od přírody a — cestou digitalizace — od pracujícího člověka. Stává se přemocným protipólem zemědělství a hrozí prolomit obě zábrany, které by jej měly měřitelně udržovat v mezích — totiž přírodu a právní řád.<br /> <br /> Výrobní proces končí výrobou zboží, do něhož vstoupily výchozí idea vynálezce a znalosti a schopnosti mnoha lidí v dnes světem prostupující dělbě práce. Kapitálem — tedy ztuhlou ideou — řízená práce se materializovala v konečném produktu a propůjčila mu hodnotu, která při výměně hodnot na trhu dostává cenu. Vezme-li se v úvahu, z čeho hodnota vzniká — v posledku je to prací vedená duchem —, pak cena není kalkulovatelná. Její vznik podléhá nepředvídatelnostem a zkreslením, jejichž příčinou je zejména to, že půda, kapitál a lidská práce jsou pojímány jako obchodovatelné zboží, a tím jako {{SE|32}}<br /> <br /> Kostenfaktor do tvorby ceny. Přesto se ceny — zdánlivě — stávají kalkulovatelnými, přestože jsou daleko od skutečné hodnoty výrobků, a to tím způsobem, že vše, co vstupuje do výroby, se pojímá jako zboží, a tím se převádí na nákladový faktor vyjádřitelný v penězích. Do ceny průmyslového výrobku tak vstupují veškeré výrobní náklady včetně mzdových nákladů a rezervy — odpisové sazby — prostřednictvím níž lze spotřebovaný výrobní kapitál (opotřebení strojů atd.) refinancovat a obnovit na aktuální úroveň.<br /> <br /> Pro průmysl platí, že výrobní prostředek se neobnovuje sám od sebe. Místo jeho vzniku je odděleno od místa jeho výkonu. Průmyslový výrobní proces spotřebovává konečné zdroje surovin a energie; vytváří odpad a výrobní prostředky samy podléhají opotřebení a rozpadu. Vzniká odpad, který se — pokud jej nelze s vysokými náklady vrátit do oběhu energie a surovin — hromadí jako hypotéka pro vzdálené budoucí časy na Zemi (např. jaderný odpad), zatěžuje vodu a vzduch a vyvádí z rovnováhy tepelný hospodářství. Průmyslové výrobě jsou dány meze růstu, její energetická a surovinová bilance je negativní. Čím méně má příroda podíl na průmyslové výrobě, čím více tedy lidská inteligence ovládá výrobní proces — například při výrobě počítačových čipů —, tím více se výroba uskutečňuje s dělbou práce a tím více se stává nezávislou na místě. Teoreticky by bylo možné vyrábět vysoce technologické výrobky na libovolném místě na Zemi — například na umělém ostrově v moři — a odtud pokrývat světovou poptávku po těchto výrobcích.<br /> <br /> Zemědělství je polárně k průmyslu zasazeno do celého přírodního hospodářství, do «*Oikos*». Tvorba hodnot je výkonem přírody. Z vzájemného vztahového přediva neživé (fyzické), oživené a oduševnělé přírody a pod vlivy kosmu ve veškerém rytmickém dění vzniká jako její výrobní výkon zrno obilí, mrkev, mléko atd. — a to v přísné vázanosti na místo. Příroda je tou, kdo vyrábí; člověk přistupuje k ní a svou prací řídí její tvořivou sílu. Výrobní prostředky nejsou stroje, traktor, kombajn atd. — ty jen nahrazují a zesilují výkony lidské ruky a tažné síly zvířat —, nýbrž úrodná půda, plodotvorné, výživu nesoucí rostliny a domácí zvířata se svým rozdílným přínosem k výkonu. V přeneseném smyslu tvoří tyto výrobní kapitál zemědělství. {{SE|33}} {{SE|34}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 1, S. 33.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 1: Die Polarität der Erzeugungsbedingungen in Industrie und Landwirtschaft.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> {{SE|34}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Jsou tím produktivnější, kvantitativně i kvalitativně, čím více se na každém provozním stanovišti nacházejí ve vzájemně se podporujícím vztahovém předivu. Přirozenou cestou se uzavírají do biocenóz, do menších i větších biotopů.<br /> <br /> Pracovní a duševní výkon člověka si vyhrazuje právo utvářet to, co příroda zakládá, ve vyšší celistvost, v co možná uzavřený organismus — v zemědělský podnik. S pohledem na kosmicko-pozemské podmínky výroby v zemědělství z nich nutně vyplývá utvářecí princip rozmanitě se členícího organismu. Ten tvoří v souhrnu výrobní prostředek zemědělství a stojí tak polárně naproti výrobnímu prostředku průmyslu, mechanismu. Mechanismus stojí na jednostrannosti, organismus na všestrannosti.<br /> <br /> Rozezná-li a ocení-li člověk plný dosah polarity podmínek výroby — v průmyslu, kde vyvěrají z ducha člověka, a v zemědělství, kde jsou vlastní přírodě —, pak v zemědělství nelze v přísném smyslu tvořit kapitál. Neboť to, co je z duševní síly člověka vynaloženo jako práce na přírodu, nestuhne v žádný výrobní prostředek, který by stál vedle přírody jako stroj; nejsou tu z přírodní souvislosti izolovány suroviny, energie a přírodní zákony a znovu kombinovány. Duševní výkon spočívá naopak v tom, myslet pojem uzavřenosti organismu jako celku, a pracovní výkon v tom, produktivní síly v přírodě účinné podle tohoto pojmu uspořádat a uvést do vzájemného spolupůsobení. Utváří-li se zemědělský podnik věrně svým podmínkám výroby, je nepřetržitě se stávající celostí, která zahrnuje jednajícího člověka a která se v samotném výrobním procesu sama reprodukuje. Tvorbu kapitálu v zemědělství — přeneseně řečeno — je proto třeba hledat především v časovém dění, totiž v zachování a rozvoji výrobních prostředků, kulturních půd, kulturních rostlin a domácích zvířat v kontextu nadřazené celistvosti hospodářského organismu.<br /> <br /> Průmysl a zemědělství se k sobě mají jako technologie k umění. Čistě technologický postup tíhne k automatizaci, k regulační technice. Člověk stojí vně výrobního dění nebo se stává docela zbytečným. Zemědělství však je, svou nejhlubší podstatou, právě tím uměním, že pracující člověk jako celý člověk s celou silou své duchovní duše se dává do služby<br /> <br /> Produktivním silám přírody. Zemědělství potřebuje pracující ruku, ba mnoho rukou; průmysl potřebuje vynalézavého ducha a kapitál, který lidskou pracovní sílu organizuje dělbou práce, nebo ji zcela zbytečnou činí. {{SE|35}}<br /> <br /> Ze zemědělství vycházejí produkty, především potraviny, po nichž má každý člověk každodenní potřebu. Vstupují na trh s průmyslovým zbožím, tj. zbožím vyráběným dělbou práce, do hodnotového vztahu, který se odráží v ceně. Cena průmyslového výrobku podléhá s pokračující dělbou práce zlevňování. Jestliže se zemědělský produkt už pro kolísavé podmínky prostředí, škůdcové kalamity atd. nedá kalkulovat, pak průběh tvorby ceny zemědělských produktů zůstává zcela ve tmě. Je přece obdarovanost, tj. produkční síla každého zemědělského provozního organismu, jiná. Bez vyrovnání cen v rámci hospodářsky asociativních sdružení, v nichž «hodnota zboží je určována vzájemným vztahem zboží»¹², by pak musel mít každý statek své vlastní tržní ceny. Skutečně se toto přibližně praktikuje v hnutí CSA.¹³<br /> <br /> Především platí, že zemědělství ve srovnání s průmyslovým podnikem nutně vyrábí draze, protože zlevňující princip dělby práce odporuje jeho podmínkám výroby, totiž mnohosti v celistvosti. Snaží se tomu uniknout přechodem k průmyslovému způsobu výroby. Celistvost provozního organismu se k tomu rozebere, rozloží na části. Každá část se sama o sobě se značným vynaložením kapitálu stane průmyslově-zemědělským jednotlivým podnikem, který za zdánlivě kalkulovatelných rámcových podmínek vysoce specializovaně vyrábí masy a ovládá trh nesoutěžitelně levně. Toto zlevnění je však klamem, protože následné náklady vzniklé ničením životního prostředí, poškozováním výživné hodnoty produktů a náklady subvencí — subvencované nerozumnosti — jsou nakládány na bedra společnosti mimo trh. Kdyby tyto skryté náklady byly přičteny k ceně výrobce průmyslového&lt;ref&gt;Tak se vyjádřil Rudolf Steiner v tzv. prvním vysokoškolském kurzu dne 10. října 1920. Citováno z Roman Boos: ''Landwirtschaft und Industrie'', Darmstadt 1957, S. 110/111.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;CSA, zkratka pro Community supported Agriculture. Viz k tomu mimo jiné: Trauger Groh, Steven Mc Fadden: ''Höfe der Zukunft, gemeinschaftsgetragene/solidarische Landwirtschaft (CSA)'', Darmstadt 2013, 276 S.&lt;/ref&gt; {{SE|36}}<br /> <br /> Landwirtschaft přičteny, ztratila by svou přemoc na trhu; tím by vyšla najevo skutečnost, že vyrábí zdánlivé hodnoty.<br /> <br /> Jak se cena v zemědělství tvoří, je okultní fenomén, který se prostřednictvím snah jako «free-trade» — nezaměňovat s dohodami o volném obchodu — nebo také v případě erzeuger- und Verbrauchergemeinschaften začíná kousek po kousku vyjasňovat. Cena zemědělské Urproduktion jako taková není kalkulovatelná; hodnotově-určující faktory pro ceny zemědělské Urproduktion jsou:<br /> <br /> * Přírodní nadání v oblasti vzájemného působení stanovištních faktorů země, vody, vzduchu a tepla, jakož i geomorfologické krajinné podoby.<br /> * Přírodní nadání v oblasti tvořivých sil, které jsou vlastní přírodním bytostem (rostlinám, zvířatům atd.) a jejich účinnosti v rytmech ročního běhu.<br /> * Ideami vedená práce člověka.<br /> * Uvážlivé sladění všech orgánů do celku provozního organismu člověkem.<br /> <br /> Prostřednictvím spolupůsobení těchto faktorů vzniká — polárně k tvorbě hodnot v průmyslu — objektivní hodnota produktů, jako je hodnota pšenice, mléka, chleba, sýra atd. Cena by pak byla spravedlivá, pokud by této objektivní hodnotě odpovídala nebo se jí alespoň přibližovala. Jak ale lze tuto cenu uchopit?<br /> <br /> Nad to je tvorba hodnoty zemědělské Urproduktion určována dvěma vlastnostmi: Zaprvé schopností v průběhu výrobního procesu samé sebe znovu vytvářet, a zadruhé tím, stát se potravinou pro člověka a zvíře. Pšeničné zrno například je společně s půdou, do níž je zaseto, výrobním prostředkem pro příští žeň, a zároveň je chlebovým obilím. Kráva se reprodukuje v teleti, a v souvislosti s tímto dějem spočívá její schopnost dávat více mléka, než je zapotřebí k odchovu telete. Výrobní prostředky zemědělství mají tu vlastnost, že se v průběhu výrobního procesu mohou samy vytvářet a zároveň se mohou stát potravinou pro člověka a zvíře. Náleží zemědělci, aby podmínky pěstování a chovu utvářel tak, aby obě schopnosti na vysoké úrovni v průběhu výrobního procesu trvale udržovaly rovnováhu. To znamená: musí zde a nyní pěstovat pšenici atd., chovat, krmit, ošetřovat a šlechtit krávu atd. tak, aby tyto výrobní prostředky živého zachovávaly své zvláštní vlastnosti až do vzdálené budoucnosti {{SE|37}}<br /> <br /> nebo dokonce nabývat nových, jak to odpovídá proměňujícím se výživovým potřebám.<br /> <br /> Tato skutečnost především zakládá zásadně polární způsob výroby v průmyslu a v zemědělství. Projevuje se také v tom, že zemědělské výrobní prostředky — půda, rostliny, zvířata — díky své schopnosti sebeobnovení nelze odepisovat. Co je v průmyslu odpis jako kapitálová rezerva, tím je v zemědělství hodnotuchující a rozvíjející síla hospodářského organismu jako celku. Nahrazení lidské pracovní síly a zvířecí tažné síly strojem přineslo nicméně zemědělství vysoké odpisy, které se nevztahují na výrobní prostředek jako takový. Ne kombajn však produkuje obilí, ne dojicí stroj mléko, nýbrž život, svět sil vytvářejících vztahy, jenž má svůj původ v bytostné povaze živé a oduševnělé přírody.<br /> <br /> Cena zemědělských produktů by tedy byla přiměřená teprve tehdy, kdyby odpovídala jejich objektivní hodnotě. Jistým měřítkem by mohlo být, kdyby cenová struktura prvovýroby zemědělského hospodářského organismu — tedy bez dalšího zpracování — pokrývala provozní náklady i obživu všech spolupracovníků a jejich rodin od jednoho roku sklizně do druhého.¹⁴<br /> <br /> To předpokládá odbytové struktury, které v regionálním okruhu sdružují zemědělce, zpracovatele, velkoobchodníky a maloobchodníky i spotřebitele, kteří chtějí v tomto smyslu spoluutvářet. Na rozdíl od průmyslu je zemědělství zaměřeno na regionální hospodářství. Odpovídajíc svým výrobním podmínkám, produkuje v celé své rozmanitosti všude tam, kde žijí lidé a kde to tyto podmínky dovolují. Je proto zcela přirozené, že nejkratší cesta od výrobce ke spotřebiteli je nejlevnější a zároveň nejšetrnější ke kvalitě.<br /> <br /> Také zemědělství, pokud jde o čistý kosmicko-zemský výrobní proces, produkuje odpad, avšak nikoli odpadky. Odpad pochází z živé a oduševnělé přírody, z rostlinných a živočišných zbytků, které se vracejí do lůna přírody a přeměňují se v humus,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner formuloval pro tuto cenovou orientaci ve svých ''Kernpunkten der sozialen Frage'' následující myšlenku: Cena musí být nastavena tak, «aby každý pracující za jeden produkt obdržel takový protiekvivalent, jaký je nezbytný k uspokojení veškerých potřeb jeho i osob k němu náležejících, dokud znovu nevytvoří produkt stejné práce. Takový cenový vztah nemůže vzniknout úředním stanovením, nýbrž musí se vytvořit jako výsledek živého součinnosti asociací činných v sociálním organismu» (GA 23, Dornach 1976, S. 132)&lt;/ref&gt; {{SE|38}}<br /> <br /> Nositelé úrodnosti půdy, přeměňují. Při řádném hospodaření, ve smyslu organismového principu, se látkový a silový haushalt statku do značné míry regeneruje sám. Průmyslové spotřebě energie a surovin stojí naproti výstavba, samovyrobené hnojivo a nová tvorba humusu. Čistá prvovýroba zemědělství má při zohlednění všech opatření sloužících výstavbě půdy (hnojení, osevní postup, zpracování půdy) kladnou energetickou bilanci. Tato skutečnost je dnes obrácena v pravý opak vysokým nasazením kapitálu v podobě dusíkatých hnojiv, pesticidů, cizích krmiv a energie. Třeba zmínit i erozcí podmíněné ztráty půdy, dokonce i na mírně skloněných plochách průmyslově provozovaného zemědělství (zejména při pěstování kukuřice). Celkohospodářsky a z hlediska budoucnosti však má zemědělství úkol postarat se o vyrovnání záporné energetické bilance průmyslu.<br /> <br /> Vidíme: polarita průmyslu a zemědělství musí být promyšlena radikálně a důsledky pro veškerý kulturní život musejí být přísně vzaty na zřetel. Bez vyrovnání tohoto obrovského pole napětí nemůže dojít k ozdravení hospodářského života. Teprve nalezení ceny zemědělských výrobků v regionalitě trhu a asociativním svazku s navazujícím zpracováním a obchodem může dát cenové tvorbě v dělbou práce organizovaném hospodářství orientaci. Měrový vztah k cenám v průmyslu a řemesle se musí v budoucnosti určovat podle zemědělské prvovýroby.<br /> <br /> Již samotné nazření disparity výrobních podmínek v průmyslu a zemědělství poukazuje na to, že pro zemědělství je organismus především bytostně přiměřeným utvářecím principem jeho tvorby hodnot. Organismový princip byl vývoji zemědělství — byť vždy za zcela jinak utvářených kulturních poměrů — vždy imanentní. Co se dnes musí stát otázkou vědecky fundovaného, vědomého porozumění organismu, vyvěralo v dřívějších dobách z lidově-instinktivního, moudrostí prostoupeného jednání. Vývoj vědomí lidstva a spolu s ním dějiny zemědělství se v hlavních rysech zrcadlí v tom, jak lidé postupně učinili organismový princip přírody imanentní — z čím dál vědomějšího prožívání vlastního tělesného organismu — základem pravého umění zemědělství. {{SE|39}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Organismusprinzip_in_der_Landwirtschaft_im_Spiegel_der_Bewusstseinsentwicklung_der_Menschheit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Organismový princip v zemědělství v zrcadle vývoje vědomí lidstva ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Frühzeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Pravěk ====<br /> <br /> Počátky zemědělství sahají hluboko do předhistorické doby. Lidstvo žilo v pravěku ještě v naprosto jiných stavech vědomí a pozemských poměrech. Schilderungen Rudolfa Steinera o těchto raných stavech evoluce člověka a Země nám nad tím dávají vysvětlení. V dobách poslední kontinentální profilace a velkých horotvorných procesů Země, tzv. «atlantské epochy», žilo lidstvo, které ještě nemyslelo v pojmech, nýbrž které v rozvinutém, duchovně inspirovaném instinktivním životě spolužilo živé tkaní přírody a tvůrčího ducha a které takto prožité dokázalo uchovávat s takřka neomezenými silami paměti.<br /> <br /> Sledujeme-li Steinerovy schilderungen v jeho «Tajné vědě v obrysu» a «Akašské kronice»,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989; Ders.: ''Aus der Akasha-Chronik'', GA 11, Dornach 2018.&lt;/ref&gt; pak se někdejší, bytostně geistický kosmos prožívající, snivé vědomí atlantské lidskosti rozvinulo v epochách poatlantských vysokých kultur až k dnešku k Zemi se obracejícímu sebevědomí. Hledáme-li zde přiřazení k epochám, jak je popisuje geologie, lze je přibližně ztotožnit s časovým úsekem, který je vymezen *neozoikem* nebo *[[Tertiär|terciérem]]* a *[[Quartär|kvartérem]]*.<br /> <br /> Z instinktivního propletení atlantské lidskosti s věcmi a bytostmi přírody a s duchovostí kosmu je pochopitelné, že lidé pod vedením bytostí nad nimi duchovně stojících disponovali schopnostmi působit na život rostlin (trav, bylin, stromů) a zvířat (savců, ptáků, hmyzu), jež se — tak jako oni sami — nacházely ještě v tvárném stavu. Atlantané nesli v sobě dědictví poslední periody lemurské epochy — geologicky přibližně *mezozoikum* —, v níž byli tito ranní předlidé obdarováni Já, individuálním bytostným jádrem.&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; Posláním tohoto Já bylo pak v následujících atlantských kulturních věkách profilovat podobu fyzického těla člověka a tím položit zárodek k {{SE|40}}<br /> <br /> rozvíjení vyšších stupňů vědomí až k probouzejícímu se sebevědomí.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Johannes-Evangelium'', GA 103, Dornach 1995, Vortrag vom 30. Mai 1908.&lt;/ref&gt; Tento vývoj završily velké doby ledové.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_urindische_Kultur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Urindická kultura ====<br /> <br /> Takzvaná «poatlantická kulturní věky» — geologicky: *holocén* — začala po ústupu ledové pokrývky v Evropě a ve středoasijských pohořích, zanechávajícím mohutné vrstvy sutin a sprašových nánosů, jež se dodnes staly výchozím materiálem pro vznik půd. Ve Starém zákoně i v mýtech národů je odkazováno na «velkou potopu», na potopu světa. V tomto mytickém obraze byl zaznamenán — jak z hlediska dějin Země, tak z hlediska dějin vědomí — zánik bájného kontinentu Atlantidy na sklonku atlantské doby, geologicky *terciér* a *[[Quartär|kvartér]]*. Jako první z poatlantských kulturních věků rozkvétala «[[urindická kultura]]» v osmém až šestém tisíciletí před Kristem.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989, S. 273 ff. – Eine Datierung der nachatlantischen bzw. nacheiszeitlichen Kulturepochen wird umso eher möglich, je weiter sie fortschreitend in historischen Dokumenten Konturen gewinnen. Diese aber sind nur der äußere Ausdruck einer jeweils vorherrschenden Bewusstseinsverfassung der Menschen ihrer Zeit.<br /> <br /> Der Mensch urständet im Geistkosmos: Er entwickelt sein Bewusstsein in der Begegnung mit der physisch-sinnlichen Welt. In dieser Welt von Zeit und Raum aber wirken Kräfte, die ebenso dem Geistkosmos entstammen und ihre jeweils spezifischen Quellen in den zwölf Regionen des Tierkreises haben. Von diesen zwölf Regionen strahlen, vermittelt durch die Sonne, die Impulse, die der Menschheit zu immer neuen Stufen der Bewusstwerdung des Mensch- und Weltseins verhelfen. Diese Impulse sind es, die über das Schöpfertum der Menschen einem Kulturzeitalter das Gepräge geben.<br /> <br /> Die Sonne benötigt auf ihrer ekliptischen Bahn in rückläufiger Bewegung (Präzession) für einen Durchgang durch den Tierkreis 25 920 Jahre (platonisches Weltenjahr). Je in 1/12 dieser Umlaufzeit, also in 2160 Jahren, empfängt sie die Kräftewirkungen einer Tierkreisregion. Aus diesem Zeitmaß ergibt sich die Dauer einer Kulturepoche (vgl. Elisabeth Vreede: Astronomie und Anthroposophie, Dornach 1980, S. 100 ff.). Jede der zwölf Regionen des Tierkreises trägt ein Schriftzeichen, ein Sternbild, das einen Namen hat, der auf uralte Weisheitslehren zurückgeht.<br /> <br /> So steht die altindische Kultur, die Erste der Siebenheit der nachatlantischen Kulturen, unter dem «Krebszeichen», andeutend, dass das zu Ende gehende atlantische Zeitalter (Neozoikum) sich involviert und ein neues, das nachatlantische (Quartär), sich evolviert. Die nachfolgende urpersische Kultur steht unter dem Zeichen der «Zwillinge», hinweisend auf die Polarität von Licht und Finsternis usw. <br /> <br /> In den vielen Betrachtungen, die Rudolf Steiner in seinem Schrifttum und Vortragswerk den Kulturepochen widmet, charakterisiert er die Bewusstseinsstufen, die sich die Menschheit im fortschreitenden Ergreifen der irdischen Verhältnisse erringt. Die Übergänge von einer zur nächsten dieser Epochen sind gleitend. Sie ergeben sich aus dem Herauf kommen und Abklingen der jeweils herrschenden Geistimpulse aus den Tierkreisregionen. Das gilt auch für den vierten nachatlantischen Zeitraum. Für diesen aber gibt Rudolf Steiner zugleich eine Datierung über Anfang und Ende an, die einen auf das Jahr datierten astronomischen Bezug zur Tierkreisregion des Widders hat. Der Beginn des griechisch-römischen Kulturzeitalters fällt demnach auf das Jahr 747 v. Chr. und dessen Ende, nach Ablauf von 2160 Jahren auf das Jahr 1413 (Rudolf Steiner: Die tieferen Entwicklungsimpulse der Menschheit, 12. Juni 1917, Publikation in Vorbereitung). Aufgrund dieser, auf einen kosmischen Rhythmus bezogenen Zahlenangaben lassen sich die Daten für die Vorausgegangenen Hochkulturen berechnen sowie diejenigen, die nachfolgen und die 1413 n. Chr. mit dem gegenwärtigen Zeitalter der Bewusstseinsseele begonnen haben.&lt;/ref&gt; Navazující velké kultury {{SE|41}}<br /> <br /> podél pásu táhnoucího se od východu na západ, který tvoří přechodnou zónu mezi tehdejšími severními glaciálními a jižními pluviálními oblastmi. Tyto jižní oblasti chovaly kdysi bohatý rostlinný a živočišný svět; dnes se tam rozkládají pouště.<br /> <br /> Žádné vnější dokumenty z těch pravěkých dob nepodávají svědectví o vysoké kultuře staré Indie. V ní se odehrál krok vědomí směrem ke kontemplatnímu prožívání božské moudrosti, do níž se praindický člověk cítil vpleten jako do své duchovní domoviny. Bytostně mu prosvítala skrze veškeré pozemské bytí. Teprve pozdější době bylo vyhrazeno — přibližně v přechodu do třetího tisíciletí před Kristem —, aby se se ztrátou někdejší bezprostřednosti k duchu dostavil pocit, že smyslový svět je pouhý zdáním, je máján. V tomto probouzení k soumračně kosmickému vědomí stál praindický člověk pod vedením kněžství a byl řízen vysokou moudrostí sedmi velkých učitelů staré Indie. Tito praučitelé byli nazýváni sedmi svatými Rišii; skrze ně hovořila «největší tajemství naší sluneční soustavy, světa vůbec».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geistige Hierarchien und ihre Widerspiegelung in der physischen Welt'', GA 110, Dornach 1991, S. 120.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Slabé ohlasy tohoto důvěrného, po dlouhé věky přetrvávajícího obrácení k duchu se objevují teprve ve třetím kulturním stupni Indie, ve druhém tisíciletí před Kristem, v moudroslovných knihách Indů — ve svatých písmech Véd a Bhagavadgíty. Toto snové probouzení k vyšší úrovni vědomí, k prožívání silových rytmů a bytostí planetárního kosmu, vděčí praindický člověk tomu, že Já se sesunulo do druhého bytostného článku člověka — do étherického těla. Teprve nyní vznikla ostrá hranice mezi nočním bezvědomím a denním bděním.<br /> <br /> Praindické kulturní věkové období se rozvíjelo — stejně jako obě následující — v oblastech, kde si příroda svými silami a látkami sama vytvářela půdu ke své úrodnosti, sama se spořádávala v «organismus v {{SE|42}}<br /> <br /> přírodním růstu» gestaltovat.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach, 1999 S. 44: «dass der Erdboden eine Art Organ ist in dem Organismus, der sich im Naturwachstum überall zeigt, wo eben ein solches Naturwachstum ist.»&lt;/ref&gt; To bylo příznačné pro oblasti ukrývající přebohaté rostlinné a živočišné dění v povodí řek Brahmaputry, Gangy a Indu, vyvěrajících z Himalájí. Spolupůsobení čtyř živlů — země, vody, vzduchu a tepla — bylo obdařeno takovou juvenilní silou, neustále se obnovující v rytmech ročního běhu, že jen nepatrné péče bylo třeba, aby sloužilo potřebám tehdejších lidí. Praindický člověk byl oddán kontemplaci. Fyzicko-smyslový svět mu byl cizí; usiloval o zachování svazku s domovem v duchu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_urpersische_Kultur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Staropersská kultura ====<br /> <br /> Staroorientální íránská vysoká kultura navazovala časově i zeměpisně — v postup na západ — na kulturu praindickou.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Johannes-Evangelium'', GA 103, Dornach 1995, Vortrag vom 29. Mai 1908.&lt;/ref&gt; Jako u ní platí, že přesné zeměpisné vymezení je obtížné; chybějí soudobé nálezy, z nichž by bylo možno usuzovat na výšku a jedinečnost této kultury — nebo spíše, skutečná svědectví nejsou jako taková rozpoznána. Přihlédne-li se k tomu, co je známo, ve světle Steinerova duchovního bádání, nebude se daleko od pravdy, zda se odhadne, že se tato kultura rozkládala od Západního Himálaje (Pamíru) přes Hindúkuš se středem v Afghánistánu až po Baktrii ve východním Íránu. Na sever se staropersský kulturní prostor otevíral přes malá i větší říční údolí podhůřích do předhůřních stepí a pouští. Dvě z tamních řek — Amudarja a Syrdarja (v antice: Oxus a Jaxartes) — překonávají step a ústí do Aralského moře. Polarita pouštní stepi a vysokohorského masivu, jakož i kočovné turanské prapopulace a usedlých, pozemsky zdatných Peršanů nemohla být výraznější. Vzestupný, na budoucnost orientovaný kulturní národ prastarých Peršanů se musel v mnohých válečných střetnutích ubránit přívalu Turanů, kteří zachovávali starší stupně vědomí. A přece mýtus vypráví o králi Turanů, «Džamšídovi», jenž prý přivedl své národy ze severu dolů do Íránu. Od slunečního boha Ahury Mazdy obdržel zlatý dýku — praobraz nástoje obrábějícího zemi {{SE|43}}<br /> <br /> přetvářejícího pluhu, dýka, «jež dává lidem sílu, aby si vnější smyslový svět zpracovali».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Matthäus-Evangelium,'' GA 123, Vortrag vom 1. September 1910, Dornach 1988, S. 27.&lt;/ref&gt; Táž sluneční božskost Ahury Mazday je i velkým inspirátorem Zarathustry, vůdce íránských národů, záhy po atlantské katastrofě.&lt;ref&gt;Ebd., S. 28f.&lt;/ref&gt; Tuto vznešenou individualitu nelze zaměňovat s historickým Zarathustrou nebo Nazaratem ze 6./7. století př. Kr., jenž je mu svou bytostnou povahou tak blízký — s Pythagorovým učitelem. Na pra-Zarathustru, zakladatele staropersské kultury v 6. předkřesťanském tisíciletí, navazují i staropersská mystéria, jejichž učení vzdáleně doznívají v zoroastrijské Avestě. Avesta, jež svou písemnou podobu získala teprve kolem obratu časů, je odvozována od historického Zarathustry z doby perských Achajmenovců (kolem 600 př. Kr.).&lt;ref&gt;Walther Hinz: ''Zarathustra'', Stuttgart 1961, 271 S.&lt;/ref&gt; Avšak texty zpěvů Avesty (Gáth) poukazují na mnohem starší tradice, sahající ke mystijní moudrosti pra-Zarathustry. Antické prameny z platonské školy ukazují vedle historického i na pra-Zarathustru, jenž měl žít 6000 let před smrtí Platónovou nebo 5000 let před trojskou válkou.&lt;ref&gt;Markus Osterrieder, Peter Guttenhöfer: ''Die Durchlichtung der Welt: Altiranische Geschichte'', Bildungswerk Beruf und Umwelt, Kassel 2008, 60 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Na místo kněžské vlády v starém Indii a působení sedmi svatých Rišiů nastoupili nyní kněží-králové, jejichž prvním byl předhistorický Zarathustra.&lt;ref&gt;Karl Heyer: ''Von der Atlantis bis Rom, Beiträge zur Geschichte des Abendlandes'', Band I, Stuttgart 1997, 254 S.&lt;/ref&gt; Učení staršího Zarathustry zvěstovalo praprotiklad světla a tmy, dobra a zla, vznešeného slunečního bytí Ahury Mazday neboli Ormuzda a ducha temnoty, Ahrimana neboli Angra mainju, vládce hlubiny země. Zarathustra nabádal lidi, aby se nevraceli pouze v úctě k vznešenému slunečnímu bytí, nýbrž aby je aktivně skrze máju hledali v zevním smyslovém světě — obdělávali zemi, prozařovali ji světlem, přetvářeli rostliny v jejich orgánech v výživný plod a divokost zvířete proměňovali v duševní otevřenost vůči člověku. Velká část kulturních rostlin, které až do dnešního dne představují základní potraviny lidstva, v první řadě obilniny (pšenice a ječmen), ale i druhy zeleniny a ovoce pocházejí ze {{SE|44}}<br /> <br /> V urperské kultuře, v době mezi 7. a 4. tisíciletím před Kristem.&lt;ref&gt;Manfred Klett: «Die Entstehung der Kulturpflanzen und das Saatgut als das Kulturerbe der Menschheit», in: Manfred Christ (Hrsg.): ''Bedrohte Saat'', Basel 2010, 328 S.&lt;/ref&gt; A právě tyto plodiny — nikoli kamenné nástroje *neolitu* — představují vrcholná umělecká stvoření této kultury.<br /> <br /> V urperství se Já probudilo v Empfindungsleib, ještě nediferencovaném třetím bytostném článku člověka, v astrálním těle.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Theosophie'', GA 9, Kap. IV. «Leib, Seele und Geist», Dornach 2003, S. 57 f.&lt;/ref&gt; Na tomto stupni pokračujícího vývoje vědomí vyhasínala síla starého instinktivního jasnovidectví a rostla schopnost — pod vedením mystérií a ze zažívání kosmicko-pozemských vztahů — přetvořit zemi, rostliny a zvířata. Sakrálně-magický vztah Atlantiďanů k působícím duchovním stvořitelským silám v zemi a kosmu se proměnil ve vztah sakrálně-umělecký. Bylo uměním urpersů, stavějíc na předchozích kulturních výkonech, v usídlení z instinktivní duchovní bezprostřednosti tak působit na duševní svébytnost určitých druhů zvířat, že se tato otevřela vůči člověku. Tím se zároveň hluboce přeměnila celá fyzicko-tělesná organizace zvířat. Ve svém obrácení ke zvířeti lidé formovali ze svého vnitřního prožívání v zevnějšku umělecké dílo: domácí zvíře. Oproti divokým druhovým příbuzným se domácí zvířata od počátku vyznačovala nesmírnou bohatostí forem. Přirozená vloha živočišného organismu byla jako celek přetvořena ke zvláštním výkonům látkové výměny, zpravidla na úkor aktivity nervově-smyslového systému. Stávání se domácím zvířetem spočívalo v umění udržet zárodečnou tvárnost po celý život. Domácí zvířata před člověkem neutíkají, ba naopak — vyhledávají jeho blízkost a potřebují ji.<br /> <br /> Je příznačné, že Turané měli za erbovní zvíře divokého vlka, praotce všech psů. Starý Íránec naproti tomu nosil v erbu jeho uměleckou přeměnu — psa, nejstaršího ze všech domácích zvířat.&lt;ref&gt;Norbert Benecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 1994, S. 68.&lt;/ref&gt; Tak jako urperský člověk mohl — navazuje na předchozí kulturní výkony — prostřednictvím duševního působení na zvířata přetvářet jejich tělesnou formaci, mohl stejnou cestou prostřednictvím živého působit na tvarovou a plodotvorbu rostlin. Toto poslední je jeho největší sakrálně-umělecký čin. V prožívání nadsmyslových kosmicko-planetárních rytmů a v nich se zjevujících tajemství života působil přes životní organizaci rostliny až dolů do konfigurace fyzické organizace. Jako stín vrhaný {{SE|45}}<br /> <br /> uchovává genom toto někdejší vtisknutí. To, co takto vzniklo z uměleckého aktu, se dnes stává předmětem svévolné manipulace. Velcí urpersičtí pěstitelé rostlin byli plastici bildekräfte živého. Měli schopnost přetvářet přirozeně daný typus rostlinného druhu ve tvaru i plodu v rostlinu výživnou. Pod vedením mystérií spočívalo jejich umění v tom, aby síly vedoucí k fruktifikaci a zrání přivedli k bytostné účinnosti ve všech orgánech rostliny: v kořeni (např. mrkev), ve stonku (např. kedluben), v pupenu (např. kapusta růžičková), v listu (např. salát, špenát), v květu (ovocné stromy), v semenu (obiloviny). Například u obilovin je reprodukční síla oproti divokým travám téhož druhu snížena — měřeno počtem semen —, a to ve prospěch zvýšené nährkraft pevně naplněných moučných těles (endospermu) obilných zrn. Avšak tento fruktifikační proces prostupuje celou obilnou rostlinou, poznatelný v zesílení a zbarvení stonku. Platí i zde, že zárodečná tvárnost bildekräfte rostliny je přesměrována do tvorby plodů a v ní po delší dobu udržována. Vznik uvedených výživných rostlin sahá před počátek třetího tisíciletí, a náleží tedy do doby kulturních okruhů impulzovaných urperskými lidmi.<br /> <br /> Toto sakrálně-umělecké umění urpersičtí lidé nevyčerpali jen výtvářením domácích zvířat a kulturních rostlin, nýbrž vztahovalo se stejnou měrou — a výslovně — na zpracování půdy. Bodenbearbeitung se rozvíjelo tam, kde «organismus v přirozeném růstu» nabízel ideální předpoklady k rozvinutí. Byla to jmenovaná horská údolí a povodí afghánského a východoíránského vysočí, která se na jihozápadě ztrácela v pouštích a na severu v turánských stepních oblastech. Zde byl činný člověk vyzýván. Prostřednictvím důmyslných závlahových soustav — mj. zachycením pramenů v štolách ražených hluboko do svahů údolí — byl půda na jedné straně oživována vodou a na druhé straně rýhovým pluhem a motykou částečně přiváděna k odumírání. Zde se ovládání vzájemné hry smrti a života, zemři a staň se, stává uměním. Každý mechanický zásah do půdy znamená podněcování rozkladných procesů. Zde se tak zakládá vysoké umění ackerbau, které v souvislosti s pěstováním kulturních rostlin spočívá v ovládnutí životonosných kosmických a smrtonosných pozemských sil.<br /> <br /> Se svým Já, tumpě vnímajícím v empfindungsleib, prožívá urperský člověk sám sebe jako sevřeného ve dvojnosti světla a tmy. Veden {{SE|46}}<br /> <br /> skrze zarathuštrovská učení a prostřednictvím inspirací, jež vtékaly do mystérií, povznesl se urperský člověk na stupeň vědomí, v němž se mu slunečný duch — skrze máju smyslového světa — odkrýval ve své práci na zemi. V urperské kultuře začíná člověk ve svém vztahu k sobě i ke světu utvářet střed mezi kosmickými výšinami a hlubinami země.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kulturen_Altägyptens_und_Mesopotamiens&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kultury starého Egypta a Mezopotámie ====<br /> <br /> Postupujíce od východu na západ navazuje na druhý kulturní věk Urpersie třetí poatlantická kulturní epocha, která se na jihozápad rozčleňuje do kulturního prostoru starého Egypta a na západ v oblasti mezopotámského Dvouříčí do po sobě jdoucích kultur Babylónie, Chaldeje a Asýrie. Tato třetí epocha se rozvíjí od počátku třetího tisíciletí až do osmého předkřesťanského století. V ní vstupuje tehdejší lidstvo z mytologické pravěkosti ''neolitu'' přímo a bez přechodu do vnějšně historicky uchopitelného vývoje doby bronzové. Ve starém Indii to bylo sedm svatých Rišiů, kteří inspirovali průběh kultury z věšteckých míst přiřazených jednotlivým planetám. Na svaté Rišie navázal Zarathustra, jenž inauguroval urperskou kulturu a její mystéria. Zakladateli altegyptské kultury a jejích mystérií byli Thovt neboli Hermes Trismegistos; a zakladateli starého Mezopotámí, staré babylonsko-chaldejské kultury a jejích mystérií byli Gilgameš a s ním spjatý zasvěcenec Eabani.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Okultní dějiny'', GA 126, Vortrag vom 28. Dezember 1910, Dornach 1992.&lt;/ref&gt; Na místo kněžského království Urpersie nastoupilo království — v Egyptě faraóni — avšak v těsném vztahu k mystériím. V tomto kulturním věku postupovalo lidstvo, z velké části za ztráty starého instinktivního hellsehen, k rozvinutí empfindungsseele.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989, S. 280f.&lt;/ref&gt; Pod vedením králů a mystérií v pozadí se empfindungsseele rozvíjela v postupném probouzení Já jako samostatný duševní článek. Tento krok k dalšímu projasňování vědomí vstupuje hned na počátku zřetelně do očí v nejmonumentálnějších sakrálních uměleckých stvoření lidstva — v pyramidách v Sakkáře a Gíze v Egyptě a v Sumeru, raném Babylónii, v zakládání měst, jež se mocnými hradbami ohrazovala proti okolní přírodě. Zde, jako v následujících dobách zvláště egyptské {{SE|47}}<br /> <br /> Kultur si člověk dobývá vědomí o anorganicko-mrtvé, fyzicko-minerální přírodě. Vysoké schopnosti příslušníků urperské kultury a předcházejících dob — zasahovat proměňujícím způsobem do duševního bytí zvířete a pak do živé přírody rostliny, až dolů do fyzického organismu, a to umělecky zpodobnit ve stvoření domácích zvířat a kulturních rostlin — vyhasly. Lidé sestoupili z instinktivních duchem nesených stupňů vědomí zcela dolů do pozemského bytí. Probouzeli se k tomu, co se smyslům nabízelo jako vnější svět jevů, a v jeho zjeveních hledali tvůrčího ducha, který v nich účinně působí. Rozvíjeli na tom vědomí, které žilo v čisté duchem nesené citovosti. Do této se utváře­jící empfindungsseele však zároveň proudily inspirace a moudrostní poklady mystérií. Již ne duševní bytí zvířete, již ne živé rostliny promlouvalo k lidem instinktivní bezprostředností ducha — nýbrž látka a forma mrtvého bytí. V kameni, v Babylónii a Chaldei v pálené cihle, hledali vyjádření svého citového života v monumentálních, geometrických a plasticky přísných, vznešených formách. V Egyptě se toto umělecko-sakrální cítění vztahovalo zvláště k vnímáním duchovního, které působí v kosmu a v člověku. Vnější život se utvářel z velké části jako odraz královského a kněžského vedení mystérií. V mezopotámském kulturním prostoru se naproti tomu tato totožnost vnitřního a vnějšího více rozpadala. Zde působily impulsy Gilgameše do vnější kultury a zasvěcenci mystérií na ni měli menší vliv.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Okultní dějiny'', GA 126, Vortrag vom 28. Dezember 1910, Dornach 1975, S. 42.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Také třetí poatlantský věk se rozvíjel tam, kde příroda nabízela k tomu vhodné předpoklady, kde souhra živlů — země, vody, vzduchu a tepla — se v rytmech ročního běhu formovala v „organismy v přirozeném růstu&quot;. Protikladnost mezi nimi stěží mohla být větší: na jedné straně životní tepna Nilu, která se hluboko zaříznutá táhne nubiijsko-egyptskými pouštními oblastmi, a na druhé straně rozlehlé úrodné roviny Mezopotámie mezi řekami Eufratem a Tigridem.<br /> <br /> Ve vyšší míře než v urperské kultuře je to voda, jsou to každoroční záplavy a sedimentace humusu, jílu a jemných písků, které jako hnojení udržovaly půdy mladé. Co v celé {{SE|48}}<br /> <br /> Rozmanitost pěstovaných druhů rostlin a chovaných druhů domácích zvířat již existovala, byla kulturním dědictvím prapůvodní Persie. Nyní se však vědomí obrací více k prostorovému rozměru Země. Umožnilo jim to brát přesné míry, formovat kámen dlátem a kladivem a spojovat jeden kámen s druhým, plochu k ploše, v tenoučké spáře – zkrátka: provozovat vysoké řemeslné umění a z síly vlastního citu vtiskávat mrtvému kameni každým úderem kladiva tvar. Tato schopnost určovala také zjemnění v obdělávání půdy, v kultivaci rostlin a v chovu zvířat. Přírodní podmínky však měly převahu; vzpomeňme na v Bibli zmíněných sedm tučných a sedm hubených let v Egyptě. A přesto dokázali lidé pomocí nejpropracovanějších zavlažovacích a odvodňovacích systémů zkrotit přírodní síly a prosadit se při budování své vyspělé kultury. Jedinečným příkladem takového uměleckého výkonu je Josefův kanál (arabsky: Bahr Júsuf), který ve středním Egyptě odbočuje z Nilu, vede asi 350 km podél západního okraje Nilu a u vstupu do oázy Fajjúm překonává práh okrajové údolní sníženiny. Odtud napájí v důmyslném zavlažovacím a odvodňovacím systému rozlehlou pánev oázy a činí z ní dodnes jednu z nejúrodnějších zahradních krajin Egypta. Vzhledem k tomu, že kanál dodnes nese jméno Josef a podle Emila Bocka&lt;ref&gt;Emil Bock: ''Pravěk. Starý zákon a duchovní dějiny lidstva I'', Stuttgart 1951, s. 151.&lt;/ref&gt; nemůže být pochyb o tom, že se za tímto jménem skrývá biblický Josef, lze předpokládat, že právě on byl stavitelem tohoto kanálového systému. Josef, který působil v Egyptě v roce 1750 př. n. l., v sobě spojuje mysterijní kulturu Babylonie a starověkého Egypta.&lt;ref&gt;Tamtéž, s. 160.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V paralelních kulturách Mezopotámie a Egypta byla, stejně jako v předchozích kulturách pra-Persie a pra-Indie, nespoutaná voda rozhodujícím faktorem v «organismu přirozeného růstu». Nyní však byly vodní síly řek spoutány hrázemi, rozsáhlými systémy kanálů a příkopů, zdymadly atd. V nejvyšší míře to platilo pro Egypt, kde musela být rok co rok, po ústupu vodních mas zaplavujících údolí, půda čerstvě pohnojená nilským bahnem vysušena, poté znovu zavlažena a rychle sklizena před další záplavou. Rok co rok {{SE|49}}<br /> <br /> verwandelte die Menschen ein extremes Naturbiotop v kulturbiotop – v zahradní krajinu.<br /> <br /> Empfindungsseele –感覺魂 – lidí, kteří byli nositeli tohoto kulturního věku, se utvářela jednak skrze boží slovo, jež ústy králů a kněží vycházelo z mystérií k lidem, jednak skrze vlastní zkušenosti v zacházení s anorganickou přírodou, s kamenem a vodou. Z tohoto duší nesené, duchem prostoupené a zároveň zemsky zdatné duševní postoje vyrůstala gigantická umělecká stvoření: v kámen vytesané formy, kultovní rytiny, hrobové malby, tvarované a pálené hliněné cihly, hliněné desky s písmem a ornamentálně zdobené hliněné nádoby, jakož i plastické ztvárnění „organismů v přirozeném růstu&quot; v zahradních krajinách.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_griechisch-römische_Kultur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Řecko-římská kultura ====<br /> <br /> Čtvrtá poatlantská epocha začíná – po předcházející krétsko-mykénské přechodné kultuře – ve osmém století př. Kr. a končí na počátku novověku, na začátku 15. století n. Kr. Prozatím bude pohled omezen na proměnu vývoje vědomí až po obrat časů. Je to doba vzestupu starého Řecka k vrcholu jeho kulturního rozkvětu – a k jeho úpadku. Duchovní vedení vycházelo ze dvou duchovních proudů, z apollinských a dionýských mystérií,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Orient im Lichte des Okzidents'', GA 113, Vortrag vom 28. August 1909, Dornach 1982.&lt;/ref&gt; apollinského, které skrze smyslový jas nazíralo působícího ducha v přírodě a kosmu, a dionýského, které přivádělo tohoto ducha k prožití z hloubi nitra duše, skrze závoj duševních pohnutek. Už ne tak jako v předcházejících dobách to byli králové, kteří spolu s kněžstvem mysterijních míst udávali v kulturně formativním smyslu směr společnému životu národů; nyní to byl lid sám, ba jednotlivý člověk, který – veden mysterijním slovem – hledal určení svého osudu. Je to rodná hodina demokracie, nového kroku vědomí, jehož ohniskové místo bylo apollinské věštírně v Delfách. Právě zde – od jeho vrcholného rozkvětu až po postupné vyhasínání ke sklonku obratu časů – se jasně ukazuje, jak vysoký byl význam mysterijního světa v průběhu všech předcházejících kulturních věků: čerpat z pramenů moudrosti, jež se pohledu {{SE|50}}<br /> <br /> Zasvěcených do vyšších světů ducha, vychovávat bytostné články člověka k nositelům postupujícího vědomí Já. V řecko-latinské epoše se to týkalo vstupu Já do rozumové neboli citové duše — po duši vnímavé druhé modifikace astrálního těla.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner:''Das Johannes-Evangelium'', GA 103, Vortrag vom 30. Mai 1908, Dornach 1995, S. 172f.&lt;/ref&gt; Já se teprve ukazuje v rozumové neboli citové duši.&lt;ref&gt;Näheres siehe: Rudolf Steiner:''Die Mission einzelner Volksseelen im Zusammenhange mit der germanisch-nordischen Mythologie,''<br /> GA 121, Vortrag vom 15. Juni 1910, Dornach 2017.&lt;/ref&gt; Já sice už myslelo ze sebe samého, ale stále se ještě hledalo. Sókratés v pátém století př. Kr. ještě neříkal: „Říkám si&quot;, nýbrž: „Můj daimón mi říká.&quot; Já žilo i v jazyce ještě skryté jako činný aktér začleněné do slovesa, například: řecky paideuo = vychovávám; latinsky cogito = poznávám.<br /> <br /> Věštírna v Delfách, otevřená všem, oslovovala duši rozumovou. Vychovávala k samostatnému myšlení. Kdo přicházel hledat radu, musel z vnitřního zesílení myšlení dokázat přinést otázku — a odpověď delfské Pýthie jej svou mnohovýznamností opět vyzývala k myšlení individuálnímu. Řectví v sobě neslo v odzvucích, zvnitřněnou, celou moudrosti mystérií minulosti. Starý Řek ale krok za krokem vystupoval z tehdejšího mysteriálního vedení; uchopoval sám sebe jako celého člověka, jako myslící osobnost, která — hledajíc ve všem střed — žila a darovala se v dokonalé harmonii mezi apollinským prožíváním světa a dionýským prožíváním vlastních hlubin duše. Z těchto dvou duchovně-skutečnostních pramenů tvořil Řek svá velká umělecká díla; tvaroval fyzicky-hmotnou mrtvou látku a vtiskoval jí svým duchem podobu. Ze soumraku mystérií vzešla úsvit řeckého uměleckého tvoření. Ať v plastice, architektuře, hudbě, malířství, básnictví nebo filozofii — ve všem stojí člověk jako obraz Božského ve středu. Z prožívání vlastní tělesné podoby tvoří sochy, které ve své čisté podobě pozdvihují člověka nad sebe sama do Božského, a staví chrámy, jejichž prostorová podoba je utvářena podle měr člověka. „Řecký chrám představuje uskutečnění vybudovaného organismu.&quot;&lt;ref&gt;Frank Teichmann:''Der Mensch und sein Tempel: Griechenland'', Stuttgart 1980, S. 79. – Zum Organismus-Gedanken siehe auch: Renatus Derbidge (Hrsg):''Rudolf Steiner: Organisches Denken'', Basel 2020, 256 S.&lt;/ref&gt; A přece — tak nedosažitelně vysoko, jak stojí právě řecká plastika a architektura {{SE|51}}<br /> <br /> před námi, přece jako by ji zastínil jistý tragický nádech. Co v starém Egyptě vzalo svůj počátek, dosahuje v antickém Řecku svého nejvyššího naplnění — totiž opracovávání a tvarování mrtvého kamene. Řekovi se podaří vdechnout kameni pouhou formou cosi jako život, zdánlivý život. Vtiskuje zvenčí do formy ducha, který v plastické živosti naplňuje jeho nitro; nedokáže však tohoto ducha vepsat do látky samé, aby se tato stala sама sebou tvořivou životodárnou substancí. Lidé první, a zejména druhé, postalantské kulturní epochy praperského světa měli díky své duševně-duchovní i tělesné konstituci a pod zarathuštrovským mysterijním vedením schopnost přivádět na svět umělecká stvoření tím, že substanciálně — plastickou proměnou duševního — vytvářeli z domácích zvířat a z živého kulturní rostliny. Ryze fyzicko-látkové kamene je však mrtvé. Řek tak stál před nerozluštitelností hádanky, jak lze kámen přivést k životu. Dokázal kameni propůjčit jen *zdánlivý* život — skrze formu. V tom spočívá velikost a zároveň tragika řeckého umění. Z hloubi své duše vytvořil ve svém lidském úsilí umění, které navenek v pozorovatelné podobě přináší do obrazu mysterijní minulost a dovnitř se stává zárodkem naděje na budoucnost — totiž zárodkem možnosti oživit samo erdig-materiální jako takové. Na popsaném pozadí vyvstává princip organismu opět v rozmanitě proměněné podobě. Začíná nyní zcela zárodečně prostupovat celý kulturní prostor Řecka — i v sociálním ohledu. Krajiny Řecka nesou samy o sobě božský, apollinský charakter, zcela na rozdíl od egyptských. Jako by to byli sami bohové, kteří v rozmanitosti krajinných povahy stvořili sobě podobu své bytosti. Pohled poutníka, bloudící šíří krajiny, jež se před ním rozkládá, nalezne záhy bod klidu — chrám zářící krásou a harmonií, jenž blahodárně vymezuje prostor nazírání. Tak se setkáváme s apollinskou svatyní v Delfách v těžko přístupné skalnaté horské krajině; jinak s chrámem zasvěceným Athéně, stojícím na skalnatých návrších a zachycujícím pohled již z dálky — jako akropolis v Athénách —, nebo nalézáme Héřin chrám uprostřed úrodných rovin.<br /> <br /> Jinak než ve předcházejících velkých starověkých kulturách, v nichž byl «organismus v přirozeném růstu» utvářen velkými říčními oblastmi, jsou krajiny Řecka ve svém hrdinném, bohům rovném charakteru {{SE|52}}<br /> <br /> jedinečná kompozice proplétajícího se a opět se uvolňujícího spoluhry čtyř živlů země, vody, vzduchu a tepla a světla. Země — mohutné, do výše se tyčící skály, kupící se horská pásma; voda — vyvěrá jako pramen ze skály a nejkratší cestou prahů a dravých potoků nebo malých říček spěje k blízkému mořskému pobřeží. Vzdušné a tepelné proudy, prozářené světlem, smíchávají se při východu slunce k nepopsatelným barevným závojům «Éós s růžovými prsty»,&lt;ref&gt;Éós (starořecky Ἠώς, Ēōs), bohyně jitřenky v řecké mytologii; odpovídá Auróře v mytologii římské.&lt;/ref&gt; aby se vzápětí opět rozdělily, chvíli přebývaly v samostatném bytí jako živel a brzy se opět sešly k nové barevné kompozici.<br /> <br /> Starý Řek nepociťoval přírodu jako něco vnějšího, od něho odděleného — hory a údolí, vrchy a roviny, prameny a vodní toky, omývané vodnými párami, vzduchem a teplem a přívalným světlem, prožíval jako protkané touž duchovností, již nacházel i živě tkající a duševně-duchovně podněcující v sobě samém. Toto cítění prodchnuté procitající rozumovou nebo citovou duší bylo podstatou jeho uměleckého bytí; z tohoto cítění tvořil Řek krajinu: pastýř otevřené horské výšiny se svými stády; pěstitel vína a ovoce terasování příkrých svahů; rolník vzdělával roviny obilím; a v blízkosti osad rozkvétala zahradní krajina. V celém řecko-latinském kulturním prostoru se organismus v přirozeném růstu, vyrostlý od prvopočátku, přeměňoval — zachovávaje přitom svůj příslušný typ — v drobné, členěné ovocnářské a zahradnické krajiny, jež byly jakýmsi zrcadlem utvářející se rozumové nebo citové duše.<br /> <br /> Princip organismu nenašel ve starém Řecku zárodečný vstup jen do utváření krajiny, ani vyjádření jen v umělecké dokonalosti plastik a stavby chrámů, nýbrž stejnou měrou i v oblasti sociální — v polis. Řek se jako osobnost prožíval jako příslušník městského společenství; cítil se Athéňanem, Thébanem, Sparťanem a tak dále. Polis však bylo otevřené město, sahající ven a zahrnující okolní krajiny; obětní oltáře stály ve svatém háji, venku mimo chrámy, ve volném lánu. V polis byl uchystán organismus vyššího řádu — jednota města a okolní krajiny.<br /> <br /> V římství a řectví se rozvíjela rozumová nebo citová duše polárním způsobem. V Řecku vstoupila do vztahu ke staré moudrost mystérií, k tomu, co se zrodilo z nejniternějšího duchovního života {{SE|53}}<br /> <br /> navenek umělecky ztvárnit. «Říman [...] přetvářel podle svého ducha nejen kámen a kov, nýbrž i celé velké lidské společenství.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner:''Vor dem Tore der Theosophie'', GA 95, Vortrag vom 1. September 1906, Dornach 1990, S. 107.&lt;/ref&gt; «Republikánský Řím není nic jiného než lidská moudrost, jež nastupuje na místo staré moudrostí kněžské.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner:''Die Theosophie des Rosenkreuzers''. GA 99, Vortrag vom 4. Juni 1907, Dornach 1985, S. 135.&lt;/ref&gt; Zde je to nyní lidská chytrost, která upravuje vztah člověka k člověku; je to hodina zrodu jurisprudence. Ta je vybudována čistě na prožívání osobnosti, na já, jež se odhaluje v rozumové nebo citové duši. Probouzí se právní cit a z něho vyrůstají právní pojmy, které ctí princip rovnosti a vtiskují se do všeobecně platného zákona. Právo se vztahuje přednostně na předměty světa přítomnosti, a tedy i na osobní disponibilitu s půdou. Vlastnictví, a s ním dědické právo, disponibilita přesahující smrt, má v tom svůj původ. V Římanovi se člověk stává zcela osobností. Jeho vědomí se obrací na protějšek, na druhého člověka a na přírodu, která ho obklopuje. Z toho vyplývá vztah, jenž se — na rozdíl od starého Řeka — projevuje ve více distancovaně-pojmovém způsobu; myslí racionálně ze sebe sama ven a stává se tím schopným pro pozemské. «Organismy v přirozeném růstu» Itálie a Sicílie, geomorfologicky příbuzné řeckým, již nejsou duchem prostoupené vnějšno, jež by spoluznívalo s vnitřním duchovním životem. Pohled Římanovy je více upřen na geopolitické zájmy, na užitek přírodních zdrojů pod imperiálními hledisky — jak vojensky, tak i zemědělsky.<br /> <br /> Jak velmi lidská ratio pozvolna začíná proměňovat dané přírodní podmínky a členit je, odhaluje Vergiliova poezie v jeho «Georgice».&lt;ref&gt;Vergil:''Sämtliche Werke'', Heimeran 1975.&lt;/ref&gt; On, Říman z Mantovy, stále ještě dýchající řecký duch, podává v něm ve slově básnickém celkový pohled na zemědělské praktiky v století před obratem časů: V polním hospodářství orbu, okopávání, setí, sklizeň a mlácení, význam úhoru a osevního postupu, zavlažování půdy, přepásání příliš bujně rostoucího obilí, péči o osivo, pozorování počasí a dbání na chod hvězd a mnoho dalšího; v ovocnářství vegetativní rozmnožování a techniku roubování, řezu, který druh stromu {{SE|54}}<br /> <br /> vyhovuje na jakém stanovišti v jaké krajině; ve vinohradnictví vyzimování zorané skývy, vysazování a hnojení sazeniček, zakládání kolového systému, řez atd.; v chovu hospodářských zvířat potulný pastýř se svými ovcemi, kozami, prasaty a stády skotu, chov a krmení podle druhu využití. Celou jednu kapitolu věnuje nakonec chovu a plemenitbě včel. V římském kulturním okruhu se rozprostírá přes krajiny síť vlastnického a pachtovního práva. Jako výchozí a vztažný bod racionálního hospodaření vznikají statky a stáje (chov koní) i zásobní hospodářství.<br /> <br /> To, co v tisíciletích postupného vývoje vědomí plynulo z mystérií coby moudrost do utváření každodenního života, přineslo zralé plody v uměleckých stvořeních: Na rovině oduševnělé přírody formováním k domácímu zvířeti, v oživené přírodě vytvářením kulturních rostlin, v mrtvé přírodě plastickým tvářením kamene do zdánlivého života. S postupným utichnutím mystérií ke konci starověku vyschl i tento pramen inspirace pro uměleckou tvorbu. Co kdysi přinášelo kulturu, ztuhlé se nyní v pouhé kulturní dědictví. Ve svých «Georgicích» nechává Vergil silou rozumové nebo citové duše toto kulturní dědictví ještě jednou ožít v básnické poezii.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kultur_der_Neuzeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kultura novověku ====<br /> <br /> S počátkem 15. století nastupuje páté poatlantské období, v němž Já vstupuje do třetí ze tří článků duše, do mieliala wa temba.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Johannes-Evangelium'', GA 103, Vortrag vom 30. Mai 1908, Dornach 1995, S. 172f.&lt;/ref&gt; Člověk se probouzí k sobě samému, k sebevědomí, tváří v tvář světu prožívanému jako předmětný. Vzniká zpočátku nepřekonatelná propast mezi sebevědoměním a tím, co vyvolává svět jevů. Ve svém Já, jež sebe sama poznává, může však člověk nalézt v sobě pramen ducha, «Já jsem», které se sice na jedné straně vnímavě staví vůči světu a na druhé straně se může poznávající spojit s duchovně-bytostným skrytým ve smyslových jevech. Co kdysi instinktivně proudilo do prožívání duše, nyní může být vědomě poznáno ve svém bytostném a sjednoceno s bytostnou substancí Já. Tak spočívá v moci mielialy wa temba, v jejím myšlení a konání nad sebou samou {{SE|55}}<br /> <br /> přerůstat sebe sama a uvědomovat si duchovní původ člověka a světa.<br /> <br /> Vědomostní duše se projevuje nejprve jánusovsky. Obrácena dozadu, hledá oporu ve zdánlivě bezpečném základě obecné pojmovosti, kterou si rozumová nebo citová duše vypracovala ve vědách; tím však hrozí, že při zakrňování citové duše upadne do chladného intelektualismu, pýchy a nespoutaného egoismu. Hledí-li však v sebepoznání a poznání světa vpřed do budoucnosti, zahřívá se u idejí, jež se stávají ideály — například uskutečňování myšlenkově uchopovaného principu organismu v zemědělské praxi. Zápasí o to, přetvářet minulé v přítomném v budoucí. Vědomostní duše usiluje postavit veškerou iniciativní sílu do služby naplňování ideje vývoje. To ale znamená: položit umělecký smysl jako základ veškerého konání. Jde o to, dávat idejím z budoucnosti myšlením život a s nimi ponořovat se chtěním do všech výzev skutečnosti tak, aby se z erkraftování prožívání v Já každá jednání stala svobodnou, stala se uměleckou.<br /> <br /> Potravou vědomostní duše jsou ideje, jež do ní zazářují z budoucnosti. Takovými idejemi jsou obsahy antroposofické duchovní vědy. Podstata a smysl těchto obsahů se odhaluje teprve silným myšlením. V obrazně myslícím nazírání oživují cítění a podněcují vůli. Jako smyslové vnímání, tak i výsledky duchovního bádání podněcují myšlení. V bdělé myšlenkové aktivitě však žije Já, jádro bytosti člověka. Já může ve svobodě rozhodnout, zda si přivlastní formy idejí duchovního bádání, či zda chce setrvat v pouhém protistojení vůči světu jevů. Vědomostní duše otevírá cestu k prožívání duchovních obsahů ve svobodě. Z tohoto plně lidského prožívání vyrůstá nová umělecká tvůrčí síla, jež se může prokázat jako plodná — a tím jako pravdivá — ve všech oblastech života: například v lékařství jako léčitelské umění, v pedagogice jako výchovné umění, v lidském spolužití jako sociální umění, v zemědělství jako umění zemědělství.<br /> <br /> Činnost Já ve vědomostní duši vznáší se takřka mezi nebem a peklem. Ochable-li, řítí se duše, zapomínajíc sebe samu, do propastí. Zlo ve své dvojí podobě — ahrimanská banalizace a luciferská nezainteresovanost — získává nad ní moc. Erkraftuje-li však Já v sobě samém, buduje most přes propast, je {{SE|56}}<br /> <br /> schopen poznávat jiné bytosti v sobě samém a dobývá si schopnost, proměnit to, co se stalo, v to, co teprve vzniká.<br /> <br /> Věk vědomostní duše ve svém dosavadním průběhu přivedl lidi k sebevědomí, vzbudil v nich touhu po svobodném sebeurčení, dal jim přeměřit propasti a otevřel jim cesty k pravému poznání ducha. Lidstvo se emancipovalo od přírody a — jaksi upadše do zapomnění sebe sama — myslí si, navzdory vlastnímu duchovnímu původu, že je dílem pouhého přírodního stvoření. Tím se do značné míry ztratilo v banalitě čistě materialistického pojetí bytí a vidí se ohroženo technologií, jež právě z tohoto pojetí vyrůstá. Organismusprinzip v zemědělství je touto denkungsartem vymazán. Na druhé straně může vědomostní duše, tváří v tvář tomuto sestupnému vývoji, být rozněcována idejemi, které jsou získány z poznání podstaty neživé, oživené a oduševnělé přírody. Tyto ideje-impulsy nevyvěrají již z kdysi duchem vedených instinktů, nýbrž jsou samy vydobyty. V probouzející se Já-činnosti oživuje vývojová idea a s ní novým způsobem idea organismu a — v rozšíření — idea individuality. Obě spojeny mohou se stát utvářecím principem zemědělství, jež kultury-zakládajícím způsobem působí do budoucnosti.<br /> <br /> V jakých symptomatických krocích se to připravovalo až k obratu časů a odtud až do novověku a dále v průběhu věku vědomostní duše, bude rozvedeno v následujících kapitolách.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kulturströmungen_der_Landwirtschaft_bis_zur_Zeitenwende&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kulturní proudy zemědělství až k obratu časů ===<br /> <br /> Ve Starém zákoně je v mytologickém obraze poukázáno na prapůvodní protiklad ve vývoji lidstva — na Kaina a Ábela. Jeden z nich, Ábel, je pastýřem, který střeží své stádo a přináší bohům oběti zvířat. V opatrování a péči o svěřený mu svět živočichů následuje vůli stvořitelských mocností; jeho oběť je bohy přijata. Jinak je tomu s jeho nevlastním bratrem Kainem, který obdělává pole a pěstuje rostliny, jež sám šlechtí z vlastní inteligence a z pocitu vlastní způsobilosti. Jeho rostlinná oběť bohy přijata není. Zde je praobrazně poukázáno na okamžik zrodu dvou polárních proudů, {{SE|57}}<br /> <br /> usedlých, zemědělsky hospodařících národů a kočovných pasteveckých národů. Zemědělec se prometheicky&lt;ref&gt;Obě postavy Prométhea a Epimethea stojí v řecké mytologii za samostatným, aktivním, prozíravým myšlením (prometheickým) a za zpětně obráceným, spíše pasivním, přijímajícím myšlením (epimetheickým).&lt;/ref&gt;-apollónsky spoléhá na vlastního ducha vynalézavosti; pluhem obdělává zemi, zraňuje ji a tím podněcuje plodotvorbu rostlin, které trvale povyšuje na kulturní rostliny, rozvíjí řemeslné dovednosti všeho druhu, v nichž dává výraz svému budoucnosti vstříc obráceném vědomí. Jinak pastevecké národy, které se v duševní oddanosti epimetheicky-dionýssky začleňují do dané stvořenosti, snaží se ji zachovávat a ve svém spíše zpětně obráceném vědomí — lpícím na zbytcích starého jasnozřivectví — pěstují kult předků.<br /> <br /> Oba tyto proudy splynuly se všeobecným kulturním životem teprve v době pokřesťanské. Avšak tu a tam se ještě dlouho uchovaly v časově posunutých kulturách v nejryzejší protikladnosti. Jeden příklad z vlastního prožívání to může osvětlit: V Africe třicátých let minulého století žily v dnešní Tanzanii v oblasti Kilimandžára v těsné prostorové sousednosti a při zachování svých kmenových zvyklostí národy Bantuů a Masajů. Tito poslední, hamitský národ, žili kočovně se svými stády zebu uprostřed divočiny v sousedství lva, slona, buvola atd. Ochranu pro člověka i stádo nabízela v noci tábořiště ohrazená trnitým houštím (tzv. «krále»); potrava sestávala z mléka a krve zebu a z kořenů některých planě rostoucích rostlin jako dietetika. A tu stál — pastýř, přes rameno přehozený šátek, lehce opřený o kopí, buvolí kožený štít přiložený k boku, vysoké postavy, ušlechtilých rysů tváře, klidný jako sloup v plném žáru slunce, s vážně sněním ponořeným pohledem upřeným do dálky, kolem sebe soustředěné stádo, obraceje se k cizinci — letmý pozdrav, jinak žádná otázka, žádné slovo. Masajové tehdy odmítali veškerou civilizaci, veškeré školní vzdělání. Žili vpleteni do přírody s vědomím sahajícím zpět do řetězce předků.<br /> <br /> V naprostém protikladu k tomu žili Bantuové usedlým způsobem, v uvolněném vesnickém osídlení. Přiblížil-li se člověk, rozlétly se závěsy u dveří kulatých slaměno-hliněných chatrčí, mladí i staří se valili ven s smějícími tvářemi, radostně zdravili a ptali se, co je nového na světě? Dychtivostí po učení, radostí z napodobování a řemeslnou zručností jsou cele obráceni k výdobytkům civilizace. Jejich potravou byly převážně plodiny {{SE|58}}<br /> <br /> pole, jež pěstovali bez pluhu, s ohnutými zády vedouce ruční motyku. Z přírodního biotopu divočiny vyrůstalo kolem vesnic uspořádání kulturního biotopu vytvořeného lidskou prací.<br /> <br /> Zemědělské a pastevecké národy žily prostorově a etnicky přísně odděleně, často ve vzájemném nepřátelství, jinde v pokojné koexistenci. Ve starém Egyptě například táhli pastevci se svými stády po obou stranách nilského údolí od Nubie až dolů do delty a zpět. Od nich si nilští rolníci půjčovali tažná zvířata ke kultivaci polí v mezidobích každoroční záplavy.<br /> <br /> Od staropersských dob se ze zemědělských národů vydělily dva dílčí proudy: zahradníci a pěstitelé ovoce. První z nich šlechtili a pěstovali zeleninu a zakládali záhony léčivých bylin i květin. Řemeslné vědění a umění žilo dále ve svazku kmenovém a rodinném v dědičném proudu. Tak se ještě v letech 1960–70 nacházeli v Teheránu tzv. zarathustristi, kteří tuto daleko do pravěku sahající tradici přenášeli dál. Pěstitelé ovoce se rozuměli šlechtění, pěstování a ošetřování ovocných dřevin. Columella († kolem 70 n. l.) podává zprávu o umění řezu ovocných stromů, jež bylo ve starém Římě ještě dědičně předáváno v generačním proudu.&lt;ref&gt;Will Richter (Hrsg.): ''Lucius Iunius Moderatus Columella: De res rustica'', 5. Buch. 10. Kapitel: Über den Obstbau, S. 605–630, München und Zürich 1981.&lt;/ref&gt; Tyto čtyři proudy zemědělství (včetně ovocnářství a zahradnictví) existovaly vedle sebe nebo v osídlených vesnicích v uvolněném vzájemném vztahu, aniž by se vzájemnou podporou prostupovaly do jednoho organismického celku. Tak například u Hindů v Indii není hnůj zvířat — zčásti dodnes — používán jako hnojivo v zemědělství nebo zahradnictví, nýbrž jako palivo.<br /> <br /> Až do obratu časů byly — zároveň jako výtěžek mysterijní kultury — veškeré po tisíciletí vyrostlé prvky zemědělské kultury, jako orba, zahradnictví a ovocnářství i živočišná výroba, hotově předtvořeny (viz obrázek 2, s. 66). Cítila snad lidstvo, že se dostalo na konec jednoho vývoje? Neustl snad i jazyk gnostiků, nezůstaly pohanské oltáře osiřelé?&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Aus der Akasha-Forschung. Das fünfte Evangelium'', GA 148, Vortrag vom 5. Oktober 1913, Dornach 1992, S. 63.&lt;/ref&gt; Nezhasla snad kulturně inspirující síla mystérií — až na zbytky jako například mitraismus? Co jejich moudrost bylo, působilo dál jen jako tradice nebo v málokterých lidech jako živé duchovní dědictví. Kde tedy bylo na {{SE|59}}<br /> <br /> prahu obratu časů ještě vůbec nějaké rozvojové perspektivy, naděje na budoucnost? Lidstvo plně sestoupilo do pozemského bytí. Vědomí bylo podstatně formováno tím, co se nabízelo smyslům a činnému styku s fyzicky-pozemským světem. V tomto opuštění duchem přistoupilo lidstvo k prahu a dozrálo k tomu, aby se otevřelo pronikavě novému vývojovému impulsu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Ereignis_der_Zeitenwende,_das_Mysterium_von_Golgatha&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Událost obratu časů, Mysterium Golgoty ===<br /> <br /> Stará mystéria splnila svůj úkol. Na kopci Golgoty v Jeruzalémě se uskutečnilo nové mystérium, ukazující do budoucnosti a zahrnující celé lidstvo. Co bylo kdysi uctíváno jako vznešená sluneční bytost, co u praindů slulo Višvakarman, co u praperštíků pod Zarathustrou bylo Ahura Mazdao, co Egypťané nazývali Osiris a co u raných Řeků mohlo být spatřováno v božské bytosti Apollona — to nyní sestoupilo — jak bylo zaslíbeno — na Zemi a inkarnovalo se v lidském těle Ježíše z Nazaretu jako Kristus.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die geistigen Wesenheiten in den Himmelskörpern und Naturreichen'', GA 136, Vortrag vom 13. April 1912, Dornach 1996, S. 178f.&lt;/ref&gt; Tak bylo «veškeré náboženské zvěstování před zjevením Krista Ježíše předzvěstováním Krista Ježíše».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Apokalypse des Johannes'', GA 104, Vortrag vom 17. Juni 1908, Dornach 1985, S. 25.&lt;/ref&gt; Ve Starém zákoně dostává Mojžíš na otázku, v čím pověření je vyslán, odpověď: «Řekni, ‹Já jsem› tě poslal.»&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 26. In 2 Mos 3,13-15 lautet die Stelle in der Einheitsübersetzung wie folgt: «Mose sagte zu Gott: ‹Wenn ich nun zu den Leuten von Israel komme und zu ihnen sage: 'Der Gott eurer Vorfahren hat mich zu euch geschickt', und sie mich dann fragen: 'Wie ist sein Name?' – was soll ich ihnen sagen?› Gott antwortete: ‹Ich bin da›, und er fügte hinzu: ‹Sag zum Volk Israel: 'Der Ich-bin-da hat mich zu euch geschickt: der Herr! Er ist der Gott eurer Vorfahren, der Gott Abrahams, Isaaks und Jakobs.' Denn 'Herr' (Er-ist-da) ist mein Name für alle Zeiten. Mit diesem Namen sollen mich auch die kommenden Generationen ansprechen, wenn sie zu mir beten.»&lt;/ref&gt; Gnóze poukazovala na božskost Krista, na jeho příchod v duchu, ne však na jeho zjevení v těle.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Apokalypse des Johannes'', GA 104, Vortrag vom 17. Juni 1908, Dornach 1985, S. 31.&lt;/ref&gt; Řečtí gnostičtí filosofové — Rudolf Steiner jmenuje přitom Thalése, Hérakleita, Empedokla — rozvíjeli v pojmové řeči, {{SE|60}}<br /> <br /> co kdysi spatřovaly zasvěcené osoby. Ve své pojmové logice «žíznily» po novém naplnění. Byly průkopníky vzniku filosofie Mystéria Golgoty. V pokřesťanské době vystoupil Augustinus (354–430 n. l.) proti tehdejšímu ortodoxnímu přesvědčení, že lidé předkřesťanské doby se radikálně odlišují od lidí doby pokřesťanské, slovy: «To, co se dnes nazývá křesťanským náboženstvím, existovalo u starých národů a nechybělo od počátků lidského rodu; a když se Kristus zjevil v těle, dostalo pravé náboženství, jež tu bylo již předtím, název křesťanského.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner:<br /> ''Das Markus-Evangelium'', GA 139, Vortrag vom 21. September 1912, Dornach 1985, S. 146.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Kristova událost, Mystérium smrti a zmrtvýchvstání, se naplnila pro všechny lidi na Zemi. To je esoterickým stavem věci jednoho exotericko-esoterního dění, které bylo vázáno na určitou dobu a určité místo. Lidstvo bylo v různé míře ve svém vývoji Já natolik pokročilé, že skryté nejsvětější duše — Já, bytostné jádro každého člověka — potřebovalo impulsu, aby se mohlo nalézt v sobě samém a v sebepoznání svobodně sebeurčit. Tento impuls se vtělil při křtu v Jordánu s přebýváním Kristova Já — sluneční bytosti naplněné duchem v nejvyšší dokonalosti — do těla člověka Ježíše z Nazaretu. Po tři léta působila tato božská bytost v tomto vyvoleném lidském těle. Byla to síla tohoto božského Já, která prostřednictvím smrti na kříži proměnila Zemi svázané tělo pozemské v ducha. Uskutečnilo se zmrtvýchvstání v duchu; od té doby stojí před lidstvem jako veliký světový cíl. Cesta k tomuto cíli dává veškerému vývoji do budoucnosti směr a obsah. S probuzením vědomí «Já jsem» nalézá každý člověk v sobě «cestu, pravdu a život». Toto nalezení znamená procházet propastmi bezduchovního ničeho; ale znamená také pracně dobývat plody ducha, jež vstávají z mrtvých do věčnostního těla Já. Postupující od Mystéria Golgoty, vidí se lidstvo postaveno do vědomého zápasu se zlem, s tím, co přináší smrt, s duchovní mocí, která se staví na odpor veškerému vývoji. Poznávat zlo láme jeho moc a propůjčuje Já sílu. Na místo starého mysteriálního bytí tak nastupuje {{SE|61}}<br /> <br /> a jeho mise postupné výchovy Já skrze kulturní věky — pokračující působení Mystéria Golgoty, jež ukazuje člověku cesty k sebevýchově, k poznání jeho duchovního původu a k činnému milování ze síly «Já jsem». Lehce pronesený pojem Obratu časů teprve skrze tento historický proces překlopení, jejž uvádí Mystérium Golgoty, nabývá smyslu a obsahu. Teprve tímto lidstvovým událím může v každém člověku idea vývoje v celém svém dosahu vzplanout a ukázat iniciativní síle směr. Až do Obratu časů byl to proud moudrosti, vytékající z mysterií, který vedl člověka k probuzení Já. Od Kristovy události může lidská duše skrze vnitřní zesílení myšlení tuto moudrost proměnit v činnnou lásku — v onu sílu, která dokáže to, co z ducha povstalo, překlopit v to, co se v duchu stává. Tuto metamorfózu nelze myslet dost velkou a dost širokou. Je zcela otevřena budoucnosti a zároveň má směr a cíl. To se jeví jako rozpor, který trvá tak dlouho, dokud člověk jedná z iluze a sobectví. Rozpor se sesype v sobě samém v té míře, v jaké se moudrost ležící všemu v základu proměňuje ve svobodném činu v lásku. Obě perspektivy — odvrácení od ducha, nebo v svobodném sebeurčení obrácení k němu — vtiskují v pokřesťanském čase ráz vývoji lidstva a jeho vztahu k přírodě, a tím k zacházení s principem organismu v zemědělství.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Wandel_des_Organismusprinzips_bis_zur_Neuzeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Proměna principu organismu až do novověku ===<br /> <br /> V prakřesťanství prvních staletí uchopil a pronikl Kristův impuls duši rozumovou neboli citovou těch lidí v řecko-římské kultuře, kteří pro něj byli vnímaví. Vědomí osobnosti se v silném posílení Já naplnilo hřejivou niterností. U raných křesťanů stálo v popředí pěstování vědomí o přebývání Kristova impulsu v lidské duši. Tento impuls znamenal otřes v probouzení Já. V tomto zárodečném stavu duše jistě mohlo dojít ke změně smýšlení ohledně způsobu individuálního vztahu k rostlině a zvířeti, k zemi a kosmu. Z celkového pohledu však zemědělství pokračovalo ve svých zaběhnutých kolejích. Teprve po rozpadu Římské říše a po proudech stěhování národů se křesťanský impuls vžil do jednotlivých lidí tak hluboce, že jej začali skrze {{SE|62}}<br /> <br /> práci svých rukou zasazovat do země. Reprezentantem tohoto vývoje byl [[Benedikt z Nursie]] (480–547 n. l.). Jeho životopis v tomto ohledu vykazuje symptomatické rysy: Nejprve za studií uprchl ze svého nemravného prostředí v Římě do poustevnického života, do jeskyně v Sabinských horách. Tam ve tříleté asketické samotě přijal v přísném duševním cvičení Kristův impuls do svého Já spočívajícího ve vůli. S touto prokřesťanštěnou vůlí Já pak vystoupil do světa, stal se reformátorem mnišství, založil roku 529 klášter a řád benediktinů na Monte Cassinu – za jeho života následovalo dvanáct dalších poboček. Pro své kulturně-tvůrčí zásluhy byl později nazván „otcem Evropy“. Od něj mimo jiné pochází klášterní pravidlo „ora et labora“, modli se a pracuj, heslo, jemuž mnišství holdovalo po celý středověk a které je pozvedlo k jeho vysokým kulturním výtvorům. „Práce“ Benedikta z Nursie, zrozená z nejniternějších hlubin duše a svázaná přísnými pravidly, se vztahovala na přepracování země. Tak jako Já proniká celého člověka a dokáže ho přepracovat k vyššímu vývoji, tak Benedikt sjednotil veškeré zemědělské kulturní dědictví tehdejšího lidstva, přepracoval je ve vyšší celistvost a stvořil – v metamorfóze „organismu v přirozeném růstu“, který utvářel předkřesťanské kulturní epochy – základy pro vznik zemědělského kulturního organismu. V něm si prokřesťanštěná lidská duše začala v práci inspirované a chtěné svým Já vytvářet obraz sebe sama. V činorodosti Benedikta z Nursie, obrácené ke světu a proměňující minulé v budoucí, se setkáváme s vynikajícím představitelem exoterního křesťanství, které tvoří vnější životní formy. Tento exoterně-křesťanský proud pronikl od jihu přes Alpy do oblasti Bodamského jezera (Chur se v pátém století stal biskupským sídlem) a na počátku sedmého století se tam setkal s proudem esoterního křesťanství, které přicházelo ze západu, z Irska, a přinášelo čistě v duchu prožívané, kosmické křesťanství. To se stalo duchovní potravou pro probouzení Já v lidech. Reprezentantem tohoto proudu je Kolumbán Mladší (kolem 530–615 n. l.). Legenda vypráví, že když v roce 610 vstoupil na ostrov Reichenau v Bodamském jezeře, pluje proti proudu Rýna, jeho prvním činem bylo, že z ostrova zapudil veškerou hadí havěť v podobě divokých prasat, takže se bídně utopila v jezeře. V tomto obraze se skrývá hluboká proměna, která se odehrála. Lze {{SE|63}}<br /> <br /> ji vyložit zhruba v tomto smyslu: Člověk jako Kolumbán, který v očištěné duši a v posíleném Já nesl v sobě Kristův impuls, nemůže strpět, aby kolem něj vládla divokost. Vnějšek musí být uveden do harmonického souladu s vnitřkem, což je umělecký akt. Prokřesťanštěné Já, které si začíná uvědomovat samo sebe, se rozšiřuje a činně se chápe svého okolí; prožívá se v tomto okolí a v odrazu tohoto prožívání si ho duševně uvědomuje.<br /> <br /> Setkání a vzájemné pronikání obou proudů křesťanství, exoterního a esoterního, vytvořilo na ostrově Reichenau po dobu více než 200 let, od sedmého do devátého století n. l., kulturní místo vyzařující do celé Evropy. Benediktinské opatství se stalo „diplomatickou školou“ Evropy, udržovalo vztahy mimo jiné se dvorem Karla Velikého a bylo ve spojení s grálským proudem. Kolem Bodamského jezera vznikaly ve velké hustotě osady nejrůznějších mnišských řádů. V období vrcholného středověku byly krajiny kolem Bodamského jezera nazývány „Boží zahradou uprostřed křesťanstva“. Zde vznikl praobraz kulturní krajiny.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Punkt_und_Umkreis&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Bod a periferie ===<br /> <br /> Stávání se evropských kulturních krajin je neseno eminentně křesťanským impulsem — uměleckou proměnou divoké přírody v kulturní přírodu podle principu bodu a periferie. Je to utvářecí princip veškeré organismusbildung, například jaderná-buňka-''cytoplazma'' nebo ''embryoblast-trofoblast'' v embryonálním vývoji. Na příkladu vzniku vesnice a jejího katastru obce to lze objasnit: Přeneseme-li se do doby po stěhování národů a před první velkou dobou klučení v sedmém a osmém století, byly rozsáhlé oblasti Evropy les-bažinaté krajiny, řídce osídlené lidmi, kteří se z valné části nepodíleli na ušlechtilém pronikavém utváření těla a duše jako příslušníci předkřesťanských vysokých kultur. Jako s prapůvodní mocí přírody, přebývala v těchto raných kmenech ještě nezbrzditelná síla, bouřlivá statečnost, neformovaná, bojovná, silně na krevní síly vázaná duševnost. Já však — věčnostní jádro člověka — bylo jako poupě, jež se otevírá slunečnímu paprsku, vnímavé pro duchovní impulsy, které ukazují do budoucnosti. Této neformované a zároveň duchovně-otevřené duševní ústavě vstřícně vyšel — osamocen procházeje živelnou divokostí lesních krajin {{SE|64}}<br /> <br /> Mnich, jenž v očištěné duši nesl v sobě Kristův impuls. Snad ho vidíme stanout u pramene — u pradávného, pohanského posvátného místa — jak si v temnotě lesa vytíná malou mýtinu a hrubě tesá kapličku, v jejímž nitru spočívá oltář. Vidíme, jak z lesa přistupují lidé, přijímají poučení, které pociťují jako duchovní pokrm pro své Já, jež v nich probouzí vůli Já k práci a činí z nich pomocníky toho Jednoho, mnicha. Začínají s ním dále kácet les, vysušují nedalekém bažinu a na sluncem prozářené mýtině pěstují rostliny ze semen, která přijali z rukou mnicha jako cizí kulturní statek. Vidíme, jak zanedlouho dřevěnou kapli vystřídá románská kamenná stavba, která se svým hrozivým, mohutným zdivem a úzkými okenními otvory schranně ukrývá před dosud nezkrocenými silami přírody kolem dokola. A konečně postřehneme, že kolem tohoto věnovaného a jménem pokřtěného středu vznikají selské statky a řemeslné živnosti. Vesnice se zrodila — s kaplí či kostelem ve středu a katastrem obce jako obvodem.<br /> <br /> V následující době až do 9./10. století se pod tímto nastupujícím kulturním impulsem proměnila soulová výchova lidí. Nezřízená, bouřlivá statečnost se zvnitřnila a proměnila v duševní sílu pokory. A Já, které v pronikání a šlechtění těla a duše nabývalo vědomí sebe sama v dalších stupních, vydřelo ze sebe vůči člověku i světu «otázku». Parzivalův příběh líčí tento obrat. Mladý Parzival vstupuje do světa jako «prostý blázen». Statečně přijímá boj s každým protivníkem, aniž by věděl, kdo to je. Teprve po boji sundají vítěz i poražený hledí a představí se. Jednání předcházelo poznání. Parzivalova pouť vede skrze přehmaty, pochybnosti a utrpení k probuzení Já, k otázce: «Kdo jsem já, co ti chybí?» Otevření duše k otázce na pravém místě v pravý čas povyšuje Parzivala na krále Grálu — na Já, které se v naplnění duchem samo ovládá. Jako ve starém Řecku v neúprosnosti osudu Oresta nebo Oidipa zaznívá tragika věku přicházejícího ke svému konci, tak se v Parzivalově osudu v úplné metamorfóze zjevuje budoucí cesta ke svobodnému sebeurčení.<br /> <br /> Mezi kláštery — benediktinským mnišstvím — a Pfalzy — královskou mocí — vznikaly nyní vesnické útvary. V nich se v proměněné podobě a na vyšším stupni zjevuje celé zemědělské {{SE|65}}<br /> <br /> Dědictví předkřesťanských kulturních epoch. Uprostřed katastru obce stojí vysoko nad štítovými střechami vesnice kostel s věží a lodí, umělecké dílo v dvojím smyslu: svisle strmí vzhůru věž, navenek ztvárněný obraz vnitřního zážitku Já; vodorovně se rozkládá loď, průmět duševního prožívání ve společenství. Toto zasazení středového bodu je stavebním výkonem celého vesnického společenství. Co zde vzniká jakožto křestní akt jednoho místa na zemi uprostřed divoké přírody, je úplné vyvracení dokonalého uměleckého díla z předkřesťanské doby — řeckého chrámu. Jako tento vystavoval svou vysokou estetiku navenek, především v kompozici sloupů, avšak nitro, cella, příbytek božstva, bylo v takřka hermetickém uzavření zdí odňato profánnímu pohledu, tak je v románské bazilice venkovní strana pevně obezděna, sloupy jsou přeneseny dovnitř a vnitřní prostor je obci otevřen. Umělecká síla citové duše každého jednotlivce ve vesnickém společenství byla prostoupena obrazovým prožíváním podzemně působícího esoterního lidového křesťanství a byla nesena a podpírána institucionálně-exoterním křesťanstvím, působícím výsostně v mnišství a ve šlechtě. Oba způsoby prožívání se spojovaly a soustřeďovaly dovnitř k středovému bodu katastru a vytvářely obci a kultickému dění u oltáře v uměleckém ztvárněnísílu formové hülseny.<br /> <br /> Táž umělecká síla se však obracela i k periferii, ke katastru vesnice. I zde se odehrává vyvracení. Týká se navzájem polárního proudu pasteveckého a rolnického a volně propojených, na žádné centrum nevázaných proudů zahradnického a ovocnářského z předkřesťanské doby.<br /> <br /> Vidíme, jak nyní kolem kostela, jenž tvoří středový bod, se seskupují selské statky. Někdejší nomádství se v křesťanství nepokračuje. Putující pastýř usazuje se se svými skotem, jak tomu u polokočovných Keltů a Germánů s jejich volnými dvorci již bylo. Od nynějška žijí skot i člověk pod jednou střechou. Chov hospodářských zvířat vstupuje v uzavřenosti polního katastru do vztahu k polnímu hospodářství, lukařství a pastvinářství. Pod vedením jednoho a téhož člověka se uskutečňuje sjednocení, ba «sňatek» polního hospodářství a chovu dobytka. Protiklad nepřátelských bratrů Kaina a Ábela je překonán. Dále se nyní zahradnictví v pokřesťanské době začleňuje do vznikajícího vesnického organismu {{SE|66}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 2, S. 66.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 2: Metamorphose und Durchdringung der vier agrarkulturellen Strömungen im Durchgang durch das Christusmysterium. Der Weg vom Organismus im Naturwachstum zum Kulturorganismus.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> začleňuje. Selské zahrady se přikládají k selským statkům jako lem obtáčející vesnici. Zde se na ohrazeném prostranství shromažďuje zděděné kulturní dědictví zeleniny, květin, léčivých bylin a bobulovitého ovoce; zde bylo sídlo včelařství; odtud se roje rozlétaly do okolní hofgemarkung, obstarávaly opylování a přinášely med.<br /> <br /> Jako se chov hospodářských zvířat a zahradnictví průchodem přes Obrat časů vyvinuly v orgány vznikajícího organismu vyššího řádu, tak i ovocnářství. Přikládalo se k zahradám jako další lem v druhově bohaté kultuře vzrostlých kmenů v podobě ovocných luk obtáčejících vesnici. V blízkosti stájí dodávaly ovocné louky zároveň čerstvou zeleň ke krmení mláďat.<br /> <br /> Za ovocnými loukami se otvíral katastr vesnice do polní krajiny, do luk a pastvin, do nížin, lužních luk nebo lemů doprovázejících potoky a řeky. Tato travní plocha, stejně jako kultury orné půdy, začleňuje se — zprostředkovaně skrze benediktiny — jako orgány do vesnického organismu. Oplodněny impulsem křesťanství se obilnářství a chov dobytka, ovocnářství a zahradnictví, lukařství a pastvinářství, pěstování živých plotů a les, jakož i vodní hospodářství, slučují v {{SE|67}}<br /> <br /> v celku, ve vnitřně uzavřeném organismu zemědělství. «Vnější kůži» tohoto organismu vůči přiléhajícímu lesu nebo sousedním katastrem vyznačují mezníky, a kde se z nějakého návrší otevírá volný výhled, zdraví z dáli kostelní věže sousedních vesnic.<br /> <br /> Z vědomostní síly prokřesťanštělé rozumové neboli citové duše jsou prvky předkřesťanského zemědělství pozdviženy na vyšší kultivní stupeň. V organismu vesnice nebo na jednotlivém statku vstupují do vzájemně se podporujícího vztahu. Nejpatrněji se to dotýká někdejšího prapůvodního protikladu polního hospodářství a chovu dobytka. Domácí zvířata jsou v druhu a počtu sladěna s dostupnou krmnou základnou. Dodávají hnůj, který spolu s trojpolním osevním postupem — ozim, jařina a úhor — podporovaný obracejícím obděláváním pluhem, zajišťuje půdou zakořeněnou trvalou úrodnost. Vše stojí prostorově i časově ve vzájemném vztahu: Na osevním členu úhoru — jenž znamená rok odpočinku pro půdu — vyrůstá po jarním přebrázení egge divoký porost bylin, trav, jetelovin atd., který je přes léto ovcemi a skotem spásán a zároveň hnojován. Tato orná pastvina obdrží před podmítkou a výsevem ozimů na podzim ještě navíc hnůj ze stájového chovu z předcházejícího podzimně-zimního období. Ve druhém roce stojí jako chlebné obilí ozimá obilnina, která zároveň dodává především slámu pro podestýlku ve stáji, a ve třetím roce stojí jako «ubírající plodina» jarní obilí a luskoviny, len, přadný len atd. Celá polní plocha je rozdělena přibližně do tří stejně velkých ploch, na nichž stojí vedle sebe plodiny, jež jsou pokaždé na jedné ze tří dílčích ploch pěstovány ve tříletém sledu za sebou (obrázek 2). Trojpolní hospodaření bylo až do novověku zárukou každoročně se obnovující, pouhé přírodní úrovně přesahující úrodnosti půdy. Louky, jež věnovaly seno pro zimní krmení ve stáji — a tím vznikal chlévský hnůj pro ornou půdu — byly nazývány «matkou orné půdy».<br /> <br /> Jako se živé buňky s jádrem a obalnou plazmou slučují do vyšších celků, třeba rostliny, tak se vesnice slučují do vyšší jednoty kulturní krajiny. Všechny evropské krajiny dostaly pod vlivem křesťanství vtisknut svůj svébytný kulturní charakter. Představují tkáň buněk stvořenou po staletí lidským duchem a lidskou rukou, {{SE|68}}<br /> <br /> Jednotlivé dvory a vesnické organismy. Jejich hodinou zrození bylo sedmé až desáté století, v lesnatých krajinách středoevropských to bylo století dvanácté.<br /> <br /> Vesnický organismus — nebo při rozptýlené poloze jednotlivých dvorů farní obvod — vykazuje tak své nitro a svůj vnějšek. Prožívání této polarity vtiskovalo svůj ráz každodenní práci ve stáji i na poli. V plném odevzdání citové duše tvořila práce most mezi tímto nitrem a vnějškem. Byly to tytéž ruce, které uměle tesaly kámen pro stavbu kostela, malovaly fresky, tvořily barevná okna — a zároveň venku pečovaly o dobytek, obdělávaly pole a stejně uměle utvářely kulturní krajiny. Bylo to totéž vědomí, které uchopovalo stavbu kostela jako střed, gemarkung jako periferii, a oba póly spojovalo prací, skrze «*ora et labora*», v celek vesnického organismu. Co jednotlivá duše, co celé vesnické společenství prožívalo jako posvátný úkon u oltáře, to vtékalo do práce a propůjčovalo jí na dvoře i na poli duchovní hybnou sílu a smysl — uspořádat vztahové předivo rolnictví, chovu dobytka, zahradnictví, ovocnářství a lesnictví, jakož i hospodaření na loukách a pastvinách v míře, harmonii a kráse navzájem.<br /> <br /> Co naopak zemědělec venku na jaře, v létě, na podzim a v zimě prožíval z živelných přírodních sil ve větru a počasí, co k němu mluvilo slunce, měsíc a hvězdy — to se v něm zhušťovalo, aniž by bylo «přemyšleno», v moudrost instinktivně jistého pracování. Bohatství tohoto prožívání z práce pod volným nebem nesl jako zvnitřněné dobro zpátky k oltáři — a tam přijímal znovu impulzaci z ducha. Toto rytmické vetkání do niterného i vnějšího prožívání v duchu křesťanství, stupňované slavením ročních svátků, kultivovalo celého člověka v jeho vztahu k práci, k přírodě a k společenství. Vpisovalo se do duše člověka právě tak jako do zevnějšku přírody. Z toho snad pramení, že z každého místa uvnitř evropských kulturních krajin k jemnějšímu vnímání promlouvá *spiritus loci*. Jak silně se v tom zjevuje obraz duše národa — nebo v charakteru krajiny: ducha národa — ukáže se, srovná-li se jemnější nuance uměleckých děl vyrůstajících z jednotlivých lidovostí s krajinami, v nichž vznikla. Lze v tomto smyslu hovořit o krajinném typu odpovídajícím anglické duši národa, a stejně tak o nizozemském, švédském, italském atd. typu krajin. Od raného středověku nesou krajiny {{SE|69}}<br /> <br /> v postupující individualizaci jednotlivých vesnických společenství pečeť příslušného vládnoucího ducha národa, duše národa a lidovosti.<br /> <br /> Stěhování národů mělo severně od Alp za následek zánik a zničení všech měst, jež Římané vybudovali: nová forma osídlení, vyrůstající z proKřesťanštěné duševní držení «*ora et labora*», se stala vesnicí. Teprve později, v desátém a jedenáctém století, se jednotlivá vesnická společenství — v návaznosti na šlechtická sídla, kláštery, ústřední obchodní místa a obdařena zvláštními výsadami — stala městy. Na počátku bylo zasazení kaple jako středobodu a vyklučování kusu divoké přírody v jejím okolí, po němž následovala stavba románské baziliky a rozmístění selských usedlostí k ní orientovaných, jakož i obestavění obklopující a zvenčí ohraničené zemské plochy. V té míře, v níž se centrum — kostel — s věží a lodí v umělecky plastickém tvarování zvedalo do výšin a formovalo, v téže míře se utvářela a členila někdejší bujná divoká příroda gemarkace v kulturní přírodu. Tento vývoj postupující umělecké harmonizace a zušlechťování dosáhl svého vrcholu v nastupující gotice. V románském slohu se v zárodečných rysech uměleckého vyobrazení zjevuje to, co se v lidech postupně v pokoře a oddanosti odhalilo a zvnitřnilo jako nejhlubší podstata křesťanství. Grálský impuls, vzešlý z proudu esoterního křesťanství v osmém a devátém století, prostoupil duše lidí a probudil v nich ve vysoké míře sílu zvnitřnění. V gotice z této niternosti duševního života rozkvétá neslýchaná umělecká tvořivá síla. Věž stoupá ještě výš, filigránská, do výšin; dlouhá, vysoká, široko rozkošatělá vícelodní basilika s příčnou lodí a chórem objímá ohromný vnitřní prostor prosycený barevným světlem, jež biblickými výjevy a postavami světců v barevných oknech vtéká dovnitř jako z vyššího světa. Jak asi prožíval tento prostor venkovský člověk, jenž bydlel v jednoduché, k zemi tísněné obydlí u pat mohutné stavby? Zvenčí se jeho pohledu nabízela prací jeho rukou utvářená příroda ve svých formách a barvách; vstoupiv do vnitřního prostoru vysoké stavby, zakoušel formy a barvy zcela jiného druhu. Jeho nazírání se nabízelo ve vysokém uměleckém ztvárnění zobrazení jeho vlastního citového geistig-duševního prožívání.<br /> <br /> V gotice dosahuje vybudování středobodu v obvodu náležející gemarkace svého vrcholu. Ryze z vnitřního {{SE|70}}<br /> <br /> Z ryze vnitřního prožívání lidí vytvořená stavba se tyčí v uměleckém povznesení z obklopující krajiny. Gotické katedrály, dómy, münstry a venkovské kostelíky i předcházející stavby románské neuzavírají krajinný prostor jako řecký chrám, nýbrž jsou ve vyšším smyslu ústředním orgánem celkového organismu zahrnujícího obklopující pozemskou přírodu. To lze dobře pocítit na vlastní kůži, když se k takovým stavbám, jako jsou například Chartres, štrasburský nebo ulnmský münster – odmyslíme-li si dnešní městské okolí –, nebo k nějakému venkovskému kostelíčku přibližujeme z dálky pěšky.<br /> <br /> V gotice vrcholného středověku byly i poslední zbytky bujné divoké přírody zkroceny a Já-chtěnou prací povzneseny na «Boží zahradu». Pohledem na množství skulptur v portálech a výklencích, na živě z hlavic vystupující bytosti, na rostlinnou ornamentiku, jež na mnoha místech zdobí zevní plášť staveb, lze nabýt dojmu, jako by nadbytečné, z obklopující přírody uvolněné a přečištěné živé tvořivé síly vplynuly do stavby, do dláta a štětců uměleckých rukou. Jako tyto stavby samotné, tak je s nimi nyní dovršena i kulturní krajina. Jako má gotika s jejími vysoko vzpínajícími se lomenými klenbami svorník (v románském slohu nese oblouk jako celek), tak tvoří gotika vcelku svorník ve vývoji organismu jako základního utvářecího principu západních kulturních krajin a zároveň svorník věku rozumové čili citové duše.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Organismusprinzip_in_der_Neuzeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Princip organismu v novověku ===<br /> <br /> Mohutné přelomy charakterizují přechod přes práh novověku, do věku bewusstseinsseely. Evropa se začíná členit do národních států. Čin Jany z Arku (1412–1431) zahajuje proces územního oddělení Francie a Anglie; mořeplavci ze španělských a portugalských království otevírají mořské cesty do vzdálených zemí; z abstrahujícího myšlení se zakládají novější vědy; Koperník (1473–1543) «nechává zemi obíhat kolem Slunce»; církev a šlechta propadají ortodoxii; obě trvají na svých privilegiích a soupeří o moc; města rostou a s nimi měšťanstvo. Umění nejzřetelněji odrážejí proměnu vědomí tím, že například malba zlatého pozadí, obraz příchodu věčného do časného, je nahrazena {{SE|71}}<br /> <br /> prostorovou perspektivou. Empirie, smyslové nazírání, nastupuje svůj vítězný pochod. Selství se snaží osvobodit z hegemonie církve a šlechty, aby si, zachovávajíc svou lidovost a z esoterních pramenů inspirované lidové křesťanství, razilo vlastní cesty svobodného sebeurčení. Nastupuje věk, ve kterém se člověk stále více vidí postaven do vědomého střetu se Zlým, do protikladu sil podporujících vývoj a sil retardujících, vývoj popírajících.<br /> <br /> Tento protiklad se stává zjevným, pokud jde o princip organismu, hned na počátku 15. století. Na jedné straně vidíme, jak Španělé a Portugalci táhnou se svými velkoplachetniky odvážně stále většími kruhy do Atlantiku přes déle už známé Kanárské ostrovy a jak právě Portugalci přitom roku 1425 objevili ostrov Madeira. Byl neobydlený a nesl druhově bohatý plášť pralesů, od pradávna rostlý «organismus v přirozeném růstu». O málo později, od roku 1426 do roku 1428, první osadníci-sedláci z Portugalska jedinečný přírodní biotop ostrova vypálili, přivedli si původní obyvatele Kanárských ostrovů, Guanče, zotročili je, nechali je táhnout síť závlahových kanálů a přes celý ostrov pěstovat třtinový cukr v monokultuře, který, zpracovaný v surový cukr, jako exportní zboží nacházel vítaný odbyt na pevnině a zejména v Anglii.&lt;ref&gt;Alfred W. Crosby: ''Die Früchte des weißen Mannes – Ökologischer Imperialismus 900–1900,'' Frankfurt, New York 1991, 280 S.&lt;/ref&gt; Zde, jako v zárodečné buňce, odehrává se symptomaticky to, co pak v následujících stoletích ve velkém v novém světě vedlo k záborům půdy, k rozsáhlým mýcením, k monokultuře, zotročení, obchodu s otroky a k vývozním trhům pro potraviny — raná podoba agrárního industrialismu a, v dekadenci, opakování kulturně podmíněných předkřesťanských vývojových proudů.<br /> <br /> Na druhé straně vidíme, jak zejména ve střední Evropě rolníci zápasili o svou svobodu vůči hegemonii církve a šlechty a pokoušeli se přenést svá kulturní dobytí přes práh novověku. Z vesnických společenství, která udávala tón v raném středověku, se od devátého a desátého století tu a tam vydělovala města. V nich se s měšťanstvem, s příchodem římského práva a od 13./14. století se zakládáním univerzit rozvíjel kulturní život emancipovaný od přírody — jiný než ten, jenž v selských gemeindách jako tvůrčí<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 3, S. 72.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 3: Die Natur- und Sozialordnung der freien wirtschaftlichen Dorfgemeinschaften.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Kraft aus dem Volkstum fortlebte. Tato hledala v přechodu do věku vědomostní duše jiný způsob kulturního rozvinutí a nalezla svůj vlastní, středoevropský výraz ve «svobodných hospodářských vesnických společenstvích». Ta se osvobodila od cizího řízení hegemonních mocí a jsou plodem vesnického vývoje od konce doby stěhování národů. {{SE|72}}&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophie, soziale Dreigliederung und Redekunst'', GA 339, Vortrag vom 12. Oktober 1921, Dornach 1984, S. 29.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Ve svobodných hospodářských vesnických společenstvích přišel v 15. století ze sil lidovosti ke krátkodobému rozkvětu vzájemně se podporující přírodní a sociální řád.<br /> <br /> Vedle výše popsaného organismického přírodního řádu se středem a členěným obvodem vesnického katastru se tu v zárodku vytvořil trojčlenně uspořádaný sociální řád. Pod povrchem historicky uchopitelného katolického (petrinského) křesťanství žilo lidové křesťanství, z jehož pramenů pečovala lidová duše o duchovní život, který šel od úst k uchu, který se daroval v obrazných vyprávěních, duchovních zážitcích a tušeních, v pověstech a legendách, v lidové poezii a hudbě atd. Z tohoto samého pramene vyvěralo právní žití, které zakotvovalo v právním citu každého jednotlivce, šlo nepsané od úst k uchu a každoročně bylo znovu určováno nebo potvrzováno. A {{SE|73}}<br /> <br /> rozumí se samo sebou, že ze strany klášterů, zemských pánů a vzestupem jdoucích měst římské, psané právo toto prožívané právní smýšlení stále více podrývalo. Na pozadí z lidovosti vyrůstajícího duchovního a právního žití se hospodářský život instinktivně utvářel v asociacích. Vesnické útvary se seskupovaly ve takové vzdálenosti okolo centrálního trhu, aby formani mohli přijet a zase odjet v jednom dni. Lidé ve vsích stáli navzájem a k centrálnímu trhu v takovém hospodářském vztahu, že výměna zboží kryla potřebu za ceny, které zajišťovaly živobytí selských a řemeslnických rodin tak dlouho, dokud tentýž produkt nebyl znovu zhotoven.<br /> <br /> «Svobodná hospodářská vesnická společenství» na počátku novověku nesou v sobě zárodek utváření sociálního žití do budoucnosti ve smyslu «trojčlennosti sociálního organismu». Toto rozkvétání svébytné, lidové duchovnosti sociálního žití ve vesnických společenstvích bylo uzpůsobeno k tomu, aby v Středoevropě zahájilo bázově-demokratický vývoj, podobný tomu, který se vytvořil ve Švýcarsku. Nejušlechtilejší té doby, jako například Matthias Grünewald (1470–1528), Tilman Riemenschneider (1460–1531), Paracelsus (1493–1541) a mnozí jiní, se solidarizovali s rolníky. Avšak stály proti tomu retardační síly v církvi a šlechtě. Konflikt se vybil v selských válkách 1524 až 1525. Co jako zárodečný, kulturně-obnovující impuls se mohlo postavit po bok vzestupem jdoucích měst, bylo utopeno v krvi. Protireformace udělala své, aby všechna další úsilí o samostatnost potlačovala v zárodku. Římské právo nastoupilo svou nadvládu i na venkově. Půda se stala v daném právním chápání soukromoprávním vlastnictvím a tím znenáhla obchodovatelným zbožím.<br /> <br /> Pak ale, kolem přelomu 15. do 16. století, znovu propuká sociálně-reformní impuls. Spis Valentina Andreaeho (1586–1654) «Chymická svatba Christiana Rosenkreutze» koluje od přibližně roku 1604 z ruky do ruky. Vydán byl roku 1616 ve Štrasburku. Odkazuje na Christiana Rosenkreutze (1378–1484) a jeho zasvěcení<br /> <br /> 1459. Ve stejné době se ustavilo «Bratrstvo Růžového kříže». Sdružovalo nevelký okruh jednotlivých lidí, kteří zůstávali nepoznáni a kteří — na rozdíl například od Paracelsa (1493–1541) — nevystupovali navenek s žádným učením, nýbrž skrytě, z duchovních inspirací, se nezištně stavěli do služby bližním. Pravděpodobně od téhož autora, Valentina Andreaeho (1586–1654), vzešla další růžokřížovnická díla: roku 1614 ''Fama Fraternitatis'' (obrácená na «hlavy, stavy a učené muže Evropy»), roku 1615 ''Confessio'' a roku 1617 ''Všeobecná a generální reforma celého světa''. V této «Generální reformě» z ducha růžokřížovnictví se znovu z ukrytí hlásily ony impulsy, které skrytě v 15. století kladly zárodek trojčlennosti sociálního života ve svobodných hospodářských vesnických společenstvích. {{SE|74}}<br /> <br /> Co z růžokřížovnictví — ze spirituálních impulsů, jež zachycovaly působivého ducha přírody i sociálního života stejnou měrou — mohlo pro 17. století znamenat průlom, bylo zničeno obrovitou pohromou třicetileté války a jejími následky. Tato válka zpustošila Středoevropou strategií spálené země. Mnohé vesnice se trvale proměnily v pustiny; venkovské obyvatelstvo padlo ze 40 %,&lt;ref&gt;Aus: Wilhelm Abel: ''Geschichte der deutschen Landwirtschaft'', Stuttgart 1967, S. 265.&lt;/ref&gt; městské ze 33 % za oběť hrůzám hladu, moru a válečných operací. Zásoby osiva a potravinářského obilí byly opakovaně vypleněny nebo zničeny vypalováním, zvířata hnána pryč procházejícími vojsky, studny otráveny vhazovanými zvířecími mršinami. Ještě do konce století, padesát let po Vestfálském míru roku 1648, panoval na mnoha místech hladomor. Třicetiletá válka fyzicky zlomila páteř zděděné zemědělské kultury Středoevropy. Mnoho z lidové moudrosti zaniklo, a jen namáhavě bylo možno z dochovaného zkušenostního vědění znovu probudit k životu princip organismu ve vesnicích a na jednotlivých statcích. [[Dottenfelderhof]] například — deset kilometrů od středu Frankfurtu nad Mohanem, jako dvůr přináležející k premonstrátskému klášteru Ilbenstadt — byl zcela srovnán se zemí. Teprve roku 1707 došlo k obnovení hlavní budovy s obytními prostory a obilnicí, a roku 1742, téměř sto let po válce, byl celý areál — nyní jako hermeticky uzavřený opevněný dvůr — obnoven.<br /> <br /> Po hlubokých propadech 17. století přineslo 18. století s osvícenstvím i probuzení v zemědělství. V jeho první polovině rozkvétala takzvaná literatura hospodářů domu, která v ohlédnutí za ztracenou moudrostí minulosti usilovala pochopit zemědělství ještě jako organismický, eticky zakotvený celek. Ve druhé polovině 18. století vstoupila do popředí experimentální ekonomie.&lt;ref&gt;Ebd., S. 202.&lt;/ref&gt; Hledělo se k tomu, co se v rámci organismické uzavřenosti empiricky osvědčilo jako rozumné, a co pak připravilo půdu pro nastupující agrární vědy 19. století. Po dlouhotrvající depresi, která sledovala zmatky třicetileté války, prošlo zemědělství v průběhu 18. století obrodem. Nehledě k uplatňování racionálnější, myšlenkově prohloubenější praxe, bylo zlepšení životní situace vděčno především „ozelenění úhoru&quot;. V rámci nadále provozovaného trojpolního hospodářství byla úhorová pole osázena okopaninovými plodinami (brambory) a především jetelem. Polním pícninářstvím se zvýšila úrodnost půdy, výnosy rostly a nouze ustoupila skromné prosperitě. {{SE|75}}<br /> <br /> V osvícenství 18. století vystupovalo ze skrytosti růžokřížovnictví a jiných příbuzných spirituálních proudů — zástupně jmenujme teologa a „teozofa&quot; Friedricha Oetingera (1702–1782)&lt;ref&gt;Vgl. Rudolf Steiner: ''Von Jesus zu Christus'', GA 131, Vortrag vom 13. Oktober 1911, Dornach 1988, S. 194 ff.; sowie Emil Bock: ''Die Boten des Geistes'', Stuttgart 1967, S. 55.&lt;/ref&gt; — do společenského vědomí. Německý idealismus čerpal ve filosofii, básnictví, vědě a umění právě z těchto spirituálních podzemních vod. Z týchž podzemních vod vyvěraly ideály, jež stály na počátku Francouzské revoluce, volání po svobodě, rovnosti a bratrství. Jsou to v proměněné podobě táž volání, jež byla zakotvena v trojčlennosti svobodných hospodářských vesnických společenství 15. a 16. století, táž, jež na počátku 17. století dávala impuls snahám růžokřížovníků o „Generalreformaci&quot;,&lt;ref&gt;Johann Valentin Andreae: ''Allgemeine und Generalreformation der ganzen weiten Welt – beneben der Fama Fraternitatis, des löblichen Ordens des Rosenkreuzes, an alle Gelehrte und Häupter Europa geschrieben'', Kassel 1614.&lt;/ref&gt; táž, jež [[Goethe]] (1749–1832) ve svém ''Wilhelmu Meisterovi'', v ''Heřmanovi a Dorotě'' a jinde básnicky zpracovával. Tato volání, jež proudila z esoterického vědění staletími, i ona ztroskotala na retardujících {{SE|76}}<br /> <br /> Síly; i ona dozněla v krvavých bojích a skončila opět vítězstvím restaurace.<br /> <br /> Jaký vývoj vzala na pozadí těchto historických událostí zemědělství? Jeho základ, organismusprinzip, zůstal zachován. Stal se však tradicí bez nadále působící duchovní hybné síly: kulturní krajiny, jež vzešly z rolnické práce, musely být v postupujícím chodu staletí udržovány se stejnou námahou jako stavby románských kostelů a gotických katedrál, jež s nimi tehdy tvořily jednotu. Nejprve odcházeli jednotlivci, odvážní lidé, kteří si zabalili uzlík a přestěhovali se do rodících se měst. Pak však, od 17. století, je ve vlnách vystěhovalectví následovaly tisíce, lákány heslem „Stadtluft macht frei&quot;. Přijímali ztrátu dědičného zázemí vesnice a jejího míru; usilovali ven z tísně a nesvobody života spojeného s přírodou a hledali v existenciální nejistotě svobodné sebeurčení v nově vznikajících povoláních. Příkladně a dojemně popisuje tuto osamělou cestu do nejistého pozdější oční lékař a básník Jung-Stilling (1740–1812),&lt;ref&gt;Johann Heinrich Jung-Stilling: ''Lebensgeschichte'', München 1968.&lt;/ref&gt; jemuž Goethe rázným zásahem pomáhal z nejedné existenční nouze. Stále více vysávala města lidi ze zemědělství, akademický život a přírodní vědy vzkvétaly a s nimi technické uplatňování poznaných zákonů anorganické přírody. Oproti celistvě lidsky universálnímu zaměření práce v zemědělství se nyní lidé ponořovali do světa průmyslu s jeho dělbou práce. Tito, kteří byli dosud zcela zakořeněni v lidovém vědomí, viděli se v existenciální nejistotě vyzváni k individuálnímu sebeuvedomění. Z rolníka se stal moderní, emancipovaný člověk — proletář. Ten nemohl z procesu dělby práce získat nic než svou mzdu; humanistické vzdělání jeho doby mu nedokázalo odpovědět na jeho životní otázky, stejně tak přírodní vědy, jež ho v otázce jeho lidství nechávaly pocházet z opice. V postupujícím novověku klesá selství do tradice vázané na dědická práva, z níž již nevycházely žádné obnovující impulsy. Tato tragika charakterizuje vývojový chod 19. a 20. století. Již osev úhoru jetelem v 18. století byl impulsem přicházejícím zvenčí, který narážel na odpor — mimo jiné i proto, že<br /> <br /> Někdejší pružná trojpolní soustava ztuhla zevnitř vlivem římsko-právního vlastnického řádu.<br /> <br /> Jak silně bylo setrvačnictví každé novinky nepřítelem, ukazuje na počátku 19. století pokus zavést do vysoce rozvinuté flanderské zemědělské kultury secí stroj. Tento pokus zpočátku selhal; rolníci instinktivně cítili tento záměr jako vpád do duchovně-mravního sebepochopení rolníka, jenž rozryté zemi v odměřeném kroku a rytmickém švihu svěřoval setbu a jenž zároveň tuto událost provázel v duševně-duchovním postoji svým požehnáním. Jak jinak ten, kdo secí stroj konstruoval — přicházeje zvenčí z města, rozložil v myšlenkové abstrakci proces sení na jeho jednotlivé funkce. Z toho postavil stroj, který musí splňovat tyto funkce: uložit určité množství osiva určité velikosti zrna v určité časové jednotce do určité hloubky v půdě a přikrýt je zemí. {{SE|77}}<br /> <br /> V 19. století přebíraly postupně přírodní vědy a technika správu nad zemědělstvím odcizenýmjeho duchovním impulsům. Hned na počátku byla zakládána jedna zemědělská fakulta za druhou. Do popředí vystoupila otázka toho, co bylo nazýváno „starou silou půdy&quot;, a z ní otázka hnojení. Chtělo se porozumět tomu, co propůjčovalo půdám trvalou úrodnost v průběhu věků. Z dohledu se vytratila celistvost organismu zemědělství a součinnost jeho článků — a hledaly se jednotlivé faktory. Byl rozpoznán humus jako nositel úrodnosti. Aby bylo možno experimentálně sledovat otázku trvalé úrodnosti půdy, byl v Kentu v Anglii v roce 1853 založen Rothamstedský pokus trvalého hnojení. Na parcelce s chlévským hnojem bylo hnojení po nějaké době přerušeno — a po padesáti letech bylo možno ještě konstatovat přetrvávající účinky tohoto někdejšího hnojení.&lt;ref&gt;Edward John Russel, John August Voelker: ''Fifty years of field experiments at the Woburn Experimental Station'', Rothamoted Monographs on Agricultural Science, London 1936.&lt;/ref&gt; Tím, a také pozdějšími dlouhodobými pokusy prováděnými jinde,&lt;ref&gt;Ernst Klapp: ''Lehrbuch des Acker- und Pflanzenbaus''. Berlin, Hamburg 1967, 611 S.&lt;/ref&gt; se potvrdilo, že „stará síla&quot; vděčí podstatně chovu skotu v organismu zemědělství.<br /> <br /> Výzkumy chemika Justuse von Liebiga (1803–1870) obrátily v otázce hnojení pozornost k významu jednotlivých látek. Ze svých rozborů sklizně vyvozoval, že půdy {{SE|78}}<br /> <br /> statku o tolik živin, kolik jich je obsaženo v prodaných plodinách.&lt;ref&gt;Justus von Liebig: ''Die organische Chemie in ihrer Anwendung auf Agrikulturchemie und Physiologie'', Braunschweig 1840.&lt;/ref&gt; Z tohoto závěru vyvodil svou teorii minerálního hnojení, podle níž živina, která je v minimu, omezuje výnos. Liebig, který stál jednou nohou ještě v německém idealismu a druhou v nastupujícím materialismu druhé poloviny 19. století, byl přesvědčen, že ztrátu půdou vázaných klíčových živin — fosforu, draslíku a dalších — je třeba hnojením nahradit. Jinak, v rozporu s panující naukou, soudil o dusíku. O ten se má postarat sama příroda. Stáli proti němu jeho odpůrci, zastánci dusíkatého hnojení, kteří v dalších letech získali převahu. Posmrtnou satisfakcí pro Liebiga bylo uskutečnění a potvrzení jeho tezí zemědělcem Schultzem-Lupitzem (1831–1899),&lt;ref&gt;Asmus Petersen: ''Schultz-Lupitz und sein Vermächtnis'', Stiftung Ökologischer Landbau (SÖL), Sonderausgabe Nr. 38, 2. Aufl. 1992, 66 S. Mit Vorworten von Gerhardt Preuschen und Wolfgang Schaumann.&lt;/ref&gt; jemuž se po desetiletém úsilí podařilo podstatně zlepšit výnosovou úroveň extrémně chudých písčitých půd v Lupitz prohloubením humusového profilu.<br /> <br /> Příznivý předplodinový efekt luskovin zůstával až do konce 19. století záhadou, dokud Hellriegel (1831–1895) v roce 1886 nezveřejnil svůj objev hlízkových bakterií vázajících dusík, které žijí v symbióze s kořeny luskovin. Přesto — navzdory těmto poznatkům z vědy i praxe o vázání dusíku ze vzduchu jako dění v živém — soustředilo se veškeré úsilí na otázku, jak by bylo možno dusík ze vzduchu technickou cestou, s obejitím živého, převést do podoby soli. Nešlo totiž jen o to získat tuto nejžádanější ze všech hnojivých látek pro zemědělství, nýbrž stejně tak pro výrobu výbušnin. Jediné světové naleziště dobyvatelných dusíkatých solí v podobě chilského ledku se nachází v poušti Atacama v Chile — vzdálený a přenákladný zdroj pro rostoucí potřebu 19. století.<br /> <br /> Tak působily přírodní vědy a technika od 19. století zvenku do zemědělství a staly se ve 20. století průkopníky odcizení zemědělství jeho vlastním vývojovým impulsům a výrobním podmínkám — a nakonec příčinou jeho zániku v agrární industrialismus. Hybatelem na této cestě je<br /> <br /> dusík, za nímž od 60. let 20. století následovaly syntetické herbicidy, pesticidy, prostředky pro zkracování stébel atd. a genetické inženýrství.<br /> <br /> Na počátku 20. století byl v Norsku po Birkeland-Eydeově postupu ve elektrické peci oxidován vzdušný dusík. Ukázalo se to jako příliš nákladné. Chemik Fritz Haber (1868–1934) vypracoval v letech 1905 až 1910 v BASF v Ludwigshafenu am Rhein vědecké základy syntézy amoniaku ze vzdušného dusíku; jeho partner, inženýr Carl Bosch, vytvořil pro tuto syntézu do roku 1913 velkoprůmyslová zařízení. V tomto Haber-Boschovým jménem nazvaném postupu je vzdušný dusík přiváděn k reakci s vodíkovým plynem v kontaktních pecích při tlaku 200 barů a teplotách 500 až 600 °C za přítomnosti katalyzátorů. Vidíme, jak nadmíru reakčně líný dusík vzduchu, který luskoviny tichým, jemným způsobem v kosmicko-zemských rytmech slunečního roku aktivují pro životní proces tvorby bílkovin, je zde na anorganicko-technické rovině, s vysokou spotřebou energie a bez ohledu na místo a čas, násilím donucen do reakceschopné sloučeniny. Tento vynález — podobně jako pozdější vynález uvolnění jaderné energie — zpřístupňuje síly pod-přírody lidské libovůli, přičemž nakládání s nimi zanechává od té doby stopy zkázy v díle stvoření přírody. {{SE|79}}<br /> <br /> Syntéza amoniaku byla výrobně technicky dozrálá právě před vypuknutím první světové války, učinila tak mocnosti středního bloku nezávislými na dovozech chilského ledku a atlantickou blokádu Angličanů, zaměřenou na zamezení těchto dovozů, obsoletní. Teprve syntézou amoniaku byl první světový válka jako artilérní a bombový válka v tom zničujícím rozsahu a takové délce pro mocnosti středního bloku veditelná. V průběhu války disponovali touto technikou také západní spojenci. Po konci války vyvstala ze strany dusíkového průmyslu otázka: Když žádná válka, co pak s dusíkem? Shodli se rychle — vítězové i poražení — a zřídili Evropský dusíkový syndikat a prohlásili zemědělství za nový trh. S obrovskou reklamou a průmyslem iniciovaným, praxe blízkým výzkumem přešla výroba dusíku plynule z produkce výbušnin pro bomby a granáty do výroby syntetických hnojiv pro zemědělství. Ještě jednou se potvrdila pravdivost výroku Hérakleita, že válka je «otcem všech věcí».&lt;ref&gt;Hérakleitos (předsókratický filosof, asi 520–460 př.Kr.), Fragment DK B 53: «Válka je otec všech věcí, král všech věcí. Jedny z nich činí bohy, druhé lidmi,&lt;/ref&gt; Totéž se stalo po<br /> <br /> Totéž se stalo po druhé světové válce ve Spojených státech, kde teprve po jejím konci našla dusíkatá hnojiva plošné uplatnění. V následujícím období se stal dusík ve spojení s technikou zavlažování v suchých oblastech globálním motorem v monokulturách produkujícího agrarindustrialismus.<br /> <br /> Ve střední Evropě odolával organismu-princip této bouřlivé době ještě dlouho. Friedrich Aereboe (1865–1942), zakladatel novějšího zemědělského provozního myšlení, popisuje kolem roku 1917 zemědělský podnik jako soudržný organický celek: „Já [...] pojímám zemědělský statek jako nedělitelný, organický celek a ukazuji, jak tento celek dostává a musí dostávat rozličnou podobu pod měnlivým vlivem vnějších a vnitřních životních podmínek.&quot; Porovnává „organickou bytostnou povahu hospodaření na statku&quot; ohledně členění na provozní odvětví s „tělem zvířete, které má srdce, plíce, játra a jiné orgány&quot;. Tak jako tyto orgány — každý podle svého úkolu — stojí ve vztahu k nadřazenému celku zvířete, tak jednotlivé složky zemědělství ke ganzheit hoforganismu. Aereboe poprvé uchopil hospodářské předivo vztahů zemědělského statku, jak toto předivo vzniklo z intuitivně-instinktivních podvědomých základů vědomí, v jasných, světlých myšlenkách. Vztahové předivo, které nalezl, mu bylo nezpochybnitelnou skutečností, jíž bylo třeba prosvítit myšlenkami a odpovídajícím způsobem provozně-hospodářsky optimalizovat. Samu skutečnost — bytostnou povahu celku — nestavěl pod otázku. {{SE|80}}<br /> <br /> Zásadu hospodářského organismu hájili představitelé zemědělského provozního myšlení v Německu až do 50. let 20. století. Dělo se tak se zohledněním všech technologických výdobytků tehdejší doby, zvláště „minerálního hnojení&quot;, a zde s osobitým důrazem na cílené použití synteticky vyráběných dusíkatých solí. Pak se však červená nit abendländischchristlichen zemědělství definitivně přetrhla. Od počátku 60. let se pojem hospodářského organismu vytrácel, a na jeho místo nastoupil pojem systému. Tento je ze všech stran otevřený a je myšlen jako síť propojení, bez vztahu k žádné „bytostné povaze&quot;, tj. k žádné v sobě samé odůvodněné ganzheit. Tím byla otevřena všechna stavidla k rozpadu zemědělství do agrárního průmyslu. Podstatným spouštěčem byl {{SE|81}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 4, S. 81.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 4: Die vierfache Zerstückelung des Betriebsorganismus in Monokultur und Massentierhaltung.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Podstatným spouštěčem bylo nástup syntetických herbicidů v 60. letech. Jsou to růstové látky, které jako „totální herbicidy&quot; systémově zasahují do životních dějů rostlin takovým způsobem, že se tyto rostliny doslova přerostou k smrti nebo odumírají jinou fyziologickou cestou. Nasazení systémových herbicidů, po nichž následovala syntetická fungicida a insekticida, rázem proměnilo klasickou pestrost provozní organizace. Ze roku na rok mohl rodinný podnik zdvojnásobit své osevní plochy cukrovou řepou, bramborami nebo polní zeleninou, nebo je — pokud to trh dovoloval — znásobit ještě víc. Mohl se libovolně specializovat na pouhopouhé několik nebo dokonce jen jednu pěstovanou plodinu a podle toho se cíleně a úsporněji vybavit strojní technikou. V polním hospodářství a zahradnictví se rozpadl vzájemně se podmiňující vztah trojnosti bodenbearbeitung, fruchtfolge a düngung. Monokultury převzaly vládu nad polními lány. Co po celé tisíciletí rostlo jako křesťansko-západní kulturní dědictví v nepřetržitém vývoji ekologicky i sociálně — organismus vesnických společenství a jednotlivých statků — se rozpadlo na specializované samostatné podniky, jejichž potřeba kapitálu ohledně nákupu výrobních prostředků vynucovala stále vyšší obraty, a tím průmyslový způsob výroby s dělbou práce a tvorbou kapitálu. (Obrázek 4.) {{SE|82}}<br /> <br /> Již v předcházejících desetiletích ztratilo centrum — církev — stále více svou duchovně-mravní i sociální vůdčí roli, ve prospěch probuzení k individuálnímu svobodnému sebeurčení. Souběžně s postupující industrializací zemědělství od 60. let 20. století to bylo právě tato skutečnost, která spustila poslední velkou vlnu odlivu obyvatelstva. Zatímco kolem roku 1800 pracovalo v zemědělství 62 % výdělečného obyvatelstva, kolem roku 1875 49 %, kolem roku 1950 25 %, dnes jsou to pouhá 2 %.&lt;ref&gt;Laut Auskunft der Gesellschaft für Agrargeschichte e.V. Ffm.&lt;/ref&gt; Na místo sedláka nastoupil agrotechnik, jehož orientační bod již neleží ve středu vesnice, nýbrž na periferii — v vzdělávacích centrech měst, v agrotechnologických inovacích a na nadregionálních trzích. V globálně propojeném agrárním industrialismu se kolem zemědělství buduje mocná hradba, inteligenční aparát do specializovaných oborů roztříštěného detailního vědění. Zemědělec se stává „výkonným orgánem&quot; cizí inteligence, která ho cizím způsobem určuje. V průběhu tohoto plíživého duchovního zbavení svéprávnosti se postupně jako první z vesnických a individuálních útvarů statků vymanilo zahradnictví a specializovalo se na monokultury ve sklenících — první krok rozčlenění organismu jako celku. Také v polním hospodářství se, v USA velmi záhy, osamostatnil pěstování obilnin, po němž následoval půdní úbytek větrnou a vodní erozí. Dnes celosvětově plošně vládne krajinnému obrazu jednotvárný vzor monokultur. Ve střední Evropě se tento druhý krok rozčlenění celistvosti dokonal — po jistém setrvačném odporu — teprve ke konci 20. století. Nakonec, ve třetím kroku rozčlenění, ztratil svou organickou funkci v zemědělském organismu i ovocnářství. V 70. letech byly vypláceny prémie za vyklučování vysokokmenných kultur; dnes je jejich ekologická hodnota opět doceňována. Výroba se však soustřeďuje na intenzivní plantáže v monokultuře v klimaticky zvýhodněných oblastech. Naposledy, ve čtvrtém kroku rozčlenění, bylo opuštěno i chov domácích zvířat vázaný na provozní zásobu krmiva, s důsledkem jednak vzniku provozů bez dobytka a jednak koncentrace na velkochov. Na místo pojmu „domácí zvíře&quot; nastoupil pojem „užitkové zvíře&quot;. Začalo to drůbeží v celoročním ustájení nebo klecovém chovu, po níž následoval chov prasat soustředěný ve velkochovech, a nakonec — kdo {{SE|83}}<br /> <br /> by to byl pomyslel u pasoucího se dobytka, tohoto haustiera par excellence — davové ustájení odrohačených zvířat v celoročním stájovém chovu, krmeném silážemi nebo krmivovými směsmi kalkulovanými na maximální výkon.<br /> <br /> Co se zrodilo v dobách gnóze, a v dobách ještě daleko vzdálenějších pod vedením mystérií, vázáno na duchovní ústrojí určitých národů, jako volné souběžné soužití čtyř proudů pastevectví, polního hospodářství, zahradnictví a ovocnářství; co pod vlivem křesťanství vzájemným prostoupením splynulo ve vyšší jednotu organismu zemědělství — to nyní v agnostickém rozdrobení padlo zpět do čtyř prvotních stavů.<br /> <br /> Přes všechny vskutku obdivuhodné vymoženosti moderní doby si nesmíme zavírat oči před touto skutečností: stojíme na troskách západo-křesťanské zemědělské kultury. Uzurpace průmyslovými výrobními metodami zlomila její kulturotvornou sílu a od 60. let 20. století jí kopala hrob. Ale v každé smrti je ukryt i zárodek nového dění. Uchopit je lze tehdy, když si člověk uvědomí hlubší vývojové impulsy minulosti. Výrok „Doctor Angelicus&quot;, Tomáše Akvinského (1225–1274), zní: Minulost a budoucnost má čas, přítomnost nikoliv.&lt;ref&gt;Vgl. Thomas von Aquin: ''Summa Theologica'', Questia 10, Proemium.&lt;/ref&gt; — Tento výrok lze myšlenkově dále prohloubit. V přítomnosti se oba časové proudy setkávají a navzájem se ruší. Proud minulosti odumírá do formy, do sinnenfälligen události. V této formě však proud času z budoucnosti oživuje jako zárodek. Rostlinné semeno toto dění zviditelňuje. Nese v sobě, sraženo do podoby genomu, razidlo minulosti. Tato „geprägte Form, die lebend sich entwickelt&quot;,&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Goethes Werke'', «Urworte Orphisch», Hamburger Ausgabe, Bd. 1, München 1978, S. 359.&lt;/ref&gt; obsahuje zárodek, který má potenci otevřít se časovému proudu budoucnosti. Lze tedy říci: Ve zvěcnění smyslově se jevícího leží moment smrti, v němž se čas minulosti obrací v budoucnost. Budoucnost je proměňující se minulost. {{SE|84}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_neuen_Keime&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Nové zárodky ===<br /> <br /> [[Anthroposophie|Antroposofická duchovní věda]] [[Rudolf Steiner|Rudolfa Steinera]] přináší poznání v podobě idejí, jež svou pravdu stvrzují v mocném myšlení dalekosáhlých duchovních vztahových souvislostí a v činu se prokazují jako zárodky, které ve svém růstu a plodnosti dávají tuto pravdu zakusit jako hnací sílu stále nového dění. Dva ideové zárodky Rudolfa Steinera jsou to, které — navazujíce na minulost a proměňujíce ji — ukazují zemědělství cesty k novému nositelství kultury:<br /> <br /> První z těchto ideových zárodků se vztahuje k významu zemědělství z hlediska sociální otázky: První světová válka způsobila zhroucení starého světového řádu. V nastalém sociálním chaosu inauguroval Rudolf Steiner «Dreigliederung des sozialen Organismus» (trojčlennost sociálního organismu). V tomto mohutném ideovém celku se z hlubin historického dění znovu vynoril v proměněné podobě onen impuls, který od novověku v po sobě jdoucích stoletích tlačil na povrch, narážel však na retardující mocenské struktury a znovu klesal do skrytosti. Připraven svými «Kernpunkte der sozialen Frage»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Kernpunkte der sozialen Frage in den Lebensnotwendigkeiten der Gegenwart und Zukunft'', GA 23, Dornach 1976.&lt;/ref&gt; začal Rudolf Steiner s lidmi, kteří stáli aktivně uprostřed života, podnikat konkrétní kroky k přetvoření sociálního života — ve smyslu:<br /> <br /> * svobodného duchovního života, který je autonomním tvůrcem a nositelem iniciativy všech duchovních impulsů prostupujících a oplodňujících společenský život,<br /> * právního života, který je autonomním tvůrcem a nositelem toho, co ve vzájemném vztahu člověka k člověku platí jako rovné právo a nabývá platnosti v zákonné podobě,<br /> * hospodářského života, který jedná autonomně a na smluvním základě v vědomě utvářených hospodářských asociacích «bratrsky/sestersky» přebírá péči o uspokojování lidských potřeb.<br /> <br /> V každém z těchto tří článků sociálního života stojí vědomě-nevědomě každý člověk. Každý z těchto tří článků dostává sobě vlastní autonomní životní skutečnost skrze to, co mu každý člověk vtiskuje ze svých tří duševních činností: svým chtěním duchovnímu životu, svým cítěním právnímu životu a svým myšlením hospodářskému životu. Jak tyto tři duševní činnosti jako autonomní články duše v člověku navzájem{{SE|85}}<br /> <br /> působí a ve vědomí Já vzplanují, udržovány pospolu a ve vzájemném působení silou Já, tak také tři články sociálního působí navzájem v celek sociálního organismu skrze probouzející se vědomí Já každého jednotlivého člověka. V tomto vzájemném vztahu vědomého vnitřního prožívání a utváření navenek vzniká sociální umění. Tak je utváření trojčlenného sociálního organismu zkušebním kamenem k rozvinutí a zjevení bewusstseinsseele (vědomí-duše). Téměř nadlidské úsilí, které Rudolf Steiner od roku 1919 vynakládal, aby hnutí trojčlennosti sociálního organismu uvedl v život, ztroskotalo roku 1922.&lt;ref&gt;Siehe hierzu insbesondere: Rudolf Steiner: ''Die großen Fragen der Zeit und die anthroposophische Geisterkenntnis'', GA 336, Basel 2019; sowie ders.: ''Zu sozialen und wirtschaftlichen Fragen'', GA 332b, Dornach, Basel 2020.&lt;/ref&gt; On sám pojal rozhodnutí ukončit tento první rozsáhle pojatý pokus. Vnějším podnětem k tomu byla především cválající inflace a malý počet lidí, kteří by této obrovské výzvě byli dostáli. Rudolf Steiner stavěl také na porozumění proletářů, z nichž mnozí však padli ve válce — a ti, kteří přežili, byli odtaženi propagandou komunisticky orientovaných dělnických vůdců. Zárodek však byl vložen do půdy historického dění. Byl prostřednictvím 20. století průběžně pěstován v dílčích konkrétních přístupech k jednání v ustavičné proměně jednoho umírání a stávání se. Především však byla Steinerova pojednání k sociální otázce poznatkově-vědecky zpracována v kontextu požadavků doby a zpřístupněna širší veřejnosti. Impuls k sociální trojčlennosti nadále čeká na pronikavě nový pokus o uskutečnění.<br /> <br /> Tento nový přístup vyrůstá z druhého ideového zárodku, který je obsažen v [[Landwirtschaftlicher Kurs|''Zemědělském kurzu'']] Rudolfa Steinera, v «Duchovně-vědeckých základech pro zdárný rozvoj zemědělství»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999.&lt;/ref&gt;. Tento kurz pro zemědělce se konal o Letnicích roku 1924 na statku Koberwitz u Breslau v dnešním Polsku, dva roky po zrušení «Kommenden Tages», orgánu hnutí trojčlennosti v Německu. V té době byla v zemědělství «kirchspiel» (farní obec) ještě ve vsi — praxe principu organismu byla tradičně ještě z velké části neporušena. Zemědělský způsob výroby tvořil ještě protipól k dělbou práce řízenému způsobu v průmyslu. Ekologická otázka a — s ní neoddělitelně spjatá — sociální {{SE|86}}<br /> <br /> otázka nebyla v zemědělství ještě akutní. Avšak hrozivá předzvěst, jako jsou účinky hnojení synteticky vyrobenými dusíkatými solemi, ztráta odrůdové stability a zdraví zvířat, citlivěla jednotlivé sedláky a zemědělce. Od roku 1920 se obraceli na Rudolfa Steinera s prosbou, aby jim z antroposofické duchovní vědy poskytl poznávací základy a praktické pokyny pro obnovu zemědělství do budoucnosti. Tazatelům šlo o ideje, o duchovní pravdivé obrazy, které by zemědělské práci nad pouhou provozní techniku znovu daly smysl a — budou-li tyto ideje uchopeny — mohly znovu vybudovat duchovně-morální most k věcem a bytostem v přírodě a kosmu. Zemědělský kurz obsahuje zárodečné položení základů pro vývoj zemědělství budoucnosti, v němž skrytý proud impulsů křesťansko-západního zemědělství vstupuje v hlubinné metamorfóze na povrch věku vědomí. Rudolf Steiner navázal bezprostředně na otázky lidí, kteří stáli ve staré, smrti zasvěcené zemědělské kultuře a kteří hledali přístupy k její obnově. Navázal na ještě právě existující minulost, aby ji proměnil v budoucí. Přitom apeloval na myslící vědomí činnými v praxi stojícího člověka.<br /> <br /> Výchozím bodem antroposofické duchovní vědy Rudolfa Steinera je «člověk». Na jeho bytostnou povahu ve světovém celku se vztahují otázky: Jaký je vývoj z jeho bytostného původu v duchu, jaké jsou ideové celky, které ho ve všech životních oblastech činí schopným jednat v souladu s jeho bytostnou povahou, jaké jsou cesty k sebepoznání a poznání světa do budoucnosti? Kdysi ještě nebyli lidé tak «chytří» jako dnes, za to však byli moudří. Prožívali sami sebe jako mikrokosmos, který v malém v sobě nese vše, co ve velkém duchovně-bytostně naplňuje makrokosmos. Vědecký intelektualismus novější doby staví se tváří v tvář smyslově vnímatelné světu, rozkládá jej na části, reflektuje tyto části v představách a přitom vylučuje toho, na koho se zapomíná — člověka, který se táže, myslí, cítí a chce. Pohled duchovního badatele je naproti tomu obrácen k poznávajícímu, k bytostné povaze člověka. Co se mu tam v nadsmyslovém poznání odkrývá, vrhá jasné světlo na to, co makrokosmicky v nejširším smyslu smyslově vnímatelné přírodě a kosmickému obvodu jako bytostně účinný princip leží v základu. Výsledky duchovněvědeckého bádání obsažené v Zemědělském kurzu navazují na přírodovědné {{SE|87}}<br /> <br /> pojmy, například pokud jde o anorganický svět látek, a označují jejich prvky jako nositele vždy specifických maatla ya ku vumba (formativních sil), které je z jejich fyzické přirozenosti povznášejí do procesuálního dění oživené a oduševnělé přírody.<br /> <br /> Tak je metodický postup Zemědělského kurzu předznačen klíčovou výpovědí: «Es wird vom Menschen ausgegangen; der Mensch wird zur Grundlage gemacht» (Vychází se z člověka; člověk je kladen za základ).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S.103.&lt;/ref&gt; Pod tímto zorným úhlem se pohled soustřeďuje na koncepci a utváření zemědělského podniku se slovy: «Eine Landwirtschaft erfüllt ihr Wesen, im besten Sinne des Wortes, wenn sie aufgefasst werden kann als eine Art Individualität für sich, eine wirklich in sich geschlossene Individualität und jede Landwirtschaft müsste eigentlich sich nähern – ganz kann das nicht erreicht werden, aber sie müsste sich nähern – diesem Zustand, eine in sich geschlossene Individualität zu sein» (Zemědělství naplňuje své bytí, v nejlepším smyslu slova, může-li být pojato jako jakási individualita pro sebe, skutečně v sobě uzavřená individualita, a každé zemědělství by se vlastně mělo přibližovat — zcela toho nelze dosáhnout, ale mělo by se přibližovat — tomuto stavu, být v sobě uzavřenou individualitou).&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 42.&lt;/ref&gt; Dále se říká: «Die Dinge können nicht in dieser Weise streng durchgeführt werden, aber man muss doch einen Begriff haben von dem notwendigen Geschlossensein einer Landwirtschaft […]» (Věci nemohou být takto přísně provedeny, avšak musí mít pojem o nezbytné uzavřenosti zemědělství […]).&lt;ref&gt;Ebd., S. 43.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tato vyjádření apelují na individuální soudnost. Z badatelského smýšlení musí ten, kdo je činný v zemědělství, usilovat o to, aby si v pojmech vypracoval myšlenkový obraz bytostné povahy mikrokosmického člověka. Tento myšlenkový obraz se stává klíčem k porozumění makrokosmu a konkrétně k porozumění jednomu jeho výseku: zemědělskému podniku. Přináší ideje, podle nichž lze tento makrokosmický výsek utvářet v jeden v sobě uzavřený celek, v organismus, v tělo «jakési zemědělské individuality». Ideová základna k tomu se formuje, jsou-li smyslově vnímatelné a přírodovědecké skutečnosti myšlením pozdviženy do smysl dávajícího celku výsledků nadsmyslového antroposofického duchovního bádání. O myšlenkově-obrazné uchopení tohoto smysluplného celku jde. V tom spočívá zárodek nového dění zemědělství. Toto dění se rozvíjí pod «sluncem idejí» sebe-si-vědomého-se-stávajícího lidského ducha; ten je to, kdo vede činnou ruku k smyslem naplněné práci. {{SE|88}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Dreigliederung_des_Menschen_und_die_landwirtschaftliche_Individualität&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Trojčlennost člověka a zemědělská individualita ===<br /> <br /> Organismus — se středem a periferií — jako základní utvářecí princip v zemědělství vyrostl od sedmého století po Kristu z přírodou daných biotopů, z «organismů v přirozeném růstu». Nesl od místa k místu zcela individuální ráz. Byl to instinktivně-inspirovaný růst z pokřesťanštěných lidových kultur. S jejich mizením v průběhu věku bewusstseinsseele se vytrácela i duchovně impulzující síla. Zemědělská podniková nauka 20. století sice rozpoznala smysluplnou souhru jednotlivých odvětví podniku v celek a nazvala ji hospodářský organismus. Co je «bytostnou povahou» tohoto celku, to se netázala. Pojem byl příliš bezmocný na to, aby mohl zadržet kulturní úpadek zemědělství. Ani ekologické hnutí přicházející od 70. let a s ním ekologické zemědělství nedokázaly pojmu hospodářského organismu znovu vdechnout život. Klíč k porozumění organismu lze hledat jedině v bytostném agentu, který ho přivádí k jevu v tělesné uzavřenosti a proživá se v ní. U zvířete je tímto agentem zvířecí duše, u člověka duchovní duše. Zvířecí duše je vázána na tělo; duchovní duše člověka má moc stále více se svými třemi duševními činnostmi — myšlením, cítěním a vůlí — z této vázanosti vynořovat, z ní se osvobozovat. Tím jí narůstá schopnost vědomě se sebou, v sebepoznání se uchopit jako tvůrčí duchovní bytost, jako sebe sama uskutečňující se Já. V Já nese člověk jako mikrokosmos zárodek ducha v sobě. Tím může nejen poznávat sebe sama a bytostnou povahu svého tělesného organismu, ale vědět se v tomto poznání ve spojitosti s bytostným, co nadsmyslově působí v přírodě a kosmu.<br /> <br /> Na cestě školení duchovní duše se může tento zárodek rozvinout do duševních orgánů. Tak jako se smyslové orgány otevírají smyslově danému světu, mohou tyto duševní orgány zpřístupnit duchovně-nadsmyslovou skutečnost vnímání. Z Já procitajícího v sebevědomí může člověk ve věku bewusstseinsseele opět, vystupujíce, vědomě dosáhnout svého duchovního původu, od nějž se sestupujíce na cestě sebeuvedomování odloučil. Co kdysi provázelo sestup coby učení moudrosti z mystérií, pak ale od {{SE|89}}<br /> <br /> co od Zeitenwende postupně dohořívalo, to lze od nynějška prostřednictvím antroposofické duchovní vědy, přístupné každému člověku, vědomě vystupujíce, znovu dobývat. Duchovní bádání Rudolfa Steinera přináší výsledky, které na všech polích lidské činnosti — ať již vědeckém, uměleckém, náboženském, medicínském, pedagogickém, sociálním atd. — a tak i na poli zemědělství, zárodečně ukazují jednání nové, to staré proměňující cesty.<br /> <br /> Chce-li si tedy někdo ujasnit ideové souvislosti, jež mají zemědělství z toho, co se stalo, pomoci k novému stávání se do budoucnosti, pak je metodicky cesta jasně předznačena: Aby bylo dosaženo hlubšího porozumění bytostné skutečnosti myšlenky organismu a individuality, je nutno nevyhnutelně vyjít od člověka, mikrokosmu. Přitom vyplývá z duchovního bádání v tělesně-fyzickém a duchovně-duševním ohledu v obrysech toto ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90):&lt;ref&gt;Viz k tomu zejména: Andreas Suchantke: ''Metamorphose: Kunstgriff der Evolution'', Stuttgart 2002, 332 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Při nazírání podoby člověka upoutá pozornost nejprve polarita hlavy a končetin: hlava jako do velké míry v sobě uzavřená kulatá podoba, končetiny paprskovitě vyzařující a svět uchopující. Morfologicky ovládá princip formy oblast hlavy, a polárně k tomu fyziologicky princip látky: oblast látkové výměny a končetin.<br /> <br /> Obal hlavy tvoří převážně tvrdé, silně mineralizované lebeční kosti. Ty obklopují lebeční dutinu, která je naplněna mozkomíšním mokem — vodojasnou, bezbuněčnou a bílkovinami neprostoupenou tekutinou — a v ní plovoucím mozkem. Dále se v hlavě soustřeďují smyslové orgány sloužící bdělému vědomí. V nich, jako i v hlavě jako celku, ustupuje život do značné míry před vládou fyzična. To se působivě ukazuje v anatomické stavbě oka — mimo jiné s světlolomnou čočkou — nebo ucha s bubínkem, řetězcem sluchových kůstek a kostěným labyrintem. Hlavový pól je čistému fyzičnu, smrti, blíže než životu. Morfologicky je hlava obrazem ztuhlých životních procesů. I mozek je ve své fyziologické činnosti jako vědomí-probouzející orgán tiše prostoupen procesy smrti. Nerv a mozek ztrácejí po krátkém čase po poranění schopnost regenerace. Proces, jenž je ovládá, je povahy rozkladné. O tom svědčí vysoká dýchací aktivita mozku a nutnost intenzivního zásobování kyslíkem skrze krev. {{SE|90}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 5, S. 90.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 5: Die Wesensbeziehung von Mensch und landwirtschaftlicher Individualität. Die Dreigliederung beider in vertikaler Ausrichtung: Die Landwirtschaft ist der auf den Kopf gestellte Mensch.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> rozkladná činnost vede fyzicky k mrtvé látce (CO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) a duchovně, jako zrcadlení životního procesu, totiž činnosti myšlení, k uvědomění myšlenek. Hlava je klidovým pólem a nositelem bdělého vědomí, které člověka duchovně spojuje se světem.<br /> <br /> Nakolik člověk nese ve své hlavě to z života vypadlé, minerálně-mrtvé, ukazuje i výskyt mozkového písku, zejména v epifýze (''šišinka mozková''). Jde o citrónově žluté kamínky sestávající z krystalů vápníku a hořčíku. Rudolf Steiner k tomu poznamenává: «Trochu mozkového písku musí mít každý člověk v sobě», nikoliv však jako trvalé usazeniny, nýbrž: «Tento mozkový písek musí vznikat a musí být opakovaně rozpouštěn.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Erkenntnis des Menschenwesens nach Leib, Seele und Geist. Über frühe Erdenzustände'', GA 347, Vortrag vom 9. August 1922, Dornach 1995, S. 53.&lt;/ref&gt; Tento proces tvorby krystalů a jejich opětovného rozpuštění popisuje Rudolf Steiner jako základ vědomí Já: «Kdybychom se nemohli rozpouštět, nemohli bychom myslet, nedospěli bychom k vědomí Já. V tomto rozpouštění spočívá to, co nazýváme naším vědomím Já.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 61.&lt;/ref&gt; V hlavě se uskutečňuje myšlenková činnost. {{SE|91}}<br /> <br /> Mozek si v každodenním vědomí neuvědomuje tento samotný proces, nýbrž jeho výsledek — zobrazení tohoto procesu: myšlenku.<br /> <br /> Formpól hlavy, soustředěný v mozku, se rozlišuje přes celý tělesný organismus do nervového systému. V horním člověku slouží vědomému vnímání, v dolním zprostředkovává duchovně-duševní činnost vegetativním životním procesům.<br /> <br /> Formpól stojí polárně naproti látkově-výměnnému pólu. Ten zahrnuje pod bránicí svět orgánů látkové výměny a končetiny. Duševní činnost tam zasahuje do životních procesů, řídí látkové přeměny, mobilizuje síly, jichž pak může vůle použít k tomu, aby uváděla do pohybu a udržovala v pohybu končetiny, tělesnou činnost jako celek. Veškeré organické pochody, které leží v základu rozvíjení vůle, veškeré procesy odbourávací, přeměňovací a výstavbové se uskutečňují v hlubokém bezesném nevědomí, ve vědomí spánku. Probíhají zčásti protiběžně v souběžnosti, zčásti v plynule proudícím časovém posloupném sledu. Oproti přísně v sobě spočívajícímu řádu nervově-smyslového systému vládne v látkově-výměnném pólu neustálá proměna a přeměna; včetně končetin je vše v pohybu; nic nezůstává ani chvíli stejné. Jako se duše v hlavovém pólu přes smysly duchovně spojuje se světem v pocitech a myšlenkách, tak vstupuje přes výživu a přes činnost končetin fyzicky do vztahu ke svému okolí.<br /> <br /> Bytostné zjevení vůle je pohyb — ať prostorově uchopující v končetinách, procesuálně v látkovém řádu, v růstu a regeneraci, v proudící krvi, nebo tichoučce vnikající do vědomí v dýchání a posléze v myšlenkové činnosti.<br /> <br /> I procesy vládnoucí v látkově-výměnně-pohybovém pólu prostupují v odpovídající metamorfóze celé tělo — v hlavě mimo jiné ve vylučování slinných žláz a sliznic nebo v žvýkací činnosti kloubně uloženého dolní čelisti.<br /> <br /> Polarita hlavového systému a látkově-výměnně-pohybového systému nalézá svůj vyrovnávající střed v orgánovém systému, jenž se mezitím vřazuje: ve dvou rytmicky dýchajících plicních křídlech, v rytmicky pulsujícím srdci a v bránici. Bránice ve svých pohybech pasivně sleduje rytmus dýchání — může jej však také vlastní aktivitou podpořit. Morfologicky se rytmická mitte projevuje v sledu žeber, jež uzavírají hrudní koš směrem nahoru k hlavě, dolů jej však otevírají a rozšiřují k bránicí překlenuté břišní dutině. Fyziologicky proudí krev od srdce a k srdci skrze celé tělo a {{SE|92}}<br /> <br /> sjednocuje oba póly ve vyšší jednotu. V rytmické mittě prožívá člověk sebe sama v cítění; snivě-cítíce se noří do sféry nevědomosti, do vůle; bdíce-cítíce sahá vzhůru do oblasti myšlení. V cítění prožívá člověk sebe sama v nejvyhraněnějším smyslu jako tuto a jedině tuto určitou duchovní duši. Rytmus je rezonančním tělesem cítění. Kývá se sem a tam mezi klidem hlavy a pohybem těla. Spojuje klid a pohyb a je obojím zároveň. Do rytmické středu se svrchu snižuje jasnost myšlenek do hlubin a zdola odpovídá z temna vůle síla iniciativy stoupající vstříc.<br /> <br /> Ve své vzpřímené postavě a tělesné trojčlennosti vstupuje člověk bytostně naplněn jako individualita do světa. Ve souzvuku svého myšlení a vůle v cítění prožívá sebe sama v procesu sebeuvědomování; nalézá se na cestě ke svobodnému sebeurčení. Z tohoto prožívání mu svítí bytostná skutečnost ideje vývoje — to budiž osvětleno:<br /> <br /> Kdysi žil princip vývoje instinktivně snivě, skrytý v pramenech prastaré moudrosti, jako účinná síla duchovního vedení v lidstvu. V postupujícím probouzení k sebeuvědomění toto dědictví haslo. Teprve velmi mladé — nejprve v době německého idealismu, ve výzkumech Charlese Darwina (1809–1882) a Ernsta Haeckela (1834–1919) a v plném rozsahu v antroposofické duchovní vědě — vynořuje se vývojový princip novým způsobem v myšlení. Vztažen k trojčlennosti duševních schopností člověka prožíváme jej dnes v myšlení především jako předvídavou idej, v cítění jako radostně-čilý impuls a ve vůli jako duchem nesoucí iniciativní sílu. Na cestách této trojnosti uchopuje se člověk v duchovním naplnění svého bytí jako Já a dělá z sebe iniciátora a nositele vývoje do budoucnosti. Ve svém usilování o svobodu žije vývojový princip dar. {{SE|93}}<br /> <br /> Uvědoměním vývojového principu se stává člověk z tvora tvůrcem. A tak vyvstává otázka: Je od nynějška povolán z volní svobody zasazovat idej vývoje do světa, který se stal? Nebo se může toto tvůrčí schopnost vztahovat jen na jeho vlastní a na lidský vývoj? Musí vše ostatní zanechat za sebou a odsoudit k pouhému užitku a k vykořisťování — totiž rostliny, zvířata, Zemi jako celek, která měla a má tak hlubokou účast na jeho vlastním vývoji? Probouzení k ekologickému vědomí sahá většinou jen tak daleko, jako přání zachovat vzniklé, v sobě dovršené dílo stvoření,<br /> <br /> Ano, chtít člověka jako ničitele tohoto díla stvoření držet stranou od přírody. Toto omezení však znamená zastavení vývoje. Jen v souvislosti s pokračujícím vývojem člověka a jen skrze něj jako iniciátora může být to, co se ve světě stalo, proměněno v nové stávání se. Neměl by snad být současný člověk, jehož vynalézavý duch má díky štěpení atomového jádra v rukou všechny prostředky k tomu, aby život na Zemi přivedl k několikanásobnému «Overkill», naopak také schopen, v rozšíření sebe sama, vštípit vývojový princip Zemi, přírodě, která ztuhla v dílo? Jak může sílu stávání se, kterou v sobě nosí, učinit plodnou pro nové procesy stávání se, které vyvedou přírodu z jejího hotového stavu? Tato poslední otázka stojí na počátku budoucí zemědělské kultury. Odpověď na ni nejprve přináší metodický pokyn Rudolfa Steinera:&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Duchovněvědecké základy pro zdárný rozvoj zemědělství'', Dornach 1995, přednášky z 10. a 12. června 1924.&lt;/ref&gt; «vycházet z člověka» a zemědělský podnik, má-li «naplnit svou podstatu», chápat jako «určitý druh individuality».<br /> <br /> Vydejme se na pole a pokusme se ve vnitřním klidu si zpřítomnit veškeré dění přístupné vnímajícímu a myslícímu nazírání, jež se odehrává nad zemí ve světle, vzduchu a teple, pod zemí v temnotě provlhlých, krystalických hlubin a mezi tím v kůži oživené půdy – pak se cítícímu vnímání zjeví hluboká příbuznost s tělesnou trojčlenností člověka ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|obrázek 5]], s. 90).<br /> <br /> Pod zemí narážíme na tvrdý, pevný, z života vypadlý, a proto mrtvý svět hornin a rovněž na vodní prvek hlubin. Pevná složka země spočívá v klidu, zachovává si svou krystalickou strukturu, která je během léta u zemského povrchu silněji vystavena procesům zvětrávání, v zimě se pod vlivem krystalotvorných sil okruhu stálic – Řekové jej nazývali «křišťálovým nebem» – prožívá ve své čisté krystalické přirozenosti.&lt;ref&gt;Tamtéž, přednáška z 10. června 1924.&lt;/ref&gt; Jako je mozek zrcadlem, které uvědomuje skrytou myšlenkovou činnost, tak krystalická přirozenost hornin příbuzných křemíku (křemeny, silikáty), podobně jako smyslové orgány, odráží krystalotvorné síly nejvzdálenějšího kosmického okruhu i síly planet vzdálených od Slunce (Mars, Jupiter, Saturn) v jejich nepřímém působení. Polárním způsobem to platí pro vápenec a horniny příbuzné vápenci, které ve své afinitě k planetárnímu, {{SE|94}}<br /> <br /> Vůbec sonnennahen Planeten (Měsíc, Venuše, Merkur), jejich síly na sebe vážou.&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; Zprostředkující postavení v této polaritě zaujímají jílové minerály, které svou pro minerální říši Země neobvyklou dynamikou přivádějí obě kráftové kvality prostřednictvím kořenů k růstu a tvarování rostliny. Tak pohlížíme na to, co se pod půdou táhne do hlubin, jako na hlavový pól této Rudolfem Steinerem tak nazvané «zemědělské individuality».<br /> <br /> Pokusíme-li se uvést geisteswissenschaftliche Hinweise do myšlenkové souvislosti s přírodovědně uchopitelnými fakty minerálního podloží půdy, ukazuje další fenomén na skutečnost, že se pod zemí nalézá hlavový pól «zemědělské individuality». Podobně jako v epifýze vystupuje krystalotvorba a její rozpouštění jako fyzický základ vědomí Já, tak se ve zvětrávací zóně půdy tvoří nejjemnější hexagonální krystalické lupínky. Krystalizují z amorfních koloidů hydroxidu hlinitého a křemičité kyseliny do takzvaných «sekundárních jílových minerálů». Ty se však mohou opět rozpustit zpět do koloidního stavu.&lt;ref&gt;Die Vermutung ist, dass die Bildung vorzüglich ein Winter- und die Auflösung (Verwitterung) ein Sommerprozess ist.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Polárně vůči hlavovému pólu pod zemí se nad zemí rozprostírá «břicho»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', Dornach 1995, Vorträge vom 10. und 12. Juni 1924.&lt;/ref&gt; zemědělské individuality. Zde, pod přímým působením kosmu, vzniká život způsobem jakési «vnější trávení» světla, tepla, vzduchu a vodních par. Zde vstupuje vše, co se rodí, formou a barvou do vnějšího zjevení, a vše, co zaniká, bere zjevení zpět do neviditelné vnitřní světa. Vše je v pohybu: raší rostlina, volně se pohybuje zvíře, činný je člověk; mraky táhnou, páry stoupají, déšť padá, vítr pohybuje každým jednotlivým listem, vlní se obilím, blesk zableskne a štěpí dub, hrom duní, planety obíhají své dráhy a slunce přináší nad zemí den a noc. Zde, ve Stoffwechselpolu zemědělské individuality, podléhá vše stálé proměně. Zatímco pod zemí proniká duchovně-živé, uvolněné od hmotného, zemí jako vnitřní hybnost — tak jako myšlenky prostupují hlavou&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; — tak se toto duchovně-živé nad zemí utváří formou a barvou v hmotném. To {{SE|95}}<br /> <br /> jen nadsmyslově uchopitelný život nakonec dohašína do formy a ve svém hanutí se v semenu znovu přináší na svět.<br /> <br /> Mezi póly Dole a Nahoře se horizontálně prostírá průzračně tenká kůže, půda, tvořící zárodečnou střed. Ta ve svých procesech nemá žádnou samostatnost, jako ji má rytmický systém člověka. Nelze tedy říci, že by půda měla plíce, srdce. V této souvislosti stojí za zmínku, že zemský povrch má stejně jako voda své přílivy a odlivy a ve střední Evropě se denně v průměru zvedá a klesá o 80 cm.&lt;ref&gt;Siehe hierzu die Forschungen von Gerhard Jentzsch am Lehrstuhl für Angewandte Geophysik an der Universität Jena.&lt;/ref&gt; A přece půda dýchá jako zvíře a člověk: přijímá kyslík a vydává oxid uhličitý. Jenže toto dýchání neprobíhá z niterně-vlastního impulsu, nýbrž je výsledkem exogenního spolupůsobení sil pólů Dole a Nahoře v půdě. V dynamice jílových minerálů lze spatřit jakési srdeční funkce. Ale i ty jsou podněcovány zvenčí a sledují rytmus impulsovaný Sluncem, který ročními cykly řídí a harmonizuje procesy rozpouštění a vázání látek v půdě. Z toho lze porozumět, proč Rudolf Steiner půdu apostrofoval jako «bránici»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', Dornach 1995, Vorträge vom 10. und 12. Juni 1924.&lt;/ref&gt; zde uvažované individuality. Tato bránicová kůže ve svých funkcích zrcadlí součinnost živlů země, vody, vzduchu a tepla v rytmech slunečního roku. Kultivovaná půda je tedy charakterizována tím, že staletími trvajícími orebními a rostlinopěstitelskými opatřeními — zejména hnojením kravským hnojem — obdržela nad svou «přírodní vlohu» dispozici k rozvoji svébytného rytmického orgánu: dispozici k vyrovnávající a rozvoje schopné «středu».<br /> <br /> V profilovém uspořádání tohoto bránicového orgánu středu, v půdě, opakuje se v malém trojčlenná vertikalita zemědělské individuality. V svrchní půdě, v takzvaném A-horizontu, nacházíme tmavší, vzdušně strukturovanou, pozůstatky rostlin protknutou humusovou vrstvu — sediment metabolické aktivity nad zemí, který do ní bakteriálními a jinými přeměnami vdechuje cosi jako svébytný život. Polárně k této oživené vrstvě se v podloží nacházejí ložná, nevyvetralá, mrtvá hornina — do půdy nahoru vyčnívající hlavový pól, C-horizont. Na jeho hranici se hornina vystavuje {{SE|96}}<br /> <br /> rozkladným, krystalický minerální svazek ničícím silám eroze. Mezi A- a C-horizontem se člení zvětrávací nebo B-horizont, v němž se uskutečňuje primární (zvětráváním) a sekundární (novou krystalizací) tvorba jílu. Jílem obohacený B-horizont představuje vlastní střední článek v půdě. Jeho dynamika zrcadlí rytmy Jahreslaufu: směrem dolů, k hlavové straně, zadržuje oživené atmosférické vody a s nimi v ní rozpuštěné látky proti gravitaci; směrem nahoru vstupuje do spojení s humusem (jílo-humusový komplex) a pečuje o procesuální kontinuitu v budování Bodenfruchtbarkeit.<br /> <br /> Zwerchfellorgan půda se zdá, měřeno rozměry výšin, jež se nad ní rozprostírají, a hlubin, jež se dole pohledům vymykají, být pouhým ničím. A přece je vším! Z ní vyrůstá vyšší rostlinná příroda, jež tvoří životní základ pro existenci zvířete a člověka na Zemi. Je to kořen rostliny, který vertikálně směřuje dolů k zemskému středu, a je to výhonek, který z vegetačního bodu klíčku v rytmické listové posloupnosti vertikálně stoupá vstříc Slunci a, obklopen Stoffwechselgeschehen ve světle, vzduchu a teple, v Blüten-, Frucht- und Samenbildung připravuje výživné látky pro zvíře a člověka v živé kompozici. V kvetoucí rostlině a stromové přirozenosti tvoří si zemědělská individualita přirozeně a jen v duchu uchopitelně svůj obraz. Duchovní tyč, jež nadsmyslově spojuje Erdentiefen se slunečními výšinami, jež v trojčlenném uspořádání sjednocuje síly tíže a tíhnoutí k vertikalitě, vtěluje se obrazně každý rok v rašení a výhonu rostlin.<br /> <br /> Rostliny a spolu s nimi zemědělská individualita stojí ve vztahu k trojčlennosti člověka na hlavě. Jak hluboko sahá zde příbuzenský vztah k člověku a zvířeti, ukazuje se v následujícím: Kořen ohmatává, podobně jako smyslový orgán rostliny, látky zemských hlubin. Přenese-li se fruktifikační proces rostliny až dolů do kořene, jako je tomu například u mrkve, zesílí a zabarví se kořen do zářivé červenožluté a prostoupí jeho jemnou tkáň sladkostí a vůněmi. Vzniká výživný plod, který svrchovaně vyživuje hlavu, nervově-smyslovou organizaci jako celek ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90). Plodí-li rostlina naopak v souvislosti se tvorbou semen vysoko nad zemí, jako je tomu například u obilovin, pak vzniká jako výživný plod<br /> <br /> … a silová kompozice, která vyživuje soustavu látkové výměny a končetin u člověka i zvířete. Vše, co mezi těmito póly vyrůstá ve stonku a listu jako potravní plod — například kedlubna (stonek), růžičková kapusta (pupen) nebo listová zelenina (salát, zelí, špenát atd.) — vyživuje a posiluje rytmický střed. {{SE|97}} V biologicko-dynamickém zemědělství je běžnou praxí toto pravidlo následovat: pícní mrkev pomáhá u telat podněcovat smyslovou aktivitu a dávat jim lesklou srst, u krav je to krmná řepa; naopak, má-li se podpořit látková výměna, má-li být zvíře radostně pohyblivé, přichází na řadu krmení lněným semenem; k rozvoji síly u koní je to „oves, který bodá&quot;. Vše, co se ve vegetativní oblasti utváří jako stonek a list — v bylinách, trávě, jeteli atd. — je základním krmivem pro dojnici žijící v přísném rytmu.<br /> <br /> Duchovně uchopitelná, v duchu skutečná idea zemědělské individuality otevírá chápajícímu pohledu brány do všech oblastí zemědělství; on je shrnuje jako orgány bytostného celku — příkladně to má být znázorněno v kapitole o otázce hnojení. To od základu vyžaduje změnu smyslu [Sinnesänderung]. Lze překonat duální poměr člověka a světa ve vědách, který metodicky vylučuje duchovně-duševní stránku poznávajícího a mravně jednajícího člověka. To platí tím více, přechází-li se tento velký, od člověka se odvíjející ideový celek v čin myšlením. V činu se osvědčuje jeho plodnost a skrze ni jeho pravda.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Viergliederung_des_Menschen_und_die_Geschlossenheit_des_Hoforganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hofového organismu ===<br /> <br /> Tělesný organismus člověka zahrnuje v sobě mikrokosmicky vše to, co se makrokosmicky rozkládá jako svět přírodních říší. Existuje tu úzký příbuzenský vztah, který se odhalí, srovnáme-li trojstupňovost přírody — říši anorganicko-fyzického, říši oživené rostlinné přírody a říši oduševnělé živočišné přírody — s tělesnou organizací člověka. Tak jsou v lidském těle účinné všechny látky, síly a zákony, které ovládají anorganicko-mrtvou minerální říši … {{SE|98}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 6, S. 98.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 6: Die Viergliederung des Menschen und der Organismus als Leib der Individualität.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> konstituují a které vědy fyziky a chemie se snaží prozkoumat. Například struktura trámečků ve vnitřní stavbě stehenní kosti v přechodu k ohnutému kyčelnímu kloubu je taková, že s minimem minerální substance (převážně fosforečnan vápenatý) je dosaženo maxima statiky. Podobně je tomu s podpůrnými tkáněmi, s konstrukcí kostry jako celku. Celé tělo je ve stavbě a funkci všech orgánů, v jejich pevných podpůrných tkáních a v jejich hospodaření s tekutinami a teplem prostoupeno a protkáno čistě fyzickou, moudrostí naplněnou zákonitostí. Ta tvoří — ohraničena na podobu těla — fyzické tělo, evolučně nejdokonalejší bytostný článek člověka. Svůj nejpřesnější výraz nachází ve stavbě a funkci smyslového systému. Podstata fyzického těla je nadsmyslová a zjevuje se ve všem viditelném (Obrázek 6).<br /> <br /> Co tedy v říši minerální vystupuje odděleně jako „mrtvá&quot; příroda, v čistě fyzické organizaci — to se v rostlině, zvířeti a člověku funkcionálně proplétá s vyššími bytostnými články. Takovým je především éterické, životní nebo časové tělo, jež světu rostlin propůjčuje život prostřednictvím éterkových sil všestranně proudících z kosmu. Je v sobě proudícím životem, který se podle druhu rostliny nadsmyslově vymezuje v „tělo&quot;, přivlastňuje si specifickým způsobem látky země proti tíži, jakož i<br /> <br /> a jejich sil si přivlastňuje a z nich buduje příslušné fyzické tělo. Jako architekt fyzického se životní tělo neprojevuje jako takové, nýbrž ve formách rostliny. Proto byl pro Goetha tvar a jeho metamorfóza — například v listové posloupnosti — východiskem jeho bádání o bytostné povaze živého. {{SE|99}}<br /> <br /> Vše, co se v rostlinné říši rozprostírá jako bytostná povaha živého, nalézá na vyšší stupni sjednocení v životním těle člověka a projevuje se v proudících tělesných tekutinách, v krvi, v lymfě a v sekrecích žlázového systému, jež regulují veškeré životní procesy (Obrázek 6). Éterické tělo je zdrojem zdraví. Nemoci mají svůj původ v duševnu. K jejich léčení nachází éterické tělo podporu v tom, co je jeho bytostné povaze vždy specifickým způsobem konformní — a to je svět léčivých rostlin. Paracelsus vyjadřuje v podstatě toto: Neexistuje nemoc, která by nemohla být vyléčena nějakým «bylinkou» nalezatelnou v rostlinné říši.<br /> <br /> Jako člověk nese ve stavbě svého těla přeměněnou minerální a rostlinnou říši povýšenou na vyšší stupeň, tak je i ve svém třetím bytostném článku — v duševním nebo astrálním těle — spřízněn s duševnem rozvinutým v živočišné říši (Obrázek 6). Zvířecí organizace se dovršuje zvířecí duší, která prostupuje fyzické tělo i tělo životní. Tento duševní článek přešel do zvířecího těla v podobě i funkci. Každý živočišný druh se tak morfologicky a fyziologicky člení ve vysoce diferencované nitro a vnějšek a disponuje rovněž druhově specifickým systémem končetin, skrze nějž se zvíře může volně pohybovat v živlech, které převládajícím způsobem podmínily jeho formování. Zvířecí duše se však projevuje především v «jak a co» činností, jež zvíře tělesně vázáno vykonává ve svém životním prostoru — tak žije červ v zemi, ryba ve vodě, pták ve vzduchu, hmyz v teple. Na základě tohoto v orgánovou činnost vázaného duševna zvířete mohl Goethe říci: «Zvíře je poučováno svými orgány. Člověk svými poučuje a vládne jim.» Duševní nebo astrální tělo je zdrojem vědomí; jeho fyzickým základem je nervová a smyslová organizace. {{SE|100}}<br /> <br /> I v člověku žije část duševna ponořena do životních pochodů — jako pudy, žádosti a vášně, pocity hladu a žízně a podobně. Ve své od těla osvobozené části žije duše sama v sobě a stává si vědoma svého ryze duševního prožívání — například toho, co vnímá jako pravdivé, krásné a dobré, ale i toho, co prožívá jako moc odchýlení ke zlému. Tímto článkem duše, který se osvobozuje z těla, povznáší se člověk z vázanosti na přírodu.<br /> <br /> V uvědomělém duševním životě cítí se člověk prostoupen něčím, co se mu teprve na cestě sebepoznání odkrývá jako jeho nejvlastnější bytostná povaha, jako jeho Já ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#98|Obrázek 6]], s. 98). Fyzickým základem působení Já v těle — Já-organizací — je krev. «Krev je ústředním orgánem organismu.»&lt;ref&gt;Lothar Vogel: ''Der dreigliedrige Mensch'', Dornach 1979, S. 147.&lt;/ref&gt; Je to tato v sobě samé spočívající jáství člověka, která má moc a sílu prostupovat, proměňovat a individualizovat tři popsané bytostné články. Vtiskuje tělu duševnímu, tělu životnímu a tělu fyzickému Já-organizaci. V této Já-činnosti přeměny a přivlastnění bytostných článků k výšinám jeho duchovního bytí leží pramen veškerého budoucího vývoje člověka i Země.<br /> <br /> Jako trojčlennost vede i čtyřčlennost k uchopení pojmu individuality. V Já-obdarování člověka se tento pojem naplňuje. Pojem organismu naproti tomu — pojmu uzavřenosti do sebe — se naplňuje již v živočišné říši, nikoli v pouhým životem obdařené rostlině. Ta by se teprve tehdy jevila jako úplný organismus, kdybychom k výhonku připočítali zemi, v níž koření, a k listu i ke květu kosmický obvod, do nějž se rozevírá.<br /> <br /> Pojem organismu se naplňuje, pokusíme-li se myslet spolupůsobení tří bytostných článků — fyzického těla, těla životního čili éterického, těla duševního čili astrálního — jako celek. Co teprve nadsmyslové poznání zpřístupňuje myšlení jako skutečnost, to může učit nazírání zvířete. Teprve s obdarováním astrálním tělem — totiž duševnem pronikajícím zemskou substanci, jak je tomu u veškeré živočišnosti — vzniká vnějšek a niternost: «V astrálním těle povstává zvířecí utváření navenek jako celá podoba a dovnitř jako utváření orgánů […] Je-li toto utváření dovedeno až do svého konce, formuje se to živočišné.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner, Ita Wegman: ''Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst'', GA 27, Dornach 1991, S. 35.&lt;/ref&gt; {{SE|101}}<br /> <br /> Touto charakteristikou je dán klíč k prohloubenému, obrazně myšlenkovému utváření pojmu organismu, resp. «uzavřenosti do sebe». S pohledem na zemědělství otevírá tento pojem možnost nechat zemědělský podnik z důsledně vědomé metamorfózy minulého znovu vzniknout — a to z moci a síly vědomé duše. Zůstalo-li by se u toho, bylo by to pouhé — byť vědomé — opakování toho, čím kdysi bylo periferní prostoupení dvora a gemarkování celé gemarkace. Ale jak je to s metamorfózou někdejšího duchovního středu, církve? Tento střed se v průběhu sebeuvědomění přesouvá do samého člověka. Člověk se musí naučit, aby v erkraftování své Já-individuality sebetvoříce probouzel mravní impulsy, které jej v práci vedou tak, že se makrokosmicky daná stanovištnost dvora bytostně rozvíjí v «zemědělskou individualitu». Jako trojčlennost vede pohled na vertikální členění dvora, na osu Země–Slunce, tak čtyřčlennost vede na plošně horizontální orientaci gemarkace — těla této individuality. Trojčlennost zpřístupňuje duchovní uchopení zemědělské individuality, čtyřčlennost ukazuje cesty praxe, jejího uskutečnění, jejího bytostného naplnění.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Bild_der_Viergliederung_der_landwirtschaftlichen_Individualität&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Obraz čtyřčlenné struktury zemědělské individuality ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_physische_Organisation&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Fyzická organizace ===<br /> <br /> Z raně středověkého původu tvořila gemarkace vesnice nebo solitárního dvora zaokrouhlenou plošnou jednotku. Je to stanoviště, na němž kráčivá působení sil a substance kosmu a Země vždy svým specifickým způsobem spolupůsobí a přinášejí se v podobě kulturní přírody k jevu.<br /> <br /> Fyzický základ tvoří vztahové předivo «živlů» — Země, vody, vzduchu a tepla — proměňující se v rytmech ročního běhu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|Obrázek 7]], s. 102).<br /> <br /> Erdigně pevný, krystalický základ gemarkace se vybudovává z horninových útvarů zemské kůry. Ty vystupují na hranici vzdušného obkruhu v mnohostranném reliéfu — údolí a výšiny, expozice {{SE|102}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 7, S. 102.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 7: Die physische Organisation oder der physische Leib des landwirtschaftlichen Organismus.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> podle světových stran atd. –, které samo modifikuje rytmické spolupůsobení čtyř živlů. Povrchová podoba každé gemarkace tak vypráví o své zemské a krajinné historii. Zvětrávání — to jest působení živlů vody, vzduchu a tepla na živel erdigně pevného — vytváří minerální kostru půdy, která se v závislosti na výchozí hornině skládá z hrubšího nebo jemnějšího zrna křemene-pazourku a jejich silikátových příbuzných, vápence a jeho příbuzných a dále z jílů. Toto ryze minerální složení se ukazuje tím významnější pro úrodnost půdy, čím vyrovnaněji a hlouběji je vybudováno.<br /> <br /> Živel vody prostupuje půdu rozmanitými způsoby. Zčásti se vyskytuje v koloidálním stavu svázaný s nejjemnějšími jílovými mineráliemi, zčásti jako hydrátové obaly půdních částic, zčásti jako pórová voda, zčásti jako průsaková voda a voda spodní. Uvolněn od živlu zemského odhaluje svou soudržnou, v sobě pohyblivou přirozenost v dešťové kapce, v tocích, rybnících a jezerech. Cestou výparu splývá konečně s živlem {{SE|103}}<br /> <br /> vzdušným, v mlze se formuje v nejjemnější kapičky, v oblacích v hrubší, a v proudícím dešti se z vzdušného obkruhu uvolňuje, aby se znovu spojil s živlem zemským. Každý statek se může šťastným nazývat, hraničí-li gemarkace s tokem řeky nebo jezera, prochází-li jí potok, živený snad pramenem, nebo chová-li mokřadní biotop s vysokou hladinou spodní vody nebo rybník. Jako terénní reliéf, tak i vodní hospodářství vtiskuje gemarkaci statku nebo vesnice — v závislosti na množství a rozložení srážek v průběhu roku — nezaměnitelně osobitý charakter.<br /> <br /> Živel vzduchu spočívá tu klidně nad gemarkací, tu se tiše přelévá přes krajinu, tu se přes ni žene bouřlivě. Podobně jako srážky, ba ještě spíše vzdušné proudy ve větru a počasí přesahují přes celé země a moře, avšak na každém místě země, kde jim překážky kříží cestu — ať je to hřeben hor, nebo stromy, živé ploty atd. –, vzdouvají se vírem, tlumí nebo se zcela uklidňují. Zejména přízemní vrstva vzduchu setrvává pod rostlinným porostem déle a je v neustálé výměně s půdním vzduchem, jenž dlí v puklinách a pórech svrchní půdy jednou déle, jednou kratší dobu. Ryze fyzický, anorganicky mrtvý charakter živlu vzduchu se projevuje v jeho látkovém složení. Hlavní složky — kyslík a dusík, v živém světě nejvýš aktivní látky — vytvářejí ve vnějším vzduchu sloučeniny samy se sebou, a jsou proto v nejvyšší míře reakčně inertní. Jinak se chová živel vzduchu v půdě. Tam vstupuje do vztahu s živly Země a vody a oživuje se k plné reakční síle, navazuje nová spojení. Jiným způsobem projevu pohybujícího se vzduchu je tlak, který vyvíjí, když v bouři a větru zvedá vodu ve vlnách, rozechvívá obilím, třese topoly a nechává padat celé lesy.<br /> <br /> Teplo se jako živel projevuje nejčistěji jako sálající teplo. Obecně se však odhaluje nepřímo na živlech a skrze ně — Zemi, vodě a vzduchu. Propůjčuje jim jejich vlastní dynamiku v procesuálním dění. Teprve skrze teplo se odhalují jejich specifické fyzické vlastnosti. Jeho nepřítomnost v zimě nechává půdu mrznout, tuhnout do živlu erdigně pevného; v letních vedrech nabývá vrchu spolu s vzduchem; na jaře proniká svými sourozeneckými živly, probouzí jejich vzájemnou dynamiku, oživuje půdy a připravuje je pro přijetí osiva; na podzim podobně, avšak pak se před zimou z tohoto svazku uvolňuje a každý z živlů vstupuje do svého zvláštního bytí. Podle expozice {{SE|104}}<br /> <br /> reliéfu vůči slunci — jižní svah, severní svah — vznikají v rámci gemarkace teplejší nebo chladnější stanoviště; stromové živé ploty, rozptýlená výsadba ovocných stromů, lesní ostrůvky atd. vytvářejí na malé ploše vyrovnaný tepelný hospodářský systém.<br /> <br /> Prostřednictvím tepla vznikají silové vztahy mezi živly. Toto fyzicko-anorganické předivo vztahů se mění místo od místa. Čím více se však při utváření hospodářství v uměleckém přiblížení uplatňuje organismusprinzip, tím více se elementární dění uzavírá do individuálního celku. Vzniká, příslušná typus stanoviště odpovídající, kompozice fyzikálních zákonů, sil a substancí působících ve čtyřech živlech. Tuto kompozici lze nazvat fyzickou organizací «zemědělské individuality», analogicky s «fyzickým tělem» člověka. Tato fyzická organizace pozemkového katastru hospodářství nebo vesnice je nadsmyslové bytostné povahy. Vystupuje smyslově ve světě látek ztuhlém do podoby, který je vlastní danému stanovišti, a jako taková je evolučně předem dána z minulosti. Poskytuje fakta, která musí zemědělec znát — pokud jde o geologickou stavbu, typy půd, hydrogeologické poměry a klima v malém i velkém měřítku —, ba více než to: musí s nimi srůst, pokud jde o odbornou praxi. Možnosti, jak v tomto předem daném světě faktů optimalizovat součinnost čtyř živlů ve prospěch pěstování kulturních rostlin, se omezují na zásahy do nejsvrchnější kůže zemské kůry, do půd, do onoho «bránicového orgánu» mezi «výšinami» a «hloubinami» krajiny. Jde přitom o výkon umění zpracování půdy, zavlažování a odvodnění, meliorace, terasování, hrázování a ochrany před větrem atd.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Lebensorganisation&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Životní organizace ===<br /> <br /> Tak jako má rostlina, zvíře a člověk, má i zemědělský organismus, který lze chápat jako tělo «zemědělské individuality», životní organizaci, «éterické čili živé tělo», jež si přičleňuje své bytostné povaze odpovídající «fyzické tělo» ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#106|Obrázek 8]], str. 106). Člověk je v pokušení ztotožnit toto živé tělo se souhrnem života, který každoročně vyrůstá v rostlinném světě. Kde však zůstává tento život, který se v podobách rostlin jeví, když rostliny na podzim odhazují listí nebo zcela odumírají? Dalo by se odpovědět: Život se stahuje zpět do semen, do humusu nebo do ''kambia''. Avšak i tato jsou jen zjevy živého {{SE|105}}<br /> <br /> v proudu vznikání a zanikání. Život sám je nadsmyslový. Organizace éterických formativních sil hospodářství prochází v rytmu slunečního roku střídavými stavy svého smyslově vnímatelného jevu. Od podzimu přes zimu žije stažena do čistě duchovní účinnosti v zemi, «v hlavovém pólu zemědělské individuality». V klíčení a zrání rostlin na jaře přes léto se pozvedá do «břicha zemědělské individuality». Vtiskuje se do života každé se utvářející podoby rostliny a jejích látkových kompozic v kořeni, stonku, listu a kvetu a opět se uvolňuje, když rostliny na podzim odumírají.<br /> <br /> Éterické čili živé tělo zemědělské individuality se odhaluje ve stoupajícím roce v souhrnu životních jevů, ve klesajícím roce opět mizí a je pak vnímatelné jen otevřenému duchovnímu zraku. Diskontinuita je jen zdánlivá.<br /> <br /> Vše živé stojí bytostně ve vztahu k živlům. Čím vyváženěji jsou vůči sobě země, voda, vzduch a teplo v poměru, tím rozmanitěji se může život přinést ke zjevení. Tento fakt se zřetelně vyslovuje v protikladu tropického deštného pralesa a písečné pouště. V prvním případě dosahuje rozmanitost druhů rostlin, stlačených na nejmenší prostor, maxima — v tropickém pralese Brazílie například přes sto druhů stromů na hektar —, v druhém případě se vůbec nebo jen řídce rostlinný život rozvíjí.<br /> <br /> Veškerému živému leží v základu životní organizace, složená z množství formativních sil, které vstupují se světlem slunce. V ní jako v celku se uskutečňují v navzájem se podporujícím střídavém vztahu životní procesy; jsou původci a nositeli zdraví. Samoregulace a trvale udržitelnost přírodního biotopu o tom vydává svědectví. Životní organizace hoforganismu je proto tím zdravější, čím všestranněji je tato v souladu se stanovištními faktory prověřena. Tento stav trvalého zdraví vytvářet je neustávající kulturní úkol člověka. Na něm závisí konstelace formativních sil živého, podle nichž se kulturní rostlina může podle svého typusu utvářet. Na této hospodářstvím podmíněné konstelaci formativních sil spočívá výživná hodnota výživných plodů a léčivá síla bylin, stejně tak kvalita humusu a plodnost půdy vcelku. Každý druh rostliny přispívá tedy k tomu, aby se z plnosti kosmických periferních sil mohla tvořit hofovému nebo vesnickému organismu vlastní životní organizace, která fyzické organizaci jako její utvářející architekta {{SE|106}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 8, S. 106.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 8: Die Lebensorganisation oder der Lebensleib des landwirtschaftlichen Organismus.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> nadřazena. Je nositelkou životního dění, které se ve formách rostlin stává vnímatelným obrazem, nadsmyslově se však darlebt jako v čase působící «tělo časů čili bildekräfteleib». Ve všem živém je nositelem vývoje. Na toto tělesné dění v čase chce pojem «biologicko-dynamický» poukazovat.<br /> <br /> Příroda se organizuje nutností svých zákonitostí do diverzity po svém způsobu; v zemědělském organismu připadá tento úkol uměleckému tvoření člověka. Vědomým herausgestaltungem éterické organizace hofové nebo vesnické gemarkace se zemědělec, jako tomu bylo kdysi ve starém selství, stává na nový způsob tvůrcem kulturní krajiny. Pěstováním kulturních rostlin sice ničí vzrostlou Wildnatur, ale buduje ji znovu jako Kulturnatur. Zatímco na fyzické rovině jsou jeho gestaltungskräftem úzce stanoveny meze, je v herausgestaltungu životní organizace Hoforganismu vyzýván k nejvyššímu uměleckému mistrovství. Musí překonávat rozpor jednostrannosti v pěstování a mnohostrannosti jako principu zdravé {{SE|107}}<br /> <br /> živosti prostředkem umění. Musí z ideálního prožívání celkové souvislosti betriebsního organismu přijímat opatření, která proměňují přírodní biotop v kulturní biotop. Ve vědomém novém stvoření musí být organismus zemědělství z devastovaných monokultureinöd urzellenhaft znovu herausplastiziert. Pokud jde o uměleckou celkovou durchgestaltung hofindividuální životní organizace, přicházejí v úvahu následující opatření ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#106|Obrázek 8]], s. 106):<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Fruchtfolge_im_Acker-_und_Gartenbau:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Fruchtfolge v zemědělství a zahradnictví: ====<br /> <br /> Dostupná orná půda je rozdělena tak, aby různé obilniny, okopaniny a pícniny – v zahradnictví různé druhy zeleniny –, které v jednom roce stojí vedle sebe každá na svém dílu, byly v následujících letech na témže dílu pěstovány postupně za sebou. Umění spočívá v tom, nechat jednotlivé polní plodiny – podle toho, zda humus obohacují nebo čerpají, zda jsou mělko- nebo hlubokokořenné, zda jsou náročné na hnojení nebo méně náročné – tak navazovat jedna na druhou, aby se předcházelo chorobám, podporovala se chuť k růstu a fruktifikace (výživná hodnota) a celkově se úrodnost půdy zachovávala, nebo lépe ještě zvyšovala. Velký význam má přitom to, aby osivo zůstávalo v podniku, tj. pocházelo z vlastního dalšího pěstování nebo ze šlechtitelského zpracování. Kultura polního hospodářství pracuje především se silami kosmu, které působí prostřednictvím země – křemene a vápna a zprostředkovaně skrze jíl – nepřímo zdola nahoru na růst rostlin. To se projevuje zvláště v pěstování obilnin, kde se ve srovnání s planou trávou celá rostlina v stéblu, listu a semeni prostupuje procesem fruktifikace.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Rückführung_des_Gartenbaus_in_den_Hof-_und_Dorforganismus:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Začlenění zahradnictví do organismu statku a vesnice: ====<br /> <br /> Děje se to zčásti obohacením polního osevního postupu polním pěstováním zeleniny, zčásti pěstováním jemné zeleniny, květin a bylin na ohrazeném areálu a pěstováním pod sklem. Zde v blízkosti statku je také místo pro včelín. Integrace všestranného zahradnictví zajišťuje kvetení a plodení od časného jara až do pozdního podzimu. Doplněno kvetoucími pásy v zemědělství se tak druhová rozmanitost jednoletých rostlin v míře bohatí až na hranice katastru obce. {{SE|108}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Rückführung_des_Obstbaus_in_den_Hof-_und_Dorforganismus:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zařazení ovocnářství zpět do organismu statku a vesnice: ====<br /> <br /> Vysoké kmeny co největší druhové rozmanitosti mají své místo podél polních cest, na mezích, na terasovaných svazích nebo na statkových ovocných loukách. Blahodárný účinek kultury ovocných stromů – obohacující krajinný obraz po celý rok – by měl prostupovat celou pozemkovou gemarkací statku a vesnice. Polokmeny a nízké intenzivní ovocné výsadby by měly stát v přiměřeném poměru k ostatním kulturám.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Eingliederung_und_Bewahrung_von_Wiesen_und_Weiden:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Začlenění a ochrana luk a pastvin: ====<br /> <br /> Jejich místo je v oblastech s vysokými srážkami, na svazích ohrožených erozí, na mělkých pastvinách a suchých polovinách využitelných jen extenzivně, především však všude tam, kde se mělce pod povrchem vyskytuje spodní voda – například po obou stranách podél potoků a řek, v nivách, u rašelinných sníženin nebo v přechodných rašeliništích. Rozorávání travních porostů (pěstování kukuřice) prostřednictvím odvodňování nebo snižování hladiny spodní vody by se mělo co nejdůsledněji zamezovat. Travní porost je odolný vůči záplavám a jako trvalá kultura působí čistícím způsobem na spodní vodu přitékající k otevřenému recipientu – zejména díky dlouhým sacím kořenům trav. Odčerpává z ní dusičnany pocházející ze vzdálenějších oblastí obilnářství. Trvalý travní porost se v důsledku pastvy a sečení nachází trvale ve vegetativním stadiu růstu. Proto potřebuje dostatek vody – nebo přesněji: éterické formativní síly, jež působí skrze živel vody; tedy vodu vystavenou silám Stoffwechselpol-u zemědělské individuality. Tato podmínka je splněna, nachází-li se spodní voda mělce pod povrchem (40 cm pod terénem), nebo při umělých loukách nebo v zavlažovacím hospodaření ve «svahové kultuře».<br /> <br /> Dokonalou formu umělých luk bylo možné nalézt ještě v polovině 20. století v polohách středohoří. Autor mohl v Rhönu krátce před zničením těchto mistrovských děl obdivovat poslední zbytky takzvaných Buckelwiesen – hrbolkových luk. Jejich zakládání, «hnojení» čistou vodou, pěstování, sečení na seno a přinášení sena do stodoly na ramenou v rozložených prostěradlech bylo výlučně nesmírně náročnou ruční prací. Odměnou bylo až pět sečí za rok. Z mlýnského příkopu ležícího výše na svahu údolí se směrem dolů stavěl jeden hrbol vedle druhého se střechovitými bočními plochami. Na hřbetě těchto hrbolových střech vedl kolmo od mlýnského potoka méně než lopatu široký slepý příkop s nulovým spádem. V době závlahy, závislé na fázích měsíce, tekla voda plošně na obě strany přes hranu slepého příkopu a stékala {{SE|109}}<br /> <br /> rychle pronikala travní drnou a shromažďovala se znovu ve střešním žlabu mezi dvěma hrboly. Ten pokračoval dál a stával se hřebenem příští řady kopečkovitých střech připojujících se níže po svahu – a tak to šlo stupeň po stupni dolů až do dna údolí.<br /> <br /> U tohoto druhu závlahového umění nešlo primárně o provlhčení podloží, nýbrž o rychle properlující pohyb vody – zpravidla chudé na minerály a zejména na dusík – skrze travní drn. Lze se domnívat, že vodě přísluší zde hnojivý účinek. Zdá se, že voda příjmem kyslíku – kyslíku jakožto nositele života&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', Vortrag vom 11. Juni 1924, GA 327, Dornach 1999, S. 68f.&lt;/ref&gt; – při pohyblivě-zurčícím průtoku oživuje růst trav a bylin takovým způsobem, že na těchto zpravidla minerálně chudých půdách bylo dosahováno kvalitativně i kvantitativně nejvyšších výnosů.<br /> <br /> Umělé louky jako krajinný prvek tvořící a oživující krajinu v podobě svahových nebo hrbolkových luk padly za oběť technologickému věku. Tato větev kdysi vysoké landbaukunst nedokázala obstát.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anpflanzung_von_Hecken,_Feldgehölz-_und_Bauminseln:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Výsadba živých plotů, polních remízků a stromových ostrovů: ====<br /> <br /> Zde se naskýtá příležitost přidělit všem dřevinám – keřům i stromům domácím v krajinném okolí – jejich místo v katastru obce, v živých plotech a remízcích, a tím v polní krajině zakládat chráněná území s vlastním mikroklimatem a celou gemarkaci samu nechat stát se harmonicky utvářejícím článkem kulturní krajiny. Výsadby slouží v otevřených krajinách jakoby jako náhrada lesa. Největší floristická a zároveň faunistická hustota kulturní krajiny se nachází na lesních okrajích, v přechodových a zároveň zónách pronikání otevřené polní a luční krajiny a lesa. Zde se patro nad patrem vrství druhově bohatá flora trav a bylin, pak nízko i výše rostoucí keřové porosty a konečně vysoko rostoucí rozložité koruny stromů. Týž výstavbový plán a tutéž ekologickou funkci mají živé ploty. Jsou vůči dvěma stranám polního katastru jakoby dvěma k sobě přiloženými, vzájemně prorůstajícími lesními lemy – stejně tak polní remízky a stromové ostrovy. {{SE|110}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Wald:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Les: ====<br /> <br /> Musí být spolu se zemědělstvím viděn jako jeden celek. Ano, přísně vzato k zemědělství náleží, stejně jako všechny výše jmenované funkční články životní organizace. Les mnohdy obklopuje katastr statků a vesnic, spojuje je a propojuje do sítě. Les plní uvnitř kulturních krajin nadřazenou, oživující funkci. K tomu působí vyrovnávajícím způsobem na klima a společně s katastrem statků a vesnic uchovává a profiluje po celé věky ráz kulturní krajiny v širokém měřítku.<br /> <br /> Les nemůže být předmětem pouhého lesnictví, ale ani pouhé ochrany přírody. Jeho využívání je – jako je tomu u každé polní gemarkace – kulturním úkolem, který se naplňuje v jeho utváření jako «trvalého lesa», jehož cílem je druhová rozmanitost dřevin odpovídající daném stanovišti. Trvalým lesem se stane teprve skrze soustavnou péči a využívání. Ponechat přirozené rezervace přirozenému stavu vede zpět do antropogenně podmíněné divočiny skrze zanedbání.<br /> <br /> Každý ze jmenovaných životních orgánů je sám o sobě již uměleckým stvořením přesahujícím přirozený biotop. O to více to platí, pokud jde o kompozici těchto životních článků v celek životní organizace hospodářského nebo vesnického organismu. Veškerá působení sféry stálic, planet, Slunce, Měsíce a Země se do ní vtiskly v průběhu roku a vstupují do «semenného stavu» «Všeobecně-Rostlinného» – do humusu uchovávajícího život. Rosenkruciánští alchymisté jej proto nazývali «Universálním semenem Země» (mateřská půda), na rozdíl od «individuálního semene», jež, tvořeno jednotlivou rostlinou, padá na mateřskou půdu. Humus nese pozemsky-zrozeně prožitý život předchozích let do přítomnosti. Proto jej lze strukturálně i substanciálně označit jako «paměť Země». Lze říci: v něm žije – v pozemsko-látkové formě ztuhlý – princip Všeobecně-Rostlinného. {{SE|111}}<br /> <br /> Je třeba rozlišovat mezi živými silovými proudy (jež tvoří život rostlin a ve svém celku tvoří jejich éterické čili životní tělo) a těmi, jež jako síly vyššího druhu vyzařují z astrálního světa kosmu. Jsou to síly, které se u zvířete rozvíjejí ve své<br /> <br /> duševním těle zvnitřnily, k prožívání hladu a žízně, vnímání bolesti a tak dále. Na proudící životní procesy rostlin působí tyto astrální síly z vnějšku tak, že je tvoří, formují, utvářejí a zadržují. Tvoří a zadržují proudící život do podoby kořene jinak než do podob stonku, listu a květu. Tvořivé síly se spojují s proudícím životem a vytvářejí si odraz v jakékoli vnější podobě rostlinného druhu, modifikovaný stanovištně odlišným spolupůsobením sil Země a kosmu. Podíváme-li se na druhovou rozmanitost trav a obilovin, na povahu bylin, trvalek, keřů a stromů jednoho statku a na jejich celkovou kompozici, pak se v jejich smyslově vnímatelných podobách zjevuje to, co se ve skrytu v tvořivě silném proudění prožívá jako éterická organizace organismu statku jako celku.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Seelenorganisation_oder_der_Astralleib_des_landwirtschaftlichen_Organismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu ===<br /> <br /> Z téže nadsmyslové oblasti, z níž vyzařují síly, které se rostliny takřka jen dotýkají z vnějšku, formují ji v růstu a nechávají ji odumřít do formy, pochází duševní neboli astrální tělo zvířat, které se ztělesňuje v těle zvířat a jako jejich duše je prozařuje zevnitř. Toto duševno, zjevující svou bytost, vymezuje zvíře navenek v jeho podobě a člení je dovnitř v řadu jeho orgánů. Duševní organizace zvířete je jeho životním tělem a to je nadřazeno jeho fyzické organizaci ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|obrázek 9]], s. 115). Jak již bylo zmíněno, v každém živočišném druhu je ztělesněna určitá duševní kvalita, v červu jiná než v rybě, ptáku, hmyzu nebo v řadě savců. Zvířecí duše si ve ztvárnění těla vytváří svůj obraz a projevuje se v tom, co zvíře dělá. Stanoviště obývá velké množství zvířat. Je o to početnější, čím mnohostranněji je utvořena životní organizace hospodářského nebo vesnického katastru. Členěny v druhy, čeledi a rody tvoří vcelku faunu stanoviště a stojí ke čtyřem živlům, k oživené přírodě i mezi sebou navzájem v nejrozmanitějším, moudrostí naplněném vztahu. Zvířenu hospodářství lze v jejím zjevu a chování chápat jako orgány «duševního neboli astrálního těla» celku hospodářství. {{SE|112}}<br /> <br /> Duševno, které je zvířatům vlastní, pochází z minulých evolučních stupňů Země.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Duševní tělo hospodářství nebo vesnického katastru se kromě toho utváří astrálními silami, které do něj s slunečním světlem proudí ze současného kosmu.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Leitsätze'', GA 26, Dornach 2020, darin der Brief «Der Mensch in seiner makrokosmischen Wesenheit».&lt;/ref&gt; Právě ony dávají rostlinám z vnějšku formu – srovnejme jemnolistost, resp. velkolistost rostlin, které vyrostly na světle nebo ve stínu –, nechávají je dozrávat, strukturují stavbu látek, např. bílkoviny, a podmiňují tak výživovou hodnotu plodin. Závisí tedy podstatně na fyzické a životní organizaci, do jakého stupně intenzity se duševní organizace utvoří a katastr hospodářství nebo vesnice se vymezí jako v sobě uzavřený organismus a vnitřně se rozčlení na orgány.<br /> <br /> Pro pochopení velmi diferencovaného příspěvku zvířeny k utváření duševní organizace organismu hospodářství nebo vesnice je třeba se podrobněji věnovat dvěma bytostně odlišným skupinám: divoké fauně a domácím zvířatům ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|obrázek 9]], s. 115).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wildtierarten_–_Organe_des_Hof-_und_Landschaftsorganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Druhy volně žijící zvěře — orgány organismu statku a krajiny ====<br /> <br /> Kulturně-tvůrčí výkon zemědělství spočíval v proměně divoké přírody v přírodu kulturní; i nadále zůstává jeho úkolem o ni pečovat a dále ji rozvíjet. Tento krok proměny znamenal mimo jiné buď zcela vytlačit z krajiny svět velkých volně žijících zvířat – jako jsou šelmy: vlk, medvěd, rys, a kopytníci jako pratur, los, zubr, divoké prase atd. – a nahradit je domácími zvířaty, nebo je vzít pod ochranu a do péče, jako je tomu u vysoké zvěře: jelena, srnce a soba, nebo u nízké zvěře, jako je zajíc, liška atd. Volně žijící savci jsou plaší a převážně noční. Jejich vynikající smyslové vlastnosti, čich, sluch a zrak, svědčí o bdělosti vědomějšího vnitřního života. Svými smysly se ponořují do vnějšího světa – větřením, nasloucháním, pátráním zrakem – jako například vysoká zvěř, když vychází na pastvu z šera lesa do otevřené krajiny. Duševně-instinktivní život je těmito vjemy podněcován a zároveň se rozšiřuje {{SE|113}}<br /> <br /> Duševní se otvírá a splývá s vnímaným. Tento vztah nitra a vnějšku se zjevuje nazírání v estetice chování, například v prchajícím srncovi, zajíci bijícím háky nebo hrdém jelenovi, jenž vznešeně tyčí své paroží do vzdušného obkruhu. Tímto z čelní kosti vyrůstajícím kostním stavením loví jelen kosmicko-astrální síly, které formotvorně působí na jeho vnitřní svět orgánů.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 97.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> U volně žijících zvířat to, co tvoří jejich duševní bytost, zcela vstoupilo do utváření těla. Toto duševní se v těle a skrze tělo prožívá. Tak vtiskují zvířata, vedena svými instinkty, to jest z vnitřní nutnosti, své vlastní bytí svému životnímu prostoru; rozšiřujíce sebe sama, oživují a oduševňují tento životní prostor svou činností a proměňují ho ve svůj revír: „Rostlina dává, zvíře bere v hospodářství přírody.&quot;&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 14. Juni 1924, S. 193.&lt;/ref&gt; Zvíře uspokojuje svou žádostivou přirozenost tím, co odebírá ze svého okolí. V tomto uspokojení má svůj blahobyt, který radostně dává světu najevo svými pohyby a hlasy.<br /> <br /> Divoké fauně se v souvislosti s jejími navzájem se prostupujícími podmínkami existence věnuje stále větší pozornost. Rozpoznává se, jak se životní cyklus zvířat moudře zapojuje do většího celku, ano, jak jsou souhrnně svou činností výkonnými orgány při utváření organismických celostí. Je tedy úkolem zemědělce věnovat divoké fauně v nejširším slova smyslu stejnou péči a pozornost jako hospodářským zvířatům. Ve vztahu k savcům se to děje mimo jiné lovem, přičemž egoistické pohnutky přitom hrají roli právě tak často jako při boji s takzvanými škůdci pomocí biocidů jiného druhu. Různé druhy zvířat přispívají každý svým dílem k obohacování a posilování soulové organizace hof- nebo dorforganismu. Každý nepromyšlený zásah do komplexního přediva vztahů je nechává onemocnět a oslabuje jejich síly sebeléčení.&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 15. Juni 1924.&lt;/ref&gt; {{SE|114}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vier_Gruppen_innerhalb_der_Wildfauna&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Čtyři skupiny v rámci divoké fauny ====<br /> <br /> Odhlédneme-li od savců a plazů, jsou pro nás nesmírně důležité čtyři velké skupiny živočišné říše, jejichž existence prostupuje gemarkungen svou – skrytěji působící – duševností. Ve svém tělesném utváření vykazují každá jiným způsobem příbuznost s funkční a morfologickou trojčlenností člověka, to jest s nervově-smyslovým systémem, s hrudní oblastí a se systémem látkové výměny a končetin. Jsou to čtyři skupiny: červi, ryby, ptáci a hmyz.<br /> <br /> Tato trojčlennost těla je nejzřetelněji vytvořena u hmyzu. U ostatních tří skupin ovládá existenci zvířete vždy jeden funkční okruh s vysokou specializací: u červů pól látkové výměny, u ryb rytmický střed a u ptáků nervově-smyslový pól. Každá z těchto čtyř skupin odhaluje ve své druhové rozmanitosti – nejintenzivněji hmyz – velkou variační šíři ve vyformování svých orgánových soustav. V porovnání s člověkem se již v dřívějších fázích evoluce jednostranně vyvinuly k tak vysoké dokonalosti, že lze říci: Část duševního těchto zvířat z velké části vstoupila do příslušného tělesného utváření, zatímco druhá, doplňující část se proživá nadsmyslově jako svět takzvaných „elementárních bytostí&quot;.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Welt der Elementarwesen'', ausgewählte Texte herausgegeben von Almut Bockemühl, Dornach 2005.&lt;/ref&gt; Elementární bytosti jsou poslové, kteří zprostředkovávají mezi bytostným prapůvodem veškerého bytí a jeho zobrazujícími formami projevu ve fyzicko-materiálním světě. Jejich bytost je duševně-astrální povahy; jejich tělo se specificky buduje z étericky živých sil. Elementární bytosti jsou duchovní poslové, kteří přivádějí do smyslově-vnímatelného jevu – obrazně, v čase a prostoru – praobrazů minerální, rostlinné, živočišné a lidské říše, jež jsou doma v říši vyšších duchovních světů. Jsou bytostmi vztahů mezi světem smyslového a duchovně-nadsmyslového a jako takovéto bytosti mohou být cítivě prožívány v cvičícím, myslícím nazírání. Jako nositelé procesů se zaklínají do všeho vzniku a osvobozují se z tohoto zakletí v zániku toho, co ztuhlo do smyslové formy.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vorträge vom 2., 3. und 4. November 1923.&lt;/ref&gt; Elementární bytosti se specifikují do čtyř skupin podle toho, ve kterém ze čtyř živlů – Zemi, Vodě, Vzduchu a Teple – mají převážně své pole působnosti. {{SE|115}}<br /> <br /> Nadsmyslově tvoří doplnění ke čtyřem skupinám zvířat, která v jednostrannosti v těchto živlech nalézají své fyzické životní podmínky. Svět elementárních bytostí je všude přítomen v pozemském. Jejich působnost, dosahující z nezjevitelného do zjevného, nemůže uniknout umělecky cítícímu nazírání. Prostírá nad přírodou a zvláště nad světem zvířat, jež v sobě vlastním způsobu oživují čtyři živly, jemný závoj moudrostí plné smyslovosti a duševnosti.<br /> <br /> V následujícím obrátíme pohled na bytost a význam zmíněných čtyř skupin živočišné říše (obr. 9):<br /> <br /> '''1. Skupina bezobratlých červovitých''', těch, kteří jsou spjati s živlem zemitě-pevného, na příkladu žížaly obecné (''Lumbricus terrestris''):<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 9, S. 115.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 9: Die Seelenorganisation oder der Seelenleib des landwirtschaftlichen Organismus.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Žížale chybí vyvinutá hlava. Je doslova osamostatněným, článkovaným střevním váčkem, tedy zvířetem naprosté a úplné metabolické aktivity, jehož smyslová organizace obrácená navenek {{SE|116}}<br /> <br /> je redukována na hmat — na bodové smysly rozmístěné po celém těle. Činností tohoto jemného, slizce-vodnatého zvířete je zpracování půdy. Je plastikem zemitě-pevného. Žije ve tmě zemského nitra, na hledání potravy z odumřelých rostlinných zbytků se protlačuje svrchní vrstvou kyprého obdělávání půdy a žere se do hloubek pevného minerálního podorničí, čímž buduje svislé trubičky, jež mu slouží jako vnější kostra a napomáhají mu k svislé vzpřímené poloze při pohybech nahoru a dolů. Svůj minerály prosycený trus nese contre la pesanteur vzhůru na povrch zemský (až 100 t/ha/rok) a tak rok od roku omladí půdu. Aktivně podporuje dýchání půdy, když při klesání svými trubičkami — jako pumpa — za sebou vtahuje kyslíkem bohatý vzduch a při stoupání vytlačuje vzduch ze země nasycený CO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;. Jeho potravou je odumřelá, bakteriálně se rozkládající organická hmota, kterou přijímá do svého nitra spolu s jílem, prachem a jemným pískem. Navenek vylučuje sliz, dovnitř jeho duševní organizace «prosmyslňuje» přijatý potravinový proud a řídí vojsko bakteriálních symbiotů, kteří potravu rozkládají, a uvádí — ve spojení s minerálními jílovými složkami potravy — do chodu tvorbu trvalého humusu, budování krůmkově stabilních jílovo-humusových komplexů.<br /> <br /> Žížala je ze své přirozenosti bytostí odříkání. Dovolme si tezi: evolutivně se vzdala plné metamorfózy přes zakuklení až k imagu. Ta by, řekněme jako motýl, v kráse tvaru a barvy zjevila to, co v červu zadrženo se prokazuje jako jeho požehnaná schopnost — být plastikem zemské půdy.<br /> <br /> Vědomí žížaly je spící-sněný stav, a přesto má moc vytvářet vztahy plný celek. V tomto jejím díle se jako odraz jeví to, co je — jako doplnění jejího metabolicky zdůrazněného bytí — její vyšší smyslová a rozumová přirozenost. Co žížale, co celkově červovitým živočichům chybí, je polární vyformování hlavy v poměru ke střevnímu systému. Chybějící — doplnění k hlavě — je však funkčně přítomno všude tam, kde jsou žížaly atd., a sice právě jako bytostně-nadsmyslové, jež je odděleno od fyzicky se jevícího těla, přesto k němu duševně stojí ve vztahu. Jde tu o specifickou skupinu elementárních bytostí — od nepaměti takzvaných *gnomů* —, jejichž bytostnou substancí je «smysl a rozum v {{SE|117}}<br /> <br /> je».&lt;ref&gt;Tamtéž, přednášky ze 2., 3., 4. listopadu 1923.&lt;/ref&gt; Svou wirksamkeit rozvíjejí v erdig-Festen a tvoří duševně-astrálně pojítko k bezobratlému živočišnému světu.<br /> <br /> Ke [[Landbaukunst|umění zemědělství]] patří, vytvářet této tak neúnavně činné a dobrotivé skupině živočichů v hojnosti životní prostor. Neboť tam, kde na poli, louce a pastvině, jakož i v hnojiště a kompostové hromadě rozvíjí žížala svou činnost, je přítomno také její duchovní korelát, elementární bytosti erdig-Festen. Bez žížaly by se půda postupně zhutňovala a tvrdla, ocitla by se takřka ve strnulosti smrti. Žížala půdu oživuje.<br /> <br /> '''2. Skupina živočichů spojená s živlem vody''' — ryby. Jako je žížala plastikem erdig-Festen, tak je rybou takovým plastikem vodního živlu. Hlava ryby, se svou diferencovanou smyslovou organizací, je zřetelně vyformována; přechází však bez přechodu do trupu a článku látkové výměny. Vše ovládající je střední část, trup — jemný, rytmicky bohatě členěný, chrupavčitě-kostnatý skeletní systém. Páteřní řetěz prochází tělem od ocasní ploutve až k hlavě a v ní se metamorfózuje do lebeční kosti. Po stranách se klene žeberní oblouky, kůstkami, které obepínají i břišní orgány. Navenek jsou překryty svalovou vrstvou, která ve spojení s ploutvemi propůjčuje rybě mimořádnou obratnost a rychlost v pohybu. Žížala přijímá to zemité až do svého trávicího traktu; jinak rybaa, která při pohybu nechává vodu proudit skrze žábry. Voda tím vstupuje přes hlavu do přímého vztahu k rytmickému trupovému systému; ryba se zásobuje kyslíkem, který přes žábry vodě odnímá. Vnější kůže se zhutňuje v šupinový šat, jímž se její tvarová podoba vymezuje vůči beztvaré vodě a jímž dává navenek najevo své duševní niterné bytí v rozmanité barevnosti. Ryba se neživí jako žížala odumírajícím životem, nýbrž přednostně tím, co se ve vodě rozvíjí jako rostlinný a živočišný život. Ryba rozšiřuje své duševní bytí za svůj tělesný tvar do okolní vody. Na jedné straně hmatá v klouzání vodu obtékající její tělo a na druhé straně vytváří svými pohyby nejjemnější proudy a víry. Jako vděčí ryba svůj proudnicový tvar živlu vody,{{SE|118}}<br /> <br /> tak jej oživuje a oduševňuje tím, co se z duševní pohyblivosti přelévá do pohybových průběhů. Ty jsou v tichém vodním tělese, rybníku, jiné než v mocně tekoucím potoce nebo řece. Lín například, druh kaprovitých, je zavalitější ve tvaru, tmavší v barvě, pomalý v pohybu a rád se občas zarývá do bahna na dně rybníka. V přímém protikladu k tomu se nachází štíhlý pstruh, druh lososovitých, v tekoucí, přes kameny proudící, křišťálově čisté vodě. Jako stín bleskurychle prochází prosvětlenou, pohyblivou vodou, nad oblázkovým dnem — buď u břehu potoka hledaje úkryt, nebo aktivně klidně stoje proti proudu, vnímaje teplo vyvolané pohybem přetékající vody.<br /> <br /> Jako patří jezero, rybník, tok řeky nebo potoka k [[Landschaft|krajině]], k [[Hof|statku]], tak k nim patří i v nich žijící rybí přirozenost. «Produševňuje» vodní plochy a činí je orgány hospodářsko-vesnických organismů. Je vloženo do rukou zemědělce, tyto krajinné orgány pečovat, obohacovat je uměním zakládáním rybníků, pokud možno dbát o jejich čistotu a o to, aby tekoucí vody nebyly rušeny ve svém přirozeném toku.<br /> <br /> U ryb dosahuje zvláštní dokonalosti zejména jejich rytmický střed, jejich trup — nikoli ještě hlava s jejím smyslovým systémem. Jejich vědomí je stlačeno do tupého snění. Co jim tělesně chybí, zůstává bytostně účinné v nadsmyslném; tká a žije jako další skupina beziehungsschaffenden Elementarwesen — und vytvářejících vztahy, jako undiny. Voda je jejich živlem a ony zprostředkovávají duchovní praobrazce tělesným a orgánovým formám, jež se utvářejí ve vodním prostředí.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> '''3. Skupina ptačího světa žijícího v živlu vzduchu.'''<br /> <br /> Ptáci plastizují, oživují a oduševňují v krátkých mocných úderech křídel, ve výrazných obloucích nebo ve vznešeném klouzavém letu ve velkých výškách živel vzduchu. Více než všechna ostatní zvířata, jež se mohou vznést do vzdušného prostoru, jsou ptáci pány vzduchů. Jako je žížala jakožto bytost látkové výměny narozena ze země — přijímá do sebe zemi —, jako je ryba jakožto bytost rytmu narozena z vody — nechává se vodou prostupovat —, tak je pták narozen ze vzduchu. Celý jeho leib je {{SE|119}}<br /> <br /> přetvořen v hlavu, ve velký smyslový orgán. Nejen že jeho hlava je provzdušněna zvenčí, stejně jako jeho peří, nejen že jej rozepjaté paže nesou vzduch, nýbrž vzdušný živel prostupuje celým jeho nitrem (viz níže).<br /> <br /> Ze zmíněných skupin dovršuje se v ptácích vývojový proud utváření hlavy; uchvacuje celé zvíře včetně hrudi a látkové výměny. K tomu se váže otázka: Není snad na dřívějším vývojovém stupni — u bezobratlých červovitých živočichů, ryb a ptáků, jakož i čtvrté skupiny, hmyzu — předobrazeno v předčasné dokonalosti cosi, co postupující evolucí nachází v Apokalypse Janově&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Apokalypse des Johannes'', GA 104, Dornach 1985.&lt;/ref&gt; výraz jako «Troj-zvíře» orla, lva, býka a čtvrtého, jenž nese lidský obličej? Rudolf Steiner označuje tři zvířata — orla (hlava), lva (hruď) a býka (látková výměna) — jako představitele tří vývojových proudů z ducha, jež se v člověku sjednocují ve vyšší celek.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 19. Oktober 1923.&lt;/ref&gt; A neleží snad v přísném, morfologickém a funkčním trojčlenném členění hmyzí podoby — v pravdě předčasně do formy geronnen — jakési shrnutí vývojových proudů bezobratlých, ryb a ptáků, tak jak se ukazuje v budoucnosti otevřené vývojové schopnosti v soutoce orlího, lvího a býčího proudu v postavě člověka?<br /> <br /> Ptáci odebírají kyslík ze vzduchu jak při nádechu, tak při výdechu. Při nádechu vstupuje vzduch zčásti do plic a — nespotřebovaný — zčásti do vzdušných vaků rozmístěných v těle a do zčásti dutých kostí. Při výdechu prochází tato zásobní vzduch plícemi (otevřený trubicový systém, nikoliv slepá plicní sklípka) zevnitř ven. Tíže se v ptačím leibu proměňuje v lehkost: lebka, jíž převážně přímo proudí venkovní vzduch, tělo provzdušněné vzdušnými vaky, vzduchoprázdné dutiny procházející velké části kostry zejména u velkých druhů ptáků, a konečně pohyblivé, provzdušněné peří. Tato lehkost je dále zdůrazněna tím, že vysoce koncentrovaná potrava — ať živočišného nebo rostlinného původu — podléhá rychlému trávení a po krátkém pobytu je znovu vyloučena. {{SE|120}}<br /> <br /> „Pták je … vlastně celý hlavou.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 27. Oktober 1923.&lt;/ref&gt; Zjev sýkory, červenky nebo střízlíka atd. toto tvrzení přímo potvrzuje. Trávicí trakt a hruď jsou zkráceny a vypadají, jako by byly vtaženy do hlavového pólu. Fyziognomii ovládá zobák a oči; uzavírá se však v tvaru, barvě a vzorování peřového šatu do hlavové gestalt ptáka jako celku. Pevné spojení lebeční kosti pokračuje přes kloubní střední krční obratle do trupu kostry; srostlé hřbetní obratle tvoří s lopatkou, pánví, žebry a hrudní kostí pevně uzavřenou jednotu. Naopak se hlavní činnost končetin přesouvá do křídel a dále dopředu do trhavě klovaného (slepice, vrabec atd.) nebo klepaného (datel) pohybu hlavy. Tak se v hlavě spojuje vysoce specializovaná činnost končetin s přeostrnou smyslovou činností. Pohlédneme-li do oka ptáka, zejména dravce, pociťujeme duševní sílu, která jako skrze klidový bod upoutává vlastní pohled přímo přemáhající mocí; pohled jako z pradávných dob. Duševní bytost ptáka se sděluje vzdušnému obkruhu v jednoduchých tónech až po zvukomalebné melodické sledy tónů. Ty vyvěrají ze syrinxu (tzv. dolního hrtanu), vyvolány vzdušným proudem při výdechu a zčásti i při nádechu. Skřivan polní, když se brzy za svítání za slunečního rozjasnění vznáší do výšin, dovede svou píseň trylkovat tak dlouho proto, že může provádět tzv. mikronádechové dechové pohyby, jimiž trvale doplňuje vzduchové vaky (srovnatelné s dudákem).&lt;ref&gt;Siehe z.B.: Einhard Bezzel und Roland Prinzinger: ''Ornithologie'', Stuttgart 1990, S. 269.&lt;/ref&gt; Stejně se to má s slavíkem, který svůj melodický zpěv právě takto může tak dlouho udržovat.<br /> <br /> Gestalt ptáka je v říši zvířat jedinečným způsobem utvářena jeho peřovým šatem. Z kůže roste jak brk, tak praporek pera. Co se pak ale vyjadřuje v bohatství barev a jemně cizelovaných forem jednotlivých per a opeření jako celku, vypadá jako vyvrácené navenek — jako rozperošený obraz vnitřního duševního světa ptáka. Pera se mu stala smyslovým orgánem pohybů vzduchu.&lt;ref&gt;Ernst-Michael Kranich: ''Wesensbilder der Tiere''. ''Einführung in goetheanistische Zoologie'', Stuttgart 2004, 386 S. – Siehe auch die Aussagen Rudolf Steiners in: ''Die Welt der Vögel'', herausgegeben und kommentiert von Hans-Christian Zehnter, Basel 2015, 288 S. sowie in: ''Die Welt der Tiere''. Herausgegeben und kommentiert von Hans-Christian Zehnter, Basel 2007, 182 S.&lt;/ref&gt; Rudolf Steiner charakterizuje tvorbu per {{SE|121}}<br /> <br /> Rudolf Steiner charakterizuje tvorbu per ptáka na příkladu orla tak, že na rovině fyzické je způsobována týmiž silami, jaké na rovině duševně-astrální, na základě mozku, způsobují tvorbu myšlenek.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 19. Oktober 1923.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Příroda ptáka se klene jako zvon nad hofem a dorfflur. Vztažným bodem k zemi je hnízdo. Od něj se rozvírá do pozemského a vzdušného obkruhu a duševně se prožívá v příslušném revíru. V jeho hranicích hledá pták potravu a nachází to, co ho podněcuje, aby své duševní bytí — ať za letu, nebo v korunách stromů a keřů — nechával vyproudit do okolí: ať je to káně, která krouží ve výšinách, nechává se prostupovat slunečním světlem a teplem a v pozorovateli tím obrazem pozemského vytržení probouzí pocit vznešeného klidu, podobného odpočívání ve vlastních myšlenkách. Nebo slavík, který za soumraku nechává u hranic svého revíru znít svou píseň. Nebo skřivan, který za ranních hodin náhle s jásavým trilkováním neviditelný na čistém nebi povznáší mysl těch, kteří shrbeni k zemi vytrhávají plevele.<br /> <br /> Smyslově aktivní hlavová přirozenost ptáka přemáhá takřka jeho funkci metabolismu a končetin. Pták polyká potravu téměř tak rychle, jako ji tráví, a vylučuje ji v do velké míry mineralizované podobě. Jeho fyziologické funkce metabolismu silně ustupují a přesouvají se do pohybových procesů ovládaných nervově-smyslovým systémem. Jejich doplnění k této jednostrannosti je nadsmyslové povahy a duševně-účinně žije jako elementární bytost vzduchu, od pradávna nazývaná Sylfa.&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 3. November 1923.&lt;/ref&gt; Její bytí je vázáno na svět ptáků. Taková elementární bytost sleduje letícího ptáka ve vzdušných vírech, které za sebou vytváří. V tomto společenství je každý let ptáka zdrojem oduševňování vzdušného obkruhu. Stačí jen delší dobu sledovat velkorysé a elegantní obloukové figury přesvištěných vlaštovek nebo rorýsů. Jako žížala plastizuje pevný živel země, jako ryba vodu, tak ptáci silami svého duševního bytí plastizují živel vzduchu.<br /> <br /> Úkolem zemědělce je proto také dbát o to, aby domácí ptačí svět nalézal svůj životní prostor na statku a v katastru obce. Vzdušný prostor mu stojí volně otevřen, pozemský prostor naproti tomu — co se týká možností hnízdění — vyžaduje co nejrozmanitější utváření krajiny v polích, {{SE|122}}<br /> <br /> Louky, meze, svahy pro druhy hnízdící na zemi, keře, živé ploty, v polní krajině rozesetými stromy a lesními ostrůvky pro pěvce a jiné. Je zapotřebí otevřených stájí pro vlaštovky obecné; pro vzácné hosty jako sýčky, sovy pálené je třeba dutin v ponechaném mrtvém dřevě, letových otvorů ve stodolách atd. Kdekoli se nacházejí místa k hnízdění, vznikají v okolí viditelně-neviditelné revíry, prostory duší, které tvoří neviditelné orgány v zemědělském organismu.<br /> <br /> '''4. Skupina světa hmyzu žijícího v živlu tepla:'''<br /> <br /> Hmyz tvoří zdaleka druhově a tvarově nejbohatší třídu v živočišné říši. Žije sice v zemi, ve vodě i převážně ve vzduchu, jeho vlastním elementárním říšem je však teplo. Z působení tepla žije hmyz. V teple tkví skrytě jeho duševno a svou činností strukturuje tepelné procesy, jako například při navštěvování květů, nebo zjevněji ještě při vývoji tepla v mraveništi nebo včelím úlu. Jako teplo proniká každý ze svých příbuzných živlů a uvádí je navzájem do vztahu, tak proniká i svět hmyzu se svou moudrostí plným instinktovým bytím těmito živly a vytváří na základě tepla na vyšší úrovni živou tkáň vztahových souvislostí.<br /> <br /> Jakmile totiž zjara stoupající slunce svým teplem probouzí přírodní bytí ze zimního stavu klidu, hemží se vzápětí v nejsvrchnější vrstvě půdy střevlíky, chvostoskoci atd.; v rybníce dovádějí potápnice, vodoměrky atd. a ve vzduchu tančí v tepelných paprscích slunce komáři; včely oblétávají květy; v nepřehledném bohatství tvarů bzučí, šumí, poletuje, vznáší se, tančí v stále cílevědomé píli vojsko hmyzu vzduchem.<br /> <br /> Vše v životě hmyzu se odehrává v teple. Vývoj vajíčka v larvu a její metamorfóza přes kuklu k imagu, hotovému hmyzu, potřebuje jarní a letní teplo.<br /> <br /> I tvarová bohatost hmyzu má co do činění s teplem. Ta je největší v tropech a ztrácí se v chladných pásmech.<br /> <br /> Je to vzájemný vztah k teplu, který v tělesné stavbě hmyzu vyrovnává jednostrannosti, jež lpějí na bezobratlých, rybách a ptácích. Tři funkční oblasti hlavy, hrudníku a metabolismu jsou u hmyzu, co se týká tvarové podoby, zpravidla rovnocenněji utvářeny, se zvláštním důrazem na střední článek (*thorax*), ba jsou zhusta od sebe ostrými zárezy navzájem odděleny (hmyz z lat. *insectum* = zářez). {{SE|123}}<br /> <br /> Jako všichni článkonožci nemá hmyz kostěnou vnitřní kostru; místo toho drží jeho trojčlennou podobu pohromadě vnější kostra, chitinový pancíř. Polarita hlavového pólu (*caput*) a metabolického pólu (*abdomen*) je zvláště výrazná. Avšak smyslová organizace hlavy s fasety a jednoduchýma očima, jakož i s makadly a tykadly (smysl čichu a hmatu), zprostředkovaná břišním gangliovým systémem, přesahuje na končetiny, např. u jednotlivých druhů na přední nohy (smysl tíhy a vibrace, sluch, chuť).&lt;ref&gt;Wolfgang Schad (Hrsg.): *Goetheanistische Naturwissenschaft, Band 3: Zoologie*, Stuttgart 1983, Seite 31. Siehe auch ders.: *Säugetiere und Mensch*, Stuttgart 2012, 1255 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Naopak v břišním článku hmyzu zcela chybí organizace končetin, která u člověka náleží k metabolickému pólu. Končetiny dosahují nejvyšší úrovně utváření ve třech párech noh (u pavoukovců čtyřech) a dvou párech křídel v oblasti hrudníku a zasahují až do hlavové organizace, například v pohyblivých, k periferii orientovaných tykadlech a ve vysoce diferencovaných kousacích a sacích nástrojích. To, co fyziologicky u obratlovců a v nejvyšší míře u člověka tvoří rytmický systém s plicním dýcháním a srdeční funkcí, v hrudníku hmyzu zcela chybí. Centrum hřbetně probíhajícího cévního systému leží v abdómenu. Dýchání probíhá otvory v kůži, rozmístěnými po celém těle, na něž navazuje trubicový systém tracheí. Rytmický systém se zcela redukuje na pohyb křídel a článkovaných nohou. V oblasti hrudníku si nevyvinul žádné vlastní rytmické orgánové systémy jako „skutečné&quot;plíce nebo „skutečné&quot; srdce.<br /> <br /> Hmyz se živí — ať jde o mšici, vosu, včelu nebo motýla — přednostně látkami, které jsou samy výsledkem tepelných procesů v rostlině: asimilačními šťávami, šťávou obsahující cukr — med z ní teprve vzniká trávicím traktem včely — z nektárií listů a květů, z pylu a pryskyřic. Ve výstavbě svého těla pokračuje v tepelně-kvetebním procesu, jímž růst rostliny končí. Tentýž druh duševně-astrálních sil, které z kosmu se slunečním světlem přitékají k rostlinám, dotýkají se jich zvenčí ve stonku, listu a květu a tvarují je — právě tyto síly se v hmyzu navštěvujícím květy zvnitřnily a zhustily do jeho duševního bytí, každý druh po svém způsobu. Jak jinak lze pochopit, že na jedné straně mnohé květy jsou utvořeny jakoby přesně pro návštěvu a opylení určitých druhů hmyzu, například květ jetele ve vztahu k {{SE|124}}<br /> <br /> čmelákům; na druhé straně mnohé druhy hmyzu mají v sestavě svého těla, zejména v ústrojích, organizaci uzpůsobenou k návštěvě specificky utvářených květů. Nazírání se nabízí organická jednota rostliny a hmyzu vyššího řádu. Podíváme-li se na orchidejové květy, například na květ čmelákovce mužského. Jeho květ působí jako hmyz, který ještě nepřišel k samostatnému životu. Právem proto Rudolf Steiner říká, že motýl je osvobozeným květem a květ je zajatým motýlem.&lt;ref&gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', Vortrag vom 26. Oktober 1923, GA 230, Dornach 1993, S. 73. Siehe auch: Hans-Christian Zehnter (Hrsg.) ''Warum singen Vögel?'', Zürich 2018, 240 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Co je v říši hmyzu všudypřítomné a ve vysoké míře zažitelné u zástupců tvořících státy, je v duševním skrytě vládnoucí moudrost, která se projevuje ve vysoce specializované, nástrojové tělesné stavbě — především však v dělné, vztahy vytvářející činnosti dávání a přijímání, jako například v úlu nebo mraveništi. V oněch dvou posledních případech nejsou závislí jen na vnější teplotě, nýbrž vytvářejí si teplo sami — například včely intenzivním pohybem v zimním chumáči, nebo termiti samovzněcováním stlačených čerstvých listů, trávy atd. k vyhřátí líhniště ve svých zemních stavbách. Co se u teplokrevných živočichů daruje jako instinktivní, duševní vnitřní život, u hmyzu se to vyvrací ven v dokonalou zručnost — například pavouk a jeho síť, včela a její plástev, vosa a její hnízdo.<br /> <br /> Stejně jako pro zmíněné skupiny živočichů žijících v půdě, vodě a vzduchu musí zemědělec na svém katastru vytvořit domov pro rozmanitý hmyzí život. Ten nalézá oporu v rovně rozmanité rostlinné přírodě. Žádný strom, žádný keř, žádná tráva ani bylina, jež by neposkytovaly larvám, housenám, popřípadě žravým lakvám určitých druhů hmyzu výživný základ. Housenky motýlů mají svého vždy specifického hostitele: otakárek fenyklový (*Papilio Machaon*) kopytníkovité, jako kopr, kmín, mrkev; babočka paví oko (*Vanessa Jo*), admirál (*Vanessa Atlanta*) a babočka kopřivová (*Vanessa Urticae*) — kopřivu; bělásek zelný (*Pieris brassicae*) druhy zelí atd. Mnohé nesou své jméno podle hostitelské rostliny, například hálkotvorka pšeničná (*Cecidomya tritice*) atd. Jakkoli jsou v tomto juvenilním stadiu vázány na určitou hostitelskou rostlinu, tak jako dospělý hmyz se jim otevírá {{SE|125}}<br /> <br /> ausgebildete Imago vylétá do široka a nachází bohatou nabídku potravy na kvetoucích lánech.<br /> <br /> Již těchto několik příkladů ukazuje, jak velkou pozornost a péči musí zemědělec věnovat vedle svých kulturních rostlin divoké rostlinné přírodě. Tím dbá o rovnováhu a vyváženost hmyzích druhů svého hospodářství. Musí usilovat o to, aby od jara až do podzimu kvetoucí rostliny oživovaly krajinu — ať již péčí o luční a cestní meze, svahy atd., anebo bohatě členěnou fruktfolge zakládáním kvetoucích pruhů v polních kulturách atd.<br /> <br /> Obrovské zesílení hmyzího života poskytuje bohatá tvarová rozmanitost divokých dřevin v živých plotech, především však ve vysokostmenných sadech. Padesát až šedesát let starý jabloň vysokostmen hostí ve kmeni, větvích, listech a květech přes 1000 druhů hmyzu.&lt;ref&gt;Hans Steiner: «Die Lebensgemeinschaft des Apfelbaums», ''Der Obstbau'' Nr. 3–5, 1958.&lt;/ref&gt; Taková rozložitá koruny stromu nebo druhově bohatý živý plot představuje nakupení astrální substance: «Z toho, co jakožto Astrálnem prosycené proniká stromy, žije a tká dospělý hmyz.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999, S. 183/84.&lt;/ref&gt; Nejvíce ze všeho je to hmyzí svět, který svou astrálně-duševní bytostí zprostředkovává k étericky-živému rostlinného světa. Bere od rostlin svou potravu a jako protidárek je opyluje, nebo je chrání před náhlým masovým výskytem škodlivého hmyzu, například parazitováním kolonií mšic lumčíky.<br /> <br /> Bytostí tepla par excellence mezi hmyzem je včelí lid, jehož chov je doložen od pátého tisíciletí před Kristem.&lt;ref&gt;Norbert Bennecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 2000, 470 S.&lt;/ref&gt; Ze svého úlu na zahradě a z ovocného lemu hospodářství oblétají polní katastr a přinášejí hospodářství svou sklizeň, tak jako zemědělec přináší svou ze zemědělských plodin.<br /> <br /> Druhy hmyzu mají vysoce specifickou, často krajně specializovanou tělesnou formaci, podle toho, jaká kvalita jednostranného duševního v nich ztuhlá. Tato jednostrannost nachází svůj doplněk v elementárních bytostech nadsmyslově účinných v živlu tepla, «ohně», totiž v *Salamandrech*.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 3. November 1923.&lt;/ref&gt; Jsou to oni, kdo v říši hmyzu tvoří dokonalost hraniční s divem — dokonalost souvztažnosti tělesné formace a instinktivně-inteligentních vzorců chování. {{SE|126}}<br /> <br /> Elementární bytosti tepla jsou to, které například v případě motýlů uskutečňují úplnou metamorfózu skrze všechny «živly», od vajíčka přes housenku, kuklu až k imagu. Duchovně prostupují duševní, jež je v tak vysoké míře ztuhlé do trojčlenné tělesné formace hmyzu. Vytvářejí vztahy přírodních říší navzájem a tak i k člověku, například ve vztahu pastýře k jeho ovcím, včelaře k jeho včelám. V bzučení a hučení hmyzu v teple slunečných dní, na jaře kolem kvetoucích živých plotů, ovocných stromů, lip, se stávají proživatelnými nálady, jež dávají tušit působení těchto elementárních bytostí ohně. Jsou přítomny a účinné všude tam, kde zemědělec tvoří hmyzu, fyzickému korelátu elementárních bytostí tepla, životní prostory.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Haustiere_–_Organe_im_Hof-_und_Landschaftsorganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Domácí zvířata — orgány v organismu statku a krajiny ====<br /> <br /> K domácím zvířatům náležejí především zástupci z říše savců: pes, kočka, prase, kůň, z řádu přežvýkavců: ovce, koza, skot, z říše ptáků: slepice, kachna, husa a holub, a z říše hmyzu: bourec morušový, včela ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|Obrázek 9]], S. 115). Liší se od svých volně žijících druhů z hlediska čtyř stupňů bytí:<br /> <br /> '''1. Z hlediska duchovně-bytostného:'''<br /> <br /> Stejně jako všichni živočichové, ani domácí zvířata nemají inkarnované Já, jež by jim, tak jako člověku, propůjčovalo sebevědomí a tím i moc ke svobodnému sebeurčení. Zvířata stojí pod vedením skupinových duší.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Natur- und Geistwesen – ihr Wirken in unserer sichtbaren Welt'', Vortrag vom 2. Februar 1908, vormittags, GA 98, Dornach 1996.&lt;/ref&gt; Jednotlivá zvířata jsou od těchto skupinových duší «odlištelna» — přirozeností celé skupinové duše do nich vtisklá, jsou jejím fyzicko-tělním obrazem. V divoké přírodě jsou tyto duševní vlastnosti evolučně ztuhlé do tělesné formace v podobě chování: ve fyzickém se projevují jako instinkt, v étericky-živém jako pud a v duševním jako zákon. Při domestikaci se člověk kdysi postavil po bok skupinové duše zvířat, jež vládne v nadsmyslovém, a převzal na Zemi v posvátném vztahu člověka a zvířete (abelovský proud) odpovědnost a péči. {{SE|127}}<br /> <br /> Jako skupinové či druhové duše zvířat označuje Rudolf Steiner&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Hereinwirken geistiger Wesenheiten in den Menschen'', GA 102, Dornach 2001, Vorträge vom 16. Mai 1908, 1. Juni 1908, 4. Juni 1908.&lt;/ref&gt; duchovní bytosti, jež jsou srovnatelné s Já člověka a které jednotlivá zvířata příslušejících živočišných druhů jaksi dirigují zvenčí. Skupinová duše vede a působí skrze krev — člověk však skrze svůj «chov», způsobem, jímž se vnitřně i vnějšně k zvířeti chová: zvíře «drží», jinak by padlo. Kdysi je pozvedl z jeho přirozeného, skupinovou duší vedeného tvorstva, zadržel je na stupni ještě zvýšené embryonální obraznosti a zachoval mu tak skrze všechny následující generace jistou míru mladistvosti. Tím vzal vývoj domácích zvířat skrze člověka jiný směr. Ten se tak říkajíc, ještě před pádem do divoké přírody, předčasně odchyluje. U volně žijící fauny jsou druhy morfologicky i fyziologicky evolučně dozrály do svého konečného stadia. Vlk například, jenž platí za praotce psů, ztratil evolučně vzato svou mladistvost. Je vlkem — již není plasticky tvárný, tak jako v dobách vrcholu své evoluce v ''terciéru'' (Atlantida). Jeho chování je ryze projekcí jeho skupinové duše do pozemské formy bytí. Naproti tomu pes, jako domácí zvířata vůbec, vystupuje takřka výbušně a s velkou tvárností v nepřeberném množství plemen. Tato mnohotvárnost je dílem lidstva, které v poatlantských dobách (''holocén'') se dále uvolňovalo ze sevření vlastní skupinové duševnosti a nyní samo, v duchovní mladistvosti probouzejícího se Já, se spojilo se skupinovými dušemi určitých živočišných druhů. Domácí zvířata tedy nevzešla pouhou selekcí jako genetický produkt z evolučního výsledku nějakého kmenového druhu; je spíše nabíledni předpokládat, že svůj původ vděčí zvláštní duševně-duchovní povaze raného lidstva, jež k druhovým duším zvířat stálo ještě v snové blízkosti.<br /> <br /> V domestikaci lze spatřovat krok k vyrovnání oné viny, kterou na sebe lidstvo nevině-vinně vzalo, tím že na své cestě evolucí vyčlenilo říši zvířat ze sebe a zanechalo ji za sebou. Domácí zvíře si výchovou člověka zachovalo svou tvárnost. Podřídilo se služebně vůli člověka, která je vede, a přitom natolik emancipovalo duši i tělo od divoké přírody, že do vší budoucnosti toto lidské vedení — «chov» — potřebuje; nemůže klesnout zpět do téhož stavu, {{SE|128}}<br /> <br /> zatímco divoký příslušník druhu tento stav přijal. Bez péče člověka zůstává bez vůdce a může jen zdivočet, jako dingové (zdivočelí psi) v Austrálii. Na místo evolučního vychovávání zvířat pod vedením mystérií ve starých vysokých kulturách nastoupil dnešní chov zvířat. Ten optimalizuje a využívá určité dědičné vlastnosti a dělá z domácího nebo kulturního zvířete pouhé užitkové zvíře, objekt masové produkce. Tomuto vývoji, jenž ve zvířeti vidí jen bezbytostný, materiální objekt libovolně manipulovatelný skrze jeho geny, lze čelit jen tehdy, usiluje-li se o pravé pochopení bytostné povahy různých druhů domácích zvířat. Jaká moudrost například promlouvá z nazírání a ze živého zacházení s krávou, koněm, včelou atd.? Vnímání jejich zjevného obrazu v kontextu jejich životního a činnostního prostoru, jejich faunistických vzájemných závislostí a podnětů z duchovně-vědeckého bádání probouzí pocity a ideje, které duchovně-morálnímu jednání otevírají nové, evolučně vedené cesty šlechtění a výchovy. Tyto budoucí cesty vyslovuje Christian Morgenstern (1871–1914) větou: „Celé věky lásky jsou nutné, aby se zvířatům odplatily jejich služby a zásluhy vůči nám.&quot;&lt;ref&gt;Christian Morgenstern: ''Wer vom Ziel nichts weiß'', Aphorismen, Piper, München 1964, S. 89.&lt;/ref&gt; K tomuto cíli je třeba navázat na to, co je na třech následujících stupních bytí evolučně vloženo jako vloha.<br /> <br /> **2. Z hlediska seinsstufe seelischen (Astralleib):**<br /> <br /> Domácí zvíře neopouští člověka, důvěřivě vyhledává jeho blízkost, otevírá se mu duševně a v naplnění této otevřenosti očekávavě hledá protidar péče a pozornosti. Jak hluboko se způsob přístupu domácímu zvířeti vtiskuje, jak silně se v něm obarví lidské svéráznosti, ukazuje rčení: „Jaký pán, takový krám.&quot; Tato duševní otevřenost až po jakési individuálně oddané chování — ve srovnání s divokou výchozí formou — klade dnes na člověka netušeně velkou zodpovědnost. Neboť duší otevřené očekávání domácích zvířat se nenaplní pouhou citovou pozorností, nýbrž teprve tehdy, když tato pozornost dává podnět k sebezačátečnější bytostné poznávání. Domácí zvíře nečeká od vedení člověkem žádnou sobeckou, citovou pozornost ve smyslu mentality mazlíčka, tím méně bezdušné využívání, nýbrž poznání jeho bytostné povahy, které mu v činech lásky dá,<br /> <br /> co skupinová duše sama nemůže dát ani nyní ani v budoucnosti. V tomto smyslu se zodpovědnost, se ideál budoucího šlechtění stávají teprve skutečnými. {{SE|129}}<br /> <br /> Dalším znakem duchovního vtiskování, sahajícím až do genomu, je zpravidla velká šíře ras domácích zvířat, na jejichž povahu bytosti by šlechtění mělo znovu navazovat. Zvláštním výrazem seelischen je rozmanitá kresba a zbarvení srsti nebo peří. Duševní rozrůzněnost nitra si v něm tvoří obraz navenek. Každá rasa domácích zvířat se tak jeví nezaměnitelně ve svém „astrálním šatu&quot;.<br /> <br /> **3. Z hlediska seinsstufe živého (Ätherleib):**<br /> <br /> U všech domácích zvířat — s výjimkou psů a koček — je nerven-smyslový pól redukován ve prospěch polu látkové výměny nebo pohybového aparátu. Pomysleme na ohromné metabolické výkony dojnic, prasat, koně zapřaženého před pluh a tak dále. Duševní otevřenost udržuje organické procesy životního těla se zvláštním důrazem na rytmické — každé po svém — tvárné a pohyblivé. Tak se domácí zvířata emancipovala od svých divokých protějšků jak dřívější pohlavní dospělostí a vyšší plodností, tak i reprodukčním cyklem a výměnou srsti nezávislými na ročním koloběhu.<br /> <br /> **4. Z hlediska seinsstufe fyzického (physischer Leib):**<br /> <br /> Duševní otevřenost zajišťuje trvalou tvárnost v životních procesech a ty zas plastizují fyzickou organizaci — nejnázorněji například ve stavbě kostry, která v největší variabilitě zachovává juvenilní formy. Nejnápadnějším znakem je zde zkrácení obličejového skeletu a hladší lebeční kosti, a to i u dospělých zvířat. To je bytostný znak mláďat. Mnoho ras přežvýkavců nese každá svůj specifický tvar rohů. Mozek skotu a prasat je objemem až o 30 % menší než u divokých příbuzných — o to silněji je ovšem vyvinutá páteřní mícha a sympatický nervový systém, který řídí látkovou výměnu. Zmenšení mozku se týká především předního mozku a znamená tím snížení smyslových výkonů zaměřených ven. Pro domácí zvířata platí obecně mimořádně velká šíře proměnlivosti tělesné stavby ras v rámci jednoho druhu — velcí nebo malí, zavalití nebo protáhlí, silní nebo štíhlí, dlouho- nebo krátkohubí atd. {{SE|130}}<br /> <br /> Druhy domácích zvířat jsou kulturním dědictvím lidstva z raných naceledních vyspělých kultur. Novějšími šlechtitelskými metodami se pohled na toto kulturní dědictví zužuje místy zcela na předem dané Genom jakož i na zaměnitelnost jeho genů u různých druhů domácích zvířat. Šlechtitelské cíle jsou libovolně směrovány k jednostranným výkonnostním maximalizacím na úkor pohody zvířat. Tento technologický způsob přístupu zaclání výhled na umělecký záměr, který z domácího zvířete teprve učinil to, čím je. V následujícím textu bude pojednáno o umělecko-šlechtitelském přístupu, který charakterizuje řadu domácích zvířat, učinil je člověku služebnými a dovolil jim stát se orgány hofového nebo vesnického organismu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Honigbiene&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Včela medonosná ====<br /> <br /> Obecně se s včelou (*Apis mellifera*) setkáváme jako s jednotlivcem při návštěvě květu, kde saje nektar, opyluje květy a sbírá pyl do košíčků na zadních nohách. Tato berouc-a-dáváuci činnost se odehrává na periferii jejího životního prostoru. Polárně k tomu nalézá toto jednotlivé stvoření své centrum v úlu, kde se s tisíci dalšími spojuje k nejčilejší aktivitě a stává se článkem veškerozahrnujícího vnitřního života — života «Biene», organismu organizujícího se ze sebe sama, s orgánové přesně se členícími činnostmi. Co jinak zůstává v orgánových funkcích organismu oku skryto, zde se pohledu otevírá dělbou práce podmíněné dění snášivé královny, masy dělnic, které samy s dělbou práce obstarávají stavbu plástů, péči o plod, krmení královny, samočistění, přínos potravy a zásobování, jakož i trubců, kteří oplodňují královnu při jejím slunečním snubním letu. Každá z těchto časoprostorově jemně sladěných činností vzbuzuje dojem nezištné oběti. V teple, které včely v úlu vlastní činností udržují přibližně na 35 °C, vytvářejí inkarnační médium pro skupinovou duši: včelař hovoří o «Biene» — přírodně vznikajícím sociálním organismu, který předjímá nezištné chování, jež si lidé v budoucnosti musejí teprve osvojit v sociálním soužití ze síly Já.<br /> <br /> Včela medonosná potřebuje člověka, «otce včel». Ten stojí skupinové duši, «Biene», po boku. Stará se o její příbytek, {{SE|131}}<br /> <br /> Košík nebo úl, v němž se společenstvo může uzavřít před světem. Úl je zařízen tak, aby se v něm mohlo pod dohledem a vedoucí rukou včelaře odehrávat dělbou práce podmíněný život včel. A přijde-li k rojení, postará se o to, aby včelí společenstvo nezmizelo do divočiny a nakonec do svého zániku, nýbrž aby byl roj chycen a byla mu přidělena nová příbytek. Stará se dále o to, aby včelín nebo jednotlivé úly stály v blízkosti statku tam, kde lze od jara do podzimu nalézt kvetoucí rostliny v polích a kde lze přes zimu pravidelně sledovat blaho roje a provádět odpovídající ošetření.<br /> <br /> Včelí společenstvo žije uzavřeno v duševním prostoru, v němž si nepřeje být rušeno zvenčí. Neruší je jediné ten člověk, který do sebe vsál moudré konání a bytostnou povahu včelího společenstva a z tohoto pramene s uctivostí, rozvážností a klidem vykonává svou prací ke kumštu povýšenou práci na včelím společenstvu. Tento duševní prostor se polarizuje v hlavovité centrum — roj — a v obkruh, který je navenek ohraničen mořem květů, jež obletují dělnice a z něhož se, naloženy medem a pylem, vracejí do středu — děj srovnatelný s krevním oběhem. Co do roje zanášejí, to sdílejí s člověkem: med jako potravu, vosk, propolis a jed k rozmanitým, mimo jiné léčebným účelům. Jsou s odpovídajícím počtem společenstev nezbytnými duševními orgány hofového organismu, jež ve své činnosti vetávají duchovní, působící v teple, do gemarkace jiným způsobem, než to činí zemědělec, když skrze svou práci ichgewollt vmýšlí své myšlenky do celku statku.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hausgeflügel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Domácí drůbež ====<br /> <br /> Ještě v 50. a 60. letech 20. století to byly slepice, kachny, husy, holubi, kteří dodávali hofovému životu zvláštní zabarvení a svým chováním vlastní rytmus. Pokud jde o slepice, začínal například denní průběh při východu slunce pronikavým budíčkem pro {{SE|132}}<br /> <br /> Člověk a zvíře, kohoutovu kikirikí. Vystoupil jako první, krk a hlava svisle vztyčeny, zobák dokořán otevřen, ocasní pera zvednutá a rozevřená — pohled, jako by chtěl celé své nitro vykokrhat do nastávajícího dne. Hejno slepiček ho následovalo z noční tiše stáje do kurníku nebo ve volném výběhu do dvora, na otevřené humno, na hnojiště; škrábajíce a zobajíce se rozptylují za potravou. Zanedlouho se z kurníku ozval první kdákot slepice, jímž oznamovala své štěstí z kladení vejce. Zpravidla odpoledne přišla prašná lázeň s čistěním peří a dál škrábání, drápání a zobání semen, larev, červů, hmyzu, trávy a zrníček písku. Se setměním se hejno znovu sešlo ve stáji a hustě namačkáno se posadilo na hřady. Podobně se přirozeně odehrával život kachen, hus, krůt a holubů; jejich vztažným bodem byl dvůr s chráněnou stájí a lidé, kteří se o ně starali.<br /> <br /> Slepice a krůty jsou spjaty se zemí, kachny a husy milují blízkost vody a pasou se přednostně na břehových travnatých plochách. Jako tyto pendlují mezi vodou a zemí, tak holubi mezi vzduchem a zemí; jejich pohybový prostor se rozšiřuje v převážně krátkých letech ze stromu na strom daleko do polní krajiny; k odpočinku se pak znovu shluknou, v řadě usazeni na nejvyšším hřebenu střechy statku. Jejich zorné pole je tak vedle zorného pole včel nejrozsáhlejší ze všech domácích zvířat, u vodního ptactva je podstatně omezenější a u slepic se omezuje na pouhé několik metrů. Slepice vidí ostře jen na krátké vzdálenosti — slepice jí očima. Rozlišení pohybu a barevná diferenciace jejich oka je daleko lepší než u lidského oka. Jako všichni ptáci má i domácí drůbež a tedy i slepice dobrý sluch. Chybí jim vnější ucho, vchod do vnitřního ucha leží skryt pod jemným opeřením hlavy. Duševní projevy jako vábivé hlasy, zvuky vzájemného dorozumívání jako kokrhání, kdákání, šklébání kachen a hus nebo vrkání holubů se vyměňují na větší vzdálenosti. Čich je zřejmě daleko lépe vyvinut, než se ještě až do {{SE|133}}<br /> <br /> nedávno ještě v 90. letech 20. století. Naproti tomu jsou vedle oka vysoce vyvinuté hmatové orgány v zobáku obvykle rozhodující pro výběr potravy a její zrnitost.<br /> <br /> Trávení probíhá právě tak rychle jako u divokého ptactva. Vysoce koncentrovaná potrava se dostává nerozmělněná do volového vaku; odtud do žláznatého a dále do svalnatého žaludku, kde se rozemílá. Po rychlém průchodu střevem a tlustým střevem se zastávkou ve dvou slepých střevech je vylučována společně s močí přes kloaku. Odpovídajíc výchozímu krmivu a rychlému trávení vzniká vysoce koncentrované hnojivo, bohaté na organickou hmotu i soli dusíku a fosforu — hodnotný organominerální přísadový materiál pro rostlinné komposty nebo jiná živočišná hnojiva. Solný charakter výměšků domácího ptactva odpovídá jejich výrazné hlavové čili nervově-smyslové povaze, která je ještě zvláště zdůrazněna téměř svislým postojem těchto běžců v ose hlavy, nataženého krku, hrudi a běháků. Zvláštní metabolické výkony se tedy nepřidávají, jako u přežvýkavců, do proudu trávení, nýbrž vstupují do růstu (masa) a reprodukce (vajec).<br /> <br /> Od 50. a 60. let 20. století ztratil chov drůbeže — a v čele všeho chov slepic — svou roli obohacující soulovou organizaci hospodářského organismu, odstraňující odpad a škůdce. Na jeho místo nastoupil průmyslový velkochov. Zvířata, chovaná na maximální efektivitu svých metabolických funkcí, žijí namačkána v hermeticky uzavřených, elektronicky řízených, plně klimatizovaných výrobních halách a jsou udržována zdravá po krátce odměřenou dobu svého produkčního života za použití převážně abiotických prostředků. Chov drůbeže se vyčlenil z celku zemědělského podniku. V moderním drůbežářském šlechtění a chovu prožívá drůbež jako domácí a dvorní zvíře svou kulturní smrt. Ze více než 150 plemen slepic&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; slouží dnes jen ještě jejich malý počet pro liniové, křížovecké a hybridní šlechtění. Jejich výkon, vyladěný na nejvyšší úroveň, se smršťuje na snáškové období pouhého jednoho roku.<br /> <br /> Zamyšlení nad tímto scestným vývojem vede stále více k reintegraci menších drůbežích stavů do nově se utvářejících hospodářských organismů: mobilní stáje se střídavým výběhem do otevřené polní krajiny jsou prvním krokem. Tento chov znovu navazuje vztah ke všem životním procesům {{SE|134}}<br /> <br /> hospodářského celku v průběhu roku a dovoluje slepicím, aby svůj instinktivní život uplatnily bez omezení. Kvůli dravé zvěři jsou však volnému střídání stanovišť hranice vytčeny nevyhnutelně: nezbytná je oplocení odolné před liškami! Dalším krokem, jak vést tento vývoj odpovídající domácímu zvířeti dále, je odklon od uniformní hybridní šlechtění provozované po celém světě několika málo velkými koncerny — ve prospěch šlechtění vázaného na konkrétní hospodářství. To zahrnuje regionální spolupráci šlechtitelských a chovatelských provozů, a to jak pokud jde o volbu rasy a šlechtitelské cíle, tak i ochotu spotřebitelů tuto nákladnou kulturní výkonu nést spolu s nimi.<br /> <br /> Další rozvoj domácí drůbeže je zprvu otázkou genetickou: Na jakou dědičnou vlohu z minulosti je nutné navázat? Především však jde o otázku epigenetiky — šlechtění nikoli pouze na základě vlastností již nabytých, nýbrž těch, které teprve mají být získány. Jaké podmínky musí být k tomuto poslednímu cíli vytvořeny v uspořádání hospodářského organismu — pokud jde o způsob chovu, o krmivovou základnu vlastní hospodářství, o lidskou péči a náklonnost —, aby se organismická celistvost mohla epigeneticky vtisknout do životní a fyzické organizace zvířat?<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hausschwein&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Domácí prase ====<br /> <br /> Srovnatelně jedině s vysokovýkonnými plemeny slepic bylo prase metodami moderního šlechtění, krmení a chovu přetvořeno ze svého původního způsobu života a pestrosti rasových typů na uniformní užitková plemena. Bylo kdysi převážně krajinně utvářejícím pasoucím se zvířetem, hlídaným pastýři, poté v 18. století v Anglii dovednějším zapojením asijských a jihoevropských plemen přivedeno k vyšším přírůstkům, v 19. století jako ušlechtilé domácí prase všeobecně zapojeno do rolnického hospodářství v ustájení s výběhem – dnes, počínaje druhou polovinou 20. století, je však vytrhováno ze životního celku hospodářství a produkováno ve velkochovech továrenského rázu. Cílem novějšího šlechtění bylo a je: pryč od slaniny – ke sjednocenému hybridu, raně zralému masovému praseti, jehož jatečná zralost nastává již v polovině doby dožití základních plemen. Stejně jako v moderním chovu slepic je i zde vyřazen nezbytný vztah člověk–zvíře, který je pro duševní podstatu domácího zvíře bytostně nutný, jakož i vztah ke ganzheit celého hospodářství a jeho katastru. Vypadne-li toto dvojí pouto, duševně zakrňuje prase a krajina {{SE|135}}<br /> <br /> degeneruje v beztvářnou monokulturu&lt;ref&gt;Srov. Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924.&lt;/ref&gt; a na mnohých místech v odkládací plochu pro prasečí kejdu, spojenou s rozsáhlým obtěžováním zápachem a emisemi působícími na klima. Polní katastr leží obnažen bez nálady a zohaven, jako odraz toho, co se zvířatům děje v celoživotním ustájení na betonových roštových podlahách – nelidskost bez hranic. Člověk má v rukou, zda bude v domácích zvířatech vidět pouze holý hospodářský užitek, čímž sám sebe duševně odcizí sobě samému, nebo zda nechá k dobru celého hospodářství rozvinout své duševně účinné instinkty. U domácího prasete jako všežravce jsou tyto instinkty zaměřeny na neobyčejně pestrý sortiment potravy, která je pozorně vybírána podle potřeby: tráva, seno, obilí, ovoce, zelenina, kořeny, červi, šneci, planě rostoucí byliny a léčivé rostliny, plody z volné přírody atd.&lt;ref&gt;Peter Steffen, Karl Schardax, Gernot Kürzel: ''Schweineglück, Bibel der Schweine'', Graz 2008, 392 S.&lt;/ref&gt; Prase je ve všech ohledech ideálním zpracovatelem zbytků v hospodářském organismu a vedle slepic terapeutem při likvidaci veškerého obtížného hmyzu a škůdců. Svým vysoce vyvinutým čichem, který se soustřeďuje v nosním kotouči – jakési vyhrnuté, se svrchním rtem srostlé nose – hledá svou potravu jednou na povrchu, jednou rytím pod zemí. Letně podzimní pastva na obilných strništích, vybrakovaných bramborových a polních zeleninových plochách nebo na meziplodinách vede prasata na polní lán, uspokojuje jejich pohybové nutkání, jejich neuhasitelnou zvědavost a neklade žádné meze lásce k rytí. Čenichajíce pracuje jejich žádostivá a pudová přirozenost skrze zeminu. Při pastvě se může ryjící práce poškozením travního drnu rychle stát závadou. Tato škoda zůstává v mezích, je-li k dispozici dostatek pastevní plochy s čerstvým, na bílkoviny bohatým porostem, přičemž lehké porušení drnu může být dokonce výhodou z hlediska provzdušnění a omlazení porostu. Navíc dochází k roznosu semen a tím k větší druhové rozmanitosti.&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; Na mnohých místech selhává pastevní chov z nákladových nebo pracovně-hospodářských důvodů. Místo toho vznikají z praxe systémy ustájení, které v co největší míře pestrým prostředím přihlížejí k možnosti projevovat behaviorální instinkty: skupinové uspořádání, pestrost potravy, zbytky z kuchyně a dalšího zpracování, zelená píce, krmné zbytky z kravína atd., příležitost k rytí, koulení, třením se, pohybová plocha pro pohyb, {{SE|136}}<br /> <br /> setkávání a prozkoumávání, krytý venkovní výkalistek, nastlaná místa k odpočinku, spací místa chráněná před chladem a větrem, ze všech stran uzavřená, jakož i příležitost k intenzivnímu kontaktu s ošetřujícím člověkem, např. skrze oslovení.<br /> <br /> Prasata mají smysl pro rodinu, jsou přívětivá a inteligentní, smyslově bdělá zvířata: čichový smysl ovládá jejich vnímání, utváří prožívání jejich pohody i nepohody. Živě komunikují jemným sluchem a v zvedání hlav hledí na přistupujícího člověka jasným, přímo chápavým pohledem. Přesto jsou jejich mozkové výkony oproti divokým příbuzným sníženy až o 30 %,&lt;ref&gt;Norbert Benecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 1994, 470 S.&lt;/ref&gt; tj. nervově-smyslový systém se více přesunul do míchy a sympatiků a slouží tak zvýšeným metabolickým výkonům co do plodnosti a nabývání masa a tuku.<br /> <br /> Kritická otázka, zda ztrátou smyslových výkonů zvířata hloupnou tím, jak je člověk dělá domácími, musí být za předpokladu zodpovězena záporně, že si je plně vědom své odpovědnosti vůči domácímu zvířeti. Co domácí zvíře svými metabolickými výkony člověku daruje, musí mu on dvojnásobně vrátit svým inteligentním jednáním v chovu, krmení, péči a šlechtěním, které bytost zvířete skutečně zachycuje.<br /> <br /> Funkce chrupu dělá z prasete všežravce, tedy požírače masa i rostlin. Kousá a žvýká jako člověk. I v trávicím traktu se projevuje tato dvojí funkce. Jednodutinový žaludek je relativně malý; prase proto musí přijímat potravu průběžně v malých dávkách. V dlouhém průchodu tenkým střevem a odbourávání enzymaticky snadno rozložitelných složek potravy a jejich resorpci probíhá ve slepém a tračníkovém střevě mikrobiální trávení na celulózu bohatých zbytků potravy. Prase tráví důkladně; na rozdíl od přežvýkavců odnímá potravě síly, které jako smyslově i zároveň metabolicky aktivní bytost spotřebovává pro sebe. To snižuje hnojivou sílu jeho výměšků, nikoli však jejich obsah minerálních látek. Výkaly jsou co do tvaru, barvy, konzistence a zápachu závislé na druhu potravy. Není-li zachována rovnováha žlázového a mikrobiálního trávení, např. při vysokovýkonném krmení a celoživotním ustájení na roštových podlahách, vzniká prasečí kejda, u níž {{SE|137}}<br /> <br /> se nelze divit páchnoucímu zápachu ani jednostranně pudoné hnojivé účinnosti.<br /> <br /> Umírněné přizpůsobení chovu prasat vlastní krmné základně hospodářství se stelivem, výběhem a pokud možno pastvou vytváří chudý zápachem, obsahově bohatý hnůj pevnější konzistence. Zřejmě z důvodu vnímání wesensartu prasat jako všežravců v porovnání s čistými fytofágy označovali rolníci v minulosti prasečí hnůj jako «kalten Dünger» (studený hnůj), vhodný méně pro «studená jílovitá půda» než pro «teplý písčitý půda». Ve směsi s ostatními hnojivy vznikajícími v hospodářském organismu je cenným doplňkem. Jako hnojivo nese látkově kompozičně i silově pečeť duševní povahy prasete. Co si při přehrabování země z rostlinné a živočišné potravy labužnicky vychutná čichem a v hlubokém tělesném klidu duševně prožívá, tím – jako i ostatní domácí zvířata hospodářství – provádí «kosmicko-kvalitativní analýzu»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 59.&lt;/ref&gt;. Výsledek této analýzy charakterizuje hodnotu hnojiva. Je pokaždé jiná, podle toho, zda je krmivo zboží z dovozu, nebo zda je vyprodukováno na vlastním hospodářství. Rozborem vlastního vyrobeného krmiva připravuje prase po svém způsobu hnojivo, které vstříc vychází stanovištním potřebám pro rozmnožení úrodnosti půdy.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Pferd_und_Esel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kůň a osel ====<br /> <br /> Ačkoli jsou si oba navzdory úzké příbuznosti povahou tak protichůdní, jsou oba jako jezdecká, nákladní a tažná zvířata nejvěrnějšími pomocníky člověka, doložitelnými zpět až do dob staropersské kultury, do doby čtvrtého až pátého předkřesťanského tisíciletí. Kůň nesl člověka na jeho velkých přeshraniční putovních a dobyvačných taženích, byl dopravním prostředkem z místa na místo, táhl s ním do velkých bitev; bojoval pod jeho vedením a řízením a obětoval se. Táhl pluh brázdu za brázdou a přivážel sklizeň na vysoko naložených žebřinových vozech. Nekonečné služby prokázal kůň člověku a nevyslovitelné oběti při tom přinesl. A tak i osel, stejně ochotný jako umíněný jezdecký jezdný osel a nosič nákladů sedláka a řemeslníka až po průvodce žebráka. Všechny břemena každodenního života byly vloženy na tohoto malého, tenkohohých osla; s jistým krokem {{SE|138}}<br /> <br /> nesl je přes překážky a kamení. Jak by se bylo bez osla dalo udržet sociální soužití mezi pasteveckými národy i uvnitř a mezi vesnickými společenstvími? Tak nesl na svém hřbetě toho nejmenšího a jeho tíživé břemeno a při příjezdu do Jeruzaléma na Květnou neděli nejvyšší bytost, která překonala veškerou pozemskou tíhu.<br /> <br /> Oba, kůň i osel, jsou lichokopytníci. Stojí a chodí na špičce středního prstu na noze nebo ruce. Ty jsou ukryty v kopytu, rohovém střevíci, který je nepropustný pro vnější silová záření, stejně jako kopýtka sudokopytníků a rohy přežvýkavců. Jakkoli jsou koně tělesně těžcí, pohybují se lehce, ba tanečně. Ve své kráse a eleganci jsou pohyby koně nepřekonatelné, neboť jeho duševní bytost se cele vyžívá v tělesném jazyce rytmické pohyblivosti. Ať v kroku nebo v zdrženlivém poskakování v klusu, obojí s hlavou vztyčenou, nebo v cílevědomém cvalu s nataženou hlavou a rozevřenými nozdrami, vždy nabízí obraz ušlechtilého rozvinutí sil a souměrnosti, jež se pod jezdcem plně stupňuje k vyšší harmonii. Teprve v jednotě koně a jezdce se zjevuje ušlechtilost v držení i charakteru. Jinak je tomu, když se zapřáhne do postroje a táhne pluh nebo těžký vůz, při každém kroku rytmicky zvedaje a spouštěje hlavu — tehdy probouzí obraz dokonalého odevzdání svého volního bytí výzvě a rukou vedoucí otěže člověka a službě, kterou nezištně koná pro zemi.<br /> <br /> I oslu jsou vlastní všechny chody koně. Méně ušlechtilý ve vzhledu a pohybu, jeví se spíše pokorně se skloněnou hlavou, zpravidla poslušný a odevzdaný vůči všemu, co se od něj požaduje, a pak zase vzdorný z většinou nevyzpytatelného důvodu. Ve svých kmenových oblastech na Orientu a v Africe se jeví tím ušlechtilejší, čím více je ještě vázán na starší kulturní formy vědomí a života.<br /> <br /> Kůň je ještě ve větší míře než osel vysoce učenlivý a potřebuje od narození důkladnou výchovu k rozvíjení svých talentů a po celý život k jejich uplatňování pod vedením člověka. V případě ušlechtilého arabského koně bylo například novorozené hříbě po delší dobu chováno pod střechou pasteveckého stanu v rodinném společenství. To platilo ještě ve 20. století.<br /> <br /> Tělesnost koně a osla je obrazem jejich duševního a zároveň obrazem krajiny, šíří travnaté stepi, v níž se toto duševní prožívá ve své radosti z pohybu. V souladu s tím se soustřeďuje {{SE|139}}<br /> <br /> smyslová organizace zvláště na navenek směřující, dálku zachycující smysly — zrak, sluch a čich. Výrazné, nápadně velké oči, stojící po stranách hlavy, zachycují téměř úplný zorný kruh. Jen dopředu — před a pod hlavou — je asi dva metry dlouhý slepý pruh, do nějž není vidět, stejně tak vzadu po obou stranách páteře. V hloubkové ostrosti (trojrozměrném vidění) zachycuje jen poměrně úzký zorný úhel 15 až 20 stupňů dopředu. Ve zbývajícím zorném poli se pohled zplošťuje a dozadu splývá. Právě v tom slepém pruhu vzadu sedí jezdec, vozka nebo za pluhem kráčející oráč, který jemným tahem na vodící otěž nebo přes uzdový náústek určuje chod a směr pohybu. V živé hře ušních boltců se v nejjemnějším odstínění zjevuje směr duševní pozornosti. Pro nás neslyšitelné zvuky jsou vyfiltrování z obecného hladiny hluku. Kůň vnímá především sluchem duševní rozpoložení, například jak se k němu mluví. Postavení uší, ať špičatých nebo svěšených, prozrazuje mnoho o jeho duševním cítění.<br /> <br /> Čich je mimořádně vysoce rozvinutý. Protáhlá hlava skrývá rozsáhlý systém nosních dutin, jejichž vnitřní povrchy přibližně odpovídají celkové ploše vnější kůže zvířete. Koně se přičichávají, aby se přivítali nebo poznali. Svým neobyčejně jemným čichem analyzují své okolí, při pastvě volí svou potravu, každé sebejemnější výpary i na velké vzdálenosti. Jsou to právě tyto tři smyslové schopnosti zraku, sluchu a čichu spolu s vlastností nést hlavu vztyčenou nad páteří, které dělají koně tak učenlivým, nechávají jej tak vysoce diferencovaně reagovat, že vzbuzuje přesvědčení, jako by dokázal myslet? V řecké mytologii líčí Perseův mýtus, jak se myšlení osvobodilo z krevní vázanosti těla, nositele v dávných dobách účinné jasnovidecké síly: v mytickém obraze sťal Perseus titánku Gorgo. Z krevního proudu, jenž tryská z jejího trupu, se zrodil Pegasus, okřídlený kůň. Symbolizuje tělu prosté myšlení, jehož křídla se nyní mohou volně vzepnout do světa ducha. Co se v inteligentním chování koňského těla jeví jako krevně vázané, to se v člověku z těchto pout uvolňuje a stává se svobodnou duchovně-duševní činností myšlení.<br /> <br /> Kůň a osel jsou býložravci. Ačkoli přijímají — jsou přitom nesmírně nenároční — potravu ještě bohatší na hrubou vlákninu než přežvýkavci se svým vysoce diferencovaným {{SE|140}}<br /> <br /> systémem předžaludků, mají jen složený, jednodutinový, relativně malý žaludek. Na ten navazuje dlouhé tenké střevo, které rozkládá snadno stravitelné složky potravy. Hůře stravitelná hrubá vláknina je teprve v mohutně vyvinutém slepém střevě a poté v tračníku a konečníku bakteriálně rozkládána. Tento způsob trávení odpovídá jejich způsobu žraní. Koně žerou dvakrát tak dlouho jako krávy, totiž 16 hodin denně. Jsou zvířaty dne i noci. Se svým dobrým zrakem i ve tmě nacházejí s jistým krokem i v noci svou potravu. Koně a tak skromný osel jsou vynikajícím způsobem vhodní k tomu, aby po střídání pastvy spásali rostliny, kterým se krávy vyhýbají.<br /> <br /> Radost z pohybu a síla koní a oslů se odráží v jejich silně proformovaném, stále ještě velmi vlákninovém trusu. Ten je polárně k 'chladnému prasečímu trusu' 'horlivým' hnojivem. Neustálým bakteriálním rozkladem, urychlovaným stykem s vnějším vzduchem, ohřívá se velmi rychle a byl díky této vlastnosti využíván jako podzemní vytápění a zároveň hnojivo pro raná záhony. Čerstvý koňský hnůj obsahuje poměrně dost amoniaku, jeho vůně je proto silná, ostrá a pronikavá, ale není nepříjemná.<br /> <br /> Kůň a osel se — v důsledku mechanizace pracovních postupů — do značné míry rozloučili se zemědělstvím (prozatím?). S nimi se ztratil důležitý prvek v oduševnění organismu statku, a to jak z hlediska využití krmiva a slámy, zvláštního druhu hnojiva a rytmizace pracovních procesů, tak i s ohledem na oduševnění práce, kterou konali v odevzdanosti lidskému vedení.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Hund_und_Katze&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Pes a kočka ====<br /> <br /> Oba patří k vývojové linii šelem. Svým duševním instinktivním životem obohacují duševní tělo zemědělského organismu naprosto protikladným způsobem. Pes je nejstarším z domácích zvířat, kočka patří k nejmladším; v Evropě se objevuje teprve od prvního tisíciletí př. n. l.&lt;ref&gt;Norbert Benecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 1994, 470 S.&lt;/ref&gt; Typ psa je příbuzný jeho divokým druhům, vlkovi, stejně jako typ kočky kočce divoké. Co je u psů obzvláště nápadné, je velká variabilita forem. Ta {{SE|141}}<br /> <br /> se vyskytuje již na samém počátku jejich domestikace ke konci ''třetihor'' (Atlantidy) v ''pleistocénu'' (dobách ledových), ale především pak v ''neolitu'', v prvních poatlantských dobách. Žádný z druhů domácích zvířat, které se objevily později, již nikdy této rozmanitosti forem nedosáhl.&lt;ref&gt;Tamtéž, s. 226.&lt;/ref&gt; Je nasnadě, jak již bylo dříve naznačeno, že vývoj domácích zvířat byl produktem raného lidstva. To bylo schopno na základě prožívání zvířecí duše a jejího duchovního původu, skupinové duše, zadržet ji v jejím tělesném utváření na embryonálnějším stupni a poskytnout tak tvarotvornému typu nepřeberné množství různých výrazových možností. Čím mladší jsou druhy domácích zvířat, čím více lidé vyměňovali svou instinktivní duchovní bezprostřednost za probouzení k sebevědomí, tím chudší na variace se stává vzhled domácích zvířat. Pokud v době starého Říma rozmanitost forem opět vzrostla (trpasličí plemena psů), je to již důsledek cíleného šlechtitelského výběru ve smyslu křížení a selekce. Jak velmi byla od počátků až po staroegyptskou kulturu domestikace psa a kočky – a tedy i ostatních druhů domácích zvířat – nikoli primárně otázkou účelné využitelnosti, nýbrž jak byla užitečnost neoddělitelně spjata s instinktivním, intimně-sakrálním cítěním, vyplývá jednak z pohřební kultury sjednocující člověka a psa, jednak z úcty, kterou lidé prokazovali kočkám a božské bytosti, jež v nich přebývala, což byl kult, který kulminoval ke konci staroegyptské kultury.&lt;ref&gt;Tamtéž, s. 348.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Zvířecí duševní dispozice psa a kočky se od sebe značně liší. Ještě více než kůň podřídil pes svou duševní instinktivní bytost, souhrn svých schopností, vedení člověka, což neplatí pro kočku. Dobře vychovaný pes poslechne na každé zavolání nebo písknutí. Svým pohybovým pudem se rozmáchle dere do dálky, jako lovecký pes, který svým čichem sleduje stopu, u ulovené zvěře hlásí nebo ji aportuje, jako ovčácký pes, který žene ovce nebo dobytek nebo drží stádo pohromadě. Vždy po vykonaném činu se vrací, sedá si na zadní, vrtí ocasem, zvedá hlavu nataženou vzhůru, hledí na svého pána věrně oddaně v očekávání dalšího povelu. Stejně pozorně a oddaně se chová jako hlídací pes domu a dvora, jako doprovodný a vodicí pes, např. slepecký, jako stopovací pes, který neomylně vyčmuchává i ty nejmenší pachové stopy, nebo jako {{SE|142}}<br /> <br /> saňový pes, který táhne těžká břemena sněhem a ledem. Každá z těchto schopností si vytváří tělo, které jí odpovídá: velké a silné, štíhlé a rychlé, malé a obratné atd. Tato tělesně duševní tvárnost v téměř každé myslitelné tělesné formě a s příslušným chováním po psím způsobu propadá již od dob římských emocionalitě člověka a zvrhává se v chov luxusních, trpasličích a pokojových psíků.<br /> <br /> Bytostný projev kočky domácí je zcela jiný. Zdá se, že evolučně upadla hlouběji do divokosti. Žije jakoby dva životy. V jednom se vyžívá stranou člověka, aktivní v noci, jako její divocí příbuzní. S napětím všech smyslů následuje své lovecké instinkty, plíží se svými cestami, číhá na kořist a zmocňuje se jí mohutným skokem. Hlodavci, jako myši a krysy, jsou její preferovanou potravou, bohužel také ptáci, jako ti, co hnízdí na zemi, v nízkých větvích, nebo vlaštovky, které ve dne létají příliš nízko nad zemí a které si ležérně rychle vystřelenou tlapkou zajistí jako jistou kořist. Svůj druhý život tráví tím, že vyhledává domácnost člověka jako své místo ke spánku, předouc se lísá ke členům rodiny, hravě těší děti a tímto způsobem se doporučuje další péči o potravu. Pak v noci opět nastává odchod do druhého života. A opět je to emocionalita člověka, která, scestně vedena, činí z kočky pouhé domácí a mazlivé zvíře.<br /> <br /> U psa je to vynikající, každou nuanci rozlišující čich, který uvádí v činnost tělo i duši, u kočky zrak specializovaný na noční vidění, které vtiskují zemědělskému organismu zvláštní kvalitu, uspořádávající princip: Pes, který v noci na stráži štěká, který doprovází sedláka s nosem u země a sleduje stopu přes pole, louky a pastviny, nebo který na pokyn pastýře obíhá stádo ovcí a drží je na jemu určené pastvině, je v jemu stanovených mezích vykonávajícím orgánem člověka. Kočka jím v tomto smyslu není. Zůstává nepozorována na svých nočních toulkách po dvoře a katastru, stanovuje si vlastní míru v hubení škodlivých hlodavců a přitom si vystačí sama.<br /> <br /> Zemědělskému organismu nejsou vítány výměšky psa a kočky – jsou páchnoucí, ale nejsou významné –, nýbrž jejich přínosem je uspořádávající strážní funkce. Bohužel pes a kočka tuto funkci jako člověkem vedení spolutvůrci oduševnělého přírodního celku z velké části ztratili. Jako domácí, {{SE|143}}<br /> <br /> společenská a luxusní zvířata se z velké části odcizila duševnímu tělu zemědělského organismu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Schaf_und_Ziege&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Ovce a koza ====<br /> <br /> Jako takzvaní «malí přežvýkavci» patří ovce a kozy po psech k nejstarším z našich domácích zvířat. Přestože jsou si blízce příbuzní, výrazně se liší temperamentem, pohyblivostí a v různé míře i skromností. Jako všichni přežvýkavci vystupují jako rohaté sudokopytníky z hlediska kmenové historie teprve na konci řady savců. Ba co více, tvarová rozmanitost divokých a pozdějších kulturních forem ovcím a kozám podobných druhů se rozvinula teprve v přechodu mladšího terciéru do dob ledových (pleistocén) a v nich samotných až do současnosti (''holocén'')&lt;ref&gt;Bernhard Grzimek: ''Grzimeks Tierleben, Enzyklopädie des Tierreichs'', Band 13, Säugetiere 4, München 1971, S. 470.&lt;/ref&gt; — tedy v dobách, v nichž člověk vstoupil mezi zvířata a z hlediska svého kosmicky utvářeného, instinktivně-duchu blízkého vědomí navázal s nimi magicko-kultický vztah, jenž nacházel výraz ve způsobu lovu se zřetelem na potravu a oděv a ve zvířecí oběti.<br /> <br /> Není tedy oprávněná otázka, zda nomadizující člověk, vpletený do vladaření přírodních sil, se nepodílel na této přeci jen velmi mladé diferenciaci forem? Nekazují na tuto myslitelnou možnost mýty národů, například zvířecí oběť Abelova nebo jeskynní kresby sahající do dob ledových (''pleistocén''), mimo jiné v Sahaře, a mnohé další? Nejsou tyto všechny výrazem magicko-kultického vztahu člověka a zvířete atlantské doby, pozdního kenozoika? A nevykonala se pak později, v druhé epoše poatlantského věku (''holocén'') ze zarathuštrovských mystérií, v jakési opakovaci na vyšším stupni, domestikace?<br /> <br /> Ovce a kozy, vybavené všemi znaky svého domáctví, se objevují od konce devátého tisíciletí př. Kr. v horských oblastech jihozápadní Asie. U ovcí jsou to tyto znaky: tvarově menší než divoká forma, vysoká variabilita tělesné velikosti, žádná sezónní proměna srsti, její proměna v nepřetržitě rostoucí vlněné rouno, živé zbarvení a vzorování. Podobnou rozmanitost zevního obrazu vykazují kozy, až po srst proměněnou v vlnu u koz angorských a kašmírských.&lt;ref&gt;Norbert Benecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 1994, S. 247.&lt;/ref&gt; {{SE|144}}<br /> <br /> Ovce a ještě více kozy jsou neobyčejně skromné. Jejich potravou jsou trávy, byliny, listy a výhonky. Kozy jsou přitom vysoce přizpůsobivé aromatické, na celulózu bohaté a slané nabídce potravy v extrémních geografických zónách, například v horských polohách a polopouštích. Přepásání těch posledně jmenovaných vede rychle k postupující dezertifikaci. Prostřednictvím rozmanitých darů obou malých přežvýkavců — vlny, masa, mléka, srsti, kožešiny, kůží a rohů — se stali velkými průvodci člověka v kultuře. Stáli v uzavřených stádech pod ochranou pasteveckých národů, jaksi jako základ jejich existence, a v mnohých venkovských sídlech se stali „krávou malého člověka&quot;. Těsný vztah ovce k prostředí a k člověku vedl celosvětově k velké rasové rozmanitosti, od středověku v Evropě k vytváření krajových odrůd, v novověku k liniovému šlechtění masných, vlnových a mléčných plemen. Šlechtění bílé vlnové ovce (merino) se uskutečnilo ve Španělsku. Ta dnes, v mnoha případech s příkrží krajových odrůd, dosáhla největšího rozšíření na celém světě.<br /> <br /> V Evropě přetrvává pastevectví pod vedením potulného pastuchy v zbytcích dodnes. Hospodářsky lze toto zachovat jen tím, že se ovčí stáda přednostně nasazují v chráněných krajinných oblastech pro péči o krajinu. Nejsilněji klesá chov koz. 95 % všech domácích koz slouží samozásobení v malorolnicky strukturovaném zemědělství třetího světa.<br /> <br /> Projevy podstaty ovce a kozy jsou navzájem polární. Smyslové výkony obou jsou sice podobné — nejlépe je vyvinut čich, za nímž následuje zrak a s určitým odstupem sluch. Avšak to duševní se různě projevuje v řeči těla a skrze smysly. S hlavou většinou skloněnou pod linii páteře, s mohutnějším tělem, více obrácenou k zemi a k vnitřnímu světu vlastního metabolismu, trmácivější v pohybech, projevuje se duševní bytost ovce spíše snivě, zdrženlivě. Jinak koza: živě vyskočí, přeskakuje přes pařezy a kameny, zvedá hlavu vysoko, zvědavě čichá sem i tam, šplhá na nejbližší vyvýšené stanoviště, drží pohled pozorně zaměřený do dálky. Namísto toho, aby se pasla přes rozlehlé roviny, dává přednost hornatým polohám na strmých svazích v úrovni hlavy, nebo se staví kolmo na zadní nohy, aby dosáhla na keři a stromě ještě na nejvýše dostupný list.<br /> <br /> Ovce a kozy mají rohy. Ty jsou na rozdíl od skotu u samců větší a podle plemene šroubovitě tvarované {{SE|145}}<br /> <br /> otočené nebo šavlovitě prohnuté dozadu. Vedle rohatých plemen existují bezrohá plemena, k nimž u ovcí náleží většina dnešních užitkových plemen.<br /> <br /> Při zúžení rasové rozmanitosti se šlechtění soustředí na vlnové nebo mléčné ovce, u koz na dojnice nebo masná zvířata.<br /> <br /> Malí přežvýkavci jsou stádní zvířata, ovce ještě více než kozy. Z toho důvodu jsou svou podstatou spíše krajinnými tvůrci ve velkém, méně utvářecím orgánem v jednotlivém zemědělském organismu. Dokud vesnické útvary se svými katastry ještě existovaly jako do značné míry uzavřený celek, bylo povoláním pastevce udělat ze svého ovčího stáda orgán tohoto celku: ať v pastvě na úhoru, na obecních nebo pustých plochách, při hnání přes sklizené pozemky s okopaninovými plodinami, přes příliš bujně do listu rašící ozimé osevy; nebo v pastvě bylinami bohatých cest a polních mezí na podzim jako dietetikum pro nadcházející zimní ustájení; nebo konečně v ohraničení na polích za účelem hnojení. To vše bylo zpečetěným právem a dělo se v dohodě s vesnickým společenstvím. Povolání pastevce znovu oživit — tomu jsou položeny úzké meze. Možnosti se nabízejí v péči o přírodní rezervace nebo na velkých podnicích s marginální půdou.<br /> <br /> Jinak je to s chovem mléčných ovcí a mléčných koz. Obě nejsou vázány na stádo a mohou v menších i větších stavech podstatně přispět k prohloubení duševního života zemědělského organismu. Především se malí přežvýkavci doporučují pro další rozvoj jednostranně zaměřených zahradnictví směrem k zahradnickým statkům. Zastupují tam skot ve zužitkování meziplodin k zelenému hnojení i odpadů z mnohostranné zeleninové produkce a starají se o jejich proměnu v trvale účinné hnojivo.<br /> <br /> Cestou čtyřžaludečního systému přežvýkavců podléhá rostlinná potrava jedinečně intenzivnímu trávení (viz kapitola „Skot&quot;, žvačkování v bachoru a přežvykování, strana 150 nn.). To umožňuje celulózu, tj. hrubovláknité výživné látky, rozložit a zpřístupnit pro růst, udržení a výkon (mléko, vlna, maso). V průběhu tohoto trávicího procesu dostává rostlinný výživný tok vtisknuta v sobě síly duševní organizace zvířete. Odpovídajíce bytostné povaze ovce a kozy je toto vtiskávání různé. Rozdíl nelze dostatečně odvodit z kvantitativního složení takzvaných živin hnojiva. Nikoli kvantitativní podíl {{SE|146}}<br /> <br /> Nikoliv kvantitativní podíl látek je rozhodující, nýbrž jejich kompozice skrze síly duševního těla, které vstupují do životních procesů. Wesensart sama hnojí skrze látky. Tak působí ovčí hnůj mírněji, harmonizujícím a strukturujícím způsobem na životní procesy, jež se ve vegetativní oblasti zhušťují k potravní plodině, například u listové zeleniny. Kozí hnůj naproti tomu působí žhavěji a — jak lze z bytostné povahy kozy předpokládat — povzbudivěji na růstový impuls v ose kořen–stonek–květ.<br /> <br /> Příspěvek ovce k oduševnění krajiny se stává prožitkem, táhne-li pastýř se svým ovčím stádem na podzim přes katastr statku a odtud dál skrze okolní kulturní krajinu: pastýř s holí kráčí v čele, stádo v těsném houfu za ním; nebo stojí uprostřed pole a ovce se na všechny strany kolem něj rozebírají za potravou. Tato scenérie probouzí náladu hlubokého míru, jenž se prostírá nad krajinou — obraz dokonalého klidu a pohybu zároveň. Takové ovčí stádo táhnoucí přes pole, od katastru ke katastru, jehož každý záchvěv bytí se soustřeďuje ve vědomí pastýře a je odtud řízen, zakládá vztahy, jimiž se jednotlivé zemědělské organismy uzavírají do vyšší jednoty kulturní krajiny. Oproti ovcím jsou kozy méně stádními zvířaty. Mají více vlastní vůle. Jsou chovány v omezeném rozsahu pro produkci mléka a masa a — zčásti jako náhrada za skot — prokáží v kánonu všech domácích zvířat cenné služby při utváření duševního těla zemědělského organismu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Rind&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Skot ====<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Herkunft_und_Mythos&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Původ a mýtus =====<br /> <br /> Podle obecně přijímaného názoru pochází skot (Bos taurus) od pratura nebo zubra (Bos primigenius). «Moderní zoologický výzkum domácích zvířat považuje dnes s jistotou jen jedno divoké hovězí zvíře, praura nebo zubra, za jedinou divokou výchozí formu domácího skotu.»<br /> <br /> Předpokládá se, že evropská plemena skotu přišla z «úrodného půlměsíce», z přední a střední Asie. Nejstarší nálezy kostí sahají do osmého tisíciletí před Kristem, tedy do počátků {{SE|147}}<br /> <br /> staropersské kultury. Raná i všechna pozdější plemena skotu mají menší tělesnou stavbu než předpokládaná divoká forma pratura a vykazují od samého počátku vysokou variabilitu zevní podoby. Právě na příkladu pastevních zvířat — skotu, ovcí a koz, nejstarších domácích zvířat hned po psech — se může stát zřejmým, jak hluboko v temnotách zůstává odvozování od jejich divokých forem. Pohlédneme-li na mýty národů, například na oběť Ábelovu ve Starém zákoně — byl pastýřem —, stojí v popředí náboženských obětních rituálů především ovce a skot. «Kulturněhistorické dokumenty ukazují, že skot v Mezopotámii, Egyptě, Persii a Indii sloužil zpočátku výhradně kultovním účelům.» Ve staroegyptském mýtu byla v dobytčeti praobrazně uctívána nebeská bohyně Hathor, zobrazovaná jako kráva nesoucí mezi rohy sluneční kotouč. V dnešní Indii platí kráva u hindů jako odnepaměti za posvátnou. Neukazuje to spíše na to, že duchovně reálné prožívání bytostné povahy skotu — toho, co nadsmyslově tvoří skupinovou duši —, bylo kmotrem procesu domestikace?<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stellung_im_Betriebsorganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Postavení v hospodářském organismu =====<br /> <br /> Pokud jde o utváření zemědělského organismu v uzavřený celek, je skot, respektive do vyšší jednoty zformovaný stádní organismus, «královnou a králem» mezi všemi domácími zvířaty. Jistě, každé z nich přináší svůj příspěvek podle toho duševního, jež se ponořilo do tělesné formace. Bytostné povaze krávy je však vlastní universální potence. Z tohoto důvodu nelze v přísném smyslu od chovu skotu upustit. Jeho podstatný význam spočívá teprve druhotně v tom, co produkuje v podobě potravin a jiných surovin. To je vnější stránka. Tuto stránku zastupuje řada polních plodin, které tvoří podstatný základní pilíř prvovýroby v hospodářském životě. Primární výkon leží na vnitřní straně; je jím zvláštní schopnost vztahovat fyziologické funkce — přesněji řečeno bytostné články hospodářského organismu — jedny na druhé, a tím tento organismus jako celek udržovat zdravým a schopným rozvoje. Kráva — stále myšlená jako článek stádního organismu vázaného na statek — nastavuje moudrostí prostoupené míro {{SE|148}}<br /> <br /> míry, vnitřní ekonomii celého provozu z hlediska utváření svého těla a souhry svých orgánových soustav prostřednictvím své vlastní činnosti a otiskuje ji do přírodní stránky hospodářského celku.<br /> <br /> O pravém stádním organismu lze hovořit teprve tehdy, kdy se stádo v průběhu generací doplňuje z vlastního odchovu a propojilo se se stanovištními poměry až k vlastní krmivové základně hospodářství. Pro plemeníky platí zvláštní postavení: jsou v pravidelných intervalech nahrazováni otci z chovatelských podniků stejného zaměření za účelem obnovy krve stáda. Stádní organismus je nadřazen součtu jednotlivých zvířat. To se projevuje mimo jiné v souběžnosti denně rytmických způsobů chování zvířat. Ráno následují jakoby v hierarchickém pořadí vedoucí krávu na pastvinu. Tam se rozptýlí, ale nepobíhají zmatkem; pasou se a táhnou jedním směrem, přijímají potravu sedm až osm hodin denně, přerušovanou společnými fázemi přežvykování, které rovněž trvají přibližně osm hodin denně. I chůze k napajadlu, přestávky v odpočinku a vydávání mléka podléhají přísnému rytmu ovládajícímu celé stádo. Všechna opatření v chovu, krmení, péči a plemenitbě by měla sloužit posílení tohoto stádně-rytmického dění. Čím je toto dění vyvinutější, tím je stádo zdravější.<br /> <br /> Metody, které jsou základem dnes celosvětově praktikovaného velkochovu — krmení siláží a snadno stravitelnými koncentráty z celého světa, celoroční ustájení na betonových roštových podlahách, praxe odrohovávání a šlechtění na maximální výkon, vše stlačeno do výrazně zkrácené délky života a podobně — oslabují krávy. Znamená to ztrátu schopnosti vytvořit vlastní uzavřený duševní tělesný článek. Dojnice jsou již v mládí vyčerpány a zpravidla po 4,5 letech, tj. po dvou «násilných» laktacích, za hranicí použitelnosti.<br /> <br /> Rozsah chovu skotu se řídí velikostí podniku, jeho přírodními předpoklady s ohledem na klimatické a půdní podmínky, a tím i potřebami hnojení, jakož i — ve stupních — intenzitou hospodaření. Rozhodující je přitom vlastní krmivová základna hospodářství, která zahrnuje dostupné travnaté plochy — louky a pastviny — i pícninářství na orné půdě. Rozsah posledně jmenovaného vyplývá z utváření osevního postupu v polním hospodářství. {{SE|149}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Wesenserscheinung_und_Wesenserkenntnis&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Bytostná jevenost a bytostné poznání =====<br /> <br /> Kráva je jako přežvýkavec nejvyšší vývojové úrovně bytostí stejně tak metabolicky aktivní jako rytmickou. Naproti tomu její nervově-smyslová aktivita — až na vysoce diferencované výkony čichu a chuti — ve vztahu k okolnímu prostředí výrazněji ustupuje do pozadí. Její smyslové výkony slouží prvořadě jejímu nitru, její trávicí činnosti. Její inteligentní bytost se navenek projevuje spíše flegmaticky, temně snivě, dovnitř pak vysokým, moudrostí plným instinktivním životem. Sama sebe prožívá, silně introvertovaná, v jakémsi vnitřním nazírání.<br /> <br /> Kdo se snaží poznávajícím způsobem přiblížit bytosti skotu, musí soustředit pozornost na jeho hlavní činnost: na procesuální kroky ve vzájemné souhře nitra a vnějšku při příjmu potravy, přes zpracování krmivové hmoty v trávení, až k vylučování hnůj a kejdy.<br /> <br /> Sleduje-li člověk přírodovědecká dílčí fakta týkající se trávicího dění, narazí záhy na hranice poznání. Těchto hranic si obecně nevšímá proto, že nevěnuje dostatečnou pozornost — a tedy ani váhu — prahu k smyslově nepozorovatelnému. Nepozorovaně se tak propadá do abstraktních, bezjakostních modelových představ. Uvědomí-li si však tuto mez poznání, která se otevírá mezi předmětně vnímatelným a procesuálním substančním děním — například při přechodu z vnějšku do nitra skrze střevní stěny — teprve tehdy začíná člověk skutečně oceňovat a vážit si dosahu a váhy výsledků duchovního bádání Rudolfa Steinera. Jsou-li tyto výsledky bádání přibrány, stává se poznání opírající se o vnější smysly stále se rozšiřujícím poznávacím procesem. Osvětlují účinné agens, to bytostně-působící, které přináší na svět jevy v jejich formách a barvách. Výsledky duchovního bádání přidávají k vnější stránce světa jevů bytostně-tvůrčí stránku vnitřní.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Maulverdauung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Ústní trávení =====<br /> <br /> Již při příjmu potravy — denně přibližně osmina tělesné hmotnosti, to odpovídá 60 až 70 kg čerstvé substance — ovládá látkovýměnně-pohybový systém oblast hlavy. Hlava se noří, čumákem hmatavě tápe hluboko do krmivové hmoty; jako úd ji obtáčí dlouhý {{SE|150}}<br /> <br /> jazyk patky Zunge, ukousne jako úd snop trávy, byliny nebo sena, stáhne je do tlamy a v případě zeleného porostu je oddělí přitlačením dolní čelisti ke hraně bezzubé ploténky horní čelisti. Mezi tím klouže jazyk s rozkoší přes pysk a ochutnává žlázové výměšky z něj. Pravděpodobně přitom skot provádí jakýsi první rozbor jakosti přijatého krmiva, patrně i s ohledem na druh a množství osliznutí slinami. Na pysku splývá horní ret s nosními dutinami vjedno. Tím jsou příjem potravy a dýchání těsně navzájem svázány — stejně tak hmat, chuť a čich.<br /> <br /> Po dobu krátkého setrvání krmiva v dlouhé tlamové dutině je to opět jazyk, který v několika žvýkacích záběrech pohybuje krmivem rytmicky tam a zpět mezi řadami stoliček. Tím se zahajuje první krok trávení rozdrceením a prosolizováním slinami. Řada žláz různé velikosti vylučuje sliny — při krmení senem až 180 litrů za den — a zajišťuje enzymatický rozklad škrobu na cukr.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Pansenverdauung_und_Wiederkäuen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Trávení v bachoru a přežvykování =====<br /> <br /> Tlamové trávení se mohutně stupňuje v aktu přežvykování. Ten probíhá protiběžně k příjmu potravy. Co skot spásl, ochutnal a spolkl, to si portáž po portáži přináší zpět z hlubší trávicí zóny, z předžaludků, žvýká to znovu a nyní teprve důkladně prochutná. Podle druhu krmiva — čerstvá zelená hmota či hrubé krmivo — vykoná 30 až 80 přežvykovacích záběrů na porci.<br /> <br /> Před tímto výkonem se odehrává pozoruhodná výměna. Jen málo rozdrcen přechází snop za snopem z tlamové dutiny krajiny hlavy skrze jícen a oddělující bránici do krajiny břicha, do tří žlázami nepokrytých předžaludků: zaprvé do čepce (*Reticulum*; zvaného také síťový nebo katapultový žaludek), odtamtud zadruhé do bachoru a zatřetí do knihy nebo listnatého žaludku (*Omasum*). Není-li to rozhodnuto již předtím v bachoru, pak se v knize definitivně rozhodne, zda potravní kaše přejde k dalšímu trávení do sýřiště neboli žlázového žaludku, nebo zda se — vymačkána — vydá ještě jednou zpět do tlamové dutiny k přežvykování. Svébytným úkolem předžaludků, a zde zejména bachoru, je mikrobiální rozklad na hrubou vlákninu bohaté rostlinné potravy. Bachor s ohromnou pojistností přibližně 150 litrů se táhne od bránice dozadu až do pánevní dutiny. {{SE|151}}<br /> <br /> Spolu s čepcem a knihou vyplňuje celou levou polovinu dutiny břišní. Ve velkém fermentačním prostoru bachoru probíhají v neustále se pohybujících potravních masách intenzivní kvasné procesy. Jakkoli chaoticky se odehrávají, tím přísněji stojí pod vedením astrálního těla skotu. Při těchto rytmicky probíhajících přeměnách rozkládají bakterie a nálevníci, patřící k prvokům, snadněji stravitelné složky potravní kaše, přičemž část z nich — jde zejména o energeticky bohaté mastné kyseliny — prochází již zde přes metabolicky aktivní bachořní sliznici do krevního oběhu.&lt;ref&gt;Anita Idel: ''Die Kuh ist kein Klimakiller'', Marburg 2012, 210 S.&lt;/ref&gt; Jakmile je bachor plný — zvenku patrné podle vyklenutí levé strany břicha — a nastupuje tedy sytost, většinou si kráva, resp. celé stádo, lehne a po nějaké době začne přežvykovat. Obsah bachoru se roztřídí do tří vrstev: spodní tekutá, nad ní plovoucí střední vrstva z hrubšího materiálu a svrchní vrstva kvasných plynů. Ze střední vrstvy bachoru a z vymačkaného materiálu z knihy polyká skot nyní porci za porcí zpět do tlamy a stejnou cestou propouští kvasné plyny. Ty proudí s výdechem až do čelních dutin, ano až do dutiny rohového čepu. Zde se skotu otevírá rozsáhlé pole vnímání a kvalitativní analýzy toho, co se mu do tohoto stadia trávicího procesu odhalilo po stránce látkové i silové.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Wiederkäuen,_eine_Wahrnehmung_und_Sichtung_von_Stoffen_und_Kräften&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Přežvykování jako vnímání a třídění látek a sil =====<br /> <br /> Při aktu přežvykování — osm až devět hodin denně — se proměňuje bytostný výraz krávy v základech. Její metabolicko-pohybová aktivita do značné míry ustupuje. Veškerá vnitřní i vnější činnost se přesunuje k hlavovému pólu. V silné, rytmické práci jsou nejen žvýkací svaly, meloucí zpět polknutý, přibližně na sto gramů dávkovaný vláknový chomáč potravy, ale stejně tak jazyk a slinné žlázy. Smysly se naproti tomu chovají právě opačně. V soustředění na akt přežvykování jaksi utichají, přicházejí k „rozjímání&quot;. Teprve nyní kráva skutečně promyslí, co přijala jako živou, strukturovanou substanci zvenku — z tohoto pole, oné louky nebo pastviny. Jistě, ona to {{SE|152}}<br /> <br /> Při pasení to již ohmatala, ochutala a očichala. Nyní však, v opětovném ochutnávání již předtrávené potravy, se to, co bylo vnímáno, sjednocuje s celým jejím duševním bytím. To, co bylo předtím pouhou živě strukturovanou rostlinnou hmotou, se v pozorném přežvykování povznáší k duševnímu prožitku. Kráva se v této činnosti probouzí ke svému vědomí, jež sníc je celé ponořeno do tělesných pochodů. Cítivá síla duševního těla je to, co odtud produševňuje veškeré další trávicí dění až ke konečnému produktu hnoje a kejdy. To, co Rudolf Steiner nazývá „kosmicko-kvalitativní analýzou&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, Seite 59.&lt;/ref&gt;, kterou zvíře vykonává při trávení, platí v nejvyšší míře pro skot. Při přežvykování tato analýza nabývá svého počátku. Na očích se to stává názorným; pohled se při přežvykování mění. Zatímco jindy hledíme do velkých očí jako do modré hloubky hlubokého pramene, nabývají nyní — při lehce zdvižené hlavě — oči i tvář napjatě soustředěného výrazu. Vypadá to, jako by kráva „rozjímala&quot; o všem, co si v této první fázi trávení jako vnímání zvnitřnila. Tak intenzivní, do nitra obrácený pohled nenajdeme v říši zvířat asi nikde jinde. Je to, jako by ve výrazu očí se zrcadlilo vědomění si formativních sil, jež se při mletí uhlíkových skeletů a bílkovinných struktur rostlinných hmot uvolňují. V aktu přežvykování je kráva zcela sama u sebe, blízka sebeuvědomění, jež mít nemůže, protože nemá inkarnované Já. Díky blízkosti svého vysoce soustředěného duševního těla ke své jáství, která se jako její „skupinová duše&quot; proживá&lt;ref&gt;Viz např.: Rudolf Steiner: ''Die geistigen Wesenheiten in den Himmelskörpern und Naturreichen'', GA 136, Vortrag vom 6. April 1912.&lt;/ref&gt; a v odrazu projevuje v organismu stáda, je obzvláštním způsobem schopna vnitřně zpracovávat mohutně se vzdouvající masu formativních sil. V prvním kroku vykonává zmíněnou „kosmicko-kvalitativní analýzu&quot; v rozkládání rostlinné potravy, vrcholící v aktu přežvykování. V duševní temnotě analyzuje formativní síly, jež z kosmu ve světle slunce vybudovaly podobu rostliny, jež ztuhly v jejích jednotlivých formách a jež se staly zároveň nositeli živého substančního dění v rostlinách. {{SE|153}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Dünn-_und_Dickdarmverdauung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Trávení v tenkém a tlustém střevě =====<br /> <br /> V rozplývání rostlinných forem v trávicím traktu se obrazotvorné síly postupně uvolňují ze svého hmotného zajetí. Je to výsledek postupného procesu rozkladu, který probíhá ve třech fázích: mechanicko-mikrobiální fáze od žvýkání přes bachor a knihu, fáze převážně enzymatická, ale zároveň bakteriální od slezu přes lačník (*Jejunum*) po kyčelník (*Ileum*), a odtud fáze ryze mikrobiální od slepého střeva (*Caecum*) přes tračník (*Colon*) po konečník (*Rectum*). Zatímco v předžaludcích je štěpení celulózy dominantním dějem a paralelně s ním probíhá díky neobyčejně aktivní mikrobní činnosti přestavba a budování bílkovinného metabolismu, začíná v slezu (*Abomasum*) v kyselém prostředí — navozovaném žaludečními šťávami — rozklad bílkovin. Ten pokračuje, včetně odumřelých mikrobních mas z předžaludků, enzymatickou a bakteriální cestou napříč oddíly tenkého střeva (*Intestinum tenue*): nejprve prostřednictvím sekretů slinivky (*Pancreas*), jež ústí — podobně jako žluč emulgující tuky — do dvanáctníku (*Duodenum*), poté skrze lačník (*Jejunum*) posetý nesčetnými žlázami a klky a nakonec krátkým kyčelníkem (*Ileum*). Kyčelník tvoří propust mezi lačníkem a tlustým střevem. Brání zpětnému toku z obsahu tračníku a konečníku bohatého na bakterie do bakteriemi chudého lačníku.&lt;ref&gt;Klaus Löffler, Gotthold Gäbel, Helga Pfannkuche: ''Anatomie und Physiologie der Haustiere'', Stuttgart 2018, 375 S.&lt;/ref&gt; Celková délka tenkého střeva dospělé krávy dosahuje až 48 metrů. Visí záhybovitě na okruží (*Mesenterium*) — záhybnaté serosové dvojlamelce. Okruží a tenké střevo kranzovitě obkružují odvíjející se a zavíjející se spirálu tračníku, který navazuje na kyčelník a slepé střevo a ústí do tlustého střeva čili konečníku — tvoří tak třetí oddíl.&lt;ref&gt;Rolf Krahmer, Lothar Schröder: ''Anatomie der Haustiere'', Leipzig 1985, S. 201ff.&lt;/ref&gt; To, co z hmoty bohaté na hrubou vlákninu prošlo bez strávení bachorem a lačníkem, podléhá nyní opětovně intenzivnímu mikrobiálnímu rozkladu. Nemalý zbytek nestráveného hrubého vlákna, prostoupený stále ještě aktivní mikrobní masou, se nakonec objevuje jako kravský výkal. Otázkou je, zda tento mikrobiálně oživený hmotný zbytek sám o sobě tvoří hnojivou hodnotu kravského hnoje.<br /> <br /> Hmotně-procesuální dění v trávicím traktu náleží, ač se odehrává pod vedením bytosti zvířete, od začátku do konce {{SE|154}}<br /> <br /> ke vnějšímu světu. Jeho úkolem je překonat cizost potravy. Děje se to úplným rozkladem, a to tak dalece, že předem utvářená forma, látková i silová konfigurace potravy — ať už trav, bylin nebo luskovin — zcela ztrácí svůj vlastní bytostný charakter.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Schwelle_von_der_Außen-_zur_Innenwelt&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Práh od vnějšího světa k vnitřnímu ====<br /> <br /> Práh od vnějšího světa trávicího traktu, přesunutého dovnitř těla zvířete, k mocně působícímu vnitřnímu světu vlastní bytosti tvoří slizniční stěny bachoru, slézu, tenkého střeva a — doznívajíce — tračníku a konečníku. Tyto hraniční blány jsou orgány, které ve srovnání s tělesnou vnější kůží vykazují obrácený — vyvráceně vybudovaný — uspořádání: mohutně vyvinuté sliznice jsou obráceny navenek, k proudu potravy; jsou v nejvyšší míře metabolicky aktivní jak v rozkladu potravy, tak v absorpci látek zbavených jejich cizosti. Strana střevní stěny obrácená k nitru těla, serosa, je inervována. Náleží pobřišnici (*Peritoneum*), která vystýlá břišní dutinu jaksi jako «vnitřní nebe» — a tím reprezentuje smyslově-nervový čili vnímavostní pól střevních stěn. Uprostřed se vřazuje — tvoříc střed — kruhová svalová vrstva, která rytmicky zajišťuje mimo jiné peristaltické pohyby. Je to duševno skotu samého, co je v oněch třech článcích trávicích blan činné, zároveň dění vnímá a nechává je souznít v celek tělesných funkcí.<br /> <br /> Tak proudí z trávicího traktu do tělesného vnitřního prostoru éterizovaný a duší prodchnutý proud substance: proud éterických formativních sil, uvolněných z jejich vázanosti v rostlinných formách; jakož i záření pocitových, to jest duševních sil, které skot v sobě svou smyslovou činností — zvláště při přežvykování — uvedl do pohybu. První jsou přijímány krví a jsou k dispozici pro budování tělu vlastní substance, pro růst a reprodukci. Druhé vyzařují v úzké vazbě ke krvi do organismu. Žilní krev, přitékající zpět z velkého tělního oběhu, se obohacuje o v střevních stěnách vstřebané látky a síly. Přes játra se dostává do malého krevního oběhu srdce a plic a tam se oživuje v krev tepennou. Ze srdce ústí do velkého krevního oběhu, přičemž část se větví dopředu do kmene hlavových tepen, z nichž jedna až {{SE|155}}<br /> <br /> do kostních čepů a jejich okostice (''Periost'') i do podkožních vrstev obou rohů. Jak silné je prokrvení rohových čepů vyrůstajících z čelní kosti, se ukazuje při zlomenině rohu: Krev tryská jako z pramene, téměř nezastavitelně.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Bedeutung_der_Hörner_und_Klauen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Význam rohů a paznehtů ====<br /> <br /> V rozích a paznehtách naráží krev – a s ní spojené étericky-astrální záření – na stěnu, jež je i pro toto záření neprostupná: na vnější rohový obal. Je to zevní kůže ztuhnutá v roh, čistá «forma», smrtelný pól oproti životnímu pólu substančního proudu pulsujícího z hlubin těla. Zde, v tomto bodu vzdutí čili smrti, jsou krev i záření vraceny zpět do organismu.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 96 ff.&lt;/ref&gt; V rozích a paznehtách se organismus přežvýkavců zcela uzavírá před vyzařujícími účinky kosmu a Země. Skot je odkazován zpět na sebe sama – nikoli však ve smyslu vystupňovaného vědomí v hlavě, nýbrž ve smyslu zvýšené gestaltungskraft v živém látkovýměnného pólu.<br /> <br /> Průběh kosmicko-kvalitativní analýzy se uskutečňuje v procesuálních krocích, v nichž se funkce nervově-smyslového systému ve vztahu k funkci systému látkové výměny polarizuje dvojím způsobem: Percepční činnost přežvykování a selekcí bachořními a tenkostřevními stěnami stojí polárně k posloupnosti trávicích kroků, která začíná v tlamě slinivým zvlhčením a drcením, pokračuje v předžaludcích mikrobiálním rozkladem, dosahuje vrcholu v žaludečním a tenkostřevním trávení a uzavírá se v tlustém střevě. Zde jsou látkové kompozice krmiva rozloženy natolik, že ztrácejí svůj vlastní charakter. Jsou postupně uváděny do fyzicko-minerálního, anorganického stavu, který ze strany látkové otevírá kosmicko-kvalitativní analýze široké pole. K tomuto ničivému dění stojí polárně životní proud krve, který tyto látky uvedené do stavu anorganiky přejímá do vlastních konstruktivních procesů těla a vede je až k periferním hranicím rohů a paznehtů.<br /> <br /> Přežvykování je smyslový proces, který se skrze mozek stává tlumeně vědomým a odráží se v soustředěném výrazu tváře. {{SE|156}}<br /> <br /> Kráva vnímá statek prostřednictvím krmiva. V žvýkání si uvědomuje jeho látkově-kompoziční a silový charakter i jeho původ z katastru statku. Tyto smyslové funkce pokračují dozadu v bachoru a střevech. Tam se postupně noří do bezvědomí.<br /> <br /> Co se naproti tomu odehrává v rozích a paznehtách, je vystupňované vnímání ve vztahu k vnitřnímu zesílení instinktivního života. Vnímání odkrývá, co krev z oblasti trávení nese dopředu k periférii těla coby prožitou živost. V příboji k mrtvé rohové hůlce nevzplane vědomí vázané na mozek, nýbrž duchovní síla působící do podvědomí a vyzařující zpět do organismu. Porozumění povaze této síly se může dostavit, porovnáme-li pohled na myšlenkovou sílu v člověku, která působí nadsmyslově a jejímž produktem jsou myšlenky, jež pak ve svém oslabení duchovní bytostnosti v hlavovém pólu vstupují přes mozek do vědomí. U skotu se tato síla nevystupňuje k myšlenkami nesené sebevědomosti. Zůstává vázána na látkovou výměnu jako síla, která má moc tlumivě, řádícím způsobem a odkrývajíc potenciály živé účinnosti působit na éterické formativní síly uvolněné z trávení. Tyto potenciály lze přirovnat k imaginativnímu světu obrazů, který si například umělec vzbuzuje v sobě při tvorbě svého uměleckého díla. Co má kráva v zárodku, může člověk rozvíjet v sebekultiváci skrze myšlení uvolněné od těla. Skrze ně se učí v plném vědomí poznávat v pravých obrazech svět sil vládnoucí a působící v něm i kolem něj. Je to krok k imaginaci, první krok od smyslového k duchovnímu poznání.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Stufen der höheren Erkenntnis'', GA 12, Dornach 1993.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Kosmisch-qualitative_Analyse_und_Ich-Anlage&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já ====<br /> <br /> Z celkového pohledu na bytost skotu vyvstává následující obraz: Označuje-li počátek kosmicko-kvalitativní analýzy přežvykování, pak její dovršení označují děje v rozích a paznehtách. Toto dovršení spočívá ve zpětném vzdutí krve a v odrazu záření spojených s krví na rohových hůlkách zcela erstorbených do pouhé formy zpět do organismu. Zpětné záření v sobě obsahuje souhrn všeho, co si duševní tělo skotu ze živého dění trávení {{SE|157}}<br /> <br /> na sebe si přivlastnilo z posílených vjemů. Potravou skotu jsou rostliny, převážně stonek a list. Jsou to útvary vzniklé ze záření kosmu do pozemského látkovosti. Když jíme rostliny, jíme kosmos. Skot se svým vysoce rozvinutým instinktivním životem analyzuje kosmický podíl fyzické gestaltové podoby rostliny. Orgán, který zpracovává výsledek této analýzy, zpětné záření, není mozek jako orgán vědomí. Spíše je třeba mít na mysli, že je to polárně protilehlá citlivá pobřišnice, jež vystýlá celou břišní dutinu, a zvláště pak *Mesenterium*. To se soustřeďuje dvoulalokově zejména v okruží, které nese tenké střevo. Co se tu skotu odhaluje v ospalé a snivé bdělosti, již není forma, nýbrž substanciálně-silové, bytostná strana látky. Jeho vlastní, neinkarnovávané Já-bytí, «skupinová duše», vstupuje v hloubkách látkové výměny do vztahu k bytostnému prapůvodu látkovosti.<br /> <br /> Předchozí úvahy o tomto bytostném vztahu mohou vybudovat most k počátečnímu porozumění tomu, co Rudolf Steiner u skotu nazývá «vlohou Já».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 16. Juni 1924, Dornach 1999, S. 201.&lt;/ref&gt; Není to právě ona, která si výsledek «kosmicko-kvalitativní analýzy» vělívá do sebe a tak jako hnojivý zdroj sil otiskuje kravský hnůj? Takto pochopeno, nese kravský hnůj «éterično-astrální, jež po právu je v břiše zvířete», ven a tím oplodňuje půdy hofgemarkung. &lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 12. Juni 1924, S. 98.&lt;/ref&gt; Je to «vloha Já» s do ní vělívým étericky-astrálním zpětným zářením z nejzazší periferie skotu zpět do substančního proudu trávení, která kravskému hnoji propůjčuje jeho trvale oživující a utvářející hnojivou sílu. Hnůj «má sílu přemáhat neorganické zemitého».&lt;ref&gt;Ebd., S. 99.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Überschussleistungen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Přebytečné výkony ====<br /> <br /> Co skot — a to platí v obměnách pro všechny přežvýkavce mezi hospodářskými zvířaty — ze svých mas rostlinné potravy přijímá v látkách a formativních silách, toho potřebuje pro sebe jen nejméně: pro rozvoj svého vědomí, pro svou pohybovou aktivitu, zachování života a reprodukci. Zbývá velký přebytek, který nepotřebuje pro {{SE|158}}<br /> <br /> se spotřebovávat, protože nemá Já, které by chtělo žít pro sebe. Člověk má Já a nárokuje si potravu pro to, čeho ke svému životu potřebuje v uplatňování svého sebevědomí. Skot odevzdává svou přebytečnou sílu zvýšeným životním výkonům, jako je reprodukce, růst, tzn. produkci mléka a masa, a dále — ve spojení s «vlohou Já» — hnoji a kejdě a skrze ně, jako oživující a beseelující hnojivo, zemi. Míru, podle níž se tyto přebytečné síly rozdělují jednak na produkci a tvorbu hodnoty potravin a jednak na tvorbu hodnoty hnoje, určuje zpočátku přirozeně duševní tělo skotu. Je-li tato míra vyrovnaná, vznikají zdraví, dlouhověkost a vysoká hodnotnost hnoje. Dnešnímu člověku se podařilo tuto moudrostiplnou míru násilně posunout ve prospěch maximálního kvantitativního výkonu. Tím trpí zdraví zvířat právě tak jako nahrungsqualita a hodnota hnoje. V podmínkách velkokapacitního chovu se otázka kvality hnoje ve smyslu trvalého oživujícího a beseelujícího účinku vůbec neklade. Vůdčím tématem je naopak problematika likvidace masově vznikající kejdy. Organismu principu je naproti tomu správná míra imanentní.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Verzicht&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zřeknutí ====<br /> <br /> Skot je — jako ve stupních všechna hospodářská zvířata — bytostí zřeknutí. Kráva se v nejvyšší míře vzdává něčeho, co jí bytostně přísluší: oněch vyživujících a hnojivých sil, jež doslova «nezištně» odevzdává člověku a zemi. Tyto síly oživují, léčí a harmonizují stanovištní trvalou úrodnost půd. Posilují a uzdravují vztahové předivo půdy a rostliny. Je to v čase postupující proces, který tím více nabývá na platnosti, čím výlučněji pochází hnůj od dobytčího stavu statku a stejně tak i krmivo, na němž kravský chov provádí kosmicko-kvalitativní analýzu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Rinderherde_und_Hoforganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kravský chov a organismus hospodářství ====<br /> <br /> Nahlíženo na celek duševního těla organismu hospodářství, plní kravský chov v proudu časů jakýsi pulzující srdce. Z obvodu hofgemarkung odebírá krmivo; každý rok požírá<br /> <br /> Dobrá část toho, co přinesla životní organizace hofského organismu. Co v průběhu roku přichází z luk, pastvin a pěstování polních krmiv, je produktem součinnosti fyzické a životní organizace statku. Tento produkt — bohatství trav a bylin — neslouží lidské výživě, nýbrž výživě přežvýkavců, a prostřednictvím rostlinných zbytků, hnoje a kejdy úrodnosti země. Skot požírá a zpracovává ohromné rostlinné masy, jako by je potřeboval výhradně pro sebe. Tak tomu ale vůbec není! Co je v těchto masách kosmicky oživující gestaltungskraft, to povznáší do sféry svého analyzujícího, tupě vnímajícího duševního těla, prosycuje éterické formativní síly, uvolněné trávením a prostupující celým tělem, těmito vjemovými silami a nakonec vytváří produkt, který vrací zemi jako přidanou hodnotu — a tak napomáhá půdě k trvalé a nepřestávající úrodnosti. {{SE|159}}<br /> <br /> Toto dění, odehrávající se v rytmu roku i let, je — jako krev — jen zdánlivě oběhem. Jako se krev obnovuje v plicích, impregnuje na periferii těla dojmy vnímanými v srdci a v ledvinách se přebírá podle látek použitelných a nepoužitelných — tak i v zemědělském organismu se ubírá přes metamorfózy cesta nárůstu píce: ta se každý rok obnovuje pod vlivy kosmu a země, vyrůstá daleko venku v obvodu hofgemarkung, je přijímána a analyzována dobytčím stavem, přebírána ve střevní stěně a přeměňována v hnůj, který uchovává výtěžek toho, co se stalo, a uvádí jej do nového stávání. Nejde o opakování téhož, nýbrž o proces postupujícího vývoje.<br /> <br /> Tak se naplňuje prostřednictvím činnosti skotu — nahlíženo z přírodní strany — na nejvyšší rovině zákon «dávání a přijímání», jenž vládne vší přírodou, a zároveň stádo skotu jako celku — jak to jiné hospodářské zvíře nedokáže — zajišťuje co největší uzavřenost hofského organismu. Je to jedinečný výkon skotu, že se přirozeně nejprve střed a periferie statku spojují ve vyšší celek. «Hnůj dělá více zázraků než svatí.»&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Italienische Reise'', Hamburger Ausgabe, Bd. 11, München 1978, S. 269; Výrok rolníků na Sicílii, 19. dubna 1787.&lt;/ref&gt; {{SE|160}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Mensch_und_die_Ichorganisation_des_landwirtschaftlichen_Organismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Člověk a Já-organizace zemědělského organismu ====<br /> <br /> Naskicovaná fyzická, životní a duševní organizace zemědělského podniku je makrokosmicky předurčena místním spolupůsobením přírodních říší v polárním napěťovém poli Země a kosmu. Úkolem člověka je tento předpoklad pozvednout a utvořit ve vyšší jednotu podle principů, jež jsou základem podoby jeho mikrokosmického těla a bytosti. Novalis shrnuje tuto skutečnost do slov: «Lidstvo má poslání, jsme povoláni ke vzdělávání Země.»154 Naplnění tohoto poslání si klade za úkol biologicko-dynamické zemědělství, a to v rozšíření západně-křesťanské zemědělské kultury o antroposofickou duchovní vědu. Výchozím bodem tohoto úsilí je zmíněný Zemědělský kurz Rudolfa Steinera z roku 1924.155 Biologicko-dynamické zemědělství usiluje o další rozvoj v té době stále ještě osvědčené místní praxe, a to především utvářením podniku v organický celek a nadto mimo jiné specifickými opatřeními v oblasti hnojení k podpoře půdní úrodnosti a výživnosti produktů. Dalším cílem je vytváření hospodářských společenství, která si dávají svůj sociální řád sama na základě životních a pracovních podmínek zemědělství a, vyzařujíce navenek, vštěpují společenskému prostředí sociálně-tvůrčí impulsy.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Geistesforschung_als_Mittlerin_zwischen_Wesen_und_Erscheinung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Duchovní výzkum jako prostředník mezi bytostí a zjevem ===<br /> <br /> Kulturně zakládající v budoucím smyslu jsou ideje a jejich uskutečnění v sebeurčené práci. Z toho vzniká svobodný vztah člověka k sobě samému i ke světu. V zemědělství se člověk setkává v každodenní práci s přírodními a nebeskými jevy, s nekonečností vesmíru. Smyslovému vnímání se tento jeví jako konečný souhrn jednotlivých faktů, v nichž lze na rovině fyzicko-smyslového jevu rozpoznat zákonitou souvislost zachytitelnou v přírodních zákonech&lt;ref&gt;Novalis (Friedrich von Hardenberg): ''Fragmente 1'', Bd. 1, Heidelberg 1957, S. 35.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1979.&lt;/ref&gt; {{SE|161}}<br /> <br /> — avšak pod tímto redukcionistickým úhlem pohledu se nenaplňuje pojem vesmíru jako všeobsáhlosti, celosti; nepodává žádnou výpověď o tom, co oživuje rostlinu mezi nebem a zemí, co obdařuje duší živočicha a co nechává člověka ptát se po svém původu v duchu. To jsou však otázky po bytostné stránce věcí. Zůstávají pouhopouhému smyslovému poznání uzavřeny. To nezjevuje to, co se stává, nýbrž to, co se stalo — to, co se smyslům jeví jako podoba, jako mrtvý odraz ducha, který živě tvoří z nadsmyslového.<br /> <br /> Přednější otázka, před níž se v přítomnosti vidí postaven každý usilující člověk, není pouze otázka po jevu, to jest po tvarové stránce věcí, nýbrž otázka po agens, které tuto formu vytváří. Formu vnímáme smysly, jež jsou vázány na tělesnost, bytost pak duševními orgány, které si teprve na cestě individuální duchovní školení můžeme rozvíjet v té části duše, jež se svobodně vyzdvihuje z tělesné vázanosti.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''<br /> Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?'', GA 10, Dornach 1992.&lt;/ref&gt; Z antroposofického duchovního bádání leží před námi výsledky výzkumu, jež duchovní badatel získal prostřednictvím poznání prostého tělesnosti na základě takto vyvinutých vyšších duševních orgánů a jež může myslící vědomí každého člověka pojmout. Bytostná faktičnost výsledků antroposofického duchovního bádání se otevírá obyčejnému vědomí jednak skrze logiku — v nepředpojatém myšlení výsledků duchovní vědy se navzájem podpírají a sjednocují v duchovně-reálné myšlenkové obrazy — jednak skrze čin: prokazují svou plodnost v každodenním konání. Oba poznávací cesty, prohloubené třetím, osobním duchovním školením, se doplňují a pomáhají duši k duchovní jistotě v Já ohledně toho, co duchovní badatel líčí o bytostném světě, jenž tvoří, utváří a gestaltuje. Antroposofické duchovní bádání otevírá lidskému rozumu prohloubené porozumění pojmu celosti. Člověk se učí chápat sebe jako mikrokosmos, jenž obsahuje vše, co makrokosmicky naplňuje vesmír. V sebepoznání a s podporou výsledků duchovního bádání může nabýt schopnosti objevovat svou duchovní příbuznost s věcmi a bytostmi země i kosmu. Příroda mu pak nepřipadá jako souhrn jednotlivých faktů, s nimiž lze libovolně manipulovat a které — v popření vlastní hodnotnosti — jsou vzájemně zaměnitelné, jak to charakterizuje metody agrárního industrialismu. {{SE|162}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Aspekte_zur_sozialen_Problematik&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Aspekty sociální problematiky ===<br /> <br /> Na rozdíl od panující tendence, která v průmyslově orientovaném zemědělství činí jednajícího člověka nadbytečným, vyžaduje rozvíjení a vedení biologicko-dynamického hospodářského organismu vědomostní sílu a radost z práce stále většího počtu lidí. S tímto protisměrným vývojem, který začal v šedesátých letech 20. století, vstoupila do zemědělství «sociální otázka» — více než sto let po vzniku městského proletariátu v 19. století. Dnes se na biologicko-dynamických podnicích stala otázkou palčivou. Jak bylo vyloženo v úvodní kapitole, způsobuje kapitál v průmyslovém výrobním procesu dělbu práce. Nesmírně pestrý životní svět mezi Zemí a kosmem v zemědělství a způsob, jakým člověk svou prací vstupuje k tomuto dění do osobního vztahu, člení celistvost v pracovní oblasti. Striktní dělba práce roztrhá články zemědělského organismu na části a osamostatní je. Aby bylo možné čelit tomuto velkému nebezpečí, je třeba se v rámci podniku od samého počátku usilovat o sociální řád, který je zaměřen na celistvou součinnost všech článků hospodářského organismu. Tato nová sociální forma se utváří ve Verantwortungs- oder Betriebsgemeinschaften — ve společenstvích odpovědnosti nebo hospodářských společenstvích. V zárodečných počátcích jsou taková společenství přítomna na všech biologicko-dynamických podnicích. Každý původně selský rodinný podnik se v členění svých pestrých úkolů postupně vyvinul v rodinně svázané společenství odpovědnosti.<br /> <br /> Oproti dalším krokům k budování společenství se nečekaně, a stále výše, vztyčují překážky. V poněkud vnějším smyslu je první překážkou kupní a prodejní charakter práv. Vlastnické právo k půdě a ke kapitálu se stalo obchodovatelným zbožím, hospodářským objektem, který má cenu na trhu nemovitostí a na kapitálovém trhu. Nejinak se to má s obchodováním s takzvanými «ekopunkty». Práva svou povahou nemohou být nikdy zbožím. Ve společenském životě náleží do sféry práva, nikoli do hospodářské sféry. Nelze je rozmnožovat nebo zmenšovat libovolně podle potřeby, jako je tomu u zboží. Práva se projevují v úmluvách a smlouvách, jimiž se řídí vztahové předivo člověka k člověku. Jak ale může právo přijít ke svému právu — to jest: stát se spravedlivým? Kdo je tím, kdo může jako vlastník právy disponovat, kdo je tím, kdo je může spravovat věcně a bytostně přiměřeně: {{SE|163}}<br /> <br /> stát, právnická osoba nebo soukromá ruka? Přísně vzato žádný z nich, pokud jsou půda a kapitál neseny na trh, pokud jsou tedy myšleny jako kapitalizovatelné a obchodovány jako zboží. Pohledem do budoucnosti: Kdo tedy může být vlastníkem? Opět jen lidé v institucích a organizacích, kteří toto právo spravují v souladu s duchovním cílem jako svěřenci a kteří předmět práva dávají k užívání těm, kdo jsou k tomu způsobilí.<br /> <br /> V prvním přiblížení k tomuto budoucímu cíli nabízí stát právní formu obecně prospěšné nositelské organizace. Ta je zaměřena na sloužení obecnému blahu a je odpovídajícím způsobem omezena na definované účelové určení, jež vylučuje vlastní prospěch. Zemědělství pod to nespadá; a priori se mu přičítá, že pracuje výdělkově zaměřeně, tedy sebezájemně. To neplatí pro biologicko-dynamické zemědělství, které bere vážně uplatňování principu organismu a tím ve vysoké míře slouží obecnému blahu. Hnací silou zde není vlastní prospěch z hospodářského úspěchu, z maximalizace zisku, nýbrž kulturní výkon «vzdělávání Země». Produkce potravin je, pokud se přísně řídí principem organismu, vždy orientována na obecné blaho.<br /> <br /> Větší biologicko-dynamické podniky se na mnoha místech spojily s obecně prospěšnými institucemi, například s institucemi sociální terapie a léčebné pedagogiky, jakož i s institucemi výzkumu a vzdělávání. To umožňuje z části nebo celoplošně převést půdu do obecné prospěšnosti. Překážky k tomu jsou však stále velmi vysoké a zákonná nová úprava ohledně hospodaření sloužícího obecnému blahu by byla naléhavě žádoucí. Kdekoli se lidé sdružují kvůli biologicko-dynamickému hospodaření na zemědělském podniku, vzniká kardinální otázka po vyčlenění (osvobození) půdy a kapitálu ze starých právních vazeb.<br /> <br /> Kde se takové vyčlenění celkově nebo částečně zdaří, tvoří se svéprávná, obecnému blahu zavázaná hospodářská společenství. Zřídit novou právní formu neutralizace vlastnictví půdy a kapitálu a tuto cvičně praktikovat je cílem takzvaných zemědělských společenství (LWG). Těm leží v základu myšlenka, že každý člověk má od narození nárok na kus půdy, jehož velikost se odvíjí od počtu lidí žijících v určitém území {{SE|164}}<br /> <br /> bydlet. To platí, jak řekl Rudolf Steiner, «ideálně-reálně».&lt;ref&gt;Siehe Rudolf Steiner: ''Soziale Ideen, soziale Wirklichkeit, soziale Praxis'', GA 337a, Studienabend vom 16. Juni 1920, Dornach 1999, S. 220f.&lt;/ref&gt; Tento nárok na jedné straně zajišťuje každému člověku fyzicko-tělesnou existenci, na druhé straně ho zavazuje, aby převzal coby správce zodpovědnost za péči o tento kus země. V průmyslovém, dělbou práce řízeném světě nemůže jednotlivec svůj nárok realizovat. Může se však s jinými lidmi a skupinami zemědělců sdružit do LWG, která v ideálním případě zemědělský podnik z dosavadních právních závazků vykoupí, zainventarizuje ho podle potřeb biologicko-dynamického hospodaření a zemědělce pověří, aby plnili povinnosti z práva k užívání vyplývající ze sloučených nároků všech členů. Tomuto pokusu — převést soukromě volně disponibilní vlastnictví půdy a pozemků v čisté právo k užívání, jež dává stejnou svobodu individuální iniciativě jako sociální vůli mnoha k utváření — klade platný právní řád, zejména daňovým právem, velké překážky. Odvážit se takového kroku vyžaduje důvěru, ochotu riskovat, odvahu a iniciační sílu, jakož i vysokou míru smyslu pro skutečnost a obecného ducha, ctnosti, které se rozvíjejí, když se jim otevře takové cvičné pole. Příbuzné pokusy, jak znovu přivést lidi do odpovědně jednajícího vztahu k zemi, se otevírají v solidárním zemědělství, jež se v Severní Americe rozšířilo pod označením &lt;u&gt;C&lt;/u&gt;ommunity-&lt;u&gt;S&lt;/u&gt;upported-&lt;u&gt;A&lt;/u&gt;griculture (CSA).&lt;ref&gt;Trauger Groh, Steven Mc Fadden: ''Farms of Tomorrow Revisited, Community Supported Farms – Farm Supported Communities'', Kimberton 1997, 312 S.&lt;/ref&gt; O jedné LWG v Anglii referuje Tom Petherick.&lt;ref&gt;Tom Petherick: ''Biodynamics in Practice, Life on a Community owned Farm'', Sophia Books, The Square, Forest Row 2010, 128 S.&lt;/ref&gt; V nejrůznějších obměnách nacházíme LWG a snahy solidárního zemědělství v různých zemích Evropy. V případě solidárního zemědělství jde přednostně o sociální utváření vztahu mezi producenty a spotřebiteli.<br /> <br /> V jednom případě si spotřebitelská společenství pronajme kus půdy, hledá si zahradníka, který podle všech pravidel umění biologicko-dynamického zahradnictví vypěstuje vše na čerstvé i skladovatelné zelenině, co společenství potřebuje. Provozní náklady a náklady na živobytí se rozpočtují na rok dopředu a předfinancují ve sjednaných splátkách. Po uplynutí hospodářského roku se provede bilance: zůstanou-li přebytky, převedou se do rozpočtu příštího roku, ztráty se poměrně {{SE|165}}<br /> <br /> vyděleny poměrně. Každý člen může přiložit ruku k dílu a každý si může podle potřeby brát z toho, co je ročním obdobím sezónně sklizeno a k dispozici. Cenu za kus zboží neexistuje, a tedy ani pokladnu.<br /> <br /> V druhém případě spolupracuje spotřebitelské společenství – za podobných podmínek – s existujícími biologicko-dynamickými podniky. Nebo vznikají ujednání ve smyslu systému předplacených bedýnek: týdenní nabídka sezónně dostupného sortimentu výrobků odebíraných za pevné ceny, zpravidla z vlastní produkce a dalšího zpracování podniku.<br /> <br /> Tímto způsobem vznikají na mnohých místech mosty, které zejména v hospodářské oblasti zakládají mezilidské sociální chování orientované na vnímání vzájemných potřeb a které budují asociativní vědomí pro rozvoj regionálních trhů, jež zemědělství pomáhají osvobodit se z pout globalizovaného agrárního industrialismu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_Bildung_und_Handlungsfähigkeit_landwirtschaftlicher_Betriebsgemeinschaften&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství ===<br /> <br /> Největší výzvu, pokud jde o budoucnosti schopnou odpověď na palčivou sociální otázku v zemědělství, představuje utváření hospodářských společenství. Tato společenství se budou muset v budoucnosti stát onou sociální formou, která vstoupí na místo starých rodinných svazků a selského pospolitého života. Zemědělská hospodářská společenství jsou cvičnými místy, na nichž každý kráčí cvičnou cestou k vyšší duchovní jistotě,<br /> <br /> * aby ze svobodné individuální iniciativy chtěl spolupracovat. Zdař závisí na „duchovním kreditu&quot;, jehož se společenství ve svém společném zápase musí nejprve ukázat hodným.<br /> * aby z uchopení bytostné celistvosti statku v každé dílčí oblasti dostál včas veškerým požadavkům biologicko-dynamické praxe.<br /> * aby v překonání na pokyny vázané námezdní práce sám konal to, co sám poznal, v bezpodmínečné práci.<br /> <br /> Hospodářské společenství si dává svůj sociální řád samo. Ten se utváří ze souzvuku myšlenek, pocitů a impulzů vůle zúčastněných. Jeho živé dále-působení potřebuje nepřestajného {{SE|166}}<br /> <br /> Kultivace. Hospodářské společenství bude jednat úspěšně a prozíravě tehdy, když každý zúčastněný bude svůj duševní život stejně sledovat a pěstovat, jako to dělá společenství se svým vlastním vzhledem ke společně vytýčenému cíli.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Wollen_in_Freiheit,_der_Weg_zur_Initiativgemeinschaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Chtění ve svobodě, cesta k iniciativnímu společenství ====<br /> <br /> Aktivní, k myšlenkové jasnosti směřující myšlení a do vnímání ponořené cítění se celé staví do služby chtění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], str. 172). Myšlení je zapaluje a ukazuje mu směr, cítění je oživuje a propůjčuje mu hloubku a šíři. Lidé se scházejí do hospodářského společenství z individuálních motivů. Je to pohnutka chtít společně s druhými obhospodařovat biologicko-dynamický podnik. Motivy jsou buď ještě dosti neurčité — temněji pociťovaný pud, subjektivní, proplétaný osudem — nebo jsou již myšlenkově světlejší, zaměřenější vědomým vyrovnáváním se s danou skutečností. Odváží-li se pak spolu skočit do nejistého, je to a zpočátku zůstává pouhou nakupenou motivační pospolitostí. Člověk si uvědomuje, jak málo osobní motiv unese, jak se spolupráce ráda opírá ještě o pouta přátelství. Ta však jsou, právě jako motiv sám, určena minulostí — a brzy se dostavují zklamání, konflikty, ba odcizení. Pak může být jedině vděčný, je-li Šetrnost hospodyní, nutnost-li velí rozumu a humor-li převládá. Taková období, kdy je člověk nucen omezit se na podstatné, na dosud netušené výzvy, rozjasňují chtění, jež v motivu temně tlačí vpřed. Společná soudnost začíná přebírat otěže tam, kde dosud pobízela nouze. Ale jde právě o pěstování této soudnosti. Ta se uskutečňuje — individuálně i v pospolitosti — na různých rovinách: Individuálně se soudnost rozšiřuje prostřednictvím školení myšlení a cítění ve spolupřežívání rytmické proměny přírodních jevů v zrcadle měnícího se vztahu Země, Slunce, Měsíce a hvězd v průběhu roku, dále v nazírání klidného světa hornin ve tvarech krajiny i v proměnách životních procesů v půdách, rostlinách a zvířatech — a celkově jako články vyššího celku. Zájem se probouzí jako znovu narozený; co se člověk domníval vědět, stává se znovu otázkou; z tuposti motivu se probouzí badatelské smýšlení; nazírání se na nový způsob otevírají vztahové souvislosti, osobně poznávající {{SE|167}}<br /> <br /> Vztah k věcem a bytostem přírody se rozvíjí; posiluje se jistota v úsudku, a s ní duchapřítomnost a rozhodnost chtít v svobodě konat to, co si čas žádá.<br /> <br /> Tento osobní poznávající cestou vytváří myšlenkové obrazy s tolika tvářemi, kolik je lidí, kteří touto cestou chtějí jít. Obrazoprostý intelekt se pokouší tyto obrazy metodicky vtěsnat do obecné formule, jež smazává obrazový obsah, a tím i vztah k poznávající duchovní duši. Co zbývá, je pojem — mrtvý odraz konkrétního prožitku — a takto vzniklé vědění se odděluje, podobno neživé poušti, od životaplné skutečnosti, níž stojíme v prožitku tváří v tvář. Tuto pocit může mít ten, jehož motivem je právě dostát bytosti živého v hospodaření na statku. Naráží se přitom na rozpor: že obvyklé, na smysly vázané myšlení nedosahuje na tajemství života. Ale právě tyto mrtvé, abstraktní pojmové formy, tvořené na smyslovém světě, jsou předpokladem pro výstup k poznání života. Toto pojmové myšlení rozvíjí a zostřuje sebevědomí. V tomto zasvítivším sebevědomí žije Já, jež poznává samo sebe — jádro bytosti člověka. Spojuje myšlenkové obrazy smyslového světa forem v duševní činnosti myšlení a cítění s duchovní silou, jež pramení z bytostné povahy Já. Tato cesta, na níž se navenek obrácené poznání přírody spojuje v Já s dovnitř obráceným sebepoznáním, teprve otvírá člověku možnost svobodného sebeurčení — a poznání přírody první tápavé kroky k tomu, aby se přiblížilo bytosti živého. Myšlení v logickém kauzálním řetězci abstraktních pojmů se rozšiřuje v pohyblivé obrazové myšlenky. Ty vyhledávají v nazírání vztahové souvislosti, jež zpřítomňují pojmové jednotlivosti jako prožitek. Nastupuje se cesta sebevýchovy v myšlení a cítění, která vědeckou poznávající cestu oplodňuje a oživuje uměním.<br /> <br /> Za každým aktem vnímání stojí celý člověk. Co vnímá, vtiskuje se do jeho prožitkem neseného myšlenkového života; je to zjevení ducha v obraze, jejž duše maluje v myšlenkách. Myšlenka žije v tomto obrazu. Výchova k poznávání spočívá v tom, uchovávat pojem silou sebevědomí v obrazovém celku, z něhož byl uchopen. Jde o to, aby obraz — jako subjektivně pocítěný podíl v aktu poznání — nebyl na cestě {{SE|168}}<br /> <br /> nikoli k vymazání, nýbrž naopak k přečištění, aby skrytý duch, jenž je mu vlastní, se mohl živě odhalovat v myšlence. Goethe překonal oddělení subjektu a objektu způsobem svého pozorování přírody. Pravdě skutečnosti, jež prosvítá celým jeho dílem, se tak přiblížil, že v nazíráním oživleném myšlení pociťoval týž působící duch, jenž se v přírodě zakouzlil do fenoménu.<br /> <br /> Vyžaduje to vnitřní úsilí, z celku pocitů vyčlenit ty, jež fenomén zkreslují přemrštěnou sympatií nebo popíravou antipatií. Je to sebevědomí, které zde volbu provádí — odděluje podstatný obsah pojmově určujícího obrazu od nepodstatného. Sebevědomí uzavírá myšlenku a obraz tím více v jednotu, čím více se poznávající duše obrací k fenoménu s úctou, věrností a láskou. Tvoří se úsudek, v němž spoluzní to duchovní, jež ve vnímání skrytě *waltet*, například životní souvislost vejce – housenka – kokon – motýl, jež se projevuje v metamorfóze. Co se v smyslové skutečnosti skrývá jako duchovně působící princip, to se odhaluje myslícímu vědomí skrze vědu, jež bere ducha samého za předmět vnímání. Výsledky tohoto duchovního bádání leží před námi ve formě idejí. Studuje-li se je, rozjasňuje se duchovně-pocítěné v smyslových myšlenkových obrazech v duchovní myšlenky — v ideje, jež duševní činnosti vůle propůjčují mravní sílu působení. Nyní může myšlení a cítění vstoupit do vůle a s ní splynout. Teprve nyní, v takových hvězdných okamžicích, může vznikat skutečně svobodná iniciativa. Ve skupině spolupracujících lidí se zapaluje oheň nadšení a přivádí je v soutoce svobodné, individuální vůle k iniciativnímu společenství ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172).<br /> <br /> Teprve když se v uvědomělém vnitřním zesílení myšlení Já a cítění Já s vůlí spojí v jedno, může se duchovní duše člověka povznést na poznávací stupeň intuice — na pramenné místo skutečně svobodného činu. Jak daleko nám však ještě stojí tato vysoká schopnost k nadsmyslovému poznání. Kdo ji hledá, musí se v svobodném sebeurčení oddat duševnímu cvičení. Jakým způsobem lze takové cvičení — například při práci venku na poli — praktikovat? Celý den člověk tělesně tvrdě pracoval, byl zcela ponořen do vůle. Pak, po vykonané práci, jde znovu, oduševněný dojmy<br /> <br /> dne, přechází v zamyšlené duševní klid přes pole; náhle, tak nečekaně jako blesk, přepadne člověka intuice — nezaměnitelná jistota, co je příštího dne v celku hospodářství třeba udělat. Člověk je v obraze, žije přítomností ducha z budoucnosti do přítomnosti. Učinit samu práci v tomto smyslu školní cestou k časově přiměřené intuitivní schopnosti rozhodování — to nechává iniciativní společenství, byť jen v hvězdných okamžicích, stát se společenstvím intuice. Člověk prožívá, jak se ideál a duchovní skutečnost sobě přibližují. {{SE|169}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Fühlen_in_Gleichheit,_der_Weg_zum_lebendigen_Rechtsempfinden&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Cítění v rovnosti, cesta k živoucímu právnímu citu ====<br /> <br /> Ve cítění prožívá člověk snivě blízkost ducha ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172). Směrem vzhůru, k bdělému myšlení, se cítění vyjasňuje, ztrácí však blízkost ducha. Směrem dolů k chtění se naplňuje duchem, ztrácí se však nakonec do bezvědomí. V cítění žije člověk zcela přítomností, v proměnlivých náladách dění doby a vztahů člověka k člověku. Stejným způsobem nelze cítit ani minulost ani budoucnost. Oboje musí být nejprve zpřítomněno: minulost tím, že je v myšlenkách znovu stvořena; budoucnost tím, že je předcítěna. Každý statek má svou, každé vesnické společenství svou biografii. Ta je uložena v análech, které zprostředkovávají jen stínový obraz života, utrpení a snažení minulých generací. Tato biografie se zapsala i do krajiny, do polí, luk, lesů, dobytka atd., do atmosférického obvodu. Na tato znamení musí zemědělec s vcítěním obrátit svou pozornost, musí si v myšlenkách osvojit co nejdál sahající historické porozumění, které dává potravu jeho cítění. Jen skrze takové, vědomé pocítění minulého se může znovu naučit s úctou, láskou a věrností proměňovat toto vzniklé v přítomné. Vztahuje se to na vše, co je nám dnes jako časově nutný úkol uložen: Oživení zemědělského organismu se všemi orgány, které ho konstituují, a vědomé zasazení vývojové myšlenky skrze ideami nesou práci. Myšlení splétá červenou nit kulturních výkonů minulosti až do přítomnosti a posiluje sílu cítění pro to, co zde a nyní příroda od nás tázavě očekává. {{SE|170}}<br /> <br /> Stejným způsobem je třeba usilovat o získání historického vědomí o vývoji a proměnách právního citu ve vesnických společenstvích a odlišným způsobem v rozvíjejících se městech, a dále o tom, jak právní cítění — usurpované abstrahujícím myšlením — ztuhlo do osobního nároku na vlastnictví a jak touto cestou vznikla hluboká propast mezi právem a spravedlností. V pocítění zhoubnosti této propasti může myšlení procítnout a vytvářet instituce, v nichž, čistě ze vztahu člověka k člověku, se může cítění stát nositelem živého právního cítění mezi sobě rovnými. Takovou institucí chce být zemědělské hospodářské společenství.<br /> <br /> Péče o silné cítění se vztahuje jednak na vztah, který hledáme k věcem a bytostem přírody, jednak ke všemu, co se odehrává mezi člověkem a člověkem. Vše toto tlačí do výrazové formy uměleckého. Pokud například vědomě zadržíme myšlení a necháme pohled spočinout na sluncem prosyceném, zrajícím obilném poli, hledá oko hmatajíce po něčem, co teprve uspokojí nazírání; hledá například po nebeské modři chrpy, která tu nebo onde zazáří ze zlatého pozadí vlnících se obilných klasů. Nebo se přeneseme do nálady, když k nám při zahradní práci přiletí odkudsi červenka a společí se s námi v důvěrné blízkosti. A tak je tomu se vším, co nás v průběhu roku bytostně provází. Zahledíme-li se na to se zájmem, vznikají nálady, které probouzejí smysl pro krásu. Čím více tento roste, nedá lidem pokoj, aby jej dali vykvétat i v každé práci, ve společném soužití, ve všech slavnostech.<br /> <br /> Moderní sebepojetí člověka tlačí k otázce, jak je cítění prohlubováno za hranice osobních zájmů, jak se může — opřeno o myšlení vázané na skutečnost a zušlechtěné chtění — stát vnímacím orgánem pro působení duševně-duchovního v přírodě a v lidech. Vůči přírodě se to může dít například tak, že se za zimní noci zdržujeme venku na poli, nad sebou vyzařující lesk hvězdami posetého nebe, kolem nás nehybný v mrazivém praskotu vzdušný obvod, pod sebou, v sobě spočívající, křišťálové hlubiny. V myšlenkovém klidu cítíme nekonečnou vznešenost daleko rozepjaté polarity; cítíme výšiny a hlubiny v srdci jako do jednoho bodu stažené, hřejíce nepojatelné. Podnikne-li se totéž za letní noci, cítí se srdce rozšířeno do obvodu. Cítíme se vzduchu a teplu {{SE|171}}<br /> <br /> propleteni a tomu, co ze souzvuku výšin a hlubin ze země vyrůstající naplňuje obvod životem. Stejným způsobem lze pak vcítit se i do jarního dění, kdy síly výšin a hlubin začínají se vzájemně pronikat a země to, co v ní je duchovně skryto, vydechujíc do vzduchu a tepla přivádí ke zjevení, nebo do podzimního dění, kdy se tyto síly začínají uvolňovat a země ve vnějším odumírání vdechuje duchovní plod průběhu roku.<br /> <br /> Toto navenek obrácené prožívání přírodních jevů se individualizuje s pohledem na celek statku. Teprve v důvěrnosti cítění oživuje se pojem uzavřenosti zemědělského organismu. Stává-li se cítění samo orgánem hlubšího prožívání přírody, jde se osamělou cestou, leč po proklestěné stezce. Co se cítí, je dáno předem, nabylo smyslově vnímatelné podoby. Jinak je tomu ve vztahu člověka k člověku. Tam chybí předem daný smysl přírodní zákonitosti. V lidském soužití se setkává individuální cítění jednoho s individuálním cítěním druhého. Na téže duševní rovině je tento vztah utvářen všemi aspekty přitažlivosti a odpudivosti, přijetí a odmítnutí, krásna nebo ošklivosti atd. Při vší té mnohotvárnosti je třeba si přiznat, že ten či onen způsob cítění je objektivní skutečností a že je třeba silou myšlení a chtění pomoci cítění k tomu, aby v nalézání své rovnovážné polohy probudilo smysl pro pravdu. Je to toto srdečné pocítění, které v druhém člověku rozpoznává sobě rovného, které vytváří důvěru člověka k člověku a tím půdu pro právní cit. Myšlení vázané na skutečnost osvětluje právní cit člověka k člověku a zhušťuje jej v dohody a zákony. V zušlechtěném chtění rozdmýchává iniciativu, lásku k činu. V důvěře žije sociální konsens; proměňuje rozporuplnou nerovnost v duševním prožívání ve vědomí důstojnosti rovnosti před právem. Důvěra staví na minulém a hledí bezvýhradně na budoucí.<br /> <br /> V zákoně je zapsán důvěryplný souhlas, který měl ve své době platnost. Hrozí, že se stane sociálním rukojmím, pokud se bez proměny přenáší dál, «wie eine ewige Krankheit forterbt» («jako dědičná věčná nemoc»).&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Faust I'', Vers 1973, Hamburger Ausgabe, Dramatische Dichtungen, Bd. 1, München 1976.&lt;/ref&gt; Pravý právní život založený na mravnosti může vzniknout teprve tehdy, kdy důvěra ve skupině spolupracujících lidí vždy<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> {{SE|172}}<br /> [[Datei:Abb. 10, S. 172.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 10: Das Wirken der Seelentätigkeiten der Betriebsgemeinschaft in die drei Wesenglieder des landwirtschaftlichen Organismus.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> z ducha znovu zrozena. Důvěra vyživuje a nese právní cit. Když je zlomena, není žádná záchranná síť, žádné zadostiučinění skrze soudní výrok; prožívá se pak do bezmezna sahající zklamání; pocítěná právní půda důvěry, na níž se člověk domníval tak bezpečně stát, se rozplynula v pouhé nic.<br /> <br /> K prosperitě hospodářského společenství patří proto nikdy neochabující péče a posilování důvěry a tím právního citu až do nejmenších věcí každodenního života. Přátelství obvykle netvoří bezpečný základ pro trvalou důvěru v spolupráci. Mají svůj původ v minulostech osudu, tj. v okolnostech, které byly jiné než ty přítomné. Nabývají teprve trvale nosné schopnosti, když se povznesou k duchovním přátelstvím. Tato se nalézají v ideálu a v iniciativě, nechat to, co bylo duchovně uchopeno, bezpodmínečně se stát činem. Teprve na tomto dvojím zkušenostním základě myšlení a chtění může důvěra růst. Z její duchovní substance se člověk učí předcítit budoucí. {{SE|173}}<br /> <br /> V praxi hospodářského společenství spočívá budování důvěry na tom, že každý zúčastněný žije ve vědomí svého v duchu kořenícího bytí a toho, co je individuálním a společným cílem snažení. K získání jasnosti v tom napomáhá studium antroposofické duchovní vědy v nejširším smyslu, péče o nazírající myšlení a jeho prohlubování meditací, jakož i meditativní zacházení s esoterickým výrokovým dědictvím Rudolfa Steinera.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner&lt;/ref&gt; Dále se důvěra zakládá na konsensu v otázkách, které se týkají přínosu každého jednotlivce: Jaké schopnosti může jednotlivec vnést, jak a kde je ochoten z vědomí pro celek statku přebírat spoluzodpovědnost, jak životně zdatně a duchapřítomně kdykoli a kdekoli nezištně zasáhnout do trhliny a jak je nakloněn nechat ve veškeré činnosti vládnout esteticky-umělecké smýšlení? Aby se takové otázky staly vědomými a stimulovaly rozvoj schopností, musí být vytvořeny instituce, na něž je poukázáno na straně 177 a dál (kap. «Zur geistigen Entwicklung und Führung einer landwirtschaftlichen Betriebsgemeinschaft» («K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství»)).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Denken_in_Mitmenschlichkeit_(Brüderlichkeit),_der_Weg_zum_solidarischen_Wirtschaften&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Myšlení v lidskosti (bratrství) jako cesta k solidárnímu hospodaření ====<br /> <br /> Kdo sestupuje ze sféry svobodného chtění, individuální iniciativy, do té, v níž z budování důvěry vládne právní cit být rovným mezi rovnými, otevírá se pro myslící vědomí nové pole zkušenosti ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172). V každodenním vědomí se myšlení opírá o smyslově daný jev. Ve společenském musí se z tohoto jevu pozvednout ke světu fenoménů, které teprve ve společném soužití vznikají. Jsou výrazem toho, co lidi hýbe duchovně-mravně. Způsoby jednání jsou fenoménem — a myšlení musí nyní usilovat o to, zkoumat cesty, jimiž lze mnohost těchto převážně instinktem řízených způsobů chování lidské přirozenosti uvést do správných kolejí. Zde ve sféře sociálního života myšlení již neodráží pouhé smyslově vnímatelné, nýbrž stojí před výzvou aktivně přinášet na svět něco, co ještě není nebo právě teprve vzniká. Ono&lt;ref&gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: ''Wahrspruchworte'', GA 40, Dornach 1998.&lt;/ref&gt; {{SE|174}}<br /> <br /> musí se z prožívání duchovně-mravního života lidí stát myšlením gestaltujícím, takovým, které v poznání prostém tělesnosti dochází k úsudkům, jež jsou v souladu s duchovně-mravním světem. Přírodnímu řádu je nutnost, zákon, imanentní; pro sociální řád se musí v myšlení prostém smyslovosti duchovní teprve v poznávání zhustit v zákon mravní. V gestaltujícím myšlení svítí budoucnost do přítomnosti, samotné jednání se stává budoucnosti zaměřeným. Uvědomit si tuto skutečnost v praktické spolupráci teprve uvolňuje pohled na cestu, na níž se zemědělské hospodářské společenství krok za krokem učí získávat způsobilost k jednání a schopnost sebevůdcovství. Stává se tak počátečním místem hospodaření obraceného k přírodní straně (ve smyslu utváření hospodářského organismu) i ke straně sociálního života; stává se výchozím bodem solidárně-asociativního hospodaření, které se jako autonomní článek začleňuje do sociálního organismu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Abbildung 10]], S. 172). Hospodaření se člení do tří funkcí: výroba, rozdělování a spotřeba. Vnitropodnikové hospodaření má za cíl uspokojování potřeb země, zúrodnění půdy. To se děje například výrobou vlastních statečních hnojiv, jejich rozdělením přes pole a jejich spotřebou skrze rostliny.<br /> <br /> Mimopodnikové hospodaření, které navazuje na zemědělskou výrobu, má za cíl uspokojování potřeb lidí po výživě. V obou případech jsou potřeby volního, tedy duchovního rázu.&lt;ref&gt;Potřeby vyvěrají z hlubin nevědomého v těle a ze světlejších podloží duševně-duchovního prožívání. Koření ve vůli, v níž žije duchovní prapůvod člověka, Já. V tělesné potřebě, například hladu a žízni, se ozývá impuls vyrovnat nerovnováhu v tělesných orgánových činnostech. Duševně-duchovní potřeba usiluje o to, vymanit se z pouta k tělesným dějům a svobodně se postavit do služby eticky-mravních ideálů. Takto je potřeba svým obsahem čímsi duchovním, prostředky k jejímu uspokojení jsou úkolem hospodaření.&lt;/ref&gt; Uchopit je a přes koloběh hospodaření uspokojovat — to je úkol gestaltujícího myšlení. V hospodaření je jevem, ke kterému se váže, potřeba. Vnitropodnikově se tato artikuluje v každém případě z celosti provozního organismu. Aby člověk mohl potřebu uspokojit, musí myslenkovitě ponořit do živého přediva vztahů, myslenkovitě každé opatření zvážit z hlediska podpory nebo brzdění a myslenkovitě výsledek činem začlenit do hospodářského organismu. Příroda uspokojuje skrze sobě vlastní moudrost své potřeby sama. V zemědělství člověk zároveň {{SE|175}}<br /> <br /> své potřeby přenáší na přírodu, například při pěstování kulturních rostlin a při chovu domácích zvířat. Aby obojí uvedl do souladu, musí se zemědělec naučit skrze gestaltující myšlení tvořit pojem uzavřenosti zemědělského organismu. Teprve z tohoto pojmu lze na vyšší úrovni odvodit všechna opatření, která nejenže uspokojují lidskou potřebu výživy, ale stejnou měrou berou zřetel i na latentní potřeby přírody po budoucím vývoji.<br /> <br /> Zemědělský výrobek se přímou cestou nebo zpracováním stává produktem, zbožím, které má výživnou nebo užitkovou hodnotu určenou podmínkami výroby. Tímto hodnotou se musí řídit cena. V hospodářském životě vůbec nelze toto ocenění určit jednotlivcem, prodejcem, podnikatelem, nýbrž jen srovnáváním všech výkonů, které všichni ostatní v hospodářském koloběhu od výroby produktu až ke spotřebě přinesli. Toto široké předivo vztahů, z něhož plyne zhodnocení produktu, musí být celistvě uchopeno v myšlení a zároveň musí být skrze gestaltující myšlení usilováno o přiblížení ceny k objektivní hodnotě. Pokud jde o tvorbu hodnoty a ceny, vyznačuje se zemědělství zvláštností stanovištní «přírodní obdarovanosti». Jako člověk produktivně vnáší svou obdarovanost do hospodářského života, tak příroda vnáší svou tvůrčí sílu (obdarovanost) v oblasti klimatu, půdy, topografie atd. Například strmý jižní svah v teplých oblastech se nehodí pro pěstování obilí, avšak velmi dobře pro vinohradnictví; hluboká, rovinná spraš je při stejné pracovní náročnosti nesrovnatelně výnosnější než mělká, kamenitá půda na svahu nebo ve zvlněném terénu.<br /> <br /> Souhrn všech vzájemných vztahů, jež vznikají spoluprací ve společenském životě a které předcházejí uspokojování potřeb, nelze ve své současnosti ani ve sledu zachytit jednotlivým úsudkem. Musí se vytvářet příležitosti k tomu, aby v pravidelné výměně vlastní dynamika vyústila do společného úsudku. Z takového úsilí vzniká smysl pro obecné dobro, který veškerou práci geisteswissenschaftlich cílevědomě a včas orientuje na celek statku. Tento smysl pro celek, nebo sociální smysl pro skutečnost, otevírá pole péče každodenního cvičení, jak v oblasti praktické práce, tak ve vztahu člověka k člověku.<br /> <br /> Co je věcně nezbytné — například souměřené sladění všech článků do celku provozního organismu — musí být živě uchopeno jako společný úsudek až do detailů a stát se vodítkem pro jednání každého {{SE|176}}<br /> <br /> Teprve zkušenostmi podložená, důkladná věcná znalost vytváří konsensus. Ten tvoří základ spolupráce, přináší průhlednost a probouzí radost z souměřeného (ekonomického) sladění všech článků a orgánů hoforganismu do celku.<br /> <br /> Také lidskost v hospodaření vyrůstá ze společného úsudku. Kde místo toho vládne úsudek jednotlivce, razí si cestu egoismus; vzniká konkurence, vzájemné přechytračování, vytlačovací soutěž, agrární industrialismus. Společný úsudek v hospodářském společenství vzniká ze zájmu o to, co dělá druhý. Postoj otázky «Kde je nouze, kde je třeba pomoci?» musí být v komunitě vůči každému jednotlivci živý. Hranice mezi oblastmi úkolů — jak uvnitř podniku, tak vůči přidruženým zpracovatelským podnikům a hofmarketingu — se musí stát pohyblivými a průchodnými, aby bylo možné vzájemně si pomáhat. Postoj hledat důvod vlastní hospodářské činnosti v potřebě druhého otevírá myslícímu vědomí nové pole zkušenosti — takové, které si dělá náplň obrazu ze snažení druhých. Na této cestě vzniká asociativní přehled oblastí činnosti; gestaltující myšlení ukazuje vůli cestu k asociativnímu jednání, tj. k jednání v bratrství. Na těchto nových březích hospodaření, jež je založeno na lidskosti, se přistávací pokusy dělají stále častěji — například v bio-velkoobchodě a bio-maloobchodě a v dalším zpracování. Břeh sám však je práh mezi zemědělskou prvovýrobou a hospodářským koloběhem příznakovým dělbou práce. Na tomto prahu — hranici statku — se oceňuje zboží, objektivní vlastní hodnota prvotní tvorby hodnot z oživené a oduševnělé přírody, prostřednictvím subjektivního hodnocení obchodníka a spotřebitele. V asociativním hospodaření se může toto hodnocení každého zúčastněného — na základě obecně usilované průhlednosti — opírat o konkrétní, nazíratelné skutečnosti, jež mají svůj prvopočátek nakonec v tělesných a duchovně-duševních potřebách bližních. Konkrétně to znamená: biodynamické podniky se musí otevřít dalšímu zpracování, obchodu a spotřebitelům, vstoupit ve věcném i vývojovém dialogu, společně hledat řešení, uzavírat dohody, uzavírat smlouvy.&lt;ref&gt;Viz k tomu např.: Rudolf Isler, Ueli Hurter: ''Assoziatives Wirtschaften. Was verstand Rudolf Steiner unter einer wirtschaftlichen Assoziation?'', Dornach 2019, 96 S.; sowie: Stefan Leber (Hrsg.): ''Die wirtschaftlichen Assoziationen, Beiträge zur Brüderlichkeit im Wirtschaftsleben'', Band 2, Stuttgart 1987, 352 S.&lt;/ref&gt; {{SE|177}}<br /> <br /> Přesněji vzato, tvoří «nové břehy» obě strany hranice statku. Jeden břeh sousedí s přírodou a tvoří vnější kůži hoforganismu, druhý břeh sousedí s emancipovaným společenským životem. Tento druhý se může konstituovat jako trojčlenný sociální organismus jen do té míry, do jaké zahrnuje zemědělství — do jaké lidé rozpoznají, jaký potenciál leží v zemědělství nově uspořádaném podle organismového principu. Biologicko-dynamické podniky začínají v malých krocích praktikovat asociační princip v lokálním a regionálním rámci jako jakési průkopnické předvozy. Tím mohou podněcovat k dalekosáhlejší spolupráci a hospodaření vůbec vštípit míru, která je osvobozuje od nutkání k růstu, vlastního kapitalismu.<br /> <br /> Čím vědoměji usiluje hospodářské společenství o to, aby utvářelo svůj statek jako organismus, tím více se spolupráce jakoby sama od sebe člení na duchovní, právní a hospodářskou sféru činnosti. Jakkoli tato tělesa vzájemně do sebe zasahují, přesto jsou prožívána jako od sebe oddělené oblasti. A veškerá duchovní síla společenství statku musí být zaměřena na to, aby toto oddělené svádělo dohromady — jak ideálně v obrazu, tak prostřednictvím práce — do vyšší jednoty. Zde se stranou dnešního «mainstreamu» hospodaření otevírá cvičné pole, jakási přípravná škola k pravé sociální praxi, která nechává v gestaltujícím myšlení, sahajícím daleko přes hranice statku, zakořenit impuls trojčlennosti sociálního organismu (Obrázek 11, s. 189).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_geistigen_Entwicklung_und_Führung_einer_landwirtschaftlichen_Betriebsgemeinschaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství ===<br /> <br /> Hospodářského společenství, které se osvědčilo jako vůbec první na světě, se počátky sahají do roku 1968. Od té doby vznikaly, povzbuzovány duchem doby, na větších statcích podobné sociální průkopnické podniky. Pohnutkou byla nutnost kánonu vzájemně se doplňujících schopností i přikládajících rukou ke zvládnutí rozmanitosti úkolů; dále osvobození půdy a kapitálu z pout přežilých práv a kroky k překonání mzdové práce vázané na příkazy.<br /> <br /> Zkušenost ukazuje: Cíl, zachycený v idejích, je nedosažitelně daleko vpřed do budoucnosti napjatý; schopnosti dostát mu individuálně i ve společenství narážejí rychle na hranice. Vědomé prožívání tohoto nesouladu vyvoluje v duchu a duši pole napětí, které bdícího, strebením naplněného člověka nenechá ani na okamžik spočinout — ani tehdy ne, kdy se natáhne za schůdnějšími řešeními tváří v tvář odporům, neúspěchům a podobnému. Nepokouší-li se člověk prožívat v plné síle tuto polaritu mezi duchovním cílem a smysly vázaným světem faktů, strebující síla slábne, společné chtění hrozí upadnout do banalit, každodenní záležitosti se vyčerpávají v rutinním vyřizování — a co se mohlo stát vývojem, propadá se do stagnace a zpátečnictví. {{SE|178}}<br /> <br /> Aby se hospodářské společenství znovu a znovu ujišťovalo o cestě k cíli, musí si vytvořit zřízení, která slouží nácviku sociálně-morálních technik. Ty se vztahují na stále vědomější uchopování obou pólů tohoto pole napětí a na pokus o jejich povznášející vyrovnání.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_geistige_Strebensziel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Duchovní cíl usilování ====<br /> <br /> Jako motiv, chtít hospodařit biologicko-dynamicky, žije více či méně zřetelně a osudově vázaně v každém jednotlivci. Jak může tento individuální pohnutka nejen zesílit ve vědomí, ale povznést se navíc ke strebenszielu celého společenství? Nesmí se jím spokojit ani jednotlivec, ani společenství — jednou je zformovat nestačí. Vyžaduje to soustavnou péči prostřednictvím studia antroposofické duchovní vědy. Její výzkumné obsahy, uváděné do pohybu vzájemným rozhovorem, podněcují myšlenky a pocity, jež předsvítají společně nastupované cestě. Týdenní studijní kruh tohoto druhu — podaří-li se — povzbuzuje dvojím způsobem: jednak se vnitroprovozní tok práce prostorově i časově koordinuje jakoby sám od sebe, jednak pohybuje společenství v takové z každodennosti vyzdvižené hodině myšlenkami, které se zrcadlí v nositeli motivu, tedy ve vědomí každého jednotlivce. Myšlenky takto získané ze společné duchovní poznávací práce vstupují do vztahu s každodenními pozorováními a zkušenostmi vůle učiněnými v práci. Obě polární konce zmíněného pole napětí se pohybují k sobě navzájem — nebo se v šťastných okamžicích částečně dokonce slévají vjedno. {{SE|179}}<br /> <br /> Antroposofická studijní práce se odehrává na «sachlichem Felde» («věcném poli»).&lt;ref&gt;K tomuto termínu viz Rudolf Steiner: ''Die Weihnachtstagung zur Begründung der Allgemeinen Anthroposophischen Gesellschaft 1923/24'', GA 260, Dornach 1994, Nr. 11 der Statuten, S. 53.&lt;/ref&gt; Posiluje a objektivizuje vědomí vlastního motivu i vědomí duchovního cíle snažení společenství.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Praxis_der_Zusammenarbeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Praxe spolupráce ====<br /> <br /> Celistvost podniku se člení na pracovní oblasti, o které podle schopností a sklonů zodpovědně pečují jednotliví členové nebo jejich skupiny. Toto členění, například na oblast polního a rostlinného hospodářství, zahradnictví či ovocnářství, hnojení, různé oblasti chovu hospodářských zvířat, lučního a pastevního hospodářství, péče o krajinu atd., se nesmí zvrhnout v dělbu práce, v nárokové postoje, v ohraničování se do vlastních království. Naopak, z vědomí celku je na místě nejvyšší flexibilita, plynulé přechody, vzájemná pomoc, zaskakování jeden za druhého, kdekoli a kdykoli je to zapotřebí.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Arbeitsbesprechung_am_Morgen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Ranní pracovní porada ====<br /> <br /> Koná se každý pracovní den po brzkých ranních přípravách ve velkém kruhu na statku a může být zahájena průpovídkou nebo humornou poznámkou. Veselost koření denní práci, aniž jí bere vážnost. Obsahově jde o výměnu aktuálních postřehů, pozoruhodných příhod a naléhavých věcí, a poté — navazujíce na pracovní tok předešlého dne — o konkrétní rozdělení úkolů. Přitom je třeba dbát na to, aby při všech pracích za účasti učňů, praktikantů a pomocníků členové hospodářského společenství plnili vzorovou funkci.<br /> <br /> Ranní pracovní porada by měla vždy znovu přivádět do vědomí obraz celku hospodářství v proměnách ročních období, a každý by měl vědět, co dělá druhý. Příliš snadno se dostaví přesvědčení, že je vše jasné, že se přece stojí v pracovním toku včerejška k dnešku — a znuděné mlčení obejde celý kruh. Nikoli: to, co se jeví jako samozřejmé, je třeba znovu pozvednout do vědomí všech. Na to navazuje výhled na celý den. Zdařilá pracovní porada tvoří již dobrou část efektivního vedení hospodářství. Zbytek je umění, je vzorností ve vší práci. {{SE|180}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Studienkreis_zu_Inhalten_anthroposophischer_Geistesforschung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Studijní kruh k obsahům antroposofického duchovního výzkumu ====<br /> <br /> V praxi sestupují ideje společného cíle snažení do životní skutečnosti hospodářského organismu. Jakkoli jsou tyto ideje budující a vytvářejí životní souvislosti, musí si člověk záhy přiznat, že se v mnohých očekáváních vidí zklamán. Nedaří se to, naráží se na hranice a člověk je odkázán zpět na sebe samého. Ideál se otřásá, člověk to prožívá jako odumírání, jako částečnou smrt duše. Nechce to připustit a hledá vnější důvody — například nepřízeň počasí, vlastní nebo cizí neschopnost, špatná rozhodnutí nebo selhání, nedorozumění, sociální roztržky atd. Ale tak jako život, i odumírání, smrt, se ukazuje v zahalené podobě. Jak má být poznáno, co nám chce selhání říci? Z této nejistoty plyne trápení, zkoušky pro jednotlivce i pro společenství. Postaví-li se člověk těmto zkušenostem, probouzí se sebepoznání a s ním z hlubin duše nevyslovená otázka — a nečekaně a náhle přichází odpověď zvenčí. Této příležitosti přijít nečekaně k novým, povzbudivým vhledům slouží týdenní setkání ke společné geisteswissenschaftliche Erkenntnisarbeit. V rozhovoru tu mohou být nevyžádaně a nečekaně vyřčeny myšlenky, které na tichounce uvnitř chovanou, svíravou otázku dávají smírnou odpověď a vedou k novému pohledu na věci a mohou volat k novému úsilí. Uskutečňuje se tu «probuzení člověka na duchovně-duševním druhého člověka».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Gemeinschaftsbildung'', GA 257, Vortrag vom 27. Februar 1923, Dornach 1989, S. 116.&lt;/ref&gt; Společná antroposofická studijní práce osvěžuje ducha, povznáší a rozšiřuje motiv z jeho subjektivní stísněnosti a probouzí síly, které v praxi pomáhají k vždy novému rozmachu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Arbeits-_und_Verwaltungskonferenz&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Pracovní a správní konference ====<br /> <br /> Další týdenní setkání má být věnováno — v retrospektivě i v krátkodobém a dlouhodobém výhledu — plánovacím, rozhodovacím a správním otázkám duchovní kontinuity v řízení hospodářství. V tomto rozhovoru hospodářské společenství zvažuje a rozhoduje {{SE|181}}<br /> <br /> celistvě a jednomyslně o všech věcných otázkách, které vyvstávají v jednotlivých pracovních oblastech.<br /> <br /> V retrospektivě by mělo být v co největší otevřenosti řečeno to, co se zdařilo i co se nezdařilo, jakož i to, co je pozoruhodné na zkušenostech, pozorováních atd. Zamlčování — záměrné nebo z nepozornosti — plodí přízraky a napomáhá mocenským impulsům. Dokumentace je žádoucí!<br /> <br /> Výhled se zaměřuje na práce sezónně přicházející ve svůj čas, jakož i na sociální a kulturní záležitosti s ohledem na<br /> <br /> * polní a zahradnická opatření týkající se zpracování půdy, osevního postupu a hnojení, jakož i produkce osiva, péče o kultury, sklizně, skladování a odbytu;<br /> * výroby biologicko-dynamických hnojivých preparátů a jejich včasné aplikace;<br /> * ovocnářská a krajinářská opatření jako péče o živé ploty a dřeviny;<br /> * vedení stáda, získávání krmiva a péče o pastviny, jakož i sklizeň krmných plodin na orné půdě;<br /> * chov, krmení, péče a plemenitba hospodářských zvířat se zaměřením na skot;<br /> * péče a opravy strojů, jakož i náhradní a nové investice;<br /> * péče a opravy budov a cest, jakož i plánování a financování novostaveb;<br /> * všeobecná správa, plánování rozpočtu a finance;<br /> * utváření příjmů členů hospodářského společenství;<br /> * personální otázky a příjmy učňů, praktikantů, pomocníků a spolupracovníků na dobu určitou;<br /> * utváření ročních slavností a jiných slavnostních příležitostí, jakož i ostatní akce jako prohlídky statku, zemědělské praxe pro školní třídy, kurzy atd.;<br /> * vlastní statek provázaný s experimentálním, praxí orientovaným výzkumem;<br /> * spolupráce s podniky zpracování a obchodu;<br /> * péče o okruh lidí spojených se statkem;<br /> * práce s veřejností;<br /> <br /> Hospodářské společenství se ve všech ohledech spravuje samo, tj. všichni zodpovědní jsou natolik zapojeni, že mají kdykoli přehled o celku. Největší výzvou je nepřerušený tok informací a křišťálově čirá průhlednost. Prvního lze dosáhnout jen {{SE|182}}<br /> <br /> trvalým zájmem každého jednotlivce o vše, co se děje. Z tohoto zájmu vyrůstá duchapřítomnost a smysl pro realitu, který předchází každému lpění na jednou přijatém soudu, každé ideologizaci. Průhlednost pak je otázkou spolehlivosti až do nejmenších věcí každodenního života, jasnosti v dohodách, pozornosti tam, kde panuje věcná nebo duševní nouze, a bezvýhradné připravenosti skočit do každé mezery.<br /> <br /> V pracovní a správní konferenci se uskutečňují plody školení skrze život. V těchto plodech se spojuje v nepřetržité syntéze vzájemné působení výše zmíněných pólů — duchovního cíle usilování a jeho zasazení do praxe. Z těchto plodů, z toho, co bylo vybojováno individuálně i ve společenství, teprve vytéká substance, která hospodářskému společenství propůjčuje jeho Eigenwesen; teprve ta je činí úvěryhodnou v duchovním smyslu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Hoforganismus_und_die_Ich-gewollte_Arbeit_des_Menschen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Organismus statku a člověkem z vlastního Já chtěná práce ====<br /> <br /> Práce v zemědělství je obecně určována věcmi a bytostmi, které jsou v přírodě činné. To, co v dřívějších dobách bylo instinktivně pociťováno jako vládnoucí, práci vedoucí a nesoucí moudrost, se v nastupujícím věku přírodní vědy emancipovalo do myšlenkové abstrakce přírodních zákonů. Bylo to na jedné straně svobodný akt vědomí Já, jež se probouzí, a na druhé straně pád do nucení materialismu jako od té doby panujícího světového názoru. Vnějším plodem tohoto svobodného aktu je technika — z fyzicko-anorganické přírody duchem člověka přetvořený extrakt. Technika sice umožňuje zbavit člověka těžké práce, avšak vnucuje se přírodě se světově zjevnými důsledky. Rozrušuje moudrosti plné vztahové souvislosti mezi fyzickou, oživovanou a oduševnělou přírodou.<br /> <br /> Technický pokrok usiluje o to, aby pracujícího člověka v zemědělství učinil nadbytečným. Biologicko-dynamické zemědělství usiluje o opak. Snahou je zde redukovat strojní práci co nejvíce, aby tak mohlo vzniknout dostatek volného prostoru pro tvůrčí-cvičnou, řemeslnou praxi. Do jaké míry se to může podařit, závisí na překonání nadměrných vnějších sociálních omezení. {{SE|183}}<br /> <br /> Co znamená pracovat v oživené a oduševnělé přírodě, musí být znovu objeveno. K tomu se musí nazírání a myšlení obrátit k jejich zvláštní podstatě — k tomu, co živě dorůstá do vnější podoby, a k tomu, co se duševně uzavírá do tělesné formy. Utvářené je uchopitelné v idejích; utvářející činitel osvětluje antroposofický duchovní výzkum, který v ideové formě zpřístupňuje svět bytostí, a ten se tak stává přístupným myšlení. Teprve bytostné poznání propůjčuje idejím, utvářeným na základě smyslového nazírání, avšak samotným kořenícím ve světě bytostí, mravní sílu. Jestliže uchopí vůli, stávají se bytostně vlastními. S těmito idejemi, jež vstoupily do vlastního já-bytostí, nalézá člověk nový, svobodný vztah k práci. Učí se pracovat z vlastního bytostného základu, nalézá v něm směr a cíl. Mravním zdrojem je člověk sám a z tohoto základu se svobodně určuje. Z tohoto prazákladu Já teprve tryská pravé nadšení. Vyvěrá z ideje, jež se stala duchovní skutečností. Ta práci předbíhá, zahřívá ji a naplňuje duševní radostí. Práce, jakkoli těžká, jakkoli zdánlivě nízká a nicotná, šlechtí se duchem, který ji prostupuje. Je duchem naplněna od začátku do konce a přidává hospodářskému organismu něco, co jej pozvedá z jeho pouhé přírodní danosti.<br /> <br /> Stroj se naopak v zemědělství vkliňuje jako klín mezi člověka a přírodu tvořící ze svých bytostí a sil. Funguje podle míry toho, co člověk z poznání neživé přírody do něj vkonstruoval. Výlučnou strojní prací hrozí, že duchovní tvůrčí síla člověka uvadne, práce zpustne v pouhou rutinu, vůle ztratí vedení a ochabne.<br /> <br /> Čím méně se práce vyčerpává v rutině, v pouhém odbývání, čím více je v uvedeném smyslu konána jako idejemi prozářená — tím více se probouzí smysl pro krásu, který teprve pozvedá lidské dílo, jež v případě stroje zpravidla upadá do jednotvárnosti a banality, ke skutečnému uměleckému dílu.<br /> <br /> V zemědělství je to moudrost působící v přírodě, do jejíchž služeb se lidská práce staví. Tato moudrost, správně poznána, žije smysl-udílející v práci dál. Nad to působí lidská schopnost idejí nadřazeně, smysl-zakládajícím způsobem, při utváření dvora v tělesný organismus «Zemědělské individuality».<br /> <br /> Tak jako se zemědělské řemeslo musí důkladně naučit, tak stejně po celý život učí. Posiluje sílu sebevědomí, když to, co bylo v práci vnímáno, člověk pozvedá k vědomému {{SE|184}}<br /> <br /> poznání; rozšiřuje a prohlubuje pohled na svět, když člověk zažívá, jak plodně to, co bylo konáno, tvarujícím způsobem dál působí v přírodním a sociálním životě.<br /> <br /> V této dvojnosti spočívá velký pedagogický význam práce, která se zaměřuje na věci a bytosti přírody. Prokazuje se jako požehnaná v školní zahradní výuce, v praxi na školních statcích, v zemědělských a lesnických praktikách pro žáky vyšších ročníků i v řízené spolupráci lidí s postižením. Z výše uvedených důvodů hledají mnozí mladí lidé jako «ve městě narození» biologicko-dynamické odborné vzdělání, které je stále více provozováno jako «Svobodné vzdělávání» ve vlastní režii biologicko-dynamickými pracovními společenstvími. Navíc biologicko-dynamická práce, především na větších provozně-společenstvím vedených podnicích nebo vesnici podobných zařízeních, nabývá stále na významu, např. v dalším vzdělávání dospělých, profesním přeorientování, hledání sebe sama atd. Na co Goethe v «Wilhelm Meisters Wanderjahre» v básnické předzvěsti upozornil popisem «Pedagogické provincie»,&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Wilhelm Meisters Wanderjahre'', Hamburger Ausgabe, Bd. 8, München 1972, «Zweites Buch».&lt;/ref&gt; a na co Rudolf Steiner před 100 lety poukázal, když hovoří o tom, že v budoucnu na venkově vzniknou kulturní střediska,&lt;ref&gt;Adalbert Graf von Keyserlingk: ''Koberwitz 1924'', Stuttgart 1974, S. 70.&lt;/ref&gt; to dnes tu a tam v nejrůznějších přístupech vystupuje na světlo.<br /> <br /> Duchovně-duševní rozpoložení, které práci v oživené a oduševnělé přírodě ukazuje cestu a cíl, musí si dnes každý člověk vědomě znovu dobýt. K tomu je vhodné vzít si za základ Rudolfem Steinerem roku 1905 formulovaný «Základní sociální zákon»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaft und soziale Frage'', in: ''Luzifer – Gnosis 1903–1908'', GA 34, Dornach 1987, S. 213: «Das Heil einer Gesamtheit von zusammenarbeitenden Menschen ist um so größer, je weniger der einzelne die Erträgnisse seiner Leistungen für sich beansprucht, das heißt, je mehr er von diesen Erträgnissen an seine Mitarbeiter abgibt, und je mehr seine eigenen Bedürfnisse nicht aus seinen Leistungen, sondern aus den Leistungen der anderen befriedigt werden.» (Blaho celku spolupracujících lidí je tím větší, čím méně jednotlivec nárokuje výsledky svých výkonů pro sebe, tj. čím více z těchto výsledků odevzdává svým spolupracovníkům, a čím více jsou jeho vlastní potřeby uspokojovány nikoli z jeho výkonů, nýbrž z výkonů ostatních.)&lt;/ref&gt; jako duchovní páteř každé formy spolupráce na sociálním poli. Je to zákon, který přichází tím více k platnosti, čím více je egoismus jako hnací síla sociálního jednání vymýcen. Inauguruje cestu školení k prosperujícímu sociálnímu soužití. Tento zákon vede mimo jiné k poznání, «že pro bližní pracovat a dosahovat určitého příjmu {{SE|185}}<br /> <br /> jsou dvě navzájem zcela oddělené věci».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd. – Siehe auch: Stefan Leber (Hrsg.): ''Das soziale Hauptgesetz, Beiträge zum Verhältnis von Arbeit und Einkommen'', Stuttgart 1986, 280 S.&lt;/ref&gt; Jedno je otázka náležející do duchovního života, druhé otázka náležející do právního života. Jako všechny právní záležitosti nemůže být práce měřena kupní cenou, např. hodinovou mzdou. Práce není zboží. V zemědělských provozních společenstvích se nabízí možnost nacvičovat oddělení práce a příjmu alespoň v zárodku. Nabízí se tehdy, když si člověk uvědomí dalekosáhlý duchovní rozměr bytostného členění zemědělského organismu. Tím se stává první a nejnaléhavější úlohou člověka a společenství lidí na statku, aby se o tom poučili a aby to učinili živým impulzem práce. Tak je to práce, skrze niž se v duchu uchopená organismusová idea stává uměleckým dílem v živém, jež se navenek formuje v podobu a dovnitř se člení v orgány.<br /> <br /> S uskutečňováním této v obraze uchopené ideje zasahuje každý v Já-chtěné práci, v souladu se všemi ostatními, do hospodářského organismu, prozařujíce spleť jeho bytostných článků ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Abbildung 10]], S. 172). Co tu pracuje, je Já; ono ve všem určuje míru. Vyzařuje do duševního těla dvora, stará se o druh přístupu, krmení, péče a věnování pozornosti zvířatům, jakož i o chovatelský rozvoj hospodářských zvířat, poskytuje domov divoké fauně a působí, aby se duševní tělo dvora individualizovalo a prožívalo se jako v sobě-uzavřené.<br /> <br /> Opět je to bytostný jádro člověka, Já, a v duchu-duši vzplanuvší obraz, jenž prozařuje životní organizaci dvora, udržuje ji zdravou v celé její mnohotvárnosti a pozvedá ji k vyšší, dvoru vlastní živosti. A konečně Já v práci prosiluje fyzickou organizaci, proměňuje a individualizuje tvořivě látkové složení — v přesažení přirozených daností stanoviště (srov. kapitola Hnojení). Zároveň tato trojí pronikání a stanovištní individualizace znamená, že bytostné články hospodářského organismu jsou uváděny do důvěrnějšího, shora dolů prostupujícího, vzájemně se podporujícího vztahu. Například hnůj dobytčího stavu se stará o oživení a oduševnění fyzické organizace, o život-nesoucí souhru čtyř živlů v půdě i o tvorbu plodů a výživnost rostlinných kultur. Jinak životní organizace: na jedné straně poskytuje zbytky rostlinného nárůstu jako základ pro tvorbu humusu v půdě, {{SE|186}}<br /> <br /> oživení fyzické organizace; na druhé straně tvoří krmivový základ pro divokou faunu a stav hospodářských zvířat — posílení duševní organizace.<br /> <br /> Skrze práci teprve se vedoucí idea stává bytostnou skutečností. Lze pohlédnout na to, co člověk vykonal, a zkoumat, co tím způsobil. Je to bádání, které spojuje člověka a svět a jehož hledání pravdy se měří tím, co bylo rozpoznáno jako plodné.<br /> <br /> V ještě mnohem vyšší míře platí toto o práci, jejíž ideový základ pramení výhradně z výsledků antroposofického duchovního výzkumu a k jejímuž poznání a účinnému zvládnutí je celé společenství statku resp. podniku vyzváno. Jde mimo jiné o výrobu a použití biologicko-dynamických hnojivých preparátů. Jejich bytostná povaha je pojednána v kapitole o otázce hnojení. Práce s těmito hnojivy, při jejich přípravě i použití, se táhne přes celý rok. Jejich použití v látkově nejmenších množstvích se děje buď v tekuté formě přímo na půdu a rostlinu od setí až do fáze zrání, nebo u většiny preparátů přes hofu vlastní komposty a hnojiva.<br /> <br /> S ohledem na hospodářský organismus spočívá hnojivá účinnost preparátů v jakési výchově jeho bytostných článků k vyšší celistvosti. Ve vazbě na rytmy slunečního roku nejen posilují a dynamisují specifické působení těchto bytostných článků, nýbrž podporují především jejich vzájemné pronikání, které teprve propůjčuje provoznímu organismu jeho uzavřenost a stanovišti přiměřený rozvoj. Zvláště je to práce s biologicko-dynamickými preparáty, která vede k osobnímu vztahu k látkám a silám, jež rostlinám připravují živě-úrodnou půdu. Tak se může já-přirozenost pracujícího člověka spojit s duchovním působením nitra přírody.<br /> <br /> Lidská práce nese všechny aspekty mravních účinků nižšího, na tělo vázaného já ven do světa. Ty jsou pak spoluurčovány lidskou přirozeností přání, svévolí, mocenskými impulzy atd. Odtud plynoucí egoismus může být ve svém proměňování překonán, když duše skrze duchovní sílu vyššího Já získá vládu nad tělem. Práce se stává smýšlením a idejemi nesenou, takovou, která je konána z lásky k věci nebo ve službě druhému člověku. Nesobecký čin se nečiní z nutnosti — je spíše z moudré náhlednutí sebeurčen. Svobodné sebeurčení v práci na {{SE|187}}<br /> <br /> oživené a oduševnělé přírodě může růst jen tehdy, když se smyslové poznání rozšiřuje v poznání duchovní. Pravda, která se tak otvírá, potvrzuje se v plodnosti jednání. Na tento stav věcí poukazují Janovy slova: «… poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými».&lt;ref&gt;Joh 8,32.&lt;/ref&gt; Teprve tato takto dobytá svoboda zakládá totožnost mezi vnitřkem a vnějškem. Svobodnému, v lásce vykonanému činu předchází oběť. Obětuje se něco, co zcela patří jednomu samému, co se stalo vlastnictvím vyšší jáství, a odevzdává se to. Stane-li se toto smýšlením ve společenství, které spolupracuje pro společně rozpoznaný úkol, vane vítr svobody ve vůli.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Impulse_des_biologisch-dynamischen_Landbaus_für_die_Entwicklung_des_sozialen_Organismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Impulzy biologicko-dynamického zemědělství pro rozvoj sociálního organismu ===<br /> <br /> Všechna dobová symptomata poukazují na naléhavost nového přírodního řádu a nové sociální Sozialordnung, jež by objímala celý život lidí. Tak jako člověk v neznalosti svého duchovního bytostného charakteru a z toho vyplývajících vývojových úkolů tíhne k vytváření neřádu, tak právě sebepoznání mu může otevřít oči pro princip uspořádání, který platí stejně pro přírodu jako pro utváření sociálního života. Je to menschenkundliche — ze znalosti člověka vyrůstající — objev Rudolfa Steinera: trojčlennost lidského organismu podle nervově-smyslového systému, rytmického systému a pólu látkové výměny a končetin (viz s. 88 nn.). Vše dosud představené i vše následující na tom staví. Rudolf Steiner se pokoušel v chaosu po první světové válce prostřednictvím odpovídajících institucí začlenit sociální život do funkční trojnosti duchovního života, právního života a hospodářského života, tak aby každý z těchto článků se mohl rozvíjet autonomně a zároveň v živé vzájemné součinnosti s ostatními a slučovat se ve vyšší celek sociálního organismu.&lt;ref&gt;Siehe hierzu u.a.: Rudolf Steiner: ''Die Kernpunkte der sozialen Frage'', GA 23, Dornach 1976; sowie ders.: ''Zu sozialen und wirtschaftlichen Fragen der Gegenwart'', GA 332b, Dornach 2020.&lt;/ref&gt; Počítal tehdy s otevřeností vědomí dělnictva, s proletariátem spoutaným v kapitálem řízené průmyslu. Tento velkolepý pokus ztroskotal, jak bylo vyloženo v úvodu, z rozmanitých vnějších důvodů. Lidé tehdy stále ještě činní v zemědělství (asi 40 %) nebyli stejnou měrou zasaženi sociální {{SE|188}}<br /> <br /> otázkou; těch málo, kdo dnes ještě zbyli (asi 2 %), jsou jí zasaženi v nejvyšší míře. Ano, zemědělství se globálně stalo celospolečenským sociálním případem. Nyní se ukazuje: Kdekoli se dnes hospodaří biologicko-dynamicky, vyrůstají organicky, jakoby z jediného bodu, sociálně účinné síly do společenského okolí. Rostou a odhalují svůj velký potenciál; musejí však být jako takové ve svém směru působení rozpoznány, vědomě začleněny a silně utvářeny. To se může dít jen prostřednictvím institucí, které přesahují přes hranice statku. Kde se takovéto instituce začínají utvářet, záhy se ukáže, že jsou plodné teprve tehdy, když si zúčastnění uvědomí, v které ze tří oblastí chtějí a mohou uplatňovat své schopnosti a aktivity ve vztahu k zemědělství — zda na poli duchovním, právním nebo/a hospodářském. Vědomě praktikovaný princip trojčlennosti zemědělského hospodářského organismu může napříště dávat míru a cílové zaměření obecnému sociálnímu životu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#189|Obrázek 11]]).<br /> <br /> Neboť při bližším pohledu stojí zemědělství ve vztahu ke všem oblastem sociálního života. Nestojí jen na počátku tvorby hodnot z oživené a oduševnělé přírody a neposkytuje jen potraviny a suroviny, nýbrž formuje tvář země a životní prostor pro rostlinu, zvíře a člověka v kulturních krajinách. Dále dává vědám bohatý podnět k rozšíření příliš úzkých hranic jejich metodiky — při omezení jejich teorií — na adekvátní uchopení fenoménů živého. Vytváří prostory pro živé nazírání, které uspokojují estetický pohled, a dává příležitost k novým způsobům prožívání. Prohlubování náboženského cítění otevírá rozsáhlé pole mravní praxe, a konečně zemědělství stavěné na principu organismu vytváří předpoklady pro znovuoživení jemu podřazených řemesel a jejich asociativního začlenění.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Wollen_in_Freiheit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Vůle ve svobodě ====<br /> <br /> Čím více se hofovnímu nebo provoznímu společenství daří stupňovat schopnosti a vůli k práci ke společné iniciativní síle, ke svobodě ve vůli, tím více se biologicko-dynamický podnik otevírá navenek a rozvíjí duchovní vyzařování, které probouzí zájem společenského okolí. Jsou kladeny otázky, přichází se do rozhovoru, v studijních kroužcích a na setkáních na statku jsou hledány odpovědi {{SE|189}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 11, S. 189.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 11: Der biologisch-dynamische Betrieb als Initialort für die Entwicklung der Dreigliederung des sozialen Organismus.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> jakož i při akcích kolem ročních svátků, na setkáních výzkumníků nebo – ještě konkrétněji – při dnech otevřených dveří, při prohlídkách statku a polí, při příležitostech dočasné spolupráce nebo při účasti na pravidelně se opakující preparátové práci. Dále informují informační tabule o tématech z praxe na statku a podél hojně navštěvovaných pěšin. Jak žádoucí by bylo, s ohledem na neustále napjatou pracovní situaci na statcích, moci vést rozhovory ještě intenzivněji. V mnohých věcných otázkách se přitom osvědčují přátelské okruhy a kruhy zájemců, které se kolem biologicko-dynamických statků tvoří.<br /> <br /> Vedle těchto úkolů vzdělávání dospělých, které biologicko-dynamickému zemědělství neočekávaně připadají, jsou to především pedagogická práce s mládeží a z praxe vyrůstající základní a další vzdělávání, jež se starají o to, aby se duchovní tykadla roztahovala do okolí. Dorůstající generace učňů jsou takřka {{SE|190}}<br /> <br /> výlučně «zrozeny ve městě». Stojí daleko od selské tradice. Nechtějí však být ani pouhou přijímači hotových znalostí o zemědělství, jehož technologické myšlení a jednání je zcela uvrhuje do zajetí redukcionistického přírodovědného světonázoru. Hledají celostní vzdělávací ideál, který zahrnuje člověka i přírodu a který biologicko-dynamickému zemědělství v nejširším smyslu leží v základě. To vedlo k tomu, že praktické vzdělávání se z velké části vymanilo ze státní vzdělávací nabídky odborných škol. Takzvané «svobodné vzdělávací programy» se řídí učebními plány, které vypracovávají sami zemědělci. Totéž platí pro nadpodnikové biologicko-dynamické vzdělávací instituce dalšího vzdělávání, které se v různých zemích ustavily.<br /> <br /> V úzkém spojení s duchovně-kulturními iniciativami, které vyzařují z biologicko-dynamických statků, stojí výzkum blízký praxi. Poté, co se obě — výuka i výzkum — po dobu 200 let postupně z zemědělství vyčlenily a akademizovaly, podrobilo se zemědělství zvenčí je řídícímu vědecko-technologickému pokroku, se ztrátou své v instinktivně-lidové moudrosti zakotvené svébytnosti. V protiběhu k tomu vyrůstala z praxe biologicko-dynamického zemědělství od samého počátku badatelská haltung a smýšlení, jež navazuje na tradiční postupy, proměňuje je a činí z nich základ svého dalšího duchovního cílového zaměření. Toto smýšlení se nemůže spokojit s kauzálně-analytickou, kvantitativně-reduktionistickou metodikou akademického bádání. Výzkumné úsilí se naopak rozšiřuje na kvalitativní stránku vnímání a myšlení, totiž na otázku, jaká hlubší poznání lze získat, když se badatelský pohled obrací na celistvost statku, jeho články a vše, co se tu živě a v duševním vlastním životě rozvíjí. Kamkoli oko pohlédne, nevidí nikdy něco jednotlivého, nýbrž vždy souvislost, v níž se toto jednotlivé jeví. Teprve rozum abstrahuje ze souvislosti to jednotlivé a staví je před sebe v pojmové podobě. Souvislost přitom vyblédá nebo se zcela ocitá mimo zřetel. To charakterizuje kauzálně-analytické počínání.<br /> <br /> Hledá-li se naproti tomu například ona souvislost, která se ustavuje, když se na jaře na statku objeví vlaštovky, pak lze nejprve popsat vše to, jak se vlaštovka ve svých činnostech projevuje. Budeme rozlišovat různé druhy, které na místě {{SE|191}}<br /> <br /> heimisch jsou, jako jsou vlaštovka obecná a jiřička obecná a již mezi vlaštovky nepočítaný rorýs obecný. Utvoří se obraz o jejich způsobu výživy – létající hmyz chytaný za letu –, o jejich místech hnízdění: vlaštovky obecné zpravidla uvnitř ve stájích, jiřičky obecné vně pod okapovými římsami stájí, rorýsi v dutinách starých zdí nebo otevřených krovech stodol. Člověk pozná jejich rozmanité hlasové projevy, bude sledovat jejich hnízdní chování a mnoho dalšího. To vše jsou činnosti, jimiž se tělem vázané duševní bytostí těchto ptáků ohlašuje smyslům. Jejich charakteristický projev bytosti je však jejich vytrvalý let. Jako opeřená nervově-smyslová bytost střelí vpřed, za sebou táhnouc vzdušné víry, vzdušný prostor hospodářství ve velkém obkruhu promodelujíce v obloucích a liniích, aby pak najednou bleskurychle mocným úderem křídel vyrazila nahoru, dolů nebo do strany – zachytit kořist. Jejich činnost se vyčerpává téměř zcela v nejobdivuhodnějších létacích uměních, a to od rána do večera po celé letní pololetí. V zimě zmizely na jih.<br /> <br /> Spočine-li pohled na těchto vztahových fenoménech, probouzejí se otázky po souvislostech, jež přesahují smyslově zkusitelné: Nevplétá se tu duševní bytost těchto smyslově silných tvorů v jejich daleko zasahujících, plasticky utvářejících letových pohybech do živlu vzduchu celého hospodářství? Nedochází tu k produševnění vzdušného obalu? A dále otázka: Proč se to děje pouze v letním pololetí od dubna do září? Monokauzální odpověď leží na dlani: Je to nabídka potravy létajícího hmyzu, která v zimě odpadá. Jenže i to je fenomén. Neukazuje snad, jako všechny zmíněné fenomény, na prafenomenální souvislost přesahující smyslové? Ta byla zmíněna jako polarita nervově-smyslového pólu pod zemí a pólu látkové výměny nad zemí zemědělské individuality (viz kapitola «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita», s. 88 a násl.).<br /> <br /> V letním pololetí převažují v teple a vzduchu étericky oživující síly látkové výměny, které potřebují uspořádávající a utvářející síly duševně-astrálního. Astrální bytost ptáka se ve letu vtiskuje vzdušnému obalu hospodářství. V nazírání zvláště letových pohybů vlaštovek se může prožitek zhušťovat do tohoto náladového obrazu. Člověk se cítí jako vetkán do smyslově-nadsmyslového dění. Lze říci, v udiveném prožívání se odhalují táž {{SE|192}}<br /> <br /> Tytéž síly na duchovně-duševní rovině jako ty, které ve vzdušném obkruhu tělesně modelují teplo, světlo a vzduch v pohyblivé podobě.<br /> <br /> S pohledem na popsaný «vztah fenoménů»&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl: «Elemente und Äther – Betrachtungsweisen der Welt», in: Ders. (Hrsg.): ''Erscheinungsformen des Ätherischen. Wege zum Erfahren des Lebendigen in Natur und Mensch'', Stuttgart 1985, S. 11–56.&lt;/ref&gt; se může abstrahující myšlení oživit k myšlení aktivnímu, syntetickému. Místo toho, aby byl jednotlivý pojem ostře ohraničen a ponechán stát sám pro sebe, usiluje se udržet jej ve vztahu k celkové jeveninové podobě. Rozšiřuje se v myšlenkový obraz, který badatele vede hlouběji k sinnému propojení věcí.<br /> <br /> Za tímto prvním krokem k bytostnému poznání následuje druhý, hlouběji sahající, když se člověk myslícím způsobem cvičí v tom, aby sledoval proměnu — například celku hospodářství v průběhu roku. Jedna jeveninová podoba se jako celek proměňuje v jinou. Tatáž rostlina ozimé pšenice, která po skrytém klíčení v zemi poprvé vstupuje do jevení jako ještě stočený první list, se proměňuje v takovou, která nyní z hustě nakupených uzlů vyráží další listy (odnožování), pak v takovou, která svou listovou růžici v zimě přitiskuje sternförmig k zemi, dále v takovou, která na jaře v teple staví listy, pak v takovou, která náhle jako svislý stéblo vystřeluje do výše, opět v takovou, která vyhání klas, zase v takovou, která dokončením klasu ukončuje svůj růst, a nakonec v takovou, která nenápadně kvete, opyluje se sama (nebo, jako žito, odevzdává pylové oblaky větru v žlutých mracích). Następují stupeň proměny úplného odumírání a v jeho průběhu zrání zrna nebo semene a nakonec jeho oddělení od životní souvislosti mateřské rostliny — nesoucí v sobě budoucnost. Tak ve stálé proměně otiskují souhrn všech rostlin a s nimi souhrn zvířat tvářnost katastru statku. Mezi každým z těchto kroků proměny existuje zřejmá souvislost, neboť je to přece vždy jedna a táž rostlina, jedno a totéž zvíře, které se tu tak tu jinak projevuje. Co se tu proměňuje, stává se vnímatelnou jeveninovou podobou; jak se proměňuje, zůstává ve tmě. Síly, skrze něž jedna jeveninová podoba vyrůstá z druhé a které tak způsobují «vztah proměn»&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl: Ebd.&lt;/ref&gt;, zůstávají neviditelné. Přechod jednoho k druhému se buď vůbec nestává otázkou — nebo se člověk ztrácí v teorii. {{SE|193}}<br /> <br /> «Das Was bedenke, mehr bedenke Wie.»&lt;ref&gt;J.W. Goethe: ''Faust, Zweiter Teil'', Vers 6922, Hamburger Ausgabe, Bd. 3, München 1976.&lt;/ref&gt; Co je předmětem zkoumání, je věcné, a proto smyslově vnímatelné; k tomu, jak se věci dějí, se může přiblížit badatelský pohled, když jedno fenomén srovnává s tím, co z něj vyrůstá, když to, co bylo nazřeno — proměnu formy — zvnitřní a přechod mocně-obrazně ve cvičícím myšlení spolu-prochází. Přebývat v myšlenkově-badatelském pohroužení do proměnných souvislostí «umři a buď» — i v oblasti sociálního — vytváří vědomí nepřetržitého proudu práce v průběhu roku.<br /> <br /> Třetí krok bádání vede konečně k uchopení kompozice proživeného živého, «životních souvislostí»&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl: Ebd.&lt;/ref&gt;, jak se ukazují v přírodě obecně a v biologicko-dynamickém hospodářství zvláště. Každá vyšší rostlina vytváří s kořenem, stonkem, listovou posloupností, květem a semenem životní souvislost — stejně tak téměř nekonečné předivo vztahů «oiku», domu přírody, který se dále diferencuje do mnohosti životních společenství (biotopů) — a stejně tak v tom, co z daností přírody lidskýma rukama jako zemědělský organismus vzniká. Životní souvislost téhož tvoří uměřeně sladěná kompozice polního hospodářství, chovu hospodářských zvířat, zahradnictví, ovocnářství a pěstování živých plotů, lukařství, pastvinářství, lesnictví a vodního hospodářství. Této kompozici leží v základech — ve velkém i malém — v kosmu a v zemi bytostně působící síly, právě ty, které způsobují přechod od jednoho jevu k druhému. Přírodní zákony jsou útržkovitými abstrakcemi lidského ducha z tohoto nadsmyslového světa sil, izolovaným věděním, skrze něž se zemědělec sám podílí na utváření této kompozice. Stane-li se toto vědění — bez snahy o poznání životních souvislostí — pouhou, izolovanou technickou nástrojí, například pesticidy, herbicidy a podobně, stiftet diese im Naturhaushalt unabsehbares Unheil. pak takový zásah způsobuje v přírodním hospodářství nedozírné zlo. Jsou to svévolné zásahy do bytostné povahy živého. Poznávat životní souvislosti znamená silou živého myšlení ze souhrnu jevů a jejich proměn pojmově vnitřně konsistentní celky obsahově vydolovat — jako například pojem organismu a individuality jakožto základní ideu pro utváření zemědělských podniků. Tím je pojmenován jádrový úkol bádání v biologicko-dynamickém zemědělství. Týká se: {{SE|194}}<br /> <br /> 1. Studium výsledků (fakt) geisteswissenschaftlichen Forschung, jejich myšlenkové pronikání a prožívání jejich duchovní skutečnosti v myšlenkové zkušenosti.<br /> <br /> 2. Studium a vlastní pozorování odpovídajících, smyslově vnímatelných, přírodovědně uchopitelných fakt.<br /> <br /> 3. Spojení smyslového a nadsmyslového světa fakt a prožívání jejich pravdy a plodnosti v bezvýhradné práci.<br /> <br /> Tato trojnásobná badatelská práce se vztahuje na utváření malého vesmíru, jakým je člověk jako mikrokosmos. Stavba tohoto malého vesmíru, tělesný organismus vznikající «Zemědělské individuality», se nakonec dotýká všech životních a činnostních polí, a tím i společenského života jako celku. Ještě před ne tak dávnou dobou tvořily zemědělství, řemeslo, živnosti a obchod provázanou regionální formu života a hospodářství. Za Goethova života bylo v zemědělství činných ještě přibližně 85 % pracujícího obyvatelstva. Dnes se lidé, hledajíce svobodné sebeurčení, z 98 % obrátili k jiným oblastem činnosti.<br /> <br /> Čím více bude rozpoznána duchovní dimenze úkolu zemědělství pro vývoj sociálního organismu, tím více se lidé ze svobodného chtění budou opět obracet k zemědělství a přispívat k tomu, aby vztahové předivo, které každý člověk k němu má, vědomě spoluutvářeli. Z toho vyrůstají impulsy pro svobodný duchovní život, který napříště, vyzařující z každého biologicko-dynamického podniku, pomáhá překonávat zužující, destruktivní světový názor materialismu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Fühlen_in_Gleichheit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Cítění v rovnosti ====<br /> <br /> Každý zemědělský podnik je začleněn do obecného právního řádu. Ten vytváří zákonem rovnost před právem. Rovnost je vysoké dobro, ale otázka je, jak vědomě žije princip rovnosti v lidech. Žije tento princip skrze diktát zákona nuceně zvenčí, oslovujíce pouhý rozum — nebo je to právní cit, který probouzí zevnitř ideál rovnosti k životu? V prvním případě vládne ve vztahu člověka k člověku anonymita; práva jsou vymahatelná, člověk se domáhá svého práva. V druhém případě člověk cítí, jemně diferencovaně, co je po právu, a řídí se tím. Z rozumu se živí právní cit, sebepociťování-v-rovnosti. Rozum<br /> <br /> sám se však živí z živého prožívání duchovně-reálných souvislostí v přírodě a společenském životě. Z tohoto prožívání vyrůstá důvěra; ta vytváří nejvyšší právní jistotu. To se okamžitě ukáže, zaměříme-li se na práva vztahující se k půdě, práci a kapitálu. Patří k obecnému společenskému povědomí, že tato jsou nepochybně právy, zároveň však také obchodovatelnými hospodářskými objekty; práva mají cenu! A tam začíná nerovnost. Mohou-li být půda, práce a kapitál neseny na trh, je princip rovnosti podkopáván. Jednotlivec se stává pánem nad půdou, prodává sám sebe na trhu práce a prostřednictvím hromadění kapitálu řídí lidskou práci k vlastnímu prospěchu. Právní cit zaniká z práva; právo se stává abstraktně nelidským; umírá smrtí práva. {{SE|195}}<br /> <br /> Tato problematika se stává vysoce virulentní, chceme-li rozvíjet biologicko-dynamický podnik; potřebujeme půdu, spolupracovníky a kapitál — tedy finanční objem, který se pekuniárně nikdy nevyplatí; pracovní místo v zemědělství je za dnešních okolností dražší než v chemickém průmyslu. Co tedy dělat? Je třeba vytvořit stav čistého práva, to jest takový, který je nesený ryze principem rovnosti. Takový stav v dnešním právním řádu neexistuje; práva se tu prodávají jako brambory. Tento stav nefalšovaného práva musí být teprve vynalezen, při jeho utváření. K tomu je zapotřebí právní rámec, v němž je to možné. Takový se v současném právním řádu nabízí v právu obecně prospěšných spolků, obchodním právu a právu nadací. Jde o to, prostřednictvím obecně prospěšných nositelských struktur zajistit co nejvíce nezcizitelnost půdy a kapitálu. K tomu je, kde je to jen možné, nezbytný akt darování — nebo jednorázovým financováním, à fonds perdue, vykoupení nemovitostí a tam vázaného kapitálu ze starých právních svazků (dědické právo atd.). Je-li toto zajištěno, mohou být nastoupeny nové cesty v oblasti správy pověřeneckou formou a práva užívání, v tom smyslu, že půda a kapitál jsou z ryze duchovních hledisek, s vyloučením dědického nároku, dány k dispozici k užívání těm, kteří se k tomu duchovněvědně ideálně i řemeslně prakticky způsobilými stali. Správa pověřeneckou formou leží v rukou těch, kteří jsou schopni duchovní impuls biologicko-dynamického zemědělství v proměnách historického postupu lidstva přenášet od jedné generace hospodářů ke generaci následující. {{SE|196}}<br /> <br /> Za prací stojí základní právo na práci a schopnosti lidí. Když se člověk snaží organismus — a skrze něj myšlenku individuality — uchopit v bezprostřední anschauung a v činu prožívané skutečnosti, pročišťuje se právní cit ke stále vyšší jasnosti. Říká mu pak nesporně: půda není způsobilá k vlastnictví, je však způsobilá k držení: člověk ji drží tak dlouho, dokud ji užívá, nebo dokud právo užívání nepřevezme způsobilý nástupce. Nejinak se to má s kapitálem, který je vtělen do provozních prostředků (stroje atd.) a stavebních zařízení.<br /> <br /> Zvláštní výzvu představuje utváření příjmového práva. V rámci zemědělského hospodářského společenství se lze v tomto ohledu odpoutat od poručnictví tarifního řádu — bohužel ne pokud jde o mzdové a platové příjemce. Ideálem, k němuž by bylo třeba usilovat, by bylo, aby se každý trvale spolupracující stal spolupodnikatelem a tvořil s ostatními podnikatelské společenství, které si výši příjmů určuje samo podle výnosové situace; za platné zákonné úpravy je to však jen velmi omezeně proveditelné. Předem určovat příjmy podle výše součtu možných potřeb jednotlivců je abstraktní a nevyhnutelně vede k nerovnostem, a tím ke konfliktům. Nejinak je tomu, hledá-li se řešení ve „stejném platu pro všechny&quot;. Utváření příjmů se vždy řídí konkrétními životními poměry. V gemeindschaftní správě závisí v podstatě na rodinných poměrech. Mladá rodina potřebuje v tutéž dobu méně příjmů než rodina, jejíž děti chodí do školy a potřebují hudební nástroje, nebo než rodina, jejíž děti procházejí studiem. Odejdou-li děti z domu, může se to, co je jako příjem skutečně potřeba, opět snížit — a ještě více ve stáří. To samozřejmě zahrnuje veškeré životní nehody, jimž se společenství musí případ od případu postavit.<br /> <br /> Je třeba se naučit nakládat v rámci samospravného hospodářského společenství s utvářením příjmů jako s dynamickým procesem. To zahrnuje — podle délky spolupráce — také právo k bydlení na čas nebo na dobu života. Mimozemědělské příjmy (jako honoráře za přednášky, semináře, poradenství nebo z jiných činností) plynou do společného rozpočtu.<br /> <br /> Hospodářsko-společenstevní utváření příjmů, s ohledem i na úpravu důchodového pojištění, práv k bydlení atd., vylučuje soukromou tvorbu kapitálu. To znamená nácvik vysoké míry {{SE|197}}<br /> <br /> na bdělost, empatii a jemný cit pro vše, co nevyslovené žije v mezilidském prostoru jako potřeba.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Denken_in_Brüderlichkeit_oder_Mitmenschlichkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Myšlení v bratrství čili lidské sounáležitosti ====<br /> <br /> Na hospodářském poli se myšlení již nestaví ke světu jako pouhý pozorovatel — vnoří se do něj a stává se samo tvůrčím procesem. Cítivě se ponoří do vůle a je tak zcela k dispozici bližnímu a světu. Myslíce nalézá člověk základ pro svou činnost v dobově nutných požadavcích provozu a v uspokojování potřeb svých bližních. Ty jsou myšlení v hospodaření posvátné. Pít kořalku může být potřebou. Výrobce kořalky neušetří žádné myšlenkové námahy, aby vynalezl nejlepší možný způsob, jak této potřebě vyhovět — přirozeně mu nic nebrání, aby ze svého duchovního vhledu poučil svého zákazníka o zhoubných následcích požívání alkoholu —, a obchodník drží výrobek na polici, protože ho lidé chtějí mít. Hospodářský život je — stejně jako právní a duchovní — autonomní. Přísně vzato není věcí hospodářsky jednajícího člověka zákazníkovi produkt odepřít proto, že se mu zdá být škodlivý. Rozhodovat o tom přísluší: na rovině duchovního života vhledu do příčin škodlivosti, na rovině právního života zákonu, který dostupnost omezuje. Každý člověk stojí, zodpovídaje se sám sobě, v těchto třech článcích a musí se učit zaměřovat své sociální chování podle platnosti autonomie tří článků společenského života.<br /> <br /> Bratrství a sesterství v hospodaření volá po nové denkungsart. Ta musí se smyslem pro skutečnost uchopit řetězec tvorby hodnot v jediném myšlenkovém obrazu jako panorama. Musí se pokoušet mít v každé fázi na zřeteli hospodářsky jednajícího člověka v jeho duchovním usilování i v daných právních rámcových podmínkách — aby bylo možno posoudit vlastní příspěvek k výkonu v poměru k příspěvku ostatních hospodářských partnerů. Konkrétně to znamená utvořit si obraz o životních a výrobních podmínkách tam, kde vše bere svůj počátek, totiž v prvovýrobě zemědělství. V biologicko-dynamickém zemědělství vychází tato prvovýroba z duchovního impulsu — z myšlenky organismu a individuality. Aby bylo možno tento impuls vštípit půdě jednoho celého hospodářství, je třeba schopností a rukou mnoha lidí. Lidé dávají své spolupráci {{SE|198}}<br /> <br /> Právní základ a vyrábějí zboží – náš každodenní chléb –, které odtud vtéká do oběhu zboží. Konečná spotřebitelská cena tohoto zboží musí být taková, aby tento tok zboží od počátku setí až po konec spotřeby mohl plynout nepřetržitě. To si žádá imaginativně tvořícího myšlení. Z něho se formuje společné úsudkování, které jediné je hospodářskému životu přiměřeno. Jednotlivý úsudek to nedokáže. Nezbytně uvízne ve slepé uličce egoismu. Teprve ve vytváření asociací, ve spolupůsobení hospodářských partnerů asociativní cestou, se může rozvíjet myšlení, které má za svůj orientační bod potřeby bližních. Ono obrazně uchopuje hospodářské souvislosti a plynně a živě přivádí na světlo společné úsudkování, jehož produktem je mimo jiné cena. Jedině tato denkungsart, upevňující a oživující se na faktech hospodaření, je s to vykořenit zdánlivě nepřemožitelný egoismus, tuto rakovinu hospodářského života.<br /> <br /> Cena zemědělské prvovýroby se přemění v peníze. Peníze jsou pak, vzaty o sobě, již nikoli hospodářský předmět, nýbrž protivýkon za hodnotu zboží. Peníze nabývají právní povahy; stávají se právem čerpání na zboží. Jsou prostředkem toku, aby usnadnily směnu zboží. Jako takové však musejí co nejrychleji znovu zmizet zpět do hospodářského procesu, z něhož vznikly. Zajišťují tak nepřetržitý tok prvovýroby, na nějž se musí měřit veškeré další celohospodářské tvoření hodnoty a ceny.<br /> <br /> Pohlédneme-li na zemědělský organismus a jeho tři bytostné články, je tento organismus jako semeno, které neklíčí a nevyvíjí se jen jednou, nýbrž nepřetržitě klíčí a rozvíjí se a vyzařuje přes své hranice do sociálního okolí, kde podněcuje sociální procesy. Nyní a nadále může takové zemědělství – obnovené z ideje organismu a individuality – znovu se stát prameništěm tvorby hodnoty ve veškerém hospodaření. Všude, vyzařujíc z jednotlivých míst, může přispívat k tomu, aby do spleti zamotané nitě sociálního života byly rozvinuty do tří oblastí autonomního duchovního, právního a hospodářského života a toto transparentně trojčlenné uspořádání se ztvárnilo v sociální organismus. Ten pak zpětně pomáhá, aby se klíčivé síly semene zemědělského organismu jako tělo zemědělské individuality nepřetržitě obnovovaly. {{SE|199}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zweiter_Teil&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''Druhá část''' ===<br /> <br /> {{SE|200}}Prázdná strana{{SE|201}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_landwirtschaftliche_Individualität_und_die_drei_Säulen_der_Bodenfruchtbarkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Zemědělská individualita a tři pilíře půdní úrodnosti ===<br /> <br /> Jak bylo zmíněno v kapitole «Dreigliederung člověka a zemědělská individualita» (str. 88 nn.), získává pojem «Zemědělská individualita» bytost a smysl teprve tehdy, když se zemědělec odváží uchopit jej na základě wesenserkenntnis člověka. To, co říká antroposofická duchovní věda o trojčlennosti člověka podle těla, duše a ducha, lze ověřit v sebezakušení a sebepoznání. Lze obrátit pohled na organizaci těla a shledat, že tato tvoří fyzický a životní základ pro činnost duše a působení ducha. Ve fyziologicky rozkladných procesech v nervech a smyslových orgánech si duše bdíce uvědomuje obsah svého vnímání a myšlení, ve fyziologicky budujících rozvíjí spíce svou vůli a, jako prostředník mezi oběma póly, v rytmu srdečního tepu a dýchání, uskutečňuje v polosnění duševní činnost cítění. Duch člověka, jeho nejpůvodnější jádro bytosti, je zakořeněn v Já. V Já-činnosti prostupuje duch tyto tři duševní činnosti a jim přiřazené tělesné procesy. Tělo je se svými orgány, látkovými kompozicemi a životními procesy pozemským orgánem duchovní duše, obrazem jí samé. Duchovní duše a s ní spojené vyšší hierarchické duchovní bytosti&lt;ref&gt;Viz např. Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; oživují a tvarují tělo v do značné míry uzavřený organismus. V něm, jako v mikrokosmu, je v plné účinnosti vše to, co naplňuje makrokosmos duchovně-duševně. Skrze svou duchovní duši je člověk vybaven schopností nalézat v sobě prostředky a cesty, jimiž může poznávat sebe sama i bytostné působení a bytí makrokosmu.&lt;ref&gt;Viz např. Rudolf Steiner: ''Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?'', GA 10, Dornach 1992.&lt;/ref&gt; Co bylo v makrokosmu v pravěkých dobách ještě bytostně živé, vylilo se v průběhu evoluce do světa, do bohatství forem přírodních říší. Stalo se dílem. V lidském Já žije zárodečně prapočátek jako mikrokosmos dál. Z Já vyrůstá člověku síla rozvíjet se, sebepoznávající, k svobodné individualitě.<br /> <br /> Tato poukázání mohou ještě jednou potvrdit oprávněnost a hloubku výroků Rudolfa Steinera: «der Mensch wird zur Grundlage gemacht», jde-li o to provozovat zemědělství způsobem přiměřeným duchu. Tato {{SE|202}}<br /> <br /> Pojmy individualita a uzavřenost organického celku (organismus) lze v nejpřísnějším smyslu odvodit jedině od člověka. Člověk, každý sám za sebe, je individualitou silou svého Já, své duchovní duše, která se nahoře otevírá říším duchovního světa a dole svou tělesnou organizací zahrnuje říše přírody. Člověk se stane srozumitelným teprve tehdy, naučíme-li se na něj v tomto smyslu nahlížet jako na občana dvou světů.<br /> <br /> Hovoří-li se o zemědělské individualitě v co největší uzavřenosti, pak se pojem uzavřenosti vztahuje na její tělesný organismus, který se silou ideje a vůle člověka utváří v nádobu přijímající zemědělskou individualitu. Na to bylo podrobně poukázáno pod aspektem čtyřčlennosti v kapitole «Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hospodářského organismu» (s. 97 n.). Co však dává pojmu «zemědělské individuality» obsah? Co naplňuje duchovně-bytostně kus země hospodářství? Obsah se utváří, jak bylo popsáno, skrze umělecké vzájemné uspořádání všech kulturních a krajinných prvků hospodářství plošně-horizontálně až k jeho hranicím. Středový bod, z něhož je toto dění řízeno, nově povstává z duchovní duše člověka, jež se povznáší k poznání ducha.<br /> <br /> Bytostné naplnění je makrokosmickým děním a zároveň děním, do něhož zasahovat — v dobrém, budujícím, nebo ve zlém, ničivém smyslu — je dnes a napříště postaveno do svobody člověka. Z instinktivních stavů vědomí starších epoch lidstva pocházejí zásahy, které vedly k rozvoji kulturní půdy, kulturní rostliny a domácích zvířat (srov. kap. «Staropersská kultura», s. 42 n.). Pečeť, kterou tyto kulturní výkony vtiskly přírodním věcem a bytostem, nese již «individualizovaný», stanovištně specifický charakter. Ten se stupňuje s probouzením Já — impulzem křesťanství, který ve středověku vedl k utváření vesnických společenství se středem a obvodem. Dnes stojíme před základní proměnou, totiž přesunem středového bodu zvenčí dovnitř. V té míře, v jaké se duchovní duše poznávající a jednající začleňuje do makrokosmických souvislostí a uvádí své konání s nimi v soulad, v téže míře se individualita člověka rozšiřuje a vtiskuje se «bytostně naplňující» celku hospodářství. Tím je naznačen vývoj do daleké budoucnosti: «Wir müssen uns überhaupt darüber klar sein, dass das landwirtschaftliche Gebiet mit dem zusammen,<br /> <br /> co leží pod povrchem půdy, představuje individualitu, která dále žije i v čase.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 50.&lt;/ref&gt; {{SE|203}}<br /> <br /> Jak bylo podrobně popsáno v kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 n.), je «zemědělská individualita» trojčlenná jako člověk a jako on se svisle začleňuje do osy Země-Slunce, s tím rozdílem, že funkce zemských hlubin jsou srovnatelné s nervově-smyslovým systémem člověka a funkce výšin nad zemí s jeho metabolickým systémem. Střed mezi těmito póly tvoří půda, srovnatelná s funkcemi lidské bránice. Půda se rozkládá jako kůže horizontálně přes pevný povrch Země. V ní se v rytmu koncentruje a vzájemně prostupuje působení sil výšin a hlubin a dělá z ní pratvůrčí základ veškerého vyššího života na Zemi.<br /> <br /> Na toto střední článek se nakonec soustřeďuje veškerá práce v zemědělství. Zemědělec se snaží usměrňovat spolupůsobení těchto sil výšin a hlubin a látek, k nimž tyto síly příslušně stojí ve vztahu, tak, aby se rytmický střed mohl rozvíjet k stále vyšší samostatnosti a individualizovat se. To se týká především druhově typického růstu, jakož i tvorby plodů a výživnosti kulturních rostlin. Jde v jádru o rozvoj «bránicové funkce» k postupující samostatné dynamice a o to, nechat síly výšin a hlubin v rytmu ročního koloběhu tak souznít, aby se orgán středu mohl stát ústředním orgánem vývoje zemědělské individuality. Toto nalézá a bude stále více nacházet svůj výraz v hofindividuální úrodnosti půdy. V ní se přírodní působení a lidské působení uzavírají do stávajícího se celku.<br /> <br /> Pojem úrodnosti půdy má přinejlepším ještě výpovědní hodnotu pro praktika ekologického zemědělství. Z vědeckého jazykového úzu zmizel s průlomem industrializace zemědělství od 60. let 20. století. Nelze ho odvodit z kvantifikovatelných parametrů, a proto není vědecko-metodicky uchopitelný. Na jeho místo nastoupil pojem produkční schopnosti půdy, který říká mírou, číslem a váhou, co půda vydá na výnosu, ale nikoli, jak tento výnos a jakými prostředky vznikl. Prostřednictvím libovolného nasazení provozních prostředků podle druhu a množství {{SE|204}}<br /> <br /> sogenanných minerálních živin, pesticidů, herbicidů, regulátorů růstu atd. se dosahuje i na od přírody málo «nadaných», tedy chudých, půdách rok od roku kalkulovatelných maximálních výnosů. Tím se stal kvalitativní aspekt úrodnosti půdy — např. stanovištní nebo původově specifická hodnota, resp. nutriční kvalita potravin — obsoletním. Pojem výnosové schopnosti se do velké míry vztahuje již jen na agrotechnologické otázky, pojem úrodnosti půdy však na otázku nově rozvíjené landbaukunst. Ta vyžaduje, jak bylo naznačeno výše, rozšíření pohledu na stránku podstaty světa, na intimnější silové účinky v hospodářství přírody.<br /> <br /> Navazujíce na odvození pojmů «Zemědělský organismus» a «Zemědělská individualita» (srov. s. 88 nn.) se teprve objasní dimenze, do jaké bytostné skutečnosti zemědělec vlastně pracuje. Veškerá polní a zahradnická opatření, která podniká, uplatňují se na středním článku «Zemědělské individuality» — na půdě, jejíž funkce je makrokosmicky srovnatelná s lidskou bránicí ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90). Tak jako bránice stojí se svou rytmickou dynamikou v souvislosti s pulzem srdce a plicním dýcháním, tak i půdní procesy odpovídají rytmům, jež mají svůj původ v pohybových poměrech Země a kosmosu. Tak jako se rytmus dne a noci mikro­kosmicky rozkládá do polárních stavů bdění a spánku, tak prožívá i ve skrytém působící svět přírodních bytostí polární stavy — na jedné straně zakletosti do plnosti forem jako letní spánek a na druhé straně, v zániku těchto forem, osvobozeni a osamostatnění jako zimní probuzení. Stejným způsobem znamenají přechody na jaře usínání a na podzim probouzení. Do tohoto stálého proměňování v ročním koloběhu zasahuje zemědělec; a proto se žádné opatření nepodobá druhému. Kontinuem v proměně jevů, na nějž se vztahují veškerá kultivační opatření, je půda a její výchova k trvalé úrodnosti.<br /> <br /> Podle stanovištní přírodní nadanosti spočívá úrodnost půdy na třech pilířích: zpracování půdy, osevním postupu a hnojení. Zpracování řídí dle potřeb pěstovaných rostlin fyzické procesy půdy, osevní postup přispívá k jejich oživení, hnojení je oživuje a prosycuje duší. Tyto tři nosné pilíře zemědělské prvovýroby mají být v dalším pojednány z rozšířených hledisek. {{SE|205}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Erste_Säule:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''První pilíř:''' ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vom_Wesen_der_Bodenbearbeitung_im_Zusammenhang_mit_der_Bodenentwicklung_im_Jahreslauf&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === O podstatě zpracování půdy ve spojitosti s vývojem půdy v ročním koloběhu ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Boden&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Půda ===<br /> <br /> Věda o půdě vymezuje v mírných klimatických pásmech půdu na prokořeněnou zvětrací vrstvu, jež nasedá na horninu podloží. Tato zvětrací vrstva je svou mocností a strukturou výrazem na jedné straně druhu geologického výchozího materiálu a zemských hlubinných sil, na druhé straně druhu atmosférického působení a kosmických sil výšin. Jako modifikující třetí člen přistupuje geomorfologie, krajinná podoba (tektonika, vodní a větrná eroze). Součinností této trojnosti sil a látek vzniká v závislosti na hloubce variantami bohaté, opět se trojčlenně členící půdní profil. Jeho svrchní zóna, A-horizont, je ve vysoké míře ovlivňována látkami a silami, jež přicházejí z atmosféry, z «břicha» zemědělské individuality. Zde v nejvrchnější vrstvě se soustřeďuje rostlinný a živočišný půdní život a z něho vzešlý humus jako rozhodující nositel úrodnosti. Humus zajišťuje tmavé zbarvení tohoto horizontu a póry bohatou drobtovitou strukturu.<br /> <br /> Střední vrstva, B-horizont, je výsledkem postupného zvětrávání. Buduje se ze směsi jílu, prachu, jemného a hrubého písku, jež se může jednostranně vyhranit až k extrémům těžké jílové nebo lehké písčité půdy. Nositelem úrodnosti v této zóně je harmonický poměr míšení minerálních těles křemene, jílu, vápna, jak je přítomen v mírné hlinité půdě.<br /> <br /> Pod zvětrávaným horizontem leží výchozí hornina, C-horizont. Hranici mezi oběma určuje čelo vápencového rozpouštění. Postupující debasací se tato hranice prohlubuje v sotva znatelných krocích rok od roku.<br /> <br /> Fyzický základ půdy tvoří čtyři klasické živly: země, voda, vzduch a teplo. Minerální půdy vykazují celkový objem pórů 40 až 50 %. Ten se skládá z komplexního systému {{SE|206}}<br /> <br /> nejjemnějších až po hrubé póry, trhliny smršťování, biogenní kanálky apod. Při dešti se plní vodou, při suchu a vsakování vzduchem. Teplo, jemuž fyzika od 16./17. století nepřiznává vlastní stav jako živel (skupenství), prostupuje svá tři sourozence, uvádí je do vzájemných vztahů, stará se o jejich přechod z jednoho elementárního stavu do druhého – nebo při své nepřítomnosti (v zimě) o jejich oddělení a setrvávání v jejich zvláštní existenci.<br /> <br /> V půdoznalství se na základě empirických studií profilové stavby hovoří o vývoji půdy, který probíhá od konce poslední doby ledové před 10 000 až 15 000 lety. Podle vnějšího obrazu různých půdních profilů a jejich mnohostranné diferenciace jako výsledku tohoto dlouhodobého vývoje se rozlišuje řada charakteristických půdních typů. V závislosti na intenzitě zvětrávání, vertikálních přesunech látek a horizontaci jde na jedné straně o půdní typy, které ještě vykazují mladé vývojové stupně, jako AC-půdy «rendzin» na vápencových stanovištích v svažitých nebo suchých polohách. Polárně k nim stojí, rovněž s AC-profilem, «rankery» na křemičito-kyselých horninách v erozních polohách. Od těchto mladých stadií lze na druhé straně sledovat půdní typy narůstajícího stáří, jako například na vápencových stanovištích sérii stárnutí rendzina –&gt; hnědozem –&gt; pseudoglej, nebo na kyselém křemenu-pazourku sérii ranker –&gt; hnědé půdy –&gt; podzoly.<br /> <br /> Každý statek má jeden nebo často více takových půdních typů. Jejich znalost vypovídá mnohé o obdělávatelnosti, schopnosti zadržet vodu a dalších růst určujících faktorech – zkrátka o jejich přírodní nadanosti. Nad tuto znalost je pro zemědělce ještě důležitější obrátit pozornost k vývoji půdy a vpravit se do něho – k tomu vývoji, který se odehrává rok od roku. Spoluutvářet jej znamená především umění zpracování půdy.<br /> <br /> Běh roku se člení do ročních období: zima, jaro, léto a podzim. Během těchto charakteristických časových úseků prochází půda vývojem, který je neoddělitelně spojen se životem a umíráním rostlin a půdní živočišné říše. Zpracováním půdy usiluje zemědělec a zahradník – podle okolností – podporovat nebo brzdit procesy života, a stejně tak procesy umírání. Symptomatika procesuálního dění se nejlépe vyjasňuje na příkladu pěstování obilovin. {{SE|207}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Winterprozess_und_die_Bodenbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Zimní proces a zpracování půdy ===<br /> <br /> V zimě je svět jeví­cích se jevů redukován na ryze fyzické. Vnější život je z velké části vyhaslý; stáhl se do klidového stavu spor, semen, pupenů a do kambia a zásobních orgánů (hlízy, bulvy). Růst listů na podzim zasetého ozimého obilí se zastavuje. S příchodem mrazu přilehají listy v růžici hvězdicovitě, jako obraz hvězdného nebe, plochý přitisklé k zemi.&lt;ref&gt;Jev, který u moderních, na vysokou odolnost vůči dusíku vyšlechtěných odrůd již téměř nelze pozorovat.&lt;/ref&gt; Jen kořeny pomalu dorůstají do hloubky. Příroda je oděna do světla a tmy, do bíla a černa. Z bílé sněhové pokrývky se kontrastně odráží temno větvoví stromů a keřů. Půda vykazuje od listopadu tmavší zbarvení než jindy během roku. Je to důsledek nasycení všech půdních pórů vodou. Tento jev ukazuje na ústřední zimní proces – na dalekosáhlé vzájemné oddělování čtyř živlů od sebe. Jinak vše prostupující teplo se stahuje zpět a přenechává svým třem sourozencům jejich fyzické vlastní bytí. Místo tepla nastupuje jako jeho protipól chlad. Vzduch je čistý a jasný a uvolňuje výhled do dálky nebo vzhůru k hvězdnému nebi. Voda přestává se vypařovat; houstne, těžkne a vsákává se do hloubky. Zemitě-pevné se stahuje a formuje se do své přísně geometrické krystalové povahy.<br /> <br /> Zimní proces uvádí zemi do stavu oddanosti sobě samé, jakéhosi duchovního probouzení. «Země je tedy v době hluboké zimy nejvíce Zemí; je tehdy svou vlastní podstatou.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen'', GA 229, Vortrag vom 6. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 23.&lt;/ref&gt; Emancipuje se od planetárních vlivů a otevírá se ozařujícím účinkům «nejzazšího kosmu», sféry stálic, kterou Řekové příznačně nazývali Křišťálovým nebem.&lt;ref&gt;Řekové nazývali Křišťálové nebe Uranos (řec. Οὐρανός, Ouranos; lat. Uranus, Coelus nebo Caelum, nebeská klenba). Křišťálové nebe se objevuje v Dantově Božské komedii. V esoterně-okultní tradici uchovává plody předcházející evoluční řady. Zahrnuje nebeskou klenbu a nebe stálic.&lt;/ref&gt; Zima je «dobou, kdy se v zemi může nejsilněji rozvíjet krystalotvorná síla, největší formativní síla pro minerální substance. Tehdy náleží nitru Země […] podléhat vlivu krystalotvorné {{SE|208}}<br /> <br /> sil, jež přicházejí z dálav kosmu […] a čím hlouběji sestupují, tím silnější je v nich tato touha stávat se v hospodářství přírody krystalicky čistými.&quot;<br /> <br /> Krystalotvorné formativní síly se v zimním mrazu zmocňují i živlu vody. Ten dosahuje své největší hustoty při +4 °C a začíná se – znovu se roztahuje – při teplotách pod 0 °C krystalizovat v led. Tento proces se odehrává na povrchu půdy a vodních ploch a ve vlhkosti vzduchu, přičemž vznikají sněhové vločky. Při velkém mrazu padají jednotlivé krystaly ve tvarech, z nichž žádný se nepodobá druhému; a přesto všechny krystalizují v kráse a čistotě podle téhož principu hexagonálně do šestiramenné hvězdy.<br /> <br /> Tyto z „dálného kosmu&quot; v průběhu zimy přicházející tvarové, resp. krystalotvorné síly mají pro vývoj půdy v následujícím roce trojí význam.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Bildung_der_Frostgare&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Vznik mrazové drobtovitosti půdy ====<br /> <br /> Vznik frostgare<br /> Důsledkem anomálie vody – při krystalizaci zvětšovat svůj objem a přitom se specificky odlehčovat – dochází v vodou nasycených vlásečnicových trhlinách, puklinách a pórech půdy k trhací síle. Ta je zvláště blahodárná tehdy, když po pozdní podzimní sklizni okopanin a při zamokřené půdě zanechá pluh rozmazanou, kohezně slisovanou ornici. Tehdy přichází ke slovu „Mistr Mráz&quot;, který uvede půdu zpět do drobivého stavu, jakého by zemědělec žádným nářadím nedosáhl. Mráz rozráží kohezní hmotu půdy v množství malých, ostrohrannných polygonálních drobtů – „frostgare&quot;. Protože tato struktura vzniká čistě fyzikální cestou, je nestabilní a při silném dešti se může snadno opět rozbředat. Přeje-li však zemědělci štěstí a zachová-li se frostgare až do časného jara, stabilizuje se biologickou cestou a zajišťuje – ještě dříve, než je v půdě jarní osev – jak se říká, polovinu sklizně.<br /> <br /> Přes zimu přebírá spolu s „Mistrem Mrazem&quot; sama příroda zpracování půdy. Lidská ruka spočívá. {{SE|209}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Entstehung_der_Tonmineralien_und_ihre_Neubildung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Vznik tonmineralů a jejich nová tvorba ====<br /> <br /> Jíl představuje směs různých tonmineralů i amorfních produktů zvětrávání, hydroxidů křemíku, hliníku, železa atd. Tyto hydroxidy jsou koloidní povahy, beztvaré – stav mezi pevným a kapalným, týž, který leží v základu veškerého procesuálního dění v živém. Plastičnost jílu pramení z jeho afinity k vodě, jakož i ze zčásti submikroskopické drobnosti krystalických tonmineralových lupínků, z bobtnavosti určitých druhů tonmineralů (*Montmorillonit* aj.) a z vysoké schopnosti půdních koloidů přijímat vodu. Voda nechává jíl bobtnát. Odvodnění vysycháním vytváří nejjemnější smrštěninové trhliny až hlubokými půdními prasklinami.<br /> <br /> Je-li dynamika jílu podstatně určována afinitou k vodě a v ní rozpuštěným solím, pak jsou to vzduch a teplo, které spolupůsobí rytmické kmitání tam a zpět mezi formou (tuhá kůra) a procesuální látkovou výměnou. Tento rytmus se projevuje zvláště v dynamice hydrátových obalů jílových částic. Při suchu (léto) se stahují a přibližují svou hustotou zemitě-pevnému. Při vlhku (zima) rozšiřují vodní obaly svůj objem. Jíl je tak nositelem rytmického součinnosti pevného, kapalného, plynného a tepla – a tím reprezentantem bytostného článku středu, „bránice&quot;, mezi metabolickým pólem nad zemí a hlavovým pólem pod zemí (srov. [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90).<br /> <br /> Strukturotvorné v jílu jsou tonmineraly; krystalizují hexagonálně v průsvitně tenkých lupíncích s plošným rozpětím menším než 0,002 mm. Štěpí se do takové submikroskopické tenkosti krystalových ploch, že tyto lze označit jako materializovanou ideu „roviny&quot; – která podle krystalotvorných formativních sil kosmu látkově rozvíjí krystalovou mřížku do plochy a ohraničuje se do šestihranné formy. Tonmineraly vděčí za vysokou dynamiku vázání a uvolňování látek rozšiřitelným mezivrstvám, ale zejména právě této dvojstrannosti svých v řazení za sebou téměř do bezedna se rozkládajících povrchů. Plošné rozpětí 1 g bobtnavého *Montmorilonitu* například činí 800 m².&lt;ref&gt;Willi Laatsch: *Dynamik der Mitteleuropäischen Mineralböden*, Dresden und Leipzig 1957, 280 S.&lt;/ref&gt; V rytmickém kmitání tam a zpět mezi krystalickou formou a vodně-substanciální {{SE|210}}<br /> <br /> dynamikou jsou to právě tonmineraly, které činí jíl nositelem úrodnosti v oblasti fyzicko-minerálního.<br /> <br /> Různé druhy tonmineralů vznikají trojím způsobem:<br /> <br /> * Fyzikálním zvětráváním slíd. Při tom se tvoří mimo jiné primární tonmineraly a jejich dalším chemickým rozkladem přeměny na sekundární tonmineraly.<br /> * Chemickým zvětráváním bazemi bohatých magmatitů a metamorfních hornin vznikají řady sekundárních tonmineralů až po úplný rozpad krystalových mřížek za vzniku výše zmíněných amorfních, koloidálních hydroxidů.<br /> * Novotvorba sekundárních tonmineralů syntézou koloidální hmoty hydroxidů křemíku a hliníku.<br /> <br /> Tato novotvorba je původním krystalizačním procesem, „zemí-stáváním&quot; z živého prvotního stavu koloidálně-vodního, položivé substance.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989, Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», S. 193.&lt;/ref&gt; Amorfní hmota půdních koloidů se znovu prostupuje formou. Látky se uspořádávají za vkládání kovových bází do přísné geometrie krystalové mřížky. Síly, které toto uspořádání způsobují, se obvykle hledají ve vlastnostech látek samých. Jak je ale možné, že určité krystaly – například křemen – vykazují geograficky závislý habitus, jiné – jako pyrit – mohou při shodném látkovém složení nabývat zcela odlišných modifikací krystalové podoby? Síly, které to způsobují, přicházejí z vně fyzicko-pozemského; jsou to zmíněné mimoprostorové a mimoč asové formativní síly z mimoplánárního kosmu, k jejichž projevení mají jednotlivé látkové prvky podle svých hmotně vázaných vlastností v prostoru a čase svůj vždy specifický vztah.<br /> <br /> Na skutečnost kosmického původu formujících, krystalotvorných sil upozorňuje Rudolf Steiner ve výše citovaných poukazech. Popisuje jejich působení jako zimní dění, jako něco, co uvádí zemi do krystalicky čistšího stavu až do jejích hlubin. Nabízí se spatřit zde souvislost tohoto působení formativních sil s přeměnou primárních na sekundární tonmineraly a zvláště s jejich novotvorbou z beztvarých stavů půdních koloidů. Týmž směrem míří i Willi Latsch (1905–1997),&lt;ref&gt;Willi Laatsch: Ebd., S. 47.&lt;/ref&gt; poukazující na to, že krystalové mřížky tonmineralů v půdě při nízkých teplotách {{SE|211}}<br /> <br /> vznikají (v zimě) a ve srovnání s krystalickými vyvřelinami vykazují nižší stupeň uspořádání krystalové mřížky.<br /> <br /> Lze tedy shrnout: Také z hlediska dynamiky zvětrávacích procesů v anorganické přírodě až po amorfní koloidní stavy, jakož i z hlediska dynamiky vzniku nových silikátových tonmineralů, označuje zima počátek vývoje půdy v ročním koloběhu.<br /> <br /> V zimě se půdy v rámci samozpracování zimními silami obnovují ve své fyzické konstituci.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Trägerschaft_und_Bewahrung_der_kosmischen_Formkräfte_im_Jahreslauf&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Nositelství a uchovávání kosmických formativních sil v ročním koloběhu ====<br /> <br /> Formativní síly, které v zimě dopadají, působí skrze látkovost země, a to tím silněji, čím přísnější zima je. K těmto krystalotvorným, strukturní čistotu vytvářejícím formativním silám stojí fyzicko-minerální příroda – zastoupená křemenem (kvarcem, silikáty), vápnem (bázemi bohatými horninami) a jílem – v různém vztahu. Křemen-křemík je v mírných a polárních pásmech téměř odolný vůči zvětrávání. Odráží formu-rozpouštějící sílu vody, kdežto vápenec ji přitahuje. Horský křišťál (křemen) je od přírody „krystalicky čistý&quot;; vápenec rozvíjí vlastní dynamiku odbourávání a opětovného budování; vyskytuje se v rozmanitých formách, v rozpětí od romboedricky v čistotě krystalizujícího kalcitu až po vodou prosycený sinterový vápenec. Křemen a vápenec tvoří v půdě a v horninách protiklady. Vápenec má vysokou affinitu k vodě. Tak jako je „dychtivě&quot; vnímavý pro formativní síly hvězdného nebe, tak je vnímavý i pro formující síly sluneční blízkosti planetárního obvodu, účinkující skrze živel vody – síly vyzařující z Merkuru, Venuše, zvláště ale z Měsíce. Poslední případ nastává na jaře v souvislosti s rozvinujícím se životem. V zimě naopak vápenec dychtivě nasává síly stálic, zatímco v sobě spočívající krystalicky čistý křemen je zpětně odráží. „Vápno vyžaduje vše, křemenné vyžaduje vlastně nic více \[…\] Křemenné je obecným vnějším smyslem v pozemském, vápenaté je obecnou vnější touhou v pozemském, a jíl oboje zprostředkovává.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 82f.&lt;/ref&gt; Jíl stojí vůči {{SE|212}}<br /> <br /> K čemu je křemen ještě blíže než k vápenci. To se ukazuje v silikáticky-krystalickém vrstvovém uspořádání jílových minerálů. Avšak jíl má schopnost – jakoby ve vyšší syntéze – kieselový a vápencový pól navzájem spojit. Jeho dynamika je dvojí: na jedné straně je povrch jílových částic obklopen hydratační obalem, na druhé straně může jíl mezi své krystalické vrstvy přijímat vodu. Přitom jsou ve vodě rozpuštěné, zejména bázické látky adsorpbovány na krystalických hraničních plochách, anebo se mohou z tohoto pouta znovu uvolnit výměnou za jiné. Hovoří-li se v půdoznalství o adsorpci či výměnné kapacitě půd, vztahují se tyto parametry vedle humusu především na jílové minerály. Ve světle výše řečeného je nasnadě, že zimními hvězdnými silami je ovlivňován jak krystalický stupeň uspořádání jílových minerálů, tak i stupeň uspořádání látek vázaných na hraniční a mezivrstevné plochy.<br /> <br /> Na druhé straně uchovává jíl tvarotvorné síly, které křemen zpět odráží a které si vápenec chce přisvojit, a ve věku vegetačního období je prostředkuje kořenům rostlin. Jíl je – prostřednictvím kořenů a v zákonech vzduchu a tepla rostoucím výhonkem – „podporovatelem kosmického vzestupného proudu&quot;.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 47.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tento pokyn ukazuje na proud solí a vodíku – Goethe mu říkal Erdsaft, zemní šťáva –, který ve stonkové ose probíhá xylémem uvnitř periferního kambia směrem vzhůru do listového patra. Tento formativní síly nesoucí proud je to, co rostlině pomáhá k fyzické výstavbě jejích substancí – bílkoviny, konstrukčních sacharidů atd. –, a tak celkově k smyslově vnímatelné podobě jejího typu.<br /> <br /> Fyzik a chemik od sebe látky odděluje podle jejich vlastností. Tyto vlastnosti jsou zpětně vedeny k silovému potenciálu – elektřině, magnetismu, jaderné síle –, který však charakterizuje jen fyzickou, zemí podmíněnou stránku látek. Rudolf Steiner si je v průběhu svého duchovního bádání této stránky plně vědom, avšak přidruzeně k ní zpřístupňuje druhou, kosmickou stránku látek, skrze niž se teprve odhaluje jejich ve fyzickém působné bytí. Fyzicko-silová povaha hmotného prvku – nebo kompozice takovýchto prvků, jakou je jílový minerál – osvědčuje se jako vztažný bod, zprostředkovatel a nositel sil specificky vyzařujících z kosmu: například sil tvarotvorných sil sféry stálic nebo sil životadárných éterických formativních sil {{SE|213}}<br /> <br /> slunce a planet. »Kosmický život« a »kosmický chemismus«&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 46.&lt;/ref&gt; se jakoby obsluhuje pozemských látek a sil, jak jsou přítomny v křemeni, vápenci a jílu v půdě, aby v tvarech rostlin plastizoval ven své praobraz, svůj typ.<br /> <br /> Pod výše uvedeným aspektem je krystalická povaha jílových minerálů spolu s látkami, které jsou k nim vázány podzemsky-pozemskými silami, v době zimy vystavena silovým záření nadpozemsky-kosmické povahy, která v organickém působí nositelem života a tvůrcem jeho tvarů. Tak lze výroky Rudolfa Steinera o jílu rozumět v tom smyslu, že jíl tyto tvarotvorné síly uchovává a v následující fázi růstu je zprostředkovává kořenům. Proudí vzhůru, tvarují rostlinnou podobu do obrazu jejího typu a skládají látky v plodech na nositele nährhaftigkeit.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Frühjahrsprozess_und_die_Bodenbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Jarní proces a zpracování půdy ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Im_Vorfrühling&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== V předjaří ====<br /> <br /> Dlouho předtím, než se nadzemní růst probouzí ze zimního klidu, rozhýbe se po několika dnech hřejivého slunce předjaří – zčásti již v únoru – překvapivě živý půdní život. Povrch půdy se vlivem vypařující se vody lehce zesvětlil, vzduch a teplo pronikají do pórů svrchní vrstvy půdy, čtyři živly se opět začínají prostupovat. Je to doba, kdy zemědělec přebírá režii nad [[Bodenentwicklung|vývojem půdy]] v průběhu roku a kdy ho přepadá netrpělivost, příliš brzy vyjet na pole s těžkými tažnými stroji. Aby se tomu vyhnul a udělal si jasný obraz o stavu půdy, sleze z vysokého traktoru, klekne si na pole, rukou a paží odsune svrchní vrstvu půdy stranou – a s údivem zjistí, kolik plevelů již vyklíčilo a dospělo do stádia niťovitých klíčků, jak se již hemží brouci, kolik kroužkovců, larev atd. je již na hledání potravy, především však, jak se díky činnosti mikrobů začíná [[Frostgare|frostgare]] zimy stabilizovat v drobtovité struktuře. Probíhá proces »[[Lebendverbauung|živého zabudování]]«.&lt;ref&gt;Günter Trolldenier: ''Bodenbiologie. Die Bodenorganismen im Haushalt der Natur'', Stuttgart 1982, 152 S.&lt;/ref&gt; {{SE|214}}<br /> <br /> Bakterie, propojené slizovitými látkami svých buněčných obalů do kolonií, tvoří mosty mezi půdními částicemi. Vznikají menší i větší dutiny, pórovitý objem se zvětšuje, výměna vzduchu a tepla v rytmu dne a noci se prohlubuje a půda se stává schopnou vstřebat i náhlé přívalové deště. Při bližším pohledu jsou však v hrubé brázdě hluboká místa brázd ještě tmavá, nasycená vodou; nebo se při podzimním vyrovnání pluhovým doběžníkem ukáže, že podorničí je příliš citlivé na tlak. Předčasné zpracování půdy – zpravidla příliš rané – zanechává v kolejích traktoru nevratné tlakové poškození: vývoj půdy pak stagnuje po zbytek roku. Jinak je tomu při práci s koňmi. Bodové tlakové stopy koňských kopyt se mikrobiálně záhy opět zahlazují.<br /> <br /> Zásada v předjaří zní: »Jak nejdříve to jde, vyjet na pole.« Tím se oní zmíněná netrpělivost stává pochopitelnou. Jde o to, vyrovnat pole, podpořit drobtovitou strukturu prostřednictvím prohřátí a provzdušnění půdy a připravit první klíčiště pro plevele. Tomuto účelu slouží první zpracování v průběhu roku – vláčení. Ve chemotechnickém zemědělství se stalo zbytečným díky nasazení herbicidů. Z úsporných důvodů a kvůli vysoké váze traktorů se pracovní kroky přípravy seťového lůžka kombinují přímo s výsevem. V biologicko-dynamickém zemědělství by tam, kde to počasí dovolí a kde je to jen trochu možné, vláčení a jeden nebo dva přejezdy bránami výsevu předcházet – aby plevele v jemném stádiu klíčku byly vyrvány a nechány uschnout. Zároveň jsou tím podněcovány drobtovitá struktura i látkové přeměny, přerušen kapilární vzlín vody a zimní vlhkost tak v půdě udržena.<br /> <br /> Vedle přípravy seťového lůžka pro jarní obilniny vyžaduje i ozim péče o půdu; ať již prolomením půdního škraloupu lehkou bránou nebo strigelem, ať přivalováním rostlin, aby kořenový systém po střídavých mrazech znovu získal kontakt s půdou.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Im_Frühjahr&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Na jaře ====<br /> <br /> Jarní procesy, které se nyní dostavují, mají být přiblíženy na příkladu jarního obilí. Po přípravných pracích předjaří přichází výsev. Semeno se klade do tmy země do hloubky několika centimetrů na mírně stlačenou podložku vytvořenou secím botem. To usnadňuje {{SE|215}}<br /> <br /> nabobtnání semene kapilárním vzlínem vody; ze stran a shora je výsev v jemnodrobtovité zemní přikrývce obklopen vzduchem a teplem. Klíčení semene je pochod, který nevyžaduje přítomnost živlu zemitě-pevného, tedy země, nýbrž živlů tepla, vzduchu a vody. To již svědčí o tom, že růst klíčivé rostliny odkazuje na evoluční stav, kdy země ještě nebyla zemí a rostlina byla ještě zrozena z vody. Tento stav se opakuje na počátku jejího stávání se zemskou rostlinou. Tento princip opakování dřívějších stavů formuloval Ernst Haeckel (1834–1919) v roce 1866 jako výsledek svých studií embryonálního vývoje u rostliny, živočicha a člověka jako «Biogenetické základní pravidlo», které říká: «Ontogeneze je opakováním fylogeneze»&lt;ref&gt;Ernst Haeckel: ''Generelle Morphologie'', Band II: ''Allgemeine Entwicklungsgeschichte der Organismen'', 1866/1906.&lt;/ref&gt;, nebo: «Individuální vývoj je opakováním vývoje kmene.» Rudolf Steiner toto poznání neomezuje pouze na stávání se Země a jejích přírodních říší, nýbrž rozšiřuje je na tři planetární stavy, které stávání se Země předcházely. Jsou popisovány jako «Satheni wa Khale» (s nímž vznikl živel čistého tepla), «Dyambu ra Khale» (s kondenzací části tepla v živel vzduchu) a «舊月亮紀» (s kondenzací části vzduchu v živel vody). Teprve ve čtvrtém planetárním stavu vznikl živel zemitě-pevného.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Na třetím evolučním stupni, «舊月亮紀», žilo rostlinné, utvářející se z vody, jako ještě málo diferencovaná živá masa. Na počátku vývoje Země se na vyšším stupni celkově opakuje stav Starého Měsíce právě tak jako oba předcházející evoluční stupně. Tím jak se rostlinný svět diferencuje v «zemsky zrozený», jak se do kořene, listu, stonku a květu začleňuje živel zemitého, stojí na počátku «individuálního vývoje» rostliny něžný, vodnatý klíček v opakování doby Starého Měsíce.<br /> <br /> Obilniny patří k travám a jako takové k jednoděložným. Semena se člení na klíček (embryo) a moučné těleso (endosperm). Obojí je od sebe odděleno jediným děložním listem, štítkem. Při klíčení nevystupuje děložní list na světlo, jak je to pravidlem u dvouděložných, a nezelená jako ony, nýbrž zůstává přichycen v půdě semenné slupky. Co se objevuje, je již špičatý první list. Klíčivá rostlina je rozvinutím toho, co na {{SE|216}}<br /> <br /> Orgánech již viditelně vytvořena v embryu.&lt;ref&gt;Wilhelm Troll, Karl Höhn: ''Allgemeine Botanik'', Stuttgart 1972, 994 S.&lt;/ref&gt; V embryu se zjevuje «kosmické [praobraz; doplněno autorem], které jako forma rostliny žije v semenu».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&lt;/ref&gt; Živné pletivo moučného tělesa, které z velké části vyplňuje objem semene, pochází z mateřské rostliny a je povahou i množstvím uzpůsobeno tak, že se rostlina může v opakování živě-vodnatého měsíčního stavu vyvinout jen do klíčivé rostliny, nikoli dále k vysoce diferencované, zemsky zrozené obilní rostlině. K tomu jsou zapotřebí dvě věci: zezelenání vzestupného stébla a listů v světle přítomnosti dopadajícího slunce a srůst kořene se zemí. Jak obecně u vyšších rostlin, tak i u obilnin vykazuje embryo v podélném řezu trojčlennou gestalt v zárodku předtvořenou — kořenový pól, výhonkový pól s vegetačním bodem a, tvořící střed, klíčový uzel, jenž v sobě skrývá sílu k vzpřímení.<br /> <br /> S bobtnáním semene a při odpovídajícím oteplení půdy nastupují v živném pletivu rozkladné procesy. Jako první začínají růst klíčové kořeny — u pšenice tři, u ovsa čtyři. Ty jsou ve stadiu klíčivé rostliny ještě bez kořenových vlásků; jsou to výchlipky buněk kořenové pokožky. Proto jsou plevele nejsnáze vyhnatelné bránami a strigelem, dokud je ještě nevidíme. Teprve se zezelenáním prvních listů, a tím i stimulací vlastního metabolismu, vstupují klíčové kořeny přes kořenové vlásky do těsného vztahu s půdou. Formují se vodivé svazky *hlívce* (asimiláty) a *xylému* (voda, soli). Kořenové vlásky, nyní hustě seřazené — až 100 na mm délky kořene&lt;ref&gt;Gerhard Geisler: ''Pflanzenbau'', Berlin-Hamburg 1988, 2. Aufl., S. 132.&lt;/ref&gt; — srostlé s jílovými a humusovými částicemi, osídlují v mládí nejprve s určitým odstupem od vrcholu kořene celou délku klíčových kořenů. Vytáhne-li se ovesná nebo na podzim žitná rostlina v jednolistém stadiu opatrně z půdy, přilnou na kořeni hroudky jako malé klobásy. Teprve svými kolmo do hlubin mířícími a větvenými kořeny a kolmo ke slunci vzestupným výhonkem opouští rostlina své měsíčně vodnaté klíčivé stadium a stává se obrazem vztahu Země a přítomně působícího kosmu. {{SE|217}}<br /> <br /> Klíček vyrůstá ze zemských látek a ze sil kosmu, které mu mateřská rostlina předala skrze moučné pletivo semene. Tento zdroj je s dokončením klíčivé rostliny vyčerpán. Jaký zdroj musí být nyní nově otevřen? Jaké živné pletivo nastoupí na místo spotřebovaného? Musí být, podobně jako ono, produktem minulých životních procesů. Je to humus, jenž vzniká přeměnou všeho toho, co zanechaly rostliny jako zbytky — vyjma toho, co vstoupilo do tvorby semen. Jak si ale může vyvinutá klíčivá rostlina tento nový zdroj výživy, ať výživný humus nebo vyzrálý trvalý humus, otevřít? Zde přichází v úvahu především tvorba vláknových neboli korunových kořenů. Na jaře vyrůstají z nejspodnějších jednoho až dvou uzlů a s přibývajícím odnožováním se množí. V porovnání s primárními klíčovými kořeny jsou vláknové kořeny sekundárními útvary. Rostou blízko povrchu a tvoří kořenový věnec, jenž v nejjemnějším větvení prostupuje ornicí. Vlastní rozrušování humusu se ale děje prostřednictvím zmíněných kořenových vlásků, jejichž osazením na klíčových i vláknových kořenech se kořenový povrch mnohonásobně zvětší. Skrze kořenové vlásky vstupuje rašící rostlina do přímého spojení s okolní půdou.<br /> <br /> Kořenové vlásky vylučují část asimilátů vytvořených v listech — cukry, bílkovinné slizové látky, fermenty, organické kyseliny — jež jsou perifernímproud *floému* sváděny dolů do kořenů. V protisměru přijímají minerální soli a vodu, která se svým látkových nákladem proti tíži prochází vodivým pletivem *xylému* do asimilujících orgánů nadzemního výhonku.<br /> <br /> Svými kořenovými výměšky se zdá rostlina být vědrem bez dna — zbytečná ztráta? Pravý opak je pravdou. Na jaře rozšiřuje svou «životní organizaci» do půdního prostoru prostoupeného kořeny a přebírá řízení nad nesčetnou armádou mikrobů. Kořenové výměšky vyvracejí jednostranný názor, že půda živí rostliny a ty jsou jen pasivními příjemkyněmi. Na jaře naopak rostliny ve značném rozsahu vlastní aktivitou živí půdu a spouštějí v ní procesy, jimiž si přisvojují úrodnost půdy. Je to dění stejně subtilní jako nepřehledně složité, ovládané životním tělem rostlin, v souladu s potřebami jejich postupujících růstových stavů.<br /> <br /> Kořenové výměšky živí, aktivují a řídí mikrobní činnost, budují v kořenové oblasti — v závislosti na druhu hostitelské rostliny — {{SE|218}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 12, S. 218.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 12: Winter- und Frühjahrsprozesse im Boden. Die Hautbearbeitung im Frühjahr.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> specifických životních společenství (symbióz) s bakteriemi a houbami a prostřednictvím účinných látek zvyšují rychlost rozmnožování bakterií v půdním prostoru blízkém kořenům, v rhizosféře, padesát- až stonásobně.&lt;ref&gt;Wilhelm Troll, Karl Höhn: ''Allgemeine Botanik'', Stuttgart 1972, S. 499.&lt;/ref&gt; Kyselé výměšky (kyselina uhličitá, kyselina jablečná) navíc přispívají k rozkladu minerálů.<br /> <br /> Řízený životní organizací rostliny rozšiřující se do rhizosféry se rozbíhá vlastní jarní proces — mikrobiální rozklad humusu až po úplnou mineralizaci (Obrázek 12).<br /> <br /> Život uchovaný ve hmotném složení zralého humusu se nyní přeměňuje v život heterotrofních organismů ve tmě země — nespočetných bakterií, prvoků a hub, jež se, srovnatelně se střevním trávením, samy v umírání rozpadají na své látkové složky a tyto pak přecházejí v podobě solí do roztoku v půdní vodě. Je to vegetativní růst porostu na jaře, který prostřednictvím procesu «trávení půdní úrodnosti» vede toto dění a tím také správnou míru uvolňovaných minerálních solí, zejména dusíku. Tyto jsou současně s vylučováním asimilátů, v protisměru k němu, adsorbovány kořenovými vlásky. {{SE|219}}<br /> <br /> Zatímco v zimě převládalo ryze fyzické dění — oddělování živlů, odumírání vnějšího organického života provázené procesy zhutňování a krystalizace —, na jaře je tomu tak s největším, vnějším rozvinutím života, pod zemí i nad ní. Toto k budoucnosti směřující dění však spotřebovává půdní úrodnost. Tato spotřeba vychází z rozkladu nositele minulého života — humusu. Jako náleží endosperm k semeni a ve vzcházení odumírá do tvorby klíční rostliny, tak je živné pletivo humusu klíčným základem, z něhož, pod vyzařujícími silami kosmu, může se nynější život rostliny až po tvorbu plodů pozemsky vytvářet.<br /> <br /> Takto mohou vyrůstající osety na jaře tuto přeměnu odumřelého v nový život tím aktivněji uskutečnit, čím úrodnější je půda a čím více se střídají sluneční svit a déšť, provzdušnění a prohřívání půdy.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Krustenbildung_und_Hautbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Tvorba krusty a zpracování kůže půdy ====<br /> <br /> Pod exogenními vlivy látkově-výměnného pólu nad zemí podléhá dynamika půdních procesů na jaře silným výkyvům, které zemědělce vyzývají k přesnému pozorování, zkoumavému myšlení a duchapřítomnému jednání. Pokud jde o obdělávání půdy, jde nyní o to, aby se vedle včasného potlačení růstu plevele vyrovnávaly jednostrannosti způsobené počasím ve prospěch srůstání půdy a rostliny. Jde o rozbíjení škraloupu. Tvorba škraloupu nastává po každém silnějším dešti; musí se až do sloupkování obilí stále znovu rozbíjet. Toto pro jaro typické rýhavé „ošetřování kůže půdy“ branami, prutovými branami či motykou se musí dít co nejrázněji: Každá tvorba škraloupu půdu uzavírá, omezuje nebo dokonce znemožňuje dýchání půdy, příjem kyslíku – nezbytného pro aerobní, rostlinný a živočišný život v půdě – a také odevzdávání kyseliny uhličité, kterou zčásti vylučují kořeny rostlin a zčásti se uvolňuje při mikrobiálním odbourávání humusu. Tvorba škraloupu znamená hromadění kyseliny uhličité v půdě. To působí jako jed, který brzdí jemné vzájemné působení kořenových výměšků a mikrobiální činnosti, a tím i dynamiku odbourávání humusu. Ošetřování kůže půdy tedy na jedné straně znamená aktivně odbourávat půdní úrodnost – občas lze pozorovat, jak pole oseté letním obilím {{SE|220}}<br /> <br /> vykazuje na včas vláčené části rychlejší růst než na části neobdělané –, na druhé straně vláčení prutovými branami pomáhá, aby oxid uhličitý, který je těžší než vzduch, mohl unikat z otevřených pórů, zejména když přes pole fouká vítr a sacím účinkem ho z půdy vytahuje. Hromadí se v přízemní vrstvě vzduchu, tedy tam, kde ho vdechují listy a kde se stává stavitelem kostry podoby rostliny.<br /> <br /> U obilí ukončuje sloupkování ošetřování kůže půdy. U okopanin a polních zeleninových kultur sahá až do časného léta. Vyžadují, jako například brambory, nepřetržité vláčení prutovými branami, přihrnování a okopávání, dokud se řádky nezapojí. Hluboký zásah do půdy na jaře frézou, kypřičem (gruberem) nebo dokonce pluhem musí být přesně promyšlen a zvážen s ohledem na jeho následky. Zpravidla znamená nejprve turbulentní ztrátu půdní úrodnosti, kterou čerstvě zaseté rostliny nemohou řídit ani využít. Nutnost takového hlubšího zpracování půdy nastává v polním hospodářství po zimní meziplodině, při škodách způsobených vyzimováním a při nuceném potírání pýru. Následkem tohoto nevhodně načasovaného hlubšího zásahu je úbytek humusu a ztráta zimní vláhy, což často vede k nutnosti zavlažování. V zahradnictví panuje v tomto ohledu zvláštní situace. V důsledku střídání po sobě jdoucích kultur se musí půda bez ohledu na roční období pro nový výsev zpracovávat hlouběji a kvůli rychlému vývoji kultur plodících ve vegetativní fázi se musí po celý rok udržovat ve stavu spíše jarním. Následkem je proto nevyhnutelně vyšší obrat humusu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Sommerprozess_und_die_Bodenbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Letní proces a zpracování půdy ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stoppelsturz,_Mulchbearbeitung,_Humusaufbau_und_die_Tätigkeit_der_Bodentierwelt&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Podmítka, mulčovací zpracování, budování humusu a činnost půdních živočichů ====<br /> <br /> V době květu obilí, kolem poloviny června, dosahuje tvorba kořenů a s ní i kyprost půdy svého vrcholu. Až do té doby půda ještě pruží pod nohama. Po odkvětu odumírají první [[Wurzel|kořeny]], stejně tak postupně odspodu nahoru i první listy. Sluneční paprsky pronikají až k zemi, a čím více se blíží zralost, tím více se půda stává tvrdou a suchou. Je to doba, kdy okopaniny {{SE|221}}<br /> <br /> zapojují řádky; ve stínu listové klenby se udržuje půdní vlhkost a s ní i živost kypré půdy.<br /> <br /> Ačkoli množství srážek v létě zpravidla v důsledku přívalových dešťů při bouřkách dosahuje ročního maxima, většinou se stejně rychle odpaří, případně se v závislosti na stavu struktury půdy ztratí povrchovým odtokem. K tomu dochází zpravidla v porostech kukuřice, a to již na mírně svažitých pozemcích. Zatímco v zimě jsme měli v půdě nasycení vodou a chlad, v létě jsou póry naplněny vzduchem a teplem. S nástupem sucha se snižuje rozkladná činnost mikrobů v půdě. Místo toho nyní scénu ovládá svět půdních živočichů. Byla-li v zimě procesní převaha fyzického, na jaře étericky-živého, pak v létě je to převaha duševně-astrálního. Činností půdních živočichů žijících ve vzduchu a teple probíhají procesy zvnitřňování, astralizace. Zatímco v pokročilém jaru se půdní živočichové svou rytím a hrabáním a zanecháváním exkrementů podstatně podíleli na vytváření hrubě porézní kypré půdy a jejího systému chodbiček, od léta k podzimu se jejich funkce postupně mění. Nyní nacházejí hojnost potravy v odumírající organické hmotě, především v prokořeněné svrchní vrstvě půdy, a starají se o to, aby tento «výživný humus» byl průchodem jejich trávicím traktem přeměněn na trvalé formy humusu. To, co se na jaře odbouralo z humusu ve prospěch vegetativního růstu rostlin, se obnovuje díky humusotvorné činnosti půdních živočichů, a to především od vrcholného léta ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222). Tento proces tvorby humusu probíhá časově polárně k procesu krystalizace během zimy a odehrává se v temnotě země. V důsledku toho musí být všechny rostlinné zbytky vzestupné části roku zapracovány do půdy v sestupné části roku. To se děje pracovním postupem, který organické zbytky na povrchu půdy, jako jsou strniště, zbytky slámy a mlácení, plevele, vmíchává do vrstvy kypré půdy. Toto «mulčovací zpracování» zasahuje hlouběji než jarní povrchové ošetřování kůže půdy, ale v ideálním případě ne hlouběji, než sahá vrstva kypré půdy vytvořená na jaře (cca 8–10 cm). Je-li tato vrstva plně vyzrálá, zanechává po zpracování jemně drobivou vrstvu, která přerušuje kapilární vzestup vody, chrání tak před dalším odpařováním, přijímá přívalové deště a vytváří lůžko pro výdrol a semena plevelů (Obrázek 13, s. 222). {{SE|222}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 13, S. 222.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 13: Sommer- und Herbstprozesse im Boden und deren Lenkung durch Mulch- und Tiefenbearbeitung.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Letní proces tvorby humusu podporuje mulčování tím, že navzdory silnému slunečnímu záření, teplu a převládajícímu suchu umožňuje půdním živočichům vhodné životní podmínky. To si ukážeme na příkladu podmítky strniště po sklizni obilí a na činnosti žížal. Po odklizení slámy se musí neprodleně provést podmítka strniště. V dobách před nástupem sklizně kombajnem (1950/60) se obilí sklízelo ve žluté zralosti do snopů, stavělo se do panáků k dozrání a dosušení, ukládalo se do stodoly a zpravidla se mlátilo v zimě. Přednost tohoto sklizňového postupu spočívala v následujícím:<br /> <br /> * Podmítka strniště o cca 14 dní dříve ve srovnání s plnou zralostí nutnou pro sklizeň kombajnem.<br /> * Zachování kyprosti půdy.<br /> * Ochrana před vysycháním a v ideálním případě dřívější setí meziplodiny.<br /> * Oddělený sběr plev. S bylinnými přísadami jsou vhodným dietetikem pro dojnice v zimním krmení.<br /> * Nevypadaná semena plevelů se dostanou se slámou z pole a mohou být použita při «spalování semen», což je postup,<br /> {{SE|223}}<br /> <br /> který doporučuje Rudolf Steiner&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 155.&lt;/ref&gt; k potlačení rozmnožování plevelů.<br /> <br /> * Ztráty při sklizni byly sice o něco vyšší, ale prospívaly volně žijící zvěři, především ptactvu.<br /> <br /> Vysoké umění letního zpracování strniště s koňským potahem spočívalo v tom, že podmítací pluh následoval bezprostředně za sečením samovazem, takže snopy padaly již na podmítnuté strniště. Sklizeň kombajnem jako technologicky nejelegantnější a nejefektivnější sklizňový postup pak brzy zvítězila. Toto vítězství šlo na úkor dřívějšího zpracování půdy šetřícího její kyprost a zásadně změnilo chod hospodářství.<br /> <br /> Mulčovací zpracování sice ničí narostlou letní kyprost půdy, ale zároveň mísí zbytky strniště a plevelů s kořenovou hmotou kypré, drobivé půdy. V tom nachází svět půdních živočichů, především žížaly, ideální podmínky, které potřebuje k rozvinutí své činnosti. Jsou to:<br /> <br /> * jemně rozptýlená nabídka potravy z odumřelých rostlinných zbytků,<br /> * jemně drobivá kyprá vrstva, kterou se žížaly mohou protlačovat všemi směry půdou,<br /> * intenzivní provzdušnění půdy a tím i zásobování kyslíkem,<br /> * tma pro světloplaché půdní živočichy,<br /> * dostatečná vlhkost: Voda kapilárně vzlínající z nezpracovaného podloží se odpařuje na spodní hranici mulčovací vrstvy a při nočním ochlazení se tam sráží jako rosa.<br /> <br /> Jsou-li tyto podmínky zajištěny, jsou žížaly (''Lumbricidae'') lákány ze hlubších zón půdy svými chodbičkami nahoru do mulčovací vrstvy, kde svou blahodárnou trávicí činností přeměňují výživný humus na trvalý humus. Bylo-li na jaře jakési vychlípení, zvnějšnění života kořene a jeho srůstání se zemí, tvořící exogenní symbiózy, pak v těle mimo jiné žížaly se jedná o vchlípení života, proces zvnitřnění. V prvním případě se humus odbourává, tj. život v něm uchovaný se v bakteriálně-symbiotické činnosti přeměňuje ve prospěch vegetativního růstu. V případě vchlípení je současný život prostřednictvím endogenní symbiózy pod režií {{SE|224}}<br /> <br /> duševní neboli astrální organizace přetvářen v uchovávající život nově se tvořících jílovito-humusových komplexů, což je děj, který probíhá převážně v období léta a podzimu. Tato nová tvorba látek v hospodaření přírody podněcuje k následujícím otázkám: Dokáží žížaly ve svém trávicím traktu zpracovat ony tvarotvorné síly, které z «nejvzdálenějšího kosmu» vyzařují skrze křemen, vápno a jíl, ještě zemitěji než rostliny, které se formují do své podoby? Jsou to tyto tvarotvorné síly, které spojují navzájem polární zemské látky, krystalický jíl a zbytky obecně rostlinného, ve vyšší jednotu, v jílovito-humusový komplex? A je to toto spojení minerálních a rostlinných látek oduševnělou činností žížal, které vytváří to, co se běžně nazývá matečnou půdou? Tato zvláštní schopnost žížaly platí jistě v různé míře i pro jiné druhy červů a pro živočichy, kteří žijí v půdě ve stadiu larvy ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtbildung_und_Reifung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Tvorba plodů a zrání ====<br /> <br /> Od časného léta se vegetativní růstové dění přesouvá do vyrůstání, substanciální výplně a formování plodů. Zpočátku jsou plody ještě zelené a asimilují na slunečním světle. Plod přibývá na objemu. Asimiláty, které až do doby kvetení zčásti sloužily vegetativnímu růstu, zčásti skrze kořen výživě půdního života, se kupí v praskajícím se plnícím plodu. Pochod zrání se uskutečňuje jak jako proces vnitřního působení, tak jako proces vnějšího působení.<br /> <br /> Vnější působení se projevuje v proměně ze zeleně na barevnou nádheru podobnou kvítku, dále v pronikavých vůních a v orosené průsvitné slupce jako přidechnuté zvenčí. Jsou to zjevné formy působení aktuálního slunečního záření a do něj vetknutých záření nadslunečních planet. Tak Mars způsobuje zbarvení červené, Jupiter bílé a žluté a Saturn modré.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 55.&lt;/ref&gt; V kterýchkoliv orgánech rostliny se proud šťáv ke vzpružující fruktifikaci zastaví — tedy kde vegetativní růst ustane nebo docela skončí — působí shora dolů kvetební impuls, přímé působení Slunce, podporované planetami od Slunce vzdálenými. Vnější zbarvení plodu pokračuje s postupující zralostí v obvykle jiných, méně intenzivních {{SE|225}}<br /> <br /> barevných tónech směrem dovnitř. Co tak rostlina jako čistě živoucí bytost jen zvenčí jako vyšší působení sil duševně-astrálního obklopuje a jemně se dotýká, to v dozrávajícím plodu do něj proniká hlouběji. Léčivé působení léčivých bylin spočívá právě na tomto pochodu a u zvlášť ustrojených planě rostoucích rostlin, např. rulíku zlomocného, ''Atropa belladonna'', může tento vést až k smrtonosnému tvoření jedu. U potravních rostlin se lidem v pradávné době pěstování rostlin, před třetím předkřesťanským tisíciletím, podařilo tento do života rostliny hlouběji pronikající astralizační proces ušlechtit k výživnosti.<br /> <br /> Při tvorbě humusu z rozmanitosti barevných a tvarově pestrých organických zbytků se rovněž uskutečňuje zrání k jakési organicko-minerální plodině — ke zmíněnému jílovohuminovému komplexu. Tato «plodina» je skrz naskrz černá, obraz toho, co bylo v praperských dobách jako «temnota» (zemský pól) postaveno naproti «světlu» (kosmický pól). V humusu je to Všeobecně-Rostlinné, které se zcela stalo «zemí»: humus «je konečným produktem zemitého se zemitým».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Notizen im Anhang, S. 274.&lt;/ref&gt; «Kosmické horniny, to křemičité přijímá světlo do země a přivádí je k působení v zemitém», humus nikoliv. Je to «bezsvětelné působení», které humus «vytváří».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 59.&lt;/ref&gt; Tento pokyn poukazuje mimo jiné na rozklad a výstavbu humusu probíhající ve tmě půdy skrze heterotrofní, bakteriálně-rostlinný život.<br /> <br /> Rostlina roste s kořenem, stonkem, listem a květem až k plodu a semenné zralosti především z «bezprostředního spolužití» s klasickými živly «země a vody».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 15. Juni 1924, S. 192.&lt;/ref&gt; Tyto ji zprostředkovávají jakési vnitřní působení, jež se projevuje v «zemní šťávě» (''Xylem'') proudící vzhůru v ose Země–Slunce. V ní proudí vzhůru — pojaté éterickou organizací rostliny — rozpuštěné látky země a «tvarotvorné síly» sféry stálic a slučují se s tepelnými a světelnými silami Slunce a planet za vzniku látkových kompozic vlastních každému druhu rostlin (bílkoviny, sacharidy, tuky, oleje, aromata, vitamíny atd.). Je to živoucí dění zaměřené na celek, řízené četnými enzymy. Tato silová útvarová uskupení vedou na cestě k plné zralosti ke vzniku stále nových, od stupně ke stupni komplexněji se strukturujících látkových kompozic. Nezralost plodu je vyznačena tím, že enzymatická aktivita ještě není {{SE|226}}<br /> <br /> uzavřena a jsou dále vytvářeny organické sloučeniny charakteristické pro určité vývojové stadium v procesu zrání. Tak se v tržních plodech, které navenek vypadají zrale, nalézají zhusta skupiny látek, jež vykazují fyziologickou nezralost, jako např. dehydroaskorbová kyselina (fyziologický předstupeň askorbové kyseliny, vitamínu C) nebo nízkomolekulární předstupně k tvorbě bílkovin (jako jsou dusičnany, volné aminokyseliny, amidy atd.).&lt;ref&gt;Manfred Klett: ''Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung'', Inst. f. Biol.-Dyn. Forschung, Darmstadt 1968.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Johannes Klein: ''Der Einfluss verschiedener Düngearten in gestaffelter Dosierung auf Qualität und Haltbarkeit pflanzlicher Produkte'', Inst. f. Biol.-Dyn. Forschung, Darmstadt 1968.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Přesněji vzato, při dnešní masové výrobě se fenomén fyziologické nezralosti vyskytuje takřka obecně pro všechny skupiny látek. Teprve když fyziologické procesy přijdou k odpočinku — tedy když enzymatická aktivita přestane — je dosaženo stadia plné zralosti a tím výživově-fyziologického optima tvorby kvality. Teprve ve fyziologické plné zralosti požíváme potravní plod, v němž kosmicko-zemské «vnější působení» a kosmicko-zemské «vnitřní působení» vstupují do dokonalé syntézy. Tato dokonalost nebývá pravidlem dosažena. «Vnější působení» předstírá plnou zralost, aktivita «vnitřního působení» oproti tomu nenachází konce. Tento takto derangovaný metabolismus vede k nedostatečné trvanlivosti&lt;ref&gt;Ilias Samaras: ''Nachernteverhalten unterschiedlich gedüngter Gemüsearten mit besonderer Berücksichtigung physiologischer und mikrobieller Parameter'', Dissertation, Gießen 1977.&lt;/ref&gt; a dává podnět ke znepokojení, zda v tom nespatřovat podstatnou příčinu chronických onemocnění. Důvody postupného snižování výživné hodnoty jsou:<br /> <br /> * Globální dostupnost: Sklizeň v nezralém stavu, chlazení na světových přepravních trasách — poté uměle indukované dozrávání, např. banány.<br /> * Dusíkaté hnojení (srov. kap. Hnojení): Od základu narušený či hypertrofický metabolismus rostlin. Ty chtějí stále dál růst.<br /> * Monokultura: Je umožněna všemi druhy genové techniky (GMO), svévolným zásahem do genomu, který je fyzickým stínem praobce rostlin, a také plošným nasazením životu nepřátelských pesticidů, herbicidů a dalších regulátorů růstu.<br /> <br /> Pojmová tvorba k otázce kvality potravin spočívá na materialistickém pojetí života. Vedle genetiky zůstala tato tvorba v podstatě u kvantitativní látková analytiky a dovedla k pojmu «látkové ekvivalence», která v živém neexistuje. «Více nebo méně» určité skupiny látek říká v nejlepším případě teprve {{SE|227}}<br /> <br /> něco, když je do úvahy vzat i časový faktor. K tomuto cíli musí být stadia zralosti analyticky sledována. Pokud se ve vyzrálém produktu nalézají skupiny látek, jež jsou ukazateli stadií nezralosti, musí být výsledek hodnocen záporně. Tímto způsobem může i kvantitativní analýza přispět k výpovědi o kvalitě. To ovšem vyžaduje značný analytický náklad a přesahuje nákladový rámec pro rutinní šetření.<br /> <br /> Podstatné rozšíření tvorby úsudku ohledně vyzrálosti a kvality potravin umožňují «Bildschaffende Methoden» (zobrazovací metody)&lt;ref&gt;Herbert Koepf, Bo D. Petterson, Wolfgang Schaumann: ''Biologische Landwirtschaft'', Stuttgart 1980, 303 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Wilfried Kamphausen: «Qualität im biologisch-dynamischen Obstbau», in: Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft'', Dornach 2007, 377 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Paul Doesburg et al.: «Standardisation and performance of a visual Gestalt evaluation of biocrystallisation patterns reflecting ripening and decomposition processes in food samples». ''Biological Agriculture &amp; Horticulture: An International Journal for sustainable Production Systems'', 2014, S. 1–18.&lt;/ref&gt; jako krystalace chloridu měďnatého, stoupavý obraz a chromatogram na kruhovém filtru. Pravda o hodnotě potravního výrobku se nejblíže přibližuje úsudku toho, skrz jehož ducha, srdce a ruce vzniká. Duch budiž řečeno: stálé úsilí o poznání toho, co v kosmu a zemi vládne a žije a co se v tomto velkém poli napětí co do sil a látek jako fyzický odraz duchovního praobce formuje.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Geräte_zur_sommerlichen_Mulchbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Nářadí pro letní mulčování ====<br /> <br /> Jestliže na jaře sloužily ke krustenbrechung nástroje jako brány, plečka a motyky, pak v postvýsledkové době léta nastupují takové, které mají svrchní půdu mělce kypřit a mísit s rostlinnými zbytky. Podle mocnosti drobtovité gareschicht dosahuje hloubka zpracování půdy 8 až 12 cm ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222). Rozmanitost nástrojů svědčí o tom, že zjevně žádný z nich plně neodpovídá všem požadovaným nárokům mulčování. Klasickým nástrojem podmítky byl a svou funkcí jím stále ještě mohl být loupací pluh: Plně prokrajuje spodek, mělce obrací a úzce krojí — ve střižném rozrývání a drobtovitě-sypném ukládání zralosti půdy má dobrý promísicí efekt. Při dnešních požadovaných velkých záběrových šířkách loupacích pluhů a stopách tlaku kombajnů sahajících většinou až ke spodku gareschicht je čistá loupací práce stěží {{SE|228}}<br /> <br /> ještě proveditelná. Na místo loupacího pluhu nastoupila v padesátých a šedesátých letech 20. století na krátkou dobu fréza. Měla být spasitelkou. Hřídel osazená sekacími noži se otáčí, poháněná vývodovým hřídelem, bije do půdy, vzdouvá ji a ukládá výtečně promíchanou. Závažné negativní průvodní jevy — tvorba skluzkové podrážky, uzavírání žížalích chodeb, sekání žížal, ztráta zralosti půdy zabahnění při přívalových deštích, vysoké opotřebení a energetická náročnost — vedly (s výjimkou zahradnictví) k jejímu brzkému zmizení. Jiným nástrojům poháněným vývodovým hřídelem, např. s dopředu kypřícími radličkami, byl rovněž přisouzen jen omezený úspěch. Dnes běžné postupy tvoří pestrou variaci nástrojů pro podmítku s kypřením půdy, vesměs s mírným promísicím účinkem. Loupacímu pluhu se nejvíce blíží talířová brána s hloubkou zpracování cca 5 cm. Lpí na ní nevýhoda, že prokrajuje a rozptyluje oddenky pýru, a tím přispívá k jeho množení. Tuto nevýhodu vynahrazuje úzkosečný, mnohozubý kypřič tím, že oddenky vytrhává a vynáší na povrch, takže je lze snáze vybrančovat. Jeho velkou nevýhodou však je, že nedostatečně mísí a gareschicht nepodkrojuje v celé šíři. Pcháč a šťovík mu příliš neodolávají. Kypřiče s odpovídajícími kombinacemi nástrojů mohou v tomto směru napomoci.<br /> <br /> Často vyslovovaná téze k podmítce — «flach mischen und tief lockern» («mělce mísit a hluboce kypřit») — nemůže platit takto obecně. Hlubší kypření celého vrstevného paketu přerušuje kapilární vzestup vody, urychluje vysychání a tím i činnost půdních živočichů. Hloubkové kypření může v zhutněné půdě působit blahodárně tehdy, když se pracuje úzkými radličkami při větších roztečích zubů (cca 50 cm).<br /> <br /> Koneckonců platí: Všechny nástroje zpracování půdy jsou nástrojem — jako kladivo a dláto v ruce sochaře. Nikoli jimi samými vzniká umělecké dílo, nýbrž skrze ně vedoucím, vnímajícím a myslícím duchem člověka.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Herbstprozess_und_die_Bodenbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Podzimní proces a zpracování půdy ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Reifen,_Verwandeln,_Sterben&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zrání, proměna, umírání ====<br /> <br /> Ve dnech vrcholného léta, hluboko do září, dává o sobě podzim vědět čím dál zřetelněji. V chladnoucích nocích konce srpna {{SE|229}}<br /> <br /> opět přibývá rosy, ranní mlhy stoupají a vyplňují údolí. Ohlašuje se nové roční dění, jehož podoby stojí v polárním protikladu k jaru. Zatímco na jaře proudí síly země do vnějšího okruhu a s sebou jako by nesou rostliny pnoucí se vzhůru – země tedy vydává, co v zimním klidu chovala v sobě –, v létě se vše vylévá v bohatství tvarů a barev a do tvorby výživných plodů, aby se na podzim v jediném velkém nádechovém tahu navráti zpět k zemi.&lt;ref&gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: ''Der Jahreskreislauf als Atmungsvorgang der Erde und die vier großen Festeszeiten'', GA 223, Dornach 1990.&lt;/ref&gt; Pravá podzimní nálada se rozehřívá kolem Michala koncem září a často se táhne v teplých, zlatých dnech až do října. Na povrchu čerstvě vyseté podzimní setby se náhle zaableskne stříbrný lesk pavučin utkaných přes celou šíři pole; nastává «babí léto»! Je to čas, kdy posledním plodinám – krmné řepě a cukrovce, zelí, mrkvi a dalším – se pole vyprazdňuje. Pro tyto pozdní okopaniny znamenají zlaté, sluncem prodchnuté říjnové dny ještě vydatný přírůstek výnosu a především nejvyšší stupeň tvorby kvality v plné zralosti. Totéž platí pro pozdně dozrávající druhy ovoce i pro vinnou révu. Je to také čas, kdy dřevnatějící stromy a keře – ať v sadech, živých plotech a polních hájcích, nebo v lesích – ještě jednou «rozkvétají» v listech zemitým leskem, než po prvním mrazu v ranním slunci tu jeden, onde druhý list bezhlasně splyne k zemi, nebo než listopadové vichry naráz vymetou větve do holá.<br /> <br /> Podzim je čas dovršení zrání a velkého tichého umírání. Co před chvílí ještě nechávalo strom a keř zářit v zeleni listí, nyní to leží větrem zafouknuto na zemi, vydáno napospas tlení.<br /> <br /> Týž proces proměny, přechod do trvalých forem a umírání, zachvacuje svět živočichů. Každý podzim to znovu překvapí: najednou jsou vlaštovky pryč, s nimi i jiné druhy ptáků na velikém tahu na jih; po cestních mezích již žádný motýl nevzlétne a žádný nekepří jako bloudivý květ nad obilními lány. Živé bzučení a šumění hmyzu je u konce. Kam zmizeli? Tu ještě poslední návštěva u kvítku, pak kladení vajíček na chráněném místě pod kůrou stromů, ve skulinách a dutinách, {{SE|230}}<br /> <br /> nebo přezimování ve stadiu kukly, nebo dokonce jako imago u společensky žijícího hmyzu, jakým je včelí roj. V půdě přechází jednobuněčný bakteriální život do trvalých forem, houbový život tvoří spory. Strom, keř, bylina a tráva tvoří semena, půdní hmyz klade vajíčka, žížaly se stahují do dutinkových prostor hlubších půdních vrstev. Bohatství zjevů raného podzimu chudne před očima a nakonec vtiskuje krajinnému obrazu svou pečeť tuhé, jako odumřelé větvoví stromů a keřů. Jediné, co při tomto umírání poskytuje vnímavému pohledu ještě naději na přetrvávající působení života, je trpká stálezelená jehlantí, ještě syté zelení luk a pastvin a jemné zelení podzimní setby.<br /> <br /> Co na podzim zaniká, jsou formy, které získaly svůj ročně specifický ráz prostřednictvím kosmicko-pozemského spolupůsobení látek a sil ve vzestupném roce. Již ve vadnutí květu se étérické, obrazotvorné živé, odděluje od toho, co se podle duchovního praobraz rostliny astrálně zformovalo. V tvorbě semen a humusu vzniká tento souvislost nově, vložení zárodku v proudu časů. Co se však uvolňuje z vazby na život smyslově vnímatelného fyzického světa, je nadsmyslové; propléstá se tak s podzimně zasvěcujícím světlem a teplem, že toto ve srovnání s jarem připadá vnímání mnohem plnějším, duchovně-duševně nasyceným, ano, ve své bytostné povaze navzájem silněji odděleným. To, co se v umírání uvolňuje, odděluje, může být pociťováno jako probouzení duchů prostupující celou přírodu. Uzavírá-li se člověk tomuto vnějšímu dění smrti, může si uvědomit smrt přemáhající sílu vlastního já-bytosti. Uvolňuje odvahové síly, michaelovské předtuchové cítění a předvídavé myšlení, jež je tak otevřeno budoucnosti a vývoji, jak je naopak otevřena rostlina, která v reprodukčním proudu od semene k semeni své bytí zachovává a uchovává.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Bodenbearbeitung_im_Herbst&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zpracování půdy na podzim ====<br /> <br /> Obilniny, s výjimkou kukuřice, jsou střídavě rostoucí; existují letní a ozimé formy. Ty druhé se sejí časně na podzim a v pozdních výsevech až do listopadu či prosince. Pozdní výsevy podporují reprodukční sílu semen, a tím schopnost zachování odrůd, zatímco podzimní výsevy bližší létu podporují «Nährhaftigkeit» (výživnost).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S.109.&lt;/ref&gt; Ozimy potřebují {{SE|231}}<br /> <br /> jako následnou plodinu po jiném druhu obilí, po okopaninách, meziplodině nebo krmných plodinách hlubší, kypřicí, obracecí a mísicí zpracování půdy. V případě meziplodiny jako zeleného hnojení musí být tato včas posečena, nechána zavadnout a poté zamulčována, než může být vtažena setební brázda, případně s půdně zhutňujícími přívěsy. Příliš dlouhé čekání v naději na nárůst hmoty může mít špatné následky: Silný padající déšť u zkracujících se dnů, přetrvávající mlha nebo mrholení způsobují při ne zcela zavadlé zelené hmotě hnilobu. Ta vede zejména na těžkých půdách prostřednictvím anaerobního prostředí k trvalým poruchám růstu. Hlubší setební brázda uvolňuje jemným klíčním kořínkům cestu, aby mohly přísně směřovat do hloubky. Je překvapivé vidět, jak rychle, přímočaře a hluboko prorůstají na podzim spolu s drobivou zeminou v jednotu. Tak jako rostliny na jaře při prodlužujících se dnech s lodyhou, listem a květem jakoby dorůstají ze země a směřují ke světlu, tak se na pozdní podzim při prvních nočních mrazech a prodlužujících se nocích v přitisknuté listové růžici přichycují ke zdu a svěřují své kořeny svisle do hloubky. Kořen se žene a roste do vnějšího bezsvětla a setkává se v temnotě země s kosmickým zářením působícím prostřednictvím křemene, vápence a jílu v pozemském, jež tvaruje praobraz rostlinných rodů, čeledí atd. do fyzicko-smyslového odrazu.<br /> <br /> Zpracování půdy přiměřené podzimnímu procesu přirozeného odumírání se již primárně netýká podpory a zachování životních procesů, jak je tomu u povrchového zpracování na jaře k aktivaci rozkladu humusu nebo u mulčovacího zpracování v létě k podpoře budování humusu. Zapravení porostu zeleného hnojení nebo krmné plochy sice přivádí do půdy výživný humus, ten se však z velké části přemění teprve na jaře následujícího ročního cyklu a přispívá k půdní dynamice. Zpracování půdy na podzim přísně vzato nebere ohled na minulé, nýbrž připravuje budoucí — zimní proces. Pozornost se nyní neobrací na zpracování metabolického pólu, humusové vrstvy, nýbrž na minerální složku půdy, na jíl, prach a jemný písek. Podzim, zejména pozdní podzim, dovoluje hluboké nebo jílové zpracování, podzimní/zimní brázdu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Abbildung 13]], S. 222). Ta způsobuje zničení — nebo lépe: chaotizaci — všeho toho, co se tak úžasně v průběhu roku v přísném řádu vybudovalo jako půdní život tvořící zralost půdy. To je nyní třeba — spolu s minerálními složkami půdy — chaotizovat, v přípravě na {{SE|232}}<br /> <br /> krystalizační procesy přicházející zimy a na uložení zárodku nového vývoje půdy v roce následujícím. Platí staré slovo: «Vor dem Winter gepflügt, ist halb gedüngt.» (Před zimou pooráno — napůl pohnojeno.)&lt;ref&gt;Chaotizace znamená převedení utvořeného do neutváreného stavu. V daném případě to znamená mechanicky rozlomit, uvolnit a promísit půdní strukturu, která vyrůstala prostřednictvím komplexních životních procesů v průběhu předcházejícího ročního cyklu (zralost půdy), zvířit ji, přemísťovat půdní částice vertikálně a horizontálně. Životem utvořená svrchní půda se stupňovitě přibližuje anorganickému stavu prostorového vedle sebe. Tato mechanická chaotizace připravuje půdu na přijetí vstupujících formativních sil zimy a nově oživujících planetárních a slunečních formativních sil přicházejícího jara.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Klasickým nástrojem hluboké orby je obracecí pluh (Abbildung 13, S. 222). V ekologickém zemědělství upadl z více hledisek do nemilosti, s důsledkem obratu k «bezorebné kultivaci půdy» na různých místech. Pluhové práci se vyčítají pochybení, která nelze odůvodnit v ní samé, nýbrž jsou důsledkem konstrukcí zaměřených především na pracovně-ekonomickou a technickou efektivitu. Dnešní pluhy, zpravidla těžké víceradličné celoobracecí pluhy, jsou konstruovány pro hloubku orby 25 až 35 cm a více a pro šířku záběru 35 až 45 cm. «Podle tvaru tělesa pluhu a rychlosti orby je půda přemísťována 20 až 70 cm vpřed a 40 až 70 cm do strany.»&lt;ref&gt;Walter Feuerlein: ''Geräte zur Bodenbearbeitung'', Stuttgart 1971, S. 40.&lt;/ref&gt; Toto velké přemístění si vynucuje odpovídající vyšší energetický výdaj. Přitom se obrací nahoru mnohem více neoživené minerální půdy a humusní svrchní půda dolů, a nevyhnutelně musí být brázda kvůli širokým kolům traktoru široce vyklizena. Tomuto problému se čelí víceradličnými pluhy přesahujícími šířku traktoru, které umožňují jet mimo brázdu, nebo se pluh nahrazuje těžkým kypřičem, diskovým pluhem a jinými stroji.<br /> <br /> Pluh uvolňuje brázdový hranol v poměru šířky (b) k hloubce (h) b:h = 1,2:1 až 1,4:1 — v kypré půdě o něco užší, avšak ne užší než 1:1.&lt;ref&gt;Ebd., S. 39.&lt;/ref&gt; Podchycuje s «podbřím» radličky hroudu, odlamuje ji od podloží, vede ji přes zkroucené odhrnovací plech, čímž se brázdový hranol v střihovém účinku rozpadá na předem dané lomy a, přesunut o šířku záběru, se přiklání přibližně pod úhlem 135° k předcházející ornici. Humusní svrchní půda se přitom buď seshora dolů ubývajícím způsobem drobí do krátce vznikající mezery před uložením hrouda, nebo je, v případě zapravení chlévského hnoje respektive {{SE|233}}<br /> <br /> víceleté hlavní krmné plodiny, s předradličkou napřed vhazována dolů do brázdy. Dvojvrstvým pluhem se usiluje o to, aby se zabránilo zahrnutí na výživný humus bohaté svrchní půdy. Přes vinutí odhrnovacího plechu se dostává jílem, prachem a jemným pískem bohatá spodní půda na povrch a tvoří hřeben brázdy. Její minerální podíly jsou tak přímo a bezprostředně vystaveny krystalotvorným silám kosmu v zimě, jakož i mrazové destrukci a v příštím roce silám zvětrávání. Tím, že je v přiměřené míře anorganický materiál vyzdvižen, dostává se pod oživující vliv sil metabolického pólu. Hluboká nebo jílová obdělávání mísí a chaotizuje ve vertikále. Omlazuje půdu, přináší z hloubky nahoru, co bylo mikroerozí prostřednictvím vsakující se vody přemístěno dolů jako nejjemnější jílové částice.<br /> <br /> V biologicko-dynamickém ackerbau by hloubka orby při podzimním setí normálně neměla přesahovat 16 až 18 cm, respektive 20 cm v případě zimní brázdy. To znamená při poměru šířky k hloubce 1,4:1 a šířce záběru přibližně 23 až 30 cm podstatně umírněnější přemístění. Problém bočního tlaku pneumatiky zde ovšem zůstává nevyřešen.<br /> <br /> «Hrubá zimní brázda» měla výhodu, že se půda s rozšířenou povrchem exponuje «krystalotvorným silám vzdáleného kosmu», a nevýhodu, že musela být na počátku jara urovnána smykováním. Tato nevýhoda je odstraněna přívěsy za pluhem — podpovrchovým zhutňovačem pro podzimní výsevy, mimo jiné aby se zabránilo vyzdvižení mladého porostu mrazem, nebo, pro zimní brázdu, vyrovnávající a drobivou Notzonegge a dalšími. V případě verdichtání podloží nebo pluhové paty lze pomocí hloubkového kypřiče uchyceného pod radličkou pracovat k postupnému prohloubení ornice.<br /> <br /> Pluh má své místo na konci vývoje půdy v průběhu roku, tehdy, když životní procesy v přírodním hospodářství přecházejí do všeobecného odumírání. Pluh chaotizuje to, co v půdě z rozmanitosti života dozrálo. Uvádí odumřelé zcela do stavu fyzického a je tím průkopníkem pro zimní proces, který do tohoto fyzického úmrtí vkládá duchovní zárodek nového života — nového cyklu vývoje půdy a rostlin v příštím roce.<br /> <br /> Kypřič se vyvinul v cenné doplnění, a to v částečnou náhradu pluhu. Charakterizuje jej pestrost nástrojů, od úzkých radliček až po plně řezající {{SE|234}}<br /> <br /> křídlové radličky, přesné nastavení pracovní hloubky a různorodé drobivé přívěsy. Hodí se pro mělký podmítací obrat strniště stejně tak jako pro hlubší obrat na podzim, například klíčícího jetele. Na mnoha místech se kypřič stejně jako pluh stal nástrojem hluboké orby, který připravuje půdy na zimu.<br /> <br /> Biologicko-dynamický zemědělec potřebuje pro své půdy a kultury vhodné zpracovací stroje. K dispozici mu stojí pestře rozvětvená nabídka na trhu. Hledání rozhodnutí z něj dělá experimentátora; hledá hodnoticí kritéria, která může nalézt jedině sám — pozorujíc a myslíc v činném zacházení. Poznává, že nabízená technika zpracování půdy mnohokrát jeho poznatkům a přáním neodpovídá. Zpracovací postupy, které by podle své funkce měly na sebe v čase navazovat, jsou sjednoceny kombinovanými těžkými stroji, například rotační brány a secí stroje, nebo jsou při vysoké efektivitě předimenzovány, například pluhy. Umění zpracování půdy, jež se odehrává jako dění v čase, se redukuje na pouhé technické odbavení.<br /> <br /> Tak se nestane jinak, než že biologicko-dynamický zemědělec se cítí vyzván ke svému vynalézavému duchu i na poli techniky zpracování půdy. Porozumění čtyřem ročním procesům mu ukazuje směr. {{SE|235}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zweite_Säule:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Druhý pilíř: ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vom_Wesen_der_Fruchtfolge&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === O podstatě střídání plodin ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Fruchtfolge_und_die_Lebensorganisation_des_landwirtschaftlichen_Organismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Střídání plodin a životní organizace zemědělského organismu ===<br /> <br /> Druhým nosným pilířem polního a zahradního hospodářství je osevní postup. Je to orgán životní organizace statku nebo — řečeno obrazem zemědělského organismu a jemu vlastní «vznikající zemědělské individuality» — jejího éterkového těla. V čem se tento projevuje? Je utkán z kráftového světa působícího z nadsmyslového. Rudolf Steiner jej označuje jako «univerzální síly», které staví do protikladu k «centrálním silám» tímto způsobem:<br /> <br /> Pro jevy probíhající v neživém lze říci: «Jeví se jako ovládané silami, které vyzařují z podstaty látky, od — relativního — středu k periferii. Životní jevy ukazují látku ovládanou silami, jež působí z vnějšku dovnitř, směrem k relativnímu středu. Při přechodu do života se musí látka vymanit ze sil vyzařujících a podřídit se silám vstřebávaným. […] Přijímá do sebe síly, které ze všech stran vstupují z mimozemského směrem k Zemi […] Ze všech stran na ni působí tyto síly, jako by směřovaly k středu Země.»<br /> <br /> Éterické tělo tedy náleží všem živým tvorům, ale nelze si je představit jako útvar v prostoru. Neomezují je fyzikální zákony působící v prostoru, nýbrž se utváří jako «tělo časů» skrze síly, jež vstupují z vyšší sféry duševně-astrálního, ze zásvětí času a prostoru. Síly éterického jsou čistě funkcionální povahy. Jsou všudypřítomné a tvoří — přitékajíce z periferie v nezměrné mnohotvárnosti — jaksi základní substanci kosmu. Duševně-astrální jim zprostředkovává směr jejich působení; činí z nich síly tvarující, formotvorné, jež se uzavírají v celistvost, v éterické tělo a — v substančním okruhu pozemského — zapalují život a nechávají jej vyrůstat do fyzicko-smyslových forem. {{SE|236}}<br /> <br /> Éterické tělo rostliny se stává v její formě (časové Gestaltu) názorným obrazem. Je médiem stávání se, smysluplného časového sledu — jako například procesuální dění rostliny, jež se odvíjí od klíčku přes výhonek ke květu. Bildekräftig-funkcionální základ éterického těla povznáší látky ovládané centrálními silami Země a odcizuje je jejich ryze fyzikálním vlastnostem. Komponuje je do organických látkových sloučenin, jako jsou bílkoviny, sacharidy apod., jejichž specifické funkční souslednosti přivádějí k jevu formu rostliny. Život se stává jevem ve formách, které vytváří za pomoci pozemských látek.<br /> <br /> Univerzální síly jsou čtveré povahy: diferencují se v éter tepla, éter světla, chemický éter (také zvukový neboli číselný éter) a éter života.&lt;ref&gt;Ernst Marti: ''Die vier Äther – zu Rudolf Steiners Ätherlehre'', Stuttgart 2016, 60 S.&lt;/ref&gt; Spojují se pod vlivem duševního čili astrálního těla v éterické tělo a to se zviditelňuje ve formách skrze látky, jež působí v živlech tepla, vzduchu, vody, země. Centrálními silami se rostlina ohraničuje do své pozemské Gestalt, universálními silami je otevřená vztahově všemi směry. Tak roste buk — vstřebávaje proudící záření kosmu — ve vztahu k celku do stromu, čekanka ve vztahu k celku v bylinu, luční lipnice ve vztahu k celku v trávu. Zároveň jsou však skrze látkoví působení v rámci čtyř živlů vázány na určité místo na Zemi. Universální povaha éterického si může v pozemském vytvořit obraz pouze v mnohosti jednotlivého. Příroda všude tam, kde se může rozvinout život — ať v pralese, savaně, na louce, na rašeliništi apod. —, vytváří místu odpovídající mnohoznačnost, druhovou rozmanitost rostlinných forem. Stojí vedle sebe v prostorovém sousedství, přičemž rostliny téhož druhu se zpravidla střídají s jinými druhy; například v nedotčeném pralese nestojí tytéž druhy stromů vedle sebe. Mnohoznačnost rostlinných druhů na jednom stanovišti je princip, který příroda předžívá. Tato rozmanitost tvoří spolu se všemi organismy žijícími v půdě a nad ní nadřazený, étericko-astrální silový celek — nebo — ekologicky řečeno — životní prostor (biotop) a pro něj charakteristické společenstvo živých organismů (biocenózu). Tato rozmanitost je to, co udržuje trvání, zdraví a reprodukční sílu v přírodním hospodářství. Ryze fyzicko-minerální tenduje k rozpadání — příkladný fenomén<br /> <br /> Příkladným fenoménem pro to je písek –, kdežto živě-éterické naopak buduje vyšší celky.<br /> <br /> Tento pra-ekologický princip je v jednotlivých článcích zemědělského organismu, především v polním hospodářství a zahradnictví, narušován principem monokultury. Pšenice, brambory na poli, salát v zahradě stojí zpravidla — odhlédneme-li od smíšených kultur — jako každá jiná plodina v čistém porostu. To s sebou nese jednostrannost, která nutně vede k oslabení životní organizace statku. Působí chorobotvorně a v agrárně-průmyslovém zemědělství, kde pravidelné osevní postupy přestaly hrát jakoukoli roli, ústí v nasazení širokého spektra abiotických výrobních prostředků — s nevyhnutelným důsledkem dalekosáhlých, životu nepřátelských vedlejších účinků. Každá jednostrannost redukuje podmínky, za nichž mohou universální síly kosmu vstupovat do jevu v pozemském. Ztrácejí nadvládu nad centrálními silami. Tím je zároveň zasaženo jádro otázky po kvalitě potravin. {{SE|237}}<br /> <br /> Umění polního hospodářství a zahradnictví spočívá v tom, nedostatek druhové rozmanitosti vyrovnat — nebo jej dokonce s mistrovstvím povýšit na vyšší úroveň, než jakou nabízí příroda sama. Osevní postup znamená: souhrn potravinářských, krmných a jiných pro obecné užití určených rostlin se každý rok pěstuje odděleně, rozdělených na jednotlivé plochy pole a záhonky zahrady. Tytéž plodiny se na každé z těchto ploch střídají podle určitých kritérií rok za rokem. Tak putují všechny polní plodiny v zákonité posloupnosti celým katastrem statku. Vyrovnávací účinek osevního postupu lze podstatně zvýšit smíšeným nebo společným pěstováním, například ovsa s fazolemi či hrachem, podsevem — jetelů červených, bílých nebo švédských —, zařazením meziplodin i mnohostranností pěstování podle potřeb regionálního trhu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zum_System_der_Fruchtfolge&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K systému střídání plodin ===<br /> <br /> Osevní postupy v biologicko-dynamickém hospodaření se liší podle klimatu, druhu půdy (písek, prach, hlína, jíl), utváření krajiny a blízkosti trhu. V konečném důsledku vycházejí ze systému trojpolního hospodářství, který sahá až do keltsko-germánských dob: ozim – jařina – úhor. Tento systém po staletí udržoval úrodnost půdy na úrovni vázané na dané stanoviště. Ke změně došlo v {{SE|238}}<br /> <br /> 18. století s takzvaným „zlepšeným osevním postupem“, letním osetím úhoru jetelem a následně okopaninami (brambory, řepa atd.). V průběhu intenzifikace pěstování ve 20. století vznikl systém střídání plodin s 50 % okopanin a 50 % obilovin. S nástupem techniky a možností téměř libovolného řízení růstu rostlin pomocí mimopodnikových prostředků vznikl bezsystémový, čistě tržně orientovaný „divoký osevní postup“.<br /> <br /> Osevní postupy v biologicko-dynamickém zemědělství se vyvinuly v postupy víceleté zařazením nejméně dvouleté jetelotrávy a/nebo vojtěškotrávy, přičemž jejich základní kostra zpravidla stále staví na tříletém systému.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge_und_Humushaushalt&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Osevní postup a humusové hospodářství ====<br /> <br /> V tvorbě humusu se pojí éterický čili životní tělo hospodářského organismu s jeho fyzicko-pozemskou organizací. Rozmanité formy a látkové kompozice posklizňových zbytků přecházejí v živlu zemitého do stavu obecně-živého — humusu. Jeho povaha ještě svědčí o svém původu. Patrné je to u takzvaných humusových forem «surový humus» a «moder». «Mull» naproti tomu je výsledkem úplné proměny. Surový humus se tvoří v kyselém, vlhkém a chladném prostředí, mull v půdě bohaté na zásady, v teplém a vlhkém klimatu. Surový humus a moder ještě vykazují rostlinné struktury. V mullu tyto zmizely; představuje novou tvorbu. A přesto je do jeho živě-látkové kompozice vepsána jaksi konstilace bildekräfte, vlastní organickému výchozímu materiálu — kořenům, stéblům a listům. Z množství růstových forem a látkových útvarů vzniká «obecně-klíčivé» černě-drobivého mullu.<br /> <br /> Jednotlivé druhy polních plodin čerpají z půdní úrodnosti — to jest z humusového hospodářství — každý po svém. Mají proto pro následující plodinu každý svou specifickou předplodinovou hodnotu, která se do značné míry určuje množstvím posklizňových zbytků, zejména kořenové hmoty. Nejnižší předplodinovou hodnotu mají okopaniny, mezi nimi zvláště hrubované kultury jako brambory a jiné. Platí za spálené humusu a zanechávají pro osevní postup nejmenší množství humusu tvořících posklizňových zbytků — u brambor 13 dt/ha, u cukrové řepy 8 dt/ha sušiny kořenů. Jinak je tomu s obilovinami, {{SE|239}}<br /> <br /> jehož kořenová sušina dosahuje u žita 30 dt/ha a u ostatních obilnin v průměru 23 dt/ha. Ve vztahu k předplodinové hodnotě zaujímají střední polohu, zvláště bere-li se v úvahu hmota slámy, která obvykle slouží jako stájová podestýlka a přes chlévský hnůj se vrací zpět do osevního postupu. Nejvyšší předplodinovou hodnotu mají luskoviny, a mezi nimi pak hlavní pícní rostliny — jetel červený se 42 dt/ha a vojtěška s 52 dt/ha kořenové sušiny. Mimoto tyto plodiny prorůstají do hloubky i do šířky relativně největší kořenový prostor s nejdelšími jednotlivými kořenovými vlákny.&lt;ref&gt;Gerhard Geisler: ''Pflanzenbau. Ein Lehrbuch – Biologische Grundlagen und Technik der Pflanzenproduktion'', Berlin-Hamburg, 1988, S. 506.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Eduard von Boguslawski: ''Ackerbau, Grundlagen der Pflanzenproduktion'', Frankfurt 1981, S. 237 f.&lt;/ref&gt; Pícní luskoviny, využívané zpravidla dvouletě, platí za humusnositele. Uvážlivé vzájemné slaďování okopanin, obilnin a pícních lukovin tvoří základní rámec každého osevního postupu, který je zaměřen na udržování humusového hospodářství — nebo ještě lépe na jeho zvyšování.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge_und_Zwischenfruchtanbau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Osevní postup a pěstování meziplodin ====<br /> <br /> Meziplodiny obohacují druhovou rozmanitost osevního postupu a zvyšují humusový obrat. Prostřednictvím podsevů, strniskových semenů i zimních meziplodin se může životní organizace hospodářského organismu projevit ještě mocněji a vyrovnaněji. Zatímco sklizňová produkce tržních plodin — potrava pro lidi — opouští hospodářství, meziplodiny stejně jako hlavní pícní rostliny osevního postupu zůstávají v podniku: jako živoucí výživa pro udržování a zvyšování bodyfruchtbarkeit — ano, pro ozdravení a zdárný rozvoj provozního organismu jako celku.<br /> <br /> Pěstování meziplodin se zapojuje do osevního postupu všude tam, kde mezi sklizní a novým výsevem hlavních plodin vznikají časové mezery. Jsou-li tyto mezery krátké — například mezi obilninou, která sklízí pozdě v létě, a novým výsevem ozimů na podzim —, lze jako strniskové kultury zařadit jen rychle rostoucí brukvovité: letní řepku, hořčici, olejnatou ředkev. Rostou se svým kůlovým kořenem a bohatým postranním kořenověním do hloubky, starají se o výživný humus a aktivitu žížal až do podorničí, vytvářejí zastíněním mikroklima, v němž mají půdní živočichové ideální podmínky pro svou humusnositele {{SE|240}}<br /> <br /> Tätigkeit finden und zanechávají kyprou, kořeny prostoupenou garu, která po zamulčování slibuje jemnodrobivé podzimní seťové lůžko.<br /> <br /> Jsou-li k dispozici delší časové odstupy mezi sklizní a novým výsevem — například po letní sklizni obilnin a přípravě okopanin na jaře příštího roku —, nabízí se směs převážně výrazně kůlový kořen tvořících luskovinových druhů, jako je bob koňský (*Vicia faba*) a vlčí bob (*Medicago*), dále bohatě prokořeňující vikev setá (*Vicia angustifolia*), hrách setý (*Pisum sativa*), jakož i jílek vytrvalý (*Lolium perenne*), svazenka vratičolistá (*Phacelia tanacetifolia*) a jako oporná plodina slunečnice roční (*Helianthus annuus*). Je-li tato směs zaseta pokud možno ještě v červenci, vytváří velké krmné masy — zčásti využívané jako pastvina na orné půdě —, bohaté prokořenění a ke konci léta pestrou nabídku nektaru pro hmyz navštěvující květy. Takové směsi mohou — vyseté třeba jako kvetoucí pásy rozdělující větší plochy okopanin nebo jako lemové pásy mezi kulturami — přilákat včely a stát se vůbec střediskem nesmírně bohatého hmyzího života. Víceleté pícní luskoviny — červený jetel a vojtěška s příměsí pícních trav a bylin — se zpravidla zakládají jako podsev na jaře, přednostně do brzy sklízené ozimé plodiny (žito, ječmen). Stejným způsobem lze jako podsev pod krycí plodinu zařadit i snesitelné meziplodiny, jako jsou druhy jetelů — červený, bílý a žlutý (*Trifolium*) — ve směsi s jílkem (*Lolium*) a ptačí nožičkou (*Ornithopus sativus*).<br /> <br /> Zimní meziplodiny — seté v pozdním létě jako řepka (*Brassica napus*), na začátku podzimu jako směs — pokrývají od pozdního podzimu přes celou zimu půdu, hluboce koření, na jaře v nejkratší době vytvoří velkou krmnou masu a zanechávají v půdě jako vynikající předplodina nesmírně bohatou kořenovou masu. Jde přitom o směsi jako vikev-žito (vikev huňatá a žito) a takzvanou Landsberger Gemenge (vikev huňatá [*Vicea villosa*], žito, jetel inkarnát [*Trifolium incarnatum*]).<br /> <br /> Pěstování meziplodin musí být v rámci osevního postupu nutně flexibilní. Vlivem povětrnostních podmínek jsou meziobdobí mimořádně proměnlivá. Pravidlo dodržet — jeden výsevní den v červenci má pro vývoj meziplodinových luskovin stejnou cenu jako celý týden v srpnu — bývá často věcí náhody. Vlhká období oddalují setí, suchá vzejití. Povede-li se meziplodina, půda ožije a dobytek ve stáji ocení čerstvou krmnou nabídku; nepovede-li se, ztrácí se dobrý efekt předplodiny. {{SE|241}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge_und_die_Mineralaufschließung,_die_Stickstoffbindung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Střídání plodin a mobilizace minerálů, vázání dusíku ====<br /> <br /> Kompozice osevního postupu slouží cíli vyvinout stabilní, nebo ještě lépe pozitivní humusovou bilanci, a spolu s ní i pozitivní bilanci dusíkovou. K posledně jmenované přispívají okopaniny a obilniny méně, tím více však luskoviny. Ty žijí v symbióze s bakteriemi v kořenové oblasti, takzvanými *Rhizobii* neboli hlízkovými bakteriemi, a mají ve spojení s mateřskou rostlinou schopnost vázat dusík ze vzduchu. Totéž dovede mj. i olše (Alnus glutinosa), která v kořenové oblasti žije v symbióze s houbám příbuznými *Aktinomycetami* — patrno z tmavě zeleného listí, podobně jako u luskovin. Schopnost vázat dusík, aniž by to bylo přímo vázáno na vyšší rostliny, nacházíme u volně žijících bakterií jako *Azetobacter*, které preferují půdní prostředí bohaté na zásady, více alkalické, a *Amylobacter*, které upřednostňují prostředí spíše kyselé.<br /> <br /> Rudolf Steiner popisuje schopnost luskovin vázat dusík jako děj «vdechování», přičemž všechny ostatní rostliny «se blíží výdechu».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 80.&lt;/ref&gt; Dusíkové vdechování luskovin je děj srovnatelný s tím, «co se odehrává na našich epitelových buňkách [plic; vložení autora]».&lt;ref&gt;Ebd., S. 80.&lt;/ref&gt; Symbióza s Rhizobii je endogenní; tvoří fyziologickou jednotu s mateřskou luskovinou. Ze země vstupují do ještě mladé rostliny a tam se rozmnožují za tvorby kořenových hlízek. Jsou tedy druhotně darem země luskovině — čímž je luskovině umožněno oživit anorganicky mrtvý prvek vzdušného dusíku (N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) a tím duševně-astrální, jehož nositelem je dusík,&lt;ref&gt;Ebd., S. 71.&lt;/ref&gt; důvěrně propojit s životním děním. Zjevy luskovin svědčí v mnohých znacích, až do utváření květu, ve vyšší míře o Innerlichkeit vpletené do životních procesů, než je tomu u ostatních krytosemenných rostlin.<br /> <br /> Vedle zvláštního vztahu luskovin k dusíku vykazují zvláštní afinitu k vápníku v půdě. Nejen že tyto rostliny nacházíme přednostně na stanovištích bohatých na vápník — kyselým půdám se vyhýbají, {{SE|242}}<br /> <br /> allen voran vojtěšku –, nýbrž jsou to právě ony, kdo vápník v podorničí mobilizují, přijímají jej do svých fyziologických procesů a ukládají jej do tkání a buněk. Tímto způsobem vápní přes své zbytky svrchní půdu. U vojtěšky, královny pícninových rostlin, je tomu tak ve vyšší míře než u jetele, a tím více při víceletém pěstování. Takové pěstování by v žádném osevním postupu v biologicko-dynamickém zemědělství a zahradnictví nemělo chybět.<br /> <br /> Každý rostlinný druh má obecné a nad to specifické aneignungsvermögen pro minerální látky. Obecně budiž řečeno: celé spektrum pozemských látek, které rostlina potřebuje, aby mohla přijmout pozemskou zjevnou podobu; specificky pak ty látky, jejichž prostřednictvím může éterická organizace rostlinného druhu, v souladu se svým duchovním praobrazem, vyjádřit zvláštní vlastnosti. Tyto vlastnosti se konfigurují a individualizují podle míry kvantitativně-kvalitativního vztahu určité pozemské látky ke kvalitativně-kvantitativní konstelaci kosmicko-éterických formativních sil. Taková vztahová přediva charakterizuje Rudolf Steiner, pokud jde o vlastnosti preparátních rostlin (srov. kap. «Kompostové nebo hnojivé preparáty», s. 360 nn.).<br /> <br /> V rámci osevního postupu tak přispívá každá hlavní plodina, a rovněž každá bylina nebo tráva doprovodné flóry (plevele a plevelné trávy), svým specifickým způsobem k mineralickému rozkladu prostřednictvím kyselého působení a kořenových výlučků, kořenově aktivních výměnných procesů a prostřednictvím navracení těchto minerálních látek zpět do půdy cestou organických zbytků. Vedle schopnosti vázat vzdušný dusík náleží luskovinám ještě jiná: totiž jejich vysoké schopnosti mineralického rozkladu, pokud jde o vápník, hořčík, fosfor a bór. Dle Paracelsa neexistuje žádná rostlina, která by neměla léčivý účinek. Spočívá ve schopnosti rostlinného ätherleib koncentrovat zemské látky v rostlinách a komponovat je do organických sloučenin, jimiž získávají svou hodnotu pro úrodnost půdy, svůj léčivý a výživný účinek.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge_und_ihre_Begleitflora,_die_Unkräuter&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele ====<br /> <br /> Odpovědí přírody na solitérní postavení kulturních rostlin v poli a zahradě jsou takzvané «plevele nebo průvodní byliny» a «plevelné trávy». Starají se o druhovou rozmanitost, o vyrovnání, které odráží přirozenou, stanovištní konfiguraci éterických formativních sil. Na vlhkém stanovišti je tato jiná než na suchém, jiná {{SE|243}}<br /> <br /> Na jílu je jiná než na písku, a opět jiná na půdách různého stupně kyselosti atd. Ze 292 popsaných druhů doprovodné flóry středoevropské oblasti se tak na každém stanovišti vždy vyskytují charakteristická, více či méně druhově bohatá společenstva plevelů, průvodních bylin a plevelných trav. Do tohoto každoročně se opakujícího smísení divoké flóry s kulturními rostlinami zasahuje zemědělec a zahradník. Snaží se rozsah zabuřenění a zaplevelení travami omezit na minimum různými pracovně náročnými opatřeními. Nejnáročnější a nejtěžší prací je přitom ruční okopávání a plení. Jaká úleva tedy, když v šedesátých letech přišly syntetické herbicidy. Od té doby existují přípravky s plošným účinkem a četné další, zaměřené selektivně na likvidaci určitých problémových plevelů a plevelných trav. V průběhu geneticko-technologických změn genomu pěstovaných cílových rostlin přibyly totální herbicidy, jako «Roundup Ready» s účinnou látkou glyfosát, který nastoupil svůj vítězný pochod světem. Herbicidy jsou vynálezy lidského ducha. Jsou tu od toho, aby zabíjely a ničily život. Zasahují systémově do souvztažnosti životních procesů a řídí je do nicoty. Éterické formativní síly, které konstituují životní organizaci rostlin, ztrácejí vládu nad organizací fyzického těla. Na místo astrálních sil, které skrze záření kosmických periferních sil, a těch, jež ze země vytváří a formuje zjevný obraz rostliny, nastupují síly trhající vlákna mezi bytostným praobrazem a smyslově-fyzickou podobou. Jsou to životu nepřátelské astrální síly z podpřírody, z fyzického podsvětí, které na stupni fyzického působí prostřednictvím syntetických látkových kompozic. Herbicidy jsou stejně jako souhrn pesticidů a ostatních syntetických prostředků na ochranu rostlin výtvory člověka sestavené čistě reduktionistickými cestami myšlení. Jsou nosiči životu nepřátelských sil, které stojí izolovaně v souvislostech světa. Postup libovolné syntézy látek odpovídá obráceně oné technologii, která prostřednictvím takzvaného štěpení jádra přinutí podfyzické síly, spoutané v látce, vystoupit na denní světlo — obojí s evolučně nepředvídatelnými následky. {{SE|244}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Verfahren_der_Unkrautsamenveraschung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Metoda spálení semen plevelů na popel ===<br /> <br /> Desetiletí předtím, než se výše zmíněné metody ničení plevelů přesměrováním jejich životních procesů staly celosvětovou praxí, Rudolf Steiner z výzkumu přírody kosmu a jeho spolupůsobení při tvorbě semen rozvinul metodu veraschování semen plevelů — «spalovací experiment». Je to metoda regulace plevelů, která působí proti klíčení semen. Doporučení zní: sbírat semena plevelů, veraschovat je — «nejlépe plamenem dřeva» — a získaný «pepř» rozptýlit po poli a zahradě. Tento postup vychází z poznání, že růst a jeho stupňování k reprodukci v tvorbě semen stojí v přímém vztahu k podslunečnímu planetárnímu působení Merkuru, Venuše, a především Měsíce. Měsíc odráží paprsky Slunce, planet a širšího kosmického periferie zpět k Zemi. Intenzita tohoto zpětného záření se řídí měsíčními fázemi a je největší při úplňku. Klíčivý a růstový impuls vzrůstajícího Měsíce směrem k úplňku je mnohonásobně experimentálně doložen. Semenné plevele vykazují zpravidla vysokou reprodukční sílu, která může například u heřmánku (Anthemis nobilis) dosahovat 10 000 – 20 000 semen na rostlinu, u pcháče rolního (Cirsium arvense) přibližně 4 500. Při mortalitě až 50 % se při slabém zaplevelení nalézá přece jen mezi 10 000 a 300 000 klíčivých semen plevelů na čtvereční metr, při silném zaplevelení až 30 000 na čtvereční metr. Panují-li v blízkosti povrchu půdy příznivé podmínky pro klíčení — půdní teplo (&gt; 9 °C) a půdní vlhkost —, stávají se měsíční síly aktivními a urychlují klíčení i růst. {{SE|245}}<br /> <br /> Veraschení semen se provádí v době klíčního klidu, ve stavu, kdy kosmično «jako forma rostliny žije v semeni». Prochází-li semeno ohněm, je plameny zcela pohlceno; zbývá pozemský podíl, popel. Oheň jako živel se na jedné straně smyslově zjevuje ve fenoménech tepla a světla. Druhá, působící vnitřní strana ohně je nadsmyslová. V lidském prožívání může toto nadsmyslové být zkušenostně dosažitelné jako zjev na duševní rovině — například tehdy, kdy duchovní impuls vzněcuje duši k ohni nadšení. Kdekoli oheň nastoupí, pohlcuje to, co se stalo fyzickým, a proměňuje to v popel. Z hlediska duchovně-působného svědčí popel o procesu läuterace, o takovém, který jsoucnu vštěpuje nové zárodky stávání se.<br /> <br /> Úkolem veraschení semen je nyní vytvořit v půdě podmínky, za nichž bude pro příslušný druh plevele potlačen klíčení stimulující účinek měsíčních sil. Popel, který vzniká zničením semene žilovým prvkem ohně, působí měsíčním silám v protisměru: «Jde nyní o to, aby půda byla ošetřena — protože Měsíc přece zastavit nelze — tak, aby se Země stala neschopnou přijímat měsíční účinky; a nejen Země se může stát neschopnou přijímat měsíční účinky, ale i rostliny, tyto plevele, mohou v jistém smyslu ošetřené půdě získat jakousi bázeň před tím, aby v ní rostly.» Toto poslední tvrzení nabízí myšlenku, že veraschení tak přemírou rozmnožovacích sil obdařených semen plevelů je z jejich uvěznění v pozemském reprodukčním cyklu jaksi osvobozuje, takže jejich výskyt se napříště drží v mezích.<br /> <br /> Porozumění duchovněvědným pokynům Rudolfa Steinera k veraschení plevelů vyžaduje neochabující poznávací úsilí a na něj navazující badatelskou smýšlení, která v bdělém obrácení dovnitř i navenek doprovází každý krok praktického uskutečňování. To tím spíše, že dosavadní snahy přinesly sice dílčí úspěchy, nikoli však ještě průrazné výsledky. Leží to především v následujícím:<br /> <br /> * Veraschení semen plevelů a účinek těchto popelů, jakož i popelů ze škodlivého hmyzu a kožek<br /> {{SE|246}}<br /> <br /> * reprodukčně silných zvířat způsobujících škody, jako je polní myš, musí být zcela zapojeno do provozní praxe a nepřetržitě pěstováno.<br /> * K tomu je zapotřebí spolupráce sociálního okolí podniků — lidí, kteří jsou ochotni a schopni prohlubovat duchovněvědné poznání, jež je základem metodiky veraschení, a cvičit je v trvalé praxi.<br /> * Mezitím propracované techniky mechanické regulace plevelů poněkud zatlačily výzkum a praxi veraschení semen do pozadí.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_mechanische_Unkrautregulierung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Mechanická regulace plevelů ===<br /> <br /> Zatímco herbicidy působí systémově-fyziologicky takříkajíc zevnitř — tedy přivádějí na scestí nadřazenou, budující funkci životního těla vůči fyzické organizaci —, působí mechanické postupy regulace unkrautového vzrůstu zvenčí. Pletím, stríglováním, bránováním a okopáváním jsou rostliny vytrhovány z kořenů, kosením odřezávány od kořenového trsu. Těmito opatřeními se nevystupuje z řádu zákonitosti vzniku a zániku. To platí i pro opalování plamenem, které zachycuje rychle klíčící a rostoucí plevele dříve, než klíčící osivo kulturní rostliny probije půdní škraloup a zazelená se.<br /> <br /> Každou kulturu článku osevního postupu doprovází zvláštní plevelná flóra. Její skladba je určována především stavem půdy, dobou výsevu, povětrnostními podmínkami, jakož i rychlejším nebo pomalejším růstem kultur, a tím i jejich stupněm pokryvnosti půdy.<br /> <br /> Mnohé druhy plevelů jsou indikátorové rostliny ve vztahu k půdní struktuře, např. stagnující vlhkost, zhutnění, zralost půdy, hospodaření s dusíkem a půdní acidita.&lt;ref&gt;Helmut Voitl, Elisabeth Guggenberger, Josef Willi: ''Das große Buch vom biologischen Land- und Gartenbau'', Wien 1992, 367 S.&lt;/ref&gt; Články osevního postupu lze z hlediska výskytu specifických plevelů a plevelných trav rozdělit do tří skupin: obilniny, okopaniny, víceleté pícniny. Zahradnické osevní postupy jsou v podstatě okopanino-postupy. {{SE|247}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Unkräuter_und_-gräser_in_den_Halmfrüchten&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Plevele a plevelné trávy v obilninách ====<br /> <br /> Doprovodná flóra ozimů se člení na podzimní a jarní klíčiče. Z plevelů a plevelných trav klíčících na podzim se stávají obtížnými ty, které jsou zimovzdorné, jako chundelka metlice (''Alopecurus myosuroides'') a psárka polní (''Apera spica venti''), jakož i plevele jako rmen (''Anthemis spec.''), rozrazil (''Veronica spec.'') atd. Pro svůj nízký stupeň pokryvnosti na podzim a v zimě je pšenice více ohrožena než žito a ječmen. Díky svému předozimnímu odnožování jsou tato dvě posledně jmenovaná ve svém růstu a pokryvnosti půdy o krok před travními plevely a plevely vůbec. Jen zřídka dovolí podzimní stav půdy zasáhnout regulačně stríglem nebo bránami. To lze dohnat jen omezeně na začátku jara. Okopávání s úzkými husopáterovými radličkami snese pouze pšenice — ta se odnožuje teprve na jaře —, nikoli žito a ječmen; ty již mají do značné míry vyvinuty své mělce rozběhlé korunové kořeny. K odvrácení jarních klíčičů v ozimech prokazují dobrých služeb strígl a lehké brány.<br /> <br /> Letní obiloviny, ječmen, pšenice a oves, vítají časný výsev; jsou proto — jako ostatně veškerá jarní osev — vystaveny zvýšenému tlaku plevelů. Jsou v konkurenci s plevely klíčícími již při nižších teplotách, jako je koukol polní (''Agrostemma githago''), vlčí mák (''Papaver rhoeas''), svízel (''Galium spec.''), rdesno (''Polygonum convolvolus'') a pozdějí ptačinec prostřední (''Stellaria media''), pěťour maloúborný (''Galinsoga parviflora'') a merlík (''Atriplex patula''), jakož i jako plevelná tráva oves hluchý (''Avena fatua''). Časové okno pro regulaci před výsevem je krátké, takže je nutné opakované výsevní zpracování stríglováním, lehkými bránami a okopáváním až do sloupkování. Zpracování před vzejitím umožňuje síťový strígl; po vzejití je třeba vyčkat s dalšími opatřeními do třetího listu.<br /> <br /> Se sloupkováním je zastíněním omezeno vegetativní rozvíjení semenných plevelů, nikoli však pcháčů a spolu sloupkujících plevelných trav. Pozdní klíčiče jako merlík (''Atriplex''), ohnice (''Raphanus''), lebeda (''Chenopodium'') a pěťour (''Galinsoga'') se přitom vyskytují méně.<br /> <br /> Protože semenné plevele a plevelné trávy rostoucí v obilí dosahují semenné zralosti před ním nebo zároveň s ním, jsou to ve srovnání s ozimy zejména letní obiloviny, které v rámci osevního postupu doplňují zásobu semen v půdě. Podmítka bezprostředně po sklizni musí {{SE|248}}<br /> <br /> zachovat jemně drobivé lůžko skývy, aby co největší část vypadaných semen mohla vzklíčit. Určitou starost při obilninách způsobuje neomezené rozrůstání kořenových plevelů a plevelných bylin jako pýr plazivý (''Agropyron repens'') a pcháč oset (''Cirsium arvense'') i šťovík s kůlovým kořenem. Po sklizni je nutné s nimi bojovat velmi pracně a časově náročně. Výborně se osvědčují plně podřezávající kypřiče s vlečkami, které vyhazují kořeny a kousky kořenů na povrch půdy k vyschnutí. Pcháč oset (''Cirsium arvense'') a šťovík tupolistý (''Rumex obtusifolius'') v porostu se velmi oslabují hlubokým vyřezáváním před kvetením.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Unkräuter_und_-gräser_in_den_Hackfrüchten&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Plevele a plevelné trávy v okopaninách ====<br /> <br /> Jak již název napovídá, okopaniny potřebují vedle dobrého provzdušnění skývy také intenzivní potlačování nárůstu plevelů a plevelných trav. Co do druhové rozmanitosti a konkurenčního tlaku je plevelný pokryv v rámci osevního postupu největší. Pozdějším výsevem okopanin oproti letním obilninám bývá zpravidla dost času předřadit výsevu jeden až tři průjezdy bránami, které vykořeňují brzy a středně brzy klíčící plevele a plevelné trávy. Kde to podmínky dovolují, například u řepy krmné (''Beta vulgaris''), zelí (''Brassica'') a dalších, lze přepichováním ze školky získat ještě více času a z pole vypudit i později klíčící plevele, jako pěťour maloúborný (''Galinsoga''), lebeda (''Atriplex''), merlík (''Chenopodium'') a jiné. Okopaniny mají zpravidla dlouhou mladost a dovolují proto pokračovat v mechanickém potlačování plevelů stříglováním, motyčkováním a hrázkováním až do zapojení řad. Podle potřeby je třeba řady ještě jednou projít ručně.<br /> <br /> V pěstování cukrové a krmné řepy a polní zeleniny jsou k dispozici vedle přepalování v předvzejítovém stadiu také propracované mechanické postupy, které ponechávají neošetřený jen nesmírně úzký pruh vrtných řad. Přes veškerou dobrou přípravu je však zbytkové ruční plení nezbytné. Tato práce patří k nemnohým, které zemědělci a zahradníkovi ještě zbyly, při nichž může vstoupit v přímý vztah k půdě a rostlinám hned ve dvojím smyslu: Na jedné straně je pracně a doslova rukama oddán činnosti, která jde tím snadněji a svižněji, čím více od sebe samého abstrahuje a obrací se s pozorným pohledem k rostlinám, jež mají být<br /> {{SE|249}}<br /> <br /> uvolněny, aby se mohly nerušeně rozvinout až k plnému utváření plodu. Toto obrácení působí dvojím způsobem: Je účelné — na to jedině je zaměřen stroj — a polárně k tomu probouzí duchovně zájem a duševně účinný vztah s ohledem na intimitu životního souznění rostliny a zeminy. Člověk si uvědomuje výzvu, neupadnout do prázdnoty pouhé rutiny, která práci přetěžuje. Plení plevelů může být vedle jiných takových činností cvičným polem, které buduje mosty a probouzí mravní vnímavost vůči věcem a bytostem přírody. Na druhé straně spočívá nazírající myšlení nad děním. Pozoruje se bohatství jevů — například jak se nejrůznější druhy bylin spolčují s jednou kulturou, kterou chceme pěstovat, jak jsou tyto různě utvářeny v kořeni, listu a květu a jak v pozemském zobrazení podávají zprávu o svém urobiázu, jenž bytuje v nadsmyslovém. Člověk rozpozná plevel nebo plevelnou trávu jako příslušníka určitého rodu a čeledi a uvědomí si, jak mnohé z nich mají významný léčivý účinek. Pozná, jak tento léčivý účinek je blízce příbuzný výživnému účinku postupně se rozvíjejícího plodu kulturní rostliny. Kvůli tomuto výživnému účinku musí do jisté míry ustoupit «zásoby léčivých bylin». To platí zvláště pro okopaniny plodící spíše ve vegetativní sféře. Tak připadá okopaninovému záhonu v rámci osevního postupu funkce čisticího záhonu pro následnou kulturu — zpravidla obilí — být. Zároveň je to ten, který nejvíce čerpá z půdní úrodnosti.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Unkräuter_und_-gräser_im_Futterpflanzenanbau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Plevele a plevelné trávy v pěstování krmných rostlin ====<br /> <br /> Hlavními krmivovými rostlinami jsou luskoviny, jetel a vojtěška v porostech s travami a — v menším podílu — dieteticky účinné byliny, jako je jitrocel kopinatý (''Plantago lanceolata''), bedrník (''Pimpinella agna''), čekanka (''Cichorium lupulina''), vojtěška žlutá (''Medicago lupulina''), štírovník (''Lotus corniculatus'') a komonice (''Melilotus'' spp.). Takovýto porost stojí v osevním postupu zpravidla dvě užitková léta. Tím zabírá dvě články osevního postupu. První seč se provádí dostatečně brzy, aby druhý obrůst v jinak květensky chudém vrcholném létě přišel k rozkvětu a nabídl létajícímu hmyzu bohaté nektarové zdroje. Další nektarové zdroje poskytují kvetoucí pásy na dílcích obilovin a okopanin. {{SE|250}}<br /> <br /> V hustě zapojených, plně vzrostlých dvouletých krmných porostech nemají jednoletá semenná plevele žádnou vývojovou možnost — naproti tomu v mezerovitých porostech ano. Při vícenásobné seči ani taková nejsou nebezpečná. Polní pícninářství je především osvědčeným prostředkem, jak se vypořádat s jinak těžko zvládnutelnými trvalými problémovými plevely, jako jsou pcháč oset (''Cirsium arvense'') a šťovík kadeřavý (''Rumex crispus''). Pcháč oset je oslaben již první sečí, ještě více pak druhou nebo dokonce třetí. Po takovémto dvouletém využití se daří udržet pole pro následnou plodinu — zpravidla ozimé obilí — do značné míry bez pcháče. U šťovíku, jenž je sice každou sečí oslazen, pak však rychle vyráží do semene, se omezená produkce semen obvykle nedá zcela vyloučit. Co se týče pýru plazivého (''Agropyron repens''), vícenásobný seč oslabuje výhonnou sílu oddenků, a tím i jejich další šíření.<br /> <br /> V rámci osevního postupu se s luskovinami bohatým polním pícninářstvím a meziplodinami odehrává jakýsi ekologický zázrak. Vrací půdě ztracenou úrodnost, vytváří harmonii v živém, přivádí zpět divokou faunu do krajiny a poskytuje ovcím i skotu v létě i v zimě vynikající krmivo a na podzim orební pastvinu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge,_Krankheiten_und_Schädlingsbefall&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Střídání plodin, choroby a škůdci ===<br /> <br /> Otázka zní, zda vůbec mohou rostliny onemocnět v tomtéž smyslu jako zvíře a člověk. Směr k odpovědi se otvírá, sledujeme-li zástavbu bytostných článků v přírodních říších a u člověka: Minerál je jednoartikulovaný, obdařen fyzickým tělem; ke dvouartikulovanosti rostliny s fyzickým tělem a éteriickým tělem přibývá u zvířete jako třetí článek astrální tělo a u člověka jako čtvrtý já-organizace. Příčinou onemocnění je astrální tělo.&lt;ref&gt;Viz např. Rudolf Steiner: ''Meditative Betrachtungen und Anleitungen zur Vertiefung der Heilkunst'', GA 316, Dornach 2003, Vortrag vom 3. Januar 1924, S. 33 f.&lt;/ref&gt; Takové se však v rostlině nevtěluje. Její duševní tělo zůstává v nadsmyslovém; vysílá své síly z periferie do prostoru a času, dotýká se rostlin jen zvenčí a vytváří si svůj odraz v jejich podobě. V čistotě éterické organizace rostliny se spojuje s látkami země, oživuje je a komponuje je do své fyzické organizace. V tomto spojení se stává ve svých formách smyslově viditelnou {{SE|251}}<br /> <br /> podobou. V těchto svých étericky živých formotvorných procesech je rostlina od základu zdravá; je nositelkou všech léčivých sil; svou vlastní organizací bildekräfte vlastně onemocnět nemůže. Co modifikuje její fenomenální obraz jako čistý obraz jejího typu, co ho dokonce deformuje nebo zcela ničí, jsou vlivy zvenčí. Dnes je zahrnujeme pod neurčitý pojem vlivy prostředí. Jakmile tyto sklouznou do extrémů, ztrácí se harmonie vztahu kosmických k pozemským účinkům; vznikají nerovnováhy. Ty mohou nastat přirozeně skrze požáry, bouře, záplavy a zemětřesení, nebo stále více skrze egoistická jednání člověka, nároky na vlastnictví a moc, rigorózní vykořisťování atd. Vlivy skrze člověka se projevují v oteplování Země, klimatické změně, znečištění Země, moří a stratosféry. Elektrosmog ze všech stran obaluje rostliny a odřezává je od kosmických účinků. V pěstování kulturních rostlin je toto extrémní ovlivňování ještě stupňováno technologiemi všeho druhu odcizenými životu, jako je excesivní hnojení dusíkatými solemi syntetizovanými ze vzduchu, hydroponika (pěstování v roztocích živných solí), pesticidy, herbicidy atd. Rostliny jsou zahaleny cizími látkami a zářeními, která oslabují jejich éterickou organizaci. Ta již není plně schopna budovat či udržovat svou fyzickou tělesnou organizaci v souladu s druhovým určením. Fyziologickým důsledkem je, že rostliny obsahují více vody (zvětšené buňky a mezibuněčné prostory) a v ní rozpuštěných solí, než jsou schopny zpracovat do stavby svých tvarově utvářecích pletiv. To celkově přivolává na scénu široké spektrum rostlinných a živočišných organismů — bakterie, houby, roztoče, hmyz — kteří v přírodním hospodářství na správném místě a ve správný čas konají užitečné služby, na místě nesprávném, v čas nesprávný se však jednostranně závratně množí a stávají se škodlivými organismy. Zvláštní případ v tomto kánonu tvoří virózya. Viry tvoří jakýsi druh pod-přírody rostlinné říše, jako radioaktivita takovou tvoří v říši minerální. Viry nemají vlastní metabolismus. Zapojují se do metabolismu živých organismů — od bakterií výše — a mohou se vyvíjet a množit jen skrze tento. Zatímco vše živé se projevuje v rytmech, virus se chová arytmicky. Zejména viry způsobují v říši kulturních rostlin stále rychleji probíhající odrůdový úpadek.<br /> <br /> Parazitární bakteriální a houbová onemocnění jsou výrazem přebytku silových účinků Měsíce, které jsou v půdě zprostředkovány {{SE|252}}<br /> <br /> prostřednictvím vody a vytvářejí tak jakési «měsíční životonosné dění». Za vyrovnaných povětrnostních podmínek toto dění v rostlinách působí až do tvorby semen.&lt;ref&gt;Vgl. Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S.166/67.&lt;/ref&gt; Pokud však Měsíc působí příliš silně — například v mírné zimě s vlhkem přetahujícím se do jara, a ještě k tomu zesílen přiváděním snadno rozpustných živných solí — stoupá houbový tlak. Přebytečný měsíční život vstupuje jaksi do soutěže s těmi silami, které z kosmu přes křemen, vápenec a jíl proudí formotvorně do rostlin. Ty se oslabují. Dochází k jakémusi předčasnému zplodování v oblasti vegetativní, ve sféře listů. Nad úrovní půdy — v jejímž nitru je přece pravá domovina celého onoho vojska bakterií a hub — vytváří se nahoře ve výhonkové oblasti druhá půdní úroveň pro parazity a houby. Pod tíhou přehnaných měsíčních sil podléhá rostlina rozkladu právě tímtéž říšemi nižších živých tvorů, jež jí ve tmě půdy konají užitečné služby.<br /> <br /> Nebezpečí příliš silného měsíčního působení lze předejít těmito opatřeními:<br /> <br /> * Hnojením podporujícím zdraví rostlin (posilováním jejich éterické organizace) — viz kap. «O podstatě hnojení», s. 259 nn.<br /> * Budováním půdy zemsky aktivní, bohaté na formy trvalého humusu (jílo-humus).<br /> * Opakovanými postřiky přesličkovým čajem v průběhu roku (křemenné působení).<br /> * Zachováváním a péčí o vlhké biotopy a rovněž o trvalé travní porosty v blízkosti odvodňovacích příkopů nebo spodní vody. To jsou přirozená stanoviště, na nichž mohou měsíční síly — uzdravujíce celek hofského organismu — se «vyžít» v rozvíjení bohatého houbového a bakteriálního života.<br /> <br /> Zpracování půdy pomáhá rostlině v prvním kroku k druhově přiměřené konfiguraci formativních sil jejího životního těla. Dalšího posílení se jí dostává správným zařazením v osevním postupu; nejvyššího stupňování zdravého růstu a tvorby i zrání plodů pak dosahuje hnojením (srov. kap. «O podstatě hnojení», s. 259 nn.). Pro utváření osevního postupu přicházejí v úvahu tři hlavní hlediska: snášenlivost s předplodinou téhož druhu, předplodinový účinek a udržování vysoké humusové dynamiky. V případě opakovaného pěstování téhož druhu jsou kultury množené vegetativně snášenlivé v podstatně vyšší míře než {{SE|253}}<br /> <br /> při generativním rozmnožování; leda že rodičovská generace je nosičem viru — to je hlavní problém při doosívání brambor, rozmnožování ovocných dřevin atd. Sama příroda demonstruje vysokou snášenlivost vegetativního rozmnožování, například pýr plazivý (*Agropyron repens*), kopřiva dvoudomá (*Urtica dioica*), pcháč rolní (*Cirsium arvense*), opletník plotní (*Polygonum convolvulus*), přeslička rolní (*Equisetum arvense*) atd.<br /> <br /> Při generativním doosívání pevných odrůd je v různé míře pravidlem degradace odrůdy. V základě nesnášenlivosti s týmž druhem leží jednostranné rozmnožování škodlivých organismů — bakterií, hub, hmyzu a jiné půdní fauny — jakož i patogenní kořenové výlučky samotných kulturních rostlin (*alelopatie*). Škodlivým organismům lze čelit následujícím způsobem:<br /> <br /> Veškerými opatřeními, která posilují konstituci, tedy organizaci bildekräfte rostliny. Patří k nim hofeigene produkce osiva prostřednictvím cíleného doosívání: «Wenn man [mit der Aussaat; Einfügung des Verfassers] nahe an den Wintermonaten ist, dann wird man eine starke Reproduktionsfähigkeit, wenn man weiter von den Wintermonaten ist, eine starke Nahrhaftigkeit in den Getreidepflanzen bewirken.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 109.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Dodržování doby výsevu podle kosmických rytmů, zejména synodického čili lunárního fázového cyklu.<br /> <br /> * Aktivní, úrodná půda, která každý druh jednostranných vlivů zvenčí rychle stráví a pro rostliny zneškodní.<br /> * Prostorový odstup od loňské kultury téhož druhu (např. zelí vzhledem ke kýlnatosti brukvovitých [*Plasmodiophora brassicae*], brambory vzhledem k napadení mandelinkou) a rovněž časový odstup, který podle míry snášenlivosti s týmž druhem činí tři až šest let.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Halmfrüchte&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Choroby obilnin podmíněné střídáním plodin ====<br /> <br /> Každý zpětný výsev přináší snížené výnosy nahromaděním specifických původců chorob. Snášenlivost s týmž druhem je tedy omezená — nejméně omezená u žita. Díky své nenáročnosti stojí oves a žito po ozimé ječmeni a pšenici jako abtragendes Früchte. Oves přitom platí za zdravicí plodinu. Předplodinová hodnota je nízká; v celkovém pohledu na osevní postup se však obiloviny starají o vyrovnanou humusovou bilanci. Přitom tvorba kořenů u pšenice a ječmene je podstatně slabší {{SE|254}}<br /> <br /> než u žita a ovsa. Prvně jmenované jsou středně silnými konzumenty humusu, a proto kladou vysoké nároky na předplodinu — dobře hnojené okopaniny. Pšenice je s ječmenem jako předplodinou nesnášenlivá. V tomto případě, jakož i vůbec při obilninami bohatých osevních postupech (&gt;50 %) a špatně rozložených slámových masách, nastupují patní choroby, plísňová onemocnění báze stébla pšenice — černonožkovitost (*Ophilus graminis*) nebo lom stébel (*Cercosporella herpotrichoides*). Pravidelné střídání hlíznaté a stébelnaté plodiny zde zjednává nápravu. Zvláštní postavení mezi travinami zaujímá kukuřice, snášenlivá sama se sebou ve vysoké míře. Houbové infekce se mohou u pšenice a ječmene, méně u ovsa a ještě méně u žita, vyskytnout na celém výhonku až do klasu. U pšenice jsou to především v oblasti listu rzi (*Puccinia*) — žlutá, hnědá a černá rez — a snětě (*Tilletia*), v klasu (*Helminthosporium gramineum*) trpasličí a páchnoucí sněť; u ječmene pruhovaná nemoc (*Ustilago avenae*) a padlí (*Erysiphe graminis*), v klasu ječná sněť volná; u ovsa sněť ovesná volná; u žita v oblasti listů sněžná plíseň (*Fusarium nivale*), v klasech námel (*Claviceps purpurea*). Kukuřice se bez problémů začleňuje do obilninami bohatých osevních postupů; patním chorobám vzdoruje.<br /> <br /> Poškození podmíněná osevním postupem způsobená hmyzem — jako napadení moucí osičkovou (*Oscinis frit*) nebo háďátky (*Ditylenchus dipsaci*) u žita, bejlomorkou nebo moucí česnekovou (*Hylemya correlata*) a dalšími u pšenice, moucí osičkovou (*Oscinis frit*) a třásněnkami (*Thrips lini*), hlísticemi u ovsa, moucí ječnou (*Chlorops taeniopus*) u ječmene a pšenice — padají vůči houbovým nákazám méně na váhu. Naproti tomu v pěstování kukuřice způsobuje zavíječ kukuřičný (*Pyrausta nubilalis*) převažující škody.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Hackfrüchte&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Choroby okopanin podmíněné osevním postupem ====<br /> <br /> Rozmanité druhy okopanin v polním a zahradním hospodářství mají každý své vlastní vzorce napadení a poškození. Zpravidla jsou samy se sebou nesnášenlivé a musejí být proto v osevním postupu vhodně odděleny. Jistou výjimku tvoří brambor. Vegetativní množení hlízami z něj činí nejsnášenlivější ze všech kulturních rostlin. V horských polohách může být pěstován zpětně po desetiletí. V teplo-vlhkých polohách nastupují nejrůznější virózy — přenášené mšicí broskvoňovou (*Myzodes persicae*) a dále šířené poraněními hlíz —, dále houbové infekce, jako mimo jiné obávaná plíseň bramborová (*Phytophtora infestans*), jakož i živočišný výskyt jako mandelinka bramborová (*Leptinotarsa decemlineata*), jež — {{SE|255}}<br /> <br /> Ertragsbildung již v prvním roce pěstování výrazně snižuje. Následný pěstování není proto zpravidla možný. V osevním postupu by měl být dodržen odstup čtyř let. Předplodinové vlastnosti brambor jsou pro všechny obilniny a okopaniny vynikající.<br /> <br /> Cukrovka a řepné plodiny (cukrová řepa, krmná řepa, červená řepa) jsou kvůli napadení háďátky v kořenové oblasti jen málo samosnesitelné. Háďátka (stonkové háďátko [''Ditylenchus dipsaci'']) patří k hlavním původcům chorob z osevního postupu. Jsou mnohorasová, napadají téměř všechny kulturní rostliny i mnohé plevele, jsou dlouhověká — proto musí být v osevním postupu dodržen odstup čtyř až šesti let do návratu některého druhu řepné plodiny. Betarůby vykazují široké spektrum škodlivých činitelů: virová onemocnění (mimo jiné žloutenková choroba [''Beta-Virus 4'']), houby (mimo jiné kořenová spála, různé houby), dále háďátka, mšice (''Phytophagus''), řepná moucha (''Pegomya hyoscyami''), atómárka šedá (''Atomaria linearis'') a další. Napadení je dílem podmíněno odrůdou a počasím, z největší části je však důsledkem nedostatečné půdní hygieny a příliš úzkého postavení v osevním postupu.<br /> <br /> Vhodné předplodiny pro cukrovku a řepné plodiny jsou zejména brambory a dusík vázající luskoviny, jakož i při dobré vlastní organické hnojení statku všechny druhy obilnin. Následné plodiny jsou zpravidla ozimé nebo jarní formy pšenice a ječmene.<br /> <br /> Brukvovité rostliny (''Kruzifery''), mezi nimi všechny druhy zelí, řepka a zástupci meziplodin — jako řepkové odnože, hořčice bílá (''Sinapis alba''), olejný ředkev (''Raphanus sativus var. oleiformis'') a další — obohacují osevní postup nesmírně. Přehojný kvet řepky (''Brassica napus'') a brukvovitých přicházejících do kvetu, meziplodin i — neúmyslně — plevelů hořčice a ohnice rolní (''Raphanus raphanistrum'') je zdrojem nektaru, který přitahuje množství létajícího hmyzu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Futterpflanzen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Choroby krmných rostlin podmíněné osevním postupem ====<br /> <br /> Brukvovité rostliny zároveň přitahují velké množství žravého hmyzu — v čele blecháče (druhy ''Phyllotreta''), kapustová moucha (''Chortophila brassicae''), blýskáček řepkový (''Meligethes aeneus'') a další. Stejně škodlivé je i množství houbových chorob, v první řadě nádorovitost košťálovin (''Plasmodiophora brassicae''), která jako typická choroba osevního postupu z velké míry určuje nesnášenlivost košťálovin, řepky atd., ale i brukvovitých plevelů navzájem. Dále je řepka hostitelskou rostlinou mnoha {{SE|256}}<br /> <br /> Nematodových druhů, které v následných plodinách páchají škody. Řepka potřebuje brzy vyklízející předplodiny jako ozimý ječmen a žito. Za sebou zanechává pro následnou plodinu vynikajícím způsobem strukturovanou, zralou, relativně bezplevelnou půdu. Z uvedených důvodů je stejně jako u košťálovin nutná přestávka v pěstování tři až čtyři roky. Při zařazení intenzivního zeleného hnojení brukvovitými do osevního postupu je třeba zvolit ještě delší odstupy.<br /> <br /> Ústřední místo v osevním postupu zaujímají vedle tržních plodin pícniny jetel (''Trifolium'') a vojtěška (''Medicago'') s přídavkem směsi pícních trav a bylinek. Jetel a vojtěška jednak jako hlubokokořenící rostliny přímou cestou — vázáním dusíku, zpřístupňováním minerálů a bohatstvím kořenové hmoty — oživují celý objem půdního profilu, a to tím více při víceletém, bujném porostu, jednak patří na rostlinné rovině nepřímo k největším podporovatelům trvalé úrodnosti půd. Děje se tak prostřednictvím pícních mas, které jsou přeměněny a zušlechtěny přežvykováním a jako hnojivo se vracejí na půdu. Pěstování pícních luskovin je doplněno zrninkovými luskovinami, mimo jiné bobem obecným (''Vicia faba''), lupinou (''Lupinus'') a hrachem setým (''Pisum sativum''). V osevním postupu stojí buď v čisté kultuře, nebo ve směsné kultuře s ovsem, přednostně před okopaninovými plodinami. Priorita jetele a vojtěšky v osevním postupu klade hranice pěstování zrninkových luskovin. Důvodem je kyjatka jetelová (''Sithonia lineata''), která dokáže pícní luskoviny v raném mládí značně poškodit. Klíčovým problémem červeného jetele — méně pěstování vojtěšky — je sklerotinia jetelová (''Sclerotinia trifolium''). Je to typická choroba osevního postupu. Černé sklerotie (plodnice houby) lpí na kořenovém krčku, ničí cévní svazky a jetelová rostlina uvadá na přelomu jara ze dne na den. Trvalé formy houby se mohou v půdě udržet až osm let. Návrat červeného jetele, a rovněž vojtěšky, by proto měl nastávat nejdříve každých pět až šest let. Při nejméně dvouletém pěstování je problém pcháče pro následnou plodinu vyřešen a rovněž stav nematodů se výrazně snížil.<br /> <br /> Dalšími listovými plodinami, které zpravidla tvoří součást biologicko-dynamických osevních postupů, jsou krmná řepa (''Beta vulgaris var. alba'') jako dietetikum při krmení dojnic a dále mrkev (''Daucus carota'') a lnička setá (''Linum usitatissimum'') při odchovu telat. Tyto plodiny, jakož i pěstování zeleniny a léčivých bylin pro zdraví zvířat jsou zčásti pěstovány zahradnicky, zčásti polním způsobem začleněny do okopaninovýchplodin. {{SE|257}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Fruchtfolge_in_Beziehung_zur_Düngung,_Humusbilanz_und_Pflugbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Osevní postup ve vztahu k hnojení, humusové bilanci a obdělávání pluhem ===<br /> <br /> Osevním postupem si biologicko-dynamický podnik vytváří pěstební rámec, který garantuje dauerfruchtbarkeit odpovídající stanovištním podmínkám. Tento prostorově-časový rámec předkládá téma, jež lze podle počasí a potřeb krmení i trhu různě variovat. Toto téma musí jako živý ideový celek žít ve vědomí hofgemeinschaft a být rok co rok soustavně vtisknuto hospodářskému organismu. Každý rok znovu se tento obraz osevního postupu stává v utváření přírodního dění viditelným uměleckým dílem. V následujícím příkladu (Dottenfelderhof) je představen dvanáctipólový osevní postup, který se člení do dvou šestipólových, v nichž je opět rozpoznatelný původní princip trojpólového hospodaření:<br /> <br /> {| class=&quot;wikitable&quot;<br /> !&lt;small&gt;Rok&lt;/small&gt;<br /> ! &lt;small&gt;Osevní postup&lt;/small&gt;<br /> !<br /> !&lt;small&gt;Meziplodina&lt;/small&gt;<br /> !&lt;small&gt;Hnojení&lt;/small&gt;<br /> !&lt;small&gt;Humusová bilance&lt;/small&gt;<br /> !&lt;small&gt;Podzimní orba&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;1&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Vojtěška – tráva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;100–200 dt kompostu&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;+&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;2&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Vojtěška – tráva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;Tvorba trvalého humusu&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;+&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;3&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Oz. pšenice – ječmen&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;Brukvovité&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || <br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;4&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Oz. žito&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;Luskoviny aj.&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || <br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;5&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Okopaniny: brambory, polní&lt;/small&gt;<br /> &lt;small&gt;zelenina, krmná řepa aj.&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;300 dt chlévského hnoje z hlubokého ustájení&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;zčásti brukvovité&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || &lt;small&gt;+~&lt;/small&gt;<br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;6&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Oves, špalda&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;Podsev jetele&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;7&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Jetelotráva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;100–200 dt kompostu&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;+&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;8&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Jetelotráva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;Tvorba trvalého humusu&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;+&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;9&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Oz. pšenice –&lt;/small&gt; <br /> &lt;small&gt;rozmnožování osiva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;Brukvovité&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || <br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;10&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Žito&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;Luskoviny aj.&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || <br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;11&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Okopaniny: jako pod 5&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;300 dt chlévského hnoje z hlubokého ustájení&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;zčásti brukvovité&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || &lt;small&gt;+~&lt;/small&gt;<br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;12&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Oves, špalda,&lt;/small&gt; <br /> &lt;small&gt;rozmnožování osiva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt; <br /> || &lt;small&gt;Podsev vojtěšky&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> | colspan=&quot;7&quot; |&lt;small&gt;BL = listová plodina; H = stébelnatá plodina; + = přírůstek humusu; ~ = udržování humusu; - = úbytek humusu; pf = orat&lt;/small&gt;<br /> |}<br /> <br /> Podíl listových plodin odpovídá s 50 % systému střídavého hospodaření. Meziplodiny však posunují poměr {{SE|258}}<br /> <br /> ke stonkovým. Hluboko kořenící kultury s největší kořenovou hmotou – vojtěška, za ní jetel – převažují nad podílem převážně mělce kořenících okopanin s malou kořenovou hmotou. Prostřední polohu v obojím ohledu zaujímají stébelnaté plodiny. Bez přihlédnutí k příspěvku meziplodin a organického hnojení lze humusovou bilanci v průběhu dvanácti let hodnotit jako mírně pozitivní. Zpracování půdy, především na jaře a na podzim, ji ovlivňuje negativně. Přerušení tohoto zpracování po čtvrtinu dvanácti let polním pícninářstvím zmírňuje ztráty humusu – právě tak jako mírné hloubkové zpracování na podzim a v předzimu pluhem, kypřičem, diskovým pluhem a podobně. Vyrovnání ztrát, nebo přímo postupné usazování na trvale vyšší úroveň obsahů humusu, je pak úkolem humus poskytujících meziplodin, především však hnojení chlévským hnojem a komposty. {{SE|259}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Dritte_Säule:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''Třetí pilíř:''' ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vom_Wesen_der_Düngung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === O podstatě hnojení ===<br /> <br /> Co hnojení vlastně znamená, to je záhadná otázka. Ze stanoviska obvyklé agronomické vědy se zdá, že tuto otázku dál klást nestojí za námahu; zdá se, že je jednou provždy rozluštěna. V tomto smyslu hnojení znamená: přivádět systému půda a rostlina – za účelem harmonicky vyváženého hospodaření s živinami – látky uvažované a vypočítávané v izolované formě jednotlivých chemických prvků, které dávají očekávat maximální výnosy, přibližně až po vyčerpání genetického potenciálu odpovídajícím způsobem šlechtěných odrůd kulturních rostlin.<br /> <br /> Tento bodový způsob myšlení v kategoriích vnějších příčinných a účinkových vztahů stojí polárně naproti výpovědi duchovněvědního výzkumu, který «tajemství hnojení» označuje jako «mimořádně skutečná tajemství».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 11.&lt;/ref&gt; «Zajisté, hnojení se provádí instinktivně z tradice starých dob. Ale podstatě hnojení dnes vlastně nikdo nerozumí», «kromě těch, kteří to mohou vědět z duchovního»..&lt;ref&gt;Ebd., S. 20.&lt;/ref&gt; Následující tři kapitoly jsou pokusem vytvořit základy porozumění pro toto radikální tvrzení. V dalších výkladech k stupňům hnojení se může tajemství podstaty hnojení stát zjevnějším.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_Stoff-_und_Kräftefrage&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K otázce látky a sil ===<br /> <br /> Provozovat zemědělství znamená pohybovat velkými masami látek, převážně z organické přírody: oživenou půdou při každém pracovním úkonu, pracovními postupy při sklizni zelené píce, sena a slámy atd., jakož i jejich uskladněním a každodenním předkládáním ke krmnému žlabu, stlaním ve stáji, vyklízením a skladováním chlévské mrvy a močůvky, jakož i jejich rozvozem na pole a louky, několikanásobnou aplikací postřikových preparátů na celý katastr hospodářství, sklizňovými hmotami obilí a okopanin, jejich uskladněním a konečně přípravou veškeré sklizně, která opouští hospodářství jako potraviny. {{SE|260}}<br /> <br /> Zemědělství je dopravní živnost proti své vůli. To je jedna stránka, druhou stránkou je, že se jedná o proces zasazený do rytmů běhu roku a pokračující i nad jejich rámec. To platí především pro hnojení. Hnojiva vyprodukovaná v podniku jsou sama výsledkem životních procesů a zároveň příčinou jejich udržení a stupňování.<br /> <br /> Co jsou to za látky, které se tu v různých formách projevů pohybují sem a tam? Co je to látka? Látky se projevují ve čtyřech klasických živlech: ve skupenstvích pevném (země), kapalném (voda), plynném (vzduch). K živlu tepla přírodověda dosud nenašla pojmový přístup, který by jej charakterizoval jako svébytný čtvrtý z klasických živlů. Dodnes platí metodický princip rozkladu jevů, který sahá až k zakladateli experimentální fyziky Francisi Baconovi (1561–1626). Tato metoda, hledat za jevy v materiálních procesech kauzální princip bytí, dodnes ovládá běžný vědecký provoz.<br /> <br /> Za subjektivně vnímaným jevem se hledá objekt, materiální předmětnost. Ta se nenachází v teple samotném, nýbrž sekundárně v teplotních stavech, které se měřitelně projevují na živlech pevném, kapalném a plynném. Teplo by bez tohoto vztahu ke třem živlům či skupenstvím zůstalo nepostřehnutelné. Pro Francise Bacona, který se právními prostředky učinil soudcem nad teplem, to byl zřejmě důvod, proč teplu upřít svébytnou existenci jakožto živlu. Dodnes zůstává nehmotnost tepla, jeho bytostná podstata, pojmově v temnotě. Neztělesňuje žádné vlastní skupenství. V novější době mají badatelé tendenci označovat energeticky bohatý, vysoce zředěný stav plazmatu za čtvrté skupenství. Ale i v této vysoce komplexní souvislosti jevů se teplo projevuje v podobě vázané na hmotu. Jeho čistá podstata jakožto tepelného živlu se ve vnímání stává fenoménem tepelného vjemu v odstupňování od studeného po horké, zprostředkovaného živly země, vody a vzduchu. Dále se jeho čistá nehmotná podstata projevuje ve vlastnosti převádět svou přítomností a nepřítomností elementární či agregátní stavy jeden v druhý.<br /> <br /> Otázka po podstatě látky, která se od 17. století postupně stala ústřední poznávací otázkou v přírodních vědách, se zdá být fyzikou a chemií v zásadě vyjasněna. Rozložíme-li analytickými metodami organické či anorganické látky – pomineme-li {{SE|261}}<br /> <br /> ty, které se od přírody nacházejí v elementárním stavu, jako zlato, stříbro aj. –, vyjde najevo soubor fyzikálně-chemických prvků, které se rozlišují podle svých vlastností. Představujeme si, že jsou tvořeny atomy (atom = nedělitelný).<br /> <br /> V 19. a 20. století byl i produkt rozkladu, prvek jako „nedělitelný atom“, rozložen na své elementární částice. Tím ztratil kvalitativní charakter vlastností chemických prvků na významu pro poznání podstaty látek. Tímto krokem byl překročen práh od přírody k „podpřírodě“&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Leitsätze'', GA 26, «Von der Natur zur Unternatur», Dornach 1998, S. 255 ff.&lt;/ref&gt; a vstoupilo se do subatomární oblasti elementárních částic (kvant). V ní se ztrácí smyslový svět a nastupuje jiný, svět měřitelných energetických účinků.<br /> <br /> Ty se liší od vyzařujících silových účinků kosmu, které pozemský svět látek pozvedají ke konstituci vyšších stupňů bytí života rostlinného světa, duševna světa zvířat a duchovna člověka. Naproti tomu se pozemské látky jeví jako vyzařující,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst nach geisteswissenschaftlichen Erkenntnissen'', GA27, Dornach 1991, S. 20).&lt;/ref&gt; jako zhuštěné silové útvary, jakoby procesy, které dospěly ke svému konci a v tomto stavu jsou spoutány.<br /> <br /> V atomech se spatřovala tělesa vyplňující prostor, hmota, která měla být jedinou příčinou veškerého vyššího bytí na Zemi. Tento názor vytvořil pro světonázor materialismu racionální, zdánlivě nevyvratitelný základ. Hmota, tak zní názor, je kontinuum, které bylo na počátku a bude na konci. Všechno bytí, které vzniklo mezi tímto počátkem (velký třesk) a tímto koncem (''konečná entropie'', tepelná smrt) a ještě existuje, se odvozuje z tohoto materiálního prazákladu, a tak i člověk, který si to vše jako materiální objekt takto myslí. V popření svého já jako duševně cítící, duchovně usilující a v lásce chtějící bytosti povýšil tuto teorii na axiom. Materialismus je kvůli svému zdánlivě jistému základu, rozluštění tajemství hmoty a z něj vzešlé technologii, nejméně reflektovaným světonázorem. Zahaluje pohled na člověka, který s nasazením nejvyšší síly rozumu konstruuje svět, v němž se jako ne-Já ztrácí v nicotě. „Rozum se vzdaluje od skutečnosti, rozumnost nás k ní {{SE|262}}<br /> <br /> opět přivádí.“ &lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Einleitungen zu Goethes Naturwissenschaftlichen Schriften'', Kap. X. «Wissen und Handeln im Lichte der Goetheschen Denkweise», GA 1, Dornach 1987, S. 171.&lt;/ref&gt;Světový obraz materialismu zažil jistý otřes poznatky kvantové fyziky, která dokazuje, že hmotu nelze diferencovat na součet atomárních částeček hmoty, nýbrž na energetická kvanta účinku. Kdo je ale jejich původcem? Zde se klade otázka po duchu, po světě bytostí tvořících z nadsmyslna. „Rozum nás vzdaluje od skutečnosti, rozumnost nás k ní opět přivádí.“<br /> <br /> Zaměří-li člověk veškerou sílu rozumnosti na sebe jako na myslící bytost, nalezne v sobě samém prostředky a cesty, které ho vyvedou ze statiky materialistického světového obrazu. Probouzí se k vědomí, že on sám je z duchovních prapočátků povolán být nositelem vývoje a stále více se jím stávat; že v sobě díky svým duševním silám myšlení, cítění a chtění může rozvíjet vyšší duševní poznávací orgány a s jejich pomocí se školit k vyšším náhledům. Ty mu umožňují, aby ve svobodném sebeurčení vzal svou budoucnost i budoucnost svého spolutvoření do vlastních rukou. Náznaky tohoto druhu se tu a tam objevují. Avšak: Otázka po podstatě látky ve všech jejích formách projevu, v neživé přírodě, v životě rostlin, v oduševnělosti zvířat a v duchovní či Já-organizaci člověka, se v tomto smyslu dosud neklade.<br /> <br /> Abychom získali vhled do tohoto komplexu otázek, je třeba si uvědomit: „Smyslově vnímatelný obraz světa je součtem metamorfujících se obsahů vnímání bez jakékoli hmoty, která by ležela v jeho základu.“&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Einleitungen zu Goethes Naturwissenschaftlichen Schriften'', Kap XVI. «Goethe als Denker und Forscher», GA 1, Dornach 1987, S. 274.&lt;/ref&gt; Vnímání, která činíme na smyslově vnímatelném předmětu, podněcují myšlení k tvorbě pojmů, které se snaží postihnout vlastnosti tohoto předmětu. Tak se charakterizují látkové prvky periodické soustavy vždy specifickými vlastnostmi, které jsou výrazem něčeho, co se nestává jevem, tedy nepřísluší vzniku a zániku v čase a prostoru. Hmota je však chápána jako kontinuum, jako to, co přetrvává v čase a prostoru, aniž by sama byla smyslově vnímatelným jevem a aniž by podléhala budujícím a ničivým silám, které v čase a prostoru působí. To, co se projevuje, jsou pojmově postižitelné vlastnosti. Jsou to projekce něčeho nad-časoprostorového, nadsmyslového, podstaty té či oné látky. Konstituují se {{SE|263}}<br /> <br /> ve vědomí člověka skrze vnímání a pojem v součet vlastností. Jejich vymezení a přiřazení k té či oné látce je předmětem výzkumu fyziky. Jejich konstelace je taková, že každý látkový prvek má specifickou afinitu k jiným látkám. Mohou spolu reagovat. Pokud k tomu dojde, výchozí látky zmizí z dohledu a, jakoby syntézou, vznikne nová látka s překvapivě novými vlastnostmi. Začátek a konec jsou spolu spojeny diskontinuálním děním. Například vodík (H) a kyslík (O) jsou plyny. Jejich vzájemná afinita je tak obrovská, že spolu reagují explozivně. Zmizí a objeví se voda, látka s nejbohatšími vlastnostmi, základ veškerého života. Dochází ke skoku z méně zhuštěného do více zhuštěného skupenství. Pokud je voda podrobena elektrolýze za vynaložení energie, objeví se opět výchozí prvky jako plyny. Při přechodu z plynného do kapalného stavu, jakož i při každé reakci mezi látkami, vstupuje do hry faktor času. Probíhá proces. Toto procesuální dění ve světě látek je především předmětem chemie. Lze jej empiricky sledovat v reaktivních doprovodných jevech, ale jako takové se vymyká vnímatelnosti. V chemickém procesu působí síly, které jsou dány podstatou látky a jejími vlastnostmi. Síly, které jsou v procesu v pohybu, setrvávají před začátkem a na konci reakce ve stavu klidu, ztuhnutí do formy. Ve formě se látka stává smyslově vnímatelnou a ve svých fyzikálních vlastnostech měřitelnosti, počitatelnosti a vážitelnosti vypočitatelnou.<br /> <br /> V průběhu procesuálně-chemického působení sil se objevují jevy, například tepelné, světelné, barevné a zvukové jevy, jakož i čichové a chuťové zážitky, které nelze odvodit z vlastností reagujících látek. Umožňují bádajícímu duchu člověka hlouběji se vžít do procesuálního dění, ba dokonce si v činném provádění s ním vytvořit osobní vztah, v němž se nadsmyslové působení sil v osobním prožitku zobrazuje blíže duchu. V spoluprožívání chemických jevů odhalují látky na malou skulinku svou silovou a tím i svou bytostnou podstatu.<br /> <br /> Čím dále postupovala fyzika v časoprostoru ve snaze rozluštit tajemství materiálně myšleného látkového prvku, atomu, tím více se jev vytrácel z dohledu experimentátora. Ten dále spřádal červenou nit na základě představených modelů pomocí {{SE|264}}<br /> <br /> matematiky. Nepozorovaně vystoupil z přírody do říše „podsmyslového“, do podpřírody, do říše přísně zákonitých, fixovaných, neživých a bezduchých poměrů sil hmoty, elektřiny, magnetismu a jaderné vazebné energie. V této podpřírodě je vše předmětné ze smyslově vnímatelného světa rozpuštěno ve vypočitatelný systém v sobě ztuhlých a přesto interagujících forem energie. Tam, kde působí izolovaně, jsou v nejvyšší míře nepřátelské životu. Podsmyslové síly působí v „prostoru“, a proto jsou nutně představovány jako tělesa v prostoru, jako mechanika kvant. Rozlišují se v prostorovém vymezení a – podle svého mechanismu účinku – různé elementární částice, respektive energetická kvanta.<br /> <br /> V průběhu vývoje kvantové fyziky se stalo zřejmým, že tyto představy, opírající se o smyslovou zkušenost, nejsou udržitelné. Niels Bohr (1885–1962), otec kvantové fyziky, dospěl k závěru: „Neexistuje žádný kvantový svět.“&lt;ref&gt;Zitiert nach Jos Verhulst: ''Der Glanz von Kopenhagen, geistige Perspektiven der modernen Physik'', Stuttgart 1994, S. 15.&lt;/ref&gt; Tento poznatek potvrdili jeho kongeniální kolegové Werner Heisenberg (1901–1976), Wolfgang Pauli (1900–1958) a další. Heisenberg píše: „Nejmenší jednotky hmoty ve skutečnosti nejsou fyzickými objekty v běžném smyslu; jsou to formy, ideje, které lze jednoznačně vyjádřit pouze v matematickém jazyce.“&lt;ref&gt;Ebd., S. 17.&lt;/ref&gt; – Atom tedy není věc v prostoru. A dále píše: „Pokud se pokusíme proniknout za tuto skutečnost [myšlena je ta smyslově vnímatelná; pozn. autora] do detailů atomárního dění, pak se kontury tohoto ‚objektivně-reálného‘ světa rozpouštějí – ne v mlze nové a přesto nejasné představy skutečnosti, nýbrž v průzračné jasnosti matematiky, která zákonitě spojuje to možné, nikoli faktické.“&lt;ref&gt;Ebd., S. 173.&lt;/ref&gt; Tato „průzračná jasnost“ je však abstrakcí. Jakkoli může být správná ve vztahu k bytí a působení podpřírody, naráží přesto na hranici, na níž si poznávající člověk může uvědomit, že z této abstrakce nelze vykřesat jiskru eticko-morálního impulsu. Matematika se zabývá tím, co se stalo fyzickým, co se myslícímu vědomí projevuje v číselných poměrech. Jejich správnost je postižitelná v myšlenkách, tedy čistě v duchu. V nich se objektivní a subjektivní spojuje v jedno. Jsou pravdivé v omezeném případě {{SE|265}}<br /> <br /> anorganicko-fyzického. V tomto smyslu je matematika vědou duchovní, a nikoli přírodní. Myslíme myšlenky, které jsou schopny převádět fyzikální zákony do technologických funkcí. Zůstaneme-li u těchto myšlenek a snažíme-li se v duchovním posílení prožít jejich důslednost, jejich logické souvislosti, pak se matematika nesráží do strnulé, neživé abstrakce, nýbrž se může stát předstupněm pravého duchovního poznání.<br /> <br /> Číselné poměry jsou výrazem poměrů energetických, respektive silových. Ty druhé jsou jednak nositeli procesů látkových reakcí, jednak jsou v látce spoutány jako „zadržené procesy“.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Konferenzen mit den Lehrern der freien Waldorfschule Stuttgart'',2. Bd., GA 300b, Konferenz vom 21. Juni 1922, Dornach 2019, S. 152.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Martin Rozumek, Peter Buck (Hrsg.): ''Das Chemische und die Stoffe, Zugänge zur Chemie'', Dornach 2008, Kap.: «Einleitung», S. 7.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Látka podléhá tíži. Tato zakusitelná vlastnost ji především činí reprezentantem pozemského. Je to součet forem energie či sil spoutaných do smyslově vnímatelné formy, které se projevují ve vlastnostech. Umožňují procesy probíhající podle přírodních zákonů, reprodukovatelné a matematicky abstrahovatelné do vzorců.<br /> <br /> V oživené přírodě již toto procesuální dění nelze odvodit pouze z vlastností fyzikálních látkových prvků. Naopak, životní procesy je do značné míry odcizují jejich fyzikální determinovatelnosti. Bílkovina se například skládá z pěti prvků: uhlíku, kyslíku, dusíku, vodíku a síry. Ty se se svými vlastnostmi stávají nositeli sil, které jsou kosmického původu.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 64f.&lt;/ref&gt; Tyto kosmické síly všudypřítomně proudí z planetárního okruhu a konfigurují se podle bytostné povahy rostliny nebo zvířete v éterické tělo neboli tělo životní. To je skrz naskrz tvůrcem procesů. Stává se architektem fyzické organizace, pozvedá fyzikální látky z jejich spoutanosti v pozemském, staví je do služeb životních procesů a udržuje je v proudu života tak dlouho, dokud tento proud neumírá do forem organických útvarů. Éterické tělo se pak rozpouští ve světovém éteru. Při bakteriálním rozkladu, mineralizaci, se pozemské látkové prvky uvolňují z organických útvarů; opět upadají zpět do své fyzikální vlastní zákonitosti.<br /> <br /> To, co se v organické přírodě označuje jako konstitutivní složky, jako jsou bílkoviny, sacharidy, tuky, hormony, vitaminy atd., jsou {{SE|266}}<br /> <br /> z životních souvislostí, v nichž se objevují, abstrahované, tělesné, mrtvé útvary. V souvislosti životních procesů jsou to silové útvary, které v téměř nekonečných variantách a vzájemných působeních pozvedají pozemský svět látek k oživeným kompozicím. Kdo komponuje tyto síly v tuto zvučnou symfonii, takže dub je v každém svém orgánu, v kořenech, kmeni, větvích, výhonech, listech, květech a plodech nezaměnitelně dubem, a růže růží? V rostlinné říši se hledá typus, bytost, která se v určitém druhu rostliny tvarově projevuje. Ani síly, ani hlouběji skrytá bytost, která tyto síly ze sebe plodí, nejsou smyslově vnímatelné. Otevírají se teprve nadsmyslovému nazírání.<br /> <br /> Co se v tomto ohledu projevuje u zvířete? Bytost, zdroj veškerého tvoření, zůstává skryta. V jevu se neobjevuje duše a tvořivá síla sama, nýbrž duševní projevy a působení sil. Kůň zapřažený do pluhu se duševně projevuje ve svých pohybech, v poslušnosti na tlak uzdy, aby zůstal ve stopě, a ve způsobu, jak se při postupu vpřed mocně opírá do postroje atd. Všechny tyto projevy síly mají nepochybně svůj původ v bytosti koně. Vnímáme je v napětí svalů, tažných lan, v rozrývané půdě, v klouzání plazu pluhu po odhrnovačce až po boční odkládání. Síla vycházející z koně se projevuje v polaritě klidu a pohybu, a to současně. To charakterizuje rytmus. Rytmus, který kůň projevuje ve všech svých pohybech, v kroku, klusu a cvalu, nebo v kývání hlavou nahoru a dolů při tahu těžkých břemen, pramení z duševní bytosti tohoto zvířete. Rytmus vytváří ekonomii v působení sil; šetří sílu. Toho všeho si jako divák uvědomujeme; základní dění, jak se duševno proměňuje v sílu a ta vnější čin, zůstává skryto.<br /> <br /> Jak se tedy utváří tento vztah bytosti a jevu člověka v zemědělství? On sám je cílevědomým aktérem a zároveň svým vlastním divákem: kočí a kůň v jednom. Bytost, duchovní cíl a čin jsou v sebeuvědomění bezprostředně propojeny: Vezmu-li rýč a rýji, účinek je podobný jako u pluhu. Avšak já jsem v každém okamžiku dárcem impulsu a vědomým účastníkem dění. Má duchovní bytost je původcem idejí, které mě vedou, a zároveň zdrojem síly, aby se staly činem. Nacházím v sobě samém bytost, která má moc se svobodně k {{SE|267}}<br /> <br /> tomuto činu určit. Zvířeti naproti tomu zůstává jeho bytost nevědomá; prožívá se čistě duševně ve svých instinktech. Bytost a duše rostliny působí z „nadpřírody“ v životních procesech a vytvářejí si ve formách smyslově vnímatelný obraz. Bytost minerálně-látkového se projevuje v prostorově ohraničené, fixované struktuře sil, která v krystalu ztuhla do geometricky daných forem.<br /> <br /> Tento vztah bytostí k jejich způsobům projevu v přírodních říších se vyjadřuje ve způsobu utváření látek budujících tělo. V člověku se tělesná kompozice látek individualizuje podle jeho duchovní duše, jeho Já. Bytost pozvedá látky z jejich pouhého fyzického bytí a komponuje je v silové útvary, které odpovídají stupni bytí, na němž se objevují. Na prvním, nejnižším stupni bytí fyzicko-anorganické přírody se stavba látek řídí zákony, které zde vládnou. Tyto zákony jsou postižitelné v chemicko-fyzikálních pojmech a manifestují se předmětně ve výtvorech techniky. Na druhém stupni bytí, v rostlinné říši, se látky komponují podle vyšších, již ne pojmově postižitelných zákonitostí éterického těla obrazných sil. Tímto tělem je pozemské působení sil začleněno do kosmického. Třetí stupeň bytí látkových kompozic konstituuje říše zvířat. Zvíře může své tělo budovat pouze příjmem potravy zvenčí. Cestou trávení ničí potravinové látky silou své vlastní duševní bytosti a z této duševní síly komponuje svou vlastní tělesnou látkovost. Ta je konfigurována tak, že je nositelem duševna přebývajícího ve zvířeti, které má svůj bytostný základ za sluneční sférou, ve vzdáleném kosmu, v takzvaném zvěrokruhu. Čtvrtý stupeň bytí látkového je ztělesněn v těle člověka. V něm je fyzické, éterické a astrální utváření látek individualizováno skrze Já. Pouze tím, že látky v těle – např. DNA – jsou uspořádány podle silového zdroje Já, mohou v těle přebývat. Vytvářejí si v těle Já-organizaci. Skrze ni se člověk projevuje jako individualita.<br /> <br /> Čtyři stupně forem projevu látkového konstituují pozemské bytí a tak i skutečnost zemědělského organismu. Při hnojení jde o to, uvést tyto stupně bytí do takového vzájemného vztahu, aby se to mrtvé, minerální, otevřelo silám živého, duševního a duchovního: „Člověk musí zemi přímo oživovat, a to nemůže, pokud postupuje mineralizujícím {{SE|268}}<br /> <br /> způsobem; to může jen tehdy, pokud postupuje s organickým, které uvede do odpovídající polohy, aby mohlo působit organizujícím, oživujícím způsobem na to pevné, zemské samotné.“&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 122.&lt;/ref&gt; Pojem hnojení tedy nelze uchopit na stupni neživého, „mrtvého, zemského“, nýbrž teprve tehdy, když se vezmou v úvahu stupně od živého výše.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_Frage_nach_Geist,_Wesen_und_Individualität&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K otázce ducha, bytosti a individuality ===<br /> <br /> Vše, co se zjevuje, je forma — šat látkového. Látkou naplněná forma je označována jako těleso v prostoru. Jak ukazuje předchozí úvaha, jeví se tato látkovost ztuhnutá do formy jako specifická kráftekomposition, jež procesově ztuhlá — «Konec cest Božích».&lt;ref&gt;Das Zitat lautet im Original: «Leiblichkeit ist das Ende der Werke Gottes»; aus: ''Biblisches und Emblematisches Wörterbuch'' des deutschen Theologen Friedrich Christoph Oetinger (1702– 1782).&lt;/ref&gt; Síly jsou neviditelné; projevují se ve svých účincích, například ve změnách formy. Principiálně neexistuje žádné silové působení bez příčiny, bez původce. Ti jsou smyslovému vnímání skryti ještě hlouběji než síla sama. Původce je ve hře sil velikým neznámým — duchem. Ten prostupuje všemi přírodními říšemi až k člověku a konstituuje fyzickou organizaci těla; ve své nejčistší podobě se zjevuje v krystalových formách minerální říše. Duch je pohybujícím v bildekräften, jež z dálek kosmu vyzařují dovnitř. Původce všech zjevení fyzicko-anorganické, mrtvé přírody je bytostný duch. Právě tak je to duch, jenž žije v proudech éterických sil přitékajících ze sfér Slunce a planet a tvoří z nich éterická těla rostlin, zvířat a — nad člověkem — éterická těla vyšších duchovních bytostí.&lt;ref&gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Původce veškerého života je bytostný duch. Právě tak je to duch, jenž tkáč v astrálních silách vyzařujících z kosmu a jenž tvaruje podle povahy zvířat, člověka i bytostí nad ním stojících jejich astrální tělo. U zvířete i u člověka zprostředkovává éterickým silám bildekräfte-impulsy, jež budují a udržují tělesné orgány, jakož i vyšší orgány sloužící duševnímu prožívání, rozvíjení morálních impulsů a vlastnímu bytostnému konání. Veškeré duševní bytí je duch! A nakonec je to duch, jenž naplňuje Já-bytost člověka a v {{SE|269}}<br /> <br /> V něm probouzí sebevědomí. V tom rozvíjí sílu k usilování o sebepoznání, k uchopení reálně působícího ducha v sobě samém, jakož i v přírodě a kosmu. V sebevědomí člověka vzplane duch — jasně v myšlení a snivě v cítění; ve vůli žije spící. Skutečnost ducha se mu stává tím více skutečností, čím více ideje myšlením uchopené prožívá v cítění a nechává je ve vůli stát se činem. V tomto úsilí pracuje Já na proměně bytostných článků: fyzického těla a ätherleib. Stává se jejich spoluúčastníkem; naplňuje se produktem této proměny, duchem, a vstupuje s ním do svobodného vztahu.<br /> <br /> Lidské Já chápe, že k rozšíření přírodní vědy nutně potřebuje také vědu o duchu, a nachází ji v antroposofické duchovní vědě. Její výsledky se sdělují myslícímu vědomě v formách idejí. Rozlévají světlo nad smyslový svět. Pojmově uchopené smyslové skutečnosti se rozšiřují a vzplane v vědomí jako duchovní skutečnosti. Člověk se učí poznávat jako duchovní bytost, jež je zakotvena sama v sobě, jako bytost, která se z vlastní, sebou samou poznané bytostnosti může svobodně sebeurčovat. Člověk se učí v sebezkoumání — školením svých duševních činností myšlení, cítění a vůle — poznávat jako Já, jež jako duchovní bytost koření ve věčném, jež si v prostoru a čase vytváří tělesnost a v ní stínem zahaleno vzplane v sebevědomí. Prostřednictvím vědy o duchu se lze naučit uvědomit si svůj původ v duchu.<br /> <br /> Prostřednictvím obvyklého na smysly vázaného myšlení se člověk učí poznávat svět kolem sebe jako dohotovený, završený — a sebe jako toho, kdo se stává, jako nedovršeného. Nalézá v sobě sílu a ukazatel cesty k tomu, aby nedovršené ve svých bytostných článcích — astrálním čili duševním těle, éterickém čili životním těle a těle fyzickém — proměňoval k vyšší dokonalosti. Tato síla k sebeproměně je vlastní každému člověku; tvoří celé lidství. Stane-li si člověk tohoto vědomým, stává se vývojová idea živou; stává se duchovně účinnou realitou. Staví člověka, který se prodírá k sebepoznání, do polohy, v níž se může povznést nad pouhé přírodní bytí — jež se oku zjevuje jen v odumřelých formách — a sám prožít i utvářet ten proces, který z proměny minulého v přítomnosti nechává vznikat budoucnost. Tento proces pořádá Já člověka a přitom samo sebe vnímá.<br /> <br /> Prožitá idea vývoje otvírá bytosti Já neomezené duchovní panorama, z nějž čerpá substanci, která jejímu vlastnímu bytí dává obsah a nechává je růst. «Já získává bytost a smysl od toho, s čím je spojeno.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Theosophie'', GA 9, Dornach 2003, S. 50.&lt;/ref&gt;Já žije v duši a je skrze tělo otevřeno smysly vůči fyzickému světu a otevřeno duchem vůči světu duchovních bytostí, které stojí nad člověkem. {{SE|270}}<br /> <br /> V tomto poli napětí prožívá člověk sám sebe jako individualitu. Tento pojem nelze, takto chápán, vztáhnout na věci a bytosti přírody. Ty jsou ve svém fyzickém bytí bez Já zapojeny do světa sil a bytostí kosmu. Tím, že si člověk uvědomil sebe sama ve fyzicko-smyslovém světě, se z tohoto poutat do značné míry emancipoval. Stojí jako vyvíjející se bytost tváří v tvář světu forem, který ztuh v dílo.<br /> <br /> Z tohoto stavu svého vědomí hrozí člověku, že se odcizí přírodě právě tak jako svému ve duchu kořenícímu bytí. Prožívá sám sebe stále více jako uzavřeného do sebe a mechanicky a elektronicky si konstruuje vnější svět, který již není přírodou, žádnou živě působící duchovností, nýbrž artefaktem duši prosté intelektuality. Jak ale, obrátí-li člověk pohled z nitra, z vnitřně posilněné duchovní duše, na přírodu, která z živého vytváří formy — jak, odhalí-li se z idejí poznání ducha inaugurační princip vývoje, jenž tyto formy vytváří? Člověk, který takto z poznání ducha uchopí sám sebe bytostně jako individualitu, nalézá v sobě ducha, který se přeměňuje v ideami nesené silové impulzy vůle. Tyto ideami prozářené silové impulzy vůle zasahují řídícím způsobem do světa sil přírody. Tuto cestu připravuje Goethe, když odkazuje na umění: «Komu začíná příroda odhalovat své zjevné tajemství, ten cítí neodolatelnou touhu po její nejdůstojnější tlumočnici — umění.»&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Maximen und Reflektionen'', Nr. 720, Hamburger Ausgabe, Bd. 12, München 1987.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tyto lidské silové impulzy vůle pozvedají zemědělský organismus jako celek z obecného přírodního dění a starají se o smysluplný a uměřený tok sil ve vzájemném působení jeho orgánů. To se děje především a s největším dosahem skrze hnojení těmi organickými látkami, které jsou v hospodářství vyloučeny z životních procesů. Zde je minulé látkové dění, procesuálně proměněné skrze přeměny, povoláno k přítomnému. {{SE|271}}<br /> <br /> To charakterizuje jednu stránku — stránku přírody. Druhou stránkou je duchovní výkon člověka. Ten z poznání ducha ukazuje vůli cesty, jak komponovat hnojivé látky, které otevírají dílem-jsoucí bytí silám, jež připravují cesty budoucím možnostem vývoje.<br /> <br /> Klíčem k hlubšímu porozumění podstatě a směru účinnosti těchto dvou polárně protikladných forem hnojení je pojem «zemědělské individuality», který Rudolf Steiner odvozuje od bytostného nazírání člověka.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 42.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Düngungsfrage_und_die_landwirtschaftliche_Individualität&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Otázka hnojení a zemědělská individualita ===<br /> <br /> V kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 nn.) byl pojem «zemědělské individuality» uveden do pohybu a odvozena jeho trojčlennost z trichotomie člověka podle těla, duše a ducha. Tělo se člení tak, že v hlavě čili v nervově-smyslovém systému pomáhá lidskému duchu dospět v myšlení k sebevědomí, v rytmickém systému hrudních orgánů nechává lidskou duši prožívat sebe sama v sebecítění a v soustavě látkové výměny a pohybu končetin se může uplatňovat lidská vůle. V člověku se sbíhá to, co se kolem něj rozkládá jako příroda, a to, co mu předmětnými smysly vstupuje vstříc jako protistojící svět. V zemědělství tedy zpočátku jednáme s obrazy, jejichž tvořivá bytost se v nich skrývá — tak jako se v zevnějšku krávy skrývá její bytost. Vědomě poznávajícímu člověku se ale otevírá možnost nezůstat stát u obrazu a — na tom základě — nepostulovat pra-základ bytí v bezduchém abstraktním myšlení v matérii, nýbrž nalézt jej v idejích, které v nazíravém vědomí rozsvěcují a v člověku probouzejí morálně-duchovní impulzy. Ideje pak přestávají být abstrakcemi, jakmile vědomě poznávající člověk sám je myšlením vytváří, sám je citovým prožíváním oživuje a vlastní vůli je vštěpuje jako morální impulzy. Takto uchopené ideje teprve zakládají svobodné tvoření, které přesahuje přírodu. To z etických intuicí staví most přes propast mezi tím, {{SE|272}}<br /> <br /> Morálně-duchovního v člověku a tvořivě-bytostného v přírodě.<br /> <br /> Ideové formy antroposofické duchovní vědy mají tu povahu, že v myšlenkovém zpřístupňování uvolňují život, který pobízí k činu. Tak lze, jak je vylíčeno v kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 nn.), z ideového celku trojčlennosti člověka a z aktivní přítomnosti uvnitř hospodářského organismu přímo sledovat, jak na jedné straně živlový prvek tepla a vzduchu nad zemí zapojuje zemské látky do životních procesů a podrobuje je jakémusi trávení,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&lt;/ref&gt; nepřetržité proměně jejich zjevných podob — a jak na druhé straně látkový prvek země a vody v hlubinách, pod úrovní půdy, vypadl ze života a v krystalizaci se skrze naskrze stává formou. Otevírá se velkolepá polarita výšin a hlubin, substančního dění a tuhnutí ve formě, pohybu a klidu. Je to právě ta polarita, která se mikrokosmy v člověku stahuje do pólů jeho soustavy látkové výměny a nervově-smyslové soustavy. Jako tyto póly nalézají svůj rytmický vyrovnávací pohyb v bijícím srdci a v plicním dýchání, tak ony póly výšin a hlubin v rytmické dynamice půdy ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#273|Obrázek 14]]).<br /> <br /> Zázrak půdy se skrývá ve své nenápadnosti. Látky a síly se zviditelňují ve formách zeminy; jejich působení a bytostná povaha zůstávají skryty a je třeba je hledat ve všech oblastech bytí pod-přírody, přírody a nadpřírody. Jsou to bytosti a síly, které působí rozpad, zánik a smrt (pod-příroda), dále takové, které působí fyzicko-mechanicky a konstituují fyzické tělo u rostliny, zvířete i člověka, dále takové, které v přírodních říších udělují život, a konečně takové, které v říši živočichů obdarovávají duší a jsou nositeli duše. Duch, který se v sebevědomí člověka probouzí jako nadpříroda, je vylit přes přírodní říše a vytváří si ve veškerém tvarování svůj odraz.<br /> <br /> Při výrobě potravin a při jejich spotřebě mimo zemědělský organismus se tomuto organismu ztrácejí nejen látky, nýbrž stejnou měrou i síly. Jsou to síly vyzařující shora z nadpřírody, z kosmických výšin, a zdola z hlubiny země, {{SE|273}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 14, S. 273.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 14: Die landwirtschaftliche Individualität, die drei Stufen der Düngung aus interner Erzeugung und die zwei Stufen der Mineralanwendung externer Herkunft.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> jsou to ve vlastním slova smyslu vyživující a hojivé síly. Úkolem hnojení je nyní kompenzovat ztrátu látek země a uvést půdu a rostlinu do stavu, kdy jsou schopny stále novým způsobem přijímat a být vnímavé pro síly a substance nadpřírody. Z toho logicky vyplývají tři stupně, na nichž se v plném smyslu naplňuje obsahová náplň pojmu «hnojení»:<br /> <br /> Jde o hnojení<br /> <br /> # látkami a silami z oživené rostlinné přírody,<br /> # látkami a silami z oduševnělé živočišné přírody a<br /> # látkami a silami, které jsou produktem lidského ducha. Oproti tomu má být jako «nultý stupeň» označováno vyrovnávání ztrát pozemsky vázaných látek. S vodnými solemi syntetickými nebo chemicky rozloženými, využívanými v industrializovaném zemědělství, se překračuje stupeň «-1», práh od přírody k pod-přírodě (Obrázek 14).<br /> <br /> V následujícím bude pojednáno o základních aspektech přínosu a problematiky aplikace minerálních látek a poté o třech stupních hnojení. Cesta k rozluštění {{SE|274}}<br /> <br /> jeho tajemství je jakási syntéza přírodovědných a duchovědných poznávacích snah na základě tathandlung. Nastupuje se zde cestu od vědy k umění, cestu bádání v činu, na níž se smysl pro pravdu, v malém i ve velkém, měří podle poznatelného a prožitelného přirozeného a sociálního gedeihen statku jako celku — nikoliv podle kvantitativního výsledku.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufe_0:_Die_Anwendung_von_Mineralstoffen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Stupeň 0: Aplikace minerálních látek ===<br /> <br /> Z pojetí, že jediným reálným základem všech světových jevů je hmota, se od 19. a 20. století v zemědělství zákonitě zformoval pojem «minerální hnojení» a spolu s ním pojetí souhrnu «živin», jež rostlina potřebuje k růstu. Za touto teorií se skrývá závažný předpoklad, že ze souhrnu anorganických, mrtvých látkových prvků může vzejít život, že s jejich pomocí by bylo možno život vytvářet a rozmnožovat. Život však vzniká ze života, z životních zárodků nebo semen. V přírodě nikde, ani při sebepečlivějším pozorování, nenalezneme oporu pro to, že by ze minerálně mrtvého mohl vzniknout život, nýbrž jen opak: Život propadá smrti. Pojem hnojení se ale vztahuje k tomu, aby byl život jako takový v růstových procesech rostliny, a stejně tak duševně-astrální působení zvenčí při tvarování, podporován způsobem odpovídajícím bytostné povaze. Nikoli náhodou se odvozuje pojem hnojiva od pradávna od významných účinků vylučování ze soulové a životní organizace domácích zvířat. Hovořilo se o «staré síle» takto pohnojeného pole. Z vládnoucího materialistického smýšlení se organickým hnojivům, kromě jejich mnohotvárného minerálního složení a podpory mikrobiálního půdního života, nepřisuzuje žádná specifická hnojivá hodnota.<br /> <br /> Jaká kritéria lze nalézt, abychom mohli posoudit důsledky, které způsobuje pojem hnojení chápající vzájemné vztahy půdy a rostliny pouze jako hmotné dění? V následujícím má být tato problematika sledována na příkladu motoru veškerého zvyšování rostlinných výnosů — na dusíku syntetizovaném do solné formy. {{SE|275}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung_von_Stickstoffsalzen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Aplikace dusíkatých solí ====<br /> <br /> Dusík (N) je se svými 79 % vlastním nositelem živlu vzduchu. Obtéká zelené listoví rostlin vzpínajících se do atmosféry, aniž by se přímo podílel na jejich růstových procesech. Jako vzdušná látka je podobně jako kyslík vázán sám se sebou (N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;), a proto je téměř reakčně mrtvý. Do hustších stavů vody a země se dostává přirozenou cestou pouze dvěma způsoby: 1. prostřednictvím energetických výbojů blesků, přibližně 6 kg/ha/rok,&lt;ref&gt;Manfred Klett: ''Die boden- und gesteinsbürtige Stofffracht von Oberflächengewässern'', Arbeiten der Landwirtschaftlichen Hochschule Hohenheim, Bd. 35, 1965, S. 42.&lt;/ref&gt; a 2. biologickou cestou prostřednictvím vazby dusíku rostlinnými organismy k tomu schopnými, zejména druhově bohatou čeledí luskovin. Prolomit tuto bariéru přirozeného vnášení dusíku, který si sám určuje svou míru, velkotechnickými postupy — to bylo výslovným cílem od konce 19. století. Průlom se podařil syntézou amoniaku Haber-Boschovým postupem. Za vysokého energetického příkonu se vzdušný dusík převádí ve vodném roztoku na vodíkovou sloučeninu amoniak (NH&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;). Dalším zahušťováním vznikají pevné sloučeniny s kyslíkem — dusičnanové soli — a s vodíkem — soli amonné, které rovněž snadno přecházejí do roztoku: první rychleji, druhé pomaleji. Obě sloučeniny jsou ve vodném roztoku vysoce reakčně aktivní a dusičnanové sloučeniny v pevné solné formě vysoce výbušné. Syntetickým postupem lze na libovolném místě země, nezávisle na biologických denních či ročních rytmech, vyrobit jakékoli množství dusíkatých solí. Vedle svého civilního nebo vojenského využití jako trhaviny způsobily v průběhu 20. století celosvětově revoluci v rostlinné výrobě. Tvoří produkční kapitál pro zemědělskou masovou výrobu a jsou — ve spojení s používáním herbicidů a pesticidů — příčinou vývoje k agrárnímu industrialismu.<br /> <br /> Tváří v tvář obrovskému nárůstu výnosů v polním, zahradním a ovocném hospodářství i ve všech ostatních speciálních kulturách by člověk musel zpívat chválu této světlé stránce nasazení průmyslově vyráběných dusíkatých solí — kdyby tu nebyly temné stíny. Dusíkaté sloučeniny, pokud nejsou ve formě amoniaku (NH&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt;) vázány na jílové minerály, mají tendenci co nejrychleji opět zmizet ze střední oblasti «bránicové půdy» — buď jako dusičnan (NO&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;) dolů do oblasti podzemní vody hlavového pólu, nebo jako amoniak (NH&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;), oxidy dusíku {{SE|276}}<br /> <br /> (oxid dusný N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O) nebo elementární dusík (N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) nahoru do pólů látkové výměny. Tyto ztráty tvoří přibližně stejným dílem asi 25 % vstupu syntetizovaných dusíkatých solí. Na jedné straně kontaminují podzemní vodu a vodu studniční, respektive eutrofizují povrchové vody. Na druhé straně přispívají svými emisemi ve značné míře ke znečištění atmosféry oxidem dusičnatým, a tím ke klimatické změně. Zbývajících 50 % vstupu dusíku způsobuje snížení biologické aktivity půd, respektive její jednostrannost,&lt;ref&gt;Martin Hartmann et al. (2015): ''Distinct soil microbial diversity under long-term organic and conventional farming'', ISME Journal, 9, S. 1177–1194.&lt;/ref&gt; jakož i vynucený růst rostlin při současném oslabení jejich organizačních sil, jejich výživné a léčivé účinnosti. Syntetizované dusíkaté soli přispívají rovněž k floristickému a faunistickému ochuzení druhů v krajinách. Teprve ony umožňují zúžení osevního postupu až po monokulturu a — nad to — pěstování v živných roztocích (''hydroponika'').<br /> <br /> V rostlinné výrobě znamená každá dávka dusíku zvenčí určitý druh nárazového růstového donucení. V každém případě — ať je podávána jako rychle působící dusičnanová, nebo jako pomaleji působící amonná sloučenina — zvyšuje se koncentrace dusíku v půdním roztoku, vůči níž se rostlina nemůže ubránit. Donucení přijmout nadbytek dusíkatých solí oslabuje éterickou organizaci rostliny ve všech jejích orgánech. V kořeni, který sestupuje dolů do hlavového pólu, se to projevuje jako ochromení jeho funkcí. Jednou z těchto funkcí je jeho vrozená schopnost jakési smyslové vnímavosti — nejen vůči formativním silám kosmu a vodnímu živlu, nýbrž zejména vůči živlu zemitě-pevného. Subtilnost těchto procesů se odhaluje v následujících fenoménech:<br /> <br /> Klasická «přírodní louka ponechaná přirozenému vývoji» z našich polních lánů z velké části zmizela. Z ní se kosinami sklízelo seno pro zimní krmení. Byla, podle stanoviště, nesmírně druhově bohatá na vrchní i spodní trávy a zejména na luskoviny a byliny.<br /> <br /> Přejde-li se nyní k tomu, že se za účelem zvýšení její bujnosti soustavně podávají dávky syntetických dusíkatých solí, spouští to — co se týče druhového složení — řetězovou reakci. Jako první z porostu mizí byliny, v dalším průběhu let luskoviny jako jetel červený, štírovník růžkatý a další. Nejdéle se drží jetel bílý. I spodní trávy nakonec ustupují moci vrchních trav, {{SE|277}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 15, S. 277.jpeg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 15: Die Funktionen der Wurzelhaare und deren Beeinträchtigung durch externe Zufuhr von Stickstoffsalzen.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> které na konci této posloupnosti dodávají monokulturní masové výnosy. Tento příklad objasňuje praufenomén vnějšího použití dusíku: druhové ochuzení asociovaných rostlinných společenstev.<br /> <br /> Zblízka viděno, uplatňuje se tento účinek v mnoha detailech v oblasti kořenů. Například u jetele červeného lze pozorovat, jak počet hlízek na kořenech — vznikajících endogenní symbiózu jetele s rhizobii, bakteriemi vázajícími dusík — klesá vlivem soustavného podávání dusíkatých solí. Vlivem vysoké koncentrace dusíku v půdním roztoku se snižuje schopnost kořene vázat dusík; ten postupně ztrácí svou schopnost vstupovat do symbiózy.<br /> <br /> Co platí pro endogenní symbiózy luskovin, platí i pro exogenní symbiózy s bakteriemi a houbami jiných rostlin. Na obrázku 15 je znázorněn podélný řez koncovým úsekem kořene.<br /> <br /> Kořenová špička se skládá z živé tkáně dělicích se buněk (''meristem''), s předsunutou slizovitou kořenovou čepičkou (''Calyptra''). Obě tvoří neustále se obnovující životní pól kořene. Kus výše po kořeni odumírá kořen do svého formového neboli smrtného pólu; dřevnatí. Jako zprostředkující střed se mezi nimi člení třetí prvek, v němž se — jak již bylo popsáno — oba póly, život a smrt, v obou funkcích {{SE|278}}<br /> <br /> kořenových vlásků navzájem prostupují (srov. kap. «Der Frühjahrsprozess und die Bodenbearbeitung», s. 213 nn.). Kořenové vlásky se skupují v rytmickém uspořádání kolem celého kořenového tělesa. Jsou to výchlipky z buněk kořenové pokožky (''epidermis''), které již nejsou schopny dělení. Jako takové jsou na jedné straně metabolicky aktivní: skrze ně proudí asimiláty z nad zemí ozelenělých rostlinných orgánů přes sestupný phloemový proud do půdy, kde aktivují mikrobiální a houbový život rhizosféry a symbioticky na sebe vážou. Kořenové výměšky (''exudáty'') tvoří v průměru u druhů kulturních rostlin přibližně 30 % jejich asimilačního výkonu.&lt;ref&gt;Christoph Felgentreu, Kirsten Engelke: ''Konzepte zur Erhaltung der Bodenfruchtbarkeit'', Deutsche Saatveredelung AG, Lippstadt.&lt;/ref&gt; Ätherleib rostliny tak řídí v souladu s jejími růstovými rytmy a potřebami prostřednictvím asimilačního proudu (phloem) půdní život — jsou to nízkomolekulární bílkoviny, sacharidy, enzymy, vitaminy, kyseliny, chelatační látky, kumariny, fenoly, glykosidy, alkaloidy, éterické oleje, ethylen.&lt;ref&gt;Lexikon der Biologie, https: www.spektrum.de.&lt;/ref&gt; Na druhé straně jsou kořenové vlásky smyslově aktivní. «Die Wurzel der Pflanzen […]: Es ist ein Auge, aber ein schlechtes Auge.» (Kořen rostlin je okem — ale špatným okem.)&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Schöpfung der Welt und des Menschen, Erdenleben und Sternenwirken'', GA 354, Vortrag vom 9. August 1924, Dornach 2000, S. 154.&lt;/ref&gt; Kořenové vlásky vnímají jaksi soli, které se rozpustily vlastní metabolickou činností (výměnnými procesy) a prostřednictvím svých symbiotů ve vlhko-vodném prostředí půdy. V procesuálně opačné současnosti — vlastnosti živého těla — vylučují kořenové vlásky asimiláty do kořenového okolí, podněcují jimi mikrobiální rozkladné procesy a přijímají jejich koncový produkt: mineralizovanou, mrtvou sůl. Ta postupuje v protisměru k asimilátům buněčnou tkání kořenů a ústí do vzestupného ''xylem''ového proudu. Jeden, mrtvý minerální proud zdola, a druhý, živý shora, jsou odděleny kambiem.<br /> <br /> Pouhým předmětným myšlením toto subtilní dění v kořenových vláscích a kolem nich není uchopitelné. Tyto v současnosti na sebe navzájem sladěné, takříkajíc do sebe vetkané životní a smyslové procesy jsou nasazením syntetizovaných dusíkatých solí citelně narušovány nebo postupně blokovány. Kořeny rostlin nemají rozlišovací schopnost ohledně původu rozpuštěných dusíkatých solí. Zvyšuje-li se jejich koncentrace soustavným přívodem zvenčí, ochabuje činnost kořenových vlásků. Kořeny se stávají metabolicky slabými a {{SE|279}}<br /> <br /> smyslově otupělými. Jejich schopnost vstupovat do symbióz je oslabena, jak bylo výše znázorněno na příkladu kořene jetele obsypaného hlízkami. Éterická organizace rostliny, rozšířená do kořenového okolí, se stahuje zpět na kořen; rhizosféra chudne. Postrádá utvářecí sílu kosmicko-astrálního, jehož «látkovým nositelem» je dusík.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 73.&lt;/ref&gt; Půda a rostlina tvoří životní jednotu. Z jejich životních procesů rozkladu organické substance pochází dusík a přechází — v průchodu mrtvou solnou formou — bezprostředně do životních procesů výstavby. Životní tělo rostliny ovládá moment smrti solné formy. Masivním přívodem syntetizovaných dusíkatých solí je rostlina vystavena jakémusi donucení je přijímat. Odpovídajíce svému původu jsou nositelkami sil z pod-přírody, které působí proti bildekräfte Übernatur — formativním silám nadpřírody.<br /> <br /> Výše zmíněná problematika vrhá světlo i na otázku platnosti zákona stálosti látek a sil. Je jejich chování a působení v neživé přírodě ve srovnání s přírodou živou kontinuální, nebo diskontinuální? Pozorování učí, že látka a způsob jejího silového působení nabývá podstaty a významu prostřednictvím souvislosti, v níž obojí vystupuje.<br /> <br /> Použití dusíkatých solí syntetizovaných ze vzduchu má moc negovat životní souvislosti ve prospěch vlastního mechanismu působení. Mají tendenci prosazovat v životní organizaci rostliny fyzikální princip časové následnosti příčiny a účinku. O tom svědčí i skutečnost, že k udržení výnosů je třeba rok co rok vynakládat přibližně stejné nebo dokonce rostoucí množství dusíkatých solí. Vnějším přívodem dusíku se výnosy stávají téměř bezcennými vypočitatelnými.<br /> <br /> To vše však znamená, že kořen je takzvaným «minerálním hnojením» odcizován své evolučně vrozené funkci. Střed rytmicky osazený kořenovými vlásky — mezi životním pólem kořenové špičky a smrtným pólem dřevnatějícího kořene — postupně ztrácí svou metabolicky a smyslově aktivní funkci; stává se pasivním. Rostlina je tendenciálně vracena zpět do dřívějšího evolučního stavu, v němž byla čistě «narozena z vody», volně se vznášejíc jako řasy ve slané vodě světových oceánů. Nyní však — kdy se v dlouhotrvajících vývojových krocích vypracovala k «narozené ze země», s kořeny, volně stojícím {{SE|280}}<br /> <br /> stonkem, listovou posloupností, květem a až po semeno — potřebuje hnojení, které je přiměřeno jejímu bytí jako zemské rostliny a je s to toto bytí dále udržovat ve vývoji.<br /> <br /> Syntetizované dusíkaté soli naplňují pojem hnojení jen zdánlivě. Nehnojí, nýbrž pohánějí a hypertrofují rostlinu reproduktivně do vodnaté masové bujnosti. Studium přitom se vyskytujících fenoménů z hlediska fyziologie a tvarování je neobyčejně poučné a přímo vybízí k tomu, aby byl pojem hnojení nově vymezen. «Die Pflanze lebt […] unmittelbar mit Erde und Wasser.» (Rostlina žije bezprostředně se zemí a vodou.)&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 192.&lt;/ref&gt; V čistě vodném prostředí se rostlinný (a také živočišný) život vyvíjí jen po nižší vývojové stupně; v provlhčené zemi rozvinuje svou kořenovou činnost. Roste aktivně dolů do živlu «pevného-zemitého» a rozvíjí v oblasti kořenových vlásků metabolickou aktivitu při rozrušování minerálních a rozkladu organických materiálů, jakož i smyslovou aktivitu vůči veškerému «was Erde [Salz; Anmerkung des Verfassers] und Wasser ist» (co je země [sůl; poznámka autora] a voda).&lt;ref&gt;Ebd., S. 192.&lt;/ref&gt; Hnojení tedy znamená přímo oživovat zemi, «a to nelze, postupuje-li se mineralizujícím způsobem».&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 122.&lt;/ref&gt; Hnojení, které samo oživuje zemi, zahrnuje trojí:<br /> <br /> # Zásobování půdy organickými zbytky z oživené a oduševnělé přírody.<br /> # Aktivaci rostlinného metabolismu ve vztahu ke kráftovirkungen (silovým působením) kosmického obvodu, jakož i k působení mezi kořenem a půdou.<br /> # Rozvíjení zárodečného smyslového nadání rostliny vůči látkám a silám země a kosmu k vyšší smyslové způsobilosti.<br /> <br /> Rozhodující pro posouzení hnojení podle hodnoty a účinku je jeho původ. Dusíkaté sloučeniny syntetizované za vysokého energetického příkonu (přibližně 50 MJ/kg N) pocházejí z anorganicky mrtvého vzdušného dusíku (N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;). Jsou donuceny stát se nositeli astralitu, který silově vzestupuje z pod-přírody a působí proti tomu, který vyzařuje z nadpřírody kosmu. Astrální měsíční síly, působící skrze vodu, získávají převahu nad sluneční astralitou, která působí skrze «pevné-zemité». Z tohoto důvodu je v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#273|obrázku 14]] (s. 273) {{SE|281}}<br /> <br /> použití syntetizovaných dusíkatých solí v zemědělství označeno úrovní účinku «-1». Pouze dusíku, který vychází ze životních procesů, lze v pravém smyslu přiznat hnojivý účinek. Zůstává v éterické organizaci rostliny, přijímá skrze ni formativní síly, jimiž formuje duchovní praobraz obrazně do smyslové podoby.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung_von_Gesteinsmehlen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Použití kamenných moučí ====<br /> <br /> Tak jako je pojem «dusíkaté hnojení» nepřesný, stejně tak nepřesný je pojem «minerální hnojení», který zahrnuje použití jakéhokoliv druhu minerálních látek v zemědělství a zahradnictví, bez ohledu na to, odkud v přírodním hospodářství pocházejí nebo jakým technickým postupem byly upraveny. Minerální prvky umožňují životní procesy způsobem vysoce diferencovaným, ale samy je nevytvářejí. Nehnojí život jako takový, nýbrž zajišťují jeho fyzicko-smyslový způsob projevu. V obecném pojetí minerálního hnojení se nečiní žádný rozdíl mezi dusíkem ze živlu vzduchu a látkami zrozenými ze země, jako jsou fosfor a kovy alkalické a alkalicko-zemité — draslík, vápník, hořčík a další. Dusík je v ovzduší téměř bez reaktivity a v zemi reaktivně živý. Látky země jsou reaktivně mrtvé ve svých hlubinách a stávají se aktivními v kontaktu se vzduchem a teplem. Toto pojmové zglajchšaltování bez kvalitativního rozlišení mělo fatální důsledky. Buď bylo «minerální hnojení» propagováno jako konečná moudrost, jako jediná účinná technologie zajišťování a zvyšování výnosů, nebo se vynořili «kacíři», kteří je paušálně odmítali. V praxi se duchy rozešly a hlubší poznání věci zůstalo na pospas. Dnes se o těchto věcech soudí diferencovaněji. Ke změně však nepřivedl náhled do podstaty látek, nýbrž brání ekologických souvislostí v praxi. Ve chvíli, kdy se hospodářství zřídí v duchu principu organismu tak, aby se o potřebnou dusíkovou bilanci příroda starala sama — podporována půdoobděláváním orientovaným na procesy, luskovinami bohatým osevním postupem a živočišnými hnojivy — reguluje se minerální bilance ze zdrojů půdy zpravidla sama od sebe. Tuto schopnost půdy udržovat se v dobrém zdraví na vyšší produkční úrovni, za to vděčí obratné ruce člověka. {{SE|282}}<br /> <br /> Stanoviště jsou z hlediska svého přirozeného minerálního hospodářství zpravidla velmi rozdílně «obdarována». Na spraších, naplaveninách, ledovcových základních morénách a na hlinito-jílových půdách staršího geologického původu je minerální bilance — v závislosti na erozi a stupni zvětrávání — poměrně vyrovnaná. Na stanovištích jako ledovcové písky, křemenné pískovce (Buntsandstein) nebo vápencové horniny (Weißjura) panuje vedle přebytku jednoho prvku někdy naprostý nedostatek jiného. Na starších písčitých půdách jde nejčastěji o deficit kovových bazí — vápníku, hořčíku a draslíku — a takzvaných stopových prvků. Na extrémně mělkých vápencových stanovištích chybí zpravidla fosfor. Nejcitelněji dopadá na přírodně nezpůsobilá stanoviště nedostatek vápníku, hořčíku, draslíku a fosforu. Tyto deficitní situace se přídavkem dusíkatých solí ještě vyhrocují a nevyhnutelně táhnou s sebou vymývání snadno rozpustných minerálních solí ve větším množství.<br /> <br /> V biologicko-dynamickém zemědělství a zahradnictví lze hovořit pouze o substituci stávajících minerálních deficitů. Přitom nejde o to, aby se látková hladina zvýšila na úroveň vědecky doporučených orientačních hodnot — pro postupné odvápňování obnovující rovnováhu kyselin a bazí může jako takový orientační bod platit pH &gt; 6 —, jde spíše o to, aby se prostřednictvím kamenných moučků podnítila výše zmíněná «smyslová činnost» kořene ve spojení s přidruženým půdním životem. Tato dvojnost periferní metabolické a kořenové smyslové činnosti řídí rozklíčování kamenné moučky a tím i uvolňování minerálních rezerv půdy, které se zadrhlo. V tomto ohledu mají zvláštní význam silikátové moučky z prahorních hornin. Obsahují celé spektrum všech těch látkových prvků, které tvoří výchozí bod vývoje nejúrodnějších půd. Při ryze mechanickém mletí se přísně geometrické látkové složení silikátů zachovává. Zvětrávání jemné zrnitosti probíhá v provzdušněném, humózním, metabolicky aktivním vrchním půdním horizontu a je proto do velké míry biogenní děj. Vede ke vzniku primárních a sekundárních jílových minerálů v oblasti jemných kořenů *rhizosféry*. Zároveň se při tom uvolňují chemicko- a životně-éterické síly, které byly od pravěku ztuhlé v přechodu ze stavu živě-vodního do mrtvého tvarového stavu zemitě-pevného.<br /> <br /> Nejúrodnější půdy světa vděčí za svůj vznik silikátovým horninám v práškovém stavu. Jsou to větrné nánosy «spraše» z {{SE|283}}<br /> <br /> z nánosů jemného písku z mladočtvrtohorních ledovců do bezledovcového předpolí, dále z ročních sedimentů jílu a prachovité hlíny v záplavových zónách řek (např. Nil před výstavbou Asuánské přehrady) a z úsad vulkanického popela. Posledně jmenované byly ve starověku ve středomořském prostoru používány ke zlepšení mezních půd. Také omlazení stárnoucích půd nebo přirozeně kyselých stanovišť prostřednictvím mergování (to jest vnášením měkkých, snadno zvětratelných, vápnitých jílovitých hornin) se nejpozději od ediktu Karla Lysého (823–877) z roku 864&lt;ref&gt;Helmut Snoek, Horst Wülfrath: ''Das Buch vom Steinmehl, Entstehung, Verwendung und Bedeutung im Land- und Gartenbau'', Hamburg 2000, 144 S.&lt;/ref&gt; stalo rozšířenou praxí. Dosah přepravy tak těžkých hmot byl ovšem omezený.<br /> <br /> V opakujících se vlnách se ve 19. a 20. století pokoušeli věnovat kamenným moučkám větší pozornost. Ocitali se přitom v beznadějné konkurenci s rychle se šířící takzvanou «průmyslovým hnojivárenstvím», tedy aplikací v podstatě dusíku, fosforu a draslíku ve vysoce koncentrované formě. Doufali v rychlé úspěchy — nedočkali se jich, což ani jinak očekávat nešlo. Při aplikaci kamenných moučků jde prostě o dlouhodobou melioraci, o postupné omlazování půd chudých na baze. Účinnost těchto moučků se urychluje s jemností jejich zrnitosti a je tím výraznější, jsou-li kombnovány s organickými látkami jako chlévský hnůj, kejda a komposty.<br /> <br /> Kamenné moučky se člení na ty ze sedimentárních hornin a na ty ze silikátů. V sedimentech se nacházejí — méně v jílových břidlicích, spíše v půdách na čistém vápenci, např. svrchní juře, nebo na křemitých pískovcích a kvarcitech — značné látkové deficity. V obou případech jsou půdy jen omezeně schopné vývoje. Na alkalické straně se vyskytuje nedostatek fosforu, na kyselé chybí vápník, hořčík a draslík. Teprve vyrovnání mezi oběma extrémy zajišťuje zdravou humifikaci a celkový vývoj půdy. Jde-li o snížení stupně kyselosti, tedy o zvýšení hodnoty pH směrem k 6 až 7, jsou vápencové moučky (CaCO&lt;small&gt;3&lt;/small&gt;) jako náhrada klasického mergování tím správným prostředkem. Jemně vymleté působí bezprostředně. Aby se zabránilo ztrátám draslíku výměnnými procesy, mělo by se potřebné množství v mírném dávkování rozložit na více let. Pro trvalou, půdu budující účinnost jsou vhodné hrubší zrnitosti až po vápencový štěrk. Zvláštní formu představuje použití páleného vápna (CaO). Je vysoce aktivní, postupně se však ve styku s půdní vlhkostí {{SE|284}}<br /> <br /> v neagresivní hašené vápno – hydroxid vápenatý, Ca(OH)₂ – přeměňuje. Pálené vápno se doporučuje jako přísada k rychle se rozkládajícím kompostním materiálům. Tlumí «příliš bujný život v étericku» ve prospěch tvarujících sil astrálního v kompostové hromadě.<br /> <br /> Půdy vyluhované vápnem s sebou nesou, zejména na jílem chudém písku, nedostatek hořčíku. Pomoci zde může dolomitová moučka. Vápenné usazeniny obsahují zpravidla nepatrné příměsi hořčíku. V dolomitu stoupají tyto příměsi na 50 %. Dalším kamenným moučkem je síran hořečnatý, kiserit. Na otázku, jak řešit nedostatek draslíku, odpovídá Rudolf Steiner hořečnanem draselným, patentkali – osvědčenou kombinací posilující hospodářství bází.<br /> <br /> Zvláštní formu vápnění – a to nejen vápnění, nýbrž zvláště v zahradnictví – představuje použití mořského vápna z řas. V něm je v celé své rozmanitosti soustředěno celé spektrum látkových prvků, které v sobě uchovává – lze to tak nazvat – minerálně-rostlinný život původu ve světových oceánech.<br /> <br /> Na kyselých půdách pokročilého věku může být v krajních případech k aktivaci půdního života nutná vedle meliora­ce hospodářství bází i meliora­ce fosfátová. Zatímco bazické složky půdy – vápník, hořčík, sodík a draslík – podléhají vymývání, platí to pro fosfor jen v nepatrné míře. V kyselém prostředí se váže s hliníkem, v zásaditém s vápníkem. Fosforečnany hliníku a vápníku jsou těžko rozpustné a jsou zpřístupňovány především kořenovými výměšky, symbiotickými bakteriemi a mykorhizami (houbovými hyfy). V normálním případě si v biologicky aktivní půdě hospodářství fosfátů reguluje samo.<br /> <br /> Pro meliorativní opatření přicházejí v úvahu fosforečnany vápenatéz terciérních kostních ložisek severní Afriky, jakož i fosforečnany vázané na křemík a vápník z vysokopecní strusky. Jejich zpřístupnění se uskutečňuje nakonec pod řízením éterické organizace rostlin, rozšiřující se do prokořeněného půdního prostoru.<br /> <br /> Zpřístupnění silikátových kamenných moučků, k nimž patří i sopečné popely, probíhá rovněž převážně biogenně. Jejich význam pro melioraci vyluhovaných půd je ještě jinak posuzovat.<br /> <br /> jako cílená meliorativní účinnost sedimentárních hornin. Silikátové moučky zvětrávají pomalu, v závislosti na stupni jemnosti svého mletí. Krátkodobě rozpoznatelný úspěch se nedostavuje, ale zde platí slovo: «Čas léčí.» Vývoj nabírá svůj počátek; dotýká se kořenové síly rostliny právě tak jako otevírajícího symbiotického půdního života i jakési homeopatické tvorby jílu *in statu nascendi*. Nastává nový začátek vlastní dynamiky zakotvené v půdě. Teprve opakované dávky ca. 2 t/ha/rok však prokazují účinky v drobtovité struktuře půdy a v rozšiřování kořenového prostoru. {{SE|285}}<br /> <br /> Mnohočetnost prvků, jež tvoří látkové složení magmatických hlubinných a výlevných hornin, je půdotvorná a zároveň ve velkém počtu zásadní pro zdárný rozvoj rostlin. Zde, v půdách a výchozích horninách, jako tamtéž v rostlinách a rostlinných druzích, se podíl těchto prvků mění. Tak vykazují například hlubinné horniny žulové řady od žuly s ca. 80 % SiO₂ přes *syenit* (60 %), *diorit* (55 %) a *gabro* (50–45 %) klesající obsah křemičitosti. Naopak obsahy oxidů železa, hořčíku a vápníku vzrůstají až na násobky. V porfyrové řadě od křemenného porfyru přes porfyr, porfyrit až po diabas nebo melafyr platí totéž, a stejně tak pro řadu výlevných hornin od křemenem bohatého *liparitu* přes *fonolit*, *andezit* až po čedič. Na čedičových pokrývkách nacházíme zvlášť úrodné, mineralicky bohaté půdy. Pro svůj rozšířený výskyt a svou spíše zásaditou mineralogickou kompozici s 45 % SiO₂, 10 % FeO, 7 % MgO, 10 % CaO++&lt;ref&gt;Georg Wagner: ''Einführung in die Erd- und Landschaftsgeschichte'', Öhringen 1960, 694+208 S.&lt;/ref&gt; dodává čedič nejčastěji používanou kamennou moučku. Přitom v širokém spektru prvkového složení náleží dominanci křemičitosti a hlíny (oxid hlinitý, Al₂O₃), respektive silovému potenciálu, který tato určitá kompozice přivodila, velký význam. Přísný stav formy krystalu se proměňuje v koloidní stav, v němž je substance udržována ve stavu vznášení se na pomezí pevného a kapalného.<br /> <br /> Vedle méně praktikovaného plošného rozsypávání jsou kamenné moučky přednostně vedeny přes kompostovací proces. Zpřístupnění a přijetí do životních procesů se uskutečňuje v mikrobiálním děni látkové výměny. Množstevní nasazení přes kompostování se omezuje na pouhé zaprachování kompostového materiálu při zakládání. {{SE|286}}<br /> <br /> Závěrem je třeba znovu zdůraznit: Při použití kamenných mouček jakéhokoli druhu nemůže jít o hnojení, nýbrž o substituci daných minerálních deficitů v anorganicko-mrtvé přírodě — ať již v důsledku jednostranného minerálního složení výchozí horniny při půdotvorbě, nebo v důsledku hluboko vyloužených půd pokročilého věku. Jde o nemocné půdy, které lze při relativně nízkých substitučních vstupech — v kombinaci s vlastními hnojivými opatřeními, jež budou popsána v dalším textu — terapeuticky ošetřit a pobídnout k nové vývojové dynamice. Vnější dávky dusíku v solné formě toto subtilní, životem rostliny a půdy nesené dění z velké části nebo zcela zmaří. Důsledkem je, že i na půdu vázané látky, převedené do lehce rozpustné formy a každoročně dávkované podle potřeb příslušných plodin, musejí být nasazovány ve větších množstvích.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufe_1:_Die_Düngung_aus_dem_Lebendigen_der_Pflanzennatur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Stupeň 1: Hnojení ze živého rostlinné přírody ===<br /> <br /> Rostlina po svém uvadnutí zanechává dvojí: semeno a vše, co je společné vyšším rostlinám — totiž kořen, stonek, list a květ. Ve srovnání s individuálním semenem to lze nazvat Všeobecně-rostlinným. Roste, rozvíjejíc svou podobu, od semene k semenu. V nově se tvořícím semeni však se pokaždé znovu otiskuje kosmické, «to, co jako forma rostliny žije v semeni»,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&lt;/ref&gt; pokaždé nově. Při klíčení semeno odumírá do formy, klíček se rozvíjí a je nyní silně podřízen působení pozemských sil. Semenná síla však neúnavně působí dál; prozařuje kořen strmící do hloubky, stejně tak kolmo vyhlušující stonek a listové žilky listů strmících do stran v podobě; nakonec se v podobě a květu obrazem zjevuje bytost, která duchovně jako forma žila v semeni. Skryta v květu, zbrzdí výhonek do semeníku, který — polárně k vyzařující blíži — se uzavírá jako obal semenných základů. Zde, v semenném základu, se semenná síla sjednocuje s «korunou» Všeobecně-rostlinného, s pylem. V odumírání rostliny dozrává dvojitý zárodek v semeno. Obsahuje vše, co se v prostoru a čase jako přítomné, zemsko-kosmické dění {{SE|287}}<br /> <br /> vtisknuto, substanciálně naplněno a utvářeno. Zároveň žije v semeni něco věčného, co se v pozemském stále znovu přítomní. Jinak je tomu se vším, co se z klíčícího a odumírajícího semene stalo zjevným obrazem rostliny. Všechny její orgány byly prostoupeny semenkraft [seedforce]. Skrze ni se zjevná podoba rostliny stala obrazem jejího typu. Semenkraft zanechala své stopy ve všech jejích orgánech — v kořeni, výhonku, listové posloupnosti a květu. Tyto stopy jsou tím výraznější, čím více tkáně, dosud prostoupené životem, tuhnou do formy kostry nebo zcela dřevnatí.<br /> <br /> V rostlinných zbytcích, ve všem, co se nestalo semenem, nýbrž za ním pozůstalo, nacházíme produkty prostoro-časového přírodního dění. Nesou v kompozici své látkovosti ještě stopy života a semenkraft. Hrozí jim úplné propadnutí smrti, mineralizaci. A k tomu dochází a docházet musí, neboť rostlina potřebuje mrtvé minerální soli, aby je silou své éterické organizace přivedla k novému životu. Jen se to má dít v pravý čas a v pravé míře. Příroda má moc tento mineralizační proces zpomalit nebo dokonce zastavit a přesměrovat k něčemu novému. Co pak vzniká, je humus. Rostlinnými zbytky a živočišnými pozůstatky, které se vracejí do země a proměňují se v humus, se země hnojí sama. Hnojí se v souladu se zásadou: „život hnojí život&quot;. S tvorbou humusu vzniká taková kompozice látek, která si teprve zaslouží název nejzákladnějšího hnojiva v hospodářství přírody.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vom_Wesen_der_Kompostierung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === O podstatě kompostování ===<br /> <br /> Co příroda předvádí, může se v rukou člověka povznést k pravé mistrovské dovednosti. Kompostování je pracovní umění, v němž myšlení, prožívání a konání stojí v nepřetržitém vzájemném dialogu. Lze — podle Rudolfa Steinera — získat „osobní vztah k hnojivu a zvláště k práci s hnojivem…&quot; Toho lze dosáhnout jedině tehdy, zná-li člověk všechny okolnosti druhu a původu materiálu — zda jde o mladou zeleň, zda je objemný nebo dokonce zdřevnatělý, bohatý na bílkoviny nebo kyselinu křemičitou, zda převažují kořeny, listy, masy slámy atd. Každá z těchto organických substancí má určitý {{SE|288}}<br /> <br /> geartete Stoffkomposition. Ideální by proto bylo, kdyby se kompostová hromada jako celek budovala z co největší rozmanitosti odpadních produktů. V zahradnictví je to spíše možné než v zemědělství. Zde napadají, v závislosti na ročním období, případně jednostranně velké masy.<br /> <br /> Hrubé, ale pro praxi použitelné orientační číslo pokud jde o pomalejší nebo rychlejší rozložitelnost, poskytuje takzvané poměr C/N. Čím vyšší je obsah dusíku vůči nosné kostře uhlíku, tím rychlejší je rozklad. Řada od těžce po snadno rozložitelné materiály vypadá takto:<br /> {| class=&quot;wikitable&quot;<br /> |+<br /> !<br /> !<br /> !<br /> |-<br /> |Piliny<br /> |=<br /> |500 C:1 N<br /> |-<br /> |Štěpka podle složení<br /> |=<br /> |250-400:1<br /> |-<br /> |Pšeničná sláma<br /> |=<br /> |100:1<br /> |-<br /> |Žitná sláma<br /> |=<br /> |65 :1<br /> |-<br /> |Ovesná sláma<br /> |=<br /> |50:1<br /> |-<br /> |Listí dubů a buků<br /> |=<br /> |40-60:1<br /> |-<br /> |Sláma luskovin<br /> |=<br /> |50-30:1<br /> |-<br /> |Čerstvý chlévský hnůj<br /> |=<br /> |20-25 :1<br /> |-<br /> |Kuchyňský odpad<br /> |=<br /> |25 :1<br /> |-<br /> |Zralý hnůj<br /> |=<br /> |50-20:1<br /> |-<br /> |Kravský hnůj<br /> |=<br /> |14-16:1<br /> |-<br /> |Zralý kompost<br /> |=<br /> |10-12:1&lt;ref&gt;Krafft von Heynitz, Georg Merckens: ''Das biologische Gartenbuch'', Stuttgart 1994, 351 S.&lt;/ref&gt;<br /> |}<br /> Vše, co zemědělský organismus v průběhu roku vylučuje dovnitř jako organickou substanci, může platit za výživný humus. Jde na orné půdě a v zahradách o strniště a kořenový systém, který tvoří přibližně třetinu hmoty celkového porostu, dále o hnůj z živočišné výroby (včetně slamnaté podestýlky) a o staré seno, slámu, zbytky krmiva ze stáje, listí, travní posečky, kuchyňský odpad, výkopek z příkopů atd.&lt;ref&gt;Pokud jde o praktické zacházení s přípravou kompostu, odkazujeme na příslušné publikace výše uvedených autorů; dále na Friedrich Sattler, Eckard von Wistinghausen: ''Der landwirtschaftliche Betrieb, Biologisch-Dynamisch'', Stuttgart 1989, 333 S.; dále na Herbert Koepf, Wolfgang Schaumann, Manon Hacius: ''Biologisch-dynamische Landwirtschaft: Eine Einführung'', Stuttgart 1996, 368 S.&lt;/ref&gt; Zde půjde zejména o procesuální dění od zakládání až po zralost. Kompostová hromada se zakládá na místě co nejvíce zastíněném, nad úrovní země, v oblasti působení vzduchu a tepla, látkovýměnného pólu zemědělství, na {{SE|289}}<br /> <br /> nezpevněném povrchu. Je nutné zajistit vztah ke krátkám hloubky a výšin. Zákonný požadavek kompostovat na nepropustné podložce (betonová deska) přestřihuje působení sil v kompostové hromadě od hloubkových sil země, které na ni působí zdola. Kompostová hromada je kus vyvrácené země,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 90.&lt;/ref&gt; srovnatelný s dřevnatým kmenem stromu zakořeněným v zemi a vzdouvajícím se nad ní do vzdušného obkruhu. Představa, že při kompostování prosakují do podloží nezanedbatelné množství dusičnanů, je pouhá teorie. Slizné látky uvolňující se v průběhu rozkladu uzavírají póry půdy. U hrubých pórů na písčitých půdách se doporučuje pokrýt povrch půdy tenkou vrstvou ''bentonitu'' (bobtnající jíl). Možné nebezpečí dočasného lokálního vyplavování dusičnanů v důsledku úniku průsakové vody po přívalových deštích bývá zpravidla způsobeno nevhodným zakládáním a nedostatečným zakrytím hromady. Tomuto zlu lze snadno odpomoci.<br /> <br /> Na kompostišti by mělo být k dispozici dostatečné množství základního kompostu jako očkovacího materiálu pro nově zakládanou hromadu, dále hlinitá půda, mergel nebo spraš k prokládání mezi jednotlivé vrstvy a k zakrytí hromady; a sláma jako konečná pokrývka. Pro zúžení poměru C/N lze přimíchat také chlévský hnůj, rohové hobloviny nebo krevní moučku. Jako další přísady v menší dávkování přicházejí v úvahu kamenné moučky, surový fosforit, kostní moučka, algový vápenec a další. Na přidání biologicko-dynamických kompostových preparátů bude ještě zvlášť pojednáno. Zakládání a míchání materiálů lze provádět rozmetadlem hnoje, nejlépe však zřejmě přece jen ručně. A zde leží bolavé místo. Kde jsou ty četné ruce, ti lidé, kteří by tu ne zcela lehkou práci vykonávali včas, rozumně a s radostí? Chybějí — a proto se buď příprava kompostu stala popelkou provozního dění, nebo otázkou pouhé technicky zvládnutelné rutiny. Tato rutina se omezuje na čistě mechanické procesy míchání — a to velmi omezeně —, zakládání a zpravidla opakovaného překopávání, aby se za přijetí vysokých ztrát urychlilo dozrávání na použitelné hnojivo. Zde se člověk opět zbavuje jednoho bohatého pole zkušeností — právě toho, «získat osobní vztah k hnojení a práci s hnojem». Stejně jako všechno organicky živé, podléhá kompostovací proces {{SE|290}}<br /> <br /> času. Vyvíjí se z chaotického metabolismu, z nárného humusu, do zralého formového stavu, do trvalého humusu. Je to proces, který probíhá v rytmu, v poli napětí mezi zdůrazněným pohybem na začátku (vysoký obrat) a zdůrazněným klidem na konci (utváření nové látky). Toto časoprostorové dění chce být ve všech svých fázích vnímavě doprovázeno a badatelsky promýšleno. Vyžaduje to, aby se člověk sám aktivně uvedl do pohybu a pak v dalším průběhu v klidu prodléval, vnímal vůně, konzistenci atd. a nazíraje a myslíce v tomto dění setrvával.<br /> <br /> V tomto smyslu je příprava kompostu pracovním polem vědomého cvičení, které požaduje a školí celého člověka. Vezme se vidle a lopata a na šířce asi 1,20 m se hromada vrství po vrstvách, přičemž se po dávkách vedle sebe a nad sebe ukládá snadno a obtížně rozložitelný materiál, mezi to se případně vkládají vrstvy chlévského hnoje a tenké vrstvy hlinité půdy, na okraji trochu základního kompostu, a jednotlivé vrstvy se — podle posouzení druhu potřeby — poprašují výše zmíněnými přísadami. V případě objemného a suchého materiálu platí staré pravidlo: «Pošlap ho pořádně a udržuj ho vlhký.» Při zakládání hromady se nesleduje žádné schéma — každému úkonu předchází uvážení.<br /> <br /> Hotově naskládaná hromada o výšce asi jednoho metru se záhy promění v živě bující chaos. Potřebuje vymezující obal, ochrannou, dýchající kůži. Tuto funkci nejlépe plní tenká zemní pokrývka a na ni vrstva slámy, starého sena nebo rašeliny. V tomto stavu splňuje kompostová hromada všechny podmínky, které charakterizují v sobě uzavřený organismus. S pomocí kyslíku, nositele éterických sil, rozvíjí vlastní život a ve spojení s dusíkem, nositelem astrálních sil, rozvíjí vnitřní život. Plastová folie jako jediná pokrývka je sice dešti vzdorná a vzduch propouštějící, ale přece jen pouhý surogát. Vnější kůže má funkci zadržovat vyzařující síly a vracet je zpět do nitra hromady. Zvenčí je hromada obklopena silami a rytmy živlového působení ve větru a počasí. Nezávisle na tomto vnějším dění rozvíjí kompostová hromada vlastní rytmiku a dynamiku v zákonité prostoupení stavů čtyř živlů — tepla, vzduchu, vody a země — a s nimi spolupůsobících, život tvořících éterických sil éterického tepla, světla, chemického éterického a životního éterického. {{SE|291}}<br /> <br /> V rámci svých rozsáhlých studií o životě kompostové hromady sledoval Bockemühl&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl: ''Vom Leben des Komposthaufens'', Dornach 1981, 67 S.&lt;/ref&gt; v kompostovacích pokusech (v dalším textu označovaných BKV) se směsí kravského a koňského hnoje řadu životních procesů, které se v hromadě odehrávají od jejího naskládání až po zrání. Ty v detailu potvrzují čtyři fáze vývoje kompostu, důvěrně známé pozornému praktikovi, a to na základě různých naměřených hodnot v časové posloupnosti — především však prostřednictvím výskytu a opětovného mizení různých skupin organismů v průběhu těchto čtyř fází. Jako reprezentativního zástupce rozkladných a přeměňovacích pochodů v hromadě si Bockemühl vybral druhově bohatou skupinu chvostoskoků (''Collembola''), kteří po červu kompostovém (''Eisenia foetida'') odvádějí hlavní díl přeměnné práce. V této souvislosti je nicméně třeba zdůraznit, že jejich činnost — stejně jako činnost kroužkovců, hlístic, hmyzích larev a bezmála do nekonečna se rozvětvující množství mikrobů — jsou vždy jen příznaky vztahového přediva, které je nutné chápat jako celek. Podmínky pro vznik této celosti vytváří lidská ruka. Aby se tato celost ve čtyřech fázích svébytně sjednotila v orgán v organismu zemědělství, je zapotřebí nepřetržité bdělosti a pečující ruky.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;1._Die_Wärmephase&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 1. Tepelná fáze ====<br /> <br /> V BKV se ohlašuje záhy skokovým nárůstem teploty ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]], s. 292), který pak stejně rychle opět klesá. Při kypré uložení — tedy při neomezeném přístupu kyslíku — může teplota vyšplhat až na 70 °C; při hutném a vlhčím uložení stoupá na optimum 55 až 60 °C a poté zcela pozvolna klesá na 30 až 25 °C. Oteplení je funkcí aerobní mikrobní činnosti, která uvolňuje sluneční teplo vázané v organickém materiálu z předchozích let a tím vytváří živelné životní prostředí pro na vztazích bohatý svět mikrobů v hromadě. Vývoj tepla vyžaduje řízení prostřednictvím — podle okolností — hústšího nebo kypřejšího naskládání, udržování vlhkosti, případně dodatečného podupání. Při příliš hutném a mokrém uložení hromada zůstane studená; dochází k hnilobě v důsledku anaerobního rozkladu. Přeložení je pak nevyhnutelné. Při silném oteplení na 65 až 70 °C zaniká ve výchozím materiálu {{SE|292}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 16, S. 292.jpeg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 16: Die vier Phasen des Kompostierungsprozesses.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> přítomných drobných živočichů, škodlivých organismů atd. a rovněž semena plevelů ztrácejí klíčivost. V BKV trvala první fáze — s překryvem do druhé fáze — přibližně dva týdny.<br /> <br /> Spolu se zjevením smyslově vnímatelného živlu tepla se uvolňuje také tepelný éter, vázaný v organické hmotě. Je to duchovně-nadsmyslové doplnění tepla jako živlu. Udržuje proces v chodu a ve správný čas ho převádí do příští procesní stupně. Vnější teplo tíhne k tomu, aby se rozptýlilo, zatímco tepelný éter vstupuje do vztahů — ba jest vlastním iniciátorem veškerého procesuálního dění. Proto je třeba dbát na to, aby se ohřívání odehrávalo spíše pomalu a vytrvale. Teplo by mělo zůstat v hromadě. S ním spjatý tepelný éter potom inauguruje vývoj, v němž se hromada organismicky uzavírá v celek.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;2._Die_Luftatmungs-_und_Entgasungsphase&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 2. Fáze vzdušného dýchání a odplynění ====<br /> <br /> Souběžně s fází ohřívání začíná jakýsi dýchací proces. Kyslík jako nositel éterické účinnosti ve fyzickém je takříkajíc vdechován; stimuluje explozivní bakteriální rozkladnou činnost. Přitom uvolňovaný {{SE|293}}<br /> <br /> oxid uhličitý (CO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) uniká jako plyn kůží hromady do vnějšího vzduchu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]]). V BKV bylo maximum dosaženo po třech až čtyřech týdnech, aby pak po sedmi týdnech rychle kleslo a v dalším průběhu rovnoměrně odpadalo až do konce pokusu po jednom roce. Jinak se věci měly s odplyněním amoniaku, které nastoupilo ihned od počátku, ve druhém a třetím týdnu dosáhlo maximální hodnoty a po šesti týdnech kleslo téměř na nulu. V tomto časovém úseku vylučování amoniaku — u materiálů bohatých na bílkoviny, jako jsou zeleninové odpady, také sirovodíku — vystupují navenek oblaka zápachu, která by ideálně měla zůstat uvnitř hromady: «organická látka je tím zdravější, čím více voní uvnitř a čím méně voní navenek».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 92.&lt;/ref&gt; Vyzařování zápachu je znamením stále bující, beztvaré dění. Poukazuje na nenávratné ztráty substance. Těm zabraňuje houbení (kloboučkové houby) nastupující ve druhé fázi. Přestože samo bují a prostupuje celou hromadou, způsobuje útlum bakteriálního rozkladu převládajícího v první fázi. Souběžně s houbením vzniká místo amoniaku napříště dusičnan, jehož obsah v následujících měsících soustavně narůstá a přes bílkovině podobné předstupně vstupuje do tvorby humusu.<br /> <br /> Charakteristický obraz mlh vodní páry stoupajících za chladných ranních hodin z hromad svědčí ve druhé fázi o postupném vysychání, a tím provzdušňování. Souběžně s tím se začíná zužovat poměr C/N, který v BKV nakonec ustálil na 12:1. Vývoj chvostoskoků (pro určitý druh chvostoskoků v BKV) ve čtvrtém týdnu skokem roste, aby pak do desátého týdne stejně rychle opět klesal. Jiné druhy nastupují a zase mizí. V BKV trvala druhá fáze — s překryvem do první a třetí — již bezmála čtyři týdny.<br /> <br /> S uvolněním plynů se uvolňuje světelný éter; je to étericky-nadsmyslové doplnění živlu vzduchu. Umožňuje živým bytostem kompostové hromady přežívat ve tmě navzdory nepřítomnosti přímého slunečního záření. Je to světloéterické, uchované z odumřelého vyššího života, které přivolává k bytí nižší rostlinný a živočišný život sahající k raným evolučním stupňům Země. Co je tedy příspěvkem světelného éteru k vývoji kompostové hromady? Na počátku je kompostová hromada spíše nahodilou směsí organických odpadů. Mikrobiální rozklad téže směsi není příčinným děním pro {{SE|294}}<br /> <br /> účinnosti světelného éteru, nýbrž dění souběžné. Světelný éter působí na jedné straně v růstu jednotlivých organismů, na straně druhé vytváří skrze činnost všech těchto nesčetných rostlinných a živočišných bytostí vztahové souvislosti, které celistvě orientují život kompostové hromady na tvorbu trvalého humusu. Světelný éter nechává kompostovou hromadu nejprve jakoby růst dovnitř a skrze činnost drobných živočichů prostorově utváří konečný produkt do sourodé, drobtovité sousednosti humusu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;3._Die_wässrige_oder_Verwandlungsphase&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 3. Vodní čili proměnová fáze ====<br /> <br /> Stává se zřetelnou v náhlém poklesu hromady. Po předcházející suché fázi leží nyní těsněji a sytí se sama sebou vlhkostí, neboť rozkladem těžko rozložitelných buněčných membrán vystupuje tekutina z buněčných vakuol a intercelulárních prostor ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]], s. 292). Hromada se silněji uzavírá vůči vnějšímu světu, nepáchne již leptavě a ve vlhkém-vodném prostředí se uskutečňují rozmanité přeměny, látková přeskupení i novotvary. Drobní živočichové, v jejich čele ''Collembola'', přebírají řízení; drtí materiál, požírají mikroby a houby, a tím jejich populaci zmenšují. Bující chaos první a druhé fáze se začíná — díky masovému rozmnožování drobných živočichů — uspořádávat a členit do provzdušněných vnitřních prostor. Podmínky prostředí se proměňují a odpovídajícím způsobem se metamorfózují i chvostoskoci: z červovitých, málo diferencovaných forem ke tvarům s výrazně vystupujícími orgánovými utvářeními. Z BKV je patrné, jak jeden druh následuje po druhém a zase mizí. Ve tmě hromady tak drobný živočišný svět evolučně prožívá ještě nižší, jakoby rostlinno-živočišné bytí. To je zčásti zevnitř, zčásti zvenčí prozařováno silami diferencovaně působícího duševně-astrálního. Tento vnímající život činí z kompostové hromady organismus. Ve třetí fázi se v ní uskutečňuje přechod z dosud beztvárného stavu vodního do stavu propracovaného zemitě-pevného — jediná velká substanční proměna.<br /> <br /> V BKV se třetí vodní fáze vyvíjí — s přesahem do druhé a čtvrté — po dobu sedmi týdnů. V tomto období dosahují chvostoskoci po dobu dvou týdnů maxima svého rozvinutí, tedy jeden a půl až dva měsíce po zakládání. {{SE|295}}<br /> <br /> Ve třetím, vlhko-vodním stadiu se aktivuje především chemický neboli zvukový éter. Druhy éteru jsou funkčně v kontrastu k živlům, s nimiž jsou evolučně stejného původu. Zatímco ve vodním stadiu nabývá hromada spíše husté, homogenní konzistence, tříští zvukový neboli chemický éter život hromady v nesčetnou rozmanitost jednotlivých buněk — avšak nikoliv nahodile, nýbrž v neustále se proměňujícím řádu. Rozděluje a spojuje v neustále nové variace. Podstatní nejsou jednotlivé bakterie, prvoky, řasy, houby, červi, larvy atd., nýbrž to, co se mezi nimi odehrává — interval. Přeneseně řečeno, lze procesové dění v kompostové hromadě přirovnat k symfonii. V symfonii vytvářejí tóny a intervaly, které tóny od sebe oddělují a zároveň je spojují, rytmus, melodii a harmonii. Symfonie má zpravidla čtyři věty, každá má své téma, jež zaznívá v pohyblivém proudu tónů, opakuje se a variuje. Ve stejném smyslu působí zvukový neboli chemický éter v kompostové hromadě — nikoliv ve vzdušném živlu tónů, nýbrž ve vlhkém zemitém živlu látek. V tomto je nositelem procesu všech rytmů, opakování a metamorfóz až do koncového bodu, kde se objevuje zralý humus. Tak lze humus v rozmanitostech svých číselných kompozic uhlíku (C), kyslíku (O), dusíku (N), vodíku (H) a síry (S) přirovnat k jakémusi pozemskému zrcadlu sférických harmonií.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;4._Die_Vererdungsphase&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 4. Fáze pozeměšťování ====<br /> <br /> Po ztrátách substance v první a druhé fázi a látkové přestavbě ve třetí se objem hromady pozvolna zmenšuje. Přechází do stavu zemitě-pevného; konsoliduje se a strukturuje jednotně v jakémsi látkovém novotvaru — v trvalém humusu (Obrázek 16, s. 292). Tento děj se projevuje nejen černým zbarvením a volně drobivou strukturou, nýbrž i čichovými a chuťovými kvalitami — tedy vjemy, které vedou hlouběji k bytostné povaze látkového. Hromada se zaplňuje dovnitř mírnou, zemitou vůní. Kvalitativní stránka chuti je samému procesovému dění imanentní: kompostová hromada je nyní uvedena do stavu, v němž dění určuje masově se množící svět drobných živočichů. Je to svět evolučně nižšího druhu, žijící ve tmě a vlhku {{SE|296}}<br /> <br /> a v nejvyšší specializaci se tu na různé způsoby rozkládá a přetváří. Každý živočišný druh nalézá v potravním řetězci připravenou potravu, na niž je nastaven jeho smysl pro chuť a jeho trávicí činnost. Jako poslední vstupuje na scénu s dešťovkami příbuzný kompostový červ (*Eisenia foetida*), který dalece převládající měrou odvádí vlastní práci trávení a látkové novotvorby. V podobném směru, avšak hmotností i kvalitou méně výrazně, působí kroužkovci (*Annelida*), mnohonožky (*Myriapoda*), stejnonožci (*Isopoda*), hmyzí larvy a další.<br /> <br /> Sáhne-li člověk do kompostové hromady, která se nachází na počátku fáze zeměnění, drží v rukou tmavohnědou až načernalou substanci, jež ještě obsahuje poslední, mikroby porostlé zbytky kořenů, stonků a listů a je zpravidla klubkovitě protkána velkou masou zmíněných kompostových červů. Červi i ostatní drobní živočichové odumírají, jakmile je stráven i poslední zbytek organických pozůstatků a v endogenní symbióze se střevními bakteriemi se mění v trus. Ten je jakožto étericko-oživená substance prosycen astrálními silami, jež trávicí hmota vstřebala průchodem skrze živočišný trávicí trakt. Tyto síly působí na jedné straně proměnu výživného humusu v trvalý humus a zkrocují odbourávající činnost mikrobů — nebo ji dokonce obracejí v budovatelskou. Na druhé straně jsou to astrální síly zprostředkované živočichem, které umožňují spojení s jílovými minerály a vznik jílovo-humózních komplexů. V této závěrečné fázi lze plným právem hovořit o astralizaci, o oduševnění hlinité hromady. Vše se organicky formuje a individualizuje v sjednocený celek.<br /> <br /> Až do plného zeměnění trvá čtvrtá fáze nejdéle. Trvá tím déle, čím je výchozí materiál bohatší na hrubá vlákna. V BKV (kravský/koňský hnůj) bylo toto stadium dosaženo přibližně po čtyřech měsících. Aktivita červů začala v 7. a skončila ve 13. týdnu. Teplota se držela s asi 25 °C téměř konstantně, v průměru asi 4 až 5 °C nad výkyvy vnější teploty.<br /> <br /> Čtvrté a poslední stadium — vznik humusu, přesněji jílovo-humózního komplexu — je ze všech nejzáhadnější. Zde rozvíjí svou hlavní působnost nejmladší, nejskrytější, nejjemnější a nejsilnější ze čtyř druhů éteru: životní éter. Životní éter je protipólem k živlu zemitě-pevného. Životní éter „tvoří život&quot;. Co se na Zemi jeví jako kámen, má svůj život {{SE|297}}<br /> <br /> V nadsmyslovém.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Grundelemente der Esoterik'', GA 93a, 30. září 1905, Dornach 1987, S. 44 f.&lt;/ref&gt; Životní éter je v kompostové hromadě tvůrcem života nesmírné rozmanitosti živých bytostí. Tento život je zároveň prostoupen smyslem. Odumírá-li toto smyslem prostoupené do formy, uvolňuje se životní éter, aby znovu komponoval látky do životní souvislosti — nakonec do humusu. Ten se na jedné straně stává, na základě kyslíku v humusu obsaženého, uchovatelem života; na druhé straně obsahuje humus dusík, který je — stejně jako kyslík a jiné prvky — vpředen do bílkovině podobné, bohaté na varianty látkovékompoziace. Látkově tvoří dusík most k astrálně-bytostnému, k tomu, co dává smysl. Z toho smíme usoudit, že životní éter v humusu je vlastní tvořivou silou, do jejíchž služeb se stavějí jeho tři starší příbuzní — éter tepla, světla a chemický éter. A nestává se snad právě tím vlastní tvořivou silou, že prostřednictvím dusíku má schopnost přivádět astrální k étericko-fyzickému? Nestává se tím kompost (trvalý humus) nejzákladnějším hnojivem bodem-podmíněné trvalé úrodnosti? A nepropůjčuje snad tento takto tvořivou silou se stávající životní éter životní souvislosti „půda a rostlina&quot; moc formovat se do celostí, individualizovat se a stávat se věrným odrazem svého v nadsmyslovém zakořeněného bytí? Všude tam, kde v živém rozeznáváme vzájemně působící, smysluplné nebo moudrosti plné souvislosti, sledujeme stopy životního éteru.<br /> <br /> Celkově vzato, lze shrnout: Organické odpadní látky, odumřelé z vyššího životního souvislosti, podléhají v kompostové hromadě nejprve rozkladné, avšak chaoticky probíhající oživující fázi, poté pak fázi budující — postupné proměně a opětovnému odumírání do pohumněné formy humusu. Ten však v sobě nese zárodek nového života na Zemi: «Universalsamen des Allgemein-Pflanzlichen» — univerzální semeno obecně-rostlinného. V tomto smyslu je humus hnojivem ze života pro rozvinutí vyššího života, totiž pro vegetativní rozvoj kulturních rostlin. Kompostové hnojivo je — podobně jako zrající plod, který živí člověka i zvíře — výživným plodem pro půdu a rostlinu. Skrze něj se minulé připojuje k přítomnému a umožňuje budoucí.<br /> <br /> Ve čtyřech stupních, jimiž prochází látkovost, jež dříve patřila rostlině nebo živočichu, až ke svému pohumňování, se odráží — nenápadně v malém a v časovém sledu — jakási opakování evoluce Země a {{SE|298}}<br /> <br /> kosmu. Na počátku všeho naplňovala ryzí teplo (tepelný éter — oběť vysokých duchovních bytostí) «starý Saturn». Za tímto stavem následovalo, na cestě zhušťování části tepla, vznikání živlu vzduchu a s ním světelného éteru na «staré Slunci», poté zhuštěním části vzduchu živlu vody na «starém Měsíci» a s ním éteru chemického čili zvukového — a konečně se zhuštěním části tekutého živlu stav živlu zemitě-pevného, Země jako hotového díla, a s ní životní éter.&lt;ref&gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Co se v kompostové hromadě, vyzdvižené nad úroveň půdy, odehrává jako umělý a přitom umělecký proces — pohumňování někdejšího vyššího života do trvalého humusu —, probíhá skrytějším způsobem ve všech půdách, zcela přirozeně v lesních půdách. Na ornicích a zahradních půdách je toto dění, usměrňované zpracováním půdy (viz s. 205 nn.), přiváděno na vyšší úroveň úrodnosti. Tomuto cíli slouží také zelené hnojení — pěstování rychle rostoucích trav, brukvovitých, luskovin a jiných rostlin výhradně k zásobení půdy humusem. Zvadlé zelené masy půdního pokryvu přitom poskytují výživný humus pro rozkladné stupně 1 a 2, zatímco kořenová masa zůstávající v půdě slouží zejména ve stavebních stupních 3 a 4 tvorbě trvalého humusu.<br /> <br /> Zelené hnojení se mulčuje a nabývá charakteru plošného kompostování. U tohoto jde o pokryv půdy organickými materiály od mladé zeleně až po dřevní štěpku mezi výsadby v zahradnictví. Účelné je i zde míchání různých materiálů. Od čisté slámy nebo listí je třeba upustit — sláma je příliš řídká a objemná, listí se ukládá příliš hustě, obojí se proto rozkládá jen pomalu.&lt;ref&gt;Krafft von Heynitz: ''Kompost im Garten'', Stuttgart 1999, 127 S.&lt;/ref&gt; Půdní pokryv chrání před výparem, zálehem, tvorbou krusty, erozí a zaplevelením, přitahuje mikrobní a žížalový život do půdní vrstvy a vytváří mu stále plynoucí zdroj potravy, udržuje půdní dýchání v chodu a oživuje zralost půdy.<br /> <br /> Humifikaci organické půdní vrstvy zajišťuje svět mikrobů a drobných živočichů, příznačný pro zvláštnosti daného stanoviště. Všem půdám je však společné, že namísto červeného kompostního červa se tu uplatňuje žížala obecná (*Lumbricus terrestris*), mistr půdní úrodnosti. Jenomže na písčitých půdách chudých jak na vápník, tak na jíl je počet jejích jedinců {{SE|299}}<br /> <br /> a tím i jeho blahodárná, humus stabilizující činnost velmi omezena. V polním hospodářství se plošné kompostování praktikuje pokud možno v kombinaci s podmítkou se zeleným hnojením; do porostu se vnáší závoj čerstvého nebo lehce nakysaného chlévského hnoje.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung_des_Kompostes&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Použití kompostu ===<br /> <br /> Zralý kompost je produkt rostlinně-živočišný. Není to jen proto, že se do něj přimísí živočišné výměšky a jiné složky pocházející od hospodářských zvířat, nýbrž proto, že proces humifikace jako takový by se nemohl uskutečnit bez astrální účinnosti světa drobných živočichů kompostové hromady. Hlavní složky jsou rostlinného původu, jejich přeměna v humus však podstatně závisí na činnosti a organizační síle zvířat. Kompost proto není hnojivem hnaným do rychlosti, které by násilně popohánělo vegetativní růst. Jeho působení tvaruje a formuje vegetativní. To z něj dělá hnojivo pro všechny ty kulturní rostliny, jež nesou plody především ve vegetativním — ať již jde o trávu, bylinu nebo strom. To se týká lukařství a pastvinářství, zahradní a polní zelinářské produkce i ovocnářství. Tvorba plodů, v rozšířeném smyslu, zde znamená substanciální tvorbu, která se hromadí a zaplňuje prostor v jednotlivých orgánech rostliny a jejíž výživnost je zaměřena na potřebu člověka a zvířete. Tato výživná schopnost si žádá hnojivo, které zadržuje rostovou a reprodukční sílu usilující ke semenotvorba a nechá ji proměnit a přetvořit v potravinovou substanci aktuálními záření Slunce a planetárního kosmu. Toto hnojivo vstupuje do působení sil rostlin řádem a formou. Je jím černý, drobivý trvalý humus.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kompostdüngung_von_Wiesen_und_Weiden&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kompostové hnojení luk a pastvin ====<br /> <br /> Trvalé travní porosty poskytují krmivo pro přežvýkavce a koně. Krmivo se skládá z vegetativních částí výhonku, ze stonku a listu. Porost je od jara do podzimu opakovaně spásán nebo sečen na zelené krmení či seno. Na pastvinách a ještě více na bylinami bohatých loukách dochází na jaře k rozkvětu jednotlivých bylin. Po odkvětu se stahují do listnatého rosettového stádia. Tráva vyrůstá ze svých odnožovacích uzlů stále znovu. Louka i pastvina zůstávají zelené v zimě i v létě. Porost je z velké části udržován v čistě<br /> <br /> Vegetativním stavu udržovány jsou i půdní procesy, které jsou po každém spásání nebo sečení reaktivovány k novým přeměnám. Půda ani rostlina nepřicházejí k odpočinku. Generativní dozrávání jim zůstává odepřeno. Při intenzivním využívání vede toto k ochuzování druhů. Proto si louka i pastvina žádají hnojení, které tento nedostatek vyrovnává — a tím je kompost. Na jaře po prvním spásání nebo prvním sečení sena, nebo lépe ještě na podzim, zprostředkovává travnatému drnu a půdě vyzrálou, zemitou kráftovou strukturu, která konfiguruje tvorbu substance ve stonku a listu jak na straně reprodukční, tak na straně výživné. {{SE|300}}<br /> <br /> Pravidelné kompostové hnojení trvalých travních porostů zhušťuje drn, sjednocuje a zkracuje pastevní okusy, obohacuje druhové složení — zejména o byliny — a zvyšuje výživnou hodnotu krmiva.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kompostdüngung_im_Gartenbau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kompostové hnojení v zahradnictví ====<br /> <br /> Podobně jako na trvalých travních porostech chybí i v zahradnictví dozrávající půdní klid; jedna kultura střídá druhou. Půda musí být po větší část roku udržována na vysoké úrovni úrodnosti, v jarní náladě nakloněné růstu. Tvorba potravinového nebo krmivového plodu se neodehrává v generativní fázi, nýbrž v době nejintenzivnějšího růstu. Velké sklizňové hmoty čerstvé, životaschopné substanciality opouštějí pozemek i statek. Co zůstává — především kořenová masa — stává se výživným humusem pro následující kulturu. Oproti tomu étericky-biologicky tvarující síla astralitou prostoupeného trvalého humusu zůstává v nevýhodě. To, co jinak na orné půdě v klidových dobách probíhá samo od sebe — přeměna výživného humusu v trvalý — musí být zahrádkářské půdě dodáno zvenčí jako vyzrálý kompost. Působí — podle druhu kultury — specificky jemně aromatizujícím způsobem na chuť a vůni, zpevňuje pletiva, zachovává čerstvost a zesiluje lesk a barevnost.<br /> <br /> Materiály pro kompost v zahradnictví zahrnují odstraněné sklizňové zbytky, organické odpady všeho druhu, drtě ze zeleného řezu, uvolněné meziplodiny, kamenné moučky, rohové lupínky a kdekoli je to možné, chlévský hnůj. Odpad a čistírenský kal jsou vyloučeny. Pro komposty bez plevelů — speciální komposty pro pěstírny a skleníkové kultury — se hodí nejrůznější směsi luskovin, trav, ovsa a dalšího. Ošetření kompostu horkou párou za účelem zničení škodlivých zárodků a semen plevelů {{SE|301}}<br /> <br /> by se, kromě pěstírenských zemí, mělo vyhnout. Kompost se tím do značné míry mění v mrtvý substrát.<br /> <br /> Kompost se zpravidla aplikuje rovnoměrně po celé ploše; zapracuje se mělce. Na písčitých, kamenitých a suchých stanovištích se osvědčuje náročný postup hnojení do sadebních jamek.<br /> <br /> V tropickém podnebí panuje v půdách chudoba humusu; organická substance podléhá urychlené mineralizaci. Totéž se tam odehrává vlivem vysokých teplot a vlhkosti i v kompostovém hromadě. Oproti tomu se tam osvědčuje kompostování „pod zemí&quot; ve velkých zemních jamách, do nichž se přes noc zatlačí jistý počet koz, ovcí nebo skotu. Ty duní a špástají materiál, zpravidla objemný a většinou zdřevnatělý, a obohacují ho svými výměšky. Dosahuje se tak dobré kvality humusu. Hrst takového humusu vložená do sadební jamky, osivo uložené do humusu a lehce překryté zemí způsobuje hotový zázrak: Výnosy stoupají na dosud neznámou výši a blahobyt obyvatelstva živořícího v chudobě roste.&lt;ref&gt;Mündliche Mitteilung von Matthias Guépin, Dozent am Emerson College (GB) und Berater in Kenia.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Podobným postupem je zakládání širokých vyvýšených záhonů nad odvodnitelné příkopy naplněné větvovím a křovím. Silně zpomaleným rozkladem a přeměnou v humus v podloží vzniká v zemním hřbetě taková míra oživení, že na nejmenším prostoru pestrá směs zelenin může nepřetržitě zásobovat jednu nebo více rodin. I tento postup potřebuje mnoho rukou; působí sociálně integračně a zajišťuje skromný blahobyt.<br /> <br /> Platí to pro celý svět: Umně provozované hospodaření s humusem osvobozuje od hladu a přináší nový kulturní rozkvět.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kompostdüngung_im_Obstbau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kompostové hnojení v ovocnářství ====<br /> <br /> Ovocnářství se od 20. století vyvíjelo od extenzivního, druhově bohatého pěstování vysokokmenů v rozptýlených sadech přes polokmeny až ke druhově chudému, intenzivnímu pěstování nízkokmenu s kratší dobou využití. V průběhu tohoto vývoje se tvorba plodů přesunula z vysoké, ve světle a vzduchu vznášející se koruny stromu dolů do přízemních vzduchových vrstev — a souběžně s tím enormně vzrostla potřeba hnojení. {{SE|302}}<br /> <br /> Ovocný strom dřevnatí a zároveň nese jemné, chutné plody. Ovládá polaritu světla a tmy, života a smrti, jakož i éterického a astrálního působení. To se projevuje zvláště u vysokokmenu. V něm usiluje éterická životnost z kořenového systému sahajícího do šířky i hloubky přes kmen a větve k olistěným výhonkům koruny. Toto silné oživení ve vzduchu a teple přitahuje bohatý hmyzí život: «Von demjenigen, was da als Astralreiches durch die Bäume hindurchgeht, lebt und webt das ausgebildete Insekt» (Z toho, co prochází stromy jako bohatá astralita, žije a tká vyvinutý hmyz).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 184.&lt;/ref&gt; Polárně k tomu vládne ve všem dřevnatějícím, a tedy především v oblasti kořenů, «éterická chudoba». V tomto prostředí, silněji vystaveném silám mineralizace, se rozvíjejí larvy hmyzu. Vysokokmen roubovaný na pomalu rostoucí podložce v sobě tuto polaritu jakoby ztělesňuje; je nenáročný a nepotřebuje žádné hnojení, tím méně takové, které působí bujným rašením.<br /> <br /> Jinak je to s jeho protikladem — nízkokmenovým stromem pěstovaným v uzavřených plantážích podobně jako monokultura na rychle rostoucí podložce. Roste spíše jako slabě dřevnatějící výhonek ze země a plodí zemně nízko, jakoby v mladém věku. Kambium, které u vysokokmenu tlumí příliš silnou bujnost, potřebuje u nízkokmenů nepřetržitou stimulaci prostřednictvím humusem bohaté, dobře prokořenitelné půdy. Tvořivá síla a živost humusu se jakoby dále přenáší do kambium samotného. Nízkokmenovník potřebuje hnojivo, které rozhodně nesmí působit bujně, nýbrž musí svou gestaltungskraft — živě proastralizovanou larvami a červy kompostové hromady — být příbuzné samotnému kambiu. U vysokokmenu se mineralizovaná země vytáčí do kmene a větvoví koruny. U bujného nízkokmenového stromu je toto vytočení omezeno ve prospěch stejnoměrně vysoké životnosti v kořenovém prostoru i v oblasti koruny. Ve stejném smyslu působí i intenzivní zelené hnojení pěstované v nízkokmenovém a polokmenovém ovocnářství.<br /> <br /> Intenzivní ovocnářství je úspěšné tehdy, když obsah humusu v půdě přesáhne 3 %; optimální je až přibližně 6 %, při současně minerálně silné půdě.<br /> <br /> Jako kompostovací materiál přicházejí vedle již zmíněných přísad přednostně v úvahu všechny druhy chlévského hnoje. Díky svému živočišnému původu disponují tyto tvořivými silami vyššího druhu, které bujnost nízkokmenovníků zkrocují na harmonickou míru. Tato harmonizace se projevuje v celém průběhu růstu z hlediska výrazně {{SE|303}}<br /> <br /> omezeného tlaku infekcí a škůdců, jakož i v chutnosti a trvanlivosti plodů.<br /> <br /> Souhrnně řečeno: kompost působí na vývoj rostlin zdravotně a harmonizačně; vytváří v půdě základ pro její trvalou úrodnost. Doporučuje se, aby v různorodě utvářeném hospodářském organismu byly komposty pro hlavní oblasti použití zakládány odděleně: pro kompost na trvalé kultury přicházejí — s těžištěm na chlévském hnoji — v úvahu veškeré odpady, i ty zatížené semeny plevelů; v zahradnictví vznikají v podstatě rostlinné odpady, které by měly být pokud možno prosté semen plevelů; podíl chlévského hnoje je vždy výhodný. V ovocných sadech by měl být vedle zeleného hnojení a před veškerými ostatními odpady upřednostněn chlévský hnůj.<br /> <br /> Toto doporučení apeluje na celé společenství statku, aby právě prostřednictvím kompostování vykonávalo a dovádělé k umění zmíněný «osobní vztah k práci s hnojivem» — rozšířený o práci s biologicko-dynamickými kompostovými preparáty (viz s. 344 násl.) — a aby různými druhy kompostových zemin odpovídalo specifické potřebě jednotlivých kulturních druhů.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufe_2:_Die_Düngung_aus_dem_Seelischen_der_Haustiernatur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Stupeň 2: Hnojení z duševní přírody domácích zvířat ===<br /> <br /> To duševně-astrální, které se rostliny jako čistě živoucí-éterné bytosti dotýká jen zvenčí, se ve zvířeti stalo vnitřní bytostí. Zvíře se jako tělesný organismus vymezuje navenek a utváří své tělo v nástroj rozvíjení své bytosti. Svými smysly prožívá zvíře svůj vnější svět a z tohoto prožívání rozvíjí svou činnost v teple, vzduchu, vodě a zemi. Mocí své duševní bytosti se látky skládají v zázračné dílo jeho orgánů, které podle svých vykonávaných činností přijímají ty nejpodivuhodnější podoby. V každé z těchto činností se projevuje dokonalá moudrost. Chceme-li se tedy poznáváním přiblížit bytosti zvířete, musíme usilovat o to, abychom zvnitřnili to, co vnímáme všemi smysly, a zformovali to v prožitý myšlenkový obraz. Moudrostí naplněná souvislost, která se v tom zjevuje, poskytuje vciťujícímu se poznání neklamnou jistotu, že síly, které skládají látky zvířecího těla a jimiž se může uvést v činnost, mají svůj bytostný prapůvod v astrálním neboli duševním těle zvířete {{SE|304}}<br /> <br /> Co tedy vychází z trávicí činnosti zvířat, získává svou hnojivou sílu zvláštní bytostnou povahou duševního bytí. O rostlinách bylo řečeno: «Živé hnojí živé» — pro zvířata pak platí přes to ještě: «Duševní hnojí duševní.» Tomuto stavu věcí bylo podrobně věnováno místo v kapitole «Duševní organizace čili astralleib zemědělského organismu» (s. 111 a násl.). K nejvyšší hnojivé síle na úrovni čistého přírodního působení přivádí duševní přirozenost přežvýkavců a zde zvláště přirozenost skotu (viz kap. «Skot»). Chápat hnojivou sílu jako souhrnný účinek jednotlivých takzvaných živin pramení z teorie, která si již neklade otázky. Naproti tomu hledat hnojivou hodnotu — jak již bylo opakovaně zdůrazněno — v «kompozitoru» (v koze, ovci nebo skotu), z jehož bytostné povahy se látky skládají právě v toto a žádné jiné uspořádání, to láme materialistické zábrany a otvírá pohled na otázky, které se obracejí ke skutečnosti života, duše a ducha. Sleduje-li se těchto otázek, ukazuje se, že hnojivá hodnota je tím vyšší, čím více jsou zvířata chována, krmena, ošetřována a šlechtěna způsobem odpovídajícím jejich bytostné povaze. To vše uvádí v chod z bytostné povahy hospodářských zvířat síly, které hnojí. Statek, jenž byl utvářen v organismus, tyto podmínky splňuje.<br /> <br /> Chov hospodářských zvířat statku je dimenzován tak, aby jej bylo možné jednak živit z krmné základny vlastní statku a jednak aby bylo k dispozici dostatek hnojiva pro hospodářské plochy. Množství a kvalitu vytváří příroda. Zachování nebo dokonce zušlechtění hnojiva až po jeho použití je věcí člověka.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Bewahrung_der_Dünger_des_Haustierbestandes&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Uchovávání hnojiv ze stáda hospodářských zvířat ===<br /> <br /> Při pastvě hnojí hnůj a kejda přímou cestou. Pravidelné rozhazování kravských plácků zabraňuje vzniku bujných míst. Naproti tomu hnůj pocházející ze stájového chovu musí být až do použití skladován co nejúsporněji bez ztrát. Nejlepší způsob, jak uchovat hnojivou sílu chlévského hnoje včetně kejdy, je ten se slámovou podestýlkou; nejpochybnější, avšak rozhodně nejracionálnější, je způsob tekutého hnoje neboli gülle. V gülle (kejda + hnůj) probíhají za převažujícího vzduchového uzávěru anaerobní fermentační procesy, při nichž se organické dusíkaté sloučeniny mineralizují na čpavek, který jako plyn uniká do vzduchu zejména při aplikaci (obtěžování zápachem). Míchadlem lze tento účinek zmírnit. Gülle působí na oživení {{SE|305}}<br /> <br /> toho vodně-měsíčního a tím, s obejitím živlu zemitě-pevného, přímo na bujnost rostliny, tedy tedy tendečně ve směru mírného minerálního hnojení. Podestýlka ze slámy má naproti tomu vícenásobnou přednost. Sláma saje část kejdy, při vyhánění se zcela promísí s hnojem a díky své tuhé objemnosti zajišťuje aerobní podmínky při skladování. K tomu přistupuje, že sláma obilí je proniknutá a utvářená touž fruktifikační procesem, který tvoří zrno v klasu. Stéblo je ztluštělé a uzavírá větší objem vzduchu ve stéblové rouře, než je tomu u divokých trav. Lze v tom rozpoznat výraz silnějšího vnitřního a astrálního působení. Navíc se po vytvoření kožky kýseliny křemičité v procesu zrání třpytí a barví do žlutých, načervenalých až zlatých tónů. Obklopuje se obalem z opálu. Sláma je slunečním plodem a teprve skutečně dělá z kravského hnoje sluneční-zemní hnojivo, «zlato sedláka».<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Tiefstallmist&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Hnůj z hlubokého stojení ====<br /> <br /> Nejlepší a nejúspornější způsob skladování je ten v hlubokém stáji. Skot, ovce a kozy kejdují a hnojí na čerstvou vrstvu slámy; kejda je zcela vsáknutá slámou. Svým obsahem dusíku urychluje aerobní rozklad na dusík chudé slámy. Zvířata sama splňují požadavek «drž jej vlhký a šlapej ho pevně».<br /> <br /> Hluboký stáj má ovšem nejvyšší potřebu slámy až 15 kg/zvíře a den oproti hnojném stáji na prošlap se 3 až 5 kg a boxovém volném stáji s podestýlkou s 0,5 až 1 kg.&lt;ref&gt;KTBL: ''Faustzahlen für den ökologischen Landbau'', Darmstadt 2015, 760 S.&lt;/ref&gt; V zájmu přípravy pevného hnoje a tím minimalizace vzniku gülle lze v hnojném stáji na prošlap a boxovém volném stáji příslušně zvýšit množství podestýlky. Kombinace vázaného stáje (krmení, ošetřování) s nočním pobytem v hlubokém stáji snižuje potřebu slámy. Vrchní vrstvy podestýlky hlubokého stáje, lůžková matrace, se ohřívají na ca. 30 °C a při mírném rozkladu látek procházejí první, tj. tepelnou fází kompostového hromady. Pevným šlapáním zvířat se pod nimi ležící vrstvy podestýlky zhušťují; ochlazují se a přecházejí do fermentačních procesů; podléhají za vzduchového uzávěru narůstající fermentaci. Analogicky k fázi 2 kompostové hromady je bující množení mikrobů {{SE|306}}<br /> <br /> Hefen a plísně jsou zbrzděny. *Chvostoskoci* a jiní drobní živočichové v tomto prostředí nenacházejí podmínky pro život. Fermentační enzymy, vytvořené autolýzou nebo vylučované bakteriemi, uvádějí závěrečnou fázi fermentace do pohybu: voda, bílkoviny, sacharidy, tuky atd. jsou štěpeny. Organické tkáně se rozvolňují, až na drobivé zbytky slámy a zdřevnatělé části; tvoří se aromata, hmota se stává homogenní a nabývá hnědavého zbarvení. Hnůj nyní voní jako chleba — jak se říká —, pokud se fermentace zdařila. Vícenásobně ošetřen biologicko-dynamickými preparáty a při nerušeném skladování přes léto je zralý produkt půdě «vtělen». Aby se v základní vrstvě hlubokého stájení předešlo stagnující vlhkosti a tím hnilobě, byl by vhodným podkladem udusaný jíl nebo hlína. Zde platí stejné pravidlo přímého dotyku se zemí jako pro kompostovou hromadu. Z neznalosti jemnějšího silového působení předepisuje zákon — bohužel i zde — nepropustnou betonovou podlahu. Nebezpečí takto vzniklého hromadění vlhkosti lze čelit vrstvou dřevní štěpky, vnesenou před ustájením na podzim.<br /> <br /> Stáj pro skot s hlubokým stáním by měla být konstrukčně navržena tak, aby se vrstva hnojního polštáře — při deseti čtverečních metrech prostoru pohybu a ležení na zvíře — mohla po šest měsíců, až do výhonu na pastvu na jaře, budovat do plné výše; dalším třem měsícům přes léto slouží dozrání. Mezičasové vyvážení a meziskladování v polních kompostech způsobuje značné ztráty substance. Ukazuje se jako bezproblémové udržovat krávy o váze 500 až 600 kg přes chladné a chladnější roční období na narůstajícím hnojním polštáři, aniž by se propadaly. S oteplením v březnu a dubnu se zrychluje rozklad horních vrstev slámy a může tak dojít k prohlubování průchozích cest a bočním vyklenutím. Toto změknutí lze včas nanesenou uzávěrovou vrstvou z jílu, hlíny nebo dřevní štěpky oddálit až do výhonu na pastvu.<br /> <br /> Také ovce a kozy jsou v zimní ohrádce chovány v hlubokém stáji. Hnůj a podestýlka jsou močením a dupáním velmi hustě uloženy, rychle fermentují a jsou bez ztrátného meziuložení přímo použitelné jako hodnotné hnojivo. {{SE|307}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Stapelmist&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Hromadový hnůj ====<br /> <br /> V boxovém, šlapacím a vazném stáji se vymíjí denně, případně při skrabákovém odklidu i vícekrát denně. Část kejdy se zachycuje odděleně. Zbývající část se jako směs hnoje, podestýlky a kejdy dostává na blízké meziskladiště. Na něm začínají již po krátké době fáze 1 a 2 — ohřev a provzdušnění — a tím nekontrolované rozkladné procesy se ztrátami substance. Z meziskladiště se pevný hnůj buď převáží k dalšímu zrání na polní komposty, nebo se kompostuje. V obou případech nastupují fáze 1 a 2 znovu s dalšími úbytky substance. Aby se tyto ztráty minimalizovaly, měl by být osvědčený postup hromadování hnoje znovu promyslen a důsledně uplatňován. Nepropustná podlahová deska s odvodňovacími žlábky po celém obvodu pro kejdu a dešťovou vodu jsou přitom nicméně nevyhnutelné. Čerstvý hnůj, vznikající denně ve sběrné jámě, se pokud možno ihned odebírá čelním nakladačem se stájovými hnojovými kleštěmi a po částech vedle sebe ukládá v šíři hnojného prostranství. Přesná práce je zde naprosto nezbytná. Před tuto první řadu přibývá druhá a třetí atd. Mezitím se první, druhá atd. řada ohřívá, takže ve stejném pořadí lze po částech přikládat druhou vrstvu a nakonec třetí a čtvrtou atd. až do maximální technicky dosažitelné výšky. Je-li tato výška s první řadou dosažena, lze začít s první vrstvou navazujícího oddílu. Tak se hromada postupně buduje do šířky i plné délky. Tlakem uložených vrstev procházejí fáze ohřevu, odplynění a provlhčení rychle a neúplně a končí ve fermentaci. Do té míry probíhají ve správně vybudovaném hromadovém hnojisku tytéž procesy jako v hlubokém stájení. Přesto jsou ztráty substance (přibližně 20 %) kvůli všestranné expozici vůči vnějšímu vzduchu vyšší než při hlubokém stájení. Rozklad postupuje na téměř svislých bočních plochách a na povrchu rychleji, znatelně mimo jiné podle výskytu kloboučkových hub.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Mistkompost&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Hnojový kompost ====<br /> <br /> V biologicko-dynamickém zemědělství se rozlišuje mezi «hnojivem», které pochází od zvířat, a kompostem, jenž je původu převážně rostlinného. Jsou to dvě různé kompozice sil, které tu hnojí. {{SE|308}}<br /> <br /> Při kompostování chlévského hnoje probíhají tytéž procesy jako popsané u rostlinného kompostu. V dozrálé, zušlechtěné podobě se utváří dauerhumus zvláštního druhu. Jeho silová konstelace uchovává astralitu domácích zvířat, která je hnoji vlastní. Právě jejich duševní síly jsou to, co dodává hnojivu mimořádný dlouhodobý účinek. Ve zvláštní míře platí to pro kompost z čistého nebo i z části přiměšovaného hovězího hnoje. Zprostředkovává životu rostliny síly, které sahají nad rámec astrálně-duševního a které byly v kap. «Skot» označeny jako «vloha Já». Tímto označením se odkazuje na silový souvis vyššího řádu, který kulturní rostliny nejenže zobrazuje jako obraz jejich nadsmyslové bytosti, nýbrž v nich zakládá dispozici, aby tato bytost mohla znovu vstoupit do vztahu k tomu, co z ní v minulé evoluci razo-prostorově ztvrdlo do díla — totiž k zjevné podobě rostliny — a mohla inaugurovat nové vývojové možnosti. Tím se ukazuje, že pravé hnojení z oživené a oduševnělé přírody šlechtitelský, vývojový hodnotu pro kulturní rostliny má a mít musí.<br /> <br /> Doporučuje se k hnojinovému kompostu vedle hovězího hnoje přimísit všechny ostatní druhy hnoje pocházejícího od ovcí, koz, koní, prasat a drůbeže chované na statku. Každý z těchto druhů zvířat provádí — jako výsledek své trávicí činnosti — své povaze odpovídající «kosmicko-kvalitativní analýzu» krmiva (viz kap. «Skot — Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já», s. 156 n.). Její výsledek se vtiskuje takřka jako vzor silové kompozice do hnoje. Slučují-li se různé takové vzory v kompostové hromadě, vzniká univerzální hnojivo, které — jak výše popsáno — podnětně prostupuje plodotvornost ve stadiu vegetativního růstu, jak je to výtečně nezbytné na loukách a pastvinách, v intenzivním ovocnářství a zelinářství.<br /> <br /> Pro kompostování celkového množství živočišného hnoje není důvod. Je příliš pracné a způsobuje skladovací ztráty padesát procent a více. Použitelnost v polním hospodářství nastává tehdy, když chlévský hnůj ztratil ostrost zápachu, nebo u prasečího hnoje přímo puch. To nastane, když jako ve štósovém a hlubokém stájení projde rotační fází 1 a zčásti 2. Další průběh rotace pak pokračuje v půdě pod vedením zejména žížaly a v kontextu s mikroby za životní a smyslové aktivity kořenů. Při kompostování příliš vlhkého chlévského hnoje — zpravidla důsledek nedostatečného {{SE|309}}<br /> <br /> Podestýlky (prasečí hnůj) — dochází ke vzniku mokrých jader, která vyžadují včasné přehazování.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Jauche&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kejda ====<br /> <br /> Kejda a hnůj mají na základě fyziologických procesů, z nichž vznikají, polární hnojivé kvality. Jak bylo objasněno na příkladu skotu (kap. «Skot», s. 146 n.), hnůj vychází z trávicího systému, v němž je zvenčí přijatá, tělu cizí potrava postupně rozebírána — přežvykováním, činností bachoru, žláznatého žaludku, tenkého a tlustého střeva — a při průchodu slizničními stěnami tříděna. Odtud se přecházejí takto své cizosti zbavené, mineralizované trávicí látky do žilní krevní dráhy a dále do jater. Moč naproti tomu je výloučením z tělního nitra, dostává se přes tepennout krevní dráhu do ledviny a dále přes močový měchýř do vnějšího světa. Ledvina třídí tělu vlastní látky a vylučuje v kapalné formě jako moč ty, jež se staly nepotřebnými. Podstatnou součástí moče je močovina, rozkladný produkt bílkovinného metabolismu. Na této dusíkaté sloučenině ještě lpí činnost duševního a životního těla zvířat. S močí nesou ven síly těchto dvou bytostných článků, a právě tyto síly to jsou, které hnojí. Jinak je tomu u kravského hnoje: ten sestává z nestravitelných zbytků krmiva, prostoupených odpadlými hlenovinami trávicích orgánů a impregnovaných výsledkem «kosmicko-kvalitativní analýzy» (srov. kap. «Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já», s. 156 n.). Hnojivé síly moče vytékají z minulostně působící, měsíční astrality skotu — v kravském hnoji se k nim přidávají síly, které v přítomnosti vyzařuje slunce. Jsou to síly, které skot ze svého zvláštního smyslového vztahu ke krmivu vtiskuje hnoji při výkonu «kosmicko-kvalitativní analýzy» — od přežvykování přes trávicí trakt až po zpětně odrážející funkci rohů jako «vlohy Já».<br /> <br /> Kejda se skladuje v jímkách nebo otevřených nadzemních nádobách; podléhá za převážně anaerobních podmínek kvašení. Doporučuje se proto mít k střídavému skladování alespoň dvě nádoby, aby po naplnění bylo k dispozici dostatek času k dozrání. Zušlechtění kejdy se děje mechanickou cestou — mícháním a provzdušňováním — a biologickou, popřípadě {{SE|310}}<br /> <br /> biologicky-dynamickou cestou prostřednictvím přísad. První způsob podporuje aerobní rozkladné a přestavbové procesy, druhý působí řídícím způsobem na celý průběh procesu až ke zralosti. Osvědčenými přísadami, které biologicky zpětně vážou čpavek vzniklý rozpadem močoviny, jsou zušlechtěné komposty chlévského hnoje v malých množstvích, dále nasekaná kopřiva, piliny a dřevní třísky. Biologicky-dynamické kompostní preparáty (viz kap. «Kompostní neboli hnojivé preparáty», s. 360 nn.) se ponoří v průlezných sáčcích do kejdy a hnojůvky, zavěšeny na plaváku. Aby se zabránilo ztrátám dusíku, mohou v otevřených kvasných komorách sloužit i plovoucí přikrývky ze slámy, kopřiv apod. s vpravenými příměsemi suroviny fosforitu a čediče.&lt;ref&gt;Herbert Koepf, Bo D. Petterson, Wolfgang Schaumann: ''Biologische Landwirtschaft'', Stuttgart 1980, 303 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V dnes běžných bezestýlkových ustájeních prasat a skotu vzniká tekutý výkal, kejda. Tato směs vody, hnojůvky a hnoje zkvasí, není-li dále upravována, v páchnoucí, rychle působící hnojivo. Mineralizace látek je značně pokročilá. V biologicky-dynamickém zemědělství by se místo kejdového hospodaření měla — pokud možno — prosazovat příprava pevného chlévského hnoje. V čistě trávnatých oblastech, kde chybí stelivo, nezůstává často jiná volba. O to důležitější je pak přijmout veškerá opatření k zušlechtění kejdy, jak platí i pro hnojůvku. Zpravidla se surová kejda z velkochovů vyvází na pole bez jakékoliv úpravy. Nehledě na takzvané obsahy živin platí za odpadní produkt, jehož je třeba se zbavit — se všemi důsledky v podobě obtěžování zápachem, úniků oxidů dusíku (oxid dusný, N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O), zatížení spodní vody dusičnany, ucpávání půdních pórů hlenovinami, ochuzování půdní flóry a fauny a snižování výživné hodnoty krmiva zejména nízkomolekulárními bílkovinnými sloučeninami. Velká vážnost, jíž se živočišnému hnoji kdysi dostávalo, padla za oběť myšlení v živinách. Při pečlivém zušlechťování, především prostřednictvím biologicky-dynamických preparátů, a dostatečně dlouhém skladování může postupně docházet k tomu, že i z kejdy vznikne trvale působící hnojivo, které se budujícím způsobem zařadí do půdních procesů. {{SE|311}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung_der_hofeigenen_tierischen_Dünger&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Využití statkem vlastního živočišného hnoje ===<br /> <br /> Pro všechny plodiny je hnojení chlévským hnojem dobrodiním: jako čerstvý hnůj pro lilkovité, brambory a rajčata, v přeloženém stavu pro okopaniny a obilniny, a jako vyzrálý, zeměmi prostoupený hnůj pro víceleté polní pícninářství i pro trvalý travní porost, zahradnictví a ovocnářství. Díky trvale vysoké hnojivé síle není nutno hnojit každoročně pro všechny plodiny — v rámci dobře komponovaného osevního postupu v polním hospodářství postačuje jednou za tři roky k okopáninám. Pro dobrou tvorbu výnosu pokrývá potřebu okopanin dávka přibližně 300 dt/ha. Pokud jde o celkové množství hnoje v podniku, je ideální roční dávka jedné velké dobytčí jednotky (VDJ) na ha (1 VDJ odpovídá 500 kg živé hmotnosti). V průměru lze u hovězího stáda včetně odchovu počítat s jednou VDJ na kus. Jedna skotská VDJ produkuje podle množství steliva 80 až 100 dt pevného hnoje. Včetně hnoje ostatních hospodářských zvířat je obsazení jednou VDJ na ha v menších a středních podnicích dosahováno, ba mnohdy i překračováno; u velkých podniků s převahou polního hospodářství klesá počet VDJ na ha hraničně na 0,4 až 0,3. Skotský hnůj tvoří hlavní hmotu a do ní se pokud možno přimísí menší množství hnoje od ostatních hospodářských zvířat. Přebytečné množství hnoje se v rámci osevního postupu zapravuje do sklízejících jařin před hlavní pícní plodinou, a to v dávce přibližně 100 dt.<br /> <br /> Výsev pevného hnoje k okopáninám se zpravidla provádí v předchozím roce na strniště předplodiny. Po lehkém zapravení do půdy následuje meziplodina, která díky pevnému hnoji vytvoří stejně bohatou kořenovou i nadzemní zelenou hmotu — a tím připraví dobrou, zpracovatelnou osivnou vrstvu pro jarní setí okopanin.<br /> <br /> Dobře vyzrálá hnojůvka a v případě nouze i kejda jsou vítanými hnojivy tehdy, jde-li o to napomoci ozimům na jaře k vývojovému skoku. Výpad ozimů a prořídlé porosty po střídavých mrazech na jaře mohou být pobídnuty k intenzivnějšímu odnožování. K tomu napomáhá dusík vázaný v močovině. Tato dusíkatá sloučenina mineralizovaná z bílkovinného metabolismu získává svou specifickou účinnost prostřednictvím astrálních sil, které pocházejí ze soulové složky zvířat a konfigurují látkové složení moči, do níž je dusík zapojen. Dalším aplikačním polem je hnojení strniště s ohledem na rychlý rozvoj meziplodiny zeleného hnojení. Na pastvině je {{SE|312}}<br /> <br /> Použití kejdy v časném jaru je prospěšné, popřípadě při střídavé pastvě po přehonu. Na porosty v plném růstu (zejména okopaniny) by se aplikace kejdy či hnojůvky měla vyhnout.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wirksamkeit_der_hofeigenen,_tierischen_Dünger&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Účinnost hoferních živočišných hnojiv ===<br /> <br /> U každého z hnojiv je třeba se ptát po jeho bytosti, po duševně-astrálním silovém potenciálu, který prostřednictvím životního a fyzického těla uspořádává látky a udržuje je v pohybu tak, aby se ve svém odrazovém obraze mohly fyzicko-smyslově projevit a podle své bytostné povahy působit. Na jednotlivé bytostné rysy divoké fauny a domácích zvířat bylo poukázáno v kapitole „Duševní organizace čili Astralní tělo zemědělského organismu&quot; (s. 111 a násl.). Přitom bylo zjištěno, že každý živočišný druh přispívá svou tělesnou činností jaksi hnojivým příspěvkem k celku přírody. Činností oduševnělého živočišného světa vzniká moudré předivo vztahů, které prostupuje celou přírodu smysl udělujícím způsobem. Mezi býložravými savci jsou to přežvýkavci, jejichž orgánová činnost je organizována tak, aby připravovala hnojivo, jež je s to „bránicový orgán&quot;, půdu, ve vyšší míře oživit a oduševnit. Z pouhého kvantitativního látkového složení to nelze vyčíst. Jde spíše o otázku kvalitativního poměru látek vůči sobě navzájem. Tento poměr nese pečeť bytosti krávy, ovce, kozy atd. Nejvyšší stupeň dokonalosti dosahuje skot. V kapitole „Skot&quot; (s. 146 a násl.) byl učiněn pokus charakterizovat trávicí dění prostoupené a prožité jeho bytostí, jakož i jeho se smyslovým vnímáním spjaté metabolicky aktivní smysly a inteligenci. Hledá-li se odtud porozumění pro dlouhotrvající, blahodárné působení speciálně skotského hnoje na půdu a rostliny, pak snad může být následující úvaha plodná: Rostlina roste na ose Země–Slunce. Kořen směřuje do hloubky k středu Země, stéblo, stonek nebo kmen se vztyčuje svisle do výšky vstříc Slunci. Z této svislé osy vyrůstají listy a větve do šíře a dálky. Listový aparát, rozestírající se plošně do horizontály, přijímá přímou cestou dopadající sluneční a planetární vlivy a zpracovává je v živou substanci, podporován „zemskou šťávou&quot; (xylém) stoupající v stonku, uvnitř kambia. Tento xylém zprostředkovává na jedné straně do horizontály spějícímu růstu životnost výživného humusu a tvarovou sílu {{SE|313}}<br /> <br /> Dauerhumus ve spojení s vápnem, tedy hnojivé síly vlastní rostlinnému kompostu. To platí i pro jemné kořínky rozvětvující se do šířky. Jinak je tomu s kůlovým kořenem, stéblem, stonkem a kmenem. Jejich vertikální impuls nemá po stránce látkové za základ humus jako hnojivo, nýbrž krystalické látky křemene, silikátů a jílových minerálů (srov. kap. «Vznik jílových minerálů a jejich novotvorba», s. 209 n.). Tyto křemenné minerály zprostředkovávají síly slunce, planet a stálic vcházející do rostliny nepřímou cestou. Ty se silou působení jílů soustřeďují do «kosmické vzestupné proudy» v rostlinách.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&lt;/ref&gt; Já člověka, jeho duchovní bytost, mu dává sílu vzpřímení; zvíře je zvířetem proto, že tuto sílu k plnému vzpřímení nemá; má však, jako v jedinečné míře skot, «Já v zárodku». Rostlina si, pevně zakořeněná v zemi, vytváří v «kosmické vzestupné proudění» svou vertikální podobu jako odraz svého nadsmyslového duchovního bytí. Živočišný hnůj může nyní — tak se smíme domýšlet — silou vlohy Já vtělené do něj prostřednictvím astrálního těla a étherického těla zvířete, učinit rostlinnou bytost samostatnější vůči sevření místně daných poměrů výšin a hlubin. Hnůj zprostředkovává rostlině základ k tomu, aby se až do vnější tvorby tvaru individualizovala, aby se důrazněji vlastní bytostnou povahou spojila s působením země i kosmu. Takto viděno je třeba — jak již bylo naznačeno — přiznat především rinderskému hnůji s ohledem na životní souvislost půdy a rostlin «výchovnou» schopnost.<br /> <br /> Hnojiva domácích zvířat (především Wiederkäuer) působí na substanční dění a typusem podmíněné tvarové utváření rostliny. Posilují síly, jimiž nadsmyslová bytost rostliny přichází k zjevu. Projevuje se to v jejím vertikálním směřování na ose kořen–výhonek–květ a — s tím podmíněno — v proměnách listů od báze ke květu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Licht-Schatten-Versuch&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Pokus světlo-stín ===<br /> <br /> V mnohaletém, variantně bohatém polním pokusu byly zkoumány účinky hnojení chlévským hnojovým kompostem ve srovnání s aplikací minerálních solí, dusíku, kyseliny fosforečné, draslíku (NPK) a s ošetřením takzvaným biologicko-dynamickým hornokřemenným preparátem {{SE|314}}<br /> <br /> ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|srov. kap. «Hornokřemenný preparát», s. 348 a n.]]) při plném slunečním světle, v polostínu a hlubokém stínu na žitu, pšenici, ovsu, bramborách, špenátu a ředkvičkách. Program šetření zahrnoval morfologické jevy, řadu analytických parametrů a hodnocení pomocí obrazotvorné metodiky krystalizace chloridu měďnatého.&lt;ref&gt;Manfred Klett: ''Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung'', Darmstadt 1968, 117 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Zde budiž vyzdvižena jen ta část pokusu, která se vztahuje na účinek hnojení chlévským hnojem ve srovnání s aplikací NPK.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Bewertungen_durch_morphologische_Befunde&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Hodnocení morfologickými nálezy ===<br /> <br /> Pokus potvrdil zkušenosti s všestranně kladnými účinky živočišného hnoje v podobě kompostovaného hovězího hnoje — zkušenosti, jež jsou pozornému, pozorujícímu praktikovi odedávna důvěrně známy:<br /> <br /> * Kořen si otevírá větší půdní prostor;<br /> * utváří se druhově ideálním způsobem odpovídajícím své typové vloze;<br /> * kůlový kořen (kosmický typus) mrkve, červené řepy, ředkvičky, špenátu vykazuje silný sklон do hloubky a je po stranách provázen jemným kořenovým větvením pyramidálně se sbíhajícím dolů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#315|obr. 17]]).<br /> * U ředkvičky plodní těleso — ztluštění ''hypokotýlu'' — tíhne k utváření dokonalé kulové podoby, od níž se kořen zřetelně odděluje. U NPK byl tento přechod více řepovitě utvářen; kůlový kořen se vytrácel a větvil se v blízkosti povrchu.<br /> * Také u typusu přirozeně sféricky se utvářejícího, silně rozčleněného kořene (zemitý kořenový typus) — keříčkové fazole, cibule, obilniny — vstupoval u NPK jev dezorientace kořene vůči druhové vloze výrazněji do popředí.<br /> * Pokud jde o výstavbu stébla (délky internodií), byly rozdíly sotva patrné; avšak u hnojení hnojovým kompostem bylo průběžně nápadné prodloužení nejvyššího, klas nesoucího článku stébla. Tento vitalitní výšvih se uplatňoval i u báze stébla vyšším stupněm odnožování, tedy větším počtem klas nesoucích stébel na jednu jednotlivou rostlinu.<br /> * Pokud jde o vývoj listů, přibližuje se při plném denním světle zjevný obraz listů prostorově — tvarem, barvou, ozubením, chlupatostí, členěním čepele listu, pevností ''kutikuly'' — xeromorfnímu ideálnímu typusu druhu, stejně tak časově, v řadě listů od {{SE|315}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 17, S. 315.jpeg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 17: Wurzelbilder von Spinat bei Mistkompostdüngung und NPK-Anwendung im Licht-Schatten-Versuch.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> * ... velkých, laločnatých, peřenosečných, přízemních až po malé, k stonku přiléhající, zašpičatělé v přechodu ke květu. Tato silně rytmicky utvářená zjevná podoba se v variantách s hnojovým kompostem vyjadřuje výrazněji než ve variantách s NPK ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#316|obr. 18]], s. 316). U ''monokotylních'' obilnin se projevuje táž tendence. Při hnojení hnojovým kompostem jsou listy užší, pevněji strukturovány a na listových okrajích a špičkách silněji prokřemeněny. Rostliny NPK kontrastují sklonem k ''hydromorfii'', podobně jako stínové rostliny.<br /> <br /> * Tak jako u ''monokotylních'' (jednoděložných) rostlin je pro ně příznačná internodiální řada od uzliny k uzlině — narůstá směrem nahoru progresivně na délce —, tak u ''dikotylních'' kvetoucích rostlin ... {{SE|316}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 18, S. 316.jpg|center|800px|]]&lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 18: Blattfolgen von Radies bei Mistkompostdüngung im Vergleich zu NPK im Licht-Schatten-Versuch.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Metamorfóza listů.&lt;ref&gt;Wilhelm Troll: ''Allgemeine Botanik'', Stuttgart 1959, 927 S.; Gerbert Grohmann:<br /> ''Die Pflanze'', Berlin 2013, 448 S.; Jochen Bockemühl: «Bildebewegungen im Laubblattbereich höherer Pflanzen», ''Elemente der Naturwissenschaft'' Nr. 4: 7–23, 1966.&lt;/ref&gt; Prostorově zobrazuje dynamiku růstu probíhajícího v čase.<br /> * Metamorfóza listů od bázových listů až po listy přiléhající ke květu je na příkladu ředkvičky zachycena na obrázku 18.<br /> * Základní formy vykazují i v dolní části peřenosečné, v horní části zaoblené, málo členěné a jemně zubaté čepele listu. U následných listů se čepel stále více redukuje na horní část. Ta je pak silně zubatá a progresivně kopinatě zašpičatělá. Toto polární tvarování listů — u primárních oproti následným — je na světle nejostřeji vyjádřeno. Vytrácí se směrem k<br /> {{SE|317}}hlubokému stínu, v němž si následné listy po delší dobu zachovávají habitus primárních listů (menší zubatost, zaoblenější čepel).<br /> * Týž rozdíl se projevuje při porovnání hnojení hnojovým kompostem s NPK. První jde konformně s vlivem světla, u druhého je přeměna listů podobně tlumena jako u rostlin ve stínu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Bewertungen_anhand_der_analytischen_Befunde&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Hodnocení na základě analytických nálezů ===<br /> <br /> Hodnocení na základě porovnávání množství látkových složek je bez zohlednění časového faktoru možné jen podmíněně. Co říká mnoho nějaké látky, co málo? Referenční bod hodnocení musí být hledán v procesuálním dění v rostlině s ohledem na jeden koncový bod. Tímto koncovým bodem — z hlediska výživově-fyziologické hodnoty — je zralost. K ní vedou ve stálé proměně látkových složek procesy výstavby, od ní odvracejí procesy rozpadu. Teprve sledování obojího poskytuje kritéria pro jakkoli spolehlivou výpověď o kvalitě. Z analytiky procesů výstavby získává pojem „fyziologie zralosti&quot; obsah. Přicházejí-li životní procesy v zralosti k odpočinku — enzymatické aktivity se snižují na minimum —, je dosažen optimální stupeň kvality a zajištěna přirozená skladovatelnost po určitou dobu. Zůstanou-li však enzymy v plné zralosti nadále aktivní, setrvává plod fyziologicky ve stavu nezralosti a je po krátké době vystaven rozpadu; jeho výživná hodnota musí být proto hodnocena jako podprůměrná.<br /> <br /> V pokusu světlo–stín byla pomocí poměrových čísel zjišťována dynamika látkové výstavby, od předstupňů signalizujících nezralost k takovým, jež charakterizují stav plné zralosti. Přitom se ukázalo, že u plodů hnojených hnojovým kompostem stupeň proměny látkových kompozic charakteristických pro plnou zralost narůstá:<br /> <br /> * Tak relativní obsah kyseliny askorbové, který se odvozuje z poměru dehydroaskorbové kyseliny (předstupně) ke kyselině askorbové (vitamínu C);<br /> * tak vyšší obsah disacharidů oproti monosacharidům; posledně jmenované jsou znakem stále ještě působící asimilační činnosti;<br /> * tak vyšší relativní obsah bílkovin; ten charakterizuje poměr celkových bílkovin (hrubého proteinu) k čistému, vysoce strukturovanému bílkovině. Hrubý protein, který vedle čistého bílkoviny obsahuje nízkomolekulární bílkovinné sloučeniny až po aminokyseliny a dusíkaté soli, jako jsou dusičnany,<br /> {{SE|318}}<br /> <br /> vykazuje zejména u listové zeleniny s bouřlivým růstem při aplikaci NPK-solí místy skokové nárůsty.<br /> <br /> * Tak velmi nízké enzymatické aktivity oxidující dehydrázy a sacharázy štěpící třtinový cukr ve sklizni pšenice, brambor, zeleniny. Při aplikacích NPK se zvýšily — stejně jako u rostlin ve stínu — skokovitě na úroveň signalizující nezralost.<br /> * Podobné nálezy ve prospěch hnojení hnojovým kompostem ukázaly obsahy kyseliny křemičité a popelnatých složek v pšeničné slámě; u zrna nebyly v tomto ohledu zjistitelné žádné rozdíly v obsazích.<br /> <br /> Běžná rutinní analytika se zpravidla zaměřuje na zjišťování kvantit, jako jsou analýzy reziduí škodlivých látek — ty vedou ke stanovení pochybných limitních hodnot, které musejí být znovu a znovu revidovány — nebo na takzvané hodnototvorné obsahové látky. K interpretaci dat chybí pojmový referenční bod, jako je například v případě pokusu světlo–stín srovnání za definovaných podmínek, nebo jako je relativní, fyziologický stav klidu zralosti, nebo specifická kompozice, v níž se nějaká látka vyskytuje a plní určitou funkci. Spolehlivá výpověď je možná teprve tehdy — a to nejde bez enormního úsilí —, když analytická data poskytují potvrzení pro pojmy, které jsme získali z myslícího nazírání životních jevů.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Bewertung_durch_die_kristalldiagnostische_Methode_der_Kupferchloridkristallisation&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Hodnocení krystaldiagnostickou metodou chloridukřemičitanové krystalizace ===<br /> <br /> Na rozdíl od kauzální analytiky, která se omezuje na zkoumání částí nějakého živého systému, umožňuje «empfindliche Kupferchloridkristallisation» («citlivá krystalizace chloridu měďnatého») po Ehrenfrieda Pfeiffera&lt;ref&gt;Ehrenfried Pfeiffer: 1899–1961, průkopník aplikovaného antroposofického výzkumu, vyvinul — vycházeje z podnětů Rudolfa Steinera pro zkoumání éterických formativních sil — metodu citlivé krystalizace chloridu měďnatého; spolu s Guentherem Wachsmuthem (1893–1963) pod vedením Rudolfa Steinera v letech 1922/23 poprvé připravil rohový hnůj. Do konce třicátých let 20. století vedl spolu s Guentherem Wachsmuthem výzkumnou laboratoř na Goetheanu. Od konce třicátých let rolník a zemědělský poradce v USA.&lt;/ref&gt; morfologicko-diagnostickou cestou získat úsudek o «živém organismu rostliny» jako celku, který se na anorganické rovině zobrazuje jako definovaný fyzikálně-chemický systém. Krystalizace chloridu měďnatého je proto způsobilá, {{SE|319}}<br /> <br /> znázornit éterickou formativní organizaci rostliny v mrtvém zobrazení. Princip spočívá na změně textury krystalizujících jehliček chloridu měďnatého při přídavku různých rostlinných extraktů jako spoluroztouštědel. Na základě této skutečnosti vznikají při krystalizaci na rovných skleněných deskách v klimatizovaných komorách pro přídavek charakteristické a reprodukovatelné jehlicové struktury a strukturní komplexy (textura nebo tracht), které lze srovnávacím způsobem posuzovat.<br /> <br /> Pfeifferovu metodu rozvinulo mnoho badatelů dále, zejména s ohledem na krystalovou diagnostiku: v oblasti humanní medicíny Selawry,&lt;ref&gt;Alla Selawry, Olleg Selawry: ''Die Kupferchloridkristallisation in Naturwissenschaft und Medizin'', Stuttgart 1957, 232 S.&lt;/ref&gt; v oblasti potravin v. Hahn,&lt;ref&gt;Friedrich Vincenz von Hahn: ''Thesigraphie'', Wiesbaden 1962, 244 S.&lt;/ref&gt; v oblasti rostlin Krüger,&lt;ref&gt;H. Krüger: ''Kupferchloridkristallisationen, ein Reagenz auf Gestaltungskräfte des Lebendigen'', Weleda – Schriftenreihe 1/1950.&lt;/ref&gt; v oblasti kvality rostlinných produktů Enquist,&lt;ref&gt;Magda Enquist: ''Strukturveränderungen im Kupferchloridkristallisationsbild von Pflanzen durch Alterung und Düngung'', Lebendige Erde 3, 1961.&lt;/ref&gt; Petterson&lt;ref&gt;Bo D. Petterson (1967): ''Beiträge zur Entwicklung der Kristallisationsmethode mit Kupferchlorid nach Pfeiffer'', Lebendige Erde 18 (1): S. 15–31.&lt;/ref&gt; a pro dnešní stav Doesburg.&lt;ref&gt;Paul Doesburg, Machteld Huber, Jens-Otto Andersen, Miriam Athmann, Guus van der Bie, Jürgen Fritz, Uwe Geier, Joop Hoekman, Johannes Kahl, Gaby Mergardt &amp; Nicolaas Busscher (2014): «Standardization and performance of a visual Gestalt evaluation of biocrystallization patterns reflecting ripening and decomposition processes in food samples», ''Biological Agriculture &amp; Horticulture: An International Journal for Sustainable Production Systems'', DOI: 10.1080/01448765.2014.993705.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Diagnostika krystalové textury obrazců chloridu měďnatého se zakládá na srovnání krystalového obrazce čerstvého extraktu s obrazci z jeho stárnutích stadií. Tomuto postupu leží v základu úvaha, že rychlost, s jakou se čerstvá šťáva za definovaných podmínek rozkládá (stárne), je funkcí hodnoty tohoto extraktu čerstvé šťávy. Zjišťuje se, že stárnoucí — tj. autolyticky a mikrobiálně rozpadající se — rostlinné extrakty se v krystalových obrazcích vtiskují v posloupnosti reprodukovatelných typů krystalových obrazců, takzvaných stárnutích stadií ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|Obrázek 19]], s. 320).<br /> <br /> Tato stadia se od sebe liší tím, že čerstvý rostlinný extrakt vyvolává pro rostlinu specifickou krystalovou texturu, kdežto rozpadající se extrakt vyvolává v rostoucí míře netypické texturní prvky, které se ve výsledku podobají textuře čistě krystalizujícího chloridu měďnatého. Z toho vyplývá jako měřítko pro {{SE|320}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 19, S. 320.jpg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 19: Kristallbilder einer Alterungsreihe von Kartoffeln im Licht-Schatten-Versuch (Var. 9).&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> hodnocení kvality rychlost, s jakou zkoumaná látka, je-li vystavena rozkladu, při krystalizaci prochází postupnými stadii rozpadové řady. Rychlý rozpad je přitom znakem méněcenné kvality. Totéž platí, pokud čerstvý extrakt vzorku vykazuje již znaky obrazce stárnuti z referenční řady.<br /> <br /> V pokusu světlo–stín přistoupil k hodnocení kvality ještě další vztažný bod: variace plného světla, polostínu a hlubokého stínu. Otázka mimo jiné zněla: Lze na pozadí polarity rostlin pěstovaných v plném slunečním světle a ve stínu pomocí krystalizačních obrazců kvalitativně rozlišit působení sil hnojivého kompostu a NPK? Každý druh rostlin zanechává v krystalových obrazcích<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> {{SE|321}}<br /> [[Datei:Abb. 20, S. 321.jpg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 20: Typische Kristalltexturen von Kartoffeln im Licht-Schatten-Versuch.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> charakteristický otisk své éterické formativní organizace. Může-li se tato nerušeně rozvíjet, bez rušivých vlivů, vzniká odpovídající jemně členěný, reprodukovatelný krystalový obrazec. U všech zkoumaných kultur (žito, pšenice, oves a některé druhy zeleniny) vykazují krystalmorfologické nálezy v tendenci nápadnou shodu. Rozdíly mezi hnojením hnojivým kompostem a použitím NPK vystupují přibližně stejně silně jako rozdíly mezi světlem a stínem.<br /> <br /> Typické krystalové textury na příkladu brambor v pokusu světlo–stín znázorňuje obrázek 20.<br /> <br /> Pokud jde o hnojivý kompost ve srovnání s NPK, je třeba «ve světle» srovnávat vždy varianty 9 a 12, resp. 10 a 11, a «v hlubokém stínu» varianty 1 a 4, resp. 2 a 3. Pod «H.Č.» jsou uvedena relativní «krystalizační hodnotová čísla». Ta abstrahují vizuální srovnání. Podle klíče je součet jednotlivých krystalotexturních jevů zachycen v jednom čísle: optimum = 100, pesimum = 0. Školenému pohledu podává krystalový obrazec sám text k pojmové evidenci.<br /> <br /> U všech zkoumaných rostlin, tak i u brambor (obrázek 20), se při přímém slunečním ozáření krystalový obrazec přibližuje příslušnému texturnímu optimu. Každý druh rostlin vtiskuje obrazně svůj éterické organizaci odpovídající krystalový obrazec. U «světelných rostlin» vykazuje tento obrazec dobrou koordinaci jednotlivých strukturních prvků, plynné přechody mezi jehlicovými kmeny a jemnými větvemi a jemné, konturované {{SE|322}}<br /> <br /> jehlice. V hlubokém stínu se pro doplněk specifické uspořádání jehlicových struktur stále více vytrácí ve prospěch obecně radiálního směrování. Větve jehlic se rozšiřují nalépáním jemných větviček; nasazují nepravidelně a v zónách vzdutí jehlicových kmenů. Totéž ukazuje stadium 2 a — v zesílené míře — stadium 3 rozpadové řady varianty 9 v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|obrázku 19]] (s. 320).<br /> <br /> Typus krystalových obrazců v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#3211|obrázku 20]] (s. 321) odpovídá při hnojení hnojivým kompostem světelným variantám, při použití NPK v tendenci stínovým variantám. U posledně jmenovaných jsou zvláště nápadné tyto texturní znaky: tvorba sekundárních zárodečných center při krystalizaci, větvení ve vzdutých zónách, široké radiálně orientované, nepravidelné, méně větvené jehlicové kmeny, nestejně dlouhé, vějířovité jemné větve. Koordinace jehlicových struktur podléhá v menší míře jednotnému utvářecímu principu (srov. var. 11). Ve většině případů se krystalová hodnotová čísla «světelných rostlin» NPK-parcel neliší od těch «stínových rostlin» organicky hnojených pokusných členů. Zvláště nápadná shoda NPK-krystalových obrazců světelných variant s těmi zastíněných pokusných členů svědčí o podstatně sníženém stupni oživení, resp. výživné hodnotě ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|obrázek 19]], var. 2 a 11, s. 320).<br /> <br /> Celkově vzato poukazují staré selské vědění, veškeré praxí ověřené zkušenosti, trvalé hnojicí pokusy&lt;ref&gt;Ernst Klapp: ''Lehrbuch des Acker- und Pflanzenbaus'', Berlin-Hamburg 1958, 503 S.; Edward John Russel: ''The World of the Soil'', London 1957, 242 S.&lt;/ref&gt; i zde ve výňatku reprodukovaný pokus světlo–stín na jedinečný význam hnojení prostřednictvím domácích zvířat, přede vším přežvýkavců. Tito korunují dílo přírody tím, že rozdávají trojí požehnání: svou přítomností a svým hnojem napomáhají<br /> <br /> * středu mezi «Výšinami a Hlubinami», «bránicovému orgánu Boden», k trvalé úrodnosti půdy,<br /> * rostlinám k jejich praobrazu blízkému fenomenálnímu obrazu a substanciálně proformované tvorbě plodů,<br /> * prostřednictvím hofu vlastní krmné základny sobě samým k budování tělesnosti, která v přebytku — jako oběť — přináší výkony nejrůznějšího druhu ve službě a ku prospěchu člověka.<br /> {{SE|323}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufe_3:_Die_Düngung_aus_dem_Geist_des_Menschen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Stoffwechselausscheidungen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Vylučování látkové výměny ===<br /> <br /> V horninách se manifestuje živel „erdig-pevného&quot;. Vznikly z pradávného, látkové výměně podobného životního dění ve vývoji Země a staly se — v podobách krystalů — „dílem&quot;. Teprve procesy zvětrávání, rozpadem krystalických forem, mohou být látky opět pozdviženy do procesů oživené přírody. Jako takové nemají žádnou hnojivou sílu. Rostliny se rozmnožují nejen prostřednictvím semen, nýbrž zároveň prostřednictvím zbytků „obecně-rostlinného&quot;, které v půdě vyvolávají procesy látkové výměny. Minulý život se přeměňuje v „univerzální semeno&quot; humus, který hnojí budoucí život. Zvířata konečně hnojí ze sil své oživěnosti a oduševnělosti. Navenek se to projevuje v takřka nekonečném bohatství variant jejich bytostných činností, dovnitř v činnosti trávení a přípravy oživelého a oduševnělého hnojiva.<br /> <br /> Z uvedené stupňovité posloupnosti by se snadno dalo usoudit, že vylučování člověka by způsobovalo opakované vystupňování hnojivé síly. Opak je však pravdou! Pohled na soustavu bytostných článků člověka a z toho vyplývající trávicí činnost to objasňuje. Čistě v duchu spočívající bytostný jádro člověka prozařuje tělesné bytostné články a upevňuje se v nich v Já-organizaci. Pracuje na těchto bytostných článcích a přetváří je na vyšší stupně jejich vývoje. V tom spočívá další vývoj člověka — takový, který si on sám bude muset v celé budoucnosti dobývat. Nejsilněji pracuje duchovní duše člověka v přítomné době na přetváření zčásti dosud tělem svázaného astrálního těla v tzv. „Geistselbst&quot; působící bez vazby na tělo.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Theosophie, Einführung in übersinnliche Welterkenntnis und Menschenbestimmung'', GA 9, Dornach 2003.&lt;/ref&gt; Tato práce Já na bytostných článcích — tedy také na živém čili étericém těle a fyzickém těle — si žádá sil. Já je přijímá skrze Já-organizaci: duševně prostřednictvím vnímání skrze smysly a tělesně prostřednictvím potravy. Látky a síly Země živí tělo, aby mohla duchovní duše člověka v tomto těle v rozvinutí duševních činností {{SE|324}}<br /> <br /> myšlení, cítění a vůle žít a působit. V případě člověka stojí trávicí dění potravy výlučně v jeho službě, nikoli zároveň ve službě Země. Potravu přijatou z vnějšku využívá zcela pro sebe. Ve srovnání se zvířetem a rostlinou je egoistem. Co člověk vylučuje ledvinami a močovým měchýřem jako tekutinu a tlusté střevo jako tužší látky, je vší živné síly zbaveno, je to mrtvá, bezduchá a bezdušná struska. Tyto látky jsou z životního a duševního kontextu beze zbytku «dekomponovány»; coby N, P, K, Si, Ca atd. jsou vrženy zpět do stavu ryze minerálního a mohou působit jedině v něm.<br /> <br /> Proto jsou lidské výměšky, například v podobě čistírenských kalů jako hnojivo, nevhodné pro produkci lidské potravy. Při cíleném použití jsou «antihnojivem», srovnatelným se synteticky vyrobeným dusíkem ze vzduchu.<br /> <br /> Vlivem materialistického způsobu myšlení — látka je nezávisle na svém původu stále táž látka — se člověk stále znovu přiklání k hledání postupů, jak přece jen využít «hodnotné živiny» N, P, K z lidských výkalů ve prospěch rostlinné výroby. Od produkce zeleniny na takzvaných «závlahových polích» v blízkosti velkoměst se upustilo. Sušení a kompostování čistírenských kalů se s úspěchem praktikuje. Výsledný produkt by však měl být používán výhradně mimo oblast zemědělství, k revitalizačním účelům v oblasti silničního a krajinářského stavitelství.<br /> <br /> Co člověk tělesně zanechává pod vedením duchovní duše, je jí silově vyčerpáno; přírodě nic nevrací. Kde tedy člověk svým duchem hnojivě působí? Je to ta část jeho bytosti, která není svázána s tělem — duchovní duše, jež se v myšlení, cítění a vůli obrací k věcem a bytostem přírody.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Geisttätigkeit_in_der_Arbeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Duchovní činnost v práci ===<br /> <br /> Zvíře rozšiřuje své bytí do životního okruhu, v němž je činné. V této činnosti vládne moudré instinktivní dění, které vytváří předivo vztahů. V tomto smyslu zvíře svým konáním hnojí v hospodářství přírody. Co se děje, podléhá železné nutnosti. Díky probouzejícímu se sebevědomí je člověku vrozena schopnost svobodného jednání. Může se rozhodnout pro to nebo ono, pro dobro nebo zlo, pro pravdu nebo lež. {{SE|325}}<br /> <br /> Co nad tím vším rozhoduje, je svědomí, do nějž nakonec vstupují všechny myšlenky, pocity a impulzy vůle a od nějž dostávají všechny činy svůj zvláštní morálně-etický ráz. Ve starém selství platilo úsloví: «Krok sedláka hnojí.» Chodilo se s uzdami v ruce za pluhem nebo jako rozsévač přes pole nebo v nedělní obchůzce po polích. Jak pravdivé bylo toto úsloví kdysi, tak pravdivé je dnes v proměně. Kdysi bylo ještě bezprostředně z lidového prožívání instinktivní zkušeností, co říká země tomu, kdo po ní kráčí, co hovoří ze stavu nálad okolí, co půda vdechuje, co vydechuje. Pak člověk věděl, co je důsledně udělat jako nejbližší. Dnes musí být jistota «dělat ve správnou chvíli správnou věc správně» znovu získána ze síly vědomostní duše. Při chůzi po poli, třeba po vykonané práci — jsi naplněn mnoha dojmy dne —, cítíš jistotu vyvstávající z neznámých hlubin duše, která nepochází z myšlení vázaného na smysly. Z vnímání celistvosti statku a všech jeho aktuálních životních vazeb víš náhle, co je příštího dne třeba udělat — ať jde o to obrátit pozornost k oblastem statku, jež vypadly z dohledu, nebo o to, že ta či ona kultura naléhavě potřebuje ošetření, jako je hřeblování nebo postřik preparáty. Dostavují se intuice, které z volní sféry temně tušící vysvítají do vědomí. Víš se stojícím v duchovně živém proudu od včerejška k dnešku a od dnešku k zítřku. Nechat ideje myšlenkově tak proudit do práce, aby v práci pocitově uchopily vůli — to uvolňuje cestu pro intuice, které vedou k novému umění hnojení z ducha, k takovému oživování látky, «pevného, zemitého samého».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S.122: «Man muss die Erde direkt beleben, und das kann man nicht, wenn man mineralisierend vorgeht, das kann man nur, wenn man mit Organischem vorgeht, das man in eine entsprechende Lage bringt, sodass es organisierend, belebend auf das Feste, Erdige selber wirken kann.»&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_landwirtschaftliche_Individualität_und_die_biologisch-dynamischen_Präparate&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty ===<br /> <br /> Ze svého duchovědného výzkumu o povaze látek a sil, jakož i o podstatě hnojení vyvinul Rudolf Steiner {{SE|326}}<br /> <br /> jakýsi druh technologie v oblasti živého. Podával pokyny k výrobě a aplikaci biologicko-dynamických hnojivých preparátů. Jde o dva postřikové čili polní preparáty a šest hnojivých čili kompostových preparátů. Ty jsou podle určitých zásad, k nimž bude přistoupeno později, zpravidla vyráběny přímo na samotných statcích a používány ve velmi malých dávkách. Pokud jde o praxi výroby a aplikace, odkazuje se na příslušnou odbornou literaturu. Zde má být učiněn pokus metodicky ukázat — ze souhrnného pohledu na výsledky antroposofického duchovního výzkumu, ze zkušeností žité praxe a z přírodovědně uchopitelných skutečností — cesty poznání a základy úsudku pro porozumění druhu hnojení, který pro běžný materialistický světový názor musí být nutně nepochopitelný.<br /> <br /> Pozadí, které teprve umožňuje rozeznat a prožít hlubší smysl kola biologicko-dynamických preparátů, tvoří všezahrnující základní idea «zemědělské individuality», její tělesný organismus a ideové souvislosti, jež konstituují biologicko-dynamický statek jako do značné míry uzavřenou celistvost v sobě samé. Jako na jedné straně práce s preparáty vytváří — jakoby zdola z volní sféry — základ zkušenosti, tak je na druhé straně, na tom vybudovaná, poznávací práce na nadsmyslové bytostné skutečnosti nutným doplněním shora. Duchovní poznání a poznání přírody musejí v konání splynout; teprve v konkrétním zacházení vytvářejí pravé obrazy, skrze něž se každá jednotlivost začleňuje do vyššího celku. Co takto jako pravý obraz ducha vzplane v duši, nabývá v jednotlivých preparátech látečné vnější podoby a pokračuje ve specifické silové účinnosti dál do přírodní souvislosti.<br /> <br /> V organismu zemědělského statku se individualizují výškové čili univerzální síly, vyzařující z periferie stálic, ze sfér planet a Slunce, i hloubkové čili centrální síly vyzařující ze Země. {{SE|327}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 21, S. 327.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 21: Die Präparate als Mittler der Höhen- und Tiefenkräfte im Organismus der landwirtschaftlichen Individualität.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Tato individuace se uskutečňuje v půdě, ve vyrovnávajícím středu výšin a hlubin, ve smyslu jakési srdeční a plicní funkce. Projevuje se v podobě rostliny ve svisle vzhůru pnoucím výhonku a v kůlovém kořenu rostoucím do hloubky, jakož i v horizontálně se rozrůstajícím listovém a jemnokořínovém systému. Na cestě individuace se každé pozemské stanoviště rozvíjí nejprve v «organismus v přirozeném růstu». I v něm je vložena trojnost: kořenový pól pod zemí, pól látkové výměny nad zemí a půda, která se jako rytmická mitte člení mezi nimi. Skrze ideu a vůli, to jest skrze umem řízenou ruku člověka, tato individuace pokračuje k výtvárnému utvářování «zemědělské individuality». Člověk sám jako bytost v dění dává i jí povahu bytosti v dění. Tento cíl — vštípit vývojový princip půdě, středu zemědělské individuality — bude napříště úlohou zemědělství. Prostředkem k tomu je hnojení, a to právě ono, jež má svůj původ v duchu člověka. Míní se tím biologicko-dynamické hnojivé preparáty, jakožto {{SE|328}}<br /> <br /> «látečné nosiče vývoje». Ty sbírají síly Nahoře a Dole v bránicovém orgánu půdy, zduchovňují, oduševňují a oživují tuto rytmickou mitte a starají se o transsubstanciaci fyzicko-minerálního. Mimo křemenný preparát, který v pólu látkové výměny přes vzduch a teplo v břiše zemědělského organismu podněcuje životní procesy, procesy tvorby plodů a zrání rostlin, rozvíjejí rohový hnůj a kompostové preparáty svou bytostnou účinnost přes kořenový pól a přes rytmickou mittu. Podporují a soustřeďují všechny ty půdní procesy, jež rostlinu z kořenového pólu ve smyslu zmíněné «kosmické vzestupné proudění» proudění solí, vody a sil nechávají vertikálně narůstat do hloubky i výše. Vyrostlá podoba je obrazem tohoto působení sil ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#327|Obrázek 21]], s. 327).<br /> <br /> Biologicko-dynamické preparáty jsou vynálezy lidského ducha, účinná umělecká zručnost, jejíž původ spočívá ve zkoumání světa bytostně-nadsmyslového. Jsou uchopitelné pouze duchovně-nadsmyslově, to jest cestou, na níž se duchovní duše člověka skrze dlouhé a přísné školení stává schopnou leibfreier poznání. Leibfrei znamená, že poznávající již nepotřebuje tělesných smyslů, aby měl myšlenky, nýbrž svět bytostí se na první vyšší poznávací stupni sám zobrazuje v myšlenkových obrazech: v imaginacích. Ty jsou otisky životatvořivé duchovní skutečnosti, zatímco myšlenky vázané na smysly a rozum se opírají o svět jevů; v tomto případě je vnější forma fenoménem. V leibfreier nazírání poznává duchovní badatel to duchovně-bytostné, jež v pozemském bytí tyto formy vytváří. Poznává, jak tyto formy, které představují náš svět jevů, jsou odumřelými koncovými body vývoje z ducha, který v průběhu dlouhých epoch předcházel. Spatřuje v každém jevovém tvaru v přírodní souvislosti, například u růže, lilie nebo krystalu, jedno «evolutivní dosažení», umělecké dílo odumřelé do formy. Spatřuje konec, věda přitom o jeho počátku. A tak se duchovnímu badateli klade otázka: Skrývá konec, dílo stvoření, zárodek k novému vše-objímajícímu dění? Může, ba musí být toto skryté evolutivní dosažení poznáno a skrze ducha, srdce a ruku člověka, který si uvědomuje své budoucí úkoly, uchopeno a přivedeno k rozvinutí? Neleží snad v tomto zárodku hledaná jiskra k nové zemědělské kultuře? A nejsou snad ideové obsahy «Zemědělského kurzu» — a zde umělecky duchovědný záměr vynálezu {{SE|329}}<br /> <br /> biologicko-dynamické preparáty, odpověď na výše položenou otázku? Rudolf Steiner leibfreier Wesenserkenntnisí zkoumal zárodečné, skryté v minerální, rostlinné a živočišné říši, a na základě těchto poznání vytvořil metodický princip, skrze nějž mohou být evolutivní dosažení ve spoli napětí kosmu a Země přivedena do nových vztahových poměrů. Plody z evolučních linií minulosti vstupují skrze lidskou ruku do vztahových poměrů zcela nového druhu, jež inaugurují nové dění, které to, co se stalo, proměňuje. Tento proměňující proces je pro každý z preparátů jiný; metodický postup, jenž leží v základu výroby preparátů, je však v principu u všech stejný nebo podobný; je to téma s variacemi. Aby bylo možno dospět k hlubšímu porozumění tohoto tématu, musí být popsány tři výzkumné cesty.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_geisteswissenschaftliche_Forschungsweg&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Duchovněvědecká výzkumná cesta ===<br /> <br /> Jako má přírodní výzkum za předmět smyslové jevy, tak má duchovní výzkum za předmět zjevení duchovní říšě bytostí. Výsledky tohoto posledního se představují myslícímu vědomí v ideových formách. Ukazují se oděny do určitého slovního znění přiměřeného idejím. To je fenomén. Čím přesněji a nestranněji toto slovní znění studujeme, tím jasněji se v myšlení rozsvěcuje duchovní obsah ideje. První krok tedy k porozumění duchovněvědeckým výsledkům v osmi přednáškách «Zemědělského kurzu» je studium přesného slovního znění. Při povrchním čtení lze snadno sejít z cesty a namísto orla najít jen jednotlivá pera. V kurzu jsou z antroposofické duchovní vědy před posluchačstvem, výlučně obeznámeným se zemědělstvím, rozebírána nejvyšší duchovní poznání, prostupující přírodní říšě, v jejich vztahu ke konkrétní zemědělské praxi. Vynaloží-li se při studiu textu úsilí o co největší nestrannost, pak slovní znění, v němž jsou nadsmyslové výsledky líčeny tak a ne jinak, je stejně tak danou skutečností jako každý smyslový fenomén.<br /> <br /> Vylíčení Rudolfa Steinera týkající se preparátů poukazují na vztahy, jež jsou zčásti přirozeně dány (například u léčivých rostlin vztahová souvislost určitých pozemských látek a jejich léčivých účinků), zčásti na vztahy, které teprve skrze ducha a ruku {{SE|330}}<br /> <br /> člověka teprve originárně vytvořeny (například vytvoření vztahu mezi rostlinnými substancemi a hůlennými orgány ze živočišné říše).<br /> <br /> Zde se uskutečňuje druhý výzkumný krok: člověk si musí přivést k prožité zkušenosti sám o sobě založený vztahový souvislost, to jest musí ho sám vykonat. V tomto konání se sám stává součástí dění. Aby byl tento druhý krok dále osvětlen, doporučuje se — jakoby jako přemostění — rozšířit studium na další oblasti duchovního bádání, naprosto centrálně na základní spisy Rudolfa Steinera&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?'', GA 10, Dornach 1992.&lt;/ref&gt; &lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Theosophie – Einführung in übersinnliche Welterkenntnis und Menschenbestimmung'', GA 9, Dornach 2003.&lt;/ref&gt; i na přednáškové cykly o pedagogice, medicíně, o přírodní vědě, umění, sociální otázce atd. Ač se tato témata zdají ležet daleko od zemědělství, přesto při důkladném studiu nečekaným způsobem rozšiřují, posilují a prohlubují porozumění obsahům «Zemědělského kurzu».<br /> <br /> Jako třetí krok vlastního badatelského prohlubování přistupuje meditativní cvičení. Člověk se musí pokusit obsahy «Zemědělského kurzu» myslícím způsobem zvnitřnit, mít je stále přítomné ve vší práci a nechat je stát se čilou substancí vědomostní duše. Tato ideová substance má moc bezprostředně podněcovat k práci. Její pravá bytostná povaha se odhaluje teprve ve vykonávání a v jeho důsledcích. Biologicko-dynamické preparáty získávají svůj smysl teprve v bezpodmínečném konání. Neboť teprve v konání se stávají bytostně skutečnými. V ideové formě jimi ještě nejsou — ta se naplňuje bytostí — jakoby z budoucnosti — teprve tehdy, když se stane svobodným činem. Cesta k tomu otevírá pohled na vyšší poznávací stupně Imaginace, Inspirace a Intuice, jejichž dobytí stojí před lidstvem jako budoucí cíl. Duchovní badatel touto cestou předešel. My stojíme skromně na počátku. Na základě výsledků duchovního bádání však můžeme ze síly vědomostní duše dobýt duchovní jistotu, že jsme na správné cestě. Na této cestě si cvičením získáváme nové umění, které «proměňuje nitro přírody».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 58: «Wir stehen auch vor einer großen Umwandlung des Innern der Natur.»&lt;/ref&gt; {{SE|331}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_naturwissenschaftlich-goetheanistische_Forschungsweg&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Přírodovědně-goetheánská výzkumná cesta ===<br /> <br /> Prostředky k přípravě preparátů jsou odebírány z říše minerální, rostlinné a živočišné a jsou vystaveny stavům fyzičnosti světa, živlům země, vody, vzduchu a tepla a v nich účinným rytmům ročních období. Antroposofický duchovní výzkum obrací tedy pohled na Co a Jak smyslově vnímatelného světa: na Co, například určité léčivé rostliny a živočišné orgánové obaly; na Jak, například vystavení silám léta nad zemí v prostředí vzduchu a tepla a silám zimy pod zemí v oblasti vodnatě-zemitého. Tím se pod zorným úhlem duchovního bádání stává smyslově vnímatelná příroda sama v nejširším rozsahu předmětem přírodovědeckých otázek, například: jaký podnět dává pampeliška lékařská (''Taraxacum officinalis'') z morfologického a fyziologického hlediska ohledně svého vztahu ke draslíku země a ke křemičitosti v nejjemnějším rozložení v obvodu Země, a jaké zvláštnosti a funkce pobřišnice skotu jsou to, díky nimž se právě tento orgán jeví jako vhodný k obalení pampeliškových květních úborů v průběhu preparace. Rozumí se samo sebou, že zde míněný přírodovědecký badatelský přístup nemůže být kvantifikující, nýbrž takový, který na základě vnímání smyslově vnímatelných faktů tvoří pojmy, jež mohou v běžném poznávání sloužit jako opora porozumění nadsmyslové anschauung.<br /> <br /> Přírodovědecká výzkumná cesta ostří pohled pro jednotlivý smyslově vnímatelný jev a hledá souvislost s onou celistvostí, na niž jako na výsledek svého bádání poukazuje duchovní věda. Goetheanistická přírodověda a antroposofická duchovní věda vstupují do vzájemně osvětlujícího dialogu.<br /> <br /> V zodpovídání otázek po přednášce na Technické vysoké škole ve Stuttgartu dne 17. června 1920 říká Rudolf Steiner: «Proto to, čím má být duchovní věda v zásadě, není nic jiného než fenomenologie; ale fenomenologie, která se nespokojuje s pozorováním jednotlivých fenoménů, nýbrž čte v souvislostech fenoménů. […] Ale porozumí se pak také, rozumí-li někdo fenomenologii tak jako Goethe – a duchovní věda je jen pokročilý goetheanismus.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Verhältnis der Anthroposophie zur Naturwissenschaft. Grundlagen und Methoden'', GA 75, Vortrag vom 17. Juni 1920, Dornach 2010.&lt;/ref&gt; {{SE|332}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Forschungsweg_der_Willenserfahrung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Výzkumná cesta zkušenosti vůle ===<br /> <br /> Na obou výše zmíněných výzkumných cestách začínáme obrazně zakoušet vnitřní souvislost každého jednotlivého preparátu. Plně prožitkově nasycen se však tento ideový celek stane teprve tehdy, když jej v opakovaném cvičení sami necháme stát se činem. V prožívání skutečnost zakládající moci ideje při přípravě preparátů se otevírají stále hlubší vrstvy porozumění. Zakoušíme sami sebe — podobně jako umělec — jako prostředníka, který látce vštěpuje cosi, co jako výsledek duchovního bádání oživuje v duševním vnímání. Duchovní obsah ideje, který se takto v sobě samém stále více osvětluje, je zárukou, že z toho vzešlý čin není pouhým svévolným aktem. Neboť čin v procesu výroby preparátů vytváří vztahy mezi přírodními objekty, např. mezi květy pampelišky a obalujícím pobřišnicí skotu, jež nejsou výrazem působícího přírodního zákona. Nezakládá se to v přírodě, v žádné jí vlastní síle (vůli), nýbrž v poznání ducha, které se prostřednictvím lidské vůle jako účinné agens vštěpuje přírodnímu dění.<br /> <br /> Tak se při práci s preparáty stává ideou nesená vůle prožitkovým prazákladem; sami si vytváříme jevy, které zpočátku buď z velké části zůstávají nevědomé, anebo z hlubších duševních vrstev vystupují jako pocity, nálady do myslícího vědomí. Na tyto je třeba při každém kroku preparace, resp. při aplikaci preparátů, soustřeďovat pozornost. Pohled badatele přitom směřuje dvěma směry: jeden vede zvenku dovnitř, druhý zevnitř ven.<br /> <br /> V případě pohledu zvenku dovnitř sestupujeme v projevu vůle, tedy v práci, do duchovní skutečnosti světa. Co se tam v nitru odehrává, zůstává z velké části nevědomé; například tehdy, když při přípravě preparátu z řebříčku plníme květy řebříčku do jelení měchýře. Vůbec bychom to nedělali, kdyby vůle nebyla impulsována duchem, který přebývá v oné ideji, k níž jejímu pochopení přibližujeme na obou výše zmíněných výzkumných cestách. Tak se v konání, jež je zpočátku prožíváno jen jako vnější děj, prověřuje ideový obsah vzplanuvší v myslícím vědomí. Prověřuje se jako vnitřní děj na skryté duchovní skutečnosti, v níž tento ideový obsah v konání tvůrčím způsobem zakládá nový vztah. Tato cesta zvenku dovnitř je cestou cvičení, tj. rok od roku {{SE|333}}<br /> <br /> opakovaného konání. Na této vědomě zvolené cvičné cestě ovšem nedospíváme k abstraktnímu poznání, jež by bylo možno uchopit jako přírodní zákon. Co však z takového poznávacího úsilí vzejít může, je postupující prohlubování smýšlení. Stává se objektivním duchovním základem, v němž se může utvářet osobní vztah, například ke krokům preparace. Idea duchovní vědy, uchopená zpočátku myšlením, proměňuje vůli vnitřně v sílu oddanosti, lásky, jež tuto práci činí svobodným činem.<br /> <br /> Pohled zevnitř ven obrací pozornost na přírodní souvislost, do níž s idejemi duchovního bádání při přípravě a aplikaci preparátů pracovně vstupujeme. Tu způsobujeme proměnu ve vlastním nitru, ve smyslu prohloubení porozumění, a rovněž proměnu «Inneren der Natur» («nitra přírody»).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 58: «Wir stehen auch vor einer großen Umwandlung des Innern der Natur.» (Stojíme také před velkou proměnou nitra přírody.)&lt;/ref&gt; Obě proměny stojí prostřednictvím ideami vedenou vůlí, tj. přes most práce, v duchovně reálném vztahu k sobě navzájem. Tak lze každý krok preparace doprovázet otázkou, jaký proměnový proces se odehrává; například v případě heřmánkového preparátu, když jsou květy heřmánku, obaleny tenkým střevem skotu, přes zimu zahrabány do země. V procesu přípravy všech preparátů se odehrávají proměnové kroky, jež vedou k novým látkovým stvořením s novými vlastnostmi. Každá z těchto nových kompozic látek má potenciál vlastností, který jako hnojivé působení způsobuje specifické proměny v živém. Směr naší badatelské pozornosti ohledně těchto hnojivých účinků nám ukazuje sám Rudolf Steiner. Poukazuje na to, že jako účinek preparátů se v živém odehrávají určité látkovopřeměnné procesy, a charakterizuje jejich působení na půdu a rostliny například jako «belebend», «gesundend», «durchvernünftigend», «empfindsammachend» (oživující, uzdravující, pronikající rozumem, schopnost vnímání probouzející).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999, Vortrag vom 13. Juni 1924.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tyto takto označené kvality — výsledky hnojivých látkových novotvoření z duchovního bádání na rovině živého a duševního — se mohou postupně stát vnitřní zkušeností, pokud se prostřednictvím prožitkového prazákladu činu pokusíme cítivě sledovat síly proměny do nitra přírody. {{SE|334}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Herstellung,_Anwendung_und_Wirksamkeit_der_Präparate_im_Jahreslauf&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Výroba, použití a účinnost preparátů v průběhu roku ===<br /> <br /> Výše zmíněné výzkumné cesty otevírají tři roviny zkušenosti skutečnosti v práci s preparáty. Tyto roviny se navzájem podmiňují. Žádné z nich se při poctivém hledání porozumění nelze vzdát. V průběhu roku existují dva kulminační body, v nichž lze toto zvláštním způsobem pozvednout do vědomí a přitom mu dát slavnostní ráz. V jarním čase jsou to dny po Velikonocích a na podzim dny kolem Michaeli. V obou dobách jsou určité preparáty vyjímány ze země a pečlivě uloženy, jiné jsou zhotoveny a vystaveny ročně-rytmicky působícím silám léta nad zemí nebo pod zemí a zimy pod zemí. Na některých místech se obě události usilují proměnit ve vyzdvižené svátky v průběhu roku — především Michalský den 29. září, na němž mohou spolupracovat nejen všichni na statku činní lidé, nýbrž i zájemci ze sociálního okolí. Ve smyslu tří výzkumných cest lze takový den uspořádat tak, že se nejprve přečtou místa v «Zemědělském kurzu», která se vztahují k právě zhotovovaným preparátům; pak může následovat rozjímání, jež se pokouší charakterizovat tu či onu preparátovou rostlinu nebo živočišnou orgánovou obalovou schránku v jejích zvláštních vlastnostech; nakonec je další průběh dne věnován vlastní činnosti výroby a pozorováním a zkušenostem, jichž se přitom lze dobýt.<br /> <br /> Veškeré úsilí má být zaměřeno na to, aby slavnostní ráz nebyl zajišťován především «vnějšími přísadami», nýbrž aby z vážnosti rozjímání a z radostnosti společné činnosti vyrostla ta pravá nálada. Podaří-li se to, je v takovýchto dnech snadno postřehnout, že práci s preparáty — jednotlivci i v pospolitosti — je vlastní prvek svobodného tvůrčího tvoření.<br /> <br /> Mezi oběma těmito kulminačními body v průběhu roku jsou to jednotlivé výrobní kroky preparátů, které v provozním pracovním rytmu vytvářejí po velkou část roku vyzdvižené hodiny: na jaře a v létě sběr preparátových rostlin, na jaře a na podzim obstarávání živočišných orgánových obalových schránek a v zimě a časném jaru výroba křemičité moučky. Každý jednotlivý krok, vždy<br /> <br /> vydávání preparátů — vždy je třeba mít v mysli průběh výroby celku preparátů, věci dělat včas a zůstat v nitřní oddanosti spojeni s děním i tehdy, kdy preparáty v zemi nebo nad zemí jsou vystaveny silám země a kosmu. K tomu každodenní pracovní logika nedává žádný podnět. Člověk si to musí sám vydobýt — nebo to společně chtít. {{SE|335}}<br /> <br /> Bereme-li v procesu výroby preparátů z přírody něco, pak jí jejich použitím přidáváme něco nového. Jako tkivem «individualizujících opatření» prostupujeme při aplikaci preparátů prostorově členěný, v časových rytmech žijící a rok od roku postupující zemědělský organismus. Zkusme si představit, jak v rámci tohoto organismu každá kultura — podle druhu a doby růstu — přichází k požitku účinků preparátů: ať už jde o polní plodiny v polním a zeleninovém hospodářství, louky a pastviny, ovocné stromy — ať jsou to polní preparáty od setí až do zralosti, nebo jiné preparáty, které přes kompost nebo hnůj ladí úrodnost půdy na rostlinám přiměřený poměr kosmu a země. Prožíváme bezprostředně, jak každé opatření při aplikaci sice míří bodově na tento lán nebo onu kulturu, jak ale odtud působí do celku hospodářského organismu. Každá rostlina, každá kultura se otevírá kosmicko-pozemskému okolí a stává se sama — až do látkové konfigurace — jeho obrazem.<br /> <br /> Ve spoluprožívání si lze uvědomit, jak se zemědělství teprve tímto tkivem činností a jejich účinky uzavírá do celku organismu — a to tím více, čím více se hospodářský provoz vnitřně diferencuje do rozmanitosti na sebe se vztahujících orgánových funkcí. Můžeme si udělat představu, jak prostorové vedle sebe polních plodin se proplétá vztažně k sobě právě tak jako jejich časové po sobě v osevním postupu.<br /> <br /> Pohledem na celkový rozsah působení preparátů v průběhu roku si lze uvědomit, jak ideje čerpané z duchovního bádání, které jinak v nás takto prostě žijí, se naší činností stávají navenek účinnými v přírodní souvislosti hospodářství a povznášejí je k tomu, co Rudolf Steiner nazývá «skutečně v sobě uzavřenou individualitou».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlage zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1979, S. 42.&lt;/ref&gt; {{SE|336}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Grundlegende_Aspekte_zur_Methodik_der_Herstellung_und_Anwendung_der_Präparate&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Základní aspekty k metodice výroby a aplikace preparátů ===<br /> <br /> V úvodu k tématu hnojivých preparátů poukazuje Rudolf Steiner na skutečnost, že zemědělství nutně provozuje „kořistnické hospodaření“. Proudem prvovýroby, která opouští statek, se hlavový a látkově-výměnný pól zemědělské individuality ochuzuje o látky a síly.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlage zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 120.&lt;/ref&gt; Úkolem hnojení je zde nejprve vytvořit vyrovnání. Pokud jde o látky a síly, zajišťují to hnojiva prvního stupně z oživlé přírody rostlin a druhého stupně z oduševnělé přírody zvířat. Pro ty látky a síly, které oživují zemi ve vyšším smyslu a které člověk v průběhu svého duchovně-duševního vývoje potřebuje jako potravu, musí začít působit síly z kosmu, pro něž se země musí teprve stát vnímavou. K tomu je zapotřebí nových látkových kompozic, které se v přírodě nevyskytují a které jsou schopny oživit neživé bytí hmoty a znovu ji otevřít jejímu duchovnímu původu. „Hmota“ – tak zní výsledek duchovního bádání Rudolfa Steinera – „je vybudována v tom smyslu, jak ji Kristus postupně uspořádal.“&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit'', GA 15, Dornach 1987, S. 66.&lt;/ref&gt; Toto přísně zákonité uspořádání látek nacházíme jako výsledek evoluce. V přírodních vědách je vynikajícím předmětem chemie. U třetího stupně hnojení jde tedy o to, vytvořit látkové a silové kompozice, které z již hotového díla přírodních říší vyjímají určité plody evoluce a uvádějí je do nových vzájemných vztahů. K tomu ukazuje antroposofická duchovní věda cestu, na níž je ponecháno na svobodě člověka, aby navázal na evoluční působení Krista. V tom lze spatřovat smysl a význam biologicko-dynamických preparátů. Metodická kostra jejich přípravy se odvozuje od trichotomie člověka, tedy od těla, duše a ducha, a při pohledu do přírody od Paracelsových „Tria Principia“, od Sal, Merkur a Sulfur, názorového postoje středověkých alchymistů navazujícího na staré mysterijní vědění. Tato trojice v jednotě se v novověku objevuje u rosekruciánů, filozoficky u Hegela jako „teze, antiteze a syntéza“ a v Goethově nazírání přírody {{SE|337}}<br /> <br /> v principu „polarity, metamorfózy a stupňování“. Trojice v jednotě neboli trojčlennost je imanentní veškerému bytí – v minulosti, přítomnosti i budoucnosti, nebo trinitárně řečeno ve „Otci, Synu a Duchu Svatém“.<br /> <br /> Myšlení v polaritách je klíčem k pochopení evoluce. Formálně konstituuje způsob Goethova pozorování přírody; příkladně jej rozvádí ve své „Metamorfóze rostlin“.&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Die Metamorphose der Pflanzen'', in: ''Goethes Werke. Naturwissenschaftliche Schriften'', hrsg. v. Rudolf Steiner, Band 1, in: ''Kürschners Deutsche National-Litteratur'', Berlin und Stuttgart 1887 (Reprint Dornach 1975).&lt;/ref&gt; Goethe jako člověk oka navázal ve svém bádání na to, co je z rostliny viditelné jako nadzemní útvar, její podzemní část, kořen, zůstala mimo dohled. Zahrneme-li i ten – v procesu abstrakce je třeba zviditelnit neviditelné tím, že kořen odkryjeme ze země –, stává se polarita kořen-květ názornou. Prajednota rostliny je v pozemském bytí rozštěpena do dvou pólů. To, co je merkurialně spojuje, je sled listů vynášený vzhůru stonkem. List symbolizuje střed mezi póly. Ve stupňování této trojice se útvar rostliny jeví jako celek, který se v květu nejčistěji stává obrazem své podstaty.<br /> <br /> Tato trojice je v zárodku semene založena jemně a ve vzájemné sounáležitosti. Vycházejíc ze středu, ze zárodečného pupenu, se diferencuje a odděluje kořen dolů a výhon nahoru. Všude ve stvořitelském díle přírody nalezneme střed mezi dvěma póly, který je však ve svých merkuriálních funkcích determinován. V trojici kořene, květu a střed tvořícího listu je rostlina dokonalým dílem. To platí i pro to, co je na člověku přírodou, pro jeho tělo a jeho orgány. Například kožní orgán, který se člení na inervovanou, smyslově aktivní pokožku (''epidermis''), prokrvenou škáru (''corium'') a látkově-výměnně aktivní podkoží (''subcutis''). Totéž platí pro zemědělský organismus: smyslová funkce hornin v hlubinách, trávicí aktivita ve větru a počasí ve výšinách a jako střední článek půda.<br /> <br /> Jinak je tomu u člověka, jakmile začne ve svobodném sebeurčení přebírat vládu nad duší. Tehdy se učí, jak to vyjadřuje Goethe, „poučovat své orgány“.&lt;ref&gt;«Das Tier wird durch seine Organe belehrt; der Mensch belehrt die seinigen und beherrscht sie», Johann Wolfgang von Goethe: ''Maximen und Reflexionen'', «Aus dem Nachlass – Über Natur und Naturwissenschaft».&lt;/ref&gt; Učí se vychovávat svou duši, která rytmicky zprostředkovává mezi duchem a tělem, ke stále vyšším stupňům {{SE|338}}<br /> <br /> samostatnosti. V té míře, v jaké o to usiluje, k čemuž je předurčen, vystupuje krok za krokem ze své tělesné vázanosti a zároveň z vázanosti smyslů na přírodní bytí. Povyšuje se nad přírodu a zároveň v ní koření. Nemusí se pak cítit povolán darovat přirozenému bytí Země něco, co tato ze sebe sama mít nemůže, co by musela navěky postrádat? Jistě, každá forma láskyplné náklonnosti je zde na místě. Může se však omezit pouze na ochranu, na zachování stávajícího, nebo musí být Zemi, jež se stala dílem, a s ní i kosmu, vštípen nový evoluční princip ve smyslu „stvoření z ničeho“, které není způsobeno žádnou vnější nutností, nýbrž které pramení jako svobodný čin z duchovně-duševní podstaty člověka?&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Menschenkunde'', GA 107, Dornach 1988, Vortrag «Evolution, Involution und Schöpfung aus dem Nichts», 17. Juni 1909.&lt;/ref&gt; V odpovědi na tuto otázku, smíme se domnívat, koncipoval Rudolf Steiner z poznání proudu času přicházejícího z budoucnosti biologicko-dynamické preparáty, jakoby „hnojivo“ pro proud času z minulosti, který se stal uměleckým dílem stvoření. Může se to zdát příliš velkolepě myšleno. Avšak ten, kdo v poznání srdcem pěstuje praktické zacházení s preparáty, může v hlubším cítění získat jistotu v úsudku, že jejich používání značí úplně první začátek v naznačeném směru. Způsob jejich přípravy se přísně řídí principem trojice – avšak novým způsobem; nečlení se podle dané prajednoty, nýbrž buduje se z produktů minulých evolučních linií. Tyto produkty, fyzicko-minerální (křemen) Země, oživlé z říše rostlin (květy) a oduševnělé z říše zvířat (orgány), tvoří póly polarity, která není dána přírodou. To, co tyto konečné produkty evoluce vzájemně vztahuje, a tím nechává vzniknout nové polaritě, a co tuto polaritu stupňuje k syntéze nové trojice, je ideou vedená vůle člověka. Idea a vůle jsou tvůrci nového středu (viz obrázky 23, 24, 25), nových látkových kompozic, které jsou nositeli sil fyzické, étericko-živé, astrálně-oduševnělé a duchovní povahy. Cestou duchovního bádání je do srdcí a rukou lidí vloženo duchovní bohatství, ideje, které mohou v proměně svobodným činem pokračovat v „díle“ uspořádání látek „Kristem“. Nová látková uspořádání preparátů jsou vynálezy duchovního bádání z nadpřírody, tak jako je syntéza amoniaku výsledkem bádání v {{SE|339}}<br /> <br /> anorganicko-fyzikální přírodě a atomová technologie výsledkem bádání v podpřírodě. V prvním případě se jedná o na umění povýšené zacházení s látkovými kompozicemi ze sféry života, duševna a ducha, aby se oživila hmota propadající smrti, to „pevné, zemské“. V obou posledních případech hrozí, že životodárná síla rostlinné přírody zakrní, respektive že bude zničeno bytí všeho stvoření na Zemi.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Annäherung_an_ein_Verständnis_der_Ausgangsstoffe_für_die_Präparation&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci ===<br /> <br /> Zástupcem minerální říše je krystal křemene a také ortoklas (draselný živec); z rostlinné říše jsou to řebříček (''Achillea millefolium''), heřmánek (''Matricaria recutita''), kopřiva (''Urtica dioica''), dubová kůra (''Quercus robur''), pampeliška (''Taraxacum officinalis'') a kozlík lékařský (''Valeriana officinalis''); z říše zvířat přichází v úvahu kravský hnůj a jednotlivé orgány, především krávy, v jednom případě vysoké zvěře. Všechny tyto výchozí látky jsou konečnými produkty evoluce s vlastnostmi, které nelze odvodit z jednotlivých prvků a jejich vlastností, jež se podílejí na složení výchozích látek. Jak již bylo několikrát naznačeno, plní křišťál (SiO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) v hospodaření přírody jakousi smyslovou funkci vůči silám, které jako tvarotvorné síly vyzařují z nejvzdálenějšího kosmu a každoročně opakovaně pomáhají rostlinám k jejich podobě, kterou přijaly v průběhu evoluce. Může být tato smyslová funkce křemene, která se uplatňuje pod zemí v prostoru kořenů, přepólována tak, aby nad zemí v listoví metabolicky aktivně zachycovala působení planet?<br /> <br /> A naopak, může být odumírající život rostliny podroben takovému procesu proměny, že pod zemí v kořenech podnítí smyslové procesy vůči tomu pouze minerálnímu v pevném a tekutém stavu? Těmto otázkám se budeme věnovat samostatně v následující kapitole.<br /> <br /> Při přípravě kompostových neboli hnojivých preparátů je výchozí otázkou: Jak lze novým způsobem oživit to „pevné, zemské“, tedy anorganicky mrtvé, v pouhý prvek rozložené (K, Ca, Fe, Si, P)? Výchozí látky k tomu poskytují výše uvedené preparátové rostliny a určitá zvířata (orgánové obaly). To, co je vlastní všem rostlinám, schopnost oživovat minerální látky prostřednictvím své životní organizace, je {{SE|340}}<br /> <br /> u preparátových rostlin přítomno jako specifická schopnost. Oživení zde znamená, že fyzicko-zemské látky jsou pozvednuty do proudícího života rostliny a přitom odcizeny svým fyzikálním vlastnostem. Například draslík, který má z fyzikálního hlediska pevně dané vlastnosti, nyní zjevuje sílu, jež se stává viditelnou a účinnou díky „vyššímu“ živému působení rostliny – sílu, kterou to „nižší“ nemůže projevit samo ze sebe. Stane-li se draslík tímto způsobem živým procesem, objeví se jiné vlastnosti, jako je například udržování tlaku mízy (turgoru), stabilizace tkání nebo v případě vápníku nové vlastnosti v podobě buněčného dělení a prodlužování buněk, růstu kořenů a výstavby tkání. Toto osvobozování látek z jejich vázanosti na čistě fyzikální vlastnosti postupuje tou měrou, jak se nadsmyslová životní organizace rostliny zhmotňuje ve vnější podobě, to znamená zároveň v ní odumírá. V oblasti kořene jsou ještě určující vlastnosti podobné solím. Ty se ztrácejí v růstových procesech zelenajících se listů a postupně v následnosti listů odspodu ke květu. Tento skrytý děj, který se zpočátku odehrává v oblasti vodního živlu, se vzestupně projevuje ve sférách působení vzduchu a tepla v rostoucím tvarování listů, ve formování květu a substanciálně ve tvorbě vysoce komplexních bílkovin, aromatických a vonných látek. Vlastnosti, které tedy látky přijaly v oblasti vegetativního růstu listů, se opět ztrácejí směrem k tvorbě květu. V květu vystupuje na povrch praobraz rostliny. V něm, v oblasti působení tepla, dosahuje odcizení látky jejím fyzikálním vlastnostem, a tím i míra jejího otevření se utvářejícím silám životní organizace rostliny, svého vrcholu. Vnějším podpisem tohoto dění je zářící květ, rozprašující se pyl a proudící vůně. Na cestě postupného oživování a zjemňování se zemský substanční proces v květu otevírá působení kosmického okruhu. To se může otevřít nazírání, vžijeme-li se do gesta bezvolně vzhůru směřujícího květu, který se obrací ke kosmu. Toto zjemňování míz&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Die Metamorphose der Pflanze'', Stuttgart 1985, S. 39.&lt;/ref&gt; – lze hovořit i v Goethově smyslu o pročišťování zemské mízy, vzestupného proudu solí a vody v ''xylému'' – respektive odcizování substančního proudu {{SE|341}}<br /> <br /> od jeho čistě fyzické přirozenosti svůj vrchol a završení v květu, v oblasti zjevujícího se praobrazu rostliny. Přes květ se rostlina již nemůže dále stupňovat. Květ však uvadá, sotva rozkvetl. Rostlina se vrací k zemi, buď jako semeno, nebo v podobě svých organických útvarů, které se v zemi přeměňují v humus.<br /> <br /> Ve svých organických procesech udržuje životní organizace rostliny v proudu neživou substanci přijatou z okolí: «Neživé se mění v živé.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner, Ita Wegman: ''Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst nach geisteswissenschaftlichen Erkenntnissen'', GA 27, Kap. V. «Pflanze, Tier, Mensch», Dornach 1991, S. 35.&lt;/ref&gt; To však odumírá do podoby rostlinných orgánů, např. listu květu. Vyvstává otázka, zda lze substanční proud, udržovaný v toku až do květu, tam však ukončený a otevřený kosmu, zachovat, ba dokonce na vyšším stupni nově oživit. Lze předpokládat, že to byla výchozí otázka Rudolfa Steinera při hledání hnojivých látek, které by mohly „samy oživit to zemské, pevné“. Odpověď z duchovního bádání mohla znít jedině takto: Pozvednout zemský substanční proud oživený rostlinou do sféry, která je vlastní vyšší přirozenosti zvířete. Neboť ve zvířeti zůstává živá substance v proudu díky jeho astrální organizaci, která vtváří orgány do proudícího života.&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V orgánové činnosti zvířete je život, který v rostlině odumírá do formy, udržován v proudění; čistě živá substance rostliny se ve zvířeti stává pociťující substancí. Existuje tedy, ptáme-li se znovu, cesta, jak pozvednout zemskou substanci oživenou rostlinou přes propast, která existuje mezi rostlinnou a živočišnou říší, do oblasti zvnitřňujících sil duševna? Že tato propast není absolutní, ukazují léčivé účinky některých rostlin na nemocné orgány u člověka a zvířat, například léčivý účinek heřmánku při střevních onemocněních, řebříčku při posilování krvetvorné síly v procesu ledvin a močového měchýře. Léčivý účinek přitom spočívá ve způsobu oživení specifických zemských substancí životní organizací příslušné léčivé rostliny. Toto specifické oživování zemských substančních procesů má Rudolf Steiner na mysli, když jde o to připravit hnojivou látku, v níž by tento substanční proces mohl být trvale udržován v proudu. Předchozí úvaha ukazuje, že se k tomu otevírá cesta, podaří-li se navázat bezprostřední vztah k {{SE|342}}<br /> <br /> odpovídajícímu orgánu a tím i k astrální organizaci určitého živočišného druhu. Takové vztahy odhalil Rudolf Steiner cestou duchovního bádání. Jedná se o orgánové obaly, které spolu s rostlinnými substancemi a působením sil Země i kosmu tvoří základ preparace.<br /> <br /> Význam tohoto vynálezu z duchovního bádání může na pozadí současného technologicko-přírodovědeckého vývoje objasnit následující úvaha: Jak již bylo několikrát naznačeno, v průběhu evoluce na cestě k lidství se přírodní říše vyčlenily z kdysi duchovního prapůvodního stavu, který zahrnoval člověka i Zemi.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Toto dění ztuhlo ve smyslově vnímatelné dílo stvoření; neživý minerál je oddělen od oživeného světa rostlin a ten zase od oduševnělé říše zvířat. Při nazírání přírody lze o každém smyslově vnímatelném jevu hovořit jako o konečném stavu, který ztuhl v dokonalosti. Krystal je jedním z nich, stejně jako kvetoucí rostlina nebo zvíře žijící svůj druh. Může být křišťál dokonalejší, než je, stejně jako pampeliška nebo červ, ryba, pták, hmyz či savec? To, co nám ve smyslové podobě v přírodních říších vystupuje vstříc, je v dokonalost ztuhlé stvořitelské dílo evoluce.<br /> <br /> Toto stvořitelské dílo je dnes výchozím bodem každé technologie. To platí zejména pro neživou přírodu, kterou lze přísně postihnout přírodními zákony. Člověk se snaží odhalit tajemství fyzické látky a vytváří z ní například technologii zaměřenou na to, aby cíleným roztříštěním látky chápané jako atom, tedy evolučního konečného stavu, uvolnil energii v ní spoutanou. Tato energie, uvolněná z neživé látky, se však ukazuje jako v nejvyšší míře nepřátelská životu. Má moc vyhladit evoluci, která ztuhla v dílo.<br /> <br /> Svévolně vyvolaný proces atomového rozpadu představuje polární protiklad k přístupu, na němž je založena výroba postřikových a hnojivých preparátů. Při jejich výrobě se to, co je v přírodě odděleno, dále nedělí, nýbrž evoluční konečný stav, např. květ rostliny, zvířecí orgán, se uvádí do vzájemného vztahu, pro který pouhé pozorování přírody neposkytuje žádný návod. Příroda jako časoprostorový „výdobytek“ poskytuje materiál: léčivé rostliny, zvířecí orgány a půdní podmínky v rytmech ročních období; konkrétní {{SE|343}}<br /> <br /> vzájemný vztah mezi nimi však odhaluje duchovní bádání a skutečností se stává činem člověka.<br /> <br /> Nová kompozice tří přírodních říší znamená umělecké přetvoření. To podstatně nové a živé se však děje z duchovní činnosti, z lidského Já, které se stává nádobou pro tvořivé božské vědomí, „kristovskou sílu“.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit'', GA 15, Dornach 1987, S. 66.&lt;/ref&gt; To je ve spojení s duchem vedeným duševním vývojem člověka cesta, která z impulsů svobody podněcuje k umělecké tvorbě na Zemi, cesta, jíž může být pokračováno ve stvoření, neboť božský Otec již nepůsobí na přírodu bezprostředně zvenčí. {{SE|344}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Herstellung_und_Handhabe_der_biologisch-dynamischen_Präparate&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hornmist-_und_Hornkieselpräparat_–_Herstellung,_Anwendung_und_WirksamkeitDie_folgende_Darstellung_ist_eine_überarbeitete_Fassung_von_Beiträgen_des_Verfassers_in_Markus_Hurter_(Hrsg.):_Zur_Vertiefung_der_biologisch-dynamischen_Landwirtschaft–_Gedanken,_Erfahrungen,_Forschungsergebnisse,_eine_Werkstattarbeit,_Dornach_2007,_S._93–107.&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Rohomistový a rohokřemenný preparát — výroba, použití a účinnost&lt;ref&gt;Die folgende Darstellung ist eine überarbeitete Fassung von Beiträgen des Verfassers in Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft''– Gedanken, Erfahrungen, Forschungsergebnisse, eine Werkstattarbeit, Dornach 2007, S. 93–107.&lt;/ref&gt; ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hornmistpräparat&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Rohomistový preparát ====<br /> <br /> V stoupajícím a klesajícím oblouku letního pololetí, v době vydechování země, se rostoucí rostlina stává obrazem sil, které působí v periferii světla, vzduchu a tepla. Tento vzrůst poskytuje potravu pro člověka i zvíře. Především je to přežvýkavec, skot, který přijímá vzrůst luk, pastvin a polních pícninových ploch. Toto krmivo je v aktu přežvykování a trávení v předžaludcích pozdviženo na stupeň duševního prožívání. V látkové rozkladu rostlinné substance kráva ochutnává kosmicky konstituující síly rostlinné substance. Provádí «kosmicko-kvalitativní analýzu» (srov. kap. «Skot», s. 146 nn.). V této chutnající, analyzující smyslové činnosti při zpracovávání krmiva kráva prožívá povahu prostředí, z nějž krmivo pochází, zvláštnost například stanovištních podmínek půdy a klimatu. Přežvýkajíc vnímá to vše jako mohutné silové útvary. V tomto stavu, navenek snovém a dovnitř bdělém a soustředěném, se její duše neboli miri wa moya zcela spojuje s éterictvím a toto mu zpětně zrcadlí fyzikálně-chemické trávicí děje. S nekonečnou libostí bere duše krávy účast na tom, co se děje v těle: «To je celý svět, který kráva vidí.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Faust-Problem. Die romantische und die klassische Walpurgisnacht'', GA 273, Geisteswissenschaftliche Erläuterungen zu Goethes Faust, Bd. II, Vortrag vom 27. Januar 1917, Dornach 1981, S. 75.&lt;/ref&gt; Toto živě-duševně-silové nemůže udržet a přivlastnit si, protože nemá vlastní bytost, nemá Já. Musí toto silové, jímž proniklo svým duševním bytím, vyloučit. To propůjčuje kravskému hnůji jedinečnou hnojivou sílu, nejvyšší a nejharmoničtější, jaké příroda dosahuje. {{SE|345}}<br /> <br /> Přes léto se pod přímým slunečním zářením stupňuje substanciální složení pícninového vzrůstu. To vnímá pasoucí se stádo krav průběžně při trávení. Na podzim dosahuje tento proces dozrávání krmiva a jeho kosmicko-kvalitativní analýzy krávou svého vrcholu. V pozorném spolupřežívání si to můžeme zpřítomnit. Z toho vyrůstá porozumění pro pokyn Rudolfa Steinera, sbírat na podzim z pastvin kravské výkaly potřebné pro následující preparaci. V tomto kravském hnoji máme před sebou převážně amorfní hmotu, konečný produkt látkové výměny, která obsahuje něco, co bytostně náleží krávě, protože jejím duševním bytím bylo sice prostoupeno, ale tímto bytím si přivlastněno nebylo. Vyloučením provádí kráva jakoby zřeknutí. Skotu hnůj, ponechán sám sobě, by splynul s obecným přírodním procesem tvorby humusu. Místo toho obracíme naruby normální průběh přírodního dění prvním nyní následujícím krokem preparace (viz obrázek 23, s. 347):<br /> <br /> Opatříme si kravské rohy – rohů býků jsou k tomu nevhodné –, pokud možno výhradně z vlastního stáda, a nacpeme do jejich dutiny hnůj. Kravský roh je vůči kravskému hnoji polárním útvarem. Sedí na hlavě, na nervově-smyslovém pólu zvířete, a je vysoce zhuštěným kožním útvarem, který ztrnul do čisté formy. Roh se nasazuje přes kostěný čep, vyrůstající bočně z čelní kosti, a svou vzduchovou dutinou komunikuje s čelní dutinou. Kostěný čep je propleten jemnou sítí žilek, zásobující kůži a pokožku, jež zajišťuje růst rohu, krví. Díky silnému prokrvení se roh na omak nápadně hřeje. V takovém životem pulsujícím rohu se čtyři fyzické živly pevného, tekutého, vzduchu a tepla soustřeďují do jakéhosi smyslového orgánu, který je namísto ven otevřen dovnitř; je to orgán zpětného vzdutí a soustředění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#346|Obrázek 22]], s. 346).<br /> <br /> Jako hustý formový obal vyzařuje zpět do trávicího organismu to, co z tohoto přes krevní oběh stoupá do hlavy. Lze říci, že skot potřebuje zpětně vyzařující funkci rohů, aby silové útvary z trávicího dění – jsou to nevědomé imaginace? – zkonfiguroval do pravé hnojivé síly.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', A 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 99.&lt;/ref&gt; {{SE|346}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 22, S. 346.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 22: Der physische Bau des Kuhhorns und das Zusammenwirken der vier Elemente zur Funktion eines nach innen gerichteten Sinnesorgans.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Se nacpáním rohů se uskutečňuje první krok preparace a s ním první krok emancipace od přirozeného průběhu přírodního dění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|Obrázek 23]]).<br /> <br /> Představuje vyvracení přírodního procesu. Co bylo vyloučeno ven, naplňuje nyní vnitřní prostor. Roh zhušťující se do čisté formy dává amorfní substanci obal. Sami se stavíme mezi nervově-smyslový a látkově-výměnný pól skotu a vytváříme, vedeni výsledkem duchovněvědeckého výzkumu, nový vztah mezi konečnými produkty obou pólů, rohem a hnojem. Co se v životě skotu vývojově završilo dvěma směry, tvoří ve svém sjednocení výchozí bod nové vývojové cesty. Chce-li se tento děj, stejně jako následující kroky preparace, vážit v celé své závažnosti, musí se pozornost zaměřit na tři zmíněné výzkumné cesty: na osvětlující ideový souvislost, na zkušenost vůle v samotné činnosti a, oboje zprostředkovávající, na pozorovatelné skutečnosti, které nás v poznávání životních projevů skotu poučují o významu kravského hnoje a rohů. {{SE|347}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 23, S. 347.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 23: Umstülpungs- und Emanzipationsschritte bei der Präparation des Hornmistes.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Ve druhém kroku preparace jsou rohy bezprostředně po jejich naplnění zahrabány do země a spočívají v ní přes zimu. Vegetace se stáhla do zárodečných stavů, země žije duchovně v smyslově bdělém stavu vdechu a je v živlech vodního a pevného nejsilněji vystavena krystalotvorným silám sféry stálic.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 49.&lt;/ref&gt; Znovu obracíme přírodní proces naruby – druhý krok emancipace od přirozeného průběhu –, přičemž amorfní substance hnoje, jež by přirozeně splývala v humus tvořících procesech léta, je nyní vystavena krystalotvorným silám zimy. Za prostorovým vyvracením následuje vyvracení v čase. Kravský hnůj se stává vnímavou matricí pro síly, které, zprostředkovány fyzikálními elementárními stavy pevného a tekutého, vyzařují do země do dutiny rohu a, zpětně vzdouty, se v mase hnoje soustřeďují jako utvářející hnojivá síla. {{SE|348}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Präparation_im_Rhythmus_des_Jahreslaufes&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Preparace v rytmu roku ====<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 24, S. 348.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 24: Umstülpungs- und Emanzipationsschritte bei der Präparation des Hornkiesels.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Na jaře vyjmeme rohy ze země – třetí emancipační krok –, vyklepeme obsah a v rukou držíme novou látku s novými vlastnostmi. Toto nové stvoření látky získává význam a účinnost díky popsanému procesu vzniku, jímž prochází. Hotový preparát je díky silám, které v zimě působí pod zemí, novou, «duchem proniknutou a protkanou» látkou&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen, GA 229, Vortrag vom 5. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 62: «So sehen Sie, dass wir durchaus jetzt, wo wir in die Zeit des sprießenden, sprossenden Lebens kommen, nicht sprechen können von geistdurchwobener Materie wie im Winter für die Erde, sondern wie wir sprechen müssen von materiedurchwobenem […] Geist.» (Tak vidíte, že nyní, když přicházíme do doby rašícího, pučícího života, rozhodně nemůžeme mluvit o duchem protkané hmotě jako v zimě pro zemi, nýbrž jak musíme mluvit o hmotou protkaném […] duchu.)&lt;/ref&gt; ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|obrázek 23]], s. 347).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hornkieselpräparat&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Preparát rohového křemene ====<br /> <br /> Výrobní proces rohokřemenného preparátu probíhá polárně ke dvěma prvním krokům přípravy rohového hnoje (Abbildung 24). {{SE|349}}<br /> <br /> Na rozdíl od hnoje jakožto produktu látkové výměny léta je krystalický křemen představitelem zimního dění Země: «Kiesel» (křemen, horský křišťál) je «äußerer Sinn im Irdischen» («vnější smysl v pozemském»).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 82: «Das Kieselige ist der allgemeine äußere Sinn im Irdischen.» (Křemenné je obecným vnějším smyslem v pozemském.)&lt;/ref&gt; Nejsilněji odolává silám zvětrávání. V prvním kroku emancipujeme křemen z jeho přirozeného krystalického bytí, rozbíjíme jeho krystalickou strukturu, meleme jej co nejjemněji na prach, činíme jej tedy amorfním. Pak křemičitou moučku zahněteme s trochou vody a naplníme ji do kravských rohů. I v tomto prvním kroku preparace se uskutečňuje vyvracení: vnějšek se stává vnitřkem ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|Abbildung 24]]). A totéž se děje ve druhém kroku, na druhém stupni emancipace. Křemen, blízký zimním silám, se stává letní substancí tím, že naplněné rohy jsou na jaře zakopány a tam přes léto odpočívají v zemi. Křemen přiblížený amorfnímu stavu se nyní stává vnímavou matricí pro metabolické síly v teple a vzduchu, jež během letní doby převládají. Zachyceny a zpětně vyzařovány vnitřní dutinou kravského rohu, koncentrují se tyto síly v takto vnímavě připravené křemičité moučce. Ta je tak uvedena do stavu, kdy může zachytit a uchovat síly letního působení — tak jako rohový hnůj uchovává síly zimního působení.<br /> <br /> Nabízí se otázka, proč jsou rohokřemenné rohy přes léto zakopány do země, a nikoliv vystaveny nad zemí přímo silám působícím v teple, světle a vzduchu. Moje úvaha k tomu je, že nejde o soustředění sil v kravském rohu tak, jak působí přímo nad zemí, nýbrž spíše o tytéž síly, pokud jsou vstřebávány vápnem pod zemí a tím nepřímo, zprostředkovaně přes jíl, skrze kořen působí na růst rostlin.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47/48.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Když pak na podzim, o Michaeli, rohy opět vykopáváme — třetí krok emancipace —, získáváme jejich obsahem opět novou látku s novými vlastnostmi: rohový křemen. Jeho podstata a jeho význam vyplývají z popsaných třístupňových kroků emancipace z pouhého přírodního dění skrze ideu a vůli člověka. Hotový preparát je prostoupen látkovým působením v {{SE|350}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 25, S. 350.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 25: Fortsetzung von [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|Abbildung 23]] und 24: Der Rührvorgang, die Anwendung und die Bereiche der Wirksamkeit des Hornmist- und Hornkieselpräparates.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> zemí během léta; je to koncentrát «hmotou protknutého ducha».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen'', GA 229, Vortrag vom 12. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 62.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Oba — rohový hnůj i rohový křemen — vznikají jako kompozice látek nikoli jako pokračování zákonitosti, jež přírody je vlastní. Ta se vyčerpává v tom, co příroda v ročním dění přináší jako útvary: půdu, hnůj, křemen, roh. Oba vznikají trojím vyvracením z prostoru do času a zpět do prostoru. Pokusíme-li se toto ve smyslu tří výzkumných cest {{SE|351}}<br /> <br /> ve vlastním prožívání rozjímavě spoluprocítit, může se skrytý smysl tohoto dění stále více odkrývat.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Rührvorgang&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Proces míchání ====<br /> <br /> Bezprostředně před aplikací následuje stejným způsobem pro oba preparáty, avšak každý zvlášť, čtvrtý krok preparace – a tím čtvrtý stupeň emancipace – proces míchání, to znamená převedení zemitě-pevného stavu preparátů do tekutého ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|Obrázek 25]]).<br /> <br /> Vždy nepatrné množství preparátové substance (rohový hnůj, nejvýše čtyři plné rohy na hektar; rohový křemen, špička nože = 3 až 4 g/ha) se míchá po dobu jedné hodiny v rytmickém střídání ve vodě teplé jako ruka. Nejlépe se k tomu hodí míchací tyč pohyblivě uchycená ke stropu nebo k příčnému trámu, ponořená míchadlem do sudu naplněného vodou. Začíná se tím, že kruhovým periferním mícháním se pomalu uvede vodní masa do pohybu. Stálým urychlováním putuje míchadlo k ústřední ose, ke vznikajícímu vírovému trychtýři. V něm dosahuje rychlost rotující vody maxima, ke stěně sudu se zpomaluje. Ve víru existuje tendence k neomezené rychlosti směrem ke středu — odtud sací síla; k periferii tenduje rychlost k nule. Mezi oběma póly vznikají díky rozdílům rychlostí vinuté vírové vrstvy přibližující se dvojrozměrnosti, ideji plochy. Homogenní těleso vody se strukturuje v plochy klouzající jedna podél druhé, a to jak prostorově ve vztahu středu a periferie, tak časově — od klidového stavu vody se stupňující až k maximálnímu rozvití rotačního trychtýře. Dosáhne-li trychtýř svého maximálního rozvinutí — kdy se dostáváme na hranici svých sil vodní masu dále urychlit —, zničí náhlé zastavení míchadla trychtýř; strukturovaná vodní masa se zhroutí, propadne do stavu beztvarého chaosu a na okamžik se přiblíží stavu homogenního klidu, aby pak byla v opačném směru urychlena k nové tvorbě trychtýře. Kapalina je tak v rytmickém střídání udržována v polaritách klidu a pohybu, homogenity a plošného prostoupení při výstavbě vírového trychtýře. {{SE|352}}<br /> <br /> Tato stále znovu obnovovaná vodní masa, rozrušovaná rozdíly rychlostí do plochy, se tím stává zároveň vnímavou matricí pro trojí vtisk:<br /> <br /> * soustředěného silového potenciálu substance preparátu,<br /> * aktuálně působících kosmických silových konstelací,<br /> * individuální duchovní duše člověka, která, působíc skrze vůli, proces inauguruje, řídí a udržuje.<br /> <br /> Rührvorgang trvá jednu hodinu. Je toto časové vymezení zvoleno libovolně — například proto, aby bylo zajištěno, že se účinek preparátu s vodou spojil —, nebo kde tkví smysl? Odpověď nemůže být hledána v přírodním dění, nýbrž v kosmických rytmech, které jsou v člověku bytostně účinné a v něm si zachovaly svůj původ. Makrokosmicky je to 24hodinový rytmus dne a noci. V tomto rytmu Země–Slunce žije Já, duchovní duše člověka, ve stavech spánku a bdění. Prostřednictvím Já-organizace nervově-smyslového systému, rytmického systému a soustavy látkové výměny a pohybu individualizuje makrokosmické rytmy a vtiskuje je fyzickému tělu — například jako rytmy dýchání a srdeční pulsace. Vlnové délky těchto rytmů se pohybují v oblasti sekund a minut. V nervově-smyslových procesech se frekvence zkracují na zlomky sekundy, zatímco ve svém protipólu, v aktivitách látkové výměny, se rozšiřují na časové měřítko hodiny nebo hodin.&lt;ref&gt;Bernd Roßlenbroich: ''Die rhythmische Organisation des Menschen: Aus der chrono-biologischen Forschung'', Stuttgart 1994, 163 S.&lt;/ref&gt; V pólu látkové výměny a končetin však žije vůle, jejíž aktivace a deaktivace se odehrává v oblasti hodiny — odtud například «vyučovací hodina». Toto i vlastní zkušenost opravňují k jistotě, že časové měřítko jednohodinového míchání se vztahuje k volnímu rytmu člověka látkové výměny a pohybu. Ten je přece tím, kdo rührvorgang uvádí do pohybu a udržuje jej.<br /> <br /> V nevědomých hlubinách vůle pak žije Já; působí skrze vůli do světa — zde do pohybované vody. Každý, kdo je s mícháním preparátů obeznámen, ví, že toto časové měřítko jedné hodiny lze zvládnout v konstantní volní aktivitě. Každý člověk naplňuje tento časový úsek jemu vlastním rytmem odpovídajícím jeho ve vůli žijícímu Já. Každý člověk vtiskuje svou vůlí svůj rytmus vodě dynamizované v pohyblivých vírových vrstvách. Tento {{SE|353}}<br /> <br /> Tento lidský volní rytmus je oproti všem rytmům přírody, jež mají makrokosmický původ, jediným a prvním rytmem, který člověk jakožto mikrokosmos v průběhu tohoto třetího kroku preparace vtiskuje přírodnímu dění.<br /> <br /> Za zamyšlení stojí ještě toto: V rührvorgangovi lze mikrokosmicky spatřovat technologické uskutečnění makrokosmického dění. Každý z planet má jemu vlastní sklon osy vůči Slunci a jemu vlastní rychlost otáčení. V tom se vyjadřuje individuální signatura jednotlivých planet, působení «planetárních duchů». Jeden zápisek v Steinerově zápisníku zní: «Ve sféře se vesmír rozplývá / V ose se utváří / Se Sluncem.»&lt;ref&gt;Notizbuch Nr. 52, 1921; siehe auch ''Beiträge zur Rudolf Steiner Gesamtausgabe'' Nr. 104, S. 63.&lt;/ref&gt; Z toho lze ve vztahu k rührvorgangovi vyvodit: «Duch člověka» určuje rychlost otáčení a právě tak «osu», totiž úhel odklonu od svislice, v němž je vedena míchací tyč.<br /> <br /> Na tomto pozadí může vzrůstat pochopení pro to, že Rudolf Steiner ve způsobu svého duchovědeckého výkladu klade důraz na míchání rukou. Nejenže se tím prostřednictvím vůle vtiskuje dynamizované tekutině cosi z individuálního duchovního bytí člověka, nýbrž zpětně přijímá z tohoto dění, které samo přivádí na svět, cosi, co se s ním bytostně spojuje. Míchání rukou proto nabízí příležitost, jakou jinde v celém dění preparace nenajdeme, pronikovat poznávajícím způsobem na zmíněných třech výzkumných cestách do těchto procesů.<br /> <br /> Této příležitosti ponořit se s bdělým vědomím do procesuálního dění míchání se člověk zříká, deleguje-li rührvorgang na stroj. Zbavuje tím vlastní poznávací snahu živné půdy prožitku. Otázka, proč se míchá hodinu, ztrácí vyřazením lidské vůle svůj vztažný bod a stává se bezvýznamnou. Kdyby šlo jen o optimální promísení, bylo by to s vhodně konstruovanými stroji, jakým je například *Turbula* Paula Schätze,&lt;ref&gt;Paul Schatz (1898–1979): Anthroposophisch orientierter Mathematiker, Techniker und Erfinder.&lt;/ref&gt; pracující podle pohybové dráhy obráceného krychle, dosažitelné již za zlomek hodiny. Ale o to nejde. Míchá-li se stroji, ať jakéhokoli provedení, nebo {{SE|354}}<br /> <br /> také s kaskádami Wirbelschalen Johna Wilkese (*flow forms*),&lt;ref&gt;A. John Wilkes: ''Das Flowform-Phänomen: Die verborgene rhythmische Energie des Wassers'', Stuttgart 2008, 239 S.&lt;/ref&gt; nabývá na váze Steinerovo upozornění, že «člověk se může rozhodnout postupně se proklouzávat do oblastí surrogátního».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 104.&lt;/ref&gt; Problém nespočívá v tom, že by stroj mohl napodobovat ruční míchání a vytvářet pravotočivé i levotočivé víry, nýbrž surrogatem je zde to, že namísto duchem vedeného, individuálního rytmus tvořícího vůle přebírá řízení dění regulačně-technický průběh, který jej taktuje zvenčí. Rytmus otevírá kosmos, zemi a člověka jednoho druhému, takt je od sebe odcizuje.<br /> <br /> Míchání preparátů vytváří — v nejlepším slova smyslu — vyzdvižené hodiny v předem určeném pracovním sledu dne. Tyto hodiny je třeba tvořit. Může se to dít tak, že se míchá pokud možno ve dvou, ve třech nebo ve více lidech a že se k účasti zvou lidé z okruhu přátel statku. Z tohoto činného spolubytí při individuálním utváření rytmického procesu může vyrůstat nálada uvolněnosti, veselosti a pocitu svobody v sebeurčené činnosti, která objímá vážnost, v níž se hlubší vrstvy vlastního volního bytí spojují s děním míchání.<br /> <br /> Jedinečnost míchání preparátů otevírá třem výzkumným cestám opět nové rozměry k prohlubujícímu se porozumění. Odhlédneme-li od duchovědeckých pokynů Rudolfa Steinera k způsobu míchání a od širokého pole pozorovatelných skutečností týkajících se tvorby a rozpouštění vírů atd., může nabývat na významu zvláště sebezkoumání v duševních činnostech myšlení, cítění a vůle. Přitom lze upozornit na tuto zkušenost: Sebepozorování ukazuje, že rytmické dění procesu míchání se odráží ve vztazích, v nichž v jednotlivých fázích stojí duševní činnosti myšlení, cítění a vůle vůči sobě navzájem. Dříve než se rozhodnu uvést vodní masu do pohybu, tvoří tyto tři duševní síly ve mně nerozdělenou jednotu. Jsem zcela sám sebou a stojím tváří v tvář vnějšku. V okamžiku, kdy se v uvědomělé myšlenkové činnosti rozhoduji pohybovat míchacím košíkem, začíná se vůle zvnějšňovat do činnosti. Toto zvnějšňování se dále a dále stupňuje, moje vůle musí nepřetržitě, ani na okamžik<br /> <br /> Aniž by polevoval, předcházet pohybující se vodě, dokud moje volní síla nenarazí na hranice, tedy dokud nemohu dále stupňovat pohybový impuls k tvorbě trychtýře. Zároveň se ve mně moje myslící vědomí stále více odpoutává od volní činnosti a zvnitřňuje se do té míry, že v dokonalém klidu a zvýšené sebevědomosti hledí na vlastní volní konání. Mé duševní prožívání se rozkládá do myšlenkového klidu a volní pohnutosti. V tomto poli napětí, které se buduje s postupující tvorbou víru, se může moje cítění, nezávisle na myšlení a vůli, rozvinout v duševní čistotě a otevřenosti k duchu. Mohou se pak dostavit okamžiky zostřené přítomnosti ducha. Mohu se tehdy mezi klidem a pohybem cítit jako jedno s vnějším děním. Jsem uprostřed toho. Zde, v tomto smysluprostém cítění přivozeném vlastní činností, leží zřejmě nejhlubší zdroj, z nějž mohu čerpat inspirativní jistotu o pravdivosti nastoupené cesty. {{SE|355}}<br /> <br /> Jakmile vůle ke stupňování pohybu vody ztratí sílu, myslící vědomí opět zakročí a přiměje vůli, aby náhlým protisměrným mícháním nechala trychtýřový vír zhroutit. Voda tak v okamžiku přelomového bodu opět tvoří homogenní jednotu — a právě tak myšlení, cítění a vůle, které při tomto aktu ze stavu oddělenosti «zhroutí» do jednoho, znovusjednocují se. Z tohoto sjednocení pak dozrává rozhodnutí k nové tvorbě trychtýře v opačném směru a opět se duševní síly od sebe oddělují. Tak duše v procesu míchání celou hodinu rytmicky tká mezi vlastní a světovou vztahovostí. Skrze tuto bránu se Já rytmicky vtiskuje do světa a týmž rytmem se svět bytostně noří do Já.<br /> <br /> „Trychtýř se tu při míchání stává reálným obrazem spojení světa a Já. V nasávající síle trychtýře (vyvolané, lépe řečeno k zjevení přivedené, lidskou vůlí) dostává substrát (i člověk) v koncovém bodě skrze nekonečno spojení s periferiemi, z nichž mohou kosmické síly, jež mají svůj vztah k materiálu stávajícímu se dílem, zářit zvenčí dovnitř a v prométaní se substrátem se s ním spojovat.&quot;&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung. – Gunter Gebhard: Geologe und Biologe, langjähriger Oberstufenlehrer an der Waldorfschule Überlingen; jetzt Dozent für goetheanistische Naturwissenschaft und Waldorfpädagogik in Russland und in landwirtschaftlichen Ausbildungsstätten in Deutschland.&lt;/ref&gt; {{SE|356}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Použití ====<br /> <br /> Poté, co byly oba preparáty převedeny ze stavu pevného do stavu kapalného, jsou bezprostředně nato rozstřikovány do vzduchu — rohový hnůj spíše hrubšími kapkami na půdu, rohový křemen spíše jemnou mlhou na rostliny ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|Obrázek 25]], s. 350). K tomu se používají příslušné přístroje pracující s nízkým tlakem a malým výkonem (40 až 60 litrů na hektar nebo méně). Nabízí se tu omezit pohled jen na nezbytné rovnoměrné roznesení. Co se však skutečně děje a co je přístupné nazírání, je rozpad kapaliny pohybované rytmickým střídáním do stavu, který se otevírá živlu vzduchu — totiž povrch, jenž se v kapkové formě rozestírá do bezhraniční šíře. Konstelace sil, která v okamžiku použití — například ráno jinak než večer — vládne nad polem, pastvinou, zahradou a ovocným sadem ve vzduchu, teple a světle a může být zakoušena jako nálada, vtiskuje se oné konstelaci sil, která se v časovém proudu předcházejících preparačních kroků soustředila v každé kapičce. Rozpadem míchaného prostředku v nejjemnější kapičky vzniká množství středů a — obráceno k vzduchu — periferních hraničních ploch, jejichž souhrn se rozrůstá do nesmírna. Kožní membrána každé kapičky v ní obklopujícím světle třpytí se ve všech barvách a je — polárně k nasávající síle rýhového víru — na hraničních plochách své kulovité podoby allseitig otevřena kosmickým periferním silám působícím v živlu vzduchu.<br /> <br /> Použití rohového hnoje se děje při setí na zpracovanou půdu, nejlépe současně v přímé kombinaci se setím, případně podruhé v souvislosti s ošetřováním kůže půdy na jaře. Na trvalých travních porostech leží časové body na podzim a na jaře, respektive po pasení a po senosečí, v ovocnářství před rašením pupenů a po sklizni. V denním průběhu jsou — ve shodě s rytmem pozemského výdechu — upřednostňovány pozdní odpolední hodiny k míchání i ke stříkání, zejména tehdy, je-li nebe zatažené.<br /> <br /> Polárně k rohovému hnoji se rohokřemenný preparát zpravidla aplikuje dvakrát nebo vícekrát v době růstu a zrání. Časové body vyplývají ze vcítění se do růstových rytmů jednotlivých kultur. Za základní pravidlo pro volbu správného okamžiku může platit, že rohokřemenný preparát harmonicky podporuje tu růstovou a zrací fázi, v níž se daná kultura právě nachází. V denním průběhu {{SE|357}}<br /> <br /> bude člověk, sleduje pochod pozemského výdechu a tím i vzestupný mízu proud, za časných ranních hodin míchat a stříkat do ještě rosou pokrytých porostů. Naproti tomu by v době zrání vegetativně plodících kultur, jako okopanin atd., bylo vhodné preferovat stříkání působící na sestupný mízu proud, a to v pozdních odpoledních hodinách až k večeru. Časové body aplikace obou preparátů nepodléhají žádnému všeobecnému pravidlu, nýbrž osobnímu vztahu, který člověk ke svým kulturám ve vztahu k celku hospodářství má. Vyplývají — a to často s velkou určitostí — ze síly intuice, když člověk například v práci zastaví — ať již večer, ať při chůzi přes pole — a rozjímá, přebývaje v pozorování, o tom, co prožil.<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ==== Die Wirksamkeit ====<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Oba preparáty na dosud uražené cestě prošly zpětně elementárními stavy zemitě-pevného, vody a vzduchu a v teple se rozplývají v čase a na místě, kde dopadají v podobě kapek ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). V nejkratší době je to, co je substanciálně uchopitelné, ponderabilní, buď pohlceno půdou, nebo se odpaří. Skrze stav tepla začíná působit to, co je ryzím silovým působením duchovní podstaty, co se v průběhu preparace koncentrovalo v dutině rohu v hnoji, respektive v křemeni. Člověk musí vnějším i vnitřním nazíráním projít touto čtyřstupňovou cestou, aby správně porozuměl výrazu duchovního badatele ohledně účinnosti: «jak hnůj z kravského rohu tlačí zdola nahoru, to druhé (rohový křemen) táhne shora».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, přednáška z 12. června 1924, Dornach 1999, s. 102.&lt;/ref&gt; Jsou zde oslovena čistá silová působení v živém, která vznikla průchodem časoprostorovým děním. Nyní působí zpět do pozemských poměrů prostoru a času tak, že se rostlina od klíčku přes růst výhonku až po zralost plodu a semene může začlenit podle svého typu a podmínek stanoviště do vertikální osy Země-Slunce. To bytostné žije v teple a zjevuje se skrze teplo.<br /> <br /> Rohový hnojový preparát rozvíjí svůj účinek pod zemí, obrazně řečeno v hlavě zemědělské individuality, v prostoru kořenů. V tomto smyslu je to «hlavové hnojivo». Hnojí procesy pod zemí, {{SE|358}}<br /> <br /> které jsou příbuzné nervově-smyslovým procesům v lidské hlavě ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). Tyto hnojivé síly přijal během odpočinku rohů v zimní zemi, v době, kdy v nitru země působí nejpřirozeněji a nejintenzivněji. V rohovém hnoji tak máme k dispozici «hnojivo zimních sil», které lze polárně k zimnímu období libovolně používat podle doby setí kulturních plodin od jara přes léto až do podzimu. Kravský hnůj, aktivní v látkové výměně, se proměnil ve smyslově aktivní hnojivo, které posiluje vlastní aktivitu kořene vůči pouhé mineralitě zemské říše. «Vychovává» smyslovou schopnost kořene, která se projevuje například ve schopnosti rozkládat minerály – «kořen rostlin […]: Je to oko, ale špatné oko.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Schöpfung der Welt und des Menschen. Erdenleben und Sternenwirken. Über die Gerüche'', GA 354, přednáška z 24. srpna 1924, Dornach 2000, s. 154.&lt;/ref&gt; Tuto skutečnost odrážejí experimentální výzkumy, které ukazují, že kořen roste typičtěji pro daný druh, jemněji se větví, proniká vertikálně hlouběji do půdy a tím si zpřístupňuje větší objem půdy.<br /> <br /> Rohový křemenný preparát rozvíjí svou účinnost nad zemí v oblasti výhonků a listů. Zde, v «břiše» zemědělské individuality, vládne ve výměně se vzduchem, teplem a světlem intenzivní činnost látkové výměny ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). V tomto vzájemném vztahu okružních sil na jedné straně a stoupajících a klesajících rostlinných šťáv na straně druhé působí rohový křemenný preparát harmonizujícím způsobem. V tomto smyslu je to «hnojivo pro látkovou výměnu» rostliny. Tuto hnojivou sílu přijal během odpočinku rohů v letní zemi, v době, kdy tyto letní síly látkové výměny působí nejintenzivněji. Krystalický, smyslově aktivní křemen – reprezentant zimní země – se v průběhu popsaných emancipačních kroků proměnil v hnojivo letních sil, aktivní v látkové výměně. S jeho pomocí můžeme opět libovolně individualizovat velký makrokosmický rytmus ročního cyklu pro kulturu, kterou právě pěstujeme. Otevírá rostlinu vůči jejímu okolí a stejně tak vůči jejímu typu, jejímu duchovnímu praobrazu. To se zřetelněji projevuje jak ve vzhledu rostliny, například v proformování listů, v metamorfóze listů, tak i ve složení látek ve všech stadiích vitalizace, růstu a devitalizace, kvetení, zrání a tvorby semen. V souhře s rohovým hnojovým preparátem harmonizuje procesy tvorby plodů, stará se, jak ukazují experimentální {{SE|359}}<br /> <br /> výzkumy, o fyziologický klid při dozrávání a tím i o kvalitativní vlastnosti v konzistenci, barvě, vůni a chuti, které, poukazujíce za práh čistě rostlinného, tvoří výživovou hodnotu pro zvíře a člověka.&lt;ref&gt;Ilias Samares: ''Nachernteverhalten unterschiedlich gedüngter Gemüsesorten mit besonderer Berücksichtigung physiologischer und mikrobiologischer Parameter.'' Forschungsring für biologisch-dynamische Wirtschaftsweise, Darmstadt 1980, 153 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Manfred Klett: ''Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung'', Darmstadt 1968, 117 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Johannes Klein: ''Der Einfluss verschiedener Düngungsarten in gestaffelter Dosierung auf Qualität und Haltbarkeit pflanzlicher Produkte''. Institut für biologisch-dynamische Forschung, Darmstadt 1968.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Rohový hnůj a rohový křemen se navzájem podmiňují. Působí v ose Země-Slunce, která se zhmotňuje ve svislici kořene a výhonku. Dále otevírají rostlinu okružním silám, což se projevuje v intenzivním větvení kořene a proformování listoví. Jedním hnojíme zimními, druhým letními silami. Hnojíme život tím, co veškerý život nese. Jsou to látky udržované v živém, které uvolňují síly, jež rytmus tvořící vztah Země-kosmos individualizují podle stanoviště.<br /> <br /> Existuje mnoho experimentálních studií o postřikových preparátech.&lt;ref&gt;Uli Johannes König: «Wissenschaftliche Untersuchungsergebnisse zum Nachweis der Präparatewirksamkeit» in: Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft'', Dornach 2007, S. 157 f.&lt;/ref&gt; Poskytují potvrzení jejich účinnosti v tom či onom směru. Pro toho, kdo se ptá po jejich podstatě a významu, poroste porozumění do té míry, do jaké se mu podaří na třech zmíněných badatelských cestách zpřístupnit si duchovněvědný ideový základ, poznáváním si zpřítomnit na něj se vztahující přírodní souvislosti v celku zemědělského organismu a nechat se poučit zkušeností vůle při činnosti. {{SE|360}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kompost-_oder_Düngerpräparate&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''Kompostní nebo hnojivé preparáty''' ===<br /> <br /> Souzvuk dvou jmenovaných stupňů hnojení z oživené a oduševnělé přírody pod vedením třetího — idejemi nesené lidské práce — je dědictvím abendländisch-křesťanské zemědělské kultury. Nyní, kdy jsou moudrostí naplněné instinkty tohoto dědictví ztraceny, musí být morální impulzy v praxi hnojení získávány z myslícího nazírání v přírodě skrytě působící moudrosti. Tato moudrost je výrazem z minulosti působícího makrokosmu. Sama příroda se stará o uspořádání látek v kravském hnoji, v rostlinném kompostu a v krystalech země. Toto uspořádání se opakuje podle moudrostních zákonů kosmické minulosti. Rozpustí-li se solný krystal ve vodě, vznikají odpařením opět solné krystaly téhož druhu. Ze semene heřmánku vznikne opět heřmánek. Může toto do «díla» ztuhlé uspořádání látek být oživeno v tom smyslu, že se otevře silám vznikajícího kosmu? Je to křesťanské budoucího zemědělství v tom, že v makrokosmickém vývoji dovršené uspořádání látek se v budoucnosti může proměnit svobodným činem člověka? Základní téma Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera je oživení samé Země. Tomuto cíli slouží oba již popsané postřikové neboli polní preparáty «rohomist a rohokřemen». Následuje řada šesti kompostních nebo hnojivých preparátů, které jsou jako přídavky k rostlinným a živočišným hnojivům rovněž aplikovány v homeopatické dávce. Rudolf Steiner otvírá tuto řadu popisem preparátu ze řebříčku, u nějž metodicko-kompoziční téma zaznívá jakoby v naplnění. Proto má být toto téma na příkladu preparátu ze řebříčku popsáno podrobněji. Odchylky od základního tématu při výrobě ostatních preparátů tím zřetelněji vynikne jejich vlastní charakter.<br /> <br /> Princip výroby opakuje princip nakládání a souzvuku přirozeně vznikajících druhů hnojení, nyní však na stupni, který se vymaňuje z podmíněnosti přírody. Přirozeně disponované hnojení zůstává vázáno na ztvrdlé «dílo». Výchozím bodem přípravy preparátů jsou látkové uspořádání tohoto díla — «pracovní materiály» ze tří přírodních říší, které skrze ruku {{SE|361}}<br /> <br /> člověkem složeny, nyní však z idejí duchovního poznání. Tyto ideje obsahují vztah vzniklého díla k jeho bytostnému základu; v praktickém uskutečnění uvádějí nový vývoj.<br /> <br /> Podrobné popisy výchozích materiálů preparace i jí samé podali tito autoři, a sice pro:<br /> <br /> * Preparátové rostliny: Jochen Bockemühl a Kari Järvinen&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl und Kari Järvinen: ''Auf den Spuren der Präparatepflanzen'', Dornach 2005, 153 S.&lt;/ref&gt; — pojednání, které vede k tomu, aby se postupovalo od nazírání k poznání bytosti.<br /> * «Prohloubené porozumění podstatě biologicko-dynamických preparátů z goetheanistického, christologického a duchovně-vědeckého hlediska» od Erdmutha-M. W. Hoernera.&lt;ref&gt;Erdmuth-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, 512 S.&lt;/ref&gt;<br /> * Praktické zacházení při výrobě a aplikaci biologicko-dynamických preparátů, obsáhlý přehled Waltera Stappunga.&lt;ref&gt;Walter Stappung: ''Die Düngerpräparate Rudolf Steiners, Herstellung und Anwendung'', Rüfenach 2017, 2 Bd. (Bd. 1: 632 S.; Bd. 2: 116 S.).&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Schafgarbenpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kompozice preparátu ze řebříčku ===<br /> <br /> Řebříček charakterizuje Rudolf Steiner jako «naprosto zvláštní zázračné dílo».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 126: «Diese Schafgarbe ist – eigentlich ist es ja jede Pflanze – ein Wunderwerk, aber wenn man wieder eine andere Blume anschaut, dann kommt einem das ganz besonders zu Herzen, was für ein Wunderwerk diese Schafgarbe ist; sie ist ein ganz besonderes Wunderwerk.»&lt;/ref&gt; «Řebříček se v přírodě představuje tak, jako by nějaký tvůrce rostlin měl u řebříčku model, aby byl síru ve správném poměru uveden ke všem ostatním rostlinným látkám.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999, S. 126.&lt;/ref&gt; A dále: «Řebříček rozvíjí svou síru-sílu přednostně v procesu tvorby draslíku. Proto má síru přesně v takovém množství, jaké je nezbytné ke zpracování draslíku.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 129.&lt;/ref&gt; «V řebříčku zpracovává síra obsah draslíku tak, «aby se ve správném vztahu choval v organickém procesu vůči tomu, co tvoří vlastní tělo, bílkovinatou podstatu rostliny.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 126.&lt;/ref&gt; {{SE|362}}<br /> <br /> Síra zprostředkovává duchovně-kosmické pozemským látkám. Ty se uspořádávají podle sil duchovního praobrazce, například řebříčku, a přivádějí jej ke zjevení v podobě nebo gestalt této rostliny. Síru lze v živém označit za nositele tvořivého principu z ducha, který nachází výraz ve formě, v tvarování. Draslík je jako tvůrce solí nositelem látkového principu a je tak reprezentantem Pozemského. V součinnosti obou polárních principů se v rostlině uskutečňuje — v procesu steigerung — tvorba bílkovin. Na každém stupni svého zjevování od semene až po květ je rostlina, a obzvláště řebříček, obrazem této polarity. Ryze věcně nám tato polarita vstoupí před oči, položíme-li semeno do země. V semenu se koncentruje praobraz rostliny. V něm žije Kosmické «jako forma rostliny».&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&lt;/ref&gt; Semeno je obklopeno humem, tím, kdo ve Pozemském tvaruje,&lt;ref&gt;Ebd., Notizblatt Nr. 9 im Anhang, S. 271: «Der Humus gestaltet das Untere durch die Erde.»&lt;/ref&gt; a minerálními složkami půdy — křemenem, vápnem, jílem a ve vodě rozpuštěnými solemi. Obklopuje je tedy pozemská látkovost, která ovšem ztrácí svůj charakter tou měrou, nakolik jsou minerální složky prokrystalované, a tedy ve vodě nerozpustné, jako například křemen. Ve krystalu se zjevuje kosmický praobraz minerálu jako forma. V rozpuštěné látkovosti vládnou fyzicko-pozemské zákony.<br /> <br /> S bobtnáním semene přijímá toto ze půdy vodu a v ní rozpuštěné soli. Kosmická forma rostliny vstupuje do vztahu s pozemskou substancí. Klíček se z tohoto vztahu vyvíjí merkuriálně. Co v semenu žije kosmicky jako forma rostliny, proměňuje se v pozemskou formu smyslově-fyzicky se zjevující rostliny. V okamžiku příjmu pozemské substance, například draslíku, odcizuje se tato již v prvním kroku své fyzicko-pozemské zákonitosti. V silovém poli pozemského-stávání-se formy rostliny a na druhé straně draslíku, jenž se v organickém dění postupně odcizuje své pozemské povaze, se tvoří bílkovina. V prasubstanci veškerého života se prostupují kosmická forma a pozemská substance. V tvorbě bílkovin — například ve vegetačním bodě — tlačí a bují kaliový proces zdola nahoru, a z bílkoviny buduje duch, užívaje síry jako svého zprostředkovatele, gestalt rostliny. V tvorbě rostlinné bílkoviny smíme spatřovat bod obratu, v němž se kosmická forma rostliny vymezuje do pozemské a reprezentant Pozemského, draslík, se přibližuje ke svému kosmickému {{SE|363}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 26, S. 363.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 26: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation der Schafgarbe.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Původní bytosti. Čím více tedy řebříček přivádí ke zjevení svou vnější pozemskou gestalt, tím více se draslík vymaňuje z podmíněnosti svými fyzickými vlastnostmi. Na každém stupni tohoto se proměňujícího vzájemného vztahu formy a substance, pozemského a kosmického stávání se, je bílkovina ve svém látkovém-formovém uspořádání jiná. V mladé rostlině a směrem ke kořeni je více příbuzná draslíku, tedy soli (nitráty, volné aminokyseliny), v dospělé rostlině a směrem ke květu a zralému plodu se strukturuje stále složitěji. Stává se síře, tedy formě příbuznou (obrázek 26, s. 363).<br /> <br /> V květu se zjevuje v pozemské dokonalosti formy to, co v semenu žilo kosmicky jako forma. Vše, co v semenu bylo jako možnost gestalt-stávání se uloženo, vylilo se do této určité formy. Bytost rostliny se nemůže zjevit nad to, co se až ke květu zjevuje v obrazu. Na druhé straně je zemský prvek draslík ve květu nejdále odcizen svému pozemskému charakteru. Ve květu vstupuje do nejjemnější, kosmicky zjemnělé tvorby substance — například v barevném okvětním plátku, v nektaru, v rozvanívajícím se vůni. Jedno, forma, {{SE|364}}<br /> <br /> vstupuje zcela do pozemského zjevení. V její formě poznáváme nezaměnitelně řebříček — v pevnosti jeho stonku, v rozkladu čepele listu v uspořádanou mnohočetnost kopijovitě se větvících peří a v bílých a růžových zářících květních širmech, k nimž se na mírně klenutém lůžku suchomilné, pevné a soustředěné, jednotlivé květy složnokvěté rostliny shromažďují. Druhé, látka, která se v půdě jako draslík jeví s fyzikálně přesně uchopitelnými vlastnostmi, mizí v organickém procesu, vtiskuje mu určité vlastnosti a pak, od listu k listu stoupajíc, ve květu ke kosmu přiblížená, přechází do jakéhosi zárodečného stavu. Pohleďme na květenství řebříčku — spatříme vysokou míru pozemsko-fyzické diferenciace formy a zároveň tuto vůli-prostou, kosmu se otevírající gestu. Především tato jemná, odevzdaná gesta, ale i barva, vůně a chuť mohou sloužit jako náznak toho, že se ve květu substanční proces v éterické zjemněnosti přibližuje kosmickým stavům.<br /> <br /> Tak se ve květu zrcadlí poměr kosmického k pozemskému ve formě a substanci polárně vůči semenu vzcházejícímu v půdě. Rostlina svou bytost odhaluje v tom, že ve květu vstupuje do formy umíraje, a v tom, že zároveň substanční proces jejím bytím prostoupený vstupuje ve květu do jakéhosi kosmického zárodečného stavu. Jakkoli uzavřeně a dokonale se květ jeví, právě tak otevřeně a zárodečně je zároveň ustaven. Tento stav otevírající se odevzdanosti kosmu trvá jen okamžik. Pak nastává jednak zaklíčení, které vede k tvorbě individuálního semene, jednak vadne rostlinná podoba až po květ a propadá humifikaci, tvorbě humusu jako «universálního semene». Jak uchovat tento status nascendi zjevení formy a éterické, v proudění udržované substance ve květu? Jak lze říkajíc mezi tvorbou semene a humusu provést výsledek rostlinné tvorby ve květu přes neúprosný práh přírody dál? Jak lze okamžiku květu propůjčit trvání?<br /> <br /> Lze si představit, že Rudolf Steiner, bádaje v duchu a upíraje zrak na řebříček, stál před takovými otázkami. Odpověď na tyto otázky nemůže poskytnout pouhé nazírání řebříčku. Jde dále ten, kdo sleduje působení řebříčku do živočišného a lidského organismu. Tam se osvědčuje jako významný léčivý prostředek, jenž může napravit «to, co na slabosti {{SE|365}}<br /> <br /> des astralického těla».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 126.&lt;/ref&gt; Kvetní proces řebříčku pokračuje při jeho použití jako léčivého prostředku do vyššího říše teplokrevného živočicha a do říše člověka a rozvíjí tam, za hranicí svého vnějšího pole výskytu, blahodárně hojivý účinek. Na tento vztah řebříčku k něčemu, co jako duševní a duchovní skutečnost leží za prahem jeho zjevení, upozorňuje duchovní badatel. Ale ta otázka, jak uchovat substanciální a formativní proces samotného květu, jím zodpovězena ještě není. Aby tohoto dosáhl, obrací Rudolf Steiner svůj badatelský zrak na říši zvířat, jež ve svém světě orgánů v tělem svázané duševní síle propůjčuje okamžiku trvání. Živočišný organismus uzavírá v sobě niterný svět, který je u kvetoucí rostliny na způsob obrazu obrácen navenek. Ze stupně živočišnosti obrací duchovní badatel zrak na řebříček s otázkou, který orgánový proces může konzervovat to, «co je v řebříčku».&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 128.&lt;/ref&gt; Tuto moc má «proces odehrávající se mezi ledvinou a močovým měchýřem, a tento proces je zase závislý na substanciální povaze měchýře».&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 128.&lt;/ref&gt; Tyto podmínky jsou splněny u měchýře samce — tedy paroží nesoucí — ušlechtilé zvěře. Zpravidla se používá měchýř jelena.<br /> <br /> Tekutinová látková výměna končí v měchýři. Vsává, koncentruje a vylučuje do vnějšího světa to, co ledvina — vnímajíc prosoulazeného tekutinového organismu — propouští z nitra jako nepotřebné. Činnost ledvin a měchýře stojí se svým protipólem, nervově-smyslovou činností obrácenou navenek, v pozoruhodném vztahu. Platí to zejména pro oko a u jelena pro paroží, jež po odumření na několik měsíců až do shozu se stává jakýmsi hmatajícím smyslovým orgánem. Oko se jeví, ve svém stavem téměř výhradně fyzikálními zákony ovládaném, jako kus vnějšího světa, který se «zálivovitě» zanořuje do organismu.&lt;ref&gt;Vgl. Rudolf Steiner: ''Von Seelenrätseln'', GA 21, Kap. «6. Die physischen und die geistigen Abhängigkeiten der Menschen-Wesenheit», Dornach 1983, S. 158: «In die Sinne erstreckt sich die Außenwelt wie in Golfen hinein in das Wesen des Organismus.»&lt;/ref&gt; Paroží vyrůstá jako kost končetiny přes hlavu a doslova odumírá do předmětu vnějšího světa.<br /> <br /> Tak žije ušlechtilá zvěř s vysoko neseným parožím a bdělým pohledem v neustávající tiché nervozitě, vnímajíc své okolí. To {{SE|366}}<br /> <br /> Oko se přitom chová polárně vůči měchýři. Tak jako měchýř zachycuje materiální substanciální proud z nitra prosouleného bytosti a koncentruje jej, tak naopak oko, které zachycuje duchovní obsah vnějšího světa a koncentruje jej do obrazu vnímání. A jako se měchýř vylučováním otevírá vnějšímu světu, tak oko zprostředkovává obrazový obsah, vstupující dovnitř, vnitřní bytosti. Jak silně spolu vnímání a vylučování souvisejí, zakusí každý, kdo nápadně a nanejvýš nevhod vstoupí do kravína. Krávy se na okamžik zpozorní — a už se probouzí látková výměna; začíná to šumět. U ušlechtilé zvěře je tato souvztažnost více polarizována směrem k nervově-smyslové stránce. V tělesně vázané smyslové otevřenosti spoluprožívá kosmické dění svého okolí — a toto dění se vtiskuje do její tělesné organizace. Této přijetosti vděčí měchýř ušlechtilé zvěře za svou zvláštní «substanciální povahu».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 128.&lt;/ref&gt; Co jelen prožívá jako kosmickou přítomnost, vtiskuje substanciální uspořádání tenounké membrány měchýře. Ta je ve svém substanciálním charakteru, určeném kosmickými silami, «téměř obrazem kosmu».&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 129.&lt;/ref&gt; Na druhé straně má měchýř ušlechtilé zvěře tvar téměř dokonalé koule. Jako obalový orgán obepíná vnitřní prostor a svou silovou podobou obalující hülle zachovává nepřetržitý průběh procesů v ní probíhajících. Jako všechny orgány nese měchýř v sobě — ve tvaru i v zachovávající funkci — dědictví dávného makrokosmu. Co dělá měchýř ušlechtilé zvěře ve srovnání například s měchýřem jiných přežvýkavců tak výjimečným a tak vhodným pro preparaci řebříčku, je dvojnost jeho funkce. Ve své substanciální povaze stojí u nosiče paroží ve vztahu k současně působícím kosmickým silám; ve svém tvaru naopak ke konzervujícím silám makrokosmu, působícím z minulosti.<br /> <br /> To, co se v přírodě rozvinulo do dvou zcela oddělených vývojových linií — na jedné straně do procesu síra-draslík, vrcholícího v květu řebříčku, a na druhé straně do procesu měchýř-ledvina, vrcholícího v ušlechtilé zvěři —, jsou evoluční koncové body. Duchovní badatel spatřuje konec vývojové cesty ve tvaru a substanciálním uspořádání a spatřuje stvořitelské síly počátku a jejich další vývoj. Ze souhrnného pohledu na oba světy se otevírá první krok preparace: květy řebříčku jsou, lehce stlačeny, plněny do jelení záštitky tak, aby jimi byla ze všech stran obklopena ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], I, S. 363). {{SE|367}}<br /> <br /> V tom, co se před tím jako květy řebříčku, obráceno ven, v bezvůlné oddanosti otevíralo vůči kosmu, je nyní naplněn vnitřní prostor. V tom, co bylo předtím jako měchýř zcela ve službě vnitřního organismu, ve svém tvaru stvoření dávného, ve své substanci obraz přítomného kosmu, je nyní předmět vnějšího světa. Měchýř je útvar astrálního těla jelena. Jakmile je jelenem odebrán, chybí mu astrální tělo. Na jeho místo nastupují, v expozici preparátu vůči okolí, záření «světového astrálního těla» (kosmu). Tímto prvním krokem preparace se uskutečňuje první obrácení naruby funkce měchýře. Přirozeně je měchýř orgánem metabolického dění; nyní se stává jako předmět v prostoru a čase svou substanciální povahou jakýmsi smyslovým orgánem vůči kosmu. Na druhé straně se dostávají květy, jež se přirozeně bezvůlně otevírají ven, do vnitřní sféry orgánu, který je živočišným organismem tak utvářen, aby svůj obsah pronikával willenhaft zachovávajícími silami.<br /> <br /> Ve druhém kroku preparace se začíná naplňovat to, co bylo prvním obratem naruby v kroku prvním připraveno ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], II, S. 363). Jelení měchýř s obsahem květů je zavěšen «na místě co nejvíce ozářeném sluncem».&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 127.&lt;/ref&gt; Tam je vystaven silám fyzického těla Země v živlech vzduchu a tepla a tomu, co působí jako bytostná skutečnost vertikálně v ose střed Země–Slunce. Smíme předpokládat, že to je nyní jeho substanciální povaha, jíž se mu dostalo z kosmického prožívání jelena, skrze niž se membrána měchýře stává smyslově přijímavou vůči tomu, co ji prostorově obklopuje jako fyzické působení sil. Tato silová signatura prosluněného prostoru ve vzduchu a teple, zprostředkovaná substancí měchýře, se sděluje uzavřené substanci květů. A tvarová hülle měchýře je tím, skrze co je přijaté v květech řebříčku zadrženo a uchováno. V procesech obrácení naruby tohoto prvního a druhého kroku preparace se vtiskuje působení periferie étericky povýšenému působení draslíku v květech řebříčku. To, tak lze věc asi pochopit, udržuje étericky povýšený draslíkový proces v pohybu a přeměňuje jej vyššími silami astrálního v «formativní sílu».<br /> <br /> Ve třetím kroku preparace zahrabáváme kuličky řebříčku «ne příliš hluboko do země»,&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 127.&lt;/ref&gt; takže jsou tam vystaveny silám fyzického {{SE|368}}<br /> <br /> těla Země v živlech kapalného a pevného a tomu, co v vertikálním směru bytostně působí ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], III, S. 363). Opět je to substanciální povaha měchýře, která hmotě řebříčku smyslově zprostředkovává, co ve tmě, v zemi a vodě fyzicky žije v prostoru, a tvarová hülle, která to trvale vtiskuje do zárodečného substančního stavu květů.<br /> <br /> Ve druhém a třetím kroku preparace je hmota květů řebříčku vystavena silám fyzického těla Země. To má svůj základ ve čtyřech živlech, které se v přírodě různě mísí a opět rozdělují, ve velkém však vystupují odděleně: vzduch a teplo nad zemí, kapalné a pevné pod zemí. V obou prostorových kvalitách «nahoře» a «dole», světla a tmy, se kuličky řebříčku ponořují jako semenné zárodky. V nich se tyto prostorové kvality «pozemského» uchovávají. «Horní», uchovávajíc se, prostupuje «dolní» a naopak. Jakoby kondenzována v jediném bodě, zrušuje se světová polarita výšin a hlubin, souřadnost v prostoru i zpředmětnění fyzického těla Země.<br /> <br /> Druhý krok preparace byl dosud uvažován jen pod fyzicko-prostorovým aspektem. Přistupuje k tomu aspekt časový. Kuličky řebříčku prodlévají, zavěšeny nad zemí a tam vystaveny silám tepla a vzduchu a světlu Slunce, od jara přes léto až do podzimu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], II, S. 363). V této době, zejména v létě, jsou vzduch a teplo a vlhkostní hülle Země prostoupeny éterickými a astrálními silami, které přímo ze Slunce a z planetárního obkruhu, zvláště podsluneční planet, vyzařují dovnitř. Co v těchto silách duchovně žije, nechává rostliny růst; utvářejí se ve svém nevyčerpatelném bohatství forem. Toto kräftewirken, působící jakoby horizontálně v teple, vzduchu a vlhkosti, přijímá hmota květů uvnitř obalu. Opět to bude substanciální povaha měchýře, která zprostředkovává, co žije v posloupnosti času, a organická forma měchýře, která uchovává otisk každého okamžiku.<br /> <br /> Ve třetím kroku preparace prodlévají kuličky řebříčku od podzimu přes zimu až do jara v zemi ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], III, S. 363). Tam je promoklá země prostoupena éterickými a astrálními silami, které nepřímo ze Slunce a z planetárního obkruhu, zvláště obkruhu nadslunečních planet, působí na růst rostlin. Co v těchto silách duchovně žije, vstupuje do vztahu k {{SE|369}}<br /> <br /> zástupcům minerálně-krystalické přírody Země, ke křemenu (pazourku), vápnu a jílové substanci. Jako nepřímé působení je zprostředkováno v «kosmické vzestupné proudění»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&lt;/ref&gt; tónem rostlinného světa a v něm se utváří například v barvách listů a květů a v jemnějším substanciování zrajících plodů. Ponořeny do tohoto působení sil, odpočívají kuličky řebříčku v zemi po celé zimní pololetí. Opět to bude substance obalového orgánu, která v jakési smyslové činnosti zprostředkovává to, co v čase postupuje, zárodečné podstatě květní hmoty, a forma bude to, co to v tomto zárodečném uchovává.<br /> <br /> Ve druhém a třetím kroku preparace je hmota řebříčku vložena ve svislém prostorovém vztahu do fyzického těla Země a vodorovně, ve vztahu k plynutí časů, k rytmické opakující se střídání vzniku a zániku, do éteru a astrálního těla Země. Tato se rozrůzňují v mnohost bytostí, které působí jevy v průběhu roku a rytmické střídání ročních období. Polárně stojí proti sobě zima a léto a přechody jaro a podzim. Pro jedno místo na Zemi nemůže být zároveň zima i léto. Střídají se v proudu času. Tím, že byly kuličky řebříčku vystaveny procesům letního pololetí ve vzduchu a teple a poté procesům zimního pololetí ve vodě a zemi, získala zárodečná podstata květní substance, zprostředkovaná a uchovaná jelenicovým měchýřem, otisk celého ročního průběhu. V obsahu květů prostupují se v současnosti všechny kvality časového posloupnosti v ročním průběhu. Letní pololetí, uchovávajíc se, prostupuje zimní pololetí a naopak. V takto preparovaném řebříčku kondenzuje se periferní působení celého ročního průběhu v bod v současnosti a tím v potenci nových vývojových možností.<br /> <br /> V dalším průběhu preparace řebříčku je substanciální proud, který v květu končí ve stavu zárodečného, veden přes práh vázanosti v prostoru a čase. Co se v květu řebříčku na okamžik vyjadřovalo v bezvolné gestuře jako pouhá potence, to se ve překročení tohoto prahu otevírá vyšší přírodě sil. Substanciálně zárodečné nepadá zpět do přirozeného dění tvorby semen a humusu, nýbrž vyklíčí, oplodněno silami fyzického, éteru a astrálního těla Země.<br /> <br /> Pohleďme v souhrnu na trojkrok preparace řebříčku z hlediska člověka, který ji vykonává. V řebříčku, právě tak jako v měchýři ušlechtilé zvěře, přichází makrokosmický vývoj ke svému konci. Tam vládne dovršení, tam to nejde dál. Duch člověka však dokáže v erkraftování své poznávací schopnosti proniknout do duchovních základů bytí a dění. Ty jsou přítomnostnímu vědomí zpřístupněny v výsledcích antroposofického duchovního výzkumu. Takovéto výsledky leží v Zemědělském kurzu Rudolfa Steinera a vedou k tomu, aby se v prvním kroku preparace sjednotilo to, co je v přírodě rozděleno, avšak co je původem přece jen k sobě vztažené. Tak se ve vnějším substančním dění z ducha člověka ve třech krocích preparace uskutečňuje jakýsi trojnásobný přechod přes práh. Kdekoli příroda v postupu preparace, v dovršení sama sebe, narazí na práh, můžeme ji z vhledů duchovního bádání tvůrčím způsobem přes něj provést. {{SE|370}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufen_der_Wirksamkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Stupně účinnosti ====<br /> <br /> Hotový preparát je, měřeno vůči množství přirozených hnojiv statku, zdánlivě zanedbatelné množství. V něm uspořádání látky není dílo, nýbrž zárodek. Navenek se jeví příbuzný humusu, a přece je mu v bytosti a účinnosti přesně protikladný. Humus «vytváří bezsvetlé působení».&lt;ref&gt;Ebd., S. 59.&lt;/ref&gt; «Tvaruje spodní sféru skrze zemi».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Notizblatt Nr. 9 im Anhang, S. 271: «Der Humus gestaltet das Untere durch die Erde.»&lt;/ref&gt; Smysl preparátu z řebříčku, jakož i v pozměněné podobě ostatních kompostových preparátů, spočívá však právě v tom, aby organickým hnojivům statku propadajícím se rozkladu zprostředkoval «působení plné světla», aby přirozeným hnojivům přenesl schopnost stát se přístupnými pro praobrazce kosmu, jež přebývají mimo prostor a čas.<br /> <br /> Bytost a význam preparátu z řebříčku stojí ve vztahu k bytosti a významu draslíku v přírodním hospodářství. Ve své fyzické přirozenosti se draslík projevuje ve svých determinovaných vlastnostech. S těmi počítá chemik jako s jediné reálným. V životním procesu rostliny, a archetypicky v řebříčku, odcizuje se {{SE|371}}<br /> <br /> se draslík této ve výsledek ztuhlé určenosti a je prostřednictvím zvláštního obsahu síry v řebříčku v procesu kvetení o první stupeň přiblížen svému kosmickému původnímu bytí. Lze to nazvat stupněm «bytostné účinnosti»,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Leitsätze'', GA 26, «Menschheitszukunft und Michaeltätigkeit», Dornach 1998, S. 94f.&lt;/ref&gt; stupněm účinného živého. V poli napětí se sírou rozvíjí draslík v živém svou bytostnou účinnost, která z pozemského pólu vede do tvorby bílkovin v oblasti listu. V květu ustupuje tvorba bílkovin téměř docela. Pokračuje se dál do tvorby semen. Tak je v květu draslíkový proces jaksi propuštěn ze své bytostné účinnosti v živém. Zjemňuje se do stavu zárodečného, do toho, co lze v obrazu pocítit jako bezvůlí otevírající se gesto květu. Tento stav trvá okamžik, a již propadá zárodečné tohoto substančního procesu s odumíráním rostliny mineralizaci, zpět do stavu určenosti fyzických vlastností. V okamžiku kvetení však nastupuje preparace. Prostřednictvím obalení střívkem ušlechtilé zvěře a dalších kroků preparace je draslík, jenž v květu dosáhl nejvyšší stupeň své proměny v živé, odloučen od rostliny-nosiče, udržován v bytostné účinnosti. To naznačuje, že draslík je nyní v proudu svého oživování přístupný vyšší sféře, sféře zjevování svého bytí. Tím je pozemská látka draslík pozdvižena nejen do sféry života, nýbrž do sféry života nesoucího vnímání. Stává se nositelem životem prostoupeného niterností.<br /> <br /> Toto oživování a astralizace látky se uskutečňuje i v živočichu prostřednictvím jeho duševního čili astrálního bytí. To se projevuje v mimořádné hnojivé síle výměšků přežvýkavců, v prvé řadě skotu.<br /> <br /> Výmluvným příkladem je tu kravský hnůj. V člověku se látka zduchovňuje nad zmíněné stupně, pod vládou Já, a stává se jeho nositelem. Mimořádné na preparaci je, že se tu látky uvádějí do uspořádání, skrze něž mohou být v půdě, mimo uzavřený tělesný organismus člověka a živočicha, nositeli kosmického života a kosmické astrality.<br /> <br /> Hotový preparát z řebříčku, výtvor z ducha člověka, reprezentuje třetí stupeň hnojení. Rozvíjí svůj účinek tím, že je v homeopaticky malých množstvích přidáván k tomu, {{SE|372}}<br /> <br /> co v zemědělském provozu v průběhu roku z rostlinné a živočišné světy přináší organické hmoty. Plně rozvinout svůj účinek může v kompostu a ve hnojišti. V pravý čas přicházejí tato hnojiva na půdu. Půda však není než tenounká pokožka. Tvoří jako «bránica»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 44.&lt;/ref&gt; střed mezi «Nahoře» a «Dole», mezi výšinami a hlubinami, světlem a temnotou. Zapracujeme-li hnojivo do tohoto pokožkovitého «středu», je jím toto nové uspořádání látek oplodněno — a to jako esence souzvuku minerální, rostlinné a živočišné přírody, rytmů slunečního roku a duchovně tvůrčí síly člověka. Toto hnojivo zušlechťuje a povznáší působnosti tří přírodních říší: krystalické smyslové přírody Země, rostlinného kompostu a živočišného hnoje. Nevyrovnává jen to, co bylo půdě drancováním odňato, nýbrž dává Zemi, tomuto «Dílu», schopnost, aby to, co je bez života, se oživovalo, aby to, co je oživené, stávalo se nositelem vnímání a aby se toto individualizovalo skrze ducha, jenž na nás vyzařuje z budoucnosti.<br /> <br /> Smysl třetí stupně hnojení lze spatřovat v tom, že tam, kde se takto pracuje, vedeme přírodní bytí v daleké perspektivě do budoucnosti, přes práh prostoru a času, a znovu je napojujeme na pokračující vývoj duchovní duše člověka a s ní i vesmíru.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Kamillenpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Složení heřmánkového preparátu ===<br /> <br /> Postup preparace sleduje stejné kroky jako u řebříčkového preparátu, avšak s jednou nejistotou: v textu kurzu druhý krok — zavěšení naplněných hovězích střev — není zmíněn; v poznámkách ke kurzu se však v tomto ohledu nachází příslušná narážka. Na tuto problematiku bude poukázáno později.<br /> <br /> Svým zjevným obrazem je heřmánek (*Matricaria recutita* resp. *Chamomilla officinalis*) řebříčku polárně protikladný, ačkoliv mu jako hvězdnicovitá rostlina (složnokvěté) je velmi blízce příbuzná. Naproti tomu vykazuje příbuzenskou blízkost ve funkčním poli napětí polarity kořene a květu. Jeho blízkost a zároveň vzdálenost zakládá jeho {{SE|373}} postavení jako druhého v řadě hnojivých preparátů.<br /> <br /> Duchovní bádání učí, že heřmánkový preparát má schopnost «způsobit, aby byl hnůj schopný přijmout do sebe tolik života, a tento život přenést na půdu», že hnůj se dostane do stavu, kdy «ještě více sváže látky nutné pro růst rostlin, vedle draslíku také vápník, vápenné sloučeniny». U řebříčku máme co do činění především s draselným účinkem. «Chceme-li zachytit i vápenaté účinky, potřebujeme opět rostlinu, […] která […] v homeopatické dávce rozložena obsahuje síru, a ze síry přitahovat ostatní pro rostlinu nutné látky.» «Heřmánek zpracovává [vedle draslíku; pozn. autora] k tomu vápník.» Přispívá k tomu, «vyloučit z rostliny škodlivé oplodňovací účinky, udržet rostlinu zdravou».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 129.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tyto pokyny Rudolfa Steinera osvětlují zároveň tak charakteristický zjevný obraz heřmánku ve srovnání s řebříčkem. Řebříček je díky své sírové aktivitě v oblasti tepla a vzduchu ve vzájemném působení s půdní solí-draslíkem, v postupujícím zušlechťování draselného procesu od kořene vzhůru přes stonek, listovou posloupnost až ke květu — celý vyjádřením ovládání zemitého a vodnatého. Vše na něm ukazuje tendenci k přísné formě a zdrženlivosti životních procesů, jako například silná sukulence jemně členěného a zároveň hustého listového zpeřování a trubkovité květy skryté jako za zdmi obalových kalichů. Naproti tomu heřmánek se jeví jako vyzdvižený z pozemského. Jeho vztah k draslíku se projevuje ještě v lehké sukulenci listů.&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl und Kari Järvinen: *Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen*, Dornach 2005, 154 S.&lt;/ref&gt; Jeho sírová aktivita se zdá však soustředit především na zpracování a sublimaci pozemské látky vápníku. Vše v něm směřuje k volné, silné členitosti jeho vegetativních orgánů. Od výrazného kůlového kořene, jenž se nahoru lehce řepovitě rozšiřuje, vyzařují zčásti horizontálně v husté posloupnosti postranní kořeny do šířky a hloubky. Primární výhonek se vztyčuje vertikálně do výšky, avšak záhy se dělí u základny na počet postranních větví, které se málo větví a vyzařují do šířky a výšky a celkově mají tendenci dávat rostlině jakýsi kulovitý tvar. Listy se člení do volného, málo uspořádaného zpeřování; lístky peříčka jsou {{SE|374}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 27, S. 374.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 27: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation der Kamille.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> úzké, vláknovité útvary, které se samy jen málo větví (obrázek 27). Tyto gesty paprsčitosti a zaoblování poukazují na znaky, jež jsou charakteristické pro bohatství forem výskytu minerálního vápence (CaCo3), jako například paprsčitost aragonitu nebo kulovité, resp. zaoblené formy krystalických vápenců, sprašových loulek, stalaktitů a stalagmitů atd.<br /> <br /> Výhonková podoba heřmánku navozuje dojem paprsčitého dělení a rozpouštění ve světle, teple a vzduchu. Že se zcela nerozpustí, o to se starají terminální květy, v nichž se formotvorná gesta celé rostliny ještě jednou na vyšším stupni opakuje a obrací dovnitř. Stonek se zdržuje a rozšiřuje v květní lůžko, na němž nenápadně vyrůstají trubkovité květy, na okraji ohraničené bílými jazykovitými květy. Při rozkvétání se květní lůžko klene do zaoblené kužele a zazáří v teplé zlatožluté barvě trubkovitých květů. Pod vyklenutím květního lůžka vzniká vzduchuplný dutý prostor — neomylné znamení, že jde o pravý heřmánek. Zvláštní příznak pohyblivosti heřmánku {{SE|375}}<br /> <br /> na rozdíl od řebříčku je zvedání bílých okrajových květů za úsvitu a jejich večerní snižování.<br /> <br /> &lt;div class=&quot;mw-translate-fuzzy&quot;&gt;<br /> V květech, jež kulovitou podobu volně rostoucího heřmánku obestírají a uzavírají, se jeho prosvětlené, prohřáté a provzdušněné bytí ještě jednou na vyšším stupni zjevuje. Sírový proces prostupuje celou rostlinu, v porovnání s řebříčkem, jiným způsobem — až dolů do kořene. A místo aby jako on udržoval draslík živě v zemitě-vodnatém, éterizuje heřmánek vzestupně proudící draslík-vápník v oblasti působení tepla a vzduchu, vrcholíce v květu, jenž vylučuje intenzivní vůni. Co v květu procesem přichází ke konci, tvoří v preparaci heřmánku začátek pro nové. Toto vyvracení je nastoleno nacpáním sebraných kamilkových květů do živočišné tvarové hüllenbory, do kousku tenkého střeva krávy, obrázek 27). Tenké střevo (Infestum tenue) navazuje na dvanácterník (Duodenum) přicházející od žaludku, přechází v kyčelník (Ilium), který ústí do slepého střeva (Caecum). Dlouhý mezičlánek tvoří lačník (Jejunum), jenž girlandovitě nebo věncovitě obklopuje spirálovitě uspořádanou desku tračníku (Colon). Ta tvoří středový díl tlustého střeva mezi slepým (Caecum) a konečníkem (Rectum). Pro preparaci přichází v úvahu lačník. V něm probíhá, nastoleno sekrety ústícími do dvanácterníku (játra, žluč, slinivka), a střevními vlastními žlázami, hlavní trávicí dění. Střevní stěna lačníku je mnohonásobně zvětšena hustě za sebou jdoucími střevními klky. Chráněny mohutnou sliznicí (Mucosa), dosahují v klcích krevní a lymfatické cévy hluboko do střevního kanálu. V něm probíhá skrze žlázové sekrety a bakteriální rozklad téměř úplná mineralizace přijatých potravin. Je to intenzivní látkovýměnné dění, provázené rytmickými pohyby ochabování a znovuvzpřimování střevních klků, jakož i peristaltiky střevních stěn skrze svalovou vrstvu, která je zase skrze pevně nervovou tkání prostoupenou, téměř průhlednou blánu — serózu — ohraničena vůči nitru břišní dutiny. Toto členění do tří blan a trojzvuk jejich funkcí vykazuje i jelení měchýř. A přece stojí oba orgánové systémy vůči sobě polárně. Měchýř centruje a skladuje tekutinu vyloučenou ledvinami {{SE|376}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> a vypouští ji do vnějšího světa; tenké střevo naproti tomu pohybuje pevně-tekutým z venku přijatou potravou, rozkládá ji, třídí ji při průchodu střevní stěnou a propouští vytříbené do vnitřního světa těla. Měchýř a ledviny jsou orgány astrálního těla v tekutém organismu; měchýř vylučuje to, co ledvina přetřídila jako nepotřebné, z nitra těla ven. Tenké střevo je orgán, který z pevného v potravě vyfiltruje to použitelné a zabuduje to do těla. Hluboko v podvědomí je u člověka na tomto ději zapojena Já-organizace. Ta zasahuje hluboko do trávicího dění a stará se o zničení cizí látkovosti až dolů na úroveň fyzicko-anorganického.<br /> <br /> První preparační krok je krokem vyvracení a emancipace od přirozeného průběhu. Otázka zní: Jak lze draselno-vápníkový proces, který byl v růstu heřmánku udržován v proudu a v květu dosáhl nejvyšší stupně éterické tvárnosti, povznést přes odumření květu z omezení prostoročasového ven, aby to, co je v květu zárodečně přítomno, mohlo být udržováno v proudu na vyšší rovině? Tento úkol plní tenké, respektive lačné střevo krávy. Obstaráme si takové střevo ideálně od krávy, která po celý svůj život prováděla ve svém trávicím systému na hofeigenen pícninách «kosmicko-kvalitativní analýzu». Tenké střevo nakrájíme na přibližně 25 až 50 cm dlouhé úseky, na jednom konci je zaváže a pomocí trychtýře nacpeme kamilkové květní úbory do střevního obalu, na otvoru to zaváže, a tak dostaneme napěchované, statné klobásky ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#374|Abbildung 27]], S. 374).<br /> <br /> Co dříve jako kamilkový květ bylo nakloněno šířavám kosmu, Slunci, naplňuje nyní hustě stěsnaně vnitřní prostor tenkého, neboli lačného střeva krávy. Toto vyvracení z vnějšku dovnitř platí i pro novou funkci tenkého střeva samého. Má nyní obsah, který již nestráví, enzymaticky nerozloží a nepohne, nýbrž naopak zachovává v jeho konzistenci a zpřístupňuje ho silám, které přicházejí z planetárního obkruhu skrze sluneční světlo. Obvyklá funkce střeva a střevní stěny spočívá v tom, zprostředkovat zpracovaný střevní obsah ze zemské potravy — fyzicky přes lymfatické a krevní dráhy a duchovně přes nervově-smyslovou kůži serózy — vnitřnímu tělu krávy. Polárně k tomu je nyní vnější kůže střeva (*Serosa*) obrácena k silám kosmu a země. Uvolněna od kravského organismu zprostředkovává pocitově prostoupená substance střevní kůže {{SE|377}}<br /> <br /> kamilkovým květům síly země a Slunce. Otázka zní: Nejsou to právě tyto síly, které udržují étericky nasycený draslík a vápník květů v proudu přes přirozenou zákonitou práh? Neboť na tom přece nakonec záleží u všech hnojivých preparátů! Prvním preparačním krokem vyvracení polárních procesů se uskutečňuje steigerung, která, jak se to dá rozumět, má potenci otevřít «dílo» vzniklého nové vývojové rovině wirksamkeit. Tato potence se nakonec realizuje v druhém, a především ve třetím kroku vyvracení a emancipace ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#374|Obrázek 27]], s. 374).<br /> <br /> Co se týče druhého kroku, vzniká na začátku zmíněná nejistota ohledně údaje Rudolfa Steinera v Zemědělském kurzu a ohledně poznámek, které si pořídil v přípravě na něj. Tyto jsou otištěny jako příloha v Zemědělském kurzu. Na listu 30 těchto poznámek se nachází poznámka: «Střeva – pověsit». O tom v pátém přednášce kurzu, tedy ve veřejném představení tohoto stavu věcí, není řeč. Naopak je výrazně zdůrazněn třetí krok, expozice v zemi vůči zimním silám: jako «přírodní působení […] nechat tam působit co nejpůdě příbuzné živé». Je dále také přesněji popsána povaha místa, kde má být heřmánkový preparát zakopán: «Tyto vzácné […] klobásky vystavovat po celou zimu v ne příliš velké hloubce co nejhumusnější zemi a vybírat si také taková místa […], kde sníh leží delší dobu, a kde sníh dobře osvětluje Slunce, aby tam co nejvíce působily kosmicko-astrální vlivy.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 130.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tomuto, ve srovnání se řebříčkem, třetímu kroku preparace přísluší zjevně vlastní, rozhodující význam. Druhý krok expozice vůči záření kosmu přes vzduch a teplo zůstává nezmíněn. Nověji se, analogicky k preparaci řebříčku, stále více praktikuje pověšení střev přes léto. Květní úbory koncem května až do června rozkvétající heřmánku se sbírají, lehce nasuší, nacpou do střev a ještě před Janem Křtitelem, respektive letním slunovratem, vystaví letním silám vzduchu a tepla.&lt;ref&gt;Matthias König, mündliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Hledáme-li, jak v duchu samotného Zemědělského kurzu správně zvážit různě znějící výpovědi o letním a zimním působení v případě heřmánku, může pomoci následující úvaha: Jak ukazuje způsob zacházení s dalšími preparátovými rostlinami, je tento způsob přizpůsoben jejich charakteristické vlastní povaze nakládání s kosmickými silami a pozemskými látkami. Jak bylo popsáno, je růst heřmánku výrazem panování intenzivní astrality v světle, teple a vzduchu. Ta se znovu stupňuje v květu a projevuje se ve vzduchem naplněném dutém prostoru pod klenutým lůžkem květním — tento dutý prostor lze zároveň bez rozporu chápat jako výraz tvorby vlastního, dosud bytostí nenaplněného, vnitřního (duševního) prostoru —, v pohybovém rytmu jazykovitých kvítků, ve vřelé, vzdušné vůni a v jejich vysoké léčivé účinnosti. To vše nasvědčuje tomu, že heřmánek je již ve svém růstovém dění vystaven tak silnému letně-kosmickému astrálnímu působení, že druhý krok preparace se jeví jako nadbytečný; heřmánek jej takříkajíc předjímá. Nicméně pověšení střev přes léto mu jistě neuškodí. {{SE|378}}<br /> <br /> Po přezimování v zemi — nutná je ochrana před liškami a psy — následuje jako další krok preparace a emancipace vykopání na jaře kolem Velikonoc. Vznikla nová látka s novými vlastnostmi, která díky své astrální formativní síle «je odolnější vůči dusíku než jiná hnojiva, ale navíc má tu zvláštnost, že oživuje půdu tak, že může působit mimořádně povzbudivě na růst rostlin. A zejména se vypěstují zdravější rostliny.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 130.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> «Osvěžující a oživující sílu» heřmánkového preparátu smíme připsat éterizovanému draslíku, léčivou sílu éterizovanému vápníku. Tento se stává přijímavým pro uspořádávající astrální síly vyzařující z nadsmyslové bytosti heřmánku. Ve «svazování» těchto pozemských látek, draslíku a vápníku, nabývá éterické čili životní tělo rostlin větší formativní síly; může tak «vyloučit škodlivé fruktifikační účinky».&lt;ref&gt;Ebd., S. 129.&lt;/ref&gt; «Fruktifikaci» lze zde chápat jako správný proces na nesprávném místě: V půdě fruktifikují bakterie, houby atd. a starají se o rozkladné procesy až po mineralizaci, pak ale také ve spojení s půdními živočichy o přeměnu a {{SE|379}}<br /> <br /> Stavěcí procesy. Tam, v půdě, je to správné místo — nesprávné tehdy, když toto dění začíná bujeti o patro výše, ve stonku nad zemí, například v podobě viroz nebo bakteriálních a houbových onemocnění. Tomuto ničivému vzestupnému působení zemitého půdního živlu do oblasti stonků a listů brání organické hnojivo ošetřené heřmánkovým preparátem.<br /> <br /> Stejně jako ostatní hnojivé preparáty se heřmánkový preparát uchovává v rovnoměrně temperované, spíše zatemnělé místnosti v hliněných nádobách, které jsou ze všech stran obklopeny rašelinou. Rašelina izoluje proti vyzařování. Aplikace se provádí v dávkách v řádu trojprstové špetky, dva až tři gramy na 2 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; v zahradnickém provozu, v zemědělském na 10 až 12 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; hnoje nebo kompostního materiálu, tedy podle velikosti hromady. Osobní vztah, který člověk buduje v práci s hnojem, určuje správnou míru.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Brennnesselpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kompozice kopřivového preparátu ===<br /> <br /> Jako třetí v trojici spolu se řebříčkem a heřmánkem vykazuje kopřiva ve svém výrazném zjevu k oběma sotva příbuzenské rysy, zato v způsobu, jakým nakládá s draslíkem, vápníkem a navíc se železem. Sírový proces mocně proniká celou rostlinou shora dolů. Zprostředkovává kopřivě schopnost vyzdvihovat jmenované látky z jejich zemitě-anorganické povahy a vtělovat je do svých životních procesů. Rudolf Steiner ji označuje jako «die größte Wohltäterin des Pflanzenwachstums […] Die Brennnessel ist wirklich ein Allerweltskerl, die kann ungeheuer viel […] außerdem, dass die Brennnessel Kali und Kalzium in ihren Strahlungen und Strömungen fortführt, außerdem hat die Brennnessel noch eine Art Eisenstrahlungen, die fast so günstig sind dem Laufe der Natur wie unsere eigenen Eisenstrahlungen im Blute. Die Brennnessel verdient es eigentlich durch ihre Güte gar nicht, dass sie da draußen oftmals so verachtet in der Natur wächst. Sie müsste eigentlich dem Menschen ums Herz herum wachsen, denn sie ist wirklich in der Natur draußen in ihrer großartigen Innenwirkung, ihrer inneren Organisation eigentlich ähnlich demjenigen, was das Herz im menschlichen Organismus ist» («největší dobrodinitelka růstu rostlin […] Kopřiva je skutečně všeuměl, dokáže nesmírně mnoho […] kromě toho, že kopřiva odvádí draslík a vápník ve svých záření a proudech, má kopřiva ještě jakési železné záření, které je přírodnímu dění téměř tak příznivé jako naše vlastní železné záření v krvi. Kopřiva si svou dobrotivostí vlastně vůbec nezaslouží, že venku v přírodě roste tak často opovrhována. Měla by vlastně růst člověku kolem srdce, neboť je skutečně venku v přírodě svým velkým vnitřním působením, svou vnitřní organizací vlastně podobna tomu, čím je srdce v lidském organismu»)&lt;ref&gt;Ebd., S. 131.&lt;/ref&gt; ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#383|Obrázek 28]], s. 383). {{SE|380}}<br /> <br /> Celý růst kopřivy, její sklon pokorně růst všude tam, kde lidskou rukou přišlo něco do nepořádku – například na místech, kde vládne hniloba nebo kde leží hromady sutin, či na zanedbávaných pastvinách a tam, kde staré stroje rezaví v křoví, anebo na půdách s povrchově blízkou, železitou podzemní vodou, a dále tam, kde jsou v krajině vytvořena přechodová pásma, jako u mezí, břehů vodních toků, okrajů remízků a lesů. To vše, jakož i intenzivní zeleň listů – jde tu o působení dusíku, především však železa, bez nějž by se nemohl tvořit hořečnatý chlorofyl – a stejně tak přísný řád jejího bojovného, vzpřímeného zjevu svědčí o tom, že ovládá železný proces, výraz zvýšené síly Já. Kde roste, tam vytváří díky svému «velkému vnitřnímu působení» řád uprostřed mezi «Nahoře a Dole». Nastoluje harmonický vyrovnání jednostranných půdních procesů za vzniku mimořádně stabilního, drobtovitého mullového humusu.<br /> <br /> Nápadné je, že kopřivě chybí ostré zdůraznění polarity kořene a květu, příznačné pro složnokvěté řebříček a heřmánek – kopřiva náleží řádu ''Urticales''. Se svými nenápadnými květenstvími se zanořuje do listového patra horní třetiny stonku. Květy vyrůstají z paždí listů přísně křížovitě vstřícně a patrově nad sebou uspořádaných listů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#383|Obrázek 28]], s. 383). Prašníkové rostliny mají spíše podlouhlou čepel listu a zaoblené zoubkování listového okraje, kdežto plodonosné rostliny mají naproti tomu spíše přihrblou srdčitou čepel listu a ostře zašpičatělé zoubkování. Metamorfóza listů se naznačuje jen slabě: již v nejspodnějším listě se odhaluje typus rostliny s výrazným, ještě poněkud kulatým zoubkováním a porostem žahavých chloupků; ba již děložní listy takové nesou. Směrem vzhůru k prostřední části výhonku se čepel listu rozšiřuje do výrazné srdčitosti a ke špičce stonku se opět zužuje do jemně a ostře zoubkatých, kopinatých forem.<br /> <br /> To, co je korunujícím vrcholem kvetoucích rostlin, jejich zjevení podstaty v květu, ustupuje zcela do pozadí. Květy nenají okvětní lístky. Nažloutle zelené prašníkové květy vyrůstají v delší laty a visí uvnitř horního listového patra dolů; pestíkové květy jsou bělavo-zelené a drží se hustěji sdruženy v blízkosti stonku. {{SE|381}}<br /> <br /> Veškeré listové patro, čtyřhranný, uvnitř dutý stonek i květ jsou porostlé žahavými chloupky. Jsou to jednobunkové výrůstky epidermis, u báze zpevněné vápencovými usazeninami. Na vrcholku nesou zkřemenělou hlavičku, která se při dotyku odlomí. Žahavý chloupek píchá jako injekční jehla do kůže a uvolňuje jedovatou buněčnou šťávu způsobující pálení – ''urtizin''. Ten obsahuje mimo jiné látky (''histamin'', ''serotonin'', ''acetylcholin''), které se jinak vyskytují pouze u člověka a zvířete.&lt;ref&gt;Erdmut-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, S. 320.&lt;/ref&gt; V žahavých chloupkách odumírá do formy směrem k periferii rostliny fyziologický proces, jak je to ostatně charakteristické právě pro květ. Lze proto s plným právem říci: Nejenže jsou květy kopřivy staženy dolů do listového patra, nýbrž celý nadzemní výhonek je žahavými chloupky od nejranějšího mládí oděn jakousi podobou procesu kvetení.<br /> <br /> Kopřivy vyrůstají prostřednictvím stonkových výběžků (''rhizomů'') v kolonie dosahující výšky jednoho až dvou metrů. Výběžkové výhony jsou nažloutlé barvy, probíhají mělce pod, řidčeji nad zemí a vysílají ze svých uzlů tuhé, rovněž nažloutlé kořenové provazce do hloubky, z nichž pak bělavé jemné kořínky, bohatě větvené, prostupují svrchní půdou. Z uzlů ''rhizomu'' vyrůstají vzhůru vždy dvě rostlinky. Stoupají s rozhodnou vzpřímecí silou a přísně harmonickým, geometrickým řádem do výšky. Ostrovně se výhonky shromažďují a ohraničují se navenek do bojovného obalu, který v silně stínícím listovém patru uzavírá vnitřní prostor. Kopřivě je vlastní «vnitřní působení», jež se soustřeďuje v tomto vnitřním prostoru, pokračuje do kořenového prostoru a takto harmonizuje neuspořádaný život půdy a přeměňuje ji v plodný trvalý humus.<br /> <br /> V kopřivě se odehrává ten div, že v sobě samé stupňuje polaritu kořene a květu k vyšší jednotě. Sírový proces shora dolů a sal-látkový proces zdola nahoru zůstávají ve vyšší míře v pohybu; oba se vzájemně prostupují ve stupňování merkuriálně v listu. Tento děj je na vyšší vývojové úrovni srovnatelný s krevním oběhem. V jeho středu, v srdci, jež je zároveň středem mezi Nahoře a Dole, se potkává žilní a tepenný krevní proud. Potkávají se minulost a budoucnost v přítomném: Krev, která na periferii jednak vydává síly do fyzické činnosti těla, jednak se však obtěžkává proudem {{SE|382}}<br /> <br /> prožitků vykonaných činů, přichází jako žilní krevní proud do středu. Tam se odehrává syntéza, srdeční cítění vystupující z podvědomí až do vědomí. Žilní krev se v srdci – prostřednictvím plicního dýchání – proměňuje a obnovuje v tepenný krevní proud, který vytékající impulsuje k nové činnosti. Tak i kopřiva na úrovni rostlinného: «Kvete» ze svého středu, z listu, až k periferii celé rostliny. Zemitě vázané látky, draslík, vápník a železo, zakoušejí své «pozdvihující pročišťování», své éterizování, ne teprve v konečném stavu rozkvétání, onoho odumírání do formy, nýbrž astrální síly působí skrze síru takovým způsobem, že vtiskují proces kvetení celému dění růstu a udržují jej v pohybu. Tím kopřiva naplňuje «své velké vnitřní působení», jež ji činí «podobnou tomu, čím je srdce v lidském organismu».&lt;ref&gt;Ebd., S. 131–132.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V tom tkví pravděpodobně důvod, proč Rudolf Steiner pro kopřivu nejmenuje žádný zvířecí orgán, jímž by bylo zajištěno udržování éterického v pohybu přes květ. Orgán, který by v úvahu připadal, by bylo srdce. Srdce však není kožním orgánem, nýbrž svalovým, vlastní aktivitou nadaným orgánem. V něm se ve rytmu srdečního tepu sjednocují látkoměnný a smyslový proces; stávají se jedním. Srdce ztělesňuje syntézu z polarity obou procesů. Je zároveň činným nitrem a orgánovou obálkou. Kopřiva plní podobnou funkci na úrovni pouhé oživené přírody. Její skrz naskrz astralitou prostoupené tělo formativních sil ji uschopňuje přeměňovat silovou přirozenost zemitě-pevných látek – draslíku, vápníku a železa – uvězněnou v erdig-pevném v léčivá záření uspořádávající živé.<br /> <br /> Pokud jde o preparaci, jde o otázku: Jak lze tuto jedinečnou schopnost stupňovat v silový hnůj, který propůjčí půdě a pěstovaným rostlinám schopnost vlastní kopřivě? Jak mohou organická hnojiva statku přídavkem tohoto silového hnojiva – ba, jak může nakonec sama půda – «se stát vnitřně citlivou», takže vzestupné i sestupné procesy budou v tomto vyšším smyslu probíhat «rozumně», že se půda individualizuje vzhledem k těm rostlinám, jež chceme právě pěstovat? «Es ist wirklich etwas wie eine ‹Durchvernünftigung› des Bodens, was man mit diesem Zusatz von ''Urtica dioica'' wird bewirken können.» («Jde skutečně o cosi jako ‹prorozumnění› půdy, čeho bude možno dosáhnout tímto přídavkem ''Urtica dioica''.»)&lt;ref&gt;Ebd., S. 133.&lt;/ref&gt; {{SE|383}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 28, S. 383.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 28: Die Stoffkomposition des Brennnesselpräparates im Durchgang eines Jahreslaufes.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Toho lze dosáhnout, vystaví-li se nadzemní výhonek kopřivy – v stonku a listu temně zelené, ke květu přišlé – polaritě, která ji pozdvihuje nad vlastní přírodou vázané dění jejího typového tvarování. Tím dochází k opětovnému stupňování, k syntéze nové látky v živém – kopřivovému preparátu. Kopřivy se skosí, přehnou nebo lépe hrubě posekají a «lehce nechají provadnout» (Obrázek 28).<br /> <br /> V úrodné svrchní půdě se vykope ne příliš hluboká jáma, vloží se do ní hmota, obklopí se trochou rašelinné moučky a opět se zakryje zemí. Na tomto místě zůstane celý rok a je tam vystavena jak zimním, tak letním silám. Po roce se rozkladem a pokročilou humifikací silně scvrklá hmota vykope a v rukou se ocitá hotový preparát – nová, astrálně zářivá látkovost. Praktické zacházení vyžaduje velkou pozornost, pokud jde o správný stav provadnutí; také by se při vadnutí mělo vyhnout přímému slunečnímu ozáření. Při příliš vlhkém stavu kopřivové hmoty snadno dochází k nežádoucím chybným kvašením a při příliš silném osvětlení k černání. Musí být ve stínu, {{SE|384}}<br /> <br /> nejlépe za přívodu teplého vzduchu, přisušena. Aby ji bylo možné po roce v zemi najít, používají se často staré lněné pytle, mělké a tenkostěnné dřevěné zelninářské bedny nebo drenážní keramické trubky, do nichž se nacpe. V posledním případě se získá z velké části humifikovaná černá hmota.<br /> <br /> Co platí i pro ostatní do země zahrabávaná preparáty, platí obzvláště pro kopřivu: Posouzení, zda je preparát více či méně zdařilý, nezávisí na stupni humifikace, nýbrž na volné struktuře preparátu, příjemném zápachu a především na tom, aby okolní půda byla v dobře provzdušněném, drobtovitě živém stavu. Rozhodující je, aby síly periferie zprostředkované přes zemi mohly vstoupit do vztahu s do éteru pozdviženými substancemi preparátních rostlin a být zachovány.<br /> <br /> Všechny hnojivé preparáty, s výjimkou preparátu z kozlíku, se vkládají odděleně do kompostových a hnojových hromad do 30–50 cm hlubokých otvorů, při vzdálenosti 50 cm až 3 m, podle velikosti resp. délky hromad. Kopřivový preparát, tak blízký funkci srdce, se vkládá zpravidla uprostřed na hřbet hromady; čtyři sourozenci mají, navzájem posunuty, svá místa na bocích. Jejich účinnost je astrálně zářivá – tedy taková, která se v smyslové skutečnosti kvalifikuje, avšak nikoli měřitelně kvantifikuje.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_Frage_der_Stoffumwandlung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K otázce přeměny látek ===<br /> <br /> K otázce přeměny látek přicházejí v úvahu tři různé kvality:<br /> <br /> 1 Spaluje-li se organická látka — uhlí nebo dřevo —, pozorujeme, jak její látkové složení mizí a jako produkty přeměny se objevují jiné látky, například plyny a popel. Naopak celá řada vzájemně reagujících látek se přeměňuje v novou kompozici, v novou sloučeninu — například uhlík, kyslík, dusík, vodík a síra se přeměňují v bílkoviny. Celé přírodní dění odhaluje ve všech svých jevech neustálou přeměnu látek. <br /> <br /> 2 Určité anorganické prvky — například uran, thorium a další, jakož i přirozené draselné soli (radioaktivní ⁴⁰K je obsažen v draslíku zhruba v 0,12 %) — vysílají v nerytmickém sledu měřitelné záření; v rozpadové řadě vznikají produkty přeměny {{SE|385}}<br /> <br /> (izotopy i prvky s nižší atomovou hmotností). Tyto záření-procesy se vymykají bezprostřední vnímatelnosti; působí takříkajíc zdola, z pod-přírody, do přírodního dění. Vyvolávají nemoci a působí v konečném důsledku smrtelně.<br /> <br /> 3 Od semene po plnou utvárenost forem rostlin, od zárodku po tělesnou dotvořenost zvířete i člověka, probíhají v neustálé přeměně látek procesy výstavby, odbourávání a přestavby. Zde působí život tvořící princip, něco nadsmyslově-bytostného, co si v přírodním bytí vytváří smyslově vnímatelný odraz. Zde silou svého bytí proniká do přírody bytostná skutečnost Přírody.<br /> <br /> Preparáty jsou látkovými kompozicemi, které — každý svým způsobem — «hnojí» ono pod bodem 3 uvedené vztahové předivo mezi Přírodou (Kosmem) a přírodou (Zemí). Přitom trojici preparátů z řebříčku, heřmánku a kopřivy náleží zvláštní význam. Vyvolávají zvláštní druh přeměny látek: zemí vázané prvky draslík a vápník jsou v životním kontextu rostlin nejen éterizovány, ale získávají vlastnosti, které je přibližují způsobu účinku dusíku. Stávají se nositeli astrálních sil, nebo se nakonec zcela přeměňují v dusík. Rudolf Steiner k tomu dává následující pokyny: „neboť v organickém procesu leží tajemná alchymie, která například draslík, pracuje-li tím správným způsobem, skutečně přeměňuje v dusík, a dokonce i vápník, pracuje-li správně, skutečně přeměňuje v dusík&quot;. A dále: „mezi vápníkem a vodíkem existuje vzájemný kvalitativní vztah, který je podobný kvalitativnímu vztahu mezi kyslíkem a dusíkem ve vzduchu. […] Pod vlivem vodíku je neustále vápník a draslík přeměňován v cosi dusíkového a nakonec ve skutečný dusík. […] Ten je právě nesmírně užitečný pro růst rostlin, ale musíte si jej nechat vytvořit takovými metodami, jak jsem je popsal&quot; — to jest uměleckým tvářením substanciálních procesů vznikání v organismu zemědělského podniku. Jako jsou pro malíře plátno, barva a štětec prostředky jeho umělecké tvorby, tak jsou pro zemědělce zemí a její oživování prostřednictvím výroby a použití preparátů. {{SE|386}}<br /> <br /> V předchozích citátech je z duchovního bádání dotknuto záhady transsubstanciace. Jak se lze k řešení tohoto problému přiblížit? Jistě ne týmž způsobem myšlení, jímž se člověk snaží rozluštit záhady anorganické přírody. Oba výše citované kvalitativní vztahy stojí vůči sobě polárně. Ten mezi kyslíkem a dusíkem ve vzduchu je rozhodující pro dýchání u zvířete a člověka. Obě látky konstituují vzdušný živel ve velké míře, obě se nacházejí ve vzduchu v plynném, anorganicky-neaktivním stavu. Obtékají rostlinný výhonek zvenčí. Jinak se věci mají s pozemskými látkami draslíkem a vápníkem. Ty jsou životní organizací rostliny povzneseny z jejich uvězení ve fyzické látkovosti, v «materiálu», do sféry živé účinnosti. Lze to pochopit takto: Určité rostliny, léčivé rostliny, jako právě řebříček, heřmánek a kopřiva, mají schopnost — silou svého éteru životního těla — uvést do pohybu organizaci látek draslíku a vápníku, ztuhlou do fyzična, z jejich spoutanosti ve formě. Ve svém zjevném obraze a svých vlastnostech jsou otiskem svého stavu, který byl ještě naplněn životem na raných evolučních stupních. Jak minerální forma vstupuje do životního procesu těchto rostlin, nabízí se myšlenka, že draslík a vápník se novým způsobem stávají přístupnými pro působení nejbližšího vyššího bytostného článku — éterického těla těchto látek. Jeho bytostnou skutečnost nachází duchovní badatel v nadsmyslném světě ducha, který jako nejnižší oblast hraničí s fyzicko-smyslovým. Nové, z budoucnosti působící duševně-astrální vývojové impulzy mohou pak tyto látky, obdarované jim vlastním životním tělem, uschopnit, aby se otevřely svým bytostným článkům, jejichž domov leží v ještě vyšší duchovní oblasti. Pozemské látky draslík a vápník se touto cestou stávají «dusíkovými», tím že samy se stávají nositeli duševně-astrálních sil. Přebírají vlastnosti dusíku, který ze své přirozenosti je ve všech životních procesech nositelem astralického světa, jenž zjevuje typus. «Dusík je v pravdě tím, kdo je nositelem počitku.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 74.&lt;/ref&gt; V oživené přírodě zpřítomňuje v tvorbě bílkovin životní procesy, které pocházejí z rané minulosti Země, prošly vývojovými stupni a staly se nyní «dílem» stvoření.<br /> <br /> O zpětné vedení draslíku a vápníku do jejich éterického stavu se stará jejich zvláštní kvalitativní vztah k vodíku. Jak tito {{SE|387}}<br /> <br /> Jako tvůrci solí sestoupili nejhlouběji do stavu čistě pozemského, kdežto vodík je ten, «kdo je tak blízko, jak jen možné, příbuzný s fyzickým, a zároveň, tak blízko, jak jen možné, příbuzný s duchovním».&lt;ref&gt;Ebd., S. 75.&lt;/ref&gt; Při svém budujícím působení v organickém používá síry a stejně tak při svém rozkládajícím. «Nese vše to, co je jakkoli utvářeným, oživeným astrálnem, zpět do šíří světového prostoru […] Vodík vlastně vše rozpouští.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 76.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Nyní je to zřejmě tento zmíněný kvalitativní vztah u řebříčku, heřmánku a kopřivy, skrze nějž vodík uvolňuje vázanost draslíku a vápníku v jejich formě a astrálno, které do této formy ztuhlo, vyvádí do «neurčitého, chaotického světového prostoru».&lt;ref&gt;Ebd., S. 76.&lt;/ref&gt; Tím může v těchto rostlinách éterické draslíku a vápníku znovu natolik přijít do pohybu, že se — zprostředkováno sírou — může stát nositelem nového světa sil přicházejícího z budoucnosti. Draslík a vápník se přeměňují na dusík, pokud se v tomto smyslu stávají nositeli této nové astralitu. Lze pak říci, že vzdušný dusík opakuje v přítomnosti to, co patří minulosti. Kdežto pozemské látky draslík a vápník, rovněž proměněné k nošení astrálních sil, umožňují přítomnosti to, co patří budoucnosti.<br /> <br /> Ale jak lze jednomu a témuž látku, dusíku, přisoudit dvě tak polárně protikladné kvality působení? Podle dnešního vědeckého pojetí existuje pouze jedna jediná — ta, která se odvozuje z jeho anorganických, fyzikálně-chemických vlastností. Připustíme-li jako jedině platný způsob myšlení, který leží tomuto pojetí v základě, pak je otázka oprávněná: Proč tímto složitým způsobem nechávat vznikat tak nepatrná množství dusíku, je-li ho v ovzduší nadbytek? Stačilo by přece jen dostatečně obohatit osevní postup luskovinami a mít po ruce dostatek organického hnojiva, aby byla zajištěna potřeba dusíku pro reprodukující růst. To je pohled, jenž denní zkušenosti myšlení zpřístupňuje pouze část skutečnosti. Jsou-li v rostlině síly uzavřené ve fyzickém oživovány jejím étericko-organickým uspořádáním a v živočichu pronikány jeho astrálním tělem, přicházejí do pohybu; tehdy {{SE|388}}<br /> <br /> nepodléhají již déle svým ryzím fyzickým zákonům, nýbrž oněm vyšším zákonům oživujícího éterična a tvořivého astrálna.<br /> <br /> Tím umožněná proměna mrtvé anorganické látkovosti dává rostlině, živočichu a člověku možnost vtělit se na Zemi. Vtělení jsou opakováními vývoje z pradávné minulosti; jsou to pochody železné nutnosti. Pouze člověk může — mocí své inkarnované duchovní duše — své jednání jako vývoj do budoucnosti svobodně sám určovat. To však znamená, že silou svého Já průběžně zduchovňuje tělobudující síly a substance, transsubstanciuje je. To charakterizuje pravou evoluci lidské budoucnosti.<br /> <br /> Z duchovního bádání leží v «Zemědělském kurzu» Rudolfa Steinera popis cesty, jak — ve svobodném konání, v přípravě biologicko-dynamických preparátů — lze vyrábět hnojivé látky, které propouštějí zdi železné nutnosti díla-ztuhlého makrokosmu vývojovými impulsy, tedy přivádějí do přítomnosti síly z budoucnosti.<br /> <br /> Skutečnost, že v případě trojice preparátů řebříčkového, heřmánkového a kopřivového je trojice zemských čili Sal-látek — zemské kovy draslík, vápník a železo — podrobena preparaci, skrze níž se samy za spoluúčinkování vodíku a dusíku stávají nositeli astrálních sil, je pochodem transsubstanciace. Tím je překračována hranice, kterou klade příroda. Výkonnostní kvalita tohoto druhu dusíku je z tohoto hlediska chápana jako polárně protikladná oné, jíž je evolučně rozhodující tvořivá síla obyčejného dusíku v hospodářství přírody. Dusík vytvořený preparací řebříčku, heřmánku a kopřivy je takovým, «který je právě tak nesmírně prospěšný pro růst rostlin».&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 137.&lt;/ref&gt; Preparáty řebříčku, heřmánku a kopřivy míří jako hnojivo na to, aby — ve spojení s duševním vývojem člověka — ve světě, jenž se stal «dílem», zakládaly nový vývojový potenciál. Zacházení s preparáty je odpovědí na poznámku Rudolfa Steinera: «Stojíme [od začátku 20. stol.; poznámka autora] před velkou přeměnou nitra přírody.»&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 58.&lt;/ref&gt; Tato přeměna se může obrátit k dobrému pouze tehdy, jde-li ruku v ruce s velkou přeměnou duševního vzdělání lidí. Kde k tomu nedochází, vzniká zkáza. {{SE|389}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Eichenrindepräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kompozice přípravku z dubové kůry ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Eiche,_ihre_Rinde_und_Borke&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Dub, jeho kůra a borka ====<br /> <br /> Mezi přípravkovými rostlinami je dub, dub letní (''Quercus robur''), pro naše zeměpisné šířky nejreprezentativnější dřevnatou trvalou rostlinou. K preparaci se z něj používá kůra nebo borka. To překvapuje tím více, že u všech ostatních přípravkových rostlin se k preparaci používají květní úbory — nebo, jako u kopřivy, pro její květnatý charakter celý výhonek. Květ dubu je jednodomý a ještě nenápadnější než květ kopřivy. Jen ve tvaru listů a v plodním tělísku sedícím v číšce, v žaludu, se nezaměnitelně odhaluje typ tohoto stromu. Chceme-li se v obrazném nazírání přiblížit jedinečnosti stromové přirozenosti dubu, je třeba obrátit pohled na pomalé, postupné dění jeho mohutné, sebeprosazující se statně-suchobýlné podoby — a na tomto pozadí na substanční dění, které se projevuje jednak v utváření kůry a borky, jednak v tvrdém odolném jádrovém dřevu. Toto substanční dění vychází z oživené kambiumzóny směrem dovnitř i ven a v obou směrech se jako konečný produkt rostlinného dění opět přibližuje minerálnímu. Duchovní badatel přitom poukazuje na význam procesu vápníku v dubové kůře a na to, jak tento proces udržuje rostliny zdravé: «vytváří řád, když éterické tělo působí příliš silně».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 134.&lt;/ref&gt; V živé zóně, v lýku kůry, se vedle tříslovin a jiných aromatických látek v jednotlivých buňkách tvoří organická vápníková sloučenina, šťavelan vápenatý, který krystalizuje v buněčných vakuolách a v borce se formuje do krystalových drůz a — protože je těžce rozpustný ve vodě — tam dlouho přetrvává.<br /> <br /> Po klíčení vysílá dub svůj kůlový kořen do hloubky, za nímž následují boční čili srdcové kořeny pronikající do stejně velkých hloubek. Na tyto nasedají mohutné boční kořeny horizontálně silně se rozrůstající do šířky, jež zase periferně ženou takzvané tažné kořeny do hloubky.&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: ''Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen'', Dornach 2005, 154 S.&lt;/ref&gt; Vzrostlý dub tvoří — jako zrcadlový obraz rozlehlé koruny stromu — jakousi rovněž mohutnou «kořenovou korunu» v hlubinách země. Jeho {{SE|390}}<br /> <br /> Se svým celkovým vzrůstem a substančními procesy v něm vydává svědectví o tomto sepětí se zemí.<br /> <br /> Výhonek mladého dubu roste, s přeslenitě nasedajícími větvemi, svisle do výše a v tomto vzrůstovém typu se podobá jiným listnatým stromům. Nezaměnitelně se však praobraz dubu projevuje od mládí v tak charakteristickém, v čepeli zlaločnatěném a zubatém dubovém listí. Teprve po zhruba dvaceti letech mládí se mění zjevný obraz letního dubu do jemu vlastní vzrůstové formy — široce se rozklenující, nepravidelně-volnější a světlem prostoupené koruny stromu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]], s. 401). Co se ve tvaru listů od samého počátku jen naznačovalo, zachvátí v následujících desetiletích mocně celý strom. Mohutná vzrůstová síla, jež může přetrvávat ještě v tisícileté dubové, působí ve všech jeho článcích jako zadržovaná — patrno na tom, jak vodivé výhonky loňského roku zaostávají a přerůstají je výhonky postranní, čímž vzniká nepravidelný průběh postranních větví, které se vyvíjejí jako kmeny. Rovněž se listy na špičce výhonku shromažďují v chomáče; kmen se «vzdouvá» dovnitř k veliké tvrdosti dřeva, ven k hutné, trvale přiléhající borce.<br /> <br /> S postupujícím tloušťkovým přírůstem mizí po zhruba dvaceti letech — pro svou hladkost a lesk tak nazývaná — zrcadlová kůra a na její místo nastupuje charakteristická rozpukaná borka.<br /> <br /> S odkazem na zvláště ideální strukturu vápníku&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 134: «In Bezug auf dasjenige, was dann als Kalzium zutage tritt, ist dasjenige, was an Kalziumstruktur in der Eichenrinde vorhanden ist, das alleridealste.»&lt;/ref&gt; hovoří Rudolf Steiner o dubové kůře; botanicky od ní odlišený pojem borky zůstává nezmíněn. To vedlo k různým názorům na to, která z obou — zrcadlová kůra, nebo borka — má být k preparaci použita. Hoerner ve svém důkladném a obsáhlém zpracování rozhodně pléduje pro zrcadlovou kůru mladého stromu, tu, jež se kdysi jako dubová kůra používala ke koželužskému zpracování kůží.&lt;ref&gt;Erdmut-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, 512 S.&lt;/ref&gt; {{SE|391}}<br /> <br /> V botanickém smyslu je to kůra — epidermou uzavřená živá tkáň lýka. V této knize však budiž dáno slovo borce. Budiž to v následujícím podrobněji zdůvodněno. Kůra se zraku vytrácí, jakmile dub doroste do své bytostně vlastní podoby. Rozšiřuje se v borku tím, že každoročně se obnovující lýkové pletivo směrem k periferii odumírá. Přechod k borce pak tvoří {{SE|392}}<br /> <br /> sekundární dělivé pletivo, korkové kambium, jehož buňky chrání lýkovou kůru před vnějšími vlivy a odumírající lýkové pletivo přeměňují v borku. Borka se vytváří zevnitř ven z každoročně odumírajících zkorkovatělých vrstev korového pletiva, přičemž tyto vrstvy na sobě ulpívají.&lt;ref&gt;Existuje důkladná práce Jana Alberta Rispense, která věnuje celou kapitolu otázce kůry a borky. Shrnuje: Lýko a asimilující korkový parenchym představují vlastně to listové, odumírající korková kůra a borka květní a plodový orgán kmene. – Jan Albert Rispens: ''Učíme se rozumět stromům'', Stuttgart 2018, s. 157.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V důsledku tloustnutí kmene a rozložitých větví puká borka do hlubokých štěrbin. Korkové buňky chrání odumřelé lýkové pletivo před rozkladem a tím i šťavelan vápenatý a část méně těkavých éterických olejů a aromatických sloučenin a jejich derivátů, které se vytvořily v kůře. U aromatických sloučenin se jedná o uhlovodíky, jejichž konečným produktem je vysoce polymerizovaná pryskyřice. Když Rudolf Steiner hovoří o tom, «že dubová pryskyřice je ještě poměrně účinná»&lt;ref&gt;Srov. Rudolf Steiner: ''Duchovněvědné základy pro zdárný rozvoj zemědělství'', GA 327, odpovědi na otázky z 13. června 1924, Dornach 1999, s. 147.&lt;/ref&gt; – jako takový sekret u dubu neexistuje –, má tím jistě na mysli nízce polymerizované mezistupně vedoucí k pryskyřici. Jsou to mimo jiné lehce těkavé vonné látky, příbuzné sekretům květů, nebo aromatické uhlovodíky obsažené v rostlinných olejích. Ty vznikají během fáze odživotňování rostliny směřující ke květu. «Vyprchají» – zčásti prostřednictvím vodíku, který se stal procesuálním «samovládcem» – do nerozlišitelnosti kosmu;&lt;ref&gt;Srov. tamtéž, přednáška z 11. června 1924, s. 75: «do nerozlišitelnosti vesmíru».&lt;/ref&gt; nebo jsou, jako v případě borky, méně těkavé a díky obalu z korku zůstávají déle zachovány. Tyto látky «blízké květu» vděčí za své složení tvarotvorným silám kůry a jejímu odživotnění do astralizované formy borky. Z borky vyprchal život, stejně jako se to děje v procesu směřujícím ke květu. Síly astrálna zůstávají zachovány v organické «struktuře» dubové borky, která v sobě uzavírá aromatické látkové útvary příbuzné květu a také krystalizovaný šťavelan vápenatý. Dub tedy vytváří teprve v borce strukturu, která vápníku propůjčuje mocnou sílu uzdravující rostliny a kterou lze na cestě následných preparačních kroků zužitkovat pro půdu a rostliny.<br /> <br /> Duby kvetou teprve tehdy, když je koruna stromu plně vyvinuta.&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: ''Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen'', Dornach 2005, 154 S.&lt;/ref&gt; To nastává přibližně v šedesátém roce věku. Květ si člověk sotva povšimne; teprve když v tomto pokročilém věku v září a říjnu padají žaludy, upozorňuje nás na hlubokou proměnu v životopisu stromu. V návaznosti na předcházející úvahu vyvstává otázka: Nekvetou snad duby a nenesou plody dávno předtím, než viditelně kvetou a plodí? V celé stromové přírodě, a zvláště příznačně u dubu, se vyvrací země naruby.&lt;ref&gt;Viz: Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 12. Juni 1924, S. 90.&lt;/ref&gt; Neodehrává se snad v tomto procesu vyvracení již jakýsi květ a plodotvorba — jen zastavená v kmeni a větvích, jakoby uvízlá na půli cesty? Přihlédneme-li k příčnému průřezu dubového kmene, nacházíme v horizontálním uspořádání ''Tria Prinzipia'' Paracelsa v samotném utváření kmene. Na okrajové zóně kmene se objevuje, pouhým okem sotva rozpoznatelná, životní vrstva kambium, která, skryta pod kůrou, objímá strom jako zelený list. Z této vrstvy roste dovnitř vodivé pletivo ''xylému'', jež přivádí nahoru vodu a soli a které — pohledem z horizontu — jako by „koření&quot; v oživnutém běli. V tom jsou, tak jako v sorpčním komplexu půdy, skladovány asimiláty a znovu mobilizovány. Je to zóna procesu „Sal&quot;. Směrem k jádru kmene odumírá bělové dřevo; mineralizuje se tak říkajíc v jádrové dřevo ukládáním dřevních látek, jako jsou ligniny a deriváty tříslovin, na ochranu před hnilobou.<br /> <br /> Směrem ven vystupuje z kambiu buněčné pletivo sítkovnic (''floém''). To vede asimiláty do všech nezelených částí stromu. Na ně navazuje pletivo kůry, čili lýko. Vnější pokožka, čili epidermis, pak poskytuje ochranu před větrem a počasím. Ta přivádí formu rostliny k zjevení. Kůra obsahuje různá buněčná pletiva, která zčásti obsahují chlorofyl, tedy absorbují světlo, jakož i jednotlivé buňky, jež ve svých vakuolách tvoří krystaly šťavelanu vápenatého. Celkově panuje v kůře intenzivní, zadržovaná a ke tvaru směřující látková přeměna. Tvoří se látky příbuzné květům, aromatické sloučeniny, jako třísloviny a jejich deriváty. V obrazu trojnosti Sal, Merkur a Sulfur lze v příčném průřezu kmene, v tenké, neobyčejně oživené obalové vrstvě kůry, rozpoznat stlačený, zadržený, merkuriální výhonkový růst, který se nevymkl v výhonek a {{SE|393}}<br /> <br /> listový charakter. Tato listově-výhonková povaha kůry je podpořena tím, že listové pupeny vyrůstají z kůry, a tím, že výhonkové pupeny procházejí kůrou a stojí v spojení s kambiem. Minerální vměstky a vznik uhlovodíků, jakési sulfurizování, poukazují na zadržený kvetební proces stále ještě ovládaný růstovými silami. Kůra stojí, skrze kambium prostřednictvím merkuriálních dřeňových paprsků, v spojení s dřevním tělem.<br /> <br /> Jako se přeměňují stonek a list rostliny v květ, tak pokračuje kůra jakoby v metamorfóze v borku. Tato proměna se děje tak, že namísto epidermis se utváří sekundární kambium, korkové kambium (*fellogén*). Z toho vzniklé pletivo korkových buněk spojuje a obklopuje rok od roku odumírající vnější vrstvu kůry, a tím i v ní obsažené minerální vměstky a méně těkavé aromatické sloučeniny.<br /> <br /> Jako dokonale vyvinutý květ odumírá do tvaru a barevnosti a do rozprchávajících se vonných látek, tak odumírá listově-výhonkový růst dubu do borky. V ní se stává vším, co bylo dříve prožito, strnulá, mrtvá forma; co bylo zelené, stává se zemitě hnědým a načervenalým, a co bylo vázáno na lehce těkavé aromatické látky, je rozvoněno. Takto nahlédnuto, dovršuje se v borce ještě zemskonaklonění a nedokončený kvetební, resp. sulfurizační proces. Látky se ještě zcela nevymkly svým fyzickým zákonitostem. Vápník však, povznesen do života rostliny, vstupuje do sloučeniny s v tomto životě vzniklou, sulfurickou šťavelovou kyselinou. Krystalizuje do šťavelanu vápenatého v různých krystalových formách: romboedrické, tyčinkovité a jehlicovité nebo oktaedrické v dvojitých pyramidách. Rozlišujeme krystalový písek, jednotlivé krystaly, dvojčata, drúzy a sférity.&lt;ref&gt;Hermann von Guttenberg: ''Lehrbuch der allgemeinen Botanik'', Berlin 1952, 641 S.&lt;/ref&gt; Šťavelan vápenatý vzniká v buněčné plazmě. Krystaly jsou v mladistvém stadiu vždy obaleny plazmatickým obalem, jenž v borce zrající odumírá. Co v borce ze všemožných látkových kompozic kůry zůstává, jsou těžko těkavé uhlovodíky a krystaly šťavelanu vápenatého. V posledně jmenovaných leží vápník ve struktuře, která svůj otisk obdržela z životní souvislosti dubu. Z borky ustoupil život; astrální však, jež tuto strukturu (formu) vytvořilo, zůstává s fyzicko-látkovým spojeno, tedy i s<br /> <br /> weniger hoch polymerisierten Kohlenwasserstoffen sowie mit den in diesen Lebenszusammenhang eingebetteten Kalziumoxalátech. Borka zůstává pevně spojena s kůrou. Proces, který se v borce dovršuje, lze přirovnat k hnojivé účinnosti kompostu: uděluje půdě něco, «co má sklon velice silně prostupovat astrální do zemitého bez oklik přes éterické».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 94.&lt;/ref&gt; Tento proces se dovršuje na nejvyšší úrovni v květu. Pod přesilou sulfurizačního procesu, rovnoznačného s astrálním působením, květ rozkvétá – přičemž zároveň do tohoto obrazu formy a barvy odumírá a tím svou bytost v obraze odhaluje. V květu se uskutečňuje úplná proměna fyzického, pozemsko-látkového. V borce se rovněž uskutečňuje jistý druh blühprozessu, který však na nižší úrovni zůstává v polovině cesty. Nedochází k látkové přeměně, nýbrž k sulfuricky-astrálnímu zachování organo-minerální látkové kompozice, jež vypadla ze života kůry a byla vtlačena do určité organické «struktury». {{SE|394}}<br /> <br /> Obrátí-li se pohled na stromy tvořící borku, jako je dub, lze si říci: Borka je výrazem zemitého blühprozessu přetrvávajícího přes roční období, který – v souběžnosti s kůrou, kambiem, bělí a jádrovým dřevem – stromu uprostřed proměny ročních období propůjčuje trvalost. V tomto smyslu je výchozí látkou pro preparát z dubové kůry rovněž látkovost vzešlá z procesu podobného kvetení. To potvrzuje odpověď Rudolfa Steinera na otázku posluchače: «Přichází v úvahu celá kůra?» «Vlastně jen vnější vrstva kůry, ta se rozpadá, když se odloupne.»&lt;ref&gt;Ebd., Fragenbeantwortung vom 13. Juni 1924, S. 147.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Co je stromu jako takovému obecně vlastní – silné zahuštění astrality v koruně stromu –, vyznačuje dub zcela zvláštním způsobem. V tom je dub příbuzný kopřivě, avšak ve smyslu obráceném. Pro kopřivu je charakteristická její mimořádná «vnitřní působnost». U dubu naproti tomu jakási vnější působnost, silná přitažlivost pro svět hmyzu, ba přímo kolébka pro mnohé jeho druhy. V kořenové oblasti jsou to larvy celé řady zejména broučích druhů, v trouchu dutého starého kmene mimo jiné larva roháče obecného nebo v oblasti listů žlabatky. Jejich obydlí, hálka, je symptomatické pro působení astrality zvířete. Žlabatka způsobuje, že prostřednictvím {{SE|395}}<br /> <br /> hormonálním vlivem dvojrozměrnost dubu listů z místa kladení vajíčka přerůstá do sféroidní hálky, tedy do trojrozměrnosti. V hálce, která ukrývá larvu, se list přetváří v jakýsi kulovitý kožní orgán — živinami bohaté nitro, které se uzavírá vůči vnějšku. Hálky se vyskytují i na jiných dřevinách. Dub jako jediná hostitelská rostlina dokáže vyprodukovat přes 100 různých druhů hálky.&lt;ref&gt;Eduard Strasburger: ''Lehrbuch der Botanik'', Stuttgart 1978, S. 422.&lt;/ref&gt; Pozoruhodný je vysoký obsah tříslovin a barviv v hálkách, což opět ukazuje na předčasnou sulfurizaci v oblasti listu, podobně jako v kůře a borce.<br /> <br /> Teprve pohledem na zjevný obraz dubu letního, na jeho zvláštní látkové procesy, na jeho vztah ke světu hmyzu a k silám periferie, lze se přiblížit k porozumění výroku geistesforscher, že »to, co je v dubové kůře přítomno jako vápencová struktura, je to nejvýše ideální«, co může na cestě dalšího preparování vyprodukovat hnojivo, které »dokáže profylakticky potírat rostlinné choroby«.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 134.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Haustierschädel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Lebka hospodářského zvířete ====<br /> <br /> Tak jako stojí dub zcela osamocen mezi preparátovými rostlinami, tak zdánlivě osamocen stojí i obalový orgán ze světa zvířat sloužící k preparování dubové kůry-borky — lebka domácího zvířete: »Je téměř jedno, od kterého z domácích zvířat pochází.«&lt;ref&gt;Ebd., S. 135.&lt;/ref&gt; Tento výrok duchovní vědy opět skrývá velká záhada. U ostatních preparátů je obalový orgán striktně přiřazen určité živočišné čeledi, jako ušlechtilé zvěři, nebo určitému živočišnému druhu, kravě jako domácímu zvířeti; zde však, v případě preparování dubové kůry, nehraje živočišný druh žádnou roli — záleží jedině na tom, aby bylo naplněno bytostné povahy domácího zvířete. Na zvláštní vlastnosti tělesné stavby a duševních způsobů chování bylo pojednáno v kapitole »Die Haustiere – Organe im Hof- und Landschaftsorganismus« (str. 126 a násl.). Tyto jsou velmi proměnlivé a liší se co do výraznosti i zaměření zásadně od jejich příbuzných žijících ve volné přírodě. Avšak co dělá — přes hranice druhu, čeledi i řádu — zvíře domácím zvířetem? Od chvíle, kdy bylo degradováno na pouhý užitkový kus v průmyslovém chovu, obsah pojmu domácí zvíře vyprázdnil. Nabývá {{SE|396}}<br /> <br /> teprve tehdy znovu nabývá váhy, když si uvědomíme, že u domácích zvířat jsou jejich vznik, jejich duševní otevřenost vůči člověku, jejich schopnost sloužit mu — Schöpfungen des Menschen. Domácí zvíře vděčí za své bytí a bude mít svou budoucnost skrze přízeň a lásku člověka. Tyto mu nepřetržitě dávají něco, co od přírody nemá. A právě tento dar se vepsal do tělesné formace domácího zvířete — až do fyzické výstavby kostní soustavy. Jako dub propůjčuje vápníku v kůře-borce ideální strukturu, tak vápník a jeho sloučeniny v téměř mrtvém lebečním kosti skrze domácí zvíře. Na to navazuje otázka: Jak je tomu v tomto ohledu s hybridizovanými nebo geneticky manipulovanými a digitálně chovanými užitkovými zvířaty? Lze takové lebce užitkového zvířete ještě přiznat kvalitu lebky domácího zvířete? Domácí zvíře musí být znovu poznáno ve své jedinečné bytostné povaze. Skrze ducha a ruku člověka musí být nepřetržitě kousek po kousku vyzdvihováno ze svého pouhého zvířecího bytí. To není pouhá otázka šlechtění, jak ji dnes chápeme, nýbrž otázka výchovy. Domácí zvíře potřebuje výchovu, aby se stalo domácím zvířetem, jako člověk ji potřebuje, aby se stal člověkem. Tuto výchovu zvířete k domáckovosti provádět vědomě a způsobem odpovídajícím jeho bytostné povaze — to je umění, které zvíře pozdvihuje nad instinkty zděděné z přírody. Domácí zvíře se jistým způsobem vzdává moudrých instinktů své divoké formy. Je v odpovědnosti člověka, aby tuto ztrátu více než vyrovnal. Protože zvíře nemá Já, potřebuje výchovné vedení skrze Já člověka. To dnes — poté, co tradiční praktiky selského vztahu člověka ke zvířeti vyhasly — vyžaduje poznání zvířecí bytosti, skrze něž samotné užívání znovu získává výchovnou hodnotu. Biologicko-dynamické chovatelství spočívá na tomto přístupu. Kde se v tomto smyslu prohloubeného porozumění pracuje na domáckovosti a na jejím stávání se, tam lze očekávat, že se naleznou takové lebky, které plní jim určený úkol při přípravě preparátu z dubové kůry. Totožnost užívání a výchovy byla kdysi názorně zřejmá v chovu koní — například u tažných koní zapřažených před vůz nebo pluh. Poté, co celý svůj koňský život vedeni uzdou konali svou práci, používal biologicko-dynamický Landbau rád jejich lebky pro preparaci. Tažný kůň (prozatím?) dosloužil. Dnes je obecně v užívání lebka krávy, která pak také — při včasné podzimní porážce — dodává orgánové obaly pro {{SE|397}}<br /> <br /> kamillový a löwenzahnový preparát. Případně se používají i ovčí nebo kozí lebky.<br /> <br /> Lebka se člení na obličejový a mozkový oddíl. U novorozených zvířat tvoří oba ještě jednotnou, přibližně kulovitou podobu, jakou si člověk zachovává po celý svůj život. Obličejová část lebky se pak v krátkém mládí zvířete prodlužuje a od té doby určuje celkový tvar hlavy. Hlava tam jaksi hrozí být přerůstána silami látkovéhoprostupována silami látkovéhoohrožena přehlcením ze strany látkové výměny. Tento jev a jeho zvládnutí vystupuje zvlášť působivě u nositelů parohů a jinak u skotu. Samec jelena například každoročně znovu podává obrovský výkon látkovéhoolbřímí výkon látkové výměny, neboť z mozkové části lebky vyrůstá mocně prokrvené, sametovou kůží pokryté paroží. Děje se tak v první polovině roku. Na začátku druhé poloviny roku je moc látkových sil, které se žene do hlavy, z paroží zapuzena, paroží odumírá do kostnaté, vnitřní prostor uzavírající formy větveného hřadí a stává se mohutným smyslovým orgánem, který hmatá po teplém-světelném-vzdušném okruhu. V zimě je shozen. Ne jinak, a přece polárně se chová to, co má na hlavě skot — rohy, jež rok od roku dál rostou a zároveň odumírají do rohové pochvy. Skrze tyto rohy, jež jsou smyslovým orgánem obráceným dovnitř, je mocné látkovýměnné dění, tlačící se vstříc nervově-smyslové organizaci, odvráceno odumřelou rohovou pochvou zpět do těla. Tak skot na jiný způsob než jelen chrání nervově-smyslové síly hlavy před náporem látkových sil.&lt;ref&gt;Über die organischen Bildungen, die im höheren Tierreich dem Ausgleich eines ungleichgewichtigen Verhältnisses der polaren Systeme dienen, siehe u.a.: Friedrich A. Kipp: «Bezahnung und Bildungsidee des Organismus», in: Wolfgang Schad (Hrsg.): ''Goetheanistische Naturwissenschaft'', Band 3: ''<br /> Zoologie'', Stuttgart 1983, S. 167 f.; sowie Andreas Suchantke: «Polarität und Dreigliederung im Tierreich», in: ders.: ''Metamorphose – Kunstgriff der Evolution'', Stuttgart 2002, S. 137 f.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Anatomická stavba tělesné konstituce a lebky se u domácích zvířat neliší od jejich divokých forem. A přesto tu je příznačný rozdíl ve způsobu jejich utváření: ten je velmi proměnlivý; obličejová část lebky zůstává poněkud zkrácena, smyslové výkony jsou nižší, látkověvýměnné výkony vyšší, objem mozkové dutiny je místy výrazně zmenšen (viz kapitola «Domácí zvířata — orgány v organismu hospodářství a krajiny», str. 126 nn.). Jsou to však symptomy vývoje u domácích zvířat zadržovaného, zachování jejich mladistvosti, jakéhosi embryonálnějšího stavu. Tato zachovaná {{SE|398}}<br /> <br /> Zachovaná mladistvost je tím, co určuje podstatu domácího zvířete. Evolutivně vděčí za svůj mladistvější charakter člověku. Tato skutečnost mu ukládá povinnost usměrňovat výchovu v chovu, krmení a péči na základě poznání bytosti a lásky.<br /> <br /> Jako živočišný obalový orgán pro rozdrobenou dubovou kůru a borku slouží mozková dutina v lebce jednoho z největších domácích zvířat. Tu obklopuje mozaika kostí horního šálku lebky, zčásti předutvářených z vaziva jako klenba lebeční (s čelní kostí, spánkovou a temenní kostí), zčásti z chrupavky jako kosti spodiny lební a zčásti kost týlní a kosti oddělující mozkovou dutinu od obličejové části lebky. Kostnatění vzniká kostními buňkami, které vyzařují z jednotlivých center ve vazivu a chrupavkách a ukládáním fosforečnanů vápenatých a hořečnatých, uhličitanů vápenatých a fluoridu vápenatého nechávají tuhnout pohyblivost základní tkáně. Vznikají z toho ploché krycí kosti, spojené vazivovatými nebo chrupavčitými můstky. Jak zvíře stárne, nakonec zkostnatí, v případě chrupavek do silněji tvarovaných, zčásti srostlých kostí, které ohraničují mozkovou dutinu směrem k obličejovému šálku. Kostnatění (osifikace) je postupné odumírání do formy. Srovnatelným způsobem odumírá kůra do formy borky. Avšak protože jde o živočicha, je tento proces odumírání zadržován tělem formativních sil. Životní procesy zůstávají do určité míry v proudu; stálý odbourávání, přestavba a budování kostních substancí probíhá i nadále. Jak silně jsou kosti přesto ještě prostoupeny životními procesy, osvětluje skutečnost, že třetina kostí sestává z organické základní substance, *osseinu*, a dvě třetiny z výše jmenovaných minerálních solí (P, Ca, Mg a F).&lt;ref&gt;Rolf Krahmer, Lothar Schröder: ''Anatomie der Haustiere'', Leipzig 1985, 368 S.&lt;/ref&gt; Formativní síly oživují a prozařují kosti zevní, inervovanou a prokrvenou okosticí — periostem.<br /> <br /> Z výše uvedených úvah, stejně jako z zmíněných morfologických zvláštností, nenajdeme žádný průkazný odkaz, který by výpovědi duchovního badatele přiblížil porozumění, že pro preparaci dubové kůry přichází v úvahu lebka: «Téměř jedno, od kterého z našich domácích zvířat.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 133.&lt;/ref&gt; Odpověď se zřejmě dá najít jedině tehdy, prozkoumáme-li vztah člověk–zvíře od dob ledových {{SE|399}}<br /> <br /> a po nich následujících velkých starověkých kultur. Lidstvo žilo tehdy ještě v snivém vědomí. Lze je nazvat i vědomím mytologickým. Z něho prýštily mýty národů, inspirace z duchovně reálně nadsmyslově prožívaného světa. Stálo pod vedením inspirovaného kněžství mystérií. V těchto duchovních pozadích je třeba hledat vznik domácích zvířat (srov. kap. «Domácí zvířata — orgány v organismu hospodářství a krajiny», s. 126 n.). Ten spočíval v tom, že evolučně podmíněný instinktivní život zvířat byl postupně nahrazován vedením ze strany člověka. Tento krok proměny ze seelisch-geistigen duševně-duchovní vědomostní konstituce tehdejšího lidstva se otiskl do životního těla zvířat a skrze ně i do těla fyzického, a tak i do dědičného proudu. Domácímu zvířeti to pomohlo zachovat si mladistvost a udržet svou tělesnou konstituci proměnlivou. V posledním důsledku smíme předpokládat, že tajemství vzniku domácích zvířat zanechalo svůj otisk ve fyzickém těle, ve specifickém uspořádání látek, v jejich «struktuře», tam, kde život zcela gerinnt odumírá do formy. Je-li forma stvořena, stahuje se z ní zpět, podléhá smrti. Toto uspořádání látek, vytvořené formativními silami domácího zvířete, je pokaždé jiné v trubicovitých kostech končetin, v kostech pánve, páteře a jiné opět v lebeční kostech, které obalují střed nervově-smyslového systému. Převládající látkou, z níž jsou poslední stavěny, je vápník; vyskytuje se v různých kompozicích s fosforem, uhlíkem, kyslíkem a fluorem. Jeho síly, namířené jakoby k jednomu středu, propůjčují mozkovně-lebeční části její tvaru koule se přibližující podobu. Kompoziční uspořádání vápníku v kostech mozkovny je — jak smíme uzavřít — výrazem duševního silového dění domácího zvířete, udržovaného v mladistvosti a podněceného člověkem. Na živočišné úrovni jde o vyšší druh uspořádání vápníku, než jaký se nalézá na rostlinné úrovni, například v kůře-borce dubu. Z tohoto pohledu uchovávají lebeční kosti domácího zvířete ve svých vápníkových kompozicích astrální síly, které domácímu zvířeti přitekly skrze aktivní lidskou péči a nastoupily na místo ztracených instinktů. Mají ve vyšším smyslu schopnost působit čistíce, läuternd očistně a léčivě na bující životní procesy.<br /> <br /> Tento pokus o myšlenkové přiblížení k porozumění výchozím materiálům preparátu z dubové kůry a lebky domácího zvířete musí být dále prohlouben. Tím se však ještě nerozluští hádanka<br /> <br /> Samotné preparace jako takové. Ta musí být vykonána lidskou rukou — umělecký akt! {{SE|400}}<br /> <br /> Dub vyrůstá v naší krajině, stejně jako se tam nacházejí všechny preparátové rostliny a tak i domácí zvířata; ale za jakých životních a ekologických podmínek? Musíme udělat vše, co je v naší moci, abychom v gestaltování uspořádání hospodářského organismu a organismu krajiny podporovali jejich wesensgemäß bytostně přirozené gedeihen zdárné daření. To zahrnuje, kdekoli je to možné, preparátové hnojení. Ve svém vzniku je synthézou látek a sil komponujících kompozici krajiny a ve svém použití je celkově léčebným prostředkem k jejich harmonizaci.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Präparation_der_Eichenrinde-Borke&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Preparace dubové kůry-borky ====<br /> <br /> V září si opatříme borku z dubu – pokud možno z dubu vyrostlého v katastru statku – a lebku, pokud možno od zvířete chovaného na tomto statku ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]]). U starších dubů s hluboce rozbrázděnou borkou se doporučuje nejsvrchnější, často lehce obrostle mechem, vrstvu seškrábat zubatým železem a teprve pak použít spodní, mladší vrstvy borky. Hmota, která se při slupování již trochu drolí, se pak zcela rozseká na drobtovitou strukturu. Z lebky domácího zvířete se po porážce odstraní mozek otvorem týlního kosti, stejně jako zbytky masa a kůže přilnuté zvenčí. Poté se použije horní část lebky a týmž otvorem týlního kosti – tím, kudy prochází nervový provazec míchy do malého mozku – se plní mozková dutina borkovou hmotou. Otvor se uzavře střepem lebeční kosti a utěsní hlínou.<br /> <br /> V tomto prvním preparačním kroku se uskutečňuje první vyvracení: něco vnějšího, borka, se stává něčím vnitřním, uzavřeným do kostěné schránky, která již za života domácího zvířete stála blíže smrti než životu. Hned po mozku sloužila k uvědomování instinktem vedených smyslových vjemů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]]).<br /> <br /> Ve druhém kroku preparace se uskutečňuje druhé vyvracení přírodního procesu, vedené duchem a rukou člověka. Lebky jsou hned po naplnění rostlinnou substancí mělce zahrabány na místě, kde je mnoho rostlinného bahna a kam přitéká atmosférická voda – déšť a sněhová voda. V tomto zemitém, měsíčně vodním prostředí odpočívají a jsou tam vystaveny podzimním a {{SE|401}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 29, S. 401.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 29: Die Stoffkomposition des Eichenrindenpräparates im Durchgang durch das Winterhalbjahr.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> zimním silám. Obtížnost co nejlépe splnit tyto podmínky vedla k nejrůznějším řešením.&lt;ref&gt;Walter Stappung: ''Die Düngerpräparate Rudolf Steiners, Herstellung und Anwendung'', Rüfenach 2017, 2 Bd. (Bd. 1: 632 S.; Bd. 2: 116 S.).&lt;/ref&gt; Pružný postup usnadňuje následující pokyn Rudolfa Steinera: Lebku «nyní [zakopeme; poznámka autora] do země a dáme […] navrch rašelinovou drť a pokusíme se, svedením jakéhosi žlabu, přivést na to místo co nejvíce dešťové vody. Dalo by se to udělat dokonce tak […] v kádě, do níž by nepřetržitě přitékala a zase odtékala dešťová voda […] tam dát takovou rostlinnou substanci, která silně způsobuje, že rostlinné bahno je stále přítomno.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 135.&lt;/ref&gt; Obě metody se v praxi uplatňují.<br /> <br /> Na jaře přichází třetí krok preparace: Lebky jsou vyňaty ze svého zemito-vodního prostředí. Opět se uskutečňuje vyvracení: Vnitřek, borkové náplně, přijal a soustředil působení sil zvenčí. Co se projeví navenek, je nová látka, poněkud tmavší barvy a lehce zvětrálé, avšak stále drobtovité konzistence. Je to nová látka proto, {{SE|402}}<br /> <br /> že je obdařena novou vlastností vyzařující astrální účinnosti, která kompostovému a hnojinovému hnojení «skutečně propůjčuje síly, které dokáží profylakticky potlačovat a zastavovat škodlivé rostlinné choroby».&lt;ref&gt;Ebd., S. 135.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Jak lze myšlenkově pochopit tento proces, který se odehrává mezi rostlinným bahnem, schránkou lebeční kosti a borkou dubu v průběhu zimního pololetí v pozemském? Následuje pokus o výklad. Jde o otázku: Jak lze využít vlastnost vápníku stahovat éterické síly? Příliš často se po vlhké zimě a jaru a po náhle nastupujícím sluncem bohatém teplém období hromadně objevují škodlivé cizí organismy, jako jsou mšice v koloniích. Jsou znamením étericko-bujivého růstu. Kosmicko-astrální síly jsou příliš slabé, aby nadměrnou růstovou sílu vtiskovaly do formy. Zde může pomoci stahující síla vápníku – nikoli však běžná vápníková sloučenina s kyselinným zbytkem kyseliny uhličité (CaCO&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;), nýbrž je k tomu zapotřebí vápníku se «strukturou», jakou vykazuje borka dubu. Tento šťavelan vápenatý, vynesený životními procesy dubu a jím vyloučený do borky, musí být teprve prostřednictvím preparačních kroků přiveden do stavu, v němž jakožto přísada k organickým hnojivům udržuje zdravou rovnováhu mezi životní souvislostí půda-rostlina a vstupujícími astrálními silami podsluneční planet Venuše, Merkuru, Měsíce. Toho lze dosáhnout tím způsobem, že se vytvoří stav chaoticky bující étericity. V rostlinném bahně tento stav existuje. Musí být průběžně udržován přítokem dešťové a sněhové vody. Atmosférická voda obsahuje kyslík, který zajišťuje, že anaerobně probíhající rozkladné procesy nepřecházejí do hniloby. Polárně k vodnatosti rostlinného bahna je kvalita přitékající, kosmickými silami prostoupené dešťové a sněhové vody. Tato voda kondenzuje v zimní atmosféře z plynné formy vzduchu do kapkové formy nebo krystalizuje do podoby sněhového krystalu. V obou skupenských stavech má voda své vlastní centrum. K tomuto centru vstupují síly makrokosmu do vztahu, koncentrují se ve vodním obalu a ohraničují jej do podoby kapky nebo sněhového krystalu. Sjednocují-li se nyní tyto vodní kapky v homogenní vodní masu v pozemském, odevzdávají své vlastní centrum středu zemského jádra. {{SE|403}}<br /> <br /> Kosmické síly soustředěné v kapkách se rozplývají v pozemském a v daném případě vstupují do prachaosu rostlinného bahna. Dochází k jakési syntézou podmíněnému vyrovnání: měsíčně mikrobiální rozkladné dění je přiváděno do rovnováhy silami přítomně působícího kosmu. Lze předpokládat, že tato rovnováha představuje spojení působení pod- a nadsluneční planetární sféry.<br /> <br /> Do tohoto prostředí beztvarého chaotického rostlinného bahna a nad ním proudící dešťové nebo sněhové vody jsou ponořeny lebky domácích zvířat s náplní dubové kůry v mozkové dutině. Sjednocující se éterické síly lebku nepřetržitě obtékají a prostupují kostěnou lebeční klenbou. Ta vykazuje strukturu vápníku, kterou utvářely vyšší astrální síly domácích zvířat stojících ve službě člověka. Ze srdce, jež stojí ve vztahu ke Slunci, působí v zvířeti směrem k hlavě síly nadsluneční planet, Marsu a Jupitera, zatímco v samotné hlavě dominují formu a strukturu tvořící síly Saturnu.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 60.&lt;/ref&gt; To znamená: éterické síly chaotizované v rostlinném bahně, přivedené dešťovou vodou do jakési rovnováhy, procházejí lebeční klenbou a jsou méně instinktivně vázanými astrálními silami domácích zvířat proměňovány v maatla ya ku vumba. Vápník lebeční klenby strukturovaný astrálním tělem domácích zvířat éterické síly stahuje a obdařuje je budující, uspořádávající mocností. V borce leží, takto dubem připravený, vápník na jedné straně v takové látková kompozici, že se stává vnímavým pro éterické proudy rostlinného bahna, proměněné lebeční klenbou v formativní síly. Na druhé straně leží v povaze vápníku tyto přijaté formativní síly ve funkčním celku borky dubu soustřeďovat a uchovávat.<br /> <br /> Lebky domácích zvířat s jejich náplní zůstávají po celé zimní pololetí vystaveny do zemito-vodního prostoru vstupujícím pozemsko-kosmickým silám. Tento postup lze vykládat tak, že na jedné straně je v této době planetární působení podsluneční sféry – a obzvláště Měsíce – ve vodnatém prostředí rostlinného bahna nejsilnější, na druhé straně formové síly vzdálenější periferie stálic, působící prostřednictvím pevně-zemitého, v tvrdé, do formy ztuhlé lebeční kosti domácích zvířat rozvíjejí svou největší účinnost. {{SE|404}}<br /> <br /> Hotový preparát se – stejně jako popsané preparáty – vnáší do kompostových a hnojových hromad v množství jedné tříprstové špetky na 1 až 2 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; v zahradnické oblasti, v zemědělské pak na 8 až 15 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;. Nezáleží na látce, nýbrž na vyzařování sil. I zde by se měl úsudek utvářet z toho, co učí osobní nazírání a zkušenost.<br /> <br /> Na rozdíl od křemene popisuje Rudolf Steiner vápno jako to, co chce vše «přitahovat k sobě». «Co chce vápno, žije v rostlinném.» «Vápnité je obecná vnější žádostivost v pozemském.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 11. Juni 1924, S. 82/83.&lt;/ref&gt; V této vlastnosti «žádostivosti» se přirozeně projevuje anorganicky mrtvé vápno. Prostřednictvím životních procesů rostlin – a zvláštním způsobem dubu – je postupně osvobozováno z tohoto pouta k pozemskému. Z tohoto oživlého stavu je v borce vyloučeno do stavu, který se sice blíží minerálnímu, avšak ve své «struktuře» vtiskuje šťavelanu vápenatému zabudovanému do tkáně borky pečeť organizace formativních sil dubu. Nelze v tom snad spatřovat smysl tří popsaných kroků vyvracení preparace, totiž že se «žádostivá povaha» mrtvého vápna převrací ve svůj opak? Proměňuje se ve svém silovém gefüge do stavu, v němž již nic nechce pro sebe, nýbrž zprostředkovává rostlinám síly, jimiž se mohou bránit proti chorobotvorným a škodlivým vlivům zvnějšku. Vápník ve vápně je procesními kroky preparace vyzdvižen ze svých evolučně fixovaných stavů; z příjemce se stává dárcem, léčitelem v životě rostlin.<br /> <br /> Souhrnně lze říci: Jako u všech preparátů nepůsobí jednotlivé kompoziční kroky aditivně, nýbrž multiplikativně. Vznikají látky, které nejsou variacemi vlastností přirozenoprávně fixovanými a pocházejícími z minulosti, nýbrž vlastnostmi, jež v životních souvislostech umožňují vývoj. V případě preparátu z dubové kůry je to nově nabytá vlastnost posilovat gefüge bytostných článků rostliny, a tím profylakticky působit proti rostlinným chorobám.<br /> <br /> Přírodní substance a síly, které v nové kompozici vytvářejí hnojivou substanci s takovou vlastností, jsou tyto: {{SE|405}}<br /> <br /> 4. Borka dubu: Dub uskutečňuje proces kvetení jako gesto otevírající se ke kosmu – svou bytostnou povahou «zemitější», což se pak substanciálně projevuje v borce v Ca-oxalátu.<br /> <br /> 5. Lebka domácího zvířete: Je metamorfována vedením člověka. U divokého zvířete utváří duch skupinové duše, u domácího zvířete k němu přistupuje duch člověka.<br /> <br /> 6. Dutina lebeční, v níž sídlí mozek a která je obklopena mozkomíšním mokem, je prostor vyzdvižený z přímého kontaktu s pozemským – mikrokosmický odraz makrokosmu.<br /> <br /> 7. V zimě je Země duchovně bdělá, odevzdána sama sobě.<br /> <br /> V těchto čtyřech kvalitách se vyjadřuje dostředivá, k Zemi orientovaná tendence působení. Přirozeně se vyskytují odděleně. Jsou-li uvedeny do vzájemného vztahu – jak prostorově, tak časově – na základě rostlinného bahna a atmosférické vody přitékající v zimním pololetí, je proces vápníku obdařen novou vlastností terapeuticky vyrovnávat jednostrannosti v pozemském.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Löwenzahnpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kompozice preparátu z pampelišky ===<br /> <br /> Při hledání rostliny, která je svými vlastními životními procesy schopna nechávat v sobě vznikat «správnou wechselwirkung [vzájemné působení] mezi kieselsäure [kyselinou křemičitou] a kaliem, nikoli kalziem», nalézá duchovní bádání löwenzahn [pampeliška lékařská] (Taraxacum officinale).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999, Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 137.&lt;/ref&gt; «Nevinný, žlutý löwenzahn [pampeliška], tam kde roste v nějakém kraji, je mimořádným dobrodiním. Je totiž prostředníkem mezi kieselsäure [kyselinou křemičitou] jemně homöopatisch [homeopaticky] rozptýlenou v kosmu a tím, co je jako kieselsäure [kyselina křemičitá] vlastně potřeba po celém kraji. Je skutečně jakousi Himmelsbote [nebeský posel].»&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Löwenzahn [Pampeliška lékařská] je evolutivně uzpůsobena k tomu, aby «správným způsobem kieselsäure [kyselinu křemičitou]» «z celého kosmického okolí» přitahovala. «Neboť kieselsäure [kyselinu křemičitou] musíme mít v rostlině. A právě vzhledem k příjmu kieselsäure [kyseliny křemičité] ztrácí země v průběhu času svou moc. Ztrácí ji pomalu, proto si toho nevšimneme.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 135.&lt;/ref&gt; Tato kieselsäure [kyselina křemičitá] «má naprosto největší bedeutung [význam] pro{{SE|406}}<br /> <br /> růst rostlin».&lt;ref&gt;Ebd., S. 136.&lt;/ref&gt; V ní obsažený «silizium [křemík] se zase přeměňuje v organismu v látku mimořádné důležitosti, která není v současné době vůbec řazena mezi chemické prvky».&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Zde duchovní badatel opět poukazuje na záhadu, k jejímuž řešení smyslové pozorování dodává jednotlivá fenomény poukazující na vyšší souvislost, na «das geistige Band [duchovní pouto]» ([[Goethe]]), jež se jako takové ale otevírá teprve myslícímu duchovnímu zkoumání.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Erscheinungsbild_des_Löwenzahns&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zjevný obraz pampelišky ====<br /> <br /> Löwenzahn [Pampeliška lékařská] odhaluje ve všech svých článcích hojnost jevů, které udivují a poukazují na jedinečný charakter, jenž ji vyzdvihuje i z osobitosti čeledi ''Kompositen'' [složnokvětých] (korbblütler [hvězdnicovitých]). Je to jarní květenka – několik žlutých barevných teček se pak znovu objevuje ke konci časného podzimu. – V návaznosti na jemný bílo-fialový závoj Wiesenschaumkraut [řeřišnice luční] (''Cardamine pratensis'') pokrývají se v dubnu louky, pastviny, meze zlatožlutou přikrývkou rozkvétajícího löwenzahnu [pampelišky lékařské]. Děje se to právě v tom okamžiku, kdy země ze svého zimního stažení vydechuje opět do okruhu své duševně-duchovní bytí. Moře löwenzahnblüten [pampeliškových květů] se jeví jako obraz tohoto znovuspojení země a kosmu. Tak rychle jak se koncem března objevil, tak rychle mizí koncem dubna z dohledu ve prospěch nyní rychle narůstající okolní trávy a bylin. Po celý rok následující po kvetení soustřeďuje a zachovává síly z kosmu a země, jež pak, pod paprsky stoupajícího jarního slunce příštího roku, náhle přes noc, vlna za vlnou, vyráží stonky květů do výše. Ty nesou vzhůru poupata, která se otvírají na širokém, daleko rozkládajícím se blütenböden [lůžku květním] a obracejí košík plný paprskových kvítků ke slunci.<br /> <br /> Růstová podoba pampelišky je v kořenu, stonku, listu a květu výrazně trojčlenná (Obrázek 32, s. 423). To poukazuje na silné působení astrálních sil, které pomáhají ätherické organizaci tohoto „posla nebes&quot; k jeho pozoruhodným formativním funkcím. Každý jeho článek se projevuje jako polarita stauování (klidu) a pohybu. Jsou to astrální síly, které tento protiklad vtiskují éterické organizaci pampelišky. To platí samozřejmě v mnohonásobně obměněné, méně {{SE|407}}<br /> <br /> výrazné podobě pro všechny kvetoucí rostliny. Astralleib rostliny, který ji ze světa nadsmyslového zvenčí obklopuje svým světlem, utváří v jakémsi vnitřním působení neustále se pohybující éterické síly ve formativní síly. Podle obrazu bytosti rostliny tyto síly brzní resp. staví do klidu životní procesy, nebo je aktivují k mohutnému růstu. U obilí například roste stéblo od jednoho zastavení růstu, od uzlu, k dalšímu. Z této zóny zastavení se pak prostřednictvím pohybového impulsu rozvíjí další článek stébla (*internodium*) a příslušný list, který obklopuje stéblo až k dalšímu uzlu jako listová pochva. Tomuto vnitřnímu působení, jež rychle odumírá do formy, stojí polárně naproti astrální vnější působení. To se projevuje v živlu vzduchu, který je teplem udržován v pohybu. Hlavní složkou vzduchu je minerálně mrtvý dusík (79 %), fyzický nositel astrálního kráftewirken. Lze říci, že s každým závanem vzduchu, který si pohrává s listy, každým nárůvanem, který jimi přehoupává, rozhoupává větve a větve nebo nechá žitné pole plynout v „kolébavých stříbrných vlnách&quot;&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: *Faust II*, Vers 4656.&lt;/ref&gt;, je účinný pohybový impuls – výraz astrálního vnějšího působení.<br /> <br /> Zcela jinak se chová pampeliška lékařská jako víceletá bylinná rostlina (životnost ca. osm let). Je skrze naskrz ovládána životem utvářejícím astrálním vnitřním působením, srovnatelná s kopřivou, avšak polárně k ní. Zatímco kopřiva, prosazující se sama a prezentující se navenek bojovně, dává svému mocnému vnitřnímu působení sama ochranný obal, ukazuje zjevný obraz pampelišky, jak dokonale je odevzdána jak zemi, tak kosmu. Přestože astrální organizace pampelišky si éterické síly mocně bere do své služby, je její zjevný obraz vzorem odevzdané vůle, nikoli vlastní vůle: „nevinná, žlutá pampeliška&quot;, jak ji duchovní badatel oslovuje.&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Vnější působení ve výše zmíněném smyslu se k ní téměř nedostane.<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ==== Die Wurzel ====<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Polarita zadržené a pohybující se životní síly mohutně poznamenává již kořen. To se projevuje na jedné straně v silné hloubkové výhonné síle kůlového kořene, který se v oblasti humusního svrchního půdního horizontu jedenkrát až vícekrát {{SE|408}}<br /> <br /> verzweigt. Kořenové provazce pronikají hluboko do minerálního podorničí a teprve tam se rozkládají do jemného kořenového vlášení. I kusy horní části kůlového kořene se dokážou na obou místech řezu znovu vyvinout v plně vytvořenou rostlinu.&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: ''Auf der Spurensuche der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen'', Dornach 2005, S. 97.&lt;/ref&gt; Na druhé straně se horní části rozvětvené primární kořene v orničním horizontu rübenartig ztlušťují v ''rhizomový kořen''. Je vyplněn volnou buněčnou hmotou, která je prostoupena navzájem propojenými trubičkami. Tyto kanálky vedou bílou, sliznatou mléčnou šťávu, jež je pod tlakem. Zde se uplatňuje vzduté působení, sledovatelné až do stvolu květu. Přeřízneme-li kořen, listovou žilku nebo stvol květu, mléčná šťáva okamžitě vytéká; celá rostlina pampeliška je trvale pod zvýšeným saftovým tlakem (*turgor*). Lze také říci: éterický tělo této rostliny je trvale pod „bildovým tlakem&quot; astrálního.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Spross_und_Blatt&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Výhonek a list ====<br /> <br /> Ve srovnání s „pólem soli&quot; kůlového kořene se merkuriální střed výhonku a listu pampelišky přechodem v horním rhizomu kořene vzdouvá do výrazné listové růžice (vyobrazení 32, str. 423). Stonek vězí v kořenovém krčku a zůstává po celý život vzdutý, zatímco životní bildekräfte s mocí střílí do spirálovitě seřazených, těsně nakupených listů. Listy těsně přiléhají k zemi, v zimě zcela; na jaře se zdvihají. Mladé listy rostoucí ze srdce listové růžice se stavějí vzpřímeně, aby při stárnutí pozvolna klesaly do roviny růžice a přibližovaly se zemi. Zatímco se tak od jara do podzimu tvoří nové listy – asi sto –, ty nejstarší na spodní straně růžice odumírají.<br /> <br /> Mocná výhonná síla listů vychází z plasticky vystupující centrální žilky, jež rovněž vede mléčnou šťávu. Na ni navazuje čepel, jež se od shora dolů zužující doprovází dlouhý řapík. V posloupnosti listů je tato čepel od děložních listů počínaje v horní části protáhle oblá. Brzy však tato silně do čepele stremhlavě se ženoucí výhonná síla naráží na zvenčí protikladně působící zadržovací neboli tvarovou sílu. V mocných ostrých zubech (lví zuby) vyráží ven a utrpí jakoby jako protipůsobení hluboké záseky dovnitř. Tak vzniká obraz silné, zčásti oboustranně disharmonické, bizarní {{SE|409}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 30, S. 409.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 30: Stadien des Aufblühens, Welkens und der Bildung der Schirmchensphäre in der Samenreife (aus: Bockemühl, Järvinen, 2005, S. 96).&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Okrajová gestalt protáhlých listů. Jen ve špičce listu dochází v přilbicovité rovnostranné trojúhelníkové gestalt k harmonickému vyrovnání výhonné a tvarové síly.<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ==== Die Blüte ====<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Polarita vzdutí a pohybu činí již nahoře saftovým vzdutím ztluštělý kůlový kořen jakoby svébytně se proživajícím článkem pampelišky. Neméně svébytná, ba ve stupňování, se rozvíjí listová růžice. A pak, jako od ní odtržen, vstupuje květ — přechodem bez přechodu, v dokonalém ovládnutí této polarity, jakoby pozdvižen nad pozemské — v Erscheinung.<br /> <br /> V paždí listů v srdci růžice se k podzimu nacházejí poupata. Přezimují „pod zemí&quot;, neboť je na podzim stahující se kořenový krček vtahuje do země. Je to poslední pohybový impuls před zimním klidem. Na jaře pak, v dubnových nocích, přece jen vyvine pampeliška jakýsi vertikálně vystřelující stonek. Se silami nasbíranými a nastavenými přes pozdní jaro předchozího roku, přes léto, podzim a zimu, vystřelují poupata na vrcholu rovněž mléčnou šťávou vedoucího, dutého, vzduchem naplněného stonkového tubusu do výše. Poupě je zelené kulaté hlavičkové tělísko, ovinuté několika vrstvami šupinovitých listenů. Pod teplými slunečními paprsky nastupujícího dne se vrstva za vrstvou otevírají a skládají dolů. Jen málé z nich dál obalují jazykové květy, jež se nyní rozvíjejí z lůžka květního (obrázek 30). {{SE|410}}<br /> <br /> Jak se poslední korbové lístky skládají dolů, rozevírají se, těsně vedle sebe, na rozepjatém lůžku květním v zářivé zlatožluté barvě 100 až 200 jednotlivých květů — druhá růžice na vyšším stupni, obrácená k nebi. Rozkvétají od okraje postupně směrem ke středu košíčku. Ten se pohybuje za slunečním chodem. Pozdě odpoledne se část korbových lístků opět vztyčuje, zároveň se lůžko květní snižuje, takže všechny paprskové květy stojí v jednom svazku vztyčeny a jsou korbovými lístky znovu ovinuty jako v poupěti. Za pěkného počasí se může rytmické otevírání a zavírání opakovat několik dní; za deštivé šedi zůstávají květní košíčky zavřeny. Po odkvětu se naposledy část korbových lístků zdvihne. Drží po celou následující tvorbu semen plnost květů pevně sevřenu. Mezitím roste trubicovitý stonek stále dál do výšky, předbíhaje dorůstající trávy a byliny. V tomto posledním ovinutí se na lůžku květním odehrává vzhledem k tvorbě semen umstülpung tímto způsobem: semeno trčí hlavičkou v lůžku květním, zatímco jeho protipól, na němž sedí jemnovláknité kališní lístky, čouhá nahoru k nebi. V době zrání semene se znovu probouzí pohybový impuls: z kališního pólu semene vyrůstá tenký stopečka, která na své špičce nese vláknité kališní lístky — chmýr. Při dorůstání odtlačují nahoru zvadlé korunní lístky z ovinutí korbových lístků ven. Po této delší přípravě se pak korbové lístky naposledy skládají dolů, lůžko květní se klene a zaobluje do koule, na níž se na dlouhých stopkách objevuje filigránová «Pusteblume» ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#409|Obrázek 30]], str. 409). Ve svých mnohých jednotlivých schirmchen je vždy zcela utvořena, neboť všechny semenné plůdky se vyvinuly v lůžku květním. Dozrálá semena se uvolňují z lůžka květního a plují jednotlivě s nejbližším nárůstem větru pryč.<br /> <br /> Vícenásobné otevírání a zavírání lístky lemovaného košíčku, pohyb lůžka květního a vyzařování kolonky květů do okolí jsou výmluvná gesta, která obrazně poukazují na blízkost působení duševního čili astrálního těla této zvláště vysoce vyvinuté kompositní rostliny. Ale ani tím není konec; znovu vyzařuje v době tvorby semen, přetváří vlásenkovité děložní lísty na stříbřitě se lesknoucí schirmchen, které se řadí jako hvězdy do obrazu kulové gestalt kosmu. Děložní lísty, jež se obvykle rozvíjejí v zemitě-vodním, obrátí se naruby a obracejí do vzduchu, {{SE|411}}<br /> <br /> teplo a světlo do kosmu. V dalším stupňování předchozího vzniká na okamžiky, v průsvitném ovinutí schirmchen, vzduch a světlem naplněný vnitřní prostor. Lze se ptát, zda tento jemně obkreslený vnitřní prostor není věrným fyzicko-smyslovým obrazem schopnosti pampelišky přitahovat kyselinu křemičitou z kosmu — tedy zda tato rostlina není skutečně «jakýmsi poslem nebes».<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Milchsaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Mléčná šťáva ====<br /> <br /> Vedle pampelišky vedou i jiné druhy složnokvětých, jako čekanka obecná (''Cichorium intybus''), locika kompasová (''Lactuca serriola''), mléč rolní (''Sonchus arvensis'') a pryšcovité rostliny (''Euphorbiaceae''), ve svých pletivech mléčnou šťávu. Tato šťáva je bílá mléčná emulze, která — v případě pampelišky, a právě tím je tato rostlina jedinečná — prochází v trubicovitých kanálcích jednotně celou rostlinou. Z řepovitě zesílené kořenové části táhnou se přes do kořenového krčku zatlačený stonek středními žilkami listů a konečně přes vzduchem naplněný stvol květu až nahoru k lůžku květnímu. Mléčná šťáva spojuje vzájemně tak odděleně působící články pampelišky v jeden celek. Stojíme před záhadou! Musí se mléčné šťávě nepřipisovat právě tak dobře salická jako sulfurická povaha — a oč víc ještě merkuriální? Nespojuje v sobě snad všechny tři kvality? Existuje zde vůbec základní princip kvetoucí rostliny — povznášení minerálního a jeho éterizace v procesu kvetení?<br /> <br /> Mléčná šťáva je sekret z okrajových buněk vzájemně propojených mléčných kanálků, které srůstají dohromady. Je to látková masa komponovaná éterickou organizací této rostliny, jež v určitých poměrech látkových množství obsahuje vše, co se pak rozvíjí do vysoce specifizovaných forem kůlového kořene, listové růžice a korbovitého květu. Rozbor odhaluje takovou mnohotvárnost rozpuštěných i suspendovaných látek, že se oprávněně jeví říci: Zde leží prvotní stav života v podobě z evoluční rané doby vývoje Země, v níž se říše minerálního, rostlinného a živočišného bytí ještě od sebe neoddělily — látková kompozice všemohoucího života. Jednotlivé skupiny látek podléhají, podle stanoviště, silným sezónním výkyvům, např. ''inulin'', polysacharid sestavený z ovocného cukru, který je s jarním růstem téměř spotřebován a ke konci podzimu se hromadí až na vysoké {{SE|412}}<br /> <br /> Gehalten dále obohacuje. Jarní kořen vykazuje největší obsah hořčin, srpnový kořen nejvíce *inulinu*, zářijový kořen nejvíce *taraxinu*, říjnový kořen nejvíce *lävulinu*.&lt;ref&gt;Werner Christian Simonis: ''Heilpflanzen und Mysterienpflanzen'', Wiesbaden 1991, S. 280.&lt;/ref&gt; Mléčná šťáva se skládá z vodě podobné základní substance — z *Taraxacum*-liquoru —, v němž jsou rozpuštěny mnohé minerální substance, jako mimo jiné draslík a křemík, jakož i organické sloučeniny jako bílkoviny, třísloviny, alkaloidy, vitaminy.&lt;ref&gt;Ebd., S. 282.&lt;/ref&gt; Látky suspendované v tomto roztoku v jemných kapičkách jsou pryskyřice a především kaučuk s koloidním bílkovinovým ochranným obalem. V popelu celé rostliny se nachází 7 % kyseliny křemičité, 40 % oxidu draselného, 8 % oxidu hořečnatého, 28,6 % oxidu sodného, jakož i stopy zinku, mědi, manganu a síry.&lt;ref&gt;Erdmuth-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, 512 S.&lt;/ref&gt; Číselné hodnoty analyticky prokazatelných látek poskytují — nad rámec jejich pouhé přítomnosti — jen malé opěrné body, které by dovolovaly rozeznat souvislost s tvořícím bytím. Více informací získáme, obrátíme-li pozornost na určité látkové kompozice, například na účinné látky a jejich léčivé působení. Ale ani ty nevypovídají nic o celku pampelišky, který tyto účinky vytváří. Dokud byl tento celek přijímán jako daná přírodní skutečnost, platila pampeliška za oficinální léčivou rostlinu. Nyní, kdy jsou účinné látky, jež jsou považovány za léčivé, izolovány a syntetizovány nebo mohou být nahrazeny jinými syntetickými látkami, pampeliška svůj čestný status léčivé rostliny ztratila. Tento status znovu získá — a tak i všechny ostatní léčivé rostliny —, teprve tehdy, až se budeme snažit rozpoznat vztahové předivo látek navzájem jako silové uspořádání, jehož architektem je — pod vedením zvenčí působících astrálních sil — éterické či životní tělo příslušné léčivé rostliny. Jednotlivé organické látkové sloučeniny sice obdržely svůj otisk od celku éterické organizace, ale tento celek plnohodnotně nezastupují.<br /> <br /> K tomu by bylo zapotřebí poznat skladatele, který si ve zjeveném obrazu pampelišky v tomto určitém uspořádání látek vytvořil autoportrét. Tohoto skladatele jako velkého umělce lze nalézt jen prostřednictvím poznání ducha. Teprve duchovní bádání otevírá „duchovní pouto&quot;,&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Faust I,'' Vers 1939.&lt;/ref&gt; které sinnstiftend spojuje empiricky nalezené jednotlivé skutečnosti. Taková duchovědná sinnstiftung ukazuje, že v pampelišce — na rozdíl od řebříčku, heřmánku a kopřivy — {{SE|413}}<br /> <br /> existuje nikoli vztah síry k zemsky vázaným látkám — draslíku, vápníku a železu —, nýbrž vztah křemene k draslíku. V živém přísluší draslíku úkol spojovat éterické tělo s fyzickým tělem; na opačném pólu stojí křemen. Na rozdíl od síry vytváří křemen jakýsi smyslový vztah mezi těmito dvěma bytostnými články a kosmicko-astrálními silami, které působí dovnitř ze Stoffwechselpol — z „Zemědělské individuality&quot;. Tato zvláštní vzájemná hra draslíku zdola a kyseliny křemičité shora se odehrává, jak lze předpokládat, v mléčné šťávě prostupující celou rostlinou. Nemůžeme v ní — v kontextu s pampeliškou, jež se utváří do vnějšího, trojčlenného zjevného obrazu — spatřovat „prostředníka [srov. poznámku autora] mezi v kosmu jemně homeopaticky rozptýlenou kyselinou křemičitou a tím, co je jako kyselina křemičitá skutečně zapotřebí po celém okolí&quot;?&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni, Dornach 1999, S. 137.&lt;/ref&gt; Zde se klade táž otázka jako u vzdušného dusíku: kyselina křemičitá přece stojí v půdě v pevné, koloidní i rozpuštěné formě dostatečně k dispozici — proč tedy přivádět kyselinu křemičitou z kosmu tak složitým způsobem, a navíc v tak nepatrných množstvích? Zřejmě se jedná o dva vzájemně polární stavy působení kyseliny křemičité, respektive v ní účinkujícího křemíku. Jedním stavem bytí kyseliny křemičité jsou křemen a silikáty. Jsou výsledkem vznikání a zanikání minulých zemských stavů. Jako horniny a jako jejich zvětrávací rozestup tvoří minerální základní kostru půd. K této zemsky vázané kyselině křemičité stojí kořen rostliny ve vztahu. Druhý stav působení kyseliny křemičité uplatňuje se v Stoffwechselpol nad zemí — jako „v kosmu jemně homeopaticky rozptýlená kyselina křemičitá&quot;.&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Pomyslí se ihned na meteorický prach, jenž se dostává do přitažlivé sféry Země. Ten však sám od sebe na Zemi prosévá. Toto minerální zemnění jistě nemůže být tím, co je míněno. Výrok Rudolfa Steinera zní, že „správná vzájemná hra draslíku a kyseliny křemičité v rostlině musí být přítomna, aby přitahovala kosmické&quot;.&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Je to aktivní proces, jenž vychází z rostliny a jejž je zapotřebí za pomoci náležitě připraveného hnojiva oživit. {{SE|414}}<br /> <br /> Co je zde mimo jiné označeno jako „kosmická kyselina křemičitá&quot;, označuje nehmotný, étericky-astrální stav. „Mohli bychom postupně, když budeme bezmyšlenkovitě dál hnojit, Zemi znemožnit, aby nasávala to, co jako kyselina křemičitá, olovo, rtuť je účinné&quot;, „co […] přichází z kosmické periferie a musí být přijato do rostlinného růstu&quot;.&lt;ref&gt;Ebd., S. 123–24.&lt;/ref&gt; Země ztrácí schopnost přijímat tyto kosmické substance. Aby bylo tomuto ztrácení čeleno, je zapotřebí opět zvláštní příprava hnojiva: preparát z pampelišky. Ten zprostředkovává půdě a rostlině schopnost, jež je pampelišce vlastní zvláštním způsobem — uvést draslík a kyselinu křemičitou v životních procesech rostlin do takového vzájemného vztahu, aby nabyly schopnosti přitahovat „kosmickou kyselinu křemičitou&quot;. V pampelišce vzniká tento vzájemný vztah teprve tím, že oba pozemské látky přijaté kořenem — draslík a kyselinu křemičitou — povznáší z anorganicko-fyzického do éterického stavu. Mléčná šťáva je ve své všemohoucnosti sice blíže svému praobrazí, přesto je v této podobě zjevení jeho odrazem právě tak jako jeho rytmus ve vzdutí a pohybu a jeho stupňování od kořene přes listovou růžici, vrcholící v květních úborech. Pampeliška je „jakýsi posel nebes&quot;; její zjevný obraz o tom vypovídá.<br /> <br /> Kyselina křemičitá takto vyzářená z kosmu a přijatá životními procesy rostliny vstupuje do vztahu s kyselinou křemičitou přijatou ze země, jež stojí ve vzájemném vztahu k draslíku. Teprve v této syntéze nalezne člověk pravděpodobně přístup k pochopení tohoto záhadného stavu věci popsaného duchovním badatelem. Kyselina křemičitá obsahuje křemík. „Křemík je zase v organismu přeměněn v látku mimořádné důležitosti, která v současnosti [tedy v roce 1924; poznámka autora] mezi chemickými prvky vůbec není uváděna.&quot;&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Je to tato přeměněná látka, skrze niž se zmíněné substanciality kosmu stávají novým způsobem přístupnými rostlinnému růstu?<br /> <br /> Pampeliška v sobě spojuje — jako evolučně nejranější forma existence života — mléčnou šťávu s kosmicko-pozemskou tvořivou silou dokonanou v přítomném. O tom vypovídá její zjevný obraz. Je to tato syntéza, jež pampelišce, především v jejím vynikajícím procesu kvetení, propůjčuje jedinečnou vlastnost, aby pozemsky vyzařující {{SE|415}}<br /> <br /> a kosmicky vstřikující křemičitou kyselinu v jedno spojit a přitom v Živém „v křemičité kyselině obsažený křemík&quot; proměnit v „novou látku&quot;? Kladnou odpověď naznačuje postup další preparace pampelišky i účinnost hotového preparátu.<br /> <br /> Na počátku preparace stojí otázka: Lze silový potenciál pampelišky zachytit, soustředit, koncentrát uchovat a nasadit jej v podobě hnojiva tak, aby se sdílel půdě a rostoucím rostlinám? Ve vadnutí pampelišky tento potenciál hasne. Poslední životní záchvěv je přeměna děložních listů v stopkatý chmýr, nesoucí pod svým deštníčkem semeno. Dříve než dojde k tomuto mistrnému závěru, musí být životní proces pampelišky, jenž ve květních úborech dosahuje svého vrcholu, udržován dále v proudu. To zase může zajistit jen obalový orgán, který pochází z přírodní říše o stupeň vyšší — z říše živočišné. Zvíře staví své životní procesy do služby svého duševního nitra a udržuje je tím v proudu. Podle duchovní vědy Rudolfa Steinera tuto úlohu plní, pokud jde o květní úbory pampelišky, pobřišnice, přesněji okruží skotu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Bauchfell_bzw._Gekröse_des_Rindes&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Pobřišnice resp. okruží skotu ====<br /> <br /> Slouží jako obalový orgán z říše živočišné při preparaci květních úborů pampelišky. Pobřišnice (''Serosa'', ''Peritoneum'') obaluje břišní dutinu se všemi orgány v ní uloženými, stejně tak dutinu pánevní. V břišní a pánevní dutině tvoří hraniční membránu metabolického pólu ve vlastním smyslu. Také hrudní dutina, centrum rytmického systému se srdcem a plícemi, je vystlána ''Peritoneem'' — pohrudnicí. Tato je však od pobřišnice přísně oddělena bránicí (''Diaphragma''). ''Peritoneum'' je kožní orgán obrácený do vnitřního světa těla, vyvráceného naruby. Jeho povrch přivrácený k nitru tvoří ploché buňky uložené v bazální membráně. Ta nasedá na pojivové a svalové tkáně stěn orgánových obalů, resp. tělních dutin. Odloupneme-li ji, držíme v rukou průsvitnou, lesklou, membránovitou kůži. Ta je prostoupena jemnou sítí nervových vláken, jež se centrují v jednotlivých gangliích a nakonec se sbíhají ve velkém gangliovém centru solárního plexu (''Plexus solare''), které leží u skotu pod páteří na hranici {{SE|416}}<br /> <br /> páteře hrudní a bederní. Tato nervová pletiva náleží vegetativnímu nervovému systému, jenž se člení na *Sympathicus* a k němu polárně se vztahující *Parasympathicus*. Jejich regulační působení se odehrává hluboko v podvědomí.<br /> <br /> Pouhé anatomicko-funkcionální pozorování pobřišnice osvětluje jen málo z jejího hlubšího dosahu. Konstatujeme silnou inervaci, vlhkostní film umožňující klouzavost orgánů břišní a pánevní dutiny — zvláště závitů tenkého střeva — a pozoruhodně vysokou schopnost resorbce tělesných tekutin; v součinnosti s lymfou a lymfatickými uzlinami zajišťuje detoxikaci — ve smyslu jakéhosi trávení — tělu cizích látek. Tento způsob pozorování, omezující se na vnější fakta, se ihned rozšiřuje, jakmile se ptáme po dosahu silné inervace. Odpověď dává pobřišnice sama. Je to smyslový orgán, jenž se obrací na to, co se v jednotlivých orgánech tohoto vnitřního prostoru vykonává ve vysoce specifických činnostech, a jenž přitom souhrn těchto činností uchopuje v bezvědomí jako celek — a z tohoto celku koordinuje a navzájem slaďuje orgánové aktivity.<br /> <br /> Tak jako vnější kůže a do ní vložené čtyři střední smysly — tepelný, zrakový, chuťový a čichový&lt;ref&gt;Willi Aeppli: *Sinnesorganismus, Sinnesverlust, Sinnespflege*; Stuttgart 1967; sowie<br /> : Dietrich Rapp, Hans-Christian Zehnter: *Die zwölf Sinne in der seelischen Beobachtung – Eine Exkursion*, Münchenstein 2019, 253 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: *Anthroposophie ein Fragment*, GA 45, Dornach 2002.&lt;/ref&gt; — zprostředkovávají bdělému vědomí smyslový obraz skutečnosti bytí, tak vnitřní kůže pobřišnice zprostředkovává zjevení samotné té bytostné skutečnosti; a to posledně jmenované zejména v souvislosti se životním smyslem. Ten temně oznamuje tělesné stavy. Patří vedle smyslu pro rovnováhu, vlastní pohyb a hmat k nižším, volním smyslům.&lt;ref&gt;Willi Aeppli: Ebd.; sowie: Dietrich Rapp, Hans-Christian Zehnter: Ebd.&lt;/ref&gt; Svou blízkostí k vůli spočívá jejich činnost v nejhlubším podvědomí — podvědomí hlubokého spánku; stojí v bezprostředním vztahu ke geistwirklichkeit bytí. Smyslový orgán pobřišnice tedy nevnímá předmětné protistojné, nýbrž ponořuje se do bytostných zjevení, jež se vyjadřují v činnosti orgánů tělních dutin. Tak je činnost močového měchýře jakožto orgánu koncentrace a vylučování jiná než činnost tenkého střeva jakožto orgánu vstřebávání trávicích šťáv. A opět jiné jsou činnosti jater, slinivky, sleziny atd. Pobřišnice je {{SE|417}}<br /> <br /> na jedné straně vetkáno do bytostného bytí a činnosti (účinnosti, funkce) každého jednotlivého orgánu břišní dutiny, na straně druhé zprostředkovává zároveň souhrn těchto činností hlavnímu gangliovému centru sluneční pleteně. Proto lze pobřišnici spolu s menšími gangliovými uzly a velkým gangliovým centrem nazvat vnitřním nebem. Také jiná, zjevně intuitivně zvolená ganglionová označení břišní dutiny, jako „hvězdicovité ganglium&quot; (''Ganglion stellatum'') a ''Ganglion coeliacum'' (''Coelum'' = nebe), poukazují na příbuznost s makrokosmem. „Tělesná dutina je nebe, kosmická enkláva.&lt;ref&gt;Lothar Vogel: ''Der dreigliedrige Mensch'', Dornach 1979, S. 105.&lt;/ref&gt; Zde v říši zvířat a zejména u přežvýkavců a mezi nimi především u skotu nachází tento nebeský vztah nejvyšší rozvinutí. Při přežvýkování nevnímá kráva obrazy smyslově dané vnější skutečnosti, nýbrž v podobě silotvorných obrazů zjevení té bytostné skutečnosti, která jí leží v základu.<br /> <br /> S ohledem na vztah pobřišnice k rozmanitým autonomním činnostem orgánů břišní dutiny, jež každý jednotlivě obaluje, vyvstává otázka, která část pobřišnice přichází v úvahu pro preparaci. Ve svém kurzu pro zemědělce jmenuje Rudolf Steiner kravské okruží: „Žlutá hlavičková pampelišková kvítka se sesbírají, nechají trochu povadnout, slisují a všijí do kravského okruží.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 137.&lt;/ref&gt; Na otázku, co je třeba rozumět pod kravským okružím, následuje odpověď: „Mínila se tím pobřišnice. Dle mého vědomí se okružím rozumí pobřišnice.&quot;&lt;ref&gt;Ebd., Fragenbeantwortung vom 14. Juni 1924, S. 175.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tato vyjádření vedla v praxi dodnes k pochybnosti: Záleží prvotně na pobřišnici jako takové, nebo specificky na okruží, jež tvoří část pobřišnice? Je-li tomu tak v prvním případě, nabízí se pro preparaci daleko spíše a jednodušeji velká předstěra (''Omentum majus''), méně pak malá předstěra (''Omentum minus''), jež ve dvoulisté ploténce spojuje játra a žaludek. Velká předstěra, rovněž dvoulistá ploténka pobřišnice, leží jako zástěra mezi břišní stěnou žaludku a kličkami střev. Splývá od žaludku dolů až k dolní ploše břišní dutiny, tvoří tam velkou kličku, obrací se zpět opět nahoru a kryje střeva jako hřejivý ochranný štít.&lt;ref&gt;Ulrike Remer-Bielitz: ''Dokumentation zum Rindgekröse''; Forschungsring, Materialien Nr. 8, Darmstadt 2001.&lt;/ref&gt; Jinak je tomu s okružím (''Mesenterium''). {{SE|418}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 31, S. 419.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 31: Querschnitt durch die Bauchhöhle des Rindes. Die Bauchfell-Serosadoppellamelle in Beziehung zur Dünndarmverdauung.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Upevněno na stěně břišní dutiny, bezprostředně pod páteří, nese celý střevní svazek. Z obou stran břišní dutiny se jednovrstvé peritoneum břišní dutiny skládá do serozní dvojploténky, okruží, a to tak, že jeho smyslově aktivní strany míří navenek do břišní dutiny (obrázek 31). Serozní dvojlamely se v oblasti tenkého střeva (''Jejunum'') dělí a obalují jej jako jednotlivá lamela. Okruží tak tvoří vějíř záhybů, jenž sleduje těsně k sobě přiléhající kličky tenkého střeva dobrým dílem břišní dutiny. Mezi oběma serozními listy okruží leží nervové provazce (větví se do obou listů a jsou v souvislosti s trávicím děním v tenkém střevě), dále tepenné a žilní krevní dráhy (udržují intenzivní životní procesy ve střevě), mízní cévy (přijímají přes střevní sliznici [''Mucosa''] trávicí šťávy [''Chylus'']), mízní uzliny (působí detoxikačně) a konečně pojivová tkáň a tukové vrstvy. Tím se stavba okruží jako části pobřišnice ustavuje tak, že je zároveň orgánem smyslovým i orgánem činnosti. Zprostředkovává trávicí činnost (vnější svět) celkovému organismu (vnitřní svět) a naopak.<br /> <br /> Zaměří-li se pozornost na tento vztah k činnosti, vyjasňuje se rozdíl mezi okružím a předstěrami (''Omentum majus'' a ''minus''). Pojem „pobřišnice&quot;, který Rudolf Steiner v odpovědích na otázky kurzu zmiňuje v souvislosti s okružím, míní něco obecného, {{SE|419}}<br /> <br /> jakoby ideu obsáhlého, do smyslové tmy metabolismu ponořujícího se, vědomí odňatého smyslového orgánu. Pojem „okruží&quot;, jenž nachází zmínku v pátém přednášce Zemědělského kurzu, míní něco specifického, funkční pole, na němž se obecné uplatňuje ve vysoce specifické činnosti, totiž v takové, jaká se v takto dokonalé podobě nachází jedině v trávicím traktu. Jeho jedinečnost plyne z důvěrné souvislosti s „vlohou Já&quot; probíranou v kapitole „Skot&quot; (s. 146 nn.). Tato vloha je v kravě předznačena v dlouhé cestě intenzivní trávicí činnosti, vrcholící přežvykováním. Výsledek tohoto trávicího otvírání látky vnímá seróza pobřišnice okruží. Vyzařuje jako astrální síla do nitra těla i do krevní dráhy a ta ji nese až k nervově-smyslovému pólu hlavy a do nasazených rohů, kde se vrátí zpět. Tím se na vyšší rovině znovu spouští vědomostní impuls, jehož výsledek zpětně ozařuje tělní dutinu a prostřednictvím obou serozních listů okruží se sděluje obsahu střeva. Ten je nyní prosycen silami, které z aktuální životní činnosti krávy nalezly cestu k její nadsmyslové bytostné skutečnosti. S vyloučením vstupuje toto silové potenciál, „vloha Já&quot;, do vnějšího světa. Propůjčuje kravskému hnoji jeho jedinečnou a trvalou hnojivou sílu. Toto dění, vycházející z vyššího bytí krávy, smí platit za další doklad toho, že pobřišnice představuje cosi „obecného&quot;, kdežto dvojlamelová okruží-pobřišnice cosi specifického. Tato druhá splňuje v „niterném nebi&quot;, v tomto vpáčeném kosmu, ústřední úkol: zprostředkovávat trávicí dění přežvýkavce organismu a od tohoto organismu zpět trávicímu systému, jenž se pak stává hnojivem.<br /> <br /> Toto dění, zahrnující celé bytí krávy, neplní ani velká ani malá předstěra. Obě mají specifické funkce mimo trávicí dění a s ním spojené kroky přeměny ve vyšší silové působení. Obě sice vykazují podobnou anatomickou stavbu s dvojlamelovou sérózou a mezi nimi ležícími nervovými, krevními a mízními drahami, mízními uzlinami a pojivovou tkání — přičemž tato pojivová tkáň je výrazně redukována. Příznačná pro velkou předstěru je sítkovitá distribuce uloženého tukového pletiva. Co však tato anatomická příbuznost vypovídá? Smyslová funkce je zásadně jiná. Je to taková, jež — jak se smíme domnívat — spočívá ve vnímání a řízení harmonického spolupůsobení {{SE|420}}<br /> <br /> Orgánů břišní dutiny, zejména na aktivitu tenkého a tlustého střeva ve vztahu k předcházející činnosti žaludku a předžaludků. Co se děje v bachoru, musí být v průběžném vzájemném vztahu sladěno s tím, co probíhá ve střevním trávení, a naopak. Navíc je velká předstěra vnímavě ponořena do tekutinového hospodářství břišní dutiny a řídí je sekrecí a resorpcí. Dále zajišťuje obranu proti tělu cizím látkám. Na základě toho a své velké pohyblivosti bylo velké předstěřové těleso označeno také jako «velký hadr břišní dutiny».&lt;ref&gt;Johannes W. Rohen: ''Funktionelle Anatomie des Menschen'', Stuttgart-New York 1993, S. 287.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Co jakožto obalový orgán pro květní úbory pampelišky jednoznačně svědčí pro kravské okruží, lze spatřit v následujícím: Jako vysoce vyvinutá složnokvětá rostlina má pampeliška moc přitahovat z kosmu substanciálně-bytostné jádro kyseliny křemičité. Kravské okruží má ze své strany moc — díky své smyslové činnosti obrácené dovnitř na látkové působení trávení v tenkém střevě — obdařit ještě nehmotnou kyselinu křemičitou jakousi vnímající niterností. Aby bylo možno tento potenciál, jenž je jako výsledek evolučního stávání se uložen v pampeliškovém květu a v kravském okruží, učinit využitelným pro růst rostlin, je zapotřebí opět preparace, která vyvěrá z duchovního poznání člověka a která v rytmu plynutí časů překlenuje hranice mezi přírodními říšemi.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Präparationsschritte&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kroky preparace ====<br /> <br /> Vhodný čas ke sběru — to platí pro střední Evropu — je slunečný dubnový den. Květní úbory se otevírají v brzkých ranních hodinách, rozkvetou řadu po řadě od okraje a rozepnou své jazykové květy radiálně do šířky. Přibližně kolem desáté hodiny dopoledne bývá dosaženo stadia, kdy ve středu úboru ještě zbývá drobný shluk poupat. V krátké době asi jedné hodiny, než nastane plný rozkvět, musí být úbory natrhány z dutých stopek a rozloženy k sušení, případně předsušeny teplým vzduchem. Sběr odpoledne, za plného rozkvětu nebo v pokročilé kvetoucí sezóně je třeba se vyvarovat pro nebezpečí předčasného přechodu k tvorbě chmýří a semen. {{SE|421}}<br /> <br /> V prvním přípravném kroku jsou květní úbory — podle stupně vysušení — lehce navlhčeny výluhem z listů pampelišky, trochu stlačeny, ze všech stran obaleny lalůčky okruží a provázkem z konopí (žádný syntetický materiál) svázány do malého balíčku. Jako «alternativa» k okruží se kvůli snazší manipulaci často upřednostňuje velká předstěra (''Omentum majus''); je plošnější a zpravidla méně prostoupena tukem. Připojuje se k žaludku a jinak nemá žádnou přímou spojitost s kličkami střevními.<br /> <br /> Obalení gekrózní membránou vede k první umstülpung přirozeného procesu, a tím k prvnímu kroku emancipace od něj: Vyzařující gesta löwenzahnových květů, obrácená ke kosmu, je nyní obrácena dovnitř a naplňuje vnitřní prostor. Jinak je tomu s pobřišnicí, jež jako jakési «nebeské klenby» vystýlala břišní dutinu, obemykala všechny břišní orgány a tak i umně kličky tenkého střeva a stála v smyslovém vztahu ke skryté trávicí činnosti — nyní je obrácena ven. Popsaná dvojitá lamela nebo -serosa okruží nyní v novém způsobu rozvíjí smyslovou činnost obrácenou ven i dovnitř. Dovnitř je tato — skrze ''serosu'' dovnitř obrácené lamely — zaměřena na životní dění, jež v květních úborech pampelišky dosáhlo evolučního vrcholu, zatímco ''serosa'' ven obrácené lamely se otevírá silám, které ze světové i zemské periferie zvenčí proudí dovnitř. Tak nahlíženo, se jednotná smyslová funkce střevního okruží rozštěpuje do polaritní dvojí funkce. Nedotčeny tím zůstávají pojivové strany obou lamel; nadále k sobě přilnou a tvoří jaksi pojivový článek mezi oběma polárními sférami vnímání.<br /> <br /> Fyzická a životní organizace pampelišky je evolučně zaměřena na to, aby utvářela vztahové předivo draslíku a kyseliny křemičité, vrcholící v květ. S tím se váže otázka, zda právě v onom pojivém článku — jako syntéza tohoto nového vztahu vnitřku a vnějšku — nemůže toto vztahové předivo být udrženo v proudu i za hranicí, která je evolučně rozvoji rostliny vytčena. Nespočívá právě v tom význam okruží, že jednak ve své funkční jednotě s trávením v tenkém střevě a jednak na základě funkce své dvojité lamely v prvním přípravném kroku přivádí do vzájemného vztahu dvě polární silová světa? Nejsou tím teprve v pozemském světě stvořeny podmínky, aby jedinečná vlastnost pampelišky — «přitahovat kyselinu křemičitou z kosmu» — {{SE|422}}<br /> <br /> na cestě hnojení přenášet na půdní a rostlinný život? Tyto otázky bude možné zodpovědět jen z osobního vztahu, který si člověk v činu a myšlení buduje k věcem a bytostem. Vyvstávají tváří v tvář praxí místy uplatňované, kdy jsou obě serosalamely — zpravidla velkého omenta — od sebe odděleny tak, že vzniká jakási kapsa, do níž se nacpou květní úbory a jejíž otevřené konce se pak zašijí. To znamená, že obal je jen jednovrstvý, to jest: uplatní se účinek pobřišnice jako něčeho obecného (výstelka břišní dutiny), a nikoliv okruží jako něčeho zvláštního.<br /> <br /> Druhý krok preparace si v praxi získal širší pozornost teprve poté, co s pátým vydáním Zemědělského kurzu (Dornach 1975) byly publikovány i poznámky Rudolfa Steinera k přednáškám kurzu. V nich poznamenává k preparátu z pampelišky: «Zavěsit okruží ve vzduchu.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Anhang, S. 293.&lt;/ref&gt; V páté přednášce kurzu to není řečeno těmito slovy, nýbrž je ihned odkazováno na třetí krok: «Pak musíme vystavit [okruží obklopené květní úbory pampelišky; poznámka autora] samozřejmě působení země, působení země v zimní době.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Tak tomu bylo i v následujících desetiletích v praxi vesměs dodržováno. Přesto zůstávala otázka stále otevřená, zda tím míněno, že druhý krok odpadá, případně jak je třeba rozumět bezprostředně následující větě: «Nyní však jde o to, abychom získali obklopující síly tím, že s ním naložíme stejně jako s ostatním.» Hádanka se rozluští s výše uvedeným citátem z poznámek «zavěsit ve vzduchu». Ten vykládá «obklopující síly», jež působí v létě ve vzduchu a teple nad zemí. Poznámka, «že s ním naložíme stejně jako s ostatním», musí být tedy vykládána ve stejném smyslu jako v případě řebříčku, kde bylo podrobně popsáno vystavení preparátu letním a zimním silám.<br /> <br /> Ve druhém kroku preparace se odehrává 2. akt everze a s ním stejně tak akt emancipace od přírodou daného dění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#423|Abbildung 32]]). To, co dříve náleželo vnitřní bytosti krávy a vděčilo celé své existenci právě její službě, je nyní orgánem vnějšího světa, ve službě sil, které se vyzařují z kosmického obvodu. {{SE|423}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 32, S. 423.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 32: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation des Löwenzahnpräparates.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Naopak květy pampelišky, které se ve vnějším světě obracejí ke kosmu a jemu vděčí za svou existenci, jsou nyní obklopeny zvířecím orgánním obalem, v němž se koncentrát sil květů pampelišky spojuje se silami makrokosmu, jež jsou tomuto koncentrátu zprostředkovány orgánním obalem kravského okruží.<br /> <br /> Nyní jde o to, aby sebrané květní úbory z dubna byly dostatečně usušeny, ihned poté obaleny laloky okruží krávy středního věku, pokud možno z vlastního stádního chovu statku, a takto svázaný kulovitý balíček byl zavěšen ve vzduchu, chráněn před ptačím zobáním. Přes letní pololetí až přibližně do Michaeli zůstává takto nad zemí vystaven slunečním a planetárním silám v teple a vzduchu. Ty vstupují do vzájemného působení s pozemskými látkami draslíku a kyseliny křemičité, které byly v květu povzneseny do éterického stavu. Na tomto stupni éterična — tak lze předpokládat — teprve může vznikat ono «vztahové předivo draslíku a kyseliny křemičité», na něž poukazuje duchovní bádání a které propůjčuje pampelišce schopnost jako «poslovi nebes» přitahovat kosmickou kyselinu křemičitou. Nechť je to pokus ukázat onen vztahový kontext, podle nějž za prvním krokem nutně musí následovat {{SE|424}}<br /> <br /> krok druhý, totiž vystavení balíčku z okruží atmosférickým silám.<br /> <br /> Ve třetím kroku preparace se uskutečňuje třetí proces everze a emancipace ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#423|Obrázek 32]], S. 423). Co bylo přes letní pololetí nad zemí, v «břiše zemědělské individuality», vystaveno silám periferie planetárního kosmu, je nyní exponováno silám, které z obvodu stálic působí cestou přes zemi v zemito-vodním živlu. Zatímco v létě jsou to přednostně astrální síly, které se vyzařují ze sluneční sféry a planetárních sfér a prostřednictvím zvířecích orgánních obalů vtiskují do substance květů pampelišky, jsou to v zimě v zemi především já-síly působící z vyšší duchovní světa, které se vtiskují do substance květů.<br /> <br /> Postup ve třetím preparačním kroku je následující: Po začátku podzimu, okolo Michaeli, jsou kulovité balíčky sundány a zahrabány do země, do hloubky přechodu od humusového svrchního půdy k jílovitějšímu a jemnopísčitějšímu podorničí. Jáma je opět zasypána a blízko povrchu půdy opatřena drátěnou sítí proti psům a lišáku. Dokud se zápach okruží do zimy nevytratí, může k tomuto účelu pomoci i dřevěná nebo kamenná přikrývka.<br /> <br /> Na jaře, okolo Velikonoc, je preparát vyjmut — jeho obal z okruží bývá zpravidla silně zetlelý — a uložen do hliněných nádob, allseitig obklopených rašelinovou drtí. S hotovým preparátem, jehož květní úbory si z velké části zachovaly svou strukturu, vznikla znovu nová látkovost — nebo lépe: nové uspořádání látek — jako vztažný bod ke silovému potenciálu zcela nového druhu. Na cestě svého vznikání, řízené duchem a rukou člověka, bylo udržováno v živém a rozvíjí svou bytostnou účinnost v živém.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Anwendung_und_Wirksamkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Použití a účinnost ====<br /> <br /> Preparát z pampelišky je jako ostatní preparáty silové hnojivo. Působí jako ony na «souzvuk tvořivého, formujícího a utvářejícího světového slova»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993.&lt;/ref&gt;, to jest — vztaženo na preparáty — na životní, astrální neboli duševní síly i na formující bytostné neboli já-síly, přičemž tyto posledně jmenované propůjčují rostlinám z hlubin země sílu vzpřímení {{SE|425}}<br /> <br /> verleihen.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Leitsätze'', GA 26, «Der Mensch in seiner makrokosmischen Wesenheit», Dornach 1998.&lt;/ref&gt; Vytvářejí, budují a tvarují úrodnou půdu i plodnosné rostliny — to, co se jako «bránicová střed» začleňuje mezi «hlavu a břicho» zemědělské individuality. Jedinečným způsobem to platí o preparátu z pampelišky. Kolik podmínek plných vzájemných vztahů musí souznět, aby bylo uděleno blossomům pampelišky schopnost jakési smyslové síly — přitahovat kieselsäure z kosmického obvodu? Jaký velkolepý soubor vztahů musí vládnout v látkové výměně krávy, aby bylo s okruží vytvořeno ústrojí, které má na jedné straně smyslový vztah k látkám přicházejícím zvenčí v proudu potravy a na druhé straně zprostředkovává výsledek tohoto vnímání astrálnímu bytí krávy? Spojení obojího — blossomů i pobřišnicového okruží — vytváří syntézu vyššího druhu, hnojivou substanci, jejíž účinnost představuje zesílení obou polárních kvalit.<br /> <br /> Vzniká nová kompozice látek v živém, hnojivo, které se v ještě intimnějším způsobu stará o to, aby se nadsmyslově-astrální organizace kulturních rostlin vtiskovala do jejich éterické a skrze ni do jejich fyzické organizace. Rostliny se stávají smysluplnějšími, a tím citlivějšími na látky, které potřebují ke svému růstu: «je-li rostlina tímto způsobem, v nejjemnějším způsobu prostoupena kieselsäure, proživána jí, pak se stane, že je citlivá ke všemu a ke všemu přitahuje».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 138.&lt;/ref&gt; Dále se uvádí, že tento obvod se zjevně nevztahuje jen na prokořeněný půdní prostor jednotlivé rostliny, nýbrž sahá až do sousedního pole, lesa a přilehlé louky.&lt;ref&gt;Ebd., S. 138.&lt;/ref&gt; Toto zpočátku záhadné tvrzení lze dnes při nynějším stavu vědeckého poznání docela dobře vysvětlit fenoménem symbiózy kořenů rostlin s půdními houbami (''Mykorrhiza''), jejichž mycelium — předivo buněčných vláken (''Hyphen'') — propojuje na větší vzdálenosti kořenové soustavy rostlin navzájem. Hyfeny na jedné straně zásobují rostliny vodou (lesní stromy), především však minerálními látkami, na druhé straně samy profitují z jejich energetického hospodářství. Fenomén vzájemně se podporujícího soužití (''Symbiose'') výše vyvinutých organismů s nižšími lze docela dobře ve {{SE|426}}<br /> <br /> způsobu pochopit, že zde vládnou temné stupně citlivosti, tak například u luskovin, jejichž výkon vazby dusíku lze organickými hnojivy znatelně zvýšit. Lze očekávat, že i zde přípravek z pampelišky přinese významný příspěvek. Avšak vyčerpává se tím, pokračováním přírodního procesu, bytost a účinnost tohoto látkového novotváření z duchovní vědy? Empfindung v daném případě jistě znamená, že astrální organizace působící na rostliny zvenčí se má v míře vyšší stát «tvůrcem a tvárcem» éterických čili životních sil a udržovat tyto jako «tvořivé» v proudu. Předstupeň k tomu se odehrává v květu pampelišky. Obdarován je schopností přitahovat křemičitost z kosmu díky své zemské zakořeněnosti (stoupající mléčná míza) a zároveň svému náklonu a otevřenosti ke slunci. Popsanou preparací, uskutečňující se v pozemském, je přípravek z pampelišky nakonec uveden do stavu, kdy prostřednictvím organických hnojiv zprostředkovává jiným pěstovaným rostlinám schopnost přitahovat ze sousedních kulturních půd zemské látky, které potřebují k zdravému růstu.<br /> <br /> S obvyklými vědecko-teoretickými pojmy je taková látková migrace nemyslitelná. Stává se pochopitelnější, naučíme-li se rozumět půdě samé, bránicovému orgánu «zemědělské individuality», jako životní souvislosti prostoupené astrálními silami, do níž kořen jako smyslový orgán svým způsobem vstupuje. Tento nepatrně rozvinutý smyslový orgán lze zcela otupět minerálními solemi (srov. kap. «Použití dusíkatých solí», s. 275 nn.), lze jej však také vychovávat k stále vyšší aktivitě souhrnným působením všech jmenovaných preparátů. A o to jde. Každý z nich přispívá jedním aspektem působení k rozvoji smyslové organizace, a tím k «citlivosti» vůči látkám a silám: «Opracovává-li se zemský půda tak […], pak se rostlina připraví k tomu, aby přitahovala věci z širokého obvodu.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 138.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Přípravek z pampelišky hnojí půdu astrálními silami. Ty činí bující život půdy mocným působením v tom smyslu, že půda sama se stává rostlinnou. V tomto prostředí stupňované půdní úrodnosti je asi třeba hledat odpověď na otázku: Jakého druhu je «citlivost» podnícená přípravkem z pampelišky? Je to {{SE|427}}<br /> <br /> Innenwirkung, která nevychází z vlastního duševního nitra – to rostlina nemá –, nýbrž taková, jež má z nadsmyslového prostřednictvím látkového uspořádání rostliny moc cíleně přitahovat pozemské látky. Jak se ale tyto látky dávají do pohybu? Nemusejí být nejprve přivedeny do proudění životní organizací těch rostlin, které rostou na sousedním poli, na louce a v lese? To znamená: nemusejí být pozemské látky nejprve povýšeny z fyzicko-materiálního stavu do stavu Bildekräfte? Tato záhadná otázka zůstává otevřená!<br /> <br /> Přípravek z pampelišky se aplikuje – spolu se čtyřmi předtím popsanými přípravky – jako přídavek v jakési homeopatické dávce do kompostů, chlévského hnoje, kejdy a gülle. Mírou je tříprstová špetkana přibližně 1 m² zahradní kompostové buňky až po 10 až 15 m² u hnojišť a kompostovišť, případně hlubokých stájí a tekutých hnojiv. Preparace by měla proběhnout bezprostředně po zakládání hromady, u tekutých hnojiv bezprostředně po zahájení plnění nádrže. Místo zavěšení v látkových sáčcích lze preparátové dávky také prohníst s jílem do kuliček a v této podobě přidat pevným i tekutým hnojivům. Opakování se doporučuje po každém přesypání hromad, respektive po promíchání a provzdušnění tekutých hnojiv. Preparáty tlumí přeměny, které se znovu ihned rozbíhají, a tím brání nadměrnému zahřívání, respektive ostrostii zápachů. Dusík a uhlík zůstávají «usazeny» v organických sloučeninách. Přípravek z pampelišky je navíc součástí «souhrnného preparátu» – intenzivně preparovaného koncentrátu na bázi chlévského hnoje bez podestýlky. Ten se v malých množstvích rozptyluje na čerstvý hnůj před každodenním vyvážením, respektive přidává do ložných míst boxových stájí.<br /> <br /> Jako každý z preparátů volá i ten z pampelišky k přítomnosti ducha v činu. Teprve ta – v souvislosti s celkem statku – probouzí otázky, a s nimi badatelské smýšlení. Otevírá se poznávací cesta, která nejprve jen vykonávající jednání oživuje na jednání umělecké.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Baldrianpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Složení přípravku z kozlíku ===<br /> <br /> Jako poslední v řadě šesti hnojivých preparátů stojí přípravek z kozlíku. V aplikaci i funkci zaujímá zaokrouhlující zvláštní postavení. V pouhých několika slovech charakterizuje Rudolf Steiner podstatu a účinnost tohoto preparátu takto: »tím, že se hnoji přidá způsobem velmi jemným ona zředěná šťáva z kozlíkového květu, lze v něm vyvolat to, co ho podněcuje k tomu, aby se k tomu, co nazýváme fosforovou substancí, choval správným způsobem.« {{SE|428}}<br /> <br /> V tomto výroku je již naznačeno, že šťáva vylisovaná z kozlíkového květu nepodléhá žádným dalším preparačním krokům – kromě jediného opatření, totiž že tinkturu je před použitím třeba zředit teplou vodou. Záhada, oč zde jde, se musí odkrýt jednak tím, co o ní prozrazuje zjevný obraz kozlíku lékařského (Valeriana officinalis), jednak tím, co lze získat z duchovního výzkumu jakožto poznání.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Erscheinungsbild_des_Baldrian&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zjevný obraz kozlíku ====<br /> <br /> Kozlík se nachází v okrajových a přechodových zónách obdělaných pozemků na hlinitých, humusnatých půdách, přednostně na vlhčích, spíše stinných místech – na lesních okrajích, na vlhkých loukách, v pobřežních pásech podél potoků a řek a u paty svahů s průsakovými vodami z podorničí. V horských údolích vystupuje až do značných nadmořských výšek. Lze ho pěstovat i zahradnicky. Zatímco se pampeliška – kromě své krátké doby kvetení – skrývá mezi trávami a bylinami, zvedá se kozlík z počátečního stádia listové růžice do hrdé vzpřímenosti vysoko nad své okolí, vrcholíce bíle až světle růžově rozkvétajícím lichookolíkem. Ten sestává z těsně semknutých, jemných, drobounkých jednotlivých kvítků, které se v intenzivně se šířící vůni zdají jakoby rozpouštět. Princip stonku ovládá celou rostlinu. Při výšce porostu až dva metry dosahuje stonek dolů až do prostoru kořenů, kde tvoří oddenky, a nahoru do vzdušného prostoru, kde se rozptyluje v květenství. Nahoru i dolů se rozčleňuje jednak v jemné stopky květů, jednak v mohutné oddenky. Ve stonku se jedinečným způsobem prolíná zemitost s působením vzduchu a tepla. Střídavě vstřícně se rozevírají lichozpeřené listy. V prvním roce po výsevu je metamorfóza listu nejzřetelněji vyjádřena. Z listové růžice se listová posloupnost zvedá stále ve větších vzdálenostech. Řapík se postupně zkracuje a v přechodu ke květenství se listy nakonec zcela stáhnou {{SE|429}}<br /> <br /> do stonku zpět. V následujícím roce je metamorfóza listů méně výrazná ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#431|Obrázek 33]], s. 431).<br /> <br /> Stejně zdůrazněně, jako se projevuje v podobě listů, vystupuje metamorfóza substančního dění v proměně vonných látek od kořenového oddenku přes stonek až ke květu, jejichž intenzita vyvanoucích vůní je nejsilnější při odkvétání. Jako oslovuje tvar a barva prostřednictvím zrakového smyslu cit, tak otevírá čichový smysl citu hlubší vrstvy působení substancí. V temněji ladícím cítění vede čich blíže ke kvalitě sil, jež jako astrální působí v živém. U kozlíku a kopřivy se navzájem vztahují polárně.<br /> <br /> Zjevný obraz kopřivy vzbuzuje dojem, že v její životní organizaci jsou účinné zejména chemický neboli zvukový éter a éter životní. Ty se stávají formativními silami skrze vyšší elementárně-astrální duchovost a jsou touto schopny přivodit zvláštní substanční skladbu této léčivé rostliny. Stává se obrazem té dovnitř směřující kompoziční přebytečné síly astrálna. Ta přísně formuje jednak až do periferie substanční sloučeniny – jako například urticin v žahavých chloupcích –, jednak zůstává potenciál zadržených astrálních sil, jež mají cestou preparace schopnost uvést pozemsky hmotné látky znovu do pohybu, oživit je a proměnit.<br /> <br /> Jinak kozlík: ten vyvanuje ven do vzduchu a tepla, co se v jeho životních procesech v listu, kořenovém oddenku a stonku pod astrálním působením utvořilo jako kompozice látek. U vůní chudé kopřivy konfigurují tyto formativní síly látky k nositelství oné «znamenité vnitřní účinnosti». Tuto kvalitu sil uchovává za ochrannou zdí své navenek uzavřeně vyhlížející podoby. Jinak opět kozlík: ten vyvanuje vše to, co jeho astrální organizace v působení formativních sil ze substancí zkomponovala. Zjevný obraz kopřivy ve svém sebeprosazení a pevnosti, jež se staly obrazem, poukazuje především na tvořivou sílu životního éteru – zjevný obraz prostředí otevřeného kozlíku na éter tepla a světla. Kozlík je dárcem tepla a světla. {{SE|430}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wurzel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kořen ====<br /> <br /> Semenáček kozlíku lékařského nejprve vytváří kůlový kořen, který brzy odumírá. Stonek zůstává zpočátku stlačený a z něj se rozvíjí volná listová růžice. V půdě, v přechodu ke kořeni, se rozděluje v několik krátkých, válcovitých ''rhizomů'' — jistý druh vegetativního tvoření plodů v kořenové oblasti —, od nichž kořeny vybíhají v páscích obloukovitě ven a do hloubky. Sféricky uzavírají dolů otevřený vnitřní prostor, rozčleňují se do jemného kořenového vlášení a tím představují typus «irdischen Wurzel»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 56.&lt;/ref&gt; («pozemského kořene») ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#431|Obrázek 33]]). Rhizomy vykazují — v pokračování vzduchem naplněného stonku — dutiny. V přechodu k mírně ztluštělým kořenovým páskům, které rovněž obsahují vonné látky, se na podzim tvoří pupeny, z nichž vyrůstají nové výhonky. K této formě vegetativního rozmnožování přistupuje ještě tvorba výběžkových výhonků, které se v místech svých prýtových uzlů znovu zakořeňují.<br /> <br /> Nejnápadnějším jevem kozlíku je silný, omamně zemsky těžký zápach, ano puch, který je stlačen zpět do kořenového trsu a při poranění z něj vychází. Chemická analytika odhaluje ve skupinách látek uhlohydrátů, bílkovin, olejů, alkaloidů, pryskyřic atd., jakož i organických kyselin a minerálních látek rozsáhlé spektrum sloučenin, které se plně kryje s pestrosti medicínských indikací, na něž preparáty z kozlíku tlumivě léčebně působí. Avšak Simonis zdůrazňuje, že «bisher ungenügend einleuchtende für das Wesen der Pflanze charakteristische Ergebnisse erzielt wurden».&lt;ref&gt;Werner Christian Simonis: ''Heilpflanzen und Mysterienpflanzen'', Wiesbaden 1981, S. 696.&lt;/ref&gt; (досud nebylo dosaženo dostatečně přesvědčivých výsledků charakteristických pro bytostnou povahu rostliny.)<br /> <br /> Kořenový trs kozlíku se podobá chemické kuchyni v živém. Vše životatvorné, co se shrnuje v ''Tria principia'' Paracelsa, zde spolupůsobí nejúžeji. V duchovědném vyjádření jsou to čtyři druhy éteru — éter života a chemický éter, světelný a tepelný éter —, které oživují anorganický svět látek převážně pod vedením chemického éteru a éteru života, stavitelů fyzické organizace rostlin. Architektem pak, který dodává stavební plány, je astrální organizace působící z nadsmyslna v čase a prostoru. Na předstupni — lze říci ještě neočištěna — soustřeďuje se v kořeni a ''rhizomu'' plnost kompozice látek, která pak v postupující proměně formuje fyzicko-smyslovou podobu kozlíku. Dokonce i sulfuricky-impondabilní živel {{SE|431}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 33, S. 431.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 33: Das Baldrianpräparat in Herstellung und Anwendung.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> tepelného a světelného éteru tvořícího v procesu kvetení sestupuje dolů do kořenové oblasti a v pozemské tíži salprocesů se stará o «lehkost» hořlavých éterických olejů, a s nimi o silné rozvinutí vůně. V rhizomu a kořenových páscích se soustřeďuje vše, co kozlík v kompozicích látek nabízí. Proto jsou to právě tyto části, které nacházejí lékařské využití při obtížích zejména vegetativního nervového systému, při poruchách spánku, nervových stavech vzrušení a podobně.&lt;ref&gt;Ebd., S. 593.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Stängel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Stonek ====<br /> <br /> Lodyhu kozlíku lékařského lze zcela oprávněně považovat za samostatný článek této rostliny (obrázek 33). Zatímco pampeliška nikdy neopustí své stádium růžice a rozkvétá blízko země jako košík plný květů na vlastním květním stonku, lodyha kozlíku na jaře vyráží ze {{SE|432}}<br /> <br /> své volné růžice vertikálně do výšky. Je to, jako by chtěla v co největší vzdálenosti od svého oddenku pozvednout své květenství do sféry tepla, světla a vzduchu. Lodyha určuje gesto této rostliny: jako vládnoucí článek spojuje kořenový systém pevně spjatý se zemí s květenstvím obráceným ke kosmu; jako se onen větví dolů, tak se toto větví nahoru do jemných větviček lichookolíku. Životní a oporné pletivo lodyhy obklopuje dutinu naplněnou vzduchem; navenek je mnohonásobně rýhovaná. V tom se znovu ukazuje polární dvojitost astrálního působení, které zvenčí vtlačuje růstovým silám tvar, zevnitř tvoří prostor a díky dusíku ve vzduchu uzavřeném v dutině lodyhy uspořádává, přetváří a pročišťuje látky v běhu životních procesů. Astralita, která vládne celé rostlině kozlíku, zjemňuje látkové dění při růstu lodyhy do výšky od jednoho páru listů k druhému. I lodyha, již zjemnělá do podoby květu, vydává typickou vůni kozlíkového oleje, v níž se aromata různých éterických olejů spojují v jednotu.<br /> <br /> Lze to vnímat jako fenomén zvláštního druhu, jakou povahu mají proudy mízy trvalky, jakou je kozlík. Nejprve asimilační proud (''floém'') z listové růžice napájí růst ''rhizomů'' a kořenů i jejich látkové kompozice, v nichž je již přítomna látková stavba celé rostliny. Jakmile lodyha začne vystřelovat do výšky, ústí tyto předformované látky do vzestupného proudu ''xylému'' a v ovzduší, světle a teple jsou znovu kompozičně zjemňovány tvarotvornými silami metamorfující se listové oblasti. Jejich prostřednictvím se bytostný praobraz kozlíku v lodyze, sledu listů a květenství utváří do vnější smyslové podoby. Zemská tíže látek v oddenku přechází v listoví a květu v «lehkost» a rozplývá se ve vůni.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Blattfolge&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Posloupnost listů ====<br /> <br /> Jako semenáč prochází kozlík všemi stadii vytrvalé byliny. První list po vyklíčení je dlouze řapíkatý s okrouhlou až oválnou čepelí. Následující listy se prodlužují a čepel se začíná členovat v lichozpeřené, ještě zaokrouhlené, na okraji mírně zubaté lístky. Při protahování řapíku se lístky rozvíjejí do více podlouhlých, přišpičatělých tvarů. V této fázi se {{SE|433}}<br /> <br /> lístky vztyčují a shromažďují v kytičkovité růžici. S prodlužováním stonku na sebe navazují páry listů v křižmostojném uspořádání v nápadně velkých vzdálenostech (Obrázek 33, s. 431). Lístky jsou stále užší, přišpičatělejší a řadí se párově. Ke konci léta se listy zkracují, opeření houstne, stonek objímá. Nakonec se listy s rozkvétem stahují zpět do stonku a jen listeny se ještě drží, až i ty v plném květu mizí. Na rašelinných, stinných stanovištích kozlík tenduje k bujnému růstu.<br /> <br /> Jako tvoří látková pestrost kořenové kůry s listovou růžicí životní souvislost, tak listová posloupnost výhonku s květenstvím. Proměna tvarů listů, od stonku vzhůru k květu (blattmetamorfóza), je do obrazu přenesený výraz v živém neviditelně se odehrávajících látkových procesů tvorby a přetváření. Při vzrůstu přechází výhonek z oblasti zemitě-vodního do oblasti tepla a prosvětleného vzduchu. Sem přímo a v přítomnosti září síly Slunce a planetárních sfér. Zde teprve se bytostný praobraz kozlíku ve své dokonalosti otiskuje obrazně do v rhizomovém kořeni předpřipraveného substančního dění. Jako mají v kořenovém trsu navrch síly působící v zemitě-vodním, tak ve vzestupném výhonku síly světla a tepla, zprostředkované vzduchem. Může být snad tím důvodem, proč se temně vědomí kalící vůně a trpce hořká chuť kořenového trsu v listech prakticky nevyskytují, avšak v méně intenzivní podobě přece jen ve stonku? V kořeni se tyto kvality zhušťují a soustřeďují, v posloupnosti listů naopak přecházejí v stálé proměně do pohybu.<br /> <br /> Myslící nazírání proměny tvarů v listové posloupnosti osvětluje otupělost čichových a chuťových vjemů. Pro myšlení je tvar listu opěrný bod, který nejprve stojí před námi jako věcný předmět pro sebe. Ale dostaneme před oči to, že právě sledovaný list svým tvarováním předpokládá a dál rozvíjí tvar listu předcházejícího. Přechod jednoho tvaru do druhého tvoří článek stonku, v němž jeden tvar mizí a vynořuje se následující. Existuje tedy souvislost v proměně tvarů listové posloupnosti, která se smyslové anschauung skrývá. Klíčem k poznání tohoto skrytého přechodu je myslící nazírání, školené na proměně tvarů. Zpočátku bodově konstatující myšlení přichází do pohybu; samo ze sebe tvůrčím způsobem vytváří myšlenkové obrazy na {{SE|434}}<br /> <br /> der Grundlage neomylné anschauung. Tytéž bildekräfte „tvořivého, obrazotvorného a utvářejícího Světového slova&quot; působí v přírodě a stejně tak na vyšší rovině v člověku. Pokusí-li se člověk myslivě vcítit do těchto na fenoménech opřených myšlenkových obrazů, nastupuje cestu poznání, na níž se ve stonku skryté pojítko z listu na list může postupně odhalit jako „duchovní pouto&quot;. Je to bytostný praobraz rostlinného, jenž z hlubiny země vyzařuje v ose Země–Slunce a sjednocuje se s étericko-astrálními bildekräfte vyzařujícími z kosmického obvodu.<br /> <br /> Tak je vžívání se do principu metamorfózy — jenž v přírodě působí všudypřítomně a jenž se může stát klíčem poznání zvláště k tomu, co vede k postupujícímu porozumění rostlinám preparátů a k schopnosti cestou preparace oživovat vztah půdy a rostliny — tímto vžíváním se plodným. Metamorfózy se odehrávají v merkuriálním pojítku mezi substančním děním kořene (pól sali čili pól zemský) a oním v květu (pól sulfuru čili pól kosmický). Co se týče formy, je tomu obráceně: květ odumírá do vysoce diferencovaných forem svých orgánů působením zemských sil. Kořen naproti tomu roste pod vlivem kosmických sil na kořenové špičce dále a vykazuje — zejména u kůlového kořene — jednolitější formu (viz také kap. „Kompozice přípravku ze šafgarby&quot;, s. 361 nn.). Agens metamorfózy je merkuriální mezi; vcítit se do tohoto mezi v meditativním nazírání, to školí a oživuje myšlení.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Blüte&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Květ ====<br /> <br /> Na rozdíl od kořene kozlíku, jehož mimořádně silná astralita se projevuje v kompozici nejrůznějších látek — zejména éterických olejů, jejichž temná, zčásti nepříjemně páchnoucí vůně je zadržována kořenovou kůrou — rozlévají květy tuto vůni v zjemnělé, přečištěné podobě. Kozlík má dlouhou dobu kvetení, sahající od konce května (s plným kvetením v červnu/červenci) až do září. Začíná vstřícným větvením hlavního výhonku u nejvyšších listových nasazení. Oboustranné větvení se opakuje ještě několikrát, takže hlavní výhonek přerůstá postranní větve. Tím nabývá květenství klenuté až polokulové podoby. K bázi postranních větví se přitulují poslední zašpičatělé, zpeřené listové čepele listové posloupnosti. Vstřícné větvení hlavního výhonku a postranních větví {{SE|435}}<br /> <br /> se opakuje, zpočátku ještě doprovázena úzkými, špičatými listeny. V květenství se větví redukuje na dva postranní větve. Centrální výhonek se zastavuje v terminálním květním poupěti. Postranní větve ho přerůstají a končí v druhém patře opět v květním poupěti, které přerůstají dva postranní větve, a tak se celý tento pochod opakuje ve třetím patře. Jednotlivé kvítky — může jich být až 2000 — se spojují a těsně nakupenin tvoří vrcholík neboli latnatý chocholík. Všechny procesy, které se u kozlíku odehrávají mezi póly Země–Kosmos ve vzájemně se stavějící metamorfóze, vrcholí v květu: jednak se ve vůni rozklenují do živlu vzduchu, jednak se zhušťují k tvorbě semen.<br /> <br /> Semeno stojí vzpřímeně ve vidlici postranních větví. Semeník je spodní, takže děložní listy se nacházejí na horním konci semenáčku. Zůstávají přisedlé a při dozrávání rozevírají svá jemná zpeřená lístečka křídlově do chmýru — pappusu — který podobně jako u pampelišky nese semeno na větru.<br /> <br /> Jednotlivý květ je nenápadný a svůj světle růžový odstín plně rozvíjí teprve v květenství jako celku. Zatímco květy v nejvyšším patře vrcholíku rozkvétají, vadnou ty v nižších a přecházejí v semenný stav. Tím se vysvětluje nápadně dlouhá doba kvetení. Květ se svými pěti nestejně velkými okvětními plátky, srostlými při bázi v trubičku, a se třemi prašníky vykazuje silnou asymetrii. Hoerner&lt;ref&gt;Erdmut-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, S. 340.&lt;/ref&gt; ji vykládá jako «znak velmi silné individualizace, způsobené hluboko do rostliny zasahujícím astrálem». Tento poukaz je podpořen i tím, že stonek čili vertikální princip dominuje tvarování kozlíku — což je příznačné pro to, že duchovní praobraz této rostliny, její bytost sama, se zjevuje v svislé ose Země–Slunce. Tento fakt dále dosvědčuje silný vztah kozlíku ke světlu, a stejně tak k teple, patrný z vysokého obsahu hořlavých látek. Teplo je pralivetem a nositelem bytosti ve vší bytnosti a dění.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», Dornach 1989, S. 157 ff.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Kozlíkový květ je zvláště v uvadání a docela v sušeném stavu mocným dárcem vůně. Ve všech květních orgánech se nacházejí nektaria, která obsahují různorodé látky v rozdílné konzistenci. V tekuté podobě jsou to různé cukry, které se na {{SE|436}}<br /> <br /> Blütengrund v blízkosti čnělky. Jiné jsou vpleteny do pletiv čnělky, blizny a plodolistů, zvláště však do okvětních plátků. Jejich vonné látky sublimují z pevně-tekutého, resp. koloidálního stavu do stavu plynného. Jsou to éterické oleje, které se od silně sulfurizované, avšak zemí svázané kořenové oblasti stupňovitě zjemnily v listové posloupnosti, aby, vedeny stonkem, vyvanuly v jemnějším květním parfému.<br /> <br /> Silná astralita, která prostupuje celý proces utváření kozlíku, vykazuje bytostnou příbuznost s tou, jež se u zvířete tělesnými pouty zvnitřňuje v duševno. Dosvědčuje to mimo jiné silná přitažlivost pro nejrůznější létající hmyz, brouky atd. Lze asi obecně říci: vycházející květní vůně je nejryzejší podobou zjevení bytosti a působností formativních sil. V nich je to pozemsko-látkové v nejvyšší míře odhmotněno. V průchodu procesem kvetení je nejen eterizováno, nýbrž tak pronikavě astralicky prokraftováno, že dokáže jak přitáhnout nejrůznější živočišné druhy zdálky k jejich zdroji potravy, tak oslovit duši člověka hlouběji, než co vidí oko.<br /> <br /> Květní substance jsou z velké části vysoce komplexní kompozice uhlíku a vodíku. Kyslík vedoucí k pozemskému zcela ustupuje. Proto jsou tyto substance vysoce hořlavé, aniž by zanechávaly pondérovatelný popel: uhlík se proměňuje v plynný stav oxidu uhličitého. Fenomén hořlavosti poukazuje na to, že vodík je nositelem živlu tepla, resp. jeho nadsmyslového korelátu — tepelného éteru. Chemik Rudolf Hauschka (1891–1969) na tuto skutečnost upozorňuje: «Kdyby se vodík pojmenovával podle svého vnitřního charakteru, musel by se jmenovat ohnivina.»&lt;ref&gt;Rudolf Hauschka: ''Substanzlehre'', Frankfurt/Main 1966, S. 51.&lt;/ref&gt; Rudolf Steiner charakterizuje vodík jako to «látkovité, jež je tak blízko duchovnímu na jedné straně, tak blízko látkovému na straně druhé». «Nese vše, co je jakýmkoli způsobem gestaltované, oživené, astrální, opět zpět do šíří světového prostoru.» «Vodík vlastně vše rozpouští.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 75/76.&lt;/ref&gt; V jedné přednášce pro dělníky&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Mensch und Welt. Das Wirken des Geistes in der Natur. Über das Wesen der Bienen'', GA 351, Vortrag vom 20. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 72.&lt;/ref&gt; hovoří Rudolf Steiner o nadsmyslové bytosti vodíku: «Zajisté, v chemii je {{SE|437}}<br /> <br /> «V chemii je vodík zcela jiná látka než fosfor […] Co je tedy vodík, který je všude ve světě rozšířen? — Vodík, jenž je rozlit po obvodu světa, je světový fosfor.» Gunter Gebhard k tomu poznamenává: «Z dnešního vědění a z fenoménů ukazuje vodík vlastně jen vztah k teplu. Fosfor má však svůj hlavní vztah ke světlu. Pohlížíme-li na fosfor jako na fyzický výraz tepelného éteru (který je zároveň živlem ohně), pak je to stará saturnská tepelnost, která v sobě ještě nese světlo. V ‹pádu› do hmoty se pak dnes v pozemském ukazují fosfor a síra.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Toto — ve vyšším smyslu — rozpouštěcí schopnost vodíku uplatňuje se morfologicky, když oproti kvěru listový oděv jakoby mizí do stonku, a fyziologicky, když fáze tvorby bílkovin je vystřídána fází devitalizace, tvorby vodíkem bohatých sacharidů, například ovocného cukru, éterických olejů apod. Pozoruhodné přitom je, že kozlík s velkou intenzitou přináší tuto fruktifikující tendenci sulfurického ke svému nejsilnějšímu výrazu v jeho protipólu — v kořeni. Tam zůstává vonné zpět hrazeno v kůře. Přeřízne-li se kořen, šíří pronikavý, tupě zemitý pach. V kvěru naproti tomu — zejména při vadnutí — se stává erdenflüchtig, voní květnatěji a halí nejbližší okolí do vůňového oblaku. Obrazně řečeno, vodíkový proces rozpouští veškerou formovou určenost látkových kompozic do chaosu nerozlišitelnosti kosmu, do prvotního stavu tepla. Vládne-li stonkový princip, je substanční dění kozlíku v tvorbě a rozpouštění shora dolů a naopak silně prokraftováno astralitou. Tento stav věci a zvláštní vztah k teplu může vzbudit pochopení pro to, proč květ kozlíku nepotřebuje ani žádné další preparování skrze živočišný orgán, ani expozici vůči silám kosmu a země v průběhu roku. Zřejmě by se ani nenašel živočišný orgán, který by byl dané rostlině přiměřen. Bytostná povaha kozlíku je v tomto ohledu polárně protikladná k bytostné povaze kopřivy. Jako tato si vytváří na základě své «astrální vnitřní účinnosti» sama sobě obal, v jehož nitru na cestě inkarnujícího vodíkového procesu vznikají nové substance — tak polárně exkarnující vodíkový proces v kvěrech kozlíku. Ten rozpouští veškeré tvarování do prvotního stavu tepla, jehož vlastní bytost veškerému bytí {{SE|438}}<br /> <br /> Obal a substance zároveň. Kozlík žije «astrální vnější působení», které ve svém vytékání tvoří obaly. K tomu dodává Gunter Gebhard: «V kopřivě jsou to síra a železo, které se uplatňují. Obě mají kvalitu soustředěnou do nitra. ‹Prorozumňující› kopřiva vykazuje vztah k mikrokosmickému, k Já-kvalitě rozumu. Pozemské přichází zcela zvláštním způsobem ke slovu také v rhizomech kopřivy. V květu kozlíku se substanční proces rozpouští do kosmu; míří vstříc kosmickému světlu. Naprosto stejně tak i kořeny kozlíku, které se jako světlo přímočaře, dlouze bez větvení a téměř bez sekundárního tloustnutí ‹vyzařují› do země. V kvéru vodíkové působení, v kořeni světelná kvalita, která se projevuje ve fosforu. Na rozdíl od kopřivy, která je ve vztahu k mikrokosmickému Já, kozlík vykazuje vztah k makrokosmickému Já.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ==== Herstellung und Anwendung ====<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Medicínsky jsou to rhizomatické kořeny kozlíku, které se používají; v kánonu ostatních kompostových preparátů jsou to naproti tomu květy, resp. kvéru příbuzné procesy, jako u kopřivy a dubové kůry. V kvéru na jedné straně rostlina odumírá, zhmotňuje svůj praobraz v podobě, barvě a vůni — na druhé straně se v procesu kvetení oživuje pozemský substanční proud.<br /> <br /> Baldrianové kvéry se trhají v době dosažení největší kvetní plnosti okolíku v červnu/červenci a okamžitě drtí vhodným zařízením (trhákem). Přitom vytéká buněčná šťáva, včetně éterických olejů, z buněčné plazmy a buněčných vakuol. Lisem na ovoce se oddělí od zbývající výlisků. Ty se smísí s přibližně stejným množstvím vody, jaké bylo v prvním průchodu získáno jako kvetní šťáva. Tato kaše stojí jeden den a pak se opět lisuje. Dvojím lisováním se z 2 až 3 kg kvérů získá přibližně 1 l lisovaného šťávy. Ta se plní do lahví a podléhá mléčnému kvašení. Přitom vznikající plyny musí moci unikat. Po přibližně 6 týdnech doby kvašení se lahve uzavřou korkovými nebo gumovými zátkami. Příliš velký přístup kyslíku vede k chybným kvašením, při nichž {{SE|439}}<br /> <br /> Preparát se stane nepoužitelným. Lahve se skladují v tmavém, rovnoměrně temperovaném prostoru — v preparátovém sklepě. Šťáva zůstává trvanlivá po léta.<br /> <br /> Pokud jde o použití květové šťávy, Rudolf Steiner upozorňuje, že má být ředěna «velmi silně» v teplé vodě.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&lt;/ref&gt; Údaje, které duchovní badatel uvádí jako vodítko pro konkrétní jednání, nemohou být brány dostatečně přesně; platí slovo od slova. Jsou to výsledky nadsmyslového duchovního bádání přivedené do forem idejí — a jsou to pokyny, které předjasňují cestu volního jednání, ale neurčují jej pravidly. Je třeba si zachovat svobodu tyto formy idejí stále znovu myslet v jejich velkých souvislostech. A čím více se o to člověk snaží, tím svobodněji bude moci to, co bylo uchopeno v duchu, věcně provádět i v praxi. Duchovědné ideje zakládají nové umění experimentování v praxi; z tohoto umění vyrůstá tak nezbytný «osobní vztah», který vede ideami nesený volní způsob hlouběji do duchovní skutečnosti, než toho jsou schopny vědecko-technologické výsledky, jež dnes zvnějšku řídí zemědělskou praxi.<br /> <br /> Jak individuálně a v nejširším spektru jsou geisteswissenschaftliche skutečnosti v praxi vykládány — zčásti dosti dobrodružně —, ukazuje velká radost z experimentování. Ta je v záslužném díle Stappungově&lt;ref&gt;Walter Stappung: ''Die Düngerpräparate Rudolf Steiners – Herstellung und Anwendung'', Rüfenacht 2017, Bd. I + II: 748 S. Siehe auch: Ueli Hurter et al. (2018): ''Biodynamische Präparate-Praxis weltweit – Die Fallbeispiele'', Darmstadt, 364 S.&lt;/ref&gt; zdokumentována v celosvětové praxi. Výsledky duchovního bádání odhalují svou pravou poznávací hodnotu teprve v cvičné praxi.<br /> <br /> Před samotným použitím extraktu z baldrianových květů jde o «silné ředění» urtinktury. Toho se dosáhne, když se do dané množství vlažné vody přikape tolik květové šťávy, aby po pěti až desetiminutovém míchání kapalina voněla baldrianem a projevila se v ní slabá hnědavá barva šťávy. Orientační množství pro použití se určuje — obdobně jako u pevných preparátů se třemi prsty — takto: 1 až 3 g = 1 až 2 cm&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; na 5 až 8 l vody na přibližně 8 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; hnojivého materiálu. Kapalina se nastříká na hromady a řady po jejich založení nebo — rozdělena na porce {{SE|440}}<br /> <br /> – shora naplněna do otvorů. V případě tekutých hnojiv (kejdy, močůvky) se nejlépe přidá zředěné množství šťávy při míchání. Ještě jednou budiž zdůrazněno, že nejlepšími rádci jsou myslící spolužití a vlastní experimentující duch.<br /> <br /> Vztah baldrianky k živlu tepla a jeho nadsmyslovému silovému korelátu, tepelnému éteru, nalezl uplatnění v biologicko-dynamické praxi i mimo její funkci hnojivého preparátu; tak při nebezpečí pozdních mrazů v květnu. Těsně před jejich nastoupením lze jemným rozprášením baldriánového extraktu, v ředění 1 ml na 1 l vody, nad ovocné květy i nad ohrožené zeleninové výsevy položit teplou pokrývku; ta zabrání mrazovým škodám až do dvou až tří stupňů pod nulou.&lt;ref&gt;Krafft von Heynitz, Georg Merckens: ''Das biologische Gartenbuch'', Stuttgart 1994, 351 S.&lt;/ref&gt; Také k obecnému posilování rostlin v zelinářství se doporučuje v ředění 10 až 30 kapek baldrianového preparátu na 3 l vody. Ve vinařství se baldrianovému preparátu dostalo zvláštního ocenění.&lt;ref&gt;Pierre Masson: ''Gartenbau und Landwirtschaft biodynamisch'', Aarau 2015, 224 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vorbemerkungen_zur_Wirksamkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Předběžné poznámky k bytostné účinnosti ====<br /> <br /> Baldriánový květový extrakt má — silně zředěn v teplé vodě — «hnoji velmi jemným způsobem přinést […] a v něm zejména vyvolat to, co ho podněcuje, aby se k tomu, co se nazývá fosforovou substancí, choval správným způsobem».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&lt;/ref&gt; Toto tak stručné, záhadné tvrzení ukazuje na konci tance šesti hnojivých preparátů — po jmenování síry na počátku u řebříčku, heřmánku a kopřivy — nyní u baldrianky na fosforovou substanci. Oba, síra i fosfor, jsou si navzájem velmi příbuzní. Oba jsou jaksi ztělesněním světla a tepla. A přece jsou to dvě různé látky. Ve stupnici tvůrců kyselin v periodické soustavě prvků stojí sice vedle sebe, v organickém dění se však chovají zcela polárně. Síra se vyskytuje v anorganické přírodě v rozmanitých sulfidech, v kovových solích kyseliny sírové, jakož i jako elementární síra ve sopečných usazeninách. Jako taková se vznítí při přibližně 250 °C a hoří namodralým plamenem na oxid siřičitý. Jinak fosfor: je neobyčejně reaktivní a vyskytuje se proto {{SE|441}}<br /> <br /> nikoli v elementární formě. Zobrazení jako elementární fosfor ukazuje pozoruhodný jev, že má v závislosti na teplotě pět modifikací svého způsobu existence. Jako první modifikace vzniká bílý fosfor; je jedovatý, ve tmě svítí a lze ho uchovávat pouze pod vodou. Při kontaktu se vzduchem se samovznítí při 44 °C a hoří jasně svítícím, horkým plamenem na oxid fosforečný (P&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O&lt;sub&gt;5&lt;/sub&gt;). Bez přístupu vzduchu a při zvýšené teplotě nebo při osvětlení vzniká druhá modifikace, červený fosfor; je stálý, nesvítí a není jedovatý. K němu se připojují tři další modifikace s podstatně různými vlastnostmi — světle červený, černý a černý amorfní fosfor.<br /> <br /> Fosfáty se nacházejí v sedimentárních horninách, především však v nejjemnějším rozptýlení v krystalických prvohorních horninách ve formě těžce rozpustného apatitu, vápenatého fosfátu s obsahem stop fluoru a chloru. Větší ložiska apatitu se těží na poloostrově Kola, u Kirova. Apatit zvětrává působením kyselin a tím obnovuje fosforovou hospodářství půd. V sedimentárních ložiscích, zejména severní Afriky, se nacházejí fosfority. Jsou to splavené zvířecí kosti z třetihor. Pomleté lze je jako těžce rozpustný surový nebo měkký fosfát meliorativně využívat na na fosfor chudých stanovištích.<br /> <br /> V rámci půdního profilu klesá obsah fosforu od látkovýměnně aktivního humusového svrchního půdního horizontu směrem k podorničí. Tento jev sám o sobě již ukazuje, že ztráty vyplachováním jsou velmi nízké — zpravidla méně než 0,3 kg/ha. Mnohonásobně vyšší jsou ztráty plošnou erozí (denudací).<br /> <br /> Stabilita fosforu (HPO&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt;)&lt;sup&gt;2–&lt;/sup&gt;, který přešel do roztoku při zvětrávání minerálů a rozkladu organické hmoty, je důsledkem jeho reaktivnosti. Vstupuje do nových vazeb zejména s vápníkem za vzniku sekundárních vápenatých fosfátů; dále je adsorbován hydroxydy hliníku a železa, které samy tvoří komplexy s huminovými a fulvokyselinami. Suspendovaně se nachází v půdních koloidech a adsorbovaný na jílových minerálech a humusových látkách. Až 80 % organických fosforečných sloučenin je přítomno ve formě fytátů (vápenaté a hořečnaté soli kyseliny inositolhexafosforečné); dalších 5 až 10 % se nachází v nukleových kyselinách buněčných jader rostlin a mikroorganismů.&lt;ref&gt;Friedrich Scheffer, Paul Schachtschabel: ''Lehrbuch der Bodenkunde'', Berlin 2018, 772 S.&lt;/ref&gt; {{SE|442}}<br /> <br /> Pozoruhodné je, že fosfor prostupuje v nejjemnějším rozptýlení a v nejpřísnějším kompozičním řádu veškerými přírodními říšemi, a tak i fyzickou organizací člověka. Omezí-li se pohled na jeho fyzicko-materiální způsob jevení, odhalí se jen málo o jeho bytosti a jeho funkci v hospodářství přírody. Jinak je tomu, rozšíří-li se zorné pole na rostlinnou říši a dále vzhůru. Tam vystupuje fosfor, éterizován na fosforový proces, všude tam v metamorfózách, kde panuje tendence k odvitalizování. Ta se bezprostředně odhaluje nazírání v procesu kvetení rostlin, jenž je podstatně fosforovou účinností. Kde toto odvitalizování dosahuje svého vrcholu — ve vadnutí květu a v tvorbě semen —, vystupuje fosforová účinnost zvláště do popředí.<br /> <br /> Odvitalizování znamená odumírání a přechod do čisté formy. Fyziologicky to zprostředkovává fosfor. Ve dědičnostním dění zprostředkovává formovou kvalitu prostřednictvím jaderných kyselin. Rovněž světlo, vázané v procesu fotosyntézy do hroznového cukru, a jeho přenos buněčným dýcháním na proces kyseliny fosforečné adenosintrifosforečné (ATP) váže světlo zcela do trvalé formy kořene, stonku, listu, květu a plodu. Stejně tak odvitalizovávají fosfolipidy myelinu v mozku a vytvářejí vědomí — anebo fosfor apatitu trvající formu kosti.<br /> <br /> V hlubokém skrytí nacházíme nyní i v děni růstu právě tolik bodových zón odvitalizování, kolik buněk má rostlina. Jsou to fosfor obsahující buněčná jádra. Ta hostí v podobě jaderné bílkoviny, nukleotidů, chromozomy — zprostředkovatele dědičnostního proudu z generace na generaci. Jádro, uzavřené jadernou membránou, představuje ve vztahu k buněčné plazmě ruhový pól buňky. Na základě fosforu v něm vládne vyšší princip, než je ten, který v rostlině, zvířeti a člověku napomáhá k utváření jejich příslušného zjevného obrazu. Je to princip, který v trvalé zárodečnosti přenáší veškerá vývojová dobytí z minulosti do přítomnosti a z ní do budoucnosti. Je tomuto vývojovému průběhu nadřazen; je to duchovní bytost samotné rostliny, vcházející v platnost z vyšší nadsmyslové oblasti, to, co v lidském vědomí vzplanuje jako já-bytost. Tak stojí myelin — jsou to fosfolipidy, které obalují nervová vlákna v mozku — v nejužším vztahu s {{SE|443}}<br /> <br /> vědomí (Sebe)Vědomím člověka! Rostlina jako čistě živá bytost nemá vtělené duševní ani vlastní bytostné jádro, proto také žádný nervový systém, který je třeba pokládat za pozemský základ astrálního těla. Avšak při pohledu na nukleus rostlinné buňky vyvstává otázka, zda jej nelze považovat za evoluční předstupeň k vytvoření takového systému. Jaderné kyseliny RNA a DNA vykazují vysoký obsah fosforu ve fosforečných zbytcích nukleotidů. Tak jako se u zvířete a člověka nervový systém jemně větví až do živé tkáně, nacházíme v jednotlivé buňce mimo buněčné jádro v buněčné plazmě organely, jako jsou ribozomy&lt;ref&gt;Ribozomy jsou sestaveny z ribozomální RNA. Pocházejí z nukleolu v buněčném jádru a tvoří v plazmě organely pro tvorbu bílkovin (kosmologicky je nukleolus ekvivalentem Země v mikrokosmu buňky). Buněčné jádro odpovídá měsíční sféře a buněčná membrána sféře Saturnu. Mitochondrie disponují vlastní nahou DNA, množí se vlastním rytmem a mají především úkol buněčného dýchání s železo obsahujícími cytochromy. Kosmologicky stojí mitochondrie ve vztahu k Marsu.&lt;/ref&gt; a mitochondrie, které jakožto nepatrné tvarované tělesné útvary stojí ve vztahu k plazmě i k jádru. Mitochondrie obsahují stejně jako jádro chromozomální struktury, u nichž lze předpokládat, že plní epigenetické funkce. To znamená, že jsou nositeli a zprostředkovateli vtisků, které cytoplazma přijala ze současných pozemských, slunečních a planetárních působení, jakož i z opatření péče, hnojení a šlechtění duchem a rukou člověka. Jsou to nově nabité vlastnosti ze současného bytí. Je třeba vycházet z toho, že takovéto epigenetické vtisky se v rostlinách uskutečňují v každém vegetačním roce. Aby se zachovaly plody tohoto «zpřítomnění» pozemsko-kosmických působení v průběhu roku — například přes hnojení preparáty —, doporučuje se vlastní rozmnožování až po šlechtění sortů vlastních statku.<br /> <br /> Osa Země-Slunce, do které se kvetoucí rostliny začleňují, se projevuje ve stonku, řapíku, stéblu, výhonku, větvi a kmeni. V této vzpřímené vládne, v odrazu duchovně-bytostném, táž síla, která na vyšší úrovni žije v člověku jako já-činnost ve vůli a vzplanuje v probouzejícím se sebevědomí. Fyzickým opěrným bodem pro to, aby sily já mohly nabývat účinnosti — v člověku a jiným způsobem v přírodních bytostech —, je fosfor, ne jako takový pouze, nýbrž vždy zapracovaný do příslušných látkových kompozic, například zmíněných nukleotidů buněčného jádra. Ve vztahu k člověku rozvíjí Rudolf Steiner tuto myšlenku: «Je to velmi zvláštní, jak lidské já, když je {{SE|444}}<br /> <br /> Nyní jako právě v člověku duchovně, duševně, organicky a také mineralizujícím způsobem, jest jistým způsobem, chtěl bych říci, nositelem fosforu.» «Prosycení lidského organismu fosforem je činností já.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Gesichtspunkte zur Therapie'', GA 313, Vortrag vom 15. April 1921, Dornach 2001, S. 91.&lt;/ref&gt; Tak řídí fosforový proces ve svém nejlabilnějším skupenství, kyselině adenosintrifosforečné (ATP), především metabolismus uhlohydrátů, nukleové kyseliny vázané na nukleoproteiny, metabolismus bílkovin, v podobě fosfolipidů metabolismus tuků, aby nakonec v spojení s fosforem obsahujícím vápnem (apatitem) vyústil v mineralizačním procesu tvorby kostí.&lt;ref&gt;Friedrich Husemann, Otto Wolff: ''Das Bild des Menschen als Grundlage der Heilkunst'', Band II: Zur allgemeinen Pathologie und Therapie, Stuttgart 1991, S. 394.&lt;/ref&gt; Jsou to pokaždé různé fosforové sloučeniny, které impulsují činnost éterických druhů ve vztahu k bytostným článkům: Já žije v tepelném éteru ve vztahu k fosforu; zprostředkováno tepelným éterem, vtiskuje se, na základě sodného fosfátu, do astrálního těla; skrze fosforečnan hořečnatý a světelný éter a skrze fosforečnan draselný a chemický éter působí v éterickém těle a, na základě fosforečnanu vápenatého a účinnosti životního éteru, géeí do pevné formy kostní soustavy, «fyzického otisku já-organizace».&lt;ref&gt;Ebd., S. 395.&lt;/ref&gt; Ve svém přímém vztahu k duchovnímu jádru bytosti, k já, pomáhá fosfor překonávat jednostrannosti ve fyziologických procesech a vyrovnávat protiklady.<br /> <br /> Ve středu buňky se fosforový proces koncentruje v nukleotidech, nositelích dědičnosti. Ty nesou minulost, výdobytek evoluce, do přítomnosti. V tomto díle stvoření se shrnuje veškeré někdejší stávání z ducha a zároveň obsahuje něco zárodečného, z čeho se toto stvoření v přítomném neustále obnovuje a přijímá impulsy, které tyto zárodečné síly nesou do nejzazší budoucnosti k novému stávání. Tyto impulsy přijímá plazma rostlinné buňky v rytmu dne a noci ze záření slunečního světla, jehož síly jsou modifikovány působením planet. Místem tohoto zpřítomnění zárodečného je buněčná nebo protoplazma obklopující jádro. Obsahuje — jakoby v ní plovoucí, v jemném rozptýlení — již zmíněné organely, ribozomy a mitochondrie, jakož i hořčík obsahující (nikoli fosfor obsahující) chloroplasty, v {{SE|445}}<br /> <br /> jímž je prostřednictvím chlorofylu pohlcováno světlo a oživována pozemská látkovost. Základní substanci protoplazmy tvoří cytoplazma, vodojasná, průhledná, tekutě-koloidní, do značné míry homogenní bílkovinná hmota.<br /> <br /> Cytoplazma je pohybovým pólem buňky. Proudí, rotuje kolem buněčných vakuol – nebo ve zvláštních případech dokonce cirkuluje kolem buněčného jádra. Intenzita proudění je závislá na kyslíku, nositeli éterných sil. Je citlivá na vnější podněty; podle počasí se – bobtnáním a smršťováním buněčných tkání – stará například o zavírání a otevírání průduchů, o pohyb květenství hvězdnicovitých rostlin podle chodu slunce atd. Dále reaguje na způsob hnojení i na pečující ruku člověka. Jako pečeť vtlačuje svůj tvar do pečetního vosku, tak se z vnějšku pronikající astrální síly vtiskují do cytoplazmy buňky. V botanice se buněčné plazmě připisuje «schopnost vnímání».&lt;ref&gt;Hermann von Guttenberg: ''Lehrbuch der allgemeinen Botanik'', Berlin 1955, s. 15.&lt;/ref&gt; Nepojmenovává se však její rostlinná svébytnost, ani hranice, která ji odděluje od živočišného vnímání. V buněčném jádře vládne fosfor a určuje jeho přísné struktury. S ním spojená bílkovina, nukleoprotein, stejně jako v zásadě všechny bílkoviny, neobsahuje žádný fosfor. Bílkovina je spojena se sírou a za svou látkotvornou pohyblivost vděčí síře, tak blízce příbuzné fosforu a ve svých vlastnostech přesto tak polární. Ta je však prostředníkem mezi astrálními silami vyzařujícími z okolí a látkami, které tvoří bílkovinu (C, O, N, H). Oba, síra i fosfor, způsobují harmonizaci bytostných článků. Ponoří-li se například astrální tělo a s ním i Já příliš hluboko do éterné a fyzické organizace, pak je «síra více astrální tělo, fosfor více Já» z této vazby vymaní.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Gesichtspunkte zur Therapie'', GA 313, přednáška z 12. dubna 1924, Dornach 2001, s. 44.&lt;/ref&gt; Oba jsou Merkurii mezi vyššími duchovními světy a jejich pozemským obrazem, mezi duchovně-zárodečným a tím, co se utváří do fyzické podoby, v dílo. Oba vstupují v nejvyšším zředění do veškerého živého dění jednotně, a přesto polárním způsobem, opakujíce minulost v přítomnosti a otvírajíce ji budoucnosti. Oba jsou ve vysokém zředění vpleteny do jádra (fosfor) a plazmy (síra) buňky. Jejich {{SE|446}}<br /> <br /> Jejich účinnost je přirozeným předobrazem pravé homeopatie, účinnosti nejmenších entit.<br /> <br /> O podstatě vodíku ve spojitosti s fosforem a sírou lze souhrnně poznamenat následující: Vodík byl charakterizován jako reprezentant živlu Ohně, resp. éteru tepla. Vodíku je stále ještě vtkáno teplo a světlo. Na cestě vývojovými stupni k Zemi&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; a nakonec materializací k «zemitě-pevnému» se teplé zhustilo v síru a světelné v fosfor. Síra umožňuje teplem pohyblivost/růst v látkovém — bez síry žádná látková výměna —, zatímco fosfor vytváří formy a na stupni lidského vědomí nechává látkově-zformované v obrazu stát se myšlenkou. Světlo je v duševním procesu prožíváno jako myšlenka. Vstoupí-li tato do vědomí, formuje se v jazyce ve slovo, v gramatiku.<br /> <br /> Síra a teplo/pohyb, fosfor a světlo/forma jsou vždy dominující vztahy. Přesto i síra ukazuje ve svém zářivě žlutém plameni svoji blízkost ke světlu a fosfor svou snadnou vznětlivostí svoji blízkost k teplu. V živém ovládá síra látkovou výměnu, fosfor prostřednictvím jaderných kyselin DNA a RNA dědičnost.&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V baldrianském květu se proces fosforového tak zjemnil, že tento — jak se smí předpokládat — prostřednictvím fosfonukleotidů ribozomů a mitochondrií plazmy, obdařen potencí duchovně-já-vlastní gestaltační síly, otvírá z přebytečných sil duchovně-zárodečného v pozemském nové vývojové možnosti rostlinného stávání.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wirksamkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Účinnost ====<br /> <br /> Jistě chybuje ten, kdo v baldrianském preparátu vidí organické fosforové hnojivo. Baldrián nemá v popelu více fosforu než jiné rostliny. O tom, co rozhoduje o účinnosti, je, že v baldrianském květu se shromažďuje koncentrace formativních sil, která je schopna utváření životních souvislostí takovým způsobem, aby v nich mohl fosfor zprostředkovávat síly, jež z oblasti čistě duchovního napomáhají rostlině k aufrechte, k organismickému vlastnímu bytí; {{SE|447}}<br /> <br /> nebo slovy Rudolfa Steinera: že «šťáva baldrianského květu» vede hnůj k tomu, aby se «vůči tomu, co se nazývá fosforovou substancí, choval správným způsobem».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&lt;/ref&gt; Tato pobídka je nezbytná všude tam, kde organické materiály hnijí — a tak tomu je při každé přípravě hnoje. Při autolytickém rozpadu a mikrobiálním rozkladu příslušných rostlinných a živočišných zbytků se rozpadá kompoziční řád, jemuž fosforová substance sloužila. Výsledný chaos látek, jež byly zbaveny svého nositelství, pak tíhne k tomu, aby tyto látky z oblasti živého upadaly zpět do stavu anorganického. Tento proces umírání příroda do jisté míry zachycuje sama tvorbou stabilních forem humusu. Tento proces se odehrává ve vlhkém-vodnatém a ovládají ho přede vším měsíční síly. Při kompaktním nahromadění organického materiálu v hnojiči a kompostové hromadě, jakož i při skladování kejdy a močůvky, vyžaduje zmíněná řídící opatření z rukou člověka.<br /> <br /> Účinnost baldrianského preparátu však přesahuje i toto. Nevyčerpává se tím, že fosfor uvolněný z organických sloučenin bezodkladně znovu zabudovává do jaderných bílkovin mikrobů, a tím ho dočasně váže, než ho přijmou kulturní rostliny. Mikrobiální dění se odehrává ve vlhkém-vodnatém, nejméně ze všeho zpočátku v zemitě-pevném. Toto nastává teprve v důsledku specializované činnosti půdních živočichů vedené astrálním tělem. Účinnost květní šťávy baldrianky se naproti tomu jeví jako všeobecná, do všech dílčích procesů zasahující a je stmelující — jako taková, která bujné Stoffwechselgeschehen hnojiště uzavírá do vcelku uzavřeného celku. Pod vlivem tohoto preparátu se hnojiště rozvíjí v jakousi podobu organismu, v němž astrální síly vyzařující z periferie prostupují chaos rozkladu. Tyto síly tvoří astrální organizaci hnojiště, která — mocí sil vyššího ryze duchovního já-bytí, jí vlastních — činí z fosforu, jenž se ze všech vazeb uvolňuje, opět nositele. Přidáním baldrianského preparátu se uskutečňuje jakési nové obdarování fosforu poté, co v průchodu chaosem rozkladu svlékl své dřívější nositelství ducha. {{SE|448}}<br /> <br /> Takto nahlíženo hnojí baldrianský preparát prostřednictvím organických hnojiv nejintimnějším způsobem životní tvořivé procesy, které se v horizontále plošně rozestírají v bránicovém orgánu půdy a v listech rostlin, a svisle pak to, co se jako duchovně-bytostné výšin a hlubin vyjadřuje ve stángelové síle rostlin. Na pozadí tohoto světového kříže je třeba hledat prvky nazírání, skrze něž lze nalézt potvrzení toho, co je svou vlastní silou průkazné v tom, co bylo prozkoumáno na duchovním poli. Každé z popsaných preparátů se to týká svým specifickým způsobem.<br /> <br /> Pro výsledky antroposofické duchovní vědy musí být teprve v průběžném myšlení a konání vytvářeny fenomény, jimiž se zaručuje pravdivost toho, co bylo poznáno v duchu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Schachtelhalmpräparat&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Přípravek z přesličky rolní ===<br /> <br /> Nepatří do řady kompostových preparátů; stojí o sobě a Rudolf Steiner ho popisuje v šestém přednáškovém cyklu v souvislosti s odolností vůči houbovým chorobám.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 167.&lt;/ref&gt; K preparaci přichází v úvahu přeslička rolní (''Equisetum arvense''). Vedle dalších přesliček zastupuje dodnes — spolu s plavuněmi a kapradinami — praformy rostlinné říše. Předchůdné formy, jako jsou psilofyty, ukazují zpět až na konec siluru a počátek devonu, tedy přibližně do středu starohory (''paleozoikum''). Je to doba «Lemurisu», opakování planetárního předstupně «Starého Měsíce» ve vývoji Země.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Tyto praformy jsou zrozeny z vody a dobývají pevninu. Blízkost k živlu vody dokládá z celého bohatství tehdejší příbuzenské flóry rod Equisetum, existující dodnes. To se projevuje jak ve stanovištním prostředí, kde se přeslička přednostně vyskytuje, tak ve složitém dění klíčení. Přesličku nacházíme na hlinitých až jílovitých stanovištích se stagnující vodou nebo stagnačními horizonty. {{SE|449}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 34, S. 449.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 34: Der Ackerschachtelhalm mit Spross und unterirdisch bewurzeltem Rhizomsystem.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Erscheinungsform&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zevní podoba ====<br /> <br /> Zevní vzhled překvapí uprostřed okolní flóry. Stonek se zvedá rovně jako svíčka, členěný do jednotlivých článků (''internodií''), která do sebe zapadají jako škatulky (obrázek 34).<br /> <br /> Přeslenlicovitě nasedající, nevětvené postranní větve vykazují týž stavební princip. Pod mírným úhlem od vodorovné osy vybíhají šikmo vzhůru. Stonek i postranní větve jsou jednotně zelené a přebírají funkci {{SE|450}}<br /> <br /> listů. Co překvapí, je právě absence listů — a stejně tak nepřítomnost květů. Z toho plyne, že nelze pozorovat žádnou metamorfózu tvaru — až na to, že postranní větve jsou při bázi stonku kratší, pak se rozevírají a k vrcholu výhonku se pyramidálně zkracují. Listový vývoj se redukuje na podlouhlé, k vrcholu zašpičatělé obalné lístky, které těsně přiléhají k bázi článků stonku. V jejich šestihranném, škatulovitém uspořádání se uplatňuje křemen-křemičitý princip prostupující celou rostlinou — stejně jako v šestihranných štítcích pokrývajících prašníky plodných klasů. Celou rostlinou vládne stěbelní princip — zatímco kapradiny, které mají stejný časový původ, jsou ovládány listem. Plavuně zaujímají střední polohu. Co tolik udivuje, je rozpor, který přeslička sama daruje. Na jedné straně je to její blízkost k vlhku a vodnímu živlu v podloží, na druhé straně její silně proformovaná, zkřemenělá podoba, která se přísně začleňuje do svislé osy Země–Slunce. Přeslička rolní tento rozpor ovládá.<br /> <br /> Hledá-li se generativní pól této rostliny, nalézá se v několika málo exemplářích oddělených od vegetativní části v podobě červenohnědých, vřetenovitých klasů, které vyrůstají každý na výhonku s hustě řazenými články stonku; při jejich bázi jsou ovinuty věncem černo-hnědých špiček listů. Klasy podávají podobný obraz jako houby vyrůstající z temnoty země. To dělá přesličku rolní v rodině přesliček jedinečnou, a proto je i srozumitelný její účinek proti houbovitému: v oddělení plodného sporangioforu od sterilního zeleného výhonku se jaksi distancuje od houby-gesta. Ostatní přesličky nesou sporangiový klas na vrcholu zelené rostliny.&lt;ref&gt;Srov. také: Jean-Michel Florin (Hrsg.): ''Biologisch-dynamischer Weinbau'', Dornach 2020, S. 154 f.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Rhizom-Wurzelsphäre,_die_vegetative_und_generative_Vermehrung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Rhizomová kořenová sféra, vegetativní a generativní rozmnožování ====<br /> <br /> Svislý vegetativní výhonek pokračuje v téže posloupnosti článků stonku do hloubi země ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#449|obrázek 34]], s. 449). Narazí-li na horizont stagnující vody — například na rozhraní A-horizontu (svrchní půda) a na jíl bohatšího B-horizontu (podorničí) nebo na spodní vodu — odbočí postranní výhonek, který dále roste vodorovně podél hranice vrstevní vody. {{SE|451}}<br /> <br /> Rhizomové výhonky jsou vzdušné. Z rhizomových uzlů, zčásti i z primárních vertikálních výhonků, vyrůstají sekundární výhonky vzhůru ke světlu a starají se o rozmnožování vegetativního porostu. Vertikální rhizomy proráží s velkou dynamikou zhutněnou zónu, aby se znovu rozvětvily horizontálně na hlouběji ležící vodní vrstvě. Dokonce i z hloubek tří až čtyř metrů vysílají odtud svými černo-hnědými rhizomovými výhonky nahoru (obrázek 34, s. 449).<br /> <br /> Přeslička rolní nemá primární kořeny. Její jemné, vláknité, do hloubky směřující kořeny jsou výhonkového původu; vyrůstají z mezičlánků (internodií) rhizomových výhonků. Na sklonku podzimu se na přípovrchových horizontálních rhizomech tvoří vejčitá zduření — zásobárny živin pro jarní rašení, především pro jako první vyrážející úrodné načervenale hnědé výtrusnicové nosiče. Takový nosič nese v vřetenovitém uspořádání šestihranné výtrusnicové vaky. Po dozrání výtrusů úrodný výhonok rychle odumírá. Prašné výtrusy jsou unášeny větrem a klíčí, jakmile se dostanou do vlhko-vodnatého prostředí. Z klíčících výtrusů vychází nejprve kořeníčku podobný hrot; rozvíjí se pak zelenající, řasám podobný předklíček (*Prothallium*). «Do tohoto vývojového stádia je přeslička rolní zelenou vodní rostlinou.»&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: *Auf den Spuren der Präparatepflanzen*, Dornach 2005, S. 105.&lt;/ref&gt; Předklíčky se vyskytují ve dvou druzích. Jeden druh *Prothallium* tvoří kulovité spermatidy, které se mohou za pomoci dvou bičíků volně pohybovat ve vodě. Druhý druh předklíčku tvoří vaječné zárodky, jež jsou oplodňovány volně plavajícími spermatozoi. Po oplodnění opouští svisle nahoru i dolů rostoucí výhonok přesličky rolní vodnatou fázi a spojuje se s pevným zemským a silami slunce. Oba — jak úrodné, tak vegetativní výhonky — vyrůstají z rhizomů, které pronikají do hlubších půdních vrstev a tam se zakoření.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_oberirdische_Spross_und_der_Kieselprozess&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Nadzemní výhonok a křemičitý proces ====<br /> <br /> Nahoru do vzduchu, tepla a světla se táhnoucí, neplodný výhonok přesličky rolní je skrz naskrz stonek. Vlastní listové čepele chybějí; pouze rudimentární listové útvary v podobě nenápadných, do přeslenů sdružených, límcovitých ochranných pochev leží při základnách článků stonku. Rýhované články ústředního výhonku a bohaté větvení v přeslenitě uspořádané postranní větve ukazují, co se týče příjmu {{SE|452}}<br /> <br /> slunečního světla a výdeje vodní páry dostatečně velký povrch. Ten je utvořen tak, aby byl zajištěn vysoký průtok vody přesličkou. Její úzký vztah k živlu vody se uplatňuje také v tom, že z vody proudící ve vodivých drahách xylému odebírá přesliččina rolní křemičitou kyselinu, pocházející z minerálního zvětrávání půdy. Její anorganická povaha se oživuje působením Slunce dávajícím život v rostlině. Lze říci: Voda zprostředkovávající síly Měsíce v této rostlině, která odkazuje zpět do pradávných časů vývoje rostlin, znovu otevírá křemičitou kyselinu pro dnešní sluneční působení. Obdaří ji silami, které vytvářejí harmonický vyrovnávací přechod mezi minulým měsíčním působením a dnešním zemsko-slunečním. Tím stojí přeslička rolní v polárním protikladu k pampelišce. Jestliže pampeliška coby hvězdnicovitá patří k nejvýše vyvinutým rostlinám, pak přeslička patří k těm, které stojí na počátku vývoje suchozemských rostlin. V přesličce spojuje křemičitá kyselina minulé vývojové stupně s přítomností, v pampelišce pak vývojové výdobytky přítomnosti s budoucností.<br /> <br /> Životní proces přesličky rolní je metabolicky aktivní křemičitý proces zrozený ze živlu vody. Pohybuje se zevnitř směrem k periferii živých tkání. Jak voda odpařuje vnějším teplem, vylučuje se křemičitá kyselina a obaluje celou stonkovou rostlinu pláštěm vodnaté amorfní kyseliny křemičité. Nacházíme ji v pokožkových buňkách i uloženu mezi jejich buněčnými membránami. Procházejí se všechny stavy — od roztoku přes plastický gel až po ztvrdlý, amorfní, sklovitý opál, což je vodnatý oxid křemičitý (SiO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt; + H&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O). Zpopelní-li se stébelné pletivo přesličky, zůstane po vyhoření černé uhlíkové kostry nakonec bílá křemičitá kostra. Vykazuje čočkovité vypoukliny, které za živa usměrňují sluneční světlo na v řadách uspořádaný chlorofyl.&lt;ref&gt;Ebd., S. 107.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Vysoký obsah kyseliny křemičité — 70 % v popelu — určuje tuhý, paprskový vzhled přesličky rolní. Dělá ji drsnou a křehkou. Křemen v přesličce «žije» tak, «že se v ní opevnil jako v pevnosti».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 83.&lt;/ref&gt; {{SE|453}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Herstellung_und_Anwendung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Výroba a použití ====<br /> <br /> Z přesličky rolní se kolem svátku Jana, v době jejího největšího vegetativního rozkvětu, sbírá zelený výhonek za slunečného dne a na vzdušném stínu se rozloží v tenké vrstvě a suší. K dalšímu zpracování uvádí Rudolf Steiner: «dass man Equisetum arvense zu einer Art von Tee macht...» [citát ponechán v němčině]. Stappung celosvětově zdokumentoval rozmanité praxe přípravy čaje z přesličkové natě, co do délky vaření a následného kvašení na kejdu i studeného kvašení čerstvé natě, dob, množství a četnosti použití, a také toho, zda preparát jen předchází problémům, nebo slibuje účinek i při akutním napadení houbami. Ze souhrnu zkušeností s přípravou čaje vzešel tento recept: «V deseti až dvaceti litrech vody se vaří 200 až 300 gramů drogy přibližně jednu hodinu při slabém varu. Při použití čerstvé natě přibližně 1,5 kg na stejné množství vody.» Delší doba vaření je nutná jednak k rozluštění silně zkřemenělých periferních buněčných tkání, jednak k tomu, aby tento proces probíhal v univerzálním pralivedle tepla.<br /> <br /> Pokud jde o formu použití, používá Rudolf Steiner pojem «kejda». Ten naznačuje, že přeslička po fázi louhování má být vystavena kvašení, čímž může postupně docházet k rozluštění obtížněji rozložitelných organických látek. Tvorbou kyseliny se z čaje stává kejda a ta je poté po delší dobu trvanlivá a použitelná. Teprve když přejde do hniloby a začne páchnout (sulfan, H₂S), je třeba od dalšího použití upustit. Stranou by se mělo nechat i studeného kvašení čerstvého přesličkového materiálu, jak se tu a tam praktikuje. Při delších dobách kvašení hrozí předčasné vadné kvašení a nedostatečné rozluštění amorfní {{SE|454}}<br /> <br /> Křemičitosti je nevyhnutelná. Tepelné působení v procesu varu se zdá být zásadního významu pro to, aby se křemičitost mohla stát účinnou.&lt;ref&gt;Viz k tomu: Ulrich Meyer: «Optimierung der Kieselsäure-Extraktion aus Equisetum arvense – Ergebnisse für die alltägliche Praxis», in: Ulrich Meyer, Peter Alsted Pedersen (Hrsg.): ''Anthroposophische Pharmazie'', Berlin 2016, 807 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Doby použití se řídí tím, zda má být přeslička-kejda použita preventivně, nebo až v akutním případě. Podle Rudolfa Steinera jde v první řadě o preventivní opatření. Přeslička-kejda působí prostřednictvím půdy a při nadměrných, trvale vlhko-mokrých podmínkách snižuje tlak hub na rostliny. Z tohoto pohledu se doporučuje přesličku-kejdu v pokud možno ročním rytmu vylévat na celou zemědělskou a zahradní provozní plochu v množství 100 l/ha. Ideální by bylo, kdyby se to dělo třikrát až čtyřikrát ročně — na konci zimy a na jaře (březen), v létě a na podzim až do počátku zimy (listopad). V každém případě by v rámci osevního postupu zvláště houbám vystavené kultury, jako obilniny a určité okopaniny, měly dostat preventivní ošetření. Přímé postřiky do porostů při akutním napadení, často v kombinaci s kopřivovou kejdou, mohou napadení výrazně omezit. Jde o opatření, které napadení bojuje. Preventivní ošetření prostřednictvím půdy zajišťuje, že se s počátky nákazy zakročí včas.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wirksamkeit_des_Schachtelhalmpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Účinnost přípravku z přesličky ====<br /> <br /> Použit preventivně, rozvíjí přípravek z přesličky svou účinnost prostřednictvím půdy. Přijde-li tato půda po případně již vlhkém podzimu a mokré mírné zimě do jara, je celý prokořeněný prostor zvláště silně vystaven silovým záření Měsíce — a to zvláště při úplňku a přiblížení Měsíce k Zemi (''perigeu''). Ty jsou zprostředkovány vodou a probouzejí v půdě měsíční život, příbuzný oné vodní živosti, v níž se kdysi v pravěku vyvíjely nižší stupně rostlinného a živočišného života. Posunuty v čase, působí dnes tato živost ve světových oceánech a jinak v řekách, jezerech a rybnících. Tento původům ještě blízký, málo diferencovaný život pochází z geologické epochy raného a středního lemuru — z opakování vývoje «starého Měsíce», jenž předcházel vývoji Země.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Geologicky řečeno, jde o epochy {{SE|455}}<br /> <br /> *Proterozoika* a *paleozoika*. V této době převahy měsíčních sil ještě neexistovaly žádné kvetoucí rostliny. Byl to čas výtrusných rostlin, k nimž — vedle výše zmíněných — patří rovněž houby. V půdě, která se teprve vytvářela z vodního živlu, vstupují do proměnlivých vztahů síly měsíční se silami slunečními. V následné epoše *kenozoika* čili *terciéru* (Atlantida) získávají sluneční síly převahu; kvetoucí rostliny se rozvíjejí se svými primárními kořeny. V *neozoiku*, v novověku Země, se půdy vyvíjejí v humusnaté minerální půdy a pod rukou člověka v kulturní půdy.<br /> <br /> Přetrvává-li vlhko a měsíční síly přitom převažují, je kulturní půda jednostranně prostoupena měsíční živostí. Tím se probouzí právě ten nižší rostlinný a živočišný život oněch dřívějších vývojových stupňů — a tím zvláštním způsobem také růst hub. To se neděje pouze v půdě, nýbrž o patro výše také v nadzemních orgánech rostliny i na nich. Co má své oprávněné místo v temnotě půdy, vytváří si neprávem druhé dno ve vzdušném prostoru nad zemí; mikrobní život parazituje na živých tkáních rostliny. Ani nynější sluneční působení může jen omezeně bránit tomuto bujícímu cizímu životu. Je třeba hledat takovou rostlinu, která dokáže v sobě soustředit a zpracovat tolik sluneční síly, že zneškodní přebytečný měsíční život ve vodním živlu — ano, která ve smyslu syntézy dokáže vytvořit zdravý poměr mezi polaritami z minulosti působící měsíční astrality a ze současného kosmu přicházející sluneční astrality. Tuto schopnost má přeslička jako vynikající zástupce přechodu z rostliny vodou zrozené k rostlině zemí zrozené. Jako čajová kejda působí tak, že se půda odlehčuje od přebytečné měsíční síly, že přeslička «zbavuje vodu její zprostředkující síly a dává půdě více zemskosti, aby větší měsíční působení nepřijímala skrze přítomnou vodu».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 167.&lt;/ref&gt; Tímto popisem je jednoznačně poukazováno na profylaktické ošetření půd přípravkem z přesličky. Spolužití s chodem počasí v ročním běhu vychovává vědomí k tomu, aby jednalo s prozíravou moudrostí. Děje-li se profylaxe pravidelně rok od roku, předchází se akutnímu případu. Přesto je popsáno mnoho zkušeností, zejména {{SE|456}}<br /> <br /> z oblasti zahradnictví, o zkrocení akutního plísňového napadení a jiných pohrom přípravkem z přesličky ve formě čajové kejdy.&lt;ref&gt;Walter Stappung: *Die Düngerpräparate Rudolf Steiners – Herstellung und Anwendung*, Rüfenacht 2017, Bd. I + II: 748 S.&lt;/ref&gt; Experimentální dlouhodobé pokusy k preventivnímu účinku přípravku z přesličky neexistují. Exaktní pokusy překračují meze proveditelnosti. Jistota účinnosti — a to platí pro všechny zmíněné přípravky — spočívá v myšlenkovém proniknutí výsledků geisteswissenschaftlicher Forschung a v potvrzující zkušenosti, kterou učí praxe.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Kanon_der_sechs_Düngerpräparate,_ihr_Zusammenwirken_unter_Bildung_eines_neuen_Mittleren_–_eine_Zusammenschau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení při vytváření nového středu — celkový pohled ===<br /> <br /> Nabízí se otázka, zda pořadí šesti hnojivých preparátů, jak je Rudolf Steiner popisuje v Zemědělském kurzu, je náhodné či zákonité. Vše svědčí pro to, že platí to druhé, vezme-li se v úvahu jak zvláštní povaha výchozích materiálů pro preparaci, tak účinnost samotných preparátů v postupném budování bránicové půdy v oživlou, produševnělou a produchovenou celistvost mezi kosmickými výšinami a zemskými hlubinami.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Reihe_der_Präparatepflanzen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Řada preparátových rostlin ====<br /> <br /> Šest preparátových rostlin se vyznačuje tím, že mezi sírovým pólem květů a solným pólem kořenů vládnou specifické kosmické a pozemské substanční poměry; přičemž je nápadné, že první tři preparátové rostliny — řebříček, heřmánek a kopřiva — tvoří trojici, a stejnou trojici tvoří dubová kůra, pampeliška a kozlík ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#457|Obrázek 35]]).<br /> <br /> Mezi oběma trojicemi leží skrytá, a přitom zpředmětněná, práh vzájemného přechodu k jednomu středu — k půdě. Obě trojnosti tvoří polaritu. První z nich zastupuje více zásaditě-alkalický, pozemský pól. Na této straně vládne síra. V anorganickém je tvořitelkou kyselin, v organickém rozvíjí svou kosmickou povahu, neboť «na cestě síry vstupuje duch do fyzična přírody {{SE|457}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 35, S. 457.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 34: Die Reihe der Präparatepflanzen und Organhüllen in Beziehung zum Stoffwechsel- und Nerven-Sinnes-System des Tieres sowie die Mittebildung zwischen den Höhen- und Tiefenkräften.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> hereinwirkt, «síra je přímo nositelem duchovního».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach, 1999, S. 64.&lt;/ref&gt; Ve životních procesech rostlin jakoby odhmotňuje pozemské látky alkalií (K, Na) a zemin alkalických kovů (Ca, Mg) a také železo jako bázi těžkého kovu. V pořadí první trojice je to řebříček, který svou zvláštní silou síry zpracovává alkalický kov draslík. V rozšíření tohoto procesu přistupuje u heřmánku zemský alkalický kov vápník, a opět je to kopřiva, která svou silou síry — vedle draslíku a vápníku — zpracovává železo v železné záření. Tímto posledním vede dál ke skryté středu. Železo je v přírodě, až po člověka, kovem inkarnace; upevňuje v tělesné organizaci {{SE|458}}<br /> <br /> účinné síly duchovně-bytostného. V člověku se železo soustřeďuje v krvi, která svým oběhem spojuje srdce s periferií, s tělesnými funkcemi. V krevním proudu, který míří k srdci a, jím «uklidněn» se vrací zpět do těla, prožívá duchovní duše člověka své inkarnování v těle.<br /> <br /> Srdce se zamýšlí a sjednocuje to, co se krvi vepsalo v tělesných orgánech až k periferii těla. V srdci nalézá přitékající a odtékající krev vlastnoaktivní obal, který rytmicky pulzujíc udržuje krev životaschopnou. Druhý pól tvoří ledviny, které jiným, polárním způsobem znovu uvádějí krev do životaschopného stavu. Vytvářejí prostor, do něhož krev jako tepenný proud vystupuje z cévního systému a, vyzdvižena nad pozemsko-hmotné látkové procesy, je ledvinnou činností prohlédnuta, osvěžena a kde je vytvořen harmonický vyrovnávací stav mezi pozemsko-hmotným a kosmicko-duchovním. Teprve po «zkoušce srdce a ledvin» zůstává krev životaschopná.<br /> <br /> Jinak se to má s vyššími rostlinami. Rostou svým specifickým způsobem — jak právě ukazují preparátové rostliny — z úrodné půdy, ze «středu» mezi výšinami a hlubinami, vzhůru. Tento střed je teprve zárodečně založen; ve svých funkcích vzhledem k křemeni, vápenci, jílu a humusu ještě nepůsobí samostatně ze sebe; potřebuje výchovu. Týká se to především funkcí jílu, který ve své sezonní rytmice má vlohu k jakési srdeční funkci, a funkcí humusu, který ve své dynamice stojí blíže ledvinné funkci. Opatření k této výchově tvoří pravé umění zemědělství.<br /> <br /> Mezi různými opatřeními, která byla charakterizována, je to hnojení z ducha člověka, které otvírá bránu do budoucnosti. Toto hnojivé vychovávání se vztahuje na oživování pozemských látek hlubin. V jeho službě stojí první trojice — řebříček, heřmánek, kopřiva —, která středu, bránici, postupně pomáhá k stupňům funkční samostatnosti. Tyto tři léčivé byliny mají moc ve svých životních procesech přeměňovat pozemské látky draslík a vápník v dusík, to jest obdařovat je vlastností stát se nositeli astralických sil.<br /> <br /> K první trojici poznamenává Gunter Gebhard: «Síra jako element, který přímo z elementu ohně ‹spadl› do elementu země, je substancí, která vede duchovní do pozemského; zkráceně řečeno: síra je bytost, která může teplo hmotně zhustnout, to jest tam, kde {{SE|459}}<br /> <br /> toto bytí působí, se substanciálně ukazuje síra. Tím jsou první tři preparáty takovými, které podporují inkarnování duchovního (rostlinného života). U řebříčku je to draslík, který zcela nese v sobě tekutost a který zvláště vytváří vztah k éterickému (individuální ätherleib): vápník s heřmánkem vtahuje astrální do fyzického těla prostoupeného éterleibem (přitahuje z kosmu to, co dává rostlině gestalt); a s kopřivou konečně železo, jež má svůj těsný vztah k inkarnování Já u člověka a zde, zprostředkováno sírou, vede duchovní praobraz rostliny do fyzického zjevení a udržuje ‹kontakt› k prarůstlině ve sféře za kosmem (‹durchvernünftigen›). Prvními třemi preparáty se půda rozvíjí tak, aby byly podporovány všechny čtyři bytostné články, které náleží k fyzickému jeví se v pozemském, a to pro rostlinu.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Ve druhé trojici — dub, pampeliška, kozlík — je silněji zdůrazněna kosmická, kyselinová strana. Síra zde již není výslovně jmenována, třebaže patří právě k nejsilnějším tvůrcům kyselin. Tento zdánlivý rozpor se vyřeší, když si uvědomíme, že v případě první trojice je síra jmenována jako element, který zprostředkovává duchovní fyzicky-živoucímu. Ve formě kyseliny sírové z této funkce vypadla a stala se pozemskou. Ve druhé trojici jde o kyselinové působení sestoupené do fyzického.<br /> <br /> V případě dubové kůry/borky stojí sice vápník jako zemsky-alkalický kov v popředí. Rozhodující pro jeho funkci je ale ta struktura, v níž vápník v kůře nebo borce dubu leží v podobě šťavelanu vápenatého. Průchodem životními procesy dubu se tvoří jako produkt předčasně do kůry/borky vyloučeného a dohořelého procesu kvetení. Šťavelan vápenatý dostává svou «strukturu» (formu) souhrnně skrze bytostnou povahu dubu a zvláště skrze sulfurické působení kyseliny šťavelové. K tomu doplňuje Gunter Gebhard: «Dub, jako Mars-/železová bytost, má svůj hlubší vztah k Já, ke sféře za kosmem, tam, kde se duchovní praobrazce odkrývají nadsmyslově bádajícímu. Vápník vsává do sebe veškeré astrální; to, že forma ve fyzickém vůbec je možná, má svůj základ v astrálním; jak se forma ukazuje, zakládá se v Já (v ideji), které skrze astrální působí. Šťavelan vápenatý dubu vsává {{SE|460}}<br /> <br /> makrokosmické do mikrokosmu; a skrze železnou sílu dubu navazuje spojení s duchovním praobrazem. Jsou-li mikro- a makrokosmos vzájemně v harmonii, pak je organismus zdravý. Preparát z dubové kůry tuto harmonii mezi oběma póly udržuje a tím prophylakticky skrze půdu podporuje zdraví rostliny.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V dubové kůře/borce je tedy vápník jaksi uchopován shora, z kosmického pólu, který se darloží v procesu kyseliny šťavelové. U pampelišky se tento proces stupňuje tím, že pomocí nejvyšší dokonalosti rozvinutého květu přivádí «v kosmu jemně rozptýlenou kyselinu křemičitou» dovnitř a uvádí ji do vztahu s draslíkem oživovaným v mléčné šťávě. Opět je to působení kyseliny, skrze něž se síly kosmu shora vpečeťují do pampelišky a skrze ni do půdy. <br /> <br /> Kozlík ovládá v charakterizovaném způsobu fosforový proces.<br /> <br /> Polární bytostné vlastnosti šesti preparátových rostlin jsou tak ve svém spolupůsobení nadány k tomu, aby vytvořily vše přesahující syntézu: tvorbu preparátu nastávající, slunečné středy mezi výšinami a hlubinami. V erkraftování této středy se může půda, bránice, vyvíjet k stále větší vlastní aktivitě. Na zásadité straně trojice řebříčku, heřmánku a kopřivy zpřístupňuje zdola silám bránicové půdy látečné síly, na kyselé straně trojice dubové kůry, pampelišky a kozlíku substanční síly shora. Kozlíku přísluší přitom zvláštní postavení v tom smyslu, že prostřednictvím nositelství fosforu otevírá mimokosmickou sféru ducha, svět bytostných praobrazů (obrázek 36, s. 462).<br /> <br /> Gunter Gebhard k tomu doplňuje: «Ve svém chemickém chování jsou zásady (louhy) látky, jejichž charakter je ‹luciferský›, zatímco kyseliny nesou v sobě cosi bytostně ‹ahrimanského›. Stejně tak je síra bytostným obrazem Lucifera a fosfor zobrazuje ahrimanské síly. Uprostřed mezi těmito dvěma polárními mocnostmi protivníků stojí Kristus jako zástupce lidstva, který, udržuje rovnováhu mezi těmito bytostnými mocnostmi, ukazuje lidstvu cesty do budoucnosti. V ‹zemědělské individualitě› je tato středa vytvořena jako půdní bránice. Je nadále vložena do rukou člověka, aby přivedl k rozvoji tento životní zárodek středy.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt; {{SE|461}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Reihe_der_tierischen_Organhüllen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Řada živočišných orgánových obalů ====<br /> <br /> Také tyto se zákonitě člení na první trojici, viděno z látkově-výměnného pólu zvířete směrem k srdci, a na druhou trojici, z předního dílu zvířete, smyslového pólu, směrem ke středu. V této souvislosti charakterizuje Rudolf Steiner působení planet ve zvířeti ve vztahu ke Slunci ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#462|Abbildung 36]], S. 462). Vychází zcela z nazírání, z «tvarové a barevné podoby, také s ohledem na strukturu a konzistenci jeho substance od přední části dozadu, tedy od čenichu k srdci, kde jsou účinky Saturnu, Jupitera, Marsu, v srdci působení Slunce a za srdcem, směrem k ocasu, působení Venuše, Merkura, Měsíce».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 60.&lt;/ref&gt; Vyšší zvíře se tedy v horizontále páteře člení na polaritu působení podsluneční planet v látkově-výměnném pólu. Obojí je ze vzájemně protichůdných směrů orientováno k srdci.<br /> <br /> Ohledně pořadí podsluneční planet s Měsícem, Merkurem a Venuší navazuje Rudolf Steiner ze svého duchovního bádání na starou moudrost mystérií. Totéž platí pro charakterizaci jejich makrokosmických sfér působení ve vertikálním uspořádání «zemědělské individuality». Zde je pořadí od Země dolů do hlubin: Mars, Jupiter, Saturn, a nahoru do výšin: Měsíc, Merkur, Venuše, Slunce.&lt;ref&gt;Ebd., S.44.&lt;/ref&gt; Tato prapůvodní moudrost, pěstovaná v mystériích ve spojení se zbytky instinktivního jasnovidectví u lidí, doznívala ve světovém obraze Ptolemaiově. V tomto, stejně jako v dnes vládnoucím, který sahá ke Koperníkovi, se zrcadlí vývoj vědomí lidstva. V poatlantských kulturních epochách staroindické a staropersské kultury žilo v lidech v zbytcích jakési «vědomí nebes». To vyhaslo a s probuzením k sebevědomí bylo v přítomnosti proměněno v vědomí zemské, fixované na předměty. Lidé těchto raných dob prožívali ještě planetární sféry naplněné činy duchovních hierarchií, které měly planety za svůj příbytek.<br /> <br /> S vyhasínáním tohoto prožívání — které žilo dále obrazně v mytologiích — vznikla na počátku třetího kulturního věku ve třetím tisíciletí hvězdověda Sumerů, Babyloňanů a Egypťanů. Ve čtvrtém kulturním období se tato dále emancipovala a přešla do ptolemaiova světového obrazu {{SE|462}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 36, S. 462.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 36: Die polare Beziehung des unter- und obersonnigen Planetenwirkens zu den tierischen Organhüllen im Hinblick auf die Entwicklung der Wesensglieder der «Landwirtschaftlichen Individualität» und ihre Dreigliederung nach Leib (von unten), Geist (von oben) und Seele (rhythmische Mitte).&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Ve vzestupném věku vědomostní duše se světový obraz smrskl na to, co vnímají vnější smysly. U Koperníka a jeho následovníků vyhaslo vědomí bytostně naplněné planetární sféry a zbyla kulatá hmotou naplněná koule, pohybující se v berechenbaren pohybových průbězích prostorem.&lt;ref&gt;Vgl. Elisabeth Vreede: ''Astronomie und Anthroposophie'', Dornach 1980, S. 75; dieselbe: Über den Planeten Merkur, in: ''Kalender Ostern 1942–1943'', Arlesheim; sowie dieselbe: ''Texte über Planetensphären in den Rundschreiben 1927–1930''(Bearbeitung durch Liesbeth Bisterbosch und Frauke Roloff, Oktober 2020). – Im Zuge dieser Emanzipation des menschlichen Bewusstseins hin zum erwachenden, der Erde zugewandten Selbstbewusstsein kann es verständlich werden, dass eine Verwechselung von den Venus- und Merkursphären stattgefunden hat. Diese Verwechselung betrifft nicht den Planetenkörper als solchen, sondern ihre übersinnlich kraftenden Wirkenssphären, dasjenige, für was seit Urbeginn diese beiden Himmelskörper, Venus und Merkur, als geistig-seelisch wirksame Entitäten standen.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Každý z těchto světových obrazů je jakoby momentní snímek, lidský výtvor o tom, jak se člověk v průběhu věků ke světu {{SE|463}}<br /> <br /> stojí. Každý z nich je sám o sobě oprávněný a správný. Dnešní, na Koperníkovi spočívající světový obraz bere v úvahu již jen kvantitativní aspekt tělesnosti, nikoli kvalitativní, bytostně prostoupenou sféru působení. Kosmos se dnešnímu pohledu jeví prázdný — bez bytostí, bez činů.&lt;ref&gt;Lievegoed věnoval polární trojici hnojivých preparátů v jejich vztahu k působení planet a životním procesům v rostlině a živočichovi podrobnou studii (Bernhard C.J. Lievegoed: ''Planetenwirken und Lebensprozesse in Mensch und Erde'', Stuttgart 2002, 82 S.). Popisuje v ní, jak v životních procesech preparátních rostlin stojí vždy specificky jeden zástupce nadsluneční planety s jedním ze sféry podsluneční v polárním vztahu působení — Saturn k Měsíci, Jupiter k Merkuru a Mars k Venuši, vždy se Sluncem uprostřed; dále, jak síly tohoto polárního působení vstupují při obklopení živočišnými orgány, exponovanými zimním a slunečním silám, do zesílené vzájemné souhry a jsou v ní uchovávány; a jak se z toho stávají pochopitelnými ony procesy v půdě a rostlinách, jak je popsal Rudolf Steiner: osvěžující oživování, uzdravování, vzájemné sladění a zjemňování pro vnímání.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Na tomto místě je třeba poukázat na skutečnost, že posloupnost živočišných orgánových obalů je orientována od periferie pozemského i nejvzdálenějšího kosmu směrem k jednomu středu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#462|Obrázek 36]]).<br /> <br /> Navazujíce na výše uvedený citát o působení planet v organismu živočicha, soustřeďuje se podsluneční působení Měsíce, Merkuru a Venuše na břišní orgány ze zádu směrem k srdci — a přitom na systém ledvin v nejširším smyslu. Ledvina přijímá vyzařující síly Venuše.&lt;ref&gt;Viz: Lothar Vogel: ''Der dreigliedrige Mensch'', Dornach 1979, S. 239.&lt;/ref&gt; Těsně s nimi je spjato silové působení Merkuru a v systému ledvin a močového měchýře pak působení Měsíce. Podstata merkuriálního se projevuje v silně rytmicky utvářených funkcích břišních orgánů. V ledvině jsou to procesy vylučování a zpětného vstřebávání. Merkuriálně vylučuje z arteriálního krevního proudu primární moč, prochází ji, nově ji látkově uspořádá a to, co bylo harmonizováno jako použitelně roztříděné, vrací zpět do krve.&lt;ref&gt;Viz: Michaela Glöckler: «Das Nieren-Blasen-System und das Schafgarbenpräparat»; in: Manfred Klett und Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Frage der Düngung im biologisch-dynamischen Landbau'', Dornach 1994.&lt;/ref&gt; Tento proces jakési kapalinné dýchání se jednostranně zkoncentruje ve funkci močového měchýře na čistý vylučovací pochod látek, které se pro organismus staly nepoužitelnými. Zde síly Měsíce modifikují působení Venuše.<br /> <br /> Jinak se věci mají s přijatou potravou; ta je v trávení střev tříděna. Co pro organismus není využitelné, je vylučováno v konzistenci pevnější; i toto organické dění lze považovat za výraz měsíčního působení. Co naopak jako tekuté trávicí šťávy vstupuje do lymfatického a krevního oběhu, {{SE|464}}<br /> <br /> uplatňuje se v procesech, v nichž lze předpokládat, že působení Venuše je modifikováno působením Merkuru. Co se v břišních orgánech člověka a zvířete odehrává jako Venuše-ledvinový proces, modifikovaný Merkurem a Měsícem, to se znovu nalézá ve wirksamkeit preparátu z kopřivy. Zde, lze říci, se v organickém životě kopřivy — v součinnosti draslíku, vápníku, vodíku a železného záření — může uskutečňovat ta přeměna látek, o níž pojednává kapitola «K otázce přeměny látek» (s. 384 n.): astralizace oživené látkovosti k novotvorbě dusíku ze života rostliny.<br /> <br /> Sledujeme-li řadu obalových orgánů, které jsou — s jedinou výjimkou — odebírány z domácích zvířat pro preparaci, stojí na počátku jelení močový měchýř ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|obrázek 26]], s. 363). V měchýři se dovršuje ledvinový proces tím, že koncentruje to, co bylo v ledvině vytříděno, a vylučuje ven. V kulové podobě měchýře je tekutý živel napodobením zprostředkovatele měsíčních sil. V průběhu preparace přijímá měchýř slunečnou podstatu květů řebříčku, v nichž se to zemité draselné soli sublimovalo do živého.<br /> <br /> Dále dovnitř břicha následuje střevo. Jeho konec, tlusté střevo, mikrobiálně zpracovává část zbývajících nestravitelných zbytků potravy a vylučuje to, co již nelze dále zhodnotit. I to je proces stojící pod vlivem Měsíce. Počátek střeva tvoří tenké střevo — dlouhá hadice uložená v kličkách s niterně téměř neomezeným povrchem. Zde působení Venuše třídí živiny: co jde stranou k tlustému střevu, co coby trávicí šťávy vstupuje do lymfatické a krevní dráhy. Toto třídění je podporováno a modifikováno působením Merkuru. Uplatňuje se v rytmických pohybových procesech peristaltiky, v klcích střevní stěny až po dynamiku žlázových výměšků a proudů látek prostupujících střevními stěnami. Merkuriální síly se staví zprostředkujíce mezi působení Měsíce a Venuše. Na jedné straně se přizpůsobují proměnlivým podmínkám, na druhé straně přesahuje merkuriální působení hranice, které oddělují vnitřek od vnějšku.<br /> <br /> Do tenkého střeva jsou plněny heřmánkové květy. To sluneční v nich přivedlo vápník a draslík zemitého do stavu, který — v rozšíření osvěžujícího, oživujícího působení preparátu z řebříčku — napomáhá zdravému růstu. To je asi třeba chápat v tom smyslu, že bytostný praobraz rostlin se může ve svém pozemském odlesku v každé fázi růstu vyjádřit bez zkreslení. {{SE|465}}<br /> <br /> Kopřivový preparát jakožto třetí ve svazku svou účinností sahá již blízko ke středu ovládanému slunečními silami, to jest k skryté srdeční funkci půdy. Astrální «Innenwirkung» kopřivy je tak prostoupena rozumem/silou Já, že se obejde bez živočišného obalového orgánu. I ona dokáže zemité tvůrce solí draslík a vápník zpracovat v jejich organických procesech a navíc proměnit železo v blahodárné železné záření. Zdá se, že se v tom přece jen ozývá venušská účinnost. Ve spojení se řebříčkem a heřmánkem se stará o to, aby se zemité soli draslík a vápník proměnily do vyšších stupňů účinnosti, a navíc volá k záření marsický charakter železa. Venušské působení, vnitřně pochopené, vytváří v živém volné prostory pro nové možnosti dění; vzdává se. Lze říci: nevyživuje, nýbrž umožňuje výživu. V tomto smyslu lze rozumět železnému záření kopřivového preparátu. Působení venušské sféry je samo nepřináší, nýbrž umožňuje kopřivovému preparátu působit v tom smyslu, že v bránicové půdě uvádí hospodářství se železem na léčivou míru, jaká je zachovávána také v srdečně-cévním systému.<br /> <br /> «Alkalická trojnost» činí půdu zemsky zdatnou pro sluneční síly; otvírá zemské síly růstu rostlin. Staví zdola na fyzickém těle bránice. Jinak se věci mají s trojností preparátů z dubové kůry, pampelišky a kozlíku. Skrze ně se uplatňuje kosmické substanční dění, které stojí ve vztahu k podsluneční planetárním sférám.<br /> <br /> Zjevný obraz dubu, jeho mohutná zdrženlivost v růstu, tvrdost jeho dřeva atd., nese otisk marsického působení. Roste pomalu, vytrvale — tak jako i oběh Marsu kolem Slunce trvá s téměř dvěma lety (siderický oběh činí 687 dní) déle než oběh podsluneční planet Venuše (225 dní) a Merkuru (88 dní). Stejně tak je lebka domácího zvířete mocným formovým výrazem marsického působení. Mozková dutina je však naplněna substancí utvářenou měsíčními silami — mozkem. V průběhu preparace nastupuje na jeho místo šťavelan vápenatý kůry/borky, strukturovaný marskými silami dubu. Tytéž síly, které zformovaly lebku a prozářily měsíční povahu mozku, vtiskují se nyní do vápníku dubové kůry/borky. Jako preparát z dubové kůry působí — na rozdíl od heřmánkového preparátu — preventivně proti infekcím přicházejícím zvenčí. {{SE|466}}<br /> <br /> K obalení eichenrindepräparat lebkou domácího zvířete se váže otázka: Může vůbec existovat ještě jiný orgánový obal, skrze nějž by mohla být preparace pampelišek dále vedena? Hlava ve svých přísně ohraničených formách a ven obrácené smyslové organizaci nenachází pokračování — snad s výjimkou, alespoň po jistý kus cesty, nositelů parohů, nikoli nositelů rohů. Hlava stojí se smysly světu tváří v tvář. Pokračování nervově-smyslové činnosti musí být hledáno na vyšší rovině. Nalézá se jedinečně rozvinuté u přežvýkavců: smyslová organizace krávy se obrací od hlavy zpět, přes srdce, a pokračuje v senzoricky-nadsmyslové činnosti pobřišnice jaksi na vyšší rovině ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#457|Obrázek 35]], s. 457). Kráva se svými hlavovými smyslovými orgány obrací k vnějšímu světu srovnávacím způsobem tměji, svými dolními smysly však — jmenovitě životním smyslem pobřišnice — srovnávacím způsobem jasněji ke svému vnitřnímu světu. Svými rohy zadržujícími tok na hlavě přenáší své inteligentní bytí dále do tělního obalu. Smyslová činnost v hlavě a smyslová činnost v těle stojí ve vzájemném vztahu. Působí-li ta prvá smyslově vědomě, tu druhá nadsmyslově silotvorně.<br /> <br /> Je tedy okruží pobřišnice, jež ve trávicím dění skotu vnímá ze ducha účinné síly. Tato smyslová činnost pobřišnice, která je ve skotu zaměřena na látkové dovnitř, obrací se při obalení pampelišek ven na v kosmickém obvodu «jemně rozptýlenou kieselsäure». Třeba předpokládat, že je zde osloven vyšší, éterický stav kieselsäure. Pobřišniční obal přitahuje tuto křemičitou substanci smyslově aktivně a sjednocuje ji s v květech sublimovaným draslíkem mléčné šťávy. Látkové dění v pampelišce zdola a pobřišničního obalu shora naznačuje všezahrnující jupiterskou působnost. Jako jsou všechny planety místy působení hierarchických bytostí,&lt;ref&gt;Siehe hierzu z.B.: Rudolf Steiner: ''Geistige Hierarchien und ihre Widerspiegelung in der physischen Welt'', GA 110, Dornach 1991; sowie: ''Die geistigen Wesen in den Himmelskörpern und Naturreichen'', GA 136, Dornach 1996.&lt;/ref&gt; tak na Jupiteru jsou to bytosti moudrosti. Na Jupiteru je moudrost substanciální.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Esoterische Betrachtungen karmischer Zusammenhänge'', Bd. V, GA 239, Vortrag vom 9. Juni 1924, Dornach 1985, S. 166.&lt;/ref&gt; Představíme-li si zjevný obraz a substanční procesy pampelišky (srov. s. 406 nn.), stane se v této vysoce rozvinuté rostlině moudrostiplné jupiterské působení viditelné — od kořene přes listovou růžici, květ a jeho {{SE|467}}<br /> <br /> žiarivá žlutá až po bílou «Pampelišku». U květnatých rostlin jsou barvy žlutá a bílá přičítány jupiterovu působení: «neboť síla Jupitera, která podporuje kosmickou sluneční sílu, přináší do květů bílou a žlutou barvu».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 55.&lt;/ref&gt; Jupiterova moudrost, která se v pampelišce zobrazuje navenek, obrací se — uzavřena vnitřním «nebem» pobřišnice — dovnitř do moudrostiplného utváření a funkcí břišních orgánů. Přípravek z pampelišky tvoří syntézu tohoto jupiterova působení, které v pozemském přijalo formu a funkci. Sílu účinku této syntézy lze spatřovat v tom, čím «se rostlina stává vnímavou ke všemu a přitahuje vše».&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 138.&lt;/ref&gt; Lze tedy říci: přípravek z pampelišky zprostředkovává organickému hnojení skrze kosmický křemen bytostnou substanci Jupiterovy moudrosti, která se v rostlinách daruje jako vznikající síla vnímání.<br /> <br /> Obalíme-li nyní jupiterovým působením silně poznamenané květy pampelišky blánovitými vrstvami pobřišničního okruží, zůstává schopnost příjmu pro v kosmickém obvodu «jemně rozptýlenou křemičitost» v proudění. Skrze přípravek a organická hnojiva dochází plod této schopnosti k rostlinám — působí však nyní v opačném směru; činí rostliny «vnímavými» pro látky země, které potřebují k růstu. Co se již naznačilo jako účinek přípravku z dubové kůry, jeví se u přípravku z pampelišky na vyšším stupni. Životní souvislost bránice–půda–rostlina je tak říkajíc oduševňována. Jako účinnost první trojice přípravků otevírá pozemské látky a síly kořenovému pólu rostliny, tak druhá trojice otevírá substance a síly mimopozemského kosmu pólu kvetení.<br /> <br /> Na nejvyšším stupni konečně — lze říci — podněcuje přípravek z kozlíku skrze organická hnojiva a skrze fosfor uvolněný z rozkladných procesů takovým způsobem, že tento může opět stát se ve živém fyzickým nositelem Geistig-Wesenhaftého v pozemském.<br /> <br /> Z jiných důvodů než u kopřivy nepotřebuje kozlík žádný obal ze zvířecího orgánu. Má schopnost läutert fosfor z dynamického, se zemí spjatého, živého substančního dění v kořenových oddenků nahoru ve vertikálně vztyčujícím se stonku a přivést jej v květu do stavu čisté vnímavosti pro zjevení. {{SE|468}}<br /> <br /> vstoupit do ní, které nacházejí ve fosforu svůj fyzicko-étherický nositel.<br /> <br /> Kozlík je tak utvářen, že má silný vztah ke světlu a teplu. Látkové kompozice, které se v průběhu růstu rostliny utvářely působením slunce a pod- i nadsluneční ch planet, se rozpadají při odumírání rostliny. Při každém z rozkladných procesů se uvolňuje teplo. Nakonec se vše, co vzešlo z ducha, navrací zpět do živlu tepla, původu veškerého bytí. Co vzniklo, fyzicky mizí; je jako duchovní výdobytek vnitřního tepla, tepelnému éteru, podobno paměti, vepsáno celému živému planetárnímu systému.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Esoterische Betrachtungen karmischer Zusammenhänge'', GA 239, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1985, S. 172.&lt;/ref&gt; V tom nabývá platnosti princip Saturnu; podoben kosmické paměti, je strážcem minulosti, onoho velkého evolučního propojení mezi původem dění člověka a Země&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; a bytím přítomnosti. Navenek se to projevuje tím, že saturnická sféra uzavírá sluneční soustavu ze všech stran jako tepelný obal. Copak si princip Saturnu v kozlíku nevytvořil obraz? Kdekoli se preparát z kozlíku použije, vytváří saturnický tepelný obal, který vymezuje vnějšek vůči vnitřku.<br /> <br /> Postříká-li se preparátem z kozlíku hnojiště nebo kompostová hromada, působí pro ni hüllebildend právě tak jako zmíněné zvířecí obalové orgány ostatních preparátů. Lze předpokládat, že dává ohraničující obal nejen rozkladnému dění, nýbrž právě tak i záření, které vychází bodově z ostatních preparátových substancí vnesených do hromady, a tím způsobem je v hromadě udržuje. Tepelný obal, který preparát z kozlíku vytváří, je utkaný z vnějšího tepla (živel tepla) i z vnitřního tepla (tepelný éter). Lze jej chápat jako orgán, který přijímá záření hvězdného kosmu a ve fosforu, jenž vychází ze saturnických rozkladných procesů, nachází připravenou fyzickou nositelnost.<br /> <br /> Tak jako je tanec preparátů v duchovní konsekvenci otevírán přípravkem ze řebříčku, je uzavírán preparátem z kozlíku. Tato úvaha může probudit porozumění pro to, že kánon šesti hnojivých preparátů, které jsou ve službě vznikající Ganzheit, nepotřebuje žádného rozšíření ani doplnění. Tento kánon je {{SE|469}}<br /> <br /> tak komponovaný, že vytváří harmonický souzvuk. Ganzheit je střed mezi výšinami a hlubinami; její Werden znamená «oživení Erdig-Festého samotného». Souzvuk «zní» skrze člověkem geistgeführte práci, skrze nepodmíněné Wollen.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Düngerpräparate_in_ihrer_Ganzheitswirkung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Hnojivé preparáty v jejich celostném působení ====<br /> <br /> Každý ze šesti hnojivých preparátů přináší vývojový potenciál k utváření «Sedmého», totiž vznikající Mitte, bránicového orgánu stojícího pod vlivem Slunce. Teprve půda umožňuje existenci veškerého života na Zemi. V ní se sjednocují planetární a hvězdná záření stojící pod vládou Slunce s hlubinami Země vyzařujícími zdola. Toto vzájemné Ineinander-Wirken je dílem stanuvším z minulých dob zemského vývoje. Působí dál v moudrém Zusammenwirken přírodních říší. Poznat toto neohraničeně vztahuplné dědictví tvoří základ pro Hofgestaltung v biologicko-dynamickém zemědělství.<br /> <br /> Z tohoto poznání se odvozuje metodický princip: přetvářet geistgeführte prací nyní z lidského ducha dílo nalezené na daném stanovišti (statku) podle zákonů, které předepisuje fyzicky stávší se příroda a které jsou účinné v říši minerálů, rostlin a zvířat. Z toho vzniká v malém umělecky to, čím je Země ve velkém — v sobě uzavřený organismus. Tento princip — opakovat minulost ze síly probouzející se Bewusstseinsseele člověka v přítomném — je prvním krokem. Druhý krok otevírá bránu k vývojové cestě do budoucnosti. Znovu uchopuje metodický princip, který se mu v chemicko-technickém zemědělství vytratil, opakováním minulosti. Tento druhý krok povznáší zemědělství — oplodněné ideovým bohatstvím Geistesforschung — na vyšší stupeň. Staví člověka přítomnosti před nesmírnou výzvu: výzvu svobodného, sebeurčeného jednání z Erkraftung Bewusstseinsseele. Před tuto výzvu se vidí postaven každý, kdo se pokouší pěstovat geistgeführený, geistbewachter vztah k biologicko-dynamickým preparátům. Při jejich přípravě a používání se konec, to Gewordene, stává počátkem Werden do budoucnosti. Koncem jsou produkty z říše minerálů, rostlin a zvířat, dále účinkování aktuálně daných rytmů slunečního roku a konečně stavy čtyř živlů: Země, Vody, Vzduchu {{SE|470}}<br /> <br /> a Wärme. Toto evolutivní završení je poznáními Geistesforschung přiváděno do Beziehungsverhältnisse podle idejí, které se v zestálé přírodě nedají nalézt, které teprve v aplikaci postupně nabývají zákonného charakteru. Tyto ideje uvádějí v pohyb Umstülpung minulého do budoucího. Z toho vyvstává otázka, jakým způsobem jsou fenomény této Umstülpung vůbec uchopitelné přírodovědecky. Pojmy, které máme k dispozici, vztahují se vždy jen na to, co se dá měřit, počítat a vážit, na minulé — ne na to, co se teprve stává. Zde se v poznávání přírody otevírá propastně hluboká trhlina mezi mrtvým, mezi kvantitou a kvalitativními jevy oživené, oduševnělé a „oduחovnělé&quot; přírody.<br /> <br /> Vše kvalitativní se projevuje v polaritách — tak v protiklade bytosti a jevu, ducha a hmoty, světla a tmy a podobně. Syntéza těchto polarit se nedá nalézt v předmětném nazírání; uskutečňuje se v myslícím a cítícím nazírání, které ukazuje vůli směr. Syntéza se odehrává uvnitř, v Geist-erkenntnis člověka. To je velká výzva! Analytická Denkungsart namířená pouze na mrtvé této výzvě uhýbá. Chybí jí pojmy, které by pojmu kvality daly objektivní, hodnotící obsah. Hodnotící pojmy zahrnují faktor „čas&quot;; uvádějí myšlení do pohybu, činí je obrazným — a tím prožitelným. Tím vstupuje člověk na stezku, na níž se může síla myšlení stát prostřednicí mezi smyslově daným a tím, co bylo bez smyslovosti zkoumáno z ducha. Teprve tehdy, když se člověk snaží nechat obě pole fenoménů — smyslové a geistig-übersinnliche — vzájemně se osvětlovat v mocném myšlení, může hodnotící souzení nabýt objektivní výpovědní síly.<br /> <br /> Z tohoto předznamenání vyplývá neomezeně mnoho možností k jistému utváření úsudku při uchopování bytostného, které se vyslovuje v kvalitách. V každém jednotlivém případě musí být tento úsudek dobyt individuálně. To, co bylo dobyto jako individuální pravda, záhy se zaţije výměnou a korekcí jako reálně působící do obecné Geisteskultur lidstva.<br /> <br /> Kánon šesti Düngerpräparate, přidávaných do čerstvě vznikajících organických materiálů na statku, působí — opřen o rozmanité zkušenosti a experimentální nálezy — v čase postupně; působí rozvoji napomáhajícím způsobem na Lebenszusammenhang půdy a rostliny. Dají se charakterizovat tři evolutivní, do sebe přecházející kroky: {{SE|471}}<br /> <br /> 1. Düngerpräparate se vtiskují — každé ve specifickém způsobu působení svých záření — souhrnně do organických mas kompostních a hnojivých hromad nacházejících se v rozkladu. Zprostředkovávají víceméně živelnému rozrůstání rozkladu nadřazený, organizující princip. Ten usměrňuje složité procesy odbourávání a výstavby substance do správných drah a napomáhá kompostní nebo hnojné hromadě, aby se za rozvoje vlastního života uzavřela v organismus. Zkušenost učí, že rozkladné procesy probíhají harmoničtěji. To je patrné zvláště na srovnatelně rychlé proměně štiplavého zápachu v mírnou vůni. Experimentální srovnávací výzkumy potvrzují to, že fyziologické a biologické průběhy (například teplota, sorpční kapacita, osídlení žížalami) se zpevňují do stavu zdravého vyrovnání.<br /> <br /> 2. Účinky Düngerpräparate jsou po odpovídající době uložení hnojivých hromad do těchto souhrnně vstřebány. Preparovaná hnojiva se rozvinula do jakési všemocnosti svého účinkování v živém, která přesahuje jejich pouhou přírodou danou Wirkungsart. Svým výnosem na půdu postupně řadí a stabilizují veškeré půdní procesy na vyšší úroveň úrodnosti v souladu s rytmy slunečního roku. Nápadné a experimentálně doložené je to na mnoha parametrech — nejpřesvědčivěji v udržování srovnatelně vyšší humusové hladiny při současně vyšší mikrobiologické aktivitě, v prohloubení humusem obohaceného půdního profilu, i v osídlení žížalami a jinými půdními živočichy.<br /> <br /> 3. Jako souhrnné silové účinky biologicko-dynamických preparátů propůjčují organickým hnojivům vyšší, nikoli pouhou přírodou podmíněný stupeň oživení, tak tato hnojiva propůjčují jej půdě — a přes půdu rostoucím rostlinám.<br /> <br /> V poslední důsledku je úkolem Düngerpräparate zpřístupnit kosmicko-zemské podmínky růstu a tvorby plodů stanovištně {{SE|472}}<br /> <br /> na ty rostliny, které jsou právě pěstovány, individualizovat v průběhu roku. Jejich způsob působení míří k tomu, přiblížit stupeň oživení půdy živému rostliny. Obě tvoří jako syntéza střed polárního působení sil Země a Kosmu. Zde plně vstupuje v platnost vše přesahující význam hnojení půdy. Ten v postupném vývoji určuje, jak se kulturní rostliny svisle a vodorovně s kořenem, stonkem, listem, květem a plodem začleňují do této trojnosti výšin a hlubin a vzniklé středu. Rostliny jsou uchopeny organizační silou, skrze niž se otevírají růstovým podmínkám svého prostředí.<br /> <br /> Výsledky všeho toho jsou mnohonásobně potvrzeny v praktických zkušenostech a vědeckých šetřeních:<br /> <br /> * Rostlina tíhne k tomu, aby se ideálně typicky rozvinula v souladu se svou druhovou přirozeností.<br /> * Kořen si otevírá hlubší objem půdy, větví se jemněji a rovnoměrněji.&lt;ref&gt;Uli Johannes König: ''Ergebnisse aus der Präparateforschung'', Schriftenreihe Band 12, Institut für biologisch-dynamische Forschung, Darmstadt 1999, Loseblattsammlung.&lt;/ref&gt;<br /> * Výhonkový růst prochází výrazněji stadii metamorfózy listu, a tím i zjemňováním výstavby substance.<br /> * Fyziologické procesy při tvorbě potravinových plodů — ať v oblasti kořene, stonku, listu, květu nebo semene, jakož i plodů ovocných dřevin — dospívají v zralosti ke klidu. Potravinové plody dozrávají plně a zůstávají déle trvanlivé.<br /> * Kompozice látek se od základu ke květu strukturují a zjemňují; to zejména v oblasti bílkovin, např. poměr čistého proteinu k surovému proteinu, éterických olejů atd.<br /> * Tvorba výnosu usiluje, vyrovnávajíc extrémy, k optimálnímu výnosu.&lt;ref&gt;Ebd., siehe die dortige Literaturzusammenstellung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Bezprostředně přístupné vnímání je výraznější, příslušnému potravinovému plodu vlastní chuť a vůně, nuancování v barvě, konzistenci, jakož i vyšší stravitelnost a delší trvanlivost. Poučná je také často slýchaná výpověď zákazníků: „Potřebujeme méně, abychom se nasytili.&quot; Vše toto dohromady vzato charakterizuje rozšířenou výživnou hodnotu, která zdravotně působí na tělesný, duševní a duchovní vývoj člověka. V<br /> <br /> V tomto smyslu slouží hnojení preparáty postupujícímu vývoji země a člověka. Propůjčuje zemědělsko-zahradnické práci nový, vyšší smysl. Zacházení s nimi vede reálně k nové pracovní a badatelské gesinnungě — ke kmovému umělectví. Podnět k tomuto hnojení nevzniká z vnějšího popudu nebo z pouhého plnění normy, nýbrž z impulsu, který se stal záležitostí srdce. Čím více tomu tak je, tím svobodněji a tím individuálněji umělecky se uskutečňuje čin jeho zacházení. Význam biologicko-dynamických preparátů pro zemi a člověka se může otevřít jedině cestou poznání ducha; tato výzva bude mnohým připadat příliš náročná. Kdo se na ni však bezpředsudečně vydá, záhy zjistí, že pramen, který vybízí k činu, není hledat tam venku ve světě, nýbrž ryze v samém sobě. Výsledky — formy idejí — duchovního bádání jsou tímto pramenem. Šíří světlo nad tím, co člověk zpočátku ještě tápavě koná ve tmě. Vnitřní jistota však roste postupně ve vzájemném střídání myšlení a konání těchto idejí. Přitom nejde «o momentální úspěch, nýbrž o bezpodmínečnou práci».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Ansprache vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 234.&lt;/ref&gt; «Neboť žádný neúspěch není nikdy rozhodující pro pravdu duchovního impulsu, jehož působení bylo vnitřně prohlédnuto a uchopeno.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Jahreskreislauf als Atmungsvorgang der Erde und die vier großen Festeszeiten. Die Anthroposophie und das menschliche Gemüt'', GA 229, Vortrag vom 28. September 1923, Dornach 1923, S. 117.&lt;/ref&gt; {{SE|473}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Praxis_der_Landbaukunst_in_drei_Schritten&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Praxe zemědělského umění ve třech krocích ===<br /> <br /> Téma pojímat zemědělství jako umění v přítomnosti nežije. A přece bylo umění od věku velkého Zarathuštry, inaugurátora staropersské kultury a zakladatele polního hospodářství v 5./6. tisíciletí před Kr., zemědělskému vývoji nejhlouběji imanentní. Teprve v průběhu přírodovědně-materialistického věku od poloviny 19. století a jeho svěřence, agrárního industrialismu 20./21. století, padl každý zbývající prvek uměleckého smýšlení za oběť vědecko-technologické ratio. V předhistorické ranosti urindických a staropersských velkých starověkých kultur bylo náboženství, umění a to, co se později stalo vědou, {{SE|474}}<br /> <br /> ještě neodděleno skryto v temném atavistickém-hellseherském prožívání. Tyto velké starověké kultury stály, jak bylo vyloženo na začátku, pod vedením mystérií, v nichž byly právě tak živé moudrostní nauky z minulosti jako probouzející se vědomí pro prometheické impulsy budoucnosti. Z tohoto ještě zcela duchovnímu světu obrácenému všezahrnujícímu sakramentalismu se vydělilo sakrální umění, které se v průběhu vývoje vědomí lidstva v každé z následujících kultur stupňovitě v metamorfózách emancipovalo k ryzím uměleckým stvořením. Umění se postupně ustavovalo jako samostatný kulturní faktor vedle náboženství. V těchto věcích až do novověku bylo zemědělství kulturní základnou, z níž umělecká stvoření vyrůstala. Zcela a úplně platilo to pro počátky sakrálního umění, pro šlechtění domácích zvířat a kulturních rostlin. Dalšími kroky emancipace jsou pak stavba egyptských pyramid, jež se jakoby z duchovního světa snášejí dolů a v pozemském se vyvracejí, dále řecké umění, které dávalo božskému lidskou podobu, a po křesťanství umění středověku, s katedrálami strmícími odspodu vzhůru a s niterně zbožným pohledem člověka v sochařství a malířství.<br /> <br /> Obrovský krok emancipace se odehrál od novověku ve vývoji vědomí Já usilující k individuaci a — jako jeho charakteristický znak — v nastoupení přírodních věd. Ty se emancipují z náboženství a sakrálního umění, jež bylo tomuto dosud blízké. Původně vše-jedno se diferencuje v trojnost náboženství, umění a nakonec vědy. Vědecká cesta poznání převzala vedení; umění a náboženství v ní neměly místa. Staly se kulturním příslušenstvím. V zemědělství se tento proces odehrával velmi pomalu a nakonec překotně. Přitom mu vyschly prameny mravního jednání. Pojmy, které věda v podobě technologií vnáší do zemědělství zvenčí, jsou pojmy proveditelnosti; jsou abstrakt­ní, chladné, mrtvé a stopy, které zanechávají, jsou zpustošená, vyrabovaná, hyznosti vydaná země. S úbytkem tradic budou lidé «hnojit pole vědou».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 21.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Jak ale, kdyby tyto pojmy — pokud nevznikají z teorií, nýbrž prostě a nepředpojatě odrážejí smyslově dané skutečnosti — mohly být prohřáty a obdařeny tíhou tím, že by v duchovní duši {{SE|475}}<br /> <br /> poznávajícího byly probuzeny k vlastnímu životu? To by byl úkol nového, skutečnosti přiměřeného pojetí vědy, kdyby toto rozšířilo zajetý kvantifikující princip ke zdrojům umění, jež leží v duchovně-duševním člověka. Tyto zdroje nejsou ničím jiným než tím, co duch, podnícen smyslově vnímaným, promlouvá k duši jako idea. V prožívání této ideje se zjevuje něco mravního, v čem se zkušenost ducha a smyslů slévá v jednotu. Tento pramen mravního jednání si musí člověk usilující o ntshunxeko, to jest o vybudování vědomí Já, zpřístupnit.&lt;ref&gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: ''Die Philosophie der Freiheit'', GA 4, Dornach 1995.&lt;/ref&gt; Cestou, jak vědu a umění ze síly lidského Já usilujícího o sebepoznání spojit ve vyšší celek, šel Goethe v celoživotním zápase. Rudolf Steiner ji zpřístupnil jako cestu duchovního bádání duše každému člověku, který se po ní chce vydat.&lt;ref&gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: ''Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?'', GA 10, Dornach 1992.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V prožívání ideje se hlavový myšlenkový obraz stává myšlenkovým obrazem srdce; člověk žije v myšlenkovém obrazu, který dál roste a je nabídkou vůli, aby jej v svobodě uchopila a nechala se uskutečnit jako čin navenek. V této vůli k činu se probouzí v ideji přebývající duch jako cílevědomá mravní síla. V tom bude třeba hledat úkol vědy do budoucnosti: aby myslící duše věděla o svém duchovním cíli. Christian Morgenstern to vkládá do slov: «wer vom Ziel nicht weiß, kann den Weg nicht haben» (kdo nezná cíl, nemůže mít cestu).&lt;ref&gt;Christian Morgenstern: ''Werke und Briefe''. Stuttgarter Ausgabe, Band II, Lyrik 1906–14, Stuttgart 1992, S. 213 f.&lt;/ref&gt; Cesta k tomuto cíli je umělecká. Cíl leží v budoucnosti. Bude třeba vyvinout vědu, která dělá člověka vidoucím pro budoucnost, která mu ukazuje duchovní cíle k umělecké tvorbě. Zůstane-li těmto cílům věrný přes všechny odpory, uvolní se mravní síly, skrze něž může bytostné moci zla čelit s otevřeným hledím a veškeré své úsilí věnovat bytostným mocím dobra, pokroku lidstva. Cestou k cíli je umění vytvářející se z řádně pochopené, to jest jevu věrné vědy. Omezí-li se věda na myšlení v mrtvých abstraktních pojmech, vznikají technologie, které mají zcela svůj přítomnostní, ovšem na čistě fyzicko-smyslové omezený {{SE|476}}<br /> <br /> význam. Umění naproti tomu potřebuje myšlenkové obrazy idejí, které živě naplňují duši a v ní mohou růst. Tvaruje-li se tyto prožité myšlenkové obrazy navenek, vzniká umělecké dílo, které se staví vedle přírody, avšak ji nezobrazuje, nýbrž se v duchovním uchopení a prožívání ideje praobr­azu, typus nebo bytosti pokouší toto umělecky znovu vytvořit v obraze. Goethe hledal na základě jevů, jež rostlinná říše nabízí oku, prajev, který duchovně leží v základu všech rostlinných útvarů. Uchopil jej v ideji «Urpflanze» — prapůvodní rostliny — duchovně-imaginativně tak konkrétně, že mohl říci: «mit diesem Modell [der Urpflanze; Anmerkung des Verfassers] und dem Schlüssel dazu kann man alsdann noch Pflanzen ins Unendliche erfinden, die konsequent sein müssen, das heißt, die, wenn sie auch nicht existieren, doch existieren könnten und nicht etwa malerische oder dichterische Schatten und Scheine sind, sondern eine innere Wahrheit und Notwendigkeit haben. Dasselbe Gesetz wird sich auf alles Lebendige ausdehnen lassen.» (s tímto modelem [prapůvodní rostliny; poznámka autora] a klíčem k němu lze dále vynalézat rostliny do nekonečna, které musejí být důsledné, to jest které, i když neexistují, přece by existovat mohly a nejsou pouhými malířskými nebo básnickými stíny a zdáními, nýbrž mají vnitřní pravdu a nutnost. Týž zákon bude možno rozšířit na vše živé.)&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Goethes Werke. Naturwissenschaftliche Schriften'', hrsg. v. Rudolf Steiner, Band 1, in: ''Kürschners Deutsche National-Litteratur'', Berlin und Stuttgart 1887 (Reprint Dornach 1975): «Einleitung zum ersten Band», S. XXXI.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Klíč k tomu, aby se z ducha prajevu «vynalézalo do nekonečna» a vynalezené bylo utvářeno v umělecké dílo, lze navazujíc na Goetha nalézt ve formách idejí antroposofické duchovní vědy. Tyto formy idejí jsou — takto viděno — samy uměleckými stvořeními z nadsmyslového poznání. Mají tu zvláštnost, že se v myšlení oživují, v cítění se stávají duševním prožitkem a skrze vůli proměňují látku. Umělecké dílo, jež z toho vzniká, se již nestaví prostě vedle přírody, nýbrž tyto oživené ideje mají moc umělecky přetvářet skutečnost přírody v zrcadle vývoje lidské duše. Vůle, takto inspirovaná, pokračuje do nitra přírody a začíná znovu uvádět do pohybu dílo, jež bylo ztuhlé do vypočitatelnosti. V biologicko-dynamickém zemědělství se to děje ve třech stupních, vycházejíc od ještě přírodnějšího způsobu k způsobu vycházejícímu čistě z ducha.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;1._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_im_Sinne_der_Wiedergeburt_des_Handwerklichen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 1. stupeň: Umělecká tvorba ve smyslu znovuzrození řemesla ====<br /> <br /> Představme si činnost sochaře. Jeho náčiním, které potřebuje, aby v kameni zformoval obraz tvořeného uměleckého díla, je kámen, dláto a kladivo. K cíli vedoucí idea žije {{SE|477}}<br /> <br /> v něm. Nějak podobně je to i u zemědělce, ať se právě věnuje jakémukoli cíli. Sleduje-li cíl připravit pole k setbě, potřebuje pluh, kypřič a brány, aby vytvořil osevní lůžko; totéž platí o péči o kultury – zde se jedná o plečkové brány a motyku – a dále o sklizni, kde jde o rychlé, jisté a půdu šetřící shromáždění úrody. Myšlenkový obraz, který zemědělce vede ke všem těmto činnostem, žije v něm, a pole, rostliny, počasí atd. mu říkají, co je třeba udělat, tak jako kámen říká sochaři, jak a kde přiložit dláto a jak silný má být úder. Protože však zemědělec zachází s oživěnou a oduševnělou přírodou, tedy s bytostným, které si samo dává formu a stává se uměleckým dílem, je mu příroda na rovině řemesla velkou učitelkou. Co zemědělec potřebuje, je věda o pramenech, z nichž jeho učitelka čerpá a tvoří – ať v polním hospodářství a zahradnictví, v chovu hospodářských zvířat a pastvinářství, v ovocnářství a pěstování lesa i v utváření krajiny. Musí to být věda o tom, co je v ustavičném dění a umírání, věda, která nutně určuje cíl zemědělce. A jeho umění pak spočívá v tom, že z prožité moudrosti, z cítěním prodchnuté pravdy skrze svou řemeslnou práci vytváří předivo vztahů, jímž se mohou v celé rozmanitosti kulturní rostliny, domácí zvířata a kulturní půdy ideálně entfalten. Umění řemesla se v zemědělství v nejvyšší míře dává do služby přírody. Je to soutěžení s tím, co příroda jako velká umělkyně svého díla stvoření předurčuje. Jde o to,<br /> <br /> * pracovní postupy prožívanou ideou vnitřně prozářit a nechat plynule do sebe přecházet;<br /> * statek až do posledního koutu prostoupit vědomím;<br /> * aby ve veškeré práci žila jemnocitná pozornost, která rozpoznává neupravené, ošklivé, nezdařené, chybné a nechá to stát se podnětem k tomu, aby o to mocněji zaměřila smysl pro krásu a lásku k činu na to, co slouží uskutečnění duchovního cíle;<br /> * aby vše a každá věc spolu stála v harmonických poměrech a lesk krásy odrážel smýšlení lidí, kteří tam pracují;<br /> * řemeslně-uměleckou tvorbu nenechat degenerovat v pouhou odbytou práci.<br /> <br /> To vše se musí znovu naučit od základu. V tomto ohledu stojíme úplně na začátku. Jde právě o to, bez okolků, s ohněm {{SE|478}}<br /> <br /> ducha ukovat meč ideje, tímto mečem překopat zemi a v trpělivosti čekat na plody proměny — ty, které dozrávají ve mně, i ty, které dozrávají v zemi.&lt;ref&gt;Vgl. Rudolf Steiner: ''Geistige Wirkenskräfte im Zusammenleben von alter und junger Generation; Pädagogischer Jugendkurs'', GA 217, Dornach 1988.&lt;/ref&gt; Tato pracovní smýšlení může být znovu nabyto jedině individuálně, z duchovně-mravní přípravy. Každý se musí učit být druhému vzorem. Začne-li se to dít alespoň v náznaku, je vytvořen základ pro plodnou spolupráci — pro sociální umění pravého budování společenství.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;2._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_aus_der_Ganzheit_in_die_Glieder&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 2. stupeň: Umělecká tvorba z celku do článků ====<br /> <br /> Na tomto stupni je příroda mistryní jen s výhradami. Co učí, jsou vztahové souvislosti mezi věcmi a bytostmi přírody — například koexistence květů a hmyzu, vztah mezi činností žížal a úrodností půdy, sdružování zvířat a rostlin v biotopy atd. V těchto vztahových předivech vládne rozum, neviditelně v nich žije nadřazený celek, který se v smyslovém světě rozkládá do souhrnu jednotlivých jevů. Tato celost se nikde v přírodě smyslově neobjevuje, nýbrž jedině v člověku, který toto bytostně celé jako své Já v sobě nese. Člověk má možnost na cestě postupného sebepoznání poznat sebe jako duchovní bytost a touto schopností proniknout i poznávajícím způsobem do nezjevitelného celostního bytí, které se v říši zvířat, rostlin a minerálů odhaluje v moudrosti plném bohatství vztahů.<br /> <br /> Co se týče bohatého vztahového přediva zdravého zemědělského podniku, byla tato tvůrčí celost — odvozená od člověka — označena jako organismus, jako tělo zemědělské individuality. Příroda tomuto organismu jako ono „co&quot; dává k dispozici veškeré bohatství svého vztahového stvoření; avšak ono „jak&quot; — jak toto stvoření komponovat ve vyšší celek hospodářského organismu — to příroda neříká. To musí jako živá idea intuitivně zazářit v člověku. Syntéza z „co&quot; a „jak&quot; je umělecký akt. Odehrává se na jedné straně ve vnitřním prožívání onoho osobního vztahu, který si člověk buduje k věcem a bytostem celku statku. Na druhé straně se umělecký akt nalézá v tom, jak se — z idejí uchopených v duchu — zemědělská individualita, respektive její tělo, hospodářský organismus, člení v orgány a v přiměřené a rozumné vztahové předivo. {{SE|479}}<br /> <br /> Členění orgánů na hospodářství dobytka, pastvin, orné půdy, zahrad, ovocných sadů, lesů a remízků a jejich rozmanité dělení slouží na jedné straně užitečnosti výživy, na druhé straně zušlechťuje kulturní krajinu; stará se o estetiku lidského životního prostoru. Člověk utváří zemědělství tělesně-fyzicky i duševně-duchovně podle svého obrazu. Může se sám znovu nalézt v uměleckém díle, které vytvořil.<br /> <br /> Ani tímto druhým krokem umělecké tvorby ještě není překonána velká propast mezi ideou a skutečností. Člověk stále inklinuje k tomu, opírat se o velký vzor přírody a spokojovat se s tím, že hospodaří prostě „přirozeně&quot; či „biologicky&quot;. To se podobá tomu, kdo se již pokládá za umělce, protože kopíruje smyslově-věcné přírody. Jistě, příroda nabízí nástroj a dává poučení, jak jej podle svých zákonů rozumně používat — ale to, co z toho lidská ruka utváří na základě od člověka odvozené ideje organismu, respektive individuality, je něco nového: je to umělecké dílo, které to přírodou dané povznáší.<br /> <br /> Toto umělecké dílo není hotové, nýbrž se dále tvoří v souzvuku s vývojem pravého duchovního porozumění. Bylo-li toto v dřívějších dobách přibližováno lidskému nitru jako obsah víry takříkajíc zvenčí — náboženskými institucemi, církvemi a kláštery — pak nyní a v budoucnosti může být uchopeno zevnitř v uvědomování si skutečnosti ducha a může nacházet umělecký výraz navenek. Co bylo kdysi církví a klášterem, musí napříště živě usilovat v duši jako Já nesený duchovní impuls. Umění ze ducha uchopené, nově se utvářející Landbaukunst se neemancipuje od vědy. Naopak, s ní vyroste v novou jednotu. Umění vědy oživí a tím si bude lépe vědomé svého duchovního cíle.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;3._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_als_ein_Schöpfertum_rein_aus_dem_Geist&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 3. stupeň: Umělecká tvorba jako tvoření čistě z ducha ====<br /> <br /> Jádrový rys biologicko-dynamického zemědělství, a to i a právě s ohledem na praktikování nového uměleckého přístupu k věcem a bytostem přírody, se stává uchopitelným teprve skrze antroposofickou duchovní vědu a zvláště skrze Zemědělský kurz Rudolfa Steinera. Zde jsou příroda a věda plně postaveny do služby poznání ducha. To se týká především otázky hnojení a výroby a aplikace biologicko-dynamických {{SE|480}}<br /> <br /> preparátů. Ty vděčí za svůj vznik uměleckému procesu, který se zapaluje na prožívání forem idejí antroposofické duchovní vědy. Jedinečně zvláštní na tomto procesu je, že uspořádání látek nacházejících se v přírodě – které jsou, jak Rudolf Steiner uvádí, utvářeny «in dem Sinne, wie der Christus sie nach und nach angeordnet hat»&lt;ref&gt;Steiner Rudolf: ''Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit'', GA 15, Dornach 1987, S. 66.&lt;/ref&gt; (v tom smyslu, jak je Kristus postupně uspořádal) –, je nyní počínaje vloženo do rukou člověka. Je v jeho svobodě, toto uspořádání provádět z téhož duchovního pramene samotného. Jsou-li to zpočátku jen pokyny duchovního badatele, přece je člověk tak veden, aby v těchto cílech tušil, jak hluboko jsou zakotveny v duchovních základech. Tušení duchovního cíle ukazujícího do budoucnosti se může právě v uměleckém výkonu projasnit v duchovní jistotu. K tomu je však zapotřebí, aby při každém jednotlivém kroku, který se činí při výrobě a aplikaci, byla současně pozornost obrácena k velkým souvislostem, v rámci nichž se preparační dění odehrává. Spoluprožívání takových souvislostí v tady-a-teď pozemských daností vytváří po sobě jdoucím preparačním krokům jaksi obal. Tak například tehdy, když se člověk zamyslí nad krávou, jejíž význam v kosmickém kontextu jako dárkyně většiny orgánových obalů roste do nezměrna; nebo nad bylinami, jejichž květy se používají; nebo nad ročními obdobími a nad místem, kde jsou zakopávány, respektive vystavovány živlovému působení; nebo konečně nad působením Slunce, planet a hvězd, jež všestranně obklopuje dění. Celá periferie je kmotrou každému jednotlivému preparačnímu kroku. Pokus to při práci pocítit probouzí nové umění, nový druh umělecké tvorby, která se nepostavuje vedle přírody jako sochařství nebo malovaný obraz – povznášejíc ji z vlastního praobrazu prožívání, která přesto zůstává zdáním –, nýbrž umělecká tvorba, která se noří do přírody a v ní probouzí nové impulsy dění.<br /> <br /> Uměleckým způsobem vzniká v popsaných preparacích látko-duchové spojení, které ukazuje vývojovou cestu od přírody směrem k nadpřírodě, zatímco z neživé přírody odebrané zdánlivě hnojivé soli otevírají brány k pod-přírodě, k silám nepřátelským životu v podsmyslovém.<br /> <br /> Hnojení v biologicko-dynamickém zemědělství směřuje k tomu, aby přírodní působení otevřelo silám nadpřírody. Pojem {{SE|481}}<br /> <br /> té druhé lze, z hlediska zemědělství, myslet v jedno s ideou «zemědělské individuality». Tak jako tato «naplňuje své bytí», když je jako taková «pojata»,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 42: «Nun, eine Landwirtschaft erfüllt eigentlich ihr Wesen im besten Sinne des Wortes, wenn sie aufgefasst werden kann als eine Art Individualität für sich, eine wirklich in sich geschlossene Individualität.»&lt;/ref&gt; tak se naplňuje individualita člověka, Já, bytostnou substancí v té míře, jak silou Já své bytostné články – fyzické tělo, éterické a astrální tělo – zduchovňuje, to jest osvobozuje je z jejich vázanosti na přírodu. Bytostné naplnění Já tvoří vývojovou cestu člověka přes inkarnace. Čím více Já žijící v těle postupuje ve vědomí své duchovní povahy, tím více se může ze síly přebytku svého bytí rozšiřovat nad mimočlověčí přírodu a, přetvářejíc ji, cílenou činností «učit se pojímat zemědělský podnik jako jakýsi druh individuality». Toto uchopení znamená opravdovou inauguraci do budoucnosti, totiž vštípit vývojovou myšlenku nyní ze strany k vyššímu lidství probouzejícího se člověka do jsoucna přírody, jež se stalo. Zároveň to znamená, ze síly vyššího Já se vzdát toho, co chce pro sebe Já vázané na tělo, sobecké Já. Tím je ukázána cesta, jak může křesťanství novým způsobem opět zapustit kořeny v práci na zemi. Tento výhled do budoucnosti zakládá smýšlení, z nějž může zemědělec přírodě v lásce dávat, co nemá – dar, skrze nějž se může působení přírodních bytostí na daném stanovišti individualizovat k vyššímu celku.<br /> <br /> V tomto smyslu lze preparáty a organická hnojiva, v nichž docházejí k bytostné účinnosti, považovat za prostředky výchovy, respektive evoluce, skrze něž se zemědělství může naplnit bytím a stát se skutečnou individualitou. V ní se individualizují síly výšin a hlubin v umělecké dílo středu – úrodnou půdu.<br /> <br /> Totéž smýšlení, o němž je zde řeč, je však také to, které dává člověku poznávat bytost a význam spolupráce s ohledem na budoucnostně zaměřenou tvůrčí tvorbu společenství. Vznikající zemědělský organismus jako tělo zemědělské individuality a sociální organismus jako tělo lidského společenství cítícího se sjednoceného v Kristově bytosti jsou dvě poloviny jedné a {{SE|482}}<br /> <br /> téže skutečnosti. Teprve toto sjednocení představuje celkové umělecké dílo. Zárodek k takovému je na každém statku na světě, kde se z takového smýšlení pracuje, keimhaft přítomen; je rozpoznatelný a prožitelný. {{SE|483}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Dank&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Poděkování ===<br /> <br /> Co mě pohnulo z ukrytých hlubin mého osudu, nabylo podoby setkáváním s velmi mnohými lidmi. Všichni přikládali haléř k haléři k tomu, aby se ve mně zformoval obraz světa, který mě z pochopení minulosti, v jejích metamorfózách, ukazoval do budoucnosti. Jim všem budiž vyřčen dík. Mnohý z nich se mi stal průvodcem, abych odhodlaně vykročil branou poznání antroposofické duchovní vědy a na této cestě v obrysech rozpoznal přehojnost úkolů, které budoucnost klade pozemskému člověku. Že jsem mohl alespoň v základech uchopit takový budoucnostní úkol, vděčím vše-zahrnujícímu dílu Rudolfa Steinera.<br /> <br /> Dále patří můj dík všem těm, kdo mi pomáhali konat mé zpočátku ještě nejistné kroky k takovým budoucnostním cílům. Na zemědělském poli to byli Joseph Blockhuys, Ernst Becker, Hans Jörg Graf von Bothmer, Wolfgang Schaumann, na poli přírodovědeckém Herbert Koepf, Jochen Bockemühl a Georg Maier a na poli sociálního utváření Wilhelm Ernst Barkhoff, Rolf Kerler a Albert Fink. Celoživotním přítelem a rádcem mi byl Georg Glöckler, jemuž vděčím za mnoho poznatků o člověku a světě. Na závěr je třeba poděkovat Gunterovi Gebhardovi za jeho nesmírně chápavé pročtení rukopisu a za doplňující návrhy. Ve stejném smyslu míří můj dík Hansi-Christianu Zehnterovi, který s jemnocitným vnímáním obstaral lektorování. Velký dík náleží spolupracovnicím Dottenfelderhofes, jež se obětavě ujaly strojopisné verze, stejně tak grafičkám Ivaně Supan a Mathiasovi Buessovi.<br /> <br /> Zvláště velký dík budiž vyřčen Lieselotte Klettové, mé ženě, která se po desetiletí spolupodílela na tom, o čem je v knize řeč, která sledovala její vznik s láskyplně-kritickým pohledem a hájila mi záda pro hodiny klidu v neustále pracovně nabitém dění statku.<br /> <br /> A konečně budiž vyřčen velký dík panu Dr. Peteru Schnellovi a nadaci Software AG Stiftung za finanční podporu, skrze niž se vydání tohoto spisu teprve stalo možným.<br /> <br /> [[Manfred Klett]] {{SE|484}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Manfred Klett, Ostersonntag 2021.jpeg|frame|zentriert|&lt;center&gt;&lt;small&gt;Manfred Klett am Dottenfelderhof, Ostersonntag 2021. Foto: François Hagdorn, CC BY-SA 4.0.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> {{SE|485}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Lebenslauf_Manfred_Klett&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Životopis Manfreda Kletta ===<br /> <br /> [[Manfred Klett|Manfred Klett]] se narodil roku 1933 v Tanganjice, dnešní Tanzanii, u Kilimandžára. Školní léta prožil mimo jiné na škole Schloss Salem a po druhé světové válce na waldorfské škole ve Stuttgartu, s ročním výměnným pobytem v Anglii. Studium na Technické vysoké škole ve Stuttgartu bylo předčasně přerušeno úrazem. Během ročního pracovního pobytu na severovýchodě Sýrie se rozhodl stát zemědělcem. Po učební době následovalo studium zemědělství na Universität Stuttgart-Hohenheim s promocí v oboru půdoznalství. Další čtyři roky věnoval výzkumu na Institutu für biologisch-dynamische Wirtschaftsweise na téma «Düngung und Nahrungsqualität». Rok 1968 byl poznamenán založením [[Betriebsgemeinschaft Dottenfelderhof|hospodářského společenství Dottenfelderhof]] (pět rodin) a záhy poté i tamní Landbauschule Dottenfelderhof. Po dvaceti letech biologicko-dynamické budovatelské práce s manželkou a pěti dětmi převzal vedení «Zemědělského oddělení Přírodovědné sekce na Goetheanu» v Dornachu ve Švýcarsku. Po čtrnácti letech činnosti a dalších osmi letech jako svobodný spolupracovník mezitím přebudované «Sekce pro zemědělství» se vrátil na Dottenfelderhof a znovu se ujal výuky na tamní Landbauschule. Vedle toho již 21 let pečuje o vesnický projekt Juchowo v Polsku. Je to pokus vytvořit ve východní Evropě místo, v němž by se «vzdělávání Země» (Novalis) ukazovalo jako sociální úkol a «sociální otázka» nacházela odpověď ve vzdělávání Země.<br /> {{SE|485}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Sachwortregister&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> == Věcný rejstřík ==<br /> <br /> +++ Stav k 27. dubnu 2026: Tento věcný rejstřík není součástí tištěné verze! Je průběžně vyvíjen/doplňován/kontrolován. Zde se můžete rádi [[MitTun bei biodyn.wiki|zapojit]] +++<br /> <br /> {{GlossarNavigationArtikel|A}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|A}}<br /> <br /> * Polní hospodářství [[#45|45]], [[#53|53]], [[#65|65]], [[#66|66]], [[#107|107]]<br /> * Přeslička rolní (Equisetum) [[#253|253]]<br /> ** Postřik [[#253|253]], [[#356|356]]<br /> ** a křemen [[#253|253]]<br /> * Přeslička rolní (viz preparát z přesličky) [[#448|448]]<br /> * Agrární industrialismus [[#29|29]], [[#30|30]], [[#71|71]], [[#79|79]], [[#81|81]], [[#82|82]], [[#176|176]], [[#190|190]]<br /> * Étericko-astrální v kompostu [[#293|293]], [[#296|296]]<br /> ** v rostlině [[#224|224]], [[#251|251]], [[#362|362]]<br /> * Étericky živé na zvýšené úrovni [[#116|116]]<br /> * Étericky bující [[#284|284]]<br /> * Nedostatek éteru v oblasti kořenů stromu [[#302|302]]<br /> * Éterické tělo (organizace života) [[#41|41]], [[#98|98]], [[#100|100]], [[#104|104]], [[#235|235]], [[#268|268]]<br /> * Žíravé vápno v kompostu (pálené vápno) [[#283|283]], [[#284|284]]<br /> * Jablko [[#125|125]]<br /> * Astrální tělo (duševní organizace) [[#44|44]], [[#49|49]], [[#99|99]], [[#111|111]], [[#268|268]], [[#303|303]]<br /> * Astralita<br /> ** Astrální tělo a nemoc [[#99|99]], [[#250|250]]<br /> ** Astrálno a rostlina [[#111|111]], [[#225|225]], [[#250|250]], [[#362|362]]<br /> ** Bohatství astrálna v oblasti koruny stromu [[#125|125]], [[#302|302]]<br /> ** Astralizace vzduchu [[#221|221]]<br /> * Atmosféra [[#22|22]], [[#102|102]], [[#276|276]]<br /> * Atmosféra (vzdušný okruh) [[#102|102]], [[#103|103]], [[#118|118]], [[#121|121]]<br /> * Dýchání<br /> ** člověka [[#91|91]], [[#241|241]]<br /> ** zvířat [[#116|116]], [[#119|119]]<br /> ** a meditace [[#152|152]] (jako „promýšlení“ při přežvykování)<br /> ** a látková výměna [[#91|91]]<br /> ** a motýlokvěté rostliny [[#241|241]]<br /> ** Dýchání (fáze vzdušného dýchání v kompostu) [[#292|292]]<br /> * Výsev / doba výsevu [[#214|214]], [[#230|230]], [[#240|240]], [[#241|241]]<br /> ** Výživná síla, reprodukční síla [[#230|230]], [[#253|253]]<br /> ** Déšť, úplněk [[#244|244]]<br /> ** Fáze měsíce [[#244|244]], [[#253|253]]<br /> * Vylučování<br /> ** u rostliny [[#217|217]]<br /> ** látkovosti potravy v mozku [[#89|89]], [[#90|90]]<br /> * Výkaly (lidské) [[#323|323]], [[#324|324]]<br /> * Výkaly (zvířecí) [[#133|133]], [[#142|142]], [[#145|145]], [[#149|149]], [[#157|157]], [[#287|287]], [[#303|303]]<br /> * Postřik tekutými preparáty [[#356|356]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|B}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|B}}<br /> * Bakterie<br /> ** V půdě a hnoji [[#214|214]], [[#218|218]], [[#252|252]], [[#292|292]], [[#296|296]], [[#306|306]]<br /> ** Působení v hnojivu [[#296|296]], [[#306|306]]<br /> * Bakterie (střevní a hlízkové bakterie) [[#241|241]], [[#296|296]]<br /> * Květy kozlíku lékařského [[#434|434]]<br /> * Preparát z kozlíku lékařského [[#427|427]]<br /> * Pobřišnice (okruží) [[#154|154]], [[#157|157]]<br /> * Pobřišnice (okruží skotu) [[#157|157]], [[#331|331]], [[#415|415]]<br /> * Sedlák<br /> ** jako meditující [[#68|68]]<br /> ** a věda [[#82|82]], [[#86|86]]<br /> * Sedlák / Selský stav [[#30|30]], [[#71|71]], [[#76|76]], [[#86|86]], [[#184|184]]<br /> * Selská filozofie [[#43|43]], [[#169|169]]<br /> ** Pravidla a jejich moudrost [[#232|232]]<br /> * Strom, shromažďovatel astrality [[#125|125]], [[#302|302]]<br /> ** Vrstvy tvoření [[#302|302]]<br /> ** v protikladu k bylině [[#302|302]]<br /> * Strom (ovocný strom) [[#58|58]], [[#66|66]], [[#301|301]], [[#302|302]]<br /> * Oblast koruny stromu a oblast kořenů stromu [[#302|302]]<br /> * Hospodářské společenství [[#162|162]], [[#163|163]], [[#165|165]], [[#172|172]], [[#173|173]], [[#177|177]], [[#181|181]], [[#185|185]]<br /> * Hospodářský organismus [[#34|34]], [[#35|35]], [[#80|80]], [[#81|81]], [[#162|162]], [[#175|175]], [[#178|178]], [[#181|181]], [[#185|185]]<br /> * Včely (včela medonosná) [[#123|123]], [[#124|124]], [[#130|130]], [[#131|131]]<br /> * Obrazotvorné metody (krystalizace chloridu měďnatého) [[#317|317]], [[#318|318]]<br /> * Biologicko-dynamické preparáty [[#289|289]], [[#310|310]], [[#325|325]], [[#328|328]], [[#334|334]], [[#336|336]], [[#344|344]]<br /> * Teplo listů a květů pro rostlinu [[#224|224]], [[#237|237]]<br /> * Barva květu - planety [[#224|224]]<br /> * Půda<br /> ** Obsah vápníku [[#211|211]], [[#283|283]]<br /> ** Obsah křemene [[#211|211]], [[#284|284]]<br /> ** Přídavek jílu [[#210|210]], [[#211|211]]<br /> ** jako orgán [[#95|95]]<br /> ** Proniknutí rozumovostí [[#333|333]]<br /> ** Obsah železa a odželeznění [[#285|285]]<br /> ** geologický základ [[#205|205]]<br /> * Půda / Zpracování půdy [[#45|45]], [[#205|205]], [[#207|207]], [[#213|213]], [[#219|219]], [[#220|220]], [[#227|227]], [[#230|230]], [[#233|233]]<br /> * Půdní úrodnost [[#29|29]], [[#201|201]], [[#203|203]], [[#238|238]], [[#242|242]]<br /> * Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) [[#253|253]], [[#310|310]]<br /> * Preparát z kopřivy [[#379|379]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|C}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|C}}<br /> <br /> * Chamomilla off. (Heřmánek) [[#339|339]], [[#360|360]], [[#372|372]]<br /> * Chaos v semeni a v jeho okolí [[#290|290]]<br /> * Chaos (v procesu kompostování) [[#290|290]], [[#294|294]], [[#351|351]]<br /> * Chemicky působící v půdě [[#263|263]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|D}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|D}}<br /> * Proces tlumení [[#284|284]]<br /> * Trvalý humus [[#218|218]], [[#221|221]], [[#224|224]], [[#238|238]], [[#295|295]], [[#296|296]]<br /> * Trvalky [[#202|202]]<br /> * Trojčlennost (člověka) [[#88|88]], [[#89|89]], [[#90|90]], [[#92|92]], [[#114|114]]<br /> * Vůně [[#224|224]], [[#363|363]]<br /> * Hnojivo<br /> ** Ošetřování [[#304|304]], [[#305|305]], [[#309|309]]<br /> ** osobní vztah [[#287|287]], [[#303|303]]<br /> ** Zrozumovění [[#333|333]]<br /> ** Preparáty [[#326|326]], [[#334|334]], [[#360|360]]<br /> * Hnojení [[#259|259]], [[#267|267]], [[#273|273]], [[#280|280]], [[#286|286]], [[#303|303]], [[#323|323]]<br /> * Otázka hnojení [[#259|259]], [[#271|271]]<br /> * Hnojiště [[#307|307]]<br /> * Hnojiště [[#307|307]]<br /> * Cezení tekutiny preparátů [[#351|351]] (při míchání a postřiku)<br /> <br /> == E ==<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|E}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|E}}<br /> * Vysoká zvěř [[#112|112]]<br /> * Měchýř jelena [[#332|332]], [[#339|339]]<br /> * Dub, dubová kůra [[#339|339]], [[#389|389]]<br /> * Preparát z dubové kůry [[#389|389]]<br /> * Dub a období Marsu [[#211|211]], [[#224|224]]<br /> * Zakopávání preparátů [[#347|347]], [[#349|349]]<br /> * Jednoletá rostlina [[#44|44]]<br /> * Kysání (silážování) [[#148|148]]<br /> * Obsah železa v půdě a odželeznění [[#285|285]]<br /> * Železo, záření kopřivy (rozvedeno až v pozdějších kapitolách knihy)<br /> * Bílkovina<br /> ** Molekulární struktura [[#265|265]], [[#362|362]]<br /> ** a tvorba semen [[#362|362]]<br /> ** v živočišném a rostlinném organismu [[#362|362]]<br /> * Elementární bytosti [[#114|114]], [[#116|116]], [[#121|121]], [[#125|125]]<br /> * Živly<br /> ** nad a pod zemí [[#93|93]], [[#101|101]]<br /> ** Kvalitativní poměry [[#103|103]]<br /> * Elektřina [[#264|264]]<br /> * Elektrická konzervace krmiv (nezmíněno)<br /> * Embryonální život [[#44|44]], [[#215|215]]<br /> * Entity, působení nejmenších [[#326|326]], [[#348|348]]<br /> * Equisetum arvense (Přeslička rolní) [[#253|253]]<br /> ** Čaj [[#253|253]]<br /> * Půda jako orgán [[#95|95]]<br /> * Vůně zemních rostlin a stromů (nezmíněno)<br /> * Výživa [[#36|36]], [[#153|153]]<br /> * Výrobní podmínky (průmysl/zemědělství) [[#30|30]], [[#32|32]], [[#38|38]]<br /> * Vičenec<br /> * Osel [[#137|137]], [[#138|138]], [[#139|139]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|F}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|F}}<br /> * Využití fekálií [[#323|323]], [[#324|324]] <br /> * Barvy a planety [[#224|224]] <br /> * Hraboš polní [[#245|245]], [[#246|246]] <br /> * Oheň jako ničitel úrodnosti [[#245|245]] <br /> * Mrazová kyprost [[#208|208]] <br /> * Působení mrazu [[#208|208]] <br /> * Osevní postup [[#235|235]], [[#237|237]], [[#238|238]], [[#239|239]], [[#241|241]], [[#242|242]], [[#250|250]], [[#253|253]], [[#254|254]], [[#255|255]], [[#257|257]] <br /> * Plody<br /> ** Aroma a působení planet [[#224|224]], [[#225|225]] <br /> * Krmení zvířat [[#148|148]], [[#150|150]], [[#151|151]], [[#305|305]] <br /> * Pícniny<br /> ** Vlastnosti [[#249|249]]<br /> * Metody krmení [[#136|136]], [[#148|148]], [[#263|263]], [[#299|299]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|G}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|G}}<br /> * Mozek (síly a látkovost) [[#89|89]], [[#90|90]], [[#129|129]]<br /> * Drůbež (domácí drůbež) [[#131|131]], [[#132|132]], [[#133|133]]<br /> * Duch a hmota [[#268|268]]<br /> * Duchovní bádání [[#160|160]], [[#329|329]]<br /> * Okruží skotu [[#154|154]], [[#331|331]], [[#415|415]]<br /> * Geologický základ půdy [[#205|205]]<br /> * Horninové moučky [[#281|281]], [[#282|282]], [[#283|283]], [[#284|284]], [[#285|285]]<br /> * Konstelace hvězd [[#207|207]]<br /> * Tvorba paroží a rohů [[#113|113]], [[#155|155]]<br /> * Zelené hnojení [[#231|231]], [[#298|298]], [[#302|302]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|H}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|H}}<br /> * Okopaniny [[#248|248]], [[#254|254]]<br /> * Obilniny [[#247|247]], [[#253|253]]<br /> * Ruční práce a její význam [[#108|108]], [[#109|109]], [[#248|248]]<br /> * Domácí zvířata [[#126|126]], [[#127|127]], [[#128|128]]<br /> * Potírání ohnice [[#247|247]], [[#255|255]]<br /> * Léčení rostlinné přirozenosti [[#250|250]]<br /> * Léčivé prostředky [[#341|341]]<br /> * Seno, význam jako krmivo [[#67|67]]<br /> * Tvorba rohů [[#155|155]], [[#345|345]]<br /> * Rohokřemenný preparát [[#348|348]], [[#350|350]]<br /> * Rohový hnojový preparát [[#344|344]], [[#350|350]]<br /> * Luštěniny (Leguminózy) [[#241|241]], [[#256|256]]<br /> * Humus / Tvorba humusu [[#221|221]], [[#223|223]], [[#238|238]], [[#287|287]], [[#295|295]]<br /> * Humus, působení temnoty [[#225|225]]<br /> * Tvorba humusu v hospodaření přírody [[#223|223]], [[#297|297]]<br /> * Pes [[#140|140]], [[#141|141]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|I}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|I}}<br /> * Vloha Já (skot) [[#156|156]], [[#157|157]]<br /> * Organizace Já [[#160|160]]<br /> * Síla organizace Já<br /> ** Močůvka a hnůj [[#156|156]], [[#157|157]]<br /> * Očkovací pokusy u půd<br /> * Individualita, zemědělská [[#88|88]], [[#97|97]], [[#101|101]], [[#201|201]], [[#271|271]]<br /> * Průmysl (polarita k zemědělství) [[#27|27]], [[#30|30]]<br /> * Hmyz [[#122|122]], [[#123|123]]<br /> * Potírání hmyzu [[#250|250]]<br /> * Hmyz a rostlina [[#123|123]], [[#124|124]]<br /> * Pozemské síly a substance v organismu [[#235|235]], [[#236|236]]<br /> * Pozemské působení v rostlině [[#225|225]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|J}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|J}}<br /> * Roční období [[#206|206]], [[#213|213]], [[#220|220]], [[#228|228]]<br /> * Močůvka [[#309|309]], [[#311|311]]<br /> * Jupiter [[#211|211]], [[#224|224]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|K}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|K}}<br /> * Vápenec jako žádostivost [[#211|211]]<br /> * Vápenec jako léčitel<br /> * Obsah vápence v půdě [[#211|211]], [[#283|283]]<br /> * Vápenec v kompostu [[#284|284]]<br /> * Vápencový typus<br /> ** Vápenec a křemen<br /> ** Tvarující síla, součinnost [[#211|211]], [[#212|212]]<br /> ** a blízké planety [[#211|211]]<br /> ** Působení v rostlině [[#212|212]]<br /> * Vrstva kambia ve stromu [[#302|302]]<br /> * Heřmánek (Chamomilla off.) [[#339|339]], [[#360|360]], [[#372|372]]<br /> * Heřmánkový preparát [[#372|372]]<br /> * Heřmánkový proces v organismu [[#341|341]]<br /> * Brambor, požitek z brambor [[#248|248]], [[#254|254]]<br /> * Kočka [[#140|140]], [[#141|141]]<br /> * Křemen (křemen) [[#211|211]], [[#348|348]]<br /> * Křemen v půdě [[#211|211]]<br /> ** a Equisetum [[#253|253]], [[#448|448]]<br /> ** a vzdálené planety [[#211|211]]<br /> ** a vápenec [[#211|211]]<br /> ** a působení světla [[#225|225]]<br /> ** Pampeliška [[#339|339]], [[#405|405]]<br /> * Křemičitá substance, kyselina křemičitá [[#209|209]], [[#318|318]]<br /> ** Křemenný preparát v kravském rohu [[#348|348]]<br /> ** a teplo [[#349|349]]<br /> ** a kořenová podstata [[#357|357]]<br /> * Drcení křemene [[#349|349]]<br /> * Jetel [[#238|238]], [[#241|241]], [[#249|249]], [[#256|256]]<br /> * Kosterní systém zvířat [[#117|117]]<br /> * Vaření potravin<br /> * Uhlík jako nositel přirozených tvůrčích procesů [[#288|288]]<br /> * Kompostová hromada [[#287|287]], [[#289|289]], [[#290|290]]<br /> ** Přehazování [[#291|291]]<br /> ** k hnojení luk [[#299|299]]<br /> * Kompostování / Kompost [[#287|287]], [[#299|299]], [[#360|360]]<br /> * Konzervace elektřinou<br /> * Konzervace kysáním [[#148|148]]<br /> * Kosmicko-kvalitativní analýza [[#156|156]]<br /> * Kosmické působení podporované deštěm<br /> * Kosmické v křemičitém [[#211|211]]<br /> ** v rostlině [[#216|216]], [[#224|224]], [[#362|362]]<br /> ** a pozemské, jíl jako zprostředkovatel [[#212|212]]<br /> * Síly, živé v hnojivu [[#312|312]], [[#313|313]]<br /> * Silové proudy v organickém [[#265|265]]<br /> * Krystalizační síla Země v zimě [[#207|207]], [[#208|208]], [[#231|231]]<br /> * Kráva / Skot [[#146|146]], [[#149|149]]<br /> * Kravský roh [[#155|155]], [[#345|345]]<br /> ** Stáří, velikost, pohlaví [[#345|345]]<br /> ** Použití koňského hnoje [[#307|307]]<br /> ** Doba použití [[#347|347]]<br /> * Křemenný preparát [[#348|348]]<br /> ** Skladování [[#349|349]]<br /> ** Doba použití, distribuce, zakopání [[#347|347]], [[#349|349]], [[#356|356]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|L}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|L}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> * Zemědělství, individualita [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#88|88]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#101|101]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#201|201]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#202|202]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#271|271]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#327|327]] <br /> * Larva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#122|122]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#296|296]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]<br /> * Živé síly v hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#312|312]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]]<br /> * Leguminózy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#239|239]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#298|298]]<br /> ** jako sběrači dusíku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]<br /> ** Tvorba plodů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]] <br /> ** a proces vdechování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]<br /> * Lněné semínko [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]]<br /> * Pokus se světlem a stínem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#315|315]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|320]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#321|321]]<br /> * Pampeliška [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#331|331]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#342|342]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#405|405]]<br /> * Pampeliškový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#405|405]]<br /> * Vzduch [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#103|103]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#206|206]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]<br /> * Vojtěška [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#239|239]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#242|242]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]<br /> <br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|M}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|M}}<br /> * Mars, období Marsu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Stroje v zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#29|29]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#31|31]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#37|37]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#77|77]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#182|182]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#183|183]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#233|233]]<br /> * Krmení výkrmového dobytka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#134|134]]<br /> * Meditace [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#68|68]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#152|152]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#173|173]]<br /> ** a dýchání [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#152|152]]<br /> ** Lékařské [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#55|55]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#89|89]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#318|318]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#364|364]]<br /> * Lidské fekálie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#323|323]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#324|324]]<br /> * Lidský a zvířecí organismus [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#98|98]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]] *<br /> * Merkur, blízké planety [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> * Tvorba mléka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#36|36]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#158|158]]<br /> * Krmení dojnic [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|222]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]<br /> * Znehodnocování produktů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#226|226]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]]<br /> * Minerální hnojiva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#77|77]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#274|274]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#281|281]]<br /> * Hnůj (chlévská mrva) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#157|157]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]<br /> * [[Mist|Hnůj]]<br /> ** Oživení půdy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#185|185]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#204|204]]<br /> ** Vznik v živočišném organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]<br /> ** Míchací zařízení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]]<br /> ** Rozdělování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#174|174]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]]<br /> * Hnůj, přídavné preparáty [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#310|310]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#360|360]]<br /> * Mrkev jako krmivo [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]<br /> * Měsíc [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** Oživení Země v éterném [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> ** a reprodukční síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> * Fáze Měsíce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#108|108]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> * Působení Měsíce, příliš silné [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> * Působení Měsíce v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> * Působení Měsíce ve zvířeti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> * Působení Měsíce a plevel [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]<br /> * Svalový systém zvířete [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#266|266]]<br /> * [[Mysterium von Golgatha|Mystérium Golgoty]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#59|59]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#60|60]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#61|61]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|N}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|N}}<br /> * Příjem potravy u zvířete [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#149|149]]<br /> * Výživná síla a doba výsevu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]<br /> * Přírodovědecká sekce a pokusný kroužek<br /> * Braní a dávání v přírodě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#19|19]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#124|124]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#159|159]]<br /> * Háďátka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#247|247]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#255|255]]<br /> * Novoluní<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|O}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|O}}<br /> * Ovocnářství / Ovocný strom [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#53|53]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#58|58]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#66|66]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#108|108]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#301|301]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]<br /> * Ovocný strom [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]<br /> * Ovocné odrůdy, produkce<br /> * Princip organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#34|34]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#38|38]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#39|39]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#51|51]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#52|52]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#61|61]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#63|63]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#70|70]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#80|80]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#158|158]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#162|162]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#188|188]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|P}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|P}}<br /> * Trávení v bachoru [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#151|151]]<br /> * Paraziti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> * Osobní vztah k hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#287|287]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]<br /> * Kůň [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#137|137]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#138|138]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#139|139]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#140|140]]<br /> * Příprava &quot;pepře&quot; (popela) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> ** Hraboš polní [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]<br /> ** Hmyz [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]<br /> ** Plevel [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> * Koňský hnůj pro kravské rohy<br /> * Rostlina, pozemské a kosmické působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#262|262]]<br /> * Rostlina, reprodukční a výživná síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#299|299]]<br /> * Rostlinná strava<br /> * Choroby rostlin [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> ** Profylaxe [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> * Rostlinná přirozenost [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#286|286]]<br /> * Doby sázení a oběh planet<br /> * Švestka<br /> * Pluh / Orba [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#45|45]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#64|64]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#231|231]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#232|232]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#233|233]]<br /> * Planety [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#358|358]]<br /> ** vzdálené a trvalky [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** vzdálené a křemen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** blízké a jednoleté rostliny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** blízké a vápenec [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** Oběh a doby sázení<br /> ** Působení a aroma plodů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]]<br /> * Působení planet a barva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Působení planet v listu a květu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Působení planet ve zvířeti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> * Působení planet v kořeni [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#212|212]]<br /> * Planetární život v souvislosti s pozemským [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#358|358]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|Q}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|Q}}<br /> * Kvalita produktů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#35|35]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#226|226]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#318|318]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#319|319]]<br /> * Křemen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#282|282]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|348]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]<br /> * Křemenný preparát v kravském rohu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|348]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]<br /> * Drcení křemene [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]<br /> * Pýr [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#231|231]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#248|248]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|R}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|R}}<br /> <br /> * Drancování v zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#336|336]]<br /> * Mšička révokaz<br /> * Déšť jako podporovatel kosmického působení<br /> * [[Regenwurm|Žížala]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#223|223]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#296|296]]<br /> * Žížala, žížaly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#223|223]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]<br /> * Regulace lesa *Dráždivá a výživná hodnota látek v půdě<br /> * Reprodukční síla a doba výsevu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> ** a výživná síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> ** u [[Unkraut|plevele]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> ** a potírání škůdců<br /> * [[Rhythmus|Rytmus]] / rytmický střed (půda) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#92|92]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#328|328]]<br /> * Syrová strava<br /> * Červenka (nemoc)<br /> * Proces míchání (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#352|352]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#353|353]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#354|354]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#355|355]]<br /> * Háďátko řepné [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#255|255]]<br /> * Míchání, kravský rohový hnůj [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]]<br /> ** s míchacím zařízením [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#353|353]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#354|354]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|S}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|S}}<br /> * Osevní plodiny a luštěniny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]<br /> * [[Salz|Sůl]] v potravě<br /> * Sůl ke konzervaci<br /> * Tvorba semen, síla semen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#286|286]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#287|287]]<br /> * Saturn, období Saturna [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Saturnské síly a tepelný stav [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Kyslík jako nositel života [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#109|109]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|292]]<br /> * Potírání škůdců [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]]<br /> ** koncentrací<br /> ** z morálního hlediska<br /> * Přesličkový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#448|448]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#453|453]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#454|454]]<br /> * Ovce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#144|144]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#306|306]]<br /> * Řebříček [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#364|364]]<br /> * Řebříčkový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]]<br /> * Síra [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]<br /> ** řebříčku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]<br /> ** jako zprostředkovatel mezi duchovním a fyzickým [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]<br /> * Prase (domácí prase) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#134|134]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#135|135]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#136|136]]<br /> * Prase a krmení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#136|136]]<br /> * Sociální trojčlennost [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#73|73]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#84|84]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#85|85]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#187|187]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#188|188]]<br /> * Slunečnice [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]]<br /> * Působení Slunce v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]]<br /> ** na zvířeti<br /> ** diferencované zvěrokruhem<br /> * Postřikovač [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#356|356]]<br /> * Chlévský hnůj [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]<br /> * Stájové krmení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#148|148]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]]<br /> * Hnůj na hnojišti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]<br /> * Hvězdářství a působení hvězd [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#207|207]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> * [[Stickstoff|Dusík]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#79|79]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]<br /> ** Význam a vliv [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]<br /> ** Stálost<br /> ** v hromadě hnoje [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> ** Citlivost<br /> ** Vznik v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]<br /> * Dusík / Dusíkaté soli [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#79|79]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#276|276]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#278|278]]<br /> * Obsah dusíku v hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> * Dusík jako fyzický nositel astrality [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#279|279]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|292]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#297|297]]<br /> * Sběrači dusíku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]<br /> * Látková výměna, substance a síly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#272|272]]<br /> * Keře a savci<br /> * Zhušťování substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#261|261]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#263|263]]<br /> * Přeměna substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#294|294]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#341|341]]<br /> * Přeměna substance v organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#294|294]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|T}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|T}}<br /> * Terestrické síly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#205|205]]<br /> * [[Tiere|Zvíře]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#111|111]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]]<br /> ** Kosterní systém [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]]<br /> ** Působení Měsíce a Slunce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> ** Svalový systém [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#266|266]]<br /> ** Příjem potravy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#149|149]]<br /> ** Organismus ve svém členění [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#100|100]]<br /> ** a rostlina v rámci zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#65|65]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#67|67]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]<br /> * Krmení zvířat [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#148|148]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]]<br /> * Zvěrokruh [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#267|267]]<br /> * Svět zvířat (divoká fauna) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#112|112]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]]<br /> * Hnůj z hluboké podestýlky [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#306|306]]<br /> * Rajče [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#311|311]]<br /> ** Působení mrazu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#208|208]]<br /> ** Pěstování<br /> * [[Ton|Jíl]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#209|209]]<br /> ** Přídavek do půdy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#205|205]]<br /> ** Zprostředkovatel mezi vápencem a křemenem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** Zprostředkovatel mezi kosmickým a terestrickým [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#212|212]]<br /> * Jílové minerály [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#209|209]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#210|210]]<br /> * Rašelina v půdě<br /> * Rašelinová drť v kompostové hromadě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#290|290]]<br /> * Sušené řízky<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|U}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|U}}<br /> * Nad a pod zemí v jejich vzájemném působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]]<br /> * Přes léto (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]<br /> * Přezimování (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|347]]<br /> * Přeměna prvků [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#263|263]]<br /> * Potírání havěti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#135|135]]<br /> * [[Unkraut|Plevel]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#214|214]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#242|242]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#246|246]]<br /> * Regulace plevele (mechanická) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#246|246]]<br /> * Popelení semen plevele (příprava &quot;pepře&quot;) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|222]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> * Výuka, zemědělská [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#184|184]]<br /> * Urtica dioica (Kopřiva dvoudomá) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|V}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|V}}<br /> <br /> * Valeriana officinalis (Kozlík lékařský) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]]<br /> * Vegetariánská strava<br /> * Venuše [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> * Venuše ve Štíru<br /> * Trávení (skot) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#153|153]]<br /> * Spalování v organismu<br /> * Zhušťování substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#261|261]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]]<br /> * Ředění (kravský rohový hnůj) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]]<br /> * Dědičnost<br /> * Oživení Země [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#280|280]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#360|360]]<br /> * Učinit hnojivo rozumným [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#333|333]]<br /> * Pokusy, podněty [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]]<br /> * Pokusné plochy, velikost<br /> * Pokusné rostliny (pšenice a vičenec) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Příbuznost světa hmyzu a rostliny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#123|123]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#124|124]]<br /> * Tlení (hmyzí &quot;pepř&quot;)<br /> * Vitalita v půdě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Ptáci (svět ptáků) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]]<br /> * Svět ptáků [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]]<br /> * Chov ptáků a chov hmyzu<br /> * Úplněk [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> ** a déšť<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|W}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|W}}<br /> * Les [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#110|110]]<br /> * Teplo [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#103|103]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#260|260]]<br /> ** a křemen<br /> * Přeměna tepla v organismu (nachlazení)<br /> * Tepelný stav a Saturn [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Voda [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|102]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#208|208]]<br /> ** jako distributor měsíčních sil [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> ** nad a pod zemí [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|102]]<br /> * Vodík a jeho působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#295|295]]<br /> * Obsah vodíku v hnojivu<br /> * Čekanka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]]<br /> * Vinařství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#53|53]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#175|175]]<br /> * Pšenice (sklon k tvorbě semen) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Přežvykování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#151|151]]<br /> * Hnojení luk kompostem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#299|299]]<br /> * Ozimé obilí [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#207|207]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]<br /> * Červi a svět larev v půdě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]]<br /> * Kořen u stromu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]<br /> * Tvary kořenů jako výraz kosmických a terestrických působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#96|96]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Kořenová potrava [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#217|217]]<br /> * Růst kořenů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#216|216]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Kořenové teplo pro rostliny<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|X}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|X}}<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|Y}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|Y}}<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|Z}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|Z}}<br /> * Kozy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#144|144]]<br /> * Šlechtění kulturních rostlin [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#45|45]]<br /> * Šlechtění rostlin pro preparáty<br /> * Bránicový orgán (půda) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]]<br /> * Dvojčlennost živočišného organismu<br /> <br /> &lt;/div&gt;{{GlossarNavigationArtikel|0-9}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|0-9}}<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Filmbeiträge&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> == Filmové příspěvky ==<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Feier_zur_Buchveröffentlichung_von_Manfred_Klett&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Slavnost u příležitosti vydání knihy Manfreda Kletta ===<br /> <br /> [[Datei:Manfred Klett von der Agrartechnologie zur Landbaukunst.PNG|thumb|link=Manfred Klett - Feier zur Buchveröffentlichung: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst, 2021|[[Manfred Klett]] dne 18. července 2021 na [[Dottenfelderhof]]u]]<br /> <br /> Na počest Manfreda se 18. července 2021 v rámci malé slavnosti sešli někteří jeho průvodci na životní cestě, kteří dnes rovněž patří k nejznámějším osobnostem v [[Biologisch-dynamische Landwirtschaft|biologicko-dynamickém]] hnutí. S radostí a úlevou bylo slaveno, že Manfred Klett své nové dílo „'''Od agrotechnologie k umění zemědělství'''&quot; dokončil a vydal. <br /> <br /> '''''[[Manfred Klett - Feier zur Buchveröffentlichung: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst, 2021|Zde najdete přednášku]]'''''<br /> <br /> |&lt;small&gt;[[Manfred Klett|zpět k Manfredu Klettovi ◁]] &lt;/small&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Buchvorstellung_&amp;quot;Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst&amp;quot;_vom_Mitherausgeber_Ueli_Hurter&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Představení knihy „Od agrotechnologie k umění zemědělství&quot; spolunakladatelem Uelim Hurterem ===<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Ueli_Hurter_präsentiert_Buch_Manfred_Klett_von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst.jpg|thumb|link=https://www.youtube.com/watch?v=K_oQWzXnkJc|[[Ueli Hurter]] ]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Zde vidíme vedoucího [[Sektion für Landwirtschaft|Sekce pro zemědělství]] na [[A:Goetheanum|Goetheanu]] v [[A:Dornach|Dornachu]], [[Ueli Hurter]]a. Ueli byl také spolunakladatelem. <br /> <br /> „Tedy to, co se předává do rukou '''mladé generaci''', aby to mohlo být předáno na přinejmenším stejně dobré, ne-li ještě '''dále rozvinuté úrovni''', než jakou sami převzali od generace předchozí. A to nyní ekonomicky, podnikohospodářsky, ale i národohospodářsky vyjádřeno, je právě něco, na co '''autor''' '''poukazuje''', že zde v jádru leží něco, co vlastně '''celá ekonomika hledá, totiž regenerativní hospodářství.'''<br /> <br /> Nacházíme se dnes v celkové situaci s naší planetou Zemí, kde bezpodmínečně a rychle a na mnoha místech potřebujeme přístupy a nasazení směrem k '''hospodářství''', které není pouze '''spotřebovávající''', které není pouze '''zatěžující''', které nezanechává pouze '''negativní dopad''', nýbrž které je '''regenerativní''' – a zemědělství '''přirozeně''' díky své '''blízkosti k životním procesům''', avšak pak '''pochopeno''' jako '''biodynamické''' zemědělství. Pokud to pochopí, může se vlastně stát '''dárcem impulsu''', '''inspirátorem''' '''pro celé hospodářství'''.<br /> <br /> To je v této knize vypracováno a je to výzva, aby '''budoucí generace''' to vypracovaly ještě zřetelněji, aby s tím pracovaly a aby také nezůstávaly pouze v zemědělských souvislostech, nýbrž aby to '''vnášely''' do '''celohospodářského, celospoleč enského dialogu'''.&quot;<br /> <br /> '''''[[Ueli Hurter - Buchvorstellung Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst|zde najdete transkribovanou přednášku]]'''''<br /> <br /> &lt;small&gt;[[Manfred Klett|zpět k Manfredu Klettovi ◁]] &lt;/small&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Einzelnachweise&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Jednotlivé zdroje ===<br /> <br /> [[Kategorie:Autor]]<br /> [[Kategorie:Betriebsorganismus]]<br /> [[Kategorie:Bodenbearbeitung]]<br /> [[Kategorie:Bodenfruchtbarkeit]]<br /> [[Kategorie:Buch]]<br /> [[Kategorie:biologisch-dynamische Landwirtschaft]]<br /> [[Kategorie:biologisch-dynamische Präparate]]<br /> [[Kategorie:biodynamische Landwirtschaft]]<br /> [[Kategorie:Düngung]]<br /> [[Kategorie:Herausragende Persönlichkeit]]<br /> [[Kategorie:Inhaltsangabe (Buch)]]<br /> [[Kategorie:Landbaukunst]]<br /> [[Kategorie:Literatur]]<br /> [[Kategorie:Manfred Klett]]<br /> [[Kategorie:Pionier]]<br /> [[Kategorie:Rudolf Steiner]]<br /> [[Kategorie:Zukunftsimpuls]]<br /> &lt;references /&gt;{{Artikel unten}}</div>

Admin https://biodyn.wiki/index.php?title=Translations:Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/31/cs&diff=28218 2026-06-06T13:09:53Z

<p>Admin: </p> <hr /> <div>* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě hnožení|O podstatě hnojení 259]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K otázce látky a sil|K otázce látek a sil 259]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K otázce ducha, bytosti a individuality|K otázce ducha, podstaty a individuality 268]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Otázka hnožení a zemědělská individualita|Otázka hnojení a zemědělská individualita 271]]</div>

Admin https://biodyn.wiki/index.php?title=Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/cs&diff=28217 2026-06-06T13:09:40Z

<p>Admin: </p> <hr /> <div>&lt;languages /&gt;<br /> <br /> {{SE|4}}<br /> <br /> {{SE|5}}<br /> <br /> {{SE|7}}<br /> <br /> {{SE|9}}<br /> <br /> [[Datei:Buch Manfred Klett Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst.jpg|mini|right|class=responsive-img|Kniha [[Manfred Klett]], 1. vydání 30. června 2021. Další knihy najdete v [[Literatura|literatuře]].]]<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> &lt;/div&gt;{{SE|4}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Online-Version im biodyn.wiki: © Copyright 2025 by François Hagdorn, Alle Rechte vorbehalten<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Einbandgestaltung: Wolfram Schildt, Lektorat: Hans-Christian Zehnter, Claus Jahncke, Bildkonzepte: Manfred Klett, Umsetzung: Mathias Buess und Ivana Suppan, wo nicht anders angegeben, Satz: Atelier Doppelpunkt, Johannes Onneken, Münchenstein, Druck: Beltz, Grafische Betriebe, Bad Langensalza<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Printversion erhältlich beim Verlag am Goetheanum, 2021, ISBN 978-3-7235-1668-3 [https://goetheanum-verlag.ch www.goetheanum-verlag.ch]{{SE|5}}<br /> &lt;center&gt;<br /> Gewidmet den Mitbegründern der <br /> [[Betriebsgemeinschaft Dottenfelderhof]] (1968)<br /> &lt;/div&gt; <br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> und denjenigen, die aus eigener Urteilskraft im gleichen Sinne <br /> eine neue Landwirtschafts- und Sozialkultur wollen.&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> __NOTOC__{{SE|7}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> &lt;center&gt;<br /> Unter Schmerzen hat unsere<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Muttererde sich verfestigt.<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Unsere Mission ist es,<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> sie wieder zu vergeistigen,<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> indem wir sie durch die<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Kraft unserer Hände<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> umarbeiten zu einem<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> geisterfüllten Kunstwerk.<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ''Rudolf Steiner&lt;ref&gt;Wiedergabe der Worte Rudolf Steiners bei der Grundsteinlegung zum Rosenkreuzertempel der Loge Malsch «Franz von Assisi» nach dem Gedächtnis von Hilde Stockmeyer; aus: Rudolf Steiner: Bilder okkulter Siegel und Säulen, GA 284, Dornach 1993, S. 113.&lt;/ref&gt;'' &lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> {{SE|9}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Inhaltsverzeichnis&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Obsah ===<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Předmluva|Úvodní slovo 17]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Úvod|Předmluva 21]]<br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Erster Teil|První část 25]]&lt;/big&gt;'''<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Polarita průmyslu a zemědělství|Polarita průmyslu a zemědělství 27]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Podmínky výroby v průmyslu a zemědělství|Podmínky produkce v průmyslu a zemědělství 30]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Organismový princip v zemědělství v zrcadle vývoje vědomí lidstva|Princip organismu v zemědělství v zrcadle vývoje lidského vědomí 39]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pravěk|Rané období 39]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Urindická kultura|Praindická kultura 40]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Staroperská kultura|Praperská kultura 42]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kultury starého Egypta a Mezopotámie|Kultury starověkého Egypta a Mezopotámie 46]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Řecko-římská kultura|Řecko-římská kultura 49]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kultura novověku|Kultura novověku 54]]<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kulturní proudy zemědělství až k obratu časů|Kulturní proudy v zemědělství do přelomu letopočtu 56]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Událost obratu časů, Mysterium Golgoty|Událost přelomu letopočtu, mystérium Golgoty 59]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Proměna principu organismu až do novověku|Proměna principu organismu do novověku 61]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Bod a periferie|Bod a okruh 63]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Princip organismu v novověku|Princip organismu v novověku 70]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nové zárodky|Nové klíčky 84]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trojčlennost člověka a zemědělská individualita|Trojčlennost člověka a zemědělská individualita 88]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hofového organismu|Čtyřčlennost člověka a uzavřenost organismu hospodářství 97]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Obraz čtyřčlenné struktury zemědělské individuality|Obraz čtyřčlennosti zemědělské individuality 101]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Fyzická organizace|Fyzická organizace 101]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Životní organizace|Životní organizace 104]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu|Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu 111]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Druhy volně žijící zvěře — orgány organismu statku a krajiny|Druhy divokých zvířat – orgány organismu hospodářství a krajiny 112]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Čtyři skupiny v rámci divoké fauny|Čtyři skupiny v rámci divoké fauny 114]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí zvířata — orgány v organismu statku a krajiny|Domácí zvířata – orgány v organismu hospodářství a krajiny 126]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Včela medonosná|Včela medonosná 130]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí drůbež|Domácí drůbež 131]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí prase|Prase domácí 134]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kůň a osel|Kůň a osel 137]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pes a kočka|Pes a kočka 140]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ovce a koza|Ovce a koza 143]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Skot|Skot 146]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Původ a mýtus|Původ a mýtus 146]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Postavení v hospodářském organismu|Postavení v organismu hospodářství 147]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Bytostná jevenost a bytostné poznání|Projev podstaty a poznání podstaty 149]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ústní trávení|Trávení v tlamě 149]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trávení v bachoru a přežvykování|Trávení v bachoru a přežvykování 150]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přežvykování jako vnímání a třídění látek a sil|Přežvykování, vnímání a třídění látek a sil 151]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trávení v tenkém a tlustém střevě|Trávení v tenkém a tlustém střevě 153]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Práh od vnějšího světa k vnitřnímu|Práh od vnějšího k vnitřnímu světu 154]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Význam rohů a paznehtů|Význam rohů a paznehtů 155]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já|Kosmicko-kvalitativní analýza a základ Já 156]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přebytečné výkony|Nadbytečné výkony 157]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zřeknutí|Zřeknutí se 158]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kravský chov a organismus hospodářství|Stádo skotu a organismus hospodářství 158]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Člověk a Já-organizace zemědělského organismu|Člověk a organizace Já zemědělského organismu 160]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní výzkum jako prostředník mezi bytostí a zjevem|Duchovní bádání jako prostředník mezi podstatě a jevem 160]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Aspekty sociální problematiky|Aspekty sociální problematiky 162]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství|K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství 165]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Chtění ve svobodě, cesta k iniciativnímu společenství|Chtění ve svobodě, cesta ke společenství iniciativy 166]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Cítění v rovnosti, cesta k živoucímu právnímu citu|Cítění v rovnosti, cesta k živému právnímu cítění 169]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Myšlení v lidskosti (bratrství) jako cesta k solidárnímu hospodaření|Myšlení v lidskosti (bratrství), cesta k solidárnímu hospodaření 173]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství|K duchovnímu vývoji a vedení zemědělského hospodářského společenství 177]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní cíl usilování|Duchovní cíl snažení 178]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Praxe spolupráce|Praxe spolupráce 179]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ranní pracovní porada|Ranní pracovní porada 179]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Studijní kruh k obsahům antroposofického duchovního výzkumu|Studijní kroužek k obsahům antroposofického duchovního bádání 180]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pracovní a správní konference|Pracovní a správní konference 180]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Organismus statku a člověkem z vlastního Já chtěná práce|Organismus hospodářství a člověkem z Já chtěná práce 182]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Impulzy biologicko-dynamického zemědělství pro rozvoj sociálního organismu|Impulsy biologicko-dynamického zemědělství pro vývoj sociálního organismu 187]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vůle ve svobodě|Chtění ve svobodě 188]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Cítění v rovnosti|Cítění v rovnosti 194]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Myšlení v bratrství čili lidské sounáležitosti|Myšlení v bratrství neboli lidskosti 197]]<br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zweiter Teil|Druhá část 199]]&lt;/big&gt;'''<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zemědělská individualita a tři pilíře půdní úrodnosti|Zemědělská individualita a tři pilíře úrodnosti půdy 201]]<br /> <br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Erste Säule:|První pilíř:]]&lt;/big&gt;'''<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě zpracování půdy ve spojitosti s vývoji půdy v ročním koloběhu|O podstatě obdělávání půdy v souvislosti s vývojem půdy v běhu roku 205]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Půda|Půda 205]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zimní proces a zpracování půdy|Zimní proces a obdělávání půdy 207]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vznik mrazové drobtovitosti půdy|Vytváření mrazové drobivosti 208]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vznik tonmineralů a jejich nová tvorba|Vznik jílových minerálů a jejich novotvorba 209]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nositelství a uchovávání kosmických formativních sil v ročním koloběhu|Nositelská role a uchovávání kosmických tvarotvorných sil v běhu roku 211]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Jarní proces a zpracování půdy|Jarní proces a obdělávání půdy 213]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#V předjaří|V předjaří 213]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Na jaře|Na jaře 214]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Tvorba krusty a zpracování kůže půdy|Tvorba krusty a ošetřování kůže půdy 219]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Letní proces a zpracování půdy|Letní proces a obdělávání půdy 220]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Podmítka, mulčovací zpracování, budování humusu a činnost půdních živočichů|Podmítka, mulčování, tvorba humusu a činnost půdních živočichů 220]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Tvorba plodů a zrání|Tvorba plodu a zrání 224]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nářadí pro letní mulčování|Nářadí pro letní mulčování 227]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Podzimní proces a zpracování půdy|Podzimní proces a obdělávání půdy 228]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zrání, proměna, umírání|Zrání, proměna, umírání 228]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zpracování půdy na podzim|Obdělávání půdy na podzim 230]]<br /> <br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zweite Säule:|Druhý pilíř:]]&lt;/big&gt;'''<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě střídání plodin|O podstatě osevního postupu 235]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Střídání plodin a životní organizace zemědělského organismu|Osevní postup a životní organizace zemědělského organismu 235]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K systému střídání plodin|K systému osevního postupu 237]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup a humusové hospodářství|Osevní postup a hospodaření s humusem 238]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup a pěstování meziplodin|Osevní postup a pěstování meziplodin 239]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Střídání plodin a mobilizace minerálů, vázání dusíku|Osevní postup a rozklad minerálů, vázání dusíku 241]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele|Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele 242]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Metoda spálení semen plevelů na popel|Postup zpopelňování semen plevelů 244]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Mechanická regulace plevelů|Mechanická regulace plevelů 246]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Plevele a plevelné trávy v obilninách|Plevele a trávy ve stébelninách 247]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Plevele a plevelné trávy v okopaninách|Plevele a trávy v okopaninách 248]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Plevele a plevelné trávy v pěstování krmných rostlin|Plevele a trávy při pěstování pícnin 249]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Střídání plodin, choroby a škůdci|Osevní postup, choroby a napadení škůdci 250]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Choroby obilnin podmíněné střídáním plodin|Choroby stébelnin podmíněné osevním postupem 253]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Choroby okopanin podmíněné osevním postupem|Choroby okopanin podmíněné osevním postupem 254]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Choroby krmných rostlin podmíněné osevním postupem|Choroby pícnin podmíněné osevním postupem 255]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup ve vztahu k hnojení, humusové bilanci a obdělávání pluhem|Osevní postup ve vztahu k hnojení, bilanci humusu a orbě 257]]<br /> <br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Dritte Säule:|Třetí pilíř:]]&lt;/big&gt;'''<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#O podstatě hnojení|O podstatě hnojení 259]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#K otázce látky a sil|K otázce látek a sil 259]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#K otázce ducha, bytosti a individuality|K otázce ducha, podstaty a individuality 268]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Otázka hnojení a zemědělská individualita|Otázka hnojení a zemědělská individualita 271]]<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stupeň 0: Aplikace minerálních látek|Stupeň 0: Použití minerálních látek 274]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Aplikace dusíkatých solí|Použití dusíkatých solí 275]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Použití kamenných moučí|Použití kamenných mouček 281]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stupeň 1: Hnojení ze živého rostlinné přírody|Stupeň 1: Hnojení z živého z rostlinné přirozenosti 286]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#O podstatě kompostování|O podstatě kompostování 287]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#1. Tepelná fáze|1. Fáze tepla 291]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#2. Fáze vzdušného dýchání a odplynění|2. Fáze dýchání vzduchu a odplyňování 292]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#3. Vodní čili proměnová fáze|3. Vodní neboli proměňovací fáze 294]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#4. Fáze pozeměšťování|4. Fáze přeměny v zeminu 295]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Použití kompostu|Použití kompostu 299]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompostové hnojení luk a pastvin|Hnojení luk a pastvin kompostem 299]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompostové hnojení v zahradnictví|Hnojení kompostem v zahradnictví 300]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompostové hnojení v ovocnářství|Hnojení kompostem v ovocnářství 301]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stupeň 2: Hnojení z duševní přírody domácích zvířat|Stupeň 2: Hnojení z duševna přirozenosti domácích zvířat 303]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Uchovávání hnojiv ze stáda hospodářských zvířat|Uchovávání hnojiv ze stavu domácích zvířat 304]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hnůj z hlubokého stojení|Hnůj z hluboké podestýlky 305]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hromadový hnůj|Hnůj z hnojiště 307]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hnojový kompost|Kompost z hnoje 307]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kejda|Močůvka 309]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Využití statkem vlastního živočišného hnoje|Použití vlastních živočišných hnojiv 311]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Účinnost hoferních živočišných hnojiv|Účinnost vlastních živočišných hnojiv 312]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Pokus světlo-stín|Pokus se světlem a stínem 313]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hodnocení morfologickými nálezy|Hodnocení na základě morfologických nálezů 314]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hodnocení na základě analytických nálezů|Hodnocení na základě analytických nálezů 317]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hodnocení krystaldiagnostickou metodou chloridukřemičitanové krystalizace|Hodnocení krystalizačně-diagnostickou metodou krystalizace chloridu měďnatého 318]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka|Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka 323]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Vylučování látkové výměny|Výměšky látkové výměny 323]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Duchovní činnost v práci|Duchovní činnost v práci 324]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty|Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty 325]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Duchovněvědecká výzkumná cesta|Duchovněvědná cesta bádání 329]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Přírodovědně-goetheánská výzkumná cesta|Přírodovědně-goetheanistická cesta bádání 331]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výzkumná cesta zkušenosti vůle|Cesta bádání skrze zkušenost vůle 332]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výroba, použití a účinnost preparátů v průběhu roku|Výroba, použití a účinnost preparátů v běhu roku 334]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Základní aspekty k metodice výroby a aplikace preparátů|Základní aspekty metodiky výroby a použití preparátů 336]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci|Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci 339]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty|Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty 344]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Rohomistový a rohokřemenný preparát — výroba, použití a účinnost&lt;ref&gt;Die folgende Darstellung ist eine überarbeitete Fassung von Beiträgen des Verfassers in Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft''– Gedanken, Erfahrungen, Forschungsergebnisse, eine Werkstattarbeit, Dornach 2007, S. 93–107.&lt;/ref&gt;|Preparát z rohového hnoje a rohového křemene – výroba, použití a účinnost 344]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Rohomistový preparát|Preparát z rohového hnoje 344]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Preparace v rytmu roku|Preparát z rohového křemene 348]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Proces míchání|Proces míchání 351]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Použití|Použití 356]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Účinnost|Účinnost 357]]<br /> * '''[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Die Kompost- oder Düngerpräparate|Kompostové neboli hnojivé preparáty 360]]'''<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompozice preparátu ze řebříčku|Kompozice řebříčkového preparátu 361]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stupně účinnosti|Stupně účinnosti 370]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Složení heřmánkového preparátu|Kompozice heřmánkového preparátu 372]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompozice kopřivového preparátu|Kompozice kopřivového preparátu 379]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#K otázce přeměny látek|K otázce přeměny látek 384]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompozice přípravku z dubové kůry|Kompozice preparátu z dubové kůry 389]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Dub, jeho kůra a borka|Dub, jeho kůra a borka 389]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Lebka hospodářského zvířete|Lebka domácího zvířete 395]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Preparace dubové kůry-borky|Preparace dubové kůry-borky 400]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompozice preparátu z pampelišky|Kompozice pampeliškového preparátu 405]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zjevný obraz pampelišky|Vzhled pampelišky 406]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kořen|Kořen 407]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výhonek a list|Výhon a list 408]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Květ|Květ 409]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Mléčná šťáva|Mléčná šťáva 411]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Pobřišnice resp. okruží skotu|Pobřišnice neboli okruží skotu 415]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kroky preparace|Kroky preparace 420]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Použití a účinnost|Použití a účinnost 424]]<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Složení přípravku z kozlíku|Kompozice kozlíkového preparátu 427]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zjevný obraz kozlíku|Vzhled kozlíku 428]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kořen|Kořen 430]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stonek|Stonek 431]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Posloupnost listů|Posloupnost listů 432]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Květ|Květ 434]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výroba a použití|Výroba a použití 438]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Předběžné poznámky k bytostné účinnosti|Předběžné poznámky k účinnosti 440]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Účinnost|Účinnost 446]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Přípravek z přesličky rolní|Přesličkový preparát 448]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zevní podoba|Vzhledová forma 449]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Rhizomová kořenová sféra, vegetativní a generativní rozmnožování|Sféra oddenku a kořene, vegetativní a generativní rozmnožování 450]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Nadzemní výhonok a křemičitý proces|Nadzemní výhon a křemičitý proces 451]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výroba a použití|Výroba a použití 453]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Účinnost přípravku z přesličky|Účinnost přesličkového preparátu 454]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení při vytváření nového středu — celkový pohled|Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení za vzniku nového středu – souhrnný pohled 456]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Řada preparátových rostlin|Řada preparátových rostlin 456]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Řada živočišných orgánových obalů|Řada živočišných orgánových obalů 461]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hnojivé preparáty v jejich celostném působení|Hnojivé preparáty v jejich celostním působení 469]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Praxe zemědělského umění ve třech krocích|Praxe umění zemědělství ve třech krocích 473]]<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Poděkování|Poděkování 483]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Životopis Manfreda Kletta|Životopis Manfreda Kletta 485]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Věcný rejstřík|Věcný rejstřík 486]]<br /> __NOTOC__ {{SE|16}}<br /> <br /> [[Datei:Manfred Klett bei einer Geologievorlesung.jpeg|frame|zentriert|&lt;center&gt;&lt;small&gt;[[Manfred Klett]] na přednášce z geologie se studenty [[Landbauschule Dottenfelderhof]] v roce 2009 © Copyright 2021 by Landbauschule des Dottenfelderhof.&lt;/small&gt;&lt;center/&gt;]]<br /> <br /> {{SE|17}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Geleitwort&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Předmluva ===<br /> <br /> Předložená kniha «Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst» smí být označena jako souhrn životního díla [[Manfred Klett|Manfreda Kletta]].<br /> <br /> Manfred Klett, ročník 1933, je doyen biodynamického hnutí. Poté, co po celá desetiletí vedle své praktické činnosti a odpovědností cestoval světem jako řečník, přednášející a partner v rozhovorech, mohl by se nyní zdát, že žije v klidném starobylém ústraní. Tento obraz klame, neboť z vnějšího klidu vstupuje Manfred Klett nyní ještě jednou do veřejnosti s obsáhlým dílem. A kdo ho zná, tuší bezprostředně, co nám tím Manfred Klett vkládá do rukou: kvintesenci svého celoživotního působení pro zemědělství budoucnosti. Zpětně jsou plody života prohledány a seřazeny; strukturovaná inventura toho, čím zemědělství bylo a je. Výhledově stojí před námi výzva pro nastupující generace ve smyslu pracovních směrů, k uchopení toho, co v sobě zemědělství nese jako budoucnostní potenciál.<br /> <br /> První podtitul «Wesenszüge des biologisch-dynamischen Landbaus» lze chápat jako souhrnný obsah. Ano, jde o biologicko-dynamické zemědělství, ale nikoli ve smyslu pohledu zevnitř, vnitřního dorozumívání biodynamického společenství se sebou samým. Jde tedy o pohled zvenčí? Ani to ne, neboť zvenčí se v tomto spisu vůbec nic neposuzuje. Bylo by však možné říci, že jde o pohled ‹navenek›. Pohled, v němž to, co nazýváme ‹biodynamickým›, je zkoumáno za hranicemi hnutí a jeho sebepojetí, aby se v jeho podstatných rysech nalezlo něco z toho, čím zemědělství je svým určením. To je velký nárok, který vyžaduje pevné odůvodnění. Předložené dílo lze číst jako toto odůvodnění, a domnívám se také, že ve smyslu autora tak má být čteno — a sice jak podle obsahu, tak podle stylu. Obsahově zahrnuje mimo jiné<br /> <br /> * dějiny zemědělství v jeho vztahu ke kulturnímu a vědomostnímu vývoji západního lidstva<br /> * sociálně-hospodářskou studii o vztahu průmyslu a zemědělství<br /> * nauku o zemědělském organismu v jeho tří- a čtyřčlenném uspořádání {{SE|18}}<br /> <br /> * zkoumání pojmu ‹zemědělská individualita›<br /> * v rámci tří pilířů polního hospodářství – zpracování půdy, osevního postupu a hnojení – podrobné pojednání o biodynamických preparátech<br /> * učebnici pro biodynamické zemědělce<br /> * učebnici pro hospodářská společenství a asociativní iniciativy v okolí statků<br /> <br /> Co se stylu týče, lze odůvodnění v nejlepším smyslu nazvat goetheanistickým. To znamená, není abstraktně-logické a systematické, nýbrž orientuje se na fenomén. Biografie autora je životem pro a s biodynamickým impulsem. Konkrétní pracovní zkušenosti a zásadní myšlenkové objevy k sobě patří. Prožitý život je vzájemným proplétáním obojího, a předložená práce zůstává tomuto jazyku života věrna. Konkrétní praxe – ať na poli, ve stáji nebo na pracovní poradě – a fenomenální formulace o půdě, domácích zvířatech nebo spolupráci stojí blízko sebe. To je záměrné. Styl lze označit jako ‹reálně-ideální›. A je uskutečněním toho, co Manfred Klett v názvu nazývá ‹umění zemědělství›. Reálné se neztrácí atomisticky v jednotlivostech dat a faktů a ideální se neztrácí v abstraktnosti obecného; hledají se navzájem a vzájemně se oplodňují k vyšší jednotě; toto umění smí být nazváno uměním zemědělství.<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> &lt;nowiki&gt;***&lt;/nowiki&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Z mnoha témat jsou dvě zpracována překvapivě podrobně. Prvním tematickým okruhem je sociálně-hospodářská analýza současného stavu zemědělství. Stručně řečeno: zemědělství se industrializovalo, aniž by kdy mohlo být průmyslem. Tvorba kapitálu a kapitálový výnos jsou zemědělství, nakolik má ještě cokoli společného s ‹půdou›, svou bytostnou povahou cizí. Naproti tomu mu je vlastní to, co průmysl nezná: svá výrobní prostředky – půdu, rostliny, zvířata – ve výrobním procesu nespotřebovává, nýbrž zachovává nebo zlepšuje. Tato pozitivní bilance ve smyslu hospodářství života Země, včetně vodního hospodářství a klimatu, je jeho skutečným národohospodářským přínosem; a autor vede celé pojednání tak, aby tento pohled byl osvětlen z budoucnosti. Neboť tím roste biodynamickému zemědělství sociálně-tvůrčí úkol, který ještě není v takové míře rozpoznán a uchopen, jak je to v tomto spisu vylíčeno. Vše {{SE|19}}<br /> <br /> Svět hledá trvale udržitelnou bilanci světového hospodářství – zde je ukázán jeden počáteční bod a tím vyslovena výzva, aby byl rozvíjen a vnesen do rozhovoru.<br /> <br /> Druhým tematickým okruhem jsou biodynamické preparáty. Tím dává autor najevo, že nenápadné přídavky k hnojení považuje za nanejvýš podstatné. Spojíme-li to s názvem knihy, lze formulovat: Preparáty jsou zvláště ‹umění zemědělství›, jsou ‹bytostí› biodynamického zemědělství a jsou to právě preparáty, které umožňují ‹zemědělství budoucnosti›. Jak je třeba zaměřit pohled, aby toto záměrné zdůraznění preparátů bylo srozumitelné? Směr pohledu Manfreda Kletta je základní vztah člověka a přírody. V tomto vztahu se s preparáty a skrze preparáty uskutečňuje přepólování brání a dávání: Člověk může dnes jako individuální člověk z mohutnosti své ‹duchovní duše› tvořivě, téměř jako umělec, zasahovat do vnitřního uspořádání přírody, a ona – příroda, která jej, člověka, vždy nesla a z jejíhož lůna jako pozemská bytost vyšel – může a chce se tomuto dalšímu kultivování prostřednictvím díla lidských rukou svěřit. Tento широký pohled na preparáty patří k zemědělskému odkazu, který je zde obsažen. Neříká se nic menšího než to, že tisíce let stará agri-kultura dostává skrze biodynamické preparáty obnovovací impuls, jenž jí vůbec otevírá budoucnost.<br /> <br /> ***<br /> <br /> Je výslovnou vůlí Manfreda Kletta, aby tato kniha byla vydána a zveřejněna v Goetheannu. Sektion für Landwirtschaft a nakladatelství Goetheana tomu rádi vyhověly. Sektion für Landwirtschaft je jako jedna z jedenácti sekcí nedílnou součástí Svobodné vysoké školy pro duchovní vědu při Goetheannu. Tato vysoká škola usiluje o to, aby pracovala z antroposofie. Aktuálně se chápe zejména tak, že se chce artikulovat v dění doby, aby přispívala k velkým výzvám přítomnosti. Přitom jde v každém odborném oboru o otázku: Jak může v veškeré technice a složitosti poznání člověka jako ‹Anthropa› poskytnout orientaci pro budoucnost? A jde také v každé pracovní oblasti o otázku: Jak mohou lidé, kteří konkrétně pracují – například v zemědělství –, pěstovat badatelské smýšlení? Kniha Manfreda Kletta do tohoto zaměření vysoké školy vynikajícím způsobem zapadá. Za prvé {{SE|20}}<br /> <br /> se snaží myslet zemědělství ve všech jeho aspektech důsledně z člověka. Paradigmatická věta z Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera, „der Mensch wird zur Grundlage gemacht&quot;, se autorovi stává pramenem, skrze nějž se mnoho dlouho známého objevuje v novém světle. Kniha je ale rovněž úrodou života, který stál vždy také v praxi činného a podnikatelského zemědělství, a může tak být příkladem a zdrojem inspirace pro mnohé rolníky a rolnice, aby se chápali jako výzkumníci z praxe a tak se uplatňovali.<br /> <br /> ‹Landbaukunst› stojí jako cílová orientace v názvu knihy, a lze se ptát: Má to přinést řešení pro výzvy klimatické změny, půdní eroze, výživy světa? Odpověď může znít: Ano, neboť umění, umění zemědělství znamená: Každý a každá se svým individuálním nasazením, na svém zcela zvláštním místě žije nenahraditelný příspěvek. Každý statek, každé místo, kde se pracuje ve smyslu této knihy, je reprezentantem Země, která nám byla svěřena ke kultivaci.<br /> <br /> Kniha vychází v roce 2021. Dovoluji si ji doporučit čtenářstvu a chápat ji jako preludium ke stým výročím Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera z roku 1924 v Koberwitz. Stojíme na konci prvního století biodynamického zemědělství. A tím vyvstává otázka: Co je nyní třeba činit s ohledem na druhé století působení biodynamického impulsu? Stojíme dnes před místy obtížnými skutečnostmi na statcích a v oblasti odbytu. Ale známe také principy a základní myšlenky z antroposofie, z nichž čerpáme naději, že u těchto skutečností nestroskotáme. Máme možnost rozvíjet sebe i zemědělství z budoucnosti a tak nejen vést problémy zemědělství k řešení a otevírat jeho budoucnost, nýbrž také získávat impulsy budoucnosti pro přírodní stránku světa a sociální utváření lidského života. K tomu nás Manfred Klett vyzývá.<br /> <br /> Pro [[Sektion für Landwirtschaft|Sekci pro zemědělství]] na Goetheanu <br /> <br /> [[Ueli Hurter]] {{SE|21}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vorwort&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Úvod ===<br /> <br /> Žádné mírové období novějších dějin neztížilo člověku tak jako to současné možnost utvářet zemědělský podnik do budoucnosti z jeho vlastních, zemsko-kosmických životních zákonů. Toto tvrzení udivuje, existují přece subvence a růstu nakloněný biorrtrh. A nezměnily se biofarmářství v místa nákupu a setkávání? Ano, jistě! Ale to vše zakrývá rozsáhlý deficit ovládající společenský život. Na třech oblastech lze tento deficit prožívat existenciálně:<br /> <br /> # Přes veškeré skvělé poznatky o přírodě a bohatství jejích projevů žije člověk dnes v dosud nevídaném odtrženém, emancipovaném vztahu k ní. Fenomény vznešenosti stvoření, jež leží před očima, se vytrácejí ze zorného pole. Teprve tehdy se to stane zcela jasným, když se z úrovně vědění, jež lze mít dnes, člověk pokusí utvářet kus země zemědělského podniku v živou celistvost. Člověk si povšimne, že pojmy se nekryjí se skutečností, do níž pracuje. Jsou vůči ní mrtvé, neboť mají vztah pouze k fyzicko-anorganickému. Co lze s těmito pojmy dělat, je zakládání říše vedle přírody – říše technologií. S nimi hrozí, že se člověk z přírody zcela vyloučí; staví se vedle ní jako divák, řídí zvenčí a je na cestě, kdy svoji řídící funkci zcela předá «inteligentnímu», sebe samého řídícímu digitálnímu systému. Skrze svůj pojmový svět vytváří duchovně-duševně v sobě samém i v přírodě kolem sebe poušť. Tu žízní a může se vynořit otázka, jak lze vlastní myšlenky tak oživit, aby nezůstaly pouze mrtvým odrazem smyslově vnímatelného, nýbrž staly se duchem prostoupenými prožitými idejemi, jež mají vztah k bytostnému bytí kolem nás. Jakou výcvikovou cestu je třeba nastoupit v myšlení, cítění a vůli, aby bylo možné překlenout s plným vědomím propast mezi prožitkem vlastního bytí a přírodou, bytím světa? Kde jsou lidé, kteří usilují o takové ideové schopnosti, kde jsou četné ruce, jež z těchto idejí chtějí utvářet kus země v malý vesmír, v organismus zemědělského statku? Toto uskutečnit je umělecký akt, a to v dvojím smyslu: vědomě se stát duchu, jenž ztuhl do uměleckého díla přírody, a z této {{SE|22}}duchovní gesinnung přivádět lidi k iniciativním společenstvím, která z vlastních sil utvářejí zemědělské podniky jako umělecká díla nového, budoucnosti otevřeného druhu. Kde se to děje byť jen v náznacích, tam padají civilizační zdi.<br /> # Zemědělství je doslova dušeno záplavou zákonů, nařízení, opatření, regulací, kontrol. Toto právní houští se stává stále hustším a zapleteným s každou katastrofou, kterou způsobí selhání v industrializovaném intenzivním pěstování (biocidy)&lt;ref&gt;Viz k tomu např.: Mathias Forster, Christopher Schümann: Das Gift und wir, Frankfurt a.M. 2020, 448 S.&lt;/ref&gt; nebo v velkochovu (např. BSE)&lt;ref&gt;BSE: zkratka pro «Bovine spongiforme Enzephalopathie», epizootie také známá jako «nemoc šílených krav», způsobená především chybným krmením skotu živočišnými bílkovinami. («Bovine spongiforme Enzephalopathie» – bovinní spongiformní encefalopatie; onemocnění způsobená zkrmováním živočišných bílkovin dobytku.)&lt;/ref&gt;. Tento nátlak k přebujícímu byrokratismu, který pak postihuje všechny, brzdí vlastní iniciativu působit právo-tvořivě. Nedovoluje vzejít důvěře, duchovní substanci práva prožívaného od člověka k člověku. Každý má na zřeteli jen sebe a žije kolem druhého. Právo se stává jakousi «technologií poručnictví». Podaří-li se však na místě prostřednictvím společně pěstovaného ideového myšlení probudit vůli k činu, dostane právní cit potravu. Člověk se učí cítit, co je v konkrétní spolupráci hospodářského společenství spravedlivé, jak se práce člení podle schopností, jak se utvářejí vlastnické poměry ohledně půdy a kapitálu, jak příjmová a bytová práva atd. Opět se otevírá výcvikové pole, tentokrát pole cítění, skrze něž se společenství učí budovat sociální umělecké dílo nezištnějším, důvěryplnějším způsobem. V krocích vývoje vyzařuje a naplňuje právní cítění lidí životem i v okruhu zemědělského podniku.<br /> # Na hospodářském poli stojí zemědělství pod tlakem anonymních, ceny diktujících trhů, technologie kalkulujícího egoismu. Jemu svojí podstatou cizí, enormně vysoká potřeba kapitálu ohledně nákupu výrobních prostředků (jako stroje, hnojiva, krmiva, prostředky pro ošetřování rostlin a zvířat, biocidy, energie atd.) ho nutí k jednostranné, životní prostředí zatěžující masové produkci, která zase zlevňuje ceny, celosvětově vyvolává vytlačovací konkurenci, napomáhá globalizaci zemědělských trhů a nese odpovědnost za hladomory ve třetích zemích. Zemědělství, visící na{{SE|23}}vodítku kapitálových zájmů, je odcizeno samo sobě; je skrz naskrz komercializováno. Nacházet cesty a prostředky, jak z tohoto vězení uniknout, představuje dnes pro každý zemědělský podnik největší výzvu. Překonat tyto zdi může pak uspět, pokud se statek hospodářsky asociuje s dalším zpracováním, obchodem a spotřebitelstvem v regionu. Zde se otevírá třetí, zcela do budoucnosti namířené výcvikové pole v sociálním. Pohled se rozšiřuje za hranice statku do sociálního prostředí. Hledá se a nacházejí hospodářští partneři, kteří jsou ochotni svou hospodářskou činnost postavit do služeb asociativního spolubytí a orientovat ji na blaho všech zúčastněných. Strebovaným cílem je vytvořit s asociací umělecké dílo «bratrství» nejprve vycházeje ze statku a v regionálním rámci mezi hospodářskými partnery. Jedná se o umění učit se myslet v pospolitosti při pěstování společného smyslu hospodářské skutečnosti obrazně v jejich souvislostech. Nacházejí svůj výraz v kultuře dohod o nezištném jednání ohledně regionálního pokrytí potřeb a nalézání spravedlivé ceny.<br /> <br /> Zemědělství 20./21. století se stává stále více otázkou ekologickou a – ještě dále sahající – otázkou vzdělávání Země, ve smyslu Novalisova «Zur Bildung der Erde sind wir berufen» («Jsme povoláni k utváření Země»).&lt;ref&gt;«Wir sind auf einer Mission: zur Bildung der Erde sind wir berufen», Novalis (1772–1801, básník německé romantiky), Blüthenstaub, ''&lt;nowiki/&gt;''§ 32. – «Jsme na misi: jsme povoláni k utváření Země.»&lt;/ref&gt; Zároveň však – a v jeho nesmírném dosahu je to dosud málo rozpoznáno – představuje dnes zemědělství, přesahujíc celý civilizační život, sociální otázku. Je to ono, co hlasitě volá po proměně smýšlení ve vědomí člověka vůči věcem a bytostem přírody. Člověk vystoupil ze stvoření k samostatnému, svobodnému tvůrčímu bytí. Chce to «připustit» a podle toho jednat? Chce se místo sloužení pouze sobě nezištně a odvážně zasadit za ostatní a za jiné? Zemědělství postrádá, jak se stalo pod dominancí racionální technologie a jak pod trendem k digitálnímu řízení stále více stávat slibuje, kulturně obnovujících impulsů. Ti však, kdo mají odvahu hospodařit biologicko-dynamicky podle vlastních poznatků, si brzy povšimnou, že ze zárodečných počátků ostrůvkovitě rozkvétá nová kultura, která vyzařuje. Jsou pak naplněni jistotou, že nastoupená cesta, kolik překážek se jim {{SE|24}}<br /> <br /> také – snad jen z maloměšťácké malodušnosti a zpátečnictví – staví do cesty, je zde a nyní schůdná.<br /> <br /> Tato kniha chce ukázat na vnitřní a vnější kroky této cesty, jak se vynořují pro toho, kdo se ji pokouší jít z poznatků antroposofické duchovní vědy v biologicko-dynamickém zemědělství. Na této cestě se člověk prožívá vždy jako ten, kdo stojí na začátku. Ideje získané z duchovní vědy jsou vodící hvězdou každodenní práce, co je uskutečnitelné, je dílem fragmentárním ve vývoji, jehož plodnost teprve odhaluje tvůrčí síla těchto idejí, a tím i jejich pravdu. Teprve v idejemi vedené práci tkví pramen prožívání pravdy. Člověk si při tom uvědomuje skutečnost, že úsilí biologicko-dynamického zemědělství není časově podmíněnou alternativou jako jiné k chemicko-technickému zemědělství, nýbrž vědomostně-historicky navazuje na červenou nit, která se táhne v neustálé metamorfóze dějinami předkřesťanských vysokých kultur a věky po Obratu časů až do dneška. Stane-li se člověk tohoto vědomým, ožije idea vývoje. Vlastní ideál se naplňuje jistotou poznání; člověk se cítí sám jako ten, kdo se stává, vsazen do úkolu, jenž impulzuje k uchopení červené niti, aby na ní do budoucnosti pokračoval v přadení, v vědomě cvičícím překonávání úvodem zmíněné emancipační propasti mezi člověkem a světem.<br /> <br /> [[Dottenfelderhof]], podzim 2020 <br /> <br /> Manfred Klett {{SE|25}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Erster_Teil&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''První část''' ===<br /> <br /> {{SE|27}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Polarität_von_Industrie_und_Landwirtschaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Polarita průmyslu a zemědělství ===<br /> <br /> Podíváme-li se na situaci v zemědělství nejen v celé Evropě, kde bylo západně-křesťanské zemědělství kdysi kulturotvorné, ale po celém světě, nemýlíme se v úsudku, že ztratilo svůj někdejší kulturní význam a nakonec se stalo jakousi zátěží civilizačního vývoje. Svědčí o tom přemíra skutečností. Zemědělství jako kulturotvorný impuls, který se v největší rozmanitosti rozšířil a prožíval napříč zeměmi a národy světa, ustoupilo civilizační uniformitě. Jako nosný kulturní prvek lidstva propadlo smrti. Vždy, když něco umírá, je na současníky vznesen požadavek, aby si takovou smrt uvědomili, stejně jako její okolnosti a možnosti vývoje, které mohou z této smrti vzejít jako nové životní zárodky. Člověk, jenž dospěl k sebevědomí, potřebuje prožitek prahu smrti. Teprve smrt probouzí a osvobozuje poznávající pohled pro otázky, jaké poznatky je třeba získat, jaké podmínky je třeba vytvořit, aby mohl vzniknout nový život a bytí, tedy jakési vzkříšení k novému kulturnímu poslání.<br /> <br /> Těchto otázek se, ovšem s vynecháním člověka, který si tyto otázky teprve klade, ve velmi omezené míře ujaly vědy. Z výzkumu čistě fyzické, vypočitatelné části skutečnosti přírodního celku, jdoucího do nejzazších podrobností, vzešly obrovské materiálně-ekonomické úspěchy, které lidi stále hlouběji vtahovaly do područí vědecky podložených technologických způsobů výroby. Rolnické zemědělství v tiché sociální revoluci bezděky propadlo, zpočátku pomalu a od 60. let 20. století mílovými kroky, industrializaci, a tím i své kulturní smrti.<br /> <br /> V předtuše tohoto vývoje ožila na počátku 20. století v několika málo lidech vůle hledat cesty k reformě zemědělství z pramenů jemu vlastní životní zákonitosti, z jeho vlastního eticko-morálního fondu. Církev sice ještě byla ve vsi přítomna, ale její síla slábla, než aby mohla být rolníkovi na cestě do moderny, ke svobodnému sebeurčení a tím i při zacházení s novými technickými možnostmi nadále duchovně-morální průvodkyní. Mezi těmi několika málo jich bylo jen pár, kteří se na základě své profesní praxe probudili ke konkrétním otázkám po metamorfóze {{SE|28}}<br /> <br /> starého v nové, budoucí. S těmito otázkami se obrátili na Rudolfa Steinera (1861–1925), zakladatele antroposofické duchovní vědy, s prosbou o vodítka k obnově zemědělství do budoucna. Této prosbě bylo vyhověno o Letnicích roku 1924 „Zemědělským kurzem“, který v rámci souborného vydání díla Rudolfa Steinera obdržel titul „Duchovněvědné základy pro zdárný rozvoj zemědělství“.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''<br /> Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtscht'', GA 327, Dornach 1999.&lt;/ref&gt; Kurz se konal na statku zámku Koberwitz (dnes Kobierzyce) u Vratislavi (dnes Wrocław v Polsku) ve Slezsku.&lt;ref&gt;Zámek Koberwitz existuje dodnes a od roku 1997 je sídlem polské obecní správy v Kobierzycích.&lt;/ref&gt; V osmi přednáškách je pohled zaměřen na souvislosti idejí, které vyzývají tvůrčí sílu člověka k činnosti ve dvou směrech. Jednak dovnitř, tím, že se člověk snaží tyto ideje duchovního bádání myslet v obrazech a myšlením je nechat stát se prožitkem. Jednak navenek, tím, že se člověk z tohoto prožívání idejí snaží utvářet přírodu určitého místa na zemi nad rámec přírodou daného bytí v celek zemědělství. Tento přístup předpokládá badatelské smýšlení jak ve vztahu k tomu, co se smyslům jeví jako přírodní základ statku, tak ve vztahu k tomu, co se jako výsledek duchovního bádání zjevuje myslícímu vědomí. Toto vědecké smýšlení otevírá svět skutečností smyslové i nadsmyslové povahy a zároveň kontext jejich vzájemných vztahů. V rozjímání o takových vztahových souvislostech, např. mezi sluncem a listovou zelení, měsíčními rytmy a povětrnostními jevy, květem a opylujícím hmyzem, žížalou a tvorbou humusu atd., se vytváří půda pro vnitřní prožitek, z něhož může vyrašit každý čin jako umělecký akt. V tomto smyslu je praxe antroposoficky orientovaného zemědělství skrz naskrz uměleckým děním: vnitřně vypracovaný prožitek idejí se přes most práce projevuje navenek. To, co je vyloženo ve výkladech Rudolfa Steinera v „Umění a poznání umění“&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Kunst und Kunsterkens'', GA 271, Dornach 1985, viz zejména přednášky z 15. a 17. února a 5. a 6. května 1918.&lt;/ref&gt;, lze zkráceně formulovat takto: Umění nastává, když se smyslové, žijící v nazírání, a – v něm skryté – nadsmyslové zvnitřní v hlubinách duše v prožitek a z tohoto prožitku se projeví ve vnějším světě. Umění takto raší {{SE|29}}<br /> <br /> z duše člověka. „Lidé tak získají schopnost vytvořit něco, co obohacuje zemi, co je na zemi nové, co by bez tvé schopnosti [umělce; pozn. autora] neexistovalo, co je na zemi jako zárodek budoucnosti.“&lt;ref&gt;Tamtéž, přednáška z 28. října 1909, s. 76.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Například úrodnost půdy je zrcadlem toho, jak detailně a zároveň komplexně jsou ve mně živé ideje, které představují tři pilíře skutečné půdní kultury, totiž: zpracování půdy, střídání plodin a hnojení.&lt;ref&gt;Vztah mezi prožíváním idejí a úrodností půdy je podrobně pojednán ve druhé části knihy.&lt;/ref&gt; Tento příklad lze rozšířit na celek statku. Ten je zrcadlem toho, jaký obraz statku je živý v tamním pracovním společenství, a stejně tak jej lze specifikovat na každý jednotlivý úkon při zacházení s oživenou a oduševnělou přírodou.<br /> <br /> Z uplatňování poznatků přírodních věd vzniká technika. Je produktem lidského vynalézavého ducha a zacházení se zákony, látkami a silami, které působí v neživé, tj. čistě fyzické přírodě. Pouze technický postup přerušuje vztahový poměr, který člověk při práci má, zčásti vědomě, zčásti nevědomě, k věcem a bytostem; pracovní postup stroje je pevně daný a ve stanovených mezích všeobecně platný. Uniká lidskému prožívání a tím uzavírá bránu k prožívání a vykonávání řemeslného umění, které tvoří most k oživené a oduševnělé přírodě.<br /> <br /> Nakolik technika rozděluje, redukuje a činí si nárok na všeobecnou platnost, natolik umění spojuje, dbá na rozmanitost souvislostí a je o to pravdivější a produktivnější, čím individuálněji postupuje.<br /> <br /> Zavádění techniky do zemědělství od 19. století s sebou přineslo sociální převraty největšího rozsahu. Ulevilo lidem od těžké práce, ale tím také vyracionalizovalo velkou část venkovského obyvatelstva z pracovního procesu. Zvýšilo produktivitu zjednostraněním systémů pěstování plodin a chovu zvířat a jako trvalý vedlejší účinek přivolalo na scénu globální ekologickou problematiku; zkrátka, technizace ve své vlastní dynamice napomohla globální industrializaci zemědělství a mezinárodní konkurenci, a tím i poklesu cen zemědělských produktů. Náklady na obrovské celosvětové škody na životním prostředí, {{SE|30}}<br /> <br /> které přitom vznikají, nejsou připsány původci, nýbrž jsou uvaleny na bedra veřejnosti; jsou socializovány.<br /> <br /> Rolnictvo, dosud zakořeněné v lidových tradicích, se s téměř stoletým zpožděním oproti městskému obyvatelstvu postupně probouzelo k sebevědomí, a tím i k sebeurčení, například ve volbě profesních drah.<br /> <br /> Venkovské obyvatelstvo následovalo touhu po svobodě, aby se vymanilo ze spjatosti s přírodou a z vedení duchem národa (které se projevovalo v lidových tradicích a v uměleckém utváření duší národů), a aby v moderní době dělby práce – stejně jako předtím proletariát – nastoupilo namáhavou cestu sebehledání. Vyměnilo někdejší bezpečí v proudu tradic národů a duší národů za vyzývavé a zároveň lákavé nabídky moderní doby dělby práce. Do takto vzniklého duchovního vakua na venkově vtrhl ve druhé polovině 20. století s mocí přívalové vlny agrární industrialismus a zaplavil zbytek rolnického obyvatelstva, s nevyhnutelným důsledkem unifikace zemědělských metod s metodami průmyslové výroby. Touto unifikací jsou vytvořeny skutečnosti, které mohou každého zemědělce při troše sebereflexe dovést k mezním prožitkům, k prožívání vlastnoručně vytvořených rozporů, jež dávají podnět k poznávacím otázkám. Jedna taková poznávací otázka, nově se vynořující čistě z rozpolcenosti životní praxe, zní: Jsou výrobní podmínky v zemědělství stejné jako v průmyslu, nebo zde existuje principiální rozdíl? Odpověď na tuto otázku lze nalézt pouze na základě charakteristiky faktorů průmyslového způsobu výroby ve srovnání se zemědělským.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Erzeugungsbedingungen_in_Industrie_und_Landwirtschaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Podmínky výroby v průmyslu a zemědělství ===<br /> <br /> Na počátku průmyslové tvorby hodnot stojí vynalézavý duch člověka. Jsou to myšlením zrozené ideje, které přiváděním z přírodního souvislosti vytržených přírodních zákonů, látek a sil neživé přírody do vzájemného působení lidskou prací vytvářejí mimo sféru stvořené přírody produkty (stroje, hnojiva, biocidy), jež pak jako zboží vstupují do hospodářského oběhu. {{SE|31}}<br /> <br /> Výhled na úspěch vynálezu přiměje banku poskytnout úvěr na zřízení výrobního závodu. Řečeno jinak: duch člověka (idea) tvoří kapitál, a ten se prací sráží v budovách, výrobních prostředcích, surovinách, energii atd. Max Weber — německý národní ekonom a sociolog (1864–1920) — konstatoval: «Neživý stroj je ztuhlý duch.»&lt;ref&gt;Max Weber: ''Wirtschaft und Gesellschaft'', Tübingen 1980, S. 834 ff.&lt;/ref&gt; Duch nyní usiluje dál o uskutečnění vynálezu; impulsuje k práci. Teprve prací vzniká výrobní zařízení a v něm v rozmanitých pracovních úkonech výroba produktu. To charakterizuje průmyslový výrobní proces: hodnoty vznikají čistě tím, že vynalézavý duch určuje průběh lidské práce a tuto práci nejrůzněji modifikuje, přičemž vnější výraz tohoto ducha je třeba hledat v různotvárné konfiguraci kapitálu.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Nationalökomischer Kurs'', GA 340, Vortrag vom 25. Juli 1922, Dornach 2002, S. 33.&lt;/ref&gt; Příroda v podobě surovin a energie přitom tím více ustupuje do pozadí, čím více lidské inteligence vstupuje do výrobního procesu, čím více se tedy tento proces člení dělbou práce. Dělba práce nadto zlevňuje výrobu zboží, a tím ještě více posiluje expanzní tlak průmyslu a řemesel až k zikomercionalizování veškerých služeb. Kapitál vzniká na jedné straně vynalézavým duchem člověka a dělbou práce, na straně druhé sám o sobě zajišťuje, že se dělba práce rozrůstá do neměřitelna. Průmyslový výrobní proces tím hrozí, že se zcela emancipuje od přírody a — cestou digitalizace — od pracujícího člověka. Stává se přemocným protipólem zemědělství a hrozí prolomit obě zábrany, které by jej měly měřitelně udržovat v mezích — totiž přírodu a právní řád.<br /> <br /> Výrobní proces končí výrobou zboží, do něhož vstoupily výchozí idea vynálezce a znalosti a schopnosti mnoha lidí v dnes světem prostupující dělbě práce. Kapitálem — tedy ztuhlou ideou — řízená práce se materializovala v konečném produktu a propůjčila mu hodnotu, která při výměně hodnot na trhu dostává cenu. Vezme-li se v úvahu, z čeho hodnota vzniká — v posledku je to prací vedená duchem —, pak cena není kalkulovatelná. Její vznik podléhá nepředvídatelnostem a zkreslením, jejichž příčinou je zejména to, že půda, kapitál a lidská práce jsou pojímány jako obchodovatelné zboží, a tím jako {{SE|32}}<br /> <br /> Kostenfaktor do tvorby ceny. Přesto se ceny — zdánlivě — stávají kalkulovatelnými, přestože jsou daleko od skutečné hodnoty výrobků, a to tím způsobem, že vše, co vstupuje do výroby, se pojímá jako zboží, a tím se převádí na nákladový faktor vyjádřitelný v penězích. Do ceny průmyslového výrobku tak vstupují veškeré výrobní náklady včetně mzdových nákladů a rezervy — odpisové sazby — prostřednictvím níž lze spotřebovaný výrobní kapitál (opotřebení strojů atd.) refinancovat a obnovit na aktuální úroveň.<br /> <br /> Pro průmysl platí, že výrobní prostředek se neobnovuje sám od sebe. Místo jeho vzniku je odděleno od místa jeho výkonu. Průmyslový výrobní proces spotřebovává konečné zdroje surovin a energie; vytváří odpad a výrobní prostředky samy podléhají opotřebení a rozpadu. Vzniká odpad, který se — pokud jej nelze s vysokými náklady vrátit do oběhu energie a surovin — hromadí jako hypotéka pro vzdálené budoucí časy na Zemi (např. jaderný odpad), zatěžuje vodu a vzduch a vyvádí z rovnováhy tepelný hospodářství. Průmyslové výrobě jsou dány meze růstu, její energetická a surovinová bilance je negativní. Čím méně má příroda podíl na průmyslové výrobě, čím více tedy lidská inteligence ovládá výrobní proces — například při výrobě počítačových čipů —, tím více se výroba uskutečňuje s dělbou práce a tím více se stává nezávislou na místě. Teoreticky by bylo možné vyrábět vysoce technologické výrobky na libovolném místě na Zemi — například na umělém ostrově v moři — a odtud pokrývat světovou poptávku po těchto výrobcích.<br /> <br /> Zemědělství je polárně k průmyslu zasazeno do celého přírodního hospodářství, do «*Oikos*». Tvorba hodnot je výkonem přírody. Z vzájemného vztahového přediva neživé (fyzické), oživené a oduševnělé přírody a pod vlivy kosmu ve veškerém rytmickém dění vzniká jako její výrobní výkon zrno obilí, mrkev, mléko atd. — a to v přísné vázanosti na místo. Příroda je tou, kdo vyrábí; člověk přistupuje k ní a svou prací řídí její tvořivou sílu. Výrobní prostředky nejsou stroje, traktor, kombajn atd. — ty jen nahrazují a zesilují výkony lidské ruky a tažné síly zvířat —, nýbrž úrodná půda, plodotvorné, výživu nesoucí rostliny a domácí zvířata se svým rozdílným přínosem k výkonu. V přeneseném smyslu tvoří tyto výrobní kapitál zemědělství. {{SE|33}} {{SE|34}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 1, S. 33.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 1: Die Polarität der Erzeugungsbedingungen in Industrie und Landwirtschaft.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> {{SE|34}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Jsou tím produktivnější, kvantitativně i kvalitativně, čím více se na každém provozním stanovišti nacházejí ve vzájemně se podporujícím vztahovém předivu. Přirozenou cestou se uzavírají do biocenóz, do menších i větších biotopů.<br /> <br /> Pracovní a duševní výkon člověka si vyhrazuje právo utvářet to, co příroda zakládá, ve vyšší celistvost, v co možná uzavřený organismus — v zemědělský podnik. S pohledem na kosmicko-pozemské podmínky výroby v zemědělství z nich nutně vyplývá utvářecí princip rozmanitě se členícího organismu. Ten tvoří v souhrnu výrobní prostředek zemědělství a stojí tak polárně naproti výrobnímu prostředku průmyslu, mechanismu. Mechanismus stojí na jednostrannosti, organismus na všestrannosti.<br /> <br /> Rozezná-li a ocení-li člověk plný dosah polarity podmínek výroby — v průmyslu, kde vyvěrají z ducha člověka, a v zemědělství, kde jsou vlastní přírodě —, pak v zemědělství nelze v přísném smyslu tvořit kapitál. Neboť to, co je z duševní síly člověka vynaloženo jako práce na přírodu, nestuhne v žádný výrobní prostředek, který by stál vedle přírody jako stroj; nejsou tu z přírodní souvislosti izolovány suroviny, energie a přírodní zákony a znovu kombinovány. Duševní výkon spočívá naopak v tom, myslet pojem uzavřenosti organismu jako celku, a pracovní výkon v tom, produktivní síly v přírodě účinné podle tohoto pojmu uspořádat a uvést do vzájemného spolupůsobení. Utváří-li se zemědělský podnik věrně svým podmínkám výroby, je nepřetržitě se stávající celostí, která zahrnuje jednajícího člověka a která se v samotném výrobním procesu sama reprodukuje. Tvorbu kapitálu v zemědělství — přeneseně řečeno — je proto třeba hledat především v časovém dění, totiž v zachování a rozvoji výrobních prostředků, kulturních půd, kulturních rostlin a domácích zvířat v kontextu nadřazené celistvosti hospodářského organismu.<br /> <br /> Průmysl a zemědělství se k sobě mají jako technologie k umění. Čistě technologický postup tíhne k automatizaci, k regulační technice. Člověk stojí vně výrobního dění nebo se stává docela zbytečným. Zemědělství však je, svou nejhlubší podstatou, právě tím uměním, že pracující člověk jako celý člověk s celou silou své duchovní duše se dává do služby<br /> <br /> Produktivním silám přírody. Zemědělství potřebuje pracující ruku, ba mnoho rukou; průmysl potřebuje vynalézavého ducha a kapitál, který lidskou pracovní sílu organizuje dělbou práce, nebo ji zcela zbytečnou činí. {{SE|35}}<br /> <br /> Ze zemědělství vycházejí produkty, především potraviny, po nichž má každý člověk každodenní potřebu. Vstupují na trh s průmyslovým zbožím, tj. zbožím vyráběným dělbou práce, do hodnotového vztahu, který se odráží v ceně. Cena průmyslového výrobku podléhá s pokračující dělbou práce zlevňování. Jestliže se zemědělský produkt už pro kolísavé podmínky prostředí, škůdcové kalamity atd. nedá kalkulovat, pak průběh tvorby ceny zemědělských produktů zůstává zcela ve tmě. Je přece obdarovanost, tj. produkční síla každého zemědělského provozního organismu, jiná. Bez vyrovnání cen v rámci hospodářsky asociativních sdružení, v nichž «hodnota zboží je určována vzájemným vztahem zboží»¹², by pak musel mít každý statek své vlastní tržní ceny. Skutečně se toto přibližně praktikuje v hnutí CSA.¹³<br /> <br /> Především platí, že zemědělství ve srovnání s průmyslovým podnikem nutně vyrábí draze, protože zlevňující princip dělby práce odporuje jeho podmínkám výroby, totiž mnohosti v celistvosti. Snaží se tomu uniknout přechodem k průmyslovému způsobu výroby. Celistvost provozního organismu se k tomu rozebere, rozloží na části. Každá část se sama o sobě se značným vynaložením kapitálu stane průmyslově-zemědělským jednotlivým podnikem, který za zdánlivě kalkulovatelných rámcových podmínek vysoce specializovaně vyrábí masy a ovládá trh nesoutěžitelně levně. Toto zlevnění je však klamem, protože následné náklady vzniklé ničením životního prostředí, poškozováním výživné hodnoty produktů a náklady subvencí — subvencované nerozumnosti — jsou nakládány na bedra společnosti mimo trh. Kdyby tyto skryté náklady byly přičteny k ceně výrobce průmyslového&lt;ref&gt;Tak se vyjádřil Rudolf Steiner v tzv. prvním vysokoškolském kurzu dne 10. října 1920. Citováno z Roman Boos: ''Landwirtschaft und Industrie'', Darmstadt 1957, S. 110/111.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;CSA, zkratka pro Community supported Agriculture. Viz k tomu mimo jiné: Trauger Groh, Steven Mc Fadden: ''Höfe der Zukunft, gemeinschaftsgetragene/solidarische Landwirtschaft (CSA)'', Darmstadt 2013, 276 S.&lt;/ref&gt; {{SE|36}}<br /> <br /> Landwirtschaft přičteny, ztratila by svou přemoc na trhu; tím by vyšla najevo skutečnost, že vyrábí zdánlivé hodnoty.<br /> <br /> Jak se cena v zemědělství tvoří, je okultní fenomén, který se prostřednictvím snah jako «free-trade» — nezaměňovat s dohodami o volném obchodu — nebo také v případě erzeuger- und Verbrauchergemeinschaften začíná kousek po kousku vyjasňovat. Cena zemědělské Urproduktion jako taková není kalkulovatelná; hodnotově-určující faktory pro ceny zemědělské Urproduktion jsou:<br /> <br /> * Přírodní nadání v oblasti vzájemného působení stanovištních faktorů země, vody, vzduchu a tepla, jakož i geomorfologické krajinné podoby.<br /> * Přírodní nadání v oblasti tvořivých sil, které jsou vlastní přírodním bytostem (rostlinám, zvířatům atd.) a jejich účinnosti v rytmech ročního běhu.<br /> * Ideami vedená práce člověka.<br /> * Uvážlivé sladění všech orgánů do celku provozního organismu člověkem.<br /> <br /> Prostřednictvím spolupůsobení těchto faktorů vzniká — polárně k tvorbě hodnot v průmyslu — objektivní hodnota produktů, jako je hodnota pšenice, mléka, chleba, sýra atd. Cena by pak byla spravedlivá, pokud by této objektivní hodnotě odpovídala nebo se jí alespoň přibližovala. Jak ale lze tuto cenu uchopit?<br /> <br /> Nad to je tvorba hodnoty zemědělské Urproduktion určována dvěma vlastnostmi: Zaprvé schopností v průběhu výrobního procesu samé sebe znovu vytvářet, a zadruhé tím, stát se potravinou pro člověka a zvíře. Pšeničné zrno například je společně s půdou, do níž je zaseto, výrobním prostředkem pro příští žeň, a zároveň je chlebovým obilím. Kráva se reprodukuje v teleti, a v souvislosti s tímto dějem spočívá její schopnost dávat více mléka, než je zapotřebí k odchovu telete. Výrobní prostředky zemědělství mají tu vlastnost, že se v průběhu výrobního procesu mohou samy vytvářet a zároveň se mohou stát potravinou pro člověka a zvíře. Náleží zemědělci, aby podmínky pěstování a chovu utvářel tak, aby obě schopnosti na vysoké úrovni v průběhu výrobního procesu trvale udržovaly rovnováhu. To znamená: musí zde a nyní pěstovat pšenici atd., chovat, krmit, ošetřovat a šlechtit krávu atd. tak, aby tyto výrobní prostředky živého zachovávaly své zvláštní vlastnosti až do vzdálené budoucnosti {{SE|37}}<br /> <br /> nebo dokonce nabývat nových, jak to odpovídá proměňujícím se výživovým potřebám.<br /> <br /> Tato skutečnost především zakládá zásadně polární způsob výroby v průmyslu a v zemědělství. Projevuje se také v tom, že zemědělské výrobní prostředky — půda, rostliny, zvířata — díky své schopnosti sebeobnovení nelze odepisovat. Co je v průmyslu odpis jako kapitálová rezerva, tím je v zemědělství hodnotuchující a rozvíjející síla hospodářského organismu jako celku. Nahrazení lidské pracovní síly a zvířecí tažné síly strojem přineslo nicméně zemědělství vysoké odpisy, které se nevztahují na výrobní prostředek jako takový. Ne kombajn však produkuje obilí, ne dojicí stroj mléko, nýbrž život, svět sil vytvářejících vztahy, jenž má svůj původ v bytostné povaze živé a oduševnělé přírody.<br /> <br /> Cena zemědělských produktů by tedy byla přiměřená teprve tehdy, kdyby odpovídala jejich objektivní hodnotě. Jistým měřítkem by mohlo být, kdyby cenová struktura prvovýroby zemědělského hospodářského organismu — tedy bez dalšího zpracování — pokrývala provozní náklady i obživu všech spolupracovníků a jejich rodin od jednoho roku sklizně do druhého.¹⁴<br /> <br /> To předpokládá odbytové struktury, které v regionálním okruhu sdružují zemědělce, zpracovatele, velkoobchodníky a maloobchodníky i spotřebitele, kteří chtějí v tomto smyslu spoluutvářet. Na rozdíl od průmyslu je zemědělství zaměřeno na regionální hospodářství. Odpovídajíc svým výrobním podmínkám, produkuje v celé své rozmanitosti všude tam, kde žijí lidé a kde to tyto podmínky dovolují. Je proto zcela přirozené, že nejkratší cesta od výrobce ke spotřebiteli je nejlevnější a zároveň nejšetrnější ke kvalitě.<br /> <br /> Také zemědělství, pokud jde o čistý kosmicko-zemský výrobní proces, produkuje odpad, avšak nikoli odpadky. Odpad pochází z živé a oduševnělé přírody, z rostlinných a živočišných zbytků, které se vracejí do lůna přírody a přeměňují se v humus,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner formuloval pro tuto cenovou orientaci ve svých ''Kernpunkten der sozialen Frage'' následující myšlenku: Cena musí být nastavena tak, «aby každý pracující za jeden produkt obdržel takový protiekvivalent, jaký je nezbytný k uspokojení veškerých potřeb jeho i osob k němu náležejících, dokud znovu nevytvoří produkt stejné práce. Takový cenový vztah nemůže vzniknout úředním stanovením, nýbrž musí se vytvořit jako výsledek živého součinnosti asociací činných v sociálním organismu» (GA 23, Dornach 1976, S. 132)&lt;/ref&gt; {{SE|38}}<br /> <br /> Nositelé úrodnosti půdy, přeměňují. Při řádném hospodaření, ve smyslu organismového principu, se látkový a silový haushalt statku do značné míry regeneruje sám. Průmyslové spotřebě energie a surovin stojí naproti výstavba, samovyrobené hnojivo a nová tvorba humusu. Čistá prvovýroba zemědělství má při zohlednění všech opatření sloužících výstavbě půdy (hnojení, osevní postup, zpracování půdy) kladnou energetickou bilanci. Tato skutečnost je dnes obrácena v pravý opak vysokým nasazením kapitálu v podobě dusíkatých hnojiv, pesticidů, cizích krmiv a energie. Třeba zmínit i erozcí podmíněné ztráty půdy, dokonce i na mírně skloněných plochách průmyslově provozovaného zemědělství (zejména při pěstování kukuřice). Celkohospodářsky a z hlediska budoucnosti však má zemědělství úkol postarat se o vyrovnání záporné energetické bilance průmyslu.<br /> <br /> Vidíme: polarita průmyslu a zemědělství musí být promyšlena radikálně a důsledky pro veškerý kulturní život musejí být přísně vzaty na zřetel. Bez vyrovnání tohoto obrovského pole napětí nemůže dojít k ozdravení hospodářského života. Teprve nalezení ceny zemědělských výrobků v regionalitě trhu a asociativním svazku s navazujícím zpracováním a obchodem může dát cenové tvorbě v dělbou práce organizovaném hospodářství orientaci. Měrový vztah k cenám v průmyslu a řemesle se musí v budoucnosti určovat podle zemědělské prvovýroby.<br /> <br /> Již samotné nazření disparity výrobních podmínek v průmyslu a zemědělství poukazuje na to, že pro zemědělství je organismus především bytostně přiměřeným utvářecím principem jeho tvorby hodnot. Organismový princip byl vývoji zemědělství — byť vždy za zcela jinak utvářených kulturních poměrů — vždy imanentní. Co se dnes musí stát otázkou vědecky fundovaného, vědomého porozumění organismu, vyvěralo v dřívějších dobách z lidově-instinktivního, moudrostí prostoupeného jednání. Vývoj vědomí lidstva a spolu s ním dějiny zemědělství se v hlavních rysech zrcadlí v tom, jak lidé postupně učinili organismový princip přírody imanentní — z čím dál vědomějšího prožívání vlastního tělesného organismu — základem pravého umění zemědělství. {{SE|39}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Organismusprinzip_in_der_Landwirtschaft_im_Spiegel_der_Bewusstseinsentwicklung_der_Menschheit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Organismový princip v zemědělství v zrcadle vývoje vědomí lidstva ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Frühzeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Pravěk ====<br /> <br /> Počátky zemědělství sahají hluboko do předhistorické doby. Lidstvo žilo v pravěku ještě v naprosto jiných stavech vědomí a pozemských poměrech. Schilderungen Rudolfa Steinera o těchto raných stavech evoluce člověka a Země nám nad tím dávají vysvětlení. V dobách poslední kontinentální profilace a velkých horotvorných procesů Země, tzv. «atlantské epochy», žilo lidstvo, které ještě nemyslelo v pojmech, nýbrž které v rozvinutém, duchovně inspirovaném instinktivním životě spolužilo živé tkaní přírody a tvůrčího ducha a které takto prožité dokázalo uchovávat s takřka neomezenými silami paměti.<br /> <br /> Sledujeme-li Steinerovy schilderungen v jeho «Tajné vědě v obrysu» a «Akašské kronice»,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989; Ders.: ''Aus der Akasha-Chronik'', GA 11, Dornach 2018.&lt;/ref&gt; pak se někdejší, bytostně geistický kosmos prožívající, snivé vědomí atlantské lidskosti rozvinulo v epochách poatlantských vysokých kultur až k dnešku k Zemi se obracejícímu sebevědomí. Hledáme-li zde přiřazení k epochám, jak je popisuje geologie, lze je přibližně ztotožnit s časovým úsekem, který je vymezen *neozoikem* nebo *[[Tertiär|terciérem]]* a *[[Quartär|kvartérem]]*.<br /> <br /> Z instinktivního propletení atlantské lidskosti s věcmi a bytostmi přírody a s duchovostí kosmu je pochopitelné, že lidé pod vedením bytostí nad nimi duchovně stojících disponovali schopnostmi působit na život rostlin (trav, bylin, stromů) a zvířat (savců, ptáků, hmyzu), jež se — tak jako oni sami — nacházely ještě v tvárném stavu. Atlantané nesli v sobě dědictví poslední periody lemurské epochy — geologicky přibližně *mezozoikum* —, v níž byli tito ranní předlidé obdarováni Já, individuálním bytostným jádrem.&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; Posláním tohoto Já bylo pak v následujících atlantských kulturních věkách profilovat podobu fyzického těla člověka a tím položit zárodek k {{SE|40}}<br /> <br /> rozvíjení vyšších stupňů vědomí až k probouzejícímu se sebevědomí.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Johannes-Evangelium'', GA 103, Dornach 1995, Vortrag vom 30. Mai 1908.&lt;/ref&gt; Tento vývoj završily velké doby ledové.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_urindische_Kultur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Urindická kultura ====<br /> <br /> Takzvaná «poatlantická kulturní věky» — geologicky: *holocén* — začala po ústupu ledové pokrývky v Evropě a ve středoasijských pohořích, zanechávajícím mohutné vrstvy sutin a sprašových nánosů, jež se dodnes staly výchozím materiálem pro vznik půd. Ve Starém zákoně i v mýtech národů je odkazováno na «velkou potopu», na potopu světa. V tomto mytickém obraze byl zaznamenán — jak z hlediska dějin Země, tak z hlediska dějin vědomí — zánik bájného kontinentu Atlantidy na sklonku atlantské doby, geologicky *terciér* a *[[Quartär|kvartér]]*. Jako první z poatlantských kulturních věků rozkvétala «[[urindická kultura]]» v osmém až šestém tisíciletí před Kristem.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989, S. 273 ff. – Eine Datierung der nachatlantischen bzw. nacheiszeitlichen Kulturepochen wird umso eher möglich, je weiter sie fortschreitend in historischen Dokumenten Konturen gewinnen. Diese aber sind nur der äußere Ausdruck einer jeweils vorherrschenden Bewusstseinsverfassung der Menschen ihrer Zeit.<br /> <br /> Der Mensch urständet im Geistkosmos: Er entwickelt sein Bewusstsein in der Begegnung mit der physisch-sinnlichen Welt. In dieser Welt von Zeit und Raum aber wirken Kräfte, die ebenso dem Geistkosmos entstammen und ihre jeweils spezifischen Quellen in den zwölf Regionen des Tierkreises haben. Von diesen zwölf Regionen strahlen, vermittelt durch die Sonne, die Impulse, die der Menschheit zu immer neuen Stufen der Bewusstwerdung des Mensch- und Weltseins verhelfen. Diese Impulse sind es, die über das Schöpfertum der Menschen einem Kulturzeitalter das Gepräge geben.<br /> <br /> Die Sonne benötigt auf ihrer ekliptischen Bahn in rückläufiger Bewegung (Präzession) für einen Durchgang durch den Tierkreis 25 920 Jahre (platonisches Weltenjahr). Je in 1/12 dieser Umlaufzeit, also in 2160 Jahren, empfängt sie die Kräftewirkungen einer Tierkreisregion. Aus diesem Zeitmaß ergibt sich die Dauer einer Kulturepoche (vgl. Elisabeth Vreede: Astronomie und Anthroposophie, Dornach 1980, S. 100 ff.). Jede der zwölf Regionen des Tierkreises trägt ein Schriftzeichen, ein Sternbild, das einen Namen hat, der auf uralte Weisheitslehren zurückgeht.<br /> <br /> So steht die altindische Kultur, die Erste der Siebenheit der nachatlantischen Kulturen, unter dem «Krebszeichen», andeutend, dass das zu Ende gehende atlantische Zeitalter (Neozoikum) sich involviert und ein neues, das nachatlantische (Quartär), sich evolviert. Die nachfolgende urpersische Kultur steht unter dem Zeichen der «Zwillinge», hinweisend auf die Polarität von Licht und Finsternis usw. <br /> <br /> In den vielen Betrachtungen, die Rudolf Steiner in seinem Schrifttum und Vortragswerk den Kulturepochen widmet, charakterisiert er die Bewusstseinsstufen, die sich die Menschheit im fortschreitenden Ergreifen der irdischen Verhältnisse erringt. Die Übergänge von einer zur nächsten dieser Epochen sind gleitend. Sie ergeben sich aus dem Herauf kommen und Abklingen der jeweils herrschenden Geistimpulse aus den Tierkreisregionen. Das gilt auch für den vierten nachatlantischen Zeitraum. Für diesen aber gibt Rudolf Steiner zugleich eine Datierung über Anfang und Ende an, die einen auf das Jahr datierten astronomischen Bezug zur Tierkreisregion des Widders hat. Der Beginn des griechisch-römischen Kulturzeitalters fällt demnach auf das Jahr 747 v. Chr. und dessen Ende, nach Ablauf von 2160 Jahren auf das Jahr 1413 (Rudolf Steiner: Die tieferen Entwicklungsimpulse der Menschheit, 12. Juni 1917, Publikation in Vorbereitung). Aufgrund dieser, auf einen kosmischen Rhythmus bezogenen Zahlenangaben lassen sich die Daten für die Vorausgegangenen Hochkulturen berechnen sowie diejenigen, die nachfolgen und die 1413 n. Chr. mit dem gegenwärtigen Zeitalter der Bewusstseinsseele begonnen haben.&lt;/ref&gt; Navazující velké kultury {{SE|41}}<br /> <br /> podél pásu táhnoucího se od východu na západ, který tvoří přechodnou zónu mezi tehdejšími severními glaciálními a jižními pluviálními oblastmi. Tyto jižní oblasti chovaly kdysi bohatý rostlinný a živočišný svět; dnes se tam rozkládají pouště.<br /> <br /> Žádné vnější dokumenty z těch pravěkých dob nepodávají svědectví o vysoké kultuře staré Indie. V ní se odehrál krok vědomí směrem ke kontemplatnímu prožívání božské moudrosti, do níž se praindický člověk cítil vpleten jako do své duchovní domoviny. Bytostně mu prosvítala skrze veškeré pozemské bytí. Teprve pozdější době bylo vyhrazeno — přibližně v přechodu do třetího tisíciletí před Kristem —, aby se se ztrátou někdejší bezprostřednosti k duchu dostavil pocit, že smyslový svět je pouhý zdáním, je máján. V tomto probouzení k soumračně kosmickému vědomí stál praindický člověk pod vedením kněžství a byl řízen vysokou moudrostí sedmi velkých učitelů staré Indie. Tito praučitelé byli nazýváni sedmi svatými Rišii; skrze ně hovořila «největší tajemství naší sluneční soustavy, světa vůbec».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geistige Hierarchien und ihre Widerspiegelung in der physischen Welt'', GA 110, Dornach 1991, S. 120.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Slabé ohlasy tohoto důvěrného, po dlouhé věky přetrvávajícího obrácení k duchu se objevují teprve ve třetím kulturním stupni Indie, ve druhém tisíciletí před Kristem, v moudroslovných knihách Indů — ve svatých písmech Véd a Bhagavadgíty. Toto snové probouzení k vyšší úrovni vědomí, k prožívání silových rytmů a bytostí planetárního kosmu, vděčí praindický člověk tomu, že Já se sesunulo do druhého bytostného článku člověka — do étherického těla. Teprve nyní vznikla ostrá hranice mezi nočním bezvědomím a denním bděním.<br /> <br /> Praindické kulturní věkové období se rozvíjelo — stejně jako obě následující — v oblastech, kde si příroda svými silami a látkami sama vytvářela půdu ke své úrodnosti, sama se spořádávala v «organismus v {{SE|42}}<br /> <br /> přírodním růstu» gestaltovat.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach, 1999 S. 44: «dass der Erdboden eine Art Organ ist in dem Organismus, der sich im Naturwachstum überall zeigt, wo eben ein solches Naturwachstum ist.»&lt;/ref&gt; To bylo příznačné pro oblasti ukrývající přebohaté rostlinné a živočišné dění v povodí řek Brahmaputry, Gangy a Indu, vyvěrajících z Himalájí. Spolupůsobení čtyř živlů — země, vody, vzduchu a tepla — bylo obdařeno takovou juvenilní silou, neustále se obnovující v rytmech ročního běhu, že jen nepatrné péče bylo třeba, aby sloužilo potřebám tehdejších lidí. Praindický člověk byl oddán kontemplaci. Fyzicko-smyslový svět mu byl cizí; usiloval o zachování svazku s domovem v duchu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_urpersische_Kultur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Staropersská kultura ====<br /> <br /> Staroorientální íránská vysoká kultura navazovala časově i zeměpisně — v postup na západ — na kulturu praindickou.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Johannes-Evangelium'', GA 103, Dornach 1995, Vortrag vom 29. Mai 1908.&lt;/ref&gt; Jako u ní platí, že přesné zeměpisné vymezení je obtížné; chybějí soudobé nálezy, z nichž by bylo možno usuzovat na výšku a jedinečnost této kultury — nebo spíše, skutečná svědectví nejsou jako taková rozpoznána. Přihlédne-li se k tomu, co je známo, ve světle Steinerova duchovního bádání, nebude se daleko od pravdy, zda se odhadne, že se tato kultura rozkládala od Západního Himálaje (Pamíru) přes Hindúkuš se středem v Afghánistánu až po Baktrii ve východním Íránu. Na sever se staropersský kulturní prostor otevíral přes malá i větší říční údolí podhůřích do předhůřních stepí a pouští. Dvě z tamních řek — Amudarja a Syrdarja (v antice: Oxus a Jaxartes) — překonávají step a ústí do Aralského moře. Polarita pouštní stepi a vysokohorského masivu, jakož i kočovné turanské prapopulace a usedlých, pozemsky zdatných Peršanů nemohla být výraznější. Vzestupný, na budoucnost orientovaný kulturní národ prastarých Peršanů se musel v mnohých válečných střetnutích ubránit přívalu Turanů, kteří zachovávali starší stupně vědomí. A přece mýtus vypráví o králi Turanů, «Džamšídovi», jenž prý přivedl své národy ze severu dolů do Íránu. Od slunečního boha Ahury Mazdy obdržel zlatý dýku — praobraz nástoje obrábějícího zemi {{SE|43}}<br /> <br /> přetvářejícího pluhu, dýka, «jež dává lidem sílu, aby si vnější smyslový svět zpracovali».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Matthäus-Evangelium,'' GA 123, Vortrag vom 1. September 1910, Dornach 1988, S. 27.&lt;/ref&gt; Táž sluneční božskost Ahury Mazday je i velkým inspirátorem Zarathustry, vůdce íránských národů, záhy po atlantské katastrofě.&lt;ref&gt;Ebd., S. 28f.&lt;/ref&gt; Tuto vznešenou individualitu nelze zaměňovat s historickým Zarathustrou nebo Nazaratem ze 6./7. století př. Kr., jenž je mu svou bytostnou povahou tak blízký — s Pythagorovým učitelem. Na pra-Zarathustru, zakladatele staropersské kultury v 6. předkřesťanském tisíciletí, navazují i staropersská mystéria, jejichž učení vzdáleně doznívají v zoroastrijské Avestě. Avesta, jež svou písemnou podobu získala teprve kolem obratu časů, je odvozována od historického Zarathustry z doby perských Achajmenovců (kolem 600 př. Kr.).&lt;ref&gt;Walther Hinz: ''Zarathustra'', Stuttgart 1961, 271 S.&lt;/ref&gt; Avšak texty zpěvů Avesty (Gáth) poukazují na mnohem starší tradice, sahající ke mystijní moudrosti pra-Zarathustry. Antické prameny z platonské školy ukazují vedle historického i na pra-Zarathustru, jenž měl žít 6000 let před smrtí Platónovou nebo 5000 let před trojskou válkou.&lt;ref&gt;Markus Osterrieder, Peter Guttenhöfer: ''Die Durchlichtung der Welt: Altiranische Geschichte'', Bildungswerk Beruf und Umwelt, Kassel 2008, 60 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Na místo kněžské vlády v starém Indii a působení sedmi svatých Rišiů nastoupili nyní kněží-králové, jejichž prvním byl předhistorický Zarathustra.&lt;ref&gt;Karl Heyer: ''Von der Atlantis bis Rom, Beiträge zur Geschichte des Abendlandes'', Band I, Stuttgart 1997, 254 S.&lt;/ref&gt; Učení staršího Zarathustry zvěstovalo praprotiklad světla a tmy, dobra a zla, vznešeného slunečního bytí Ahury Mazday neboli Ormuzda a ducha temnoty, Ahrimana neboli Angra mainju, vládce hlubiny země. Zarathustra nabádal lidi, aby se nevraceli pouze v úctě k vznešenému slunečnímu bytí, nýbrž aby je aktivně skrze máju hledali v zevním smyslovém světě — obdělávali zemi, prozařovali ji světlem, přetvářeli rostliny v jejich orgánech v výživný plod a divokost zvířete proměňovali v duševní otevřenost vůči člověku. Velká část kulturních rostlin, které až do dnešního dne představují základní potraviny lidstva, v první řadě obilniny (pšenice a ječmen), ale i druhy zeleniny a ovoce pocházejí ze {{SE|44}}<br /> <br /> V urperské kultuře, v době mezi 7. a 4. tisíciletím před Kristem.&lt;ref&gt;Manfred Klett: «Die Entstehung der Kulturpflanzen und das Saatgut als das Kulturerbe der Menschheit», in: Manfred Christ (Hrsg.): ''Bedrohte Saat'', Basel 2010, 328 S.&lt;/ref&gt; A právě tyto plodiny — nikoli kamenné nástroje *neolitu* — představují vrcholná umělecká stvoření této kultury.<br /> <br /> V urperství se Já probudilo v Empfindungsleib, ještě nediferencovaném třetím bytostném článku člověka, v astrálním těle.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Theosophie'', GA 9, Kap. IV. «Leib, Seele und Geist», Dornach 2003, S. 57 f.&lt;/ref&gt; Na tomto stupni pokračujícího vývoje vědomí vyhasínala síla starého instinktivního jasnovidectví a rostla schopnost — pod vedením mystérií a ze zažívání kosmicko-pozemských vztahů — přetvořit zemi, rostliny a zvířata. Sakrálně-magický vztah Atlantiďanů k působícím duchovním stvořitelským silám v zemi a kosmu se proměnil ve vztah sakrálně-umělecký. Bylo uměním urpersů, stavějíc na předchozích kulturních výkonech, v usídlení z instinktivní duchovní bezprostřednosti tak působit na duševní svébytnost určitých druhů zvířat, že se tato otevřela vůči člověku. Tím se zároveň hluboce přeměnila celá fyzicko-tělesná organizace zvířat. Ve svém obrácení ke zvířeti lidé formovali ze svého vnitřního prožívání v zevnějšku umělecké dílo: domácí zvíře. Oproti divokým druhovým příbuzným se domácí zvířata od počátku vyznačovala nesmírnou bohatostí forem. Přirozená vloha živočišného organismu byla jako celek přetvořena ke zvláštním výkonům látkové výměny, zpravidla na úkor aktivity nervově-smyslového systému. Stávání se domácím zvířetem spočívalo v umění udržet zárodečnou tvárnost po celý život. Domácí zvířata před člověkem neutíkají, ba naopak — vyhledávají jeho blízkost a potřebují ji.<br /> <br /> Je příznačné, že Turané měli za erbovní zvíře divokého vlka, praotce všech psů. Starý Íránec naproti tomu nosil v erbu jeho uměleckou přeměnu — psa, nejstaršího ze všech domácích zvířat.&lt;ref&gt;Norbert Benecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 1994, S. 68.&lt;/ref&gt; Tak jako urperský člověk mohl — navazuje na předchozí kulturní výkony — prostřednictvím duševního působení na zvířata přetvářet jejich tělesnou formaci, mohl stejnou cestou prostřednictvím živého působit na tvarovou a plodotvorbu rostlin. Toto poslední je jeho největší sakrálně-umělecký čin. V prožívání nadsmyslových kosmicko-planetárních rytmů a v nich se zjevujících tajemství života působil přes životní organizaci rostliny až dolů do konfigurace fyzické organizace. Jako stín vrhaný {{SE|45}}<br /> <br /> uchovává genom toto někdejší vtisknutí. To, co takto vzniklo z uměleckého aktu, se dnes stává předmětem svévolné manipulace. Velcí urpersičtí pěstitelé rostlin byli plastici bildekräfte živého. Měli schopnost přetvářet přirozeně daný typus rostlinného druhu ve tvaru i plodu v rostlinu výživnou. Pod vedením mystérií spočívalo jejich umění v tom, aby síly vedoucí k fruktifikaci a zrání přivedli k bytostné účinnosti ve všech orgánech rostliny: v kořeni (např. mrkev), ve stonku (např. kedluben), v pupenu (např. kapusta růžičková), v listu (např. salát, špenát), v květu (ovocné stromy), v semenu (obiloviny). Například u obilovin je reprodukční síla oproti divokým travám téhož druhu snížena — měřeno počtem semen —, a to ve prospěch zvýšené nährkraft pevně naplněných moučných těles (endospermu) obilných zrn. Avšak tento fruktifikační proces prostupuje celou obilnou rostlinou, poznatelný v zesílení a zbarvení stonku. Platí i zde, že zárodečná tvárnost bildekräfte rostliny je přesměrována do tvorby plodů a v ní po delší dobu udržována. Vznik uvedených výživných rostlin sahá před počátek třetího tisíciletí, a náleží tedy do doby kulturních okruhů impulzovaných urperskými lidmi.<br /> <br /> Toto sakrálně-umělecké umění urpersičtí lidé nevyčerpali jen výtvářením domácích zvířat a kulturních rostlin, nýbrž vztahovalo se stejnou měrou — a výslovně — na zpracování půdy. Bodenbearbeitung se rozvíjelo tam, kde «organismus v přirozeném růstu» nabízel ideální předpoklady k rozvinutí. Byla to jmenovaná horská údolí a povodí afghánského a východoíránského vysočí, která se na jihozápadě ztrácela v pouštích a na severu v turánských stepních oblastech. Zde byl činný člověk vyzýván. Prostřednictvím důmyslných závlahových soustav — mj. zachycením pramenů v štolách ražených hluboko do svahů údolí — byl půda na jedné straně oživována vodou a na druhé straně rýhovým pluhem a motykou částečně přiváděna k odumírání. Zde se ovládání vzájemné hry smrti a života, zemři a staň se, stává uměním. Každý mechanický zásah do půdy znamená podněcování rozkladných procesů. Zde se tak zakládá vysoké umění ackerbau, které v souvislosti s pěstováním kulturních rostlin spočívá v ovládnutí životonosných kosmických a smrtonosných pozemských sil.<br /> <br /> Se svým Já, tumpě vnímajícím v empfindungsleib, prožívá urperský člověk sám sebe jako sevřeného ve dvojnosti světla a tmy. Veden {{SE|46}}<br /> <br /> skrze zarathuštrovská učení a prostřednictvím inspirací, jež vtékaly do mystérií, povznesl se urperský člověk na stupeň vědomí, v němž se mu slunečný duch — skrze máju smyslového světa — odkrýval ve své práci na zemi. V urperské kultuře začíná člověk ve svém vztahu k sobě i ke světu utvářet střed mezi kosmickými výšinami a hlubinami země.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kulturen_Altägyptens_und_Mesopotamiens&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kultury starého Egypta a Mezopotámie ====<br /> <br /> Postupujíce od východu na západ navazuje na druhý kulturní věk Urpersie třetí poatlantická kulturní epocha, která se na jihozápad rozčleňuje do kulturního prostoru starého Egypta a na západ v oblasti mezopotámského Dvouříčí do po sobě jdoucích kultur Babylónie, Chaldeje a Asýrie. Tato třetí epocha se rozvíjí od počátku třetího tisíciletí až do osmého předkřesťanského století. V ní vstupuje tehdejší lidstvo z mytologické pravěkosti ''neolitu'' přímo a bez přechodu do vnějšně historicky uchopitelného vývoje doby bronzové. Ve starém Indii to bylo sedm svatých Rišiů, kteří inspirovali průběh kultury z věšteckých míst přiřazených jednotlivým planetám. Na svaté Rišie navázal Zarathustra, jenž inauguroval urperskou kulturu a její mystéria. Zakladateli altegyptské kultury a jejích mystérií byli Thovt neboli Hermes Trismegistos; a zakladateli starého Mezopotámí, staré babylonsko-chaldejské kultury a jejích mystérií byli Gilgameš a s ním spjatý zasvěcenec Eabani.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Okultní dějiny'', GA 126, Vortrag vom 28. Dezember 1910, Dornach 1992.&lt;/ref&gt; Na místo kněžského království Urpersie nastoupilo království — v Egyptě faraóni — avšak v těsném vztahu k mystériím. V tomto kulturním věku postupovalo lidstvo, z velké části za ztráty starého instinktivního hellsehen, k rozvinutí empfindungsseele.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989, S. 280f.&lt;/ref&gt; Pod vedením králů a mystérií v pozadí se empfindungsseele rozvíjela v postupném probouzení Já jako samostatný duševní článek. Tento krok k dalšímu projasňování vědomí vstupuje hned na počátku zřetelně do očí v nejmonumentálnějších sakrálních uměleckých stvoření lidstva — v pyramidách v Sakkáře a Gíze v Egyptě a v Sumeru, raném Babylónii, v zakládání měst, jež se mocnými hradbami ohrazovala proti okolní přírodě. Zde, jako v následujících dobách zvláště egyptské {{SE|47}}<br /> <br /> Kultur si člověk dobývá vědomí o anorganicko-mrtvé, fyzicko-minerální přírodě. Vysoké schopnosti příslušníků urperské kultury a předcházejících dob — zasahovat proměňujícím způsobem do duševního bytí zvířete a pak do živé přírody rostliny, až dolů do fyzického organismu, a to umělecky zpodobnit ve stvoření domácích zvířat a kulturních rostlin — vyhasly. Lidé sestoupili z instinktivních duchem nesených stupňů vědomí zcela dolů do pozemského bytí. Probouzeli se k tomu, co se smyslům nabízelo jako vnější svět jevů, a v jeho zjeveních hledali tvůrčího ducha, který v nich účinně působí. Rozvíjeli na tom vědomí, které žilo v čisté duchem nesené citovosti. Do této se utváře­jící empfindungsseele však zároveň proudily inspirace a moudrostní poklady mystérií. Již ne duševní bytí zvířete, již ne živé rostliny promlouvalo k lidem instinktivní bezprostředností ducha — nýbrž látka a forma mrtvého bytí. V kameni, v Babylónii a Chaldei v pálené cihle, hledali vyjádření svého citového života v monumentálních, geometrických a plasticky přísných, vznešených formách. V Egyptě se toto umělecko-sakrální cítění vztahovalo zvláště k vnímáním duchovního, které působí v kosmu a v člověku. Vnější život se utvářel z velké části jako odraz královského a kněžského vedení mystérií. V mezopotámském kulturním prostoru se naproti tomu tato totožnost vnitřního a vnějšího více rozpadala. Zde působily impulsy Gilgameše do vnější kultury a zasvěcenci mystérií na ni měli menší vliv.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Okultní dějiny'', GA 126, Vortrag vom 28. Dezember 1910, Dornach 1975, S. 42.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Také třetí poatlantský věk se rozvíjel tam, kde příroda nabízela k tomu vhodné předpoklady, kde souhra živlů — země, vody, vzduchu a tepla — se v rytmech ročního běhu formovala v „organismy v přirozeném růstu&quot;. Protikladnost mezi nimi stěží mohla být větší: na jedné straně životní tepna Nilu, která se hluboko zaříznutá táhne nubiijsko-egyptskými pouštními oblastmi, a na druhé straně rozlehlé úrodné roviny Mezopotámie mezi řekami Eufratem a Tigridem.<br /> <br /> Ve vyšší míře než v urperské kultuře je to voda, jsou to každoroční záplavy a sedimentace humusu, jílu a jemných písků, které jako hnojení udržovaly půdy mladé. Co v celé {{SE|48}}<br /> <br /> Rozmanitost pěstovaných druhů rostlin a chovaných druhů domácích zvířat již existovala, byla kulturním dědictvím prapůvodní Persie. Nyní se však vědomí obrací více k prostorovému rozměru Země. Umožnilo jim to brát přesné míry, formovat kámen dlátem a kladivem a spojovat jeden kámen s druhým, plochu k ploše, v tenoučké spáře – zkrátka: provozovat vysoké řemeslné umění a z síly vlastního citu vtiskávat mrtvému kameni každým úderem kladiva tvar. Tato schopnost určovala také zjemnění v obdělávání půdy, v kultivaci rostlin a v chovu zvířat. Přírodní podmínky však měly převahu; vzpomeňme na v Bibli zmíněných sedm tučných a sedm hubených let v Egyptě. A přesto dokázali lidé pomocí nejpropracovanějších zavlažovacích a odvodňovacích systémů zkrotit přírodní síly a prosadit se při budování své vyspělé kultury. Jedinečným příkladem takového uměleckého výkonu je Josefův kanál (arabsky: Bahr Júsuf), který ve středním Egyptě odbočuje z Nilu, vede asi 350 km podél západního okraje Nilu a u vstupu do oázy Fajjúm překonává práh okrajové údolní sníženiny. Odtud napájí v důmyslném zavlažovacím a odvodňovacím systému rozlehlou pánev oázy a činí z ní dodnes jednu z nejúrodnějších zahradních krajin Egypta. Vzhledem k tomu, že kanál dodnes nese jméno Josef a podle Emila Bocka&lt;ref&gt;Emil Bock: ''Pravěk. Starý zákon a duchovní dějiny lidstva I'', Stuttgart 1951, s. 151.&lt;/ref&gt; nemůže být pochyb o tom, že se za tímto jménem skrývá biblický Josef, lze předpokládat, že právě on byl stavitelem tohoto kanálového systému. Josef, který působil v Egyptě v roce 1750 př. n. l., v sobě spojuje mysterijní kulturu Babylonie a starověkého Egypta.&lt;ref&gt;Tamtéž, s. 160.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V paralelních kulturách Mezopotámie a Egypta byla, stejně jako v předchozích kulturách pra-Persie a pra-Indie, nespoutaná voda rozhodujícím faktorem v «organismu přirozeného růstu». Nyní však byly vodní síly řek spoutány hrázemi, rozsáhlými systémy kanálů a příkopů, zdymadly atd. V nejvyšší míře to platilo pro Egypt, kde musela být rok co rok, po ústupu vodních mas zaplavujících údolí, půda čerstvě pohnojená nilským bahnem vysušena, poté znovu zavlažena a rychle sklizena před další záplavou. Rok co rok {{SE|49}}<br /> <br /> verwandelte die Menschen ein extremes Naturbiotop v kulturbiotop – v zahradní krajinu.<br /> <br /> Empfindungsseele –感覺魂 – lidí, kteří byli nositeli tohoto kulturního věku, se utvářela jednak skrze boží slovo, jež ústy králů a kněží vycházelo z mystérií k lidem, jednak skrze vlastní zkušenosti v zacházení s anorganickou přírodou, s kamenem a vodou. Z tohoto duší nesené, duchem prostoupené a zároveň zemsky zdatné duševní postoje vyrůstala gigantická umělecká stvoření: v kámen vytesané formy, kultovní rytiny, hrobové malby, tvarované a pálené hliněné cihly, hliněné desky s písmem a ornamentálně zdobené hliněné nádoby, jakož i plastické ztvárnění „organismů v přirozeném růstu&quot; v zahradních krajinách.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_griechisch-römische_Kultur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Řecko-římská kultura ====<br /> <br /> Čtvrtá poatlantská epocha začíná – po předcházející krétsko-mykénské přechodné kultuře – ve osmém století př. Kr. a končí na počátku novověku, na začátku 15. století n. Kr. Prozatím bude pohled omezen na proměnu vývoje vědomí až po obrat časů. Je to doba vzestupu starého Řecka k vrcholu jeho kulturního rozkvětu – a k jeho úpadku. Duchovní vedení vycházelo ze dvou duchovních proudů, z apollinských a dionýských mystérií,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Orient im Lichte des Okzidents'', GA 113, Vortrag vom 28. August 1909, Dornach 1982.&lt;/ref&gt; apollinského, které skrze smyslový jas nazíralo působícího ducha v přírodě a kosmu, a dionýského, které přivádělo tohoto ducha k prožití z hloubi nitra duše, skrze závoj duševních pohnutek. Už ne tak jako v předcházejících dobách to byli králové, kteří spolu s kněžstvem mysterijních míst udávali v kulturně formativním smyslu směr společnému životu národů; nyní to byl lid sám, ba jednotlivý člověk, který – veden mysterijním slovem – hledal určení svého osudu. Je to rodná hodina demokracie, nového kroku vědomí, jehož ohniskové místo bylo apollinské věštírně v Delfách. Právě zde – od jeho vrcholného rozkvětu až po postupné vyhasínání ke sklonku obratu časů – se jasně ukazuje, jak vysoký byl význam mysterijního světa v průběhu všech předcházejících kulturních věků: čerpat z pramenů moudrosti, jež se pohledu {{SE|50}}<br /> <br /> Zasvěcených do vyšších světů ducha, vychovávat bytostné články člověka k nositelům postupujícího vědomí Já. V řecko-latinské epoše se to týkalo vstupu Já do rozumové neboli citové duše — po duši vnímavé druhé modifikace astrálního těla.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner:''Das Johannes-Evangelium'', GA 103, Vortrag vom 30. Mai 1908, Dornach 1995, S. 172f.&lt;/ref&gt; Já se teprve ukazuje v rozumové neboli citové duši.&lt;ref&gt;Näheres siehe: Rudolf Steiner:''Die Mission einzelner Volksseelen im Zusammenhange mit der germanisch-nordischen Mythologie,''<br /> GA 121, Vortrag vom 15. Juni 1910, Dornach 2017.&lt;/ref&gt; Já sice už myslelo ze sebe samého, ale stále se ještě hledalo. Sókratés v pátém století př. Kr. ještě neříkal: „Říkám si&quot;, nýbrž: „Můj daimón mi říká.&quot; Já žilo i v jazyce ještě skryté jako činný aktér začleněné do slovesa, například: řecky paideuo = vychovávám; latinsky cogito = poznávám.<br /> <br /> Věštírna v Delfách, otevřená všem, oslovovala duši rozumovou. Vychovávala k samostatnému myšlení. Kdo přicházel hledat radu, musel z vnitřního zesílení myšlení dokázat přinést otázku — a odpověď delfské Pýthie jej svou mnohovýznamností opět vyzývala k myšlení individuálnímu. Řectví v sobě neslo v odzvucích, zvnitřněnou, celou moudrosti mystérií minulosti. Starý Řek ale krok za krokem vystupoval z tehdejšího mysteriálního vedení; uchopoval sám sebe jako celého člověka, jako myslící osobnost, která — hledajíc ve všem střed — žila a darovala se v dokonalé harmonii mezi apollinským prožíváním světa a dionýským prožíváním vlastních hlubin duše. Z těchto dvou duchovně-skutečnostních pramenů tvořil Řek svá velká umělecká díla; tvaroval fyzicky-hmotnou mrtvou látku a vtiskoval jí svým duchem podobu. Ze soumraku mystérií vzešla úsvit řeckého uměleckého tvoření. Ať v plastice, architektuře, hudbě, malířství, básnictví nebo filozofii — ve všem stojí člověk jako obraz Božského ve středu. Z prožívání vlastní tělesné podoby tvoří sochy, které ve své čisté podobě pozdvihují člověka nad sebe sama do Božského, a staví chrámy, jejichž prostorová podoba je utvářena podle měr člověka. „Řecký chrám představuje uskutečnění vybudovaného organismu.&quot;&lt;ref&gt;Frank Teichmann:''Der Mensch und sein Tempel: Griechenland'', Stuttgart 1980, S. 79. – Zum Organismus-Gedanken siehe auch: Renatus Derbidge (Hrsg):''Rudolf Steiner: Organisches Denken'', Basel 2020, 256 S.&lt;/ref&gt; A přece — tak nedosažitelně vysoko, jak stojí právě řecká plastika a architektura {{SE|51}}<br /> <br /> před námi, přece jako by ji zastínil jistý tragický nádech. Co v starém Egyptě vzalo svůj počátek, dosahuje v antickém Řecku svého nejvyššího naplnění — totiž opracovávání a tvarování mrtvého kamene. Řekovi se podaří vdechnout kameni pouhou formou cosi jako život, zdánlivý život. Vtiskuje zvenčí do formy ducha, který v plastické živosti naplňuje jeho nitro; nedokáže však tohoto ducha vepsat do látky samé, aby se tato stala sама sebou tvořivou životodárnou substancí. Lidé první, a zejména druhé, postalantské kulturní epochy praperského světa měli díky své duševně-duchovní i tělesné konstituci a pod zarathuštrovským mysterijním vedením schopnost přivádět na svět umělecká stvoření tím, že substanciálně — plastickou proměnou duševního — vytvářeli z domácích zvířat a z živého kulturní rostliny. Ryze fyzicko-látkové kamene je však mrtvé. Řek tak stál před nerozluštitelností hádanky, jak lze kámen přivést k životu. Dokázal kameni propůjčit jen *zdánlivý* život — skrze formu. V tom spočívá velikost a zároveň tragika řeckého umění. Z hloubi své duše vytvořil ve svém lidském úsilí umění, které navenek v pozorovatelné podobě přináší do obrazu mysterijní minulost a dovnitř se stává zárodkem naděje na budoucnost — totiž zárodkem možnosti oživit samo erdig-materiální jako takové. Na popsaném pozadí vyvstává princip organismu opět v rozmanitě proměněné podobě. Začíná nyní zcela zárodečně prostupovat celý kulturní prostor Řecka — i v sociálním ohledu. Krajiny Řecka nesou samy o sobě božský, apollinský charakter, zcela na rozdíl od egyptských. Jako by to byli sami bohové, kteří v rozmanitosti krajinných povahy stvořili sobě podobu své bytosti. Pohled poutníka, bloudící šíří krajiny, jež se před ním rozkládá, nalezne záhy bod klidu — chrám zářící krásou a harmonií, jenž blahodárně vymezuje prostor nazírání. Tak se setkáváme s apollinskou svatyní v Delfách v těžko přístupné skalnaté horské krajině; jinak s chrámem zasvěceným Athéně, stojícím na skalnatých návrších a zachycujícím pohled již z dálky — jako akropolis v Athénách —, nebo nalézáme Héřin chrám uprostřed úrodných rovin.<br /> <br /> Jinak než ve předcházejících velkých starověkých kulturách, v nichž byl «organismus v přirozeném růstu» utvářen velkými říčními oblastmi, jsou krajiny Řecka ve svém hrdinném, bohům rovném charakteru {{SE|52}}<br /> <br /> jedinečná kompozice proplétajícího se a opět se uvolňujícího spoluhry čtyř živlů země, vody, vzduchu a tepla a světla. Země — mohutné, do výše se tyčící skály, kupící se horská pásma; voda — vyvěrá jako pramen ze skály a nejkratší cestou prahů a dravých potoků nebo malých říček spěje k blízkému mořskému pobřeží. Vzdušné a tepelné proudy, prozářené světlem, smíchávají se při východu slunce k nepopsatelným barevným závojům «Éós s růžovými prsty»,&lt;ref&gt;Éós (starořecky Ἠώς, Ēōs), bohyně jitřenky v řecké mytologii; odpovídá Auróře v mytologii římské.&lt;/ref&gt; aby se vzápětí opět rozdělily, chvíli přebývaly v samostatném bytí jako živel a brzy se opět sešly k nové barevné kompozici.<br /> <br /> Starý Řek nepociťoval přírodu jako něco vnějšího, od něho odděleného — hory a údolí, vrchy a roviny, prameny a vodní toky, omývané vodnými párami, vzduchem a teplem a přívalným světlem, prožíval jako protkané touž duchovností, již nacházel i živě tkající a duševně-duchovně podněcující v sobě samém. Toto cítění prodchnuté procitající rozumovou nebo citovou duší bylo podstatou jeho uměleckého bytí; z tohoto cítění tvořil Řek krajinu: pastýř otevřené horské výšiny se svými stády; pěstitel vína a ovoce terasování příkrých svahů; rolník vzdělával roviny obilím; a v blízkosti osad rozkvétala zahradní krajina. V celém řecko-latinském kulturním prostoru se organismus v přirozeném růstu, vyrostlý od prvopočátku, přeměňoval — zachovávaje přitom svůj příslušný typ — v drobné, členěné ovocnářské a zahradnické krajiny, jež byly jakýmsi zrcadlem utvářející se rozumové nebo citové duše.<br /> <br /> Princip organismu nenašel ve starém Řecku zárodečný vstup jen do utváření krajiny, ani vyjádření jen v umělecké dokonalosti plastik a stavby chrámů, nýbrž stejnou měrou i v oblasti sociální — v polis. Řek se jako osobnost prožíval jako příslušník městského společenství; cítil se Athéňanem, Thébanem, Sparťanem a tak dále. Polis však bylo otevřené město, sahající ven a zahrnující okolní krajiny; obětní oltáře stály ve svatém háji, venku mimo chrámy, ve volném lánu. V polis byl uchystán organismus vyššího řádu — jednota města a okolní krajiny.<br /> <br /> V římství a řectví se rozvíjela rozumová nebo citová duše polárním způsobem. V Řecku vstoupila do vztahu ke staré moudrost mystérií, k tomu, co se zrodilo z nejniternějšího duchovního života {{SE|53}}<br /> <br /> navenek umělecky ztvárnit. «Říman [...] přetvářel podle svého ducha nejen kámen a kov, nýbrž i celé velké lidské společenství.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner:''Vor dem Tore der Theosophie'', GA 95, Vortrag vom 1. September 1906, Dornach 1990, S. 107.&lt;/ref&gt; «Republikánský Řím není nic jiného než lidská moudrost, jež nastupuje na místo staré moudrostí kněžské.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner:''Die Theosophie des Rosenkreuzers''. GA 99, Vortrag vom 4. Juni 1907, Dornach 1985, S. 135.&lt;/ref&gt; Zde je to nyní lidská chytrost, která upravuje vztah člověka k člověku; je to hodina zrodu jurisprudence. Ta je vybudována čistě na prožívání osobnosti, na já, jež se odhaluje v rozumové nebo citové duši. Probouzí se právní cit a z něho vyrůstají právní pojmy, které ctí princip rovnosti a vtiskují se do všeobecně platného zákona. Právo se vztahuje přednostně na předměty světa přítomnosti, a tedy i na osobní disponibilitu s půdou. Vlastnictví, a s ním dědické právo, disponibilita přesahující smrt, má v tom svůj původ. V Římanovi se člověk stává zcela osobností. Jeho vědomí se obrací na protějšek, na druhého člověka a na přírodu, která ho obklopuje. Z toho vyplývá vztah, jenž se — na rozdíl od starého Řeka — projevuje ve více distancovaně-pojmovém způsobu; myslí racionálně ze sebe sama ven a stává se tím schopným pro pozemské. «Organismy v přirozeném růstu» Itálie a Sicílie, geomorfologicky příbuzné řeckým, již nejsou duchem prostoupené vnějšno, jež by spoluznívalo s vnitřním duchovním životem. Pohled Římanovy je více upřen na geopolitické zájmy, na užitek přírodních zdrojů pod imperiálními hledisky — jak vojensky, tak i zemědělsky.<br /> <br /> Jak velmi lidská ratio pozvolna začíná proměňovat dané přírodní podmínky a členit je, odhaluje Vergiliova poezie v jeho «Georgice».&lt;ref&gt;Vergil:''Sämtliche Werke'', Heimeran 1975.&lt;/ref&gt; On, Říman z Mantovy, stále ještě dýchající řecký duch, podává v něm ve slově básnickém celkový pohled na zemědělské praktiky v století před obratem časů: V polním hospodářství orbu, okopávání, setí, sklizeň a mlácení, význam úhoru a osevního postupu, zavlažování půdy, přepásání příliš bujně rostoucího obilí, péči o osivo, pozorování počasí a dbání na chod hvězd a mnoho dalšího; v ovocnářství vegetativní rozmnožování a techniku roubování, řezu, který druh stromu {{SE|54}}<br /> <br /> vyhovuje na jakém stanovišti v jaké krajině; ve vinohradnictví vyzimování zorané skývy, vysazování a hnojení sazeniček, zakládání kolového systému, řez atd.; v chovu hospodářských zvířat potulný pastýř se svými ovcemi, kozami, prasaty a stády skotu, chov a krmení podle druhu využití. Celou jednu kapitolu věnuje nakonec chovu a plemenitbě včel. V římském kulturním okruhu se rozprostírá přes krajiny síť vlastnického a pachtovního práva. Jako výchozí a vztažný bod racionálního hospodaření vznikají statky a stáje (chov koní) i zásobní hospodářství.<br /> <br /> To, co v tisíciletích postupného vývoje vědomí plynulo z mystérií coby moudrost do utváření každodenního života, přineslo zralé plody v uměleckých stvořeních: Na rovině oduševnělé přírody formováním k domácímu zvířeti, v oživené přírodě vytvářením kulturních rostlin, v mrtvé přírodě plastickým tvářením kamene do zdánlivého života. S postupným utichnutím mystérií ke konci starověku vyschl i tento pramen inspirace pro uměleckou tvorbu. Co kdysi přinášelo kulturu, ztuhlé se nyní v pouhé kulturní dědictví. Ve svých «Georgicích» nechává Vergil silou rozumové nebo citové duše toto kulturní dědictví ještě jednou ožít v básnické poezii.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kultur_der_Neuzeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kultura novověku ====<br /> <br /> S počátkem 15. století nastupuje páté poatlantské období, v němž Já vstupuje do třetí ze tří článků duše, do mieliala wa temba.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Johannes-Evangelium'', GA 103, Vortrag vom 30. Mai 1908, Dornach 1995, S. 172f.&lt;/ref&gt; Člověk se probouzí k sobě samému, k sebevědomí, tváří v tvář světu prožívanému jako předmětný. Vzniká zpočátku nepřekonatelná propast mezi sebevědoměním a tím, co vyvolává svět jevů. Ve svém Já, jež sebe sama poznává, může však člověk nalézt v sobě pramen ducha, «Já jsem», které se sice na jedné straně vnímavě staví vůči světu a na druhé straně se může poznávající spojit s duchovně-bytostným skrytým ve smyslových jevech. Co kdysi instinktivně proudilo do prožívání duše, nyní může být vědomě poznáno ve svém bytostném a sjednoceno s bytostnou substancí Já. Tak spočívá v moci mielialy wa temba, v jejím myšlení a konání nad sebou samou {{SE|55}}<br /> <br /> přerůstat sebe sama a uvědomovat si duchovní původ člověka a světa.<br /> <br /> Vědomostní duše se projevuje nejprve jánusovsky. Obrácena dozadu, hledá oporu ve zdánlivě bezpečném základě obecné pojmovosti, kterou si rozumová nebo citová duše vypracovala ve vědách; tím však hrozí, že při zakrňování citové duše upadne do chladného intelektualismu, pýchy a nespoutaného egoismu. Hledí-li však v sebepoznání a poznání světa vpřed do budoucnosti, zahřívá se u idejí, jež se stávají ideály — například uskutečňování myšlenkově uchopovaného principu organismu v zemědělské praxi. Zápasí o to, přetvářet minulé v přítomném v budoucí. Vědomostní duše usiluje postavit veškerou iniciativní sílu do služby naplňování ideje vývoje. To ale znamená: položit umělecký smysl jako základ veškerého konání. Jde o to, dávat idejím z budoucnosti myšlením život a s nimi ponořovat se chtěním do všech výzev skutečnosti tak, aby se z erkraftování prožívání v Já každá jednání stala svobodnou, stala se uměleckou.<br /> <br /> Potravou vědomostní duše jsou ideje, jež do ní zazářují z budoucnosti. Takovými idejemi jsou obsahy antroposofické duchovní vědy. Podstata a smysl těchto obsahů se odhaluje teprve silným myšlením. V obrazně myslícím nazírání oživují cítění a podněcují vůli. Jako smyslové vnímání, tak i výsledky duchovního bádání podněcují myšlení. V bdělé myšlenkové aktivitě však žije Já, jádro bytosti člověka. Já může ve svobodě rozhodnout, zda si přivlastní formy idejí duchovního bádání, či zda chce setrvat v pouhém protistojení vůči světu jevů. Vědomostní duše otevírá cestu k prožívání duchovních obsahů ve svobodě. Z tohoto plně lidského prožívání vyrůstá nová umělecká tvůrčí síla, jež se může prokázat jako plodná — a tím jako pravdivá — ve všech oblastech života: například v lékařství jako léčitelské umění, v pedagogice jako výchovné umění, v lidském spolužití jako sociální umění, v zemědělství jako umění zemědělství.<br /> <br /> Činnost Já ve vědomostní duši vznáší se takřka mezi nebem a peklem. Ochable-li, řítí se duše, zapomínajíc sebe samu, do propastí. Zlo ve své dvojí podobě — ahrimanská banalizace a luciferská nezainteresovanost — získává nad ní moc. Erkraftuje-li však Já v sobě samém, buduje most přes propast, je {{SE|56}}<br /> <br /> schopen poznávat jiné bytosti v sobě samém a dobývá si schopnost, proměnit to, co se stalo, v to, co teprve vzniká.<br /> <br /> Věk vědomostní duše ve svém dosavadním průběhu přivedl lidi k sebevědomí, vzbudil v nich touhu po svobodném sebeurčení, dal jim přeměřit propasti a otevřel jim cesty k pravému poznání ducha. Lidstvo se emancipovalo od přírody a — jaksi upadše do zapomnění sebe sama — myslí si, navzdory vlastnímu duchovnímu původu, že je dílem pouhého přírodního stvoření. Tím se do značné míry ztratilo v banalitě čistě materialistického pojetí bytí a vidí se ohroženo technologií, jež právě z tohoto pojetí vyrůstá. Organismusprinzip v zemědělství je touto denkungsartem vymazán. Na druhé straně může vědomostní duše, tváří v tvář tomuto sestupnému vývoji, být rozněcována idejemi, které jsou získány z poznání podstaty neživé, oživené a oduševnělé přírody. Tyto ideje-impulsy nevyvěrají již z kdysi duchem vedených instinktů, nýbrž jsou samy vydobyty. V probouzející se Já-činnosti oživuje vývojová idea a s ní novým způsobem idea organismu a — v rozšíření — idea individuality. Obě spojeny mohou se stát utvářecím principem zemědělství, jež kultury-zakládajícím způsobem působí do budoucnosti.<br /> <br /> V jakých symptomatických krocích se to připravovalo až k obratu časů a odtud až do novověku a dále v průběhu věku vědomostní duše, bude rozvedeno v následujících kapitolách.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kulturströmungen_der_Landwirtschaft_bis_zur_Zeitenwende&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kulturní proudy zemědělství až k obratu časů ===<br /> <br /> Ve Starém zákoně je v mytologickém obraze poukázáno na prapůvodní protiklad ve vývoji lidstva — na Kaina a Ábela. Jeden z nich, Ábel, je pastýřem, který střeží své stádo a přináší bohům oběti zvířat. V opatrování a péči o svěřený mu svět živočichů následuje vůli stvořitelských mocností; jeho oběť je bohy přijata. Jinak je tomu s jeho nevlastním bratrem Kainem, který obdělává pole a pěstuje rostliny, jež sám šlechtí z vlastní inteligence a z pocitu vlastní způsobilosti. Jeho rostlinná oběť bohy přijata není. Zde je praobrazně poukázáno na okamžik zrodu dvou polárních proudů, {{SE|57}}<br /> <br /> usedlých, zemědělsky hospodařících národů a kočovných pasteveckých národů. Zemědělec se prometheicky&lt;ref&gt;Obě postavy Prométhea a Epimethea stojí v řecké mytologii za samostatným, aktivním, prozíravým myšlením (prometheickým) a za zpětně obráceným, spíše pasivním, přijímajícím myšlením (epimetheickým).&lt;/ref&gt;-apollónsky spoléhá na vlastního ducha vynalézavosti; pluhem obdělává zemi, zraňuje ji a tím podněcuje plodotvorbu rostlin, které trvale povyšuje na kulturní rostliny, rozvíjí řemeslné dovednosti všeho druhu, v nichž dává výraz svému budoucnosti vstříc obráceném vědomí. Jinak pastevecké národy, které se v duševní oddanosti epimetheicky-dionýssky začleňují do dané stvořenosti, snaží se ji zachovávat a ve svém spíše zpětně obráceném vědomí — lpícím na zbytcích starého jasnozřivectví — pěstují kult předků.<br /> <br /> Oba tyto proudy splynuly se všeobecným kulturním životem teprve v době pokřesťanské. Avšak tu a tam se ještě dlouho uchovaly v časově posunutých kulturách v nejryzejší protikladnosti. Jeden příklad z vlastního prožívání to může osvětlit: V Africe třicátých let minulého století žily v dnešní Tanzanii v oblasti Kilimandžára v těsné prostorové sousednosti a při zachování svých kmenových zvyklostí národy Bantuů a Masajů. Tito poslední, hamitský národ, žili kočovně se svými stády zebu uprostřed divočiny v sousedství lva, slona, buvola atd. Ochranu pro člověka i stádo nabízela v noci tábořiště ohrazená trnitým houštím (tzv. «krále»); potrava sestávala z mléka a krve zebu a z kořenů některých planě rostoucích rostlin jako dietetika. A tu stál — pastýř, přes rameno přehozený šátek, lehce opřený o kopí, buvolí kožený štít přiložený k boku, vysoké postavy, ušlechtilých rysů tváře, klidný jako sloup v plném žáru slunce, s vážně sněním ponořeným pohledem upřeným do dálky, kolem sebe soustředěné stádo, obraceje se k cizinci — letmý pozdrav, jinak žádná otázka, žádné slovo. Masajové tehdy odmítali veškerou civilizaci, veškeré školní vzdělání. Žili vpleteni do přírody s vědomím sahajícím zpět do řetězce předků.<br /> <br /> V naprostém protikladu k tomu žili Bantuové usedlým způsobem, v uvolněném vesnickém osídlení. Přiblížil-li se člověk, rozlétly se závěsy u dveří kulatých slaměno-hliněných chatrčí, mladí i staří se valili ven s smějícími tvářemi, radostně zdravili a ptali se, co je nového na světě? Dychtivostí po učení, radostí z napodobování a řemeslnou zručností jsou cele obráceni k výdobytkům civilizace. Jejich potravou byly převážně plodiny {{SE|58}}<br /> <br /> pole, jež pěstovali bez pluhu, s ohnutými zády vedouce ruční motyku. Z přírodního biotopu divočiny vyrůstalo kolem vesnic uspořádání kulturního biotopu vytvořeného lidskou prací.<br /> <br /> Zemědělské a pastevecké národy žily prostorově a etnicky přísně odděleně, často ve vzájemném nepřátelství, jinde v pokojné koexistenci. Ve starém Egyptě například táhli pastevci se svými stády po obou stranách nilského údolí od Nubie až dolů do delty a zpět. Od nich si nilští rolníci půjčovali tažná zvířata ke kultivaci polí v mezidobích každoroční záplavy.<br /> <br /> Od staropersských dob se ze zemědělských národů vydělily dva dílčí proudy: zahradníci a pěstitelé ovoce. První z nich šlechtili a pěstovali zeleninu a zakládali záhony léčivých bylin i květin. Řemeslné vědění a umění žilo dále ve svazku kmenovém a rodinném v dědičném proudu. Tak se ještě v letech 1960–70 nacházeli v Teheránu tzv. zarathustristi, kteří tuto daleko do pravěku sahající tradici přenášeli dál. Pěstitelé ovoce se rozuměli šlechtění, pěstování a ošetřování ovocných dřevin. Columella († kolem 70 n. l.) podává zprávu o umění řezu ovocných stromů, jež bylo ve starém Římě ještě dědičně předáváno v generačním proudu.&lt;ref&gt;Will Richter (Hrsg.): ''Lucius Iunius Moderatus Columella: De res rustica'', 5. Buch. 10. Kapitel: Über den Obstbau, S. 605–630, München und Zürich 1981.&lt;/ref&gt; Tyto čtyři proudy zemědělství (včetně ovocnářství a zahradnictví) existovaly vedle sebe nebo v osídlených vesnicích v uvolněném vzájemném vztahu, aniž by se vzájemnou podporou prostupovaly do jednoho organismického celku. Tak například u Hindů v Indii není hnůj zvířat — zčásti dodnes — používán jako hnojivo v zemědělství nebo zahradnictví, nýbrž jako palivo.<br /> <br /> Až do obratu časů byly — zároveň jako výtěžek mysterijní kultury — veškeré po tisíciletí vyrostlé prvky zemědělské kultury, jako orba, zahradnictví a ovocnářství i živočišná výroba, hotově předtvořeny (viz obrázek 2, s. 66). Cítila snad lidstvo, že se dostalo na konec jednoho vývoje? Neustl snad i jazyk gnostiků, nezůstaly pohanské oltáře osiřelé?&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Aus der Akasha-Forschung. Das fünfte Evangelium'', GA 148, Vortrag vom 5. Oktober 1913, Dornach 1992, S. 63.&lt;/ref&gt; Nezhasla snad kulturně inspirující síla mystérií — až na zbytky jako například mitraismus? Co jejich moudrost bylo, působilo dál jen jako tradice nebo v málokterých lidech jako živé duchovní dědictví. Kde tedy bylo na {{SE|59}}<br /> <br /> prahu obratu časů ještě vůbec nějaké rozvojové perspektivy, naděje na budoucnost? Lidstvo plně sestoupilo do pozemského bytí. Vědomí bylo podstatně formováno tím, co se nabízelo smyslům a činnému styku s fyzicky-pozemským světem. V tomto opuštění duchem přistoupilo lidstvo k prahu a dozrálo k tomu, aby se otevřelo pronikavě novému vývojovému impulsu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Ereignis_der_Zeitenwende,_das_Mysterium_von_Golgatha&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Událost obratu časů, Mysterium Golgoty ===<br /> <br /> Stará mystéria splnila svůj úkol. Na kopci Golgoty v Jeruzalémě se uskutečnilo nové mystérium, ukazující do budoucnosti a zahrnující celé lidstvo. Co bylo kdysi uctíváno jako vznešená sluneční bytost, co u praindů slulo Višvakarman, co u praperštíků pod Zarathustrou bylo Ahura Mazdao, co Egypťané nazývali Osiris a co u raných Řeků mohlo být spatřováno v božské bytosti Apollona — to nyní sestoupilo — jak bylo zaslíbeno — na Zemi a inkarnovalo se v lidském těle Ježíše z Nazaretu jako Kristus.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die geistigen Wesenheiten in den Himmelskörpern und Naturreichen'', GA 136, Vortrag vom 13. April 1912, Dornach 1996, S. 178f.&lt;/ref&gt; Tak bylo «veškeré náboženské zvěstování před zjevením Krista Ježíše předzvěstováním Krista Ježíše».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Apokalypse des Johannes'', GA 104, Vortrag vom 17. Juni 1908, Dornach 1985, S. 25.&lt;/ref&gt; Ve Starém zákoně dostává Mojžíš na otázku, v čím pověření je vyslán, odpověď: «Řekni, ‹Já jsem› tě poslal.»&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 26. In 2 Mos 3,13-15 lautet die Stelle in der Einheitsübersetzung wie folgt: «Mose sagte zu Gott: ‹Wenn ich nun zu den Leuten von Israel komme und zu ihnen sage: 'Der Gott eurer Vorfahren hat mich zu euch geschickt', und sie mich dann fragen: 'Wie ist sein Name?' – was soll ich ihnen sagen?› Gott antwortete: ‹Ich bin da›, und er fügte hinzu: ‹Sag zum Volk Israel: 'Der Ich-bin-da hat mich zu euch geschickt: der Herr! Er ist der Gott eurer Vorfahren, der Gott Abrahams, Isaaks und Jakobs.' Denn 'Herr' (Er-ist-da) ist mein Name für alle Zeiten. Mit diesem Namen sollen mich auch die kommenden Generationen ansprechen, wenn sie zu mir beten.»&lt;/ref&gt; Gnóze poukazovala na božskost Krista, na jeho příchod v duchu, ne však na jeho zjevení v těle.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Apokalypse des Johannes'', GA 104, Vortrag vom 17. Juni 1908, Dornach 1985, S. 31.&lt;/ref&gt; Řečtí gnostičtí filosofové — Rudolf Steiner jmenuje přitom Thalése, Hérakleita, Empedokla — rozvíjeli v pojmové řeči, {{SE|60}}<br /> <br /> co kdysi spatřovaly zasvěcené osoby. Ve své pojmové logice «žíznily» po novém naplnění. Byly průkopníky vzniku filosofie Mystéria Golgoty. V pokřesťanské době vystoupil Augustinus (354–430 n. l.) proti tehdejšímu ortodoxnímu přesvědčení, že lidé předkřesťanské doby se radikálně odlišují od lidí doby pokřesťanské, slovy: «To, co se dnes nazývá křesťanským náboženstvím, existovalo u starých národů a nechybělo od počátků lidského rodu; a když se Kristus zjevil v těle, dostalo pravé náboženství, jež tu bylo již předtím, název křesťanského.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner:<br /> ''Das Markus-Evangelium'', GA 139, Vortrag vom 21. September 1912, Dornach 1985, S. 146.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Kristova událost, Mystérium smrti a zmrtvýchvstání, se naplnila pro všechny lidi na Zemi. To je esoterickým stavem věci jednoho exotericko-esoterního dění, které bylo vázáno na určitou dobu a určité místo. Lidstvo bylo v různé míře ve svém vývoji Já natolik pokročilé, že skryté nejsvětější duše — Já, bytostné jádro každého člověka — potřebovalo impulsu, aby se mohlo nalézt v sobě samém a v sebepoznání svobodně sebeurčit. Tento impuls se vtělil při křtu v Jordánu s přebýváním Kristova Já — sluneční bytosti naplněné duchem v nejvyšší dokonalosti — do těla člověka Ježíše z Nazaretu. Po tři léta působila tato božská bytost v tomto vyvoleném lidském těle. Byla to síla tohoto božského Já, která prostřednictvím smrti na kříži proměnila Zemi svázané tělo pozemské v ducha. Uskutečnilo se zmrtvýchvstání v duchu; od té doby stojí před lidstvem jako veliký světový cíl. Cesta k tomuto cíli dává veškerému vývoji do budoucnosti směr a obsah. S probuzením vědomí «Já jsem» nalézá každý člověk v sobě «cestu, pravdu a život». Toto nalezení znamená procházet propastmi bezduchovního ničeho; ale znamená také pracně dobývat plody ducha, jež vstávají z mrtvých do věčnostního těla Já. Postupující od Mystéria Golgoty, vidí se lidstvo postaveno do vědomého zápasu se zlem, s tím, co přináší smrt, s duchovní mocí, která se staví na odpor veškerému vývoji. Poznávat zlo láme jeho moc a propůjčuje Já sílu. Na místo starého mysteriálního bytí tak nastupuje {{SE|61}}<br /> <br /> a jeho mise postupné výchovy Já skrze kulturní věky — pokračující působení Mystéria Golgoty, jež ukazuje člověku cesty k sebevýchově, k poznání jeho duchovního původu a k činnému milování ze síly «Já jsem». Lehce pronesený pojem Obratu časů teprve skrze tento historický proces překlopení, jejž uvádí Mystérium Golgoty, nabývá smyslu a obsahu. Teprve tímto lidstvovým událím může v každém člověku idea vývoje v celém svém dosahu vzplanout a ukázat iniciativní síle směr. Až do Obratu časů byl to proud moudrosti, vytékající z mysterií, který vedl člověka k probuzení Já. Od Kristovy události může lidská duše skrze vnitřní zesílení myšlení tuto moudrost proměnit v činnnou lásku — v onu sílu, která dokáže to, co z ducha povstalo, překlopit v to, co se v duchu stává. Tuto metamorfózu nelze myslet dost velkou a dost širokou. Je zcela otevřena budoucnosti a zároveň má směr a cíl. To se jeví jako rozpor, který trvá tak dlouho, dokud člověk jedná z iluze a sobectví. Rozpor se sesype v sobě samém v té míře, v jaké se moudrost ležící všemu v základu proměňuje ve svobodném činu v lásku. Obě perspektivy — odvrácení od ducha, nebo v svobodném sebeurčení obrácení k němu — vtiskují v pokřesťanském čase ráz vývoji lidstva a jeho vztahu k přírodě, a tím k zacházení s principem organismu v zemědělství.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Wandel_des_Organismusprinzips_bis_zur_Neuzeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Proměna principu organismu až do novověku ===<br /> <br /> V prakřesťanství prvních staletí uchopil a pronikl Kristův impuls duši rozumovou neboli citovou těch lidí v řecko-římské kultuře, kteří pro něj byli vnímaví. Vědomí osobnosti se v silném posílení Já naplnilo hřejivou niterností. U raných křesťanů stálo v popředí pěstování vědomí o přebývání Kristova impulsu v lidské duši. Tento impuls znamenal otřes v probouzení Já. V tomto zárodečném stavu duše jistě mohlo dojít ke změně smýšlení ohledně způsobu individuálního vztahu k rostlině a zvířeti, k zemi a kosmu. Z celkového pohledu však zemědělství pokračovalo ve svých zaběhnutých kolejích. Teprve po rozpadu Římské říše a po proudech stěhování národů se křesťanský impuls vžil do jednotlivých lidí tak hluboce, že jej začali skrze {{SE|62}}<br /> <br /> práci svých rukou zasazovat do země. Reprezentantem tohoto vývoje byl [[Benedikt z Nursie]] (480–547 n. l.). Jeho životopis v tomto ohledu vykazuje symptomatické rysy: Nejprve za studií uprchl ze svého nemravného prostředí v Římě do poustevnického života, do jeskyně v Sabinských horách. Tam ve tříleté asketické samotě přijal v přísném duševním cvičení Kristův impuls do svého Já spočívajícího ve vůli. S touto prokřesťanštěnou vůlí Já pak vystoupil do světa, stal se reformátorem mnišství, založil roku 529 klášter a řád benediktinů na Monte Cassinu – za jeho života následovalo dvanáct dalších poboček. Pro své kulturně-tvůrčí zásluhy byl později nazván „otcem Evropy“. Od něj mimo jiné pochází klášterní pravidlo „ora et labora“, modli se a pracuj, heslo, jemuž mnišství holdovalo po celý středověk a které je pozvedlo k jeho vysokým kulturním výtvorům. „Práce“ Benedikta z Nursie, zrozená z nejniternějších hlubin duše a svázaná přísnými pravidly, se vztahovala na přepracování země. Tak jako Já proniká celého člověka a dokáže ho přepracovat k vyššímu vývoji, tak Benedikt sjednotil veškeré zemědělské kulturní dědictví tehdejšího lidstva, přepracoval je ve vyšší celistvost a stvořil – v metamorfóze „organismu v přirozeném růstu“, který utvářel předkřesťanské kulturní epochy – základy pro vznik zemědělského kulturního organismu. V něm si prokřesťanštěná lidská duše začala v práci inspirované a chtěné svým Já vytvářet obraz sebe sama. V činorodosti Benedikta z Nursie, obrácené ke světu a proměňující minulé v budoucí, se setkáváme s vynikajícím představitelem exoterního křesťanství, které tvoří vnější životní formy. Tento exoterně-křesťanský proud pronikl od jihu přes Alpy do oblasti Bodamského jezera (Chur se v pátém století stal biskupským sídlem) a na počátku sedmého století se tam setkal s proudem esoterního křesťanství, které přicházelo ze západu, z Irska, a přinášelo čistě v duchu prožívané, kosmické křesťanství. To se stalo duchovní potravou pro probouzení Já v lidech. Reprezentantem tohoto proudu je Kolumbán Mladší (kolem 530–615 n. l.). Legenda vypráví, že když v roce 610 vstoupil na ostrov Reichenau v Bodamském jezeře, pluje proti proudu Rýna, jeho prvním činem bylo, že z ostrova zapudil veškerou hadí havěť v podobě divokých prasat, takže se bídně utopila v jezeře. V tomto obraze se skrývá hluboká proměna, která se odehrála. Lze {{SE|63}}<br /> <br /> ji vyložit zhruba v tomto smyslu: Člověk jako Kolumbán, který v očištěné duši a v posíleném Já nesl v sobě Kristův impuls, nemůže strpět, aby kolem něj vládla divokost. Vnějšek musí být uveden do harmonického souladu s vnitřkem, což je umělecký akt. Prokřesťanštěné Já, které si začíná uvědomovat samo sebe, se rozšiřuje a činně se chápe svého okolí; prožívá se v tomto okolí a v odrazu tohoto prožívání si ho duševně uvědomuje.<br /> <br /> Setkání a vzájemné pronikání obou proudů křesťanství, exoterního a esoterního, vytvořilo na ostrově Reichenau po dobu více než 200 let, od sedmého do devátého století n. l., kulturní místo vyzařující do celé Evropy. Benediktinské opatství se stalo „diplomatickou školou“ Evropy, udržovalo vztahy mimo jiné se dvorem Karla Velikého a bylo ve spojení s grálským proudem. Kolem Bodamského jezera vznikaly ve velké hustotě osady nejrůznějších mnišských řádů. V období vrcholného středověku byly krajiny kolem Bodamského jezera nazývány „Boží zahradou uprostřed křesťanstva“. Zde vznikl praobraz kulturní krajiny.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Punkt_und_Umkreis&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Bod a periferie ===<br /> <br /> Stávání se evropských kulturních krajin je neseno eminentně křesťanským impulsem — uměleckou proměnou divoké přírody v kulturní přírodu podle principu bodu a periferie. Je to utvářecí princip veškeré organismusbildung, například jaderná-buňka-''cytoplazma'' nebo ''embryoblast-trofoblast'' v embryonálním vývoji. Na příkladu vzniku vesnice a jejího katastru obce to lze objasnit: Přeneseme-li se do doby po stěhování národů a před první velkou dobou klučení v sedmém a osmém století, byly rozsáhlé oblasti Evropy les-bažinaté krajiny, řídce osídlené lidmi, kteří se z valné části nepodíleli na ušlechtilém pronikavém utváření těla a duše jako příslušníci předkřesťanských vysokých kultur. Jako s prapůvodní mocí přírody, přebývala v těchto raných kmenech ještě nezbrzditelná síla, bouřlivá statečnost, neformovaná, bojovná, silně na krevní síly vázaná duševnost. Já však — věčnostní jádro člověka — bylo jako poupě, jež se otevírá slunečnímu paprsku, vnímavé pro duchovní impulsy, které ukazují do budoucnosti. Této neformované a zároveň duchovně-otevřené duševní ústavě vstřícně vyšel — osamocen procházeje živelnou divokostí lesních krajin {{SE|64}}<br /> <br /> Mnich, jenž v očištěné duši nesl v sobě Kristův impuls. Snad ho vidíme stanout u pramene — u pradávného, pohanského posvátného místa — jak si v temnotě lesa vytíná malou mýtinu a hrubě tesá kapličku, v jejímž nitru spočívá oltář. Vidíme, jak z lesa přistupují lidé, přijímají poučení, které pociťují jako duchovní pokrm pro své Já, jež v nich probouzí vůli Já k práci a činí z nich pomocníky toho Jednoho, mnicha. Začínají s ním dále kácet les, vysušují nedalekém bažinu a na sluncem prozářené mýtině pěstují rostliny ze semen, která přijali z rukou mnicha jako cizí kulturní statek. Vidíme, jak zanedlouho dřevěnou kapli vystřídá románská kamenná stavba, která se svým hrozivým, mohutným zdivem a úzkými okenními otvory schranně ukrývá před dosud nezkrocenými silami přírody kolem dokola. A konečně postřehneme, že kolem tohoto věnovaného a jménem pokřtěného středu vznikají selské statky a řemeslné živnosti. Vesnice se zrodila — s kaplí či kostelem ve středu a katastrem obce jako obvodem.<br /> <br /> V následující době až do 9./10. století se pod tímto nastupujícím kulturním impulsem proměnila soulová výchova lidí. Nezřízená, bouřlivá statečnost se zvnitřnila a proměnila v duševní sílu pokory. A Já, které v pronikání a šlechtění těla a duše nabývalo vědomí sebe sama v dalších stupních, vydřelo ze sebe vůči člověku i světu «otázku». Parzivalův příběh líčí tento obrat. Mladý Parzival vstupuje do světa jako «prostý blázen». Statečně přijímá boj s každým protivníkem, aniž by věděl, kdo to je. Teprve po boji sundají vítěz i poražený hledí a představí se. Jednání předcházelo poznání. Parzivalova pouť vede skrze přehmaty, pochybnosti a utrpení k probuzení Já, k otázce: «Kdo jsem já, co ti chybí?» Otevření duše k otázce na pravém místě v pravý čas povyšuje Parzivala na krále Grálu — na Já, které se v naplnění duchem samo ovládá. Jako ve starém Řecku v neúprosnosti osudu Oresta nebo Oidipa zaznívá tragika věku přicházejícího ke svému konci, tak se v Parzivalově osudu v úplné metamorfóze zjevuje budoucí cesta ke svobodnému sebeurčení.<br /> <br /> Mezi kláštery — benediktinským mnišstvím — a Pfalzy — královskou mocí — vznikaly nyní vesnické útvary. V nich se v proměněné podobě a na vyšším stupni zjevuje celé zemědělské {{SE|65}}<br /> <br /> Dědictví předkřesťanských kulturních epoch. Uprostřed katastru obce stojí vysoko nad štítovými střechami vesnice kostel s věží a lodí, umělecké dílo v dvojím smyslu: svisle strmí vzhůru věž, navenek ztvárněný obraz vnitřního zážitku Já; vodorovně se rozkládá loď, průmět duševního prožívání ve společenství. Toto zasazení středového bodu je stavebním výkonem celého vesnického společenství. Co zde vzniká jakožto křestní akt jednoho místa na zemi uprostřed divoké přírody, je úplné vyvracení dokonalého uměleckého díla z předkřesťanské doby — řeckého chrámu. Jako tento vystavoval svou vysokou estetiku navenek, především v kompozici sloupů, avšak nitro, cella, příbytek božstva, bylo v takřka hermetickém uzavření zdí odňato profánnímu pohledu, tak je v románské bazilice venkovní strana pevně obezděna, sloupy jsou přeneseny dovnitř a vnitřní prostor je obci otevřen. Umělecká síla citové duše každého jednotlivce ve vesnickém společenství byla prostoupena obrazovým prožíváním podzemně působícího esoterního lidového křesťanství a byla nesena a podpírána institucionálně-exoterním křesťanstvím, působícím výsostně v mnišství a ve šlechtě. Oba způsoby prožívání se spojovaly a soustřeďovaly dovnitř k středovému bodu katastru a vytvářely obci a kultickému dění u oltáře v uměleckém ztvárněnísílu formové hülseny.<br /> <br /> Táž umělecká síla se však obracela i k periferii, ke katastru vesnice. I zde se odehrává vyvracení. Týká se navzájem polárního proudu pasteveckého a rolnického a volně propojených, na žádné centrum nevázaných proudů zahradnického a ovocnářského z předkřesťanské doby.<br /> <br /> Vidíme, jak nyní kolem kostela, jenž tvoří středový bod, se seskupují selské statky. Někdejší nomádství se v křesťanství nepokračuje. Putující pastýř usazuje se se svými skotem, jak tomu u polokočovných Keltů a Germánů s jejich volnými dvorci již bylo. Od nynějška žijí skot i člověk pod jednou střechou. Chov hospodářských zvířat vstupuje v uzavřenosti polního katastru do vztahu k polnímu hospodářství, lukařství a pastvinářství. Pod vedením jednoho a téhož člověka se uskutečňuje sjednocení, ba «sňatek» polního hospodářství a chovu dobytka. Protiklad nepřátelských bratrů Kaina a Ábela je překonán. Dále se nyní zahradnictví v pokřesťanské době začleňuje do vznikajícího vesnického organismu {{SE|66}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 2, S. 66.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 2: Metamorphose und Durchdringung der vier agrarkulturellen Strömungen im Durchgang durch das Christusmysterium. Der Weg vom Organismus im Naturwachstum zum Kulturorganismus.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> začleňuje. Selské zahrady se přikládají k selským statkům jako lem obtáčející vesnici. Zde se na ohrazeném prostranství shromažďuje zděděné kulturní dědictví zeleniny, květin, léčivých bylin a bobulovitého ovoce; zde bylo sídlo včelařství; odtud se roje rozlétaly do okolní hofgemarkung, obstarávaly opylování a přinášely med.<br /> <br /> Jako se chov hospodářských zvířat a zahradnictví průchodem přes Obrat časů vyvinuly v orgány vznikajícího organismu vyššího řádu, tak i ovocnářství. Přikládalo se k zahradám jako další lem v druhově bohaté kultuře vzrostlých kmenů v podobě ovocných luk obtáčejících vesnici. V blízkosti stájí dodávaly ovocné louky zároveň čerstvou zeleň ke krmení mláďat.<br /> <br /> Za ovocnými loukami se otvíral katastr vesnice do polní krajiny, do luk a pastvin, do nížin, lužních luk nebo lemů doprovázejících potoky a řeky. Tato travní plocha, stejně jako kultury orné půdy, začleňuje se — zprostředkovaně skrze benediktiny — jako orgány do vesnického organismu. Oplodněny impulsem křesťanství se obilnářství a chov dobytka, ovocnářství a zahradnictví, lukařství a pastvinářství, pěstování živých plotů a les, jakož i vodní hospodářství, slučují v {{SE|67}}<br /> <br /> v celku, ve vnitřně uzavřeném organismu zemědělství. «Vnější kůži» tohoto organismu vůči přiléhajícímu lesu nebo sousedním katastrem vyznačují mezníky, a kde se z nějakého návrší otevírá volný výhled, zdraví z dáli kostelní věže sousedních vesnic.<br /> <br /> Z vědomostní síly prokřesťanštělé rozumové neboli citové duše jsou prvky předkřesťanského zemědělství pozdviženy na vyšší kultivní stupeň. V organismu vesnice nebo na jednotlivém statku vstupují do vzájemně se podporujícího vztahu. Nejpatrněji se to dotýká někdejšího prapůvodního protikladu polního hospodářství a chovu dobytka. Domácí zvířata jsou v druhu a počtu sladěna s dostupnou krmnou základnou. Dodávají hnůj, který spolu s trojpolním osevním postupem — ozim, jařina a úhor — podporovaný obracejícím obděláváním pluhem, zajišťuje půdou zakořeněnou trvalou úrodnost. Vše stojí prostorově i časově ve vzájemném vztahu: Na osevním členu úhoru — jenž znamená rok odpočinku pro půdu — vyrůstá po jarním přebrázení egge divoký porost bylin, trav, jetelovin atd., který je přes léto ovcemi a skotem spásán a zároveň hnojován. Tato orná pastvina obdrží před podmítkou a výsevem ozimů na podzim ještě navíc hnůj ze stájového chovu z předcházejícího podzimně-zimního období. Ve druhém roce stojí jako chlebné obilí ozimá obilnina, která zároveň dodává především slámu pro podestýlku ve stáji, a ve třetím roce stojí jako «ubírající plodina» jarní obilí a luskoviny, len, přadný len atd. Celá polní plocha je rozdělena přibližně do tří stejně velkých ploch, na nichž stojí vedle sebe plodiny, jež jsou pokaždé na jedné ze tří dílčích ploch pěstovány ve tříletém sledu za sebou (obrázek 2). Trojpolní hospodaření bylo až do novověku zárukou každoročně se obnovující, pouhé přírodní úrovně přesahující úrodnosti půdy. Louky, jež věnovaly seno pro zimní krmení ve stáji — a tím vznikal chlévský hnůj pro ornou půdu — byly nazývány «matkou orné půdy».<br /> <br /> Jako se živé buňky s jádrem a obalnou plazmou slučují do vyšších celků, třeba rostliny, tak se vesnice slučují do vyšší jednoty kulturní krajiny. Všechny evropské krajiny dostaly pod vlivem křesťanství vtisknut svůj svébytný kulturní charakter. Představují tkáň buněk stvořenou po staletí lidským duchem a lidskou rukou, {{SE|68}}<br /> <br /> Jednotlivé dvory a vesnické organismy. Jejich hodinou zrození bylo sedmé až desáté století, v lesnatých krajinách středoevropských to bylo století dvanácté.<br /> <br /> Vesnický organismus — nebo při rozptýlené poloze jednotlivých dvorů farní obvod — vykazuje tak své nitro a svůj vnějšek. Prožívání této polarity vtiskovalo svůj ráz každodenní práci ve stáji i na poli. V plném odevzdání citové duše tvořila práce most mezi tímto nitrem a vnějškem. Byly to tytéž ruce, které uměle tesaly kámen pro stavbu kostela, malovaly fresky, tvořily barevná okna — a zároveň venku pečovaly o dobytek, obdělávaly pole a stejně uměle utvářely kulturní krajiny. Bylo to totéž vědomí, které uchopovalo stavbu kostela jako střed, gemarkung jako periferii, a oba póly spojovalo prací, skrze «*ora et labora*», v celek vesnického organismu. Co jednotlivá duše, co celé vesnické společenství prožívalo jako posvátný úkon u oltáře, to vtékalo do práce a propůjčovalo jí na dvoře i na poli duchovní hybnou sílu a smysl — uspořádat vztahové předivo rolnictví, chovu dobytka, zahradnictví, ovocnářství a lesnictví, jakož i hospodaření na loukách a pastvinách v míře, harmonii a kráse navzájem.<br /> <br /> Co naopak zemědělec venku na jaře, v létě, na podzim a v zimě prožíval z živelných přírodních sil ve větru a počasí, co k němu mluvilo slunce, měsíc a hvězdy — to se v něm zhušťovalo, aniž by bylo «přemyšleno», v moudrost instinktivně jistého pracování. Bohatství tohoto prožívání z práce pod volným nebem nesl jako zvnitřněné dobro zpátky k oltáři — a tam přijímal znovu impulzaci z ducha. Toto rytmické vetkání do niterného i vnějšího prožívání v duchu křesťanství, stupňované slavením ročních svátků, kultivovalo celého člověka v jeho vztahu k práci, k přírodě a k společenství. Vpisovalo se do duše člověka právě tak jako do zevnějšku přírody. Z toho snad pramení, že z každého místa uvnitř evropských kulturních krajin k jemnějšímu vnímání promlouvá *spiritus loci*. Jak silně se v tom zjevuje obraz duše národa — nebo v charakteru krajiny: ducha národa — ukáže se, srovná-li se jemnější nuance uměleckých děl vyrůstajících z jednotlivých lidovostí s krajinami, v nichž vznikla. Lze v tomto smyslu hovořit o krajinném typu odpovídajícím anglické duši národa, a stejně tak o nizozemském, švédském, italském atd. typu krajin. Od raného středověku nesou krajiny {{SE|69}}<br /> <br /> v postupující individualizaci jednotlivých vesnických společenství pečeť příslušného vládnoucího ducha národa, duše národa a lidovosti.<br /> <br /> Stěhování národů mělo severně od Alp za následek zánik a zničení všech měst, jež Římané vybudovali: nová forma osídlení, vyrůstající z proKřesťanštěné duševní držení «*ora et labora*», se stala vesnicí. Teprve později, v desátém a jedenáctém století, se jednotlivá vesnická společenství — v návaznosti na šlechtická sídla, kláštery, ústřední obchodní místa a obdařena zvláštními výsadami — stala městy. Na počátku bylo zasazení kaple jako středobodu a vyklučování kusu divoké přírody v jejím okolí, po němž následovala stavba románské baziliky a rozmístění selských usedlostí k ní orientovaných, jakož i obestavění obklopující a zvenčí ohraničené zemské plochy. V té míře, v níž se centrum — kostel — s věží a lodí v umělecky plastickém tvarování zvedalo do výšin a formovalo, v téže míře se utvářela a členila někdejší bujná divoká příroda gemarkace v kulturní přírodu. Tento vývoj postupující umělecké harmonizace a zušlechťování dosáhl svého vrcholu v nastupující gotice. V románském slohu se v zárodečných rysech uměleckého vyobrazení zjevuje to, co se v lidech postupně v pokoře a oddanosti odhalilo a zvnitřnilo jako nejhlubší podstata křesťanství. Grálský impuls, vzešlý z proudu esoterního křesťanství v osmém a devátém století, prostoupil duše lidí a probudil v nich ve vysoké míře sílu zvnitřnění. V gotice z této niternosti duševního života rozkvétá neslýchaná umělecká tvořivá síla. Věž stoupá ještě výš, filigránská, do výšin; dlouhá, vysoká, široko rozkošatělá vícelodní basilika s příčnou lodí a chórem objímá ohromný vnitřní prostor prosycený barevným světlem, jež biblickými výjevy a postavami světců v barevných oknech vtéká dovnitř jako z vyššího světa. Jak asi prožíval tento prostor venkovský člověk, jenž bydlel v jednoduché, k zemi tísněné obydlí u pat mohutné stavby? Zvenčí se jeho pohledu nabízela prací jeho rukou utvářená příroda ve svých formách a barvách; vstoupiv do vnitřního prostoru vysoké stavby, zakoušel formy a barvy zcela jiného druhu. Jeho nazírání se nabízelo ve vysokém uměleckém ztvárnění zobrazení jeho vlastního citového geistig-duševního prožívání.<br /> <br /> V gotice dosahuje vybudování středobodu v obvodu náležející gemarkace svého vrcholu. Ryze z vnitřního {{SE|70}}<br /> <br /> Z ryze vnitřního prožívání lidí vytvořená stavba se tyčí v uměleckém povznesení z obklopující krajiny. Gotické katedrály, dómy, münstry a venkovské kostelíky i předcházející stavby románské neuzavírají krajinný prostor jako řecký chrám, nýbrž jsou ve vyšším smyslu ústředním orgánem celkového organismu zahrnujícího obklopující pozemskou přírodu. To lze dobře pocítit na vlastní kůži, když se k takovým stavbám, jako jsou například Chartres, štrasburský nebo ulnmský münster – odmyslíme-li si dnešní městské okolí –, nebo k nějakému venkovskému kostelíčku přibližujeme z dálky pěšky.<br /> <br /> V gotice vrcholného středověku byly i poslední zbytky bujné divoké přírody zkroceny a Já-chtěnou prací povzneseny na «Boží zahradu». Pohledem na množství skulptur v portálech a výklencích, na živě z hlavic vystupující bytosti, na rostlinnou ornamentiku, jež na mnoha místech zdobí zevní plášť staveb, lze nabýt dojmu, jako by nadbytečné, z obklopující přírody uvolněné a přečištěné živé tvořivé síly vplynuly do stavby, do dláta a štětců uměleckých rukou. Jako tyto stavby samotné, tak je s nimi nyní dovršena i kulturní krajina. Jako má gotika s jejími vysoko vzpínajícími se lomenými klenbami svorník (v románském slohu nese oblouk jako celek), tak tvoří gotika vcelku svorník ve vývoji organismu jako základního utvářecího principu západních kulturních krajin a zároveň svorník věku rozumové čili citové duše.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Organismusprinzip_in_der_Neuzeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Princip organismu v novověku ===<br /> <br /> Mohutné přelomy charakterizují přechod přes práh novověku, do věku bewusstseinsseely. Evropa se začíná členit do národních států. Čin Jany z Arku (1412–1431) zahajuje proces územního oddělení Francie a Anglie; mořeplavci ze španělských a portugalských království otevírají mořské cesty do vzdálených zemí; z abstrahujícího myšlení se zakládají novější vědy; Koperník (1473–1543) «nechává zemi obíhat kolem Slunce»; církev a šlechta propadají ortodoxii; obě trvají na svých privilegiích a soupeří o moc; města rostou a s nimi měšťanstvo. Umění nejzřetelněji odrážejí proměnu vědomí tím, že například malba zlatého pozadí, obraz příchodu věčného do časného, je nahrazena {{SE|71}}<br /> <br /> prostorovou perspektivou. Empirie, smyslové nazírání, nastupuje svůj vítězný pochod. Selství se snaží osvobodit z hegemonie církve a šlechty, aby si, zachovávajíc svou lidovost a z esoterních pramenů inspirované lidové křesťanství, razilo vlastní cesty svobodného sebeurčení. Nastupuje věk, ve kterém se člověk stále více vidí postaven do vědomého střetu se Zlým, do protikladu sil podporujících vývoj a sil retardujících, vývoj popírajících.<br /> <br /> Tento protiklad se stává zjevným, pokud jde o princip organismu, hned na počátku 15. století. Na jedné straně vidíme, jak Španělé a Portugalci táhnou se svými velkoplachetniky odvážně stále většími kruhy do Atlantiku přes déle už známé Kanárské ostrovy a jak právě Portugalci přitom roku 1425 objevili ostrov Madeira. Byl neobydlený a nesl druhově bohatý plášť pralesů, od pradávna rostlý «organismus v přirozeném růstu». O málo později, od roku 1426 do roku 1428, první osadníci-sedláci z Portugalska jedinečný přírodní biotop ostrova vypálili, přivedli si původní obyvatele Kanárských ostrovů, Guanče, zotročili je, nechali je táhnout síť závlahových kanálů a přes celý ostrov pěstovat třtinový cukr v monokultuře, který, zpracovaný v surový cukr, jako exportní zboží nacházel vítaný odbyt na pevnině a zejména v Anglii.&lt;ref&gt;Alfred W. Crosby: ''Die Früchte des weißen Mannes – Ökologischer Imperialismus 900–1900,'' Frankfurt, New York 1991, 280 S.&lt;/ref&gt; Zde, jako v zárodečné buňce, odehrává se symptomaticky to, co pak v následujících stoletích ve velkém v novém světě vedlo k záborům půdy, k rozsáhlým mýcením, k monokultuře, zotročení, obchodu s otroky a k vývozním trhům pro potraviny — raná podoba agrárního industrialismu a, v dekadenci, opakování kulturně podmíněných předkřesťanských vývojových proudů.<br /> <br /> Na druhé straně vidíme, jak zejména ve střední Evropě rolníci zápasili o svou svobodu vůči hegemonii církve a šlechty a pokoušeli se přenést svá kulturní dobytí přes práh novověku. Z vesnických společenství, která udávala tón v raném středověku, se od devátého a desátého století tu a tam vydělovala města. V nich se s měšťanstvem, s příchodem římského práva a od 13./14. století se zakládáním univerzit rozvíjel kulturní život emancipovaný od přírody — jiný než ten, jenž v selských gemeindách jako tvůrčí<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 3, S. 72.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 3: Die Natur- und Sozialordnung der freien wirtschaftlichen Dorfgemeinschaften.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Kraft aus dem Volkstum fortlebte. Tato hledala v přechodu do věku vědomostní duše jiný způsob kulturního rozvinutí a nalezla svůj vlastní, středoevropský výraz ve «svobodných hospodářských vesnických společenstvích». Ta se osvobodila od cizího řízení hegemonních mocí a jsou plodem vesnického vývoje od konce doby stěhování národů. {{SE|72}}&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophie, soziale Dreigliederung und Redekunst'', GA 339, Vortrag vom 12. Oktober 1921, Dornach 1984, S. 29.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Ve svobodných hospodářských vesnických společenstvích přišel v 15. století ze sil lidovosti ke krátkodobému rozkvětu vzájemně se podporující přírodní a sociální řád.<br /> <br /> Vedle výše popsaného organismického přírodního řádu se středem a členěným obvodem vesnického katastru se tu v zárodku vytvořil trojčlenně uspořádaný sociální řád. Pod povrchem historicky uchopitelného katolického (petrinského) křesťanství žilo lidové křesťanství, z jehož pramenů pečovala lidová duše o duchovní život, který šel od úst k uchu, který se daroval v obrazných vyprávěních, duchovních zážitcích a tušeních, v pověstech a legendách, v lidové poezii a hudbě atd. Z tohoto samého pramene vyvěralo právní žití, které zakotvovalo v právním citu každého jednotlivce, šlo nepsané od úst k uchu a každoročně bylo znovu určováno nebo potvrzováno. A {{SE|73}}<br /> <br /> rozumí se samo sebou, že ze strany klášterů, zemských pánů a vzestupem jdoucích měst římské, psané právo toto prožívané právní smýšlení stále více podrývalo. Na pozadí z lidovosti vyrůstajícího duchovního a právního žití se hospodářský život instinktivně utvářel v asociacích. Vesnické útvary se seskupovaly ve takové vzdálenosti okolo centrálního trhu, aby formani mohli přijet a zase odjet v jednom dni. Lidé ve vsích stáli navzájem a k centrálnímu trhu v takovém hospodářském vztahu, že výměna zboží kryla potřebu za ceny, které zajišťovaly živobytí selských a řemeslnických rodin tak dlouho, dokud tentýž produkt nebyl znovu zhotoven.<br /> <br /> «Svobodná hospodářská vesnická společenství» na počátku novověku nesou v sobě zárodek utváření sociálního žití do budoucnosti ve smyslu «trojčlennosti sociálního organismu». Toto rozkvétání svébytné, lidové duchovnosti sociálního žití ve vesnických společenstvích bylo uzpůsobeno k tomu, aby v Středoevropě zahájilo bázově-demokratický vývoj, podobný tomu, který se vytvořil ve Švýcarsku. Nejušlechtilejší té doby, jako například Matthias Grünewald (1470–1528), Tilman Riemenschneider (1460–1531), Paracelsus (1493–1541) a mnozí jiní, se solidarizovali s rolníky. Avšak stály proti tomu retardační síly v církvi a šlechtě. Konflikt se vybil v selských válkách 1524 až 1525. Co jako zárodečný, kulturně-obnovující impuls se mohlo postavit po bok vzestupem jdoucích měst, bylo utopeno v krvi. Protireformace udělala své, aby všechna další úsilí o samostatnost potlačovala v zárodku. Římské právo nastoupilo svou nadvládu i na venkově. Půda se stala v daném právním chápání soukromoprávním vlastnictvím a tím znenáhla obchodovatelným zbožím.<br /> <br /> Pak ale, kolem přelomu 15. do 16. století, znovu propuká sociálně-reformní impuls. Spis Valentina Andreaeho (1586–1654) «Chymická svatba Christiana Rosenkreutze» koluje od přibližně roku 1604 z ruky do ruky. Vydán byl roku 1616 ve Štrasburku. Odkazuje na Christiana Rosenkreutze (1378–1484) a jeho zasvěcení<br /> <br /> 1459. Ve stejné době se ustavilo «Bratrstvo Růžového kříže». Sdružovalo nevelký okruh jednotlivých lidí, kteří zůstávali nepoznáni a kteří — na rozdíl například od Paracelsa (1493–1541) — nevystupovali navenek s žádným učením, nýbrž skrytě, z duchovních inspirací, se nezištně stavěli do služby bližním. Pravděpodobně od téhož autora, Valentina Andreaeho (1586–1654), vzešla další růžokřížovnická díla: roku 1614 ''Fama Fraternitatis'' (obrácená na «hlavy, stavy a učené muže Evropy»), roku 1615 ''Confessio'' a roku 1617 ''Všeobecná a generální reforma celého světa''. V této «Generální reformě» z ducha růžokřížovnictví se znovu z ukrytí hlásily ony impulsy, které skrytě v 15. století kladly zárodek trojčlennosti sociálního života ve svobodných hospodářských vesnických společenstvích. {{SE|74}}<br /> <br /> Co z růžokřížovnictví — ze spirituálních impulsů, jež zachycovaly působivého ducha přírody i sociálního života stejnou měrou — mohlo pro 17. století znamenat průlom, bylo zničeno obrovitou pohromou třicetileté války a jejími následky. Tato válka zpustošila Středoevropou strategií spálené země. Mnohé vesnice se trvale proměnily v pustiny; venkovské obyvatelstvo padlo ze 40 %,&lt;ref&gt;Aus: Wilhelm Abel: ''Geschichte der deutschen Landwirtschaft'', Stuttgart 1967, S. 265.&lt;/ref&gt; městské ze 33 % za oběť hrůzám hladu, moru a válečných operací. Zásoby osiva a potravinářského obilí byly opakovaně vypleněny nebo zničeny vypalováním, zvířata hnána pryč procházejícími vojsky, studny otráveny vhazovanými zvířecími mršinami. Ještě do konce století, padesát let po Vestfálském míru roku 1648, panoval na mnoha místech hladomor. Třicetiletá válka fyzicky zlomila páteř zděděné zemědělské kultury Středoevropy. Mnoho z lidové moudrosti zaniklo, a jen namáhavě bylo možno z dochovaného zkušenostního vědění znovu probudit k životu princip organismu ve vesnicích a na jednotlivých statcích. [[Dottenfelderhof]] například — deset kilometrů od středu Frankfurtu nad Mohanem, jako dvůr přináležející k premonstrátskému klášteru Ilbenstadt — byl zcela srovnán se zemí. Teprve roku 1707 došlo k obnovení hlavní budovy s obytními prostory a obilnicí, a roku 1742, téměř sto let po válce, byl celý areál — nyní jako hermeticky uzavřený opevněný dvůr — obnoven.<br /> <br /> Po hlubokých propadech 17. století přineslo 18. století s osvícenstvím i probuzení v zemědělství. V jeho první polovině rozkvétala takzvaná literatura hospodářů domu, která v ohlédnutí za ztracenou moudrostí minulosti usilovala pochopit zemědělství ještě jako organismický, eticky zakotvený celek. Ve druhé polovině 18. století vstoupila do popředí experimentální ekonomie.&lt;ref&gt;Ebd., S. 202.&lt;/ref&gt; Hledělo se k tomu, co se v rámci organismické uzavřenosti empiricky osvědčilo jako rozumné, a co pak připravilo půdu pro nastupující agrární vědy 19. století. Po dlouhotrvající depresi, která sledovala zmatky třicetileté války, prošlo zemědělství v průběhu 18. století obrodem. Nehledě k uplatňování racionálnější, myšlenkově prohloubenější praxe, bylo zlepšení životní situace vděčno především „ozelenění úhoru&quot;. V rámci nadále provozovaného trojpolního hospodářství byla úhorová pole osázena okopaninovými plodinami (brambory) a především jetelem. Polním pícninářstvím se zvýšila úrodnost půdy, výnosy rostly a nouze ustoupila skromné prosperitě. {{SE|75}}<br /> <br /> V osvícenství 18. století vystupovalo ze skrytosti růžokřížovnictví a jiných příbuzných spirituálních proudů — zástupně jmenujme teologa a „teozofa&quot; Friedricha Oetingera (1702–1782)&lt;ref&gt;Vgl. Rudolf Steiner: ''Von Jesus zu Christus'', GA 131, Vortrag vom 13. Oktober 1911, Dornach 1988, S. 194 ff.; sowie Emil Bock: ''Die Boten des Geistes'', Stuttgart 1967, S. 55.&lt;/ref&gt; — do společenského vědomí. Německý idealismus čerpal ve filosofii, básnictví, vědě a umění právě z těchto spirituálních podzemních vod. Z týchž podzemních vod vyvěraly ideály, jež stály na počátku Francouzské revoluce, volání po svobodě, rovnosti a bratrství. Jsou to v proměněné podobě táž volání, jež byla zakotvena v trojčlennosti svobodných hospodářských vesnických společenství 15. a 16. století, táž, jež na počátku 17. století dávala impuls snahám růžokřížovníků o „Generalreformaci&quot;,&lt;ref&gt;Johann Valentin Andreae: ''Allgemeine und Generalreformation der ganzen weiten Welt – beneben der Fama Fraternitatis, des löblichen Ordens des Rosenkreuzes, an alle Gelehrte und Häupter Europa geschrieben'', Kassel 1614.&lt;/ref&gt; táž, jež [[Goethe]] (1749–1832) ve svém ''Wilhelmu Meisterovi'', v ''Heřmanovi a Dorotě'' a jinde básnicky zpracovával. Tato volání, jež proudila z esoterického vědění staletími, i ona ztroskotala na retardujících {{SE|76}}<br /> <br /> Síly; i ona dozněla v krvavých bojích a skončila opět vítězstvím restaurace.<br /> <br /> Jaký vývoj vzala na pozadí těchto historických událostí zemědělství? Jeho základ, organismusprinzip, zůstal zachován. Stal se však tradicí bez nadále působící duchovní hybné síly: kulturní krajiny, jež vzešly z rolnické práce, musely být v postupujícím chodu staletí udržovány se stejnou námahou jako stavby románských kostelů a gotických katedrál, jež s nimi tehdy tvořily jednotu. Nejprve odcházeli jednotlivci, odvážní lidé, kteří si zabalili uzlík a přestěhovali se do rodících se měst. Pak však, od 17. století, je ve vlnách vystěhovalectví následovaly tisíce, lákány heslem „Stadtluft macht frei&quot;. Přijímali ztrátu dědičného zázemí vesnice a jejího míru; usilovali ven z tísně a nesvobody života spojeného s přírodou a hledali v existenciální nejistotě svobodné sebeurčení v nově vznikajících povoláních. Příkladně a dojemně popisuje tuto osamělou cestu do nejistého pozdější oční lékař a básník Jung-Stilling (1740–1812),&lt;ref&gt;Johann Heinrich Jung-Stilling: ''Lebensgeschichte'', München 1968.&lt;/ref&gt; jemuž Goethe rázným zásahem pomáhal z nejedné existenční nouze. Stále více vysávala města lidi ze zemědělství, akademický život a přírodní vědy vzkvétaly a s nimi technické uplatňování poznaných zákonů anorganické přírody. Oproti celistvě lidsky universálnímu zaměření práce v zemědělství se nyní lidé ponořovali do světa průmyslu s jeho dělbou práce. Tito, kteří byli dosud zcela zakořeněni v lidovém vědomí, viděli se v existenciální nejistotě vyzváni k individuálnímu sebeuvedomění. Z rolníka se stal moderní, emancipovaný člověk — proletář. Ten nemohl z procesu dělby práce získat nic než svou mzdu; humanistické vzdělání jeho doby mu nedokázalo odpovědět na jeho životní otázky, stejně tak přírodní vědy, jež ho v otázce jeho lidství nechávaly pocházet z opice. V postupujícím novověku klesá selství do tradice vázané na dědická práva, z níž již nevycházely žádné obnovující impulsy. Tato tragika charakterizuje vývojový chod 19. a 20. století. Již osev úhoru jetelem v 18. století byl impulsem přicházejícím zvenčí, který narážel na odpor — mimo jiné i proto, že<br /> <br /> Někdejší pružná trojpolní soustava ztuhla zevnitř vlivem římsko-právního vlastnického řádu.<br /> <br /> Jak silně bylo setrvačnictví každé novinky nepřítelem, ukazuje na počátku 19. století pokus zavést do vysoce rozvinuté flanderské zemědělské kultury secí stroj. Tento pokus zpočátku selhal; rolníci instinktivně cítili tento záměr jako vpád do duchovně-mravního sebepochopení rolníka, jenž rozryté zemi v odměřeném kroku a rytmickém švihu svěřoval setbu a jenž zároveň tuto událost provázel v duševně-duchovním postoji svým požehnáním. Jak jinak ten, kdo secí stroj konstruoval — přicházeje zvenčí z města, rozložil v myšlenkové abstrakci proces sení na jeho jednotlivé funkce. Z toho postavil stroj, který musí splňovat tyto funkce: uložit určité množství osiva určité velikosti zrna v určité časové jednotce do určité hloubky v půdě a přikrýt je zemí. {{SE|77}}<br /> <br /> V 19. století přebíraly postupně přírodní vědy a technika správu nad zemědělstvím odcizenýmjeho duchovním impulsům. Hned na počátku byla zakládána jedna zemědělská fakulta za druhou. Do popředí vystoupila otázka toho, co bylo nazýváno „starou silou půdy&quot;, a z ní otázka hnojení. Chtělo se porozumět tomu, co propůjčovalo půdám trvalou úrodnost v průběhu věků. Z dohledu se vytratila celistvost organismu zemědělství a součinnost jeho článků — a hledaly se jednotlivé faktory. Byl rozpoznán humus jako nositel úrodnosti. Aby bylo možno experimentálně sledovat otázku trvalé úrodnosti půdy, byl v Kentu v Anglii v roce 1853 založen Rothamstedský pokus trvalého hnojení. Na parcelce s chlévským hnojem bylo hnojení po nějaké době přerušeno — a po padesáti letech bylo možno ještě konstatovat přetrvávající účinky tohoto někdejšího hnojení.&lt;ref&gt;Edward John Russel, John August Voelker: ''Fifty years of field experiments at the Woburn Experimental Station'', Rothamoted Monographs on Agricultural Science, London 1936.&lt;/ref&gt; Tím, a také pozdějšími dlouhodobými pokusy prováděnými jinde,&lt;ref&gt;Ernst Klapp: ''Lehrbuch des Acker- und Pflanzenbaus''. Berlin, Hamburg 1967, 611 S.&lt;/ref&gt; se potvrdilo, že „stará síla&quot; vděčí podstatně chovu skotu v organismu zemědělství.<br /> <br /> Výzkumy chemika Justuse von Liebiga (1803–1870) obrátily v otázce hnojení pozornost k významu jednotlivých látek. Ze svých rozborů sklizně vyvozoval, že půdy {{SE|78}}<br /> <br /> statku o tolik živin, kolik jich je obsaženo v prodaných plodinách.&lt;ref&gt;Justus von Liebig: ''Die organische Chemie in ihrer Anwendung auf Agrikulturchemie und Physiologie'', Braunschweig 1840.&lt;/ref&gt; Z tohoto závěru vyvodil svou teorii minerálního hnojení, podle níž živina, která je v minimu, omezuje výnos. Liebig, který stál jednou nohou ještě v německém idealismu a druhou v nastupujícím materialismu druhé poloviny 19. století, byl přesvědčen, že ztrátu půdou vázaných klíčových živin — fosforu, draslíku a dalších — je třeba hnojením nahradit. Jinak, v rozporu s panující naukou, soudil o dusíku. O ten se má postarat sama příroda. Stáli proti němu jeho odpůrci, zastánci dusíkatého hnojení, kteří v dalších letech získali převahu. Posmrtnou satisfakcí pro Liebiga bylo uskutečnění a potvrzení jeho tezí zemědělcem Schultzem-Lupitzem (1831–1899),&lt;ref&gt;Asmus Petersen: ''Schultz-Lupitz und sein Vermächtnis'', Stiftung Ökologischer Landbau (SÖL), Sonderausgabe Nr. 38, 2. Aufl. 1992, 66 S. Mit Vorworten von Gerhardt Preuschen und Wolfgang Schaumann.&lt;/ref&gt; jemuž se po desetiletém úsilí podařilo podstatně zlepšit výnosovou úroveň extrémně chudých písčitých půd v Lupitz prohloubením humusového profilu.<br /> <br /> Příznivý předplodinový efekt luskovin zůstával až do konce 19. století záhadou, dokud Hellriegel (1831–1895) v roce 1886 nezveřejnil svůj objev hlízkových bakterií vázajících dusík, které žijí v symbióze s kořeny luskovin. Přesto — navzdory těmto poznatkům z vědy i praxe o vázání dusíku ze vzduchu jako dění v živém — soustředilo se veškeré úsilí na otázku, jak by bylo možno dusík ze vzduchu technickou cestou, s obejitím živého, převést do podoby soli. Nešlo totiž jen o to získat tuto nejžádanější ze všech hnojivých látek pro zemědělství, nýbrž stejně tak pro výrobu výbušnin. Jediné světové naleziště dobyvatelných dusíkatých solí v podobě chilského ledku se nachází v poušti Atacama v Chile — vzdálený a přenákladný zdroj pro rostoucí potřebu 19. století.<br /> <br /> Tak působily přírodní vědy a technika od 19. století zvenku do zemědělství a staly se ve 20. století průkopníky odcizení zemědělství jeho vlastním vývojovým impulsům a výrobním podmínkám — a nakonec příčinou jeho zániku v agrární industrialismus. Hybatelem na této cestě je<br /> <br /> dusík, za nímž od 60. let 20. století následovaly syntetické herbicidy, pesticidy, prostředky pro zkracování stébel atd. a genetické inženýrství.<br /> <br /> Na počátku 20. století byl v Norsku po Birkeland-Eydeově postupu ve elektrické peci oxidován vzdušný dusík. Ukázalo se to jako příliš nákladné. Chemik Fritz Haber (1868–1934) vypracoval v letech 1905 až 1910 v BASF v Ludwigshafenu am Rhein vědecké základy syntézy amoniaku ze vzdušného dusíku; jeho partner, inženýr Carl Bosch, vytvořil pro tuto syntézu do roku 1913 velkoprůmyslová zařízení. V tomto Haber-Boschovým jménem nazvaném postupu je vzdušný dusík přiváděn k reakci s vodíkovým plynem v kontaktních pecích při tlaku 200 barů a teplotách 500 až 600 °C za přítomnosti katalyzátorů. Vidíme, jak nadmíru reakčně líný dusík vzduchu, který luskoviny tichým, jemným způsobem v kosmicko-zemských rytmech slunečního roku aktivují pro životní proces tvorby bílkovin, je zde na anorganicko-technické rovině, s vysokou spotřebou energie a bez ohledu na místo a čas, násilím donucen do reakceschopné sloučeniny. Tento vynález — podobně jako pozdější vynález uvolnění jaderné energie — zpřístupňuje síly pod-přírody lidské libovůli, přičemž nakládání s nimi zanechává od té doby stopy zkázy v díle stvoření přírody. {{SE|79}}<br /> <br /> Syntéza amoniaku byla výrobně technicky dozrálá právě před vypuknutím první světové války, učinila tak mocnosti středního bloku nezávislými na dovozech chilského ledku a atlantickou blokádu Angličanů, zaměřenou na zamezení těchto dovozů, obsoletní. Teprve syntézou amoniaku byl první světový válka jako artilérní a bombový válka v tom zničujícím rozsahu a takové délce pro mocnosti středního bloku veditelná. V průběhu války disponovali touto technikou také západní spojenci. Po konci války vyvstala ze strany dusíkového průmyslu otázka: Když žádná válka, co pak s dusíkem? Shodli se rychle — vítězové i poražení — a zřídili Evropský dusíkový syndikat a prohlásili zemědělství za nový trh. S obrovskou reklamou a průmyslem iniciovaným, praxe blízkým výzkumem přešla výroba dusíku plynule z produkce výbušnin pro bomby a granáty do výroby syntetických hnojiv pro zemědělství. Ještě jednou se potvrdila pravdivost výroku Hérakleita, že válka je «otcem všech věcí».&lt;ref&gt;Hérakleitos (předsókratický filosof, asi 520–460 př.Kr.), Fragment DK B 53: «Válka je otec všech věcí, král všech věcí. Jedny z nich činí bohy, druhé lidmi,&lt;/ref&gt; Totéž se stalo po<br /> <br /> Totéž se stalo po druhé světové válce ve Spojených státech, kde teprve po jejím konci našla dusíkatá hnojiva plošné uplatnění. V následujícím období se stal dusík ve spojení s technikou zavlažování v suchých oblastech globálním motorem v monokulturách produkujícího agrarindustrialismus.<br /> <br /> Ve střední Evropě odolával organismu-princip této bouřlivé době ještě dlouho. Friedrich Aereboe (1865–1942), zakladatel novějšího zemědělského provozního myšlení, popisuje kolem roku 1917 zemědělský podnik jako soudržný organický celek: „Já [...] pojímám zemědělský statek jako nedělitelný, organický celek a ukazuji, jak tento celek dostává a musí dostávat rozličnou podobu pod měnlivým vlivem vnějších a vnitřních životních podmínek.&quot; Porovnává „organickou bytostnou povahu hospodaření na statku&quot; ohledně členění na provozní odvětví s „tělem zvířete, které má srdce, plíce, játra a jiné orgány&quot;. Tak jako tyto orgány — každý podle svého úkolu — stojí ve vztahu k nadřazenému celku zvířete, tak jednotlivé složky zemědělství ke ganzheit hoforganismu. Aereboe poprvé uchopil hospodářské předivo vztahů zemědělského statku, jak toto předivo vzniklo z intuitivně-instinktivních podvědomých základů vědomí, v jasných, světlých myšlenkách. Vztahové předivo, které nalezl, mu bylo nezpochybnitelnou skutečností, jíž bylo třeba prosvítit myšlenkami a odpovídajícím způsobem provozně-hospodářsky optimalizovat. Samu skutečnost — bytostnou povahu celku — nestavěl pod otázku. {{SE|80}}<br /> <br /> Zásadu hospodářského organismu hájili představitelé zemědělského provozního myšlení v Německu až do 50. let 20. století. Dělo se tak se zohledněním všech technologických výdobytků tehdejší doby, zvláště „minerálního hnojení&quot;, a zde s osobitým důrazem na cílené použití synteticky vyráběných dusíkatých solí. Pak se však červená nit abendländischchristlichen zemědělství definitivně přetrhla. Od počátku 60. let se pojem hospodářského organismu vytrácel, a na jeho místo nastoupil pojem systému. Tento je ze všech stran otevřený a je myšlen jako síť propojení, bez vztahu k žádné „bytostné povaze&quot;, tj. k žádné v sobě samé odůvodněné ganzheit. Tím byla otevřena všechna stavidla k rozpadu zemědělství do agrárního průmyslu. Podstatným spouštěčem byl {{SE|81}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 4, S. 81.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 4: Die vierfache Zerstückelung des Betriebsorganismus in Monokultur und Massentierhaltung.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Podstatným spouštěčem bylo nástup syntetických herbicidů v 60. letech. Jsou to růstové látky, které jako „totální herbicidy&quot; systémově zasahují do životních dějů rostlin takovým způsobem, že se tyto rostliny doslova přerostou k smrti nebo odumírají jinou fyziologickou cestou. Nasazení systémových herbicidů, po nichž následovala syntetická fungicida a insekticida, rázem proměnilo klasickou pestrost provozní organizace. Ze roku na rok mohl rodinný podnik zdvojnásobit své osevní plochy cukrovou řepou, bramborami nebo polní zeleninou, nebo je — pokud to trh dovoloval — znásobit ještě víc. Mohl se libovolně specializovat na pouhopouhé několik nebo dokonce jen jednu pěstovanou plodinu a podle toho se cíleně a úsporněji vybavit strojní technikou. V polním hospodářství a zahradnictví se rozpadl vzájemně se podmiňující vztah trojnosti bodenbearbeitung, fruchtfolge a düngung. Monokultury převzaly vládu nad polními lány. Co po celé tisíciletí rostlo jako křesťansko-západní kulturní dědictví v nepřetržitém vývoji ekologicky i sociálně — organismus vesnických společenství a jednotlivých statků — se rozpadlo na specializované samostatné podniky, jejichž potřeba kapitálu ohledně nákupu výrobních prostředků vynucovala stále vyšší obraty, a tím průmyslový způsob výroby s dělbou práce a tvorbou kapitálu. (Obrázek 4.) {{SE|82}}<br /> <br /> Již v předcházejících desetiletích ztratilo centrum — církev — stále více svou duchovně-mravní i sociální vůdčí roli, ve prospěch probuzení k individuálnímu svobodnému sebeurčení. Souběžně s postupující industrializací zemědělství od 60. let 20. století to bylo právě tato skutečnost, která spustila poslední velkou vlnu odlivu obyvatelstva. Zatímco kolem roku 1800 pracovalo v zemědělství 62 % výdělečného obyvatelstva, kolem roku 1875 49 %, kolem roku 1950 25 %, dnes jsou to pouhá 2 %.&lt;ref&gt;Laut Auskunft der Gesellschaft für Agrargeschichte e.V. Ffm.&lt;/ref&gt; Na místo sedláka nastoupil agrotechnik, jehož orientační bod již neleží ve středu vesnice, nýbrž na periferii — v vzdělávacích centrech měst, v agrotechnologických inovacích a na nadregionálních trzích. V globálně propojeném agrárním industrialismu se kolem zemědělství buduje mocná hradba, inteligenční aparát do specializovaných oborů roztříštěného detailního vědění. Zemědělec se stává „výkonným orgánem&quot; cizí inteligence, která ho cizím způsobem určuje. V průběhu tohoto plíživého duchovního zbavení svéprávnosti se postupně jako první z vesnických a individuálních útvarů statků vymanilo zahradnictví a specializovalo se na monokultury ve sklenících — první krok rozčlenění organismu jako celku. Také v polním hospodářství se, v USA velmi záhy, osamostatnil pěstování obilnin, po němž následoval půdní úbytek větrnou a vodní erozí. Dnes celosvětově plošně vládne krajinnému obrazu jednotvárný vzor monokultur. Ve střední Evropě se tento druhý krok rozčlenění celistvosti dokonal — po jistém setrvačném odporu — teprve ke konci 20. století. Nakonec, ve třetím kroku rozčlenění, ztratil svou organickou funkci v zemědělském organismu i ovocnářství. V 70. letech byly vypláceny prémie za vyklučování vysokokmenných kultur; dnes je jejich ekologická hodnota opět doceňována. Výroba se však soustřeďuje na intenzivní plantáže v monokultuře v klimaticky zvýhodněných oblastech. Naposledy, ve čtvrtém kroku rozčlenění, bylo opuštěno i chov domácích zvířat vázaný na provozní zásobu krmiva, s důsledkem jednak vzniku provozů bez dobytka a jednak koncentrace na velkochov. Na místo pojmu „domácí zvíře&quot; nastoupil pojem „užitkové zvíře&quot;. Začalo to drůbeží v celoročním ustájení nebo klecovém chovu, po níž následoval chov prasat soustředěný ve velkochovech, a nakonec — kdo {{SE|83}}<br /> <br /> by to byl pomyslel u pasoucího se dobytka, tohoto haustiera par excellence — davové ustájení odrohačených zvířat v celoročním stájovém chovu, krmeném silážemi nebo krmivovými směsmi kalkulovanými na maximální výkon.<br /> <br /> Co se zrodilo v dobách gnóze, a v dobách ještě daleko vzdálenějších pod vedením mystérií, vázáno na duchovní ústrojí určitých národů, jako volné souběžné soužití čtyř proudů pastevectví, polního hospodářství, zahradnictví a ovocnářství; co pod vlivem křesťanství vzájemným prostoupením splynulo ve vyšší jednotu organismu zemědělství — to nyní v agnostickém rozdrobení padlo zpět do čtyř prvotních stavů.<br /> <br /> Přes všechny vskutku obdivuhodné vymoženosti moderní doby si nesmíme zavírat oči před touto skutečností: stojíme na troskách západo-křesťanské zemědělské kultury. Uzurpace průmyslovými výrobními metodami zlomila její kulturotvornou sílu a od 60. let 20. století jí kopala hrob. Ale v každé smrti je ukryt i zárodek nového dění. Uchopit je lze tehdy, když si člověk uvědomí hlubší vývojové impulsy minulosti. Výrok „Doctor Angelicus&quot;, Tomáše Akvinského (1225–1274), zní: Minulost a budoucnost má čas, přítomnost nikoliv.&lt;ref&gt;Vgl. Thomas von Aquin: ''Summa Theologica'', Questia 10, Proemium.&lt;/ref&gt; — Tento výrok lze myšlenkově dále prohloubit. V přítomnosti se oba časové proudy setkávají a navzájem se ruší. Proud minulosti odumírá do formy, do sinnenfälligen události. V této formě však proud času z budoucnosti oživuje jako zárodek. Rostlinné semeno toto dění zviditelňuje. Nese v sobě, sraženo do podoby genomu, razidlo minulosti. Tato „geprägte Form, die lebend sich entwickelt&quot;,&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Goethes Werke'', «Urworte Orphisch», Hamburger Ausgabe, Bd. 1, München 1978, S. 359.&lt;/ref&gt; obsahuje zárodek, který má potenci otevřít se časovému proudu budoucnosti. Lze tedy říci: Ve zvěcnění smyslově se jevícího leží moment smrti, v němž se čas minulosti obrací v budoucnost. Budoucnost je proměňující se minulost. {{SE|84}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_neuen_Keime&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Nové zárodky ===<br /> <br /> [[Anthroposophie|Antroposofická duchovní věda]] [[Rudolf Steiner|Rudolfa Steinera]] přináší poznání v podobě idejí, jež svou pravdu stvrzují v mocném myšlení dalekosáhlých duchovních vztahových souvislostí a v činu se prokazují jako zárodky, které ve svém růstu a plodnosti dávají tuto pravdu zakusit jako hnací sílu stále nového dění. Dva ideové zárodky Rudolfa Steinera jsou to, které — navazujíce na minulost a proměňujíce ji — ukazují zemědělství cesty k novému nositelství kultury:<br /> <br /> První z těchto ideových zárodků se vztahuje k významu zemědělství z hlediska sociální otázky: První světová válka způsobila zhroucení starého světového řádu. V nastalém sociálním chaosu inauguroval Rudolf Steiner «Dreigliederung des sozialen Organismus» (trojčlennost sociálního organismu). V tomto mohutném ideovém celku se z hlubin historického dění znovu vynoril v proměněné podobě onen impuls, který od novověku v po sobě jdoucích stoletích tlačil na povrch, narážel však na retardující mocenské struktury a znovu klesal do skrytosti. Připraven svými «Kernpunkte der sozialen Frage»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Kernpunkte der sozialen Frage in den Lebensnotwendigkeiten der Gegenwart und Zukunft'', GA 23, Dornach 1976.&lt;/ref&gt; začal Rudolf Steiner s lidmi, kteří stáli aktivně uprostřed života, podnikat konkrétní kroky k přetvoření sociálního života — ve smyslu:<br /> <br /> * svobodného duchovního života, který je autonomním tvůrcem a nositelem iniciativy všech duchovních impulsů prostupujících a oplodňujících společenský život,<br /> * právního života, který je autonomním tvůrcem a nositelem toho, co ve vzájemném vztahu člověka k člověku platí jako rovné právo a nabývá platnosti v zákonné podobě,<br /> * hospodářského života, který jedná autonomně a na smluvním základě v vědomě utvářených hospodářských asociacích «bratrsky/sestersky» přebírá péči o uspokojování lidských potřeb.<br /> <br /> V každém z těchto tří článků sociálního života stojí vědomě-nevědomě každý člověk. Každý z těchto tří článků dostává sobě vlastní autonomní životní skutečnost skrze to, co mu každý člověk vtiskuje ze svých tří duševních činností: svým chtěním duchovnímu životu, svým cítěním právnímu životu a svým myšlením hospodářskému životu. Jak tyto tři duševní činnosti jako autonomní články duše v člověku navzájem{{SE|85}}<br /> <br /> působí a ve vědomí Já vzplanují, udržovány pospolu a ve vzájemném působení silou Já, tak také tři články sociálního působí navzájem v celek sociálního organismu skrze probouzející se vědomí Já každého jednotlivého člověka. V tomto vzájemném vztahu vědomého vnitřního prožívání a utváření navenek vzniká sociální umění. Tak je utváření trojčlenného sociálního organismu zkušebním kamenem k rozvinutí a zjevení bewusstseinsseele (vědomí-duše). Téměř nadlidské úsilí, které Rudolf Steiner od roku 1919 vynakládal, aby hnutí trojčlennosti sociálního organismu uvedl v život, ztroskotalo roku 1922.&lt;ref&gt;Siehe hierzu insbesondere: Rudolf Steiner: ''Die großen Fragen der Zeit und die anthroposophische Geisterkenntnis'', GA 336, Basel 2019; sowie ders.: ''Zu sozialen und wirtschaftlichen Fragen'', GA 332b, Dornach, Basel 2020.&lt;/ref&gt; On sám pojal rozhodnutí ukončit tento první rozsáhle pojatý pokus. Vnějším podnětem k tomu byla především cválající inflace a malý počet lidí, kteří by této obrovské výzvě byli dostáli. Rudolf Steiner stavěl také na porozumění proletářů, z nichž mnozí však padli ve válce — a ti, kteří přežili, byli odtaženi propagandou komunisticky orientovaných dělnických vůdců. Zárodek však byl vložen do půdy historického dění. Byl prostřednictvím 20. století průběžně pěstován v dílčích konkrétních přístupech k jednání v ustavičné proměně jednoho umírání a stávání se. Především však byla Steinerova pojednání k sociální otázce poznatkově-vědecky zpracována v kontextu požadavků doby a zpřístupněna širší veřejnosti. Impuls k sociální trojčlennosti nadále čeká na pronikavě nový pokus o uskutečnění.<br /> <br /> Tento nový přístup vyrůstá z druhého ideového zárodku, který je obsažen v [[Landwirtschaftlicher Kurs|''Zemědělském kurzu'']] Rudolfa Steinera, v «Duchovně-vědeckých základech pro zdárný rozvoj zemědělství»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999.&lt;/ref&gt;. Tento kurz pro zemědělce se konal o Letnicích roku 1924 na statku Koberwitz u Breslau v dnešním Polsku, dva roky po zrušení «Kommenden Tages», orgánu hnutí trojčlennosti v Německu. V té době byla v zemědělství «kirchspiel» (farní obec) ještě ve vsi — praxe principu organismu byla tradičně ještě z velké části neporušena. Zemědělský způsob výroby tvořil ještě protipól k dělbou práce řízenému způsobu v průmyslu. Ekologická otázka a — s ní neoddělitelně spjatá — sociální {{SE|86}}<br /> <br /> otázka nebyla v zemědělství ještě akutní. Avšak hrozivá předzvěst, jako jsou účinky hnojení synteticky vyrobenými dusíkatými solemi, ztráta odrůdové stability a zdraví zvířat, citlivěla jednotlivé sedláky a zemědělce. Od roku 1920 se obraceli na Rudolfa Steinera s prosbou, aby jim z antroposofické duchovní vědy poskytl poznávací základy a praktické pokyny pro obnovu zemědělství do budoucnosti. Tazatelům šlo o ideje, o duchovní pravdivé obrazy, které by zemědělské práci nad pouhou provozní techniku znovu daly smysl a — budou-li tyto ideje uchopeny — mohly znovu vybudovat duchovně-morální most k věcem a bytostem v přírodě a kosmu. Zemědělský kurz obsahuje zárodečné položení základů pro vývoj zemědělství budoucnosti, v němž skrytý proud impulsů křesťansko-západního zemědělství vstupuje v hlubinné metamorfóze na povrch věku vědomí. Rudolf Steiner navázal bezprostředně na otázky lidí, kteří stáli ve staré, smrti zasvěcené zemědělské kultuře a kteří hledali přístupy k její obnově. Navázal na ještě právě existující minulost, aby ji proměnil v budoucí. Přitom apeloval na myslící vědomí činnými v praxi stojícího člověka.<br /> <br /> Výchozím bodem antroposofické duchovní vědy Rudolfa Steinera je «člověk». Na jeho bytostnou povahu ve světovém celku se vztahují otázky: Jaký je vývoj z jeho bytostného původu v duchu, jaké jsou ideové celky, které ho ve všech životních oblastech činí schopným jednat v souladu s jeho bytostnou povahou, jaké jsou cesty k sebepoznání a poznání světa do budoucnosti? Kdysi ještě nebyli lidé tak «chytří» jako dnes, za to však byli moudří. Prožívali sami sebe jako mikrokosmos, který v malém v sobě nese vše, co ve velkém duchovně-bytostně naplňuje makrokosmos. Vědecký intelektualismus novější doby staví se tváří v tvář smyslově vnímatelné světu, rozkládá jej na části, reflektuje tyto části v představách a přitom vylučuje toho, na koho se zapomíná — člověka, který se táže, myslí, cítí a chce. Pohled duchovního badatele je naproti tomu obrácen k poznávajícímu, k bytostné povaze člověka. Co se mu tam v nadsmyslovém poznání odkrývá, vrhá jasné světlo na to, co makrokosmicky v nejširším smyslu smyslově vnímatelné přírodě a kosmickému obvodu jako bytostně účinný princip leží v základu. Výsledky duchovněvědeckého bádání obsažené v Zemědělském kurzu navazují na přírodovědné {{SE|87}}<br /> <br /> pojmy, například pokud jde o anorganický svět látek, a označují jejich prvky jako nositele vždy specifických maatla ya ku vumba (formativních sil), které je z jejich fyzické přirozenosti povznášejí do procesuálního dění oživené a oduševnělé přírody.<br /> <br /> Tak je metodický postup Zemědělského kurzu předznačen klíčovou výpovědí: «Es wird vom Menschen ausgegangen; der Mensch wird zur Grundlage gemacht» (Vychází se z člověka; člověk je kladen za základ).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S.103.&lt;/ref&gt; Pod tímto zorným úhlem se pohled soustřeďuje na koncepci a utváření zemědělského podniku se slovy: «Eine Landwirtschaft erfüllt ihr Wesen, im besten Sinne des Wortes, wenn sie aufgefasst werden kann als eine Art Individualität für sich, eine wirklich in sich geschlossene Individualität und jede Landwirtschaft müsste eigentlich sich nähern – ganz kann das nicht erreicht werden, aber sie müsste sich nähern – diesem Zustand, eine in sich geschlossene Individualität zu sein» (Zemědělství naplňuje své bytí, v nejlepším smyslu slova, může-li být pojato jako jakási individualita pro sebe, skutečně v sobě uzavřená individualita, a každé zemědělství by se vlastně mělo přibližovat — zcela toho nelze dosáhnout, ale mělo by se přibližovat — tomuto stavu, být v sobě uzavřenou individualitou).&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 42.&lt;/ref&gt; Dále se říká: «Die Dinge können nicht in dieser Weise streng durchgeführt werden, aber man muss doch einen Begriff haben von dem notwendigen Geschlossensein einer Landwirtschaft […]» (Věci nemohou být takto přísně provedeny, avšak musí mít pojem o nezbytné uzavřenosti zemědělství […]).&lt;ref&gt;Ebd., S. 43.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tato vyjádření apelují na individuální soudnost. Z badatelského smýšlení musí ten, kdo je činný v zemědělství, usilovat o to, aby si v pojmech vypracoval myšlenkový obraz bytostné povahy mikrokosmického člověka. Tento myšlenkový obraz se stává klíčem k porozumění makrokosmu a konkrétně k porozumění jednomu jeho výseku: zemědělskému podniku. Přináší ideje, podle nichž lze tento makrokosmický výsek utvářet v jeden v sobě uzavřený celek, v organismus, v tělo «jakési zemědělské individuality». Ideová základna k tomu se formuje, jsou-li smyslově vnímatelné a přírodovědecké skutečnosti myšlením pozdviženy do smysl dávajícího celku výsledků nadsmyslového antroposofického duchovního bádání. O myšlenkově-obrazné uchopení tohoto smysluplného celku jde. V tom spočívá zárodek nového dění zemědělství. Toto dění se rozvíjí pod «sluncem idejí» sebe-si-vědomého-se-stávajícího lidského ducha; ten je to, kdo vede činnou ruku k smyslem naplněné práci. {{SE|88}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Dreigliederung_des_Menschen_und_die_landwirtschaftliche_Individualität&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Trojčlennost člověka a zemědělská individualita ===<br /> <br /> Organismus — se středem a periferií — jako základní utvářecí princip v zemědělství vyrostl od sedmého století po Kristu z přírodou daných biotopů, z «organismů v přirozeném růstu». Nesl od místa k místu zcela individuální ráz. Byl to instinktivně-inspirovaný růst z pokřesťanštěných lidových kultur. S jejich mizením v průběhu věku bewusstseinsseele se vytrácela i duchovně impulzující síla. Zemědělská podniková nauka 20. století sice rozpoznala smysluplnou souhru jednotlivých odvětví podniku v celek a nazvala ji hospodářský organismus. Co je «bytostnou povahou» tohoto celku, to se netázala. Pojem byl příliš bezmocný na to, aby mohl zadržet kulturní úpadek zemědělství. Ani ekologické hnutí přicházející od 70. let a s ním ekologické zemědělství nedokázaly pojmu hospodářského organismu znovu vdechnout život. Klíč k porozumění organismu lze hledat jedině v bytostném agentu, který ho přivádí k jevu v tělesné uzavřenosti a proživá se v ní. U zvířete je tímto agentem zvířecí duše, u člověka duchovní duše. Zvířecí duše je vázána na tělo; duchovní duše člověka má moc stále více se svými třemi duševními činnostmi — myšlením, cítěním a vůlí — z této vázanosti vynořovat, z ní se osvobozovat. Tím jí narůstá schopnost vědomě se sebou, v sebepoznání se uchopit jako tvůrčí duchovní bytost, jako sebe sama uskutečňující se Já. V Já nese člověk jako mikrokosmos zárodek ducha v sobě. Tím může nejen poznávat sebe sama a bytostnou povahu svého tělesného organismu, ale vědět se v tomto poznání ve spojitosti s bytostným, co nadsmyslově působí v přírodě a kosmu.<br /> <br /> Na cestě školení duchovní duše se může tento zárodek rozvinout do duševních orgánů. Tak jako se smyslové orgány otevírají smyslově danému světu, mohou tyto duševní orgány zpřístupnit duchovně-nadsmyslovou skutečnost vnímání. Z Já procitajícího v sebevědomí může člověk ve věku bewusstseinsseele opět, vystupujíce, vědomě dosáhnout svého duchovního původu, od nějž se sestupujíce na cestě sebeuvedomování odloučil. Co kdysi provázelo sestup coby učení moudrosti z mystérií, pak ale od {{SE|89}}<br /> <br /> co od Zeitenwende postupně dohořívalo, to lze od nynějška prostřednictvím antroposofické duchovní vědy, přístupné každému člověku, vědomě vystupujíce, znovu dobývat. Duchovní bádání Rudolfa Steinera přináší výsledky, které na všech polích lidské činnosti — ať již vědeckém, uměleckém, náboženském, medicínském, pedagogickém, sociálním atd. — a tak i na poli zemědělství, zárodečně ukazují jednání nové, to staré proměňující cesty.<br /> <br /> Chce-li si tedy někdo ujasnit ideové souvislosti, jež mají zemědělství z toho, co se stalo, pomoci k novému stávání se do budoucnosti, pak je metodicky cesta jasně předznačena: Aby bylo dosaženo hlubšího porozumění bytostné skutečnosti myšlenky organismu a individuality, je nutno nevyhnutelně vyjít od člověka, mikrokosmu. Přitom vyplývá z duchovního bádání v tělesně-fyzickém a duchovně-duševním ohledu v obrysech toto ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90):&lt;ref&gt;Viz k tomu zejména: Andreas Suchantke: ''Metamorphose: Kunstgriff der Evolution'', Stuttgart 2002, 332 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Při nazírání podoby člověka upoutá pozornost nejprve polarita hlavy a končetin: hlava jako do velké míry v sobě uzavřená kulatá podoba, končetiny paprskovitě vyzařující a svět uchopující. Morfologicky ovládá princip formy oblast hlavy, a polárně k tomu fyziologicky princip látky: oblast látkové výměny a končetin.<br /> <br /> Obal hlavy tvoří převážně tvrdé, silně mineralizované lebeční kosti. Ty obklopují lebeční dutinu, která je naplněna mozkomíšním mokem — vodojasnou, bezbuněčnou a bílkovinami neprostoupenou tekutinou — a v ní plovoucím mozkem. Dále se v hlavě soustřeďují smyslové orgány sloužící bdělému vědomí. V nich, jako i v hlavě jako celku, ustupuje život do značné míry před vládou fyzična. To se působivě ukazuje v anatomické stavbě oka — mimo jiné s světlolomnou čočkou — nebo ucha s bubínkem, řetězcem sluchových kůstek a kostěným labyrintem. Hlavový pól je čistému fyzičnu, smrti, blíže než životu. Morfologicky je hlava obrazem ztuhlých životních procesů. I mozek je ve své fyziologické činnosti jako vědomí-probouzející orgán tiše prostoupen procesy smrti. Nerv a mozek ztrácejí po krátkém čase po poranění schopnost regenerace. Proces, jenž je ovládá, je povahy rozkladné. O tom svědčí vysoká dýchací aktivita mozku a nutnost intenzivního zásobování kyslíkem skrze krev. {{SE|90}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 5, S. 90.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 5: Die Wesensbeziehung von Mensch und landwirtschaftlicher Individualität. Die Dreigliederung beider in vertikaler Ausrichtung: Die Landwirtschaft ist der auf den Kopf gestellte Mensch.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> rozkladná činnost vede fyzicky k mrtvé látce (CO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) a duchovně, jako zrcadlení životního procesu, totiž činnosti myšlení, k uvědomění myšlenek. Hlava je klidovým pólem a nositelem bdělého vědomí, které člověka duchovně spojuje se světem.<br /> <br /> Nakolik člověk nese ve své hlavě to z života vypadlé, minerálně-mrtvé, ukazuje i výskyt mozkového písku, zejména v epifýze (''šišinka mozková''). Jde o citrónově žluté kamínky sestávající z krystalů vápníku a hořčíku. Rudolf Steiner k tomu poznamenává: «Trochu mozkového písku musí mít každý člověk v sobě», nikoliv však jako trvalé usazeniny, nýbrž: «Tento mozkový písek musí vznikat a musí být opakovaně rozpouštěn.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Erkenntnis des Menschenwesens nach Leib, Seele und Geist. Über frühe Erdenzustände'', GA 347, Vortrag vom 9. August 1922, Dornach 1995, S. 53.&lt;/ref&gt; Tento proces tvorby krystalů a jejich opětovného rozpuštění popisuje Rudolf Steiner jako základ vědomí Já: «Kdybychom se nemohli rozpouštět, nemohli bychom myslet, nedospěli bychom k vědomí Já. V tomto rozpouštění spočívá to, co nazýváme naším vědomím Já.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 61.&lt;/ref&gt; V hlavě se uskutečňuje myšlenková činnost. {{SE|91}}<br /> <br /> Mozek si v každodenním vědomí neuvědomuje tento samotný proces, nýbrž jeho výsledek — zobrazení tohoto procesu: myšlenku.<br /> <br /> Formpól hlavy, soustředěný v mozku, se rozlišuje přes celý tělesný organismus do nervového systému. V horním člověku slouží vědomému vnímání, v dolním zprostředkovává duchovně-duševní činnost vegetativním životním procesům.<br /> <br /> Formpól stojí polárně naproti látkově-výměnnému pólu. Ten zahrnuje pod bránicí svět orgánů látkové výměny a končetiny. Duševní činnost tam zasahuje do životních procesů, řídí látkové přeměny, mobilizuje síly, jichž pak může vůle použít k tomu, aby uváděla do pohybu a udržovala v pohybu končetiny, tělesnou činnost jako celek. Veškeré organické pochody, které leží v základu rozvíjení vůle, veškeré procesy odbourávací, přeměňovací a výstavbové se uskutečňují v hlubokém bezesném nevědomí, ve vědomí spánku. Probíhají zčásti protiběžně v souběžnosti, zčásti v plynule proudícím časovém posloupném sledu. Oproti přísně v sobě spočívajícímu řádu nervově-smyslového systému vládne v látkově-výměnném pólu neustálá proměna a přeměna; včetně končetin je vše v pohybu; nic nezůstává ani chvíli stejné. Jako se duše v hlavovém pólu přes smysly duchovně spojuje se světem v pocitech a myšlenkách, tak vstupuje přes výživu a přes činnost končetin fyzicky do vztahu ke svému okolí.<br /> <br /> Bytostné zjevení vůle je pohyb — ať prostorově uchopující v končetinách, procesuálně v látkovém řádu, v růstu a regeneraci, v proudící krvi, nebo tichoučce vnikající do vědomí v dýchání a posléze v myšlenkové činnosti.<br /> <br /> I procesy vládnoucí v látkově-výměnně-pohybovém pólu prostupují v odpovídající metamorfóze celé tělo — v hlavě mimo jiné ve vylučování slinných žláz a sliznic nebo v žvýkací činnosti kloubně uloženého dolní čelisti.<br /> <br /> Polarita hlavového systému a látkově-výměnně-pohybového systému nalézá svůj vyrovnávající střed v orgánovém systému, jenž se mezitím vřazuje: ve dvou rytmicky dýchajících plicních křídlech, v rytmicky pulsujícím srdci a v bránici. Bránice ve svých pohybech pasivně sleduje rytmus dýchání — může jej však také vlastní aktivitou podpořit. Morfologicky se rytmická mitte projevuje v sledu žeber, jež uzavírají hrudní koš směrem nahoru k hlavě, dolů jej však otevírají a rozšiřují k bránicí překlenuté břišní dutině. Fyziologicky proudí krev od srdce a k srdci skrze celé tělo a {{SE|92}}<br /> <br /> sjednocuje oba póly ve vyšší jednotu. V rytmické mittě prožívá člověk sebe sama v cítění; snivě-cítíce se noří do sféry nevědomosti, do vůle; bdíce-cítíce sahá vzhůru do oblasti myšlení. V cítění prožívá člověk sebe sama v nejvyhraněnějším smyslu jako tuto a jedině tuto určitou duchovní duši. Rytmus je rezonančním tělesem cítění. Kývá se sem a tam mezi klidem hlavy a pohybem těla. Spojuje klid a pohyb a je obojím zároveň. Do rytmické středu se svrchu snižuje jasnost myšlenek do hlubin a zdola odpovídá z temna vůle síla iniciativy stoupající vstříc.<br /> <br /> Ve své vzpřímené postavě a tělesné trojčlennosti vstupuje člověk bytostně naplněn jako individualita do světa. Ve souzvuku svého myšlení a vůle v cítění prožívá sebe sama v procesu sebeuvědomování; nalézá se na cestě ke svobodnému sebeurčení. Z tohoto prožívání mu svítí bytostná skutečnost ideje vývoje — to budiž osvětleno:<br /> <br /> Kdysi žil princip vývoje instinktivně snivě, skrytý v pramenech prastaré moudrosti, jako účinná síla duchovního vedení v lidstvu. V postupujícím probouzení k sebeuvědomění toto dědictví haslo. Teprve velmi mladé — nejprve v době německého idealismu, ve výzkumech Charlese Darwina (1809–1882) a Ernsta Haeckela (1834–1919) a v plném rozsahu v antroposofické duchovní vědě — vynořuje se vývojový princip novým způsobem v myšlení. Vztažen k trojčlennosti duševních schopností člověka prožíváme jej dnes v myšlení především jako předvídavou idej, v cítění jako radostně-čilý impuls a ve vůli jako duchem nesoucí iniciativní sílu. Na cestách této trojnosti uchopuje se člověk v duchovním naplnění svého bytí jako Já a dělá z sebe iniciátora a nositele vývoje do budoucnosti. Ve svém usilování o svobodu žije vývojový princip dar. {{SE|93}}<br /> <br /> Uvědoměním vývojového principu se stává člověk z tvora tvůrcem. A tak vyvstává otázka: Je od nynějška povolán z volní svobody zasazovat idej vývoje do světa, který se stal? Nebo se může toto tvůrčí schopnost vztahovat jen na jeho vlastní a na lidský vývoj? Musí vše ostatní zanechat za sebou a odsoudit k pouhému užitku a k vykořisťování — totiž rostliny, zvířata, Zemi jako celek, která měla a má tak hlubokou účast na jeho vlastním vývoji? Probouzení k ekologickému vědomí sahá většinou jen tak daleko, jako přání zachovat vzniklé, v sobě dovršené dílo stvoření,<br /> <br /> Ano, chtít člověka jako ničitele tohoto díla stvoření držet stranou od přírody. Toto omezení však znamená zastavení vývoje. Jen v souvislosti s pokračujícím vývojem člověka a jen skrze něj jako iniciátora může být to, co se ve světě stalo, proměněno v nové stávání se. Neměl by snad být současný člověk, jehož vynalézavý duch má díky štěpení atomového jádra v rukou všechny prostředky k tomu, aby život na Zemi přivedl k několikanásobnému «Overkill», naopak také schopen, v rozšíření sebe sama, vštípit vývojový princip Zemi, přírodě, která ztuhla v dílo? Jak může sílu stávání se, kterou v sobě nosí, učinit plodnou pro nové procesy stávání se, které vyvedou přírodu z jejího hotového stavu? Tato poslední otázka stojí na počátku budoucí zemědělské kultury. Odpověď na ni nejprve přináší metodický pokyn Rudolfa Steinera:&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Duchovněvědecké základy pro zdárný rozvoj zemědělství'', Dornach 1995, přednášky z 10. a 12. června 1924.&lt;/ref&gt; «vycházet z člověka» a zemědělský podnik, má-li «naplnit svou podstatu», chápat jako «určitý druh individuality».<br /> <br /> Vydejme se na pole a pokusme se ve vnitřním klidu si zpřítomnit veškeré dění přístupné vnímajícímu a myslícímu nazírání, jež se odehrává nad zemí ve světle, vzduchu a teple, pod zemí v temnotě provlhlých, krystalických hlubin a mezi tím v kůži oživené půdy – pak se cítícímu vnímání zjeví hluboká příbuznost s tělesnou trojčlenností člověka ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|obrázek 5]], s. 90).<br /> <br /> Pod zemí narážíme na tvrdý, pevný, z života vypadlý, a proto mrtvý svět hornin a rovněž na vodní prvek hlubin. Pevná složka země spočívá v klidu, zachovává si svou krystalickou strukturu, která je během léta u zemského povrchu silněji vystavena procesům zvětrávání, v zimě se pod vlivem krystalotvorných sil okruhu stálic – Řekové jej nazývali «křišťálovým nebem» – prožívá ve své čisté krystalické přirozenosti.&lt;ref&gt;Tamtéž, přednáška z 10. června 1924.&lt;/ref&gt; Jako je mozek zrcadlem, které uvědomuje skrytou myšlenkovou činnost, tak krystalická přirozenost hornin příbuzných křemíku (křemeny, silikáty), podobně jako smyslové orgány, odráží krystalotvorné síly nejvzdálenějšího kosmického okruhu i síly planet vzdálených od Slunce (Mars, Jupiter, Saturn) v jejich nepřímém působení. Polárním způsobem to platí pro vápenec a horniny příbuzné vápenci, které ve své afinitě k planetárnímu, {{SE|94}}<br /> <br /> Vůbec sonnennahen Planeten (Měsíc, Venuše, Merkur), jejich síly na sebe vážou.&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; Zprostředkující postavení v této polaritě zaujímají jílové minerály, které svou pro minerální říši Země neobvyklou dynamikou přivádějí obě kráftové kvality prostřednictvím kořenů k růstu a tvarování rostliny. Tak pohlížíme na to, co se pod půdou táhne do hlubin, jako na hlavový pól této Rudolfem Steinerem tak nazvané «zemědělské individuality».<br /> <br /> Pokusíme-li se uvést geisteswissenschaftliche Hinweise do myšlenkové souvislosti s přírodovědně uchopitelnými fakty minerálního podloží půdy, ukazuje další fenomén na skutečnost, že se pod zemí nalézá hlavový pól «zemědělské individuality». Podobně jako v epifýze vystupuje krystalotvorba a její rozpouštění jako fyzický základ vědomí Já, tak se ve zvětrávací zóně půdy tvoří nejjemnější hexagonální krystalické lupínky. Krystalizují z amorfních koloidů hydroxidu hlinitého a křemičité kyseliny do takzvaných «sekundárních jílových minerálů». Ty se však mohou opět rozpustit zpět do koloidního stavu.&lt;ref&gt;Die Vermutung ist, dass die Bildung vorzüglich ein Winter- und die Auflösung (Verwitterung) ein Sommerprozess ist.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Polárně vůči hlavovému pólu pod zemí se nad zemí rozprostírá «břicho»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', Dornach 1995, Vorträge vom 10. und 12. Juni 1924.&lt;/ref&gt; zemědělské individuality. Zde, pod přímým působením kosmu, vzniká život způsobem jakési «vnější trávení» světla, tepla, vzduchu a vodních par. Zde vstupuje vše, co se rodí, formou a barvou do vnějšího zjevení, a vše, co zaniká, bere zjevení zpět do neviditelné vnitřní světa. Vše je v pohybu: raší rostlina, volně se pohybuje zvíře, činný je člověk; mraky táhnou, páry stoupají, déšť padá, vítr pohybuje každým jednotlivým listem, vlní se obilím, blesk zableskne a štěpí dub, hrom duní, planety obíhají své dráhy a slunce přináší nad zemí den a noc. Zde, ve Stoffwechselpolu zemědělské individuality, podléhá vše stálé proměně. Zatímco pod zemí proniká duchovně-živé, uvolněné od hmotného, zemí jako vnitřní hybnost — tak jako myšlenky prostupují hlavou&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; — tak se toto duchovně-živé nad zemí utváří formou a barvou v hmotném. To {{SE|95}}<br /> <br /> jen nadsmyslově uchopitelný život nakonec dohašína do formy a ve svém hanutí se v semenu znovu přináší na svět.<br /> <br /> Mezi póly Dole a Nahoře se horizontálně prostírá průzračně tenká kůže, půda, tvořící zárodečnou střed. Ta ve svých procesech nemá žádnou samostatnost, jako ji má rytmický systém člověka. Nelze tedy říci, že by půda měla plíce, srdce. V této souvislosti stojí za zmínku, že zemský povrch má stejně jako voda své přílivy a odlivy a ve střední Evropě se denně v průměru zvedá a klesá o 80 cm.&lt;ref&gt;Siehe hierzu die Forschungen von Gerhard Jentzsch am Lehrstuhl für Angewandte Geophysik an der Universität Jena.&lt;/ref&gt; A přece půda dýchá jako zvíře a člověk: přijímá kyslík a vydává oxid uhličitý. Jenže toto dýchání neprobíhá z niterně-vlastního impulsu, nýbrž je výsledkem exogenního spolupůsobení sil pólů Dole a Nahoře v půdě. V dynamice jílových minerálů lze spatřit jakési srdeční funkce. Ale i ty jsou podněcovány zvenčí a sledují rytmus impulsovaný Sluncem, který ročními cykly řídí a harmonizuje procesy rozpouštění a vázání látek v půdě. Z toho lze porozumět, proč Rudolf Steiner půdu apostrofoval jako «bránici»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', Dornach 1995, Vorträge vom 10. und 12. Juni 1924.&lt;/ref&gt; zde uvažované individuality. Tato bránicová kůže ve svých funkcích zrcadlí součinnost živlů země, vody, vzduchu a tepla v rytmech slunečního roku. Kultivovaná půda je tedy charakterizována tím, že staletími trvajícími orebními a rostlinopěstitelskými opatřeními — zejména hnojením kravským hnojem — obdržela nad svou «přírodní vlohu» dispozici k rozvoji svébytného rytmického orgánu: dispozici k vyrovnávající a rozvoje schopné «středu».<br /> <br /> V profilovém uspořádání tohoto bránicového orgánu středu, v půdě, opakuje se v malém trojčlenná vertikalita zemědělské individuality. V svrchní půdě, v takzvaném A-horizontu, nacházíme tmavší, vzdušně strukturovanou, pozůstatky rostlin protknutou humusovou vrstvu — sediment metabolické aktivity nad zemí, který do ní bakteriálními a jinými přeměnami vdechuje cosi jako svébytný život. Polárně k této oživené vrstvě se v podloží nacházejí ložná, nevyvetralá, mrtvá hornina — do půdy nahoru vyčnívající hlavový pól, C-horizont. Na jeho hranici se hornina vystavuje {{SE|96}}<br /> <br /> rozkladným, krystalický minerální svazek ničícím silám eroze. Mezi A- a C-horizontem se člení zvětrávací nebo B-horizont, v němž se uskutečňuje primární (zvětráváním) a sekundární (novou krystalizací) tvorba jílu. Jílem obohacený B-horizont představuje vlastní střední článek v půdě. Jeho dynamika zrcadlí rytmy Jahreslaufu: směrem dolů, k hlavové straně, zadržuje oživené atmosférické vody a s nimi v ní rozpuštěné látky proti gravitaci; směrem nahoru vstupuje do spojení s humusem (jílo-humusový komplex) a pečuje o procesuální kontinuitu v budování Bodenfruchtbarkeit.<br /> <br /> Zwerchfellorgan půda se zdá, měřeno rozměry výšin, jež se nad ní rozprostírají, a hlubin, jež se dole pohledům vymykají, být pouhým ničím. A přece je vším! Z ní vyrůstá vyšší rostlinná příroda, jež tvoří životní základ pro existenci zvířete a člověka na Zemi. Je to kořen rostliny, který vertikálně směřuje dolů k zemskému středu, a je to výhonek, který z vegetačního bodu klíčku v rytmické listové posloupnosti vertikálně stoupá vstříc Slunci a, obklopen Stoffwechselgeschehen ve světle, vzduchu a teple, v Blüten-, Frucht- und Samenbildung připravuje výživné látky pro zvíře a člověka v živé kompozici. V kvetoucí rostlině a stromové přirozenosti tvoří si zemědělská individualita přirozeně a jen v duchu uchopitelně svůj obraz. Duchovní tyč, jež nadsmyslově spojuje Erdentiefen se slunečními výšinami, jež v trojčlenném uspořádání sjednocuje síly tíže a tíhnoutí k vertikalitě, vtěluje se obrazně každý rok v rašení a výhonu rostlin.<br /> <br /> Rostliny a spolu s nimi zemědělská individualita stojí ve vztahu k trojčlennosti člověka na hlavě. Jak hluboko sahá zde příbuzenský vztah k člověku a zvířeti, ukazuje se v následujícím: Kořen ohmatává, podobně jako smyslový orgán rostliny, látky zemských hlubin. Přenese-li se fruktifikační proces rostliny až dolů do kořene, jako je tomu například u mrkve, zesílí a zabarví se kořen do zářivé červenožluté a prostoupí jeho jemnou tkáň sladkostí a vůněmi. Vzniká výživný plod, který svrchovaně vyživuje hlavu, nervově-smyslovou organizaci jako celek ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90). Plodí-li rostlina naopak v souvislosti se tvorbou semen vysoko nad zemí, jako je tomu například u obilovin, pak vzniká jako výživný plod<br /> <br /> … a silová kompozice, která vyživuje soustavu látkové výměny a končetin u člověka i zvířete. Vše, co mezi těmito póly vyrůstá ve stonku a listu jako potravní plod — například kedlubna (stonek), růžičková kapusta (pupen) nebo listová zelenina (salát, zelí, špenát atd.) — vyživuje a posiluje rytmický střed. {{SE|97}} V biologicko-dynamickém zemědělství je běžnou praxí toto pravidlo následovat: pícní mrkev pomáhá u telat podněcovat smyslovou aktivitu a dávat jim lesklou srst, u krav je to krmná řepa; naopak, má-li se podpořit látková výměna, má-li být zvíře radostně pohyblivé, přichází na řadu krmení lněným semenem; k rozvoji síly u koní je to „oves, který bodá&quot;. Vše, co se ve vegetativní oblasti utváří jako stonek a list — v bylinách, trávě, jeteli atd. — je základním krmivem pro dojnici žijící v přísném rytmu.<br /> <br /> Duchovně uchopitelná, v duchu skutečná idea zemědělské individuality otevírá chápajícímu pohledu brány do všech oblastí zemědělství; on je shrnuje jako orgány bytostného celku — příkladně to má být znázorněno v kapitole o otázce hnojení. To od základu vyžaduje změnu smyslu [Sinnesänderung]. Lze překonat duální poměr člověka a světa ve vědách, který metodicky vylučuje duchovně-duševní stránku poznávajícího a mravně jednajícího člověka. To platí tím více, přechází-li se tento velký, od člověka se odvíjející ideový celek v čin myšlením. V činu se osvědčuje jeho plodnost a skrze ni jeho pravda.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Viergliederung_des_Menschen_und_die_Geschlossenheit_des_Hoforganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hofového organismu ===<br /> <br /> Tělesný organismus člověka zahrnuje v sobě mikrokosmicky vše to, co se makrokosmicky rozkládá jako svět přírodních říší. Existuje tu úzký příbuzenský vztah, který se odhalí, srovnáme-li trojstupňovost přírody — říši anorganicko-fyzického, říši oživené rostlinné přírody a říši oduševnělé živočišné přírody — s tělesnou organizací člověka. Tak jsou v lidském těle účinné všechny látky, síly a zákony, které ovládají anorganicko-mrtvou minerální říši … {{SE|98}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 6, S. 98.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 6: Die Viergliederung des Menschen und der Organismus als Leib der Individualität.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> konstituují a které vědy fyziky a chemie se snaží prozkoumat. Například struktura trámečků ve vnitřní stavbě stehenní kosti v přechodu k ohnutému kyčelnímu kloubu je taková, že s minimem minerální substance (převážně fosforečnan vápenatý) je dosaženo maxima statiky. Podobně je tomu s podpůrnými tkáněmi, s konstrukcí kostry jako celku. Celé tělo je ve stavbě a funkci všech orgánů, v jejich pevných podpůrných tkáních a v jejich hospodaření s tekutinami a teplem prostoupeno a protkáno čistě fyzickou, moudrostí naplněnou zákonitostí. Ta tvoří — ohraničena na podobu těla — fyzické tělo, evolučně nejdokonalejší bytostný článek člověka. Svůj nejpřesnější výraz nachází ve stavbě a funkci smyslového systému. Podstata fyzického těla je nadsmyslová a zjevuje se ve všem viditelném (Obrázek 6).<br /> <br /> Co tedy v říši minerální vystupuje odděleně jako „mrtvá&quot; příroda, v čistě fyzické organizaci — to se v rostlině, zvířeti a člověku funkcionálně proplétá s vyššími bytostnými články. Takovým je především éterické, životní nebo časové tělo, jež světu rostlin propůjčuje život prostřednictvím éterkových sil všestranně proudících z kosmu. Je v sobě proudícím životem, který se podle druhu rostliny nadsmyslově vymezuje v „tělo&quot;, přivlastňuje si specifickým způsobem látky země proti tíži, jakož i<br /> <br /> a jejich sil si přivlastňuje a z nich buduje příslušné fyzické tělo. Jako architekt fyzického se životní tělo neprojevuje jako takové, nýbrž ve formách rostliny. Proto byl pro Goetha tvar a jeho metamorfóza — například v listové posloupnosti — východiskem jeho bádání o bytostné povaze živého. {{SE|99}}<br /> <br /> Vše, co se v rostlinné říši rozprostírá jako bytostná povaha živého, nalézá na vyšší stupni sjednocení v životním těle člověka a projevuje se v proudících tělesných tekutinách, v krvi, v lymfě a v sekrecích žlázového systému, jež regulují veškeré životní procesy (Obrázek 6). Éterické tělo je zdrojem zdraví. Nemoci mají svůj původ v duševnu. K jejich léčení nachází éterické tělo podporu v tom, co je jeho bytostné povaze vždy specifickým způsobem konformní — a to je svět léčivých rostlin. Paracelsus vyjadřuje v podstatě toto: Neexistuje nemoc, která by nemohla být vyléčena nějakým «bylinkou» nalezatelnou v rostlinné říši.<br /> <br /> Jako člověk nese ve stavbě svého těla přeměněnou minerální a rostlinnou říši povýšenou na vyšší stupeň, tak je i ve svém třetím bytostném článku — v duševním nebo astrálním těle — spřízněn s duševnem rozvinutým v živočišné říši (Obrázek 6). Zvířecí organizace se dovršuje zvířecí duší, která prostupuje fyzické tělo i tělo životní. Tento duševní článek přešel do zvířecího těla v podobě i funkci. Každý živočišný druh se tak morfologicky a fyziologicky člení ve vysoce diferencované nitro a vnějšek a disponuje rovněž druhově specifickým systémem končetin, skrze nějž se zvíře může volně pohybovat v živlech, které převládajícím způsobem podmínily jeho formování. Zvířecí duše se však projevuje především v «jak a co» činností, jež zvíře tělesně vázáno vykonává ve svém životním prostoru — tak žije červ v zemi, ryba ve vodě, pták ve vzduchu, hmyz v teple. Na základě tohoto v orgánovou činnost vázaného duševna zvířete mohl Goethe říci: «Zvíře je poučováno svými orgány. Člověk svými poučuje a vládne jim.» Duševní nebo astrální tělo je zdrojem vědomí; jeho fyzickým základem je nervová a smyslová organizace. {{SE|100}}<br /> <br /> I v člověku žije část duševna ponořena do životních pochodů — jako pudy, žádosti a vášně, pocity hladu a žízně a podobně. Ve své od těla osvobozené části žije duše sama v sobě a stává si vědoma svého ryze duševního prožívání — například toho, co vnímá jako pravdivé, krásné a dobré, ale i toho, co prožívá jako moc odchýlení ke zlému. Tímto článkem duše, který se osvobozuje z těla, povznáší se člověk z vázanosti na přírodu.<br /> <br /> V uvědomělém duševním životě cítí se člověk prostoupen něčím, co se mu teprve na cestě sebepoznání odkrývá jako jeho nejvlastnější bytostná povaha, jako jeho Já ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#98|Obrázek 6]], s. 98). Fyzickým základem působení Já v těle — Já-organizací — je krev. «Krev je ústředním orgánem organismu.»&lt;ref&gt;Lothar Vogel: ''Der dreigliedrige Mensch'', Dornach 1979, S. 147.&lt;/ref&gt; Je to tato v sobě samé spočívající jáství člověka, která má moc a sílu prostupovat, proměňovat a individualizovat tři popsané bytostné články. Vtiskuje tělu duševnímu, tělu životnímu a tělu fyzickému Já-organizaci. V této Já-činnosti přeměny a přivlastnění bytostných článků k výšinám jeho duchovního bytí leží pramen veškerého budoucího vývoje člověka i Země.<br /> <br /> Jako trojčlennost vede i čtyřčlennost k uchopení pojmu individuality. V Já-obdarování člověka se tento pojem naplňuje. Pojem organismu naproti tomu — pojmu uzavřenosti do sebe — se naplňuje již v živočišné říši, nikoli v pouhým životem obdařené rostlině. Ta by se teprve tehdy jevila jako úplný organismus, kdybychom k výhonku připočítali zemi, v níž koření, a k listu i ke květu kosmický obvod, do nějž se rozevírá.<br /> <br /> Pojem organismu se naplňuje, pokusíme-li se myslet spolupůsobení tří bytostných článků — fyzického těla, těla životního čili éterického, těla duševního čili astrálního — jako celek. Co teprve nadsmyslové poznání zpřístupňuje myšlení jako skutečnost, to může učit nazírání zvířete. Teprve s obdarováním astrálním tělem — totiž duševnem pronikajícím zemskou substanci, jak je tomu u veškeré živočišnosti — vzniká vnějšek a niternost: «V astrálním těle povstává zvířecí utváření navenek jako celá podoba a dovnitř jako utváření orgánů […] Je-li toto utváření dovedeno až do svého konce, formuje se to živočišné.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner, Ita Wegman: ''Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst'', GA 27, Dornach 1991, S. 35.&lt;/ref&gt; {{SE|101}}<br /> <br /> Touto charakteristikou je dán klíč k prohloubenému, obrazně myšlenkovému utváření pojmu organismu, resp. «uzavřenosti do sebe». S pohledem na zemědělství otevírá tento pojem možnost nechat zemědělský podnik z důsledně vědomé metamorfózy minulého znovu vzniknout — a to z moci a síly vědomé duše. Zůstalo-li by se u toho, bylo by to pouhé — byť vědomé — opakování toho, čím kdysi bylo periferní prostoupení dvora a gemarkování celé gemarkace. Ale jak je to s metamorfózou někdejšího duchovního středu, církve? Tento střed se v průběhu sebeuvědomění přesouvá do samého člověka. Člověk se musí naučit, aby v erkraftování své Já-individuality sebetvoříce probouzel mravní impulsy, které jej v práci vedou tak, že se makrokosmicky daná stanovištnost dvora bytostně rozvíjí v «zemědělskou individualitu». Jako trojčlennost vede pohled na vertikální členění dvora, na osu Země–Slunce, tak čtyřčlennost vede na plošně horizontální orientaci gemarkace — těla této individuality. Trojčlennost zpřístupňuje duchovní uchopení zemědělské individuality, čtyřčlennost ukazuje cesty praxe, jejího uskutečnění, jejího bytostného naplnění.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Bild_der_Viergliederung_der_landwirtschaftlichen_Individualität&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Obraz čtyřčlenné struktury zemědělské individuality ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_physische_Organisation&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Fyzická organizace ===<br /> <br /> Z raně středověkého původu tvořila gemarkace vesnice nebo solitárního dvora zaokrouhlenou plošnou jednotku. Je to stanoviště, na němž kráčivá působení sil a substance kosmu a Země vždy svým specifickým způsobem spolupůsobí a přinášejí se v podobě kulturní přírody k jevu.<br /> <br /> Fyzický základ tvoří vztahové předivo «živlů» — Země, vody, vzduchu a tepla — proměňující se v rytmech ročního běhu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|Obrázek 7]], s. 102).<br /> <br /> Erdigně pevný, krystalický základ gemarkace se vybudovává z horninových útvarů zemské kůry. Ty vystupují na hranici vzdušného obkruhu v mnohostranném reliéfu — údolí a výšiny, expozice {{SE|102}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 7, S. 102.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 7: Die physische Organisation oder der physische Leib des landwirtschaftlichen Organismus.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> podle světových stran atd. –, které samo modifikuje rytmické spolupůsobení čtyř živlů. Povrchová podoba každé gemarkace tak vypráví o své zemské a krajinné historii. Zvětrávání — to jest působení živlů vody, vzduchu a tepla na živel erdigně pevného — vytváří minerální kostru půdy, která se v závislosti na výchozí hornině skládá z hrubšího nebo jemnějšího zrna křemene-pazourku a jejich silikátových příbuzných, vápence a jeho příbuzných a dále z jílů. Toto ryze minerální složení se ukazuje tím významnější pro úrodnost půdy, čím vyrovnaněji a hlouběji je vybudováno.<br /> <br /> Živel vody prostupuje půdu rozmanitými způsoby. Zčásti se vyskytuje v koloidálním stavu svázaný s nejjemnějšími jílovými mineráliemi, zčásti jako hydrátové obaly půdních částic, zčásti jako pórová voda, zčásti jako průsaková voda a voda spodní. Uvolněn od živlu zemského odhaluje svou soudržnou, v sobě pohyblivou přirozenost v dešťové kapce, v tocích, rybnících a jezerech. Cestou výparu splývá konečně s živlem {{SE|103}}<br /> <br /> vzdušným, v mlze se formuje v nejjemnější kapičky, v oblacích v hrubší, a v proudícím dešti se z vzdušného obkruhu uvolňuje, aby se znovu spojil s živlem zemským. Každý statek se může šťastným nazývat, hraničí-li gemarkace s tokem řeky nebo jezera, prochází-li jí potok, živený snad pramenem, nebo chová-li mokřadní biotop s vysokou hladinou spodní vody nebo rybník. Jako terénní reliéf, tak i vodní hospodářství vtiskuje gemarkaci statku nebo vesnice — v závislosti na množství a rozložení srážek v průběhu roku — nezaměnitelně osobitý charakter.<br /> <br /> Živel vzduchu spočívá tu klidně nad gemarkací, tu se tiše přelévá přes krajinu, tu se přes ni žene bouřlivě. Podobně jako srážky, ba ještě spíše vzdušné proudy ve větru a počasí přesahují přes celé země a moře, avšak na každém místě země, kde jim překážky kříží cestu — ať je to hřeben hor, nebo stromy, živé ploty atd. –, vzdouvají se vírem, tlumí nebo se zcela uklidňují. Zejména přízemní vrstva vzduchu setrvává pod rostlinným porostem déle a je v neustálé výměně s půdním vzduchem, jenž dlí v puklinách a pórech svrchní půdy jednou déle, jednou kratší dobu. Ryze fyzický, anorganicky mrtvý charakter živlu vzduchu se projevuje v jeho látkovém složení. Hlavní složky — kyslík a dusík, v živém světě nejvýš aktivní látky — vytvářejí ve vnějším vzduchu sloučeniny samy se sebou, a jsou proto v nejvyšší míře reakčně inertní. Jinak se chová živel vzduchu v půdě. Tam vstupuje do vztahu s živly Země a vody a oživuje se k plné reakční síle, navazuje nová spojení. Jiným způsobem projevu pohybujícího se vzduchu je tlak, který vyvíjí, když v bouři a větru zvedá vodu ve vlnách, rozechvívá obilím, třese topoly a nechává padat celé lesy.<br /> <br /> Teplo se jako živel projevuje nejčistěji jako sálající teplo. Obecně se však odhaluje nepřímo na živlech a skrze ně — Zemi, vodě a vzduchu. Propůjčuje jim jejich vlastní dynamiku v procesuálním dění. Teprve skrze teplo se odhalují jejich specifické fyzické vlastnosti. Jeho nepřítomnost v zimě nechává půdu mrznout, tuhnout do živlu erdigně pevného; v letních vedrech nabývá vrchu spolu s vzduchem; na jaře proniká svými sourozeneckými živly, probouzí jejich vzájemnou dynamiku, oživuje půdy a připravuje je pro přijetí osiva; na podzim podobně, avšak pak se před zimou z tohoto svazku uvolňuje a každý z živlů vstupuje do svého zvláštního bytí. Podle expozice {{SE|104}}<br /> <br /> reliéfu vůči slunci — jižní svah, severní svah — vznikají v rámci gemarkace teplejší nebo chladnější stanoviště; stromové živé ploty, rozptýlená výsadba ovocných stromů, lesní ostrůvky atd. vytvářejí na malé ploše vyrovnaný tepelný hospodářský systém.<br /> <br /> Prostřednictvím tepla vznikají silové vztahy mezi živly. Toto fyzicko-anorganické předivo vztahů se mění místo od místa. Čím více se však při utváření hospodářství v uměleckém přiblížení uplatňuje organismusprinzip, tím více se elementární dění uzavírá do individuálního celku. Vzniká, příslušná typus stanoviště odpovídající, kompozice fyzikálních zákonů, sil a substancí působících ve čtyřech živlech. Tuto kompozici lze nazvat fyzickou organizací «zemědělské individuality», analogicky s «fyzickým tělem» člověka. Tato fyzická organizace pozemkového katastru hospodářství nebo vesnice je nadsmyslové bytostné povahy. Vystupuje smyslově ve světě látek ztuhlém do podoby, který je vlastní danému stanovišti, a jako taková je evolučně předem dána z minulosti. Poskytuje fakta, která musí zemědělec znát — pokud jde o geologickou stavbu, typy půd, hydrogeologické poměry a klima v malém i velkém měřítku —, ba více než to: musí s nimi srůst, pokud jde o odbornou praxi. Možnosti, jak v tomto předem daném světě faktů optimalizovat součinnost čtyř živlů ve prospěch pěstování kulturních rostlin, se omezují na zásahy do nejsvrchnější kůže zemské kůry, do půd, do onoho «bránicového orgánu» mezi «výšinami» a «hloubinami» krajiny. Jde přitom o výkon umění zpracování půdy, zavlažování a odvodnění, meliorace, terasování, hrázování a ochrany před větrem atd.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Lebensorganisation&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Životní organizace ===<br /> <br /> Tak jako má rostlina, zvíře a člověk, má i zemědělský organismus, který lze chápat jako tělo «zemědělské individuality», životní organizaci, «éterické čili živé tělo», jež si přičleňuje své bytostné povaze odpovídající «fyzické tělo» ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#106|Obrázek 8]], str. 106). Člověk je v pokušení ztotožnit toto živé tělo se souhrnem života, který každoročně vyrůstá v rostlinném světě. Kde však zůstává tento život, který se v podobách rostlin jeví, když rostliny na podzim odhazují listí nebo zcela odumírají? Dalo by se odpovědět: Život se stahuje zpět do semen, do humusu nebo do ''kambia''. Avšak i tato jsou jen zjevy živého {{SE|105}}<br /> <br /> v proudu vznikání a zanikání. Život sám je nadsmyslový. Organizace éterických formativních sil hospodářství prochází v rytmu slunečního roku střídavými stavy svého smyslově vnímatelného jevu. Od podzimu přes zimu žije stažena do čistě duchovní účinnosti v zemi, «v hlavovém pólu zemědělské individuality». V klíčení a zrání rostlin na jaře přes léto se pozvedá do «břicha zemědělské individuality». Vtiskuje se do života každé se utvářející podoby rostliny a jejích látkových kompozic v kořeni, stonku, listu a kvetu a opět se uvolňuje, když rostliny na podzim odumírají.<br /> <br /> Éterické čili živé tělo zemědělské individuality se odhaluje ve stoupajícím roce v souhrnu životních jevů, ve klesajícím roce opět mizí a je pak vnímatelné jen otevřenému duchovnímu zraku. Diskontinuita je jen zdánlivá.<br /> <br /> Vše živé stojí bytostně ve vztahu k živlům. Čím vyváženěji jsou vůči sobě země, voda, vzduch a teplo v poměru, tím rozmanitěji se může život přinést ke zjevení. Tento fakt se zřetelně vyslovuje v protikladu tropického deštného pralesa a písečné pouště. V prvním případě dosahuje rozmanitost druhů rostlin, stlačených na nejmenší prostor, maxima — v tropickém pralese Brazílie například přes sto druhů stromů na hektar —, v druhém případě se vůbec nebo jen řídce rostlinný život rozvíjí.<br /> <br /> Veškerému živému leží v základu životní organizace, složená z množství formativních sil, které vstupují se světlem slunce. V ní jako v celku se uskutečňují v navzájem se podporujícím střídavém vztahu životní procesy; jsou původci a nositeli zdraví. Samoregulace a trvale udržitelnost přírodního biotopu o tom vydává svědectví. Životní organizace hoforganismu je proto tím zdravější, čím všestranněji je tato v souladu se stanovištními faktory prověřena. Tento stav trvalého zdraví vytvářet je neustávající kulturní úkol člověka. Na něm závisí konstelace formativních sil živého, podle nichž se kulturní rostlina může podle svého typusu utvářet. Na této hospodářstvím podmíněné konstelaci formativních sil spočívá výživná hodnota výživných plodů a léčivá síla bylin, stejně tak kvalita humusu a plodnost půdy vcelku. Každý druh rostliny přispívá tedy k tomu, aby se z plnosti kosmických periferních sil mohla tvořit hofovému nebo vesnickému organismu vlastní životní organizace, která fyzické organizaci jako její utvářející architekta {{SE|106}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 8, S. 106.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 8: Die Lebensorganisation oder der Lebensleib des landwirtschaftlichen Organismus.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> nadřazena. Je nositelkou životního dění, které se ve formách rostlin stává vnímatelným obrazem, nadsmyslově se však darlebt jako v čase působící «tělo časů čili bildekräfteleib». Ve všem živém je nositelem vývoje. Na toto tělesné dění v čase chce pojem «biologicko-dynamický» poukazovat.<br /> <br /> Příroda se organizuje nutností svých zákonitostí do diverzity po svém způsobu; v zemědělském organismu připadá tento úkol uměleckému tvoření člověka. Vědomým herausgestaltungem éterické organizace hofové nebo vesnické gemarkace se zemědělec, jako tomu bylo kdysi ve starém selství, stává na nový způsob tvůrcem kulturní krajiny. Pěstováním kulturních rostlin sice ničí vzrostlou Wildnatur, ale buduje ji znovu jako Kulturnatur. Zatímco na fyzické rovině jsou jeho gestaltungskräftem úzce stanoveny meze, je v herausgestaltungu životní organizace Hoforganismu vyzýván k nejvyššímu uměleckému mistrovství. Musí překonávat rozpor jednostrannosti v pěstování a mnohostrannosti jako principu zdravé {{SE|107}}<br /> <br /> živosti prostředkem umění. Musí z ideálního prožívání celkové souvislosti betriebsního organismu přijímat opatření, která proměňují přírodní biotop v kulturní biotop. Ve vědomém novém stvoření musí být organismus zemědělství z devastovaných monokultureinöd urzellenhaft znovu herausplastiziert. Pokud jde o uměleckou celkovou durchgestaltung hofindividuální životní organizace, přicházejí v úvahu následující opatření ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#106|Obrázek 8]], s. 106):<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Fruchtfolge_im_Acker-_und_Gartenbau:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Fruchtfolge v zemědělství a zahradnictví: ====<br /> <br /> Dostupná orná půda je rozdělena tak, aby různé obilniny, okopaniny a pícniny – v zahradnictví různé druhy zeleniny –, které v jednom roce stojí vedle sebe každá na svém dílu, byly v následujících letech na témže dílu pěstovány postupně za sebou. Umění spočívá v tom, nechat jednotlivé polní plodiny – podle toho, zda humus obohacují nebo čerpají, zda jsou mělko- nebo hlubokokořenné, zda jsou náročné na hnojení nebo méně náročné – tak navazovat jedna na druhou, aby se předcházelo chorobám, podporovala se chuť k růstu a fruktifikace (výživná hodnota) a celkově se úrodnost půdy zachovávala, nebo lépe ještě zvyšovala. Velký význam má přitom to, aby osivo zůstávalo v podniku, tj. pocházelo z vlastního dalšího pěstování nebo ze šlechtitelského zpracování. Kultura polního hospodářství pracuje především se silami kosmu, které působí prostřednictvím země – křemene a vápna a zprostředkovaně skrze jíl – nepřímo zdola nahoru na růst rostlin. To se projevuje zvláště v pěstování obilnin, kde se ve srovnání s planou trávou celá rostlina v stéblu, listu a semeni prostupuje procesem fruktifikace.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Rückführung_des_Gartenbaus_in_den_Hof-_und_Dorforganismus:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Začlenění zahradnictví do organismu statku a vesnice: ====<br /> <br /> Děje se to zčásti obohacením polního osevního postupu polním pěstováním zeleniny, zčásti pěstováním jemné zeleniny, květin a bylin na ohrazeném areálu a pěstováním pod sklem. Zde v blízkosti statku je také místo pro včelín. Integrace všestranného zahradnictví zajišťuje kvetení a plodení od časného jara až do pozdního podzimu. Doplněno kvetoucími pásy v zemědělství se tak druhová rozmanitost jednoletých rostlin v míře bohatí až na hranice katastru obce. {{SE|108}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Rückführung_des_Obstbaus_in_den_Hof-_und_Dorforganismus:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zařazení ovocnářství zpět do organismu statku a vesnice: ====<br /> <br /> Vysoké kmeny co největší druhové rozmanitosti mají své místo podél polních cest, na mezích, na terasovaných svazích nebo na statkových ovocných loukách. Blahodárný účinek kultury ovocných stromů – obohacující krajinný obraz po celý rok – by měl prostupovat celou pozemkovou gemarkací statku a vesnice. Polokmeny a nízké intenzivní ovocné výsadby by měly stát v přiměřeném poměru k ostatním kulturám.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Eingliederung_und_Bewahrung_von_Wiesen_und_Weiden:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Začlenění a ochrana luk a pastvin: ====<br /> <br /> Jejich místo je v oblastech s vysokými srážkami, na svazích ohrožených erozí, na mělkých pastvinách a suchých polovinách využitelných jen extenzivně, především však všude tam, kde se mělce pod povrchem vyskytuje spodní voda – například po obou stranách podél potoků a řek, v nivách, u rašelinných sníženin nebo v přechodných rašeliništích. Rozorávání travních porostů (pěstování kukuřice) prostřednictvím odvodňování nebo snižování hladiny spodní vody by se mělo co nejdůsledněji zamezovat. Travní porost je odolný vůči záplavám a jako trvalá kultura působí čistícím způsobem na spodní vodu přitékající k otevřenému recipientu – zejména díky dlouhým sacím kořenům trav. Odčerpává z ní dusičnany pocházející ze vzdálenějších oblastí obilnářství. Trvalý travní porost se v důsledku pastvy a sečení nachází trvale ve vegetativním stadiu růstu. Proto potřebuje dostatek vody – nebo přesněji: éterické formativní síly, jež působí skrze živel vody; tedy vodu vystavenou silám Stoffwechselpol-u zemědělské individuality. Tato podmínka je splněna, nachází-li se spodní voda mělce pod povrchem (40 cm pod terénem), nebo při umělých loukách nebo v zavlažovacím hospodaření ve «svahové kultuře».<br /> <br /> Dokonalou formu umělých luk bylo možné nalézt ještě v polovině 20. století v polohách středohoří. Autor mohl v Rhönu krátce před zničením těchto mistrovských děl obdivovat poslední zbytky takzvaných Buckelwiesen – hrbolkových luk. Jejich zakládání, «hnojení» čistou vodou, pěstování, sečení na seno a přinášení sena do stodoly na ramenou v rozložených prostěradlech bylo výlučně nesmírně náročnou ruční prací. Odměnou bylo až pět sečí za rok. Z mlýnského příkopu ležícího výše na svahu údolí se směrem dolů stavěl jeden hrbol vedle druhého se střechovitými bočními plochami. Na hřbetě těchto hrbolových střech vedl kolmo od mlýnského potoka méně než lopatu široký slepý příkop s nulovým spádem. V době závlahy, závislé na fázích měsíce, tekla voda plošně na obě strany přes hranu slepého příkopu a stékala {{SE|109}}<br /> <br /> rychle pronikala travní drnou a shromažďovala se znovu ve střešním žlabu mezi dvěma hrboly. Ten pokračoval dál a stával se hřebenem příští řady kopečkovitých střech připojujících se níže po svahu – a tak to šlo stupeň po stupni dolů až do dna údolí.<br /> <br /> U tohoto druhu závlahového umění nešlo primárně o provlhčení podloží, nýbrž o rychle properlující pohyb vody – zpravidla chudé na minerály a zejména na dusík – skrze travní drn. Lze se domnívat, že vodě přísluší zde hnojivý účinek. Zdá se, že voda příjmem kyslíku – kyslíku jakožto nositele života&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', Vortrag vom 11. Juni 1924, GA 327, Dornach 1999, S. 68f.&lt;/ref&gt; – při pohyblivě-zurčícím průtoku oživuje růst trav a bylin takovým způsobem, že na těchto zpravidla minerálně chudých půdách bylo dosahováno kvalitativně i kvantitativně nejvyšších výnosů.<br /> <br /> Umělé louky jako krajinný prvek tvořící a oživující krajinu v podobě svahových nebo hrbolkových luk padly za oběť technologickému věku. Tato větev kdysi vysoké landbaukunst nedokázala obstát.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anpflanzung_von_Hecken,_Feldgehölz-_und_Bauminseln:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Výsadba živých plotů, polních remízků a stromových ostrovů: ====<br /> <br /> Zde se naskýtá příležitost přidělit všem dřevinám – keřům i stromům domácím v krajinném okolí – jejich místo v katastru obce, v živých plotech a remízcích, a tím v polní krajině zakládat chráněná území s vlastním mikroklimatem a celou gemarkaci samu nechat stát se harmonicky utvářejícím článkem kulturní krajiny. Výsadby slouží v otevřených krajinách jakoby jako náhrada lesa. Největší floristická a zároveň faunistická hustota kulturní krajiny se nachází na lesních okrajích, v přechodových a zároveň zónách pronikání otevřené polní a luční krajiny a lesa. Zde se patro nad patrem vrství druhově bohatá flora trav a bylin, pak nízko i výše rostoucí keřové porosty a konečně vysoko rostoucí rozložité koruny stromů. Týž výstavbový plán a tutéž ekologickou funkci mají živé ploty. Jsou vůči dvěma stranám polního katastru jakoby dvěma k sobě přiloženými, vzájemně prorůstajícími lesními lemy – stejně tak polní remízky a stromové ostrovy. {{SE|110}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Wald:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Les: ====<br /> <br /> Musí být spolu se zemědělstvím viděn jako jeden celek. Ano, přísně vzato k zemědělství náleží, stejně jako všechny výše jmenované funkční články životní organizace. Les mnohdy obklopuje katastr statků a vesnic, spojuje je a propojuje do sítě. Les plní uvnitř kulturních krajin nadřazenou, oživující funkci. K tomu působí vyrovnávajícím způsobem na klima a společně s katastrem statků a vesnic uchovává a profiluje po celé věky ráz kulturní krajiny v širokém měřítku.<br /> <br /> Les nemůže být předmětem pouhého lesnictví, ale ani pouhé ochrany přírody. Jeho využívání je – jako je tomu u každé polní gemarkace – kulturním úkolem, který se naplňuje v jeho utváření jako «trvalého lesa», jehož cílem je druhová rozmanitost dřevin odpovídající daném stanovišti. Trvalým lesem se stane teprve skrze soustavnou péči a využívání. Ponechat přirozené rezervace přirozenému stavu vede zpět do antropogenně podmíněné divočiny skrze zanedbání.<br /> <br /> Každý ze jmenovaných životních orgánů je sám o sobě již uměleckým stvořením přesahujícím přirozený biotop. O to více to platí, pokud jde o kompozici těchto životních článků v celek životní organizace hospodářského nebo vesnického organismu. Veškerá působení sféry stálic, planet, Slunce, Měsíce a Země se do ní vtiskly v průběhu roku a vstupují do «semenného stavu» «Všeobecně-Rostlinného» – do humusu uchovávajícího život. Rosenkruciánští alchymisté jej proto nazývali «Universálním semenem Země» (mateřská půda), na rozdíl od «individuálního semene», jež, tvořeno jednotlivou rostlinou, padá na mateřskou půdu. Humus nese pozemsky-zrozeně prožitý život předchozích let do přítomnosti. Proto jej lze strukturálně i substanciálně označit jako «paměť Země». Lze říci: v něm žije – v pozemsko-látkové formě ztuhlý – princip Všeobecně-Rostlinného. {{SE|111}}<br /> <br /> Je třeba rozlišovat mezi živými silovými proudy (jež tvoří život rostlin a ve svém celku tvoří jejich éterické čili životní tělo) a těmi, jež jako síly vyššího druhu vyzařují z astrálního světa kosmu. Jsou to síly, které se u zvířete rozvíjejí ve své<br /> <br /> duševním těle zvnitřnily, k prožívání hladu a žízně, vnímání bolesti a tak dále. Na proudící životní procesy rostlin působí tyto astrální síly z vnějšku tak, že je tvoří, formují, utvářejí a zadržují. Tvoří a zadržují proudící život do podoby kořene jinak než do podob stonku, listu a květu. Tvořivé síly se spojují s proudícím životem a vytvářejí si odraz v jakékoli vnější podobě rostlinného druhu, modifikovaný stanovištně odlišným spolupůsobením sil Země a kosmu. Podíváme-li se na druhovou rozmanitost trav a obilovin, na povahu bylin, trvalek, keřů a stromů jednoho statku a na jejich celkovou kompozici, pak se v jejich smyslově vnímatelných podobách zjevuje to, co se ve skrytu v tvořivě silném proudění prožívá jako éterická organizace organismu statku jako celku.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Seelenorganisation_oder_der_Astralleib_des_landwirtschaftlichen_Organismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu ===<br /> <br /> Z téže nadsmyslové oblasti, z níž vyzařují síly, které se rostliny takřka jen dotýkají z vnějšku, formují ji v růstu a nechávají ji odumřít do formy, pochází duševní neboli astrální tělo zvířat, které se ztělesňuje v těle zvířat a jako jejich duše je prozařuje zevnitř. Toto duševno, zjevující svou bytost, vymezuje zvíře navenek v jeho podobě a člení je dovnitř v řadu jeho orgánů. Duševní organizace zvířete je jeho životním tělem a to je nadřazeno jeho fyzické organizaci ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|obrázek 9]], s. 115). Jak již bylo zmíněno, v každém živočišném druhu je ztělesněna určitá duševní kvalita, v červu jiná než v rybě, ptáku, hmyzu nebo v řadě savců. Zvířecí duše si ve ztvárnění těla vytváří svůj obraz a projevuje se v tom, co zvíře dělá. Stanoviště obývá velké množství zvířat. Je o to početnější, čím mnohostranněji je utvořena životní organizace hospodářského nebo vesnického katastru. Členěny v druhy, čeledi a rody tvoří vcelku faunu stanoviště a stojí ke čtyřem živlům, k oživené přírodě i mezi sebou navzájem v nejrozmanitějším, moudrostí naplněném vztahu. Zvířenu hospodářství lze v jejím zjevu a chování chápat jako orgány «duševního neboli astrálního těla» celku hospodářství. {{SE|112}}<br /> <br /> Duševno, které je zvířatům vlastní, pochází z minulých evolučních stupňů Země.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Duševní tělo hospodářství nebo vesnického katastru se kromě toho utváří astrálními silami, které do něj s slunečním světlem proudí ze současného kosmu.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Leitsätze'', GA 26, Dornach 2020, darin der Brief «Der Mensch in seiner makrokosmischen Wesenheit».&lt;/ref&gt; Právě ony dávají rostlinám z vnějšku formu – srovnejme jemnolistost, resp. velkolistost rostlin, které vyrostly na světle nebo ve stínu –, nechávají je dozrávat, strukturují stavbu látek, např. bílkoviny, a podmiňují tak výživovou hodnotu plodin. Závisí tedy podstatně na fyzické a životní organizaci, do jakého stupně intenzity se duševní organizace utvoří a katastr hospodářství nebo vesnice se vymezí jako v sobě uzavřený organismus a vnitřně se rozčlení na orgány.<br /> <br /> Pro pochopení velmi diferencovaného příspěvku zvířeny k utváření duševní organizace organismu hospodářství nebo vesnice je třeba se podrobněji věnovat dvěma bytostně odlišným skupinám: divoké fauně a domácím zvířatům ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|obrázek 9]], s. 115).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wildtierarten_–_Organe_des_Hof-_und_Landschaftsorganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Druhy volně žijící zvěře — orgány organismu statku a krajiny ====<br /> <br /> Kulturně-tvůrčí výkon zemědělství spočíval v proměně divoké přírody v přírodu kulturní; i nadále zůstává jeho úkolem o ni pečovat a dále ji rozvíjet. Tento krok proměny znamenal mimo jiné buď zcela vytlačit z krajiny svět velkých volně žijících zvířat – jako jsou šelmy: vlk, medvěd, rys, a kopytníci jako pratur, los, zubr, divoké prase atd. – a nahradit je domácími zvířaty, nebo je vzít pod ochranu a do péče, jako je tomu u vysoké zvěře: jelena, srnce a soba, nebo u nízké zvěře, jako je zajíc, liška atd. Volně žijící savci jsou plaší a převážně noční. Jejich vynikající smyslové vlastnosti, čich, sluch a zrak, svědčí o bdělosti vědomějšího vnitřního života. Svými smysly se ponořují do vnějšího světa – větřením, nasloucháním, pátráním zrakem – jako například vysoká zvěř, když vychází na pastvu z šera lesa do otevřené krajiny. Duševně-instinktivní život je těmito vjemy podněcován a zároveň se rozšiřuje {{SE|113}}<br /> <br /> Duševní se otvírá a splývá s vnímaným. Tento vztah nitra a vnějšku se zjevuje nazírání v estetice chování, například v prchajícím srncovi, zajíci bijícím háky nebo hrdém jelenovi, jenž vznešeně tyčí své paroží do vzdušného obkruhu. Tímto z čelní kosti vyrůstajícím kostním stavením loví jelen kosmicko-astrální síly, které formotvorně působí na jeho vnitřní svět orgánů.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 97.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> U volně žijících zvířat to, co tvoří jejich duševní bytost, zcela vstoupilo do utváření těla. Toto duševní se v těle a skrze tělo prožívá. Tak vtiskují zvířata, vedena svými instinkty, to jest z vnitřní nutnosti, své vlastní bytí svému životnímu prostoru; rozšiřujíce sebe sama, oživují a oduševňují tento životní prostor svou činností a proměňují ho ve svůj revír: „Rostlina dává, zvíře bere v hospodářství přírody.&quot;&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 14. Juni 1924, S. 193.&lt;/ref&gt; Zvíře uspokojuje svou žádostivou přirozenost tím, co odebírá ze svého okolí. V tomto uspokojení má svůj blahobyt, který radostně dává světu najevo svými pohyby a hlasy.<br /> <br /> Divoké fauně se v souvislosti s jejími navzájem se prostupujícími podmínkami existence věnuje stále větší pozornost. Rozpoznává se, jak se životní cyklus zvířat moudře zapojuje do většího celku, ano, jak jsou souhrnně svou činností výkonnými orgány při utváření organismických celostí. Je tedy úkolem zemědělce věnovat divoké fauně v nejširším slova smyslu stejnou péči a pozornost jako hospodářským zvířatům. Ve vztahu k savcům se to děje mimo jiné lovem, přičemž egoistické pohnutky přitom hrají roli právě tak často jako při boji s takzvanými škůdci pomocí biocidů jiného druhu. Různé druhy zvířat přispívají každý svým dílem k obohacování a posilování soulové organizace hof- nebo dorforganismu. Každý nepromyšlený zásah do komplexního přediva vztahů je nechává onemocnět a oslabuje jejich síly sebeléčení.&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 15. Juni 1924.&lt;/ref&gt; {{SE|114}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vier_Gruppen_innerhalb_der_Wildfauna&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Čtyři skupiny v rámci divoké fauny ====<br /> <br /> Odhlédneme-li od savců a plazů, jsou pro nás nesmírně důležité čtyři velké skupiny živočišné říše, jejichž existence prostupuje gemarkungen svou – skrytěji působící – duševností. Ve svém tělesném utváření vykazují každá jiným způsobem příbuznost s funkční a morfologickou trojčlenností člověka, to jest s nervově-smyslovým systémem, s hrudní oblastí a se systémem látkové výměny a končetin. Jsou to čtyři skupiny: červi, ryby, ptáci a hmyz.<br /> <br /> Tato trojčlennost těla je nejzřetelněji vytvořena u hmyzu. U ostatních tří skupin ovládá existenci zvířete vždy jeden funkční okruh s vysokou specializací: u červů pól látkové výměny, u ryb rytmický střed a u ptáků nervově-smyslový pól. Každá z těchto čtyř skupin odhaluje ve své druhové rozmanitosti – nejintenzivněji hmyz – velkou variační šíři ve vyformování svých orgánových soustav. V porovnání s člověkem se již v dřívějších fázích evoluce jednostranně vyvinuly k tak vysoké dokonalosti, že lze říci: Část duševního těchto zvířat z velké části vstoupila do příslušného tělesného utváření, zatímco druhá, doplňující část se proživá nadsmyslově jako svět takzvaných „elementárních bytostí&quot;.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Welt der Elementarwesen'', ausgewählte Texte herausgegeben von Almut Bockemühl, Dornach 2005.&lt;/ref&gt; Elementární bytosti jsou poslové, kteří zprostředkovávají mezi bytostným prapůvodem veškerého bytí a jeho zobrazujícími formami projevu ve fyzicko-materiálním světě. Jejich bytost je duševně-astrální povahy; jejich tělo se specificky buduje z étericky živých sil. Elementární bytosti jsou duchovní poslové, kteří přivádějí do smyslově-vnímatelného jevu – obrazně, v čase a prostoru – praobrazů minerální, rostlinné, živočišné a lidské říše, jež jsou doma v říši vyšších duchovních světů. Jsou bytostmi vztahů mezi světem smyslového a duchovně-nadsmyslového a jako takovéto bytosti mohou být cítivě prožívány v cvičícím, myslícím nazírání. Jako nositelé procesů se zaklínají do všeho vzniku a osvobozují se z tohoto zakletí v zániku toho, co ztuhlo do smyslové formy.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vorträge vom 2., 3. und 4. November 1923.&lt;/ref&gt; Elementární bytosti se specifikují do čtyř skupin podle toho, ve kterém ze čtyř živlů – Zemi, Vodě, Vzduchu a Teple – mají převážně své pole působnosti. {{SE|115}}<br /> <br /> Nadsmyslově tvoří doplnění ke čtyřem skupinám zvířat, která v jednostrannosti v těchto živlech nalézají své fyzické životní podmínky. Svět elementárních bytostí je všude přítomen v pozemském. Jejich působnost, dosahující z nezjevitelného do zjevného, nemůže uniknout umělecky cítícímu nazírání. Prostírá nad přírodou a zvláště nad světem zvířat, jež v sobě vlastním způsobu oživují čtyři živly, jemný závoj moudrostí plné smyslovosti a duševnosti.<br /> <br /> V následujícím obrátíme pohled na bytost a význam zmíněných čtyř skupin živočišné říše (obr. 9):<br /> <br /> '''1. Skupina bezobratlých červovitých''', těch, kteří jsou spjati s živlem zemitě-pevného, na příkladu žížaly obecné (''Lumbricus terrestris''):<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 9, S. 115.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 9: Die Seelenorganisation oder der Seelenleib des landwirtschaftlichen Organismus.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Žížale chybí vyvinutá hlava. Je doslova osamostatněným, článkovaným střevním váčkem, tedy zvířetem naprosté a úplné metabolické aktivity, jehož smyslová organizace obrácená navenek {{SE|116}}<br /> <br /> je redukována na hmat — na bodové smysly rozmístěné po celém těle. Činností tohoto jemného, slizce-vodnatého zvířete je zpracování půdy. Je plastikem zemitě-pevného. Žije ve tmě zemského nitra, na hledání potravy z odumřelých rostlinných zbytků se protlačuje svrchní vrstvou kyprého obdělávání půdy a žere se do hloubek pevného minerálního podorničí, čímž buduje svislé trubičky, jež mu slouží jako vnější kostra a napomáhají mu k svislé vzpřímené poloze při pohybech nahoru a dolů. Svůj minerály prosycený trus nese contre la pesanteur vzhůru na povrch zemský (až 100 t/ha/rok) a tak rok od roku omladí půdu. Aktivně podporuje dýchání půdy, když při klesání svými trubičkami — jako pumpa — za sebou vtahuje kyslíkem bohatý vzduch a při stoupání vytlačuje vzduch ze země nasycený CO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;. Jeho potravou je odumřelá, bakteriálně se rozkládající organická hmota, kterou přijímá do svého nitra spolu s jílem, prachem a jemným pískem. Navenek vylučuje sliz, dovnitř jeho duševní organizace «prosmyslňuje» přijatý potravinový proud a řídí vojsko bakteriálních symbiotů, kteří potravu rozkládají, a uvádí — ve spojení s minerálními jílovými složkami potravy — do chodu tvorbu trvalého humusu, budování krůmkově stabilních jílovo-humusových komplexů.<br /> <br /> Žížala je ze své přirozenosti bytostí odříkání. Dovolme si tezi: evolutivně se vzdala plné metamorfózy přes zakuklení až k imagu. Ta by, řekněme jako motýl, v kráse tvaru a barvy zjevila to, co v červu zadrženo se prokazuje jako jeho požehnaná schopnost — být plastikem zemské půdy.<br /> <br /> Vědomí žížaly je spící-sněný stav, a přesto má moc vytvářet vztahy plný celek. V tomto jejím díle se jako odraz jeví to, co je — jako doplnění jejího metabolicky zdůrazněného bytí — její vyšší smyslová a rozumová přirozenost. Co žížale, co celkově červovitým živočichům chybí, je polární vyformování hlavy v poměru ke střevnímu systému. Chybějící — doplnění k hlavě — je však funkčně přítomno všude tam, kde jsou žížaly atd., a sice právě jako bytostně-nadsmyslové, jež je odděleno od fyzicky se jevícího těla, přesto k němu duševně stojí ve vztahu. Jde tu o specifickou skupinu elementárních bytostí — od nepaměti takzvaných *gnomů* —, jejichž bytostnou substancí je «smysl a rozum v {{SE|117}}<br /> <br /> je».&lt;ref&gt;Tamtéž, přednášky ze 2., 3., 4. listopadu 1923.&lt;/ref&gt; Svou wirksamkeit rozvíjejí v erdig-Festen a tvoří duševně-astrálně pojítko k bezobratlému živočišnému světu.<br /> <br /> Ke [[Landbaukunst|umění zemědělství]] patří, vytvářet této tak neúnavně činné a dobrotivé skupině živočichů v hojnosti životní prostor. Neboť tam, kde na poli, louce a pastvině, jakož i v hnojiště a kompostové hromadě rozvíjí žížala svou činnost, je přítomno také její duchovní korelát, elementární bytosti erdig-Festen. Bez žížaly by se půda postupně zhutňovala a tvrdla, ocitla by se takřka ve strnulosti smrti. Žížala půdu oživuje.<br /> <br /> '''2. Skupina živočichů spojená s živlem vody''' — ryby. Jako je žížala plastikem erdig-Festen, tak je rybou takovým plastikem vodního živlu. Hlava ryby, se svou diferencovanou smyslovou organizací, je zřetelně vyformována; přechází však bez přechodu do trupu a článku látkové výměny. Vše ovládající je střední část, trup — jemný, rytmicky bohatě členěný, chrupavčitě-kostnatý skeletní systém. Páteřní řetěz prochází tělem od ocasní ploutve až k hlavě a v ní se metamorfózuje do lebeční kosti. Po stranách se klene žeberní oblouky, kůstkami, které obepínají i břišní orgány. Navenek jsou překryty svalovou vrstvou, která ve spojení s ploutvemi propůjčuje rybě mimořádnou obratnost a rychlost v pohybu. Žížala přijímá to zemité až do svého trávicího traktu; jinak rybaa, která při pohybu nechává vodu proudit skrze žábry. Voda tím vstupuje přes hlavu do přímého vztahu k rytmickému trupovému systému; ryba se zásobuje kyslíkem, který přes žábry vodě odnímá. Vnější kůže se zhutňuje v šupinový šat, jímž se její tvarová podoba vymezuje vůči beztvaré vodě a jímž dává navenek najevo své duševní niterné bytí v rozmanité barevnosti. Ryba se neživí jako žížala odumírajícím životem, nýbrž přednostně tím, co se ve vodě rozvíjí jako rostlinný a živočišný život. Ryba rozšiřuje své duševní bytí za svůj tělesný tvar do okolní vody. Na jedné straně hmatá v klouzání vodu obtékající její tělo a na druhé straně vytváří svými pohyby nejjemnější proudy a víry. Jako vděčí ryba svůj proudnicový tvar živlu vody,{{SE|118}}<br /> <br /> tak jej oživuje a oduševňuje tím, co se z duševní pohyblivosti přelévá do pohybových průběhů. Ty jsou v tichém vodním tělese, rybníku, jiné než v mocně tekoucím potoce nebo řece. Lín například, druh kaprovitých, je zavalitější ve tvaru, tmavší v barvě, pomalý v pohybu a rád se občas zarývá do bahna na dně rybníka. V přímém protikladu k tomu se nachází štíhlý pstruh, druh lososovitých, v tekoucí, přes kameny proudící, křišťálově čisté vodě. Jako stín bleskurychle prochází prosvětlenou, pohyblivou vodou, nad oblázkovým dnem — buď u břehu potoka hledaje úkryt, nebo aktivně klidně stoje proti proudu, vnímaje teplo vyvolané pohybem přetékající vody.<br /> <br /> Jako patří jezero, rybník, tok řeky nebo potoka k [[Landschaft|krajině]], k [[Hof|statku]], tak k nim patří i v nich žijící rybí přirozenost. «Produševňuje» vodní plochy a činí je orgány hospodářsko-vesnických organismů. Je vloženo do rukou zemědělce, tyto krajinné orgány pečovat, obohacovat je uměním zakládáním rybníků, pokud možno dbát o jejich čistotu a o to, aby tekoucí vody nebyly rušeny ve svém přirozeném toku.<br /> <br /> U ryb dosahuje zvláštní dokonalosti zejména jejich rytmický střed, jejich trup — nikoli ještě hlava s jejím smyslovým systémem. Jejich vědomí je stlačeno do tupého snění. Co jim tělesně chybí, zůstává bytostně účinné v nadsmyslném; tká a žije jako další skupina beziehungsschaffenden Elementarwesen — und vytvářejících vztahy, jako undiny. Voda je jejich živlem a ony zprostředkovávají duchovní praobrazce tělesným a orgánovým formám, jež se utvářejí ve vodním prostředí.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> '''3. Skupina ptačího světa žijícího v živlu vzduchu.'''<br /> <br /> Ptáci plastizují, oživují a oduševňují v krátkých mocných úderech křídel, ve výrazných obloucích nebo ve vznešeném klouzavém letu ve velkých výškách živel vzduchu. Více než všechna ostatní zvířata, jež se mohou vznést do vzdušného prostoru, jsou ptáci pány vzduchů. Jako je žížala jakožto bytost látkové výměny narozena ze země — přijímá do sebe zemi —, jako je ryba jakožto bytost rytmu narozena z vody — nechává se vodou prostupovat —, tak je pták narozen ze vzduchu. Celý jeho leib je {{SE|119}}<br /> <br /> přetvořen v hlavu, ve velký smyslový orgán. Nejen že jeho hlava je provzdušněna zvenčí, stejně jako jeho peří, nejen že jej rozepjaté paže nesou vzduch, nýbrž vzdušný živel prostupuje celým jeho nitrem (viz níže).<br /> <br /> Ze zmíněných skupin dovršuje se v ptácích vývojový proud utváření hlavy; uchvacuje celé zvíře včetně hrudi a látkové výměny. K tomu se váže otázka: Není snad na dřívějším vývojovém stupni — u bezobratlých červovitých živočichů, ryb a ptáků, jakož i čtvrté skupiny, hmyzu — předobrazeno v předčasné dokonalosti cosi, co postupující evolucí nachází v Apokalypse Janově&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Apokalypse des Johannes'', GA 104, Dornach 1985.&lt;/ref&gt; výraz jako «Troj-zvíře» orla, lva, býka a čtvrtého, jenž nese lidský obličej? Rudolf Steiner označuje tři zvířata — orla (hlava), lva (hruď) a býka (látková výměna) — jako představitele tří vývojových proudů z ducha, jež se v člověku sjednocují ve vyšší celek.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 19. Oktober 1923.&lt;/ref&gt; A neleží snad v přísném, morfologickém a funkčním trojčlenném členění hmyzí podoby — v pravdě předčasně do formy geronnen — jakési shrnutí vývojových proudů bezobratlých, ryb a ptáků, tak jak se ukazuje v budoucnosti otevřené vývojové schopnosti v soutoce orlího, lvího a býčího proudu v postavě člověka?<br /> <br /> Ptáci odebírají kyslík ze vzduchu jak při nádechu, tak při výdechu. Při nádechu vstupuje vzduch zčásti do plic a — nespotřebovaný — zčásti do vzdušných vaků rozmístěných v těle a do zčásti dutých kostí. Při výdechu prochází tato zásobní vzduch plícemi (otevřený trubicový systém, nikoliv slepá plicní sklípka) zevnitř ven. Tíže se v ptačím leibu proměňuje v lehkost: lebka, jíž převážně přímo proudí venkovní vzduch, tělo provzdušněné vzdušnými vaky, vzduchoprázdné dutiny procházející velké části kostry zejména u velkých druhů ptáků, a konečně pohyblivé, provzdušněné peří. Tato lehkost je dále zdůrazněna tím, že vysoce koncentrovaná potrava — ať živočišného nebo rostlinného původu — podléhá rychlému trávení a po krátkém pobytu je znovu vyloučena. {{SE|120}}<br /> <br /> „Pták je … vlastně celý hlavou.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 27. Oktober 1923.&lt;/ref&gt; Zjev sýkory, červenky nebo střízlíka atd. toto tvrzení přímo potvrzuje. Trávicí trakt a hruď jsou zkráceny a vypadají, jako by byly vtaženy do hlavového pólu. Fyziognomii ovládá zobák a oči; uzavírá se však v tvaru, barvě a vzorování peřového šatu do hlavové gestalt ptáka jako celku. Pevné spojení lebeční kosti pokračuje přes kloubní střední krční obratle do trupu kostry; srostlé hřbetní obratle tvoří s lopatkou, pánví, žebry a hrudní kostí pevně uzavřenou jednotu. Naopak se hlavní činnost končetin přesouvá do křídel a dále dopředu do trhavě klovaného (slepice, vrabec atd.) nebo klepaného (datel) pohybu hlavy. Tak se v hlavě spojuje vysoce specializovaná činnost končetin s přeostrnou smyslovou činností. Pohlédneme-li do oka ptáka, zejména dravce, pociťujeme duševní sílu, která jako skrze klidový bod upoutává vlastní pohled přímo přemáhající mocí; pohled jako z pradávných dob. Duševní bytost ptáka se sděluje vzdušnému obkruhu v jednoduchých tónech až po zvukomalebné melodické sledy tónů. Ty vyvěrají ze syrinxu (tzv. dolního hrtanu), vyvolány vzdušným proudem při výdechu a zčásti i při nádechu. Skřivan polní, když se brzy za svítání za slunečního rozjasnění vznáší do výšin, dovede svou píseň trylkovat tak dlouho proto, že může provádět tzv. mikronádechové dechové pohyby, jimiž trvale doplňuje vzduchové vaky (srovnatelné s dudákem).&lt;ref&gt;Siehe z.B.: Einhard Bezzel und Roland Prinzinger: ''Ornithologie'', Stuttgart 1990, S. 269.&lt;/ref&gt; Stejně se to má s slavíkem, který svůj melodický zpěv právě takto může tak dlouho udržovat.<br /> <br /> Gestalt ptáka je v říši zvířat jedinečným způsobem utvářena jeho peřovým šatem. Z kůže roste jak brk, tak praporek pera. Co se pak ale vyjadřuje v bohatství barev a jemně cizelovaných forem jednotlivých per a opeření jako celku, vypadá jako vyvrácené navenek — jako rozperošený obraz vnitřního duševního světa ptáka. Pera se mu stala smyslovým orgánem pohybů vzduchu.&lt;ref&gt;Ernst-Michael Kranich: ''Wesensbilder der Tiere''. ''Einführung in goetheanistische Zoologie'', Stuttgart 2004, 386 S. – Siehe auch die Aussagen Rudolf Steiners in: ''Die Welt der Vögel'', herausgegeben und kommentiert von Hans-Christian Zehnter, Basel 2015, 288 S. sowie in: ''Die Welt der Tiere''. Herausgegeben und kommentiert von Hans-Christian Zehnter, Basel 2007, 182 S.&lt;/ref&gt; Rudolf Steiner charakterizuje tvorbu per {{SE|121}}<br /> <br /> Rudolf Steiner charakterizuje tvorbu per ptáka na příkladu orla tak, že na rovině fyzické je způsobována týmiž silami, jaké na rovině duševně-astrální, na základě mozku, způsobují tvorbu myšlenek.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 19. Oktober 1923.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Příroda ptáka se klene jako zvon nad hofem a dorfflur. Vztažným bodem k zemi je hnízdo. Od něj se rozvírá do pozemského a vzdušného obkruhu a duševně se prožívá v příslušném revíru. V jeho hranicích hledá pták potravu a nachází to, co ho podněcuje, aby své duševní bytí — ať za letu, nebo v korunách stromů a keřů — nechával vyproudit do okolí: ať je to káně, která krouží ve výšinách, nechává se prostupovat slunečním světlem a teplem a v pozorovateli tím obrazem pozemského vytržení probouzí pocit vznešeného klidu, podobného odpočívání ve vlastních myšlenkách. Nebo slavík, který za soumraku nechává u hranic svého revíru znít svou píseň. Nebo skřivan, který za ranních hodin náhle s jásavým trilkováním neviditelný na čistém nebi povznáší mysl těch, kteří shrbeni k zemi vytrhávají plevele.<br /> <br /> Smyslově aktivní hlavová přirozenost ptáka přemáhá takřka jeho funkci metabolismu a končetin. Pták polyká potravu téměř tak rychle, jako ji tráví, a vylučuje ji v do velké míry mineralizované podobě. Jeho fyziologické funkce metabolismu silně ustupují a přesouvají se do pohybových procesů ovládaných nervově-smyslovým systémem. Jejich doplnění k této jednostrannosti je nadsmyslové povahy a duševně-účinně žije jako elementární bytost vzduchu, od pradávna nazývaná Sylfa.&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 3. November 1923.&lt;/ref&gt; Její bytí je vázáno na svět ptáků. Taková elementární bytost sleduje letícího ptáka ve vzdušných vírech, které za sebou vytváří. V tomto společenství je každý let ptáka zdrojem oduševňování vzdušného obkruhu. Stačí jen delší dobu sledovat velkorysé a elegantní obloukové figury přesvištěných vlaštovek nebo rorýsů. Jako žížala plastizuje pevný živel země, jako ryba vodu, tak ptáci silami svého duševního bytí plastizují živel vzduchu.<br /> <br /> Úkolem zemědělce je proto také dbát o to, aby domácí ptačí svět nalézal svůj životní prostor na statku a v katastru obce. Vzdušný prostor mu stojí volně otevřen, pozemský prostor naproti tomu — co se týká možností hnízdění — vyžaduje co nejrozmanitější utváření krajiny v polích, {{SE|122}}<br /> <br /> Louky, meze, svahy pro druhy hnízdící na zemi, keře, živé ploty, v polní krajině rozesetými stromy a lesními ostrůvky pro pěvce a jiné. Je zapotřebí otevřených stájí pro vlaštovky obecné; pro vzácné hosty jako sýčky, sovy pálené je třeba dutin v ponechaném mrtvém dřevě, letových otvorů ve stodolách atd. Kdekoli se nacházejí místa k hnízdění, vznikají v okolí viditelně-neviditelné revíry, prostory duší, které tvoří neviditelné orgány v zemědělském organismu.<br /> <br /> '''4. Skupina světa hmyzu žijícího v živlu tepla:'''<br /> <br /> Hmyz tvoří zdaleka druhově a tvarově nejbohatší třídu v živočišné říši. Žije sice v zemi, ve vodě i převážně ve vzduchu, jeho vlastním elementárním říšem je však teplo. Z působení tepla žije hmyz. V teple tkví skrytě jeho duševno a svou činností strukturuje tepelné procesy, jako například při navštěvování květů, nebo zjevněji ještě při vývoji tepla v mraveništi nebo včelím úlu. Jako teplo proniká každý ze svých příbuzných živlů a uvádí je navzájem do vztahu, tak proniká i svět hmyzu se svou moudrostí plným instinktovým bytím těmito živly a vytváří na základě tepla na vyšší úrovni živou tkáň vztahových souvislostí.<br /> <br /> Jakmile totiž zjara stoupající slunce svým teplem probouzí přírodní bytí ze zimního stavu klidu, hemží se vzápětí v nejsvrchnější vrstvě půdy střevlíky, chvostoskoci atd.; v rybníce dovádějí potápnice, vodoměrky atd. a ve vzduchu tančí v tepelných paprscích slunce komáři; včely oblétávají květy; v nepřehledném bohatství tvarů bzučí, šumí, poletuje, vznáší se, tančí v stále cílevědomé píli vojsko hmyzu vzduchem.<br /> <br /> Vše v životě hmyzu se odehrává v teple. Vývoj vajíčka v larvu a její metamorfóza přes kuklu k imagu, hotovému hmyzu, potřebuje jarní a letní teplo.<br /> <br /> I tvarová bohatost hmyzu má co do činění s teplem. Ta je největší v tropech a ztrácí se v chladných pásmech.<br /> <br /> Je to vzájemný vztah k teplu, který v tělesné stavbě hmyzu vyrovnává jednostrannosti, jež lpějí na bezobratlých, rybách a ptácích. Tři funkční oblasti hlavy, hrudníku a metabolismu jsou u hmyzu, co se týká tvarové podoby, zpravidla rovnocenněji utvářeny, se zvláštním důrazem na střední článek (*thorax*), ba jsou zhusta od sebe ostrými zárezy navzájem odděleny (hmyz z lat. *insectum* = zářez). {{SE|123}}<br /> <br /> Jako všichni článkonožci nemá hmyz kostěnou vnitřní kostru; místo toho drží jeho trojčlennou podobu pohromadě vnější kostra, chitinový pancíř. Polarita hlavového pólu (*caput*) a metabolického pólu (*abdomen*) je zvláště výrazná. Avšak smyslová organizace hlavy s fasety a jednoduchýma očima, jakož i s makadly a tykadly (smysl čichu a hmatu), zprostředkovaná břišním gangliovým systémem, přesahuje na končetiny, např. u jednotlivých druhů na přední nohy (smysl tíhy a vibrace, sluch, chuť).&lt;ref&gt;Wolfgang Schad (Hrsg.): *Goetheanistische Naturwissenschaft, Band 3: Zoologie*, Stuttgart 1983, Seite 31. Siehe auch ders.: *Säugetiere und Mensch*, Stuttgart 2012, 1255 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Naopak v břišním článku hmyzu zcela chybí organizace končetin, která u člověka náleží k metabolickému pólu. Končetiny dosahují nejvyšší úrovně utváření ve třech párech noh (u pavoukovců čtyřech) a dvou párech křídel v oblasti hrudníku a zasahují až do hlavové organizace, například v pohyblivých, k periferii orientovaných tykadlech a ve vysoce diferencovaných kousacích a sacích nástrojích. To, co fyziologicky u obratlovců a v nejvyšší míře u člověka tvoří rytmický systém s plicním dýcháním a srdeční funkcí, v hrudníku hmyzu zcela chybí. Centrum hřbetně probíhajícího cévního systému leží v abdómenu. Dýchání probíhá otvory v kůži, rozmístěnými po celém těle, na něž navazuje trubicový systém tracheí. Rytmický systém se zcela redukuje na pohyb křídel a článkovaných nohou. V oblasti hrudníku si nevyvinul žádné vlastní rytmické orgánové systémy jako „skutečné&quot;plíce nebo „skutečné&quot; srdce.<br /> <br /> Hmyz se živí — ať jde o mšici, vosu, včelu nebo motýla — přednostně látkami, které jsou samy výsledkem tepelných procesů v rostlině: asimilačními šťávami, šťávou obsahující cukr — med z ní teprve vzniká trávicím traktem včely — z nektárií listů a květů, z pylu a pryskyřic. Ve výstavbě svého těla pokračuje v tepelně-kvetebním procesu, jímž růst rostliny končí. Tentýž druh duševně-astrálních sil, které z kosmu se slunečním světlem přitékají k rostlinám, dotýkají se jich zvenčí ve stonku, listu a květu a tvarují je — právě tyto síly se v hmyzu navštěvujícím květy zvnitřnily a zhustily do jeho duševního bytí, každý druh po svém způsobu. Jak jinak lze pochopit, že na jedné straně mnohé květy jsou utvořeny jakoby přesně pro návštěvu a opylení určitých druhů hmyzu, například květ jetele ve vztahu k {{SE|124}}<br /> <br /> čmelákům; na druhé straně mnohé druhy hmyzu mají v sestavě svého těla, zejména v ústrojích, organizaci uzpůsobenou k návštěvě specificky utvářených květů. Nazírání se nabízí organická jednota rostliny a hmyzu vyššího řádu. Podíváme-li se na orchidejové květy, například na květ čmelákovce mužského. Jeho květ působí jako hmyz, který ještě nepřišel k samostatnému životu. Právem proto Rudolf Steiner říká, že motýl je osvobozeným květem a květ je zajatým motýlem.&lt;ref&gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', Vortrag vom 26. Oktober 1923, GA 230, Dornach 1993, S. 73. Siehe auch: Hans-Christian Zehnter (Hrsg.) ''Warum singen Vögel?'', Zürich 2018, 240 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Co je v říši hmyzu všudypřítomné a ve vysoké míře zažitelné u zástupců tvořících státy, je v duševním skrytě vládnoucí moudrost, která se projevuje ve vysoce specializované, nástrojové tělesné stavbě — především však v dělné, vztahy vytvářející činnosti dávání a přijímání, jako například v úlu nebo mraveništi. V oněch dvou posledních případech nejsou závislí jen na vnější teplotě, nýbrž vytvářejí si teplo sami — například včely intenzivním pohybem v zimním chumáči, nebo termiti samovzněcováním stlačených čerstvých listů, trávy atd. k vyhřátí líhniště ve svých zemních stavbách. Co se u teplokrevných živočichů daruje jako instinktivní, duševní vnitřní život, u hmyzu se to vyvrací ven v dokonalou zručnost — například pavouk a jeho síť, včela a její plástev, vosa a její hnízdo.<br /> <br /> Stejně jako pro zmíněné skupiny živočichů žijících v půdě, vodě a vzduchu musí zemědělec na svém katastru vytvořit domov pro rozmanitý hmyzí život. Ten nalézá oporu v rovně rozmanité rostlinné přírodě. Žádný strom, žádný keř, žádná tráva ani bylina, jež by neposkytovaly larvám, housenám, popřípadě žravým lakvám určitých druhů hmyzu výživný základ. Housenky motýlů mají svého vždy specifického hostitele: otakárek fenyklový (*Papilio Machaon*) kopytníkovité, jako kopr, kmín, mrkev; babočka paví oko (*Vanessa Jo*), admirál (*Vanessa Atlanta*) a babočka kopřivová (*Vanessa Urticae*) — kopřivu; bělásek zelný (*Pieris brassicae*) druhy zelí atd. Mnohé nesou své jméno podle hostitelské rostliny, například hálkotvorka pšeničná (*Cecidomya tritice*) atd. Jakkoli jsou v tomto juvenilním stadiu vázány na určitou hostitelskou rostlinu, tak jako dospělý hmyz se jim otevírá {{SE|125}}<br /> <br /> ausgebildete Imago vylétá do široka a nachází bohatou nabídku potravy na kvetoucích lánech.<br /> <br /> Již těchto několik příkladů ukazuje, jak velkou pozornost a péči musí zemědělec věnovat vedle svých kulturních rostlin divoké rostlinné přírodě. Tím dbá o rovnováhu a vyváženost hmyzích druhů svého hospodářství. Musí usilovat o to, aby od jara až do podzimu kvetoucí rostliny oživovaly krajinu — ať již péčí o luční a cestní meze, svahy atd., anebo bohatě členěnou fruktfolge zakládáním kvetoucích pruhů v polních kulturách atd.<br /> <br /> Obrovské zesílení hmyzího života poskytuje bohatá tvarová rozmanitost divokých dřevin v živých plotech, především však ve vysokostmenných sadech. Padesát až šedesát let starý jabloň vysokostmen hostí ve kmeni, větvích, listech a květech přes 1000 druhů hmyzu.&lt;ref&gt;Hans Steiner: «Die Lebensgemeinschaft des Apfelbaums», ''Der Obstbau'' Nr. 3–5, 1958.&lt;/ref&gt; Taková rozložitá koruny stromu nebo druhově bohatý živý plot představuje nakupení astrální substance: «Z toho, co jakožto Astrálnem prosycené proniká stromy, žije a tká dospělý hmyz.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999, S. 183/84.&lt;/ref&gt; Nejvíce ze všeho je to hmyzí svět, který svou astrálně-duševní bytostí zprostředkovává k étericky-živému rostlinného světa. Bere od rostlin svou potravu a jako protidárek je opyluje, nebo je chrání před náhlým masovým výskytem škodlivého hmyzu, například parazitováním kolonií mšic lumčíky.<br /> <br /> Bytostí tepla par excellence mezi hmyzem je včelí lid, jehož chov je doložen od pátého tisíciletí před Kristem.&lt;ref&gt;Norbert Bennecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 2000, 470 S.&lt;/ref&gt; Ze svého úlu na zahradě a z ovocného lemu hospodářství oblétají polní katastr a přinášejí hospodářství svou sklizeň, tak jako zemědělec přináší svou ze zemědělských plodin.<br /> <br /> Druhy hmyzu mají vysoce specifickou, často krajně specializovanou tělesnou formaci, podle toho, jaká kvalita jednostranného duševního v nich ztuhlá. Tato jednostrannost nachází svůj doplněk v elementárních bytostech nadsmyslově účinných v živlu tepla, «ohně», totiž v *Salamandrech*.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 3. November 1923.&lt;/ref&gt; Jsou to oni, kdo v říši hmyzu tvoří dokonalost hraniční s divem — dokonalost souvztažnosti tělesné formace a instinktivně-inteligentních vzorců chování. {{SE|126}}<br /> <br /> Elementární bytosti tepla jsou to, které například v případě motýlů uskutečňují úplnou metamorfózu skrze všechny «živly», od vajíčka přes housenku, kuklu až k imagu. Duchovně prostupují duševní, jež je v tak vysoké míře ztuhlé do trojčlenné tělesné formace hmyzu. Vytvářejí vztahy přírodních říší navzájem a tak i k člověku, například ve vztahu pastýře k jeho ovcím, včelaře k jeho včelám. V bzučení a hučení hmyzu v teple slunečných dní, na jaře kolem kvetoucích živých plotů, ovocných stromů, lip, se stávají proživatelnými nálady, jež dávají tušit působení těchto elementárních bytostí ohně. Jsou přítomny a účinné všude tam, kde zemědělec tvoří hmyzu, fyzickému korelátu elementárních bytostí tepla, životní prostory.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Haustiere_–_Organe_im_Hof-_und_Landschaftsorganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Domácí zvířata — orgány v organismu statku a krajiny ====<br /> <br /> K domácím zvířatům náležejí především zástupci z říše savců: pes, kočka, prase, kůň, z řádu přežvýkavců: ovce, koza, skot, z říše ptáků: slepice, kachna, husa a holub, a z říše hmyzu: bourec morušový, včela ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|Obrázek 9]], S. 115). Liší se od svých volně žijících druhů z hlediska čtyř stupňů bytí:<br /> <br /> '''1. Z hlediska duchovně-bytostného:'''<br /> <br /> Stejně jako všichni živočichové, ani domácí zvířata nemají inkarnované Já, jež by jim, tak jako člověku, propůjčovalo sebevědomí a tím i moc ke svobodnému sebeurčení. Zvířata stojí pod vedením skupinových duší.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Natur- und Geistwesen – ihr Wirken in unserer sichtbaren Welt'', Vortrag vom 2. Februar 1908, vormittags, GA 98, Dornach 1996.&lt;/ref&gt; Jednotlivá zvířata jsou od těchto skupinových duší «odlištelna» — přirozeností celé skupinové duše do nich vtisklá, jsou jejím fyzicko-tělním obrazem. V divoké přírodě jsou tyto duševní vlastnosti evolučně ztuhlé do tělesné formace v podobě chování: ve fyzickém se projevují jako instinkt, v étericky-živém jako pud a v duševním jako zákon. Při domestikaci se člověk kdysi postavil po bok skupinové duše zvířat, jež vládne v nadsmyslovém, a převzal na Zemi v posvátném vztahu člověka a zvířete (abelovský proud) odpovědnost a péči. {{SE|127}}<br /> <br /> Jako skupinové či druhové duše zvířat označuje Rudolf Steiner&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Hereinwirken geistiger Wesenheiten in den Menschen'', GA 102, Dornach 2001, Vorträge vom 16. Mai 1908, 1. Juni 1908, 4. Juni 1908.&lt;/ref&gt; duchovní bytosti, jež jsou srovnatelné s Já člověka a které jednotlivá zvířata příslušejících živočišných druhů jaksi dirigují zvenčí. Skupinová duše vede a působí skrze krev — člověk však skrze svůj «chov», způsobem, jímž se vnitřně i vnějšně k zvířeti chová: zvíře «drží», jinak by padlo. Kdysi je pozvedl z jeho přirozeného, skupinovou duší vedeného tvorstva, zadržel je na stupni ještě zvýšené embryonální obraznosti a zachoval mu tak skrze všechny následující generace jistou míru mladistvosti. Tím vzal vývoj domácích zvířat skrze člověka jiný směr. Ten se tak říkajíc, ještě před pádem do divoké přírody, předčasně odchyluje. U volně žijící fauny jsou druhy morfologicky i fyziologicky evolučně dozrály do svého konečného stadia. Vlk například, jenž platí za praotce psů, ztratil evolučně vzato svou mladistvost. Je vlkem — již není plasticky tvárný, tak jako v dobách vrcholu své evoluce v ''terciéru'' (Atlantida). Jeho chování je ryze projekcí jeho skupinové duše do pozemské formy bytí. Naproti tomu pes, jako domácí zvířata vůbec, vystupuje takřka výbušně a s velkou tvárností v nepřeberném množství plemen. Tato mnohotvárnost je dílem lidstva, které v poatlantských dobách (''holocén'') se dále uvolňovalo ze sevření vlastní skupinové duševnosti a nyní samo, v duchovní mladistvosti probouzejícího se Já, se spojilo se skupinovými dušemi určitých živočišných druhů. Domácí zvířata tedy nevzešla pouhou selekcí jako genetický produkt z evolučního výsledku nějakého kmenového druhu; je spíše nabíledni předpokládat, že svůj původ vděčí zvláštní duševně-duchovní povaze raného lidstva, jež k druhovým duším zvířat stálo ještě v snové blízkosti.<br /> <br /> V domestikaci lze spatřovat krok k vyrovnání oné viny, kterou na sebe lidstvo nevině-vinně vzalo, tím že na své cestě evolucí vyčlenilo říši zvířat ze sebe a zanechalo ji za sebou. Domácí zvíře si výchovou člověka zachovalo svou tvárnost. Podřídilo se služebně vůli člověka, která je vede, a přitom natolik emancipovalo duši i tělo od divoké přírody, že do vší budoucnosti toto lidské vedení — «chov» — potřebuje; nemůže klesnout zpět do téhož stavu, {{SE|128}}<br /> <br /> zatímco divoký příslušník druhu tento stav přijal. Bez péče člověka zůstává bez vůdce a může jen zdivočet, jako dingové (zdivočelí psi) v Austrálii. Na místo evolučního vychovávání zvířat pod vedením mystérií ve starých vysokých kulturách nastoupil dnešní chov zvířat. Ten optimalizuje a využívá určité dědičné vlastnosti a dělá z domácího nebo kulturního zvířete pouhé užitkové zvíře, objekt masové produkce. Tomuto vývoji, jenž ve zvířeti vidí jen bezbytostný, materiální objekt libovolně manipulovatelný skrze jeho geny, lze čelit jen tehdy, usiluje-li se o pravé pochopení bytostné povahy různých druhů domácích zvířat. Jaká moudrost například promlouvá z nazírání a ze živého zacházení s krávou, koněm, včelou atd.? Vnímání jejich zjevného obrazu v kontextu jejich životního a činnostního prostoru, jejich faunistických vzájemných závislostí a podnětů z duchovně-vědeckého bádání probouzí pocity a ideje, které duchovně-morálnímu jednání otevírají nové, evolučně vedené cesty šlechtění a výchovy. Tyto budoucí cesty vyslovuje Christian Morgenstern (1871–1914) větou: „Celé věky lásky jsou nutné, aby se zvířatům odplatily jejich služby a zásluhy vůči nám.&quot;&lt;ref&gt;Christian Morgenstern: ''Wer vom Ziel nichts weiß'', Aphorismen, Piper, München 1964, S. 89.&lt;/ref&gt; K tomuto cíli je třeba navázat na to, co je na třech následujících stupních bytí evolučně vloženo jako vloha.<br /> <br /> **2. Z hlediska seinsstufe seelischen (Astralleib):**<br /> <br /> Domácí zvíře neopouští člověka, důvěřivě vyhledává jeho blízkost, otevírá se mu duševně a v naplnění této otevřenosti očekávavě hledá protidar péče a pozornosti. Jak hluboko se způsob přístupu domácímu zvířeti vtiskuje, jak silně se v něm obarví lidské svéráznosti, ukazuje rčení: „Jaký pán, takový krám.&quot; Tato duševní otevřenost až po jakési individuálně oddané chování — ve srovnání s divokou výchozí formou — klade dnes na člověka netušeně velkou zodpovědnost. Neboť duší otevřené očekávání domácích zvířat se nenaplní pouhou citovou pozorností, nýbrž teprve tehdy, když tato pozornost dává podnět k sebezačátečnější bytostné poznávání. Domácí zvíře nečeká od vedení člověkem žádnou sobeckou, citovou pozornost ve smyslu mentality mazlíčka, tím méně bezdušné využívání, nýbrž poznání jeho bytostné povahy, které mu v činech lásky dá,<br /> <br /> co skupinová duše sama nemůže dát ani nyní ani v budoucnosti. V tomto smyslu se zodpovědnost, se ideál budoucího šlechtění stávají teprve skutečnými. {{SE|129}}<br /> <br /> Dalším znakem duchovního vtiskování, sahajícím až do genomu, je zpravidla velká šíře ras domácích zvířat, na jejichž povahu bytosti by šlechtění mělo znovu navazovat. Zvláštním výrazem seelischen je rozmanitá kresba a zbarvení srsti nebo peří. Duševní rozrůzněnost nitra si v něm tvoří obraz navenek. Každá rasa domácích zvířat se tak jeví nezaměnitelně ve svém „astrálním šatu&quot;.<br /> <br /> **3. Z hlediska seinsstufe živého (Ätherleib):**<br /> <br /> U všech domácích zvířat — s výjimkou psů a koček — je nerven-smyslový pól redukován ve prospěch polu látkové výměny nebo pohybového aparátu. Pomysleme na ohromné metabolické výkony dojnic, prasat, koně zapřaženého před pluh a tak dále. Duševní otevřenost udržuje organické procesy životního těla se zvláštním důrazem na rytmické — každé po svém — tvárné a pohyblivé. Tak se domácí zvířata emancipovala od svých divokých protějšků jak dřívější pohlavní dospělostí a vyšší plodností, tak i reprodukčním cyklem a výměnou srsti nezávislými na ročním koloběhu.<br /> <br /> **4. Z hlediska seinsstufe fyzického (physischer Leib):**<br /> <br /> Duševní otevřenost zajišťuje trvalou tvárnost v životních procesech a ty zas plastizují fyzickou organizaci — nejnázorněji například ve stavbě kostry, která v největší variabilitě zachovává juvenilní formy. Nejnápadnějším znakem je zde zkrácení obličejového skeletu a hladší lebeční kosti, a to i u dospělých zvířat. To je bytostný znak mláďat. Mnoho ras přežvýkavců nese každá svůj specifický tvar rohů. Mozek skotu a prasat je objemem až o 30 % menší než u divokých příbuzných — o to silněji je ovšem vyvinutá páteřní mícha a sympatický nervový systém, který řídí látkovou výměnu. Zmenšení mozku se týká především předního mozku a znamená tím snížení smyslových výkonů zaměřených ven. Pro domácí zvířata platí obecně mimořádně velká šíře proměnlivosti tělesné stavby ras v rámci jednoho druhu — velcí nebo malí, zavalití nebo protáhlí, silní nebo štíhlí, dlouho- nebo krátkohubí atd. {{SE|130}}<br /> <br /> Druhy domácích zvířat jsou kulturním dědictvím lidstva z raných naceledních vyspělých kultur. Novějšími šlechtitelskými metodami se pohled na toto kulturní dědictví zužuje místy zcela na předem dané Genom jakož i na zaměnitelnost jeho genů u různých druhů domácích zvířat. Šlechtitelské cíle jsou libovolně směrovány k jednostranným výkonnostním maximalizacím na úkor pohody zvířat. Tento technologický způsob přístupu zaclání výhled na umělecký záměr, který z domácího zvířete teprve učinil to, čím je. V následujícím textu bude pojednáno o umělecko-šlechtitelském přístupu, který charakterizuje řadu domácích zvířat, učinil je člověku služebnými a dovolil jim stát se orgány hofového nebo vesnického organismu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Honigbiene&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Včela medonosná ====<br /> <br /> Obecně se s včelou (*Apis mellifera*) setkáváme jako s jednotlivcem při návštěvě květu, kde saje nektar, opyluje květy a sbírá pyl do košíčků na zadních nohách. Tato berouc-a-dáváuci činnost se odehrává na periferii jejího životního prostoru. Polárně k tomu nalézá toto jednotlivé stvoření své centrum v úlu, kde se s tisíci dalšími spojuje k nejčilejší aktivitě a stává se článkem veškerozahrnujícího vnitřního života — života «Biene», organismu organizujícího se ze sebe sama, s orgánové přesně se členícími činnostmi. Co jinak zůstává v orgánových funkcích organismu oku skryto, zde se pohledu otevírá dělbou práce podmíněné dění snášivé královny, masy dělnic, které samy s dělbou práce obstarávají stavbu plástů, péči o plod, krmení královny, samočistění, přínos potravy a zásobování, jakož i trubců, kteří oplodňují královnu při jejím slunečním snubním letu. Každá z těchto časoprostorově jemně sladěných činností vzbuzuje dojem nezištné oběti. V teple, které včely v úlu vlastní činností udržují přibližně na 35 °C, vytvářejí inkarnační médium pro skupinovou duši: včelař hovoří o «Biene» — přírodně vznikajícím sociálním organismu, který předjímá nezištné chování, jež si lidé v budoucnosti musejí teprve osvojit v sociálním soužití ze síly Já.<br /> <br /> Včela medonosná potřebuje člověka, «otce včel». Ten stojí skupinové duši, «Biene», po boku. Stará se o její příbytek, {{SE|131}}<br /> <br /> Košík nebo úl, v němž se společenstvo může uzavřít před světem. Úl je zařízen tak, aby se v něm mohlo pod dohledem a vedoucí rukou včelaře odehrávat dělbou práce podmíněný život včel. A přijde-li k rojení, postará se o to, aby včelí společenstvo nezmizelo do divočiny a nakonec do svého zániku, nýbrž aby byl roj chycen a byla mu přidělena nová příbytek. Stará se dále o to, aby včelín nebo jednotlivé úly stály v blízkosti statku tam, kde lze od jara do podzimu nalézt kvetoucí rostliny v polích a kde lze přes zimu pravidelně sledovat blaho roje a provádět odpovídající ošetření.<br /> <br /> Včelí společenstvo žije uzavřeno v duševním prostoru, v němž si nepřeje být rušeno zvenčí. Neruší je jediné ten člověk, který do sebe vsál moudré konání a bytostnou povahu včelího společenstva a z tohoto pramene s uctivostí, rozvážností a klidem vykonává svou prací ke kumštu povýšenou práci na včelím společenstvu. Tento duševní prostor se polarizuje v hlavovité centrum — roj — a v obkruh, který je navenek ohraničen mořem květů, jež obletují dělnice a z něhož se, naloženy medem a pylem, vracejí do středu — děj srovnatelný s krevním oběhem. Co do roje zanášejí, to sdílejí s člověkem: med jako potravu, vosk, propolis a jed k rozmanitým, mimo jiné léčebným účelům. Jsou s odpovídajícím počtem společenstev nezbytnými duševními orgány hofového organismu, jež ve své činnosti vetávají duchovní, působící v teple, do gemarkace jiným způsobem, než to činí zemědělec, když skrze svou práci ichgewollt vmýšlí své myšlenky do celku statku.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hausgeflügel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Domácí drůbež ====<br /> <br /> Ještě v 50. a 60. letech 20. století to byly slepice, kachny, husy, holubi, kteří dodávali hofovému životu zvláštní zabarvení a svým chováním vlastní rytmus. Pokud jde o slepice, začínal například denní průběh při východu slunce pronikavým budíčkem pro {{SE|132}}<br /> <br /> Člověk a zvíře, kohoutovu kikirikí. Vystoupil jako první, krk a hlava svisle vztyčeny, zobák dokořán otevřen, ocasní pera zvednutá a rozevřená — pohled, jako by chtěl celé své nitro vykokrhat do nastávajícího dne. Hejno slepiček ho následovalo z noční tiše stáje do kurníku nebo ve volném výběhu do dvora, na otevřené humno, na hnojiště; škrábajíce a zobajíce se rozptylují za potravou. Zanedlouho se z kurníku ozval první kdákot slepice, jímž oznamovala své štěstí z kladení vejce. Zpravidla odpoledne přišla prašná lázeň s čistěním peří a dál škrábání, drápání a zobání semen, larev, červů, hmyzu, trávy a zrníček písku. Se setměním se hejno znovu sešlo ve stáji a hustě namačkáno se posadilo na hřady. Podobně se přirozeně odehrával život kachen, hus, krůt a holubů; jejich vztažným bodem byl dvůr s chráněnou stájí a lidé, kteří se o ně starali.<br /> <br /> Slepice a krůty jsou spjaty se zemí, kachny a husy milují blízkost vody a pasou se přednostně na břehových travnatých plochách. Jako tyto pendlují mezi vodou a zemí, tak holubi mezi vzduchem a zemí; jejich pohybový prostor se rozšiřuje v převážně krátkých letech ze stromu na strom daleko do polní krajiny; k odpočinku se pak znovu shluknou, v řadě usazeni na nejvyšším hřebenu střechy statku. Jejich zorné pole je tak vedle zorného pole včel nejrozsáhlejší ze všech domácích zvířat, u vodního ptactva je podstatně omezenější a u slepic se omezuje na pouhé několik metrů. Slepice vidí ostře jen na krátké vzdálenosti — slepice jí očima. Rozlišení pohybu a barevná diferenciace jejich oka je daleko lepší než u lidského oka. Jako všichni ptáci má i domácí drůbež a tedy i slepice dobrý sluch. Chybí jim vnější ucho, vchod do vnitřního ucha leží skryt pod jemným opeřením hlavy. Duševní projevy jako vábivé hlasy, zvuky vzájemného dorozumívání jako kokrhání, kdákání, šklébání kachen a hus nebo vrkání holubů se vyměňují na větší vzdálenosti. Čich je zřejmě daleko lépe vyvinut, než se ještě až do {{SE|133}}<br /> <br /> nedávno ještě v 90. letech 20. století. Naproti tomu jsou vedle oka vysoce vyvinuté hmatové orgány v zobáku obvykle rozhodující pro výběr potravy a její zrnitost.<br /> <br /> Trávení probíhá právě tak rychle jako u divokého ptactva. Vysoce koncentrovaná potrava se dostává nerozmělněná do volového vaku; odtud do žláznatého a dále do svalnatého žaludku, kde se rozemílá. Po rychlém průchodu střevem a tlustým střevem se zastávkou ve dvou slepých střevech je vylučována společně s močí přes kloaku. Odpovídajíc výchozímu krmivu a rychlému trávení vzniká vysoce koncentrované hnojivo, bohaté na organickou hmotu i soli dusíku a fosforu — hodnotný organominerální přísadový materiál pro rostlinné komposty nebo jiná živočišná hnojiva. Solný charakter výměšků domácího ptactva odpovídá jejich výrazné hlavové čili nervově-smyslové povaze, která je ještě zvláště zdůrazněna téměř svislým postojem těchto běžců v ose hlavy, nataženého krku, hrudi a běháků. Zvláštní metabolické výkony se tedy nepřidávají, jako u přežvýkavců, do proudu trávení, nýbrž vstupují do růstu (masa) a reprodukce (vajec).<br /> <br /> Od 50. a 60. let 20. století ztratil chov drůbeže — a v čele všeho chov slepic — svou roli obohacující soulovou organizaci hospodářského organismu, odstraňující odpad a škůdce. Na jeho místo nastoupil průmyslový velkochov. Zvířata, chovaná na maximální efektivitu svých metabolických funkcí, žijí namačkána v hermeticky uzavřených, elektronicky řízených, plně klimatizovaných výrobních halách a jsou udržována zdravá po krátce odměřenou dobu svého produkčního života za použití převážně abiotických prostředků. Chov drůbeže se vyčlenil z celku zemědělského podniku. V moderním drůbežářském šlechtění a chovu prožívá drůbež jako domácí a dvorní zvíře svou kulturní smrt. Ze více než 150 plemen slepic&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; slouží dnes jen ještě jejich malý počet pro liniové, křížovecké a hybridní šlechtění. Jejich výkon, vyladěný na nejvyšší úroveň, se smršťuje na snáškové období pouhého jednoho roku.<br /> <br /> Zamyšlení nad tímto scestným vývojem vede stále více k reintegraci menších drůbežích stavů do nově se utvářejících hospodářských organismů: mobilní stáje se střídavým výběhem do otevřené polní krajiny jsou prvním krokem. Tento chov znovu navazuje vztah ke všem životním procesům {{SE|134}}<br /> <br /> hospodářského celku v průběhu roku a dovoluje slepicím, aby svůj instinktivní život uplatnily bez omezení. Kvůli dravé zvěři jsou však volnému střídání stanovišť hranice vytčeny nevyhnutelně: nezbytná je oplocení odolné před liškami! Dalším krokem, jak vést tento vývoj odpovídající domácímu zvířeti dále, je odklon od uniformní hybridní šlechtění provozované po celém světě několika málo velkými koncerny — ve prospěch šlechtění vázaného na konkrétní hospodářství. To zahrnuje regionální spolupráci šlechtitelských a chovatelských provozů, a to jak pokud jde o volbu rasy a šlechtitelské cíle, tak i ochotu spotřebitelů tuto nákladnou kulturní výkonu nést spolu s nimi.<br /> <br /> Další rozvoj domácí drůbeže je zprvu otázkou genetickou: Na jakou dědičnou vlohu z minulosti je nutné navázat? Především však jde o otázku epigenetiky — šlechtění nikoli pouze na základě vlastností již nabytých, nýbrž těch, které teprve mají být získány. Jaké podmínky musí být k tomuto poslednímu cíli vytvořeny v uspořádání hospodářského organismu — pokud jde o způsob chovu, o krmivovou základnu vlastní hospodářství, o lidskou péči a náklonnost —, aby se organismická celistvost mohla epigeneticky vtisknout do životní a fyzické organizace zvířat?<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hausschwein&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Domácí prase ====<br /> <br /> Srovnatelně jedině s vysokovýkonnými plemeny slepic bylo prase metodami moderního šlechtění, krmení a chovu přetvořeno ze svého původního způsobu života a pestrosti rasových typů na uniformní užitková plemena. Bylo kdysi převážně krajinně utvářejícím pasoucím se zvířetem, hlídaným pastýři, poté v 18. století v Anglii dovednějším zapojením asijských a jihoevropských plemen přivedeno k vyšším přírůstkům, v 19. století jako ušlechtilé domácí prase všeobecně zapojeno do rolnického hospodářství v ustájení s výběhem – dnes, počínaje druhou polovinou 20. století, je však vytrhováno ze životního celku hospodářství a produkováno ve velkochovech továrenského rázu. Cílem novějšího šlechtění bylo a je: pryč od slaniny – ke sjednocenému hybridu, raně zralému masovému praseti, jehož jatečná zralost nastává již v polovině doby dožití základních plemen. Stejně jako v moderním chovu slepic je i zde vyřazen nezbytný vztah člověk–zvíře, který je pro duševní podstatu domácího zvíře bytostně nutný, jakož i vztah ke ganzheit celého hospodářství a jeho katastru. Vypadne-li toto dvojí pouto, duševně zakrňuje prase a krajina {{SE|135}}<br /> <br /> degeneruje v beztvářnou monokulturu&lt;ref&gt;Srov. Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924.&lt;/ref&gt; a na mnohých místech v odkládací plochu pro prasečí kejdu, spojenou s rozsáhlým obtěžováním zápachem a emisemi působícími na klima. Polní katastr leží obnažen bez nálady a zohaven, jako odraz toho, co se zvířatům děje v celoživotním ustájení na betonových roštových podlahách – nelidskost bez hranic. Člověk má v rukou, zda bude v domácích zvířatech vidět pouze holý hospodářský užitek, čímž sám sebe duševně odcizí sobě samému, nebo zda nechá k dobru celého hospodářství rozvinout své duševně účinné instinkty. U domácího prasete jako všežravce jsou tyto instinkty zaměřeny na neobyčejně pestrý sortiment potravy, která je pozorně vybírána podle potřeby: tráva, seno, obilí, ovoce, zelenina, kořeny, červi, šneci, planě rostoucí byliny a léčivé rostliny, plody z volné přírody atd.&lt;ref&gt;Peter Steffen, Karl Schardax, Gernot Kürzel: ''Schweineglück, Bibel der Schweine'', Graz 2008, 392 S.&lt;/ref&gt; Prase je ve všech ohledech ideálním zpracovatelem zbytků v hospodářském organismu a vedle slepic terapeutem při likvidaci veškerého obtížného hmyzu a škůdců. Svým vysoce vyvinutým čichem, který se soustřeďuje v nosním kotouči – jakési vyhrnuté, se svrchním rtem srostlé nose – hledá svou potravu jednou na povrchu, jednou rytím pod zemí. Letně podzimní pastva na obilných strništích, vybrakovaných bramborových a polních zeleninových plochách nebo na meziplodinách vede prasata na polní lán, uspokojuje jejich pohybové nutkání, jejich neuhasitelnou zvědavost a neklade žádné meze lásce k rytí. Čenichajíce pracuje jejich žádostivá a pudová přirozenost skrze zeminu. Při pastvě se může ryjící práce poškozením travního drnu rychle stát závadou. Tato škoda zůstává v mezích, je-li k dispozici dostatek pastevní plochy s čerstvým, na bílkoviny bohatým porostem, přičemž lehké porušení drnu může být dokonce výhodou z hlediska provzdušnění a omlazení porostu. Navíc dochází k roznosu semen a tím k větší druhové rozmanitosti.&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; Na mnohých místech selhává pastevní chov z nákladových nebo pracovně-hospodářských důvodů. Místo toho vznikají z praxe systémy ustájení, které v co největší míře pestrým prostředím přihlížejí k možnosti projevovat behaviorální instinkty: skupinové uspořádání, pestrost potravy, zbytky z kuchyně a dalšího zpracování, zelená píce, krmné zbytky z kravína atd., příležitost k rytí, koulení, třením se, pohybová plocha pro pohyb, {{SE|136}}<br /> <br /> setkávání a prozkoumávání, krytý venkovní výkalistek, nastlaná místa k odpočinku, spací místa chráněná před chladem a větrem, ze všech stran uzavřená, jakož i příležitost k intenzivnímu kontaktu s ošetřujícím člověkem, např. skrze oslovení.<br /> <br /> Prasata mají smysl pro rodinu, jsou přívětivá a inteligentní, smyslově bdělá zvířata: čichový smysl ovládá jejich vnímání, utváří prožívání jejich pohody i nepohody. Živě komunikují jemným sluchem a v zvedání hlav hledí na přistupujícího člověka jasným, přímo chápavým pohledem. Přesto jsou jejich mozkové výkony oproti divokým příbuzným sníženy až o 30 %,&lt;ref&gt;Norbert Benecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 1994, 470 S.&lt;/ref&gt; tj. nervově-smyslový systém se více přesunul do míchy a sympatiků a slouží tak zvýšeným metabolickým výkonům co do plodnosti a nabývání masa a tuku.<br /> <br /> Kritická otázka, zda ztrátou smyslových výkonů zvířata hloupnou tím, jak je člověk dělá domácími, musí být za předpokladu zodpovězena záporně, že si je plně vědom své odpovědnosti vůči domácímu zvířeti. Co domácí zvíře svými metabolickými výkony člověku daruje, musí mu on dvojnásobně vrátit svým inteligentním jednáním v chovu, krmení, péči a šlechtěním, které bytost zvířete skutečně zachycuje.<br /> <br /> Funkce chrupu dělá z prasete všežravce, tedy požírače masa i rostlin. Kousá a žvýká jako člověk. I v trávicím traktu se projevuje tato dvojí funkce. Jednodutinový žaludek je relativně malý; prase proto musí přijímat potravu průběžně v malých dávkách. V dlouhém průchodu tenkým střevem a odbourávání enzymaticky snadno rozložitelných složek potravy a jejich resorpci probíhá ve slepém a tračníkovém střevě mikrobiální trávení na celulózu bohatých zbytků potravy. Prase tráví důkladně; na rozdíl od přežvýkavců odnímá potravě síly, které jako smyslově i zároveň metabolicky aktivní bytost spotřebovává pro sebe. To snižuje hnojivou sílu jeho výměšků, nikoli však jejich obsah minerálních látek. Výkaly jsou co do tvaru, barvy, konzistence a zápachu závislé na druhu potravy. Není-li zachována rovnováha žlázového a mikrobiálního trávení, např. při vysokovýkonném krmení a celoživotním ustájení na roštových podlahách, vzniká prasečí kejda, u níž {{SE|137}}<br /> <br /> se nelze divit páchnoucímu zápachu ani jednostranně pudoné hnojivé účinnosti.<br /> <br /> Umírněné přizpůsobení chovu prasat vlastní krmné základně hospodářství se stelivem, výběhem a pokud možno pastvou vytváří chudý zápachem, obsahově bohatý hnůj pevnější konzistence. Zřejmě z důvodu vnímání wesensartu prasat jako všežravců v porovnání s čistými fytofágy označovali rolníci v minulosti prasečí hnůj jako «kalten Dünger» (studený hnůj), vhodný méně pro «studená jílovitá půda» než pro «teplý písčitý půda». Ve směsi s ostatními hnojivy vznikajícími v hospodářském organismu je cenným doplňkem. Jako hnojivo nese látkově kompozičně i silově pečeť duševní povahy prasete. Co si při přehrabování země z rostlinné a živočišné potravy labužnicky vychutná čichem a v hlubokém tělesném klidu duševně prožívá, tím – jako i ostatní domácí zvířata hospodářství – provádí «kosmicko-kvalitativní analýzu»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 59.&lt;/ref&gt;. Výsledek této analýzy charakterizuje hodnotu hnojiva. Je pokaždé jiná, podle toho, zda je krmivo zboží z dovozu, nebo zda je vyprodukováno na vlastním hospodářství. Rozborem vlastního vyrobeného krmiva připravuje prase po svém způsobu hnojivo, které vstříc vychází stanovištním potřebám pro rozmnožení úrodnosti půdy.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Pferd_und_Esel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kůň a osel ====<br /> <br /> Ačkoli jsou si oba navzdory úzké příbuznosti povahou tak protichůdní, jsou oba jako jezdecká, nákladní a tažná zvířata nejvěrnějšími pomocníky člověka, doložitelnými zpět až do dob staropersské kultury, do doby čtvrtého až pátého předkřesťanského tisíciletí. Kůň nesl člověka na jeho velkých přeshraniční putovních a dobyvačných taženích, byl dopravním prostředkem z místa na místo, táhl s ním do velkých bitev; bojoval pod jeho vedením a řízením a obětoval se. Táhl pluh brázdu za brázdou a přivážel sklizeň na vysoko naložených žebřinových vozech. Nekonečné služby prokázal kůň člověku a nevyslovitelné oběti při tom přinesl. A tak i osel, stejně ochotný jako umíněný jezdecký jezdný osel a nosič nákladů sedláka a řemeslníka až po průvodce žebráka. Všechny břemena každodenního života byly vloženy na tohoto malého, tenkohohých osla; s jistým krokem {{SE|138}}<br /> <br /> nesl je přes překážky a kamení. Jak by se bylo bez osla dalo udržet sociální soužití mezi pasteveckými národy i uvnitř a mezi vesnickými společenstvími? Tak nesl na svém hřbetě toho nejmenšího a jeho tíživé břemeno a při příjezdu do Jeruzaléma na Květnou neděli nejvyšší bytost, která překonala veškerou pozemskou tíhu.<br /> <br /> Oba, kůň i osel, jsou lichokopytníci. Stojí a chodí na špičce středního prstu na noze nebo ruce. Ty jsou ukryty v kopytu, rohovém střevíci, který je nepropustný pro vnější silová záření, stejně jako kopýtka sudokopytníků a rohy přežvýkavců. Jakkoli jsou koně tělesně těžcí, pohybují se lehce, ba tanečně. Ve své kráse a eleganci jsou pohyby koně nepřekonatelné, neboť jeho duševní bytost se cele vyžívá v tělesném jazyce rytmické pohyblivosti. Ať v kroku nebo v zdrženlivém poskakování v klusu, obojí s hlavou vztyčenou, nebo v cílevědomém cvalu s nataženou hlavou a rozevřenými nozdrami, vždy nabízí obraz ušlechtilého rozvinutí sil a souměrnosti, jež se pod jezdcem plně stupňuje k vyšší harmonii. Teprve v jednotě koně a jezdce se zjevuje ušlechtilost v držení i charakteru. Jinak je tomu, když se zapřáhne do postroje a táhne pluh nebo těžký vůz, při každém kroku rytmicky zvedaje a spouštěje hlavu — tehdy probouzí obraz dokonalého odevzdání svého volního bytí výzvě a rukou vedoucí otěže člověka a službě, kterou nezištně koná pro zemi.<br /> <br /> I oslu jsou vlastní všechny chody koně. Méně ušlechtilý ve vzhledu a pohybu, jeví se spíše pokorně se skloněnou hlavou, zpravidla poslušný a odevzdaný vůči všemu, co se od něj požaduje, a pak zase vzdorný z většinou nevyzpytatelného důvodu. Ve svých kmenových oblastech na Orientu a v Africe se jeví tím ušlechtilejší, čím více je ještě vázán na starší kulturní formy vědomí a života.<br /> <br /> Kůň je ještě ve větší míře než osel vysoce učenlivý a potřebuje od narození důkladnou výchovu k rozvíjení svých talentů a po celý život k jejich uplatňování pod vedením člověka. V případě ušlechtilého arabského koně bylo například novorozené hříbě po delší dobu chováno pod střechou pasteveckého stanu v rodinném společenství. To platilo ještě ve 20. století.<br /> <br /> Tělesnost koně a osla je obrazem jejich duševního a zároveň obrazem krajiny, šíří travnaté stepi, v níž se toto duševní prožívá ve své radosti z pohybu. V souladu s tím se soustřeďuje {{SE|139}}<br /> <br /> smyslová organizace zvláště na navenek směřující, dálku zachycující smysly — zrak, sluch a čich. Výrazné, nápadně velké oči, stojící po stranách hlavy, zachycují téměř úplný zorný kruh. Jen dopředu — před a pod hlavou — je asi dva metry dlouhý slepý pruh, do nějž není vidět, stejně tak vzadu po obou stranách páteře. V hloubkové ostrosti (trojrozměrném vidění) zachycuje jen poměrně úzký zorný úhel 15 až 20 stupňů dopředu. Ve zbývajícím zorném poli se pohled zplošťuje a dozadu splývá. Právě v tom slepém pruhu vzadu sedí jezdec, vozka nebo za pluhem kráčející oráč, který jemným tahem na vodící otěž nebo přes uzdový náústek určuje chod a směr pohybu. V živé hře ušních boltců se v nejjemnějším odstínění zjevuje směr duševní pozornosti. Pro nás neslyšitelné zvuky jsou vyfiltrování z obecného hladiny hluku. Kůň vnímá především sluchem duševní rozpoložení, například jak se k němu mluví. Postavení uší, ať špičatých nebo svěšených, prozrazuje mnoho o jeho duševním cítění.<br /> <br /> Čich je mimořádně vysoce rozvinutý. Protáhlá hlava skrývá rozsáhlý systém nosních dutin, jejichž vnitřní povrchy přibližně odpovídají celkové ploše vnější kůže zvířete. Koně se přičichávají, aby se přivítali nebo poznali. Svým neobyčejně jemným čichem analyzují své okolí, při pastvě volí svou potravu, každé sebejemnější výpary i na velké vzdálenosti. Jsou to právě tyto tři smyslové schopnosti zraku, sluchu a čichu spolu s vlastností nést hlavu vztyčenou nad páteří, které dělají koně tak učenlivým, nechávají jej tak vysoce diferencovaně reagovat, že vzbuzuje přesvědčení, jako by dokázal myslet? V řecké mytologii líčí Perseův mýtus, jak se myšlení osvobodilo z krevní vázanosti těla, nositele v dávných dobách účinné jasnovidecké síly: v mytickém obraze sťal Perseus titánku Gorgo. Z krevního proudu, jenž tryská z jejího trupu, se zrodil Pegasus, okřídlený kůň. Symbolizuje tělu prosté myšlení, jehož křídla se nyní mohou volně vzepnout do světa ducha. Co se v inteligentním chování koňského těla jeví jako krevně vázané, to se v člověku z těchto pout uvolňuje a stává se svobodnou duchovně-duševní činností myšlení.<br /> <br /> Kůň a osel jsou býložravci. Ačkoli přijímají — jsou přitom nesmírně nenároční — potravu ještě bohatší na hrubou vlákninu než přežvýkavci se svým vysoce diferencovaným {{SE|140}}<br /> <br /> systémem předžaludků, mají jen složený, jednodutinový, relativně malý žaludek. Na ten navazuje dlouhé tenké střevo, které rozkládá snadno stravitelné složky potravy. Hůře stravitelná hrubá vláknina je teprve v mohutně vyvinutém slepém střevě a poté v tračníku a konečníku bakteriálně rozkládána. Tento způsob trávení odpovídá jejich způsobu žraní. Koně žerou dvakrát tak dlouho jako krávy, totiž 16 hodin denně. Jsou zvířaty dne i noci. Se svým dobrým zrakem i ve tmě nacházejí s jistým krokem i v noci svou potravu. Koně a tak skromný osel jsou vynikajícím způsobem vhodní k tomu, aby po střídání pastvy spásali rostliny, kterým se krávy vyhýbají.<br /> <br /> Radost z pohybu a síla koní a oslů se odráží v jejich silně proformovaném, stále ještě velmi vlákninovém trusu. Ten je polárně k 'chladnému prasečímu trusu' 'horlivým' hnojivem. Neustálým bakteriálním rozkladem, urychlovaným stykem s vnějším vzduchem, ohřívá se velmi rychle a byl díky této vlastnosti využíván jako podzemní vytápění a zároveň hnojivo pro raná záhony. Čerstvý koňský hnůj obsahuje poměrně dost amoniaku, jeho vůně je proto silná, ostrá a pronikavá, ale není nepříjemná.<br /> <br /> Kůň a osel se — v důsledku mechanizace pracovních postupů — do značné míry rozloučili se zemědělstvím (prozatím?). S nimi se ztratil důležitý prvek v oduševnění organismu statku, a to jak z hlediska využití krmiva a slámy, zvláštního druhu hnojiva a rytmizace pracovních procesů, tak i s ohledem na oduševnění práce, kterou konali v odevzdanosti lidskému vedení.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Hund_und_Katze&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Pes a kočka ====<br /> <br /> Oba patří k vývojové linii šelem. Svým duševním instinktivním životem obohacují duševní tělo zemědělského organismu naprosto protikladným způsobem. Pes je nejstarším z domácích zvířat, kočka patří k nejmladším; v Evropě se objevuje teprve od prvního tisíciletí př. n. l.&lt;ref&gt;Norbert Benecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 1994, 470 S.&lt;/ref&gt; Typ psa je příbuzný jeho divokým druhům, vlkovi, stejně jako typ kočky kočce divoké. Co je u psů obzvláště nápadné, je velká variabilita forem. Ta {{SE|141}}<br /> <br /> se vyskytuje již na samém počátku jejich domestikace ke konci ''třetihor'' (Atlantidy) v ''pleistocénu'' (dobách ledových), ale především pak v ''neolitu'', v prvních poatlantských dobách. Žádný z druhů domácích zvířat, které se objevily později, již nikdy této rozmanitosti forem nedosáhl.&lt;ref&gt;Tamtéž, s. 226.&lt;/ref&gt; Je nasnadě, jak již bylo dříve naznačeno, že vývoj domácích zvířat byl produktem raného lidstva. To bylo schopno na základě prožívání zvířecí duše a jejího duchovního původu, skupinové duše, zadržet ji v jejím tělesném utváření na embryonálnějším stupni a poskytnout tak tvarotvornému typu nepřeberné množství různých výrazových možností. Čím mladší jsou druhy domácích zvířat, čím více lidé vyměňovali svou instinktivní duchovní bezprostřednost za probouzení k sebevědomí, tím chudší na variace se stává vzhled domácích zvířat. Pokud v době starého Říma rozmanitost forem opět vzrostla (trpasličí plemena psů), je to již důsledek cíleného šlechtitelského výběru ve smyslu křížení a selekce. Jak velmi byla od počátků až po staroegyptskou kulturu domestikace psa a kočky – a tedy i ostatních druhů domácích zvířat – nikoli primárně otázkou účelné využitelnosti, nýbrž jak byla užitečnost neoddělitelně spjata s instinktivním, intimně-sakrálním cítěním, vyplývá jednak z pohřební kultury sjednocující člověka a psa, jednak z úcty, kterou lidé prokazovali kočkám a božské bytosti, jež v nich přebývala, což byl kult, který kulminoval ke konci staroegyptské kultury.&lt;ref&gt;Tamtéž, s. 348.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Zvířecí duševní dispozice psa a kočky se od sebe značně liší. Ještě více než kůň podřídil pes svou duševní instinktivní bytost, souhrn svých schopností, vedení člověka, což neplatí pro kočku. Dobře vychovaný pes poslechne na každé zavolání nebo písknutí. Svým pohybovým pudem se rozmáchle dere do dálky, jako lovecký pes, který svým čichem sleduje stopu, u ulovené zvěře hlásí nebo ji aportuje, jako ovčácký pes, který žene ovce nebo dobytek nebo drží stádo pohromadě. Vždy po vykonaném činu se vrací, sedá si na zadní, vrtí ocasem, zvedá hlavu nataženou vzhůru, hledí na svého pána věrně oddaně v očekávání dalšího povelu. Stejně pozorně a oddaně se chová jako hlídací pes domu a dvora, jako doprovodný a vodicí pes, např. slepecký, jako stopovací pes, který neomylně vyčmuchává i ty nejmenší pachové stopy, nebo jako {{SE|142}}<br /> <br /> saňový pes, který táhne těžká břemena sněhem a ledem. Každá z těchto schopností si vytváří tělo, které jí odpovídá: velké a silné, štíhlé a rychlé, malé a obratné atd. Tato tělesně duševní tvárnost v téměř každé myslitelné tělesné formě a s příslušným chováním po psím způsobu propadá již od dob římských emocionalitě člověka a zvrhává se v chov luxusních, trpasličích a pokojových psíků.<br /> <br /> Bytostný projev kočky domácí je zcela jiný. Zdá se, že evolučně upadla hlouběji do divokosti. Žije jakoby dva životy. V jednom se vyžívá stranou člověka, aktivní v noci, jako její divocí příbuzní. S napětím všech smyslů následuje své lovecké instinkty, plíží se svými cestami, číhá na kořist a zmocňuje se jí mohutným skokem. Hlodavci, jako myši a krysy, jsou její preferovanou potravou, bohužel také ptáci, jako ti, co hnízdí na zemi, v nízkých větvích, nebo vlaštovky, které ve dne létají příliš nízko nad zemí a které si ležérně rychle vystřelenou tlapkou zajistí jako jistou kořist. Svůj druhý život tráví tím, že vyhledává domácnost člověka jako své místo ke spánku, předouc se lísá ke členům rodiny, hravě těší děti a tímto způsobem se doporučuje další péči o potravu. Pak v noci opět nastává odchod do druhého života. A opět je to emocionalita člověka, která, scestně vedena, činí z kočky pouhé domácí a mazlivé zvíře.<br /> <br /> U psa je to vynikající, každou nuanci rozlišující čich, který uvádí v činnost tělo i duši, u kočky zrak specializovaný na noční vidění, které vtiskují zemědělskému organismu zvláštní kvalitu, uspořádávající princip: Pes, který v noci na stráži štěká, který doprovází sedláka s nosem u země a sleduje stopu přes pole, louky a pastviny, nebo který na pokyn pastýře obíhá stádo ovcí a drží je na jemu určené pastvině, je v jemu stanovených mezích vykonávajícím orgánem člověka. Kočka jím v tomto smyslu není. Zůstává nepozorována na svých nočních toulkách po dvoře a katastru, stanovuje si vlastní míru v hubení škodlivých hlodavců a přitom si vystačí sama.<br /> <br /> Zemědělskému organismu nejsou vítány výměšky psa a kočky – jsou páchnoucí, ale nejsou významné –, nýbrž jejich přínosem je uspořádávající strážní funkce. Bohužel pes a kočka tuto funkci jako člověkem vedení spolutvůrci oduševnělého přírodního celku z velké části ztratili. Jako domácí, {{SE|143}}<br /> <br /> společenská a luxusní zvířata se z velké části odcizila duševnímu tělu zemědělského organismu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Schaf_und_Ziege&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Ovce a koza ====<br /> <br /> Jako takzvaní «malí přežvýkavci» patří ovce a kozy po psech k nejstarším z našich domácích zvířat. Přestože jsou si blízce příbuzní, výrazně se liší temperamentem, pohyblivostí a v různé míře i skromností. Jako všichni přežvýkavci vystupují jako rohaté sudokopytníky z hlediska kmenové historie teprve na konci řady savců. Ba co více, tvarová rozmanitost divokých a pozdějších kulturních forem ovcím a kozám podobných druhů se rozvinula teprve v přechodu mladšího terciéru do dob ledových (pleistocén) a v nich samotných až do současnosti (''holocén'')&lt;ref&gt;Bernhard Grzimek: ''Grzimeks Tierleben, Enzyklopädie des Tierreichs'', Band 13, Säugetiere 4, München 1971, S. 470.&lt;/ref&gt; — tedy v dobách, v nichž člověk vstoupil mezi zvířata a z hlediska svého kosmicky utvářeného, instinktivně-duchu blízkého vědomí navázal s nimi magicko-kultický vztah, jenž nacházel výraz ve způsobu lovu se zřetelem na potravu a oděv a ve zvířecí oběti.<br /> <br /> Není tedy oprávněná otázka, zda nomadizující člověk, vpletený do vladaření přírodních sil, se nepodílel na této přeci jen velmi mladé diferenciaci forem? Nekazují na tuto myslitelnou možnost mýty národů, například zvířecí oběť Abelova nebo jeskynní kresby sahající do dob ledových (''pleistocén''), mimo jiné v Sahaře, a mnohé další? Nejsou tyto všechny výrazem magicko-kultického vztahu člověka a zvířete atlantské doby, pozdního kenozoika? A nevykonala se pak později, v druhé epoše poatlantského věku (''holocén'') ze zarathuštrovských mystérií, v jakési opakovaci na vyšším stupni, domestikace?<br /> <br /> Ovce a kozy, vybavené všemi znaky svého domáctví, se objevují od konce devátého tisíciletí př. Kr. v horských oblastech jihozápadní Asie. U ovcí jsou to tyto znaky: tvarově menší než divoká forma, vysoká variabilita tělesné velikosti, žádná sezónní proměna srsti, její proměna v nepřetržitě rostoucí vlněné rouno, živé zbarvení a vzorování. Podobnou rozmanitost zevního obrazu vykazují kozy, až po srst proměněnou v vlnu u koz angorských a kašmírských.&lt;ref&gt;Norbert Benecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 1994, S. 247.&lt;/ref&gt; {{SE|144}}<br /> <br /> Ovce a ještě více kozy jsou neobyčejně skromné. Jejich potravou jsou trávy, byliny, listy a výhonky. Kozy jsou přitom vysoce přizpůsobivé aromatické, na celulózu bohaté a slané nabídce potravy v extrémních geografických zónách, například v horských polohách a polopouštích. Přepásání těch posledně jmenovaných vede rychle k postupující dezertifikaci. Prostřednictvím rozmanitých darů obou malých přežvýkavců — vlny, masa, mléka, srsti, kožešiny, kůží a rohů — se stali velkými průvodci člověka v kultuře. Stáli v uzavřených stádech pod ochranou pasteveckých národů, jaksi jako základ jejich existence, a v mnohých venkovských sídlech se stali „krávou malého člověka&quot;. Těsný vztah ovce k prostředí a k člověku vedl celosvětově k velké rasové rozmanitosti, od středověku v Evropě k vytváření krajových odrůd, v novověku k liniovému šlechtění masných, vlnových a mléčných plemen. Šlechtění bílé vlnové ovce (merino) se uskutečnilo ve Španělsku. Ta dnes, v mnoha případech s příkrží krajových odrůd, dosáhla největšího rozšíření na celém světě.<br /> <br /> V Evropě přetrvává pastevectví pod vedením potulného pastuchy v zbytcích dodnes. Hospodářsky lze toto zachovat jen tím, že se ovčí stáda přednostně nasazují v chráněných krajinných oblastech pro péči o krajinu. Nejsilněji klesá chov koz. 95 % všech domácích koz slouží samozásobení v malorolnicky strukturovaném zemědělství třetího světa.<br /> <br /> Projevy podstaty ovce a kozy jsou navzájem polární. Smyslové výkony obou jsou sice podobné — nejlépe je vyvinut čich, za nímž následuje zrak a s určitým odstupem sluch. Avšak to duševní se různě projevuje v řeči těla a skrze smysly. S hlavou většinou skloněnou pod linii páteře, s mohutnějším tělem, více obrácenou k zemi a k vnitřnímu světu vlastního metabolismu, trmácivější v pohybech, projevuje se duševní bytost ovce spíše snivě, zdrženlivě. Jinak koza: živě vyskočí, přeskakuje přes pařezy a kameny, zvedá hlavu vysoko, zvědavě čichá sem i tam, šplhá na nejbližší vyvýšené stanoviště, drží pohled pozorně zaměřený do dálky. Namísto toho, aby se pasla přes rozlehlé roviny, dává přednost hornatým polohám na strmých svazích v úrovni hlavy, nebo se staví kolmo na zadní nohy, aby dosáhla na keři a stromě ještě na nejvýše dostupný list.<br /> <br /> Ovce a kozy mají rohy. Ty jsou na rozdíl od skotu u samců větší a podle plemene šroubovitě tvarované {{SE|145}}<br /> <br /> otočené nebo šavlovitě prohnuté dozadu. Vedle rohatých plemen existují bezrohá plemena, k nimž u ovcí náleží většina dnešních užitkových plemen.<br /> <br /> Při zúžení rasové rozmanitosti se šlechtění soustředí na vlnové nebo mléčné ovce, u koz na dojnice nebo masná zvířata.<br /> <br /> Malí přežvýkavci jsou stádní zvířata, ovce ještě více než kozy. Z toho důvodu jsou svou podstatou spíše krajinnými tvůrci ve velkém, méně utvářecím orgánem v jednotlivém zemědělském organismu. Dokud vesnické útvary se svými katastry ještě existovaly jako do značné míry uzavřený celek, bylo povoláním pastevce udělat ze svého ovčího stáda orgán tohoto celku: ať v pastvě na úhoru, na obecních nebo pustých plochách, při hnání přes sklizené pozemky s okopaninovými plodinami, přes příliš bujně do listu rašící ozimé osevy; nebo v pastvě bylinami bohatých cest a polních mezí na podzim jako dietetikum pro nadcházející zimní ustájení; nebo konečně v ohraničení na polích za účelem hnojení. To vše bylo zpečetěným právem a dělo se v dohodě s vesnickým společenstvím. Povolání pastevce znovu oživit — tomu jsou položeny úzké meze. Možnosti se nabízejí v péči o přírodní rezervace nebo na velkých podnicích s marginální půdou.<br /> <br /> Jinak je to s chovem mléčných ovcí a mléčných koz. Obě nejsou vázány na stádo a mohou v menších i větších stavech podstatně přispět k prohloubení duševního života zemědělského organismu. Především se malí přežvýkavci doporučují pro další rozvoj jednostranně zaměřených zahradnictví směrem k zahradnickým statkům. Zastupují tam skot ve zužitkování meziplodin k zelenému hnojení i odpadů z mnohostranné zeleninové produkce a starají se o jejich proměnu v trvale účinné hnojivo.<br /> <br /> Cestou čtyřžaludečního systému přežvýkavců podléhá rostlinná potrava jedinečně intenzivnímu trávení (viz kapitola „Skot&quot;, žvačkování v bachoru a přežvykování, strana 150 nn.). To umožňuje celulózu, tj. hrubovláknité výživné látky, rozložit a zpřístupnit pro růst, udržení a výkon (mléko, vlna, maso). V průběhu tohoto trávicího procesu dostává rostlinný výživný tok vtisknuta v sobě síly duševní organizace zvířete. Odpovídajíce bytostné povaze ovce a kozy je toto vtiskávání různé. Rozdíl nelze dostatečně odvodit z kvantitativního složení takzvaných živin hnojiva. Nikoli kvantitativní podíl {{SE|146}}<br /> <br /> Nikoliv kvantitativní podíl látek je rozhodující, nýbrž jejich kompozice skrze síly duševního těla, které vstupují do životních procesů. Wesensart sama hnojí skrze látky. Tak působí ovčí hnůj mírněji, harmonizujícím a strukturujícím způsobem na životní procesy, jež se ve vegetativní oblasti zhušťují k potravní plodině, například u listové zeleniny. Kozí hnůj naproti tomu působí žhavěji a — jak lze z bytostné povahy kozy předpokládat — povzbudivěji na růstový impuls v ose kořen–stonek–květ.<br /> <br /> Příspěvek ovce k oduševnění krajiny se stává prožitkem, táhne-li pastýř se svým ovčím stádem na podzim přes katastr statku a odtud dál skrze okolní kulturní krajinu: pastýř s holí kráčí v čele, stádo v těsném houfu za ním; nebo stojí uprostřed pole a ovce se na všechny strany kolem něj rozebírají za potravou. Tato scenérie probouzí náladu hlubokého míru, jenž se prostírá nad krajinou — obraz dokonalého klidu a pohybu zároveň. Takové ovčí stádo táhnoucí přes pole, od katastru ke katastru, jehož každý záchvěv bytí se soustřeďuje ve vědomí pastýře a je odtud řízen, zakládá vztahy, jimiž se jednotlivé zemědělské organismy uzavírají do vyšší jednoty kulturní krajiny. Oproti ovcím jsou kozy méně stádními zvířaty. Mají více vlastní vůle. Jsou chovány v omezeném rozsahu pro produkci mléka a masa a — zčásti jako náhrada za skot — prokáží v kánonu všech domácích zvířat cenné služby při utváření duševního těla zemědělského organismu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Rind&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Skot ====<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Herkunft_und_Mythos&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Původ a mýtus =====<br /> <br /> Podle obecně přijímaného názoru pochází skot (Bos taurus) od pratura nebo zubra (Bos primigenius). «Moderní zoologický výzkum domácích zvířat považuje dnes s jistotou jen jedno divoké hovězí zvíře, praura nebo zubra, za jedinou divokou výchozí formu domácího skotu.»<br /> <br /> Předpokládá se, že evropská plemena skotu přišla z «úrodného půlměsíce», z přední a střední Asie. Nejstarší nálezy kostí sahají do osmého tisíciletí před Kristem, tedy do počátků {{SE|147}}<br /> <br /> staropersské kultury. Raná i všechna pozdější plemena skotu mají menší tělesnou stavbu než předpokládaná divoká forma pratura a vykazují od samého počátku vysokou variabilitu zevní podoby. Právě na příkladu pastevních zvířat — skotu, ovcí a koz, nejstarších domácích zvířat hned po psech — se může stát zřejmým, jak hluboko v temnotách zůstává odvozování od jejich divokých forem. Pohlédneme-li na mýty národů, například na oběť Ábelovu ve Starém zákoně — byl pastýřem —, stojí v popředí náboženských obětních rituálů především ovce a skot. «Kulturněhistorické dokumenty ukazují, že skot v Mezopotámii, Egyptě, Persii a Indii sloužil zpočátku výhradně kultovním účelům.» Ve staroegyptském mýtu byla v dobytčeti praobrazně uctívána nebeská bohyně Hathor, zobrazovaná jako kráva nesoucí mezi rohy sluneční kotouč. V dnešní Indii platí kráva u hindů jako odnepaměti za posvátnou. Neukazuje to spíše na to, že duchovně reálné prožívání bytostné povahy skotu — toho, co nadsmyslově tvoří skupinovou duši —, bylo kmotrem procesu domestikace?<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stellung_im_Betriebsorganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Postavení v hospodářském organismu =====<br /> <br /> Pokud jde o utváření zemědělského organismu v uzavřený celek, je skot, respektive do vyšší jednoty zformovaný stádní organismus, «královnou a králem» mezi všemi domácími zvířaty. Jistě, každé z nich přináší svůj příspěvek podle toho duševního, jež se ponořilo do tělesné formace. Bytostné povaze krávy je však vlastní universální potence. Z tohoto důvodu nelze v přísném smyslu od chovu skotu upustit. Jeho podstatný význam spočívá teprve druhotně v tom, co produkuje v podobě potravin a jiných surovin. To je vnější stránka. Tuto stránku zastupuje řada polních plodin, které tvoří podstatný základní pilíř prvovýroby v hospodářském životě. Primární výkon leží na vnitřní straně; je jím zvláštní schopnost vztahovat fyziologické funkce — přesněji řečeno bytostné články hospodářského organismu — jedny na druhé, a tím tento organismus jako celek udržovat zdravým a schopným rozvoje. Kráva — stále myšlená jako článek stádního organismu vázaného na statek — nastavuje moudrostí prostoupené míro {{SE|148}}<br /> <br /> míry, vnitřní ekonomii celého provozu z hlediska utváření svého těla a souhry svých orgánových soustav prostřednictvím své vlastní činnosti a otiskuje ji do přírodní stránky hospodářského celku.<br /> <br /> O pravém stádním organismu lze hovořit teprve tehdy, kdy se stádo v průběhu generací doplňuje z vlastního odchovu a propojilo se se stanovištními poměry až k vlastní krmivové základně hospodářství. Pro plemeníky platí zvláštní postavení: jsou v pravidelných intervalech nahrazováni otci z chovatelských podniků stejného zaměření za účelem obnovy krve stáda. Stádní organismus je nadřazen součtu jednotlivých zvířat. To se projevuje mimo jiné v souběžnosti denně rytmických způsobů chování zvířat. Ráno následují jakoby v hierarchickém pořadí vedoucí krávu na pastvinu. Tam se rozptýlí, ale nepobíhají zmatkem; pasou se a táhnou jedním směrem, přijímají potravu sedm až osm hodin denně, přerušovanou společnými fázemi přežvykování, které rovněž trvají přibližně osm hodin denně. I chůze k napajadlu, přestávky v odpočinku a vydávání mléka podléhají přísnému rytmu ovládajícímu celé stádo. Všechna opatření v chovu, krmení, péči a plemenitbě by měla sloužit posílení tohoto stádně-rytmického dění. Čím je toto dění vyvinutější, tím je stádo zdravější.<br /> <br /> Metody, které jsou základem dnes celosvětově praktikovaného velkochovu — krmení siláží a snadno stravitelnými koncentráty z celého světa, celoroční ustájení na betonových roštových podlahách, praxe odrohovávání a šlechtění na maximální výkon, vše stlačeno do výrazně zkrácené délky života a podobně — oslabují krávy. Znamená to ztrátu schopnosti vytvořit vlastní uzavřený duševní tělesný článek. Dojnice jsou již v mládí vyčerpány a zpravidla po 4,5 letech, tj. po dvou «násilných» laktacích, za hranicí použitelnosti.<br /> <br /> Rozsah chovu skotu se řídí velikostí podniku, jeho přírodními předpoklady s ohledem na klimatické a půdní podmínky, a tím i potřebami hnojení, jakož i — ve stupních — intenzitou hospodaření. Rozhodující je přitom vlastní krmivová základna hospodářství, která zahrnuje dostupné travnaté plochy — louky a pastviny — i pícninářství na orné půdě. Rozsah posledně jmenovaného vyplývá z utváření osevního postupu v polním hospodářství. {{SE|149}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Wesenserscheinung_und_Wesenserkenntnis&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Bytostná jevenost a bytostné poznání =====<br /> <br /> Kráva je jako přežvýkavec nejvyšší vývojové úrovně bytostí stejně tak metabolicky aktivní jako rytmickou. Naproti tomu její nervově-smyslová aktivita — až na vysoce diferencované výkony čichu a chuti — ve vztahu k okolnímu prostředí výrazněji ustupuje do pozadí. Její smyslové výkony slouží prvořadě jejímu nitru, její trávicí činnosti. Její inteligentní bytost se navenek projevuje spíše flegmaticky, temně snivě, dovnitř pak vysokým, moudrostí plným instinktivním životem. Sama sebe prožívá, silně introvertovaná, v jakémsi vnitřním nazírání.<br /> <br /> Kdo se snaží poznávajícím způsobem přiblížit bytosti skotu, musí soustředit pozornost na jeho hlavní činnost: na procesuální kroky ve vzájemné souhře nitra a vnějšku při příjmu potravy, přes zpracování krmivové hmoty v trávení, až k vylučování hnůj a kejdy.<br /> <br /> Sleduje-li člověk přírodovědecká dílčí fakta týkající se trávicího dění, narazí záhy na hranice poznání. Těchto hranic si obecně nevšímá proto, že nevěnuje dostatečnou pozornost — a tedy ani váhu — prahu k smyslově nepozorovatelnému. Nepozorovaně se tak propadá do abstraktních, bezjakostních modelových představ. Uvědomí-li si však tuto mez poznání, která se otevírá mezi předmětně vnímatelným a procesuálním substančním děním — například při přechodu z vnějšku do nitra skrze střevní stěny — teprve tehdy začíná člověk skutečně oceňovat a vážit si dosahu a váhy výsledků duchovního bádání Rudolfa Steinera. Jsou-li tyto výsledky bádání přibrány, stává se poznání opírající se o vnější smysly stále se rozšiřujícím poznávacím procesem. Osvětlují účinné agens, to bytostně-působící, které přináší na svět jevy v jejich formách a barvách. Výsledky duchovního bádání přidávají k vnější stránce světa jevů bytostně-tvůrčí stránku vnitřní.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Maulverdauung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Ústní trávení =====<br /> <br /> Již při příjmu potravy — denně přibližně osmina tělesné hmotnosti, to odpovídá 60 až 70 kg čerstvé substance — ovládá látkovýměnně-pohybový systém oblast hlavy. Hlava se noří, čumákem hmatavě tápe hluboko do krmivové hmoty; jako úd ji obtáčí dlouhý {{SE|150}}<br /> <br /> jazyk patky Zunge, ukousne jako úd snop trávy, byliny nebo sena, stáhne je do tlamy a v případě zeleného porostu je oddělí přitlačením dolní čelisti ke hraně bezzubé ploténky horní čelisti. Mezi tím klouže jazyk s rozkoší přes pysk a ochutnává žlázové výměšky z něj. Pravděpodobně přitom skot provádí jakýsi první rozbor jakosti přijatého krmiva, patrně i s ohledem na druh a množství osliznutí slinami. Na pysku splývá horní ret s nosními dutinami vjedno. Tím jsou příjem potravy a dýchání těsně navzájem svázány — stejně tak hmat, chuť a čich.<br /> <br /> Po dobu krátkého setrvání krmiva v dlouhé tlamové dutině je to opět jazyk, který v několika žvýkacích záběrech pohybuje krmivem rytmicky tam a zpět mezi řadami stoliček. Tím se zahajuje první krok trávení rozdrceením a prosolizováním slinami. Řada žláz různé velikosti vylučuje sliny — při krmení senem až 180 litrů za den — a zajišťuje enzymatický rozklad škrobu na cukr.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Pansenverdauung_und_Wiederkäuen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Trávení v bachoru a přežvykování =====<br /> <br /> Tlamové trávení se mohutně stupňuje v aktu přežvykování. Ten probíhá protiběžně k příjmu potravy. Co skot spásl, ochutnal a spolkl, to si portáž po portáži přináší zpět z hlubší trávicí zóny, z předžaludků, žvýká to znovu a nyní teprve důkladně prochutná. Podle druhu krmiva — čerstvá zelená hmota či hrubé krmivo — vykoná 30 až 80 přežvykovacích záběrů na porci.<br /> <br /> Před tímto výkonem se odehrává pozoruhodná výměna. Jen málo rozdrcen přechází snop za snopem z tlamové dutiny krajiny hlavy skrze jícen a oddělující bránici do krajiny břicha, do tří žlázami nepokrytých předžaludků: zaprvé do čepce (*Reticulum*; zvaného také síťový nebo katapultový žaludek), odtamtud zadruhé do bachoru a zatřetí do knihy nebo listnatého žaludku (*Omasum*). Není-li to rozhodnuto již předtím v bachoru, pak se v knize definitivně rozhodne, zda potravní kaše přejde k dalšímu trávení do sýřiště neboli žlázového žaludku, nebo zda se — vymačkána — vydá ještě jednou zpět do tlamové dutiny k přežvykování. Svébytným úkolem předžaludků, a zde zejména bachoru, je mikrobiální rozklad na hrubou vlákninu bohaté rostlinné potravy. Bachor s ohromnou pojistností přibližně 150 litrů se táhne od bránice dozadu až do pánevní dutiny. {{SE|151}}<br /> <br /> Spolu s čepcem a knihou vyplňuje celou levou polovinu dutiny břišní. Ve velkém fermentačním prostoru bachoru probíhají v neustále se pohybujících potravních masách intenzivní kvasné procesy. Jakkoli chaoticky se odehrávají, tím přísněji stojí pod vedením astrálního těla skotu. Při těchto rytmicky probíhajících přeměnách rozkládají bakterie a nálevníci, patřící k prvokům, snadněji stravitelné složky potravní kaše, přičemž část z nich — jde zejména o energeticky bohaté mastné kyseliny — prochází již zde přes metabolicky aktivní bachořní sliznici do krevního oběhu.&lt;ref&gt;Anita Idel: ''Die Kuh ist kein Klimakiller'', Marburg 2012, 210 S.&lt;/ref&gt; Jakmile je bachor plný — zvenku patrné podle vyklenutí levé strany břicha — a nastupuje tedy sytost, většinou si kráva, resp. celé stádo, lehne a po nějaké době začne přežvykovat. Obsah bachoru se roztřídí do tří vrstev: spodní tekutá, nad ní plovoucí střední vrstva z hrubšího materiálu a svrchní vrstva kvasných plynů. Ze střední vrstvy bachoru a z vymačkaného materiálu z knihy polyká skot nyní porci za porcí zpět do tlamy a stejnou cestou propouští kvasné plyny. Ty proudí s výdechem až do čelních dutin, ano až do dutiny rohového čepu. Zde se skotu otevírá rozsáhlé pole vnímání a kvalitativní analýzy toho, co se mu do tohoto stadia trávicího procesu odhalilo po stránce látkové i silové.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Wiederkäuen,_eine_Wahrnehmung_und_Sichtung_von_Stoffen_und_Kräften&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Přežvykování jako vnímání a třídění látek a sil =====<br /> <br /> Při aktu přežvykování — osm až devět hodin denně — se proměňuje bytostný výraz krávy v základech. Její metabolicko-pohybová aktivita do značné míry ustupuje. Veškerá vnitřní i vnější činnost se přesunuje k hlavovému pólu. V silné, rytmické práci jsou nejen žvýkací svaly, meloucí zpět polknutý, přibližně na sto gramů dávkovaný vláknový chomáč potravy, ale stejně tak jazyk a slinné žlázy. Smysly se naproti tomu chovají právě opačně. V soustředění na akt přežvykování jaksi utichají, přicházejí k „rozjímání&quot;. Teprve nyní kráva skutečně promyslí, co přijala jako živou, strukturovanou substanci zvenku — z tohoto pole, oné louky nebo pastviny. Jistě, ona to {{SE|152}}<br /> <br /> Při pasení to již ohmatala, ochutala a očichala. Nyní však, v opětovném ochutnávání již předtrávené potravy, se to, co bylo vnímáno, sjednocuje s celým jejím duševním bytím. To, co bylo předtím pouhou živě strukturovanou rostlinnou hmotou, se v pozorném přežvykování povznáší k duševnímu prožitku. Kráva se v této činnosti probouzí ke svému vědomí, jež sníc je celé ponořeno do tělesných pochodů. Cítivá síla duševního těla je to, co odtud produševňuje veškeré další trávicí dění až ke konečnému produktu hnoje a kejdy. To, co Rudolf Steiner nazývá „kosmicko-kvalitativní analýzou&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, Seite 59.&lt;/ref&gt;, kterou zvíře vykonává při trávení, platí v nejvyšší míře pro skot. Při přežvykování tato analýza nabývá svého počátku. Na očích se to stává názorným; pohled se při přežvykování mění. Zatímco jindy hledíme do velkých očí jako do modré hloubky hlubokého pramene, nabývají nyní — při lehce zdvižené hlavě — oči i tvář napjatě soustředěného výrazu. Vypadá to, jako by kráva „rozjímala&quot; o všem, co si v této první fázi trávení jako vnímání zvnitřnila. Tak intenzivní, do nitra obrácený pohled nenajdeme v říši zvířat asi nikde jinde. Je to, jako by ve výrazu očí se zrcadlilo vědomění si formativních sil, jež se při mletí uhlíkových skeletů a bílkovinných struktur rostlinných hmot uvolňují. V aktu přežvykování je kráva zcela sama u sebe, blízka sebeuvědomění, jež mít nemůže, protože nemá inkarnované Já. Díky blízkosti svého vysoce soustředěného duševního těla ke své jáství, která se jako její „skupinová duše&quot; proживá&lt;ref&gt;Viz např.: Rudolf Steiner: ''Die geistigen Wesenheiten in den Himmelskörpern und Naturreichen'', GA 136, Vortrag vom 6. April 1912.&lt;/ref&gt; a v odrazu projevuje v organismu stáda, je obzvláštním způsobem schopna vnitřně zpracovávat mohutně se vzdouvající masu formativních sil. V prvním kroku vykonává zmíněnou „kosmicko-kvalitativní analýzu&quot; v rozkládání rostlinné potravy, vrcholící v aktu přežvykování. V duševní temnotě analyzuje formativní síly, jež z kosmu ve světle slunce vybudovaly podobu rostliny, jež ztuhly v jejích jednotlivých formách a jež se staly zároveň nositeli živého substančního dění v rostlinách. {{SE|153}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Dünn-_und_Dickdarmverdauung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Trávení v tenkém a tlustém střevě =====<br /> <br /> V rozplývání rostlinných forem v trávicím traktu se obrazotvorné síly postupně uvolňují ze svého hmotného zajetí. Je to výsledek postupného procesu rozkladu, který probíhá ve třech fázích: mechanicko-mikrobiální fáze od žvýkání přes bachor a knihu, fáze převážně enzymatická, ale zároveň bakteriální od slezu přes lačník (*Jejunum*) po kyčelník (*Ileum*), a odtud fáze ryze mikrobiální od slepého střeva (*Caecum*) přes tračník (*Colon*) po konečník (*Rectum*). Zatímco v předžaludcích je štěpení celulózy dominantním dějem a paralelně s ním probíhá díky neobyčejně aktivní mikrobní činnosti přestavba a budování bílkovinného metabolismu, začíná v slezu (*Abomasum*) v kyselém prostředí — navozovaném žaludečními šťávami — rozklad bílkovin. Ten pokračuje, včetně odumřelých mikrobních mas z předžaludků, enzymatickou a bakteriální cestou napříč oddíly tenkého střeva (*Intestinum tenue*): nejprve prostřednictvím sekretů slinivky (*Pancreas*), jež ústí — podobně jako žluč emulgující tuky — do dvanáctníku (*Duodenum*), poté skrze lačník (*Jejunum*) posetý nesčetnými žlázami a klky a nakonec krátkým kyčelníkem (*Ileum*). Kyčelník tvoří propust mezi lačníkem a tlustým střevem. Brání zpětnému toku z obsahu tračníku a konečníku bohatého na bakterie do bakteriemi chudého lačníku.&lt;ref&gt;Klaus Löffler, Gotthold Gäbel, Helga Pfannkuche: ''Anatomie und Physiologie der Haustiere'', Stuttgart 2018, 375 S.&lt;/ref&gt; Celková délka tenkého střeva dospělé krávy dosahuje až 48 metrů. Visí záhybovitě na okruží (*Mesenterium*) — záhybnaté serosové dvojlamelce. Okruží a tenké střevo kranzovitě obkružují odvíjející se a zavíjející se spirálu tračníku, který navazuje na kyčelník a slepé střevo a ústí do tlustého střeva čili konečníku — tvoří tak třetí oddíl.&lt;ref&gt;Rolf Krahmer, Lothar Schröder: ''Anatomie der Haustiere'', Leipzig 1985, S. 201ff.&lt;/ref&gt; To, co z hmoty bohaté na hrubou vlákninu prošlo bez strávení bachorem a lačníkem, podléhá nyní opětovně intenzivnímu mikrobiálnímu rozkladu. Nemalý zbytek nestráveného hrubého vlákna, prostoupený stále ještě aktivní mikrobní masou, se nakonec objevuje jako kravský výkal. Otázkou je, zda tento mikrobiálně oživený hmotný zbytek sám o sobě tvoří hnojivou hodnotu kravského hnoje.<br /> <br /> Hmotně-procesuální dění v trávicím traktu náleží, ač se odehrává pod vedením bytosti zvířete, od začátku do konce {{SE|154}}<br /> <br /> ke vnějšímu světu. Jeho úkolem je překonat cizost potravy. Děje se to úplným rozkladem, a to tak dalece, že předem utvářená forma, látková i silová konfigurace potravy — ať už trav, bylin nebo luskovin — zcela ztrácí svůj vlastní bytostný charakter.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Schwelle_von_der_Außen-_zur_Innenwelt&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Práh od vnějšího světa k vnitřnímu ====<br /> <br /> Práh od vnějšího světa trávicího traktu, přesunutého dovnitř těla zvířete, k mocně působícímu vnitřnímu světu vlastní bytosti tvoří slizniční stěny bachoru, slézu, tenkého střeva a — doznívajíce — tračníku a konečníku. Tyto hraniční blány jsou orgány, které ve srovnání s tělesnou vnější kůží vykazují obrácený — vyvráceně vybudovaný — uspořádání: mohutně vyvinuté sliznice jsou obráceny navenek, k proudu potravy; jsou v nejvyšší míře metabolicky aktivní jak v rozkladu potravy, tak v absorpci látek zbavených jejich cizosti. Strana střevní stěny obrácená k nitru těla, serosa, je inervována. Náleží pobřišnici (*Peritoneum*), která vystýlá břišní dutinu jaksi jako «vnitřní nebe» — a tím reprezentuje smyslově-nervový čili vnímavostní pól střevních stěn. Uprostřed se vřazuje — tvoříc střed — kruhová svalová vrstva, která rytmicky zajišťuje mimo jiné peristaltické pohyby. Je to duševno skotu samého, co je v oněch třech článcích trávicích blan činné, zároveň dění vnímá a nechává je souznít v celek tělesných funkcí.<br /> <br /> Tak proudí z trávicího traktu do tělesného vnitřního prostoru éterizovaný a duší prodchnutý proud substance: proud éterických formativních sil, uvolněných z jejich vázanosti v rostlinných formách; jakož i záření pocitových, to jest duševních sil, které skot v sobě svou smyslovou činností — zvláště při přežvykování — uvedl do pohybu. První jsou přijímány krví a jsou k dispozici pro budování tělu vlastní substance, pro růst a reprodukci. Druhé vyzařují v úzké vazbě ke krvi do organismu. Žilní krev, přitékající zpět z velkého tělního oběhu, se obohacuje o v střevních stěnách vstřebané látky a síly. Přes játra se dostává do malého krevního oběhu srdce a plic a tam se oživuje v krev tepennou. Ze srdce ústí do velkého krevního oběhu, přičemž část se větví dopředu do kmene hlavových tepen, z nichž jedna až {{SE|155}}<br /> <br /> do kostních čepů a jejich okostice (''Periost'') i do podkožních vrstev obou rohů. Jak silné je prokrvení rohových čepů vyrůstajících z čelní kosti, se ukazuje při zlomenině rohu: Krev tryská jako z pramene, téměř nezastavitelně.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Bedeutung_der_Hörner_und_Klauen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Význam rohů a paznehtů ====<br /> <br /> V rozích a paznehtách naráží krev – a s ní spojené étericky-astrální záření – na stěnu, jež je i pro toto záření neprostupná: na vnější rohový obal. Je to zevní kůže ztuhnutá v roh, čistá «forma», smrtelný pól oproti životnímu pólu substančního proudu pulsujícího z hlubin těla. Zde, v tomto bodu vzdutí čili smrti, jsou krev i záření vraceny zpět do organismu.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 96 ff.&lt;/ref&gt; V rozích a paznehtách se organismus přežvýkavců zcela uzavírá před vyzařujícími účinky kosmu a Země. Skot je odkazován zpět na sebe sama – nikoli však ve smyslu vystupňovaného vědomí v hlavě, nýbrž ve smyslu zvýšené gestaltungskraft v živém látkovýměnného pólu.<br /> <br /> Průběh kosmicko-kvalitativní analýzy se uskutečňuje v procesuálních krocích, v nichž se funkce nervově-smyslového systému ve vztahu k funkci systému látkové výměny polarizuje dvojím způsobem: Percepční činnost přežvykování a selekcí bachořními a tenkostřevními stěnami stojí polárně k posloupnosti trávicích kroků, která začíná v tlamě slinivým zvlhčením a drcením, pokračuje v předžaludcích mikrobiálním rozkladem, dosahuje vrcholu v žaludečním a tenkostřevním trávení a uzavírá se v tlustém střevě. Zde jsou látkové kompozice krmiva rozloženy natolik, že ztrácejí svůj vlastní charakter. Jsou postupně uváděny do fyzicko-minerálního, anorganického stavu, který ze strany látkové otevírá kosmicko-kvalitativní analýze široké pole. K tomuto ničivému dění stojí polárně životní proud krve, který tyto látky uvedené do stavu anorganiky přejímá do vlastních konstruktivních procesů těla a vede je až k periferním hranicím rohů a paznehtů.<br /> <br /> Přežvykování je smyslový proces, který se skrze mozek stává tlumeně vědomým a odráží se v soustředěném výrazu tváře. {{SE|156}}<br /> <br /> Kráva vnímá statek prostřednictvím krmiva. V žvýkání si uvědomuje jeho látkově-kompoziční a silový charakter i jeho původ z katastru statku. Tyto smyslové funkce pokračují dozadu v bachoru a střevech. Tam se postupně noří do bezvědomí.<br /> <br /> Co se naproti tomu odehrává v rozích a paznehtách, je vystupňované vnímání ve vztahu k vnitřnímu zesílení instinktivního života. Vnímání odkrývá, co krev z oblasti trávení nese dopředu k periférii těla coby prožitou živost. V příboji k mrtvé rohové hůlce nevzplane vědomí vázané na mozek, nýbrž duchovní síla působící do podvědomí a vyzařující zpět do organismu. Porozumění povaze této síly se může dostavit, porovnáme-li pohled na myšlenkovou sílu v člověku, která působí nadsmyslově a jejímž produktem jsou myšlenky, jež pak ve svém oslabení duchovní bytostnosti v hlavovém pólu vstupují přes mozek do vědomí. U skotu se tato síla nevystupňuje k myšlenkami nesené sebevědomosti. Zůstává vázána na látkovou výměnu jako síla, která má moc tlumivě, řádícím způsobem a odkrývajíc potenciály živé účinnosti působit na éterické formativní síly uvolněné z trávení. Tyto potenciály lze přirovnat k imaginativnímu světu obrazů, který si například umělec vzbuzuje v sobě při tvorbě svého uměleckého díla. Co má kráva v zárodku, může člověk rozvíjet v sebekultiváci skrze myšlení uvolněné od těla. Skrze ně se učí v plném vědomí poznávat v pravých obrazech svět sil vládnoucí a působící v něm i kolem něj. Je to krok k imaginaci, první krok od smyslového k duchovnímu poznání.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Stufen der höheren Erkenntnis'', GA 12, Dornach 1993.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Kosmisch-qualitative_Analyse_und_Ich-Anlage&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já ====<br /> <br /> Z celkového pohledu na bytost skotu vyvstává následující obraz: Označuje-li počátek kosmicko-kvalitativní analýzy přežvykování, pak její dovršení označují děje v rozích a paznehtách. Toto dovršení spočívá ve zpětném vzdutí krve a v odrazu záření spojených s krví na rohových hůlkách zcela erstorbených do pouhé formy zpět do organismu. Zpětné záření v sobě obsahuje souhrn všeho, co si duševní tělo skotu ze živého dění trávení {{SE|157}}<br /> <br /> na sebe si přivlastnilo z posílených vjemů. Potravou skotu jsou rostliny, převážně stonek a list. Jsou to útvary vzniklé ze záření kosmu do pozemského látkovosti. Když jíme rostliny, jíme kosmos. Skot se svým vysoce rozvinutým instinktivním životem analyzuje kosmický podíl fyzické gestaltové podoby rostliny. Orgán, který zpracovává výsledek této analýzy, zpětné záření, není mozek jako orgán vědomí. Spíše je třeba mít na mysli, že je to polárně protilehlá citlivá pobřišnice, jež vystýlá celou břišní dutinu, a zvláště pak *Mesenterium*. To se soustřeďuje dvoulalokově zejména v okruží, které nese tenké střevo. Co se tu skotu odhaluje v ospalé a snivé bdělosti, již není forma, nýbrž substanciálně-silové, bytostná strana látky. Jeho vlastní, neinkarnovávané Já-bytí, «skupinová duše», vstupuje v hloubkách látkové výměny do vztahu k bytostnému prapůvodu látkovosti.<br /> <br /> Předchozí úvahy o tomto bytostném vztahu mohou vybudovat most k počátečnímu porozumění tomu, co Rudolf Steiner u skotu nazývá «vlohou Já».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 16. Juni 1924, Dornach 1999, S. 201.&lt;/ref&gt; Není to právě ona, která si výsledek «kosmicko-kvalitativní analýzy» vělívá do sebe a tak jako hnojivý zdroj sil otiskuje kravský hnůj? Takto pochopeno, nese kravský hnůj «éterično-astrální, jež po právu je v břiše zvířete», ven a tím oplodňuje půdy hofgemarkung. &lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 12. Juni 1924, S. 98.&lt;/ref&gt; Je to «vloha Já» s do ní vělívým étericky-astrálním zpětným zářením z nejzazší periferie skotu zpět do substančního proudu trávení, která kravskému hnoji propůjčuje jeho trvale oživující a utvářející hnojivou sílu. Hnůj «má sílu přemáhat neorganické zemitého».&lt;ref&gt;Ebd., S. 99.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Überschussleistungen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Přebytečné výkony ====<br /> <br /> Co skot — a to platí v obměnách pro všechny přežvýkavce mezi hospodářskými zvířaty — ze svých mas rostlinné potravy přijímá v látkách a formativních silách, toho potřebuje pro sebe jen nejméně: pro rozvoj svého vědomí, pro svou pohybovou aktivitu, zachování života a reprodukci. Zbývá velký přebytek, který nepotřebuje pro {{SE|158}}<br /> <br /> se spotřebovávat, protože nemá Já, které by chtělo žít pro sebe. Člověk má Já a nárokuje si potravu pro to, čeho ke svému životu potřebuje v uplatňování svého sebevědomí. Skot odevzdává svou přebytečnou sílu zvýšeným životním výkonům, jako je reprodukce, růst, tzn. produkci mléka a masa, a dále — ve spojení s «vlohou Já» — hnoji a kejdě a skrze ně, jako oživující a beseelující hnojivo, zemi. Míru, podle níž se tyto přebytečné síly rozdělují jednak na produkci a tvorbu hodnoty potravin a jednak na tvorbu hodnoty hnoje, určuje zpočátku přirozeně duševní tělo skotu. Je-li tato míra vyrovnaná, vznikají zdraví, dlouhověkost a vysoká hodnotnost hnoje. Dnešnímu člověku se podařilo tuto moudrostiplnou míru násilně posunout ve prospěch maximálního kvantitativního výkonu. Tím trpí zdraví zvířat právě tak jako nahrungsqualita a hodnota hnoje. V podmínkách velkokapacitního chovu se otázka kvality hnoje ve smyslu trvalého oživujícího a beseelujícího účinku vůbec neklade. Vůdčím tématem je naopak problematika likvidace masově vznikající kejdy. Organismu principu je naproti tomu správná míra imanentní.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Verzicht&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zřeknutí ====<br /> <br /> Skot je — jako ve stupních všechna hospodářská zvířata — bytostí zřeknutí. Kráva se v nejvyšší míře vzdává něčeho, co jí bytostně přísluší: oněch vyživujících a hnojivých sil, jež doslova «nezištně» odevzdává člověku a zemi. Tyto síly oživují, léčí a harmonizují stanovištní trvalou úrodnost půd. Posilují a uzdravují vztahové předivo půdy a rostliny. Je to v čase postupující proces, který tím více nabývá na platnosti, čím výlučněji pochází hnůj od dobytčího stavu statku a stejně tak i krmivo, na němž kravský chov provádí kosmicko-kvalitativní analýzu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Rinderherde_und_Hoforganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kravský chov a organismus hospodářství ====<br /> <br /> Nahlíženo na celek duševního těla organismu hospodářství, plní kravský chov v proudu časů jakýsi pulzující srdce. Z obvodu hofgemarkung odebírá krmivo; každý rok požírá<br /> <br /> Dobrá část toho, co přinesla životní organizace hofského organismu. Co v průběhu roku přichází z luk, pastvin a pěstování polních krmiv, je produktem součinnosti fyzické a životní organizace statku. Tento produkt — bohatství trav a bylin — neslouží lidské výživě, nýbrž výživě přežvýkavců, a prostřednictvím rostlinných zbytků, hnoje a kejdy úrodnosti země. Skot požírá a zpracovává ohromné rostlinné masy, jako by je potřeboval výhradně pro sebe. Tak tomu ale vůbec není! Co je v těchto masách kosmicky oživující gestaltungskraft, to povznáší do sféry svého analyzujícího, tupě vnímajícího duševního těla, prosycuje éterické formativní síly, uvolněné trávením a prostupující celým tělem, těmito vjemovými silami a nakonec vytváří produkt, který vrací zemi jako přidanou hodnotu — a tak napomáhá půdě k trvalé a nepřestávající úrodnosti. {{SE|159}}<br /> <br /> Toto dění, odehrávající se v rytmu roku i let, je — jako krev — jen zdánlivě oběhem. Jako se krev obnovuje v plicích, impregnuje na periferii těla dojmy vnímanými v srdci a v ledvinách se přebírá podle látek použitelných a nepoužitelných — tak i v zemědělském organismu se ubírá přes metamorfózy cesta nárůstu píce: ta se každý rok obnovuje pod vlivy kosmu a země, vyrůstá daleko venku v obvodu hofgemarkung, je přijímána a analyzována dobytčím stavem, přebírána ve střevní stěně a přeměňována v hnůj, který uchovává výtěžek toho, co se stalo, a uvádí jej do nového stávání. Nejde o opakování téhož, nýbrž o proces postupujícího vývoje.<br /> <br /> Tak se naplňuje prostřednictvím činnosti skotu — nahlíženo z přírodní strany — na nejvyšší rovině zákon «dávání a přijímání», jenž vládne vší přírodou, a zároveň stádo skotu jako celku — jak to jiné hospodářské zvíře nedokáže — zajišťuje co největší uzavřenost hofského organismu. Je to jedinečný výkon skotu, že se přirozeně nejprve střed a periferie statku spojují ve vyšší celek. «Hnůj dělá více zázraků než svatí.»&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Italienische Reise'', Hamburger Ausgabe, Bd. 11, München 1978, S. 269; Výrok rolníků na Sicílii, 19. dubna 1787.&lt;/ref&gt; {{SE|160}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Mensch_und_die_Ichorganisation_des_landwirtschaftlichen_Organismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Člověk a Já-organizace zemědělského organismu ====<br /> <br /> Naskicovaná fyzická, životní a duševní organizace zemědělského podniku je makrokosmicky předurčena místním spolupůsobením přírodních říší v polárním napěťovém poli Země a kosmu. Úkolem člověka je tento předpoklad pozvednout a utvořit ve vyšší jednotu podle principů, jež jsou základem podoby jeho mikrokosmického těla a bytosti. Novalis shrnuje tuto skutečnost do slov: «Lidstvo má poslání, jsme povoláni ke vzdělávání Země.»154 Naplnění tohoto poslání si klade za úkol biologicko-dynamické zemědělství, a to v rozšíření západně-křesťanské zemědělské kultury o antroposofickou duchovní vědu. Výchozím bodem tohoto úsilí je zmíněný Zemědělský kurz Rudolfa Steinera z roku 1924.155 Biologicko-dynamické zemědělství usiluje o další rozvoj v té době stále ještě osvědčené místní praxe, a to především utvářením podniku v organický celek a nadto mimo jiné specifickými opatřeními v oblasti hnojení k podpoře půdní úrodnosti a výživnosti produktů. Dalším cílem je vytváření hospodářských společenství, která si dávají svůj sociální řád sama na základě životních a pracovních podmínek zemědělství a, vyzařujíce navenek, vštěpují společenskému prostředí sociálně-tvůrčí impulsy.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Geistesforschung_als_Mittlerin_zwischen_Wesen_und_Erscheinung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Duchovní výzkum jako prostředník mezi bytostí a zjevem ===<br /> <br /> Kulturně zakládající v budoucím smyslu jsou ideje a jejich uskutečnění v sebeurčené práci. Z toho vzniká svobodný vztah člověka k sobě samému i ke světu. V zemědělství se člověk setkává v každodenní práci s přírodními a nebeskými jevy, s nekonečností vesmíru. Smyslovému vnímání se tento jeví jako konečný souhrn jednotlivých faktů, v nichž lze na rovině fyzicko-smyslového jevu rozpoznat zákonitou souvislost zachytitelnou v přírodních zákonech&lt;ref&gt;Novalis (Friedrich von Hardenberg): ''Fragmente 1'', Bd. 1, Heidelberg 1957, S. 35.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1979.&lt;/ref&gt; {{SE|161}}<br /> <br /> — avšak pod tímto redukcionistickým úhlem pohledu se nenaplňuje pojem vesmíru jako všeobsáhlosti, celosti; nepodává žádnou výpověď o tom, co oživuje rostlinu mezi nebem a zemí, co obdařuje duší živočicha a co nechává člověka ptát se po svém původu v duchu. To jsou však otázky po bytostné stránce věcí. Zůstávají pouhopouhému smyslovému poznání uzavřeny. To nezjevuje to, co se stává, nýbrž to, co se stalo — to, co se smyslům jeví jako podoba, jako mrtvý odraz ducha, který živě tvoří z nadsmyslového.<br /> <br /> Přednější otázka, před níž se v přítomnosti vidí postaven každý usilující člověk, není pouze otázka po jevu, to jest po tvarové stránce věcí, nýbrž otázka po agens, které tuto formu vytváří. Formu vnímáme smysly, jež jsou vázány na tělesnost, bytost pak duševními orgány, které si teprve na cestě individuální duchovní školení můžeme rozvíjet v té části duše, jež se svobodně vyzdvihuje z tělesné vázanosti.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''<br /> Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?'', GA 10, Dornach 1992.&lt;/ref&gt; Z antroposofického duchovního bádání leží před námi výsledky výzkumu, jež duchovní badatel získal prostřednictvím poznání prostého tělesnosti na základě takto vyvinutých vyšších duševních orgánů a jež může myslící vědomí každého člověka pojmout. Bytostná faktičnost výsledků antroposofického duchovního bádání se otevírá obyčejnému vědomí jednak skrze logiku — v nepředpojatém myšlení výsledků duchovní vědy se navzájem podpírají a sjednocují v duchovně-reálné myšlenkové obrazy — jednak skrze čin: prokazují svou plodnost v každodenním konání. Oba poznávací cesty, prohloubené třetím, osobním duchovním školením, se doplňují a pomáhají duši k duchovní jistotě v Já ohledně toho, co duchovní badatel líčí o bytostném světě, jenž tvoří, utváří a gestaltuje. Antroposofické duchovní bádání otevírá lidskému rozumu prohloubené porozumění pojmu celosti. Člověk se učí chápat sebe jako mikrokosmos, jenž obsahuje vše, co makrokosmicky naplňuje vesmír. V sebepoznání a s podporou výsledků duchovního bádání může nabýt schopnosti objevovat svou duchovní příbuznost s věcmi a bytostmi země i kosmu. Příroda mu pak nepřipadá jako souhrn jednotlivých faktů, s nimiž lze libovolně manipulovat a které — v popření vlastní hodnotnosti — jsou vzájemně zaměnitelné, jak to charakterizuje metody agrárního industrialismu. {{SE|162}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Aspekte_zur_sozialen_Problematik&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Aspekty sociální problematiky ===<br /> <br /> Na rozdíl od panující tendence, která v průmyslově orientovaném zemědělství činí jednajícího člověka nadbytečným, vyžaduje rozvíjení a vedení biologicko-dynamického hospodářského organismu vědomostní sílu a radost z práce stále většího počtu lidí. S tímto protisměrným vývojem, který začal v šedesátých letech 20. století, vstoupila do zemědělství «sociální otázka» — více než sto let po vzniku městského proletariátu v 19. století. Dnes se na biologicko-dynamických podnicích stala otázkou palčivou. Jak bylo vyloženo v úvodní kapitole, způsobuje kapitál v průmyslovém výrobním procesu dělbu práce. Nesmírně pestrý životní svět mezi Zemí a kosmem v zemědělství a způsob, jakým člověk svou prací vstupuje k tomuto dění do osobního vztahu, člení celistvost v pracovní oblasti. Striktní dělba práce roztrhá články zemědělského organismu na části a osamostatní je. Aby bylo možné čelit tomuto velkému nebezpečí, je třeba se v rámci podniku od samého počátku usilovat o sociální řád, který je zaměřen na celistvou součinnost všech článků hospodářského organismu. Tato nová sociální forma se utváří ve Verantwortungs- oder Betriebsgemeinschaften — ve společenstvích odpovědnosti nebo hospodářských společenstvích. V zárodečných počátcích jsou taková společenství přítomna na všech biologicko-dynamických podnicích. Každý původně selský rodinný podnik se v členění svých pestrých úkolů postupně vyvinul v rodinně svázané společenství odpovědnosti.<br /> <br /> Oproti dalším krokům k budování společenství se nečekaně, a stále výše, vztyčují překážky. V poněkud vnějším smyslu je první překážkou kupní a prodejní charakter práv. Vlastnické právo k půdě a ke kapitálu se stalo obchodovatelným zbožím, hospodářským objektem, který má cenu na trhu nemovitostí a na kapitálovém trhu. Nejinak se to má s obchodováním s takzvanými «ekopunkty». Práva svou povahou nemohou být nikdy zbožím. Ve společenském životě náleží do sféry práva, nikoli do hospodářské sféry. Nelze je rozmnožovat nebo zmenšovat libovolně podle potřeby, jako je tomu u zboží. Práva se projevují v úmluvách a smlouvách, jimiž se řídí vztahové předivo člověka k člověku. Jak ale může právo přijít ke svému právu — to jest: stát se spravedlivým? Kdo je tím, kdo může jako vlastník právy disponovat, kdo je tím, kdo je může spravovat věcně a bytostně přiměřeně: {{SE|163}}<br /> <br /> stát, právnická osoba nebo soukromá ruka? Přísně vzato žádný z nich, pokud jsou půda a kapitál neseny na trh, pokud jsou tedy myšleny jako kapitalizovatelné a obchodovány jako zboží. Pohledem do budoucnosti: Kdo tedy může být vlastníkem? Opět jen lidé v institucích a organizacích, kteří toto právo spravují v souladu s duchovním cílem jako svěřenci a kteří předmět práva dávají k užívání těm, kdo jsou k tomu způsobilí.<br /> <br /> V prvním přiblížení k tomuto budoucímu cíli nabízí stát právní formu obecně prospěšné nositelské organizace. Ta je zaměřena na sloužení obecnému blahu a je odpovídajícím způsobem omezena na definované účelové určení, jež vylučuje vlastní prospěch. Zemědělství pod to nespadá; a priori se mu přičítá, že pracuje výdělkově zaměřeně, tedy sebezájemně. To neplatí pro biologicko-dynamické zemědělství, které bere vážně uplatňování principu organismu a tím ve vysoké míře slouží obecnému blahu. Hnací silou zde není vlastní prospěch z hospodářského úspěchu, z maximalizace zisku, nýbrž kulturní výkon «vzdělávání Země». Produkce potravin je, pokud se přísně řídí principem organismu, vždy orientována na obecné blaho.<br /> <br /> Větší biologicko-dynamické podniky se na mnoha místech spojily s obecně prospěšnými institucemi, například s institucemi sociální terapie a léčebné pedagogiky, jakož i s institucemi výzkumu a vzdělávání. To umožňuje z části nebo celoplošně převést půdu do obecné prospěšnosti. Překážky k tomu jsou však stále velmi vysoké a zákonná nová úprava ohledně hospodaření sloužícího obecnému blahu by byla naléhavě žádoucí. Kdekoli se lidé sdružují kvůli biologicko-dynamickému hospodaření na zemědělském podniku, vzniká kardinální otázka po vyčlenění (osvobození) půdy a kapitálu ze starých právních vazeb.<br /> <br /> Kde se takové vyčlenění celkově nebo částečně zdaří, tvoří se svéprávná, obecnému blahu zavázaná hospodářská společenství. Zřídit novou právní formu neutralizace vlastnictví půdy a kapitálu a tuto cvičně praktikovat je cílem takzvaných zemědělských společenství (LWG). Těm leží v základu myšlenka, že každý člověk má od narození nárok na kus půdy, jehož velikost se odvíjí od počtu lidí žijících v určitém území {{SE|164}}<br /> <br /> bydlet. To platí, jak řekl Rudolf Steiner, «ideálně-reálně».&lt;ref&gt;Siehe Rudolf Steiner: ''Soziale Ideen, soziale Wirklichkeit, soziale Praxis'', GA 337a, Studienabend vom 16. Juni 1920, Dornach 1999, S. 220f.&lt;/ref&gt; Tento nárok na jedné straně zajišťuje každému člověku fyzicko-tělesnou existenci, na druhé straně ho zavazuje, aby převzal coby správce zodpovědnost za péči o tento kus země. V průmyslovém, dělbou práce řízeném světě nemůže jednotlivec svůj nárok realizovat. Může se však s jinými lidmi a skupinami zemědělců sdružit do LWG, která v ideálním případě zemědělský podnik z dosavadních právních závazků vykoupí, zainventarizuje ho podle potřeb biologicko-dynamického hospodaření a zemědělce pověří, aby plnili povinnosti z práva k užívání vyplývající ze sloučených nároků všech členů. Tomuto pokusu — převést soukromě volně disponibilní vlastnictví půdy a pozemků v čisté právo k užívání, jež dává stejnou svobodu individuální iniciativě jako sociální vůli mnoha k utváření — klade platný právní řád, zejména daňovým právem, velké překážky. Odvážit se takového kroku vyžaduje důvěru, ochotu riskovat, odvahu a iniciační sílu, jakož i vysokou míru smyslu pro skutečnost a obecného ducha, ctnosti, které se rozvíjejí, když se jim otevře takové cvičné pole. Příbuzné pokusy, jak znovu přivést lidi do odpovědně jednajícího vztahu k zemi, se otevírají v solidárním zemědělství, jež se v Severní Americe rozšířilo pod označením &lt;u&gt;C&lt;/u&gt;ommunity-&lt;u&gt;S&lt;/u&gt;upported-&lt;u&gt;A&lt;/u&gt;griculture (CSA).&lt;ref&gt;Trauger Groh, Steven Mc Fadden: ''Farms of Tomorrow Revisited, Community Supported Farms – Farm Supported Communities'', Kimberton 1997, 312 S.&lt;/ref&gt; O jedné LWG v Anglii referuje Tom Petherick.&lt;ref&gt;Tom Petherick: ''Biodynamics in Practice, Life on a Community owned Farm'', Sophia Books, The Square, Forest Row 2010, 128 S.&lt;/ref&gt; V nejrůznějších obměnách nacházíme LWG a snahy solidárního zemědělství v různých zemích Evropy. V případě solidárního zemědělství jde přednostně o sociální utváření vztahu mezi producenty a spotřebiteli.<br /> <br /> V jednom případě si spotřebitelská společenství pronajme kus půdy, hledá si zahradníka, který podle všech pravidel umění biologicko-dynamického zahradnictví vypěstuje vše na čerstvé i skladovatelné zelenině, co společenství potřebuje. Provozní náklady a náklady na živobytí se rozpočtují na rok dopředu a předfinancují ve sjednaných splátkách. Po uplynutí hospodářského roku se provede bilance: zůstanou-li přebytky, převedou se do rozpočtu příštího roku, ztráty se poměrně {{SE|165}}<br /> <br /> vyděleny poměrně. Každý člen může přiložit ruku k dílu a každý si může podle potřeby brát z toho, co je ročním obdobím sezónně sklizeno a k dispozici. Cenu za kus zboží neexistuje, a tedy ani pokladnu.<br /> <br /> V druhém případě spolupracuje spotřebitelské společenství – za podobných podmínek – s existujícími biologicko-dynamickými podniky. Nebo vznikají ujednání ve smyslu systému předplacených bedýnek: týdenní nabídka sezónně dostupného sortimentu výrobků odebíraných za pevné ceny, zpravidla z vlastní produkce a dalšího zpracování podniku.<br /> <br /> Tímto způsobem vznikají na mnohých místech mosty, které zejména v hospodářské oblasti zakládají mezilidské sociální chování orientované na vnímání vzájemných potřeb a které budují asociativní vědomí pro rozvoj regionálních trhů, jež zemědělství pomáhají osvobodit se z pout globalizovaného agrárního industrialismu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_Bildung_und_Handlungsfähigkeit_landwirtschaftlicher_Betriebsgemeinschaften&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství ===<br /> <br /> Největší výzvu, pokud jde o budoucnosti schopnou odpověď na palčivou sociální otázku v zemědělství, představuje utváření hospodářských společenství. Tato společenství se budou muset v budoucnosti stát onou sociální formou, která vstoupí na místo starých rodinných svazků a selského pospolitého života. Zemědělská hospodářská společenství jsou cvičnými místy, na nichž každý kráčí cvičnou cestou k vyšší duchovní jistotě,<br /> <br /> * aby ze svobodné individuální iniciativy chtěl spolupracovat. Zdař závisí na „duchovním kreditu&quot;, jehož se společenství ve svém společném zápase musí nejprve ukázat hodným.<br /> * aby z uchopení bytostné celistvosti statku v každé dílčí oblasti dostál včas veškerým požadavkům biologicko-dynamické praxe.<br /> * aby v překonání na pokyny vázané námezdní práce sám konal to, co sám poznal, v bezpodmínečné práci.<br /> <br /> Hospodářské společenství si dává svůj sociální řád samo. Ten se utváří ze souzvuku myšlenek, pocitů a impulzů vůle zúčastněných. Jeho živé dále-působení potřebuje nepřestajného {{SE|166}}<br /> <br /> Kultivace. Hospodářské společenství bude jednat úspěšně a prozíravě tehdy, když každý zúčastněný bude svůj duševní život stejně sledovat a pěstovat, jako to dělá společenství se svým vlastním vzhledem ke společně vytýčenému cíli.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Wollen_in_Freiheit,_der_Weg_zur_Initiativgemeinschaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Chtění ve svobodě, cesta k iniciativnímu společenství ====<br /> <br /> Aktivní, k myšlenkové jasnosti směřující myšlení a do vnímání ponořené cítění se celé staví do služby chtění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], str. 172). Myšlení je zapaluje a ukazuje mu směr, cítění je oživuje a propůjčuje mu hloubku a šíři. Lidé se scházejí do hospodářského společenství z individuálních motivů. Je to pohnutka chtít společně s druhými obhospodařovat biologicko-dynamický podnik. Motivy jsou buď ještě dosti neurčité — temněji pociťovaný pud, subjektivní, proplétaný osudem — nebo jsou již myšlenkově světlejší, zaměřenější vědomým vyrovnáváním se s danou skutečností. Odváží-li se pak spolu skočit do nejistého, je to a zpočátku zůstává pouhou nakupenou motivační pospolitostí. Člověk si uvědomuje, jak málo osobní motiv unese, jak se spolupráce ráda opírá ještě o pouta přátelství. Ta však jsou, právě jako motiv sám, určena minulostí — a brzy se dostavují zklamání, konflikty, ba odcizení. Pak může být jedině vděčný, je-li Šetrnost hospodyní, nutnost-li velí rozumu a humor-li převládá. Taková období, kdy je člověk nucen omezit se na podstatné, na dosud netušené výzvy, rozjasňují chtění, jež v motivu temně tlačí vpřed. Společná soudnost začíná přebírat otěže tam, kde dosud pobízela nouze. Ale jde právě o pěstování této soudnosti. Ta se uskutečňuje — individuálně i v pospolitosti — na různých rovinách: Individuálně se soudnost rozšiřuje prostřednictvím školení myšlení a cítění ve spolupřežívání rytmické proměny přírodních jevů v zrcadle měnícího se vztahu Země, Slunce, Měsíce a hvězd v průběhu roku, dále v nazírání klidného světa hornin ve tvarech krajiny i v proměnách životních procesů v půdách, rostlinách a zvířatech — a celkově jako články vyššího celku. Zájem se probouzí jako znovu narozený; co se člověk domníval vědět, stává se znovu otázkou; z tuposti motivu se probouzí badatelské smýšlení; nazírání se na nový způsob otevírají vztahové souvislosti, osobně poznávající {{SE|167}}<br /> <br /> Vztah k věcem a bytostem přírody se rozvíjí; posiluje se jistota v úsudku, a s ní duchapřítomnost a rozhodnost chtít v svobodě konat to, co si čas žádá.<br /> <br /> Tento osobní poznávající cestou vytváří myšlenkové obrazy s tolika tvářemi, kolik je lidí, kteří touto cestou chtějí jít. Obrazoprostý intelekt se pokouší tyto obrazy metodicky vtěsnat do obecné formule, jež smazává obrazový obsah, a tím i vztah k poznávající duchovní duši. Co zbývá, je pojem — mrtvý odraz konkrétního prožitku — a takto vzniklé vědění se odděluje, podobno neživé poušti, od životaplné skutečnosti, níž stojíme v prožitku tváří v tvář. Tuto pocit může mít ten, jehož motivem je právě dostát bytosti živého v hospodaření na statku. Naráží se přitom na rozpor: že obvyklé, na smysly vázané myšlení nedosahuje na tajemství života. Ale právě tyto mrtvé, abstraktní pojmové formy, tvořené na smyslovém světě, jsou předpokladem pro výstup k poznání života. Toto pojmové myšlení rozvíjí a zostřuje sebevědomí. V tomto zasvítivším sebevědomí žije Já, jež poznává samo sebe — jádro bytosti člověka. Spojuje myšlenkové obrazy smyslového světa forem v duševní činnosti myšlení a cítění s duchovní silou, jež pramení z bytostné povahy Já. Tato cesta, na níž se navenek obrácené poznání přírody spojuje v Já s dovnitř obráceným sebepoznáním, teprve otvírá člověku možnost svobodného sebeurčení — a poznání přírody první tápavé kroky k tomu, aby se přiblížilo bytosti živého. Myšlení v logickém kauzálním řetězci abstraktních pojmů se rozšiřuje v pohyblivé obrazové myšlenky. Ty vyhledávají v nazírání vztahové souvislosti, jež zpřítomňují pojmové jednotlivosti jako prožitek. Nastupuje se cesta sebevýchovy v myšlení a cítění, která vědeckou poznávající cestu oplodňuje a oživuje uměním.<br /> <br /> Za každým aktem vnímání stojí celý člověk. Co vnímá, vtiskuje se do jeho prožitkem neseného myšlenkového života; je to zjevení ducha v obraze, jejž duše maluje v myšlenkách. Myšlenka žije v tomto obrazu. Výchova k poznávání spočívá v tom, uchovávat pojem silou sebevědomí v obrazovém celku, z něhož byl uchopen. Jde o to, aby obraz — jako subjektivně pocítěný podíl v aktu poznání — nebyl na cestě {{SE|168}}<br /> <br /> nikoli k vymazání, nýbrž naopak k přečištění, aby skrytý duch, jenž je mu vlastní, se mohl živě odhalovat v myšlence. Goethe překonal oddělení subjektu a objektu způsobem svého pozorování přírody. Pravdě skutečnosti, jež prosvítá celým jeho dílem, se tak přiblížil, že v nazíráním oživleném myšlení pociťoval týž působící duch, jenž se v přírodě zakouzlil do fenoménu.<br /> <br /> Vyžaduje to vnitřní úsilí, z celku pocitů vyčlenit ty, jež fenomén zkreslují přemrštěnou sympatií nebo popíravou antipatií. Je to sebevědomí, které zde volbu provádí — odděluje podstatný obsah pojmově určujícího obrazu od nepodstatného. Sebevědomí uzavírá myšlenku a obraz tím více v jednotu, čím více se poznávající duše obrací k fenoménu s úctou, věrností a láskou. Tvoří se úsudek, v němž spoluzní to duchovní, jež ve vnímání skrytě *waltet*, například životní souvislost vejce – housenka – kokon – motýl, jež se projevuje v metamorfóze. Co se v smyslové skutečnosti skrývá jako duchovně působící princip, to se odhaluje myslícímu vědomí skrze vědu, jež bere ducha samého za předmět vnímání. Výsledky tohoto duchovního bádání leží před námi ve formě idejí. Studuje-li se je, rozjasňuje se duchovně-pocítěné v smyslových myšlenkových obrazech v duchovní myšlenky — v ideje, jež duševní činnosti vůle propůjčují mravní sílu působení. Nyní může myšlení a cítění vstoupit do vůle a s ní splynout. Teprve nyní, v takových hvězdných okamžicích, může vznikat skutečně svobodná iniciativa. Ve skupině spolupracujících lidí se zapaluje oheň nadšení a přivádí je v soutoce svobodné, individuální vůle k iniciativnímu společenství ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172).<br /> <br /> Teprve když se v uvědomělém vnitřním zesílení myšlení Já a cítění Já s vůlí spojí v jedno, může se duchovní duše člověka povznést na poznávací stupeň intuice — na pramenné místo skutečně svobodného činu. Jak daleko nám však ještě stojí tato vysoká schopnost k nadsmyslovému poznání. Kdo ji hledá, musí se v svobodném sebeurčení oddat duševnímu cvičení. Jakým způsobem lze takové cvičení — například při práci venku na poli — praktikovat? Celý den člověk tělesně tvrdě pracoval, byl zcela ponořen do vůle. Pak, po vykonané práci, jde znovu, oduševněný dojmy<br /> <br /> dne, přechází v zamyšlené duševní klid přes pole; náhle, tak nečekaně jako blesk, přepadne člověka intuice — nezaměnitelná jistota, co je příštího dne v celku hospodářství třeba udělat. Člověk je v obraze, žije přítomností ducha z budoucnosti do přítomnosti. Učinit samu práci v tomto smyslu školní cestou k časově přiměřené intuitivní schopnosti rozhodování — to nechává iniciativní společenství, byť jen v hvězdných okamžicích, stát se společenstvím intuice. Člověk prožívá, jak se ideál a duchovní skutečnost sobě přibližují. {{SE|169}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Fühlen_in_Gleichheit,_der_Weg_zum_lebendigen_Rechtsempfinden&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Cítění v rovnosti, cesta k živoucímu právnímu citu ====<br /> <br /> Ve cítění prožívá člověk snivě blízkost ducha ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172). Směrem vzhůru, k bdělému myšlení, se cítění vyjasňuje, ztrácí však blízkost ducha. Směrem dolů k chtění se naplňuje duchem, ztrácí se však nakonec do bezvědomí. V cítění žije člověk zcela přítomností, v proměnlivých náladách dění doby a vztahů člověka k člověku. Stejným způsobem nelze cítit ani minulost ani budoucnost. Oboje musí být nejprve zpřítomněno: minulost tím, že je v myšlenkách znovu stvořena; budoucnost tím, že je předcítěna. Každý statek má svou, každé vesnické společenství svou biografii. Ta je uložena v análech, které zprostředkovávají jen stínový obraz života, utrpení a snažení minulých generací. Tato biografie se zapsala i do krajiny, do polí, luk, lesů, dobytka atd., do atmosférického obvodu. Na tato znamení musí zemědělec s vcítěním obrátit svou pozornost, musí si v myšlenkách osvojit co nejdál sahající historické porozumění, které dává potravu jeho cítění. Jen skrze takové, vědomé pocítění minulého se může znovu naučit s úctou, láskou a věrností proměňovat toto vzniklé v přítomné. Vztahuje se to na vše, co je nám dnes jako časově nutný úkol uložen: Oživení zemědělského organismu se všemi orgány, které ho konstituují, a vědomé zasazení vývojové myšlenky skrze ideami nesou práci. Myšlení splétá červenou nit kulturních výkonů minulosti až do přítomnosti a posiluje sílu cítění pro to, co zde a nyní příroda od nás tázavě očekává. {{SE|170}}<br /> <br /> Stejným způsobem je třeba usilovat o získání historického vědomí o vývoji a proměnách právního citu ve vesnických společenstvích a odlišným způsobem v rozvíjejících se městech, a dále o tom, jak právní cítění — usurpované abstrahujícím myšlením — ztuhlo do osobního nároku na vlastnictví a jak touto cestou vznikla hluboká propast mezi právem a spravedlností. V pocítění zhoubnosti této propasti může myšlení procítnout a vytvářet instituce, v nichž, čistě ze vztahu člověka k člověku, se může cítění stát nositelem živého právního cítění mezi sobě rovnými. Takovou institucí chce být zemědělské hospodářské společenství.<br /> <br /> Péče o silné cítění se vztahuje jednak na vztah, který hledáme k věcem a bytostem přírody, jednak ke všemu, co se odehrává mezi člověkem a člověkem. Vše toto tlačí do výrazové formy uměleckého. Pokud například vědomě zadržíme myšlení a necháme pohled spočinout na sluncem prosyceném, zrajícím obilném poli, hledá oko hmatajíce po něčem, co teprve uspokojí nazírání; hledá například po nebeské modři chrpy, která tu nebo onde zazáří ze zlatého pozadí vlnících se obilných klasů. Nebo se přeneseme do nálady, když k nám při zahradní práci přiletí odkudsi červenka a společí se s námi v důvěrné blízkosti. A tak je tomu se vším, co nás v průběhu roku bytostně provází. Zahledíme-li se na to se zájmem, vznikají nálady, které probouzejí smysl pro krásu. Čím více tento roste, nedá lidem pokoj, aby jej dali vykvétat i v každé práci, ve společném soužití, ve všech slavnostech.<br /> <br /> Moderní sebepojetí člověka tlačí k otázce, jak je cítění prohlubováno za hranice osobních zájmů, jak se může — opřeno o myšlení vázané na skutečnost a zušlechtěné chtění — stát vnímacím orgánem pro působení duševně-duchovního v přírodě a v lidech. Vůči přírodě se to může dít například tak, že se za zimní noci zdržujeme venku na poli, nad sebou vyzařující lesk hvězdami posetého nebe, kolem nás nehybný v mrazivém praskotu vzdušný obvod, pod sebou, v sobě spočívající, křišťálové hlubiny. V myšlenkovém klidu cítíme nekonečnou vznešenost daleko rozepjaté polarity; cítíme výšiny a hlubiny v srdci jako do jednoho bodu stažené, hřejíce nepojatelné. Podnikne-li se totéž za letní noci, cítí se srdce rozšířeno do obvodu. Cítíme se vzduchu a teplu {{SE|171}}<br /> <br /> propleteni a tomu, co ze souzvuku výšin a hlubin ze země vyrůstající naplňuje obvod životem. Stejným způsobem lze pak vcítit se i do jarního dění, kdy síly výšin a hlubin začínají se vzájemně pronikat a země to, co v ní je duchovně skryto, vydechujíc do vzduchu a tepla přivádí ke zjevení, nebo do podzimního dění, kdy se tyto síly začínají uvolňovat a země ve vnějším odumírání vdechuje duchovní plod průběhu roku.<br /> <br /> Toto navenek obrácené prožívání přírodních jevů se individualizuje s pohledem na celek statku. Teprve v důvěrnosti cítění oživuje se pojem uzavřenosti zemědělského organismu. Stává-li se cítění samo orgánem hlubšího prožívání přírody, jde se osamělou cestou, leč po proklestěné stezce. Co se cítí, je dáno předem, nabylo smyslově vnímatelné podoby. Jinak je tomu ve vztahu člověka k člověku. Tam chybí předem daný smysl přírodní zákonitosti. V lidském soužití se setkává individuální cítění jednoho s individuálním cítěním druhého. Na téže duševní rovině je tento vztah utvářen všemi aspekty přitažlivosti a odpudivosti, přijetí a odmítnutí, krásna nebo ošklivosti atd. Při vší té mnohotvárnosti je třeba si přiznat, že ten či onen způsob cítění je objektivní skutečností a že je třeba silou myšlení a chtění pomoci cítění k tomu, aby v nalézání své rovnovážné polohy probudilo smysl pro pravdu. Je to toto srdečné pocítění, které v druhém člověku rozpoznává sobě rovného, které vytváří důvěru člověka k člověku a tím půdu pro právní cit. Myšlení vázané na skutečnost osvětluje právní cit člověka k člověku a zhušťuje jej v dohody a zákony. V zušlechtěném chtění rozdmýchává iniciativu, lásku k činu. V důvěře žije sociální konsens; proměňuje rozporuplnou nerovnost v duševním prožívání ve vědomí důstojnosti rovnosti před právem. Důvěra staví na minulém a hledí bezvýhradně na budoucí.<br /> <br /> V zákoně je zapsán důvěryplný souhlas, který měl ve své době platnost. Hrozí, že se stane sociálním rukojmím, pokud se bez proměny přenáší dál, «wie eine ewige Krankheit forterbt» («jako dědičná věčná nemoc»).&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Faust I'', Vers 1973, Hamburger Ausgabe, Dramatische Dichtungen, Bd. 1, München 1976.&lt;/ref&gt; Pravý právní život založený na mravnosti může vzniknout teprve tehdy, kdy důvěra ve skupině spolupracujících lidí vždy<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> {{SE|172}}<br /> [[Datei:Abb. 10, S. 172.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 10: Das Wirken der Seelentätigkeiten der Betriebsgemeinschaft in die drei Wesenglieder des landwirtschaftlichen Organismus.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> z ducha znovu zrozena. Důvěra vyživuje a nese právní cit. Když je zlomena, není žádná záchranná síť, žádné zadostiučinění skrze soudní výrok; prožívá se pak do bezmezna sahající zklamání; pocítěná právní půda důvěry, na níž se člověk domníval tak bezpečně stát, se rozplynula v pouhé nic.<br /> <br /> K prosperitě hospodářského společenství patří proto nikdy neochabující péče a posilování důvěry a tím právního citu až do nejmenších věcí každodenního života. Přátelství obvykle netvoří bezpečný základ pro trvalou důvěru v spolupráci. Mají svůj původ v minulostech osudu, tj. v okolnostech, které byly jiné než ty přítomné. Nabývají teprve trvale nosné schopnosti, když se povznesou k duchovním přátelstvím. Tato se nalézají v ideálu a v iniciativě, nechat to, co bylo duchovně uchopeno, bezpodmínečně se stát činem. Teprve na tomto dvojím zkušenostním základě myšlení a chtění může důvěra růst. Z její duchovní substance se člověk učí předcítit budoucí. {{SE|173}}<br /> <br /> V praxi hospodářského společenství spočívá budování důvěry na tom, že každý zúčastněný žije ve vědomí svého v duchu kořenícího bytí a toho, co je individuálním a společným cílem snažení. K získání jasnosti v tom napomáhá studium antroposofické duchovní vědy v nejširším smyslu, péče o nazírající myšlení a jeho prohlubování meditací, jakož i meditativní zacházení s esoterickým výrokovým dědictvím Rudolfa Steinera.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner&lt;/ref&gt; Dále se důvěra zakládá na konsensu v otázkách, které se týkají přínosu každého jednotlivce: Jaké schopnosti může jednotlivec vnést, jak a kde je ochoten z vědomí pro celek statku přebírat spoluzodpovědnost, jak životně zdatně a duchapřítomně kdykoli a kdekoli nezištně zasáhnout do trhliny a jak je nakloněn nechat ve veškeré činnosti vládnout esteticky-umělecké smýšlení? Aby se takové otázky staly vědomými a stimulovaly rozvoj schopností, musí být vytvořeny instituce, na něž je poukázáno na straně 177 a dál (kap. «Zur geistigen Entwicklung und Führung einer landwirtschaftlichen Betriebsgemeinschaft» («K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství»)).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Denken_in_Mitmenschlichkeit_(Brüderlichkeit),_der_Weg_zum_solidarischen_Wirtschaften&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Myšlení v lidskosti (bratrství) jako cesta k solidárnímu hospodaření ====<br /> <br /> Kdo sestupuje ze sféry svobodného chtění, individuální iniciativy, do té, v níž z budování důvěry vládne právní cit být rovným mezi rovnými, otevírá se pro myslící vědomí nové pole zkušenosti ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172). V každodenním vědomí se myšlení opírá o smyslově daný jev. Ve společenském musí se z tohoto jevu pozvednout ke světu fenoménů, které teprve ve společném soužití vznikají. Jsou výrazem toho, co lidi hýbe duchovně-mravně. Způsoby jednání jsou fenoménem — a myšlení musí nyní usilovat o to, zkoumat cesty, jimiž lze mnohost těchto převážně instinktem řízených způsobů chování lidské přirozenosti uvést do správných kolejí. Zde ve sféře sociálního života myšlení již neodráží pouhé smyslově vnímatelné, nýbrž stojí před výzvou aktivně přinášet na svět něco, co ještě není nebo právě teprve vzniká. Ono&lt;ref&gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: ''Wahrspruchworte'', GA 40, Dornach 1998.&lt;/ref&gt; {{SE|174}}<br /> <br /> musí se z prožívání duchovně-mravního života lidí stát myšlením gestaltujícím, takovým, které v poznání prostém tělesnosti dochází k úsudkům, jež jsou v souladu s duchovně-mravním světem. Přírodnímu řádu je nutnost, zákon, imanentní; pro sociální řád se musí v myšlení prostém smyslovosti duchovní teprve v poznávání zhustit v zákon mravní. V gestaltujícím myšlení svítí budoucnost do přítomnosti, samotné jednání se stává budoucnosti zaměřeným. Uvědomit si tuto skutečnost v praktické spolupráci teprve uvolňuje pohled na cestu, na níž se zemědělské hospodářské společenství krok za krokem učí získávat způsobilost k jednání a schopnost sebevůdcovství. Stává se tak počátečním místem hospodaření obraceného k přírodní straně (ve smyslu utváření hospodářského organismu) i ke straně sociálního života; stává se výchozím bodem solidárně-asociativního hospodaření, které se jako autonomní článek začleňuje do sociálního organismu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Abbildung 10]], S. 172). Hospodaření se člení do tří funkcí: výroba, rozdělování a spotřeba. Vnitropodnikové hospodaření má za cíl uspokojování potřeb země, zúrodnění půdy. To se děje například výrobou vlastních statečních hnojiv, jejich rozdělením přes pole a jejich spotřebou skrze rostliny.<br /> <br /> Mimopodnikové hospodaření, které navazuje na zemědělskou výrobu, má za cíl uspokojování potřeb lidí po výživě. V obou případech jsou potřeby volního, tedy duchovního rázu.&lt;ref&gt;Potřeby vyvěrají z hlubin nevědomého v těle a ze světlejších podloží duševně-duchovního prožívání. Koření ve vůli, v níž žije duchovní prapůvod člověka, Já. V tělesné potřebě, například hladu a žízni, se ozývá impuls vyrovnat nerovnováhu v tělesných orgánových činnostech. Duševně-duchovní potřeba usiluje o to, vymanit se z pouta k tělesným dějům a svobodně se postavit do služby eticky-mravních ideálů. Takto je potřeba svým obsahem čímsi duchovním, prostředky k jejímu uspokojení jsou úkolem hospodaření.&lt;/ref&gt; Uchopit je a přes koloběh hospodaření uspokojovat — to je úkol gestaltujícího myšlení. V hospodaření je jevem, ke kterému se váže, potřeba. Vnitropodnikově se tato artikuluje v každém případě z celosti provozního organismu. Aby člověk mohl potřebu uspokojit, musí myslenkovitě ponořit do živého přediva vztahů, myslenkovitě každé opatření zvážit z hlediska podpory nebo brzdění a myslenkovitě výsledek činem začlenit do hospodářského organismu. Příroda uspokojuje skrze sobě vlastní moudrost své potřeby sama. V zemědělství člověk zároveň {{SE|175}}<br /> <br /> své potřeby přenáší na přírodu, například při pěstování kulturních rostlin a při chovu domácích zvířat. Aby obojí uvedl do souladu, musí se zemědělec naučit skrze gestaltující myšlení tvořit pojem uzavřenosti zemědělského organismu. Teprve z tohoto pojmu lze na vyšší úrovni odvodit všechna opatření, která nejenže uspokojují lidskou potřebu výživy, ale stejnou měrou berou zřetel i na latentní potřeby přírody po budoucím vývoji.<br /> <br /> Zemědělský výrobek se přímou cestou nebo zpracováním stává produktem, zbožím, které má výživnou nebo užitkovou hodnotu určenou podmínkami výroby. Tímto hodnotou se musí řídit cena. V hospodářském životě vůbec nelze toto ocenění určit jednotlivcem, prodejcem, podnikatelem, nýbrž jen srovnáváním všech výkonů, které všichni ostatní v hospodářském koloběhu od výroby produktu až ke spotřebě přinesli. Toto široké předivo vztahů, z něhož plyne zhodnocení produktu, musí být celistvě uchopeno v myšlení a zároveň musí být skrze gestaltující myšlení usilováno o přiblížení ceny k objektivní hodnotě. Pokud jde o tvorbu hodnoty a ceny, vyznačuje se zemědělství zvláštností stanovištní «přírodní obdarovanosti». Jako člověk produktivně vnáší svou obdarovanost do hospodářského života, tak příroda vnáší svou tvůrčí sílu (obdarovanost) v oblasti klimatu, půdy, topografie atd. Například strmý jižní svah v teplých oblastech se nehodí pro pěstování obilí, avšak velmi dobře pro vinohradnictví; hluboká, rovinná spraš je při stejné pracovní náročnosti nesrovnatelně výnosnější než mělká, kamenitá půda na svahu nebo ve zvlněném terénu.<br /> <br /> Souhrn všech vzájemných vztahů, jež vznikají spoluprací ve společenském životě a které předcházejí uspokojování potřeb, nelze ve své současnosti ani ve sledu zachytit jednotlivým úsudkem. Musí se vytvářet příležitosti k tomu, aby v pravidelné výměně vlastní dynamika vyústila do společného úsudku. Z takového úsilí vzniká smysl pro obecné dobro, který veškerou práci geisteswissenschaftlich cílevědomě a včas orientuje na celek statku. Tento smysl pro celek, nebo sociální smysl pro skutečnost, otevírá pole péče každodenního cvičení, jak v oblasti praktické práce, tak ve vztahu člověka k člověku.<br /> <br /> Co je věcně nezbytné — například souměřené sladění všech článků do celku provozního organismu — musí být živě uchopeno jako společný úsudek až do detailů a stát se vodítkem pro jednání každého {{SE|176}}<br /> <br /> Teprve zkušenostmi podložená, důkladná věcná znalost vytváří konsensus. Ten tvoří základ spolupráce, přináší průhlednost a probouzí radost z souměřeného (ekonomického) sladění všech článků a orgánů hoforganismu do celku.<br /> <br /> Také lidskost v hospodaření vyrůstá ze společného úsudku. Kde místo toho vládne úsudek jednotlivce, razí si cestu egoismus; vzniká konkurence, vzájemné přechytračování, vytlačovací soutěž, agrární industrialismus. Společný úsudek v hospodářském společenství vzniká ze zájmu o to, co dělá druhý. Postoj otázky «Kde je nouze, kde je třeba pomoci?» musí být v komunitě vůči každému jednotlivci živý. Hranice mezi oblastmi úkolů — jak uvnitř podniku, tak vůči přidruženým zpracovatelským podnikům a hofmarketingu — se musí stát pohyblivými a průchodnými, aby bylo možné vzájemně si pomáhat. Postoj hledat důvod vlastní hospodářské činnosti v potřebě druhého otevírá myslícímu vědomí nové pole zkušenosti — takové, které si dělá náplň obrazu ze snažení druhých. Na této cestě vzniká asociativní přehled oblastí činnosti; gestaltující myšlení ukazuje vůli cestu k asociativnímu jednání, tj. k jednání v bratrství. Na těchto nových březích hospodaření, jež je založeno na lidskosti, se přistávací pokusy dělají stále častěji — například v bio-velkoobchodě a bio-maloobchodě a v dalším zpracování. Břeh sám však je práh mezi zemědělskou prvovýrobou a hospodářským koloběhem příznakovým dělbou práce. Na tomto prahu — hranici statku — se oceňuje zboží, objektivní vlastní hodnota prvotní tvorby hodnot z oživené a oduševnělé přírody, prostřednictvím subjektivního hodnocení obchodníka a spotřebitele. V asociativním hospodaření se může toto hodnocení každého zúčastněného — na základě obecně usilované průhlednosti — opírat o konkrétní, nazíratelné skutečnosti, jež mají svůj prvopočátek nakonec v tělesných a duchovně-duševních potřebách bližních. Konkrétně to znamená: biodynamické podniky se musí otevřít dalšímu zpracování, obchodu a spotřebitelům, vstoupit ve věcném i vývojovém dialogu, společně hledat řešení, uzavírat dohody, uzavírat smlouvy.&lt;ref&gt;Viz k tomu např.: Rudolf Isler, Ueli Hurter: ''Assoziatives Wirtschaften. Was verstand Rudolf Steiner unter einer wirtschaftlichen Assoziation?'', Dornach 2019, 96 S.; sowie: Stefan Leber (Hrsg.): ''Die wirtschaftlichen Assoziationen, Beiträge zur Brüderlichkeit im Wirtschaftsleben'', Band 2, Stuttgart 1987, 352 S.&lt;/ref&gt; {{SE|177}}<br /> <br /> Přesněji vzato, tvoří «nové břehy» obě strany hranice statku. Jeden břeh sousedí s přírodou a tvoří vnější kůži hoforganismu, druhý břeh sousedí s emancipovaným společenským životem. Tento druhý se může konstituovat jako trojčlenný sociální organismus jen do té míry, do jaké zahrnuje zemědělství — do jaké lidé rozpoznají, jaký potenciál leží v zemědělství nově uspořádaném podle organismového principu. Biologicko-dynamické podniky začínají v malých krocích praktikovat asociační princip v lokálním a regionálním rámci jako jakési průkopnické předvozy. Tím mohou podněcovat k dalekosáhlejší spolupráci a hospodaření vůbec vštípit míru, která je osvobozuje od nutkání k růstu, vlastního kapitalismu.<br /> <br /> Čím vědoměji usiluje hospodářské společenství o to, aby utvářelo svůj statek jako organismus, tím více se spolupráce jakoby sama od sebe člení na duchovní, právní a hospodářskou sféru činnosti. Jakkoli tato tělesa vzájemně do sebe zasahují, přesto jsou prožívána jako od sebe oddělené oblasti. A veškerá duchovní síla společenství statku musí být zaměřena na to, aby toto oddělené svádělo dohromady — jak ideálně v obrazu, tak prostřednictvím práce — do vyšší jednoty. Zde se stranou dnešního «mainstreamu» hospodaření otevírá cvičné pole, jakási přípravná škola k pravé sociální praxi, která nechává v gestaltujícím myšlení, sahajícím daleko přes hranice statku, zakořenit impuls trojčlennosti sociálního organismu (Obrázek 11, s. 189).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_geistigen_Entwicklung_und_Führung_einer_landwirtschaftlichen_Betriebsgemeinschaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství ===<br /> <br /> Hospodářského společenství, které se osvědčilo jako vůbec první na světě, se počátky sahají do roku 1968. Od té doby vznikaly, povzbuzovány duchem doby, na větších statcích podobné sociální průkopnické podniky. Pohnutkou byla nutnost kánonu vzájemně se doplňujících schopností i přikládajících rukou ke zvládnutí rozmanitosti úkolů; dále osvobození půdy a kapitálu z pout přežilých práv a kroky k překonání mzdové práce vázané na příkazy.<br /> <br /> Zkušenost ukazuje: Cíl, zachycený v idejích, je nedosažitelně daleko vpřed do budoucnosti napjatý; schopnosti dostát mu individuálně i ve společenství narážejí rychle na hranice. Vědomé prožívání tohoto nesouladu vyvoluje v duchu a duši pole napětí, které bdícího, strebením naplněného člověka nenechá ani na okamžik spočinout — ani tehdy ne, kdy se natáhne za schůdnějšími řešeními tváří v tvář odporům, neúspěchům a podobnému. Nepokouší-li se člověk prožívat v plné síle tuto polaritu mezi duchovním cílem a smysly vázaným světem faktů, strebující síla slábne, společné chtění hrozí upadnout do banalit, každodenní záležitosti se vyčerpávají v rutinním vyřizování — a co se mohlo stát vývojem, propadá se do stagnace a zpátečnictví. {{SE|178}}<br /> <br /> Aby se hospodářské společenství znovu a znovu ujišťovalo o cestě k cíli, musí si vytvořit zřízení, která slouží nácviku sociálně-morálních technik. Ty se vztahují na stále vědomější uchopování obou pólů tohoto pole napětí a na pokus o jejich povznášející vyrovnání.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_geistige_Strebensziel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Duchovní cíl usilování ====<br /> <br /> Jako motiv, chtít hospodařit biologicko-dynamicky, žije více či méně zřetelně a osudově vázaně v každém jednotlivci. Jak může tento individuální pohnutka nejen zesílit ve vědomí, ale povznést se navíc ke strebenszielu celého společenství? Nesmí se jím spokojit ani jednotlivec, ani společenství — jednou je zformovat nestačí. Vyžaduje to soustavnou péči prostřednictvím studia antroposofické duchovní vědy. Její výzkumné obsahy, uváděné do pohybu vzájemným rozhovorem, podněcují myšlenky a pocity, jež předsvítají společně nastupované cestě. Týdenní studijní kruh tohoto druhu — podaří-li se — povzbuzuje dvojím způsobem: jednak se vnitroprovozní tok práce prostorově i časově koordinuje jakoby sám od sebe, jednak pohybuje společenství v takové z každodennosti vyzdvižené hodině myšlenkami, které se zrcadlí v nositeli motivu, tedy ve vědomí každého jednotlivce. Myšlenky takto získané ze společné duchovní poznávací práce vstupují do vztahu s každodenními pozorováními a zkušenostmi vůle učiněnými v práci. Obě polární konce zmíněného pole napětí se pohybují k sobě navzájem — nebo se v šťastných okamžicích částečně dokonce slévají vjedno. {{SE|179}}<br /> <br /> Antroposofická studijní práce se odehrává na «sachlichem Felde» («věcném poli»).&lt;ref&gt;K tomuto termínu viz Rudolf Steiner: ''Die Weihnachtstagung zur Begründung der Allgemeinen Anthroposophischen Gesellschaft 1923/24'', GA 260, Dornach 1994, Nr. 11 der Statuten, S. 53.&lt;/ref&gt; Posiluje a objektivizuje vědomí vlastního motivu i vědomí duchovního cíle snažení společenství.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Praxis_der_Zusammenarbeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Praxe spolupráce ====<br /> <br /> Celistvost podniku se člení na pracovní oblasti, o které podle schopností a sklonů zodpovědně pečují jednotliví členové nebo jejich skupiny. Toto členění, například na oblast polního a rostlinného hospodářství, zahradnictví či ovocnářství, hnojení, různé oblasti chovu hospodářských zvířat, lučního a pastevního hospodářství, péče o krajinu atd., se nesmí zvrhnout v dělbu práce, v nárokové postoje, v ohraničování se do vlastních království. Naopak, z vědomí celku je na místě nejvyšší flexibilita, plynulé přechody, vzájemná pomoc, zaskakování jeden za druhého, kdekoli a kdykoli je to zapotřebí.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Arbeitsbesprechung_am_Morgen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Ranní pracovní porada ====<br /> <br /> Koná se každý pracovní den po brzkých ranních přípravách ve velkém kruhu na statku a může být zahájena průpovídkou nebo humornou poznámkou. Veselost koření denní práci, aniž jí bere vážnost. Obsahově jde o výměnu aktuálních postřehů, pozoruhodných příhod a naléhavých věcí, a poté — navazujíce na pracovní tok předešlého dne — o konkrétní rozdělení úkolů. Přitom je třeba dbát na to, aby při všech pracích za účasti učňů, praktikantů a pomocníků členové hospodářského společenství plnili vzorovou funkci.<br /> <br /> Ranní pracovní porada by měla vždy znovu přivádět do vědomí obraz celku hospodářství v proměnách ročních období, a každý by měl vědět, co dělá druhý. Příliš snadno se dostaví přesvědčení, že je vše jasné, že se přece stojí v pracovním toku včerejška k dnešku — a znuděné mlčení obejde celý kruh. Nikoli: to, co se jeví jako samozřejmé, je třeba znovu pozvednout do vědomí všech. Na to navazuje výhled na celý den. Zdařilá pracovní porada tvoří již dobrou část efektivního vedení hospodářství. Zbytek je umění, je vzorností ve vší práci. {{SE|180}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Studienkreis_zu_Inhalten_anthroposophischer_Geistesforschung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Studijní kruh k obsahům antroposofického duchovního výzkumu ====<br /> <br /> V praxi sestupují ideje společného cíle snažení do životní skutečnosti hospodářského organismu. Jakkoli jsou tyto ideje budující a vytvářejí životní souvislosti, musí si člověk záhy přiznat, že se v mnohých očekáváních vidí zklamán. Nedaří se to, naráží se na hranice a člověk je odkázán zpět na sebe samého. Ideál se otřásá, člověk to prožívá jako odumírání, jako částečnou smrt duše. Nechce to připustit a hledá vnější důvody — například nepřízeň počasí, vlastní nebo cizí neschopnost, špatná rozhodnutí nebo selhání, nedorozumění, sociální roztržky atd. Ale tak jako život, i odumírání, smrt, se ukazuje v zahalené podobě. Jak má být poznáno, co nám chce selhání říci? Z této nejistoty plyne trápení, zkoušky pro jednotlivce i pro společenství. Postaví-li se člověk těmto zkušenostem, probouzí se sebepoznání a s ním z hlubin duše nevyslovená otázka — a nečekaně a náhle přichází odpověď zvenčí. Této příležitosti přijít nečekaně k novým, povzbudivým vhledům slouží týdenní setkání ke společné geisteswissenschaftliche Erkenntnisarbeit. V rozhovoru tu mohou být nevyžádaně a nečekaně vyřčeny myšlenky, které na tichounce uvnitř chovanou, svíravou otázku dávají smírnou odpověď a vedou k novému pohledu na věci a mohou volat k novému úsilí. Uskutečňuje se tu «probuzení člověka na duchovně-duševním druhého člověka».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Gemeinschaftsbildung'', GA 257, Vortrag vom 27. Februar 1923, Dornach 1989, S. 116.&lt;/ref&gt; Společná antroposofická studijní práce osvěžuje ducha, povznáší a rozšiřuje motiv z jeho subjektivní stísněnosti a probouzí síly, které v praxi pomáhají k vždy novému rozmachu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Arbeits-_und_Verwaltungskonferenz&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Pracovní a správní konference ====<br /> <br /> Další týdenní setkání má být věnováno — v retrospektivě i v krátkodobém a dlouhodobém výhledu — plánovacím, rozhodovacím a správním otázkám duchovní kontinuity v řízení hospodářství. V tomto rozhovoru hospodářské společenství zvažuje a rozhoduje {{SE|181}}<br /> <br /> celistvě a jednomyslně o všech věcných otázkách, které vyvstávají v jednotlivých pracovních oblastech.<br /> <br /> V retrospektivě by mělo být v co největší otevřenosti řečeno to, co se zdařilo i co se nezdařilo, jakož i to, co je pozoruhodné na zkušenostech, pozorováních atd. Zamlčování — záměrné nebo z nepozornosti — plodí přízraky a napomáhá mocenským impulsům. Dokumentace je žádoucí!<br /> <br /> Výhled se zaměřuje na práce sezónně přicházející ve svůj čas, jakož i na sociální a kulturní záležitosti s ohledem na<br /> <br /> * polní a zahradnická opatření týkající se zpracování půdy, osevního postupu a hnojení, jakož i produkce osiva, péče o kultury, sklizně, skladování a odbytu;<br /> * výroby biologicko-dynamických hnojivých preparátů a jejich včasné aplikace;<br /> * ovocnářská a krajinářská opatření jako péče o živé ploty a dřeviny;<br /> * vedení stáda, získávání krmiva a péče o pastviny, jakož i sklizeň krmných plodin na orné půdě;<br /> * chov, krmení, péče a plemenitba hospodářských zvířat se zaměřením na skot;<br /> * péče a opravy strojů, jakož i náhradní a nové investice;<br /> * péče a opravy budov a cest, jakož i plánování a financování novostaveb;<br /> * všeobecná správa, plánování rozpočtu a finance;<br /> * utváření příjmů členů hospodářského společenství;<br /> * personální otázky a příjmy učňů, praktikantů, pomocníků a spolupracovníků na dobu určitou;<br /> * utváření ročních slavností a jiných slavnostních příležitostí, jakož i ostatní akce jako prohlídky statku, zemědělské praxe pro školní třídy, kurzy atd.;<br /> * vlastní statek provázaný s experimentálním, praxí orientovaným výzkumem;<br /> * spolupráce s podniky zpracování a obchodu;<br /> * péče o okruh lidí spojených se statkem;<br /> * práce s veřejností;<br /> <br /> Hospodářské společenství se ve všech ohledech spravuje samo, tj. všichni zodpovědní jsou natolik zapojeni, že mají kdykoli přehled o celku. Největší výzvou je nepřerušený tok informací a křišťálově čirá průhlednost. Prvního lze dosáhnout jen {{SE|182}}<br /> <br /> trvalým zájmem každého jednotlivce o vše, co se děje. Z tohoto zájmu vyrůstá duchapřítomnost a smysl pro realitu, který předchází každému lpění na jednou přijatém soudu, každé ideologizaci. Průhlednost pak je otázkou spolehlivosti až do nejmenších věcí každodenního života, jasnosti v dohodách, pozornosti tam, kde panuje věcná nebo duševní nouze, a bezvýhradné připravenosti skočit do každé mezery.<br /> <br /> V pracovní a správní konferenci se uskutečňují plody školení skrze život. V těchto plodech se spojuje v nepřetržité syntéze vzájemné působení výše zmíněných pólů — duchovního cíle usilování a jeho zasazení do praxe. Z těchto plodů, z toho, co bylo vybojováno individuálně i ve společenství, teprve vytéká substance, která hospodářskému společenství propůjčuje jeho Eigenwesen; teprve ta je činí úvěryhodnou v duchovním smyslu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Hoforganismus_und_die_Ich-gewollte_Arbeit_des_Menschen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Organismus statku a člověkem z vlastního Já chtěná práce ====<br /> <br /> Práce v zemědělství je obecně určována věcmi a bytostmi, které jsou v přírodě činné. To, co v dřívějších dobách bylo instinktivně pociťováno jako vládnoucí, práci vedoucí a nesoucí moudrost, se v nastupujícím věku přírodní vědy emancipovalo do myšlenkové abstrakce přírodních zákonů. Bylo to na jedné straně svobodný akt vědomí Já, jež se probouzí, a na druhé straně pád do nucení materialismu jako od té doby panujícího světového názoru. Vnějším plodem tohoto svobodného aktu je technika — z fyzicko-anorganické přírody duchem člověka přetvořený extrakt. Technika sice umožňuje zbavit člověka těžké práce, avšak vnucuje se přírodě se světově zjevnými důsledky. Rozrušuje moudrosti plné vztahové souvislosti mezi fyzickou, oživovanou a oduševnělou přírodou.<br /> <br /> Technický pokrok usiluje o to, aby pracujícího člověka v zemědělství učinil nadbytečným. Biologicko-dynamické zemědělství usiluje o opak. Snahou je zde redukovat strojní práci co nejvíce, aby tak mohlo vzniknout dostatek volného prostoru pro tvůrčí-cvičnou, řemeslnou praxi. Do jaké míry se to může podařit, závisí na překonání nadměrných vnějších sociálních omezení. {{SE|183}}<br /> <br /> Co znamená pracovat v oživené a oduševnělé přírodě, musí být znovu objeveno. K tomu se musí nazírání a myšlení obrátit k jejich zvláštní podstatě — k tomu, co živě dorůstá do vnější podoby, a k tomu, co se duševně uzavírá do tělesné formy. Utvářené je uchopitelné v idejích; utvářející činitel osvětluje antroposofický duchovní výzkum, který v ideové formě zpřístupňuje svět bytostí, a ten se tak stává přístupným myšlení. Teprve bytostné poznání propůjčuje idejím, utvářeným na základě smyslového nazírání, avšak samotným kořenícím ve světě bytostí, mravní sílu. Jestliže uchopí vůli, stávají se bytostně vlastními. S těmito idejemi, jež vstoupily do vlastního já-bytostí, nalézá člověk nový, svobodný vztah k práci. Učí se pracovat z vlastního bytostného základu, nalézá v něm směr a cíl. Mravním zdrojem je člověk sám a z tohoto základu se svobodně určuje. Z tohoto prazákladu Já teprve tryská pravé nadšení. Vyvěrá z ideje, jež se stala duchovní skutečností. Ta práci předbíhá, zahřívá ji a naplňuje duševní radostí. Práce, jakkoli těžká, jakkoli zdánlivě nízká a nicotná, šlechtí se duchem, který ji prostupuje. Je duchem naplněna od začátku do konce a přidává hospodářskému organismu něco, co jej pozvedá z jeho pouhé přírodní danosti.<br /> <br /> Stroj se naopak v zemědělství vkliňuje jako klín mezi člověka a přírodu tvořící ze svých bytostí a sil. Funguje podle míry toho, co člověk z poznání neživé přírody do něj vkonstruoval. Výlučnou strojní prací hrozí, že duchovní tvůrčí síla člověka uvadne, práce zpustne v pouhou rutinu, vůle ztratí vedení a ochabne.<br /> <br /> Čím méně se práce vyčerpává v rutině, v pouhém odbývání, čím více je v uvedeném smyslu konána jako idejemi prozářená — tím více se probouzí smysl pro krásu, který teprve pozvedá lidské dílo, jež v případě stroje zpravidla upadá do jednotvárnosti a banality, ke skutečnému uměleckému dílu.<br /> <br /> V zemědělství je to moudrost působící v přírodě, do jejíchž služeb se lidská práce staví. Tato moudrost, správně poznána, žije smysl-udílející v práci dál. Nad to působí lidská schopnost idejí nadřazeně, smysl-zakládajícím způsobem, při utváření dvora v tělesný organismus «Zemědělské individuality».<br /> <br /> Tak jako se zemědělské řemeslo musí důkladně naučit, tak stejně po celý život učí. Posiluje sílu sebevědomí, když to, co bylo v práci vnímáno, člověk pozvedá k vědomému {{SE|184}}<br /> <br /> poznání; rozšiřuje a prohlubuje pohled na svět, když člověk zažívá, jak plodně to, co bylo konáno, tvarujícím způsobem dál působí v přírodním a sociálním životě.<br /> <br /> V této dvojnosti spočívá velký pedagogický význam práce, která se zaměřuje na věci a bytosti přírody. Prokazuje se jako požehnaná v školní zahradní výuce, v praxi na školních statcích, v zemědělských a lesnických praktikách pro žáky vyšších ročníků i v řízené spolupráci lidí s postižením. Z výše uvedených důvodů hledají mnozí mladí lidé jako «ve městě narození» biologicko-dynamické odborné vzdělání, které je stále více provozováno jako «Svobodné vzdělávání» ve vlastní režii biologicko-dynamickými pracovními společenstvími. Navíc biologicko-dynamická práce, především na větších provozně-společenstvím vedených podnicích nebo vesnici podobných zařízeních, nabývá stále na významu, např. v dalším vzdělávání dospělých, profesním přeorientování, hledání sebe sama atd. Na co Goethe v «Wilhelm Meisters Wanderjahre» v básnické předzvěsti upozornil popisem «Pedagogické provincie»,&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Wilhelm Meisters Wanderjahre'', Hamburger Ausgabe, Bd. 8, München 1972, «Zweites Buch».&lt;/ref&gt; a na co Rudolf Steiner před 100 lety poukázal, když hovoří o tom, že v budoucnu na venkově vzniknou kulturní střediska,&lt;ref&gt;Adalbert Graf von Keyserlingk: ''Koberwitz 1924'', Stuttgart 1974, S. 70.&lt;/ref&gt; to dnes tu a tam v nejrůznějších přístupech vystupuje na světlo.<br /> <br /> Duchovně-duševní rozpoložení, které práci v oživené a oduševnělé přírodě ukazuje cestu a cíl, musí si dnes každý člověk vědomě znovu dobýt. K tomu je vhodné vzít si za základ Rudolfem Steinerem roku 1905 formulovaný «Základní sociální zákon»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaft und soziale Frage'', in: ''Luzifer – Gnosis 1903–1908'', GA 34, Dornach 1987, S. 213: «Das Heil einer Gesamtheit von zusammenarbeitenden Menschen ist um so größer, je weniger der einzelne die Erträgnisse seiner Leistungen für sich beansprucht, das heißt, je mehr er von diesen Erträgnissen an seine Mitarbeiter abgibt, und je mehr seine eigenen Bedürfnisse nicht aus seinen Leistungen, sondern aus den Leistungen der anderen befriedigt werden.» (Blaho celku spolupracujících lidí je tím větší, čím méně jednotlivec nárokuje výsledky svých výkonů pro sebe, tj. čím více z těchto výsledků odevzdává svým spolupracovníkům, a čím více jsou jeho vlastní potřeby uspokojovány nikoli z jeho výkonů, nýbrž z výkonů ostatních.)&lt;/ref&gt; jako duchovní páteř každé formy spolupráce na sociálním poli. Je to zákon, který přichází tím více k platnosti, čím více je egoismus jako hnací síla sociálního jednání vymýcen. Inauguruje cestu školení k prosperujícímu sociálnímu soužití. Tento zákon vede mimo jiné k poznání, «že pro bližní pracovat a dosahovat určitého příjmu {{SE|185}}<br /> <br /> jsou dvě navzájem zcela oddělené věci».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd. – Siehe auch: Stefan Leber (Hrsg.): ''Das soziale Hauptgesetz, Beiträge zum Verhältnis von Arbeit und Einkommen'', Stuttgart 1986, 280 S.&lt;/ref&gt; Jedno je otázka náležející do duchovního života, druhé otázka náležející do právního života. Jako všechny právní záležitosti nemůže být práce měřena kupní cenou, např. hodinovou mzdou. Práce není zboží. V zemědělských provozních společenstvích se nabízí možnost nacvičovat oddělení práce a příjmu alespoň v zárodku. Nabízí se tehdy, když si člověk uvědomí dalekosáhlý duchovní rozměr bytostného členění zemědělského organismu. Tím se stává první a nejnaléhavější úlohou člověka a společenství lidí na statku, aby se o tom poučili a aby to učinili živým impulzem práce. Tak je to práce, skrze niž se v duchu uchopená organismusová idea stává uměleckým dílem v živém, jež se navenek formuje v podobu a dovnitř se člení v orgány.<br /> <br /> S uskutečňováním této v obraze uchopené ideje zasahuje každý v Já-chtěné práci, v souladu se všemi ostatními, do hospodářského organismu, prozařujíce spleť jeho bytostných článků ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Abbildung 10]], S. 172). Co tu pracuje, je Já; ono ve všem určuje míru. Vyzařuje do duševního těla dvora, stará se o druh přístupu, krmení, péče a věnování pozornosti zvířatům, jakož i o chovatelský rozvoj hospodářských zvířat, poskytuje domov divoké fauně a působí, aby se duševní tělo dvora individualizovalo a prožívalo se jako v sobě-uzavřené.<br /> <br /> Opět je to bytostný jádro člověka, Já, a v duchu-duši vzplanuvší obraz, jenž prozařuje životní organizaci dvora, udržuje ji zdravou v celé její mnohotvárnosti a pozvedá ji k vyšší, dvoru vlastní živosti. A konečně Já v práci prosiluje fyzickou organizaci, proměňuje a individualizuje tvořivě látkové složení — v přesažení přirozených daností stanoviště (srov. kapitola Hnojení). Zároveň tato trojí pronikání a stanovištní individualizace znamená, že bytostné články hospodářského organismu jsou uváděny do důvěrnějšího, shora dolů prostupujícího, vzájemně se podporujícího vztahu. Například hnůj dobytčího stavu se stará o oživení a oduševnění fyzické organizace, o život-nesoucí souhru čtyř živlů v půdě i o tvorbu plodů a výživnost rostlinných kultur. Jinak životní organizace: na jedné straně poskytuje zbytky rostlinného nárůstu jako základ pro tvorbu humusu v půdě, {{SE|186}}<br /> <br /> oživení fyzické organizace; na druhé straně tvoří krmivový základ pro divokou faunu a stav hospodářských zvířat — posílení duševní organizace.<br /> <br /> Skrze práci teprve se vedoucí idea stává bytostnou skutečností. Lze pohlédnout na to, co člověk vykonal, a zkoumat, co tím způsobil. Je to bádání, které spojuje člověka a svět a jehož hledání pravdy se měří tím, co bylo rozpoznáno jako plodné.<br /> <br /> V ještě mnohem vyšší míře platí toto o práci, jejíž ideový základ pramení výhradně z výsledků antroposofického duchovního výzkumu a k jejímuž poznání a účinnému zvládnutí je celé společenství statku resp. podniku vyzváno. Jde mimo jiné o výrobu a použití biologicko-dynamických hnojivých preparátů. Jejich bytostná povaha je pojednána v kapitole o otázce hnojení. Práce s těmito hnojivy, při jejich přípravě i použití, se táhne přes celý rok. Jejich použití v látkově nejmenších množstvích se děje buď v tekuté formě přímo na půdu a rostlinu od setí až do fáze zrání, nebo u většiny preparátů přes hofu vlastní komposty a hnojiva.<br /> <br /> S ohledem na hospodářský organismus spočívá hnojivá účinnost preparátů v jakési výchově jeho bytostných článků k vyšší celistvosti. Ve vazbě na rytmy slunečního roku nejen posilují a dynamisují specifické působení těchto bytostných článků, nýbrž podporují především jejich vzájemné pronikání, které teprve propůjčuje provoznímu organismu jeho uzavřenost a stanovišti přiměřený rozvoj. Zvláště je to práce s biologicko-dynamickými preparáty, která vede k osobnímu vztahu k látkám a silám, jež rostlinám připravují živě-úrodnou půdu. Tak se může já-přirozenost pracujícího člověka spojit s duchovním působením nitra přírody.<br /> <br /> Lidská práce nese všechny aspekty mravních účinků nižšího, na tělo vázaného já ven do světa. Ty jsou pak spoluurčovány lidskou přirozeností přání, svévolí, mocenskými impulzy atd. Odtud plynoucí egoismus může být ve svém proměňování překonán, když duše skrze duchovní sílu vyššího Já získá vládu nad tělem. Práce se stává smýšlením a idejemi nesenou, takovou, která je konána z lásky k věci nebo ve službě druhému člověku. Nesobecký čin se nečiní z nutnosti — je spíše z moudré náhlednutí sebeurčen. Svobodné sebeurčení v práci na {{SE|187}}<br /> <br /> oživené a oduševnělé přírodě může růst jen tehdy, když se smyslové poznání rozšiřuje v poznání duchovní. Pravda, která se tak otvírá, potvrzuje se v plodnosti jednání. Na tento stav věcí poukazují Janovy slova: «… poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými».&lt;ref&gt;Joh 8,32.&lt;/ref&gt; Teprve tato takto dobytá svoboda zakládá totožnost mezi vnitřkem a vnějškem. Svobodnému, v lásce vykonanému činu předchází oběť. Obětuje se něco, co zcela patří jednomu samému, co se stalo vlastnictvím vyšší jáství, a odevzdává se to. Stane-li se toto smýšlením ve společenství, které spolupracuje pro společně rozpoznaný úkol, vane vítr svobody ve vůli.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Impulse_des_biologisch-dynamischen_Landbaus_für_die_Entwicklung_des_sozialen_Organismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Impulzy biologicko-dynamického zemědělství pro rozvoj sociálního organismu ===<br /> <br /> Všechna dobová symptomata poukazují na naléhavost nového přírodního řádu a nové sociální Sozialordnung, jež by objímala celý život lidí. Tak jako člověk v neznalosti svého duchovního bytostného charakteru a z toho vyplývajících vývojových úkolů tíhne k vytváření neřádu, tak právě sebepoznání mu může otevřít oči pro princip uspořádání, který platí stejně pro přírodu jako pro utváření sociálního života. Je to menschenkundliche — ze znalosti člověka vyrůstající — objev Rudolfa Steinera: trojčlennost lidského organismu podle nervově-smyslového systému, rytmického systému a pólu látkové výměny a končetin (viz s. 88 nn.). Vše dosud představené i vše následující na tom staví. Rudolf Steiner se pokoušel v chaosu po první světové válce prostřednictvím odpovídajících institucí začlenit sociální život do funkční trojnosti duchovního života, právního života a hospodářského života, tak aby každý z těchto článků se mohl rozvíjet autonomně a zároveň v živé vzájemné součinnosti s ostatními a slučovat se ve vyšší celek sociálního organismu.&lt;ref&gt;Siehe hierzu u.a.: Rudolf Steiner: ''Die Kernpunkte der sozialen Frage'', GA 23, Dornach 1976; sowie ders.: ''Zu sozialen und wirtschaftlichen Fragen der Gegenwart'', GA 332b, Dornach 2020.&lt;/ref&gt; Počítal tehdy s otevřeností vědomí dělnictva, s proletariátem spoutaným v kapitálem řízené průmyslu. Tento velkolepý pokus ztroskotal, jak bylo vyloženo v úvodu, z rozmanitých vnějších důvodů. Lidé tehdy stále ještě činní v zemědělství (asi 40 %) nebyli stejnou měrou zasaženi sociální {{SE|188}}<br /> <br /> otázkou; těch málo, kdo dnes ještě zbyli (asi 2 %), jsou jí zasaženi v nejvyšší míře. Ano, zemědělství se globálně stalo celospolečenským sociálním případem. Nyní se ukazuje: Kdekoli se dnes hospodaří biologicko-dynamicky, vyrůstají organicky, jakoby z jediného bodu, sociálně účinné síly do společenského okolí. Rostou a odhalují svůj velký potenciál; musejí však být jako takové ve svém směru působení rozpoznány, vědomě začleněny a silně utvářeny. To se může dít jen prostřednictvím institucí, které přesahují přes hranice statku. Kde se takovéto instituce začínají utvářet, záhy se ukáže, že jsou plodné teprve tehdy, když si zúčastnění uvědomí, v které ze tří oblastí chtějí a mohou uplatňovat své schopnosti a aktivity ve vztahu k zemědělství — zda na poli duchovním, právním nebo/a hospodářském. Vědomě praktikovaný princip trojčlennosti zemědělského hospodářského organismu může napříště dávat míru a cílové zaměření obecnému sociálnímu životu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#189|Obrázek 11]]).<br /> <br /> Neboť při bližším pohledu stojí zemědělství ve vztahu ke všem oblastem sociálního života. Nestojí jen na počátku tvorby hodnot z oživené a oduševnělé přírody a neposkytuje jen potraviny a suroviny, nýbrž formuje tvář země a životní prostor pro rostlinu, zvíře a člověka v kulturních krajinách. Dále dává vědám bohatý podnět k rozšíření příliš úzkých hranic jejich metodiky — při omezení jejich teorií — na adekvátní uchopení fenoménů živého. Vytváří prostory pro živé nazírání, které uspokojují estetický pohled, a dává příležitost k novým způsobům prožívání. Prohlubování náboženského cítění otevírá rozsáhlé pole mravní praxe, a konečně zemědělství stavěné na principu organismu vytváří předpoklady pro znovuoživení jemu podřazených řemesel a jejich asociativního začlenění.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Wollen_in_Freiheit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Vůle ve svobodě ====<br /> <br /> Čím více se hofovnímu nebo provoznímu společenství daří stupňovat schopnosti a vůli k práci ke společné iniciativní síle, ke svobodě ve vůli, tím více se biologicko-dynamický podnik otevírá navenek a rozvíjí duchovní vyzařování, které probouzí zájem společenského okolí. Jsou kladeny otázky, přichází se do rozhovoru, v studijních kroužcích a na setkáních na statku jsou hledány odpovědi {{SE|189}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 11, S. 189.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 11: Der biologisch-dynamische Betrieb als Initialort für die Entwicklung der Dreigliederung des sozialen Organismus.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> jakož i při akcích kolem ročních svátků, na setkáních výzkumníků nebo – ještě konkrétněji – při dnech otevřených dveří, při prohlídkách statku a polí, při příležitostech dočasné spolupráce nebo při účasti na pravidelně se opakující preparátové práci. Dále informují informační tabule o tématech z praxe na statku a podél hojně navštěvovaných pěšin. Jak žádoucí by bylo, s ohledem na neustále napjatou pracovní situaci na statcích, moci vést rozhovory ještě intenzivněji. V mnohých věcných otázkách se přitom osvědčují přátelské okruhy a kruhy zájemců, které se kolem biologicko-dynamických statků tvoří.<br /> <br /> Vedle těchto úkolů vzdělávání dospělých, které biologicko-dynamickému zemědělství neočekávaně připadají, jsou to především pedagogická práce s mládeží a z praxe vyrůstající základní a další vzdělávání, jež se starají o to, aby se duchovní tykadla roztahovala do okolí. Dorůstající generace učňů jsou takřka {{SE|190}}<br /> <br /> výlučně «zrozeny ve městě». Stojí daleko od selské tradice. Nechtějí však být ani pouhou přijímači hotových znalostí o zemědělství, jehož technologické myšlení a jednání je zcela uvrhuje do zajetí redukcionistického přírodovědného světonázoru. Hledají celostní vzdělávací ideál, který zahrnuje člověka i přírodu a který biologicko-dynamickému zemědělství v nejširším smyslu leží v základě. To vedlo k tomu, že praktické vzdělávání se z velké části vymanilo ze státní vzdělávací nabídky odborných škol. Takzvané «svobodné vzdělávací programy» se řídí učebními plány, které vypracovávají sami zemědělci. Totéž platí pro nadpodnikové biologicko-dynamické vzdělávací instituce dalšího vzdělávání, které se v různých zemích ustavily.<br /> <br /> V úzkém spojení s duchovně-kulturními iniciativami, které vyzařují z biologicko-dynamických statků, stojí výzkum blízký praxi. Poté, co se obě — výuka i výzkum — po dobu 200 let postupně z zemědělství vyčlenily a akademizovaly, podrobilo se zemědělství zvenčí je řídícímu vědecko-technologickému pokroku, se ztrátou své v instinktivně-lidové moudrosti zakotvené svébytnosti. V protiběhu k tomu vyrůstala z praxe biologicko-dynamického zemědělství od samého počátku badatelská haltung a smýšlení, jež navazuje na tradiční postupy, proměňuje je a činí z nich základ svého dalšího duchovního cílového zaměření. Toto smýšlení se nemůže spokojit s kauzálně-analytickou, kvantitativně-reduktionistickou metodikou akademického bádání. Výzkumné úsilí se naopak rozšiřuje na kvalitativní stránku vnímání a myšlení, totiž na otázku, jaká hlubší poznání lze získat, když se badatelský pohled obrací na celistvost statku, jeho články a vše, co se tu živě a v duševním vlastním životě rozvíjí. Kamkoli oko pohlédne, nevidí nikdy něco jednotlivého, nýbrž vždy souvislost, v níž se toto jednotlivé jeví. Teprve rozum abstrahuje ze souvislosti to jednotlivé a staví je před sebe v pojmové podobě. Souvislost přitom vyblédá nebo se zcela ocitá mimo zřetel. To charakterizuje kauzálně-analytické počínání.<br /> <br /> Hledá-li se naproti tomu například ona souvislost, která se ustavuje, když se na jaře na statku objeví vlaštovky, pak lze nejprve popsat vše to, jak se vlaštovka ve svých činnostech projevuje. Budeme rozlišovat různé druhy, které na místě {{SE|191}}<br /> <br /> heimisch jsou, jako jsou vlaštovka obecná a jiřička obecná a již mezi vlaštovky nepočítaný rorýs obecný. Utvoří se obraz o jejich způsobu výživy – létající hmyz chytaný za letu –, o jejich místech hnízdění: vlaštovky obecné zpravidla uvnitř ve stájích, jiřičky obecné vně pod okapovými římsami stájí, rorýsi v dutinách starých zdí nebo otevřených krovech stodol. Člověk pozná jejich rozmanité hlasové projevy, bude sledovat jejich hnízdní chování a mnoho dalšího. To vše jsou činnosti, jimiž se tělem vázané duševní bytostí těchto ptáků ohlašuje smyslům. Jejich charakteristický projev bytosti je však jejich vytrvalý let. Jako opeřená nervově-smyslová bytost střelí vpřed, za sebou táhnouc vzdušné víry, vzdušný prostor hospodářství ve velkém obkruhu promodelujíce v obloucích a liniích, aby pak najednou bleskurychle mocným úderem křídel vyrazila nahoru, dolů nebo do strany – zachytit kořist. Jejich činnost se vyčerpává téměř zcela v nejobdivuhodnějších létacích uměních, a to od rána do večera po celé letní pololetí. V zimě zmizely na jih.<br /> <br /> Spočine-li pohled na těchto vztahových fenoménech, probouzejí se otázky po souvislostech, jež přesahují smyslově zkusitelné: Nevplétá se tu duševní bytost těchto smyslově silných tvorů v jejich daleko zasahujících, plasticky utvářejících letových pohybech do živlu vzduchu celého hospodářství? Nedochází tu k produševnění vzdušného obalu? A dále otázka: Proč se to děje pouze v letním pololetí od dubna do září? Monokauzální odpověď leží na dlani: Je to nabídka potravy létajícího hmyzu, která v zimě odpadá. Jenže i to je fenomén. Neukazuje snad, jako všechny zmíněné fenomény, na prafenomenální souvislost přesahující smyslové? Ta byla zmíněna jako polarita nervově-smyslového pólu pod zemí a pólu látkové výměny nad zemí zemědělské individuality (viz kapitola «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita», s. 88 a násl.).<br /> <br /> V letním pololetí převažují v teple a vzduchu étericky oživující síly látkové výměny, které potřebují uspořádávající a utvářející síly duševně-astrálního. Astrální bytost ptáka se ve letu vtiskuje vzdušnému obalu hospodářství. V nazírání zvláště letových pohybů vlaštovek se může prožitek zhušťovat do tohoto náladového obrazu. Člověk se cítí jako vetkán do smyslově-nadsmyslového dění. Lze říci, v udiveném prožívání se odhalují táž {{SE|192}}<br /> <br /> Tytéž síly na duchovně-duševní rovině jako ty, které ve vzdušném obkruhu tělesně modelují teplo, světlo a vzduch v pohyblivé podobě.<br /> <br /> S pohledem na popsaný «vztah fenoménů»&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl: «Elemente und Äther – Betrachtungsweisen der Welt», in: Ders. (Hrsg.): ''Erscheinungsformen des Ätherischen. Wege zum Erfahren des Lebendigen in Natur und Mensch'', Stuttgart 1985, S. 11–56.&lt;/ref&gt; se může abstrahující myšlení oživit k myšlení aktivnímu, syntetickému. Místo toho, aby byl jednotlivý pojem ostře ohraničen a ponechán stát sám pro sebe, usiluje se udržet jej ve vztahu k celkové jeveninové podobě. Rozšiřuje se v myšlenkový obraz, který badatele vede hlouběji k sinnému propojení věcí.<br /> <br /> Za tímto prvním krokem k bytostnému poznání následuje druhý, hlouběji sahající, když se člověk myslícím způsobem cvičí v tom, aby sledoval proměnu — například celku hospodářství v průběhu roku. Jedna jeveninová podoba se jako celek proměňuje v jinou. Tatáž rostlina ozimé pšenice, která po skrytém klíčení v zemi poprvé vstupuje do jevení jako ještě stočený první list, se proměňuje v takovou, která nyní z hustě nakupených uzlů vyráží další listy (odnožování), pak v takovou, která svou listovou růžici v zimě přitiskuje sternförmig k zemi, dále v takovou, která na jaře v teple staví listy, pak v takovou, která náhle jako svislý stéblo vystřeluje do výše, opět v takovou, která vyhání klas, zase v takovou, která dokončením klasu ukončuje svůj růst, a nakonec v takovou, která nenápadně kvete, opyluje se sama (nebo, jako žito, odevzdává pylové oblaky větru v žlutých mracích). Następují stupeň proměny úplného odumírání a v jeho průběhu zrání zrna nebo semene a nakonec jeho oddělení od životní souvislosti mateřské rostliny — nesoucí v sobě budoucnost. Tak ve stálé proměně otiskují souhrn všech rostlin a s nimi souhrn zvířat tvářnost katastru statku. Mezi každým z těchto kroků proměny existuje zřejmá souvislost, neboť je to přece vždy jedna a táž rostlina, jedno a totéž zvíře, které se tu tak tu jinak projevuje. Co se tu proměňuje, stává se vnímatelnou jeveninovou podobou; jak se proměňuje, zůstává ve tmě. Síly, skrze něž jedna jeveninová podoba vyrůstá z druhé a které tak způsobují «vztah proměn»&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl: Ebd.&lt;/ref&gt;, zůstávají neviditelné. Přechod jednoho k druhému se buď vůbec nestává otázkou — nebo se člověk ztrácí v teorii. {{SE|193}}<br /> <br /> «Das Was bedenke, mehr bedenke Wie.»&lt;ref&gt;J.W. Goethe: ''Faust, Zweiter Teil'', Vers 6922, Hamburger Ausgabe, Bd. 3, München 1976.&lt;/ref&gt; Co je předmětem zkoumání, je věcné, a proto smyslově vnímatelné; k tomu, jak se věci dějí, se může přiblížit badatelský pohled, když jedno fenomén srovnává s tím, co z něj vyrůstá, když to, co bylo nazřeno — proměnu formy — zvnitřní a přechod mocně-obrazně ve cvičícím myšlení spolu-prochází. Přebývat v myšlenkově-badatelském pohroužení do proměnných souvislostí «umři a buď» — i v oblasti sociálního — vytváří vědomí nepřetržitého proudu práce v průběhu roku.<br /> <br /> Třetí krok bádání vede konečně k uchopení kompozice proživeného živého, «životních souvislostí»&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl: Ebd.&lt;/ref&gt;, jak se ukazují v přírodě obecně a v biologicko-dynamickém hospodářství zvláště. Každá vyšší rostlina vytváří s kořenem, stonkem, listovou posloupností, květem a semenem životní souvislost — stejně tak téměř nekonečné předivo vztahů «oiku», domu přírody, který se dále diferencuje do mnohosti životních společenství (biotopů) — a stejně tak v tom, co z daností přírody lidskýma rukama jako zemědělský organismus vzniká. Životní souvislost téhož tvoří uměřeně sladěná kompozice polního hospodářství, chovu hospodářských zvířat, zahradnictví, ovocnářství a pěstování živých plotů, lukařství, pastvinářství, lesnictví a vodního hospodářství. Této kompozici leží v základech — ve velkém i malém — v kosmu a v zemi bytostně působící síly, právě ty, které způsobují přechod od jednoho jevu k druhému. Přírodní zákony jsou útržkovitými abstrakcemi lidského ducha z tohoto nadsmyslového světa sil, izolovaným věděním, skrze něž se zemědělec sám podílí na utváření této kompozice. Stane-li se toto vědění — bez snahy o poznání životních souvislostí — pouhou, izolovanou technickou nástrojí, například pesticidy, herbicidy a podobně, stiftet diese im Naturhaushalt unabsehbares Unheil. pak takový zásah způsobuje v přírodním hospodářství nedozírné zlo. Jsou to svévolné zásahy do bytostné povahy živého. Poznávat životní souvislosti znamená silou živého myšlení ze souhrnu jevů a jejich proměn pojmově vnitřně konsistentní celky obsahově vydolovat — jako například pojem organismu a individuality jakožto základní ideu pro utváření zemědělských podniků. Tím je pojmenován jádrový úkol bádání v biologicko-dynamickém zemědělství. Týká se: {{SE|194}}<br /> <br /> 1. Studium výsledků (fakt) geisteswissenschaftlichen Forschung, jejich myšlenkové pronikání a prožívání jejich duchovní skutečnosti v myšlenkové zkušenosti.<br /> <br /> 2. Studium a vlastní pozorování odpovídajících, smyslově vnímatelných, přírodovědně uchopitelných fakt.<br /> <br /> 3. Spojení smyslového a nadsmyslového světa fakt a prožívání jejich pravdy a plodnosti v bezvýhradné práci.<br /> <br /> Tato trojnásobná badatelská práce se vztahuje na utváření malého vesmíru, jakým je člověk jako mikrokosmos. Stavba tohoto malého vesmíru, tělesný organismus vznikající «Zemědělské individuality», se nakonec dotýká všech životních a činnostních polí, a tím i společenského života jako celku. Ještě před ne tak dávnou dobou tvořily zemědělství, řemeslo, živnosti a obchod provázanou regionální formu života a hospodářství. Za Goethova života bylo v zemědělství činných ještě přibližně 85 % pracujícího obyvatelstva. Dnes se lidé, hledajíce svobodné sebeurčení, z 98 % obrátili k jiným oblastem činnosti.<br /> <br /> Čím více bude rozpoznána duchovní dimenze úkolu zemědělství pro vývoj sociálního organismu, tím více se lidé ze svobodného chtění budou opět obracet k zemědělství a přispívat k tomu, aby vztahové předivo, které každý člověk k němu má, vědomě spoluutvářeli. Z toho vyrůstají impulsy pro svobodný duchovní život, který napříště, vyzařující z každého biologicko-dynamického podniku, pomáhá překonávat zužující, destruktivní světový názor materialismu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Fühlen_in_Gleichheit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Cítění v rovnosti ====<br /> <br /> Každý zemědělský podnik je začleněn do obecného právního řádu. Ten vytváří zákonem rovnost před právem. Rovnost je vysoké dobro, ale otázka je, jak vědomě žije princip rovnosti v lidech. Žije tento princip skrze diktát zákona nuceně zvenčí, oslovujíce pouhý rozum — nebo je to právní cit, který probouzí zevnitř ideál rovnosti k životu? V prvním případě vládne ve vztahu člověka k člověku anonymita; práva jsou vymahatelná, člověk se domáhá svého práva. V druhém případě člověk cítí, jemně diferencovaně, co je po právu, a řídí se tím. Z rozumu se živí právní cit, sebepociťování-v-rovnosti. Rozum<br /> <br /> sám se však živí z živého prožívání duchovně-reálných souvislostí v přírodě a společenském životě. Z tohoto prožívání vyrůstá důvěra; ta vytváří nejvyšší právní jistotu. To se okamžitě ukáže, zaměříme-li se na práva vztahující se k půdě, práci a kapitálu. Patří k obecnému společenskému povědomí, že tato jsou nepochybně právy, zároveň však také obchodovatelnými hospodářskými objekty; práva mají cenu! A tam začíná nerovnost. Mohou-li být půda, práce a kapitál neseny na trh, je princip rovnosti podkopáván. Jednotlivec se stává pánem nad půdou, prodává sám sebe na trhu práce a prostřednictvím hromadění kapitálu řídí lidskou práci k vlastnímu prospěchu. Právní cit zaniká z práva; právo se stává abstraktně nelidským; umírá smrtí práva. {{SE|195}}<br /> <br /> Tato problematika se stává vysoce virulentní, chceme-li rozvíjet biologicko-dynamický podnik; potřebujeme půdu, spolupracovníky a kapitál — tedy finanční objem, který se pekuniárně nikdy nevyplatí; pracovní místo v zemědělství je za dnešních okolností dražší než v chemickém průmyslu. Co tedy dělat? Je třeba vytvořit stav čistého práva, to jest takový, který je nesený ryze principem rovnosti. Takový stav v dnešním právním řádu neexistuje; práva se tu prodávají jako brambory. Tento stav nefalšovaného práva musí být teprve vynalezen, při jeho utváření. K tomu je zapotřebí právní rámec, v němž je to možné. Takový se v současném právním řádu nabízí v právu obecně prospěšných spolků, obchodním právu a právu nadací. Jde o to, prostřednictvím obecně prospěšných nositelských struktur zajistit co nejvíce nezcizitelnost půdy a kapitálu. K tomu je, kde je to jen možné, nezbytný akt darování — nebo jednorázovým financováním, à fonds perdue, vykoupení nemovitostí a tam vázaného kapitálu ze starých právních svazků (dědické právo atd.). Je-li toto zajištěno, mohou být nastoupeny nové cesty v oblasti správy pověřeneckou formou a práva užívání, v tom smyslu, že půda a kapitál jsou z ryze duchovních hledisek, s vyloučením dědického nároku, dány k dispozici k užívání těm, kteří se k tomu duchovněvědně ideálně i řemeslně prakticky způsobilými stali. Správa pověřeneckou formou leží v rukou těch, kteří jsou schopni duchovní impuls biologicko-dynamického zemědělství v proměnách historického postupu lidstva přenášet od jedné generace hospodářů ke generaci následující. {{SE|196}}<br /> <br /> Za prací stojí základní právo na práci a schopnosti lidí. Když se člověk snaží organismus — a skrze něj myšlenku individuality — uchopit v bezprostřední anschauung a v činu prožívané skutečnosti, pročišťuje se právní cit ke stále vyšší jasnosti. Říká mu pak nesporně: půda není způsobilá k vlastnictví, je však způsobilá k držení: člověk ji drží tak dlouho, dokud ji užívá, nebo dokud právo užívání nepřevezme způsobilý nástupce. Nejinak se to má s kapitálem, který je vtělen do provozních prostředků (stroje atd.) a stavebních zařízení.<br /> <br /> Zvláštní výzvu představuje utváření příjmového práva. V rámci zemědělského hospodářského společenství se lze v tomto ohledu odpoutat od poručnictví tarifního řádu — bohužel ne pokud jde o mzdové a platové příjemce. Ideálem, k němuž by bylo třeba usilovat, by bylo, aby se každý trvale spolupracující stal spolupodnikatelem a tvořil s ostatními podnikatelské společenství, které si výši příjmů určuje samo podle výnosové situace; za platné zákonné úpravy je to však jen velmi omezeně proveditelné. Předem určovat příjmy podle výše součtu možných potřeb jednotlivců je abstraktní a nevyhnutelně vede k nerovnostem, a tím ke konfliktům. Nejinak je tomu, hledá-li se řešení ve „stejném platu pro všechny&quot;. Utváření příjmů se vždy řídí konkrétními životními poměry. V gemeindschaftní správě závisí v podstatě na rodinných poměrech. Mladá rodina potřebuje v tutéž dobu méně příjmů než rodina, jejíž děti chodí do školy a potřebují hudební nástroje, nebo než rodina, jejíž děti procházejí studiem. Odejdou-li děti z domu, může se to, co je jako příjem skutečně potřeba, opět snížit — a ještě více ve stáří. To samozřejmě zahrnuje veškeré životní nehody, jimž se společenství musí případ od případu postavit.<br /> <br /> Je třeba se naučit nakládat v rámci samospravného hospodářského společenství s utvářením příjmů jako s dynamickým procesem. To zahrnuje — podle délky spolupráce — také právo k bydlení na čas nebo na dobu života. Mimozemědělské příjmy (jako honoráře za přednášky, semináře, poradenství nebo z jiných činností) plynou do společného rozpočtu.<br /> <br /> Hospodářsko-společenstevní utváření příjmů, s ohledem i na úpravu důchodového pojištění, práv k bydlení atd., vylučuje soukromou tvorbu kapitálu. To znamená nácvik vysoké míry {{SE|197}}<br /> <br /> na bdělost, empatii a jemný cit pro vše, co nevyslovené žije v mezilidském prostoru jako potřeba.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Denken_in_Brüderlichkeit_oder_Mitmenschlichkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Myšlení v bratrství čili lidské sounáležitosti ====<br /> <br /> Na hospodářském poli se myšlení již nestaví ke světu jako pouhý pozorovatel — vnoří se do něj a stává se samo tvůrčím procesem. Cítivě se ponoří do vůle a je tak zcela k dispozici bližnímu a světu. Myslíce nalézá člověk základ pro svou činnost v dobově nutných požadavcích provozu a v uspokojování potřeb svých bližních. Ty jsou myšlení v hospodaření posvátné. Pít kořalku může být potřebou. Výrobce kořalky neušetří žádné myšlenkové námahy, aby vynalezl nejlepší možný způsob, jak této potřebě vyhovět — přirozeně mu nic nebrání, aby ze svého duchovního vhledu poučil svého zákazníka o zhoubných následcích požívání alkoholu —, a obchodník drží výrobek na polici, protože ho lidé chtějí mít. Hospodářský život je — stejně jako právní a duchovní — autonomní. Přísně vzato není věcí hospodářsky jednajícího člověka zákazníkovi produkt odepřít proto, že se mu zdá být škodlivý. Rozhodovat o tom přísluší: na rovině duchovního života vhledu do příčin škodlivosti, na rovině právního života zákonu, který dostupnost omezuje. Každý člověk stojí, zodpovídaje se sám sobě, v těchto třech článcích a musí se učit zaměřovat své sociální chování podle platnosti autonomie tří článků společenského života.<br /> <br /> Bratrství a sesterství v hospodaření volá po nové denkungsart. Ta musí se smyslem pro skutečnost uchopit řetězec tvorby hodnot v jediném myšlenkovém obrazu jako panorama. Musí se pokoušet mít v každé fázi na zřeteli hospodářsky jednajícího člověka v jeho duchovním usilování i v daných právních rámcových podmínkách — aby bylo možno posoudit vlastní příspěvek k výkonu v poměru k příspěvku ostatních hospodářských partnerů. Konkrétně to znamená utvořit si obraz o životních a výrobních podmínkách tam, kde vše bere svůj počátek, totiž v prvovýrobě zemědělství. V biologicko-dynamickém zemědělství vychází tato prvovýroba z duchovního impulsu — z myšlenky organismu a individuality. Aby bylo možno tento impuls vštípit půdě jednoho celého hospodářství, je třeba schopností a rukou mnoha lidí. Lidé dávají své spolupráci {{SE|198}}<br /> <br /> Právní základ a vyrábějí zboží – náš každodenní chléb –, které odtud vtéká do oběhu zboží. Konečná spotřebitelská cena tohoto zboží musí být taková, aby tento tok zboží od počátku setí až po konec spotřeby mohl plynout nepřetržitě. To si žádá imaginativně tvořícího myšlení. Z něho se formuje společné úsudkování, které jediné je hospodářskému životu přiměřeno. Jednotlivý úsudek to nedokáže. Nezbytně uvízne ve slepé uličce egoismu. Teprve ve vytváření asociací, ve spolupůsobení hospodářských partnerů asociativní cestou, se může rozvíjet myšlení, které má za svůj orientační bod potřeby bližních. Ono obrazně uchopuje hospodářské souvislosti a plynně a živě přivádí na světlo společné úsudkování, jehož produktem je mimo jiné cena. Jedině tato denkungsart, upevňující a oživující se na faktech hospodaření, je s to vykořenit zdánlivě nepřemožitelný egoismus, tuto rakovinu hospodářského života.<br /> <br /> Cena zemědělské prvovýroby se přemění v peníze. Peníze jsou pak, vzaty o sobě, již nikoli hospodářský předmět, nýbrž protivýkon za hodnotu zboží. Peníze nabývají právní povahy; stávají se právem čerpání na zboží. Jsou prostředkem toku, aby usnadnily směnu zboží. Jako takové však musejí co nejrychleji znovu zmizet zpět do hospodářského procesu, z něhož vznikly. Zajišťují tak nepřetržitý tok prvovýroby, na nějž se musí měřit veškeré další celohospodářské tvoření hodnoty a ceny.<br /> <br /> Pohlédneme-li na zemědělský organismus a jeho tři bytostné články, je tento organismus jako semeno, které neklíčí a nevyvíjí se jen jednou, nýbrž nepřetržitě klíčí a rozvíjí se a vyzařuje přes své hranice do sociálního okolí, kde podněcuje sociální procesy. Nyní a nadále může takové zemědělství – obnovené z ideje organismu a individuality – znovu se stát prameništěm tvorby hodnoty ve veškerém hospodaření. Všude, vyzařujíc z jednotlivých míst, může přispívat k tomu, aby do spleti zamotané nitě sociálního života byly rozvinuty do tří oblastí autonomního duchovního, právního a hospodářského života a toto transparentně trojčlenné uspořádání se ztvárnilo v sociální organismus. Ten pak zpětně pomáhá, aby se klíčivé síly semene zemědělského organismu jako tělo zemědělské individuality nepřetržitě obnovovaly. {{SE|199}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zweiter_Teil&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''Druhá část''' ===<br /> <br /> {{SE|200}}Prázdná strana{{SE|201}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_landwirtschaftliche_Individualität_und_die_drei_Säulen_der_Bodenfruchtbarkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Zemědělská individualita a tři pilíře půdní úrodnosti ===<br /> <br /> Jak bylo zmíněno v kapitole «Dreigliederung člověka a zemědělská individualita» (str. 88 nn.), získává pojem «Zemědělská individualita» bytost a smysl teprve tehdy, když se zemědělec odváží uchopit jej na základě wesenserkenntnis člověka. To, co říká antroposofická duchovní věda o trojčlennosti člověka podle těla, duše a ducha, lze ověřit v sebezakušení a sebepoznání. Lze obrátit pohled na organizaci těla a shledat, že tato tvoří fyzický a životní základ pro činnost duše a působení ducha. Ve fyziologicky rozkladných procesech v nervech a smyslových orgánech si duše bdíce uvědomuje obsah svého vnímání a myšlení, ve fyziologicky budujících rozvíjí spíce svou vůli a, jako prostředník mezi oběma póly, v rytmu srdečního tepu a dýchání, uskutečňuje v polosnění duševní činnost cítění. Duch člověka, jeho nejpůvodnější jádro bytosti, je zakořeněn v Já. V Já-činnosti prostupuje duch tyto tři duševní činnosti a jim přiřazené tělesné procesy. Tělo je se svými orgány, látkovými kompozicemi a životními procesy pozemským orgánem duchovní duše, obrazem jí samé. Duchovní duše a s ní spojené vyšší hierarchické duchovní bytosti&lt;ref&gt;Viz např. Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; oživují a tvarují tělo v do značné míry uzavřený organismus. V něm, jako v mikrokosmu, je v plné účinnosti vše to, co naplňuje makrokosmos duchovně-duševně. Skrze svou duchovní duši je člověk vybaven schopností nalézat v sobě prostředky a cesty, jimiž může poznávat sebe sama i bytostné působení a bytí makrokosmu.&lt;ref&gt;Viz např. Rudolf Steiner: ''Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?'', GA 10, Dornach 1992.&lt;/ref&gt; Co bylo v makrokosmu v pravěkých dobách ještě bytostně živé, vylilo se v průběhu evoluce do světa, do bohatství forem přírodních říší. Stalo se dílem. V lidském Já žije zárodečně prapočátek jako mikrokosmos dál. Z Já vyrůstá člověku síla rozvíjet se, sebepoznávající, k svobodné individualitě.<br /> <br /> Tato poukázání mohou ještě jednou potvrdit oprávněnost a hloubku výroků Rudolfa Steinera: «der Mensch wird zur Grundlage gemacht», jde-li o to provozovat zemědělství způsobem přiměřeným duchu. Tato {{SE|202}}<br /> <br /> Pojmy individualita a uzavřenost organického celku (organismus) lze v nejpřísnějším smyslu odvodit jedině od člověka. Člověk, každý sám za sebe, je individualitou silou svého Já, své duchovní duše, která se nahoře otevírá říším duchovního světa a dole svou tělesnou organizací zahrnuje říše přírody. Člověk se stane srozumitelným teprve tehdy, naučíme-li se na něj v tomto smyslu nahlížet jako na občana dvou světů.<br /> <br /> Hovoří-li se o zemědělské individualitě v co největší uzavřenosti, pak se pojem uzavřenosti vztahuje na její tělesný organismus, který se silou ideje a vůle člověka utváří v nádobu přijímající zemědělskou individualitu. Na to bylo podrobně poukázáno pod aspektem čtyřčlennosti v kapitole «Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hospodářského organismu» (s. 97 n.). Co však dává pojmu «zemědělské individuality» obsah? Co naplňuje duchovně-bytostně kus země hospodářství? Obsah se utváří, jak bylo popsáno, skrze umělecké vzájemné uspořádání všech kulturních a krajinných prvků hospodářství plošně-horizontálně až k jeho hranicím. Středový bod, z něhož je toto dění řízeno, nově povstává z duchovní duše člověka, jež se povznáší k poznání ducha.<br /> <br /> Bytostné naplnění je makrokosmickým děním a zároveň děním, do něhož zasahovat — v dobrém, budujícím, nebo ve zlém, ničivém smyslu — je dnes a napříště postaveno do svobody člověka. Z instinktivních stavů vědomí starších epoch lidstva pocházejí zásahy, které vedly k rozvoji kulturní půdy, kulturní rostliny a domácích zvířat (srov. kap. «Staropersská kultura», s. 42 n.). Pečeť, kterou tyto kulturní výkony vtiskly přírodním věcem a bytostem, nese již «individualizovaný», stanovištně specifický charakter. Ten se stupňuje s probouzením Já — impulzem křesťanství, který ve středověku vedl k utváření vesnických společenství se středem a obvodem. Dnes stojíme před základní proměnou, totiž přesunem středového bodu zvenčí dovnitř. V té míře, v jaké se duchovní duše poznávající a jednající začleňuje do makrokosmických souvislostí a uvádí své konání s nimi v soulad, v téže míře se individualita člověka rozšiřuje a vtiskuje se «bytostně naplňující» celku hospodářství. Tím je naznačen vývoj do daleké budoucnosti: «Wir müssen uns überhaupt darüber klar sein, dass das landwirtschaftliche Gebiet mit dem zusammen,<br /> <br /> co leží pod povrchem půdy, představuje individualitu, která dále žije i v čase.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 50.&lt;/ref&gt; {{SE|203}}<br /> <br /> Jak bylo podrobně popsáno v kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 n.), je «zemědělská individualita» trojčlenná jako člověk a jako on se svisle začleňuje do osy Země-Slunce, s tím rozdílem, že funkce zemských hlubin jsou srovnatelné s nervově-smyslovým systémem člověka a funkce výšin nad zemí s jeho metabolickým systémem. Střed mezi těmito póly tvoří půda, srovnatelná s funkcemi lidské bránice. Půda se rozkládá jako kůže horizontálně přes pevný povrch Země. V ní se v rytmu koncentruje a vzájemně prostupuje působení sil výšin a hlubin a dělá z ní pratvůrčí základ veškerého vyššího života na Zemi.<br /> <br /> Na toto střední článek se nakonec soustřeďuje veškerá práce v zemědělství. Zemědělec se snaží usměrňovat spolupůsobení těchto sil výšin a hlubin a látek, k nimž tyto síly příslušně stojí ve vztahu, tak, aby se rytmický střed mohl rozvíjet k stále vyšší samostatnosti a individualizovat se. To se týká především druhově typického růstu, jakož i tvorby plodů a výživnosti kulturních rostlin. Jde v jádru o rozvoj «bránicové funkce» k postupující samostatné dynamice a o to, nechat síly výšin a hlubin v rytmu ročního koloběhu tak souznít, aby se orgán středu mohl stát ústředním orgánem vývoje zemědělské individuality. Toto nalézá a bude stále více nacházet svůj výraz v hofindividuální úrodnosti půdy. V ní se přírodní působení a lidské působení uzavírají do stávajícího se celku.<br /> <br /> Pojem úrodnosti půdy má přinejlepším ještě výpovědní hodnotu pro praktika ekologického zemědělství. Z vědeckého jazykového úzu zmizel s průlomem industrializace zemědělství od 60. let 20. století. Nelze ho odvodit z kvantifikovatelných parametrů, a proto není vědecko-metodicky uchopitelný. Na jeho místo nastoupil pojem produkční schopnosti půdy, který říká mírou, číslem a váhou, co půda vydá na výnosu, ale nikoli, jak tento výnos a jakými prostředky vznikl. Prostřednictvím libovolného nasazení provozních prostředků podle druhu a množství {{SE|204}}<br /> <br /> sogenanných minerálních živin, pesticidů, herbicidů, regulátorů růstu atd. se dosahuje i na od přírody málo «nadaných», tedy chudých, půdách rok od roku kalkulovatelných maximálních výnosů. Tím se stal kvalitativní aspekt úrodnosti půdy — např. stanovištní nebo původově specifická hodnota, resp. nutriční kvalita potravin — obsoletním. Pojem výnosové schopnosti se do velké míry vztahuje již jen na agrotechnologické otázky, pojem úrodnosti půdy však na otázku nově rozvíjené landbaukunst. Ta vyžaduje, jak bylo naznačeno výše, rozšíření pohledu na stránku podstaty světa, na intimnější silové účinky v hospodářství přírody.<br /> <br /> Navazujíce na odvození pojmů «Zemědělský organismus» a «Zemědělská individualita» (srov. s. 88 nn.) se teprve objasní dimenze, do jaké bytostné skutečnosti zemědělec vlastně pracuje. Veškerá polní a zahradnická opatření, která podniká, uplatňují se na středním článku «Zemědělské individuality» — na půdě, jejíž funkce je makrokosmicky srovnatelná s lidskou bránicí ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90). Tak jako bránice stojí se svou rytmickou dynamikou v souvislosti s pulzem srdce a plicním dýcháním, tak i půdní procesy odpovídají rytmům, jež mají svůj původ v pohybových poměrech Země a kosmosu. Tak jako se rytmus dne a noci mikro­kosmicky rozkládá do polárních stavů bdění a spánku, tak prožívá i ve skrytém působící svět přírodních bytostí polární stavy — na jedné straně zakletosti do plnosti forem jako letní spánek a na druhé straně, v zániku těchto forem, osvobozeni a osamostatnění jako zimní probuzení. Stejným způsobem znamenají přechody na jaře usínání a na podzim probouzení. Do tohoto stálého proměňování v ročním koloběhu zasahuje zemědělec; a proto se žádné opatření nepodobá druhému. Kontinuem v proměně jevů, na nějž se vztahují veškerá kultivační opatření, je půda a její výchova k trvalé úrodnosti.<br /> <br /> Podle stanovištní přírodní nadanosti spočívá úrodnost půdy na třech pilířích: zpracování půdy, osevním postupu a hnojení. Zpracování řídí dle potřeb pěstovaných rostlin fyzické procesy půdy, osevní postup přispívá k jejich oživení, hnojení je oživuje a prosycuje duší. Tyto tři nosné pilíře zemědělské prvovýroby mají být v dalším pojednány z rozšířených hledisek. {{SE|205}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Erste_Säule:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''První pilíř:''' ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vom_Wesen_der_Bodenbearbeitung_im_Zusammenhang_mit_der_Bodenentwicklung_im_Jahreslauf&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === O podstatě zpracování půdy ve spojitosti s vývojem půdy v ročním koloběhu ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Boden&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Půda ===<br /> <br /> Věda o půdě vymezuje v mírných klimatických pásmech půdu na prokořeněnou zvětrací vrstvu, jež nasedá na horninu podloží. Tato zvětrací vrstva je svou mocností a strukturou výrazem na jedné straně druhu geologického výchozího materiálu a zemských hlubinných sil, na druhé straně druhu atmosférického působení a kosmických sil výšin. Jako modifikující třetí člen přistupuje geomorfologie, krajinná podoba (tektonika, vodní a větrná eroze). Součinností této trojnosti sil a látek vzniká v závislosti na hloubce variantami bohaté, opět se trojčlenně členící půdní profil. Jeho svrchní zóna, A-horizont, je ve vysoké míře ovlivňována látkami a silami, jež přicházejí z atmosféry, z «břicha» zemědělské individuality. Zde v nejvrchnější vrstvě se soustřeďuje rostlinný a živočišný půdní život a z něho vzešlý humus jako rozhodující nositel úrodnosti. Humus zajišťuje tmavé zbarvení tohoto horizontu a póry bohatou drobtovitou strukturu.<br /> <br /> Střední vrstva, B-horizont, je výsledkem postupného zvětrávání. Buduje se ze směsi jílu, prachu, jemného a hrubého písku, jež se může jednostranně vyhranit až k extrémům těžké jílové nebo lehké písčité půdy. Nositelem úrodnosti v této zóně je harmonický poměr míšení minerálních těles křemene, jílu, vápna, jak je přítomen v mírné hlinité půdě.<br /> <br /> Pod zvětrávaným horizontem leží výchozí hornina, C-horizont. Hranici mezi oběma určuje čelo vápencového rozpouštění. Postupující debasací se tato hranice prohlubuje v sotva znatelných krocích rok od roku.<br /> <br /> Fyzický základ půdy tvoří čtyři klasické živly: země, voda, vzduch a teplo. Minerální půdy vykazují celkový objem pórů 40 až 50 %. Ten se skládá z komplexního systému {{SE|206}}<br /> <br /> nejjemnějších až po hrubé póry, trhliny smršťování, biogenní kanálky apod. Při dešti se plní vodou, při suchu a vsakování vzduchem. Teplo, jemuž fyzika od 16./17. století nepřiznává vlastní stav jako živel (skupenství), prostupuje svá tři sourozence, uvádí je do vzájemných vztahů, stará se o jejich přechod z jednoho elementárního stavu do druhého – nebo při své nepřítomnosti (v zimě) o jejich oddělení a setrvávání v jejich zvláštní existenci.<br /> <br /> V půdoznalství se na základě empirických studií profilové stavby hovoří o vývoji půdy, který probíhá od konce poslední doby ledové před 10 000 až 15 000 lety. Podle vnějšího obrazu různých půdních profilů a jejich mnohostranné diferenciace jako výsledku tohoto dlouhodobého vývoje se rozlišuje řada charakteristických půdních typů. V závislosti na intenzitě zvětrávání, vertikálních přesunech látek a horizontaci jde na jedné straně o půdní typy, které ještě vykazují mladé vývojové stupně, jako AC-půdy «rendzin» na vápencových stanovištích v svažitých nebo suchých polohách. Polárně k nim stojí, rovněž s AC-profilem, «rankery» na křemičito-kyselých horninách v erozních polohách. Od těchto mladých stadií lze na druhé straně sledovat půdní typy narůstajícího stáří, jako například na vápencových stanovištích sérii stárnutí rendzina –&gt; hnědozem –&gt; pseudoglej, nebo na kyselém křemenu-pazourku sérii ranker –&gt; hnědé půdy –&gt; podzoly.<br /> <br /> Každý statek má jeden nebo často více takových půdních typů. Jejich znalost vypovídá mnohé o obdělávatelnosti, schopnosti zadržet vodu a dalších růst určujících faktorech – zkrátka o jejich přírodní nadanosti. Nad tuto znalost je pro zemědělce ještě důležitější obrátit pozornost k vývoji půdy a vpravit se do něho – k tomu vývoji, který se odehrává rok od roku. Spoluutvářet jej znamená především umění zpracování půdy.<br /> <br /> Běh roku se člení do ročních období: zima, jaro, léto a podzim. Během těchto charakteristických časových úseků prochází půda vývojem, který je neoddělitelně spojen se životem a umíráním rostlin a půdní živočišné říše. Zpracováním půdy usiluje zemědělec a zahradník – podle okolností – podporovat nebo brzdit procesy života, a stejně tak procesy umírání. Symptomatika procesuálního dění se nejlépe vyjasňuje na příkladu pěstování obilovin. {{SE|207}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Winterprozess_und_die_Bodenbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Zimní proces a zpracování půdy ===<br /> <br /> V zimě je svět jeví­cích se jevů redukován na ryze fyzické. Vnější život je z velké části vyhaslý; stáhl se do klidového stavu spor, semen, pupenů a do kambia a zásobních orgánů (hlízy, bulvy). Růst listů na podzim zasetého ozimého obilí se zastavuje. S příchodem mrazu přilehají listy v růžici hvězdicovitě, jako obraz hvězdného nebe, plochý přitisklé k zemi.&lt;ref&gt;Jev, který u moderních, na vysokou odolnost vůči dusíku vyšlechtěných odrůd již téměř nelze pozorovat.&lt;/ref&gt; Jen kořeny pomalu dorůstají do hloubky. Příroda je oděna do světla a tmy, do bíla a černa. Z bílé sněhové pokrývky se kontrastně odráží temno větvoví stromů a keřů. Půda vykazuje od listopadu tmavší zbarvení než jindy během roku. Je to důsledek nasycení všech půdních pórů vodou. Tento jev ukazuje na ústřední zimní proces – na dalekosáhlé vzájemné oddělování čtyř živlů od sebe. Jinak vše prostupující teplo se stahuje zpět a přenechává svým třem sourozencům jejich fyzické vlastní bytí. Místo tepla nastupuje jako jeho protipól chlad. Vzduch je čistý a jasný a uvolňuje výhled do dálky nebo vzhůru k hvězdnému nebi. Voda přestává se vypařovat; houstne, těžkne a vsákává se do hloubky. Zemitě-pevné se stahuje a formuje se do své přísně geometrické krystalové povahy.<br /> <br /> Zimní proces uvádí zemi do stavu oddanosti sobě samé, jakéhosi duchovního probouzení. «Země je tedy v době hluboké zimy nejvíce Zemí; je tehdy svou vlastní podstatou.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen'', GA 229, Vortrag vom 6. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 23.&lt;/ref&gt; Emancipuje se od planetárních vlivů a otevírá se ozařujícím účinkům «nejzazšího kosmu», sféry stálic, kterou Řekové příznačně nazývali Křišťálovým nebem.&lt;ref&gt;Řekové nazývali Křišťálové nebe Uranos (řec. Οὐρανός, Ouranos; lat. Uranus, Coelus nebo Caelum, nebeská klenba). Křišťálové nebe se objevuje v Dantově Božské komedii. V esoterně-okultní tradici uchovává plody předcházející evoluční řady. Zahrnuje nebeskou klenbu a nebe stálic.&lt;/ref&gt; Zima je «dobou, kdy se v zemi může nejsilněji rozvíjet krystalotvorná síla, největší formativní síla pro minerální substance. Tehdy náleží nitru Země […] podléhat vlivu krystalotvorné {{SE|208}}<br /> <br /> sil, jež přicházejí z dálav kosmu […] a čím hlouběji sestupují, tím silnější je v nich tato touha stávat se v hospodářství přírody krystalicky čistými.&quot;<br /> <br /> Krystalotvorné formativní síly se v zimním mrazu zmocňují i živlu vody. Ten dosahuje své největší hustoty při +4 °C a začíná se – znovu se roztahuje – při teplotách pod 0 °C krystalizovat v led. Tento proces se odehrává na povrchu půdy a vodních ploch a ve vlhkosti vzduchu, přičemž vznikají sněhové vločky. Při velkém mrazu padají jednotlivé krystaly ve tvarech, z nichž žádný se nepodobá druhému; a přesto všechny krystalizují v kráse a čistotě podle téhož principu hexagonálně do šestiramenné hvězdy.<br /> <br /> Tyto z „dálného kosmu&quot; v průběhu zimy přicházející tvarové, resp. krystalotvorné síly mají pro vývoj půdy v následujícím roce trojí význam.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Bildung_der_Frostgare&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Vznik mrazové drobtovitosti půdy ====<br /> <br /> Vznik frostgare<br /> Důsledkem anomálie vody – při krystalizaci zvětšovat svůj objem a přitom se specificky odlehčovat – dochází v vodou nasycených vlásečnicových trhlinách, puklinách a pórech půdy k trhací síle. Ta je zvláště blahodárná tehdy, když po pozdní podzimní sklizni okopanin a při zamokřené půdě zanechá pluh rozmazanou, kohezně slisovanou ornici. Tehdy přichází ke slovu „Mistr Mráz&quot;, který uvede půdu zpět do drobivého stavu, jakého by zemědělec žádným nářadím nedosáhl. Mráz rozráží kohezní hmotu půdy v množství malých, ostrohrannných polygonálních drobtů – „frostgare&quot;. Protože tato struktura vzniká čistě fyzikální cestou, je nestabilní a při silném dešti se může snadno opět rozbředat. Přeje-li však zemědělci štěstí a zachová-li se frostgare až do časného jara, stabilizuje se biologickou cestou a zajišťuje – ještě dříve, než je v půdě jarní osev – jak se říká, polovinu sklizně.<br /> <br /> Přes zimu přebírá spolu s „Mistrem Mrazem&quot; sama příroda zpracování půdy. Lidská ruka spočívá. {{SE|209}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Entstehung_der_Tonmineralien_und_ihre_Neubildung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Vznik tonmineralů a jejich nová tvorba ====<br /> <br /> Jíl představuje směs různých tonmineralů i amorfních produktů zvětrávání, hydroxidů křemíku, hliníku, železa atd. Tyto hydroxidy jsou koloidní povahy, beztvaré – stav mezi pevným a kapalným, týž, který leží v základu veškerého procesuálního dění v živém. Plastičnost jílu pramení z jeho afinity k vodě, jakož i ze zčásti submikroskopické drobnosti krystalických tonmineralových lupínků, z bobtnavosti určitých druhů tonmineralů (*Montmorillonit* aj.) a z vysoké schopnosti půdních koloidů přijímat vodu. Voda nechává jíl bobtnát. Odvodnění vysycháním vytváří nejjemnější smrštěninové trhliny až hlubokými půdními prasklinami.<br /> <br /> Je-li dynamika jílu podstatně určována afinitou k vodě a v ní rozpuštěným solím, pak jsou to vzduch a teplo, které spolupůsobí rytmické kmitání tam a zpět mezi formou (tuhá kůra) a procesuální látkovou výměnou. Tento rytmus se projevuje zvláště v dynamice hydrátových obalů jílových částic. Při suchu (léto) se stahují a přibližují svou hustotou zemitě-pevnému. Při vlhku (zima) rozšiřují vodní obaly svůj objem. Jíl je tak nositelem rytmického součinnosti pevného, kapalného, plynného a tepla – a tím reprezentantem bytostného článku středu, „bránice&quot;, mezi metabolickým pólem nad zemí a hlavovým pólem pod zemí (srov. [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90).<br /> <br /> Strukturotvorné v jílu jsou tonmineraly; krystalizují hexagonálně v průsvitně tenkých lupíncích s plošným rozpětím menším než 0,002 mm. Štěpí se do takové submikroskopické tenkosti krystalových ploch, že tyto lze označit jako materializovanou ideu „roviny&quot; – která podle krystalotvorných formativních sil kosmu látkově rozvíjí krystalovou mřížku do plochy a ohraničuje se do šestihranné formy. Tonmineraly vděčí za vysokou dynamiku vázání a uvolňování látek rozšiřitelným mezivrstvám, ale zejména právě této dvojstrannosti svých v řazení za sebou téměř do bezedna se rozkládajících povrchů. Plošné rozpětí 1 g bobtnavého *Montmorilonitu* například činí 800 m².&lt;ref&gt;Willi Laatsch: *Dynamik der Mitteleuropäischen Mineralböden*, Dresden und Leipzig 1957, 280 S.&lt;/ref&gt; V rytmickém kmitání tam a zpět mezi krystalickou formou a vodně-substanciální {{SE|210}}<br /> <br /> dynamikou jsou to právě tonmineraly, které činí jíl nositelem úrodnosti v oblasti fyzicko-minerálního.<br /> <br /> Různé druhy tonmineralů vznikají trojím způsobem:<br /> <br /> * Fyzikálním zvětráváním slíd. Při tom se tvoří mimo jiné primární tonmineraly a jejich dalším chemickým rozkladem přeměny na sekundární tonmineraly.<br /> * Chemickým zvětráváním bazemi bohatých magmatitů a metamorfních hornin vznikají řady sekundárních tonmineralů až po úplný rozpad krystalových mřížek za vzniku výše zmíněných amorfních, koloidálních hydroxidů.<br /> * Novotvorba sekundárních tonmineralů syntézou koloidální hmoty hydroxidů křemíku a hliníku.<br /> <br /> Tato novotvorba je původním krystalizačním procesem, „zemí-stáváním&quot; z živého prvotního stavu koloidálně-vodního, položivé substance.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989, Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», S. 193.&lt;/ref&gt; Amorfní hmota půdních koloidů se znovu prostupuje formou. Látky se uspořádávají za vkládání kovových bází do přísné geometrie krystalové mřížky. Síly, které toto uspořádání způsobují, se obvykle hledají ve vlastnostech látek samých. Jak je ale možné, že určité krystaly – například křemen – vykazují geograficky závislý habitus, jiné – jako pyrit – mohou při shodném látkovém složení nabývat zcela odlišných modifikací krystalové podoby? Síly, které to způsobují, přicházejí z vně fyzicko-pozemského; jsou to zmíněné mimoprostorové a mimoč asové formativní síly z mimoplánárního kosmu, k jejichž projevení mají jednotlivé látkové prvky podle svých hmotně vázaných vlastností v prostoru a čase svůj vždy specifický vztah.<br /> <br /> Na skutečnost kosmického původu formujících, krystalotvorných sil upozorňuje Rudolf Steiner ve výše citovaných poukazech. Popisuje jejich působení jako zimní dění, jako něco, co uvádí zemi do krystalicky čistšího stavu až do jejích hlubin. Nabízí se spatřit zde souvislost tohoto působení formativních sil s přeměnou primárních na sekundární tonmineraly a zvláště s jejich novotvorbou z beztvarých stavů půdních koloidů. Týmž směrem míří i Willi Latsch (1905–1997),&lt;ref&gt;Willi Laatsch: Ebd., S. 47.&lt;/ref&gt; poukazující na to, že krystalové mřížky tonmineralů v půdě při nízkých teplotách {{SE|211}}<br /> <br /> vznikají (v zimě) a ve srovnání s krystalickými vyvřelinami vykazují nižší stupeň uspořádání krystalové mřížky.<br /> <br /> Lze tedy shrnout: Také z hlediska dynamiky zvětrávacích procesů v anorganické přírodě až po amorfní koloidní stavy, jakož i z hlediska dynamiky vzniku nových silikátových tonmineralů, označuje zima počátek vývoje půdy v ročním koloběhu.<br /> <br /> V zimě se půdy v rámci samozpracování zimními silami obnovují ve své fyzické konstituci.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Trägerschaft_und_Bewahrung_der_kosmischen_Formkräfte_im_Jahreslauf&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Nositelství a uchovávání kosmických formativních sil v ročním koloběhu ====<br /> <br /> Formativní síly, které v zimě dopadají, působí skrze látkovost země, a to tím silněji, čím přísnější zima je. K těmto krystalotvorným, strukturní čistotu vytvářejícím formativním silám stojí fyzicko-minerální příroda – zastoupená křemenem (kvarcem, silikáty), vápnem (bázemi bohatými horninami) a jílem – v různém vztahu. Křemen-křemík je v mírných a polárních pásmech téměř odolný vůči zvětrávání. Odráží formu-rozpouštějící sílu vody, kdežto vápenec ji přitahuje. Horský křišťál (křemen) je od přírody „krystalicky čistý&quot;; vápenec rozvíjí vlastní dynamiku odbourávání a opětovného budování; vyskytuje se v rozmanitých formách, v rozpětí od romboedricky v čistotě krystalizujícího kalcitu až po vodou prosycený sinterový vápenec. Křemen a vápenec tvoří v půdě a v horninách protiklady. Vápenec má vysokou affinitu k vodě. Tak jako je „dychtivě&quot; vnímavý pro formativní síly hvězdného nebe, tak je vnímavý i pro formující síly sluneční blízkosti planetárního obvodu, účinkující skrze živel vody – síly vyzařující z Merkuru, Venuše, zvláště ale z Měsíce. Poslední případ nastává na jaře v souvislosti s rozvinujícím se životem. V zimě naopak vápenec dychtivě nasává síly stálic, zatímco v sobě spočívající krystalicky čistý křemen je zpětně odráží. „Vápno vyžaduje vše, křemenné vyžaduje vlastně nic více \[…\] Křemenné je obecným vnějším smyslem v pozemském, vápenaté je obecnou vnější touhou v pozemském, a jíl oboje zprostředkovává.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 82f.&lt;/ref&gt; Jíl stojí vůči {{SE|212}}<br /> <br /> K čemu je křemen ještě blíže než k vápenci. To se ukazuje v silikáticky-krystalickém vrstvovém uspořádání jílových minerálů. Avšak jíl má schopnost – jakoby ve vyšší syntéze – kieselový a vápencový pól navzájem spojit. Jeho dynamika je dvojí: na jedné straně je povrch jílových částic obklopen hydratační obalem, na druhé straně může jíl mezi své krystalické vrstvy přijímat vodu. Přitom jsou ve vodě rozpuštěné, zejména bázické látky adsorpbovány na krystalických hraničních plochách, anebo se mohou z tohoto pouta znovu uvolnit výměnou za jiné. Hovoří-li se v půdoznalství o adsorpci či výměnné kapacitě půd, vztahují se tyto parametry vedle humusu především na jílové minerály. Ve světle výše řečeného je nasnadě, že zimními hvězdnými silami je ovlivňován jak krystalický stupeň uspořádání jílových minerálů, tak i stupeň uspořádání látek vázaných na hraniční a mezivrstevné plochy.<br /> <br /> Na druhé straně uchovává jíl tvarotvorné síly, které křemen zpět odráží a které si vápenec chce přisvojit, a ve věku vegetačního období je prostředkuje kořenům rostlin. Jíl je – prostřednictvím kořenů a v zákonech vzduchu a tepla rostoucím výhonkem – „podporovatelem kosmického vzestupného proudu&quot;.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 47.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tento pokyn ukazuje na proud solí a vodíku – Goethe mu říkal Erdsaft, zemní šťáva –, který ve stonkové ose probíhá xylémem uvnitř periferního kambia směrem vzhůru do listového patra. Tento formativní síly nesoucí proud je to, co rostlině pomáhá k fyzické výstavbě jejích substancí – bílkoviny, konstrukčních sacharidů atd. –, a tak celkově k smyslově vnímatelné podobě jejího typu.<br /> <br /> Fyzik a chemik od sebe látky odděluje podle jejich vlastností. Tyto vlastnosti jsou zpětně vedeny k silovému potenciálu – elektřině, magnetismu, jaderné síle –, který však charakterizuje jen fyzickou, zemí podmíněnou stránku látek. Rudolf Steiner si je v průběhu svého duchovního bádání této stránky plně vědom, avšak přidruzeně k ní zpřístupňuje druhou, kosmickou stránku látek, skrze niž se teprve odhaluje jejich ve fyzickém působné bytí. Fyzicko-silová povaha hmotného prvku – nebo kompozice takovýchto prvků, jakou je jílový minerál – osvědčuje se jako vztažný bod, zprostředkovatel a nositel sil specificky vyzařujících z kosmu: například sil tvarotvorných sil sféry stálic nebo sil životadárných éterických formativních sil {{SE|213}}<br /> <br /> slunce a planet. »Kosmický život« a »kosmický chemismus«&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 46.&lt;/ref&gt; se jakoby obsluhuje pozemských látek a sil, jak jsou přítomny v křemeni, vápenci a jílu v půdě, aby v tvarech rostlin plastizoval ven své praobraz, svůj typ.<br /> <br /> Pod výše uvedeným aspektem je krystalická povaha jílových minerálů spolu s látkami, které jsou k nim vázány podzemsky-pozemskými silami, v době zimy vystavena silovým záření nadpozemsky-kosmické povahy, která v organickém působí nositelem života a tvůrcem jeho tvarů. Tak lze výroky Rudolfa Steinera o jílu rozumět v tom smyslu, že jíl tyto tvarotvorné síly uchovává a v následující fázi růstu je zprostředkovává kořenům. Proudí vzhůru, tvarují rostlinnou podobu do obrazu jejího typu a skládají látky v plodech na nositele nährhaftigkeit.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Frühjahrsprozess_und_die_Bodenbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Jarní proces a zpracování půdy ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Im_Vorfrühling&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== V předjaří ====<br /> <br /> Dlouho předtím, než se nadzemní růst probouzí ze zimního klidu, rozhýbe se po několika dnech hřejivého slunce předjaří – zčásti již v únoru – překvapivě živý půdní život. Povrch půdy se vlivem vypařující se vody lehce zesvětlil, vzduch a teplo pronikají do pórů svrchní vrstvy půdy, čtyři živly se opět začínají prostupovat. Je to doba, kdy zemědělec přebírá režii nad [[Bodenentwicklung|vývojem půdy]] v průběhu roku a kdy ho přepadá netrpělivost, příliš brzy vyjet na pole s těžkými tažnými stroji. Aby se tomu vyhnul a udělal si jasný obraz o stavu půdy, sleze z vysokého traktoru, klekne si na pole, rukou a paží odsune svrchní vrstvu půdy stranou – a s údivem zjistí, kolik plevelů již vyklíčilo a dospělo do stádia niťovitých klíčků, jak se již hemží brouci, kolik kroužkovců, larev atd. je již na hledání potravy, především však, jak se díky činnosti mikrobů začíná [[Frostgare|frostgare]] zimy stabilizovat v drobtovité struktuře. Probíhá proces »[[Lebendverbauung|živého zabudování]]«.&lt;ref&gt;Günter Trolldenier: ''Bodenbiologie. Die Bodenorganismen im Haushalt der Natur'', Stuttgart 1982, 152 S.&lt;/ref&gt; {{SE|214}}<br /> <br /> Bakterie, propojené slizovitými látkami svých buněčných obalů do kolonií, tvoří mosty mezi půdními částicemi. Vznikají menší i větší dutiny, pórovitý objem se zvětšuje, výměna vzduchu a tepla v rytmu dne a noci se prohlubuje a půda se stává schopnou vstřebat i náhlé přívalové deště. Při bližším pohledu jsou však v hrubé brázdě hluboká místa brázd ještě tmavá, nasycená vodou; nebo se při podzimním vyrovnání pluhovým doběžníkem ukáže, že podorničí je příliš citlivé na tlak. Předčasné zpracování půdy – zpravidla příliš rané – zanechává v kolejích traktoru nevratné tlakové poškození: vývoj půdy pak stagnuje po zbytek roku. Jinak je tomu při práci s koňmi. Bodové tlakové stopy koňských kopyt se mikrobiálně záhy opět zahlazují.<br /> <br /> Zásada v předjaří zní: »Jak nejdříve to jde, vyjet na pole.« Tím se oní zmíněná netrpělivost stává pochopitelnou. Jde o to, vyrovnat pole, podpořit drobtovitou strukturu prostřednictvím prohřátí a provzdušnění půdy a připravit první klíčiště pro plevele. Tomuto účelu slouží první zpracování v průběhu roku – vláčení. Ve chemotechnickém zemědělství se stalo zbytečným díky nasazení herbicidů. Z úsporných důvodů a kvůli vysoké váze traktorů se pracovní kroky přípravy seťového lůžka kombinují přímo s výsevem. V biologicko-dynamickém zemědělství by tam, kde to počasí dovolí a kde je to jen trochu možné, vláčení a jeden nebo dva přejezdy bránami výsevu předcházet – aby plevele v jemném stádiu klíčku byly vyrvány a nechány uschnout. Zároveň jsou tím podněcovány drobtovitá struktura i látkové přeměny, přerušen kapilární vzlín vody a zimní vlhkost tak v půdě udržena.<br /> <br /> Vedle přípravy seťového lůžka pro jarní obilniny vyžaduje i ozim péče o půdu; ať již prolomením půdního škraloupu lehkou bránou nebo strigelem, ať přivalováním rostlin, aby kořenový systém po střídavých mrazech znovu získal kontakt s půdou.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Im_Frühjahr&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Na jaře ====<br /> <br /> Jarní procesy, které se nyní dostavují, mají být přiblíženy na příkladu jarního obilí. Po přípravných pracích předjaří přichází výsev. Semeno se klade do tmy země do hloubky několika centimetrů na mírně stlačenou podložku vytvořenou secím botem. To usnadňuje {{SE|215}}<br /> <br /> nabobtnání semene kapilárním vzlínem vody; ze stran a shora je výsev v jemnodrobtovité zemní přikrývce obklopen vzduchem a teplem. Klíčení semene je pochod, který nevyžaduje přítomnost živlu zemitě-pevného, tedy země, nýbrž živlů tepla, vzduchu a vody. To již svědčí o tom, že růst klíčivé rostliny odkazuje na evoluční stav, kdy země ještě nebyla zemí a rostlina byla ještě zrozena z vody. Tento stav se opakuje na počátku jejího stávání se zemskou rostlinou. Tento princip opakování dřívějších stavů formuloval Ernst Haeckel (1834–1919) v roce 1866 jako výsledek svých studií embryonálního vývoje u rostliny, živočicha a člověka jako «Biogenetické základní pravidlo», které říká: «Ontogeneze je opakováním fylogeneze»&lt;ref&gt;Ernst Haeckel: ''Generelle Morphologie'', Band II: ''Allgemeine Entwicklungsgeschichte der Organismen'', 1866/1906.&lt;/ref&gt;, nebo: «Individuální vývoj je opakováním vývoje kmene.» Rudolf Steiner toto poznání neomezuje pouze na stávání se Země a jejích přírodních říší, nýbrž rozšiřuje je na tři planetární stavy, které stávání se Země předcházely. Jsou popisovány jako «Satheni wa Khale» (s nímž vznikl živel čistého tepla), «Dyambu ra Khale» (s kondenzací části tepla v živel vzduchu) a «舊月亮紀» (s kondenzací části vzduchu v živel vody). Teprve ve čtvrtém planetárním stavu vznikl živel zemitě-pevného.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Na třetím evolučním stupni, «舊月亮紀», žilo rostlinné, utvářející se z vody, jako ještě málo diferencovaná živá masa. Na počátku vývoje Země se na vyšším stupni celkově opakuje stav Starého Měsíce právě tak jako oba předcházející evoluční stupně. Tím jak se rostlinný svět diferencuje v «zemsky zrozený», jak se do kořene, listu, stonku a květu začleňuje živel zemitého, stojí na počátku «individuálního vývoje» rostliny něžný, vodnatý klíček v opakování doby Starého Měsíce.<br /> <br /> Obilniny patří k travám a jako takové k jednoděložným. Semena se člení na klíček (embryo) a moučné těleso (endosperm). Obojí je od sebe odděleno jediným děložním listem, štítkem. Při klíčení nevystupuje děložní list na světlo, jak je to pravidlem u dvouděložných, a nezelená jako ony, nýbrž zůstává přichycen v půdě semenné slupky. Co se objevuje, je již špičatý první list. Klíčivá rostlina je rozvinutím toho, co na {{SE|216}}<br /> <br /> Orgánech již viditelně vytvořena v embryu.&lt;ref&gt;Wilhelm Troll, Karl Höhn: ''Allgemeine Botanik'', Stuttgart 1972, 994 S.&lt;/ref&gt; V embryu se zjevuje «kosmické [praobraz; doplněno autorem], které jako forma rostliny žije v semenu».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&lt;/ref&gt; Živné pletivo moučného tělesa, které z velké části vyplňuje objem semene, pochází z mateřské rostliny a je povahou i množstvím uzpůsobeno tak, že se rostlina může v opakování živě-vodnatého měsíčního stavu vyvinout jen do klíčivé rostliny, nikoli dále k vysoce diferencované, zemsky zrozené obilní rostlině. K tomu jsou zapotřebí dvě věci: zezelenání vzestupného stébla a listů v světle přítomnosti dopadajícího slunce a srůst kořene se zemí. Jak obecně u vyšších rostlin, tak i u obilnin vykazuje embryo v podélném řezu trojčlennou gestalt v zárodku předtvořenou — kořenový pól, výhonkový pól s vegetačním bodem a, tvořící střed, klíčový uzel, jenž v sobě skrývá sílu k vzpřímení.<br /> <br /> S bobtnáním semene a při odpovídajícím oteplení půdy nastupují v živném pletivu rozkladné procesy. Jako první začínají růst klíčové kořeny — u pšenice tři, u ovsa čtyři. Ty jsou ve stadiu klíčivé rostliny ještě bez kořenových vlásků; jsou to výchlipky buněk kořenové pokožky. Proto jsou plevele nejsnáze vyhnatelné bránami a strigelem, dokud je ještě nevidíme. Teprve se zezelenáním prvních listů, a tím i stimulací vlastního metabolismu, vstupují klíčové kořeny přes kořenové vlásky do těsného vztahu s půdou. Formují se vodivé svazky *hlívce* (asimiláty) a *xylému* (voda, soli). Kořenové vlásky, nyní hustě seřazené — až 100 na mm délky kořene&lt;ref&gt;Gerhard Geisler: ''Pflanzenbau'', Berlin-Hamburg 1988, 2. Aufl., S. 132.&lt;/ref&gt; — srostlé s jílovými a humusovými částicemi, osídlují v mládí nejprve s určitým odstupem od vrcholu kořene celou délku klíčových kořenů. Vytáhne-li se ovesná nebo na podzim žitná rostlina v jednolistém stadiu opatrně z půdy, přilnou na kořeni hroudky jako malé klobásy. Teprve svými kolmo do hlubin mířícími a větvenými kořeny a kolmo ke slunci vzestupným výhonkem opouští rostlina své měsíčně vodnaté klíčivé stadium a stává se obrazem vztahu Země a přítomně působícího kosmu. {{SE|217}}<br /> <br /> Klíček vyrůstá ze zemských látek a ze sil kosmu, které mu mateřská rostlina předala skrze moučné pletivo semene. Tento zdroj je s dokončením klíčivé rostliny vyčerpán. Jaký zdroj musí být nyní nově otevřen? Jaké živné pletivo nastoupí na místo spotřebovaného? Musí být, podobně jako ono, produktem minulých životních procesů. Je to humus, jenž vzniká přeměnou všeho toho, co zanechaly rostliny jako zbytky — vyjma toho, co vstoupilo do tvorby semen. Jak si ale může vyvinutá klíčivá rostlina tento nový zdroj výživy, ať výživný humus nebo vyzrálý trvalý humus, otevřít? Zde přichází v úvahu především tvorba vláknových neboli korunových kořenů. Na jaře vyrůstají z nejspodnějších jednoho až dvou uzlů a s přibývajícím odnožováním se množí. V porovnání s primárními klíčovými kořeny jsou vláknové kořeny sekundárními útvary. Rostou blízko povrchu a tvoří kořenový věnec, jenž v nejjemnějším větvení prostupuje ornicí. Vlastní rozrušování humusu se ale děje prostřednictvím zmíněných kořenových vlásků, jejichž osazením na klíčových i vláknových kořenech se kořenový povrch mnohonásobně zvětší. Skrze kořenové vlásky vstupuje rašící rostlina do přímého spojení s okolní půdou.<br /> <br /> Kořenové vlásky vylučují část asimilátů vytvořených v listech — cukry, bílkovinné slizové látky, fermenty, organické kyseliny — jež jsou perifernímproud *floému* sváděny dolů do kořenů. V protisměru přijímají minerální soli a vodu, která se svým látkových nákladem proti tíži prochází vodivým pletivem *xylému* do asimilujících orgánů nadzemního výhonku.<br /> <br /> Svými kořenovými výměšky se zdá rostlina být vědrem bez dna — zbytečná ztráta? Pravý opak je pravdou. Na jaře rozšiřuje svou «životní organizaci» do půdního prostoru prostoupeného kořeny a přebírá řízení nad nesčetnou armádou mikrobů. Kořenové výměšky vyvracejí jednostranný názor, že půda živí rostliny a ty jsou jen pasivními příjemkyněmi. Na jaře naopak rostliny ve značném rozsahu vlastní aktivitou živí půdu a spouštějí v ní procesy, jimiž si přisvojují úrodnost půdy. Je to dění stejně subtilní jako nepřehledně složité, ovládané životním tělem rostlin, v souladu s potřebami jejich postupujících růstových stavů.<br /> <br /> Kořenové výměšky živí, aktivují a řídí mikrobní činnost, budují v kořenové oblasti — v závislosti na druhu hostitelské rostliny — {{SE|218}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 12, S. 218.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 12: Winter- und Frühjahrsprozesse im Boden. Die Hautbearbeitung im Frühjahr.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> specifických životních společenství (symbióz) s bakteriemi a houbami a prostřednictvím účinných látek zvyšují rychlost rozmnožování bakterií v půdním prostoru blízkém kořenům, v rhizosféře, padesát- až stonásobně.&lt;ref&gt;Wilhelm Troll, Karl Höhn: ''Allgemeine Botanik'', Stuttgart 1972, S. 499.&lt;/ref&gt; Kyselé výměšky (kyselina uhličitá, kyselina jablečná) navíc přispívají k rozkladu minerálů.<br /> <br /> Řízený životní organizací rostliny rozšiřující se do rhizosféry se rozbíhá vlastní jarní proces — mikrobiální rozklad humusu až po úplnou mineralizaci (Obrázek 12).<br /> <br /> Život uchovaný ve hmotném složení zralého humusu se nyní přeměňuje v život heterotrofních organismů ve tmě země — nespočetných bakterií, prvoků a hub, jež se, srovnatelně se střevním trávením, samy v umírání rozpadají na své látkové složky a tyto pak přecházejí v podobě solí do roztoku v půdní vodě. Je to vegetativní růst porostu na jaře, který prostřednictvím procesu «trávení půdní úrodnosti» vede toto dění a tím také správnou míru uvolňovaných minerálních solí, zejména dusíku. Tyto jsou současně s vylučováním asimilátů, v protisměru k němu, adsorbovány kořenovými vlásky. {{SE|219}}<br /> <br /> Zatímco v zimě převládalo ryze fyzické dění — oddělování živlů, odumírání vnějšího organického života provázené procesy zhutňování a krystalizace —, na jaře je tomu tak s největším, vnějším rozvinutím života, pod zemí i nad ní. Toto k budoucnosti směřující dění však spotřebovává půdní úrodnost. Tato spotřeba vychází z rozkladu nositele minulého života — humusu. Jako náleží endosperm k semeni a ve vzcházení odumírá do tvorby klíční rostliny, tak je živné pletivo humusu klíčným základem, z něhož, pod vyzařujícími silami kosmu, může se nynější život rostliny až po tvorbu plodů pozemsky vytvářet.<br /> <br /> Takto mohou vyrůstající osety na jaře tuto přeměnu odumřelého v nový život tím aktivněji uskutečnit, čím úrodnější je půda a čím více se střídají sluneční svit a déšť, provzdušnění a prohřívání půdy.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Krustenbildung_und_Hautbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Tvorba krusty a zpracování kůže půdy ====<br /> <br /> Pod exogenními vlivy látkově-výměnného pólu nad zemí podléhá dynamika půdních procesů na jaře silným výkyvům, které zemědělce vyzývají k přesnému pozorování, zkoumavému myšlení a duchapřítomnému jednání. Pokud jde o obdělávání půdy, jde nyní o to, aby se vedle včasného potlačení růstu plevele vyrovnávaly jednostrannosti způsobené počasím ve prospěch srůstání půdy a rostliny. Jde o rozbíjení škraloupu. Tvorba škraloupu nastává po každém silnějším dešti; musí se až do sloupkování obilí stále znovu rozbíjet. Toto pro jaro typické rýhavé „ošetřování kůže půdy“ branami, prutovými branami či motykou se musí dít co nejrázněji: Každá tvorba škraloupu půdu uzavírá, omezuje nebo dokonce znemožňuje dýchání půdy, příjem kyslíku – nezbytného pro aerobní, rostlinný a živočišný život v půdě – a také odevzdávání kyseliny uhličité, kterou zčásti vylučují kořeny rostlin a zčásti se uvolňuje při mikrobiálním odbourávání humusu. Tvorba škraloupu znamená hromadění kyseliny uhličité v půdě. To působí jako jed, který brzdí jemné vzájemné působení kořenových výměšků a mikrobiální činnosti, a tím i dynamiku odbourávání humusu. Ošetřování kůže půdy tedy na jedné straně znamená aktivně odbourávat půdní úrodnost – občas lze pozorovat, jak pole oseté letním obilím {{SE|220}}<br /> <br /> vykazuje na včas vláčené části rychlejší růst než na části neobdělané –, na druhé straně vláčení prutovými branami pomáhá, aby oxid uhličitý, který je těžší než vzduch, mohl unikat z otevřených pórů, zejména když přes pole fouká vítr a sacím účinkem ho z půdy vytahuje. Hromadí se v přízemní vrstvě vzduchu, tedy tam, kde ho vdechují listy a kde se stává stavitelem kostry podoby rostliny.<br /> <br /> U obilí ukončuje sloupkování ošetřování kůže půdy. U okopanin a polních zeleninových kultur sahá až do časného léta. Vyžadují, jako například brambory, nepřetržité vláčení prutovými branami, přihrnování a okopávání, dokud se řádky nezapojí. Hluboký zásah do půdy na jaře frézou, kypřičem (gruberem) nebo dokonce pluhem musí být přesně promyšlen a zvážen s ohledem na jeho následky. Zpravidla znamená nejprve turbulentní ztrátu půdní úrodnosti, kterou čerstvě zaseté rostliny nemohou řídit ani využít. Nutnost takového hlubšího zpracování půdy nastává v polním hospodářství po zimní meziplodině, při škodách způsobených vyzimováním a při nuceném potírání pýru. Následkem tohoto nevhodně načasovaného hlubšího zásahu je úbytek humusu a ztráta zimní vláhy, což často vede k nutnosti zavlažování. V zahradnictví panuje v tomto ohledu zvláštní situace. V důsledku střídání po sobě jdoucích kultur se musí půda bez ohledu na roční období pro nový výsev zpracovávat hlouběji a kvůli rychlému vývoji kultur plodících ve vegetativní fázi se musí po celý rok udržovat ve stavu spíše jarním. Následkem je proto nevyhnutelně vyšší obrat humusu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Sommerprozess_und_die_Bodenbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Letní proces a zpracování půdy ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stoppelsturz,_Mulchbearbeitung,_Humusaufbau_und_die_Tätigkeit_der_Bodentierwelt&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Podmítka, mulčovací zpracování, budování humusu a činnost půdních živočichů ====<br /> <br /> V době květu obilí, kolem poloviny června, dosahuje tvorba kořenů a s ní i kyprost půdy svého vrcholu. Až do té doby půda ještě pruží pod nohama. Po odkvětu odumírají první [[Wurzel|kořeny]], stejně tak postupně odspodu nahoru i první listy. Sluneční paprsky pronikají až k zemi, a čím více se blíží zralost, tím více se půda stává tvrdou a suchou. Je to doba, kdy okopaniny {{SE|221}}<br /> <br /> zapojují řádky; ve stínu listové klenby se udržuje půdní vlhkost a s ní i živost kypré půdy.<br /> <br /> Ačkoli množství srážek v létě zpravidla v důsledku přívalových dešťů při bouřkách dosahuje ročního maxima, většinou se stejně rychle odpaří, případně se v závislosti na stavu struktury půdy ztratí povrchovým odtokem. K tomu dochází zpravidla v porostech kukuřice, a to již na mírně svažitých pozemcích. Zatímco v zimě jsme měli v půdě nasycení vodou a chlad, v létě jsou póry naplněny vzduchem a teplem. S nástupem sucha se snižuje rozkladná činnost mikrobů v půdě. Místo toho nyní scénu ovládá svět půdních živočichů. Byla-li v zimě procesní převaha fyzického, na jaře étericky-živého, pak v létě je to převaha duševně-astrálního. Činností půdních živočichů žijících ve vzduchu a teple probíhají procesy zvnitřňování, astralizace. Zatímco v pokročilém jaru se půdní živočichové svou rytím a hrabáním a zanecháváním exkrementů podstatně podíleli na vytváření hrubě porézní kypré půdy a jejího systému chodbiček, od léta k podzimu se jejich funkce postupně mění. Nyní nacházejí hojnost potravy v odumírající organické hmotě, především v prokořeněné svrchní vrstvě půdy, a starají se o to, aby tento «výživný humus» byl průchodem jejich trávicím traktem přeměněn na trvalé formy humusu. To, co se na jaře odbouralo z humusu ve prospěch vegetativního růstu rostlin, se obnovuje díky humusotvorné činnosti půdních živočichů, a to především od vrcholného léta ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222). Tento proces tvorby humusu probíhá časově polárně k procesu krystalizace během zimy a odehrává se v temnotě země. V důsledku toho musí být všechny rostlinné zbytky vzestupné části roku zapracovány do půdy v sestupné části roku. To se děje pracovním postupem, který organické zbytky na povrchu půdy, jako jsou strniště, zbytky slámy a mlácení, plevele, vmíchává do vrstvy kypré půdy. Toto «mulčovací zpracování» zasahuje hlouběji než jarní povrchové ošetřování kůže půdy, ale v ideálním případě ne hlouběji, než sahá vrstva kypré půdy vytvořená na jaře (cca 8–10 cm). Je-li tato vrstva plně vyzrálá, zanechává po zpracování jemně drobivou vrstvu, která přerušuje kapilární vzestup vody, chrání tak před dalším odpařováním, přijímá přívalové deště a vytváří lůžko pro výdrol a semena plevelů (Obrázek 13, s. 222). {{SE|222}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 13, S. 222.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 13: Sommer- und Herbstprozesse im Boden und deren Lenkung durch Mulch- und Tiefenbearbeitung.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Letní proces tvorby humusu podporuje mulčování tím, že navzdory silnému slunečnímu záření, teplu a převládajícímu suchu umožňuje půdním živočichům vhodné životní podmínky. To si ukážeme na příkladu podmítky strniště po sklizni obilí a na činnosti žížal. Po odklizení slámy se musí neprodleně provést podmítka strniště. V dobách před nástupem sklizně kombajnem (1950/60) se obilí sklízelo ve žluté zralosti do snopů, stavělo se do panáků k dozrání a dosušení, ukládalo se do stodoly a zpravidla se mlátilo v zimě. Přednost tohoto sklizňového postupu spočívala v následujícím:<br /> <br /> * Podmítka strniště o cca 14 dní dříve ve srovnání s plnou zralostí nutnou pro sklizeň kombajnem.<br /> * Zachování kyprosti půdy.<br /> * Ochrana před vysycháním a v ideálním případě dřívější setí meziplodiny.<br /> * Oddělený sběr plev. S bylinnými přísadami jsou vhodným dietetikem pro dojnice v zimním krmení.<br /> * Nevypadaná semena plevelů se dostanou se slámou z pole a mohou být použita při «spalování semen», což je postup,<br /> {{SE|223}}<br /> <br /> který doporučuje Rudolf Steiner&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 155.&lt;/ref&gt; k potlačení rozmnožování plevelů.<br /> <br /> * Ztráty při sklizni byly sice o něco vyšší, ale prospívaly volně žijící zvěři, především ptactvu.<br /> <br /> Vysoké umění letního zpracování strniště s koňským potahem spočívalo v tom, že podmítací pluh následoval bezprostředně za sečením samovazem, takže snopy padaly již na podmítnuté strniště. Sklizeň kombajnem jako technologicky nejelegantnější a nejefektivnější sklizňový postup pak brzy zvítězila. Toto vítězství šlo na úkor dřívějšího zpracování půdy šetřícího její kyprost a zásadně změnilo chod hospodářství.<br /> <br /> Mulčovací zpracování sice ničí narostlou letní kyprost půdy, ale zároveň mísí zbytky strniště a plevelů s kořenovou hmotou kypré, drobivé půdy. V tom nachází svět půdních živočichů, především žížaly, ideální podmínky, které potřebuje k rozvinutí své činnosti. Jsou to:<br /> <br /> * jemně rozptýlená nabídka potravy z odumřelých rostlinných zbytků,<br /> * jemně drobivá kyprá vrstva, kterou se žížaly mohou protlačovat všemi směry půdou,<br /> * intenzivní provzdušnění půdy a tím i zásobování kyslíkem,<br /> * tma pro světloplaché půdní živočichy,<br /> * dostatečná vlhkost: Voda kapilárně vzlínající z nezpracovaného podloží se odpařuje na spodní hranici mulčovací vrstvy a při nočním ochlazení se tam sráží jako rosa.<br /> <br /> Jsou-li tyto podmínky zajištěny, jsou žížaly (''Lumbricidae'') lákány ze hlubších zón půdy svými chodbičkami nahoru do mulčovací vrstvy, kde svou blahodárnou trávicí činností přeměňují výživný humus na trvalý humus. Bylo-li na jaře jakési vychlípení, zvnějšnění života kořene a jeho srůstání se zemí, tvořící exogenní symbiózy, pak v těle mimo jiné žížaly se jedná o vchlípení života, proces zvnitřnění. V prvním případě se humus odbourává, tj. život v něm uchovaný se v bakteriálně-symbiotické činnosti přeměňuje ve prospěch vegetativního růstu. V případě vchlípení je současný život prostřednictvím endogenní symbiózy pod režií {{SE|224}}<br /> <br /> duševní neboli astrální organizace přetvářen v uchovávající život nově se tvořících jílovito-humusových komplexů, což je děj, který probíhá převážně v období léta a podzimu. Tato nová tvorba látek v hospodaření přírody podněcuje k následujícím otázkám: Dokáží žížaly ve svém trávicím traktu zpracovat ony tvarotvorné síly, které z «nejvzdálenějšího kosmu» vyzařují skrze křemen, vápno a jíl, ještě zemitěji než rostliny, které se formují do své podoby? Jsou to tyto tvarotvorné síly, které spojují navzájem polární zemské látky, krystalický jíl a zbytky obecně rostlinného, ve vyšší jednotu, v jílovito-humusový komplex? A je to toto spojení minerálních a rostlinných látek oduševnělou činností žížal, které vytváří to, co se běžně nazývá matečnou půdou? Tato zvláštní schopnost žížaly platí jistě v různé míře i pro jiné druhy červů a pro živočichy, kteří žijí v půdě ve stadiu larvy ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtbildung_und_Reifung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Tvorba plodů a zrání ====<br /> <br /> Od časného léta se vegetativní růstové dění přesouvá do vyrůstání, substanciální výplně a formování plodů. Zpočátku jsou plody ještě zelené a asimilují na slunečním světle. Plod přibývá na objemu. Asimiláty, které až do doby kvetení zčásti sloužily vegetativnímu růstu, zčásti skrze kořen výživě půdního života, se kupí v praskajícím se plnícím plodu. Pochod zrání se uskutečňuje jak jako proces vnitřního působení, tak jako proces vnějšího působení.<br /> <br /> Vnější působení se projevuje v proměně ze zeleně na barevnou nádheru podobnou kvítku, dále v pronikavých vůních a v orosené průsvitné slupce jako přidechnuté zvenčí. Jsou to zjevné formy působení aktuálního slunečního záření a do něj vetknutých záření nadslunečních planet. Tak Mars způsobuje zbarvení červené, Jupiter bílé a žluté a Saturn modré.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 55.&lt;/ref&gt; V kterýchkoliv orgánech rostliny se proud šťáv ke vzpružující fruktifikaci zastaví — tedy kde vegetativní růst ustane nebo docela skončí — působí shora dolů kvetební impuls, přímé působení Slunce, podporované planetami od Slunce vzdálenými. Vnější zbarvení plodu pokračuje s postupující zralostí v obvykle jiných, méně intenzivních {{SE|225}}<br /> <br /> barevných tónech směrem dovnitř. Co tak rostlina jako čistě živoucí bytost jen zvenčí jako vyšší působení sil duševně-astrálního obklopuje a jemně se dotýká, to v dozrávajícím plodu do něj proniká hlouběji. Léčivé působení léčivých bylin spočívá právě na tomto pochodu a u zvlášť ustrojených planě rostoucích rostlin, např. rulíku zlomocného, ''Atropa belladonna'', může tento vést až k smrtonosnému tvoření jedu. U potravních rostlin se lidem v pradávné době pěstování rostlin, před třetím předkřesťanským tisíciletím, podařilo tento do života rostliny hlouběji pronikající astralizační proces ušlechtit k výživnosti.<br /> <br /> Při tvorbě humusu z rozmanitosti barevných a tvarově pestrých organických zbytků se rovněž uskutečňuje zrání k jakési organicko-minerální plodině — ke zmíněnému jílovohuminovému komplexu. Tato «plodina» je skrz naskrz černá, obraz toho, co bylo v praperských dobách jako «temnota» (zemský pól) postaveno naproti «světlu» (kosmický pól). V humusu je to Všeobecně-Rostlinné, které se zcela stalo «zemí»: humus «je konečným produktem zemitého se zemitým».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Notizen im Anhang, S. 274.&lt;/ref&gt; «Kosmické horniny, to křemičité přijímá světlo do země a přivádí je k působení v zemitém», humus nikoliv. Je to «bezsvětelné působení», které humus «vytváří».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 59.&lt;/ref&gt; Tento pokyn poukazuje mimo jiné na rozklad a výstavbu humusu probíhající ve tmě půdy skrze heterotrofní, bakteriálně-rostlinný život.<br /> <br /> Rostlina roste s kořenem, stonkem, listem a květem až k plodu a semenné zralosti především z «bezprostředního spolužití» s klasickými živly «země a vody».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 15. Juni 1924, S. 192.&lt;/ref&gt; Tyto ji zprostředkovávají jakési vnitřní působení, jež se projevuje v «zemní šťávě» (''Xylem'') proudící vzhůru v ose Země–Slunce. V ní proudí vzhůru — pojaté éterickou organizací rostliny — rozpuštěné látky země a «tvarotvorné síly» sféry stálic a slučují se s tepelnými a světelnými silami Slunce a planet za vzniku látkových kompozic vlastních každému druhu rostlin (bílkoviny, sacharidy, tuky, oleje, aromata, vitamíny atd.). Je to živoucí dění zaměřené na celek, řízené četnými enzymy. Tato silová útvarová uskupení vedou na cestě k plné zralosti ke vzniku stále nových, od stupně ke stupni komplexněji se strukturujících látkových kompozic. Nezralost plodu je vyznačena tím, že enzymatická aktivita ještě není {{SE|226}}<br /> <br /> uzavřena a jsou dále vytvářeny organické sloučeniny charakteristické pro určité vývojové stadium v procesu zrání. Tak se v tržních plodech, které navenek vypadají zrale, nalézají zhusta skupiny látek, jež vykazují fyziologickou nezralost, jako např. dehydroaskorbová kyselina (fyziologický předstupeň askorbové kyseliny, vitamínu C) nebo nízkomolekulární předstupně k tvorbě bílkovin (jako jsou dusičnany, volné aminokyseliny, amidy atd.).&lt;ref&gt;Manfred Klett: ''Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung'', Inst. f. Biol.-Dyn. Forschung, Darmstadt 1968.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Johannes Klein: ''Der Einfluss verschiedener Düngearten in gestaffelter Dosierung auf Qualität und Haltbarkeit pflanzlicher Produkte'', Inst. f. Biol.-Dyn. Forschung, Darmstadt 1968.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Přesněji vzato, při dnešní masové výrobě se fenomén fyziologické nezralosti vyskytuje takřka obecně pro všechny skupiny látek. Teprve když fyziologické procesy přijdou k odpočinku — tedy když enzymatická aktivita přestane — je dosaženo stadia plné zralosti a tím výživově-fyziologického optima tvorby kvality. Teprve ve fyziologické plné zralosti požíváme potravní plod, v němž kosmicko-zemské «vnější působení» a kosmicko-zemské «vnitřní působení» vstupují do dokonalé syntézy. Tato dokonalost nebývá pravidlem dosažena. «Vnější působení» předstírá plnou zralost, aktivita «vnitřního působení» oproti tomu nenachází konce. Tento takto derangovaný metabolismus vede k nedostatečné trvanlivosti&lt;ref&gt;Ilias Samaras: ''Nachernteverhalten unterschiedlich gedüngter Gemüsearten mit besonderer Berücksichtigung physiologischer und mikrobieller Parameter'', Dissertation, Gießen 1977.&lt;/ref&gt; a dává podnět ke znepokojení, zda v tom nespatřovat podstatnou příčinu chronických onemocnění. Důvody postupného snižování výživné hodnoty jsou:<br /> <br /> * Globální dostupnost: Sklizeň v nezralém stavu, chlazení na světových přepravních trasách — poté uměle indukované dozrávání, např. banány.<br /> * Dusíkaté hnojení (srov. kap. Hnojení): Od základu narušený či hypertrofický metabolismus rostlin. Ty chtějí stále dál růst.<br /> * Monokultura: Je umožněna všemi druhy genové techniky (GMO), svévolným zásahem do genomu, který je fyzickým stínem praobce rostlin, a také plošným nasazením životu nepřátelských pesticidů, herbicidů a dalších regulátorů růstu.<br /> <br /> Pojmová tvorba k otázce kvality potravin spočívá na materialistickém pojetí života. Vedle genetiky zůstala tato tvorba v podstatě u kvantitativní látková analytiky a dovedla k pojmu «látkové ekvivalence», která v živém neexistuje. «Více nebo méně» určité skupiny látek říká v nejlepším případě teprve {{SE|227}}<br /> <br /> něco, když je do úvahy vzat i časový faktor. K tomuto cíli musí být stadia zralosti analyticky sledována. Pokud se ve vyzrálém produktu nalézají skupiny látek, jež jsou ukazateli stadií nezralosti, musí být výsledek hodnocen záporně. Tímto způsobem může i kvantitativní analýza přispět k výpovědi o kvalitě. To ovšem vyžaduje značný analytický náklad a přesahuje nákladový rámec pro rutinní šetření.<br /> <br /> Podstatné rozšíření tvorby úsudku ohledně vyzrálosti a kvality potravin umožňují «Bildschaffende Methoden» (zobrazovací metody)&lt;ref&gt;Herbert Koepf, Bo D. Petterson, Wolfgang Schaumann: ''Biologische Landwirtschaft'', Stuttgart 1980, 303 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Wilfried Kamphausen: «Qualität im biologisch-dynamischen Obstbau», in: Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft'', Dornach 2007, 377 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Paul Doesburg et al.: «Standardisation and performance of a visual Gestalt evaluation of biocrystallisation patterns reflecting ripening and decomposition processes in food samples». ''Biological Agriculture &amp; Horticulture: An International Journal for sustainable Production Systems'', 2014, S. 1–18.&lt;/ref&gt; jako krystalace chloridu měďnatého, stoupavý obraz a chromatogram na kruhovém filtru. Pravda o hodnotě potravního výrobku se nejblíže přibližuje úsudku toho, skrz jehož ducha, srdce a ruce vzniká. Duch budiž řečeno: stálé úsilí o poznání toho, co v kosmu a zemi vládne a žije a co se v tomto velkém poli napětí co do sil a látek jako fyzický odraz duchovního praobce formuje.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Geräte_zur_sommerlichen_Mulchbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Nářadí pro letní mulčování ====<br /> <br /> Jestliže na jaře sloužily ke krustenbrechung nástroje jako brány, plečka a motyky, pak v postvýsledkové době léta nastupují takové, které mají svrchní půdu mělce kypřit a mísit s rostlinnými zbytky. Podle mocnosti drobtovité gareschicht dosahuje hloubka zpracování půdy 8 až 12 cm ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222). Rozmanitost nástrojů svědčí o tom, že zjevně žádný z nich plně neodpovídá všem požadovaným nárokům mulčování. Klasickým nástrojem podmítky byl a svou funkcí jím stále ještě mohl být loupací pluh: Plně prokrajuje spodek, mělce obrací a úzce krojí — ve střižném rozrývání a drobtovitě-sypném ukládání zralosti půdy má dobrý promísicí efekt. Při dnešních požadovaných velkých záběrových šířkách loupacích pluhů a stopách tlaku kombajnů sahajících většinou až ke spodku gareschicht je čistá loupací práce stěží {{SE|228}}<br /> <br /> ještě proveditelná. Na místo loupacího pluhu nastoupila v padesátých a šedesátých letech 20. století na krátkou dobu fréza. Měla být spasitelkou. Hřídel osazená sekacími noži se otáčí, poháněná vývodovým hřídelem, bije do půdy, vzdouvá ji a ukládá výtečně promíchanou. Závažné negativní průvodní jevy — tvorba skluzkové podrážky, uzavírání žížalích chodeb, sekání žížal, ztráta zralosti půdy zabahnění při přívalových deštích, vysoké opotřebení a energetická náročnost — vedly (s výjimkou zahradnictví) k jejímu brzkému zmizení. Jiným nástrojům poháněným vývodovým hřídelem, např. s dopředu kypřícími radličkami, byl rovněž přisouzen jen omezený úspěch. Dnes běžné postupy tvoří pestrou variaci nástrojů pro podmítku s kypřením půdy, vesměs s mírným promísicím účinkem. Loupacímu pluhu se nejvíce blíží talířová brána s hloubkou zpracování cca 5 cm. Lpí na ní nevýhoda, že prokrajuje a rozptyluje oddenky pýru, a tím přispívá k jeho množení. Tuto nevýhodu vynahrazuje úzkosečný, mnohozubý kypřič tím, že oddenky vytrhává a vynáší na povrch, takže je lze snáze vybrančovat. Jeho velkou nevýhodou však je, že nedostatečně mísí a gareschicht nepodkrojuje v celé šíři. Pcháč a šťovík mu příliš neodolávají. Kypřiče s odpovídajícími kombinacemi nástrojů mohou v tomto směru napomoci.<br /> <br /> Často vyslovovaná téze k podmítce — «flach mischen und tief lockern» («mělce mísit a hluboce kypřit») — nemůže platit takto obecně. Hlubší kypření celého vrstevného paketu přerušuje kapilární vzestup vody, urychluje vysychání a tím i činnost půdních živočichů. Hloubkové kypření může v zhutněné půdě působit blahodárně tehdy, když se pracuje úzkými radličkami při větších roztečích zubů (cca 50 cm).<br /> <br /> Koneckonců platí: Všechny nástroje zpracování půdy jsou nástrojem — jako kladivo a dláto v ruce sochaře. Nikoli jimi samými vzniká umělecké dílo, nýbrž skrze ně vedoucím, vnímajícím a myslícím duchem člověka.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Herbstprozess_und_die_Bodenbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Podzimní proces a zpracování půdy ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Reifen,_Verwandeln,_Sterben&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zrání, proměna, umírání ====<br /> <br /> Ve dnech vrcholného léta, hluboko do září, dává o sobě podzim vědět čím dál zřetelněji. V chladnoucích nocích konce srpna {{SE|229}}<br /> <br /> opět přibývá rosy, ranní mlhy stoupají a vyplňují údolí. Ohlašuje se nové roční dění, jehož podoby stojí v polárním protikladu k jaru. Zatímco na jaře proudí síly země do vnějšího okruhu a s sebou jako by nesou rostliny pnoucí se vzhůru – země tedy vydává, co v zimním klidu chovala v sobě –, v létě se vše vylévá v bohatství tvarů a barev a do tvorby výživných plodů, aby se na podzim v jediném velkém nádechovém tahu navráti zpět k zemi.&lt;ref&gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: ''Der Jahreskreislauf als Atmungsvorgang der Erde und die vier großen Festeszeiten'', GA 223, Dornach 1990.&lt;/ref&gt; Pravá podzimní nálada se rozehřívá kolem Michala koncem září a často se táhne v teplých, zlatých dnech až do října. Na povrchu čerstvě vyseté podzimní setby se náhle zaableskne stříbrný lesk pavučin utkaných přes celou šíři pole; nastává «babí léto»! Je to čas, kdy posledním plodinám – krmné řepě a cukrovce, zelí, mrkvi a dalším – se pole vyprazdňuje. Pro tyto pozdní okopaniny znamenají zlaté, sluncem prodchnuté říjnové dny ještě vydatný přírůstek výnosu a především nejvyšší stupeň tvorby kvality v plné zralosti. Totéž platí pro pozdně dozrávající druhy ovoce i pro vinnou révu. Je to také čas, kdy dřevnatějící stromy a keře – ať v sadech, živých plotech a polních hájcích, nebo v lesích – ještě jednou «rozkvétají» v listech zemitým leskem, než po prvním mrazu v ranním slunci tu jeden, onde druhý list bezhlasně splyne k zemi, nebo než listopadové vichry naráz vymetou větve do holá.<br /> <br /> Podzim je čas dovršení zrání a velkého tichého umírání. Co před chvílí ještě nechávalo strom a keř zářit v zeleni listí, nyní to leží větrem zafouknuto na zemi, vydáno napospas tlení.<br /> <br /> Týž proces proměny, přechod do trvalých forem a umírání, zachvacuje svět živočichů. Každý podzim to znovu překvapí: najednou jsou vlaštovky pryč, s nimi i jiné druhy ptáků na velikém tahu na jih; po cestních mezích již žádný motýl nevzlétne a žádný nekepří jako bloudivý květ nad obilními lány. Živé bzučení a šumění hmyzu je u konce. Kam zmizeli? Tu ještě poslední návštěva u kvítku, pak kladení vajíček na chráněném místě pod kůrou stromů, ve skulinách a dutinách, {{SE|230}}<br /> <br /> nebo přezimování ve stadiu kukly, nebo dokonce jako imago u společensky žijícího hmyzu, jakým je včelí roj. V půdě přechází jednobuněčný bakteriální život do trvalých forem, houbový život tvoří spory. Strom, keř, bylina a tráva tvoří semena, půdní hmyz klade vajíčka, žížaly se stahují do dutinkových prostor hlubších půdních vrstev. Bohatství zjevů raného podzimu chudne před očima a nakonec vtiskuje krajinnému obrazu svou pečeť tuhé, jako odumřelé větvoví stromů a keřů. Jediné, co při tomto umírání poskytuje vnímavému pohledu ještě naději na přetrvávající působení života, je trpká stálezelená jehlantí, ještě syté zelení luk a pastvin a jemné zelení podzimní setby.<br /> <br /> Co na podzim zaniká, jsou formy, které získaly svůj ročně specifický ráz prostřednictvím kosmicko-pozemského spolupůsobení látek a sil ve vzestupném roce. Již ve vadnutí květu se étérické, obrazotvorné živé, odděluje od toho, co se podle duchovního praobraz rostliny astrálně zformovalo. V tvorbě semen a humusu vzniká tento souvislost nově, vložení zárodku v proudu časů. Co se však uvolňuje z vazby na život smyslově vnímatelného fyzického světa, je nadsmyslové; propléstá se tak s podzimně zasvěcujícím světlem a teplem, že toto ve srovnání s jarem připadá vnímání mnohem plnějším, duchovně-duševně nasyceným, ano, ve své bytostné povaze navzájem silněji odděleným. To, co se v umírání uvolňuje, odděluje, může být pociťováno jako probouzení duchů prostupující celou přírodu. Uzavírá-li se člověk tomuto vnějšímu dění smrti, může si uvědomit smrt přemáhající sílu vlastního já-bytosti. Uvolňuje odvahové síly, michaelovské předtuchové cítění a předvídavé myšlení, jež je tak otevřeno budoucnosti a vývoji, jak je naopak otevřena rostlina, která v reprodukčním proudu od semene k semeni své bytí zachovává a uchovává.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Bodenbearbeitung_im_Herbst&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zpracování půdy na podzim ====<br /> <br /> Obilniny, s výjimkou kukuřice, jsou střídavě rostoucí; existují letní a ozimé formy. Ty druhé se sejí časně na podzim a v pozdních výsevech až do listopadu či prosince. Pozdní výsevy podporují reprodukční sílu semen, a tím schopnost zachování odrůd, zatímco podzimní výsevy bližší létu podporují «Nährhaftigkeit» (výživnost).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S.109.&lt;/ref&gt; Ozimy potřebují {{SE|231}}<br /> <br /> jako následnou plodinu po jiném druhu obilí, po okopaninách, meziplodině nebo krmných plodinách hlubší, kypřicí, obracecí a mísicí zpracování půdy. V případě meziplodiny jako zeleného hnojení musí být tato včas posečena, nechána zavadnout a poté zamulčována, než může být vtažena setební brázda, případně s půdně zhutňujícími přívěsy. Příliš dlouhé čekání v naději na nárůst hmoty může mít špatné následky: Silný padající déšť u zkracujících se dnů, přetrvávající mlha nebo mrholení způsobují při ne zcela zavadlé zelené hmotě hnilobu. Ta vede zejména na těžkých půdách prostřednictvím anaerobního prostředí k trvalým poruchám růstu. Hlubší setební brázda uvolňuje jemným klíčním kořínkům cestu, aby mohly přísně směřovat do hloubky. Je překvapivé vidět, jak rychle, přímočaře a hluboko prorůstají na podzim spolu s drobivou zeminou v jednotu. Tak jako rostliny na jaře při prodlužujících se dnech s lodyhou, listem a květem jakoby dorůstají ze země a směřují ke světlu, tak se na pozdní podzim při prvních nočních mrazech a prodlužujících se nocích v přitisknuté listové růžici přichycují ke zdu a svěřují své kořeny svisle do hloubky. Kořen se žene a roste do vnějšího bezsvětla a setkává se v temnotě země s kosmickým zářením působícím prostřednictvím křemene, vápence a jílu v pozemském, jež tvaruje praobraz rostlinných rodů, čeledí atd. do fyzicko-smyslového odrazu.<br /> <br /> Zpracování půdy přiměřené podzimnímu procesu přirozeného odumírání se již primárně netýká podpory a zachování životních procesů, jak je tomu u povrchového zpracování na jaře k aktivaci rozkladu humusu nebo u mulčovacího zpracování v létě k podpoře budování humusu. Zapravení porostu zeleného hnojení nebo krmné plochy sice přivádí do půdy výživný humus, ten se však z velké části přemění teprve na jaře následujícího ročního cyklu a přispívá k půdní dynamice. Zpracování půdy na podzim přísně vzato nebere ohled na minulé, nýbrž připravuje budoucí — zimní proces. Pozornost se nyní neobrací na zpracování metabolického pólu, humusové vrstvy, nýbrž na minerální složku půdy, na jíl, prach a jemný písek. Podzim, zejména pozdní podzim, dovoluje hluboké nebo jílové zpracování, podzimní/zimní brázdu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Abbildung 13]], S. 222). Ta způsobuje zničení — nebo lépe: chaotizaci — všeho toho, co se tak úžasně v průběhu roku v přísném řádu vybudovalo jako půdní život tvořící zralost půdy. To je nyní třeba — spolu s minerálními složkami půdy — chaotizovat, v přípravě na {{SE|232}}<br /> <br /> krystalizační procesy přicházející zimy a na uložení zárodku nového vývoje půdy v roce následujícím. Platí staré slovo: «Vor dem Winter gepflügt, ist halb gedüngt.» (Před zimou pooráno — napůl pohnojeno.)&lt;ref&gt;Chaotizace znamená převedení utvořeného do neutváreného stavu. V daném případě to znamená mechanicky rozlomit, uvolnit a promísit půdní strukturu, která vyrůstala prostřednictvím komplexních životních procesů v průběhu předcházejícího ročního cyklu (zralost půdy), zvířit ji, přemísťovat půdní částice vertikálně a horizontálně. Životem utvořená svrchní půda se stupňovitě přibližuje anorganickému stavu prostorového vedle sebe. Tato mechanická chaotizace připravuje půdu na přijetí vstupujících formativních sil zimy a nově oživujících planetárních a slunečních formativních sil přicházejícího jara.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Klasickým nástrojem hluboké orby je obracecí pluh (Abbildung 13, S. 222). V ekologickém zemědělství upadl z více hledisek do nemilosti, s důsledkem obratu k «bezorebné kultivaci půdy» na různých místech. Pluhové práci se vyčítají pochybení, která nelze odůvodnit v ní samé, nýbrž jsou důsledkem konstrukcí zaměřených především na pracovně-ekonomickou a technickou efektivitu. Dnešní pluhy, zpravidla těžké víceradličné celoobracecí pluhy, jsou konstruovány pro hloubku orby 25 až 35 cm a více a pro šířku záběru 35 až 45 cm. «Podle tvaru tělesa pluhu a rychlosti orby je půda přemísťována 20 až 70 cm vpřed a 40 až 70 cm do strany.»&lt;ref&gt;Walter Feuerlein: ''Geräte zur Bodenbearbeitung'', Stuttgart 1971, S. 40.&lt;/ref&gt; Toto velké přemístění si vynucuje odpovídající vyšší energetický výdaj. Přitom se obrací nahoru mnohem více neoživené minerální půdy a humusní svrchní půda dolů, a nevyhnutelně musí být brázda kvůli širokým kolům traktoru široce vyklizena. Tomuto problému se čelí víceradličnými pluhy přesahujícími šířku traktoru, které umožňují jet mimo brázdu, nebo se pluh nahrazuje těžkým kypřičem, diskovým pluhem a jinými stroji.<br /> <br /> Pluh uvolňuje brázdový hranol v poměru šířky (b) k hloubce (h) b:h = 1,2:1 až 1,4:1 — v kypré půdě o něco užší, avšak ne užší než 1:1.&lt;ref&gt;Ebd., S. 39.&lt;/ref&gt; Podchycuje s «podbřím» radličky hroudu, odlamuje ji od podloží, vede ji přes zkroucené odhrnovací plech, čímž se brázdový hranol v střihovém účinku rozpadá na předem dané lomy a, přesunut o šířku záběru, se přiklání přibližně pod úhlem 135° k předcházející ornici. Humusní svrchní půda se přitom buď seshora dolů ubývajícím způsobem drobí do krátce vznikající mezery před uložením hrouda, nebo je, v případě zapravení chlévského hnoje respektive {{SE|233}}<br /> <br /> víceleté hlavní krmné plodiny, s předradličkou napřed vhazována dolů do brázdy. Dvojvrstvým pluhem se usiluje o to, aby se zabránilo zahrnutí na výživný humus bohaté svrchní půdy. Přes vinutí odhrnovacího plechu se dostává jílem, prachem a jemným pískem bohatá spodní půda na povrch a tvoří hřeben brázdy. Její minerální podíly jsou tak přímo a bezprostředně vystaveny krystalotvorným silám kosmu v zimě, jakož i mrazové destrukci a v příštím roce silám zvětrávání. Tím, že je v přiměřené míře anorganický materiál vyzdvižen, dostává se pod oživující vliv sil metabolického pólu. Hluboká nebo jílová obdělávání mísí a chaotizuje ve vertikále. Omlazuje půdu, přináší z hloubky nahoru, co bylo mikroerozí prostřednictvím vsakující se vody přemístěno dolů jako nejjemnější jílové částice.<br /> <br /> V biologicko-dynamickém ackerbau by hloubka orby při podzimním setí normálně neměla přesahovat 16 až 18 cm, respektive 20 cm v případě zimní brázdy. To znamená při poměru šířky k hloubce 1,4:1 a šířce záběru přibližně 23 až 30 cm podstatně umírněnější přemístění. Problém bočního tlaku pneumatiky zde ovšem zůstává nevyřešen.<br /> <br /> «Hrubá zimní brázda» měla výhodu, že se půda s rozšířenou povrchem exponuje «krystalotvorným silám vzdáleného kosmu», a nevýhodu, že musela být na počátku jara urovnána smykováním. Tato nevýhoda je odstraněna přívěsy za pluhem — podpovrchovým zhutňovačem pro podzimní výsevy, mimo jiné aby se zabránilo vyzdvižení mladého porostu mrazem, nebo, pro zimní brázdu, vyrovnávající a drobivou Notzonegge a dalšími. V případě verdichtání podloží nebo pluhové paty lze pomocí hloubkového kypřiče uchyceného pod radličkou pracovat k postupnému prohloubení ornice.<br /> <br /> Pluh má své místo na konci vývoje půdy v průběhu roku, tehdy, když životní procesy v přírodním hospodářství přecházejí do všeobecného odumírání. Pluh chaotizuje to, co v půdě z rozmanitosti života dozrálo. Uvádí odumřelé zcela do stavu fyzického a je tím průkopníkem pro zimní proces, který do tohoto fyzického úmrtí vkládá duchovní zárodek nového života — nového cyklu vývoje půdy a rostlin v příštím roce.<br /> <br /> Kypřič se vyvinul v cenné doplnění, a to v částečnou náhradu pluhu. Charakterizuje jej pestrost nástrojů, od úzkých radliček až po plně řezající {{SE|234}}<br /> <br /> křídlové radličky, přesné nastavení pracovní hloubky a různorodé drobivé přívěsy. Hodí se pro mělký podmítací obrat strniště stejně tak jako pro hlubší obrat na podzim, například klíčícího jetele. Na mnoha místech se kypřič stejně jako pluh stal nástrojem hluboké orby, který připravuje půdy na zimu.<br /> <br /> Biologicko-dynamický zemědělec potřebuje pro své půdy a kultury vhodné zpracovací stroje. K dispozici mu stojí pestře rozvětvená nabídka na trhu. Hledání rozhodnutí z něj dělá experimentátora; hledá hodnoticí kritéria, která může nalézt jedině sám — pozorujíc a myslíc v činném zacházení. Poznává, že nabízená technika zpracování půdy mnohokrát jeho poznatkům a přáním neodpovídá. Zpracovací postupy, které by podle své funkce měly na sebe v čase navazovat, jsou sjednoceny kombinovanými těžkými stroji, například rotační brány a secí stroje, nebo jsou při vysoké efektivitě předimenzovány, například pluhy. Umění zpracování půdy, jež se odehrává jako dění v čase, se redukuje na pouhé technické odbavení.<br /> <br /> Tak se nestane jinak, než že biologicko-dynamický zemědělec se cítí vyzván ke svému vynalézavému duchu i na poli techniky zpracování půdy. Porozumění čtyřem ročním procesům mu ukazuje směr. {{SE|235}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zweite_Säule:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Druhý pilíř: ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vom_Wesen_der_Fruchtfolge&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === O podstatě střídání plodin ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Fruchtfolge_und_die_Lebensorganisation_des_landwirtschaftlichen_Organismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Střídání plodin a životní organizace zemědělského organismu ===<br /> <br /> Druhým nosným pilířem polního a zahradního hospodářství je osevní postup. Je to orgán životní organizace statku nebo — řečeno obrazem zemědělského organismu a jemu vlastní «vznikající zemědělské individuality» — jejího éterkového těla. V čem se tento projevuje? Je utkán z kráftového světa působícího z nadsmyslového. Rudolf Steiner jej označuje jako «univerzální síly», které staví do protikladu k «centrálním silám» tímto způsobem:<br /> <br /> Pro jevy probíhající v neživém lze říci: «Jeví se jako ovládané silami, které vyzařují z podstaty látky, od — relativního — středu k periferii. Životní jevy ukazují látku ovládanou silami, jež působí z vnějšku dovnitř, směrem k relativnímu středu. Při přechodu do života se musí látka vymanit ze sil vyzařujících a podřídit se silám vstřebávaným. […] Přijímá do sebe síly, které ze všech stran vstupují z mimozemského směrem k Zemi […] Ze všech stran na ni působí tyto síly, jako by směřovaly k středu Země.»<br /> <br /> Éterické tělo tedy náleží všem živým tvorům, ale nelze si je představit jako útvar v prostoru. Neomezují je fyzikální zákony působící v prostoru, nýbrž se utváří jako «tělo časů» skrze síly, jež vstupují z vyšší sféry duševně-astrálního, ze zásvětí času a prostoru. Síly éterického jsou čistě funkcionální povahy. Jsou všudypřítomné a tvoří — přitékajíce z periferie v nezměrné mnohotvárnosti — jaksi základní substanci kosmu. Duševně-astrální jim zprostředkovává směr jejich působení; činí z nich síly tvarující, formotvorné, jež se uzavírají v celistvost, v éterické tělo a — v substančním okruhu pozemského — zapalují život a nechávají jej vyrůstat do fyzicko-smyslových forem. {{SE|236}}<br /> <br /> Éterické tělo rostliny se stává v její formě (časové Gestaltu) názorným obrazem. Je médiem stávání se, smysluplného časového sledu — jako například procesuální dění rostliny, jež se odvíjí od klíčku přes výhonek ke květu. Bildekräftig-funkcionální základ éterického těla povznáší látky ovládané centrálními silami Země a odcizuje je jejich ryze fyzikálním vlastnostem. Komponuje je do organických látkových sloučenin, jako jsou bílkoviny, sacharidy apod., jejichž specifické funkční souslednosti přivádějí k jevu formu rostliny. Život se stává jevem ve formách, které vytváří za pomoci pozemských látek.<br /> <br /> Univerzální síly jsou čtveré povahy: diferencují se v éter tepla, éter světla, chemický éter (také zvukový neboli číselný éter) a éter života.&lt;ref&gt;Ernst Marti: ''Die vier Äther – zu Rudolf Steiners Ätherlehre'', Stuttgart 2016, 60 S.&lt;/ref&gt; Spojují se pod vlivem duševního čili astrálního těla v éterické tělo a to se zviditelňuje ve formách skrze látky, jež působí v živlech tepla, vzduchu, vody, země. Centrálními silami se rostlina ohraničuje do své pozemské Gestalt, universálními silami je otevřená vztahově všemi směry. Tak roste buk — vstřebávaje proudící záření kosmu — ve vztahu k celku do stromu, čekanka ve vztahu k celku v bylinu, luční lipnice ve vztahu k celku v trávu. Zároveň jsou však skrze látkoví působení v rámci čtyř živlů vázány na určité místo na Zemi. Universální povaha éterického si může v pozemském vytvořit obraz pouze v mnohosti jednotlivého. Příroda všude tam, kde se může rozvinout život — ať v pralese, savaně, na louce, na rašeliništi apod. —, vytváří místu odpovídající mnohoznačnost, druhovou rozmanitost rostlinných forem. Stojí vedle sebe v prostorovém sousedství, přičemž rostliny téhož druhu se zpravidla střídají s jinými druhy; například v nedotčeném pralese nestojí tytéž druhy stromů vedle sebe. Mnohoznačnost rostlinných druhů na jednom stanovišti je princip, který příroda předžívá. Tato rozmanitost tvoří spolu se všemi organismy žijícími v půdě a nad ní nadřazený, étericko-astrální silový celek — nebo — ekologicky řečeno — životní prostor (biotop) a pro něj charakteristické společenstvo živých organismů (biocenózu). Tato rozmanitost je to, co udržuje trvání, zdraví a reprodukční sílu v přírodním hospodářství. Ryze fyzicko-minerální tenduje k rozpadání — příkladný fenomén<br /> <br /> Příkladným fenoménem pro to je písek –, kdežto živě-éterické naopak buduje vyšší celky.<br /> <br /> Tento pra-ekologický princip je v jednotlivých článcích zemědělského organismu, především v polním hospodářství a zahradnictví, narušován principem monokultury. Pšenice, brambory na poli, salát v zahradě stojí zpravidla — odhlédneme-li od smíšených kultur — jako každá jiná plodina v čistém porostu. To s sebou nese jednostrannost, která nutně vede k oslabení životní organizace statku. Působí chorobotvorně a v agrárně-průmyslovém zemědělství, kde pravidelné osevní postupy přestaly hrát jakoukoli roli, ústí v nasazení širokého spektra abiotických výrobních prostředků — s nevyhnutelným důsledkem dalekosáhlých, životu nepřátelských vedlejších účinků. Každá jednostrannost redukuje podmínky, za nichž mohou universální síly kosmu vstupovat do jevu v pozemském. Ztrácejí nadvládu nad centrálními silami. Tím je zároveň zasaženo jádro otázky po kvalitě potravin. {{SE|237}}<br /> <br /> Umění polního hospodářství a zahradnictví spočívá v tom, nedostatek druhové rozmanitosti vyrovnat — nebo jej dokonce s mistrovstvím povýšit na vyšší úroveň, než jakou nabízí příroda sama. Osevní postup znamená: souhrn potravinářských, krmných a jiných pro obecné užití určených rostlin se každý rok pěstuje odděleně, rozdělených na jednotlivé plochy pole a záhonky zahrady. Tytéž plodiny se na každé z těchto ploch střídají podle určitých kritérií rok za rokem. Tak putují všechny polní plodiny v zákonité posloupnosti celým katastrem statku. Vyrovnávací účinek osevního postupu lze podstatně zvýšit smíšeným nebo společným pěstováním, například ovsa s fazolemi či hrachem, podsevem — jetelů červených, bílých nebo švédských —, zařazením meziplodin i mnohostranností pěstování podle potřeb regionálního trhu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zum_System_der_Fruchtfolge&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K systému střídání plodin ===<br /> <br /> Osevní postupy v biologicko-dynamickém hospodaření se liší podle klimatu, druhu půdy (písek, prach, hlína, jíl), utváření krajiny a blízkosti trhu. V konečném důsledku vycházejí ze systému trojpolního hospodářství, který sahá až do keltsko-germánských dob: ozim – jařina – úhor. Tento systém po staletí udržoval úrodnost půdy na úrovni vázané na dané stanoviště. Ke změně došlo v {{SE|238}}<br /> <br /> 18. století s takzvaným „zlepšeným osevním postupem“, letním osetím úhoru jetelem a následně okopaninami (brambory, řepa atd.). V průběhu intenzifikace pěstování ve 20. století vznikl systém střídání plodin s 50 % okopanin a 50 % obilovin. S nástupem techniky a možností téměř libovolného řízení růstu rostlin pomocí mimopodnikových prostředků vznikl bezsystémový, čistě tržně orientovaný „divoký osevní postup“.<br /> <br /> Osevní postupy v biologicko-dynamickém zemědělství se vyvinuly v postupy víceleté zařazením nejméně dvouleté jetelotrávy a/nebo vojtěškotrávy, přičemž jejich základní kostra zpravidla stále staví na tříletém systému.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge_und_Humushaushalt&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Osevní postup a humusové hospodářství ====<br /> <br /> V tvorbě humusu se pojí éterický čili životní tělo hospodářského organismu s jeho fyzicko-pozemskou organizací. Rozmanité formy a látkové kompozice posklizňových zbytků přecházejí v živlu zemitého do stavu obecně-živého — humusu. Jeho povaha ještě svědčí o svém původu. Patrné je to u takzvaných humusových forem «surový humus» a «moder». «Mull» naproti tomu je výsledkem úplné proměny. Surový humus se tvoří v kyselém, vlhkém a chladném prostředí, mull v půdě bohaté na zásady, v teplém a vlhkém klimatu. Surový humus a moder ještě vykazují rostlinné struktury. V mullu tyto zmizely; představuje novou tvorbu. A přesto je do jeho živě-látkové kompozice vepsána jaksi konstilace bildekräfte, vlastní organickému výchozímu materiálu — kořenům, stéblům a listům. Z množství růstových forem a látkových útvarů vzniká «obecně-klíčivé» černě-drobivého mullu.<br /> <br /> Jednotlivé druhy polních plodin čerpají z půdní úrodnosti — to jest z humusového hospodářství — každý po svém. Mají proto pro následující plodinu každý svou specifickou předplodinovou hodnotu, která se do značné míry určuje množstvím posklizňových zbytků, zejména kořenové hmoty. Nejnižší předplodinovou hodnotu mají okopaniny, mezi nimi zvláště hrubované kultury jako brambory a jiné. Platí za spálené humusu a zanechávají pro osevní postup nejmenší množství humusu tvořících posklizňových zbytků — u brambor 13 dt/ha, u cukrové řepy 8 dt/ha sušiny kořenů. Jinak je tomu s obilovinami, {{SE|239}}<br /> <br /> jehož kořenová sušina dosahuje u žita 30 dt/ha a u ostatních obilnin v průměru 23 dt/ha. Ve vztahu k předplodinové hodnotě zaujímají střední polohu, zvláště bere-li se v úvahu hmota slámy, která obvykle slouží jako stájová podestýlka a přes chlévský hnůj se vrací zpět do osevního postupu. Nejvyšší předplodinovou hodnotu mají luskoviny, a mezi nimi pak hlavní pícní rostliny — jetel červený se 42 dt/ha a vojtěška s 52 dt/ha kořenové sušiny. Mimoto tyto plodiny prorůstají do hloubky i do šířky relativně největší kořenový prostor s nejdelšími jednotlivými kořenovými vlákny.&lt;ref&gt;Gerhard Geisler: ''Pflanzenbau. Ein Lehrbuch – Biologische Grundlagen und Technik der Pflanzenproduktion'', Berlin-Hamburg, 1988, S. 506.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Eduard von Boguslawski: ''Ackerbau, Grundlagen der Pflanzenproduktion'', Frankfurt 1981, S. 237 f.&lt;/ref&gt; Pícní luskoviny, využívané zpravidla dvouletě, platí za humusnositele. Uvážlivé vzájemné slaďování okopanin, obilnin a pícních lukovin tvoří základní rámec každého osevního postupu, který je zaměřen na udržování humusového hospodářství — nebo ještě lépe na jeho zvyšování.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge_und_Zwischenfruchtanbau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Osevní postup a pěstování meziplodin ====<br /> <br /> Meziplodiny obohacují druhovou rozmanitost osevního postupu a zvyšují humusový obrat. Prostřednictvím podsevů, strniskových semenů i zimních meziplodin se může životní organizace hospodářského organismu projevit ještě mocněji a vyrovnaněji. Zatímco sklizňová produkce tržních plodin — potrava pro lidi — opouští hospodářství, meziplodiny stejně jako hlavní pícní rostliny osevního postupu zůstávají v podniku: jako živoucí výživa pro udržování a zvyšování bodyfruchtbarkeit — ano, pro ozdravení a zdárný rozvoj provozního organismu jako celku.<br /> <br /> Pěstování meziplodin se zapojuje do osevního postupu všude tam, kde mezi sklizní a novým výsevem hlavních plodin vznikají časové mezery. Jsou-li tyto mezery krátké — například mezi obilninou, která sklízí pozdě v létě, a novým výsevem ozimů na podzim —, lze jako strniskové kultury zařadit jen rychle rostoucí brukvovité: letní řepku, hořčici, olejnatou ředkev. Rostou se svým kůlovým kořenem a bohatým postranním kořenověním do hloubky, starají se o výživný humus a aktivitu žížal až do podorničí, vytvářejí zastíněním mikroklima, v němž mají půdní živočichové ideální podmínky pro svou humusnositele {{SE|240}}<br /> <br /> Tätigkeit finden und zanechávají kyprou, kořeny prostoupenou garu, která po zamulčování slibuje jemnodrobivé podzimní seťové lůžko.<br /> <br /> Jsou-li k dispozici delší časové odstupy mezi sklizní a novým výsevem — například po letní sklizni obilnin a přípravě okopanin na jaře příštího roku —, nabízí se směs převážně výrazně kůlový kořen tvořících luskovinových druhů, jako je bob koňský (*Vicia faba*) a vlčí bob (*Medicago*), dále bohatě prokořeňující vikev setá (*Vicia angustifolia*), hrách setý (*Pisum sativa*), jakož i jílek vytrvalý (*Lolium perenne*), svazenka vratičolistá (*Phacelia tanacetifolia*) a jako oporná plodina slunečnice roční (*Helianthus annuus*). Je-li tato směs zaseta pokud možno ještě v červenci, vytváří velké krmné masy — zčásti využívané jako pastvina na orné půdě —, bohaté prokořenění a ke konci léta pestrou nabídku nektaru pro hmyz navštěvující květy. Takové směsi mohou — vyseté třeba jako kvetoucí pásy rozdělující větší plochy okopanin nebo jako lemové pásy mezi kulturami — přilákat včely a stát se vůbec střediskem nesmírně bohatého hmyzího života. Víceleté pícní luskoviny — červený jetel a vojtěška s příměsí pícních trav a bylin — se zpravidla zakládají jako podsev na jaře, přednostně do brzy sklízené ozimé plodiny (žito, ječmen). Stejným způsobem lze jako podsev pod krycí plodinu zařadit i snesitelné meziplodiny, jako jsou druhy jetelů — červený, bílý a žlutý (*Trifolium*) — ve směsi s jílkem (*Lolium*) a ptačí nožičkou (*Ornithopus sativus*).<br /> <br /> Zimní meziplodiny — seté v pozdním létě jako řepka (*Brassica napus*), na začátku podzimu jako směs — pokrývají od pozdního podzimu přes celou zimu půdu, hluboce koření, na jaře v nejkratší době vytvoří velkou krmnou masu a zanechávají v půdě jako vynikající předplodina nesmírně bohatou kořenovou masu. Jde přitom o směsi jako vikev-žito (vikev huňatá a žito) a takzvanou Landsberger Gemenge (vikev huňatá [*Vicea villosa*], žito, jetel inkarnát [*Trifolium incarnatum*]).<br /> <br /> Pěstování meziplodin musí být v rámci osevního postupu nutně flexibilní. Vlivem povětrnostních podmínek jsou meziobdobí mimořádně proměnlivá. Pravidlo dodržet — jeden výsevní den v červenci má pro vývoj meziplodinových luskovin stejnou cenu jako celý týden v srpnu — bývá často věcí náhody. Vlhká období oddalují setí, suchá vzejití. Povede-li se meziplodina, půda ožije a dobytek ve stáji ocení čerstvou krmnou nabídku; nepovede-li se, ztrácí se dobrý efekt předplodiny. {{SE|241}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge_und_die_Mineralaufschließung,_die_Stickstoffbindung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Střídání plodin a mobilizace minerálů, vázání dusíku ====<br /> <br /> Kompozice osevního postupu slouží cíli vyvinout stabilní, nebo ještě lépe pozitivní humusovou bilanci, a spolu s ní i pozitivní bilanci dusíkovou. K posledně jmenované přispívají okopaniny a obilniny méně, tím více však luskoviny. Ty žijí v symbióze s bakteriemi v kořenové oblasti, takzvanými *Rhizobii* neboli hlízkovými bakteriemi, a mají ve spojení s mateřskou rostlinou schopnost vázat dusík ze vzduchu. Totéž dovede mj. i olše (Alnus glutinosa), která v kořenové oblasti žije v symbióze s houbám příbuznými *Aktinomycetami* — patrno z tmavě zeleného listí, podobně jako u luskovin. Schopnost vázat dusík, aniž by to bylo přímo vázáno na vyšší rostliny, nacházíme u volně žijících bakterií jako *Azetobacter*, které preferují půdní prostředí bohaté na zásady, více alkalické, a *Amylobacter*, které upřednostňují prostředí spíše kyselé.<br /> <br /> Rudolf Steiner popisuje schopnost luskovin vázat dusík jako děj «vdechování», přičemž všechny ostatní rostliny «se blíží výdechu».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 80.&lt;/ref&gt; Dusíkové vdechování luskovin je děj srovnatelný s tím, «co se odehrává na našich epitelových buňkách [plic; vložení autora]».&lt;ref&gt;Ebd., S. 80.&lt;/ref&gt; Symbióza s Rhizobii je endogenní; tvoří fyziologickou jednotu s mateřskou luskovinou. Ze země vstupují do ještě mladé rostliny a tam se rozmnožují za tvorby kořenových hlízek. Jsou tedy druhotně darem země luskovině — čímž je luskovině umožněno oživit anorganicky mrtvý prvek vzdušného dusíku (N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) a tím duševně-astrální, jehož nositelem je dusík,&lt;ref&gt;Ebd., S. 71.&lt;/ref&gt; důvěrně propojit s životním děním. Zjevy luskovin svědčí v mnohých znacích, až do utváření květu, ve vyšší míře o Innerlichkeit vpletené do životních procesů, než je tomu u ostatních krytosemenných rostlin.<br /> <br /> Vedle zvláštního vztahu luskovin k dusíku vykazují zvláštní afinitu k vápníku v půdě. Nejen že tyto rostliny nacházíme přednostně na stanovištích bohatých na vápník — kyselým půdám se vyhýbají, {{SE|242}}<br /> <br /> allen voran vojtěšku –, nýbrž jsou to právě ony, kdo vápník v podorničí mobilizují, přijímají jej do svých fyziologických procesů a ukládají jej do tkání a buněk. Tímto způsobem vápní přes své zbytky svrchní půdu. U vojtěšky, královny pícninových rostlin, je tomu tak ve vyšší míře než u jetele, a tím více při víceletém pěstování. Takové pěstování by v žádném osevním postupu v biologicko-dynamickém zemědělství a zahradnictví nemělo chybět.<br /> <br /> Každý rostlinný druh má obecné a nad to specifické aneignungsvermögen pro minerální látky. Obecně budiž řečeno: celé spektrum pozemských látek, které rostlina potřebuje, aby mohla přijmout pozemskou zjevnou podobu; specificky pak ty látky, jejichž prostřednictvím může éterická organizace rostlinného druhu, v souladu se svým duchovním praobrazem, vyjádřit zvláštní vlastnosti. Tyto vlastnosti se konfigurují a individualizují podle míry kvantitativně-kvalitativního vztahu určité pozemské látky ke kvalitativně-kvantitativní konstelaci kosmicko-éterických formativních sil. Taková vztahová přediva charakterizuje Rudolf Steiner, pokud jde o vlastnosti preparátních rostlin (srov. kap. «Kompostové nebo hnojivé preparáty», s. 360 nn.).<br /> <br /> V rámci osevního postupu tak přispívá každá hlavní plodina, a rovněž každá bylina nebo tráva doprovodné flóry (plevele a plevelné trávy), svým specifickým způsobem k mineralickému rozkladu prostřednictvím kyselého působení a kořenových výlučků, kořenově aktivních výměnných procesů a prostřednictvím navracení těchto minerálních látek zpět do půdy cestou organických zbytků. Vedle schopnosti vázat vzdušný dusík náleží luskovinám ještě jiná: totiž jejich vysoké schopnosti mineralického rozkladu, pokud jde o vápník, hořčík, fosfor a bór. Dle Paracelsa neexistuje žádná rostlina, která by neměla léčivý účinek. Spočívá ve schopnosti rostlinného ätherleib koncentrovat zemské látky v rostlinách a komponovat je do organických sloučenin, jimiž získávají svou hodnotu pro úrodnost půdy, svůj léčivý a výživný účinek.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge_und_ihre_Begleitflora,_die_Unkräuter&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele ====<br /> <br /> Odpovědí přírody na solitérní postavení kulturních rostlin v poli a zahradě jsou takzvané «plevele nebo průvodní byliny» a «plevelné trávy». Starají se o druhovou rozmanitost, o vyrovnání, které odráží přirozenou, stanovištní konfiguraci éterických formativních sil. Na vlhkém stanovišti je tato jiná než na suchém, jiná {{SE|243}}<br /> <br /> Na jílu je jiná než na písku, a opět jiná na půdách různého stupně kyselosti atd. Ze 292 popsaných druhů doprovodné flóry středoevropské oblasti se tak na každém stanovišti vždy vyskytují charakteristická, více či méně druhově bohatá společenstva plevelů, průvodních bylin a plevelných trav. Do tohoto každoročně se opakujícího smísení divoké flóry s kulturními rostlinami zasahuje zemědělec a zahradník. Snaží se rozsah zabuřenění a zaplevelení travami omezit na minimum různými pracovně náročnými opatřeními. Nejnáročnější a nejtěžší prací je přitom ruční okopávání a plení. Jaká úleva tedy, když v šedesátých letech přišly syntetické herbicidy. Od té doby existují přípravky s plošným účinkem a četné další, zaměřené selektivně na likvidaci určitých problémových plevelů a plevelných trav. V průběhu geneticko-technologických změn genomu pěstovaných cílových rostlin přibyly totální herbicidy, jako «Roundup Ready» s účinnou látkou glyfosát, který nastoupil svůj vítězný pochod světem. Herbicidy jsou vynálezy lidského ducha. Jsou tu od toho, aby zabíjely a ničily život. Zasahují systémově do souvztažnosti životních procesů a řídí je do nicoty. Éterické formativní síly, které konstituují životní organizaci rostlin, ztrácejí vládu nad organizací fyzického těla. Na místo astrálních sil, které skrze záření kosmických periferních sil, a těch, jež ze země vytváří a formuje zjevný obraz rostliny, nastupují síly trhající vlákna mezi bytostným praobrazem a smyslově-fyzickou podobou. Jsou to životu nepřátelské astrální síly z podpřírody, z fyzického podsvětí, které na stupni fyzického působí prostřednictvím syntetických látkových kompozic. Herbicidy jsou stejně jako souhrn pesticidů a ostatních syntetických prostředků na ochranu rostlin výtvory člověka sestavené čistě reduktionistickými cestami myšlení. Jsou nosiči životu nepřátelských sil, které stojí izolovaně v souvislostech světa. Postup libovolné syntézy látek odpovídá obráceně oné technologii, která prostřednictvím takzvaného štěpení jádra přinutí podfyzické síly, spoutané v látce, vystoupit na denní světlo — obojí s evolučně nepředvídatelnými následky. {{SE|244}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Verfahren_der_Unkrautsamenveraschung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Metoda spálení semen plevelů na popel ===<br /> <br /> Desetiletí předtím, než se výše zmíněné metody ničení plevelů přesměrováním jejich životních procesů staly celosvětovou praxí, Rudolf Steiner z výzkumu přírody kosmu a jeho spolupůsobení při tvorbě semen rozvinul metodu veraschování semen plevelů — «spalovací experiment». Je to metoda regulace plevelů, která působí proti klíčení semen. Doporučení zní: sbírat semena plevelů, veraschovat je — «nejlépe plamenem dřeva» — a získaný «pepř» rozptýlit po poli a zahradě. Tento postup vychází z poznání, že růst a jeho stupňování k reprodukci v tvorbě semen stojí v přímém vztahu k podslunečnímu planetárnímu působení Merkuru, Venuše, a především Měsíce. Měsíc odráží paprsky Slunce, planet a širšího kosmického periferie zpět k Zemi. Intenzita tohoto zpětného záření se řídí měsíčními fázemi a je největší při úplňku. Klíčivý a růstový impuls vzrůstajícího Měsíce směrem k úplňku je mnohonásobně experimentálně doložen. Semenné plevele vykazují zpravidla vysokou reprodukční sílu, která může například u heřmánku (Anthemis nobilis) dosahovat 10 000 – 20 000 semen na rostlinu, u pcháče rolního (Cirsium arvense) přibližně 4 500. Při mortalitě až 50 % se při slabém zaplevelení nalézá přece jen mezi 10 000 a 300 000 klíčivých semen plevelů na čtvereční metr, při silném zaplevelení až 30 000 na čtvereční metr. Panují-li v blízkosti povrchu půdy příznivé podmínky pro klíčení — půdní teplo (&gt; 9 °C) a půdní vlhkost —, stávají se měsíční síly aktivními a urychlují klíčení i růst. {{SE|245}}<br /> <br /> Veraschení semen se provádí v době klíčního klidu, ve stavu, kdy kosmično «jako forma rostliny žije v semeni». Prochází-li semeno ohněm, je plameny zcela pohlceno; zbývá pozemský podíl, popel. Oheň jako živel se na jedné straně smyslově zjevuje ve fenoménech tepla a světla. Druhá, působící vnitřní strana ohně je nadsmyslová. V lidském prožívání může toto nadsmyslové být zkušenostně dosažitelné jako zjev na duševní rovině — například tehdy, kdy duchovní impuls vzněcuje duši k ohni nadšení. Kdekoli oheň nastoupí, pohlcuje to, co se stalo fyzickým, a proměňuje to v popel. Z hlediska duchovně-působného svědčí popel o procesu läuterace, o takovém, který jsoucnu vštěpuje nové zárodky stávání se.<br /> <br /> Úkolem veraschení semen je nyní vytvořit v půdě podmínky, za nichž bude pro příslušný druh plevele potlačen klíčení stimulující účinek měsíčních sil. Popel, který vzniká zničením semene žilovým prvkem ohně, působí měsíčním silám v protisměru: «Jde nyní o to, aby půda byla ošetřena — protože Měsíc přece zastavit nelze — tak, aby se Země stala neschopnou přijímat měsíční účinky; a nejen Země se může stát neschopnou přijímat měsíční účinky, ale i rostliny, tyto plevele, mohou v jistém smyslu ošetřené půdě získat jakousi bázeň před tím, aby v ní rostly.» Toto poslední tvrzení nabízí myšlenku, že veraschení tak přemírou rozmnožovacích sil obdařených semen plevelů je z jejich uvěznění v pozemském reprodukčním cyklu jaksi osvobozuje, takže jejich výskyt se napříště drží v mezích.<br /> <br /> Porozumění duchovněvědným pokynům Rudolfa Steinera k veraschení plevelů vyžaduje neochabující poznávací úsilí a na něj navazující badatelskou smýšlení, která v bdělém obrácení dovnitř i navenek doprovází každý krok praktického uskutečňování. To tím spíše, že dosavadní snahy přinesly sice dílčí úspěchy, nikoli však ještě průrazné výsledky. Leží to především v následujícím:<br /> <br /> * Veraschení semen plevelů a účinek těchto popelů, jakož i popelů ze škodlivého hmyzu a kožek<br /> {{SE|246}}<br /> <br /> * reprodukčně silných zvířat způsobujících škody, jako je polní myš, musí být zcela zapojeno do provozní praxe a nepřetržitě pěstováno.<br /> * K tomu je zapotřebí spolupráce sociálního okolí podniků — lidí, kteří jsou ochotni a schopni prohlubovat duchovněvědné poznání, jež je základem metodiky veraschení, a cvičit je v trvalé praxi.<br /> * Mezitím propracované techniky mechanické regulace plevelů poněkud zatlačily výzkum a praxi veraschení semen do pozadí.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_mechanische_Unkrautregulierung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Mechanická regulace plevelů ===<br /> <br /> Zatímco herbicidy působí systémově-fyziologicky takříkajíc zevnitř — tedy přivádějí na scestí nadřazenou, budující funkci životního těla vůči fyzické organizaci —, působí mechanické postupy regulace unkrautového vzrůstu zvenčí. Pletím, stríglováním, bránováním a okopáváním jsou rostliny vytrhovány z kořenů, kosením odřezávány od kořenového trsu. Těmito opatřeními se nevystupuje z řádu zákonitosti vzniku a zániku. To platí i pro opalování plamenem, které zachycuje rychle klíčící a rostoucí plevele dříve, než klíčící osivo kulturní rostliny probije půdní škraloup a zazelená se.<br /> <br /> Každou kulturu článku osevního postupu doprovází zvláštní plevelná flóra. Její skladba je určována především stavem půdy, dobou výsevu, povětrnostními podmínkami, jakož i rychlejším nebo pomalejším růstem kultur, a tím i jejich stupněm pokryvnosti půdy.<br /> <br /> Mnohé druhy plevelů jsou indikátorové rostliny ve vztahu k půdní struktuře, např. stagnující vlhkost, zhutnění, zralost půdy, hospodaření s dusíkem a půdní acidita.&lt;ref&gt;Helmut Voitl, Elisabeth Guggenberger, Josef Willi: ''Das große Buch vom biologischen Land- und Gartenbau'', Wien 1992, 367 S.&lt;/ref&gt; Články osevního postupu lze z hlediska výskytu specifických plevelů a plevelných trav rozdělit do tří skupin: obilniny, okopaniny, víceleté pícniny. Zahradnické osevní postupy jsou v podstatě okopanino-postupy. {{SE|247}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Unkräuter_und_-gräser_in_den_Halmfrüchten&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Plevele a plevelné trávy v obilninách ====<br /> <br /> Doprovodná flóra ozimů se člení na podzimní a jarní klíčiče. Z plevelů a plevelných trav klíčících na podzim se stávají obtížnými ty, které jsou zimovzdorné, jako chundelka metlice (''Alopecurus myosuroides'') a psárka polní (''Apera spica venti''), jakož i plevele jako rmen (''Anthemis spec.''), rozrazil (''Veronica spec.'') atd. Pro svůj nízký stupeň pokryvnosti na podzim a v zimě je pšenice více ohrožena než žito a ječmen. Díky svému předozimnímu odnožování jsou tato dvě posledně jmenovaná ve svém růstu a pokryvnosti půdy o krok před travními plevely a plevely vůbec. Jen zřídka dovolí podzimní stav půdy zasáhnout regulačně stríglem nebo bránami. To lze dohnat jen omezeně na začátku jara. Okopávání s úzkými husopáterovými radličkami snese pouze pšenice — ta se odnožuje teprve na jaře —, nikoli žito a ječmen; ty již mají do značné míry vyvinuty své mělce rozběhlé korunové kořeny. K odvrácení jarních klíčičů v ozimech prokazují dobrých služeb strígl a lehké brány.<br /> <br /> Letní obiloviny, ječmen, pšenice a oves, vítají časný výsev; jsou proto — jako ostatně veškerá jarní osev — vystaveny zvýšenému tlaku plevelů. Jsou v konkurenci s plevely klíčícími již při nižších teplotách, jako je koukol polní (''Agrostemma githago''), vlčí mák (''Papaver rhoeas''), svízel (''Galium spec.''), rdesno (''Polygonum convolvolus'') a pozdějí ptačinec prostřední (''Stellaria media''), pěťour maloúborný (''Galinsoga parviflora'') a merlík (''Atriplex patula''), jakož i jako plevelná tráva oves hluchý (''Avena fatua''). Časové okno pro regulaci před výsevem je krátké, takže je nutné opakované výsevní zpracování stríglováním, lehkými bránami a okopáváním až do sloupkování. Zpracování před vzejitím umožňuje síťový strígl; po vzejití je třeba vyčkat s dalšími opatřeními do třetího listu.<br /> <br /> Se sloupkováním je zastíněním omezeno vegetativní rozvíjení semenných plevelů, nikoli však pcháčů a spolu sloupkujících plevelných trav. Pozdní klíčiče jako merlík (''Atriplex''), ohnice (''Raphanus''), lebeda (''Chenopodium'') a pěťour (''Galinsoga'') se přitom vyskytují méně.<br /> <br /> Protože semenné plevele a plevelné trávy rostoucí v obilí dosahují semenné zralosti před ním nebo zároveň s ním, jsou to ve srovnání s ozimy zejména letní obiloviny, které v rámci osevního postupu doplňují zásobu semen v půdě. Podmítka bezprostředně po sklizni musí {{SE|248}}<br /> <br /> zachovat jemně drobivé lůžko skývy, aby co největší část vypadaných semen mohla vzklíčit. Určitou starost při obilninách způsobuje neomezené rozrůstání kořenových plevelů a plevelných bylin jako pýr plazivý (''Agropyron repens'') a pcháč oset (''Cirsium arvense'') i šťovík s kůlovým kořenem. Po sklizni je nutné s nimi bojovat velmi pracně a časově náročně. Výborně se osvědčují plně podřezávající kypřiče s vlečkami, které vyhazují kořeny a kousky kořenů na povrch půdy k vyschnutí. Pcháč oset (''Cirsium arvense'') a šťovík tupolistý (''Rumex obtusifolius'') v porostu se velmi oslabují hlubokým vyřezáváním před kvetením.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Unkräuter_und_-gräser_in_den_Hackfrüchten&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Plevele a plevelné trávy v okopaninách ====<br /> <br /> Jak již název napovídá, okopaniny potřebují vedle dobrého provzdušnění skývy také intenzivní potlačování nárůstu plevelů a plevelných trav. Co do druhové rozmanitosti a konkurenčního tlaku je plevelný pokryv v rámci osevního postupu největší. Pozdějším výsevem okopanin oproti letním obilninám bývá zpravidla dost času předřadit výsevu jeden až tři průjezdy bránami, které vykořeňují brzy a středně brzy klíčící plevele a plevelné trávy. Kde to podmínky dovolují, například u řepy krmné (''Beta vulgaris''), zelí (''Brassica'') a dalších, lze přepichováním ze školky získat ještě více času a z pole vypudit i později klíčící plevele, jako pěťour maloúborný (''Galinsoga''), lebeda (''Atriplex''), merlík (''Chenopodium'') a jiné. Okopaniny mají zpravidla dlouhou mladost a dovolují proto pokračovat v mechanickém potlačování plevelů stříglováním, motyčkováním a hrázkováním až do zapojení řad. Podle potřeby je třeba řady ještě jednou projít ručně.<br /> <br /> V pěstování cukrové a krmné řepy a polní zeleniny jsou k dispozici vedle přepalování v předvzejítovém stadiu také propracované mechanické postupy, které ponechávají neošetřený jen nesmírně úzký pruh vrtných řad. Přes veškerou dobrou přípravu je však zbytkové ruční plení nezbytné. Tato práce patří k nemnohým, které zemědělci a zahradníkovi ještě zbyly, při nichž může vstoupit v přímý vztah k půdě a rostlinám hned ve dvojím smyslu: Na jedné straně je pracně a doslova rukama oddán činnosti, která jde tím snadněji a svižněji, čím více od sebe samého abstrahuje a obrací se s pozorným pohledem k rostlinám, jež mají být<br /> {{SE|249}}<br /> <br /> uvolněny, aby se mohly nerušeně rozvinout až k plnému utváření plodu. Toto obrácení působí dvojím způsobem: Je účelné — na to jedině je zaměřen stroj — a polárně k tomu probouzí duchovně zájem a duševně účinný vztah s ohledem na intimitu životního souznění rostliny a zeminy. Člověk si uvědomuje výzvu, neupadnout do prázdnoty pouhé rutiny, která práci přetěžuje. Plení plevelů může být vedle jiných takových činností cvičným polem, které buduje mosty a probouzí mravní vnímavost vůči věcem a bytostem přírody. Na druhé straně spočívá nazírající myšlení nad děním. Pozoruje se bohatství jevů — například jak se nejrůznější druhy bylin spolčují s jednou kulturou, kterou chceme pěstovat, jak jsou tyto různě utvářeny v kořeni, listu a květu a jak v pozemském zobrazení podávají zprávu o svém urobiázu, jenž bytuje v nadsmyslovém. Člověk rozpozná plevel nebo plevelnou trávu jako příslušníka určitého rodu a čeledi a uvědomí si, jak mnohé z nich mají významný léčivý účinek. Pozná, jak tento léčivý účinek je blízce příbuzný výživnému účinku postupně se rozvíjejícího plodu kulturní rostliny. Kvůli tomuto výživnému účinku musí do jisté míry ustoupit «zásoby léčivých bylin». To platí zvláště pro okopaniny plodící spíše ve vegetativní sféře. Tak připadá okopaninovému záhonu v rámci osevního postupu funkce čisticího záhonu pro následnou kulturu — zpravidla obilí — být. Zároveň je to ten, který nejvíce čerpá z půdní úrodnosti.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Unkräuter_und_-gräser_im_Futterpflanzenanbau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Plevele a plevelné trávy v pěstování krmných rostlin ====<br /> <br /> Hlavními krmivovými rostlinami jsou luskoviny, jetel a vojtěška v porostech s travami a — v menším podílu — dieteticky účinné byliny, jako je jitrocel kopinatý (''Plantago lanceolata''), bedrník (''Pimpinella agna''), čekanka (''Cichorium lupulina''), vojtěška žlutá (''Medicago lupulina''), štírovník (''Lotus corniculatus'') a komonice (''Melilotus'' spp.). Takovýto porost stojí v osevním postupu zpravidla dvě užitková léta. Tím zabírá dvě články osevního postupu. První seč se provádí dostatečně brzy, aby druhý obrůst v jinak květensky chudém vrcholném létě přišel k rozkvětu a nabídl létajícímu hmyzu bohaté nektarové zdroje. Další nektarové zdroje poskytují kvetoucí pásy na dílcích obilovin a okopanin. {{SE|250}}<br /> <br /> V hustě zapojených, plně vzrostlých dvouletých krmných porostech nemají jednoletá semenná plevele žádnou vývojovou možnost — naproti tomu v mezerovitých porostech ano. Při vícenásobné seči ani taková nejsou nebezpečná. Polní pícninářství je především osvědčeným prostředkem, jak se vypořádat s jinak těžko zvládnutelnými trvalými problémovými plevely, jako jsou pcháč oset (''Cirsium arvense'') a šťovík kadeřavý (''Rumex crispus''). Pcháč oset je oslaben již první sečí, ještě více pak druhou nebo dokonce třetí. Po takovémto dvouletém využití se daří udržet pole pro následnou plodinu — zpravidla ozimé obilí — do značné míry bez pcháče. U šťovíku, jenž je sice každou sečí oslazen, pak však rychle vyráží do semene, se omezená produkce semen obvykle nedá zcela vyloučit. Co se týče pýru plazivého (''Agropyron repens''), vícenásobný seč oslabuje výhonnou sílu oddenků, a tím i jejich další šíření.<br /> <br /> V rámci osevního postupu se s luskovinami bohatým polním pícninářstvím a meziplodinami odehrává jakýsi ekologický zázrak. Vrací půdě ztracenou úrodnost, vytváří harmonii v živém, přivádí zpět divokou faunu do krajiny a poskytuje ovcím i skotu v létě i v zimě vynikající krmivo a na podzim orební pastvinu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge,_Krankheiten_und_Schädlingsbefall&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Střídání plodin, choroby a škůdci ===<br /> <br /> Otázka zní, zda vůbec mohou rostliny onemocnět v tomtéž smyslu jako zvíře a člověk. Směr k odpovědi se otvírá, sledujeme-li zástavbu bytostných článků v přírodních říších a u člověka: Minerál je jednoartikulovaný, obdařen fyzickým tělem; ke dvouartikulovanosti rostliny s fyzickým tělem a éteriickým tělem přibývá u zvířete jako třetí článek astrální tělo a u člověka jako čtvrtý já-organizace. Příčinou onemocnění je astrální tělo.&lt;ref&gt;Viz např. Rudolf Steiner: ''Meditative Betrachtungen und Anleitungen zur Vertiefung der Heilkunst'', GA 316, Dornach 2003, Vortrag vom 3. Januar 1924, S. 33 f.&lt;/ref&gt; Takové se však v rostlině nevtěluje. Její duševní tělo zůstává v nadsmyslovém; vysílá své síly z periferie do prostoru a času, dotýká se rostlin jen zvenčí a vytváří si svůj odraz v jejich podobě. V čistotě éterické organizace rostliny se spojuje s látkami země, oživuje je a komponuje je do své fyzické organizace. V tomto spojení se stává ve svých formách smyslově viditelnou {{SE|251}}<br /> <br /> podobou. V těchto svých étericky živých formotvorných procesech je rostlina od základu zdravá; je nositelkou všech léčivých sil; svou vlastní organizací bildekräfte vlastně onemocnět nemůže. Co modifikuje její fenomenální obraz jako čistý obraz jejího typu, co ho dokonce deformuje nebo zcela ničí, jsou vlivy zvenčí. Dnes je zahrnujeme pod neurčitý pojem vlivy prostředí. Jakmile tyto sklouznou do extrémů, ztrácí se harmonie vztahu kosmických k pozemským účinkům; vznikají nerovnováhy. Ty mohou nastat přirozeně skrze požáry, bouře, záplavy a zemětřesení, nebo stále více skrze egoistická jednání člověka, nároky na vlastnictví a moc, rigorózní vykořisťování atd. Vlivy skrze člověka se projevují v oteplování Země, klimatické změně, znečištění Země, moří a stratosféry. Elektrosmog ze všech stran obaluje rostliny a odřezává je od kosmických účinků. V pěstování kulturních rostlin je toto extrémní ovlivňování ještě stupňováno technologiemi všeho druhu odcizenými životu, jako je excesivní hnojení dusíkatými solemi syntetizovanými ze vzduchu, hydroponika (pěstování v roztocích živných solí), pesticidy, herbicidy atd. Rostliny jsou zahaleny cizími látkami a zářeními, která oslabují jejich éterickou organizaci. Ta již není plně schopna budovat či udržovat svou fyzickou tělesnou organizaci v souladu s druhovým určením. Fyziologickým důsledkem je, že rostliny obsahují více vody (zvětšené buňky a mezibuněčné prostory) a v ní rozpuštěných solí, než jsou schopny zpracovat do stavby svých tvarově utvářecích pletiv. To celkově přivolává na scénu široké spektrum rostlinných a živočišných organismů — bakterie, houby, roztoče, hmyz — kteří v přírodním hospodářství na správném místě a ve správný čas konají užitečné služby, na místě nesprávném, v čas nesprávný se však jednostranně závratně množí a stávají se škodlivými organismy. Zvláštní případ v tomto kánonu tvoří virózya. Viry tvoří jakýsi druh pod-přírody rostlinné říše, jako radioaktivita takovou tvoří v říši minerální. Viry nemají vlastní metabolismus. Zapojují se do metabolismu živých organismů — od bakterií výše — a mohou se vyvíjet a množit jen skrze tento. Zatímco vše živé se projevuje v rytmech, virus se chová arytmicky. Zejména viry způsobují v říši kulturních rostlin stále rychleji probíhající odrůdový úpadek.<br /> <br /> Parazitární bakteriální a houbová onemocnění jsou výrazem přebytku silových účinků Měsíce, které jsou v půdě zprostředkovány {{SE|252}}<br /> <br /> prostřednictvím vody a vytvářejí tak jakési «měsíční životonosné dění». Za vyrovnaných povětrnostních podmínek toto dění v rostlinách působí až do tvorby semen.&lt;ref&gt;Vgl. Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S.166/67.&lt;/ref&gt; Pokud však Měsíc působí příliš silně — například v mírné zimě s vlhkem přetahujícím se do jara, a ještě k tomu zesílen přiváděním snadno rozpustných živných solí — stoupá houbový tlak. Přebytečný měsíční život vstupuje jaksi do soutěže s těmi silami, které z kosmu přes křemen, vápenec a jíl proudí formotvorně do rostlin. Ty se oslabují. Dochází k jakémusi předčasnému zplodování v oblasti vegetativní, ve sféře listů. Nad úrovní půdy — v jejímž nitru je přece pravá domovina celého onoho vojska bakterií a hub — vytváří se nahoře ve výhonkové oblasti druhá půdní úroveň pro parazity a houby. Pod tíhou přehnaných měsíčních sil podléhá rostlina rozkladu právě tímtéž říšemi nižších živých tvorů, jež jí ve tmě půdy konají užitečné služby.<br /> <br /> Nebezpečí příliš silného měsíčního působení lze předejít těmito opatřeními:<br /> <br /> * Hnojením podporujícím zdraví rostlin (posilováním jejich éterické organizace) — viz kap. «O podstatě hnojení», s. 259 nn.<br /> * Budováním půdy zemsky aktivní, bohaté na formy trvalého humusu (jílo-humus).<br /> * Opakovanými postřiky přesličkovým čajem v průběhu roku (křemenné působení).<br /> * Zachováváním a péčí o vlhké biotopy a rovněž o trvalé travní porosty v blízkosti odvodňovacích příkopů nebo spodní vody. To jsou přirozená stanoviště, na nichž mohou měsíční síly — uzdravujíce celek hofského organismu — se «vyžít» v rozvíjení bohatého houbového a bakteriálního života.<br /> <br /> Zpracování půdy pomáhá rostlině v prvním kroku k druhově přiměřené konfiguraci formativních sil jejího životního těla. Dalšího posílení se jí dostává správným zařazením v osevním postupu; nejvyššího stupňování zdravého růstu a tvorby i zrání plodů pak dosahuje hnojením (srov. kap. «O podstatě hnojení», s. 259 nn.). Pro utváření osevního postupu přicházejí v úvahu tři hlavní hlediska: snášenlivost s předplodinou téhož druhu, předplodinový účinek a udržování vysoké humusové dynamiky. V případě opakovaného pěstování téhož druhu jsou kultury množené vegetativně snášenlivé v podstatně vyšší míře než {{SE|253}}<br /> <br /> při generativním rozmnožování; leda že rodičovská generace je nosičem viru — to je hlavní problém při doosívání brambor, rozmnožování ovocných dřevin atd. Sama příroda demonstruje vysokou snášenlivost vegetativního rozmnožování, například pýr plazivý (*Agropyron repens*), kopřiva dvoudomá (*Urtica dioica*), pcháč rolní (*Cirsium arvense*), opletník plotní (*Polygonum convolvulus*), přeslička rolní (*Equisetum arvense*) atd.<br /> <br /> Při generativním doosívání pevných odrůd je v různé míře pravidlem degradace odrůdy. V základě nesnášenlivosti s týmž druhem leží jednostranné rozmnožování škodlivých organismů — bakterií, hub, hmyzu a jiné půdní fauny — jakož i patogenní kořenové výlučky samotných kulturních rostlin (*alelopatie*). Škodlivým organismům lze čelit následujícím způsobem:<br /> <br /> Veškerými opatřeními, která posilují konstituci, tedy organizaci bildekräfte rostliny. Patří k nim hofeigene produkce osiva prostřednictvím cíleného doosívání: «Wenn man [mit der Aussaat; Einfügung des Verfassers] nahe an den Wintermonaten ist, dann wird man eine starke Reproduktionsfähigkeit, wenn man weiter von den Wintermonaten ist, eine starke Nahrhaftigkeit in den Getreidepflanzen bewirken.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 109.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Dodržování doby výsevu podle kosmických rytmů, zejména synodického čili lunárního fázového cyklu.<br /> <br /> * Aktivní, úrodná půda, která každý druh jednostranných vlivů zvenčí rychle stráví a pro rostliny zneškodní.<br /> * Prostorový odstup od loňské kultury téhož druhu (např. zelí vzhledem ke kýlnatosti brukvovitých [*Plasmodiophora brassicae*], brambory vzhledem k napadení mandelinkou) a rovněž časový odstup, který podle míry snášenlivosti s týmž druhem činí tři až šest let.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Halmfrüchte&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Choroby obilnin podmíněné střídáním plodin ====<br /> <br /> Každý zpětný výsev přináší snížené výnosy nahromaděním specifických původců chorob. Snášenlivost s týmž druhem je tedy omezená — nejméně omezená u žita. Díky své nenáročnosti stojí oves a žito po ozimé ječmeni a pšenici jako abtragendes Früchte. Oves přitom platí za zdravicí plodinu. Předplodinová hodnota je nízká; v celkovém pohledu na osevní postup se však obiloviny starají o vyrovnanou humusovou bilanci. Přitom tvorba kořenů u pšenice a ječmene je podstatně slabší {{SE|254}}<br /> <br /> než u žita a ovsa. Prvně jmenované jsou středně silnými konzumenty humusu, a proto kladou vysoké nároky na předplodinu — dobře hnojené okopaniny. Pšenice je s ječmenem jako předplodinou nesnášenlivá. V tomto případě, jakož i vůbec při obilninami bohatých osevních postupech (&gt;50 %) a špatně rozložených slámových masách, nastupují patní choroby, plísňová onemocnění báze stébla pšenice — černonožkovitost (*Ophilus graminis*) nebo lom stébel (*Cercosporella herpotrichoides*). Pravidelné střídání hlíznaté a stébelnaté plodiny zde zjednává nápravu. Zvláštní postavení mezi travinami zaujímá kukuřice, snášenlivá sama se sebou ve vysoké míře. Houbové infekce se mohou u pšenice a ječmene, méně u ovsa a ještě méně u žita, vyskytnout na celém výhonku až do klasu. U pšenice jsou to především v oblasti listu rzi (*Puccinia*) — žlutá, hnědá a černá rez — a snětě (*Tilletia*), v klasu (*Helminthosporium gramineum*) trpasličí a páchnoucí sněť; u ječmene pruhovaná nemoc (*Ustilago avenae*) a padlí (*Erysiphe graminis*), v klasu ječná sněť volná; u ovsa sněť ovesná volná; u žita v oblasti listů sněžná plíseň (*Fusarium nivale*), v klasech námel (*Claviceps purpurea*). Kukuřice se bez problémů začleňuje do obilninami bohatých osevních postupů; patním chorobám vzdoruje.<br /> <br /> Poškození podmíněná osevním postupem způsobená hmyzem — jako napadení moucí osičkovou (*Oscinis frit*) nebo háďátky (*Ditylenchus dipsaci*) u žita, bejlomorkou nebo moucí česnekovou (*Hylemya correlata*) a dalšími u pšenice, moucí osičkovou (*Oscinis frit*) a třásněnkami (*Thrips lini*), hlísticemi u ovsa, moucí ječnou (*Chlorops taeniopus*) u ječmene a pšenice — padají vůči houbovým nákazám méně na váhu. Naproti tomu v pěstování kukuřice způsobuje zavíječ kukuřičný (*Pyrausta nubilalis*) převažující škody.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Hackfrüchte&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Choroby okopanin podmíněné osevním postupem ====<br /> <br /> Rozmanité druhy okopanin v polním a zahradním hospodářství mají každý své vlastní vzorce napadení a poškození. Zpravidla jsou samy se sebou nesnášenlivé a musejí být proto v osevním postupu vhodně odděleny. Jistou výjimku tvoří brambor. Vegetativní množení hlízami z něj činí nejsnášenlivější ze všech kulturních rostlin. V horských polohách může být pěstován zpětně po desetiletí. V teplo-vlhkých polohách nastupují nejrůznější virózy — přenášené mšicí broskvoňovou (*Myzodes persicae*) a dále šířené poraněními hlíz —, dále houbové infekce, jako mimo jiné obávaná plíseň bramborová (*Phytophtora infestans*), jakož i živočišný výskyt jako mandelinka bramborová (*Leptinotarsa decemlineata*), jež — {{SE|255}}<br /> <br /> Ertragsbildung již v prvním roce pěstování výrazně snižuje. Následný pěstování není proto zpravidla možný. V osevním postupu by měl být dodržen odstup čtyř let. Předplodinové vlastnosti brambor jsou pro všechny obilniny a okopaniny vynikající.<br /> <br /> Cukrovka a řepné plodiny (cukrová řepa, krmná řepa, červená řepa) jsou kvůli napadení háďátky v kořenové oblasti jen málo samosnesitelné. Háďátka (stonkové háďátko [''Ditylenchus dipsaci'']) patří k hlavním původcům chorob z osevního postupu. Jsou mnohorasová, napadají téměř všechny kulturní rostliny i mnohé plevele, jsou dlouhověká — proto musí být v osevním postupu dodržen odstup čtyř až šesti let do návratu některého druhu řepné plodiny. Betarůby vykazují široké spektrum škodlivých činitelů: virová onemocnění (mimo jiné žloutenková choroba [''Beta-Virus 4'']), houby (mimo jiné kořenová spála, různé houby), dále háďátka, mšice (''Phytophagus''), řepná moucha (''Pegomya hyoscyami''), atómárka šedá (''Atomaria linearis'') a další. Napadení je dílem podmíněno odrůdou a počasím, z největší části je však důsledkem nedostatečné půdní hygieny a příliš úzkého postavení v osevním postupu.<br /> <br /> Vhodné předplodiny pro cukrovku a řepné plodiny jsou zejména brambory a dusík vázající luskoviny, jakož i při dobré vlastní organické hnojení statku všechny druhy obilnin. Následné plodiny jsou zpravidla ozimé nebo jarní formy pšenice a ječmene.<br /> <br /> Brukvovité rostliny (''Kruzifery''), mezi nimi všechny druhy zelí, řepka a zástupci meziplodin — jako řepkové odnože, hořčice bílá (''Sinapis alba''), olejný ředkev (''Raphanus sativus var. oleiformis'') a další — obohacují osevní postup nesmírně. Přehojný kvet řepky (''Brassica napus'') a brukvovitých přicházejících do kvetu, meziplodin i — neúmyslně — plevelů hořčice a ohnice rolní (''Raphanus raphanistrum'') je zdrojem nektaru, který přitahuje množství létajícího hmyzu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Futterpflanzen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Choroby krmných rostlin podmíněné osevním postupem ====<br /> <br /> Brukvovité rostliny zároveň přitahují velké množství žravého hmyzu — v čele blecháče (druhy ''Phyllotreta''), kapustová moucha (''Chortophila brassicae''), blýskáček řepkový (''Meligethes aeneus'') a další. Stejně škodlivé je i množství houbových chorob, v první řadě nádorovitost košťálovin (''Plasmodiophora brassicae''), která jako typická choroba osevního postupu z velké míry určuje nesnášenlivost košťálovin, řepky atd., ale i brukvovitých plevelů navzájem. Dále je řepka hostitelskou rostlinou mnoha {{SE|256}}<br /> <br /> Nematodových druhů, které v následných plodinách páchají škody. Řepka potřebuje brzy vyklízející předplodiny jako ozimý ječmen a žito. Za sebou zanechává pro následnou plodinu vynikajícím způsobem strukturovanou, zralou, relativně bezplevelnou půdu. Z uvedených důvodů je stejně jako u košťálovin nutná přestávka v pěstování tři až čtyři roky. Při zařazení intenzivního zeleného hnojení brukvovitými do osevního postupu je třeba zvolit ještě delší odstupy.<br /> <br /> Ústřední místo v osevním postupu zaujímají vedle tržních plodin pícniny jetel (''Trifolium'') a vojtěška (''Medicago'') s přídavkem směsi pícních trav a bylinek. Jetel a vojtěška jednak jako hlubokokořenící rostliny přímou cestou — vázáním dusíku, zpřístupňováním minerálů a bohatstvím kořenové hmoty — oživují celý objem půdního profilu, a to tím více při víceletém, bujném porostu, jednak patří na rostlinné rovině nepřímo k největším podporovatelům trvalé úrodnosti půd. Děje se tak prostřednictvím pícních mas, které jsou přeměněny a zušlechtěny přežvykováním a jako hnojivo se vracejí na půdu. Pěstování pícních luskovin je doplněno zrninkovými luskovinami, mimo jiné bobem obecným (''Vicia faba''), lupinou (''Lupinus'') a hrachem setým (''Pisum sativum''). V osevním postupu stojí buď v čisté kultuře, nebo ve směsné kultuře s ovsem, přednostně před okopaninovými plodinami. Priorita jetele a vojtěšky v osevním postupu klade hranice pěstování zrninkových luskovin. Důvodem je kyjatka jetelová (''Sithonia lineata''), která dokáže pícní luskoviny v raném mládí značně poškodit. Klíčovým problémem červeného jetele — méně pěstování vojtěšky — je sklerotinia jetelová (''Sclerotinia trifolium''). Je to typická choroba osevního postupu. Černé sklerotie (plodnice houby) lpí na kořenovém krčku, ničí cévní svazky a jetelová rostlina uvadá na přelomu jara ze dne na den. Trvalé formy houby se mohou v půdě udržet až osm let. Návrat červeného jetele, a rovněž vojtěšky, by proto měl nastávat nejdříve každých pět až šest let. Při nejméně dvouletém pěstování je problém pcháče pro následnou plodinu vyřešen a rovněž stav nematodů se výrazně snížil.<br /> <br /> Dalšími listovými plodinami, které zpravidla tvoří součást biologicko-dynamických osevních postupů, jsou krmná řepa (''Beta vulgaris var. alba'') jako dietetikum při krmení dojnic a dále mrkev (''Daucus carota'') a lnička setá (''Linum usitatissimum'') při odchovu telat. Tyto plodiny, jakož i pěstování zeleniny a léčivých bylin pro zdraví zvířat jsou zčásti pěstovány zahradnicky, zčásti polním způsobem začleněny do okopaninovýchplodin. {{SE|257}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Fruchtfolge_in_Beziehung_zur_Düngung,_Humusbilanz_und_Pflugbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Osevní postup ve vztahu k hnojení, humusové bilanci a obdělávání pluhem ===<br /> <br /> Osevním postupem si biologicko-dynamický podnik vytváří pěstební rámec, který garantuje dauerfruchtbarkeit odpovídající stanovištním podmínkám. Tento prostorově-časový rámec předkládá téma, jež lze podle počasí a potřeb krmení i trhu různě variovat. Toto téma musí jako živý ideový celek žít ve vědomí hofgemeinschaft a být rok co rok soustavně vtisknuto hospodářskému organismu. Každý rok znovu se tento obraz osevního postupu stává v utváření přírodního dění viditelným uměleckým dílem. V následujícím příkladu (Dottenfelderhof) je představen dvanáctipólový osevní postup, který se člení do dvou šestipólových, v nichž je opět rozpoznatelný původní princip trojpólového hospodaření:<br /> <br /> {| class=&quot;wikitable&quot;<br /> !&lt;small&gt;Rok&lt;/small&gt;<br /> ! &lt;small&gt;Osevní postup&lt;/small&gt;<br /> !<br /> !&lt;small&gt;Meziplodina&lt;/small&gt;<br /> !&lt;small&gt;Hnojení&lt;/small&gt;<br /> !&lt;small&gt;Humusová bilance&lt;/small&gt;<br /> !&lt;small&gt;Podzimní orba&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;1&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Vojtěška – tráva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;100–200 dt kompostu&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;+&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;2&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Vojtěška – tráva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;Tvorba trvalého humusu&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;+&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;3&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Oz. pšenice – ječmen&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;Brukvovité&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || <br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;4&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Oz. žito&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;Luskoviny aj.&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || <br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;5&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Okopaniny: brambory, polní&lt;/small&gt;<br /> &lt;small&gt;zelenina, krmná řepa aj.&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;300 dt chlévského hnoje z hlubokého ustájení&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;zčásti brukvovité&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || &lt;small&gt;+~&lt;/small&gt;<br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;6&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Oves, špalda&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;Podsev jetele&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;7&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Jetelotráva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;100–200 dt kompostu&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;+&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;8&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Jetelotráva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;Tvorba trvalého humusu&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;+&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;9&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Oz. pšenice –&lt;/small&gt; <br /> &lt;small&gt;rozmnožování osiva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;Brukvovité&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || <br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;10&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Žito&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;Luskoviny aj.&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || <br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;11&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Okopaniny: jako pod 5&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;300 dt chlévského hnoje z hlubokého ustájení&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;zčásti brukvovité&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || &lt;small&gt;+~&lt;/small&gt;<br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;12&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Oves, špalda,&lt;/small&gt; <br /> &lt;small&gt;rozmnožování osiva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt; <br /> || &lt;small&gt;Podsev vojtěšky&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> | colspan=&quot;7&quot; |&lt;small&gt;BL = listová plodina; H = stébelnatá plodina; + = přírůstek humusu; ~ = udržování humusu; - = úbytek humusu; pf = orat&lt;/small&gt;<br /> |}<br /> <br /> Podíl listových plodin odpovídá s 50 % systému střídavého hospodaření. Meziplodiny však posunují poměr {{SE|258}}<br /> <br /> ke stonkovým. Hluboko kořenící kultury s největší kořenovou hmotou – vojtěška, za ní jetel – převažují nad podílem převážně mělce kořenících okopanin s malou kořenovou hmotou. Prostřední polohu v obojím ohledu zaujímají stébelnaté plodiny. Bez přihlédnutí k příspěvku meziplodin a organického hnojení lze humusovou bilanci v průběhu dvanácti let hodnotit jako mírně pozitivní. Zpracování půdy, především na jaře a na podzim, ji ovlivňuje negativně. Přerušení tohoto zpracování po čtvrtinu dvanácti let polním pícninářstvím zmírňuje ztráty humusu – právě tak jako mírné hloubkové zpracování na podzim a v předzimu pluhem, kypřičem, diskovým pluhem a podobně. Vyrovnání ztrát, nebo přímo postupné usazování na trvale vyšší úroveň obsahů humusu, je pak úkolem humus poskytujících meziplodin, především však hnojení chlévským hnojem a komposty. {{SE|259}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Dritte_Säule:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''Třetí pilíř:''' ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vom_Wesen_der_Düngung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === O podstatě hnojení ===<br /> <br /> Co hnojení vlastně znamená, to je záhadná otázka. Ze stanoviska obvyklé agronomické vědy se zdá, že tuto otázku dál klást nestojí za námahu; zdá se, že je jednou provždy rozluštěna. V tomto smyslu hnojení znamená: přivádět systému půda a rostlina – za účelem harmonicky vyváženého hospodaření s živinami – látky uvažované a vypočítávané v izolované formě jednotlivých chemických prvků, které dávají očekávat maximální výnosy, přibližně až po vyčerpání genetického potenciálu odpovídajícím způsobem šlechtěných odrůd kulturních rostlin.<br /> <br /> Tento bodový způsob myšlení v kategoriích vnějších příčinných a účinkových vztahů stojí polárně naproti výpovědi duchovněvědního výzkumu, který «tajemství hnojení» označuje jako «mimořádně skutečná tajemství».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 11.&lt;/ref&gt; «Zajisté, hnojení se provádí instinktivně z tradice starých dob. Ale podstatě hnojení dnes vlastně nikdo nerozumí», «kromě těch, kteří to mohou vědět z duchovního»..&lt;ref&gt;Ebd., S. 20.&lt;/ref&gt; Následující tři kapitoly jsou pokusem vytvořit základy porozumění pro toto radikální tvrzení. V dalších výkladech k stupňům hnojení se může tajemství podstaty hnojení stát zjevnějším.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_Stoff-_und_Kräftefrage&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K otázce látky a sil ===<br /> <br /> Provozovat zemědělství znamená pohybovat velkými masami látek, převážně z organické přírody: oživenou půdou při každém pracovním úkonu, pracovními postupy při sklizni zelené píce, sena a slámy atd., jakož i jejich uskladněním a každodenním předkládáním ke krmnému žlabu, stlaním ve stáji, vyklízením a skladováním chlévské mrvy a močůvky, jakož i jejich rozvozem na pole a louky, několikanásobnou aplikací postřikových preparátů na celý katastr hospodářství, sklizňovými hmotami obilí a okopanin, jejich uskladněním a konečně přípravou veškeré sklizně, která opouští hospodářství jako potraviny. {{SE|260}}<br /> <br /> Zemědělství je dopravní živnost proti své vůli. To je jedna stránka, druhou stránkou je, že se jedná o proces zasazený do rytmů běhu roku a pokračující i nad jejich rámec. To platí především pro hnojení. Hnojiva vyprodukovaná v podniku jsou sama výsledkem životních procesů a zároveň příčinou jejich udržení a stupňování.<br /> <br /> Co jsou to za látky, které se tu v různých formách projevů pohybují sem a tam? Co je to látka? Látky se projevují ve čtyřech klasických živlech: ve skupenstvích pevném (země), kapalném (voda), plynném (vzduch). K živlu tepla přírodověda dosud nenašla pojmový přístup, který by jej charakterizoval jako svébytný čtvrtý z klasických živlů. Dodnes platí metodický princip rozkladu jevů, který sahá až k zakladateli experimentální fyziky Francisi Baconovi (1561–1626). Tato metoda, hledat za jevy v materiálních procesech kauzální princip bytí, dodnes ovládá běžný vědecký provoz.<br /> <br /> Za subjektivně vnímaným jevem se hledá objekt, materiální předmětnost. Ta se nenachází v teple samotném, nýbrž sekundárně v teplotních stavech, které se měřitelně projevují na živlech pevném, kapalném a plynném. Teplo by bez tohoto vztahu ke třem živlům či skupenstvím zůstalo nepostřehnutelné. Pro Francise Bacona, který se právními prostředky učinil soudcem nad teplem, to byl zřejmě důvod, proč teplu upřít svébytnou existenci jakožto živlu. Dodnes zůstává nehmotnost tepla, jeho bytostná podstata, pojmově v temnotě. Neztělesňuje žádné vlastní skupenství. V novější době mají badatelé tendenci označovat energeticky bohatý, vysoce zředěný stav plazmatu za čtvrté skupenství. Ale i v této vysoce komplexní souvislosti jevů se teplo projevuje v podobě vázané na hmotu. Jeho čistá podstata jakožto tepelného živlu se ve vnímání stává fenoménem tepelného vjemu v odstupňování od studeného po horké, zprostředkovaného živly země, vody a vzduchu. Dále se jeho čistá nehmotná podstata projevuje ve vlastnosti převádět svou přítomností a nepřítomností elementární či agregátní stavy jeden v druhý.<br /> <br /> Otázka po podstatě látky, která se od 17. století postupně stala ústřední poznávací otázkou v přírodních vědách, se zdá být fyzikou a chemií v zásadě vyjasněna. Rozložíme-li analytickými metodami organické či anorganické látky – pomineme-li {{SE|261}}<br /> <br /> ty, které se od přírody nacházejí v elementárním stavu, jako zlato, stříbro aj. –, vyjde najevo soubor fyzikálně-chemických prvků, které se rozlišují podle svých vlastností. Představujeme si, že jsou tvořeny atomy (atom = nedělitelný).<br /> <br /> V 19. a 20. století byl i produkt rozkladu, prvek jako „nedělitelný atom“, rozložen na své elementární částice. Tím ztratil kvalitativní charakter vlastností chemických prvků na významu pro poznání podstaty látek. Tímto krokem byl překročen práh od přírody k „podpřírodě“&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Leitsätze'', GA 26, «Von der Natur zur Unternatur», Dornach 1998, S. 255 ff.&lt;/ref&gt; a vstoupilo se do subatomární oblasti elementárních částic (kvant). V ní se ztrácí smyslový svět a nastupuje jiný, svět měřitelných energetických účinků.<br /> <br /> Ty se liší od vyzařujících silových účinků kosmu, které pozemský svět látek pozvedají ke konstituci vyšších stupňů bytí života rostlinného světa, duševna světa zvířat a duchovna člověka. Naproti tomu se pozemské látky jeví jako vyzařující,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst nach geisteswissenschaftlichen Erkenntnissen'', GA27, Dornach 1991, S. 20).&lt;/ref&gt; jako zhuštěné silové útvary, jakoby procesy, které dospěly ke svému konci a v tomto stavu jsou spoutány.<br /> <br /> V atomech se spatřovala tělesa vyplňující prostor, hmota, která měla být jedinou příčinou veškerého vyššího bytí na Zemi. Tento názor vytvořil pro světonázor materialismu racionální, zdánlivě nevyvratitelný základ. Hmota, tak zní názor, je kontinuum, které bylo na počátku a bude na konci. Všechno bytí, které vzniklo mezi tímto počátkem (velký třesk) a tímto koncem (''konečná entropie'', tepelná smrt) a ještě existuje, se odvozuje z tohoto materiálního prazákladu, a tak i člověk, který si to vše jako materiální objekt takto myslí. V popření svého já jako duševně cítící, duchovně usilující a v lásce chtějící bytosti povýšil tuto teorii na axiom. Materialismus je kvůli svému zdánlivě jistému základu, rozluštění tajemství hmoty a z něj vzešlé technologii, nejméně reflektovaným světonázorem. Zahaluje pohled na člověka, který s nasazením nejvyšší síly rozumu konstruuje svět, v němž se jako ne-Já ztrácí v nicotě. „Rozum se vzdaluje od skutečnosti, rozumnost nás k ní {{SE|262}}<br /> <br /> opět přivádí.“ &lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Einleitungen zu Goethes Naturwissenschaftlichen Schriften'', Kap. X. «Wissen und Handeln im Lichte der Goetheschen Denkweise», GA 1, Dornach 1987, S. 171.&lt;/ref&gt;Světový obraz materialismu zažil jistý otřes poznatky kvantové fyziky, která dokazuje, že hmotu nelze diferencovat na součet atomárních částeček hmoty, nýbrž na energetická kvanta účinku. Kdo je ale jejich původcem? Zde se klade otázka po duchu, po světě bytostí tvořících z nadsmyslna. „Rozum nás vzdaluje od skutečnosti, rozumnost nás k ní opět přivádí.“<br /> <br /> Zaměří-li člověk veškerou sílu rozumnosti na sebe jako na myslící bytost, nalezne v sobě samém prostředky a cesty, které ho vyvedou ze statiky materialistického světového obrazu. Probouzí se k vědomí, že on sám je z duchovních prapočátků povolán být nositelem vývoje a stále více se jím stávat; že v sobě díky svým duševním silám myšlení, cítění a chtění může rozvíjet vyšší duševní poznávací orgány a s jejich pomocí se školit k vyšším náhledům. Ty mu umožňují, aby ve svobodném sebeurčení vzal svou budoucnost i budoucnost svého spolutvoření do vlastních rukou. Náznaky tohoto druhu se tu a tam objevují. Avšak: Otázka po podstatě látky ve všech jejích formách projevu, v neživé přírodě, v životě rostlin, v oduševnělosti zvířat a v duchovní či Já-organizaci člověka, se v tomto smyslu dosud neklade.<br /> <br /> Abychom získali vhled do tohoto komplexu otázek, je třeba si uvědomit: „Smyslově vnímatelný obraz světa je součtem metamorfujících se obsahů vnímání bez jakékoli hmoty, která by ležela v jeho základu.“&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Einleitungen zu Goethes Naturwissenschaftlichen Schriften'', Kap XVI. «Goethe als Denker und Forscher», GA 1, Dornach 1987, S. 274.&lt;/ref&gt; Vnímání, která činíme na smyslově vnímatelném předmětu, podněcují myšlení k tvorbě pojmů, které se snaží postihnout vlastnosti tohoto předmětu. Tak se charakterizují látkové prvky periodické soustavy vždy specifickými vlastnostmi, které jsou výrazem něčeho, co se nestává jevem, tedy nepřísluší vzniku a zániku v čase a prostoru. Hmota je však chápána jako kontinuum, jako to, co přetrvává v čase a prostoru, aniž by sama byla smyslově vnímatelným jevem a aniž by podléhala budujícím a ničivým silám, které v čase a prostoru působí. To, co se projevuje, jsou pojmově postižitelné vlastnosti. Jsou to projekce něčeho nad-časoprostorového, nadsmyslového, podstaty té či oné látky. Konstituují se {{SE|263}}<br /> <br /> ve vědomí člověka skrze vnímání a pojem v součet vlastností. Jejich vymezení a přiřazení k té či oné látce je předmětem výzkumu fyziky. Jejich konstelace je taková, že každý látkový prvek má specifickou afinitu k jiným látkám. Mohou spolu reagovat. Pokud k tomu dojde, výchozí látky zmizí z dohledu a, jakoby syntézou, vznikne nová látka s překvapivě novými vlastnostmi. Začátek a konec jsou spolu spojeny diskontinuálním děním. Například vodík (H) a kyslík (O) jsou plyny. Jejich vzájemná afinita je tak obrovská, že spolu reagují explozivně. Zmizí a objeví se voda, látka s nejbohatšími vlastnostmi, základ veškerého života. Dochází ke skoku z méně zhuštěného do více zhuštěného skupenství. Pokud je voda podrobena elektrolýze za vynaložení energie, objeví se opět výchozí prvky jako plyny. Při přechodu z plynného do kapalného stavu, jakož i při každé reakci mezi látkami, vstupuje do hry faktor času. Probíhá proces. Toto procesuální dění ve světě látek je především předmětem chemie. Lze jej empiricky sledovat v reaktivních doprovodných jevech, ale jako takové se vymyká vnímatelnosti. V chemickém procesu působí síly, které jsou dány podstatou látky a jejími vlastnostmi. Síly, které jsou v procesu v pohybu, setrvávají před začátkem a na konci reakce ve stavu klidu, ztuhnutí do formy. Ve formě se látka stává smyslově vnímatelnou a ve svých fyzikálních vlastnostech měřitelnosti, počitatelnosti a vážitelnosti vypočitatelnou.<br /> <br /> V průběhu procesuálně-chemického působení sil se objevují jevy, například tepelné, světelné, barevné a zvukové jevy, jakož i čichové a chuťové zážitky, které nelze odvodit z vlastností reagujících látek. Umožňují bádajícímu duchu člověka hlouběji se vžít do procesuálního dění, ba dokonce si v činném provádění s ním vytvořit osobní vztah, v němž se nadsmyslové působení sil v osobním prožitku zobrazuje blíže duchu. V spoluprožívání chemických jevů odhalují látky na malou skulinku svou silovou a tím i svou bytostnou podstatu.<br /> <br /> Čím dále postupovala fyzika v časoprostoru ve snaze rozluštit tajemství materiálně myšleného látkového prvku, atomu, tím více se jev vytrácel z dohledu experimentátora. Ten dále spřádal červenou nit na základě představených modelů pomocí {{SE|264}}<br /> <br /> matematiky. Nepozorovaně vystoupil z přírody do říše „podsmyslového“, do podpřírody, do říše přísně zákonitých, fixovaných, neživých a bezduchých poměrů sil hmoty, elektřiny, magnetismu a jaderné vazebné energie. V této podpřírodě je vše předmětné ze smyslově vnímatelného světa rozpuštěno ve vypočitatelný systém v sobě ztuhlých a přesto interagujících forem energie. Tam, kde působí izolovaně, jsou v nejvyšší míře nepřátelské životu. Podsmyslové síly působí v „prostoru“, a proto jsou nutně představovány jako tělesa v prostoru, jako mechanika kvant. Rozlišují se v prostorovém vymezení a – podle svého mechanismu účinku – různé elementární částice, respektive energetická kvanta.<br /> <br /> V průběhu vývoje kvantové fyziky se stalo zřejmým, že tyto představy, opírající se o smyslovou zkušenost, nejsou udržitelné. Niels Bohr (1885–1962), otec kvantové fyziky, dospěl k závěru: „Neexistuje žádný kvantový svět.“&lt;ref&gt;Zitiert nach Jos Verhulst: ''Der Glanz von Kopenhagen, geistige Perspektiven der modernen Physik'', Stuttgart 1994, S. 15.&lt;/ref&gt; Tento poznatek potvrdili jeho kongeniální kolegové Werner Heisenberg (1901–1976), Wolfgang Pauli (1900–1958) a další. Heisenberg píše: „Nejmenší jednotky hmoty ve skutečnosti nejsou fyzickými objekty v běžném smyslu; jsou to formy, ideje, které lze jednoznačně vyjádřit pouze v matematickém jazyce.“&lt;ref&gt;Ebd., S. 17.&lt;/ref&gt; – Atom tedy není věc v prostoru. A dále píše: „Pokud se pokusíme proniknout za tuto skutečnost [myšlena je ta smyslově vnímatelná; pozn. autora] do detailů atomárního dění, pak se kontury tohoto ‚objektivně-reálného‘ světa rozpouštějí – ne v mlze nové a přesto nejasné představy skutečnosti, nýbrž v průzračné jasnosti matematiky, která zákonitě spojuje to možné, nikoli faktické.“&lt;ref&gt;Ebd., S. 173.&lt;/ref&gt; Tato „průzračná jasnost“ je však abstrakcí. Jakkoli může být správná ve vztahu k bytí a působení podpřírody, naráží přesto na hranici, na níž si poznávající člověk může uvědomit, že z této abstrakce nelze vykřesat jiskru eticko-morálního impulsu. Matematika se zabývá tím, co se stalo fyzickým, co se myslícímu vědomí projevuje v číselných poměrech. Jejich správnost je postižitelná v myšlenkách, tedy čistě v duchu. V nich se objektivní a subjektivní spojuje v jedno. Jsou pravdivé v omezeném případě {{SE|265}}<br /> <br /> anorganicko-fyzického. V tomto smyslu je matematika vědou duchovní, a nikoli přírodní. Myslíme myšlenky, které jsou schopny převádět fyzikální zákony do technologických funkcí. Zůstaneme-li u těchto myšlenek a snažíme-li se v duchovním posílení prožít jejich důslednost, jejich logické souvislosti, pak se matematika nesráží do strnulé, neživé abstrakce, nýbrž se může stát předstupněm pravého duchovního poznání.<br /> <br /> Číselné poměry jsou výrazem poměrů energetických, respektive silových. Ty druhé jsou jednak nositeli procesů látkových reakcí, jednak jsou v látce spoutány jako „zadržené procesy“.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Konferenzen mit den Lehrern der freien Waldorfschule Stuttgart'',2. Bd., GA 300b, Konferenz vom 21. Juni 1922, Dornach 2019, S. 152.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Martin Rozumek, Peter Buck (Hrsg.): ''Das Chemische und die Stoffe, Zugänge zur Chemie'', Dornach 2008, Kap.: «Einleitung», S. 7.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Látka podléhá tíži. Tato zakusitelná vlastnost ji především činí reprezentantem pozemského. Je to součet forem energie či sil spoutaných do smyslově vnímatelné formy, které se projevují ve vlastnostech. Umožňují procesy probíhající podle přírodních zákonů, reprodukovatelné a matematicky abstrahovatelné do vzorců.<br /> <br /> V oživené přírodě již toto procesuální dění nelze odvodit pouze z vlastností fyzikálních látkových prvků. Naopak, životní procesy je do značné míry odcizují jejich fyzikální determinovatelnosti. Bílkovina se například skládá z pěti prvků: uhlíku, kyslíku, dusíku, vodíku a síry. Ty se se svými vlastnostmi stávají nositeli sil, které jsou kosmického původu.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 64f.&lt;/ref&gt; Tyto kosmické síly všudypřítomně proudí z planetárního okruhu a konfigurují se podle bytostné povahy rostliny nebo zvířete v éterické tělo neboli tělo životní. To je skrz naskrz tvůrcem procesů. Stává se architektem fyzické organizace, pozvedá fyzikální látky z jejich spoutanosti v pozemském, staví je do služeb životních procesů a udržuje je v proudu života tak dlouho, dokud tento proud neumírá do forem organických útvarů. Éterické tělo se pak rozpouští ve světovém éteru. Při bakteriálním rozkladu, mineralizaci, se pozemské látkové prvky uvolňují z organických útvarů; opět upadají zpět do své fyzikální vlastní zákonitosti.<br /> <br /> To, co se v organické přírodě označuje jako konstitutivní složky, jako jsou bílkoviny, sacharidy, tuky, hormony, vitaminy atd., jsou {{SE|266}}<br /> <br /> z životních souvislostí, v nichž se objevují, abstrahované, tělesné, mrtvé útvary. V souvislosti životních procesů jsou to silové útvary, které v téměř nekonečných variantách a vzájemných působeních pozvedají pozemský svět látek k oživeným kompozicím. Kdo komponuje tyto síly v tuto zvučnou symfonii, takže dub je v každém svém orgánu, v kořenech, kmeni, větvích, výhonech, listech, květech a plodech nezaměnitelně dubem, a růže růží? V rostlinné říši se hledá typus, bytost, která se v určitém druhu rostliny tvarově projevuje. Ani síly, ani hlouběji skrytá bytost, která tyto síly ze sebe plodí, nejsou smyslově vnímatelné. Otevírají se teprve nadsmyslovému nazírání.<br /> <br /> Co se v tomto ohledu projevuje u zvířete? Bytost, zdroj veškerého tvoření, zůstává skryta. V jevu se neobjevuje duše a tvořivá síla sama, nýbrž duševní projevy a působení sil. Kůň zapřažený do pluhu se duševně projevuje ve svých pohybech, v poslušnosti na tlak uzdy, aby zůstal ve stopě, a ve způsobu, jak se při postupu vpřed mocně opírá do postroje atd. Všechny tyto projevy síly mají nepochybně svůj původ v bytosti koně. Vnímáme je v napětí svalů, tažných lan, v rozrývané půdě, v klouzání plazu pluhu po odhrnovačce až po boční odkládání. Síla vycházející z koně se projevuje v polaritě klidu a pohybu, a to současně. To charakterizuje rytmus. Rytmus, který kůň projevuje ve všech svých pohybech, v kroku, klusu a cvalu, nebo v kývání hlavou nahoru a dolů při tahu těžkých břemen, pramení z duševní bytosti tohoto zvířete. Rytmus vytváří ekonomii v působení sil; šetří sílu. Toho všeho si jako divák uvědomujeme; základní dění, jak se duševno proměňuje v sílu a ta vnější čin, zůstává skryto.<br /> <br /> Jak se tedy utváří tento vztah bytosti a jevu člověka v zemědělství? On sám je cílevědomým aktérem a zároveň svým vlastním divákem: kočí a kůň v jednom. Bytost, duchovní cíl a čin jsou v sebeuvědomění bezprostředně propojeny: Vezmu-li rýč a rýji, účinek je podobný jako u pluhu. Avšak já jsem v každém okamžiku dárcem impulsu a vědomým účastníkem dění. Má duchovní bytost je původcem idejí, které mě vedou, a zároveň zdrojem síly, aby se staly činem. Nacházím v sobě samém bytost, která má moc se svobodně k {{SE|267}}<br /> <br /> tomuto činu určit. Zvířeti naproti tomu zůstává jeho bytost nevědomá; prožívá se čistě duševně ve svých instinktech. Bytost a duše rostliny působí z „nadpřírody“ v životních procesech a vytvářejí si ve formách smyslově vnímatelný obraz. Bytost minerálně-látkového se projevuje v prostorově ohraničené, fixované struktuře sil, která v krystalu ztuhla do geometricky daných forem.<br /> <br /> Tento vztah bytostí k jejich způsobům projevu v přírodních říších se vyjadřuje ve způsobu utváření látek budujících tělo. V člověku se tělesná kompozice látek individualizuje podle jeho duchovní duše, jeho Já. Bytost pozvedá látky z jejich pouhého fyzického bytí a komponuje je v silové útvary, které odpovídají stupni bytí, na němž se objevují. Na prvním, nejnižším stupni bytí fyzicko-anorganické přírody se stavba látek řídí zákony, které zde vládnou. Tyto zákony jsou postižitelné v chemicko-fyzikálních pojmech a manifestují se předmětně ve výtvorech techniky. Na druhém stupni bytí, v rostlinné říši, se látky komponují podle vyšších, již ne pojmově postižitelných zákonitostí éterického těla obrazných sil. Tímto tělem je pozemské působení sil začleněno do kosmického. Třetí stupeň bytí látkových kompozic konstituuje říše zvířat. Zvíře může své tělo budovat pouze příjmem potravy zvenčí. Cestou trávení ničí potravinové látky silou své vlastní duševní bytosti a z této duševní síly komponuje svou vlastní tělesnou látkovost. Ta je konfigurována tak, že je nositelem duševna přebývajícího ve zvířeti, které má svůj bytostný základ za sluneční sférou, ve vzdáleném kosmu, v takzvaném zvěrokruhu. Čtvrtý stupeň bytí látkového je ztělesněn v těle člověka. V něm je fyzické, éterické a astrální utváření látek individualizováno skrze Já. Pouze tím, že látky v těle – např. DNA – jsou uspořádány podle silového zdroje Já, mohou v těle přebývat. Vytvářejí si v těle Já-organizaci. Skrze ni se člověk projevuje jako individualita.<br /> <br /> Čtyři stupně forem projevu látkového konstituují pozemské bytí a tak i skutečnost zemědělského organismu. Při hnojení jde o to, uvést tyto stupně bytí do takového vzájemného vztahu, aby se to mrtvé, minerální, otevřelo silám živého, duševního a duchovního: „Člověk musí zemi přímo oživovat, a to nemůže, pokud postupuje mineralizujícím {{SE|268}}<br /> <br /> způsobem; to může jen tehdy, pokud postupuje s organickým, které uvede do odpovídající polohy, aby mohlo působit organizujícím, oživujícím způsobem na to pevné, zemské samotné.“&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 122.&lt;/ref&gt; Pojem hnojení tedy nelze uchopit na stupni neživého, „mrtvého, zemského“, nýbrž teprve tehdy, když se vezmou v úvahu stupně od živého výše.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_Frage_nach_Geist,_Wesen_und_Individualität&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K otázce ducha, bytosti a individuality ===<br /> <br /> Vše, co se zjevuje, je forma — šat látkového. Látkou naplněná forma je označována jako těleso v prostoru. Jak ukazuje předchozí úvaha, jeví se tato látkovost ztuhnutá do formy jako specifická kráftekomposition, jež procesově ztuhlá — «Konec cest Božích».&lt;ref&gt;Das Zitat lautet im Original: «Leiblichkeit ist das Ende der Werke Gottes»; aus: ''Biblisches und Emblematisches Wörterbuch'' des deutschen Theologen Friedrich Christoph Oetinger (1702– 1782).&lt;/ref&gt; Síly jsou neviditelné; projevují se ve svých účincích, například ve změnách formy. Principiálně neexistuje žádné silové působení bez příčiny, bez původce. Ti jsou smyslovému vnímání skryti ještě hlouběji než síla sama. Původce je ve hře sil velikým neznámým — duchem. Ten prostupuje všemi přírodními říšemi až k člověku a konstituuje fyzickou organizaci těla; ve své nejčistší podobě se zjevuje v krystalových formách minerální říše. Duch je pohybujícím v bildekräften, jež z dálek kosmu vyzařují dovnitř. Původce všech zjevení fyzicko-anorganické, mrtvé přírody je bytostný duch. Právě tak je to duch, jenž žije v proudech éterických sil přitékajících ze sfér Slunce a planet a tvoří z nich éterická těla rostlin, zvířat a — nad člověkem — éterická těla vyšších duchovních bytostí.&lt;ref&gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Původce veškerého života je bytostný duch. Právě tak je to duch, jenž tkáč v astrálních silách vyzařujících z kosmu a jenž tvaruje podle povahy zvířat, člověka i bytostí nad ním stojících jejich astrální tělo. U zvířete i u člověka zprostředkovává éterickým silám bildekräfte-impulsy, jež budují a udržují tělesné orgány, jakož i vyšší orgány sloužící duševnímu prožívání, rozvíjení morálních impulsů a vlastnímu bytostnému konání. Veškeré duševní bytí je duch! A nakonec je to duch, jenž naplňuje Já-bytost člověka a v {{SE|269}}<br /> <br /> V něm probouzí sebevědomí. V tom rozvíjí sílu k usilování o sebepoznání, k uchopení reálně působícího ducha v sobě samém, jakož i v přírodě a kosmu. V sebevědomí člověka vzplane duch — jasně v myšlení a snivě v cítění; ve vůli žije spící. Skutečnost ducha se mu stává tím více skutečností, čím více ideje myšlením uchopené prožívá v cítění a nechává je ve vůli stát se činem. V tomto úsilí pracuje Já na proměně bytostných článků: fyzického těla a ätherleib. Stává se jejich spoluúčastníkem; naplňuje se produktem této proměny, duchem, a vstupuje s ním do svobodného vztahu.<br /> <br /> Lidské Já chápe, že k rozšíření přírodní vědy nutně potřebuje také vědu o duchu, a nachází ji v antroposofické duchovní vědě. Její výsledky se sdělují myslícímu vědomě v formách idejí. Rozlévají světlo nad smyslový svět. Pojmově uchopené smyslové skutečnosti se rozšiřují a vzplane v vědomí jako duchovní skutečnosti. Člověk se učí poznávat jako duchovní bytost, jež je zakotvena sama v sobě, jako bytost, která se z vlastní, sebou samou poznané bytostnosti může svobodně sebeurčovat. Člověk se učí v sebezkoumání — školením svých duševních činností myšlení, cítění a vůle — poznávat jako Já, jež jako duchovní bytost koření ve věčném, jež si v prostoru a čase vytváří tělesnost a v ní stínem zahaleno vzplane v sebevědomí. Prostřednictvím vědy o duchu se lze naučit uvědomit si svůj původ v duchu.<br /> <br /> Prostřednictvím obvyklého na smysly vázaného myšlení se člověk učí poznávat svět kolem sebe jako dohotovený, završený — a sebe jako toho, kdo se stává, jako nedovršeného. Nalézá v sobě sílu a ukazatel cesty k tomu, aby nedovršené ve svých bytostných článcích — astrálním čili duševním těle, éterickém čili životním těle a těle fyzickém — proměňoval k vyšší dokonalosti. Tato síla k sebeproměně je vlastní každému člověku; tvoří celé lidství. Stane-li si člověk tohoto vědomým, stává se vývojová idea živou; stává se duchovně účinnou realitou. Staví člověka, který se prodírá k sebepoznání, do polohy, v níž se může povznést nad pouhé přírodní bytí — jež se oku zjevuje jen v odumřelých formách — a sám prožít i utvářet ten proces, který z proměny minulého v přítomnosti nechává vznikat budoucnost. Tento proces pořádá Já člověka a přitom samo sebe vnímá.<br /> <br /> Prožitá idea vývoje otvírá bytosti Já neomezené duchovní panorama, z nějž čerpá substanci, která jejímu vlastnímu bytí dává obsah a nechává je růst. «Já získává bytost a smysl od toho, s čím je spojeno.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Theosophie'', GA 9, Dornach 2003, S. 50.&lt;/ref&gt;Já žije v duši a je skrze tělo otevřeno smysly vůči fyzickému světu a otevřeno duchem vůči světu duchovních bytostí, které stojí nad člověkem. {{SE|270}}<br /> <br /> V tomto poli napětí prožívá člověk sám sebe jako individualitu. Tento pojem nelze, takto chápán, vztáhnout na věci a bytosti přírody. Ty jsou ve svém fyzickém bytí bez Já zapojeny do světa sil a bytostí kosmu. Tím, že si člověk uvědomil sebe sama ve fyzicko-smyslovém světě, se z tohoto poutat do značné míry emancipoval. Stojí jako vyvíjející se bytost tváří v tvář světu forem, který ztuh v dílo.<br /> <br /> Z tohoto stavu svého vědomí hrozí člověku, že se odcizí přírodě právě tak jako svému ve duchu kořenícímu bytí. Prožívá sám sebe stále více jako uzavřeného do sebe a mechanicky a elektronicky si konstruuje vnější svět, který již není přírodou, žádnou živě působící duchovností, nýbrž artefaktem duši prosté intelektuality. Jak ale, obrátí-li člověk pohled z nitra, z vnitřně posilněné duchovní duše, na přírodu, která z živého vytváří formy — jak, odhalí-li se z idejí poznání ducha inaugurační princip vývoje, jenž tyto formy vytváří? Člověk, který takto z poznání ducha uchopí sám sebe bytostně jako individualitu, nalézá v sobě ducha, který se přeměňuje v ideami nesené silové impulzy vůle. Tyto ideami prozářené silové impulzy vůle zasahují řídícím způsobem do světa sil přírody. Tuto cestu připravuje Goethe, když odkazuje na umění: «Komu začíná příroda odhalovat své zjevné tajemství, ten cítí neodolatelnou touhu po její nejdůstojnější tlumočnici — umění.»&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Maximen und Reflektionen'', Nr. 720, Hamburger Ausgabe, Bd. 12, München 1987.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tyto lidské silové impulzy vůle pozvedají zemědělský organismus jako celek z obecného přírodního dění a starají se o smysluplný a uměřený tok sil ve vzájemném působení jeho orgánů. To se děje především a s největším dosahem skrze hnojení těmi organickými látkami, které jsou v hospodářství vyloučeny z životních procesů. Zde je minulé látkové dění, procesuálně proměněné skrze přeměny, povoláno k přítomnému. {{SE|271}}<br /> <br /> To charakterizuje jednu stránku — stránku přírody. Druhou stránkou je duchovní výkon člověka. Ten z poznání ducha ukazuje vůli cesty, jak komponovat hnojivé látky, které otevírají dílem-jsoucí bytí silám, jež připravují cesty budoucím možnostem vývoje.<br /> <br /> Klíčem k hlubšímu porozumění podstatě a směru účinnosti těchto dvou polárně protikladných forem hnojení je pojem «zemědělské individuality», který Rudolf Steiner odvozuje od bytostného nazírání člověka.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 42.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Düngungsfrage_und_die_landwirtschaftliche_Individualität&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Otázka hnojení a zemědělská individualita ===<br /> <br /> V kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 nn.) byl pojem «zemědělské individuality» uveden do pohybu a odvozena jeho trojčlennost z trichotomie člověka podle těla, duše a ducha. Tělo se člení tak, že v hlavě čili v nervově-smyslovém systému pomáhá lidskému duchu dospět v myšlení k sebevědomí, v rytmickém systému hrudních orgánů nechává lidskou duši prožívat sebe sama v sebecítění a v soustavě látkové výměny a pohybu končetin se může uplatňovat lidská vůle. V člověku se sbíhá to, co se kolem něj rozkládá jako příroda, a to, co mu předmětnými smysly vstupuje vstříc jako protistojící svět. V zemědělství tedy zpočátku jednáme s obrazy, jejichž tvořivá bytost se v nich skrývá — tak jako se v zevnějšku krávy skrývá její bytost. Vědomě poznávajícímu člověku se ale otevírá možnost nezůstat stát u obrazu a — na tom základě — nepostulovat pra-základ bytí v bezduchém abstraktním myšlení v matérii, nýbrž nalézt jej v idejích, které v nazíravém vědomí rozsvěcují a v člověku probouzejí morálně-duchovní impulzy. Ideje pak přestávají být abstrakcemi, jakmile vědomě poznávající člověk sám je myšlením vytváří, sám je citovým prožíváním oživuje a vlastní vůli je vštěpuje jako morální impulzy. Takto uchopené ideje teprve zakládají svobodné tvoření, které přesahuje přírodu. To z etických intuicí staví most přes propast mezi tím, {{SE|272}}<br /> <br /> Morálně-duchovního v člověku a tvořivě-bytostného v přírodě.<br /> <br /> Ideové formy antroposofické duchovní vědy mají tu povahu, že v myšlenkovém zpřístupňování uvolňují život, který pobízí k činu. Tak lze, jak je vylíčeno v kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 nn.), z ideového celku trojčlennosti člověka a z aktivní přítomnosti uvnitř hospodářského organismu přímo sledovat, jak na jedné straně živlový prvek tepla a vzduchu nad zemí zapojuje zemské látky do životních procesů a podrobuje je jakémusi trávení,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&lt;/ref&gt; nepřetržité proměně jejich zjevných podob — a jak na druhé straně látkový prvek země a vody v hlubinách, pod úrovní půdy, vypadl ze života a v krystalizaci se skrze naskrze stává formou. Otevírá se velkolepá polarita výšin a hlubin, substančního dění a tuhnutí ve formě, pohybu a klidu. Je to právě ta polarita, která se mikrokosmy v člověku stahuje do pólů jeho soustavy látkové výměny a nervově-smyslové soustavy. Jako tyto póly nalézají svůj rytmický vyrovnávací pohyb v bijícím srdci a v plicním dýchání, tak ony póly výšin a hlubin v rytmické dynamice půdy ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#273|Obrázek 14]]).<br /> <br /> Zázrak půdy se skrývá ve své nenápadnosti. Látky a síly se zviditelňují ve formách zeminy; jejich působení a bytostná povaha zůstávají skryty a je třeba je hledat ve všech oblastech bytí pod-přírody, přírody a nadpřírody. Jsou to bytosti a síly, které působí rozpad, zánik a smrt (pod-příroda), dále takové, které působí fyzicko-mechanicky a konstituují fyzické tělo u rostliny, zvířete i člověka, dále takové, které v přírodních říších udělují život, a konečně takové, které v říši živočichů obdarovávají duší a jsou nositeli duše. Duch, který se v sebevědomí člověka probouzí jako nadpříroda, je vylit přes přírodní říše a vytváří si ve veškerém tvarování svůj odraz.<br /> <br /> Při výrobě potravin a při jejich spotřebě mimo zemědělský organismus se tomuto organismu ztrácejí nejen látky, nýbrž stejnou měrou i síly. Jsou to síly vyzařující shora z nadpřírody, z kosmických výšin, a zdola z hlubiny země, {{SE|273}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 14, S. 273.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 14: Die landwirtschaftliche Individualität, die drei Stufen der Düngung aus interner Erzeugung und die zwei Stufen der Mineralanwendung externer Herkunft.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> jsou to ve vlastním slova smyslu vyživující a hojivé síly. Úkolem hnojení je nyní kompenzovat ztrátu látek země a uvést půdu a rostlinu do stavu, kdy jsou schopny stále novým způsobem přijímat a být vnímavé pro síly a substance nadpřírody. Z toho logicky vyplývají tři stupně, na nichž se v plném smyslu naplňuje obsahová náplň pojmu «hnojení»:<br /> <br /> Jde o hnojení<br /> <br /> # látkami a silami z oživené rostlinné přírody,<br /> # látkami a silami z oduševnělé živočišné přírody a<br /> # látkami a silami, které jsou produktem lidského ducha. Oproti tomu má být jako «nultý stupeň» označováno vyrovnávání ztrát pozemsky vázaných látek. S vodnými solemi syntetickými nebo chemicky rozloženými, využívanými v industrializovaném zemědělství, se překračuje stupeň «-1», práh od přírody k pod-přírodě (Obrázek 14).<br /> <br /> V následujícím bude pojednáno o základních aspektech přínosu a problematiky aplikace minerálních látek a poté o třech stupních hnojení. Cesta k rozluštění {{SE|274}}<br /> <br /> jeho tajemství je jakási syntéza přírodovědných a duchovědných poznávacích snah na základě tathandlung. Nastupuje se zde cestu od vědy k umění, cestu bádání v činu, na níž se smysl pro pravdu, v malém i ve velkém, měří podle poznatelného a prožitelného přirozeného a sociálního gedeihen statku jako celku — nikoliv podle kvantitativního výsledku.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufe_0:_Die_Anwendung_von_Mineralstoffen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Stupeň 0: Aplikace minerálních látek ===<br /> <br /> Z pojetí, že jediným reálným základem všech světových jevů je hmota, se od 19. a 20. století v zemědělství zákonitě zformoval pojem «minerální hnojení» a spolu s ním pojetí souhrnu «živin», jež rostlina potřebuje k růstu. Za touto teorií se skrývá závažný předpoklad, že ze souhrnu anorganických, mrtvých látkových prvků může vzejít život, že s jejich pomocí by bylo možno život vytvářet a rozmnožovat. Život však vzniká ze života, z životních zárodků nebo semen. V přírodě nikde, ani při sebepečlivějším pozorování, nenalezneme oporu pro to, že by ze minerálně mrtvého mohl vzniknout život, nýbrž jen opak: Život propadá smrti. Pojem hnojení se ale vztahuje k tomu, aby byl život jako takový v růstových procesech rostliny, a stejně tak duševně-astrální působení zvenčí při tvarování, podporován způsobem odpovídajícím bytostné povaze. Nikoli náhodou se odvozuje pojem hnojiva od pradávna od významných účinků vylučování ze soulové a životní organizace domácích zvířat. Hovořilo se o «staré síle» takto pohnojeného pole. Z vládnoucího materialistického smýšlení se organickým hnojivům, kromě jejich mnohotvárného minerálního složení a podpory mikrobiálního půdního života, nepřisuzuje žádná specifická hnojivá hodnota.<br /> <br /> Jaká kritéria lze nalézt, abychom mohli posoudit důsledky, které způsobuje pojem hnojení chápající vzájemné vztahy půdy a rostliny pouze jako hmotné dění? V následujícím má být tato problematika sledována na příkladu motoru veškerého zvyšování rostlinných výnosů — na dusíku syntetizovaném do solné formy. {{SE|275}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung_von_Stickstoffsalzen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Aplikace dusíkatých solí ====<br /> <br /> Dusík (N) je se svými 79 % vlastním nositelem živlu vzduchu. Obtéká zelené listoví rostlin vzpínajících se do atmosféry, aniž by se přímo podílel na jejich růstových procesech. Jako vzdušná látka je podobně jako kyslík vázán sám se sebou (N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;), a proto je téměř reakčně mrtvý. Do hustších stavů vody a země se dostává přirozenou cestou pouze dvěma způsoby: 1. prostřednictvím energetických výbojů blesků, přibližně 6 kg/ha/rok,&lt;ref&gt;Manfred Klett: ''Die boden- und gesteinsbürtige Stofffracht von Oberflächengewässern'', Arbeiten der Landwirtschaftlichen Hochschule Hohenheim, Bd. 35, 1965, S. 42.&lt;/ref&gt; a 2. biologickou cestou prostřednictvím vazby dusíku rostlinnými organismy k tomu schopnými, zejména druhově bohatou čeledí luskovin. Prolomit tuto bariéru přirozeného vnášení dusíku, který si sám určuje svou míru, velkotechnickými postupy — to bylo výslovným cílem od konce 19. století. Průlom se podařil syntézou amoniaku Haber-Boschovým postupem. Za vysokého energetického příkonu se vzdušný dusík převádí ve vodném roztoku na vodíkovou sloučeninu amoniak (NH&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;). Dalším zahušťováním vznikají pevné sloučeniny s kyslíkem — dusičnanové soli — a s vodíkem — soli amonné, které rovněž snadno přecházejí do roztoku: první rychleji, druhé pomaleji. Obě sloučeniny jsou ve vodném roztoku vysoce reakčně aktivní a dusičnanové sloučeniny v pevné solné formě vysoce výbušné. Syntetickým postupem lze na libovolném místě země, nezávisle na biologických denních či ročních rytmech, vyrobit jakékoli množství dusíkatých solí. Vedle svého civilního nebo vojenského využití jako trhaviny způsobily v průběhu 20. století celosvětově revoluci v rostlinné výrobě. Tvoří produkční kapitál pro zemědělskou masovou výrobu a jsou — ve spojení s používáním herbicidů a pesticidů — příčinou vývoje k agrárnímu industrialismu.<br /> <br /> Tváří v tvář obrovskému nárůstu výnosů v polním, zahradním a ovocném hospodářství i ve všech ostatních speciálních kulturách by člověk musel zpívat chválu této světlé stránce nasazení průmyslově vyráběných dusíkatých solí — kdyby tu nebyly temné stíny. Dusíkaté sloučeniny, pokud nejsou ve formě amoniaku (NH&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt;) vázány na jílové minerály, mají tendenci co nejrychleji opět zmizet ze střední oblasti «bránicové půdy» — buď jako dusičnan (NO&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;) dolů do oblasti podzemní vody hlavového pólu, nebo jako amoniak (NH&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;), oxidy dusíku {{SE|276}}<br /> <br /> (oxid dusný N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O) nebo elementární dusík (N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) nahoru do pólů látkové výměny. Tyto ztráty tvoří přibližně stejným dílem asi 25 % vstupu syntetizovaných dusíkatých solí. Na jedné straně kontaminují podzemní vodu a vodu studniční, respektive eutrofizují povrchové vody. Na druhé straně přispívají svými emisemi ve značné míře ke znečištění atmosféry oxidem dusičnatým, a tím ke klimatické změně. Zbývajících 50 % vstupu dusíku způsobuje snížení biologické aktivity půd, respektive její jednostrannost,&lt;ref&gt;Martin Hartmann et al. (2015): ''Distinct soil microbial diversity under long-term organic and conventional farming'', ISME Journal, 9, S. 1177–1194.&lt;/ref&gt; jakož i vynucený růst rostlin při současném oslabení jejich organizačních sil, jejich výživné a léčivé účinnosti. Syntetizované dusíkaté soli přispívají rovněž k floristickému a faunistickému ochuzení druhů v krajinách. Teprve ony umožňují zúžení osevního postupu až po monokulturu a — nad to — pěstování v živných roztocích (''hydroponika'').<br /> <br /> V rostlinné výrobě znamená každá dávka dusíku zvenčí určitý druh nárazového růstového donucení. V každém případě — ať je podávána jako rychle působící dusičnanová, nebo jako pomaleji působící amonná sloučenina — zvyšuje se koncentrace dusíku v půdním roztoku, vůči níž se rostlina nemůže ubránit. Donucení přijmout nadbytek dusíkatých solí oslabuje éterickou organizaci rostliny ve všech jejích orgánech. V kořeni, který sestupuje dolů do hlavového pólu, se to projevuje jako ochromení jeho funkcí. Jednou z těchto funkcí je jeho vrozená schopnost jakési smyslové vnímavosti — nejen vůči formativním silám kosmu a vodnímu živlu, nýbrž zejména vůči živlu zemitě-pevného. Subtilnost těchto procesů se odhaluje v následujících fenoménech:<br /> <br /> Klasická «přírodní louka ponechaná přirozenému vývoji» z našich polních lánů z velké části zmizela. Z ní se kosinami sklízelo seno pro zimní krmení. Byla, podle stanoviště, nesmírně druhově bohatá na vrchní i spodní trávy a zejména na luskoviny a byliny.<br /> <br /> Přejde-li se nyní k tomu, že se za účelem zvýšení její bujnosti soustavně podávají dávky syntetických dusíkatých solí, spouští to — co se týče druhového složení — řetězovou reakci. Jako první z porostu mizí byliny, v dalším průběhu let luskoviny jako jetel červený, štírovník růžkatý a další. Nejdéle se drží jetel bílý. I spodní trávy nakonec ustupují moci vrchních trav, {{SE|277}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 15, S. 277.jpeg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 15: Die Funktionen der Wurzelhaare und deren Beeinträchtigung durch externe Zufuhr von Stickstoffsalzen.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> které na konci této posloupnosti dodávají monokulturní masové výnosy. Tento příklad objasňuje praufenomén vnějšího použití dusíku: druhové ochuzení asociovaných rostlinných společenstev.<br /> <br /> Zblízka viděno, uplatňuje se tento účinek v mnoha detailech v oblasti kořenů. Například u jetele červeného lze pozorovat, jak počet hlízek na kořenech — vznikajících endogenní symbiózu jetele s rhizobii, bakteriemi vázajícími dusík — klesá vlivem soustavného podávání dusíkatých solí. Vlivem vysoké koncentrace dusíku v půdním roztoku se snižuje schopnost kořene vázat dusík; ten postupně ztrácí svou schopnost vstupovat do symbiózy.<br /> <br /> Co platí pro endogenní symbiózy luskovin, platí i pro exogenní symbiózy s bakteriemi a houbami jiných rostlin. Na obrázku 15 je znázorněn podélný řez koncovým úsekem kořene.<br /> <br /> Kořenová špička se skládá z živé tkáně dělicích se buněk (''meristem''), s předsunutou slizovitou kořenovou čepičkou (''Calyptra''). Obě tvoří neustále se obnovující životní pól kořene. Kus výše po kořeni odumírá kořen do svého formového neboli smrtného pólu; dřevnatí. Jako zprostředkující střed se mezi nimi člení třetí prvek, v němž se — jak již bylo popsáno — oba póly, život a smrt, v obou funkcích {{SE|278}}<br /> <br /> kořenových vlásků navzájem prostupují (srov. kap. «Der Frühjahrsprozess und die Bodenbearbeitung», s. 213 nn.). Kořenové vlásky se skupují v rytmickém uspořádání kolem celého kořenového tělesa. Jsou to výchlipky z buněk kořenové pokožky (''epidermis''), které již nejsou schopny dělení. Jako takové jsou na jedné straně metabolicky aktivní: skrze ně proudí asimiláty z nad zemí ozelenělých rostlinných orgánů přes sestupný phloemový proud do půdy, kde aktivují mikrobiální a houbový život rhizosféry a symbioticky na sebe vážou. Kořenové výměšky (''exudáty'') tvoří v průměru u druhů kulturních rostlin přibližně 30 % jejich asimilačního výkonu.&lt;ref&gt;Christoph Felgentreu, Kirsten Engelke: ''Konzepte zur Erhaltung der Bodenfruchtbarkeit'', Deutsche Saatveredelung AG, Lippstadt.&lt;/ref&gt; Ätherleib rostliny tak řídí v souladu s jejími růstovými rytmy a potřebami prostřednictvím asimilačního proudu (phloem) půdní život — jsou to nízkomolekulární bílkoviny, sacharidy, enzymy, vitaminy, kyseliny, chelatační látky, kumariny, fenoly, glykosidy, alkaloidy, éterické oleje, ethylen.&lt;ref&gt;Lexikon der Biologie, https: www.spektrum.de.&lt;/ref&gt; Na druhé straně jsou kořenové vlásky smyslově aktivní. «Die Wurzel der Pflanzen […]: Es ist ein Auge, aber ein schlechtes Auge.» (Kořen rostlin je okem — ale špatným okem.)&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Schöpfung der Welt und des Menschen, Erdenleben und Sternenwirken'', GA 354, Vortrag vom 9. August 1924, Dornach 2000, S. 154.&lt;/ref&gt; Kořenové vlásky vnímají jaksi soli, které se rozpustily vlastní metabolickou činností (výměnnými procesy) a prostřednictvím svých symbiotů ve vlhko-vodném prostředí půdy. V procesuálně opačné současnosti — vlastnosti živého těla — vylučují kořenové vlásky asimiláty do kořenového okolí, podněcují jimi mikrobiální rozkladné procesy a přijímají jejich koncový produkt: mineralizovanou, mrtvou sůl. Ta postupuje v protisměru k asimilátům buněčnou tkání kořenů a ústí do vzestupného ''xylem''ového proudu. Jeden, mrtvý minerální proud zdola, a druhý, živý shora, jsou odděleny kambiem.<br /> <br /> Pouhým předmětným myšlením toto subtilní dění v kořenových vláscích a kolem nich není uchopitelné. Tyto v současnosti na sebe navzájem sladěné, takříkajíc do sebe vetkané životní a smyslové procesy jsou nasazením syntetizovaných dusíkatých solí citelně narušovány nebo postupně blokovány. Kořeny rostlin nemají rozlišovací schopnost ohledně původu rozpuštěných dusíkatých solí. Zvyšuje-li se jejich koncentrace soustavným přívodem zvenčí, ochabuje činnost kořenových vlásků. Kořeny se stávají metabolicky slabými a {{SE|279}}<br /> <br /> smyslově otupělými. Jejich schopnost vstupovat do symbióz je oslabena, jak bylo výše znázorněno na příkladu kořene jetele obsypaného hlízkami. Éterická organizace rostliny, rozšířená do kořenového okolí, se stahuje zpět na kořen; rhizosféra chudne. Postrádá utvářecí sílu kosmicko-astrálního, jehož «látkovým nositelem» je dusík.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 73.&lt;/ref&gt; Půda a rostlina tvoří životní jednotu. Z jejich životních procesů rozkladu organické substance pochází dusík a přechází — v průchodu mrtvou solnou formou — bezprostředně do životních procesů výstavby. Životní tělo rostliny ovládá moment smrti solné formy. Masivním přívodem syntetizovaných dusíkatých solí je rostlina vystavena jakémusi donucení je přijímat. Odpovídajíce svému původu jsou nositelkami sil z pod-přírody, které působí proti bildekräfte Übernatur — formativním silám nadpřírody.<br /> <br /> Výše zmíněná problematika vrhá světlo i na otázku platnosti zákona stálosti látek a sil. Je jejich chování a působení v neživé přírodě ve srovnání s přírodou živou kontinuální, nebo diskontinuální? Pozorování učí, že látka a způsob jejího silového působení nabývá podstaty a významu prostřednictvím souvislosti, v níž obojí vystupuje.<br /> <br /> Použití dusíkatých solí syntetizovaných ze vzduchu má moc negovat životní souvislosti ve prospěch vlastního mechanismu působení. Mají tendenci prosazovat v životní organizaci rostliny fyzikální princip časové následnosti příčiny a účinku. O tom svědčí i skutečnost, že k udržení výnosů je třeba rok co rok vynakládat přibližně stejné nebo dokonce rostoucí množství dusíkatých solí. Vnějším přívodem dusíku se výnosy stávají téměř bezcennými vypočitatelnými.<br /> <br /> To vše však znamená, že kořen je takzvaným «minerálním hnojením» odcizován své evolučně vrozené funkci. Střed rytmicky osazený kořenovými vlásky — mezi životním pólem kořenové špičky a smrtným pólem dřevnatějícího kořene — postupně ztrácí svou metabolicky a smyslově aktivní funkci; stává se pasivním. Rostlina je tendenciálně vracena zpět do dřívějšího evolučního stavu, v němž byla čistě «narozena z vody», volně se vznášejíc jako řasy ve slané vodě světových oceánů. Nyní však — kdy se v dlouhotrvajících vývojových krocích vypracovala k «narozené ze země», s kořeny, volně stojícím {{SE|280}}<br /> <br /> stonkem, listovou posloupností, květem a až po semeno — potřebuje hnojení, které je přiměřeno jejímu bytí jako zemské rostliny a je s to toto bytí dále udržovat ve vývoji.<br /> <br /> Syntetizované dusíkaté soli naplňují pojem hnojení jen zdánlivě. Nehnojí, nýbrž pohánějí a hypertrofují rostlinu reproduktivně do vodnaté masové bujnosti. Studium přitom se vyskytujících fenoménů z hlediska fyziologie a tvarování je neobyčejně poučné a přímo vybízí k tomu, aby byl pojem hnojení nově vymezen. «Die Pflanze lebt […] unmittelbar mit Erde und Wasser.» (Rostlina žije bezprostředně se zemí a vodou.)&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 192.&lt;/ref&gt; V čistě vodném prostředí se rostlinný (a také živočišný) život vyvíjí jen po nižší vývojové stupně; v provlhčené zemi rozvinuje svou kořenovou činnost. Roste aktivně dolů do živlu «pevného-zemitého» a rozvíjí v oblasti kořenových vlásků metabolickou aktivitu při rozrušování minerálních a rozkladu organických materiálů, jakož i smyslovou aktivitu vůči veškerému «was Erde [Salz; Anmerkung des Verfassers] und Wasser ist» (co je země [sůl; poznámka autora] a voda).&lt;ref&gt;Ebd., S. 192.&lt;/ref&gt; Hnojení tedy znamená přímo oživovat zemi, «a to nelze, postupuje-li se mineralizujícím způsobem».&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 122.&lt;/ref&gt; Hnojení, které samo oživuje zemi, zahrnuje trojí:<br /> <br /> # Zásobování půdy organickými zbytky z oživené a oduševnělé přírody.<br /> # Aktivaci rostlinného metabolismu ve vztahu ke kráftovirkungen (silovým působením) kosmického obvodu, jakož i k působení mezi kořenem a půdou.<br /> # Rozvíjení zárodečného smyslového nadání rostliny vůči látkám a silám země a kosmu k vyšší smyslové způsobilosti.<br /> <br /> Rozhodující pro posouzení hnojení podle hodnoty a účinku je jeho původ. Dusíkaté sloučeniny syntetizované za vysokého energetického příkonu (přibližně 50 MJ/kg N) pocházejí z anorganicky mrtvého vzdušného dusíku (N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;). Jsou donuceny stát se nositeli astralitu, který silově vzestupuje z pod-přírody a působí proti tomu, který vyzařuje z nadpřírody kosmu. Astrální měsíční síly, působící skrze vodu, získávají převahu nad sluneční astralitou, která působí skrze «pevné-zemité». Z tohoto důvodu je v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#273|obrázku 14]] (s. 273) {{SE|281}}<br /> <br /> použití syntetizovaných dusíkatých solí v zemědělství označeno úrovní účinku «-1». Pouze dusíku, který vychází ze životních procesů, lze v pravém smyslu přiznat hnojivý účinek. Zůstává v éterické organizaci rostliny, přijímá skrze ni formativní síly, jimiž formuje duchovní praobraz obrazně do smyslové podoby.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung_von_Gesteinsmehlen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Použití kamenných moučí ====<br /> <br /> Tak jako je pojem «dusíkaté hnojení» nepřesný, stejně tak nepřesný je pojem «minerální hnojení», který zahrnuje použití jakéhokoliv druhu minerálních látek v zemědělství a zahradnictví, bez ohledu na to, odkud v přírodním hospodářství pocházejí nebo jakým technickým postupem byly upraveny. Minerální prvky umožňují životní procesy způsobem vysoce diferencovaným, ale samy je nevytvářejí. Nehnojí život jako takový, nýbrž zajišťují jeho fyzicko-smyslový způsob projevu. V obecném pojetí minerálního hnojení se nečiní žádný rozdíl mezi dusíkem ze živlu vzduchu a látkami zrozenými ze země, jako jsou fosfor a kovy alkalické a alkalicko-zemité — draslík, vápník, hořčík a další. Dusík je v ovzduší téměř bez reaktivity a v zemi reaktivně živý. Látky země jsou reaktivně mrtvé ve svých hlubinách a stávají se aktivními v kontaktu se vzduchem a teplem. Toto pojmové zglajchšaltování bez kvalitativního rozlišení mělo fatální důsledky. Buď bylo «minerální hnojení» propagováno jako konečná moudrost, jako jediná účinná technologie zajišťování a zvyšování výnosů, nebo se vynořili «kacíři», kteří je paušálně odmítali. V praxi se duchy rozešly a hlubší poznání věci zůstalo na pospas. Dnes se o těchto věcech soudí diferencovaněji. Ke změně však nepřivedl náhled do podstaty látek, nýbrž brání ekologických souvislostí v praxi. Ve chvíli, kdy se hospodářství zřídí v duchu principu organismu tak, aby se o potřebnou dusíkovou bilanci příroda starala sama — podporována půdoobděláváním orientovaným na procesy, luskovinami bohatým osevním postupem a živočišnými hnojivy — reguluje se minerální bilance ze zdrojů půdy zpravidla sama od sebe. Tuto schopnost půdy udržovat se v dobrém zdraví na vyšší produkční úrovni, za to vděčí obratné ruce člověka. {{SE|282}}<br /> <br /> Stanoviště jsou z hlediska svého přirozeného minerálního hospodářství zpravidla velmi rozdílně «obdarována». Na spraších, naplaveninách, ledovcových základních morénách a na hlinito-jílových půdách staršího geologického původu je minerální bilance — v závislosti na erozi a stupni zvětrávání — poměrně vyrovnaná. Na stanovištích jako ledovcové písky, křemenné pískovce (Buntsandstein) nebo vápencové horniny (Weißjura) panuje vedle přebytku jednoho prvku někdy naprostý nedostatek jiného. Na starších písčitých půdách jde nejčastěji o deficit kovových bazí — vápníku, hořčíku a draslíku — a takzvaných stopových prvků. Na extrémně mělkých vápencových stanovištích chybí zpravidla fosfor. Nejcitelněji dopadá na přírodně nezpůsobilá stanoviště nedostatek vápníku, hořčíku, draslíku a fosforu. Tyto deficitní situace se přídavkem dusíkatých solí ještě vyhrocují a nevyhnutelně táhnou s sebou vymývání snadno rozpustných minerálních solí ve větším množství.<br /> <br /> V biologicko-dynamickém zemědělství a zahradnictví lze hovořit pouze o substituci stávajících minerálních deficitů. Přitom nejde o to, aby se látková hladina zvýšila na úroveň vědecky doporučených orientačních hodnot — pro postupné odvápňování obnovující rovnováhu kyselin a bazí může jako takový orientační bod platit pH &gt; 6 —, jde spíše o to, aby se prostřednictvím kamenných moučků podnítila výše zmíněná «smyslová činnost» kořene ve spojení s přidruženým půdním životem. Tato dvojnost periferní metabolické a kořenové smyslové činnosti řídí rozklíčování kamenné moučky a tím i uvolňování minerálních rezerv půdy, které se zadrhlo. V tomto ohledu mají zvláštní význam silikátové moučky z prahorních hornin. Obsahují celé spektrum všech těch látkových prvků, které tvoří výchozí bod vývoje nejúrodnějších půd. Při ryze mechanickém mletí se přísně geometrické látkové složení silikátů zachovává. Zvětrávání jemné zrnitosti probíhá v provzdušněném, humózním, metabolicky aktivním vrchním půdním horizontu a je proto do velké míry biogenní děj. Vede ke vzniku primárních a sekundárních jílových minerálů v oblasti jemných kořenů *rhizosféry*. Zároveň se při tom uvolňují chemicko- a životně-éterické síly, které byly od pravěku ztuhlé v přechodu ze stavu živě-vodního do mrtvého tvarového stavu zemitě-pevného.<br /> <br /> Nejúrodnější půdy světa vděčí za svůj vznik silikátovým horninám v práškovém stavu. Jsou to větrné nánosy «spraše» z {{SE|283}}<br /> <br /> z nánosů jemného písku z mladočtvrtohorních ledovců do bezledovcového předpolí, dále z ročních sedimentů jílu a prachovité hlíny v záplavových zónách řek (např. Nil před výstavbou Asuánské přehrady) a z úsad vulkanického popela. Posledně jmenované byly ve starověku ve středomořském prostoru používány ke zlepšení mezních půd. Také omlazení stárnoucích půd nebo přirozeně kyselých stanovišť prostřednictvím mergování (to jest vnášením měkkých, snadno zvětratelných, vápnitých jílovitých hornin) se nejpozději od ediktu Karla Lysého (823–877) z roku 864&lt;ref&gt;Helmut Snoek, Horst Wülfrath: ''Das Buch vom Steinmehl, Entstehung, Verwendung und Bedeutung im Land- und Gartenbau'', Hamburg 2000, 144 S.&lt;/ref&gt; stalo rozšířenou praxí. Dosah přepravy tak těžkých hmot byl ovšem omezený.<br /> <br /> V opakujících se vlnách se ve 19. a 20. století pokoušeli věnovat kamenným moučkám větší pozornost. Ocitali se přitom v beznadějné konkurenci s rychle se šířící takzvanou «průmyslovým hnojivárenstvím», tedy aplikací v podstatě dusíku, fosforu a draslíku ve vysoce koncentrované formě. Doufali v rychlé úspěchy — nedočkali se jich, což ani jinak očekávat nešlo. Při aplikaci kamenných moučků jde prostě o dlouhodobou melioraci, o postupné omlazování půd chudých na baze. Účinnost těchto moučků se urychluje s jemností jejich zrnitosti a je tím výraznější, jsou-li kombnovány s organickými látkami jako chlévský hnůj, kejda a komposty.<br /> <br /> Kamenné moučky se člení na ty ze sedimentárních hornin a na ty ze silikátů. V sedimentech se nacházejí — méně v jílových břidlicích, spíše v půdách na čistém vápenci, např. svrchní juře, nebo na křemitých pískovcích a kvarcitech — značné látkové deficity. V obou případech jsou půdy jen omezeně schopné vývoje. Na alkalické straně se vyskytuje nedostatek fosforu, na kyselé chybí vápník, hořčík a draslík. Teprve vyrovnání mezi oběma extrémy zajišťuje zdravou humifikaci a celkový vývoj půdy. Jde-li o snížení stupně kyselosti, tedy o zvýšení hodnoty pH směrem k 6 až 7, jsou vápencové moučky (CaCO&lt;small&gt;3&lt;/small&gt;) jako náhrada klasického mergování tím správným prostředkem. Jemně vymleté působí bezprostředně. Aby se zabránilo ztrátám draslíku výměnnými procesy, mělo by se potřebné množství v mírném dávkování rozložit na více let. Pro trvalou, půdu budující účinnost jsou vhodné hrubší zrnitosti až po vápencový štěrk. Zvláštní formu představuje použití páleného vápna (CaO). Je vysoce aktivní, postupně se však ve styku s půdní vlhkostí {{SE|284}}<br /> <br /> v neagresivní hašené vápno – hydroxid vápenatý, Ca(OH)₂ – přeměňuje. Pálené vápno se doporučuje jako přísada k rychle se rozkládajícím kompostním materiálům. Tlumí «příliš bujný život v étericku» ve prospěch tvarujících sil astrálního v kompostové hromadě.<br /> <br /> Půdy vyluhované vápnem s sebou nesou, zejména na jílem chudém písku, nedostatek hořčíku. Pomoci zde může dolomitová moučka. Vápenné usazeniny obsahují zpravidla nepatrné příměsi hořčíku. V dolomitu stoupají tyto příměsi na 50 %. Dalším kamenným moučkem je síran hořečnatý, kiserit. Na otázku, jak řešit nedostatek draslíku, odpovídá Rudolf Steiner hořečnanem draselným, patentkali – osvědčenou kombinací posilující hospodářství bází.<br /> <br /> Zvláštní formu vápnění – a to nejen vápnění, nýbrž zvláště v zahradnictví – představuje použití mořského vápna z řas. V něm je v celé své rozmanitosti soustředěno celé spektrum látkových prvků, které v sobě uchovává – lze to tak nazvat – minerálně-rostlinný život původu ve světových oceánech.<br /> <br /> Na kyselých půdách pokročilého věku může být v krajních případech k aktivaci půdního života nutná vedle meliora­ce hospodářství bází i meliora­ce fosfátová. Zatímco bazické složky půdy – vápník, hořčík, sodík a draslík – podléhají vymývání, platí to pro fosfor jen v nepatrné míře. V kyselém prostředí se váže s hliníkem, v zásaditém s vápníkem. Fosforečnany hliníku a vápníku jsou těžko rozpustné a jsou zpřístupňovány především kořenovými výměšky, symbiotickými bakteriemi a mykorhizami (houbovými hyfy). V normálním případě si v biologicky aktivní půdě hospodářství fosfátů reguluje samo.<br /> <br /> Pro meliorativní opatření přicházejí v úvahu fosforečnany vápenatéz terciérních kostních ložisek severní Afriky, jakož i fosforečnany vázané na křemík a vápník z vysokopecní strusky. Jejich zpřístupnění se uskutečňuje nakonec pod řízením éterické organizace rostlin, rozšiřující se do prokořeněného půdního prostoru.<br /> <br /> Zpřístupnění silikátových kamenných moučků, k nimž patří i sopečné popely, probíhá rovněž převážně biogenně. Jejich význam pro melioraci vyluhovaných půd je ještě jinak posuzovat.<br /> <br /> jako cílená meliorativní účinnost sedimentárních hornin. Silikátové moučky zvětrávají pomalu, v závislosti na stupni jemnosti svého mletí. Krátkodobě rozpoznatelný úspěch se nedostavuje, ale zde platí slovo: «Čas léčí.» Vývoj nabírá svůj počátek; dotýká se kořenové síly rostliny právě tak jako otevírajícího symbiotického půdního života i jakési homeopatické tvorby jílu *in statu nascendi*. Nastává nový začátek vlastní dynamiky zakotvené v půdě. Teprve opakované dávky ca. 2 t/ha/rok však prokazují účinky v drobtovité struktuře půdy a v rozšiřování kořenového prostoru. {{SE|285}}<br /> <br /> Mnohočetnost prvků, jež tvoří látkové složení magmatických hlubinných a výlevných hornin, je půdotvorná a zároveň ve velkém počtu zásadní pro zdárný rozvoj rostlin. Zde, v půdách a výchozích horninách, jako tamtéž v rostlinách a rostlinných druzích, se podíl těchto prvků mění. Tak vykazují například hlubinné horniny žulové řady od žuly s ca. 80 % SiO₂ přes *syenit* (60 %), *diorit* (55 %) a *gabro* (50–45 %) klesající obsah křemičitosti. Naopak obsahy oxidů železa, hořčíku a vápníku vzrůstají až na násobky. V porfyrové řadě od křemenného porfyru přes porfyr, porfyrit až po diabas nebo melafyr platí totéž, a stejně tak pro řadu výlevných hornin od křemenem bohatého *liparitu* přes *fonolit*, *andezit* až po čedič. Na čedičových pokrývkách nacházíme zvlášť úrodné, mineralicky bohaté půdy. Pro svůj rozšířený výskyt a svou spíše zásaditou mineralogickou kompozici s 45 % SiO₂, 10 % FeO, 7 % MgO, 10 % CaO++&lt;ref&gt;Georg Wagner: ''Einführung in die Erd- und Landschaftsgeschichte'', Öhringen 1960, 694+208 S.&lt;/ref&gt; dodává čedič nejčastěji používanou kamennou moučku. Přitom v širokém spektru prvkového složení náleží dominanci křemičitosti a hlíny (oxid hlinitý, Al₂O₃), respektive silovému potenciálu, který tato určitá kompozice přivodila, velký význam. Přísný stav formy krystalu se proměňuje v koloidní stav, v němž je substance udržována ve stavu vznášení se na pomezí pevného a kapalného.<br /> <br /> Vedle méně praktikovaného plošného rozsypávání jsou kamenné moučky přednostně vedeny přes kompostovací proces. Zpřístupnění a přijetí do životních procesů se uskutečňuje v mikrobiálním děni látkové výměny. Množstevní nasazení přes kompostování se omezuje na pouhé zaprachování kompostového materiálu při zakládání. {{SE|286}}<br /> <br /> Závěrem je třeba znovu zdůraznit: Při použití kamenných mouček jakéhokoli druhu nemůže jít o hnojení, nýbrž o substituci daných minerálních deficitů v anorganicko-mrtvé přírodě — ať již v důsledku jednostranného minerálního složení výchozí horniny při půdotvorbě, nebo v důsledku hluboko vyloužených půd pokročilého věku. Jde o nemocné půdy, které lze při relativně nízkých substitučních vstupech — v kombinaci s vlastními hnojivými opatřeními, jež budou popsána v dalším textu — terapeuticky ošetřit a pobídnout k nové vývojové dynamice. Vnější dávky dusíku v solné formě toto subtilní, životem rostliny a půdy nesené dění z velké části nebo zcela zmaří. Důsledkem je, že i na půdu vázané látky, převedené do lehce rozpustné formy a každoročně dávkované podle potřeb příslušných plodin, musejí být nasazovány ve větších množstvích.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufe_1:_Die_Düngung_aus_dem_Lebendigen_der_Pflanzennatur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Stupeň 1: Hnojení ze živého rostlinné přírody ===<br /> <br /> Rostlina po svém uvadnutí zanechává dvojí: semeno a vše, co je společné vyšším rostlinám — totiž kořen, stonek, list a květ. Ve srovnání s individuálním semenem to lze nazvat Všeobecně-rostlinným. Roste, rozvíjejíc svou podobu, od semene k semenu. V nově se tvořícím semeni však se pokaždé znovu otiskuje kosmické, «to, co jako forma rostliny žije v semeni»,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&lt;/ref&gt; pokaždé nově. Při klíčení semeno odumírá do formy, klíček se rozvíjí a je nyní silně podřízen působení pozemských sil. Semenná síla však neúnavně působí dál; prozařuje kořen strmící do hloubky, stejně tak kolmo vyhlušující stonek a listové žilky listů strmících do stran v podobě; nakonec se v podobě a květu obrazem zjevuje bytost, která duchovně jako forma žila v semeni. Skryta v květu, zbrzdí výhonek do semeníku, který — polárně k vyzařující blíži — se uzavírá jako obal semenných základů. Zde, v semenném základu, se semenná síla sjednocuje s «korunou» Všeobecně-rostlinného, s pylem. V odumírání rostliny dozrává dvojitý zárodek v semeno. Obsahuje vše, co se v prostoru a čase jako přítomné, zemsko-kosmické dění {{SE|287}}<br /> <br /> vtisknuto, substanciálně naplněno a utvářeno. Zároveň žije v semeni něco věčného, co se v pozemském stále znovu přítomní. Jinak je tomu se vším, co se z klíčícího a odumírajícího semene stalo zjevným obrazem rostliny. Všechny její orgány byly prostoupeny semenkraft [seedforce]. Skrze ni se zjevná podoba rostliny stala obrazem jejího typu. Semenkraft zanechala své stopy ve všech jejích orgánech — v kořeni, výhonku, listové posloupnosti a květu. Tyto stopy jsou tím výraznější, čím více tkáně, dosud prostoupené životem, tuhnou do formy kostry nebo zcela dřevnatí.<br /> <br /> V rostlinných zbytcích, ve všem, co se nestalo semenem, nýbrž za ním pozůstalo, nacházíme produkty prostoro-časového přírodního dění. Nesou v kompozici své látkovosti ještě stopy života a semenkraft. Hrozí jim úplné propadnutí smrti, mineralizaci. A k tomu dochází a docházet musí, neboť rostlina potřebuje mrtvé minerální soli, aby je silou své éterické organizace přivedla k novému životu. Jen se to má dít v pravý čas a v pravé míře. Příroda má moc tento mineralizační proces zpomalit nebo dokonce zastavit a přesměrovat k něčemu novému. Co pak vzniká, je humus. Rostlinnými zbytky a živočišnými pozůstatky, které se vracejí do země a proměňují se v humus, se země hnojí sama. Hnojí se v souladu se zásadou: „život hnojí život&quot;. S tvorbou humusu vzniká taková kompozice látek, která si teprve zaslouží název nejzákladnějšího hnojiva v hospodářství přírody.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vom_Wesen_der_Kompostierung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === O podstatě kompostování ===<br /> <br /> Co příroda předvádí, může se v rukou člověka povznést k pravé mistrovské dovednosti. Kompostování je pracovní umění, v němž myšlení, prožívání a konání stojí v nepřetržitém vzájemném dialogu. Lze — podle Rudolfa Steinera — získat „osobní vztah k hnojivu a zvláště k práci s hnojivem…&quot; Toho lze dosáhnout jedině tehdy, zná-li člověk všechny okolnosti druhu a původu materiálu — zda jde o mladou zeleň, zda je objemný nebo dokonce zdřevnatělý, bohatý na bílkoviny nebo kyselinu křemičitou, zda převažují kořeny, listy, masy slámy atd. Každá z těchto organických substancí má určitý {{SE|288}}<br /> <br /> geartete Stoffkomposition. Ideální by proto bylo, kdyby se kompostová hromada jako celek budovala z co největší rozmanitosti odpadních produktů. V zahradnictví je to spíše možné než v zemědělství. Zde napadají, v závislosti na ročním období, případně jednostranně velké masy.<br /> <br /> Hrubé, ale pro praxi použitelné orientační číslo pokud jde o pomalejší nebo rychlejší rozložitelnost, poskytuje takzvané poměr C/N. Čím vyšší je obsah dusíku vůči nosné kostře uhlíku, tím rychlejší je rozklad. Řada od těžce po snadno rozložitelné materiály vypadá takto:<br /> {| class=&quot;wikitable&quot;<br /> |+<br /> !<br /> !<br /> !<br /> |-<br /> |Piliny<br /> |=<br /> |500 C:1 N<br /> |-<br /> |Štěpka podle složení<br /> |=<br /> |250-400:1<br /> |-<br /> |Pšeničná sláma<br /> |=<br /> |100:1<br /> |-<br /> |Žitná sláma<br /> |=<br /> |65 :1<br /> |-<br /> |Ovesná sláma<br /> |=<br /> |50:1<br /> |-<br /> |Listí dubů a buků<br /> |=<br /> |40-60:1<br /> |-<br /> |Sláma luskovin<br /> |=<br /> |50-30:1<br /> |-<br /> |Čerstvý chlévský hnůj<br /> |=<br /> |20-25 :1<br /> |-<br /> |Kuchyňský odpad<br /> |=<br /> |25 :1<br /> |-<br /> |Zralý hnůj<br /> |=<br /> |50-20:1<br /> |-<br /> |Kravský hnůj<br /> |=<br /> |14-16:1<br /> |-<br /> |Zralý kompost<br /> |=<br /> |10-12:1&lt;ref&gt;Krafft von Heynitz, Georg Merckens: ''Das biologische Gartenbuch'', Stuttgart 1994, 351 S.&lt;/ref&gt;<br /> |}<br /> Vše, co zemědělský organismus v průběhu roku vylučuje dovnitř jako organickou substanci, může platit za výživný humus. Jde na orné půdě a v zahradách o strniště a kořenový systém, který tvoří přibližně třetinu hmoty celkového porostu, dále o hnůj z živočišné výroby (včetně slamnaté podestýlky) a o staré seno, slámu, zbytky krmiva ze stáje, listí, travní posečky, kuchyňský odpad, výkopek z příkopů atd.&lt;ref&gt;Pokud jde o praktické zacházení s přípravou kompostu, odkazujeme na příslušné publikace výše uvedených autorů; dále na Friedrich Sattler, Eckard von Wistinghausen: ''Der landwirtschaftliche Betrieb, Biologisch-Dynamisch'', Stuttgart 1989, 333 S.; dále na Herbert Koepf, Wolfgang Schaumann, Manon Hacius: ''Biologisch-dynamische Landwirtschaft: Eine Einführung'', Stuttgart 1996, 368 S.&lt;/ref&gt; Zde půjde zejména o procesuální dění od zakládání až po zralost. Kompostová hromada se zakládá na místě co nejvíce zastíněném, nad úrovní země, v oblasti působení vzduchu a tepla, látkovýměnného pólu zemědělství, na {{SE|289}}<br /> <br /> nezpevněném povrchu. Je nutné zajistit vztah ke krátkám hloubky a výšin. Zákonný požadavek kompostovat na nepropustné podložce (betonová deska) přestřihuje působení sil v kompostové hromadě od hloubkových sil země, které na ni působí zdola. Kompostová hromada je kus vyvrácené země,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 90.&lt;/ref&gt; srovnatelný s dřevnatým kmenem stromu zakořeněným v zemi a vzdouvajícím se nad ní do vzdušného obkruhu. Představa, že při kompostování prosakují do podloží nezanedbatelné množství dusičnanů, je pouhá teorie. Slizné látky uvolňující se v průběhu rozkladu uzavírají póry půdy. U hrubých pórů na písčitých půdách se doporučuje pokrýt povrch půdy tenkou vrstvou ''bentonitu'' (bobtnající jíl). Možné nebezpečí dočasného lokálního vyplavování dusičnanů v důsledku úniku průsakové vody po přívalových deštích bývá zpravidla způsobeno nevhodným zakládáním a nedostatečným zakrytím hromady. Tomuto zlu lze snadno odpomoci.<br /> <br /> Na kompostišti by mělo být k dispozici dostatečné množství základního kompostu jako očkovacího materiálu pro nově zakládanou hromadu, dále hlinitá půda, mergel nebo spraš k prokládání mezi jednotlivé vrstvy a k zakrytí hromady; a sláma jako konečná pokrývka. Pro zúžení poměru C/N lze přimíchat také chlévský hnůj, rohové hobloviny nebo krevní moučku. Jako další přísady v menší dávkování přicházejí v úvahu kamenné moučky, surový fosforit, kostní moučka, algový vápenec a další. Na přidání biologicko-dynamických kompostových preparátů bude ještě zvlášť pojednáno. Zakládání a míchání materiálů lze provádět rozmetadlem hnoje, nejlépe však zřejmě přece jen ručně. A zde leží bolavé místo. Kde jsou ty četné ruce, ti lidé, kteří by tu ne zcela lehkou práci vykonávali včas, rozumně a s radostí? Chybějí — a proto se buď příprava kompostu stala popelkou provozního dění, nebo otázkou pouhé technicky zvládnutelné rutiny. Tato rutina se omezuje na čistě mechanické procesy míchání — a to velmi omezeně —, zakládání a zpravidla opakovaného překopávání, aby se za přijetí vysokých ztrát urychlilo dozrávání na použitelné hnojivo. Zde se člověk opět zbavuje jednoho bohatého pole zkušeností — právě toho, «získat osobní vztah k hnojení a práci s hnojem». Stejně jako všechno organicky živé, podléhá kompostovací proces {{SE|290}}<br /> <br /> času. Vyvíjí se z chaotického metabolismu, z nárného humusu, do zralého formového stavu, do trvalého humusu. Je to proces, který probíhá v rytmu, v poli napětí mezi zdůrazněným pohybem na začátku (vysoký obrat) a zdůrazněným klidem na konci (utváření nové látky). Toto časoprostorové dění chce být ve všech svých fázích vnímavě doprovázeno a badatelsky promýšleno. Vyžaduje to, aby se člověk sám aktivně uvedl do pohybu a pak v dalším průběhu v klidu prodléval, vnímal vůně, konzistenci atd. a nazíraje a myslíce v tomto dění setrvával.<br /> <br /> V tomto smyslu je příprava kompostu pracovním polem vědomého cvičení, které požaduje a školí celého člověka. Vezme se vidle a lopata a na šířce asi 1,20 m se hromada vrství po vrstvách, přičemž se po dávkách vedle sebe a nad sebe ukládá snadno a obtížně rozložitelný materiál, mezi to se případně vkládají vrstvy chlévského hnoje a tenké vrstvy hlinité půdy, na okraji trochu základního kompostu, a jednotlivé vrstvy se — podle posouzení druhu potřeby — poprašují výše zmíněnými přísadami. V případě objemného a suchého materiálu platí staré pravidlo: «Pošlap ho pořádně a udržuj ho vlhký.» Při zakládání hromady se nesleduje žádné schéma — každému úkonu předchází uvážení.<br /> <br /> Hotově naskládaná hromada o výšce asi jednoho metru se záhy promění v živě bující chaos. Potřebuje vymezující obal, ochrannou, dýchající kůži. Tuto funkci nejlépe plní tenká zemní pokrývka a na ni vrstva slámy, starého sena nebo rašeliny. V tomto stavu splňuje kompostová hromada všechny podmínky, které charakterizují v sobě uzavřený organismus. S pomocí kyslíku, nositele éterických sil, rozvíjí vlastní život a ve spojení s dusíkem, nositelem astrálních sil, rozvíjí vnitřní život. Plastová folie jako jediná pokrývka je sice dešti vzdorná a vzduch propouštějící, ale přece jen pouhý surogát. Vnější kůže má funkci zadržovat vyzařující síly a vracet je zpět do nitra hromady. Zvenčí je hromada obklopena silami a rytmy živlového působení ve větru a počasí. Nezávisle na tomto vnějším dění rozvíjí kompostová hromada vlastní rytmiku a dynamiku v zákonité prostoupení stavů čtyř živlů — tepla, vzduchu, vody a země — a s nimi spolupůsobících, život tvořících éterických sil éterického tepla, světla, chemického éterického a životního éterického. {{SE|291}}<br /> <br /> V rámci svých rozsáhlých studií o životě kompostové hromady sledoval Bockemühl&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl: ''Vom Leben des Komposthaufens'', Dornach 1981, 67 S.&lt;/ref&gt; v kompostovacích pokusech (v dalším textu označovaných BKV) se směsí kravského a koňského hnoje řadu životních procesů, které se v hromadě odehrávají od jejího naskládání až po zrání. Ty v detailu potvrzují čtyři fáze vývoje kompostu, důvěrně známé pozornému praktikovi, a to na základě různých naměřených hodnot v časové posloupnosti — především však prostřednictvím výskytu a opětovného mizení různých skupin organismů v průběhu těchto čtyř fází. Jako reprezentativního zástupce rozkladných a přeměňovacích pochodů v hromadě si Bockemühl vybral druhově bohatou skupinu chvostoskoků (''Collembola''), kteří po červu kompostovém (''Eisenia foetida'') odvádějí hlavní díl přeměnné práce. V této souvislosti je nicméně třeba zdůraznit, že jejich činnost — stejně jako činnost kroužkovců, hlístic, hmyzích larev a bezmála do nekonečna se rozvětvující množství mikrobů — jsou vždy jen příznaky vztahového přediva, které je nutné chápat jako celek. Podmínky pro vznik této celosti vytváří lidská ruka. Aby se tato celost ve čtyřech fázích svébytně sjednotila v orgán v organismu zemědělství, je zapotřebí nepřetržité bdělosti a pečující ruky.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;1._Die_Wärmephase&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 1. Tepelná fáze ====<br /> <br /> V BKV se ohlašuje záhy skokovým nárůstem teploty ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]], s. 292), který pak stejně rychle opět klesá. Při kypré uložení — tedy při neomezeném přístupu kyslíku — může teplota vyšplhat až na 70 °C; při hutném a vlhčím uložení stoupá na optimum 55 až 60 °C a poté zcela pozvolna klesá na 30 až 25 °C. Oteplení je funkcí aerobní mikrobní činnosti, která uvolňuje sluneční teplo vázané v organickém materiálu z předchozích let a tím vytváří živelné životní prostředí pro na vztazích bohatý svět mikrobů v hromadě. Vývoj tepla vyžaduje řízení prostřednictvím — podle okolností — hústšího nebo kypřejšího naskládání, udržování vlhkosti, případně dodatečného podupání. Při příliš hutném a mokrém uložení hromada zůstane studená; dochází k hnilobě v důsledku anaerobního rozkladu. Přeložení je pak nevyhnutelné. Při silném oteplení na 65 až 70 °C zaniká ve výchozím materiálu {{SE|292}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 16, S. 292.jpeg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 16: Die vier Phasen des Kompostierungsprozesses.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> přítomných drobných živočichů, škodlivých organismů atd. a rovněž semena plevelů ztrácejí klíčivost. V BKV trvala první fáze — s překryvem do druhé fáze — přibližně dva týdny.<br /> <br /> Spolu se zjevením smyslově vnímatelného živlu tepla se uvolňuje také tepelný éter, vázaný v organické hmotě. Je to duchovně-nadsmyslové doplnění tepla jako živlu. Udržuje proces v chodu a ve správný čas ho převádí do příští procesní stupně. Vnější teplo tíhne k tomu, aby se rozptýlilo, zatímco tepelný éter vstupuje do vztahů — ba jest vlastním iniciátorem veškerého procesuálního dění. Proto je třeba dbát na to, aby se ohřívání odehrávalo spíše pomalu a vytrvale. Teplo by mělo zůstat v hromadě. S ním spjatý tepelný éter potom inauguruje vývoj, v němž se hromada organismicky uzavírá v celek.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;2._Die_Luftatmungs-_und_Entgasungsphase&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 2. Fáze vzdušného dýchání a odplynění ====<br /> <br /> Souběžně s fází ohřívání začíná jakýsi dýchací proces. Kyslík jako nositel éterické účinnosti ve fyzickém je takříkajíc vdechován; stimuluje explozivní bakteriální rozkladnou činnost. Přitom uvolňovaný {{SE|293}}<br /> <br /> oxid uhličitý (CO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) uniká jako plyn kůží hromady do vnějšího vzduchu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]]). V BKV bylo maximum dosaženo po třech až čtyřech týdnech, aby pak po sedmi týdnech rychle kleslo a v dalším průběhu rovnoměrně odpadalo až do konce pokusu po jednom roce. Jinak se věci měly s odplyněním amoniaku, které nastoupilo ihned od počátku, ve druhém a třetím týdnu dosáhlo maximální hodnoty a po šesti týdnech kleslo téměř na nulu. V tomto časovém úseku vylučování amoniaku — u materiálů bohatých na bílkoviny, jako jsou zeleninové odpady, také sirovodíku — vystupují navenek oblaka zápachu, která by ideálně měla zůstat uvnitř hromady: «organická látka je tím zdravější, čím více voní uvnitř a čím méně voní navenek».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 92.&lt;/ref&gt; Vyzařování zápachu je znamením stále bující, beztvaré dění. Poukazuje na nenávratné ztráty substance. Těm zabraňuje houbení (kloboučkové houby) nastupující ve druhé fázi. Přestože samo bují a prostupuje celou hromadou, způsobuje útlum bakteriálního rozkladu převládajícího v první fázi. Souběžně s houbením vzniká místo amoniaku napříště dusičnan, jehož obsah v následujících měsících soustavně narůstá a přes bílkovině podobné předstupně vstupuje do tvorby humusu.<br /> <br /> Charakteristický obraz mlh vodní páry stoupajících za chladných ranních hodin z hromad svědčí ve druhé fázi o postupném vysychání, a tím provzdušňování. Souběžně s tím se začíná zužovat poměr C/N, který v BKV nakonec ustálil na 12:1. Vývoj chvostoskoků (pro určitý druh chvostoskoků v BKV) ve čtvrtém týdnu skokem roste, aby pak do desátého týdne stejně rychle opět klesal. Jiné druhy nastupují a zase mizí. V BKV trvala druhá fáze — s překryvem do první a třetí — již bezmála čtyři týdny.<br /> <br /> S uvolněním plynů se uvolňuje světelný éter; je to étericky-nadsmyslové doplnění živlu vzduchu. Umožňuje živým bytostem kompostové hromady přežívat ve tmě navzdory nepřítomnosti přímého slunečního záření. Je to světloéterické, uchované z odumřelého vyššího života, které přivolává k bytí nižší rostlinný a živočišný život sahající k raným evolučním stupňům Země. Co je tedy příspěvkem světelného éteru k vývoji kompostové hromady? Na počátku je kompostová hromada spíše nahodilou směsí organických odpadů. Mikrobiální rozklad téže směsi není příčinným děním pro {{SE|294}}<br /> <br /> účinnosti světelného éteru, nýbrž dění souběžné. Světelný éter působí na jedné straně v růstu jednotlivých organismů, na straně druhé vytváří skrze činnost všech těchto nesčetných rostlinných a živočišných bytostí vztahové souvislosti, které celistvě orientují život kompostové hromady na tvorbu trvalého humusu. Světelný éter nechává kompostovou hromadu nejprve jakoby růst dovnitř a skrze činnost drobných živočichů prostorově utváří konečný produkt do sourodé, drobtovité sousednosti humusu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;3._Die_wässrige_oder_Verwandlungsphase&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 3. Vodní čili proměnová fáze ====<br /> <br /> Stává se zřetelnou v náhlém poklesu hromady. Po předcházející suché fázi leží nyní těsněji a sytí se sama sebou vlhkostí, neboť rozkladem těžko rozložitelných buněčných membrán vystupuje tekutina z buněčných vakuol a intercelulárních prostor ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]], s. 292). Hromada se silněji uzavírá vůči vnějšímu světu, nepáchne již leptavě a ve vlhkém-vodném prostředí se uskutečňují rozmanité přeměny, látková přeskupení i novotvary. Drobní živočichové, v jejich čele ''Collembola'', přebírají řízení; drtí materiál, požírají mikroby a houby, a tím jejich populaci zmenšují. Bující chaos první a druhé fáze se začíná — díky masovému rozmnožování drobných živočichů — uspořádávat a členit do provzdušněných vnitřních prostor. Podmínky prostředí se proměňují a odpovídajícím způsobem se metamorfózují i chvostoskoci: z červovitých, málo diferencovaných forem ke tvarům s výrazně vystupujícími orgánovými utvářeními. Z BKV je patrné, jak jeden druh následuje po druhém a zase mizí. Ve tmě hromady tak drobný živočišný svět evolučně prožívá ještě nižší, jakoby rostlinno-živočišné bytí. To je zčásti zevnitř, zčásti zvenčí prozařováno silami diferencovaně působícího duševně-astrálního. Tento vnímající život činí z kompostové hromady organismus. Ve třetí fázi se v ní uskutečňuje přechod z dosud beztvárného stavu vodního do stavu propracovaného zemitě-pevného — jediná velká substanční proměna.<br /> <br /> V BKV se třetí vodní fáze vyvíjí — s přesahem do druhé a čtvrté — po dobu sedmi týdnů. V tomto období dosahují chvostoskoci po dobu dvou týdnů maxima svého rozvinutí, tedy jeden a půl až dva měsíce po zakládání. {{SE|295}}<br /> <br /> Ve třetím, vlhko-vodním stadiu se aktivuje především chemický neboli zvukový éter. Druhy éteru jsou funkčně v kontrastu k živlům, s nimiž jsou evolučně stejného původu. Zatímco ve vodním stadiu nabývá hromada spíše husté, homogenní konzistence, tříští zvukový neboli chemický éter život hromady v nesčetnou rozmanitost jednotlivých buněk — avšak nikoliv nahodile, nýbrž v neustále se proměňujícím řádu. Rozděluje a spojuje v neustále nové variace. Podstatní nejsou jednotlivé bakterie, prvoky, řasy, houby, červi, larvy atd., nýbrž to, co se mezi nimi odehrává — interval. Přeneseně řečeno, lze procesové dění v kompostové hromadě přirovnat k symfonii. V symfonii vytvářejí tóny a intervaly, které tóny od sebe oddělují a zároveň je spojují, rytmus, melodii a harmonii. Symfonie má zpravidla čtyři věty, každá má své téma, jež zaznívá v pohyblivém proudu tónů, opakuje se a variuje. Ve stejném smyslu působí zvukový neboli chemický éter v kompostové hromadě — nikoliv ve vzdušném živlu tónů, nýbrž ve vlhkém zemitém živlu látek. V tomto je nositelem procesu všech rytmů, opakování a metamorfóz až do koncového bodu, kde se objevuje zralý humus. Tak lze humus v rozmanitostech svých číselných kompozic uhlíku (C), kyslíku (O), dusíku (N), vodíku (H) a síry (S) přirovnat k jakémusi pozemskému zrcadlu sférických harmonií.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;4._Die_Vererdungsphase&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 4. Fáze pozeměšťování ====<br /> <br /> Po ztrátách substance v první a druhé fázi a látkové přestavbě ve třetí se objem hromady pozvolna zmenšuje. Přechází do stavu zemitě-pevného; konsoliduje se a strukturuje jednotně v jakémsi látkovém novotvaru — v trvalém humusu (Obrázek 16, s. 292). Tento děj se projevuje nejen černým zbarvením a volně drobivou strukturou, nýbrž i čichovými a chuťovými kvalitami — tedy vjemy, které vedou hlouběji k bytostné povaze látkového. Hromada se zaplňuje dovnitř mírnou, zemitou vůní. Kvalitativní stránka chuti je samému procesovému dění imanentní: kompostová hromada je nyní uvedena do stavu, v němž dění určuje masově se množící svět drobných živočichů. Je to svět evolučně nižšího druhu, žijící ve tmě a vlhku {{SE|296}}<br /> <br /> a v nejvyšší specializaci se tu na různé způsoby rozkládá a přetváří. Každý živočišný druh nalézá v potravním řetězci připravenou potravu, na niž je nastaven jeho smysl pro chuť a jeho trávicí činnost. Jako poslední vstupuje na scénu s dešťovkami příbuzný kompostový červ (*Eisenia foetida*), který dalece převládající měrou odvádí vlastní práci trávení a látkové novotvorby. V podobném směru, avšak hmotností i kvalitou méně výrazně, působí kroužkovci (*Annelida*), mnohonožky (*Myriapoda*), stejnonožci (*Isopoda*), hmyzí larvy a další.<br /> <br /> Sáhne-li člověk do kompostové hromady, která se nachází na počátku fáze zeměnění, drží v rukou tmavohnědou až načernalou substanci, jež ještě obsahuje poslední, mikroby porostlé zbytky kořenů, stonků a listů a je zpravidla klubkovitě protkána velkou masou zmíněných kompostových červů. Červi i ostatní drobní živočichové odumírají, jakmile je stráven i poslední zbytek organických pozůstatků a v endogenní symbióze se střevními bakteriemi se mění v trus. Ten je jakožto étericko-oživená substance prosycen astrálními silami, jež trávicí hmota vstřebala průchodem skrze živočišný trávicí trakt. Tyto síly působí na jedné straně proměnu výživného humusu v trvalý humus a zkrocují odbourávající činnost mikrobů — nebo ji dokonce obracejí v budovatelskou. Na druhé straně jsou to astrální síly zprostředkované živočichem, které umožňují spojení s jílovými minerály a vznik jílovo-humózních komplexů. V této závěrečné fázi lze plným právem hovořit o astralizaci, o oduševnění hlinité hromady. Vše se organicky formuje a individualizuje v sjednocený celek.<br /> <br /> Až do plného zeměnění trvá čtvrtá fáze nejdéle. Trvá tím déle, čím je výchozí materiál bohatší na hrubá vlákna. V BKV (kravský/koňský hnůj) bylo toto stadium dosaženo přibližně po čtyřech měsících. Aktivita červů začala v 7. a skončila ve 13. týdnu. Teplota se držela s asi 25 °C téměř konstantně, v průměru asi 4 až 5 °C nad výkyvy vnější teploty.<br /> <br /> Čtvrté a poslední stadium — vznik humusu, přesněji jílovo-humózního komplexu — je ze všech nejzáhadnější. Zde rozvíjí svou hlavní působnost nejmladší, nejskrytější, nejjemnější a nejsilnější ze čtyř druhů éteru: životní éter. Životní éter je protipólem k živlu zemitě-pevného. Životní éter „tvoří život&quot;. Co se na Zemi jeví jako kámen, má svůj život {{SE|297}}<br /> <br /> V nadsmyslovém.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Grundelemente der Esoterik'', GA 93a, 30. září 1905, Dornach 1987, S. 44 f.&lt;/ref&gt; Životní éter je v kompostové hromadě tvůrcem života nesmírné rozmanitosti živých bytostí. Tento život je zároveň prostoupen smyslem. Odumírá-li toto smyslem prostoupené do formy, uvolňuje se životní éter, aby znovu komponoval látky do životní souvislosti — nakonec do humusu. Ten se na jedné straně stává, na základě kyslíku v humusu obsaženého, uchovatelem života; na druhé straně obsahuje humus dusík, který je — stejně jako kyslík a jiné prvky — vpředen do bílkovině podobné, bohaté na varianty látkovékompoziace. Látkově tvoří dusík most k astrálně-bytostnému, k tomu, co dává smysl. Z toho smíme usoudit, že životní éter v humusu je vlastní tvořivou silou, do jejíchž služeb se stavějí jeho tři starší příbuzní — éter tepla, světla a chemický éter. A nestává se snad právě tím vlastní tvořivou silou, že prostřednictvím dusíku má schopnost přivádět astrální k étericko-fyzickému? Nestává se tím kompost (trvalý humus) nejzákladnějším hnojivem bodem-podmíněné trvalé úrodnosti? A nepropůjčuje snad tento takto tvořivou silou se stávající životní éter životní souvislosti „půda a rostlina&quot; moc formovat se do celostí, individualizovat se a stávat se věrným odrazem svého v nadsmyslovém zakořeněného bytí? Všude tam, kde v živém rozeznáváme vzájemně působící, smysluplné nebo moudrosti plné souvislosti, sledujeme stopy životního éteru.<br /> <br /> Celkově vzato, lze shrnout: Organické odpadní látky, odumřelé z vyššího životního souvislosti, podléhají v kompostové hromadě nejprve rozkladné, avšak chaoticky probíhající oživující fázi, poté pak fázi budující — postupné proměně a opětovnému odumírání do pohumněné formy humusu. Ten však v sobě nese zárodek nového života na Zemi: «Universalsamen des Allgemein-Pflanzlichen» — univerzální semeno obecně-rostlinného. V tomto smyslu je humus hnojivem ze života pro rozvinutí vyššího života, totiž pro vegetativní rozvoj kulturních rostlin. Kompostové hnojivo je — podobně jako zrající plod, který živí člověka i zvíře — výživným plodem pro půdu a rostlinu. Skrze něj se minulé připojuje k přítomnému a umožňuje budoucí.<br /> <br /> Ve čtyřech stupních, jimiž prochází látkovost, jež dříve patřila rostlině nebo živočichu, až ke svému pohumňování, se odráží — nenápadně v malém a v časovém sledu — jakási opakování evoluce Země a {{SE|298}}<br /> <br /> kosmu. Na počátku všeho naplňovala ryzí teplo (tepelný éter — oběť vysokých duchovních bytostí) «starý Saturn». Za tímto stavem následovalo, na cestě zhušťování části tepla, vznikání živlu vzduchu a s ním světelného éteru na «staré Slunci», poté zhuštěním části vzduchu živlu vody na «starém Měsíci» a s ním éteru chemického čili zvukového — a konečně se zhuštěním části tekutého živlu stav živlu zemitě-pevného, Země jako hotového díla, a s ní životní éter.&lt;ref&gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Co se v kompostové hromadě, vyzdvižené nad úroveň půdy, odehrává jako umělý a přitom umělecký proces — pohumňování někdejšího vyššího života do trvalého humusu —, probíhá skrytějším způsobem ve všech půdách, zcela přirozeně v lesních půdách. Na ornicích a zahradních půdách je toto dění, usměrňované zpracováním půdy (viz s. 205 nn.), přiváděno na vyšší úroveň úrodnosti. Tomuto cíli slouží také zelené hnojení — pěstování rychle rostoucích trav, brukvovitých, luskovin a jiných rostlin výhradně k zásobení půdy humusem. Zvadlé zelené masy půdního pokryvu přitom poskytují výživný humus pro rozkladné stupně 1 a 2, zatímco kořenová masa zůstávající v půdě slouží zejména ve stavebních stupních 3 a 4 tvorbě trvalého humusu.<br /> <br /> Zelené hnojení se mulčuje a nabývá charakteru plošného kompostování. U tohoto jde o pokryv půdy organickými materiály od mladé zeleně až po dřevní štěpku mezi výsadby v zahradnictví. Účelné je i zde míchání různých materiálů. Od čisté slámy nebo listí je třeba upustit — sláma je příliš řídká a objemná, listí se ukládá příliš hustě, obojí se proto rozkládá jen pomalu.&lt;ref&gt;Krafft von Heynitz: ''Kompost im Garten'', Stuttgart 1999, 127 S.&lt;/ref&gt; Půdní pokryv chrání před výparem, zálehem, tvorbou krusty, erozí a zaplevelením, přitahuje mikrobní a žížalový život do půdní vrstvy a vytváří mu stále plynoucí zdroj potravy, udržuje půdní dýchání v chodu a oživuje zralost půdy.<br /> <br /> Humifikaci organické půdní vrstvy zajišťuje svět mikrobů a drobných živočichů, příznačný pro zvláštnosti daného stanoviště. Všem půdám je však společné, že namísto červeného kompostního červa se tu uplatňuje žížala obecná (*Lumbricus terrestris*), mistr půdní úrodnosti. Jenomže na písčitých půdách chudých jak na vápník, tak na jíl je počet jejích jedinců {{SE|299}}<br /> <br /> a tím i jeho blahodárná, humus stabilizující činnost velmi omezena. V polním hospodářství se plošné kompostování praktikuje pokud možno v kombinaci s podmítkou se zeleným hnojením; do porostu se vnáší závoj čerstvého nebo lehce nakysaného chlévského hnoje.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung_des_Kompostes&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Použití kompostu ===<br /> <br /> Zralý kompost je produkt rostlinně-živočišný. Není to jen proto, že se do něj přimísí živočišné výměšky a jiné složky pocházející od hospodářských zvířat, nýbrž proto, že proces humifikace jako takový by se nemohl uskutečnit bez astrální účinnosti světa drobných živočichů kompostové hromady. Hlavní složky jsou rostlinného původu, jejich přeměna v humus však podstatně závisí na činnosti a organizační síle zvířat. Kompost proto není hnojivem hnaným do rychlosti, které by násilně popohánělo vegetativní růst. Jeho působení tvaruje a formuje vegetativní. To z něj dělá hnojivo pro všechny ty kulturní rostliny, jež nesou plody především ve vegetativním — ať již jde o trávu, bylinu nebo strom. To se týká lukařství a pastvinářství, zahradní a polní zelinářské produkce i ovocnářství. Tvorba plodů, v rozšířeném smyslu, zde znamená substanciální tvorbu, která se hromadí a zaplňuje prostor v jednotlivých orgánech rostliny a jejíž výživnost je zaměřena na potřebu člověka a zvířete. Tato výživná schopnost si žádá hnojivo, které zadržuje rostovou a reprodukční sílu usilující ke semenotvorba a nechá ji proměnit a přetvořit v potravinovou substanci aktuálními záření Slunce a planetárního kosmu. Toto hnojivo vstupuje do působení sil rostlin řádem a formou. Je jím černý, drobivý trvalý humus.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kompostdüngung_von_Wiesen_und_Weiden&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kompostové hnojení luk a pastvin ====<br /> <br /> Trvalé travní porosty poskytují krmivo pro přežvýkavce a koně. Krmivo se skládá z vegetativních částí výhonku, ze stonku a listu. Porost je od jara do podzimu opakovaně spásán nebo sečen na zelené krmení či seno. Na pastvinách a ještě více na bylinami bohatých loukách dochází na jaře k rozkvětu jednotlivých bylin. Po odkvětu se stahují do listnatého rosettového stádia. Tráva vyrůstá ze svých odnožovacích uzlů stále znovu. Louka i pastvina zůstávají zelené v zimě i v létě. Porost je z velké části udržován v čistě<br /> <br /> Vegetativním stavu udržovány jsou i půdní procesy, které jsou po každém spásání nebo sečení reaktivovány k novým přeměnám. Půda ani rostlina nepřicházejí k odpočinku. Generativní dozrávání jim zůstává odepřeno. Při intenzivním využívání vede toto k ochuzování druhů. Proto si louka i pastvina žádají hnojení, které tento nedostatek vyrovnává — a tím je kompost. Na jaře po prvním spásání nebo prvním sečení sena, nebo lépe ještě na podzim, zprostředkovává travnatému drnu a půdě vyzrálou, zemitou kráftovou strukturu, která konfiguruje tvorbu substance ve stonku a listu jak na straně reprodukční, tak na straně výživné. {{SE|300}}<br /> <br /> Pravidelné kompostové hnojení trvalých travních porostů zhušťuje drn, sjednocuje a zkracuje pastevní okusy, obohacuje druhové složení — zejména o byliny — a zvyšuje výživnou hodnotu krmiva.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kompostdüngung_im_Gartenbau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kompostové hnojení v zahradnictví ====<br /> <br /> Podobně jako na trvalých travních porostech chybí i v zahradnictví dozrávající půdní klid; jedna kultura střídá druhou. Půda musí být po větší část roku udržována na vysoké úrovni úrodnosti, v jarní náladě nakloněné růstu. Tvorba potravinového nebo krmivového plodu se neodehrává v generativní fázi, nýbrž v době nejintenzivnějšího růstu. Velké sklizňové hmoty čerstvé, životaschopné substanciality opouštějí pozemek i statek. Co zůstává — především kořenová masa — stává se výživným humusem pro následující kulturu. Oproti tomu étericky-biologicky tvarující síla astralitou prostoupeného trvalého humusu zůstává v nevýhodě. To, co jinak na orné půdě v klidových dobách probíhá samo od sebe — přeměna výživného humusu v trvalý — musí být zahrádkářské půdě dodáno zvenčí jako vyzrálý kompost. Působí — podle druhu kultury — specificky jemně aromatizujícím způsobem na chuť a vůni, zpevňuje pletiva, zachovává čerstvost a zesiluje lesk a barevnost.<br /> <br /> Materiály pro kompost v zahradnictví zahrnují odstraněné sklizňové zbytky, organické odpady všeho druhu, drtě ze zeleného řezu, uvolněné meziplodiny, kamenné moučky, rohové lupínky a kdekoli je to možné, chlévský hnůj. Odpad a čistírenský kal jsou vyloučeny. Pro komposty bez plevelů — speciální komposty pro pěstírny a skleníkové kultury — se hodí nejrůznější směsi luskovin, trav, ovsa a dalšího. Ošetření kompostu horkou párou za účelem zničení škodlivých zárodků a semen plevelů {{SE|301}}<br /> <br /> by se, kromě pěstírenských zemí, mělo vyhnout. Kompost se tím do značné míry mění v mrtvý substrát.<br /> <br /> Kompost se zpravidla aplikuje rovnoměrně po celé ploše; zapracuje se mělce. Na písčitých, kamenitých a suchých stanovištích se osvědčuje náročný postup hnojení do sadebních jamek.<br /> <br /> V tropickém podnebí panuje v půdách chudoba humusu; organická substance podléhá urychlené mineralizaci. Totéž se tam odehrává vlivem vysokých teplot a vlhkosti i v kompostovém hromadě. Oproti tomu se tam osvědčuje kompostování „pod zemí&quot; ve velkých zemních jamách, do nichž se přes noc zatlačí jistý počet koz, ovcí nebo skotu. Ty duní a špástají materiál, zpravidla objemný a většinou zdřevnatělý, a obohacují ho svými výměšky. Dosahuje se tak dobré kvality humusu. Hrst takového humusu vložená do sadební jamky, osivo uložené do humusu a lehce překryté zemí způsobuje hotový zázrak: Výnosy stoupají na dosud neznámou výši a blahobyt obyvatelstva živořícího v chudobě roste.&lt;ref&gt;Mündliche Mitteilung von Matthias Guépin, Dozent am Emerson College (GB) und Berater in Kenia.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Podobným postupem je zakládání širokých vyvýšených záhonů nad odvodnitelné příkopy naplněné větvovím a křovím. Silně zpomaleným rozkladem a přeměnou v humus v podloží vzniká v zemním hřbetě taková míra oživení, že na nejmenším prostoru pestrá směs zelenin může nepřetržitě zásobovat jednu nebo více rodin. I tento postup potřebuje mnoho rukou; působí sociálně integračně a zajišťuje skromný blahobyt.<br /> <br /> Platí to pro celý svět: Umně provozované hospodaření s humusem osvobozuje od hladu a přináší nový kulturní rozkvět.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kompostdüngung_im_Obstbau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kompostové hnojení v ovocnářství ====<br /> <br /> Ovocnářství se od 20. století vyvíjelo od extenzivního, druhově bohatého pěstování vysokokmenů v rozptýlených sadech přes polokmeny až ke druhově chudému, intenzivnímu pěstování nízkokmenu s kratší dobou využití. V průběhu tohoto vývoje se tvorba plodů přesunula z vysoké, ve světle a vzduchu vznášející se koruny stromu dolů do přízemních vzduchových vrstev — a souběžně s tím enormně vzrostla potřeba hnojení. {{SE|302}}<br /> <br /> Ovocný strom dřevnatí a zároveň nese jemné, chutné plody. Ovládá polaritu světla a tmy, života a smrti, jakož i éterického a astrálního působení. To se projevuje zvláště u vysokokmenu. V něm usiluje éterická životnost z kořenového systému sahajícího do šířky i hloubky přes kmen a větve k olistěným výhonkům koruny. Toto silné oživení ve vzduchu a teple přitahuje bohatý hmyzí život: «Von demjenigen, was da als Astralreiches durch die Bäume hindurchgeht, lebt und webt das ausgebildete Insekt» (Z toho, co prochází stromy jako bohatá astralita, žije a tká vyvinutý hmyz).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 184.&lt;/ref&gt; Polárně k tomu vládne ve všem dřevnatějícím, a tedy především v oblasti kořenů, «éterická chudoba». V tomto prostředí, silněji vystaveném silám mineralizace, se rozvíjejí larvy hmyzu. Vysokokmen roubovaný na pomalu rostoucí podložce v sobě tuto polaritu jakoby ztělesňuje; je nenáročný a nepotřebuje žádné hnojení, tím méně takové, které působí bujným rašením.<br /> <br /> Jinak je to s jeho protikladem — nízkokmenovým stromem pěstovaným v uzavřených plantážích podobně jako monokultura na rychle rostoucí podložce. Roste spíše jako slabě dřevnatějící výhonek ze země a plodí zemně nízko, jakoby v mladém věku. Kambium, které u vysokokmenu tlumí příliš silnou bujnost, potřebuje u nízkokmenů nepřetržitou stimulaci prostřednictvím humusem bohaté, dobře prokořenitelné půdy. Tvořivá síla a živost humusu se jakoby dále přenáší do kambium samotného. Nízkokmenovník potřebuje hnojivo, které rozhodně nesmí působit bujně, nýbrž musí svou gestaltungskraft — živě proastralizovanou larvami a červy kompostové hromady — být příbuzné samotnému kambiu. U vysokokmenu se mineralizovaná země vytáčí do kmene a větvoví koruny. U bujného nízkokmenového stromu je toto vytočení omezeno ve prospěch stejnoměrně vysoké životnosti v kořenovém prostoru i v oblasti koruny. Ve stejném smyslu působí i intenzivní zelené hnojení pěstované v nízkokmenovém a polokmenovém ovocnářství.<br /> <br /> Intenzivní ovocnářství je úspěšné tehdy, když obsah humusu v půdě přesáhne 3 %; optimální je až přibližně 6 %, při současně minerálně silné půdě.<br /> <br /> Jako kompostovací materiál přicházejí vedle již zmíněných přísad přednostně v úvahu všechny druhy chlévského hnoje. Díky svému živočišnému původu disponují tyto tvořivými silami vyššího druhu, které bujnost nízkokmenovníků zkrocují na harmonickou míru. Tato harmonizace se projevuje v celém průběhu růstu z hlediska výrazně {{SE|303}}<br /> <br /> omezeného tlaku infekcí a škůdců, jakož i v chutnosti a trvanlivosti plodů.<br /> <br /> Souhrnně řečeno: kompost působí na vývoj rostlin zdravotně a harmonizačně; vytváří v půdě základ pro její trvalou úrodnost. Doporučuje se, aby v různorodě utvářeném hospodářském organismu byly komposty pro hlavní oblasti použití zakládány odděleně: pro kompost na trvalé kultury přicházejí — s těžištěm na chlévském hnoji — v úvahu veškeré odpady, i ty zatížené semeny plevelů; v zahradnictví vznikají v podstatě rostlinné odpady, které by měly být pokud možno prosté semen plevelů; podíl chlévského hnoje je vždy výhodný. V ovocných sadech by měl být vedle zeleného hnojení a před veškerými ostatními odpady upřednostněn chlévský hnůj.<br /> <br /> Toto doporučení apeluje na celé společenství statku, aby právě prostřednictvím kompostování vykonávalo a dovádělé k umění zmíněný «osobní vztah k práci s hnojivem» — rozšířený o práci s biologicko-dynamickými kompostovými preparáty (viz s. 344 násl.) — a aby různými druhy kompostových zemin odpovídalo specifické potřebě jednotlivých kulturních druhů.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufe_2:_Die_Düngung_aus_dem_Seelischen_der_Haustiernatur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Stupeň 2: Hnojení z duševní přírody domácích zvířat ===<br /> <br /> To duševně-astrální, které se rostliny jako čistě živoucí-éterné bytosti dotýká jen zvenčí, se ve zvířeti stalo vnitřní bytostí. Zvíře se jako tělesný organismus vymezuje navenek a utváří své tělo v nástroj rozvíjení své bytosti. Svými smysly prožívá zvíře svůj vnější svět a z tohoto prožívání rozvíjí svou činnost v teple, vzduchu, vodě a zemi. Mocí své duševní bytosti se látky skládají v zázračné dílo jeho orgánů, které podle svých vykonávaných činností přijímají ty nejpodivuhodnější podoby. V každé z těchto činností se projevuje dokonalá moudrost. Chceme-li se tedy poznáváním přiblížit bytosti zvířete, musíme usilovat o to, abychom zvnitřnili to, co vnímáme všemi smysly, a zformovali to v prožitý myšlenkový obraz. Moudrostí naplněná souvislost, která se v tom zjevuje, poskytuje vciťujícímu se poznání neklamnou jistotu, že síly, které skládají látky zvířecího těla a jimiž se může uvést v činnost, mají svůj bytostný prapůvod v astrálním neboli duševním těle zvířete {{SE|304}}<br /> <br /> Co tedy vychází z trávicí činnosti zvířat, získává svou hnojivou sílu zvláštní bytostnou povahou duševního bytí. O rostlinách bylo řečeno: «Živé hnojí živé» — pro zvířata pak platí přes to ještě: «Duševní hnojí duševní.» Tomuto stavu věcí bylo podrobně věnováno místo v kapitole «Duševní organizace čili astralleib zemědělského organismu» (s. 111 a násl.). K nejvyšší hnojivé síle na úrovni čistého přírodního působení přivádí duševní přirozenost přežvýkavců a zde zvláště přirozenost skotu (viz kap. «Skot»). Chápat hnojivou sílu jako souhrnný účinek jednotlivých takzvaných živin pramení z teorie, která si již neklade otázky. Naproti tomu hledat hnojivou hodnotu — jak již bylo opakovaně zdůrazněno — v «kompozitoru» (v koze, ovci nebo skotu), z jehož bytostné povahy se látky skládají právě v toto a žádné jiné uspořádání, to láme materialistické zábrany a otvírá pohled na otázky, které se obracejí ke skutečnosti života, duše a ducha. Sleduje-li se těchto otázek, ukazuje se, že hnojivá hodnota je tím vyšší, čím více jsou zvířata chována, krmena, ošetřována a šlechtěna způsobem odpovídajícím jejich bytostné povaze. To vše uvádí v chod z bytostné povahy hospodářských zvířat síly, které hnojí. Statek, jenž byl utvářen v organismus, tyto podmínky splňuje.<br /> <br /> Chov hospodářských zvířat statku je dimenzován tak, aby jej bylo možné jednak živit z krmné základny vlastní statku a jednak aby bylo k dispozici dostatek hnojiva pro hospodářské plochy. Množství a kvalitu vytváří příroda. Zachování nebo dokonce zušlechtění hnojiva až po jeho použití je věcí člověka.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Bewahrung_der_Dünger_des_Haustierbestandes&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Uchovávání hnojiv ze stáda hospodářských zvířat ===<br /> <br /> Při pastvě hnojí hnůj a kejda přímou cestou. Pravidelné rozhazování kravských plácků zabraňuje vzniku bujných míst. Naproti tomu hnůj pocházející ze stájového chovu musí být až do použití skladován co nejúsporněji bez ztrát. Nejlepší způsob, jak uchovat hnojivou sílu chlévského hnoje včetně kejdy, je ten se slámovou podestýlkou; nejpochybnější, avšak rozhodně nejracionálnější, je způsob tekutého hnoje neboli gülle. V gülle (kejda + hnůj) probíhají za převažujícího vzduchového uzávěru anaerobní fermentační procesy, při nichž se organické dusíkaté sloučeniny mineralizují na čpavek, který jako plyn uniká do vzduchu zejména při aplikaci (obtěžování zápachem). Míchadlem lze tento účinek zmírnit. Gülle působí na oživení {{SE|305}}<br /> <br /> toho vodně-měsíčního a tím, s obejitím živlu zemitě-pevného, přímo na bujnost rostliny, tedy tedy tendečně ve směru mírného minerálního hnojení. Podestýlka ze slámy má naproti tomu vícenásobnou přednost. Sláma saje část kejdy, při vyhánění se zcela promísí s hnojem a díky své tuhé objemnosti zajišťuje aerobní podmínky při skladování. K tomu přistupuje, že sláma obilí je proniknutá a utvářená touž fruktifikační procesem, který tvoří zrno v klasu. Stéblo je ztluštělé a uzavírá větší objem vzduchu ve stéblové rouře, než je tomu u divokých trav. Lze v tom rozpoznat výraz silnějšího vnitřního a astrálního působení. Navíc se po vytvoření kožky kýseliny křemičité v procesu zrání třpytí a barví do žlutých, načervenalých až zlatých tónů. Obklopuje se obalem z opálu. Sláma je slunečním plodem a teprve skutečně dělá z kravského hnoje sluneční-zemní hnojivo, «zlato sedláka».<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Tiefstallmist&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Hnůj z hlubokého stojení ====<br /> <br /> Nejlepší a nejúspornější způsob skladování je ten v hlubokém stáji. Skot, ovce a kozy kejdují a hnojí na čerstvou vrstvu slámy; kejda je zcela vsáknutá slámou. Svým obsahem dusíku urychluje aerobní rozklad na dusík chudé slámy. Zvířata sama splňují požadavek «drž jej vlhký a šlapej ho pevně».<br /> <br /> Hluboký stáj má ovšem nejvyšší potřebu slámy až 15 kg/zvíře a den oproti hnojném stáji na prošlap se 3 až 5 kg a boxovém volném stáji s podestýlkou s 0,5 až 1 kg.&lt;ref&gt;KTBL: ''Faustzahlen für den ökologischen Landbau'', Darmstadt 2015, 760 S.&lt;/ref&gt; V zájmu přípravy pevného hnoje a tím minimalizace vzniku gülle lze v hnojném stáji na prošlap a boxovém volném stáji příslušně zvýšit množství podestýlky. Kombinace vázaného stáje (krmení, ošetřování) s nočním pobytem v hlubokém stáji snižuje potřebu slámy. Vrchní vrstvy podestýlky hlubokého stáje, lůžková matrace, se ohřívají na ca. 30 °C a při mírném rozkladu látek procházejí první, tj. tepelnou fází kompostového hromady. Pevným šlapáním zvířat se pod nimi ležící vrstvy podestýlky zhušťují; ochlazují se a přecházejí do fermentačních procesů; podléhají za vzduchového uzávěru narůstající fermentaci. Analogicky k fázi 2 kompostové hromady je bující množení mikrobů {{SE|306}}<br /> <br /> Hefen a plísně jsou zbrzděny. *Chvostoskoci* a jiní drobní živočichové v tomto prostředí nenacházejí podmínky pro život. Fermentační enzymy, vytvořené autolýzou nebo vylučované bakteriemi, uvádějí závěrečnou fázi fermentace do pohybu: voda, bílkoviny, sacharidy, tuky atd. jsou štěpeny. Organické tkáně se rozvolňují, až na drobivé zbytky slámy a zdřevnatělé části; tvoří se aromata, hmota se stává homogenní a nabývá hnědavého zbarvení. Hnůj nyní voní jako chleba — jak se říká —, pokud se fermentace zdařila. Vícenásobně ošetřen biologicko-dynamickými preparáty a při nerušeném skladování přes léto je zralý produkt půdě «vtělen». Aby se v základní vrstvě hlubokého stájení předešlo stagnující vlhkosti a tím hnilobě, byl by vhodným podkladem udusaný jíl nebo hlína. Zde platí stejné pravidlo přímého dotyku se zemí jako pro kompostovou hromadu. Z neznalosti jemnějšího silového působení předepisuje zákon — bohužel i zde — nepropustnou betonovou podlahu. Nebezpečí takto vzniklého hromadění vlhkosti lze čelit vrstvou dřevní štěpky, vnesenou před ustájením na podzim.<br /> <br /> Stáj pro skot s hlubokým stáním by měla být konstrukčně navržena tak, aby se vrstva hnojního polštáře — při deseti čtverečních metrech prostoru pohybu a ležení na zvíře — mohla po šest měsíců, až do výhonu na pastvu na jaře, budovat do plné výše; dalším třem měsícům přes léto slouží dozrání. Mezičasové vyvážení a meziskladování v polních kompostech způsobuje značné ztráty substance. Ukazuje se jako bezproblémové udržovat krávy o váze 500 až 600 kg přes chladné a chladnější roční období na narůstajícím hnojním polštáři, aniž by se propadaly. S oteplením v březnu a dubnu se zrychluje rozklad horních vrstev slámy a může tak dojít k prohlubování průchozích cest a bočním vyklenutím. Toto změknutí lze včas nanesenou uzávěrovou vrstvou z jílu, hlíny nebo dřevní štěpky oddálit až do výhonu na pastvu.<br /> <br /> Také ovce a kozy jsou v zimní ohrádce chovány v hlubokém stáji. Hnůj a podestýlka jsou močením a dupáním velmi hustě uloženy, rychle fermentují a jsou bez ztrátného meziuložení přímo použitelné jako hodnotné hnojivo. {{SE|307}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Stapelmist&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Hromadový hnůj ====<br /> <br /> V boxovém, šlapacím a vazném stáji se vymíjí denně, případně při skrabákovém odklidu i vícekrát denně. Část kejdy se zachycuje odděleně. Zbývající část se jako směs hnoje, podestýlky a kejdy dostává na blízké meziskladiště. Na něm začínají již po krátké době fáze 1 a 2 — ohřev a provzdušnění — a tím nekontrolované rozkladné procesy se ztrátami substance. Z meziskladiště se pevný hnůj buď převáží k dalšímu zrání na polní komposty, nebo se kompostuje. V obou případech nastupují fáze 1 a 2 znovu s dalšími úbytky substance. Aby se tyto ztráty minimalizovaly, měl by být osvědčený postup hromadování hnoje znovu promyslen a důsledně uplatňován. Nepropustná podlahová deska s odvodňovacími žlábky po celém obvodu pro kejdu a dešťovou vodu jsou přitom nicméně nevyhnutelné. Čerstvý hnůj, vznikající denně ve sběrné jámě, se pokud možno ihned odebírá čelním nakladačem se stájovými hnojovými kleštěmi a po částech vedle sebe ukládá v šíři hnojného prostranství. Přesná práce je zde naprosto nezbytná. Před tuto první řadu přibývá druhá a třetí atd. Mezitím se první, druhá atd. řada ohřívá, takže ve stejném pořadí lze po částech přikládat druhou vrstvu a nakonec třetí a čtvrtou atd. až do maximální technicky dosažitelné výšky. Je-li tato výška s první řadou dosažena, lze začít s první vrstvou navazujícího oddílu. Tak se hromada postupně buduje do šířky i plné délky. Tlakem uložených vrstev procházejí fáze ohřevu, odplynění a provlhčení rychle a neúplně a končí ve fermentaci. Do té míry probíhají ve správně vybudovaném hromadovém hnojisku tytéž procesy jako v hlubokém stájení. Přesto jsou ztráty substance (přibližně 20 %) kvůli všestranné expozici vůči vnějšímu vzduchu vyšší než při hlubokém stájení. Rozklad postupuje na téměř svislých bočních plochách a na povrchu rychleji, znatelně mimo jiné podle výskytu kloboučkových hub.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Mistkompost&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Hnojový kompost ====<br /> <br /> V biologicko-dynamickém zemědělství se rozlišuje mezi «hnojivem», které pochází od zvířat, a kompostem, jenž je původu převážně rostlinného. Jsou to dvě různé kompozice sil, které tu hnojí. {{SE|308}}<br /> <br /> Při kompostování chlévského hnoje probíhají tytéž procesy jako popsané u rostlinného kompostu. V dozrálé, zušlechtěné podobě se utváří dauerhumus zvláštního druhu. Jeho silová konstelace uchovává astralitu domácích zvířat, která je hnoji vlastní. Právě jejich duševní síly jsou to, co dodává hnojivu mimořádný dlouhodobý účinek. Ve zvláštní míře platí to pro kompost z čistého nebo i z části přiměšovaného hovězího hnoje. Zprostředkovává životu rostliny síly, které sahají nad rámec astrálně-duševního a které byly v kap. «Skot» označeny jako «vloha Já». Tímto označením se odkazuje na silový souvis vyššího řádu, který kulturní rostliny nejenže zobrazuje jako obraz jejich nadsmyslové bytosti, nýbrž v nich zakládá dispozici, aby tato bytost mohla znovu vstoupit do vztahu k tomu, co z ní v minulé evoluci razo-prostorově ztvrdlo do díla — totiž k zjevné podobě rostliny — a mohla inaugurovat nové vývojové možnosti. Tím se ukazuje, že pravé hnojení z oživené a oduševnělé přírody šlechtitelský, vývojový hodnotu pro kulturní rostliny má a mít musí.<br /> <br /> Doporučuje se k hnojinovému kompostu vedle hovězího hnoje přimísit všechny ostatní druhy hnoje pocházejícího od ovcí, koz, koní, prasat a drůbeže chované na statku. Každý z těchto druhů zvířat provádí — jako výsledek své trávicí činnosti — své povaze odpovídající «kosmicko-kvalitativní analýzu» krmiva (viz kap. «Skot — Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já», s. 156 n.). Její výsledek se vtiskuje takřka jako vzor silové kompozice do hnoje. Slučují-li se různé takové vzory v kompostové hromadě, vzniká univerzální hnojivo, které — jak výše popsáno — podnětně prostupuje plodotvornost ve stadiu vegetativního růstu, jak je to výtečně nezbytné na loukách a pastvinách, v intenzivním ovocnářství a zelinářství.<br /> <br /> Pro kompostování celkového množství živočišného hnoje není důvod. Je příliš pracné a způsobuje skladovací ztráty padesát procent a více. Použitelnost v polním hospodářství nastává tehdy, když chlévský hnůj ztratil ostrost zápachu, nebo u prasečího hnoje přímo puch. To nastane, když jako ve štósovém a hlubokém stájení projde rotační fází 1 a zčásti 2. Další průběh rotace pak pokračuje v půdě pod vedením zejména žížaly a v kontextu s mikroby za životní a smyslové aktivity kořenů. Při kompostování příliš vlhkého chlévského hnoje — zpravidla důsledek nedostatečného {{SE|309}}<br /> <br /> Podestýlky (prasečí hnůj) — dochází ke vzniku mokrých jader, která vyžadují včasné přehazování.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Jauche&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kejda ====<br /> <br /> Kejda a hnůj mají na základě fyziologických procesů, z nichž vznikají, polární hnojivé kvality. Jak bylo objasněno na příkladu skotu (kap. «Skot», s. 146 n.), hnůj vychází z trávicího systému, v němž je zvenčí přijatá, tělu cizí potrava postupně rozebírána — přežvykováním, činností bachoru, žláznatého žaludku, tenkého a tlustého střeva — a při průchodu slizničními stěnami tříděna. Odtud se přecházejí takto své cizosti zbavené, mineralizované trávicí látky do žilní krevní dráhy a dále do jater. Moč naproti tomu je výloučením z tělního nitra, dostává se přes tepennout krevní dráhu do ledviny a dále přes močový měchýř do vnějšího světa. Ledvina třídí tělu vlastní látky a vylučuje v kapalné formě jako moč ty, jež se staly nepotřebnými. Podstatnou součástí moče je močovina, rozkladný produkt bílkovinného metabolismu. Na této dusíkaté sloučenině ještě lpí činnost duševního a životního těla zvířat. S močí nesou ven síly těchto dvou bytostných článků, a právě tyto síly to jsou, které hnojí. Jinak je tomu u kravského hnoje: ten sestává z nestravitelných zbytků krmiva, prostoupených odpadlými hlenovinami trávicích orgánů a impregnovaných výsledkem «kosmicko-kvalitativní analýzy» (srov. kap. «Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já», s. 156 n.). Hnojivé síly moče vytékají z minulostně působící, měsíční astrality skotu — v kravském hnoji se k nim přidávají síly, které v přítomnosti vyzařuje slunce. Jsou to síly, které skot ze svého zvláštního smyslového vztahu ke krmivu vtiskuje hnoji při výkonu «kosmicko-kvalitativní analýzy» — od přežvykování přes trávicí trakt až po zpětně odrážející funkci rohů jako «vlohy Já».<br /> <br /> Kejda se skladuje v jímkách nebo otevřených nadzemních nádobách; podléhá za převážně anaerobních podmínek kvašení. Doporučuje se proto mít k střídavému skladování alespoň dvě nádoby, aby po naplnění bylo k dispozici dostatek času k dozrání. Zušlechtění kejdy se děje mechanickou cestou — mícháním a provzdušňováním — a biologickou, popřípadě {{SE|310}}<br /> <br /> biologicky-dynamickou cestou prostřednictvím přísad. První způsob podporuje aerobní rozkladné a přestavbové procesy, druhý působí řídícím způsobem na celý průběh procesu až ke zralosti. Osvědčenými přísadami, které biologicky zpětně vážou čpavek vzniklý rozpadem močoviny, jsou zušlechtěné komposty chlévského hnoje v malých množstvích, dále nasekaná kopřiva, piliny a dřevní třísky. Biologicky-dynamické kompostní preparáty (viz kap. «Kompostní neboli hnojivé preparáty», s. 360 nn.) se ponoří v průlezných sáčcích do kejdy a hnojůvky, zavěšeny na plaváku. Aby se zabránilo ztrátám dusíku, mohou v otevřených kvasných komorách sloužit i plovoucí přikrývky ze slámy, kopřiv apod. s vpravenými příměsemi suroviny fosforitu a čediče.&lt;ref&gt;Herbert Koepf, Bo D. Petterson, Wolfgang Schaumann: ''Biologische Landwirtschaft'', Stuttgart 1980, 303 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V dnes běžných bezestýlkových ustájeních prasat a skotu vzniká tekutý výkal, kejda. Tato směs vody, hnojůvky a hnoje zkvasí, není-li dále upravována, v páchnoucí, rychle působící hnojivo. Mineralizace látek je značně pokročilá. V biologicky-dynamickém zemědělství by se místo kejdového hospodaření měla — pokud možno — prosazovat příprava pevného chlévského hnoje. V čistě trávnatých oblastech, kde chybí stelivo, nezůstává často jiná volba. O to důležitější je pak přijmout veškerá opatření k zušlechtění kejdy, jak platí i pro hnojůvku. Zpravidla se surová kejda z velkochovů vyvází na pole bez jakékoliv úpravy. Nehledě na takzvané obsahy živin platí za odpadní produkt, jehož je třeba se zbavit — se všemi důsledky v podobě obtěžování zápachem, úniků oxidů dusíku (oxid dusný, N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O), zatížení spodní vody dusičnany, ucpávání půdních pórů hlenovinami, ochuzování půdní flóry a fauny a snižování výživné hodnoty krmiva zejména nízkomolekulárními bílkovinnými sloučeninami. Velká vážnost, jíž se živočišnému hnoji kdysi dostávalo, padla za oběť myšlení v živinách. Při pečlivém zušlechťování, především prostřednictvím biologicky-dynamických preparátů, a dostatečně dlouhém skladování může postupně docházet k tomu, že i z kejdy vznikne trvale působící hnojivo, které se budujícím způsobem zařadí do půdních procesů. {{SE|311}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung_der_hofeigenen_tierischen_Dünger&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Využití statkem vlastního živočišného hnoje ===<br /> <br /> Pro všechny plodiny je hnojení chlévským hnojem dobrodiním: jako čerstvý hnůj pro lilkovité, brambory a rajčata, v přeloženém stavu pro okopaniny a obilniny, a jako vyzrálý, zeměmi prostoupený hnůj pro víceleté polní pícninářství i pro trvalý travní porost, zahradnictví a ovocnářství. Díky trvale vysoké hnojivé síle není nutno hnojit každoročně pro všechny plodiny — v rámci dobře komponovaného osevního postupu v polním hospodářství postačuje jednou za tři roky k okopáninám. Pro dobrou tvorbu výnosu pokrývá potřebu okopanin dávka přibližně 300 dt/ha. Pokud jde o celkové množství hnoje v podniku, je ideální roční dávka jedné velké dobytčí jednotky (VDJ) na ha (1 VDJ odpovídá 500 kg živé hmotnosti). V průměru lze u hovězího stáda včetně odchovu počítat s jednou VDJ na kus. Jedna skotská VDJ produkuje podle množství steliva 80 až 100 dt pevného hnoje. Včetně hnoje ostatních hospodářských zvířat je obsazení jednou VDJ na ha v menších a středních podnicích dosahováno, ba mnohdy i překračováno; u velkých podniků s převahou polního hospodářství klesá počet VDJ na ha hraničně na 0,4 až 0,3. Skotský hnůj tvoří hlavní hmotu a do ní se pokud možno přimísí menší množství hnoje od ostatních hospodářských zvířat. Přebytečné množství hnoje se v rámci osevního postupu zapravuje do sklízejících jařin před hlavní pícní plodinou, a to v dávce přibližně 100 dt.<br /> <br /> Výsev pevného hnoje k okopáninám se zpravidla provádí v předchozím roce na strniště předplodiny. Po lehkém zapravení do půdy následuje meziplodina, která díky pevnému hnoji vytvoří stejně bohatou kořenovou i nadzemní zelenou hmotu — a tím připraví dobrou, zpracovatelnou osivnou vrstvu pro jarní setí okopanin.<br /> <br /> Dobře vyzrálá hnojůvka a v případě nouze i kejda jsou vítanými hnojivy tehdy, jde-li o to napomoci ozimům na jaře k vývojovému skoku. Výpad ozimů a prořídlé porosty po střídavých mrazech na jaře mohou být pobídnuty k intenzivnějšímu odnožování. K tomu napomáhá dusík vázaný v močovině. Tato dusíkatá sloučenina mineralizovaná z bílkovinného metabolismu získává svou specifickou účinnost prostřednictvím astrálních sil, které pocházejí ze soulové složky zvířat a konfigurují látkové složení moči, do níž je dusík zapojen. Dalším aplikačním polem je hnojení strniště s ohledem na rychlý rozvoj meziplodiny zeleného hnojení. Na pastvině je {{SE|312}}<br /> <br /> Použití kejdy v časném jaru je prospěšné, popřípadě při střídavé pastvě po přehonu. Na porosty v plném růstu (zejména okopaniny) by se aplikace kejdy či hnojůvky měla vyhnout.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wirksamkeit_der_hofeigenen,_tierischen_Dünger&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Účinnost hoferních živočišných hnojiv ===<br /> <br /> U každého z hnojiv je třeba se ptát po jeho bytosti, po duševně-astrálním silovém potenciálu, který prostřednictvím životního a fyzického těla uspořádává látky a udržuje je v pohybu tak, aby se ve svém odrazovém obraze mohly fyzicko-smyslově projevit a podle své bytostné povahy působit. Na jednotlivé bytostné rysy divoké fauny a domácích zvířat bylo poukázáno v kapitole „Duševní organizace čili Astralní tělo zemědělského organismu&quot; (s. 111 a násl.). Přitom bylo zjištěno, že každý živočišný druh přispívá svou tělesnou činností jaksi hnojivým příspěvkem k celku přírody. Činností oduševnělého živočišného světa vzniká moudré předivo vztahů, které prostupuje celou přírodu smysl udělujícím způsobem. Mezi býložravými savci jsou to přežvýkavci, jejichž orgánová činnost je organizována tak, aby připravovala hnojivo, jež je s to „bránicový orgán&quot;, půdu, ve vyšší míře oživit a oduševnit. Z pouhého kvantitativního látkového složení to nelze vyčíst. Jde spíše o otázku kvalitativního poměru látek vůči sobě navzájem. Tento poměr nese pečeť bytosti krávy, ovce, kozy atd. Nejvyšší stupeň dokonalosti dosahuje skot. V kapitole „Skot&quot; (s. 146 a násl.) byl učiněn pokus charakterizovat trávicí dění prostoupené a prožité jeho bytostí, jakož i jeho se smyslovým vnímáním spjaté metabolicky aktivní smysly a inteligenci. Hledá-li se odtud porozumění pro dlouhotrvající, blahodárné působení speciálně skotského hnoje na půdu a rostliny, pak snad může být následující úvaha plodná: Rostlina roste na ose Země–Slunce. Kořen směřuje do hloubky k středu Země, stéblo, stonek nebo kmen se vztyčuje svisle do výšky vstříc Slunci. Z této svislé osy vyrůstají listy a větve do šíře a dálky. Listový aparát, rozestírající se plošně do horizontály, přijímá přímou cestou dopadající sluneční a planetární vlivy a zpracovává je v živou substanci, podporován „zemskou šťávou&quot; (xylém) stoupající v stonku, uvnitř kambia. Tento xylém zprostředkovává na jedné straně do horizontály spějícímu růstu životnost výživného humusu a tvarovou sílu {{SE|313}}<br /> <br /> Dauerhumus ve spojení s vápnem, tedy hnojivé síly vlastní rostlinnému kompostu. To platí i pro jemné kořínky rozvětvující se do šířky. Jinak je tomu s kůlovým kořenem, stéblem, stonkem a kmenem. Jejich vertikální impuls nemá po stránce látkové za základ humus jako hnojivo, nýbrž krystalické látky křemene, silikátů a jílových minerálů (srov. kap. «Vznik jílových minerálů a jejich novotvorba», s. 209 n.). Tyto křemenné minerály zprostředkovávají síly slunce, planet a stálic vcházející do rostliny nepřímou cestou. Ty se silou působení jílů soustřeďují do «kosmické vzestupné proudy» v rostlinách.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&lt;/ref&gt; Já člověka, jeho duchovní bytost, mu dává sílu vzpřímení; zvíře je zvířetem proto, že tuto sílu k plnému vzpřímení nemá; má však, jako v jedinečné míře skot, «Já v zárodku». Rostlina si, pevně zakořeněná v zemi, vytváří v «kosmické vzestupné proudění» svou vertikální podobu jako odraz svého nadsmyslového duchovního bytí. Živočišný hnůj může nyní — tak se smíme domýšlet — silou vlohy Já vtělené do něj prostřednictvím astrálního těla a étherického těla zvířete, učinit rostlinnou bytost samostatnější vůči sevření místně daných poměrů výšin a hlubin. Hnůj zprostředkovává rostlině základ k tomu, aby se až do vnější tvorby tvaru individualizovala, aby se důrazněji vlastní bytostnou povahou spojila s působením země i kosmu. Takto viděno je třeba — jak již bylo naznačeno — přiznat především rinderskému hnůji s ohledem na životní souvislost půdy a rostlin «výchovnou» schopnost.<br /> <br /> Hnojiva domácích zvířat (především Wiederkäuer) působí na substanční dění a typusem podmíněné tvarové utváření rostliny. Posilují síly, jimiž nadsmyslová bytost rostliny přichází k zjevu. Projevuje se to v jejím vertikálním směřování na ose kořen–výhonek–květ a — s tím podmíněno — v proměnách listů od báze ke květu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Licht-Schatten-Versuch&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Pokus světlo-stín ===<br /> <br /> V mnohaletém, variantně bohatém polním pokusu byly zkoumány účinky hnojení chlévským hnojovým kompostem ve srovnání s aplikací minerálních solí, dusíku, kyseliny fosforečné, draslíku (NPK) a s ošetřením takzvaným biologicko-dynamickým hornokřemenným preparátem {{SE|314}}<br /> <br /> ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|srov. kap. «Hornokřemenný preparát», s. 348 a n.]]) při plném slunečním světle, v polostínu a hlubokém stínu na žitu, pšenici, ovsu, bramborách, špenátu a ředkvičkách. Program šetření zahrnoval morfologické jevy, řadu analytických parametrů a hodnocení pomocí obrazotvorné metodiky krystalizace chloridu měďnatého.&lt;ref&gt;Manfred Klett: ''Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung'', Darmstadt 1968, 117 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Zde budiž vyzdvižena jen ta část pokusu, která se vztahuje na účinek hnojení chlévským hnojem ve srovnání s aplikací NPK.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Bewertungen_durch_morphologische_Befunde&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Hodnocení morfologickými nálezy ===<br /> <br /> Pokus potvrdil zkušenosti s všestranně kladnými účinky živočišného hnoje v podobě kompostovaného hovězího hnoje — zkušenosti, jež jsou pozornému, pozorujícímu praktikovi odedávna důvěrně známy:<br /> <br /> * Kořen si otevírá větší půdní prostor;<br /> * utváří se druhově ideálním způsobem odpovídajícím své typové vloze;<br /> * kůlový kořen (kosmický typus) mrkve, červené řepy, ředkvičky, špenátu vykazuje silný sklон do hloubky a je po stranách provázen jemným kořenovým větvením pyramidálně se sbíhajícím dolů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#315|obr. 17]]).<br /> * U ředkvičky plodní těleso — ztluštění ''hypokotýlu'' — tíhne k utváření dokonalé kulové podoby, od níž se kořen zřetelně odděluje. U NPK byl tento přechod více řepovitě utvářen; kůlový kořen se vytrácel a větvil se v blízkosti povrchu.<br /> * Také u typusu přirozeně sféricky se utvářejícího, silně rozčleněného kořene (zemitý kořenový typus) — keříčkové fazole, cibule, obilniny — vstupoval u NPK jev dezorientace kořene vůči druhové vloze výrazněji do popředí.<br /> * Pokud jde o výstavbu stébla (délky internodií), byly rozdíly sotva patrné; avšak u hnojení hnojovým kompostem bylo průběžně nápadné prodloužení nejvyššího, klas nesoucího článku stébla. Tento vitalitní výšvih se uplatňoval i u báze stébla vyšším stupněm odnožování, tedy větším počtem klas nesoucích stébel na jednu jednotlivou rostlinu.<br /> * Pokud jde o vývoj listů, přibližuje se při plném denním světle zjevný obraz listů prostorově — tvarem, barvou, ozubením, chlupatostí, členěním čepele listu, pevností ''kutikuly'' — xeromorfnímu ideálnímu typusu druhu, stejně tak časově, v řadě listů od {{SE|315}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 17, S. 315.jpeg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 17: Wurzelbilder von Spinat bei Mistkompostdüngung und NPK-Anwendung im Licht-Schatten-Versuch.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> * ... velkých, laločnatých, peřenosečných, přízemních až po malé, k stonku přiléhající, zašpičatělé v přechodu ke květu. Tato silně rytmicky utvářená zjevná podoba se v variantách s hnojovým kompostem vyjadřuje výrazněji než ve variantách s NPK ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#316|obr. 18]], s. 316). U ''monokotylních'' obilnin se projevuje táž tendence. Při hnojení hnojovým kompostem jsou listy užší, pevněji strukturovány a na listových okrajích a špičkách silněji prokřemeněny. Rostliny NPK kontrastují sklonem k ''hydromorfii'', podobně jako stínové rostliny.<br /> <br /> * Tak jako u ''monokotylních'' (jednoděložných) rostlin je pro ně příznačná internodiální řada od uzliny k uzlině — narůstá směrem nahoru progresivně na délce —, tak u ''dikotylních'' kvetoucích rostlin ... {{SE|316}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 18, S. 316.jpg|center|800px|]]&lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 18: Blattfolgen von Radies bei Mistkompostdüngung im Vergleich zu NPK im Licht-Schatten-Versuch.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Metamorfóza listů.&lt;ref&gt;Wilhelm Troll: ''Allgemeine Botanik'', Stuttgart 1959, 927 S.; Gerbert Grohmann:<br /> ''Die Pflanze'', Berlin 2013, 448 S.; Jochen Bockemühl: «Bildebewegungen im Laubblattbereich höherer Pflanzen», ''Elemente der Naturwissenschaft'' Nr. 4: 7–23, 1966.&lt;/ref&gt; Prostorově zobrazuje dynamiku růstu probíhajícího v čase.<br /> * Metamorfóza listů od bázových listů až po listy přiléhající ke květu je na příkladu ředkvičky zachycena na obrázku 18.<br /> * Základní formy vykazují i v dolní části peřenosečné, v horní části zaoblené, málo členěné a jemně zubaté čepele listu. U následných listů se čepel stále více redukuje na horní část. Ta je pak silně zubatá a progresivně kopinatě zašpičatělá. Toto polární tvarování listů — u primárních oproti následným — je na světle nejostřeji vyjádřeno. Vytrácí se směrem k<br /> {{SE|317}}hlubokému stínu, v němž si následné listy po delší dobu zachovávají habitus primárních listů (menší zubatost, zaoblenější čepel).<br /> * Týž rozdíl se projevuje při porovnání hnojení hnojovým kompostem s NPK. První jde konformně s vlivem světla, u druhého je přeměna listů podobně tlumena jako u rostlin ve stínu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Bewertungen_anhand_der_analytischen_Befunde&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Hodnocení na základě analytických nálezů ===<br /> <br /> Hodnocení na základě porovnávání množství látkových složek je bez zohlednění časového faktoru možné jen podmíněně. Co říká mnoho nějaké látky, co málo? Referenční bod hodnocení musí být hledán v procesuálním dění v rostlině s ohledem na jeden koncový bod. Tímto koncovým bodem — z hlediska výživově-fyziologické hodnoty — je zralost. K ní vedou ve stálé proměně látkových složek procesy výstavby, od ní odvracejí procesy rozpadu. Teprve sledování obojího poskytuje kritéria pro jakkoli spolehlivou výpověď o kvalitě. Z analytiky procesů výstavby získává pojem „fyziologie zralosti&quot; obsah. Přicházejí-li životní procesy v zralosti k odpočinku — enzymatické aktivity se snižují na minimum —, je dosažen optimální stupeň kvality a zajištěna přirozená skladovatelnost po určitou dobu. Zůstanou-li však enzymy v plné zralosti nadále aktivní, setrvává plod fyziologicky ve stavu nezralosti a je po krátké době vystaven rozpadu; jeho výživná hodnota musí být proto hodnocena jako podprůměrná.<br /> <br /> V pokusu světlo–stín byla pomocí poměrových čísel zjišťována dynamika látkové výstavby, od předstupňů signalizujících nezralost k takovým, jež charakterizují stav plné zralosti. Přitom se ukázalo, že u plodů hnojených hnojovým kompostem stupeň proměny látkových kompozic charakteristických pro plnou zralost narůstá:<br /> <br /> * Tak relativní obsah kyseliny askorbové, který se odvozuje z poměru dehydroaskorbové kyseliny (předstupně) ke kyselině askorbové (vitamínu C);<br /> * tak vyšší obsah disacharidů oproti monosacharidům; posledně jmenované jsou znakem stále ještě působící asimilační činnosti;<br /> * tak vyšší relativní obsah bílkovin; ten charakterizuje poměr celkových bílkovin (hrubého proteinu) k čistému, vysoce strukturovanému bílkovině. Hrubý protein, který vedle čistého bílkoviny obsahuje nízkomolekulární bílkovinné sloučeniny až po aminokyseliny a dusíkaté soli, jako jsou dusičnany,<br /> {{SE|318}}<br /> <br /> vykazuje zejména u listové zeleniny s bouřlivým růstem při aplikaci NPK-solí místy skokové nárůsty.<br /> <br /> * Tak velmi nízké enzymatické aktivity oxidující dehydrázy a sacharázy štěpící třtinový cukr ve sklizni pšenice, brambor, zeleniny. Při aplikacích NPK se zvýšily — stejně jako u rostlin ve stínu — skokovitě na úroveň signalizující nezralost.<br /> * Podobné nálezy ve prospěch hnojení hnojovým kompostem ukázaly obsahy kyseliny křemičité a popelnatých složek v pšeničné slámě; u zrna nebyly v tomto ohledu zjistitelné žádné rozdíly v obsazích.<br /> <br /> Běžná rutinní analytika se zpravidla zaměřuje na zjišťování kvantit, jako jsou analýzy reziduí škodlivých látek — ty vedou ke stanovení pochybných limitních hodnot, které musejí být znovu a znovu revidovány — nebo na takzvané hodnototvorné obsahové látky. K interpretaci dat chybí pojmový referenční bod, jako je například v případě pokusu světlo–stín srovnání za definovaných podmínek, nebo jako je relativní, fyziologický stav klidu zralosti, nebo specifická kompozice, v níž se nějaká látka vyskytuje a plní určitou funkci. Spolehlivá výpověď je možná teprve tehdy — a to nejde bez enormního úsilí —, když analytická data poskytují potvrzení pro pojmy, které jsme získali z myslícího nazírání životních jevů.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Bewertung_durch_die_kristalldiagnostische_Methode_der_Kupferchloridkristallisation&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Hodnocení krystaldiagnostickou metodou chloridukřemičitanové krystalizace ===<br /> <br /> Na rozdíl od kauzální analytiky, která se omezuje na zkoumání částí nějakého živého systému, umožňuje «empfindliche Kupferchloridkristallisation» («citlivá krystalizace chloridu měďnatého») po Ehrenfrieda Pfeiffera&lt;ref&gt;Ehrenfried Pfeiffer: 1899–1961, průkopník aplikovaného antroposofického výzkumu, vyvinul — vycházeje z podnětů Rudolfa Steinera pro zkoumání éterických formativních sil — metodu citlivé krystalizace chloridu měďnatého; spolu s Guentherem Wachsmuthem (1893–1963) pod vedením Rudolfa Steinera v letech 1922/23 poprvé připravil rohový hnůj. Do konce třicátých let 20. století vedl spolu s Guentherem Wachsmuthem výzkumnou laboratoř na Goetheanu. Od konce třicátých let rolník a zemědělský poradce v USA.&lt;/ref&gt; morfologicko-diagnostickou cestou získat úsudek o «živém organismu rostliny» jako celku, který se na anorganické rovině zobrazuje jako definovaný fyzikálně-chemický systém. Krystalizace chloridu měďnatého je proto způsobilá, {{SE|319}}<br /> <br /> znázornit éterickou formativní organizaci rostliny v mrtvém zobrazení. Princip spočívá na změně textury krystalizujících jehliček chloridu měďnatého při přídavku různých rostlinných extraktů jako spoluroztouštědel. Na základě této skutečnosti vznikají při krystalizaci na rovných skleněných deskách v klimatizovaných komorách pro přídavek charakteristické a reprodukovatelné jehlicové struktury a strukturní komplexy (textura nebo tracht), které lze srovnávacím způsobem posuzovat.<br /> <br /> Pfeifferovu metodu rozvinulo mnoho badatelů dále, zejména s ohledem na krystalovou diagnostiku: v oblasti humanní medicíny Selawry,&lt;ref&gt;Alla Selawry, Olleg Selawry: ''Die Kupferchloridkristallisation in Naturwissenschaft und Medizin'', Stuttgart 1957, 232 S.&lt;/ref&gt; v oblasti potravin v. Hahn,&lt;ref&gt;Friedrich Vincenz von Hahn: ''Thesigraphie'', Wiesbaden 1962, 244 S.&lt;/ref&gt; v oblasti rostlin Krüger,&lt;ref&gt;H. Krüger: ''Kupferchloridkristallisationen, ein Reagenz auf Gestaltungskräfte des Lebendigen'', Weleda – Schriftenreihe 1/1950.&lt;/ref&gt; v oblasti kvality rostlinných produktů Enquist,&lt;ref&gt;Magda Enquist: ''Strukturveränderungen im Kupferchloridkristallisationsbild von Pflanzen durch Alterung und Düngung'', Lebendige Erde 3, 1961.&lt;/ref&gt; Petterson&lt;ref&gt;Bo D. Petterson (1967): ''Beiträge zur Entwicklung der Kristallisationsmethode mit Kupferchlorid nach Pfeiffer'', Lebendige Erde 18 (1): S. 15–31.&lt;/ref&gt; a pro dnešní stav Doesburg.&lt;ref&gt;Paul Doesburg, Machteld Huber, Jens-Otto Andersen, Miriam Athmann, Guus van der Bie, Jürgen Fritz, Uwe Geier, Joop Hoekman, Johannes Kahl, Gaby Mergardt &amp; Nicolaas Busscher (2014): «Standardization and performance of a visual Gestalt evaluation of biocrystallization patterns reflecting ripening and decomposition processes in food samples», ''Biological Agriculture &amp; Horticulture: An International Journal for Sustainable Production Systems'', DOI: 10.1080/01448765.2014.993705.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Diagnostika krystalové textury obrazců chloridu měďnatého se zakládá na srovnání krystalového obrazce čerstvého extraktu s obrazci z jeho stárnutích stadií. Tomuto postupu leží v základu úvaha, že rychlost, s jakou se čerstvá šťáva za definovaných podmínek rozkládá (stárne), je funkcí hodnoty tohoto extraktu čerstvé šťávy. Zjišťuje se, že stárnoucí — tj. autolyticky a mikrobiálně rozpadající se — rostlinné extrakty se v krystalových obrazcích vtiskují v posloupnosti reprodukovatelných typů krystalových obrazců, takzvaných stárnutích stadií ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|Obrázek 19]], s. 320).<br /> <br /> Tato stadia se od sebe liší tím, že čerstvý rostlinný extrakt vyvolává pro rostlinu specifickou krystalovou texturu, kdežto rozpadající se extrakt vyvolává v rostoucí míře netypické texturní prvky, které se ve výsledku podobají textuře čistě krystalizujícího chloridu měďnatého. Z toho vyplývá jako měřítko pro {{SE|320}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 19, S. 320.jpg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 19: Kristallbilder einer Alterungsreihe von Kartoffeln im Licht-Schatten-Versuch (Var. 9).&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> hodnocení kvality rychlost, s jakou zkoumaná látka, je-li vystavena rozkladu, při krystalizaci prochází postupnými stadii rozpadové řady. Rychlý rozpad je přitom znakem méněcenné kvality. Totéž platí, pokud čerstvý extrakt vzorku vykazuje již znaky obrazce stárnuti z referenční řady.<br /> <br /> V pokusu světlo–stín přistoupil k hodnocení kvality ještě další vztažný bod: variace plného světla, polostínu a hlubokého stínu. Otázka mimo jiné zněla: Lze na pozadí polarity rostlin pěstovaných v plném slunečním světle a ve stínu pomocí krystalizačních obrazců kvalitativně rozlišit působení sil hnojivého kompostu a NPK? Každý druh rostlin zanechává v krystalových obrazcích<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> {{SE|321}}<br /> [[Datei:Abb. 20, S. 321.jpg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 20: Typische Kristalltexturen von Kartoffeln im Licht-Schatten-Versuch.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> charakteristický otisk své éterické formativní organizace. Může-li se tato nerušeně rozvíjet, bez rušivých vlivů, vzniká odpovídající jemně členěný, reprodukovatelný krystalový obrazec. U všech zkoumaných kultur (žito, pšenice, oves a některé druhy zeleniny) vykazují krystalmorfologické nálezy v tendenci nápadnou shodu. Rozdíly mezi hnojením hnojivým kompostem a použitím NPK vystupují přibližně stejně silně jako rozdíly mezi světlem a stínem.<br /> <br /> Typické krystalové textury na příkladu brambor v pokusu světlo–stín znázorňuje obrázek 20.<br /> <br /> Pokud jde o hnojivý kompost ve srovnání s NPK, je třeba «ve světle» srovnávat vždy varianty 9 a 12, resp. 10 a 11, a «v hlubokém stínu» varianty 1 a 4, resp. 2 a 3. Pod «H.Č.» jsou uvedena relativní «krystalizační hodnotová čísla». Ta abstrahují vizuální srovnání. Podle klíče je součet jednotlivých krystalotexturních jevů zachycen v jednom čísle: optimum = 100, pesimum = 0. Školenému pohledu podává krystalový obrazec sám text k pojmové evidenci.<br /> <br /> U všech zkoumaných rostlin, tak i u brambor (obrázek 20), se při přímém slunečním ozáření krystalový obrazec přibližuje příslušnému texturnímu optimu. Každý druh rostlin vtiskuje obrazně svůj éterické organizaci odpovídající krystalový obrazec. U «světelných rostlin» vykazuje tento obrazec dobrou koordinaci jednotlivých strukturních prvků, plynné přechody mezi jehlicovými kmeny a jemnými větvemi a jemné, konturované {{SE|322}}<br /> <br /> jehlice. V hlubokém stínu se pro doplněk specifické uspořádání jehlicových struktur stále více vytrácí ve prospěch obecně radiálního směrování. Větve jehlic se rozšiřují nalépáním jemných větviček; nasazují nepravidelně a v zónách vzdutí jehlicových kmenů. Totéž ukazuje stadium 2 a — v zesílené míře — stadium 3 rozpadové řady varianty 9 v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|obrázku 19]] (s. 320).<br /> <br /> Typus krystalových obrazců v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#3211|obrázku 20]] (s. 321) odpovídá při hnojení hnojivým kompostem světelným variantám, při použití NPK v tendenci stínovým variantám. U posledně jmenovaných jsou zvláště nápadné tyto texturní znaky: tvorba sekundárních zárodečných center při krystalizaci, větvení ve vzdutých zónách, široké radiálně orientované, nepravidelné, méně větvené jehlicové kmeny, nestejně dlouhé, vějířovité jemné větve. Koordinace jehlicových struktur podléhá v menší míře jednotnému utvářecímu principu (srov. var. 11). Ve většině případů se krystalová hodnotová čísla «světelných rostlin» NPK-parcel neliší od těch «stínových rostlin» organicky hnojených pokusných členů. Zvláště nápadná shoda NPK-krystalových obrazců světelných variant s těmi zastíněných pokusných členů svědčí o podstatně sníženém stupni oživení, resp. výživné hodnotě ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|obrázek 19]], var. 2 a 11, s. 320).<br /> <br /> Celkově vzato poukazují staré selské vědění, veškeré praxí ověřené zkušenosti, trvalé hnojicí pokusy&lt;ref&gt;Ernst Klapp: ''Lehrbuch des Acker- und Pflanzenbaus'', Berlin-Hamburg 1958, 503 S.; Edward John Russel: ''The World of the Soil'', London 1957, 242 S.&lt;/ref&gt; i zde ve výňatku reprodukovaný pokus světlo–stín na jedinečný význam hnojení prostřednictvím domácích zvířat, přede vším přežvýkavců. Tito korunují dílo přírody tím, že rozdávají trojí požehnání: svou přítomností a svým hnojem napomáhají<br /> <br /> * středu mezi «Výšinami a Hlubinami», «bránicovému orgánu Boden», k trvalé úrodnosti půdy,<br /> * rostlinám k jejich praobrazu blízkému fenomenálnímu obrazu a substanciálně proformované tvorbě plodů,<br /> * prostřednictvím hofu vlastní krmné základny sobě samým k budování tělesnosti, která v přebytku — jako oběť — přináší výkony nejrůznějšího druhu ve službě a ku prospěchu člověka.<br /> {{SE|323}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufe_3:_Die_Düngung_aus_dem_Geist_des_Menschen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Stoffwechselausscheidungen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Vylučování látkové výměny ===<br /> <br /> V horninách se manifestuje živel „erdig-pevného&quot;. Vznikly z pradávného, látkové výměně podobného životního dění ve vývoji Země a staly se — v podobách krystalů — „dílem&quot;. Teprve procesy zvětrávání, rozpadem krystalických forem, mohou být látky opět pozdviženy do procesů oživené přírody. Jako takové nemají žádnou hnojivou sílu. Rostliny se rozmnožují nejen prostřednictvím semen, nýbrž zároveň prostřednictvím zbytků „obecně-rostlinného&quot;, které v půdě vyvolávají procesy látkové výměny. Minulý život se přeměňuje v „univerzální semeno&quot; humus, který hnojí budoucí život. Zvířata konečně hnojí ze sil své oživěnosti a oduševnělosti. Navenek se to projevuje v takřka nekonečném bohatství variant jejich bytostných činností, dovnitř v činnosti trávení a přípravy oživelého a oduševnělého hnojiva.<br /> <br /> Z uvedené stupňovité posloupnosti by se snadno dalo usoudit, že vylučování člověka by způsobovalo opakované vystupňování hnojivé síly. Opak je však pravdou! Pohled na soustavu bytostných článků člověka a z toho vyplývající trávicí činnost to objasňuje. Čistě v duchu spočívající bytostný jádro člověka prozařuje tělesné bytostné články a upevňuje se v nich v Já-organizaci. Pracuje na těchto bytostných článcích a přetváří je na vyšší stupně jejich vývoje. V tom spočívá další vývoj člověka — takový, který si on sám bude muset v celé budoucnosti dobývat. Nejsilněji pracuje duchovní duše člověka v přítomné době na přetváření zčásti dosud tělem svázaného astrálního těla v tzv. „Geistselbst&quot; působící bez vazby na tělo.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Theosophie, Einführung in übersinnliche Welterkenntnis und Menschenbestimmung'', GA 9, Dornach 2003.&lt;/ref&gt; Tato práce Já na bytostných článcích — tedy také na živém čili étericém těle a fyzickém těle — si žádá sil. Já je přijímá skrze Já-organizaci: duševně prostřednictvím vnímání skrze smysly a tělesně prostřednictvím potravy. Látky a síly Země živí tělo, aby mohla duchovní duše člověka v tomto těle v rozvinutí duševních činností {{SE|324}}<br /> <br /> myšlení, cítění a vůle žít a působit. V případě člověka stojí trávicí dění potravy výlučně v jeho službě, nikoli zároveň ve službě Země. Potravu přijatou z vnějšku využívá zcela pro sebe. Ve srovnání se zvířetem a rostlinou je egoistem. Co člověk vylučuje ledvinami a močovým měchýřem jako tekutinu a tlusté střevo jako tužší látky, je vší živné síly zbaveno, je to mrtvá, bezduchá a bezdušná struska. Tyto látky jsou z životního a duševního kontextu beze zbytku «dekomponovány»; coby N, P, K, Si, Ca atd. jsou vrženy zpět do stavu ryze minerálního a mohou působit jedině v něm.<br /> <br /> Proto jsou lidské výměšky, například v podobě čistírenských kalů jako hnojivo, nevhodné pro produkci lidské potravy. Při cíleném použití jsou «antihnojivem», srovnatelným se synteticky vyrobeným dusíkem ze vzduchu.<br /> <br /> Vlivem materialistického způsobu myšlení — látka je nezávisle na svém původu stále táž látka — se člověk stále znovu přiklání k hledání postupů, jak přece jen využít «hodnotné živiny» N, P, K z lidských výkalů ve prospěch rostlinné výroby. Od produkce zeleniny na takzvaných «závlahových polích» v blízkosti velkoměst se upustilo. Sušení a kompostování čistírenských kalů se s úspěchem praktikuje. Výsledný produkt by však měl být používán výhradně mimo oblast zemědělství, k revitalizačním účelům v oblasti silničního a krajinářského stavitelství.<br /> <br /> Co člověk tělesně zanechává pod vedením duchovní duše, je jí silově vyčerpáno; přírodě nic nevrací. Kde tedy člověk svým duchem hnojivě působí? Je to ta část jeho bytosti, která není svázána s tělem — duchovní duše, jež se v myšlení, cítění a vůli obrací k věcem a bytostem přírody.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Geisttätigkeit_in_der_Arbeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Duchovní činnost v práci ===<br /> <br /> Zvíře rozšiřuje své bytí do životního okruhu, v němž je činné. V této činnosti vládne moudré instinktivní dění, které vytváří předivo vztahů. V tomto smyslu zvíře svým konáním hnojí v hospodářství přírody. Co se děje, podléhá železné nutnosti. Díky probouzejícímu se sebevědomí je člověku vrozena schopnost svobodného jednání. Může se rozhodnout pro to nebo ono, pro dobro nebo zlo, pro pravdu nebo lež. {{SE|325}}<br /> <br /> Co nad tím vším rozhoduje, je svědomí, do nějž nakonec vstupují všechny myšlenky, pocity a impulzy vůle a od nějž dostávají všechny činy svůj zvláštní morálně-etický ráz. Ve starém selství platilo úsloví: «Krok sedláka hnojí.» Chodilo se s uzdami v ruce za pluhem nebo jako rozsévač přes pole nebo v nedělní obchůzce po polích. Jak pravdivé bylo toto úsloví kdysi, tak pravdivé je dnes v proměně. Kdysi bylo ještě bezprostředně z lidového prožívání instinktivní zkušeností, co říká země tomu, kdo po ní kráčí, co hovoří ze stavu nálad okolí, co půda vdechuje, co vydechuje. Pak člověk věděl, co je důsledně udělat jako nejbližší. Dnes musí být jistota «dělat ve správnou chvíli správnou věc správně» znovu získána ze síly vědomostní duše. Při chůzi po poli, třeba po vykonané práci — jsi naplněn mnoha dojmy dne —, cítíš jistotu vyvstávající z neznámých hlubin duše, která nepochází z myšlení vázaného na smysly. Z vnímání celistvosti statku a všech jeho aktuálních životních vazeb víš náhle, co je příštího dne třeba udělat — ať jde o to obrátit pozornost k oblastem statku, jež vypadly z dohledu, nebo o to, že ta či ona kultura naléhavě potřebuje ošetření, jako je hřeblování nebo postřik preparáty. Dostavují se intuice, které z volní sféry temně tušící vysvítají do vědomí. Víš se stojícím v duchovně živém proudu od včerejška k dnešku a od dnešku k zítřku. Nechat ideje myšlenkově tak proudit do práce, aby v práci pocitově uchopily vůli — to uvolňuje cestu pro intuice, které vedou k novému umění hnojení z ducha, k takovému oživování látky, «pevného, zemitého samého».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S.122: «Man muss die Erde direkt beleben, und das kann man nicht, wenn man mineralisierend vorgeht, das kann man nur, wenn man mit Organischem vorgeht, das man in eine entsprechende Lage bringt, sodass es organisierend, belebend auf das Feste, Erdige selber wirken kann.»&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_landwirtschaftliche_Individualität_und_die_biologisch-dynamischen_Präparate&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty ===<br /> <br /> Ze svého duchovědného výzkumu o povaze látek a sil, jakož i o podstatě hnojení vyvinul Rudolf Steiner {{SE|326}}<br /> <br /> jakýsi druh technologie v oblasti živého. Podával pokyny k výrobě a aplikaci biologicko-dynamických hnojivých preparátů. Jde o dva postřikové čili polní preparáty a šest hnojivých čili kompostových preparátů. Ty jsou podle určitých zásad, k nimž bude přistoupeno později, zpravidla vyráběny přímo na samotných statcích a používány ve velmi malých dávkách. Pokud jde o praxi výroby a aplikace, odkazuje se na příslušnou odbornou literaturu. Zde má být učiněn pokus metodicky ukázat — ze souhrnného pohledu na výsledky antroposofického duchovního výzkumu, ze zkušeností žité praxe a z přírodovědně uchopitelných skutečností — cesty poznání a základy úsudku pro porozumění druhu hnojení, který pro běžný materialistický světový názor musí být nutně nepochopitelný.<br /> <br /> Pozadí, které teprve umožňuje rozeznat a prožít hlubší smysl kola biologicko-dynamických preparátů, tvoří všezahrnující základní idea «zemědělské individuality», její tělesný organismus a ideové souvislosti, jež konstituují biologicko-dynamický statek jako do značné míry uzavřenou celistvost v sobě samé. Jako na jedné straně práce s preparáty vytváří — jakoby zdola z volní sféry — základ zkušenosti, tak je na druhé straně, na tom vybudovaná, poznávací práce na nadsmyslové bytostné skutečnosti nutným doplněním shora. Duchovní poznání a poznání přírody musejí v konání splynout; teprve v konkrétním zacházení vytvářejí pravé obrazy, skrze něž se každá jednotlivost začleňuje do vyššího celku. Co takto jako pravý obraz ducha vzplane v duši, nabývá v jednotlivých preparátech látečné vnější podoby a pokračuje ve specifické silové účinnosti dál do přírodní souvislosti.<br /> <br /> V organismu zemědělského statku se individualizují výškové čili univerzální síly, vyzařující z periferie stálic, ze sfér planet a Slunce, i hloubkové čili centrální síly vyzařující ze Země. {{SE|327}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 21, S. 327.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 21: Die Präparate als Mittler der Höhen- und Tiefenkräfte im Organismus der landwirtschaftlichen Individualität.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Tato individuace se uskutečňuje v půdě, ve vyrovnávajícím středu výšin a hlubin, ve smyslu jakési srdeční a plicní funkce. Projevuje se v podobě rostliny ve svisle vzhůru pnoucím výhonku a v kůlovém kořenu rostoucím do hloubky, jakož i v horizontálně se rozrůstajícím listovém a jemnokořínovém systému. Na cestě individuace se každé pozemské stanoviště rozvíjí nejprve v «organismus v přirozeném růstu». I v něm je vložena trojnost: kořenový pól pod zemí, pól látkové výměny nad zemí a půda, která se jako rytmická mitte člení mezi nimi. Skrze ideu a vůli, to jest skrze umem řízenou ruku člověka, tato individuace pokračuje k výtvárnému utvářování «zemědělské individuality». Člověk sám jako bytost v dění dává i jí povahu bytosti v dění. Tento cíl — vštípit vývojový princip půdě, středu zemědělské individuality — bude napříště úlohou zemědělství. Prostředkem k tomu je hnojení, a to právě ono, jež má svůj původ v duchu člověka. Míní se tím biologicko-dynamické hnojivé preparáty, jakožto {{SE|328}}<br /> <br /> «látečné nosiče vývoje». Ty sbírají síly Nahoře a Dole v bránicovém orgánu půdy, zduchovňují, oduševňují a oživují tuto rytmickou mitte a starají se o transsubstanciaci fyzicko-minerálního. Mimo křemenný preparát, který v pólu látkové výměny přes vzduch a teplo v břiše zemědělského organismu podněcuje životní procesy, procesy tvorby plodů a zrání rostlin, rozvíjejí rohový hnůj a kompostové preparáty svou bytostnou účinnost přes kořenový pól a přes rytmickou mittu. Podporují a soustřeďují všechny ty půdní procesy, jež rostlinu z kořenového pólu ve smyslu zmíněné «kosmické vzestupné proudění» proudění solí, vody a sil nechávají vertikálně narůstat do hloubky i výše. Vyrostlá podoba je obrazem tohoto působení sil ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#327|Obrázek 21]], s. 327).<br /> <br /> Biologicko-dynamické preparáty jsou vynálezy lidského ducha, účinná umělecká zručnost, jejíž původ spočívá ve zkoumání světa bytostně-nadsmyslového. Jsou uchopitelné pouze duchovně-nadsmyslově, to jest cestou, na níž se duchovní duše člověka skrze dlouhé a přísné školení stává schopnou leibfreier poznání. Leibfrei znamená, že poznávající již nepotřebuje tělesných smyslů, aby měl myšlenky, nýbrž svět bytostí se na první vyšší poznávací stupni sám zobrazuje v myšlenkových obrazech: v imaginacích. Ty jsou otisky životatvořivé duchovní skutečnosti, zatímco myšlenky vázané na smysly a rozum se opírají o svět jevů; v tomto případě je vnější forma fenoménem. V leibfreier nazírání poznává duchovní badatel to duchovně-bytostné, jež v pozemském bytí tyto formy vytváří. Poznává, jak tyto formy, které představují náš svět jevů, jsou odumřelými koncovými body vývoje z ducha, který v průběhu dlouhých epoch předcházel. Spatřuje v každém jevovém tvaru v přírodní souvislosti, například u růže, lilie nebo krystalu, jedno «evolutivní dosažení», umělecké dílo odumřelé do formy. Spatřuje konec, věda přitom o jeho počátku. A tak se duchovnímu badateli klade otázka: Skrývá konec, dílo stvoření, zárodek k novému vše-objímajícímu dění? Může, ba musí být toto skryté evolutivní dosažení poznáno a skrze ducha, srdce a ruku člověka, který si uvědomuje své budoucí úkoly, uchopeno a přivedeno k rozvinutí? Neleží snad v tomto zárodku hledaná jiskra k nové zemědělské kultuře? A nejsou snad ideové obsahy «Zemědělského kurzu» — a zde umělecky duchovědný záměr vynálezu {{SE|329}}<br /> <br /> biologicko-dynamické preparáty, odpověď na výše položenou otázku? Rudolf Steiner leibfreier Wesenserkenntnisí zkoumal zárodečné, skryté v minerální, rostlinné a živočišné říši, a na základě těchto poznání vytvořil metodický princip, skrze nějž mohou být evolutivní dosažení ve spoli napětí kosmu a Země přivedena do nových vztahových poměrů. Plody z evolučních linií minulosti vstupují skrze lidskou ruku do vztahových poměrů zcela nového druhu, jež inaugurují nové dění, které to, co se stalo, proměňuje. Tento proměňující proces je pro každý z preparátů jiný; metodický postup, jenž leží v základu výroby preparátů, je však v principu u všech stejný nebo podobný; je to téma s variacemi. Aby bylo možno dospět k hlubšímu porozumění tohoto tématu, musí být popsány tři výzkumné cesty.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_geisteswissenschaftliche_Forschungsweg&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Duchovněvědecká výzkumná cesta ===<br /> <br /> Jako má přírodní výzkum za předmět smyslové jevy, tak má duchovní výzkum za předmět zjevení duchovní říšě bytostí. Výsledky tohoto posledního se představují myslícímu vědomí v ideových formách. Ukazují se oděny do určitého slovního znění přiměřeného idejím. To je fenomén. Čím přesněji a nestranněji toto slovní znění studujeme, tím jasněji se v myšlení rozsvěcuje duchovní obsah ideje. První krok tedy k porozumění duchovněvědeckým výsledkům v osmi přednáškách «Zemědělského kurzu» je studium přesného slovního znění. Při povrchním čtení lze snadno sejít z cesty a namísto orla najít jen jednotlivá pera. V kurzu jsou z antroposofické duchovní vědy před posluchačstvem, výlučně obeznámeným se zemědělstvím, rozebírána nejvyšší duchovní poznání, prostupující přírodní říšě, v jejich vztahu ke konkrétní zemědělské praxi. Vynaloží-li se při studiu textu úsilí o co největší nestrannost, pak slovní znění, v němž jsou nadsmyslové výsledky líčeny tak a ne jinak, je stejně tak danou skutečností jako každý smyslový fenomén.<br /> <br /> Vylíčení Rudolfa Steinera týkající se preparátů poukazují na vztahy, jež jsou zčásti přirozeně dány (například u léčivých rostlin vztahová souvislost určitých pozemských látek a jejich léčivých účinků), zčásti na vztahy, které teprve skrze ducha a ruku {{SE|330}}<br /> <br /> člověka teprve originárně vytvořeny (například vytvoření vztahu mezi rostlinnými substancemi a hůlennými orgány ze živočišné říše).<br /> <br /> Zde se uskutečňuje druhý výzkumný krok: člověk si musí přivést k prožité zkušenosti sám o sobě založený vztahový souvislost, to jest musí ho sám vykonat. V tomto konání se sám stává součástí dění. Aby byl tento druhý krok dále osvětlen, doporučuje se — jakoby jako přemostění — rozšířit studium na další oblasti duchovního bádání, naprosto centrálně na základní spisy Rudolfa Steinera&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?'', GA 10, Dornach 1992.&lt;/ref&gt; &lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Theosophie – Einführung in übersinnliche Welterkenntnis und Menschenbestimmung'', GA 9, Dornach 2003.&lt;/ref&gt; i na přednáškové cykly o pedagogice, medicíně, o přírodní vědě, umění, sociální otázce atd. Ač se tato témata zdají ležet daleko od zemědělství, přesto při důkladném studiu nečekaným způsobem rozšiřují, posilují a prohlubují porozumění obsahům «Zemědělského kurzu».<br /> <br /> Jako třetí krok vlastního badatelského prohlubování přistupuje meditativní cvičení. Člověk se musí pokusit obsahy «Zemědělského kurzu» myslícím způsobem zvnitřnit, mít je stále přítomné ve vší práci a nechat je stát se čilou substancí vědomostní duše. Tato ideová substance má moc bezprostředně podněcovat k práci. Její pravá bytostná povaha se odhaluje teprve ve vykonávání a v jeho důsledcích. Biologicko-dynamické preparáty získávají svůj smysl teprve v bezpodmínečném konání. Neboť teprve v konání se stávají bytostně skutečnými. V ideové formě jimi ještě nejsou — ta se naplňuje bytostí — jakoby z budoucnosti — teprve tehdy, když se stane svobodným činem. Cesta k tomu otevírá pohled na vyšší poznávací stupně Imaginace, Inspirace a Intuice, jejichž dobytí stojí před lidstvem jako budoucí cíl. Duchovní badatel touto cestou předešel. My stojíme skromně na počátku. Na základě výsledků duchovního bádání však můžeme ze síly vědomostní duše dobýt duchovní jistotu, že jsme na správné cestě. Na této cestě si cvičením získáváme nové umění, které «proměňuje nitro přírody».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 58: «Wir stehen auch vor einer großen Umwandlung des Innern der Natur.»&lt;/ref&gt; {{SE|331}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_naturwissenschaftlich-goetheanistische_Forschungsweg&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Přírodovědně-goetheánská výzkumná cesta ===<br /> <br /> Prostředky k přípravě preparátů jsou odebírány z říše minerální, rostlinné a živočišné a jsou vystaveny stavům fyzičnosti světa, živlům země, vody, vzduchu a tepla a v nich účinným rytmům ročních období. Antroposofický duchovní výzkum obrací tedy pohled na Co a Jak smyslově vnímatelného světa: na Co, například určité léčivé rostliny a živočišné orgánové obaly; na Jak, například vystavení silám léta nad zemí v prostředí vzduchu a tepla a silám zimy pod zemí v oblasti vodnatě-zemitého. Tím se pod zorným úhlem duchovního bádání stává smyslově vnímatelná příroda sama v nejširším rozsahu předmětem přírodovědeckých otázek, například: jaký podnět dává pampeliška lékařská (''Taraxacum officinalis'') z morfologického a fyziologického hlediska ohledně svého vztahu ke draslíku země a ke křemičitosti v nejjemnějším rozložení v obvodu Země, a jaké zvláštnosti a funkce pobřišnice skotu jsou to, díky nimž se právě tento orgán jeví jako vhodný k obalení pampeliškových květních úborů v průběhu preparace. Rozumí se samo sebou, že zde míněný přírodovědecký badatelský přístup nemůže být kvantifikující, nýbrž takový, který na základě vnímání smyslově vnímatelných faktů tvoří pojmy, jež mohou v běžném poznávání sloužit jako opora porozumění nadsmyslové anschauung.<br /> <br /> Přírodovědecká výzkumná cesta ostří pohled pro jednotlivý smyslově vnímatelný jev a hledá souvislost s onou celistvostí, na niž jako na výsledek svého bádání poukazuje duchovní věda. Goetheanistická přírodověda a antroposofická duchovní věda vstupují do vzájemně osvětlujícího dialogu.<br /> <br /> V zodpovídání otázek po přednášce na Technické vysoké škole ve Stuttgartu dne 17. června 1920 říká Rudolf Steiner: «Proto to, čím má být duchovní věda v zásadě, není nic jiného než fenomenologie; ale fenomenologie, která se nespokojuje s pozorováním jednotlivých fenoménů, nýbrž čte v souvislostech fenoménů. […] Ale porozumí se pak také, rozumí-li někdo fenomenologii tak jako Goethe – a duchovní věda je jen pokročilý goetheanismus.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Verhältnis der Anthroposophie zur Naturwissenschaft. Grundlagen und Methoden'', GA 75, Vortrag vom 17. Juni 1920, Dornach 2010.&lt;/ref&gt; {{SE|332}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Forschungsweg_der_Willenserfahrung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Výzkumná cesta zkušenosti vůle ===<br /> <br /> Na obou výše zmíněných výzkumných cestách začínáme obrazně zakoušet vnitřní souvislost každého jednotlivého preparátu. Plně prožitkově nasycen se však tento ideový celek stane teprve tehdy, když jej v opakovaném cvičení sami necháme stát se činem. V prožívání skutečnost zakládající moci ideje při přípravě preparátů se otevírají stále hlubší vrstvy porozumění. Zakoušíme sami sebe — podobně jako umělec — jako prostředníka, který látce vštěpuje cosi, co jako výsledek duchovního bádání oživuje v duševním vnímání. Duchovní obsah ideje, který se takto v sobě samém stále více osvětluje, je zárukou, že z toho vzešlý čin není pouhým svévolným aktem. Neboť čin v procesu výroby preparátů vytváří vztahy mezi přírodními objekty, např. mezi květy pampelišky a obalujícím pobřišnicí skotu, jež nejsou výrazem působícího přírodního zákona. Nezakládá se to v přírodě, v žádné jí vlastní síle (vůli), nýbrž v poznání ducha, které se prostřednictvím lidské vůle jako účinné agens vštěpuje přírodnímu dění.<br /> <br /> Tak se při práci s preparáty stává ideou nesená vůle prožitkovým prazákladem; sami si vytváříme jevy, které zpočátku buď z velké části zůstávají nevědomé, anebo z hlubších duševních vrstev vystupují jako pocity, nálady do myslícího vědomí. Na tyto je třeba při každém kroku preparace, resp. při aplikaci preparátů, soustřeďovat pozornost. Pohled badatele přitom směřuje dvěma směry: jeden vede zvenku dovnitř, druhý zevnitř ven.<br /> <br /> V případě pohledu zvenku dovnitř sestupujeme v projevu vůle, tedy v práci, do duchovní skutečnosti světa. Co se tam v nitru odehrává, zůstává z velké části nevědomé; například tehdy, když při přípravě preparátu z řebříčku plníme květy řebříčku do jelení měchýře. Vůbec bychom to nedělali, kdyby vůle nebyla impulsována duchem, který přebývá v oné ideji, k níž jejímu pochopení přibližujeme na obou výše zmíněných výzkumných cestách. Tak se v konání, jež je zpočátku prožíváno jen jako vnější děj, prověřuje ideový obsah vzplanuvší v myslícím vědomí. Prověřuje se jako vnitřní děj na skryté duchovní skutečnosti, v níž tento ideový obsah v konání tvůrčím způsobem zakládá nový vztah. Tato cesta zvenku dovnitř je cestou cvičení, tj. rok od roku {{SE|333}}<br /> <br /> opakovaného konání. Na této vědomě zvolené cvičné cestě ovšem nedospíváme k abstraktnímu poznání, jež by bylo možno uchopit jako přírodní zákon. Co však z takového poznávacího úsilí vzejít může, je postupující prohlubování smýšlení. Stává se objektivním duchovním základem, v němž se může utvářet osobní vztah, například ke krokům preparace. Idea duchovní vědy, uchopená zpočátku myšlením, proměňuje vůli vnitřně v sílu oddanosti, lásky, jež tuto práci činí svobodným činem.<br /> <br /> Pohled zevnitř ven obrací pozornost na přírodní souvislost, do níž s idejemi duchovního bádání při přípravě a aplikaci preparátů pracovně vstupujeme. Tu způsobujeme proměnu ve vlastním nitru, ve smyslu prohloubení porozumění, a rovněž proměnu «Inneren der Natur» («nitra přírody»).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 58: «Wir stehen auch vor einer großen Umwandlung des Innern der Natur.» (Stojíme také před velkou proměnou nitra přírody.)&lt;/ref&gt; Obě proměny stojí prostřednictvím ideami vedenou vůlí, tj. přes most práce, v duchovně reálném vztahu k sobě navzájem. Tak lze každý krok preparace doprovázet otázkou, jaký proměnový proces se odehrává; například v případě heřmánkového preparátu, když jsou květy heřmánku, obaleny tenkým střevem skotu, přes zimu zahrabány do země. V procesu přípravy všech preparátů se odehrávají proměnové kroky, jež vedou k novým látkovým stvořením s novými vlastnostmi. Každá z těchto nových kompozic látek má potenciál vlastností, který jako hnojivé působení způsobuje specifické proměny v živém. Směr naší badatelské pozornosti ohledně těchto hnojivých účinků nám ukazuje sám Rudolf Steiner. Poukazuje na to, že jako účinek preparátů se v živém odehrávají určité látkovopřeměnné procesy, a charakterizuje jejich působení na půdu a rostliny například jako «belebend», «gesundend», «durchvernünftigend», «empfindsammachend» (oživující, uzdravující, pronikající rozumem, schopnost vnímání probouzející).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999, Vortrag vom 13. Juni 1924.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tyto takto označené kvality — výsledky hnojivých látkových novotvoření z duchovního bádání na rovině živého a duševního — se mohou postupně stát vnitřní zkušeností, pokud se prostřednictvím prožitkového prazákladu činu pokusíme cítivě sledovat síly proměny do nitra přírody. {{SE|334}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Herstellung,_Anwendung_und_Wirksamkeit_der_Präparate_im_Jahreslauf&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Výroba, použití a účinnost preparátů v průběhu roku ===<br /> <br /> Výše zmíněné výzkumné cesty otevírají tři roviny zkušenosti skutečnosti v práci s preparáty. Tyto roviny se navzájem podmiňují. Žádné z nich se při poctivém hledání porozumění nelze vzdát. V průběhu roku existují dva kulminační body, v nichž lze toto zvláštním způsobem pozvednout do vědomí a přitom mu dát slavnostní ráz. V jarním čase jsou to dny po Velikonocích a na podzim dny kolem Michaeli. V obou dobách jsou určité preparáty vyjímány ze země a pečlivě uloženy, jiné jsou zhotoveny a vystaveny ročně-rytmicky působícím silám léta nad zemí nebo pod zemí a zimy pod zemí. Na některých místech se obě události usilují proměnit ve vyzdvižené svátky v průběhu roku — především Michalský den 29. září, na němž mohou spolupracovat nejen všichni na statku činní lidé, nýbrž i zájemci ze sociálního okolí. Ve smyslu tří výzkumných cest lze takový den uspořádat tak, že se nejprve přečtou místa v «Zemědělském kurzu», která se vztahují k právě zhotovovaným preparátům; pak může následovat rozjímání, jež se pokouší charakterizovat tu či onu preparátovou rostlinu nebo živočišnou orgánovou obalovou schránku v jejích zvláštních vlastnostech; nakonec je další průběh dne věnován vlastní činnosti výroby a pozorováním a zkušenostem, jichž se přitom lze dobýt.<br /> <br /> Veškeré úsilí má být zaměřeno na to, aby slavnostní ráz nebyl zajišťován především «vnějšími přísadami», nýbrž aby z vážnosti rozjímání a z radostnosti společné činnosti vyrostla ta pravá nálada. Podaří-li se to, je v takovýchto dnech snadno postřehnout, že práci s preparáty — jednotlivci i v pospolitosti — je vlastní prvek svobodného tvůrčího tvoření.<br /> <br /> Mezi oběma těmito kulminačními body v průběhu roku jsou to jednotlivé výrobní kroky preparátů, které v provozním pracovním rytmu vytvářejí po velkou část roku vyzdvižené hodiny: na jaře a v létě sběr preparátových rostlin, na jaře a na podzim obstarávání živočišných orgánových obalových schránek a v zimě a časném jaru výroba křemičité moučky. Každý jednotlivý krok, vždy<br /> <br /> vydávání preparátů — vždy je třeba mít v mysli průběh výroby celku preparátů, věci dělat včas a zůstat v nitřní oddanosti spojeni s děním i tehdy, kdy preparáty v zemi nebo nad zemí jsou vystaveny silám země a kosmu. K tomu každodenní pracovní logika nedává žádný podnět. Člověk si to musí sám vydobýt — nebo to společně chtít. {{SE|335}}<br /> <br /> Bereme-li v procesu výroby preparátů z přírody něco, pak jí jejich použitím přidáváme něco nového. Jako tkivem «individualizujících opatření» prostupujeme při aplikaci preparátů prostorově členěný, v časových rytmech žijící a rok od roku postupující zemědělský organismus. Zkusme si představit, jak v rámci tohoto organismu každá kultura — podle druhu a doby růstu — přichází k požitku účinků preparátů: ať už jde o polní plodiny v polním a zeleninovém hospodářství, louky a pastviny, ovocné stromy — ať jsou to polní preparáty od setí až do zralosti, nebo jiné preparáty, které přes kompost nebo hnůj ladí úrodnost půdy na rostlinám přiměřený poměr kosmu a země. Prožíváme bezprostředně, jak každé opatření při aplikaci sice míří bodově na tento lán nebo onu kulturu, jak ale odtud působí do celku hospodářského organismu. Každá rostlina, každá kultura se otevírá kosmicko-pozemskému okolí a stává se sama — až do látkové konfigurace — jeho obrazem.<br /> <br /> Ve spoluprožívání si lze uvědomit, jak se zemědělství teprve tímto tkivem činností a jejich účinky uzavírá do celku organismu — a to tím více, čím více se hospodářský provoz vnitřně diferencuje do rozmanitosti na sebe se vztahujících orgánových funkcí. Můžeme si udělat představu, jak prostorové vedle sebe polních plodin se proplétá vztažně k sobě právě tak jako jejich časové po sobě v osevním postupu.<br /> <br /> Pohledem na celkový rozsah působení preparátů v průběhu roku si lze uvědomit, jak ideje čerpané z duchovního bádání, které jinak v nás takto prostě žijí, se naší činností stávají navenek účinnými v přírodní souvislosti hospodářství a povznášejí je k tomu, co Rudolf Steiner nazývá «skutečně v sobě uzavřenou individualitou».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlage zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1979, S. 42.&lt;/ref&gt; {{SE|336}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Grundlegende_Aspekte_zur_Methodik_der_Herstellung_und_Anwendung_der_Präparate&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Základní aspekty k metodice výroby a aplikace preparátů ===<br /> <br /> V úvodu k tématu hnojivých preparátů poukazuje Rudolf Steiner na skutečnost, že zemědělství nutně provozuje „kořistnické hospodaření“. Proudem prvovýroby, která opouští statek, se hlavový a látkově-výměnný pól zemědělské individuality ochuzuje o látky a síly.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlage zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 120.&lt;/ref&gt; Úkolem hnojení je zde nejprve vytvořit vyrovnání. Pokud jde o látky a síly, zajišťují to hnojiva prvního stupně z oživlé přírody rostlin a druhého stupně z oduševnělé přírody zvířat. Pro ty látky a síly, které oživují zemi ve vyšším smyslu a které člověk v průběhu svého duchovně-duševního vývoje potřebuje jako potravu, musí začít působit síly z kosmu, pro něž se země musí teprve stát vnímavou. K tomu je zapotřebí nových látkových kompozic, které se v přírodě nevyskytují a které jsou schopny oživit neživé bytí hmoty a znovu ji otevřít jejímu duchovnímu původu. „Hmota“ – tak zní výsledek duchovního bádání Rudolfa Steinera – „je vybudována v tom smyslu, jak ji Kristus postupně uspořádal.“&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit'', GA 15, Dornach 1987, S. 66.&lt;/ref&gt; Toto přísně zákonité uspořádání látek nacházíme jako výsledek evoluce. V přírodních vědách je vynikajícím předmětem chemie. U třetího stupně hnojení jde tedy o to, vytvořit látkové a silové kompozice, které z již hotového díla přírodních říší vyjímají určité plody evoluce a uvádějí je do nových vzájemných vztahů. K tomu ukazuje antroposofická duchovní věda cestu, na níž je ponecháno na svobodě člověka, aby navázal na evoluční působení Krista. V tom lze spatřovat smysl a význam biologicko-dynamických preparátů. Metodická kostra jejich přípravy se odvozuje od trichotomie člověka, tedy od těla, duše a ducha, a při pohledu do přírody od Paracelsových „Tria Principia“, od Sal, Merkur a Sulfur, názorového postoje středověkých alchymistů navazujícího na staré mysterijní vědění. Tato trojice v jednotě se v novověku objevuje u rosekruciánů, filozoficky u Hegela jako „teze, antiteze a syntéza“ a v Goethově nazírání přírody {{SE|337}}<br /> <br /> v principu „polarity, metamorfózy a stupňování“. Trojice v jednotě neboli trojčlennost je imanentní veškerému bytí – v minulosti, přítomnosti i budoucnosti, nebo trinitárně řečeno ve „Otci, Synu a Duchu Svatém“.<br /> <br /> Myšlení v polaritách je klíčem k pochopení evoluce. Formálně konstituuje způsob Goethova pozorování přírody; příkladně jej rozvádí ve své „Metamorfóze rostlin“.&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Die Metamorphose der Pflanzen'', in: ''Goethes Werke. Naturwissenschaftliche Schriften'', hrsg. v. Rudolf Steiner, Band 1, in: ''Kürschners Deutsche National-Litteratur'', Berlin und Stuttgart 1887 (Reprint Dornach 1975).&lt;/ref&gt; Goethe jako člověk oka navázal ve svém bádání na to, co je z rostliny viditelné jako nadzemní útvar, její podzemní část, kořen, zůstala mimo dohled. Zahrneme-li i ten – v procesu abstrakce je třeba zviditelnit neviditelné tím, že kořen odkryjeme ze země –, stává se polarita kořen-květ názornou. Prajednota rostliny je v pozemském bytí rozštěpena do dvou pólů. To, co je merkurialně spojuje, je sled listů vynášený vzhůru stonkem. List symbolizuje střed mezi póly. Ve stupňování této trojice se útvar rostliny jeví jako celek, který se v květu nejčistěji stává obrazem své podstaty.<br /> <br /> Tato trojice je v zárodku semene založena jemně a ve vzájemné sounáležitosti. Vycházejíc ze středu, ze zárodečného pupenu, se diferencuje a odděluje kořen dolů a výhon nahoru. Všude ve stvořitelském díle přírody nalezneme střed mezi dvěma póly, který je však ve svých merkuriálních funkcích determinován. V trojici kořene, květu a střed tvořícího listu je rostlina dokonalým dílem. To platí i pro to, co je na člověku přírodou, pro jeho tělo a jeho orgány. Například kožní orgán, který se člení na inervovanou, smyslově aktivní pokožku (''epidermis''), prokrvenou škáru (''corium'') a látkově-výměnně aktivní podkoží (''subcutis''). Totéž platí pro zemědělský organismus: smyslová funkce hornin v hlubinách, trávicí aktivita ve větru a počasí ve výšinách a jako střední článek půda.<br /> <br /> Jinak je tomu u člověka, jakmile začne ve svobodném sebeurčení přebírat vládu nad duší. Tehdy se učí, jak to vyjadřuje Goethe, „poučovat své orgány“.&lt;ref&gt;«Das Tier wird durch seine Organe belehrt; der Mensch belehrt die seinigen und beherrscht sie», Johann Wolfgang von Goethe: ''Maximen und Reflexionen'', «Aus dem Nachlass – Über Natur und Naturwissenschaft».&lt;/ref&gt; Učí se vychovávat svou duši, která rytmicky zprostředkovává mezi duchem a tělem, ke stále vyšším stupňům {{SE|338}}<br /> <br /> samostatnosti. V té míře, v jaké o to usiluje, k čemuž je předurčen, vystupuje krok za krokem ze své tělesné vázanosti a zároveň z vázanosti smyslů na přírodní bytí. Povyšuje se nad přírodu a zároveň v ní koření. Nemusí se pak cítit povolán darovat přirozenému bytí Země něco, co tato ze sebe sama mít nemůže, co by musela navěky postrádat? Jistě, každá forma láskyplné náklonnosti je zde na místě. Může se však omezit pouze na ochranu, na zachování stávajícího, nebo musí být Zemi, jež se stala dílem, a s ní i kosmu, vštípen nový evoluční princip ve smyslu „stvoření z ničeho“, které není způsobeno žádnou vnější nutností, nýbrž které pramení jako svobodný čin z duchovně-duševní podstaty člověka?&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Menschenkunde'', GA 107, Dornach 1988, Vortrag «Evolution, Involution und Schöpfung aus dem Nichts», 17. Juni 1909.&lt;/ref&gt; V odpovědi na tuto otázku, smíme se domnívat, koncipoval Rudolf Steiner z poznání proudu času přicházejícího z budoucnosti biologicko-dynamické preparáty, jakoby „hnojivo“ pro proud času z minulosti, který se stal uměleckým dílem stvoření. Může se to zdát příliš velkolepě myšleno. Avšak ten, kdo v poznání srdcem pěstuje praktické zacházení s preparáty, může v hlubším cítění získat jistotu v úsudku, že jejich používání značí úplně první začátek v naznačeném směru. Způsob jejich přípravy se přísně řídí principem trojice – avšak novým způsobem; nečlení se podle dané prajednoty, nýbrž buduje se z produktů minulých evolučních linií. Tyto produkty, fyzicko-minerální (křemen) Země, oživlé z říše rostlin (květy) a oduševnělé z říše zvířat (orgány), tvoří póly polarity, která není dána přírodou. To, co tyto konečné produkty evoluce vzájemně vztahuje, a tím nechává vzniknout nové polaritě, a co tuto polaritu stupňuje k syntéze nové trojice, je ideou vedená vůle člověka. Idea a vůle jsou tvůrci nového středu (viz obrázky 23, 24, 25), nových látkových kompozic, které jsou nositeli sil fyzické, étericko-živé, astrálně-oduševnělé a duchovní povahy. Cestou duchovního bádání je do srdcí a rukou lidí vloženo duchovní bohatství, ideje, které mohou v proměně svobodným činem pokračovat v „díle“ uspořádání látek „Kristem“. Nová látková uspořádání preparátů jsou vynálezy duchovního bádání z nadpřírody, tak jako je syntéza amoniaku výsledkem bádání v {{SE|339}}<br /> <br /> anorganicko-fyzikální přírodě a atomová technologie výsledkem bádání v podpřírodě. V prvním případě se jedná o na umění povýšené zacházení s látkovými kompozicemi ze sféry života, duševna a ducha, aby se oživila hmota propadající smrti, to „pevné, zemské“. V obou posledních případech hrozí, že životodárná síla rostlinné přírody zakrní, respektive že bude zničeno bytí všeho stvoření na Zemi.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Annäherung_an_ein_Verständnis_der_Ausgangsstoffe_für_die_Präparation&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci ===<br /> <br /> Zástupcem minerální říše je krystal křemene a také ortoklas (draselný živec); z rostlinné říše jsou to řebříček (''Achillea millefolium''), heřmánek (''Matricaria recutita''), kopřiva (''Urtica dioica''), dubová kůra (''Quercus robur''), pampeliška (''Taraxacum officinalis'') a kozlík lékařský (''Valeriana officinalis''); z říše zvířat přichází v úvahu kravský hnůj a jednotlivé orgány, především krávy, v jednom případě vysoké zvěře. Všechny tyto výchozí látky jsou konečnými produkty evoluce s vlastnostmi, které nelze odvodit z jednotlivých prvků a jejich vlastností, jež se podílejí na složení výchozích látek. Jak již bylo několikrát naznačeno, plní křišťál (SiO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) v hospodaření přírody jakousi smyslovou funkci vůči silám, které jako tvarotvorné síly vyzařují z nejvzdálenějšího kosmu a každoročně opakovaně pomáhají rostlinám k jejich podobě, kterou přijaly v průběhu evoluce. Může být tato smyslová funkce křemene, která se uplatňuje pod zemí v prostoru kořenů, přepólována tak, aby nad zemí v listoví metabolicky aktivně zachycovala působení planet?<br /> <br /> A naopak, může být odumírající život rostliny podroben takovému procesu proměny, že pod zemí v kořenech podnítí smyslové procesy vůči tomu pouze minerálnímu v pevném a tekutém stavu? Těmto otázkám se budeme věnovat samostatně v následující kapitole.<br /> <br /> Při přípravě kompostových neboli hnojivých preparátů je výchozí otázkou: Jak lze novým způsobem oživit to „pevné, zemské“, tedy anorganicky mrtvé, v pouhý prvek rozložené (K, Ca, Fe, Si, P)? Výchozí látky k tomu poskytují výše uvedené preparátové rostliny a určitá zvířata (orgánové obaly). To, co je vlastní všem rostlinám, schopnost oživovat minerální látky prostřednictvím své životní organizace, je {{SE|340}}<br /> <br /> u preparátových rostlin přítomno jako specifická schopnost. Oživení zde znamená, že fyzicko-zemské látky jsou pozvednuty do proudícího života rostliny a přitom odcizeny svým fyzikálním vlastnostem. Například draslík, který má z fyzikálního hlediska pevně dané vlastnosti, nyní zjevuje sílu, jež se stává viditelnou a účinnou díky „vyššímu“ živému působení rostliny – sílu, kterou to „nižší“ nemůže projevit samo ze sebe. Stane-li se draslík tímto způsobem živým procesem, objeví se jiné vlastnosti, jako je například udržování tlaku mízy (turgoru), stabilizace tkání nebo v případě vápníku nové vlastnosti v podobě buněčného dělení a prodlužování buněk, růstu kořenů a výstavby tkání. Toto osvobozování látek z jejich vázanosti na čistě fyzikální vlastnosti postupuje tou měrou, jak se nadsmyslová životní organizace rostliny zhmotňuje ve vnější podobě, to znamená zároveň v ní odumírá. V oblasti kořene jsou ještě určující vlastnosti podobné solím. Ty se ztrácejí v růstových procesech zelenajících se listů a postupně v následnosti listů odspodu ke květu. Tento skrytý děj, který se zpočátku odehrává v oblasti vodního živlu, se vzestupně projevuje ve sférách působení vzduchu a tepla v rostoucím tvarování listů, ve formování květu a substanciálně ve tvorbě vysoce komplexních bílkovin, aromatických a vonných látek. Vlastnosti, které tedy látky přijaly v oblasti vegetativního růstu listů, se opět ztrácejí směrem k tvorbě květu. V květu vystupuje na povrch praobraz rostliny. V něm, v oblasti působení tepla, dosahuje odcizení látky jejím fyzikálním vlastnostem, a tím i míra jejího otevření se utvářejícím silám životní organizace rostliny, svého vrcholu. Vnějším podpisem tohoto dění je zářící květ, rozprašující se pyl a proudící vůně. Na cestě postupného oživování a zjemňování se zemský substanční proces v květu otevírá působení kosmického okruhu. To se může otevřít nazírání, vžijeme-li se do gesta bezvolně vzhůru směřujícího květu, který se obrací ke kosmu. Toto zjemňování míz&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Die Metamorphose der Pflanze'', Stuttgart 1985, S. 39.&lt;/ref&gt; – lze hovořit i v Goethově smyslu o pročišťování zemské mízy, vzestupného proudu solí a vody v ''xylému'' – respektive odcizování substančního proudu {{SE|341}}<br /> <br /> od jeho čistě fyzické přirozenosti svůj vrchol a završení v květu, v oblasti zjevujícího se praobrazu rostliny. Přes květ se rostlina již nemůže dále stupňovat. Květ však uvadá, sotva rozkvetl. Rostlina se vrací k zemi, buď jako semeno, nebo v podobě svých organických útvarů, které se v zemi přeměňují v humus.<br /> <br /> Ve svých organických procesech udržuje životní organizace rostliny v proudu neživou substanci přijatou z okolí: «Neživé se mění v živé.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner, Ita Wegman: ''Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst nach geisteswissenschaftlichen Erkenntnissen'', GA 27, Kap. V. «Pflanze, Tier, Mensch», Dornach 1991, S. 35.&lt;/ref&gt; To však odumírá do podoby rostlinných orgánů, např. listu květu. Vyvstává otázka, zda lze substanční proud, udržovaný v toku až do květu, tam však ukončený a otevřený kosmu, zachovat, ba dokonce na vyšším stupni nově oživit. Lze předpokládat, že to byla výchozí otázka Rudolfa Steinera při hledání hnojivých látek, které by mohly „samy oživit to zemské, pevné“. Odpověď z duchovního bádání mohla znít jedině takto: Pozvednout zemský substanční proud oživený rostlinou do sféry, která je vlastní vyšší přirozenosti zvířete. Neboť ve zvířeti zůstává živá substance v proudu díky jeho astrální organizaci, která vtváří orgány do proudícího života.&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V orgánové činnosti zvířete je život, který v rostlině odumírá do formy, udržován v proudění; čistě živá substance rostliny se ve zvířeti stává pociťující substancí. Existuje tedy, ptáme-li se znovu, cesta, jak pozvednout zemskou substanci oživenou rostlinou přes propast, která existuje mezi rostlinnou a živočišnou říší, do oblasti zvnitřňujících sil duševna? Že tato propast není absolutní, ukazují léčivé účinky některých rostlin na nemocné orgány u člověka a zvířat, například léčivý účinek heřmánku při střevních onemocněních, řebříčku při posilování krvetvorné síly v procesu ledvin a močového měchýře. Léčivý účinek přitom spočívá ve způsobu oživení specifických zemských substancí životní organizací příslušné léčivé rostliny. Toto specifické oživování zemských substančních procesů má Rudolf Steiner na mysli, když jde o to připravit hnojivou látku, v níž by tento substanční proces mohl být trvale udržován v proudu. Předchozí úvaha ukazuje, že se k tomu otevírá cesta, podaří-li se navázat bezprostřední vztah k {{SE|342}}<br /> <br /> odpovídajícímu orgánu a tím i k astrální organizaci určitého živočišného druhu. Takové vztahy odhalil Rudolf Steiner cestou duchovního bádání. Jedná se o orgánové obaly, které spolu s rostlinnými substancemi a působením sil Země i kosmu tvoří základ preparace.<br /> <br /> Význam tohoto vynálezu z duchovního bádání může na pozadí současného technologicko-přírodovědeckého vývoje objasnit následující úvaha: Jak již bylo několikrát naznačeno, v průběhu evoluce na cestě k lidství se přírodní říše vyčlenily z kdysi duchovního prapůvodního stavu, který zahrnoval člověka i Zemi.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Toto dění ztuhlo ve smyslově vnímatelné dílo stvoření; neživý minerál je oddělen od oživeného světa rostlin a ten zase od oduševnělé říše zvířat. Při nazírání přírody lze o každém smyslově vnímatelném jevu hovořit jako o konečném stavu, který ztuhl v dokonalosti. Krystal je jedním z nich, stejně jako kvetoucí rostlina nebo zvíře žijící svůj druh. Může být křišťál dokonalejší, než je, stejně jako pampeliška nebo červ, ryba, pták, hmyz či savec? To, co nám ve smyslové podobě v přírodních říších vystupuje vstříc, je v dokonalost ztuhlé stvořitelské dílo evoluce.<br /> <br /> Toto stvořitelské dílo je dnes výchozím bodem každé technologie. To platí zejména pro neživou přírodu, kterou lze přísně postihnout přírodními zákony. Člověk se snaží odhalit tajemství fyzické látky a vytváří z ní například technologii zaměřenou na to, aby cíleným roztříštěním látky chápané jako atom, tedy evolučního konečného stavu, uvolnil energii v ní spoutanou. Tato energie, uvolněná z neživé látky, se však ukazuje jako v nejvyšší míře nepřátelská životu. Má moc vyhladit evoluci, která ztuhla v dílo.<br /> <br /> Svévolně vyvolaný proces atomového rozpadu představuje polární protiklad k přístupu, na němž je založena výroba postřikových a hnojivých preparátů. Při jejich výrobě se to, co je v přírodě odděleno, dále nedělí, nýbrž evoluční konečný stav, např. květ rostliny, zvířecí orgán, se uvádí do vzájemného vztahu, pro který pouhé pozorování přírody neposkytuje žádný návod. Příroda jako časoprostorový „výdobytek“ poskytuje materiál: léčivé rostliny, zvířecí orgány a půdní podmínky v rytmech ročních období; konkrétní {{SE|343}}<br /> <br /> vzájemný vztah mezi nimi však odhaluje duchovní bádání a skutečností se stává činem člověka.<br /> <br /> Nová kompozice tří přírodních říší znamená umělecké přetvoření. To podstatně nové a živé se však děje z duchovní činnosti, z lidského Já, které se stává nádobou pro tvořivé božské vědomí, „kristovskou sílu“.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit'', GA 15, Dornach 1987, S. 66.&lt;/ref&gt; To je ve spojení s duchem vedeným duševním vývojem člověka cesta, která z impulsů svobody podněcuje k umělecké tvorbě na Zemi, cesta, jíž může být pokračováno ve stvoření, neboť božský Otec již nepůsobí na přírodu bezprostředně zvenčí. {{SE|344}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Herstellung_und_Handhabe_der_biologisch-dynamischen_Präparate&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hornmist-_und_Hornkieselpräparat_–_Herstellung,_Anwendung_und_WirksamkeitDie_folgende_Darstellung_ist_eine_überarbeitete_Fassung_von_Beiträgen_des_Verfassers_in_Markus_Hurter_(Hrsg.):_Zur_Vertiefung_der_biologisch-dynamischen_Landwirtschaft–_Gedanken,_Erfahrungen,_Forschungsergebnisse,_eine_Werkstattarbeit,_Dornach_2007,_S._93–107.&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Rohomistový a rohokřemenný preparát — výroba, použití a účinnost&lt;ref&gt;Die folgende Darstellung ist eine überarbeitete Fassung von Beiträgen des Verfassers in Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft''– Gedanken, Erfahrungen, Forschungsergebnisse, eine Werkstattarbeit, Dornach 2007, S. 93–107.&lt;/ref&gt; ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hornmistpräparat&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Rohomistový preparát ====<br /> <br /> V stoupajícím a klesajícím oblouku letního pololetí, v době vydechování země, se rostoucí rostlina stává obrazem sil, které působí v periferii světla, vzduchu a tepla. Tento vzrůst poskytuje potravu pro člověka i zvíře. Především je to přežvýkavec, skot, který přijímá vzrůst luk, pastvin a polních pícninových ploch. Toto krmivo je v aktu přežvykování a trávení v předžaludcích pozdviženo na stupeň duševního prožívání. V látkové rozkladu rostlinné substance kráva ochutnává kosmicky konstituující síly rostlinné substance. Provádí «kosmicko-kvalitativní analýzu» (srov. kap. «Skot», s. 146 nn.). V této chutnající, analyzující smyslové činnosti při zpracovávání krmiva kráva prožívá povahu prostředí, z nějž krmivo pochází, zvláštnost například stanovištních podmínek půdy a klimatu. Přežvýkajíc vnímá to vše jako mohutné silové útvary. V tomto stavu, navenek snovém a dovnitř bdělém a soustředěném, se její duše neboli miri wa moya zcela spojuje s éterictvím a toto mu zpětně zrcadlí fyzikálně-chemické trávicí děje. S nekonečnou libostí bere duše krávy účast na tom, co se děje v těle: «To je celý svět, který kráva vidí.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Faust-Problem. Die romantische und die klassische Walpurgisnacht'', GA 273, Geisteswissenschaftliche Erläuterungen zu Goethes Faust, Bd. II, Vortrag vom 27. Januar 1917, Dornach 1981, S. 75.&lt;/ref&gt; Toto živě-duševně-silové nemůže udržet a přivlastnit si, protože nemá vlastní bytost, nemá Já. Musí toto silové, jímž proniklo svým duševním bytím, vyloučit. To propůjčuje kravskému hnůji jedinečnou hnojivou sílu, nejvyšší a nejharmoničtější, jaké příroda dosahuje. {{SE|345}}<br /> <br /> Přes léto se pod přímým slunečním zářením stupňuje substanciální složení pícninového vzrůstu. To vnímá pasoucí se stádo krav průběžně při trávení. Na podzim dosahuje tento proces dozrávání krmiva a jeho kosmicko-kvalitativní analýzy krávou svého vrcholu. V pozorném spolupřežívání si to můžeme zpřítomnit. Z toho vyrůstá porozumění pro pokyn Rudolfa Steinera, sbírat na podzim z pastvin kravské výkaly potřebné pro následující preparaci. V tomto kravském hnoji máme před sebou převážně amorfní hmotu, konečný produkt látkové výměny, která obsahuje něco, co bytostně náleží krávě, protože jejím duševním bytím bylo sice prostoupeno, ale tímto bytím si přivlastněno nebylo. Vyloučením provádí kráva jakoby zřeknutí. Skotu hnůj, ponechán sám sobě, by splynul s obecným přírodním procesem tvorby humusu. Místo toho obracíme naruby normální průběh přírodního dění prvním nyní následujícím krokem preparace (viz obrázek 23, s. 347):<br /> <br /> Opatříme si kravské rohy – rohů býků jsou k tomu nevhodné –, pokud možno výhradně z vlastního stáda, a nacpeme do jejich dutiny hnůj. Kravský roh je vůči kravskému hnoji polárním útvarem. Sedí na hlavě, na nervově-smyslovém pólu zvířete, a je vysoce zhuštěným kožním útvarem, který ztrnul do čisté formy. Roh se nasazuje přes kostěný čep, vyrůstající bočně z čelní kosti, a svou vzduchovou dutinou komunikuje s čelní dutinou. Kostěný čep je propleten jemnou sítí žilek, zásobující kůži a pokožku, jež zajišťuje růst rohu, krví. Díky silnému prokrvení se roh na omak nápadně hřeje. V takovém životem pulsujícím rohu se čtyři fyzické živly pevného, tekutého, vzduchu a tepla soustřeďují do jakéhosi smyslového orgánu, který je namísto ven otevřen dovnitř; je to orgán zpětného vzdutí a soustředění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#346|Obrázek 22]], s. 346).<br /> <br /> Jako hustý formový obal vyzařuje zpět do trávicího organismu to, co z tohoto přes krevní oběh stoupá do hlavy. Lze říci, že skot potřebuje zpětně vyzařující funkci rohů, aby silové útvary z trávicího dění – jsou to nevědomé imaginace? – zkonfiguroval do pravé hnojivé síly.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', A 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 99.&lt;/ref&gt; {{SE|346}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 22, S. 346.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 22: Der physische Bau des Kuhhorns und das Zusammenwirken der vier Elemente zur Funktion eines nach innen gerichteten Sinnesorgans.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Se nacpáním rohů se uskutečňuje první krok preparace a s ním první krok emancipace od přirozeného průběhu přírodního dění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|Obrázek 23]]).<br /> <br /> Představuje vyvracení přírodního procesu. Co bylo vyloučeno ven, naplňuje nyní vnitřní prostor. Roh zhušťující se do čisté formy dává amorfní substanci obal. Sami se stavíme mezi nervově-smyslový a látkově-výměnný pól skotu a vytváříme, vedeni výsledkem duchovněvědeckého výzkumu, nový vztah mezi konečnými produkty obou pólů, rohem a hnojem. Co se v životě skotu vývojově završilo dvěma směry, tvoří ve svém sjednocení výchozí bod nové vývojové cesty. Chce-li se tento děj, stejně jako následující kroky preparace, vážit v celé své závažnosti, musí se pozornost zaměřit na tři zmíněné výzkumné cesty: na osvětlující ideový souvislost, na zkušenost vůle v samotné činnosti a, oboje zprostředkovávající, na pozorovatelné skutečnosti, které nás v poznávání životních projevů skotu poučují o významu kravského hnoje a rohů. {{SE|347}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 23, S. 347.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 23: Umstülpungs- und Emanzipationsschritte bei der Präparation des Hornmistes.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Ve druhém kroku preparace jsou rohy bezprostředně po jejich naplnění zahrabány do země a spočívají v ní přes zimu. Vegetace se stáhla do zárodečných stavů, země žije duchovně v smyslově bdělém stavu vdechu a je v živlech vodního a pevného nejsilněji vystavena krystalotvorným silám sféry stálic.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 49.&lt;/ref&gt; Znovu obracíme přírodní proces naruby – druhý krok emancipace od přirozeného průběhu –, přičemž amorfní substance hnoje, jež by přirozeně splývala v humus tvořících procesech léta, je nyní vystavena krystalotvorným silám zimy. Za prostorovým vyvracením následuje vyvracení v čase. Kravský hnůj se stává vnímavou matricí pro síly, které, zprostředkovány fyzikálními elementárními stavy pevného a tekutého, vyzařují do země do dutiny rohu a, zpětně vzdouty, se v mase hnoje soustřeďují jako utvářející hnojivá síla. {{SE|348}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Präparation_im_Rhythmus_des_Jahreslaufes&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Preparace v rytmu roku ====<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 24, S. 348.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 24: Umstülpungs- und Emanzipationsschritte bei der Präparation des Hornkiesels.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Na jaře vyjmeme rohy ze země – třetí emancipační krok –, vyklepeme obsah a v rukou držíme novou látku s novými vlastnostmi. Toto nové stvoření látky získává význam a účinnost díky popsanému procesu vzniku, jímž prochází. Hotový preparát je díky silám, které v zimě působí pod zemí, novou, «duchem proniknutou a protkanou» látkou&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen, GA 229, Vortrag vom 5. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 62: «So sehen Sie, dass wir durchaus jetzt, wo wir in die Zeit des sprießenden, sprossenden Lebens kommen, nicht sprechen können von geistdurchwobener Materie wie im Winter für die Erde, sondern wie wir sprechen müssen von materiedurchwobenem […] Geist.» (Tak vidíte, že nyní, když přicházíme do doby rašícího, pučícího života, rozhodně nemůžeme mluvit o duchem protkané hmotě jako v zimě pro zemi, nýbrž jak musíme mluvit o hmotou protkaném […] duchu.)&lt;/ref&gt; ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|obrázek 23]], s. 347).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hornkieselpräparat&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Preparát rohového křemene ====<br /> <br /> Výrobní proces rohokřemenného preparátu probíhá polárně ke dvěma prvním krokům přípravy rohového hnoje (Abbildung 24). {{SE|349}}<br /> <br /> Na rozdíl od hnoje jakožto produktu látkové výměny léta je krystalický křemen představitelem zimního dění Země: «Kiesel» (křemen, horský křišťál) je «äußerer Sinn im Irdischen» («vnější smysl v pozemském»).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 82: «Das Kieselige ist der allgemeine äußere Sinn im Irdischen.» (Křemenné je obecným vnějším smyslem v pozemském.)&lt;/ref&gt; Nejsilněji odolává silám zvětrávání. V prvním kroku emancipujeme křemen z jeho přirozeného krystalického bytí, rozbíjíme jeho krystalickou strukturu, meleme jej co nejjemněji na prach, činíme jej tedy amorfním. Pak křemičitou moučku zahněteme s trochou vody a naplníme ji do kravských rohů. I v tomto prvním kroku preparace se uskutečňuje vyvracení: vnějšek se stává vnitřkem ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|Abbildung 24]]). A totéž se děje ve druhém kroku, na druhém stupni emancipace. Křemen, blízký zimním silám, se stává letní substancí tím, že naplněné rohy jsou na jaře zakopány a tam přes léto odpočívají v zemi. Křemen přiblížený amorfnímu stavu se nyní stává vnímavou matricí pro metabolické síly v teple a vzduchu, jež během letní doby převládají. Zachyceny a zpětně vyzařovány vnitřní dutinou kravského rohu, koncentrují se tyto síly v takto vnímavě připravené křemičité moučce. Ta je tak uvedena do stavu, kdy může zachytit a uchovat síly letního působení — tak jako rohový hnůj uchovává síly zimního působení.<br /> <br /> Nabízí se otázka, proč jsou rohokřemenné rohy přes léto zakopány do země, a nikoliv vystaveny nad zemí přímo silám působícím v teple, světle a vzduchu. Moje úvaha k tomu je, že nejde o soustředění sil v kravském rohu tak, jak působí přímo nad zemí, nýbrž spíše o tytéž síly, pokud jsou vstřebávány vápnem pod zemí a tím nepřímo, zprostředkovaně přes jíl, skrze kořen působí na růst rostlin.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47/48.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Když pak na podzim, o Michaeli, rohy opět vykopáváme — třetí krok emancipace —, získáváme jejich obsahem opět novou látku s novými vlastnostmi: rohový křemen. Jeho podstata a jeho význam vyplývají z popsaných třístupňových kroků emancipace z pouhého přírodního dění skrze ideu a vůli člověka. Hotový preparát je prostoupen látkovým působením v {{SE|350}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 25, S. 350.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 25: Fortsetzung von [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|Abbildung 23]] und 24: Der Rührvorgang, die Anwendung und die Bereiche der Wirksamkeit des Hornmist- und Hornkieselpräparates.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> zemí během léta; je to koncentrát «hmotou protknutého ducha».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen'', GA 229, Vortrag vom 12. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 62.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Oba — rohový hnůj i rohový křemen — vznikají jako kompozice látek nikoli jako pokračování zákonitosti, jež přírody je vlastní. Ta se vyčerpává v tom, co příroda v ročním dění přináší jako útvary: půdu, hnůj, křemen, roh. Oba vznikají trojím vyvracením z prostoru do času a zpět do prostoru. Pokusíme-li se toto ve smyslu tří výzkumných cest {{SE|351}}<br /> <br /> ve vlastním prožívání rozjímavě spoluprocítit, může se skrytý smysl tohoto dění stále více odkrývat.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Rührvorgang&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Proces míchání ====<br /> <br /> Bezprostředně před aplikací následuje stejným způsobem pro oba preparáty, avšak každý zvlášť, čtvrtý krok preparace – a tím čtvrtý stupeň emancipace – proces míchání, to znamená převedení zemitě-pevného stavu preparátů do tekutého ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|Obrázek 25]]).<br /> <br /> Vždy nepatrné množství preparátové substance (rohový hnůj, nejvýše čtyři plné rohy na hektar; rohový křemen, špička nože = 3 až 4 g/ha) se míchá po dobu jedné hodiny v rytmickém střídání ve vodě teplé jako ruka. Nejlépe se k tomu hodí míchací tyč pohyblivě uchycená ke stropu nebo k příčnému trámu, ponořená míchadlem do sudu naplněného vodou. Začíná se tím, že kruhovým periferním mícháním se pomalu uvede vodní masa do pohybu. Stálým urychlováním putuje míchadlo k ústřední ose, ke vznikajícímu vírovému trychtýři. V něm dosahuje rychlost rotující vody maxima, ke stěně sudu se zpomaluje. Ve víru existuje tendence k neomezené rychlosti směrem ke středu — odtud sací síla; k periferii tenduje rychlost k nule. Mezi oběma póly vznikají díky rozdílům rychlostí vinuté vírové vrstvy přibližující se dvojrozměrnosti, ideji plochy. Homogenní těleso vody se strukturuje v plochy klouzající jedna podél druhé, a to jak prostorově ve vztahu středu a periferie, tak časově — od klidového stavu vody se stupňující až k maximálnímu rozvití rotačního trychtýře. Dosáhne-li trychtýř svého maximálního rozvinutí — kdy se dostáváme na hranici svých sil vodní masu dále urychlit —, zničí náhlé zastavení míchadla trychtýř; strukturovaná vodní masa se zhroutí, propadne do stavu beztvarého chaosu a na okamžik se přiblíží stavu homogenního klidu, aby pak byla v opačném směru urychlena k nové tvorbě trychtýře. Kapalina je tak v rytmickém střídání udržována v polaritách klidu a pohybu, homogenity a plošného prostoupení při výstavbě vírového trychtýře. {{SE|352}}<br /> <br /> Tato stále znovu obnovovaná vodní masa, rozrušovaná rozdíly rychlostí do plochy, se tím stává zároveň vnímavou matricí pro trojí vtisk:<br /> <br /> * soustředěného silového potenciálu substance preparátu,<br /> * aktuálně působících kosmických silových konstelací,<br /> * individuální duchovní duše člověka, která, působíc skrze vůli, proces inauguruje, řídí a udržuje.<br /> <br /> Rührvorgang trvá jednu hodinu. Je toto časové vymezení zvoleno libovolně — například proto, aby bylo zajištěno, že se účinek preparátu s vodou spojil —, nebo kde tkví smysl? Odpověď nemůže být hledána v přírodním dění, nýbrž v kosmických rytmech, které jsou v člověku bytostně účinné a v něm si zachovaly svůj původ. Makrokosmicky je to 24hodinový rytmus dne a noci. V tomto rytmu Země–Slunce žije Já, duchovní duše člověka, ve stavech spánku a bdění. Prostřednictvím Já-organizace nervově-smyslového systému, rytmického systému a soustavy látkové výměny a pohybu individualizuje makrokosmické rytmy a vtiskuje je fyzickému tělu — například jako rytmy dýchání a srdeční pulsace. Vlnové délky těchto rytmů se pohybují v oblasti sekund a minut. V nervově-smyslových procesech se frekvence zkracují na zlomky sekundy, zatímco ve svém protipólu, v aktivitách látkové výměny, se rozšiřují na časové měřítko hodiny nebo hodin.&lt;ref&gt;Bernd Roßlenbroich: ''Die rhythmische Organisation des Menschen: Aus der chrono-biologischen Forschung'', Stuttgart 1994, 163 S.&lt;/ref&gt; V pólu látkové výměny a končetin však žije vůle, jejíž aktivace a deaktivace se odehrává v oblasti hodiny — odtud například «vyučovací hodina». Toto i vlastní zkušenost opravňují k jistotě, že časové měřítko jednohodinového míchání se vztahuje k volnímu rytmu člověka látkové výměny a pohybu. Ten je přece tím, kdo rührvorgang uvádí do pohybu a udržuje jej.<br /> <br /> V nevědomých hlubinách vůle pak žije Já; působí skrze vůli do světa — zde do pohybované vody. Každý, kdo je s mícháním preparátů obeznámen, ví, že toto časové měřítko jedné hodiny lze zvládnout v konstantní volní aktivitě. Každý člověk naplňuje tento časový úsek jemu vlastním rytmem odpovídajícím jeho ve vůli žijícímu Já. Každý člověk vtiskuje svou vůlí svůj rytmus vodě dynamizované v pohyblivých vírových vrstvách. Tento {{SE|353}}<br /> <br /> Tento lidský volní rytmus je oproti všem rytmům přírody, jež mají makrokosmický původ, jediným a prvním rytmem, který člověk jakožto mikrokosmos v průběhu tohoto třetího kroku preparace vtiskuje přírodnímu dění.<br /> <br /> Za zamyšlení stojí ještě toto: V rührvorgangovi lze mikrokosmicky spatřovat technologické uskutečnění makrokosmického dění. Každý z planet má jemu vlastní sklon osy vůči Slunci a jemu vlastní rychlost otáčení. V tom se vyjadřuje individuální signatura jednotlivých planet, působení «planetárních duchů». Jeden zápisek v Steinerově zápisníku zní: «Ve sféře se vesmír rozplývá / V ose se utváří / Se Sluncem.»&lt;ref&gt;Notizbuch Nr. 52, 1921; siehe auch ''Beiträge zur Rudolf Steiner Gesamtausgabe'' Nr. 104, S. 63.&lt;/ref&gt; Z toho lze ve vztahu k rührvorgangovi vyvodit: «Duch člověka» určuje rychlost otáčení a právě tak «osu», totiž úhel odklonu od svislice, v němž je vedena míchací tyč.<br /> <br /> Na tomto pozadí může vzrůstat pochopení pro to, že Rudolf Steiner ve způsobu svého duchovědeckého výkladu klade důraz na míchání rukou. Nejenže se tím prostřednictvím vůle vtiskuje dynamizované tekutině cosi z individuálního duchovního bytí člověka, nýbrž zpětně přijímá z tohoto dění, které samo přivádí na svět, cosi, co se s ním bytostně spojuje. Míchání rukou proto nabízí příležitost, jakou jinde v celém dění preparace nenajdeme, pronikovat poznávajícím způsobem na zmíněných třech výzkumných cestách do těchto procesů.<br /> <br /> Této příležitosti ponořit se s bdělým vědomím do procesuálního dění míchání se člověk zříká, deleguje-li rührvorgang na stroj. Zbavuje tím vlastní poznávací snahu živné půdy prožitku. Otázka, proč se míchá hodinu, ztrácí vyřazením lidské vůle svůj vztažný bod a stává se bezvýznamnou. Kdyby šlo jen o optimální promísení, bylo by to s vhodně konstruovanými stroji, jakým je například *Turbula* Paula Schätze,&lt;ref&gt;Paul Schatz (1898–1979): Anthroposophisch orientierter Mathematiker, Techniker und Erfinder.&lt;/ref&gt; pracující podle pohybové dráhy obráceného krychle, dosažitelné již za zlomek hodiny. Ale o to nejde. Míchá-li se stroji, ať jakéhokoli provedení, nebo {{SE|354}}<br /> <br /> také s kaskádami Wirbelschalen Johna Wilkese (*flow forms*),&lt;ref&gt;A. John Wilkes: ''Das Flowform-Phänomen: Die verborgene rhythmische Energie des Wassers'', Stuttgart 2008, 239 S.&lt;/ref&gt; nabývá na váze Steinerovo upozornění, že «člověk se může rozhodnout postupně se proklouzávat do oblastí surrogátního».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 104.&lt;/ref&gt; Problém nespočívá v tom, že by stroj mohl napodobovat ruční míchání a vytvářet pravotočivé i levotočivé víry, nýbrž surrogatem je zde to, že namísto duchem vedeného, individuálního rytmus tvořícího vůle přebírá řízení dění regulačně-technický průběh, který jej taktuje zvenčí. Rytmus otevírá kosmos, zemi a člověka jednoho druhému, takt je od sebe odcizuje.<br /> <br /> Míchání preparátů vytváří — v nejlepším slova smyslu — vyzdvižené hodiny v předem určeném pracovním sledu dne. Tyto hodiny je třeba tvořit. Může se to dít tak, že se míchá pokud možno ve dvou, ve třech nebo ve více lidech a že se k účasti zvou lidé z okruhu přátel statku. Z tohoto činného spolubytí při individuálním utváření rytmického procesu může vyrůstat nálada uvolněnosti, veselosti a pocitu svobody v sebeurčené činnosti, která objímá vážnost, v níž se hlubší vrstvy vlastního volního bytí spojují s děním míchání.<br /> <br /> Jedinečnost míchání preparátů otevírá třem výzkumným cestám opět nové rozměry k prohlubujícímu se porozumění. Odhlédneme-li od duchovědeckých pokynů Rudolfa Steinera k způsobu míchání a od širokého pole pozorovatelných skutečností týkajících se tvorby a rozpouštění vírů atd., může nabývat na významu zvláště sebezkoumání v duševních činnostech myšlení, cítění a vůle. Přitom lze upozornit na tuto zkušenost: Sebepozorování ukazuje, že rytmické dění procesu míchání se odráží ve vztazích, v nichž v jednotlivých fázích stojí duševní činnosti myšlení, cítění a vůle vůči sobě navzájem. Dříve než se rozhodnu uvést vodní masu do pohybu, tvoří tyto tři duševní síly ve mně nerozdělenou jednotu. Jsem zcela sám sebou a stojím tváří v tvář vnějšku. V okamžiku, kdy se v uvědomělé myšlenkové činnosti rozhoduji pohybovat míchacím košíkem, začíná se vůle zvnějšňovat do činnosti. Toto zvnějšňování se dále a dále stupňuje, moje vůle musí nepřetržitě, ani na okamžik<br /> <br /> Aniž by polevoval, předcházet pohybující se vodě, dokud moje volní síla nenarazí na hranice, tedy dokud nemohu dále stupňovat pohybový impuls k tvorbě trychtýře. Zároveň se ve mně moje myslící vědomí stále více odpoutává od volní činnosti a zvnitřňuje se do té míry, že v dokonalém klidu a zvýšené sebevědomosti hledí na vlastní volní konání. Mé duševní prožívání se rozkládá do myšlenkového klidu a volní pohnutosti. V tomto poli napětí, které se buduje s postupující tvorbou víru, se může moje cítění, nezávisle na myšlení a vůli, rozvinout v duševní čistotě a otevřenosti k duchu. Mohou se pak dostavit okamžiky zostřené přítomnosti ducha. Mohu se tehdy mezi klidem a pohybem cítit jako jedno s vnějším děním. Jsem uprostřed toho. Zde, v tomto smysluprostém cítění přivozeném vlastní činností, leží zřejmě nejhlubší zdroj, z nějž mohu čerpat inspirativní jistotu o pravdivosti nastoupené cesty. {{SE|355}}<br /> <br /> Jakmile vůle ke stupňování pohybu vody ztratí sílu, myslící vědomí opět zakročí a přiměje vůli, aby náhlým protisměrným mícháním nechala trychtýřový vír zhroutit. Voda tak v okamžiku přelomového bodu opět tvoří homogenní jednotu — a právě tak myšlení, cítění a vůle, které při tomto aktu ze stavu oddělenosti «zhroutí» do jednoho, znovusjednocují se. Z tohoto sjednocení pak dozrává rozhodnutí k nové tvorbě trychtýře v opačném směru a opět se duševní síly od sebe oddělují. Tak duše v procesu míchání celou hodinu rytmicky tká mezi vlastní a světovou vztahovostí. Skrze tuto bránu se Já rytmicky vtiskuje do světa a týmž rytmem se svět bytostně noří do Já.<br /> <br /> „Trychtýř se tu při míchání stává reálným obrazem spojení světa a Já. V nasávající síle trychtýře (vyvolané, lépe řečeno k zjevení přivedené, lidskou vůlí) dostává substrát (i člověk) v koncovém bodě skrze nekonečno spojení s periferiemi, z nichž mohou kosmické síly, jež mají svůj vztah k materiálu stávajícímu se dílem, zářit zvenčí dovnitř a v prométaní se substrátem se s ním spojovat.&quot;&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung. – Gunter Gebhard: Geologe und Biologe, langjähriger Oberstufenlehrer an der Waldorfschule Überlingen; jetzt Dozent für goetheanistische Naturwissenschaft und Waldorfpädagogik in Russland und in landwirtschaftlichen Ausbildungsstätten in Deutschland.&lt;/ref&gt; {{SE|356}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Použití ====<br /> <br /> Poté, co byly oba preparáty převedeny ze stavu pevného do stavu kapalného, jsou bezprostředně nato rozstřikovány do vzduchu — rohový hnůj spíše hrubšími kapkami na půdu, rohový křemen spíše jemnou mlhou na rostliny ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|Obrázek 25]], s. 350). K tomu se používají příslušné přístroje pracující s nízkým tlakem a malým výkonem (40 až 60 litrů na hektar nebo méně). Nabízí se tu omezit pohled jen na nezbytné rovnoměrné roznesení. Co se však skutečně děje a co je přístupné nazírání, je rozpad kapaliny pohybované rytmickým střídáním do stavu, který se otevírá živlu vzduchu — totiž povrch, jenž se v kapkové formě rozestírá do bezhraniční šíře. Konstelace sil, která v okamžiku použití — například ráno jinak než večer — vládne nad polem, pastvinou, zahradou a ovocným sadem ve vzduchu, teple a světle a může být zakoušena jako nálada, vtiskuje se oné konstelaci sil, která se v časovém proudu předcházejících preparačních kroků soustředila v každé kapičce. Rozpadem míchaného prostředku v nejjemnější kapičky vzniká množství středů a — obráceno k vzduchu — periferních hraničních ploch, jejichž souhrn se rozrůstá do nesmírna. Kožní membrána každé kapičky v ní obklopujícím světle třpytí se ve všech barvách a je — polárně k nasávající síle rýhového víru — na hraničních plochách své kulovité podoby allseitig otevřena kosmickým periferním silám působícím v živlu vzduchu.<br /> <br /> Použití rohového hnoje se děje při setí na zpracovanou půdu, nejlépe současně v přímé kombinaci se setím, případně podruhé v souvislosti s ošetřováním kůže půdy na jaře. Na trvalých travních porostech leží časové body na podzim a na jaře, respektive po pasení a po senosečí, v ovocnářství před rašením pupenů a po sklizni. V denním průběhu jsou — ve shodě s rytmem pozemského výdechu — upřednostňovány pozdní odpolední hodiny k míchání i ke stříkání, zejména tehdy, je-li nebe zatažené.<br /> <br /> Polárně k rohovému hnoji se rohokřemenný preparát zpravidla aplikuje dvakrát nebo vícekrát v době růstu a zrání. Časové body vyplývají ze vcítění se do růstových rytmů jednotlivých kultur. Za základní pravidlo pro volbu správného okamžiku může platit, že rohokřemenný preparát harmonicky podporuje tu růstovou a zrací fázi, v níž se daná kultura právě nachází. V denním průběhu {{SE|357}}<br /> <br /> bude člověk, sleduje pochod pozemského výdechu a tím i vzestupný mízu proud, za časných ranních hodin míchat a stříkat do ještě rosou pokrytých porostů. Naproti tomu by v době zrání vegetativně plodících kultur, jako okopanin atd., bylo vhodné preferovat stříkání působící na sestupný mízu proud, a to v pozdních odpoledních hodinách až k večeru. Časové body aplikace obou preparátů nepodléhají žádnému všeobecnému pravidlu, nýbrž osobnímu vztahu, který člověk ke svým kulturám ve vztahu k celku hospodářství má. Vyplývají — a to často s velkou určitostí — ze síly intuice, když člověk například v práci zastaví — ať již večer, ať při chůzi přes pole — a rozjímá, přebývaje v pozorování, o tom, co prožil.<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ==== Die Wirksamkeit ====<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Oba preparáty na dosud uražené cestě prošly zpětně elementárními stavy zemitě-pevného, vody a vzduchu a v teple se rozplývají v čase a na místě, kde dopadají v podobě kapek ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). V nejkratší době je to, co je substanciálně uchopitelné, ponderabilní, buď pohlceno půdou, nebo se odpaří. Skrze stav tepla začíná působit to, co je ryzím silovým působením duchovní podstaty, co se v průběhu preparace koncentrovalo v dutině rohu v hnoji, respektive v křemeni. Člověk musí vnějším i vnitřním nazíráním projít touto čtyřstupňovou cestou, aby správně porozuměl výrazu duchovního badatele ohledně účinnosti: «jak hnůj z kravského rohu tlačí zdola nahoru, to druhé (rohový křemen) táhne shora».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, přednáška z 12. června 1924, Dornach 1999, s. 102.&lt;/ref&gt; Jsou zde oslovena čistá silová působení v živém, která vznikla průchodem časoprostorovým děním. Nyní působí zpět do pozemských poměrů prostoru a času tak, že se rostlina od klíčku přes růst výhonku až po zralost plodu a semene může začlenit podle svého typu a podmínek stanoviště do vertikální osy Země-Slunce. To bytostné žije v teple a zjevuje se skrze teplo.<br /> <br /> Rohový hnojový preparát rozvíjí svůj účinek pod zemí, obrazně řečeno v hlavě zemědělské individuality, v prostoru kořenů. V tomto smyslu je to «hlavové hnojivo». Hnojí procesy pod zemí, {{SE|358}}<br /> <br /> které jsou příbuzné nervově-smyslovým procesům v lidské hlavě ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). Tyto hnojivé síly přijal během odpočinku rohů v zimní zemi, v době, kdy v nitru země působí nejpřirozeněji a nejintenzivněji. V rohovém hnoji tak máme k dispozici «hnojivo zimních sil», které lze polárně k zimnímu období libovolně používat podle doby setí kulturních plodin od jara přes léto až do podzimu. Kravský hnůj, aktivní v látkové výměně, se proměnil ve smyslově aktivní hnojivo, které posiluje vlastní aktivitu kořene vůči pouhé mineralitě zemské říše. «Vychovává» smyslovou schopnost kořene, která se projevuje například ve schopnosti rozkládat minerály – «kořen rostlin […]: Je to oko, ale špatné oko.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Schöpfung der Welt und des Menschen. Erdenleben und Sternenwirken. Über die Gerüche'', GA 354, přednáška z 24. srpna 1924, Dornach 2000, s. 154.&lt;/ref&gt; Tuto skutečnost odrážejí experimentální výzkumy, které ukazují, že kořen roste typičtěji pro daný druh, jemněji se větví, proniká vertikálně hlouběji do půdy a tím si zpřístupňuje větší objem půdy.<br /> <br /> Rohový křemenný preparát rozvíjí svou účinnost nad zemí v oblasti výhonků a listů. Zde, v «břiše» zemědělské individuality, vládne ve výměně se vzduchem, teplem a světlem intenzivní činnost látkové výměny ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). V tomto vzájemném vztahu okružních sil na jedné straně a stoupajících a klesajících rostlinných šťáv na straně druhé působí rohový křemenný preparát harmonizujícím způsobem. V tomto smyslu je to «hnojivo pro látkovou výměnu» rostliny. Tuto hnojivou sílu přijal během odpočinku rohů v letní zemi, v době, kdy tyto letní síly látkové výměny působí nejintenzivněji. Krystalický, smyslově aktivní křemen – reprezentant zimní země – se v průběhu popsaných emancipačních kroků proměnil v hnojivo letních sil, aktivní v látkové výměně. S jeho pomocí můžeme opět libovolně individualizovat velký makrokosmický rytmus ročního cyklu pro kulturu, kterou právě pěstujeme. Otevírá rostlinu vůči jejímu okolí a stejně tak vůči jejímu typu, jejímu duchovnímu praobrazu. To se zřetelněji projevuje jak ve vzhledu rostliny, například v proformování listů, v metamorfóze listů, tak i ve složení látek ve všech stadiích vitalizace, růstu a devitalizace, kvetení, zrání a tvorby semen. V souhře s rohovým hnojovým preparátem harmonizuje procesy tvorby plodů, stará se, jak ukazují experimentální {{SE|359}}<br /> <br /> výzkumy, o fyziologický klid při dozrávání a tím i o kvalitativní vlastnosti v konzistenci, barvě, vůni a chuti, které, poukazujíce za práh čistě rostlinného, tvoří výživovou hodnotu pro zvíře a člověka.&lt;ref&gt;Ilias Samares: ''Nachernteverhalten unterschiedlich gedüngter Gemüsesorten mit besonderer Berücksichtigung physiologischer und mikrobiologischer Parameter.'' Forschungsring für biologisch-dynamische Wirtschaftsweise, Darmstadt 1980, 153 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Manfred Klett: ''Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung'', Darmstadt 1968, 117 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Johannes Klein: ''Der Einfluss verschiedener Düngungsarten in gestaffelter Dosierung auf Qualität und Haltbarkeit pflanzlicher Produkte''. Institut für biologisch-dynamische Forschung, Darmstadt 1968.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Rohový hnůj a rohový křemen se navzájem podmiňují. Působí v ose Země-Slunce, která se zhmotňuje ve svislici kořene a výhonku. Dále otevírají rostlinu okružním silám, což se projevuje v intenzivním větvení kořene a proformování listoví. Jedním hnojíme zimními, druhým letními silami. Hnojíme život tím, co veškerý život nese. Jsou to látky udržované v živém, které uvolňují síly, jež rytmus tvořící vztah Země-kosmos individualizují podle stanoviště.<br /> <br /> Existuje mnoho experimentálních studií o postřikových preparátech.&lt;ref&gt;Uli Johannes König: «Wissenschaftliche Untersuchungsergebnisse zum Nachweis der Präparatewirksamkeit» in: Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft'', Dornach 2007, S. 157 f.&lt;/ref&gt; Poskytují potvrzení jejich účinnosti v tom či onom směru. Pro toho, kdo se ptá po jejich podstatě a významu, poroste porozumění do té míry, do jaké se mu podaří na třech zmíněných badatelských cestách zpřístupnit si duchovněvědný ideový základ, poznáváním si zpřítomnit na něj se vztahující přírodní souvislosti v celku zemědělského organismu a nechat se poučit zkušeností vůle při činnosti. {{SE|360}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kompost-_oder_Düngerpräparate&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''Kompostní nebo hnojivé preparáty''' ===<br /> <br /> Souzvuk dvou jmenovaných stupňů hnojení z oživené a oduševnělé přírody pod vedením třetího — idejemi nesené lidské práce — je dědictvím abendländisch-křesťanské zemědělské kultury. Nyní, kdy jsou moudrostí naplněné instinkty tohoto dědictví ztraceny, musí být morální impulzy v praxi hnojení získávány z myslícího nazírání v přírodě skrytě působící moudrosti. Tato moudrost je výrazem z minulosti působícího makrokosmu. Sama příroda se stará o uspořádání látek v kravském hnoji, v rostlinném kompostu a v krystalech země. Toto uspořádání se opakuje podle moudrostních zákonů kosmické minulosti. Rozpustí-li se solný krystal ve vodě, vznikají odpařením opět solné krystaly téhož druhu. Ze semene heřmánku vznikne opět heřmánek. Může toto do «díla» ztuhlé uspořádání látek být oživeno v tom smyslu, že se otevře silám vznikajícího kosmu? Je to křesťanské budoucího zemědělství v tom, že v makrokosmickém vývoji dovršené uspořádání látek se v budoucnosti může proměnit svobodným činem člověka? Základní téma Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera je oživení samé Země. Tomuto cíli slouží oba již popsané postřikové neboli polní preparáty «rohomist a rohokřemen». Následuje řada šesti kompostních nebo hnojivých preparátů, které jsou jako přídavky k rostlinným a živočišným hnojivům rovněž aplikovány v homeopatické dávce. Rudolf Steiner otvírá tuto řadu popisem preparátu ze řebříčku, u nějž metodicko-kompoziční téma zaznívá jakoby v naplnění. Proto má být toto téma na příkladu preparátu ze řebříčku popsáno podrobněji. Odchylky od základního tématu při výrobě ostatních preparátů tím zřetelněji vynikne jejich vlastní charakter.<br /> <br /> Princip výroby opakuje princip nakládání a souzvuku přirozeně vznikajících druhů hnojení, nyní však na stupni, který se vymaňuje z podmíněnosti přírody. Přirozeně disponované hnojení zůstává vázáno na ztvrdlé «dílo». Výchozím bodem přípravy preparátů jsou látkové uspořádání tohoto díla — «pracovní materiály» ze tří přírodních říší, které skrze ruku {{SE|361}}<br /> <br /> člověkem složeny, nyní však z idejí duchovního poznání. Tyto ideje obsahují vztah vzniklého díla k jeho bytostnému základu; v praktickém uskutečnění uvádějí nový vývoj.<br /> <br /> Podrobné popisy výchozích materiálů preparace i jí samé podali tito autoři, a sice pro:<br /> <br /> * Preparátové rostliny: Jochen Bockemühl a Kari Järvinen&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl und Kari Järvinen: ''Auf den Spuren der Präparatepflanzen'', Dornach 2005, 153 S.&lt;/ref&gt; — pojednání, které vede k tomu, aby se postupovalo od nazírání k poznání bytosti.<br /> * «Prohloubené porozumění podstatě biologicko-dynamických preparátů z goetheanistického, christologického a duchovně-vědeckého hlediska» od Erdmutha-M. W. Hoernera.&lt;ref&gt;Erdmuth-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, 512 S.&lt;/ref&gt;<br /> * Praktické zacházení při výrobě a aplikaci biologicko-dynamických preparátů, obsáhlý přehled Waltera Stappunga.&lt;ref&gt;Walter Stappung: ''Die Düngerpräparate Rudolf Steiners, Herstellung und Anwendung'', Rüfenach 2017, 2 Bd. (Bd. 1: 632 S.; Bd. 2: 116 S.).&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Schafgarbenpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kompozice preparátu ze řebříčku ===<br /> <br /> Řebříček charakterizuje Rudolf Steiner jako «naprosto zvláštní zázračné dílo».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 126: «Diese Schafgarbe ist – eigentlich ist es ja jede Pflanze – ein Wunderwerk, aber wenn man wieder eine andere Blume anschaut, dann kommt einem das ganz besonders zu Herzen, was für ein Wunderwerk diese Schafgarbe ist; sie ist ein ganz besonderes Wunderwerk.»&lt;/ref&gt; «Řebříček se v přírodě představuje tak, jako by nějaký tvůrce rostlin měl u řebříčku model, aby byl síru ve správném poměru uveden ke všem ostatním rostlinným látkám.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999, S. 126.&lt;/ref&gt; A dále: «Řebříček rozvíjí svou síru-sílu přednostně v procesu tvorby draslíku. Proto má síru přesně v takovém množství, jaké je nezbytné ke zpracování draslíku.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 129.&lt;/ref&gt; «V řebříčku zpracovává síra obsah draslíku tak, «aby se ve správném vztahu choval v organickém procesu vůči tomu, co tvoří vlastní tělo, bílkovinatou podstatu rostliny.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 126.&lt;/ref&gt; {{SE|362}}<br /> <br /> Síra zprostředkovává duchovně-kosmické pozemským látkám. Ty se uspořádávají podle sil duchovního praobrazce, například řebříčku, a přivádějí jej ke zjevení v podobě nebo gestalt této rostliny. Síru lze v živém označit za nositele tvořivého principu z ducha, který nachází výraz ve formě, v tvarování. Draslík je jako tvůrce solí nositelem látkového principu a je tak reprezentantem Pozemského. V součinnosti obou polárních principů se v rostlině uskutečňuje — v procesu steigerung — tvorba bílkovin. Na každém stupni svého zjevování od semene až po květ je rostlina, a obzvláště řebříček, obrazem této polarity. Ryze věcně nám tato polarita vstoupí před oči, položíme-li semeno do země. V semenu se koncentruje praobraz rostliny. V něm žije Kosmické «jako forma rostliny».&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&lt;/ref&gt; Semeno je obklopeno humem, tím, kdo ve Pozemském tvaruje,&lt;ref&gt;Ebd., Notizblatt Nr. 9 im Anhang, S. 271: «Der Humus gestaltet das Untere durch die Erde.»&lt;/ref&gt; a minerálními složkami půdy — křemenem, vápnem, jílem a ve vodě rozpuštěnými solemi. Obklopuje je tedy pozemská látkovost, která ovšem ztrácí svůj charakter tou měrou, nakolik jsou minerální složky prokrystalované, a tedy ve vodě nerozpustné, jako například křemen. Ve krystalu se zjevuje kosmický praobraz minerálu jako forma. V rozpuštěné látkovosti vládnou fyzicko-pozemské zákony.<br /> <br /> S bobtnáním semene přijímá toto ze půdy vodu a v ní rozpuštěné soli. Kosmická forma rostliny vstupuje do vztahu s pozemskou substancí. Klíček se z tohoto vztahu vyvíjí merkuriálně. Co v semenu žije kosmicky jako forma rostliny, proměňuje se v pozemskou formu smyslově-fyzicky se zjevující rostliny. V okamžiku příjmu pozemské substance, například draslíku, odcizuje se tato již v prvním kroku své fyzicko-pozemské zákonitosti. V silovém poli pozemského-stávání-se formy rostliny a na druhé straně draslíku, jenž se v organickém dění postupně odcizuje své pozemské povaze, se tvoří bílkovina. V prasubstanci veškerého života se prostupují kosmická forma a pozemská substance. V tvorbě bílkovin — například ve vegetačním bodě — tlačí a bují kaliový proces zdola nahoru, a z bílkoviny buduje duch, užívaje síry jako svého zprostředkovatele, gestalt rostliny. V tvorbě rostlinné bílkoviny smíme spatřovat bod obratu, v němž se kosmická forma rostliny vymezuje do pozemské a reprezentant Pozemského, draslík, se přibližuje ke svému kosmickému {{SE|363}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 26, S. 363.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 26: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation der Schafgarbe.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Původní bytosti. Čím více tedy řebříček přivádí ke zjevení svou vnější pozemskou gestalt, tím více se draslík vymaňuje z podmíněnosti svými fyzickými vlastnostmi. Na každém stupni tohoto se proměňujícího vzájemného vztahu formy a substance, pozemského a kosmického stávání se, je bílkovina ve svém látkovém-formovém uspořádání jiná. V mladé rostlině a směrem ke kořeni je více příbuzná draslíku, tedy soli (nitráty, volné aminokyseliny), v dospělé rostlině a směrem ke květu a zralému plodu se strukturuje stále složitěji. Stává se síře, tedy formě příbuznou (obrázek 26, s. 363).<br /> <br /> V květu se zjevuje v pozemské dokonalosti formy to, co v semenu žilo kosmicky jako forma. Vše, co v semenu bylo jako možnost gestalt-stávání se uloženo, vylilo se do této určité formy. Bytost rostliny se nemůže zjevit nad to, co se až ke květu zjevuje v obrazu. Na druhé straně je zemský prvek draslík ve květu nejdále odcizen svému pozemskému charakteru. Ve květu vstupuje do nejjemnější, kosmicky zjemnělé tvorby substance — například v barevném okvětním plátku, v nektaru, v rozvanívajícím se vůni. Jedno, forma, {{SE|364}}<br /> <br /> vstupuje zcela do pozemského zjevení. V její formě poznáváme nezaměnitelně řebříček — v pevnosti jeho stonku, v rozkladu čepele listu v uspořádanou mnohočetnost kopijovitě se větvících peří a v bílých a růžových zářících květních širmech, k nimž se na mírně klenutém lůžku suchomilné, pevné a soustředěné, jednotlivé květy složnokvěté rostliny shromažďují. Druhé, látka, která se v půdě jako draslík jeví s fyzikálně přesně uchopitelnými vlastnostmi, mizí v organickém procesu, vtiskuje mu určité vlastnosti a pak, od listu k listu stoupajíc, ve květu ke kosmu přiblížená, přechází do jakéhosi zárodečného stavu. Pohleďme na květenství řebříčku — spatříme vysokou míru pozemsko-fyzické diferenciace formy a zároveň tuto vůli-prostou, kosmu se otevírající gestu. Především tato jemná, odevzdaná gesta, ale i barva, vůně a chuť mohou sloužit jako náznak toho, že se ve květu substanční proces v éterické zjemněnosti přibližuje kosmickým stavům.<br /> <br /> Tak se ve květu zrcadlí poměr kosmického k pozemskému ve formě a substanci polárně vůči semenu vzcházejícímu v půdě. Rostlina svou bytost odhaluje v tom, že ve květu vstupuje do formy umíraje, a v tom, že zároveň substanční proces jejím bytím prostoupený vstupuje ve květu do jakéhosi kosmického zárodečného stavu. Jakkoli uzavřeně a dokonale se květ jeví, právě tak otevřeně a zárodečně je zároveň ustaven. Tento stav otevírající se odevzdanosti kosmu trvá jen okamžik. Pak nastává jednak zaklíčení, které vede k tvorbě individuálního semene, jednak vadne rostlinná podoba až po květ a propadá humifikaci, tvorbě humusu jako «universálního semene». Jak uchovat tento status nascendi zjevení formy a éterické, v proudění udržované substance ve květu? Jak lze říkajíc mezi tvorbou semene a humusu provést výsledek rostlinné tvorby ve květu přes neúprosný práh přírody dál? Jak lze okamžiku květu propůjčit trvání?<br /> <br /> Lze si představit, že Rudolf Steiner, bádaje v duchu a upíraje zrak na řebříček, stál před takovými otázkami. Odpověď na tyto otázky nemůže poskytnout pouhé nazírání řebříčku. Jde dále ten, kdo sleduje působení řebříčku do živočišného a lidského organismu. Tam se osvědčuje jako významný léčivý prostředek, jenž může napravit «to, co na slabosti {{SE|365}}<br /> <br /> des astralického těla».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 126.&lt;/ref&gt; Kvetní proces řebříčku pokračuje při jeho použití jako léčivého prostředku do vyššího říše teplokrevného živočicha a do říše člověka a rozvíjí tam, za hranicí svého vnějšího pole výskytu, blahodárně hojivý účinek. Na tento vztah řebříčku k něčemu, co jako duševní a duchovní skutečnost leží za prahem jeho zjevení, upozorňuje duchovní badatel. Ale ta otázka, jak uchovat substanciální a formativní proces samotného květu, jím zodpovězena ještě není. Aby tohoto dosáhl, obrací Rudolf Steiner svůj badatelský zrak na říši zvířat, jež ve svém světě orgánů v tělem svázané duševní síle propůjčuje okamžiku trvání. Živočišný organismus uzavírá v sobě niterný svět, který je u kvetoucí rostliny na způsob obrazu obrácen navenek. Ze stupně živočišnosti obrací duchovní badatel zrak na řebříček s otázkou, který orgánový proces může konzervovat to, «co je v řebříčku».&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 128.&lt;/ref&gt; Tuto moc má «proces odehrávající se mezi ledvinou a močovým měchýřem, a tento proces je zase závislý na substanciální povaze měchýře».&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 128.&lt;/ref&gt; Tyto podmínky jsou splněny u měchýře samce — tedy paroží nesoucí — ušlechtilé zvěře. Zpravidla se používá měchýř jelena.<br /> <br /> Tekutinová látková výměna končí v měchýři. Vsává, koncentruje a vylučuje do vnějšího světa to, co ledvina — vnímajíc prosoulazeného tekutinového organismu — propouští z nitra jako nepotřebné. Činnost ledvin a měchýře stojí se svým protipólem, nervově-smyslovou činností obrácenou navenek, v pozoruhodném vztahu. Platí to zejména pro oko a u jelena pro paroží, jež po odumření na několik měsíců až do shozu se stává jakýmsi hmatajícím smyslovým orgánem. Oko se jeví, ve svém stavem téměř výhradně fyzikálními zákony ovládaném, jako kus vnějšího světa, který se «zálivovitě» zanořuje do organismu.&lt;ref&gt;Vgl. Rudolf Steiner: ''Von Seelenrätseln'', GA 21, Kap. «6. Die physischen und die geistigen Abhängigkeiten der Menschen-Wesenheit», Dornach 1983, S. 158: «In die Sinne erstreckt sich die Außenwelt wie in Golfen hinein in das Wesen des Organismus.»&lt;/ref&gt; Paroží vyrůstá jako kost končetiny přes hlavu a doslova odumírá do předmětu vnějšího světa.<br /> <br /> Tak žije ušlechtilá zvěř s vysoko neseným parožím a bdělým pohledem v neustávající tiché nervozitě, vnímajíc své okolí. To {{SE|366}}<br /> <br /> Oko se přitom chová polárně vůči měchýři. Tak jako měchýř zachycuje materiální substanciální proud z nitra prosouleného bytosti a koncentruje jej, tak naopak oko, které zachycuje duchovní obsah vnějšího světa a koncentruje jej do obrazu vnímání. A jako se měchýř vylučováním otevírá vnějšímu světu, tak oko zprostředkovává obrazový obsah, vstupující dovnitř, vnitřní bytosti. Jak silně spolu vnímání a vylučování souvisejí, zakusí každý, kdo nápadně a nanejvýš nevhod vstoupí do kravína. Krávy se na okamžik zpozorní — a už se probouzí látková výměna; začíná to šumět. U ušlechtilé zvěře je tato souvztažnost více polarizována směrem k nervově-smyslové stránce. V tělesně vázané smyslové otevřenosti spoluprožívá kosmické dění svého okolí — a toto dění se vtiskuje do její tělesné organizace. Této přijetosti vděčí měchýř ušlechtilé zvěře za svou zvláštní «substanciální povahu».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 128.&lt;/ref&gt; Co jelen prožívá jako kosmickou přítomnost, vtiskuje substanciální uspořádání tenounké membrány měchýře. Ta je ve svém substanciálním charakteru, určeném kosmickými silami, «téměř obrazem kosmu».&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 129.&lt;/ref&gt; Na druhé straně má měchýř ušlechtilé zvěře tvar téměř dokonalé koule. Jako obalový orgán obepíná vnitřní prostor a svou silovou podobou obalující hülle zachovává nepřetržitý průběh procesů v ní probíhajících. Jako všechny orgány nese měchýř v sobě — ve tvaru i v zachovávající funkci — dědictví dávného makrokosmu. Co dělá měchýř ušlechtilé zvěře ve srovnání například s měchýřem jiných přežvýkavců tak výjimečným a tak vhodným pro preparaci řebříčku, je dvojnost jeho funkce. Ve své substanciální povaze stojí u nosiče paroží ve vztahu k současně působícím kosmickým silám; ve svém tvaru naopak ke konzervujícím silám makrokosmu, působícím z minulosti.<br /> <br /> To, co se v přírodě rozvinulo do dvou zcela oddělených vývojových linií — na jedné straně do procesu síra-draslík, vrcholícího v květu řebříčku, a na druhé straně do procesu měchýř-ledvina, vrcholícího v ušlechtilé zvěři —, jsou evoluční koncové body. Duchovní badatel spatřuje konec vývojové cesty ve tvaru a substanciálním uspořádání a spatřuje stvořitelské síly počátku a jejich další vývoj. Ze souhrnného pohledu na oba světy se otevírá první krok preparace: květy řebříčku jsou, lehce stlačeny, plněny do jelení záštitky tak, aby jimi byla ze všech stran obklopena ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], I, S. 363). {{SE|367}}<br /> <br /> V tom, co se před tím jako květy řebříčku, obráceno ven, v bezvůlné oddanosti otevíralo vůči kosmu, je nyní naplněn vnitřní prostor. V tom, co bylo předtím jako měchýř zcela ve službě vnitřního organismu, ve svém tvaru stvoření dávného, ve své substanci obraz přítomného kosmu, je nyní předmět vnějšího světa. Měchýř je útvar astrálního těla jelena. Jakmile je jelenem odebrán, chybí mu astrální tělo. Na jeho místo nastupují, v expozici preparátu vůči okolí, záření «světového astrálního těla» (kosmu). Tímto prvním krokem preparace se uskutečňuje první obrácení naruby funkce měchýře. Přirozeně je měchýř orgánem metabolického dění; nyní se stává jako předmět v prostoru a čase svou substanciální povahou jakýmsi smyslovým orgánem vůči kosmu. Na druhé straně se dostávají květy, jež se přirozeně bezvůlně otevírají ven, do vnitřní sféry orgánu, který je živočišným organismem tak utvářen, aby svůj obsah pronikával willenhaft zachovávajícími silami.<br /> <br /> Ve druhém kroku preparace se začíná naplňovat to, co bylo prvním obratem naruby v kroku prvním připraveno ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], II, S. 363). Jelení měchýř s obsahem květů je zavěšen «na místě co nejvíce ozářeném sluncem».&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 127.&lt;/ref&gt; Tam je vystaven silám fyzického těla Země v živlech vzduchu a tepla a tomu, co působí jako bytostná skutečnost vertikálně v ose střed Země–Slunce. Smíme předpokládat, že to je nyní jeho substanciální povaha, jíž se mu dostalo z kosmického prožívání jelena, skrze niž se membrána měchýře stává smyslově přijímavou vůči tomu, co ji prostorově obklopuje jako fyzické působení sil. Tato silová signatura prosluněného prostoru ve vzduchu a teple, zprostředkovaná substancí měchýře, se sděluje uzavřené substanci květů. A tvarová hülle měchýře je tím, skrze co je přijaté v květech řebříčku zadrženo a uchováno. V procesech obrácení naruby tohoto prvního a druhého kroku preparace se vtiskuje působení periferie étericky povýšenému působení draslíku v květech řebříčku. To, tak lze věc asi pochopit, udržuje étericky povýšený draslíkový proces v pohybu a přeměňuje jej vyššími silami astrálního v «formativní sílu».<br /> <br /> Ve třetím kroku preparace zahrabáváme kuličky řebříčku «ne příliš hluboko do země»,&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 127.&lt;/ref&gt; takže jsou tam vystaveny silám fyzického {{SE|368}}<br /> <br /> těla Země v živlech kapalného a pevného a tomu, co v vertikálním směru bytostně působí ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], III, S. 363). Opět je to substanciální povaha měchýře, která hmotě řebříčku smyslově zprostředkovává, co ve tmě, v zemi a vodě fyzicky žije v prostoru, a tvarová hülle, která to trvale vtiskuje do zárodečného substančního stavu květů.<br /> <br /> Ve druhém a třetím kroku preparace je hmota květů řebříčku vystavena silám fyzického těla Země. To má svůj základ ve čtyřech živlech, které se v přírodě různě mísí a opět rozdělují, ve velkém však vystupují odděleně: vzduch a teplo nad zemí, kapalné a pevné pod zemí. V obou prostorových kvalitách «nahoře» a «dole», světla a tmy, se kuličky řebříčku ponořují jako semenné zárodky. V nich se tyto prostorové kvality «pozemského» uchovávají. «Horní», uchovávajíc se, prostupuje «dolní» a naopak. Jakoby kondenzována v jediném bodě, zrušuje se světová polarita výšin a hlubin, souřadnost v prostoru i zpředmětnění fyzického těla Země.<br /> <br /> Druhý krok preparace byl dosud uvažován jen pod fyzicko-prostorovým aspektem. Přistupuje k tomu aspekt časový. Kuličky řebříčku prodlévají, zavěšeny nad zemí a tam vystaveny silám tepla a vzduchu a světlu Slunce, od jara přes léto až do podzimu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], II, S. 363). V této době, zejména v létě, jsou vzduch a teplo a vlhkostní hülle Země prostoupeny éterickými a astrálními silami, které přímo ze Slunce a z planetárního obkruhu, zvláště podsluneční planet, vyzařují dovnitř. Co v těchto silách duchovně žije, nechává rostliny růst; utvářejí se ve svém nevyčerpatelném bohatství forem. Toto kräftewirken, působící jakoby horizontálně v teple, vzduchu a vlhkosti, přijímá hmota květů uvnitř obalu. Opět to bude substanciální povaha měchýře, která zprostředkovává, co žije v posloupnosti času, a organická forma měchýře, která uchovává otisk každého okamžiku.<br /> <br /> Ve třetím kroku preparace prodlévají kuličky řebříčku od podzimu přes zimu až do jara v zemi ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], III, S. 363). Tam je promoklá země prostoupena éterickými a astrálními silami, které nepřímo ze Slunce a z planetárního obkruhu, zvláště obkruhu nadslunečních planet, působí na růst rostlin. Co v těchto silách duchovně žije, vstupuje do vztahu k {{SE|369}}<br /> <br /> zástupcům minerálně-krystalické přírody Země, ke křemenu (pazourku), vápnu a jílové substanci. Jako nepřímé působení je zprostředkováno v «kosmické vzestupné proudění»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&lt;/ref&gt; tónem rostlinného světa a v něm se utváří například v barvách listů a květů a v jemnějším substanciování zrajících plodů. Ponořeny do tohoto působení sil, odpočívají kuličky řebříčku v zemi po celé zimní pololetí. Opět to bude substance obalového orgánu, která v jakési smyslové činnosti zprostředkovává to, co v čase postupuje, zárodečné podstatě květní hmoty, a forma bude to, co to v tomto zárodečném uchovává.<br /> <br /> Ve druhém a třetím kroku preparace je hmota řebříčku vložena ve svislém prostorovém vztahu do fyzického těla Země a vodorovně, ve vztahu k plynutí časů, k rytmické opakující se střídání vzniku a zániku, do éteru a astrálního těla Země. Tato se rozrůzňují v mnohost bytostí, které působí jevy v průběhu roku a rytmické střídání ročních období. Polárně stojí proti sobě zima a léto a přechody jaro a podzim. Pro jedno místo na Zemi nemůže být zároveň zima i léto. Střídají se v proudu času. Tím, že byly kuličky řebříčku vystaveny procesům letního pololetí ve vzduchu a teple a poté procesům zimního pololetí ve vodě a zemi, získala zárodečná podstata květní substance, zprostředkovaná a uchovaná jelenicovým měchýřem, otisk celého ročního průběhu. V obsahu květů prostupují se v současnosti všechny kvality časového posloupnosti v ročním průběhu. Letní pololetí, uchovávajíc se, prostupuje zimní pololetí a naopak. V takto preparovaném řebříčku kondenzuje se periferní působení celého ročního průběhu v bod v současnosti a tím v potenci nových vývojových možností.<br /> <br /> V dalším průběhu preparace řebříčku je substanciální proud, který v květu končí ve stavu zárodečného, veden přes práh vázanosti v prostoru a čase. Co se v květu řebříčku na okamžik vyjadřovalo v bezvolné gestuře jako pouhá potence, to se ve překročení tohoto prahu otevírá vyšší přírodě sil. Substanciálně zárodečné nepadá zpět do přirozeného dění tvorby semen a humusu, nýbrž vyklíčí, oplodněno silami fyzického, éteru a astrálního těla Země.<br /> <br /> Pohleďme v souhrnu na trojkrok preparace řebříčku z hlediska člověka, který ji vykonává. V řebříčku, právě tak jako v měchýři ušlechtilé zvěře, přichází makrokosmický vývoj ke svému konci. Tam vládne dovršení, tam to nejde dál. Duch člověka však dokáže v erkraftování své poznávací schopnosti proniknout do duchovních základů bytí a dění. Ty jsou přítomnostnímu vědomí zpřístupněny v výsledcích antroposofického duchovního výzkumu. Takovéto výsledky leží v Zemědělském kurzu Rudolfa Steinera a vedou k tomu, aby se v prvním kroku preparace sjednotilo to, co je v přírodě rozděleno, avšak co je původem přece jen k sobě vztažené. Tak se ve vnějším substančním dění z ducha člověka ve třech krocích preparace uskutečňuje jakýsi trojnásobný přechod přes práh. Kdekoli příroda v postupu preparace, v dovršení sama sebe, narazí na práh, můžeme ji z vhledů duchovního bádání tvůrčím způsobem přes něj provést. {{SE|370}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufen_der_Wirksamkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Stupně účinnosti ====<br /> <br /> Hotový preparát je, měřeno vůči množství přirozených hnojiv statku, zdánlivě zanedbatelné množství. V něm uspořádání látky není dílo, nýbrž zárodek. Navenek se jeví příbuzný humusu, a přece je mu v bytosti a účinnosti přesně protikladný. Humus «vytváří bezsvetlé působení».&lt;ref&gt;Ebd., S. 59.&lt;/ref&gt; «Tvaruje spodní sféru skrze zemi».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Notizblatt Nr. 9 im Anhang, S. 271: «Der Humus gestaltet das Untere durch die Erde.»&lt;/ref&gt; Smysl preparátu z řebříčku, jakož i v pozměněné podobě ostatních kompostových preparátů, spočívá však právě v tom, aby organickým hnojivům statku propadajícím se rozkladu zprostředkoval «působení plné světla», aby přirozeným hnojivům přenesl schopnost stát se přístupnými pro praobrazce kosmu, jež přebývají mimo prostor a čas.<br /> <br /> Bytost a význam preparátu z řebříčku stojí ve vztahu k bytosti a významu draslíku v přírodním hospodářství. Ve své fyzické přirozenosti se draslík projevuje ve svých determinovaných vlastnostech. S těmi počítá chemik jako s jediné reálným. V životním procesu rostliny, a archetypicky v řebříčku, odcizuje se {{SE|371}}<br /> <br /> se draslík této ve výsledek ztuhlé určenosti a je prostřednictvím zvláštního obsahu síry v řebříčku v procesu kvetení o první stupeň přiblížen svému kosmickému původnímu bytí. Lze to nazvat stupněm «bytostné účinnosti»,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Leitsätze'', GA 26, «Menschheitszukunft und Michaeltätigkeit», Dornach 1998, S. 94f.&lt;/ref&gt; stupněm účinného živého. V poli napětí se sírou rozvíjí draslík v živém svou bytostnou účinnost, která z pozemského pólu vede do tvorby bílkovin v oblasti listu. V květu ustupuje tvorba bílkovin téměř docela. Pokračuje se dál do tvorby semen. Tak je v květu draslíkový proces jaksi propuštěn ze své bytostné účinnosti v živém. Zjemňuje se do stavu zárodečného, do toho, co lze v obrazu pocítit jako bezvůlí otevírající se gesto květu. Tento stav trvá okamžik, a již propadá zárodečné tohoto substančního procesu s odumíráním rostliny mineralizaci, zpět do stavu určenosti fyzických vlastností. V okamžiku kvetení však nastupuje preparace. Prostřednictvím obalení střívkem ušlechtilé zvěře a dalších kroků preparace je draslík, jenž v květu dosáhl nejvyšší stupeň své proměny v živé, odloučen od rostliny-nosiče, udržován v bytostné účinnosti. To naznačuje, že draslík je nyní v proudu svého oživování přístupný vyšší sféře, sféře zjevování svého bytí. Tím je pozemská látka draslík pozdvižena nejen do sféry života, nýbrž do sféry života nesoucího vnímání. Stává se nositelem životem prostoupeného niterností.<br /> <br /> Toto oživování a astralizace látky se uskutečňuje i v živočichu prostřednictvím jeho duševního čili astrálního bytí. To se projevuje v mimořádné hnojivé síle výměšků přežvýkavců, v prvé řadě skotu.<br /> <br /> Výmluvným příkladem je tu kravský hnůj. V člověku se látka zduchovňuje nad zmíněné stupně, pod vládou Já, a stává se jeho nositelem. Mimořádné na preparaci je, že se tu látky uvádějí do uspořádání, skrze něž mohou být v půdě, mimo uzavřený tělesný organismus člověka a živočicha, nositeli kosmického života a kosmické astrality.<br /> <br /> Hotový preparát z řebříčku, výtvor z ducha člověka, reprezentuje třetí stupeň hnojení. Rozvíjí svůj účinek tím, že je v homeopaticky malých množstvích přidáván k tomu, {{SE|372}}<br /> <br /> co v zemědělském provozu v průběhu roku z rostlinné a živočišné světy přináší organické hmoty. Plně rozvinout svůj účinek může v kompostu a ve hnojišti. V pravý čas přicházejí tato hnojiva na půdu. Půda však není než tenounká pokožka. Tvoří jako «bránica»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 44.&lt;/ref&gt; střed mezi «Nahoře» a «Dole», mezi výšinami a hlubinami, světlem a temnotou. Zapracujeme-li hnojivo do tohoto pokožkovitého «středu», je jím toto nové uspořádání látek oplodněno — a to jako esence souzvuku minerální, rostlinné a živočišné přírody, rytmů slunečního roku a duchovně tvůrčí síly člověka. Toto hnojivo zušlechťuje a povznáší působnosti tří přírodních říší: krystalické smyslové přírody Země, rostlinného kompostu a živočišného hnoje. Nevyrovnává jen to, co bylo půdě drancováním odňato, nýbrž dává Zemi, tomuto «Dílu», schopnost, aby to, co je bez života, se oživovalo, aby to, co je oživené, stávalo se nositelem vnímání a aby se toto individualizovalo skrze ducha, jenž na nás vyzařuje z budoucnosti.<br /> <br /> Smysl třetí stupně hnojení lze spatřovat v tom, že tam, kde se takto pracuje, vedeme přírodní bytí v daleké perspektivě do budoucnosti, přes práh prostoru a času, a znovu je napojujeme na pokračující vývoj duchovní duše člověka a s ní i vesmíru.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Kamillenpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Složení heřmánkového preparátu ===<br /> <br /> Postup preparace sleduje stejné kroky jako u řebříčkového preparátu, avšak s jednou nejistotou: v textu kurzu druhý krok — zavěšení naplněných hovězích střev — není zmíněn; v poznámkách ke kurzu se však v tomto ohledu nachází příslušná narážka. Na tuto problematiku bude poukázáno později.<br /> <br /> Svým zjevným obrazem je heřmánek (*Matricaria recutita* resp. *Chamomilla officinalis*) řebříčku polárně protikladný, ačkoliv mu jako hvězdnicovitá rostlina (složnokvěté) je velmi blízce příbuzná. Naproti tomu vykazuje příbuzenskou blízkost ve funkčním poli napětí polarity kořene a květu. Jeho blízkost a zároveň vzdálenost zakládá jeho {{SE|373}} postavení jako druhého v řadě hnojivých preparátů.<br /> <br /> Duchovní bádání učí, že heřmánkový preparát má schopnost «způsobit, aby byl hnůj schopný přijmout do sebe tolik života, a tento život přenést na půdu», že hnůj se dostane do stavu, kdy «ještě více sváže látky nutné pro růst rostlin, vedle draslíku také vápník, vápenné sloučeniny». U řebříčku máme co do činění především s draselným účinkem. «Chceme-li zachytit i vápenaté účinky, potřebujeme opět rostlinu, […] která […] v homeopatické dávce rozložena obsahuje síru, a ze síry přitahovat ostatní pro rostlinu nutné látky.» «Heřmánek zpracovává [vedle draslíku; pozn. autora] k tomu vápník.» Přispívá k tomu, «vyloučit z rostliny škodlivé oplodňovací účinky, udržet rostlinu zdravou».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 129.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tyto pokyny Rudolfa Steinera osvětlují zároveň tak charakteristický zjevný obraz heřmánku ve srovnání s řebříčkem. Řebříček je díky své sírové aktivitě v oblasti tepla a vzduchu ve vzájemném působení s půdní solí-draslíkem, v postupujícím zušlechťování draselného procesu od kořene vzhůru přes stonek, listovou posloupnost až ke květu — celý vyjádřením ovládání zemitého a vodnatého. Vše na něm ukazuje tendenci k přísné formě a zdrženlivosti životních procesů, jako například silná sukulence jemně členěného a zároveň hustého listového zpeřování a trubkovité květy skryté jako za zdmi obalových kalichů. Naproti tomu heřmánek se jeví jako vyzdvižený z pozemského. Jeho vztah k draslíku se projevuje ještě v lehké sukulenci listů.&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl und Kari Järvinen: *Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen*, Dornach 2005, 154 S.&lt;/ref&gt; Jeho sírová aktivita se zdá však soustředit především na zpracování a sublimaci pozemské látky vápníku. Vše v něm směřuje k volné, silné členitosti jeho vegetativních orgánů. Od výrazného kůlového kořene, jenž se nahoru lehce řepovitě rozšiřuje, vyzařují zčásti horizontálně v husté posloupnosti postranní kořeny do šířky a hloubky. Primární výhonek se vztyčuje vertikálně do výšky, avšak záhy se dělí u základny na počet postranních větví, které se málo větví a vyzařují do šířky a výšky a celkově mají tendenci dávat rostlině jakýsi kulovitý tvar. Listy se člení do volného, málo uspořádaného zpeřování; lístky peříčka jsou {{SE|374}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 27, S. 374.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 27: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation der Kamille.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> úzké, vláknovité útvary, které se samy jen málo větví (obrázek 27). Tyto gesty paprsčitosti a zaoblování poukazují na znaky, jež jsou charakteristické pro bohatství forem výskytu minerálního vápence (CaCo3), jako například paprsčitost aragonitu nebo kulovité, resp. zaoblené formy krystalických vápenců, sprašových loulek, stalaktitů a stalagmitů atd.<br /> <br /> Výhonková podoba heřmánku navozuje dojem paprsčitého dělení a rozpouštění ve světle, teple a vzduchu. Že se zcela nerozpustí, o to se starají terminální květy, v nichž se formotvorná gesta celé rostliny ještě jednou na vyšším stupni opakuje a obrací dovnitř. Stonek se zdržuje a rozšiřuje v květní lůžko, na němž nenápadně vyrůstají trubkovité květy, na okraji ohraničené bílými jazykovitými květy. Při rozkvétání se květní lůžko klene do zaoblené kužele a zazáří v teplé zlatožluté barvě trubkovitých květů. Pod vyklenutím květního lůžka vzniká vzduchuplný dutý prostor — neomylné znamení, že jde o pravý heřmánek. Zvláštní příznak pohyblivosti heřmánku {{SE|375}}<br /> <br /> na rozdíl od řebříčku je zvedání bílých okrajových květů za úsvitu a jejich večerní snižování.<br /> <br /> &lt;div class=&quot;mw-translate-fuzzy&quot;&gt;<br /> V květech, jež kulovitou podobu volně rostoucího heřmánku obestírají a uzavírají, se jeho prosvětlené, prohřáté a provzdušněné bytí ještě jednou na vyšším stupni zjevuje. Sírový proces prostupuje celou rostlinu, v porovnání s řebříčkem, jiným způsobem — až dolů do kořene. A místo aby jako on udržoval draslík živě v zemitě-vodnatém, éterizuje heřmánek vzestupně proudící draslík-vápník v oblasti působení tepla a vzduchu, vrcholíce v květu, jenž vylučuje intenzivní vůni. Co v květu procesem přichází ke konci, tvoří v preparaci heřmánku začátek pro nové. Toto vyvracení je nastoleno nacpáním sebraných kamilkových květů do živočišné tvarové hüllenbory, do kousku tenkého střeva krávy, obrázek 27). Tenké střevo (Infestum tenue) navazuje na dvanácterník (Duodenum) přicházející od žaludku, přechází v kyčelník (Ilium), který ústí do slepého střeva (Caecum). Dlouhý mezičlánek tvoří lačník (Jejunum), jenž girlandovitě nebo věncovitě obklopuje spirálovitě uspořádanou desku tračníku (Colon). Ta tvoří středový díl tlustého střeva mezi slepým (Caecum) a konečníkem (Rectum). Pro preparaci přichází v úvahu lačník. V něm probíhá, nastoleno sekrety ústícími do dvanácterníku (játra, žluč, slinivka), a střevními vlastními žlázami, hlavní trávicí dění. Střevní stěna lačníku je mnohonásobně zvětšena hustě za sebou jdoucími střevními klky. Chráněny mohutnou sliznicí (Mucosa), dosahují v klcích krevní a lymfatické cévy hluboko do střevního kanálu. V něm probíhá skrze žlázové sekrety a bakteriální rozklad téměř úplná mineralizace přijatých potravin. Je to intenzivní látkovýměnné dění, provázené rytmickými pohyby ochabování a znovuvzpřimování střevních klků, jakož i peristaltiky střevních stěn skrze svalovou vrstvu, která je zase skrze pevně nervovou tkání prostoupenou, téměř průhlednou blánu — serózu — ohraničena vůči nitru břišní dutiny. Toto členění do tří blan a trojzvuk jejich funkcí vykazuje i jelení měchýř. A přece stojí oba orgánové systémy vůči sobě polárně. Měchýř centruje a skladuje tekutinu vyloučenou ledvinami {{SE|376}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> a vypouští ji do vnějšího světa; tenké střevo naproti tomu pohybuje pevně-tekutým z venku přijatou potravou, rozkládá ji, třídí ji při průchodu střevní stěnou a propouští vytříbené do vnitřního světa těla. Měchýř a ledviny jsou orgány astrálního těla v tekutém organismu; měchýř vylučuje to, co ledvina přetřídila jako nepotřebné, z nitra těla ven. Tenké střevo je orgán, který z pevného v potravě vyfiltruje to použitelné a zabuduje to do těla. Hluboko v podvědomí je u člověka na tomto ději zapojena Já-organizace. Ta zasahuje hluboko do trávicího dění a stará se o zničení cizí látkovosti až dolů na úroveň fyzicko-anorganického.<br /> <br /> První preparační krok je krokem vyvracení a emancipace od přirozeného průběhu. Otázka zní: Jak lze draselno-vápníkový proces, který byl v růstu heřmánku udržován v proudu a v květu dosáhl nejvyšší stupně éterické tvárnosti, povznést přes odumření květu z omezení prostoročasového ven, aby to, co je v květu zárodečně přítomno, mohlo být udržováno v proudu na vyšší rovině? Tento úkol plní tenké, respektive lačné střevo krávy. Obstaráme si takové střevo ideálně od krávy, která po celý svůj život prováděla ve svém trávicím systému na hofeigenen pícninách «kosmicko-kvalitativní analýzu». Tenké střevo nakrájíme na přibližně 25 až 50 cm dlouhé úseky, na jednom konci je zaváže a pomocí trychtýře nacpeme kamilkové květní úbory do střevního obalu, na otvoru to zaváže, a tak dostaneme napěchované, statné klobásky ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#374|Abbildung 27]], S. 374).<br /> <br /> Co dříve jako kamilkový květ bylo nakloněno šířavám kosmu, Slunci, naplňuje nyní hustě stěsnaně vnitřní prostor tenkého, neboli lačného střeva krávy. Toto vyvracení z vnějšku dovnitř platí i pro novou funkci tenkého střeva samého. Má nyní obsah, který již nestráví, enzymaticky nerozloží a nepohne, nýbrž naopak zachovává v jeho konzistenci a zpřístupňuje ho silám, které přicházejí z planetárního obkruhu skrze sluneční světlo. Obvyklá funkce střeva a střevní stěny spočívá v tom, zprostředkovat zpracovaný střevní obsah ze zemské potravy — fyzicky přes lymfatické a krevní dráhy a duchovně přes nervově-smyslovou kůži serózy — vnitřnímu tělu krávy. Polárně k tomu je nyní vnější kůže střeva (*Serosa*) obrácena k silám kosmu a země. Uvolněna od kravského organismu zprostředkovává pocitově prostoupená substance střevní kůže {{SE|377}}<br /> <br /> kamilkovým květům síly země a Slunce. Otázka zní: Nejsou to právě tyto síly, které udržují étericky nasycený draslík a vápník květů v proudu přes přirozenou zákonitou práh? Neboť na tom přece nakonec záleží u všech hnojivých preparátů! Prvním preparačním krokem vyvracení polárních procesů se uskutečňuje steigerung, která, jak se to dá rozumět, má potenci otevřít «dílo» vzniklého nové vývojové rovině wirksamkeit. Tato potence se nakonec realizuje v druhém, a především ve třetím kroku vyvracení a emancipace ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#374|Obrázek 27]], s. 374).<br /> <br /> Co se týče druhého kroku, vzniká na začátku zmíněná nejistota ohledně údaje Rudolfa Steinera v Zemědělském kurzu a ohledně poznámek, které si pořídil v přípravě na něj. Tyto jsou otištěny jako příloha v Zemědělském kurzu. Na listu 30 těchto poznámek se nachází poznámka: «Střeva – pověsit». O tom v pátém přednášce kurzu, tedy ve veřejném představení tohoto stavu věcí, není řeč. Naopak je výrazně zdůrazněn třetí krok, expozice v zemi vůči zimním silám: jako «přírodní působení […] nechat tam působit co nejpůdě příbuzné živé». Je dále také přesněji popsána povaha místa, kde má být heřmánkový preparát zakopán: «Tyto vzácné […] klobásky vystavovat po celou zimu v ne příliš velké hloubce co nejhumusnější zemi a vybírat si také taková místa […], kde sníh leží delší dobu, a kde sníh dobře osvětluje Slunce, aby tam co nejvíce působily kosmicko-astrální vlivy.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 130.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tomuto, ve srovnání se řebříčkem, třetímu kroku preparace přísluší zjevně vlastní, rozhodující význam. Druhý krok expozice vůči záření kosmu přes vzduch a teplo zůstává nezmíněn. Nověji se, analogicky k preparaci řebříčku, stále více praktikuje pověšení střev přes léto. Květní úbory koncem května až do června rozkvétající heřmánku se sbírají, lehce nasuší, nacpou do střev a ještě před Janem Křtitelem, respektive letním slunovratem, vystaví letním silám vzduchu a tepla.&lt;ref&gt;Matthias König, mündliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Hledáme-li, jak v duchu samotného Zemědělského kurzu správně zvážit různě znějící výpovědi o letním a zimním působení v případě heřmánku, může pomoci následující úvaha: Jak ukazuje způsob zacházení s dalšími preparátovými rostlinami, je tento způsob přizpůsoben jejich charakteristické vlastní povaze nakládání s kosmickými silami a pozemskými látkami. Jak bylo popsáno, je růst heřmánku výrazem panování intenzivní astrality v světle, teple a vzduchu. Ta se znovu stupňuje v květu a projevuje se ve vzduchem naplněném dutém prostoru pod klenutým lůžkem květním — tento dutý prostor lze zároveň bez rozporu chápat jako výraz tvorby vlastního, dosud bytostí nenaplněného, vnitřního (duševního) prostoru —, v pohybovém rytmu jazykovitých kvítků, ve vřelé, vzdušné vůni a v jejich vysoké léčivé účinnosti. To vše nasvědčuje tomu, že heřmánek je již ve svém růstovém dění vystaven tak silnému letně-kosmickému astrálnímu působení, že druhý krok preparace se jeví jako nadbytečný; heřmánek jej takříkajíc předjímá. Nicméně pověšení střev přes léto mu jistě neuškodí. {{SE|378}}<br /> <br /> Po přezimování v zemi — nutná je ochrana před liškami a psy — následuje jako další krok preparace a emancipace vykopání na jaře kolem Velikonoc. Vznikla nová látka s novými vlastnostmi, která díky své astrální formativní síle «je odolnější vůči dusíku než jiná hnojiva, ale navíc má tu zvláštnost, že oživuje půdu tak, že může působit mimořádně povzbudivě na růst rostlin. A zejména se vypěstují zdravější rostliny.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 130.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> «Osvěžující a oživující sílu» heřmánkového preparátu smíme připsat éterizovanému draslíku, léčivou sílu éterizovanému vápníku. Tento se stává přijímavým pro uspořádávající astrální síly vyzařující z nadsmyslové bytosti heřmánku. Ve «svazování» těchto pozemských látek, draslíku a vápníku, nabývá éterické čili životní tělo rostlin větší formativní síly; může tak «vyloučit škodlivé fruktifikační účinky».&lt;ref&gt;Ebd., S. 129.&lt;/ref&gt; «Fruktifikaci» lze zde chápat jako správný proces na nesprávném místě: V půdě fruktifikují bakterie, houby atd. a starají se o rozkladné procesy až po mineralizaci, pak ale také ve spojení s půdními živočichy o přeměnu a {{SE|379}}<br /> <br /> Stavěcí procesy. Tam, v půdě, je to správné místo — nesprávné tehdy, když toto dění začíná bujeti o patro výše, ve stonku nad zemí, například v podobě viroz nebo bakteriálních a houbových onemocnění. Tomuto ničivému vzestupnému působení zemitého půdního živlu do oblasti stonků a listů brání organické hnojivo ošetřené heřmánkovým preparátem.<br /> <br /> Stejně jako ostatní hnojivé preparáty se heřmánkový preparát uchovává v rovnoměrně temperované, spíše zatemnělé místnosti v hliněných nádobách, které jsou ze všech stran obklopeny rašelinou. Rašelina izoluje proti vyzařování. Aplikace se provádí v dávkách v řádu trojprstové špetky, dva až tři gramy na 2 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; v zahradnickém provozu, v zemědělském na 10 až 12 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; hnoje nebo kompostního materiálu, tedy podle velikosti hromady. Osobní vztah, který člověk buduje v práci s hnojem, určuje správnou míru.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Brennnesselpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kompozice kopřivového preparátu ===<br /> <br /> Jako třetí v trojici spolu se řebříčkem a heřmánkem vykazuje kopřiva ve svém výrazném zjevu k oběma sotva příbuzenské rysy, zato v způsobu, jakým nakládá s draslíkem, vápníkem a navíc se železem. Sírový proces mocně proniká celou rostlinou shora dolů. Zprostředkovává kopřivě schopnost vyzdvihovat jmenované látky z jejich zemitě-anorganické povahy a vtělovat je do svých životních procesů. Rudolf Steiner ji označuje jako «die größte Wohltäterin des Pflanzenwachstums […] Die Brennnessel ist wirklich ein Allerweltskerl, die kann ungeheuer viel […] außerdem, dass die Brennnessel Kali und Kalzium in ihren Strahlungen und Strömungen fortführt, außerdem hat die Brennnessel noch eine Art Eisenstrahlungen, die fast so günstig sind dem Laufe der Natur wie unsere eigenen Eisenstrahlungen im Blute. Die Brennnessel verdient es eigentlich durch ihre Güte gar nicht, dass sie da draußen oftmals so verachtet in der Natur wächst. Sie müsste eigentlich dem Menschen ums Herz herum wachsen, denn sie ist wirklich in der Natur draußen in ihrer großartigen Innenwirkung, ihrer inneren Organisation eigentlich ähnlich demjenigen, was das Herz im menschlichen Organismus ist» («největší dobrodinitelka růstu rostlin […] Kopřiva je skutečně všeuměl, dokáže nesmírně mnoho […] kromě toho, že kopřiva odvádí draslík a vápník ve svých záření a proudech, má kopřiva ještě jakési železné záření, které je přírodnímu dění téměř tak příznivé jako naše vlastní železné záření v krvi. Kopřiva si svou dobrotivostí vlastně vůbec nezaslouží, že venku v přírodě roste tak často opovrhována. Měla by vlastně růst člověku kolem srdce, neboť je skutečně venku v přírodě svým velkým vnitřním působením, svou vnitřní organizací vlastně podobna tomu, čím je srdce v lidském organismu»)&lt;ref&gt;Ebd., S. 131.&lt;/ref&gt; ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#383|Obrázek 28]], s. 383). {{SE|380}}<br /> <br /> Celý růst kopřivy, její sklon pokorně růst všude tam, kde lidskou rukou přišlo něco do nepořádku – například na místech, kde vládne hniloba nebo kde leží hromady sutin, či na zanedbávaných pastvinách a tam, kde staré stroje rezaví v křoví, anebo na půdách s povrchově blízkou, železitou podzemní vodou, a dále tam, kde jsou v krajině vytvořena přechodová pásma, jako u mezí, břehů vodních toků, okrajů remízků a lesů. To vše, jakož i intenzivní zeleň listů – jde tu o působení dusíku, především však železa, bez nějž by se nemohl tvořit hořečnatý chlorofyl – a stejně tak přísný řád jejího bojovného, vzpřímeného zjevu svědčí o tom, že ovládá železný proces, výraz zvýšené síly Já. Kde roste, tam vytváří díky svému «velkému vnitřnímu působení» řád uprostřed mezi «Nahoře a Dole». Nastoluje harmonický vyrovnání jednostranných půdních procesů za vzniku mimořádně stabilního, drobtovitého mullového humusu.<br /> <br /> Nápadné je, že kopřivě chybí ostré zdůraznění polarity kořene a květu, příznačné pro složnokvěté řebříček a heřmánek – kopřiva náleží řádu ''Urticales''. Se svými nenápadnými květenstvími se zanořuje do listového patra horní třetiny stonku. Květy vyrůstají z paždí listů přísně křížovitě vstřícně a patrově nad sebou uspořádaných listů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#383|Obrázek 28]], s. 383). Prašníkové rostliny mají spíše podlouhlou čepel listu a zaoblené zoubkování listového okraje, kdežto plodonosné rostliny mají naproti tomu spíše přihrblou srdčitou čepel listu a ostře zašpičatělé zoubkování. Metamorfóza listů se naznačuje jen slabě: již v nejspodnějším listě se odhaluje typus rostliny s výrazným, ještě poněkud kulatým zoubkováním a porostem žahavých chloupků; ba již děložní listy takové nesou. Směrem vzhůru k prostřední části výhonku se čepel listu rozšiřuje do výrazné srdčitosti a ke špičce stonku se opět zužuje do jemně a ostře zoubkatých, kopinatých forem.<br /> <br /> To, co je korunujícím vrcholem kvetoucích rostlin, jejich zjevení podstaty v květu, ustupuje zcela do pozadí. Květy nenají okvětní lístky. Nažloutle zelené prašníkové květy vyrůstají v delší laty a visí uvnitř horního listového patra dolů; pestíkové květy jsou bělavo-zelené a drží se hustěji sdruženy v blízkosti stonku. {{SE|381}}<br /> <br /> Veškeré listové patro, čtyřhranný, uvnitř dutý stonek i květ jsou porostlé žahavými chloupky. Jsou to jednobunkové výrůstky epidermis, u báze zpevněné vápencovými usazeninami. Na vrcholku nesou zkřemenělou hlavičku, která se při dotyku odlomí. Žahavý chloupek píchá jako injekční jehla do kůže a uvolňuje jedovatou buněčnou šťávu způsobující pálení – ''urtizin''. Ten obsahuje mimo jiné látky (''histamin'', ''serotonin'', ''acetylcholin''), které se jinak vyskytují pouze u člověka a zvířete.&lt;ref&gt;Erdmut-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, S. 320.&lt;/ref&gt; V žahavých chloupkách odumírá do formy směrem k periferii rostliny fyziologický proces, jak je to ostatně charakteristické právě pro květ. Lze proto s plným právem říci: Nejenže jsou květy kopřivy staženy dolů do listového patra, nýbrž celý nadzemní výhonek je žahavými chloupky od nejranějšího mládí oděn jakousi podobou procesu kvetení.<br /> <br /> Kopřivy vyrůstají prostřednictvím stonkových výběžků (''rhizomů'') v kolonie dosahující výšky jednoho až dvou metrů. Výběžkové výhony jsou nažloutlé barvy, probíhají mělce pod, řidčeji nad zemí a vysílají ze svých uzlů tuhé, rovněž nažloutlé kořenové provazce do hloubky, z nichž pak bělavé jemné kořínky, bohatě větvené, prostupují svrchní půdou. Z uzlů ''rhizomu'' vyrůstají vzhůru vždy dvě rostlinky. Stoupají s rozhodnou vzpřímecí silou a přísně harmonickým, geometrickým řádem do výšky. Ostrovně se výhonky shromažďují a ohraničují se navenek do bojovného obalu, který v silně stínícím listovém patru uzavírá vnitřní prostor. Kopřivě je vlastní «vnitřní působení», jež se soustřeďuje v tomto vnitřním prostoru, pokračuje do kořenového prostoru a takto harmonizuje neuspořádaný život půdy a přeměňuje ji v plodný trvalý humus.<br /> <br /> V kopřivě se odehrává ten div, že v sobě samé stupňuje polaritu kořene a květu k vyšší jednotě. Sírový proces shora dolů a sal-látkový proces zdola nahoru zůstávají ve vyšší míře v pohybu; oba se vzájemně prostupují ve stupňování merkuriálně v listu. Tento děj je na vyšší vývojové úrovni srovnatelný s krevním oběhem. V jeho středu, v srdci, jež je zároveň středem mezi Nahoře a Dole, se potkává žilní a tepenný krevní proud. Potkávají se minulost a budoucnost v přítomném: Krev, která na periferii jednak vydává síly do fyzické činnosti těla, jednak se však obtěžkává proudem {{SE|382}}<br /> <br /> prožitků vykonaných činů, přichází jako žilní krevní proud do středu. Tam se odehrává syntéza, srdeční cítění vystupující z podvědomí až do vědomí. Žilní krev se v srdci – prostřednictvím plicního dýchání – proměňuje a obnovuje v tepenný krevní proud, který vytékající impulsuje k nové činnosti. Tak i kopřiva na úrovni rostlinného: «Kvete» ze svého středu, z listu, až k periferii celé rostliny. Zemitě vázané látky, draslík, vápník a železo, zakoušejí své «pozdvihující pročišťování», své éterizování, ne teprve v konečném stavu rozkvétání, onoho odumírání do formy, nýbrž astrální síly působí skrze síru takovým způsobem, že vtiskují proces kvetení celému dění růstu a udržují jej v pohybu. Tím kopřiva naplňuje «své velké vnitřní působení», jež ji činí «podobnou tomu, čím je srdce v lidském organismu».&lt;ref&gt;Ebd., S. 131–132.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V tom tkví pravděpodobně důvod, proč Rudolf Steiner pro kopřivu nejmenuje žádný zvířecí orgán, jímž by bylo zajištěno udržování éterického v pohybu přes květ. Orgán, který by v úvahu připadal, by bylo srdce. Srdce však není kožním orgánem, nýbrž svalovým, vlastní aktivitou nadaným orgánem. V něm se ve rytmu srdečního tepu sjednocují látkoměnný a smyslový proces; stávají se jedním. Srdce ztělesňuje syntézu z polarity obou procesů. Je zároveň činným nitrem a orgánovou obálkou. Kopřiva plní podobnou funkci na úrovni pouhé oživené přírody. Její skrz naskrz astralitou prostoupené tělo formativních sil ji uschopňuje přeměňovat silovou přirozenost zemitě-pevných látek – draslíku, vápníku a železa – uvězněnou v erdig-pevném v léčivá záření uspořádávající živé.<br /> <br /> Pokud jde o preparaci, jde o otázku: Jak lze tuto jedinečnou schopnost stupňovat v silový hnůj, který propůjčí půdě a pěstovaným rostlinám schopnost vlastní kopřivě? Jak mohou organická hnojiva statku přídavkem tohoto silového hnojiva – ba, jak může nakonec sama půda – «se stát vnitřně citlivou», takže vzestupné i sestupné procesy budou v tomto vyšším smyslu probíhat «rozumně», že se půda individualizuje vzhledem k těm rostlinám, jež chceme právě pěstovat? «Es ist wirklich etwas wie eine ‹Durchvernünftigung› des Bodens, was man mit diesem Zusatz von ''Urtica dioica'' wird bewirken können.» («Jde skutečně o cosi jako ‹prorozumnění› půdy, čeho bude možno dosáhnout tímto přídavkem ''Urtica dioica''.»)&lt;ref&gt;Ebd., S. 133.&lt;/ref&gt; {{SE|383}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 28, S. 383.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 28: Die Stoffkomposition des Brennnesselpräparates im Durchgang eines Jahreslaufes.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Toho lze dosáhnout, vystaví-li se nadzemní výhonek kopřivy – v stonku a listu temně zelené, ke květu přišlé – polaritě, která ji pozdvihuje nad vlastní přírodou vázané dění jejího typového tvarování. Tím dochází k opětovnému stupňování, k syntéze nové látky v živém – kopřivovému preparátu. Kopřivy se skosí, přehnou nebo lépe hrubě posekají a «lehce nechají provadnout» (Obrázek 28).<br /> <br /> V úrodné svrchní půdě se vykope ne příliš hluboká jáma, vloží se do ní hmota, obklopí se trochou rašelinné moučky a opět se zakryje zemí. Na tomto místě zůstane celý rok a je tam vystavena jak zimním, tak letním silám. Po roce se rozkladem a pokročilou humifikací silně scvrklá hmota vykope a v rukou se ocitá hotový preparát – nová, astrálně zářivá látkovost. Praktické zacházení vyžaduje velkou pozornost, pokud jde o správný stav provadnutí; také by se při vadnutí mělo vyhnout přímému slunečnímu ozáření. Při příliš vlhkém stavu kopřivové hmoty snadno dochází k nežádoucím chybným kvašením a při příliš silném osvětlení k černání. Musí být ve stínu, {{SE|384}}<br /> <br /> nejlépe za přívodu teplého vzduchu, přisušena. Aby ji bylo možné po roce v zemi najít, používají se často staré lněné pytle, mělké a tenkostěnné dřevěné zelninářské bedny nebo drenážní keramické trubky, do nichž se nacpe. V posledním případě se získá z velké části humifikovaná černá hmota.<br /> <br /> Co platí i pro ostatní do země zahrabávaná preparáty, platí obzvláště pro kopřivu: Posouzení, zda je preparát více či méně zdařilý, nezávisí na stupni humifikace, nýbrž na volné struktuře preparátu, příjemném zápachu a především na tom, aby okolní půda byla v dobře provzdušněném, drobtovitě živém stavu. Rozhodující je, aby síly periferie zprostředkované přes zemi mohly vstoupit do vztahu s do éteru pozdviženými substancemi preparátních rostlin a být zachovány.<br /> <br /> Všechny hnojivé preparáty, s výjimkou preparátu z kozlíku, se vkládají odděleně do kompostových a hnojových hromad do 30–50 cm hlubokých otvorů, při vzdálenosti 50 cm až 3 m, podle velikosti resp. délky hromad. Kopřivový preparát, tak blízký funkci srdce, se vkládá zpravidla uprostřed na hřbet hromady; čtyři sourozenci mají, navzájem posunuty, svá místa na bocích. Jejich účinnost je astrálně zářivá – tedy taková, která se v smyslové skutečnosti kvalifikuje, avšak nikoli měřitelně kvantifikuje.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_Frage_der_Stoffumwandlung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K otázce přeměny látek ===<br /> <br /> K otázce přeměny látek přicházejí v úvahu tři různé kvality:<br /> <br /> 1 Spaluje-li se organická látka — uhlí nebo dřevo —, pozorujeme, jak její látkové složení mizí a jako produkty přeměny se objevují jiné látky, například plyny a popel. Naopak celá řada vzájemně reagujících látek se přeměňuje v novou kompozici, v novou sloučeninu — například uhlík, kyslík, dusík, vodík a síra se přeměňují v bílkoviny. Celé přírodní dění odhaluje ve všech svých jevech neustálou přeměnu látek. <br /> <br /> 2 Určité anorganické prvky — například uran, thorium a další, jakož i přirozené draselné soli (radioaktivní ⁴⁰K je obsažen v draslíku zhruba v 0,12 %) — vysílají v nerytmickém sledu měřitelné záření; v rozpadové řadě vznikají produkty přeměny {{SE|385}}<br /> <br /> (izotopy i prvky s nižší atomovou hmotností). Tyto záření-procesy se vymykají bezprostřední vnímatelnosti; působí takříkajíc zdola, z pod-přírody, do přírodního dění. Vyvolávají nemoci a působí v konečném důsledku smrtelně.<br /> <br /> 3 Od semene po plnou utvárenost forem rostlin, od zárodku po tělesnou dotvořenost zvířete i člověka, probíhají v neustálé přeměně látek procesy výstavby, odbourávání a přestavby. Zde působí život tvořící princip, něco nadsmyslově-bytostného, co si v přírodním bytí vytváří smyslově vnímatelný odraz. Zde silou svého bytí proniká do přírody bytostná skutečnost Přírody.<br /> <br /> Preparáty jsou látkovými kompozicemi, které — každý svým způsobem — «hnojí» ono pod bodem 3 uvedené vztahové předivo mezi Přírodou (Kosmem) a přírodou (Zemí). Přitom trojici preparátů z řebříčku, heřmánku a kopřivy náleží zvláštní význam. Vyvolávají zvláštní druh přeměny látek: zemí vázané prvky draslík a vápník jsou v životním kontextu rostlin nejen éterizovány, ale získávají vlastnosti, které je přibližují způsobu účinku dusíku. Stávají se nositeli astrálních sil, nebo se nakonec zcela přeměňují v dusík. Rudolf Steiner k tomu dává následující pokyny: „neboť v organickém procesu leží tajemná alchymie, která například draslík, pracuje-li tím správným způsobem, skutečně přeměňuje v dusík, a dokonce i vápník, pracuje-li správně, skutečně přeměňuje v dusík&quot;. A dále: „mezi vápníkem a vodíkem existuje vzájemný kvalitativní vztah, který je podobný kvalitativnímu vztahu mezi kyslíkem a dusíkem ve vzduchu. […] Pod vlivem vodíku je neustále vápník a draslík přeměňován v cosi dusíkového a nakonec ve skutečný dusík. […] Ten je právě nesmírně užitečný pro růst rostlin, ale musíte si jej nechat vytvořit takovými metodami, jak jsem je popsal&quot; — to jest uměleckým tvářením substanciálních procesů vznikání v organismu zemědělského podniku. Jako jsou pro malíře plátno, barva a štětec prostředky jeho umělecké tvorby, tak jsou pro zemědělce zemí a její oživování prostřednictvím výroby a použití preparátů. {{SE|386}}<br /> <br /> V předchozích citátech je z duchovního bádání dotknuto záhady transsubstanciace. Jak se lze k řešení tohoto problému přiblížit? Jistě ne týmž způsobem myšlení, jímž se člověk snaží rozluštit záhady anorganické přírody. Oba výše citované kvalitativní vztahy stojí vůči sobě polárně. Ten mezi kyslíkem a dusíkem ve vzduchu je rozhodující pro dýchání u zvířete a člověka. Obě látky konstituují vzdušný živel ve velké míře, obě se nacházejí ve vzduchu v plynném, anorganicky-neaktivním stavu. Obtékají rostlinný výhonek zvenčí. Jinak se věci mají s pozemskými látkami draslíkem a vápníkem. Ty jsou životní organizací rostliny povzneseny z jejich uvězení ve fyzické látkovosti, v «materiálu», do sféry živé účinnosti. Lze to pochopit takto: Určité rostliny, léčivé rostliny, jako právě řebříček, heřmánek a kopřiva, mají schopnost — silou svého éteru životního těla — uvést do pohybu organizaci látek draslíku a vápníku, ztuhlou do fyzična, z jejich spoutanosti ve formě. Ve svém zjevném obraze a svých vlastnostech jsou otiskem svého stavu, který byl ještě naplněn životem na raných evolučních stupních. Jak minerální forma vstupuje do životního procesu těchto rostlin, nabízí se myšlenka, že draslík a vápník se novým způsobem stávají přístupnými pro působení nejbližšího vyššího bytostného článku — éterického těla těchto látek. Jeho bytostnou skutečnost nachází duchovní badatel v nadsmyslném světě ducha, který jako nejnižší oblast hraničí s fyzicko-smyslovým. Nové, z budoucnosti působící duševně-astrální vývojové impulzy mohou pak tyto látky, obdarované jim vlastním životním tělem, uschopnit, aby se otevřely svým bytostným článkům, jejichž domov leží v ještě vyšší duchovní oblasti. Pozemské látky draslík a vápník se touto cestou stávají «dusíkovými», tím že samy se stávají nositeli duševně-astrálních sil. Přebírají vlastnosti dusíku, který ze své přirozenosti je ve všech životních procesech nositelem astralického světa, jenž zjevuje typus. «Dusík je v pravdě tím, kdo je nositelem počitku.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 74.&lt;/ref&gt; V oživené přírodě zpřítomňuje v tvorbě bílkovin životní procesy, které pocházejí z rané minulosti Země, prošly vývojovými stupni a staly se nyní «dílem» stvoření.<br /> <br /> O zpětné vedení draslíku a vápníku do jejich éterického stavu se stará jejich zvláštní kvalitativní vztah k vodíku. Jak tito {{SE|387}}<br /> <br /> Jako tvůrci solí sestoupili nejhlouběji do stavu čistě pozemského, kdežto vodík je ten, «kdo je tak blízko, jak jen možné, příbuzný s fyzickým, a zároveň, tak blízko, jak jen možné, příbuzný s duchovním».&lt;ref&gt;Ebd., S. 75.&lt;/ref&gt; Při svém budujícím působení v organickém používá síry a stejně tak při svém rozkládajícím. «Nese vše to, co je jakkoli utvářeným, oživeným astrálnem, zpět do šíří světového prostoru […] Vodík vlastně vše rozpouští.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 76.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Nyní je to zřejmě tento zmíněný kvalitativní vztah u řebříčku, heřmánku a kopřivy, skrze nějž vodík uvolňuje vázanost draslíku a vápníku v jejich formě a astrálno, které do této formy ztuhlo, vyvádí do «neurčitého, chaotického světového prostoru».&lt;ref&gt;Ebd., S. 76.&lt;/ref&gt; Tím může v těchto rostlinách éterické draslíku a vápníku znovu natolik přijít do pohybu, že se — zprostředkováno sírou — může stát nositelem nového světa sil přicházejícího z budoucnosti. Draslík a vápník se přeměňují na dusík, pokud se v tomto smyslu stávají nositeli této nové astralitu. Lze pak říci, že vzdušný dusík opakuje v přítomnosti to, co patří minulosti. Kdežto pozemské látky draslík a vápník, rovněž proměněné k nošení astrálních sil, umožňují přítomnosti to, co patří budoucnosti.<br /> <br /> Ale jak lze jednomu a témuž látku, dusíku, přisoudit dvě tak polárně protikladné kvality působení? Podle dnešního vědeckého pojetí existuje pouze jedna jediná — ta, která se odvozuje z jeho anorganických, fyzikálně-chemických vlastností. Připustíme-li jako jedině platný způsob myšlení, který leží tomuto pojetí v základě, pak je otázka oprávněná: Proč tímto složitým způsobem nechávat vznikat tak nepatrná množství dusíku, je-li ho v ovzduší nadbytek? Stačilo by přece jen dostatečně obohatit osevní postup luskovinami a mít po ruce dostatek organického hnojiva, aby byla zajištěna potřeba dusíku pro reprodukující růst. To je pohled, jenž denní zkušenosti myšlení zpřístupňuje pouze část skutečnosti. Jsou-li v rostlině síly uzavřené ve fyzickém oživovány jejím étericko-organickým uspořádáním a v živočichu pronikány jeho astrálním tělem, přicházejí do pohybu; tehdy {{SE|388}}<br /> <br /> nepodléhají již déle svým ryzím fyzickým zákonům, nýbrž oněm vyšším zákonům oživujícího éterična a tvořivého astrálna.<br /> <br /> Tím umožněná proměna mrtvé anorganické látkovosti dává rostlině, živočichu a člověku možnost vtělit se na Zemi. Vtělení jsou opakováními vývoje z pradávné minulosti; jsou to pochody železné nutnosti. Pouze člověk může — mocí své inkarnované duchovní duše — své jednání jako vývoj do budoucnosti svobodně sám určovat. To však znamená, že silou svého Já průběžně zduchovňuje tělobudující síly a substance, transsubstanciuje je. To charakterizuje pravou evoluci lidské budoucnosti.<br /> <br /> Z duchovního bádání leží v «Zemědělském kurzu» Rudolfa Steinera popis cesty, jak — ve svobodném konání, v přípravě biologicko-dynamických preparátů — lze vyrábět hnojivé látky, které propouštějí zdi železné nutnosti díla-ztuhlého makrokosmu vývojovými impulsy, tedy přivádějí do přítomnosti síly z budoucnosti.<br /> <br /> Skutečnost, že v případě trojice preparátů řebříčkového, heřmánkového a kopřivového je trojice zemských čili Sal-látek — zemské kovy draslík, vápník a železo — podrobena preparaci, skrze níž se samy za spoluúčinkování vodíku a dusíku stávají nositeli astrálních sil, je pochodem transsubstanciace. Tím je překračována hranice, kterou klade příroda. Výkonnostní kvalita tohoto druhu dusíku je z tohoto hlediska chápana jako polárně protikladná oné, jíž je evolučně rozhodující tvořivá síla obyčejného dusíku v hospodářství přírody. Dusík vytvořený preparací řebříčku, heřmánku a kopřivy je takovým, «který je právě tak nesmírně prospěšný pro růst rostlin».&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 137.&lt;/ref&gt; Preparáty řebříčku, heřmánku a kopřivy míří jako hnojivo na to, aby — ve spojení s duševním vývojem člověka — ve světě, jenž se stal «dílem», zakládaly nový vývojový potenciál. Zacházení s preparáty je odpovědí na poznámku Rudolfa Steinera: «Stojíme [od začátku 20. stol.; poznámka autora] před velkou přeměnou nitra přírody.»&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 58.&lt;/ref&gt; Tato přeměna se může obrátit k dobrému pouze tehdy, jde-li ruku v ruce s velkou přeměnou duševního vzdělání lidí. Kde k tomu nedochází, vzniká zkáza. {{SE|389}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Eichenrindepräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kompozice přípravku z dubové kůry ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Eiche,_ihre_Rinde_und_Borke&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Dub, jeho kůra a borka ====<br /> <br /> Mezi přípravkovými rostlinami je dub, dub letní (''Quercus robur''), pro naše zeměpisné šířky nejreprezentativnější dřevnatou trvalou rostlinou. K preparaci se z něj používá kůra nebo borka. To překvapuje tím více, že u všech ostatních přípravkových rostlin se k preparaci používají květní úbory — nebo, jako u kopřivy, pro její květnatý charakter celý výhonek. Květ dubu je jednodomý a ještě nenápadnější než květ kopřivy. Jen ve tvaru listů a v plodním tělísku sedícím v číšce, v žaludu, se nezaměnitelně odhaluje typ tohoto stromu. Chceme-li se v obrazném nazírání přiblížit jedinečnosti stromové přirozenosti dubu, je třeba obrátit pohled na pomalé, postupné dění jeho mohutné, sebeprosazující se statně-suchobýlné podoby — a na tomto pozadí na substanční dění, které se projevuje jednak v utváření kůry a borky, jednak v tvrdém odolném jádrovém dřevu. Toto substanční dění vychází z oživené kambiumzóny směrem dovnitř i ven a v obou směrech se jako konečný produkt rostlinného dění opět přibližuje minerálnímu. Duchovní badatel přitom poukazuje na význam procesu vápníku v dubové kůře a na to, jak tento proces udržuje rostliny zdravé: «vytváří řád, když éterické tělo působí příliš silně».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 134.&lt;/ref&gt; V živé zóně, v lýku kůry, se vedle tříslovin a jiných aromatických látek v jednotlivých buňkách tvoří organická vápníková sloučenina, šťavelan vápenatý, který krystalizuje v buněčných vakuolách a v borce se formuje do krystalových drůz a — protože je těžce rozpustný ve vodě — tam dlouho přetrvává.<br /> <br /> Po klíčení vysílá dub svůj kůlový kořen do hloubky, za nímž následují boční čili srdcové kořeny pronikající do stejně velkých hloubek. Na tyto nasedají mohutné boční kořeny horizontálně silně se rozrůstající do šířky, jež zase periferně ženou takzvané tažné kořeny do hloubky.&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: ''Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen'', Dornach 2005, 154 S.&lt;/ref&gt; Vzrostlý dub tvoří — jako zrcadlový obraz rozlehlé koruny stromu — jakousi rovněž mohutnou «kořenovou korunu» v hlubinách země. Jeho {{SE|390}}<br /> <br /> Se svým celkovým vzrůstem a substančními procesy v něm vydává svědectví o tomto sepětí se zemí.<br /> <br /> Výhonek mladého dubu roste, s přeslenitě nasedajícími větvemi, svisle do výše a v tomto vzrůstovém typu se podobá jiným listnatým stromům. Nezaměnitelně se však praobraz dubu projevuje od mládí v tak charakteristickém, v čepeli zlaločnatěném a zubatém dubovém listí. Teprve po zhruba dvaceti letech mládí se mění zjevný obraz letního dubu do jemu vlastní vzrůstové formy — široce se rozklenující, nepravidelně-volnější a světlem prostoupené koruny stromu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]], s. 401). Co se ve tvaru listů od samého počátku jen naznačovalo, zachvátí v následujících desetiletích mocně celý strom. Mohutná vzrůstová síla, jež může přetrvávat ještě v tisícileté dubové, působí ve všech jeho článcích jako zadržovaná — patrno na tom, jak vodivé výhonky loňského roku zaostávají a přerůstají je výhonky postranní, čímž vzniká nepravidelný průběh postranních větví, které se vyvíjejí jako kmeny. Rovněž se listy na špičce výhonku shromažďují v chomáče; kmen se «vzdouvá» dovnitř k veliké tvrdosti dřeva, ven k hutné, trvale přiléhající borce.<br /> <br /> S postupujícím tloušťkovým přírůstem mizí po zhruba dvaceti letech — pro svou hladkost a lesk tak nazývaná — zrcadlová kůra a na její místo nastupuje charakteristická rozpukaná borka.<br /> <br /> S odkazem na zvláště ideální strukturu vápníku&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 134: «In Bezug auf dasjenige, was dann als Kalzium zutage tritt, ist dasjenige, was an Kalziumstruktur in der Eichenrinde vorhanden ist, das alleridealste.»&lt;/ref&gt; hovoří Rudolf Steiner o dubové kůře; botanicky od ní odlišený pojem borky zůstává nezmíněn. To vedlo k různým názorům na to, která z obou — zrcadlová kůra, nebo borka — má být k preparaci použita. Hoerner ve svém důkladném a obsáhlém zpracování rozhodně pléduje pro zrcadlovou kůru mladého stromu, tu, jež se kdysi jako dubová kůra používala ke koželužskému zpracování kůží.&lt;ref&gt;Erdmut-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, 512 S.&lt;/ref&gt; {{SE|391}}<br /> <br /> V botanickém smyslu je to kůra — epidermou uzavřená živá tkáň lýka. V této knize však budiž dáno slovo borce. Budiž to v následujícím podrobněji zdůvodněno. Kůra se zraku vytrácí, jakmile dub doroste do své bytostně vlastní podoby. Rozšiřuje se v borku tím, že každoročně se obnovující lýkové pletivo směrem k periferii odumírá. Přechod k borce pak tvoří {{SE|392}}<br /> <br /> sekundární dělivé pletivo, korkové kambium, jehož buňky chrání lýkovou kůru před vnějšími vlivy a odumírající lýkové pletivo přeměňují v borku. Borka se vytváří zevnitř ven z každoročně odumírajících zkorkovatělých vrstev korového pletiva, přičemž tyto vrstvy na sobě ulpívají.&lt;ref&gt;Existuje důkladná práce Jana Alberta Rispense, která věnuje celou kapitolu otázce kůry a borky. Shrnuje: Lýko a asimilující korkový parenchym představují vlastně to listové, odumírající korková kůra a borka květní a plodový orgán kmene. – Jan Albert Rispens: ''Učíme se rozumět stromům'', Stuttgart 2018, s. 157.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V důsledku tloustnutí kmene a rozložitých větví puká borka do hlubokých štěrbin. Korkové buňky chrání odumřelé lýkové pletivo před rozkladem a tím i šťavelan vápenatý a část méně těkavých éterických olejů a aromatických sloučenin a jejich derivátů, které se vytvořily v kůře. U aromatických sloučenin se jedná o uhlovodíky, jejichž konečným produktem je vysoce polymerizovaná pryskyřice. Když Rudolf Steiner hovoří o tom, «že dubová pryskyřice je ještě poměrně účinná»&lt;ref&gt;Srov. Rudolf Steiner: ''Duchovněvědné základy pro zdárný rozvoj zemědělství'', GA 327, odpovědi na otázky z 13. června 1924, Dornach 1999, s. 147.&lt;/ref&gt; – jako takový sekret u dubu neexistuje –, má tím jistě na mysli nízce polymerizované mezistupně vedoucí k pryskyřici. Jsou to mimo jiné lehce těkavé vonné látky, příbuzné sekretům květů, nebo aromatické uhlovodíky obsažené v rostlinných olejích. Ty vznikají během fáze odživotňování rostliny směřující ke květu. «Vyprchají» – zčásti prostřednictvím vodíku, který se stal procesuálním «samovládcem» – do nerozlišitelnosti kosmu;&lt;ref&gt;Srov. tamtéž, přednáška z 11. června 1924, s. 75: «do nerozlišitelnosti vesmíru».&lt;/ref&gt; nebo jsou, jako v případě borky, méně těkavé a díky obalu z korku zůstávají déle zachovány. Tyto látky «blízké květu» vděčí za své složení tvarotvorným silám kůry a jejímu odživotnění do astralizované formy borky. Z borky vyprchal život, stejně jako se to děje v procesu směřujícím ke květu. Síly astrálna zůstávají zachovány v organické «struktuře» dubové borky, která v sobě uzavírá aromatické látkové útvary příbuzné květu a také krystalizovaný šťavelan vápenatý. Dub tedy vytváří teprve v borce strukturu, která vápníku propůjčuje mocnou sílu uzdravující rostliny a kterou lze na cestě následných preparačních kroků zužitkovat pro půdu a rostliny.<br /> <br /> Duby kvetou teprve tehdy, když je koruna stromu plně vyvinuta.&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: ''Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen'', Dornach 2005, 154 S.&lt;/ref&gt; To nastává přibližně v šedesátém roce věku. Květ si člověk sotva povšimne; teprve když v tomto pokročilém věku v září a říjnu padají žaludy, upozorňuje nás na hlubokou proměnu v životopisu stromu. V návaznosti na předcházející úvahu vyvstává otázka: Nekvetou snad duby a nenesou plody dávno předtím, než viditelně kvetou a plodí? V celé stromové přírodě, a zvláště příznačně u dubu, se vyvrací země naruby.&lt;ref&gt;Viz: Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 12. Juni 1924, S. 90.&lt;/ref&gt; Neodehrává se snad v tomto procesu vyvracení již jakýsi květ a plodotvorba — jen zastavená v kmeni a větvích, jakoby uvízlá na půli cesty? Přihlédneme-li k příčnému průřezu dubového kmene, nacházíme v horizontálním uspořádání ''Tria Prinzipia'' Paracelsa v samotném utváření kmene. Na okrajové zóně kmene se objevuje, pouhým okem sotva rozpoznatelná, životní vrstva kambium, která, skryta pod kůrou, objímá strom jako zelený list. Z této vrstvy roste dovnitř vodivé pletivo ''xylému'', jež přivádí nahoru vodu a soli a které — pohledem z horizontu — jako by „koření&quot; v oživnutém běli. V tom jsou, tak jako v sorpčním komplexu půdy, skladovány asimiláty a znovu mobilizovány. Je to zóna procesu „Sal&quot;. Směrem k jádru kmene odumírá bělové dřevo; mineralizuje se tak říkajíc v jádrové dřevo ukládáním dřevních látek, jako jsou ligniny a deriváty tříslovin, na ochranu před hnilobou.<br /> <br /> Směrem ven vystupuje z kambiu buněčné pletivo sítkovnic (''floém''). To vede asimiláty do všech nezelených částí stromu. Na ně navazuje pletivo kůry, čili lýko. Vnější pokožka, čili epidermis, pak poskytuje ochranu před větrem a počasím. Ta přivádí formu rostliny k zjevení. Kůra obsahuje různá buněčná pletiva, která zčásti obsahují chlorofyl, tedy absorbují světlo, jakož i jednotlivé buňky, jež ve svých vakuolách tvoří krystaly šťavelanu vápenatého. Celkově panuje v kůře intenzivní, zadržovaná a ke tvaru směřující látková přeměna. Tvoří se látky příbuzné květům, aromatické sloučeniny, jako třísloviny a jejich deriváty. V obrazu trojnosti Sal, Merkur a Sulfur lze v příčném průřezu kmene, v tenké, neobyčejně oživené obalové vrstvě kůry, rozpoznat stlačený, zadržený, merkuriální výhonkový růst, který se nevymkl v výhonek a {{SE|393}}<br /> <br /> listový charakter. Tato listově-výhonková povaha kůry je podpořena tím, že listové pupeny vyrůstají z kůry, a tím, že výhonkové pupeny procházejí kůrou a stojí v spojení s kambiem. Minerální vměstky a vznik uhlovodíků, jakési sulfurizování, poukazují na zadržený kvetební proces stále ještě ovládaný růstovými silami. Kůra stojí, skrze kambium prostřednictvím merkuriálních dřeňových paprsků, v spojení s dřevním tělem.<br /> <br /> Jako se přeměňují stonek a list rostliny v květ, tak pokračuje kůra jakoby v metamorfóze v borku. Tato proměna se děje tak, že namísto epidermis se utváří sekundární kambium, korkové kambium (*fellogén*). Z toho vzniklé pletivo korkových buněk spojuje a obklopuje rok od roku odumírající vnější vrstvu kůry, a tím i v ní obsažené minerální vměstky a méně těkavé aromatické sloučeniny.<br /> <br /> Jako dokonale vyvinutý květ odumírá do tvaru a barevnosti a do rozprchávajících se vonných látek, tak odumírá listově-výhonkový růst dubu do borky. V ní se stává vším, co bylo dříve prožito, strnulá, mrtvá forma; co bylo zelené, stává se zemitě hnědým a načervenalým, a co bylo vázáno na lehce těkavé aromatické látky, je rozvoněno. Takto nahlédnuto, dovršuje se v borce ještě zemskonaklonění a nedokončený kvetební, resp. sulfurizační proces. Látky se ještě zcela nevymkly svým fyzickým zákonitostem. Vápník však, povznesen do života rostliny, vstupuje do sloučeniny s v tomto životě vzniklou, sulfurickou šťavelovou kyselinou. Krystalizuje do šťavelanu vápenatého v různých krystalových formách: romboedrické, tyčinkovité a jehlicovité nebo oktaedrické v dvojitých pyramidách. Rozlišujeme krystalový písek, jednotlivé krystaly, dvojčata, drúzy a sférity.&lt;ref&gt;Hermann von Guttenberg: ''Lehrbuch der allgemeinen Botanik'', Berlin 1952, 641 S.&lt;/ref&gt; Šťavelan vápenatý vzniká v buněčné plazmě. Krystaly jsou v mladistvém stadiu vždy obaleny plazmatickým obalem, jenž v borce zrající odumírá. Co v borce ze všemožných látkových kompozic kůry zůstává, jsou těžko těkavé uhlovodíky a krystaly šťavelanu vápenatého. V posledně jmenovaných leží vápník ve struktuře, která svůj otisk obdržela z životní souvislosti dubu. Z borky ustoupil život; astrální však, jež tuto strukturu (formu) vytvořilo, zůstává s fyzicko-látkovým spojeno, tedy i s<br /> <br /> weniger hoch polymerisierten Kohlenwasserstoffen sowie mit den in diesen Lebenszusammenhang eingebetteten Kalziumoxalátech. Borka zůstává pevně spojena s kůrou. Proces, který se v borce dovršuje, lze přirovnat k hnojivé účinnosti kompostu: uděluje půdě něco, «co má sklon velice silně prostupovat astrální do zemitého bez oklik přes éterické».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 94.&lt;/ref&gt; Tento proces se dovršuje na nejvyšší úrovni v květu. Pod přesilou sulfurizačního procesu, rovnoznačného s astrálním působením, květ rozkvétá – přičemž zároveň do tohoto obrazu formy a barvy odumírá a tím svou bytost v obraze odhaluje. V květu se uskutečňuje úplná proměna fyzického, pozemsko-látkového. V borce se rovněž uskutečňuje jistý druh blühprozessu, který však na nižší úrovni zůstává v polovině cesty. Nedochází k látkové přeměně, nýbrž k sulfuricky-astrálnímu zachování organo-minerální látkové kompozice, jež vypadla ze života kůry a byla vtlačena do určité organické «struktury». {{SE|394}}<br /> <br /> Obrátí-li se pohled na stromy tvořící borku, jako je dub, lze si říci: Borka je výrazem zemitého blühprozessu přetrvávajícího přes roční období, který – v souběžnosti s kůrou, kambiem, bělí a jádrovým dřevem – stromu uprostřed proměny ročních období propůjčuje trvalost. V tomto smyslu je výchozí látkou pro preparát z dubové kůry rovněž látkovost vzešlá z procesu podobného kvetení. To potvrzuje odpověď Rudolfa Steinera na otázku posluchače: «Přichází v úvahu celá kůra?» «Vlastně jen vnější vrstva kůry, ta se rozpadá, když se odloupne.»&lt;ref&gt;Ebd., Fragenbeantwortung vom 13. Juni 1924, S. 147.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Co je stromu jako takovému obecně vlastní – silné zahuštění astrality v koruně stromu –, vyznačuje dub zcela zvláštním způsobem. V tom je dub příbuzný kopřivě, avšak ve smyslu obráceném. Pro kopřivu je charakteristická její mimořádná «vnitřní působnost». U dubu naproti tomu jakási vnější působnost, silná přitažlivost pro svět hmyzu, ba přímo kolébka pro mnohé jeho druhy. V kořenové oblasti jsou to larvy celé řady zejména broučích druhů, v trouchu dutého starého kmene mimo jiné larva roháče obecného nebo v oblasti listů žlabatky. Jejich obydlí, hálka, je symptomatické pro působení astrality zvířete. Žlabatka způsobuje, že prostřednictvím {{SE|395}}<br /> <br /> hormonálním vlivem dvojrozměrnost dubu listů z místa kladení vajíčka přerůstá do sféroidní hálky, tedy do trojrozměrnosti. V hálce, která ukrývá larvu, se list přetváří v jakýsi kulovitý kožní orgán — živinami bohaté nitro, které se uzavírá vůči vnějšku. Hálky se vyskytují i na jiných dřevinách. Dub jako jediná hostitelská rostlina dokáže vyprodukovat přes 100 různých druhů hálky.&lt;ref&gt;Eduard Strasburger: ''Lehrbuch der Botanik'', Stuttgart 1978, S. 422.&lt;/ref&gt; Pozoruhodný je vysoký obsah tříslovin a barviv v hálkách, což opět ukazuje na předčasnou sulfurizaci v oblasti listu, podobně jako v kůře a borce.<br /> <br /> Teprve pohledem na zjevný obraz dubu letního, na jeho zvláštní látkové procesy, na jeho vztah ke světu hmyzu a k silám periferie, lze se přiblížit k porozumění výroku geistesforscher, že »to, co je v dubové kůře přítomno jako vápencová struktura, je to nejvýše ideální«, co může na cestě dalšího preparování vyprodukovat hnojivo, které »dokáže profylakticky potírat rostlinné choroby«.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 134.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Haustierschädel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Lebka hospodářského zvířete ====<br /> <br /> Tak jako stojí dub zcela osamocen mezi preparátovými rostlinami, tak zdánlivě osamocen stojí i obalový orgán ze světa zvířat sloužící k preparování dubové kůry-borky — lebka domácího zvířete: »Je téměř jedno, od kterého z domácích zvířat pochází.«&lt;ref&gt;Ebd., S. 135.&lt;/ref&gt; Tento výrok duchovní vědy opět skrývá velká záhada. U ostatních preparátů je obalový orgán striktně přiřazen určité živočišné čeledi, jako ušlechtilé zvěři, nebo určitému živočišnému druhu, kravě jako domácímu zvířeti; zde však, v případě preparování dubové kůry, nehraje živočišný druh žádnou roli — záleží jedině na tom, aby bylo naplněno bytostné povahy domácího zvířete. Na zvláštní vlastnosti tělesné stavby a duševních způsobů chování bylo pojednáno v kapitole »Die Haustiere – Organe im Hof- und Landschaftsorganismus« (str. 126 a násl.). Tyto jsou velmi proměnlivé a liší se co do výraznosti i zaměření zásadně od jejich příbuzných žijících ve volné přírodě. Avšak co dělá — přes hranice druhu, čeledi i řádu — zvíře domácím zvířetem? Od chvíle, kdy bylo degradováno na pouhý užitkový kus v průmyslovém chovu, obsah pojmu domácí zvíře vyprázdnil. Nabývá {{SE|396}}<br /> <br /> teprve tehdy znovu nabývá váhy, když si uvědomíme, že u domácích zvířat jsou jejich vznik, jejich duševní otevřenost vůči člověku, jejich schopnost sloužit mu — Schöpfungen des Menschen. Domácí zvíře vděčí za své bytí a bude mít svou budoucnost skrze přízeň a lásku člověka. Tyto mu nepřetržitě dávají něco, co od přírody nemá. A právě tento dar se vepsal do tělesné formace domácího zvířete — až do fyzické výstavby kostní soustavy. Jako dub propůjčuje vápníku v kůře-borce ideální strukturu, tak vápník a jeho sloučeniny v téměř mrtvém lebečním kosti skrze domácí zvíře. Na to navazuje otázka: Jak je tomu v tomto ohledu s hybridizovanými nebo geneticky manipulovanými a digitálně chovanými užitkovými zvířaty? Lze takové lebce užitkového zvířete ještě přiznat kvalitu lebky domácího zvířete? Domácí zvíře musí být znovu poznáno ve své jedinečné bytostné povaze. Skrze ducha a ruku člověka musí být nepřetržitě kousek po kousku vyzdvihováno ze svého pouhého zvířecího bytí. To není pouhá otázka šlechtění, jak ji dnes chápeme, nýbrž otázka výchovy. Domácí zvíře potřebuje výchovu, aby se stalo domácím zvířetem, jako člověk ji potřebuje, aby se stal člověkem. Tuto výchovu zvířete k domáckovosti provádět vědomě a způsobem odpovídajícím jeho bytostné povaze — to je umění, které zvíře pozdvihuje nad instinkty zděděné z přírody. Domácí zvíře se jistým způsobem vzdává moudrých instinktů své divoké formy. Je v odpovědnosti člověka, aby tuto ztrátu více než vyrovnal. Protože zvíře nemá Já, potřebuje výchovné vedení skrze Já člověka. To dnes — poté, co tradiční praktiky selského vztahu člověka ke zvířeti vyhasly — vyžaduje poznání zvířecí bytosti, skrze něž samotné užívání znovu získává výchovnou hodnotu. Biologicko-dynamické chovatelství spočívá na tomto přístupu. Kde se v tomto smyslu prohloubeného porozumění pracuje na domáckovosti a na jejím stávání se, tam lze očekávat, že se naleznou takové lebky, které plní jim určený úkol při přípravě preparátu z dubové kůry. Totožnost užívání a výchovy byla kdysi názorně zřejmá v chovu koní — například u tažných koní zapřažených před vůz nebo pluh. Poté, co celý svůj koňský život vedeni uzdou konali svou práci, používal biologicko-dynamický Landbau rád jejich lebky pro preparaci. Tažný kůň (prozatím?) dosloužil. Dnes je obecně v užívání lebka krávy, která pak také — při včasné podzimní porážce — dodává orgánové obaly pro {{SE|397}}<br /> <br /> kamillový a löwenzahnový preparát. Případně se používají i ovčí nebo kozí lebky.<br /> <br /> Lebka se člení na obličejový a mozkový oddíl. U novorozených zvířat tvoří oba ještě jednotnou, přibližně kulovitou podobu, jakou si člověk zachovává po celý svůj život. Obličejová část lebky se pak v krátkém mládí zvířete prodlužuje a od té doby určuje celkový tvar hlavy. Hlava tam jaksi hrozí být přerůstána silami látkovéhoprostupována silami látkovéhoohrožena přehlcením ze strany látkové výměny. Tento jev a jeho zvládnutí vystupuje zvlášť působivě u nositelů parohů a jinak u skotu. Samec jelena například každoročně znovu podává obrovský výkon látkovéhoolbřímí výkon látkové výměny, neboť z mozkové části lebky vyrůstá mocně prokrvené, sametovou kůží pokryté paroží. Děje se tak v první polovině roku. Na začátku druhé poloviny roku je moc látkových sil, které se žene do hlavy, z paroží zapuzena, paroží odumírá do kostnaté, vnitřní prostor uzavírající formy větveného hřadí a stává se mohutným smyslovým orgánem, který hmatá po teplém-světelném-vzdušném okruhu. V zimě je shozen. Ne jinak, a přece polárně se chová to, co má na hlavě skot — rohy, jež rok od roku dál rostou a zároveň odumírají do rohové pochvy. Skrze tyto rohy, jež jsou smyslovým orgánem obráceným dovnitř, je mocné látkovýměnné dění, tlačící se vstříc nervově-smyslové organizaci, odvráceno odumřelou rohovou pochvou zpět do těla. Tak skot na jiný způsob než jelen chrání nervově-smyslové síly hlavy před náporem látkových sil.&lt;ref&gt;Über die organischen Bildungen, die im höheren Tierreich dem Ausgleich eines ungleichgewichtigen Verhältnisses der polaren Systeme dienen, siehe u.a.: Friedrich A. Kipp: «Bezahnung und Bildungsidee des Organismus», in: Wolfgang Schad (Hrsg.): ''Goetheanistische Naturwissenschaft'', Band 3: ''<br /> Zoologie'', Stuttgart 1983, S. 167 f.; sowie Andreas Suchantke: «Polarität und Dreigliederung im Tierreich», in: ders.: ''Metamorphose – Kunstgriff der Evolution'', Stuttgart 2002, S. 137 f.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Anatomická stavba tělesné konstituce a lebky se u domácích zvířat neliší od jejich divokých forem. A přesto tu je příznačný rozdíl ve způsobu jejich utváření: ten je velmi proměnlivý; obličejová část lebky zůstává poněkud zkrácena, smyslové výkony jsou nižší, látkověvýměnné výkony vyšší, objem mozkové dutiny je místy výrazně zmenšen (viz kapitola «Domácí zvířata — orgány v organismu hospodářství a krajiny», str. 126 nn.). Jsou to však symptomy vývoje u domácích zvířat zadržovaného, zachování jejich mladistvosti, jakéhosi embryonálnějšího stavu. Tato zachovaná {{SE|398}}<br /> <br /> Zachovaná mladistvost je tím, co určuje podstatu domácího zvířete. Evolutivně vděčí za svůj mladistvější charakter člověku. Tato skutečnost mu ukládá povinnost usměrňovat výchovu v chovu, krmení a péči na základě poznání bytosti a lásky.<br /> <br /> Jako živočišný obalový orgán pro rozdrobenou dubovou kůru a borku slouží mozková dutina v lebce jednoho z největších domácích zvířat. Tu obklopuje mozaika kostí horního šálku lebky, zčásti předutvářených z vaziva jako klenba lebeční (s čelní kostí, spánkovou a temenní kostí), zčásti z chrupavky jako kosti spodiny lební a zčásti kost týlní a kosti oddělující mozkovou dutinu od obličejové části lebky. Kostnatění vzniká kostními buňkami, které vyzařují z jednotlivých center ve vazivu a chrupavkách a ukládáním fosforečnanů vápenatých a hořečnatých, uhličitanů vápenatých a fluoridu vápenatého nechávají tuhnout pohyblivost základní tkáně. Vznikají z toho ploché krycí kosti, spojené vazivovatými nebo chrupavčitými můstky. Jak zvíře stárne, nakonec zkostnatí, v případě chrupavek do silněji tvarovaných, zčásti srostlých kostí, které ohraničují mozkovou dutinu směrem k obličejovému šálku. Kostnatění (osifikace) je postupné odumírání do formy. Srovnatelným způsobem odumírá kůra do formy borky. Avšak protože jde o živočicha, je tento proces odumírání zadržován tělem formativních sil. Životní procesy zůstávají do určité míry v proudu; stálý odbourávání, přestavba a budování kostních substancí probíhá i nadále. Jak silně jsou kosti přesto ještě prostoupeny životními procesy, osvětluje skutečnost, že třetina kostí sestává z organické základní substance, *osseinu*, a dvě třetiny z výše jmenovaných minerálních solí (P, Ca, Mg a F).&lt;ref&gt;Rolf Krahmer, Lothar Schröder: ''Anatomie der Haustiere'', Leipzig 1985, 368 S.&lt;/ref&gt; Formativní síly oživují a prozařují kosti zevní, inervovanou a prokrvenou okosticí — periostem.<br /> <br /> Z výše uvedených úvah, stejně jako z zmíněných morfologických zvláštností, nenajdeme žádný průkazný odkaz, který by výpovědi duchovního badatele přiblížil porozumění, že pro preparaci dubové kůry přichází v úvahu lebka: «Téměř jedno, od kterého z našich domácích zvířat.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 133.&lt;/ref&gt; Odpověď se zřejmě dá najít jedině tehdy, prozkoumáme-li vztah člověk–zvíře od dob ledových {{SE|399}}<br /> <br /> a po nich následujících velkých starověkých kultur. Lidstvo žilo tehdy ještě v snivém vědomí. Lze je nazvat i vědomím mytologickým. Z něho prýštily mýty národů, inspirace z duchovně reálně nadsmyslově prožívaného světa. Stálo pod vedením inspirovaného kněžství mystérií. V těchto duchovních pozadích je třeba hledat vznik domácích zvířat (srov. kap. «Domácí zvířata — orgány v organismu hospodářství a krajiny», s. 126 n.). Ten spočíval v tom, že evolučně podmíněný instinktivní život zvířat byl postupně nahrazován vedením ze strany člověka. Tento krok proměny ze seelisch-geistigen duševně-duchovní vědomostní konstituce tehdejšího lidstva se otiskl do životního těla zvířat a skrze ně i do těla fyzického, a tak i do dědičného proudu. Domácímu zvířeti to pomohlo zachovat si mladistvost a udržet svou tělesnou konstituci proměnlivou. V posledním důsledku smíme předpokládat, že tajemství vzniku domácích zvířat zanechalo svůj otisk ve fyzickém těle, ve specifickém uspořádání látek, v jejich «struktuře», tam, kde život zcela gerinnt odumírá do formy. Je-li forma stvořena, stahuje se z ní zpět, podléhá smrti. Toto uspořádání látek, vytvořené formativními silami domácího zvířete, je pokaždé jiné v trubicovitých kostech končetin, v kostech pánve, páteře a jiné opět v lebeční kostech, které obalují střed nervově-smyslového systému. Převládající látkou, z níž jsou poslední stavěny, je vápník; vyskytuje se v různých kompozicích s fosforem, uhlíkem, kyslíkem a fluorem. Jeho síly, namířené jakoby k jednomu středu, propůjčují mozkovně-lebeční části její tvaru koule se přibližující podobu. Kompoziční uspořádání vápníku v kostech mozkovny je — jak smíme uzavřít — výrazem duševního silového dění domácího zvířete, udržovaného v mladistvosti a podněceného člověkem. Na živočišné úrovni jde o vyšší druh uspořádání vápníku, než jaký se nalézá na rostlinné úrovni, například v kůře-borce dubu. Z tohoto pohledu uchovávají lebeční kosti domácího zvířete ve svých vápníkových kompozicích astrální síly, které domácímu zvířeti přitekly skrze aktivní lidskou péči a nastoupily na místo ztracených instinktů. Mají ve vyšším smyslu schopnost působit čistíce, läuternd očistně a léčivě na bující životní procesy.<br /> <br /> Tento pokus o myšlenkové přiblížení k porozumění výchozím materiálům preparátu z dubové kůry a lebky domácího zvířete musí být dále prohlouben. Tím se však ještě nerozluští hádanka<br /> <br /> Samotné preparace jako takové. Ta musí být vykonána lidskou rukou — umělecký akt! {{SE|400}}<br /> <br /> Dub vyrůstá v naší krajině, stejně jako se tam nacházejí všechny preparátové rostliny a tak i domácí zvířata; ale za jakých životních a ekologických podmínek? Musíme udělat vše, co je v naší moci, abychom v gestaltování uspořádání hospodářského organismu a organismu krajiny podporovali jejich wesensgemäß bytostně přirozené gedeihen zdárné daření. To zahrnuje, kdekoli je to možné, preparátové hnojení. Ve svém vzniku je synthézou látek a sil komponujících kompozici krajiny a ve svém použití je celkově léčebným prostředkem k jejich harmonizaci.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Präparation_der_Eichenrinde-Borke&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Preparace dubové kůry-borky ====<br /> <br /> V září si opatříme borku z dubu – pokud možno z dubu vyrostlého v katastru statku – a lebku, pokud možno od zvířete chovaného na tomto statku ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]]). U starších dubů s hluboce rozbrázděnou borkou se doporučuje nejsvrchnější, často lehce obrostle mechem, vrstvu seškrábat zubatým železem a teprve pak použít spodní, mladší vrstvy borky. Hmota, která se při slupování již trochu drolí, se pak zcela rozseká na drobtovitou strukturu. Z lebky domácího zvířete se po porážce odstraní mozek otvorem týlního kosti, stejně jako zbytky masa a kůže přilnuté zvenčí. Poté se použije horní část lebky a týmž otvorem týlního kosti – tím, kudy prochází nervový provazec míchy do malého mozku – se plní mozková dutina borkovou hmotou. Otvor se uzavře střepem lebeční kosti a utěsní hlínou.<br /> <br /> V tomto prvním preparačním kroku se uskutečňuje první vyvracení: něco vnějšího, borka, se stává něčím vnitřním, uzavřeným do kostěné schránky, která již za života domácího zvířete stála blíže smrti než životu. Hned po mozku sloužila k uvědomování instinktem vedených smyslových vjemů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]]).<br /> <br /> Ve druhém kroku preparace se uskutečňuje druhé vyvracení přírodního procesu, vedené duchem a rukou člověka. Lebky jsou hned po naplnění rostlinnou substancí mělce zahrabány na místě, kde je mnoho rostlinného bahna a kam přitéká atmosférická voda – déšť a sněhová voda. V tomto zemitém, měsíčně vodním prostředí odpočívají a jsou tam vystaveny podzimním a {{SE|401}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 29, S. 401.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 29: Die Stoffkomposition des Eichenrindenpräparates im Durchgang durch das Winterhalbjahr.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> zimním silám. Obtížnost co nejlépe splnit tyto podmínky vedla k nejrůznějším řešením.&lt;ref&gt;Walter Stappung: ''Die Düngerpräparate Rudolf Steiners, Herstellung und Anwendung'', Rüfenach 2017, 2 Bd. (Bd. 1: 632 S.; Bd. 2: 116 S.).&lt;/ref&gt; Pružný postup usnadňuje následující pokyn Rudolfa Steinera: Lebku «nyní [zakopeme; poznámka autora] do země a dáme […] navrch rašelinovou drť a pokusíme se, svedením jakéhosi žlabu, přivést na to místo co nejvíce dešťové vody. Dalo by se to udělat dokonce tak […] v kádě, do níž by nepřetržitě přitékala a zase odtékala dešťová voda […] tam dát takovou rostlinnou substanci, která silně způsobuje, že rostlinné bahno je stále přítomno.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 135.&lt;/ref&gt; Obě metody se v praxi uplatňují.<br /> <br /> Na jaře přichází třetí krok preparace: Lebky jsou vyňaty ze svého zemito-vodního prostředí. Opět se uskutečňuje vyvracení: Vnitřek, borkové náplně, přijal a soustředil působení sil zvenčí. Co se projeví navenek, je nová látka, poněkud tmavší barvy a lehce zvětrálé, avšak stále drobtovité konzistence. Je to nová látka proto, {{SE|402}}<br /> <br /> že je obdařena novou vlastností vyzařující astrální účinnosti, která kompostovému a hnojinovému hnojení «skutečně propůjčuje síly, které dokáží profylakticky potlačovat a zastavovat škodlivé rostlinné choroby».&lt;ref&gt;Ebd., S. 135.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Jak lze myšlenkově pochopit tento proces, který se odehrává mezi rostlinným bahnem, schránkou lebeční kosti a borkou dubu v průběhu zimního pololetí v pozemském? Následuje pokus o výklad. Jde o otázku: Jak lze využít vlastnost vápníku stahovat éterické síly? Příliš často se po vlhké zimě a jaru a po náhle nastupujícím sluncem bohatém teplém období hromadně objevují škodlivé cizí organismy, jako jsou mšice v koloniích. Jsou znamením étericko-bujivého růstu. Kosmicko-astrální síly jsou příliš slabé, aby nadměrnou růstovou sílu vtiskovaly do formy. Zde může pomoci stahující síla vápníku – nikoli však běžná vápníková sloučenina s kyselinným zbytkem kyseliny uhličité (CaCO&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;), nýbrž je k tomu zapotřebí vápníku se «strukturou», jakou vykazuje borka dubu. Tento šťavelan vápenatý, vynesený životními procesy dubu a jím vyloučený do borky, musí být teprve prostřednictvím preparačních kroků přiveden do stavu, v němž jakožto přísada k organickým hnojivům udržuje zdravou rovnováhu mezi životní souvislostí půda-rostlina a vstupujícími astrálními silami podsluneční planet Venuše, Merkuru, Měsíce. Toho lze dosáhnout tím způsobem, že se vytvoří stav chaoticky bující étericity. V rostlinném bahně tento stav existuje. Musí být průběžně udržován přítokem dešťové a sněhové vody. Atmosférická voda obsahuje kyslík, který zajišťuje, že anaerobně probíhající rozkladné procesy nepřecházejí do hniloby. Polárně k vodnatosti rostlinného bahna je kvalita přitékající, kosmickými silami prostoupené dešťové a sněhové vody. Tato voda kondenzuje v zimní atmosféře z plynné formy vzduchu do kapkové formy nebo krystalizuje do podoby sněhového krystalu. V obou skupenských stavech má voda své vlastní centrum. K tomuto centru vstupují síly makrokosmu do vztahu, koncentrují se ve vodním obalu a ohraničují jej do podoby kapky nebo sněhového krystalu. Sjednocují-li se nyní tyto vodní kapky v homogenní vodní masu v pozemském, odevzdávají své vlastní centrum středu zemského jádra. {{SE|403}}<br /> <br /> Kosmické síly soustředěné v kapkách se rozplývají v pozemském a v daném případě vstupují do prachaosu rostlinného bahna. Dochází k jakési syntézou podmíněnému vyrovnání: měsíčně mikrobiální rozkladné dění je přiváděno do rovnováhy silami přítomně působícího kosmu. Lze předpokládat, že tato rovnováha představuje spojení působení pod- a nadsluneční planetární sféry.<br /> <br /> Do tohoto prostředí beztvarého chaotického rostlinného bahna a nad ním proudící dešťové nebo sněhové vody jsou ponořeny lebky domácích zvířat s náplní dubové kůry v mozkové dutině. Sjednocující se éterické síly lebku nepřetržitě obtékají a prostupují kostěnou lebeční klenbou. Ta vykazuje strukturu vápníku, kterou utvářely vyšší astrální síly domácích zvířat stojících ve službě člověka. Ze srdce, jež stojí ve vztahu ke Slunci, působí v zvířeti směrem k hlavě síly nadsluneční planet, Marsu a Jupitera, zatímco v samotné hlavě dominují formu a strukturu tvořící síly Saturnu.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 60.&lt;/ref&gt; To znamená: éterické síly chaotizované v rostlinném bahně, přivedené dešťovou vodou do jakési rovnováhy, procházejí lebeční klenbou a jsou méně instinktivně vázanými astrálními silami domácích zvířat proměňovány v maatla ya ku vumba. Vápník lebeční klenby strukturovaný astrálním tělem domácích zvířat éterické síly stahuje a obdařuje je budující, uspořádávající mocností. V borce leží, takto dubem připravený, vápník na jedné straně v takové látková kompozici, že se stává vnímavým pro éterické proudy rostlinného bahna, proměněné lebeční klenbou v formativní síly. Na druhé straně leží v povaze vápníku tyto přijaté formativní síly ve funkčním celku borky dubu soustřeďovat a uchovávat.<br /> <br /> Lebky domácích zvířat s jejich náplní zůstávají po celé zimní pololetí vystaveny do zemito-vodního prostoru vstupujícím pozemsko-kosmickým silám. Tento postup lze vykládat tak, že na jedné straně je v této době planetární působení podsluneční sféry – a obzvláště Měsíce – ve vodnatém prostředí rostlinného bahna nejsilnější, na druhé straně formové síly vzdálenější periferie stálic, působící prostřednictvím pevně-zemitého, v tvrdé, do formy ztuhlé lebeční kosti domácích zvířat rozvíjejí svou největší účinnost. {{SE|404}}<br /> <br /> Hotový preparát se – stejně jako popsané preparáty – vnáší do kompostových a hnojových hromad v množství jedné tříprstové špetky na 1 až 2 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; v zahradnické oblasti, v zemědělské pak na 8 až 15 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;. Nezáleží na látce, nýbrž na vyzařování sil. I zde by se měl úsudek utvářet z toho, co učí osobní nazírání a zkušenost.<br /> <br /> Na rozdíl od křemene popisuje Rudolf Steiner vápno jako to, co chce vše «přitahovat k sobě». «Co chce vápno, žije v rostlinném.» «Vápnité je obecná vnější žádostivost v pozemském.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 11. Juni 1924, S. 82/83.&lt;/ref&gt; V této vlastnosti «žádostivosti» se přirozeně projevuje anorganicky mrtvé vápno. Prostřednictvím životních procesů rostlin – a zvláštním způsobem dubu – je postupně osvobozováno z tohoto pouta k pozemskému. Z tohoto oživlého stavu je v borce vyloučeno do stavu, který se sice blíží minerálnímu, avšak ve své «struktuře» vtiskuje šťavelanu vápenatému zabudovanému do tkáně borky pečeť organizace formativních sil dubu. Nelze v tom snad spatřovat smysl tří popsaných kroků vyvracení preparace, totiž že se «žádostivá povaha» mrtvého vápna převrací ve svůj opak? Proměňuje se ve svém silovém gefüge do stavu, v němž již nic nechce pro sebe, nýbrž zprostředkovává rostlinám síly, jimiž se mohou bránit proti chorobotvorným a škodlivým vlivům zvnějšku. Vápník ve vápně je procesními kroky preparace vyzdvižen ze svých evolučně fixovaných stavů; z příjemce se stává dárcem, léčitelem v životě rostlin.<br /> <br /> Souhrnně lze říci: Jako u všech preparátů nepůsobí jednotlivé kompoziční kroky aditivně, nýbrž multiplikativně. Vznikají látky, které nejsou variacemi vlastností přirozenoprávně fixovanými a pocházejícími z minulosti, nýbrž vlastnostmi, jež v životních souvislostech umožňují vývoj. V případě preparátu z dubové kůry je to nově nabytá vlastnost posilovat gefüge bytostných článků rostliny, a tím profylakticky působit proti rostlinným chorobám.<br /> <br /> Přírodní substance a síly, které v nové kompozici vytvářejí hnojivou substanci s takovou vlastností, jsou tyto: {{SE|405}}<br /> <br /> 4. Borka dubu: Dub uskutečňuje proces kvetení jako gesto otevírající se ke kosmu – svou bytostnou povahou «zemitější», což se pak substanciálně projevuje v borce v Ca-oxalátu.<br /> <br /> 5. Lebka domácího zvířete: Je metamorfována vedením člověka. U divokého zvířete utváří duch skupinové duše, u domácího zvířete k němu přistupuje duch člověka.<br /> <br /> 6. Dutina lebeční, v níž sídlí mozek a která je obklopena mozkomíšním mokem, je prostor vyzdvižený z přímého kontaktu s pozemským – mikrokosmický odraz makrokosmu.<br /> <br /> 7. V zimě je Země duchovně bdělá, odevzdána sama sobě.<br /> <br /> V těchto čtyřech kvalitách se vyjadřuje dostředivá, k Zemi orientovaná tendence působení. Přirozeně se vyskytují odděleně. Jsou-li uvedeny do vzájemného vztahu – jak prostorově, tak časově – na základě rostlinného bahna a atmosférické vody přitékající v zimním pololetí, je proces vápníku obdařen novou vlastností terapeuticky vyrovnávat jednostrannosti v pozemském.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Löwenzahnpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kompozice preparátu z pampelišky ===<br /> <br /> Při hledání rostliny, která je svými vlastními životními procesy schopna nechávat v sobě vznikat «správnou wechselwirkung [vzájemné působení] mezi kieselsäure [kyselinou křemičitou] a kaliem, nikoli kalziem», nalézá duchovní bádání löwenzahn [pampeliška lékařská] (Taraxacum officinale).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999, Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 137.&lt;/ref&gt; «Nevinný, žlutý löwenzahn [pampeliška], tam kde roste v nějakém kraji, je mimořádným dobrodiním. Je totiž prostředníkem mezi kieselsäure [kyselinou křemičitou] jemně homöopatisch [homeopaticky] rozptýlenou v kosmu a tím, co je jako kieselsäure [kyselina křemičitá] vlastně potřeba po celém kraji. Je skutečně jakousi Himmelsbote [nebeský posel].»&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Löwenzahn [Pampeliška lékařská] je evolutivně uzpůsobena k tomu, aby «správným způsobem kieselsäure [kyselinu křemičitou]» «z celého kosmického okolí» přitahovala. «Neboť kieselsäure [kyselinu křemičitou] musíme mít v rostlině. A právě vzhledem k příjmu kieselsäure [kyseliny křemičité] ztrácí země v průběhu času svou moc. Ztrácí ji pomalu, proto si toho nevšimneme.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 135.&lt;/ref&gt; Tato kieselsäure [kyselina křemičitá] «má naprosto největší bedeutung [význam] pro{{SE|406}}<br /> <br /> růst rostlin».&lt;ref&gt;Ebd., S. 136.&lt;/ref&gt; V ní obsažený «silizium [křemík] se zase přeměňuje v organismu v látku mimořádné důležitosti, která není v současné době vůbec řazena mezi chemické prvky».&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Zde duchovní badatel opět poukazuje na záhadu, k jejímuž řešení smyslové pozorování dodává jednotlivá fenomény poukazující na vyšší souvislost, na «das geistige Band [duchovní pouto]» ([[Goethe]]), jež se jako takové ale otevírá teprve myslícímu duchovnímu zkoumání.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Erscheinungsbild_des_Löwenzahns&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zjevný obraz pampelišky ====<br /> <br /> Löwenzahn [Pampeliška lékařská] odhaluje ve všech svých článcích hojnost jevů, které udivují a poukazují na jedinečný charakter, jenž ji vyzdvihuje i z osobitosti čeledi ''Kompositen'' [složnokvětých] (korbblütler [hvězdnicovitých]). Je to jarní květenka – několik žlutých barevných teček se pak znovu objevuje ke konci časného podzimu. – V návaznosti na jemný bílo-fialový závoj Wiesenschaumkraut [řeřišnice luční] (''Cardamine pratensis'') pokrývají se v dubnu louky, pastviny, meze zlatožlutou přikrývkou rozkvétajícího löwenzahnu [pampelišky lékařské]. Děje se to právě v tom okamžiku, kdy země ze svého zimního stažení vydechuje opět do okruhu své duševně-duchovní bytí. Moře löwenzahnblüten [pampeliškových květů] se jeví jako obraz tohoto znovuspojení země a kosmu. Tak rychle jak se koncem března objevil, tak rychle mizí koncem dubna z dohledu ve prospěch nyní rychle narůstající okolní trávy a bylin. Po celý rok následující po kvetení soustřeďuje a zachovává síly z kosmu a země, jež pak, pod paprsky stoupajícího jarního slunce příštího roku, náhle přes noc, vlna za vlnou, vyráží stonky květů do výše. Ty nesou vzhůru poupata, která se otvírají na širokém, daleko rozkládajícím se blütenböden [lůžku květním] a obracejí košík plný paprskových kvítků ke slunci.<br /> <br /> Růstová podoba pampelišky je v kořenu, stonku, listu a květu výrazně trojčlenná (Obrázek 32, s. 423). To poukazuje na silné působení astrálních sil, které pomáhají ätherické organizaci tohoto „posla nebes&quot; k jeho pozoruhodným formativním funkcím. Každý jeho článek se projevuje jako polarita stauování (klidu) a pohybu. Jsou to astrální síly, které tento protiklad vtiskují éterické organizaci pampelišky. To platí samozřejmě v mnohonásobně obměněné, méně {{SE|407}}<br /> <br /> výrazné podobě pro všechny kvetoucí rostliny. Astralleib rostliny, který ji ze světa nadsmyslového zvenčí obklopuje svým světlem, utváří v jakémsi vnitřním působení neustále se pohybující éterické síly ve formativní síly. Podle obrazu bytosti rostliny tyto síly brzní resp. staví do klidu životní procesy, nebo je aktivují k mohutnému růstu. U obilí například roste stéblo od jednoho zastavení růstu, od uzlu, k dalšímu. Z této zóny zastavení se pak prostřednictvím pohybového impulsu rozvíjí další článek stébla (*internodium*) a příslušný list, který obklopuje stéblo až k dalšímu uzlu jako listová pochva. Tomuto vnitřnímu působení, jež rychle odumírá do formy, stojí polárně naproti astrální vnější působení. To se projevuje v živlu vzduchu, který je teplem udržován v pohybu. Hlavní složkou vzduchu je minerálně mrtvý dusík (79 %), fyzický nositel astrálního kráftewirken. Lze říci, že s každým závanem vzduchu, který si pohrává s listy, každým nárůvanem, který jimi přehoupává, rozhoupává větve a větve nebo nechá žitné pole plynout v „kolébavých stříbrných vlnách&quot;&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: *Faust II*, Vers 4656.&lt;/ref&gt;, je účinný pohybový impuls – výraz astrálního vnějšího působení.<br /> <br /> Zcela jinak se chová pampeliška lékařská jako víceletá bylinná rostlina (životnost ca. osm let). Je skrze naskrz ovládána životem utvářejícím astrálním vnitřním působením, srovnatelná s kopřivou, avšak polárně k ní. Zatímco kopřiva, prosazující se sama a prezentující se navenek bojovně, dává svému mocnému vnitřnímu působení sama ochranný obal, ukazuje zjevný obraz pampelišky, jak dokonale je odevzdána jak zemi, tak kosmu. Přestože astrální organizace pampelišky si éterické síly mocně bere do své služby, je její zjevný obraz vzorem odevzdané vůle, nikoli vlastní vůle: „nevinná, žlutá pampeliška&quot;, jak ji duchovní badatel oslovuje.&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Vnější působení ve výše zmíněném smyslu se k ní téměř nedostane.<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ==== Die Wurzel ====<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Polarita zadržené a pohybující se životní síly mohutně poznamenává již kořen. To se projevuje na jedné straně v silné hloubkové výhonné síle kůlového kořene, který se v oblasti humusního svrchního půdního horizontu jedenkrát až vícekrát {{SE|408}}<br /> <br /> verzweigt. Kořenové provazce pronikají hluboko do minerálního podorničí a teprve tam se rozkládají do jemného kořenového vlášení. I kusy horní části kůlového kořene se dokážou na obou místech řezu znovu vyvinout v plně vytvořenou rostlinu.&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: ''Auf der Spurensuche der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen'', Dornach 2005, S. 97.&lt;/ref&gt; Na druhé straně se horní části rozvětvené primární kořene v orničním horizontu rübenartig ztlušťují v ''rhizomový kořen''. Je vyplněn volnou buněčnou hmotou, která je prostoupena navzájem propojenými trubičkami. Tyto kanálky vedou bílou, sliznatou mléčnou šťávu, jež je pod tlakem. Zde se uplatňuje vzduté působení, sledovatelné až do stvolu květu. Přeřízneme-li kořen, listovou žilku nebo stvol květu, mléčná šťáva okamžitě vytéká; celá rostlina pampeliška je trvale pod zvýšeným saftovým tlakem (*turgor*). Lze také říci: éterický tělo této rostliny je trvale pod „bildovým tlakem&quot; astrálního.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Spross_und_Blatt&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Výhonek a list ====<br /> <br /> Ve srovnání s „pólem soli&quot; kůlového kořene se merkuriální střed výhonku a listu pampelišky přechodem v horním rhizomu kořene vzdouvá do výrazné listové růžice (vyobrazení 32, str. 423). Stonek vězí v kořenovém krčku a zůstává po celý život vzdutý, zatímco životní bildekräfte s mocí střílí do spirálovitě seřazených, těsně nakupených listů. Listy těsně přiléhají k zemi, v zimě zcela; na jaře se zdvihají. Mladé listy rostoucí ze srdce listové růžice se stavějí vzpřímeně, aby při stárnutí pozvolna klesaly do roviny růžice a přibližovaly se zemi. Zatímco se tak od jara do podzimu tvoří nové listy – asi sto –, ty nejstarší na spodní straně růžice odumírají.<br /> <br /> Mocná výhonná síla listů vychází z plasticky vystupující centrální žilky, jež rovněž vede mléčnou šťávu. Na ni navazuje čepel, jež se od shora dolů zužující doprovází dlouhý řapík. V posloupnosti listů je tato čepel od děložních listů počínaje v horní části protáhle oblá. Brzy však tato silně do čepele stremhlavě se ženoucí výhonná síla naráží na zvenčí protikladně působící zadržovací neboli tvarovou sílu. V mocných ostrých zubech (lví zuby) vyráží ven a utrpí jakoby jako protipůsobení hluboké záseky dovnitř. Tak vzniká obraz silné, zčásti oboustranně disharmonické, bizarní {{SE|409}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 30, S. 409.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 30: Stadien des Aufblühens, Welkens und der Bildung der Schirmchensphäre in der Samenreife (aus: Bockemühl, Järvinen, 2005, S. 96).&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Okrajová gestalt protáhlých listů. Jen ve špičce listu dochází v přilbicovité rovnostranné trojúhelníkové gestalt k harmonickému vyrovnání výhonné a tvarové síly.<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ==== Die Blüte ====<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Polarita vzdutí a pohybu činí již nahoře saftovým vzdutím ztluštělý kůlový kořen jakoby svébytně se proživajícím článkem pampelišky. Neméně svébytná, ba ve stupňování, se rozvíjí listová růžice. A pak, jako od ní odtržen, vstupuje květ — přechodem bez přechodu, v dokonalém ovládnutí této polarity, jakoby pozdvižen nad pozemské — v Erscheinung.<br /> <br /> V paždí listů v srdci růžice se k podzimu nacházejí poupata. Přezimují „pod zemí&quot;, neboť je na podzim stahující se kořenový krček vtahuje do země. Je to poslední pohybový impuls před zimním klidem. Na jaře pak, v dubnových nocích, přece jen vyvine pampeliška jakýsi vertikálně vystřelující stonek. Se silami nasbíranými a nastavenými přes pozdní jaro předchozího roku, přes léto, podzim a zimu, vystřelují poupata na vrcholu rovněž mléčnou šťávou vedoucího, dutého, vzduchem naplněného stonkového tubusu do výše. Poupě je zelené kulaté hlavičkové tělísko, ovinuté několika vrstvami šupinovitých listenů. Pod teplými slunečními paprsky nastupujícího dne se vrstva za vrstvou otevírají a skládají dolů. Jen málé z nich dál obalují jazykové květy, jež se nyní rozvíjejí z lůžka květního (obrázek 30). {{SE|410}}<br /> <br /> Jak se poslední korbové lístky skládají dolů, rozevírají se, těsně vedle sebe, na rozepjatém lůžku květním v zářivé zlatožluté barvě 100 až 200 jednotlivých květů — druhá růžice na vyšším stupni, obrácená k nebi. Rozkvétají od okraje postupně směrem ke středu košíčku. Ten se pohybuje za slunečním chodem. Pozdě odpoledne se část korbových lístků opět vztyčuje, zároveň se lůžko květní snižuje, takže všechny paprskové květy stojí v jednom svazku vztyčeny a jsou korbovými lístky znovu ovinuty jako v poupěti. Za pěkného počasí se může rytmické otevírání a zavírání opakovat několik dní; za deštivé šedi zůstávají květní košíčky zavřeny. Po odkvětu se naposledy část korbových lístků zdvihne. Drží po celou následující tvorbu semen plnost květů pevně sevřenu. Mezitím roste trubicovitý stonek stále dál do výšky, předbíhaje dorůstající trávy a byliny. V tomto posledním ovinutí se na lůžku květním odehrává vzhledem k tvorbě semen umstülpung tímto způsobem: semeno trčí hlavičkou v lůžku květním, zatímco jeho protipól, na němž sedí jemnovláknité kališní lístky, čouhá nahoru k nebi. V době zrání semene se znovu probouzí pohybový impuls: z kališního pólu semene vyrůstá tenký stopečka, která na své špičce nese vláknité kališní lístky — chmýr. Při dorůstání odtlačují nahoru zvadlé korunní lístky z ovinutí korbových lístků ven. Po této delší přípravě se pak korbové lístky naposledy skládají dolů, lůžko květní se klene a zaobluje do koule, na níž se na dlouhých stopkách objevuje filigránová «Pusteblume» ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#409|Obrázek 30]], str. 409). Ve svých mnohých jednotlivých schirmchen je vždy zcela utvořena, neboť všechny semenné plůdky se vyvinuly v lůžku květním. Dozrálá semena se uvolňují z lůžka květního a plují jednotlivě s nejbližším nárůstem větru pryč.<br /> <br /> Vícenásobné otevírání a zavírání lístky lemovaného košíčku, pohyb lůžka květního a vyzařování kolonky květů do okolí jsou výmluvná gesta, která obrazně poukazují na blízkost působení duševního čili astrálního těla této zvláště vysoce vyvinuté kompositní rostliny. Ale ani tím není konec; znovu vyzařuje v době tvorby semen, přetváří vlásenkovité děložní lísty na stříbřitě se lesknoucí schirmchen, které se řadí jako hvězdy do obrazu kulové gestalt kosmu. Děložní lísty, jež se obvykle rozvíjejí v zemitě-vodním, obrátí se naruby a obracejí do vzduchu, {{SE|411}}<br /> <br /> teplo a světlo do kosmu. V dalším stupňování předchozího vzniká na okamžiky, v průsvitném ovinutí schirmchen, vzduch a světlem naplněný vnitřní prostor. Lze se ptát, zda tento jemně obkreslený vnitřní prostor není věrným fyzicko-smyslovým obrazem schopnosti pampelišky přitahovat kyselinu křemičitou z kosmu — tedy zda tato rostlina není skutečně «jakýmsi poslem nebes».<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Milchsaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Mléčná šťáva ====<br /> <br /> Vedle pampelišky vedou i jiné druhy složnokvětých, jako čekanka obecná (''Cichorium intybus''), locika kompasová (''Lactuca serriola''), mléč rolní (''Sonchus arvensis'') a pryšcovité rostliny (''Euphorbiaceae''), ve svých pletivech mléčnou šťávu. Tato šťáva je bílá mléčná emulze, která — v případě pampelišky, a právě tím je tato rostlina jedinečná — prochází v trubicovitých kanálcích jednotně celou rostlinou. Z řepovitě zesílené kořenové části táhnou se přes do kořenového krčku zatlačený stonek středními žilkami listů a konečně přes vzduchem naplněný stvol květu až nahoru k lůžku květnímu. Mléčná šťáva spojuje vzájemně tak odděleně působící články pampelišky v jeden celek. Stojíme před záhadou! Musí se mléčné šťávě nepřipisovat právě tak dobře salická jako sulfurická povaha — a oč víc ještě merkuriální? Nespojuje v sobě snad všechny tři kvality? Existuje zde vůbec základní princip kvetoucí rostliny — povznášení minerálního a jeho éterizace v procesu kvetení?<br /> <br /> Mléčná šťáva je sekret z okrajových buněk vzájemně propojených mléčných kanálků, které srůstají dohromady. Je to látková masa komponovaná éterickou organizací této rostliny, jež v určitých poměrech látkových množství obsahuje vše, co se pak rozvíjí do vysoce specifizovaných forem kůlového kořene, listové růžice a korbovitého květu. Rozbor odhaluje takovou mnohotvárnost rozpuštěných i suspendovaných látek, že se oprávněně jeví říci: Zde leží prvotní stav života v podobě z evoluční rané doby vývoje Země, v níž se říše minerálního, rostlinného a živočišného bytí ještě od sebe neoddělily — látková kompozice všemohoucího života. Jednotlivé skupiny látek podléhají, podle stanoviště, silným sezónním výkyvům, např. ''inulin'', polysacharid sestavený z ovocného cukru, který je s jarním růstem téměř spotřebován a ke konci podzimu se hromadí až na vysoké {{SE|412}}<br /> <br /> Gehalten dále obohacuje. Jarní kořen vykazuje největší obsah hořčin, srpnový kořen nejvíce *inulinu*, zářijový kořen nejvíce *taraxinu*, říjnový kořen nejvíce *lävulinu*.&lt;ref&gt;Werner Christian Simonis: ''Heilpflanzen und Mysterienpflanzen'', Wiesbaden 1991, S. 280.&lt;/ref&gt; Mléčná šťáva se skládá z vodě podobné základní substance — z *Taraxacum*-liquoru —, v němž jsou rozpuštěny mnohé minerální substance, jako mimo jiné draslík a křemík, jakož i organické sloučeniny jako bílkoviny, třísloviny, alkaloidy, vitaminy.&lt;ref&gt;Ebd., S. 282.&lt;/ref&gt; Látky suspendované v tomto roztoku v jemných kapičkách jsou pryskyřice a především kaučuk s koloidním bílkovinovým ochranným obalem. V popelu celé rostliny se nachází 7 % kyseliny křemičité, 40 % oxidu draselného, 8 % oxidu hořečnatého, 28,6 % oxidu sodného, jakož i stopy zinku, mědi, manganu a síry.&lt;ref&gt;Erdmuth-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, 512 S.&lt;/ref&gt; Číselné hodnoty analyticky prokazatelných látek poskytují — nad rámec jejich pouhé přítomnosti — jen malé opěrné body, které by dovolovaly rozeznat souvislost s tvořícím bytím. Více informací získáme, obrátíme-li pozornost na určité látkové kompozice, například na účinné látky a jejich léčivé působení. Ale ani ty nevypovídají nic o celku pampelišky, který tyto účinky vytváří. Dokud byl tento celek přijímán jako daná přírodní skutečnost, platila pampeliška za oficinální léčivou rostlinu. Nyní, kdy jsou účinné látky, jež jsou považovány za léčivé, izolovány a syntetizovány nebo mohou být nahrazeny jinými syntetickými látkami, pampeliška svůj čestný status léčivé rostliny ztratila. Tento status znovu získá — a tak i všechny ostatní léčivé rostliny —, teprve tehdy, až se budeme snažit rozpoznat vztahové předivo látek navzájem jako silové uspořádání, jehož architektem je — pod vedením zvenčí působících astrálních sil — éterické či životní tělo příslušné léčivé rostliny. Jednotlivé organické látkové sloučeniny sice obdržely svůj otisk od celku éterické organizace, ale tento celek plnohodnotně nezastupují.<br /> <br /> K tomu by bylo zapotřebí poznat skladatele, který si ve zjeveném obrazu pampelišky v tomto určitém uspořádání látek vytvořil autoportrét. Tohoto skladatele jako velkého umělce lze nalézt jen prostřednictvím poznání ducha. Teprve duchovní bádání otevírá „duchovní pouto&quot;,&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Faust I,'' Vers 1939.&lt;/ref&gt; které sinnstiftend spojuje empiricky nalezené jednotlivé skutečnosti. Taková duchovědná sinnstiftung ukazuje, že v pampelišce — na rozdíl od řebříčku, heřmánku a kopřivy — {{SE|413}}<br /> <br /> existuje nikoli vztah síry k zemsky vázaným látkám — draslíku, vápníku a železu —, nýbrž vztah křemene k draslíku. V živém přísluší draslíku úkol spojovat éterické tělo s fyzickým tělem; na opačném pólu stojí křemen. Na rozdíl od síry vytváří křemen jakýsi smyslový vztah mezi těmito dvěma bytostnými články a kosmicko-astrálními silami, které působí dovnitř ze Stoffwechselpol — z „Zemědělské individuality&quot;. Tato zvláštní vzájemná hra draslíku zdola a kyseliny křemičité shora se odehrává, jak lze předpokládat, v mléčné šťávě prostupující celou rostlinou. Nemůžeme v ní — v kontextu s pampeliškou, jež se utváří do vnějšího, trojčlenného zjevného obrazu — spatřovat „prostředníka [srov. poznámku autora] mezi v kosmu jemně homeopaticky rozptýlenou kyselinou křemičitou a tím, co je jako kyselina křemičitá skutečně zapotřebí po celém okolí&quot;?&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni, Dornach 1999, S. 137.&lt;/ref&gt; Zde se klade táž otázka jako u vzdušného dusíku: kyselina křemičitá přece stojí v půdě v pevné, koloidní i rozpuštěné formě dostatečně k dispozici — proč tedy přivádět kyselinu křemičitou z kosmu tak složitým způsobem, a navíc v tak nepatrných množstvích? Zřejmě se jedná o dva vzájemně polární stavy působení kyseliny křemičité, respektive v ní účinkujícího křemíku. Jedním stavem bytí kyseliny křemičité jsou křemen a silikáty. Jsou výsledkem vznikání a zanikání minulých zemských stavů. Jako horniny a jako jejich zvětrávací rozestup tvoří minerální základní kostru půd. K této zemsky vázané kyselině křemičité stojí kořen rostliny ve vztahu. Druhý stav působení kyseliny křemičité uplatňuje se v Stoffwechselpol nad zemí — jako „v kosmu jemně homeopaticky rozptýlená kyselina křemičitá&quot;.&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Pomyslí se ihned na meteorický prach, jenž se dostává do přitažlivé sféry Země. Ten však sám od sebe na Zemi prosévá. Toto minerální zemnění jistě nemůže být tím, co je míněno. Výrok Rudolfa Steinera zní, že „správná vzájemná hra draslíku a kyseliny křemičité v rostlině musí být přítomna, aby přitahovala kosmické&quot;.&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Je to aktivní proces, jenž vychází z rostliny a jejž je zapotřebí za pomoci náležitě připraveného hnojiva oživit. {{SE|414}}<br /> <br /> Co je zde mimo jiné označeno jako „kosmická kyselina křemičitá&quot;, označuje nehmotný, étericky-astrální stav. „Mohli bychom postupně, když budeme bezmyšlenkovitě dál hnojit, Zemi znemožnit, aby nasávala to, co jako kyselina křemičitá, olovo, rtuť je účinné&quot;, „co […] přichází z kosmické periferie a musí být přijato do rostlinného růstu&quot;.&lt;ref&gt;Ebd., S. 123–24.&lt;/ref&gt; Země ztrácí schopnost přijímat tyto kosmické substance. Aby bylo tomuto ztrácení čeleno, je zapotřebí opět zvláštní příprava hnojiva: preparát z pampelišky. Ten zprostředkovává půdě a rostlině schopnost, jež je pampelišce vlastní zvláštním způsobem — uvést draslík a kyselinu křemičitou v životních procesech rostlin do takového vzájemného vztahu, aby nabyly schopnosti přitahovat „kosmickou kyselinu křemičitou&quot;. V pampelišce vzniká tento vzájemný vztah teprve tím, že oba pozemské látky přijaté kořenem — draslík a kyselinu křemičitou — povznáší z anorganicko-fyzického do éterického stavu. Mléčná šťáva je ve své všemohoucnosti sice blíže svému praobrazí, přesto je v této podobě zjevení jeho odrazem právě tak jako jeho rytmus ve vzdutí a pohybu a jeho stupňování od kořene přes listovou růžici, vrcholící v květních úborech. Pampeliška je „jakýsi posel nebes&quot;; její zjevný obraz o tom vypovídá.<br /> <br /> Kyselina křemičitá takto vyzářená z kosmu a přijatá životními procesy rostliny vstupuje do vztahu s kyselinou křemičitou přijatou ze země, jež stojí ve vzájemném vztahu k draslíku. Teprve v této syntéze nalezne člověk pravděpodobně přístup k pochopení tohoto záhadného stavu věci popsaného duchovním badatelem. Kyselina křemičitá obsahuje křemík. „Křemík je zase v organismu přeměněn v látku mimořádné důležitosti, která v současnosti [tedy v roce 1924; poznámka autora] mezi chemickými prvky vůbec není uváděna.&quot;&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Je to tato přeměněná látka, skrze niž se zmíněné substanciality kosmu stávají novým způsobem přístupnými rostlinnému růstu?<br /> <br /> Pampeliška v sobě spojuje — jako evolučně nejranější forma existence života — mléčnou šťávu s kosmicko-pozemskou tvořivou silou dokonanou v přítomném. O tom vypovídá její zjevný obraz. Je to tato syntéza, jež pampelišce, především v jejím vynikajícím procesu kvetení, propůjčuje jedinečnou vlastnost, aby pozemsky vyzařující {{SE|415}}<br /> <br /> a kosmicky vstřikující křemičitou kyselinu v jedno spojit a přitom v Živém „v křemičité kyselině obsažený křemík&quot; proměnit v „novou látku&quot;? Kladnou odpověď naznačuje postup další preparace pampelišky i účinnost hotového preparátu.<br /> <br /> Na počátku preparace stojí otázka: Lze silový potenciál pampelišky zachytit, soustředit, koncentrát uchovat a nasadit jej v podobě hnojiva tak, aby se sdílel půdě a rostoucím rostlinám? Ve vadnutí pampelišky tento potenciál hasne. Poslední životní záchvěv je přeměna děložních listů v stopkatý chmýr, nesoucí pod svým deštníčkem semeno. Dříve než dojde k tomuto mistrnému závěru, musí být životní proces pampelišky, jenž ve květních úborech dosahuje svého vrcholu, udržován dále v proudu. To zase může zajistit jen obalový orgán, který pochází z přírodní říše o stupeň vyšší — z říše živočišné. Zvíře staví své životní procesy do služby svého duševního nitra a udržuje je tím v proudu. Podle duchovní vědy Rudolfa Steinera tuto úlohu plní, pokud jde o květní úbory pampelišky, pobřišnice, přesněji okruží skotu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Bauchfell_bzw._Gekröse_des_Rindes&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Pobřišnice resp. okruží skotu ====<br /> <br /> Slouží jako obalový orgán z říše živočišné při preparaci květních úborů pampelišky. Pobřišnice (''Serosa'', ''Peritoneum'') obaluje břišní dutinu se všemi orgány v ní uloženými, stejně tak dutinu pánevní. V břišní a pánevní dutině tvoří hraniční membránu metabolického pólu ve vlastním smyslu. Také hrudní dutina, centrum rytmického systému se srdcem a plícemi, je vystlána ''Peritoneem'' — pohrudnicí. Tato je však od pobřišnice přísně oddělena bránicí (''Diaphragma''). ''Peritoneum'' je kožní orgán obrácený do vnitřního světa těla, vyvráceného naruby. Jeho povrch přivrácený k nitru tvoří ploché buňky uložené v bazální membráně. Ta nasedá na pojivové a svalové tkáně stěn orgánových obalů, resp. tělních dutin. Odloupneme-li ji, držíme v rukou průsvitnou, lesklou, membránovitou kůži. Ta je prostoupena jemnou sítí nervových vláken, jež se centrují v jednotlivých gangliích a nakonec se sbíhají ve velkém gangliovém centru solárního plexu (''Plexus solare''), které leží u skotu pod páteří na hranici {{SE|416}}<br /> <br /> páteře hrudní a bederní. Tato nervová pletiva náleží vegetativnímu nervovému systému, jenž se člení na *Sympathicus* a k němu polárně se vztahující *Parasympathicus*. Jejich regulační působení se odehrává hluboko v podvědomí.<br /> <br /> Pouhé anatomicko-funkcionální pozorování pobřišnice osvětluje jen málo z jejího hlubšího dosahu. Konstatujeme silnou inervaci, vlhkostní film umožňující klouzavost orgánů břišní a pánevní dutiny — zvláště závitů tenkého střeva — a pozoruhodně vysokou schopnost resorbce tělesných tekutin; v součinnosti s lymfou a lymfatickými uzlinami zajišťuje detoxikaci — ve smyslu jakéhosi trávení — tělu cizích látek. Tento způsob pozorování, omezující se na vnější fakta, se ihned rozšiřuje, jakmile se ptáme po dosahu silné inervace. Odpověď dává pobřišnice sama. Je to smyslový orgán, jenž se obrací na to, co se v jednotlivých orgánech tohoto vnitřního prostoru vykonává ve vysoce specifických činnostech, a jenž přitom souhrn těchto činností uchopuje v bezvědomí jako celek — a z tohoto celku koordinuje a navzájem slaďuje orgánové aktivity.<br /> <br /> Tak jako vnější kůže a do ní vložené čtyři střední smysly — tepelný, zrakový, chuťový a čichový&lt;ref&gt;Willi Aeppli: *Sinnesorganismus, Sinnesverlust, Sinnespflege*; Stuttgart 1967; sowie<br /> : Dietrich Rapp, Hans-Christian Zehnter: *Die zwölf Sinne in der seelischen Beobachtung – Eine Exkursion*, Münchenstein 2019, 253 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: *Anthroposophie ein Fragment*, GA 45, Dornach 2002.&lt;/ref&gt; — zprostředkovávají bdělému vědomí smyslový obraz skutečnosti bytí, tak vnitřní kůže pobřišnice zprostředkovává zjevení samotné té bytostné skutečnosti; a to posledně jmenované zejména v souvislosti se životním smyslem. Ten temně oznamuje tělesné stavy. Patří vedle smyslu pro rovnováhu, vlastní pohyb a hmat k nižším, volním smyslům.&lt;ref&gt;Willi Aeppli: Ebd.; sowie: Dietrich Rapp, Hans-Christian Zehnter: Ebd.&lt;/ref&gt; Svou blízkostí k vůli spočívá jejich činnost v nejhlubším podvědomí — podvědomí hlubokého spánku; stojí v bezprostředním vztahu ke geistwirklichkeit bytí. Smyslový orgán pobřišnice tedy nevnímá předmětné protistojné, nýbrž ponořuje se do bytostných zjevení, jež se vyjadřují v činnosti orgánů tělních dutin. Tak je činnost močového měchýře jakožto orgánu koncentrace a vylučování jiná než činnost tenkého střeva jakožto orgánu vstřebávání trávicích šťáv. A opět jiné jsou činnosti jater, slinivky, sleziny atd. Pobřišnice je {{SE|417}}<br /> <br /> na jedné straně vetkáno do bytostného bytí a činnosti (účinnosti, funkce) každého jednotlivého orgánu břišní dutiny, na straně druhé zprostředkovává zároveň souhrn těchto činností hlavnímu gangliovému centru sluneční pleteně. Proto lze pobřišnici spolu s menšími gangliovými uzly a velkým gangliovým centrem nazvat vnitřním nebem. Také jiná, zjevně intuitivně zvolená ganglionová označení břišní dutiny, jako „hvězdicovité ganglium&quot; (''Ganglion stellatum'') a ''Ganglion coeliacum'' (''Coelum'' = nebe), poukazují na příbuznost s makrokosmem. „Tělesná dutina je nebe, kosmická enkláva.&lt;ref&gt;Lothar Vogel: ''Der dreigliedrige Mensch'', Dornach 1979, S. 105.&lt;/ref&gt; Zde v říši zvířat a zejména u přežvýkavců a mezi nimi především u skotu nachází tento nebeský vztah nejvyšší rozvinutí. Při přežvýkování nevnímá kráva obrazy smyslově dané vnější skutečnosti, nýbrž v podobě silotvorných obrazů zjevení té bytostné skutečnosti, která jí leží v základu.<br /> <br /> S ohledem na vztah pobřišnice k rozmanitým autonomním činnostem orgánů břišní dutiny, jež každý jednotlivě obaluje, vyvstává otázka, která část pobřišnice přichází v úvahu pro preparaci. Ve svém kurzu pro zemědělce jmenuje Rudolf Steiner kravské okruží: „Žlutá hlavičková pampelišková kvítka se sesbírají, nechají trochu povadnout, slisují a všijí do kravského okruží.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 137.&lt;/ref&gt; Na otázku, co je třeba rozumět pod kravským okružím, následuje odpověď: „Mínila se tím pobřišnice. Dle mého vědomí se okružím rozumí pobřišnice.&quot;&lt;ref&gt;Ebd., Fragenbeantwortung vom 14. Juni 1924, S. 175.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tato vyjádření vedla v praxi dodnes k pochybnosti: Záleží prvotně na pobřišnici jako takové, nebo specificky na okruží, jež tvoří část pobřišnice? Je-li tomu tak v prvním případě, nabízí se pro preparaci daleko spíše a jednodušeji velká předstěra (''Omentum majus''), méně pak malá předstěra (''Omentum minus''), jež ve dvoulisté ploténce spojuje játra a žaludek. Velká předstěra, rovněž dvoulistá ploténka pobřišnice, leží jako zástěra mezi břišní stěnou žaludku a kličkami střev. Splývá od žaludku dolů až k dolní ploše břišní dutiny, tvoří tam velkou kličku, obrací se zpět opět nahoru a kryje střeva jako hřejivý ochranný štít.&lt;ref&gt;Ulrike Remer-Bielitz: ''Dokumentation zum Rindgekröse''; Forschungsring, Materialien Nr. 8, Darmstadt 2001.&lt;/ref&gt; Jinak je tomu s okružím (''Mesenterium''). {{SE|418}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 31, S. 419.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 31: Querschnitt durch die Bauchhöhle des Rindes. Die Bauchfell-Serosadoppellamelle in Beziehung zur Dünndarmverdauung.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Upevněno na stěně břišní dutiny, bezprostředně pod páteří, nese celý střevní svazek. Z obou stran břišní dutiny se jednovrstvé peritoneum břišní dutiny skládá do serozní dvojploténky, okruží, a to tak, že jeho smyslově aktivní strany míří navenek do břišní dutiny (obrázek 31). Serozní dvojlamely se v oblasti tenkého střeva (''Jejunum'') dělí a obalují jej jako jednotlivá lamela. Okruží tak tvoří vějíř záhybů, jenž sleduje těsně k sobě přiléhající kličky tenkého střeva dobrým dílem břišní dutiny. Mezi oběma serozními listy okruží leží nervové provazce (větví se do obou listů a jsou v souvislosti s trávicím děním v tenkém střevě), dále tepenné a žilní krevní dráhy (udržují intenzivní životní procesy ve střevě), mízní cévy (přijímají přes střevní sliznici [''Mucosa''] trávicí šťávy [''Chylus'']), mízní uzliny (působí detoxikačně) a konečně pojivová tkáň a tukové vrstvy. Tím se stavba okruží jako části pobřišnice ustavuje tak, že je zároveň orgánem smyslovým i orgánem činnosti. Zprostředkovává trávicí činnost (vnější svět) celkovému organismu (vnitřní svět) a naopak.<br /> <br /> Zaměří-li se pozornost na tento vztah k činnosti, vyjasňuje se rozdíl mezi okružím a předstěrami (''Omentum majus'' a ''minus''). Pojem „pobřišnice&quot;, který Rudolf Steiner v odpovědích na otázky kurzu zmiňuje v souvislosti s okružím, míní něco obecného, {{SE|419}}<br /> <br /> jakoby ideu obsáhlého, do smyslové tmy metabolismu ponořujícího se, vědomí odňatého smyslového orgánu. Pojem „okruží&quot;, jenž nachází zmínku v pátém přednášce Zemědělského kurzu, míní něco specifického, funkční pole, na němž se obecné uplatňuje ve vysoce specifické činnosti, totiž v takové, jaká se v takto dokonalé podobě nachází jedině v trávicím traktu. Jeho jedinečnost plyne z důvěrné souvislosti s „vlohou Já&quot; probíranou v kapitole „Skot&quot; (s. 146 nn.). Tato vloha je v kravě předznačena v dlouhé cestě intenzivní trávicí činnosti, vrcholící přežvykováním. Výsledek tohoto trávicího otvírání látky vnímá seróza pobřišnice okruží. Vyzařuje jako astrální síla do nitra těla i do krevní dráhy a ta ji nese až k nervově-smyslovému pólu hlavy a do nasazených rohů, kde se vrátí zpět. Tím se na vyšší rovině znovu spouští vědomostní impuls, jehož výsledek zpětně ozařuje tělní dutinu a prostřednictvím obou serozních listů okruží se sděluje obsahu střeva. Ten je nyní prosycen silami, které z aktuální životní činnosti krávy nalezly cestu k její nadsmyslové bytostné skutečnosti. S vyloučením vstupuje toto silové potenciál, „vloha Já&quot;, do vnějšího světa. Propůjčuje kravskému hnoji jeho jedinečnou a trvalou hnojivou sílu. Toto dění, vycházející z vyššího bytí krávy, smí platit za další doklad toho, že pobřišnice představuje cosi „obecného&quot;, kdežto dvojlamelová okruží-pobřišnice cosi specifického. Tato druhá splňuje v „niterném nebi&quot;, v tomto vpáčeném kosmu, ústřední úkol: zprostředkovávat trávicí dění přežvýkavce organismu a od tohoto organismu zpět trávicímu systému, jenž se pak stává hnojivem.<br /> <br /> Toto dění, zahrnující celé bytí krávy, neplní ani velká ani malá předstěra. Obě mají specifické funkce mimo trávicí dění a s ním spojené kroky přeměny ve vyšší silové působení. Obě sice vykazují podobnou anatomickou stavbu s dvojlamelovou sérózou a mezi nimi ležícími nervovými, krevními a mízními drahami, mízními uzlinami a pojivovou tkání — přičemž tato pojivová tkáň je výrazně redukována. Příznačná pro velkou předstěru je sítkovitá distribuce uloženého tukového pletiva. Co však tato anatomická příbuznost vypovídá? Smyslová funkce je zásadně jiná. Je to taková, jež — jak se smíme domnívat — spočívá ve vnímání a řízení harmonického spolupůsobení {{SE|420}}<br /> <br /> Orgánů břišní dutiny, zejména na aktivitu tenkého a tlustého střeva ve vztahu k předcházející činnosti žaludku a předžaludků. Co se děje v bachoru, musí být v průběžném vzájemném vztahu sladěno s tím, co probíhá ve střevním trávení, a naopak. Navíc je velká předstěra vnímavě ponořena do tekutinového hospodářství břišní dutiny a řídí je sekrecí a resorpcí. Dále zajišťuje obranu proti tělu cizím látkám. Na základě toho a své velké pohyblivosti bylo velké předstěřové těleso označeno také jako «velký hadr břišní dutiny».&lt;ref&gt;Johannes W. Rohen: ''Funktionelle Anatomie des Menschen'', Stuttgart-New York 1993, S. 287.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Co jakožto obalový orgán pro květní úbory pampelišky jednoznačně svědčí pro kravské okruží, lze spatřit v následujícím: Jako vysoce vyvinutá složnokvětá rostlina má pampeliška moc přitahovat z kosmu substanciálně-bytostné jádro kyseliny křemičité. Kravské okruží má ze své strany moc — díky své smyslové činnosti obrácené dovnitř na látkové působení trávení v tenkém střevě — obdařit ještě nehmotnou kyselinu křemičitou jakousi vnímající niterností. Aby bylo možno tento potenciál, jenž je jako výsledek evolučního stávání se uložen v pampeliškovém květu a v kravském okruží, učinit využitelným pro růst rostlin, je zapotřebí opět preparace, která vyvěrá z duchovního poznání člověka a která v rytmu plynutí časů překlenuje hranice mezi přírodními říšemi.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Präparationsschritte&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kroky preparace ====<br /> <br /> Vhodný čas ke sběru — to platí pro střední Evropu — je slunečný dubnový den. Květní úbory se otevírají v brzkých ranních hodinách, rozkvetou řadu po řadě od okraje a rozepnou své jazykové květy radiálně do šířky. Přibližně kolem desáté hodiny dopoledne bývá dosaženo stadia, kdy ve středu úboru ještě zbývá drobný shluk poupat. V krátké době asi jedné hodiny, než nastane plný rozkvět, musí být úbory natrhány z dutých stopek a rozloženy k sušení, případně předsušeny teplým vzduchem. Sběr odpoledne, za plného rozkvětu nebo v pokročilé kvetoucí sezóně je třeba se vyvarovat pro nebezpečí předčasného přechodu k tvorbě chmýří a semen. {{SE|421}}<br /> <br /> V prvním přípravném kroku jsou květní úbory — podle stupně vysušení — lehce navlhčeny výluhem z listů pampelišky, trochu stlačeny, ze všech stran obaleny lalůčky okruží a provázkem z konopí (žádný syntetický materiál) svázány do malého balíčku. Jako «alternativa» k okruží se kvůli snazší manipulaci často upřednostňuje velká předstěra (''Omentum majus''); je plošnější a zpravidla méně prostoupena tukem. Připojuje se k žaludku a jinak nemá žádnou přímou spojitost s kličkami střevními.<br /> <br /> Obalení gekrózní membránou vede k první umstülpung přirozeného procesu, a tím k prvnímu kroku emancipace od něj: Vyzařující gesta löwenzahnových květů, obrácená ke kosmu, je nyní obrácena dovnitř a naplňuje vnitřní prostor. Jinak je tomu s pobřišnicí, jež jako jakési «nebeské klenby» vystýlala břišní dutinu, obemykala všechny břišní orgány a tak i umně kličky tenkého střeva a stála v smyslovém vztahu ke skryté trávicí činnosti — nyní je obrácena ven. Popsaná dvojitá lamela nebo -serosa okruží nyní v novém způsobu rozvíjí smyslovou činnost obrácenou ven i dovnitř. Dovnitř je tato — skrze ''serosu'' dovnitř obrácené lamely — zaměřena na životní dění, jež v květních úborech pampelišky dosáhlo evolučního vrcholu, zatímco ''serosa'' ven obrácené lamely se otevírá silám, které ze světové i zemské periferie zvenčí proudí dovnitř. Tak nahlíženo, se jednotná smyslová funkce střevního okruží rozštěpuje do polaritní dvojí funkce. Nedotčeny tím zůstávají pojivové strany obou lamel; nadále k sobě přilnou a tvoří jaksi pojivový článek mezi oběma polárními sférami vnímání.<br /> <br /> Fyzická a životní organizace pampelišky je evolučně zaměřena na to, aby utvářela vztahové předivo draslíku a kyseliny křemičité, vrcholící v květ. S tím se váže otázka, zda právě v onom pojivém článku — jako syntéza tohoto nového vztahu vnitřku a vnějšku — nemůže toto vztahové předivo být udrženo v proudu i za hranicí, která je evolučně rozvoji rostliny vytčena. Nespočívá právě v tom význam okruží, že jednak ve své funkční jednotě s trávením v tenkém střevě a jednak na základě funkce své dvojité lamely v prvním přípravném kroku přivádí do vzájemného vztahu dvě polární silová světa? Nejsou tím teprve v pozemském světě stvořeny podmínky, aby jedinečná vlastnost pampelišky — «přitahovat kyselinu křemičitou z kosmu» — {{SE|422}}<br /> <br /> na cestě hnojení přenášet na půdní a rostlinný život? Tyto otázky bude možné zodpovědět jen z osobního vztahu, který si člověk v činu a myšlení buduje k věcem a bytostem. Vyvstávají tváří v tvář praxí místy uplatňované, kdy jsou obě serosalamely — zpravidla velkého omenta — od sebe odděleny tak, že vzniká jakási kapsa, do níž se nacpou květní úbory a jejíž otevřené konce se pak zašijí. To znamená, že obal je jen jednovrstvý, to jest: uplatní se účinek pobřišnice jako něčeho obecného (výstelka břišní dutiny), a nikoliv okruží jako něčeho zvláštního.<br /> <br /> Druhý krok preparace si v praxi získal širší pozornost teprve poté, co s pátým vydáním Zemědělského kurzu (Dornach 1975) byly publikovány i poznámky Rudolfa Steinera k přednáškám kurzu. V nich poznamenává k preparátu z pampelišky: «Zavěsit okruží ve vzduchu.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Anhang, S. 293.&lt;/ref&gt; V páté přednášce kurzu to není řečeno těmito slovy, nýbrž je ihned odkazováno na třetí krok: «Pak musíme vystavit [okruží obklopené květní úbory pampelišky; poznámka autora] samozřejmě působení země, působení země v zimní době.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Tak tomu bylo i v následujících desetiletích v praxi vesměs dodržováno. Přesto zůstávala otázka stále otevřená, zda tím míněno, že druhý krok odpadá, případně jak je třeba rozumět bezprostředně následující větě: «Nyní však jde o to, abychom získali obklopující síly tím, že s ním naložíme stejně jako s ostatním.» Hádanka se rozluští s výše uvedeným citátem z poznámek «zavěsit ve vzduchu». Ten vykládá «obklopující síly», jež působí v létě ve vzduchu a teple nad zemí. Poznámka, «že s ním naložíme stejně jako s ostatním», musí být tedy vykládána ve stejném smyslu jako v případě řebříčku, kde bylo podrobně popsáno vystavení preparátu letním a zimním silám.<br /> <br /> Ve druhém kroku preparace se odehrává 2. akt everze a s ním stejně tak akt emancipace od přírodou daného dění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#423|Abbildung 32]]). To, co dříve náleželo vnitřní bytosti krávy a vděčilo celé své existenci právě její službě, je nyní orgánem vnějšího světa, ve službě sil, které se vyzařují z kosmického obvodu. {{SE|423}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 32, S. 423.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 32: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation des Löwenzahnpräparates.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Naopak květy pampelišky, které se ve vnějším světě obracejí ke kosmu a jemu vděčí za svou existenci, jsou nyní obklopeny zvířecím orgánním obalem, v němž se koncentrát sil květů pampelišky spojuje se silami makrokosmu, jež jsou tomuto koncentrátu zprostředkovány orgánním obalem kravského okruží.<br /> <br /> Nyní jde o to, aby sebrané květní úbory z dubna byly dostatečně usušeny, ihned poté obaleny laloky okruží krávy středního věku, pokud možno z vlastního stádního chovu statku, a takto svázaný kulovitý balíček byl zavěšen ve vzduchu, chráněn před ptačím zobáním. Přes letní pololetí až přibližně do Michaeli zůstává takto nad zemí vystaven slunečním a planetárním silám v teple a vzduchu. Ty vstupují do vzájemného působení s pozemskými látkami draslíku a kyseliny křemičité, které byly v květu povzneseny do éterického stavu. Na tomto stupni éterična — tak lze předpokládat — teprve může vznikat ono «vztahové předivo draslíku a kyseliny křemičité», na něž poukazuje duchovní bádání a které propůjčuje pampelišce schopnost jako «poslovi nebes» přitahovat kosmickou kyselinu křemičitou. Nechť je to pokus ukázat onen vztahový kontext, podle nějž za prvním krokem nutně musí následovat {{SE|424}}<br /> <br /> krok druhý, totiž vystavení balíčku z okruží atmosférickým silám.<br /> <br /> Ve třetím kroku preparace se uskutečňuje třetí proces everze a emancipace ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#423|Obrázek 32]], S. 423). Co bylo přes letní pololetí nad zemí, v «břiše zemědělské individuality», vystaveno silám periferie planetárního kosmu, je nyní exponováno silám, které z obvodu stálic působí cestou přes zemi v zemito-vodním živlu. Zatímco v létě jsou to přednostně astrální síly, které se vyzařují ze sluneční sféry a planetárních sfér a prostřednictvím zvířecích orgánních obalů vtiskují do substance květů pampelišky, jsou to v zimě v zemi především já-síly působící z vyšší duchovní světa, které se vtiskují do substance květů.<br /> <br /> Postup ve třetím preparačním kroku je následující: Po začátku podzimu, okolo Michaeli, jsou kulovité balíčky sundány a zahrabány do země, do hloubky přechodu od humusového svrchního půdy k jílovitějšímu a jemnopísčitějšímu podorničí. Jáma je opět zasypána a blízko povrchu půdy opatřena drátěnou sítí proti psům a lišáku. Dokud se zápach okruží do zimy nevytratí, může k tomuto účelu pomoci i dřevěná nebo kamenná přikrývka.<br /> <br /> Na jaře, okolo Velikonoc, je preparát vyjmut — jeho obal z okruží bývá zpravidla silně zetlelý — a uložen do hliněných nádob, allseitig obklopených rašelinovou drtí. S hotovým preparátem, jehož květní úbory si z velké části zachovaly svou strukturu, vznikla znovu nová látkovost — nebo lépe: nové uspořádání látek — jako vztažný bod ke silovému potenciálu zcela nového druhu. Na cestě svého vznikání, řízené duchem a rukou člověka, bylo udržováno v živém a rozvíjí svou bytostnou účinnost v živém.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Anwendung_und_Wirksamkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Použití a účinnost ====<br /> <br /> Preparát z pampelišky je jako ostatní preparáty silové hnojivo. Působí jako ony na «souzvuk tvořivého, formujícího a utvářejícího světového slova»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993.&lt;/ref&gt;, to jest — vztaženo na preparáty — na životní, astrální neboli duševní síly i na formující bytostné neboli já-síly, přičemž tyto posledně jmenované propůjčují rostlinám z hlubin země sílu vzpřímení {{SE|425}}<br /> <br /> verleihen.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Leitsätze'', GA 26, «Der Mensch in seiner makrokosmischen Wesenheit», Dornach 1998.&lt;/ref&gt; Vytvářejí, budují a tvarují úrodnou půdu i plodnosné rostliny — to, co se jako «bránicová střed» začleňuje mezi «hlavu a břicho» zemědělské individuality. Jedinečným způsobem to platí o preparátu z pampelišky. Kolik podmínek plných vzájemných vztahů musí souznět, aby bylo uděleno blossomům pampelišky schopnost jakési smyslové síly — přitahovat kieselsäure z kosmického obvodu? Jaký velkolepý soubor vztahů musí vládnout v látkové výměně krávy, aby bylo s okruží vytvořeno ústrojí, které má na jedné straně smyslový vztah k látkám přicházejícím zvenčí v proudu potravy a na druhé straně zprostředkovává výsledek tohoto vnímání astrálnímu bytí krávy? Spojení obojího — blossomů i pobřišnicového okruží — vytváří syntézu vyššího druhu, hnojivou substanci, jejíž účinnost představuje zesílení obou polárních kvalit.<br /> <br /> Vzniká nová kompozice látek v živém, hnojivo, které se v ještě intimnějším způsobu stará o to, aby se nadsmyslově-astrální organizace kulturních rostlin vtiskovala do jejich éterické a skrze ni do jejich fyzické organizace. Rostliny se stávají smysluplnějšími, a tím citlivějšími na látky, které potřebují ke svému růstu: «je-li rostlina tímto způsobem, v nejjemnějším způsobu prostoupena kieselsäure, proživána jí, pak se stane, že je citlivá ke všemu a ke všemu přitahuje».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 138.&lt;/ref&gt; Dále se uvádí, že tento obvod se zjevně nevztahuje jen na prokořeněný půdní prostor jednotlivé rostliny, nýbrž sahá až do sousedního pole, lesa a přilehlé louky.&lt;ref&gt;Ebd., S. 138.&lt;/ref&gt; Toto zpočátku záhadné tvrzení lze dnes při nynějším stavu vědeckého poznání docela dobře vysvětlit fenoménem symbiózy kořenů rostlin s půdními houbami (''Mykorrhiza''), jejichž mycelium — předivo buněčných vláken (''Hyphen'') — propojuje na větší vzdálenosti kořenové soustavy rostlin navzájem. Hyfeny na jedné straně zásobují rostliny vodou (lesní stromy), především však minerálními látkami, na druhé straně samy profitují z jejich energetického hospodářství. Fenomén vzájemně se podporujícího soužití (''Symbiose'') výše vyvinutých organismů s nižšími lze docela dobře ve {{SE|426}}<br /> <br /> způsobu pochopit, že zde vládnou temné stupně citlivosti, tak například u luskovin, jejichž výkon vazby dusíku lze organickými hnojivy znatelně zvýšit. Lze očekávat, že i zde přípravek z pampelišky přinese významný příspěvek. Avšak vyčerpává se tím, pokračováním přírodního procesu, bytost a účinnost tohoto látkového novotváření z duchovní vědy? Empfindung v daném případě jistě znamená, že astrální organizace působící na rostliny zvenčí se má v míře vyšší stát «tvůrcem a tvárcem» éterických čili životních sil a udržovat tyto jako «tvořivé» v proudu. Předstupeň k tomu se odehrává v květu pampelišky. Obdarován je schopností přitahovat křemičitost z kosmu díky své zemské zakořeněnosti (stoupající mléčná míza) a zároveň svému náklonu a otevřenosti ke slunci. Popsanou preparací, uskutečňující se v pozemském, je přípravek z pampelišky nakonec uveden do stavu, kdy prostřednictvím organických hnojiv zprostředkovává jiným pěstovaným rostlinám schopnost přitahovat ze sousedních kulturních půd zemské látky, které potřebují k zdravému růstu.<br /> <br /> S obvyklými vědecko-teoretickými pojmy je taková látková migrace nemyslitelná. Stává se pochopitelnější, naučíme-li se rozumět půdě samé, bránicovému orgánu «zemědělské individuality», jako životní souvislosti prostoupené astrálními silami, do níž kořen jako smyslový orgán svým způsobem vstupuje. Tento nepatrně rozvinutý smyslový orgán lze zcela otupět minerálními solemi (srov. kap. «Použití dusíkatých solí», s. 275 nn.), lze jej však také vychovávat k stále vyšší aktivitě souhrnným působením všech jmenovaných preparátů. A o to jde. Každý z nich přispívá jedním aspektem působení k rozvoji smyslové organizace, a tím k «citlivosti» vůči látkám a silám: «Opracovává-li se zemský půda tak […], pak se rostlina připraví k tomu, aby přitahovala věci z širokého obvodu.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 138.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Přípravek z pampelišky hnojí půdu astrálními silami. Ty činí bující život půdy mocným působením v tom smyslu, že půda sama se stává rostlinnou. V tomto prostředí stupňované půdní úrodnosti je asi třeba hledat odpověď na otázku: Jakého druhu je «citlivost» podnícená přípravkem z pampelišky? Je to {{SE|427}}<br /> <br /> Innenwirkung, která nevychází z vlastního duševního nitra – to rostlina nemá –, nýbrž taková, jež má z nadsmyslového prostřednictvím látkového uspořádání rostliny moc cíleně přitahovat pozemské látky. Jak se ale tyto látky dávají do pohybu? Nemusejí být nejprve přivedeny do proudění životní organizací těch rostlin, které rostou na sousedním poli, na louce a v lese? To znamená: nemusejí být pozemské látky nejprve povýšeny z fyzicko-materiálního stavu do stavu Bildekräfte? Tato záhadná otázka zůstává otevřená!<br /> <br /> Přípravek z pampelišky se aplikuje – spolu se čtyřmi předtím popsanými přípravky – jako přídavek v jakési homeopatické dávce do kompostů, chlévského hnoje, kejdy a gülle. Mírou je tříprstová špetkana přibližně 1 m² zahradní kompostové buňky až po 10 až 15 m² u hnojišť a kompostovišť, případně hlubokých stájí a tekutých hnojiv. Preparace by měla proběhnout bezprostředně po zakládání hromady, u tekutých hnojiv bezprostředně po zahájení plnění nádrže. Místo zavěšení v látkových sáčcích lze preparátové dávky také prohníst s jílem do kuliček a v této podobě přidat pevným i tekutým hnojivům. Opakování se doporučuje po každém přesypání hromad, respektive po promíchání a provzdušnění tekutých hnojiv. Preparáty tlumí přeměny, které se znovu ihned rozbíhají, a tím brání nadměrnému zahřívání, respektive ostrostii zápachů. Dusík a uhlík zůstávají «usazeny» v organických sloučeninách. Přípravek z pampelišky je navíc součástí «souhrnného preparátu» – intenzivně preparovaného koncentrátu na bázi chlévského hnoje bez podestýlky. Ten se v malých množstvích rozptyluje na čerstvý hnůj před každodenním vyvážením, respektive přidává do ložných míst boxových stájí.<br /> <br /> Jako každý z preparátů volá i ten z pampelišky k přítomnosti ducha v činu. Teprve ta – v souvislosti s celkem statku – probouzí otázky, a s nimi badatelské smýšlení. Otevírá se poznávací cesta, která nejprve jen vykonávající jednání oživuje na jednání umělecké.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Baldrianpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Složení přípravku z kozlíku ===<br /> <br /> Jako poslední v řadě šesti hnojivých preparátů stojí přípravek z kozlíku. V aplikaci i funkci zaujímá zaokrouhlující zvláštní postavení. V pouhých několika slovech charakterizuje Rudolf Steiner podstatu a účinnost tohoto preparátu takto: »tím, že se hnoji přidá způsobem velmi jemným ona zředěná šťáva z kozlíkového květu, lze v něm vyvolat to, co ho podněcuje k tomu, aby se k tomu, co nazýváme fosforovou substancí, choval správným způsobem.« {{SE|428}}<br /> <br /> V tomto výroku je již naznačeno, že šťáva vylisovaná z kozlíkového květu nepodléhá žádným dalším preparačním krokům – kromě jediného opatření, totiž že tinkturu je před použitím třeba zředit teplou vodou. Záhada, oč zde jde, se musí odkrýt jednak tím, co o ní prozrazuje zjevný obraz kozlíku lékařského (Valeriana officinalis), jednak tím, co lze získat z duchovního výzkumu jakožto poznání.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Erscheinungsbild_des_Baldrian&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zjevný obraz kozlíku ====<br /> <br /> Kozlík se nachází v okrajových a přechodových zónách obdělaných pozemků na hlinitých, humusnatých půdách, přednostně na vlhčích, spíše stinných místech – na lesních okrajích, na vlhkých loukách, v pobřežních pásech podél potoků a řek a u paty svahů s průsakovými vodami z podorničí. V horských údolích vystupuje až do značných nadmořských výšek. Lze ho pěstovat i zahradnicky. Zatímco se pampeliška – kromě své krátké doby kvetení – skrývá mezi trávami a bylinami, zvedá se kozlík z počátečního stádia listové růžice do hrdé vzpřímenosti vysoko nad své okolí, vrcholíce bíle až světle růžově rozkvétajícím lichookolíkem. Ten sestává z těsně semknutých, jemných, drobounkých jednotlivých kvítků, které se v intenzivně se šířící vůni zdají jakoby rozpouštět. Princip stonku ovládá celou rostlinu. Při výšce porostu až dva metry dosahuje stonek dolů až do prostoru kořenů, kde tvoří oddenky, a nahoru do vzdušného prostoru, kde se rozptyluje v květenství. Nahoru i dolů se rozčleňuje jednak v jemné stopky květů, jednak v mohutné oddenky. Ve stonku se jedinečným způsobem prolíná zemitost s působením vzduchu a tepla. Střídavě vstřícně se rozevírají lichozpeřené listy. V prvním roce po výsevu je metamorfóza listu nejzřetelněji vyjádřena. Z listové růžice se listová posloupnost zvedá stále ve větších vzdálenostech. Řapík se postupně zkracuje a v přechodu ke květenství se listy nakonec zcela stáhnou {{SE|429}}<br /> <br /> do stonku zpět. V následujícím roce je metamorfóza listů méně výrazná ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#431|Obrázek 33]], s. 431).<br /> <br /> Stejně zdůrazněně, jako se projevuje v podobě listů, vystupuje metamorfóza substančního dění v proměně vonných látek od kořenového oddenku přes stonek až ke květu, jejichž intenzita vyvanoucích vůní je nejsilnější při odkvétání. Jako oslovuje tvar a barva prostřednictvím zrakového smyslu cit, tak otevírá čichový smysl citu hlubší vrstvy působení substancí. V temněji ladícím cítění vede čich blíže ke kvalitě sil, jež jako astrální působí v živém. U kozlíku a kopřivy se navzájem vztahují polárně.<br /> <br /> Zjevný obraz kopřivy vzbuzuje dojem, že v její životní organizaci jsou účinné zejména chemický neboli zvukový éter a éter životní. Ty se stávají formativními silami skrze vyšší elementárně-astrální duchovost a jsou touto schopny přivodit zvláštní substanční skladbu této léčivé rostliny. Stává se obrazem té dovnitř směřující kompoziční přebytečné síly astrálna. Ta přísně formuje jednak až do periferie substanční sloučeniny – jako například urticin v žahavých chloupcích –, jednak zůstává potenciál zadržených astrálních sil, jež mají cestou preparace schopnost uvést pozemsky hmotné látky znovu do pohybu, oživit je a proměnit.<br /> <br /> Jinak kozlík: ten vyvanuje ven do vzduchu a tepla, co se v jeho životních procesech v listu, kořenovém oddenku a stonku pod astrálním působením utvořilo jako kompozice látek. U vůní chudé kopřivy konfigurují tyto formativní síly látky k nositelství oné «znamenité vnitřní účinnosti». Tuto kvalitu sil uchovává za ochrannou zdí své navenek uzavřeně vyhlížející podoby. Jinak opět kozlík: ten vyvanuje vše to, co jeho astrální organizace v působení formativních sil ze substancí zkomponovala. Zjevný obraz kopřivy ve svém sebeprosazení a pevnosti, jež se staly obrazem, poukazuje především na tvořivou sílu životního éteru – zjevný obraz prostředí otevřeného kozlíku na éter tepla a světla. Kozlík je dárcem tepla a světla. {{SE|430}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wurzel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kořen ====<br /> <br /> Semenáček kozlíku lékařského nejprve vytváří kůlový kořen, který brzy odumírá. Stonek zůstává zpočátku stlačený a z něj se rozvíjí volná listová růžice. V půdě, v přechodu ke kořeni, se rozděluje v několik krátkých, válcovitých ''rhizomů'' — jistý druh vegetativního tvoření plodů v kořenové oblasti —, od nichž kořeny vybíhají v páscích obloukovitě ven a do hloubky. Sféricky uzavírají dolů otevřený vnitřní prostor, rozčleňují se do jemného kořenového vlášení a tím představují typus «irdischen Wurzel»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 56.&lt;/ref&gt; («pozemského kořene») ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#431|Obrázek 33]]). Rhizomy vykazují — v pokračování vzduchem naplněného stonku — dutiny. V přechodu k mírně ztluštělým kořenovým páskům, které rovněž obsahují vonné látky, se na podzim tvoří pupeny, z nichž vyrůstají nové výhonky. K této formě vegetativního rozmnožování přistupuje ještě tvorba výběžkových výhonků, které se v místech svých prýtových uzlů znovu zakořeňují.<br /> <br /> Nejnápadnějším jevem kozlíku je silný, omamně zemsky těžký zápach, ano puch, který je stlačen zpět do kořenového trsu a při poranění z něj vychází. Chemická analytika odhaluje ve skupinách látek uhlohydrátů, bílkovin, olejů, alkaloidů, pryskyřic atd., jakož i organických kyselin a minerálních látek rozsáhlé spektrum sloučenin, které se plně kryje s pestrosti medicínských indikací, na něž preparáty z kozlíku tlumivě léčebně působí. Avšak Simonis zdůrazňuje, že «bisher ungenügend einleuchtende für das Wesen der Pflanze charakteristische Ergebnisse erzielt wurden».&lt;ref&gt;Werner Christian Simonis: ''Heilpflanzen und Mysterienpflanzen'', Wiesbaden 1981, S. 696.&lt;/ref&gt; (досud nebylo dosaženo dostatečně přesvědčivých výsledků charakteristických pro bytostnou povahu rostliny.)<br /> <br /> Kořenový trs kozlíku se podobá chemické kuchyni v živém. Vše životatvorné, co se shrnuje v ''Tria principia'' Paracelsa, zde spolupůsobí nejúžeji. V duchovědném vyjádření jsou to čtyři druhy éteru — éter života a chemický éter, světelný a tepelný éter —, které oživují anorganický svět látek převážně pod vedením chemického éteru a éteru života, stavitelů fyzické organizace rostlin. Architektem pak, který dodává stavební plány, je astrální organizace působící z nadsmyslna v čase a prostoru. Na předstupni — lze říci ještě neočištěna — soustřeďuje se v kořeni a ''rhizomu'' plnost kompozice látek, která pak v postupující proměně formuje fyzicko-smyslovou podobu kozlíku. Dokonce i sulfuricky-impondabilní živel {{SE|431}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 33, S. 431.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 33: Das Baldrianpräparat in Herstellung und Anwendung.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> tepelného a světelného éteru tvořícího v procesu kvetení sestupuje dolů do kořenové oblasti a v pozemské tíži salprocesů se stará o «lehkost» hořlavých éterických olejů, a s nimi o silné rozvinutí vůně. V rhizomu a kořenových páscích se soustřeďuje vše, co kozlík v kompozicích látek nabízí. Proto jsou to právě tyto části, které nacházejí lékařské využití při obtížích zejména vegetativního nervového systému, při poruchách spánku, nervových stavech vzrušení a podobně.&lt;ref&gt;Ebd., S. 593.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Stängel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Stonek ====<br /> <br /> Lodyhu kozlíku lékařského lze zcela oprávněně považovat za samostatný článek této rostliny (obrázek 33). Zatímco pampeliška nikdy neopustí své stádium růžice a rozkvétá blízko země jako košík plný květů na vlastním květním stonku, lodyha kozlíku na jaře vyráží ze {{SE|432}}<br /> <br /> své volné růžice vertikálně do výšky. Je to, jako by chtěla v co největší vzdálenosti od svého oddenku pozvednout své květenství do sféry tepla, světla a vzduchu. Lodyha určuje gesto této rostliny: jako vládnoucí článek spojuje kořenový systém pevně spjatý se zemí s květenstvím obráceným ke kosmu; jako se onen větví dolů, tak se toto větví nahoru do jemných větviček lichookolíku. Životní a oporné pletivo lodyhy obklopuje dutinu naplněnou vzduchem; navenek je mnohonásobně rýhovaná. V tom se znovu ukazuje polární dvojitost astrálního působení, které zvenčí vtlačuje růstovým silám tvar, zevnitř tvoří prostor a díky dusíku ve vzduchu uzavřeném v dutině lodyhy uspořádává, přetváří a pročišťuje látky v běhu životních procesů. Astralita, která vládne celé rostlině kozlíku, zjemňuje látkové dění při růstu lodyhy do výšky od jednoho páru listů k druhému. I lodyha, již zjemnělá do podoby květu, vydává typickou vůni kozlíkového oleje, v níž se aromata různých éterických olejů spojují v jednotu.<br /> <br /> Lze to vnímat jako fenomén zvláštního druhu, jakou povahu mají proudy mízy trvalky, jakou je kozlík. Nejprve asimilační proud (''floém'') z listové růžice napájí růst ''rhizomů'' a kořenů i jejich látkové kompozice, v nichž je již přítomna látková stavba celé rostliny. Jakmile lodyha začne vystřelovat do výšky, ústí tyto předformované látky do vzestupného proudu ''xylému'' a v ovzduší, světle a teple jsou znovu kompozičně zjemňovány tvarotvornými silami metamorfující se listové oblasti. Jejich prostřednictvím se bytostný praobraz kozlíku v lodyze, sledu listů a květenství utváří do vnější smyslové podoby. Zemská tíže látek v oddenku přechází v listoví a květu v «lehkost» a rozplývá se ve vůni.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Blattfolge&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Posloupnost listů ====<br /> <br /> Jako semenáč prochází kozlík všemi stadii vytrvalé byliny. První list po vyklíčení je dlouze řapíkatý s okrouhlou až oválnou čepelí. Následující listy se prodlužují a čepel se začíná členovat v lichozpeřené, ještě zaokrouhlené, na okraji mírně zubaté lístky. Při protahování řapíku se lístky rozvíjejí do více podlouhlých, přišpičatělých tvarů. V této fázi se {{SE|433}}<br /> <br /> lístky vztyčují a shromažďují v kytičkovité růžici. S prodlužováním stonku na sebe navazují páry listů v křižmostojném uspořádání v nápadně velkých vzdálenostech (Obrázek 33, s. 431). Lístky jsou stále užší, přišpičatělejší a řadí se párově. Ke konci léta se listy zkracují, opeření houstne, stonek objímá. Nakonec se listy s rozkvétem stahují zpět do stonku a jen listeny se ještě drží, až i ty v plném květu mizí. Na rašelinných, stinných stanovištích kozlík tenduje k bujnému růstu.<br /> <br /> Jako tvoří látková pestrost kořenové kůry s listovou růžicí životní souvislost, tak listová posloupnost výhonku s květenstvím. Proměna tvarů listů, od stonku vzhůru k květu (blattmetamorfóza), je do obrazu přenesený výraz v živém neviditelně se odehrávajících látkových procesů tvorby a přetváření. Při vzrůstu přechází výhonek z oblasti zemitě-vodního do oblasti tepla a prosvětleného vzduchu. Sem přímo a v přítomnosti září síly Slunce a planetárních sfér. Zde teprve se bytostný praobraz kozlíku ve své dokonalosti otiskuje obrazně do v rhizomovém kořeni předpřipraveného substančního dění. Jako mají v kořenovém trsu navrch síly působící v zemitě-vodním, tak ve vzestupném výhonku síly světla a tepla, zprostředkované vzduchem. Může být snad tím důvodem, proč se temně vědomí kalící vůně a trpce hořká chuť kořenového trsu v listech prakticky nevyskytují, avšak v méně intenzivní podobě přece jen ve stonku? V kořeni se tyto kvality zhušťují a soustřeďují, v posloupnosti listů naopak přecházejí v stálé proměně do pohybu.<br /> <br /> Myslící nazírání proměny tvarů v listové posloupnosti osvětluje otupělost čichových a chuťových vjemů. Pro myšlení je tvar listu opěrný bod, který nejprve stojí před námi jako věcný předmět pro sebe. Ale dostaneme před oči to, že právě sledovaný list svým tvarováním předpokládá a dál rozvíjí tvar listu předcházejícího. Přechod jednoho tvaru do druhého tvoří článek stonku, v němž jeden tvar mizí a vynořuje se následující. Existuje tedy souvislost v proměně tvarů listové posloupnosti, která se smyslové anschauung skrývá. Klíčem k poznání tohoto skrytého přechodu je myslící nazírání, školené na proměně tvarů. Zpočátku bodově konstatující myšlení přichází do pohybu; samo ze sebe tvůrčím způsobem vytváří myšlenkové obrazy na {{SE|434}}<br /> <br /> der Grundlage neomylné anschauung. Tytéž bildekräfte „tvořivého, obrazotvorného a utvářejícího Světového slova&quot; působí v přírodě a stejně tak na vyšší rovině v člověku. Pokusí-li se člověk myslivě vcítit do těchto na fenoménech opřených myšlenkových obrazů, nastupuje cestu poznání, na níž se ve stonku skryté pojítko z listu na list může postupně odhalit jako „duchovní pouto&quot;. Je to bytostný praobraz rostlinného, jenž z hlubiny země vyzařuje v ose Země–Slunce a sjednocuje se s étericko-astrálními bildekräfte vyzařujícími z kosmického obvodu.<br /> <br /> Tak je vžívání se do principu metamorfózy — jenž v přírodě působí všudypřítomně a jenž se může stát klíčem poznání zvláště k tomu, co vede k postupujícímu porozumění rostlinám preparátů a k schopnosti cestou preparace oživovat vztah půdy a rostliny — tímto vžíváním se plodným. Metamorfózy se odehrávají v merkuriálním pojítku mezi substančním děním kořene (pól sali čili pól zemský) a oním v květu (pól sulfuru čili pól kosmický). Co se týče formy, je tomu obráceně: květ odumírá do vysoce diferencovaných forem svých orgánů působením zemských sil. Kořen naproti tomu roste pod vlivem kosmických sil na kořenové špičce dále a vykazuje — zejména u kůlového kořene — jednolitější formu (viz také kap. „Kompozice přípravku ze šafgarby&quot;, s. 361 nn.). Agens metamorfózy je merkuriální mezi; vcítit se do tohoto mezi v meditativním nazírání, to školí a oživuje myšlení.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Blüte&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Květ ====<br /> <br /> Na rozdíl od kořene kozlíku, jehož mimořádně silná astralita se projevuje v kompozici nejrůznějších látek — zejména éterických olejů, jejichž temná, zčásti nepříjemně páchnoucí vůně je zadržována kořenovou kůrou — rozlévají květy tuto vůni v zjemnělé, přečištěné podobě. Kozlík má dlouhou dobu kvetení, sahající od konce května (s plným kvetením v červnu/červenci) až do září. Začíná vstřícným větvením hlavního výhonku u nejvyšších listových nasazení. Oboustranné větvení se opakuje ještě několikrát, takže hlavní výhonek přerůstá postranní větve. Tím nabývá květenství klenuté až polokulové podoby. K bázi postranních větví se přitulují poslední zašpičatělé, zpeřené listové čepele listové posloupnosti. Vstřícné větvení hlavního výhonku a postranních větví {{SE|435}}<br /> <br /> se opakuje, zpočátku ještě doprovázena úzkými, špičatými listeny. V květenství se větví redukuje na dva postranní větve. Centrální výhonek se zastavuje v terminálním květním poupěti. Postranní větve ho přerůstají a končí v druhém patře opět v květním poupěti, které přerůstají dva postranní větve, a tak se celý tento pochod opakuje ve třetím patře. Jednotlivé kvítky — může jich být až 2000 — se spojují a těsně nakupenin tvoří vrcholík neboli latnatý chocholík. Všechny procesy, které se u kozlíku odehrávají mezi póly Země–Kosmos ve vzájemně se stavějící metamorfóze, vrcholí v květu: jednak se ve vůni rozklenují do živlu vzduchu, jednak se zhušťují k tvorbě semen.<br /> <br /> Semeno stojí vzpřímeně ve vidlici postranních větví. Semeník je spodní, takže děložní listy se nacházejí na horním konci semenáčku. Zůstávají přisedlé a při dozrávání rozevírají svá jemná zpeřená lístečka křídlově do chmýru — pappusu — který podobně jako u pampelišky nese semeno na větru.<br /> <br /> Jednotlivý květ je nenápadný a svůj světle růžový odstín plně rozvíjí teprve v květenství jako celku. Zatímco květy v nejvyšším patře vrcholíku rozkvétají, vadnou ty v nižších a přecházejí v semenný stav. Tím se vysvětluje nápadně dlouhá doba kvetení. Květ se svými pěti nestejně velkými okvětními plátky, srostlými při bázi v trubičku, a se třemi prašníky vykazuje silnou asymetrii. Hoerner&lt;ref&gt;Erdmut-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, S. 340.&lt;/ref&gt; ji vykládá jako «znak velmi silné individualizace, způsobené hluboko do rostliny zasahujícím astrálem». Tento poukaz je podpořen i tím, že stonek čili vertikální princip dominuje tvarování kozlíku — což je příznačné pro to, že duchovní praobraz této rostliny, její bytost sama, se zjevuje v svislé ose Země–Slunce. Tento fakt dále dosvědčuje silný vztah kozlíku ke světlu, a stejně tak k teple, patrný z vysokého obsahu hořlavých látek. Teplo je pralivetem a nositelem bytosti ve vší bytnosti a dění.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», Dornach 1989, S. 157 ff.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Kozlíkový květ je zvláště v uvadání a docela v sušeném stavu mocným dárcem vůně. Ve všech květních orgánech se nacházejí nektaria, která obsahují různorodé látky v rozdílné konzistenci. V tekuté podobě jsou to různé cukry, které se na {{SE|436}}<br /> <br /> Blütengrund v blízkosti čnělky. Jiné jsou vpleteny do pletiv čnělky, blizny a plodolistů, zvláště však do okvětních plátků. Jejich vonné látky sublimují z pevně-tekutého, resp. koloidálního stavu do stavu plynného. Jsou to éterické oleje, které se od silně sulfurizované, avšak zemí svázané kořenové oblasti stupňovitě zjemnily v listové posloupnosti, aby, vedeny stonkem, vyvanuly v jemnějším květním parfému.<br /> <br /> Silná astralita, která prostupuje celý proces utváření kozlíku, vykazuje bytostnou příbuznost s tou, jež se u zvířete tělesnými pouty zvnitřňuje v duševno. Dosvědčuje to mimo jiné silná přitažlivost pro nejrůznější létající hmyz, brouky atd. Lze asi obecně říci: vycházející květní vůně je nejryzejší podobou zjevení bytosti a působností formativních sil. V nich je to pozemsko-látkové v nejvyšší míře odhmotněno. V průchodu procesem kvetení je nejen eterizováno, nýbrž tak pronikavě astralicky prokraftováno, že dokáže jak přitáhnout nejrůznější živočišné druhy zdálky k jejich zdroji potravy, tak oslovit duši člověka hlouběji, než co vidí oko.<br /> <br /> Květní substance jsou z velké části vysoce komplexní kompozice uhlíku a vodíku. Kyslík vedoucí k pozemskému zcela ustupuje. Proto jsou tyto substance vysoce hořlavé, aniž by zanechávaly pondérovatelný popel: uhlík se proměňuje v plynný stav oxidu uhličitého. Fenomén hořlavosti poukazuje na to, že vodík je nositelem živlu tepla, resp. jeho nadsmyslového korelátu — tepelného éteru. Chemik Rudolf Hauschka (1891–1969) na tuto skutečnost upozorňuje: «Kdyby se vodík pojmenovával podle svého vnitřního charakteru, musel by se jmenovat ohnivina.»&lt;ref&gt;Rudolf Hauschka: ''Substanzlehre'', Frankfurt/Main 1966, S. 51.&lt;/ref&gt; Rudolf Steiner charakterizuje vodík jako to «látkovité, jež je tak blízko duchovnímu na jedné straně, tak blízko látkovému na straně druhé». «Nese vše, co je jakýmkoli způsobem gestaltované, oživené, astrální, opět zpět do šíří světového prostoru.» «Vodík vlastně vše rozpouští.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 75/76.&lt;/ref&gt; V jedné přednášce pro dělníky&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Mensch und Welt. Das Wirken des Geistes in der Natur. Über das Wesen der Bienen'', GA 351, Vortrag vom 20. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 72.&lt;/ref&gt; hovoří Rudolf Steiner o nadsmyslové bytosti vodíku: «Zajisté, v chemii je {{SE|437}}<br /> <br /> «V chemii je vodík zcela jiná látka než fosfor […] Co je tedy vodík, který je všude ve světě rozšířen? — Vodík, jenž je rozlit po obvodu světa, je světový fosfor.» Gunter Gebhard k tomu poznamenává: «Z dnešního vědění a z fenoménů ukazuje vodík vlastně jen vztah k teplu. Fosfor má však svůj hlavní vztah ke světlu. Pohlížíme-li na fosfor jako na fyzický výraz tepelného éteru (který je zároveň živlem ohně), pak je to stará saturnská tepelnost, která v sobě ještě nese světlo. V ‹pádu› do hmoty se pak dnes v pozemském ukazují fosfor a síra.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Toto — ve vyšším smyslu — rozpouštěcí schopnost vodíku uplatňuje se morfologicky, když oproti kvěru listový oděv jakoby mizí do stonku, a fyziologicky, když fáze tvorby bílkovin je vystřídána fází devitalizace, tvorby vodíkem bohatých sacharidů, například ovocného cukru, éterických olejů apod. Pozoruhodné přitom je, že kozlík s velkou intenzitou přináší tuto fruktifikující tendenci sulfurického ke svému nejsilnějšímu výrazu v jeho protipólu — v kořeni. Tam zůstává vonné zpět hrazeno v kůře. Přeřízne-li se kořen, šíří pronikavý, tupě zemitý pach. V kvěru naproti tomu — zejména při vadnutí — se stává erdenflüchtig, voní květnatěji a halí nejbližší okolí do vůňového oblaku. Obrazně řečeno, vodíkový proces rozpouští veškerou formovou určenost látkových kompozic do chaosu nerozlišitelnosti kosmu, do prvotního stavu tepla. Vládne-li stonkový princip, je substanční dění kozlíku v tvorbě a rozpouštění shora dolů a naopak silně prokraftováno astralitou. Tento stav věci a zvláštní vztah k teplu může vzbudit pochopení pro to, proč květ kozlíku nepotřebuje ani žádné další preparování skrze živočišný orgán, ani expozici vůči silám kosmu a země v průběhu roku. Zřejmě by se ani nenašel živočišný orgán, který by byl dané rostlině přiměřen. Bytostná povaha kozlíku je v tomto ohledu polárně protikladná k bytostné povaze kopřivy. Jako tato si vytváří na základě své «astrální vnitřní účinnosti» sama sobě obal, v jehož nitru na cestě inkarnujícího vodíkového procesu vznikají nové substance — tak polárně exkarnující vodíkový proces v kvěrech kozlíku. Ten rozpouští veškeré tvarování do prvotního stavu tepla, jehož vlastní bytost veškerému bytí {{SE|438}}<br /> <br /> Obal a substance zároveň. Kozlík žije «astrální vnější působení», které ve svém vytékání tvoří obaly. K tomu dodává Gunter Gebhard: «V kopřivě jsou to síra a železo, které se uplatňují. Obě mají kvalitu soustředěnou do nitra. ‹Prorozumňující› kopřiva vykazuje vztah k mikrokosmickému, k Já-kvalitě rozumu. Pozemské přichází zcela zvláštním způsobem ke slovu také v rhizomech kopřivy. V květu kozlíku se substanční proces rozpouští do kosmu; míří vstříc kosmickému světlu. Naprosto stejně tak i kořeny kozlíku, které se jako světlo přímočaře, dlouze bez větvení a téměř bez sekundárního tloustnutí ‹vyzařují› do země. V kvéru vodíkové působení, v kořeni světelná kvalita, která se projevuje ve fosforu. Na rozdíl od kopřivy, která je ve vztahu k mikrokosmickému Já, kozlík vykazuje vztah k makrokosmickému Já.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ==== Herstellung und Anwendung ====<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Medicínsky jsou to rhizomatické kořeny kozlíku, které se používají; v kánonu ostatních kompostových preparátů jsou to naproti tomu květy, resp. kvéru příbuzné procesy, jako u kopřivy a dubové kůry. V kvéru na jedné straně rostlina odumírá, zhmotňuje svůj praobraz v podobě, barvě a vůni — na druhé straně se v procesu kvetení oživuje pozemský substanční proud.<br /> <br /> Baldrianové kvéry se trhají v době dosažení největší kvetní plnosti okolíku v červnu/červenci a okamžitě drtí vhodným zařízením (trhákem). Přitom vytéká buněčná šťáva, včetně éterických olejů, z buněčné plazmy a buněčných vakuol. Lisem na ovoce se oddělí od zbývající výlisků. Ty se smísí s přibližně stejným množstvím vody, jaké bylo v prvním průchodu získáno jako kvetní šťáva. Tato kaše stojí jeden den a pak se opět lisuje. Dvojím lisováním se z 2 až 3 kg kvérů získá přibližně 1 l lisovaného šťávy. Ta se plní do lahví a podléhá mléčnému kvašení. Přitom vznikající plyny musí moci unikat. Po přibližně 6 týdnech doby kvašení se lahve uzavřou korkovými nebo gumovými zátkami. Příliš velký přístup kyslíku vede k chybným kvašením, při nichž {{SE|439}}<br /> <br /> Preparát se stane nepoužitelným. Lahve se skladují v tmavém, rovnoměrně temperovaném prostoru — v preparátovém sklepě. Šťáva zůstává trvanlivá po léta.<br /> <br /> Pokud jde o použití květové šťávy, Rudolf Steiner upozorňuje, že má být ředěna «velmi silně» v teplé vodě.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&lt;/ref&gt; Údaje, které duchovní badatel uvádí jako vodítko pro konkrétní jednání, nemohou být brány dostatečně přesně; platí slovo od slova. Jsou to výsledky nadsmyslového duchovního bádání přivedené do forem idejí — a jsou to pokyny, které předjasňují cestu volního jednání, ale neurčují jej pravidly. Je třeba si zachovat svobodu tyto formy idejí stále znovu myslet v jejich velkých souvislostech. A čím více se o to člověk snaží, tím svobodněji bude moci to, co bylo uchopeno v duchu, věcně provádět i v praxi. Duchovědné ideje zakládají nové umění experimentování v praxi; z tohoto umění vyrůstá tak nezbytný «osobní vztah», který vede ideami nesený volní způsob hlouběji do duchovní skutečnosti, než toho jsou schopny vědecko-technologické výsledky, jež dnes zvnějšku řídí zemědělskou praxi.<br /> <br /> Jak individuálně a v nejširším spektru jsou geisteswissenschaftliche skutečnosti v praxi vykládány — zčásti dosti dobrodružně —, ukazuje velká radost z experimentování. Ta je v záslužném díle Stappungově&lt;ref&gt;Walter Stappung: ''Die Düngerpräparate Rudolf Steiners – Herstellung und Anwendung'', Rüfenacht 2017, Bd. I + II: 748 S. Siehe auch: Ueli Hurter et al. (2018): ''Biodynamische Präparate-Praxis weltweit – Die Fallbeispiele'', Darmstadt, 364 S.&lt;/ref&gt; zdokumentována v celosvětové praxi. Výsledky duchovního bádání odhalují svou pravou poznávací hodnotu teprve v cvičné praxi.<br /> <br /> Před samotným použitím extraktu z baldrianových květů jde o «silné ředění» urtinktury. Toho se dosáhne, když se do dané množství vlažné vody přikape tolik květové šťávy, aby po pěti až desetiminutovém míchání kapalina voněla baldrianem a projevila se v ní slabá hnědavá barva šťávy. Orientační množství pro použití se určuje — obdobně jako u pevných preparátů se třemi prsty — takto: 1 až 3 g = 1 až 2 cm&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; na 5 až 8 l vody na přibližně 8 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; hnojivého materiálu. Kapalina se nastříká na hromady a řady po jejich založení nebo — rozdělena na porce {{SE|440}}<br /> <br /> – shora naplněna do otvorů. V případě tekutých hnojiv (kejdy, močůvky) se nejlépe přidá zředěné množství šťávy při míchání. Ještě jednou budiž zdůrazněno, že nejlepšími rádci jsou myslící spolužití a vlastní experimentující duch.<br /> <br /> Vztah baldrianky k živlu tepla a jeho nadsmyslovému silovému korelátu, tepelnému éteru, nalezl uplatnění v biologicko-dynamické praxi i mimo její funkci hnojivého preparátu; tak při nebezpečí pozdních mrazů v květnu. Těsně před jejich nastoupením lze jemným rozprášením baldriánového extraktu, v ředění 1 ml na 1 l vody, nad ovocné květy i nad ohrožené zeleninové výsevy položit teplou pokrývku; ta zabrání mrazovým škodám až do dvou až tří stupňů pod nulou.&lt;ref&gt;Krafft von Heynitz, Georg Merckens: ''Das biologische Gartenbuch'', Stuttgart 1994, 351 S.&lt;/ref&gt; Také k obecnému posilování rostlin v zelinářství se doporučuje v ředění 10 až 30 kapek baldrianového preparátu na 3 l vody. Ve vinařství se baldrianovému preparátu dostalo zvláštního ocenění.&lt;ref&gt;Pierre Masson: ''Gartenbau und Landwirtschaft biodynamisch'', Aarau 2015, 224 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vorbemerkungen_zur_Wirksamkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Předběžné poznámky k bytostné účinnosti ====<br /> <br /> Baldriánový květový extrakt má — silně zředěn v teplé vodě — «hnoji velmi jemným způsobem přinést […] a v něm zejména vyvolat to, co ho podněcuje, aby se k tomu, co se nazývá fosforovou substancí, choval správným způsobem».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&lt;/ref&gt; Toto tak stručné, záhadné tvrzení ukazuje na konci tance šesti hnojivých preparátů — po jmenování síry na počátku u řebříčku, heřmánku a kopřivy — nyní u baldrianky na fosforovou substanci. Oba, síra i fosfor, jsou si navzájem velmi příbuzní. Oba jsou jaksi ztělesněním světla a tepla. A přece jsou to dvě různé látky. Ve stupnici tvůrců kyselin v periodické soustavě prvků stojí sice vedle sebe, v organickém dění se však chovají zcela polárně. Síra se vyskytuje v anorganické přírodě v rozmanitých sulfidech, v kovových solích kyseliny sírové, jakož i jako elementární síra ve sopečných usazeninách. Jako taková se vznítí při přibližně 250 °C a hoří namodralým plamenem na oxid siřičitý. Jinak fosfor: je neobyčejně reaktivní a vyskytuje se proto {{SE|441}}<br /> <br /> nikoli v elementární formě. Zobrazení jako elementární fosfor ukazuje pozoruhodný jev, že má v závislosti na teplotě pět modifikací svého způsobu existence. Jako první modifikace vzniká bílý fosfor; je jedovatý, ve tmě svítí a lze ho uchovávat pouze pod vodou. Při kontaktu se vzduchem se samovznítí při 44 °C a hoří jasně svítícím, horkým plamenem na oxid fosforečný (P&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O&lt;sub&gt;5&lt;/sub&gt;). Bez přístupu vzduchu a při zvýšené teplotě nebo při osvětlení vzniká druhá modifikace, červený fosfor; je stálý, nesvítí a není jedovatý. K němu se připojují tři další modifikace s podstatně různými vlastnostmi — světle červený, černý a černý amorfní fosfor.<br /> <br /> Fosfáty se nacházejí v sedimentárních horninách, především však v nejjemnějším rozptýlení v krystalických prvohorních horninách ve formě těžce rozpustného apatitu, vápenatého fosfátu s obsahem stop fluoru a chloru. Větší ložiska apatitu se těží na poloostrově Kola, u Kirova. Apatit zvětrává působením kyselin a tím obnovuje fosforovou hospodářství půd. V sedimentárních ložiscích, zejména severní Afriky, se nacházejí fosfority. Jsou to splavené zvířecí kosti z třetihor. Pomleté lze je jako těžce rozpustný surový nebo měkký fosfát meliorativně využívat na na fosfor chudých stanovištích.<br /> <br /> V rámci půdního profilu klesá obsah fosforu od látkovýměnně aktivního humusového svrchního půdního horizontu směrem k podorničí. Tento jev sám o sobě již ukazuje, že ztráty vyplachováním jsou velmi nízké — zpravidla méně než 0,3 kg/ha. Mnohonásobně vyšší jsou ztráty plošnou erozí (denudací).<br /> <br /> Stabilita fosforu (HPO&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt;)&lt;sup&gt;2–&lt;/sup&gt;, který přešel do roztoku při zvětrávání minerálů a rozkladu organické hmoty, je důsledkem jeho reaktivnosti. Vstupuje do nových vazeb zejména s vápníkem za vzniku sekundárních vápenatých fosfátů; dále je adsorbován hydroxydy hliníku a železa, které samy tvoří komplexy s huminovými a fulvokyselinami. Suspendovaně se nachází v půdních koloidech a adsorbovaný na jílových minerálech a humusových látkách. Až 80 % organických fosforečných sloučenin je přítomno ve formě fytátů (vápenaté a hořečnaté soli kyseliny inositolhexafosforečné); dalších 5 až 10 % se nachází v nukleových kyselinách buněčných jader rostlin a mikroorganismů.&lt;ref&gt;Friedrich Scheffer, Paul Schachtschabel: ''Lehrbuch der Bodenkunde'', Berlin 2018, 772 S.&lt;/ref&gt; {{SE|442}}<br /> <br /> Pozoruhodné je, že fosfor prostupuje v nejjemnějším rozptýlení a v nejpřísnějším kompozičním řádu veškerými přírodními říšemi, a tak i fyzickou organizací člověka. Omezí-li se pohled na jeho fyzicko-materiální způsob jevení, odhalí se jen málo o jeho bytosti a jeho funkci v hospodářství přírody. Jinak je tomu, rozšíří-li se zorné pole na rostlinnou říši a dále vzhůru. Tam vystupuje fosfor, éterizován na fosforový proces, všude tam v metamorfózách, kde panuje tendence k odvitalizování. Ta se bezprostředně odhaluje nazírání v procesu kvetení rostlin, jenž je podstatně fosforovou účinností. Kde toto odvitalizování dosahuje svého vrcholu — ve vadnutí květu a v tvorbě semen —, vystupuje fosforová účinnost zvláště do popředí.<br /> <br /> Odvitalizování znamená odumírání a přechod do čisté formy. Fyziologicky to zprostředkovává fosfor. Ve dědičnostním dění zprostředkovává formovou kvalitu prostřednictvím jaderných kyselin. Rovněž světlo, vázané v procesu fotosyntézy do hroznového cukru, a jeho přenos buněčným dýcháním na proces kyseliny fosforečné adenosintrifosforečné (ATP) váže světlo zcela do trvalé formy kořene, stonku, listu, květu a plodu. Stejně tak odvitalizovávají fosfolipidy myelinu v mozku a vytvářejí vědomí — anebo fosfor apatitu trvající formu kosti.<br /> <br /> V hlubokém skrytí nacházíme nyní i v děni růstu právě tolik bodových zón odvitalizování, kolik buněk má rostlina. Jsou to fosfor obsahující buněčná jádra. Ta hostí v podobě jaderné bílkoviny, nukleotidů, chromozomy — zprostředkovatele dědičnostního proudu z generace na generaci. Jádro, uzavřené jadernou membránou, představuje ve vztahu k buněčné plazmě ruhový pól buňky. Na základě fosforu v něm vládne vyšší princip, než je ten, který v rostlině, zvířeti a člověku napomáhá k utváření jejich příslušného zjevného obrazu. Je to princip, který v trvalé zárodečnosti přenáší veškerá vývojová dobytí z minulosti do přítomnosti a z ní do budoucnosti. Je tomuto vývojovému průběhu nadřazen; je to duchovní bytost samotné rostliny, vcházející v platnost z vyšší nadsmyslové oblasti, to, co v lidském vědomí vzplanuje jako já-bytost. Tak stojí myelin — jsou to fosfolipidy, které obalují nervová vlákna v mozku — v nejužším vztahu s {{SE|443}}<br /> <br /> vědomí (Sebe)Vědomím člověka! Rostlina jako čistě živá bytost nemá vtělené duševní ani vlastní bytostné jádro, proto také žádný nervový systém, který je třeba pokládat za pozemský základ astrálního těla. Avšak při pohledu na nukleus rostlinné buňky vyvstává otázka, zda jej nelze považovat za evoluční předstupeň k vytvoření takového systému. Jaderné kyseliny RNA a DNA vykazují vysoký obsah fosforu ve fosforečných zbytcích nukleotidů. Tak jako se u zvířete a člověka nervový systém jemně větví až do živé tkáně, nacházíme v jednotlivé buňce mimo buněčné jádro v buněčné plazmě organely, jako jsou ribozomy&lt;ref&gt;Ribozomy jsou sestaveny z ribozomální RNA. Pocházejí z nukleolu v buněčném jádru a tvoří v plazmě organely pro tvorbu bílkovin (kosmologicky je nukleolus ekvivalentem Země v mikrokosmu buňky). Buněčné jádro odpovídá měsíční sféře a buněčná membrána sféře Saturnu. Mitochondrie disponují vlastní nahou DNA, množí se vlastním rytmem a mají především úkol buněčného dýchání s železo obsahujícími cytochromy. Kosmologicky stojí mitochondrie ve vztahu k Marsu.&lt;/ref&gt; a mitochondrie, které jakožto nepatrné tvarované tělesné útvary stojí ve vztahu k plazmě i k jádru. Mitochondrie obsahují stejně jako jádro chromozomální struktury, u nichž lze předpokládat, že plní epigenetické funkce. To znamená, že jsou nositeli a zprostředkovateli vtisků, které cytoplazma přijala ze současných pozemských, slunečních a planetárních působení, jakož i z opatření péče, hnojení a šlechtění duchem a rukou člověka. Jsou to nově nabité vlastnosti ze současného bytí. Je třeba vycházet z toho, že takovéto epigenetické vtisky se v rostlinách uskutečňují v každém vegetačním roce. Aby se zachovaly plody tohoto «zpřítomnění» pozemsko-kosmických působení v průběhu roku — například přes hnojení preparáty —, doporučuje se vlastní rozmnožování až po šlechtění sortů vlastních statku.<br /> <br /> Osa Země-Slunce, do které se kvetoucí rostliny začleňují, se projevuje ve stonku, řapíku, stéblu, výhonku, větvi a kmeni. V této vzpřímené vládne, v odrazu duchovně-bytostném, táž síla, která na vyšší úrovni žije v člověku jako já-činnost ve vůli a vzplanuje v probouzejícím se sebevědomí. Fyzickým opěrným bodem pro to, aby sily já mohly nabývat účinnosti — v člověku a jiným způsobem v přírodních bytostech —, je fosfor, ne jako takový pouze, nýbrž vždy zapracovaný do příslušných látkových kompozic, například zmíněných nukleotidů buněčného jádra. Ve vztahu k člověku rozvíjí Rudolf Steiner tuto myšlenku: «Je to velmi zvláštní, jak lidské já, když je {{SE|444}}<br /> <br /> Nyní jako právě v člověku duchovně, duševně, organicky a také mineralizujícím způsobem, jest jistým způsobem, chtěl bych říci, nositelem fosforu.» «Prosycení lidského organismu fosforem je činností já.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Gesichtspunkte zur Therapie'', GA 313, Vortrag vom 15. April 1921, Dornach 2001, S. 91.&lt;/ref&gt; Tak řídí fosforový proces ve svém nejlabilnějším skupenství, kyselině adenosintrifosforečné (ATP), především metabolismus uhlohydrátů, nukleové kyseliny vázané na nukleoproteiny, metabolismus bílkovin, v podobě fosfolipidů metabolismus tuků, aby nakonec v spojení s fosforem obsahujícím vápnem (apatitem) vyústil v mineralizačním procesu tvorby kostí.&lt;ref&gt;Friedrich Husemann, Otto Wolff: ''Das Bild des Menschen als Grundlage der Heilkunst'', Band II: Zur allgemeinen Pathologie und Therapie, Stuttgart 1991, S. 394.&lt;/ref&gt; Jsou to pokaždé různé fosforové sloučeniny, které impulsují činnost éterických druhů ve vztahu k bytostným článkům: Já žije v tepelném éteru ve vztahu k fosforu; zprostředkováno tepelným éterem, vtiskuje se, na základě sodného fosfátu, do astrálního těla; skrze fosforečnan hořečnatý a světelný éter a skrze fosforečnan draselný a chemický éter působí v éterickém těle a, na základě fosforečnanu vápenatého a účinnosti životního éteru, géeí do pevné formy kostní soustavy, «fyzického otisku já-organizace».&lt;ref&gt;Ebd., S. 395.&lt;/ref&gt; Ve svém přímém vztahu k duchovnímu jádru bytosti, k já, pomáhá fosfor překonávat jednostrannosti ve fyziologických procesech a vyrovnávat protiklady.<br /> <br /> Ve středu buňky se fosforový proces koncentruje v nukleotidech, nositelích dědičnosti. Ty nesou minulost, výdobytek evoluce, do přítomnosti. V tomto díle stvoření se shrnuje veškeré někdejší stávání z ducha a zároveň obsahuje něco zárodečného, z čeho se toto stvoření v přítomném neustále obnovuje a přijímá impulsy, které tyto zárodečné síly nesou do nejzazší budoucnosti k novému stávání. Tyto impulsy přijímá plazma rostlinné buňky v rytmu dne a noci ze záření slunečního světla, jehož síly jsou modifikovány působením planet. Místem tohoto zpřítomnění zárodečného je buněčná nebo protoplazma obklopující jádro. Obsahuje — jakoby v ní plovoucí, v jemném rozptýlení — již zmíněné organely, ribozomy a mitochondrie, jakož i hořčík obsahující (nikoli fosfor obsahující) chloroplasty, v {{SE|445}}<br /> <br /> jímž je prostřednictvím chlorofylu pohlcováno světlo a oživována pozemská látkovost. Základní substanci protoplazmy tvoří cytoplazma, vodojasná, průhledná, tekutě-koloidní, do značné míry homogenní bílkovinná hmota.<br /> <br /> Cytoplazma je pohybovým pólem buňky. Proudí, rotuje kolem buněčných vakuol – nebo ve zvláštních případech dokonce cirkuluje kolem buněčného jádra. Intenzita proudění je závislá na kyslíku, nositeli éterných sil. Je citlivá na vnější podněty; podle počasí se – bobtnáním a smršťováním buněčných tkání – stará například o zavírání a otevírání průduchů, o pohyb květenství hvězdnicovitých rostlin podle chodu slunce atd. Dále reaguje na způsob hnojení i na pečující ruku člověka. Jako pečeť vtlačuje svůj tvar do pečetního vosku, tak se z vnějšku pronikající astrální síly vtiskují do cytoplazmy buňky. V botanice se buněčné plazmě připisuje «schopnost vnímání».&lt;ref&gt;Hermann von Guttenberg: ''Lehrbuch der allgemeinen Botanik'', Berlin 1955, s. 15.&lt;/ref&gt; Nepojmenovává se však její rostlinná svébytnost, ani hranice, která ji odděluje od živočišného vnímání. V buněčném jádře vládne fosfor a určuje jeho přísné struktury. S ním spojená bílkovina, nukleoprotein, stejně jako v zásadě všechny bílkoviny, neobsahuje žádný fosfor. Bílkovina je spojena se sírou a za svou látkotvornou pohyblivost vděčí síře, tak blízce příbuzné fosforu a ve svých vlastnostech přesto tak polární. Ta je však prostředníkem mezi astrálními silami vyzařujícími z okolí a látkami, které tvoří bílkovinu (C, O, N, H). Oba, síra i fosfor, způsobují harmonizaci bytostných článků. Ponoří-li se například astrální tělo a s ním i Já příliš hluboko do éterné a fyzické organizace, pak je «síra více astrální tělo, fosfor více Já» z této vazby vymaní.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Gesichtspunkte zur Therapie'', GA 313, přednáška z 12. dubna 1924, Dornach 2001, s. 44.&lt;/ref&gt; Oba jsou Merkurii mezi vyššími duchovními světy a jejich pozemským obrazem, mezi duchovně-zárodečným a tím, co se utváří do fyzické podoby, v dílo. Oba vstupují v nejvyšším zředění do veškerého živého dění jednotně, a přesto polárním způsobem, opakujíce minulost v přítomnosti a otvírajíce ji budoucnosti. Oba jsou ve vysokém zředění vpleteny do jádra (fosfor) a plazmy (síra) buňky. Jejich {{SE|446}}<br /> <br /> Jejich účinnost je přirozeným předobrazem pravé homeopatie, účinnosti nejmenších entit.<br /> <br /> O podstatě vodíku ve spojitosti s fosforem a sírou lze souhrnně poznamenat následující: Vodík byl charakterizován jako reprezentant živlu Ohně, resp. éteru tepla. Vodíku je stále ještě vtkáno teplo a světlo. Na cestě vývojovými stupni k Zemi&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; a nakonec materializací k «zemitě-pevnému» se teplé zhustilo v síru a světelné v fosfor. Síra umožňuje teplem pohyblivost/růst v látkovém — bez síry žádná látková výměna —, zatímco fosfor vytváří formy a na stupni lidského vědomí nechává látkově-zformované v obrazu stát se myšlenkou. Světlo je v duševním procesu prožíváno jako myšlenka. Vstoupí-li tato do vědomí, formuje se v jazyce ve slovo, v gramatiku.<br /> <br /> Síra a teplo/pohyb, fosfor a světlo/forma jsou vždy dominující vztahy. Přesto i síra ukazuje ve svém zářivě žlutém plameni svoji blízkost ke světlu a fosfor svou snadnou vznětlivostí svoji blízkost k teplu. V živém ovládá síra látkovou výměnu, fosfor prostřednictvím jaderných kyselin DNA a RNA dědičnost.&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V baldrianském květu se proces fosforového tak zjemnil, že tento — jak se smí předpokládat — prostřednictvím fosfonukleotidů ribozomů a mitochondrií plazmy, obdařen potencí duchovně-já-vlastní gestaltační síly, otvírá z přebytečných sil duchovně-zárodečného v pozemském nové vývojové možnosti rostlinného stávání.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wirksamkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Účinnost ====<br /> <br /> Jistě chybuje ten, kdo v baldrianském preparátu vidí organické fosforové hnojivo. Baldrián nemá v popelu více fosforu než jiné rostliny. O tom, co rozhoduje o účinnosti, je, že v baldrianském květu se shromažďuje koncentrace formativních sil, která je schopna utváření životních souvislostí takovým způsobem, aby v nich mohl fosfor zprostředkovávat síly, jež z oblasti čistě duchovního napomáhají rostlině k aufrechte, k organismickému vlastnímu bytí; {{SE|447}}<br /> <br /> nebo slovy Rudolfa Steinera: že «šťáva baldrianského květu» vede hnůj k tomu, aby se «vůči tomu, co se nazývá fosforovou substancí, choval správným způsobem».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&lt;/ref&gt; Tato pobídka je nezbytná všude tam, kde organické materiály hnijí — a tak tomu je při každé přípravě hnoje. Při autolytickém rozpadu a mikrobiálním rozkladu příslušných rostlinných a živočišných zbytků se rozpadá kompoziční řád, jemuž fosforová substance sloužila. Výsledný chaos látek, jež byly zbaveny svého nositelství, pak tíhne k tomu, aby tyto látky z oblasti živého upadaly zpět do stavu anorganického. Tento proces umírání příroda do jisté míry zachycuje sama tvorbou stabilních forem humusu. Tento proces se odehrává ve vlhkém-vodnatém a ovládají ho přede vším měsíční síly. Při kompaktním nahromadění organického materiálu v hnojiči a kompostové hromadě, jakož i při skladování kejdy a močůvky, vyžaduje zmíněná řídící opatření z rukou člověka.<br /> <br /> Účinnost baldrianského preparátu však přesahuje i toto. Nevyčerpává se tím, že fosfor uvolněný z organických sloučenin bezodkladně znovu zabudovává do jaderných bílkovin mikrobů, a tím ho dočasně váže, než ho přijmou kulturní rostliny. Mikrobiální dění se odehrává ve vlhkém-vodnatém, nejméně ze všeho zpočátku v zemitě-pevném. Toto nastává teprve v důsledku specializované činnosti půdních živočichů vedené astrálním tělem. Účinnost květní šťávy baldrianky se naproti tomu jeví jako všeobecná, do všech dílčích procesů zasahující a je stmelující — jako taková, která bujné Stoffwechselgeschehen hnojiště uzavírá do vcelku uzavřeného celku. Pod vlivem tohoto preparátu se hnojiště rozvíjí v jakousi podobu organismu, v němž astrální síly vyzařující z periferie prostupují chaos rozkladu. Tyto síly tvoří astrální organizaci hnojiště, která — mocí sil vyššího ryze duchovního já-bytí, jí vlastních — činí z fosforu, jenž se ze všech vazeb uvolňuje, opět nositele. Přidáním baldrianského preparátu se uskutečňuje jakési nové obdarování fosforu poté, co v průchodu chaosem rozkladu svlékl své dřívější nositelství ducha. {{SE|448}}<br /> <br /> Takto nahlíženo hnojí baldrianský preparát prostřednictvím organických hnojiv nejintimnějším způsobem životní tvořivé procesy, které se v horizontále plošně rozestírají v bránicovém orgánu půdy a v listech rostlin, a svisle pak to, co se jako duchovně-bytostné výšin a hlubin vyjadřuje ve stángelové síle rostlin. Na pozadí tohoto světového kříže je třeba hledat prvky nazírání, skrze něž lze nalézt potvrzení toho, co je svou vlastní silou průkazné v tom, co bylo prozkoumáno na duchovním poli. Každé z popsaných preparátů se to týká svým specifickým způsobem.<br /> <br /> Pro výsledky antroposofické duchovní vědy musí být teprve v průběžném myšlení a konání vytvářeny fenomény, jimiž se zaručuje pravdivost toho, co bylo poznáno v duchu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Schachtelhalmpräparat&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Přípravek z přesličky rolní ===<br /> <br /> Nepatří do řady kompostových preparátů; stojí o sobě a Rudolf Steiner ho popisuje v šestém přednáškovém cyklu v souvislosti s odolností vůči houbovým chorobám.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 167.&lt;/ref&gt; K preparaci přichází v úvahu přeslička rolní (''Equisetum arvense''). Vedle dalších přesliček zastupuje dodnes — spolu s plavuněmi a kapradinami — praformy rostlinné říše. Předchůdné formy, jako jsou psilofyty, ukazují zpět až na konec siluru a počátek devonu, tedy přibližně do středu starohory (''paleozoikum''). Je to doba «Lemurisu», opakování planetárního předstupně «Starého Měsíce» ve vývoji Země.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Tyto praformy jsou zrozeny z vody a dobývají pevninu. Blízkost k živlu vody dokládá z celého bohatství tehdejší příbuzenské flóry rod Equisetum, existující dodnes. To se projevuje jak ve stanovištním prostředí, kde se přeslička přednostně vyskytuje, tak ve složitém dění klíčení. Přesličku nacházíme na hlinitých až jílovitých stanovištích se stagnující vodou nebo stagnačními horizonty. {{SE|449}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 34, S. 449.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 34: Der Ackerschachtelhalm mit Spross und unterirdisch bewurzeltem Rhizomsystem.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Erscheinungsform&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zevní podoba ====<br /> <br /> Zevní vzhled překvapí uprostřed okolní flóry. Stonek se zvedá rovně jako svíčka, členěný do jednotlivých článků (''internodií''), která do sebe zapadají jako škatulky (obrázek 34).<br /> <br /> Přeslenlicovitě nasedající, nevětvené postranní větve vykazují týž stavební princip. Pod mírným úhlem od vodorovné osy vybíhají šikmo vzhůru. Stonek i postranní větve jsou jednotně zelené a přebírají funkci {{SE|450}}<br /> <br /> listů. Co překvapí, je právě absence listů — a stejně tak nepřítomnost květů. Z toho plyne, že nelze pozorovat žádnou metamorfózu tvaru — až na to, že postranní větve jsou při bázi stonku kratší, pak se rozevírají a k vrcholu výhonku se pyramidálně zkracují. Listový vývoj se redukuje na podlouhlé, k vrcholu zašpičatělé obalné lístky, které těsně přiléhají k bázi článků stonku. V jejich šestihranném, škatulovitém uspořádání se uplatňuje křemen-křemičitý princip prostupující celou rostlinou — stejně jako v šestihranných štítcích pokrývajících prašníky plodných klasů. Celou rostlinou vládne stěbelní princip — zatímco kapradiny, které mají stejný časový původ, jsou ovládány listem. Plavuně zaujímají střední polohu. Co tolik udivuje, je rozpor, který přeslička sama daruje. Na jedné straně je to její blízkost k vlhku a vodnímu živlu v podloží, na druhé straně její silně proformovaná, zkřemenělá podoba, která se přísně začleňuje do svislé osy Země–Slunce. Přeslička rolní tento rozpor ovládá.<br /> <br /> Hledá-li se generativní pól této rostliny, nalézá se v několika málo exemplářích oddělených od vegetativní části v podobě červenohnědých, vřetenovitých klasů, které vyrůstají každý na výhonku s hustě řazenými články stonku; při jejich bázi jsou ovinuty věncem černo-hnědých špiček listů. Klasy podávají podobný obraz jako houby vyrůstající z temnoty země. To dělá přesličku rolní v rodině přesliček jedinečnou, a proto je i srozumitelný její účinek proti houbovitému: v oddělení plodného sporangioforu od sterilního zeleného výhonku se jaksi distancuje od houby-gesta. Ostatní přesličky nesou sporangiový klas na vrcholu zelené rostliny.&lt;ref&gt;Srov. také: Jean-Michel Florin (Hrsg.): ''Biologisch-dynamischer Weinbau'', Dornach 2020, S. 154 f.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Rhizom-Wurzelsphäre,_die_vegetative_und_generative_Vermehrung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Rhizomová kořenová sféra, vegetativní a generativní rozmnožování ====<br /> <br /> Svislý vegetativní výhonek pokračuje v téže posloupnosti článků stonku do hloubi země ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#449|obrázek 34]], s. 449). Narazí-li na horizont stagnující vody — například na rozhraní A-horizontu (svrchní půda) a na jíl bohatšího B-horizontu (podorničí) nebo na spodní vodu — odbočí postranní výhonek, který dále roste vodorovně podél hranice vrstevní vody. {{SE|451}}<br /> <br /> Rhizomové výhonky jsou vzdušné. Z rhizomových uzlů, zčásti i z primárních vertikálních výhonků, vyrůstají sekundární výhonky vzhůru ke světlu a starají se o rozmnožování vegetativního porostu. Vertikální rhizomy proráží s velkou dynamikou zhutněnou zónu, aby se znovu rozvětvily horizontálně na hlouběji ležící vodní vrstvě. Dokonce i z hloubek tří až čtyř metrů vysílají odtud svými černo-hnědými rhizomovými výhonky nahoru (obrázek 34, s. 449).<br /> <br /> Přeslička rolní nemá primární kořeny. Její jemné, vláknité, do hloubky směřující kořeny jsou výhonkového původu; vyrůstají z mezičlánků (internodií) rhizomových výhonků. Na sklonku podzimu se na přípovrchových horizontálních rhizomech tvoří vejčitá zduření — zásobárny živin pro jarní rašení, především pro jako první vyrážející úrodné načervenale hnědé výtrusnicové nosiče. Takový nosič nese v vřetenovitém uspořádání šestihranné výtrusnicové vaky. Po dozrání výtrusů úrodný výhonok rychle odumírá. Prašné výtrusy jsou unášeny větrem a klíčí, jakmile se dostanou do vlhko-vodnatého prostředí. Z klíčících výtrusů vychází nejprve kořeníčku podobný hrot; rozvíjí se pak zelenající, řasám podobný předklíček (*Prothallium*). «Do tohoto vývojového stádia je přeslička rolní zelenou vodní rostlinou.»&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: *Auf den Spuren der Präparatepflanzen*, Dornach 2005, S. 105.&lt;/ref&gt; Předklíčky se vyskytují ve dvou druzích. Jeden druh *Prothallium* tvoří kulovité spermatidy, které se mohou za pomoci dvou bičíků volně pohybovat ve vodě. Druhý druh předklíčku tvoří vaječné zárodky, jež jsou oplodňovány volně plavajícími spermatozoi. Po oplodnění opouští svisle nahoru i dolů rostoucí výhonok přesličky rolní vodnatou fázi a spojuje se s pevným zemským a silami slunce. Oba — jak úrodné, tak vegetativní výhonky — vyrůstají z rhizomů, které pronikají do hlubších půdních vrstev a tam se zakoření.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_oberirdische_Spross_und_der_Kieselprozess&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Nadzemní výhonok a křemičitý proces ====<br /> <br /> Nahoru do vzduchu, tepla a světla se táhnoucí, neplodný výhonok přesličky rolní je skrz naskrz stonek. Vlastní listové čepele chybějí; pouze rudimentární listové útvary v podobě nenápadných, do přeslenů sdružených, límcovitých ochranných pochev leží při základnách článků stonku. Rýhované články ústředního výhonku a bohaté větvení v přeslenitě uspořádané postranní větve ukazují, co se týče příjmu {{SE|452}}<br /> <br /> slunečního světla a výdeje vodní páry dostatečně velký povrch. Ten je utvořen tak, aby byl zajištěn vysoký průtok vody přesličkou. Její úzký vztah k živlu vody se uplatňuje také v tom, že z vody proudící ve vodivých drahách xylému odebírá přesliččina rolní křemičitou kyselinu, pocházející z minerálního zvětrávání půdy. Její anorganická povaha se oživuje působením Slunce dávajícím život v rostlině. Lze říci: Voda zprostředkovávající síly Měsíce v této rostlině, která odkazuje zpět do pradávných časů vývoje rostlin, znovu otevírá křemičitou kyselinu pro dnešní sluneční působení. Obdaří ji silami, které vytvářejí harmonický vyrovnávací přechod mezi minulým měsíčním působením a dnešním zemsko-slunečním. Tím stojí přeslička rolní v polárním protikladu k pampelišce. Jestliže pampeliška coby hvězdnicovitá patří k nejvýše vyvinutým rostlinám, pak přeslička patří k těm, které stojí na počátku vývoje suchozemských rostlin. V přesličce spojuje křemičitá kyselina minulé vývojové stupně s přítomností, v pampelišce pak vývojové výdobytky přítomnosti s budoucností.<br /> <br /> Životní proces přesličky rolní je metabolicky aktivní křemičitý proces zrozený ze živlu vody. Pohybuje se zevnitř směrem k periferii živých tkání. Jak voda odpařuje vnějším teplem, vylučuje se křemičitá kyselina a obaluje celou stonkovou rostlinu pláštěm vodnaté amorfní kyseliny křemičité. Nacházíme ji v pokožkových buňkách i uloženu mezi jejich buněčnými membránami. Procházejí se všechny stavy — od roztoku přes plastický gel až po ztvrdlý, amorfní, sklovitý opál, což je vodnatý oxid křemičitý (SiO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt; + H&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O). Zpopelní-li se stébelné pletivo přesličky, zůstane po vyhoření černé uhlíkové kostry nakonec bílá křemičitá kostra. Vykazuje čočkovité vypoukliny, které za živa usměrňují sluneční světlo na v řadách uspořádaný chlorofyl.&lt;ref&gt;Ebd., S. 107.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Vysoký obsah kyseliny křemičité — 70 % v popelu — určuje tuhý, paprskový vzhled přesličky rolní. Dělá ji drsnou a křehkou. Křemen v přesličce «žije» tak, «že se v ní opevnil jako v pevnosti».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 83.&lt;/ref&gt; {{SE|453}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Herstellung_und_Anwendung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Výroba a použití ====<br /> <br /> Z přesličky rolní se kolem svátku Jana, v době jejího největšího vegetativního rozkvětu, sbírá zelený výhonek za slunečného dne a na vzdušném stínu se rozloží v tenké vrstvě a suší. K dalšímu zpracování uvádí Rudolf Steiner: «dass man Equisetum arvense zu einer Art von Tee macht...» [citát ponechán v němčině]. Stappung celosvětově zdokumentoval rozmanité praxe přípravy čaje z přesličkové natě, co do délky vaření a následného kvašení na kejdu i studeného kvašení čerstvé natě, dob, množství a četnosti použití, a také toho, zda preparát jen předchází problémům, nebo slibuje účinek i při akutním napadení houbami. Ze souhrnu zkušeností s přípravou čaje vzešel tento recept: «V deseti až dvaceti litrech vody se vaří 200 až 300 gramů drogy přibližně jednu hodinu při slabém varu. Při použití čerstvé natě přibližně 1,5 kg na stejné množství vody.» Delší doba vaření je nutná jednak k rozluštění silně zkřemenělých periferních buněčných tkání, jednak k tomu, aby tento proces probíhal v univerzálním pralivedle tepla.<br /> <br /> Pokud jde o formu použití, používá Rudolf Steiner pojem «kejda». Ten naznačuje, že přeslička po fázi louhování má být vystavena kvašení, čímž může postupně docházet k rozluštění obtížněji rozložitelných organických látek. Tvorbou kyseliny se z čaje stává kejda a ta je poté po delší dobu trvanlivá a použitelná. Teprve když přejde do hniloby a začne páchnout (sulfan, H₂S), je třeba od dalšího použití upustit. Stranou by se mělo nechat i studeného kvašení čerstvého přesličkového materiálu, jak se tu a tam praktikuje. Při delších dobách kvašení hrozí předčasné vadné kvašení a nedostatečné rozluštění amorfní {{SE|454}}<br /> <br /> Křemičitosti je nevyhnutelná. Tepelné působení v procesu varu se zdá být zásadního významu pro to, aby se křemičitost mohla stát účinnou.&lt;ref&gt;Viz k tomu: Ulrich Meyer: «Optimierung der Kieselsäure-Extraktion aus Equisetum arvense – Ergebnisse für die alltägliche Praxis», in: Ulrich Meyer, Peter Alsted Pedersen (Hrsg.): ''Anthroposophische Pharmazie'', Berlin 2016, 807 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Doby použití se řídí tím, zda má být přeslička-kejda použita preventivně, nebo až v akutním případě. Podle Rudolfa Steinera jde v první řadě o preventivní opatření. Přeslička-kejda působí prostřednictvím půdy a při nadměrných, trvale vlhko-mokrých podmínkách snižuje tlak hub na rostliny. Z tohoto pohledu se doporučuje přesličku-kejdu v pokud možno ročním rytmu vylévat na celou zemědělskou a zahradní provozní plochu v množství 100 l/ha. Ideální by bylo, kdyby se to dělo třikrát až čtyřikrát ročně — na konci zimy a na jaře (březen), v létě a na podzim až do počátku zimy (listopad). V každém případě by v rámci osevního postupu zvláště houbám vystavené kultury, jako obilniny a určité okopaniny, měly dostat preventivní ošetření. Přímé postřiky do porostů při akutním napadení, často v kombinaci s kopřivovou kejdou, mohou napadení výrazně omezit. Jde o opatření, které napadení bojuje. Preventivní ošetření prostřednictvím půdy zajišťuje, že se s počátky nákazy zakročí včas.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wirksamkeit_des_Schachtelhalmpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Účinnost přípravku z přesličky ====<br /> <br /> Použit preventivně, rozvíjí přípravek z přesličky svou účinnost prostřednictvím půdy. Přijde-li tato půda po případně již vlhkém podzimu a mokré mírné zimě do jara, je celý prokořeněný prostor zvláště silně vystaven silovým záření Měsíce — a to zvláště při úplňku a přiblížení Měsíce k Zemi (''perigeu''). Ty jsou zprostředkovány vodou a probouzejí v půdě měsíční život, příbuzný oné vodní živosti, v níž se kdysi v pravěku vyvíjely nižší stupně rostlinného a živočišného života. Posunuty v čase, působí dnes tato živost ve světových oceánech a jinak v řekách, jezerech a rybnících. Tento původům ještě blízký, málo diferencovaný život pochází z geologické epochy raného a středního lemuru — z opakování vývoje «starého Měsíce», jenž předcházel vývoji Země.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Geologicky řečeno, jde o epochy {{SE|455}}<br /> <br /> *Proterozoika* a *paleozoika*. V této době převahy měsíčních sil ještě neexistovaly žádné kvetoucí rostliny. Byl to čas výtrusných rostlin, k nimž — vedle výše zmíněných — patří rovněž houby. V půdě, která se teprve vytvářela z vodního živlu, vstupují do proměnlivých vztahů síly měsíční se silami slunečními. V následné epoše *kenozoika* čili *terciéru* (Atlantida) získávají sluneční síly převahu; kvetoucí rostliny se rozvíjejí se svými primárními kořeny. V *neozoiku*, v novověku Země, se půdy vyvíjejí v humusnaté minerální půdy a pod rukou člověka v kulturní půdy.<br /> <br /> Přetrvává-li vlhko a měsíční síly přitom převažují, je kulturní půda jednostranně prostoupena měsíční živostí. Tím se probouzí právě ten nižší rostlinný a živočišný život oněch dřívějších vývojových stupňů — a tím zvláštním způsobem také růst hub. To se neděje pouze v půdě, nýbrž o patro výše také v nadzemních orgánech rostliny i na nich. Co má své oprávněné místo v temnotě půdy, vytváří si neprávem druhé dno ve vzdušném prostoru nad zemí; mikrobní život parazituje na živých tkáních rostliny. Ani nynější sluneční působení může jen omezeně bránit tomuto bujícímu cizímu životu. Je třeba hledat takovou rostlinu, která dokáže v sobě soustředit a zpracovat tolik sluneční síly, že zneškodní přebytečný měsíční život ve vodním živlu — ano, která ve smyslu syntézy dokáže vytvořit zdravý poměr mezi polaritami z minulosti působící měsíční astrality a ze současného kosmu přicházející sluneční astrality. Tuto schopnost má přeslička jako vynikající zástupce přechodu z rostliny vodou zrozené k rostlině zemí zrozené. Jako čajová kejda působí tak, že se půda odlehčuje od přebytečné měsíční síly, že přeslička «zbavuje vodu její zprostředkující síly a dává půdě více zemskosti, aby větší měsíční působení nepřijímala skrze přítomnou vodu».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 167.&lt;/ref&gt; Tímto popisem je jednoznačně poukazováno na profylaktické ošetření půd přípravkem z přesličky. Spolužití s chodem počasí v ročním běhu vychovává vědomí k tomu, aby jednalo s prozíravou moudrostí. Děje-li se profylaxe pravidelně rok od roku, předchází se akutnímu případu. Přesto je popsáno mnoho zkušeností, zejména {{SE|456}}<br /> <br /> z oblasti zahradnictví, o zkrocení akutního plísňového napadení a jiných pohrom přípravkem z přesličky ve formě čajové kejdy.&lt;ref&gt;Walter Stappung: *Die Düngerpräparate Rudolf Steiners – Herstellung und Anwendung*, Rüfenacht 2017, Bd. I + II: 748 S.&lt;/ref&gt; Experimentální dlouhodobé pokusy k preventivnímu účinku přípravku z přesličky neexistují. Exaktní pokusy překračují meze proveditelnosti. Jistota účinnosti — a to platí pro všechny zmíněné přípravky — spočívá v myšlenkovém proniknutí výsledků geisteswissenschaftlicher Forschung a v potvrzující zkušenosti, kterou učí praxe.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Kanon_der_sechs_Düngerpräparate,_ihr_Zusammenwirken_unter_Bildung_eines_neuen_Mittleren_–_eine_Zusammenschau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení při vytváření nového středu — celkový pohled ===<br /> <br /> Nabízí se otázka, zda pořadí šesti hnojivých preparátů, jak je Rudolf Steiner popisuje v Zemědělském kurzu, je náhodné či zákonité. Vše svědčí pro to, že platí to druhé, vezme-li se v úvahu jak zvláštní povaha výchozích materiálů pro preparaci, tak účinnost samotných preparátů v postupném budování bránicové půdy v oživlou, produševnělou a produchovenou celistvost mezi kosmickými výšinami a zemskými hlubinami.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Reihe_der_Präparatepflanzen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Řada preparátových rostlin ====<br /> <br /> Šest preparátových rostlin se vyznačuje tím, že mezi sírovým pólem květů a solným pólem kořenů vládnou specifické kosmické a pozemské substanční poměry; přičemž je nápadné, že první tři preparátové rostliny — řebříček, heřmánek a kopřiva — tvoří trojici, a stejnou trojici tvoří dubová kůra, pampeliška a kozlík ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#457|Obrázek 35]]).<br /> <br /> Mezi oběma trojicemi leží skrytá, a přitom zpředmětněná, práh vzájemného přechodu k jednomu středu — k půdě. Obě trojnosti tvoří polaritu. První z nich zastupuje více zásaditě-alkalický, pozemský pól. Na této straně vládne síra. V anorganickém je tvořitelkou kyselin, v organickém rozvíjí svou kosmickou povahu, neboť «na cestě síry vstupuje duch do fyzična přírody {{SE|457}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 35, S. 457.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 34: Die Reihe der Präparatepflanzen und Organhüllen in Beziehung zum Stoffwechsel- und Nerven-Sinnes-System des Tieres sowie die Mittebildung zwischen den Höhen- und Tiefenkräften.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> hereinwirkt, «síra je přímo nositelem duchovního».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach, 1999, S. 64.&lt;/ref&gt; Ve životních procesech rostlin jakoby odhmotňuje pozemské látky alkalií (K, Na) a zemin alkalických kovů (Ca, Mg) a také železo jako bázi těžkého kovu. V pořadí první trojice je to řebříček, který svou zvláštní silou síry zpracovává alkalický kov draslík. V rozšíření tohoto procesu přistupuje u heřmánku zemský alkalický kov vápník, a opět je to kopřiva, která svou silou síry — vedle draslíku a vápníku — zpracovává železo v železné záření. Tímto posledním vede dál ke skryté středu. Železo je v přírodě, až po člověka, kovem inkarnace; upevňuje v tělesné organizaci {{SE|458}}<br /> <br /> účinné síly duchovně-bytostného. V člověku se železo soustřeďuje v krvi, která svým oběhem spojuje srdce s periferií, s tělesnými funkcemi. V krevním proudu, který míří k srdci a, jím «uklidněn» se vrací zpět do těla, prožívá duchovní duše člověka své inkarnování v těle.<br /> <br /> Srdce se zamýšlí a sjednocuje to, co se krvi vepsalo v tělesných orgánech až k periferii těla. V srdci nalézá přitékající a odtékající krev vlastnoaktivní obal, který rytmicky pulzujíc udržuje krev životaschopnou. Druhý pól tvoří ledviny, které jiným, polárním způsobem znovu uvádějí krev do životaschopného stavu. Vytvářejí prostor, do něhož krev jako tepenný proud vystupuje z cévního systému a, vyzdvižena nad pozemsko-hmotné látkové procesy, je ledvinnou činností prohlédnuta, osvěžena a kde je vytvořen harmonický vyrovnávací stav mezi pozemsko-hmotným a kosmicko-duchovním. Teprve po «zkoušce srdce a ledvin» zůstává krev životaschopná.<br /> <br /> Jinak se to má s vyššími rostlinami. Rostou svým specifickým způsobem — jak právě ukazují preparátové rostliny — z úrodné půdy, ze «středu» mezi výšinami a hlubinami, vzhůru. Tento střed je teprve zárodečně založen; ve svých funkcích vzhledem k křemeni, vápenci, jílu a humusu ještě nepůsobí samostatně ze sebe; potřebuje výchovu. Týká se to především funkcí jílu, který ve své sezonní rytmice má vlohu k jakési srdeční funkci, a funkcí humusu, který ve své dynamice stojí blíže ledvinné funkci. Opatření k této výchově tvoří pravé umění zemědělství.<br /> <br /> Mezi různými opatřeními, která byla charakterizována, je to hnojení z ducha člověka, které otvírá bránu do budoucnosti. Toto hnojivé vychovávání se vztahuje na oživování pozemských látek hlubin. V jeho službě stojí první trojice — řebříček, heřmánek, kopřiva —, která středu, bránici, postupně pomáhá k stupňům funkční samostatnosti. Tyto tři léčivé byliny mají moc ve svých životních procesech přeměňovat pozemské látky draslík a vápník v dusík, to jest obdařovat je vlastností stát se nositeli astralických sil.<br /> <br /> K první trojici poznamenává Gunter Gebhard: «Síra jako element, který přímo z elementu ohně ‹spadl› do elementu země, je substancí, která vede duchovní do pozemského; zkráceně řečeno: síra je bytost, která může teplo hmotně zhustnout, to jest tam, kde {{SE|459}}<br /> <br /> toto bytí působí, se substanciálně ukazuje síra. Tím jsou první tři preparáty takovými, které podporují inkarnování duchovního (rostlinného života). U řebříčku je to draslík, který zcela nese v sobě tekutost a který zvláště vytváří vztah k éterickému (individuální ätherleib): vápník s heřmánkem vtahuje astrální do fyzického těla prostoupeného éterleibem (přitahuje z kosmu to, co dává rostlině gestalt); a s kopřivou konečně železo, jež má svůj těsný vztah k inkarnování Já u člověka a zde, zprostředkováno sírou, vede duchovní praobraz rostliny do fyzického zjevení a udržuje ‹kontakt› k prarůstlině ve sféře za kosmem (‹durchvernünftigen›). Prvními třemi preparáty se půda rozvíjí tak, aby byly podporovány všechny čtyři bytostné články, které náleží k fyzickému jeví se v pozemském, a to pro rostlinu.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Ve druhé trojici — dub, pampeliška, kozlík — je silněji zdůrazněna kosmická, kyselinová strana. Síra zde již není výslovně jmenována, třebaže patří právě k nejsilnějším tvůrcům kyselin. Tento zdánlivý rozpor se vyřeší, když si uvědomíme, že v případě první trojice je síra jmenována jako element, který zprostředkovává duchovní fyzicky-živoucímu. Ve formě kyseliny sírové z této funkce vypadla a stala se pozemskou. Ve druhé trojici jde o kyselinové působení sestoupené do fyzického.<br /> <br /> V případě dubové kůry/borky stojí sice vápník jako zemsky-alkalický kov v popředí. Rozhodující pro jeho funkci je ale ta struktura, v níž vápník v kůře nebo borce dubu leží v podobě šťavelanu vápenatého. Průchodem životními procesy dubu se tvoří jako produkt předčasně do kůry/borky vyloučeného a dohořelého procesu kvetení. Šťavelan vápenatý dostává svou «strukturu» (formu) souhrnně skrze bytostnou povahu dubu a zvláště skrze sulfurické působení kyseliny šťavelové. K tomu doplňuje Gunter Gebhard: «Dub, jako Mars-/železová bytost, má svůj hlubší vztah k Já, ke sféře za kosmem, tam, kde se duchovní praobrazce odkrývají nadsmyslově bádajícímu. Vápník vsává do sebe veškeré astrální; to, že forma ve fyzickém vůbec je možná, má svůj základ v astrálním; jak se forma ukazuje, zakládá se v Já (v ideji), které skrze astrální působí. Šťavelan vápenatý dubu vsává {{SE|460}}<br /> <br /> makrokosmické do mikrokosmu; a skrze železnou sílu dubu navazuje spojení s duchovním praobrazem. Jsou-li mikro- a makrokosmos vzájemně v harmonii, pak je organismus zdravý. Preparát z dubové kůry tuto harmonii mezi oběma póly udržuje a tím prophylakticky skrze půdu podporuje zdraví rostliny.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V dubové kůře/borce je tedy vápník jaksi uchopován shora, z kosmického pólu, který se darloží v procesu kyseliny šťavelové. U pampelišky se tento proces stupňuje tím, že pomocí nejvyšší dokonalosti rozvinutého květu přivádí «v kosmu jemně rozptýlenou kyselinu křemičitou» dovnitř a uvádí ji do vztahu s draslíkem oživovaným v mléčné šťávě. Opět je to působení kyseliny, skrze něž se síly kosmu shora vpečeťují do pampelišky a skrze ni do půdy. <br /> <br /> Kozlík ovládá v charakterizovaném způsobu fosforový proces.<br /> <br /> Polární bytostné vlastnosti šesti preparátových rostlin jsou tak ve svém spolupůsobení nadány k tomu, aby vytvořily vše přesahující syntézu: tvorbu preparátu nastávající, slunečné středy mezi výšinami a hlubinami. V erkraftování této středy se může půda, bránice, vyvíjet k stále větší vlastní aktivitě. Na zásadité straně trojice řebříčku, heřmánku a kopřivy zpřístupňuje zdola silám bránicové půdy látečné síly, na kyselé straně trojice dubové kůry, pampelišky a kozlíku substanční síly shora. Kozlíku přísluší přitom zvláštní postavení v tom smyslu, že prostřednictvím nositelství fosforu otevírá mimokosmickou sféru ducha, svět bytostných praobrazů (obrázek 36, s. 462).<br /> <br /> Gunter Gebhard k tomu doplňuje: «Ve svém chemickém chování jsou zásady (louhy) látky, jejichž charakter je ‹luciferský›, zatímco kyseliny nesou v sobě cosi bytostně ‹ahrimanského›. Stejně tak je síra bytostným obrazem Lucifera a fosfor zobrazuje ahrimanské síly. Uprostřed mezi těmito dvěma polárními mocnostmi protivníků stojí Kristus jako zástupce lidstva, který, udržuje rovnováhu mezi těmito bytostnými mocnostmi, ukazuje lidstvu cesty do budoucnosti. V ‹zemědělské individualitě› je tato středa vytvořena jako půdní bránice. Je nadále vložena do rukou člověka, aby přivedl k rozvoji tento životní zárodek středy.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt; {{SE|461}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Reihe_der_tierischen_Organhüllen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Řada živočišných orgánových obalů ====<br /> <br /> Také tyto se zákonitě člení na první trojici, viděno z látkově-výměnného pólu zvířete směrem k srdci, a na druhou trojici, z předního dílu zvířete, smyslového pólu, směrem ke středu. V této souvislosti charakterizuje Rudolf Steiner působení planet ve zvířeti ve vztahu ke Slunci ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#462|Abbildung 36]], S. 462). Vychází zcela z nazírání, z «tvarové a barevné podoby, také s ohledem na strukturu a konzistenci jeho substance od přední části dozadu, tedy od čenichu k srdci, kde jsou účinky Saturnu, Jupitera, Marsu, v srdci působení Slunce a za srdcem, směrem k ocasu, působení Venuše, Merkura, Měsíce».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 60.&lt;/ref&gt; Vyšší zvíře se tedy v horizontále páteře člení na polaritu působení podsluneční planet v látkově-výměnném pólu. Obojí je ze vzájemně protichůdných směrů orientováno k srdci.<br /> <br /> Ohledně pořadí podsluneční planet s Měsícem, Merkurem a Venuší navazuje Rudolf Steiner ze svého duchovního bádání na starou moudrost mystérií. Totéž platí pro charakterizaci jejich makrokosmických sfér působení ve vertikálním uspořádání «zemědělské individuality». Zde je pořadí od Země dolů do hlubin: Mars, Jupiter, Saturn, a nahoru do výšin: Měsíc, Merkur, Venuše, Slunce.&lt;ref&gt;Ebd., S.44.&lt;/ref&gt; Tato prapůvodní moudrost, pěstovaná v mystériích ve spojení se zbytky instinktivního jasnovidectví u lidí, doznívala ve světovém obraze Ptolemaiově. V tomto, stejně jako v dnes vládnoucím, který sahá ke Koperníkovi, se zrcadlí vývoj vědomí lidstva. V poatlantských kulturních epochách staroindické a staropersské kultury žilo v lidech v zbytcích jakési «vědomí nebes». To vyhaslo a s probuzením k sebevědomí bylo v přítomnosti proměněno v vědomí zemské, fixované na předměty. Lidé těchto raných dob prožívali ještě planetární sféry naplněné činy duchovních hierarchií, které měly planety za svůj příbytek.<br /> <br /> S vyhasínáním tohoto prožívání — které žilo dále obrazně v mytologiích — vznikla na počátku třetího kulturního věku ve třetím tisíciletí hvězdověda Sumerů, Babyloňanů a Egypťanů. Ve čtvrtém kulturním období se tato dále emancipovala a přešla do ptolemaiova světového obrazu {{SE|462}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 36, S. 462.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 36: Die polare Beziehung des unter- und obersonnigen Planetenwirkens zu den tierischen Organhüllen im Hinblick auf die Entwicklung der Wesensglieder der «Landwirtschaftlichen Individualität» und ihre Dreigliederung nach Leib (von unten), Geist (von oben) und Seele (rhythmische Mitte).&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Ve vzestupném věku vědomostní duše se světový obraz smrskl na to, co vnímají vnější smysly. U Koperníka a jeho následovníků vyhaslo vědomí bytostně naplněné planetární sféry a zbyla kulatá hmotou naplněná koule, pohybující se v berechenbaren pohybových průbězích prostorem.&lt;ref&gt;Vgl. Elisabeth Vreede: ''Astronomie und Anthroposophie'', Dornach 1980, S. 75; dieselbe: Über den Planeten Merkur, in: ''Kalender Ostern 1942–1943'', Arlesheim; sowie dieselbe: ''Texte über Planetensphären in den Rundschreiben 1927–1930''(Bearbeitung durch Liesbeth Bisterbosch und Frauke Roloff, Oktober 2020). – Im Zuge dieser Emanzipation des menschlichen Bewusstseins hin zum erwachenden, der Erde zugewandten Selbstbewusstsein kann es verständlich werden, dass eine Verwechselung von den Venus- und Merkursphären stattgefunden hat. Diese Verwechselung betrifft nicht den Planetenkörper als solchen, sondern ihre übersinnlich kraftenden Wirkenssphären, dasjenige, für was seit Urbeginn diese beiden Himmelskörper, Venus und Merkur, als geistig-seelisch wirksame Entitäten standen.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Každý z těchto světových obrazů je jakoby momentní snímek, lidský výtvor o tom, jak se člověk v průběhu věků ke světu {{SE|463}}<br /> <br /> stojí. Každý z nich je sám o sobě oprávněný a správný. Dnešní, na Koperníkovi spočívající světový obraz bere v úvahu již jen kvantitativní aspekt tělesnosti, nikoli kvalitativní, bytostně prostoupenou sféru působení. Kosmos se dnešnímu pohledu jeví prázdný — bez bytostí, bez činů.&lt;ref&gt;Lievegoed věnoval polární trojici hnojivých preparátů v jejich vztahu k působení planet a životním procesům v rostlině a živočichovi podrobnou studii (Bernhard C.J. Lievegoed: ''Planetenwirken und Lebensprozesse in Mensch und Erde'', Stuttgart 2002, 82 S.). Popisuje v ní, jak v životních procesech preparátních rostlin stojí vždy specificky jeden zástupce nadsluneční planety s jedním ze sféry podsluneční v polárním vztahu působení — Saturn k Měsíci, Jupiter k Merkuru a Mars k Venuši, vždy se Sluncem uprostřed; dále, jak síly tohoto polárního působení vstupují při obklopení živočišnými orgány, exponovanými zimním a slunečním silám, do zesílené vzájemné souhry a jsou v ní uchovávány; a jak se z toho stávají pochopitelnými ony procesy v půdě a rostlinách, jak je popsal Rudolf Steiner: osvěžující oživování, uzdravování, vzájemné sladění a zjemňování pro vnímání.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Na tomto místě je třeba poukázat na skutečnost, že posloupnost živočišných orgánových obalů je orientována od periferie pozemského i nejvzdálenějšího kosmu směrem k jednomu středu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#462|Obrázek 36]]).<br /> <br /> Navazujíce na výše uvedený citát o působení planet v organismu živočicha, soustřeďuje se podsluneční působení Měsíce, Merkuru a Venuše na břišní orgány ze zádu směrem k srdci — a přitom na systém ledvin v nejširším smyslu. Ledvina přijímá vyzařující síly Venuše.&lt;ref&gt;Viz: Lothar Vogel: ''Der dreigliedrige Mensch'', Dornach 1979, S. 239.&lt;/ref&gt; Těsně s nimi je spjato silové působení Merkuru a v systému ledvin a močového měchýře pak působení Měsíce. Podstata merkuriálního se projevuje v silně rytmicky utvářených funkcích břišních orgánů. V ledvině jsou to procesy vylučování a zpětného vstřebávání. Merkuriálně vylučuje z arteriálního krevního proudu primární moč, prochází ji, nově ji látkově uspořádá a to, co bylo harmonizováno jako použitelně roztříděné, vrací zpět do krve.&lt;ref&gt;Viz: Michaela Glöckler: «Das Nieren-Blasen-System und das Schafgarbenpräparat»; in: Manfred Klett und Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Frage der Düngung im biologisch-dynamischen Landbau'', Dornach 1994.&lt;/ref&gt; Tento proces jakési kapalinné dýchání se jednostranně zkoncentruje ve funkci močového měchýře na čistý vylučovací pochod látek, které se pro organismus staly nepoužitelnými. Zde síly Měsíce modifikují působení Venuše.<br /> <br /> Jinak se věci mají s přijatou potravou; ta je v trávení střev tříděna. Co pro organismus není využitelné, je vylučováno v konzistenci pevnější; i toto organické dění lze považovat za výraz měsíčního působení. Co naopak jako tekuté trávicí šťávy vstupuje do lymfatického a krevního oběhu, {{SE|464}}<br /> <br /> uplatňuje se v procesech, v nichž lze předpokládat, že působení Venuše je modifikováno působením Merkuru. Co se v břišních orgánech člověka a zvířete odehrává jako Venuše-ledvinový proces, modifikovaný Merkurem a Měsícem, to se znovu nalézá ve wirksamkeit preparátu z kopřivy. Zde, lze říci, se v organickém životě kopřivy — v součinnosti draslíku, vápníku, vodíku a železného záření — může uskutečňovat ta přeměna látek, o níž pojednává kapitola «K otázce přeměny látek» (s. 384 n.): astralizace oživené látkovosti k novotvorbě dusíku ze života rostliny.<br /> <br /> Sledujeme-li řadu obalových orgánů, které jsou — s jedinou výjimkou — odebírány z domácích zvířat pro preparaci, stojí na počátku jelení močový měchýř ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|obrázek 26]], s. 363). V měchýři se dovršuje ledvinový proces tím, že koncentruje to, co bylo v ledvině vytříděno, a vylučuje ven. V kulové podobě měchýře je tekutý živel napodobením zprostředkovatele měsíčních sil. V průběhu preparace přijímá měchýř slunečnou podstatu květů řebříčku, v nichž se to zemité draselné soli sublimovalo do živého.<br /> <br /> Dále dovnitř břicha následuje střevo. Jeho konec, tlusté střevo, mikrobiálně zpracovává část zbývajících nestravitelných zbytků potravy a vylučuje to, co již nelze dále zhodnotit. I to je proces stojící pod vlivem Měsíce. Počátek střeva tvoří tenké střevo — dlouhá hadice uložená v kličkách s niterně téměř neomezeným povrchem. Zde působení Venuše třídí živiny: co jde stranou k tlustému střevu, co coby trávicí šťávy vstupuje do lymfatické a krevní dráhy. Toto třídění je podporováno a modifikováno působením Merkuru. Uplatňuje se v rytmických pohybových procesech peristaltiky, v klcích střevní stěny až po dynamiku žlázových výměšků a proudů látek prostupujících střevními stěnami. Merkuriální síly se staví zprostředkujíce mezi působení Měsíce a Venuše. Na jedné straně se přizpůsobují proměnlivým podmínkám, na druhé straně přesahuje merkuriální působení hranice, které oddělují vnitřek od vnějšku.<br /> <br /> Do tenkého střeva jsou plněny heřmánkové květy. To sluneční v nich přivedlo vápník a draslík zemitého do stavu, který — v rozšíření osvěžujícího, oživujícího působení preparátu z řebříčku — napomáhá zdravému růstu. To je asi třeba chápat v tom smyslu, že bytostný praobraz rostlin se může ve svém pozemském odlesku v každé fázi růstu vyjádřit bez zkreslení. {{SE|465}}<br /> <br /> Kopřivový preparát jakožto třetí ve svazku svou účinností sahá již blízko ke středu ovládanému slunečními silami, to jest k skryté srdeční funkci půdy. Astrální «Innenwirkung» kopřivy je tak prostoupena rozumem/silou Já, že se obejde bez živočišného obalového orgánu. I ona dokáže zemité tvůrce solí draslík a vápník zpracovat v jejich organických procesech a navíc proměnit železo v blahodárné železné záření. Zdá se, že se v tom přece jen ozývá venušská účinnost. Ve spojení se řebříčkem a heřmánkem se stará o to, aby se zemité soli draslík a vápník proměnily do vyšších stupňů účinnosti, a navíc volá k záření marsický charakter železa. Venušské působení, vnitřně pochopené, vytváří v živém volné prostory pro nové možnosti dění; vzdává se. Lze říci: nevyživuje, nýbrž umožňuje výživu. V tomto smyslu lze rozumět železnému záření kopřivového preparátu. Působení venušské sféry je samo nepřináší, nýbrž umožňuje kopřivovému preparátu působit v tom smyslu, že v bránicové půdě uvádí hospodářství se železem na léčivou míru, jaká je zachovávána také v srdečně-cévním systému.<br /> <br /> «Alkalická trojnost» činí půdu zemsky zdatnou pro sluneční síly; otvírá zemské síly růstu rostlin. Staví zdola na fyzickém těle bránice. Jinak se věci mají s trojností preparátů z dubové kůry, pampelišky a kozlíku. Skrze ně se uplatňuje kosmické substanční dění, které stojí ve vztahu k podsluneční planetárním sférám.<br /> <br /> Zjevný obraz dubu, jeho mohutná zdrženlivost v růstu, tvrdost jeho dřeva atd., nese otisk marsického působení. Roste pomalu, vytrvale — tak jako i oběh Marsu kolem Slunce trvá s téměř dvěma lety (siderický oběh činí 687 dní) déle než oběh podsluneční planet Venuše (225 dní) a Merkuru (88 dní). Stejně tak je lebka domácího zvířete mocným formovým výrazem marsického působení. Mozková dutina je však naplněna substancí utvářenou měsíčními silami — mozkem. V průběhu preparace nastupuje na jeho místo šťavelan vápenatý kůry/borky, strukturovaný marskými silami dubu. Tytéž síly, které zformovaly lebku a prozářily měsíční povahu mozku, vtiskují se nyní do vápníku dubové kůry/borky. Jako preparát z dubové kůry působí — na rozdíl od heřmánkového preparátu — preventivně proti infekcím přicházejícím zvenčí. {{SE|466}}<br /> <br /> K obalení eichenrindepräparat lebkou domácího zvířete se váže otázka: Může vůbec existovat ještě jiný orgánový obal, skrze nějž by mohla být preparace pampelišek dále vedena? Hlava ve svých přísně ohraničených formách a ven obrácené smyslové organizaci nenachází pokračování — snad s výjimkou, alespoň po jistý kus cesty, nositelů parohů, nikoli nositelů rohů. Hlava stojí se smysly světu tváří v tvář. Pokračování nervově-smyslové činnosti musí být hledáno na vyšší rovině. Nalézá se jedinečně rozvinuté u přežvýkavců: smyslová organizace krávy se obrací od hlavy zpět, přes srdce, a pokračuje v senzoricky-nadsmyslové činnosti pobřišnice jaksi na vyšší rovině ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#457|Obrázek 35]], s. 457). Kráva se svými hlavovými smyslovými orgány obrací k vnějšímu světu srovnávacím způsobem tměji, svými dolními smysly však — jmenovitě životním smyslem pobřišnice — srovnávacím způsobem jasněji ke svému vnitřnímu světu. Svými rohy zadržujícími tok na hlavě přenáší své inteligentní bytí dále do tělního obalu. Smyslová činnost v hlavě a smyslová činnost v těle stojí ve vzájemném vztahu. Působí-li ta prvá smyslově vědomě, tu druhá nadsmyslově silotvorně.<br /> <br /> Je tedy okruží pobřišnice, jež ve trávicím dění skotu vnímá ze ducha účinné síly. Tato smyslová činnost pobřišnice, která je ve skotu zaměřena na látkové dovnitř, obrací se při obalení pampelišek ven na v kosmickém obvodu «jemně rozptýlenou kieselsäure». Třeba předpokládat, že je zde osloven vyšší, éterický stav kieselsäure. Pobřišniční obal přitahuje tuto křemičitou substanci smyslově aktivně a sjednocuje ji s v květech sublimovaným draslíkem mléčné šťávy. Látkové dění v pampelišce zdola a pobřišničního obalu shora naznačuje všezahrnující jupiterskou působnost. Jako jsou všechny planety místy působení hierarchických bytostí,&lt;ref&gt;Siehe hierzu z.B.: Rudolf Steiner: ''Geistige Hierarchien und ihre Widerspiegelung in der physischen Welt'', GA 110, Dornach 1991; sowie: ''Die geistigen Wesen in den Himmelskörpern und Naturreichen'', GA 136, Dornach 1996.&lt;/ref&gt; tak na Jupiteru jsou to bytosti moudrosti. Na Jupiteru je moudrost substanciální.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Esoterische Betrachtungen karmischer Zusammenhänge'', Bd. V, GA 239, Vortrag vom 9. Juni 1924, Dornach 1985, S. 166.&lt;/ref&gt; Představíme-li si zjevný obraz a substanční procesy pampelišky (srov. s. 406 nn.), stane se v této vysoce rozvinuté rostlině moudrostiplné jupiterské působení viditelné — od kořene přes listovou růžici, květ a jeho {{SE|467}}<br /> <br /> žiarivá žlutá až po bílou «Pampelišku». U květnatých rostlin jsou barvy žlutá a bílá přičítány jupiterovu působení: «neboť síla Jupitera, která podporuje kosmickou sluneční sílu, přináší do květů bílou a žlutou barvu».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 55.&lt;/ref&gt; Jupiterova moudrost, která se v pampelišce zobrazuje navenek, obrací se — uzavřena vnitřním «nebem» pobřišnice — dovnitř do moudrostiplného utváření a funkcí břišních orgánů. Přípravek z pampelišky tvoří syntézu tohoto jupiterova působení, které v pozemském přijalo formu a funkci. Sílu účinku této syntézy lze spatřovat v tom, čím «se rostlina stává vnímavou ke všemu a přitahuje vše».&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 138.&lt;/ref&gt; Lze tedy říci: přípravek z pampelišky zprostředkovává organickému hnojení skrze kosmický křemen bytostnou substanci Jupiterovy moudrosti, která se v rostlinách daruje jako vznikající síla vnímání.<br /> <br /> Obalíme-li nyní jupiterovým působením silně poznamenané květy pampelišky blánovitými vrstvami pobřišničního okruží, zůstává schopnost příjmu pro v kosmickém obvodu «jemně rozptýlenou křemičitost» v proudění. Skrze přípravek a organická hnojiva dochází plod této schopnosti k rostlinám — působí však nyní v opačném směru; činí rostliny «vnímavými» pro látky země, které potřebují k růstu. Co se již naznačilo jako účinek přípravku z dubové kůry, jeví se u přípravku z pampelišky na vyšším stupni. Životní souvislost bránice–půda–rostlina je tak říkajíc oduševňována. Jako účinnost první trojice přípravků otevírá pozemské látky a síly kořenovému pólu rostliny, tak druhá trojice otevírá substance a síly mimopozemského kosmu pólu kvetení.<br /> <br /> Na nejvyšším stupni konečně — lze říci — podněcuje přípravek z kozlíku skrze organická hnojiva a skrze fosfor uvolněný z rozkladných procesů takovým způsobem, že tento může opět stát se ve živém fyzickým nositelem Geistig-Wesenhaftého v pozemském.<br /> <br /> Z jiných důvodů než u kopřivy nepotřebuje kozlík žádný obal ze zvířecího orgánu. Má schopnost läutert fosfor z dynamického, se zemí spjatého, živého substančního dění v kořenových oddenků nahoru ve vertikálně vztyčujícím se stonku a přivést jej v květu do stavu čisté vnímavosti pro zjevení. {{SE|468}}<br /> <br /> vstoupit do ní, které nacházejí ve fosforu svůj fyzicko-étherický nositel.<br /> <br /> Kozlík je tak utvářen, že má silný vztah ke světlu a teplu. Látkové kompozice, které se v průběhu růstu rostliny utvářely působením slunce a pod- i nadsluneční ch planet, se rozpadají při odumírání rostliny. Při každém z rozkladných procesů se uvolňuje teplo. Nakonec se vše, co vzešlo z ducha, navrací zpět do živlu tepla, původu veškerého bytí. Co vzniklo, fyzicky mizí; je jako duchovní výdobytek vnitřního tepla, tepelnému éteru, podobno paměti, vepsáno celému živému planetárnímu systému.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Esoterische Betrachtungen karmischer Zusammenhänge'', GA 239, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1985, S. 172.&lt;/ref&gt; V tom nabývá platnosti princip Saturnu; podoben kosmické paměti, je strážcem minulosti, onoho velkého evolučního propojení mezi původem dění člověka a Země&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; a bytím přítomnosti. Navenek se to projevuje tím, že saturnická sféra uzavírá sluneční soustavu ze všech stran jako tepelný obal. Copak si princip Saturnu v kozlíku nevytvořil obraz? Kdekoli se preparát z kozlíku použije, vytváří saturnický tepelný obal, který vymezuje vnějšek vůči vnitřku.<br /> <br /> Postříká-li se preparátem z kozlíku hnojiště nebo kompostová hromada, působí pro ni hüllebildend právě tak jako zmíněné zvířecí obalové orgány ostatních preparátů. Lze předpokládat, že dává ohraničující obal nejen rozkladnému dění, nýbrž právě tak i záření, které vychází bodově z ostatních preparátových substancí vnesených do hromady, a tím způsobem je v hromadě udržuje. Tepelný obal, který preparát z kozlíku vytváří, je utkaný z vnějšího tepla (živel tepla) i z vnitřního tepla (tepelný éter). Lze jej chápat jako orgán, který přijímá záření hvězdného kosmu a ve fosforu, jenž vychází ze saturnických rozkladných procesů, nachází připravenou fyzickou nositelnost.<br /> <br /> Tak jako je tanec preparátů v duchovní konsekvenci otevírán přípravkem ze řebříčku, je uzavírán preparátem z kozlíku. Tato úvaha může probudit porozumění pro to, že kánon šesti hnojivých preparátů, které jsou ve službě vznikající Ganzheit, nepotřebuje žádného rozšíření ani doplnění. Tento kánon je {{SE|469}}<br /> <br /> tak komponovaný, že vytváří harmonický souzvuk. Ganzheit je střed mezi výšinami a hlubinami; její Werden znamená «oživení Erdig-Festého samotného». Souzvuk «zní» skrze člověkem geistgeführte práci, skrze nepodmíněné Wollen.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Düngerpräparate_in_ihrer_Ganzheitswirkung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Hnojivé preparáty v jejich celostném působení ====<br /> <br /> Každý ze šesti hnojivých preparátů přináší vývojový potenciál k utváření «Sedmého», totiž vznikající Mitte, bránicového orgánu stojícího pod vlivem Slunce. Teprve půda umožňuje existenci veškerého života na Zemi. V ní se sjednocují planetární a hvězdná záření stojící pod vládou Slunce s hlubinami Země vyzařujícími zdola. Toto vzájemné Ineinander-Wirken je dílem stanuvším z minulých dob zemského vývoje. Působí dál v moudrém Zusammenwirken přírodních říší. Poznat toto neohraničeně vztahuplné dědictví tvoří základ pro Hofgestaltung v biologicko-dynamickém zemědělství.<br /> <br /> Z tohoto poznání se odvozuje metodický princip: přetvářet geistgeführte prací nyní z lidského ducha dílo nalezené na daném stanovišti (statku) podle zákonů, které předepisuje fyzicky stávší se příroda a které jsou účinné v říši minerálů, rostlin a zvířat. Z toho vzniká v malém umělecky to, čím je Země ve velkém — v sobě uzavřený organismus. Tento princip — opakovat minulost ze síly probouzející se Bewusstseinsseele člověka v přítomném — je prvním krokem. Druhý krok otevírá bránu k vývojové cestě do budoucnosti. Znovu uchopuje metodický princip, který se mu v chemicko-technickém zemědělství vytratil, opakováním minulosti. Tento druhý krok povznáší zemědělství — oplodněné ideovým bohatstvím Geistesforschung — na vyšší stupeň. Staví člověka přítomnosti před nesmírnou výzvu: výzvu svobodného, sebeurčeného jednání z Erkraftung Bewusstseinsseele. Před tuto výzvu se vidí postaven každý, kdo se pokouší pěstovat geistgeführený, geistbewachter vztah k biologicko-dynamickým preparátům. Při jejich přípravě a používání se konec, to Gewordene, stává počátkem Werden do budoucnosti. Koncem jsou produkty z říše minerálů, rostlin a zvířat, dále účinkování aktuálně daných rytmů slunečního roku a konečně stavy čtyř živlů: Země, Vody, Vzduchu {{SE|470}}<br /> <br /> a Wärme. Toto evolutivní završení je poznáními Geistesforschung přiváděno do Beziehungsverhältnisse podle idejí, které se v zestálé přírodě nedají nalézt, které teprve v aplikaci postupně nabývají zákonného charakteru. Tyto ideje uvádějí v pohyb Umstülpung minulého do budoucího. Z toho vyvstává otázka, jakým způsobem jsou fenomény této Umstülpung vůbec uchopitelné přírodovědecky. Pojmy, které máme k dispozici, vztahují se vždy jen na to, co se dá měřit, počítat a vážit, na minulé — ne na to, co se teprve stává. Zde se v poznávání přírody otevírá propastně hluboká trhlina mezi mrtvým, mezi kvantitou a kvalitativními jevy oživené, oduševnělé a „oduחovnělé&quot; přírody.<br /> <br /> Vše kvalitativní se projevuje v polaritách — tak v protiklade bytosti a jevu, ducha a hmoty, světla a tmy a podobně. Syntéza těchto polarit se nedá nalézt v předmětném nazírání; uskutečňuje se v myslícím a cítícím nazírání, které ukazuje vůli směr. Syntéza se odehrává uvnitř, v Geist-erkenntnis člověka. To je velká výzva! Analytická Denkungsart namířená pouze na mrtvé této výzvě uhýbá. Chybí jí pojmy, které by pojmu kvality daly objektivní, hodnotící obsah. Hodnotící pojmy zahrnují faktor „čas&quot;; uvádějí myšlení do pohybu, činí je obrazným — a tím prožitelným. Tím vstupuje člověk na stezku, na níž se může síla myšlení stát prostřednicí mezi smyslově daným a tím, co bylo bez smyslovosti zkoumáno z ducha. Teprve tehdy, když se člověk snaží nechat obě pole fenoménů — smyslové a geistig-übersinnliche — vzájemně se osvětlovat v mocném myšlení, může hodnotící souzení nabýt objektivní výpovědní síly.<br /> <br /> Z tohoto předznamenání vyplývá neomezeně mnoho možností k jistému utváření úsudku při uchopování bytostného, které se vyslovuje v kvalitách. V každém jednotlivém případě musí být tento úsudek dobyt individuálně. To, co bylo dobyto jako individuální pravda, záhy se zaţije výměnou a korekcí jako reálně působící do obecné Geisteskultur lidstva.<br /> <br /> Kánon šesti Düngerpräparate, přidávaných do čerstvě vznikajících organických materiálů na statku, působí — opřen o rozmanité zkušenosti a experimentální nálezy — v čase postupně; působí rozvoji napomáhajícím způsobem na Lebenszusammenhang půdy a rostliny. Dají se charakterizovat tři evolutivní, do sebe přecházející kroky: {{SE|471}}<br /> <br /> 1. Düngerpräparate se vtiskují — každé ve specifickém způsobu působení svých záření — souhrnně do organických mas kompostních a hnojivých hromad nacházejících se v rozkladu. Zprostředkovávají víceméně živelnému rozrůstání rozkladu nadřazený, organizující princip. Ten usměrňuje složité procesy odbourávání a výstavby substance do správných drah a napomáhá kompostní nebo hnojné hromadě, aby se za rozvoje vlastního života uzavřela v organismus. Zkušenost učí, že rozkladné procesy probíhají harmoničtěji. To je patrné zvláště na srovnatelně rychlé proměně štiplavého zápachu v mírnou vůni. Experimentální srovnávací výzkumy potvrzují to, že fyziologické a biologické průběhy (například teplota, sorpční kapacita, osídlení žížalami) se zpevňují do stavu zdravého vyrovnání.<br /> <br /> 2. Účinky Düngerpräparate jsou po odpovídající době uložení hnojivých hromad do těchto souhrnně vstřebány. Preparovaná hnojiva se rozvinula do jakési všemocnosti svého účinkování v živém, která přesahuje jejich pouhou přírodou danou Wirkungsart. Svým výnosem na půdu postupně řadí a stabilizují veškeré půdní procesy na vyšší úroveň úrodnosti v souladu s rytmy slunečního roku. Nápadné a experimentálně doložené je to na mnoha parametrech — nejpřesvědčivěji v udržování srovnatelně vyšší humusové hladiny při současně vyšší mikrobiologické aktivitě, v prohloubení humusem obohaceného půdního profilu, i v osídlení žížalami a jinými půdními živočichy.<br /> <br /> 3. Jako souhrnné silové účinky biologicko-dynamických preparátů propůjčují organickým hnojivům vyšší, nikoli pouhou přírodou podmíněný stupeň oživení, tak tato hnojiva propůjčují jej půdě — a přes půdu rostoucím rostlinám.<br /> <br /> V poslední důsledku je úkolem Düngerpräparate zpřístupnit kosmicko-zemské podmínky růstu a tvorby plodů stanovištně {{SE|472}}<br /> <br /> na ty rostliny, které jsou právě pěstovány, individualizovat v průběhu roku. Jejich způsob působení míří k tomu, přiblížit stupeň oživení půdy živému rostliny. Obě tvoří jako syntéza střed polárního působení sil Země a Kosmu. Zde plně vstupuje v platnost vše přesahující význam hnojení půdy. Ten v postupném vývoji určuje, jak se kulturní rostliny svisle a vodorovně s kořenem, stonkem, listem, květem a plodem začleňují do této trojnosti výšin a hlubin a vzniklé středu. Rostliny jsou uchopeny organizační silou, skrze niž se otevírají růstovým podmínkám svého prostředí.<br /> <br /> Výsledky všeho toho jsou mnohonásobně potvrzeny v praktických zkušenostech a vědeckých šetřeních:<br /> <br /> * Rostlina tíhne k tomu, aby se ideálně typicky rozvinula v souladu se svou druhovou přirozeností.<br /> * Kořen si otevírá hlubší objem půdy, větví se jemněji a rovnoměrněji.&lt;ref&gt;Uli Johannes König: ''Ergebnisse aus der Präparateforschung'', Schriftenreihe Band 12, Institut für biologisch-dynamische Forschung, Darmstadt 1999, Loseblattsammlung.&lt;/ref&gt;<br /> * Výhonkový růst prochází výrazněji stadii metamorfózy listu, a tím i zjemňováním výstavby substance.<br /> * Fyziologické procesy při tvorbě potravinových plodů — ať v oblasti kořene, stonku, listu, květu nebo semene, jakož i plodů ovocných dřevin — dospívají v zralosti ke klidu. Potravinové plody dozrávají plně a zůstávají déle trvanlivé.<br /> * Kompozice látek se od základu ke květu strukturují a zjemňují; to zejména v oblasti bílkovin, např. poměr čistého proteinu k surovému proteinu, éterických olejů atd.<br /> * Tvorba výnosu usiluje, vyrovnávajíc extrémy, k optimálnímu výnosu.&lt;ref&gt;Ebd., siehe die dortige Literaturzusammenstellung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Bezprostředně přístupné vnímání je výraznější, příslušnému potravinovému plodu vlastní chuť a vůně, nuancování v barvě, konzistenci, jakož i vyšší stravitelnost a delší trvanlivost. Poučná je také často slýchaná výpověď zákazníků: „Potřebujeme méně, abychom se nasytili.&quot; Vše toto dohromady vzato charakterizuje rozšířenou výživnou hodnotu, která zdravotně působí na tělesný, duševní a duchovní vývoj člověka. V<br /> <br /> V tomto smyslu slouží hnojení preparáty postupujícímu vývoji země a člověka. Propůjčuje zemědělsko-zahradnické práci nový, vyšší smysl. Zacházení s nimi vede reálně k nové pracovní a badatelské gesinnungě — ke kmovému umělectví. Podnět k tomuto hnojení nevzniká z vnějšího popudu nebo z pouhého plnění normy, nýbrž z impulsu, který se stal záležitostí srdce. Čím více tomu tak je, tím svobodněji a tím individuálněji umělecky se uskutečňuje čin jeho zacházení. Význam biologicko-dynamických preparátů pro zemi a člověka se může otevřít jedině cestou poznání ducha; tato výzva bude mnohým připadat příliš náročná. Kdo se na ni však bezpředsudečně vydá, záhy zjistí, že pramen, který vybízí k činu, není hledat tam venku ve světě, nýbrž ryze v samém sobě. Výsledky — formy idejí — duchovního bádání jsou tímto pramenem. Šíří světlo nad tím, co člověk zpočátku ještě tápavě koná ve tmě. Vnitřní jistota však roste postupně ve vzájemném střídání myšlení a konání těchto idejí. Přitom nejde «o momentální úspěch, nýbrž o bezpodmínečnou práci».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Ansprache vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 234.&lt;/ref&gt; «Neboť žádný neúspěch není nikdy rozhodující pro pravdu duchovního impulsu, jehož působení bylo vnitřně prohlédnuto a uchopeno.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Jahreskreislauf als Atmungsvorgang der Erde und die vier großen Festeszeiten. Die Anthroposophie und das menschliche Gemüt'', GA 229, Vortrag vom 28. September 1923, Dornach 1923, S. 117.&lt;/ref&gt; {{SE|473}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Praxis_der_Landbaukunst_in_drei_Schritten&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Praxe zemědělského umění ve třech krocích ===<br /> <br /> Téma pojímat zemědělství jako umění v přítomnosti nežije. A přece bylo umění od věku velkého Zarathuštry, inaugurátora staropersské kultury a zakladatele polního hospodářství v 5./6. tisíciletí před Kr., zemědělskému vývoji nejhlouběji imanentní. Teprve v průběhu přírodovědně-materialistického věku od poloviny 19. století a jeho svěřence, agrárního industrialismu 20./21. století, padl každý zbývající prvek uměleckého smýšlení za oběť vědecko-technologické ratio. V předhistorické ranosti urindických a staropersských velkých starověkých kultur bylo náboženství, umění a to, co se později stalo vědou, {{SE|474}}<br /> <br /> ještě neodděleno skryto v temném atavistickém-hellseherském prožívání. Tyto velké starověké kultury stály, jak bylo vyloženo na začátku, pod vedením mystérií, v nichž byly právě tak živé moudrostní nauky z minulosti jako probouzející se vědomí pro prometheické impulsy budoucnosti. Z tohoto ještě zcela duchovnímu světu obrácenému všezahrnujícímu sakramentalismu se vydělilo sakrální umění, které se v průběhu vývoje vědomí lidstva v každé z následujících kultur stupňovitě v metamorfózách emancipovalo k ryzím uměleckým stvořením. Umění se postupně ustavovalo jako samostatný kulturní faktor vedle náboženství. V těchto věcích až do novověku bylo zemědělství kulturní základnou, z níž umělecká stvoření vyrůstala. Zcela a úplně platilo to pro počátky sakrálního umění, pro šlechtění domácích zvířat a kulturních rostlin. Dalšími kroky emancipace jsou pak stavba egyptských pyramid, jež se jakoby z duchovního světa snášejí dolů a v pozemském se vyvracejí, dále řecké umění, které dávalo božskému lidskou podobu, a po křesťanství umění středověku, s katedrálami strmícími odspodu vzhůru a s niterně zbožným pohledem člověka v sochařství a malířství.<br /> <br /> Obrovský krok emancipace se odehrál od novověku ve vývoji vědomí Já usilující k individuaci a — jako jeho charakteristický znak — v nastoupení přírodních věd. Ty se emancipují z náboženství a sakrálního umění, jež bylo tomuto dosud blízké. Původně vše-jedno se diferencuje v trojnost náboženství, umění a nakonec vědy. Vědecká cesta poznání převzala vedení; umění a náboženství v ní neměly místa. Staly se kulturním příslušenstvím. V zemědělství se tento proces odehrával velmi pomalu a nakonec překotně. Přitom mu vyschly prameny mravního jednání. Pojmy, které věda v podobě technologií vnáší do zemědělství zvenčí, jsou pojmy proveditelnosti; jsou abstrakt­ní, chladné, mrtvé a stopy, které zanechávají, jsou zpustošená, vyrabovaná, hyznosti vydaná země. S úbytkem tradic budou lidé «hnojit pole vědou».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 21.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Jak ale, kdyby tyto pojmy — pokud nevznikají z teorií, nýbrž prostě a nepředpojatě odrážejí smyslově dané skutečnosti — mohly být prohřáty a obdařeny tíhou tím, že by v duchovní duši {{SE|475}}<br /> <br /> poznávajícího byly probuzeny k vlastnímu životu? To by byl úkol nového, skutečnosti přiměřeného pojetí vědy, kdyby toto rozšířilo zajetý kvantifikující princip ke zdrojům umění, jež leží v duchovně-duševním člověka. Tyto zdroje nejsou ničím jiným než tím, co duch, podnícen smyslově vnímaným, promlouvá k duši jako idea. V prožívání této ideje se zjevuje něco mravního, v čem se zkušenost ducha a smyslů slévá v jednotu. Tento pramen mravního jednání si musí člověk usilující o ntshunxeko, to jest o vybudování vědomí Já, zpřístupnit.&lt;ref&gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: ''Die Philosophie der Freiheit'', GA 4, Dornach 1995.&lt;/ref&gt; Cestou, jak vědu a umění ze síly lidského Já usilujícího o sebepoznání spojit ve vyšší celek, šel Goethe v celoživotním zápase. Rudolf Steiner ji zpřístupnil jako cestu duchovního bádání duše každému člověku, který se po ní chce vydat.&lt;ref&gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: ''Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?'', GA 10, Dornach 1992.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V prožívání ideje se hlavový myšlenkový obraz stává myšlenkovým obrazem srdce; člověk žije v myšlenkovém obrazu, který dál roste a je nabídkou vůli, aby jej v svobodě uchopila a nechala se uskutečnit jako čin navenek. V této vůli k činu se probouzí v ideji přebývající duch jako cílevědomá mravní síla. V tom bude třeba hledat úkol vědy do budoucnosti: aby myslící duše věděla o svém duchovním cíli. Christian Morgenstern to vkládá do slov: «wer vom Ziel nicht weiß, kann den Weg nicht haben» (kdo nezná cíl, nemůže mít cestu).&lt;ref&gt;Christian Morgenstern: ''Werke und Briefe''. Stuttgarter Ausgabe, Band II, Lyrik 1906–14, Stuttgart 1992, S. 213 f.&lt;/ref&gt; Cesta k tomuto cíli je umělecká. Cíl leží v budoucnosti. Bude třeba vyvinout vědu, která dělá člověka vidoucím pro budoucnost, která mu ukazuje duchovní cíle k umělecké tvorbě. Zůstane-li těmto cílům věrný přes všechny odpory, uvolní se mravní síly, skrze něž může bytostné moci zla čelit s otevřeným hledím a veškeré své úsilí věnovat bytostným mocím dobra, pokroku lidstva. Cestou k cíli je umění vytvářející se z řádně pochopené, to jest jevu věrné vědy. Omezí-li se věda na myšlení v mrtvých abstraktních pojmech, vznikají technologie, které mají zcela svůj přítomnostní, ovšem na čistě fyzicko-smyslové omezený {{SE|476}}<br /> <br /> význam. Umění naproti tomu potřebuje myšlenkové obrazy idejí, které živě naplňují duši a v ní mohou růst. Tvaruje-li se tyto prožité myšlenkové obrazy navenek, vzniká umělecké dílo, které se staví vedle přírody, avšak ji nezobrazuje, nýbrž se v duchovním uchopení a prožívání ideje praobr­azu, typus nebo bytosti pokouší toto umělecky znovu vytvořit v obraze. Goethe hledal na základě jevů, jež rostlinná říše nabízí oku, prajev, který duchovně leží v základu všech rostlinných útvarů. Uchopil jej v ideji «Urpflanze» — prapůvodní rostliny — duchovně-imaginativně tak konkrétně, že mohl říci: «mit diesem Modell [der Urpflanze; Anmerkung des Verfassers] und dem Schlüssel dazu kann man alsdann noch Pflanzen ins Unendliche erfinden, die konsequent sein müssen, das heißt, die, wenn sie auch nicht existieren, doch existieren könnten und nicht etwa malerische oder dichterische Schatten und Scheine sind, sondern eine innere Wahrheit und Notwendigkeit haben. Dasselbe Gesetz wird sich auf alles Lebendige ausdehnen lassen.» (s tímto modelem [prapůvodní rostliny; poznámka autora] a klíčem k němu lze dále vynalézat rostliny do nekonečna, které musejí být důsledné, to jest které, i když neexistují, přece by existovat mohly a nejsou pouhými malířskými nebo básnickými stíny a zdáními, nýbrž mají vnitřní pravdu a nutnost. Týž zákon bude možno rozšířit na vše živé.)&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Goethes Werke. Naturwissenschaftliche Schriften'', hrsg. v. Rudolf Steiner, Band 1, in: ''Kürschners Deutsche National-Litteratur'', Berlin und Stuttgart 1887 (Reprint Dornach 1975): «Einleitung zum ersten Band», S. XXXI.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Klíč k tomu, aby se z ducha prajevu «vynalézalo do nekonečna» a vynalezené bylo utvářeno v umělecké dílo, lze navazujíc na Goetha nalézt ve formách idejí antroposofické duchovní vědy. Tyto formy idejí jsou — takto viděno — samy uměleckými stvořeními z nadsmyslového poznání. Mají tu zvláštnost, že se v myšlení oživují, v cítění se stávají duševním prožitkem a skrze vůli proměňují látku. Umělecké dílo, jež z toho vzniká, se již nestaví prostě vedle přírody, nýbrž tyto oživené ideje mají moc umělecky přetvářet skutečnost přírody v zrcadle vývoje lidské duše. Vůle, takto inspirovaná, pokračuje do nitra přírody a začíná znovu uvádět do pohybu dílo, jež bylo ztuhlé do vypočitatelnosti. V biologicko-dynamickém zemědělství se to děje ve třech stupních, vycházejíc od ještě přírodnějšího způsobu k způsobu vycházejícímu čistě z ducha.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;1._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_im_Sinne_der_Wiedergeburt_des_Handwerklichen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 1. stupeň: Umělecká tvorba ve smyslu znovuzrození řemesla ====<br /> <br /> Představme si činnost sochaře. Jeho náčiním, které potřebuje, aby v kameni zformoval obraz tvořeného uměleckého díla, je kámen, dláto a kladivo. K cíli vedoucí idea žije {{SE|477}}<br /> <br /> v něm. Nějak podobně je to i u zemědělce, ať se právě věnuje jakémukoli cíli. Sleduje-li cíl připravit pole k setbě, potřebuje pluh, kypřič a brány, aby vytvořil osevní lůžko; totéž platí o péči o kultury – zde se jedná o plečkové brány a motyku – a dále o sklizni, kde jde o rychlé, jisté a půdu šetřící shromáždění úrody. Myšlenkový obraz, který zemědělce vede ke všem těmto činnostem, žije v něm, a pole, rostliny, počasí atd. mu říkají, co je třeba udělat, tak jako kámen říká sochaři, jak a kde přiložit dláto a jak silný má být úder. Protože však zemědělec zachází s oživěnou a oduševnělou přírodou, tedy s bytostným, které si samo dává formu a stává se uměleckým dílem, je mu příroda na rovině řemesla velkou učitelkou. Co zemědělec potřebuje, je věda o pramenech, z nichž jeho učitelka čerpá a tvoří – ať v polním hospodářství a zahradnictví, v chovu hospodářských zvířat a pastvinářství, v ovocnářství a pěstování lesa i v utváření krajiny. Musí to být věda o tom, co je v ustavičném dění a umírání, věda, která nutně určuje cíl zemědělce. A jeho umění pak spočívá v tom, že z prožité moudrosti, z cítěním prodchnuté pravdy skrze svou řemeslnou práci vytváří předivo vztahů, jímž se mohou v celé rozmanitosti kulturní rostliny, domácí zvířata a kulturní půdy ideálně entfalten. Umění řemesla se v zemědělství v nejvyšší míře dává do služby přírody. Je to soutěžení s tím, co příroda jako velká umělkyně svého díla stvoření předurčuje. Jde o to,<br /> <br /> * pracovní postupy prožívanou ideou vnitřně prozářit a nechat plynule do sebe přecházet;<br /> * statek až do posledního koutu prostoupit vědomím;<br /> * aby ve veškeré práci žila jemnocitná pozornost, která rozpoznává neupravené, ošklivé, nezdařené, chybné a nechá to stát se podnětem k tomu, aby o to mocněji zaměřila smysl pro krásu a lásku k činu na to, co slouží uskutečnění duchovního cíle;<br /> * aby vše a každá věc spolu stála v harmonických poměrech a lesk krásy odrážel smýšlení lidí, kteří tam pracují;<br /> * řemeslně-uměleckou tvorbu nenechat degenerovat v pouhou odbytou práci.<br /> <br /> To vše se musí znovu naučit od základu. V tomto ohledu stojíme úplně na začátku. Jde právě o to, bez okolků, s ohněm {{SE|478}}<br /> <br /> ducha ukovat meč ideje, tímto mečem překopat zemi a v trpělivosti čekat na plody proměny — ty, které dozrávají ve mně, i ty, které dozrávají v zemi.&lt;ref&gt;Vgl. Rudolf Steiner: ''Geistige Wirkenskräfte im Zusammenleben von alter und junger Generation; Pädagogischer Jugendkurs'', GA 217, Dornach 1988.&lt;/ref&gt; Tato pracovní smýšlení může být znovu nabyto jedině individuálně, z duchovně-mravní přípravy. Každý se musí učit být druhému vzorem. Začne-li se to dít alespoň v náznaku, je vytvořen základ pro plodnou spolupráci — pro sociální umění pravého budování společenství.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;2._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_aus_der_Ganzheit_in_die_Glieder&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 2. stupeň: Umělecká tvorba z celku do článků ====<br /> <br /> Na tomto stupni je příroda mistryní jen s výhradami. Co učí, jsou vztahové souvislosti mezi věcmi a bytostmi přírody — například koexistence květů a hmyzu, vztah mezi činností žížal a úrodností půdy, sdružování zvířat a rostlin v biotopy atd. V těchto vztahových předivech vládne rozum, neviditelně v nich žije nadřazený celek, který se v smyslovém světě rozkládá do souhrnu jednotlivých jevů. Tato celost se nikde v přírodě smyslově neobjevuje, nýbrž jedině v člověku, který toto bytostně celé jako své Já v sobě nese. Člověk má možnost na cestě postupného sebepoznání poznat sebe jako duchovní bytost a touto schopností proniknout i poznávajícím způsobem do nezjevitelného celostního bytí, které se v říši zvířat, rostlin a minerálů odhaluje v moudrosti plném bohatství vztahů.<br /> <br /> Co se týče bohatého vztahového přediva zdravého zemědělského podniku, byla tato tvůrčí celost — odvozená od člověka — označena jako organismus, jako tělo zemědělské individuality. Příroda tomuto organismu jako ono „co&quot; dává k dispozici veškeré bohatství svého vztahového stvoření; avšak ono „jak&quot; — jak toto stvoření komponovat ve vyšší celek hospodářského organismu — to příroda neříká. To musí jako živá idea intuitivně zazářit v člověku. Syntéza z „co&quot; a „jak&quot; je umělecký akt. Odehrává se na jedné straně ve vnitřním prožívání onoho osobního vztahu, který si člověk buduje k věcem a bytostem celku statku. Na druhé straně se umělecký akt nalézá v tom, jak se — z idejí uchopených v duchu — zemědělská individualita, respektive její tělo, hospodářský organismus, člení v orgány a v přiměřené a rozumné vztahové předivo. {{SE|479}}<br /> <br /> Členění orgánů na hospodářství dobytka, pastvin, orné půdy, zahrad, ovocných sadů, lesů a remízků a jejich rozmanité dělení slouží na jedné straně užitečnosti výživy, na druhé straně zušlechťuje kulturní krajinu; stará se o estetiku lidského životního prostoru. Člověk utváří zemědělství tělesně-fyzicky i duševně-duchovně podle svého obrazu. Může se sám znovu nalézt v uměleckém díle, které vytvořil.<br /> <br /> Ani tímto druhým krokem umělecké tvorby ještě není překonána velká propast mezi ideou a skutečností. Člověk stále inklinuje k tomu, opírat se o velký vzor přírody a spokojovat se s tím, že hospodaří prostě „přirozeně&quot; či „biologicky&quot;. To se podobá tomu, kdo se již pokládá za umělce, protože kopíruje smyslově-věcné přírody. Jistě, příroda nabízí nástroj a dává poučení, jak jej podle svých zákonů rozumně používat — ale to, co z toho lidská ruka utváří na základě od člověka odvozené ideje organismu, respektive individuality, je něco nového: je to umělecké dílo, které to přírodou dané povznáší.<br /> <br /> Toto umělecké dílo není hotové, nýbrž se dále tvoří v souzvuku s vývojem pravého duchovního porozumění. Bylo-li toto v dřívějších dobách přibližováno lidskému nitru jako obsah víry takříkajíc zvenčí — náboženskými institucemi, církvemi a kláštery — pak nyní a v budoucnosti může být uchopeno zevnitř v uvědomování si skutečnosti ducha a může nacházet umělecký výraz navenek. Co bylo kdysi církví a klášterem, musí napříště živě usilovat v duši jako Já nesený duchovní impuls. Umění ze ducha uchopené, nově se utvářející Landbaukunst se neemancipuje od vědy. Naopak, s ní vyroste v novou jednotu. Umění vědy oživí a tím si bude lépe vědomé svého duchovního cíle.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;3._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_als_ein_Schöpfertum_rein_aus_dem_Geist&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 3. stupeň: Umělecká tvorba jako tvoření čistě z ducha ====<br /> <br /> Jádrový rys biologicko-dynamického zemědělství, a to i a právě s ohledem na praktikování nového uměleckého přístupu k věcem a bytostem přírody, se stává uchopitelným teprve skrze antroposofickou duchovní vědu a zvláště skrze Zemědělský kurz Rudolfa Steinera. Zde jsou příroda a věda plně postaveny do služby poznání ducha. To se týká především otázky hnojení a výroby a aplikace biologicko-dynamických {{SE|480}}<br /> <br /> preparátů. Ty vděčí za svůj vznik uměleckému procesu, který se zapaluje na prožívání forem idejí antroposofické duchovní vědy. Jedinečně zvláštní na tomto procesu je, že uspořádání látek nacházejících se v přírodě – které jsou, jak Rudolf Steiner uvádí, utvářeny «in dem Sinne, wie der Christus sie nach und nach angeordnet hat»&lt;ref&gt;Steiner Rudolf: ''Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit'', GA 15, Dornach 1987, S. 66.&lt;/ref&gt; (v tom smyslu, jak je Kristus postupně uspořádal) –, je nyní počínaje vloženo do rukou člověka. Je v jeho svobodě, toto uspořádání provádět z téhož duchovního pramene samotného. Jsou-li to zpočátku jen pokyny duchovního badatele, přece je člověk tak veden, aby v těchto cílech tušil, jak hluboko jsou zakotveny v duchovních základech. Tušení duchovního cíle ukazujícího do budoucnosti se může právě v uměleckém výkonu projasnit v duchovní jistotu. K tomu je však zapotřebí, aby při každém jednotlivém kroku, který se činí při výrobě a aplikaci, byla současně pozornost obrácena k velkým souvislostem, v rámci nichž se preparační dění odehrává. Spoluprožívání takových souvislostí v tady-a-teď pozemských daností vytváří po sobě jdoucím preparačním krokům jaksi obal. Tak například tehdy, když se člověk zamyslí nad krávou, jejíž význam v kosmickém kontextu jako dárkyně většiny orgánových obalů roste do nezměrna; nebo nad bylinami, jejichž květy se používají; nebo nad ročními obdobími a nad místem, kde jsou zakopávány, respektive vystavovány živlovému působení; nebo konečně nad působením Slunce, planet a hvězd, jež všestranně obklopuje dění. Celá periferie je kmotrou každému jednotlivému preparačnímu kroku. Pokus to při práci pocítit probouzí nové umění, nový druh umělecké tvorby, která se nepostavuje vedle přírody jako sochařství nebo malovaný obraz – povznášejíc ji z vlastního praobrazu prožívání, která přesto zůstává zdáním –, nýbrž umělecká tvorba, která se noří do přírody a v ní probouzí nové impulsy dění.<br /> <br /> Uměleckým způsobem vzniká v popsaných preparacích látko-duchové spojení, které ukazuje vývojovou cestu od přírody směrem k nadpřírodě, zatímco z neživé přírody odebrané zdánlivě hnojivé soli otevírají brány k pod-přírodě, k silám nepřátelským životu v podsmyslovém.<br /> <br /> Hnojení v biologicko-dynamickém zemědělství směřuje k tomu, aby přírodní působení otevřelo silám nadpřírody. Pojem {{SE|481}}<br /> <br /> té druhé lze, z hlediska zemědělství, myslet v jedno s ideou «zemědělské individuality». Tak jako tato «naplňuje své bytí», když je jako taková «pojata»,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 42: «Nun, eine Landwirtschaft erfüllt eigentlich ihr Wesen im besten Sinne des Wortes, wenn sie aufgefasst werden kann als eine Art Individualität für sich, eine wirklich in sich geschlossene Individualität.»&lt;/ref&gt; tak se naplňuje individualita člověka, Já, bytostnou substancí v té míře, jak silou Já své bytostné články – fyzické tělo, éterické a astrální tělo – zduchovňuje, to jest osvobozuje je z jejich vázanosti na přírodu. Bytostné naplnění Já tvoří vývojovou cestu člověka přes inkarnace. Čím více Já žijící v těle postupuje ve vědomí své duchovní povahy, tím více se může ze síly přebytku svého bytí rozšiřovat nad mimočlověčí přírodu a, přetvářejíc ji, cílenou činností «učit se pojímat zemědělský podnik jako jakýsi druh individuality». Toto uchopení znamená opravdovou inauguraci do budoucnosti, totiž vštípit vývojovou myšlenku nyní ze strany k vyššímu lidství probouzejícího se člověka do jsoucna přírody, jež se stalo. Zároveň to znamená, ze síly vyššího Já se vzdát toho, co chce pro sebe Já vázané na tělo, sobecké Já. Tím je ukázána cesta, jak může křesťanství novým způsobem opět zapustit kořeny v práci na zemi. Tento výhled do budoucnosti zakládá smýšlení, z nějž může zemědělec přírodě v lásce dávat, co nemá – dar, skrze nějž se může působení přírodních bytostí na daném stanovišti individualizovat k vyššímu celku.<br /> <br /> V tomto smyslu lze preparáty a organická hnojiva, v nichž docházejí k bytostné účinnosti, považovat za prostředky výchovy, respektive evoluce, skrze něž se zemědělství může naplnit bytím a stát se skutečnou individualitou. V ní se individualizují síly výšin a hlubin v umělecké dílo středu – úrodnou půdu.<br /> <br /> Totéž smýšlení, o němž je zde řeč, je však také to, které dává člověku poznávat bytost a význam spolupráce s ohledem na budoucnostně zaměřenou tvůrčí tvorbu společenství. Vznikající zemědělský organismus jako tělo zemědělské individuality a sociální organismus jako tělo lidského společenství cítícího se sjednoceného v Kristově bytosti jsou dvě poloviny jedné a {{SE|482}}<br /> <br /> téže skutečnosti. Teprve toto sjednocení představuje celkové umělecké dílo. Zárodek k takovému je na každém statku na světě, kde se z takového smýšlení pracuje, keimhaft přítomen; je rozpoznatelný a prožitelný. {{SE|483}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Dank&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Poděkování ===<br /> <br /> Co mě pohnulo z ukrytých hlubin mého osudu, nabylo podoby setkáváním s velmi mnohými lidmi. Všichni přikládali haléř k haléři k tomu, aby se ve mně zformoval obraz světa, který mě z pochopení minulosti, v jejích metamorfózách, ukazoval do budoucnosti. Jim všem budiž vyřčen dík. Mnohý z nich se mi stal průvodcem, abych odhodlaně vykročil branou poznání antroposofické duchovní vědy a na této cestě v obrysech rozpoznal přehojnost úkolů, které budoucnost klade pozemskému člověku. Že jsem mohl alespoň v základech uchopit takový budoucnostní úkol, vděčím vše-zahrnujícímu dílu Rudolfa Steinera.<br /> <br /> Dále patří můj dík všem těm, kdo mi pomáhali konat mé zpočátku ještě nejistné kroky k takovým budoucnostním cílům. Na zemědělském poli to byli Joseph Blockhuys, Ernst Becker, Hans Jörg Graf von Bothmer, Wolfgang Schaumann, na poli přírodovědeckém Herbert Koepf, Jochen Bockemühl a Georg Maier a na poli sociálního utváření Wilhelm Ernst Barkhoff, Rolf Kerler a Albert Fink. Celoživotním přítelem a rádcem mi byl Georg Glöckler, jemuž vděčím za mnoho poznatků o člověku a světě. Na závěr je třeba poděkovat Gunterovi Gebhardovi za jeho nesmírně chápavé pročtení rukopisu a za doplňující návrhy. Ve stejném smyslu míří můj dík Hansi-Christianu Zehnterovi, který s jemnocitným vnímáním obstaral lektorování. Velký dík náleží spolupracovnicím Dottenfelderhofes, jež se obětavě ujaly strojopisné verze, stejně tak grafičkám Ivaně Supan a Mathiasovi Buessovi.<br /> <br /> Zvláště velký dík budiž vyřčen Lieselotte Klettové, mé ženě, která se po desetiletí spolupodílela na tom, o čem je v knize řeč, která sledovala její vznik s láskyplně-kritickým pohledem a hájila mi záda pro hodiny klidu v neustále pracovně nabitém dění statku.<br /> <br /> A konečně budiž vyřčen velký dík panu Dr. Peteru Schnellovi a nadaci Software AG Stiftung za finanční podporu, skrze niž se vydání tohoto spisu teprve stalo možným.<br /> <br /> [[Manfred Klett]] {{SE|484}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Manfred Klett, Ostersonntag 2021.jpeg|frame|zentriert|&lt;center&gt;&lt;small&gt;Manfred Klett am Dottenfelderhof, Ostersonntag 2021. Foto: François Hagdorn, CC BY-SA 4.0.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> {{SE|485}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Lebenslauf_Manfred_Klett&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Životopis Manfreda Kletta ===<br /> <br /> [[Manfred Klett|Manfred Klett]] se narodil roku 1933 v Tanganjice, dnešní Tanzanii, u Kilimandžára. Školní léta prožil mimo jiné na škole Schloss Salem a po druhé světové válce na waldorfské škole ve Stuttgartu, s ročním výměnným pobytem v Anglii. Studium na Technické vysoké škole ve Stuttgartu bylo předčasně přerušeno úrazem. Během ročního pracovního pobytu na severovýchodě Sýrie se rozhodl stát zemědělcem. Po učební době následovalo studium zemědělství na Universität Stuttgart-Hohenheim s promocí v oboru půdoznalství. Další čtyři roky věnoval výzkumu na Institutu für biologisch-dynamische Wirtschaftsweise na téma «Düngung und Nahrungsqualität». Rok 1968 byl poznamenán založením [[Betriebsgemeinschaft Dottenfelderhof|hospodářského společenství Dottenfelderhof]] (pět rodin) a záhy poté i tamní Landbauschule Dottenfelderhof. Po dvaceti letech biologicko-dynamické budovatelské práce s manželkou a pěti dětmi převzal vedení «Zemědělského oddělení Přírodovědné sekce na Goetheanu» v Dornachu ve Švýcarsku. Po čtrnácti letech činnosti a dalších osmi letech jako svobodný spolupracovník mezitím přebudované «Sekce pro zemědělství» se vrátil na Dottenfelderhof a znovu se ujal výuky na tamní Landbauschule. Vedle toho již 21 let pečuje o vesnický projekt Juchowo v Polsku. Je to pokus vytvořit ve východní Evropě místo, v němž by se «vzdělávání Země» (Novalis) ukazovalo jako sociální úkol a «sociální otázka» nacházela odpověď ve vzdělávání Země.<br /> {{SE|485}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Sachwortregister&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> == Věcný rejstřík ==<br /> <br /> +++ Stav k 27. dubnu 2026: Tento věcný rejstřík není součástí tištěné verze! Je průběžně vyvíjen/doplňován/kontrolován. Zde se můžete rádi [[MitTun bei biodyn.wiki|zapojit]] +++<br /> <br /> {{GlossarNavigationArtikel|A}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|A}}<br /> <br /> * Polní hospodářství [[#45|45]], [[#53|53]], [[#65|65]], [[#66|66]], [[#107|107]]<br /> * Přeslička rolní (Equisetum) [[#253|253]]<br /> ** Postřik [[#253|253]], [[#356|356]]<br /> ** a křemen [[#253|253]]<br /> * Přeslička rolní (viz preparát z přesličky) [[#448|448]]<br /> * Agrární industrialismus [[#29|29]], [[#30|30]], [[#71|71]], [[#79|79]], [[#81|81]], [[#82|82]], [[#176|176]], [[#190|190]]<br /> * Étericko-astrální v kompostu [[#293|293]], [[#296|296]]<br /> ** v rostlině [[#224|224]], [[#251|251]], [[#362|362]]<br /> * Étericky živé na zvýšené úrovni [[#116|116]]<br /> * Étericky bující [[#284|284]]<br /> * Nedostatek éteru v oblasti kořenů stromu [[#302|302]]<br /> * Éterické tělo (organizace života) [[#41|41]], [[#98|98]], [[#100|100]], [[#104|104]], [[#235|235]], [[#268|268]]<br /> * Žíravé vápno v kompostu (pálené vápno) [[#283|283]], [[#284|284]]<br /> * Jablko [[#125|125]]<br /> * Astrální tělo (duševní organizace) [[#44|44]], [[#49|49]], [[#99|99]], [[#111|111]], [[#268|268]], [[#303|303]]<br /> * Astralita<br /> ** Astrální tělo a nemoc [[#99|99]], [[#250|250]]<br /> ** Astrálno a rostlina [[#111|111]], [[#225|225]], [[#250|250]], [[#362|362]]<br /> ** Bohatství astrálna v oblasti koruny stromu [[#125|125]], [[#302|302]]<br /> ** Astralizace vzduchu [[#221|221]]<br /> * Atmosféra [[#22|22]], [[#102|102]], [[#276|276]]<br /> * Atmosféra (vzdušný okruh) [[#102|102]], [[#103|103]], [[#118|118]], [[#121|121]]<br /> * Dýchání<br /> ** člověka [[#91|91]], [[#241|241]]<br /> ** zvířat [[#116|116]], [[#119|119]]<br /> ** a meditace [[#152|152]] (jako „promýšlení“ při přežvykování)<br /> ** a látková výměna [[#91|91]]<br /> ** a motýlokvěté rostliny [[#241|241]]<br /> ** Dýchání (fáze vzdušného dýchání v kompostu) [[#292|292]]<br /> * Výsev / doba výsevu [[#214|214]], [[#230|230]], [[#240|240]], [[#241|241]]<br /> ** Výživná síla, reprodukční síla [[#230|230]], [[#253|253]]<br /> ** Déšť, úplněk [[#244|244]]<br /> ** Fáze měsíce [[#244|244]], [[#253|253]]<br /> * Vylučování<br /> ** u rostliny [[#217|217]]<br /> ** látkovosti potravy v mozku [[#89|89]], [[#90|90]]<br /> * Výkaly (lidské) [[#323|323]], [[#324|324]]<br /> * Výkaly (zvířecí) [[#133|133]], [[#142|142]], [[#145|145]], [[#149|149]], [[#157|157]], [[#287|287]], [[#303|303]]<br /> * Postřik tekutými preparáty [[#356|356]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|B}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|B}}<br /> * Bakterie<br /> ** V půdě a hnoji [[#214|214]], [[#218|218]], [[#252|252]], [[#292|292]], [[#296|296]], [[#306|306]]<br /> ** Působení v hnojivu [[#296|296]], [[#306|306]]<br /> * Bakterie (střevní a hlízkové bakterie) [[#241|241]], [[#296|296]]<br /> * Květy kozlíku lékařského [[#434|434]]<br /> * Preparát z kozlíku lékařského [[#427|427]]<br /> * Pobřišnice (okruží) [[#154|154]], [[#157|157]]<br /> * Pobřišnice (okruží skotu) [[#157|157]], [[#331|331]], [[#415|415]]<br /> * Sedlák<br /> ** jako meditující [[#68|68]]<br /> ** a věda [[#82|82]], [[#86|86]]<br /> * Sedlák / Selský stav [[#30|30]], [[#71|71]], [[#76|76]], [[#86|86]], [[#184|184]]<br /> * Selská filozofie [[#43|43]], [[#169|169]]<br /> ** Pravidla a jejich moudrost [[#232|232]]<br /> * Strom, shromažďovatel astrality [[#125|125]], [[#302|302]]<br /> ** Vrstvy tvoření [[#302|302]]<br /> ** v protikladu k bylině [[#302|302]]<br /> * Strom (ovocný strom) [[#58|58]], [[#66|66]], [[#301|301]], [[#302|302]]<br /> * Oblast koruny stromu a oblast kořenů stromu [[#302|302]]<br /> * Hospodářské společenství [[#162|162]], [[#163|163]], [[#165|165]], [[#172|172]], [[#173|173]], [[#177|177]], [[#181|181]], [[#185|185]]<br /> * Hospodářský organismus [[#34|34]], [[#35|35]], [[#80|80]], [[#81|81]], [[#162|162]], [[#175|175]], [[#178|178]], [[#181|181]], [[#185|185]]<br /> * Včely (včela medonosná) [[#123|123]], [[#124|124]], [[#130|130]], [[#131|131]]<br /> * Obrazotvorné metody (krystalizace chloridu měďnatého) [[#317|317]], [[#318|318]]<br /> * Biologicko-dynamické preparáty [[#289|289]], [[#310|310]], [[#325|325]], [[#328|328]], [[#334|334]], [[#336|336]], [[#344|344]]<br /> * Teplo listů a květů pro rostlinu [[#224|224]], [[#237|237]]<br /> * Barva květu - planety [[#224|224]]<br /> * Půda<br /> ** Obsah vápníku [[#211|211]], [[#283|283]]<br /> ** Obsah křemene [[#211|211]], [[#284|284]]<br /> ** Přídavek jílu [[#210|210]], [[#211|211]]<br /> ** jako orgán [[#95|95]]<br /> ** Proniknutí rozumovostí [[#333|333]]<br /> ** Obsah železa a odželeznění [[#285|285]]<br /> ** geologický základ [[#205|205]]<br /> * Půda / Zpracování půdy [[#45|45]], [[#205|205]], [[#207|207]], [[#213|213]], [[#219|219]], [[#220|220]], [[#227|227]], [[#230|230]], [[#233|233]]<br /> * Půdní úrodnost [[#29|29]], [[#201|201]], [[#203|203]], [[#238|238]], [[#242|242]]<br /> * Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) [[#253|253]], [[#310|310]]<br /> * Preparát z kopřivy [[#379|379]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|C}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|C}}<br /> <br /> * Chamomilla off. (Heřmánek) [[#339|339]], [[#360|360]], [[#372|372]]<br /> * Chaos v semeni a v jeho okolí [[#290|290]]<br /> * Chaos (v procesu kompostování) [[#290|290]], [[#294|294]], [[#351|351]]<br /> * Chemicky působící v půdě [[#263|263]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|D}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|D}}<br /> * Proces tlumení [[#284|284]]<br /> * Trvalý humus [[#218|218]], [[#221|221]], [[#224|224]], [[#238|238]], [[#295|295]], [[#296|296]]<br /> * Trvalky [[#202|202]]<br /> * Trojčlennost (člověka) [[#88|88]], [[#89|89]], [[#90|90]], [[#92|92]], [[#114|114]]<br /> * Vůně [[#224|224]], [[#363|363]]<br /> * Hnojivo<br /> ** Ošetřování [[#304|304]], [[#305|305]], [[#309|309]]<br /> ** osobní vztah [[#287|287]], [[#303|303]]<br /> ** Zrozumovění [[#333|333]]<br /> ** Preparáty [[#326|326]], [[#334|334]], [[#360|360]]<br /> * Hnojení [[#259|259]], [[#267|267]], [[#273|273]], [[#280|280]], [[#286|286]], [[#303|303]], [[#323|323]]<br /> * Otázka hnojení [[#259|259]], [[#271|271]]<br /> * Hnojiště [[#307|307]]<br /> * Hnojiště [[#307|307]]<br /> * Cezení tekutiny preparátů [[#351|351]] (při míchání a postřiku)<br /> <br /> == E ==<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|E}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|E}}<br /> * Vysoká zvěř [[#112|112]]<br /> * Měchýř jelena [[#332|332]], [[#339|339]]<br /> * Dub, dubová kůra [[#339|339]], [[#389|389]]<br /> * Preparát z dubové kůry [[#389|389]]<br /> * Dub a období Marsu [[#211|211]], [[#224|224]]<br /> * Zakopávání preparátů [[#347|347]], [[#349|349]]<br /> * Jednoletá rostlina [[#44|44]]<br /> * Kysání (silážování) [[#148|148]]<br /> * Obsah železa v půdě a odželeznění [[#285|285]]<br /> * Železo, záření kopřivy (rozvedeno až v pozdějších kapitolách knihy)<br /> * Bílkovina<br /> ** Molekulární struktura [[#265|265]], [[#362|362]]<br /> ** a tvorba semen [[#362|362]]<br /> ** v živočišném a rostlinném organismu [[#362|362]]<br /> * Elementární bytosti [[#114|114]], [[#116|116]], [[#121|121]], [[#125|125]]<br /> * Živly<br /> ** nad a pod zemí [[#93|93]], [[#101|101]]<br /> ** Kvalitativní poměry [[#103|103]]<br /> * Elektřina [[#264|264]]<br /> * Elektrická konzervace krmiv (nezmíněno)<br /> * Embryonální život [[#44|44]], [[#215|215]]<br /> * Entity, působení nejmenších [[#326|326]], [[#348|348]]<br /> * Equisetum arvense (Přeslička rolní) [[#253|253]]<br /> ** Čaj [[#253|253]]<br /> * Půda jako orgán [[#95|95]]<br /> * Vůně zemních rostlin a stromů (nezmíněno)<br /> * Výživa [[#36|36]], [[#153|153]]<br /> * Výrobní podmínky (průmysl/zemědělství) [[#30|30]], [[#32|32]], [[#38|38]]<br /> * Vičenec<br /> * Osel [[#137|137]], [[#138|138]], [[#139|139]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|F}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|F}}<br /> * Využití fekálií [[#323|323]], [[#324|324]] <br /> * Barvy a planety [[#224|224]] <br /> * Hraboš polní [[#245|245]], [[#246|246]] <br /> * Oheň jako ničitel úrodnosti [[#245|245]] <br /> * Mrazová kyprost [[#208|208]] <br /> * Působení mrazu [[#208|208]] <br /> * Osevní postup [[#235|235]], [[#237|237]], [[#238|238]], [[#239|239]], [[#241|241]], [[#242|242]], [[#250|250]], [[#253|253]], [[#254|254]], [[#255|255]], [[#257|257]] <br /> * Plody<br /> ** Aroma a působení planet [[#224|224]], [[#225|225]] <br /> * Krmení zvířat [[#148|148]], [[#150|150]], [[#151|151]], [[#305|305]] <br /> * Pícniny<br /> ** Vlastnosti [[#249|249]]<br /> * Metody krmení [[#136|136]], [[#148|148]], [[#263|263]], [[#299|299]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|G}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|G}}<br /> * Mozek (síly a látkovost) [[#89|89]], [[#90|90]], [[#129|129]]<br /> * Drůbež (domácí drůbež) [[#131|131]], [[#132|132]], [[#133|133]]<br /> * Duch a hmota [[#268|268]]<br /> * Duchovní bádání [[#160|160]], [[#329|329]]<br /> * Okruží skotu [[#154|154]], [[#331|331]], [[#415|415]]<br /> * Geologický základ půdy [[#205|205]]<br /> * Horninové moučky [[#281|281]], [[#282|282]], [[#283|283]], [[#284|284]], [[#285|285]]<br /> * Konstelace hvězd [[#207|207]]<br /> * Tvorba paroží a rohů [[#113|113]], [[#155|155]]<br /> * Zelené hnojení [[#231|231]], [[#298|298]], [[#302|302]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|H}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|H}}<br /> * Okopaniny [[#248|248]], [[#254|254]]<br /> * Obilniny [[#247|247]], [[#253|253]]<br /> * Ruční práce a její význam [[#108|108]], [[#109|109]], [[#248|248]]<br /> * Domácí zvířata [[#126|126]], [[#127|127]], [[#128|128]]<br /> * Potírání ohnice [[#247|247]], [[#255|255]]<br /> * Léčení rostlinné přirozenosti [[#250|250]]<br /> * Léčivé prostředky [[#341|341]]<br /> * Seno, význam jako krmivo [[#67|67]]<br /> * Tvorba rohů [[#155|155]], [[#345|345]]<br /> * Rohokřemenný preparát [[#348|348]], [[#350|350]]<br /> * Rohový hnojový preparát [[#344|344]], [[#350|350]]<br /> * Luštěniny (Leguminózy) [[#241|241]], [[#256|256]]<br /> * Humus / Tvorba humusu [[#221|221]], [[#223|223]], [[#238|238]], [[#287|287]], [[#295|295]]<br /> * Humus, působení temnoty [[#225|225]]<br /> * Tvorba humusu v hospodaření přírody [[#223|223]], [[#297|297]]<br /> * Pes [[#140|140]], [[#141|141]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|I}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|I}}<br /> * Vloha Já (skot) [[#156|156]], [[#157|157]]<br /> * Organizace Já [[#160|160]]<br /> * Síla organizace Já<br /> ** Močůvka a hnůj [[#156|156]], [[#157|157]]<br /> * Očkovací pokusy u půd<br /> * Individualita, zemědělská [[#88|88]], [[#97|97]], [[#101|101]], [[#201|201]], [[#271|271]]<br /> * Průmysl (polarita k zemědělství) [[#27|27]], [[#30|30]]<br /> * Hmyz [[#122|122]], [[#123|123]]<br /> * Potírání hmyzu [[#250|250]]<br /> * Hmyz a rostlina [[#123|123]], [[#124|124]]<br /> * Pozemské síly a substance v organismu [[#235|235]], [[#236|236]]<br /> * Pozemské působení v rostlině [[#225|225]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|J}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|J}}<br /> * Roční období [[#206|206]], [[#213|213]], [[#220|220]], [[#228|228]]<br /> * Močůvka [[#309|309]], [[#311|311]]<br /> * Jupiter [[#211|211]], [[#224|224]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|K}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|K}}<br /> * Vápenec jako žádostivost [[#211|211]]<br /> * Vápenec jako léčitel<br /> * Obsah vápence v půdě [[#211|211]], [[#283|283]]<br /> * Vápenec v kompostu [[#284|284]]<br /> * Vápencový typus<br /> ** Vápenec a křemen<br /> ** Tvarující síla, součinnost [[#211|211]], [[#212|212]]<br /> ** a blízké planety [[#211|211]]<br /> ** Působení v rostlině [[#212|212]]<br /> * Vrstva kambia ve stromu [[#302|302]]<br /> * Heřmánek (Chamomilla off.) [[#339|339]], [[#360|360]], [[#372|372]]<br /> * Heřmánkový preparát [[#372|372]]<br /> * Heřmánkový proces v organismu [[#341|341]]<br /> * Brambor, požitek z brambor [[#248|248]], [[#254|254]]<br /> * Kočka [[#140|140]], [[#141|141]]<br /> * Křemen (křemen) [[#211|211]], [[#348|348]]<br /> * Křemen v půdě [[#211|211]]<br /> ** a Equisetum [[#253|253]], [[#448|448]]<br /> ** a vzdálené planety [[#211|211]]<br /> ** a vápenec [[#211|211]]<br /> ** a působení světla [[#225|225]]<br /> ** Pampeliška [[#339|339]], [[#405|405]]<br /> * Křemičitá substance, kyselina křemičitá [[#209|209]], [[#318|318]]<br /> ** Křemenný preparát v kravském rohu [[#348|348]]<br /> ** a teplo [[#349|349]]<br /> ** a kořenová podstata [[#357|357]]<br /> * Drcení křemene [[#349|349]]<br /> * Jetel [[#238|238]], [[#241|241]], [[#249|249]], [[#256|256]]<br /> * Kosterní systém zvířat [[#117|117]]<br /> * Vaření potravin<br /> * Uhlík jako nositel přirozených tvůrčích procesů [[#288|288]]<br /> * Kompostová hromada [[#287|287]], [[#289|289]], [[#290|290]]<br /> ** Přehazování [[#291|291]]<br /> ** k hnojení luk [[#299|299]]<br /> * Kompostování / Kompost [[#287|287]], [[#299|299]], [[#360|360]]<br /> * Konzervace elektřinou<br /> * Konzervace kysáním [[#148|148]]<br /> * Kosmicko-kvalitativní analýza [[#156|156]]<br /> * Kosmické působení podporované deštěm<br /> * Kosmické v křemičitém [[#211|211]]<br /> ** v rostlině [[#216|216]], [[#224|224]], [[#362|362]]<br /> ** a pozemské, jíl jako zprostředkovatel [[#212|212]]<br /> * Síly, živé v hnojivu [[#312|312]], [[#313|313]]<br /> * Silové proudy v organickém [[#265|265]]<br /> * Krystalizační síla Země v zimě [[#207|207]], [[#208|208]], [[#231|231]]<br /> * Kráva / Skot [[#146|146]], [[#149|149]]<br /> * Kravský roh [[#155|155]], [[#345|345]]<br /> ** Stáří, velikost, pohlaví [[#345|345]]<br /> ** Použití koňského hnoje [[#307|307]]<br /> ** Doba použití [[#347|347]]<br /> * Křemenný preparát [[#348|348]]<br /> ** Skladování [[#349|349]]<br /> ** Doba použití, distribuce, zakopání [[#347|347]], [[#349|349]], [[#356|356]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|L}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|L}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> * Zemědělství, individualita [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#88|88]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#101|101]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#201|201]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#202|202]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#271|271]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#327|327]] <br /> * Larva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#122|122]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#296|296]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]<br /> * Živé síly v hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#312|312]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]]<br /> * Leguminózy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#239|239]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#298|298]]<br /> ** jako sběrači dusíku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]<br /> ** Tvorba plodů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]] <br /> ** a proces vdechování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]<br /> * Lněné semínko [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]]<br /> * Pokus se světlem a stínem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#315|315]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|320]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#321|321]]<br /> * Pampeliška [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#331|331]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#342|342]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#405|405]]<br /> * Pampeliškový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#405|405]]<br /> * Vzduch [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#103|103]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#206|206]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]<br /> * Vojtěška [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#239|239]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#242|242]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]<br /> <br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|M}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|M}}<br /> * Mars, období Marsu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Stroje v zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#29|29]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#31|31]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#37|37]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#77|77]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#182|182]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#183|183]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#233|233]]<br /> * Krmení výkrmového dobytka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#134|134]]<br /> * Meditace [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#68|68]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#152|152]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#173|173]]<br /> ** a dýchání [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#152|152]]<br /> ** Lékařské [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#55|55]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#89|89]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#318|318]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#364|364]]<br /> * Lidské fekálie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#323|323]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#324|324]]<br /> * Lidský a zvířecí organismus [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#98|98]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]] *<br /> * Merkur, blízké planety [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> * Tvorba mléka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#36|36]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#158|158]]<br /> * Krmení dojnic [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|222]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]<br /> * Znehodnocování produktů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#226|226]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]]<br /> * Minerální hnojiva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#77|77]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#274|274]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#281|281]]<br /> * Hnůj (chlévská mrva) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#157|157]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]<br /> * [[Mist|Hnůj]]<br /> ** Oživení půdy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#185|185]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#204|204]]<br /> ** Vznik v živočišném organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]<br /> ** Míchací zařízení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]]<br /> ** Rozdělování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#174|174]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]]<br /> * Hnůj, přídavné preparáty [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#310|310]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#360|360]]<br /> * Mrkev jako krmivo [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]<br /> * Měsíc [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** Oživení Země v éterném [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> ** a reprodukční síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> * Fáze Měsíce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#108|108]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> * Působení Měsíce, příliš silné [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> * Působení Měsíce v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> * Působení Měsíce ve zvířeti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> * Působení Měsíce a plevel [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]<br /> * Svalový systém zvířete [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#266|266]]<br /> * [[Mysterium von Golgatha|Mystérium Golgoty]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#59|59]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#60|60]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#61|61]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|N}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|N}}<br /> * Příjem potravy u zvířete [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#149|149]]<br /> * Výživná síla a doba výsevu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]<br /> * Přírodovědecká sekce a pokusný kroužek<br /> * Braní a dávání v přírodě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#19|19]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#124|124]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#159|159]]<br /> * Háďátka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#247|247]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#255|255]]<br /> * Novoluní<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|O}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|O}}<br /> * Ovocnářství / Ovocný strom [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#53|53]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#58|58]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#66|66]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#108|108]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#301|301]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]<br /> * Ovocný strom [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]<br /> * Ovocné odrůdy, produkce<br /> * Princip organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#34|34]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#38|38]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#39|39]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#51|51]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#52|52]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#61|61]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#63|63]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#70|70]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#80|80]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#158|158]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#162|162]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#188|188]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|P}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|P}}<br /> * Trávení v bachoru [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#151|151]]<br /> * Paraziti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> * Osobní vztah k hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#287|287]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]<br /> * Kůň [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#137|137]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#138|138]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#139|139]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#140|140]]<br /> * Příprava &quot;pepře&quot; (popela) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> ** Hraboš polní [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]<br /> ** Hmyz [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]<br /> ** Plevel [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> * Koňský hnůj pro kravské rohy<br /> * Rostlina, pozemské a kosmické působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#262|262]]<br /> * Rostlina, reprodukční a výživná síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#299|299]]<br /> * Rostlinná strava<br /> * Choroby rostlin [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> ** Profylaxe [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> * Rostlinná přirozenost [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#286|286]]<br /> * Doby sázení a oběh planet<br /> * Švestka<br /> * Pluh / Orba [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#45|45]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#64|64]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#231|231]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#232|232]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#233|233]]<br /> * Planety [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#358|358]]<br /> ** vzdálené a trvalky [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** vzdálené a křemen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** blízké a jednoleté rostliny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** blízké a vápenec [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** Oběh a doby sázení<br /> ** Působení a aroma plodů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]]<br /> * Působení planet a barva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Působení planet v listu a květu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Působení planet ve zvířeti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> * Působení planet v kořeni [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#212|212]]<br /> * Planetární život v souvislosti s pozemským [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#358|358]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|Q}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|Q}}<br /> * Kvalita produktů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#35|35]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#226|226]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#318|318]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#319|319]]<br /> * Křemen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#282|282]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|348]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]<br /> * Křemenný preparát v kravském rohu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|348]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]<br /> * Drcení křemene [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]<br /> * Pýr [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#231|231]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#248|248]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|R}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|R}}<br /> <br /> * Drancování v zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#336|336]]<br /> * Mšička révokaz<br /> * Déšť jako podporovatel kosmického působení<br /> * [[Regenwurm|Žížala]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#223|223]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#296|296]]<br /> * Žížala, žížaly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#223|223]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]<br /> * Regulace lesa *Dráždivá a výživná hodnota látek v půdě<br /> * Reprodukční síla a doba výsevu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> ** a výživná síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> ** u [[Unkraut|plevele]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> ** a potírání škůdců<br /> * [[Rhythmus|Rytmus]] / rytmický střed (půda) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#92|92]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#328|328]]<br /> * Syrová strava<br /> * Červenka (nemoc)<br /> * Proces míchání (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#352|352]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#353|353]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#354|354]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#355|355]]<br /> * Háďátko řepné [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#255|255]]<br /> * Míchání, kravský rohový hnůj [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]]<br /> ** s míchacím zařízením [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#353|353]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#354|354]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|S}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|S}}<br /> * Osevní plodiny a luštěniny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]<br /> * [[Salz|Sůl]] v potravě<br /> * Sůl ke konzervaci<br /> * Tvorba semen, síla semen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#286|286]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#287|287]]<br /> * Saturn, období Saturna [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Saturnské síly a tepelný stav [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Kyslík jako nositel života [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#109|109]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|292]]<br /> * Potírání škůdců [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]]<br /> ** koncentrací<br /> ** z morálního hlediska<br /> * Přesličkový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#448|448]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#453|453]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#454|454]]<br /> * Ovce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#144|144]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#306|306]]<br /> * Řebříček [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#364|364]]<br /> * Řebříčkový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]]<br /> * Síra [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]<br /> ** řebříčku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]<br /> ** jako zprostředkovatel mezi duchovním a fyzickým [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]<br /> * Prase (domácí prase) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#134|134]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#135|135]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#136|136]]<br /> * Prase a krmení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#136|136]]<br /> * Sociální trojčlennost [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#73|73]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#84|84]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#85|85]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#187|187]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#188|188]]<br /> * Slunečnice [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]]<br /> * Působení Slunce v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]]<br /> ** na zvířeti<br /> ** diferencované zvěrokruhem<br /> * Postřikovač [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#356|356]]<br /> * Chlévský hnůj [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]<br /> * Stájové krmení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#148|148]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]]<br /> * Hnůj na hnojišti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]<br /> * Hvězdářství a působení hvězd [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#207|207]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> * [[Stickstoff|Dusík]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#79|79]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]<br /> ** Význam a vliv [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]<br /> ** Stálost<br /> ** v hromadě hnoje [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> ** Citlivost<br /> ** Vznik v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]<br /> * Dusík / Dusíkaté soli [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#79|79]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#276|276]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#278|278]]<br /> * Obsah dusíku v hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> * Dusík jako fyzický nositel astrality [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#279|279]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|292]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#297|297]]<br /> * Sběrači dusíku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]<br /> * Látková výměna, substance a síly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#272|272]]<br /> * Keře a savci<br /> * Zhušťování substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#261|261]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#263|263]]<br /> * Přeměna substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#294|294]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#341|341]]<br /> * Přeměna substance v organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#294|294]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|T}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|T}}<br /> * Terestrické síly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#205|205]]<br /> * [[Tiere|Zvíře]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#111|111]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]]<br /> ** Kosterní systém [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]]<br /> ** Působení Měsíce a Slunce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> ** Svalový systém [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#266|266]]<br /> ** Příjem potravy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#149|149]]<br /> ** Organismus ve svém členění [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#100|100]]<br /> ** a rostlina v rámci zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#65|65]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#67|67]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]<br /> * Krmení zvířat [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#148|148]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]]<br /> * Zvěrokruh [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#267|267]]<br /> * Svět zvířat (divoká fauna) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#112|112]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]]<br /> * Hnůj z hluboké podestýlky [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#306|306]]<br /> * Rajče [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#311|311]]<br /> ** Působení mrazu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#208|208]]<br /> ** Pěstování<br /> * [[Ton|Jíl]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#209|209]]<br /> ** Přídavek do půdy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#205|205]]<br /> ** Zprostředkovatel mezi vápencem a křemenem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** Zprostředkovatel mezi kosmickým a terestrickým [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#212|212]]<br /> * Jílové minerály [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#209|209]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#210|210]]<br /> * Rašelina v půdě<br /> * Rašelinová drť v kompostové hromadě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#290|290]]<br /> * Sušené řízky<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|U}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|U}}<br /> * Nad a pod zemí v jejich vzájemném působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]]<br /> * Přes léto (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]<br /> * Přezimování (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|347]]<br /> * Přeměna prvků [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#263|263]]<br /> * Potírání havěti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#135|135]]<br /> * [[Unkraut|Plevel]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#214|214]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#242|242]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#246|246]]<br /> * Regulace plevele (mechanická) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#246|246]]<br /> * Popelení semen plevele (příprava &quot;pepře&quot;) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|222]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> * Výuka, zemědělská [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#184|184]]<br /> * Urtica dioica (Kopřiva dvoudomá) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|V}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|V}}<br /> <br /> * Valeriana officinalis (Kozlík lékařský) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]]<br /> * Vegetariánská strava<br /> * Venuše [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> * Venuše ve Štíru<br /> * Trávení (skot) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#153|153]]<br /> * Spalování v organismu<br /> * Zhušťování substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#261|261]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]]<br /> * Ředění (kravský rohový hnůj) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]]<br /> * Dědičnost<br /> * Oživení Země [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#280|280]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#360|360]]<br /> * Učinit hnojivo rozumným [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#333|333]]<br /> * Pokusy, podněty [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]]<br /> * Pokusné plochy, velikost<br /> * Pokusné rostliny (pšenice a vičenec) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Příbuznost světa hmyzu a rostliny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#123|123]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#124|124]]<br /> * Tlení (hmyzí &quot;pepř&quot;)<br /> * Vitalita v půdě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Ptáci (svět ptáků) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]]<br /> * Svět ptáků [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]]<br /> * Chov ptáků a chov hmyzu<br /> * Úplněk [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> ** a déšť<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|W}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|W}}<br /> * Les [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#110|110]]<br /> * Teplo [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#103|103]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#260|260]]<br /> ** a křemen<br /> * Přeměna tepla v organismu (nachlazení)<br /> * Tepelný stav a Saturn [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Voda [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|102]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#208|208]]<br /> ** jako distributor měsíčních sil [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> ** nad a pod zemí [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|102]]<br /> * Vodík a jeho působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#295|295]]<br /> * Obsah vodíku v hnojivu<br /> * Čekanka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]]<br /> * Vinařství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#53|53]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#175|175]]<br /> * Pšenice (sklon k tvorbě semen) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Přežvykování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#151|151]]<br /> * Hnojení luk kompostem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#299|299]]<br /> * Ozimé obilí [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#207|207]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]<br /> * Červi a svět larev v půdě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]]<br /> * Kořen u stromu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]<br /> * Tvary kořenů jako výraz kosmických a terestrických působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#96|96]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Kořenová potrava [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#217|217]]<br /> * Růst kořenů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#216|216]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Kořenové teplo pro rostliny<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|X}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|X}}<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|Y}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|Y}}<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|Z}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|Z}}<br /> * Kozy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#144|144]]<br /> * Šlechtění kulturních rostlin [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#45|45]]<br /> * Šlechtění rostlin pro preparáty<br /> * Bránicový orgán (půda) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]]<br /> * Dvojčlennost živočišného organismu<br /> <br /> &lt;/div&gt;{{GlossarNavigationArtikel|0-9}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|0-9}}<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Filmbeiträge&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> == Filmové příspěvky ==<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Feier_zur_Buchveröffentlichung_von_Manfred_Klett&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Slavnost u příležitosti vydání knihy Manfreda Kletta ===<br /> <br /> [[Datei:Manfred Klett von der Agrartechnologie zur Landbaukunst.PNG|thumb|link=Manfred Klett - Feier zur Buchveröffentlichung: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst, 2021|[[Manfred Klett]] dne 18. července 2021 na [[Dottenfelderhof]]u]]<br /> <br /> Na počest Manfreda se 18. července 2021 v rámci malé slavnosti sešli někteří jeho průvodci na životní cestě, kteří dnes rovněž patří k nejznámějším osobnostem v [[Biologisch-dynamische Landwirtschaft|biologicko-dynamickém]] hnutí. S radostí a úlevou bylo slaveno, že Manfred Klett své nové dílo „'''Od agrotechnologie k umění zemědělství'''&quot; dokončil a vydal. <br /> <br /> '''''[[Manfred Klett - Feier zur Buchveröffentlichung: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst, 2021|Zde najdete přednášku]]'''''<br /> <br /> |&lt;small&gt;[[Manfred Klett|zpět k Manfredu Klettovi ◁]] &lt;/small&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Buchvorstellung_&amp;quot;Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst&amp;quot;_vom_Mitherausgeber_Ueli_Hurter&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Představení knihy „Od agrotechnologie k umění zemědělství&quot; spolunakladatelem Uelim Hurterem ===<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Ueli_Hurter_präsentiert_Buch_Manfred_Klett_von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst.jpg|thumb|link=https://www.youtube.com/watch?v=K_oQWzXnkJc|[[Ueli Hurter]] ]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Zde vidíme vedoucího [[Sektion für Landwirtschaft|Sekce pro zemědělství]] na [[A:Goetheanum|Goetheanu]] v [[A:Dornach|Dornachu]], [[Ueli Hurter]]a. Ueli byl také spolunakladatelem. <br /> <br /> „Tedy to, co se předává do rukou '''mladé generaci''', aby to mohlo být předáno na přinejmenším stejně dobré, ne-li ještě '''dále rozvinuté úrovni''', než jakou sami převzali od generace předchozí. A to nyní ekonomicky, podnikohospodářsky, ale i národohospodářsky vyjádřeno, je právě něco, na co '''autor''' '''poukazuje''', že zde v jádru leží něco, co vlastně '''celá ekonomika hledá, totiž regenerativní hospodářství.'''<br /> <br /> Nacházíme se dnes v celkové situaci s naší planetou Zemí, kde bezpodmínečně a rychle a na mnoha místech potřebujeme přístupy a nasazení směrem k '''hospodářství''', které není pouze '''spotřebovávající''', které není pouze '''zatěžující''', které nezanechává pouze '''negativní dopad''', nýbrž které je '''regenerativní''' – a zemědělství '''přirozeně''' díky své '''blízkosti k životním procesům''', avšak pak '''pochopeno''' jako '''biodynamické''' zemědělství. Pokud to pochopí, může se vlastně stát '''dárcem impulsu''', '''inspirátorem''' '''pro celé hospodářství'''.<br /> <br /> To je v této knize vypracováno a je to výzva, aby '''budoucí generace''' to vypracovaly ještě zřetelněji, aby s tím pracovaly a aby také nezůstávaly pouze v zemědělských souvislostech, nýbrž aby to '''vnášely''' do '''celohospodářského, celospoleč enského dialogu'''.&quot;<br /> <br /> '''''[[Ueli Hurter - Buchvorstellung Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst|zde najdete transkribovanou přednášku]]'''''<br /> <br /> &lt;small&gt;[[Manfred Klett|zpět k Manfredu Klettovi ◁]] &lt;/small&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Einzelnachweise&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Jednotlivé zdroje ===<br /> <br /> [[Kategorie:Autor]]<br /> [[Kategorie:Betriebsorganismus]]<br /> [[Kategorie:Bodenbearbeitung]]<br /> [[Kategorie:Bodenfruchtbarkeit]]<br /> [[Kategorie:Buch]]<br /> [[Kategorie:biologisch-dynamische Landwirtschaft]]<br /> [[Kategorie:biologisch-dynamische Präparate]]<br /> [[Kategorie:biodynamische Landwirtschaft]]<br /> [[Kategorie:Düngung]]<br /> [[Kategorie:Herausragende Persönlichkeit]]<br /> [[Kategorie:Inhaltsangabe (Buch)]]<br /> [[Kategorie:Landbaukunst]]<br /> [[Kategorie:Literatur]]<br /> [[Kategorie:Manfred Klett]]<br /> [[Kategorie:Pionier]]<br /> [[Kategorie:Rudolf Steiner]]<br /> [[Kategorie:Zukunftsimpuls]]<br /> &lt;references /&gt;{{Artikel unten}}</div>

Admin https://biodyn.wiki/index.php?title=Translations:Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/30/cs&diff=28216 2026-06-06T13:09:39Z

<p>Admin: </p> <hr /> <div>'''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Dritte Säule:|Třetí pilíř:]]&lt;/big&gt;'''</div>

Admin https://biodyn.wiki/index.php?title=Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/cs&diff=28215 2026-06-06T13:09:33Z

<p>Admin: </p> <hr /> <div>&lt;languages /&gt;<br /> <br /> {{SE|4}}<br /> <br /> {{SE|5}}<br /> <br /> {{SE|7}}<br /> <br /> {{SE|9}}<br /> <br /> [[Datei:Buch Manfred Klett Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst.jpg|mini|right|class=responsive-img|Kniha [[Manfred Klett]], 1. vydání 30. června 2021. Další knihy najdete v [[Literatura|literatuře]].]]<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> &lt;/div&gt;{{SE|4}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Online-Version im biodyn.wiki: © Copyright 2025 by François Hagdorn, Alle Rechte vorbehalten<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Einbandgestaltung: Wolfram Schildt, Lektorat: Hans-Christian Zehnter, Claus Jahncke, Bildkonzepte: Manfred Klett, Umsetzung: Mathias Buess und Ivana Suppan, wo nicht anders angegeben, Satz: Atelier Doppelpunkt, Johannes Onneken, Münchenstein, Druck: Beltz, Grafische Betriebe, Bad Langensalza<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Printversion erhältlich beim Verlag am Goetheanum, 2021, ISBN 978-3-7235-1668-3 [https://goetheanum-verlag.ch www.goetheanum-verlag.ch]{{SE|5}}<br /> &lt;center&gt;<br /> Gewidmet den Mitbegründern der <br /> [[Betriebsgemeinschaft Dottenfelderhof]] (1968)<br /> &lt;/div&gt; <br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> und denjenigen, die aus eigener Urteilskraft im gleichen Sinne <br /> eine neue Landwirtschafts- und Sozialkultur wollen.&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> __NOTOC__{{SE|7}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> &lt;center&gt;<br /> Unter Schmerzen hat unsere<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Muttererde sich verfestigt.<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Unsere Mission ist es,<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> sie wieder zu vergeistigen,<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> indem wir sie durch die<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Kraft unserer Hände<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> umarbeiten zu einem<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> geisterfüllten Kunstwerk.<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ''Rudolf Steiner&lt;ref&gt;Wiedergabe der Worte Rudolf Steiners bei der Grundsteinlegung zum Rosenkreuzertempel der Loge Malsch «Franz von Assisi» nach dem Gedächtnis von Hilde Stockmeyer; aus: Rudolf Steiner: Bilder okkulter Siegel und Säulen, GA 284, Dornach 1993, S. 113.&lt;/ref&gt;'' &lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> {{SE|9}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Inhaltsverzeichnis&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Obsah ===<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Předmluva|Úvodní slovo 17]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Úvod|Předmluva 21]]<br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Erster Teil|První část 25]]&lt;/big&gt;'''<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Polarita průmyslu a zemědělství|Polarita průmyslu a zemědělství 27]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Podmínky výroby v průmyslu a zemědělství|Podmínky produkce v průmyslu a zemědělství 30]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Organismový princip v zemědělství v zrcadle vývoje vědomí lidstva|Princip organismu v zemědělství v zrcadle vývoje lidského vědomí 39]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pravěk|Rané období 39]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Urindická kultura|Praindická kultura 40]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Staroperská kultura|Praperská kultura 42]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kultury starého Egypta a Mezopotámie|Kultury starověkého Egypta a Mezopotámie 46]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Řecko-římská kultura|Řecko-římská kultura 49]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kultura novověku|Kultura novověku 54]]<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kulturní proudy zemědělství až k obratu časů|Kulturní proudy v zemědělství do přelomu letopočtu 56]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Událost obratu časů, Mysterium Golgoty|Událost přelomu letopočtu, mystérium Golgoty 59]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Proměna principu organismu až do novověku|Proměna principu organismu do novověku 61]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Bod a periferie|Bod a okruh 63]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Princip organismu v novověku|Princip organismu v novověku 70]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nové zárodky|Nové klíčky 84]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trojčlennost člověka a zemědělská individualita|Trojčlennost člověka a zemědělská individualita 88]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hofového organismu|Čtyřčlennost člověka a uzavřenost organismu hospodářství 97]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Obraz čtyřčlenné struktury zemědělské individuality|Obraz čtyřčlennosti zemědělské individuality 101]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Fyzická organizace|Fyzická organizace 101]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Životní organizace|Životní organizace 104]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu|Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu 111]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Druhy volně žijící zvěře — orgány organismu statku a krajiny|Druhy divokých zvířat – orgány organismu hospodářství a krajiny 112]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Čtyři skupiny v rámci divoké fauny|Čtyři skupiny v rámci divoké fauny 114]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí zvířata — orgány v organismu statku a krajiny|Domácí zvířata – orgány v organismu hospodářství a krajiny 126]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Včela medonosná|Včela medonosná 130]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí drůbež|Domácí drůbež 131]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí prase|Prase domácí 134]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kůň a osel|Kůň a osel 137]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pes a kočka|Pes a kočka 140]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ovce a koza|Ovce a koza 143]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Skot|Skot 146]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Původ a mýtus|Původ a mýtus 146]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Postavení v hospodářském organismu|Postavení v organismu hospodářství 147]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Bytostná jevenost a bytostné poznání|Projev podstaty a poznání podstaty 149]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ústní trávení|Trávení v tlamě 149]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trávení v bachoru a přežvykování|Trávení v bachoru a přežvykování 150]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přežvykování jako vnímání a třídění látek a sil|Přežvykování, vnímání a třídění látek a sil 151]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trávení v tenkém a tlustém střevě|Trávení v tenkém a tlustém střevě 153]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Práh od vnějšího světa k vnitřnímu|Práh od vnějšího k vnitřnímu světu 154]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Význam rohů a paznehtů|Význam rohů a paznehtů 155]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já|Kosmicko-kvalitativní analýza a základ Já 156]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přebytečné výkony|Nadbytečné výkony 157]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zřeknutí|Zřeknutí se 158]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kravský chov a organismus hospodářství|Stádo skotu a organismus hospodářství 158]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Člověk a Já-organizace zemědělského organismu|Člověk a organizace Já zemědělského organismu 160]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní výzkum jako prostředník mezi bytostí a zjevem|Duchovní bádání jako prostředník mezi podstatě a jevem 160]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Aspekty sociální problematiky|Aspekty sociální problematiky 162]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství|K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství 165]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Chtění ve svobodě, cesta k iniciativnímu společenství|Chtění ve svobodě, cesta ke společenství iniciativy 166]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Cítění v rovnosti, cesta k živoucímu právnímu citu|Cítění v rovnosti, cesta k živému právnímu cítění 169]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Myšlení v lidskosti (bratrství) jako cesta k solidárnímu hospodaření|Myšlení v lidskosti (bratrství), cesta k solidárnímu hospodaření 173]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství|K duchovnímu vývoji a vedení zemědělského hospodářského společenství 177]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní cíl usilování|Duchovní cíl snažení 178]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Praxe spolupráce|Praxe spolupráce 179]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ranní pracovní porada|Ranní pracovní porada 179]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Studijní kruh k obsahům antroposofického duchovního výzkumu|Studijní kroužek k obsahům antroposofického duchovního bádání 180]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pracovní a správní konference|Pracovní a správní konference 180]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Organismus statku a člověkem z vlastního Já chtěná práce|Organismus hospodářství a člověkem z Já chtěná práce 182]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Impulzy biologicko-dynamického zemědělství pro rozvoj sociálního organismu|Impulsy biologicko-dynamického zemědělství pro vývoj sociálního organismu 187]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vůle ve svobodě|Chtění ve svobodě 188]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Cítění v rovnosti|Cítění v rovnosti 194]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Myšlení v bratrství čili lidské sounáležitosti|Myšlení v bratrství neboli lidskosti 197]]<br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zweiter Teil|Druhá část 199]]&lt;/big&gt;'''<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zemědělská individualita a tři pilíře půdní úrodnosti|Zemědělská individualita a tři pilíře úrodnosti půdy 201]]<br /> <br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Erste Säule:|První pilíř:]]&lt;/big&gt;'''<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě zpracování půdy ve spojitosti s vývoji půdy v ročním koloběhu|O podstatě obdělávání půdy v souvislosti s vývojem půdy v běhu roku 205]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Půda|Půda 205]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zimní proces a zpracování půdy|Zimní proces a obdělávání půdy 207]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vznik mrazové drobtovitosti půdy|Vytváření mrazové drobivosti 208]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vznik tonmineralů a jejich nová tvorba|Vznik jílových minerálů a jejich novotvorba 209]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nositelství a uchovávání kosmických formativních sil v ročním koloběhu|Nositelská role a uchovávání kosmických tvarotvorných sil v běhu roku 211]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Jarní proces a zpracování půdy|Jarní proces a obdělávání půdy 213]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#V předjaří|V předjaří 213]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Na jaře|Na jaře 214]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Tvorba krusty a zpracování kůže půdy|Tvorba krusty a ošetřování kůže půdy 219]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Letní proces a zpracování půdy|Letní proces a obdělávání půdy 220]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Podmítka, mulčovací zpracování, budování humusu a činnost půdních živočichů|Podmítka, mulčování, tvorba humusu a činnost půdních živočichů 220]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Tvorba plodů a zrání|Tvorba plodu a zrání 224]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nářadí pro letní mulčování|Nářadí pro letní mulčování 227]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Podzimní proces a zpracování půdy|Podzimní proces a obdělávání půdy 228]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zrání, proměna, umírání|Zrání, proměna, umírání 228]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zpracování půdy na podzim|Obdělávání půdy na podzim 230]]<br /> <br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zweite Säule:|Druhý pilíř:]]&lt;/big&gt;'''<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě střídání plodin|O podstatě osevního postupu 235]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Střídání plodin a životní organizace zemědělského organismu|Osevní postup a životní organizace zemědělského organismu 235]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K systému střídání plodin|K systému osevního postupu 237]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup a humusové hospodářství|Osevní postup a hospodaření s humusem 238]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup a pěstování meziplodin|Osevní postup a pěstování meziplodin 239]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Střídání plodin a mobilizace minerálů, vázání dusíku|Osevní postup a rozklad minerálů, vázání dusíku 241]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele|Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele 242]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Metoda spálení semen plevelů na popel|Postup zpopelňování semen plevelů 244]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Mechanická regulace plevelů|Mechanická regulace plevelů 246]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Plevele a plevelné trávy v obilninách|Plevele a trávy ve stébelninách 247]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Plevele a plevelné trávy v okopaninách|Plevele a trávy v okopaninách 248]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Plevele a plevelné trávy v pěstování krmných rostlin|Plevele a trávy při pěstování pícnin 249]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Střídání plodin, choroby a škůdci|Osevní postup, choroby a napadení škůdci 250]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Choroby obilnin podmíněné střídáním plodin|Choroby stébelnin podmíněné osevním postupem 253]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Choroby okopanin podmíněné osevním postupem|Choroby okopanin podmíněné osevním postupem 254]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Choroby krmných rostlin podmíněné osevním postupem|Choroby pícnin podmíněné osevním postupem 255]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup ve vztahu k hnojení, humusové bilanci a obdělávání pluhem|Osevní postup ve vztahu k hnojení, bilanci humusu a orbě 257]]<br /> <br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Dritte Säule:|Třetí pilíř:]]&lt;/big&gt;'''<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#O podstatě hnojení|O podstatě hnojení 259]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#K otázce látky a sil|K otázce látek a sil 259]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#K otázce ducha, bytosti a individuality|K otázce ducha, podstaty a individuality 268]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Otázka hnojení a zemědělská individualita|Otázka hnojení a zemědělská individualita 271]]<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stupeň 0: Aplikace minerálních látek|Stupeň 0: Použití minerálních látek 274]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Aplikace dusíkatých solí|Použití dusíkatých solí 275]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Použití kamenných moučí|Použití kamenných mouček 281]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stupeň 1: Hnojení ze živého rostlinné přírody|Stupeň 1: Hnojení z živého z rostlinné přirozenosti 286]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#O podstatě kompostování|O podstatě kompostování 287]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#1. Tepelná fáze|1. Fáze tepla 291]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#2. Fáze vzdušného dýchání a odplynění|2. Fáze dýchání vzduchu a odplyňování 292]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#3. Vodní čili proměnová fáze|3. Vodní neboli proměňovací fáze 294]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#4. Fáze pozeměšťování|4. Fáze přeměny v zeminu 295]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Použití kompostu|Použití kompostu 299]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompostové hnojení luk a pastvin|Hnojení luk a pastvin kompostem 299]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompostové hnojení v zahradnictví|Hnojení kompostem v zahradnictví 300]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompostové hnojení v ovocnářství|Hnojení kompostem v ovocnářství 301]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stupeň 2: Hnojení z duševní přírody domácích zvířat|Stupeň 2: Hnojení z duševna přirozenosti domácích zvířat 303]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Uchovávání hnojiv ze stáda hospodářských zvířat|Uchovávání hnojiv ze stavu domácích zvířat 304]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hnůj z hlubokého stojení|Hnůj z hluboké podestýlky 305]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hromadový hnůj|Hnůj z hnojiště 307]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hnojový kompost|Kompost z hnoje 307]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kejda|Močůvka 309]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Využití statkem vlastního živočišného hnoje|Použití vlastních živočišných hnojiv 311]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Účinnost hoferních živočišných hnojiv|Účinnost vlastních živočišných hnojiv 312]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Pokus světlo-stín|Pokus se světlem a stínem 313]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hodnocení morfologickými nálezy|Hodnocení na základě morfologických nálezů 314]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hodnocení na základě analytických nálezů|Hodnocení na základě analytických nálezů 317]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hodnocení krystaldiagnostickou metodou chloridukřemičitanové krystalizace|Hodnocení krystalizačně-diagnostickou metodou krystalizace chloridu měďnatého 318]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka|Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka 323]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Vylučování látkové výměny|Výměšky látkové výměny 323]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Duchovní činnost v práci|Duchovní činnost v práci 324]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty|Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty 325]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Duchovněvědecká výzkumná cesta|Duchovněvědná cesta bádání 329]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Přírodovědně-goetheánská výzkumná cesta|Přírodovědně-goetheanistická cesta bádání 331]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výzkumná cesta zkušenosti vůle|Cesta bádání skrze zkušenost vůle 332]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výroba, použití a účinnost preparátů v průběhu roku|Výroba, použití a účinnost preparátů v běhu roku 334]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Základní aspekty k metodice výroby a aplikace preparátů|Základní aspekty metodiky výroby a použití preparátů 336]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci|Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci 339]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty|Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty 344]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Rohomistový a rohokřemenný preparát — výroba, použití a účinnost&lt;ref&gt;Die folgende Darstellung ist eine überarbeitete Fassung von Beiträgen des Verfassers in Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft''– Gedanken, Erfahrungen, Forschungsergebnisse, eine Werkstattarbeit, Dornach 2007, S. 93–107.&lt;/ref&gt;|Preparát z rohového hnoje a rohového křemene – výroba, použití a účinnost 344]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Rohomistový preparát|Preparát z rohového hnoje 344]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Preparace v rytmu roku|Preparát z rohového křemene 348]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Proces míchání|Proces míchání 351]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Použití|Použití 356]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Účinnost|Účinnost 357]]<br /> * '''[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Die Kompost- oder Düngerpräparate|Kompostové neboli hnojivé preparáty 360]]'''<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompozice preparátu ze řebříčku|Kompozice řebříčkového preparátu 361]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stupně účinnosti|Stupně účinnosti 370]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Složení heřmánkového preparátu|Kompozice heřmánkového preparátu 372]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompozice kopřivového preparátu|Kompozice kopřivového preparátu 379]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#K otázce přeměny látek|K otázce přeměny látek 384]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompozice přípravku z dubové kůry|Kompozice preparátu z dubové kůry 389]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Dub, jeho kůra a borka|Dub, jeho kůra a borka 389]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Lebka hospodářského zvířete|Lebka domácího zvířete 395]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Preparace dubové kůry-borky|Preparace dubové kůry-borky 400]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompozice preparátu z pampelišky|Kompozice pampeliškového preparátu 405]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zjevný obraz pampelišky|Vzhled pampelišky 406]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kořen|Kořen 407]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výhonek a list|Výhon a list 408]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Květ|Květ 409]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Mléčná šťáva|Mléčná šťáva 411]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Pobřišnice resp. okruží skotu|Pobřišnice neboli okruží skotu 415]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kroky preparace|Kroky preparace 420]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Použití a účinnost|Použití a účinnost 424]]<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Složení přípravku z kozlíku|Kompozice kozlíkového preparátu 427]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zjevný obraz kozlíku|Vzhled kozlíku 428]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kořen|Kořen 430]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stonek|Stonek 431]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Posloupnost listů|Posloupnost listů 432]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Květ|Květ 434]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výroba a použití|Výroba a použití 438]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Předběžné poznámky k bytostné účinnosti|Předběžné poznámky k účinnosti 440]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Účinnost|Účinnost 446]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Přípravek z přesličky rolní|Přesličkový preparát 448]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zevní podoba|Vzhledová forma 449]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Rhizomová kořenová sféra, vegetativní a generativní rozmnožování|Sféra oddenku a kořene, vegetativní a generativní rozmnožování 450]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Nadzemní výhonok a křemičitý proces|Nadzemní výhon a křemičitý proces 451]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výroba a použití|Výroba a použití 453]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Účinnost přípravku z přesličky|Účinnost přesličkového preparátu 454]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení při vytváření nového středu — celkový pohled|Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení za vzniku nového středu – souhrnný pohled 456]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Řada preparátových rostlin|Řada preparátových rostlin 456]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Řada živočišných orgánových obalů|Řada živočišných orgánových obalů 461]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hnojivé preparáty v jejich celostném působení|Hnojivé preparáty v jejich celostním působení 469]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Praxe zemědělského umění ve třech krocích|Praxe umění zemědělství ve třech krocích 473]]<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Poděkování|Poděkování 483]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Životopis Manfreda Kletta|Životopis Manfreda Kletta 485]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Věcný rejstřík|Věcný rejstřík 486]]<br /> __NOTOC__ {{SE|16}}<br /> <br /> [[Datei:Manfred Klett bei einer Geologievorlesung.jpeg|frame|zentriert|&lt;center&gt;&lt;small&gt;[[Manfred Klett]] na přednášce z geologie se studenty [[Landbauschule Dottenfelderhof]] v roce 2009 © Copyright 2021 by Landbauschule des Dottenfelderhof.&lt;/small&gt;&lt;center/&gt;]]<br /> <br /> {{SE|17}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Geleitwort&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Předmluva ===<br /> <br /> Předložená kniha «Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst» smí být označena jako souhrn životního díla [[Manfred Klett|Manfreda Kletta]].<br /> <br /> Manfred Klett, ročník 1933, je doyen biodynamického hnutí. Poté, co po celá desetiletí vedle své praktické činnosti a odpovědností cestoval světem jako řečník, přednášející a partner v rozhovorech, mohl by se nyní zdát, že žije v klidném starobylém ústraní. Tento obraz klame, neboť z vnějšího klidu vstupuje Manfred Klett nyní ještě jednou do veřejnosti s obsáhlým dílem. A kdo ho zná, tuší bezprostředně, co nám tím Manfred Klett vkládá do rukou: kvintesenci svého celoživotního působení pro zemědělství budoucnosti. Zpětně jsou plody života prohledány a seřazeny; strukturovaná inventura toho, čím zemědělství bylo a je. Výhledově stojí před námi výzva pro nastupující generace ve smyslu pracovních směrů, k uchopení toho, co v sobě zemědělství nese jako budoucnostní potenciál.<br /> <br /> První podtitul «Wesenszüge des biologisch-dynamischen Landbaus» lze chápat jako souhrnný obsah. Ano, jde o biologicko-dynamické zemědělství, ale nikoli ve smyslu pohledu zevnitř, vnitřního dorozumívání biodynamického společenství se sebou samým. Jde tedy o pohled zvenčí? Ani to ne, neboť zvenčí se v tomto spisu vůbec nic neposuzuje. Bylo by však možné říci, že jde o pohled ‹navenek›. Pohled, v němž to, co nazýváme ‹biodynamickým›, je zkoumáno za hranicemi hnutí a jeho sebepojetí, aby se v jeho podstatných rysech nalezlo něco z toho, čím zemědělství je svým určením. To je velký nárok, který vyžaduje pevné odůvodnění. Předložené dílo lze číst jako toto odůvodnění, a domnívám se také, že ve smyslu autora tak má být čteno — a sice jak podle obsahu, tak podle stylu. Obsahově zahrnuje mimo jiné<br /> <br /> * dějiny zemědělství v jeho vztahu ke kulturnímu a vědomostnímu vývoji západního lidstva<br /> * sociálně-hospodářskou studii o vztahu průmyslu a zemědělství<br /> * nauku o zemědělském organismu v jeho tří- a čtyřčlenném uspořádání {{SE|18}}<br /> <br /> * zkoumání pojmu ‹zemědělská individualita›<br /> * v rámci tří pilířů polního hospodářství – zpracování půdy, osevního postupu a hnojení – podrobné pojednání o biodynamických preparátech<br /> * učebnici pro biodynamické zemědělce<br /> * učebnici pro hospodářská společenství a asociativní iniciativy v okolí statků<br /> <br /> Co se stylu týče, lze odůvodnění v nejlepším smyslu nazvat goetheanistickým. To znamená, není abstraktně-logické a systematické, nýbrž orientuje se na fenomén. Biografie autora je životem pro a s biodynamickým impulsem. Konkrétní pracovní zkušenosti a zásadní myšlenkové objevy k sobě patří. Prožitý život je vzájemným proplétáním obojího, a předložená práce zůstává tomuto jazyku života věrna. Konkrétní praxe – ať na poli, ve stáji nebo na pracovní poradě – a fenomenální formulace o půdě, domácích zvířatech nebo spolupráci stojí blízko sebe. To je záměrné. Styl lze označit jako ‹reálně-ideální›. A je uskutečněním toho, co Manfred Klett v názvu nazývá ‹umění zemědělství›. Reálné se neztrácí atomisticky v jednotlivostech dat a faktů a ideální se neztrácí v abstraktnosti obecného; hledají se navzájem a vzájemně se oplodňují k vyšší jednotě; toto umění smí být nazváno uměním zemědělství.<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> &lt;nowiki&gt;***&lt;/nowiki&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Z mnoha témat jsou dvě zpracována překvapivě podrobně. Prvním tematickým okruhem je sociálně-hospodářská analýza současného stavu zemědělství. Stručně řečeno: zemědělství se industrializovalo, aniž by kdy mohlo být průmyslem. Tvorba kapitálu a kapitálový výnos jsou zemědělství, nakolik má ještě cokoli společného s ‹půdou›, svou bytostnou povahou cizí. Naproti tomu mu je vlastní to, co průmysl nezná: svá výrobní prostředky – půdu, rostliny, zvířata – ve výrobním procesu nespotřebovává, nýbrž zachovává nebo zlepšuje. Tato pozitivní bilance ve smyslu hospodářství života Země, včetně vodního hospodářství a klimatu, je jeho skutečným národohospodářským přínosem; a autor vede celé pojednání tak, aby tento pohled byl osvětlen z budoucnosti. Neboť tím roste biodynamickému zemědělství sociálně-tvůrčí úkol, který ještě není v takové míře rozpoznán a uchopen, jak je to v tomto spisu vylíčeno. Vše {{SE|19}}<br /> <br /> Svět hledá trvale udržitelnou bilanci světového hospodářství – zde je ukázán jeden počáteční bod a tím vyslovena výzva, aby byl rozvíjen a vnesen do rozhovoru.<br /> <br /> Druhým tematickým okruhem jsou biodynamické preparáty. Tím dává autor najevo, že nenápadné přídavky k hnojení považuje za nanejvýš podstatné. Spojíme-li to s názvem knihy, lze formulovat: Preparáty jsou zvláště ‹umění zemědělství›, jsou ‹bytostí› biodynamického zemědělství a jsou to právě preparáty, které umožňují ‹zemědělství budoucnosti›. Jak je třeba zaměřit pohled, aby toto záměrné zdůraznění preparátů bylo srozumitelné? Směr pohledu Manfreda Kletta je základní vztah člověka a přírody. V tomto vztahu se s preparáty a skrze preparáty uskutečňuje přepólování brání a dávání: Člověk může dnes jako individuální člověk z mohutnosti své ‹duchovní duše› tvořivě, téměř jako umělec, zasahovat do vnitřního uspořádání přírody, a ona – příroda, která jej, člověka, vždy nesla a z jejíhož lůna jako pozemská bytost vyšel – může a chce se tomuto dalšímu kultivování prostřednictvím díla lidských rukou svěřit. Tento широký pohled na preparáty patří k zemědělskému odkazu, který je zde obsažen. Neříká se nic menšího než to, že tisíce let stará agri-kultura dostává skrze biodynamické preparáty obnovovací impuls, jenž jí vůbec otevírá budoucnost.<br /> <br /> ***<br /> <br /> Je výslovnou vůlí Manfreda Kletta, aby tato kniha byla vydána a zveřejněna v Goetheannu. Sektion für Landwirtschaft a nakladatelství Goetheana tomu rádi vyhověly. Sektion für Landwirtschaft je jako jedna z jedenácti sekcí nedílnou součástí Svobodné vysoké školy pro duchovní vědu při Goetheannu. Tato vysoká škola usiluje o to, aby pracovala z antroposofie. Aktuálně se chápe zejména tak, že se chce artikulovat v dění doby, aby přispívala k velkým výzvám přítomnosti. Přitom jde v každém odborném oboru o otázku: Jak může v veškeré technice a složitosti poznání člověka jako ‹Anthropa› poskytnout orientaci pro budoucnost? A jde také v každé pracovní oblasti o otázku: Jak mohou lidé, kteří konkrétně pracují – například v zemědělství –, pěstovat badatelské smýšlení? Kniha Manfreda Kletta do tohoto zaměření vysoké školy vynikajícím způsobem zapadá. Za prvé {{SE|20}}<br /> <br /> se snaží myslet zemědělství ve všech jeho aspektech důsledně z člověka. Paradigmatická věta z Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera, „der Mensch wird zur Grundlage gemacht&quot;, se autorovi stává pramenem, skrze nějž se mnoho dlouho známého objevuje v novém světle. Kniha je ale rovněž úrodou života, který stál vždy také v praxi činného a podnikatelského zemědělství, a může tak být příkladem a zdrojem inspirace pro mnohé rolníky a rolnice, aby se chápali jako výzkumníci z praxe a tak se uplatňovali.<br /> <br /> ‹Landbaukunst› stojí jako cílová orientace v názvu knihy, a lze se ptát: Má to přinést řešení pro výzvy klimatické změny, půdní eroze, výživy světa? Odpověď může znít: Ano, neboť umění, umění zemědělství znamená: Každý a každá se svým individuálním nasazením, na svém zcela zvláštním místě žije nenahraditelný příspěvek. Každý statek, každé místo, kde se pracuje ve smyslu této knihy, je reprezentantem Země, která nám byla svěřena ke kultivaci.<br /> <br /> Kniha vychází v roce 2021. Dovoluji si ji doporučit čtenářstvu a chápat ji jako preludium ke stým výročím Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera z roku 1924 v Koberwitz. Stojíme na konci prvního století biodynamického zemědělství. A tím vyvstává otázka: Co je nyní třeba činit s ohledem na druhé století působení biodynamického impulsu? Stojíme dnes před místy obtížnými skutečnostmi na statcích a v oblasti odbytu. Ale známe také principy a základní myšlenky z antroposofie, z nichž čerpáme naději, že u těchto skutečností nestroskotáme. Máme možnost rozvíjet sebe i zemědělství z budoucnosti a tak nejen vést problémy zemědělství k řešení a otevírat jeho budoucnost, nýbrž také získávat impulsy budoucnosti pro přírodní stránku světa a sociální utváření lidského života. K tomu nás Manfred Klett vyzývá.<br /> <br /> Pro [[Sektion für Landwirtschaft|Sekci pro zemědělství]] na Goetheanu <br /> <br /> [[Ueli Hurter]] {{SE|21}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vorwort&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Úvod ===<br /> <br /> Žádné mírové období novějších dějin neztížilo člověku tak jako to současné možnost utvářet zemědělský podnik do budoucnosti z jeho vlastních, zemsko-kosmických životních zákonů. Toto tvrzení udivuje, existují přece subvence a růstu nakloněný biorrtrh. A nezměnily se biofarmářství v místa nákupu a setkávání? Ano, jistě! Ale to vše zakrývá rozsáhlý deficit ovládající společenský život. Na třech oblastech lze tento deficit prožívat existenciálně:<br /> <br /> # Přes veškeré skvělé poznatky o přírodě a bohatství jejích projevů žije člověk dnes v dosud nevídaném odtrženém, emancipovaném vztahu k ní. Fenomény vznešenosti stvoření, jež leží před očima, se vytrácejí ze zorného pole. Teprve tehdy se to stane zcela jasným, když se z úrovně vědění, jež lze mít dnes, člověk pokusí utvářet kus země zemědělského podniku v živou celistvost. Člověk si povšimne, že pojmy se nekryjí se skutečností, do níž pracuje. Jsou vůči ní mrtvé, neboť mají vztah pouze k fyzicko-anorganickému. Co lze s těmito pojmy dělat, je zakládání říše vedle přírody – říše technologií. S nimi hrozí, že se člověk z přírody zcela vyloučí; staví se vedle ní jako divák, řídí zvenčí a je na cestě, kdy svoji řídící funkci zcela předá «inteligentnímu», sebe samého řídícímu digitálnímu systému. Skrze svůj pojmový svět vytváří duchovně-duševně v sobě samém i v přírodě kolem sebe poušť. Tu žízní a může se vynořit otázka, jak lze vlastní myšlenky tak oživit, aby nezůstaly pouze mrtvým odrazem smyslově vnímatelného, nýbrž staly se duchem prostoupenými prožitými idejemi, jež mají vztah k bytostnému bytí kolem nás. Jakou výcvikovou cestu je třeba nastoupit v myšlení, cítění a vůli, aby bylo možné překlenout s plným vědomím propast mezi prožitkem vlastního bytí a přírodou, bytím světa? Kde jsou lidé, kteří usilují o takové ideové schopnosti, kde jsou četné ruce, jež z těchto idejí chtějí utvářet kus země v malý vesmír, v organismus zemědělského statku? Toto uskutečnit je umělecký akt, a to v dvojím smyslu: vědomě se stát duchu, jenž ztuhl do uměleckého díla přírody, a z této {{SE|22}}duchovní gesinnung přivádět lidi k iniciativním společenstvím, která z vlastních sil utvářejí zemědělské podniky jako umělecká díla nového, budoucnosti otevřeného druhu. Kde se to děje byť jen v náznacích, tam padají civilizační zdi.<br /> # Zemědělství je doslova dušeno záplavou zákonů, nařízení, opatření, regulací, kontrol. Toto právní houští se stává stále hustším a zapleteným s každou katastrofou, kterou způsobí selhání v industrializovaném intenzivním pěstování (biocidy)&lt;ref&gt;Viz k tomu např.: Mathias Forster, Christopher Schümann: Das Gift und wir, Frankfurt a.M. 2020, 448 S.&lt;/ref&gt; nebo v velkochovu (např. BSE)&lt;ref&gt;BSE: zkratka pro «Bovine spongiforme Enzephalopathie», epizootie také známá jako «nemoc šílených krav», způsobená především chybným krmením skotu živočišnými bílkovinami. («Bovine spongiforme Enzephalopathie» – bovinní spongiformní encefalopatie; onemocnění způsobená zkrmováním živočišných bílkovin dobytku.)&lt;/ref&gt;. Tento nátlak k přebujícímu byrokratismu, který pak postihuje všechny, brzdí vlastní iniciativu působit právo-tvořivě. Nedovoluje vzejít důvěře, duchovní substanci práva prožívaného od člověka k člověku. Každý má na zřeteli jen sebe a žije kolem druhého. Právo se stává jakousi «technologií poručnictví». Podaří-li se však na místě prostřednictvím společně pěstovaného ideového myšlení probudit vůli k činu, dostane právní cit potravu. Člověk se učí cítit, co je v konkrétní spolupráci hospodářského společenství spravedlivé, jak se práce člení podle schopností, jak se utvářejí vlastnické poměry ohledně půdy a kapitálu, jak příjmová a bytová práva atd. Opět se otevírá výcvikové pole, tentokrát pole cítění, skrze něž se společenství učí budovat sociální umělecké dílo nezištnějším, důvěryplnějším způsobem. V krocích vývoje vyzařuje a naplňuje právní cítění lidí životem i v okruhu zemědělského podniku.<br /> # Na hospodářském poli stojí zemědělství pod tlakem anonymních, ceny diktujících trhů, technologie kalkulujícího egoismu. Jemu svojí podstatou cizí, enormně vysoká potřeba kapitálu ohledně nákupu výrobních prostředků (jako stroje, hnojiva, krmiva, prostředky pro ošetřování rostlin a zvířat, biocidy, energie atd.) ho nutí k jednostranné, životní prostředí zatěžující masové produkci, která zase zlevňuje ceny, celosvětově vyvolává vytlačovací konkurenci, napomáhá globalizaci zemědělských trhů a nese odpovědnost za hladomory ve třetích zemích. Zemědělství, visící na{{SE|23}}vodítku kapitálových zájmů, je odcizeno samo sobě; je skrz naskrz komercializováno. Nacházet cesty a prostředky, jak z tohoto vězení uniknout, představuje dnes pro každý zemědělský podnik největší výzvu. Překonat tyto zdi může pak uspět, pokud se statek hospodářsky asociuje s dalším zpracováním, obchodem a spotřebitelstvem v regionu. Zde se otevírá třetí, zcela do budoucnosti namířené výcvikové pole v sociálním. Pohled se rozšiřuje za hranice statku do sociálního prostředí. Hledá se a nacházejí hospodářští partneři, kteří jsou ochotni svou hospodářskou činnost postavit do služeb asociativního spolubytí a orientovat ji na blaho všech zúčastněných. Strebovaným cílem je vytvořit s asociací umělecké dílo «bratrství» nejprve vycházeje ze statku a v regionálním rámci mezi hospodářskými partnery. Jedná se o umění učit se myslet v pospolitosti při pěstování společného smyslu hospodářské skutečnosti obrazně v jejich souvislostech. Nacházejí svůj výraz v kultuře dohod o nezištném jednání ohledně regionálního pokrytí potřeb a nalézání spravedlivé ceny.<br /> <br /> Zemědělství 20./21. století se stává stále více otázkou ekologickou a – ještě dále sahající – otázkou vzdělávání Země, ve smyslu Novalisova «Zur Bildung der Erde sind wir berufen» («Jsme povoláni k utváření Země»).&lt;ref&gt;«Wir sind auf einer Mission: zur Bildung der Erde sind wir berufen», Novalis (1772–1801, básník německé romantiky), Blüthenstaub, ''&lt;nowiki/&gt;''§ 32. – «Jsme na misi: jsme povoláni k utváření Země.»&lt;/ref&gt; Zároveň však – a v jeho nesmírném dosahu je to dosud málo rozpoznáno – představuje dnes zemědělství, přesahujíc celý civilizační život, sociální otázku. Je to ono, co hlasitě volá po proměně smýšlení ve vědomí člověka vůči věcem a bytostem přírody. Člověk vystoupil ze stvoření k samostatnému, svobodnému tvůrčímu bytí. Chce to «připustit» a podle toho jednat? Chce se místo sloužení pouze sobě nezištně a odvážně zasadit za ostatní a za jiné? Zemědělství postrádá, jak se stalo pod dominancí racionální technologie a jak pod trendem k digitálnímu řízení stále více stávat slibuje, kulturně obnovujících impulsů. Ti však, kdo mají odvahu hospodařit biologicko-dynamicky podle vlastních poznatků, si brzy povšimnou, že ze zárodečných počátků ostrůvkovitě rozkvétá nová kultura, která vyzařuje. Jsou pak naplněni jistotou, že nastoupená cesta, kolik překážek se jim {{SE|24}}<br /> <br /> také – snad jen z maloměšťácké malodušnosti a zpátečnictví – staví do cesty, je zde a nyní schůdná.<br /> <br /> Tato kniha chce ukázat na vnitřní a vnější kroky této cesty, jak se vynořují pro toho, kdo se ji pokouší jít z poznatků antroposofické duchovní vědy v biologicko-dynamickém zemědělství. Na této cestě se člověk prožívá vždy jako ten, kdo stojí na začátku. Ideje získané z duchovní vědy jsou vodící hvězdou každodenní práce, co je uskutečnitelné, je dílem fragmentárním ve vývoji, jehož plodnost teprve odhaluje tvůrčí síla těchto idejí, a tím i jejich pravdu. Teprve v idejemi vedené práci tkví pramen prožívání pravdy. Člověk si při tom uvědomuje skutečnost, že úsilí biologicko-dynamického zemědělství není časově podmíněnou alternativou jako jiné k chemicko-technickému zemědělství, nýbrž vědomostně-historicky navazuje na červenou nit, která se táhne v neustálé metamorfóze dějinami předkřesťanských vysokých kultur a věky po Obratu časů až do dneška. Stane-li se člověk tohoto vědomým, ožije idea vývoje. Vlastní ideál se naplňuje jistotou poznání; člověk se cítí sám jako ten, kdo se stává, vsazen do úkolu, jenž impulzuje k uchopení červené niti, aby na ní do budoucnosti pokračoval v přadení, v vědomě cvičícím překonávání úvodem zmíněné emancipační propasti mezi člověkem a světem.<br /> <br /> [[Dottenfelderhof]], podzim 2020 <br /> <br /> Manfred Klett {{SE|25}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Erster_Teil&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''První část''' ===<br /> <br /> {{SE|27}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Polarität_von_Industrie_und_Landwirtschaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Polarita průmyslu a zemědělství ===<br /> <br /> Podíváme-li se na situaci v zemědělství nejen v celé Evropě, kde bylo západně-křesťanské zemědělství kdysi kulturotvorné, ale po celém světě, nemýlíme se v úsudku, že ztratilo svůj někdejší kulturní význam a nakonec se stalo jakousi zátěží civilizačního vývoje. Svědčí o tom přemíra skutečností. Zemědělství jako kulturotvorný impuls, který se v největší rozmanitosti rozšířil a prožíval napříč zeměmi a národy světa, ustoupilo civilizační uniformitě. Jako nosný kulturní prvek lidstva propadlo smrti. Vždy, když něco umírá, je na současníky vznesen požadavek, aby si takovou smrt uvědomili, stejně jako její okolnosti a možnosti vývoje, které mohou z této smrti vzejít jako nové životní zárodky. Člověk, jenž dospěl k sebevědomí, potřebuje prožitek prahu smrti. Teprve smrt probouzí a osvobozuje poznávající pohled pro otázky, jaké poznatky je třeba získat, jaké podmínky je třeba vytvořit, aby mohl vzniknout nový život a bytí, tedy jakési vzkříšení k novému kulturnímu poslání.<br /> <br /> Těchto otázek se, ovšem s vynecháním člověka, který si tyto otázky teprve klade, ve velmi omezené míře ujaly vědy. Z výzkumu čistě fyzické, vypočitatelné části skutečnosti přírodního celku, jdoucího do nejzazších podrobností, vzešly obrovské materiálně-ekonomické úspěchy, které lidi stále hlouběji vtahovaly do područí vědecky podložených technologických způsobů výroby. Rolnické zemědělství v tiché sociální revoluci bezděky propadlo, zpočátku pomalu a od 60. let 20. století mílovými kroky, industrializaci, a tím i své kulturní smrti.<br /> <br /> V předtuše tohoto vývoje ožila na počátku 20. století v několika málo lidech vůle hledat cesty k reformě zemědělství z pramenů jemu vlastní životní zákonitosti, z jeho vlastního eticko-morálního fondu. Církev sice ještě byla ve vsi přítomna, ale její síla slábla, než aby mohla být rolníkovi na cestě do moderny, ke svobodnému sebeurčení a tím i při zacházení s novými technickými možnostmi nadále duchovně-morální průvodkyní. Mezi těmi několika málo jich bylo jen pár, kteří se na základě své profesní praxe probudili ke konkrétním otázkám po metamorfóze {{SE|28}}<br /> <br /> starého v nové, budoucí. S těmito otázkami se obrátili na Rudolfa Steinera (1861–1925), zakladatele antroposofické duchovní vědy, s prosbou o vodítka k obnově zemědělství do budoucna. Této prosbě bylo vyhověno o Letnicích roku 1924 „Zemědělským kurzem“, který v rámci souborného vydání díla Rudolfa Steinera obdržel titul „Duchovněvědné základy pro zdárný rozvoj zemědělství“.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''<br /> Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtscht'', GA 327, Dornach 1999.&lt;/ref&gt; Kurz se konal na statku zámku Koberwitz (dnes Kobierzyce) u Vratislavi (dnes Wrocław v Polsku) ve Slezsku.&lt;ref&gt;Zámek Koberwitz existuje dodnes a od roku 1997 je sídlem polské obecní správy v Kobierzycích.&lt;/ref&gt; V osmi přednáškách je pohled zaměřen na souvislosti idejí, které vyzývají tvůrčí sílu člověka k činnosti ve dvou směrech. Jednak dovnitř, tím, že se člověk snaží tyto ideje duchovního bádání myslet v obrazech a myšlením je nechat stát se prožitkem. Jednak navenek, tím, že se člověk z tohoto prožívání idejí snaží utvářet přírodu určitého místa na zemi nad rámec přírodou daného bytí v celek zemědělství. Tento přístup předpokládá badatelské smýšlení jak ve vztahu k tomu, co se smyslům jeví jako přírodní základ statku, tak ve vztahu k tomu, co se jako výsledek duchovního bádání zjevuje myslícímu vědomí. Toto vědecké smýšlení otevírá svět skutečností smyslové i nadsmyslové povahy a zároveň kontext jejich vzájemných vztahů. V rozjímání o takových vztahových souvislostech, např. mezi sluncem a listovou zelení, měsíčními rytmy a povětrnostními jevy, květem a opylujícím hmyzem, žížalou a tvorbou humusu atd., se vytváří půda pro vnitřní prožitek, z něhož může vyrašit každý čin jako umělecký akt. V tomto smyslu je praxe antroposoficky orientovaného zemědělství skrz naskrz uměleckým děním: vnitřně vypracovaný prožitek idejí se přes most práce projevuje navenek. To, co je vyloženo ve výkladech Rudolfa Steinera v „Umění a poznání umění“&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Kunst und Kunsterkens'', GA 271, Dornach 1985, viz zejména přednášky z 15. a 17. února a 5. a 6. května 1918.&lt;/ref&gt;, lze zkráceně formulovat takto: Umění nastává, když se smyslové, žijící v nazírání, a – v něm skryté – nadsmyslové zvnitřní v hlubinách duše v prožitek a z tohoto prožitku se projeví ve vnějším světě. Umění takto raší {{SE|29}}<br /> <br /> z duše člověka. „Lidé tak získají schopnost vytvořit něco, co obohacuje zemi, co je na zemi nové, co by bez tvé schopnosti [umělce; pozn. autora] neexistovalo, co je na zemi jako zárodek budoucnosti.“&lt;ref&gt;Tamtéž, přednáška z 28. října 1909, s. 76.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Například úrodnost půdy je zrcadlem toho, jak detailně a zároveň komplexně jsou ve mně živé ideje, které představují tři pilíře skutečné půdní kultury, totiž: zpracování půdy, střídání plodin a hnojení.&lt;ref&gt;Vztah mezi prožíváním idejí a úrodností půdy je podrobně pojednán ve druhé části knihy.&lt;/ref&gt; Tento příklad lze rozšířit na celek statku. Ten je zrcadlem toho, jaký obraz statku je živý v tamním pracovním společenství, a stejně tak jej lze specifikovat na každý jednotlivý úkon při zacházení s oživenou a oduševnělou přírodou.<br /> <br /> Z uplatňování poznatků přírodních věd vzniká technika. Je produktem lidského vynalézavého ducha a zacházení se zákony, látkami a silami, které působí v neživé, tj. čistě fyzické přírodě. Pouze technický postup přerušuje vztahový poměr, který člověk při práci má, zčásti vědomě, zčásti nevědomě, k věcem a bytostem; pracovní postup stroje je pevně daný a ve stanovených mezích všeobecně platný. Uniká lidskému prožívání a tím uzavírá bránu k prožívání a vykonávání řemeslného umění, které tvoří most k oživené a oduševnělé přírodě.<br /> <br /> Nakolik technika rozděluje, redukuje a činí si nárok na všeobecnou platnost, natolik umění spojuje, dbá na rozmanitost souvislostí a je o to pravdivější a produktivnější, čím individuálněji postupuje.<br /> <br /> Zavádění techniky do zemědělství od 19. století s sebou přineslo sociální převraty největšího rozsahu. Ulevilo lidem od těžké práce, ale tím také vyracionalizovalo velkou část venkovského obyvatelstva z pracovního procesu. Zvýšilo produktivitu zjednostraněním systémů pěstování plodin a chovu zvířat a jako trvalý vedlejší účinek přivolalo na scénu globální ekologickou problematiku; zkrátka, technizace ve své vlastní dynamice napomohla globální industrializaci zemědělství a mezinárodní konkurenci, a tím i poklesu cen zemědělských produktů. Náklady na obrovské celosvětové škody na životním prostředí, {{SE|30}}<br /> <br /> které přitom vznikají, nejsou připsány původci, nýbrž jsou uvaleny na bedra veřejnosti; jsou socializovány.<br /> <br /> Rolnictvo, dosud zakořeněné v lidových tradicích, se s téměř stoletým zpožděním oproti městskému obyvatelstvu postupně probouzelo k sebevědomí, a tím i k sebeurčení, například ve volbě profesních drah.<br /> <br /> Venkovské obyvatelstvo následovalo touhu po svobodě, aby se vymanilo ze spjatosti s přírodou a z vedení duchem národa (které se projevovalo v lidových tradicích a v uměleckém utváření duší národů), a aby v moderní době dělby práce – stejně jako předtím proletariát – nastoupilo namáhavou cestu sebehledání. Vyměnilo někdejší bezpečí v proudu tradic národů a duší národů za vyzývavé a zároveň lákavé nabídky moderní doby dělby práce. Do takto vzniklého duchovního vakua na venkově vtrhl ve druhé polovině 20. století s mocí přívalové vlny agrární industrialismus a zaplavil zbytek rolnického obyvatelstva, s nevyhnutelným důsledkem unifikace zemědělských metod s metodami průmyslové výroby. Touto unifikací jsou vytvořeny skutečnosti, které mohou každého zemědělce při troše sebereflexe dovést k mezním prožitkům, k prožívání vlastnoručně vytvořených rozporů, jež dávají podnět k poznávacím otázkám. Jedna taková poznávací otázka, nově se vynořující čistě z rozpolcenosti životní praxe, zní: Jsou výrobní podmínky v zemědělství stejné jako v průmyslu, nebo zde existuje principiální rozdíl? Odpověď na tuto otázku lze nalézt pouze na základě charakteristiky faktorů průmyslového způsobu výroby ve srovnání se zemědělským.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Erzeugungsbedingungen_in_Industrie_und_Landwirtschaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Podmínky výroby v průmyslu a zemědělství ===<br /> <br /> Na počátku průmyslové tvorby hodnot stojí vynalézavý duch člověka. Jsou to myšlením zrozené ideje, které přiváděním z přírodního souvislosti vytržených přírodních zákonů, látek a sil neživé přírody do vzájemného působení lidskou prací vytvářejí mimo sféru stvořené přírody produkty (stroje, hnojiva, biocidy), jež pak jako zboží vstupují do hospodářského oběhu. {{SE|31}}<br /> <br /> Výhled na úspěch vynálezu přiměje banku poskytnout úvěr na zřízení výrobního závodu. Řečeno jinak: duch člověka (idea) tvoří kapitál, a ten se prací sráží v budovách, výrobních prostředcích, surovinách, energii atd. Max Weber — německý národní ekonom a sociolog (1864–1920) — konstatoval: «Neživý stroj je ztuhlý duch.»&lt;ref&gt;Max Weber: ''Wirtschaft und Gesellschaft'', Tübingen 1980, S. 834 ff.&lt;/ref&gt; Duch nyní usiluje dál o uskutečnění vynálezu; impulsuje k práci. Teprve prací vzniká výrobní zařízení a v něm v rozmanitých pracovních úkonech výroba produktu. To charakterizuje průmyslový výrobní proces: hodnoty vznikají čistě tím, že vynalézavý duch určuje průběh lidské práce a tuto práci nejrůzněji modifikuje, přičemž vnější výraz tohoto ducha je třeba hledat v různotvárné konfiguraci kapitálu.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Nationalökomischer Kurs'', GA 340, Vortrag vom 25. Juli 1922, Dornach 2002, S. 33.&lt;/ref&gt; Příroda v podobě surovin a energie přitom tím více ustupuje do pozadí, čím více lidské inteligence vstupuje do výrobního procesu, čím více se tedy tento proces člení dělbou práce. Dělba práce nadto zlevňuje výrobu zboží, a tím ještě více posiluje expanzní tlak průmyslu a řemesel až k zikomercionalizování veškerých služeb. Kapitál vzniká na jedné straně vynalézavým duchem člověka a dělbou práce, na straně druhé sám o sobě zajišťuje, že se dělba práce rozrůstá do neměřitelna. Průmyslový výrobní proces tím hrozí, že se zcela emancipuje od přírody a — cestou digitalizace — od pracujícího člověka. Stává se přemocným protipólem zemědělství a hrozí prolomit obě zábrany, které by jej měly měřitelně udržovat v mezích — totiž přírodu a právní řád.<br /> <br /> Výrobní proces končí výrobou zboží, do něhož vstoupily výchozí idea vynálezce a znalosti a schopnosti mnoha lidí v dnes světem prostupující dělbě práce. Kapitálem — tedy ztuhlou ideou — řízená práce se materializovala v konečném produktu a propůjčila mu hodnotu, která při výměně hodnot na trhu dostává cenu. Vezme-li se v úvahu, z čeho hodnota vzniká — v posledku je to prací vedená duchem —, pak cena není kalkulovatelná. Její vznik podléhá nepředvídatelnostem a zkreslením, jejichž příčinou je zejména to, že půda, kapitál a lidská práce jsou pojímány jako obchodovatelné zboží, a tím jako {{SE|32}}<br /> <br /> Kostenfaktor do tvorby ceny. Přesto se ceny — zdánlivě — stávají kalkulovatelnými, přestože jsou daleko od skutečné hodnoty výrobků, a to tím způsobem, že vše, co vstupuje do výroby, se pojímá jako zboží, a tím se převádí na nákladový faktor vyjádřitelný v penězích. Do ceny průmyslového výrobku tak vstupují veškeré výrobní náklady včetně mzdových nákladů a rezervy — odpisové sazby — prostřednictvím níž lze spotřebovaný výrobní kapitál (opotřebení strojů atd.) refinancovat a obnovit na aktuální úroveň.<br /> <br /> Pro průmysl platí, že výrobní prostředek se neobnovuje sám od sebe. Místo jeho vzniku je odděleno od místa jeho výkonu. Průmyslový výrobní proces spotřebovává konečné zdroje surovin a energie; vytváří odpad a výrobní prostředky samy podléhají opotřebení a rozpadu. Vzniká odpad, který se — pokud jej nelze s vysokými náklady vrátit do oběhu energie a surovin — hromadí jako hypotéka pro vzdálené budoucí časy na Zemi (např. jaderný odpad), zatěžuje vodu a vzduch a vyvádí z rovnováhy tepelný hospodářství. Průmyslové výrobě jsou dány meze růstu, její energetická a surovinová bilance je negativní. Čím méně má příroda podíl na průmyslové výrobě, čím více tedy lidská inteligence ovládá výrobní proces — například při výrobě počítačových čipů —, tím více se výroba uskutečňuje s dělbou práce a tím více se stává nezávislou na místě. Teoreticky by bylo možné vyrábět vysoce technologické výrobky na libovolném místě na Zemi — například na umělém ostrově v moři — a odtud pokrývat světovou poptávku po těchto výrobcích.<br /> <br /> Zemědělství je polárně k průmyslu zasazeno do celého přírodního hospodářství, do «*Oikos*». Tvorba hodnot je výkonem přírody. Z vzájemného vztahového přediva neživé (fyzické), oživené a oduševnělé přírody a pod vlivy kosmu ve veškerém rytmickém dění vzniká jako její výrobní výkon zrno obilí, mrkev, mléko atd. — a to v přísné vázanosti na místo. Příroda je tou, kdo vyrábí; člověk přistupuje k ní a svou prací řídí její tvořivou sílu. Výrobní prostředky nejsou stroje, traktor, kombajn atd. — ty jen nahrazují a zesilují výkony lidské ruky a tažné síly zvířat —, nýbrž úrodná půda, plodotvorné, výživu nesoucí rostliny a domácí zvířata se svým rozdílným přínosem k výkonu. V přeneseném smyslu tvoří tyto výrobní kapitál zemědělství. {{SE|33}} {{SE|34}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 1, S. 33.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 1: Die Polarität der Erzeugungsbedingungen in Industrie und Landwirtschaft.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> {{SE|34}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Jsou tím produktivnější, kvantitativně i kvalitativně, čím více se na každém provozním stanovišti nacházejí ve vzájemně se podporujícím vztahovém předivu. Přirozenou cestou se uzavírají do biocenóz, do menších i větších biotopů.<br /> <br /> Pracovní a duševní výkon člověka si vyhrazuje právo utvářet to, co příroda zakládá, ve vyšší celistvost, v co možná uzavřený organismus — v zemědělský podnik. S pohledem na kosmicko-pozemské podmínky výroby v zemědělství z nich nutně vyplývá utvářecí princip rozmanitě se členícího organismu. Ten tvoří v souhrnu výrobní prostředek zemědělství a stojí tak polárně naproti výrobnímu prostředku průmyslu, mechanismu. Mechanismus stojí na jednostrannosti, organismus na všestrannosti.<br /> <br /> Rozezná-li a ocení-li člověk plný dosah polarity podmínek výroby — v průmyslu, kde vyvěrají z ducha člověka, a v zemědělství, kde jsou vlastní přírodě —, pak v zemědělství nelze v přísném smyslu tvořit kapitál. Neboť to, co je z duševní síly člověka vynaloženo jako práce na přírodu, nestuhne v žádný výrobní prostředek, který by stál vedle přírody jako stroj; nejsou tu z přírodní souvislosti izolovány suroviny, energie a přírodní zákony a znovu kombinovány. Duševní výkon spočívá naopak v tom, myslet pojem uzavřenosti organismu jako celku, a pracovní výkon v tom, produktivní síly v přírodě účinné podle tohoto pojmu uspořádat a uvést do vzájemného spolupůsobení. Utváří-li se zemědělský podnik věrně svým podmínkám výroby, je nepřetržitě se stávající celostí, která zahrnuje jednajícího člověka a která se v samotném výrobním procesu sama reprodukuje. Tvorbu kapitálu v zemědělství — přeneseně řečeno — je proto třeba hledat především v časovém dění, totiž v zachování a rozvoji výrobních prostředků, kulturních půd, kulturních rostlin a domácích zvířat v kontextu nadřazené celistvosti hospodářského organismu.<br /> <br /> Průmysl a zemědělství se k sobě mají jako technologie k umění. Čistě technologický postup tíhne k automatizaci, k regulační technice. Člověk stojí vně výrobního dění nebo se stává docela zbytečným. Zemědělství však je, svou nejhlubší podstatou, právě tím uměním, že pracující člověk jako celý člověk s celou silou své duchovní duše se dává do služby<br /> <br /> Produktivním silám přírody. Zemědělství potřebuje pracující ruku, ba mnoho rukou; průmysl potřebuje vynalézavého ducha a kapitál, který lidskou pracovní sílu organizuje dělbou práce, nebo ji zcela zbytečnou činí. {{SE|35}}<br /> <br /> Ze zemědělství vycházejí produkty, především potraviny, po nichž má každý člověk každodenní potřebu. Vstupují na trh s průmyslovým zbožím, tj. zbožím vyráběným dělbou práce, do hodnotového vztahu, který se odráží v ceně. Cena průmyslového výrobku podléhá s pokračující dělbou práce zlevňování. Jestliže se zemědělský produkt už pro kolísavé podmínky prostředí, škůdcové kalamity atd. nedá kalkulovat, pak průběh tvorby ceny zemědělských produktů zůstává zcela ve tmě. Je přece obdarovanost, tj. produkční síla každého zemědělského provozního organismu, jiná. Bez vyrovnání cen v rámci hospodářsky asociativních sdružení, v nichž «hodnota zboží je určována vzájemným vztahem zboží»¹², by pak musel mít každý statek své vlastní tržní ceny. Skutečně se toto přibližně praktikuje v hnutí CSA.¹³<br /> <br /> Především platí, že zemědělství ve srovnání s průmyslovým podnikem nutně vyrábí draze, protože zlevňující princip dělby práce odporuje jeho podmínkám výroby, totiž mnohosti v celistvosti. Snaží se tomu uniknout přechodem k průmyslovému způsobu výroby. Celistvost provozního organismu se k tomu rozebere, rozloží na části. Každá část se sama o sobě se značným vynaložením kapitálu stane průmyslově-zemědělským jednotlivým podnikem, který za zdánlivě kalkulovatelných rámcových podmínek vysoce specializovaně vyrábí masy a ovládá trh nesoutěžitelně levně. Toto zlevnění je však klamem, protože následné náklady vzniklé ničením životního prostředí, poškozováním výživné hodnoty produktů a náklady subvencí — subvencované nerozumnosti — jsou nakládány na bedra společnosti mimo trh. Kdyby tyto skryté náklady byly přičteny k ceně výrobce průmyslového&lt;ref&gt;Tak se vyjádřil Rudolf Steiner v tzv. prvním vysokoškolském kurzu dne 10. října 1920. Citováno z Roman Boos: ''Landwirtschaft und Industrie'', Darmstadt 1957, S. 110/111.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;CSA, zkratka pro Community supported Agriculture. Viz k tomu mimo jiné: Trauger Groh, Steven Mc Fadden: ''Höfe der Zukunft, gemeinschaftsgetragene/solidarische Landwirtschaft (CSA)'', Darmstadt 2013, 276 S.&lt;/ref&gt; {{SE|36}}<br /> <br /> Landwirtschaft přičteny, ztratila by svou přemoc na trhu; tím by vyšla najevo skutečnost, že vyrábí zdánlivé hodnoty.<br /> <br /> Jak se cena v zemědělství tvoří, je okultní fenomén, který se prostřednictvím snah jako «free-trade» — nezaměňovat s dohodami o volném obchodu — nebo také v případě erzeuger- und Verbrauchergemeinschaften začíná kousek po kousku vyjasňovat. Cena zemědělské Urproduktion jako taková není kalkulovatelná; hodnotově-určující faktory pro ceny zemědělské Urproduktion jsou:<br /> <br /> * Přírodní nadání v oblasti vzájemného působení stanovištních faktorů země, vody, vzduchu a tepla, jakož i geomorfologické krajinné podoby.<br /> * Přírodní nadání v oblasti tvořivých sil, které jsou vlastní přírodním bytostem (rostlinám, zvířatům atd.) a jejich účinnosti v rytmech ročního běhu.<br /> * Ideami vedená práce člověka.<br /> * Uvážlivé sladění všech orgánů do celku provozního organismu člověkem.<br /> <br /> Prostřednictvím spolupůsobení těchto faktorů vzniká — polárně k tvorbě hodnot v průmyslu — objektivní hodnota produktů, jako je hodnota pšenice, mléka, chleba, sýra atd. Cena by pak byla spravedlivá, pokud by této objektivní hodnotě odpovídala nebo se jí alespoň přibližovala. Jak ale lze tuto cenu uchopit?<br /> <br /> Nad to je tvorba hodnoty zemědělské Urproduktion určována dvěma vlastnostmi: Zaprvé schopností v průběhu výrobního procesu samé sebe znovu vytvářet, a zadruhé tím, stát se potravinou pro člověka a zvíře. Pšeničné zrno například je společně s půdou, do níž je zaseto, výrobním prostředkem pro příští žeň, a zároveň je chlebovým obilím. Kráva se reprodukuje v teleti, a v souvislosti s tímto dějem spočívá její schopnost dávat více mléka, než je zapotřebí k odchovu telete. Výrobní prostředky zemědělství mají tu vlastnost, že se v průběhu výrobního procesu mohou samy vytvářet a zároveň se mohou stát potravinou pro člověka a zvíře. Náleží zemědělci, aby podmínky pěstování a chovu utvářel tak, aby obě schopnosti na vysoké úrovni v průběhu výrobního procesu trvale udržovaly rovnováhu. To znamená: musí zde a nyní pěstovat pšenici atd., chovat, krmit, ošetřovat a šlechtit krávu atd. tak, aby tyto výrobní prostředky živého zachovávaly své zvláštní vlastnosti až do vzdálené budoucnosti {{SE|37}}<br /> <br /> nebo dokonce nabývat nových, jak to odpovídá proměňujícím se výživovým potřebám.<br /> <br /> Tato skutečnost především zakládá zásadně polární způsob výroby v průmyslu a v zemědělství. Projevuje se také v tom, že zemědělské výrobní prostředky — půda, rostliny, zvířata — díky své schopnosti sebeobnovení nelze odepisovat. Co je v průmyslu odpis jako kapitálová rezerva, tím je v zemědělství hodnotuchující a rozvíjející síla hospodářského organismu jako celku. Nahrazení lidské pracovní síly a zvířecí tažné síly strojem přineslo nicméně zemědělství vysoké odpisy, které se nevztahují na výrobní prostředek jako takový. Ne kombajn však produkuje obilí, ne dojicí stroj mléko, nýbrž život, svět sil vytvářejících vztahy, jenž má svůj původ v bytostné povaze živé a oduševnělé přírody.<br /> <br /> Cena zemědělských produktů by tedy byla přiměřená teprve tehdy, kdyby odpovídala jejich objektivní hodnotě. Jistým měřítkem by mohlo být, kdyby cenová struktura prvovýroby zemědělského hospodářského organismu — tedy bez dalšího zpracování — pokrývala provozní náklady i obživu všech spolupracovníků a jejich rodin od jednoho roku sklizně do druhého.¹⁴<br /> <br /> To předpokládá odbytové struktury, které v regionálním okruhu sdružují zemědělce, zpracovatele, velkoobchodníky a maloobchodníky i spotřebitele, kteří chtějí v tomto smyslu spoluutvářet. Na rozdíl od průmyslu je zemědělství zaměřeno na regionální hospodářství. Odpovídajíc svým výrobním podmínkám, produkuje v celé své rozmanitosti všude tam, kde žijí lidé a kde to tyto podmínky dovolují. Je proto zcela přirozené, že nejkratší cesta od výrobce ke spotřebiteli je nejlevnější a zároveň nejšetrnější ke kvalitě.<br /> <br /> Také zemědělství, pokud jde o čistý kosmicko-zemský výrobní proces, produkuje odpad, avšak nikoli odpadky. Odpad pochází z živé a oduševnělé přírody, z rostlinných a živočišných zbytků, které se vracejí do lůna přírody a přeměňují se v humus,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner formuloval pro tuto cenovou orientaci ve svých ''Kernpunkten der sozialen Frage'' následující myšlenku: Cena musí být nastavena tak, «aby každý pracující za jeden produkt obdržel takový protiekvivalent, jaký je nezbytný k uspokojení veškerých potřeb jeho i osob k němu náležejících, dokud znovu nevytvoří produkt stejné práce. Takový cenový vztah nemůže vzniknout úředním stanovením, nýbrž musí se vytvořit jako výsledek živého součinnosti asociací činných v sociálním organismu» (GA 23, Dornach 1976, S. 132)&lt;/ref&gt; {{SE|38}}<br /> <br /> Nositelé úrodnosti půdy, přeměňují. Při řádném hospodaření, ve smyslu organismového principu, se látkový a silový haushalt statku do značné míry regeneruje sám. Průmyslové spotřebě energie a surovin stojí naproti výstavba, samovyrobené hnojivo a nová tvorba humusu. Čistá prvovýroba zemědělství má při zohlednění všech opatření sloužících výstavbě půdy (hnojení, osevní postup, zpracování půdy) kladnou energetickou bilanci. Tato skutečnost je dnes obrácena v pravý opak vysokým nasazením kapitálu v podobě dusíkatých hnojiv, pesticidů, cizích krmiv a energie. Třeba zmínit i erozcí podmíněné ztráty půdy, dokonce i na mírně skloněných plochách průmyslově provozovaného zemědělství (zejména při pěstování kukuřice). Celkohospodářsky a z hlediska budoucnosti však má zemědělství úkol postarat se o vyrovnání záporné energetické bilance průmyslu.<br /> <br /> Vidíme: polarita průmyslu a zemědělství musí být promyšlena radikálně a důsledky pro veškerý kulturní život musejí být přísně vzaty na zřetel. Bez vyrovnání tohoto obrovského pole napětí nemůže dojít k ozdravení hospodářského života. Teprve nalezení ceny zemědělských výrobků v regionalitě trhu a asociativním svazku s navazujícím zpracováním a obchodem může dát cenové tvorbě v dělbou práce organizovaném hospodářství orientaci. Měrový vztah k cenám v průmyslu a řemesle se musí v budoucnosti určovat podle zemědělské prvovýroby.<br /> <br /> Již samotné nazření disparity výrobních podmínek v průmyslu a zemědělství poukazuje na to, že pro zemědělství je organismus především bytostně přiměřeným utvářecím principem jeho tvorby hodnot. Organismový princip byl vývoji zemědělství — byť vždy za zcela jinak utvářených kulturních poměrů — vždy imanentní. Co se dnes musí stát otázkou vědecky fundovaného, vědomého porozumění organismu, vyvěralo v dřívějších dobách z lidově-instinktivního, moudrostí prostoupeného jednání. Vývoj vědomí lidstva a spolu s ním dějiny zemědělství se v hlavních rysech zrcadlí v tom, jak lidé postupně učinili organismový princip přírody imanentní — z čím dál vědomějšího prožívání vlastního tělesného organismu — základem pravého umění zemědělství. {{SE|39}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Organismusprinzip_in_der_Landwirtschaft_im_Spiegel_der_Bewusstseinsentwicklung_der_Menschheit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Organismový princip v zemědělství v zrcadle vývoje vědomí lidstva ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Frühzeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Pravěk ====<br /> <br /> Počátky zemědělství sahají hluboko do předhistorické doby. Lidstvo žilo v pravěku ještě v naprosto jiných stavech vědomí a pozemských poměrech. Schilderungen Rudolfa Steinera o těchto raných stavech evoluce člověka a Země nám nad tím dávají vysvětlení. V dobách poslední kontinentální profilace a velkých horotvorných procesů Země, tzv. «atlantské epochy», žilo lidstvo, které ještě nemyslelo v pojmech, nýbrž které v rozvinutém, duchovně inspirovaném instinktivním životě spolužilo živé tkaní přírody a tvůrčího ducha a které takto prožité dokázalo uchovávat s takřka neomezenými silami paměti.<br /> <br /> Sledujeme-li Steinerovy schilderungen v jeho «Tajné vědě v obrysu» a «Akašské kronice»,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989; Ders.: ''Aus der Akasha-Chronik'', GA 11, Dornach 2018.&lt;/ref&gt; pak se někdejší, bytostně geistický kosmos prožívající, snivé vědomí atlantské lidskosti rozvinulo v epochách poatlantských vysokých kultur až k dnešku k Zemi se obracejícímu sebevědomí. Hledáme-li zde přiřazení k epochám, jak je popisuje geologie, lze je přibližně ztotožnit s časovým úsekem, který je vymezen *neozoikem* nebo *[[Tertiär|terciérem]]* a *[[Quartär|kvartérem]]*.<br /> <br /> Z instinktivního propletení atlantské lidskosti s věcmi a bytostmi přírody a s duchovostí kosmu je pochopitelné, že lidé pod vedením bytostí nad nimi duchovně stojících disponovali schopnostmi působit na život rostlin (trav, bylin, stromů) a zvířat (savců, ptáků, hmyzu), jež se — tak jako oni sami — nacházely ještě v tvárném stavu. Atlantané nesli v sobě dědictví poslední periody lemurské epochy — geologicky přibližně *mezozoikum* —, v níž byli tito ranní předlidé obdarováni Já, individuálním bytostným jádrem.&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; Posláním tohoto Já bylo pak v následujících atlantských kulturních věkách profilovat podobu fyzického těla člověka a tím položit zárodek k {{SE|40}}<br /> <br /> rozvíjení vyšších stupňů vědomí až k probouzejícímu se sebevědomí.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Johannes-Evangelium'', GA 103, Dornach 1995, Vortrag vom 30. Mai 1908.&lt;/ref&gt; Tento vývoj završily velké doby ledové.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_urindische_Kultur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Urindická kultura ====<br /> <br /> Takzvaná «poatlantická kulturní věky» — geologicky: *holocén* — začala po ústupu ledové pokrývky v Evropě a ve středoasijských pohořích, zanechávajícím mohutné vrstvy sutin a sprašových nánosů, jež se dodnes staly výchozím materiálem pro vznik půd. Ve Starém zákoně i v mýtech národů je odkazováno na «velkou potopu», na potopu světa. V tomto mytickém obraze byl zaznamenán — jak z hlediska dějin Země, tak z hlediska dějin vědomí — zánik bájného kontinentu Atlantidy na sklonku atlantské doby, geologicky *terciér* a *[[Quartär|kvartér]]*. Jako první z poatlantských kulturních věků rozkvétala «[[urindická kultura]]» v osmém až šestém tisíciletí před Kristem.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989, S. 273 ff. – Eine Datierung der nachatlantischen bzw. nacheiszeitlichen Kulturepochen wird umso eher möglich, je weiter sie fortschreitend in historischen Dokumenten Konturen gewinnen. Diese aber sind nur der äußere Ausdruck einer jeweils vorherrschenden Bewusstseinsverfassung der Menschen ihrer Zeit.<br /> <br /> Der Mensch urständet im Geistkosmos: Er entwickelt sein Bewusstsein in der Begegnung mit der physisch-sinnlichen Welt. In dieser Welt von Zeit und Raum aber wirken Kräfte, die ebenso dem Geistkosmos entstammen und ihre jeweils spezifischen Quellen in den zwölf Regionen des Tierkreises haben. Von diesen zwölf Regionen strahlen, vermittelt durch die Sonne, die Impulse, die der Menschheit zu immer neuen Stufen der Bewusstwerdung des Mensch- und Weltseins verhelfen. Diese Impulse sind es, die über das Schöpfertum der Menschen einem Kulturzeitalter das Gepräge geben.<br /> <br /> Die Sonne benötigt auf ihrer ekliptischen Bahn in rückläufiger Bewegung (Präzession) für einen Durchgang durch den Tierkreis 25 920 Jahre (platonisches Weltenjahr). Je in 1/12 dieser Umlaufzeit, also in 2160 Jahren, empfängt sie die Kräftewirkungen einer Tierkreisregion. Aus diesem Zeitmaß ergibt sich die Dauer einer Kulturepoche (vgl. Elisabeth Vreede: Astronomie und Anthroposophie, Dornach 1980, S. 100 ff.). Jede der zwölf Regionen des Tierkreises trägt ein Schriftzeichen, ein Sternbild, das einen Namen hat, der auf uralte Weisheitslehren zurückgeht.<br /> <br /> So steht die altindische Kultur, die Erste der Siebenheit der nachatlantischen Kulturen, unter dem «Krebszeichen», andeutend, dass das zu Ende gehende atlantische Zeitalter (Neozoikum) sich involviert und ein neues, das nachatlantische (Quartär), sich evolviert. Die nachfolgende urpersische Kultur steht unter dem Zeichen der «Zwillinge», hinweisend auf die Polarität von Licht und Finsternis usw. <br /> <br /> In den vielen Betrachtungen, die Rudolf Steiner in seinem Schrifttum und Vortragswerk den Kulturepochen widmet, charakterisiert er die Bewusstseinsstufen, die sich die Menschheit im fortschreitenden Ergreifen der irdischen Verhältnisse erringt. Die Übergänge von einer zur nächsten dieser Epochen sind gleitend. Sie ergeben sich aus dem Herauf kommen und Abklingen der jeweils herrschenden Geistimpulse aus den Tierkreisregionen. Das gilt auch für den vierten nachatlantischen Zeitraum. Für diesen aber gibt Rudolf Steiner zugleich eine Datierung über Anfang und Ende an, die einen auf das Jahr datierten astronomischen Bezug zur Tierkreisregion des Widders hat. Der Beginn des griechisch-römischen Kulturzeitalters fällt demnach auf das Jahr 747 v. Chr. und dessen Ende, nach Ablauf von 2160 Jahren auf das Jahr 1413 (Rudolf Steiner: Die tieferen Entwicklungsimpulse der Menschheit, 12. Juni 1917, Publikation in Vorbereitung). Aufgrund dieser, auf einen kosmischen Rhythmus bezogenen Zahlenangaben lassen sich die Daten für die Vorausgegangenen Hochkulturen berechnen sowie diejenigen, die nachfolgen und die 1413 n. Chr. mit dem gegenwärtigen Zeitalter der Bewusstseinsseele begonnen haben.&lt;/ref&gt; Navazující velké kultury {{SE|41}}<br /> <br /> podél pásu táhnoucího se od východu na západ, který tvoří přechodnou zónu mezi tehdejšími severními glaciálními a jižními pluviálními oblastmi. Tyto jižní oblasti chovaly kdysi bohatý rostlinný a živočišný svět; dnes se tam rozkládají pouště.<br /> <br /> Žádné vnější dokumenty z těch pravěkých dob nepodávají svědectví o vysoké kultuře staré Indie. V ní se odehrál krok vědomí směrem ke kontemplatnímu prožívání božské moudrosti, do níž se praindický člověk cítil vpleten jako do své duchovní domoviny. Bytostně mu prosvítala skrze veškeré pozemské bytí. Teprve pozdější době bylo vyhrazeno — přibližně v přechodu do třetího tisíciletí před Kristem —, aby se se ztrátou někdejší bezprostřednosti k duchu dostavil pocit, že smyslový svět je pouhý zdáním, je máján. V tomto probouzení k soumračně kosmickému vědomí stál praindický člověk pod vedením kněžství a byl řízen vysokou moudrostí sedmi velkých učitelů staré Indie. Tito praučitelé byli nazýváni sedmi svatými Rišii; skrze ně hovořila «největší tajemství naší sluneční soustavy, světa vůbec».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geistige Hierarchien und ihre Widerspiegelung in der physischen Welt'', GA 110, Dornach 1991, S. 120.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Slabé ohlasy tohoto důvěrného, po dlouhé věky přetrvávajícího obrácení k duchu se objevují teprve ve třetím kulturním stupni Indie, ve druhém tisíciletí před Kristem, v moudroslovných knihách Indů — ve svatých písmech Véd a Bhagavadgíty. Toto snové probouzení k vyšší úrovni vědomí, k prožívání silových rytmů a bytostí planetárního kosmu, vděčí praindický člověk tomu, že Já se sesunulo do druhého bytostného článku člověka — do étherického těla. Teprve nyní vznikla ostrá hranice mezi nočním bezvědomím a denním bděním.<br /> <br /> Praindické kulturní věkové období se rozvíjelo — stejně jako obě následující — v oblastech, kde si příroda svými silami a látkami sama vytvářela půdu ke své úrodnosti, sama se spořádávala v «organismus v {{SE|42}}<br /> <br /> přírodním růstu» gestaltovat.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach, 1999 S. 44: «dass der Erdboden eine Art Organ ist in dem Organismus, der sich im Naturwachstum überall zeigt, wo eben ein solches Naturwachstum ist.»&lt;/ref&gt; To bylo příznačné pro oblasti ukrývající přebohaté rostlinné a živočišné dění v povodí řek Brahmaputry, Gangy a Indu, vyvěrajících z Himalájí. Spolupůsobení čtyř živlů — země, vody, vzduchu a tepla — bylo obdařeno takovou juvenilní silou, neustále se obnovující v rytmech ročního běhu, že jen nepatrné péče bylo třeba, aby sloužilo potřebám tehdejších lidí. Praindický člověk byl oddán kontemplaci. Fyzicko-smyslový svět mu byl cizí; usiloval o zachování svazku s domovem v duchu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_urpersische_Kultur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Staropersská kultura ====<br /> <br /> Staroorientální íránská vysoká kultura navazovala časově i zeměpisně — v postup na západ — na kulturu praindickou.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Johannes-Evangelium'', GA 103, Dornach 1995, Vortrag vom 29. Mai 1908.&lt;/ref&gt; Jako u ní platí, že přesné zeměpisné vymezení je obtížné; chybějí soudobé nálezy, z nichž by bylo možno usuzovat na výšku a jedinečnost této kultury — nebo spíše, skutečná svědectví nejsou jako taková rozpoznána. Přihlédne-li se k tomu, co je známo, ve světle Steinerova duchovního bádání, nebude se daleko od pravdy, zda se odhadne, že se tato kultura rozkládala od Západního Himálaje (Pamíru) přes Hindúkuš se středem v Afghánistánu až po Baktrii ve východním Íránu. Na sever se staropersský kulturní prostor otevíral přes malá i větší říční údolí podhůřích do předhůřních stepí a pouští. Dvě z tamních řek — Amudarja a Syrdarja (v antice: Oxus a Jaxartes) — překonávají step a ústí do Aralského moře. Polarita pouštní stepi a vysokohorského masivu, jakož i kočovné turanské prapopulace a usedlých, pozemsky zdatných Peršanů nemohla být výraznější. Vzestupný, na budoucnost orientovaný kulturní národ prastarých Peršanů se musel v mnohých válečných střetnutích ubránit přívalu Turanů, kteří zachovávali starší stupně vědomí. A přece mýtus vypráví o králi Turanů, «Džamšídovi», jenž prý přivedl své národy ze severu dolů do Íránu. Od slunečního boha Ahury Mazdy obdržel zlatý dýku — praobraz nástoje obrábějícího zemi {{SE|43}}<br /> <br /> přetvářejícího pluhu, dýka, «jež dává lidem sílu, aby si vnější smyslový svět zpracovali».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Matthäus-Evangelium,'' GA 123, Vortrag vom 1. September 1910, Dornach 1988, S. 27.&lt;/ref&gt; Táž sluneční božskost Ahury Mazday je i velkým inspirátorem Zarathustry, vůdce íránských národů, záhy po atlantské katastrofě.&lt;ref&gt;Ebd., S. 28f.&lt;/ref&gt; Tuto vznešenou individualitu nelze zaměňovat s historickým Zarathustrou nebo Nazaratem ze 6./7. století př. Kr., jenž je mu svou bytostnou povahou tak blízký — s Pythagorovým učitelem. Na pra-Zarathustru, zakladatele staropersské kultury v 6. předkřesťanském tisíciletí, navazují i staropersská mystéria, jejichž učení vzdáleně doznívají v zoroastrijské Avestě. Avesta, jež svou písemnou podobu získala teprve kolem obratu časů, je odvozována od historického Zarathustry z doby perských Achajmenovců (kolem 600 př. Kr.).&lt;ref&gt;Walther Hinz: ''Zarathustra'', Stuttgart 1961, 271 S.&lt;/ref&gt; Avšak texty zpěvů Avesty (Gáth) poukazují na mnohem starší tradice, sahající ke mystijní moudrosti pra-Zarathustry. Antické prameny z platonské školy ukazují vedle historického i na pra-Zarathustru, jenž měl žít 6000 let před smrtí Platónovou nebo 5000 let před trojskou válkou.&lt;ref&gt;Markus Osterrieder, Peter Guttenhöfer: ''Die Durchlichtung der Welt: Altiranische Geschichte'', Bildungswerk Beruf und Umwelt, Kassel 2008, 60 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Na místo kněžské vlády v starém Indii a působení sedmi svatých Rišiů nastoupili nyní kněží-králové, jejichž prvním byl předhistorický Zarathustra.&lt;ref&gt;Karl Heyer: ''Von der Atlantis bis Rom, Beiträge zur Geschichte des Abendlandes'', Band I, Stuttgart 1997, 254 S.&lt;/ref&gt; Učení staršího Zarathustry zvěstovalo praprotiklad světla a tmy, dobra a zla, vznešeného slunečního bytí Ahury Mazday neboli Ormuzda a ducha temnoty, Ahrimana neboli Angra mainju, vládce hlubiny země. Zarathustra nabádal lidi, aby se nevraceli pouze v úctě k vznešenému slunečnímu bytí, nýbrž aby je aktivně skrze máju hledali v zevním smyslovém světě — obdělávali zemi, prozařovali ji světlem, přetvářeli rostliny v jejich orgánech v výživný plod a divokost zvířete proměňovali v duševní otevřenost vůči člověku. Velká část kulturních rostlin, které až do dnešního dne představují základní potraviny lidstva, v první řadě obilniny (pšenice a ječmen), ale i druhy zeleniny a ovoce pocházejí ze {{SE|44}}<br /> <br /> V urperské kultuře, v době mezi 7. a 4. tisíciletím před Kristem.&lt;ref&gt;Manfred Klett: «Die Entstehung der Kulturpflanzen und das Saatgut als das Kulturerbe der Menschheit», in: Manfred Christ (Hrsg.): ''Bedrohte Saat'', Basel 2010, 328 S.&lt;/ref&gt; A právě tyto plodiny — nikoli kamenné nástroje *neolitu* — představují vrcholná umělecká stvoření této kultury.<br /> <br /> V urperství se Já probudilo v Empfindungsleib, ještě nediferencovaném třetím bytostném článku člověka, v astrálním těle.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Theosophie'', GA 9, Kap. IV. «Leib, Seele und Geist», Dornach 2003, S. 57 f.&lt;/ref&gt; Na tomto stupni pokračujícího vývoje vědomí vyhasínala síla starého instinktivního jasnovidectví a rostla schopnost — pod vedením mystérií a ze zažívání kosmicko-pozemských vztahů — přetvořit zemi, rostliny a zvířata. Sakrálně-magický vztah Atlantiďanů k působícím duchovním stvořitelským silám v zemi a kosmu se proměnil ve vztah sakrálně-umělecký. Bylo uměním urpersů, stavějíc na předchozích kulturních výkonech, v usídlení z instinktivní duchovní bezprostřednosti tak působit na duševní svébytnost určitých druhů zvířat, že se tato otevřela vůči člověku. Tím se zároveň hluboce přeměnila celá fyzicko-tělesná organizace zvířat. Ve svém obrácení ke zvířeti lidé formovali ze svého vnitřního prožívání v zevnějšku umělecké dílo: domácí zvíře. Oproti divokým druhovým příbuzným se domácí zvířata od počátku vyznačovala nesmírnou bohatostí forem. Přirozená vloha živočišného organismu byla jako celek přetvořena ke zvláštním výkonům látkové výměny, zpravidla na úkor aktivity nervově-smyslového systému. Stávání se domácím zvířetem spočívalo v umění udržet zárodečnou tvárnost po celý život. Domácí zvířata před člověkem neutíkají, ba naopak — vyhledávají jeho blízkost a potřebují ji.<br /> <br /> Je příznačné, že Turané měli za erbovní zvíře divokého vlka, praotce všech psů. Starý Íránec naproti tomu nosil v erbu jeho uměleckou přeměnu — psa, nejstaršího ze všech domácích zvířat.&lt;ref&gt;Norbert Benecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 1994, S. 68.&lt;/ref&gt; Tak jako urperský člověk mohl — navazuje na předchozí kulturní výkony — prostřednictvím duševního působení na zvířata přetvářet jejich tělesnou formaci, mohl stejnou cestou prostřednictvím živého působit na tvarovou a plodotvorbu rostlin. Toto poslední je jeho největší sakrálně-umělecký čin. V prožívání nadsmyslových kosmicko-planetárních rytmů a v nich se zjevujících tajemství života působil přes životní organizaci rostliny až dolů do konfigurace fyzické organizace. Jako stín vrhaný {{SE|45}}<br /> <br /> uchovává genom toto někdejší vtisknutí. To, co takto vzniklo z uměleckého aktu, se dnes stává předmětem svévolné manipulace. Velcí urpersičtí pěstitelé rostlin byli plastici bildekräfte živého. Měli schopnost přetvářet přirozeně daný typus rostlinného druhu ve tvaru i plodu v rostlinu výživnou. Pod vedením mystérií spočívalo jejich umění v tom, aby síly vedoucí k fruktifikaci a zrání přivedli k bytostné účinnosti ve všech orgánech rostliny: v kořeni (např. mrkev), ve stonku (např. kedluben), v pupenu (např. kapusta růžičková), v listu (např. salát, špenát), v květu (ovocné stromy), v semenu (obiloviny). Například u obilovin je reprodukční síla oproti divokým travám téhož druhu snížena — měřeno počtem semen —, a to ve prospěch zvýšené nährkraft pevně naplněných moučných těles (endospermu) obilných zrn. Avšak tento fruktifikační proces prostupuje celou obilnou rostlinou, poznatelný v zesílení a zbarvení stonku. Platí i zde, že zárodečná tvárnost bildekräfte rostliny je přesměrována do tvorby plodů a v ní po delší dobu udržována. Vznik uvedených výživných rostlin sahá před počátek třetího tisíciletí, a náleží tedy do doby kulturních okruhů impulzovaných urperskými lidmi.<br /> <br /> Toto sakrálně-umělecké umění urpersičtí lidé nevyčerpali jen výtvářením domácích zvířat a kulturních rostlin, nýbrž vztahovalo se stejnou měrou — a výslovně — na zpracování půdy. Bodenbearbeitung se rozvíjelo tam, kde «organismus v přirozeném růstu» nabízel ideální předpoklady k rozvinutí. Byla to jmenovaná horská údolí a povodí afghánského a východoíránského vysočí, která se na jihozápadě ztrácela v pouštích a na severu v turánských stepních oblastech. Zde byl činný člověk vyzýván. Prostřednictvím důmyslných závlahových soustav — mj. zachycením pramenů v štolách ražených hluboko do svahů údolí — byl půda na jedné straně oživována vodou a na druhé straně rýhovým pluhem a motykou částečně přiváděna k odumírání. Zde se ovládání vzájemné hry smrti a života, zemři a staň se, stává uměním. Každý mechanický zásah do půdy znamená podněcování rozkladných procesů. Zde se tak zakládá vysoké umění ackerbau, které v souvislosti s pěstováním kulturních rostlin spočívá v ovládnutí životonosných kosmických a smrtonosných pozemských sil.<br /> <br /> Se svým Já, tumpě vnímajícím v empfindungsleib, prožívá urperský člověk sám sebe jako sevřeného ve dvojnosti světla a tmy. Veden {{SE|46}}<br /> <br /> skrze zarathuštrovská učení a prostřednictvím inspirací, jež vtékaly do mystérií, povznesl se urperský člověk na stupeň vědomí, v němž se mu slunečný duch — skrze máju smyslového světa — odkrýval ve své práci na zemi. V urperské kultuře začíná člověk ve svém vztahu k sobě i ke světu utvářet střed mezi kosmickými výšinami a hlubinami země.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kulturen_Altägyptens_und_Mesopotamiens&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kultury starého Egypta a Mezopotámie ====<br /> <br /> Postupujíce od východu na západ navazuje na druhý kulturní věk Urpersie třetí poatlantická kulturní epocha, která se na jihozápad rozčleňuje do kulturního prostoru starého Egypta a na západ v oblasti mezopotámského Dvouříčí do po sobě jdoucích kultur Babylónie, Chaldeje a Asýrie. Tato třetí epocha se rozvíjí od počátku třetího tisíciletí až do osmého předkřesťanského století. V ní vstupuje tehdejší lidstvo z mytologické pravěkosti ''neolitu'' přímo a bez přechodu do vnějšně historicky uchopitelného vývoje doby bronzové. Ve starém Indii to bylo sedm svatých Rišiů, kteří inspirovali průběh kultury z věšteckých míst přiřazených jednotlivým planetám. Na svaté Rišie navázal Zarathustra, jenž inauguroval urperskou kulturu a její mystéria. Zakladateli altegyptské kultury a jejích mystérií byli Thovt neboli Hermes Trismegistos; a zakladateli starého Mezopotámí, staré babylonsko-chaldejské kultury a jejích mystérií byli Gilgameš a s ním spjatý zasvěcenec Eabani.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Okultní dějiny'', GA 126, Vortrag vom 28. Dezember 1910, Dornach 1992.&lt;/ref&gt; Na místo kněžského království Urpersie nastoupilo království — v Egyptě faraóni — avšak v těsném vztahu k mystériím. V tomto kulturním věku postupovalo lidstvo, z velké části za ztráty starého instinktivního hellsehen, k rozvinutí empfindungsseele.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989, S. 280f.&lt;/ref&gt; Pod vedením králů a mystérií v pozadí se empfindungsseele rozvíjela v postupném probouzení Já jako samostatný duševní článek. Tento krok k dalšímu projasňování vědomí vstupuje hned na počátku zřetelně do očí v nejmonumentálnějších sakrálních uměleckých stvoření lidstva — v pyramidách v Sakkáře a Gíze v Egyptě a v Sumeru, raném Babylónii, v zakládání měst, jež se mocnými hradbami ohrazovala proti okolní přírodě. Zde, jako v následujících dobách zvláště egyptské {{SE|47}}<br /> <br /> Kultur si člověk dobývá vědomí o anorganicko-mrtvé, fyzicko-minerální přírodě. Vysoké schopnosti příslušníků urperské kultury a předcházejících dob — zasahovat proměňujícím způsobem do duševního bytí zvířete a pak do živé přírody rostliny, až dolů do fyzického organismu, a to umělecky zpodobnit ve stvoření domácích zvířat a kulturních rostlin — vyhasly. Lidé sestoupili z instinktivních duchem nesených stupňů vědomí zcela dolů do pozemského bytí. Probouzeli se k tomu, co se smyslům nabízelo jako vnější svět jevů, a v jeho zjeveních hledali tvůrčího ducha, který v nich účinně působí. Rozvíjeli na tom vědomí, které žilo v čisté duchem nesené citovosti. Do této se utváře­jící empfindungsseele však zároveň proudily inspirace a moudrostní poklady mystérií. Již ne duševní bytí zvířete, již ne živé rostliny promlouvalo k lidem instinktivní bezprostředností ducha — nýbrž látka a forma mrtvého bytí. V kameni, v Babylónii a Chaldei v pálené cihle, hledali vyjádření svého citového života v monumentálních, geometrických a plasticky přísných, vznešených formách. V Egyptě se toto umělecko-sakrální cítění vztahovalo zvláště k vnímáním duchovního, které působí v kosmu a v člověku. Vnější život se utvářel z velké části jako odraz královského a kněžského vedení mystérií. V mezopotámském kulturním prostoru se naproti tomu tato totožnost vnitřního a vnějšího více rozpadala. Zde působily impulsy Gilgameše do vnější kultury a zasvěcenci mystérií na ni měli menší vliv.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Okultní dějiny'', GA 126, Vortrag vom 28. Dezember 1910, Dornach 1975, S. 42.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Také třetí poatlantský věk se rozvíjel tam, kde příroda nabízela k tomu vhodné předpoklady, kde souhra živlů — země, vody, vzduchu a tepla — se v rytmech ročního běhu formovala v „organismy v přirozeném růstu&quot;. Protikladnost mezi nimi stěží mohla být větší: na jedné straně životní tepna Nilu, která se hluboko zaříznutá táhne nubiijsko-egyptskými pouštními oblastmi, a na druhé straně rozlehlé úrodné roviny Mezopotámie mezi řekami Eufratem a Tigridem.<br /> <br /> Ve vyšší míře než v urperské kultuře je to voda, jsou to každoroční záplavy a sedimentace humusu, jílu a jemných písků, které jako hnojení udržovaly půdy mladé. Co v celé {{SE|48}}<br /> <br /> Rozmanitost pěstovaných druhů rostlin a chovaných druhů domácích zvířat již existovala, byla kulturním dědictvím prapůvodní Persie. Nyní se však vědomí obrací více k prostorovému rozměru Země. Umožnilo jim to brát přesné míry, formovat kámen dlátem a kladivem a spojovat jeden kámen s druhým, plochu k ploše, v tenoučké spáře – zkrátka: provozovat vysoké řemeslné umění a z síly vlastního citu vtiskávat mrtvému kameni každým úderem kladiva tvar. Tato schopnost určovala také zjemnění v obdělávání půdy, v kultivaci rostlin a v chovu zvířat. Přírodní podmínky však měly převahu; vzpomeňme na v Bibli zmíněných sedm tučných a sedm hubených let v Egyptě. A přesto dokázali lidé pomocí nejpropracovanějších zavlažovacích a odvodňovacích systémů zkrotit přírodní síly a prosadit se při budování své vyspělé kultury. Jedinečným příkladem takového uměleckého výkonu je Josefův kanál (arabsky: Bahr Júsuf), který ve středním Egyptě odbočuje z Nilu, vede asi 350 km podél západního okraje Nilu a u vstupu do oázy Fajjúm překonává práh okrajové údolní sníženiny. Odtud napájí v důmyslném zavlažovacím a odvodňovacím systému rozlehlou pánev oázy a činí z ní dodnes jednu z nejúrodnějších zahradních krajin Egypta. Vzhledem k tomu, že kanál dodnes nese jméno Josef a podle Emila Bocka&lt;ref&gt;Emil Bock: ''Pravěk. Starý zákon a duchovní dějiny lidstva I'', Stuttgart 1951, s. 151.&lt;/ref&gt; nemůže být pochyb o tom, že se za tímto jménem skrývá biblický Josef, lze předpokládat, že právě on byl stavitelem tohoto kanálového systému. Josef, který působil v Egyptě v roce 1750 př. n. l., v sobě spojuje mysterijní kulturu Babylonie a starověkého Egypta.&lt;ref&gt;Tamtéž, s. 160.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V paralelních kulturách Mezopotámie a Egypta byla, stejně jako v předchozích kulturách pra-Persie a pra-Indie, nespoutaná voda rozhodujícím faktorem v «organismu přirozeného růstu». Nyní však byly vodní síly řek spoutány hrázemi, rozsáhlými systémy kanálů a příkopů, zdymadly atd. V nejvyšší míře to platilo pro Egypt, kde musela být rok co rok, po ústupu vodních mas zaplavujících údolí, půda čerstvě pohnojená nilským bahnem vysušena, poté znovu zavlažena a rychle sklizena před další záplavou. Rok co rok {{SE|49}}<br /> <br /> verwandelte die Menschen ein extremes Naturbiotop v kulturbiotop – v zahradní krajinu.<br /> <br /> Empfindungsseele –感覺魂 – lidí, kteří byli nositeli tohoto kulturního věku, se utvářela jednak skrze boží slovo, jež ústy králů a kněží vycházelo z mystérií k lidem, jednak skrze vlastní zkušenosti v zacházení s anorganickou přírodou, s kamenem a vodou. Z tohoto duší nesené, duchem prostoupené a zároveň zemsky zdatné duševní postoje vyrůstala gigantická umělecká stvoření: v kámen vytesané formy, kultovní rytiny, hrobové malby, tvarované a pálené hliněné cihly, hliněné desky s písmem a ornamentálně zdobené hliněné nádoby, jakož i plastické ztvárnění „organismů v přirozeném růstu&quot; v zahradních krajinách.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_griechisch-römische_Kultur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Řecko-římská kultura ====<br /> <br /> Čtvrtá poatlantská epocha začíná – po předcházející krétsko-mykénské přechodné kultuře – ve osmém století př. Kr. a končí na počátku novověku, na začátku 15. století n. Kr. Prozatím bude pohled omezen na proměnu vývoje vědomí až po obrat časů. Je to doba vzestupu starého Řecka k vrcholu jeho kulturního rozkvětu – a k jeho úpadku. Duchovní vedení vycházelo ze dvou duchovních proudů, z apollinských a dionýských mystérií,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Orient im Lichte des Okzidents'', GA 113, Vortrag vom 28. August 1909, Dornach 1982.&lt;/ref&gt; apollinského, které skrze smyslový jas nazíralo působícího ducha v přírodě a kosmu, a dionýského, které přivádělo tohoto ducha k prožití z hloubi nitra duše, skrze závoj duševních pohnutek. Už ne tak jako v předcházejících dobách to byli králové, kteří spolu s kněžstvem mysterijních míst udávali v kulturně formativním smyslu směr společnému životu národů; nyní to byl lid sám, ba jednotlivý člověk, který – veden mysterijním slovem – hledal určení svého osudu. Je to rodná hodina demokracie, nového kroku vědomí, jehož ohniskové místo bylo apollinské věštírně v Delfách. Právě zde – od jeho vrcholného rozkvětu až po postupné vyhasínání ke sklonku obratu časů – se jasně ukazuje, jak vysoký byl význam mysterijního světa v průběhu všech předcházejících kulturních věků: čerpat z pramenů moudrosti, jež se pohledu {{SE|50}}<br /> <br /> Zasvěcených do vyšších světů ducha, vychovávat bytostné články člověka k nositelům postupujícího vědomí Já. V řecko-latinské epoše se to týkalo vstupu Já do rozumové neboli citové duše — po duši vnímavé druhé modifikace astrálního těla.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner:''Das Johannes-Evangelium'', GA 103, Vortrag vom 30. Mai 1908, Dornach 1995, S. 172f.&lt;/ref&gt; Já se teprve ukazuje v rozumové neboli citové duši.&lt;ref&gt;Näheres siehe: Rudolf Steiner:''Die Mission einzelner Volksseelen im Zusammenhange mit der germanisch-nordischen Mythologie,''<br /> GA 121, Vortrag vom 15. Juni 1910, Dornach 2017.&lt;/ref&gt; Já sice už myslelo ze sebe samého, ale stále se ještě hledalo. Sókratés v pátém století př. Kr. ještě neříkal: „Říkám si&quot;, nýbrž: „Můj daimón mi říká.&quot; Já žilo i v jazyce ještě skryté jako činný aktér začleněné do slovesa, například: řecky paideuo = vychovávám; latinsky cogito = poznávám.<br /> <br /> Věštírna v Delfách, otevřená všem, oslovovala duši rozumovou. Vychovávala k samostatnému myšlení. Kdo přicházel hledat radu, musel z vnitřního zesílení myšlení dokázat přinést otázku — a odpověď delfské Pýthie jej svou mnohovýznamností opět vyzývala k myšlení individuálnímu. Řectví v sobě neslo v odzvucích, zvnitřněnou, celou moudrosti mystérií minulosti. Starý Řek ale krok za krokem vystupoval z tehdejšího mysteriálního vedení; uchopoval sám sebe jako celého člověka, jako myslící osobnost, která — hledajíc ve všem střed — žila a darovala se v dokonalé harmonii mezi apollinským prožíváním světa a dionýským prožíváním vlastních hlubin duše. Z těchto dvou duchovně-skutečnostních pramenů tvořil Řek svá velká umělecká díla; tvaroval fyzicky-hmotnou mrtvou látku a vtiskoval jí svým duchem podobu. Ze soumraku mystérií vzešla úsvit řeckého uměleckého tvoření. Ať v plastice, architektuře, hudbě, malířství, básnictví nebo filozofii — ve všem stojí člověk jako obraz Božského ve středu. Z prožívání vlastní tělesné podoby tvoří sochy, které ve své čisté podobě pozdvihují člověka nad sebe sama do Božského, a staví chrámy, jejichž prostorová podoba je utvářena podle měr člověka. „Řecký chrám představuje uskutečnění vybudovaného organismu.&quot;&lt;ref&gt;Frank Teichmann:''Der Mensch und sein Tempel: Griechenland'', Stuttgart 1980, S. 79. – Zum Organismus-Gedanken siehe auch: Renatus Derbidge (Hrsg):''Rudolf Steiner: Organisches Denken'', Basel 2020, 256 S.&lt;/ref&gt; A přece — tak nedosažitelně vysoko, jak stojí právě řecká plastika a architektura {{SE|51}}<br /> <br /> před námi, přece jako by ji zastínil jistý tragický nádech. Co v starém Egyptě vzalo svůj počátek, dosahuje v antickém Řecku svého nejvyššího naplnění — totiž opracovávání a tvarování mrtvého kamene. Řekovi se podaří vdechnout kameni pouhou formou cosi jako život, zdánlivý život. Vtiskuje zvenčí do formy ducha, který v plastické živosti naplňuje jeho nitro; nedokáže však tohoto ducha vepsat do látky samé, aby se tato stala sама sebou tvořivou životodárnou substancí. Lidé první, a zejména druhé, postalantské kulturní epochy praperského světa měli díky své duševně-duchovní i tělesné konstituci a pod zarathuštrovským mysterijním vedením schopnost přivádět na svět umělecká stvoření tím, že substanciálně — plastickou proměnou duševního — vytvářeli z domácích zvířat a z živého kulturní rostliny. Ryze fyzicko-látkové kamene je však mrtvé. Řek tak stál před nerozluštitelností hádanky, jak lze kámen přivést k životu. Dokázal kameni propůjčit jen *zdánlivý* život — skrze formu. V tom spočívá velikost a zároveň tragika řeckého umění. Z hloubi své duše vytvořil ve svém lidském úsilí umění, které navenek v pozorovatelné podobě přináší do obrazu mysterijní minulost a dovnitř se stává zárodkem naděje na budoucnost — totiž zárodkem možnosti oživit samo erdig-materiální jako takové. Na popsaném pozadí vyvstává princip organismu opět v rozmanitě proměněné podobě. Začíná nyní zcela zárodečně prostupovat celý kulturní prostor Řecka — i v sociálním ohledu. Krajiny Řecka nesou samy o sobě božský, apollinský charakter, zcela na rozdíl od egyptských. Jako by to byli sami bohové, kteří v rozmanitosti krajinných povahy stvořili sobě podobu své bytosti. Pohled poutníka, bloudící šíří krajiny, jež se před ním rozkládá, nalezne záhy bod klidu — chrám zářící krásou a harmonií, jenž blahodárně vymezuje prostor nazírání. Tak se setkáváme s apollinskou svatyní v Delfách v těžko přístupné skalnaté horské krajině; jinak s chrámem zasvěceným Athéně, stojícím na skalnatých návrších a zachycujícím pohled již z dálky — jako akropolis v Athénách —, nebo nalézáme Héřin chrám uprostřed úrodných rovin.<br /> <br /> Jinak než ve předcházejících velkých starověkých kulturách, v nichž byl «organismus v přirozeném růstu» utvářen velkými říčními oblastmi, jsou krajiny Řecka ve svém hrdinném, bohům rovném charakteru {{SE|52}}<br /> <br /> jedinečná kompozice proplétajícího se a opět se uvolňujícího spoluhry čtyř živlů země, vody, vzduchu a tepla a světla. Země — mohutné, do výše se tyčící skály, kupící se horská pásma; voda — vyvěrá jako pramen ze skály a nejkratší cestou prahů a dravých potoků nebo malých říček spěje k blízkému mořskému pobřeží. Vzdušné a tepelné proudy, prozářené světlem, smíchávají se při východu slunce k nepopsatelným barevným závojům «Éós s růžovými prsty»,&lt;ref&gt;Éós (starořecky Ἠώς, Ēōs), bohyně jitřenky v řecké mytologii; odpovídá Auróře v mytologii římské.&lt;/ref&gt; aby se vzápětí opět rozdělily, chvíli přebývaly v samostatném bytí jako živel a brzy se opět sešly k nové barevné kompozici.<br /> <br /> Starý Řek nepociťoval přírodu jako něco vnějšího, od něho odděleného — hory a údolí, vrchy a roviny, prameny a vodní toky, omývané vodnými párami, vzduchem a teplem a přívalným světlem, prožíval jako protkané touž duchovností, již nacházel i živě tkající a duševně-duchovně podněcující v sobě samém. Toto cítění prodchnuté procitající rozumovou nebo citovou duší bylo podstatou jeho uměleckého bytí; z tohoto cítění tvořil Řek krajinu: pastýř otevřené horské výšiny se svými stády; pěstitel vína a ovoce terasování příkrých svahů; rolník vzdělával roviny obilím; a v blízkosti osad rozkvétala zahradní krajina. V celém řecko-latinském kulturním prostoru se organismus v přirozeném růstu, vyrostlý od prvopočátku, přeměňoval — zachovávaje přitom svůj příslušný typ — v drobné, členěné ovocnářské a zahradnické krajiny, jež byly jakýmsi zrcadlem utvářející se rozumové nebo citové duše.<br /> <br /> Princip organismu nenašel ve starém Řecku zárodečný vstup jen do utváření krajiny, ani vyjádření jen v umělecké dokonalosti plastik a stavby chrámů, nýbrž stejnou měrou i v oblasti sociální — v polis. Řek se jako osobnost prožíval jako příslušník městského společenství; cítil se Athéňanem, Thébanem, Sparťanem a tak dále. Polis však bylo otevřené město, sahající ven a zahrnující okolní krajiny; obětní oltáře stály ve svatém háji, venku mimo chrámy, ve volném lánu. V polis byl uchystán organismus vyššího řádu — jednota města a okolní krajiny.<br /> <br /> V římství a řectví se rozvíjela rozumová nebo citová duše polárním způsobem. V Řecku vstoupila do vztahu ke staré moudrost mystérií, k tomu, co se zrodilo z nejniternějšího duchovního života {{SE|53}}<br /> <br /> navenek umělecky ztvárnit. «Říman [...] přetvářel podle svého ducha nejen kámen a kov, nýbrž i celé velké lidské společenství.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner:''Vor dem Tore der Theosophie'', GA 95, Vortrag vom 1. September 1906, Dornach 1990, S. 107.&lt;/ref&gt; «Republikánský Řím není nic jiného než lidská moudrost, jež nastupuje na místo staré moudrostí kněžské.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner:''Die Theosophie des Rosenkreuzers''. GA 99, Vortrag vom 4. Juni 1907, Dornach 1985, S. 135.&lt;/ref&gt; Zde je to nyní lidská chytrost, která upravuje vztah člověka k člověku; je to hodina zrodu jurisprudence. Ta je vybudována čistě na prožívání osobnosti, na já, jež se odhaluje v rozumové nebo citové duši. Probouzí se právní cit a z něho vyrůstají právní pojmy, které ctí princip rovnosti a vtiskují se do všeobecně platného zákona. Právo se vztahuje přednostně na předměty světa přítomnosti, a tedy i na osobní disponibilitu s půdou. Vlastnictví, a s ním dědické právo, disponibilita přesahující smrt, má v tom svůj původ. V Římanovi se člověk stává zcela osobností. Jeho vědomí se obrací na protějšek, na druhého člověka a na přírodu, která ho obklopuje. Z toho vyplývá vztah, jenž se — na rozdíl od starého Řeka — projevuje ve více distancovaně-pojmovém způsobu; myslí racionálně ze sebe sama ven a stává se tím schopným pro pozemské. «Organismy v přirozeném růstu» Itálie a Sicílie, geomorfologicky příbuzné řeckým, již nejsou duchem prostoupené vnějšno, jež by spoluznívalo s vnitřním duchovním životem. Pohled Římanovy je více upřen na geopolitické zájmy, na užitek přírodních zdrojů pod imperiálními hledisky — jak vojensky, tak i zemědělsky.<br /> <br /> Jak velmi lidská ratio pozvolna začíná proměňovat dané přírodní podmínky a členit je, odhaluje Vergiliova poezie v jeho «Georgice».&lt;ref&gt;Vergil:''Sämtliche Werke'', Heimeran 1975.&lt;/ref&gt; On, Říman z Mantovy, stále ještě dýchající řecký duch, podává v něm ve slově básnickém celkový pohled na zemědělské praktiky v století před obratem časů: V polním hospodářství orbu, okopávání, setí, sklizeň a mlácení, význam úhoru a osevního postupu, zavlažování půdy, přepásání příliš bujně rostoucího obilí, péči o osivo, pozorování počasí a dbání na chod hvězd a mnoho dalšího; v ovocnářství vegetativní rozmnožování a techniku roubování, řezu, který druh stromu {{SE|54}}<br /> <br /> vyhovuje na jakém stanovišti v jaké krajině; ve vinohradnictví vyzimování zorané skývy, vysazování a hnojení sazeniček, zakládání kolového systému, řez atd.; v chovu hospodářských zvířat potulný pastýř se svými ovcemi, kozami, prasaty a stády skotu, chov a krmení podle druhu využití. Celou jednu kapitolu věnuje nakonec chovu a plemenitbě včel. V římském kulturním okruhu se rozprostírá přes krajiny síť vlastnického a pachtovního práva. Jako výchozí a vztažný bod racionálního hospodaření vznikají statky a stáje (chov koní) i zásobní hospodářství.<br /> <br /> To, co v tisíciletích postupného vývoje vědomí plynulo z mystérií coby moudrost do utváření každodenního života, přineslo zralé plody v uměleckých stvořeních: Na rovině oduševnělé přírody formováním k domácímu zvířeti, v oživené přírodě vytvářením kulturních rostlin, v mrtvé přírodě plastickým tvářením kamene do zdánlivého života. S postupným utichnutím mystérií ke konci starověku vyschl i tento pramen inspirace pro uměleckou tvorbu. Co kdysi přinášelo kulturu, ztuhlé se nyní v pouhé kulturní dědictví. Ve svých «Georgicích» nechává Vergil silou rozumové nebo citové duše toto kulturní dědictví ještě jednou ožít v básnické poezii.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kultur_der_Neuzeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kultura novověku ====<br /> <br /> S počátkem 15. století nastupuje páté poatlantské období, v němž Já vstupuje do třetí ze tří článků duše, do mieliala wa temba.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Johannes-Evangelium'', GA 103, Vortrag vom 30. Mai 1908, Dornach 1995, S. 172f.&lt;/ref&gt; Člověk se probouzí k sobě samému, k sebevědomí, tváří v tvář světu prožívanému jako předmětný. Vzniká zpočátku nepřekonatelná propast mezi sebevědoměním a tím, co vyvolává svět jevů. Ve svém Já, jež sebe sama poznává, může však člověk nalézt v sobě pramen ducha, «Já jsem», které se sice na jedné straně vnímavě staví vůči světu a na druhé straně se může poznávající spojit s duchovně-bytostným skrytým ve smyslových jevech. Co kdysi instinktivně proudilo do prožívání duše, nyní může být vědomě poznáno ve svém bytostném a sjednoceno s bytostnou substancí Já. Tak spočívá v moci mielialy wa temba, v jejím myšlení a konání nad sebou samou {{SE|55}}<br /> <br /> přerůstat sebe sama a uvědomovat si duchovní původ člověka a světa.<br /> <br /> Vědomostní duše se projevuje nejprve jánusovsky. Obrácena dozadu, hledá oporu ve zdánlivě bezpečném základě obecné pojmovosti, kterou si rozumová nebo citová duše vypracovala ve vědách; tím však hrozí, že při zakrňování citové duše upadne do chladného intelektualismu, pýchy a nespoutaného egoismu. Hledí-li však v sebepoznání a poznání světa vpřed do budoucnosti, zahřívá se u idejí, jež se stávají ideály — například uskutečňování myšlenkově uchopovaného principu organismu v zemědělské praxi. Zápasí o to, přetvářet minulé v přítomném v budoucí. Vědomostní duše usiluje postavit veškerou iniciativní sílu do služby naplňování ideje vývoje. To ale znamená: položit umělecký smysl jako základ veškerého konání. Jde o to, dávat idejím z budoucnosti myšlením život a s nimi ponořovat se chtěním do všech výzev skutečnosti tak, aby se z erkraftování prožívání v Já každá jednání stala svobodnou, stala se uměleckou.<br /> <br /> Potravou vědomostní duše jsou ideje, jež do ní zazářují z budoucnosti. Takovými idejemi jsou obsahy antroposofické duchovní vědy. Podstata a smysl těchto obsahů se odhaluje teprve silným myšlením. V obrazně myslícím nazírání oživují cítění a podněcují vůli. Jako smyslové vnímání, tak i výsledky duchovního bádání podněcují myšlení. V bdělé myšlenkové aktivitě však žije Já, jádro bytosti člověka. Já může ve svobodě rozhodnout, zda si přivlastní formy idejí duchovního bádání, či zda chce setrvat v pouhém protistojení vůči světu jevů. Vědomostní duše otevírá cestu k prožívání duchovních obsahů ve svobodě. Z tohoto plně lidského prožívání vyrůstá nová umělecká tvůrčí síla, jež se může prokázat jako plodná — a tím jako pravdivá — ve všech oblastech života: například v lékařství jako léčitelské umění, v pedagogice jako výchovné umění, v lidském spolužití jako sociální umění, v zemědělství jako umění zemědělství.<br /> <br /> Činnost Já ve vědomostní duši vznáší se takřka mezi nebem a peklem. Ochable-li, řítí se duše, zapomínajíc sebe samu, do propastí. Zlo ve své dvojí podobě — ahrimanská banalizace a luciferská nezainteresovanost — získává nad ní moc. Erkraftuje-li však Já v sobě samém, buduje most přes propast, je {{SE|56}}<br /> <br /> schopen poznávat jiné bytosti v sobě samém a dobývá si schopnost, proměnit to, co se stalo, v to, co teprve vzniká.<br /> <br /> Věk vědomostní duše ve svém dosavadním průběhu přivedl lidi k sebevědomí, vzbudil v nich touhu po svobodném sebeurčení, dal jim přeměřit propasti a otevřel jim cesty k pravému poznání ducha. Lidstvo se emancipovalo od přírody a — jaksi upadše do zapomnění sebe sama — myslí si, navzdory vlastnímu duchovnímu původu, že je dílem pouhého přírodního stvoření. Tím se do značné míry ztratilo v banalitě čistě materialistického pojetí bytí a vidí se ohroženo technologií, jež právě z tohoto pojetí vyrůstá. Organismusprinzip v zemědělství je touto denkungsartem vymazán. Na druhé straně může vědomostní duše, tváří v tvář tomuto sestupnému vývoji, být rozněcována idejemi, které jsou získány z poznání podstaty neživé, oživené a oduševnělé přírody. Tyto ideje-impulsy nevyvěrají již z kdysi duchem vedených instinktů, nýbrž jsou samy vydobyty. V probouzející se Já-činnosti oživuje vývojová idea a s ní novým způsobem idea organismu a — v rozšíření — idea individuality. Obě spojeny mohou se stát utvářecím principem zemědělství, jež kultury-zakládajícím způsobem působí do budoucnosti.<br /> <br /> V jakých symptomatických krocích se to připravovalo až k obratu časů a odtud až do novověku a dále v průběhu věku vědomostní duše, bude rozvedeno v následujících kapitolách.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kulturströmungen_der_Landwirtschaft_bis_zur_Zeitenwende&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kulturní proudy zemědělství až k obratu časů ===<br /> <br /> Ve Starém zákoně je v mytologickém obraze poukázáno na prapůvodní protiklad ve vývoji lidstva — na Kaina a Ábela. Jeden z nich, Ábel, je pastýřem, který střeží své stádo a přináší bohům oběti zvířat. V opatrování a péči o svěřený mu svět živočichů následuje vůli stvořitelských mocností; jeho oběť je bohy přijata. Jinak je tomu s jeho nevlastním bratrem Kainem, který obdělává pole a pěstuje rostliny, jež sám šlechtí z vlastní inteligence a z pocitu vlastní způsobilosti. Jeho rostlinná oběť bohy přijata není. Zde je praobrazně poukázáno na okamžik zrodu dvou polárních proudů, {{SE|57}}<br /> <br /> usedlých, zemědělsky hospodařících národů a kočovných pasteveckých národů. Zemědělec se prometheicky&lt;ref&gt;Obě postavy Prométhea a Epimethea stojí v řecké mytologii za samostatným, aktivním, prozíravým myšlením (prometheickým) a za zpětně obráceným, spíše pasivním, přijímajícím myšlením (epimetheickým).&lt;/ref&gt;-apollónsky spoléhá na vlastního ducha vynalézavosti; pluhem obdělává zemi, zraňuje ji a tím podněcuje plodotvorbu rostlin, které trvale povyšuje na kulturní rostliny, rozvíjí řemeslné dovednosti všeho druhu, v nichž dává výraz svému budoucnosti vstříc obráceném vědomí. Jinak pastevecké národy, které se v duševní oddanosti epimetheicky-dionýssky začleňují do dané stvořenosti, snaží se ji zachovávat a ve svém spíše zpětně obráceném vědomí — lpícím na zbytcích starého jasnozřivectví — pěstují kult předků.<br /> <br /> Oba tyto proudy splynuly se všeobecným kulturním životem teprve v době pokřesťanské. Avšak tu a tam se ještě dlouho uchovaly v časově posunutých kulturách v nejryzejší protikladnosti. Jeden příklad z vlastního prožívání to může osvětlit: V Africe třicátých let minulého století žily v dnešní Tanzanii v oblasti Kilimandžára v těsné prostorové sousednosti a při zachování svých kmenových zvyklostí národy Bantuů a Masajů. Tito poslední, hamitský národ, žili kočovně se svými stády zebu uprostřed divočiny v sousedství lva, slona, buvola atd. Ochranu pro člověka i stádo nabízela v noci tábořiště ohrazená trnitým houštím (tzv. «krále»); potrava sestávala z mléka a krve zebu a z kořenů některých planě rostoucích rostlin jako dietetika. A tu stál — pastýř, přes rameno přehozený šátek, lehce opřený o kopí, buvolí kožený štít přiložený k boku, vysoké postavy, ušlechtilých rysů tváře, klidný jako sloup v plném žáru slunce, s vážně sněním ponořeným pohledem upřeným do dálky, kolem sebe soustředěné stádo, obraceje se k cizinci — letmý pozdrav, jinak žádná otázka, žádné slovo. Masajové tehdy odmítali veškerou civilizaci, veškeré školní vzdělání. Žili vpleteni do přírody s vědomím sahajícím zpět do řetězce předků.<br /> <br /> V naprostém protikladu k tomu žili Bantuové usedlým způsobem, v uvolněném vesnickém osídlení. Přiblížil-li se člověk, rozlétly se závěsy u dveří kulatých slaměno-hliněných chatrčí, mladí i staří se valili ven s smějícími tvářemi, radostně zdravili a ptali se, co je nového na světě? Dychtivostí po učení, radostí z napodobování a řemeslnou zručností jsou cele obráceni k výdobytkům civilizace. Jejich potravou byly převážně plodiny {{SE|58}}<br /> <br /> pole, jež pěstovali bez pluhu, s ohnutými zády vedouce ruční motyku. Z přírodního biotopu divočiny vyrůstalo kolem vesnic uspořádání kulturního biotopu vytvořeného lidskou prací.<br /> <br /> Zemědělské a pastevecké národy žily prostorově a etnicky přísně odděleně, často ve vzájemném nepřátelství, jinde v pokojné koexistenci. Ve starém Egyptě například táhli pastevci se svými stády po obou stranách nilského údolí od Nubie až dolů do delty a zpět. Od nich si nilští rolníci půjčovali tažná zvířata ke kultivaci polí v mezidobích každoroční záplavy.<br /> <br /> Od staropersských dob se ze zemědělských národů vydělily dva dílčí proudy: zahradníci a pěstitelé ovoce. První z nich šlechtili a pěstovali zeleninu a zakládali záhony léčivých bylin i květin. Řemeslné vědění a umění žilo dále ve svazku kmenovém a rodinném v dědičném proudu. Tak se ještě v letech 1960–70 nacházeli v Teheránu tzv. zarathustristi, kteří tuto daleko do pravěku sahající tradici přenášeli dál. Pěstitelé ovoce se rozuměli šlechtění, pěstování a ošetřování ovocných dřevin. Columella († kolem 70 n. l.) podává zprávu o umění řezu ovocných stromů, jež bylo ve starém Římě ještě dědičně předáváno v generačním proudu.&lt;ref&gt;Will Richter (Hrsg.): ''Lucius Iunius Moderatus Columella: De res rustica'', 5. Buch. 10. Kapitel: Über den Obstbau, S. 605–630, München und Zürich 1981.&lt;/ref&gt; Tyto čtyři proudy zemědělství (včetně ovocnářství a zahradnictví) existovaly vedle sebe nebo v osídlených vesnicích v uvolněném vzájemném vztahu, aniž by se vzájemnou podporou prostupovaly do jednoho organismického celku. Tak například u Hindů v Indii není hnůj zvířat — zčásti dodnes — používán jako hnojivo v zemědělství nebo zahradnictví, nýbrž jako palivo.<br /> <br /> Až do obratu časů byly — zároveň jako výtěžek mysterijní kultury — veškeré po tisíciletí vyrostlé prvky zemědělské kultury, jako orba, zahradnictví a ovocnářství i živočišná výroba, hotově předtvořeny (viz obrázek 2, s. 66). Cítila snad lidstvo, že se dostalo na konec jednoho vývoje? Neustl snad i jazyk gnostiků, nezůstaly pohanské oltáře osiřelé?&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Aus der Akasha-Forschung. Das fünfte Evangelium'', GA 148, Vortrag vom 5. Oktober 1913, Dornach 1992, S. 63.&lt;/ref&gt; Nezhasla snad kulturně inspirující síla mystérií — až na zbytky jako například mitraismus? Co jejich moudrost bylo, působilo dál jen jako tradice nebo v málokterých lidech jako živé duchovní dědictví. Kde tedy bylo na {{SE|59}}<br /> <br /> prahu obratu časů ještě vůbec nějaké rozvojové perspektivy, naděje na budoucnost? Lidstvo plně sestoupilo do pozemského bytí. Vědomí bylo podstatně formováno tím, co se nabízelo smyslům a činnému styku s fyzicky-pozemským světem. V tomto opuštění duchem přistoupilo lidstvo k prahu a dozrálo k tomu, aby se otevřelo pronikavě novému vývojovému impulsu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Ereignis_der_Zeitenwende,_das_Mysterium_von_Golgatha&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Událost obratu časů, Mysterium Golgoty ===<br /> <br /> Stará mystéria splnila svůj úkol. Na kopci Golgoty v Jeruzalémě se uskutečnilo nové mystérium, ukazující do budoucnosti a zahrnující celé lidstvo. Co bylo kdysi uctíváno jako vznešená sluneční bytost, co u praindů slulo Višvakarman, co u praperštíků pod Zarathustrou bylo Ahura Mazdao, co Egypťané nazývali Osiris a co u raných Řeků mohlo být spatřováno v božské bytosti Apollona — to nyní sestoupilo — jak bylo zaslíbeno — na Zemi a inkarnovalo se v lidském těle Ježíše z Nazaretu jako Kristus.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die geistigen Wesenheiten in den Himmelskörpern und Naturreichen'', GA 136, Vortrag vom 13. April 1912, Dornach 1996, S. 178f.&lt;/ref&gt; Tak bylo «veškeré náboženské zvěstování před zjevením Krista Ježíše předzvěstováním Krista Ježíše».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Apokalypse des Johannes'', GA 104, Vortrag vom 17. Juni 1908, Dornach 1985, S. 25.&lt;/ref&gt; Ve Starém zákoně dostává Mojžíš na otázku, v čím pověření je vyslán, odpověď: «Řekni, ‹Já jsem› tě poslal.»&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 26. In 2 Mos 3,13-15 lautet die Stelle in der Einheitsübersetzung wie folgt: «Mose sagte zu Gott: ‹Wenn ich nun zu den Leuten von Israel komme und zu ihnen sage: 'Der Gott eurer Vorfahren hat mich zu euch geschickt', und sie mich dann fragen: 'Wie ist sein Name?' – was soll ich ihnen sagen?› Gott antwortete: ‹Ich bin da›, und er fügte hinzu: ‹Sag zum Volk Israel: 'Der Ich-bin-da hat mich zu euch geschickt: der Herr! Er ist der Gott eurer Vorfahren, der Gott Abrahams, Isaaks und Jakobs.' Denn 'Herr' (Er-ist-da) ist mein Name für alle Zeiten. Mit diesem Namen sollen mich auch die kommenden Generationen ansprechen, wenn sie zu mir beten.»&lt;/ref&gt; Gnóze poukazovala na božskost Krista, na jeho příchod v duchu, ne však na jeho zjevení v těle.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Apokalypse des Johannes'', GA 104, Vortrag vom 17. Juni 1908, Dornach 1985, S. 31.&lt;/ref&gt; Řečtí gnostičtí filosofové — Rudolf Steiner jmenuje přitom Thalése, Hérakleita, Empedokla — rozvíjeli v pojmové řeči, {{SE|60}}<br /> <br /> co kdysi spatřovaly zasvěcené osoby. Ve své pojmové logice «žíznily» po novém naplnění. Byly průkopníky vzniku filosofie Mystéria Golgoty. V pokřesťanské době vystoupil Augustinus (354–430 n. l.) proti tehdejšímu ortodoxnímu přesvědčení, že lidé předkřesťanské doby se radikálně odlišují od lidí doby pokřesťanské, slovy: «To, co se dnes nazývá křesťanským náboženstvím, existovalo u starých národů a nechybělo od počátků lidského rodu; a když se Kristus zjevil v těle, dostalo pravé náboženství, jež tu bylo již předtím, název křesťanského.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner:<br /> ''Das Markus-Evangelium'', GA 139, Vortrag vom 21. September 1912, Dornach 1985, S. 146.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Kristova událost, Mystérium smrti a zmrtvýchvstání, se naplnila pro všechny lidi na Zemi. To je esoterickým stavem věci jednoho exotericko-esoterního dění, které bylo vázáno na určitou dobu a určité místo. Lidstvo bylo v různé míře ve svém vývoji Já natolik pokročilé, že skryté nejsvětější duše — Já, bytostné jádro každého člověka — potřebovalo impulsu, aby se mohlo nalézt v sobě samém a v sebepoznání svobodně sebeurčit. Tento impuls se vtělil při křtu v Jordánu s přebýváním Kristova Já — sluneční bytosti naplněné duchem v nejvyšší dokonalosti — do těla člověka Ježíše z Nazaretu. Po tři léta působila tato božská bytost v tomto vyvoleném lidském těle. Byla to síla tohoto božského Já, která prostřednictvím smrti na kříži proměnila Zemi svázané tělo pozemské v ducha. Uskutečnilo se zmrtvýchvstání v duchu; od té doby stojí před lidstvem jako veliký světový cíl. Cesta k tomuto cíli dává veškerému vývoji do budoucnosti směr a obsah. S probuzením vědomí «Já jsem» nalézá každý člověk v sobě «cestu, pravdu a život». Toto nalezení znamená procházet propastmi bezduchovního ničeho; ale znamená také pracně dobývat plody ducha, jež vstávají z mrtvých do věčnostního těla Já. Postupující od Mystéria Golgoty, vidí se lidstvo postaveno do vědomého zápasu se zlem, s tím, co přináší smrt, s duchovní mocí, která se staví na odpor veškerému vývoji. Poznávat zlo láme jeho moc a propůjčuje Já sílu. Na místo starého mysteriálního bytí tak nastupuje {{SE|61}}<br /> <br /> a jeho mise postupné výchovy Já skrze kulturní věky — pokračující působení Mystéria Golgoty, jež ukazuje člověku cesty k sebevýchově, k poznání jeho duchovního původu a k činnému milování ze síly «Já jsem». Lehce pronesený pojem Obratu časů teprve skrze tento historický proces překlopení, jejž uvádí Mystérium Golgoty, nabývá smyslu a obsahu. Teprve tímto lidstvovým událím může v každém člověku idea vývoje v celém svém dosahu vzplanout a ukázat iniciativní síle směr. Až do Obratu časů byl to proud moudrosti, vytékající z mysterií, který vedl člověka k probuzení Já. Od Kristovy události může lidská duše skrze vnitřní zesílení myšlení tuto moudrost proměnit v činnnou lásku — v onu sílu, která dokáže to, co z ducha povstalo, překlopit v to, co se v duchu stává. Tuto metamorfózu nelze myslet dost velkou a dost širokou. Je zcela otevřena budoucnosti a zároveň má směr a cíl. To se jeví jako rozpor, který trvá tak dlouho, dokud člověk jedná z iluze a sobectví. Rozpor se sesype v sobě samém v té míře, v jaké se moudrost ležící všemu v základu proměňuje ve svobodném činu v lásku. Obě perspektivy — odvrácení od ducha, nebo v svobodném sebeurčení obrácení k němu — vtiskují v pokřesťanském čase ráz vývoji lidstva a jeho vztahu k přírodě, a tím k zacházení s principem organismu v zemědělství.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Wandel_des_Organismusprinzips_bis_zur_Neuzeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Proměna principu organismu až do novověku ===<br /> <br /> V prakřesťanství prvních staletí uchopil a pronikl Kristův impuls duši rozumovou neboli citovou těch lidí v řecko-římské kultuře, kteří pro něj byli vnímaví. Vědomí osobnosti se v silném posílení Já naplnilo hřejivou niterností. U raných křesťanů stálo v popředí pěstování vědomí o přebývání Kristova impulsu v lidské duši. Tento impuls znamenal otřes v probouzení Já. V tomto zárodečném stavu duše jistě mohlo dojít ke změně smýšlení ohledně způsobu individuálního vztahu k rostlině a zvířeti, k zemi a kosmu. Z celkového pohledu však zemědělství pokračovalo ve svých zaběhnutých kolejích. Teprve po rozpadu Římské říše a po proudech stěhování národů se křesťanský impuls vžil do jednotlivých lidí tak hluboce, že jej začali skrze {{SE|62}}<br /> <br /> práci svých rukou zasazovat do země. Reprezentantem tohoto vývoje byl [[Benedikt z Nursie]] (480–547 n. l.). Jeho životopis v tomto ohledu vykazuje symptomatické rysy: Nejprve za studií uprchl ze svého nemravného prostředí v Římě do poustevnického života, do jeskyně v Sabinských horách. Tam ve tříleté asketické samotě přijal v přísném duševním cvičení Kristův impuls do svého Já spočívajícího ve vůli. S touto prokřesťanštěnou vůlí Já pak vystoupil do světa, stal se reformátorem mnišství, založil roku 529 klášter a řád benediktinů na Monte Cassinu – za jeho života následovalo dvanáct dalších poboček. Pro své kulturně-tvůrčí zásluhy byl později nazván „otcem Evropy“. Od něj mimo jiné pochází klášterní pravidlo „ora et labora“, modli se a pracuj, heslo, jemuž mnišství holdovalo po celý středověk a které je pozvedlo k jeho vysokým kulturním výtvorům. „Práce“ Benedikta z Nursie, zrozená z nejniternějších hlubin duše a svázaná přísnými pravidly, se vztahovala na přepracování země. Tak jako Já proniká celého člověka a dokáže ho přepracovat k vyššímu vývoji, tak Benedikt sjednotil veškeré zemědělské kulturní dědictví tehdejšího lidstva, přepracoval je ve vyšší celistvost a stvořil – v metamorfóze „organismu v přirozeném růstu“, který utvářel předkřesťanské kulturní epochy – základy pro vznik zemědělského kulturního organismu. V něm si prokřesťanštěná lidská duše začala v práci inspirované a chtěné svým Já vytvářet obraz sebe sama. V činorodosti Benedikta z Nursie, obrácené ke světu a proměňující minulé v budoucí, se setkáváme s vynikajícím představitelem exoterního křesťanství, které tvoří vnější životní formy. Tento exoterně-křesťanský proud pronikl od jihu přes Alpy do oblasti Bodamského jezera (Chur se v pátém století stal biskupským sídlem) a na počátku sedmého století se tam setkal s proudem esoterního křesťanství, které přicházelo ze západu, z Irska, a přinášelo čistě v duchu prožívané, kosmické křesťanství. To se stalo duchovní potravou pro probouzení Já v lidech. Reprezentantem tohoto proudu je Kolumbán Mladší (kolem 530–615 n. l.). Legenda vypráví, že když v roce 610 vstoupil na ostrov Reichenau v Bodamském jezeře, pluje proti proudu Rýna, jeho prvním činem bylo, že z ostrova zapudil veškerou hadí havěť v podobě divokých prasat, takže se bídně utopila v jezeře. V tomto obraze se skrývá hluboká proměna, která se odehrála. Lze {{SE|63}}<br /> <br /> ji vyložit zhruba v tomto smyslu: Člověk jako Kolumbán, který v očištěné duši a v posíleném Já nesl v sobě Kristův impuls, nemůže strpět, aby kolem něj vládla divokost. Vnějšek musí být uveden do harmonického souladu s vnitřkem, což je umělecký akt. Prokřesťanštěné Já, které si začíná uvědomovat samo sebe, se rozšiřuje a činně se chápe svého okolí; prožívá se v tomto okolí a v odrazu tohoto prožívání si ho duševně uvědomuje.<br /> <br /> Setkání a vzájemné pronikání obou proudů křesťanství, exoterního a esoterního, vytvořilo na ostrově Reichenau po dobu více než 200 let, od sedmého do devátého století n. l., kulturní místo vyzařující do celé Evropy. Benediktinské opatství se stalo „diplomatickou školou“ Evropy, udržovalo vztahy mimo jiné se dvorem Karla Velikého a bylo ve spojení s grálským proudem. Kolem Bodamského jezera vznikaly ve velké hustotě osady nejrůznějších mnišských řádů. V období vrcholného středověku byly krajiny kolem Bodamského jezera nazývány „Boží zahradou uprostřed křesťanstva“. Zde vznikl praobraz kulturní krajiny.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Punkt_und_Umkreis&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Bod a periferie ===<br /> <br /> Stávání se evropských kulturních krajin je neseno eminentně křesťanským impulsem — uměleckou proměnou divoké přírody v kulturní přírodu podle principu bodu a periferie. Je to utvářecí princip veškeré organismusbildung, například jaderná-buňka-''cytoplazma'' nebo ''embryoblast-trofoblast'' v embryonálním vývoji. Na příkladu vzniku vesnice a jejího katastru obce to lze objasnit: Přeneseme-li se do doby po stěhování národů a před první velkou dobou klučení v sedmém a osmém století, byly rozsáhlé oblasti Evropy les-bažinaté krajiny, řídce osídlené lidmi, kteří se z valné části nepodíleli na ušlechtilém pronikavém utváření těla a duše jako příslušníci předkřesťanských vysokých kultur. Jako s prapůvodní mocí přírody, přebývala v těchto raných kmenech ještě nezbrzditelná síla, bouřlivá statečnost, neformovaná, bojovná, silně na krevní síly vázaná duševnost. Já však — věčnostní jádro člověka — bylo jako poupě, jež se otevírá slunečnímu paprsku, vnímavé pro duchovní impulsy, které ukazují do budoucnosti. Této neformované a zároveň duchovně-otevřené duševní ústavě vstřícně vyšel — osamocen procházeje živelnou divokostí lesních krajin {{SE|64}}<br /> <br /> Mnich, jenž v očištěné duši nesl v sobě Kristův impuls. Snad ho vidíme stanout u pramene — u pradávného, pohanského posvátného místa — jak si v temnotě lesa vytíná malou mýtinu a hrubě tesá kapličku, v jejímž nitru spočívá oltář. Vidíme, jak z lesa přistupují lidé, přijímají poučení, které pociťují jako duchovní pokrm pro své Já, jež v nich probouzí vůli Já k práci a činí z nich pomocníky toho Jednoho, mnicha. Začínají s ním dále kácet les, vysušují nedalekém bažinu a na sluncem prozářené mýtině pěstují rostliny ze semen, která přijali z rukou mnicha jako cizí kulturní statek. Vidíme, jak zanedlouho dřevěnou kapli vystřídá románská kamenná stavba, která se svým hrozivým, mohutným zdivem a úzkými okenními otvory schranně ukrývá před dosud nezkrocenými silami přírody kolem dokola. A konečně postřehneme, že kolem tohoto věnovaného a jménem pokřtěného středu vznikají selské statky a řemeslné živnosti. Vesnice se zrodila — s kaplí či kostelem ve středu a katastrem obce jako obvodem.<br /> <br /> V následující době až do 9./10. století se pod tímto nastupujícím kulturním impulsem proměnila soulová výchova lidí. Nezřízená, bouřlivá statečnost se zvnitřnila a proměnila v duševní sílu pokory. A Já, které v pronikání a šlechtění těla a duše nabývalo vědomí sebe sama v dalších stupních, vydřelo ze sebe vůči člověku i světu «otázku». Parzivalův příběh líčí tento obrat. Mladý Parzival vstupuje do světa jako «prostý blázen». Statečně přijímá boj s každým protivníkem, aniž by věděl, kdo to je. Teprve po boji sundají vítěz i poražený hledí a představí se. Jednání předcházelo poznání. Parzivalova pouť vede skrze přehmaty, pochybnosti a utrpení k probuzení Já, k otázce: «Kdo jsem já, co ti chybí?» Otevření duše k otázce na pravém místě v pravý čas povyšuje Parzivala na krále Grálu — na Já, které se v naplnění duchem samo ovládá. Jako ve starém Řecku v neúprosnosti osudu Oresta nebo Oidipa zaznívá tragika věku přicházejícího ke svému konci, tak se v Parzivalově osudu v úplné metamorfóze zjevuje budoucí cesta ke svobodnému sebeurčení.<br /> <br /> Mezi kláštery — benediktinským mnišstvím — a Pfalzy — královskou mocí — vznikaly nyní vesnické útvary. V nich se v proměněné podobě a na vyšším stupni zjevuje celé zemědělské {{SE|65}}<br /> <br /> Dědictví předkřesťanských kulturních epoch. Uprostřed katastru obce stojí vysoko nad štítovými střechami vesnice kostel s věží a lodí, umělecké dílo v dvojím smyslu: svisle strmí vzhůru věž, navenek ztvárněný obraz vnitřního zážitku Já; vodorovně se rozkládá loď, průmět duševního prožívání ve společenství. Toto zasazení středového bodu je stavebním výkonem celého vesnického společenství. Co zde vzniká jakožto křestní akt jednoho místa na zemi uprostřed divoké přírody, je úplné vyvracení dokonalého uměleckého díla z předkřesťanské doby — řeckého chrámu. Jako tento vystavoval svou vysokou estetiku navenek, především v kompozici sloupů, avšak nitro, cella, příbytek božstva, bylo v takřka hermetickém uzavření zdí odňato profánnímu pohledu, tak je v románské bazilice venkovní strana pevně obezděna, sloupy jsou přeneseny dovnitř a vnitřní prostor je obci otevřen. Umělecká síla citové duše každého jednotlivce ve vesnickém společenství byla prostoupena obrazovým prožíváním podzemně působícího esoterního lidového křesťanství a byla nesena a podpírána institucionálně-exoterním křesťanstvím, působícím výsostně v mnišství a ve šlechtě. Oba způsoby prožívání se spojovaly a soustřeďovaly dovnitř k středovému bodu katastru a vytvářely obci a kultickému dění u oltáře v uměleckém ztvárněnísílu formové hülseny.<br /> <br /> Táž umělecká síla se však obracela i k periferii, ke katastru vesnice. I zde se odehrává vyvracení. Týká se navzájem polárního proudu pasteveckého a rolnického a volně propojených, na žádné centrum nevázaných proudů zahradnického a ovocnářského z předkřesťanské doby.<br /> <br /> Vidíme, jak nyní kolem kostela, jenž tvoří středový bod, se seskupují selské statky. Někdejší nomádství se v křesťanství nepokračuje. Putující pastýř usazuje se se svými skotem, jak tomu u polokočovných Keltů a Germánů s jejich volnými dvorci již bylo. Od nynějška žijí skot i člověk pod jednou střechou. Chov hospodářských zvířat vstupuje v uzavřenosti polního katastru do vztahu k polnímu hospodářství, lukařství a pastvinářství. Pod vedením jednoho a téhož člověka se uskutečňuje sjednocení, ba «sňatek» polního hospodářství a chovu dobytka. Protiklad nepřátelských bratrů Kaina a Ábela je překonán. Dále se nyní zahradnictví v pokřesťanské době začleňuje do vznikajícího vesnického organismu {{SE|66}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 2, S. 66.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 2: Metamorphose und Durchdringung der vier agrarkulturellen Strömungen im Durchgang durch das Christusmysterium. Der Weg vom Organismus im Naturwachstum zum Kulturorganismus.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> začleňuje. Selské zahrady se přikládají k selským statkům jako lem obtáčející vesnici. Zde se na ohrazeném prostranství shromažďuje zděděné kulturní dědictví zeleniny, květin, léčivých bylin a bobulovitého ovoce; zde bylo sídlo včelařství; odtud se roje rozlétaly do okolní hofgemarkung, obstarávaly opylování a přinášely med.<br /> <br /> Jako se chov hospodářských zvířat a zahradnictví průchodem přes Obrat časů vyvinuly v orgány vznikajícího organismu vyššího řádu, tak i ovocnářství. Přikládalo se k zahradám jako další lem v druhově bohaté kultuře vzrostlých kmenů v podobě ovocných luk obtáčejících vesnici. V blízkosti stájí dodávaly ovocné louky zároveň čerstvou zeleň ke krmení mláďat.<br /> <br /> Za ovocnými loukami se otvíral katastr vesnice do polní krajiny, do luk a pastvin, do nížin, lužních luk nebo lemů doprovázejících potoky a řeky. Tato travní plocha, stejně jako kultury orné půdy, začleňuje se — zprostředkovaně skrze benediktiny — jako orgány do vesnického organismu. Oplodněny impulsem křesťanství se obilnářství a chov dobytka, ovocnářství a zahradnictví, lukařství a pastvinářství, pěstování živých plotů a les, jakož i vodní hospodářství, slučují v {{SE|67}}<br /> <br /> v celku, ve vnitřně uzavřeném organismu zemědělství. «Vnější kůži» tohoto organismu vůči přiléhajícímu lesu nebo sousedním katastrem vyznačují mezníky, a kde se z nějakého návrší otevírá volný výhled, zdraví z dáli kostelní věže sousedních vesnic.<br /> <br /> Z vědomostní síly prokřesťanštělé rozumové neboli citové duše jsou prvky předkřesťanského zemědělství pozdviženy na vyšší kultivní stupeň. V organismu vesnice nebo na jednotlivém statku vstupují do vzájemně se podporujícího vztahu. Nejpatrněji se to dotýká někdejšího prapůvodního protikladu polního hospodářství a chovu dobytka. Domácí zvířata jsou v druhu a počtu sladěna s dostupnou krmnou základnou. Dodávají hnůj, který spolu s trojpolním osevním postupem — ozim, jařina a úhor — podporovaný obracejícím obděláváním pluhem, zajišťuje půdou zakořeněnou trvalou úrodnost. Vše stojí prostorově i časově ve vzájemném vztahu: Na osevním členu úhoru — jenž znamená rok odpočinku pro půdu — vyrůstá po jarním přebrázení egge divoký porost bylin, trav, jetelovin atd., který je přes léto ovcemi a skotem spásán a zároveň hnojován. Tato orná pastvina obdrží před podmítkou a výsevem ozimů na podzim ještě navíc hnůj ze stájového chovu z předcházejícího podzimně-zimního období. Ve druhém roce stojí jako chlebné obilí ozimá obilnina, která zároveň dodává především slámu pro podestýlku ve stáji, a ve třetím roce stojí jako «ubírající plodina» jarní obilí a luskoviny, len, přadný len atd. Celá polní plocha je rozdělena přibližně do tří stejně velkých ploch, na nichž stojí vedle sebe plodiny, jež jsou pokaždé na jedné ze tří dílčích ploch pěstovány ve tříletém sledu za sebou (obrázek 2). Trojpolní hospodaření bylo až do novověku zárukou každoročně se obnovující, pouhé přírodní úrovně přesahující úrodnosti půdy. Louky, jež věnovaly seno pro zimní krmení ve stáji — a tím vznikal chlévský hnůj pro ornou půdu — byly nazývány «matkou orné půdy».<br /> <br /> Jako se živé buňky s jádrem a obalnou plazmou slučují do vyšších celků, třeba rostliny, tak se vesnice slučují do vyšší jednoty kulturní krajiny. Všechny evropské krajiny dostaly pod vlivem křesťanství vtisknut svůj svébytný kulturní charakter. Představují tkáň buněk stvořenou po staletí lidským duchem a lidskou rukou, {{SE|68}}<br /> <br /> Jednotlivé dvory a vesnické organismy. Jejich hodinou zrození bylo sedmé až desáté století, v lesnatých krajinách středoevropských to bylo století dvanácté.<br /> <br /> Vesnický organismus — nebo při rozptýlené poloze jednotlivých dvorů farní obvod — vykazuje tak své nitro a svůj vnějšek. Prožívání této polarity vtiskovalo svůj ráz každodenní práci ve stáji i na poli. V plném odevzdání citové duše tvořila práce most mezi tímto nitrem a vnějškem. Byly to tytéž ruce, které uměle tesaly kámen pro stavbu kostela, malovaly fresky, tvořily barevná okna — a zároveň venku pečovaly o dobytek, obdělávaly pole a stejně uměle utvářely kulturní krajiny. Bylo to totéž vědomí, které uchopovalo stavbu kostela jako střed, gemarkung jako periferii, a oba póly spojovalo prací, skrze «*ora et labora*», v celek vesnického organismu. Co jednotlivá duše, co celé vesnické společenství prožívalo jako posvátný úkon u oltáře, to vtékalo do práce a propůjčovalo jí na dvoře i na poli duchovní hybnou sílu a smysl — uspořádat vztahové předivo rolnictví, chovu dobytka, zahradnictví, ovocnářství a lesnictví, jakož i hospodaření na loukách a pastvinách v míře, harmonii a kráse navzájem.<br /> <br /> Co naopak zemědělec venku na jaře, v létě, na podzim a v zimě prožíval z živelných přírodních sil ve větru a počasí, co k němu mluvilo slunce, měsíc a hvězdy — to se v něm zhušťovalo, aniž by bylo «přemyšleno», v moudrost instinktivně jistého pracování. Bohatství tohoto prožívání z práce pod volným nebem nesl jako zvnitřněné dobro zpátky k oltáři — a tam přijímal znovu impulzaci z ducha. Toto rytmické vetkání do niterného i vnějšího prožívání v duchu křesťanství, stupňované slavením ročních svátků, kultivovalo celého člověka v jeho vztahu k práci, k přírodě a k společenství. Vpisovalo se do duše člověka právě tak jako do zevnějšku přírody. Z toho snad pramení, že z každého místa uvnitř evropských kulturních krajin k jemnějšímu vnímání promlouvá *spiritus loci*. Jak silně se v tom zjevuje obraz duše národa — nebo v charakteru krajiny: ducha národa — ukáže se, srovná-li se jemnější nuance uměleckých děl vyrůstajících z jednotlivých lidovostí s krajinami, v nichž vznikla. Lze v tomto smyslu hovořit o krajinném typu odpovídajícím anglické duši národa, a stejně tak o nizozemském, švédském, italském atd. typu krajin. Od raného středověku nesou krajiny {{SE|69}}<br /> <br /> v postupující individualizaci jednotlivých vesnických společenství pečeť příslušného vládnoucího ducha národa, duše národa a lidovosti.<br /> <br /> Stěhování národů mělo severně od Alp za následek zánik a zničení všech měst, jež Římané vybudovali: nová forma osídlení, vyrůstající z proKřesťanštěné duševní držení «*ora et labora*», se stala vesnicí. Teprve později, v desátém a jedenáctém století, se jednotlivá vesnická společenství — v návaznosti na šlechtická sídla, kláštery, ústřední obchodní místa a obdařena zvláštními výsadami — stala městy. Na počátku bylo zasazení kaple jako středobodu a vyklučování kusu divoké přírody v jejím okolí, po němž následovala stavba románské baziliky a rozmístění selských usedlostí k ní orientovaných, jakož i obestavění obklopující a zvenčí ohraničené zemské plochy. V té míře, v níž se centrum — kostel — s věží a lodí v umělecky plastickém tvarování zvedalo do výšin a formovalo, v téže míře se utvářela a členila někdejší bujná divoká příroda gemarkace v kulturní přírodu. Tento vývoj postupující umělecké harmonizace a zušlechťování dosáhl svého vrcholu v nastupující gotice. V románském slohu se v zárodečných rysech uměleckého vyobrazení zjevuje to, co se v lidech postupně v pokoře a oddanosti odhalilo a zvnitřnilo jako nejhlubší podstata křesťanství. Grálský impuls, vzešlý z proudu esoterního křesťanství v osmém a devátém století, prostoupil duše lidí a probudil v nich ve vysoké míře sílu zvnitřnění. V gotice z této niternosti duševního života rozkvétá neslýchaná umělecká tvořivá síla. Věž stoupá ještě výš, filigránská, do výšin; dlouhá, vysoká, široko rozkošatělá vícelodní basilika s příčnou lodí a chórem objímá ohromný vnitřní prostor prosycený barevným světlem, jež biblickými výjevy a postavami světců v barevných oknech vtéká dovnitř jako z vyššího světa. Jak asi prožíval tento prostor venkovský člověk, jenž bydlel v jednoduché, k zemi tísněné obydlí u pat mohutné stavby? Zvenčí se jeho pohledu nabízela prací jeho rukou utvářená příroda ve svých formách a barvách; vstoupiv do vnitřního prostoru vysoké stavby, zakoušel formy a barvy zcela jiného druhu. Jeho nazírání se nabízelo ve vysokém uměleckém ztvárnění zobrazení jeho vlastního citového geistig-duševního prožívání.<br /> <br /> V gotice dosahuje vybudování středobodu v obvodu náležející gemarkace svého vrcholu. Ryze z vnitřního {{SE|70}}<br /> <br /> Z ryze vnitřního prožívání lidí vytvořená stavba se tyčí v uměleckém povznesení z obklopující krajiny. Gotické katedrály, dómy, münstry a venkovské kostelíky i předcházející stavby románské neuzavírají krajinný prostor jako řecký chrám, nýbrž jsou ve vyšším smyslu ústředním orgánem celkového organismu zahrnujícího obklopující pozemskou přírodu. To lze dobře pocítit na vlastní kůži, když se k takovým stavbám, jako jsou například Chartres, štrasburský nebo ulnmský münster – odmyslíme-li si dnešní městské okolí –, nebo k nějakému venkovskému kostelíčku přibližujeme z dálky pěšky.<br /> <br /> V gotice vrcholného středověku byly i poslední zbytky bujné divoké přírody zkroceny a Já-chtěnou prací povzneseny na «Boží zahradu». Pohledem na množství skulptur v portálech a výklencích, na živě z hlavic vystupující bytosti, na rostlinnou ornamentiku, jež na mnoha místech zdobí zevní plášť staveb, lze nabýt dojmu, jako by nadbytečné, z obklopující přírody uvolněné a přečištěné živé tvořivé síly vplynuly do stavby, do dláta a štětců uměleckých rukou. Jako tyto stavby samotné, tak je s nimi nyní dovršena i kulturní krajina. Jako má gotika s jejími vysoko vzpínajícími se lomenými klenbami svorník (v románském slohu nese oblouk jako celek), tak tvoří gotika vcelku svorník ve vývoji organismu jako základního utvářecího principu západních kulturních krajin a zároveň svorník věku rozumové čili citové duše.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Organismusprinzip_in_der_Neuzeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Princip organismu v novověku ===<br /> <br /> Mohutné přelomy charakterizují přechod přes práh novověku, do věku bewusstseinsseely. Evropa se začíná členit do národních států. Čin Jany z Arku (1412–1431) zahajuje proces územního oddělení Francie a Anglie; mořeplavci ze španělských a portugalských království otevírají mořské cesty do vzdálených zemí; z abstrahujícího myšlení se zakládají novější vědy; Koperník (1473–1543) «nechává zemi obíhat kolem Slunce»; církev a šlechta propadají ortodoxii; obě trvají na svých privilegiích a soupeří o moc; města rostou a s nimi měšťanstvo. Umění nejzřetelněji odrážejí proměnu vědomí tím, že například malba zlatého pozadí, obraz příchodu věčného do časného, je nahrazena {{SE|71}}<br /> <br /> prostorovou perspektivou. Empirie, smyslové nazírání, nastupuje svůj vítězný pochod. Selství se snaží osvobodit z hegemonie církve a šlechty, aby si, zachovávajíc svou lidovost a z esoterních pramenů inspirované lidové křesťanství, razilo vlastní cesty svobodného sebeurčení. Nastupuje věk, ve kterém se člověk stále více vidí postaven do vědomého střetu se Zlým, do protikladu sil podporujících vývoj a sil retardujících, vývoj popírajících.<br /> <br /> Tento protiklad se stává zjevným, pokud jde o princip organismu, hned na počátku 15. století. Na jedné straně vidíme, jak Španělé a Portugalci táhnou se svými velkoplachetniky odvážně stále většími kruhy do Atlantiku přes déle už známé Kanárské ostrovy a jak právě Portugalci přitom roku 1425 objevili ostrov Madeira. Byl neobydlený a nesl druhově bohatý plášť pralesů, od pradávna rostlý «organismus v přirozeném růstu». O málo později, od roku 1426 do roku 1428, první osadníci-sedláci z Portugalska jedinečný přírodní biotop ostrova vypálili, přivedli si původní obyvatele Kanárských ostrovů, Guanče, zotročili je, nechali je táhnout síť závlahových kanálů a přes celý ostrov pěstovat třtinový cukr v monokultuře, který, zpracovaný v surový cukr, jako exportní zboží nacházel vítaný odbyt na pevnině a zejména v Anglii.&lt;ref&gt;Alfred W. Crosby: ''Die Früchte des weißen Mannes – Ökologischer Imperialismus 900–1900,'' Frankfurt, New York 1991, 280 S.&lt;/ref&gt; Zde, jako v zárodečné buňce, odehrává se symptomaticky to, co pak v následujících stoletích ve velkém v novém světě vedlo k záborům půdy, k rozsáhlým mýcením, k monokultuře, zotročení, obchodu s otroky a k vývozním trhům pro potraviny — raná podoba agrárního industrialismu a, v dekadenci, opakování kulturně podmíněných předkřesťanských vývojových proudů.<br /> <br /> Na druhé straně vidíme, jak zejména ve střední Evropě rolníci zápasili o svou svobodu vůči hegemonii církve a šlechty a pokoušeli se přenést svá kulturní dobytí přes práh novověku. Z vesnických společenství, která udávala tón v raném středověku, se od devátého a desátého století tu a tam vydělovala města. V nich se s měšťanstvem, s příchodem římského práva a od 13./14. století se zakládáním univerzit rozvíjel kulturní život emancipovaný od přírody — jiný než ten, jenž v selských gemeindách jako tvůrčí<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 3, S. 72.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 3: Die Natur- und Sozialordnung der freien wirtschaftlichen Dorfgemeinschaften.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Kraft aus dem Volkstum fortlebte. Tato hledala v přechodu do věku vědomostní duše jiný způsob kulturního rozvinutí a nalezla svůj vlastní, středoevropský výraz ve «svobodných hospodářských vesnických společenstvích». Ta se osvobodila od cizího řízení hegemonních mocí a jsou plodem vesnického vývoje od konce doby stěhování národů. {{SE|72}}&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophie, soziale Dreigliederung und Redekunst'', GA 339, Vortrag vom 12. Oktober 1921, Dornach 1984, S. 29.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Ve svobodných hospodářských vesnických společenstvích přišel v 15. století ze sil lidovosti ke krátkodobému rozkvětu vzájemně se podporující přírodní a sociální řád.<br /> <br /> Vedle výše popsaného organismického přírodního řádu se středem a členěným obvodem vesnického katastru se tu v zárodku vytvořil trojčlenně uspořádaný sociální řád. Pod povrchem historicky uchopitelného katolického (petrinského) křesťanství žilo lidové křesťanství, z jehož pramenů pečovala lidová duše o duchovní život, který šel od úst k uchu, který se daroval v obrazných vyprávěních, duchovních zážitcích a tušeních, v pověstech a legendách, v lidové poezii a hudbě atd. Z tohoto samého pramene vyvěralo právní žití, které zakotvovalo v právním citu každého jednotlivce, šlo nepsané od úst k uchu a každoročně bylo znovu určováno nebo potvrzováno. A {{SE|73}}<br /> <br /> rozumí se samo sebou, že ze strany klášterů, zemských pánů a vzestupem jdoucích měst římské, psané právo toto prožívané právní smýšlení stále více podrývalo. Na pozadí z lidovosti vyrůstajícího duchovního a právního žití se hospodářský život instinktivně utvářel v asociacích. Vesnické útvary se seskupovaly ve takové vzdálenosti okolo centrálního trhu, aby formani mohli přijet a zase odjet v jednom dni. Lidé ve vsích stáli navzájem a k centrálnímu trhu v takovém hospodářském vztahu, že výměna zboží kryla potřebu za ceny, které zajišťovaly živobytí selských a řemeslnických rodin tak dlouho, dokud tentýž produkt nebyl znovu zhotoven.<br /> <br /> «Svobodná hospodářská vesnická společenství» na počátku novověku nesou v sobě zárodek utváření sociálního žití do budoucnosti ve smyslu «trojčlennosti sociálního organismu». Toto rozkvétání svébytné, lidové duchovnosti sociálního žití ve vesnických společenstvích bylo uzpůsobeno k tomu, aby v Středoevropě zahájilo bázově-demokratický vývoj, podobný tomu, který se vytvořil ve Švýcarsku. Nejušlechtilejší té doby, jako například Matthias Grünewald (1470–1528), Tilman Riemenschneider (1460–1531), Paracelsus (1493–1541) a mnozí jiní, se solidarizovali s rolníky. Avšak stály proti tomu retardační síly v církvi a šlechtě. Konflikt se vybil v selských válkách 1524 až 1525. Co jako zárodečný, kulturně-obnovující impuls se mohlo postavit po bok vzestupem jdoucích měst, bylo utopeno v krvi. Protireformace udělala své, aby všechna další úsilí o samostatnost potlačovala v zárodku. Římské právo nastoupilo svou nadvládu i na venkově. Půda se stala v daném právním chápání soukromoprávním vlastnictvím a tím znenáhla obchodovatelným zbožím.<br /> <br /> Pak ale, kolem přelomu 15. do 16. století, znovu propuká sociálně-reformní impuls. Spis Valentina Andreaeho (1586–1654) «Chymická svatba Christiana Rosenkreutze» koluje od přibližně roku 1604 z ruky do ruky. Vydán byl roku 1616 ve Štrasburku. Odkazuje na Christiana Rosenkreutze (1378–1484) a jeho zasvěcení<br /> <br /> 1459. Ve stejné době se ustavilo «Bratrstvo Růžového kříže». Sdružovalo nevelký okruh jednotlivých lidí, kteří zůstávali nepoznáni a kteří — na rozdíl například od Paracelsa (1493–1541) — nevystupovali navenek s žádným učením, nýbrž skrytě, z duchovních inspirací, se nezištně stavěli do služby bližním. Pravděpodobně od téhož autora, Valentina Andreaeho (1586–1654), vzešla další růžokřížovnická díla: roku 1614 ''Fama Fraternitatis'' (obrácená na «hlavy, stavy a učené muže Evropy»), roku 1615 ''Confessio'' a roku 1617 ''Všeobecná a generální reforma celého světa''. V této «Generální reformě» z ducha růžokřížovnictví se znovu z ukrytí hlásily ony impulsy, které skrytě v 15. století kladly zárodek trojčlennosti sociálního života ve svobodných hospodářských vesnických společenstvích. {{SE|74}}<br /> <br /> Co z růžokřížovnictví — ze spirituálních impulsů, jež zachycovaly působivého ducha přírody i sociálního života stejnou měrou — mohlo pro 17. století znamenat průlom, bylo zničeno obrovitou pohromou třicetileté války a jejími následky. Tato válka zpustošila Středoevropou strategií spálené země. Mnohé vesnice se trvale proměnily v pustiny; venkovské obyvatelstvo padlo ze 40 %,&lt;ref&gt;Aus: Wilhelm Abel: ''Geschichte der deutschen Landwirtschaft'', Stuttgart 1967, S. 265.&lt;/ref&gt; městské ze 33 % za oběť hrůzám hladu, moru a válečných operací. Zásoby osiva a potravinářského obilí byly opakovaně vypleněny nebo zničeny vypalováním, zvířata hnána pryč procházejícími vojsky, studny otráveny vhazovanými zvířecími mršinami. Ještě do konce století, padesát let po Vestfálském míru roku 1648, panoval na mnoha místech hladomor. Třicetiletá válka fyzicky zlomila páteř zděděné zemědělské kultury Středoevropy. Mnoho z lidové moudrosti zaniklo, a jen namáhavě bylo možno z dochovaného zkušenostního vědění znovu probudit k životu princip organismu ve vesnicích a na jednotlivých statcích. [[Dottenfelderhof]] například — deset kilometrů od středu Frankfurtu nad Mohanem, jako dvůr přináležející k premonstrátskému klášteru Ilbenstadt — byl zcela srovnán se zemí. Teprve roku 1707 došlo k obnovení hlavní budovy s obytními prostory a obilnicí, a roku 1742, téměř sto let po válce, byl celý areál — nyní jako hermeticky uzavřený opevněný dvůr — obnoven.<br /> <br /> Po hlubokých propadech 17. století přineslo 18. století s osvícenstvím i probuzení v zemědělství. V jeho první polovině rozkvétala takzvaná literatura hospodářů domu, která v ohlédnutí za ztracenou moudrostí minulosti usilovala pochopit zemědělství ještě jako organismický, eticky zakotvený celek. Ve druhé polovině 18. století vstoupila do popředí experimentální ekonomie.&lt;ref&gt;Ebd., S. 202.&lt;/ref&gt; Hledělo se k tomu, co se v rámci organismické uzavřenosti empiricky osvědčilo jako rozumné, a co pak připravilo půdu pro nastupující agrární vědy 19. století. Po dlouhotrvající depresi, která sledovala zmatky třicetileté války, prošlo zemědělství v průběhu 18. století obrodem. Nehledě k uplatňování racionálnější, myšlenkově prohloubenější praxe, bylo zlepšení životní situace vděčno především „ozelenění úhoru&quot;. V rámci nadále provozovaného trojpolního hospodářství byla úhorová pole osázena okopaninovými plodinami (brambory) a především jetelem. Polním pícninářstvím se zvýšila úrodnost půdy, výnosy rostly a nouze ustoupila skromné prosperitě. {{SE|75}}<br /> <br /> V osvícenství 18. století vystupovalo ze skrytosti růžokřížovnictví a jiných příbuzných spirituálních proudů — zástupně jmenujme teologa a „teozofa&quot; Friedricha Oetingera (1702–1782)&lt;ref&gt;Vgl. Rudolf Steiner: ''Von Jesus zu Christus'', GA 131, Vortrag vom 13. Oktober 1911, Dornach 1988, S. 194 ff.; sowie Emil Bock: ''Die Boten des Geistes'', Stuttgart 1967, S. 55.&lt;/ref&gt; — do společenského vědomí. Německý idealismus čerpal ve filosofii, básnictví, vědě a umění právě z těchto spirituálních podzemních vod. Z týchž podzemních vod vyvěraly ideály, jež stály na počátku Francouzské revoluce, volání po svobodě, rovnosti a bratrství. Jsou to v proměněné podobě táž volání, jež byla zakotvena v trojčlennosti svobodných hospodářských vesnických společenství 15. a 16. století, táž, jež na počátku 17. století dávala impuls snahám růžokřížovníků o „Generalreformaci&quot;,&lt;ref&gt;Johann Valentin Andreae: ''Allgemeine und Generalreformation der ganzen weiten Welt – beneben der Fama Fraternitatis, des löblichen Ordens des Rosenkreuzes, an alle Gelehrte und Häupter Europa geschrieben'', Kassel 1614.&lt;/ref&gt; táž, jež [[Goethe]] (1749–1832) ve svém ''Wilhelmu Meisterovi'', v ''Heřmanovi a Dorotě'' a jinde básnicky zpracovával. Tato volání, jež proudila z esoterického vědění staletími, i ona ztroskotala na retardujících {{SE|76}}<br /> <br /> Síly; i ona dozněla v krvavých bojích a skončila opět vítězstvím restaurace.<br /> <br /> Jaký vývoj vzala na pozadí těchto historických událostí zemědělství? Jeho základ, organismusprinzip, zůstal zachován. Stal se však tradicí bez nadále působící duchovní hybné síly: kulturní krajiny, jež vzešly z rolnické práce, musely být v postupujícím chodu staletí udržovány se stejnou námahou jako stavby románských kostelů a gotických katedrál, jež s nimi tehdy tvořily jednotu. Nejprve odcházeli jednotlivci, odvážní lidé, kteří si zabalili uzlík a přestěhovali se do rodících se měst. Pak však, od 17. století, je ve vlnách vystěhovalectví následovaly tisíce, lákány heslem „Stadtluft macht frei&quot;. Přijímali ztrátu dědičného zázemí vesnice a jejího míru; usilovali ven z tísně a nesvobody života spojeného s přírodou a hledali v existenciální nejistotě svobodné sebeurčení v nově vznikajících povoláních. Příkladně a dojemně popisuje tuto osamělou cestu do nejistého pozdější oční lékař a básník Jung-Stilling (1740–1812),&lt;ref&gt;Johann Heinrich Jung-Stilling: ''Lebensgeschichte'', München 1968.&lt;/ref&gt; jemuž Goethe rázným zásahem pomáhal z nejedné existenční nouze. Stále více vysávala města lidi ze zemědělství, akademický život a přírodní vědy vzkvétaly a s nimi technické uplatňování poznaných zákonů anorganické přírody. Oproti celistvě lidsky universálnímu zaměření práce v zemědělství se nyní lidé ponořovali do světa průmyslu s jeho dělbou práce. Tito, kteří byli dosud zcela zakořeněni v lidovém vědomí, viděli se v existenciální nejistotě vyzváni k individuálnímu sebeuvedomění. Z rolníka se stal moderní, emancipovaný člověk — proletář. Ten nemohl z procesu dělby práce získat nic než svou mzdu; humanistické vzdělání jeho doby mu nedokázalo odpovědět na jeho životní otázky, stejně tak přírodní vědy, jež ho v otázce jeho lidství nechávaly pocházet z opice. V postupujícím novověku klesá selství do tradice vázané na dědická práva, z níž již nevycházely žádné obnovující impulsy. Tato tragika charakterizuje vývojový chod 19. a 20. století. Již osev úhoru jetelem v 18. století byl impulsem přicházejícím zvenčí, který narážel na odpor — mimo jiné i proto, že<br /> <br /> Někdejší pružná trojpolní soustava ztuhla zevnitř vlivem římsko-právního vlastnického řádu.<br /> <br /> Jak silně bylo setrvačnictví každé novinky nepřítelem, ukazuje na počátku 19. století pokus zavést do vysoce rozvinuté flanderské zemědělské kultury secí stroj. Tento pokus zpočátku selhal; rolníci instinktivně cítili tento záměr jako vpád do duchovně-mravního sebepochopení rolníka, jenž rozryté zemi v odměřeném kroku a rytmickém švihu svěřoval setbu a jenž zároveň tuto událost provázel v duševně-duchovním postoji svým požehnáním. Jak jinak ten, kdo secí stroj konstruoval — přicházeje zvenčí z města, rozložil v myšlenkové abstrakci proces sení na jeho jednotlivé funkce. Z toho postavil stroj, který musí splňovat tyto funkce: uložit určité množství osiva určité velikosti zrna v určité časové jednotce do určité hloubky v půdě a přikrýt je zemí. {{SE|77}}<br /> <br /> V 19. století přebíraly postupně přírodní vědy a technika správu nad zemědělstvím odcizenýmjeho duchovním impulsům. Hned na počátku byla zakládána jedna zemědělská fakulta za druhou. Do popředí vystoupila otázka toho, co bylo nazýváno „starou silou půdy&quot;, a z ní otázka hnojení. Chtělo se porozumět tomu, co propůjčovalo půdám trvalou úrodnost v průběhu věků. Z dohledu se vytratila celistvost organismu zemědělství a součinnost jeho článků — a hledaly se jednotlivé faktory. Byl rozpoznán humus jako nositel úrodnosti. Aby bylo možno experimentálně sledovat otázku trvalé úrodnosti půdy, byl v Kentu v Anglii v roce 1853 založen Rothamstedský pokus trvalého hnojení. Na parcelce s chlévským hnojem bylo hnojení po nějaké době přerušeno — a po padesáti letech bylo možno ještě konstatovat přetrvávající účinky tohoto někdejšího hnojení.&lt;ref&gt;Edward John Russel, John August Voelker: ''Fifty years of field experiments at the Woburn Experimental Station'', Rothamoted Monographs on Agricultural Science, London 1936.&lt;/ref&gt; Tím, a také pozdějšími dlouhodobými pokusy prováděnými jinde,&lt;ref&gt;Ernst Klapp: ''Lehrbuch des Acker- und Pflanzenbaus''. Berlin, Hamburg 1967, 611 S.&lt;/ref&gt; se potvrdilo, že „stará síla&quot; vděčí podstatně chovu skotu v organismu zemědělství.<br /> <br /> Výzkumy chemika Justuse von Liebiga (1803–1870) obrátily v otázce hnojení pozornost k významu jednotlivých látek. Ze svých rozborů sklizně vyvozoval, že půdy {{SE|78}}<br /> <br /> statku o tolik živin, kolik jich je obsaženo v prodaných plodinách.&lt;ref&gt;Justus von Liebig: ''Die organische Chemie in ihrer Anwendung auf Agrikulturchemie und Physiologie'', Braunschweig 1840.&lt;/ref&gt; Z tohoto závěru vyvodil svou teorii minerálního hnojení, podle níž živina, která je v minimu, omezuje výnos. Liebig, který stál jednou nohou ještě v německém idealismu a druhou v nastupujícím materialismu druhé poloviny 19. století, byl přesvědčen, že ztrátu půdou vázaných klíčových živin — fosforu, draslíku a dalších — je třeba hnojením nahradit. Jinak, v rozporu s panující naukou, soudil o dusíku. O ten se má postarat sama příroda. Stáli proti němu jeho odpůrci, zastánci dusíkatého hnojení, kteří v dalších letech získali převahu. Posmrtnou satisfakcí pro Liebiga bylo uskutečnění a potvrzení jeho tezí zemědělcem Schultzem-Lupitzem (1831–1899),&lt;ref&gt;Asmus Petersen: ''Schultz-Lupitz und sein Vermächtnis'', Stiftung Ökologischer Landbau (SÖL), Sonderausgabe Nr. 38, 2. Aufl. 1992, 66 S. Mit Vorworten von Gerhardt Preuschen und Wolfgang Schaumann.&lt;/ref&gt; jemuž se po desetiletém úsilí podařilo podstatně zlepšit výnosovou úroveň extrémně chudých písčitých půd v Lupitz prohloubením humusového profilu.<br /> <br /> Příznivý předplodinový efekt luskovin zůstával až do konce 19. století záhadou, dokud Hellriegel (1831–1895) v roce 1886 nezveřejnil svůj objev hlízkových bakterií vázajících dusík, které žijí v symbióze s kořeny luskovin. Přesto — navzdory těmto poznatkům z vědy i praxe o vázání dusíku ze vzduchu jako dění v živém — soustředilo se veškeré úsilí na otázku, jak by bylo možno dusík ze vzduchu technickou cestou, s obejitím živého, převést do podoby soli. Nešlo totiž jen o to získat tuto nejžádanější ze všech hnojivých látek pro zemědělství, nýbrž stejně tak pro výrobu výbušnin. Jediné světové naleziště dobyvatelných dusíkatých solí v podobě chilského ledku se nachází v poušti Atacama v Chile — vzdálený a přenákladný zdroj pro rostoucí potřebu 19. století.<br /> <br /> Tak působily přírodní vědy a technika od 19. století zvenku do zemědělství a staly se ve 20. století průkopníky odcizení zemědělství jeho vlastním vývojovým impulsům a výrobním podmínkám — a nakonec příčinou jeho zániku v agrární industrialismus. Hybatelem na této cestě je<br /> <br /> dusík, za nímž od 60. let 20. století následovaly syntetické herbicidy, pesticidy, prostředky pro zkracování stébel atd. a genetické inženýrství.<br /> <br /> Na počátku 20. století byl v Norsku po Birkeland-Eydeově postupu ve elektrické peci oxidován vzdušný dusík. Ukázalo se to jako příliš nákladné. Chemik Fritz Haber (1868–1934) vypracoval v letech 1905 až 1910 v BASF v Ludwigshafenu am Rhein vědecké základy syntézy amoniaku ze vzdušného dusíku; jeho partner, inženýr Carl Bosch, vytvořil pro tuto syntézu do roku 1913 velkoprůmyslová zařízení. V tomto Haber-Boschovým jménem nazvaném postupu je vzdušný dusík přiváděn k reakci s vodíkovým plynem v kontaktních pecích při tlaku 200 barů a teplotách 500 až 600 °C za přítomnosti katalyzátorů. Vidíme, jak nadmíru reakčně líný dusík vzduchu, který luskoviny tichým, jemným způsobem v kosmicko-zemských rytmech slunečního roku aktivují pro životní proces tvorby bílkovin, je zde na anorganicko-technické rovině, s vysokou spotřebou energie a bez ohledu na místo a čas, násilím donucen do reakceschopné sloučeniny. Tento vynález — podobně jako pozdější vynález uvolnění jaderné energie — zpřístupňuje síly pod-přírody lidské libovůli, přičemž nakládání s nimi zanechává od té doby stopy zkázy v díle stvoření přírody. {{SE|79}}<br /> <br /> Syntéza amoniaku byla výrobně technicky dozrálá právě před vypuknutím první světové války, učinila tak mocnosti středního bloku nezávislými na dovozech chilského ledku a atlantickou blokádu Angličanů, zaměřenou na zamezení těchto dovozů, obsoletní. Teprve syntézou amoniaku byl první světový válka jako artilérní a bombový válka v tom zničujícím rozsahu a takové délce pro mocnosti středního bloku veditelná. V průběhu války disponovali touto technikou také západní spojenci. Po konci války vyvstala ze strany dusíkového průmyslu otázka: Když žádná válka, co pak s dusíkem? Shodli se rychle — vítězové i poražení — a zřídili Evropský dusíkový syndikat a prohlásili zemědělství za nový trh. S obrovskou reklamou a průmyslem iniciovaným, praxe blízkým výzkumem přešla výroba dusíku plynule z produkce výbušnin pro bomby a granáty do výroby syntetických hnojiv pro zemědělství. Ještě jednou se potvrdila pravdivost výroku Hérakleita, že válka je «otcem všech věcí».&lt;ref&gt;Hérakleitos (předsókratický filosof, asi 520–460 př.Kr.), Fragment DK B 53: «Válka je otec všech věcí, král všech věcí. Jedny z nich činí bohy, druhé lidmi,&lt;/ref&gt; Totéž se stalo po<br /> <br /> Totéž se stalo po druhé světové válce ve Spojených státech, kde teprve po jejím konci našla dusíkatá hnojiva plošné uplatnění. V následujícím období se stal dusík ve spojení s technikou zavlažování v suchých oblastech globálním motorem v monokulturách produkujícího agrarindustrialismus.<br /> <br /> Ve střední Evropě odolával organismu-princip této bouřlivé době ještě dlouho. Friedrich Aereboe (1865–1942), zakladatel novějšího zemědělského provozního myšlení, popisuje kolem roku 1917 zemědělský podnik jako soudržný organický celek: „Já [...] pojímám zemědělský statek jako nedělitelný, organický celek a ukazuji, jak tento celek dostává a musí dostávat rozličnou podobu pod měnlivým vlivem vnějších a vnitřních životních podmínek.&quot; Porovnává „organickou bytostnou povahu hospodaření na statku&quot; ohledně členění na provozní odvětví s „tělem zvířete, které má srdce, plíce, játra a jiné orgány&quot;. Tak jako tyto orgány — každý podle svého úkolu — stojí ve vztahu k nadřazenému celku zvířete, tak jednotlivé složky zemědělství ke ganzheit hoforganismu. Aereboe poprvé uchopil hospodářské předivo vztahů zemědělského statku, jak toto předivo vzniklo z intuitivně-instinktivních podvědomých základů vědomí, v jasných, světlých myšlenkách. Vztahové předivo, které nalezl, mu bylo nezpochybnitelnou skutečností, jíž bylo třeba prosvítit myšlenkami a odpovídajícím způsobem provozně-hospodářsky optimalizovat. Samu skutečnost — bytostnou povahu celku — nestavěl pod otázku. {{SE|80}}<br /> <br /> Zásadu hospodářského organismu hájili představitelé zemědělského provozního myšlení v Německu až do 50. let 20. století. Dělo se tak se zohledněním všech technologických výdobytků tehdejší doby, zvláště „minerálního hnojení&quot;, a zde s osobitým důrazem na cílené použití synteticky vyráběných dusíkatých solí. Pak se však červená nit abendländischchristlichen zemědělství definitivně přetrhla. Od počátku 60. let se pojem hospodářského organismu vytrácel, a na jeho místo nastoupil pojem systému. Tento je ze všech stran otevřený a je myšlen jako síť propojení, bez vztahu k žádné „bytostné povaze&quot;, tj. k žádné v sobě samé odůvodněné ganzheit. Tím byla otevřena všechna stavidla k rozpadu zemědělství do agrárního průmyslu. Podstatným spouštěčem byl {{SE|81}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 4, S. 81.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 4: Die vierfache Zerstückelung des Betriebsorganismus in Monokultur und Massentierhaltung.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Podstatným spouštěčem bylo nástup syntetických herbicidů v 60. letech. Jsou to růstové látky, které jako „totální herbicidy&quot; systémově zasahují do životních dějů rostlin takovým způsobem, že se tyto rostliny doslova přerostou k smrti nebo odumírají jinou fyziologickou cestou. Nasazení systémových herbicidů, po nichž následovala syntetická fungicida a insekticida, rázem proměnilo klasickou pestrost provozní organizace. Ze roku na rok mohl rodinný podnik zdvojnásobit své osevní plochy cukrovou řepou, bramborami nebo polní zeleninou, nebo je — pokud to trh dovoloval — znásobit ještě víc. Mohl se libovolně specializovat na pouhopouhé několik nebo dokonce jen jednu pěstovanou plodinu a podle toho se cíleně a úsporněji vybavit strojní technikou. V polním hospodářství a zahradnictví se rozpadl vzájemně se podmiňující vztah trojnosti bodenbearbeitung, fruchtfolge a düngung. Monokultury převzaly vládu nad polními lány. Co po celé tisíciletí rostlo jako křesťansko-západní kulturní dědictví v nepřetržitém vývoji ekologicky i sociálně — organismus vesnických společenství a jednotlivých statků — se rozpadlo na specializované samostatné podniky, jejichž potřeba kapitálu ohledně nákupu výrobních prostředků vynucovala stále vyšší obraty, a tím průmyslový způsob výroby s dělbou práce a tvorbou kapitálu. (Obrázek 4.) {{SE|82}}<br /> <br /> Již v předcházejících desetiletích ztratilo centrum — církev — stále více svou duchovně-mravní i sociální vůdčí roli, ve prospěch probuzení k individuálnímu svobodnému sebeurčení. Souběžně s postupující industrializací zemědělství od 60. let 20. století to bylo právě tato skutečnost, která spustila poslední velkou vlnu odlivu obyvatelstva. Zatímco kolem roku 1800 pracovalo v zemědělství 62 % výdělečného obyvatelstva, kolem roku 1875 49 %, kolem roku 1950 25 %, dnes jsou to pouhá 2 %.&lt;ref&gt;Laut Auskunft der Gesellschaft für Agrargeschichte e.V. Ffm.&lt;/ref&gt; Na místo sedláka nastoupil agrotechnik, jehož orientační bod již neleží ve středu vesnice, nýbrž na periferii — v vzdělávacích centrech měst, v agrotechnologických inovacích a na nadregionálních trzích. V globálně propojeném agrárním industrialismu se kolem zemědělství buduje mocná hradba, inteligenční aparát do specializovaných oborů roztříštěného detailního vědění. Zemědělec se stává „výkonným orgánem&quot; cizí inteligence, která ho cizím způsobem určuje. V průběhu tohoto plíživého duchovního zbavení svéprávnosti se postupně jako první z vesnických a individuálních útvarů statků vymanilo zahradnictví a specializovalo se na monokultury ve sklenících — první krok rozčlenění organismu jako celku. Také v polním hospodářství se, v USA velmi záhy, osamostatnil pěstování obilnin, po němž následoval půdní úbytek větrnou a vodní erozí. Dnes celosvětově plošně vládne krajinnému obrazu jednotvárný vzor monokultur. Ve střední Evropě se tento druhý krok rozčlenění celistvosti dokonal — po jistém setrvačném odporu — teprve ke konci 20. století. Nakonec, ve třetím kroku rozčlenění, ztratil svou organickou funkci v zemědělském organismu i ovocnářství. V 70. letech byly vypláceny prémie za vyklučování vysokokmenných kultur; dnes je jejich ekologická hodnota opět doceňována. Výroba se však soustřeďuje na intenzivní plantáže v monokultuře v klimaticky zvýhodněných oblastech. Naposledy, ve čtvrtém kroku rozčlenění, bylo opuštěno i chov domácích zvířat vázaný na provozní zásobu krmiva, s důsledkem jednak vzniku provozů bez dobytka a jednak koncentrace na velkochov. Na místo pojmu „domácí zvíře&quot; nastoupil pojem „užitkové zvíře&quot;. Začalo to drůbeží v celoročním ustájení nebo klecovém chovu, po níž následoval chov prasat soustředěný ve velkochovech, a nakonec — kdo {{SE|83}}<br /> <br /> by to byl pomyslel u pasoucího se dobytka, tohoto haustiera par excellence — davové ustájení odrohačených zvířat v celoročním stájovém chovu, krmeném silážemi nebo krmivovými směsmi kalkulovanými na maximální výkon.<br /> <br /> Co se zrodilo v dobách gnóze, a v dobách ještě daleko vzdálenějších pod vedením mystérií, vázáno na duchovní ústrojí určitých národů, jako volné souběžné soužití čtyř proudů pastevectví, polního hospodářství, zahradnictví a ovocnářství; co pod vlivem křesťanství vzájemným prostoupením splynulo ve vyšší jednotu organismu zemědělství — to nyní v agnostickém rozdrobení padlo zpět do čtyř prvotních stavů.<br /> <br /> Přes všechny vskutku obdivuhodné vymoženosti moderní doby si nesmíme zavírat oči před touto skutečností: stojíme na troskách západo-křesťanské zemědělské kultury. Uzurpace průmyslovými výrobními metodami zlomila její kulturotvornou sílu a od 60. let 20. století jí kopala hrob. Ale v každé smrti je ukryt i zárodek nového dění. Uchopit je lze tehdy, když si člověk uvědomí hlubší vývojové impulsy minulosti. Výrok „Doctor Angelicus&quot;, Tomáše Akvinského (1225–1274), zní: Minulost a budoucnost má čas, přítomnost nikoliv.&lt;ref&gt;Vgl. Thomas von Aquin: ''Summa Theologica'', Questia 10, Proemium.&lt;/ref&gt; — Tento výrok lze myšlenkově dále prohloubit. V přítomnosti se oba časové proudy setkávají a navzájem se ruší. Proud minulosti odumírá do formy, do sinnenfälligen události. V této formě však proud času z budoucnosti oživuje jako zárodek. Rostlinné semeno toto dění zviditelňuje. Nese v sobě, sraženo do podoby genomu, razidlo minulosti. Tato „geprägte Form, die lebend sich entwickelt&quot;,&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Goethes Werke'', «Urworte Orphisch», Hamburger Ausgabe, Bd. 1, München 1978, S. 359.&lt;/ref&gt; obsahuje zárodek, který má potenci otevřít se časovému proudu budoucnosti. Lze tedy říci: Ve zvěcnění smyslově se jevícího leží moment smrti, v němž se čas minulosti obrací v budoucnost. Budoucnost je proměňující se minulost. {{SE|84}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_neuen_Keime&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Nové zárodky ===<br /> <br /> [[Anthroposophie|Antroposofická duchovní věda]] [[Rudolf Steiner|Rudolfa Steinera]] přináší poznání v podobě idejí, jež svou pravdu stvrzují v mocném myšlení dalekosáhlých duchovních vztahových souvislostí a v činu se prokazují jako zárodky, které ve svém růstu a plodnosti dávají tuto pravdu zakusit jako hnací sílu stále nového dění. Dva ideové zárodky Rudolfa Steinera jsou to, které — navazujíce na minulost a proměňujíce ji — ukazují zemědělství cesty k novému nositelství kultury:<br /> <br /> První z těchto ideových zárodků se vztahuje k významu zemědělství z hlediska sociální otázky: První světová válka způsobila zhroucení starého světového řádu. V nastalém sociálním chaosu inauguroval Rudolf Steiner «Dreigliederung des sozialen Organismus» (trojčlennost sociálního organismu). V tomto mohutném ideovém celku se z hlubin historického dění znovu vynoril v proměněné podobě onen impuls, který od novověku v po sobě jdoucích stoletích tlačil na povrch, narážel však na retardující mocenské struktury a znovu klesal do skrytosti. Připraven svými «Kernpunkte der sozialen Frage»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Kernpunkte der sozialen Frage in den Lebensnotwendigkeiten der Gegenwart und Zukunft'', GA 23, Dornach 1976.&lt;/ref&gt; začal Rudolf Steiner s lidmi, kteří stáli aktivně uprostřed života, podnikat konkrétní kroky k přetvoření sociálního života — ve smyslu:<br /> <br /> * svobodného duchovního života, který je autonomním tvůrcem a nositelem iniciativy všech duchovních impulsů prostupujících a oplodňujících společenský život,<br /> * právního života, který je autonomním tvůrcem a nositelem toho, co ve vzájemném vztahu člověka k člověku platí jako rovné právo a nabývá platnosti v zákonné podobě,<br /> * hospodářského života, který jedná autonomně a na smluvním základě v vědomě utvářených hospodářských asociacích «bratrsky/sestersky» přebírá péči o uspokojování lidských potřeb.<br /> <br /> V každém z těchto tří článků sociálního života stojí vědomě-nevědomě každý člověk. Každý z těchto tří článků dostává sobě vlastní autonomní životní skutečnost skrze to, co mu každý člověk vtiskuje ze svých tří duševních činností: svým chtěním duchovnímu životu, svým cítěním právnímu životu a svým myšlením hospodářskému životu. Jak tyto tři duševní činnosti jako autonomní články duše v člověku navzájem{{SE|85}}<br /> <br /> působí a ve vědomí Já vzplanují, udržovány pospolu a ve vzájemném působení silou Já, tak také tři články sociálního působí navzájem v celek sociálního organismu skrze probouzející se vědomí Já každého jednotlivého člověka. V tomto vzájemném vztahu vědomého vnitřního prožívání a utváření navenek vzniká sociální umění. Tak je utváření trojčlenného sociálního organismu zkušebním kamenem k rozvinutí a zjevení bewusstseinsseele (vědomí-duše). Téměř nadlidské úsilí, které Rudolf Steiner od roku 1919 vynakládal, aby hnutí trojčlennosti sociálního organismu uvedl v život, ztroskotalo roku 1922.&lt;ref&gt;Siehe hierzu insbesondere: Rudolf Steiner: ''Die großen Fragen der Zeit und die anthroposophische Geisterkenntnis'', GA 336, Basel 2019; sowie ders.: ''Zu sozialen und wirtschaftlichen Fragen'', GA 332b, Dornach, Basel 2020.&lt;/ref&gt; On sám pojal rozhodnutí ukončit tento první rozsáhle pojatý pokus. Vnějším podnětem k tomu byla především cválající inflace a malý počet lidí, kteří by této obrovské výzvě byli dostáli. Rudolf Steiner stavěl také na porozumění proletářů, z nichž mnozí však padli ve válce — a ti, kteří přežili, byli odtaženi propagandou komunisticky orientovaných dělnických vůdců. Zárodek však byl vložen do půdy historického dění. Byl prostřednictvím 20. století průběžně pěstován v dílčích konkrétních přístupech k jednání v ustavičné proměně jednoho umírání a stávání se. Především však byla Steinerova pojednání k sociální otázce poznatkově-vědecky zpracována v kontextu požadavků doby a zpřístupněna širší veřejnosti. Impuls k sociální trojčlennosti nadále čeká na pronikavě nový pokus o uskutečnění.<br /> <br /> Tento nový přístup vyrůstá z druhého ideového zárodku, který je obsažen v [[Landwirtschaftlicher Kurs|''Zemědělském kurzu'']] Rudolfa Steinera, v «Duchovně-vědeckých základech pro zdárný rozvoj zemědělství»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999.&lt;/ref&gt;. Tento kurz pro zemědělce se konal o Letnicích roku 1924 na statku Koberwitz u Breslau v dnešním Polsku, dva roky po zrušení «Kommenden Tages», orgánu hnutí trojčlennosti v Německu. V té době byla v zemědělství «kirchspiel» (farní obec) ještě ve vsi — praxe principu organismu byla tradičně ještě z velké části neporušena. Zemědělský způsob výroby tvořil ještě protipól k dělbou práce řízenému způsobu v průmyslu. Ekologická otázka a — s ní neoddělitelně spjatá — sociální {{SE|86}}<br /> <br /> otázka nebyla v zemědělství ještě akutní. Avšak hrozivá předzvěst, jako jsou účinky hnojení synteticky vyrobenými dusíkatými solemi, ztráta odrůdové stability a zdraví zvířat, citlivěla jednotlivé sedláky a zemědělce. Od roku 1920 se obraceli na Rudolfa Steinera s prosbou, aby jim z antroposofické duchovní vědy poskytl poznávací základy a praktické pokyny pro obnovu zemědělství do budoucnosti. Tazatelům šlo o ideje, o duchovní pravdivé obrazy, které by zemědělské práci nad pouhou provozní techniku znovu daly smysl a — budou-li tyto ideje uchopeny — mohly znovu vybudovat duchovně-morální most k věcem a bytostem v přírodě a kosmu. Zemědělský kurz obsahuje zárodečné položení základů pro vývoj zemědělství budoucnosti, v němž skrytý proud impulsů křesťansko-západního zemědělství vstupuje v hlubinné metamorfóze na povrch věku vědomí. Rudolf Steiner navázal bezprostředně na otázky lidí, kteří stáli ve staré, smrti zasvěcené zemědělské kultuře a kteří hledali přístupy k její obnově. Navázal na ještě právě existující minulost, aby ji proměnil v budoucí. Přitom apeloval na myslící vědomí činnými v praxi stojícího člověka.<br /> <br /> Výchozím bodem antroposofické duchovní vědy Rudolfa Steinera je «člověk». Na jeho bytostnou povahu ve světovém celku se vztahují otázky: Jaký je vývoj z jeho bytostného původu v duchu, jaké jsou ideové celky, které ho ve všech životních oblastech činí schopným jednat v souladu s jeho bytostnou povahou, jaké jsou cesty k sebepoznání a poznání světa do budoucnosti? Kdysi ještě nebyli lidé tak «chytří» jako dnes, za to však byli moudří. Prožívali sami sebe jako mikrokosmos, který v malém v sobě nese vše, co ve velkém duchovně-bytostně naplňuje makrokosmos. Vědecký intelektualismus novější doby staví se tváří v tvář smyslově vnímatelné světu, rozkládá jej na části, reflektuje tyto části v představách a přitom vylučuje toho, na koho se zapomíná — člověka, který se táže, myslí, cítí a chce. Pohled duchovního badatele je naproti tomu obrácen k poznávajícímu, k bytostné povaze člověka. Co se mu tam v nadsmyslovém poznání odkrývá, vrhá jasné světlo na to, co makrokosmicky v nejširším smyslu smyslově vnímatelné přírodě a kosmickému obvodu jako bytostně účinný princip leží v základu. Výsledky duchovněvědeckého bádání obsažené v Zemědělském kurzu navazují na přírodovědné {{SE|87}}<br /> <br /> pojmy, například pokud jde o anorganický svět látek, a označují jejich prvky jako nositele vždy specifických maatla ya ku vumba (formativních sil), které je z jejich fyzické přirozenosti povznášejí do procesuálního dění oživené a oduševnělé přírody.<br /> <br /> Tak je metodický postup Zemědělského kurzu předznačen klíčovou výpovědí: «Es wird vom Menschen ausgegangen; der Mensch wird zur Grundlage gemacht» (Vychází se z člověka; člověk je kladen za základ).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S.103.&lt;/ref&gt; Pod tímto zorným úhlem se pohled soustřeďuje na koncepci a utváření zemědělského podniku se slovy: «Eine Landwirtschaft erfüllt ihr Wesen, im besten Sinne des Wortes, wenn sie aufgefasst werden kann als eine Art Individualität für sich, eine wirklich in sich geschlossene Individualität und jede Landwirtschaft müsste eigentlich sich nähern – ganz kann das nicht erreicht werden, aber sie müsste sich nähern – diesem Zustand, eine in sich geschlossene Individualität zu sein» (Zemědělství naplňuje své bytí, v nejlepším smyslu slova, může-li být pojato jako jakási individualita pro sebe, skutečně v sobě uzavřená individualita, a každé zemědělství by se vlastně mělo přibližovat — zcela toho nelze dosáhnout, ale mělo by se přibližovat — tomuto stavu, být v sobě uzavřenou individualitou).&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 42.&lt;/ref&gt; Dále se říká: «Die Dinge können nicht in dieser Weise streng durchgeführt werden, aber man muss doch einen Begriff haben von dem notwendigen Geschlossensein einer Landwirtschaft […]» (Věci nemohou být takto přísně provedeny, avšak musí mít pojem o nezbytné uzavřenosti zemědělství […]).&lt;ref&gt;Ebd., S. 43.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tato vyjádření apelují na individuální soudnost. Z badatelského smýšlení musí ten, kdo je činný v zemědělství, usilovat o to, aby si v pojmech vypracoval myšlenkový obraz bytostné povahy mikrokosmického člověka. Tento myšlenkový obraz se stává klíčem k porozumění makrokosmu a konkrétně k porozumění jednomu jeho výseku: zemědělskému podniku. Přináší ideje, podle nichž lze tento makrokosmický výsek utvářet v jeden v sobě uzavřený celek, v organismus, v tělo «jakési zemědělské individuality». Ideová základna k tomu se formuje, jsou-li smyslově vnímatelné a přírodovědecké skutečnosti myšlením pozdviženy do smysl dávajícího celku výsledků nadsmyslového antroposofického duchovního bádání. O myšlenkově-obrazné uchopení tohoto smysluplného celku jde. V tom spočívá zárodek nového dění zemědělství. Toto dění se rozvíjí pod «sluncem idejí» sebe-si-vědomého-se-stávajícího lidského ducha; ten je to, kdo vede činnou ruku k smyslem naplněné práci. {{SE|88}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Dreigliederung_des_Menschen_und_die_landwirtschaftliche_Individualität&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Trojčlennost člověka a zemědělská individualita ===<br /> <br /> Organismus — se středem a periferií — jako základní utvářecí princip v zemědělství vyrostl od sedmého století po Kristu z přírodou daných biotopů, z «organismů v přirozeném růstu». Nesl od místa k místu zcela individuální ráz. Byl to instinktivně-inspirovaný růst z pokřesťanštěných lidových kultur. S jejich mizením v průběhu věku bewusstseinsseele se vytrácela i duchovně impulzující síla. Zemědělská podniková nauka 20. století sice rozpoznala smysluplnou souhru jednotlivých odvětví podniku v celek a nazvala ji hospodářský organismus. Co je «bytostnou povahou» tohoto celku, to se netázala. Pojem byl příliš bezmocný na to, aby mohl zadržet kulturní úpadek zemědělství. Ani ekologické hnutí přicházející od 70. let a s ním ekologické zemědělství nedokázaly pojmu hospodářského organismu znovu vdechnout život. Klíč k porozumění organismu lze hledat jedině v bytostném agentu, který ho přivádí k jevu v tělesné uzavřenosti a proživá se v ní. U zvířete je tímto agentem zvířecí duše, u člověka duchovní duše. Zvířecí duše je vázána na tělo; duchovní duše člověka má moc stále více se svými třemi duševními činnostmi — myšlením, cítěním a vůlí — z této vázanosti vynořovat, z ní se osvobozovat. Tím jí narůstá schopnost vědomě se sebou, v sebepoznání se uchopit jako tvůrčí duchovní bytost, jako sebe sama uskutečňující se Já. V Já nese člověk jako mikrokosmos zárodek ducha v sobě. Tím může nejen poznávat sebe sama a bytostnou povahu svého tělesného organismu, ale vědět se v tomto poznání ve spojitosti s bytostným, co nadsmyslově působí v přírodě a kosmu.<br /> <br /> Na cestě školení duchovní duše se může tento zárodek rozvinout do duševních orgánů. Tak jako se smyslové orgány otevírají smyslově danému světu, mohou tyto duševní orgány zpřístupnit duchovně-nadsmyslovou skutečnost vnímání. Z Já procitajícího v sebevědomí může člověk ve věku bewusstseinsseele opět, vystupujíce, vědomě dosáhnout svého duchovního původu, od nějž se sestupujíce na cestě sebeuvedomování odloučil. Co kdysi provázelo sestup coby učení moudrosti z mystérií, pak ale od {{SE|89}}<br /> <br /> co od Zeitenwende postupně dohořívalo, to lze od nynějška prostřednictvím antroposofické duchovní vědy, přístupné každému člověku, vědomě vystupujíce, znovu dobývat. Duchovní bádání Rudolfa Steinera přináší výsledky, které na všech polích lidské činnosti — ať již vědeckém, uměleckém, náboženském, medicínském, pedagogickém, sociálním atd. — a tak i na poli zemědělství, zárodečně ukazují jednání nové, to staré proměňující cesty.<br /> <br /> Chce-li si tedy někdo ujasnit ideové souvislosti, jež mají zemědělství z toho, co se stalo, pomoci k novému stávání se do budoucnosti, pak je metodicky cesta jasně předznačena: Aby bylo dosaženo hlubšího porozumění bytostné skutečnosti myšlenky organismu a individuality, je nutno nevyhnutelně vyjít od člověka, mikrokosmu. Přitom vyplývá z duchovního bádání v tělesně-fyzickém a duchovně-duševním ohledu v obrysech toto ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90):&lt;ref&gt;Viz k tomu zejména: Andreas Suchantke: ''Metamorphose: Kunstgriff der Evolution'', Stuttgart 2002, 332 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Při nazírání podoby člověka upoutá pozornost nejprve polarita hlavy a končetin: hlava jako do velké míry v sobě uzavřená kulatá podoba, končetiny paprskovitě vyzařující a svět uchopující. Morfologicky ovládá princip formy oblast hlavy, a polárně k tomu fyziologicky princip látky: oblast látkové výměny a končetin.<br /> <br /> Obal hlavy tvoří převážně tvrdé, silně mineralizované lebeční kosti. Ty obklopují lebeční dutinu, která je naplněna mozkomíšním mokem — vodojasnou, bezbuněčnou a bílkovinami neprostoupenou tekutinou — a v ní plovoucím mozkem. Dále se v hlavě soustřeďují smyslové orgány sloužící bdělému vědomí. V nich, jako i v hlavě jako celku, ustupuje život do značné míry před vládou fyzična. To se působivě ukazuje v anatomické stavbě oka — mimo jiné s světlolomnou čočkou — nebo ucha s bubínkem, řetězcem sluchových kůstek a kostěným labyrintem. Hlavový pól je čistému fyzičnu, smrti, blíže než životu. Morfologicky je hlava obrazem ztuhlých životních procesů. I mozek je ve své fyziologické činnosti jako vědomí-probouzející orgán tiše prostoupen procesy smrti. Nerv a mozek ztrácejí po krátkém čase po poranění schopnost regenerace. Proces, jenž je ovládá, je povahy rozkladné. O tom svědčí vysoká dýchací aktivita mozku a nutnost intenzivního zásobování kyslíkem skrze krev. {{SE|90}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 5, S. 90.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 5: Die Wesensbeziehung von Mensch und landwirtschaftlicher Individualität. Die Dreigliederung beider in vertikaler Ausrichtung: Die Landwirtschaft ist der auf den Kopf gestellte Mensch.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> rozkladná činnost vede fyzicky k mrtvé látce (CO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) a duchovně, jako zrcadlení životního procesu, totiž činnosti myšlení, k uvědomění myšlenek. Hlava je klidovým pólem a nositelem bdělého vědomí, které člověka duchovně spojuje se světem.<br /> <br /> Nakolik člověk nese ve své hlavě to z života vypadlé, minerálně-mrtvé, ukazuje i výskyt mozkového písku, zejména v epifýze (''šišinka mozková''). Jde o citrónově žluté kamínky sestávající z krystalů vápníku a hořčíku. Rudolf Steiner k tomu poznamenává: «Trochu mozkového písku musí mít každý člověk v sobě», nikoliv však jako trvalé usazeniny, nýbrž: «Tento mozkový písek musí vznikat a musí být opakovaně rozpouštěn.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Erkenntnis des Menschenwesens nach Leib, Seele und Geist. Über frühe Erdenzustände'', GA 347, Vortrag vom 9. August 1922, Dornach 1995, S. 53.&lt;/ref&gt; Tento proces tvorby krystalů a jejich opětovného rozpuštění popisuje Rudolf Steiner jako základ vědomí Já: «Kdybychom se nemohli rozpouštět, nemohli bychom myslet, nedospěli bychom k vědomí Já. V tomto rozpouštění spočívá to, co nazýváme naším vědomím Já.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 61.&lt;/ref&gt; V hlavě se uskutečňuje myšlenková činnost. {{SE|91}}<br /> <br /> Mozek si v každodenním vědomí neuvědomuje tento samotný proces, nýbrž jeho výsledek — zobrazení tohoto procesu: myšlenku.<br /> <br /> Formpól hlavy, soustředěný v mozku, se rozlišuje přes celý tělesný organismus do nervového systému. V horním člověku slouží vědomému vnímání, v dolním zprostředkovává duchovně-duševní činnost vegetativním životním procesům.<br /> <br /> Formpól stojí polárně naproti látkově-výměnnému pólu. Ten zahrnuje pod bránicí svět orgánů látkové výměny a končetiny. Duševní činnost tam zasahuje do životních procesů, řídí látkové přeměny, mobilizuje síly, jichž pak může vůle použít k tomu, aby uváděla do pohybu a udržovala v pohybu končetiny, tělesnou činnost jako celek. Veškeré organické pochody, které leží v základu rozvíjení vůle, veškeré procesy odbourávací, přeměňovací a výstavbové se uskutečňují v hlubokém bezesném nevědomí, ve vědomí spánku. Probíhají zčásti protiběžně v souběžnosti, zčásti v plynule proudícím časovém posloupném sledu. Oproti přísně v sobě spočívajícímu řádu nervově-smyslového systému vládne v látkově-výměnném pólu neustálá proměna a přeměna; včetně končetin je vše v pohybu; nic nezůstává ani chvíli stejné. Jako se duše v hlavovém pólu přes smysly duchovně spojuje se světem v pocitech a myšlenkách, tak vstupuje přes výživu a přes činnost končetin fyzicky do vztahu ke svému okolí.<br /> <br /> Bytostné zjevení vůle je pohyb — ať prostorově uchopující v končetinách, procesuálně v látkovém řádu, v růstu a regeneraci, v proudící krvi, nebo tichoučce vnikající do vědomí v dýchání a posléze v myšlenkové činnosti.<br /> <br /> I procesy vládnoucí v látkově-výměnně-pohybovém pólu prostupují v odpovídající metamorfóze celé tělo — v hlavě mimo jiné ve vylučování slinných žláz a sliznic nebo v žvýkací činnosti kloubně uloženého dolní čelisti.<br /> <br /> Polarita hlavového systému a látkově-výměnně-pohybového systému nalézá svůj vyrovnávající střed v orgánovém systému, jenž se mezitím vřazuje: ve dvou rytmicky dýchajících plicních křídlech, v rytmicky pulsujícím srdci a v bránici. Bránice ve svých pohybech pasivně sleduje rytmus dýchání — může jej však také vlastní aktivitou podpořit. Morfologicky se rytmická mitte projevuje v sledu žeber, jež uzavírají hrudní koš směrem nahoru k hlavě, dolů jej však otevírají a rozšiřují k bránicí překlenuté břišní dutině. Fyziologicky proudí krev od srdce a k srdci skrze celé tělo a {{SE|92}}<br /> <br /> sjednocuje oba póly ve vyšší jednotu. V rytmické mittě prožívá člověk sebe sama v cítění; snivě-cítíce se noří do sféry nevědomosti, do vůle; bdíce-cítíce sahá vzhůru do oblasti myšlení. V cítění prožívá člověk sebe sama v nejvyhraněnějším smyslu jako tuto a jedině tuto určitou duchovní duši. Rytmus je rezonančním tělesem cítění. Kývá se sem a tam mezi klidem hlavy a pohybem těla. Spojuje klid a pohyb a je obojím zároveň. Do rytmické středu se svrchu snižuje jasnost myšlenek do hlubin a zdola odpovídá z temna vůle síla iniciativy stoupající vstříc.<br /> <br /> Ve své vzpřímené postavě a tělesné trojčlennosti vstupuje člověk bytostně naplněn jako individualita do světa. Ve souzvuku svého myšlení a vůle v cítění prožívá sebe sama v procesu sebeuvědomování; nalézá se na cestě ke svobodnému sebeurčení. Z tohoto prožívání mu svítí bytostná skutečnost ideje vývoje — to budiž osvětleno:<br /> <br /> Kdysi žil princip vývoje instinktivně snivě, skrytý v pramenech prastaré moudrosti, jako účinná síla duchovního vedení v lidstvu. V postupujícím probouzení k sebeuvědomění toto dědictví haslo. Teprve velmi mladé — nejprve v době německého idealismu, ve výzkumech Charlese Darwina (1809–1882) a Ernsta Haeckela (1834–1919) a v plném rozsahu v antroposofické duchovní vědě — vynořuje se vývojový princip novým způsobem v myšlení. Vztažen k trojčlennosti duševních schopností člověka prožíváme jej dnes v myšlení především jako předvídavou idej, v cítění jako radostně-čilý impuls a ve vůli jako duchem nesoucí iniciativní sílu. Na cestách této trojnosti uchopuje se člověk v duchovním naplnění svého bytí jako Já a dělá z sebe iniciátora a nositele vývoje do budoucnosti. Ve svém usilování o svobodu žije vývojový princip dar. {{SE|93}}<br /> <br /> Uvědoměním vývojového principu se stává člověk z tvora tvůrcem. A tak vyvstává otázka: Je od nynějška povolán z volní svobody zasazovat idej vývoje do světa, který se stal? Nebo se může toto tvůrčí schopnost vztahovat jen na jeho vlastní a na lidský vývoj? Musí vše ostatní zanechat za sebou a odsoudit k pouhému užitku a k vykořisťování — totiž rostliny, zvířata, Zemi jako celek, která měla a má tak hlubokou účast na jeho vlastním vývoji? Probouzení k ekologickému vědomí sahá většinou jen tak daleko, jako přání zachovat vzniklé, v sobě dovršené dílo stvoření,<br /> <br /> Ano, chtít člověka jako ničitele tohoto díla stvoření držet stranou od přírody. Toto omezení však znamená zastavení vývoje. Jen v souvislosti s pokračujícím vývojem člověka a jen skrze něj jako iniciátora může být to, co se ve světě stalo, proměněno v nové stávání se. Neměl by snad být současný člověk, jehož vynalézavý duch má díky štěpení atomového jádra v rukou všechny prostředky k tomu, aby život na Zemi přivedl k několikanásobnému «Overkill», naopak také schopen, v rozšíření sebe sama, vštípit vývojový princip Zemi, přírodě, která ztuhla v dílo? Jak může sílu stávání se, kterou v sobě nosí, učinit plodnou pro nové procesy stávání se, které vyvedou přírodu z jejího hotového stavu? Tato poslední otázka stojí na počátku budoucí zemědělské kultury. Odpověď na ni nejprve přináší metodický pokyn Rudolfa Steinera:&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Duchovněvědecké základy pro zdárný rozvoj zemědělství'', Dornach 1995, přednášky z 10. a 12. června 1924.&lt;/ref&gt; «vycházet z člověka» a zemědělský podnik, má-li «naplnit svou podstatu», chápat jako «určitý druh individuality».<br /> <br /> Vydejme se na pole a pokusme se ve vnitřním klidu si zpřítomnit veškeré dění přístupné vnímajícímu a myslícímu nazírání, jež se odehrává nad zemí ve světle, vzduchu a teple, pod zemí v temnotě provlhlých, krystalických hlubin a mezi tím v kůži oživené půdy – pak se cítícímu vnímání zjeví hluboká příbuznost s tělesnou trojčlenností člověka ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|obrázek 5]], s. 90).<br /> <br /> Pod zemí narážíme na tvrdý, pevný, z života vypadlý, a proto mrtvý svět hornin a rovněž na vodní prvek hlubin. Pevná složka země spočívá v klidu, zachovává si svou krystalickou strukturu, která je během léta u zemského povrchu silněji vystavena procesům zvětrávání, v zimě se pod vlivem krystalotvorných sil okruhu stálic – Řekové jej nazývali «křišťálovým nebem» – prožívá ve své čisté krystalické přirozenosti.&lt;ref&gt;Tamtéž, přednáška z 10. června 1924.&lt;/ref&gt; Jako je mozek zrcadlem, které uvědomuje skrytou myšlenkovou činnost, tak krystalická přirozenost hornin příbuzných křemíku (křemeny, silikáty), podobně jako smyslové orgány, odráží krystalotvorné síly nejvzdálenějšího kosmického okruhu i síly planet vzdálených od Slunce (Mars, Jupiter, Saturn) v jejich nepřímém působení. Polárním způsobem to platí pro vápenec a horniny příbuzné vápenci, které ve své afinitě k planetárnímu, {{SE|94}}<br /> <br /> Vůbec sonnennahen Planeten (Měsíc, Venuše, Merkur), jejich síly na sebe vážou.&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; Zprostředkující postavení v této polaritě zaujímají jílové minerály, které svou pro minerální říši Země neobvyklou dynamikou přivádějí obě kráftové kvality prostřednictvím kořenů k růstu a tvarování rostliny. Tak pohlížíme na to, co se pod půdou táhne do hlubin, jako na hlavový pól této Rudolfem Steinerem tak nazvané «zemědělské individuality».<br /> <br /> Pokusíme-li se uvést geisteswissenschaftliche Hinweise do myšlenkové souvislosti s přírodovědně uchopitelnými fakty minerálního podloží půdy, ukazuje další fenomén na skutečnost, že se pod zemí nalézá hlavový pól «zemědělské individuality». Podobně jako v epifýze vystupuje krystalotvorba a její rozpouštění jako fyzický základ vědomí Já, tak se ve zvětrávací zóně půdy tvoří nejjemnější hexagonální krystalické lupínky. Krystalizují z amorfních koloidů hydroxidu hlinitého a křemičité kyseliny do takzvaných «sekundárních jílových minerálů». Ty se však mohou opět rozpustit zpět do koloidního stavu.&lt;ref&gt;Die Vermutung ist, dass die Bildung vorzüglich ein Winter- und die Auflösung (Verwitterung) ein Sommerprozess ist.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Polárně vůči hlavovému pólu pod zemí se nad zemí rozprostírá «břicho»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', Dornach 1995, Vorträge vom 10. und 12. Juni 1924.&lt;/ref&gt; zemědělské individuality. Zde, pod přímým působením kosmu, vzniká život způsobem jakési «vnější trávení» světla, tepla, vzduchu a vodních par. Zde vstupuje vše, co se rodí, formou a barvou do vnějšího zjevení, a vše, co zaniká, bere zjevení zpět do neviditelné vnitřní světa. Vše je v pohybu: raší rostlina, volně se pohybuje zvíře, činný je člověk; mraky táhnou, páry stoupají, déšť padá, vítr pohybuje každým jednotlivým listem, vlní se obilím, blesk zableskne a štěpí dub, hrom duní, planety obíhají své dráhy a slunce přináší nad zemí den a noc. Zde, ve Stoffwechselpolu zemědělské individuality, podléhá vše stálé proměně. Zatímco pod zemí proniká duchovně-živé, uvolněné od hmotného, zemí jako vnitřní hybnost — tak jako myšlenky prostupují hlavou&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; — tak se toto duchovně-živé nad zemí utváří formou a barvou v hmotném. To {{SE|95}}<br /> <br /> jen nadsmyslově uchopitelný život nakonec dohašína do formy a ve svém hanutí se v semenu znovu přináší na svět.<br /> <br /> Mezi póly Dole a Nahoře se horizontálně prostírá průzračně tenká kůže, půda, tvořící zárodečnou střed. Ta ve svých procesech nemá žádnou samostatnost, jako ji má rytmický systém člověka. Nelze tedy říci, že by půda měla plíce, srdce. V této souvislosti stojí za zmínku, že zemský povrch má stejně jako voda své přílivy a odlivy a ve střední Evropě se denně v průměru zvedá a klesá o 80 cm.&lt;ref&gt;Siehe hierzu die Forschungen von Gerhard Jentzsch am Lehrstuhl für Angewandte Geophysik an der Universität Jena.&lt;/ref&gt; A přece půda dýchá jako zvíře a člověk: přijímá kyslík a vydává oxid uhličitý. Jenže toto dýchání neprobíhá z niterně-vlastního impulsu, nýbrž je výsledkem exogenního spolupůsobení sil pólů Dole a Nahoře v půdě. V dynamice jílových minerálů lze spatřit jakési srdeční funkce. Ale i ty jsou podněcovány zvenčí a sledují rytmus impulsovaný Sluncem, který ročními cykly řídí a harmonizuje procesy rozpouštění a vázání látek v půdě. Z toho lze porozumět, proč Rudolf Steiner půdu apostrofoval jako «bránici»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', Dornach 1995, Vorträge vom 10. und 12. Juni 1924.&lt;/ref&gt; zde uvažované individuality. Tato bránicová kůže ve svých funkcích zrcadlí součinnost živlů země, vody, vzduchu a tepla v rytmech slunečního roku. Kultivovaná půda je tedy charakterizována tím, že staletími trvajícími orebními a rostlinopěstitelskými opatřeními — zejména hnojením kravským hnojem — obdržela nad svou «přírodní vlohu» dispozici k rozvoji svébytného rytmického orgánu: dispozici k vyrovnávající a rozvoje schopné «středu».<br /> <br /> V profilovém uspořádání tohoto bránicového orgánu středu, v půdě, opakuje se v malém trojčlenná vertikalita zemědělské individuality. V svrchní půdě, v takzvaném A-horizontu, nacházíme tmavší, vzdušně strukturovanou, pozůstatky rostlin protknutou humusovou vrstvu — sediment metabolické aktivity nad zemí, který do ní bakteriálními a jinými přeměnami vdechuje cosi jako svébytný život. Polárně k této oživené vrstvě se v podloží nacházejí ložná, nevyvetralá, mrtvá hornina — do půdy nahoru vyčnívající hlavový pól, C-horizont. Na jeho hranici se hornina vystavuje {{SE|96}}<br /> <br /> rozkladným, krystalický minerální svazek ničícím silám eroze. Mezi A- a C-horizontem se člení zvětrávací nebo B-horizont, v němž se uskutečňuje primární (zvětráváním) a sekundární (novou krystalizací) tvorba jílu. Jílem obohacený B-horizont představuje vlastní střední článek v půdě. Jeho dynamika zrcadlí rytmy Jahreslaufu: směrem dolů, k hlavové straně, zadržuje oživené atmosférické vody a s nimi v ní rozpuštěné látky proti gravitaci; směrem nahoru vstupuje do spojení s humusem (jílo-humusový komplex) a pečuje o procesuální kontinuitu v budování Bodenfruchtbarkeit.<br /> <br /> Zwerchfellorgan půda se zdá, měřeno rozměry výšin, jež se nad ní rozprostírají, a hlubin, jež se dole pohledům vymykají, být pouhým ničím. A přece je vším! Z ní vyrůstá vyšší rostlinná příroda, jež tvoří životní základ pro existenci zvířete a člověka na Zemi. Je to kořen rostliny, který vertikálně směřuje dolů k zemskému středu, a je to výhonek, který z vegetačního bodu klíčku v rytmické listové posloupnosti vertikálně stoupá vstříc Slunci a, obklopen Stoffwechselgeschehen ve světle, vzduchu a teple, v Blüten-, Frucht- und Samenbildung připravuje výživné látky pro zvíře a člověka v živé kompozici. V kvetoucí rostlině a stromové přirozenosti tvoří si zemědělská individualita přirozeně a jen v duchu uchopitelně svůj obraz. Duchovní tyč, jež nadsmyslově spojuje Erdentiefen se slunečními výšinami, jež v trojčlenném uspořádání sjednocuje síly tíže a tíhnoutí k vertikalitě, vtěluje se obrazně každý rok v rašení a výhonu rostlin.<br /> <br /> Rostliny a spolu s nimi zemědělská individualita stojí ve vztahu k trojčlennosti člověka na hlavě. Jak hluboko sahá zde příbuzenský vztah k člověku a zvířeti, ukazuje se v následujícím: Kořen ohmatává, podobně jako smyslový orgán rostliny, látky zemských hlubin. Přenese-li se fruktifikační proces rostliny až dolů do kořene, jako je tomu například u mrkve, zesílí a zabarví se kořen do zářivé červenožluté a prostoupí jeho jemnou tkáň sladkostí a vůněmi. Vzniká výživný plod, který svrchovaně vyživuje hlavu, nervově-smyslovou organizaci jako celek ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90). Plodí-li rostlina naopak v souvislosti se tvorbou semen vysoko nad zemí, jako je tomu například u obilovin, pak vzniká jako výživný plod<br /> <br /> … a silová kompozice, která vyživuje soustavu látkové výměny a končetin u člověka i zvířete. Vše, co mezi těmito póly vyrůstá ve stonku a listu jako potravní plod — například kedlubna (stonek), růžičková kapusta (pupen) nebo listová zelenina (salát, zelí, špenát atd.) — vyživuje a posiluje rytmický střed. {{SE|97}} V biologicko-dynamickém zemědělství je běžnou praxí toto pravidlo následovat: pícní mrkev pomáhá u telat podněcovat smyslovou aktivitu a dávat jim lesklou srst, u krav je to krmná řepa; naopak, má-li se podpořit látková výměna, má-li být zvíře radostně pohyblivé, přichází na řadu krmení lněným semenem; k rozvoji síly u koní je to „oves, který bodá&quot;. Vše, co se ve vegetativní oblasti utváří jako stonek a list — v bylinách, trávě, jeteli atd. — je základním krmivem pro dojnici žijící v přísném rytmu.<br /> <br /> Duchovně uchopitelná, v duchu skutečná idea zemědělské individuality otevírá chápajícímu pohledu brány do všech oblastí zemědělství; on je shrnuje jako orgány bytostného celku — příkladně to má být znázorněno v kapitole o otázce hnojení. To od základu vyžaduje změnu smyslu [Sinnesänderung]. Lze překonat duální poměr člověka a světa ve vědách, který metodicky vylučuje duchovně-duševní stránku poznávajícího a mravně jednajícího člověka. To platí tím více, přechází-li se tento velký, od člověka se odvíjející ideový celek v čin myšlením. V činu se osvědčuje jeho plodnost a skrze ni jeho pravda.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Viergliederung_des_Menschen_und_die_Geschlossenheit_des_Hoforganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hofového organismu ===<br /> <br /> Tělesný organismus člověka zahrnuje v sobě mikrokosmicky vše to, co se makrokosmicky rozkládá jako svět přírodních říší. Existuje tu úzký příbuzenský vztah, který se odhalí, srovnáme-li trojstupňovost přírody — říši anorganicko-fyzického, říši oživené rostlinné přírody a říši oduševnělé živočišné přírody — s tělesnou organizací člověka. Tak jsou v lidském těle účinné všechny látky, síly a zákony, které ovládají anorganicko-mrtvou minerální říši … {{SE|98}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 6, S. 98.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 6: Die Viergliederung des Menschen und der Organismus als Leib der Individualität.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> konstituují a které vědy fyziky a chemie se snaží prozkoumat. Například struktura trámečků ve vnitřní stavbě stehenní kosti v přechodu k ohnutému kyčelnímu kloubu je taková, že s minimem minerální substance (převážně fosforečnan vápenatý) je dosaženo maxima statiky. Podobně je tomu s podpůrnými tkáněmi, s konstrukcí kostry jako celku. Celé tělo je ve stavbě a funkci všech orgánů, v jejich pevných podpůrných tkáních a v jejich hospodaření s tekutinami a teplem prostoupeno a protkáno čistě fyzickou, moudrostí naplněnou zákonitostí. Ta tvoří — ohraničena na podobu těla — fyzické tělo, evolučně nejdokonalejší bytostný článek člověka. Svůj nejpřesnější výraz nachází ve stavbě a funkci smyslového systému. Podstata fyzického těla je nadsmyslová a zjevuje se ve všem viditelném (Obrázek 6).<br /> <br /> Co tedy v říši minerální vystupuje odděleně jako „mrtvá&quot; příroda, v čistě fyzické organizaci — to se v rostlině, zvířeti a člověku funkcionálně proplétá s vyššími bytostnými články. Takovým je především éterické, životní nebo časové tělo, jež světu rostlin propůjčuje život prostřednictvím éterkových sil všestranně proudících z kosmu. Je v sobě proudícím životem, který se podle druhu rostliny nadsmyslově vymezuje v „tělo&quot;, přivlastňuje si specifickým způsobem látky země proti tíži, jakož i<br /> <br /> a jejich sil si přivlastňuje a z nich buduje příslušné fyzické tělo. Jako architekt fyzického se životní tělo neprojevuje jako takové, nýbrž ve formách rostliny. Proto byl pro Goetha tvar a jeho metamorfóza — například v listové posloupnosti — východiskem jeho bádání o bytostné povaze živého. {{SE|99}}<br /> <br /> Vše, co se v rostlinné říši rozprostírá jako bytostná povaha živého, nalézá na vyšší stupni sjednocení v životním těle člověka a projevuje se v proudících tělesných tekutinách, v krvi, v lymfě a v sekrecích žlázového systému, jež regulují veškeré životní procesy (Obrázek 6). Éterické tělo je zdrojem zdraví. Nemoci mají svůj původ v duševnu. K jejich léčení nachází éterické tělo podporu v tom, co je jeho bytostné povaze vždy specifickým způsobem konformní — a to je svět léčivých rostlin. Paracelsus vyjadřuje v podstatě toto: Neexistuje nemoc, která by nemohla být vyléčena nějakým «bylinkou» nalezatelnou v rostlinné říši.<br /> <br /> Jako člověk nese ve stavbě svého těla přeměněnou minerální a rostlinnou říši povýšenou na vyšší stupeň, tak je i ve svém třetím bytostném článku — v duševním nebo astrálním těle — spřízněn s duševnem rozvinutým v živočišné říši (Obrázek 6). Zvířecí organizace se dovršuje zvířecí duší, která prostupuje fyzické tělo i tělo životní. Tento duševní článek přešel do zvířecího těla v podobě i funkci. Každý živočišný druh se tak morfologicky a fyziologicky člení ve vysoce diferencované nitro a vnějšek a disponuje rovněž druhově specifickým systémem končetin, skrze nějž se zvíře může volně pohybovat v živlech, které převládajícím způsobem podmínily jeho formování. Zvířecí duše se však projevuje především v «jak a co» činností, jež zvíře tělesně vázáno vykonává ve svém životním prostoru — tak žije červ v zemi, ryba ve vodě, pták ve vzduchu, hmyz v teple. Na základě tohoto v orgánovou činnost vázaného duševna zvířete mohl Goethe říci: «Zvíře je poučováno svými orgány. Člověk svými poučuje a vládne jim.» Duševní nebo astrální tělo je zdrojem vědomí; jeho fyzickým základem je nervová a smyslová organizace. {{SE|100}}<br /> <br /> I v člověku žije část duševna ponořena do životních pochodů — jako pudy, žádosti a vášně, pocity hladu a žízně a podobně. Ve své od těla osvobozené části žije duše sama v sobě a stává si vědoma svého ryze duševního prožívání — například toho, co vnímá jako pravdivé, krásné a dobré, ale i toho, co prožívá jako moc odchýlení ke zlému. Tímto článkem duše, který se osvobozuje z těla, povznáší se člověk z vázanosti na přírodu.<br /> <br /> V uvědomělém duševním životě cítí se člověk prostoupen něčím, co se mu teprve na cestě sebepoznání odkrývá jako jeho nejvlastnější bytostná povaha, jako jeho Já ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#98|Obrázek 6]], s. 98). Fyzickým základem působení Já v těle — Já-organizací — je krev. «Krev je ústředním orgánem organismu.»&lt;ref&gt;Lothar Vogel: ''Der dreigliedrige Mensch'', Dornach 1979, S. 147.&lt;/ref&gt; Je to tato v sobě samé spočívající jáství člověka, která má moc a sílu prostupovat, proměňovat a individualizovat tři popsané bytostné články. Vtiskuje tělu duševnímu, tělu životnímu a tělu fyzickému Já-organizaci. V této Já-činnosti přeměny a přivlastnění bytostných článků k výšinám jeho duchovního bytí leží pramen veškerého budoucího vývoje člověka i Země.<br /> <br /> Jako trojčlennost vede i čtyřčlennost k uchopení pojmu individuality. V Já-obdarování člověka se tento pojem naplňuje. Pojem organismu naproti tomu — pojmu uzavřenosti do sebe — se naplňuje již v živočišné říši, nikoli v pouhým životem obdařené rostlině. Ta by se teprve tehdy jevila jako úplný organismus, kdybychom k výhonku připočítali zemi, v níž koření, a k listu i ke květu kosmický obvod, do nějž se rozevírá.<br /> <br /> Pojem organismu se naplňuje, pokusíme-li se myslet spolupůsobení tří bytostných článků — fyzického těla, těla životního čili éterického, těla duševního čili astrálního — jako celek. Co teprve nadsmyslové poznání zpřístupňuje myšlení jako skutečnost, to může učit nazírání zvířete. Teprve s obdarováním astrálním tělem — totiž duševnem pronikajícím zemskou substanci, jak je tomu u veškeré živočišnosti — vzniká vnějšek a niternost: «V astrálním těle povstává zvířecí utváření navenek jako celá podoba a dovnitř jako utváření orgánů […] Je-li toto utváření dovedeno až do svého konce, formuje se to živočišné.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner, Ita Wegman: ''Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst'', GA 27, Dornach 1991, S. 35.&lt;/ref&gt; {{SE|101}}<br /> <br /> Touto charakteristikou je dán klíč k prohloubenému, obrazně myšlenkovému utváření pojmu organismu, resp. «uzavřenosti do sebe». S pohledem na zemědělství otevírá tento pojem možnost nechat zemědělský podnik z důsledně vědomé metamorfózy minulého znovu vzniknout — a to z moci a síly vědomé duše. Zůstalo-li by se u toho, bylo by to pouhé — byť vědomé — opakování toho, čím kdysi bylo periferní prostoupení dvora a gemarkování celé gemarkace. Ale jak je to s metamorfózou někdejšího duchovního středu, církve? Tento střed se v průběhu sebeuvědomění přesouvá do samého člověka. Člověk se musí naučit, aby v erkraftování své Já-individuality sebetvoříce probouzel mravní impulsy, které jej v práci vedou tak, že se makrokosmicky daná stanovištnost dvora bytostně rozvíjí v «zemědělskou individualitu». Jako trojčlennost vede pohled na vertikální členění dvora, na osu Země–Slunce, tak čtyřčlennost vede na plošně horizontální orientaci gemarkace — těla této individuality. Trojčlennost zpřístupňuje duchovní uchopení zemědělské individuality, čtyřčlennost ukazuje cesty praxe, jejího uskutečnění, jejího bytostného naplnění.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Bild_der_Viergliederung_der_landwirtschaftlichen_Individualität&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Obraz čtyřčlenné struktury zemědělské individuality ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_physische_Organisation&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Fyzická organizace ===<br /> <br /> Z raně středověkého původu tvořila gemarkace vesnice nebo solitárního dvora zaokrouhlenou plošnou jednotku. Je to stanoviště, na němž kráčivá působení sil a substance kosmu a Země vždy svým specifickým způsobem spolupůsobí a přinášejí se v podobě kulturní přírody k jevu.<br /> <br /> Fyzický základ tvoří vztahové předivo «živlů» — Země, vody, vzduchu a tepla — proměňující se v rytmech ročního běhu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|Obrázek 7]], s. 102).<br /> <br /> Erdigně pevný, krystalický základ gemarkace se vybudovává z horninových útvarů zemské kůry. Ty vystupují na hranici vzdušného obkruhu v mnohostranném reliéfu — údolí a výšiny, expozice {{SE|102}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 7, S. 102.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 7: Die physische Organisation oder der physische Leib des landwirtschaftlichen Organismus.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> podle světových stran atd. –, které samo modifikuje rytmické spolupůsobení čtyř živlů. Povrchová podoba každé gemarkace tak vypráví o své zemské a krajinné historii. Zvětrávání — to jest působení živlů vody, vzduchu a tepla na živel erdigně pevného — vytváří minerální kostru půdy, která se v závislosti na výchozí hornině skládá z hrubšího nebo jemnějšího zrna křemene-pazourku a jejich silikátových příbuzných, vápence a jeho příbuzných a dále z jílů. Toto ryze minerální složení se ukazuje tím významnější pro úrodnost půdy, čím vyrovnaněji a hlouběji je vybudováno.<br /> <br /> Živel vody prostupuje půdu rozmanitými způsoby. Zčásti se vyskytuje v koloidálním stavu svázaný s nejjemnějšími jílovými mineráliemi, zčásti jako hydrátové obaly půdních částic, zčásti jako pórová voda, zčásti jako průsaková voda a voda spodní. Uvolněn od živlu zemského odhaluje svou soudržnou, v sobě pohyblivou přirozenost v dešťové kapce, v tocích, rybnících a jezerech. Cestou výparu splývá konečně s živlem {{SE|103}}<br /> <br /> vzdušným, v mlze se formuje v nejjemnější kapičky, v oblacích v hrubší, a v proudícím dešti se z vzdušného obkruhu uvolňuje, aby se znovu spojil s živlem zemským. Každý statek se může šťastným nazývat, hraničí-li gemarkace s tokem řeky nebo jezera, prochází-li jí potok, živený snad pramenem, nebo chová-li mokřadní biotop s vysokou hladinou spodní vody nebo rybník. Jako terénní reliéf, tak i vodní hospodářství vtiskuje gemarkaci statku nebo vesnice — v závislosti na množství a rozložení srážek v průběhu roku — nezaměnitelně osobitý charakter.<br /> <br /> Živel vzduchu spočívá tu klidně nad gemarkací, tu se tiše přelévá přes krajinu, tu se přes ni žene bouřlivě. Podobně jako srážky, ba ještě spíše vzdušné proudy ve větru a počasí přesahují přes celé země a moře, avšak na každém místě země, kde jim překážky kříží cestu — ať je to hřeben hor, nebo stromy, živé ploty atd. –, vzdouvají se vírem, tlumí nebo se zcela uklidňují. Zejména přízemní vrstva vzduchu setrvává pod rostlinným porostem déle a je v neustálé výměně s půdním vzduchem, jenž dlí v puklinách a pórech svrchní půdy jednou déle, jednou kratší dobu. Ryze fyzický, anorganicky mrtvý charakter živlu vzduchu se projevuje v jeho látkovém složení. Hlavní složky — kyslík a dusík, v živém světě nejvýš aktivní látky — vytvářejí ve vnějším vzduchu sloučeniny samy se sebou, a jsou proto v nejvyšší míře reakčně inertní. Jinak se chová živel vzduchu v půdě. Tam vstupuje do vztahu s živly Země a vody a oživuje se k plné reakční síle, navazuje nová spojení. Jiným způsobem projevu pohybujícího se vzduchu je tlak, který vyvíjí, když v bouři a větru zvedá vodu ve vlnách, rozechvívá obilím, třese topoly a nechává padat celé lesy.<br /> <br /> Teplo se jako živel projevuje nejčistěji jako sálající teplo. Obecně se však odhaluje nepřímo na živlech a skrze ně — Zemi, vodě a vzduchu. Propůjčuje jim jejich vlastní dynamiku v procesuálním dění. Teprve skrze teplo se odhalují jejich specifické fyzické vlastnosti. Jeho nepřítomnost v zimě nechává půdu mrznout, tuhnout do živlu erdigně pevného; v letních vedrech nabývá vrchu spolu s vzduchem; na jaře proniká svými sourozeneckými živly, probouzí jejich vzájemnou dynamiku, oživuje půdy a připravuje je pro přijetí osiva; na podzim podobně, avšak pak se před zimou z tohoto svazku uvolňuje a každý z živlů vstupuje do svého zvláštního bytí. Podle expozice {{SE|104}}<br /> <br /> reliéfu vůči slunci — jižní svah, severní svah — vznikají v rámci gemarkace teplejší nebo chladnější stanoviště; stromové živé ploty, rozptýlená výsadba ovocných stromů, lesní ostrůvky atd. vytvářejí na malé ploše vyrovnaný tepelný hospodářský systém.<br /> <br /> Prostřednictvím tepla vznikají silové vztahy mezi živly. Toto fyzicko-anorganické předivo vztahů se mění místo od místa. Čím více se však při utváření hospodářství v uměleckém přiblížení uplatňuje organismusprinzip, tím více se elementární dění uzavírá do individuálního celku. Vzniká, příslušná typus stanoviště odpovídající, kompozice fyzikálních zákonů, sil a substancí působících ve čtyřech živlech. Tuto kompozici lze nazvat fyzickou organizací «zemědělské individuality», analogicky s «fyzickým tělem» člověka. Tato fyzická organizace pozemkového katastru hospodářství nebo vesnice je nadsmyslové bytostné povahy. Vystupuje smyslově ve světě látek ztuhlém do podoby, který je vlastní danému stanovišti, a jako taková je evolučně předem dána z minulosti. Poskytuje fakta, která musí zemědělec znát — pokud jde o geologickou stavbu, typy půd, hydrogeologické poměry a klima v malém i velkém měřítku —, ba více než to: musí s nimi srůst, pokud jde o odbornou praxi. Možnosti, jak v tomto předem daném světě faktů optimalizovat součinnost čtyř živlů ve prospěch pěstování kulturních rostlin, se omezují na zásahy do nejsvrchnější kůže zemské kůry, do půd, do onoho «bránicového orgánu» mezi «výšinami» a «hloubinami» krajiny. Jde přitom o výkon umění zpracování půdy, zavlažování a odvodnění, meliorace, terasování, hrázování a ochrany před větrem atd.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Lebensorganisation&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Životní organizace ===<br /> <br /> Tak jako má rostlina, zvíře a člověk, má i zemědělský organismus, který lze chápat jako tělo «zemědělské individuality», životní organizaci, «éterické čili živé tělo», jež si přičleňuje své bytostné povaze odpovídající «fyzické tělo» ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#106|Obrázek 8]], str. 106). Člověk je v pokušení ztotožnit toto živé tělo se souhrnem života, který každoročně vyrůstá v rostlinném světě. Kde však zůstává tento život, který se v podobách rostlin jeví, když rostliny na podzim odhazují listí nebo zcela odumírají? Dalo by se odpovědět: Život se stahuje zpět do semen, do humusu nebo do ''kambia''. Avšak i tato jsou jen zjevy živého {{SE|105}}<br /> <br /> v proudu vznikání a zanikání. Život sám je nadsmyslový. Organizace éterických formativních sil hospodářství prochází v rytmu slunečního roku střídavými stavy svého smyslově vnímatelného jevu. Od podzimu přes zimu žije stažena do čistě duchovní účinnosti v zemi, «v hlavovém pólu zemědělské individuality». V klíčení a zrání rostlin na jaře přes léto se pozvedá do «břicha zemědělské individuality». Vtiskuje se do života každé se utvářející podoby rostliny a jejích látkových kompozic v kořeni, stonku, listu a kvetu a opět se uvolňuje, když rostliny na podzim odumírají.<br /> <br /> Éterické čili živé tělo zemědělské individuality se odhaluje ve stoupajícím roce v souhrnu životních jevů, ve klesajícím roce opět mizí a je pak vnímatelné jen otevřenému duchovnímu zraku. Diskontinuita je jen zdánlivá.<br /> <br /> Vše živé stojí bytostně ve vztahu k živlům. Čím vyváženěji jsou vůči sobě země, voda, vzduch a teplo v poměru, tím rozmanitěji se může život přinést ke zjevení. Tento fakt se zřetelně vyslovuje v protikladu tropického deštného pralesa a písečné pouště. V prvním případě dosahuje rozmanitost druhů rostlin, stlačených na nejmenší prostor, maxima — v tropickém pralese Brazílie například přes sto druhů stromů na hektar —, v druhém případě se vůbec nebo jen řídce rostlinný život rozvíjí.<br /> <br /> Veškerému živému leží v základu životní organizace, složená z množství formativních sil, které vstupují se světlem slunce. V ní jako v celku se uskutečňují v navzájem se podporujícím střídavém vztahu životní procesy; jsou původci a nositeli zdraví. Samoregulace a trvale udržitelnost přírodního biotopu o tom vydává svědectví. Životní organizace hoforganismu je proto tím zdravější, čím všestranněji je tato v souladu se stanovištními faktory prověřena. Tento stav trvalého zdraví vytvářet je neustávající kulturní úkol člověka. Na něm závisí konstelace formativních sil živého, podle nichž se kulturní rostlina může podle svého typusu utvářet. Na této hospodářstvím podmíněné konstelaci formativních sil spočívá výživná hodnota výživných plodů a léčivá síla bylin, stejně tak kvalita humusu a plodnost půdy vcelku. Každý druh rostliny přispívá tedy k tomu, aby se z plnosti kosmických periferních sil mohla tvořit hofovému nebo vesnickému organismu vlastní životní organizace, která fyzické organizaci jako její utvářející architekta {{SE|106}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 8, S. 106.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 8: Die Lebensorganisation oder der Lebensleib des landwirtschaftlichen Organismus.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> nadřazena. Je nositelkou životního dění, které se ve formách rostlin stává vnímatelným obrazem, nadsmyslově se však darlebt jako v čase působící «tělo časů čili bildekräfteleib». Ve všem živém je nositelem vývoje. Na toto tělesné dění v čase chce pojem «biologicko-dynamický» poukazovat.<br /> <br /> Příroda se organizuje nutností svých zákonitostí do diverzity po svém způsobu; v zemědělském organismu připadá tento úkol uměleckému tvoření člověka. Vědomým herausgestaltungem éterické organizace hofové nebo vesnické gemarkace se zemědělec, jako tomu bylo kdysi ve starém selství, stává na nový způsob tvůrcem kulturní krajiny. Pěstováním kulturních rostlin sice ničí vzrostlou Wildnatur, ale buduje ji znovu jako Kulturnatur. Zatímco na fyzické rovině jsou jeho gestaltungskräftem úzce stanoveny meze, je v herausgestaltungu životní organizace Hoforganismu vyzýván k nejvyššímu uměleckému mistrovství. Musí překonávat rozpor jednostrannosti v pěstování a mnohostrannosti jako principu zdravé {{SE|107}}<br /> <br /> živosti prostředkem umění. Musí z ideálního prožívání celkové souvislosti betriebsního organismu přijímat opatření, která proměňují přírodní biotop v kulturní biotop. Ve vědomém novém stvoření musí být organismus zemědělství z devastovaných monokultureinöd urzellenhaft znovu herausplastiziert. Pokud jde o uměleckou celkovou durchgestaltung hofindividuální životní organizace, přicházejí v úvahu následující opatření ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#106|Obrázek 8]], s. 106):<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Fruchtfolge_im_Acker-_und_Gartenbau:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Fruchtfolge v zemědělství a zahradnictví: ====<br /> <br /> Dostupná orná půda je rozdělena tak, aby různé obilniny, okopaniny a pícniny – v zahradnictví různé druhy zeleniny –, které v jednom roce stojí vedle sebe každá na svém dílu, byly v následujících letech na témže dílu pěstovány postupně za sebou. Umění spočívá v tom, nechat jednotlivé polní plodiny – podle toho, zda humus obohacují nebo čerpají, zda jsou mělko- nebo hlubokokořenné, zda jsou náročné na hnojení nebo méně náročné – tak navazovat jedna na druhou, aby se předcházelo chorobám, podporovala se chuť k růstu a fruktifikace (výživná hodnota) a celkově se úrodnost půdy zachovávala, nebo lépe ještě zvyšovala. Velký význam má přitom to, aby osivo zůstávalo v podniku, tj. pocházelo z vlastního dalšího pěstování nebo ze šlechtitelského zpracování. Kultura polního hospodářství pracuje především se silami kosmu, které působí prostřednictvím země – křemene a vápna a zprostředkovaně skrze jíl – nepřímo zdola nahoru na růst rostlin. To se projevuje zvláště v pěstování obilnin, kde se ve srovnání s planou trávou celá rostlina v stéblu, listu a semeni prostupuje procesem fruktifikace.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Rückführung_des_Gartenbaus_in_den_Hof-_und_Dorforganismus:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Začlenění zahradnictví do organismu statku a vesnice: ====<br /> <br /> Děje se to zčásti obohacením polního osevního postupu polním pěstováním zeleniny, zčásti pěstováním jemné zeleniny, květin a bylin na ohrazeném areálu a pěstováním pod sklem. Zde v blízkosti statku je také místo pro včelín. Integrace všestranného zahradnictví zajišťuje kvetení a plodení od časného jara až do pozdního podzimu. Doplněno kvetoucími pásy v zemědělství se tak druhová rozmanitost jednoletých rostlin v míře bohatí až na hranice katastru obce. {{SE|108}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Rückführung_des_Obstbaus_in_den_Hof-_und_Dorforganismus:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zařazení ovocnářství zpět do organismu statku a vesnice: ====<br /> <br /> Vysoké kmeny co největší druhové rozmanitosti mají své místo podél polních cest, na mezích, na terasovaných svazích nebo na statkových ovocných loukách. Blahodárný účinek kultury ovocných stromů – obohacující krajinný obraz po celý rok – by měl prostupovat celou pozemkovou gemarkací statku a vesnice. Polokmeny a nízké intenzivní ovocné výsadby by měly stát v přiměřeném poměru k ostatním kulturám.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Eingliederung_und_Bewahrung_von_Wiesen_und_Weiden:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Začlenění a ochrana luk a pastvin: ====<br /> <br /> Jejich místo je v oblastech s vysokými srážkami, na svazích ohrožených erozí, na mělkých pastvinách a suchých polovinách využitelných jen extenzivně, především však všude tam, kde se mělce pod povrchem vyskytuje spodní voda – například po obou stranách podél potoků a řek, v nivách, u rašelinných sníženin nebo v přechodných rašeliništích. Rozorávání travních porostů (pěstování kukuřice) prostřednictvím odvodňování nebo snižování hladiny spodní vody by se mělo co nejdůsledněji zamezovat. Travní porost je odolný vůči záplavám a jako trvalá kultura působí čistícím způsobem na spodní vodu přitékající k otevřenému recipientu – zejména díky dlouhým sacím kořenům trav. Odčerpává z ní dusičnany pocházející ze vzdálenějších oblastí obilnářství. Trvalý travní porost se v důsledku pastvy a sečení nachází trvale ve vegetativním stadiu růstu. Proto potřebuje dostatek vody – nebo přesněji: éterické formativní síly, jež působí skrze živel vody; tedy vodu vystavenou silám Stoffwechselpol-u zemědělské individuality. Tato podmínka je splněna, nachází-li se spodní voda mělce pod povrchem (40 cm pod terénem), nebo při umělých loukách nebo v zavlažovacím hospodaření ve «svahové kultuře».<br /> <br /> Dokonalou formu umělých luk bylo možné nalézt ještě v polovině 20. století v polohách středohoří. Autor mohl v Rhönu krátce před zničením těchto mistrovských děl obdivovat poslední zbytky takzvaných Buckelwiesen – hrbolkových luk. Jejich zakládání, «hnojení» čistou vodou, pěstování, sečení na seno a přinášení sena do stodoly na ramenou v rozložených prostěradlech bylo výlučně nesmírně náročnou ruční prací. Odměnou bylo až pět sečí za rok. Z mlýnského příkopu ležícího výše na svahu údolí se směrem dolů stavěl jeden hrbol vedle druhého se střechovitými bočními plochami. Na hřbetě těchto hrbolových střech vedl kolmo od mlýnského potoka méně než lopatu široký slepý příkop s nulovým spádem. V době závlahy, závislé na fázích měsíce, tekla voda plošně na obě strany přes hranu slepého příkopu a stékala {{SE|109}}<br /> <br /> rychle pronikala travní drnou a shromažďovala se znovu ve střešním žlabu mezi dvěma hrboly. Ten pokračoval dál a stával se hřebenem příští řady kopečkovitých střech připojujících se níže po svahu – a tak to šlo stupeň po stupni dolů až do dna údolí.<br /> <br /> U tohoto druhu závlahového umění nešlo primárně o provlhčení podloží, nýbrž o rychle properlující pohyb vody – zpravidla chudé na minerály a zejména na dusík – skrze travní drn. Lze se domnívat, že vodě přísluší zde hnojivý účinek. Zdá se, že voda příjmem kyslíku – kyslíku jakožto nositele života&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', Vortrag vom 11. Juni 1924, GA 327, Dornach 1999, S. 68f.&lt;/ref&gt; – při pohyblivě-zurčícím průtoku oživuje růst trav a bylin takovým způsobem, že na těchto zpravidla minerálně chudých půdách bylo dosahováno kvalitativně i kvantitativně nejvyšších výnosů.<br /> <br /> Umělé louky jako krajinný prvek tvořící a oživující krajinu v podobě svahových nebo hrbolkových luk padly za oběť technologickému věku. Tato větev kdysi vysoké landbaukunst nedokázala obstát.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anpflanzung_von_Hecken,_Feldgehölz-_und_Bauminseln:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Výsadba živých plotů, polních remízků a stromových ostrovů: ====<br /> <br /> Zde se naskýtá příležitost přidělit všem dřevinám – keřům i stromům domácím v krajinném okolí – jejich místo v katastru obce, v živých plotech a remízcích, a tím v polní krajině zakládat chráněná území s vlastním mikroklimatem a celou gemarkaci samu nechat stát se harmonicky utvářejícím článkem kulturní krajiny. Výsadby slouží v otevřených krajinách jakoby jako náhrada lesa. Největší floristická a zároveň faunistická hustota kulturní krajiny se nachází na lesních okrajích, v přechodových a zároveň zónách pronikání otevřené polní a luční krajiny a lesa. Zde se patro nad patrem vrství druhově bohatá flora trav a bylin, pak nízko i výše rostoucí keřové porosty a konečně vysoko rostoucí rozložité koruny stromů. Týž výstavbový plán a tutéž ekologickou funkci mají živé ploty. Jsou vůči dvěma stranám polního katastru jakoby dvěma k sobě přiloženými, vzájemně prorůstajícími lesními lemy – stejně tak polní remízky a stromové ostrovy. {{SE|110}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Wald:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Les: ====<br /> <br /> Musí být spolu se zemědělstvím viděn jako jeden celek. Ano, přísně vzato k zemědělství náleží, stejně jako všechny výše jmenované funkční články životní organizace. Les mnohdy obklopuje katastr statků a vesnic, spojuje je a propojuje do sítě. Les plní uvnitř kulturních krajin nadřazenou, oživující funkci. K tomu působí vyrovnávajícím způsobem na klima a společně s katastrem statků a vesnic uchovává a profiluje po celé věky ráz kulturní krajiny v širokém měřítku.<br /> <br /> Les nemůže být předmětem pouhého lesnictví, ale ani pouhé ochrany přírody. Jeho využívání je – jako je tomu u každé polní gemarkace – kulturním úkolem, který se naplňuje v jeho utváření jako «trvalého lesa», jehož cílem je druhová rozmanitost dřevin odpovídající daném stanovišti. Trvalým lesem se stane teprve skrze soustavnou péči a využívání. Ponechat přirozené rezervace přirozenému stavu vede zpět do antropogenně podmíněné divočiny skrze zanedbání.<br /> <br /> Každý ze jmenovaných životních orgánů je sám o sobě již uměleckým stvořením přesahujícím přirozený biotop. O to více to platí, pokud jde o kompozici těchto životních článků v celek životní organizace hospodářského nebo vesnického organismu. Veškerá působení sféry stálic, planet, Slunce, Měsíce a Země se do ní vtiskly v průběhu roku a vstupují do «semenného stavu» «Všeobecně-Rostlinného» – do humusu uchovávajícího život. Rosenkruciánští alchymisté jej proto nazývali «Universálním semenem Země» (mateřská půda), na rozdíl od «individuálního semene», jež, tvořeno jednotlivou rostlinou, padá na mateřskou půdu. Humus nese pozemsky-zrozeně prožitý život předchozích let do přítomnosti. Proto jej lze strukturálně i substanciálně označit jako «paměť Země». Lze říci: v něm žije – v pozemsko-látkové formě ztuhlý – princip Všeobecně-Rostlinného. {{SE|111}}<br /> <br /> Je třeba rozlišovat mezi živými silovými proudy (jež tvoří život rostlin a ve svém celku tvoří jejich éterické čili životní tělo) a těmi, jež jako síly vyššího druhu vyzařují z astrálního světa kosmu. Jsou to síly, které se u zvířete rozvíjejí ve své<br /> <br /> duševním těle zvnitřnily, k prožívání hladu a žízně, vnímání bolesti a tak dále. Na proudící životní procesy rostlin působí tyto astrální síly z vnějšku tak, že je tvoří, formují, utvářejí a zadržují. Tvoří a zadržují proudící život do podoby kořene jinak než do podob stonku, listu a květu. Tvořivé síly se spojují s proudícím životem a vytvářejí si odraz v jakékoli vnější podobě rostlinného druhu, modifikovaný stanovištně odlišným spolupůsobením sil Země a kosmu. Podíváme-li se na druhovou rozmanitost trav a obilovin, na povahu bylin, trvalek, keřů a stromů jednoho statku a na jejich celkovou kompozici, pak se v jejich smyslově vnímatelných podobách zjevuje to, co se ve skrytu v tvořivě silném proudění prožívá jako éterická organizace organismu statku jako celku.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Seelenorganisation_oder_der_Astralleib_des_landwirtschaftlichen_Organismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu ===<br /> <br /> Z téže nadsmyslové oblasti, z níž vyzařují síly, které se rostliny takřka jen dotýkají z vnějšku, formují ji v růstu a nechávají ji odumřít do formy, pochází duševní neboli astrální tělo zvířat, které se ztělesňuje v těle zvířat a jako jejich duše je prozařuje zevnitř. Toto duševno, zjevující svou bytost, vymezuje zvíře navenek v jeho podobě a člení je dovnitř v řadu jeho orgánů. Duševní organizace zvířete je jeho životním tělem a to je nadřazeno jeho fyzické organizaci ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|obrázek 9]], s. 115). Jak již bylo zmíněno, v každém živočišném druhu je ztělesněna určitá duševní kvalita, v červu jiná než v rybě, ptáku, hmyzu nebo v řadě savců. Zvířecí duše si ve ztvárnění těla vytváří svůj obraz a projevuje se v tom, co zvíře dělá. Stanoviště obývá velké množství zvířat. Je o to početnější, čím mnohostranněji je utvořena životní organizace hospodářského nebo vesnického katastru. Členěny v druhy, čeledi a rody tvoří vcelku faunu stanoviště a stojí ke čtyřem živlům, k oživené přírodě i mezi sebou navzájem v nejrozmanitějším, moudrostí naplněném vztahu. Zvířenu hospodářství lze v jejím zjevu a chování chápat jako orgány «duševního neboli astrálního těla» celku hospodářství. {{SE|112}}<br /> <br /> Duševno, které je zvířatům vlastní, pochází z minulých evolučních stupňů Země.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Duševní tělo hospodářství nebo vesnického katastru se kromě toho utváří astrálními silami, které do něj s slunečním světlem proudí ze současného kosmu.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Leitsätze'', GA 26, Dornach 2020, darin der Brief «Der Mensch in seiner makrokosmischen Wesenheit».&lt;/ref&gt; Právě ony dávají rostlinám z vnějšku formu – srovnejme jemnolistost, resp. velkolistost rostlin, které vyrostly na světle nebo ve stínu –, nechávají je dozrávat, strukturují stavbu látek, např. bílkoviny, a podmiňují tak výživovou hodnotu plodin. Závisí tedy podstatně na fyzické a životní organizaci, do jakého stupně intenzity se duševní organizace utvoří a katastr hospodářství nebo vesnice se vymezí jako v sobě uzavřený organismus a vnitřně se rozčlení na orgány.<br /> <br /> Pro pochopení velmi diferencovaného příspěvku zvířeny k utváření duševní organizace organismu hospodářství nebo vesnice je třeba se podrobněji věnovat dvěma bytostně odlišným skupinám: divoké fauně a domácím zvířatům ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|obrázek 9]], s. 115).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wildtierarten_–_Organe_des_Hof-_und_Landschaftsorganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Druhy volně žijící zvěře — orgány organismu statku a krajiny ====<br /> <br /> Kulturně-tvůrčí výkon zemědělství spočíval v proměně divoké přírody v přírodu kulturní; i nadále zůstává jeho úkolem o ni pečovat a dále ji rozvíjet. Tento krok proměny znamenal mimo jiné buď zcela vytlačit z krajiny svět velkých volně žijících zvířat – jako jsou šelmy: vlk, medvěd, rys, a kopytníci jako pratur, los, zubr, divoké prase atd. – a nahradit je domácími zvířaty, nebo je vzít pod ochranu a do péče, jako je tomu u vysoké zvěře: jelena, srnce a soba, nebo u nízké zvěře, jako je zajíc, liška atd. Volně žijící savci jsou plaší a převážně noční. Jejich vynikající smyslové vlastnosti, čich, sluch a zrak, svědčí o bdělosti vědomějšího vnitřního života. Svými smysly se ponořují do vnějšího světa – větřením, nasloucháním, pátráním zrakem – jako například vysoká zvěř, když vychází na pastvu z šera lesa do otevřené krajiny. Duševně-instinktivní život je těmito vjemy podněcován a zároveň se rozšiřuje {{SE|113}}<br /> <br /> Duševní se otvírá a splývá s vnímaným. Tento vztah nitra a vnějšku se zjevuje nazírání v estetice chování, například v prchajícím srncovi, zajíci bijícím háky nebo hrdém jelenovi, jenž vznešeně tyčí své paroží do vzdušného obkruhu. Tímto z čelní kosti vyrůstajícím kostním stavením loví jelen kosmicko-astrální síly, které formotvorně působí na jeho vnitřní svět orgánů.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 97.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> U volně žijících zvířat to, co tvoří jejich duševní bytost, zcela vstoupilo do utváření těla. Toto duševní se v těle a skrze tělo prožívá. Tak vtiskují zvířata, vedena svými instinkty, to jest z vnitřní nutnosti, své vlastní bytí svému životnímu prostoru; rozšiřujíce sebe sama, oživují a oduševňují tento životní prostor svou činností a proměňují ho ve svůj revír: „Rostlina dává, zvíře bere v hospodářství přírody.&quot;&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 14. Juni 1924, S. 193.&lt;/ref&gt; Zvíře uspokojuje svou žádostivou přirozenost tím, co odebírá ze svého okolí. V tomto uspokojení má svůj blahobyt, který radostně dává světu najevo svými pohyby a hlasy.<br /> <br /> Divoké fauně se v souvislosti s jejími navzájem se prostupujícími podmínkami existence věnuje stále větší pozornost. Rozpoznává se, jak se životní cyklus zvířat moudře zapojuje do většího celku, ano, jak jsou souhrnně svou činností výkonnými orgány při utváření organismických celostí. Je tedy úkolem zemědělce věnovat divoké fauně v nejširším slova smyslu stejnou péči a pozornost jako hospodářským zvířatům. Ve vztahu k savcům se to děje mimo jiné lovem, přičemž egoistické pohnutky přitom hrají roli právě tak často jako při boji s takzvanými škůdci pomocí biocidů jiného druhu. Různé druhy zvířat přispívají každý svým dílem k obohacování a posilování soulové organizace hof- nebo dorforganismu. Každý nepromyšlený zásah do komplexního přediva vztahů je nechává onemocnět a oslabuje jejich síly sebeléčení.&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 15. Juni 1924.&lt;/ref&gt; {{SE|114}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vier_Gruppen_innerhalb_der_Wildfauna&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Čtyři skupiny v rámci divoké fauny ====<br /> <br /> Odhlédneme-li od savců a plazů, jsou pro nás nesmírně důležité čtyři velké skupiny živočišné říše, jejichž existence prostupuje gemarkungen svou – skrytěji působící – duševností. Ve svém tělesném utváření vykazují každá jiným způsobem příbuznost s funkční a morfologickou trojčlenností člověka, to jest s nervově-smyslovým systémem, s hrudní oblastí a se systémem látkové výměny a končetin. Jsou to čtyři skupiny: červi, ryby, ptáci a hmyz.<br /> <br /> Tato trojčlennost těla je nejzřetelněji vytvořena u hmyzu. U ostatních tří skupin ovládá existenci zvířete vždy jeden funkční okruh s vysokou specializací: u červů pól látkové výměny, u ryb rytmický střed a u ptáků nervově-smyslový pól. Každá z těchto čtyř skupin odhaluje ve své druhové rozmanitosti – nejintenzivněji hmyz – velkou variační šíři ve vyformování svých orgánových soustav. V porovnání s člověkem se již v dřívějších fázích evoluce jednostranně vyvinuly k tak vysoké dokonalosti, že lze říci: Část duševního těchto zvířat z velké části vstoupila do příslušného tělesného utváření, zatímco druhá, doplňující část se proživá nadsmyslově jako svět takzvaných „elementárních bytostí&quot;.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Welt der Elementarwesen'', ausgewählte Texte herausgegeben von Almut Bockemühl, Dornach 2005.&lt;/ref&gt; Elementární bytosti jsou poslové, kteří zprostředkovávají mezi bytostným prapůvodem veškerého bytí a jeho zobrazujícími formami projevu ve fyzicko-materiálním světě. Jejich bytost je duševně-astrální povahy; jejich tělo se specificky buduje z étericky živých sil. Elementární bytosti jsou duchovní poslové, kteří přivádějí do smyslově-vnímatelného jevu – obrazně, v čase a prostoru – praobrazů minerální, rostlinné, živočišné a lidské říše, jež jsou doma v říši vyšších duchovních světů. Jsou bytostmi vztahů mezi světem smyslového a duchovně-nadsmyslového a jako takovéto bytosti mohou být cítivě prožívány v cvičícím, myslícím nazírání. Jako nositelé procesů se zaklínají do všeho vzniku a osvobozují se z tohoto zakletí v zániku toho, co ztuhlo do smyslové formy.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vorträge vom 2., 3. und 4. November 1923.&lt;/ref&gt; Elementární bytosti se specifikují do čtyř skupin podle toho, ve kterém ze čtyř živlů – Zemi, Vodě, Vzduchu a Teple – mají převážně své pole působnosti. {{SE|115}}<br /> <br /> Nadsmyslově tvoří doplnění ke čtyřem skupinám zvířat, která v jednostrannosti v těchto živlech nalézají své fyzické životní podmínky. Svět elementárních bytostí je všude přítomen v pozemském. Jejich působnost, dosahující z nezjevitelného do zjevného, nemůže uniknout umělecky cítícímu nazírání. Prostírá nad přírodou a zvláště nad světem zvířat, jež v sobě vlastním způsobu oživují čtyři živly, jemný závoj moudrostí plné smyslovosti a duševnosti.<br /> <br /> V následujícím obrátíme pohled na bytost a význam zmíněných čtyř skupin živočišné říše (obr. 9):<br /> <br /> '''1. Skupina bezobratlých červovitých''', těch, kteří jsou spjati s živlem zemitě-pevného, na příkladu žížaly obecné (''Lumbricus terrestris''):<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 9, S. 115.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 9: Die Seelenorganisation oder der Seelenleib des landwirtschaftlichen Organismus.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Žížale chybí vyvinutá hlava. Je doslova osamostatněným, článkovaným střevním váčkem, tedy zvířetem naprosté a úplné metabolické aktivity, jehož smyslová organizace obrácená navenek {{SE|116}}<br /> <br /> je redukována na hmat — na bodové smysly rozmístěné po celém těle. Činností tohoto jemného, slizce-vodnatého zvířete je zpracování půdy. Je plastikem zemitě-pevného. Žije ve tmě zemského nitra, na hledání potravy z odumřelých rostlinných zbytků se protlačuje svrchní vrstvou kyprého obdělávání půdy a žere se do hloubek pevného minerálního podorničí, čímž buduje svislé trubičky, jež mu slouží jako vnější kostra a napomáhají mu k svislé vzpřímené poloze při pohybech nahoru a dolů. Svůj minerály prosycený trus nese contre la pesanteur vzhůru na povrch zemský (až 100 t/ha/rok) a tak rok od roku omladí půdu. Aktivně podporuje dýchání půdy, když při klesání svými trubičkami — jako pumpa — za sebou vtahuje kyslíkem bohatý vzduch a při stoupání vytlačuje vzduch ze země nasycený CO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;. Jeho potravou je odumřelá, bakteriálně se rozkládající organická hmota, kterou přijímá do svého nitra spolu s jílem, prachem a jemným pískem. Navenek vylučuje sliz, dovnitř jeho duševní organizace «prosmyslňuje» přijatý potravinový proud a řídí vojsko bakteriálních symbiotů, kteří potravu rozkládají, a uvádí — ve spojení s minerálními jílovými složkami potravy — do chodu tvorbu trvalého humusu, budování krůmkově stabilních jílovo-humusových komplexů.<br /> <br /> Žížala je ze své přirozenosti bytostí odříkání. Dovolme si tezi: evolutivně se vzdala plné metamorfózy přes zakuklení až k imagu. Ta by, řekněme jako motýl, v kráse tvaru a barvy zjevila to, co v červu zadrženo se prokazuje jako jeho požehnaná schopnost — být plastikem zemské půdy.<br /> <br /> Vědomí žížaly je spící-sněný stav, a přesto má moc vytvářet vztahy plný celek. V tomto jejím díle se jako odraz jeví to, co je — jako doplnění jejího metabolicky zdůrazněného bytí — její vyšší smyslová a rozumová přirozenost. Co žížale, co celkově červovitým živočichům chybí, je polární vyformování hlavy v poměru ke střevnímu systému. Chybějící — doplnění k hlavě — je však funkčně přítomno všude tam, kde jsou žížaly atd., a sice právě jako bytostně-nadsmyslové, jež je odděleno od fyzicky se jevícího těla, přesto k němu duševně stojí ve vztahu. Jde tu o specifickou skupinu elementárních bytostí — od nepaměti takzvaných *gnomů* —, jejichž bytostnou substancí je «smysl a rozum v {{SE|117}}<br /> <br /> je».&lt;ref&gt;Tamtéž, přednášky ze 2., 3., 4. listopadu 1923.&lt;/ref&gt; Svou wirksamkeit rozvíjejí v erdig-Festen a tvoří duševně-astrálně pojítko k bezobratlému živočišnému světu.<br /> <br /> Ke [[Landbaukunst|umění zemědělství]] patří, vytvářet této tak neúnavně činné a dobrotivé skupině živočichů v hojnosti životní prostor. Neboť tam, kde na poli, louce a pastvině, jakož i v hnojiště a kompostové hromadě rozvíjí žížala svou činnost, je přítomno také její duchovní korelát, elementární bytosti erdig-Festen. Bez žížaly by se půda postupně zhutňovala a tvrdla, ocitla by se takřka ve strnulosti smrti. Žížala půdu oživuje.<br /> <br /> '''2. Skupina živočichů spojená s živlem vody''' — ryby. Jako je žížala plastikem erdig-Festen, tak je rybou takovým plastikem vodního živlu. Hlava ryby, se svou diferencovanou smyslovou organizací, je zřetelně vyformována; přechází však bez přechodu do trupu a článku látkové výměny. Vše ovládající je střední část, trup — jemný, rytmicky bohatě členěný, chrupavčitě-kostnatý skeletní systém. Páteřní řetěz prochází tělem od ocasní ploutve až k hlavě a v ní se metamorfózuje do lebeční kosti. Po stranách se klene žeberní oblouky, kůstkami, které obepínají i břišní orgány. Navenek jsou překryty svalovou vrstvou, která ve spojení s ploutvemi propůjčuje rybě mimořádnou obratnost a rychlost v pohybu. Žížala přijímá to zemité až do svého trávicího traktu; jinak rybaa, která při pohybu nechává vodu proudit skrze žábry. Voda tím vstupuje přes hlavu do přímého vztahu k rytmickému trupovému systému; ryba se zásobuje kyslíkem, který přes žábry vodě odnímá. Vnější kůže se zhutňuje v šupinový šat, jímž se její tvarová podoba vymezuje vůči beztvaré vodě a jímž dává navenek najevo své duševní niterné bytí v rozmanité barevnosti. Ryba se neživí jako žížala odumírajícím životem, nýbrž přednostně tím, co se ve vodě rozvíjí jako rostlinný a živočišný život. Ryba rozšiřuje své duševní bytí za svůj tělesný tvar do okolní vody. Na jedné straně hmatá v klouzání vodu obtékající její tělo a na druhé straně vytváří svými pohyby nejjemnější proudy a víry. Jako vděčí ryba svůj proudnicový tvar živlu vody,{{SE|118}}<br /> <br /> tak jej oživuje a oduševňuje tím, co se z duševní pohyblivosti přelévá do pohybových průběhů. Ty jsou v tichém vodním tělese, rybníku, jiné než v mocně tekoucím potoce nebo řece. Lín například, druh kaprovitých, je zavalitější ve tvaru, tmavší v barvě, pomalý v pohybu a rád se občas zarývá do bahna na dně rybníka. V přímém protikladu k tomu se nachází štíhlý pstruh, druh lososovitých, v tekoucí, přes kameny proudící, křišťálově čisté vodě. Jako stín bleskurychle prochází prosvětlenou, pohyblivou vodou, nad oblázkovým dnem — buď u břehu potoka hledaje úkryt, nebo aktivně klidně stoje proti proudu, vnímaje teplo vyvolané pohybem přetékající vody.<br /> <br /> Jako patří jezero, rybník, tok řeky nebo potoka k [[Landschaft|krajině]], k [[Hof|statku]], tak k nim patří i v nich žijící rybí přirozenost. «Produševňuje» vodní plochy a činí je orgány hospodářsko-vesnických organismů. Je vloženo do rukou zemědělce, tyto krajinné orgány pečovat, obohacovat je uměním zakládáním rybníků, pokud možno dbát o jejich čistotu a o to, aby tekoucí vody nebyly rušeny ve svém přirozeném toku.<br /> <br /> U ryb dosahuje zvláštní dokonalosti zejména jejich rytmický střed, jejich trup — nikoli ještě hlava s jejím smyslovým systémem. Jejich vědomí je stlačeno do tupého snění. Co jim tělesně chybí, zůstává bytostně účinné v nadsmyslném; tká a žije jako další skupina beziehungsschaffenden Elementarwesen — und vytvářejících vztahy, jako undiny. Voda je jejich živlem a ony zprostředkovávají duchovní praobrazce tělesným a orgánovým formám, jež se utvářejí ve vodním prostředí.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> '''3. Skupina ptačího světa žijícího v živlu vzduchu.'''<br /> <br /> Ptáci plastizují, oživují a oduševňují v krátkých mocných úderech křídel, ve výrazných obloucích nebo ve vznešeném klouzavém letu ve velkých výškách živel vzduchu. Více než všechna ostatní zvířata, jež se mohou vznést do vzdušného prostoru, jsou ptáci pány vzduchů. Jako je žížala jakožto bytost látkové výměny narozena ze země — přijímá do sebe zemi —, jako je ryba jakožto bytost rytmu narozena z vody — nechává se vodou prostupovat —, tak je pták narozen ze vzduchu. Celý jeho leib je {{SE|119}}<br /> <br /> přetvořen v hlavu, ve velký smyslový orgán. Nejen že jeho hlava je provzdušněna zvenčí, stejně jako jeho peří, nejen že jej rozepjaté paže nesou vzduch, nýbrž vzdušný živel prostupuje celým jeho nitrem (viz níže).<br /> <br /> Ze zmíněných skupin dovršuje se v ptácích vývojový proud utváření hlavy; uchvacuje celé zvíře včetně hrudi a látkové výměny. K tomu se váže otázka: Není snad na dřívějším vývojovém stupni — u bezobratlých červovitých živočichů, ryb a ptáků, jakož i čtvrté skupiny, hmyzu — předobrazeno v předčasné dokonalosti cosi, co postupující evolucí nachází v Apokalypse Janově&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Apokalypse des Johannes'', GA 104, Dornach 1985.&lt;/ref&gt; výraz jako «Troj-zvíře» orla, lva, býka a čtvrtého, jenž nese lidský obličej? Rudolf Steiner označuje tři zvířata — orla (hlava), lva (hruď) a býka (látková výměna) — jako představitele tří vývojových proudů z ducha, jež se v člověku sjednocují ve vyšší celek.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 19. Oktober 1923.&lt;/ref&gt; A neleží snad v přísném, morfologickém a funkčním trojčlenném členění hmyzí podoby — v pravdě předčasně do formy geronnen — jakési shrnutí vývojových proudů bezobratlých, ryb a ptáků, tak jak se ukazuje v budoucnosti otevřené vývojové schopnosti v soutoce orlího, lvího a býčího proudu v postavě člověka?<br /> <br /> Ptáci odebírají kyslík ze vzduchu jak při nádechu, tak při výdechu. Při nádechu vstupuje vzduch zčásti do plic a — nespotřebovaný — zčásti do vzdušných vaků rozmístěných v těle a do zčásti dutých kostí. Při výdechu prochází tato zásobní vzduch plícemi (otevřený trubicový systém, nikoliv slepá plicní sklípka) zevnitř ven. Tíže se v ptačím leibu proměňuje v lehkost: lebka, jíž převážně přímo proudí venkovní vzduch, tělo provzdušněné vzdušnými vaky, vzduchoprázdné dutiny procházející velké části kostry zejména u velkých druhů ptáků, a konečně pohyblivé, provzdušněné peří. Tato lehkost je dále zdůrazněna tím, že vysoce koncentrovaná potrava — ať živočišného nebo rostlinného původu — podléhá rychlému trávení a po krátkém pobytu je znovu vyloučena. {{SE|120}}<br /> <br /> „Pták je … vlastně celý hlavou.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 27. Oktober 1923.&lt;/ref&gt; Zjev sýkory, červenky nebo střízlíka atd. toto tvrzení přímo potvrzuje. Trávicí trakt a hruď jsou zkráceny a vypadají, jako by byly vtaženy do hlavového pólu. Fyziognomii ovládá zobák a oči; uzavírá se však v tvaru, barvě a vzorování peřového šatu do hlavové gestalt ptáka jako celku. Pevné spojení lebeční kosti pokračuje přes kloubní střední krční obratle do trupu kostry; srostlé hřbetní obratle tvoří s lopatkou, pánví, žebry a hrudní kostí pevně uzavřenou jednotu. Naopak se hlavní činnost končetin přesouvá do křídel a dále dopředu do trhavě klovaného (slepice, vrabec atd.) nebo klepaného (datel) pohybu hlavy. Tak se v hlavě spojuje vysoce specializovaná činnost končetin s přeostrnou smyslovou činností. Pohlédneme-li do oka ptáka, zejména dravce, pociťujeme duševní sílu, která jako skrze klidový bod upoutává vlastní pohled přímo přemáhající mocí; pohled jako z pradávných dob. Duševní bytost ptáka se sděluje vzdušnému obkruhu v jednoduchých tónech až po zvukomalebné melodické sledy tónů. Ty vyvěrají ze syrinxu (tzv. dolního hrtanu), vyvolány vzdušným proudem při výdechu a zčásti i při nádechu. Skřivan polní, když se brzy za svítání za slunečního rozjasnění vznáší do výšin, dovede svou píseň trylkovat tak dlouho proto, že může provádět tzv. mikronádechové dechové pohyby, jimiž trvale doplňuje vzduchové vaky (srovnatelné s dudákem).&lt;ref&gt;Siehe z.B.: Einhard Bezzel und Roland Prinzinger: ''Ornithologie'', Stuttgart 1990, S. 269.&lt;/ref&gt; Stejně se to má s slavíkem, který svůj melodický zpěv právě takto může tak dlouho udržovat.<br /> <br /> Gestalt ptáka je v říši zvířat jedinečným způsobem utvářena jeho peřovým šatem. Z kůže roste jak brk, tak praporek pera. Co se pak ale vyjadřuje v bohatství barev a jemně cizelovaných forem jednotlivých per a opeření jako celku, vypadá jako vyvrácené navenek — jako rozperošený obraz vnitřního duševního světa ptáka. Pera se mu stala smyslovým orgánem pohybů vzduchu.&lt;ref&gt;Ernst-Michael Kranich: ''Wesensbilder der Tiere''. ''Einführung in goetheanistische Zoologie'', Stuttgart 2004, 386 S. – Siehe auch die Aussagen Rudolf Steiners in: ''Die Welt der Vögel'', herausgegeben und kommentiert von Hans-Christian Zehnter, Basel 2015, 288 S. sowie in: ''Die Welt der Tiere''. Herausgegeben und kommentiert von Hans-Christian Zehnter, Basel 2007, 182 S.&lt;/ref&gt; Rudolf Steiner charakterizuje tvorbu per {{SE|121}}<br /> <br /> Rudolf Steiner charakterizuje tvorbu per ptáka na příkladu orla tak, že na rovině fyzické je způsobována týmiž silami, jaké na rovině duševně-astrální, na základě mozku, způsobují tvorbu myšlenek.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 19. Oktober 1923.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Příroda ptáka se klene jako zvon nad hofem a dorfflur. Vztažným bodem k zemi je hnízdo. Od něj se rozvírá do pozemského a vzdušného obkruhu a duševně se prožívá v příslušném revíru. V jeho hranicích hledá pták potravu a nachází to, co ho podněcuje, aby své duševní bytí — ať za letu, nebo v korunách stromů a keřů — nechával vyproudit do okolí: ať je to káně, která krouží ve výšinách, nechává se prostupovat slunečním světlem a teplem a v pozorovateli tím obrazem pozemského vytržení probouzí pocit vznešeného klidu, podobného odpočívání ve vlastních myšlenkách. Nebo slavík, který za soumraku nechává u hranic svého revíru znít svou píseň. Nebo skřivan, který za ranních hodin náhle s jásavým trilkováním neviditelný na čistém nebi povznáší mysl těch, kteří shrbeni k zemi vytrhávají plevele.<br /> <br /> Smyslově aktivní hlavová přirozenost ptáka přemáhá takřka jeho funkci metabolismu a končetin. Pták polyká potravu téměř tak rychle, jako ji tráví, a vylučuje ji v do velké míry mineralizované podobě. Jeho fyziologické funkce metabolismu silně ustupují a přesouvají se do pohybových procesů ovládaných nervově-smyslovým systémem. Jejich doplnění k této jednostrannosti je nadsmyslové povahy a duševně-účinně žije jako elementární bytost vzduchu, od pradávna nazývaná Sylfa.&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 3. November 1923.&lt;/ref&gt; Její bytí je vázáno na svět ptáků. Taková elementární bytost sleduje letícího ptáka ve vzdušných vírech, které za sebou vytváří. V tomto společenství je každý let ptáka zdrojem oduševňování vzdušného obkruhu. Stačí jen delší dobu sledovat velkorysé a elegantní obloukové figury přesvištěných vlaštovek nebo rorýsů. Jako žížala plastizuje pevný živel země, jako ryba vodu, tak ptáci silami svého duševního bytí plastizují živel vzduchu.<br /> <br /> Úkolem zemědělce je proto také dbát o to, aby domácí ptačí svět nalézal svůj životní prostor na statku a v katastru obce. Vzdušný prostor mu stojí volně otevřen, pozemský prostor naproti tomu — co se týká možností hnízdění — vyžaduje co nejrozmanitější utváření krajiny v polích, {{SE|122}}<br /> <br /> Louky, meze, svahy pro druhy hnízdící na zemi, keře, živé ploty, v polní krajině rozesetými stromy a lesními ostrůvky pro pěvce a jiné. Je zapotřebí otevřených stájí pro vlaštovky obecné; pro vzácné hosty jako sýčky, sovy pálené je třeba dutin v ponechaném mrtvém dřevě, letových otvorů ve stodolách atd. Kdekoli se nacházejí místa k hnízdění, vznikají v okolí viditelně-neviditelné revíry, prostory duší, které tvoří neviditelné orgány v zemědělském organismu.<br /> <br /> '''4. Skupina světa hmyzu žijícího v živlu tepla:'''<br /> <br /> Hmyz tvoří zdaleka druhově a tvarově nejbohatší třídu v živočišné říši. Žije sice v zemi, ve vodě i převážně ve vzduchu, jeho vlastním elementárním říšem je však teplo. Z působení tepla žije hmyz. V teple tkví skrytě jeho duševno a svou činností strukturuje tepelné procesy, jako například při navštěvování květů, nebo zjevněji ještě při vývoji tepla v mraveništi nebo včelím úlu. Jako teplo proniká každý ze svých příbuzných živlů a uvádí je navzájem do vztahu, tak proniká i svět hmyzu se svou moudrostí plným instinktovým bytím těmito živly a vytváří na základě tepla na vyšší úrovni živou tkáň vztahových souvislostí.<br /> <br /> Jakmile totiž zjara stoupající slunce svým teplem probouzí přírodní bytí ze zimního stavu klidu, hemží se vzápětí v nejsvrchnější vrstvě půdy střevlíky, chvostoskoci atd.; v rybníce dovádějí potápnice, vodoměrky atd. a ve vzduchu tančí v tepelných paprscích slunce komáři; včely oblétávají květy; v nepřehledném bohatství tvarů bzučí, šumí, poletuje, vznáší se, tančí v stále cílevědomé píli vojsko hmyzu vzduchem.<br /> <br /> Vše v životě hmyzu se odehrává v teple. Vývoj vajíčka v larvu a její metamorfóza přes kuklu k imagu, hotovému hmyzu, potřebuje jarní a letní teplo.<br /> <br /> I tvarová bohatost hmyzu má co do činění s teplem. Ta je největší v tropech a ztrácí se v chladných pásmech.<br /> <br /> Je to vzájemný vztah k teplu, který v tělesné stavbě hmyzu vyrovnává jednostrannosti, jež lpějí na bezobratlých, rybách a ptácích. Tři funkční oblasti hlavy, hrudníku a metabolismu jsou u hmyzu, co se týká tvarové podoby, zpravidla rovnocenněji utvářeny, se zvláštním důrazem na střední článek (*thorax*), ba jsou zhusta od sebe ostrými zárezy navzájem odděleny (hmyz z lat. *insectum* = zářez). {{SE|123}}<br /> <br /> Jako všichni článkonožci nemá hmyz kostěnou vnitřní kostru; místo toho drží jeho trojčlennou podobu pohromadě vnější kostra, chitinový pancíř. Polarita hlavového pólu (*caput*) a metabolického pólu (*abdomen*) je zvláště výrazná. Avšak smyslová organizace hlavy s fasety a jednoduchýma očima, jakož i s makadly a tykadly (smysl čichu a hmatu), zprostředkovaná břišním gangliovým systémem, přesahuje na končetiny, např. u jednotlivých druhů na přední nohy (smysl tíhy a vibrace, sluch, chuť).&lt;ref&gt;Wolfgang Schad (Hrsg.): *Goetheanistische Naturwissenschaft, Band 3: Zoologie*, Stuttgart 1983, Seite 31. Siehe auch ders.: *Säugetiere und Mensch*, Stuttgart 2012, 1255 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Naopak v břišním článku hmyzu zcela chybí organizace končetin, která u člověka náleží k metabolickému pólu. Končetiny dosahují nejvyšší úrovně utváření ve třech párech noh (u pavoukovců čtyřech) a dvou párech křídel v oblasti hrudníku a zasahují až do hlavové organizace, například v pohyblivých, k periferii orientovaných tykadlech a ve vysoce diferencovaných kousacích a sacích nástrojích. To, co fyziologicky u obratlovců a v nejvyšší míře u člověka tvoří rytmický systém s plicním dýcháním a srdeční funkcí, v hrudníku hmyzu zcela chybí. Centrum hřbetně probíhajícího cévního systému leží v abdómenu. Dýchání probíhá otvory v kůži, rozmístěnými po celém těle, na něž navazuje trubicový systém tracheí. Rytmický systém se zcela redukuje na pohyb křídel a článkovaných nohou. V oblasti hrudníku si nevyvinul žádné vlastní rytmické orgánové systémy jako „skutečné&quot;plíce nebo „skutečné&quot; srdce.<br /> <br /> Hmyz se živí — ať jde o mšici, vosu, včelu nebo motýla — přednostně látkami, které jsou samy výsledkem tepelných procesů v rostlině: asimilačními šťávami, šťávou obsahující cukr — med z ní teprve vzniká trávicím traktem včely — z nektárií listů a květů, z pylu a pryskyřic. Ve výstavbě svého těla pokračuje v tepelně-kvetebním procesu, jímž růst rostliny končí. Tentýž druh duševně-astrálních sil, které z kosmu se slunečním světlem přitékají k rostlinám, dotýkají se jich zvenčí ve stonku, listu a květu a tvarují je — právě tyto síly se v hmyzu navštěvujícím květy zvnitřnily a zhustily do jeho duševního bytí, každý druh po svém způsobu. Jak jinak lze pochopit, že na jedné straně mnohé květy jsou utvořeny jakoby přesně pro návštěvu a opylení určitých druhů hmyzu, například květ jetele ve vztahu k {{SE|124}}<br /> <br /> čmelákům; na druhé straně mnohé druhy hmyzu mají v sestavě svého těla, zejména v ústrojích, organizaci uzpůsobenou k návštěvě specificky utvářených květů. Nazírání se nabízí organická jednota rostliny a hmyzu vyššího řádu. Podíváme-li se na orchidejové květy, například na květ čmelákovce mužského. Jeho květ působí jako hmyz, který ještě nepřišel k samostatnému životu. Právem proto Rudolf Steiner říká, že motýl je osvobozeným květem a květ je zajatým motýlem.&lt;ref&gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', Vortrag vom 26. Oktober 1923, GA 230, Dornach 1993, S. 73. Siehe auch: Hans-Christian Zehnter (Hrsg.) ''Warum singen Vögel?'', Zürich 2018, 240 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Co je v říši hmyzu všudypřítomné a ve vysoké míře zažitelné u zástupců tvořících státy, je v duševním skrytě vládnoucí moudrost, která se projevuje ve vysoce specializované, nástrojové tělesné stavbě — především však v dělné, vztahy vytvářející činnosti dávání a přijímání, jako například v úlu nebo mraveništi. V oněch dvou posledních případech nejsou závislí jen na vnější teplotě, nýbrž vytvářejí si teplo sami — například včely intenzivním pohybem v zimním chumáči, nebo termiti samovzněcováním stlačených čerstvých listů, trávy atd. k vyhřátí líhniště ve svých zemních stavbách. Co se u teplokrevných živočichů daruje jako instinktivní, duševní vnitřní život, u hmyzu se to vyvrací ven v dokonalou zručnost — například pavouk a jeho síť, včela a její plástev, vosa a její hnízdo.<br /> <br /> Stejně jako pro zmíněné skupiny živočichů žijících v půdě, vodě a vzduchu musí zemědělec na svém katastru vytvořit domov pro rozmanitý hmyzí život. Ten nalézá oporu v rovně rozmanité rostlinné přírodě. Žádný strom, žádný keř, žádná tráva ani bylina, jež by neposkytovaly larvám, housenám, popřípadě žravým lakvám určitých druhů hmyzu výživný základ. Housenky motýlů mají svého vždy specifického hostitele: otakárek fenyklový (*Papilio Machaon*) kopytníkovité, jako kopr, kmín, mrkev; babočka paví oko (*Vanessa Jo*), admirál (*Vanessa Atlanta*) a babočka kopřivová (*Vanessa Urticae*) — kopřivu; bělásek zelný (*Pieris brassicae*) druhy zelí atd. Mnohé nesou své jméno podle hostitelské rostliny, například hálkotvorka pšeničná (*Cecidomya tritice*) atd. Jakkoli jsou v tomto juvenilním stadiu vázány na určitou hostitelskou rostlinu, tak jako dospělý hmyz se jim otevírá {{SE|125}}<br /> <br /> ausgebildete Imago vylétá do široka a nachází bohatou nabídku potravy na kvetoucích lánech.<br /> <br /> Již těchto několik příkladů ukazuje, jak velkou pozornost a péči musí zemědělec věnovat vedle svých kulturních rostlin divoké rostlinné přírodě. Tím dbá o rovnováhu a vyváženost hmyzích druhů svého hospodářství. Musí usilovat o to, aby od jara až do podzimu kvetoucí rostliny oživovaly krajinu — ať již péčí o luční a cestní meze, svahy atd., anebo bohatě členěnou fruktfolge zakládáním kvetoucích pruhů v polních kulturách atd.<br /> <br /> Obrovské zesílení hmyzího života poskytuje bohatá tvarová rozmanitost divokých dřevin v živých plotech, především však ve vysokostmenných sadech. Padesát až šedesát let starý jabloň vysokostmen hostí ve kmeni, větvích, listech a květech přes 1000 druhů hmyzu.&lt;ref&gt;Hans Steiner: «Die Lebensgemeinschaft des Apfelbaums», ''Der Obstbau'' Nr. 3–5, 1958.&lt;/ref&gt; Taková rozložitá koruny stromu nebo druhově bohatý živý plot představuje nakupení astrální substance: «Z toho, co jakožto Astrálnem prosycené proniká stromy, žije a tká dospělý hmyz.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999, S. 183/84.&lt;/ref&gt; Nejvíce ze všeho je to hmyzí svět, který svou astrálně-duševní bytostí zprostředkovává k étericky-živému rostlinného světa. Bere od rostlin svou potravu a jako protidárek je opyluje, nebo je chrání před náhlým masovým výskytem škodlivého hmyzu, například parazitováním kolonií mšic lumčíky.<br /> <br /> Bytostí tepla par excellence mezi hmyzem je včelí lid, jehož chov je doložen od pátého tisíciletí před Kristem.&lt;ref&gt;Norbert Bennecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 2000, 470 S.&lt;/ref&gt; Ze svého úlu na zahradě a z ovocného lemu hospodářství oblétají polní katastr a přinášejí hospodářství svou sklizeň, tak jako zemědělec přináší svou ze zemědělských plodin.<br /> <br /> Druhy hmyzu mají vysoce specifickou, často krajně specializovanou tělesnou formaci, podle toho, jaká kvalita jednostranného duševního v nich ztuhlá. Tato jednostrannost nachází svůj doplněk v elementárních bytostech nadsmyslově účinných v živlu tepla, «ohně», totiž v *Salamandrech*.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 3. November 1923.&lt;/ref&gt; Jsou to oni, kdo v říši hmyzu tvoří dokonalost hraniční s divem — dokonalost souvztažnosti tělesné formace a instinktivně-inteligentních vzorců chování. {{SE|126}}<br /> <br /> Elementární bytosti tepla jsou to, které například v případě motýlů uskutečňují úplnou metamorfózu skrze všechny «živly», od vajíčka přes housenku, kuklu až k imagu. Duchovně prostupují duševní, jež je v tak vysoké míře ztuhlé do trojčlenné tělesné formace hmyzu. Vytvářejí vztahy přírodních říší navzájem a tak i k člověku, například ve vztahu pastýře k jeho ovcím, včelaře k jeho včelám. V bzučení a hučení hmyzu v teple slunečných dní, na jaře kolem kvetoucích živých plotů, ovocných stromů, lip, se stávají proživatelnými nálady, jež dávají tušit působení těchto elementárních bytostí ohně. Jsou přítomny a účinné všude tam, kde zemědělec tvoří hmyzu, fyzickému korelátu elementárních bytostí tepla, životní prostory.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Haustiere_–_Organe_im_Hof-_und_Landschaftsorganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Domácí zvířata — orgány v organismu statku a krajiny ====<br /> <br /> K domácím zvířatům náležejí především zástupci z říše savců: pes, kočka, prase, kůň, z řádu přežvýkavců: ovce, koza, skot, z říše ptáků: slepice, kachna, husa a holub, a z říše hmyzu: bourec morušový, včela ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|Obrázek 9]], S. 115). Liší se od svých volně žijících druhů z hlediska čtyř stupňů bytí:<br /> <br /> '''1. Z hlediska duchovně-bytostného:'''<br /> <br /> Stejně jako všichni živočichové, ani domácí zvířata nemají inkarnované Já, jež by jim, tak jako člověku, propůjčovalo sebevědomí a tím i moc ke svobodnému sebeurčení. Zvířata stojí pod vedením skupinových duší.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Natur- und Geistwesen – ihr Wirken in unserer sichtbaren Welt'', Vortrag vom 2. Februar 1908, vormittags, GA 98, Dornach 1996.&lt;/ref&gt; Jednotlivá zvířata jsou od těchto skupinových duší «odlištelna» — přirozeností celé skupinové duše do nich vtisklá, jsou jejím fyzicko-tělním obrazem. V divoké přírodě jsou tyto duševní vlastnosti evolučně ztuhlé do tělesné formace v podobě chování: ve fyzickém se projevují jako instinkt, v étericky-živém jako pud a v duševním jako zákon. Při domestikaci se člověk kdysi postavil po bok skupinové duše zvířat, jež vládne v nadsmyslovém, a převzal na Zemi v posvátném vztahu člověka a zvířete (abelovský proud) odpovědnost a péči. {{SE|127}}<br /> <br /> Jako skupinové či druhové duše zvířat označuje Rudolf Steiner&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Hereinwirken geistiger Wesenheiten in den Menschen'', GA 102, Dornach 2001, Vorträge vom 16. Mai 1908, 1. Juni 1908, 4. Juni 1908.&lt;/ref&gt; duchovní bytosti, jež jsou srovnatelné s Já člověka a které jednotlivá zvířata příslušejících živočišných druhů jaksi dirigují zvenčí. Skupinová duše vede a působí skrze krev — člověk však skrze svůj «chov», způsobem, jímž se vnitřně i vnějšně k zvířeti chová: zvíře «drží», jinak by padlo. Kdysi je pozvedl z jeho přirozeného, skupinovou duší vedeného tvorstva, zadržel je na stupni ještě zvýšené embryonální obraznosti a zachoval mu tak skrze všechny následující generace jistou míru mladistvosti. Tím vzal vývoj domácích zvířat skrze člověka jiný směr. Ten se tak říkajíc, ještě před pádem do divoké přírody, předčasně odchyluje. U volně žijící fauny jsou druhy morfologicky i fyziologicky evolučně dozrály do svého konečného stadia. Vlk například, jenž platí za praotce psů, ztratil evolučně vzato svou mladistvost. Je vlkem — již není plasticky tvárný, tak jako v dobách vrcholu své evoluce v ''terciéru'' (Atlantida). Jeho chování je ryze projekcí jeho skupinové duše do pozemské formy bytí. Naproti tomu pes, jako domácí zvířata vůbec, vystupuje takřka výbušně a s velkou tvárností v nepřeberném množství plemen. Tato mnohotvárnost je dílem lidstva, které v poatlantských dobách (''holocén'') se dále uvolňovalo ze sevření vlastní skupinové duševnosti a nyní samo, v duchovní mladistvosti probouzejícího se Já, se spojilo se skupinovými dušemi určitých živočišných druhů. Domácí zvířata tedy nevzešla pouhou selekcí jako genetický produkt z evolučního výsledku nějakého kmenového druhu; je spíše nabíledni předpokládat, že svůj původ vděčí zvláštní duševně-duchovní povaze raného lidstva, jež k druhovým duším zvířat stálo ještě v snové blízkosti.<br /> <br /> V domestikaci lze spatřovat krok k vyrovnání oné viny, kterou na sebe lidstvo nevině-vinně vzalo, tím že na své cestě evolucí vyčlenilo říši zvířat ze sebe a zanechalo ji za sebou. Domácí zvíře si výchovou člověka zachovalo svou tvárnost. Podřídilo se služebně vůli člověka, která je vede, a přitom natolik emancipovalo duši i tělo od divoké přírody, že do vší budoucnosti toto lidské vedení — «chov» — potřebuje; nemůže klesnout zpět do téhož stavu, {{SE|128}}<br /> <br /> zatímco divoký příslušník druhu tento stav přijal. Bez péče člověka zůstává bez vůdce a může jen zdivočet, jako dingové (zdivočelí psi) v Austrálii. Na místo evolučního vychovávání zvířat pod vedením mystérií ve starých vysokých kulturách nastoupil dnešní chov zvířat. Ten optimalizuje a využívá určité dědičné vlastnosti a dělá z domácího nebo kulturního zvířete pouhé užitkové zvíře, objekt masové produkce. Tomuto vývoji, jenž ve zvířeti vidí jen bezbytostný, materiální objekt libovolně manipulovatelný skrze jeho geny, lze čelit jen tehdy, usiluje-li se o pravé pochopení bytostné povahy různých druhů domácích zvířat. Jaká moudrost například promlouvá z nazírání a ze živého zacházení s krávou, koněm, včelou atd.? Vnímání jejich zjevného obrazu v kontextu jejich životního a činnostního prostoru, jejich faunistických vzájemných závislostí a podnětů z duchovně-vědeckého bádání probouzí pocity a ideje, které duchovně-morálnímu jednání otevírají nové, evolučně vedené cesty šlechtění a výchovy. Tyto budoucí cesty vyslovuje Christian Morgenstern (1871–1914) větou: „Celé věky lásky jsou nutné, aby se zvířatům odplatily jejich služby a zásluhy vůči nám.&quot;&lt;ref&gt;Christian Morgenstern: ''Wer vom Ziel nichts weiß'', Aphorismen, Piper, München 1964, S. 89.&lt;/ref&gt; K tomuto cíli je třeba navázat na to, co je na třech následujících stupních bytí evolučně vloženo jako vloha.<br /> <br /> **2. Z hlediska seinsstufe seelischen (Astralleib):**<br /> <br /> Domácí zvíře neopouští člověka, důvěřivě vyhledává jeho blízkost, otevírá se mu duševně a v naplnění této otevřenosti očekávavě hledá protidar péče a pozornosti. Jak hluboko se způsob přístupu domácímu zvířeti vtiskuje, jak silně se v něm obarví lidské svéráznosti, ukazuje rčení: „Jaký pán, takový krám.&quot; Tato duševní otevřenost až po jakési individuálně oddané chování — ve srovnání s divokou výchozí formou — klade dnes na člověka netušeně velkou zodpovědnost. Neboť duší otevřené očekávání domácích zvířat se nenaplní pouhou citovou pozorností, nýbrž teprve tehdy, když tato pozornost dává podnět k sebezačátečnější bytostné poznávání. Domácí zvíře nečeká od vedení člověkem žádnou sobeckou, citovou pozornost ve smyslu mentality mazlíčka, tím méně bezdušné využívání, nýbrž poznání jeho bytostné povahy, které mu v činech lásky dá,<br /> <br /> co skupinová duše sama nemůže dát ani nyní ani v budoucnosti. V tomto smyslu se zodpovědnost, se ideál budoucího šlechtění stávají teprve skutečnými. {{SE|129}}<br /> <br /> Dalším znakem duchovního vtiskování, sahajícím až do genomu, je zpravidla velká šíře ras domácích zvířat, na jejichž povahu bytosti by šlechtění mělo znovu navazovat. Zvláštním výrazem seelischen je rozmanitá kresba a zbarvení srsti nebo peří. Duševní rozrůzněnost nitra si v něm tvoří obraz navenek. Každá rasa domácích zvířat se tak jeví nezaměnitelně ve svém „astrálním šatu&quot;.<br /> <br /> **3. Z hlediska seinsstufe živého (Ätherleib):**<br /> <br /> U všech domácích zvířat — s výjimkou psů a koček — je nerven-smyslový pól redukován ve prospěch polu látkové výměny nebo pohybového aparátu. Pomysleme na ohromné metabolické výkony dojnic, prasat, koně zapřaženého před pluh a tak dále. Duševní otevřenost udržuje organické procesy životního těla se zvláštním důrazem na rytmické — každé po svém — tvárné a pohyblivé. Tak se domácí zvířata emancipovala od svých divokých protějšků jak dřívější pohlavní dospělostí a vyšší plodností, tak i reprodukčním cyklem a výměnou srsti nezávislými na ročním koloběhu.<br /> <br /> **4. Z hlediska seinsstufe fyzického (physischer Leib):**<br /> <br /> Duševní otevřenost zajišťuje trvalou tvárnost v životních procesech a ty zas plastizují fyzickou organizaci — nejnázorněji například ve stavbě kostry, která v největší variabilitě zachovává juvenilní formy. Nejnápadnějším znakem je zde zkrácení obličejového skeletu a hladší lebeční kosti, a to i u dospělých zvířat. To je bytostný znak mláďat. Mnoho ras přežvýkavců nese každá svůj specifický tvar rohů. Mozek skotu a prasat je objemem až o 30 % menší než u divokých příbuzných — o to silněji je ovšem vyvinutá páteřní mícha a sympatický nervový systém, který řídí látkovou výměnu. Zmenšení mozku se týká především předního mozku a znamená tím snížení smyslových výkonů zaměřených ven. Pro domácí zvířata platí obecně mimořádně velká šíře proměnlivosti tělesné stavby ras v rámci jednoho druhu — velcí nebo malí, zavalití nebo protáhlí, silní nebo štíhlí, dlouho- nebo krátkohubí atd. {{SE|130}}<br /> <br /> Druhy domácích zvířat jsou kulturním dědictvím lidstva z raných naceledních vyspělých kultur. Novějšími šlechtitelskými metodami se pohled na toto kulturní dědictví zužuje místy zcela na předem dané Genom jakož i na zaměnitelnost jeho genů u různých druhů domácích zvířat. Šlechtitelské cíle jsou libovolně směrovány k jednostranným výkonnostním maximalizacím na úkor pohody zvířat. Tento technologický způsob přístupu zaclání výhled na umělecký záměr, který z domácího zvířete teprve učinil to, čím je. V následujícím textu bude pojednáno o umělecko-šlechtitelském přístupu, který charakterizuje řadu domácích zvířat, učinil je člověku služebnými a dovolil jim stát se orgány hofového nebo vesnického organismu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Honigbiene&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Včela medonosná ====<br /> <br /> Obecně se s včelou (*Apis mellifera*) setkáváme jako s jednotlivcem při návštěvě květu, kde saje nektar, opyluje květy a sbírá pyl do košíčků na zadních nohách. Tato berouc-a-dáváuci činnost se odehrává na periferii jejího životního prostoru. Polárně k tomu nalézá toto jednotlivé stvoření své centrum v úlu, kde se s tisíci dalšími spojuje k nejčilejší aktivitě a stává se článkem veškerozahrnujícího vnitřního života — života «Biene», organismu organizujícího se ze sebe sama, s orgánové přesně se členícími činnostmi. Co jinak zůstává v orgánových funkcích organismu oku skryto, zde se pohledu otevírá dělbou práce podmíněné dění snášivé královny, masy dělnic, které samy s dělbou práce obstarávají stavbu plástů, péči o plod, krmení královny, samočistění, přínos potravy a zásobování, jakož i trubců, kteří oplodňují královnu při jejím slunečním snubním letu. Každá z těchto časoprostorově jemně sladěných činností vzbuzuje dojem nezištné oběti. V teple, které včely v úlu vlastní činností udržují přibližně na 35 °C, vytvářejí inkarnační médium pro skupinovou duši: včelař hovoří o «Biene» — přírodně vznikajícím sociálním organismu, který předjímá nezištné chování, jež si lidé v budoucnosti musejí teprve osvojit v sociálním soužití ze síly Já.<br /> <br /> Včela medonosná potřebuje člověka, «otce včel». Ten stojí skupinové duši, «Biene», po boku. Stará se o její příbytek, {{SE|131}}<br /> <br /> Košík nebo úl, v němž se společenstvo může uzavřít před světem. Úl je zařízen tak, aby se v něm mohlo pod dohledem a vedoucí rukou včelaře odehrávat dělbou práce podmíněný život včel. A přijde-li k rojení, postará se o to, aby včelí společenstvo nezmizelo do divočiny a nakonec do svého zániku, nýbrž aby byl roj chycen a byla mu přidělena nová příbytek. Stará se dále o to, aby včelín nebo jednotlivé úly stály v blízkosti statku tam, kde lze od jara do podzimu nalézt kvetoucí rostliny v polích a kde lze přes zimu pravidelně sledovat blaho roje a provádět odpovídající ošetření.<br /> <br /> Včelí společenstvo žije uzavřeno v duševním prostoru, v němž si nepřeje být rušeno zvenčí. Neruší je jediné ten člověk, který do sebe vsál moudré konání a bytostnou povahu včelího společenstva a z tohoto pramene s uctivostí, rozvážností a klidem vykonává svou prací ke kumštu povýšenou práci na včelím společenstvu. Tento duševní prostor se polarizuje v hlavovité centrum — roj — a v obkruh, který je navenek ohraničen mořem květů, jež obletují dělnice a z něhož se, naloženy medem a pylem, vracejí do středu — děj srovnatelný s krevním oběhem. Co do roje zanášejí, to sdílejí s člověkem: med jako potravu, vosk, propolis a jed k rozmanitým, mimo jiné léčebným účelům. Jsou s odpovídajícím počtem společenstev nezbytnými duševními orgány hofového organismu, jež ve své činnosti vetávají duchovní, působící v teple, do gemarkace jiným způsobem, než to činí zemědělec, když skrze svou práci ichgewollt vmýšlí své myšlenky do celku statku.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hausgeflügel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Domácí drůbež ====<br /> <br /> Ještě v 50. a 60. letech 20. století to byly slepice, kachny, husy, holubi, kteří dodávali hofovému životu zvláštní zabarvení a svým chováním vlastní rytmus. Pokud jde o slepice, začínal například denní průběh při východu slunce pronikavým budíčkem pro {{SE|132}}<br /> <br /> Člověk a zvíře, kohoutovu kikirikí. Vystoupil jako první, krk a hlava svisle vztyčeny, zobák dokořán otevřen, ocasní pera zvednutá a rozevřená — pohled, jako by chtěl celé své nitro vykokrhat do nastávajícího dne. Hejno slepiček ho následovalo z noční tiše stáje do kurníku nebo ve volném výběhu do dvora, na otevřené humno, na hnojiště; škrábajíce a zobajíce se rozptylují za potravou. Zanedlouho se z kurníku ozval první kdákot slepice, jímž oznamovala své štěstí z kladení vejce. Zpravidla odpoledne přišla prašná lázeň s čistěním peří a dál škrábání, drápání a zobání semen, larev, červů, hmyzu, trávy a zrníček písku. Se setměním se hejno znovu sešlo ve stáji a hustě namačkáno se posadilo na hřady. Podobně se přirozeně odehrával život kachen, hus, krůt a holubů; jejich vztažným bodem byl dvůr s chráněnou stájí a lidé, kteří se o ně starali.<br /> <br /> Slepice a krůty jsou spjaty se zemí, kachny a husy milují blízkost vody a pasou se přednostně na břehových travnatých plochách. Jako tyto pendlují mezi vodou a zemí, tak holubi mezi vzduchem a zemí; jejich pohybový prostor se rozšiřuje v převážně krátkých letech ze stromu na strom daleko do polní krajiny; k odpočinku se pak znovu shluknou, v řadě usazeni na nejvyšším hřebenu střechy statku. Jejich zorné pole je tak vedle zorného pole včel nejrozsáhlejší ze všech domácích zvířat, u vodního ptactva je podstatně omezenější a u slepic se omezuje na pouhé několik metrů. Slepice vidí ostře jen na krátké vzdálenosti — slepice jí očima. Rozlišení pohybu a barevná diferenciace jejich oka je daleko lepší než u lidského oka. Jako všichni ptáci má i domácí drůbež a tedy i slepice dobrý sluch. Chybí jim vnější ucho, vchod do vnitřního ucha leží skryt pod jemným opeřením hlavy. Duševní projevy jako vábivé hlasy, zvuky vzájemného dorozumívání jako kokrhání, kdákání, šklébání kachen a hus nebo vrkání holubů se vyměňují na větší vzdálenosti. Čich je zřejmě daleko lépe vyvinut, než se ještě až do {{SE|133}}<br /> <br /> nedávno ještě v 90. letech 20. století. Naproti tomu jsou vedle oka vysoce vyvinuté hmatové orgány v zobáku obvykle rozhodující pro výběr potravy a její zrnitost.<br /> <br /> Trávení probíhá právě tak rychle jako u divokého ptactva. Vysoce koncentrovaná potrava se dostává nerozmělněná do volového vaku; odtud do žláznatého a dále do svalnatého žaludku, kde se rozemílá. Po rychlém průchodu střevem a tlustým střevem se zastávkou ve dvou slepých střevech je vylučována společně s močí přes kloaku. Odpovídajíc výchozímu krmivu a rychlému trávení vzniká vysoce koncentrované hnojivo, bohaté na organickou hmotu i soli dusíku a fosforu — hodnotný organominerální přísadový materiál pro rostlinné komposty nebo jiná živočišná hnojiva. Solný charakter výměšků domácího ptactva odpovídá jejich výrazné hlavové čili nervově-smyslové povaze, která je ještě zvláště zdůrazněna téměř svislým postojem těchto běžců v ose hlavy, nataženého krku, hrudi a běháků. Zvláštní metabolické výkony se tedy nepřidávají, jako u přežvýkavců, do proudu trávení, nýbrž vstupují do růstu (masa) a reprodukce (vajec).<br /> <br /> Od 50. a 60. let 20. století ztratil chov drůbeže — a v čele všeho chov slepic — svou roli obohacující soulovou organizaci hospodářského organismu, odstraňující odpad a škůdce. Na jeho místo nastoupil průmyslový velkochov. Zvířata, chovaná na maximální efektivitu svých metabolických funkcí, žijí namačkána v hermeticky uzavřených, elektronicky řízených, plně klimatizovaných výrobních halách a jsou udržována zdravá po krátce odměřenou dobu svého produkčního života za použití převážně abiotických prostředků. Chov drůbeže se vyčlenil z celku zemědělského podniku. V moderním drůbežářském šlechtění a chovu prožívá drůbež jako domácí a dvorní zvíře svou kulturní smrt. Ze více než 150 plemen slepic&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; slouží dnes jen ještě jejich malý počet pro liniové, křížovecké a hybridní šlechtění. Jejich výkon, vyladěný na nejvyšší úroveň, se smršťuje na snáškové období pouhého jednoho roku.<br /> <br /> Zamyšlení nad tímto scestným vývojem vede stále více k reintegraci menších drůbežích stavů do nově se utvářejících hospodářských organismů: mobilní stáje se střídavým výběhem do otevřené polní krajiny jsou prvním krokem. Tento chov znovu navazuje vztah ke všem životním procesům {{SE|134}}<br /> <br /> hospodářského celku v průběhu roku a dovoluje slepicím, aby svůj instinktivní život uplatnily bez omezení. Kvůli dravé zvěři jsou však volnému střídání stanovišť hranice vytčeny nevyhnutelně: nezbytná je oplocení odolné před liškami! Dalším krokem, jak vést tento vývoj odpovídající domácímu zvířeti dále, je odklon od uniformní hybridní šlechtění provozované po celém světě několika málo velkými koncerny — ve prospěch šlechtění vázaného na konkrétní hospodářství. To zahrnuje regionální spolupráci šlechtitelských a chovatelských provozů, a to jak pokud jde o volbu rasy a šlechtitelské cíle, tak i ochotu spotřebitelů tuto nákladnou kulturní výkonu nést spolu s nimi.<br /> <br /> Další rozvoj domácí drůbeže je zprvu otázkou genetickou: Na jakou dědičnou vlohu z minulosti je nutné navázat? Především však jde o otázku epigenetiky — šlechtění nikoli pouze na základě vlastností již nabytých, nýbrž těch, které teprve mají být získány. Jaké podmínky musí být k tomuto poslednímu cíli vytvořeny v uspořádání hospodářského organismu — pokud jde o způsob chovu, o krmivovou základnu vlastní hospodářství, o lidskou péči a náklonnost —, aby se organismická celistvost mohla epigeneticky vtisknout do životní a fyzické organizace zvířat?<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hausschwein&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Domácí prase ====<br /> <br /> Srovnatelně jedině s vysokovýkonnými plemeny slepic bylo prase metodami moderního šlechtění, krmení a chovu přetvořeno ze svého původního způsobu života a pestrosti rasových typů na uniformní užitková plemena. Bylo kdysi převážně krajinně utvářejícím pasoucím se zvířetem, hlídaným pastýři, poté v 18. století v Anglii dovednějším zapojením asijských a jihoevropských plemen přivedeno k vyšším přírůstkům, v 19. století jako ušlechtilé domácí prase všeobecně zapojeno do rolnického hospodářství v ustájení s výběhem – dnes, počínaje druhou polovinou 20. století, je však vytrhováno ze životního celku hospodářství a produkováno ve velkochovech továrenského rázu. Cílem novějšího šlechtění bylo a je: pryč od slaniny – ke sjednocenému hybridu, raně zralému masovému praseti, jehož jatečná zralost nastává již v polovině doby dožití základních plemen. Stejně jako v moderním chovu slepic je i zde vyřazen nezbytný vztah člověk–zvíře, který je pro duševní podstatu domácího zvíře bytostně nutný, jakož i vztah ke ganzheit celého hospodářství a jeho katastru. Vypadne-li toto dvojí pouto, duševně zakrňuje prase a krajina {{SE|135}}<br /> <br /> degeneruje v beztvářnou monokulturu&lt;ref&gt;Srov. Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924.&lt;/ref&gt; a na mnohých místech v odkládací plochu pro prasečí kejdu, spojenou s rozsáhlým obtěžováním zápachem a emisemi působícími na klima. Polní katastr leží obnažen bez nálady a zohaven, jako odraz toho, co se zvířatům děje v celoživotním ustájení na betonových roštových podlahách – nelidskost bez hranic. Člověk má v rukou, zda bude v domácích zvířatech vidět pouze holý hospodářský užitek, čímž sám sebe duševně odcizí sobě samému, nebo zda nechá k dobru celého hospodářství rozvinout své duševně účinné instinkty. U domácího prasete jako všežravce jsou tyto instinkty zaměřeny na neobyčejně pestrý sortiment potravy, která je pozorně vybírána podle potřeby: tráva, seno, obilí, ovoce, zelenina, kořeny, červi, šneci, planě rostoucí byliny a léčivé rostliny, plody z volné přírody atd.&lt;ref&gt;Peter Steffen, Karl Schardax, Gernot Kürzel: ''Schweineglück, Bibel der Schweine'', Graz 2008, 392 S.&lt;/ref&gt; Prase je ve všech ohledech ideálním zpracovatelem zbytků v hospodářském organismu a vedle slepic terapeutem při likvidaci veškerého obtížného hmyzu a škůdců. Svým vysoce vyvinutým čichem, který se soustřeďuje v nosním kotouči – jakési vyhrnuté, se svrchním rtem srostlé nose – hledá svou potravu jednou na povrchu, jednou rytím pod zemí. Letně podzimní pastva na obilných strništích, vybrakovaných bramborových a polních zeleninových plochách nebo na meziplodinách vede prasata na polní lán, uspokojuje jejich pohybové nutkání, jejich neuhasitelnou zvědavost a neklade žádné meze lásce k rytí. Čenichajíce pracuje jejich žádostivá a pudová přirozenost skrze zeminu. Při pastvě se může ryjící práce poškozením travního drnu rychle stát závadou. Tato škoda zůstává v mezích, je-li k dispozici dostatek pastevní plochy s čerstvým, na bílkoviny bohatým porostem, přičemž lehké porušení drnu může být dokonce výhodou z hlediska provzdušnění a omlazení porostu. Navíc dochází k roznosu semen a tím k větší druhové rozmanitosti.&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; Na mnohých místech selhává pastevní chov z nákladových nebo pracovně-hospodářských důvodů. Místo toho vznikají z praxe systémy ustájení, které v co největší míře pestrým prostředím přihlížejí k možnosti projevovat behaviorální instinkty: skupinové uspořádání, pestrost potravy, zbytky z kuchyně a dalšího zpracování, zelená píce, krmné zbytky z kravína atd., příležitost k rytí, koulení, třením se, pohybová plocha pro pohyb, {{SE|136}}<br /> <br /> setkávání a prozkoumávání, krytý venkovní výkalistek, nastlaná místa k odpočinku, spací místa chráněná před chladem a větrem, ze všech stran uzavřená, jakož i příležitost k intenzivnímu kontaktu s ošetřujícím člověkem, např. skrze oslovení.<br /> <br /> Prasata mají smysl pro rodinu, jsou přívětivá a inteligentní, smyslově bdělá zvířata: čichový smysl ovládá jejich vnímání, utváří prožívání jejich pohody i nepohody. Živě komunikují jemným sluchem a v zvedání hlav hledí na přistupujícího člověka jasným, přímo chápavým pohledem. Přesto jsou jejich mozkové výkony oproti divokým příbuzným sníženy až o 30 %,&lt;ref&gt;Norbert Benecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 1994, 470 S.&lt;/ref&gt; tj. nervově-smyslový systém se více přesunul do míchy a sympatiků a slouží tak zvýšeným metabolickým výkonům co do plodnosti a nabývání masa a tuku.<br /> <br /> Kritická otázka, zda ztrátou smyslových výkonů zvířata hloupnou tím, jak je člověk dělá domácími, musí být za předpokladu zodpovězena záporně, že si je plně vědom své odpovědnosti vůči domácímu zvířeti. Co domácí zvíře svými metabolickými výkony člověku daruje, musí mu on dvojnásobně vrátit svým inteligentním jednáním v chovu, krmení, péči a šlechtěním, které bytost zvířete skutečně zachycuje.<br /> <br /> Funkce chrupu dělá z prasete všežravce, tedy požírače masa i rostlin. Kousá a žvýká jako člověk. I v trávicím traktu se projevuje tato dvojí funkce. Jednodutinový žaludek je relativně malý; prase proto musí přijímat potravu průběžně v malých dávkách. V dlouhém průchodu tenkým střevem a odbourávání enzymaticky snadno rozložitelných složek potravy a jejich resorpci probíhá ve slepém a tračníkovém střevě mikrobiální trávení na celulózu bohatých zbytků potravy. Prase tráví důkladně; na rozdíl od přežvýkavců odnímá potravě síly, které jako smyslově i zároveň metabolicky aktivní bytost spotřebovává pro sebe. To snižuje hnojivou sílu jeho výměšků, nikoli však jejich obsah minerálních látek. Výkaly jsou co do tvaru, barvy, konzistence a zápachu závislé na druhu potravy. Není-li zachována rovnováha žlázového a mikrobiálního trávení, např. při vysokovýkonném krmení a celoživotním ustájení na roštových podlahách, vzniká prasečí kejda, u níž {{SE|137}}<br /> <br /> se nelze divit páchnoucímu zápachu ani jednostranně pudoné hnojivé účinnosti.<br /> <br /> Umírněné přizpůsobení chovu prasat vlastní krmné základně hospodářství se stelivem, výběhem a pokud možno pastvou vytváří chudý zápachem, obsahově bohatý hnůj pevnější konzistence. Zřejmě z důvodu vnímání wesensartu prasat jako všežravců v porovnání s čistými fytofágy označovali rolníci v minulosti prasečí hnůj jako «kalten Dünger» (studený hnůj), vhodný méně pro «studená jílovitá půda» než pro «teplý písčitý půda». Ve směsi s ostatními hnojivy vznikajícími v hospodářském organismu je cenným doplňkem. Jako hnojivo nese látkově kompozičně i silově pečeť duševní povahy prasete. Co si při přehrabování země z rostlinné a živočišné potravy labužnicky vychutná čichem a v hlubokém tělesném klidu duševně prožívá, tím – jako i ostatní domácí zvířata hospodářství – provádí «kosmicko-kvalitativní analýzu»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 59.&lt;/ref&gt;. Výsledek této analýzy charakterizuje hodnotu hnojiva. Je pokaždé jiná, podle toho, zda je krmivo zboží z dovozu, nebo zda je vyprodukováno na vlastním hospodářství. Rozborem vlastního vyrobeného krmiva připravuje prase po svém způsobu hnojivo, které vstříc vychází stanovištním potřebám pro rozmnožení úrodnosti půdy.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Pferd_und_Esel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kůň a osel ====<br /> <br /> Ačkoli jsou si oba navzdory úzké příbuznosti povahou tak protichůdní, jsou oba jako jezdecká, nákladní a tažná zvířata nejvěrnějšími pomocníky člověka, doložitelnými zpět až do dob staropersské kultury, do doby čtvrtého až pátého předkřesťanského tisíciletí. Kůň nesl člověka na jeho velkých přeshraniční putovních a dobyvačných taženích, byl dopravním prostředkem z místa na místo, táhl s ním do velkých bitev; bojoval pod jeho vedením a řízením a obětoval se. Táhl pluh brázdu za brázdou a přivážel sklizeň na vysoko naložených žebřinových vozech. Nekonečné služby prokázal kůň člověku a nevyslovitelné oběti při tom přinesl. A tak i osel, stejně ochotný jako umíněný jezdecký jezdný osel a nosič nákladů sedláka a řemeslníka až po průvodce žebráka. Všechny břemena každodenního života byly vloženy na tohoto malého, tenkohohých osla; s jistým krokem {{SE|138}}<br /> <br /> nesl je přes překážky a kamení. Jak by se bylo bez osla dalo udržet sociální soužití mezi pasteveckými národy i uvnitř a mezi vesnickými společenstvími? Tak nesl na svém hřbetě toho nejmenšího a jeho tíživé břemeno a při příjezdu do Jeruzaléma na Květnou neděli nejvyšší bytost, která překonala veškerou pozemskou tíhu.<br /> <br /> Oba, kůň i osel, jsou lichokopytníci. Stojí a chodí na špičce středního prstu na noze nebo ruce. Ty jsou ukryty v kopytu, rohovém střevíci, který je nepropustný pro vnější silová záření, stejně jako kopýtka sudokopytníků a rohy přežvýkavců. Jakkoli jsou koně tělesně těžcí, pohybují se lehce, ba tanečně. Ve své kráse a eleganci jsou pohyby koně nepřekonatelné, neboť jeho duševní bytost se cele vyžívá v tělesném jazyce rytmické pohyblivosti. Ať v kroku nebo v zdrženlivém poskakování v klusu, obojí s hlavou vztyčenou, nebo v cílevědomém cvalu s nataženou hlavou a rozevřenými nozdrami, vždy nabízí obraz ušlechtilého rozvinutí sil a souměrnosti, jež se pod jezdcem plně stupňuje k vyšší harmonii. Teprve v jednotě koně a jezdce se zjevuje ušlechtilost v držení i charakteru. Jinak je tomu, když se zapřáhne do postroje a táhne pluh nebo těžký vůz, při každém kroku rytmicky zvedaje a spouštěje hlavu — tehdy probouzí obraz dokonalého odevzdání svého volního bytí výzvě a rukou vedoucí otěže člověka a službě, kterou nezištně koná pro zemi.<br /> <br /> I oslu jsou vlastní všechny chody koně. Méně ušlechtilý ve vzhledu a pohybu, jeví se spíše pokorně se skloněnou hlavou, zpravidla poslušný a odevzdaný vůči všemu, co se od něj požaduje, a pak zase vzdorný z většinou nevyzpytatelného důvodu. Ve svých kmenových oblastech na Orientu a v Africe se jeví tím ušlechtilejší, čím více je ještě vázán na starší kulturní formy vědomí a života.<br /> <br /> Kůň je ještě ve větší míře než osel vysoce učenlivý a potřebuje od narození důkladnou výchovu k rozvíjení svých talentů a po celý život k jejich uplatňování pod vedením člověka. V případě ušlechtilého arabského koně bylo například novorozené hříbě po delší dobu chováno pod střechou pasteveckého stanu v rodinném společenství. To platilo ještě ve 20. století.<br /> <br /> Tělesnost koně a osla je obrazem jejich duševního a zároveň obrazem krajiny, šíří travnaté stepi, v níž se toto duševní prožívá ve své radosti z pohybu. V souladu s tím se soustřeďuje {{SE|139}}<br /> <br /> smyslová organizace zvláště na navenek směřující, dálku zachycující smysly — zrak, sluch a čich. Výrazné, nápadně velké oči, stojící po stranách hlavy, zachycují téměř úplný zorný kruh. Jen dopředu — před a pod hlavou — je asi dva metry dlouhý slepý pruh, do nějž není vidět, stejně tak vzadu po obou stranách páteře. V hloubkové ostrosti (trojrozměrném vidění) zachycuje jen poměrně úzký zorný úhel 15 až 20 stupňů dopředu. Ve zbývajícím zorném poli se pohled zplošťuje a dozadu splývá. Právě v tom slepém pruhu vzadu sedí jezdec, vozka nebo za pluhem kráčející oráč, který jemným tahem na vodící otěž nebo přes uzdový náústek určuje chod a směr pohybu. V živé hře ušních boltců se v nejjemnějším odstínění zjevuje směr duševní pozornosti. Pro nás neslyšitelné zvuky jsou vyfiltrování z obecného hladiny hluku. Kůň vnímá především sluchem duševní rozpoložení, například jak se k němu mluví. Postavení uší, ať špičatých nebo svěšených, prozrazuje mnoho o jeho duševním cítění.<br /> <br /> Čich je mimořádně vysoce rozvinutý. Protáhlá hlava skrývá rozsáhlý systém nosních dutin, jejichž vnitřní povrchy přibližně odpovídají celkové ploše vnější kůže zvířete. Koně se přičichávají, aby se přivítali nebo poznali. Svým neobyčejně jemným čichem analyzují své okolí, při pastvě volí svou potravu, každé sebejemnější výpary i na velké vzdálenosti. Jsou to právě tyto tři smyslové schopnosti zraku, sluchu a čichu spolu s vlastností nést hlavu vztyčenou nad páteří, které dělají koně tak učenlivým, nechávají jej tak vysoce diferencovaně reagovat, že vzbuzuje přesvědčení, jako by dokázal myslet? V řecké mytologii líčí Perseův mýtus, jak se myšlení osvobodilo z krevní vázanosti těla, nositele v dávných dobách účinné jasnovidecké síly: v mytickém obraze sťal Perseus titánku Gorgo. Z krevního proudu, jenž tryská z jejího trupu, se zrodil Pegasus, okřídlený kůň. Symbolizuje tělu prosté myšlení, jehož křídla se nyní mohou volně vzepnout do světa ducha. Co se v inteligentním chování koňského těla jeví jako krevně vázané, to se v člověku z těchto pout uvolňuje a stává se svobodnou duchovně-duševní činností myšlení.<br /> <br /> Kůň a osel jsou býložravci. Ačkoli přijímají — jsou přitom nesmírně nenároční — potravu ještě bohatší na hrubou vlákninu než přežvýkavci se svým vysoce diferencovaným {{SE|140}}<br /> <br /> systémem předžaludků, mají jen složený, jednodutinový, relativně malý žaludek. Na ten navazuje dlouhé tenké střevo, které rozkládá snadno stravitelné složky potravy. Hůře stravitelná hrubá vláknina je teprve v mohutně vyvinutém slepém střevě a poté v tračníku a konečníku bakteriálně rozkládána. Tento způsob trávení odpovídá jejich způsobu žraní. Koně žerou dvakrát tak dlouho jako krávy, totiž 16 hodin denně. Jsou zvířaty dne i noci. Se svým dobrým zrakem i ve tmě nacházejí s jistým krokem i v noci svou potravu. Koně a tak skromný osel jsou vynikajícím způsobem vhodní k tomu, aby po střídání pastvy spásali rostliny, kterým se krávy vyhýbají.<br /> <br /> Radost z pohybu a síla koní a oslů se odráží v jejich silně proformovaném, stále ještě velmi vlákninovém trusu. Ten je polárně k 'chladnému prasečímu trusu' 'horlivým' hnojivem. Neustálým bakteriálním rozkladem, urychlovaným stykem s vnějším vzduchem, ohřívá se velmi rychle a byl díky této vlastnosti využíván jako podzemní vytápění a zároveň hnojivo pro raná záhony. Čerstvý koňský hnůj obsahuje poměrně dost amoniaku, jeho vůně je proto silná, ostrá a pronikavá, ale není nepříjemná.<br /> <br /> Kůň a osel se — v důsledku mechanizace pracovních postupů — do značné míry rozloučili se zemědělstvím (prozatím?). S nimi se ztratil důležitý prvek v oduševnění organismu statku, a to jak z hlediska využití krmiva a slámy, zvláštního druhu hnojiva a rytmizace pracovních procesů, tak i s ohledem na oduševnění práce, kterou konali v odevzdanosti lidskému vedení.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Hund_und_Katze&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Pes a kočka ====<br /> <br /> Oba patří k vývojové linii šelem. Svým duševním instinktivním životem obohacují duševní tělo zemědělského organismu naprosto protikladným způsobem. Pes je nejstarším z domácích zvířat, kočka patří k nejmladším; v Evropě se objevuje teprve od prvního tisíciletí př. n. l.&lt;ref&gt;Norbert Benecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 1994, 470 S.&lt;/ref&gt; Typ psa je příbuzný jeho divokým druhům, vlkovi, stejně jako typ kočky kočce divoké. Co je u psů obzvláště nápadné, je velká variabilita forem. Ta {{SE|141}}<br /> <br /> se vyskytuje již na samém počátku jejich domestikace ke konci ''třetihor'' (Atlantidy) v ''pleistocénu'' (dobách ledových), ale především pak v ''neolitu'', v prvních poatlantských dobách. Žádný z druhů domácích zvířat, které se objevily později, již nikdy této rozmanitosti forem nedosáhl.&lt;ref&gt;Tamtéž, s. 226.&lt;/ref&gt; Je nasnadě, jak již bylo dříve naznačeno, že vývoj domácích zvířat byl produktem raného lidstva. To bylo schopno na základě prožívání zvířecí duše a jejího duchovního původu, skupinové duše, zadržet ji v jejím tělesném utváření na embryonálnějším stupni a poskytnout tak tvarotvornému typu nepřeberné množství různých výrazových možností. Čím mladší jsou druhy domácích zvířat, čím více lidé vyměňovali svou instinktivní duchovní bezprostřednost za probouzení k sebevědomí, tím chudší na variace se stává vzhled domácích zvířat. Pokud v době starého Říma rozmanitost forem opět vzrostla (trpasličí plemena psů), je to již důsledek cíleného šlechtitelského výběru ve smyslu křížení a selekce. Jak velmi byla od počátků až po staroegyptskou kulturu domestikace psa a kočky – a tedy i ostatních druhů domácích zvířat – nikoli primárně otázkou účelné využitelnosti, nýbrž jak byla užitečnost neoddělitelně spjata s instinktivním, intimně-sakrálním cítěním, vyplývá jednak z pohřební kultury sjednocující člověka a psa, jednak z úcty, kterou lidé prokazovali kočkám a božské bytosti, jež v nich přebývala, což byl kult, který kulminoval ke konci staroegyptské kultury.&lt;ref&gt;Tamtéž, s. 348.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Zvířecí duševní dispozice psa a kočky se od sebe značně liší. Ještě více než kůň podřídil pes svou duševní instinktivní bytost, souhrn svých schopností, vedení člověka, což neplatí pro kočku. Dobře vychovaný pes poslechne na každé zavolání nebo písknutí. Svým pohybovým pudem se rozmáchle dere do dálky, jako lovecký pes, který svým čichem sleduje stopu, u ulovené zvěře hlásí nebo ji aportuje, jako ovčácký pes, který žene ovce nebo dobytek nebo drží stádo pohromadě. Vždy po vykonaném činu se vrací, sedá si na zadní, vrtí ocasem, zvedá hlavu nataženou vzhůru, hledí na svého pána věrně oddaně v očekávání dalšího povelu. Stejně pozorně a oddaně se chová jako hlídací pes domu a dvora, jako doprovodný a vodicí pes, např. slepecký, jako stopovací pes, který neomylně vyčmuchává i ty nejmenší pachové stopy, nebo jako {{SE|142}}<br /> <br /> saňový pes, který táhne těžká břemena sněhem a ledem. Každá z těchto schopností si vytváří tělo, které jí odpovídá: velké a silné, štíhlé a rychlé, malé a obratné atd. Tato tělesně duševní tvárnost v téměř každé myslitelné tělesné formě a s příslušným chováním po psím způsobu propadá již od dob římských emocionalitě člověka a zvrhává se v chov luxusních, trpasličích a pokojových psíků.<br /> <br /> Bytostný projev kočky domácí je zcela jiný. Zdá se, že evolučně upadla hlouběji do divokosti. Žije jakoby dva životy. V jednom se vyžívá stranou člověka, aktivní v noci, jako její divocí příbuzní. S napětím všech smyslů následuje své lovecké instinkty, plíží se svými cestami, číhá na kořist a zmocňuje se jí mohutným skokem. Hlodavci, jako myši a krysy, jsou její preferovanou potravou, bohužel také ptáci, jako ti, co hnízdí na zemi, v nízkých větvích, nebo vlaštovky, které ve dne létají příliš nízko nad zemí a které si ležérně rychle vystřelenou tlapkou zajistí jako jistou kořist. Svůj druhý život tráví tím, že vyhledává domácnost člověka jako své místo ke spánku, předouc se lísá ke členům rodiny, hravě těší děti a tímto způsobem se doporučuje další péči o potravu. Pak v noci opět nastává odchod do druhého života. A opět je to emocionalita člověka, která, scestně vedena, činí z kočky pouhé domácí a mazlivé zvíře.<br /> <br /> U psa je to vynikající, každou nuanci rozlišující čich, který uvádí v činnost tělo i duši, u kočky zrak specializovaný na noční vidění, které vtiskují zemědělskému organismu zvláštní kvalitu, uspořádávající princip: Pes, který v noci na stráži štěká, který doprovází sedláka s nosem u země a sleduje stopu přes pole, louky a pastviny, nebo který na pokyn pastýře obíhá stádo ovcí a drží je na jemu určené pastvině, je v jemu stanovených mezích vykonávajícím orgánem člověka. Kočka jím v tomto smyslu není. Zůstává nepozorována na svých nočních toulkách po dvoře a katastru, stanovuje si vlastní míru v hubení škodlivých hlodavců a přitom si vystačí sama.<br /> <br /> Zemědělskému organismu nejsou vítány výměšky psa a kočky – jsou páchnoucí, ale nejsou významné –, nýbrž jejich přínosem je uspořádávající strážní funkce. Bohužel pes a kočka tuto funkci jako člověkem vedení spolutvůrci oduševnělého přírodního celku z velké části ztratili. Jako domácí, {{SE|143}}<br /> <br /> společenská a luxusní zvířata se z velké části odcizila duševnímu tělu zemědělského organismu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Schaf_und_Ziege&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Ovce a koza ====<br /> <br /> Jako takzvaní «malí přežvýkavci» patří ovce a kozy po psech k nejstarším z našich domácích zvířat. Přestože jsou si blízce příbuzní, výrazně se liší temperamentem, pohyblivostí a v různé míře i skromností. Jako všichni přežvýkavci vystupují jako rohaté sudokopytníky z hlediska kmenové historie teprve na konci řady savců. Ba co více, tvarová rozmanitost divokých a pozdějších kulturních forem ovcím a kozám podobných druhů se rozvinula teprve v přechodu mladšího terciéru do dob ledových (pleistocén) a v nich samotných až do současnosti (''holocén'')&lt;ref&gt;Bernhard Grzimek: ''Grzimeks Tierleben, Enzyklopädie des Tierreichs'', Band 13, Säugetiere 4, München 1971, S. 470.&lt;/ref&gt; — tedy v dobách, v nichž člověk vstoupil mezi zvířata a z hlediska svého kosmicky utvářeného, instinktivně-duchu blízkého vědomí navázal s nimi magicko-kultický vztah, jenž nacházel výraz ve způsobu lovu se zřetelem na potravu a oděv a ve zvířecí oběti.<br /> <br /> Není tedy oprávněná otázka, zda nomadizující člověk, vpletený do vladaření přírodních sil, se nepodílel na této přeci jen velmi mladé diferenciaci forem? Nekazují na tuto myslitelnou možnost mýty národů, například zvířecí oběť Abelova nebo jeskynní kresby sahající do dob ledových (''pleistocén''), mimo jiné v Sahaře, a mnohé další? Nejsou tyto všechny výrazem magicko-kultického vztahu člověka a zvířete atlantské doby, pozdního kenozoika? A nevykonala se pak později, v druhé epoše poatlantského věku (''holocén'') ze zarathuštrovských mystérií, v jakési opakovaci na vyšším stupni, domestikace?<br /> <br /> Ovce a kozy, vybavené všemi znaky svého domáctví, se objevují od konce devátého tisíciletí př. Kr. v horských oblastech jihozápadní Asie. U ovcí jsou to tyto znaky: tvarově menší než divoká forma, vysoká variabilita tělesné velikosti, žádná sezónní proměna srsti, její proměna v nepřetržitě rostoucí vlněné rouno, živé zbarvení a vzorování. Podobnou rozmanitost zevního obrazu vykazují kozy, až po srst proměněnou v vlnu u koz angorských a kašmírských.&lt;ref&gt;Norbert Benecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 1994, S. 247.&lt;/ref&gt; {{SE|144}}<br /> <br /> Ovce a ještě více kozy jsou neobyčejně skromné. Jejich potravou jsou trávy, byliny, listy a výhonky. Kozy jsou přitom vysoce přizpůsobivé aromatické, na celulózu bohaté a slané nabídce potravy v extrémních geografických zónách, například v horských polohách a polopouštích. Přepásání těch posledně jmenovaných vede rychle k postupující dezertifikaci. Prostřednictvím rozmanitých darů obou malých přežvýkavců — vlny, masa, mléka, srsti, kožešiny, kůží a rohů — se stali velkými průvodci člověka v kultuře. Stáli v uzavřených stádech pod ochranou pasteveckých národů, jaksi jako základ jejich existence, a v mnohých venkovských sídlech se stali „krávou malého člověka&quot;. Těsný vztah ovce k prostředí a k člověku vedl celosvětově k velké rasové rozmanitosti, od středověku v Evropě k vytváření krajových odrůd, v novověku k liniovému šlechtění masných, vlnových a mléčných plemen. Šlechtění bílé vlnové ovce (merino) se uskutečnilo ve Španělsku. Ta dnes, v mnoha případech s příkrží krajových odrůd, dosáhla největšího rozšíření na celém světě.<br /> <br /> V Evropě přetrvává pastevectví pod vedením potulného pastuchy v zbytcích dodnes. Hospodářsky lze toto zachovat jen tím, že se ovčí stáda přednostně nasazují v chráněných krajinných oblastech pro péči o krajinu. Nejsilněji klesá chov koz. 95 % všech domácích koz slouží samozásobení v malorolnicky strukturovaném zemědělství třetího světa.<br /> <br /> Projevy podstaty ovce a kozy jsou navzájem polární. Smyslové výkony obou jsou sice podobné — nejlépe je vyvinut čich, za nímž následuje zrak a s určitým odstupem sluch. Avšak to duševní se různě projevuje v řeči těla a skrze smysly. S hlavou většinou skloněnou pod linii páteře, s mohutnějším tělem, více obrácenou k zemi a k vnitřnímu světu vlastního metabolismu, trmácivější v pohybech, projevuje se duševní bytost ovce spíše snivě, zdrženlivě. Jinak koza: živě vyskočí, přeskakuje přes pařezy a kameny, zvedá hlavu vysoko, zvědavě čichá sem i tam, šplhá na nejbližší vyvýšené stanoviště, drží pohled pozorně zaměřený do dálky. Namísto toho, aby se pasla přes rozlehlé roviny, dává přednost hornatým polohám na strmých svazích v úrovni hlavy, nebo se staví kolmo na zadní nohy, aby dosáhla na keři a stromě ještě na nejvýše dostupný list.<br /> <br /> Ovce a kozy mají rohy. Ty jsou na rozdíl od skotu u samců větší a podle plemene šroubovitě tvarované {{SE|145}}<br /> <br /> otočené nebo šavlovitě prohnuté dozadu. Vedle rohatých plemen existují bezrohá plemena, k nimž u ovcí náleží většina dnešních užitkových plemen.<br /> <br /> Při zúžení rasové rozmanitosti se šlechtění soustředí na vlnové nebo mléčné ovce, u koz na dojnice nebo masná zvířata.<br /> <br /> Malí přežvýkavci jsou stádní zvířata, ovce ještě více než kozy. Z toho důvodu jsou svou podstatou spíše krajinnými tvůrci ve velkém, méně utvářecím orgánem v jednotlivém zemědělském organismu. Dokud vesnické útvary se svými katastry ještě existovaly jako do značné míry uzavřený celek, bylo povoláním pastevce udělat ze svého ovčího stáda orgán tohoto celku: ať v pastvě na úhoru, na obecních nebo pustých plochách, při hnání přes sklizené pozemky s okopaninovými plodinami, přes příliš bujně do listu rašící ozimé osevy; nebo v pastvě bylinami bohatých cest a polních mezí na podzim jako dietetikum pro nadcházející zimní ustájení; nebo konečně v ohraničení na polích za účelem hnojení. To vše bylo zpečetěným právem a dělo se v dohodě s vesnickým společenstvím. Povolání pastevce znovu oživit — tomu jsou položeny úzké meze. Možnosti se nabízejí v péči o přírodní rezervace nebo na velkých podnicích s marginální půdou.<br /> <br /> Jinak je to s chovem mléčných ovcí a mléčných koz. Obě nejsou vázány na stádo a mohou v menších i větších stavech podstatně přispět k prohloubení duševního života zemědělského organismu. Především se malí přežvýkavci doporučují pro další rozvoj jednostranně zaměřených zahradnictví směrem k zahradnickým statkům. Zastupují tam skot ve zužitkování meziplodin k zelenému hnojení i odpadů z mnohostranné zeleninové produkce a starají se o jejich proměnu v trvale účinné hnojivo.<br /> <br /> Cestou čtyřžaludečního systému přežvýkavců podléhá rostlinná potrava jedinečně intenzivnímu trávení (viz kapitola „Skot&quot;, žvačkování v bachoru a přežvykování, strana 150 nn.). To umožňuje celulózu, tj. hrubovláknité výživné látky, rozložit a zpřístupnit pro růst, udržení a výkon (mléko, vlna, maso). V průběhu tohoto trávicího procesu dostává rostlinný výživný tok vtisknuta v sobě síly duševní organizace zvířete. Odpovídajíce bytostné povaze ovce a kozy je toto vtiskávání různé. Rozdíl nelze dostatečně odvodit z kvantitativního složení takzvaných živin hnojiva. Nikoli kvantitativní podíl {{SE|146}}<br /> <br /> Nikoliv kvantitativní podíl látek je rozhodující, nýbrž jejich kompozice skrze síly duševního těla, které vstupují do životních procesů. Wesensart sama hnojí skrze látky. Tak působí ovčí hnůj mírněji, harmonizujícím a strukturujícím způsobem na životní procesy, jež se ve vegetativní oblasti zhušťují k potravní plodině, například u listové zeleniny. Kozí hnůj naproti tomu působí žhavěji a — jak lze z bytostné povahy kozy předpokládat — povzbudivěji na růstový impuls v ose kořen–stonek–květ.<br /> <br /> Příspěvek ovce k oduševnění krajiny se stává prožitkem, táhne-li pastýř se svým ovčím stádem na podzim přes katastr statku a odtud dál skrze okolní kulturní krajinu: pastýř s holí kráčí v čele, stádo v těsném houfu za ním; nebo stojí uprostřed pole a ovce se na všechny strany kolem něj rozebírají za potravou. Tato scenérie probouzí náladu hlubokého míru, jenž se prostírá nad krajinou — obraz dokonalého klidu a pohybu zároveň. Takové ovčí stádo táhnoucí přes pole, od katastru ke katastru, jehož každý záchvěv bytí se soustřeďuje ve vědomí pastýře a je odtud řízen, zakládá vztahy, jimiž se jednotlivé zemědělské organismy uzavírají do vyšší jednoty kulturní krajiny. Oproti ovcím jsou kozy méně stádními zvířaty. Mají více vlastní vůle. Jsou chovány v omezeném rozsahu pro produkci mléka a masa a — zčásti jako náhrada za skot — prokáží v kánonu všech domácích zvířat cenné služby při utváření duševního těla zemědělského organismu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Rind&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Skot ====<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Herkunft_und_Mythos&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Původ a mýtus =====<br /> <br /> Podle obecně přijímaného názoru pochází skot (Bos taurus) od pratura nebo zubra (Bos primigenius). «Moderní zoologický výzkum domácích zvířat považuje dnes s jistotou jen jedno divoké hovězí zvíře, praura nebo zubra, za jedinou divokou výchozí formu domácího skotu.»<br /> <br /> Předpokládá se, že evropská plemena skotu přišla z «úrodného půlměsíce», z přední a střední Asie. Nejstarší nálezy kostí sahají do osmého tisíciletí před Kristem, tedy do počátků {{SE|147}}<br /> <br /> staropersské kultury. Raná i všechna pozdější plemena skotu mají menší tělesnou stavbu než předpokládaná divoká forma pratura a vykazují od samého počátku vysokou variabilitu zevní podoby. Právě na příkladu pastevních zvířat — skotu, ovcí a koz, nejstarších domácích zvířat hned po psech — se může stát zřejmým, jak hluboko v temnotách zůstává odvozování od jejich divokých forem. Pohlédneme-li na mýty národů, například na oběť Ábelovu ve Starém zákoně — byl pastýřem —, stojí v popředí náboženských obětních rituálů především ovce a skot. «Kulturněhistorické dokumenty ukazují, že skot v Mezopotámii, Egyptě, Persii a Indii sloužil zpočátku výhradně kultovním účelům.» Ve staroegyptském mýtu byla v dobytčeti praobrazně uctívána nebeská bohyně Hathor, zobrazovaná jako kráva nesoucí mezi rohy sluneční kotouč. V dnešní Indii platí kráva u hindů jako odnepaměti za posvátnou. Neukazuje to spíše na to, že duchovně reálné prožívání bytostné povahy skotu — toho, co nadsmyslově tvoří skupinovou duši —, bylo kmotrem procesu domestikace?<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stellung_im_Betriebsorganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Postavení v hospodářském organismu =====<br /> <br /> Pokud jde o utváření zemědělského organismu v uzavřený celek, je skot, respektive do vyšší jednoty zformovaný stádní organismus, «královnou a králem» mezi všemi domácími zvířaty. Jistě, každé z nich přináší svůj příspěvek podle toho duševního, jež se ponořilo do tělesné formace. Bytostné povaze krávy je však vlastní universální potence. Z tohoto důvodu nelze v přísném smyslu od chovu skotu upustit. Jeho podstatný význam spočívá teprve druhotně v tom, co produkuje v podobě potravin a jiných surovin. To je vnější stránka. Tuto stránku zastupuje řada polních plodin, které tvoří podstatný základní pilíř prvovýroby v hospodářském životě. Primární výkon leží na vnitřní straně; je jím zvláštní schopnost vztahovat fyziologické funkce — přesněji řečeno bytostné články hospodářského organismu — jedny na druhé, a tím tento organismus jako celek udržovat zdravým a schopným rozvoje. Kráva — stále myšlená jako článek stádního organismu vázaného na statek — nastavuje moudrostí prostoupené míro {{SE|148}}<br /> <br /> míry, vnitřní ekonomii celého provozu z hlediska utváření svého těla a souhry svých orgánových soustav prostřednictvím své vlastní činnosti a otiskuje ji do přírodní stránky hospodářského celku.<br /> <br /> O pravém stádním organismu lze hovořit teprve tehdy, kdy se stádo v průběhu generací doplňuje z vlastního odchovu a propojilo se se stanovištními poměry až k vlastní krmivové základně hospodářství. Pro plemeníky platí zvláštní postavení: jsou v pravidelných intervalech nahrazováni otci z chovatelských podniků stejného zaměření za účelem obnovy krve stáda. Stádní organismus je nadřazen součtu jednotlivých zvířat. To se projevuje mimo jiné v souběžnosti denně rytmických způsobů chování zvířat. Ráno následují jakoby v hierarchickém pořadí vedoucí krávu na pastvinu. Tam se rozptýlí, ale nepobíhají zmatkem; pasou se a táhnou jedním směrem, přijímají potravu sedm až osm hodin denně, přerušovanou společnými fázemi přežvykování, které rovněž trvají přibližně osm hodin denně. I chůze k napajadlu, přestávky v odpočinku a vydávání mléka podléhají přísnému rytmu ovládajícímu celé stádo. Všechna opatření v chovu, krmení, péči a plemenitbě by měla sloužit posílení tohoto stádně-rytmického dění. Čím je toto dění vyvinutější, tím je stádo zdravější.<br /> <br /> Metody, které jsou základem dnes celosvětově praktikovaného velkochovu — krmení siláží a snadno stravitelnými koncentráty z celého světa, celoroční ustájení na betonových roštových podlahách, praxe odrohovávání a šlechtění na maximální výkon, vše stlačeno do výrazně zkrácené délky života a podobně — oslabují krávy. Znamená to ztrátu schopnosti vytvořit vlastní uzavřený duševní tělesný článek. Dojnice jsou již v mládí vyčerpány a zpravidla po 4,5 letech, tj. po dvou «násilných» laktacích, za hranicí použitelnosti.<br /> <br /> Rozsah chovu skotu se řídí velikostí podniku, jeho přírodními předpoklady s ohledem na klimatické a půdní podmínky, a tím i potřebami hnojení, jakož i — ve stupních — intenzitou hospodaření. Rozhodující je přitom vlastní krmivová základna hospodářství, která zahrnuje dostupné travnaté plochy — louky a pastviny — i pícninářství na orné půdě. Rozsah posledně jmenovaného vyplývá z utváření osevního postupu v polním hospodářství. {{SE|149}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Wesenserscheinung_und_Wesenserkenntnis&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Bytostná jevenost a bytostné poznání =====<br /> <br /> Kráva je jako přežvýkavec nejvyšší vývojové úrovně bytostí stejně tak metabolicky aktivní jako rytmickou. Naproti tomu její nervově-smyslová aktivita — až na vysoce diferencované výkony čichu a chuti — ve vztahu k okolnímu prostředí výrazněji ustupuje do pozadí. Její smyslové výkony slouží prvořadě jejímu nitru, její trávicí činnosti. Její inteligentní bytost se navenek projevuje spíše flegmaticky, temně snivě, dovnitř pak vysokým, moudrostí plným instinktivním životem. Sama sebe prožívá, silně introvertovaná, v jakémsi vnitřním nazírání.<br /> <br /> Kdo se snaží poznávajícím způsobem přiblížit bytosti skotu, musí soustředit pozornost na jeho hlavní činnost: na procesuální kroky ve vzájemné souhře nitra a vnějšku při příjmu potravy, přes zpracování krmivové hmoty v trávení, až k vylučování hnůj a kejdy.<br /> <br /> Sleduje-li člověk přírodovědecká dílčí fakta týkající se trávicího dění, narazí záhy na hranice poznání. Těchto hranic si obecně nevšímá proto, že nevěnuje dostatečnou pozornost — a tedy ani váhu — prahu k smyslově nepozorovatelnému. Nepozorovaně se tak propadá do abstraktních, bezjakostních modelových představ. Uvědomí-li si však tuto mez poznání, která se otevírá mezi předmětně vnímatelným a procesuálním substančním děním — například při přechodu z vnějšku do nitra skrze střevní stěny — teprve tehdy začíná člověk skutečně oceňovat a vážit si dosahu a váhy výsledků duchovního bádání Rudolfa Steinera. Jsou-li tyto výsledky bádání přibrány, stává se poznání opírající se o vnější smysly stále se rozšiřujícím poznávacím procesem. Osvětlují účinné agens, to bytostně-působící, které přináší na svět jevy v jejich formách a barvách. Výsledky duchovního bádání přidávají k vnější stránce světa jevů bytostně-tvůrčí stránku vnitřní.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Maulverdauung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Ústní trávení =====<br /> <br /> Již při příjmu potravy — denně přibližně osmina tělesné hmotnosti, to odpovídá 60 až 70 kg čerstvé substance — ovládá látkovýměnně-pohybový systém oblast hlavy. Hlava se noří, čumákem hmatavě tápe hluboko do krmivové hmoty; jako úd ji obtáčí dlouhý {{SE|150}}<br /> <br /> jazyk patky Zunge, ukousne jako úd snop trávy, byliny nebo sena, stáhne je do tlamy a v případě zeleného porostu je oddělí přitlačením dolní čelisti ke hraně bezzubé ploténky horní čelisti. Mezi tím klouže jazyk s rozkoší přes pysk a ochutnává žlázové výměšky z něj. Pravděpodobně přitom skot provádí jakýsi první rozbor jakosti přijatého krmiva, patrně i s ohledem na druh a množství osliznutí slinami. Na pysku splývá horní ret s nosními dutinami vjedno. Tím jsou příjem potravy a dýchání těsně navzájem svázány — stejně tak hmat, chuť a čich.<br /> <br /> Po dobu krátkého setrvání krmiva v dlouhé tlamové dutině je to opět jazyk, který v několika žvýkacích záběrech pohybuje krmivem rytmicky tam a zpět mezi řadami stoliček. Tím se zahajuje první krok trávení rozdrceením a prosolizováním slinami. Řada žláz různé velikosti vylučuje sliny — při krmení senem až 180 litrů za den — a zajišťuje enzymatický rozklad škrobu na cukr.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Pansenverdauung_und_Wiederkäuen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Trávení v bachoru a přežvykování =====<br /> <br /> Tlamové trávení se mohutně stupňuje v aktu přežvykování. Ten probíhá protiběžně k příjmu potravy. Co skot spásl, ochutnal a spolkl, to si portáž po portáži přináší zpět z hlubší trávicí zóny, z předžaludků, žvýká to znovu a nyní teprve důkladně prochutná. Podle druhu krmiva — čerstvá zelená hmota či hrubé krmivo — vykoná 30 až 80 přežvykovacích záběrů na porci.<br /> <br /> Před tímto výkonem se odehrává pozoruhodná výměna. Jen málo rozdrcen přechází snop za snopem z tlamové dutiny krajiny hlavy skrze jícen a oddělující bránici do krajiny břicha, do tří žlázami nepokrytých předžaludků: zaprvé do čepce (*Reticulum*; zvaného také síťový nebo katapultový žaludek), odtamtud zadruhé do bachoru a zatřetí do knihy nebo listnatého žaludku (*Omasum*). Není-li to rozhodnuto již předtím v bachoru, pak se v knize definitivně rozhodne, zda potravní kaše přejde k dalšímu trávení do sýřiště neboli žlázového žaludku, nebo zda se — vymačkána — vydá ještě jednou zpět do tlamové dutiny k přežvykování. Svébytným úkolem předžaludků, a zde zejména bachoru, je mikrobiální rozklad na hrubou vlákninu bohaté rostlinné potravy. Bachor s ohromnou pojistností přibližně 150 litrů se táhne od bránice dozadu až do pánevní dutiny. {{SE|151}}<br /> <br /> Spolu s čepcem a knihou vyplňuje celou levou polovinu dutiny břišní. Ve velkém fermentačním prostoru bachoru probíhají v neustále se pohybujících potravních masách intenzivní kvasné procesy. Jakkoli chaoticky se odehrávají, tím přísněji stojí pod vedením astrálního těla skotu. Při těchto rytmicky probíhajících přeměnách rozkládají bakterie a nálevníci, patřící k prvokům, snadněji stravitelné složky potravní kaše, přičemž část z nich — jde zejména o energeticky bohaté mastné kyseliny — prochází již zde přes metabolicky aktivní bachořní sliznici do krevního oběhu.&lt;ref&gt;Anita Idel: ''Die Kuh ist kein Klimakiller'', Marburg 2012, 210 S.&lt;/ref&gt; Jakmile je bachor plný — zvenku patrné podle vyklenutí levé strany břicha — a nastupuje tedy sytost, většinou si kráva, resp. celé stádo, lehne a po nějaké době začne přežvykovat. Obsah bachoru se roztřídí do tří vrstev: spodní tekutá, nad ní plovoucí střední vrstva z hrubšího materiálu a svrchní vrstva kvasných plynů. Ze střední vrstvy bachoru a z vymačkaného materiálu z knihy polyká skot nyní porci za porcí zpět do tlamy a stejnou cestou propouští kvasné plyny. Ty proudí s výdechem až do čelních dutin, ano až do dutiny rohového čepu. Zde se skotu otevírá rozsáhlé pole vnímání a kvalitativní analýzy toho, co se mu do tohoto stadia trávicího procesu odhalilo po stránce látkové i silové.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Wiederkäuen,_eine_Wahrnehmung_und_Sichtung_von_Stoffen_und_Kräften&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Přežvykování jako vnímání a třídění látek a sil =====<br /> <br /> Při aktu přežvykování — osm až devět hodin denně — se proměňuje bytostný výraz krávy v základech. Její metabolicko-pohybová aktivita do značné míry ustupuje. Veškerá vnitřní i vnější činnost se přesunuje k hlavovému pólu. V silné, rytmické práci jsou nejen žvýkací svaly, meloucí zpět polknutý, přibližně na sto gramů dávkovaný vláknový chomáč potravy, ale stejně tak jazyk a slinné žlázy. Smysly se naproti tomu chovají právě opačně. V soustředění na akt přežvykování jaksi utichají, přicházejí k „rozjímání&quot;. Teprve nyní kráva skutečně promyslí, co přijala jako živou, strukturovanou substanci zvenku — z tohoto pole, oné louky nebo pastviny. Jistě, ona to {{SE|152}}<br /> <br /> Při pasení to již ohmatala, ochutala a očichala. Nyní však, v opětovném ochutnávání již předtrávené potravy, se to, co bylo vnímáno, sjednocuje s celým jejím duševním bytím. To, co bylo předtím pouhou živě strukturovanou rostlinnou hmotou, se v pozorném přežvykování povznáší k duševnímu prožitku. Kráva se v této činnosti probouzí ke svému vědomí, jež sníc je celé ponořeno do tělesných pochodů. Cítivá síla duševního těla je to, co odtud produševňuje veškeré další trávicí dění až ke konečnému produktu hnoje a kejdy. To, co Rudolf Steiner nazývá „kosmicko-kvalitativní analýzou&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, Seite 59.&lt;/ref&gt;, kterou zvíře vykonává při trávení, platí v nejvyšší míře pro skot. Při přežvykování tato analýza nabývá svého počátku. Na očích se to stává názorným; pohled se při přežvykování mění. Zatímco jindy hledíme do velkých očí jako do modré hloubky hlubokého pramene, nabývají nyní — při lehce zdvižené hlavě — oči i tvář napjatě soustředěného výrazu. Vypadá to, jako by kráva „rozjímala&quot; o všem, co si v této první fázi trávení jako vnímání zvnitřnila. Tak intenzivní, do nitra obrácený pohled nenajdeme v říši zvířat asi nikde jinde. Je to, jako by ve výrazu očí se zrcadlilo vědomění si formativních sil, jež se při mletí uhlíkových skeletů a bílkovinných struktur rostlinných hmot uvolňují. V aktu přežvykování je kráva zcela sama u sebe, blízka sebeuvědomění, jež mít nemůže, protože nemá inkarnované Já. Díky blízkosti svého vysoce soustředěného duševního těla ke své jáství, která se jako její „skupinová duše&quot; proживá&lt;ref&gt;Viz např.: Rudolf Steiner: ''Die geistigen Wesenheiten in den Himmelskörpern und Naturreichen'', GA 136, Vortrag vom 6. April 1912.&lt;/ref&gt; a v odrazu projevuje v organismu stáda, je obzvláštním způsobem schopna vnitřně zpracovávat mohutně se vzdouvající masu formativních sil. V prvním kroku vykonává zmíněnou „kosmicko-kvalitativní analýzu&quot; v rozkládání rostlinné potravy, vrcholící v aktu přežvykování. V duševní temnotě analyzuje formativní síly, jež z kosmu ve světle slunce vybudovaly podobu rostliny, jež ztuhly v jejích jednotlivých formách a jež se staly zároveň nositeli živého substančního dění v rostlinách. {{SE|153}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Dünn-_und_Dickdarmverdauung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Trávení v tenkém a tlustém střevě =====<br /> <br /> V rozplývání rostlinných forem v trávicím traktu se obrazotvorné síly postupně uvolňují ze svého hmotného zajetí. Je to výsledek postupného procesu rozkladu, který probíhá ve třech fázích: mechanicko-mikrobiální fáze od žvýkání přes bachor a knihu, fáze převážně enzymatická, ale zároveň bakteriální od slezu přes lačník (*Jejunum*) po kyčelník (*Ileum*), a odtud fáze ryze mikrobiální od slepého střeva (*Caecum*) přes tračník (*Colon*) po konečník (*Rectum*). Zatímco v předžaludcích je štěpení celulózy dominantním dějem a paralelně s ním probíhá díky neobyčejně aktivní mikrobní činnosti přestavba a budování bílkovinného metabolismu, začíná v slezu (*Abomasum*) v kyselém prostředí — navozovaném žaludečními šťávami — rozklad bílkovin. Ten pokračuje, včetně odumřelých mikrobních mas z předžaludků, enzymatickou a bakteriální cestou napříč oddíly tenkého střeva (*Intestinum tenue*): nejprve prostřednictvím sekretů slinivky (*Pancreas*), jež ústí — podobně jako žluč emulgující tuky — do dvanáctníku (*Duodenum*), poté skrze lačník (*Jejunum*) posetý nesčetnými žlázami a klky a nakonec krátkým kyčelníkem (*Ileum*). Kyčelník tvoří propust mezi lačníkem a tlustým střevem. Brání zpětnému toku z obsahu tračníku a konečníku bohatého na bakterie do bakteriemi chudého lačníku.&lt;ref&gt;Klaus Löffler, Gotthold Gäbel, Helga Pfannkuche: ''Anatomie und Physiologie der Haustiere'', Stuttgart 2018, 375 S.&lt;/ref&gt; Celková délka tenkého střeva dospělé krávy dosahuje až 48 metrů. Visí záhybovitě na okruží (*Mesenterium*) — záhybnaté serosové dvojlamelce. Okruží a tenké střevo kranzovitě obkružují odvíjející se a zavíjející se spirálu tračníku, který navazuje na kyčelník a slepé střevo a ústí do tlustého střeva čili konečníku — tvoří tak třetí oddíl.&lt;ref&gt;Rolf Krahmer, Lothar Schröder: ''Anatomie der Haustiere'', Leipzig 1985, S. 201ff.&lt;/ref&gt; To, co z hmoty bohaté na hrubou vlákninu prošlo bez strávení bachorem a lačníkem, podléhá nyní opětovně intenzivnímu mikrobiálnímu rozkladu. Nemalý zbytek nestráveného hrubého vlákna, prostoupený stále ještě aktivní mikrobní masou, se nakonec objevuje jako kravský výkal. Otázkou je, zda tento mikrobiálně oživený hmotný zbytek sám o sobě tvoří hnojivou hodnotu kravského hnoje.<br /> <br /> Hmotně-procesuální dění v trávicím traktu náleží, ač se odehrává pod vedením bytosti zvířete, od začátku do konce {{SE|154}}<br /> <br /> ke vnějšímu světu. Jeho úkolem je překonat cizost potravy. Děje se to úplným rozkladem, a to tak dalece, že předem utvářená forma, látková i silová konfigurace potravy — ať už trav, bylin nebo luskovin — zcela ztrácí svůj vlastní bytostný charakter.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Schwelle_von_der_Außen-_zur_Innenwelt&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Práh od vnějšího světa k vnitřnímu ====<br /> <br /> Práh od vnějšího světa trávicího traktu, přesunutého dovnitř těla zvířete, k mocně působícímu vnitřnímu světu vlastní bytosti tvoří slizniční stěny bachoru, slézu, tenkého střeva a — doznívajíce — tračníku a konečníku. Tyto hraniční blány jsou orgány, které ve srovnání s tělesnou vnější kůží vykazují obrácený — vyvráceně vybudovaný — uspořádání: mohutně vyvinuté sliznice jsou obráceny navenek, k proudu potravy; jsou v nejvyšší míře metabolicky aktivní jak v rozkladu potravy, tak v absorpci látek zbavených jejich cizosti. Strana střevní stěny obrácená k nitru těla, serosa, je inervována. Náleží pobřišnici (*Peritoneum*), která vystýlá břišní dutinu jaksi jako «vnitřní nebe» — a tím reprezentuje smyslově-nervový čili vnímavostní pól střevních stěn. Uprostřed se vřazuje — tvoříc střed — kruhová svalová vrstva, která rytmicky zajišťuje mimo jiné peristaltické pohyby. Je to duševno skotu samého, co je v oněch třech článcích trávicích blan činné, zároveň dění vnímá a nechává je souznít v celek tělesných funkcí.<br /> <br /> Tak proudí z trávicího traktu do tělesného vnitřního prostoru éterizovaný a duší prodchnutý proud substance: proud éterických formativních sil, uvolněných z jejich vázanosti v rostlinných formách; jakož i záření pocitových, to jest duševních sil, které skot v sobě svou smyslovou činností — zvláště při přežvykování — uvedl do pohybu. První jsou přijímány krví a jsou k dispozici pro budování tělu vlastní substance, pro růst a reprodukci. Druhé vyzařují v úzké vazbě ke krvi do organismu. Žilní krev, přitékající zpět z velkého tělního oběhu, se obohacuje o v střevních stěnách vstřebané látky a síly. Přes játra se dostává do malého krevního oběhu srdce a plic a tam se oživuje v krev tepennou. Ze srdce ústí do velkého krevního oběhu, přičemž část se větví dopředu do kmene hlavových tepen, z nichž jedna až {{SE|155}}<br /> <br /> do kostních čepů a jejich okostice (''Periost'') i do podkožních vrstev obou rohů. Jak silné je prokrvení rohových čepů vyrůstajících z čelní kosti, se ukazuje při zlomenině rohu: Krev tryská jako z pramene, téměř nezastavitelně.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Bedeutung_der_Hörner_und_Klauen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Význam rohů a paznehtů ====<br /> <br /> V rozích a paznehtách naráží krev – a s ní spojené étericky-astrální záření – na stěnu, jež je i pro toto záření neprostupná: na vnější rohový obal. Je to zevní kůže ztuhnutá v roh, čistá «forma», smrtelný pól oproti životnímu pólu substančního proudu pulsujícího z hlubin těla. Zde, v tomto bodu vzdutí čili smrti, jsou krev i záření vraceny zpět do organismu.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 96 ff.&lt;/ref&gt; V rozích a paznehtách se organismus přežvýkavců zcela uzavírá před vyzařujícími účinky kosmu a Země. Skot je odkazován zpět na sebe sama – nikoli však ve smyslu vystupňovaného vědomí v hlavě, nýbrž ve smyslu zvýšené gestaltungskraft v živém látkovýměnného pólu.<br /> <br /> Průběh kosmicko-kvalitativní analýzy se uskutečňuje v procesuálních krocích, v nichž se funkce nervově-smyslového systému ve vztahu k funkci systému látkové výměny polarizuje dvojím způsobem: Percepční činnost přežvykování a selekcí bachořními a tenkostřevními stěnami stojí polárně k posloupnosti trávicích kroků, která začíná v tlamě slinivým zvlhčením a drcením, pokračuje v předžaludcích mikrobiálním rozkladem, dosahuje vrcholu v žaludečním a tenkostřevním trávení a uzavírá se v tlustém střevě. Zde jsou látkové kompozice krmiva rozloženy natolik, že ztrácejí svůj vlastní charakter. Jsou postupně uváděny do fyzicko-minerálního, anorganického stavu, který ze strany látkové otevírá kosmicko-kvalitativní analýze široké pole. K tomuto ničivému dění stojí polárně životní proud krve, který tyto látky uvedené do stavu anorganiky přejímá do vlastních konstruktivních procesů těla a vede je až k periferním hranicím rohů a paznehtů.<br /> <br /> Přežvykování je smyslový proces, který se skrze mozek stává tlumeně vědomým a odráží se v soustředěném výrazu tváře. {{SE|156}}<br /> <br /> Kráva vnímá statek prostřednictvím krmiva. V žvýkání si uvědomuje jeho látkově-kompoziční a silový charakter i jeho původ z katastru statku. Tyto smyslové funkce pokračují dozadu v bachoru a střevech. Tam se postupně noří do bezvědomí.<br /> <br /> Co se naproti tomu odehrává v rozích a paznehtách, je vystupňované vnímání ve vztahu k vnitřnímu zesílení instinktivního života. Vnímání odkrývá, co krev z oblasti trávení nese dopředu k periférii těla coby prožitou živost. V příboji k mrtvé rohové hůlce nevzplane vědomí vázané na mozek, nýbrž duchovní síla působící do podvědomí a vyzařující zpět do organismu. Porozumění povaze této síly se může dostavit, porovnáme-li pohled na myšlenkovou sílu v člověku, která působí nadsmyslově a jejímž produktem jsou myšlenky, jež pak ve svém oslabení duchovní bytostnosti v hlavovém pólu vstupují přes mozek do vědomí. U skotu se tato síla nevystupňuje k myšlenkami nesené sebevědomosti. Zůstává vázána na látkovou výměnu jako síla, která má moc tlumivě, řádícím způsobem a odkrývajíc potenciály živé účinnosti působit na éterické formativní síly uvolněné z trávení. Tyto potenciály lze přirovnat k imaginativnímu světu obrazů, který si například umělec vzbuzuje v sobě při tvorbě svého uměleckého díla. Co má kráva v zárodku, může člověk rozvíjet v sebekultiváci skrze myšlení uvolněné od těla. Skrze ně se učí v plném vědomí poznávat v pravých obrazech svět sil vládnoucí a působící v něm i kolem něj. Je to krok k imaginaci, první krok od smyslového k duchovnímu poznání.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Stufen der höheren Erkenntnis'', GA 12, Dornach 1993.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Kosmisch-qualitative_Analyse_und_Ich-Anlage&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já ====<br /> <br /> Z celkového pohledu na bytost skotu vyvstává následující obraz: Označuje-li počátek kosmicko-kvalitativní analýzy přežvykování, pak její dovršení označují děje v rozích a paznehtách. Toto dovršení spočívá ve zpětném vzdutí krve a v odrazu záření spojených s krví na rohových hůlkách zcela erstorbených do pouhé formy zpět do organismu. Zpětné záření v sobě obsahuje souhrn všeho, co si duševní tělo skotu ze živého dění trávení {{SE|157}}<br /> <br /> na sebe si přivlastnilo z posílených vjemů. Potravou skotu jsou rostliny, převážně stonek a list. Jsou to útvary vzniklé ze záření kosmu do pozemského látkovosti. Když jíme rostliny, jíme kosmos. Skot se svým vysoce rozvinutým instinktivním životem analyzuje kosmický podíl fyzické gestaltové podoby rostliny. Orgán, který zpracovává výsledek této analýzy, zpětné záření, není mozek jako orgán vědomí. Spíše je třeba mít na mysli, že je to polárně protilehlá citlivá pobřišnice, jež vystýlá celou břišní dutinu, a zvláště pak *Mesenterium*. To se soustřeďuje dvoulalokově zejména v okruží, které nese tenké střevo. Co se tu skotu odhaluje v ospalé a snivé bdělosti, již není forma, nýbrž substanciálně-silové, bytostná strana látky. Jeho vlastní, neinkarnovávané Já-bytí, «skupinová duše», vstupuje v hloubkách látkové výměny do vztahu k bytostnému prapůvodu látkovosti.<br /> <br /> Předchozí úvahy o tomto bytostném vztahu mohou vybudovat most k počátečnímu porozumění tomu, co Rudolf Steiner u skotu nazývá «vlohou Já».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 16. Juni 1924, Dornach 1999, S. 201.&lt;/ref&gt; Není to právě ona, která si výsledek «kosmicko-kvalitativní analýzy» vělívá do sebe a tak jako hnojivý zdroj sil otiskuje kravský hnůj? Takto pochopeno, nese kravský hnůj «éterično-astrální, jež po právu je v břiše zvířete», ven a tím oplodňuje půdy hofgemarkung. &lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 12. Juni 1924, S. 98.&lt;/ref&gt; Je to «vloha Já» s do ní vělívým étericky-astrálním zpětným zářením z nejzazší periferie skotu zpět do substančního proudu trávení, která kravskému hnoji propůjčuje jeho trvale oživující a utvářející hnojivou sílu. Hnůj «má sílu přemáhat neorganické zemitého».&lt;ref&gt;Ebd., S. 99.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Überschussleistungen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Přebytečné výkony ====<br /> <br /> Co skot — a to platí v obměnách pro všechny přežvýkavce mezi hospodářskými zvířaty — ze svých mas rostlinné potravy přijímá v látkách a formativních silách, toho potřebuje pro sebe jen nejméně: pro rozvoj svého vědomí, pro svou pohybovou aktivitu, zachování života a reprodukci. Zbývá velký přebytek, který nepotřebuje pro {{SE|158}}<br /> <br /> se spotřebovávat, protože nemá Já, které by chtělo žít pro sebe. Člověk má Já a nárokuje si potravu pro to, čeho ke svému životu potřebuje v uplatňování svého sebevědomí. Skot odevzdává svou přebytečnou sílu zvýšeným životním výkonům, jako je reprodukce, růst, tzn. produkci mléka a masa, a dále — ve spojení s «vlohou Já» — hnoji a kejdě a skrze ně, jako oživující a beseelující hnojivo, zemi. Míru, podle níž se tyto přebytečné síly rozdělují jednak na produkci a tvorbu hodnoty potravin a jednak na tvorbu hodnoty hnoje, určuje zpočátku přirozeně duševní tělo skotu. Je-li tato míra vyrovnaná, vznikají zdraví, dlouhověkost a vysoká hodnotnost hnoje. Dnešnímu člověku se podařilo tuto moudrostiplnou míru násilně posunout ve prospěch maximálního kvantitativního výkonu. Tím trpí zdraví zvířat právě tak jako nahrungsqualita a hodnota hnoje. V podmínkách velkokapacitního chovu se otázka kvality hnoje ve smyslu trvalého oživujícího a beseelujícího účinku vůbec neklade. Vůdčím tématem je naopak problematika likvidace masově vznikající kejdy. Organismu principu je naproti tomu správná míra imanentní.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Verzicht&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zřeknutí ====<br /> <br /> Skot je — jako ve stupních všechna hospodářská zvířata — bytostí zřeknutí. Kráva se v nejvyšší míře vzdává něčeho, co jí bytostně přísluší: oněch vyživujících a hnojivých sil, jež doslova «nezištně» odevzdává člověku a zemi. Tyto síly oživují, léčí a harmonizují stanovištní trvalou úrodnost půd. Posilují a uzdravují vztahové předivo půdy a rostliny. Je to v čase postupující proces, který tím více nabývá na platnosti, čím výlučněji pochází hnůj od dobytčího stavu statku a stejně tak i krmivo, na němž kravský chov provádí kosmicko-kvalitativní analýzu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Rinderherde_und_Hoforganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kravský chov a organismus hospodářství ====<br /> <br /> Nahlíženo na celek duševního těla organismu hospodářství, plní kravský chov v proudu časů jakýsi pulzující srdce. Z obvodu hofgemarkung odebírá krmivo; každý rok požírá<br /> <br /> Dobrá část toho, co přinesla životní organizace hofského organismu. Co v průběhu roku přichází z luk, pastvin a pěstování polních krmiv, je produktem součinnosti fyzické a životní organizace statku. Tento produkt — bohatství trav a bylin — neslouží lidské výživě, nýbrž výživě přežvýkavců, a prostřednictvím rostlinných zbytků, hnoje a kejdy úrodnosti země. Skot požírá a zpracovává ohromné rostlinné masy, jako by je potřeboval výhradně pro sebe. Tak tomu ale vůbec není! Co je v těchto masách kosmicky oživující gestaltungskraft, to povznáší do sféry svého analyzujícího, tupě vnímajícího duševního těla, prosycuje éterické formativní síly, uvolněné trávením a prostupující celým tělem, těmito vjemovými silami a nakonec vytváří produkt, který vrací zemi jako přidanou hodnotu — a tak napomáhá půdě k trvalé a nepřestávající úrodnosti. {{SE|159}}<br /> <br /> Toto dění, odehrávající se v rytmu roku i let, je — jako krev — jen zdánlivě oběhem. Jako se krev obnovuje v plicích, impregnuje na periferii těla dojmy vnímanými v srdci a v ledvinách se přebírá podle látek použitelných a nepoužitelných — tak i v zemědělském organismu se ubírá přes metamorfózy cesta nárůstu píce: ta se každý rok obnovuje pod vlivy kosmu a země, vyrůstá daleko venku v obvodu hofgemarkung, je přijímána a analyzována dobytčím stavem, přebírána ve střevní stěně a přeměňována v hnůj, který uchovává výtěžek toho, co se stalo, a uvádí jej do nového stávání. Nejde o opakování téhož, nýbrž o proces postupujícího vývoje.<br /> <br /> Tak se naplňuje prostřednictvím činnosti skotu — nahlíženo z přírodní strany — na nejvyšší rovině zákon «dávání a přijímání», jenž vládne vší přírodou, a zároveň stádo skotu jako celku — jak to jiné hospodářské zvíře nedokáže — zajišťuje co největší uzavřenost hofského organismu. Je to jedinečný výkon skotu, že se přirozeně nejprve střed a periferie statku spojují ve vyšší celek. «Hnůj dělá více zázraků než svatí.»&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Italienische Reise'', Hamburger Ausgabe, Bd. 11, München 1978, S. 269; Výrok rolníků na Sicílii, 19. dubna 1787.&lt;/ref&gt; {{SE|160}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Mensch_und_die_Ichorganisation_des_landwirtschaftlichen_Organismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Člověk a Já-organizace zemědělského organismu ====<br /> <br /> Naskicovaná fyzická, životní a duševní organizace zemědělského podniku je makrokosmicky předurčena místním spolupůsobením přírodních říší v polárním napěťovém poli Země a kosmu. Úkolem člověka je tento předpoklad pozvednout a utvořit ve vyšší jednotu podle principů, jež jsou základem podoby jeho mikrokosmického těla a bytosti. Novalis shrnuje tuto skutečnost do slov: «Lidstvo má poslání, jsme povoláni ke vzdělávání Země.»154 Naplnění tohoto poslání si klade za úkol biologicko-dynamické zemědělství, a to v rozšíření západně-křesťanské zemědělské kultury o antroposofickou duchovní vědu. Výchozím bodem tohoto úsilí je zmíněný Zemědělský kurz Rudolfa Steinera z roku 1924.155 Biologicko-dynamické zemědělství usiluje o další rozvoj v té době stále ještě osvědčené místní praxe, a to především utvářením podniku v organický celek a nadto mimo jiné specifickými opatřeními v oblasti hnojení k podpoře půdní úrodnosti a výživnosti produktů. Dalším cílem je vytváření hospodářských společenství, která si dávají svůj sociální řád sama na základě životních a pracovních podmínek zemědělství a, vyzařujíce navenek, vštěpují společenskému prostředí sociálně-tvůrčí impulsy.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Geistesforschung_als_Mittlerin_zwischen_Wesen_und_Erscheinung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Duchovní výzkum jako prostředník mezi bytostí a zjevem ===<br /> <br /> Kulturně zakládající v budoucím smyslu jsou ideje a jejich uskutečnění v sebeurčené práci. Z toho vzniká svobodný vztah člověka k sobě samému i ke světu. V zemědělství se člověk setkává v každodenní práci s přírodními a nebeskými jevy, s nekonečností vesmíru. Smyslovému vnímání se tento jeví jako konečný souhrn jednotlivých faktů, v nichž lze na rovině fyzicko-smyslového jevu rozpoznat zákonitou souvislost zachytitelnou v přírodních zákonech&lt;ref&gt;Novalis (Friedrich von Hardenberg): ''Fragmente 1'', Bd. 1, Heidelberg 1957, S. 35.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1979.&lt;/ref&gt; {{SE|161}}<br /> <br /> — avšak pod tímto redukcionistickým úhlem pohledu se nenaplňuje pojem vesmíru jako všeobsáhlosti, celosti; nepodává žádnou výpověď o tom, co oživuje rostlinu mezi nebem a zemí, co obdařuje duší živočicha a co nechává člověka ptát se po svém původu v duchu. To jsou však otázky po bytostné stránce věcí. Zůstávají pouhopouhému smyslovému poznání uzavřeny. To nezjevuje to, co se stává, nýbrž to, co se stalo — to, co se smyslům jeví jako podoba, jako mrtvý odraz ducha, který živě tvoří z nadsmyslového.<br /> <br /> Přednější otázka, před níž se v přítomnosti vidí postaven každý usilující člověk, není pouze otázka po jevu, to jest po tvarové stránce věcí, nýbrž otázka po agens, které tuto formu vytváří. Formu vnímáme smysly, jež jsou vázány na tělesnost, bytost pak duševními orgány, které si teprve na cestě individuální duchovní školení můžeme rozvíjet v té části duše, jež se svobodně vyzdvihuje z tělesné vázanosti.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''<br /> Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?'', GA 10, Dornach 1992.&lt;/ref&gt; Z antroposofického duchovního bádání leží před námi výsledky výzkumu, jež duchovní badatel získal prostřednictvím poznání prostého tělesnosti na základě takto vyvinutých vyšších duševních orgánů a jež může myslící vědomí každého člověka pojmout. Bytostná faktičnost výsledků antroposofického duchovního bádání se otevírá obyčejnému vědomí jednak skrze logiku — v nepředpojatém myšlení výsledků duchovní vědy se navzájem podpírají a sjednocují v duchovně-reálné myšlenkové obrazy — jednak skrze čin: prokazují svou plodnost v každodenním konání. Oba poznávací cesty, prohloubené třetím, osobním duchovním školením, se doplňují a pomáhají duši k duchovní jistotě v Já ohledně toho, co duchovní badatel líčí o bytostném světě, jenž tvoří, utváří a gestaltuje. Antroposofické duchovní bádání otevírá lidskému rozumu prohloubené porozumění pojmu celosti. Člověk se učí chápat sebe jako mikrokosmos, jenž obsahuje vše, co makrokosmicky naplňuje vesmír. V sebepoznání a s podporou výsledků duchovního bádání může nabýt schopnosti objevovat svou duchovní příbuznost s věcmi a bytostmi země i kosmu. Příroda mu pak nepřipadá jako souhrn jednotlivých faktů, s nimiž lze libovolně manipulovat a které — v popření vlastní hodnotnosti — jsou vzájemně zaměnitelné, jak to charakterizuje metody agrárního industrialismu. {{SE|162}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Aspekte_zur_sozialen_Problematik&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Aspekty sociální problematiky ===<br /> <br /> Na rozdíl od panující tendence, která v průmyslově orientovaném zemědělství činí jednajícího člověka nadbytečným, vyžaduje rozvíjení a vedení biologicko-dynamického hospodářského organismu vědomostní sílu a radost z práce stále většího počtu lidí. S tímto protisměrným vývojem, který začal v šedesátých letech 20. století, vstoupila do zemědělství «sociální otázka» — více než sto let po vzniku městského proletariátu v 19. století. Dnes se na biologicko-dynamických podnicích stala otázkou palčivou. Jak bylo vyloženo v úvodní kapitole, způsobuje kapitál v průmyslovém výrobním procesu dělbu práce. Nesmírně pestrý životní svět mezi Zemí a kosmem v zemědělství a způsob, jakým člověk svou prací vstupuje k tomuto dění do osobního vztahu, člení celistvost v pracovní oblasti. Striktní dělba práce roztrhá články zemědělského organismu na části a osamostatní je. Aby bylo možné čelit tomuto velkému nebezpečí, je třeba se v rámci podniku od samého počátku usilovat o sociální řád, který je zaměřen na celistvou součinnost všech článků hospodářského organismu. Tato nová sociální forma se utváří ve Verantwortungs- oder Betriebsgemeinschaften — ve společenstvích odpovědnosti nebo hospodářských společenstvích. V zárodečných počátcích jsou taková společenství přítomna na všech biologicko-dynamických podnicích. Každý původně selský rodinný podnik se v členění svých pestrých úkolů postupně vyvinul v rodinně svázané společenství odpovědnosti.<br /> <br /> Oproti dalším krokům k budování společenství se nečekaně, a stále výše, vztyčují překážky. V poněkud vnějším smyslu je první překážkou kupní a prodejní charakter práv. Vlastnické právo k půdě a ke kapitálu se stalo obchodovatelným zbožím, hospodářským objektem, který má cenu na trhu nemovitostí a na kapitálovém trhu. Nejinak se to má s obchodováním s takzvanými «ekopunkty». Práva svou povahou nemohou být nikdy zbožím. Ve společenském životě náleží do sféry práva, nikoli do hospodářské sféry. Nelze je rozmnožovat nebo zmenšovat libovolně podle potřeby, jako je tomu u zboží. Práva se projevují v úmluvách a smlouvách, jimiž se řídí vztahové předivo člověka k člověku. Jak ale může právo přijít ke svému právu — to jest: stát se spravedlivým? Kdo je tím, kdo může jako vlastník právy disponovat, kdo je tím, kdo je může spravovat věcně a bytostně přiměřeně: {{SE|163}}<br /> <br /> stát, právnická osoba nebo soukromá ruka? Přísně vzato žádný z nich, pokud jsou půda a kapitál neseny na trh, pokud jsou tedy myšleny jako kapitalizovatelné a obchodovány jako zboží. Pohledem do budoucnosti: Kdo tedy může být vlastníkem? Opět jen lidé v institucích a organizacích, kteří toto právo spravují v souladu s duchovním cílem jako svěřenci a kteří předmět práva dávají k užívání těm, kdo jsou k tomu způsobilí.<br /> <br /> V prvním přiblížení k tomuto budoucímu cíli nabízí stát právní formu obecně prospěšné nositelské organizace. Ta je zaměřena na sloužení obecnému blahu a je odpovídajícím způsobem omezena na definované účelové určení, jež vylučuje vlastní prospěch. Zemědělství pod to nespadá; a priori se mu přičítá, že pracuje výdělkově zaměřeně, tedy sebezájemně. To neplatí pro biologicko-dynamické zemědělství, které bere vážně uplatňování principu organismu a tím ve vysoké míře slouží obecnému blahu. Hnací silou zde není vlastní prospěch z hospodářského úspěchu, z maximalizace zisku, nýbrž kulturní výkon «vzdělávání Země». Produkce potravin je, pokud se přísně řídí principem organismu, vždy orientována na obecné blaho.<br /> <br /> Větší biologicko-dynamické podniky se na mnoha místech spojily s obecně prospěšnými institucemi, například s institucemi sociální terapie a léčebné pedagogiky, jakož i s institucemi výzkumu a vzdělávání. To umožňuje z části nebo celoplošně převést půdu do obecné prospěšnosti. Překážky k tomu jsou však stále velmi vysoké a zákonná nová úprava ohledně hospodaření sloužícího obecnému blahu by byla naléhavě žádoucí. Kdekoli se lidé sdružují kvůli biologicko-dynamickému hospodaření na zemědělském podniku, vzniká kardinální otázka po vyčlenění (osvobození) půdy a kapitálu ze starých právních vazeb.<br /> <br /> Kde se takové vyčlenění celkově nebo částečně zdaří, tvoří se svéprávná, obecnému blahu zavázaná hospodářská společenství. Zřídit novou právní formu neutralizace vlastnictví půdy a kapitálu a tuto cvičně praktikovat je cílem takzvaných zemědělských společenství (LWG). Těm leží v základu myšlenka, že každý člověk má od narození nárok na kus půdy, jehož velikost se odvíjí od počtu lidí žijících v určitém území {{SE|164}}<br /> <br /> bydlet. To platí, jak řekl Rudolf Steiner, «ideálně-reálně».&lt;ref&gt;Siehe Rudolf Steiner: ''Soziale Ideen, soziale Wirklichkeit, soziale Praxis'', GA 337a, Studienabend vom 16. Juni 1920, Dornach 1999, S. 220f.&lt;/ref&gt; Tento nárok na jedné straně zajišťuje každému člověku fyzicko-tělesnou existenci, na druhé straně ho zavazuje, aby převzal coby správce zodpovědnost za péči o tento kus země. V průmyslovém, dělbou práce řízeném světě nemůže jednotlivec svůj nárok realizovat. Může se však s jinými lidmi a skupinami zemědělců sdružit do LWG, která v ideálním případě zemědělský podnik z dosavadních právních závazků vykoupí, zainventarizuje ho podle potřeb biologicko-dynamického hospodaření a zemědělce pověří, aby plnili povinnosti z práva k užívání vyplývající ze sloučených nároků všech členů. Tomuto pokusu — převést soukromě volně disponibilní vlastnictví půdy a pozemků v čisté právo k užívání, jež dává stejnou svobodu individuální iniciativě jako sociální vůli mnoha k utváření — klade platný právní řád, zejména daňovým právem, velké překážky. Odvážit se takového kroku vyžaduje důvěru, ochotu riskovat, odvahu a iniciační sílu, jakož i vysokou míru smyslu pro skutečnost a obecného ducha, ctnosti, které se rozvíjejí, když se jim otevře takové cvičné pole. Příbuzné pokusy, jak znovu přivést lidi do odpovědně jednajícího vztahu k zemi, se otevírají v solidárním zemědělství, jež se v Severní Americe rozšířilo pod označením &lt;u&gt;C&lt;/u&gt;ommunity-&lt;u&gt;S&lt;/u&gt;upported-&lt;u&gt;A&lt;/u&gt;griculture (CSA).&lt;ref&gt;Trauger Groh, Steven Mc Fadden: ''Farms of Tomorrow Revisited, Community Supported Farms – Farm Supported Communities'', Kimberton 1997, 312 S.&lt;/ref&gt; O jedné LWG v Anglii referuje Tom Petherick.&lt;ref&gt;Tom Petherick: ''Biodynamics in Practice, Life on a Community owned Farm'', Sophia Books, The Square, Forest Row 2010, 128 S.&lt;/ref&gt; V nejrůznějších obměnách nacházíme LWG a snahy solidárního zemědělství v různých zemích Evropy. V případě solidárního zemědělství jde přednostně o sociální utváření vztahu mezi producenty a spotřebiteli.<br /> <br /> V jednom případě si spotřebitelská společenství pronajme kus půdy, hledá si zahradníka, který podle všech pravidel umění biologicko-dynamického zahradnictví vypěstuje vše na čerstvé i skladovatelné zelenině, co společenství potřebuje. Provozní náklady a náklady na živobytí se rozpočtují na rok dopředu a předfinancují ve sjednaných splátkách. Po uplynutí hospodářského roku se provede bilance: zůstanou-li přebytky, převedou se do rozpočtu příštího roku, ztráty se poměrně {{SE|165}}<br /> <br /> vyděleny poměrně. Každý člen může přiložit ruku k dílu a každý si může podle potřeby brát z toho, co je ročním obdobím sezónně sklizeno a k dispozici. Cenu za kus zboží neexistuje, a tedy ani pokladnu.<br /> <br /> V druhém případě spolupracuje spotřebitelské společenství – za podobných podmínek – s existujícími biologicko-dynamickými podniky. Nebo vznikají ujednání ve smyslu systému předplacených bedýnek: týdenní nabídka sezónně dostupného sortimentu výrobků odebíraných za pevné ceny, zpravidla z vlastní produkce a dalšího zpracování podniku.<br /> <br /> Tímto způsobem vznikají na mnohých místech mosty, které zejména v hospodářské oblasti zakládají mezilidské sociální chování orientované na vnímání vzájemných potřeb a které budují asociativní vědomí pro rozvoj regionálních trhů, jež zemědělství pomáhají osvobodit se z pout globalizovaného agrárního industrialismu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_Bildung_und_Handlungsfähigkeit_landwirtschaftlicher_Betriebsgemeinschaften&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství ===<br /> <br /> Největší výzvu, pokud jde o budoucnosti schopnou odpověď na palčivou sociální otázku v zemědělství, představuje utváření hospodářských společenství. Tato společenství se budou muset v budoucnosti stát onou sociální formou, která vstoupí na místo starých rodinných svazků a selského pospolitého života. Zemědělská hospodářská společenství jsou cvičnými místy, na nichž každý kráčí cvičnou cestou k vyšší duchovní jistotě,<br /> <br /> * aby ze svobodné individuální iniciativy chtěl spolupracovat. Zdař závisí na „duchovním kreditu&quot;, jehož se společenství ve svém společném zápase musí nejprve ukázat hodným.<br /> * aby z uchopení bytostné celistvosti statku v každé dílčí oblasti dostál včas veškerým požadavkům biologicko-dynamické praxe.<br /> * aby v překonání na pokyny vázané námezdní práce sám konal to, co sám poznal, v bezpodmínečné práci.<br /> <br /> Hospodářské společenství si dává svůj sociální řád samo. Ten se utváří ze souzvuku myšlenek, pocitů a impulzů vůle zúčastněných. Jeho živé dále-působení potřebuje nepřestajného {{SE|166}}<br /> <br /> Kultivace. Hospodářské společenství bude jednat úspěšně a prozíravě tehdy, když každý zúčastněný bude svůj duševní život stejně sledovat a pěstovat, jako to dělá společenství se svým vlastním vzhledem ke společně vytýčenému cíli.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Wollen_in_Freiheit,_der_Weg_zur_Initiativgemeinschaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Chtění ve svobodě, cesta k iniciativnímu společenství ====<br /> <br /> Aktivní, k myšlenkové jasnosti směřující myšlení a do vnímání ponořené cítění se celé staví do služby chtění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], str. 172). Myšlení je zapaluje a ukazuje mu směr, cítění je oživuje a propůjčuje mu hloubku a šíři. Lidé se scházejí do hospodářského společenství z individuálních motivů. Je to pohnutka chtít společně s druhými obhospodařovat biologicko-dynamický podnik. Motivy jsou buď ještě dosti neurčité — temněji pociťovaný pud, subjektivní, proplétaný osudem — nebo jsou již myšlenkově světlejší, zaměřenější vědomým vyrovnáváním se s danou skutečností. Odváží-li se pak spolu skočit do nejistého, je to a zpočátku zůstává pouhou nakupenou motivační pospolitostí. Člověk si uvědomuje, jak málo osobní motiv unese, jak se spolupráce ráda opírá ještě o pouta přátelství. Ta však jsou, právě jako motiv sám, určena minulostí — a brzy se dostavují zklamání, konflikty, ba odcizení. Pak může být jedině vděčný, je-li Šetrnost hospodyní, nutnost-li velí rozumu a humor-li převládá. Taková období, kdy je člověk nucen omezit se na podstatné, na dosud netušené výzvy, rozjasňují chtění, jež v motivu temně tlačí vpřed. Společná soudnost začíná přebírat otěže tam, kde dosud pobízela nouze. Ale jde právě o pěstování této soudnosti. Ta se uskutečňuje — individuálně i v pospolitosti — na různých rovinách: Individuálně se soudnost rozšiřuje prostřednictvím školení myšlení a cítění ve spolupřežívání rytmické proměny přírodních jevů v zrcadle měnícího se vztahu Země, Slunce, Měsíce a hvězd v průběhu roku, dále v nazírání klidného světa hornin ve tvarech krajiny i v proměnách životních procesů v půdách, rostlinách a zvířatech — a celkově jako články vyššího celku. Zájem se probouzí jako znovu narozený; co se člověk domníval vědět, stává se znovu otázkou; z tuposti motivu se probouzí badatelské smýšlení; nazírání se na nový způsob otevírají vztahové souvislosti, osobně poznávající {{SE|167}}<br /> <br /> Vztah k věcem a bytostem přírody se rozvíjí; posiluje se jistota v úsudku, a s ní duchapřítomnost a rozhodnost chtít v svobodě konat to, co si čas žádá.<br /> <br /> Tento osobní poznávající cestou vytváří myšlenkové obrazy s tolika tvářemi, kolik je lidí, kteří touto cestou chtějí jít. Obrazoprostý intelekt se pokouší tyto obrazy metodicky vtěsnat do obecné formule, jež smazává obrazový obsah, a tím i vztah k poznávající duchovní duši. Co zbývá, je pojem — mrtvý odraz konkrétního prožitku — a takto vzniklé vědění se odděluje, podobno neživé poušti, od životaplné skutečnosti, níž stojíme v prožitku tváří v tvář. Tuto pocit může mít ten, jehož motivem je právě dostát bytosti živého v hospodaření na statku. Naráží se přitom na rozpor: že obvyklé, na smysly vázané myšlení nedosahuje na tajemství života. Ale právě tyto mrtvé, abstraktní pojmové formy, tvořené na smyslovém světě, jsou předpokladem pro výstup k poznání života. Toto pojmové myšlení rozvíjí a zostřuje sebevědomí. V tomto zasvítivším sebevědomí žije Já, jež poznává samo sebe — jádro bytosti člověka. Spojuje myšlenkové obrazy smyslového světa forem v duševní činnosti myšlení a cítění s duchovní silou, jež pramení z bytostné povahy Já. Tato cesta, na níž se navenek obrácené poznání přírody spojuje v Já s dovnitř obráceným sebepoznáním, teprve otvírá člověku možnost svobodného sebeurčení — a poznání přírody první tápavé kroky k tomu, aby se přiblížilo bytosti živého. Myšlení v logickém kauzálním řetězci abstraktních pojmů se rozšiřuje v pohyblivé obrazové myšlenky. Ty vyhledávají v nazírání vztahové souvislosti, jež zpřítomňují pojmové jednotlivosti jako prožitek. Nastupuje se cesta sebevýchovy v myšlení a cítění, která vědeckou poznávající cestu oplodňuje a oživuje uměním.<br /> <br /> Za každým aktem vnímání stojí celý člověk. Co vnímá, vtiskuje se do jeho prožitkem neseného myšlenkového života; je to zjevení ducha v obraze, jejž duše maluje v myšlenkách. Myšlenka žije v tomto obrazu. Výchova k poznávání spočívá v tom, uchovávat pojem silou sebevědomí v obrazovém celku, z něhož byl uchopen. Jde o to, aby obraz — jako subjektivně pocítěný podíl v aktu poznání — nebyl na cestě {{SE|168}}<br /> <br /> nikoli k vymazání, nýbrž naopak k přečištění, aby skrytý duch, jenž je mu vlastní, se mohl živě odhalovat v myšlence. Goethe překonal oddělení subjektu a objektu způsobem svého pozorování přírody. Pravdě skutečnosti, jež prosvítá celým jeho dílem, se tak přiblížil, že v nazíráním oživleném myšlení pociťoval týž působící duch, jenž se v přírodě zakouzlil do fenoménu.<br /> <br /> Vyžaduje to vnitřní úsilí, z celku pocitů vyčlenit ty, jež fenomén zkreslují přemrštěnou sympatií nebo popíravou antipatií. Je to sebevědomí, které zde volbu provádí — odděluje podstatný obsah pojmově určujícího obrazu od nepodstatného. Sebevědomí uzavírá myšlenku a obraz tím více v jednotu, čím více se poznávající duše obrací k fenoménu s úctou, věrností a láskou. Tvoří se úsudek, v němž spoluzní to duchovní, jež ve vnímání skrytě *waltet*, například životní souvislost vejce – housenka – kokon – motýl, jež se projevuje v metamorfóze. Co se v smyslové skutečnosti skrývá jako duchovně působící princip, to se odhaluje myslícímu vědomí skrze vědu, jež bere ducha samého za předmět vnímání. Výsledky tohoto duchovního bádání leží před námi ve formě idejí. Studuje-li se je, rozjasňuje se duchovně-pocítěné v smyslových myšlenkových obrazech v duchovní myšlenky — v ideje, jež duševní činnosti vůle propůjčují mravní sílu působení. Nyní může myšlení a cítění vstoupit do vůle a s ní splynout. Teprve nyní, v takových hvězdných okamžicích, může vznikat skutečně svobodná iniciativa. Ve skupině spolupracujících lidí se zapaluje oheň nadšení a přivádí je v soutoce svobodné, individuální vůle k iniciativnímu společenství ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172).<br /> <br /> Teprve když se v uvědomělém vnitřním zesílení myšlení Já a cítění Já s vůlí spojí v jedno, může se duchovní duše člověka povznést na poznávací stupeň intuice — na pramenné místo skutečně svobodného činu. Jak daleko nám však ještě stojí tato vysoká schopnost k nadsmyslovému poznání. Kdo ji hledá, musí se v svobodném sebeurčení oddat duševnímu cvičení. Jakým způsobem lze takové cvičení — například při práci venku na poli — praktikovat? Celý den člověk tělesně tvrdě pracoval, byl zcela ponořen do vůle. Pak, po vykonané práci, jde znovu, oduševněný dojmy<br /> <br /> dne, přechází v zamyšlené duševní klid přes pole; náhle, tak nečekaně jako blesk, přepadne člověka intuice — nezaměnitelná jistota, co je příštího dne v celku hospodářství třeba udělat. Člověk je v obraze, žije přítomností ducha z budoucnosti do přítomnosti. Učinit samu práci v tomto smyslu školní cestou k časově přiměřené intuitivní schopnosti rozhodování — to nechává iniciativní společenství, byť jen v hvězdných okamžicích, stát se společenstvím intuice. Člověk prožívá, jak se ideál a duchovní skutečnost sobě přibližují. {{SE|169}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Fühlen_in_Gleichheit,_der_Weg_zum_lebendigen_Rechtsempfinden&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Cítění v rovnosti, cesta k živoucímu právnímu citu ====<br /> <br /> Ve cítění prožívá člověk snivě blízkost ducha ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172). Směrem vzhůru, k bdělému myšlení, se cítění vyjasňuje, ztrácí však blízkost ducha. Směrem dolů k chtění se naplňuje duchem, ztrácí se však nakonec do bezvědomí. V cítění žije člověk zcela přítomností, v proměnlivých náladách dění doby a vztahů člověka k člověku. Stejným způsobem nelze cítit ani minulost ani budoucnost. Oboje musí být nejprve zpřítomněno: minulost tím, že je v myšlenkách znovu stvořena; budoucnost tím, že je předcítěna. Každý statek má svou, každé vesnické společenství svou biografii. Ta je uložena v análech, které zprostředkovávají jen stínový obraz života, utrpení a snažení minulých generací. Tato biografie se zapsala i do krajiny, do polí, luk, lesů, dobytka atd., do atmosférického obvodu. Na tato znamení musí zemědělec s vcítěním obrátit svou pozornost, musí si v myšlenkách osvojit co nejdál sahající historické porozumění, které dává potravu jeho cítění. Jen skrze takové, vědomé pocítění minulého se může znovu naučit s úctou, láskou a věrností proměňovat toto vzniklé v přítomné. Vztahuje se to na vše, co je nám dnes jako časově nutný úkol uložen: Oživení zemědělského organismu se všemi orgány, které ho konstituují, a vědomé zasazení vývojové myšlenky skrze ideami nesou práci. Myšlení splétá červenou nit kulturních výkonů minulosti až do přítomnosti a posiluje sílu cítění pro to, co zde a nyní příroda od nás tázavě očekává. {{SE|170}}<br /> <br /> Stejným způsobem je třeba usilovat o získání historického vědomí o vývoji a proměnách právního citu ve vesnických společenstvích a odlišným způsobem v rozvíjejících se městech, a dále o tom, jak právní cítění — usurpované abstrahujícím myšlením — ztuhlo do osobního nároku na vlastnictví a jak touto cestou vznikla hluboká propast mezi právem a spravedlností. V pocítění zhoubnosti této propasti může myšlení procítnout a vytvářet instituce, v nichž, čistě ze vztahu člověka k člověku, se může cítění stát nositelem živého právního cítění mezi sobě rovnými. Takovou institucí chce být zemědělské hospodářské společenství.<br /> <br /> Péče o silné cítění se vztahuje jednak na vztah, který hledáme k věcem a bytostem přírody, jednak ke všemu, co se odehrává mezi člověkem a člověkem. Vše toto tlačí do výrazové formy uměleckého. Pokud například vědomě zadržíme myšlení a necháme pohled spočinout na sluncem prosyceném, zrajícím obilném poli, hledá oko hmatajíce po něčem, co teprve uspokojí nazírání; hledá například po nebeské modři chrpy, která tu nebo onde zazáří ze zlatého pozadí vlnících se obilných klasů. Nebo se přeneseme do nálady, když k nám při zahradní práci přiletí odkudsi červenka a společí se s námi v důvěrné blízkosti. A tak je tomu se vším, co nás v průběhu roku bytostně provází. Zahledíme-li se na to se zájmem, vznikají nálady, které probouzejí smysl pro krásu. Čím více tento roste, nedá lidem pokoj, aby jej dali vykvétat i v každé práci, ve společném soužití, ve všech slavnostech.<br /> <br /> Moderní sebepojetí člověka tlačí k otázce, jak je cítění prohlubováno za hranice osobních zájmů, jak se může — opřeno o myšlení vázané na skutečnost a zušlechtěné chtění — stát vnímacím orgánem pro působení duševně-duchovního v přírodě a v lidech. Vůči přírodě se to může dít například tak, že se za zimní noci zdržujeme venku na poli, nad sebou vyzařující lesk hvězdami posetého nebe, kolem nás nehybný v mrazivém praskotu vzdušný obvod, pod sebou, v sobě spočívající, křišťálové hlubiny. V myšlenkovém klidu cítíme nekonečnou vznešenost daleko rozepjaté polarity; cítíme výšiny a hlubiny v srdci jako do jednoho bodu stažené, hřejíce nepojatelné. Podnikne-li se totéž za letní noci, cítí se srdce rozšířeno do obvodu. Cítíme se vzduchu a teplu {{SE|171}}<br /> <br /> propleteni a tomu, co ze souzvuku výšin a hlubin ze země vyrůstající naplňuje obvod životem. Stejným způsobem lze pak vcítit se i do jarního dění, kdy síly výšin a hlubin začínají se vzájemně pronikat a země to, co v ní je duchovně skryto, vydechujíc do vzduchu a tepla přivádí ke zjevení, nebo do podzimního dění, kdy se tyto síly začínají uvolňovat a země ve vnějším odumírání vdechuje duchovní plod průběhu roku.<br /> <br /> Toto navenek obrácené prožívání přírodních jevů se individualizuje s pohledem na celek statku. Teprve v důvěrnosti cítění oživuje se pojem uzavřenosti zemědělského organismu. Stává-li se cítění samo orgánem hlubšího prožívání přírody, jde se osamělou cestou, leč po proklestěné stezce. Co se cítí, je dáno předem, nabylo smyslově vnímatelné podoby. Jinak je tomu ve vztahu člověka k člověku. Tam chybí předem daný smysl přírodní zákonitosti. V lidském soužití se setkává individuální cítění jednoho s individuálním cítěním druhého. Na téže duševní rovině je tento vztah utvářen všemi aspekty přitažlivosti a odpudivosti, přijetí a odmítnutí, krásna nebo ošklivosti atd. Při vší té mnohotvárnosti je třeba si přiznat, že ten či onen způsob cítění je objektivní skutečností a že je třeba silou myšlení a chtění pomoci cítění k tomu, aby v nalézání své rovnovážné polohy probudilo smysl pro pravdu. Je to toto srdečné pocítění, které v druhém člověku rozpoznává sobě rovného, které vytváří důvěru člověka k člověku a tím půdu pro právní cit. Myšlení vázané na skutečnost osvětluje právní cit člověka k člověku a zhušťuje jej v dohody a zákony. V zušlechtěném chtění rozdmýchává iniciativu, lásku k činu. V důvěře žije sociální konsens; proměňuje rozporuplnou nerovnost v duševním prožívání ve vědomí důstojnosti rovnosti před právem. Důvěra staví na minulém a hledí bezvýhradně na budoucí.<br /> <br /> V zákoně je zapsán důvěryplný souhlas, který měl ve své době platnost. Hrozí, že se stane sociálním rukojmím, pokud se bez proměny přenáší dál, «wie eine ewige Krankheit forterbt» («jako dědičná věčná nemoc»).&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Faust I'', Vers 1973, Hamburger Ausgabe, Dramatische Dichtungen, Bd. 1, München 1976.&lt;/ref&gt; Pravý právní život založený na mravnosti může vzniknout teprve tehdy, kdy důvěra ve skupině spolupracujících lidí vždy<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> {{SE|172}}<br /> [[Datei:Abb. 10, S. 172.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 10: Das Wirken der Seelentätigkeiten der Betriebsgemeinschaft in die drei Wesenglieder des landwirtschaftlichen Organismus.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> z ducha znovu zrozena. Důvěra vyživuje a nese právní cit. Když je zlomena, není žádná záchranná síť, žádné zadostiučinění skrze soudní výrok; prožívá se pak do bezmezna sahající zklamání; pocítěná právní půda důvěry, na níž se člověk domníval tak bezpečně stát, se rozplynula v pouhé nic.<br /> <br /> K prosperitě hospodářského společenství patří proto nikdy neochabující péče a posilování důvěry a tím právního citu až do nejmenších věcí každodenního života. Přátelství obvykle netvoří bezpečný základ pro trvalou důvěru v spolupráci. Mají svůj původ v minulostech osudu, tj. v okolnostech, které byly jiné než ty přítomné. Nabývají teprve trvale nosné schopnosti, když se povznesou k duchovním přátelstvím. Tato se nalézají v ideálu a v iniciativě, nechat to, co bylo duchovně uchopeno, bezpodmínečně se stát činem. Teprve na tomto dvojím zkušenostním základě myšlení a chtění může důvěra růst. Z její duchovní substance se člověk učí předcítit budoucí. {{SE|173}}<br /> <br /> V praxi hospodářského společenství spočívá budování důvěry na tom, že každý zúčastněný žije ve vědomí svého v duchu kořenícího bytí a toho, co je individuálním a společným cílem snažení. K získání jasnosti v tom napomáhá studium antroposofické duchovní vědy v nejširším smyslu, péče o nazírající myšlení a jeho prohlubování meditací, jakož i meditativní zacházení s esoterickým výrokovým dědictvím Rudolfa Steinera.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner&lt;/ref&gt; Dále se důvěra zakládá na konsensu v otázkách, které se týkají přínosu každého jednotlivce: Jaké schopnosti může jednotlivec vnést, jak a kde je ochoten z vědomí pro celek statku přebírat spoluzodpovědnost, jak životně zdatně a duchapřítomně kdykoli a kdekoli nezištně zasáhnout do trhliny a jak je nakloněn nechat ve veškeré činnosti vládnout esteticky-umělecké smýšlení? Aby se takové otázky staly vědomými a stimulovaly rozvoj schopností, musí být vytvořeny instituce, na něž je poukázáno na straně 177 a dál (kap. «Zur geistigen Entwicklung und Führung einer landwirtschaftlichen Betriebsgemeinschaft» («K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství»)).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Denken_in_Mitmenschlichkeit_(Brüderlichkeit),_der_Weg_zum_solidarischen_Wirtschaften&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Myšlení v lidskosti (bratrství) jako cesta k solidárnímu hospodaření ====<br /> <br /> Kdo sestupuje ze sféry svobodného chtění, individuální iniciativy, do té, v níž z budování důvěry vládne právní cit být rovným mezi rovnými, otevírá se pro myslící vědomí nové pole zkušenosti ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172). V každodenním vědomí se myšlení opírá o smyslově daný jev. Ve společenském musí se z tohoto jevu pozvednout ke světu fenoménů, které teprve ve společném soužití vznikají. Jsou výrazem toho, co lidi hýbe duchovně-mravně. Způsoby jednání jsou fenoménem — a myšlení musí nyní usilovat o to, zkoumat cesty, jimiž lze mnohost těchto převážně instinktem řízených způsobů chování lidské přirozenosti uvést do správných kolejí. Zde ve sféře sociálního života myšlení již neodráží pouhé smyslově vnímatelné, nýbrž stojí před výzvou aktivně přinášet na svět něco, co ještě není nebo právě teprve vzniká. Ono&lt;ref&gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: ''Wahrspruchworte'', GA 40, Dornach 1998.&lt;/ref&gt; {{SE|174}}<br /> <br /> musí se z prožívání duchovně-mravního života lidí stát myšlením gestaltujícím, takovým, které v poznání prostém tělesnosti dochází k úsudkům, jež jsou v souladu s duchovně-mravním světem. Přírodnímu řádu je nutnost, zákon, imanentní; pro sociální řád se musí v myšlení prostém smyslovosti duchovní teprve v poznávání zhustit v zákon mravní. V gestaltujícím myšlení svítí budoucnost do přítomnosti, samotné jednání se stává budoucnosti zaměřeným. Uvědomit si tuto skutečnost v praktické spolupráci teprve uvolňuje pohled na cestu, na níž se zemědělské hospodářské společenství krok za krokem učí získávat způsobilost k jednání a schopnost sebevůdcovství. Stává se tak počátečním místem hospodaření obraceného k přírodní straně (ve smyslu utváření hospodářského organismu) i ke straně sociálního života; stává se výchozím bodem solidárně-asociativního hospodaření, které se jako autonomní článek začleňuje do sociálního organismu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Abbildung 10]], S. 172). Hospodaření se člení do tří funkcí: výroba, rozdělování a spotřeba. Vnitropodnikové hospodaření má za cíl uspokojování potřeb země, zúrodnění půdy. To se děje například výrobou vlastních statečních hnojiv, jejich rozdělením přes pole a jejich spotřebou skrze rostliny.<br /> <br /> Mimopodnikové hospodaření, které navazuje na zemědělskou výrobu, má za cíl uspokojování potřeb lidí po výživě. V obou případech jsou potřeby volního, tedy duchovního rázu.&lt;ref&gt;Potřeby vyvěrají z hlubin nevědomého v těle a ze světlejších podloží duševně-duchovního prožívání. Koření ve vůli, v níž žije duchovní prapůvod člověka, Já. V tělesné potřebě, například hladu a žízni, se ozývá impuls vyrovnat nerovnováhu v tělesných orgánových činnostech. Duševně-duchovní potřeba usiluje o to, vymanit se z pouta k tělesným dějům a svobodně se postavit do služby eticky-mravních ideálů. Takto je potřeba svým obsahem čímsi duchovním, prostředky k jejímu uspokojení jsou úkolem hospodaření.&lt;/ref&gt; Uchopit je a přes koloběh hospodaření uspokojovat — to je úkol gestaltujícího myšlení. V hospodaření je jevem, ke kterému se váže, potřeba. Vnitropodnikově se tato artikuluje v každém případě z celosti provozního organismu. Aby člověk mohl potřebu uspokojit, musí myslenkovitě ponořit do živého přediva vztahů, myslenkovitě každé opatření zvážit z hlediska podpory nebo brzdění a myslenkovitě výsledek činem začlenit do hospodářského organismu. Příroda uspokojuje skrze sobě vlastní moudrost své potřeby sama. V zemědělství člověk zároveň {{SE|175}}<br /> <br /> své potřeby přenáší na přírodu, například při pěstování kulturních rostlin a při chovu domácích zvířat. Aby obojí uvedl do souladu, musí se zemědělec naučit skrze gestaltující myšlení tvořit pojem uzavřenosti zemědělského organismu. Teprve z tohoto pojmu lze na vyšší úrovni odvodit všechna opatření, která nejenže uspokojují lidskou potřebu výživy, ale stejnou měrou berou zřetel i na latentní potřeby přírody po budoucím vývoji.<br /> <br /> Zemědělský výrobek se přímou cestou nebo zpracováním stává produktem, zbožím, které má výživnou nebo užitkovou hodnotu určenou podmínkami výroby. Tímto hodnotou se musí řídit cena. V hospodářském životě vůbec nelze toto ocenění určit jednotlivcem, prodejcem, podnikatelem, nýbrž jen srovnáváním všech výkonů, které všichni ostatní v hospodářském koloběhu od výroby produktu až ke spotřebě přinesli. Toto široké předivo vztahů, z něhož plyne zhodnocení produktu, musí být celistvě uchopeno v myšlení a zároveň musí být skrze gestaltující myšlení usilováno o přiblížení ceny k objektivní hodnotě. Pokud jde o tvorbu hodnoty a ceny, vyznačuje se zemědělství zvláštností stanovištní «přírodní obdarovanosti». Jako člověk produktivně vnáší svou obdarovanost do hospodářského života, tak příroda vnáší svou tvůrčí sílu (obdarovanost) v oblasti klimatu, půdy, topografie atd. Například strmý jižní svah v teplých oblastech se nehodí pro pěstování obilí, avšak velmi dobře pro vinohradnictví; hluboká, rovinná spraš je při stejné pracovní náročnosti nesrovnatelně výnosnější než mělká, kamenitá půda na svahu nebo ve zvlněném terénu.<br /> <br /> Souhrn všech vzájemných vztahů, jež vznikají spoluprací ve společenském životě a které předcházejí uspokojování potřeb, nelze ve své současnosti ani ve sledu zachytit jednotlivým úsudkem. Musí se vytvářet příležitosti k tomu, aby v pravidelné výměně vlastní dynamika vyústila do společného úsudku. Z takového úsilí vzniká smysl pro obecné dobro, který veškerou práci geisteswissenschaftlich cílevědomě a včas orientuje na celek statku. Tento smysl pro celek, nebo sociální smysl pro skutečnost, otevírá pole péče každodenního cvičení, jak v oblasti praktické práce, tak ve vztahu člověka k člověku.<br /> <br /> Co je věcně nezbytné — například souměřené sladění všech článků do celku provozního organismu — musí být živě uchopeno jako společný úsudek až do detailů a stát se vodítkem pro jednání každého {{SE|176}}<br /> <br /> Teprve zkušenostmi podložená, důkladná věcná znalost vytváří konsensus. Ten tvoří základ spolupráce, přináší průhlednost a probouzí radost z souměřeného (ekonomického) sladění všech článků a orgánů hoforganismu do celku.<br /> <br /> Také lidskost v hospodaření vyrůstá ze společného úsudku. Kde místo toho vládne úsudek jednotlivce, razí si cestu egoismus; vzniká konkurence, vzájemné přechytračování, vytlačovací soutěž, agrární industrialismus. Společný úsudek v hospodářském společenství vzniká ze zájmu o to, co dělá druhý. Postoj otázky «Kde je nouze, kde je třeba pomoci?» musí být v komunitě vůči každému jednotlivci živý. Hranice mezi oblastmi úkolů — jak uvnitř podniku, tak vůči přidruženým zpracovatelským podnikům a hofmarketingu — se musí stát pohyblivými a průchodnými, aby bylo možné vzájemně si pomáhat. Postoj hledat důvod vlastní hospodářské činnosti v potřebě druhého otevírá myslícímu vědomí nové pole zkušenosti — takové, které si dělá náplň obrazu ze snažení druhých. Na této cestě vzniká asociativní přehled oblastí činnosti; gestaltující myšlení ukazuje vůli cestu k asociativnímu jednání, tj. k jednání v bratrství. Na těchto nových březích hospodaření, jež je založeno na lidskosti, se přistávací pokusy dělají stále častěji — například v bio-velkoobchodě a bio-maloobchodě a v dalším zpracování. Břeh sám však je práh mezi zemědělskou prvovýrobou a hospodářským koloběhem příznakovým dělbou práce. Na tomto prahu — hranici statku — se oceňuje zboží, objektivní vlastní hodnota prvotní tvorby hodnot z oživené a oduševnělé přírody, prostřednictvím subjektivního hodnocení obchodníka a spotřebitele. V asociativním hospodaření se může toto hodnocení každého zúčastněného — na základě obecně usilované průhlednosti — opírat o konkrétní, nazíratelné skutečnosti, jež mají svůj prvopočátek nakonec v tělesných a duchovně-duševních potřebách bližních. Konkrétně to znamená: biodynamické podniky se musí otevřít dalšímu zpracování, obchodu a spotřebitelům, vstoupit ve věcném i vývojovém dialogu, společně hledat řešení, uzavírat dohody, uzavírat smlouvy.&lt;ref&gt;Viz k tomu např.: Rudolf Isler, Ueli Hurter: ''Assoziatives Wirtschaften. Was verstand Rudolf Steiner unter einer wirtschaftlichen Assoziation?'', Dornach 2019, 96 S.; sowie: Stefan Leber (Hrsg.): ''Die wirtschaftlichen Assoziationen, Beiträge zur Brüderlichkeit im Wirtschaftsleben'', Band 2, Stuttgart 1987, 352 S.&lt;/ref&gt; {{SE|177}}<br /> <br /> Přesněji vzato, tvoří «nové břehy» obě strany hranice statku. Jeden břeh sousedí s přírodou a tvoří vnější kůži hoforganismu, druhý břeh sousedí s emancipovaným společenským životem. Tento druhý se může konstituovat jako trojčlenný sociální organismus jen do té míry, do jaké zahrnuje zemědělství — do jaké lidé rozpoznají, jaký potenciál leží v zemědělství nově uspořádaném podle organismového principu. Biologicko-dynamické podniky začínají v malých krocích praktikovat asociační princip v lokálním a regionálním rámci jako jakési průkopnické předvozy. Tím mohou podněcovat k dalekosáhlejší spolupráci a hospodaření vůbec vštípit míru, která je osvobozuje od nutkání k růstu, vlastního kapitalismu.<br /> <br /> Čím vědoměji usiluje hospodářské společenství o to, aby utvářelo svůj statek jako organismus, tím více se spolupráce jakoby sama od sebe člení na duchovní, právní a hospodářskou sféru činnosti. Jakkoli tato tělesa vzájemně do sebe zasahují, přesto jsou prožívána jako od sebe oddělené oblasti. A veškerá duchovní síla společenství statku musí být zaměřena na to, aby toto oddělené svádělo dohromady — jak ideálně v obrazu, tak prostřednictvím práce — do vyšší jednoty. Zde se stranou dnešního «mainstreamu» hospodaření otevírá cvičné pole, jakási přípravná škola k pravé sociální praxi, která nechává v gestaltujícím myšlení, sahajícím daleko přes hranice statku, zakořenit impuls trojčlennosti sociálního organismu (Obrázek 11, s. 189).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_geistigen_Entwicklung_und_Führung_einer_landwirtschaftlichen_Betriebsgemeinschaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství ===<br /> <br /> Hospodářského společenství, které se osvědčilo jako vůbec první na světě, se počátky sahají do roku 1968. Od té doby vznikaly, povzbuzovány duchem doby, na větších statcích podobné sociální průkopnické podniky. Pohnutkou byla nutnost kánonu vzájemně se doplňujících schopností i přikládajících rukou ke zvládnutí rozmanitosti úkolů; dále osvobození půdy a kapitálu z pout přežilých práv a kroky k překonání mzdové práce vázané na příkazy.<br /> <br /> Zkušenost ukazuje: Cíl, zachycený v idejích, je nedosažitelně daleko vpřed do budoucnosti napjatý; schopnosti dostát mu individuálně i ve společenství narážejí rychle na hranice. Vědomé prožívání tohoto nesouladu vyvoluje v duchu a duši pole napětí, které bdícího, strebením naplněného člověka nenechá ani na okamžik spočinout — ani tehdy ne, kdy se natáhne za schůdnějšími řešeními tváří v tvář odporům, neúspěchům a podobnému. Nepokouší-li se člověk prožívat v plné síle tuto polaritu mezi duchovním cílem a smysly vázaným světem faktů, strebující síla slábne, společné chtění hrozí upadnout do banalit, každodenní záležitosti se vyčerpávají v rutinním vyřizování — a co se mohlo stát vývojem, propadá se do stagnace a zpátečnictví. {{SE|178}}<br /> <br /> Aby se hospodářské společenství znovu a znovu ujišťovalo o cestě k cíli, musí si vytvořit zřízení, která slouží nácviku sociálně-morálních technik. Ty se vztahují na stále vědomější uchopování obou pólů tohoto pole napětí a na pokus o jejich povznášející vyrovnání.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_geistige_Strebensziel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Duchovní cíl usilování ====<br /> <br /> Jako motiv, chtít hospodařit biologicko-dynamicky, žije více či méně zřetelně a osudově vázaně v každém jednotlivci. Jak může tento individuální pohnutka nejen zesílit ve vědomí, ale povznést se navíc ke strebenszielu celého společenství? Nesmí se jím spokojit ani jednotlivec, ani společenství — jednou je zformovat nestačí. Vyžaduje to soustavnou péči prostřednictvím studia antroposofické duchovní vědy. Její výzkumné obsahy, uváděné do pohybu vzájemným rozhovorem, podněcují myšlenky a pocity, jež předsvítají společně nastupované cestě. Týdenní studijní kruh tohoto druhu — podaří-li se — povzbuzuje dvojím způsobem: jednak se vnitroprovozní tok práce prostorově i časově koordinuje jakoby sám od sebe, jednak pohybuje společenství v takové z každodennosti vyzdvižené hodině myšlenkami, které se zrcadlí v nositeli motivu, tedy ve vědomí každého jednotlivce. Myšlenky takto získané ze společné duchovní poznávací práce vstupují do vztahu s každodenními pozorováními a zkušenostmi vůle učiněnými v práci. Obě polární konce zmíněného pole napětí se pohybují k sobě navzájem — nebo se v šťastných okamžicích částečně dokonce slévají vjedno. {{SE|179}}<br /> <br /> Antroposofická studijní práce se odehrává na «sachlichem Felde» («věcném poli»).&lt;ref&gt;K tomuto termínu viz Rudolf Steiner: ''Die Weihnachtstagung zur Begründung der Allgemeinen Anthroposophischen Gesellschaft 1923/24'', GA 260, Dornach 1994, Nr. 11 der Statuten, S. 53.&lt;/ref&gt; Posiluje a objektivizuje vědomí vlastního motivu i vědomí duchovního cíle snažení společenství.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Praxis_der_Zusammenarbeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Praxe spolupráce ====<br /> <br /> Celistvost podniku se člení na pracovní oblasti, o které podle schopností a sklonů zodpovědně pečují jednotliví členové nebo jejich skupiny. Toto členění, například na oblast polního a rostlinného hospodářství, zahradnictví či ovocnářství, hnojení, různé oblasti chovu hospodářských zvířat, lučního a pastevního hospodářství, péče o krajinu atd., se nesmí zvrhnout v dělbu práce, v nárokové postoje, v ohraničování se do vlastních království. Naopak, z vědomí celku je na místě nejvyšší flexibilita, plynulé přechody, vzájemná pomoc, zaskakování jeden za druhého, kdekoli a kdykoli je to zapotřebí.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Arbeitsbesprechung_am_Morgen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Ranní pracovní porada ====<br /> <br /> Koná se každý pracovní den po brzkých ranních přípravách ve velkém kruhu na statku a může být zahájena průpovídkou nebo humornou poznámkou. Veselost koření denní práci, aniž jí bere vážnost. Obsahově jde o výměnu aktuálních postřehů, pozoruhodných příhod a naléhavých věcí, a poté — navazujíce na pracovní tok předešlého dne — o konkrétní rozdělení úkolů. Přitom je třeba dbát na to, aby při všech pracích za účasti učňů, praktikantů a pomocníků členové hospodářského společenství plnili vzorovou funkci.<br /> <br /> Ranní pracovní porada by měla vždy znovu přivádět do vědomí obraz celku hospodářství v proměnách ročních období, a každý by měl vědět, co dělá druhý. Příliš snadno se dostaví přesvědčení, že je vše jasné, že se přece stojí v pracovním toku včerejška k dnešku — a znuděné mlčení obejde celý kruh. Nikoli: to, co se jeví jako samozřejmé, je třeba znovu pozvednout do vědomí všech. Na to navazuje výhled na celý den. Zdařilá pracovní porada tvoří již dobrou část efektivního vedení hospodářství. Zbytek je umění, je vzorností ve vší práci. {{SE|180}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Studienkreis_zu_Inhalten_anthroposophischer_Geistesforschung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Studijní kruh k obsahům antroposofického duchovního výzkumu ====<br /> <br /> V praxi sestupují ideje společného cíle snažení do životní skutečnosti hospodářského organismu. Jakkoli jsou tyto ideje budující a vytvářejí životní souvislosti, musí si člověk záhy přiznat, že se v mnohých očekáváních vidí zklamán. Nedaří se to, naráží se na hranice a člověk je odkázán zpět na sebe samého. Ideál se otřásá, člověk to prožívá jako odumírání, jako částečnou smrt duše. Nechce to připustit a hledá vnější důvody — například nepřízeň počasí, vlastní nebo cizí neschopnost, špatná rozhodnutí nebo selhání, nedorozumění, sociální roztržky atd. Ale tak jako život, i odumírání, smrt, se ukazuje v zahalené podobě. Jak má být poznáno, co nám chce selhání říci? Z této nejistoty plyne trápení, zkoušky pro jednotlivce i pro společenství. Postaví-li se člověk těmto zkušenostem, probouzí se sebepoznání a s ním z hlubin duše nevyslovená otázka — a nečekaně a náhle přichází odpověď zvenčí. Této příležitosti přijít nečekaně k novým, povzbudivým vhledům slouží týdenní setkání ke společné geisteswissenschaftliche Erkenntnisarbeit. V rozhovoru tu mohou být nevyžádaně a nečekaně vyřčeny myšlenky, které na tichounce uvnitř chovanou, svíravou otázku dávají smírnou odpověď a vedou k novému pohledu na věci a mohou volat k novému úsilí. Uskutečňuje se tu «probuzení člověka na duchovně-duševním druhého člověka».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Gemeinschaftsbildung'', GA 257, Vortrag vom 27. Februar 1923, Dornach 1989, S. 116.&lt;/ref&gt; Společná antroposofická studijní práce osvěžuje ducha, povznáší a rozšiřuje motiv z jeho subjektivní stísněnosti a probouzí síly, které v praxi pomáhají k vždy novému rozmachu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Arbeits-_und_Verwaltungskonferenz&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Pracovní a správní konference ====<br /> <br /> Další týdenní setkání má být věnováno — v retrospektivě i v krátkodobém a dlouhodobém výhledu — plánovacím, rozhodovacím a správním otázkám duchovní kontinuity v řízení hospodářství. V tomto rozhovoru hospodářské společenství zvažuje a rozhoduje {{SE|181}}<br /> <br /> celistvě a jednomyslně o všech věcných otázkách, které vyvstávají v jednotlivých pracovních oblastech.<br /> <br /> V retrospektivě by mělo být v co největší otevřenosti řečeno to, co se zdařilo i co se nezdařilo, jakož i to, co je pozoruhodné na zkušenostech, pozorováních atd. Zamlčování — záměrné nebo z nepozornosti — plodí přízraky a napomáhá mocenským impulsům. Dokumentace je žádoucí!<br /> <br /> Výhled se zaměřuje na práce sezónně přicházející ve svůj čas, jakož i na sociální a kulturní záležitosti s ohledem na<br /> <br /> * polní a zahradnická opatření týkající se zpracování půdy, osevního postupu a hnojení, jakož i produkce osiva, péče o kultury, sklizně, skladování a odbytu;<br /> * výroby biologicko-dynamických hnojivých preparátů a jejich včasné aplikace;<br /> * ovocnářská a krajinářská opatření jako péče o živé ploty a dřeviny;<br /> * vedení stáda, získávání krmiva a péče o pastviny, jakož i sklizeň krmných plodin na orné půdě;<br /> * chov, krmení, péče a plemenitba hospodářských zvířat se zaměřením na skot;<br /> * péče a opravy strojů, jakož i náhradní a nové investice;<br /> * péče a opravy budov a cest, jakož i plánování a financování novostaveb;<br /> * všeobecná správa, plánování rozpočtu a finance;<br /> * utváření příjmů členů hospodářského společenství;<br /> * personální otázky a příjmy učňů, praktikantů, pomocníků a spolupracovníků na dobu určitou;<br /> * utváření ročních slavností a jiných slavnostních příležitostí, jakož i ostatní akce jako prohlídky statku, zemědělské praxe pro školní třídy, kurzy atd.;<br /> * vlastní statek provázaný s experimentálním, praxí orientovaným výzkumem;<br /> * spolupráce s podniky zpracování a obchodu;<br /> * péče o okruh lidí spojených se statkem;<br /> * práce s veřejností;<br /> <br /> Hospodářské společenství se ve všech ohledech spravuje samo, tj. všichni zodpovědní jsou natolik zapojeni, že mají kdykoli přehled o celku. Největší výzvou je nepřerušený tok informací a křišťálově čirá průhlednost. Prvního lze dosáhnout jen {{SE|182}}<br /> <br /> trvalým zájmem každého jednotlivce o vše, co se děje. Z tohoto zájmu vyrůstá duchapřítomnost a smysl pro realitu, který předchází každému lpění na jednou přijatém soudu, každé ideologizaci. Průhlednost pak je otázkou spolehlivosti až do nejmenších věcí každodenního života, jasnosti v dohodách, pozornosti tam, kde panuje věcná nebo duševní nouze, a bezvýhradné připravenosti skočit do každé mezery.<br /> <br /> V pracovní a správní konferenci se uskutečňují plody školení skrze život. V těchto plodech se spojuje v nepřetržité syntéze vzájemné působení výše zmíněných pólů — duchovního cíle usilování a jeho zasazení do praxe. Z těchto plodů, z toho, co bylo vybojováno individuálně i ve společenství, teprve vytéká substance, která hospodářskému společenství propůjčuje jeho Eigenwesen; teprve ta je činí úvěryhodnou v duchovním smyslu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Hoforganismus_und_die_Ich-gewollte_Arbeit_des_Menschen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Organismus statku a člověkem z vlastního Já chtěná práce ====<br /> <br /> Práce v zemědělství je obecně určována věcmi a bytostmi, které jsou v přírodě činné. To, co v dřívějších dobách bylo instinktivně pociťováno jako vládnoucí, práci vedoucí a nesoucí moudrost, se v nastupujícím věku přírodní vědy emancipovalo do myšlenkové abstrakce přírodních zákonů. Bylo to na jedné straně svobodný akt vědomí Já, jež se probouzí, a na druhé straně pád do nucení materialismu jako od té doby panujícího světového názoru. Vnějším plodem tohoto svobodného aktu je technika — z fyzicko-anorganické přírody duchem člověka přetvořený extrakt. Technika sice umožňuje zbavit člověka těžké práce, avšak vnucuje se přírodě se světově zjevnými důsledky. Rozrušuje moudrosti plné vztahové souvislosti mezi fyzickou, oživovanou a oduševnělou přírodou.<br /> <br /> Technický pokrok usiluje o to, aby pracujícího člověka v zemědělství učinil nadbytečným. Biologicko-dynamické zemědělství usiluje o opak. Snahou je zde redukovat strojní práci co nejvíce, aby tak mohlo vzniknout dostatek volného prostoru pro tvůrčí-cvičnou, řemeslnou praxi. Do jaké míry se to může podařit, závisí na překonání nadměrných vnějších sociálních omezení. {{SE|183}}<br /> <br /> Co znamená pracovat v oživené a oduševnělé přírodě, musí být znovu objeveno. K tomu se musí nazírání a myšlení obrátit k jejich zvláštní podstatě — k tomu, co živě dorůstá do vnější podoby, a k tomu, co se duševně uzavírá do tělesné formy. Utvářené je uchopitelné v idejích; utvářející činitel osvětluje antroposofický duchovní výzkum, který v ideové formě zpřístupňuje svět bytostí, a ten se tak stává přístupným myšlení. Teprve bytostné poznání propůjčuje idejím, utvářeným na základě smyslového nazírání, avšak samotným kořenícím ve světě bytostí, mravní sílu. Jestliže uchopí vůli, stávají se bytostně vlastními. S těmito idejemi, jež vstoupily do vlastního já-bytostí, nalézá člověk nový, svobodný vztah k práci. Učí se pracovat z vlastního bytostného základu, nalézá v něm směr a cíl. Mravním zdrojem je člověk sám a z tohoto základu se svobodně určuje. Z tohoto prazákladu Já teprve tryská pravé nadšení. Vyvěrá z ideje, jež se stala duchovní skutečností. Ta práci předbíhá, zahřívá ji a naplňuje duševní radostí. Práce, jakkoli těžká, jakkoli zdánlivě nízká a nicotná, šlechtí se duchem, který ji prostupuje. Je duchem naplněna od začátku do konce a přidává hospodářskému organismu něco, co jej pozvedá z jeho pouhé přírodní danosti.<br /> <br /> Stroj se naopak v zemědělství vkliňuje jako klín mezi člověka a přírodu tvořící ze svých bytostí a sil. Funguje podle míry toho, co člověk z poznání neživé přírody do něj vkonstruoval. Výlučnou strojní prací hrozí, že duchovní tvůrčí síla člověka uvadne, práce zpustne v pouhou rutinu, vůle ztratí vedení a ochabne.<br /> <br /> Čím méně se práce vyčerpává v rutině, v pouhém odbývání, čím více je v uvedeném smyslu konána jako idejemi prozářená — tím více se probouzí smysl pro krásu, který teprve pozvedá lidské dílo, jež v případě stroje zpravidla upadá do jednotvárnosti a banality, ke skutečnému uměleckému dílu.<br /> <br /> V zemědělství je to moudrost působící v přírodě, do jejíchž služeb se lidská práce staví. Tato moudrost, správně poznána, žije smysl-udílející v práci dál. Nad to působí lidská schopnost idejí nadřazeně, smysl-zakládajícím způsobem, při utváření dvora v tělesný organismus «Zemědělské individuality».<br /> <br /> Tak jako se zemědělské řemeslo musí důkladně naučit, tak stejně po celý život učí. Posiluje sílu sebevědomí, když to, co bylo v práci vnímáno, člověk pozvedá k vědomému {{SE|184}}<br /> <br /> poznání; rozšiřuje a prohlubuje pohled na svět, když člověk zažívá, jak plodně to, co bylo konáno, tvarujícím způsobem dál působí v přírodním a sociálním životě.<br /> <br /> V této dvojnosti spočívá velký pedagogický význam práce, která se zaměřuje na věci a bytosti přírody. Prokazuje se jako požehnaná v školní zahradní výuce, v praxi na školních statcích, v zemědělských a lesnických praktikách pro žáky vyšších ročníků i v řízené spolupráci lidí s postižením. Z výše uvedených důvodů hledají mnozí mladí lidé jako «ve městě narození» biologicko-dynamické odborné vzdělání, které je stále více provozováno jako «Svobodné vzdělávání» ve vlastní režii biologicko-dynamickými pracovními společenstvími. Navíc biologicko-dynamická práce, především na větších provozně-společenstvím vedených podnicích nebo vesnici podobných zařízeních, nabývá stále na významu, např. v dalším vzdělávání dospělých, profesním přeorientování, hledání sebe sama atd. Na co Goethe v «Wilhelm Meisters Wanderjahre» v básnické předzvěsti upozornil popisem «Pedagogické provincie»,&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Wilhelm Meisters Wanderjahre'', Hamburger Ausgabe, Bd. 8, München 1972, «Zweites Buch».&lt;/ref&gt; a na co Rudolf Steiner před 100 lety poukázal, když hovoří o tom, že v budoucnu na venkově vzniknou kulturní střediska,&lt;ref&gt;Adalbert Graf von Keyserlingk: ''Koberwitz 1924'', Stuttgart 1974, S. 70.&lt;/ref&gt; to dnes tu a tam v nejrůznějších přístupech vystupuje na světlo.<br /> <br /> Duchovně-duševní rozpoložení, které práci v oživené a oduševnělé přírodě ukazuje cestu a cíl, musí si dnes každý člověk vědomě znovu dobýt. K tomu je vhodné vzít si za základ Rudolfem Steinerem roku 1905 formulovaný «Základní sociální zákon»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaft und soziale Frage'', in: ''Luzifer – Gnosis 1903–1908'', GA 34, Dornach 1987, S. 213: «Das Heil einer Gesamtheit von zusammenarbeitenden Menschen ist um so größer, je weniger der einzelne die Erträgnisse seiner Leistungen für sich beansprucht, das heißt, je mehr er von diesen Erträgnissen an seine Mitarbeiter abgibt, und je mehr seine eigenen Bedürfnisse nicht aus seinen Leistungen, sondern aus den Leistungen der anderen befriedigt werden.» (Blaho celku spolupracujících lidí je tím větší, čím méně jednotlivec nárokuje výsledky svých výkonů pro sebe, tj. čím více z těchto výsledků odevzdává svým spolupracovníkům, a čím více jsou jeho vlastní potřeby uspokojovány nikoli z jeho výkonů, nýbrž z výkonů ostatních.)&lt;/ref&gt; jako duchovní páteř každé formy spolupráce na sociálním poli. Je to zákon, který přichází tím více k platnosti, čím více je egoismus jako hnací síla sociálního jednání vymýcen. Inauguruje cestu školení k prosperujícímu sociálnímu soužití. Tento zákon vede mimo jiné k poznání, «že pro bližní pracovat a dosahovat určitého příjmu {{SE|185}}<br /> <br /> jsou dvě navzájem zcela oddělené věci».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd. – Siehe auch: Stefan Leber (Hrsg.): ''Das soziale Hauptgesetz, Beiträge zum Verhältnis von Arbeit und Einkommen'', Stuttgart 1986, 280 S.&lt;/ref&gt; Jedno je otázka náležející do duchovního života, druhé otázka náležející do právního života. Jako všechny právní záležitosti nemůže být práce měřena kupní cenou, např. hodinovou mzdou. Práce není zboží. V zemědělských provozních společenstvích se nabízí možnost nacvičovat oddělení práce a příjmu alespoň v zárodku. Nabízí se tehdy, když si člověk uvědomí dalekosáhlý duchovní rozměr bytostného členění zemědělského organismu. Tím se stává první a nejnaléhavější úlohou člověka a společenství lidí na statku, aby se o tom poučili a aby to učinili živým impulzem práce. Tak je to práce, skrze niž se v duchu uchopená organismusová idea stává uměleckým dílem v živém, jež se navenek formuje v podobu a dovnitř se člení v orgány.<br /> <br /> S uskutečňováním této v obraze uchopené ideje zasahuje každý v Já-chtěné práci, v souladu se všemi ostatními, do hospodářského organismu, prozařujíce spleť jeho bytostných článků ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Abbildung 10]], S. 172). Co tu pracuje, je Já; ono ve všem určuje míru. Vyzařuje do duševního těla dvora, stará se o druh přístupu, krmení, péče a věnování pozornosti zvířatům, jakož i o chovatelský rozvoj hospodářských zvířat, poskytuje domov divoké fauně a působí, aby se duševní tělo dvora individualizovalo a prožívalo se jako v sobě-uzavřené.<br /> <br /> Opět je to bytostný jádro člověka, Já, a v duchu-duši vzplanuvší obraz, jenž prozařuje životní organizaci dvora, udržuje ji zdravou v celé její mnohotvárnosti a pozvedá ji k vyšší, dvoru vlastní živosti. A konečně Já v práci prosiluje fyzickou organizaci, proměňuje a individualizuje tvořivě látkové složení — v přesažení přirozených daností stanoviště (srov. kapitola Hnojení). Zároveň tato trojí pronikání a stanovištní individualizace znamená, že bytostné články hospodářského organismu jsou uváděny do důvěrnějšího, shora dolů prostupujícího, vzájemně se podporujícího vztahu. Například hnůj dobytčího stavu se stará o oživení a oduševnění fyzické organizace, o život-nesoucí souhru čtyř živlů v půdě i o tvorbu plodů a výživnost rostlinných kultur. Jinak životní organizace: na jedné straně poskytuje zbytky rostlinného nárůstu jako základ pro tvorbu humusu v půdě, {{SE|186}}<br /> <br /> oživení fyzické organizace; na druhé straně tvoří krmivový základ pro divokou faunu a stav hospodářských zvířat — posílení duševní organizace.<br /> <br /> Skrze práci teprve se vedoucí idea stává bytostnou skutečností. Lze pohlédnout na to, co člověk vykonal, a zkoumat, co tím způsobil. Je to bádání, které spojuje člověka a svět a jehož hledání pravdy se měří tím, co bylo rozpoznáno jako plodné.<br /> <br /> V ještě mnohem vyšší míře platí toto o práci, jejíž ideový základ pramení výhradně z výsledků antroposofického duchovního výzkumu a k jejímuž poznání a účinnému zvládnutí je celé společenství statku resp. podniku vyzváno. Jde mimo jiné o výrobu a použití biologicko-dynamických hnojivých preparátů. Jejich bytostná povaha je pojednána v kapitole o otázce hnojení. Práce s těmito hnojivy, při jejich přípravě i použití, se táhne přes celý rok. Jejich použití v látkově nejmenších množstvích se děje buď v tekuté formě přímo na půdu a rostlinu od setí až do fáze zrání, nebo u většiny preparátů přes hofu vlastní komposty a hnojiva.<br /> <br /> S ohledem na hospodářský organismus spočívá hnojivá účinnost preparátů v jakési výchově jeho bytostných článků k vyšší celistvosti. Ve vazbě na rytmy slunečního roku nejen posilují a dynamisují specifické působení těchto bytostných článků, nýbrž podporují především jejich vzájemné pronikání, které teprve propůjčuje provoznímu organismu jeho uzavřenost a stanovišti přiměřený rozvoj. Zvláště je to práce s biologicko-dynamickými preparáty, která vede k osobnímu vztahu k látkám a silám, jež rostlinám připravují živě-úrodnou půdu. Tak se může já-přirozenost pracujícího člověka spojit s duchovním působením nitra přírody.<br /> <br /> Lidská práce nese všechny aspekty mravních účinků nižšího, na tělo vázaného já ven do světa. Ty jsou pak spoluurčovány lidskou přirozeností přání, svévolí, mocenskými impulzy atd. Odtud plynoucí egoismus může být ve svém proměňování překonán, když duše skrze duchovní sílu vyššího Já získá vládu nad tělem. Práce se stává smýšlením a idejemi nesenou, takovou, která je konána z lásky k věci nebo ve službě druhému člověku. Nesobecký čin se nečiní z nutnosti — je spíše z moudré náhlednutí sebeurčen. Svobodné sebeurčení v práci na {{SE|187}}<br /> <br /> oživené a oduševnělé přírodě může růst jen tehdy, když se smyslové poznání rozšiřuje v poznání duchovní. Pravda, která se tak otvírá, potvrzuje se v plodnosti jednání. Na tento stav věcí poukazují Janovy slova: «… poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými».&lt;ref&gt;Joh 8,32.&lt;/ref&gt; Teprve tato takto dobytá svoboda zakládá totožnost mezi vnitřkem a vnějškem. Svobodnému, v lásce vykonanému činu předchází oběť. Obětuje se něco, co zcela patří jednomu samému, co se stalo vlastnictvím vyšší jáství, a odevzdává se to. Stane-li se toto smýšlením ve společenství, které spolupracuje pro společně rozpoznaný úkol, vane vítr svobody ve vůli.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Impulse_des_biologisch-dynamischen_Landbaus_für_die_Entwicklung_des_sozialen_Organismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Impulzy biologicko-dynamického zemědělství pro rozvoj sociálního organismu ===<br /> <br /> Všechna dobová symptomata poukazují na naléhavost nového přírodního řádu a nové sociální Sozialordnung, jež by objímala celý život lidí. Tak jako člověk v neznalosti svého duchovního bytostného charakteru a z toho vyplývajících vývojových úkolů tíhne k vytváření neřádu, tak právě sebepoznání mu může otevřít oči pro princip uspořádání, který platí stejně pro přírodu jako pro utváření sociálního života. Je to menschenkundliche — ze znalosti člověka vyrůstající — objev Rudolfa Steinera: trojčlennost lidského organismu podle nervově-smyslového systému, rytmického systému a pólu látkové výměny a končetin (viz s. 88 nn.). Vše dosud představené i vše následující na tom staví. Rudolf Steiner se pokoušel v chaosu po první světové válce prostřednictvím odpovídajících institucí začlenit sociální život do funkční trojnosti duchovního života, právního života a hospodářského života, tak aby každý z těchto článků se mohl rozvíjet autonomně a zároveň v živé vzájemné součinnosti s ostatními a slučovat se ve vyšší celek sociálního organismu.&lt;ref&gt;Siehe hierzu u.a.: Rudolf Steiner: ''Die Kernpunkte der sozialen Frage'', GA 23, Dornach 1976; sowie ders.: ''Zu sozialen und wirtschaftlichen Fragen der Gegenwart'', GA 332b, Dornach 2020.&lt;/ref&gt; Počítal tehdy s otevřeností vědomí dělnictva, s proletariátem spoutaným v kapitálem řízené průmyslu. Tento velkolepý pokus ztroskotal, jak bylo vyloženo v úvodu, z rozmanitých vnějších důvodů. Lidé tehdy stále ještě činní v zemědělství (asi 40 %) nebyli stejnou měrou zasaženi sociální {{SE|188}}<br /> <br /> otázkou; těch málo, kdo dnes ještě zbyli (asi 2 %), jsou jí zasaženi v nejvyšší míře. Ano, zemědělství se globálně stalo celospolečenským sociálním případem. Nyní se ukazuje: Kdekoli se dnes hospodaří biologicko-dynamicky, vyrůstají organicky, jakoby z jediného bodu, sociálně účinné síly do společenského okolí. Rostou a odhalují svůj velký potenciál; musejí však být jako takové ve svém směru působení rozpoznány, vědomě začleněny a silně utvářeny. To se může dít jen prostřednictvím institucí, které přesahují přes hranice statku. Kde se takovéto instituce začínají utvářet, záhy se ukáže, že jsou plodné teprve tehdy, když si zúčastnění uvědomí, v které ze tří oblastí chtějí a mohou uplatňovat své schopnosti a aktivity ve vztahu k zemědělství — zda na poli duchovním, právním nebo/a hospodářském. Vědomě praktikovaný princip trojčlennosti zemědělského hospodářského organismu může napříště dávat míru a cílové zaměření obecnému sociálnímu životu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#189|Obrázek 11]]).<br /> <br /> Neboť při bližším pohledu stojí zemědělství ve vztahu ke všem oblastem sociálního života. Nestojí jen na počátku tvorby hodnot z oživené a oduševnělé přírody a neposkytuje jen potraviny a suroviny, nýbrž formuje tvář země a životní prostor pro rostlinu, zvíře a člověka v kulturních krajinách. Dále dává vědám bohatý podnět k rozšíření příliš úzkých hranic jejich metodiky — při omezení jejich teorií — na adekvátní uchopení fenoménů živého. Vytváří prostory pro živé nazírání, které uspokojují estetický pohled, a dává příležitost k novým způsobům prožívání. Prohlubování náboženského cítění otevírá rozsáhlé pole mravní praxe, a konečně zemědělství stavěné na principu organismu vytváří předpoklady pro znovuoživení jemu podřazených řemesel a jejich asociativního začlenění.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Wollen_in_Freiheit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Vůle ve svobodě ====<br /> <br /> Čím více se hofovnímu nebo provoznímu společenství daří stupňovat schopnosti a vůli k práci ke společné iniciativní síle, ke svobodě ve vůli, tím více se biologicko-dynamický podnik otevírá navenek a rozvíjí duchovní vyzařování, které probouzí zájem společenského okolí. Jsou kladeny otázky, přichází se do rozhovoru, v studijních kroužcích a na setkáních na statku jsou hledány odpovědi {{SE|189}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 11, S. 189.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 11: Der biologisch-dynamische Betrieb als Initialort für die Entwicklung der Dreigliederung des sozialen Organismus.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> jakož i při akcích kolem ročních svátků, na setkáních výzkumníků nebo – ještě konkrétněji – při dnech otevřených dveří, při prohlídkách statku a polí, při příležitostech dočasné spolupráce nebo při účasti na pravidelně se opakující preparátové práci. Dále informují informační tabule o tématech z praxe na statku a podél hojně navštěvovaných pěšin. Jak žádoucí by bylo, s ohledem na neustále napjatou pracovní situaci na statcích, moci vést rozhovory ještě intenzivněji. V mnohých věcných otázkách se přitom osvědčují přátelské okruhy a kruhy zájemců, které se kolem biologicko-dynamických statků tvoří.<br /> <br /> Vedle těchto úkolů vzdělávání dospělých, které biologicko-dynamickému zemědělství neočekávaně připadají, jsou to především pedagogická práce s mládeží a z praxe vyrůstající základní a další vzdělávání, jež se starají o to, aby se duchovní tykadla roztahovala do okolí. Dorůstající generace učňů jsou takřka {{SE|190}}<br /> <br /> výlučně «zrozeny ve městě». Stojí daleko od selské tradice. Nechtějí však být ani pouhou přijímači hotových znalostí o zemědělství, jehož technologické myšlení a jednání je zcela uvrhuje do zajetí redukcionistického přírodovědného světonázoru. Hledají celostní vzdělávací ideál, který zahrnuje člověka i přírodu a který biologicko-dynamickému zemědělství v nejširším smyslu leží v základě. To vedlo k tomu, že praktické vzdělávání se z velké části vymanilo ze státní vzdělávací nabídky odborných škol. Takzvané «svobodné vzdělávací programy» se řídí učebními plány, které vypracovávají sami zemědělci. Totéž platí pro nadpodnikové biologicko-dynamické vzdělávací instituce dalšího vzdělávání, které se v různých zemích ustavily.<br /> <br /> V úzkém spojení s duchovně-kulturními iniciativami, které vyzařují z biologicko-dynamických statků, stojí výzkum blízký praxi. Poté, co se obě — výuka i výzkum — po dobu 200 let postupně z zemědělství vyčlenily a akademizovaly, podrobilo se zemědělství zvenčí je řídícímu vědecko-technologickému pokroku, se ztrátou své v instinktivně-lidové moudrosti zakotvené svébytnosti. V protiběhu k tomu vyrůstala z praxe biologicko-dynamického zemědělství od samého počátku badatelská haltung a smýšlení, jež navazuje na tradiční postupy, proměňuje je a činí z nich základ svého dalšího duchovního cílového zaměření. Toto smýšlení se nemůže spokojit s kauzálně-analytickou, kvantitativně-reduktionistickou metodikou akademického bádání. Výzkumné úsilí se naopak rozšiřuje na kvalitativní stránku vnímání a myšlení, totiž na otázku, jaká hlubší poznání lze získat, když se badatelský pohled obrací na celistvost statku, jeho články a vše, co se tu živě a v duševním vlastním životě rozvíjí. Kamkoli oko pohlédne, nevidí nikdy něco jednotlivého, nýbrž vždy souvislost, v níž se toto jednotlivé jeví. Teprve rozum abstrahuje ze souvislosti to jednotlivé a staví je před sebe v pojmové podobě. Souvislost přitom vyblédá nebo se zcela ocitá mimo zřetel. To charakterizuje kauzálně-analytické počínání.<br /> <br /> Hledá-li se naproti tomu například ona souvislost, která se ustavuje, když se na jaře na statku objeví vlaštovky, pak lze nejprve popsat vše to, jak se vlaštovka ve svých činnostech projevuje. Budeme rozlišovat různé druhy, které na místě {{SE|191}}<br /> <br /> heimisch jsou, jako jsou vlaštovka obecná a jiřička obecná a již mezi vlaštovky nepočítaný rorýs obecný. Utvoří se obraz o jejich způsobu výživy – létající hmyz chytaný za letu –, o jejich místech hnízdění: vlaštovky obecné zpravidla uvnitř ve stájích, jiřičky obecné vně pod okapovými římsami stájí, rorýsi v dutinách starých zdí nebo otevřených krovech stodol. Člověk pozná jejich rozmanité hlasové projevy, bude sledovat jejich hnízdní chování a mnoho dalšího. To vše jsou činnosti, jimiž se tělem vázané duševní bytostí těchto ptáků ohlašuje smyslům. Jejich charakteristický projev bytosti je však jejich vytrvalý let. Jako opeřená nervově-smyslová bytost střelí vpřed, za sebou táhnouc vzdušné víry, vzdušný prostor hospodářství ve velkém obkruhu promodelujíce v obloucích a liniích, aby pak najednou bleskurychle mocným úderem křídel vyrazila nahoru, dolů nebo do strany – zachytit kořist. Jejich činnost se vyčerpává téměř zcela v nejobdivuhodnějších létacích uměních, a to od rána do večera po celé letní pololetí. V zimě zmizely na jih.<br /> <br /> Spočine-li pohled na těchto vztahových fenoménech, probouzejí se otázky po souvislostech, jež přesahují smyslově zkusitelné: Nevplétá se tu duševní bytost těchto smyslově silných tvorů v jejich daleko zasahujících, plasticky utvářejících letových pohybech do živlu vzduchu celého hospodářství? Nedochází tu k produševnění vzdušného obalu? A dále otázka: Proč se to děje pouze v letním pololetí od dubna do září? Monokauzální odpověď leží na dlani: Je to nabídka potravy létajícího hmyzu, která v zimě odpadá. Jenže i to je fenomén. Neukazuje snad, jako všechny zmíněné fenomény, na prafenomenální souvislost přesahující smyslové? Ta byla zmíněna jako polarita nervově-smyslového pólu pod zemí a pólu látkové výměny nad zemí zemědělské individuality (viz kapitola «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita», s. 88 a násl.).<br /> <br /> V letním pololetí převažují v teple a vzduchu étericky oživující síly látkové výměny, které potřebují uspořádávající a utvářející síly duševně-astrálního. Astrální bytost ptáka se ve letu vtiskuje vzdušnému obalu hospodářství. V nazírání zvláště letových pohybů vlaštovek se může prožitek zhušťovat do tohoto náladového obrazu. Člověk se cítí jako vetkán do smyslově-nadsmyslového dění. Lze říci, v udiveném prožívání se odhalují táž {{SE|192}}<br /> <br /> Tytéž síly na duchovně-duševní rovině jako ty, které ve vzdušném obkruhu tělesně modelují teplo, světlo a vzduch v pohyblivé podobě.<br /> <br /> S pohledem na popsaný «vztah fenoménů»&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl: «Elemente und Äther – Betrachtungsweisen der Welt», in: Ders. (Hrsg.): ''Erscheinungsformen des Ätherischen. Wege zum Erfahren des Lebendigen in Natur und Mensch'', Stuttgart 1985, S. 11–56.&lt;/ref&gt; se může abstrahující myšlení oživit k myšlení aktivnímu, syntetickému. Místo toho, aby byl jednotlivý pojem ostře ohraničen a ponechán stát sám pro sebe, usiluje se udržet jej ve vztahu k celkové jeveninové podobě. Rozšiřuje se v myšlenkový obraz, který badatele vede hlouběji k sinnému propojení věcí.<br /> <br /> Za tímto prvním krokem k bytostnému poznání následuje druhý, hlouběji sahající, když se člověk myslícím způsobem cvičí v tom, aby sledoval proměnu — například celku hospodářství v průběhu roku. Jedna jeveninová podoba se jako celek proměňuje v jinou. Tatáž rostlina ozimé pšenice, která po skrytém klíčení v zemi poprvé vstupuje do jevení jako ještě stočený první list, se proměňuje v takovou, která nyní z hustě nakupených uzlů vyráží další listy (odnožování), pak v takovou, která svou listovou růžici v zimě přitiskuje sternförmig k zemi, dále v takovou, která na jaře v teple staví listy, pak v takovou, která náhle jako svislý stéblo vystřeluje do výše, opět v takovou, která vyhání klas, zase v takovou, která dokončením klasu ukončuje svůj růst, a nakonec v takovou, která nenápadně kvete, opyluje se sama (nebo, jako žito, odevzdává pylové oblaky větru v žlutých mracích). Następují stupeň proměny úplného odumírání a v jeho průběhu zrání zrna nebo semene a nakonec jeho oddělení od životní souvislosti mateřské rostliny — nesoucí v sobě budoucnost. Tak ve stálé proměně otiskují souhrn všech rostlin a s nimi souhrn zvířat tvářnost katastru statku. Mezi každým z těchto kroků proměny existuje zřejmá souvislost, neboť je to přece vždy jedna a táž rostlina, jedno a totéž zvíře, které se tu tak tu jinak projevuje. Co se tu proměňuje, stává se vnímatelnou jeveninovou podobou; jak se proměňuje, zůstává ve tmě. Síly, skrze něž jedna jeveninová podoba vyrůstá z druhé a které tak způsobují «vztah proměn»&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl: Ebd.&lt;/ref&gt;, zůstávají neviditelné. Přechod jednoho k druhému se buď vůbec nestává otázkou — nebo se člověk ztrácí v teorii. {{SE|193}}<br /> <br /> «Das Was bedenke, mehr bedenke Wie.»&lt;ref&gt;J.W. Goethe: ''Faust, Zweiter Teil'', Vers 6922, Hamburger Ausgabe, Bd. 3, München 1976.&lt;/ref&gt; Co je předmětem zkoumání, je věcné, a proto smyslově vnímatelné; k tomu, jak se věci dějí, se může přiblížit badatelský pohled, když jedno fenomén srovnává s tím, co z něj vyrůstá, když to, co bylo nazřeno — proměnu formy — zvnitřní a přechod mocně-obrazně ve cvičícím myšlení spolu-prochází. Přebývat v myšlenkově-badatelském pohroužení do proměnných souvislostí «umři a buď» — i v oblasti sociálního — vytváří vědomí nepřetržitého proudu práce v průběhu roku.<br /> <br /> Třetí krok bádání vede konečně k uchopení kompozice proživeného živého, «životních souvislostí»&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl: Ebd.&lt;/ref&gt;, jak se ukazují v přírodě obecně a v biologicko-dynamickém hospodářství zvláště. Každá vyšší rostlina vytváří s kořenem, stonkem, listovou posloupností, květem a semenem životní souvislost — stejně tak téměř nekonečné předivo vztahů «oiku», domu přírody, který se dále diferencuje do mnohosti životních společenství (biotopů) — a stejně tak v tom, co z daností přírody lidskýma rukama jako zemědělský organismus vzniká. Životní souvislost téhož tvoří uměřeně sladěná kompozice polního hospodářství, chovu hospodářských zvířat, zahradnictví, ovocnářství a pěstování živých plotů, lukařství, pastvinářství, lesnictví a vodního hospodářství. Této kompozici leží v základech — ve velkém i malém — v kosmu a v zemi bytostně působící síly, právě ty, které způsobují přechod od jednoho jevu k druhému. Přírodní zákony jsou útržkovitými abstrakcemi lidského ducha z tohoto nadsmyslového světa sil, izolovaným věděním, skrze něž se zemědělec sám podílí na utváření této kompozice. Stane-li se toto vědění — bez snahy o poznání životních souvislostí — pouhou, izolovanou technickou nástrojí, například pesticidy, herbicidy a podobně, stiftet diese im Naturhaushalt unabsehbares Unheil. pak takový zásah způsobuje v přírodním hospodářství nedozírné zlo. Jsou to svévolné zásahy do bytostné povahy živého. Poznávat životní souvislosti znamená silou živého myšlení ze souhrnu jevů a jejich proměn pojmově vnitřně konsistentní celky obsahově vydolovat — jako například pojem organismu a individuality jakožto základní ideu pro utváření zemědělských podniků. Tím je pojmenován jádrový úkol bádání v biologicko-dynamickém zemědělství. Týká se: {{SE|194}}<br /> <br /> 1. Studium výsledků (fakt) geisteswissenschaftlichen Forschung, jejich myšlenkové pronikání a prožívání jejich duchovní skutečnosti v myšlenkové zkušenosti.<br /> <br /> 2. Studium a vlastní pozorování odpovídajících, smyslově vnímatelných, přírodovědně uchopitelných fakt.<br /> <br /> 3. Spojení smyslového a nadsmyslového světa fakt a prožívání jejich pravdy a plodnosti v bezvýhradné práci.<br /> <br /> Tato trojnásobná badatelská práce se vztahuje na utváření malého vesmíru, jakým je člověk jako mikrokosmos. Stavba tohoto malého vesmíru, tělesný organismus vznikající «Zemědělské individuality», se nakonec dotýká všech životních a činnostních polí, a tím i společenského života jako celku. Ještě před ne tak dávnou dobou tvořily zemědělství, řemeslo, živnosti a obchod provázanou regionální formu života a hospodářství. Za Goethova života bylo v zemědělství činných ještě přibližně 85 % pracujícího obyvatelstva. Dnes se lidé, hledajíce svobodné sebeurčení, z 98 % obrátili k jiným oblastem činnosti.<br /> <br /> Čím více bude rozpoznána duchovní dimenze úkolu zemědělství pro vývoj sociálního organismu, tím více se lidé ze svobodného chtění budou opět obracet k zemědělství a přispívat k tomu, aby vztahové předivo, které každý člověk k němu má, vědomě spoluutvářeli. Z toho vyrůstají impulsy pro svobodný duchovní život, který napříště, vyzařující z každého biologicko-dynamického podniku, pomáhá překonávat zužující, destruktivní světový názor materialismu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Fühlen_in_Gleichheit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Cítění v rovnosti ====<br /> <br /> Každý zemědělský podnik je začleněn do obecného právního řádu. Ten vytváří zákonem rovnost před právem. Rovnost je vysoké dobro, ale otázka je, jak vědomě žije princip rovnosti v lidech. Žije tento princip skrze diktát zákona nuceně zvenčí, oslovujíce pouhý rozum — nebo je to právní cit, který probouzí zevnitř ideál rovnosti k životu? V prvním případě vládne ve vztahu člověka k člověku anonymita; práva jsou vymahatelná, člověk se domáhá svého práva. V druhém případě člověk cítí, jemně diferencovaně, co je po právu, a řídí se tím. Z rozumu se živí právní cit, sebepociťování-v-rovnosti. Rozum<br /> <br /> sám se však živí z živého prožívání duchovně-reálných souvislostí v přírodě a společenském životě. Z tohoto prožívání vyrůstá důvěra; ta vytváří nejvyšší právní jistotu. To se okamžitě ukáže, zaměříme-li se na práva vztahující se k půdě, práci a kapitálu. Patří k obecnému společenskému povědomí, že tato jsou nepochybně právy, zároveň však také obchodovatelnými hospodářskými objekty; práva mají cenu! A tam začíná nerovnost. Mohou-li být půda, práce a kapitál neseny na trh, je princip rovnosti podkopáván. Jednotlivec se stává pánem nad půdou, prodává sám sebe na trhu práce a prostřednictvím hromadění kapitálu řídí lidskou práci k vlastnímu prospěchu. Právní cit zaniká z práva; právo se stává abstraktně nelidským; umírá smrtí práva. {{SE|195}}<br /> <br /> Tato problematika se stává vysoce virulentní, chceme-li rozvíjet biologicko-dynamický podnik; potřebujeme půdu, spolupracovníky a kapitál — tedy finanční objem, který se pekuniárně nikdy nevyplatí; pracovní místo v zemědělství je za dnešních okolností dražší než v chemickém průmyslu. Co tedy dělat? Je třeba vytvořit stav čistého práva, to jest takový, který je nesený ryze principem rovnosti. Takový stav v dnešním právním řádu neexistuje; práva se tu prodávají jako brambory. Tento stav nefalšovaného práva musí být teprve vynalezen, při jeho utváření. K tomu je zapotřebí právní rámec, v němž je to možné. Takový se v současném právním řádu nabízí v právu obecně prospěšných spolků, obchodním právu a právu nadací. Jde o to, prostřednictvím obecně prospěšných nositelských struktur zajistit co nejvíce nezcizitelnost půdy a kapitálu. K tomu je, kde je to jen možné, nezbytný akt darování — nebo jednorázovým financováním, à fonds perdue, vykoupení nemovitostí a tam vázaného kapitálu ze starých právních svazků (dědické právo atd.). Je-li toto zajištěno, mohou být nastoupeny nové cesty v oblasti správy pověřeneckou formou a práva užívání, v tom smyslu, že půda a kapitál jsou z ryze duchovních hledisek, s vyloučením dědického nároku, dány k dispozici k užívání těm, kteří se k tomu duchovněvědně ideálně i řemeslně prakticky způsobilými stali. Správa pověřeneckou formou leží v rukou těch, kteří jsou schopni duchovní impuls biologicko-dynamického zemědělství v proměnách historického postupu lidstva přenášet od jedné generace hospodářů ke generaci následující. {{SE|196}}<br /> <br /> Za prací stojí základní právo na práci a schopnosti lidí. Když se člověk snaží organismus — a skrze něj myšlenku individuality — uchopit v bezprostřední anschauung a v činu prožívané skutečnosti, pročišťuje se právní cit ke stále vyšší jasnosti. Říká mu pak nesporně: půda není způsobilá k vlastnictví, je však způsobilá k držení: člověk ji drží tak dlouho, dokud ji užívá, nebo dokud právo užívání nepřevezme způsobilý nástupce. Nejinak se to má s kapitálem, který je vtělen do provozních prostředků (stroje atd.) a stavebních zařízení.<br /> <br /> Zvláštní výzvu představuje utváření příjmového práva. V rámci zemědělského hospodářského společenství se lze v tomto ohledu odpoutat od poručnictví tarifního řádu — bohužel ne pokud jde o mzdové a platové příjemce. Ideálem, k němuž by bylo třeba usilovat, by bylo, aby se každý trvale spolupracující stal spolupodnikatelem a tvořil s ostatními podnikatelské společenství, které si výši příjmů určuje samo podle výnosové situace; za platné zákonné úpravy je to však jen velmi omezeně proveditelné. Předem určovat příjmy podle výše součtu možných potřeb jednotlivců je abstraktní a nevyhnutelně vede k nerovnostem, a tím ke konfliktům. Nejinak je tomu, hledá-li se řešení ve „stejném platu pro všechny&quot;. Utváření příjmů se vždy řídí konkrétními životními poměry. V gemeindschaftní správě závisí v podstatě na rodinných poměrech. Mladá rodina potřebuje v tutéž dobu méně příjmů než rodina, jejíž děti chodí do školy a potřebují hudební nástroje, nebo než rodina, jejíž děti procházejí studiem. Odejdou-li děti z domu, může se to, co je jako příjem skutečně potřeba, opět snížit — a ještě více ve stáří. To samozřejmě zahrnuje veškeré životní nehody, jimž se společenství musí případ od případu postavit.<br /> <br /> Je třeba se naučit nakládat v rámci samospravného hospodářského společenství s utvářením příjmů jako s dynamickým procesem. To zahrnuje — podle délky spolupráce — také právo k bydlení na čas nebo na dobu života. Mimozemědělské příjmy (jako honoráře za přednášky, semináře, poradenství nebo z jiných činností) plynou do společného rozpočtu.<br /> <br /> Hospodářsko-společenstevní utváření příjmů, s ohledem i na úpravu důchodového pojištění, práv k bydlení atd., vylučuje soukromou tvorbu kapitálu. To znamená nácvik vysoké míry {{SE|197}}<br /> <br /> na bdělost, empatii a jemný cit pro vše, co nevyslovené žije v mezilidském prostoru jako potřeba.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Denken_in_Brüderlichkeit_oder_Mitmenschlichkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Myšlení v bratrství čili lidské sounáležitosti ====<br /> <br /> Na hospodářském poli se myšlení již nestaví ke světu jako pouhý pozorovatel — vnoří se do něj a stává se samo tvůrčím procesem. Cítivě se ponoří do vůle a je tak zcela k dispozici bližnímu a světu. Myslíce nalézá člověk základ pro svou činnost v dobově nutných požadavcích provozu a v uspokojování potřeb svých bližních. Ty jsou myšlení v hospodaření posvátné. Pít kořalku může být potřebou. Výrobce kořalky neušetří žádné myšlenkové námahy, aby vynalezl nejlepší možný způsob, jak této potřebě vyhovět — přirozeně mu nic nebrání, aby ze svého duchovního vhledu poučil svého zákazníka o zhoubných následcích požívání alkoholu —, a obchodník drží výrobek na polici, protože ho lidé chtějí mít. Hospodářský život je — stejně jako právní a duchovní — autonomní. Přísně vzato není věcí hospodářsky jednajícího člověka zákazníkovi produkt odepřít proto, že se mu zdá být škodlivý. Rozhodovat o tom přísluší: na rovině duchovního života vhledu do příčin škodlivosti, na rovině právního života zákonu, který dostupnost omezuje. Každý člověk stojí, zodpovídaje se sám sobě, v těchto třech článcích a musí se učit zaměřovat své sociální chování podle platnosti autonomie tří článků společenského života.<br /> <br /> Bratrství a sesterství v hospodaření volá po nové denkungsart. Ta musí se smyslem pro skutečnost uchopit řetězec tvorby hodnot v jediném myšlenkovém obrazu jako panorama. Musí se pokoušet mít v každé fázi na zřeteli hospodářsky jednajícího člověka v jeho duchovním usilování i v daných právních rámcových podmínkách — aby bylo možno posoudit vlastní příspěvek k výkonu v poměru k příspěvku ostatních hospodářských partnerů. Konkrétně to znamená utvořit si obraz o životních a výrobních podmínkách tam, kde vše bere svůj počátek, totiž v prvovýrobě zemědělství. V biologicko-dynamickém zemědělství vychází tato prvovýroba z duchovního impulsu — z myšlenky organismu a individuality. Aby bylo možno tento impuls vštípit půdě jednoho celého hospodářství, je třeba schopností a rukou mnoha lidí. Lidé dávají své spolupráci {{SE|198}}<br /> <br /> Právní základ a vyrábějí zboží – náš každodenní chléb –, které odtud vtéká do oběhu zboží. Konečná spotřebitelská cena tohoto zboží musí být taková, aby tento tok zboží od počátku setí až po konec spotřeby mohl plynout nepřetržitě. To si žádá imaginativně tvořícího myšlení. Z něho se formuje společné úsudkování, které jediné je hospodářskému životu přiměřeno. Jednotlivý úsudek to nedokáže. Nezbytně uvízne ve slepé uličce egoismu. Teprve ve vytváření asociací, ve spolupůsobení hospodářských partnerů asociativní cestou, se může rozvíjet myšlení, které má za svůj orientační bod potřeby bližních. Ono obrazně uchopuje hospodářské souvislosti a plynně a živě přivádí na světlo společné úsudkování, jehož produktem je mimo jiné cena. Jedině tato denkungsart, upevňující a oživující se na faktech hospodaření, je s to vykořenit zdánlivě nepřemožitelný egoismus, tuto rakovinu hospodářského života.<br /> <br /> Cena zemědělské prvovýroby se přemění v peníze. Peníze jsou pak, vzaty o sobě, již nikoli hospodářský předmět, nýbrž protivýkon za hodnotu zboží. Peníze nabývají právní povahy; stávají se právem čerpání na zboží. Jsou prostředkem toku, aby usnadnily směnu zboží. Jako takové však musejí co nejrychleji znovu zmizet zpět do hospodářského procesu, z něhož vznikly. Zajišťují tak nepřetržitý tok prvovýroby, na nějž se musí měřit veškeré další celohospodářské tvoření hodnoty a ceny.<br /> <br /> Pohlédneme-li na zemědělský organismus a jeho tři bytostné články, je tento organismus jako semeno, které neklíčí a nevyvíjí se jen jednou, nýbrž nepřetržitě klíčí a rozvíjí se a vyzařuje přes své hranice do sociálního okolí, kde podněcuje sociální procesy. Nyní a nadále může takové zemědělství – obnovené z ideje organismu a individuality – znovu se stát prameništěm tvorby hodnoty ve veškerém hospodaření. Všude, vyzařujíc z jednotlivých míst, může přispívat k tomu, aby do spleti zamotané nitě sociálního života byly rozvinuty do tří oblastí autonomního duchovního, právního a hospodářského života a toto transparentně trojčlenné uspořádání se ztvárnilo v sociální organismus. Ten pak zpětně pomáhá, aby se klíčivé síly semene zemědělského organismu jako tělo zemědělské individuality nepřetržitě obnovovaly. {{SE|199}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zweiter_Teil&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''Druhá část''' ===<br /> <br /> {{SE|200}}Prázdná strana{{SE|201}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_landwirtschaftliche_Individualität_und_die_drei_Säulen_der_Bodenfruchtbarkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Zemědělská individualita a tři pilíře půdní úrodnosti ===<br /> <br /> Jak bylo zmíněno v kapitole «Dreigliederung člověka a zemědělská individualita» (str. 88 nn.), získává pojem «Zemědělská individualita» bytost a smysl teprve tehdy, když se zemědělec odváží uchopit jej na základě wesenserkenntnis člověka. To, co říká antroposofická duchovní věda o trojčlennosti člověka podle těla, duše a ducha, lze ověřit v sebezakušení a sebepoznání. Lze obrátit pohled na organizaci těla a shledat, že tato tvoří fyzický a životní základ pro činnost duše a působení ducha. Ve fyziologicky rozkladných procesech v nervech a smyslových orgánech si duše bdíce uvědomuje obsah svého vnímání a myšlení, ve fyziologicky budujících rozvíjí spíce svou vůli a, jako prostředník mezi oběma póly, v rytmu srdečního tepu a dýchání, uskutečňuje v polosnění duševní činnost cítění. Duch člověka, jeho nejpůvodnější jádro bytosti, je zakořeněn v Já. V Já-činnosti prostupuje duch tyto tři duševní činnosti a jim přiřazené tělesné procesy. Tělo je se svými orgány, látkovými kompozicemi a životními procesy pozemským orgánem duchovní duše, obrazem jí samé. Duchovní duše a s ní spojené vyšší hierarchické duchovní bytosti&lt;ref&gt;Viz např. Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; oživují a tvarují tělo v do značné míry uzavřený organismus. V něm, jako v mikrokosmu, je v plné účinnosti vše to, co naplňuje makrokosmos duchovně-duševně. Skrze svou duchovní duši je člověk vybaven schopností nalézat v sobě prostředky a cesty, jimiž může poznávat sebe sama i bytostné působení a bytí makrokosmu.&lt;ref&gt;Viz např. Rudolf Steiner: ''Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?'', GA 10, Dornach 1992.&lt;/ref&gt; Co bylo v makrokosmu v pravěkých dobách ještě bytostně živé, vylilo se v průběhu evoluce do světa, do bohatství forem přírodních říší. Stalo se dílem. V lidském Já žije zárodečně prapočátek jako mikrokosmos dál. Z Já vyrůstá člověku síla rozvíjet se, sebepoznávající, k svobodné individualitě.<br /> <br /> Tato poukázání mohou ještě jednou potvrdit oprávněnost a hloubku výroků Rudolfa Steinera: «der Mensch wird zur Grundlage gemacht», jde-li o to provozovat zemědělství způsobem přiměřeným duchu. Tato {{SE|202}}<br /> <br /> Pojmy individualita a uzavřenost organického celku (organismus) lze v nejpřísnějším smyslu odvodit jedině od člověka. Člověk, každý sám za sebe, je individualitou silou svého Já, své duchovní duše, která se nahoře otevírá říším duchovního světa a dole svou tělesnou organizací zahrnuje říše přírody. Člověk se stane srozumitelným teprve tehdy, naučíme-li se na něj v tomto smyslu nahlížet jako na občana dvou světů.<br /> <br /> Hovoří-li se o zemědělské individualitě v co největší uzavřenosti, pak se pojem uzavřenosti vztahuje na její tělesný organismus, který se silou ideje a vůle člověka utváří v nádobu přijímající zemědělskou individualitu. Na to bylo podrobně poukázáno pod aspektem čtyřčlennosti v kapitole «Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hospodářského organismu» (s. 97 n.). Co však dává pojmu «zemědělské individuality» obsah? Co naplňuje duchovně-bytostně kus země hospodářství? Obsah se utváří, jak bylo popsáno, skrze umělecké vzájemné uspořádání všech kulturních a krajinných prvků hospodářství plošně-horizontálně až k jeho hranicím. Středový bod, z něhož je toto dění řízeno, nově povstává z duchovní duše člověka, jež se povznáší k poznání ducha.<br /> <br /> Bytostné naplnění je makrokosmickým děním a zároveň děním, do něhož zasahovat — v dobrém, budujícím, nebo ve zlém, ničivém smyslu — je dnes a napříště postaveno do svobody člověka. Z instinktivních stavů vědomí starších epoch lidstva pocházejí zásahy, které vedly k rozvoji kulturní půdy, kulturní rostliny a domácích zvířat (srov. kap. «Staropersská kultura», s. 42 n.). Pečeť, kterou tyto kulturní výkony vtiskly přírodním věcem a bytostem, nese již «individualizovaný», stanovištně specifický charakter. Ten se stupňuje s probouzením Já — impulzem křesťanství, který ve středověku vedl k utváření vesnických společenství se středem a obvodem. Dnes stojíme před základní proměnou, totiž přesunem středového bodu zvenčí dovnitř. V té míře, v jaké se duchovní duše poznávající a jednající začleňuje do makrokosmických souvislostí a uvádí své konání s nimi v soulad, v téže míře se individualita člověka rozšiřuje a vtiskuje se «bytostně naplňující» celku hospodářství. Tím je naznačen vývoj do daleké budoucnosti: «Wir müssen uns überhaupt darüber klar sein, dass das landwirtschaftliche Gebiet mit dem zusammen,<br /> <br /> co leží pod povrchem půdy, představuje individualitu, která dále žije i v čase.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 50.&lt;/ref&gt; {{SE|203}}<br /> <br /> Jak bylo podrobně popsáno v kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 n.), je «zemědělská individualita» trojčlenná jako člověk a jako on se svisle začleňuje do osy Země-Slunce, s tím rozdílem, že funkce zemských hlubin jsou srovnatelné s nervově-smyslovým systémem člověka a funkce výšin nad zemí s jeho metabolickým systémem. Střed mezi těmito póly tvoří půda, srovnatelná s funkcemi lidské bránice. Půda se rozkládá jako kůže horizontálně přes pevný povrch Země. V ní se v rytmu koncentruje a vzájemně prostupuje působení sil výšin a hlubin a dělá z ní pratvůrčí základ veškerého vyššího života na Zemi.<br /> <br /> Na toto střední článek se nakonec soustřeďuje veškerá práce v zemědělství. Zemědělec se snaží usměrňovat spolupůsobení těchto sil výšin a hlubin a látek, k nimž tyto síly příslušně stojí ve vztahu, tak, aby se rytmický střed mohl rozvíjet k stále vyšší samostatnosti a individualizovat se. To se týká především druhově typického růstu, jakož i tvorby plodů a výživnosti kulturních rostlin. Jde v jádru o rozvoj «bránicové funkce» k postupující samostatné dynamice a o to, nechat síly výšin a hlubin v rytmu ročního koloběhu tak souznít, aby se orgán středu mohl stát ústředním orgánem vývoje zemědělské individuality. Toto nalézá a bude stále více nacházet svůj výraz v hofindividuální úrodnosti půdy. V ní se přírodní působení a lidské působení uzavírají do stávajícího se celku.<br /> <br /> Pojem úrodnosti půdy má přinejlepším ještě výpovědní hodnotu pro praktika ekologického zemědělství. Z vědeckého jazykového úzu zmizel s průlomem industrializace zemědělství od 60. let 20. století. Nelze ho odvodit z kvantifikovatelných parametrů, a proto není vědecko-metodicky uchopitelný. Na jeho místo nastoupil pojem produkční schopnosti půdy, který říká mírou, číslem a váhou, co půda vydá na výnosu, ale nikoli, jak tento výnos a jakými prostředky vznikl. Prostřednictvím libovolného nasazení provozních prostředků podle druhu a množství {{SE|204}}<br /> <br /> sogenanných minerálních živin, pesticidů, herbicidů, regulátorů růstu atd. se dosahuje i na od přírody málo «nadaných», tedy chudých, půdách rok od roku kalkulovatelných maximálních výnosů. Tím se stal kvalitativní aspekt úrodnosti půdy — např. stanovištní nebo původově specifická hodnota, resp. nutriční kvalita potravin — obsoletním. Pojem výnosové schopnosti se do velké míry vztahuje již jen na agrotechnologické otázky, pojem úrodnosti půdy však na otázku nově rozvíjené landbaukunst. Ta vyžaduje, jak bylo naznačeno výše, rozšíření pohledu na stránku podstaty světa, na intimnější silové účinky v hospodářství přírody.<br /> <br /> Navazujíce na odvození pojmů «Zemědělský organismus» a «Zemědělská individualita» (srov. s. 88 nn.) se teprve objasní dimenze, do jaké bytostné skutečnosti zemědělec vlastně pracuje. Veškerá polní a zahradnická opatření, která podniká, uplatňují se na středním článku «Zemědělské individuality» — na půdě, jejíž funkce je makrokosmicky srovnatelná s lidskou bránicí ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90). Tak jako bránice stojí se svou rytmickou dynamikou v souvislosti s pulzem srdce a plicním dýcháním, tak i půdní procesy odpovídají rytmům, jež mají svůj původ v pohybových poměrech Země a kosmosu. Tak jako se rytmus dne a noci mikro­kosmicky rozkládá do polárních stavů bdění a spánku, tak prožívá i ve skrytém působící svět přírodních bytostí polární stavy — na jedné straně zakletosti do plnosti forem jako letní spánek a na druhé straně, v zániku těchto forem, osvobozeni a osamostatnění jako zimní probuzení. Stejným způsobem znamenají přechody na jaře usínání a na podzim probouzení. Do tohoto stálého proměňování v ročním koloběhu zasahuje zemědělec; a proto se žádné opatření nepodobá druhému. Kontinuem v proměně jevů, na nějž se vztahují veškerá kultivační opatření, je půda a její výchova k trvalé úrodnosti.<br /> <br /> Podle stanovištní přírodní nadanosti spočívá úrodnost půdy na třech pilířích: zpracování půdy, osevním postupu a hnojení. Zpracování řídí dle potřeb pěstovaných rostlin fyzické procesy půdy, osevní postup přispívá k jejich oživení, hnojení je oživuje a prosycuje duší. Tyto tři nosné pilíře zemědělské prvovýroby mají být v dalším pojednány z rozšířených hledisek. {{SE|205}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Erste_Säule:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''První pilíř:''' ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vom_Wesen_der_Bodenbearbeitung_im_Zusammenhang_mit_der_Bodenentwicklung_im_Jahreslauf&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === O podstatě zpracování půdy ve spojitosti s vývojem půdy v ročním koloběhu ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Boden&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Půda ===<br /> <br /> Věda o půdě vymezuje v mírných klimatických pásmech půdu na prokořeněnou zvětrací vrstvu, jež nasedá na horninu podloží. Tato zvětrací vrstva je svou mocností a strukturou výrazem na jedné straně druhu geologického výchozího materiálu a zemských hlubinných sil, na druhé straně druhu atmosférického působení a kosmických sil výšin. Jako modifikující třetí člen přistupuje geomorfologie, krajinná podoba (tektonika, vodní a větrná eroze). Součinností této trojnosti sil a látek vzniká v závislosti na hloubce variantami bohaté, opět se trojčlenně členící půdní profil. Jeho svrchní zóna, A-horizont, je ve vysoké míře ovlivňována látkami a silami, jež přicházejí z atmosféry, z «břicha» zemědělské individuality. Zde v nejvrchnější vrstvě se soustřeďuje rostlinný a živočišný půdní život a z něho vzešlý humus jako rozhodující nositel úrodnosti. Humus zajišťuje tmavé zbarvení tohoto horizontu a póry bohatou drobtovitou strukturu.<br /> <br /> Střední vrstva, B-horizont, je výsledkem postupného zvětrávání. Buduje se ze směsi jílu, prachu, jemného a hrubého písku, jež se může jednostranně vyhranit až k extrémům těžké jílové nebo lehké písčité půdy. Nositelem úrodnosti v této zóně je harmonický poměr míšení minerálních těles křemene, jílu, vápna, jak je přítomen v mírné hlinité půdě.<br /> <br /> Pod zvětrávaným horizontem leží výchozí hornina, C-horizont. Hranici mezi oběma určuje čelo vápencového rozpouštění. Postupující debasací se tato hranice prohlubuje v sotva znatelných krocích rok od roku.<br /> <br /> Fyzický základ půdy tvoří čtyři klasické živly: země, voda, vzduch a teplo. Minerální půdy vykazují celkový objem pórů 40 až 50 %. Ten se skládá z komplexního systému {{SE|206}}<br /> <br /> nejjemnějších až po hrubé póry, trhliny smršťování, biogenní kanálky apod. Při dešti se plní vodou, při suchu a vsakování vzduchem. Teplo, jemuž fyzika od 16./17. století nepřiznává vlastní stav jako živel (skupenství), prostupuje svá tři sourozence, uvádí je do vzájemných vztahů, stará se o jejich přechod z jednoho elementárního stavu do druhého – nebo při své nepřítomnosti (v zimě) o jejich oddělení a setrvávání v jejich zvláštní existenci.<br /> <br /> V půdoznalství se na základě empirických studií profilové stavby hovoří o vývoji půdy, který probíhá od konce poslední doby ledové před 10 000 až 15 000 lety. Podle vnějšího obrazu různých půdních profilů a jejich mnohostranné diferenciace jako výsledku tohoto dlouhodobého vývoje se rozlišuje řada charakteristických půdních typů. V závislosti na intenzitě zvětrávání, vertikálních přesunech látek a horizontaci jde na jedné straně o půdní typy, které ještě vykazují mladé vývojové stupně, jako AC-půdy «rendzin» na vápencových stanovištích v svažitých nebo suchých polohách. Polárně k nim stojí, rovněž s AC-profilem, «rankery» na křemičito-kyselých horninách v erozních polohách. Od těchto mladých stadií lze na druhé straně sledovat půdní typy narůstajícího stáří, jako například na vápencových stanovištích sérii stárnutí rendzina –&gt; hnědozem –&gt; pseudoglej, nebo na kyselém křemenu-pazourku sérii ranker –&gt; hnědé půdy –&gt; podzoly.<br /> <br /> Každý statek má jeden nebo často více takových půdních typů. Jejich znalost vypovídá mnohé o obdělávatelnosti, schopnosti zadržet vodu a dalších růst určujících faktorech – zkrátka o jejich přírodní nadanosti. Nad tuto znalost je pro zemědělce ještě důležitější obrátit pozornost k vývoji půdy a vpravit se do něho – k tomu vývoji, který se odehrává rok od roku. Spoluutvářet jej znamená především umění zpracování půdy.<br /> <br /> Běh roku se člení do ročních období: zima, jaro, léto a podzim. Během těchto charakteristických časových úseků prochází půda vývojem, který je neoddělitelně spojen se životem a umíráním rostlin a půdní živočišné říše. Zpracováním půdy usiluje zemědělec a zahradník – podle okolností – podporovat nebo brzdit procesy života, a stejně tak procesy umírání. Symptomatika procesuálního dění se nejlépe vyjasňuje na příkladu pěstování obilovin. {{SE|207}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Winterprozess_und_die_Bodenbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Zimní proces a zpracování půdy ===<br /> <br /> V zimě je svět jeví­cích se jevů redukován na ryze fyzické. Vnější život je z velké části vyhaslý; stáhl se do klidového stavu spor, semen, pupenů a do kambia a zásobních orgánů (hlízy, bulvy). Růst listů na podzim zasetého ozimého obilí se zastavuje. S příchodem mrazu přilehají listy v růžici hvězdicovitě, jako obraz hvězdného nebe, plochý přitisklé k zemi.&lt;ref&gt;Jev, který u moderních, na vysokou odolnost vůči dusíku vyšlechtěných odrůd již téměř nelze pozorovat.&lt;/ref&gt; Jen kořeny pomalu dorůstají do hloubky. Příroda je oděna do světla a tmy, do bíla a černa. Z bílé sněhové pokrývky se kontrastně odráží temno větvoví stromů a keřů. Půda vykazuje od listopadu tmavší zbarvení než jindy během roku. Je to důsledek nasycení všech půdních pórů vodou. Tento jev ukazuje na ústřední zimní proces – na dalekosáhlé vzájemné oddělování čtyř živlů od sebe. Jinak vše prostupující teplo se stahuje zpět a přenechává svým třem sourozencům jejich fyzické vlastní bytí. Místo tepla nastupuje jako jeho protipól chlad. Vzduch je čistý a jasný a uvolňuje výhled do dálky nebo vzhůru k hvězdnému nebi. Voda přestává se vypařovat; houstne, těžkne a vsákává se do hloubky. Zemitě-pevné se stahuje a formuje se do své přísně geometrické krystalové povahy.<br /> <br /> Zimní proces uvádí zemi do stavu oddanosti sobě samé, jakéhosi duchovního probouzení. «Země je tedy v době hluboké zimy nejvíce Zemí; je tehdy svou vlastní podstatou.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen'', GA 229, Vortrag vom 6. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 23.&lt;/ref&gt; Emancipuje se od planetárních vlivů a otevírá se ozařujícím účinkům «nejzazšího kosmu», sféry stálic, kterou Řekové příznačně nazývali Křišťálovým nebem.&lt;ref&gt;Řekové nazývali Křišťálové nebe Uranos (řec. Οὐρανός, Ouranos; lat. Uranus, Coelus nebo Caelum, nebeská klenba). Křišťálové nebe se objevuje v Dantově Božské komedii. V esoterně-okultní tradici uchovává plody předcházející evoluční řady. Zahrnuje nebeskou klenbu a nebe stálic.&lt;/ref&gt; Zima je «dobou, kdy se v zemi může nejsilněji rozvíjet krystalotvorná síla, největší formativní síla pro minerální substance. Tehdy náleží nitru Země […] podléhat vlivu krystalotvorné {{SE|208}}<br /> <br /> sil, jež přicházejí z dálav kosmu […] a čím hlouběji sestupují, tím silnější je v nich tato touha stávat se v hospodářství přírody krystalicky čistými.&quot;<br /> <br /> Krystalotvorné formativní síly se v zimním mrazu zmocňují i živlu vody. Ten dosahuje své největší hustoty při +4 °C a začíná se – znovu se roztahuje – při teplotách pod 0 °C krystalizovat v led. Tento proces se odehrává na povrchu půdy a vodních ploch a ve vlhkosti vzduchu, přičemž vznikají sněhové vločky. Při velkém mrazu padají jednotlivé krystaly ve tvarech, z nichž žádný se nepodobá druhému; a přesto všechny krystalizují v kráse a čistotě podle téhož principu hexagonálně do šestiramenné hvězdy.<br /> <br /> Tyto z „dálného kosmu&quot; v průběhu zimy přicházející tvarové, resp. krystalotvorné síly mají pro vývoj půdy v následujícím roce trojí význam.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Bildung_der_Frostgare&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Vznik mrazové drobtovitosti půdy ====<br /> <br /> Vznik frostgare<br /> Důsledkem anomálie vody – při krystalizaci zvětšovat svůj objem a přitom se specificky odlehčovat – dochází v vodou nasycených vlásečnicových trhlinách, puklinách a pórech půdy k trhací síle. Ta je zvláště blahodárná tehdy, když po pozdní podzimní sklizni okopanin a při zamokřené půdě zanechá pluh rozmazanou, kohezně slisovanou ornici. Tehdy přichází ke slovu „Mistr Mráz&quot;, který uvede půdu zpět do drobivého stavu, jakého by zemědělec žádným nářadím nedosáhl. Mráz rozráží kohezní hmotu půdy v množství malých, ostrohrannných polygonálních drobtů – „frostgare&quot;. Protože tato struktura vzniká čistě fyzikální cestou, je nestabilní a při silném dešti se může snadno opět rozbředat. Přeje-li však zemědělci štěstí a zachová-li se frostgare až do časného jara, stabilizuje se biologickou cestou a zajišťuje – ještě dříve, než je v půdě jarní osev – jak se říká, polovinu sklizně.<br /> <br /> Přes zimu přebírá spolu s „Mistrem Mrazem&quot; sama příroda zpracování půdy. Lidská ruka spočívá. {{SE|209}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Entstehung_der_Tonmineralien_und_ihre_Neubildung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Vznik tonmineralů a jejich nová tvorba ====<br /> <br /> Jíl představuje směs různých tonmineralů i amorfních produktů zvětrávání, hydroxidů křemíku, hliníku, železa atd. Tyto hydroxidy jsou koloidní povahy, beztvaré – stav mezi pevným a kapalným, týž, který leží v základu veškerého procesuálního dění v živém. Plastičnost jílu pramení z jeho afinity k vodě, jakož i ze zčásti submikroskopické drobnosti krystalických tonmineralových lupínků, z bobtnavosti určitých druhů tonmineralů (*Montmorillonit* aj.) a z vysoké schopnosti půdních koloidů přijímat vodu. Voda nechává jíl bobtnát. Odvodnění vysycháním vytváří nejjemnější smrštěninové trhliny až hlubokými půdními prasklinami.<br /> <br /> Je-li dynamika jílu podstatně určována afinitou k vodě a v ní rozpuštěným solím, pak jsou to vzduch a teplo, které spolupůsobí rytmické kmitání tam a zpět mezi formou (tuhá kůra) a procesuální látkovou výměnou. Tento rytmus se projevuje zvláště v dynamice hydrátových obalů jílových částic. Při suchu (léto) se stahují a přibližují svou hustotou zemitě-pevnému. Při vlhku (zima) rozšiřují vodní obaly svůj objem. Jíl je tak nositelem rytmického součinnosti pevného, kapalného, plynného a tepla – a tím reprezentantem bytostného článku středu, „bránice&quot;, mezi metabolickým pólem nad zemí a hlavovým pólem pod zemí (srov. [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90).<br /> <br /> Strukturotvorné v jílu jsou tonmineraly; krystalizují hexagonálně v průsvitně tenkých lupíncích s plošným rozpětím menším než 0,002 mm. Štěpí se do takové submikroskopické tenkosti krystalových ploch, že tyto lze označit jako materializovanou ideu „roviny&quot; – která podle krystalotvorných formativních sil kosmu látkově rozvíjí krystalovou mřížku do plochy a ohraničuje se do šestihranné formy. Tonmineraly vděčí za vysokou dynamiku vázání a uvolňování látek rozšiřitelným mezivrstvám, ale zejména právě této dvojstrannosti svých v řazení za sebou téměř do bezedna se rozkládajících povrchů. Plošné rozpětí 1 g bobtnavého *Montmorilonitu* například činí 800 m².&lt;ref&gt;Willi Laatsch: *Dynamik der Mitteleuropäischen Mineralböden*, Dresden und Leipzig 1957, 280 S.&lt;/ref&gt; V rytmickém kmitání tam a zpět mezi krystalickou formou a vodně-substanciální {{SE|210}}<br /> <br /> dynamikou jsou to právě tonmineraly, které činí jíl nositelem úrodnosti v oblasti fyzicko-minerálního.<br /> <br /> Různé druhy tonmineralů vznikají trojím způsobem:<br /> <br /> * Fyzikálním zvětráváním slíd. Při tom se tvoří mimo jiné primární tonmineraly a jejich dalším chemickým rozkladem přeměny na sekundární tonmineraly.<br /> * Chemickým zvětráváním bazemi bohatých magmatitů a metamorfních hornin vznikají řady sekundárních tonmineralů až po úplný rozpad krystalových mřížek za vzniku výše zmíněných amorfních, koloidálních hydroxidů.<br /> * Novotvorba sekundárních tonmineralů syntézou koloidální hmoty hydroxidů křemíku a hliníku.<br /> <br /> Tato novotvorba je původním krystalizačním procesem, „zemí-stáváním&quot; z živého prvotního stavu koloidálně-vodního, položivé substance.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989, Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», S. 193.&lt;/ref&gt; Amorfní hmota půdních koloidů se znovu prostupuje formou. Látky se uspořádávají za vkládání kovových bází do přísné geometrie krystalové mřížky. Síly, které toto uspořádání způsobují, se obvykle hledají ve vlastnostech látek samých. Jak je ale možné, že určité krystaly – například křemen – vykazují geograficky závislý habitus, jiné – jako pyrit – mohou při shodném látkovém složení nabývat zcela odlišných modifikací krystalové podoby? Síly, které to způsobují, přicházejí z vně fyzicko-pozemského; jsou to zmíněné mimoprostorové a mimoč asové formativní síly z mimoplánárního kosmu, k jejichž projevení mají jednotlivé látkové prvky podle svých hmotně vázaných vlastností v prostoru a čase svůj vždy specifický vztah.<br /> <br /> Na skutečnost kosmického původu formujících, krystalotvorných sil upozorňuje Rudolf Steiner ve výše citovaných poukazech. Popisuje jejich působení jako zimní dění, jako něco, co uvádí zemi do krystalicky čistšího stavu až do jejích hlubin. Nabízí se spatřit zde souvislost tohoto působení formativních sil s přeměnou primárních na sekundární tonmineraly a zvláště s jejich novotvorbou z beztvarých stavů půdních koloidů. Týmž směrem míří i Willi Latsch (1905–1997),&lt;ref&gt;Willi Laatsch: Ebd., S. 47.&lt;/ref&gt; poukazující na to, že krystalové mřížky tonmineralů v půdě při nízkých teplotách {{SE|211}}<br /> <br /> vznikají (v zimě) a ve srovnání s krystalickými vyvřelinami vykazují nižší stupeň uspořádání krystalové mřížky.<br /> <br /> Lze tedy shrnout: Také z hlediska dynamiky zvětrávacích procesů v anorganické přírodě až po amorfní koloidní stavy, jakož i z hlediska dynamiky vzniku nových silikátových tonmineralů, označuje zima počátek vývoje půdy v ročním koloběhu.<br /> <br /> V zimě se půdy v rámci samozpracování zimními silami obnovují ve své fyzické konstituci.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Trägerschaft_und_Bewahrung_der_kosmischen_Formkräfte_im_Jahreslauf&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Nositelství a uchovávání kosmických formativních sil v ročním koloběhu ====<br /> <br /> Formativní síly, které v zimě dopadají, působí skrze látkovost země, a to tím silněji, čím přísnější zima je. K těmto krystalotvorným, strukturní čistotu vytvářejícím formativním silám stojí fyzicko-minerální příroda – zastoupená křemenem (kvarcem, silikáty), vápnem (bázemi bohatými horninami) a jílem – v různém vztahu. Křemen-křemík je v mírných a polárních pásmech téměř odolný vůči zvětrávání. Odráží formu-rozpouštějící sílu vody, kdežto vápenec ji přitahuje. Horský křišťál (křemen) je od přírody „krystalicky čistý&quot;; vápenec rozvíjí vlastní dynamiku odbourávání a opětovného budování; vyskytuje se v rozmanitých formách, v rozpětí od romboedricky v čistotě krystalizujícího kalcitu až po vodou prosycený sinterový vápenec. Křemen a vápenec tvoří v půdě a v horninách protiklady. Vápenec má vysokou affinitu k vodě. Tak jako je „dychtivě&quot; vnímavý pro formativní síly hvězdného nebe, tak je vnímavý i pro formující síly sluneční blízkosti planetárního obvodu, účinkující skrze živel vody – síly vyzařující z Merkuru, Venuše, zvláště ale z Měsíce. Poslední případ nastává na jaře v souvislosti s rozvinujícím se životem. V zimě naopak vápenec dychtivě nasává síly stálic, zatímco v sobě spočívající krystalicky čistý křemen je zpětně odráží. „Vápno vyžaduje vše, křemenné vyžaduje vlastně nic více \[…\] Křemenné je obecným vnějším smyslem v pozemském, vápenaté je obecnou vnější touhou v pozemském, a jíl oboje zprostředkovává.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 82f.&lt;/ref&gt; Jíl stojí vůči {{SE|212}}<br /> <br /> K čemu je křemen ještě blíže než k vápenci. To se ukazuje v silikáticky-krystalickém vrstvovém uspořádání jílových minerálů. Avšak jíl má schopnost – jakoby ve vyšší syntéze – kieselový a vápencový pól navzájem spojit. Jeho dynamika je dvojí: na jedné straně je povrch jílových částic obklopen hydratační obalem, na druhé straně může jíl mezi své krystalické vrstvy přijímat vodu. Přitom jsou ve vodě rozpuštěné, zejména bázické látky adsorpbovány na krystalických hraničních plochách, anebo se mohou z tohoto pouta znovu uvolnit výměnou za jiné. Hovoří-li se v půdoznalství o adsorpci či výměnné kapacitě půd, vztahují se tyto parametry vedle humusu především na jílové minerály. Ve světle výše řečeného je nasnadě, že zimními hvězdnými silami je ovlivňován jak krystalický stupeň uspořádání jílových minerálů, tak i stupeň uspořádání látek vázaných na hraniční a mezivrstevné plochy.<br /> <br /> Na druhé straně uchovává jíl tvarotvorné síly, které křemen zpět odráží a které si vápenec chce přisvojit, a ve věku vegetačního období je prostředkuje kořenům rostlin. Jíl je – prostřednictvím kořenů a v zákonech vzduchu a tepla rostoucím výhonkem – „podporovatelem kosmického vzestupného proudu&quot;.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 47.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tento pokyn ukazuje na proud solí a vodíku – Goethe mu říkal Erdsaft, zemní šťáva –, který ve stonkové ose probíhá xylémem uvnitř periferního kambia směrem vzhůru do listového patra. Tento formativní síly nesoucí proud je to, co rostlině pomáhá k fyzické výstavbě jejích substancí – bílkoviny, konstrukčních sacharidů atd. –, a tak celkově k smyslově vnímatelné podobě jejího typu.<br /> <br /> Fyzik a chemik od sebe látky odděluje podle jejich vlastností. Tyto vlastnosti jsou zpětně vedeny k silovému potenciálu – elektřině, magnetismu, jaderné síle –, který však charakterizuje jen fyzickou, zemí podmíněnou stránku látek. Rudolf Steiner si je v průběhu svého duchovního bádání této stránky plně vědom, avšak přidruzeně k ní zpřístupňuje druhou, kosmickou stránku látek, skrze niž se teprve odhaluje jejich ve fyzickém působné bytí. Fyzicko-silová povaha hmotného prvku – nebo kompozice takovýchto prvků, jakou je jílový minerál – osvědčuje se jako vztažný bod, zprostředkovatel a nositel sil specificky vyzařujících z kosmu: například sil tvarotvorných sil sféry stálic nebo sil životadárných éterických formativních sil {{SE|213}}<br /> <br /> slunce a planet. »Kosmický život« a »kosmický chemismus«&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 46.&lt;/ref&gt; se jakoby obsluhuje pozemských látek a sil, jak jsou přítomny v křemeni, vápenci a jílu v půdě, aby v tvarech rostlin plastizoval ven své praobraz, svůj typ.<br /> <br /> Pod výše uvedeným aspektem je krystalická povaha jílových minerálů spolu s látkami, které jsou k nim vázány podzemsky-pozemskými silami, v době zimy vystavena silovým záření nadpozemsky-kosmické povahy, která v organickém působí nositelem života a tvůrcem jeho tvarů. Tak lze výroky Rudolfa Steinera o jílu rozumět v tom smyslu, že jíl tyto tvarotvorné síly uchovává a v následující fázi růstu je zprostředkovává kořenům. Proudí vzhůru, tvarují rostlinnou podobu do obrazu jejího typu a skládají látky v plodech na nositele nährhaftigkeit.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Frühjahrsprozess_und_die_Bodenbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Jarní proces a zpracování půdy ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Im_Vorfrühling&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== V předjaří ====<br /> <br /> Dlouho předtím, než se nadzemní růst probouzí ze zimního klidu, rozhýbe se po několika dnech hřejivého slunce předjaří – zčásti již v únoru – překvapivě živý půdní život. Povrch půdy se vlivem vypařující se vody lehce zesvětlil, vzduch a teplo pronikají do pórů svrchní vrstvy půdy, čtyři živly se opět začínají prostupovat. Je to doba, kdy zemědělec přebírá režii nad [[Bodenentwicklung|vývojem půdy]] v průběhu roku a kdy ho přepadá netrpělivost, příliš brzy vyjet na pole s těžkými tažnými stroji. Aby se tomu vyhnul a udělal si jasný obraz o stavu půdy, sleze z vysokého traktoru, klekne si na pole, rukou a paží odsune svrchní vrstvu půdy stranou – a s údivem zjistí, kolik plevelů již vyklíčilo a dospělo do stádia niťovitých klíčků, jak se již hemží brouci, kolik kroužkovců, larev atd. je již na hledání potravy, především však, jak se díky činnosti mikrobů začíná [[Frostgare|frostgare]] zimy stabilizovat v drobtovité struktuře. Probíhá proces »[[Lebendverbauung|živého zabudování]]«.&lt;ref&gt;Günter Trolldenier: ''Bodenbiologie. Die Bodenorganismen im Haushalt der Natur'', Stuttgart 1982, 152 S.&lt;/ref&gt; {{SE|214}}<br /> <br /> Bakterie, propojené slizovitými látkami svých buněčných obalů do kolonií, tvoří mosty mezi půdními částicemi. Vznikají menší i větší dutiny, pórovitý objem se zvětšuje, výměna vzduchu a tepla v rytmu dne a noci se prohlubuje a půda se stává schopnou vstřebat i náhlé přívalové deště. Při bližším pohledu jsou však v hrubé brázdě hluboká místa brázd ještě tmavá, nasycená vodou; nebo se při podzimním vyrovnání pluhovým doběžníkem ukáže, že podorničí je příliš citlivé na tlak. Předčasné zpracování půdy – zpravidla příliš rané – zanechává v kolejích traktoru nevratné tlakové poškození: vývoj půdy pak stagnuje po zbytek roku. Jinak je tomu při práci s koňmi. Bodové tlakové stopy koňských kopyt se mikrobiálně záhy opět zahlazují.<br /> <br /> Zásada v předjaří zní: »Jak nejdříve to jde, vyjet na pole.« Tím se oní zmíněná netrpělivost stává pochopitelnou. Jde o to, vyrovnat pole, podpořit drobtovitou strukturu prostřednictvím prohřátí a provzdušnění půdy a připravit první klíčiště pro plevele. Tomuto účelu slouží první zpracování v průběhu roku – vláčení. Ve chemotechnickém zemědělství se stalo zbytečným díky nasazení herbicidů. Z úsporných důvodů a kvůli vysoké váze traktorů se pracovní kroky přípravy seťového lůžka kombinují přímo s výsevem. V biologicko-dynamickém zemědělství by tam, kde to počasí dovolí a kde je to jen trochu možné, vláčení a jeden nebo dva přejezdy bránami výsevu předcházet – aby plevele v jemném stádiu klíčku byly vyrvány a nechány uschnout. Zároveň jsou tím podněcovány drobtovitá struktura i látkové přeměny, přerušen kapilární vzlín vody a zimní vlhkost tak v půdě udržena.<br /> <br /> Vedle přípravy seťového lůžka pro jarní obilniny vyžaduje i ozim péče o půdu; ať již prolomením půdního škraloupu lehkou bránou nebo strigelem, ať přivalováním rostlin, aby kořenový systém po střídavých mrazech znovu získal kontakt s půdou.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Im_Frühjahr&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Na jaře ====<br /> <br /> Jarní procesy, které se nyní dostavují, mají být přiblíženy na příkladu jarního obilí. Po přípravných pracích předjaří přichází výsev. Semeno se klade do tmy země do hloubky několika centimetrů na mírně stlačenou podložku vytvořenou secím botem. To usnadňuje {{SE|215}}<br /> <br /> nabobtnání semene kapilárním vzlínem vody; ze stran a shora je výsev v jemnodrobtovité zemní přikrývce obklopen vzduchem a teplem. Klíčení semene je pochod, který nevyžaduje přítomnost živlu zemitě-pevného, tedy země, nýbrž živlů tepla, vzduchu a vody. To již svědčí o tom, že růst klíčivé rostliny odkazuje na evoluční stav, kdy země ještě nebyla zemí a rostlina byla ještě zrozena z vody. Tento stav se opakuje na počátku jejího stávání se zemskou rostlinou. Tento princip opakování dřívějších stavů formuloval Ernst Haeckel (1834–1919) v roce 1866 jako výsledek svých studií embryonálního vývoje u rostliny, živočicha a člověka jako «Biogenetické základní pravidlo», které říká: «Ontogeneze je opakováním fylogeneze»&lt;ref&gt;Ernst Haeckel: ''Generelle Morphologie'', Band II: ''Allgemeine Entwicklungsgeschichte der Organismen'', 1866/1906.&lt;/ref&gt;, nebo: «Individuální vývoj je opakováním vývoje kmene.» Rudolf Steiner toto poznání neomezuje pouze na stávání se Země a jejích přírodních říší, nýbrž rozšiřuje je na tři planetární stavy, které stávání se Země předcházely. Jsou popisovány jako «Satheni wa Khale» (s nímž vznikl živel čistého tepla), «Dyambu ra Khale» (s kondenzací části tepla v živel vzduchu) a «舊月亮紀» (s kondenzací části vzduchu v živel vody). Teprve ve čtvrtém planetárním stavu vznikl živel zemitě-pevného.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Na třetím evolučním stupni, «舊月亮紀», žilo rostlinné, utvářející se z vody, jako ještě málo diferencovaná živá masa. Na počátku vývoje Země se na vyšším stupni celkově opakuje stav Starého Měsíce právě tak jako oba předcházející evoluční stupně. Tím jak se rostlinný svět diferencuje v «zemsky zrozený», jak se do kořene, listu, stonku a květu začleňuje živel zemitého, stojí na počátku «individuálního vývoje» rostliny něžný, vodnatý klíček v opakování doby Starého Měsíce.<br /> <br /> Obilniny patří k travám a jako takové k jednoděložným. Semena se člení na klíček (embryo) a moučné těleso (endosperm). Obojí je od sebe odděleno jediným děložním listem, štítkem. Při klíčení nevystupuje děložní list na světlo, jak je to pravidlem u dvouděložných, a nezelená jako ony, nýbrž zůstává přichycen v půdě semenné slupky. Co se objevuje, je již špičatý první list. Klíčivá rostlina je rozvinutím toho, co na {{SE|216}}<br /> <br /> Orgánech již viditelně vytvořena v embryu.&lt;ref&gt;Wilhelm Troll, Karl Höhn: ''Allgemeine Botanik'', Stuttgart 1972, 994 S.&lt;/ref&gt; V embryu se zjevuje «kosmické [praobraz; doplněno autorem], které jako forma rostliny žije v semenu».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&lt;/ref&gt; Živné pletivo moučného tělesa, které z velké části vyplňuje objem semene, pochází z mateřské rostliny a je povahou i množstvím uzpůsobeno tak, že se rostlina může v opakování živě-vodnatého měsíčního stavu vyvinout jen do klíčivé rostliny, nikoli dále k vysoce diferencované, zemsky zrozené obilní rostlině. K tomu jsou zapotřebí dvě věci: zezelenání vzestupného stébla a listů v světle přítomnosti dopadajícího slunce a srůst kořene se zemí. Jak obecně u vyšších rostlin, tak i u obilnin vykazuje embryo v podélném řezu trojčlennou gestalt v zárodku předtvořenou — kořenový pól, výhonkový pól s vegetačním bodem a, tvořící střed, klíčový uzel, jenž v sobě skrývá sílu k vzpřímení.<br /> <br /> S bobtnáním semene a při odpovídajícím oteplení půdy nastupují v živném pletivu rozkladné procesy. Jako první začínají růst klíčové kořeny — u pšenice tři, u ovsa čtyři. Ty jsou ve stadiu klíčivé rostliny ještě bez kořenových vlásků; jsou to výchlipky buněk kořenové pokožky. Proto jsou plevele nejsnáze vyhnatelné bránami a strigelem, dokud je ještě nevidíme. Teprve se zezelenáním prvních listů, a tím i stimulací vlastního metabolismu, vstupují klíčové kořeny přes kořenové vlásky do těsného vztahu s půdou. Formují se vodivé svazky *hlívce* (asimiláty) a *xylému* (voda, soli). Kořenové vlásky, nyní hustě seřazené — až 100 na mm délky kořene&lt;ref&gt;Gerhard Geisler: ''Pflanzenbau'', Berlin-Hamburg 1988, 2. Aufl., S. 132.&lt;/ref&gt; — srostlé s jílovými a humusovými částicemi, osídlují v mládí nejprve s určitým odstupem od vrcholu kořene celou délku klíčových kořenů. Vytáhne-li se ovesná nebo na podzim žitná rostlina v jednolistém stadiu opatrně z půdy, přilnou na kořeni hroudky jako malé klobásy. Teprve svými kolmo do hlubin mířícími a větvenými kořeny a kolmo ke slunci vzestupným výhonkem opouští rostlina své měsíčně vodnaté klíčivé stadium a stává se obrazem vztahu Země a přítomně působícího kosmu. {{SE|217}}<br /> <br /> Klíček vyrůstá ze zemských látek a ze sil kosmu, které mu mateřská rostlina předala skrze moučné pletivo semene. Tento zdroj je s dokončením klíčivé rostliny vyčerpán. Jaký zdroj musí být nyní nově otevřen? Jaké živné pletivo nastoupí na místo spotřebovaného? Musí být, podobně jako ono, produktem minulých životních procesů. Je to humus, jenž vzniká přeměnou všeho toho, co zanechaly rostliny jako zbytky — vyjma toho, co vstoupilo do tvorby semen. Jak si ale může vyvinutá klíčivá rostlina tento nový zdroj výživy, ať výživný humus nebo vyzrálý trvalý humus, otevřít? Zde přichází v úvahu především tvorba vláknových neboli korunových kořenů. Na jaře vyrůstají z nejspodnějších jednoho až dvou uzlů a s přibývajícím odnožováním se množí. V porovnání s primárními klíčovými kořeny jsou vláknové kořeny sekundárními útvary. Rostou blízko povrchu a tvoří kořenový věnec, jenž v nejjemnějším větvení prostupuje ornicí. Vlastní rozrušování humusu se ale děje prostřednictvím zmíněných kořenových vlásků, jejichž osazením na klíčových i vláknových kořenech se kořenový povrch mnohonásobně zvětší. Skrze kořenové vlásky vstupuje rašící rostlina do přímého spojení s okolní půdou.<br /> <br /> Kořenové vlásky vylučují část asimilátů vytvořených v listech — cukry, bílkovinné slizové látky, fermenty, organické kyseliny — jež jsou perifernímproud *floému* sváděny dolů do kořenů. V protisměru přijímají minerální soli a vodu, která se svým látkových nákladem proti tíži prochází vodivým pletivem *xylému* do asimilujících orgánů nadzemního výhonku.<br /> <br /> Svými kořenovými výměšky se zdá rostlina být vědrem bez dna — zbytečná ztráta? Pravý opak je pravdou. Na jaře rozšiřuje svou «životní organizaci» do půdního prostoru prostoupeného kořeny a přebírá řízení nad nesčetnou armádou mikrobů. Kořenové výměšky vyvracejí jednostranný názor, že půda živí rostliny a ty jsou jen pasivními příjemkyněmi. Na jaře naopak rostliny ve značném rozsahu vlastní aktivitou živí půdu a spouštějí v ní procesy, jimiž si přisvojují úrodnost půdy. Je to dění stejně subtilní jako nepřehledně složité, ovládané životním tělem rostlin, v souladu s potřebami jejich postupujících růstových stavů.<br /> <br /> Kořenové výměšky živí, aktivují a řídí mikrobní činnost, budují v kořenové oblasti — v závislosti na druhu hostitelské rostliny — {{SE|218}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 12, S. 218.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 12: Winter- und Frühjahrsprozesse im Boden. Die Hautbearbeitung im Frühjahr.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> specifických životních společenství (symbióz) s bakteriemi a houbami a prostřednictvím účinných látek zvyšují rychlost rozmnožování bakterií v půdním prostoru blízkém kořenům, v rhizosféře, padesát- až stonásobně.&lt;ref&gt;Wilhelm Troll, Karl Höhn: ''Allgemeine Botanik'', Stuttgart 1972, S. 499.&lt;/ref&gt; Kyselé výměšky (kyselina uhličitá, kyselina jablečná) navíc přispívají k rozkladu minerálů.<br /> <br /> Řízený životní organizací rostliny rozšiřující se do rhizosféry se rozbíhá vlastní jarní proces — mikrobiální rozklad humusu až po úplnou mineralizaci (Obrázek 12).<br /> <br /> Život uchovaný ve hmotném složení zralého humusu se nyní přeměňuje v život heterotrofních organismů ve tmě země — nespočetných bakterií, prvoků a hub, jež se, srovnatelně se střevním trávením, samy v umírání rozpadají na své látkové složky a tyto pak přecházejí v podobě solí do roztoku v půdní vodě. Je to vegetativní růst porostu na jaře, který prostřednictvím procesu «trávení půdní úrodnosti» vede toto dění a tím také správnou míru uvolňovaných minerálních solí, zejména dusíku. Tyto jsou současně s vylučováním asimilátů, v protisměru k němu, adsorbovány kořenovými vlásky. {{SE|219}}<br /> <br /> Zatímco v zimě převládalo ryze fyzické dění — oddělování živlů, odumírání vnějšího organického života provázené procesy zhutňování a krystalizace —, na jaře je tomu tak s největším, vnějším rozvinutím života, pod zemí i nad ní. Toto k budoucnosti směřující dění však spotřebovává půdní úrodnost. Tato spotřeba vychází z rozkladu nositele minulého života — humusu. Jako náleží endosperm k semeni a ve vzcházení odumírá do tvorby klíční rostliny, tak je živné pletivo humusu klíčným základem, z něhož, pod vyzařujícími silami kosmu, může se nynější život rostliny až po tvorbu plodů pozemsky vytvářet.<br /> <br /> Takto mohou vyrůstající osety na jaře tuto přeměnu odumřelého v nový život tím aktivněji uskutečnit, čím úrodnější je půda a čím více se střídají sluneční svit a déšť, provzdušnění a prohřívání půdy.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Krustenbildung_und_Hautbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Tvorba krusty a zpracování kůže půdy ====<br /> <br /> Pod exogenními vlivy látkově-výměnného pólu nad zemí podléhá dynamika půdních procesů na jaře silným výkyvům, které zemědělce vyzývají k přesnému pozorování, zkoumavému myšlení a duchapřítomnému jednání. Pokud jde o obdělávání půdy, jde nyní o to, aby se vedle včasného potlačení růstu plevele vyrovnávaly jednostrannosti způsobené počasím ve prospěch srůstání půdy a rostliny. Jde o rozbíjení škraloupu. Tvorba škraloupu nastává po každém silnějším dešti; musí se až do sloupkování obilí stále znovu rozbíjet. Toto pro jaro typické rýhavé „ošetřování kůže půdy“ branami, prutovými branami či motykou se musí dít co nejrázněji: Každá tvorba škraloupu půdu uzavírá, omezuje nebo dokonce znemožňuje dýchání půdy, příjem kyslíku – nezbytného pro aerobní, rostlinný a živočišný život v půdě – a také odevzdávání kyseliny uhličité, kterou zčásti vylučují kořeny rostlin a zčásti se uvolňuje při mikrobiálním odbourávání humusu. Tvorba škraloupu znamená hromadění kyseliny uhličité v půdě. To působí jako jed, který brzdí jemné vzájemné působení kořenových výměšků a mikrobiální činnosti, a tím i dynamiku odbourávání humusu. Ošetřování kůže půdy tedy na jedné straně znamená aktivně odbourávat půdní úrodnost – občas lze pozorovat, jak pole oseté letním obilím {{SE|220}}<br /> <br /> vykazuje na včas vláčené části rychlejší růst než na části neobdělané –, na druhé straně vláčení prutovými branami pomáhá, aby oxid uhličitý, který je těžší než vzduch, mohl unikat z otevřených pórů, zejména když přes pole fouká vítr a sacím účinkem ho z půdy vytahuje. Hromadí se v přízemní vrstvě vzduchu, tedy tam, kde ho vdechují listy a kde se stává stavitelem kostry podoby rostliny.<br /> <br /> U obilí ukončuje sloupkování ošetřování kůže půdy. U okopanin a polních zeleninových kultur sahá až do časného léta. Vyžadují, jako například brambory, nepřetržité vláčení prutovými branami, přihrnování a okopávání, dokud se řádky nezapojí. Hluboký zásah do půdy na jaře frézou, kypřičem (gruberem) nebo dokonce pluhem musí být přesně promyšlen a zvážen s ohledem na jeho následky. Zpravidla znamená nejprve turbulentní ztrátu půdní úrodnosti, kterou čerstvě zaseté rostliny nemohou řídit ani využít. Nutnost takového hlubšího zpracování půdy nastává v polním hospodářství po zimní meziplodině, při škodách způsobených vyzimováním a při nuceném potírání pýru. Následkem tohoto nevhodně načasovaného hlubšího zásahu je úbytek humusu a ztráta zimní vláhy, což často vede k nutnosti zavlažování. V zahradnictví panuje v tomto ohledu zvláštní situace. V důsledku střídání po sobě jdoucích kultur se musí půda bez ohledu na roční období pro nový výsev zpracovávat hlouběji a kvůli rychlému vývoji kultur plodících ve vegetativní fázi se musí po celý rok udržovat ve stavu spíše jarním. Následkem je proto nevyhnutelně vyšší obrat humusu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Sommerprozess_und_die_Bodenbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Letní proces a zpracování půdy ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stoppelsturz,_Mulchbearbeitung,_Humusaufbau_und_die_Tätigkeit_der_Bodentierwelt&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Podmítka, mulčovací zpracování, budování humusu a činnost půdních živočichů ====<br /> <br /> V době květu obilí, kolem poloviny června, dosahuje tvorba kořenů a s ní i kyprost půdy svého vrcholu. Až do té doby půda ještě pruží pod nohama. Po odkvětu odumírají první [[Wurzel|kořeny]], stejně tak postupně odspodu nahoru i první listy. Sluneční paprsky pronikají až k zemi, a čím více se blíží zralost, tím více se půda stává tvrdou a suchou. Je to doba, kdy okopaniny {{SE|221}}<br /> <br /> zapojují řádky; ve stínu listové klenby se udržuje půdní vlhkost a s ní i živost kypré půdy.<br /> <br /> Ačkoli množství srážek v létě zpravidla v důsledku přívalových dešťů při bouřkách dosahuje ročního maxima, většinou se stejně rychle odpaří, případně se v závislosti na stavu struktury půdy ztratí povrchovým odtokem. K tomu dochází zpravidla v porostech kukuřice, a to již na mírně svažitých pozemcích. Zatímco v zimě jsme měli v půdě nasycení vodou a chlad, v létě jsou póry naplněny vzduchem a teplem. S nástupem sucha se snižuje rozkladná činnost mikrobů v půdě. Místo toho nyní scénu ovládá svět půdních živočichů. Byla-li v zimě procesní převaha fyzického, na jaře étericky-živého, pak v létě je to převaha duševně-astrálního. Činností půdních živočichů žijících ve vzduchu a teple probíhají procesy zvnitřňování, astralizace. Zatímco v pokročilém jaru se půdní živočichové svou rytím a hrabáním a zanecháváním exkrementů podstatně podíleli na vytváření hrubě porézní kypré půdy a jejího systému chodbiček, od léta k podzimu se jejich funkce postupně mění. Nyní nacházejí hojnost potravy v odumírající organické hmotě, především v prokořeněné svrchní vrstvě půdy, a starají se o to, aby tento «výživný humus» byl průchodem jejich trávicím traktem přeměněn na trvalé formy humusu. To, co se na jaře odbouralo z humusu ve prospěch vegetativního růstu rostlin, se obnovuje díky humusotvorné činnosti půdních živočichů, a to především od vrcholného léta ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222). Tento proces tvorby humusu probíhá časově polárně k procesu krystalizace během zimy a odehrává se v temnotě země. V důsledku toho musí být všechny rostlinné zbytky vzestupné části roku zapracovány do půdy v sestupné části roku. To se děje pracovním postupem, který organické zbytky na povrchu půdy, jako jsou strniště, zbytky slámy a mlácení, plevele, vmíchává do vrstvy kypré půdy. Toto «mulčovací zpracování» zasahuje hlouběji než jarní povrchové ošetřování kůže půdy, ale v ideálním případě ne hlouběji, než sahá vrstva kypré půdy vytvořená na jaře (cca 8–10 cm). Je-li tato vrstva plně vyzrálá, zanechává po zpracování jemně drobivou vrstvu, která přerušuje kapilární vzestup vody, chrání tak před dalším odpařováním, přijímá přívalové deště a vytváří lůžko pro výdrol a semena plevelů (Obrázek 13, s. 222). {{SE|222}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 13, S. 222.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 13: Sommer- und Herbstprozesse im Boden und deren Lenkung durch Mulch- und Tiefenbearbeitung.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Letní proces tvorby humusu podporuje mulčování tím, že navzdory silnému slunečnímu záření, teplu a převládajícímu suchu umožňuje půdním živočichům vhodné životní podmínky. To si ukážeme na příkladu podmítky strniště po sklizni obilí a na činnosti žížal. Po odklizení slámy se musí neprodleně provést podmítka strniště. V dobách před nástupem sklizně kombajnem (1950/60) se obilí sklízelo ve žluté zralosti do snopů, stavělo se do panáků k dozrání a dosušení, ukládalo se do stodoly a zpravidla se mlátilo v zimě. Přednost tohoto sklizňového postupu spočívala v následujícím:<br /> <br /> * Podmítka strniště o cca 14 dní dříve ve srovnání s plnou zralostí nutnou pro sklizeň kombajnem.<br /> * Zachování kyprosti půdy.<br /> * Ochrana před vysycháním a v ideálním případě dřívější setí meziplodiny.<br /> * Oddělený sběr plev. S bylinnými přísadami jsou vhodným dietetikem pro dojnice v zimním krmení.<br /> * Nevypadaná semena plevelů se dostanou se slámou z pole a mohou být použita při «spalování semen», což je postup,<br /> {{SE|223}}<br /> <br /> který doporučuje Rudolf Steiner&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 155.&lt;/ref&gt; k potlačení rozmnožování plevelů.<br /> <br /> * Ztráty při sklizni byly sice o něco vyšší, ale prospívaly volně žijící zvěři, především ptactvu.<br /> <br /> Vysoké umění letního zpracování strniště s koňským potahem spočívalo v tom, že podmítací pluh následoval bezprostředně za sečením samovazem, takže snopy padaly již na podmítnuté strniště. Sklizeň kombajnem jako technologicky nejelegantnější a nejefektivnější sklizňový postup pak brzy zvítězila. Toto vítězství šlo na úkor dřívějšího zpracování půdy šetřícího její kyprost a zásadně změnilo chod hospodářství.<br /> <br /> Mulčovací zpracování sice ničí narostlou letní kyprost půdy, ale zároveň mísí zbytky strniště a plevelů s kořenovou hmotou kypré, drobivé půdy. V tom nachází svět půdních živočichů, především žížaly, ideální podmínky, které potřebuje k rozvinutí své činnosti. Jsou to:<br /> <br /> * jemně rozptýlená nabídka potravy z odumřelých rostlinných zbytků,<br /> * jemně drobivá kyprá vrstva, kterou se žížaly mohou protlačovat všemi směry půdou,<br /> * intenzivní provzdušnění půdy a tím i zásobování kyslíkem,<br /> * tma pro světloplaché půdní živočichy,<br /> * dostatečná vlhkost: Voda kapilárně vzlínající z nezpracovaného podloží se odpařuje na spodní hranici mulčovací vrstvy a při nočním ochlazení se tam sráží jako rosa.<br /> <br /> Jsou-li tyto podmínky zajištěny, jsou žížaly (''Lumbricidae'') lákány ze hlubších zón půdy svými chodbičkami nahoru do mulčovací vrstvy, kde svou blahodárnou trávicí činností přeměňují výživný humus na trvalý humus. Bylo-li na jaře jakési vychlípení, zvnějšnění života kořene a jeho srůstání se zemí, tvořící exogenní symbiózy, pak v těle mimo jiné žížaly se jedná o vchlípení života, proces zvnitřnění. V prvním případě se humus odbourává, tj. život v něm uchovaný se v bakteriálně-symbiotické činnosti přeměňuje ve prospěch vegetativního růstu. V případě vchlípení je současný život prostřednictvím endogenní symbiózy pod režií {{SE|224}}<br /> <br /> duševní neboli astrální organizace přetvářen v uchovávající život nově se tvořících jílovito-humusových komplexů, což je děj, který probíhá převážně v období léta a podzimu. Tato nová tvorba látek v hospodaření přírody podněcuje k následujícím otázkám: Dokáží žížaly ve svém trávicím traktu zpracovat ony tvarotvorné síly, které z «nejvzdálenějšího kosmu» vyzařují skrze křemen, vápno a jíl, ještě zemitěji než rostliny, které se formují do své podoby? Jsou to tyto tvarotvorné síly, které spojují navzájem polární zemské látky, krystalický jíl a zbytky obecně rostlinného, ve vyšší jednotu, v jílovito-humusový komplex? A je to toto spojení minerálních a rostlinných látek oduševnělou činností žížal, které vytváří to, co se běžně nazývá matečnou půdou? Tato zvláštní schopnost žížaly platí jistě v různé míře i pro jiné druhy červů a pro živočichy, kteří žijí v půdě ve stadiu larvy ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtbildung_und_Reifung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Tvorba plodů a zrání ====<br /> <br /> Od časného léta se vegetativní růstové dění přesouvá do vyrůstání, substanciální výplně a formování plodů. Zpočátku jsou plody ještě zelené a asimilují na slunečním světle. Plod přibývá na objemu. Asimiláty, které až do doby kvetení zčásti sloužily vegetativnímu růstu, zčásti skrze kořen výživě půdního života, se kupí v praskajícím se plnícím plodu. Pochod zrání se uskutečňuje jak jako proces vnitřního působení, tak jako proces vnějšího působení.<br /> <br /> Vnější působení se projevuje v proměně ze zeleně na barevnou nádheru podobnou kvítku, dále v pronikavých vůních a v orosené průsvitné slupce jako přidechnuté zvenčí. Jsou to zjevné formy působení aktuálního slunečního záření a do něj vetknutých záření nadslunečních planet. Tak Mars způsobuje zbarvení červené, Jupiter bílé a žluté a Saturn modré.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 55.&lt;/ref&gt; V kterýchkoliv orgánech rostliny se proud šťáv ke vzpružující fruktifikaci zastaví — tedy kde vegetativní růst ustane nebo docela skončí — působí shora dolů kvetební impuls, přímé působení Slunce, podporované planetami od Slunce vzdálenými. Vnější zbarvení plodu pokračuje s postupující zralostí v obvykle jiných, méně intenzivních {{SE|225}}<br /> <br /> barevných tónech směrem dovnitř. Co tak rostlina jako čistě živoucí bytost jen zvenčí jako vyšší působení sil duševně-astrálního obklopuje a jemně se dotýká, to v dozrávajícím plodu do něj proniká hlouběji. Léčivé působení léčivých bylin spočívá právě na tomto pochodu a u zvlášť ustrojených planě rostoucích rostlin, např. rulíku zlomocného, ''Atropa belladonna'', může tento vést až k smrtonosnému tvoření jedu. U potravních rostlin se lidem v pradávné době pěstování rostlin, před třetím předkřesťanským tisíciletím, podařilo tento do života rostliny hlouběji pronikající astralizační proces ušlechtit k výživnosti.<br /> <br /> Při tvorbě humusu z rozmanitosti barevných a tvarově pestrých organických zbytků se rovněž uskutečňuje zrání k jakési organicko-minerální plodině — ke zmíněnému jílovohuminovému komplexu. Tato «plodina» je skrz naskrz černá, obraz toho, co bylo v praperských dobách jako «temnota» (zemský pól) postaveno naproti «světlu» (kosmický pól). V humusu je to Všeobecně-Rostlinné, které se zcela stalo «zemí»: humus «je konečným produktem zemitého se zemitým».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Notizen im Anhang, S. 274.&lt;/ref&gt; «Kosmické horniny, to křemičité přijímá světlo do země a přivádí je k působení v zemitém», humus nikoliv. Je to «bezsvětelné působení», které humus «vytváří».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 59.&lt;/ref&gt; Tento pokyn poukazuje mimo jiné na rozklad a výstavbu humusu probíhající ve tmě půdy skrze heterotrofní, bakteriálně-rostlinný život.<br /> <br /> Rostlina roste s kořenem, stonkem, listem a květem až k plodu a semenné zralosti především z «bezprostředního spolužití» s klasickými živly «země a vody».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 15. Juni 1924, S. 192.&lt;/ref&gt; Tyto ji zprostředkovávají jakési vnitřní působení, jež se projevuje v «zemní šťávě» (''Xylem'') proudící vzhůru v ose Země–Slunce. V ní proudí vzhůru — pojaté éterickou organizací rostliny — rozpuštěné látky země a «tvarotvorné síly» sféry stálic a slučují se s tepelnými a světelnými silami Slunce a planet za vzniku látkových kompozic vlastních každému druhu rostlin (bílkoviny, sacharidy, tuky, oleje, aromata, vitamíny atd.). Je to živoucí dění zaměřené na celek, řízené četnými enzymy. Tato silová útvarová uskupení vedou na cestě k plné zralosti ke vzniku stále nových, od stupně ke stupni komplexněji se strukturujících látkových kompozic. Nezralost plodu je vyznačena tím, že enzymatická aktivita ještě není {{SE|226}}<br /> <br /> uzavřena a jsou dále vytvářeny organické sloučeniny charakteristické pro určité vývojové stadium v procesu zrání. Tak se v tržních plodech, které navenek vypadají zrale, nalézají zhusta skupiny látek, jež vykazují fyziologickou nezralost, jako např. dehydroaskorbová kyselina (fyziologický předstupeň askorbové kyseliny, vitamínu C) nebo nízkomolekulární předstupně k tvorbě bílkovin (jako jsou dusičnany, volné aminokyseliny, amidy atd.).&lt;ref&gt;Manfred Klett: ''Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung'', Inst. f. Biol.-Dyn. Forschung, Darmstadt 1968.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Johannes Klein: ''Der Einfluss verschiedener Düngearten in gestaffelter Dosierung auf Qualität und Haltbarkeit pflanzlicher Produkte'', Inst. f. Biol.-Dyn. Forschung, Darmstadt 1968.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Přesněji vzato, při dnešní masové výrobě se fenomén fyziologické nezralosti vyskytuje takřka obecně pro všechny skupiny látek. Teprve když fyziologické procesy přijdou k odpočinku — tedy když enzymatická aktivita přestane — je dosaženo stadia plné zralosti a tím výživově-fyziologického optima tvorby kvality. Teprve ve fyziologické plné zralosti požíváme potravní plod, v němž kosmicko-zemské «vnější působení» a kosmicko-zemské «vnitřní působení» vstupují do dokonalé syntézy. Tato dokonalost nebývá pravidlem dosažena. «Vnější působení» předstírá plnou zralost, aktivita «vnitřního působení» oproti tomu nenachází konce. Tento takto derangovaný metabolismus vede k nedostatečné trvanlivosti&lt;ref&gt;Ilias Samaras: ''Nachernteverhalten unterschiedlich gedüngter Gemüsearten mit besonderer Berücksichtigung physiologischer und mikrobieller Parameter'', Dissertation, Gießen 1977.&lt;/ref&gt; a dává podnět ke znepokojení, zda v tom nespatřovat podstatnou příčinu chronických onemocnění. Důvody postupného snižování výživné hodnoty jsou:<br /> <br /> * Globální dostupnost: Sklizeň v nezralém stavu, chlazení na světových přepravních trasách — poté uměle indukované dozrávání, např. banány.<br /> * Dusíkaté hnojení (srov. kap. Hnojení): Od základu narušený či hypertrofický metabolismus rostlin. Ty chtějí stále dál růst.<br /> * Monokultura: Je umožněna všemi druhy genové techniky (GMO), svévolným zásahem do genomu, který je fyzickým stínem praobce rostlin, a také plošným nasazením životu nepřátelských pesticidů, herbicidů a dalších regulátorů růstu.<br /> <br /> Pojmová tvorba k otázce kvality potravin spočívá na materialistickém pojetí života. Vedle genetiky zůstala tato tvorba v podstatě u kvantitativní látková analytiky a dovedla k pojmu «látkové ekvivalence», která v živém neexistuje. «Více nebo méně» určité skupiny látek říká v nejlepším případě teprve {{SE|227}}<br /> <br /> něco, když je do úvahy vzat i časový faktor. K tomuto cíli musí být stadia zralosti analyticky sledována. Pokud se ve vyzrálém produktu nalézají skupiny látek, jež jsou ukazateli stadií nezralosti, musí být výsledek hodnocen záporně. Tímto způsobem může i kvantitativní analýza přispět k výpovědi o kvalitě. To ovšem vyžaduje značný analytický náklad a přesahuje nákladový rámec pro rutinní šetření.<br /> <br /> Podstatné rozšíření tvorby úsudku ohledně vyzrálosti a kvality potravin umožňují «Bildschaffende Methoden» (zobrazovací metody)&lt;ref&gt;Herbert Koepf, Bo D. Petterson, Wolfgang Schaumann: ''Biologische Landwirtschaft'', Stuttgart 1980, 303 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Wilfried Kamphausen: «Qualität im biologisch-dynamischen Obstbau», in: Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft'', Dornach 2007, 377 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Paul Doesburg et al.: «Standardisation and performance of a visual Gestalt evaluation of biocrystallisation patterns reflecting ripening and decomposition processes in food samples». ''Biological Agriculture &amp; Horticulture: An International Journal for sustainable Production Systems'', 2014, S. 1–18.&lt;/ref&gt; jako krystalace chloridu měďnatého, stoupavý obraz a chromatogram na kruhovém filtru. Pravda o hodnotě potravního výrobku se nejblíže přibližuje úsudku toho, skrz jehož ducha, srdce a ruce vzniká. Duch budiž řečeno: stálé úsilí o poznání toho, co v kosmu a zemi vládne a žije a co se v tomto velkém poli napětí co do sil a látek jako fyzický odraz duchovního praobce formuje.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Geräte_zur_sommerlichen_Mulchbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Nářadí pro letní mulčování ====<br /> <br /> Jestliže na jaře sloužily ke krustenbrechung nástroje jako brány, plečka a motyky, pak v postvýsledkové době léta nastupují takové, které mají svrchní půdu mělce kypřit a mísit s rostlinnými zbytky. Podle mocnosti drobtovité gareschicht dosahuje hloubka zpracování půdy 8 až 12 cm ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222). Rozmanitost nástrojů svědčí o tom, že zjevně žádný z nich plně neodpovídá všem požadovaným nárokům mulčování. Klasickým nástrojem podmítky byl a svou funkcí jím stále ještě mohl být loupací pluh: Plně prokrajuje spodek, mělce obrací a úzce krojí — ve střižném rozrývání a drobtovitě-sypném ukládání zralosti půdy má dobrý promísicí efekt. Při dnešních požadovaných velkých záběrových šířkách loupacích pluhů a stopách tlaku kombajnů sahajících většinou až ke spodku gareschicht je čistá loupací práce stěží {{SE|228}}<br /> <br /> ještě proveditelná. Na místo loupacího pluhu nastoupila v padesátých a šedesátých letech 20. století na krátkou dobu fréza. Měla být spasitelkou. Hřídel osazená sekacími noži se otáčí, poháněná vývodovým hřídelem, bije do půdy, vzdouvá ji a ukládá výtečně promíchanou. Závažné negativní průvodní jevy — tvorba skluzkové podrážky, uzavírání žížalích chodeb, sekání žížal, ztráta zralosti půdy zabahnění při přívalových deštích, vysoké opotřebení a energetická náročnost — vedly (s výjimkou zahradnictví) k jejímu brzkému zmizení. Jiným nástrojům poháněným vývodovým hřídelem, např. s dopředu kypřícími radličkami, byl rovněž přisouzen jen omezený úspěch. Dnes běžné postupy tvoří pestrou variaci nástrojů pro podmítku s kypřením půdy, vesměs s mírným promísicím účinkem. Loupacímu pluhu se nejvíce blíží talířová brána s hloubkou zpracování cca 5 cm. Lpí na ní nevýhoda, že prokrajuje a rozptyluje oddenky pýru, a tím přispívá k jeho množení. Tuto nevýhodu vynahrazuje úzkosečný, mnohozubý kypřič tím, že oddenky vytrhává a vynáší na povrch, takže je lze snáze vybrančovat. Jeho velkou nevýhodou však je, že nedostatečně mísí a gareschicht nepodkrojuje v celé šíři. Pcháč a šťovík mu příliš neodolávají. Kypřiče s odpovídajícími kombinacemi nástrojů mohou v tomto směru napomoci.<br /> <br /> Často vyslovovaná téze k podmítce — «flach mischen und tief lockern» («mělce mísit a hluboce kypřit») — nemůže platit takto obecně. Hlubší kypření celého vrstevného paketu přerušuje kapilární vzestup vody, urychluje vysychání a tím i činnost půdních živočichů. Hloubkové kypření může v zhutněné půdě působit blahodárně tehdy, když se pracuje úzkými radličkami při větších roztečích zubů (cca 50 cm).<br /> <br /> Koneckonců platí: Všechny nástroje zpracování půdy jsou nástrojem — jako kladivo a dláto v ruce sochaře. Nikoli jimi samými vzniká umělecké dílo, nýbrž skrze ně vedoucím, vnímajícím a myslícím duchem člověka.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Herbstprozess_und_die_Bodenbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Podzimní proces a zpracování půdy ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Reifen,_Verwandeln,_Sterben&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zrání, proměna, umírání ====<br /> <br /> Ve dnech vrcholného léta, hluboko do září, dává o sobě podzim vědět čím dál zřetelněji. V chladnoucích nocích konce srpna {{SE|229}}<br /> <br /> opět přibývá rosy, ranní mlhy stoupají a vyplňují údolí. Ohlašuje se nové roční dění, jehož podoby stojí v polárním protikladu k jaru. Zatímco na jaře proudí síly země do vnějšího okruhu a s sebou jako by nesou rostliny pnoucí se vzhůru – země tedy vydává, co v zimním klidu chovala v sobě –, v létě se vše vylévá v bohatství tvarů a barev a do tvorby výživných plodů, aby se na podzim v jediném velkém nádechovém tahu navráti zpět k zemi.&lt;ref&gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: ''Der Jahreskreislauf als Atmungsvorgang der Erde und die vier großen Festeszeiten'', GA 223, Dornach 1990.&lt;/ref&gt; Pravá podzimní nálada se rozehřívá kolem Michala koncem září a často se táhne v teplých, zlatých dnech až do října. Na povrchu čerstvě vyseté podzimní setby se náhle zaableskne stříbrný lesk pavučin utkaných přes celou šíři pole; nastává «babí léto»! Je to čas, kdy posledním plodinám – krmné řepě a cukrovce, zelí, mrkvi a dalším – se pole vyprazdňuje. Pro tyto pozdní okopaniny znamenají zlaté, sluncem prodchnuté říjnové dny ještě vydatný přírůstek výnosu a především nejvyšší stupeň tvorby kvality v plné zralosti. Totéž platí pro pozdně dozrávající druhy ovoce i pro vinnou révu. Je to také čas, kdy dřevnatějící stromy a keře – ať v sadech, živých plotech a polních hájcích, nebo v lesích – ještě jednou «rozkvétají» v listech zemitým leskem, než po prvním mrazu v ranním slunci tu jeden, onde druhý list bezhlasně splyne k zemi, nebo než listopadové vichry naráz vymetou větve do holá.<br /> <br /> Podzim je čas dovršení zrání a velkého tichého umírání. Co před chvílí ještě nechávalo strom a keř zářit v zeleni listí, nyní to leží větrem zafouknuto na zemi, vydáno napospas tlení.<br /> <br /> Týž proces proměny, přechod do trvalých forem a umírání, zachvacuje svět živočichů. Každý podzim to znovu překvapí: najednou jsou vlaštovky pryč, s nimi i jiné druhy ptáků na velikém tahu na jih; po cestních mezích již žádný motýl nevzlétne a žádný nekepří jako bloudivý květ nad obilními lány. Živé bzučení a šumění hmyzu je u konce. Kam zmizeli? Tu ještě poslední návštěva u kvítku, pak kladení vajíček na chráněném místě pod kůrou stromů, ve skulinách a dutinách, {{SE|230}}<br /> <br /> nebo přezimování ve stadiu kukly, nebo dokonce jako imago u společensky žijícího hmyzu, jakým je včelí roj. V půdě přechází jednobuněčný bakteriální život do trvalých forem, houbový život tvoří spory. Strom, keř, bylina a tráva tvoří semena, půdní hmyz klade vajíčka, žížaly se stahují do dutinkových prostor hlubších půdních vrstev. Bohatství zjevů raného podzimu chudne před očima a nakonec vtiskuje krajinnému obrazu svou pečeť tuhé, jako odumřelé větvoví stromů a keřů. Jediné, co při tomto umírání poskytuje vnímavému pohledu ještě naději na přetrvávající působení života, je trpká stálezelená jehlantí, ještě syté zelení luk a pastvin a jemné zelení podzimní setby.<br /> <br /> Co na podzim zaniká, jsou formy, které získaly svůj ročně specifický ráz prostřednictvím kosmicko-pozemského spolupůsobení látek a sil ve vzestupném roce. Již ve vadnutí květu se étérické, obrazotvorné živé, odděluje od toho, co se podle duchovního praobraz rostliny astrálně zformovalo. V tvorbě semen a humusu vzniká tento souvislost nově, vložení zárodku v proudu časů. Co se však uvolňuje z vazby na život smyslově vnímatelného fyzického světa, je nadsmyslové; propléstá se tak s podzimně zasvěcujícím světlem a teplem, že toto ve srovnání s jarem připadá vnímání mnohem plnějším, duchovně-duševně nasyceným, ano, ve své bytostné povaze navzájem silněji odděleným. To, co se v umírání uvolňuje, odděluje, může být pociťováno jako probouzení duchů prostupující celou přírodu. Uzavírá-li se člověk tomuto vnějšímu dění smrti, může si uvědomit smrt přemáhající sílu vlastního já-bytosti. Uvolňuje odvahové síly, michaelovské předtuchové cítění a předvídavé myšlení, jež je tak otevřeno budoucnosti a vývoji, jak je naopak otevřena rostlina, která v reprodukčním proudu od semene k semeni své bytí zachovává a uchovává.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Bodenbearbeitung_im_Herbst&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zpracování půdy na podzim ====<br /> <br /> Obilniny, s výjimkou kukuřice, jsou střídavě rostoucí; existují letní a ozimé formy. Ty druhé se sejí časně na podzim a v pozdních výsevech až do listopadu či prosince. Pozdní výsevy podporují reprodukční sílu semen, a tím schopnost zachování odrůd, zatímco podzimní výsevy bližší létu podporují «Nährhaftigkeit» (výživnost).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S.109.&lt;/ref&gt; Ozimy potřebují {{SE|231}}<br /> <br /> jako následnou plodinu po jiném druhu obilí, po okopaninách, meziplodině nebo krmných plodinách hlubší, kypřicí, obracecí a mísicí zpracování půdy. V případě meziplodiny jako zeleného hnojení musí být tato včas posečena, nechána zavadnout a poté zamulčována, než může být vtažena setební brázda, případně s půdně zhutňujícími přívěsy. Příliš dlouhé čekání v naději na nárůst hmoty může mít špatné následky: Silný padající déšť u zkracujících se dnů, přetrvávající mlha nebo mrholení způsobují při ne zcela zavadlé zelené hmotě hnilobu. Ta vede zejména na těžkých půdách prostřednictvím anaerobního prostředí k trvalým poruchám růstu. Hlubší setební brázda uvolňuje jemným klíčním kořínkům cestu, aby mohly přísně směřovat do hloubky. Je překvapivé vidět, jak rychle, přímočaře a hluboko prorůstají na podzim spolu s drobivou zeminou v jednotu. Tak jako rostliny na jaře při prodlužujících se dnech s lodyhou, listem a květem jakoby dorůstají ze země a směřují ke světlu, tak se na pozdní podzim při prvních nočních mrazech a prodlužujících se nocích v přitisknuté listové růžici přichycují ke zdu a svěřují své kořeny svisle do hloubky. Kořen se žene a roste do vnějšího bezsvětla a setkává se v temnotě země s kosmickým zářením působícím prostřednictvím křemene, vápence a jílu v pozemském, jež tvaruje praobraz rostlinných rodů, čeledí atd. do fyzicko-smyslového odrazu.<br /> <br /> Zpracování půdy přiměřené podzimnímu procesu přirozeného odumírání se již primárně netýká podpory a zachování životních procesů, jak je tomu u povrchového zpracování na jaře k aktivaci rozkladu humusu nebo u mulčovacího zpracování v létě k podpoře budování humusu. Zapravení porostu zeleného hnojení nebo krmné plochy sice přivádí do půdy výživný humus, ten se však z velké části přemění teprve na jaře následujícího ročního cyklu a přispívá k půdní dynamice. Zpracování půdy na podzim přísně vzato nebere ohled na minulé, nýbrž připravuje budoucí — zimní proces. Pozornost se nyní neobrací na zpracování metabolického pólu, humusové vrstvy, nýbrž na minerální složku půdy, na jíl, prach a jemný písek. Podzim, zejména pozdní podzim, dovoluje hluboké nebo jílové zpracování, podzimní/zimní brázdu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Abbildung 13]], S. 222). Ta způsobuje zničení — nebo lépe: chaotizaci — všeho toho, co se tak úžasně v průběhu roku v přísném řádu vybudovalo jako půdní život tvořící zralost půdy. To je nyní třeba — spolu s minerálními složkami půdy — chaotizovat, v přípravě na {{SE|232}}<br /> <br /> krystalizační procesy přicházející zimy a na uložení zárodku nového vývoje půdy v roce následujícím. Platí staré slovo: «Vor dem Winter gepflügt, ist halb gedüngt.» (Před zimou pooráno — napůl pohnojeno.)&lt;ref&gt;Chaotizace znamená převedení utvořeného do neutváreného stavu. V daném případě to znamená mechanicky rozlomit, uvolnit a promísit půdní strukturu, která vyrůstala prostřednictvím komplexních životních procesů v průběhu předcházejícího ročního cyklu (zralost půdy), zvířit ji, přemísťovat půdní částice vertikálně a horizontálně. Životem utvořená svrchní půda se stupňovitě přibližuje anorganickému stavu prostorového vedle sebe. Tato mechanická chaotizace připravuje půdu na přijetí vstupujících formativních sil zimy a nově oživujících planetárních a slunečních formativních sil přicházejícího jara.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Klasickým nástrojem hluboké orby je obracecí pluh (Abbildung 13, S. 222). V ekologickém zemědělství upadl z více hledisek do nemilosti, s důsledkem obratu k «bezorebné kultivaci půdy» na různých místech. Pluhové práci se vyčítají pochybení, která nelze odůvodnit v ní samé, nýbrž jsou důsledkem konstrukcí zaměřených především na pracovně-ekonomickou a technickou efektivitu. Dnešní pluhy, zpravidla těžké víceradličné celoobracecí pluhy, jsou konstruovány pro hloubku orby 25 až 35 cm a více a pro šířku záběru 35 až 45 cm. «Podle tvaru tělesa pluhu a rychlosti orby je půda přemísťována 20 až 70 cm vpřed a 40 až 70 cm do strany.»&lt;ref&gt;Walter Feuerlein: ''Geräte zur Bodenbearbeitung'', Stuttgart 1971, S. 40.&lt;/ref&gt; Toto velké přemístění si vynucuje odpovídající vyšší energetický výdaj. Přitom se obrací nahoru mnohem více neoživené minerální půdy a humusní svrchní půda dolů, a nevyhnutelně musí být brázda kvůli širokým kolům traktoru široce vyklizena. Tomuto problému se čelí víceradličnými pluhy přesahujícími šířku traktoru, které umožňují jet mimo brázdu, nebo se pluh nahrazuje těžkým kypřičem, diskovým pluhem a jinými stroji.<br /> <br /> Pluh uvolňuje brázdový hranol v poměru šířky (b) k hloubce (h) b:h = 1,2:1 až 1,4:1 — v kypré půdě o něco užší, avšak ne užší než 1:1.&lt;ref&gt;Ebd., S. 39.&lt;/ref&gt; Podchycuje s «podbřím» radličky hroudu, odlamuje ji od podloží, vede ji přes zkroucené odhrnovací plech, čímž se brázdový hranol v střihovém účinku rozpadá na předem dané lomy a, přesunut o šířku záběru, se přiklání přibližně pod úhlem 135° k předcházející ornici. Humusní svrchní půda se přitom buď seshora dolů ubývajícím způsobem drobí do krátce vznikající mezery před uložením hrouda, nebo je, v případě zapravení chlévského hnoje respektive {{SE|233}}<br /> <br /> víceleté hlavní krmné plodiny, s předradličkou napřed vhazována dolů do brázdy. Dvojvrstvým pluhem se usiluje o to, aby se zabránilo zahrnutí na výživný humus bohaté svrchní půdy. Přes vinutí odhrnovacího plechu se dostává jílem, prachem a jemným pískem bohatá spodní půda na povrch a tvoří hřeben brázdy. Její minerální podíly jsou tak přímo a bezprostředně vystaveny krystalotvorným silám kosmu v zimě, jakož i mrazové destrukci a v příštím roce silám zvětrávání. Tím, že je v přiměřené míře anorganický materiál vyzdvižen, dostává se pod oživující vliv sil metabolického pólu. Hluboká nebo jílová obdělávání mísí a chaotizuje ve vertikále. Omlazuje půdu, přináší z hloubky nahoru, co bylo mikroerozí prostřednictvím vsakující se vody přemístěno dolů jako nejjemnější jílové částice.<br /> <br /> V biologicko-dynamickém ackerbau by hloubka orby při podzimním setí normálně neměla přesahovat 16 až 18 cm, respektive 20 cm v případě zimní brázdy. To znamená při poměru šířky k hloubce 1,4:1 a šířce záběru přibližně 23 až 30 cm podstatně umírněnější přemístění. Problém bočního tlaku pneumatiky zde ovšem zůstává nevyřešen.<br /> <br /> «Hrubá zimní brázda» měla výhodu, že se půda s rozšířenou povrchem exponuje «krystalotvorným silám vzdáleného kosmu», a nevýhodu, že musela být na počátku jara urovnána smykováním. Tato nevýhoda je odstraněna přívěsy za pluhem — podpovrchovým zhutňovačem pro podzimní výsevy, mimo jiné aby se zabránilo vyzdvižení mladého porostu mrazem, nebo, pro zimní brázdu, vyrovnávající a drobivou Notzonegge a dalšími. V případě verdichtání podloží nebo pluhové paty lze pomocí hloubkového kypřiče uchyceného pod radličkou pracovat k postupnému prohloubení ornice.<br /> <br /> Pluh má své místo na konci vývoje půdy v průběhu roku, tehdy, když životní procesy v přírodním hospodářství přecházejí do všeobecného odumírání. Pluh chaotizuje to, co v půdě z rozmanitosti života dozrálo. Uvádí odumřelé zcela do stavu fyzického a je tím průkopníkem pro zimní proces, který do tohoto fyzického úmrtí vkládá duchovní zárodek nového života — nového cyklu vývoje půdy a rostlin v příštím roce.<br /> <br /> Kypřič se vyvinul v cenné doplnění, a to v částečnou náhradu pluhu. Charakterizuje jej pestrost nástrojů, od úzkých radliček až po plně řezající {{SE|234}}<br /> <br /> křídlové radličky, přesné nastavení pracovní hloubky a různorodé drobivé přívěsy. Hodí se pro mělký podmítací obrat strniště stejně tak jako pro hlubší obrat na podzim, například klíčícího jetele. Na mnoha místech se kypřič stejně jako pluh stal nástrojem hluboké orby, který připravuje půdy na zimu.<br /> <br /> Biologicko-dynamický zemědělec potřebuje pro své půdy a kultury vhodné zpracovací stroje. K dispozici mu stojí pestře rozvětvená nabídka na trhu. Hledání rozhodnutí z něj dělá experimentátora; hledá hodnoticí kritéria, která může nalézt jedině sám — pozorujíc a myslíc v činném zacházení. Poznává, že nabízená technika zpracování půdy mnohokrát jeho poznatkům a přáním neodpovídá. Zpracovací postupy, které by podle své funkce měly na sebe v čase navazovat, jsou sjednoceny kombinovanými těžkými stroji, například rotační brány a secí stroje, nebo jsou při vysoké efektivitě předimenzovány, například pluhy. Umění zpracování půdy, jež se odehrává jako dění v čase, se redukuje na pouhé technické odbavení.<br /> <br /> Tak se nestane jinak, než že biologicko-dynamický zemědělec se cítí vyzván ke svému vynalézavému duchu i na poli techniky zpracování půdy. Porozumění čtyřem ročním procesům mu ukazuje směr. {{SE|235}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zweite_Säule:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Druhý pilíř: ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vom_Wesen_der_Fruchtfolge&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === O podstatě střídání plodin ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Fruchtfolge_und_die_Lebensorganisation_des_landwirtschaftlichen_Organismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Střídání plodin a životní organizace zemědělského organismu ===<br /> <br /> Druhým nosným pilířem polního a zahradního hospodářství je osevní postup. Je to orgán životní organizace statku nebo — řečeno obrazem zemědělského organismu a jemu vlastní «vznikající zemědělské individuality» — jejího éterkového těla. V čem se tento projevuje? Je utkán z kráftového světa působícího z nadsmyslového. Rudolf Steiner jej označuje jako «univerzální síly», které staví do protikladu k «centrálním silám» tímto způsobem:<br /> <br /> Pro jevy probíhající v neživém lze říci: «Jeví se jako ovládané silami, které vyzařují z podstaty látky, od — relativního — středu k periferii. Životní jevy ukazují látku ovládanou silami, jež působí z vnějšku dovnitř, směrem k relativnímu středu. Při přechodu do života se musí látka vymanit ze sil vyzařujících a podřídit se silám vstřebávaným. […] Přijímá do sebe síly, které ze všech stran vstupují z mimozemského směrem k Zemi […] Ze všech stran na ni působí tyto síly, jako by směřovaly k středu Země.»<br /> <br /> Éterické tělo tedy náleží všem živým tvorům, ale nelze si je představit jako útvar v prostoru. Neomezují je fyzikální zákony působící v prostoru, nýbrž se utváří jako «tělo časů» skrze síly, jež vstupují z vyšší sféry duševně-astrálního, ze zásvětí času a prostoru. Síly éterického jsou čistě funkcionální povahy. Jsou všudypřítomné a tvoří — přitékajíce z periferie v nezměrné mnohotvárnosti — jaksi základní substanci kosmu. Duševně-astrální jim zprostředkovává směr jejich působení; činí z nich síly tvarující, formotvorné, jež se uzavírají v celistvost, v éterické tělo a — v substančním okruhu pozemského — zapalují život a nechávají jej vyrůstat do fyzicko-smyslových forem. {{SE|236}}<br /> <br /> Éterické tělo rostliny se stává v její formě (časové Gestaltu) názorným obrazem. Je médiem stávání se, smysluplného časového sledu — jako například procesuální dění rostliny, jež se odvíjí od klíčku přes výhonek ke květu. Bildekräftig-funkcionální základ éterického těla povznáší látky ovládané centrálními silami Země a odcizuje je jejich ryze fyzikálním vlastnostem. Komponuje je do organických látkových sloučenin, jako jsou bílkoviny, sacharidy apod., jejichž specifické funkční souslednosti přivádějí k jevu formu rostliny. Život se stává jevem ve formách, které vytváří za pomoci pozemských látek.<br /> <br /> Univerzální síly jsou čtveré povahy: diferencují se v éter tepla, éter světla, chemický éter (také zvukový neboli číselný éter) a éter života.&lt;ref&gt;Ernst Marti: ''Die vier Äther – zu Rudolf Steiners Ätherlehre'', Stuttgart 2016, 60 S.&lt;/ref&gt; Spojují se pod vlivem duševního čili astrálního těla v éterické tělo a to se zviditelňuje ve formách skrze látky, jež působí v živlech tepla, vzduchu, vody, země. Centrálními silami se rostlina ohraničuje do své pozemské Gestalt, universálními silami je otevřená vztahově všemi směry. Tak roste buk — vstřebávaje proudící záření kosmu — ve vztahu k celku do stromu, čekanka ve vztahu k celku v bylinu, luční lipnice ve vztahu k celku v trávu. Zároveň jsou však skrze látkoví působení v rámci čtyř živlů vázány na určité místo na Zemi. Universální povaha éterického si může v pozemském vytvořit obraz pouze v mnohosti jednotlivého. Příroda všude tam, kde se může rozvinout život — ať v pralese, savaně, na louce, na rašeliništi apod. —, vytváří místu odpovídající mnohoznačnost, druhovou rozmanitost rostlinných forem. Stojí vedle sebe v prostorovém sousedství, přičemž rostliny téhož druhu se zpravidla střídají s jinými druhy; například v nedotčeném pralese nestojí tytéž druhy stromů vedle sebe. Mnohoznačnost rostlinných druhů na jednom stanovišti je princip, který příroda předžívá. Tato rozmanitost tvoří spolu se všemi organismy žijícími v půdě a nad ní nadřazený, étericko-astrální silový celek — nebo — ekologicky řečeno — životní prostor (biotop) a pro něj charakteristické společenstvo živých organismů (biocenózu). Tato rozmanitost je to, co udržuje trvání, zdraví a reprodukční sílu v přírodním hospodářství. Ryze fyzicko-minerální tenduje k rozpadání — příkladný fenomén<br /> <br /> Příkladným fenoménem pro to je písek –, kdežto živě-éterické naopak buduje vyšší celky.<br /> <br /> Tento pra-ekologický princip je v jednotlivých článcích zemědělského organismu, především v polním hospodářství a zahradnictví, narušován principem monokultury. Pšenice, brambory na poli, salát v zahradě stojí zpravidla — odhlédneme-li od smíšených kultur — jako každá jiná plodina v čistém porostu. To s sebou nese jednostrannost, která nutně vede k oslabení životní organizace statku. Působí chorobotvorně a v agrárně-průmyslovém zemědělství, kde pravidelné osevní postupy přestaly hrát jakoukoli roli, ústí v nasazení širokého spektra abiotických výrobních prostředků — s nevyhnutelným důsledkem dalekosáhlých, životu nepřátelských vedlejších účinků. Každá jednostrannost redukuje podmínky, za nichž mohou universální síly kosmu vstupovat do jevu v pozemském. Ztrácejí nadvládu nad centrálními silami. Tím je zároveň zasaženo jádro otázky po kvalitě potravin. {{SE|237}}<br /> <br /> Umění polního hospodářství a zahradnictví spočívá v tom, nedostatek druhové rozmanitosti vyrovnat — nebo jej dokonce s mistrovstvím povýšit na vyšší úroveň, než jakou nabízí příroda sama. Osevní postup znamená: souhrn potravinářských, krmných a jiných pro obecné užití určených rostlin se každý rok pěstuje odděleně, rozdělených na jednotlivé plochy pole a záhonky zahrady. Tytéž plodiny se na každé z těchto ploch střídají podle určitých kritérií rok za rokem. Tak putují všechny polní plodiny v zákonité posloupnosti celým katastrem statku. Vyrovnávací účinek osevního postupu lze podstatně zvýšit smíšeným nebo společným pěstováním, například ovsa s fazolemi či hrachem, podsevem — jetelů červených, bílých nebo švédských —, zařazením meziplodin i mnohostranností pěstování podle potřeb regionálního trhu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zum_System_der_Fruchtfolge&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K systému střídání plodin ===<br /> <br /> Osevní postupy v biologicko-dynamickém hospodaření se liší podle klimatu, druhu půdy (písek, prach, hlína, jíl), utváření krajiny a blízkosti trhu. V konečném důsledku vycházejí ze systému trojpolního hospodářství, který sahá až do keltsko-germánských dob: ozim – jařina – úhor. Tento systém po staletí udržoval úrodnost půdy na úrovni vázané na dané stanoviště. Ke změně došlo v {{SE|238}}<br /> <br /> 18. století s takzvaným „zlepšeným osevním postupem“, letním osetím úhoru jetelem a následně okopaninami (brambory, řepa atd.). V průběhu intenzifikace pěstování ve 20. století vznikl systém střídání plodin s 50 % okopanin a 50 % obilovin. S nástupem techniky a možností téměř libovolného řízení růstu rostlin pomocí mimopodnikových prostředků vznikl bezsystémový, čistě tržně orientovaný „divoký osevní postup“.<br /> <br /> Osevní postupy v biologicko-dynamickém zemědělství se vyvinuly v postupy víceleté zařazením nejméně dvouleté jetelotrávy a/nebo vojtěškotrávy, přičemž jejich základní kostra zpravidla stále staví na tříletém systému.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge_und_Humushaushalt&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Osevní postup a humusové hospodářství ====<br /> <br /> V tvorbě humusu se pojí éterický čili životní tělo hospodářského organismu s jeho fyzicko-pozemskou organizací. Rozmanité formy a látkové kompozice posklizňových zbytků přecházejí v živlu zemitého do stavu obecně-živého — humusu. Jeho povaha ještě svědčí o svém původu. Patrné je to u takzvaných humusových forem «surový humus» a «moder». «Mull» naproti tomu je výsledkem úplné proměny. Surový humus se tvoří v kyselém, vlhkém a chladném prostředí, mull v půdě bohaté na zásady, v teplém a vlhkém klimatu. Surový humus a moder ještě vykazují rostlinné struktury. V mullu tyto zmizely; představuje novou tvorbu. A přesto je do jeho živě-látkové kompozice vepsána jaksi konstilace bildekräfte, vlastní organickému výchozímu materiálu — kořenům, stéblům a listům. Z množství růstových forem a látkových útvarů vzniká «obecně-klíčivé» černě-drobivého mullu.<br /> <br /> Jednotlivé druhy polních plodin čerpají z půdní úrodnosti — to jest z humusového hospodářství — každý po svém. Mají proto pro následující plodinu každý svou specifickou předplodinovou hodnotu, která se do značné míry určuje množstvím posklizňových zbytků, zejména kořenové hmoty. Nejnižší předplodinovou hodnotu mají okopaniny, mezi nimi zvláště hrubované kultury jako brambory a jiné. Platí za spálené humusu a zanechávají pro osevní postup nejmenší množství humusu tvořících posklizňových zbytků — u brambor 13 dt/ha, u cukrové řepy 8 dt/ha sušiny kořenů. Jinak je tomu s obilovinami, {{SE|239}}<br /> <br /> jehož kořenová sušina dosahuje u žita 30 dt/ha a u ostatních obilnin v průměru 23 dt/ha. Ve vztahu k předplodinové hodnotě zaujímají střední polohu, zvláště bere-li se v úvahu hmota slámy, která obvykle slouží jako stájová podestýlka a přes chlévský hnůj se vrací zpět do osevního postupu. Nejvyšší předplodinovou hodnotu mají luskoviny, a mezi nimi pak hlavní pícní rostliny — jetel červený se 42 dt/ha a vojtěška s 52 dt/ha kořenové sušiny. Mimoto tyto plodiny prorůstají do hloubky i do šířky relativně největší kořenový prostor s nejdelšími jednotlivými kořenovými vlákny.&lt;ref&gt;Gerhard Geisler: ''Pflanzenbau. Ein Lehrbuch – Biologische Grundlagen und Technik der Pflanzenproduktion'', Berlin-Hamburg, 1988, S. 506.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Eduard von Boguslawski: ''Ackerbau, Grundlagen der Pflanzenproduktion'', Frankfurt 1981, S. 237 f.&lt;/ref&gt; Pícní luskoviny, využívané zpravidla dvouletě, platí za humusnositele. Uvážlivé vzájemné slaďování okopanin, obilnin a pícních lukovin tvoří základní rámec každého osevního postupu, který je zaměřen na udržování humusového hospodářství — nebo ještě lépe na jeho zvyšování.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge_und_Zwischenfruchtanbau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Osevní postup a pěstování meziplodin ====<br /> <br /> Meziplodiny obohacují druhovou rozmanitost osevního postupu a zvyšují humusový obrat. Prostřednictvím podsevů, strniskových semenů i zimních meziplodin se může životní organizace hospodářského organismu projevit ještě mocněji a vyrovnaněji. Zatímco sklizňová produkce tržních plodin — potrava pro lidi — opouští hospodářství, meziplodiny stejně jako hlavní pícní rostliny osevního postupu zůstávají v podniku: jako živoucí výživa pro udržování a zvyšování bodyfruchtbarkeit — ano, pro ozdravení a zdárný rozvoj provozního organismu jako celku.<br /> <br /> Pěstování meziplodin se zapojuje do osevního postupu všude tam, kde mezi sklizní a novým výsevem hlavních plodin vznikají časové mezery. Jsou-li tyto mezery krátké — například mezi obilninou, která sklízí pozdě v létě, a novým výsevem ozimů na podzim —, lze jako strniskové kultury zařadit jen rychle rostoucí brukvovité: letní řepku, hořčici, olejnatou ředkev. Rostou se svým kůlovým kořenem a bohatým postranním kořenověním do hloubky, starají se o výživný humus a aktivitu žížal až do podorničí, vytvářejí zastíněním mikroklima, v němž mají půdní živočichové ideální podmínky pro svou humusnositele {{SE|240}}<br /> <br /> Tätigkeit finden und zanechávají kyprou, kořeny prostoupenou garu, která po zamulčování slibuje jemnodrobivé podzimní seťové lůžko.<br /> <br /> Jsou-li k dispozici delší časové odstupy mezi sklizní a novým výsevem — například po letní sklizni obilnin a přípravě okopanin na jaře příštího roku —, nabízí se směs převážně výrazně kůlový kořen tvořících luskovinových druhů, jako je bob koňský (*Vicia faba*) a vlčí bob (*Medicago*), dále bohatě prokořeňující vikev setá (*Vicia angustifolia*), hrách setý (*Pisum sativa*), jakož i jílek vytrvalý (*Lolium perenne*), svazenka vratičolistá (*Phacelia tanacetifolia*) a jako oporná plodina slunečnice roční (*Helianthus annuus*). Je-li tato směs zaseta pokud možno ještě v červenci, vytváří velké krmné masy — zčásti využívané jako pastvina na orné půdě —, bohaté prokořenění a ke konci léta pestrou nabídku nektaru pro hmyz navštěvující květy. Takové směsi mohou — vyseté třeba jako kvetoucí pásy rozdělující větší plochy okopanin nebo jako lemové pásy mezi kulturami — přilákat včely a stát se vůbec střediskem nesmírně bohatého hmyzího života. Víceleté pícní luskoviny — červený jetel a vojtěška s příměsí pícních trav a bylin — se zpravidla zakládají jako podsev na jaře, přednostně do brzy sklízené ozimé plodiny (žito, ječmen). Stejným způsobem lze jako podsev pod krycí plodinu zařadit i snesitelné meziplodiny, jako jsou druhy jetelů — červený, bílý a žlutý (*Trifolium*) — ve směsi s jílkem (*Lolium*) a ptačí nožičkou (*Ornithopus sativus*).<br /> <br /> Zimní meziplodiny — seté v pozdním létě jako řepka (*Brassica napus*), na začátku podzimu jako směs — pokrývají od pozdního podzimu přes celou zimu půdu, hluboce koření, na jaře v nejkratší době vytvoří velkou krmnou masu a zanechávají v půdě jako vynikající předplodina nesmírně bohatou kořenovou masu. Jde přitom o směsi jako vikev-žito (vikev huňatá a žito) a takzvanou Landsberger Gemenge (vikev huňatá [*Vicea villosa*], žito, jetel inkarnát [*Trifolium incarnatum*]).<br /> <br /> Pěstování meziplodin musí být v rámci osevního postupu nutně flexibilní. Vlivem povětrnostních podmínek jsou meziobdobí mimořádně proměnlivá. Pravidlo dodržet — jeden výsevní den v červenci má pro vývoj meziplodinových luskovin stejnou cenu jako celý týden v srpnu — bývá často věcí náhody. Vlhká období oddalují setí, suchá vzejití. Povede-li se meziplodina, půda ožije a dobytek ve stáji ocení čerstvou krmnou nabídku; nepovede-li se, ztrácí se dobrý efekt předplodiny. {{SE|241}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge_und_die_Mineralaufschließung,_die_Stickstoffbindung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Střídání plodin a mobilizace minerálů, vázání dusíku ====<br /> <br /> Kompozice osevního postupu slouží cíli vyvinout stabilní, nebo ještě lépe pozitivní humusovou bilanci, a spolu s ní i pozitivní bilanci dusíkovou. K posledně jmenované přispívají okopaniny a obilniny méně, tím více však luskoviny. Ty žijí v symbióze s bakteriemi v kořenové oblasti, takzvanými *Rhizobii* neboli hlízkovými bakteriemi, a mají ve spojení s mateřskou rostlinou schopnost vázat dusík ze vzduchu. Totéž dovede mj. i olše (Alnus glutinosa), která v kořenové oblasti žije v symbióze s houbám příbuznými *Aktinomycetami* — patrno z tmavě zeleného listí, podobně jako u luskovin. Schopnost vázat dusík, aniž by to bylo přímo vázáno na vyšší rostliny, nacházíme u volně žijících bakterií jako *Azetobacter*, které preferují půdní prostředí bohaté na zásady, více alkalické, a *Amylobacter*, které upřednostňují prostředí spíše kyselé.<br /> <br /> Rudolf Steiner popisuje schopnost luskovin vázat dusík jako děj «vdechování», přičemž všechny ostatní rostliny «se blíží výdechu».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 80.&lt;/ref&gt; Dusíkové vdechování luskovin je děj srovnatelný s tím, «co se odehrává na našich epitelových buňkách [plic; vložení autora]».&lt;ref&gt;Ebd., S. 80.&lt;/ref&gt; Symbióza s Rhizobii je endogenní; tvoří fyziologickou jednotu s mateřskou luskovinou. Ze země vstupují do ještě mladé rostliny a tam se rozmnožují za tvorby kořenových hlízek. Jsou tedy druhotně darem země luskovině — čímž je luskovině umožněno oživit anorganicky mrtvý prvek vzdušného dusíku (N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) a tím duševně-astrální, jehož nositelem je dusík,&lt;ref&gt;Ebd., S. 71.&lt;/ref&gt; důvěrně propojit s životním děním. Zjevy luskovin svědčí v mnohých znacích, až do utváření květu, ve vyšší míře o Innerlichkeit vpletené do životních procesů, než je tomu u ostatních krytosemenných rostlin.<br /> <br /> Vedle zvláštního vztahu luskovin k dusíku vykazují zvláštní afinitu k vápníku v půdě. Nejen že tyto rostliny nacházíme přednostně na stanovištích bohatých na vápník — kyselým půdám se vyhýbají, {{SE|242}}<br /> <br /> allen voran vojtěšku –, nýbrž jsou to právě ony, kdo vápník v podorničí mobilizují, přijímají jej do svých fyziologických procesů a ukládají jej do tkání a buněk. Tímto způsobem vápní přes své zbytky svrchní půdu. U vojtěšky, královny pícninových rostlin, je tomu tak ve vyšší míře než u jetele, a tím více při víceletém pěstování. Takové pěstování by v žádném osevním postupu v biologicko-dynamickém zemědělství a zahradnictví nemělo chybět.<br /> <br /> Každý rostlinný druh má obecné a nad to specifické aneignungsvermögen pro minerální látky. Obecně budiž řečeno: celé spektrum pozemských látek, které rostlina potřebuje, aby mohla přijmout pozemskou zjevnou podobu; specificky pak ty látky, jejichž prostřednictvím může éterická organizace rostlinného druhu, v souladu se svým duchovním praobrazem, vyjádřit zvláštní vlastnosti. Tyto vlastnosti se konfigurují a individualizují podle míry kvantitativně-kvalitativního vztahu určité pozemské látky ke kvalitativně-kvantitativní konstelaci kosmicko-éterických formativních sil. Taková vztahová přediva charakterizuje Rudolf Steiner, pokud jde o vlastnosti preparátních rostlin (srov. kap. «Kompostové nebo hnojivé preparáty», s. 360 nn.).<br /> <br /> V rámci osevního postupu tak přispívá každá hlavní plodina, a rovněž každá bylina nebo tráva doprovodné flóry (plevele a plevelné trávy), svým specifickým způsobem k mineralickému rozkladu prostřednictvím kyselého působení a kořenových výlučků, kořenově aktivních výměnných procesů a prostřednictvím navracení těchto minerálních látek zpět do půdy cestou organických zbytků. Vedle schopnosti vázat vzdušný dusík náleží luskovinám ještě jiná: totiž jejich vysoké schopnosti mineralického rozkladu, pokud jde o vápník, hořčík, fosfor a bór. Dle Paracelsa neexistuje žádná rostlina, která by neměla léčivý účinek. Spočívá ve schopnosti rostlinného ätherleib koncentrovat zemské látky v rostlinách a komponovat je do organických sloučenin, jimiž získávají svou hodnotu pro úrodnost půdy, svůj léčivý a výživný účinek.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge_und_ihre_Begleitflora,_die_Unkräuter&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele ====<br /> <br /> Odpovědí přírody na solitérní postavení kulturních rostlin v poli a zahradě jsou takzvané «plevele nebo průvodní byliny» a «plevelné trávy». Starají se o druhovou rozmanitost, o vyrovnání, které odráží přirozenou, stanovištní konfiguraci éterických formativních sil. Na vlhkém stanovišti je tato jiná než na suchém, jiná {{SE|243}}<br /> <br /> Na jílu je jiná než na písku, a opět jiná na půdách různého stupně kyselosti atd. Ze 292 popsaných druhů doprovodné flóry středoevropské oblasti se tak na každém stanovišti vždy vyskytují charakteristická, více či méně druhově bohatá společenstva plevelů, průvodních bylin a plevelných trav. Do tohoto každoročně se opakujícího smísení divoké flóry s kulturními rostlinami zasahuje zemědělec a zahradník. Snaží se rozsah zabuřenění a zaplevelení travami omezit na minimum různými pracovně náročnými opatřeními. Nejnáročnější a nejtěžší prací je přitom ruční okopávání a plení. Jaká úleva tedy, když v šedesátých letech přišly syntetické herbicidy. Od té doby existují přípravky s plošným účinkem a četné další, zaměřené selektivně na likvidaci určitých problémových plevelů a plevelných trav. V průběhu geneticko-technologických změn genomu pěstovaných cílových rostlin přibyly totální herbicidy, jako «Roundup Ready» s účinnou látkou glyfosát, který nastoupil svůj vítězný pochod světem. Herbicidy jsou vynálezy lidského ducha. Jsou tu od toho, aby zabíjely a ničily život. Zasahují systémově do souvztažnosti životních procesů a řídí je do nicoty. Éterické formativní síly, které konstituují životní organizaci rostlin, ztrácejí vládu nad organizací fyzického těla. Na místo astrálních sil, které skrze záření kosmických periferních sil, a těch, jež ze země vytváří a formuje zjevný obraz rostliny, nastupují síly trhající vlákna mezi bytostným praobrazem a smyslově-fyzickou podobou. Jsou to životu nepřátelské astrální síly z podpřírody, z fyzického podsvětí, které na stupni fyzického působí prostřednictvím syntetických látkových kompozic. Herbicidy jsou stejně jako souhrn pesticidů a ostatních syntetických prostředků na ochranu rostlin výtvory člověka sestavené čistě reduktionistickými cestami myšlení. Jsou nosiči životu nepřátelských sil, které stojí izolovaně v souvislostech světa. Postup libovolné syntézy látek odpovídá obráceně oné technologii, která prostřednictvím takzvaného štěpení jádra přinutí podfyzické síly, spoutané v látce, vystoupit na denní světlo — obojí s evolučně nepředvídatelnými následky. {{SE|244}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Verfahren_der_Unkrautsamenveraschung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Metoda spálení semen plevelů na popel ===<br /> <br /> Desetiletí předtím, než se výše zmíněné metody ničení plevelů přesměrováním jejich životních procesů staly celosvětovou praxí, Rudolf Steiner z výzkumu přírody kosmu a jeho spolupůsobení při tvorbě semen rozvinul metodu veraschování semen plevelů — «spalovací experiment». Je to metoda regulace plevelů, která působí proti klíčení semen. Doporučení zní: sbírat semena plevelů, veraschovat je — «nejlépe plamenem dřeva» — a získaný «pepř» rozptýlit po poli a zahradě. Tento postup vychází z poznání, že růst a jeho stupňování k reprodukci v tvorbě semen stojí v přímém vztahu k podslunečnímu planetárnímu působení Merkuru, Venuše, a především Měsíce. Měsíc odráží paprsky Slunce, planet a širšího kosmického periferie zpět k Zemi. Intenzita tohoto zpětného záření se řídí měsíčními fázemi a je největší při úplňku. Klíčivý a růstový impuls vzrůstajícího Měsíce směrem k úplňku je mnohonásobně experimentálně doložen. Semenné plevele vykazují zpravidla vysokou reprodukční sílu, která může například u heřmánku (Anthemis nobilis) dosahovat 10 000 – 20 000 semen na rostlinu, u pcháče rolního (Cirsium arvense) přibližně 4 500. Při mortalitě až 50 % se při slabém zaplevelení nalézá přece jen mezi 10 000 a 300 000 klíčivých semen plevelů na čtvereční metr, při silném zaplevelení až 30 000 na čtvereční metr. Panují-li v blízkosti povrchu půdy příznivé podmínky pro klíčení — půdní teplo (&gt; 9 °C) a půdní vlhkost —, stávají se měsíční síly aktivními a urychlují klíčení i růst. {{SE|245}}<br /> <br /> Veraschení semen se provádí v době klíčního klidu, ve stavu, kdy kosmično «jako forma rostliny žije v semeni». Prochází-li semeno ohněm, je plameny zcela pohlceno; zbývá pozemský podíl, popel. Oheň jako živel se na jedné straně smyslově zjevuje ve fenoménech tepla a světla. Druhá, působící vnitřní strana ohně je nadsmyslová. V lidském prožívání může toto nadsmyslové být zkušenostně dosažitelné jako zjev na duševní rovině — například tehdy, kdy duchovní impuls vzněcuje duši k ohni nadšení. Kdekoli oheň nastoupí, pohlcuje to, co se stalo fyzickým, a proměňuje to v popel. Z hlediska duchovně-působného svědčí popel o procesu läuterace, o takovém, který jsoucnu vštěpuje nové zárodky stávání se.<br /> <br /> Úkolem veraschení semen je nyní vytvořit v půdě podmínky, za nichž bude pro příslušný druh plevele potlačen klíčení stimulující účinek měsíčních sil. Popel, který vzniká zničením semene žilovým prvkem ohně, působí měsíčním silám v protisměru: «Jde nyní o to, aby půda byla ošetřena — protože Měsíc přece zastavit nelze — tak, aby se Země stala neschopnou přijímat měsíční účinky; a nejen Země se může stát neschopnou přijímat měsíční účinky, ale i rostliny, tyto plevele, mohou v jistém smyslu ošetřené půdě získat jakousi bázeň před tím, aby v ní rostly.» Toto poslední tvrzení nabízí myšlenku, že veraschení tak přemírou rozmnožovacích sil obdařených semen plevelů je z jejich uvěznění v pozemském reprodukčním cyklu jaksi osvobozuje, takže jejich výskyt se napříště drží v mezích.<br /> <br /> Porozumění duchovněvědným pokynům Rudolfa Steinera k veraschení plevelů vyžaduje neochabující poznávací úsilí a na něj navazující badatelskou smýšlení, která v bdělém obrácení dovnitř i navenek doprovází každý krok praktického uskutečňování. To tím spíše, že dosavadní snahy přinesly sice dílčí úspěchy, nikoli však ještě průrazné výsledky. Leží to především v následujícím:<br /> <br /> * Veraschení semen plevelů a účinek těchto popelů, jakož i popelů ze škodlivého hmyzu a kožek<br /> {{SE|246}}<br /> <br /> * reprodukčně silných zvířat způsobujících škody, jako je polní myš, musí být zcela zapojeno do provozní praxe a nepřetržitě pěstováno.<br /> * K tomu je zapotřebí spolupráce sociálního okolí podniků — lidí, kteří jsou ochotni a schopni prohlubovat duchovněvědné poznání, jež je základem metodiky veraschení, a cvičit je v trvalé praxi.<br /> * Mezitím propracované techniky mechanické regulace plevelů poněkud zatlačily výzkum a praxi veraschení semen do pozadí.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_mechanische_Unkrautregulierung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Mechanická regulace plevelů ===<br /> <br /> Zatímco herbicidy působí systémově-fyziologicky takříkajíc zevnitř — tedy přivádějí na scestí nadřazenou, budující funkci životního těla vůči fyzické organizaci —, působí mechanické postupy regulace unkrautového vzrůstu zvenčí. Pletím, stríglováním, bránováním a okopáváním jsou rostliny vytrhovány z kořenů, kosením odřezávány od kořenového trsu. Těmito opatřeními se nevystupuje z řádu zákonitosti vzniku a zániku. To platí i pro opalování plamenem, které zachycuje rychle klíčící a rostoucí plevele dříve, než klíčící osivo kulturní rostliny probije půdní škraloup a zazelená se.<br /> <br /> Každou kulturu článku osevního postupu doprovází zvláštní plevelná flóra. Její skladba je určována především stavem půdy, dobou výsevu, povětrnostními podmínkami, jakož i rychlejším nebo pomalejším růstem kultur, a tím i jejich stupněm pokryvnosti půdy.<br /> <br /> Mnohé druhy plevelů jsou indikátorové rostliny ve vztahu k půdní struktuře, např. stagnující vlhkost, zhutnění, zralost půdy, hospodaření s dusíkem a půdní acidita.&lt;ref&gt;Helmut Voitl, Elisabeth Guggenberger, Josef Willi: ''Das große Buch vom biologischen Land- und Gartenbau'', Wien 1992, 367 S.&lt;/ref&gt; Články osevního postupu lze z hlediska výskytu specifických plevelů a plevelných trav rozdělit do tří skupin: obilniny, okopaniny, víceleté pícniny. Zahradnické osevní postupy jsou v podstatě okopanino-postupy. {{SE|247}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Unkräuter_und_-gräser_in_den_Halmfrüchten&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Plevele a plevelné trávy v obilninách ====<br /> <br /> Doprovodná flóra ozimů se člení na podzimní a jarní klíčiče. Z plevelů a plevelných trav klíčících na podzim se stávají obtížnými ty, které jsou zimovzdorné, jako chundelka metlice (''Alopecurus myosuroides'') a psárka polní (''Apera spica venti''), jakož i plevele jako rmen (''Anthemis spec.''), rozrazil (''Veronica spec.'') atd. Pro svůj nízký stupeň pokryvnosti na podzim a v zimě je pšenice více ohrožena než žito a ječmen. Díky svému předozimnímu odnožování jsou tato dvě posledně jmenovaná ve svém růstu a pokryvnosti půdy o krok před travními plevely a plevely vůbec. Jen zřídka dovolí podzimní stav půdy zasáhnout regulačně stríglem nebo bránami. To lze dohnat jen omezeně na začátku jara. Okopávání s úzkými husopáterovými radličkami snese pouze pšenice — ta se odnožuje teprve na jaře —, nikoli žito a ječmen; ty již mají do značné míry vyvinuty své mělce rozběhlé korunové kořeny. K odvrácení jarních klíčičů v ozimech prokazují dobrých služeb strígl a lehké brány.<br /> <br /> Letní obiloviny, ječmen, pšenice a oves, vítají časný výsev; jsou proto — jako ostatně veškerá jarní osev — vystaveny zvýšenému tlaku plevelů. Jsou v konkurenci s plevely klíčícími již při nižších teplotách, jako je koukol polní (''Agrostemma githago''), vlčí mák (''Papaver rhoeas''), svízel (''Galium spec.''), rdesno (''Polygonum convolvolus'') a pozdějí ptačinec prostřední (''Stellaria media''), pěťour maloúborný (''Galinsoga parviflora'') a merlík (''Atriplex patula''), jakož i jako plevelná tráva oves hluchý (''Avena fatua''). Časové okno pro regulaci před výsevem je krátké, takže je nutné opakované výsevní zpracování stríglováním, lehkými bránami a okopáváním až do sloupkování. Zpracování před vzejitím umožňuje síťový strígl; po vzejití je třeba vyčkat s dalšími opatřeními do třetího listu.<br /> <br /> Se sloupkováním je zastíněním omezeno vegetativní rozvíjení semenných plevelů, nikoli však pcháčů a spolu sloupkujících plevelných trav. Pozdní klíčiče jako merlík (''Atriplex''), ohnice (''Raphanus''), lebeda (''Chenopodium'') a pěťour (''Galinsoga'') se přitom vyskytují méně.<br /> <br /> Protože semenné plevele a plevelné trávy rostoucí v obilí dosahují semenné zralosti před ním nebo zároveň s ním, jsou to ve srovnání s ozimy zejména letní obiloviny, které v rámci osevního postupu doplňují zásobu semen v půdě. Podmítka bezprostředně po sklizni musí {{SE|248}}<br /> <br /> zachovat jemně drobivé lůžko skývy, aby co největší část vypadaných semen mohla vzklíčit. Určitou starost při obilninách způsobuje neomezené rozrůstání kořenových plevelů a plevelných bylin jako pýr plazivý (''Agropyron repens'') a pcháč oset (''Cirsium arvense'') i šťovík s kůlovým kořenem. Po sklizni je nutné s nimi bojovat velmi pracně a časově náročně. Výborně se osvědčují plně podřezávající kypřiče s vlečkami, které vyhazují kořeny a kousky kořenů na povrch půdy k vyschnutí. Pcháč oset (''Cirsium arvense'') a šťovík tupolistý (''Rumex obtusifolius'') v porostu se velmi oslabují hlubokým vyřezáváním před kvetením.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Unkräuter_und_-gräser_in_den_Hackfrüchten&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Plevele a plevelné trávy v okopaninách ====<br /> <br /> Jak již název napovídá, okopaniny potřebují vedle dobrého provzdušnění skývy také intenzivní potlačování nárůstu plevelů a plevelných trav. Co do druhové rozmanitosti a konkurenčního tlaku je plevelný pokryv v rámci osevního postupu největší. Pozdějším výsevem okopanin oproti letním obilninám bývá zpravidla dost času předřadit výsevu jeden až tři průjezdy bránami, které vykořeňují brzy a středně brzy klíčící plevele a plevelné trávy. Kde to podmínky dovolují, například u řepy krmné (''Beta vulgaris''), zelí (''Brassica'') a dalších, lze přepichováním ze školky získat ještě více času a z pole vypudit i později klíčící plevele, jako pěťour maloúborný (''Galinsoga''), lebeda (''Atriplex''), merlík (''Chenopodium'') a jiné. Okopaniny mají zpravidla dlouhou mladost a dovolují proto pokračovat v mechanickém potlačování plevelů stříglováním, motyčkováním a hrázkováním až do zapojení řad. Podle potřeby je třeba řady ještě jednou projít ručně.<br /> <br /> V pěstování cukrové a krmné řepy a polní zeleniny jsou k dispozici vedle přepalování v předvzejítovém stadiu také propracované mechanické postupy, které ponechávají neošetřený jen nesmírně úzký pruh vrtných řad. Přes veškerou dobrou přípravu je však zbytkové ruční plení nezbytné. Tato práce patří k nemnohým, které zemědělci a zahradníkovi ještě zbyly, při nichž může vstoupit v přímý vztah k půdě a rostlinám hned ve dvojím smyslu: Na jedné straně je pracně a doslova rukama oddán činnosti, která jde tím snadněji a svižněji, čím více od sebe samého abstrahuje a obrací se s pozorným pohledem k rostlinám, jež mají být<br /> {{SE|249}}<br /> <br /> uvolněny, aby se mohly nerušeně rozvinout až k plnému utváření plodu. Toto obrácení působí dvojím způsobem: Je účelné — na to jedině je zaměřen stroj — a polárně k tomu probouzí duchovně zájem a duševně účinný vztah s ohledem na intimitu životního souznění rostliny a zeminy. Člověk si uvědomuje výzvu, neupadnout do prázdnoty pouhé rutiny, která práci přetěžuje. Plení plevelů může být vedle jiných takových činností cvičným polem, které buduje mosty a probouzí mravní vnímavost vůči věcem a bytostem přírody. Na druhé straně spočívá nazírající myšlení nad děním. Pozoruje se bohatství jevů — například jak se nejrůznější druhy bylin spolčují s jednou kulturou, kterou chceme pěstovat, jak jsou tyto různě utvářeny v kořeni, listu a květu a jak v pozemském zobrazení podávají zprávu o svém urobiázu, jenž bytuje v nadsmyslovém. Člověk rozpozná plevel nebo plevelnou trávu jako příslušníka určitého rodu a čeledi a uvědomí si, jak mnohé z nich mají významný léčivý účinek. Pozná, jak tento léčivý účinek je blízce příbuzný výživnému účinku postupně se rozvíjejícího plodu kulturní rostliny. Kvůli tomuto výživnému účinku musí do jisté míry ustoupit «zásoby léčivých bylin». To platí zvláště pro okopaniny plodící spíše ve vegetativní sféře. Tak připadá okopaninovému záhonu v rámci osevního postupu funkce čisticího záhonu pro následnou kulturu — zpravidla obilí — být. Zároveň je to ten, který nejvíce čerpá z půdní úrodnosti.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Unkräuter_und_-gräser_im_Futterpflanzenanbau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Plevele a plevelné trávy v pěstování krmných rostlin ====<br /> <br /> Hlavními krmivovými rostlinami jsou luskoviny, jetel a vojtěška v porostech s travami a — v menším podílu — dieteticky účinné byliny, jako je jitrocel kopinatý (''Plantago lanceolata''), bedrník (''Pimpinella agna''), čekanka (''Cichorium lupulina''), vojtěška žlutá (''Medicago lupulina''), štírovník (''Lotus corniculatus'') a komonice (''Melilotus'' spp.). Takovýto porost stojí v osevním postupu zpravidla dvě užitková léta. Tím zabírá dvě články osevního postupu. První seč se provádí dostatečně brzy, aby druhý obrůst v jinak květensky chudém vrcholném létě přišel k rozkvětu a nabídl létajícímu hmyzu bohaté nektarové zdroje. Další nektarové zdroje poskytují kvetoucí pásy na dílcích obilovin a okopanin. {{SE|250}}<br /> <br /> V hustě zapojených, plně vzrostlých dvouletých krmných porostech nemají jednoletá semenná plevele žádnou vývojovou možnost — naproti tomu v mezerovitých porostech ano. Při vícenásobné seči ani taková nejsou nebezpečná. Polní pícninářství je především osvědčeným prostředkem, jak se vypořádat s jinak těžko zvládnutelnými trvalými problémovými plevely, jako jsou pcháč oset (''Cirsium arvense'') a šťovík kadeřavý (''Rumex crispus''). Pcháč oset je oslaben již první sečí, ještě více pak druhou nebo dokonce třetí. Po takovémto dvouletém využití se daří udržet pole pro následnou plodinu — zpravidla ozimé obilí — do značné míry bez pcháče. U šťovíku, jenž je sice každou sečí oslazen, pak však rychle vyráží do semene, se omezená produkce semen obvykle nedá zcela vyloučit. Co se týče pýru plazivého (''Agropyron repens''), vícenásobný seč oslabuje výhonnou sílu oddenků, a tím i jejich další šíření.<br /> <br /> V rámci osevního postupu se s luskovinami bohatým polním pícninářstvím a meziplodinami odehrává jakýsi ekologický zázrak. Vrací půdě ztracenou úrodnost, vytváří harmonii v živém, přivádí zpět divokou faunu do krajiny a poskytuje ovcím i skotu v létě i v zimě vynikající krmivo a na podzim orební pastvinu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge,_Krankheiten_und_Schädlingsbefall&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Střídání plodin, choroby a škůdci ===<br /> <br /> Otázka zní, zda vůbec mohou rostliny onemocnět v tomtéž smyslu jako zvíře a člověk. Směr k odpovědi se otvírá, sledujeme-li zástavbu bytostných článků v přírodních říších a u člověka: Minerál je jednoartikulovaný, obdařen fyzickým tělem; ke dvouartikulovanosti rostliny s fyzickým tělem a éteriickým tělem přibývá u zvířete jako třetí článek astrální tělo a u člověka jako čtvrtý já-organizace. Příčinou onemocnění je astrální tělo.&lt;ref&gt;Viz např. Rudolf Steiner: ''Meditative Betrachtungen und Anleitungen zur Vertiefung der Heilkunst'', GA 316, Dornach 2003, Vortrag vom 3. Januar 1924, S. 33 f.&lt;/ref&gt; Takové se však v rostlině nevtěluje. Její duševní tělo zůstává v nadsmyslovém; vysílá své síly z periferie do prostoru a času, dotýká se rostlin jen zvenčí a vytváří si svůj odraz v jejich podobě. V čistotě éterické organizace rostliny se spojuje s látkami země, oživuje je a komponuje je do své fyzické organizace. V tomto spojení se stává ve svých formách smyslově viditelnou {{SE|251}}<br /> <br /> podobou. V těchto svých étericky živých formotvorných procesech je rostlina od základu zdravá; je nositelkou všech léčivých sil; svou vlastní organizací bildekräfte vlastně onemocnět nemůže. Co modifikuje její fenomenální obraz jako čistý obraz jejího typu, co ho dokonce deformuje nebo zcela ničí, jsou vlivy zvenčí. Dnes je zahrnujeme pod neurčitý pojem vlivy prostředí. Jakmile tyto sklouznou do extrémů, ztrácí se harmonie vztahu kosmických k pozemským účinkům; vznikají nerovnováhy. Ty mohou nastat přirozeně skrze požáry, bouře, záplavy a zemětřesení, nebo stále více skrze egoistická jednání člověka, nároky na vlastnictví a moc, rigorózní vykořisťování atd. Vlivy skrze člověka se projevují v oteplování Země, klimatické změně, znečištění Země, moří a stratosféry. Elektrosmog ze všech stran obaluje rostliny a odřezává je od kosmických účinků. V pěstování kulturních rostlin je toto extrémní ovlivňování ještě stupňováno technologiemi všeho druhu odcizenými životu, jako je excesivní hnojení dusíkatými solemi syntetizovanými ze vzduchu, hydroponika (pěstování v roztocích živných solí), pesticidy, herbicidy atd. Rostliny jsou zahaleny cizími látkami a zářeními, která oslabují jejich éterickou organizaci. Ta již není plně schopna budovat či udržovat svou fyzickou tělesnou organizaci v souladu s druhovým určením. Fyziologickým důsledkem je, že rostliny obsahují více vody (zvětšené buňky a mezibuněčné prostory) a v ní rozpuštěných solí, než jsou schopny zpracovat do stavby svých tvarově utvářecích pletiv. To celkově přivolává na scénu široké spektrum rostlinných a živočišných organismů — bakterie, houby, roztoče, hmyz — kteří v přírodním hospodářství na správném místě a ve správný čas konají užitečné služby, na místě nesprávném, v čas nesprávný se však jednostranně závratně množí a stávají se škodlivými organismy. Zvláštní případ v tomto kánonu tvoří virózya. Viry tvoří jakýsi druh pod-přírody rostlinné říše, jako radioaktivita takovou tvoří v říši minerální. Viry nemají vlastní metabolismus. Zapojují se do metabolismu živých organismů — od bakterií výše — a mohou se vyvíjet a množit jen skrze tento. Zatímco vše živé se projevuje v rytmech, virus se chová arytmicky. Zejména viry způsobují v říši kulturních rostlin stále rychleji probíhající odrůdový úpadek.<br /> <br /> Parazitární bakteriální a houbová onemocnění jsou výrazem přebytku silových účinků Měsíce, které jsou v půdě zprostředkovány {{SE|252}}<br /> <br /> prostřednictvím vody a vytvářejí tak jakési «měsíční životonosné dění». Za vyrovnaných povětrnostních podmínek toto dění v rostlinách působí až do tvorby semen.&lt;ref&gt;Vgl. Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S.166/67.&lt;/ref&gt; Pokud však Měsíc působí příliš silně — například v mírné zimě s vlhkem přetahujícím se do jara, a ještě k tomu zesílen přiváděním snadno rozpustných živných solí — stoupá houbový tlak. Přebytečný měsíční život vstupuje jaksi do soutěže s těmi silami, které z kosmu přes křemen, vápenec a jíl proudí formotvorně do rostlin. Ty se oslabují. Dochází k jakémusi předčasnému zplodování v oblasti vegetativní, ve sféře listů. Nad úrovní půdy — v jejímž nitru je přece pravá domovina celého onoho vojska bakterií a hub — vytváří se nahoře ve výhonkové oblasti druhá půdní úroveň pro parazity a houby. Pod tíhou přehnaných měsíčních sil podléhá rostlina rozkladu právě tímtéž říšemi nižších živých tvorů, jež jí ve tmě půdy konají užitečné služby.<br /> <br /> Nebezpečí příliš silného měsíčního působení lze předejít těmito opatřeními:<br /> <br /> * Hnojením podporujícím zdraví rostlin (posilováním jejich éterické organizace) — viz kap. «O podstatě hnojení», s. 259 nn.<br /> * Budováním půdy zemsky aktivní, bohaté na formy trvalého humusu (jílo-humus).<br /> * Opakovanými postřiky přesličkovým čajem v průběhu roku (křemenné působení).<br /> * Zachováváním a péčí o vlhké biotopy a rovněž o trvalé travní porosty v blízkosti odvodňovacích příkopů nebo spodní vody. To jsou přirozená stanoviště, na nichž mohou měsíční síly — uzdravujíce celek hofského organismu — se «vyžít» v rozvíjení bohatého houbového a bakteriálního života.<br /> <br /> Zpracování půdy pomáhá rostlině v prvním kroku k druhově přiměřené konfiguraci formativních sil jejího životního těla. Dalšího posílení se jí dostává správným zařazením v osevním postupu; nejvyššího stupňování zdravého růstu a tvorby i zrání plodů pak dosahuje hnojením (srov. kap. «O podstatě hnojení», s. 259 nn.). Pro utváření osevního postupu přicházejí v úvahu tři hlavní hlediska: snášenlivost s předplodinou téhož druhu, předplodinový účinek a udržování vysoké humusové dynamiky. V případě opakovaného pěstování téhož druhu jsou kultury množené vegetativně snášenlivé v podstatně vyšší míře než {{SE|253}}<br /> <br /> při generativním rozmnožování; leda že rodičovská generace je nosičem viru — to je hlavní problém při doosívání brambor, rozmnožování ovocných dřevin atd. Sama příroda demonstruje vysokou snášenlivost vegetativního rozmnožování, například pýr plazivý (*Agropyron repens*), kopřiva dvoudomá (*Urtica dioica*), pcháč rolní (*Cirsium arvense*), opletník plotní (*Polygonum convolvulus*), přeslička rolní (*Equisetum arvense*) atd.<br /> <br /> Při generativním doosívání pevných odrůd je v různé míře pravidlem degradace odrůdy. V základě nesnášenlivosti s týmž druhem leží jednostranné rozmnožování škodlivých organismů — bakterií, hub, hmyzu a jiné půdní fauny — jakož i patogenní kořenové výlučky samotných kulturních rostlin (*alelopatie*). Škodlivým organismům lze čelit následujícím způsobem:<br /> <br /> Veškerými opatřeními, která posilují konstituci, tedy organizaci bildekräfte rostliny. Patří k nim hofeigene produkce osiva prostřednictvím cíleného doosívání: «Wenn man [mit der Aussaat; Einfügung des Verfassers] nahe an den Wintermonaten ist, dann wird man eine starke Reproduktionsfähigkeit, wenn man weiter von den Wintermonaten ist, eine starke Nahrhaftigkeit in den Getreidepflanzen bewirken.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 109.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Dodržování doby výsevu podle kosmických rytmů, zejména synodického čili lunárního fázového cyklu.<br /> <br /> * Aktivní, úrodná půda, která každý druh jednostranných vlivů zvenčí rychle stráví a pro rostliny zneškodní.<br /> * Prostorový odstup od loňské kultury téhož druhu (např. zelí vzhledem ke kýlnatosti brukvovitých [*Plasmodiophora brassicae*], brambory vzhledem k napadení mandelinkou) a rovněž časový odstup, který podle míry snášenlivosti s týmž druhem činí tři až šest let.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Halmfrüchte&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Choroby obilnin podmíněné střídáním plodin ====<br /> <br /> Každý zpětný výsev přináší snížené výnosy nahromaděním specifických původců chorob. Snášenlivost s týmž druhem je tedy omezená — nejméně omezená u žita. Díky své nenáročnosti stojí oves a žito po ozimé ječmeni a pšenici jako abtragendes Früchte. Oves přitom platí za zdravicí plodinu. Předplodinová hodnota je nízká; v celkovém pohledu na osevní postup se však obiloviny starají o vyrovnanou humusovou bilanci. Přitom tvorba kořenů u pšenice a ječmene je podstatně slabší {{SE|254}}<br /> <br /> než u žita a ovsa. Prvně jmenované jsou středně silnými konzumenty humusu, a proto kladou vysoké nároky na předplodinu — dobře hnojené okopaniny. Pšenice je s ječmenem jako předplodinou nesnášenlivá. V tomto případě, jakož i vůbec při obilninami bohatých osevních postupech (&gt;50 %) a špatně rozložených slámových masách, nastupují patní choroby, plísňová onemocnění báze stébla pšenice — černonožkovitost (*Ophilus graminis*) nebo lom stébel (*Cercosporella herpotrichoides*). Pravidelné střídání hlíznaté a stébelnaté plodiny zde zjednává nápravu. Zvláštní postavení mezi travinami zaujímá kukuřice, snášenlivá sama se sebou ve vysoké míře. Houbové infekce se mohou u pšenice a ječmene, méně u ovsa a ještě méně u žita, vyskytnout na celém výhonku až do klasu. U pšenice jsou to především v oblasti listu rzi (*Puccinia*) — žlutá, hnědá a černá rez — a snětě (*Tilletia*), v klasu (*Helminthosporium gramineum*) trpasličí a páchnoucí sněť; u ječmene pruhovaná nemoc (*Ustilago avenae*) a padlí (*Erysiphe graminis*), v klasu ječná sněť volná; u ovsa sněť ovesná volná; u žita v oblasti listů sněžná plíseň (*Fusarium nivale*), v klasech námel (*Claviceps purpurea*). Kukuřice se bez problémů začleňuje do obilninami bohatých osevních postupů; patním chorobám vzdoruje.<br /> <br /> Poškození podmíněná osevním postupem způsobená hmyzem — jako napadení moucí osičkovou (*Oscinis frit*) nebo háďátky (*Ditylenchus dipsaci*) u žita, bejlomorkou nebo moucí česnekovou (*Hylemya correlata*) a dalšími u pšenice, moucí osičkovou (*Oscinis frit*) a třásněnkami (*Thrips lini*), hlísticemi u ovsa, moucí ječnou (*Chlorops taeniopus*) u ječmene a pšenice — padají vůči houbovým nákazám méně na váhu. Naproti tomu v pěstování kukuřice způsobuje zavíječ kukuřičný (*Pyrausta nubilalis*) převažující škody.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Hackfrüchte&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Choroby okopanin podmíněné osevním postupem ====<br /> <br /> Rozmanité druhy okopanin v polním a zahradním hospodářství mají každý své vlastní vzorce napadení a poškození. Zpravidla jsou samy se sebou nesnášenlivé a musejí být proto v osevním postupu vhodně odděleny. Jistou výjimku tvoří brambor. Vegetativní množení hlízami z něj činí nejsnášenlivější ze všech kulturních rostlin. V horských polohách může být pěstován zpětně po desetiletí. V teplo-vlhkých polohách nastupují nejrůznější virózy — přenášené mšicí broskvoňovou (*Myzodes persicae*) a dále šířené poraněními hlíz —, dále houbové infekce, jako mimo jiné obávaná plíseň bramborová (*Phytophtora infestans*), jakož i živočišný výskyt jako mandelinka bramborová (*Leptinotarsa decemlineata*), jež — {{SE|255}}<br /> <br /> Ertragsbildung již v prvním roce pěstování výrazně snižuje. Následný pěstování není proto zpravidla možný. V osevním postupu by měl být dodržen odstup čtyř let. Předplodinové vlastnosti brambor jsou pro všechny obilniny a okopaniny vynikající.<br /> <br /> Cukrovka a řepné plodiny (cukrová řepa, krmná řepa, červená řepa) jsou kvůli napadení háďátky v kořenové oblasti jen málo samosnesitelné. Háďátka (stonkové háďátko [''Ditylenchus dipsaci'']) patří k hlavním původcům chorob z osevního postupu. Jsou mnohorasová, napadají téměř všechny kulturní rostliny i mnohé plevele, jsou dlouhověká — proto musí být v osevním postupu dodržen odstup čtyř až šesti let do návratu některého druhu řepné plodiny. Betarůby vykazují široké spektrum škodlivých činitelů: virová onemocnění (mimo jiné žloutenková choroba [''Beta-Virus 4'']), houby (mimo jiné kořenová spála, různé houby), dále háďátka, mšice (''Phytophagus''), řepná moucha (''Pegomya hyoscyami''), atómárka šedá (''Atomaria linearis'') a další. Napadení je dílem podmíněno odrůdou a počasím, z největší části je však důsledkem nedostatečné půdní hygieny a příliš úzkého postavení v osevním postupu.<br /> <br /> Vhodné předplodiny pro cukrovku a řepné plodiny jsou zejména brambory a dusík vázající luskoviny, jakož i při dobré vlastní organické hnojení statku všechny druhy obilnin. Následné plodiny jsou zpravidla ozimé nebo jarní formy pšenice a ječmene.<br /> <br /> Brukvovité rostliny (''Kruzifery''), mezi nimi všechny druhy zelí, řepka a zástupci meziplodin — jako řepkové odnože, hořčice bílá (''Sinapis alba''), olejný ředkev (''Raphanus sativus var. oleiformis'') a další — obohacují osevní postup nesmírně. Přehojný kvet řepky (''Brassica napus'') a brukvovitých přicházejících do kvetu, meziplodin i — neúmyslně — plevelů hořčice a ohnice rolní (''Raphanus raphanistrum'') je zdrojem nektaru, který přitahuje množství létajícího hmyzu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Futterpflanzen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Choroby krmných rostlin podmíněné osevním postupem ====<br /> <br /> Brukvovité rostliny zároveň přitahují velké množství žravého hmyzu — v čele blecháče (druhy ''Phyllotreta''), kapustová moucha (''Chortophila brassicae''), blýskáček řepkový (''Meligethes aeneus'') a další. Stejně škodlivé je i množství houbových chorob, v první řadě nádorovitost košťálovin (''Plasmodiophora brassicae''), která jako typická choroba osevního postupu z velké míry určuje nesnášenlivost košťálovin, řepky atd., ale i brukvovitých plevelů navzájem. Dále je řepka hostitelskou rostlinou mnoha {{SE|256}}<br /> <br /> Nematodových druhů, které v následných plodinách páchají škody. Řepka potřebuje brzy vyklízející předplodiny jako ozimý ječmen a žito. Za sebou zanechává pro následnou plodinu vynikajícím způsobem strukturovanou, zralou, relativně bezplevelnou půdu. Z uvedených důvodů je stejně jako u košťálovin nutná přestávka v pěstování tři až čtyři roky. Při zařazení intenzivního zeleného hnojení brukvovitými do osevního postupu je třeba zvolit ještě delší odstupy.<br /> <br /> Ústřední místo v osevním postupu zaujímají vedle tržních plodin pícniny jetel (''Trifolium'') a vojtěška (''Medicago'') s přídavkem směsi pícních trav a bylinek. Jetel a vojtěška jednak jako hlubokokořenící rostliny přímou cestou — vázáním dusíku, zpřístupňováním minerálů a bohatstvím kořenové hmoty — oživují celý objem půdního profilu, a to tím více při víceletém, bujném porostu, jednak patří na rostlinné rovině nepřímo k největším podporovatelům trvalé úrodnosti půd. Děje se tak prostřednictvím pícních mas, které jsou přeměněny a zušlechtěny přežvykováním a jako hnojivo se vracejí na půdu. Pěstování pícních luskovin je doplněno zrninkovými luskovinami, mimo jiné bobem obecným (''Vicia faba''), lupinou (''Lupinus'') a hrachem setým (''Pisum sativum''). V osevním postupu stojí buď v čisté kultuře, nebo ve směsné kultuře s ovsem, přednostně před okopaninovými plodinami. Priorita jetele a vojtěšky v osevním postupu klade hranice pěstování zrninkových luskovin. Důvodem je kyjatka jetelová (''Sithonia lineata''), která dokáže pícní luskoviny v raném mládí značně poškodit. Klíčovým problémem červeného jetele — méně pěstování vojtěšky — je sklerotinia jetelová (''Sclerotinia trifolium''). Je to typická choroba osevního postupu. Černé sklerotie (plodnice houby) lpí na kořenovém krčku, ničí cévní svazky a jetelová rostlina uvadá na přelomu jara ze dne na den. Trvalé formy houby se mohou v půdě udržet až osm let. Návrat červeného jetele, a rovněž vojtěšky, by proto měl nastávat nejdříve každých pět až šest let. Při nejméně dvouletém pěstování je problém pcháče pro následnou plodinu vyřešen a rovněž stav nematodů se výrazně snížil.<br /> <br /> Dalšími listovými plodinami, které zpravidla tvoří součást biologicko-dynamických osevních postupů, jsou krmná řepa (''Beta vulgaris var. alba'') jako dietetikum při krmení dojnic a dále mrkev (''Daucus carota'') a lnička setá (''Linum usitatissimum'') při odchovu telat. Tyto plodiny, jakož i pěstování zeleniny a léčivých bylin pro zdraví zvířat jsou zčásti pěstovány zahradnicky, zčásti polním způsobem začleněny do okopaninovýchplodin. {{SE|257}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Fruchtfolge_in_Beziehung_zur_Düngung,_Humusbilanz_und_Pflugbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Osevní postup ve vztahu k hnojení, humusové bilanci a obdělávání pluhem ===<br /> <br /> Osevním postupem si biologicko-dynamický podnik vytváří pěstební rámec, který garantuje dauerfruchtbarkeit odpovídající stanovištním podmínkám. Tento prostorově-časový rámec předkládá téma, jež lze podle počasí a potřeb krmení i trhu různě variovat. Toto téma musí jako živý ideový celek žít ve vědomí hofgemeinschaft a být rok co rok soustavně vtisknuto hospodářskému organismu. Každý rok znovu se tento obraz osevního postupu stává v utváření přírodního dění viditelným uměleckým dílem. V následujícím příkladu (Dottenfelderhof) je představen dvanáctipólový osevní postup, který se člení do dvou šestipólových, v nichž je opět rozpoznatelný původní princip trojpólového hospodaření:<br /> <br /> {| class=&quot;wikitable&quot;<br /> !&lt;small&gt;Rok&lt;/small&gt;<br /> ! &lt;small&gt;Osevní postup&lt;/small&gt;<br /> !<br /> !&lt;small&gt;Meziplodina&lt;/small&gt;<br /> !&lt;small&gt;Hnojení&lt;/small&gt;<br /> !&lt;small&gt;Humusová bilance&lt;/small&gt;<br /> !&lt;small&gt;Podzimní orba&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;1&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Vojtěška – tráva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;100–200 dt kompostu&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;+&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;2&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Vojtěška – tráva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;Tvorba trvalého humusu&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;+&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;3&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Oz. pšenice – ječmen&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;Brukvovité&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || <br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;4&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Oz. žito&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;Luskoviny aj.&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || <br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;5&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Okopaniny: brambory, polní&lt;/small&gt;<br /> &lt;small&gt;zelenina, krmná řepa aj.&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;300 dt chlévského hnoje z hlubokého ustájení&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;zčásti brukvovité&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || &lt;small&gt;+~&lt;/small&gt;<br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;6&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Oves, špalda&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;Podsev jetele&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;7&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Jetelotráva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;100–200 dt kompostu&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;+&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;8&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Jetelotráva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;Tvorba trvalého humusu&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;+&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;9&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Oz. pšenice –&lt;/small&gt; <br /> &lt;small&gt;rozmnožování osiva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;Brukvovité&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || <br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;10&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Žito&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;Luskoviny aj.&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || <br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;11&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Okopaniny: jako pod 5&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;300 dt chlévského hnoje z hlubokého ustájení&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;zčásti brukvovité&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || &lt;small&gt;+~&lt;/small&gt;<br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;12&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Oves, špalda,&lt;/small&gt; <br /> &lt;small&gt;rozmnožování osiva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt; <br /> || &lt;small&gt;Podsev vojtěšky&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> | colspan=&quot;7&quot; |&lt;small&gt;BL = listová plodina; H = stébelnatá plodina; + = přírůstek humusu; ~ = udržování humusu; - = úbytek humusu; pf = orat&lt;/small&gt;<br /> |}<br /> <br /> Podíl listových plodin odpovídá s 50 % systému střídavého hospodaření. Meziplodiny však posunují poměr {{SE|258}}<br /> <br /> ke stonkovým. Hluboko kořenící kultury s největší kořenovou hmotou – vojtěška, za ní jetel – převažují nad podílem převážně mělce kořenících okopanin s malou kořenovou hmotou. Prostřední polohu v obojím ohledu zaujímají stébelnaté plodiny. Bez přihlédnutí k příspěvku meziplodin a organického hnojení lze humusovou bilanci v průběhu dvanácti let hodnotit jako mírně pozitivní. Zpracování půdy, především na jaře a na podzim, ji ovlivňuje negativně. Přerušení tohoto zpracování po čtvrtinu dvanácti let polním pícninářstvím zmírňuje ztráty humusu – právě tak jako mírné hloubkové zpracování na podzim a v předzimu pluhem, kypřičem, diskovým pluhem a podobně. Vyrovnání ztrát, nebo přímo postupné usazování na trvale vyšší úroveň obsahů humusu, je pak úkolem humus poskytujících meziplodin, především však hnojení chlévským hnojem a komposty. {{SE|259}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Dritte_Säule:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''Třetí pilíř:''' ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vom_Wesen_der_Düngung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === O podstatě hnojení ===<br /> <br /> Co hnojení vlastně znamená, to je záhadná otázka. Ze stanoviska obvyklé agronomické vědy se zdá, že tuto otázku dál klást nestojí za námahu; zdá se, že je jednou provždy rozluštěna. V tomto smyslu hnojení znamená: přivádět systému půda a rostlina – za účelem harmonicky vyváženého hospodaření s živinami – látky uvažované a vypočítávané v izolované formě jednotlivých chemických prvků, které dávají očekávat maximální výnosy, přibližně až po vyčerpání genetického potenciálu odpovídajícím způsobem šlechtěných odrůd kulturních rostlin.<br /> <br /> Tento bodový způsob myšlení v kategoriích vnějších příčinných a účinkových vztahů stojí polárně naproti výpovědi duchovněvědního výzkumu, který «tajemství hnojení» označuje jako «mimořádně skutečná tajemství».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 11.&lt;/ref&gt; «Zajisté, hnojení se provádí instinktivně z tradice starých dob. Ale podstatě hnojení dnes vlastně nikdo nerozumí», «kromě těch, kteří to mohou vědět z duchovního»..&lt;ref&gt;Ebd., S. 20.&lt;/ref&gt; Následující tři kapitoly jsou pokusem vytvořit základy porozumění pro toto radikální tvrzení. V dalších výkladech k stupňům hnojení se může tajemství podstaty hnojení stát zjevnějším.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_Stoff-_und_Kräftefrage&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K otázce látky a sil ===<br /> <br /> Provozovat zemědělství znamená pohybovat velkými masami látek, převážně z organické přírody: oživenou půdou při každém pracovním úkonu, pracovními postupy při sklizni zelené píce, sena a slámy atd., jakož i jejich uskladněním a každodenním předkládáním ke krmnému žlabu, stlaním ve stáji, vyklízením a skladováním chlévské mrvy a močůvky, jakož i jejich rozvozem na pole a louky, několikanásobnou aplikací postřikových preparátů na celý katastr hospodářství, sklizňovými hmotami obilí a okopanin, jejich uskladněním a konečně přípravou veškeré sklizně, která opouští hospodářství jako potraviny. {{SE|260}}<br /> <br /> Zemědělství je dopravní živnost proti své vůli. To je jedna stránka, druhou stránkou je, že se jedná o proces zasazený do rytmů běhu roku a pokračující i nad jejich rámec. To platí především pro hnojení. Hnojiva vyprodukovaná v podniku jsou sama výsledkem životních procesů a zároveň příčinou jejich udržení a stupňování.<br /> <br /> Co jsou to za látky, které se tu v různých formách projevů pohybují sem a tam? Co je to látka? Látky se projevují ve čtyřech klasických živlech: ve skupenstvích pevném (země), kapalném (voda), plynném (vzduch). K živlu tepla přírodověda dosud nenašla pojmový přístup, který by jej charakterizoval jako svébytný čtvrtý z klasických živlů. Dodnes platí metodický princip rozkladu jevů, který sahá až k zakladateli experimentální fyziky Francisi Baconovi (1561–1626). Tato metoda, hledat za jevy v materiálních procesech kauzální princip bytí, dodnes ovládá běžný vědecký provoz.<br /> <br /> Za subjektivně vnímaným jevem se hledá objekt, materiální předmětnost. Ta se nenachází v teple samotném, nýbrž sekundárně v teplotních stavech, které se měřitelně projevují na živlech pevném, kapalném a plynném. Teplo by bez tohoto vztahu ke třem živlům či skupenstvím zůstalo nepostřehnutelné. Pro Francise Bacona, který se právními prostředky učinil soudcem nad teplem, to byl zřejmě důvod, proč teplu upřít svébytnou existenci jakožto živlu. Dodnes zůstává nehmotnost tepla, jeho bytostná podstata, pojmově v temnotě. Neztělesňuje žádné vlastní skupenství. V novější době mají badatelé tendenci označovat energeticky bohatý, vysoce zředěný stav plazmatu za čtvrté skupenství. Ale i v této vysoce komplexní souvislosti jevů se teplo projevuje v podobě vázané na hmotu. Jeho čistá podstata jakožto tepelného živlu se ve vnímání stává fenoménem tepelného vjemu v odstupňování od studeného po horké, zprostředkovaného živly země, vody a vzduchu. Dále se jeho čistá nehmotná podstata projevuje ve vlastnosti převádět svou přítomností a nepřítomností elementární či agregátní stavy jeden v druhý.<br /> <br /> Otázka po podstatě látky, která se od 17. století postupně stala ústřední poznávací otázkou v přírodních vědách, se zdá být fyzikou a chemií v zásadě vyjasněna. Rozložíme-li analytickými metodami organické či anorganické látky – pomineme-li {{SE|261}}<br /> <br /> ty, které se od přírody nacházejí v elementárním stavu, jako zlato, stříbro aj. –, vyjde najevo soubor fyzikálně-chemických prvků, které se rozlišují podle svých vlastností. Představujeme si, že jsou tvořeny atomy (atom = nedělitelný).<br /> <br /> V 19. a 20. století byl i produkt rozkladu, prvek jako „nedělitelný atom“, rozložen na své elementární částice. Tím ztratil kvalitativní charakter vlastností chemických prvků na významu pro poznání podstaty látek. Tímto krokem byl překročen práh od přírody k „podpřírodě“&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Leitsätze'', GA 26, «Von der Natur zur Unternatur», Dornach 1998, S. 255 ff.&lt;/ref&gt; a vstoupilo se do subatomární oblasti elementárních částic (kvant). V ní se ztrácí smyslový svět a nastupuje jiný, svět měřitelných energetických účinků.<br /> <br /> Ty se liší od vyzařujících silových účinků kosmu, které pozemský svět látek pozvedají ke konstituci vyšších stupňů bytí života rostlinného světa, duševna světa zvířat a duchovna člověka. Naproti tomu se pozemské látky jeví jako vyzařující,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst nach geisteswissenschaftlichen Erkenntnissen'', GA27, Dornach 1991, S. 20).&lt;/ref&gt; jako zhuštěné silové útvary, jakoby procesy, které dospěly ke svému konci a v tomto stavu jsou spoutány.<br /> <br /> V atomech se spatřovala tělesa vyplňující prostor, hmota, která měla být jedinou příčinou veškerého vyššího bytí na Zemi. Tento názor vytvořil pro světonázor materialismu racionální, zdánlivě nevyvratitelný základ. Hmota, tak zní názor, je kontinuum, které bylo na počátku a bude na konci. Všechno bytí, které vzniklo mezi tímto počátkem (velký třesk) a tímto koncem (''konečná entropie'', tepelná smrt) a ještě existuje, se odvozuje z tohoto materiálního prazákladu, a tak i člověk, který si to vše jako materiální objekt takto myslí. V popření svého já jako duševně cítící, duchovně usilující a v lásce chtějící bytosti povýšil tuto teorii na axiom. Materialismus je kvůli svému zdánlivě jistému základu, rozluštění tajemství hmoty a z něj vzešlé technologii, nejméně reflektovaným světonázorem. Zahaluje pohled na člověka, který s nasazením nejvyšší síly rozumu konstruuje svět, v němž se jako ne-Já ztrácí v nicotě. „Rozum se vzdaluje od skutečnosti, rozumnost nás k ní {{SE|262}}<br /> <br /> opět přivádí.“ &lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Einleitungen zu Goethes Naturwissenschaftlichen Schriften'', Kap. X. «Wissen und Handeln im Lichte der Goetheschen Denkweise», GA 1, Dornach 1987, S. 171.&lt;/ref&gt;Světový obraz materialismu zažil jistý otřes poznatky kvantové fyziky, která dokazuje, že hmotu nelze diferencovat na součet atomárních částeček hmoty, nýbrž na energetická kvanta účinku. Kdo je ale jejich původcem? Zde se klade otázka po duchu, po světě bytostí tvořících z nadsmyslna. „Rozum nás vzdaluje od skutečnosti, rozumnost nás k ní opět přivádí.“<br /> <br /> Zaměří-li člověk veškerou sílu rozumnosti na sebe jako na myslící bytost, nalezne v sobě samém prostředky a cesty, které ho vyvedou ze statiky materialistického světového obrazu. Probouzí se k vědomí, že on sám je z duchovních prapočátků povolán být nositelem vývoje a stále více se jím stávat; že v sobě díky svým duševním silám myšlení, cítění a chtění může rozvíjet vyšší duševní poznávací orgány a s jejich pomocí se školit k vyšším náhledům. Ty mu umožňují, aby ve svobodném sebeurčení vzal svou budoucnost i budoucnost svého spolutvoření do vlastních rukou. Náznaky tohoto druhu se tu a tam objevují. Avšak: Otázka po podstatě látky ve všech jejích formách projevu, v neživé přírodě, v životě rostlin, v oduševnělosti zvířat a v duchovní či Já-organizaci člověka, se v tomto smyslu dosud neklade.<br /> <br /> Abychom získali vhled do tohoto komplexu otázek, je třeba si uvědomit: „Smyslově vnímatelný obraz světa je součtem metamorfujících se obsahů vnímání bez jakékoli hmoty, která by ležela v jeho základu.“&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Einleitungen zu Goethes Naturwissenschaftlichen Schriften'', Kap XVI. «Goethe als Denker und Forscher», GA 1, Dornach 1987, S. 274.&lt;/ref&gt; Vnímání, která činíme na smyslově vnímatelném předmětu, podněcují myšlení k tvorbě pojmů, které se snaží postihnout vlastnosti tohoto předmětu. Tak se charakterizují látkové prvky periodické soustavy vždy specifickými vlastnostmi, které jsou výrazem něčeho, co se nestává jevem, tedy nepřísluší vzniku a zániku v čase a prostoru. Hmota je však chápána jako kontinuum, jako to, co přetrvává v čase a prostoru, aniž by sama byla smyslově vnímatelným jevem a aniž by podléhala budujícím a ničivým silám, které v čase a prostoru působí. To, co se projevuje, jsou pojmově postižitelné vlastnosti. Jsou to projekce něčeho nad-časoprostorového, nadsmyslového, podstaty té či oné látky. Konstituují se {{SE|263}}<br /> <br /> ve vědomí člověka skrze vnímání a pojem v součet vlastností. Jejich vymezení a přiřazení k té či oné látce je předmětem výzkumu fyziky. Jejich konstelace je taková, že každý látkový prvek má specifickou afinitu k jiným látkám. Mohou spolu reagovat. Pokud k tomu dojde, výchozí látky zmizí z dohledu a, jakoby syntézou, vznikne nová látka s překvapivě novými vlastnostmi. Začátek a konec jsou spolu spojeny diskontinuálním děním. Například vodík (H) a kyslík (O) jsou plyny. Jejich vzájemná afinita je tak obrovská, že spolu reagují explozivně. Zmizí a objeví se voda, látka s nejbohatšími vlastnostmi, základ veškerého života. Dochází ke skoku z méně zhuštěného do více zhuštěného skupenství. Pokud je voda podrobena elektrolýze za vynaložení energie, objeví se opět výchozí prvky jako plyny. Při přechodu z plynného do kapalného stavu, jakož i při každé reakci mezi látkami, vstupuje do hry faktor času. Probíhá proces. Toto procesuální dění ve světě látek je především předmětem chemie. Lze jej empiricky sledovat v reaktivních doprovodných jevech, ale jako takové se vymyká vnímatelnosti. V chemickém procesu působí síly, které jsou dány podstatou látky a jejími vlastnostmi. Síly, které jsou v procesu v pohybu, setrvávají před začátkem a na konci reakce ve stavu klidu, ztuhnutí do formy. Ve formě se látka stává smyslově vnímatelnou a ve svých fyzikálních vlastnostech měřitelnosti, počitatelnosti a vážitelnosti vypočitatelnou.<br /> <br /> V průběhu procesuálně-chemického působení sil se objevují jevy, například tepelné, světelné, barevné a zvukové jevy, jakož i čichové a chuťové zážitky, které nelze odvodit z vlastností reagujících látek. Umožňují bádajícímu duchu člověka hlouběji se vžít do procesuálního dění, ba dokonce si v činném provádění s ním vytvořit osobní vztah, v němž se nadsmyslové působení sil v osobním prožitku zobrazuje blíže duchu. V spoluprožívání chemických jevů odhalují látky na malou skulinku svou silovou a tím i svou bytostnou podstatu.<br /> <br /> Čím dále postupovala fyzika v časoprostoru ve snaze rozluštit tajemství materiálně myšleného látkového prvku, atomu, tím více se jev vytrácel z dohledu experimentátora. Ten dále spřádal červenou nit na základě představených modelů pomocí {{SE|264}}<br /> <br /> matematiky. Nepozorovaně vystoupil z přírody do říše „podsmyslového“, do podpřírody, do říše přísně zákonitých, fixovaných, neživých a bezduchých poměrů sil hmoty, elektřiny, magnetismu a jaderné vazebné energie. V této podpřírodě je vše předmětné ze smyslově vnímatelného světa rozpuštěno ve vypočitatelný systém v sobě ztuhlých a přesto interagujících forem energie. Tam, kde působí izolovaně, jsou v nejvyšší míře nepřátelské životu. Podsmyslové síly působí v „prostoru“, a proto jsou nutně představovány jako tělesa v prostoru, jako mechanika kvant. Rozlišují se v prostorovém vymezení a – podle svého mechanismu účinku – různé elementární částice, respektive energetická kvanta.<br /> <br /> V průběhu vývoje kvantové fyziky se stalo zřejmým, že tyto představy, opírající se o smyslovou zkušenost, nejsou udržitelné. Niels Bohr (1885–1962), otec kvantové fyziky, dospěl k závěru: „Neexistuje žádný kvantový svět.“&lt;ref&gt;Zitiert nach Jos Verhulst: ''Der Glanz von Kopenhagen, geistige Perspektiven der modernen Physik'', Stuttgart 1994, S. 15.&lt;/ref&gt; Tento poznatek potvrdili jeho kongeniální kolegové Werner Heisenberg (1901–1976), Wolfgang Pauli (1900–1958) a další. Heisenberg píše: „Nejmenší jednotky hmoty ve skutečnosti nejsou fyzickými objekty v běžném smyslu; jsou to formy, ideje, které lze jednoznačně vyjádřit pouze v matematickém jazyce.“&lt;ref&gt;Ebd., S. 17.&lt;/ref&gt; – Atom tedy není věc v prostoru. A dále píše: „Pokud se pokusíme proniknout za tuto skutečnost [myšlena je ta smyslově vnímatelná; pozn. autora] do detailů atomárního dění, pak se kontury tohoto ‚objektivně-reálného‘ světa rozpouštějí – ne v mlze nové a přesto nejasné představy skutečnosti, nýbrž v průzračné jasnosti matematiky, která zákonitě spojuje to možné, nikoli faktické.“&lt;ref&gt;Ebd., S. 173.&lt;/ref&gt; Tato „průzračná jasnost“ je však abstrakcí. Jakkoli může být správná ve vztahu k bytí a působení podpřírody, naráží přesto na hranici, na níž si poznávající člověk může uvědomit, že z této abstrakce nelze vykřesat jiskru eticko-morálního impulsu. Matematika se zabývá tím, co se stalo fyzickým, co se myslícímu vědomí projevuje v číselných poměrech. Jejich správnost je postižitelná v myšlenkách, tedy čistě v duchu. V nich se objektivní a subjektivní spojuje v jedno. Jsou pravdivé v omezeném případě {{SE|265}}<br /> <br /> anorganicko-fyzického. V tomto smyslu je matematika vědou duchovní, a nikoli přírodní. Myslíme myšlenky, které jsou schopny převádět fyzikální zákony do technologických funkcí. Zůstaneme-li u těchto myšlenek a snažíme-li se v duchovním posílení prožít jejich důslednost, jejich logické souvislosti, pak se matematika nesráží do strnulé, neživé abstrakce, nýbrž se může stát předstupněm pravého duchovního poznání.<br /> <br /> Číselné poměry jsou výrazem poměrů energetických, respektive silových. Ty druhé jsou jednak nositeli procesů látkových reakcí, jednak jsou v látce spoutány jako „zadržené procesy“.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Konferenzen mit den Lehrern der freien Waldorfschule Stuttgart'',2. Bd., GA 300b, Konferenz vom 21. Juni 1922, Dornach 2019, S. 152.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Martin Rozumek, Peter Buck (Hrsg.): ''Das Chemische und die Stoffe, Zugänge zur Chemie'', Dornach 2008, Kap.: «Einleitung», S. 7.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Látka podléhá tíži. Tato zakusitelná vlastnost ji především činí reprezentantem pozemského. Je to součet forem energie či sil spoutaných do smyslově vnímatelné formy, které se projevují ve vlastnostech. Umožňují procesy probíhající podle přírodních zákonů, reprodukovatelné a matematicky abstrahovatelné do vzorců.<br /> <br /> V oživené přírodě již toto procesuální dění nelze odvodit pouze z vlastností fyzikálních látkových prvků. Naopak, životní procesy je do značné míry odcizují jejich fyzikální determinovatelnosti. Bílkovina se například skládá z pěti prvků: uhlíku, kyslíku, dusíku, vodíku a síry. Ty se se svými vlastnostmi stávají nositeli sil, které jsou kosmického původu.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 64f.&lt;/ref&gt; Tyto kosmické síly všudypřítomně proudí z planetárního okruhu a konfigurují se podle bytostné povahy rostliny nebo zvířete v éterické tělo neboli tělo životní. To je skrz naskrz tvůrcem procesů. Stává se architektem fyzické organizace, pozvedá fyzikální látky z jejich spoutanosti v pozemském, staví je do služeb životních procesů a udržuje je v proudu života tak dlouho, dokud tento proud neumírá do forem organických útvarů. Éterické tělo se pak rozpouští ve světovém éteru. Při bakteriálním rozkladu, mineralizaci, se pozemské látkové prvky uvolňují z organických útvarů; opět upadají zpět do své fyzikální vlastní zákonitosti.<br /> <br /> To, co se v organické přírodě označuje jako konstitutivní složky, jako jsou bílkoviny, sacharidy, tuky, hormony, vitaminy atd., jsou {{SE|266}}<br /> <br /> z životních souvislostí, v nichž se objevují, abstrahované, tělesné, mrtvé útvary. V souvislosti životních procesů jsou to silové útvary, které v téměř nekonečných variantách a vzájemných působeních pozvedají pozemský svět látek k oživeným kompozicím. Kdo komponuje tyto síly v tuto zvučnou symfonii, takže dub je v každém svém orgánu, v kořenech, kmeni, větvích, výhonech, listech, květech a plodech nezaměnitelně dubem, a růže růží? V rostlinné říši se hledá typus, bytost, která se v určitém druhu rostliny tvarově projevuje. Ani síly, ani hlouběji skrytá bytost, která tyto síly ze sebe plodí, nejsou smyslově vnímatelné. Otevírají se teprve nadsmyslovému nazírání.<br /> <br /> Co se v tomto ohledu projevuje u zvířete? Bytost, zdroj veškerého tvoření, zůstává skryta. V jevu se neobjevuje duše a tvořivá síla sama, nýbrž duševní projevy a působení sil. Kůň zapřažený do pluhu se duševně projevuje ve svých pohybech, v poslušnosti na tlak uzdy, aby zůstal ve stopě, a ve způsobu, jak se při postupu vpřed mocně opírá do postroje atd. Všechny tyto projevy síly mají nepochybně svůj původ v bytosti koně. Vnímáme je v napětí svalů, tažných lan, v rozrývané půdě, v klouzání plazu pluhu po odhrnovačce až po boční odkládání. Síla vycházející z koně se projevuje v polaritě klidu a pohybu, a to současně. To charakterizuje rytmus. Rytmus, který kůň projevuje ve všech svých pohybech, v kroku, klusu a cvalu, nebo v kývání hlavou nahoru a dolů při tahu těžkých břemen, pramení z duševní bytosti tohoto zvířete. Rytmus vytváří ekonomii v působení sil; šetří sílu. Toho všeho si jako divák uvědomujeme; základní dění, jak se duševno proměňuje v sílu a ta vnější čin, zůstává skryto.<br /> <br /> Jak se tedy utváří tento vztah bytosti a jevu člověka v zemědělství? On sám je cílevědomým aktérem a zároveň svým vlastním divákem: kočí a kůň v jednom. Bytost, duchovní cíl a čin jsou v sebeuvědomění bezprostředně propojeny: Vezmu-li rýč a rýji, účinek je podobný jako u pluhu. Avšak já jsem v každém okamžiku dárcem impulsu a vědomým účastníkem dění. Má duchovní bytost je původcem idejí, které mě vedou, a zároveň zdrojem síly, aby se staly činem. Nacházím v sobě samém bytost, která má moc se svobodně k {{SE|267}}<br /> <br /> tomuto činu určit. Zvířeti naproti tomu zůstává jeho bytost nevědomá; prožívá se čistě duševně ve svých instinktech. Bytost a duše rostliny působí z „nadpřírody“ v životních procesech a vytvářejí si ve formách smyslově vnímatelný obraz. Bytost minerálně-látkového se projevuje v prostorově ohraničené, fixované struktuře sil, která v krystalu ztuhla do geometricky daných forem.<br /> <br /> Tento vztah bytostí k jejich způsobům projevu v přírodních říších se vyjadřuje ve způsobu utváření látek budujících tělo. V člověku se tělesná kompozice látek individualizuje podle jeho duchovní duše, jeho Já. Bytost pozvedá látky z jejich pouhého fyzického bytí a komponuje je v silové útvary, které odpovídají stupni bytí, na němž se objevují. Na prvním, nejnižším stupni bytí fyzicko-anorganické přírody se stavba látek řídí zákony, které zde vládnou. Tyto zákony jsou postižitelné v chemicko-fyzikálních pojmech a manifestují se předmětně ve výtvorech techniky. Na druhém stupni bytí, v rostlinné říši, se látky komponují podle vyšších, již ne pojmově postižitelných zákonitostí éterického těla obrazných sil. Tímto tělem je pozemské působení sil začleněno do kosmického. Třetí stupeň bytí látkových kompozic konstituuje říše zvířat. Zvíře může své tělo budovat pouze příjmem potravy zvenčí. Cestou trávení ničí potravinové látky silou své vlastní duševní bytosti a z této duševní síly komponuje svou vlastní tělesnou látkovost. Ta je konfigurována tak, že je nositelem duševna přebývajícího ve zvířeti, které má svůj bytostný základ za sluneční sférou, ve vzdáleném kosmu, v takzvaném zvěrokruhu. Čtvrtý stupeň bytí látkového je ztělesněn v těle člověka. V něm je fyzické, éterické a astrální utváření látek individualizováno skrze Já. Pouze tím, že látky v těle – např. DNA – jsou uspořádány podle silového zdroje Já, mohou v těle přebývat. Vytvářejí si v těle Já-organizaci. Skrze ni se člověk projevuje jako individualita.<br /> <br /> Čtyři stupně forem projevu látkového konstituují pozemské bytí a tak i skutečnost zemědělského organismu. Při hnojení jde o to, uvést tyto stupně bytí do takového vzájemného vztahu, aby se to mrtvé, minerální, otevřelo silám živého, duševního a duchovního: „Člověk musí zemi přímo oživovat, a to nemůže, pokud postupuje mineralizujícím {{SE|268}}<br /> <br /> způsobem; to může jen tehdy, pokud postupuje s organickým, které uvede do odpovídající polohy, aby mohlo působit organizujícím, oživujícím způsobem na to pevné, zemské samotné.“&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 122.&lt;/ref&gt; Pojem hnojení tedy nelze uchopit na stupni neživého, „mrtvého, zemského“, nýbrž teprve tehdy, když se vezmou v úvahu stupně od živého výše.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_Frage_nach_Geist,_Wesen_und_Individualität&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K otázce ducha, bytosti a individuality ===<br /> <br /> Vše, co se zjevuje, je forma — šat látkového. Látkou naplněná forma je označována jako těleso v prostoru. Jak ukazuje předchozí úvaha, jeví se tato látkovost ztuhnutá do formy jako specifická kráftekomposition, jež procesově ztuhlá — «Konec cest Božích».&lt;ref&gt;Das Zitat lautet im Original: «Leiblichkeit ist das Ende der Werke Gottes»; aus: ''Biblisches und Emblematisches Wörterbuch'' des deutschen Theologen Friedrich Christoph Oetinger (1702– 1782).&lt;/ref&gt; Síly jsou neviditelné; projevují se ve svých účincích, například ve změnách formy. Principiálně neexistuje žádné silové působení bez příčiny, bez původce. Ti jsou smyslovému vnímání skryti ještě hlouběji než síla sama. Původce je ve hře sil velikým neznámým — duchem. Ten prostupuje všemi přírodními říšemi až k člověku a konstituuje fyzickou organizaci těla; ve své nejčistší podobě se zjevuje v krystalových formách minerální říše. Duch je pohybujícím v bildekräften, jež z dálek kosmu vyzařují dovnitř. Původce všech zjevení fyzicko-anorganické, mrtvé přírody je bytostný duch. Právě tak je to duch, jenž žije v proudech éterických sil přitékajících ze sfér Slunce a planet a tvoří z nich éterická těla rostlin, zvířat a — nad člověkem — éterická těla vyšších duchovních bytostí.&lt;ref&gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Původce veškerého života je bytostný duch. Právě tak je to duch, jenž tkáč v astrálních silách vyzařujících z kosmu a jenž tvaruje podle povahy zvířat, člověka i bytostí nad ním stojících jejich astrální tělo. U zvířete i u člověka zprostředkovává éterickým silám bildekräfte-impulsy, jež budují a udržují tělesné orgány, jakož i vyšší orgány sloužící duševnímu prožívání, rozvíjení morálních impulsů a vlastnímu bytostnému konání. Veškeré duševní bytí je duch! A nakonec je to duch, jenž naplňuje Já-bytost člověka a v {{SE|269}}<br /> <br /> V něm probouzí sebevědomí. V tom rozvíjí sílu k usilování o sebepoznání, k uchopení reálně působícího ducha v sobě samém, jakož i v přírodě a kosmu. V sebevědomí člověka vzplane duch — jasně v myšlení a snivě v cítění; ve vůli žije spící. Skutečnost ducha se mu stává tím více skutečností, čím více ideje myšlením uchopené prožívá v cítění a nechává je ve vůli stát se činem. V tomto úsilí pracuje Já na proměně bytostných článků: fyzického těla a ätherleib. Stává se jejich spoluúčastníkem; naplňuje se produktem této proměny, duchem, a vstupuje s ním do svobodného vztahu.<br /> <br /> Lidské Já chápe, že k rozšíření přírodní vědy nutně potřebuje také vědu o duchu, a nachází ji v antroposofické duchovní vědě. Její výsledky se sdělují myslícímu vědomě v formách idejí. Rozlévají světlo nad smyslový svět. Pojmově uchopené smyslové skutečnosti se rozšiřují a vzplane v vědomí jako duchovní skutečnosti. Člověk se učí poznávat jako duchovní bytost, jež je zakotvena sama v sobě, jako bytost, která se z vlastní, sebou samou poznané bytostnosti může svobodně sebeurčovat. Člověk se učí v sebezkoumání — školením svých duševních činností myšlení, cítění a vůle — poznávat jako Já, jež jako duchovní bytost koření ve věčném, jež si v prostoru a čase vytváří tělesnost a v ní stínem zahaleno vzplane v sebevědomí. Prostřednictvím vědy o duchu se lze naučit uvědomit si svůj původ v duchu.<br /> <br /> Prostřednictvím obvyklého na smysly vázaného myšlení se člověk učí poznávat svět kolem sebe jako dohotovený, završený — a sebe jako toho, kdo se stává, jako nedovršeného. Nalézá v sobě sílu a ukazatel cesty k tomu, aby nedovršené ve svých bytostných článcích — astrálním čili duševním těle, éterickém čili životním těle a těle fyzickém — proměňoval k vyšší dokonalosti. Tato síla k sebeproměně je vlastní každému člověku; tvoří celé lidství. Stane-li si člověk tohoto vědomým, stává se vývojová idea živou; stává se duchovně účinnou realitou. Staví člověka, který se prodírá k sebepoznání, do polohy, v níž se může povznést nad pouhé přírodní bytí — jež se oku zjevuje jen v odumřelých formách — a sám prožít i utvářet ten proces, který z proměny minulého v přítomnosti nechává vznikat budoucnost. Tento proces pořádá Já člověka a přitom samo sebe vnímá.<br /> <br /> Prožitá idea vývoje otvírá bytosti Já neomezené duchovní panorama, z nějž čerpá substanci, která jejímu vlastnímu bytí dává obsah a nechává je růst. «Já získává bytost a smysl od toho, s čím je spojeno.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Theosophie'', GA 9, Dornach 2003, S. 50.&lt;/ref&gt;Já žije v duši a je skrze tělo otevřeno smysly vůči fyzickému světu a otevřeno duchem vůči světu duchovních bytostí, které stojí nad člověkem. {{SE|270}}<br /> <br /> V tomto poli napětí prožívá člověk sám sebe jako individualitu. Tento pojem nelze, takto chápán, vztáhnout na věci a bytosti přírody. Ty jsou ve svém fyzickém bytí bez Já zapojeny do světa sil a bytostí kosmu. Tím, že si člověk uvědomil sebe sama ve fyzicko-smyslovém světě, se z tohoto poutat do značné míry emancipoval. Stojí jako vyvíjející se bytost tváří v tvář světu forem, který ztuh v dílo.<br /> <br /> Z tohoto stavu svého vědomí hrozí člověku, že se odcizí přírodě právě tak jako svému ve duchu kořenícímu bytí. Prožívá sám sebe stále více jako uzavřeného do sebe a mechanicky a elektronicky si konstruuje vnější svět, který již není přírodou, žádnou živě působící duchovností, nýbrž artefaktem duši prosté intelektuality. Jak ale, obrátí-li člověk pohled z nitra, z vnitřně posilněné duchovní duše, na přírodu, která z živého vytváří formy — jak, odhalí-li se z idejí poznání ducha inaugurační princip vývoje, jenž tyto formy vytváří? Člověk, který takto z poznání ducha uchopí sám sebe bytostně jako individualitu, nalézá v sobě ducha, který se přeměňuje v ideami nesené silové impulzy vůle. Tyto ideami prozářené silové impulzy vůle zasahují řídícím způsobem do světa sil přírody. Tuto cestu připravuje Goethe, když odkazuje na umění: «Komu začíná příroda odhalovat své zjevné tajemství, ten cítí neodolatelnou touhu po její nejdůstojnější tlumočnici — umění.»&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Maximen und Reflektionen'', Nr. 720, Hamburger Ausgabe, Bd. 12, München 1987.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tyto lidské silové impulzy vůle pozvedají zemědělský organismus jako celek z obecného přírodního dění a starají se o smysluplný a uměřený tok sil ve vzájemném působení jeho orgánů. To se děje především a s největším dosahem skrze hnojení těmi organickými látkami, které jsou v hospodářství vyloučeny z životních procesů. Zde je minulé látkové dění, procesuálně proměněné skrze přeměny, povoláno k přítomnému. {{SE|271}}<br /> <br /> To charakterizuje jednu stránku — stránku přírody. Druhou stránkou je duchovní výkon člověka. Ten z poznání ducha ukazuje vůli cesty, jak komponovat hnojivé látky, které otevírají dílem-jsoucí bytí silám, jež připravují cesty budoucím možnostem vývoje.<br /> <br /> Klíčem k hlubšímu porozumění podstatě a směru účinnosti těchto dvou polárně protikladných forem hnojení je pojem «zemědělské individuality», který Rudolf Steiner odvozuje od bytostného nazírání člověka.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 42.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Düngungsfrage_und_die_landwirtschaftliche_Individualität&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Otázka hnojení a zemědělská individualita ===<br /> <br /> V kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 nn.) byl pojem «zemědělské individuality» uveden do pohybu a odvozena jeho trojčlennost z trichotomie člověka podle těla, duše a ducha. Tělo se člení tak, že v hlavě čili v nervově-smyslovém systému pomáhá lidskému duchu dospět v myšlení k sebevědomí, v rytmickém systému hrudních orgánů nechává lidskou duši prožívat sebe sama v sebecítění a v soustavě látkové výměny a pohybu končetin se může uplatňovat lidská vůle. V člověku se sbíhá to, co se kolem něj rozkládá jako příroda, a to, co mu předmětnými smysly vstupuje vstříc jako protistojící svět. V zemědělství tedy zpočátku jednáme s obrazy, jejichž tvořivá bytost se v nich skrývá — tak jako se v zevnějšku krávy skrývá její bytost. Vědomě poznávajícímu člověku se ale otevírá možnost nezůstat stát u obrazu a — na tom základě — nepostulovat pra-základ bytí v bezduchém abstraktním myšlení v matérii, nýbrž nalézt jej v idejích, které v nazíravém vědomí rozsvěcují a v člověku probouzejí morálně-duchovní impulzy. Ideje pak přestávají být abstrakcemi, jakmile vědomě poznávající člověk sám je myšlením vytváří, sám je citovým prožíváním oživuje a vlastní vůli je vštěpuje jako morální impulzy. Takto uchopené ideje teprve zakládají svobodné tvoření, které přesahuje přírodu. To z etických intuicí staví most přes propast mezi tím, {{SE|272}}<br /> <br /> Morálně-duchovního v člověku a tvořivě-bytostného v přírodě.<br /> <br /> Ideové formy antroposofické duchovní vědy mají tu povahu, že v myšlenkovém zpřístupňování uvolňují život, který pobízí k činu. Tak lze, jak je vylíčeno v kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 nn.), z ideového celku trojčlennosti člověka a z aktivní přítomnosti uvnitř hospodářského organismu přímo sledovat, jak na jedné straně živlový prvek tepla a vzduchu nad zemí zapojuje zemské látky do životních procesů a podrobuje je jakémusi trávení,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&lt;/ref&gt; nepřetržité proměně jejich zjevných podob — a jak na druhé straně látkový prvek země a vody v hlubinách, pod úrovní půdy, vypadl ze života a v krystalizaci se skrze naskrze stává formou. Otevírá se velkolepá polarita výšin a hlubin, substančního dění a tuhnutí ve formě, pohybu a klidu. Je to právě ta polarita, která se mikrokosmy v člověku stahuje do pólů jeho soustavy látkové výměny a nervově-smyslové soustavy. Jako tyto póly nalézají svůj rytmický vyrovnávací pohyb v bijícím srdci a v plicním dýchání, tak ony póly výšin a hlubin v rytmické dynamice půdy ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#273|Obrázek 14]]).<br /> <br /> Zázrak půdy se skrývá ve své nenápadnosti. Látky a síly se zviditelňují ve formách zeminy; jejich působení a bytostná povaha zůstávají skryty a je třeba je hledat ve všech oblastech bytí pod-přírody, přírody a nadpřírody. Jsou to bytosti a síly, které působí rozpad, zánik a smrt (pod-příroda), dále takové, které působí fyzicko-mechanicky a konstituují fyzické tělo u rostliny, zvířete i člověka, dále takové, které v přírodních říších udělují život, a konečně takové, které v říši živočichů obdarovávají duší a jsou nositeli duše. Duch, který se v sebevědomí člověka probouzí jako nadpříroda, je vylit přes přírodní říše a vytváří si ve veškerém tvarování svůj odraz.<br /> <br /> Při výrobě potravin a při jejich spotřebě mimo zemědělský organismus se tomuto organismu ztrácejí nejen látky, nýbrž stejnou měrou i síly. Jsou to síly vyzařující shora z nadpřírody, z kosmických výšin, a zdola z hlubiny země, {{SE|273}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 14, S. 273.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 14: Die landwirtschaftliche Individualität, die drei Stufen der Düngung aus interner Erzeugung und die zwei Stufen der Mineralanwendung externer Herkunft.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> jsou to ve vlastním slova smyslu vyživující a hojivé síly. Úkolem hnojení je nyní kompenzovat ztrátu látek země a uvést půdu a rostlinu do stavu, kdy jsou schopny stále novým způsobem přijímat a být vnímavé pro síly a substance nadpřírody. Z toho logicky vyplývají tři stupně, na nichž se v plném smyslu naplňuje obsahová náplň pojmu «hnojení»:<br /> <br /> Jde o hnojení<br /> <br /> # látkami a silami z oživené rostlinné přírody,<br /> # látkami a silami z oduševnělé živočišné přírody a<br /> # látkami a silami, které jsou produktem lidského ducha. Oproti tomu má být jako «nultý stupeň» označováno vyrovnávání ztrát pozemsky vázaných látek. S vodnými solemi syntetickými nebo chemicky rozloženými, využívanými v industrializovaném zemědělství, se překračuje stupeň «-1», práh od přírody k pod-přírodě (Obrázek 14).<br /> <br /> V následujícím bude pojednáno o základních aspektech přínosu a problematiky aplikace minerálních látek a poté o třech stupních hnojení. Cesta k rozluštění {{SE|274}}<br /> <br /> jeho tajemství je jakási syntéza přírodovědných a duchovědných poznávacích snah na základě tathandlung. Nastupuje se zde cestu od vědy k umění, cestu bádání v činu, na níž se smysl pro pravdu, v malém i ve velkém, měří podle poznatelného a prožitelného přirozeného a sociálního gedeihen statku jako celku — nikoliv podle kvantitativního výsledku.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufe_0:_Die_Anwendung_von_Mineralstoffen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Stupeň 0: Aplikace minerálních látek ===<br /> <br /> Z pojetí, že jediným reálným základem všech světových jevů je hmota, se od 19. a 20. století v zemědělství zákonitě zformoval pojem «minerální hnojení» a spolu s ním pojetí souhrnu «živin», jež rostlina potřebuje k růstu. Za touto teorií se skrývá závažný předpoklad, že ze souhrnu anorganických, mrtvých látkových prvků může vzejít život, že s jejich pomocí by bylo možno život vytvářet a rozmnožovat. Život však vzniká ze života, z životních zárodků nebo semen. V přírodě nikde, ani při sebepečlivějším pozorování, nenalezneme oporu pro to, že by ze minerálně mrtvého mohl vzniknout život, nýbrž jen opak: Život propadá smrti. Pojem hnojení se ale vztahuje k tomu, aby byl život jako takový v růstových procesech rostliny, a stejně tak duševně-astrální působení zvenčí při tvarování, podporován způsobem odpovídajícím bytostné povaze. Nikoli náhodou se odvozuje pojem hnojiva od pradávna od významných účinků vylučování ze soulové a životní organizace domácích zvířat. Hovořilo se o «staré síle» takto pohnojeného pole. Z vládnoucího materialistického smýšlení se organickým hnojivům, kromě jejich mnohotvárného minerálního složení a podpory mikrobiálního půdního života, nepřisuzuje žádná specifická hnojivá hodnota.<br /> <br /> Jaká kritéria lze nalézt, abychom mohli posoudit důsledky, které způsobuje pojem hnojení chápající vzájemné vztahy půdy a rostliny pouze jako hmotné dění? V následujícím má být tato problematika sledována na příkladu motoru veškerého zvyšování rostlinných výnosů — na dusíku syntetizovaném do solné formy. {{SE|275}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung_von_Stickstoffsalzen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Aplikace dusíkatých solí ====<br /> <br /> Dusík (N) je se svými 79 % vlastním nositelem živlu vzduchu. Obtéká zelené listoví rostlin vzpínajících se do atmosféry, aniž by se přímo podílel na jejich růstových procesech. Jako vzdušná látka je podobně jako kyslík vázán sám se sebou (N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;), a proto je téměř reakčně mrtvý. Do hustších stavů vody a země se dostává přirozenou cestou pouze dvěma způsoby: 1. prostřednictvím energetických výbojů blesků, přibližně 6 kg/ha/rok,&lt;ref&gt;Manfred Klett: ''Die boden- und gesteinsbürtige Stofffracht von Oberflächengewässern'', Arbeiten der Landwirtschaftlichen Hochschule Hohenheim, Bd. 35, 1965, S. 42.&lt;/ref&gt; a 2. biologickou cestou prostřednictvím vazby dusíku rostlinnými organismy k tomu schopnými, zejména druhově bohatou čeledí luskovin. Prolomit tuto bariéru přirozeného vnášení dusíku, který si sám určuje svou míru, velkotechnickými postupy — to bylo výslovným cílem od konce 19. století. Průlom se podařil syntézou amoniaku Haber-Boschovým postupem. Za vysokého energetického příkonu se vzdušný dusík převádí ve vodném roztoku na vodíkovou sloučeninu amoniak (NH&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;). Dalším zahušťováním vznikají pevné sloučeniny s kyslíkem — dusičnanové soli — a s vodíkem — soli amonné, které rovněž snadno přecházejí do roztoku: první rychleji, druhé pomaleji. Obě sloučeniny jsou ve vodném roztoku vysoce reakčně aktivní a dusičnanové sloučeniny v pevné solné formě vysoce výbušné. Syntetickým postupem lze na libovolném místě země, nezávisle na biologických denních či ročních rytmech, vyrobit jakékoli množství dusíkatých solí. Vedle svého civilního nebo vojenského využití jako trhaviny způsobily v průběhu 20. století celosvětově revoluci v rostlinné výrobě. Tvoří produkční kapitál pro zemědělskou masovou výrobu a jsou — ve spojení s používáním herbicidů a pesticidů — příčinou vývoje k agrárnímu industrialismu.<br /> <br /> Tváří v tvář obrovskému nárůstu výnosů v polním, zahradním a ovocném hospodářství i ve všech ostatních speciálních kulturách by člověk musel zpívat chválu této světlé stránce nasazení průmyslově vyráběných dusíkatých solí — kdyby tu nebyly temné stíny. Dusíkaté sloučeniny, pokud nejsou ve formě amoniaku (NH&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt;) vázány na jílové minerály, mají tendenci co nejrychleji opět zmizet ze střední oblasti «bránicové půdy» — buď jako dusičnan (NO&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;) dolů do oblasti podzemní vody hlavového pólu, nebo jako amoniak (NH&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;), oxidy dusíku {{SE|276}}<br /> <br /> (oxid dusný N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O) nebo elementární dusík (N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) nahoru do pólů látkové výměny. Tyto ztráty tvoří přibližně stejným dílem asi 25 % vstupu syntetizovaných dusíkatých solí. Na jedné straně kontaminují podzemní vodu a vodu studniční, respektive eutrofizují povrchové vody. Na druhé straně přispívají svými emisemi ve značné míře ke znečištění atmosféry oxidem dusičnatým, a tím ke klimatické změně. Zbývajících 50 % vstupu dusíku způsobuje snížení biologické aktivity půd, respektive její jednostrannost,&lt;ref&gt;Martin Hartmann et al. (2015): ''Distinct soil microbial diversity under long-term organic and conventional farming'', ISME Journal, 9, S. 1177–1194.&lt;/ref&gt; jakož i vynucený růst rostlin při současném oslabení jejich organizačních sil, jejich výživné a léčivé účinnosti. Syntetizované dusíkaté soli přispívají rovněž k floristickému a faunistickému ochuzení druhů v krajinách. Teprve ony umožňují zúžení osevního postupu až po monokulturu a — nad to — pěstování v živných roztocích (''hydroponika'').<br /> <br /> V rostlinné výrobě znamená každá dávka dusíku zvenčí určitý druh nárazového růstového donucení. V každém případě — ať je podávána jako rychle působící dusičnanová, nebo jako pomaleji působící amonná sloučenina — zvyšuje se koncentrace dusíku v půdním roztoku, vůči níž se rostlina nemůže ubránit. Donucení přijmout nadbytek dusíkatých solí oslabuje éterickou organizaci rostliny ve všech jejích orgánech. V kořeni, který sestupuje dolů do hlavového pólu, se to projevuje jako ochromení jeho funkcí. Jednou z těchto funkcí je jeho vrozená schopnost jakési smyslové vnímavosti — nejen vůči formativním silám kosmu a vodnímu živlu, nýbrž zejména vůči živlu zemitě-pevného. Subtilnost těchto procesů se odhaluje v následujících fenoménech:<br /> <br /> Klasická «přírodní louka ponechaná přirozenému vývoji» z našich polních lánů z velké části zmizela. Z ní se kosinami sklízelo seno pro zimní krmení. Byla, podle stanoviště, nesmírně druhově bohatá na vrchní i spodní trávy a zejména na luskoviny a byliny.<br /> <br /> Přejde-li se nyní k tomu, že se za účelem zvýšení její bujnosti soustavně podávají dávky syntetických dusíkatých solí, spouští to — co se týče druhového složení — řetězovou reakci. Jako první z porostu mizí byliny, v dalším průběhu let luskoviny jako jetel červený, štírovník růžkatý a další. Nejdéle se drží jetel bílý. I spodní trávy nakonec ustupují moci vrchních trav, {{SE|277}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 15, S. 277.jpeg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 15: Die Funktionen der Wurzelhaare und deren Beeinträchtigung durch externe Zufuhr von Stickstoffsalzen.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> které na konci této posloupnosti dodávají monokulturní masové výnosy. Tento příklad objasňuje praufenomén vnějšího použití dusíku: druhové ochuzení asociovaných rostlinných společenstev.<br /> <br /> Zblízka viděno, uplatňuje se tento účinek v mnoha detailech v oblasti kořenů. Například u jetele červeného lze pozorovat, jak počet hlízek na kořenech — vznikajících endogenní symbiózu jetele s rhizobii, bakteriemi vázajícími dusík — klesá vlivem soustavného podávání dusíkatých solí. Vlivem vysoké koncentrace dusíku v půdním roztoku se snižuje schopnost kořene vázat dusík; ten postupně ztrácí svou schopnost vstupovat do symbiózy.<br /> <br /> Co platí pro endogenní symbiózy luskovin, platí i pro exogenní symbiózy s bakteriemi a houbami jiných rostlin. Na obrázku 15 je znázorněn podélný řez koncovým úsekem kořene.<br /> <br /> Kořenová špička se skládá z živé tkáně dělicích se buněk (''meristem''), s předsunutou slizovitou kořenovou čepičkou (''Calyptra''). Obě tvoří neustále se obnovující životní pól kořene. Kus výše po kořeni odumírá kořen do svého formového neboli smrtného pólu; dřevnatí. Jako zprostředkující střed se mezi nimi člení třetí prvek, v němž se — jak již bylo popsáno — oba póly, život a smrt, v obou funkcích {{SE|278}}<br /> <br /> kořenových vlásků navzájem prostupují (srov. kap. «Der Frühjahrsprozess und die Bodenbearbeitung», s. 213 nn.). Kořenové vlásky se skupují v rytmickém uspořádání kolem celého kořenového tělesa. Jsou to výchlipky z buněk kořenové pokožky (''epidermis''), které již nejsou schopny dělení. Jako takové jsou na jedné straně metabolicky aktivní: skrze ně proudí asimiláty z nad zemí ozelenělých rostlinných orgánů přes sestupný phloemový proud do půdy, kde aktivují mikrobiální a houbový život rhizosféry a symbioticky na sebe vážou. Kořenové výměšky (''exudáty'') tvoří v průměru u druhů kulturních rostlin přibližně 30 % jejich asimilačního výkonu.&lt;ref&gt;Christoph Felgentreu, Kirsten Engelke: ''Konzepte zur Erhaltung der Bodenfruchtbarkeit'', Deutsche Saatveredelung AG, Lippstadt.&lt;/ref&gt; Ätherleib rostliny tak řídí v souladu s jejími růstovými rytmy a potřebami prostřednictvím asimilačního proudu (phloem) půdní život — jsou to nízkomolekulární bílkoviny, sacharidy, enzymy, vitaminy, kyseliny, chelatační látky, kumariny, fenoly, glykosidy, alkaloidy, éterické oleje, ethylen.&lt;ref&gt;Lexikon der Biologie, https: www.spektrum.de.&lt;/ref&gt; Na druhé straně jsou kořenové vlásky smyslově aktivní. «Die Wurzel der Pflanzen […]: Es ist ein Auge, aber ein schlechtes Auge.» (Kořen rostlin je okem — ale špatným okem.)&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Schöpfung der Welt und des Menschen, Erdenleben und Sternenwirken'', GA 354, Vortrag vom 9. August 1924, Dornach 2000, S. 154.&lt;/ref&gt; Kořenové vlásky vnímají jaksi soli, které se rozpustily vlastní metabolickou činností (výměnnými procesy) a prostřednictvím svých symbiotů ve vlhko-vodném prostředí půdy. V procesuálně opačné současnosti — vlastnosti živého těla — vylučují kořenové vlásky asimiláty do kořenového okolí, podněcují jimi mikrobiální rozkladné procesy a přijímají jejich koncový produkt: mineralizovanou, mrtvou sůl. Ta postupuje v protisměru k asimilátům buněčnou tkání kořenů a ústí do vzestupného ''xylem''ového proudu. Jeden, mrtvý minerální proud zdola, a druhý, živý shora, jsou odděleny kambiem.<br /> <br /> Pouhým předmětným myšlením toto subtilní dění v kořenových vláscích a kolem nich není uchopitelné. Tyto v současnosti na sebe navzájem sladěné, takříkajíc do sebe vetkané životní a smyslové procesy jsou nasazením syntetizovaných dusíkatých solí citelně narušovány nebo postupně blokovány. Kořeny rostlin nemají rozlišovací schopnost ohledně původu rozpuštěných dusíkatých solí. Zvyšuje-li se jejich koncentrace soustavným přívodem zvenčí, ochabuje činnost kořenových vlásků. Kořeny se stávají metabolicky slabými a {{SE|279}}<br /> <br /> smyslově otupělými. Jejich schopnost vstupovat do symbióz je oslabena, jak bylo výše znázorněno na příkladu kořene jetele obsypaného hlízkami. Éterická organizace rostliny, rozšířená do kořenového okolí, se stahuje zpět na kořen; rhizosféra chudne. Postrádá utvářecí sílu kosmicko-astrálního, jehož «látkovým nositelem» je dusík.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 73.&lt;/ref&gt; Půda a rostlina tvoří životní jednotu. Z jejich životních procesů rozkladu organické substance pochází dusík a přechází — v průchodu mrtvou solnou formou — bezprostředně do životních procesů výstavby. Životní tělo rostliny ovládá moment smrti solné formy. Masivním přívodem syntetizovaných dusíkatých solí je rostlina vystavena jakémusi donucení je přijímat. Odpovídajíce svému původu jsou nositelkami sil z pod-přírody, které působí proti bildekräfte Übernatur — formativním silám nadpřírody.<br /> <br /> Výše zmíněná problematika vrhá světlo i na otázku platnosti zákona stálosti látek a sil. Je jejich chování a působení v neživé přírodě ve srovnání s přírodou živou kontinuální, nebo diskontinuální? Pozorování učí, že látka a způsob jejího silového působení nabývá podstaty a významu prostřednictvím souvislosti, v níž obojí vystupuje.<br /> <br /> Použití dusíkatých solí syntetizovaných ze vzduchu má moc negovat životní souvislosti ve prospěch vlastního mechanismu působení. Mají tendenci prosazovat v životní organizaci rostliny fyzikální princip časové následnosti příčiny a účinku. O tom svědčí i skutečnost, že k udržení výnosů je třeba rok co rok vynakládat přibližně stejné nebo dokonce rostoucí množství dusíkatých solí. Vnějším přívodem dusíku se výnosy stávají téměř bezcennými vypočitatelnými.<br /> <br /> To vše však znamená, že kořen je takzvaným «minerálním hnojením» odcizován své evolučně vrozené funkci. Střed rytmicky osazený kořenovými vlásky — mezi životním pólem kořenové špičky a smrtným pólem dřevnatějícího kořene — postupně ztrácí svou metabolicky a smyslově aktivní funkci; stává se pasivním. Rostlina je tendenciálně vracena zpět do dřívějšího evolučního stavu, v němž byla čistě «narozena z vody», volně se vznášejíc jako řasy ve slané vodě světových oceánů. Nyní však — kdy se v dlouhotrvajících vývojových krocích vypracovala k «narozené ze země», s kořeny, volně stojícím {{SE|280}}<br /> <br /> stonkem, listovou posloupností, květem a až po semeno — potřebuje hnojení, které je přiměřeno jejímu bytí jako zemské rostliny a je s to toto bytí dále udržovat ve vývoji.<br /> <br /> Syntetizované dusíkaté soli naplňují pojem hnojení jen zdánlivě. Nehnojí, nýbrž pohánějí a hypertrofují rostlinu reproduktivně do vodnaté masové bujnosti. Studium přitom se vyskytujících fenoménů z hlediska fyziologie a tvarování je neobyčejně poučné a přímo vybízí k tomu, aby byl pojem hnojení nově vymezen. «Die Pflanze lebt […] unmittelbar mit Erde und Wasser.» (Rostlina žije bezprostředně se zemí a vodou.)&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 192.&lt;/ref&gt; V čistě vodném prostředí se rostlinný (a také živočišný) život vyvíjí jen po nižší vývojové stupně; v provlhčené zemi rozvinuje svou kořenovou činnost. Roste aktivně dolů do živlu «pevného-zemitého» a rozvíjí v oblasti kořenových vlásků metabolickou aktivitu při rozrušování minerálních a rozkladu organických materiálů, jakož i smyslovou aktivitu vůči veškerému «was Erde [Salz; Anmerkung des Verfassers] und Wasser ist» (co je země [sůl; poznámka autora] a voda).&lt;ref&gt;Ebd., S. 192.&lt;/ref&gt; Hnojení tedy znamená přímo oživovat zemi, «a to nelze, postupuje-li se mineralizujícím způsobem».&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 122.&lt;/ref&gt; Hnojení, které samo oživuje zemi, zahrnuje trojí:<br /> <br /> # Zásobování půdy organickými zbytky z oživené a oduševnělé přírody.<br /> # Aktivaci rostlinného metabolismu ve vztahu ke kráftovirkungen (silovým působením) kosmického obvodu, jakož i k působení mezi kořenem a půdou.<br /> # Rozvíjení zárodečného smyslového nadání rostliny vůči látkám a silám země a kosmu k vyšší smyslové způsobilosti.<br /> <br /> Rozhodující pro posouzení hnojení podle hodnoty a účinku je jeho původ. Dusíkaté sloučeniny syntetizované za vysokého energetického příkonu (přibližně 50 MJ/kg N) pocházejí z anorganicky mrtvého vzdušného dusíku (N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;). Jsou donuceny stát se nositeli astralitu, který silově vzestupuje z pod-přírody a působí proti tomu, který vyzařuje z nadpřírody kosmu. Astrální měsíční síly, působící skrze vodu, získávají převahu nad sluneční astralitou, která působí skrze «pevné-zemité». Z tohoto důvodu je v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#273|obrázku 14]] (s. 273) {{SE|281}}<br /> <br /> použití syntetizovaných dusíkatých solí v zemědělství označeno úrovní účinku «-1». Pouze dusíku, který vychází ze životních procesů, lze v pravém smyslu přiznat hnojivý účinek. Zůstává v éterické organizaci rostliny, přijímá skrze ni formativní síly, jimiž formuje duchovní praobraz obrazně do smyslové podoby.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung_von_Gesteinsmehlen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Použití kamenných moučí ====<br /> <br /> Tak jako je pojem «dusíkaté hnojení» nepřesný, stejně tak nepřesný je pojem «minerální hnojení», který zahrnuje použití jakéhokoliv druhu minerálních látek v zemědělství a zahradnictví, bez ohledu na to, odkud v přírodním hospodářství pocházejí nebo jakým technickým postupem byly upraveny. Minerální prvky umožňují životní procesy způsobem vysoce diferencovaným, ale samy je nevytvářejí. Nehnojí život jako takový, nýbrž zajišťují jeho fyzicko-smyslový způsob projevu. V obecném pojetí minerálního hnojení se nečiní žádný rozdíl mezi dusíkem ze živlu vzduchu a látkami zrozenými ze země, jako jsou fosfor a kovy alkalické a alkalicko-zemité — draslík, vápník, hořčík a další. Dusík je v ovzduší téměř bez reaktivity a v zemi reaktivně živý. Látky země jsou reaktivně mrtvé ve svých hlubinách a stávají se aktivními v kontaktu se vzduchem a teplem. Toto pojmové zglajchšaltování bez kvalitativního rozlišení mělo fatální důsledky. Buď bylo «minerální hnojení» propagováno jako konečná moudrost, jako jediná účinná technologie zajišťování a zvyšování výnosů, nebo se vynořili «kacíři», kteří je paušálně odmítali. V praxi se duchy rozešly a hlubší poznání věci zůstalo na pospas. Dnes se o těchto věcech soudí diferencovaněji. Ke změně však nepřivedl náhled do podstaty látek, nýbrž brání ekologických souvislostí v praxi. Ve chvíli, kdy se hospodářství zřídí v duchu principu organismu tak, aby se o potřebnou dusíkovou bilanci příroda starala sama — podporována půdoobděláváním orientovaným na procesy, luskovinami bohatým osevním postupem a živočišnými hnojivy — reguluje se minerální bilance ze zdrojů půdy zpravidla sama od sebe. Tuto schopnost půdy udržovat se v dobrém zdraví na vyšší produkční úrovni, za to vděčí obratné ruce člověka. {{SE|282}}<br /> <br /> Stanoviště jsou z hlediska svého přirozeného minerálního hospodářství zpravidla velmi rozdílně «obdarována». Na spraších, naplaveninách, ledovcových základních morénách a na hlinito-jílových půdách staršího geologického původu je minerální bilance — v závislosti na erozi a stupni zvětrávání — poměrně vyrovnaná. Na stanovištích jako ledovcové písky, křemenné pískovce (Buntsandstein) nebo vápencové horniny (Weißjura) panuje vedle přebytku jednoho prvku někdy naprostý nedostatek jiného. Na starších písčitých půdách jde nejčastěji o deficit kovových bazí — vápníku, hořčíku a draslíku — a takzvaných stopových prvků. Na extrémně mělkých vápencových stanovištích chybí zpravidla fosfor. Nejcitelněji dopadá na přírodně nezpůsobilá stanoviště nedostatek vápníku, hořčíku, draslíku a fosforu. Tyto deficitní situace se přídavkem dusíkatých solí ještě vyhrocují a nevyhnutelně táhnou s sebou vymývání snadno rozpustných minerálních solí ve větším množství.<br /> <br /> V biologicko-dynamickém zemědělství a zahradnictví lze hovořit pouze o substituci stávajících minerálních deficitů. Přitom nejde o to, aby se látková hladina zvýšila na úroveň vědecky doporučených orientačních hodnot — pro postupné odvápňování obnovující rovnováhu kyselin a bazí může jako takový orientační bod platit pH &gt; 6 —, jde spíše o to, aby se prostřednictvím kamenných moučků podnítila výše zmíněná «smyslová činnost» kořene ve spojení s přidruženým půdním životem. Tato dvojnost periferní metabolické a kořenové smyslové činnosti řídí rozklíčování kamenné moučky a tím i uvolňování minerálních rezerv půdy, které se zadrhlo. V tomto ohledu mají zvláštní význam silikátové moučky z prahorních hornin. Obsahují celé spektrum všech těch látkových prvků, které tvoří výchozí bod vývoje nejúrodnějších půd. Při ryze mechanickém mletí se přísně geometrické látkové složení silikátů zachovává. Zvětrávání jemné zrnitosti probíhá v provzdušněném, humózním, metabolicky aktivním vrchním půdním horizontu a je proto do velké míry biogenní děj. Vede ke vzniku primárních a sekundárních jílových minerálů v oblasti jemných kořenů *rhizosféry*. Zároveň se při tom uvolňují chemicko- a životně-éterické síly, které byly od pravěku ztuhlé v přechodu ze stavu živě-vodního do mrtvého tvarového stavu zemitě-pevného.<br /> <br /> Nejúrodnější půdy světa vděčí za svůj vznik silikátovým horninám v práškovém stavu. Jsou to větrné nánosy «spraše» z {{SE|283}}<br /> <br /> z nánosů jemného písku z mladočtvrtohorních ledovců do bezledovcového předpolí, dále z ročních sedimentů jílu a prachovité hlíny v záplavových zónách řek (např. Nil před výstavbou Asuánské přehrady) a z úsad vulkanického popela. Posledně jmenované byly ve starověku ve středomořském prostoru používány ke zlepšení mezních půd. Také omlazení stárnoucích půd nebo přirozeně kyselých stanovišť prostřednictvím mergování (to jest vnášením měkkých, snadno zvětratelných, vápnitých jílovitých hornin) se nejpozději od ediktu Karla Lysého (823–877) z roku 864&lt;ref&gt;Helmut Snoek, Horst Wülfrath: ''Das Buch vom Steinmehl, Entstehung, Verwendung und Bedeutung im Land- und Gartenbau'', Hamburg 2000, 144 S.&lt;/ref&gt; stalo rozšířenou praxí. Dosah přepravy tak těžkých hmot byl ovšem omezený.<br /> <br /> V opakujících se vlnách se ve 19. a 20. století pokoušeli věnovat kamenným moučkám větší pozornost. Ocitali se přitom v beznadějné konkurenci s rychle se šířící takzvanou «průmyslovým hnojivárenstvím», tedy aplikací v podstatě dusíku, fosforu a draslíku ve vysoce koncentrované formě. Doufali v rychlé úspěchy — nedočkali se jich, což ani jinak očekávat nešlo. Při aplikaci kamenných moučků jde prostě o dlouhodobou melioraci, o postupné omlazování půd chudých na baze. Účinnost těchto moučků se urychluje s jemností jejich zrnitosti a je tím výraznější, jsou-li kombnovány s organickými látkami jako chlévský hnůj, kejda a komposty.<br /> <br /> Kamenné moučky se člení na ty ze sedimentárních hornin a na ty ze silikátů. V sedimentech se nacházejí — méně v jílových břidlicích, spíše v půdách na čistém vápenci, např. svrchní juře, nebo na křemitých pískovcích a kvarcitech — značné látkové deficity. V obou případech jsou půdy jen omezeně schopné vývoje. Na alkalické straně se vyskytuje nedostatek fosforu, na kyselé chybí vápník, hořčík a draslík. Teprve vyrovnání mezi oběma extrémy zajišťuje zdravou humifikaci a celkový vývoj půdy. Jde-li o snížení stupně kyselosti, tedy o zvýšení hodnoty pH směrem k 6 až 7, jsou vápencové moučky (CaCO&lt;small&gt;3&lt;/small&gt;) jako náhrada klasického mergování tím správným prostředkem. Jemně vymleté působí bezprostředně. Aby se zabránilo ztrátám draslíku výměnnými procesy, mělo by se potřebné množství v mírném dávkování rozložit na více let. Pro trvalou, půdu budující účinnost jsou vhodné hrubší zrnitosti až po vápencový štěrk. Zvláštní formu představuje použití páleného vápna (CaO). Je vysoce aktivní, postupně se však ve styku s půdní vlhkostí {{SE|284}}<br /> <br /> v neagresivní hašené vápno – hydroxid vápenatý, Ca(OH)₂ – přeměňuje. Pálené vápno se doporučuje jako přísada k rychle se rozkládajícím kompostním materiálům. Tlumí «příliš bujný život v étericku» ve prospěch tvarujících sil astrálního v kompostové hromadě.<br /> <br /> Půdy vyluhované vápnem s sebou nesou, zejména na jílem chudém písku, nedostatek hořčíku. Pomoci zde může dolomitová moučka. Vápenné usazeniny obsahují zpravidla nepatrné příměsi hořčíku. V dolomitu stoupají tyto příměsi na 50 %. Dalším kamenným moučkem je síran hořečnatý, kiserit. Na otázku, jak řešit nedostatek draslíku, odpovídá Rudolf Steiner hořečnanem draselným, patentkali – osvědčenou kombinací posilující hospodářství bází.<br /> <br /> Zvláštní formu vápnění – a to nejen vápnění, nýbrž zvláště v zahradnictví – představuje použití mořského vápna z řas. V něm je v celé své rozmanitosti soustředěno celé spektrum látkových prvků, které v sobě uchovává – lze to tak nazvat – minerálně-rostlinný život původu ve světových oceánech.<br /> <br /> Na kyselých půdách pokročilého věku může být v krajních případech k aktivaci půdního života nutná vedle meliora­ce hospodářství bází i meliora­ce fosfátová. Zatímco bazické složky půdy – vápník, hořčík, sodík a draslík – podléhají vymývání, platí to pro fosfor jen v nepatrné míře. V kyselém prostředí se váže s hliníkem, v zásaditém s vápníkem. Fosforečnany hliníku a vápníku jsou těžko rozpustné a jsou zpřístupňovány především kořenovými výměšky, symbiotickými bakteriemi a mykorhizami (houbovými hyfy). V normálním případě si v biologicky aktivní půdě hospodářství fosfátů reguluje samo.<br /> <br /> Pro meliorativní opatření přicházejí v úvahu fosforečnany vápenatéz terciérních kostních ložisek severní Afriky, jakož i fosforečnany vázané na křemík a vápník z vysokopecní strusky. Jejich zpřístupnění se uskutečňuje nakonec pod řízením éterické organizace rostlin, rozšiřující se do prokořeněného půdního prostoru.<br /> <br /> Zpřístupnění silikátových kamenných moučků, k nimž patří i sopečné popely, probíhá rovněž převážně biogenně. Jejich význam pro melioraci vyluhovaných půd je ještě jinak posuzovat.<br /> <br /> jako cílená meliorativní účinnost sedimentárních hornin. Silikátové moučky zvětrávají pomalu, v závislosti na stupni jemnosti svého mletí. Krátkodobě rozpoznatelný úspěch se nedostavuje, ale zde platí slovo: «Čas léčí.» Vývoj nabírá svůj počátek; dotýká se kořenové síly rostliny právě tak jako otevírajícího symbiotického půdního života i jakési homeopatické tvorby jílu *in statu nascendi*. Nastává nový začátek vlastní dynamiky zakotvené v půdě. Teprve opakované dávky ca. 2 t/ha/rok však prokazují účinky v drobtovité struktuře půdy a v rozšiřování kořenového prostoru. {{SE|285}}<br /> <br /> Mnohočetnost prvků, jež tvoří látkové složení magmatických hlubinných a výlevných hornin, je půdotvorná a zároveň ve velkém počtu zásadní pro zdárný rozvoj rostlin. Zde, v půdách a výchozích horninách, jako tamtéž v rostlinách a rostlinných druzích, se podíl těchto prvků mění. Tak vykazují například hlubinné horniny žulové řady od žuly s ca. 80 % SiO₂ přes *syenit* (60 %), *diorit* (55 %) a *gabro* (50–45 %) klesající obsah křemičitosti. Naopak obsahy oxidů železa, hořčíku a vápníku vzrůstají až na násobky. V porfyrové řadě od křemenného porfyru přes porfyr, porfyrit až po diabas nebo melafyr platí totéž, a stejně tak pro řadu výlevných hornin od křemenem bohatého *liparitu* přes *fonolit*, *andezit* až po čedič. Na čedičových pokrývkách nacházíme zvlášť úrodné, mineralicky bohaté půdy. Pro svůj rozšířený výskyt a svou spíše zásaditou mineralogickou kompozici s 45 % SiO₂, 10 % FeO, 7 % MgO, 10 % CaO++&lt;ref&gt;Georg Wagner: ''Einführung in die Erd- und Landschaftsgeschichte'', Öhringen 1960, 694+208 S.&lt;/ref&gt; dodává čedič nejčastěji používanou kamennou moučku. Přitom v širokém spektru prvkového složení náleží dominanci křemičitosti a hlíny (oxid hlinitý, Al₂O₃), respektive silovému potenciálu, který tato určitá kompozice přivodila, velký význam. Přísný stav formy krystalu se proměňuje v koloidní stav, v němž je substance udržována ve stavu vznášení se na pomezí pevného a kapalného.<br /> <br /> Vedle méně praktikovaného plošného rozsypávání jsou kamenné moučky přednostně vedeny přes kompostovací proces. Zpřístupnění a přijetí do životních procesů se uskutečňuje v mikrobiálním děni látkové výměny. Množstevní nasazení přes kompostování se omezuje na pouhé zaprachování kompostového materiálu při zakládání. {{SE|286}}<br /> <br /> Závěrem je třeba znovu zdůraznit: Při použití kamenných mouček jakéhokoli druhu nemůže jít o hnojení, nýbrž o substituci daných minerálních deficitů v anorganicko-mrtvé přírodě — ať již v důsledku jednostranného minerálního složení výchozí horniny při půdotvorbě, nebo v důsledku hluboko vyloužených půd pokročilého věku. Jde o nemocné půdy, které lze při relativně nízkých substitučních vstupech — v kombinaci s vlastními hnojivými opatřeními, jež budou popsána v dalším textu — terapeuticky ošetřit a pobídnout k nové vývojové dynamice. Vnější dávky dusíku v solné formě toto subtilní, životem rostliny a půdy nesené dění z velké části nebo zcela zmaří. Důsledkem je, že i na půdu vázané látky, převedené do lehce rozpustné formy a každoročně dávkované podle potřeb příslušných plodin, musejí být nasazovány ve větších množstvích.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufe_1:_Die_Düngung_aus_dem_Lebendigen_der_Pflanzennatur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Stupeň 1: Hnojení ze živého rostlinné přírody ===<br /> <br /> Rostlina po svém uvadnutí zanechává dvojí: semeno a vše, co je společné vyšším rostlinám — totiž kořen, stonek, list a květ. Ve srovnání s individuálním semenem to lze nazvat Všeobecně-rostlinným. Roste, rozvíjejíc svou podobu, od semene k semenu. V nově se tvořícím semeni však se pokaždé znovu otiskuje kosmické, «to, co jako forma rostliny žije v semeni»,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&lt;/ref&gt; pokaždé nově. Při klíčení semeno odumírá do formy, klíček se rozvíjí a je nyní silně podřízen působení pozemských sil. Semenná síla však neúnavně působí dál; prozařuje kořen strmící do hloubky, stejně tak kolmo vyhlušující stonek a listové žilky listů strmících do stran v podobě; nakonec se v podobě a květu obrazem zjevuje bytost, která duchovně jako forma žila v semeni. Skryta v květu, zbrzdí výhonek do semeníku, který — polárně k vyzařující blíži — se uzavírá jako obal semenných základů. Zde, v semenném základu, se semenná síla sjednocuje s «korunou» Všeobecně-rostlinného, s pylem. V odumírání rostliny dozrává dvojitý zárodek v semeno. Obsahuje vše, co se v prostoru a čase jako přítomné, zemsko-kosmické dění {{SE|287}}<br /> <br /> vtisknuto, substanciálně naplněno a utvářeno. Zároveň žije v semeni něco věčného, co se v pozemském stále znovu přítomní. Jinak je tomu se vším, co se z klíčícího a odumírajícího semene stalo zjevným obrazem rostliny. Všechny její orgány byly prostoupeny semenkraft [seedforce]. Skrze ni se zjevná podoba rostliny stala obrazem jejího typu. Semenkraft zanechala své stopy ve všech jejích orgánech — v kořeni, výhonku, listové posloupnosti a květu. Tyto stopy jsou tím výraznější, čím více tkáně, dosud prostoupené životem, tuhnou do formy kostry nebo zcela dřevnatí.<br /> <br /> V rostlinných zbytcích, ve všem, co se nestalo semenem, nýbrž za ním pozůstalo, nacházíme produkty prostoro-časového přírodního dění. Nesou v kompozici své látkovosti ještě stopy života a semenkraft. Hrozí jim úplné propadnutí smrti, mineralizaci. A k tomu dochází a docházet musí, neboť rostlina potřebuje mrtvé minerální soli, aby je silou své éterické organizace přivedla k novému životu. Jen se to má dít v pravý čas a v pravé míře. Příroda má moc tento mineralizační proces zpomalit nebo dokonce zastavit a přesměrovat k něčemu novému. Co pak vzniká, je humus. Rostlinnými zbytky a živočišnými pozůstatky, které se vracejí do země a proměňují se v humus, se země hnojí sama. Hnojí se v souladu se zásadou: „život hnojí život&quot;. S tvorbou humusu vzniká taková kompozice látek, která si teprve zaslouží název nejzákladnějšího hnojiva v hospodářství přírody.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vom_Wesen_der_Kompostierung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === O podstatě kompostování ===<br /> <br /> Co příroda předvádí, může se v rukou člověka povznést k pravé mistrovské dovednosti. Kompostování je pracovní umění, v němž myšlení, prožívání a konání stojí v nepřetržitém vzájemném dialogu. Lze — podle Rudolfa Steinera — získat „osobní vztah k hnojivu a zvláště k práci s hnojivem…&quot; Toho lze dosáhnout jedině tehdy, zná-li člověk všechny okolnosti druhu a původu materiálu — zda jde o mladou zeleň, zda je objemný nebo dokonce zdřevnatělý, bohatý na bílkoviny nebo kyselinu křemičitou, zda převažují kořeny, listy, masy slámy atd. Každá z těchto organických substancí má určitý {{SE|288}}<br /> <br /> geartete Stoffkomposition. Ideální by proto bylo, kdyby se kompostová hromada jako celek budovala z co největší rozmanitosti odpadních produktů. V zahradnictví je to spíše možné než v zemědělství. Zde napadají, v závislosti na ročním období, případně jednostranně velké masy.<br /> <br /> Hrubé, ale pro praxi použitelné orientační číslo pokud jde o pomalejší nebo rychlejší rozložitelnost, poskytuje takzvané poměr C/N. Čím vyšší je obsah dusíku vůči nosné kostře uhlíku, tím rychlejší je rozklad. Řada od těžce po snadno rozložitelné materiály vypadá takto:<br /> {| class=&quot;wikitable&quot;<br /> |+<br /> !<br /> !<br /> !<br /> |-<br /> |Piliny<br /> |=<br /> |500 C:1 N<br /> |-<br /> |Štěpka podle složení<br /> |=<br /> |250-400:1<br /> |-<br /> |Pšeničná sláma<br /> |=<br /> |100:1<br /> |-<br /> |Žitná sláma<br /> |=<br /> |65 :1<br /> |-<br /> |Ovesná sláma<br /> |=<br /> |50:1<br /> |-<br /> |Listí dubů a buků<br /> |=<br /> |40-60:1<br /> |-<br /> |Sláma luskovin<br /> |=<br /> |50-30:1<br /> |-<br /> |Čerstvý chlévský hnůj<br /> |=<br /> |20-25 :1<br /> |-<br /> |Kuchyňský odpad<br /> |=<br /> |25 :1<br /> |-<br /> |Zralý hnůj<br /> |=<br /> |50-20:1<br /> |-<br /> |Kravský hnůj<br /> |=<br /> |14-16:1<br /> |-<br /> |Zralý kompost<br /> |=<br /> |10-12:1&lt;ref&gt;Krafft von Heynitz, Georg Merckens: ''Das biologische Gartenbuch'', Stuttgart 1994, 351 S.&lt;/ref&gt;<br /> |}<br /> Vše, co zemědělský organismus v průběhu roku vylučuje dovnitř jako organickou substanci, může platit za výživný humus. Jde na orné půdě a v zahradách o strniště a kořenový systém, který tvoří přibližně třetinu hmoty celkového porostu, dále o hnůj z živočišné výroby (včetně slamnaté podestýlky) a o staré seno, slámu, zbytky krmiva ze stáje, listí, travní posečky, kuchyňský odpad, výkopek z příkopů atd.&lt;ref&gt;Pokud jde o praktické zacházení s přípravou kompostu, odkazujeme na příslušné publikace výše uvedených autorů; dále na Friedrich Sattler, Eckard von Wistinghausen: ''Der landwirtschaftliche Betrieb, Biologisch-Dynamisch'', Stuttgart 1989, 333 S.; dále na Herbert Koepf, Wolfgang Schaumann, Manon Hacius: ''Biologisch-dynamische Landwirtschaft: Eine Einführung'', Stuttgart 1996, 368 S.&lt;/ref&gt; Zde půjde zejména o procesuální dění od zakládání až po zralost. Kompostová hromada se zakládá na místě co nejvíce zastíněném, nad úrovní země, v oblasti působení vzduchu a tepla, látkovýměnného pólu zemědělství, na {{SE|289}}<br /> <br /> nezpevněném povrchu. Je nutné zajistit vztah ke krátkám hloubky a výšin. Zákonný požadavek kompostovat na nepropustné podložce (betonová deska) přestřihuje působení sil v kompostové hromadě od hloubkových sil země, které na ni působí zdola. Kompostová hromada je kus vyvrácené země,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 90.&lt;/ref&gt; srovnatelný s dřevnatým kmenem stromu zakořeněným v zemi a vzdouvajícím se nad ní do vzdušného obkruhu. Představa, že při kompostování prosakují do podloží nezanedbatelné množství dusičnanů, je pouhá teorie. Slizné látky uvolňující se v průběhu rozkladu uzavírají póry půdy. U hrubých pórů na písčitých půdách se doporučuje pokrýt povrch půdy tenkou vrstvou ''bentonitu'' (bobtnající jíl). Možné nebezpečí dočasného lokálního vyplavování dusičnanů v důsledku úniku průsakové vody po přívalových deštích bývá zpravidla způsobeno nevhodným zakládáním a nedostatečným zakrytím hromady. Tomuto zlu lze snadno odpomoci.<br /> <br /> Na kompostišti by mělo být k dispozici dostatečné množství základního kompostu jako očkovacího materiálu pro nově zakládanou hromadu, dále hlinitá půda, mergel nebo spraš k prokládání mezi jednotlivé vrstvy a k zakrytí hromady; a sláma jako konečná pokrývka. Pro zúžení poměru C/N lze přimíchat také chlévský hnůj, rohové hobloviny nebo krevní moučku. Jako další přísady v menší dávkování přicházejí v úvahu kamenné moučky, surový fosforit, kostní moučka, algový vápenec a další. Na přidání biologicko-dynamických kompostových preparátů bude ještě zvlášť pojednáno. Zakládání a míchání materiálů lze provádět rozmetadlem hnoje, nejlépe však zřejmě přece jen ručně. A zde leží bolavé místo. Kde jsou ty četné ruce, ti lidé, kteří by tu ne zcela lehkou práci vykonávali včas, rozumně a s radostí? Chybějí — a proto se buď příprava kompostu stala popelkou provozního dění, nebo otázkou pouhé technicky zvládnutelné rutiny. Tato rutina se omezuje na čistě mechanické procesy míchání — a to velmi omezeně —, zakládání a zpravidla opakovaného překopávání, aby se za přijetí vysokých ztrát urychlilo dozrávání na použitelné hnojivo. Zde se člověk opět zbavuje jednoho bohatého pole zkušeností — právě toho, «získat osobní vztah k hnojení a práci s hnojem». Stejně jako všechno organicky živé, podléhá kompostovací proces {{SE|290}}<br /> <br /> času. Vyvíjí se z chaotického metabolismu, z nárného humusu, do zralého formového stavu, do trvalého humusu. Je to proces, který probíhá v rytmu, v poli napětí mezi zdůrazněným pohybem na začátku (vysoký obrat) a zdůrazněným klidem na konci (utváření nové látky). Toto časoprostorové dění chce být ve všech svých fázích vnímavě doprovázeno a badatelsky promýšleno. Vyžaduje to, aby se člověk sám aktivně uvedl do pohybu a pak v dalším průběhu v klidu prodléval, vnímal vůně, konzistenci atd. a nazíraje a myslíce v tomto dění setrvával.<br /> <br /> V tomto smyslu je příprava kompostu pracovním polem vědomého cvičení, které požaduje a školí celého člověka. Vezme se vidle a lopata a na šířce asi 1,20 m se hromada vrství po vrstvách, přičemž se po dávkách vedle sebe a nad sebe ukládá snadno a obtížně rozložitelný materiál, mezi to se případně vkládají vrstvy chlévského hnoje a tenké vrstvy hlinité půdy, na okraji trochu základního kompostu, a jednotlivé vrstvy se — podle posouzení druhu potřeby — poprašují výše zmíněnými přísadami. V případě objemného a suchého materiálu platí staré pravidlo: «Pošlap ho pořádně a udržuj ho vlhký.» Při zakládání hromady se nesleduje žádné schéma — každému úkonu předchází uvážení.<br /> <br /> Hotově naskládaná hromada o výšce asi jednoho metru se záhy promění v živě bující chaos. Potřebuje vymezující obal, ochrannou, dýchající kůži. Tuto funkci nejlépe plní tenká zemní pokrývka a na ni vrstva slámy, starého sena nebo rašeliny. V tomto stavu splňuje kompostová hromada všechny podmínky, které charakterizují v sobě uzavřený organismus. S pomocí kyslíku, nositele éterických sil, rozvíjí vlastní život a ve spojení s dusíkem, nositelem astrálních sil, rozvíjí vnitřní život. Plastová folie jako jediná pokrývka je sice dešti vzdorná a vzduch propouštějící, ale přece jen pouhý surogát. Vnější kůže má funkci zadržovat vyzařující síly a vracet je zpět do nitra hromady. Zvenčí je hromada obklopena silami a rytmy živlového působení ve větru a počasí. Nezávisle na tomto vnějším dění rozvíjí kompostová hromada vlastní rytmiku a dynamiku v zákonité prostoupení stavů čtyř živlů — tepla, vzduchu, vody a země — a s nimi spolupůsobících, život tvořících éterických sil éterického tepla, světla, chemického éterického a životního éterického. {{SE|291}}<br /> <br /> V rámci svých rozsáhlých studií o životě kompostové hromady sledoval Bockemühl&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl: ''Vom Leben des Komposthaufens'', Dornach 1981, 67 S.&lt;/ref&gt; v kompostovacích pokusech (v dalším textu označovaných BKV) se směsí kravského a koňského hnoje řadu životních procesů, které se v hromadě odehrávají od jejího naskládání až po zrání. Ty v detailu potvrzují čtyři fáze vývoje kompostu, důvěrně známé pozornému praktikovi, a to na základě různých naměřených hodnot v časové posloupnosti — především však prostřednictvím výskytu a opětovného mizení různých skupin organismů v průběhu těchto čtyř fází. Jako reprezentativního zástupce rozkladných a přeměňovacích pochodů v hromadě si Bockemühl vybral druhově bohatou skupinu chvostoskoků (''Collembola''), kteří po červu kompostovém (''Eisenia foetida'') odvádějí hlavní díl přeměnné práce. V této souvislosti je nicméně třeba zdůraznit, že jejich činnost — stejně jako činnost kroužkovců, hlístic, hmyzích larev a bezmála do nekonečna se rozvětvující množství mikrobů — jsou vždy jen příznaky vztahového přediva, které je nutné chápat jako celek. Podmínky pro vznik této celosti vytváří lidská ruka. Aby se tato celost ve čtyřech fázích svébytně sjednotila v orgán v organismu zemědělství, je zapotřebí nepřetržité bdělosti a pečující ruky.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;1._Die_Wärmephase&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 1. Tepelná fáze ====<br /> <br /> V BKV se ohlašuje záhy skokovým nárůstem teploty ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]], s. 292), který pak stejně rychle opět klesá. Při kypré uložení — tedy při neomezeném přístupu kyslíku — může teplota vyšplhat až na 70 °C; při hutném a vlhčím uložení stoupá na optimum 55 až 60 °C a poté zcela pozvolna klesá na 30 až 25 °C. Oteplení je funkcí aerobní mikrobní činnosti, která uvolňuje sluneční teplo vázané v organickém materiálu z předchozích let a tím vytváří živelné životní prostředí pro na vztazích bohatý svět mikrobů v hromadě. Vývoj tepla vyžaduje řízení prostřednictvím — podle okolností — hústšího nebo kypřejšího naskládání, udržování vlhkosti, případně dodatečného podupání. Při příliš hutném a mokrém uložení hromada zůstane studená; dochází k hnilobě v důsledku anaerobního rozkladu. Přeložení je pak nevyhnutelné. Při silném oteplení na 65 až 70 °C zaniká ve výchozím materiálu {{SE|292}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 16, S. 292.jpeg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 16: Die vier Phasen des Kompostierungsprozesses.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> přítomných drobných živočichů, škodlivých organismů atd. a rovněž semena plevelů ztrácejí klíčivost. V BKV trvala první fáze — s překryvem do druhé fáze — přibližně dva týdny.<br /> <br /> Spolu se zjevením smyslově vnímatelného živlu tepla se uvolňuje také tepelný éter, vázaný v organické hmotě. Je to duchovně-nadsmyslové doplnění tepla jako živlu. Udržuje proces v chodu a ve správný čas ho převádí do příští procesní stupně. Vnější teplo tíhne k tomu, aby se rozptýlilo, zatímco tepelný éter vstupuje do vztahů — ba jest vlastním iniciátorem veškerého procesuálního dění. Proto je třeba dbát na to, aby se ohřívání odehrávalo spíše pomalu a vytrvale. Teplo by mělo zůstat v hromadě. S ním spjatý tepelný éter potom inauguruje vývoj, v němž se hromada organismicky uzavírá v celek.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;2._Die_Luftatmungs-_und_Entgasungsphase&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 2. Fáze vzdušného dýchání a odplynění ====<br /> <br /> Souběžně s fází ohřívání začíná jakýsi dýchací proces. Kyslík jako nositel éterické účinnosti ve fyzickém je takříkajíc vdechován; stimuluje explozivní bakteriální rozkladnou činnost. Přitom uvolňovaný {{SE|293}}<br /> <br /> oxid uhličitý (CO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) uniká jako plyn kůží hromady do vnějšího vzduchu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]]). V BKV bylo maximum dosaženo po třech až čtyřech týdnech, aby pak po sedmi týdnech rychle kleslo a v dalším průběhu rovnoměrně odpadalo až do konce pokusu po jednom roce. Jinak se věci měly s odplyněním amoniaku, které nastoupilo ihned od počátku, ve druhém a třetím týdnu dosáhlo maximální hodnoty a po šesti týdnech kleslo téměř na nulu. V tomto časovém úseku vylučování amoniaku — u materiálů bohatých na bílkoviny, jako jsou zeleninové odpady, také sirovodíku — vystupují navenek oblaka zápachu, která by ideálně měla zůstat uvnitř hromady: «organická látka je tím zdravější, čím více voní uvnitř a čím méně voní navenek».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 92.&lt;/ref&gt; Vyzařování zápachu je znamením stále bující, beztvaré dění. Poukazuje na nenávratné ztráty substance. Těm zabraňuje houbení (kloboučkové houby) nastupující ve druhé fázi. Přestože samo bují a prostupuje celou hromadou, způsobuje útlum bakteriálního rozkladu převládajícího v první fázi. Souběžně s houbením vzniká místo amoniaku napříště dusičnan, jehož obsah v následujících měsících soustavně narůstá a přes bílkovině podobné předstupně vstupuje do tvorby humusu.<br /> <br /> Charakteristický obraz mlh vodní páry stoupajících za chladných ranních hodin z hromad svědčí ve druhé fázi o postupném vysychání, a tím provzdušňování. Souběžně s tím se začíná zužovat poměr C/N, který v BKV nakonec ustálil na 12:1. Vývoj chvostoskoků (pro určitý druh chvostoskoků v BKV) ve čtvrtém týdnu skokem roste, aby pak do desátého týdne stejně rychle opět klesal. Jiné druhy nastupují a zase mizí. V BKV trvala druhá fáze — s překryvem do první a třetí — již bezmála čtyři týdny.<br /> <br /> S uvolněním plynů se uvolňuje světelný éter; je to étericky-nadsmyslové doplnění živlu vzduchu. Umožňuje živým bytostem kompostové hromady přežívat ve tmě navzdory nepřítomnosti přímého slunečního záření. Je to světloéterické, uchované z odumřelého vyššího života, které přivolává k bytí nižší rostlinný a živočišný život sahající k raným evolučním stupňům Země. Co je tedy příspěvkem světelného éteru k vývoji kompostové hromady? Na počátku je kompostová hromada spíše nahodilou směsí organických odpadů. Mikrobiální rozklad téže směsi není příčinným děním pro {{SE|294}}<br /> <br /> účinnosti světelného éteru, nýbrž dění souběžné. Světelný éter působí na jedné straně v růstu jednotlivých organismů, na straně druhé vytváří skrze činnost všech těchto nesčetných rostlinných a živočišných bytostí vztahové souvislosti, které celistvě orientují život kompostové hromady na tvorbu trvalého humusu. Světelný éter nechává kompostovou hromadu nejprve jakoby růst dovnitř a skrze činnost drobných živočichů prostorově utváří konečný produkt do sourodé, drobtovité sousednosti humusu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;3._Die_wässrige_oder_Verwandlungsphase&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 3. Vodní čili proměnová fáze ====<br /> <br /> Stává se zřetelnou v náhlém poklesu hromady. Po předcházející suché fázi leží nyní těsněji a sytí se sama sebou vlhkostí, neboť rozkladem těžko rozložitelných buněčných membrán vystupuje tekutina z buněčných vakuol a intercelulárních prostor ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]], s. 292). Hromada se silněji uzavírá vůči vnějšímu světu, nepáchne již leptavě a ve vlhkém-vodném prostředí se uskutečňují rozmanité přeměny, látková přeskupení i novotvary. Drobní živočichové, v jejich čele ''Collembola'', přebírají řízení; drtí materiál, požírají mikroby a houby, a tím jejich populaci zmenšují. Bující chaos první a druhé fáze se začíná — díky masovému rozmnožování drobných živočichů — uspořádávat a členit do provzdušněných vnitřních prostor. Podmínky prostředí se proměňují a odpovídajícím způsobem se metamorfózují i chvostoskoci: z červovitých, málo diferencovaných forem ke tvarům s výrazně vystupujícími orgánovými utvářeními. Z BKV je patrné, jak jeden druh následuje po druhém a zase mizí. Ve tmě hromady tak drobný živočišný svět evolučně prožívá ještě nižší, jakoby rostlinno-živočišné bytí. To je zčásti zevnitř, zčásti zvenčí prozařováno silami diferencovaně působícího duševně-astrálního. Tento vnímající život činí z kompostové hromady organismus. Ve třetí fázi se v ní uskutečňuje přechod z dosud beztvárného stavu vodního do stavu propracovaného zemitě-pevného — jediná velká substanční proměna.<br /> <br /> V BKV se třetí vodní fáze vyvíjí — s přesahem do druhé a čtvrté — po dobu sedmi týdnů. V tomto období dosahují chvostoskoci po dobu dvou týdnů maxima svého rozvinutí, tedy jeden a půl až dva měsíce po zakládání. {{SE|295}}<br /> <br /> Ve třetím, vlhko-vodním stadiu se aktivuje především chemický neboli zvukový éter. Druhy éteru jsou funkčně v kontrastu k živlům, s nimiž jsou evolučně stejného původu. Zatímco ve vodním stadiu nabývá hromada spíše husté, homogenní konzistence, tříští zvukový neboli chemický éter život hromady v nesčetnou rozmanitost jednotlivých buněk — avšak nikoliv nahodile, nýbrž v neustále se proměňujícím řádu. Rozděluje a spojuje v neustále nové variace. Podstatní nejsou jednotlivé bakterie, prvoky, řasy, houby, červi, larvy atd., nýbrž to, co se mezi nimi odehrává — interval. Přeneseně řečeno, lze procesové dění v kompostové hromadě přirovnat k symfonii. V symfonii vytvářejí tóny a intervaly, které tóny od sebe oddělují a zároveň je spojují, rytmus, melodii a harmonii. Symfonie má zpravidla čtyři věty, každá má své téma, jež zaznívá v pohyblivém proudu tónů, opakuje se a variuje. Ve stejném smyslu působí zvukový neboli chemický éter v kompostové hromadě — nikoliv ve vzdušném živlu tónů, nýbrž ve vlhkém zemitém živlu látek. V tomto je nositelem procesu všech rytmů, opakování a metamorfóz až do koncového bodu, kde se objevuje zralý humus. Tak lze humus v rozmanitostech svých číselných kompozic uhlíku (C), kyslíku (O), dusíku (N), vodíku (H) a síry (S) přirovnat k jakémusi pozemskému zrcadlu sférických harmonií.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;4._Die_Vererdungsphase&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 4. Fáze pozeměšťování ====<br /> <br /> Po ztrátách substance v první a druhé fázi a látkové přestavbě ve třetí se objem hromady pozvolna zmenšuje. Přechází do stavu zemitě-pevného; konsoliduje se a strukturuje jednotně v jakémsi látkovém novotvaru — v trvalém humusu (Obrázek 16, s. 292). Tento děj se projevuje nejen černým zbarvením a volně drobivou strukturou, nýbrž i čichovými a chuťovými kvalitami — tedy vjemy, které vedou hlouběji k bytostné povaze látkového. Hromada se zaplňuje dovnitř mírnou, zemitou vůní. Kvalitativní stránka chuti je samému procesovému dění imanentní: kompostová hromada je nyní uvedena do stavu, v němž dění určuje masově se množící svět drobných živočichů. Je to svět evolučně nižšího druhu, žijící ve tmě a vlhku {{SE|296}}<br /> <br /> a v nejvyšší specializaci se tu na různé způsoby rozkládá a přetváří. Každý živočišný druh nalézá v potravním řetězci připravenou potravu, na niž je nastaven jeho smysl pro chuť a jeho trávicí činnost. Jako poslední vstupuje na scénu s dešťovkami příbuzný kompostový červ (*Eisenia foetida*), který dalece převládající měrou odvádí vlastní práci trávení a látkové novotvorby. V podobném směru, avšak hmotností i kvalitou méně výrazně, působí kroužkovci (*Annelida*), mnohonožky (*Myriapoda*), stejnonožci (*Isopoda*), hmyzí larvy a další.<br /> <br /> Sáhne-li člověk do kompostové hromady, která se nachází na počátku fáze zeměnění, drží v rukou tmavohnědou až načernalou substanci, jež ještě obsahuje poslední, mikroby porostlé zbytky kořenů, stonků a listů a je zpravidla klubkovitě protkána velkou masou zmíněných kompostových červů. Červi i ostatní drobní živočichové odumírají, jakmile je stráven i poslední zbytek organických pozůstatků a v endogenní symbióze se střevními bakteriemi se mění v trus. Ten je jakožto étericko-oživená substance prosycen astrálními silami, jež trávicí hmota vstřebala průchodem skrze živočišný trávicí trakt. Tyto síly působí na jedné straně proměnu výživného humusu v trvalý humus a zkrocují odbourávající činnost mikrobů — nebo ji dokonce obracejí v budovatelskou. Na druhé straně jsou to astrální síly zprostředkované živočichem, které umožňují spojení s jílovými minerály a vznik jílovo-humózních komplexů. V této závěrečné fázi lze plným právem hovořit o astralizaci, o oduševnění hlinité hromady. Vše se organicky formuje a individualizuje v sjednocený celek.<br /> <br /> Až do plného zeměnění trvá čtvrtá fáze nejdéle. Trvá tím déle, čím je výchozí materiál bohatší na hrubá vlákna. V BKV (kravský/koňský hnůj) bylo toto stadium dosaženo přibližně po čtyřech měsících. Aktivita červů začala v 7. a skončila ve 13. týdnu. Teplota se držela s asi 25 °C téměř konstantně, v průměru asi 4 až 5 °C nad výkyvy vnější teploty.<br /> <br /> Čtvrté a poslední stadium — vznik humusu, přesněji jílovo-humózního komplexu — je ze všech nejzáhadnější. Zde rozvíjí svou hlavní působnost nejmladší, nejskrytější, nejjemnější a nejsilnější ze čtyř druhů éteru: životní éter. Životní éter je protipólem k živlu zemitě-pevného. Životní éter „tvoří život&quot;. Co se na Zemi jeví jako kámen, má svůj život {{SE|297}}<br /> <br /> V nadsmyslovém.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Grundelemente der Esoterik'', GA 93a, 30. září 1905, Dornach 1987, S. 44 f.&lt;/ref&gt; Životní éter je v kompostové hromadě tvůrcem života nesmírné rozmanitosti živých bytostí. Tento život je zároveň prostoupen smyslem. Odumírá-li toto smyslem prostoupené do formy, uvolňuje se životní éter, aby znovu komponoval látky do životní souvislosti — nakonec do humusu. Ten se na jedné straně stává, na základě kyslíku v humusu obsaženého, uchovatelem života; na druhé straně obsahuje humus dusík, který je — stejně jako kyslík a jiné prvky — vpředen do bílkovině podobné, bohaté na varianty látkovékompoziace. Látkově tvoří dusík most k astrálně-bytostnému, k tomu, co dává smysl. Z toho smíme usoudit, že životní éter v humusu je vlastní tvořivou silou, do jejíchž služeb se stavějí jeho tři starší příbuzní — éter tepla, světla a chemický éter. A nestává se snad právě tím vlastní tvořivou silou, že prostřednictvím dusíku má schopnost přivádět astrální k étericko-fyzickému? Nestává se tím kompost (trvalý humus) nejzákladnějším hnojivem bodem-podmíněné trvalé úrodnosti? A nepropůjčuje snad tento takto tvořivou silou se stávající životní éter životní souvislosti „půda a rostlina&quot; moc formovat se do celostí, individualizovat se a stávat se věrným odrazem svého v nadsmyslovém zakořeněného bytí? Všude tam, kde v živém rozeznáváme vzájemně působící, smysluplné nebo moudrosti plné souvislosti, sledujeme stopy životního éteru.<br /> <br /> Celkově vzato, lze shrnout: Organické odpadní látky, odumřelé z vyššího životního souvislosti, podléhají v kompostové hromadě nejprve rozkladné, avšak chaoticky probíhající oživující fázi, poté pak fázi budující — postupné proměně a opětovnému odumírání do pohumněné formy humusu. Ten však v sobě nese zárodek nového života na Zemi: «Universalsamen des Allgemein-Pflanzlichen» — univerzální semeno obecně-rostlinného. V tomto smyslu je humus hnojivem ze života pro rozvinutí vyššího života, totiž pro vegetativní rozvoj kulturních rostlin. Kompostové hnojivo je — podobně jako zrající plod, který živí člověka i zvíře — výživným plodem pro půdu a rostlinu. Skrze něj se minulé připojuje k přítomnému a umožňuje budoucí.<br /> <br /> Ve čtyřech stupních, jimiž prochází látkovost, jež dříve patřila rostlině nebo živočichu, až ke svému pohumňování, se odráží — nenápadně v malém a v časovém sledu — jakási opakování evoluce Země a {{SE|298}}<br /> <br /> kosmu. Na počátku všeho naplňovala ryzí teplo (tepelný éter — oběť vysokých duchovních bytostí) «starý Saturn». Za tímto stavem následovalo, na cestě zhušťování části tepla, vznikání živlu vzduchu a s ním světelného éteru na «staré Slunci», poté zhuštěním části vzduchu živlu vody na «starém Měsíci» a s ním éteru chemického čili zvukového — a konečně se zhuštěním části tekutého živlu stav živlu zemitě-pevného, Země jako hotového díla, a s ní životní éter.&lt;ref&gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Co se v kompostové hromadě, vyzdvižené nad úroveň půdy, odehrává jako umělý a přitom umělecký proces — pohumňování někdejšího vyššího života do trvalého humusu —, probíhá skrytějším způsobem ve všech půdách, zcela přirozeně v lesních půdách. Na ornicích a zahradních půdách je toto dění, usměrňované zpracováním půdy (viz s. 205 nn.), přiváděno na vyšší úroveň úrodnosti. Tomuto cíli slouží také zelené hnojení — pěstování rychle rostoucích trav, brukvovitých, luskovin a jiných rostlin výhradně k zásobení půdy humusem. Zvadlé zelené masy půdního pokryvu přitom poskytují výživný humus pro rozkladné stupně 1 a 2, zatímco kořenová masa zůstávající v půdě slouží zejména ve stavebních stupních 3 a 4 tvorbě trvalého humusu.<br /> <br /> Zelené hnojení se mulčuje a nabývá charakteru plošného kompostování. U tohoto jde o pokryv půdy organickými materiály od mladé zeleně až po dřevní štěpku mezi výsadby v zahradnictví. Účelné je i zde míchání různých materiálů. Od čisté slámy nebo listí je třeba upustit — sláma je příliš řídká a objemná, listí se ukládá příliš hustě, obojí se proto rozkládá jen pomalu.&lt;ref&gt;Krafft von Heynitz: ''Kompost im Garten'', Stuttgart 1999, 127 S.&lt;/ref&gt; Půdní pokryv chrání před výparem, zálehem, tvorbou krusty, erozí a zaplevelením, přitahuje mikrobní a žížalový život do půdní vrstvy a vytváří mu stále plynoucí zdroj potravy, udržuje půdní dýchání v chodu a oživuje zralost půdy.<br /> <br /> Humifikaci organické půdní vrstvy zajišťuje svět mikrobů a drobných živočichů, příznačný pro zvláštnosti daného stanoviště. Všem půdám je však společné, že namísto červeného kompostního červa se tu uplatňuje žížala obecná (*Lumbricus terrestris*), mistr půdní úrodnosti. Jenomže na písčitých půdách chudých jak na vápník, tak na jíl je počet jejích jedinců {{SE|299}}<br /> <br /> a tím i jeho blahodárná, humus stabilizující činnost velmi omezena. V polním hospodářství se plošné kompostování praktikuje pokud možno v kombinaci s podmítkou se zeleným hnojením; do porostu se vnáší závoj čerstvého nebo lehce nakysaného chlévského hnoje.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung_des_Kompostes&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Použití kompostu ===<br /> <br /> Zralý kompost je produkt rostlinně-živočišný. Není to jen proto, že se do něj přimísí živočišné výměšky a jiné složky pocházející od hospodářských zvířat, nýbrž proto, že proces humifikace jako takový by se nemohl uskutečnit bez astrální účinnosti světa drobných živočichů kompostové hromady. Hlavní složky jsou rostlinného původu, jejich přeměna v humus však podstatně závisí na činnosti a organizační síle zvířat. Kompost proto není hnojivem hnaným do rychlosti, které by násilně popohánělo vegetativní růst. Jeho působení tvaruje a formuje vegetativní. To z něj dělá hnojivo pro všechny ty kulturní rostliny, jež nesou plody především ve vegetativním — ať již jde o trávu, bylinu nebo strom. To se týká lukařství a pastvinářství, zahradní a polní zelinářské produkce i ovocnářství. Tvorba plodů, v rozšířeném smyslu, zde znamená substanciální tvorbu, která se hromadí a zaplňuje prostor v jednotlivých orgánech rostliny a jejíž výživnost je zaměřena na potřebu člověka a zvířete. Tato výživná schopnost si žádá hnojivo, které zadržuje rostovou a reprodukční sílu usilující ke semenotvorba a nechá ji proměnit a přetvořit v potravinovou substanci aktuálními záření Slunce a planetárního kosmu. Toto hnojivo vstupuje do působení sil rostlin řádem a formou. Je jím černý, drobivý trvalý humus.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kompostdüngung_von_Wiesen_und_Weiden&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kompostové hnojení luk a pastvin ====<br /> <br /> Trvalé travní porosty poskytují krmivo pro přežvýkavce a koně. Krmivo se skládá z vegetativních částí výhonku, ze stonku a listu. Porost je od jara do podzimu opakovaně spásán nebo sečen na zelené krmení či seno. Na pastvinách a ještě více na bylinami bohatých loukách dochází na jaře k rozkvětu jednotlivých bylin. Po odkvětu se stahují do listnatého rosettového stádia. Tráva vyrůstá ze svých odnožovacích uzlů stále znovu. Louka i pastvina zůstávají zelené v zimě i v létě. Porost je z velké části udržován v čistě<br /> <br /> Vegetativním stavu udržovány jsou i půdní procesy, které jsou po každém spásání nebo sečení reaktivovány k novým přeměnám. Půda ani rostlina nepřicházejí k odpočinku. Generativní dozrávání jim zůstává odepřeno. Při intenzivním využívání vede toto k ochuzování druhů. Proto si louka i pastvina žádají hnojení, které tento nedostatek vyrovnává — a tím je kompost. Na jaře po prvním spásání nebo prvním sečení sena, nebo lépe ještě na podzim, zprostředkovává travnatému drnu a půdě vyzrálou, zemitou kráftovou strukturu, která konfiguruje tvorbu substance ve stonku a listu jak na straně reprodukční, tak na straně výživné. {{SE|300}}<br /> <br /> Pravidelné kompostové hnojení trvalých travních porostů zhušťuje drn, sjednocuje a zkracuje pastevní okusy, obohacuje druhové složení — zejména o byliny — a zvyšuje výživnou hodnotu krmiva.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kompostdüngung_im_Gartenbau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kompostové hnojení v zahradnictví ====<br /> <br /> Podobně jako na trvalých travních porostech chybí i v zahradnictví dozrávající půdní klid; jedna kultura střídá druhou. Půda musí být po větší část roku udržována na vysoké úrovni úrodnosti, v jarní náladě nakloněné růstu. Tvorba potravinového nebo krmivového plodu se neodehrává v generativní fázi, nýbrž v době nejintenzivnějšího růstu. Velké sklizňové hmoty čerstvé, životaschopné substanciality opouštějí pozemek i statek. Co zůstává — především kořenová masa — stává se výživným humusem pro následující kulturu. Oproti tomu étericky-biologicky tvarující síla astralitou prostoupeného trvalého humusu zůstává v nevýhodě. To, co jinak na orné půdě v klidových dobách probíhá samo od sebe — přeměna výživného humusu v trvalý — musí být zahrádkářské půdě dodáno zvenčí jako vyzrálý kompost. Působí — podle druhu kultury — specificky jemně aromatizujícím způsobem na chuť a vůni, zpevňuje pletiva, zachovává čerstvost a zesiluje lesk a barevnost.<br /> <br /> Materiály pro kompost v zahradnictví zahrnují odstraněné sklizňové zbytky, organické odpady všeho druhu, drtě ze zeleného řezu, uvolněné meziplodiny, kamenné moučky, rohové lupínky a kdekoli je to možné, chlévský hnůj. Odpad a čistírenský kal jsou vyloučeny. Pro komposty bez plevelů — speciální komposty pro pěstírny a skleníkové kultury — se hodí nejrůznější směsi luskovin, trav, ovsa a dalšího. Ošetření kompostu horkou párou za účelem zničení škodlivých zárodků a semen plevelů {{SE|301}}<br /> <br /> by se, kromě pěstírenských zemí, mělo vyhnout. Kompost se tím do značné míry mění v mrtvý substrát.<br /> <br /> Kompost se zpravidla aplikuje rovnoměrně po celé ploše; zapracuje se mělce. Na písčitých, kamenitých a suchých stanovištích se osvědčuje náročný postup hnojení do sadebních jamek.<br /> <br /> V tropickém podnebí panuje v půdách chudoba humusu; organická substance podléhá urychlené mineralizaci. Totéž se tam odehrává vlivem vysokých teplot a vlhkosti i v kompostovém hromadě. Oproti tomu se tam osvědčuje kompostování „pod zemí&quot; ve velkých zemních jamách, do nichž se přes noc zatlačí jistý počet koz, ovcí nebo skotu. Ty duní a špástají materiál, zpravidla objemný a většinou zdřevnatělý, a obohacují ho svými výměšky. Dosahuje se tak dobré kvality humusu. Hrst takového humusu vložená do sadební jamky, osivo uložené do humusu a lehce překryté zemí způsobuje hotový zázrak: Výnosy stoupají na dosud neznámou výši a blahobyt obyvatelstva živořícího v chudobě roste.&lt;ref&gt;Mündliche Mitteilung von Matthias Guépin, Dozent am Emerson College (GB) und Berater in Kenia.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Podobným postupem je zakládání širokých vyvýšených záhonů nad odvodnitelné příkopy naplněné větvovím a křovím. Silně zpomaleným rozkladem a přeměnou v humus v podloží vzniká v zemním hřbetě taková míra oživení, že na nejmenším prostoru pestrá směs zelenin může nepřetržitě zásobovat jednu nebo více rodin. I tento postup potřebuje mnoho rukou; působí sociálně integračně a zajišťuje skromný blahobyt.<br /> <br /> Platí to pro celý svět: Umně provozované hospodaření s humusem osvobozuje od hladu a přináší nový kulturní rozkvět.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kompostdüngung_im_Obstbau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kompostové hnojení v ovocnářství ====<br /> <br /> Ovocnářství se od 20. století vyvíjelo od extenzivního, druhově bohatého pěstování vysokokmenů v rozptýlených sadech přes polokmeny až ke druhově chudému, intenzivnímu pěstování nízkokmenu s kratší dobou využití. V průběhu tohoto vývoje se tvorba plodů přesunula z vysoké, ve světle a vzduchu vznášející se koruny stromu dolů do přízemních vzduchových vrstev — a souběžně s tím enormně vzrostla potřeba hnojení. {{SE|302}}<br /> <br /> Ovocný strom dřevnatí a zároveň nese jemné, chutné plody. Ovládá polaritu světla a tmy, života a smrti, jakož i éterického a astrálního působení. To se projevuje zvláště u vysokokmenu. V něm usiluje éterická životnost z kořenového systému sahajícího do šířky i hloubky přes kmen a větve k olistěným výhonkům koruny. Toto silné oživení ve vzduchu a teple přitahuje bohatý hmyzí život: «Von demjenigen, was da als Astralreiches durch die Bäume hindurchgeht, lebt und webt das ausgebildete Insekt» (Z toho, co prochází stromy jako bohatá astralita, žije a tká vyvinutý hmyz).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 184.&lt;/ref&gt; Polárně k tomu vládne ve všem dřevnatějícím, a tedy především v oblasti kořenů, «éterická chudoba». V tomto prostředí, silněji vystaveném silám mineralizace, se rozvíjejí larvy hmyzu. Vysokokmen roubovaný na pomalu rostoucí podložce v sobě tuto polaritu jakoby ztělesňuje; je nenáročný a nepotřebuje žádné hnojení, tím méně takové, které působí bujným rašením.<br /> <br /> Jinak je to s jeho protikladem — nízkokmenovým stromem pěstovaným v uzavřených plantážích podobně jako monokultura na rychle rostoucí podložce. Roste spíše jako slabě dřevnatějící výhonek ze země a plodí zemně nízko, jakoby v mladém věku. Kambium, které u vysokokmenu tlumí příliš silnou bujnost, potřebuje u nízkokmenů nepřetržitou stimulaci prostřednictvím humusem bohaté, dobře prokořenitelné půdy. Tvořivá síla a živost humusu se jakoby dále přenáší do kambium samotného. Nízkokmenovník potřebuje hnojivo, které rozhodně nesmí působit bujně, nýbrž musí svou gestaltungskraft — živě proastralizovanou larvami a červy kompostové hromady — být příbuzné samotnému kambiu. U vysokokmenu se mineralizovaná země vytáčí do kmene a větvoví koruny. U bujného nízkokmenového stromu je toto vytočení omezeno ve prospěch stejnoměrně vysoké životnosti v kořenovém prostoru i v oblasti koruny. Ve stejném smyslu působí i intenzivní zelené hnojení pěstované v nízkokmenovém a polokmenovém ovocnářství.<br /> <br /> Intenzivní ovocnářství je úspěšné tehdy, když obsah humusu v půdě přesáhne 3 %; optimální je až přibližně 6 %, při současně minerálně silné půdě.<br /> <br /> Jako kompostovací materiál přicházejí vedle již zmíněných přísad přednostně v úvahu všechny druhy chlévského hnoje. Díky svému živočišnému původu disponují tyto tvořivými silami vyššího druhu, které bujnost nízkokmenovníků zkrocují na harmonickou míru. Tato harmonizace se projevuje v celém průběhu růstu z hlediska výrazně {{SE|303}}<br /> <br /> omezeného tlaku infekcí a škůdců, jakož i v chutnosti a trvanlivosti plodů.<br /> <br /> Souhrnně řečeno: kompost působí na vývoj rostlin zdravotně a harmonizačně; vytváří v půdě základ pro její trvalou úrodnost. Doporučuje se, aby v různorodě utvářeném hospodářském organismu byly komposty pro hlavní oblasti použití zakládány odděleně: pro kompost na trvalé kultury přicházejí — s těžištěm na chlévském hnoji — v úvahu veškeré odpady, i ty zatížené semeny plevelů; v zahradnictví vznikají v podstatě rostlinné odpady, které by měly být pokud možno prosté semen plevelů; podíl chlévského hnoje je vždy výhodný. V ovocných sadech by měl být vedle zeleného hnojení a před veškerými ostatními odpady upřednostněn chlévský hnůj.<br /> <br /> Toto doporučení apeluje na celé společenství statku, aby právě prostřednictvím kompostování vykonávalo a dovádělé k umění zmíněný «osobní vztah k práci s hnojivem» — rozšířený o práci s biologicko-dynamickými kompostovými preparáty (viz s. 344 násl.) — a aby různými druhy kompostových zemin odpovídalo specifické potřebě jednotlivých kulturních druhů.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufe_2:_Die_Düngung_aus_dem_Seelischen_der_Haustiernatur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Stupeň 2: Hnojení z duševní přírody domácích zvířat ===<br /> <br /> To duševně-astrální, které se rostliny jako čistě živoucí-éterné bytosti dotýká jen zvenčí, se ve zvířeti stalo vnitřní bytostí. Zvíře se jako tělesný organismus vymezuje navenek a utváří své tělo v nástroj rozvíjení své bytosti. Svými smysly prožívá zvíře svůj vnější svět a z tohoto prožívání rozvíjí svou činnost v teple, vzduchu, vodě a zemi. Mocí své duševní bytosti se látky skládají v zázračné dílo jeho orgánů, které podle svých vykonávaných činností přijímají ty nejpodivuhodnější podoby. V každé z těchto činností se projevuje dokonalá moudrost. Chceme-li se tedy poznáváním přiblížit bytosti zvířete, musíme usilovat o to, abychom zvnitřnili to, co vnímáme všemi smysly, a zformovali to v prožitý myšlenkový obraz. Moudrostí naplněná souvislost, která se v tom zjevuje, poskytuje vciťujícímu se poznání neklamnou jistotu, že síly, které skládají látky zvířecího těla a jimiž se může uvést v činnost, mají svůj bytostný prapůvod v astrálním neboli duševním těle zvířete {{SE|304}}<br /> <br /> Co tedy vychází z trávicí činnosti zvířat, získává svou hnojivou sílu zvláštní bytostnou povahou duševního bytí. O rostlinách bylo řečeno: «Živé hnojí živé» — pro zvířata pak platí přes to ještě: «Duševní hnojí duševní.» Tomuto stavu věcí bylo podrobně věnováno místo v kapitole «Duševní organizace čili astralleib zemědělského organismu» (s. 111 a násl.). K nejvyšší hnojivé síle na úrovni čistého přírodního působení přivádí duševní přirozenost přežvýkavců a zde zvláště přirozenost skotu (viz kap. «Skot»). Chápat hnojivou sílu jako souhrnný účinek jednotlivých takzvaných živin pramení z teorie, která si již neklade otázky. Naproti tomu hledat hnojivou hodnotu — jak již bylo opakovaně zdůrazněno — v «kompozitoru» (v koze, ovci nebo skotu), z jehož bytostné povahy se látky skládají právě v toto a žádné jiné uspořádání, to láme materialistické zábrany a otvírá pohled na otázky, které se obracejí ke skutečnosti života, duše a ducha. Sleduje-li se těchto otázek, ukazuje se, že hnojivá hodnota je tím vyšší, čím více jsou zvířata chována, krmena, ošetřována a šlechtěna způsobem odpovídajícím jejich bytostné povaze. To vše uvádí v chod z bytostné povahy hospodářských zvířat síly, které hnojí. Statek, jenž byl utvářen v organismus, tyto podmínky splňuje.<br /> <br /> Chov hospodářských zvířat statku je dimenzován tak, aby jej bylo možné jednak živit z krmné základny vlastní statku a jednak aby bylo k dispozici dostatek hnojiva pro hospodářské plochy. Množství a kvalitu vytváří příroda. Zachování nebo dokonce zušlechtění hnojiva až po jeho použití je věcí člověka.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Bewahrung_der_Dünger_des_Haustierbestandes&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Uchovávání hnojiv ze stáda hospodářských zvířat ===<br /> <br /> Při pastvě hnojí hnůj a kejda přímou cestou. Pravidelné rozhazování kravských plácků zabraňuje vzniku bujných míst. Naproti tomu hnůj pocházející ze stájového chovu musí být až do použití skladován co nejúsporněji bez ztrát. Nejlepší způsob, jak uchovat hnojivou sílu chlévského hnoje včetně kejdy, je ten se slámovou podestýlkou; nejpochybnější, avšak rozhodně nejracionálnější, je způsob tekutého hnoje neboli gülle. V gülle (kejda + hnůj) probíhají za převažujícího vzduchového uzávěru anaerobní fermentační procesy, při nichž se organické dusíkaté sloučeniny mineralizují na čpavek, který jako plyn uniká do vzduchu zejména při aplikaci (obtěžování zápachem). Míchadlem lze tento účinek zmírnit. Gülle působí na oživení {{SE|305}}<br /> <br /> toho vodně-měsíčního a tím, s obejitím živlu zemitě-pevného, přímo na bujnost rostliny, tedy tedy tendečně ve směru mírného minerálního hnojení. Podestýlka ze slámy má naproti tomu vícenásobnou přednost. Sláma saje část kejdy, při vyhánění se zcela promísí s hnojem a díky své tuhé objemnosti zajišťuje aerobní podmínky při skladování. K tomu přistupuje, že sláma obilí je proniknutá a utvářená touž fruktifikační procesem, který tvoří zrno v klasu. Stéblo je ztluštělé a uzavírá větší objem vzduchu ve stéblové rouře, než je tomu u divokých trav. Lze v tom rozpoznat výraz silnějšího vnitřního a astrálního působení. Navíc se po vytvoření kožky kýseliny křemičité v procesu zrání třpytí a barví do žlutých, načervenalých až zlatých tónů. Obklopuje se obalem z opálu. Sláma je slunečním plodem a teprve skutečně dělá z kravského hnoje sluneční-zemní hnojivo, «zlato sedláka».<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Tiefstallmist&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Hnůj z hlubokého stojení ====<br /> <br /> Nejlepší a nejúspornější způsob skladování je ten v hlubokém stáji. Skot, ovce a kozy kejdují a hnojí na čerstvou vrstvu slámy; kejda je zcela vsáknutá slámou. Svým obsahem dusíku urychluje aerobní rozklad na dusík chudé slámy. Zvířata sama splňují požadavek «drž jej vlhký a šlapej ho pevně».<br /> <br /> Hluboký stáj má ovšem nejvyšší potřebu slámy až 15 kg/zvíře a den oproti hnojném stáji na prošlap se 3 až 5 kg a boxovém volném stáji s podestýlkou s 0,5 až 1 kg.&lt;ref&gt;KTBL: ''Faustzahlen für den ökologischen Landbau'', Darmstadt 2015, 760 S.&lt;/ref&gt; V zájmu přípravy pevného hnoje a tím minimalizace vzniku gülle lze v hnojném stáji na prošlap a boxovém volném stáji příslušně zvýšit množství podestýlky. Kombinace vázaného stáje (krmení, ošetřování) s nočním pobytem v hlubokém stáji snižuje potřebu slámy. Vrchní vrstvy podestýlky hlubokého stáje, lůžková matrace, se ohřívají na ca. 30 °C a při mírném rozkladu látek procházejí první, tj. tepelnou fází kompostového hromady. Pevným šlapáním zvířat se pod nimi ležící vrstvy podestýlky zhušťují; ochlazují se a přecházejí do fermentačních procesů; podléhají za vzduchového uzávěru narůstající fermentaci. Analogicky k fázi 2 kompostové hromady je bující množení mikrobů {{SE|306}}<br /> <br /> Hefen a plísně jsou zbrzděny. *Chvostoskoci* a jiní drobní živočichové v tomto prostředí nenacházejí podmínky pro život. Fermentační enzymy, vytvořené autolýzou nebo vylučované bakteriemi, uvádějí závěrečnou fázi fermentace do pohybu: voda, bílkoviny, sacharidy, tuky atd. jsou štěpeny. Organické tkáně se rozvolňují, až na drobivé zbytky slámy a zdřevnatělé části; tvoří se aromata, hmota se stává homogenní a nabývá hnědavého zbarvení. Hnůj nyní voní jako chleba — jak se říká —, pokud se fermentace zdařila. Vícenásobně ošetřen biologicko-dynamickými preparáty a při nerušeném skladování přes léto je zralý produkt půdě «vtělen». Aby se v základní vrstvě hlubokého stájení předešlo stagnující vlhkosti a tím hnilobě, byl by vhodným podkladem udusaný jíl nebo hlína. Zde platí stejné pravidlo přímého dotyku se zemí jako pro kompostovou hromadu. Z neznalosti jemnějšího silového působení předepisuje zákon — bohužel i zde — nepropustnou betonovou podlahu. Nebezpečí takto vzniklého hromadění vlhkosti lze čelit vrstvou dřevní štěpky, vnesenou před ustájením na podzim.<br /> <br /> Stáj pro skot s hlubokým stáním by měla být konstrukčně navržena tak, aby se vrstva hnojního polštáře — při deseti čtverečních metrech prostoru pohybu a ležení na zvíře — mohla po šest měsíců, až do výhonu na pastvu na jaře, budovat do plné výše; dalším třem měsícům přes léto slouží dozrání. Mezičasové vyvážení a meziskladování v polních kompostech způsobuje značné ztráty substance. Ukazuje se jako bezproblémové udržovat krávy o váze 500 až 600 kg přes chladné a chladnější roční období na narůstajícím hnojním polštáři, aniž by se propadaly. S oteplením v březnu a dubnu se zrychluje rozklad horních vrstev slámy a může tak dojít k prohlubování průchozích cest a bočním vyklenutím. Toto změknutí lze včas nanesenou uzávěrovou vrstvou z jílu, hlíny nebo dřevní štěpky oddálit až do výhonu na pastvu.<br /> <br /> Také ovce a kozy jsou v zimní ohrádce chovány v hlubokém stáji. Hnůj a podestýlka jsou močením a dupáním velmi hustě uloženy, rychle fermentují a jsou bez ztrátného meziuložení přímo použitelné jako hodnotné hnojivo. {{SE|307}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Stapelmist&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Hromadový hnůj ====<br /> <br /> V boxovém, šlapacím a vazném stáji se vymíjí denně, případně při skrabákovém odklidu i vícekrát denně. Část kejdy se zachycuje odděleně. Zbývající část se jako směs hnoje, podestýlky a kejdy dostává na blízké meziskladiště. Na něm začínají již po krátké době fáze 1 a 2 — ohřev a provzdušnění — a tím nekontrolované rozkladné procesy se ztrátami substance. Z meziskladiště se pevný hnůj buď převáží k dalšímu zrání na polní komposty, nebo se kompostuje. V obou případech nastupují fáze 1 a 2 znovu s dalšími úbytky substance. Aby se tyto ztráty minimalizovaly, měl by být osvědčený postup hromadování hnoje znovu promyslen a důsledně uplatňován. Nepropustná podlahová deska s odvodňovacími žlábky po celém obvodu pro kejdu a dešťovou vodu jsou přitom nicméně nevyhnutelné. Čerstvý hnůj, vznikající denně ve sběrné jámě, se pokud možno ihned odebírá čelním nakladačem se stájovými hnojovými kleštěmi a po částech vedle sebe ukládá v šíři hnojného prostranství. Přesná práce je zde naprosto nezbytná. Před tuto první řadu přibývá druhá a třetí atd. Mezitím se první, druhá atd. řada ohřívá, takže ve stejném pořadí lze po částech přikládat druhou vrstvu a nakonec třetí a čtvrtou atd. až do maximální technicky dosažitelné výšky. Je-li tato výška s první řadou dosažena, lze začít s první vrstvou navazujícího oddílu. Tak se hromada postupně buduje do šířky i plné délky. Tlakem uložených vrstev procházejí fáze ohřevu, odplynění a provlhčení rychle a neúplně a končí ve fermentaci. Do té míry probíhají ve správně vybudovaném hromadovém hnojisku tytéž procesy jako v hlubokém stájení. Přesto jsou ztráty substance (přibližně 20 %) kvůli všestranné expozici vůči vnějšímu vzduchu vyšší než při hlubokém stájení. Rozklad postupuje na téměř svislých bočních plochách a na povrchu rychleji, znatelně mimo jiné podle výskytu kloboučkových hub.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Mistkompost&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Hnojový kompost ====<br /> <br /> V biologicko-dynamickém zemědělství se rozlišuje mezi «hnojivem», které pochází od zvířat, a kompostem, jenž je původu převážně rostlinného. Jsou to dvě různé kompozice sil, které tu hnojí. {{SE|308}}<br /> <br /> Při kompostování chlévského hnoje probíhají tytéž procesy jako popsané u rostlinného kompostu. V dozrálé, zušlechtěné podobě se utváří dauerhumus zvláštního druhu. Jeho silová konstelace uchovává astralitu domácích zvířat, která je hnoji vlastní. Právě jejich duševní síly jsou to, co dodává hnojivu mimořádný dlouhodobý účinek. Ve zvláštní míře platí to pro kompost z čistého nebo i z části přiměšovaného hovězího hnoje. Zprostředkovává životu rostliny síly, které sahají nad rámec astrálně-duševního a které byly v kap. «Skot» označeny jako «vloha Já». Tímto označením se odkazuje na silový souvis vyššího řádu, který kulturní rostliny nejenže zobrazuje jako obraz jejich nadsmyslové bytosti, nýbrž v nich zakládá dispozici, aby tato bytost mohla znovu vstoupit do vztahu k tomu, co z ní v minulé evoluci razo-prostorově ztvrdlo do díla — totiž k zjevné podobě rostliny — a mohla inaugurovat nové vývojové možnosti. Tím se ukazuje, že pravé hnojení z oživené a oduševnělé přírody šlechtitelský, vývojový hodnotu pro kulturní rostliny má a mít musí.<br /> <br /> Doporučuje se k hnojinovému kompostu vedle hovězího hnoje přimísit všechny ostatní druhy hnoje pocházejícího od ovcí, koz, koní, prasat a drůbeže chované na statku. Každý z těchto druhů zvířat provádí — jako výsledek své trávicí činnosti — své povaze odpovídající «kosmicko-kvalitativní analýzu» krmiva (viz kap. «Skot — Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já», s. 156 n.). Její výsledek se vtiskuje takřka jako vzor silové kompozice do hnoje. Slučují-li se různé takové vzory v kompostové hromadě, vzniká univerzální hnojivo, které — jak výše popsáno — podnětně prostupuje plodotvornost ve stadiu vegetativního růstu, jak je to výtečně nezbytné na loukách a pastvinách, v intenzivním ovocnářství a zelinářství.<br /> <br /> Pro kompostování celkového množství živočišného hnoje není důvod. Je příliš pracné a způsobuje skladovací ztráty padesát procent a více. Použitelnost v polním hospodářství nastává tehdy, když chlévský hnůj ztratil ostrost zápachu, nebo u prasečího hnoje přímo puch. To nastane, když jako ve štósovém a hlubokém stájení projde rotační fází 1 a zčásti 2. Další průběh rotace pak pokračuje v půdě pod vedením zejména žížaly a v kontextu s mikroby za životní a smyslové aktivity kořenů. Při kompostování příliš vlhkého chlévského hnoje — zpravidla důsledek nedostatečného {{SE|309}}<br /> <br /> Podestýlky (prasečí hnůj) — dochází ke vzniku mokrých jader, která vyžadují včasné přehazování.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Jauche&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kejda ====<br /> <br /> Kejda a hnůj mají na základě fyziologických procesů, z nichž vznikají, polární hnojivé kvality. Jak bylo objasněno na příkladu skotu (kap. «Skot», s. 146 n.), hnůj vychází z trávicího systému, v němž je zvenčí přijatá, tělu cizí potrava postupně rozebírána — přežvykováním, činností bachoru, žláznatého žaludku, tenkého a tlustého střeva — a při průchodu slizničními stěnami tříděna. Odtud se přecházejí takto své cizosti zbavené, mineralizované trávicí látky do žilní krevní dráhy a dále do jater. Moč naproti tomu je výloučením z tělního nitra, dostává se přes tepennout krevní dráhu do ledviny a dále přes močový měchýř do vnějšího světa. Ledvina třídí tělu vlastní látky a vylučuje v kapalné formě jako moč ty, jež se staly nepotřebnými. Podstatnou součástí moče je močovina, rozkladný produkt bílkovinného metabolismu. Na této dusíkaté sloučenině ještě lpí činnost duševního a životního těla zvířat. S močí nesou ven síly těchto dvou bytostných článků, a právě tyto síly to jsou, které hnojí. Jinak je tomu u kravského hnoje: ten sestává z nestravitelných zbytků krmiva, prostoupených odpadlými hlenovinami trávicích orgánů a impregnovaných výsledkem «kosmicko-kvalitativní analýzy» (srov. kap. «Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já», s. 156 n.). Hnojivé síly moče vytékají z minulostně působící, měsíční astrality skotu — v kravském hnoji se k nim přidávají síly, které v přítomnosti vyzařuje slunce. Jsou to síly, které skot ze svého zvláštního smyslového vztahu ke krmivu vtiskuje hnoji při výkonu «kosmicko-kvalitativní analýzy» — od přežvykování přes trávicí trakt až po zpětně odrážející funkci rohů jako «vlohy Já».<br /> <br /> Kejda se skladuje v jímkách nebo otevřených nadzemních nádobách; podléhá za převážně anaerobních podmínek kvašení. Doporučuje se proto mít k střídavému skladování alespoň dvě nádoby, aby po naplnění bylo k dispozici dostatek času k dozrání. Zušlechtění kejdy se děje mechanickou cestou — mícháním a provzdušňováním — a biologickou, popřípadě {{SE|310}}<br /> <br /> biologicky-dynamickou cestou prostřednictvím přísad. První způsob podporuje aerobní rozkladné a přestavbové procesy, druhý působí řídícím způsobem na celý průběh procesu až ke zralosti. Osvědčenými přísadami, které biologicky zpětně vážou čpavek vzniklý rozpadem močoviny, jsou zušlechtěné komposty chlévského hnoje v malých množstvích, dále nasekaná kopřiva, piliny a dřevní třísky. Biologicky-dynamické kompostní preparáty (viz kap. «Kompostní neboli hnojivé preparáty», s. 360 nn.) se ponoří v průlezných sáčcích do kejdy a hnojůvky, zavěšeny na plaváku. Aby se zabránilo ztrátám dusíku, mohou v otevřených kvasných komorách sloužit i plovoucí přikrývky ze slámy, kopřiv apod. s vpravenými příměsemi suroviny fosforitu a čediče.&lt;ref&gt;Herbert Koepf, Bo D. Petterson, Wolfgang Schaumann: ''Biologische Landwirtschaft'', Stuttgart 1980, 303 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V dnes běžných bezestýlkových ustájeních prasat a skotu vzniká tekutý výkal, kejda. Tato směs vody, hnojůvky a hnoje zkvasí, není-li dále upravována, v páchnoucí, rychle působící hnojivo. Mineralizace látek je značně pokročilá. V biologicky-dynamickém zemědělství by se místo kejdového hospodaření měla — pokud možno — prosazovat příprava pevného chlévského hnoje. V čistě trávnatých oblastech, kde chybí stelivo, nezůstává často jiná volba. O to důležitější je pak přijmout veškerá opatření k zušlechtění kejdy, jak platí i pro hnojůvku. Zpravidla se surová kejda z velkochovů vyvází na pole bez jakékoliv úpravy. Nehledě na takzvané obsahy živin platí za odpadní produkt, jehož je třeba se zbavit — se všemi důsledky v podobě obtěžování zápachem, úniků oxidů dusíku (oxid dusný, N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O), zatížení spodní vody dusičnany, ucpávání půdních pórů hlenovinami, ochuzování půdní flóry a fauny a snižování výživné hodnoty krmiva zejména nízkomolekulárními bílkovinnými sloučeninami. Velká vážnost, jíž se živočišnému hnoji kdysi dostávalo, padla za oběť myšlení v živinách. Při pečlivém zušlechťování, především prostřednictvím biologicky-dynamických preparátů, a dostatečně dlouhém skladování může postupně docházet k tomu, že i z kejdy vznikne trvale působící hnojivo, které se budujícím způsobem zařadí do půdních procesů. {{SE|311}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung_der_hofeigenen_tierischen_Dünger&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Využití statkem vlastního živočišného hnoje ===<br /> <br /> Pro všechny plodiny je hnojení chlévským hnojem dobrodiním: jako čerstvý hnůj pro lilkovité, brambory a rajčata, v přeloženém stavu pro okopaniny a obilniny, a jako vyzrálý, zeměmi prostoupený hnůj pro víceleté polní pícninářství i pro trvalý travní porost, zahradnictví a ovocnářství. Díky trvale vysoké hnojivé síle není nutno hnojit každoročně pro všechny plodiny — v rámci dobře komponovaného osevního postupu v polním hospodářství postačuje jednou za tři roky k okopáninám. Pro dobrou tvorbu výnosu pokrývá potřebu okopanin dávka přibližně 300 dt/ha. Pokud jde o celkové množství hnoje v podniku, je ideální roční dávka jedné velké dobytčí jednotky (VDJ) na ha (1 VDJ odpovídá 500 kg živé hmotnosti). V průměru lze u hovězího stáda včetně odchovu počítat s jednou VDJ na kus. Jedna skotská VDJ produkuje podle množství steliva 80 až 100 dt pevného hnoje. Včetně hnoje ostatních hospodářských zvířat je obsazení jednou VDJ na ha v menších a středních podnicích dosahováno, ba mnohdy i překračováno; u velkých podniků s převahou polního hospodářství klesá počet VDJ na ha hraničně na 0,4 až 0,3. Skotský hnůj tvoří hlavní hmotu a do ní se pokud možno přimísí menší množství hnoje od ostatních hospodářských zvířat. Přebytečné množství hnoje se v rámci osevního postupu zapravuje do sklízejících jařin před hlavní pícní plodinou, a to v dávce přibližně 100 dt.<br /> <br /> Výsev pevného hnoje k okopáninám se zpravidla provádí v předchozím roce na strniště předplodiny. Po lehkém zapravení do půdy následuje meziplodina, která díky pevnému hnoji vytvoří stejně bohatou kořenovou i nadzemní zelenou hmotu — a tím připraví dobrou, zpracovatelnou osivnou vrstvu pro jarní setí okopanin.<br /> <br /> Dobře vyzrálá hnojůvka a v případě nouze i kejda jsou vítanými hnojivy tehdy, jde-li o to napomoci ozimům na jaře k vývojovému skoku. Výpad ozimů a prořídlé porosty po střídavých mrazech na jaře mohou být pobídnuty k intenzivnějšímu odnožování. K tomu napomáhá dusík vázaný v močovině. Tato dusíkatá sloučenina mineralizovaná z bílkovinného metabolismu získává svou specifickou účinnost prostřednictvím astrálních sil, které pocházejí ze soulové složky zvířat a konfigurují látkové složení moči, do níž je dusík zapojen. Dalším aplikačním polem je hnojení strniště s ohledem na rychlý rozvoj meziplodiny zeleného hnojení. Na pastvině je {{SE|312}}<br /> <br /> Použití kejdy v časném jaru je prospěšné, popřípadě při střídavé pastvě po přehonu. Na porosty v plném růstu (zejména okopaniny) by se aplikace kejdy či hnojůvky měla vyhnout.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wirksamkeit_der_hofeigenen,_tierischen_Dünger&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Účinnost hoferních živočišných hnojiv ===<br /> <br /> U každého z hnojiv je třeba se ptát po jeho bytosti, po duševně-astrálním silovém potenciálu, který prostřednictvím životního a fyzického těla uspořádává látky a udržuje je v pohybu tak, aby se ve svém odrazovém obraze mohly fyzicko-smyslově projevit a podle své bytostné povahy působit. Na jednotlivé bytostné rysy divoké fauny a domácích zvířat bylo poukázáno v kapitole „Duševní organizace čili Astralní tělo zemědělského organismu&quot; (s. 111 a násl.). Přitom bylo zjištěno, že každý živočišný druh přispívá svou tělesnou činností jaksi hnojivým příspěvkem k celku přírody. Činností oduševnělého živočišného světa vzniká moudré předivo vztahů, které prostupuje celou přírodu smysl udělujícím způsobem. Mezi býložravými savci jsou to přežvýkavci, jejichž orgánová činnost je organizována tak, aby připravovala hnojivo, jež je s to „bránicový orgán&quot;, půdu, ve vyšší míře oživit a oduševnit. Z pouhého kvantitativního látkového složení to nelze vyčíst. Jde spíše o otázku kvalitativního poměru látek vůči sobě navzájem. Tento poměr nese pečeť bytosti krávy, ovce, kozy atd. Nejvyšší stupeň dokonalosti dosahuje skot. V kapitole „Skot&quot; (s. 146 a násl.) byl učiněn pokus charakterizovat trávicí dění prostoupené a prožité jeho bytostí, jakož i jeho se smyslovým vnímáním spjaté metabolicky aktivní smysly a inteligenci. Hledá-li se odtud porozumění pro dlouhotrvající, blahodárné působení speciálně skotského hnoje na půdu a rostliny, pak snad může být následující úvaha plodná: Rostlina roste na ose Země–Slunce. Kořen směřuje do hloubky k středu Země, stéblo, stonek nebo kmen se vztyčuje svisle do výšky vstříc Slunci. Z této svislé osy vyrůstají listy a větve do šíře a dálky. Listový aparát, rozestírající se plošně do horizontály, přijímá přímou cestou dopadající sluneční a planetární vlivy a zpracovává je v živou substanci, podporován „zemskou šťávou&quot; (xylém) stoupající v stonku, uvnitř kambia. Tento xylém zprostředkovává na jedné straně do horizontály spějícímu růstu životnost výživného humusu a tvarovou sílu {{SE|313}}<br /> <br /> Dauerhumus ve spojení s vápnem, tedy hnojivé síly vlastní rostlinnému kompostu. To platí i pro jemné kořínky rozvětvující se do šířky. Jinak je tomu s kůlovým kořenem, stéblem, stonkem a kmenem. Jejich vertikální impuls nemá po stránce látkové za základ humus jako hnojivo, nýbrž krystalické látky křemene, silikátů a jílových minerálů (srov. kap. «Vznik jílových minerálů a jejich novotvorba», s. 209 n.). Tyto křemenné minerály zprostředkovávají síly slunce, planet a stálic vcházející do rostliny nepřímou cestou. Ty se silou působení jílů soustřeďují do «kosmické vzestupné proudy» v rostlinách.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&lt;/ref&gt; Já člověka, jeho duchovní bytost, mu dává sílu vzpřímení; zvíře je zvířetem proto, že tuto sílu k plnému vzpřímení nemá; má však, jako v jedinečné míře skot, «Já v zárodku». Rostlina si, pevně zakořeněná v zemi, vytváří v «kosmické vzestupné proudění» svou vertikální podobu jako odraz svého nadsmyslového duchovního bytí. Živočišný hnůj může nyní — tak se smíme domýšlet — silou vlohy Já vtělené do něj prostřednictvím astrálního těla a étherického těla zvířete, učinit rostlinnou bytost samostatnější vůči sevření místně daných poměrů výšin a hlubin. Hnůj zprostředkovává rostlině základ k tomu, aby se až do vnější tvorby tvaru individualizovala, aby se důrazněji vlastní bytostnou povahou spojila s působením země i kosmu. Takto viděno je třeba — jak již bylo naznačeno — přiznat především rinderskému hnůji s ohledem na životní souvislost půdy a rostlin «výchovnou» schopnost.<br /> <br /> Hnojiva domácích zvířat (především Wiederkäuer) působí na substanční dění a typusem podmíněné tvarové utváření rostliny. Posilují síly, jimiž nadsmyslová bytost rostliny přichází k zjevu. Projevuje se to v jejím vertikálním směřování na ose kořen–výhonek–květ a — s tím podmíněno — v proměnách listů od báze ke květu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Licht-Schatten-Versuch&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Pokus světlo-stín ===<br /> <br /> V mnohaletém, variantně bohatém polním pokusu byly zkoumány účinky hnojení chlévským hnojovým kompostem ve srovnání s aplikací minerálních solí, dusíku, kyseliny fosforečné, draslíku (NPK) a s ošetřením takzvaným biologicko-dynamickým hornokřemenným preparátem {{SE|314}}<br /> <br /> ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|srov. kap. «Hornokřemenný preparát», s. 348 a n.]]) při plném slunečním světle, v polostínu a hlubokém stínu na žitu, pšenici, ovsu, bramborách, špenátu a ředkvičkách. Program šetření zahrnoval morfologické jevy, řadu analytických parametrů a hodnocení pomocí obrazotvorné metodiky krystalizace chloridu měďnatého.&lt;ref&gt;Manfred Klett: ''Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung'', Darmstadt 1968, 117 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Zde budiž vyzdvižena jen ta část pokusu, která se vztahuje na účinek hnojení chlévským hnojem ve srovnání s aplikací NPK.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Bewertungen_durch_morphologische_Befunde&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Hodnocení morfologickými nálezy ===<br /> <br /> Pokus potvrdil zkušenosti s všestranně kladnými účinky živočišného hnoje v podobě kompostovaného hovězího hnoje — zkušenosti, jež jsou pozornému, pozorujícímu praktikovi odedávna důvěrně známy:<br /> <br /> * Kořen si otevírá větší půdní prostor;<br /> * utváří se druhově ideálním způsobem odpovídajícím své typové vloze;<br /> * kůlový kořen (kosmický typus) mrkve, červené řepy, ředkvičky, špenátu vykazuje silný sklон do hloubky a je po stranách provázen jemným kořenovým větvením pyramidálně se sbíhajícím dolů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#315|obr. 17]]).<br /> * U ředkvičky plodní těleso — ztluštění ''hypokotýlu'' — tíhne k utváření dokonalé kulové podoby, od níž se kořen zřetelně odděluje. U NPK byl tento přechod více řepovitě utvářen; kůlový kořen se vytrácel a větvil se v blízkosti povrchu.<br /> * Také u typusu přirozeně sféricky se utvářejícího, silně rozčleněného kořene (zemitý kořenový typus) — keříčkové fazole, cibule, obilniny — vstupoval u NPK jev dezorientace kořene vůči druhové vloze výrazněji do popředí.<br /> * Pokud jde o výstavbu stébla (délky internodií), byly rozdíly sotva patrné; avšak u hnojení hnojovým kompostem bylo průběžně nápadné prodloužení nejvyššího, klas nesoucího článku stébla. Tento vitalitní výšvih se uplatňoval i u báze stébla vyšším stupněm odnožování, tedy větším počtem klas nesoucích stébel na jednu jednotlivou rostlinu.<br /> * Pokud jde o vývoj listů, přibližuje se při plném denním světle zjevný obraz listů prostorově — tvarem, barvou, ozubením, chlupatostí, členěním čepele listu, pevností ''kutikuly'' — xeromorfnímu ideálnímu typusu druhu, stejně tak časově, v řadě listů od {{SE|315}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 17, S. 315.jpeg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 17: Wurzelbilder von Spinat bei Mistkompostdüngung und NPK-Anwendung im Licht-Schatten-Versuch.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> * ... velkých, laločnatých, peřenosečných, přízemních až po malé, k stonku přiléhající, zašpičatělé v přechodu ke květu. Tato silně rytmicky utvářená zjevná podoba se v variantách s hnojovým kompostem vyjadřuje výrazněji než ve variantách s NPK ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#316|obr. 18]], s. 316). U ''monokotylních'' obilnin se projevuje táž tendence. Při hnojení hnojovým kompostem jsou listy užší, pevněji strukturovány a na listových okrajích a špičkách silněji prokřemeněny. Rostliny NPK kontrastují sklonem k ''hydromorfii'', podobně jako stínové rostliny.<br /> <br /> * Tak jako u ''monokotylních'' (jednoděložných) rostlin je pro ně příznačná internodiální řada od uzliny k uzlině — narůstá směrem nahoru progresivně na délce —, tak u ''dikotylních'' kvetoucích rostlin ... {{SE|316}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 18, S. 316.jpg|center|800px|]]&lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 18: Blattfolgen von Radies bei Mistkompostdüngung im Vergleich zu NPK im Licht-Schatten-Versuch.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Metamorfóza listů.&lt;ref&gt;Wilhelm Troll: ''Allgemeine Botanik'', Stuttgart 1959, 927 S.; Gerbert Grohmann:<br /> ''Die Pflanze'', Berlin 2013, 448 S.; Jochen Bockemühl: «Bildebewegungen im Laubblattbereich höherer Pflanzen», ''Elemente der Naturwissenschaft'' Nr. 4: 7–23, 1966.&lt;/ref&gt; Prostorově zobrazuje dynamiku růstu probíhajícího v čase.<br /> * Metamorfóza listů od bázových listů až po listy přiléhající ke květu je na příkladu ředkvičky zachycena na obrázku 18.<br /> * Základní formy vykazují i v dolní části peřenosečné, v horní části zaoblené, málo členěné a jemně zubaté čepele listu. U následných listů se čepel stále více redukuje na horní část. Ta je pak silně zubatá a progresivně kopinatě zašpičatělá. Toto polární tvarování listů — u primárních oproti následným — je na světle nejostřeji vyjádřeno. Vytrácí se směrem k<br /> {{SE|317}}hlubokému stínu, v němž si následné listy po delší dobu zachovávají habitus primárních listů (menší zubatost, zaoblenější čepel).<br /> * Týž rozdíl se projevuje při porovnání hnojení hnojovým kompostem s NPK. První jde konformně s vlivem světla, u druhého je přeměna listů podobně tlumena jako u rostlin ve stínu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Bewertungen_anhand_der_analytischen_Befunde&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Hodnocení na základě analytických nálezů ===<br /> <br /> Hodnocení na základě porovnávání množství látkových složek je bez zohlednění časového faktoru možné jen podmíněně. Co říká mnoho nějaké látky, co málo? Referenční bod hodnocení musí být hledán v procesuálním dění v rostlině s ohledem na jeden koncový bod. Tímto koncovým bodem — z hlediska výživově-fyziologické hodnoty — je zralost. K ní vedou ve stálé proměně látkových složek procesy výstavby, od ní odvracejí procesy rozpadu. Teprve sledování obojího poskytuje kritéria pro jakkoli spolehlivou výpověď o kvalitě. Z analytiky procesů výstavby získává pojem „fyziologie zralosti&quot; obsah. Přicházejí-li životní procesy v zralosti k odpočinku — enzymatické aktivity se snižují na minimum —, je dosažen optimální stupeň kvality a zajištěna přirozená skladovatelnost po určitou dobu. Zůstanou-li však enzymy v plné zralosti nadále aktivní, setrvává plod fyziologicky ve stavu nezralosti a je po krátké době vystaven rozpadu; jeho výživná hodnota musí být proto hodnocena jako podprůměrná.<br /> <br /> V pokusu světlo–stín byla pomocí poměrových čísel zjišťována dynamika látkové výstavby, od předstupňů signalizujících nezralost k takovým, jež charakterizují stav plné zralosti. Přitom se ukázalo, že u plodů hnojených hnojovým kompostem stupeň proměny látkových kompozic charakteristických pro plnou zralost narůstá:<br /> <br /> * Tak relativní obsah kyseliny askorbové, který se odvozuje z poměru dehydroaskorbové kyseliny (předstupně) ke kyselině askorbové (vitamínu C);<br /> * tak vyšší obsah disacharidů oproti monosacharidům; posledně jmenované jsou znakem stále ještě působící asimilační činnosti;<br /> * tak vyšší relativní obsah bílkovin; ten charakterizuje poměr celkových bílkovin (hrubého proteinu) k čistému, vysoce strukturovanému bílkovině. Hrubý protein, který vedle čistého bílkoviny obsahuje nízkomolekulární bílkovinné sloučeniny až po aminokyseliny a dusíkaté soli, jako jsou dusičnany,<br /> {{SE|318}}<br /> <br /> vykazuje zejména u listové zeleniny s bouřlivým růstem při aplikaci NPK-solí místy skokové nárůsty.<br /> <br /> * Tak velmi nízké enzymatické aktivity oxidující dehydrázy a sacharázy štěpící třtinový cukr ve sklizni pšenice, brambor, zeleniny. Při aplikacích NPK se zvýšily — stejně jako u rostlin ve stínu — skokovitě na úroveň signalizující nezralost.<br /> * Podobné nálezy ve prospěch hnojení hnojovým kompostem ukázaly obsahy kyseliny křemičité a popelnatých složek v pšeničné slámě; u zrna nebyly v tomto ohledu zjistitelné žádné rozdíly v obsazích.<br /> <br /> Běžná rutinní analytika se zpravidla zaměřuje na zjišťování kvantit, jako jsou analýzy reziduí škodlivých látek — ty vedou ke stanovení pochybných limitních hodnot, které musejí být znovu a znovu revidovány — nebo na takzvané hodnototvorné obsahové látky. K interpretaci dat chybí pojmový referenční bod, jako je například v případě pokusu světlo–stín srovnání za definovaných podmínek, nebo jako je relativní, fyziologický stav klidu zralosti, nebo specifická kompozice, v níž se nějaká látka vyskytuje a plní určitou funkci. Spolehlivá výpověď je možná teprve tehdy — a to nejde bez enormního úsilí —, když analytická data poskytují potvrzení pro pojmy, které jsme získali z myslícího nazírání životních jevů.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Bewertung_durch_die_kristalldiagnostische_Methode_der_Kupferchloridkristallisation&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Hodnocení krystaldiagnostickou metodou chloridukřemičitanové krystalizace ===<br /> <br /> Na rozdíl od kauzální analytiky, která se omezuje na zkoumání částí nějakého živého systému, umožňuje «empfindliche Kupferchloridkristallisation» («citlivá krystalizace chloridu měďnatého») po Ehrenfrieda Pfeiffera&lt;ref&gt;Ehrenfried Pfeiffer: 1899–1961, průkopník aplikovaného antroposofického výzkumu, vyvinul — vycházeje z podnětů Rudolfa Steinera pro zkoumání éterických formativních sil — metodu citlivé krystalizace chloridu měďnatého; spolu s Guentherem Wachsmuthem (1893–1963) pod vedením Rudolfa Steinera v letech 1922/23 poprvé připravil rohový hnůj. Do konce třicátých let 20. století vedl spolu s Guentherem Wachsmuthem výzkumnou laboratoř na Goetheanu. Od konce třicátých let rolník a zemědělský poradce v USA.&lt;/ref&gt; morfologicko-diagnostickou cestou získat úsudek o «živém organismu rostliny» jako celku, který se na anorganické rovině zobrazuje jako definovaný fyzikálně-chemický systém. Krystalizace chloridu měďnatého je proto způsobilá, {{SE|319}}<br /> <br /> znázornit éterickou formativní organizaci rostliny v mrtvém zobrazení. Princip spočívá na změně textury krystalizujících jehliček chloridu měďnatého při přídavku různých rostlinných extraktů jako spoluroztouštědel. Na základě této skutečnosti vznikají při krystalizaci na rovných skleněných deskách v klimatizovaných komorách pro přídavek charakteristické a reprodukovatelné jehlicové struktury a strukturní komplexy (textura nebo tracht), které lze srovnávacím způsobem posuzovat.<br /> <br /> Pfeifferovu metodu rozvinulo mnoho badatelů dále, zejména s ohledem na krystalovou diagnostiku: v oblasti humanní medicíny Selawry,&lt;ref&gt;Alla Selawry, Olleg Selawry: ''Die Kupferchloridkristallisation in Naturwissenschaft und Medizin'', Stuttgart 1957, 232 S.&lt;/ref&gt; v oblasti potravin v. Hahn,&lt;ref&gt;Friedrich Vincenz von Hahn: ''Thesigraphie'', Wiesbaden 1962, 244 S.&lt;/ref&gt; v oblasti rostlin Krüger,&lt;ref&gt;H. Krüger: ''Kupferchloridkristallisationen, ein Reagenz auf Gestaltungskräfte des Lebendigen'', Weleda – Schriftenreihe 1/1950.&lt;/ref&gt; v oblasti kvality rostlinných produktů Enquist,&lt;ref&gt;Magda Enquist: ''Strukturveränderungen im Kupferchloridkristallisationsbild von Pflanzen durch Alterung und Düngung'', Lebendige Erde 3, 1961.&lt;/ref&gt; Petterson&lt;ref&gt;Bo D. Petterson (1967): ''Beiträge zur Entwicklung der Kristallisationsmethode mit Kupferchlorid nach Pfeiffer'', Lebendige Erde 18 (1): S. 15–31.&lt;/ref&gt; a pro dnešní stav Doesburg.&lt;ref&gt;Paul Doesburg, Machteld Huber, Jens-Otto Andersen, Miriam Athmann, Guus van der Bie, Jürgen Fritz, Uwe Geier, Joop Hoekman, Johannes Kahl, Gaby Mergardt &amp; Nicolaas Busscher (2014): «Standardization and performance of a visual Gestalt evaluation of biocrystallization patterns reflecting ripening and decomposition processes in food samples», ''Biological Agriculture &amp; Horticulture: An International Journal for Sustainable Production Systems'', DOI: 10.1080/01448765.2014.993705.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Diagnostika krystalové textury obrazců chloridu měďnatého se zakládá na srovnání krystalového obrazce čerstvého extraktu s obrazci z jeho stárnutích stadií. Tomuto postupu leží v základu úvaha, že rychlost, s jakou se čerstvá šťáva za definovaných podmínek rozkládá (stárne), je funkcí hodnoty tohoto extraktu čerstvé šťávy. Zjišťuje se, že stárnoucí — tj. autolyticky a mikrobiálně rozpadající se — rostlinné extrakty se v krystalových obrazcích vtiskují v posloupnosti reprodukovatelných typů krystalových obrazců, takzvaných stárnutích stadií ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|Obrázek 19]], s. 320).<br /> <br /> Tato stadia se od sebe liší tím, že čerstvý rostlinný extrakt vyvolává pro rostlinu specifickou krystalovou texturu, kdežto rozpadající se extrakt vyvolává v rostoucí míře netypické texturní prvky, které se ve výsledku podobají textuře čistě krystalizujícího chloridu měďnatého. Z toho vyplývá jako měřítko pro {{SE|320}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 19, S. 320.jpg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 19: Kristallbilder einer Alterungsreihe von Kartoffeln im Licht-Schatten-Versuch (Var. 9).&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> hodnocení kvality rychlost, s jakou zkoumaná látka, je-li vystavena rozkladu, při krystalizaci prochází postupnými stadii rozpadové řady. Rychlý rozpad je přitom znakem méněcenné kvality. Totéž platí, pokud čerstvý extrakt vzorku vykazuje již znaky obrazce stárnuti z referenční řady.<br /> <br /> V pokusu světlo–stín přistoupil k hodnocení kvality ještě další vztažný bod: variace plného světla, polostínu a hlubokého stínu. Otázka mimo jiné zněla: Lze na pozadí polarity rostlin pěstovaných v plném slunečním světle a ve stínu pomocí krystalizačních obrazců kvalitativně rozlišit působení sil hnojivého kompostu a NPK? Každý druh rostlin zanechává v krystalových obrazcích<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> {{SE|321}}<br /> [[Datei:Abb. 20, S. 321.jpg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 20: Typische Kristalltexturen von Kartoffeln im Licht-Schatten-Versuch.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> charakteristický otisk své éterické formativní organizace. Může-li se tato nerušeně rozvíjet, bez rušivých vlivů, vzniká odpovídající jemně členěný, reprodukovatelný krystalový obrazec. U všech zkoumaných kultur (žito, pšenice, oves a některé druhy zeleniny) vykazují krystalmorfologické nálezy v tendenci nápadnou shodu. Rozdíly mezi hnojením hnojivým kompostem a použitím NPK vystupují přibližně stejně silně jako rozdíly mezi světlem a stínem.<br /> <br /> Typické krystalové textury na příkladu brambor v pokusu světlo–stín znázorňuje obrázek 20.<br /> <br /> Pokud jde o hnojivý kompost ve srovnání s NPK, je třeba «ve světle» srovnávat vždy varianty 9 a 12, resp. 10 a 11, a «v hlubokém stínu» varianty 1 a 4, resp. 2 a 3. Pod «H.Č.» jsou uvedena relativní «krystalizační hodnotová čísla». Ta abstrahují vizuální srovnání. Podle klíče je součet jednotlivých krystalotexturních jevů zachycen v jednom čísle: optimum = 100, pesimum = 0. Školenému pohledu podává krystalový obrazec sám text k pojmové evidenci.<br /> <br /> U všech zkoumaných rostlin, tak i u brambor (obrázek 20), se při přímém slunečním ozáření krystalový obrazec přibližuje příslušnému texturnímu optimu. Každý druh rostlin vtiskuje obrazně svůj éterické organizaci odpovídající krystalový obrazec. U «světelných rostlin» vykazuje tento obrazec dobrou koordinaci jednotlivých strukturních prvků, plynné přechody mezi jehlicovými kmeny a jemnými větvemi a jemné, konturované {{SE|322}}<br /> <br /> jehlice. V hlubokém stínu se pro doplněk specifické uspořádání jehlicových struktur stále více vytrácí ve prospěch obecně radiálního směrování. Větve jehlic se rozšiřují nalépáním jemných větviček; nasazují nepravidelně a v zónách vzdutí jehlicových kmenů. Totéž ukazuje stadium 2 a — v zesílené míře — stadium 3 rozpadové řady varianty 9 v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|obrázku 19]] (s. 320).<br /> <br /> Typus krystalových obrazců v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#3211|obrázku 20]] (s. 321) odpovídá při hnojení hnojivým kompostem světelným variantám, při použití NPK v tendenci stínovým variantám. U posledně jmenovaných jsou zvláště nápadné tyto texturní znaky: tvorba sekundárních zárodečných center při krystalizaci, větvení ve vzdutých zónách, široké radiálně orientované, nepravidelné, méně větvené jehlicové kmeny, nestejně dlouhé, vějířovité jemné větve. Koordinace jehlicových struktur podléhá v menší míře jednotnému utvářecímu principu (srov. var. 11). Ve většině případů se krystalová hodnotová čísla «světelných rostlin» NPK-parcel neliší od těch «stínových rostlin» organicky hnojených pokusných členů. Zvláště nápadná shoda NPK-krystalových obrazců světelných variant s těmi zastíněných pokusných členů svědčí o podstatně sníženém stupni oživení, resp. výživné hodnotě ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|obrázek 19]], var. 2 a 11, s. 320).<br /> <br /> Celkově vzato poukazují staré selské vědění, veškeré praxí ověřené zkušenosti, trvalé hnojicí pokusy&lt;ref&gt;Ernst Klapp: ''Lehrbuch des Acker- und Pflanzenbaus'', Berlin-Hamburg 1958, 503 S.; Edward John Russel: ''The World of the Soil'', London 1957, 242 S.&lt;/ref&gt; i zde ve výňatku reprodukovaný pokus světlo–stín na jedinečný význam hnojení prostřednictvím domácích zvířat, přede vším přežvýkavců. Tito korunují dílo přírody tím, že rozdávají trojí požehnání: svou přítomností a svým hnojem napomáhají<br /> <br /> * středu mezi «Výšinami a Hlubinami», «bránicovému orgánu Boden», k trvalé úrodnosti půdy,<br /> * rostlinám k jejich praobrazu blízkému fenomenálnímu obrazu a substanciálně proformované tvorbě plodů,<br /> * prostřednictvím hofu vlastní krmné základny sobě samým k budování tělesnosti, která v přebytku — jako oběť — přináší výkony nejrůznějšího druhu ve službě a ku prospěchu člověka.<br /> {{SE|323}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufe_3:_Die_Düngung_aus_dem_Geist_des_Menschen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Stoffwechselausscheidungen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Vylučování látkové výměny ===<br /> <br /> V horninách se manifestuje živel „erdig-pevného&quot;. Vznikly z pradávného, látkové výměně podobného životního dění ve vývoji Země a staly se — v podobách krystalů — „dílem&quot;. Teprve procesy zvětrávání, rozpadem krystalických forem, mohou být látky opět pozdviženy do procesů oživené přírody. Jako takové nemají žádnou hnojivou sílu. Rostliny se rozmnožují nejen prostřednictvím semen, nýbrž zároveň prostřednictvím zbytků „obecně-rostlinného&quot;, které v půdě vyvolávají procesy látkové výměny. Minulý život se přeměňuje v „univerzální semeno&quot; humus, který hnojí budoucí život. Zvířata konečně hnojí ze sil své oživěnosti a oduševnělosti. Navenek se to projevuje v takřka nekonečném bohatství variant jejich bytostných činností, dovnitř v činnosti trávení a přípravy oživelého a oduševnělého hnojiva.<br /> <br /> Z uvedené stupňovité posloupnosti by se snadno dalo usoudit, že vylučování člověka by způsobovalo opakované vystupňování hnojivé síly. Opak je však pravdou! Pohled na soustavu bytostných článků člověka a z toho vyplývající trávicí činnost to objasňuje. Čistě v duchu spočívající bytostný jádro člověka prozařuje tělesné bytostné články a upevňuje se v nich v Já-organizaci. Pracuje na těchto bytostných článcích a přetváří je na vyšší stupně jejich vývoje. V tom spočívá další vývoj člověka — takový, který si on sám bude muset v celé budoucnosti dobývat. Nejsilněji pracuje duchovní duše člověka v přítomné době na přetváření zčásti dosud tělem svázaného astrálního těla v tzv. „Geistselbst&quot; působící bez vazby na tělo.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Theosophie, Einführung in übersinnliche Welterkenntnis und Menschenbestimmung'', GA 9, Dornach 2003.&lt;/ref&gt; Tato práce Já na bytostných článcích — tedy také na živém čili étericém těle a fyzickém těle — si žádá sil. Já je přijímá skrze Já-organizaci: duševně prostřednictvím vnímání skrze smysly a tělesně prostřednictvím potravy. Látky a síly Země živí tělo, aby mohla duchovní duše člověka v tomto těle v rozvinutí duševních činností {{SE|324}}<br /> <br /> myšlení, cítění a vůle žít a působit. V případě člověka stojí trávicí dění potravy výlučně v jeho službě, nikoli zároveň ve službě Země. Potravu přijatou z vnějšku využívá zcela pro sebe. Ve srovnání se zvířetem a rostlinou je egoistem. Co člověk vylučuje ledvinami a močovým měchýřem jako tekutinu a tlusté střevo jako tužší látky, je vší živné síly zbaveno, je to mrtvá, bezduchá a bezdušná struska. Tyto látky jsou z životního a duševního kontextu beze zbytku «dekomponovány»; coby N, P, K, Si, Ca atd. jsou vrženy zpět do stavu ryze minerálního a mohou působit jedině v něm.<br /> <br /> Proto jsou lidské výměšky, například v podobě čistírenských kalů jako hnojivo, nevhodné pro produkci lidské potravy. Při cíleném použití jsou «antihnojivem», srovnatelným se synteticky vyrobeným dusíkem ze vzduchu.<br /> <br /> Vlivem materialistického způsobu myšlení — látka je nezávisle na svém původu stále táž látka — se člověk stále znovu přiklání k hledání postupů, jak přece jen využít «hodnotné živiny» N, P, K z lidských výkalů ve prospěch rostlinné výroby. Od produkce zeleniny na takzvaných «závlahových polích» v blízkosti velkoměst se upustilo. Sušení a kompostování čistírenských kalů se s úspěchem praktikuje. Výsledný produkt by však měl být používán výhradně mimo oblast zemědělství, k revitalizačním účelům v oblasti silničního a krajinářského stavitelství.<br /> <br /> Co člověk tělesně zanechává pod vedením duchovní duše, je jí silově vyčerpáno; přírodě nic nevrací. Kde tedy člověk svým duchem hnojivě působí? Je to ta část jeho bytosti, která není svázána s tělem — duchovní duše, jež se v myšlení, cítění a vůli obrací k věcem a bytostem přírody.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Geisttätigkeit_in_der_Arbeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Duchovní činnost v práci ===<br /> <br /> Zvíře rozšiřuje své bytí do životního okruhu, v němž je činné. V této činnosti vládne moudré instinktivní dění, které vytváří předivo vztahů. V tomto smyslu zvíře svým konáním hnojí v hospodářství přírody. Co se děje, podléhá železné nutnosti. Díky probouzejícímu se sebevědomí je člověku vrozena schopnost svobodného jednání. Může se rozhodnout pro to nebo ono, pro dobro nebo zlo, pro pravdu nebo lež. {{SE|325}}<br /> <br /> Co nad tím vším rozhoduje, je svědomí, do nějž nakonec vstupují všechny myšlenky, pocity a impulzy vůle a od nějž dostávají všechny činy svůj zvláštní morálně-etický ráz. Ve starém selství platilo úsloví: «Krok sedláka hnojí.» Chodilo se s uzdami v ruce za pluhem nebo jako rozsévač přes pole nebo v nedělní obchůzce po polích. Jak pravdivé bylo toto úsloví kdysi, tak pravdivé je dnes v proměně. Kdysi bylo ještě bezprostředně z lidového prožívání instinktivní zkušeností, co říká země tomu, kdo po ní kráčí, co hovoří ze stavu nálad okolí, co půda vdechuje, co vydechuje. Pak člověk věděl, co je důsledně udělat jako nejbližší. Dnes musí být jistota «dělat ve správnou chvíli správnou věc správně» znovu získána ze síly vědomostní duše. Při chůzi po poli, třeba po vykonané práci — jsi naplněn mnoha dojmy dne —, cítíš jistotu vyvstávající z neznámých hlubin duše, která nepochází z myšlení vázaného na smysly. Z vnímání celistvosti statku a všech jeho aktuálních životních vazeb víš náhle, co je příštího dne třeba udělat — ať jde o to obrátit pozornost k oblastem statku, jež vypadly z dohledu, nebo o to, že ta či ona kultura naléhavě potřebuje ošetření, jako je hřeblování nebo postřik preparáty. Dostavují se intuice, které z volní sféry temně tušící vysvítají do vědomí. Víš se stojícím v duchovně živém proudu od včerejška k dnešku a od dnešku k zítřku. Nechat ideje myšlenkově tak proudit do práce, aby v práci pocitově uchopily vůli — to uvolňuje cestu pro intuice, které vedou k novému umění hnojení z ducha, k takovému oživování látky, «pevného, zemitého samého».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S.122: «Man muss die Erde direkt beleben, und das kann man nicht, wenn man mineralisierend vorgeht, das kann man nur, wenn man mit Organischem vorgeht, das man in eine entsprechende Lage bringt, sodass es organisierend, belebend auf das Feste, Erdige selber wirken kann.»&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_landwirtschaftliche_Individualität_und_die_biologisch-dynamischen_Präparate&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty ===<br /> <br /> Ze svého duchovědného výzkumu o povaze látek a sil, jakož i o podstatě hnojení vyvinul Rudolf Steiner {{SE|326}}<br /> <br /> jakýsi druh technologie v oblasti živého. Podával pokyny k výrobě a aplikaci biologicko-dynamických hnojivých preparátů. Jde o dva postřikové čili polní preparáty a šest hnojivých čili kompostových preparátů. Ty jsou podle určitých zásad, k nimž bude přistoupeno později, zpravidla vyráběny přímo na samotných statcích a používány ve velmi malých dávkách. Pokud jde o praxi výroby a aplikace, odkazuje se na příslušnou odbornou literaturu. Zde má být učiněn pokus metodicky ukázat — ze souhrnného pohledu na výsledky antroposofického duchovního výzkumu, ze zkušeností žité praxe a z přírodovědně uchopitelných skutečností — cesty poznání a základy úsudku pro porozumění druhu hnojení, který pro běžný materialistický světový názor musí být nutně nepochopitelný.<br /> <br /> Pozadí, které teprve umožňuje rozeznat a prožít hlubší smysl kola biologicko-dynamických preparátů, tvoří všezahrnující základní idea «zemědělské individuality», její tělesný organismus a ideové souvislosti, jež konstituují biologicko-dynamický statek jako do značné míry uzavřenou celistvost v sobě samé. Jako na jedné straně práce s preparáty vytváří — jakoby zdola z volní sféry — základ zkušenosti, tak je na druhé straně, na tom vybudovaná, poznávací práce na nadsmyslové bytostné skutečnosti nutným doplněním shora. Duchovní poznání a poznání přírody musejí v konání splynout; teprve v konkrétním zacházení vytvářejí pravé obrazy, skrze něž se každá jednotlivost začleňuje do vyššího celku. Co takto jako pravý obraz ducha vzplane v duši, nabývá v jednotlivých preparátech látečné vnější podoby a pokračuje ve specifické silové účinnosti dál do přírodní souvislosti.<br /> <br /> V organismu zemědělského statku se individualizují výškové čili univerzální síly, vyzařující z periferie stálic, ze sfér planet a Slunce, i hloubkové čili centrální síly vyzařující ze Země. {{SE|327}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 21, S. 327.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 21: Die Präparate als Mittler der Höhen- und Tiefenkräfte im Organismus der landwirtschaftlichen Individualität.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Tato individuace se uskutečňuje v půdě, ve vyrovnávajícím středu výšin a hlubin, ve smyslu jakési srdeční a plicní funkce. Projevuje se v podobě rostliny ve svisle vzhůru pnoucím výhonku a v kůlovém kořenu rostoucím do hloubky, jakož i v horizontálně se rozrůstajícím listovém a jemnokořínovém systému. Na cestě individuace se každé pozemské stanoviště rozvíjí nejprve v «organismus v přirozeném růstu». I v něm je vložena trojnost: kořenový pól pod zemí, pól látkové výměny nad zemí a půda, která se jako rytmická mitte člení mezi nimi. Skrze ideu a vůli, to jest skrze umem řízenou ruku člověka, tato individuace pokračuje k výtvárnému utvářování «zemědělské individuality». Člověk sám jako bytost v dění dává i jí povahu bytosti v dění. Tento cíl — vštípit vývojový princip půdě, středu zemědělské individuality — bude napříště úlohou zemědělství. Prostředkem k tomu je hnojení, a to právě ono, jež má svůj původ v duchu člověka. Míní se tím biologicko-dynamické hnojivé preparáty, jakožto {{SE|328}}<br /> <br /> «látečné nosiče vývoje». Ty sbírají síly Nahoře a Dole v bránicovém orgánu půdy, zduchovňují, oduševňují a oživují tuto rytmickou mitte a starají se o transsubstanciaci fyzicko-minerálního. Mimo křemenný preparát, který v pólu látkové výměny přes vzduch a teplo v břiše zemědělského organismu podněcuje životní procesy, procesy tvorby plodů a zrání rostlin, rozvíjejí rohový hnůj a kompostové preparáty svou bytostnou účinnost přes kořenový pól a přes rytmickou mittu. Podporují a soustřeďují všechny ty půdní procesy, jež rostlinu z kořenového pólu ve smyslu zmíněné «kosmické vzestupné proudění» proudění solí, vody a sil nechávají vertikálně narůstat do hloubky i výše. Vyrostlá podoba je obrazem tohoto působení sil ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#327|Obrázek 21]], s. 327).<br /> <br /> Biologicko-dynamické preparáty jsou vynálezy lidského ducha, účinná umělecká zručnost, jejíž původ spočívá ve zkoumání světa bytostně-nadsmyslového. Jsou uchopitelné pouze duchovně-nadsmyslově, to jest cestou, na níž se duchovní duše člověka skrze dlouhé a přísné školení stává schopnou leibfreier poznání. Leibfrei znamená, že poznávající již nepotřebuje tělesných smyslů, aby měl myšlenky, nýbrž svět bytostí se na první vyšší poznávací stupni sám zobrazuje v myšlenkových obrazech: v imaginacích. Ty jsou otisky životatvořivé duchovní skutečnosti, zatímco myšlenky vázané na smysly a rozum se opírají o svět jevů; v tomto případě je vnější forma fenoménem. V leibfreier nazírání poznává duchovní badatel to duchovně-bytostné, jež v pozemském bytí tyto formy vytváří. Poznává, jak tyto formy, které představují náš svět jevů, jsou odumřelými koncovými body vývoje z ducha, který v průběhu dlouhých epoch předcházel. Spatřuje v každém jevovém tvaru v přírodní souvislosti, například u růže, lilie nebo krystalu, jedno «evolutivní dosažení», umělecké dílo odumřelé do formy. Spatřuje konec, věda přitom o jeho počátku. A tak se duchovnímu badateli klade otázka: Skrývá konec, dílo stvoření, zárodek k novému vše-objímajícímu dění? Může, ba musí být toto skryté evolutivní dosažení poznáno a skrze ducha, srdce a ruku člověka, který si uvědomuje své budoucí úkoly, uchopeno a přivedeno k rozvinutí? Neleží snad v tomto zárodku hledaná jiskra k nové zemědělské kultuře? A nejsou snad ideové obsahy «Zemědělského kurzu» — a zde umělecky duchovědný záměr vynálezu {{SE|329}}<br /> <br /> biologicko-dynamické preparáty, odpověď na výše položenou otázku? Rudolf Steiner leibfreier Wesenserkenntnisí zkoumal zárodečné, skryté v minerální, rostlinné a živočišné říši, a na základě těchto poznání vytvořil metodický princip, skrze nějž mohou být evolutivní dosažení ve spoli napětí kosmu a Země přivedena do nových vztahových poměrů. Plody z evolučních linií minulosti vstupují skrze lidskou ruku do vztahových poměrů zcela nového druhu, jež inaugurují nové dění, které to, co se stalo, proměňuje. Tento proměňující proces je pro každý z preparátů jiný; metodický postup, jenž leží v základu výroby preparátů, je však v principu u všech stejný nebo podobný; je to téma s variacemi. Aby bylo možno dospět k hlubšímu porozumění tohoto tématu, musí být popsány tři výzkumné cesty.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_geisteswissenschaftliche_Forschungsweg&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Duchovněvědecká výzkumná cesta ===<br /> <br /> Jako má přírodní výzkum za předmět smyslové jevy, tak má duchovní výzkum za předmět zjevení duchovní říšě bytostí. Výsledky tohoto posledního se představují myslícímu vědomí v ideových formách. Ukazují se oděny do určitého slovního znění přiměřeného idejím. To je fenomén. Čím přesněji a nestranněji toto slovní znění studujeme, tím jasněji se v myšlení rozsvěcuje duchovní obsah ideje. První krok tedy k porozumění duchovněvědeckým výsledkům v osmi přednáškách «Zemědělského kurzu» je studium přesného slovního znění. Při povrchním čtení lze snadno sejít z cesty a namísto orla najít jen jednotlivá pera. V kurzu jsou z antroposofické duchovní vědy před posluchačstvem, výlučně obeznámeným se zemědělstvím, rozebírána nejvyšší duchovní poznání, prostupující přírodní říšě, v jejich vztahu ke konkrétní zemědělské praxi. Vynaloží-li se při studiu textu úsilí o co největší nestrannost, pak slovní znění, v němž jsou nadsmyslové výsledky líčeny tak a ne jinak, je stejně tak danou skutečností jako každý smyslový fenomén.<br /> <br /> Vylíčení Rudolfa Steinera týkající se preparátů poukazují na vztahy, jež jsou zčásti přirozeně dány (například u léčivých rostlin vztahová souvislost určitých pozemských látek a jejich léčivých účinků), zčásti na vztahy, které teprve skrze ducha a ruku {{SE|330}}<br /> <br /> člověka teprve originárně vytvořeny (například vytvoření vztahu mezi rostlinnými substancemi a hůlennými orgány ze živočišné říše).<br /> <br /> Zde se uskutečňuje druhý výzkumný krok: člověk si musí přivést k prožité zkušenosti sám o sobě založený vztahový souvislost, to jest musí ho sám vykonat. V tomto konání se sám stává součástí dění. Aby byl tento druhý krok dále osvětlen, doporučuje se — jakoby jako přemostění — rozšířit studium na další oblasti duchovního bádání, naprosto centrálně na základní spisy Rudolfa Steinera&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?'', GA 10, Dornach 1992.&lt;/ref&gt; &lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Theosophie – Einführung in übersinnliche Welterkenntnis und Menschenbestimmung'', GA 9, Dornach 2003.&lt;/ref&gt; i na přednáškové cykly o pedagogice, medicíně, o přírodní vědě, umění, sociální otázce atd. Ač se tato témata zdají ležet daleko od zemědělství, přesto při důkladném studiu nečekaným způsobem rozšiřují, posilují a prohlubují porozumění obsahům «Zemědělského kurzu».<br /> <br /> Jako třetí krok vlastního badatelského prohlubování přistupuje meditativní cvičení. Člověk se musí pokusit obsahy «Zemědělského kurzu» myslícím způsobem zvnitřnit, mít je stále přítomné ve vší práci a nechat je stát se čilou substancí vědomostní duše. Tato ideová substance má moc bezprostředně podněcovat k práci. Její pravá bytostná povaha se odhaluje teprve ve vykonávání a v jeho důsledcích. Biologicko-dynamické preparáty získávají svůj smysl teprve v bezpodmínečném konání. Neboť teprve v konání se stávají bytostně skutečnými. V ideové formě jimi ještě nejsou — ta se naplňuje bytostí — jakoby z budoucnosti — teprve tehdy, když se stane svobodným činem. Cesta k tomu otevírá pohled na vyšší poznávací stupně Imaginace, Inspirace a Intuice, jejichž dobytí stojí před lidstvem jako budoucí cíl. Duchovní badatel touto cestou předešel. My stojíme skromně na počátku. Na základě výsledků duchovního bádání však můžeme ze síly vědomostní duše dobýt duchovní jistotu, že jsme na správné cestě. Na této cestě si cvičením získáváme nové umění, které «proměňuje nitro přírody».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 58: «Wir stehen auch vor einer großen Umwandlung des Innern der Natur.»&lt;/ref&gt; {{SE|331}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_naturwissenschaftlich-goetheanistische_Forschungsweg&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Přírodovědně-goetheánská výzkumná cesta ===<br /> <br /> Prostředky k přípravě preparátů jsou odebírány z říše minerální, rostlinné a živočišné a jsou vystaveny stavům fyzičnosti světa, živlům země, vody, vzduchu a tepla a v nich účinným rytmům ročních období. Antroposofický duchovní výzkum obrací tedy pohled na Co a Jak smyslově vnímatelného světa: na Co, například určité léčivé rostliny a živočišné orgánové obaly; na Jak, například vystavení silám léta nad zemí v prostředí vzduchu a tepla a silám zimy pod zemí v oblasti vodnatě-zemitého. Tím se pod zorným úhlem duchovního bádání stává smyslově vnímatelná příroda sama v nejširším rozsahu předmětem přírodovědeckých otázek, například: jaký podnět dává pampeliška lékařská (''Taraxacum officinalis'') z morfologického a fyziologického hlediska ohledně svého vztahu ke draslíku země a ke křemičitosti v nejjemnějším rozložení v obvodu Země, a jaké zvláštnosti a funkce pobřišnice skotu jsou to, díky nimž se právě tento orgán jeví jako vhodný k obalení pampeliškových květních úborů v průběhu preparace. Rozumí se samo sebou, že zde míněný přírodovědecký badatelský přístup nemůže být kvantifikující, nýbrž takový, který na základě vnímání smyslově vnímatelných faktů tvoří pojmy, jež mohou v běžném poznávání sloužit jako opora porozumění nadsmyslové anschauung.<br /> <br /> Přírodovědecká výzkumná cesta ostří pohled pro jednotlivý smyslově vnímatelný jev a hledá souvislost s onou celistvostí, na niž jako na výsledek svého bádání poukazuje duchovní věda. Goetheanistická přírodověda a antroposofická duchovní věda vstupují do vzájemně osvětlujícího dialogu.<br /> <br /> V zodpovídání otázek po přednášce na Technické vysoké škole ve Stuttgartu dne 17. června 1920 říká Rudolf Steiner: «Proto to, čím má být duchovní věda v zásadě, není nic jiného než fenomenologie; ale fenomenologie, která se nespokojuje s pozorováním jednotlivých fenoménů, nýbrž čte v souvislostech fenoménů. […] Ale porozumí se pak také, rozumí-li někdo fenomenologii tak jako Goethe – a duchovní věda je jen pokročilý goetheanismus.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Verhältnis der Anthroposophie zur Naturwissenschaft. Grundlagen und Methoden'', GA 75, Vortrag vom 17. Juni 1920, Dornach 2010.&lt;/ref&gt; {{SE|332}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Forschungsweg_der_Willenserfahrung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Výzkumná cesta zkušenosti vůle ===<br /> <br /> Na obou výše zmíněných výzkumných cestách začínáme obrazně zakoušet vnitřní souvislost každého jednotlivého preparátu. Plně prožitkově nasycen se však tento ideový celek stane teprve tehdy, když jej v opakovaném cvičení sami necháme stát se činem. V prožívání skutečnost zakládající moci ideje při přípravě preparátů se otevírají stále hlubší vrstvy porozumění. Zakoušíme sami sebe — podobně jako umělec — jako prostředníka, který látce vštěpuje cosi, co jako výsledek duchovního bádání oživuje v duševním vnímání. Duchovní obsah ideje, který se takto v sobě samém stále více osvětluje, je zárukou, že z toho vzešlý čin není pouhým svévolným aktem. Neboť čin v procesu výroby preparátů vytváří vztahy mezi přírodními objekty, např. mezi květy pampelišky a obalujícím pobřišnicí skotu, jež nejsou výrazem působícího přírodního zákona. Nezakládá se to v přírodě, v žádné jí vlastní síle (vůli), nýbrž v poznání ducha, které se prostřednictvím lidské vůle jako účinné agens vštěpuje přírodnímu dění.<br /> <br /> Tak se při práci s preparáty stává ideou nesená vůle prožitkovým prazákladem; sami si vytváříme jevy, které zpočátku buď z velké části zůstávají nevědomé, anebo z hlubších duševních vrstev vystupují jako pocity, nálady do myslícího vědomí. Na tyto je třeba při každém kroku preparace, resp. při aplikaci preparátů, soustřeďovat pozornost. Pohled badatele přitom směřuje dvěma směry: jeden vede zvenku dovnitř, druhý zevnitř ven.<br /> <br /> V případě pohledu zvenku dovnitř sestupujeme v projevu vůle, tedy v práci, do duchovní skutečnosti světa. Co se tam v nitru odehrává, zůstává z velké části nevědomé; například tehdy, když při přípravě preparátu z řebříčku plníme květy řebříčku do jelení měchýře. Vůbec bychom to nedělali, kdyby vůle nebyla impulsována duchem, který přebývá v oné ideji, k níž jejímu pochopení přibližujeme na obou výše zmíněných výzkumných cestách. Tak se v konání, jež je zpočátku prožíváno jen jako vnější děj, prověřuje ideový obsah vzplanuvší v myslícím vědomí. Prověřuje se jako vnitřní děj na skryté duchovní skutečnosti, v níž tento ideový obsah v konání tvůrčím způsobem zakládá nový vztah. Tato cesta zvenku dovnitř je cestou cvičení, tj. rok od roku {{SE|333}}<br /> <br /> opakovaného konání. Na této vědomě zvolené cvičné cestě ovšem nedospíváme k abstraktnímu poznání, jež by bylo možno uchopit jako přírodní zákon. Co však z takového poznávacího úsilí vzejít může, je postupující prohlubování smýšlení. Stává se objektivním duchovním základem, v němž se může utvářet osobní vztah, například ke krokům preparace. Idea duchovní vědy, uchopená zpočátku myšlením, proměňuje vůli vnitřně v sílu oddanosti, lásky, jež tuto práci činí svobodným činem.<br /> <br /> Pohled zevnitř ven obrací pozornost na přírodní souvislost, do níž s idejemi duchovního bádání při přípravě a aplikaci preparátů pracovně vstupujeme. Tu způsobujeme proměnu ve vlastním nitru, ve smyslu prohloubení porozumění, a rovněž proměnu «Inneren der Natur» («nitra přírody»).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 58: «Wir stehen auch vor einer großen Umwandlung des Innern der Natur.» (Stojíme také před velkou proměnou nitra přírody.)&lt;/ref&gt; Obě proměny stojí prostřednictvím ideami vedenou vůlí, tj. přes most práce, v duchovně reálném vztahu k sobě navzájem. Tak lze každý krok preparace doprovázet otázkou, jaký proměnový proces se odehrává; například v případě heřmánkového preparátu, když jsou květy heřmánku, obaleny tenkým střevem skotu, přes zimu zahrabány do země. V procesu přípravy všech preparátů se odehrávají proměnové kroky, jež vedou k novým látkovým stvořením s novými vlastnostmi. Každá z těchto nových kompozic látek má potenciál vlastností, který jako hnojivé působení způsobuje specifické proměny v živém. Směr naší badatelské pozornosti ohledně těchto hnojivých účinků nám ukazuje sám Rudolf Steiner. Poukazuje na to, že jako účinek preparátů se v živém odehrávají určité látkovopřeměnné procesy, a charakterizuje jejich působení na půdu a rostliny například jako «belebend», «gesundend», «durchvernünftigend», «empfindsammachend» (oživující, uzdravující, pronikající rozumem, schopnost vnímání probouzející).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999, Vortrag vom 13. Juni 1924.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tyto takto označené kvality — výsledky hnojivých látkových novotvoření z duchovního bádání na rovině živého a duševního — se mohou postupně stát vnitřní zkušeností, pokud se prostřednictvím prožitkového prazákladu činu pokusíme cítivě sledovat síly proměny do nitra přírody. {{SE|334}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Herstellung,_Anwendung_und_Wirksamkeit_der_Präparate_im_Jahreslauf&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Výroba, použití a účinnost preparátů v průběhu roku ===<br /> <br /> Výše zmíněné výzkumné cesty otevírají tři roviny zkušenosti skutečnosti v práci s preparáty. Tyto roviny se navzájem podmiňují. Žádné z nich se při poctivém hledání porozumění nelze vzdát. V průběhu roku existují dva kulminační body, v nichž lze toto zvláštním způsobem pozvednout do vědomí a přitom mu dát slavnostní ráz. V jarním čase jsou to dny po Velikonocích a na podzim dny kolem Michaeli. V obou dobách jsou určité preparáty vyjímány ze země a pečlivě uloženy, jiné jsou zhotoveny a vystaveny ročně-rytmicky působícím silám léta nad zemí nebo pod zemí a zimy pod zemí. Na některých místech se obě události usilují proměnit ve vyzdvižené svátky v průběhu roku — především Michalský den 29. září, na němž mohou spolupracovat nejen všichni na statku činní lidé, nýbrž i zájemci ze sociálního okolí. Ve smyslu tří výzkumných cest lze takový den uspořádat tak, že se nejprve přečtou místa v «Zemědělském kurzu», která se vztahují k právě zhotovovaným preparátům; pak může následovat rozjímání, jež se pokouší charakterizovat tu či onu preparátovou rostlinu nebo živočišnou orgánovou obalovou schránku v jejích zvláštních vlastnostech; nakonec je další průběh dne věnován vlastní činnosti výroby a pozorováním a zkušenostem, jichž se přitom lze dobýt.<br /> <br /> Veškeré úsilí má být zaměřeno na to, aby slavnostní ráz nebyl zajišťován především «vnějšími přísadami», nýbrž aby z vážnosti rozjímání a z radostnosti společné činnosti vyrostla ta pravá nálada. Podaří-li se to, je v takovýchto dnech snadno postřehnout, že práci s preparáty — jednotlivci i v pospolitosti — je vlastní prvek svobodného tvůrčího tvoření.<br /> <br /> Mezi oběma těmito kulminačními body v průběhu roku jsou to jednotlivé výrobní kroky preparátů, které v provozním pracovním rytmu vytvářejí po velkou část roku vyzdvižené hodiny: na jaře a v létě sběr preparátových rostlin, na jaře a na podzim obstarávání živočišných orgánových obalových schránek a v zimě a časném jaru výroba křemičité moučky. Každý jednotlivý krok, vždy<br /> <br /> vydávání preparátů — vždy je třeba mít v mysli průběh výroby celku preparátů, věci dělat včas a zůstat v nitřní oddanosti spojeni s děním i tehdy, kdy preparáty v zemi nebo nad zemí jsou vystaveny silám země a kosmu. K tomu každodenní pracovní logika nedává žádný podnět. Člověk si to musí sám vydobýt — nebo to společně chtít. {{SE|335}}<br /> <br /> Bereme-li v procesu výroby preparátů z přírody něco, pak jí jejich použitím přidáváme něco nového. Jako tkivem «individualizujících opatření» prostupujeme při aplikaci preparátů prostorově členěný, v časových rytmech žijící a rok od roku postupující zemědělský organismus. Zkusme si představit, jak v rámci tohoto organismu každá kultura — podle druhu a doby růstu — přichází k požitku účinků preparátů: ať už jde o polní plodiny v polním a zeleninovém hospodářství, louky a pastviny, ovocné stromy — ať jsou to polní preparáty od setí až do zralosti, nebo jiné preparáty, které přes kompost nebo hnůj ladí úrodnost půdy na rostlinám přiměřený poměr kosmu a země. Prožíváme bezprostředně, jak každé opatření při aplikaci sice míří bodově na tento lán nebo onu kulturu, jak ale odtud působí do celku hospodářského organismu. Každá rostlina, každá kultura se otevírá kosmicko-pozemskému okolí a stává se sama — až do látkové konfigurace — jeho obrazem.<br /> <br /> Ve spoluprožívání si lze uvědomit, jak se zemědělství teprve tímto tkivem činností a jejich účinky uzavírá do celku organismu — a to tím více, čím více se hospodářský provoz vnitřně diferencuje do rozmanitosti na sebe se vztahujících orgánových funkcí. Můžeme si udělat představu, jak prostorové vedle sebe polních plodin se proplétá vztažně k sobě právě tak jako jejich časové po sobě v osevním postupu.<br /> <br /> Pohledem na celkový rozsah působení preparátů v průběhu roku si lze uvědomit, jak ideje čerpané z duchovního bádání, které jinak v nás takto prostě žijí, se naší činností stávají navenek účinnými v přírodní souvislosti hospodářství a povznášejí je k tomu, co Rudolf Steiner nazývá «skutečně v sobě uzavřenou individualitou».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlage zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1979, S. 42.&lt;/ref&gt; {{SE|336}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Grundlegende_Aspekte_zur_Methodik_der_Herstellung_und_Anwendung_der_Präparate&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Základní aspekty k metodice výroby a aplikace preparátů ===<br /> <br /> V úvodu k tématu hnojivých preparátů poukazuje Rudolf Steiner na skutečnost, že zemědělství nutně provozuje „kořistnické hospodaření“. Proudem prvovýroby, která opouští statek, se hlavový a látkově-výměnný pól zemědělské individuality ochuzuje o látky a síly.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlage zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 120.&lt;/ref&gt; Úkolem hnojení je zde nejprve vytvořit vyrovnání. Pokud jde o látky a síly, zajišťují to hnojiva prvního stupně z oživlé přírody rostlin a druhého stupně z oduševnělé přírody zvířat. Pro ty látky a síly, které oživují zemi ve vyšším smyslu a které člověk v průběhu svého duchovně-duševního vývoje potřebuje jako potravu, musí začít působit síly z kosmu, pro něž se země musí teprve stát vnímavou. K tomu je zapotřebí nových látkových kompozic, které se v přírodě nevyskytují a které jsou schopny oživit neživé bytí hmoty a znovu ji otevřít jejímu duchovnímu původu. „Hmota“ – tak zní výsledek duchovního bádání Rudolfa Steinera – „je vybudována v tom smyslu, jak ji Kristus postupně uspořádal.“&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit'', GA 15, Dornach 1987, S. 66.&lt;/ref&gt; Toto přísně zákonité uspořádání látek nacházíme jako výsledek evoluce. V přírodních vědách je vynikajícím předmětem chemie. U třetího stupně hnojení jde tedy o to, vytvořit látkové a silové kompozice, které z již hotového díla přírodních říší vyjímají určité plody evoluce a uvádějí je do nových vzájemných vztahů. K tomu ukazuje antroposofická duchovní věda cestu, na níž je ponecháno na svobodě člověka, aby navázal na evoluční působení Krista. V tom lze spatřovat smysl a význam biologicko-dynamických preparátů. Metodická kostra jejich přípravy se odvozuje od trichotomie člověka, tedy od těla, duše a ducha, a při pohledu do přírody od Paracelsových „Tria Principia“, od Sal, Merkur a Sulfur, názorového postoje středověkých alchymistů navazujícího na staré mysterijní vědění. Tato trojice v jednotě se v novověku objevuje u rosekruciánů, filozoficky u Hegela jako „teze, antiteze a syntéza“ a v Goethově nazírání přírody {{SE|337}}<br /> <br /> v principu „polarity, metamorfózy a stupňování“. Trojice v jednotě neboli trojčlennost je imanentní veškerému bytí – v minulosti, přítomnosti i budoucnosti, nebo trinitárně řečeno ve „Otci, Synu a Duchu Svatém“.<br /> <br /> Myšlení v polaritách je klíčem k pochopení evoluce. Formálně konstituuje způsob Goethova pozorování přírody; příkladně jej rozvádí ve své „Metamorfóze rostlin“.&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Die Metamorphose der Pflanzen'', in: ''Goethes Werke. Naturwissenschaftliche Schriften'', hrsg. v. Rudolf Steiner, Band 1, in: ''Kürschners Deutsche National-Litteratur'', Berlin und Stuttgart 1887 (Reprint Dornach 1975).&lt;/ref&gt; Goethe jako člověk oka navázal ve svém bádání na to, co je z rostliny viditelné jako nadzemní útvar, její podzemní část, kořen, zůstala mimo dohled. Zahrneme-li i ten – v procesu abstrakce je třeba zviditelnit neviditelné tím, že kořen odkryjeme ze země –, stává se polarita kořen-květ názornou. Prajednota rostliny je v pozemském bytí rozštěpena do dvou pólů. To, co je merkurialně spojuje, je sled listů vynášený vzhůru stonkem. List symbolizuje střed mezi póly. Ve stupňování této trojice se útvar rostliny jeví jako celek, který se v květu nejčistěji stává obrazem své podstaty.<br /> <br /> Tato trojice je v zárodku semene založena jemně a ve vzájemné sounáležitosti. Vycházejíc ze středu, ze zárodečného pupenu, se diferencuje a odděluje kořen dolů a výhon nahoru. Všude ve stvořitelském díle přírody nalezneme střed mezi dvěma póly, který je však ve svých merkuriálních funkcích determinován. V trojici kořene, květu a střed tvořícího listu je rostlina dokonalým dílem. To platí i pro to, co je na člověku přírodou, pro jeho tělo a jeho orgány. Například kožní orgán, který se člení na inervovanou, smyslově aktivní pokožku (''epidermis''), prokrvenou škáru (''corium'') a látkově-výměnně aktivní podkoží (''subcutis''). Totéž platí pro zemědělský organismus: smyslová funkce hornin v hlubinách, trávicí aktivita ve větru a počasí ve výšinách a jako střední článek půda.<br /> <br /> Jinak je tomu u člověka, jakmile začne ve svobodném sebeurčení přebírat vládu nad duší. Tehdy se učí, jak to vyjadřuje Goethe, „poučovat své orgány“.&lt;ref&gt;«Das Tier wird durch seine Organe belehrt; der Mensch belehrt die seinigen und beherrscht sie», Johann Wolfgang von Goethe: ''Maximen und Reflexionen'', «Aus dem Nachlass – Über Natur und Naturwissenschaft».&lt;/ref&gt; Učí se vychovávat svou duši, která rytmicky zprostředkovává mezi duchem a tělem, ke stále vyšším stupňům {{SE|338}}<br /> <br /> samostatnosti. V té míře, v jaké o to usiluje, k čemuž je předurčen, vystupuje krok za krokem ze své tělesné vázanosti a zároveň z vázanosti smyslů na přírodní bytí. Povyšuje se nad přírodu a zároveň v ní koření. Nemusí se pak cítit povolán darovat přirozenému bytí Země něco, co tato ze sebe sama mít nemůže, co by musela navěky postrádat? Jistě, každá forma láskyplné náklonnosti je zde na místě. Může se však omezit pouze na ochranu, na zachování stávajícího, nebo musí být Zemi, jež se stala dílem, a s ní i kosmu, vštípen nový evoluční princip ve smyslu „stvoření z ničeho“, které není způsobeno žádnou vnější nutností, nýbrž které pramení jako svobodný čin z duchovně-duševní podstaty člověka?&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Menschenkunde'', GA 107, Dornach 1988, Vortrag «Evolution, Involution und Schöpfung aus dem Nichts», 17. Juni 1909.&lt;/ref&gt; V odpovědi na tuto otázku, smíme se domnívat, koncipoval Rudolf Steiner z poznání proudu času přicházejícího z budoucnosti biologicko-dynamické preparáty, jakoby „hnojivo“ pro proud času z minulosti, který se stal uměleckým dílem stvoření. Může se to zdát příliš velkolepě myšleno. Avšak ten, kdo v poznání srdcem pěstuje praktické zacházení s preparáty, může v hlubším cítění získat jistotu v úsudku, že jejich používání značí úplně první začátek v naznačeném směru. Způsob jejich přípravy se přísně řídí principem trojice – avšak novým způsobem; nečlení se podle dané prajednoty, nýbrž buduje se z produktů minulých evolučních linií. Tyto produkty, fyzicko-minerální (křemen) Země, oživlé z říše rostlin (květy) a oduševnělé z říše zvířat (orgány), tvoří póly polarity, která není dána přírodou. To, co tyto konečné produkty evoluce vzájemně vztahuje, a tím nechává vzniknout nové polaritě, a co tuto polaritu stupňuje k syntéze nové trojice, je ideou vedená vůle člověka. Idea a vůle jsou tvůrci nového středu (viz obrázky 23, 24, 25), nových látkových kompozic, které jsou nositeli sil fyzické, étericko-živé, astrálně-oduševnělé a duchovní povahy. Cestou duchovního bádání je do srdcí a rukou lidí vloženo duchovní bohatství, ideje, které mohou v proměně svobodným činem pokračovat v „díle“ uspořádání látek „Kristem“. Nová látková uspořádání preparátů jsou vynálezy duchovního bádání z nadpřírody, tak jako je syntéza amoniaku výsledkem bádání v {{SE|339}}<br /> <br /> anorganicko-fyzikální přírodě a atomová technologie výsledkem bádání v podpřírodě. V prvním případě se jedná o na umění povýšené zacházení s látkovými kompozicemi ze sféry života, duševna a ducha, aby se oživila hmota propadající smrti, to „pevné, zemské“. V obou posledních případech hrozí, že životodárná síla rostlinné přírody zakrní, respektive že bude zničeno bytí všeho stvoření na Zemi.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Annäherung_an_ein_Verständnis_der_Ausgangsstoffe_für_die_Präparation&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci ===<br /> <br /> Zástupcem minerální říše je krystal křemene a také ortoklas (draselný živec); z rostlinné říše jsou to řebříček (''Achillea millefolium''), heřmánek (''Matricaria recutita''), kopřiva (''Urtica dioica''), dubová kůra (''Quercus robur''), pampeliška (''Taraxacum officinalis'') a kozlík lékařský (''Valeriana officinalis''); z říše zvířat přichází v úvahu kravský hnůj a jednotlivé orgány, především krávy, v jednom případě vysoké zvěře. Všechny tyto výchozí látky jsou konečnými produkty evoluce s vlastnostmi, které nelze odvodit z jednotlivých prvků a jejich vlastností, jež se podílejí na složení výchozích látek. Jak již bylo několikrát naznačeno, plní křišťál (SiO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) v hospodaření přírody jakousi smyslovou funkci vůči silám, které jako tvarotvorné síly vyzařují z nejvzdálenějšího kosmu a každoročně opakovaně pomáhají rostlinám k jejich podobě, kterou přijaly v průběhu evoluce. Může být tato smyslová funkce křemene, která se uplatňuje pod zemí v prostoru kořenů, přepólována tak, aby nad zemí v listoví metabolicky aktivně zachycovala působení planet?<br /> <br /> A naopak, může být odumírající život rostliny podroben takovému procesu proměny, že pod zemí v kořenech podnítí smyslové procesy vůči tomu pouze minerálnímu v pevném a tekutém stavu? Těmto otázkám se budeme věnovat samostatně v následující kapitole.<br /> <br /> Při přípravě kompostových neboli hnojivých preparátů je výchozí otázkou: Jak lze novým způsobem oživit to „pevné, zemské“, tedy anorganicky mrtvé, v pouhý prvek rozložené (K, Ca, Fe, Si, P)? Výchozí látky k tomu poskytují výše uvedené preparátové rostliny a určitá zvířata (orgánové obaly). To, co je vlastní všem rostlinám, schopnost oživovat minerální látky prostřednictvím své životní organizace, je {{SE|340}}<br /> <br /> u preparátových rostlin přítomno jako specifická schopnost. Oživení zde znamená, že fyzicko-zemské látky jsou pozvednuty do proudícího života rostliny a přitom odcizeny svým fyzikálním vlastnostem. Například draslík, který má z fyzikálního hlediska pevně dané vlastnosti, nyní zjevuje sílu, jež se stává viditelnou a účinnou díky „vyššímu“ živému působení rostliny – sílu, kterou to „nižší“ nemůže projevit samo ze sebe. Stane-li se draslík tímto způsobem živým procesem, objeví se jiné vlastnosti, jako je například udržování tlaku mízy (turgoru), stabilizace tkání nebo v případě vápníku nové vlastnosti v podobě buněčného dělení a prodlužování buněk, růstu kořenů a výstavby tkání. Toto osvobozování látek z jejich vázanosti na čistě fyzikální vlastnosti postupuje tou měrou, jak se nadsmyslová životní organizace rostliny zhmotňuje ve vnější podobě, to znamená zároveň v ní odumírá. V oblasti kořene jsou ještě určující vlastnosti podobné solím. Ty se ztrácejí v růstových procesech zelenajících se listů a postupně v následnosti listů odspodu ke květu. Tento skrytý děj, který se zpočátku odehrává v oblasti vodního živlu, se vzestupně projevuje ve sférách působení vzduchu a tepla v rostoucím tvarování listů, ve formování květu a substanciálně ve tvorbě vysoce komplexních bílkovin, aromatických a vonných látek. Vlastnosti, které tedy látky přijaly v oblasti vegetativního růstu listů, se opět ztrácejí směrem k tvorbě květu. V květu vystupuje na povrch praobraz rostliny. V něm, v oblasti působení tepla, dosahuje odcizení látky jejím fyzikálním vlastnostem, a tím i míra jejího otevření se utvářejícím silám životní organizace rostliny, svého vrcholu. Vnějším podpisem tohoto dění je zářící květ, rozprašující se pyl a proudící vůně. Na cestě postupného oživování a zjemňování se zemský substanční proces v květu otevírá působení kosmického okruhu. To se může otevřít nazírání, vžijeme-li se do gesta bezvolně vzhůru směřujícího květu, který se obrací ke kosmu. Toto zjemňování míz&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Die Metamorphose der Pflanze'', Stuttgart 1985, S. 39.&lt;/ref&gt; – lze hovořit i v Goethově smyslu o pročišťování zemské mízy, vzestupného proudu solí a vody v ''xylému'' – respektive odcizování substančního proudu {{SE|341}}<br /> <br /> od jeho čistě fyzické přirozenosti svůj vrchol a završení v květu, v oblasti zjevujícího se praobrazu rostliny. Přes květ se rostlina již nemůže dále stupňovat. Květ však uvadá, sotva rozkvetl. Rostlina se vrací k zemi, buď jako semeno, nebo v podobě svých organických útvarů, které se v zemi přeměňují v humus.<br /> <br /> Ve svých organických procesech udržuje životní organizace rostliny v proudu neživou substanci přijatou z okolí: «Neživé se mění v živé.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner, Ita Wegman: ''Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst nach geisteswissenschaftlichen Erkenntnissen'', GA 27, Kap. V. «Pflanze, Tier, Mensch», Dornach 1991, S. 35.&lt;/ref&gt; To však odumírá do podoby rostlinných orgánů, např. listu květu. Vyvstává otázka, zda lze substanční proud, udržovaný v toku až do květu, tam však ukončený a otevřený kosmu, zachovat, ba dokonce na vyšším stupni nově oživit. Lze předpokládat, že to byla výchozí otázka Rudolfa Steinera při hledání hnojivých látek, které by mohly „samy oživit to zemské, pevné“. Odpověď z duchovního bádání mohla znít jedině takto: Pozvednout zemský substanční proud oživený rostlinou do sféry, která je vlastní vyšší přirozenosti zvířete. Neboť ve zvířeti zůstává živá substance v proudu díky jeho astrální organizaci, která vtváří orgány do proudícího života.&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V orgánové činnosti zvířete je život, který v rostlině odumírá do formy, udržován v proudění; čistě živá substance rostliny se ve zvířeti stává pociťující substancí. Existuje tedy, ptáme-li se znovu, cesta, jak pozvednout zemskou substanci oživenou rostlinou přes propast, která existuje mezi rostlinnou a živočišnou říší, do oblasti zvnitřňujících sil duševna? Že tato propast není absolutní, ukazují léčivé účinky některých rostlin na nemocné orgány u člověka a zvířat, například léčivý účinek heřmánku při střevních onemocněních, řebříčku při posilování krvetvorné síly v procesu ledvin a močového měchýře. Léčivý účinek přitom spočívá ve způsobu oživení specifických zemských substancí životní organizací příslušné léčivé rostliny. Toto specifické oživování zemských substančních procesů má Rudolf Steiner na mysli, když jde o to připravit hnojivou látku, v níž by tento substanční proces mohl být trvale udržován v proudu. Předchozí úvaha ukazuje, že se k tomu otevírá cesta, podaří-li se navázat bezprostřední vztah k {{SE|342}}<br /> <br /> odpovídajícímu orgánu a tím i k astrální organizaci určitého živočišného druhu. Takové vztahy odhalil Rudolf Steiner cestou duchovního bádání. Jedná se o orgánové obaly, které spolu s rostlinnými substancemi a působením sil Země i kosmu tvoří základ preparace.<br /> <br /> Význam tohoto vynálezu z duchovního bádání může na pozadí současného technologicko-přírodovědeckého vývoje objasnit následující úvaha: Jak již bylo několikrát naznačeno, v průběhu evoluce na cestě k lidství se přírodní říše vyčlenily z kdysi duchovního prapůvodního stavu, který zahrnoval člověka i Zemi.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Toto dění ztuhlo ve smyslově vnímatelné dílo stvoření; neživý minerál je oddělen od oživeného světa rostlin a ten zase od oduševnělé říše zvířat. Při nazírání přírody lze o každém smyslově vnímatelném jevu hovořit jako o konečném stavu, který ztuhl v dokonalosti. Krystal je jedním z nich, stejně jako kvetoucí rostlina nebo zvíře žijící svůj druh. Může být křišťál dokonalejší, než je, stejně jako pampeliška nebo červ, ryba, pták, hmyz či savec? To, co nám ve smyslové podobě v přírodních říších vystupuje vstříc, je v dokonalost ztuhlé stvořitelské dílo evoluce.<br /> <br /> Toto stvořitelské dílo je dnes výchozím bodem každé technologie. To platí zejména pro neživou přírodu, kterou lze přísně postihnout přírodními zákony. Člověk se snaží odhalit tajemství fyzické látky a vytváří z ní například technologii zaměřenou na to, aby cíleným roztříštěním látky chápané jako atom, tedy evolučního konečného stavu, uvolnil energii v ní spoutanou. Tato energie, uvolněná z neživé látky, se však ukazuje jako v nejvyšší míře nepřátelská životu. Má moc vyhladit evoluci, která ztuhla v dílo.<br /> <br /> Svévolně vyvolaný proces atomového rozpadu představuje polární protiklad k přístupu, na němž je založena výroba postřikových a hnojivých preparátů. Při jejich výrobě se to, co je v přírodě odděleno, dále nedělí, nýbrž evoluční konečný stav, např. květ rostliny, zvířecí orgán, se uvádí do vzájemného vztahu, pro který pouhé pozorování přírody neposkytuje žádný návod. Příroda jako časoprostorový „výdobytek“ poskytuje materiál: léčivé rostliny, zvířecí orgány a půdní podmínky v rytmech ročních období; konkrétní {{SE|343}}<br /> <br /> vzájemný vztah mezi nimi však odhaluje duchovní bádání a skutečností se stává činem člověka.<br /> <br /> Nová kompozice tří přírodních říší znamená umělecké přetvoření. To podstatně nové a živé se však děje z duchovní činnosti, z lidského Já, které se stává nádobou pro tvořivé božské vědomí, „kristovskou sílu“.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit'', GA 15, Dornach 1987, S. 66.&lt;/ref&gt; To je ve spojení s duchem vedeným duševním vývojem člověka cesta, která z impulsů svobody podněcuje k umělecké tvorbě na Zemi, cesta, jíž může být pokračováno ve stvoření, neboť božský Otec již nepůsobí na přírodu bezprostředně zvenčí. {{SE|344}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Herstellung_und_Handhabe_der_biologisch-dynamischen_Präparate&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hornmist-_und_Hornkieselpräparat_–_Herstellung,_Anwendung_und_WirksamkeitDie_folgende_Darstellung_ist_eine_überarbeitete_Fassung_von_Beiträgen_des_Verfassers_in_Markus_Hurter_(Hrsg.):_Zur_Vertiefung_der_biologisch-dynamischen_Landwirtschaft–_Gedanken,_Erfahrungen,_Forschungsergebnisse,_eine_Werkstattarbeit,_Dornach_2007,_S._93–107.&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Rohomistový a rohokřemenný preparát — výroba, použití a účinnost&lt;ref&gt;Die folgende Darstellung ist eine überarbeitete Fassung von Beiträgen des Verfassers in Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft''– Gedanken, Erfahrungen, Forschungsergebnisse, eine Werkstattarbeit, Dornach 2007, S. 93–107.&lt;/ref&gt; ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hornmistpräparat&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Rohomistový preparát ====<br /> <br /> V stoupajícím a klesajícím oblouku letního pololetí, v době vydechování země, se rostoucí rostlina stává obrazem sil, které působí v periferii světla, vzduchu a tepla. Tento vzrůst poskytuje potravu pro člověka i zvíře. Především je to přežvýkavec, skot, který přijímá vzrůst luk, pastvin a polních pícninových ploch. Toto krmivo je v aktu přežvykování a trávení v předžaludcích pozdviženo na stupeň duševního prožívání. V látkové rozkladu rostlinné substance kráva ochutnává kosmicky konstituující síly rostlinné substance. Provádí «kosmicko-kvalitativní analýzu» (srov. kap. «Skot», s. 146 nn.). V této chutnající, analyzující smyslové činnosti při zpracovávání krmiva kráva prožívá povahu prostředí, z nějž krmivo pochází, zvláštnost například stanovištních podmínek půdy a klimatu. Přežvýkajíc vnímá to vše jako mohutné silové útvary. V tomto stavu, navenek snovém a dovnitř bdělém a soustředěném, se její duše neboli miri wa moya zcela spojuje s éterictvím a toto mu zpětně zrcadlí fyzikálně-chemické trávicí děje. S nekonečnou libostí bere duše krávy účast na tom, co se děje v těle: «To je celý svět, který kráva vidí.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Faust-Problem. Die romantische und die klassische Walpurgisnacht'', GA 273, Geisteswissenschaftliche Erläuterungen zu Goethes Faust, Bd. II, Vortrag vom 27. Januar 1917, Dornach 1981, S. 75.&lt;/ref&gt; Toto živě-duševně-silové nemůže udržet a přivlastnit si, protože nemá vlastní bytost, nemá Já. Musí toto silové, jímž proniklo svým duševním bytím, vyloučit. To propůjčuje kravskému hnůji jedinečnou hnojivou sílu, nejvyšší a nejharmoničtější, jaké příroda dosahuje. {{SE|345}}<br /> <br /> Přes léto se pod přímým slunečním zářením stupňuje substanciální složení pícninového vzrůstu. To vnímá pasoucí se stádo krav průběžně při trávení. Na podzim dosahuje tento proces dozrávání krmiva a jeho kosmicko-kvalitativní analýzy krávou svého vrcholu. V pozorném spolupřežívání si to můžeme zpřítomnit. Z toho vyrůstá porozumění pro pokyn Rudolfa Steinera, sbírat na podzim z pastvin kravské výkaly potřebné pro následující preparaci. V tomto kravském hnoji máme před sebou převážně amorfní hmotu, konečný produkt látkové výměny, která obsahuje něco, co bytostně náleží krávě, protože jejím duševním bytím bylo sice prostoupeno, ale tímto bytím si přivlastněno nebylo. Vyloučením provádí kráva jakoby zřeknutí. Skotu hnůj, ponechán sám sobě, by splynul s obecným přírodním procesem tvorby humusu. Místo toho obracíme naruby normální průběh přírodního dění prvním nyní následujícím krokem preparace (viz obrázek 23, s. 347):<br /> <br /> Opatříme si kravské rohy – rohů býků jsou k tomu nevhodné –, pokud možno výhradně z vlastního stáda, a nacpeme do jejich dutiny hnůj. Kravský roh je vůči kravskému hnoji polárním útvarem. Sedí na hlavě, na nervově-smyslovém pólu zvířete, a je vysoce zhuštěným kožním útvarem, který ztrnul do čisté formy. Roh se nasazuje přes kostěný čep, vyrůstající bočně z čelní kosti, a svou vzduchovou dutinou komunikuje s čelní dutinou. Kostěný čep je propleten jemnou sítí žilek, zásobující kůži a pokožku, jež zajišťuje růst rohu, krví. Díky silnému prokrvení se roh na omak nápadně hřeje. V takovém životem pulsujícím rohu se čtyři fyzické živly pevného, tekutého, vzduchu a tepla soustřeďují do jakéhosi smyslového orgánu, který je namísto ven otevřen dovnitř; je to orgán zpětného vzdutí a soustředění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#346|Obrázek 22]], s. 346).<br /> <br /> Jako hustý formový obal vyzařuje zpět do trávicího organismu to, co z tohoto přes krevní oběh stoupá do hlavy. Lze říci, že skot potřebuje zpětně vyzařující funkci rohů, aby silové útvary z trávicího dění – jsou to nevědomé imaginace? – zkonfiguroval do pravé hnojivé síly.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', A 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 99.&lt;/ref&gt; {{SE|346}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 22, S. 346.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 22: Der physische Bau des Kuhhorns und das Zusammenwirken der vier Elemente zur Funktion eines nach innen gerichteten Sinnesorgans.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Se nacpáním rohů se uskutečňuje první krok preparace a s ním první krok emancipace od přirozeného průběhu přírodního dění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|Obrázek 23]]).<br /> <br /> Představuje vyvracení přírodního procesu. Co bylo vyloučeno ven, naplňuje nyní vnitřní prostor. Roh zhušťující se do čisté formy dává amorfní substanci obal. Sami se stavíme mezi nervově-smyslový a látkově-výměnný pól skotu a vytváříme, vedeni výsledkem duchovněvědeckého výzkumu, nový vztah mezi konečnými produkty obou pólů, rohem a hnojem. Co se v životě skotu vývojově završilo dvěma směry, tvoří ve svém sjednocení výchozí bod nové vývojové cesty. Chce-li se tento děj, stejně jako následující kroky preparace, vážit v celé své závažnosti, musí se pozornost zaměřit na tři zmíněné výzkumné cesty: na osvětlující ideový souvislost, na zkušenost vůle v samotné činnosti a, oboje zprostředkovávající, na pozorovatelné skutečnosti, které nás v poznávání životních projevů skotu poučují o významu kravského hnoje a rohů. {{SE|347}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 23, S. 347.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 23: Umstülpungs- und Emanzipationsschritte bei der Präparation des Hornmistes.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Ve druhém kroku preparace jsou rohy bezprostředně po jejich naplnění zahrabány do země a spočívají v ní přes zimu. Vegetace se stáhla do zárodečných stavů, země žije duchovně v smyslově bdělém stavu vdechu a je v živlech vodního a pevného nejsilněji vystavena krystalotvorným silám sféry stálic.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 49.&lt;/ref&gt; Znovu obracíme přírodní proces naruby – druhý krok emancipace od přirozeného průběhu –, přičemž amorfní substance hnoje, jež by přirozeně splývala v humus tvořících procesech léta, je nyní vystavena krystalotvorným silám zimy. Za prostorovým vyvracením následuje vyvracení v čase. Kravský hnůj se stává vnímavou matricí pro síly, které, zprostředkovány fyzikálními elementárními stavy pevného a tekutého, vyzařují do země do dutiny rohu a, zpětně vzdouty, se v mase hnoje soustřeďují jako utvářející hnojivá síla. {{SE|348}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Präparation_im_Rhythmus_des_Jahreslaufes&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Preparace v rytmu roku ====<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 24, S. 348.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 24: Umstülpungs- und Emanzipationsschritte bei der Präparation des Hornkiesels.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Na jaře vyjmeme rohy ze země – třetí emancipační krok –, vyklepeme obsah a v rukou držíme novou látku s novými vlastnostmi. Toto nové stvoření látky získává význam a účinnost díky popsanému procesu vzniku, jímž prochází. Hotový preparát je díky silám, které v zimě působí pod zemí, novou, «duchem proniknutou a protkanou» látkou&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen, GA 229, Vortrag vom 5. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 62: «So sehen Sie, dass wir durchaus jetzt, wo wir in die Zeit des sprießenden, sprossenden Lebens kommen, nicht sprechen können von geistdurchwobener Materie wie im Winter für die Erde, sondern wie wir sprechen müssen von materiedurchwobenem […] Geist.» (Tak vidíte, že nyní, když přicházíme do doby rašícího, pučícího života, rozhodně nemůžeme mluvit o duchem protkané hmotě jako v zimě pro zemi, nýbrž jak musíme mluvit o hmotou protkaném […] duchu.)&lt;/ref&gt; ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|obrázek 23]], s. 347).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hornkieselpräparat&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Preparát rohového křemene ====<br /> <br /> Výrobní proces rohokřemenného preparátu probíhá polárně ke dvěma prvním krokům přípravy rohového hnoje (Abbildung 24). {{SE|349}}<br /> <br /> Na rozdíl od hnoje jakožto produktu látkové výměny léta je krystalický křemen představitelem zimního dění Země: «Kiesel» (křemen, horský křišťál) je «äußerer Sinn im Irdischen» («vnější smysl v pozemském»).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 82: «Das Kieselige ist der allgemeine äußere Sinn im Irdischen.» (Křemenné je obecným vnějším smyslem v pozemském.)&lt;/ref&gt; Nejsilněji odolává silám zvětrávání. V prvním kroku emancipujeme křemen z jeho přirozeného krystalického bytí, rozbíjíme jeho krystalickou strukturu, meleme jej co nejjemněji na prach, činíme jej tedy amorfním. Pak křemičitou moučku zahněteme s trochou vody a naplníme ji do kravských rohů. I v tomto prvním kroku preparace se uskutečňuje vyvracení: vnějšek se stává vnitřkem ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|Abbildung 24]]). A totéž se děje ve druhém kroku, na druhém stupni emancipace. Křemen, blízký zimním silám, se stává letní substancí tím, že naplněné rohy jsou na jaře zakopány a tam přes léto odpočívají v zemi. Křemen přiblížený amorfnímu stavu se nyní stává vnímavou matricí pro metabolické síly v teple a vzduchu, jež během letní doby převládají. Zachyceny a zpětně vyzařovány vnitřní dutinou kravského rohu, koncentrují se tyto síly v takto vnímavě připravené křemičité moučce. Ta je tak uvedena do stavu, kdy může zachytit a uchovat síly letního působení — tak jako rohový hnůj uchovává síly zimního působení.<br /> <br /> Nabízí se otázka, proč jsou rohokřemenné rohy přes léto zakopány do země, a nikoliv vystaveny nad zemí přímo silám působícím v teple, světle a vzduchu. Moje úvaha k tomu je, že nejde o soustředění sil v kravském rohu tak, jak působí přímo nad zemí, nýbrž spíše o tytéž síly, pokud jsou vstřebávány vápnem pod zemí a tím nepřímo, zprostředkovaně přes jíl, skrze kořen působí na růst rostlin.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47/48.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Když pak na podzim, o Michaeli, rohy opět vykopáváme — třetí krok emancipace —, získáváme jejich obsahem opět novou látku s novými vlastnostmi: rohový křemen. Jeho podstata a jeho význam vyplývají z popsaných třístupňových kroků emancipace z pouhého přírodního dění skrze ideu a vůli člověka. Hotový preparát je prostoupen látkovým působením v {{SE|350}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 25, S. 350.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 25: Fortsetzung von [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|Abbildung 23]] und 24: Der Rührvorgang, die Anwendung und die Bereiche der Wirksamkeit des Hornmist- und Hornkieselpräparates.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> zemí během léta; je to koncentrát «hmotou protknutého ducha».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen'', GA 229, Vortrag vom 12. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 62.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Oba — rohový hnůj i rohový křemen — vznikají jako kompozice látek nikoli jako pokračování zákonitosti, jež přírody je vlastní. Ta se vyčerpává v tom, co příroda v ročním dění přináší jako útvary: půdu, hnůj, křemen, roh. Oba vznikají trojím vyvracením z prostoru do času a zpět do prostoru. Pokusíme-li se toto ve smyslu tří výzkumných cest {{SE|351}}<br /> <br /> ve vlastním prožívání rozjímavě spoluprocítit, může se skrytý smysl tohoto dění stále více odkrývat.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Rührvorgang&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Proces míchání ====<br /> <br /> Bezprostředně před aplikací následuje stejným způsobem pro oba preparáty, avšak každý zvlášť, čtvrtý krok preparace – a tím čtvrtý stupeň emancipace – proces míchání, to znamená převedení zemitě-pevného stavu preparátů do tekutého ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|Obrázek 25]]).<br /> <br /> Vždy nepatrné množství preparátové substance (rohový hnůj, nejvýše čtyři plné rohy na hektar; rohový křemen, špička nože = 3 až 4 g/ha) se míchá po dobu jedné hodiny v rytmickém střídání ve vodě teplé jako ruka. Nejlépe se k tomu hodí míchací tyč pohyblivě uchycená ke stropu nebo k příčnému trámu, ponořená míchadlem do sudu naplněného vodou. Začíná se tím, že kruhovým periferním mícháním se pomalu uvede vodní masa do pohybu. Stálým urychlováním putuje míchadlo k ústřední ose, ke vznikajícímu vírovému trychtýři. V něm dosahuje rychlost rotující vody maxima, ke stěně sudu se zpomaluje. Ve víru existuje tendence k neomezené rychlosti směrem ke středu — odtud sací síla; k periferii tenduje rychlost k nule. Mezi oběma póly vznikají díky rozdílům rychlostí vinuté vírové vrstvy přibližující se dvojrozměrnosti, ideji plochy. Homogenní těleso vody se strukturuje v plochy klouzající jedna podél druhé, a to jak prostorově ve vztahu středu a periferie, tak časově — od klidového stavu vody se stupňující až k maximálnímu rozvití rotačního trychtýře. Dosáhne-li trychtýř svého maximálního rozvinutí — kdy se dostáváme na hranici svých sil vodní masu dále urychlit —, zničí náhlé zastavení míchadla trychtýř; strukturovaná vodní masa se zhroutí, propadne do stavu beztvarého chaosu a na okamžik se přiblíží stavu homogenního klidu, aby pak byla v opačném směru urychlena k nové tvorbě trychtýře. Kapalina je tak v rytmickém střídání udržována v polaritách klidu a pohybu, homogenity a plošného prostoupení při výstavbě vírového trychtýře. {{SE|352}}<br /> <br /> Tato stále znovu obnovovaná vodní masa, rozrušovaná rozdíly rychlostí do plochy, se tím stává zároveň vnímavou matricí pro trojí vtisk:<br /> <br /> * soustředěného silového potenciálu substance preparátu,<br /> * aktuálně působících kosmických silových konstelací,<br /> * individuální duchovní duše člověka, která, působíc skrze vůli, proces inauguruje, řídí a udržuje.<br /> <br /> Rührvorgang trvá jednu hodinu. Je toto časové vymezení zvoleno libovolně — například proto, aby bylo zajištěno, že se účinek preparátu s vodou spojil —, nebo kde tkví smysl? Odpověď nemůže být hledána v přírodním dění, nýbrž v kosmických rytmech, které jsou v člověku bytostně účinné a v něm si zachovaly svůj původ. Makrokosmicky je to 24hodinový rytmus dne a noci. V tomto rytmu Země–Slunce žije Já, duchovní duše člověka, ve stavech spánku a bdění. Prostřednictvím Já-organizace nervově-smyslového systému, rytmického systému a soustavy látkové výměny a pohybu individualizuje makrokosmické rytmy a vtiskuje je fyzickému tělu — například jako rytmy dýchání a srdeční pulsace. Vlnové délky těchto rytmů se pohybují v oblasti sekund a minut. V nervově-smyslových procesech se frekvence zkracují na zlomky sekundy, zatímco ve svém protipólu, v aktivitách látkové výměny, se rozšiřují na časové měřítko hodiny nebo hodin.&lt;ref&gt;Bernd Roßlenbroich: ''Die rhythmische Organisation des Menschen: Aus der chrono-biologischen Forschung'', Stuttgart 1994, 163 S.&lt;/ref&gt; V pólu látkové výměny a končetin však žije vůle, jejíž aktivace a deaktivace se odehrává v oblasti hodiny — odtud například «vyučovací hodina». Toto i vlastní zkušenost opravňují k jistotě, že časové měřítko jednohodinového míchání se vztahuje k volnímu rytmu člověka látkové výměny a pohybu. Ten je přece tím, kdo rührvorgang uvádí do pohybu a udržuje jej.<br /> <br /> V nevědomých hlubinách vůle pak žije Já; působí skrze vůli do světa — zde do pohybované vody. Každý, kdo je s mícháním preparátů obeznámen, ví, že toto časové měřítko jedné hodiny lze zvládnout v konstantní volní aktivitě. Každý člověk naplňuje tento časový úsek jemu vlastním rytmem odpovídajícím jeho ve vůli žijícímu Já. Každý člověk vtiskuje svou vůlí svůj rytmus vodě dynamizované v pohyblivých vírových vrstvách. Tento {{SE|353}}<br /> <br /> Tento lidský volní rytmus je oproti všem rytmům přírody, jež mají makrokosmický původ, jediným a prvním rytmem, který člověk jakožto mikrokosmos v průběhu tohoto třetího kroku preparace vtiskuje přírodnímu dění.<br /> <br /> Za zamyšlení stojí ještě toto: V rührvorgangovi lze mikrokosmicky spatřovat technologické uskutečnění makrokosmického dění. Každý z planet má jemu vlastní sklon osy vůči Slunci a jemu vlastní rychlost otáčení. V tom se vyjadřuje individuální signatura jednotlivých planet, působení «planetárních duchů». Jeden zápisek v Steinerově zápisníku zní: «Ve sféře se vesmír rozplývá / V ose se utváří / Se Sluncem.»&lt;ref&gt;Notizbuch Nr. 52, 1921; siehe auch ''Beiträge zur Rudolf Steiner Gesamtausgabe'' Nr. 104, S. 63.&lt;/ref&gt; Z toho lze ve vztahu k rührvorgangovi vyvodit: «Duch člověka» určuje rychlost otáčení a právě tak «osu», totiž úhel odklonu od svislice, v němž je vedena míchací tyč.<br /> <br /> Na tomto pozadí může vzrůstat pochopení pro to, že Rudolf Steiner ve způsobu svého duchovědeckého výkladu klade důraz na míchání rukou. Nejenže se tím prostřednictvím vůle vtiskuje dynamizované tekutině cosi z individuálního duchovního bytí člověka, nýbrž zpětně přijímá z tohoto dění, které samo přivádí na svět, cosi, co se s ním bytostně spojuje. Míchání rukou proto nabízí příležitost, jakou jinde v celém dění preparace nenajdeme, pronikovat poznávajícím způsobem na zmíněných třech výzkumných cestách do těchto procesů.<br /> <br /> Této příležitosti ponořit se s bdělým vědomím do procesuálního dění míchání se člověk zříká, deleguje-li rührvorgang na stroj. Zbavuje tím vlastní poznávací snahu živné půdy prožitku. Otázka, proč se míchá hodinu, ztrácí vyřazením lidské vůle svůj vztažný bod a stává se bezvýznamnou. Kdyby šlo jen o optimální promísení, bylo by to s vhodně konstruovanými stroji, jakým je například *Turbula* Paula Schätze,&lt;ref&gt;Paul Schatz (1898–1979): Anthroposophisch orientierter Mathematiker, Techniker und Erfinder.&lt;/ref&gt; pracující podle pohybové dráhy obráceného krychle, dosažitelné již za zlomek hodiny. Ale o to nejde. Míchá-li se stroji, ať jakéhokoli provedení, nebo {{SE|354}}<br /> <br /> také s kaskádami Wirbelschalen Johna Wilkese (*flow forms*),&lt;ref&gt;A. John Wilkes: ''Das Flowform-Phänomen: Die verborgene rhythmische Energie des Wassers'', Stuttgart 2008, 239 S.&lt;/ref&gt; nabývá na váze Steinerovo upozornění, že «člověk se může rozhodnout postupně se proklouzávat do oblastí surrogátního».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 104.&lt;/ref&gt; Problém nespočívá v tom, že by stroj mohl napodobovat ruční míchání a vytvářet pravotočivé i levotočivé víry, nýbrž surrogatem je zde to, že namísto duchem vedeného, individuálního rytmus tvořícího vůle přebírá řízení dění regulačně-technický průběh, který jej taktuje zvenčí. Rytmus otevírá kosmos, zemi a člověka jednoho druhému, takt je od sebe odcizuje.<br /> <br /> Míchání preparátů vytváří — v nejlepším slova smyslu — vyzdvižené hodiny v předem určeném pracovním sledu dne. Tyto hodiny je třeba tvořit. Může se to dít tak, že se míchá pokud možno ve dvou, ve třech nebo ve více lidech a že se k účasti zvou lidé z okruhu přátel statku. Z tohoto činného spolubytí při individuálním utváření rytmického procesu může vyrůstat nálada uvolněnosti, veselosti a pocitu svobody v sebeurčené činnosti, která objímá vážnost, v níž se hlubší vrstvy vlastního volního bytí spojují s děním míchání.<br /> <br /> Jedinečnost míchání preparátů otevírá třem výzkumným cestám opět nové rozměry k prohlubujícímu se porozumění. Odhlédneme-li od duchovědeckých pokynů Rudolfa Steinera k způsobu míchání a od širokého pole pozorovatelných skutečností týkajících se tvorby a rozpouštění vírů atd., může nabývat na významu zvláště sebezkoumání v duševních činnostech myšlení, cítění a vůle. Přitom lze upozornit na tuto zkušenost: Sebepozorování ukazuje, že rytmické dění procesu míchání se odráží ve vztazích, v nichž v jednotlivých fázích stojí duševní činnosti myšlení, cítění a vůle vůči sobě navzájem. Dříve než se rozhodnu uvést vodní masu do pohybu, tvoří tyto tři duševní síly ve mně nerozdělenou jednotu. Jsem zcela sám sebou a stojím tváří v tvář vnějšku. V okamžiku, kdy se v uvědomělé myšlenkové činnosti rozhoduji pohybovat míchacím košíkem, začíná se vůle zvnějšňovat do činnosti. Toto zvnějšňování se dále a dále stupňuje, moje vůle musí nepřetržitě, ani na okamžik<br /> <br /> Aniž by polevoval, předcházet pohybující se vodě, dokud moje volní síla nenarazí na hranice, tedy dokud nemohu dále stupňovat pohybový impuls k tvorbě trychtýře. Zároveň se ve mně moje myslící vědomí stále více odpoutává od volní činnosti a zvnitřňuje se do té míry, že v dokonalém klidu a zvýšené sebevědomosti hledí na vlastní volní konání. Mé duševní prožívání se rozkládá do myšlenkového klidu a volní pohnutosti. V tomto poli napětí, které se buduje s postupující tvorbou víru, se může moje cítění, nezávisle na myšlení a vůli, rozvinout v duševní čistotě a otevřenosti k duchu. Mohou se pak dostavit okamžiky zostřené přítomnosti ducha. Mohu se tehdy mezi klidem a pohybem cítit jako jedno s vnějším děním. Jsem uprostřed toho. Zde, v tomto smysluprostém cítění přivozeném vlastní činností, leží zřejmě nejhlubší zdroj, z nějž mohu čerpat inspirativní jistotu o pravdivosti nastoupené cesty. {{SE|355}}<br /> <br /> Jakmile vůle ke stupňování pohybu vody ztratí sílu, myslící vědomí opět zakročí a přiměje vůli, aby náhlým protisměrným mícháním nechala trychtýřový vír zhroutit. Voda tak v okamžiku přelomového bodu opět tvoří homogenní jednotu — a právě tak myšlení, cítění a vůle, které při tomto aktu ze stavu oddělenosti «zhroutí» do jednoho, znovusjednocují se. Z tohoto sjednocení pak dozrává rozhodnutí k nové tvorbě trychtýře v opačném směru a opět se duševní síly od sebe oddělují. Tak duše v procesu míchání celou hodinu rytmicky tká mezi vlastní a světovou vztahovostí. Skrze tuto bránu se Já rytmicky vtiskuje do světa a týmž rytmem se svět bytostně noří do Já.<br /> <br /> „Trychtýř se tu při míchání stává reálným obrazem spojení světa a Já. V nasávající síle trychtýře (vyvolané, lépe řečeno k zjevení přivedené, lidskou vůlí) dostává substrát (i člověk) v koncovém bodě skrze nekonečno spojení s periferiemi, z nichž mohou kosmické síly, jež mají svůj vztah k materiálu stávajícímu se dílem, zářit zvenčí dovnitř a v prométaní se substrátem se s ním spojovat.&quot;&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung. – Gunter Gebhard: Geologe und Biologe, langjähriger Oberstufenlehrer an der Waldorfschule Überlingen; jetzt Dozent für goetheanistische Naturwissenschaft und Waldorfpädagogik in Russland und in landwirtschaftlichen Ausbildungsstätten in Deutschland.&lt;/ref&gt; {{SE|356}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Použití ====<br /> <br /> Poté, co byly oba preparáty převedeny ze stavu pevného do stavu kapalného, jsou bezprostředně nato rozstřikovány do vzduchu — rohový hnůj spíše hrubšími kapkami na půdu, rohový křemen spíše jemnou mlhou na rostliny ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|Obrázek 25]], s. 350). K tomu se používají příslušné přístroje pracující s nízkým tlakem a malým výkonem (40 až 60 litrů na hektar nebo méně). Nabízí se tu omezit pohled jen na nezbytné rovnoměrné roznesení. Co se však skutečně děje a co je přístupné nazírání, je rozpad kapaliny pohybované rytmickým střídáním do stavu, který se otevírá živlu vzduchu — totiž povrch, jenž se v kapkové formě rozestírá do bezhraniční šíře. Konstelace sil, která v okamžiku použití — například ráno jinak než večer — vládne nad polem, pastvinou, zahradou a ovocným sadem ve vzduchu, teple a světle a může být zakoušena jako nálada, vtiskuje se oné konstelaci sil, která se v časovém proudu předcházejících preparačních kroků soustředila v každé kapičce. Rozpadem míchaného prostředku v nejjemnější kapičky vzniká množství středů a — obráceno k vzduchu — periferních hraničních ploch, jejichž souhrn se rozrůstá do nesmírna. Kožní membrána každé kapičky v ní obklopujícím světle třpytí se ve všech barvách a je — polárně k nasávající síle rýhového víru — na hraničních plochách své kulovité podoby allseitig otevřena kosmickým periferním silám působícím v živlu vzduchu.<br /> <br /> Použití rohového hnoje se děje při setí na zpracovanou půdu, nejlépe současně v přímé kombinaci se setím, případně podruhé v souvislosti s ošetřováním kůže půdy na jaře. Na trvalých travních porostech leží časové body na podzim a na jaře, respektive po pasení a po senosečí, v ovocnářství před rašením pupenů a po sklizni. V denním průběhu jsou — ve shodě s rytmem pozemského výdechu — upřednostňovány pozdní odpolední hodiny k míchání i ke stříkání, zejména tehdy, je-li nebe zatažené.<br /> <br /> Polárně k rohovému hnoji se rohokřemenný preparát zpravidla aplikuje dvakrát nebo vícekrát v době růstu a zrání. Časové body vyplývají ze vcítění se do růstových rytmů jednotlivých kultur. Za základní pravidlo pro volbu správného okamžiku může platit, že rohokřemenný preparát harmonicky podporuje tu růstovou a zrací fázi, v níž se daná kultura právě nachází. V denním průběhu {{SE|357}}<br /> <br /> bude člověk, sleduje pochod pozemského výdechu a tím i vzestupný mízu proud, za časných ranních hodin míchat a stříkat do ještě rosou pokrytých porostů. Naproti tomu by v době zrání vegetativně plodících kultur, jako okopanin atd., bylo vhodné preferovat stříkání působící na sestupný mízu proud, a to v pozdních odpoledních hodinách až k večeru. Časové body aplikace obou preparátů nepodléhají žádnému všeobecnému pravidlu, nýbrž osobnímu vztahu, který člověk ke svým kulturám ve vztahu k celku hospodářství má. Vyplývají — a to často s velkou určitostí — ze síly intuice, když člověk například v práci zastaví — ať již večer, ať při chůzi přes pole — a rozjímá, přebývaje v pozorování, o tom, co prožil.<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ==== Die Wirksamkeit ====<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Oba preparáty na dosud uražené cestě prošly zpětně elementárními stavy zemitě-pevného, vody a vzduchu a v teple se rozplývají v čase a na místě, kde dopadají v podobě kapek ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). V nejkratší době je to, co je substanciálně uchopitelné, ponderabilní, buď pohlceno půdou, nebo se odpaří. Skrze stav tepla začíná působit to, co je ryzím silovým působením duchovní podstaty, co se v průběhu preparace koncentrovalo v dutině rohu v hnoji, respektive v křemeni. Člověk musí vnějším i vnitřním nazíráním projít touto čtyřstupňovou cestou, aby správně porozuměl výrazu duchovního badatele ohledně účinnosti: «jak hnůj z kravského rohu tlačí zdola nahoru, to druhé (rohový křemen) táhne shora».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, přednáška z 12. června 1924, Dornach 1999, s. 102.&lt;/ref&gt; Jsou zde oslovena čistá silová působení v živém, která vznikla průchodem časoprostorovým děním. Nyní působí zpět do pozemských poměrů prostoru a času tak, že se rostlina od klíčku přes růst výhonku až po zralost plodu a semene může začlenit podle svého typu a podmínek stanoviště do vertikální osy Země-Slunce. To bytostné žije v teple a zjevuje se skrze teplo.<br /> <br /> Rohový hnojový preparát rozvíjí svůj účinek pod zemí, obrazně řečeno v hlavě zemědělské individuality, v prostoru kořenů. V tomto smyslu je to «hlavové hnojivo». Hnojí procesy pod zemí, {{SE|358}}<br /> <br /> které jsou příbuzné nervově-smyslovým procesům v lidské hlavě ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). Tyto hnojivé síly přijal během odpočinku rohů v zimní zemi, v době, kdy v nitru země působí nejpřirozeněji a nejintenzivněji. V rohovém hnoji tak máme k dispozici «hnojivo zimních sil», které lze polárně k zimnímu období libovolně používat podle doby setí kulturních plodin od jara přes léto až do podzimu. Kravský hnůj, aktivní v látkové výměně, se proměnil ve smyslově aktivní hnojivo, které posiluje vlastní aktivitu kořene vůči pouhé mineralitě zemské říše. «Vychovává» smyslovou schopnost kořene, která se projevuje například ve schopnosti rozkládat minerály – «kořen rostlin […]: Je to oko, ale špatné oko.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Schöpfung der Welt und des Menschen. Erdenleben und Sternenwirken. Über die Gerüche'', GA 354, přednáška z 24. srpna 1924, Dornach 2000, s. 154.&lt;/ref&gt; Tuto skutečnost odrážejí experimentální výzkumy, které ukazují, že kořen roste typičtěji pro daný druh, jemněji se větví, proniká vertikálně hlouběji do půdy a tím si zpřístupňuje větší objem půdy.<br /> <br /> Rohový křemenný preparát rozvíjí svou účinnost nad zemí v oblasti výhonků a listů. Zde, v «břiše» zemědělské individuality, vládne ve výměně se vzduchem, teplem a světlem intenzivní činnost látkové výměny ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). V tomto vzájemném vztahu okružních sil na jedné straně a stoupajících a klesajících rostlinných šťáv na straně druhé působí rohový křemenný preparát harmonizujícím způsobem. V tomto smyslu je to «hnojivo pro látkovou výměnu» rostliny. Tuto hnojivou sílu přijal během odpočinku rohů v letní zemi, v době, kdy tyto letní síly látkové výměny působí nejintenzivněji. Krystalický, smyslově aktivní křemen – reprezentant zimní země – se v průběhu popsaných emancipačních kroků proměnil v hnojivo letních sil, aktivní v látkové výměně. S jeho pomocí můžeme opět libovolně individualizovat velký makrokosmický rytmus ročního cyklu pro kulturu, kterou právě pěstujeme. Otevírá rostlinu vůči jejímu okolí a stejně tak vůči jejímu typu, jejímu duchovnímu praobrazu. To se zřetelněji projevuje jak ve vzhledu rostliny, například v proformování listů, v metamorfóze listů, tak i ve složení látek ve všech stadiích vitalizace, růstu a devitalizace, kvetení, zrání a tvorby semen. V souhře s rohovým hnojovým preparátem harmonizuje procesy tvorby plodů, stará se, jak ukazují experimentální {{SE|359}}<br /> <br /> výzkumy, o fyziologický klid při dozrávání a tím i o kvalitativní vlastnosti v konzistenci, barvě, vůni a chuti, které, poukazujíce za práh čistě rostlinného, tvoří výživovou hodnotu pro zvíře a člověka.&lt;ref&gt;Ilias Samares: ''Nachernteverhalten unterschiedlich gedüngter Gemüsesorten mit besonderer Berücksichtigung physiologischer und mikrobiologischer Parameter.'' Forschungsring für biologisch-dynamische Wirtschaftsweise, Darmstadt 1980, 153 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Manfred Klett: ''Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung'', Darmstadt 1968, 117 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Johannes Klein: ''Der Einfluss verschiedener Düngungsarten in gestaffelter Dosierung auf Qualität und Haltbarkeit pflanzlicher Produkte''. Institut für biologisch-dynamische Forschung, Darmstadt 1968.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Rohový hnůj a rohový křemen se navzájem podmiňují. Působí v ose Země-Slunce, která se zhmotňuje ve svislici kořene a výhonku. Dále otevírají rostlinu okružním silám, což se projevuje v intenzivním větvení kořene a proformování listoví. Jedním hnojíme zimními, druhým letními silami. Hnojíme život tím, co veškerý život nese. Jsou to látky udržované v živém, které uvolňují síly, jež rytmus tvořící vztah Země-kosmos individualizují podle stanoviště.<br /> <br /> Existuje mnoho experimentálních studií o postřikových preparátech.&lt;ref&gt;Uli Johannes König: «Wissenschaftliche Untersuchungsergebnisse zum Nachweis der Präparatewirksamkeit» in: Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft'', Dornach 2007, S. 157 f.&lt;/ref&gt; Poskytují potvrzení jejich účinnosti v tom či onom směru. Pro toho, kdo se ptá po jejich podstatě a významu, poroste porozumění do té míry, do jaké se mu podaří na třech zmíněných badatelských cestách zpřístupnit si duchovněvědný ideový základ, poznáváním si zpřítomnit na něj se vztahující přírodní souvislosti v celku zemědělského organismu a nechat se poučit zkušeností vůle při činnosti. {{SE|360}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kompost-_oder_Düngerpräparate&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''Kompostní nebo hnojivé preparáty''' ===<br /> <br /> Souzvuk dvou jmenovaných stupňů hnojení z oživené a oduševnělé přírody pod vedením třetího — idejemi nesené lidské práce — je dědictvím abendländisch-křesťanské zemědělské kultury. Nyní, kdy jsou moudrostí naplněné instinkty tohoto dědictví ztraceny, musí být morální impulzy v praxi hnojení získávány z myslícího nazírání v přírodě skrytě působící moudrosti. Tato moudrost je výrazem z minulosti působícího makrokosmu. Sama příroda se stará o uspořádání látek v kravském hnoji, v rostlinném kompostu a v krystalech země. Toto uspořádání se opakuje podle moudrostních zákonů kosmické minulosti. Rozpustí-li se solný krystal ve vodě, vznikají odpařením opět solné krystaly téhož druhu. Ze semene heřmánku vznikne opět heřmánek. Může toto do «díla» ztuhlé uspořádání látek být oživeno v tom smyslu, že se otevře silám vznikajícího kosmu? Je to křesťanské budoucího zemědělství v tom, že v makrokosmickém vývoji dovršené uspořádání látek se v budoucnosti může proměnit svobodným činem člověka? Základní téma Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera je oživení samé Země. Tomuto cíli slouží oba již popsané postřikové neboli polní preparáty «rohomist a rohokřemen». Následuje řada šesti kompostních nebo hnojivých preparátů, které jsou jako přídavky k rostlinným a živočišným hnojivům rovněž aplikovány v homeopatické dávce. Rudolf Steiner otvírá tuto řadu popisem preparátu ze řebříčku, u nějž metodicko-kompoziční téma zaznívá jakoby v naplnění. Proto má být toto téma na příkladu preparátu ze řebříčku popsáno podrobněji. Odchylky od základního tématu při výrobě ostatních preparátů tím zřetelněji vynikne jejich vlastní charakter.<br /> <br /> Princip výroby opakuje princip nakládání a souzvuku přirozeně vznikajících druhů hnojení, nyní však na stupni, který se vymaňuje z podmíněnosti přírody. Přirozeně disponované hnojení zůstává vázáno na ztvrdlé «dílo». Výchozím bodem přípravy preparátů jsou látkové uspořádání tohoto díla — «pracovní materiály» ze tří přírodních říší, které skrze ruku {{SE|361}}<br /> <br /> člověkem složeny, nyní však z idejí duchovního poznání. Tyto ideje obsahují vztah vzniklého díla k jeho bytostnému základu; v praktickém uskutečnění uvádějí nový vývoj.<br /> <br /> Podrobné popisy výchozích materiálů preparace i jí samé podali tito autoři, a sice pro:<br /> <br /> * Preparátové rostliny: Jochen Bockemühl a Kari Järvinen&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl und Kari Järvinen: ''Auf den Spuren der Präparatepflanzen'', Dornach 2005, 153 S.&lt;/ref&gt; — pojednání, které vede k tomu, aby se postupovalo od nazírání k poznání bytosti.<br /> * «Prohloubené porozumění podstatě biologicko-dynamických preparátů z goetheanistického, christologického a duchovně-vědeckého hlediska» od Erdmutha-M. W. Hoernera.&lt;ref&gt;Erdmuth-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, 512 S.&lt;/ref&gt;<br /> * Praktické zacházení při výrobě a aplikaci biologicko-dynamických preparátů, obsáhlý přehled Waltera Stappunga.&lt;ref&gt;Walter Stappung: ''Die Düngerpräparate Rudolf Steiners, Herstellung und Anwendung'', Rüfenach 2017, 2 Bd. (Bd. 1: 632 S.; Bd. 2: 116 S.).&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Schafgarbenpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kompozice preparátu ze řebříčku ===<br /> <br /> Řebříček charakterizuje Rudolf Steiner jako «naprosto zvláštní zázračné dílo».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 126: «Diese Schafgarbe ist – eigentlich ist es ja jede Pflanze – ein Wunderwerk, aber wenn man wieder eine andere Blume anschaut, dann kommt einem das ganz besonders zu Herzen, was für ein Wunderwerk diese Schafgarbe ist; sie ist ein ganz besonderes Wunderwerk.»&lt;/ref&gt; «Řebříček se v přírodě představuje tak, jako by nějaký tvůrce rostlin měl u řebříčku model, aby byl síru ve správném poměru uveden ke všem ostatním rostlinným látkám.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999, S. 126.&lt;/ref&gt; A dále: «Řebříček rozvíjí svou síru-sílu přednostně v procesu tvorby draslíku. Proto má síru přesně v takovém množství, jaké je nezbytné ke zpracování draslíku.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 129.&lt;/ref&gt; «V řebříčku zpracovává síra obsah draslíku tak, «aby se ve správném vztahu choval v organickém procesu vůči tomu, co tvoří vlastní tělo, bílkovinatou podstatu rostliny.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 126.&lt;/ref&gt; {{SE|362}}<br /> <br /> Síra zprostředkovává duchovně-kosmické pozemským látkám. Ty se uspořádávají podle sil duchovního praobrazce, například řebříčku, a přivádějí jej ke zjevení v podobě nebo gestalt této rostliny. Síru lze v živém označit za nositele tvořivého principu z ducha, který nachází výraz ve formě, v tvarování. Draslík je jako tvůrce solí nositelem látkového principu a je tak reprezentantem Pozemského. V součinnosti obou polárních principů se v rostlině uskutečňuje — v procesu steigerung — tvorba bílkovin. Na každém stupni svého zjevování od semene až po květ je rostlina, a obzvláště řebříček, obrazem této polarity. Ryze věcně nám tato polarita vstoupí před oči, položíme-li semeno do země. V semenu se koncentruje praobraz rostliny. V něm žije Kosmické «jako forma rostliny».&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&lt;/ref&gt; Semeno je obklopeno humem, tím, kdo ve Pozemském tvaruje,&lt;ref&gt;Ebd., Notizblatt Nr. 9 im Anhang, S. 271: «Der Humus gestaltet das Untere durch die Erde.»&lt;/ref&gt; a minerálními složkami půdy — křemenem, vápnem, jílem a ve vodě rozpuštěnými solemi. Obklopuje je tedy pozemská látkovost, která ovšem ztrácí svůj charakter tou měrou, nakolik jsou minerální složky prokrystalované, a tedy ve vodě nerozpustné, jako například křemen. Ve krystalu se zjevuje kosmický praobraz minerálu jako forma. V rozpuštěné látkovosti vládnou fyzicko-pozemské zákony.<br /> <br /> S bobtnáním semene přijímá toto ze půdy vodu a v ní rozpuštěné soli. Kosmická forma rostliny vstupuje do vztahu s pozemskou substancí. Klíček se z tohoto vztahu vyvíjí merkuriálně. Co v semenu žije kosmicky jako forma rostliny, proměňuje se v pozemskou formu smyslově-fyzicky se zjevující rostliny. V okamžiku příjmu pozemské substance, například draslíku, odcizuje se tato již v prvním kroku své fyzicko-pozemské zákonitosti. V silovém poli pozemského-stávání-se formy rostliny a na druhé straně draslíku, jenž se v organickém dění postupně odcizuje své pozemské povaze, se tvoří bílkovina. V prasubstanci veškerého života se prostupují kosmická forma a pozemská substance. V tvorbě bílkovin — například ve vegetačním bodě — tlačí a bují kaliový proces zdola nahoru, a z bílkoviny buduje duch, užívaje síry jako svého zprostředkovatele, gestalt rostliny. V tvorbě rostlinné bílkoviny smíme spatřovat bod obratu, v němž se kosmická forma rostliny vymezuje do pozemské a reprezentant Pozemského, draslík, se přibližuje ke svému kosmickému {{SE|363}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 26, S. 363.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 26: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation der Schafgarbe.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Původní bytosti. Čím více tedy řebříček přivádí ke zjevení svou vnější pozemskou gestalt, tím více se draslík vymaňuje z podmíněnosti svými fyzickými vlastnostmi. Na každém stupni tohoto se proměňujícího vzájemného vztahu formy a substance, pozemského a kosmického stávání se, je bílkovina ve svém látkovém-formovém uspořádání jiná. V mladé rostlině a směrem ke kořeni je více příbuzná draslíku, tedy soli (nitráty, volné aminokyseliny), v dospělé rostlině a směrem ke květu a zralému plodu se strukturuje stále složitěji. Stává se síře, tedy formě příbuznou (obrázek 26, s. 363).<br /> <br /> V květu se zjevuje v pozemské dokonalosti formy to, co v semenu žilo kosmicky jako forma. Vše, co v semenu bylo jako možnost gestalt-stávání se uloženo, vylilo se do této určité formy. Bytost rostliny se nemůže zjevit nad to, co se až ke květu zjevuje v obrazu. Na druhé straně je zemský prvek draslík ve květu nejdále odcizen svému pozemskému charakteru. Ve květu vstupuje do nejjemnější, kosmicky zjemnělé tvorby substance — například v barevném okvětním plátku, v nektaru, v rozvanívajícím se vůni. Jedno, forma, {{SE|364}}<br /> <br /> vstupuje zcela do pozemského zjevení. V její formě poznáváme nezaměnitelně řebříček — v pevnosti jeho stonku, v rozkladu čepele listu v uspořádanou mnohočetnost kopijovitě se větvících peří a v bílých a růžových zářících květních širmech, k nimž se na mírně klenutém lůžku suchomilné, pevné a soustředěné, jednotlivé květy složnokvěté rostliny shromažďují. Druhé, látka, která se v půdě jako draslík jeví s fyzikálně přesně uchopitelnými vlastnostmi, mizí v organickém procesu, vtiskuje mu určité vlastnosti a pak, od listu k listu stoupajíc, ve květu ke kosmu přiblížená, přechází do jakéhosi zárodečného stavu. Pohleďme na květenství řebříčku — spatříme vysokou míru pozemsko-fyzické diferenciace formy a zároveň tuto vůli-prostou, kosmu se otevírající gestu. Především tato jemná, odevzdaná gesta, ale i barva, vůně a chuť mohou sloužit jako náznak toho, že se ve květu substanční proces v éterické zjemněnosti přibližuje kosmickým stavům.<br /> <br /> Tak se ve květu zrcadlí poměr kosmického k pozemskému ve formě a substanci polárně vůči semenu vzcházejícímu v půdě. Rostlina svou bytost odhaluje v tom, že ve květu vstupuje do formy umíraje, a v tom, že zároveň substanční proces jejím bytím prostoupený vstupuje ve květu do jakéhosi kosmického zárodečného stavu. Jakkoli uzavřeně a dokonale se květ jeví, právě tak otevřeně a zárodečně je zároveň ustaven. Tento stav otevírající se odevzdanosti kosmu trvá jen okamžik. Pak nastává jednak zaklíčení, které vede k tvorbě individuálního semene, jednak vadne rostlinná podoba až po květ a propadá humifikaci, tvorbě humusu jako «universálního semene». Jak uchovat tento status nascendi zjevení formy a éterické, v proudění udržované substance ve květu? Jak lze říkajíc mezi tvorbou semene a humusu provést výsledek rostlinné tvorby ve květu přes neúprosný práh přírody dál? Jak lze okamžiku květu propůjčit trvání?<br /> <br /> Lze si představit, že Rudolf Steiner, bádaje v duchu a upíraje zrak na řebříček, stál před takovými otázkami. Odpověď na tyto otázky nemůže poskytnout pouhé nazírání řebříčku. Jde dále ten, kdo sleduje působení řebříčku do živočišného a lidského organismu. Tam se osvědčuje jako významný léčivý prostředek, jenž může napravit «to, co na slabosti {{SE|365}}<br /> <br /> des astralického těla».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 126.&lt;/ref&gt; Kvetní proces řebříčku pokračuje při jeho použití jako léčivého prostředku do vyššího říše teplokrevného živočicha a do říše člověka a rozvíjí tam, za hranicí svého vnějšího pole výskytu, blahodárně hojivý účinek. Na tento vztah řebříčku k něčemu, co jako duševní a duchovní skutečnost leží za prahem jeho zjevení, upozorňuje duchovní badatel. Ale ta otázka, jak uchovat substanciální a formativní proces samotného květu, jím zodpovězena ještě není. Aby tohoto dosáhl, obrací Rudolf Steiner svůj badatelský zrak na říši zvířat, jež ve svém světě orgánů v tělem svázané duševní síle propůjčuje okamžiku trvání. Živočišný organismus uzavírá v sobě niterný svět, který je u kvetoucí rostliny na způsob obrazu obrácen navenek. Ze stupně živočišnosti obrací duchovní badatel zrak na řebříček s otázkou, který orgánový proces může konzervovat to, «co je v řebříčku».&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 128.&lt;/ref&gt; Tuto moc má «proces odehrávající se mezi ledvinou a močovým měchýřem, a tento proces je zase závislý na substanciální povaze měchýře».&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 128.&lt;/ref&gt; Tyto podmínky jsou splněny u měchýře samce — tedy paroží nesoucí — ušlechtilé zvěře. Zpravidla se používá měchýř jelena.<br /> <br /> Tekutinová látková výměna končí v měchýři. Vsává, koncentruje a vylučuje do vnějšího světa to, co ledvina — vnímajíc prosoulazeného tekutinového organismu — propouští z nitra jako nepotřebné. Činnost ledvin a měchýře stojí se svým protipólem, nervově-smyslovou činností obrácenou navenek, v pozoruhodném vztahu. Platí to zejména pro oko a u jelena pro paroží, jež po odumření na několik měsíců až do shozu se stává jakýmsi hmatajícím smyslovým orgánem. Oko se jeví, ve svém stavem téměř výhradně fyzikálními zákony ovládaném, jako kus vnějšího světa, který se «zálivovitě» zanořuje do organismu.&lt;ref&gt;Vgl. Rudolf Steiner: ''Von Seelenrätseln'', GA 21, Kap. «6. Die physischen und die geistigen Abhängigkeiten der Menschen-Wesenheit», Dornach 1983, S. 158: «In die Sinne erstreckt sich die Außenwelt wie in Golfen hinein in das Wesen des Organismus.»&lt;/ref&gt; Paroží vyrůstá jako kost končetiny přes hlavu a doslova odumírá do předmětu vnějšího světa.<br /> <br /> Tak žije ušlechtilá zvěř s vysoko neseným parožím a bdělým pohledem v neustávající tiché nervozitě, vnímajíc své okolí. To {{SE|366}}<br /> <br /> Oko se přitom chová polárně vůči měchýři. Tak jako měchýř zachycuje materiální substanciální proud z nitra prosouleného bytosti a koncentruje jej, tak naopak oko, které zachycuje duchovní obsah vnějšího světa a koncentruje jej do obrazu vnímání. A jako se měchýř vylučováním otevírá vnějšímu světu, tak oko zprostředkovává obrazový obsah, vstupující dovnitř, vnitřní bytosti. Jak silně spolu vnímání a vylučování souvisejí, zakusí každý, kdo nápadně a nanejvýš nevhod vstoupí do kravína. Krávy se na okamžik zpozorní — a už se probouzí látková výměna; začíná to šumět. U ušlechtilé zvěře je tato souvztažnost více polarizována směrem k nervově-smyslové stránce. V tělesně vázané smyslové otevřenosti spoluprožívá kosmické dění svého okolí — a toto dění se vtiskuje do její tělesné organizace. Této přijetosti vděčí měchýř ušlechtilé zvěře za svou zvláštní «substanciální povahu».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 128.&lt;/ref&gt; Co jelen prožívá jako kosmickou přítomnost, vtiskuje substanciální uspořádání tenounké membrány měchýře. Ta je ve svém substanciálním charakteru, určeném kosmickými silami, «téměř obrazem kosmu».&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 129.&lt;/ref&gt; Na druhé straně má měchýř ušlechtilé zvěře tvar téměř dokonalé koule. Jako obalový orgán obepíná vnitřní prostor a svou silovou podobou obalující hülle zachovává nepřetržitý průběh procesů v ní probíhajících. Jako všechny orgány nese měchýř v sobě — ve tvaru i v zachovávající funkci — dědictví dávného makrokosmu. Co dělá měchýř ušlechtilé zvěře ve srovnání například s měchýřem jiných přežvýkavců tak výjimečným a tak vhodným pro preparaci řebříčku, je dvojnost jeho funkce. Ve své substanciální povaze stojí u nosiče paroží ve vztahu k současně působícím kosmickým silám; ve svém tvaru naopak ke konzervujícím silám makrokosmu, působícím z minulosti.<br /> <br /> To, co se v přírodě rozvinulo do dvou zcela oddělených vývojových linií — na jedné straně do procesu síra-draslík, vrcholícího v květu řebříčku, a na druhé straně do procesu měchýř-ledvina, vrcholícího v ušlechtilé zvěři —, jsou evoluční koncové body. Duchovní badatel spatřuje konec vývojové cesty ve tvaru a substanciálním uspořádání a spatřuje stvořitelské síly počátku a jejich další vývoj. Ze souhrnného pohledu na oba světy se otevírá první krok preparace: květy řebříčku jsou, lehce stlačeny, plněny do jelení záštitky tak, aby jimi byla ze všech stran obklopena ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], I, S. 363). {{SE|367}}<br /> <br /> V tom, co se před tím jako květy řebříčku, obráceno ven, v bezvůlné oddanosti otevíralo vůči kosmu, je nyní naplněn vnitřní prostor. V tom, co bylo předtím jako měchýř zcela ve službě vnitřního organismu, ve svém tvaru stvoření dávného, ve své substanci obraz přítomného kosmu, je nyní předmět vnějšího světa. Měchýř je útvar astrálního těla jelena. Jakmile je jelenem odebrán, chybí mu astrální tělo. Na jeho místo nastupují, v expozici preparátu vůči okolí, záření «světového astrálního těla» (kosmu). Tímto prvním krokem preparace se uskutečňuje první obrácení naruby funkce měchýře. Přirozeně je měchýř orgánem metabolického dění; nyní se stává jako předmět v prostoru a čase svou substanciální povahou jakýmsi smyslovým orgánem vůči kosmu. Na druhé straně se dostávají květy, jež se přirozeně bezvůlně otevírají ven, do vnitřní sféry orgánu, který je živočišným organismem tak utvářen, aby svůj obsah pronikával willenhaft zachovávajícími silami.<br /> <br /> Ve druhém kroku preparace se začíná naplňovat to, co bylo prvním obratem naruby v kroku prvním připraveno ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], II, S. 363). Jelení měchýř s obsahem květů je zavěšen «na místě co nejvíce ozářeném sluncem».&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 127.&lt;/ref&gt; Tam je vystaven silám fyzického těla Země v živlech vzduchu a tepla a tomu, co působí jako bytostná skutečnost vertikálně v ose střed Země–Slunce. Smíme předpokládat, že to je nyní jeho substanciální povaha, jíž se mu dostalo z kosmického prožívání jelena, skrze niž se membrána měchýře stává smyslově přijímavou vůči tomu, co ji prostorově obklopuje jako fyzické působení sil. Tato silová signatura prosluněného prostoru ve vzduchu a teple, zprostředkovaná substancí měchýře, se sděluje uzavřené substanci květů. A tvarová hülle měchýře je tím, skrze co je přijaté v květech řebříčku zadrženo a uchováno. V procesech obrácení naruby tohoto prvního a druhého kroku preparace se vtiskuje působení periferie étericky povýšenému působení draslíku v květech řebříčku. To, tak lze věc asi pochopit, udržuje étericky povýšený draslíkový proces v pohybu a přeměňuje jej vyššími silami astrálního v «formativní sílu».<br /> <br /> Ve třetím kroku preparace zahrabáváme kuličky řebříčku «ne příliš hluboko do země»,&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 127.&lt;/ref&gt; takže jsou tam vystaveny silám fyzického {{SE|368}}<br /> <br /> těla Země v živlech kapalného a pevného a tomu, co v vertikálním směru bytostně působí ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], III, S. 363). Opět je to substanciální povaha měchýře, která hmotě řebříčku smyslově zprostředkovává, co ve tmě, v zemi a vodě fyzicky žije v prostoru, a tvarová hülle, která to trvale vtiskuje do zárodečného substančního stavu květů.<br /> <br /> Ve druhém a třetím kroku preparace je hmota květů řebříčku vystavena silám fyzického těla Země. To má svůj základ ve čtyřech živlech, které se v přírodě různě mísí a opět rozdělují, ve velkém však vystupují odděleně: vzduch a teplo nad zemí, kapalné a pevné pod zemí. V obou prostorových kvalitách «nahoře» a «dole», světla a tmy, se kuličky řebříčku ponořují jako semenné zárodky. V nich se tyto prostorové kvality «pozemského» uchovávají. «Horní», uchovávajíc se, prostupuje «dolní» a naopak. Jakoby kondenzována v jediném bodě, zrušuje se světová polarita výšin a hlubin, souřadnost v prostoru i zpředmětnění fyzického těla Země.<br /> <br /> Druhý krok preparace byl dosud uvažován jen pod fyzicko-prostorovým aspektem. Přistupuje k tomu aspekt časový. Kuličky řebříčku prodlévají, zavěšeny nad zemí a tam vystaveny silám tepla a vzduchu a světlu Slunce, od jara přes léto až do podzimu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], II, S. 363). V této době, zejména v létě, jsou vzduch a teplo a vlhkostní hülle Země prostoupeny éterickými a astrálními silami, které přímo ze Slunce a z planetárního obkruhu, zvláště podsluneční planet, vyzařují dovnitř. Co v těchto silách duchovně žije, nechává rostliny růst; utvářejí se ve svém nevyčerpatelném bohatství forem. Toto kräftewirken, působící jakoby horizontálně v teple, vzduchu a vlhkosti, přijímá hmota květů uvnitř obalu. Opět to bude substanciální povaha měchýře, která zprostředkovává, co žije v posloupnosti času, a organická forma měchýře, která uchovává otisk každého okamžiku.<br /> <br /> Ve třetím kroku preparace prodlévají kuličky řebříčku od podzimu přes zimu až do jara v zemi ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], III, S. 363). Tam je promoklá země prostoupena éterickými a astrálními silami, které nepřímo ze Slunce a z planetárního obkruhu, zvláště obkruhu nadslunečních planet, působí na růst rostlin. Co v těchto silách duchovně žije, vstupuje do vztahu k {{SE|369}}<br /> <br /> zástupcům minerálně-krystalické přírody Země, ke křemenu (pazourku), vápnu a jílové substanci. Jako nepřímé působení je zprostředkováno v «kosmické vzestupné proudění»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&lt;/ref&gt; tónem rostlinného světa a v něm se utváří například v barvách listů a květů a v jemnějším substanciování zrajících plodů. Ponořeny do tohoto působení sil, odpočívají kuličky řebříčku v zemi po celé zimní pololetí. Opět to bude substance obalového orgánu, která v jakési smyslové činnosti zprostředkovává to, co v čase postupuje, zárodečné podstatě květní hmoty, a forma bude to, co to v tomto zárodečném uchovává.<br /> <br /> Ve druhém a třetím kroku preparace je hmota řebříčku vložena ve svislém prostorovém vztahu do fyzického těla Země a vodorovně, ve vztahu k plynutí časů, k rytmické opakující se střídání vzniku a zániku, do éteru a astrálního těla Země. Tato se rozrůzňují v mnohost bytostí, které působí jevy v průběhu roku a rytmické střídání ročních období. Polárně stojí proti sobě zima a léto a přechody jaro a podzim. Pro jedno místo na Zemi nemůže být zároveň zima i léto. Střídají se v proudu času. Tím, že byly kuličky řebříčku vystaveny procesům letního pololetí ve vzduchu a teple a poté procesům zimního pololetí ve vodě a zemi, získala zárodečná podstata květní substance, zprostředkovaná a uchovaná jelenicovým měchýřem, otisk celého ročního průběhu. V obsahu květů prostupují se v současnosti všechny kvality časového posloupnosti v ročním průběhu. Letní pololetí, uchovávajíc se, prostupuje zimní pololetí a naopak. V takto preparovaném řebříčku kondenzuje se periferní působení celého ročního průběhu v bod v současnosti a tím v potenci nových vývojových možností.<br /> <br /> V dalším průběhu preparace řebříčku je substanciální proud, který v květu končí ve stavu zárodečného, veden přes práh vázanosti v prostoru a čase. Co se v květu řebříčku na okamžik vyjadřovalo v bezvolné gestuře jako pouhá potence, to se ve překročení tohoto prahu otevírá vyšší přírodě sil. Substanciálně zárodečné nepadá zpět do přirozeného dění tvorby semen a humusu, nýbrž vyklíčí, oplodněno silami fyzického, éteru a astrálního těla Země.<br /> <br /> Pohleďme v souhrnu na trojkrok preparace řebříčku z hlediska člověka, který ji vykonává. V řebříčku, právě tak jako v měchýři ušlechtilé zvěře, přichází makrokosmický vývoj ke svému konci. Tam vládne dovršení, tam to nejde dál. Duch člověka však dokáže v erkraftování své poznávací schopnosti proniknout do duchovních základů bytí a dění. Ty jsou přítomnostnímu vědomí zpřístupněny v výsledcích antroposofického duchovního výzkumu. Takovéto výsledky leží v Zemědělském kurzu Rudolfa Steinera a vedou k tomu, aby se v prvním kroku preparace sjednotilo to, co je v přírodě rozděleno, avšak co je původem přece jen k sobě vztažené. Tak se ve vnějším substančním dění z ducha člověka ve třech krocích preparace uskutečňuje jakýsi trojnásobný přechod přes práh. Kdekoli příroda v postupu preparace, v dovršení sama sebe, narazí na práh, můžeme ji z vhledů duchovního bádání tvůrčím způsobem přes něj provést. {{SE|370}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufen_der_Wirksamkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Stupně účinnosti ====<br /> <br /> Hotový preparát je, měřeno vůči množství přirozených hnojiv statku, zdánlivě zanedbatelné množství. V něm uspořádání látky není dílo, nýbrž zárodek. Navenek se jeví příbuzný humusu, a přece je mu v bytosti a účinnosti přesně protikladný. Humus «vytváří bezsvetlé působení».&lt;ref&gt;Ebd., S. 59.&lt;/ref&gt; «Tvaruje spodní sféru skrze zemi».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Notizblatt Nr. 9 im Anhang, S. 271: «Der Humus gestaltet das Untere durch die Erde.»&lt;/ref&gt; Smysl preparátu z řebříčku, jakož i v pozměněné podobě ostatních kompostových preparátů, spočívá však právě v tom, aby organickým hnojivům statku propadajícím se rozkladu zprostředkoval «působení plné světla», aby přirozeným hnojivům přenesl schopnost stát se přístupnými pro praobrazce kosmu, jež přebývají mimo prostor a čas.<br /> <br /> Bytost a význam preparátu z řebříčku stojí ve vztahu k bytosti a významu draslíku v přírodním hospodářství. Ve své fyzické přirozenosti se draslík projevuje ve svých determinovaných vlastnostech. S těmi počítá chemik jako s jediné reálným. V životním procesu rostliny, a archetypicky v řebříčku, odcizuje se {{SE|371}}<br /> <br /> se draslík této ve výsledek ztuhlé určenosti a je prostřednictvím zvláštního obsahu síry v řebříčku v procesu kvetení o první stupeň přiblížen svému kosmickému původnímu bytí. Lze to nazvat stupněm «bytostné účinnosti»,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Leitsätze'', GA 26, «Menschheitszukunft und Michaeltätigkeit», Dornach 1998, S. 94f.&lt;/ref&gt; stupněm účinného živého. V poli napětí se sírou rozvíjí draslík v živém svou bytostnou účinnost, která z pozemského pólu vede do tvorby bílkovin v oblasti listu. V květu ustupuje tvorba bílkovin téměř docela. Pokračuje se dál do tvorby semen. Tak je v květu draslíkový proces jaksi propuštěn ze své bytostné účinnosti v živém. Zjemňuje se do stavu zárodečného, do toho, co lze v obrazu pocítit jako bezvůlí otevírající se gesto květu. Tento stav trvá okamžik, a již propadá zárodečné tohoto substančního procesu s odumíráním rostliny mineralizaci, zpět do stavu určenosti fyzických vlastností. V okamžiku kvetení však nastupuje preparace. Prostřednictvím obalení střívkem ušlechtilé zvěře a dalších kroků preparace je draslík, jenž v květu dosáhl nejvyšší stupeň své proměny v živé, odloučen od rostliny-nosiče, udržován v bytostné účinnosti. To naznačuje, že draslík je nyní v proudu svého oživování přístupný vyšší sféře, sféře zjevování svého bytí. Tím je pozemská látka draslík pozdvižena nejen do sféry života, nýbrž do sféry života nesoucího vnímání. Stává se nositelem životem prostoupeného niterností.<br /> <br /> Toto oživování a astralizace látky se uskutečňuje i v živočichu prostřednictvím jeho duševního čili astrálního bytí. To se projevuje v mimořádné hnojivé síle výměšků přežvýkavců, v prvé řadě skotu.<br /> <br /> Výmluvným příkladem je tu kravský hnůj. V člověku se látka zduchovňuje nad zmíněné stupně, pod vládou Já, a stává se jeho nositelem. Mimořádné na preparaci je, že se tu látky uvádějí do uspořádání, skrze něž mohou být v půdě, mimo uzavřený tělesný organismus člověka a živočicha, nositeli kosmického života a kosmické astrality.<br /> <br /> Hotový preparát z řebříčku, výtvor z ducha člověka, reprezentuje třetí stupeň hnojení. Rozvíjí svůj účinek tím, že je v homeopaticky malých množstvích přidáván k tomu, {{SE|372}}<br /> <br /> co v zemědělském provozu v průběhu roku z rostlinné a živočišné světy přináší organické hmoty. Plně rozvinout svůj účinek může v kompostu a ve hnojišti. V pravý čas přicházejí tato hnojiva na půdu. Půda však není než tenounká pokožka. Tvoří jako «bránica»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 44.&lt;/ref&gt; střed mezi «Nahoře» a «Dole», mezi výšinami a hlubinami, světlem a temnotou. Zapracujeme-li hnojivo do tohoto pokožkovitého «středu», je jím toto nové uspořádání látek oplodněno — a to jako esence souzvuku minerální, rostlinné a živočišné přírody, rytmů slunečního roku a duchovně tvůrčí síly člověka. Toto hnojivo zušlechťuje a povznáší působnosti tří přírodních říší: krystalické smyslové přírody Země, rostlinného kompostu a živočišného hnoje. Nevyrovnává jen to, co bylo půdě drancováním odňato, nýbrž dává Zemi, tomuto «Dílu», schopnost, aby to, co je bez života, se oživovalo, aby to, co je oživené, stávalo se nositelem vnímání a aby se toto individualizovalo skrze ducha, jenž na nás vyzařuje z budoucnosti.<br /> <br /> Smysl třetí stupně hnojení lze spatřovat v tom, že tam, kde se takto pracuje, vedeme přírodní bytí v daleké perspektivě do budoucnosti, přes práh prostoru a času, a znovu je napojujeme na pokračující vývoj duchovní duše člověka a s ní i vesmíru.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Kamillenpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Složení heřmánkového preparátu ===<br /> <br /> Postup preparace sleduje stejné kroky jako u řebříčkového preparátu, avšak s jednou nejistotou: v textu kurzu druhý krok — zavěšení naplněných hovězích střev — není zmíněn; v poznámkách ke kurzu se však v tomto ohledu nachází příslušná narážka. Na tuto problematiku bude poukázáno později.<br /> <br /> Svým zjevným obrazem je heřmánek (*Matricaria recutita* resp. *Chamomilla officinalis*) řebříčku polárně protikladný, ačkoliv mu jako hvězdnicovitá rostlina (složnokvěté) je velmi blízce příbuzná. Naproti tomu vykazuje příbuzenskou blízkost ve funkčním poli napětí polarity kořene a květu. Jeho blízkost a zároveň vzdálenost zakládá jeho {{SE|373}} postavení jako druhého v řadě hnojivých preparátů.<br /> <br /> Duchovní bádání učí, že heřmánkový preparát má schopnost «způsobit, aby byl hnůj schopný přijmout do sebe tolik života, a tento život přenést na půdu», že hnůj se dostane do stavu, kdy «ještě více sváže látky nutné pro růst rostlin, vedle draslíku také vápník, vápenné sloučeniny». U řebříčku máme co do činění především s draselným účinkem. «Chceme-li zachytit i vápenaté účinky, potřebujeme opět rostlinu, […] která […] v homeopatické dávce rozložena obsahuje síru, a ze síry přitahovat ostatní pro rostlinu nutné látky.» «Heřmánek zpracovává [vedle draslíku; pozn. autora] k tomu vápník.» Přispívá k tomu, «vyloučit z rostliny škodlivé oplodňovací účinky, udržet rostlinu zdravou».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 129.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tyto pokyny Rudolfa Steinera osvětlují zároveň tak charakteristický zjevný obraz heřmánku ve srovnání s řebříčkem. Řebříček je díky své sírové aktivitě v oblasti tepla a vzduchu ve vzájemném působení s půdní solí-draslíkem, v postupujícím zušlechťování draselného procesu od kořene vzhůru přes stonek, listovou posloupnost až ke květu — celý vyjádřením ovládání zemitého a vodnatého. Vše na něm ukazuje tendenci k přísné formě a zdrženlivosti životních procesů, jako například silná sukulence jemně členěného a zároveň hustého listového zpeřování a trubkovité květy skryté jako za zdmi obalových kalichů. Naproti tomu heřmánek se jeví jako vyzdvižený z pozemského. Jeho vztah k draslíku se projevuje ještě v lehké sukulenci listů.&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl und Kari Järvinen: *Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen*, Dornach 2005, 154 S.&lt;/ref&gt; Jeho sírová aktivita se zdá však soustředit především na zpracování a sublimaci pozemské látky vápníku. Vše v něm směřuje k volné, silné členitosti jeho vegetativních orgánů. Od výrazného kůlového kořene, jenž se nahoru lehce řepovitě rozšiřuje, vyzařují zčásti horizontálně v husté posloupnosti postranní kořeny do šířky a hloubky. Primární výhonek se vztyčuje vertikálně do výšky, avšak záhy se dělí u základny na počet postranních větví, které se málo větví a vyzařují do šířky a výšky a celkově mají tendenci dávat rostlině jakýsi kulovitý tvar. Listy se člení do volného, málo uspořádaného zpeřování; lístky peříčka jsou {{SE|374}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 27, S. 374.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 27: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation der Kamille.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> úzké, vláknovité útvary, které se samy jen málo větví (obrázek 27). Tyto gesty paprsčitosti a zaoblování poukazují na znaky, jež jsou charakteristické pro bohatství forem výskytu minerálního vápence (CaCo3), jako například paprsčitost aragonitu nebo kulovité, resp. zaoblené formy krystalických vápenců, sprašových loulek, stalaktitů a stalagmitů atd.<br /> <br /> Výhonková podoba heřmánku navozuje dojem paprsčitého dělení a rozpouštění ve světle, teple a vzduchu. Že se zcela nerozpustí, o to se starají terminální květy, v nichž se formotvorná gesta celé rostliny ještě jednou na vyšším stupni opakuje a obrací dovnitř. Stonek se zdržuje a rozšiřuje v květní lůžko, na němž nenápadně vyrůstají trubkovité květy, na okraji ohraničené bílými jazykovitými květy. Při rozkvétání se květní lůžko klene do zaoblené kužele a zazáří v teplé zlatožluté barvě trubkovitých květů. Pod vyklenutím květního lůžka vzniká vzduchuplný dutý prostor — neomylné znamení, že jde o pravý heřmánek. Zvláštní příznak pohyblivosti heřmánku {{SE|375}}<br /> <br /> na rozdíl od řebříčku je zvedání bílých okrajových květů za úsvitu a jejich večerní snižování.<br /> <br /> &lt;div class=&quot;mw-translate-fuzzy&quot;&gt;<br /> V květech, jež kulovitou podobu volně rostoucího heřmánku obestírají a uzavírají, se jeho prosvětlené, prohřáté a provzdušněné bytí ještě jednou na vyšším stupni zjevuje. Sírový proces prostupuje celou rostlinu, v porovnání s řebříčkem, jiným způsobem — až dolů do kořene. A místo aby jako on udržoval draslík živě v zemitě-vodnatém, éterizuje heřmánek vzestupně proudící draslík-vápník v oblasti působení tepla a vzduchu, vrcholíce v květu, jenž vylučuje intenzivní vůni. Co v květu procesem přichází ke konci, tvoří v preparaci heřmánku začátek pro nové. Toto vyvracení je nastoleno nacpáním sebraných kamilkových květů do živočišné tvarové hüllenbory, do kousku tenkého střeva krávy, obrázek 27). Tenké střevo (Infestum tenue) navazuje na dvanácterník (Duodenum) přicházející od žaludku, přechází v kyčelník (Ilium), který ústí do slepého střeva (Caecum). Dlouhý mezičlánek tvoří lačník (Jejunum), jenž girlandovitě nebo věncovitě obklopuje spirálovitě uspořádanou desku tračníku (Colon). Ta tvoří středový díl tlustého střeva mezi slepým (Caecum) a konečníkem (Rectum). Pro preparaci přichází v úvahu lačník. V něm probíhá, nastoleno sekrety ústícími do dvanácterníku (játra, žluč, slinivka), a střevními vlastními žlázami, hlavní trávicí dění. Střevní stěna lačníku je mnohonásobně zvětšena hustě za sebou jdoucími střevními klky. Chráněny mohutnou sliznicí (Mucosa), dosahují v klcích krevní a lymfatické cévy hluboko do střevního kanálu. V něm probíhá skrze žlázové sekrety a bakteriální rozklad téměř úplná mineralizace přijatých potravin. Je to intenzivní látkovýměnné dění, provázené rytmickými pohyby ochabování a znovuvzpřimování střevních klků, jakož i peristaltiky střevních stěn skrze svalovou vrstvu, která je zase skrze pevně nervovou tkání prostoupenou, téměř průhlednou blánu — serózu — ohraničena vůči nitru břišní dutiny. Toto členění do tří blan a trojzvuk jejich funkcí vykazuje i jelení měchýř. A přece stojí oba orgánové systémy vůči sobě polárně. Měchýř centruje a skladuje tekutinu vyloučenou ledvinami {{SE|376}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> a vypouští ji do vnějšího světa; tenké střevo naproti tomu pohybuje pevně-tekutým z venku přijatou potravou, rozkládá ji, třídí ji při průchodu střevní stěnou a propouští vytříbené do vnitřního světa těla. Měchýř a ledviny jsou orgány astrálního těla v tekutém organismu; měchýř vylučuje to, co ledvina přetřídila jako nepotřebné, z nitra těla ven. Tenké střevo je orgán, který z pevného v potravě vyfiltruje to použitelné a zabuduje to do těla. Hluboko v podvědomí je u člověka na tomto ději zapojena Já-organizace. Ta zasahuje hluboko do trávicího dění a stará se o zničení cizí látkovosti až dolů na úroveň fyzicko-anorganického.<br /> <br /> První preparační krok je krokem vyvracení a emancipace od přirozeného průběhu. Otázka zní: Jak lze draselno-vápníkový proces, který byl v růstu heřmánku udržován v proudu a v květu dosáhl nejvyšší stupně éterické tvárnosti, povznést přes odumření květu z omezení prostoročasového ven, aby to, co je v květu zárodečně přítomno, mohlo být udržováno v proudu na vyšší rovině? Tento úkol plní tenké, respektive lačné střevo krávy. Obstaráme si takové střevo ideálně od krávy, která po celý svůj život prováděla ve svém trávicím systému na hofeigenen pícninách «kosmicko-kvalitativní analýzu». Tenké střevo nakrájíme na přibližně 25 až 50 cm dlouhé úseky, na jednom konci je zaváže a pomocí trychtýře nacpeme kamilkové květní úbory do střevního obalu, na otvoru to zaváže, a tak dostaneme napěchované, statné klobásky ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#374|Abbildung 27]], S. 374).<br /> <br /> Co dříve jako kamilkový květ bylo nakloněno šířavám kosmu, Slunci, naplňuje nyní hustě stěsnaně vnitřní prostor tenkého, neboli lačného střeva krávy. Toto vyvracení z vnějšku dovnitř platí i pro novou funkci tenkého střeva samého. Má nyní obsah, který již nestráví, enzymaticky nerozloží a nepohne, nýbrž naopak zachovává v jeho konzistenci a zpřístupňuje ho silám, které přicházejí z planetárního obkruhu skrze sluneční světlo. Obvyklá funkce střeva a střevní stěny spočívá v tom, zprostředkovat zpracovaný střevní obsah ze zemské potravy — fyzicky přes lymfatické a krevní dráhy a duchovně přes nervově-smyslovou kůži serózy — vnitřnímu tělu krávy. Polárně k tomu je nyní vnější kůže střeva (*Serosa*) obrácena k silám kosmu a země. Uvolněna od kravského organismu zprostředkovává pocitově prostoupená substance střevní kůže {{SE|377}}<br /> <br /> kamilkovým květům síly země a Slunce. Otázka zní: Nejsou to právě tyto síly, které udržují étericky nasycený draslík a vápník květů v proudu přes přirozenou zákonitou práh? Neboť na tom přece nakonec záleží u všech hnojivých preparátů! Prvním preparačním krokem vyvracení polárních procesů se uskutečňuje steigerung, která, jak se to dá rozumět, má potenci otevřít «dílo» vzniklého nové vývojové rovině wirksamkeit. Tato potence se nakonec realizuje v druhém, a především ve třetím kroku vyvracení a emancipace ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#374|Obrázek 27]], s. 374).<br /> <br /> Co se týče druhého kroku, vzniká na začátku zmíněná nejistota ohledně údaje Rudolfa Steinera v Zemědělském kurzu a ohledně poznámek, které si pořídil v přípravě na něj. Tyto jsou otištěny jako příloha v Zemědělském kurzu. Na listu 30 těchto poznámek se nachází poznámka: «Střeva – pověsit». O tom v pátém přednášce kurzu, tedy ve veřejném představení tohoto stavu věcí, není řeč. Naopak je výrazně zdůrazněn třetí krok, expozice v zemi vůči zimním silám: jako «přírodní působení […] nechat tam působit co nejpůdě příbuzné živé». Je dále také přesněji popsána povaha místa, kde má být heřmánkový preparát zakopán: «Tyto vzácné […] klobásky vystavovat po celou zimu v ne příliš velké hloubce co nejhumusnější zemi a vybírat si také taková místa […], kde sníh leží delší dobu, a kde sníh dobře osvětluje Slunce, aby tam co nejvíce působily kosmicko-astrální vlivy.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 130.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tomuto, ve srovnání se řebříčkem, třetímu kroku preparace přísluší zjevně vlastní, rozhodující význam. Druhý krok expozice vůči záření kosmu přes vzduch a teplo zůstává nezmíněn. Nověji se, analogicky k preparaci řebříčku, stále více praktikuje pověšení střev přes léto. Květní úbory koncem května až do června rozkvétající heřmánku se sbírají, lehce nasuší, nacpou do střev a ještě před Janem Křtitelem, respektive letním slunovratem, vystaví letním silám vzduchu a tepla.&lt;ref&gt;Matthias König, mündliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Hledáme-li, jak v duchu samotného Zemědělského kurzu správně zvážit různě znějící výpovědi o letním a zimním působení v případě heřmánku, může pomoci následující úvaha: Jak ukazuje způsob zacházení s dalšími preparátovými rostlinami, je tento způsob přizpůsoben jejich charakteristické vlastní povaze nakládání s kosmickými silami a pozemskými látkami. Jak bylo popsáno, je růst heřmánku výrazem panování intenzivní astrality v světle, teple a vzduchu. Ta se znovu stupňuje v květu a projevuje se ve vzduchem naplněném dutém prostoru pod klenutým lůžkem květním — tento dutý prostor lze zároveň bez rozporu chápat jako výraz tvorby vlastního, dosud bytostí nenaplněného, vnitřního (duševního) prostoru —, v pohybovém rytmu jazykovitých kvítků, ve vřelé, vzdušné vůni a v jejich vysoké léčivé účinnosti. To vše nasvědčuje tomu, že heřmánek je již ve svém růstovém dění vystaven tak silnému letně-kosmickému astrálnímu působení, že druhý krok preparace se jeví jako nadbytečný; heřmánek jej takříkajíc předjímá. Nicméně pověšení střev přes léto mu jistě neuškodí. {{SE|378}}<br /> <br /> Po přezimování v zemi — nutná je ochrana před liškami a psy — následuje jako další krok preparace a emancipace vykopání na jaře kolem Velikonoc. Vznikla nová látka s novými vlastnostmi, která díky své astrální formativní síle «je odolnější vůči dusíku než jiná hnojiva, ale navíc má tu zvláštnost, že oživuje půdu tak, že může působit mimořádně povzbudivě na růst rostlin. A zejména se vypěstují zdravější rostliny.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 130.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> «Osvěžující a oživující sílu» heřmánkového preparátu smíme připsat éterizovanému draslíku, léčivou sílu éterizovanému vápníku. Tento se stává přijímavým pro uspořádávající astrální síly vyzařující z nadsmyslové bytosti heřmánku. Ve «svazování» těchto pozemských látek, draslíku a vápníku, nabývá éterické čili životní tělo rostlin větší formativní síly; může tak «vyloučit škodlivé fruktifikační účinky».&lt;ref&gt;Ebd., S. 129.&lt;/ref&gt; «Fruktifikaci» lze zde chápat jako správný proces na nesprávném místě: V půdě fruktifikují bakterie, houby atd. a starají se o rozkladné procesy až po mineralizaci, pak ale také ve spojení s půdními živočichy o přeměnu a {{SE|379}}<br /> <br /> Stavěcí procesy. Tam, v půdě, je to správné místo — nesprávné tehdy, když toto dění začíná bujeti o patro výše, ve stonku nad zemí, například v podobě viroz nebo bakteriálních a houbových onemocnění. Tomuto ničivému vzestupnému působení zemitého půdního živlu do oblasti stonků a listů brání organické hnojivo ošetřené heřmánkovým preparátem.<br /> <br /> Stejně jako ostatní hnojivé preparáty se heřmánkový preparát uchovává v rovnoměrně temperované, spíše zatemnělé místnosti v hliněných nádobách, které jsou ze všech stran obklopeny rašelinou. Rašelina izoluje proti vyzařování. Aplikace se provádí v dávkách v řádu trojprstové špetky, dva až tři gramy na 2 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; v zahradnickém provozu, v zemědělském na 10 až 12 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; hnoje nebo kompostního materiálu, tedy podle velikosti hromady. Osobní vztah, který člověk buduje v práci s hnojem, určuje správnou míru.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Brennnesselpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kompozice kopřivového preparátu ===<br /> <br /> Jako třetí v trojici spolu se řebříčkem a heřmánkem vykazuje kopřiva ve svém výrazném zjevu k oběma sotva příbuzenské rysy, zato v způsobu, jakým nakládá s draslíkem, vápníkem a navíc se železem. Sírový proces mocně proniká celou rostlinou shora dolů. Zprostředkovává kopřivě schopnost vyzdvihovat jmenované látky z jejich zemitě-anorganické povahy a vtělovat je do svých životních procesů. Rudolf Steiner ji označuje jako «die größte Wohltäterin des Pflanzenwachstums […] Die Brennnessel ist wirklich ein Allerweltskerl, die kann ungeheuer viel […] außerdem, dass die Brennnessel Kali und Kalzium in ihren Strahlungen und Strömungen fortführt, außerdem hat die Brennnessel noch eine Art Eisenstrahlungen, die fast so günstig sind dem Laufe der Natur wie unsere eigenen Eisenstrahlungen im Blute. Die Brennnessel verdient es eigentlich durch ihre Güte gar nicht, dass sie da draußen oftmals so verachtet in der Natur wächst. Sie müsste eigentlich dem Menschen ums Herz herum wachsen, denn sie ist wirklich in der Natur draußen in ihrer großartigen Innenwirkung, ihrer inneren Organisation eigentlich ähnlich demjenigen, was das Herz im menschlichen Organismus ist» («největší dobrodinitelka růstu rostlin […] Kopřiva je skutečně všeuměl, dokáže nesmírně mnoho […] kromě toho, že kopřiva odvádí draslík a vápník ve svých záření a proudech, má kopřiva ještě jakési železné záření, které je přírodnímu dění téměř tak příznivé jako naše vlastní železné záření v krvi. Kopřiva si svou dobrotivostí vlastně vůbec nezaslouží, že venku v přírodě roste tak často opovrhována. Měla by vlastně růst člověku kolem srdce, neboť je skutečně venku v přírodě svým velkým vnitřním působením, svou vnitřní organizací vlastně podobna tomu, čím je srdce v lidském organismu»)&lt;ref&gt;Ebd., S. 131.&lt;/ref&gt; ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#383|Obrázek 28]], s. 383). {{SE|380}}<br /> <br /> Celý růst kopřivy, její sklon pokorně růst všude tam, kde lidskou rukou přišlo něco do nepořádku – například na místech, kde vládne hniloba nebo kde leží hromady sutin, či na zanedbávaných pastvinách a tam, kde staré stroje rezaví v křoví, anebo na půdách s povrchově blízkou, železitou podzemní vodou, a dále tam, kde jsou v krajině vytvořena přechodová pásma, jako u mezí, břehů vodních toků, okrajů remízků a lesů. To vše, jakož i intenzivní zeleň listů – jde tu o působení dusíku, především však železa, bez nějž by se nemohl tvořit hořečnatý chlorofyl – a stejně tak přísný řád jejího bojovného, vzpřímeného zjevu svědčí o tom, že ovládá železný proces, výraz zvýšené síly Já. Kde roste, tam vytváří díky svému «velkému vnitřnímu působení» řád uprostřed mezi «Nahoře a Dole». Nastoluje harmonický vyrovnání jednostranných půdních procesů za vzniku mimořádně stabilního, drobtovitého mullového humusu.<br /> <br /> Nápadné je, že kopřivě chybí ostré zdůraznění polarity kořene a květu, příznačné pro složnokvěté řebříček a heřmánek – kopřiva náleží řádu ''Urticales''. Se svými nenápadnými květenstvími se zanořuje do listového patra horní třetiny stonku. Květy vyrůstají z paždí listů přísně křížovitě vstřícně a patrově nad sebou uspořádaných listů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#383|Obrázek 28]], s. 383). Prašníkové rostliny mají spíše podlouhlou čepel listu a zaoblené zoubkování listového okraje, kdežto plodonosné rostliny mají naproti tomu spíše přihrblou srdčitou čepel listu a ostře zašpičatělé zoubkování. Metamorfóza listů se naznačuje jen slabě: již v nejspodnějším listě se odhaluje typus rostliny s výrazným, ještě poněkud kulatým zoubkováním a porostem žahavých chloupků; ba již děložní listy takové nesou. Směrem vzhůru k prostřední části výhonku se čepel listu rozšiřuje do výrazné srdčitosti a ke špičce stonku se opět zužuje do jemně a ostře zoubkatých, kopinatých forem.<br /> <br /> To, co je korunujícím vrcholem kvetoucích rostlin, jejich zjevení podstaty v květu, ustupuje zcela do pozadí. Květy nenají okvětní lístky. Nažloutle zelené prašníkové květy vyrůstají v delší laty a visí uvnitř horního listového patra dolů; pestíkové květy jsou bělavo-zelené a drží se hustěji sdruženy v blízkosti stonku. {{SE|381}}<br /> <br /> Veškeré listové patro, čtyřhranný, uvnitř dutý stonek i květ jsou porostlé žahavými chloupky. Jsou to jednobunkové výrůstky epidermis, u báze zpevněné vápencovými usazeninami. Na vrcholku nesou zkřemenělou hlavičku, která se při dotyku odlomí. Žahavý chloupek píchá jako injekční jehla do kůže a uvolňuje jedovatou buněčnou šťávu způsobující pálení – ''urtizin''. Ten obsahuje mimo jiné látky (''histamin'', ''serotonin'', ''acetylcholin''), které se jinak vyskytují pouze u člověka a zvířete.&lt;ref&gt;Erdmut-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, S. 320.&lt;/ref&gt; V žahavých chloupkách odumírá do formy směrem k periferii rostliny fyziologický proces, jak je to ostatně charakteristické právě pro květ. Lze proto s plným právem říci: Nejenže jsou květy kopřivy staženy dolů do listového patra, nýbrž celý nadzemní výhonek je žahavými chloupky od nejranějšího mládí oděn jakousi podobou procesu kvetení.<br /> <br /> Kopřivy vyrůstají prostřednictvím stonkových výběžků (''rhizomů'') v kolonie dosahující výšky jednoho až dvou metrů. Výběžkové výhony jsou nažloutlé barvy, probíhají mělce pod, řidčeji nad zemí a vysílají ze svých uzlů tuhé, rovněž nažloutlé kořenové provazce do hloubky, z nichž pak bělavé jemné kořínky, bohatě větvené, prostupují svrchní půdou. Z uzlů ''rhizomu'' vyrůstají vzhůru vždy dvě rostlinky. Stoupají s rozhodnou vzpřímecí silou a přísně harmonickým, geometrickým řádem do výšky. Ostrovně se výhonky shromažďují a ohraničují se navenek do bojovného obalu, který v silně stínícím listovém patru uzavírá vnitřní prostor. Kopřivě je vlastní «vnitřní působení», jež se soustřeďuje v tomto vnitřním prostoru, pokračuje do kořenového prostoru a takto harmonizuje neuspořádaný život půdy a přeměňuje ji v plodný trvalý humus.<br /> <br /> V kopřivě se odehrává ten div, že v sobě samé stupňuje polaritu kořene a květu k vyšší jednotě. Sírový proces shora dolů a sal-látkový proces zdola nahoru zůstávají ve vyšší míře v pohybu; oba se vzájemně prostupují ve stupňování merkuriálně v listu. Tento děj je na vyšší vývojové úrovni srovnatelný s krevním oběhem. V jeho středu, v srdci, jež je zároveň středem mezi Nahoře a Dole, se potkává žilní a tepenný krevní proud. Potkávají se minulost a budoucnost v přítomném: Krev, která na periferii jednak vydává síly do fyzické činnosti těla, jednak se však obtěžkává proudem {{SE|382}}<br /> <br /> prožitků vykonaných činů, přichází jako žilní krevní proud do středu. Tam se odehrává syntéza, srdeční cítění vystupující z podvědomí až do vědomí. Žilní krev se v srdci – prostřednictvím plicního dýchání – proměňuje a obnovuje v tepenný krevní proud, který vytékající impulsuje k nové činnosti. Tak i kopřiva na úrovni rostlinného: «Kvete» ze svého středu, z listu, až k periferii celé rostliny. Zemitě vázané látky, draslík, vápník a železo, zakoušejí své «pozdvihující pročišťování», své éterizování, ne teprve v konečném stavu rozkvétání, onoho odumírání do formy, nýbrž astrální síly působí skrze síru takovým způsobem, že vtiskují proces kvetení celému dění růstu a udržují jej v pohybu. Tím kopřiva naplňuje «své velké vnitřní působení», jež ji činí «podobnou tomu, čím je srdce v lidském organismu».&lt;ref&gt;Ebd., S. 131–132.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V tom tkví pravděpodobně důvod, proč Rudolf Steiner pro kopřivu nejmenuje žádný zvířecí orgán, jímž by bylo zajištěno udržování éterického v pohybu přes květ. Orgán, který by v úvahu připadal, by bylo srdce. Srdce však není kožním orgánem, nýbrž svalovým, vlastní aktivitou nadaným orgánem. V něm se ve rytmu srdečního tepu sjednocují látkoměnný a smyslový proces; stávají se jedním. Srdce ztělesňuje syntézu z polarity obou procesů. Je zároveň činným nitrem a orgánovou obálkou. Kopřiva plní podobnou funkci na úrovni pouhé oživené přírody. Její skrz naskrz astralitou prostoupené tělo formativních sil ji uschopňuje přeměňovat silovou přirozenost zemitě-pevných látek – draslíku, vápníku a železa – uvězněnou v erdig-pevném v léčivá záření uspořádávající živé.<br /> <br /> Pokud jde o preparaci, jde o otázku: Jak lze tuto jedinečnou schopnost stupňovat v silový hnůj, který propůjčí půdě a pěstovaným rostlinám schopnost vlastní kopřivě? Jak mohou organická hnojiva statku přídavkem tohoto silového hnojiva – ba, jak může nakonec sama půda – «se stát vnitřně citlivou», takže vzestupné i sestupné procesy budou v tomto vyšším smyslu probíhat «rozumně», že se půda individualizuje vzhledem k těm rostlinám, jež chceme právě pěstovat? «Es ist wirklich etwas wie eine ‹Durchvernünftigung› des Bodens, was man mit diesem Zusatz von ''Urtica dioica'' wird bewirken können.» («Jde skutečně o cosi jako ‹prorozumnění› půdy, čeho bude možno dosáhnout tímto přídavkem ''Urtica dioica''.»)&lt;ref&gt;Ebd., S. 133.&lt;/ref&gt; {{SE|383}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 28, S. 383.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 28: Die Stoffkomposition des Brennnesselpräparates im Durchgang eines Jahreslaufes.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Toho lze dosáhnout, vystaví-li se nadzemní výhonek kopřivy – v stonku a listu temně zelené, ke květu přišlé – polaritě, která ji pozdvihuje nad vlastní přírodou vázané dění jejího typového tvarování. Tím dochází k opětovnému stupňování, k syntéze nové látky v živém – kopřivovému preparátu. Kopřivy se skosí, přehnou nebo lépe hrubě posekají a «lehce nechají provadnout» (Obrázek 28).<br /> <br /> V úrodné svrchní půdě se vykope ne příliš hluboká jáma, vloží se do ní hmota, obklopí se trochou rašelinné moučky a opět se zakryje zemí. Na tomto místě zůstane celý rok a je tam vystavena jak zimním, tak letním silám. Po roce se rozkladem a pokročilou humifikací silně scvrklá hmota vykope a v rukou se ocitá hotový preparát – nová, astrálně zářivá látkovost. Praktické zacházení vyžaduje velkou pozornost, pokud jde o správný stav provadnutí; také by se při vadnutí mělo vyhnout přímému slunečnímu ozáření. Při příliš vlhkém stavu kopřivové hmoty snadno dochází k nežádoucím chybným kvašením a při příliš silném osvětlení k černání. Musí být ve stínu, {{SE|384}}<br /> <br /> nejlépe za přívodu teplého vzduchu, přisušena. Aby ji bylo možné po roce v zemi najít, používají se často staré lněné pytle, mělké a tenkostěnné dřevěné zelninářské bedny nebo drenážní keramické trubky, do nichž se nacpe. V posledním případě se získá z velké části humifikovaná černá hmota.<br /> <br /> Co platí i pro ostatní do země zahrabávaná preparáty, platí obzvláště pro kopřivu: Posouzení, zda je preparát více či méně zdařilý, nezávisí na stupni humifikace, nýbrž na volné struktuře preparátu, příjemném zápachu a především na tom, aby okolní půda byla v dobře provzdušněném, drobtovitě živém stavu. Rozhodující je, aby síly periferie zprostředkované přes zemi mohly vstoupit do vztahu s do éteru pozdviženými substancemi preparátních rostlin a být zachovány.<br /> <br /> Všechny hnojivé preparáty, s výjimkou preparátu z kozlíku, se vkládají odděleně do kompostových a hnojových hromad do 30–50 cm hlubokých otvorů, při vzdálenosti 50 cm až 3 m, podle velikosti resp. délky hromad. Kopřivový preparát, tak blízký funkci srdce, se vkládá zpravidla uprostřed na hřbet hromady; čtyři sourozenci mají, navzájem posunuty, svá místa na bocích. Jejich účinnost je astrálně zářivá – tedy taková, která se v smyslové skutečnosti kvalifikuje, avšak nikoli měřitelně kvantifikuje.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_Frage_der_Stoffumwandlung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K otázce přeměny látek ===<br /> <br /> K otázce přeměny látek přicházejí v úvahu tři různé kvality:<br /> <br /> 1 Spaluje-li se organická látka — uhlí nebo dřevo —, pozorujeme, jak její látkové složení mizí a jako produkty přeměny se objevují jiné látky, například plyny a popel. Naopak celá řada vzájemně reagujících látek se přeměňuje v novou kompozici, v novou sloučeninu — například uhlík, kyslík, dusík, vodík a síra se přeměňují v bílkoviny. Celé přírodní dění odhaluje ve všech svých jevech neustálou přeměnu látek. <br /> <br /> 2 Určité anorganické prvky — například uran, thorium a další, jakož i přirozené draselné soli (radioaktivní ⁴⁰K je obsažen v draslíku zhruba v 0,12 %) — vysílají v nerytmickém sledu měřitelné záření; v rozpadové řadě vznikají produkty přeměny {{SE|385}}<br /> <br /> (izotopy i prvky s nižší atomovou hmotností). Tyto záření-procesy se vymykají bezprostřední vnímatelnosti; působí takříkajíc zdola, z pod-přírody, do přírodního dění. Vyvolávají nemoci a působí v konečném důsledku smrtelně.<br /> <br /> 3 Od semene po plnou utvárenost forem rostlin, od zárodku po tělesnou dotvořenost zvířete i člověka, probíhají v neustálé přeměně látek procesy výstavby, odbourávání a přestavby. Zde působí život tvořící princip, něco nadsmyslově-bytostného, co si v přírodním bytí vytváří smyslově vnímatelný odraz. Zde silou svého bytí proniká do přírody bytostná skutečnost Přírody.<br /> <br /> Preparáty jsou látkovými kompozicemi, které — každý svým způsobem — «hnojí» ono pod bodem 3 uvedené vztahové předivo mezi Přírodou (Kosmem) a přírodou (Zemí). Přitom trojici preparátů z řebříčku, heřmánku a kopřivy náleží zvláštní význam. Vyvolávají zvláštní druh přeměny látek: zemí vázané prvky draslík a vápník jsou v životním kontextu rostlin nejen éterizovány, ale získávají vlastnosti, které je přibližují způsobu účinku dusíku. Stávají se nositeli astrálních sil, nebo se nakonec zcela přeměňují v dusík. Rudolf Steiner k tomu dává následující pokyny: „neboť v organickém procesu leží tajemná alchymie, která například draslík, pracuje-li tím správným způsobem, skutečně přeměňuje v dusík, a dokonce i vápník, pracuje-li správně, skutečně přeměňuje v dusík&quot;. A dále: „mezi vápníkem a vodíkem existuje vzájemný kvalitativní vztah, který je podobný kvalitativnímu vztahu mezi kyslíkem a dusíkem ve vzduchu. […] Pod vlivem vodíku je neustále vápník a draslík přeměňován v cosi dusíkového a nakonec ve skutečný dusík. […] Ten je právě nesmírně užitečný pro růst rostlin, ale musíte si jej nechat vytvořit takovými metodami, jak jsem je popsal&quot; — to jest uměleckým tvářením substanciálních procesů vznikání v organismu zemědělského podniku. Jako jsou pro malíře plátno, barva a štětec prostředky jeho umělecké tvorby, tak jsou pro zemědělce zemí a její oživování prostřednictvím výroby a použití preparátů. {{SE|386}}<br /> <br /> V předchozích citátech je z duchovního bádání dotknuto záhady transsubstanciace. Jak se lze k řešení tohoto problému přiblížit? Jistě ne týmž způsobem myšlení, jímž se člověk snaží rozluštit záhady anorganické přírody. Oba výše citované kvalitativní vztahy stojí vůči sobě polárně. Ten mezi kyslíkem a dusíkem ve vzduchu je rozhodující pro dýchání u zvířete a člověka. Obě látky konstituují vzdušný živel ve velké míře, obě se nacházejí ve vzduchu v plynném, anorganicky-neaktivním stavu. Obtékají rostlinný výhonek zvenčí. Jinak se věci mají s pozemskými látkami draslíkem a vápníkem. Ty jsou životní organizací rostliny povzneseny z jejich uvězení ve fyzické látkovosti, v «materiálu», do sféry živé účinnosti. Lze to pochopit takto: Určité rostliny, léčivé rostliny, jako právě řebříček, heřmánek a kopřiva, mají schopnost — silou svého éteru životního těla — uvést do pohybu organizaci látek draslíku a vápníku, ztuhlou do fyzična, z jejich spoutanosti ve formě. Ve svém zjevném obraze a svých vlastnostech jsou otiskem svého stavu, který byl ještě naplněn životem na raných evolučních stupních. Jak minerální forma vstupuje do životního procesu těchto rostlin, nabízí se myšlenka, že draslík a vápník se novým způsobem stávají přístupnými pro působení nejbližšího vyššího bytostného článku — éterického těla těchto látek. Jeho bytostnou skutečnost nachází duchovní badatel v nadsmyslném světě ducha, který jako nejnižší oblast hraničí s fyzicko-smyslovým. Nové, z budoucnosti působící duševně-astrální vývojové impulzy mohou pak tyto látky, obdarované jim vlastním životním tělem, uschopnit, aby se otevřely svým bytostným článkům, jejichž domov leží v ještě vyšší duchovní oblasti. Pozemské látky draslík a vápník se touto cestou stávají «dusíkovými», tím že samy se stávají nositeli duševně-astrálních sil. Přebírají vlastnosti dusíku, který ze své přirozenosti je ve všech životních procesech nositelem astralického světa, jenž zjevuje typus. «Dusík je v pravdě tím, kdo je nositelem počitku.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 74.&lt;/ref&gt; V oživené přírodě zpřítomňuje v tvorbě bílkovin životní procesy, které pocházejí z rané minulosti Země, prošly vývojovými stupni a staly se nyní «dílem» stvoření.<br /> <br /> O zpětné vedení draslíku a vápníku do jejich éterického stavu se stará jejich zvláštní kvalitativní vztah k vodíku. Jak tito {{SE|387}}<br /> <br /> Jako tvůrci solí sestoupili nejhlouběji do stavu čistě pozemského, kdežto vodík je ten, «kdo je tak blízko, jak jen možné, příbuzný s fyzickým, a zároveň, tak blízko, jak jen možné, příbuzný s duchovním».&lt;ref&gt;Ebd., S. 75.&lt;/ref&gt; Při svém budujícím působení v organickém používá síry a stejně tak při svém rozkládajícím. «Nese vše to, co je jakkoli utvářeným, oživeným astrálnem, zpět do šíří světového prostoru […] Vodík vlastně vše rozpouští.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 76.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Nyní je to zřejmě tento zmíněný kvalitativní vztah u řebříčku, heřmánku a kopřivy, skrze nějž vodík uvolňuje vázanost draslíku a vápníku v jejich formě a astrálno, které do této formy ztuhlo, vyvádí do «neurčitého, chaotického světového prostoru».&lt;ref&gt;Ebd., S. 76.&lt;/ref&gt; Tím může v těchto rostlinách éterické draslíku a vápníku znovu natolik přijít do pohybu, že se — zprostředkováno sírou — může stát nositelem nového světa sil přicházejícího z budoucnosti. Draslík a vápník se přeměňují na dusík, pokud se v tomto smyslu stávají nositeli této nové astralitu. Lze pak říci, že vzdušný dusík opakuje v přítomnosti to, co patří minulosti. Kdežto pozemské látky draslík a vápník, rovněž proměněné k nošení astrálních sil, umožňují přítomnosti to, co patří budoucnosti.<br /> <br /> Ale jak lze jednomu a témuž látku, dusíku, přisoudit dvě tak polárně protikladné kvality působení? Podle dnešního vědeckého pojetí existuje pouze jedna jediná — ta, která se odvozuje z jeho anorganických, fyzikálně-chemických vlastností. Připustíme-li jako jedině platný způsob myšlení, který leží tomuto pojetí v základě, pak je otázka oprávněná: Proč tímto složitým způsobem nechávat vznikat tak nepatrná množství dusíku, je-li ho v ovzduší nadbytek? Stačilo by přece jen dostatečně obohatit osevní postup luskovinami a mít po ruce dostatek organického hnojiva, aby byla zajištěna potřeba dusíku pro reprodukující růst. To je pohled, jenž denní zkušenosti myšlení zpřístupňuje pouze část skutečnosti. Jsou-li v rostlině síly uzavřené ve fyzickém oživovány jejím étericko-organickým uspořádáním a v živočichu pronikány jeho astrálním tělem, přicházejí do pohybu; tehdy {{SE|388}}<br /> <br /> nepodléhají již déle svým ryzím fyzickým zákonům, nýbrž oněm vyšším zákonům oživujícího éterična a tvořivého astrálna.<br /> <br /> Tím umožněná proměna mrtvé anorganické látkovosti dává rostlině, živočichu a člověku možnost vtělit se na Zemi. Vtělení jsou opakováními vývoje z pradávné minulosti; jsou to pochody železné nutnosti. Pouze člověk může — mocí své inkarnované duchovní duše — své jednání jako vývoj do budoucnosti svobodně sám určovat. To však znamená, že silou svého Já průběžně zduchovňuje tělobudující síly a substance, transsubstanciuje je. To charakterizuje pravou evoluci lidské budoucnosti.<br /> <br /> Z duchovního bádání leží v «Zemědělském kurzu» Rudolfa Steinera popis cesty, jak — ve svobodném konání, v přípravě biologicko-dynamických preparátů — lze vyrábět hnojivé látky, které propouštějí zdi železné nutnosti díla-ztuhlého makrokosmu vývojovými impulsy, tedy přivádějí do přítomnosti síly z budoucnosti.<br /> <br /> Skutečnost, že v případě trojice preparátů řebříčkového, heřmánkového a kopřivového je trojice zemských čili Sal-látek — zemské kovy draslík, vápník a železo — podrobena preparaci, skrze níž se samy za spoluúčinkování vodíku a dusíku stávají nositeli astrálních sil, je pochodem transsubstanciace. Tím je překračována hranice, kterou klade příroda. Výkonnostní kvalita tohoto druhu dusíku je z tohoto hlediska chápana jako polárně protikladná oné, jíž je evolučně rozhodující tvořivá síla obyčejného dusíku v hospodářství přírody. Dusík vytvořený preparací řebříčku, heřmánku a kopřivy je takovým, «který je právě tak nesmírně prospěšný pro růst rostlin».&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 137.&lt;/ref&gt; Preparáty řebříčku, heřmánku a kopřivy míří jako hnojivo na to, aby — ve spojení s duševním vývojem člověka — ve světě, jenž se stal «dílem», zakládaly nový vývojový potenciál. Zacházení s preparáty je odpovědí na poznámku Rudolfa Steinera: «Stojíme [od začátku 20. stol.; poznámka autora] před velkou přeměnou nitra přírody.»&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 58.&lt;/ref&gt; Tato přeměna se může obrátit k dobrému pouze tehdy, jde-li ruku v ruce s velkou přeměnou duševního vzdělání lidí. Kde k tomu nedochází, vzniká zkáza. {{SE|389}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Eichenrindepräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kompozice přípravku z dubové kůry ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Eiche,_ihre_Rinde_und_Borke&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Dub, jeho kůra a borka ====<br /> <br /> Mezi přípravkovými rostlinami je dub, dub letní (''Quercus robur''), pro naše zeměpisné šířky nejreprezentativnější dřevnatou trvalou rostlinou. K preparaci se z něj používá kůra nebo borka. To překvapuje tím více, že u všech ostatních přípravkových rostlin se k preparaci používají květní úbory — nebo, jako u kopřivy, pro její květnatý charakter celý výhonek. Květ dubu je jednodomý a ještě nenápadnější než květ kopřivy. Jen ve tvaru listů a v plodním tělísku sedícím v číšce, v žaludu, se nezaměnitelně odhaluje typ tohoto stromu. Chceme-li se v obrazném nazírání přiblížit jedinečnosti stromové přirozenosti dubu, je třeba obrátit pohled na pomalé, postupné dění jeho mohutné, sebeprosazující se statně-suchobýlné podoby — a na tomto pozadí na substanční dění, které se projevuje jednak v utváření kůry a borky, jednak v tvrdém odolném jádrovém dřevu. Toto substanční dění vychází z oživené kambiumzóny směrem dovnitř i ven a v obou směrech se jako konečný produkt rostlinného dění opět přibližuje minerálnímu. Duchovní badatel přitom poukazuje na význam procesu vápníku v dubové kůře a na to, jak tento proces udržuje rostliny zdravé: «vytváří řád, když éterické tělo působí příliš silně».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 134.&lt;/ref&gt; V živé zóně, v lýku kůry, se vedle tříslovin a jiných aromatických látek v jednotlivých buňkách tvoří organická vápníková sloučenina, šťavelan vápenatý, který krystalizuje v buněčných vakuolách a v borce se formuje do krystalových drůz a — protože je těžce rozpustný ve vodě — tam dlouho přetrvává.<br /> <br /> Po klíčení vysílá dub svůj kůlový kořen do hloubky, za nímž následují boční čili srdcové kořeny pronikající do stejně velkých hloubek. Na tyto nasedají mohutné boční kořeny horizontálně silně se rozrůstající do šířky, jež zase periferně ženou takzvané tažné kořeny do hloubky.&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: ''Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen'', Dornach 2005, 154 S.&lt;/ref&gt; Vzrostlý dub tvoří — jako zrcadlový obraz rozlehlé koruny stromu — jakousi rovněž mohutnou «kořenovou korunu» v hlubinách země. Jeho {{SE|390}}<br /> <br /> Se svým celkovým vzrůstem a substančními procesy v něm vydává svědectví o tomto sepětí se zemí.<br /> <br /> Výhonek mladého dubu roste, s přeslenitě nasedajícími větvemi, svisle do výše a v tomto vzrůstovém typu se podobá jiným listnatým stromům. Nezaměnitelně se však praobraz dubu projevuje od mládí v tak charakteristickém, v čepeli zlaločnatěném a zubatém dubovém listí. Teprve po zhruba dvaceti letech mládí se mění zjevný obraz letního dubu do jemu vlastní vzrůstové formy — široce se rozklenující, nepravidelně-volnější a světlem prostoupené koruny stromu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]], s. 401). Co se ve tvaru listů od samého počátku jen naznačovalo, zachvátí v následujících desetiletích mocně celý strom. Mohutná vzrůstová síla, jež může přetrvávat ještě v tisícileté dubové, působí ve všech jeho článcích jako zadržovaná — patrno na tom, jak vodivé výhonky loňského roku zaostávají a přerůstají je výhonky postranní, čímž vzniká nepravidelný průběh postranních větví, které se vyvíjejí jako kmeny. Rovněž se listy na špičce výhonku shromažďují v chomáče; kmen se «vzdouvá» dovnitř k veliké tvrdosti dřeva, ven k hutné, trvale přiléhající borce.<br /> <br /> S postupujícím tloušťkovým přírůstem mizí po zhruba dvaceti letech — pro svou hladkost a lesk tak nazývaná — zrcadlová kůra a na její místo nastupuje charakteristická rozpukaná borka.<br /> <br /> S odkazem na zvláště ideální strukturu vápníku&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 134: «In Bezug auf dasjenige, was dann als Kalzium zutage tritt, ist dasjenige, was an Kalziumstruktur in der Eichenrinde vorhanden ist, das alleridealste.»&lt;/ref&gt; hovoří Rudolf Steiner o dubové kůře; botanicky od ní odlišený pojem borky zůstává nezmíněn. To vedlo k různým názorům na to, která z obou — zrcadlová kůra, nebo borka — má být k preparaci použita. Hoerner ve svém důkladném a obsáhlém zpracování rozhodně pléduje pro zrcadlovou kůru mladého stromu, tu, jež se kdysi jako dubová kůra používala ke koželužskému zpracování kůží.&lt;ref&gt;Erdmut-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, 512 S.&lt;/ref&gt; {{SE|391}}<br /> <br /> V botanickém smyslu je to kůra — epidermou uzavřená živá tkáň lýka. V této knize však budiž dáno slovo borce. Budiž to v následujícím podrobněji zdůvodněno. Kůra se zraku vytrácí, jakmile dub doroste do své bytostně vlastní podoby. Rozšiřuje se v borku tím, že každoročně se obnovující lýkové pletivo směrem k periferii odumírá. Přechod k borce pak tvoří {{SE|392}}<br /> <br /> sekundární dělivé pletivo, korkové kambium, jehož buňky chrání lýkovou kůru před vnějšími vlivy a odumírající lýkové pletivo přeměňují v borku. Borka se vytváří zevnitř ven z každoročně odumírajících zkorkovatělých vrstev korového pletiva, přičemž tyto vrstvy na sobě ulpívají.&lt;ref&gt;Existuje důkladná práce Jana Alberta Rispense, která věnuje celou kapitolu otázce kůry a borky. Shrnuje: Lýko a asimilující korkový parenchym představují vlastně to listové, odumírající korková kůra a borka květní a plodový orgán kmene. – Jan Albert Rispens: ''Učíme se rozumět stromům'', Stuttgart 2018, s. 157.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V důsledku tloustnutí kmene a rozložitých větví puká borka do hlubokých štěrbin. Korkové buňky chrání odumřelé lýkové pletivo před rozkladem a tím i šťavelan vápenatý a část méně těkavých éterických olejů a aromatických sloučenin a jejich derivátů, které se vytvořily v kůře. U aromatických sloučenin se jedná o uhlovodíky, jejichž konečným produktem je vysoce polymerizovaná pryskyřice. Když Rudolf Steiner hovoří o tom, «že dubová pryskyřice je ještě poměrně účinná»&lt;ref&gt;Srov. Rudolf Steiner: ''Duchovněvědné základy pro zdárný rozvoj zemědělství'', GA 327, odpovědi na otázky z 13. června 1924, Dornach 1999, s. 147.&lt;/ref&gt; – jako takový sekret u dubu neexistuje –, má tím jistě na mysli nízce polymerizované mezistupně vedoucí k pryskyřici. Jsou to mimo jiné lehce těkavé vonné látky, příbuzné sekretům květů, nebo aromatické uhlovodíky obsažené v rostlinných olejích. Ty vznikají během fáze odživotňování rostliny směřující ke květu. «Vyprchají» – zčásti prostřednictvím vodíku, který se stal procesuálním «samovládcem» – do nerozlišitelnosti kosmu;&lt;ref&gt;Srov. tamtéž, přednáška z 11. června 1924, s. 75: «do nerozlišitelnosti vesmíru».&lt;/ref&gt; nebo jsou, jako v případě borky, méně těkavé a díky obalu z korku zůstávají déle zachovány. Tyto látky «blízké květu» vděčí za své složení tvarotvorným silám kůry a jejímu odživotnění do astralizované formy borky. Z borky vyprchal život, stejně jako se to děje v procesu směřujícím ke květu. Síly astrálna zůstávají zachovány v organické «struktuře» dubové borky, která v sobě uzavírá aromatické látkové útvary příbuzné květu a také krystalizovaný šťavelan vápenatý. Dub tedy vytváří teprve v borce strukturu, která vápníku propůjčuje mocnou sílu uzdravující rostliny a kterou lze na cestě následných preparačních kroků zužitkovat pro půdu a rostliny.<br /> <br /> Duby kvetou teprve tehdy, když je koruna stromu plně vyvinuta.&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: ''Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen'', Dornach 2005, 154 S.&lt;/ref&gt; To nastává přibližně v šedesátém roce věku. Květ si člověk sotva povšimne; teprve když v tomto pokročilém věku v září a říjnu padají žaludy, upozorňuje nás na hlubokou proměnu v životopisu stromu. V návaznosti na předcházející úvahu vyvstává otázka: Nekvetou snad duby a nenesou plody dávno předtím, než viditelně kvetou a plodí? V celé stromové přírodě, a zvláště příznačně u dubu, se vyvrací země naruby.&lt;ref&gt;Viz: Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 12. Juni 1924, S. 90.&lt;/ref&gt; Neodehrává se snad v tomto procesu vyvracení již jakýsi květ a plodotvorba — jen zastavená v kmeni a větvích, jakoby uvízlá na půli cesty? Přihlédneme-li k příčnému průřezu dubového kmene, nacházíme v horizontálním uspořádání ''Tria Prinzipia'' Paracelsa v samotném utváření kmene. Na okrajové zóně kmene se objevuje, pouhým okem sotva rozpoznatelná, životní vrstva kambium, která, skryta pod kůrou, objímá strom jako zelený list. Z této vrstvy roste dovnitř vodivé pletivo ''xylému'', jež přivádí nahoru vodu a soli a které — pohledem z horizontu — jako by „koření&quot; v oživnutém běli. V tom jsou, tak jako v sorpčním komplexu půdy, skladovány asimiláty a znovu mobilizovány. Je to zóna procesu „Sal&quot;. Směrem k jádru kmene odumírá bělové dřevo; mineralizuje se tak říkajíc v jádrové dřevo ukládáním dřevních látek, jako jsou ligniny a deriváty tříslovin, na ochranu před hnilobou.<br /> <br /> Směrem ven vystupuje z kambiu buněčné pletivo sítkovnic (''floém''). To vede asimiláty do všech nezelených částí stromu. Na ně navazuje pletivo kůry, čili lýko. Vnější pokožka, čili epidermis, pak poskytuje ochranu před větrem a počasím. Ta přivádí formu rostliny k zjevení. Kůra obsahuje různá buněčná pletiva, která zčásti obsahují chlorofyl, tedy absorbují světlo, jakož i jednotlivé buňky, jež ve svých vakuolách tvoří krystaly šťavelanu vápenatého. Celkově panuje v kůře intenzivní, zadržovaná a ke tvaru směřující látková přeměna. Tvoří se látky příbuzné květům, aromatické sloučeniny, jako třísloviny a jejich deriváty. V obrazu trojnosti Sal, Merkur a Sulfur lze v příčném průřezu kmene, v tenké, neobyčejně oživené obalové vrstvě kůry, rozpoznat stlačený, zadržený, merkuriální výhonkový růst, který se nevymkl v výhonek a {{SE|393}}<br /> <br /> listový charakter. Tato listově-výhonková povaha kůry je podpořena tím, že listové pupeny vyrůstají z kůry, a tím, že výhonkové pupeny procházejí kůrou a stojí v spojení s kambiem. Minerální vměstky a vznik uhlovodíků, jakési sulfurizování, poukazují na zadržený kvetební proces stále ještě ovládaný růstovými silami. Kůra stojí, skrze kambium prostřednictvím merkuriálních dřeňových paprsků, v spojení s dřevním tělem.<br /> <br /> Jako se přeměňují stonek a list rostliny v květ, tak pokračuje kůra jakoby v metamorfóze v borku. Tato proměna se děje tak, že namísto epidermis se utváří sekundární kambium, korkové kambium (*fellogén*). Z toho vzniklé pletivo korkových buněk spojuje a obklopuje rok od roku odumírající vnější vrstvu kůry, a tím i v ní obsažené minerální vměstky a méně těkavé aromatické sloučeniny.<br /> <br /> Jako dokonale vyvinutý květ odumírá do tvaru a barevnosti a do rozprchávajících se vonných látek, tak odumírá listově-výhonkový růst dubu do borky. V ní se stává vším, co bylo dříve prožito, strnulá, mrtvá forma; co bylo zelené, stává se zemitě hnědým a načervenalým, a co bylo vázáno na lehce těkavé aromatické látky, je rozvoněno. Takto nahlédnuto, dovršuje se v borce ještě zemskonaklonění a nedokončený kvetební, resp. sulfurizační proces. Látky se ještě zcela nevymkly svým fyzickým zákonitostem. Vápník však, povznesen do života rostliny, vstupuje do sloučeniny s v tomto životě vzniklou, sulfurickou šťavelovou kyselinou. Krystalizuje do šťavelanu vápenatého v různých krystalových formách: romboedrické, tyčinkovité a jehlicovité nebo oktaedrické v dvojitých pyramidách. Rozlišujeme krystalový písek, jednotlivé krystaly, dvojčata, drúzy a sférity.&lt;ref&gt;Hermann von Guttenberg: ''Lehrbuch der allgemeinen Botanik'', Berlin 1952, 641 S.&lt;/ref&gt; Šťavelan vápenatý vzniká v buněčné plazmě. Krystaly jsou v mladistvém stadiu vždy obaleny plazmatickým obalem, jenž v borce zrající odumírá. Co v borce ze všemožných látkových kompozic kůry zůstává, jsou těžko těkavé uhlovodíky a krystaly šťavelanu vápenatého. V posledně jmenovaných leží vápník ve struktuře, která svůj otisk obdržela z životní souvislosti dubu. Z borky ustoupil život; astrální však, jež tuto strukturu (formu) vytvořilo, zůstává s fyzicko-látkovým spojeno, tedy i s<br /> <br /> weniger hoch polymerisierten Kohlenwasserstoffen sowie mit den in diesen Lebenszusammenhang eingebetteten Kalziumoxalátech. Borka zůstává pevně spojena s kůrou. Proces, který se v borce dovršuje, lze přirovnat k hnojivé účinnosti kompostu: uděluje půdě něco, «co má sklon velice silně prostupovat astrální do zemitého bez oklik přes éterické».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 94.&lt;/ref&gt; Tento proces se dovršuje na nejvyšší úrovni v květu. Pod přesilou sulfurizačního procesu, rovnoznačného s astrálním působením, květ rozkvétá – přičemž zároveň do tohoto obrazu formy a barvy odumírá a tím svou bytost v obraze odhaluje. V květu se uskutečňuje úplná proměna fyzického, pozemsko-látkového. V borce se rovněž uskutečňuje jistý druh blühprozessu, který však na nižší úrovni zůstává v polovině cesty. Nedochází k látkové přeměně, nýbrž k sulfuricky-astrálnímu zachování organo-minerální látkové kompozice, jež vypadla ze života kůry a byla vtlačena do určité organické «struktury». {{SE|394}}<br /> <br /> Obrátí-li se pohled na stromy tvořící borku, jako je dub, lze si říci: Borka je výrazem zemitého blühprozessu přetrvávajícího přes roční období, který – v souběžnosti s kůrou, kambiem, bělí a jádrovým dřevem – stromu uprostřed proměny ročních období propůjčuje trvalost. V tomto smyslu je výchozí látkou pro preparát z dubové kůry rovněž látkovost vzešlá z procesu podobného kvetení. To potvrzuje odpověď Rudolfa Steinera na otázku posluchače: «Přichází v úvahu celá kůra?» «Vlastně jen vnější vrstva kůry, ta se rozpadá, když se odloupne.»&lt;ref&gt;Ebd., Fragenbeantwortung vom 13. Juni 1924, S. 147.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Co je stromu jako takovému obecně vlastní – silné zahuštění astrality v koruně stromu –, vyznačuje dub zcela zvláštním způsobem. V tom je dub příbuzný kopřivě, avšak ve smyslu obráceném. Pro kopřivu je charakteristická její mimořádná «vnitřní působnost». U dubu naproti tomu jakási vnější působnost, silná přitažlivost pro svět hmyzu, ba přímo kolébka pro mnohé jeho druhy. V kořenové oblasti jsou to larvy celé řady zejména broučích druhů, v trouchu dutého starého kmene mimo jiné larva roháče obecného nebo v oblasti listů žlabatky. Jejich obydlí, hálka, je symptomatické pro působení astrality zvířete. Žlabatka způsobuje, že prostřednictvím {{SE|395}}<br /> <br /> hormonálním vlivem dvojrozměrnost dubu listů z místa kladení vajíčka přerůstá do sféroidní hálky, tedy do trojrozměrnosti. V hálce, která ukrývá larvu, se list přetváří v jakýsi kulovitý kožní orgán — živinami bohaté nitro, které se uzavírá vůči vnějšku. Hálky se vyskytují i na jiných dřevinách. Dub jako jediná hostitelská rostlina dokáže vyprodukovat přes 100 různých druhů hálky.&lt;ref&gt;Eduard Strasburger: ''Lehrbuch der Botanik'', Stuttgart 1978, S. 422.&lt;/ref&gt; Pozoruhodný je vysoký obsah tříslovin a barviv v hálkách, což opět ukazuje na předčasnou sulfurizaci v oblasti listu, podobně jako v kůře a borce.<br /> <br /> Teprve pohledem na zjevný obraz dubu letního, na jeho zvláštní látkové procesy, na jeho vztah ke světu hmyzu a k silám periferie, lze se přiblížit k porozumění výroku geistesforscher, že »to, co je v dubové kůře přítomno jako vápencová struktura, je to nejvýše ideální«, co může na cestě dalšího preparování vyprodukovat hnojivo, které »dokáže profylakticky potírat rostlinné choroby«.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 134.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Haustierschädel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Lebka hospodářského zvířete ====<br /> <br /> Tak jako stojí dub zcela osamocen mezi preparátovými rostlinami, tak zdánlivě osamocen stojí i obalový orgán ze světa zvířat sloužící k preparování dubové kůry-borky — lebka domácího zvířete: »Je téměř jedno, od kterého z domácích zvířat pochází.«&lt;ref&gt;Ebd., S. 135.&lt;/ref&gt; Tento výrok duchovní vědy opět skrývá velká záhada. U ostatních preparátů je obalový orgán striktně přiřazen určité živočišné čeledi, jako ušlechtilé zvěři, nebo určitému živočišnému druhu, kravě jako domácímu zvířeti; zde však, v případě preparování dubové kůry, nehraje živočišný druh žádnou roli — záleží jedině na tom, aby bylo naplněno bytostné povahy domácího zvířete. Na zvláštní vlastnosti tělesné stavby a duševních způsobů chování bylo pojednáno v kapitole »Die Haustiere – Organe im Hof- und Landschaftsorganismus« (str. 126 a násl.). Tyto jsou velmi proměnlivé a liší se co do výraznosti i zaměření zásadně od jejich příbuzných žijících ve volné přírodě. Avšak co dělá — přes hranice druhu, čeledi i řádu — zvíře domácím zvířetem? Od chvíle, kdy bylo degradováno na pouhý užitkový kus v průmyslovém chovu, obsah pojmu domácí zvíře vyprázdnil. Nabývá {{SE|396}}<br /> <br /> teprve tehdy znovu nabývá váhy, když si uvědomíme, že u domácích zvířat jsou jejich vznik, jejich duševní otevřenost vůči člověku, jejich schopnost sloužit mu — Schöpfungen des Menschen. Domácí zvíře vděčí za své bytí a bude mít svou budoucnost skrze přízeň a lásku člověka. Tyto mu nepřetržitě dávají něco, co od přírody nemá. A právě tento dar se vepsal do tělesné formace domácího zvířete — až do fyzické výstavby kostní soustavy. Jako dub propůjčuje vápníku v kůře-borce ideální strukturu, tak vápník a jeho sloučeniny v téměř mrtvém lebečním kosti skrze domácí zvíře. Na to navazuje otázka: Jak je tomu v tomto ohledu s hybridizovanými nebo geneticky manipulovanými a digitálně chovanými užitkovými zvířaty? Lze takové lebce užitkového zvířete ještě přiznat kvalitu lebky domácího zvířete? Domácí zvíře musí být znovu poznáno ve své jedinečné bytostné povaze. Skrze ducha a ruku člověka musí být nepřetržitě kousek po kousku vyzdvihováno ze svého pouhého zvířecího bytí. To není pouhá otázka šlechtění, jak ji dnes chápeme, nýbrž otázka výchovy. Domácí zvíře potřebuje výchovu, aby se stalo domácím zvířetem, jako člověk ji potřebuje, aby se stal člověkem. Tuto výchovu zvířete k domáckovosti provádět vědomě a způsobem odpovídajícím jeho bytostné povaze — to je umění, které zvíře pozdvihuje nad instinkty zděděné z přírody. Domácí zvíře se jistým způsobem vzdává moudrých instinktů své divoké formy. Je v odpovědnosti člověka, aby tuto ztrátu více než vyrovnal. Protože zvíře nemá Já, potřebuje výchovné vedení skrze Já člověka. To dnes — poté, co tradiční praktiky selského vztahu člověka ke zvířeti vyhasly — vyžaduje poznání zvířecí bytosti, skrze něž samotné užívání znovu získává výchovnou hodnotu. Biologicko-dynamické chovatelství spočívá na tomto přístupu. Kde se v tomto smyslu prohloubeného porozumění pracuje na domáckovosti a na jejím stávání se, tam lze očekávat, že se naleznou takové lebky, které plní jim určený úkol při přípravě preparátu z dubové kůry. Totožnost užívání a výchovy byla kdysi názorně zřejmá v chovu koní — například u tažných koní zapřažených před vůz nebo pluh. Poté, co celý svůj koňský život vedeni uzdou konali svou práci, používal biologicko-dynamický Landbau rád jejich lebky pro preparaci. Tažný kůň (prozatím?) dosloužil. Dnes je obecně v užívání lebka krávy, která pak také — při včasné podzimní porážce — dodává orgánové obaly pro {{SE|397}}<br /> <br /> kamillový a löwenzahnový preparát. Případně se používají i ovčí nebo kozí lebky.<br /> <br /> Lebka se člení na obličejový a mozkový oddíl. U novorozených zvířat tvoří oba ještě jednotnou, přibližně kulovitou podobu, jakou si člověk zachovává po celý svůj život. Obličejová část lebky se pak v krátkém mládí zvířete prodlužuje a od té doby určuje celkový tvar hlavy. Hlava tam jaksi hrozí být přerůstána silami látkovéhoprostupována silami látkovéhoohrožena přehlcením ze strany látkové výměny. Tento jev a jeho zvládnutí vystupuje zvlášť působivě u nositelů parohů a jinak u skotu. Samec jelena například každoročně znovu podává obrovský výkon látkovéhoolbřímí výkon látkové výměny, neboť z mozkové části lebky vyrůstá mocně prokrvené, sametovou kůží pokryté paroží. Děje se tak v první polovině roku. Na začátku druhé poloviny roku je moc látkových sil, které se žene do hlavy, z paroží zapuzena, paroží odumírá do kostnaté, vnitřní prostor uzavírající formy větveného hřadí a stává se mohutným smyslovým orgánem, který hmatá po teplém-světelném-vzdušném okruhu. V zimě je shozen. Ne jinak, a přece polárně se chová to, co má na hlavě skot — rohy, jež rok od roku dál rostou a zároveň odumírají do rohové pochvy. Skrze tyto rohy, jež jsou smyslovým orgánem obráceným dovnitř, je mocné látkovýměnné dění, tlačící se vstříc nervově-smyslové organizaci, odvráceno odumřelou rohovou pochvou zpět do těla. Tak skot na jiný způsob než jelen chrání nervově-smyslové síly hlavy před náporem látkových sil.&lt;ref&gt;Über die organischen Bildungen, die im höheren Tierreich dem Ausgleich eines ungleichgewichtigen Verhältnisses der polaren Systeme dienen, siehe u.a.: Friedrich A. Kipp: «Bezahnung und Bildungsidee des Organismus», in: Wolfgang Schad (Hrsg.): ''Goetheanistische Naturwissenschaft'', Band 3: ''<br /> Zoologie'', Stuttgart 1983, S. 167 f.; sowie Andreas Suchantke: «Polarität und Dreigliederung im Tierreich», in: ders.: ''Metamorphose – Kunstgriff der Evolution'', Stuttgart 2002, S. 137 f.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Anatomická stavba tělesné konstituce a lebky se u domácích zvířat neliší od jejich divokých forem. A přesto tu je příznačný rozdíl ve způsobu jejich utváření: ten je velmi proměnlivý; obličejová část lebky zůstává poněkud zkrácena, smyslové výkony jsou nižší, látkověvýměnné výkony vyšší, objem mozkové dutiny je místy výrazně zmenšen (viz kapitola «Domácí zvířata — orgány v organismu hospodářství a krajiny», str. 126 nn.). Jsou to však symptomy vývoje u domácích zvířat zadržovaného, zachování jejich mladistvosti, jakéhosi embryonálnějšího stavu. Tato zachovaná {{SE|398}}<br /> <br /> Zachovaná mladistvost je tím, co určuje podstatu domácího zvířete. Evolutivně vděčí za svůj mladistvější charakter člověku. Tato skutečnost mu ukládá povinnost usměrňovat výchovu v chovu, krmení a péči na základě poznání bytosti a lásky.<br /> <br /> Jako živočišný obalový orgán pro rozdrobenou dubovou kůru a borku slouží mozková dutina v lebce jednoho z největších domácích zvířat. Tu obklopuje mozaika kostí horního šálku lebky, zčásti předutvářených z vaziva jako klenba lebeční (s čelní kostí, spánkovou a temenní kostí), zčásti z chrupavky jako kosti spodiny lební a zčásti kost týlní a kosti oddělující mozkovou dutinu od obličejové části lebky. Kostnatění vzniká kostními buňkami, které vyzařují z jednotlivých center ve vazivu a chrupavkách a ukládáním fosforečnanů vápenatých a hořečnatých, uhličitanů vápenatých a fluoridu vápenatého nechávají tuhnout pohyblivost základní tkáně. Vznikají z toho ploché krycí kosti, spojené vazivovatými nebo chrupavčitými můstky. Jak zvíře stárne, nakonec zkostnatí, v případě chrupavek do silněji tvarovaných, zčásti srostlých kostí, které ohraničují mozkovou dutinu směrem k obličejovému šálku. Kostnatění (osifikace) je postupné odumírání do formy. Srovnatelným způsobem odumírá kůra do formy borky. Avšak protože jde o živočicha, je tento proces odumírání zadržován tělem formativních sil. Životní procesy zůstávají do určité míry v proudu; stálý odbourávání, přestavba a budování kostních substancí probíhá i nadále. Jak silně jsou kosti přesto ještě prostoupeny životními procesy, osvětluje skutečnost, že třetina kostí sestává z organické základní substance, *osseinu*, a dvě třetiny z výše jmenovaných minerálních solí (P, Ca, Mg a F).&lt;ref&gt;Rolf Krahmer, Lothar Schröder: ''Anatomie der Haustiere'', Leipzig 1985, 368 S.&lt;/ref&gt; Formativní síly oživují a prozařují kosti zevní, inervovanou a prokrvenou okosticí — periostem.<br /> <br /> Z výše uvedených úvah, stejně jako z zmíněných morfologických zvláštností, nenajdeme žádný průkazný odkaz, který by výpovědi duchovního badatele přiblížil porozumění, že pro preparaci dubové kůry přichází v úvahu lebka: «Téměř jedno, od kterého z našich domácích zvířat.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 133.&lt;/ref&gt; Odpověď se zřejmě dá najít jedině tehdy, prozkoumáme-li vztah člověk–zvíře od dob ledových {{SE|399}}<br /> <br /> a po nich následujících velkých starověkých kultur. Lidstvo žilo tehdy ještě v snivém vědomí. Lze je nazvat i vědomím mytologickým. Z něho prýštily mýty národů, inspirace z duchovně reálně nadsmyslově prožívaného světa. Stálo pod vedením inspirovaného kněžství mystérií. V těchto duchovních pozadích je třeba hledat vznik domácích zvířat (srov. kap. «Domácí zvířata — orgány v organismu hospodářství a krajiny», s. 126 n.). Ten spočíval v tom, že evolučně podmíněný instinktivní život zvířat byl postupně nahrazován vedením ze strany člověka. Tento krok proměny ze seelisch-geistigen duševně-duchovní vědomostní konstituce tehdejšího lidstva se otiskl do životního těla zvířat a skrze ně i do těla fyzického, a tak i do dědičného proudu. Domácímu zvířeti to pomohlo zachovat si mladistvost a udržet svou tělesnou konstituci proměnlivou. V posledním důsledku smíme předpokládat, že tajemství vzniku domácích zvířat zanechalo svůj otisk ve fyzickém těle, ve specifickém uspořádání látek, v jejich «struktuře», tam, kde život zcela gerinnt odumírá do formy. Je-li forma stvořena, stahuje se z ní zpět, podléhá smrti. Toto uspořádání látek, vytvořené formativními silami domácího zvířete, je pokaždé jiné v trubicovitých kostech končetin, v kostech pánve, páteře a jiné opět v lebeční kostech, které obalují střed nervově-smyslového systému. Převládající látkou, z níž jsou poslední stavěny, je vápník; vyskytuje se v různých kompozicích s fosforem, uhlíkem, kyslíkem a fluorem. Jeho síly, namířené jakoby k jednomu středu, propůjčují mozkovně-lebeční části její tvaru koule se přibližující podobu. Kompoziční uspořádání vápníku v kostech mozkovny je — jak smíme uzavřít — výrazem duševního silového dění domácího zvířete, udržovaného v mladistvosti a podněceného člověkem. Na živočišné úrovni jde o vyšší druh uspořádání vápníku, než jaký se nalézá na rostlinné úrovni, například v kůře-borce dubu. Z tohoto pohledu uchovávají lebeční kosti domácího zvířete ve svých vápníkových kompozicích astrální síly, které domácímu zvířeti přitekly skrze aktivní lidskou péči a nastoupily na místo ztracených instinktů. Mají ve vyšším smyslu schopnost působit čistíce, läuternd očistně a léčivě na bující životní procesy.<br /> <br /> Tento pokus o myšlenkové přiblížení k porozumění výchozím materiálům preparátu z dubové kůry a lebky domácího zvířete musí být dále prohlouben. Tím se však ještě nerozluští hádanka<br /> <br /> Samotné preparace jako takové. Ta musí být vykonána lidskou rukou — umělecký akt! {{SE|400}}<br /> <br /> Dub vyrůstá v naší krajině, stejně jako se tam nacházejí všechny preparátové rostliny a tak i domácí zvířata; ale za jakých životních a ekologických podmínek? Musíme udělat vše, co je v naší moci, abychom v gestaltování uspořádání hospodářského organismu a organismu krajiny podporovali jejich wesensgemäß bytostně přirozené gedeihen zdárné daření. To zahrnuje, kdekoli je to možné, preparátové hnojení. Ve svém vzniku je synthézou látek a sil komponujících kompozici krajiny a ve svém použití je celkově léčebným prostředkem k jejich harmonizaci.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Präparation_der_Eichenrinde-Borke&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Preparace dubové kůry-borky ====<br /> <br /> V září si opatříme borku z dubu – pokud možno z dubu vyrostlého v katastru statku – a lebku, pokud možno od zvířete chovaného na tomto statku ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]]). U starších dubů s hluboce rozbrázděnou borkou se doporučuje nejsvrchnější, často lehce obrostle mechem, vrstvu seškrábat zubatým železem a teprve pak použít spodní, mladší vrstvy borky. Hmota, která se při slupování již trochu drolí, se pak zcela rozseká na drobtovitou strukturu. Z lebky domácího zvířete se po porážce odstraní mozek otvorem týlního kosti, stejně jako zbytky masa a kůže přilnuté zvenčí. Poté se použije horní část lebky a týmž otvorem týlního kosti – tím, kudy prochází nervový provazec míchy do malého mozku – se plní mozková dutina borkovou hmotou. Otvor se uzavře střepem lebeční kosti a utěsní hlínou.<br /> <br /> V tomto prvním preparačním kroku se uskutečňuje první vyvracení: něco vnějšího, borka, se stává něčím vnitřním, uzavřeným do kostěné schránky, která již za života domácího zvířete stála blíže smrti než životu. Hned po mozku sloužila k uvědomování instinktem vedených smyslových vjemů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]]).<br /> <br /> Ve druhém kroku preparace se uskutečňuje druhé vyvracení přírodního procesu, vedené duchem a rukou člověka. Lebky jsou hned po naplnění rostlinnou substancí mělce zahrabány na místě, kde je mnoho rostlinného bahna a kam přitéká atmosférická voda – déšť a sněhová voda. V tomto zemitém, měsíčně vodním prostředí odpočívají a jsou tam vystaveny podzimním a {{SE|401}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 29, S. 401.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 29: Die Stoffkomposition des Eichenrindenpräparates im Durchgang durch das Winterhalbjahr.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> zimním silám. Obtížnost co nejlépe splnit tyto podmínky vedla k nejrůznějším řešením.&lt;ref&gt;Walter Stappung: ''Die Düngerpräparate Rudolf Steiners, Herstellung und Anwendung'', Rüfenach 2017, 2 Bd. (Bd. 1: 632 S.; Bd. 2: 116 S.).&lt;/ref&gt; Pružný postup usnadňuje následující pokyn Rudolfa Steinera: Lebku «nyní [zakopeme; poznámka autora] do země a dáme […] navrch rašelinovou drť a pokusíme se, svedením jakéhosi žlabu, přivést na to místo co nejvíce dešťové vody. Dalo by se to udělat dokonce tak […] v kádě, do níž by nepřetržitě přitékala a zase odtékala dešťová voda […] tam dát takovou rostlinnou substanci, která silně způsobuje, že rostlinné bahno je stále přítomno.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 135.&lt;/ref&gt; Obě metody se v praxi uplatňují.<br /> <br /> Na jaře přichází třetí krok preparace: Lebky jsou vyňaty ze svého zemito-vodního prostředí. Opět se uskutečňuje vyvracení: Vnitřek, borkové náplně, přijal a soustředil působení sil zvenčí. Co se projeví navenek, je nová látka, poněkud tmavší barvy a lehce zvětrálé, avšak stále drobtovité konzistence. Je to nová látka proto, {{SE|402}}<br /> <br /> že je obdařena novou vlastností vyzařující astrální účinnosti, která kompostovému a hnojinovému hnojení «skutečně propůjčuje síly, které dokáží profylakticky potlačovat a zastavovat škodlivé rostlinné choroby».&lt;ref&gt;Ebd., S. 135.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Jak lze myšlenkově pochopit tento proces, který se odehrává mezi rostlinným bahnem, schránkou lebeční kosti a borkou dubu v průběhu zimního pololetí v pozemském? Následuje pokus o výklad. Jde o otázku: Jak lze využít vlastnost vápníku stahovat éterické síly? Příliš často se po vlhké zimě a jaru a po náhle nastupujícím sluncem bohatém teplém období hromadně objevují škodlivé cizí organismy, jako jsou mšice v koloniích. Jsou znamením étericko-bujivého růstu. Kosmicko-astrální síly jsou příliš slabé, aby nadměrnou růstovou sílu vtiskovaly do formy. Zde může pomoci stahující síla vápníku – nikoli však běžná vápníková sloučenina s kyselinným zbytkem kyseliny uhličité (CaCO&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;), nýbrž je k tomu zapotřebí vápníku se «strukturou», jakou vykazuje borka dubu. Tento šťavelan vápenatý, vynesený životními procesy dubu a jím vyloučený do borky, musí být teprve prostřednictvím preparačních kroků přiveden do stavu, v němž jakožto přísada k organickým hnojivům udržuje zdravou rovnováhu mezi životní souvislostí půda-rostlina a vstupujícími astrálními silami podsluneční planet Venuše, Merkuru, Měsíce. Toho lze dosáhnout tím způsobem, že se vytvoří stav chaoticky bující étericity. V rostlinném bahně tento stav existuje. Musí být průběžně udržován přítokem dešťové a sněhové vody. Atmosférická voda obsahuje kyslík, který zajišťuje, že anaerobně probíhající rozkladné procesy nepřecházejí do hniloby. Polárně k vodnatosti rostlinného bahna je kvalita přitékající, kosmickými silami prostoupené dešťové a sněhové vody. Tato voda kondenzuje v zimní atmosféře z plynné formy vzduchu do kapkové formy nebo krystalizuje do podoby sněhového krystalu. V obou skupenských stavech má voda své vlastní centrum. K tomuto centru vstupují síly makrokosmu do vztahu, koncentrují se ve vodním obalu a ohraničují jej do podoby kapky nebo sněhového krystalu. Sjednocují-li se nyní tyto vodní kapky v homogenní vodní masu v pozemském, odevzdávají své vlastní centrum středu zemského jádra. {{SE|403}}<br /> <br /> Kosmické síly soustředěné v kapkách se rozplývají v pozemském a v daném případě vstupují do prachaosu rostlinného bahna. Dochází k jakési syntézou podmíněnému vyrovnání: měsíčně mikrobiální rozkladné dění je přiváděno do rovnováhy silami přítomně působícího kosmu. Lze předpokládat, že tato rovnováha představuje spojení působení pod- a nadsluneční planetární sféry.<br /> <br /> Do tohoto prostředí beztvarého chaotického rostlinného bahna a nad ním proudící dešťové nebo sněhové vody jsou ponořeny lebky domácích zvířat s náplní dubové kůry v mozkové dutině. Sjednocující se éterické síly lebku nepřetržitě obtékají a prostupují kostěnou lebeční klenbou. Ta vykazuje strukturu vápníku, kterou utvářely vyšší astrální síly domácích zvířat stojících ve službě člověka. Ze srdce, jež stojí ve vztahu ke Slunci, působí v zvířeti směrem k hlavě síly nadsluneční planet, Marsu a Jupitera, zatímco v samotné hlavě dominují formu a strukturu tvořící síly Saturnu.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 60.&lt;/ref&gt; To znamená: éterické síly chaotizované v rostlinném bahně, přivedené dešťovou vodou do jakési rovnováhy, procházejí lebeční klenbou a jsou méně instinktivně vázanými astrálními silami domácích zvířat proměňovány v maatla ya ku vumba. Vápník lebeční klenby strukturovaný astrálním tělem domácích zvířat éterické síly stahuje a obdařuje je budující, uspořádávající mocností. V borce leží, takto dubem připravený, vápník na jedné straně v takové látková kompozici, že se stává vnímavým pro éterické proudy rostlinného bahna, proměněné lebeční klenbou v formativní síly. Na druhé straně leží v povaze vápníku tyto přijaté formativní síly ve funkčním celku borky dubu soustřeďovat a uchovávat.<br /> <br /> Lebky domácích zvířat s jejich náplní zůstávají po celé zimní pololetí vystaveny do zemito-vodního prostoru vstupujícím pozemsko-kosmickým silám. Tento postup lze vykládat tak, že na jedné straně je v této době planetární působení podsluneční sféry – a obzvláště Měsíce – ve vodnatém prostředí rostlinného bahna nejsilnější, na druhé straně formové síly vzdálenější periferie stálic, působící prostřednictvím pevně-zemitého, v tvrdé, do formy ztuhlé lebeční kosti domácích zvířat rozvíjejí svou největší účinnost. {{SE|404}}<br /> <br /> Hotový preparát se – stejně jako popsané preparáty – vnáší do kompostových a hnojových hromad v množství jedné tříprstové špetky na 1 až 2 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; v zahradnické oblasti, v zemědělské pak na 8 až 15 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;. Nezáleží na látce, nýbrž na vyzařování sil. I zde by se měl úsudek utvářet z toho, co učí osobní nazírání a zkušenost.<br /> <br /> Na rozdíl od křemene popisuje Rudolf Steiner vápno jako to, co chce vše «přitahovat k sobě». «Co chce vápno, žije v rostlinném.» «Vápnité je obecná vnější žádostivost v pozemském.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 11. Juni 1924, S. 82/83.&lt;/ref&gt; V této vlastnosti «žádostivosti» se přirozeně projevuje anorganicky mrtvé vápno. Prostřednictvím životních procesů rostlin – a zvláštním způsobem dubu – je postupně osvobozováno z tohoto pouta k pozemskému. Z tohoto oživlého stavu je v borce vyloučeno do stavu, který se sice blíží minerálnímu, avšak ve své «struktuře» vtiskuje šťavelanu vápenatému zabudovanému do tkáně borky pečeť organizace formativních sil dubu. Nelze v tom snad spatřovat smysl tří popsaných kroků vyvracení preparace, totiž že se «žádostivá povaha» mrtvého vápna převrací ve svůj opak? Proměňuje se ve svém silovém gefüge do stavu, v němž již nic nechce pro sebe, nýbrž zprostředkovává rostlinám síly, jimiž se mohou bránit proti chorobotvorným a škodlivým vlivům zvnějšku. Vápník ve vápně je procesními kroky preparace vyzdvižen ze svých evolučně fixovaných stavů; z příjemce se stává dárcem, léčitelem v životě rostlin.<br /> <br /> Souhrnně lze říci: Jako u všech preparátů nepůsobí jednotlivé kompoziční kroky aditivně, nýbrž multiplikativně. Vznikají látky, které nejsou variacemi vlastností přirozenoprávně fixovanými a pocházejícími z minulosti, nýbrž vlastnostmi, jež v životních souvislostech umožňují vývoj. V případě preparátu z dubové kůry je to nově nabytá vlastnost posilovat gefüge bytostných článků rostliny, a tím profylakticky působit proti rostlinným chorobám.<br /> <br /> Přírodní substance a síly, které v nové kompozici vytvářejí hnojivou substanci s takovou vlastností, jsou tyto: {{SE|405}}<br /> <br /> 4. Borka dubu: Dub uskutečňuje proces kvetení jako gesto otevírající se ke kosmu – svou bytostnou povahou «zemitější», což se pak substanciálně projevuje v borce v Ca-oxalátu.<br /> <br /> 5. Lebka domácího zvířete: Je metamorfována vedením člověka. U divokého zvířete utváří duch skupinové duše, u domácího zvířete k němu přistupuje duch člověka.<br /> <br /> 6. Dutina lebeční, v níž sídlí mozek a která je obklopena mozkomíšním mokem, je prostor vyzdvižený z přímého kontaktu s pozemským – mikrokosmický odraz makrokosmu.<br /> <br /> 7. V zimě je Země duchovně bdělá, odevzdána sama sobě.<br /> <br /> V těchto čtyřech kvalitách se vyjadřuje dostředivá, k Zemi orientovaná tendence působení. Přirozeně se vyskytují odděleně. Jsou-li uvedeny do vzájemného vztahu – jak prostorově, tak časově – na základě rostlinného bahna a atmosférické vody přitékající v zimním pololetí, je proces vápníku obdařen novou vlastností terapeuticky vyrovnávat jednostrannosti v pozemském.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Löwenzahnpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kompozice preparátu z pampelišky ===<br /> <br /> Při hledání rostliny, která je svými vlastními životními procesy schopna nechávat v sobě vznikat «správnou wechselwirkung [vzájemné působení] mezi kieselsäure [kyselinou křemičitou] a kaliem, nikoli kalziem», nalézá duchovní bádání löwenzahn [pampeliška lékařská] (Taraxacum officinale).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999, Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 137.&lt;/ref&gt; «Nevinný, žlutý löwenzahn [pampeliška], tam kde roste v nějakém kraji, je mimořádným dobrodiním. Je totiž prostředníkem mezi kieselsäure [kyselinou křemičitou] jemně homöopatisch [homeopaticky] rozptýlenou v kosmu a tím, co je jako kieselsäure [kyselina křemičitá] vlastně potřeba po celém kraji. Je skutečně jakousi Himmelsbote [nebeský posel].»&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Löwenzahn [Pampeliška lékařská] je evolutivně uzpůsobena k tomu, aby «správným způsobem kieselsäure [kyselinu křemičitou]» «z celého kosmického okolí» přitahovala. «Neboť kieselsäure [kyselinu křemičitou] musíme mít v rostlině. A právě vzhledem k příjmu kieselsäure [kyseliny křemičité] ztrácí země v průběhu času svou moc. Ztrácí ji pomalu, proto si toho nevšimneme.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 135.&lt;/ref&gt; Tato kieselsäure [kyselina křemičitá] «má naprosto největší bedeutung [význam] pro{{SE|406}}<br /> <br /> růst rostlin».&lt;ref&gt;Ebd., S. 136.&lt;/ref&gt; V ní obsažený «silizium [křemík] se zase přeměňuje v organismu v látku mimořádné důležitosti, která není v současné době vůbec řazena mezi chemické prvky».&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Zde duchovní badatel opět poukazuje na záhadu, k jejímuž řešení smyslové pozorování dodává jednotlivá fenomény poukazující na vyšší souvislost, na «das geistige Band [duchovní pouto]» ([[Goethe]]), jež se jako takové ale otevírá teprve myslícímu duchovnímu zkoumání.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Erscheinungsbild_des_Löwenzahns&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zjevný obraz pampelišky ====<br /> <br /> Löwenzahn [Pampeliška lékařská] odhaluje ve všech svých článcích hojnost jevů, které udivují a poukazují na jedinečný charakter, jenž ji vyzdvihuje i z osobitosti čeledi ''Kompositen'' [složnokvětých] (korbblütler [hvězdnicovitých]). Je to jarní květenka – několik žlutých barevných teček se pak znovu objevuje ke konci časného podzimu. – V návaznosti na jemný bílo-fialový závoj Wiesenschaumkraut [řeřišnice luční] (''Cardamine pratensis'') pokrývají se v dubnu louky, pastviny, meze zlatožlutou přikrývkou rozkvétajícího löwenzahnu [pampelišky lékařské]. Děje se to právě v tom okamžiku, kdy země ze svého zimního stažení vydechuje opět do okruhu své duševně-duchovní bytí. Moře löwenzahnblüten [pampeliškových květů] se jeví jako obraz tohoto znovuspojení země a kosmu. Tak rychle jak se koncem března objevil, tak rychle mizí koncem dubna z dohledu ve prospěch nyní rychle narůstající okolní trávy a bylin. Po celý rok následující po kvetení soustřeďuje a zachovává síly z kosmu a země, jež pak, pod paprsky stoupajícího jarního slunce příštího roku, náhle přes noc, vlna za vlnou, vyráží stonky květů do výše. Ty nesou vzhůru poupata, která se otvírají na širokém, daleko rozkládajícím se blütenböden [lůžku květním] a obracejí košík plný paprskových kvítků ke slunci.<br /> <br /> Růstová podoba pampelišky je v kořenu, stonku, listu a květu výrazně trojčlenná (Obrázek 32, s. 423). To poukazuje na silné působení astrálních sil, které pomáhají ätherické organizaci tohoto „posla nebes&quot; k jeho pozoruhodným formativním funkcím. Každý jeho článek se projevuje jako polarita stauování (klidu) a pohybu. Jsou to astrální síly, které tento protiklad vtiskují éterické organizaci pampelišky. To platí samozřejmě v mnohonásobně obměněné, méně {{SE|407}}<br /> <br /> výrazné podobě pro všechny kvetoucí rostliny. Astralleib rostliny, který ji ze světa nadsmyslového zvenčí obklopuje svým světlem, utváří v jakémsi vnitřním působení neustále se pohybující éterické síly ve formativní síly. Podle obrazu bytosti rostliny tyto síly brzní resp. staví do klidu životní procesy, nebo je aktivují k mohutnému růstu. U obilí například roste stéblo od jednoho zastavení růstu, od uzlu, k dalšímu. Z této zóny zastavení se pak prostřednictvím pohybového impulsu rozvíjí další článek stébla (*internodium*) a příslušný list, který obklopuje stéblo až k dalšímu uzlu jako listová pochva. Tomuto vnitřnímu působení, jež rychle odumírá do formy, stojí polárně naproti astrální vnější působení. To se projevuje v živlu vzduchu, který je teplem udržován v pohybu. Hlavní složkou vzduchu je minerálně mrtvý dusík (79 %), fyzický nositel astrálního kráftewirken. Lze říci, že s každým závanem vzduchu, který si pohrává s listy, každým nárůvanem, který jimi přehoupává, rozhoupává větve a větve nebo nechá žitné pole plynout v „kolébavých stříbrných vlnách&quot;&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: *Faust II*, Vers 4656.&lt;/ref&gt;, je účinný pohybový impuls – výraz astrálního vnějšího působení.<br /> <br /> Zcela jinak se chová pampeliška lékařská jako víceletá bylinná rostlina (životnost ca. osm let). Je skrze naskrz ovládána životem utvářejícím astrálním vnitřním působením, srovnatelná s kopřivou, avšak polárně k ní. Zatímco kopřiva, prosazující se sama a prezentující se navenek bojovně, dává svému mocnému vnitřnímu působení sama ochranný obal, ukazuje zjevný obraz pampelišky, jak dokonale je odevzdána jak zemi, tak kosmu. Přestože astrální organizace pampelišky si éterické síly mocně bere do své služby, je její zjevný obraz vzorem odevzdané vůle, nikoli vlastní vůle: „nevinná, žlutá pampeliška&quot;, jak ji duchovní badatel oslovuje.&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Vnější působení ve výše zmíněném smyslu se k ní téměř nedostane.<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ==== Die Wurzel ====<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Polarita zadržené a pohybující se životní síly mohutně poznamenává již kořen. To se projevuje na jedné straně v silné hloubkové výhonné síle kůlového kořene, který se v oblasti humusního svrchního půdního horizontu jedenkrát až vícekrát {{SE|408}}<br /> <br /> verzweigt. Kořenové provazce pronikají hluboko do minerálního podorničí a teprve tam se rozkládají do jemného kořenového vlášení. I kusy horní části kůlového kořene se dokážou na obou místech řezu znovu vyvinout v plně vytvořenou rostlinu.&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: ''Auf der Spurensuche der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen'', Dornach 2005, S. 97.&lt;/ref&gt; Na druhé straně se horní části rozvětvené primární kořene v orničním horizontu rübenartig ztlušťují v ''rhizomový kořen''. Je vyplněn volnou buněčnou hmotou, která je prostoupena navzájem propojenými trubičkami. Tyto kanálky vedou bílou, sliznatou mléčnou šťávu, jež je pod tlakem. Zde se uplatňuje vzduté působení, sledovatelné až do stvolu květu. Přeřízneme-li kořen, listovou žilku nebo stvol květu, mléčná šťáva okamžitě vytéká; celá rostlina pampeliška je trvale pod zvýšeným saftovým tlakem (*turgor*). Lze také říci: éterický tělo této rostliny je trvale pod „bildovým tlakem&quot; astrálního.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Spross_und_Blatt&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Výhonek a list ====<br /> <br /> Ve srovnání s „pólem soli&quot; kůlového kořene se merkuriální střed výhonku a listu pampelišky přechodem v horním rhizomu kořene vzdouvá do výrazné listové růžice (vyobrazení 32, str. 423). Stonek vězí v kořenovém krčku a zůstává po celý život vzdutý, zatímco životní bildekräfte s mocí střílí do spirálovitě seřazených, těsně nakupených listů. Listy těsně přiléhají k zemi, v zimě zcela; na jaře se zdvihají. Mladé listy rostoucí ze srdce listové růžice se stavějí vzpřímeně, aby při stárnutí pozvolna klesaly do roviny růžice a přibližovaly se zemi. Zatímco se tak od jara do podzimu tvoří nové listy – asi sto –, ty nejstarší na spodní straně růžice odumírají.<br /> <br /> Mocná výhonná síla listů vychází z plasticky vystupující centrální žilky, jež rovněž vede mléčnou šťávu. Na ni navazuje čepel, jež se od shora dolů zužující doprovází dlouhý řapík. V posloupnosti listů je tato čepel od děložních listů počínaje v horní části protáhle oblá. Brzy však tato silně do čepele stremhlavě se ženoucí výhonná síla naráží na zvenčí protikladně působící zadržovací neboli tvarovou sílu. V mocných ostrých zubech (lví zuby) vyráží ven a utrpí jakoby jako protipůsobení hluboké záseky dovnitř. Tak vzniká obraz silné, zčásti oboustranně disharmonické, bizarní {{SE|409}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 30, S. 409.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 30: Stadien des Aufblühens, Welkens und der Bildung der Schirmchensphäre in der Samenreife (aus: Bockemühl, Järvinen, 2005, S. 96).&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Okrajová gestalt protáhlých listů. Jen ve špičce listu dochází v přilbicovité rovnostranné trojúhelníkové gestalt k harmonickému vyrovnání výhonné a tvarové síly.<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ==== Die Blüte ====<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Polarita vzdutí a pohybu činí již nahoře saftovým vzdutím ztluštělý kůlový kořen jakoby svébytně se proživajícím článkem pampelišky. Neméně svébytná, ba ve stupňování, se rozvíjí listová růžice. A pak, jako od ní odtržen, vstupuje květ — přechodem bez přechodu, v dokonalém ovládnutí této polarity, jakoby pozdvižen nad pozemské — v Erscheinung.<br /> <br /> V paždí listů v srdci růžice se k podzimu nacházejí poupata. Přezimují „pod zemí&quot;, neboť je na podzim stahující se kořenový krček vtahuje do země. Je to poslední pohybový impuls před zimním klidem. Na jaře pak, v dubnových nocích, přece jen vyvine pampeliška jakýsi vertikálně vystřelující stonek. Se silami nasbíranými a nastavenými přes pozdní jaro předchozího roku, přes léto, podzim a zimu, vystřelují poupata na vrcholu rovněž mléčnou šťávou vedoucího, dutého, vzduchem naplněného stonkového tubusu do výše. Poupě je zelené kulaté hlavičkové tělísko, ovinuté několika vrstvami šupinovitých listenů. Pod teplými slunečními paprsky nastupujícího dne se vrstva za vrstvou otevírají a skládají dolů. Jen málé z nich dál obalují jazykové květy, jež se nyní rozvíjejí z lůžka květního (obrázek 30). {{SE|410}}<br /> <br /> Jak se poslední korbové lístky skládají dolů, rozevírají se, těsně vedle sebe, na rozepjatém lůžku květním v zářivé zlatožluté barvě 100 až 200 jednotlivých květů — druhá růžice na vyšším stupni, obrácená k nebi. Rozkvétají od okraje postupně směrem ke středu košíčku. Ten se pohybuje za slunečním chodem. Pozdě odpoledne se část korbových lístků opět vztyčuje, zároveň se lůžko květní snižuje, takže všechny paprskové květy stojí v jednom svazku vztyčeny a jsou korbovými lístky znovu ovinuty jako v poupěti. Za pěkného počasí se může rytmické otevírání a zavírání opakovat několik dní; za deštivé šedi zůstávají květní košíčky zavřeny. Po odkvětu se naposledy část korbových lístků zdvihne. Drží po celou následující tvorbu semen plnost květů pevně sevřenu. Mezitím roste trubicovitý stonek stále dál do výšky, předbíhaje dorůstající trávy a byliny. V tomto posledním ovinutí se na lůžku květním odehrává vzhledem k tvorbě semen umstülpung tímto způsobem: semeno trčí hlavičkou v lůžku květním, zatímco jeho protipól, na němž sedí jemnovláknité kališní lístky, čouhá nahoru k nebi. V době zrání semene se znovu probouzí pohybový impuls: z kališního pólu semene vyrůstá tenký stopečka, která na své špičce nese vláknité kališní lístky — chmýr. Při dorůstání odtlačují nahoru zvadlé korunní lístky z ovinutí korbových lístků ven. Po této delší přípravě se pak korbové lístky naposledy skládají dolů, lůžko květní se klene a zaobluje do koule, na níž se na dlouhých stopkách objevuje filigránová «Pusteblume» ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#409|Obrázek 30]], str. 409). Ve svých mnohých jednotlivých schirmchen je vždy zcela utvořena, neboť všechny semenné plůdky se vyvinuly v lůžku květním. Dozrálá semena se uvolňují z lůžka květního a plují jednotlivě s nejbližším nárůstem větru pryč.<br /> <br /> Vícenásobné otevírání a zavírání lístky lemovaného košíčku, pohyb lůžka květního a vyzařování kolonky květů do okolí jsou výmluvná gesta, která obrazně poukazují na blízkost působení duševního čili astrálního těla této zvláště vysoce vyvinuté kompositní rostliny. Ale ani tím není konec; znovu vyzařuje v době tvorby semen, přetváří vlásenkovité děložní lísty na stříbřitě se lesknoucí schirmchen, které se řadí jako hvězdy do obrazu kulové gestalt kosmu. Děložní lísty, jež se obvykle rozvíjejí v zemitě-vodním, obrátí se naruby a obracejí do vzduchu, {{SE|411}}<br /> <br /> teplo a světlo do kosmu. V dalším stupňování předchozího vzniká na okamžiky, v průsvitném ovinutí schirmchen, vzduch a světlem naplněný vnitřní prostor. Lze se ptát, zda tento jemně obkreslený vnitřní prostor není věrným fyzicko-smyslovým obrazem schopnosti pampelišky přitahovat kyselinu křemičitou z kosmu — tedy zda tato rostlina není skutečně «jakýmsi poslem nebes».<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Milchsaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Mléčná šťáva ====<br /> <br /> Vedle pampelišky vedou i jiné druhy složnokvětých, jako čekanka obecná (''Cichorium intybus''), locika kompasová (''Lactuca serriola''), mléč rolní (''Sonchus arvensis'') a pryšcovité rostliny (''Euphorbiaceae''), ve svých pletivech mléčnou šťávu. Tato šťáva je bílá mléčná emulze, která — v případě pampelišky, a právě tím je tato rostlina jedinečná — prochází v trubicovitých kanálcích jednotně celou rostlinou. Z řepovitě zesílené kořenové části táhnou se přes do kořenového krčku zatlačený stonek středními žilkami listů a konečně přes vzduchem naplněný stvol květu až nahoru k lůžku květnímu. Mléčná šťáva spojuje vzájemně tak odděleně působící články pampelišky v jeden celek. Stojíme před záhadou! Musí se mléčné šťávě nepřipisovat právě tak dobře salická jako sulfurická povaha — a oč víc ještě merkuriální? Nespojuje v sobě snad všechny tři kvality? Existuje zde vůbec základní princip kvetoucí rostliny — povznášení minerálního a jeho éterizace v procesu kvetení?<br /> <br /> Mléčná šťáva je sekret z okrajových buněk vzájemně propojených mléčných kanálků, které srůstají dohromady. Je to látková masa komponovaná éterickou organizací této rostliny, jež v určitých poměrech látkových množství obsahuje vše, co se pak rozvíjí do vysoce specifizovaných forem kůlového kořene, listové růžice a korbovitého květu. Rozbor odhaluje takovou mnohotvárnost rozpuštěných i suspendovaných látek, že se oprávněně jeví říci: Zde leží prvotní stav života v podobě z evoluční rané doby vývoje Země, v níž se říše minerálního, rostlinného a živočišného bytí ještě od sebe neoddělily — látková kompozice všemohoucího života. Jednotlivé skupiny látek podléhají, podle stanoviště, silným sezónním výkyvům, např. ''inulin'', polysacharid sestavený z ovocného cukru, který je s jarním růstem téměř spotřebován a ke konci podzimu se hromadí až na vysoké {{SE|412}}<br /> <br /> Gehalten dále obohacuje. Jarní kořen vykazuje největší obsah hořčin, srpnový kořen nejvíce *inulinu*, zářijový kořen nejvíce *taraxinu*, říjnový kořen nejvíce *lävulinu*.&lt;ref&gt;Werner Christian Simonis: ''Heilpflanzen und Mysterienpflanzen'', Wiesbaden 1991, S. 280.&lt;/ref&gt; Mléčná šťáva se skládá z vodě podobné základní substance — z *Taraxacum*-liquoru —, v němž jsou rozpuštěny mnohé minerální substance, jako mimo jiné draslík a křemík, jakož i organické sloučeniny jako bílkoviny, třísloviny, alkaloidy, vitaminy.&lt;ref&gt;Ebd., S. 282.&lt;/ref&gt; Látky suspendované v tomto roztoku v jemných kapičkách jsou pryskyřice a především kaučuk s koloidním bílkovinovým ochranným obalem. V popelu celé rostliny se nachází 7 % kyseliny křemičité, 40 % oxidu draselného, 8 % oxidu hořečnatého, 28,6 % oxidu sodného, jakož i stopy zinku, mědi, manganu a síry.&lt;ref&gt;Erdmuth-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, 512 S.&lt;/ref&gt; Číselné hodnoty analyticky prokazatelných látek poskytují — nad rámec jejich pouhé přítomnosti — jen malé opěrné body, které by dovolovaly rozeznat souvislost s tvořícím bytím. Více informací získáme, obrátíme-li pozornost na určité látkové kompozice, například na účinné látky a jejich léčivé působení. Ale ani ty nevypovídají nic o celku pampelišky, který tyto účinky vytváří. Dokud byl tento celek přijímán jako daná přírodní skutečnost, platila pampeliška za oficinální léčivou rostlinu. Nyní, kdy jsou účinné látky, jež jsou považovány za léčivé, izolovány a syntetizovány nebo mohou být nahrazeny jinými syntetickými látkami, pampeliška svůj čestný status léčivé rostliny ztratila. Tento status znovu získá — a tak i všechny ostatní léčivé rostliny —, teprve tehdy, až se budeme snažit rozpoznat vztahové předivo látek navzájem jako silové uspořádání, jehož architektem je — pod vedením zvenčí působících astrálních sil — éterické či životní tělo příslušné léčivé rostliny. Jednotlivé organické látkové sloučeniny sice obdržely svůj otisk od celku éterické organizace, ale tento celek plnohodnotně nezastupují.<br /> <br /> K tomu by bylo zapotřebí poznat skladatele, který si ve zjeveném obrazu pampelišky v tomto určitém uspořádání látek vytvořil autoportrét. Tohoto skladatele jako velkého umělce lze nalézt jen prostřednictvím poznání ducha. Teprve duchovní bádání otevírá „duchovní pouto&quot;,&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Faust I,'' Vers 1939.&lt;/ref&gt; které sinnstiftend spojuje empiricky nalezené jednotlivé skutečnosti. Taková duchovědná sinnstiftung ukazuje, že v pampelišce — na rozdíl od řebříčku, heřmánku a kopřivy — {{SE|413}}<br /> <br /> existuje nikoli vztah síry k zemsky vázaným látkám — draslíku, vápníku a železu —, nýbrž vztah křemene k draslíku. V živém přísluší draslíku úkol spojovat éterické tělo s fyzickým tělem; na opačném pólu stojí křemen. Na rozdíl od síry vytváří křemen jakýsi smyslový vztah mezi těmito dvěma bytostnými články a kosmicko-astrálními silami, které působí dovnitř ze Stoffwechselpol — z „Zemědělské individuality&quot;. Tato zvláštní vzájemná hra draslíku zdola a kyseliny křemičité shora se odehrává, jak lze předpokládat, v mléčné šťávě prostupující celou rostlinou. Nemůžeme v ní — v kontextu s pampeliškou, jež se utváří do vnějšího, trojčlenného zjevného obrazu — spatřovat „prostředníka [srov. poznámku autora] mezi v kosmu jemně homeopaticky rozptýlenou kyselinou křemičitou a tím, co je jako kyselina křemičitá skutečně zapotřebí po celém okolí&quot;?&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni, Dornach 1999, S. 137.&lt;/ref&gt; Zde se klade táž otázka jako u vzdušného dusíku: kyselina křemičitá přece stojí v půdě v pevné, koloidní i rozpuštěné formě dostatečně k dispozici — proč tedy přivádět kyselinu křemičitou z kosmu tak složitým způsobem, a navíc v tak nepatrných množstvích? Zřejmě se jedná o dva vzájemně polární stavy působení kyseliny křemičité, respektive v ní účinkujícího křemíku. Jedním stavem bytí kyseliny křemičité jsou křemen a silikáty. Jsou výsledkem vznikání a zanikání minulých zemských stavů. Jako horniny a jako jejich zvětrávací rozestup tvoří minerální základní kostru půd. K této zemsky vázané kyselině křemičité stojí kořen rostliny ve vztahu. Druhý stav působení kyseliny křemičité uplatňuje se v Stoffwechselpol nad zemí — jako „v kosmu jemně homeopaticky rozptýlená kyselina křemičitá&quot;.&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Pomyslí se ihned na meteorický prach, jenž se dostává do přitažlivé sféry Země. Ten však sám od sebe na Zemi prosévá. Toto minerální zemnění jistě nemůže být tím, co je míněno. Výrok Rudolfa Steinera zní, že „správná vzájemná hra draslíku a kyseliny křemičité v rostlině musí být přítomna, aby přitahovala kosmické&quot;.&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Je to aktivní proces, jenž vychází z rostliny a jejž je zapotřebí za pomoci náležitě připraveného hnojiva oživit. {{SE|414}}<br /> <br /> Co je zde mimo jiné označeno jako „kosmická kyselina křemičitá&quot;, označuje nehmotný, étericky-astrální stav. „Mohli bychom postupně, když budeme bezmyšlenkovitě dál hnojit, Zemi znemožnit, aby nasávala to, co jako kyselina křemičitá, olovo, rtuť je účinné&quot;, „co […] přichází z kosmické periferie a musí být přijato do rostlinného růstu&quot;.&lt;ref&gt;Ebd., S. 123–24.&lt;/ref&gt; Země ztrácí schopnost přijímat tyto kosmické substance. Aby bylo tomuto ztrácení čeleno, je zapotřebí opět zvláštní příprava hnojiva: preparát z pampelišky. Ten zprostředkovává půdě a rostlině schopnost, jež je pampelišce vlastní zvláštním způsobem — uvést draslík a kyselinu křemičitou v životních procesech rostlin do takového vzájemného vztahu, aby nabyly schopnosti přitahovat „kosmickou kyselinu křemičitou&quot;. V pampelišce vzniká tento vzájemný vztah teprve tím, že oba pozemské látky přijaté kořenem — draslík a kyselinu křemičitou — povznáší z anorganicko-fyzického do éterického stavu. Mléčná šťáva je ve své všemohoucnosti sice blíže svému praobrazí, přesto je v této podobě zjevení jeho odrazem právě tak jako jeho rytmus ve vzdutí a pohybu a jeho stupňování od kořene přes listovou růžici, vrcholící v květních úborech. Pampeliška je „jakýsi posel nebes&quot;; její zjevný obraz o tom vypovídá.<br /> <br /> Kyselina křemičitá takto vyzářená z kosmu a přijatá životními procesy rostliny vstupuje do vztahu s kyselinou křemičitou přijatou ze země, jež stojí ve vzájemném vztahu k draslíku. Teprve v této syntéze nalezne člověk pravděpodobně přístup k pochopení tohoto záhadného stavu věci popsaného duchovním badatelem. Kyselina křemičitá obsahuje křemík. „Křemík je zase v organismu přeměněn v látku mimořádné důležitosti, která v současnosti [tedy v roce 1924; poznámka autora] mezi chemickými prvky vůbec není uváděna.&quot;&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Je to tato přeměněná látka, skrze niž se zmíněné substanciality kosmu stávají novým způsobem přístupnými rostlinnému růstu?<br /> <br /> Pampeliška v sobě spojuje — jako evolučně nejranější forma existence života — mléčnou šťávu s kosmicko-pozemskou tvořivou silou dokonanou v přítomném. O tom vypovídá její zjevný obraz. Je to tato syntéza, jež pampelišce, především v jejím vynikajícím procesu kvetení, propůjčuje jedinečnou vlastnost, aby pozemsky vyzařující {{SE|415}}<br /> <br /> a kosmicky vstřikující křemičitou kyselinu v jedno spojit a přitom v Živém „v křemičité kyselině obsažený křemík&quot; proměnit v „novou látku&quot;? Kladnou odpověď naznačuje postup další preparace pampelišky i účinnost hotového preparátu.<br /> <br /> Na počátku preparace stojí otázka: Lze silový potenciál pampelišky zachytit, soustředit, koncentrát uchovat a nasadit jej v podobě hnojiva tak, aby se sdílel půdě a rostoucím rostlinám? Ve vadnutí pampelišky tento potenciál hasne. Poslední životní záchvěv je přeměna děložních listů v stopkatý chmýr, nesoucí pod svým deštníčkem semeno. Dříve než dojde k tomuto mistrnému závěru, musí být životní proces pampelišky, jenž ve květních úborech dosahuje svého vrcholu, udržován dále v proudu. To zase může zajistit jen obalový orgán, který pochází z přírodní říše o stupeň vyšší — z říše živočišné. Zvíře staví své životní procesy do služby svého duševního nitra a udržuje je tím v proudu. Podle duchovní vědy Rudolfa Steinera tuto úlohu plní, pokud jde o květní úbory pampelišky, pobřišnice, přesněji okruží skotu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Bauchfell_bzw._Gekröse_des_Rindes&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Pobřišnice resp. okruží skotu ====<br /> <br /> Slouží jako obalový orgán z říše živočišné při preparaci květních úborů pampelišky. Pobřišnice (''Serosa'', ''Peritoneum'') obaluje břišní dutinu se všemi orgány v ní uloženými, stejně tak dutinu pánevní. V břišní a pánevní dutině tvoří hraniční membránu metabolického pólu ve vlastním smyslu. Také hrudní dutina, centrum rytmického systému se srdcem a plícemi, je vystlána ''Peritoneem'' — pohrudnicí. Tato je však od pobřišnice přísně oddělena bránicí (''Diaphragma''). ''Peritoneum'' je kožní orgán obrácený do vnitřního světa těla, vyvráceného naruby. Jeho povrch přivrácený k nitru tvoří ploché buňky uložené v bazální membráně. Ta nasedá na pojivové a svalové tkáně stěn orgánových obalů, resp. tělních dutin. Odloupneme-li ji, držíme v rukou průsvitnou, lesklou, membránovitou kůži. Ta je prostoupena jemnou sítí nervových vláken, jež se centrují v jednotlivých gangliích a nakonec se sbíhají ve velkém gangliovém centru solárního plexu (''Plexus solare''), které leží u skotu pod páteří na hranici {{SE|416}}<br /> <br /> páteře hrudní a bederní. Tato nervová pletiva náleží vegetativnímu nervovému systému, jenž se člení na *Sympathicus* a k němu polárně se vztahující *Parasympathicus*. Jejich regulační působení se odehrává hluboko v podvědomí.<br /> <br /> Pouhé anatomicko-funkcionální pozorování pobřišnice osvětluje jen málo z jejího hlubšího dosahu. Konstatujeme silnou inervaci, vlhkostní film umožňující klouzavost orgánů břišní a pánevní dutiny — zvláště závitů tenkého střeva — a pozoruhodně vysokou schopnost resorbce tělesných tekutin; v součinnosti s lymfou a lymfatickými uzlinami zajišťuje detoxikaci — ve smyslu jakéhosi trávení — tělu cizích látek. Tento způsob pozorování, omezující se na vnější fakta, se ihned rozšiřuje, jakmile se ptáme po dosahu silné inervace. Odpověď dává pobřišnice sama. Je to smyslový orgán, jenž se obrací na to, co se v jednotlivých orgánech tohoto vnitřního prostoru vykonává ve vysoce specifických činnostech, a jenž přitom souhrn těchto činností uchopuje v bezvědomí jako celek — a z tohoto celku koordinuje a navzájem slaďuje orgánové aktivity.<br /> <br /> Tak jako vnější kůže a do ní vložené čtyři střední smysly — tepelný, zrakový, chuťový a čichový&lt;ref&gt;Willi Aeppli: *Sinnesorganismus, Sinnesverlust, Sinnespflege*; Stuttgart 1967; sowie<br /> : Dietrich Rapp, Hans-Christian Zehnter: *Die zwölf Sinne in der seelischen Beobachtung – Eine Exkursion*, Münchenstein 2019, 253 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: *Anthroposophie ein Fragment*, GA 45, Dornach 2002.&lt;/ref&gt; — zprostředkovávají bdělému vědomí smyslový obraz skutečnosti bytí, tak vnitřní kůže pobřišnice zprostředkovává zjevení samotné té bytostné skutečnosti; a to posledně jmenované zejména v souvislosti se životním smyslem. Ten temně oznamuje tělesné stavy. Patří vedle smyslu pro rovnováhu, vlastní pohyb a hmat k nižším, volním smyslům.&lt;ref&gt;Willi Aeppli: Ebd.; sowie: Dietrich Rapp, Hans-Christian Zehnter: Ebd.&lt;/ref&gt; Svou blízkostí k vůli spočívá jejich činnost v nejhlubším podvědomí — podvědomí hlubokého spánku; stojí v bezprostředním vztahu ke geistwirklichkeit bytí. Smyslový orgán pobřišnice tedy nevnímá předmětné protistojné, nýbrž ponořuje se do bytostných zjevení, jež se vyjadřují v činnosti orgánů tělních dutin. Tak je činnost močového měchýře jakožto orgánu koncentrace a vylučování jiná než činnost tenkého střeva jakožto orgánu vstřebávání trávicích šťáv. A opět jiné jsou činnosti jater, slinivky, sleziny atd. Pobřišnice je {{SE|417}}<br /> <br /> na jedné straně vetkáno do bytostného bytí a činnosti (účinnosti, funkce) každého jednotlivého orgánu břišní dutiny, na straně druhé zprostředkovává zároveň souhrn těchto činností hlavnímu gangliovému centru sluneční pleteně. Proto lze pobřišnici spolu s menšími gangliovými uzly a velkým gangliovým centrem nazvat vnitřním nebem. Také jiná, zjevně intuitivně zvolená ganglionová označení břišní dutiny, jako „hvězdicovité ganglium&quot; (''Ganglion stellatum'') a ''Ganglion coeliacum'' (''Coelum'' = nebe), poukazují na příbuznost s makrokosmem. „Tělesná dutina je nebe, kosmická enkláva.&lt;ref&gt;Lothar Vogel: ''Der dreigliedrige Mensch'', Dornach 1979, S. 105.&lt;/ref&gt; Zde v říši zvířat a zejména u přežvýkavců a mezi nimi především u skotu nachází tento nebeský vztah nejvyšší rozvinutí. Při přežvýkování nevnímá kráva obrazy smyslově dané vnější skutečnosti, nýbrž v podobě silotvorných obrazů zjevení té bytostné skutečnosti, která jí leží v základu.<br /> <br /> S ohledem na vztah pobřišnice k rozmanitým autonomním činnostem orgánů břišní dutiny, jež každý jednotlivě obaluje, vyvstává otázka, která část pobřišnice přichází v úvahu pro preparaci. Ve svém kurzu pro zemědělce jmenuje Rudolf Steiner kravské okruží: „Žlutá hlavičková pampelišková kvítka se sesbírají, nechají trochu povadnout, slisují a všijí do kravského okruží.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 137.&lt;/ref&gt; Na otázku, co je třeba rozumět pod kravským okružím, následuje odpověď: „Mínila se tím pobřišnice. Dle mého vědomí se okružím rozumí pobřišnice.&quot;&lt;ref&gt;Ebd., Fragenbeantwortung vom 14. Juni 1924, S. 175.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tato vyjádření vedla v praxi dodnes k pochybnosti: Záleží prvotně na pobřišnici jako takové, nebo specificky na okruží, jež tvoří část pobřišnice? Je-li tomu tak v prvním případě, nabízí se pro preparaci daleko spíše a jednodušeji velká předstěra (''Omentum majus''), méně pak malá předstěra (''Omentum minus''), jež ve dvoulisté ploténce spojuje játra a žaludek. Velká předstěra, rovněž dvoulistá ploténka pobřišnice, leží jako zástěra mezi břišní stěnou žaludku a kličkami střev. Splývá od žaludku dolů až k dolní ploše břišní dutiny, tvoří tam velkou kličku, obrací se zpět opět nahoru a kryje střeva jako hřejivý ochranný štít.&lt;ref&gt;Ulrike Remer-Bielitz: ''Dokumentation zum Rindgekröse''; Forschungsring, Materialien Nr. 8, Darmstadt 2001.&lt;/ref&gt; Jinak je tomu s okružím (''Mesenterium''). {{SE|418}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 31, S. 419.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 31: Querschnitt durch die Bauchhöhle des Rindes. Die Bauchfell-Serosadoppellamelle in Beziehung zur Dünndarmverdauung.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Upevněno na stěně břišní dutiny, bezprostředně pod páteří, nese celý střevní svazek. Z obou stran břišní dutiny se jednovrstvé peritoneum břišní dutiny skládá do serozní dvojploténky, okruží, a to tak, že jeho smyslově aktivní strany míří navenek do břišní dutiny (obrázek 31). Serozní dvojlamely se v oblasti tenkého střeva (''Jejunum'') dělí a obalují jej jako jednotlivá lamela. Okruží tak tvoří vějíř záhybů, jenž sleduje těsně k sobě přiléhající kličky tenkého střeva dobrým dílem břišní dutiny. Mezi oběma serozními listy okruží leží nervové provazce (větví se do obou listů a jsou v souvislosti s trávicím děním v tenkém střevě), dále tepenné a žilní krevní dráhy (udržují intenzivní životní procesy ve střevě), mízní cévy (přijímají přes střevní sliznici [''Mucosa''] trávicí šťávy [''Chylus'']), mízní uzliny (působí detoxikačně) a konečně pojivová tkáň a tukové vrstvy. Tím se stavba okruží jako části pobřišnice ustavuje tak, že je zároveň orgánem smyslovým i orgánem činnosti. Zprostředkovává trávicí činnost (vnější svět) celkovému organismu (vnitřní svět) a naopak.<br /> <br /> Zaměří-li se pozornost na tento vztah k činnosti, vyjasňuje se rozdíl mezi okružím a předstěrami (''Omentum majus'' a ''minus''). Pojem „pobřišnice&quot;, který Rudolf Steiner v odpovědích na otázky kurzu zmiňuje v souvislosti s okružím, míní něco obecného, {{SE|419}}<br /> <br /> jakoby ideu obsáhlého, do smyslové tmy metabolismu ponořujícího se, vědomí odňatého smyslového orgánu. Pojem „okruží&quot;, jenž nachází zmínku v pátém přednášce Zemědělského kurzu, míní něco specifického, funkční pole, na němž se obecné uplatňuje ve vysoce specifické činnosti, totiž v takové, jaká se v takto dokonalé podobě nachází jedině v trávicím traktu. Jeho jedinečnost plyne z důvěrné souvislosti s „vlohou Já&quot; probíranou v kapitole „Skot&quot; (s. 146 nn.). Tato vloha je v kravě předznačena v dlouhé cestě intenzivní trávicí činnosti, vrcholící přežvykováním. Výsledek tohoto trávicího otvírání látky vnímá seróza pobřišnice okruží. Vyzařuje jako astrální síla do nitra těla i do krevní dráhy a ta ji nese až k nervově-smyslovému pólu hlavy a do nasazených rohů, kde se vrátí zpět. Tím se na vyšší rovině znovu spouští vědomostní impuls, jehož výsledek zpětně ozařuje tělní dutinu a prostřednictvím obou serozních listů okruží se sděluje obsahu střeva. Ten je nyní prosycen silami, které z aktuální životní činnosti krávy nalezly cestu k její nadsmyslové bytostné skutečnosti. S vyloučením vstupuje toto silové potenciál, „vloha Já&quot;, do vnějšího světa. Propůjčuje kravskému hnoji jeho jedinečnou a trvalou hnojivou sílu. Toto dění, vycházející z vyššího bytí krávy, smí platit za další doklad toho, že pobřišnice představuje cosi „obecného&quot;, kdežto dvojlamelová okruží-pobřišnice cosi specifického. Tato druhá splňuje v „niterném nebi&quot;, v tomto vpáčeném kosmu, ústřední úkol: zprostředkovávat trávicí dění přežvýkavce organismu a od tohoto organismu zpět trávicímu systému, jenž se pak stává hnojivem.<br /> <br /> Toto dění, zahrnující celé bytí krávy, neplní ani velká ani malá předstěra. Obě mají specifické funkce mimo trávicí dění a s ním spojené kroky přeměny ve vyšší silové působení. Obě sice vykazují podobnou anatomickou stavbu s dvojlamelovou sérózou a mezi nimi ležícími nervovými, krevními a mízními drahami, mízními uzlinami a pojivovou tkání — přičemž tato pojivová tkáň je výrazně redukována. Příznačná pro velkou předstěru je sítkovitá distribuce uloženého tukového pletiva. Co však tato anatomická příbuznost vypovídá? Smyslová funkce je zásadně jiná. Je to taková, jež — jak se smíme domnívat — spočívá ve vnímání a řízení harmonického spolupůsobení {{SE|420}}<br /> <br /> Orgánů břišní dutiny, zejména na aktivitu tenkého a tlustého střeva ve vztahu k předcházející činnosti žaludku a předžaludků. Co se děje v bachoru, musí být v průběžném vzájemném vztahu sladěno s tím, co probíhá ve střevním trávení, a naopak. Navíc je velká předstěra vnímavě ponořena do tekutinového hospodářství břišní dutiny a řídí je sekrecí a resorpcí. Dále zajišťuje obranu proti tělu cizím látkám. Na základě toho a své velké pohyblivosti bylo velké předstěřové těleso označeno také jako «velký hadr břišní dutiny».&lt;ref&gt;Johannes W. Rohen: ''Funktionelle Anatomie des Menschen'', Stuttgart-New York 1993, S. 287.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Co jakožto obalový orgán pro květní úbory pampelišky jednoznačně svědčí pro kravské okruží, lze spatřit v následujícím: Jako vysoce vyvinutá složnokvětá rostlina má pampeliška moc přitahovat z kosmu substanciálně-bytostné jádro kyseliny křemičité. Kravské okruží má ze své strany moc — díky své smyslové činnosti obrácené dovnitř na látkové působení trávení v tenkém střevě — obdařit ještě nehmotnou kyselinu křemičitou jakousi vnímající niterností. Aby bylo možno tento potenciál, jenž je jako výsledek evolučního stávání se uložen v pampeliškovém květu a v kravském okruží, učinit využitelným pro růst rostlin, je zapotřebí opět preparace, která vyvěrá z duchovního poznání člověka a která v rytmu plynutí časů překlenuje hranice mezi přírodními říšemi.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Präparationsschritte&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kroky preparace ====<br /> <br /> Vhodný čas ke sběru — to platí pro střední Evropu — je slunečný dubnový den. Květní úbory se otevírají v brzkých ranních hodinách, rozkvetou řadu po řadě od okraje a rozepnou své jazykové květy radiálně do šířky. Přibližně kolem desáté hodiny dopoledne bývá dosaženo stadia, kdy ve středu úboru ještě zbývá drobný shluk poupat. V krátké době asi jedné hodiny, než nastane plný rozkvět, musí být úbory natrhány z dutých stopek a rozloženy k sušení, případně předsušeny teplým vzduchem. Sběr odpoledne, za plného rozkvětu nebo v pokročilé kvetoucí sezóně je třeba se vyvarovat pro nebezpečí předčasného přechodu k tvorbě chmýří a semen. {{SE|421}}<br /> <br /> V prvním přípravném kroku jsou květní úbory — podle stupně vysušení — lehce navlhčeny výluhem z listů pampelišky, trochu stlačeny, ze všech stran obaleny lalůčky okruží a provázkem z konopí (žádný syntetický materiál) svázány do malého balíčku. Jako «alternativa» k okruží se kvůli snazší manipulaci často upřednostňuje velká předstěra (''Omentum majus''); je plošnější a zpravidla méně prostoupena tukem. Připojuje se k žaludku a jinak nemá žádnou přímou spojitost s kličkami střevními.<br /> <br /> Obalení gekrózní membránou vede k první umstülpung přirozeného procesu, a tím k prvnímu kroku emancipace od něj: Vyzařující gesta löwenzahnových květů, obrácená ke kosmu, je nyní obrácena dovnitř a naplňuje vnitřní prostor. Jinak je tomu s pobřišnicí, jež jako jakési «nebeské klenby» vystýlala břišní dutinu, obemykala všechny břišní orgány a tak i umně kličky tenkého střeva a stála v smyslovém vztahu ke skryté trávicí činnosti — nyní je obrácena ven. Popsaná dvojitá lamela nebo -serosa okruží nyní v novém způsobu rozvíjí smyslovou činnost obrácenou ven i dovnitř. Dovnitř je tato — skrze ''serosu'' dovnitř obrácené lamely — zaměřena na životní dění, jež v květních úborech pampelišky dosáhlo evolučního vrcholu, zatímco ''serosa'' ven obrácené lamely se otevírá silám, které ze světové i zemské periferie zvenčí proudí dovnitř. Tak nahlíženo, se jednotná smyslová funkce střevního okruží rozštěpuje do polaritní dvojí funkce. Nedotčeny tím zůstávají pojivové strany obou lamel; nadále k sobě přilnou a tvoří jaksi pojivový článek mezi oběma polárními sférami vnímání.<br /> <br /> Fyzická a životní organizace pampelišky je evolučně zaměřena na to, aby utvářela vztahové předivo draslíku a kyseliny křemičité, vrcholící v květ. S tím se váže otázka, zda právě v onom pojivém článku — jako syntéza tohoto nového vztahu vnitřku a vnějšku — nemůže toto vztahové předivo být udrženo v proudu i za hranicí, která je evolučně rozvoji rostliny vytčena. Nespočívá právě v tom význam okruží, že jednak ve své funkční jednotě s trávením v tenkém střevě a jednak na základě funkce své dvojité lamely v prvním přípravném kroku přivádí do vzájemného vztahu dvě polární silová světa? Nejsou tím teprve v pozemském světě stvořeny podmínky, aby jedinečná vlastnost pampelišky — «přitahovat kyselinu křemičitou z kosmu» — {{SE|422}}<br /> <br /> na cestě hnojení přenášet na půdní a rostlinný život? Tyto otázky bude možné zodpovědět jen z osobního vztahu, který si člověk v činu a myšlení buduje k věcem a bytostem. Vyvstávají tváří v tvář praxí místy uplatňované, kdy jsou obě serosalamely — zpravidla velkého omenta — od sebe odděleny tak, že vzniká jakási kapsa, do níž se nacpou květní úbory a jejíž otevřené konce se pak zašijí. To znamená, že obal je jen jednovrstvý, to jest: uplatní se účinek pobřišnice jako něčeho obecného (výstelka břišní dutiny), a nikoliv okruží jako něčeho zvláštního.<br /> <br /> Druhý krok preparace si v praxi získal širší pozornost teprve poté, co s pátým vydáním Zemědělského kurzu (Dornach 1975) byly publikovány i poznámky Rudolfa Steinera k přednáškám kurzu. V nich poznamenává k preparátu z pampelišky: «Zavěsit okruží ve vzduchu.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Anhang, S. 293.&lt;/ref&gt; V páté přednášce kurzu to není řečeno těmito slovy, nýbrž je ihned odkazováno na třetí krok: «Pak musíme vystavit [okruží obklopené květní úbory pampelišky; poznámka autora] samozřejmě působení země, působení země v zimní době.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Tak tomu bylo i v následujících desetiletích v praxi vesměs dodržováno. Přesto zůstávala otázka stále otevřená, zda tím míněno, že druhý krok odpadá, případně jak je třeba rozumět bezprostředně následující větě: «Nyní však jde o to, abychom získali obklopující síly tím, že s ním naložíme stejně jako s ostatním.» Hádanka se rozluští s výše uvedeným citátem z poznámek «zavěsit ve vzduchu». Ten vykládá «obklopující síly», jež působí v létě ve vzduchu a teple nad zemí. Poznámka, «že s ním naložíme stejně jako s ostatním», musí být tedy vykládána ve stejném smyslu jako v případě řebříčku, kde bylo podrobně popsáno vystavení preparátu letním a zimním silám.<br /> <br /> Ve druhém kroku preparace se odehrává 2. akt everze a s ním stejně tak akt emancipace od přírodou daného dění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#423|Abbildung 32]]). To, co dříve náleželo vnitřní bytosti krávy a vděčilo celé své existenci právě její službě, je nyní orgánem vnějšího světa, ve službě sil, které se vyzařují z kosmického obvodu. {{SE|423}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 32, S. 423.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 32: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation des Löwenzahnpräparates.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Naopak květy pampelišky, které se ve vnějším světě obracejí ke kosmu a jemu vděčí za svou existenci, jsou nyní obklopeny zvířecím orgánním obalem, v němž se koncentrát sil květů pampelišky spojuje se silami makrokosmu, jež jsou tomuto koncentrátu zprostředkovány orgánním obalem kravského okruží.<br /> <br /> Nyní jde o to, aby sebrané květní úbory z dubna byly dostatečně usušeny, ihned poté obaleny laloky okruží krávy středního věku, pokud možno z vlastního stádního chovu statku, a takto svázaný kulovitý balíček byl zavěšen ve vzduchu, chráněn před ptačím zobáním. Přes letní pololetí až přibližně do Michaeli zůstává takto nad zemí vystaven slunečním a planetárním silám v teple a vzduchu. Ty vstupují do vzájemného působení s pozemskými látkami draslíku a kyseliny křemičité, které byly v květu povzneseny do éterického stavu. Na tomto stupni éterična — tak lze předpokládat — teprve může vznikat ono «vztahové předivo draslíku a kyseliny křemičité», na něž poukazuje duchovní bádání a které propůjčuje pampelišce schopnost jako «poslovi nebes» přitahovat kosmickou kyselinu křemičitou. Nechť je to pokus ukázat onen vztahový kontext, podle nějž za prvním krokem nutně musí následovat {{SE|424}}<br /> <br /> krok druhý, totiž vystavení balíčku z okruží atmosférickým silám.<br /> <br /> Ve třetím kroku preparace se uskutečňuje třetí proces everze a emancipace ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#423|Obrázek 32]], S. 423). Co bylo přes letní pololetí nad zemí, v «břiše zemědělské individuality», vystaveno silám periferie planetárního kosmu, je nyní exponováno silám, které z obvodu stálic působí cestou přes zemi v zemito-vodním živlu. Zatímco v létě jsou to přednostně astrální síly, které se vyzařují ze sluneční sféry a planetárních sfér a prostřednictvím zvířecích orgánních obalů vtiskují do substance květů pampelišky, jsou to v zimě v zemi především já-síly působící z vyšší duchovní světa, které se vtiskují do substance květů.<br /> <br /> Postup ve třetím preparačním kroku je následující: Po začátku podzimu, okolo Michaeli, jsou kulovité balíčky sundány a zahrabány do země, do hloubky přechodu od humusového svrchního půdy k jílovitějšímu a jemnopísčitějšímu podorničí. Jáma je opět zasypána a blízko povrchu půdy opatřena drátěnou sítí proti psům a lišáku. Dokud se zápach okruží do zimy nevytratí, může k tomuto účelu pomoci i dřevěná nebo kamenná přikrývka.<br /> <br /> Na jaře, okolo Velikonoc, je preparát vyjmut — jeho obal z okruží bývá zpravidla silně zetlelý — a uložen do hliněných nádob, allseitig obklopených rašelinovou drtí. S hotovým preparátem, jehož květní úbory si z velké části zachovaly svou strukturu, vznikla znovu nová látkovost — nebo lépe: nové uspořádání látek — jako vztažný bod ke silovému potenciálu zcela nového druhu. Na cestě svého vznikání, řízené duchem a rukou člověka, bylo udržováno v živém a rozvíjí svou bytostnou účinnost v živém.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Anwendung_und_Wirksamkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Použití a účinnost ====<br /> <br /> Preparát z pampelišky je jako ostatní preparáty silové hnojivo. Působí jako ony na «souzvuk tvořivého, formujícího a utvářejícího světového slova»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993.&lt;/ref&gt;, to jest — vztaženo na preparáty — na životní, astrální neboli duševní síly i na formující bytostné neboli já-síly, přičemž tyto posledně jmenované propůjčují rostlinám z hlubin země sílu vzpřímení {{SE|425}}<br /> <br /> verleihen.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Leitsätze'', GA 26, «Der Mensch in seiner makrokosmischen Wesenheit», Dornach 1998.&lt;/ref&gt; Vytvářejí, budují a tvarují úrodnou půdu i plodnosné rostliny — to, co se jako «bránicová střed» začleňuje mezi «hlavu a břicho» zemědělské individuality. Jedinečným způsobem to platí o preparátu z pampelišky. Kolik podmínek plných vzájemných vztahů musí souznět, aby bylo uděleno blossomům pampelišky schopnost jakési smyslové síly — přitahovat kieselsäure z kosmického obvodu? Jaký velkolepý soubor vztahů musí vládnout v látkové výměně krávy, aby bylo s okruží vytvořeno ústrojí, které má na jedné straně smyslový vztah k látkám přicházejícím zvenčí v proudu potravy a na druhé straně zprostředkovává výsledek tohoto vnímání astrálnímu bytí krávy? Spojení obojího — blossomů i pobřišnicového okruží — vytváří syntézu vyššího druhu, hnojivou substanci, jejíž účinnost představuje zesílení obou polárních kvalit.<br /> <br /> Vzniká nová kompozice látek v živém, hnojivo, které se v ještě intimnějším způsobu stará o to, aby se nadsmyslově-astrální organizace kulturních rostlin vtiskovala do jejich éterické a skrze ni do jejich fyzické organizace. Rostliny se stávají smysluplnějšími, a tím citlivějšími na látky, které potřebují ke svému růstu: «je-li rostlina tímto způsobem, v nejjemnějším způsobu prostoupena kieselsäure, proživána jí, pak se stane, že je citlivá ke všemu a ke všemu přitahuje».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 138.&lt;/ref&gt; Dále se uvádí, že tento obvod se zjevně nevztahuje jen na prokořeněný půdní prostor jednotlivé rostliny, nýbrž sahá až do sousedního pole, lesa a přilehlé louky.&lt;ref&gt;Ebd., S. 138.&lt;/ref&gt; Toto zpočátku záhadné tvrzení lze dnes při nynějším stavu vědeckého poznání docela dobře vysvětlit fenoménem symbiózy kořenů rostlin s půdními houbami (''Mykorrhiza''), jejichž mycelium — předivo buněčných vláken (''Hyphen'') — propojuje na větší vzdálenosti kořenové soustavy rostlin navzájem. Hyfeny na jedné straně zásobují rostliny vodou (lesní stromy), především však minerálními látkami, na druhé straně samy profitují z jejich energetického hospodářství. Fenomén vzájemně se podporujícího soužití (''Symbiose'') výše vyvinutých organismů s nižšími lze docela dobře ve {{SE|426}}<br /> <br /> způsobu pochopit, že zde vládnou temné stupně citlivosti, tak například u luskovin, jejichž výkon vazby dusíku lze organickými hnojivy znatelně zvýšit. Lze očekávat, že i zde přípravek z pampelišky přinese významný příspěvek. Avšak vyčerpává se tím, pokračováním přírodního procesu, bytost a účinnost tohoto látkového novotváření z duchovní vědy? Empfindung v daném případě jistě znamená, že astrální organizace působící na rostliny zvenčí se má v míře vyšší stát «tvůrcem a tvárcem» éterických čili životních sil a udržovat tyto jako «tvořivé» v proudu. Předstupeň k tomu se odehrává v květu pampelišky. Obdarován je schopností přitahovat křemičitost z kosmu díky své zemské zakořeněnosti (stoupající mléčná míza) a zároveň svému náklonu a otevřenosti ke slunci. Popsanou preparací, uskutečňující se v pozemském, je přípravek z pampelišky nakonec uveden do stavu, kdy prostřednictvím organických hnojiv zprostředkovává jiným pěstovaným rostlinám schopnost přitahovat ze sousedních kulturních půd zemské látky, které potřebují k zdravému růstu.<br /> <br /> S obvyklými vědecko-teoretickými pojmy je taková látková migrace nemyslitelná. Stává se pochopitelnější, naučíme-li se rozumět půdě samé, bránicovému orgánu «zemědělské individuality», jako životní souvislosti prostoupené astrálními silami, do níž kořen jako smyslový orgán svým způsobem vstupuje. Tento nepatrně rozvinutý smyslový orgán lze zcela otupět minerálními solemi (srov. kap. «Použití dusíkatých solí», s. 275 nn.), lze jej však také vychovávat k stále vyšší aktivitě souhrnným působením všech jmenovaných preparátů. A o to jde. Každý z nich přispívá jedním aspektem působení k rozvoji smyslové organizace, a tím k «citlivosti» vůči látkám a silám: «Opracovává-li se zemský půda tak […], pak se rostlina připraví k tomu, aby přitahovala věci z širokého obvodu.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 138.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Přípravek z pampelišky hnojí půdu astrálními silami. Ty činí bující život půdy mocným působením v tom smyslu, že půda sama se stává rostlinnou. V tomto prostředí stupňované půdní úrodnosti je asi třeba hledat odpověď na otázku: Jakého druhu je «citlivost» podnícená přípravkem z pampelišky? Je to {{SE|427}}<br /> <br /> Innenwirkung, která nevychází z vlastního duševního nitra – to rostlina nemá –, nýbrž taková, jež má z nadsmyslového prostřednictvím látkového uspořádání rostliny moc cíleně přitahovat pozemské látky. Jak se ale tyto látky dávají do pohybu? Nemusejí být nejprve přivedeny do proudění životní organizací těch rostlin, které rostou na sousedním poli, na louce a v lese? To znamená: nemusejí být pozemské látky nejprve povýšeny z fyzicko-materiálního stavu do stavu Bildekräfte? Tato záhadná otázka zůstává otevřená!<br /> <br /> Přípravek z pampelišky se aplikuje – spolu se čtyřmi předtím popsanými přípravky – jako přídavek v jakési homeopatické dávce do kompostů, chlévského hnoje, kejdy a gülle. Mírou je tříprstová špetkana přibližně 1 m² zahradní kompostové buňky až po 10 až 15 m² u hnojišť a kompostovišť, případně hlubokých stájí a tekutých hnojiv. Preparace by měla proběhnout bezprostředně po zakládání hromady, u tekutých hnojiv bezprostředně po zahájení plnění nádrže. Místo zavěšení v látkových sáčcích lze preparátové dávky také prohníst s jílem do kuliček a v této podobě přidat pevným i tekutým hnojivům. Opakování se doporučuje po každém přesypání hromad, respektive po promíchání a provzdušnění tekutých hnojiv. Preparáty tlumí přeměny, které se znovu ihned rozbíhají, a tím brání nadměrnému zahřívání, respektive ostrostii zápachů. Dusík a uhlík zůstávají «usazeny» v organických sloučeninách. Přípravek z pampelišky je navíc součástí «souhrnného preparátu» – intenzivně preparovaného koncentrátu na bázi chlévského hnoje bez podestýlky. Ten se v malých množstvích rozptyluje na čerstvý hnůj před každodenním vyvážením, respektive přidává do ložných míst boxových stájí.<br /> <br /> Jako každý z preparátů volá i ten z pampelišky k přítomnosti ducha v činu. Teprve ta – v souvislosti s celkem statku – probouzí otázky, a s nimi badatelské smýšlení. Otevírá se poznávací cesta, která nejprve jen vykonávající jednání oživuje na jednání umělecké.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Baldrianpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Složení přípravku z kozlíku ===<br /> <br /> Jako poslední v řadě šesti hnojivých preparátů stojí přípravek z kozlíku. V aplikaci i funkci zaujímá zaokrouhlující zvláštní postavení. V pouhých několika slovech charakterizuje Rudolf Steiner podstatu a účinnost tohoto preparátu takto: »tím, že se hnoji přidá způsobem velmi jemným ona zředěná šťáva z kozlíkového květu, lze v něm vyvolat to, co ho podněcuje k tomu, aby se k tomu, co nazýváme fosforovou substancí, choval správným způsobem.« {{SE|428}}<br /> <br /> V tomto výroku je již naznačeno, že šťáva vylisovaná z kozlíkového květu nepodléhá žádným dalším preparačním krokům – kromě jediného opatření, totiž že tinkturu je před použitím třeba zředit teplou vodou. Záhada, oč zde jde, se musí odkrýt jednak tím, co o ní prozrazuje zjevný obraz kozlíku lékařského (Valeriana officinalis), jednak tím, co lze získat z duchovního výzkumu jakožto poznání.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Erscheinungsbild_des_Baldrian&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zjevný obraz kozlíku ====<br /> <br /> Kozlík se nachází v okrajových a přechodových zónách obdělaných pozemků na hlinitých, humusnatých půdách, přednostně na vlhčích, spíše stinných místech – na lesních okrajích, na vlhkých loukách, v pobřežních pásech podél potoků a řek a u paty svahů s průsakovými vodami z podorničí. V horských údolích vystupuje až do značných nadmořských výšek. Lze ho pěstovat i zahradnicky. Zatímco se pampeliška – kromě své krátké doby kvetení – skrývá mezi trávami a bylinami, zvedá se kozlík z počátečního stádia listové růžice do hrdé vzpřímenosti vysoko nad své okolí, vrcholíce bíle až světle růžově rozkvétajícím lichookolíkem. Ten sestává z těsně semknutých, jemných, drobounkých jednotlivých kvítků, které se v intenzivně se šířící vůni zdají jakoby rozpouštět. Princip stonku ovládá celou rostlinu. Při výšce porostu až dva metry dosahuje stonek dolů až do prostoru kořenů, kde tvoří oddenky, a nahoru do vzdušného prostoru, kde se rozptyluje v květenství. Nahoru i dolů se rozčleňuje jednak v jemné stopky květů, jednak v mohutné oddenky. Ve stonku se jedinečným způsobem prolíná zemitost s působením vzduchu a tepla. Střídavě vstřícně se rozevírají lichozpeřené listy. V prvním roce po výsevu je metamorfóza listu nejzřetelněji vyjádřena. Z listové růžice se listová posloupnost zvedá stále ve větších vzdálenostech. Řapík se postupně zkracuje a v přechodu ke květenství se listy nakonec zcela stáhnou {{SE|429}}<br /> <br /> do stonku zpět. V následujícím roce je metamorfóza listů méně výrazná ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#431|Obrázek 33]], s. 431).<br /> <br /> Stejně zdůrazněně, jako se projevuje v podobě listů, vystupuje metamorfóza substančního dění v proměně vonných látek od kořenového oddenku přes stonek až ke květu, jejichž intenzita vyvanoucích vůní je nejsilnější při odkvétání. Jako oslovuje tvar a barva prostřednictvím zrakového smyslu cit, tak otevírá čichový smysl citu hlubší vrstvy působení substancí. V temněji ladícím cítění vede čich blíže ke kvalitě sil, jež jako astrální působí v živém. U kozlíku a kopřivy se navzájem vztahují polárně.<br /> <br /> Zjevný obraz kopřivy vzbuzuje dojem, že v její životní organizaci jsou účinné zejména chemický neboli zvukový éter a éter životní. Ty se stávají formativními silami skrze vyšší elementárně-astrální duchovost a jsou touto schopny přivodit zvláštní substanční skladbu této léčivé rostliny. Stává se obrazem té dovnitř směřující kompoziční přebytečné síly astrálna. Ta přísně formuje jednak až do periferie substanční sloučeniny – jako například urticin v žahavých chloupcích –, jednak zůstává potenciál zadržených astrálních sil, jež mají cestou preparace schopnost uvést pozemsky hmotné látky znovu do pohybu, oživit je a proměnit.<br /> <br /> Jinak kozlík: ten vyvanuje ven do vzduchu a tepla, co se v jeho životních procesech v listu, kořenovém oddenku a stonku pod astrálním působením utvořilo jako kompozice látek. U vůní chudé kopřivy konfigurují tyto formativní síly látky k nositelství oné «znamenité vnitřní účinnosti». Tuto kvalitu sil uchovává za ochrannou zdí své navenek uzavřeně vyhlížející podoby. Jinak opět kozlík: ten vyvanuje vše to, co jeho astrální organizace v působení formativních sil ze substancí zkomponovala. Zjevný obraz kopřivy ve svém sebeprosazení a pevnosti, jež se staly obrazem, poukazuje především na tvořivou sílu životního éteru – zjevný obraz prostředí otevřeného kozlíku na éter tepla a světla. Kozlík je dárcem tepla a světla. {{SE|430}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wurzel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kořen ====<br /> <br /> Semenáček kozlíku lékařského nejprve vytváří kůlový kořen, který brzy odumírá. Stonek zůstává zpočátku stlačený a z něj se rozvíjí volná listová růžice. V půdě, v přechodu ke kořeni, se rozděluje v několik krátkých, válcovitých ''rhizomů'' — jistý druh vegetativního tvoření plodů v kořenové oblasti —, od nichž kořeny vybíhají v páscích obloukovitě ven a do hloubky. Sféricky uzavírají dolů otevřený vnitřní prostor, rozčleňují se do jemného kořenového vlášení a tím představují typus «irdischen Wurzel»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 56.&lt;/ref&gt; («pozemského kořene») ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#431|Obrázek 33]]). Rhizomy vykazují — v pokračování vzduchem naplněného stonku — dutiny. V přechodu k mírně ztluštělým kořenovým páskům, které rovněž obsahují vonné látky, se na podzim tvoří pupeny, z nichž vyrůstají nové výhonky. K této formě vegetativního rozmnožování přistupuje ještě tvorba výběžkových výhonků, které se v místech svých prýtových uzlů znovu zakořeňují.<br /> <br /> Nejnápadnějším jevem kozlíku je silný, omamně zemsky těžký zápach, ano puch, který je stlačen zpět do kořenového trsu a při poranění z něj vychází. Chemická analytika odhaluje ve skupinách látek uhlohydrátů, bílkovin, olejů, alkaloidů, pryskyřic atd., jakož i organických kyselin a minerálních látek rozsáhlé spektrum sloučenin, které se plně kryje s pestrosti medicínských indikací, na něž preparáty z kozlíku tlumivě léčebně působí. Avšak Simonis zdůrazňuje, že «bisher ungenügend einleuchtende für das Wesen der Pflanze charakteristische Ergebnisse erzielt wurden».&lt;ref&gt;Werner Christian Simonis: ''Heilpflanzen und Mysterienpflanzen'', Wiesbaden 1981, S. 696.&lt;/ref&gt; (досud nebylo dosaženo dostatečně přesvědčivých výsledků charakteristických pro bytostnou povahu rostliny.)<br /> <br /> Kořenový trs kozlíku se podobá chemické kuchyni v živém. Vše životatvorné, co se shrnuje v ''Tria principia'' Paracelsa, zde spolupůsobí nejúžeji. V duchovědném vyjádření jsou to čtyři druhy éteru — éter života a chemický éter, světelný a tepelný éter —, které oživují anorganický svět látek převážně pod vedením chemického éteru a éteru života, stavitelů fyzické organizace rostlin. Architektem pak, který dodává stavební plány, je astrální organizace působící z nadsmyslna v čase a prostoru. Na předstupni — lze říci ještě neočištěna — soustřeďuje se v kořeni a ''rhizomu'' plnost kompozice látek, která pak v postupující proměně formuje fyzicko-smyslovou podobu kozlíku. Dokonce i sulfuricky-impondabilní živel {{SE|431}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 33, S. 431.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 33: Das Baldrianpräparat in Herstellung und Anwendung.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> tepelného a světelného éteru tvořícího v procesu kvetení sestupuje dolů do kořenové oblasti a v pozemské tíži salprocesů se stará o «lehkost» hořlavých éterických olejů, a s nimi o silné rozvinutí vůně. V rhizomu a kořenových páscích se soustřeďuje vše, co kozlík v kompozicích látek nabízí. Proto jsou to právě tyto části, které nacházejí lékařské využití při obtížích zejména vegetativního nervového systému, při poruchách spánku, nervových stavech vzrušení a podobně.&lt;ref&gt;Ebd., S. 593.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Stängel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Stonek ====<br /> <br /> Lodyhu kozlíku lékařského lze zcela oprávněně považovat za samostatný článek této rostliny (obrázek 33). Zatímco pampeliška nikdy neopustí své stádium růžice a rozkvétá blízko země jako košík plný květů na vlastním květním stonku, lodyha kozlíku na jaře vyráží ze {{SE|432}}<br /> <br /> své volné růžice vertikálně do výšky. Je to, jako by chtěla v co největší vzdálenosti od svého oddenku pozvednout své květenství do sféry tepla, světla a vzduchu. Lodyha určuje gesto této rostliny: jako vládnoucí článek spojuje kořenový systém pevně spjatý se zemí s květenstvím obráceným ke kosmu; jako se onen větví dolů, tak se toto větví nahoru do jemných větviček lichookolíku. Životní a oporné pletivo lodyhy obklopuje dutinu naplněnou vzduchem; navenek je mnohonásobně rýhovaná. V tom se znovu ukazuje polární dvojitost astrálního působení, které zvenčí vtlačuje růstovým silám tvar, zevnitř tvoří prostor a díky dusíku ve vzduchu uzavřeném v dutině lodyhy uspořádává, přetváří a pročišťuje látky v běhu životních procesů. Astralita, která vládne celé rostlině kozlíku, zjemňuje látkové dění při růstu lodyhy do výšky od jednoho páru listů k druhému. I lodyha, již zjemnělá do podoby květu, vydává typickou vůni kozlíkového oleje, v níž se aromata různých éterických olejů spojují v jednotu.<br /> <br /> Lze to vnímat jako fenomén zvláštního druhu, jakou povahu mají proudy mízy trvalky, jakou je kozlík. Nejprve asimilační proud (''floém'') z listové růžice napájí růst ''rhizomů'' a kořenů i jejich látkové kompozice, v nichž je již přítomna látková stavba celé rostliny. Jakmile lodyha začne vystřelovat do výšky, ústí tyto předformované látky do vzestupného proudu ''xylému'' a v ovzduší, světle a teple jsou znovu kompozičně zjemňovány tvarotvornými silami metamorfující se listové oblasti. Jejich prostřednictvím se bytostný praobraz kozlíku v lodyze, sledu listů a květenství utváří do vnější smyslové podoby. Zemská tíže látek v oddenku přechází v listoví a květu v «lehkost» a rozplývá se ve vůni.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Blattfolge&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Posloupnost listů ====<br /> <br /> Jako semenáč prochází kozlík všemi stadii vytrvalé byliny. První list po vyklíčení je dlouze řapíkatý s okrouhlou až oválnou čepelí. Následující listy se prodlužují a čepel se začíná členovat v lichozpeřené, ještě zaokrouhlené, na okraji mírně zubaté lístky. Při protahování řapíku se lístky rozvíjejí do více podlouhlých, přišpičatělých tvarů. V této fázi se {{SE|433}}<br /> <br /> lístky vztyčují a shromažďují v kytičkovité růžici. S prodlužováním stonku na sebe navazují páry listů v křižmostojném uspořádání v nápadně velkých vzdálenostech (Obrázek 33, s. 431). Lístky jsou stále užší, přišpičatělejší a řadí se párově. Ke konci léta se listy zkracují, opeření houstne, stonek objímá. Nakonec se listy s rozkvétem stahují zpět do stonku a jen listeny se ještě drží, až i ty v plném květu mizí. Na rašelinných, stinných stanovištích kozlík tenduje k bujnému růstu.<br /> <br /> Jako tvoří látková pestrost kořenové kůry s listovou růžicí životní souvislost, tak listová posloupnost výhonku s květenstvím. Proměna tvarů listů, od stonku vzhůru k květu (blattmetamorfóza), je do obrazu přenesený výraz v živém neviditelně se odehrávajících látkových procesů tvorby a přetváření. Při vzrůstu přechází výhonek z oblasti zemitě-vodního do oblasti tepla a prosvětleného vzduchu. Sem přímo a v přítomnosti září síly Slunce a planetárních sfér. Zde teprve se bytostný praobraz kozlíku ve své dokonalosti otiskuje obrazně do v rhizomovém kořeni předpřipraveného substančního dění. Jako mají v kořenovém trsu navrch síly působící v zemitě-vodním, tak ve vzestupném výhonku síly světla a tepla, zprostředkované vzduchem. Může být snad tím důvodem, proč se temně vědomí kalící vůně a trpce hořká chuť kořenového trsu v listech prakticky nevyskytují, avšak v méně intenzivní podobě přece jen ve stonku? V kořeni se tyto kvality zhušťují a soustřeďují, v posloupnosti listů naopak přecházejí v stálé proměně do pohybu.<br /> <br /> Myslící nazírání proměny tvarů v listové posloupnosti osvětluje otupělost čichových a chuťových vjemů. Pro myšlení je tvar listu opěrný bod, který nejprve stojí před námi jako věcný předmět pro sebe. Ale dostaneme před oči to, že právě sledovaný list svým tvarováním předpokládá a dál rozvíjí tvar listu předcházejícího. Přechod jednoho tvaru do druhého tvoří článek stonku, v němž jeden tvar mizí a vynořuje se následující. Existuje tedy souvislost v proměně tvarů listové posloupnosti, která se smyslové anschauung skrývá. Klíčem k poznání tohoto skrytého přechodu je myslící nazírání, školené na proměně tvarů. Zpočátku bodově konstatující myšlení přichází do pohybu; samo ze sebe tvůrčím způsobem vytváří myšlenkové obrazy na {{SE|434}}<br /> <br /> der Grundlage neomylné anschauung. Tytéž bildekräfte „tvořivého, obrazotvorného a utvářejícího Světového slova&quot; působí v přírodě a stejně tak na vyšší rovině v člověku. Pokusí-li se člověk myslivě vcítit do těchto na fenoménech opřených myšlenkových obrazů, nastupuje cestu poznání, na níž se ve stonku skryté pojítko z listu na list může postupně odhalit jako „duchovní pouto&quot;. Je to bytostný praobraz rostlinného, jenž z hlubiny země vyzařuje v ose Země–Slunce a sjednocuje se s étericko-astrálními bildekräfte vyzařujícími z kosmického obvodu.<br /> <br /> Tak je vžívání se do principu metamorfózy — jenž v přírodě působí všudypřítomně a jenž se může stát klíčem poznání zvláště k tomu, co vede k postupujícímu porozumění rostlinám preparátů a k schopnosti cestou preparace oživovat vztah půdy a rostliny — tímto vžíváním se plodným. Metamorfózy se odehrávají v merkuriálním pojítku mezi substančním děním kořene (pól sali čili pól zemský) a oním v květu (pól sulfuru čili pól kosmický). Co se týče formy, je tomu obráceně: květ odumírá do vysoce diferencovaných forem svých orgánů působením zemských sil. Kořen naproti tomu roste pod vlivem kosmických sil na kořenové špičce dále a vykazuje — zejména u kůlového kořene — jednolitější formu (viz také kap. „Kompozice přípravku ze šafgarby&quot;, s. 361 nn.). Agens metamorfózy je merkuriální mezi; vcítit se do tohoto mezi v meditativním nazírání, to školí a oživuje myšlení.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Blüte&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Květ ====<br /> <br /> Na rozdíl od kořene kozlíku, jehož mimořádně silná astralita se projevuje v kompozici nejrůznějších látek — zejména éterických olejů, jejichž temná, zčásti nepříjemně páchnoucí vůně je zadržována kořenovou kůrou — rozlévají květy tuto vůni v zjemnělé, přečištěné podobě. Kozlík má dlouhou dobu kvetení, sahající od konce května (s plným kvetením v červnu/červenci) až do září. Začíná vstřícným větvením hlavního výhonku u nejvyšších listových nasazení. Oboustranné větvení se opakuje ještě několikrát, takže hlavní výhonek přerůstá postranní větve. Tím nabývá květenství klenuté až polokulové podoby. K bázi postranních větví se přitulují poslední zašpičatělé, zpeřené listové čepele listové posloupnosti. Vstřícné větvení hlavního výhonku a postranních větví {{SE|435}}<br /> <br /> se opakuje, zpočátku ještě doprovázena úzkými, špičatými listeny. V květenství se větví redukuje na dva postranní větve. Centrální výhonek se zastavuje v terminálním květním poupěti. Postranní větve ho přerůstají a končí v druhém patře opět v květním poupěti, které přerůstají dva postranní větve, a tak se celý tento pochod opakuje ve třetím patře. Jednotlivé kvítky — může jich být až 2000 — se spojují a těsně nakupenin tvoří vrcholík neboli latnatý chocholík. Všechny procesy, které se u kozlíku odehrávají mezi póly Země–Kosmos ve vzájemně se stavějící metamorfóze, vrcholí v květu: jednak se ve vůni rozklenují do živlu vzduchu, jednak se zhušťují k tvorbě semen.<br /> <br /> Semeno stojí vzpřímeně ve vidlici postranních větví. Semeník je spodní, takže děložní listy se nacházejí na horním konci semenáčku. Zůstávají přisedlé a při dozrávání rozevírají svá jemná zpeřená lístečka křídlově do chmýru — pappusu — který podobně jako u pampelišky nese semeno na větru.<br /> <br /> Jednotlivý květ je nenápadný a svůj světle růžový odstín plně rozvíjí teprve v květenství jako celku. Zatímco květy v nejvyšším patře vrcholíku rozkvétají, vadnou ty v nižších a přecházejí v semenný stav. Tím se vysvětluje nápadně dlouhá doba kvetení. Květ se svými pěti nestejně velkými okvětními plátky, srostlými při bázi v trubičku, a se třemi prašníky vykazuje silnou asymetrii. Hoerner&lt;ref&gt;Erdmut-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, S. 340.&lt;/ref&gt; ji vykládá jako «znak velmi silné individualizace, způsobené hluboko do rostliny zasahujícím astrálem». Tento poukaz je podpořen i tím, že stonek čili vertikální princip dominuje tvarování kozlíku — což je příznačné pro to, že duchovní praobraz této rostliny, její bytost sama, se zjevuje v svislé ose Země–Slunce. Tento fakt dále dosvědčuje silný vztah kozlíku ke světlu, a stejně tak k teple, patrný z vysokého obsahu hořlavých látek. Teplo je pralivetem a nositelem bytosti ve vší bytnosti a dění.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», Dornach 1989, S. 157 ff.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Kozlíkový květ je zvláště v uvadání a docela v sušeném stavu mocným dárcem vůně. Ve všech květních orgánech se nacházejí nektaria, která obsahují různorodé látky v rozdílné konzistenci. V tekuté podobě jsou to různé cukry, které se na {{SE|436}}<br /> <br /> Blütengrund v blízkosti čnělky. Jiné jsou vpleteny do pletiv čnělky, blizny a plodolistů, zvláště však do okvětních plátků. Jejich vonné látky sublimují z pevně-tekutého, resp. koloidálního stavu do stavu plynného. Jsou to éterické oleje, které se od silně sulfurizované, avšak zemí svázané kořenové oblasti stupňovitě zjemnily v listové posloupnosti, aby, vedeny stonkem, vyvanuly v jemnějším květním parfému.<br /> <br /> Silná astralita, která prostupuje celý proces utváření kozlíku, vykazuje bytostnou příbuznost s tou, jež se u zvířete tělesnými pouty zvnitřňuje v duševno. Dosvědčuje to mimo jiné silná přitažlivost pro nejrůznější létající hmyz, brouky atd. Lze asi obecně říci: vycházející květní vůně je nejryzejší podobou zjevení bytosti a působností formativních sil. V nich je to pozemsko-látkové v nejvyšší míře odhmotněno. V průchodu procesem kvetení je nejen eterizováno, nýbrž tak pronikavě astralicky prokraftováno, že dokáže jak přitáhnout nejrůznější živočišné druhy zdálky k jejich zdroji potravy, tak oslovit duši člověka hlouběji, než co vidí oko.<br /> <br /> Květní substance jsou z velké části vysoce komplexní kompozice uhlíku a vodíku. Kyslík vedoucí k pozemskému zcela ustupuje. Proto jsou tyto substance vysoce hořlavé, aniž by zanechávaly pondérovatelný popel: uhlík se proměňuje v plynný stav oxidu uhličitého. Fenomén hořlavosti poukazuje na to, že vodík je nositelem živlu tepla, resp. jeho nadsmyslového korelátu — tepelného éteru. Chemik Rudolf Hauschka (1891–1969) na tuto skutečnost upozorňuje: «Kdyby se vodík pojmenovával podle svého vnitřního charakteru, musel by se jmenovat ohnivina.»&lt;ref&gt;Rudolf Hauschka: ''Substanzlehre'', Frankfurt/Main 1966, S. 51.&lt;/ref&gt; Rudolf Steiner charakterizuje vodík jako to «látkovité, jež je tak blízko duchovnímu na jedné straně, tak blízko látkovému na straně druhé». «Nese vše, co je jakýmkoli způsobem gestaltované, oživené, astrální, opět zpět do šíří světového prostoru.» «Vodík vlastně vše rozpouští.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 75/76.&lt;/ref&gt; V jedné přednášce pro dělníky&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Mensch und Welt. Das Wirken des Geistes in der Natur. Über das Wesen der Bienen'', GA 351, Vortrag vom 20. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 72.&lt;/ref&gt; hovoří Rudolf Steiner o nadsmyslové bytosti vodíku: «Zajisté, v chemii je {{SE|437}}<br /> <br /> «V chemii je vodík zcela jiná látka než fosfor […] Co je tedy vodík, který je všude ve světě rozšířen? — Vodík, jenž je rozlit po obvodu světa, je světový fosfor.» Gunter Gebhard k tomu poznamenává: «Z dnešního vědění a z fenoménů ukazuje vodík vlastně jen vztah k teplu. Fosfor má však svůj hlavní vztah ke světlu. Pohlížíme-li na fosfor jako na fyzický výraz tepelného éteru (který je zároveň živlem ohně), pak je to stará saturnská tepelnost, která v sobě ještě nese světlo. V ‹pádu› do hmoty se pak dnes v pozemském ukazují fosfor a síra.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Toto — ve vyšším smyslu — rozpouštěcí schopnost vodíku uplatňuje se morfologicky, když oproti kvěru listový oděv jakoby mizí do stonku, a fyziologicky, když fáze tvorby bílkovin je vystřídána fází devitalizace, tvorby vodíkem bohatých sacharidů, například ovocného cukru, éterických olejů apod. Pozoruhodné přitom je, že kozlík s velkou intenzitou přináší tuto fruktifikující tendenci sulfurického ke svému nejsilnějšímu výrazu v jeho protipólu — v kořeni. Tam zůstává vonné zpět hrazeno v kůře. Přeřízne-li se kořen, šíří pronikavý, tupě zemitý pach. V kvěru naproti tomu — zejména při vadnutí — se stává erdenflüchtig, voní květnatěji a halí nejbližší okolí do vůňového oblaku. Obrazně řečeno, vodíkový proces rozpouští veškerou formovou určenost látkových kompozic do chaosu nerozlišitelnosti kosmu, do prvotního stavu tepla. Vládne-li stonkový princip, je substanční dění kozlíku v tvorbě a rozpouštění shora dolů a naopak silně prokraftováno astralitou. Tento stav věci a zvláštní vztah k teplu může vzbudit pochopení pro to, proč květ kozlíku nepotřebuje ani žádné další preparování skrze živočišný orgán, ani expozici vůči silám kosmu a země v průběhu roku. Zřejmě by se ani nenašel živočišný orgán, který by byl dané rostlině přiměřen. Bytostná povaha kozlíku je v tomto ohledu polárně protikladná k bytostné povaze kopřivy. Jako tato si vytváří na základě své «astrální vnitřní účinnosti» sama sobě obal, v jehož nitru na cestě inkarnujícího vodíkového procesu vznikají nové substance — tak polárně exkarnující vodíkový proces v kvěrech kozlíku. Ten rozpouští veškeré tvarování do prvotního stavu tepla, jehož vlastní bytost veškerému bytí {{SE|438}}<br /> <br /> Obal a substance zároveň. Kozlík žije «astrální vnější působení», které ve svém vytékání tvoří obaly. K tomu dodává Gunter Gebhard: «V kopřivě jsou to síra a železo, které se uplatňují. Obě mají kvalitu soustředěnou do nitra. ‹Prorozumňující› kopřiva vykazuje vztah k mikrokosmickému, k Já-kvalitě rozumu. Pozemské přichází zcela zvláštním způsobem ke slovu také v rhizomech kopřivy. V květu kozlíku se substanční proces rozpouští do kosmu; míří vstříc kosmickému světlu. Naprosto stejně tak i kořeny kozlíku, které se jako světlo přímočaře, dlouze bez větvení a téměř bez sekundárního tloustnutí ‹vyzařují› do země. V kvéru vodíkové působení, v kořeni světelná kvalita, která se projevuje ve fosforu. Na rozdíl od kopřivy, která je ve vztahu k mikrokosmickému Já, kozlík vykazuje vztah k makrokosmickému Já.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ==== Herstellung und Anwendung ====<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Medicínsky jsou to rhizomatické kořeny kozlíku, které se používají; v kánonu ostatních kompostových preparátů jsou to naproti tomu květy, resp. kvéru příbuzné procesy, jako u kopřivy a dubové kůry. V kvéru na jedné straně rostlina odumírá, zhmotňuje svůj praobraz v podobě, barvě a vůni — na druhé straně se v procesu kvetení oživuje pozemský substanční proud.<br /> <br /> Baldrianové kvéry se trhají v době dosažení největší kvetní plnosti okolíku v červnu/červenci a okamžitě drtí vhodným zařízením (trhákem). Přitom vytéká buněčná šťáva, včetně éterických olejů, z buněčné plazmy a buněčných vakuol. Lisem na ovoce se oddělí od zbývající výlisků. Ty se smísí s přibližně stejným množstvím vody, jaké bylo v prvním průchodu získáno jako kvetní šťáva. Tato kaše stojí jeden den a pak se opět lisuje. Dvojím lisováním se z 2 až 3 kg kvérů získá přibližně 1 l lisovaného šťávy. Ta se plní do lahví a podléhá mléčnému kvašení. Přitom vznikající plyny musí moci unikat. Po přibližně 6 týdnech doby kvašení se lahve uzavřou korkovými nebo gumovými zátkami. Příliš velký přístup kyslíku vede k chybným kvašením, při nichž {{SE|439}}<br /> <br /> Preparát se stane nepoužitelným. Lahve se skladují v tmavém, rovnoměrně temperovaném prostoru — v preparátovém sklepě. Šťáva zůstává trvanlivá po léta.<br /> <br /> Pokud jde o použití květové šťávy, Rudolf Steiner upozorňuje, že má být ředěna «velmi silně» v teplé vodě.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&lt;/ref&gt; Údaje, které duchovní badatel uvádí jako vodítko pro konkrétní jednání, nemohou být brány dostatečně přesně; platí slovo od slova. Jsou to výsledky nadsmyslového duchovního bádání přivedené do forem idejí — a jsou to pokyny, které předjasňují cestu volního jednání, ale neurčují jej pravidly. Je třeba si zachovat svobodu tyto formy idejí stále znovu myslet v jejich velkých souvislostech. A čím více se o to člověk snaží, tím svobodněji bude moci to, co bylo uchopeno v duchu, věcně provádět i v praxi. Duchovědné ideje zakládají nové umění experimentování v praxi; z tohoto umění vyrůstá tak nezbytný «osobní vztah», který vede ideami nesený volní způsob hlouběji do duchovní skutečnosti, než toho jsou schopny vědecko-technologické výsledky, jež dnes zvnějšku řídí zemědělskou praxi.<br /> <br /> Jak individuálně a v nejširším spektru jsou geisteswissenschaftliche skutečnosti v praxi vykládány — zčásti dosti dobrodružně —, ukazuje velká radost z experimentování. Ta je v záslužném díle Stappungově&lt;ref&gt;Walter Stappung: ''Die Düngerpräparate Rudolf Steiners – Herstellung und Anwendung'', Rüfenacht 2017, Bd. I + II: 748 S. Siehe auch: Ueli Hurter et al. (2018): ''Biodynamische Präparate-Praxis weltweit – Die Fallbeispiele'', Darmstadt, 364 S.&lt;/ref&gt; zdokumentována v celosvětové praxi. Výsledky duchovního bádání odhalují svou pravou poznávací hodnotu teprve v cvičné praxi.<br /> <br /> Před samotným použitím extraktu z baldrianových květů jde o «silné ředění» urtinktury. Toho se dosáhne, když se do dané množství vlažné vody přikape tolik květové šťávy, aby po pěti až desetiminutovém míchání kapalina voněla baldrianem a projevila se v ní slabá hnědavá barva šťávy. Orientační množství pro použití se určuje — obdobně jako u pevných preparátů se třemi prsty — takto: 1 až 3 g = 1 až 2 cm&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; na 5 až 8 l vody na přibližně 8 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; hnojivého materiálu. Kapalina se nastříká na hromady a řady po jejich založení nebo — rozdělena na porce {{SE|440}}<br /> <br /> – shora naplněna do otvorů. V případě tekutých hnojiv (kejdy, močůvky) se nejlépe přidá zředěné množství šťávy při míchání. Ještě jednou budiž zdůrazněno, že nejlepšími rádci jsou myslící spolužití a vlastní experimentující duch.<br /> <br /> Vztah baldrianky k živlu tepla a jeho nadsmyslovému silovému korelátu, tepelnému éteru, nalezl uplatnění v biologicko-dynamické praxi i mimo její funkci hnojivého preparátu; tak při nebezpečí pozdních mrazů v květnu. Těsně před jejich nastoupením lze jemným rozprášením baldriánového extraktu, v ředění 1 ml na 1 l vody, nad ovocné květy i nad ohrožené zeleninové výsevy položit teplou pokrývku; ta zabrání mrazovým škodám až do dvou až tří stupňů pod nulou.&lt;ref&gt;Krafft von Heynitz, Georg Merckens: ''Das biologische Gartenbuch'', Stuttgart 1994, 351 S.&lt;/ref&gt; Také k obecnému posilování rostlin v zelinářství se doporučuje v ředění 10 až 30 kapek baldrianového preparátu na 3 l vody. Ve vinařství se baldrianovému preparátu dostalo zvláštního ocenění.&lt;ref&gt;Pierre Masson: ''Gartenbau und Landwirtschaft biodynamisch'', Aarau 2015, 224 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vorbemerkungen_zur_Wirksamkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Předběžné poznámky k bytostné účinnosti ====<br /> <br /> Baldriánový květový extrakt má — silně zředěn v teplé vodě — «hnoji velmi jemným způsobem přinést […] a v něm zejména vyvolat to, co ho podněcuje, aby se k tomu, co se nazývá fosforovou substancí, choval správným způsobem».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&lt;/ref&gt; Toto tak stručné, záhadné tvrzení ukazuje na konci tance šesti hnojivých preparátů — po jmenování síry na počátku u řebříčku, heřmánku a kopřivy — nyní u baldrianky na fosforovou substanci. Oba, síra i fosfor, jsou si navzájem velmi příbuzní. Oba jsou jaksi ztělesněním světla a tepla. A přece jsou to dvě různé látky. Ve stupnici tvůrců kyselin v periodické soustavě prvků stojí sice vedle sebe, v organickém dění se však chovají zcela polárně. Síra se vyskytuje v anorganické přírodě v rozmanitých sulfidech, v kovových solích kyseliny sírové, jakož i jako elementární síra ve sopečných usazeninách. Jako taková se vznítí při přibližně 250 °C a hoří namodralým plamenem na oxid siřičitý. Jinak fosfor: je neobyčejně reaktivní a vyskytuje se proto {{SE|441}}<br /> <br /> nikoli v elementární formě. Zobrazení jako elementární fosfor ukazuje pozoruhodný jev, že má v závislosti na teplotě pět modifikací svého způsobu existence. Jako první modifikace vzniká bílý fosfor; je jedovatý, ve tmě svítí a lze ho uchovávat pouze pod vodou. Při kontaktu se vzduchem se samovznítí při 44 °C a hoří jasně svítícím, horkým plamenem na oxid fosforečný (P&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O&lt;sub&gt;5&lt;/sub&gt;). Bez přístupu vzduchu a při zvýšené teplotě nebo při osvětlení vzniká druhá modifikace, červený fosfor; je stálý, nesvítí a není jedovatý. K němu se připojují tři další modifikace s podstatně různými vlastnostmi — světle červený, černý a černý amorfní fosfor.<br /> <br /> Fosfáty se nacházejí v sedimentárních horninách, především však v nejjemnějším rozptýlení v krystalických prvohorních horninách ve formě těžce rozpustného apatitu, vápenatého fosfátu s obsahem stop fluoru a chloru. Větší ložiska apatitu se těží na poloostrově Kola, u Kirova. Apatit zvětrává působením kyselin a tím obnovuje fosforovou hospodářství půd. V sedimentárních ložiscích, zejména severní Afriky, se nacházejí fosfority. Jsou to splavené zvířecí kosti z třetihor. Pomleté lze je jako těžce rozpustný surový nebo měkký fosfát meliorativně využívat na na fosfor chudých stanovištích.<br /> <br /> V rámci půdního profilu klesá obsah fosforu od látkovýměnně aktivního humusového svrchního půdního horizontu směrem k podorničí. Tento jev sám o sobě již ukazuje, že ztráty vyplachováním jsou velmi nízké — zpravidla méně než 0,3 kg/ha. Mnohonásobně vyšší jsou ztráty plošnou erozí (denudací).<br /> <br /> Stabilita fosforu (HPO&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt;)&lt;sup&gt;2–&lt;/sup&gt;, který přešel do roztoku při zvětrávání minerálů a rozkladu organické hmoty, je důsledkem jeho reaktivnosti. Vstupuje do nových vazeb zejména s vápníkem za vzniku sekundárních vápenatých fosfátů; dále je adsorbován hydroxydy hliníku a železa, které samy tvoří komplexy s huminovými a fulvokyselinami. Suspendovaně se nachází v půdních koloidech a adsorbovaný na jílových minerálech a humusových látkách. Až 80 % organických fosforečných sloučenin je přítomno ve formě fytátů (vápenaté a hořečnaté soli kyseliny inositolhexafosforečné); dalších 5 až 10 % se nachází v nukleových kyselinách buněčných jader rostlin a mikroorganismů.&lt;ref&gt;Friedrich Scheffer, Paul Schachtschabel: ''Lehrbuch der Bodenkunde'', Berlin 2018, 772 S.&lt;/ref&gt; {{SE|442}}<br /> <br /> Pozoruhodné je, že fosfor prostupuje v nejjemnějším rozptýlení a v nejpřísnějším kompozičním řádu veškerými přírodními říšemi, a tak i fyzickou organizací člověka. Omezí-li se pohled na jeho fyzicko-materiální způsob jevení, odhalí se jen málo o jeho bytosti a jeho funkci v hospodářství přírody. Jinak je tomu, rozšíří-li se zorné pole na rostlinnou říši a dále vzhůru. Tam vystupuje fosfor, éterizován na fosforový proces, všude tam v metamorfózách, kde panuje tendence k odvitalizování. Ta se bezprostředně odhaluje nazírání v procesu kvetení rostlin, jenž je podstatně fosforovou účinností. Kde toto odvitalizování dosahuje svého vrcholu — ve vadnutí květu a v tvorbě semen —, vystupuje fosforová účinnost zvláště do popředí.<br /> <br /> Odvitalizování znamená odumírání a přechod do čisté formy. Fyziologicky to zprostředkovává fosfor. Ve dědičnostním dění zprostředkovává formovou kvalitu prostřednictvím jaderných kyselin. Rovněž světlo, vázané v procesu fotosyntézy do hroznového cukru, a jeho přenos buněčným dýcháním na proces kyseliny fosforečné adenosintrifosforečné (ATP) váže světlo zcela do trvalé formy kořene, stonku, listu, květu a plodu. Stejně tak odvitalizovávají fosfolipidy myelinu v mozku a vytvářejí vědomí — anebo fosfor apatitu trvající formu kosti.<br /> <br /> V hlubokém skrytí nacházíme nyní i v děni růstu právě tolik bodových zón odvitalizování, kolik buněk má rostlina. Jsou to fosfor obsahující buněčná jádra. Ta hostí v podobě jaderné bílkoviny, nukleotidů, chromozomy — zprostředkovatele dědičnostního proudu z generace na generaci. Jádro, uzavřené jadernou membránou, představuje ve vztahu k buněčné plazmě ruhový pól buňky. Na základě fosforu v něm vládne vyšší princip, než je ten, který v rostlině, zvířeti a člověku napomáhá k utváření jejich příslušného zjevného obrazu. Je to princip, který v trvalé zárodečnosti přenáší veškerá vývojová dobytí z minulosti do přítomnosti a z ní do budoucnosti. Je tomuto vývojovému průběhu nadřazen; je to duchovní bytost samotné rostliny, vcházející v platnost z vyšší nadsmyslové oblasti, to, co v lidském vědomí vzplanuje jako já-bytost. Tak stojí myelin — jsou to fosfolipidy, které obalují nervová vlákna v mozku — v nejužším vztahu s {{SE|443}}<br /> <br /> vědomí (Sebe)Vědomím člověka! Rostlina jako čistě živá bytost nemá vtělené duševní ani vlastní bytostné jádro, proto také žádný nervový systém, který je třeba pokládat za pozemský základ astrálního těla. Avšak při pohledu na nukleus rostlinné buňky vyvstává otázka, zda jej nelze považovat za evoluční předstupeň k vytvoření takového systému. Jaderné kyseliny RNA a DNA vykazují vysoký obsah fosforu ve fosforečných zbytcích nukleotidů. Tak jako se u zvířete a člověka nervový systém jemně větví až do živé tkáně, nacházíme v jednotlivé buňce mimo buněčné jádro v buněčné plazmě organely, jako jsou ribozomy&lt;ref&gt;Ribozomy jsou sestaveny z ribozomální RNA. Pocházejí z nukleolu v buněčném jádru a tvoří v plazmě organely pro tvorbu bílkovin (kosmologicky je nukleolus ekvivalentem Země v mikrokosmu buňky). Buněčné jádro odpovídá měsíční sféře a buněčná membrána sféře Saturnu. Mitochondrie disponují vlastní nahou DNA, množí se vlastním rytmem a mají především úkol buněčného dýchání s železo obsahujícími cytochromy. Kosmologicky stojí mitochondrie ve vztahu k Marsu.&lt;/ref&gt; a mitochondrie, které jakožto nepatrné tvarované tělesné útvary stojí ve vztahu k plazmě i k jádru. Mitochondrie obsahují stejně jako jádro chromozomální struktury, u nichž lze předpokládat, že plní epigenetické funkce. To znamená, že jsou nositeli a zprostředkovateli vtisků, které cytoplazma přijala ze současných pozemských, slunečních a planetárních působení, jakož i z opatření péče, hnojení a šlechtění duchem a rukou člověka. Jsou to nově nabité vlastnosti ze současného bytí. Je třeba vycházet z toho, že takovéto epigenetické vtisky se v rostlinách uskutečňují v každém vegetačním roce. Aby se zachovaly plody tohoto «zpřítomnění» pozemsko-kosmických působení v průběhu roku — například přes hnojení preparáty —, doporučuje se vlastní rozmnožování až po šlechtění sortů vlastních statku.<br /> <br /> Osa Země-Slunce, do které se kvetoucí rostliny začleňují, se projevuje ve stonku, řapíku, stéblu, výhonku, větvi a kmeni. V této vzpřímené vládne, v odrazu duchovně-bytostném, táž síla, která na vyšší úrovni žije v člověku jako já-činnost ve vůli a vzplanuje v probouzejícím se sebevědomí. Fyzickým opěrným bodem pro to, aby sily já mohly nabývat účinnosti — v člověku a jiným způsobem v přírodních bytostech —, je fosfor, ne jako takový pouze, nýbrž vždy zapracovaný do příslušných látkových kompozic, například zmíněných nukleotidů buněčného jádra. Ve vztahu k člověku rozvíjí Rudolf Steiner tuto myšlenku: «Je to velmi zvláštní, jak lidské já, když je {{SE|444}}<br /> <br /> Nyní jako právě v člověku duchovně, duševně, organicky a také mineralizujícím způsobem, jest jistým způsobem, chtěl bych říci, nositelem fosforu.» «Prosycení lidského organismu fosforem je činností já.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Gesichtspunkte zur Therapie'', GA 313, Vortrag vom 15. April 1921, Dornach 2001, S. 91.&lt;/ref&gt; Tak řídí fosforový proces ve svém nejlabilnějším skupenství, kyselině adenosintrifosforečné (ATP), především metabolismus uhlohydrátů, nukleové kyseliny vázané na nukleoproteiny, metabolismus bílkovin, v podobě fosfolipidů metabolismus tuků, aby nakonec v spojení s fosforem obsahujícím vápnem (apatitem) vyústil v mineralizačním procesu tvorby kostí.&lt;ref&gt;Friedrich Husemann, Otto Wolff: ''Das Bild des Menschen als Grundlage der Heilkunst'', Band II: Zur allgemeinen Pathologie und Therapie, Stuttgart 1991, S. 394.&lt;/ref&gt; Jsou to pokaždé různé fosforové sloučeniny, které impulsují činnost éterických druhů ve vztahu k bytostným článkům: Já žije v tepelném éteru ve vztahu k fosforu; zprostředkováno tepelným éterem, vtiskuje se, na základě sodného fosfátu, do astrálního těla; skrze fosforečnan hořečnatý a světelný éter a skrze fosforečnan draselný a chemický éter působí v éterickém těle a, na základě fosforečnanu vápenatého a účinnosti životního éteru, géeí do pevné formy kostní soustavy, «fyzického otisku já-organizace».&lt;ref&gt;Ebd., S. 395.&lt;/ref&gt; Ve svém přímém vztahu k duchovnímu jádru bytosti, k já, pomáhá fosfor překonávat jednostrannosti ve fyziologických procesech a vyrovnávat protiklady.<br /> <br /> Ve středu buňky se fosforový proces koncentruje v nukleotidech, nositelích dědičnosti. Ty nesou minulost, výdobytek evoluce, do přítomnosti. V tomto díle stvoření se shrnuje veškeré někdejší stávání z ducha a zároveň obsahuje něco zárodečného, z čeho se toto stvoření v přítomném neustále obnovuje a přijímá impulsy, které tyto zárodečné síly nesou do nejzazší budoucnosti k novému stávání. Tyto impulsy přijímá plazma rostlinné buňky v rytmu dne a noci ze záření slunečního světla, jehož síly jsou modifikovány působením planet. Místem tohoto zpřítomnění zárodečného je buněčná nebo protoplazma obklopující jádro. Obsahuje — jakoby v ní plovoucí, v jemném rozptýlení — již zmíněné organely, ribozomy a mitochondrie, jakož i hořčík obsahující (nikoli fosfor obsahující) chloroplasty, v {{SE|445}}<br /> <br /> jímž je prostřednictvím chlorofylu pohlcováno světlo a oživována pozemská látkovost. Základní substanci protoplazmy tvoří cytoplazma, vodojasná, průhledná, tekutě-koloidní, do značné míry homogenní bílkovinná hmota.<br /> <br /> Cytoplazma je pohybovým pólem buňky. Proudí, rotuje kolem buněčných vakuol – nebo ve zvláštních případech dokonce cirkuluje kolem buněčného jádra. Intenzita proudění je závislá na kyslíku, nositeli éterných sil. Je citlivá na vnější podněty; podle počasí se – bobtnáním a smršťováním buněčných tkání – stará například o zavírání a otevírání průduchů, o pohyb květenství hvězdnicovitých rostlin podle chodu slunce atd. Dále reaguje na způsob hnojení i na pečující ruku člověka. Jako pečeť vtlačuje svůj tvar do pečetního vosku, tak se z vnějšku pronikající astrální síly vtiskují do cytoplazmy buňky. V botanice se buněčné plazmě připisuje «schopnost vnímání».&lt;ref&gt;Hermann von Guttenberg: ''Lehrbuch der allgemeinen Botanik'', Berlin 1955, s. 15.&lt;/ref&gt; Nepojmenovává se však její rostlinná svébytnost, ani hranice, která ji odděluje od živočišného vnímání. V buněčném jádře vládne fosfor a určuje jeho přísné struktury. S ním spojená bílkovina, nukleoprotein, stejně jako v zásadě všechny bílkoviny, neobsahuje žádný fosfor. Bílkovina je spojena se sírou a za svou látkotvornou pohyblivost vděčí síře, tak blízce příbuzné fosforu a ve svých vlastnostech přesto tak polární. Ta je však prostředníkem mezi astrálními silami vyzařujícími z okolí a látkami, které tvoří bílkovinu (C, O, N, H). Oba, síra i fosfor, způsobují harmonizaci bytostných článků. Ponoří-li se například astrální tělo a s ním i Já příliš hluboko do éterné a fyzické organizace, pak je «síra více astrální tělo, fosfor více Já» z této vazby vymaní.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Gesichtspunkte zur Therapie'', GA 313, přednáška z 12. dubna 1924, Dornach 2001, s. 44.&lt;/ref&gt; Oba jsou Merkurii mezi vyššími duchovními světy a jejich pozemským obrazem, mezi duchovně-zárodečným a tím, co se utváří do fyzické podoby, v dílo. Oba vstupují v nejvyšším zředění do veškerého živého dění jednotně, a přesto polárním způsobem, opakujíce minulost v přítomnosti a otvírajíce ji budoucnosti. Oba jsou ve vysokém zředění vpleteny do jádra (fosfor) a plazmy (síra) buňky. Jejich {{SE|446}}<br /> <br /> Jejich účinnost je přirozeným předobrazem pravé homeopatie, účinnosti nejmenších entit.<br /> <br /> O podstatě vodíku ve spojitosti s fosforem a sírou lze souhrnně poznamenat následující: Vodík byl charakterizován jako reprezentant živlu Ohně, resp. éteru tepla. Vodíku je stále ještě vtkáno teplo a světlo. Na cestě vývojovými stupni k Zemi&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; a nakonec materializací k «zemitě-pevnému» se teplé zhustilo v síru a světelné v fosfor. Síra umožňuje teplem pohyblivost/růst v látkovém — bez síry žádná látková výměna —, zatímco fosfor vytváří formy a na stupni lidského vědomí nechává látkově-zformované v obrazu stát se myšlenkou. Světlo je v duševním procesu prožíváno jako myšlenka. Vstoupí-li tato do vědomí, formuje se v jazyce ve slovo, v gramatiku.<br /> <br /> Síra a teplo/pohyb, fosfor a světlo/forma jsou vždy dominující vztahy. Přesto i síra ukazuje ve svém zářivě žlutém plameni svoji blízkost ke světlu a fosfor svou snadnou vznětlivostí svoji blízkost k teplu. V živém ovládá síra látkovou výměnu, fosfor prostřednictvím jaderných kyselin DNA a RNA dědičnost.&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V baldrianském květu se proces fosforového tak zjemnil, že tento — jak se smí předpokládat — prostřednictvím fosfonukleotidů ribozomů a mitochondrií plazmy, obdařen potencí duchovně-já-vlastní gestaltační síly, otvírá z přebytečných sil duchovně-zárodečného v pozemském nové vývojové možnosti rostlinného stávání.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wirksamkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Účinnost ====<br /> <br /> Jistě chybuje ten, kdo v baldrianském preparátu vidí organické fosforové hnojivo. Baldrián nemá v popelu více fosforu než jiné rostliny. O tom, co rozhoduje o účinnosti, je, že v baldrianském květu se shromažďuje koncentrace formativních sil, která je schopna utváření životních souvislostí takovým způsobem, aby v nich mohl fosfor zprostředkovávat síly, jež z oblasti čistě duchovního napomáhají rostlině k aufrechte, k organismickému vlastnímu bytí; {{SE|447}}<br /> <br /> nebo slovy Rudolfa Steinera: že «šťáva baldrianského květu» vede hnůj k tomu, aby se «vůči tomu, co se nazývá fosforovou substancí, choval správným způsobem».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&lt;/ref&gt; Tato pobídka je nezbytná všude tam, kde organické materiály hnijí — a tak tomu je při každé přípravě hnoje. Při autolytickém rozpadu a mikrobiálním rozkladu příslušných rostlinných a živočišných zbytků se rozpadá kompoziční řád, jemuž fosforová substance sloužila. Výsledný chaos látek, jež byly zbaveny svého nositelství, pak tíhne k tomu, aby tyto látky z oblasti živého upadaly zpět do stavu anorganického. Tento proces umírání příroda do jisté míry zachycuje sama tvorbou stabilních forem humusu. Tento proces se odehrává ve vlhkém-vodnatém a ovládají ho přede vším měsíční síly. Při kompaktním nahromadění organického materiálu v hnojiči a kompostové hromadě, jakož i při skladování kejdy a močůvky, vyžaduje zmíněná řídící opatření z rukou člověka.<br /> <br /> Účinnost baldrianského preparátu však přesahuje i toto. Nevyčerpává se tím, že fosfor uvolněný z organických sloučenin bezodkladně znovu zabudovává do jaderných bílkovin mikrobů, a tím ho dočasně váže, než ho přijmou kulturní rostliny. Mikrobiální dění se odehrává ve vlhkém-vodnatém, nejméně ze všeho zpočátku v zemitě-pevném. Toto nastává teprve v důsledku specializované činnosti půdních živočichů vedené astrálním tělem. Účinnost květní šťávy baldrianky se naproti tomu jeví jako všeobecná, do všech dílčích procesů zasahující a je stmelující — jako taková, která bujné Stoffwechselgeschehen hnojiště uzavírá do vcelku uzavřeného celku. Pod vlivem tohoto preparátu se hnojiště rozvíjí v jakousi podobu organismu, v němž astrální síly vyzařující z periferie prostupují chaos rozkladu. Tyto síly tvoří astrální organizaci hnojiště, která — mocí sil vyššího ryze duchovního já-bytí, jí vlastních — činí z fosforu, jenž se ze všech vazeb uvolňuje, opět nositele. Přidáním baldrianského preparátu se uskutečňuje jakési nové obdarování fosforu poté, co v průchodu chaosem rozkladu svlékl své dřívější nositelství ducha. {{SE|448}}<br /> <br /> Takto nahlíženo hnojí baldrianský preparát prostřednictvím organických hnojiv nejintimnějším způsobem životní tvořivé procesy, které se v horizontále plošně rozestírají v bránicovém orgánu půdy a v listech rostlin, a svisle pak to, co se jako duchovně-bytostné výšin a hlubin vyjadřuje ve stángelové síle rostlin. Na pozadí tohoto světového kříže je třeba hledat prvky nazírání, skrze něž lze nalézt potvrzení toho, co je svou vlastní silou průkazné v tom, co bylo prozkoumáno na duchovním poli. Každé z popsaných preparátů se to týká svým specifickým způsobem.<br /> <br /> Pro výsledky antroposofické duchovní vědy musí být teprve v průběžném myšlení a konání vytvářeny fenomény, jimiž se zaručuje pravdivost toho, co bylo poznáno v duchu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Schachtelhalmpräparat&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Přípravek z přesličky rolní ===<br /> <br /> Nepatří do řady kompostových preparátů; stojí o sobě a Rudolf Steiner ho popisuje v šestém přednáškovém cyklu v souvislosti s odolností vůči houbovým chorobám.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 167.&lt;/ref&gt; K preparaci přichází v úvahu přeslička rolní (''Equisetum arvense''). Vedle dalších přesliček zastupuje dodnes — spolu s plavuněmi a kapradinami — praformy rostlinné říše. Předchůdné formy, jako jsou psilofyty, ukazují zpět až na konec siluru a počátek devonu, tedy přibližně do středu starohory (''paleozoikum''). Je to doba «Lemurisu», opakování planetárního předstupně «Starého Měsíce» ve vývoji Země.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Tyto praformy jsou zrozeny z vody a dobývají pevninu. Blízkost k živlu vody dokládá z celého bohatství tehdejší příbuzenské flóry rod Equisetum, existující dodnes. To se projevuje jak ve stanovištním prostředí, kde se přeslička přednostně vyskytuje, tak ve složitém dění klíčení. Přesličku nacházíme na hlinitých až jílovitých stanovištích se stagnující vodou nebo stagnačními horizonty. {{SE|449}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 34, S. 449.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 34: Der Ackerschachtelhalm mit Spross und unterirdisch bewurzeltem Rhizomsystem.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Erscheinungsform&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zevní podoba ====<br /> <br /> Zevní vzhled překvapí uprostřed okolní flóry. Stonek se zvedá rovně jako svíčka, členěný do jednotlivých článků (''internodií''), která do sebe zapadají jako škatulky (obrázek 34).<br /> <br /> Přeslenlicovitě nasedající, nevětvené postranní větve vykazují týž stavební princip. Pod mírným úhlem od vodorovné osy vybíhají šikmo vzhůru. Stonek i postranní větve jsou jednotně zelené a přebírají funkci {{SE|450}}<br /> <br /> listů. Co překvapí, je právě absence listů — a stejně tak nepřítomnost květů. Z toho plyne, že nelze pozorovat žádnou metamorfózu tvaru — až na to, že postranní větve jsou při bázi stonku kratší, pak se rozevírají a k vrcholu výhonku se pyramidálně zkracují. Listový vývoj se redukuje na podlouhlé, k vrcholu zašpičatělé obalné lístky, které těsně přiléhají k bázi článků stonku. V jejich šestihranném, škatulovitém uspořádání se uplatňuje křemen-křemičitý princip prostupující celou rostlinou — stejně jako v šestihranných štítcích pokrývajících prašníky plodných klasů. Celou rostlinou vládne stěbelní princip — zatímco kapradiny, které mají stejný časový původ, jsou ovládány listem. Plavuně zaujímají střední polohu. Co tolik udivuje, je rozpor, který přeslička sama daruje. Na jedné straně je to její blízkost k vlhku a vodnímu živlu v podloží, na druhé straně její silně proformovaná, zkřemenělá podoba, která se přísně začleňuje do svislé osy Země–Slunce. Přeslička rolní tento rozpor ovládá.<br /> <br /> Hledá-li se generativní pól této rostliny, nalézá se v několika málo exemplářích oddělených od vegetativní části v podobě červenohnědých, vřetenovitých klasů, které vyrůstají každý na výhonku s hustě řazenými články stonku; při jejich bázi jsou ovinuty věncem černo-hnědých špiček listů. Klasy podávají podobný obraz jako houby vyrůstající z temnoty země. To dělá přesličku rolní v rodině přesliček jedinečnou, a proto je i srozumitelný její účinek proti houbovitému: v oddělení plodného sporangioforu od sterilního zeleného výhonku se jaksi distancuje od houby-gesta. Ostatní přesličky nesou sporangiový klas na vrcholu zelené rostliny.&lt;ref&gt;Srov. také: Jean-Michel Florin (Hrsg.): ''Biologisch-dynamischer Weinbau'', Dornach 2020, S. 154 f.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Rhizom-Wurzelsphäre,_die_vegetative_und_generative_Vermehrung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Rhizomová kořenová sféra, vegetativní a generativní rozmnožování ====<br /> <br /> Svislý vegetativní výhonek pokračuje v téže posloupnosti článků stonku do hloubi země ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#449|obrázek 34]], s. 449). Narazí-li na horizont stagnující vody — například na rozhraní A-horizontu (svrchní půda) a na jíl bohatšího B-horizontu (podorničí) nebo na spodní vodu — odbočí postranní výhonek, který dále roste vodorovně podél hranice vrstevní vody. {{SE|451}}<br /> <br /> Rhizomové výhonky jsou vzdušné. Z rhizomových uzlů, zčásti i z primárních vertikálních výhonků, vyrůstají sekundární výhonky vzhůru ke světlu a starají se o rozmnožování vegetativního porostu. Vertikální rhizomy proráží s velkou dynamikou zhutněnou zónu, aby se znovu rozvětvily horizontálně na hlouběji ležící vodní vrstvě. Dokonce i z hloubek tří až čtyř metrů vysílají odtud svými černo-hnědými rhizomovými výhonky nahoru (obrázek 34, s. 449).<br /> <br /> Přeslička rolní nemá primární kořeny. Její jemné, vláknité, do hloubky směřující kořeny jsou výhonkového původu; vyrůstají z mezičlánků (internodií) rhizomových výhonků. Na sklonku podzimu se na přípovrchových horizontálních rhizomech tvoří vejčitá zduření — zásobárny živin pro jarní rašení, především pro jako první vyrážející úrodné načervenale hnědé výtrusnicové nosiče. Takový nosič nese v vřetenovitém uspořádání šestihranné výtrusnicové vaky. Po dozrání výtrusů úrodný výhonok rychle odumírá. Prašné výtrusy jsou unášeny větrem a klíčí, jakmile se dostanou do vlhko-vodnatého prostředí. Z klíčících výtrusů vychází nejprve kořeníčku podobný hrot; rozvíjí se pak zelenající, řasám podobný předklíček (*Prothallium*). «Do tohoto vývojového stádia je přeslička rolní zelenou vodní rostlinou.»&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: *Auf den Spuren der Präparatepflanzen*, Dornach 2005, S. 105.&lt;/ref&gt; Předklíčky se vyskytují ve dvou druzích. Jeden druh *Prothallium* tvoří kulovité spermatidy, které se mohou za pomoci dvou bičíků volně pohybovat ve vodě. Druhý druh předklíčku tvoří vaječné zárodky, jež jsou oplodňovány volně plavajícími spermatozoi. Po oplodnění opouští svisle nahoru i dolů rostoucí výhonok přesličky rolní vodnatou fázi a spojuje se s pevným zemským a silami slunce. Oba — jak úrodné, tak vegetativní výhonky — vyrůstají z rhizomů, které pronikají do hlubších půdních vrstev a tam se zakoření.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_oberirdische_Spross_und_der_Kieselprozess&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Nadzemní výhonok a křemičitý proces ====<br /> <br /> Nahoru do vzduchu, tepla a světla se táhnoucí, neplodný výhonok přesličky rolní je skrz naskrz stonek. Vlastní listové čepele chybějí; pouze rudimentární listové útvary v podobě nenápadných, do přeslenů sdružených, límcovitých ochranných pochev leží při základnách článků stonku. Rýhované články ústředního výhonku a bohaté větvení v přeslenitě uspořádané postranní větve ukazují, co se týče příjmu {{SE|452}}<br /> <br /> slunečního světla a výdeje vodní páry dostatečně velký povrch. Ten je utvořen tak, aby byl zajištěn vysoký průtok vody přesličkou. Její úzký vztah k živlu vody se uplatňuje také v tom, že z vody proudící ve vodivých drahách xylému odebírá přesliččina rolní křemičitou kyselinu, pocházející z minerálního zvětrávání půdy. Její anorganická povaha se oživuje působením Slunce dávajícím život v rostlině. Lze říci: Voda zprostředkovávající síly Měsíce v této rostlině, která odkazuje zpět do pradávných časů vývoje rostlin, znovu otevírá křemičitou kyselinu pro dnešní sluneční působení. Obdaří ji silami, které vytvářejí harmonický vyrovnávací přechod mezi minulým měsíčním působením a dnešním zemsko-slunečním. Tím stojí přeslička rolní v polárním protikladu k pampelišce. Jestliže pampeliška coby hvězdnicovitá patří k nejvýše vyvinutým rostlinám, pak přeslička patří k těm, které stojí na počátku vývoje suchozemských rostlin. V přesličce spojuje křemičitá kyselina minulé vývojové stupně s přítomností, v pampelišce pak vývojové výdobytky přítomnosti s budoucností.<br /> <br /> Životní proces přesličky rolní je metabolicky aktivní křemičitý proces zrozený ze živlu vody. Pohybuje se zevnitř směrem k periferii živých tkání. Jak voda odpařuje vnějším teplem, vylučuje se křemičitá kyselina a obaluje celou stonkovou rostlinu pláštěm vodnaté amorfní kyseliny křemičité. Nacházíme ji v pokožkových buňkách i uloženu mezi jejich buněčnými membránami. Procházejí se všechny stavy — od roztoku přes plastický gel až po ztvrdlý, amorfní, sklovitý opál, což je vodnatý oxid křemičitý (SiO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt; + H&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O). Zpopelní-li se stébelné pletivo přesličky, zůstane po vyhoření černé uhlíkové kostry nakonec bílá křemičitá kostra. Vykazuje čočkovité vypoukliny, které za živa usměrňují sluneční světlo na v řadách uspořádaný chlorofyl.&lt;ref&gt;Ebd., S. 107.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Vysoký obsah kyseliny křemičité — 70 % v popelu — určuje tuhý, paprskový vzhled přesličky rolní. Dělá ji drsnou a křehkou. Křemen v přesličce «žije» tak, «že se v ní opevnil jako v pevnosti».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 83.&lt;/ref&gt; {{SE|453}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Herstellung_und_Anwendung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Výroba a použití ====<br /> <br /> Z přesličky rolní se kolem svátku Jana, v době jejího největšího vegetativního rozkvětu, sbírá zelený výhonek za slunečného dne a na vzdušném stínu se rozloží v tenké vrstvě a suší. K dalšímu zpracování uvádí Rudolf Steiner: «dass man Equisetum arvense zu einer Art von Tee macht...» [citát ponechán v němčině]. Stappung celosvětově zdokumentoval rozmanité praxe přípravy čaje z přesličkové natě, co do délky vaření a následného kvašení na kejdu i studeného kvašení čerstvé natě, dob, množství a četnosti použití, a také toho, zda preparát jen předchází problémům, nebo slibuje účinek i při akutním napadení houbami. Ze souhrnu zkušeností s přípravou čaje vzešel tento recept: «V deseti až dvaceti litrech vody se vaří 200 až 300 gramů drogy přibližně jednu hodinu při slabém varu. Při použití čerstvé natě přibližně 1,5 kg na stejné množství vody.» Delší doba vaření je nutná jednak k rozluštění silně zkřemenělých periferních buněčných tkání, jednak k tomu, aby tento proces probíhal v univerzálním pralivedle tepla.<br /> <br /> Pokud jde o formu použití, používá Rudolf Steiner pojem «kejda». Ten naznačuje, že přeslička po fázi louhování má být vystavena kvašení, čímž může postupně docházet k rozluštění obtížněji rozložitelných organických látek. Tvorbou kyseliny se z čaje stává kejda a ta je poté po delší dobu trvanlivá a použitelná. Teprve když přejde do hniloby a začne páchnout (sulfan, H₂S), je třeba od dalšího použití upustit. Stranou by se mělo nechat i studeného kvašení čerstvého přesličkového materiálu, jak se tu a tam praktikuje. Při delších dobách kvašení hrozí předčasné vadné kvašení a nedostatečné rozluštění amorfní {{SE|454}}<br /> <br /> Křemičitosti je nevyhnutelná. Tepelné působení v procesu varu se zdá být zásadního významu pro to, aby se křemičitost mohla stát účinnou.&lt;ref&gt;Viz k tomu: Ulrich Meyer: «Optimierung der Kieselsäure-Extraktion aus Equisetum arvense – Ergebnisse für die alltägliche Praxis», in: Ulrich Meyer, Peter Alsted Pedersen (Hrsg.): ''Anthroposophische Pharmazie'', Berlin 2016, 807 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Doby použití se řídí tím, zda má být přeslička-kejda použita preventivně, nebo až v akutním případě. Podle Rudolfa Steinera jde v první řadě o preventivní opatření. Přeslička-kejda působí prostřednictvím půdy a při nadměrných, trvale vlhko-mokrých podmínkách snižuje tlak hub na rostliny. Z tohoto pohledu se doporučuje přesličku-kejdu v pokud možno ročním rytmu vylévat na celou zemědělskou a zahradní provozní plochu v množství 100 l/ha. Ideální by bylo, kdyby se to dělo třikrát až čtyřikrát ročně — na konci zimy a na jaře (březen), v létě a na podzim až do počátku zimy (listopad). V každém případě by v rámci osevního postupu zvláště houbám vystavené kultury, jako obilniny a určité okopaniny, měly dostat preventivní ošetření. Přímé postřiky do porostů při akutním napadení, často v kombinaci s kopřivovou kejdou, mohou napadení výrazně omezit. Jde o opatření, které napadení bojuje. Preventivní ošetření prostřednictvím půdy zajišťuje, že se s počátky nákazy zakročí včas.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wirksamkeit_des_Schachtelhalmpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Účinnost přípravku z přesličky ====<br /> <br /> Použit preventivně, rozvíjí přípravek z přesličky svou účinnost prostřednictvím půdy. Přijde-li tato půda po případně již vlhkém podzimu a mokré mírné zimě do jara, je celý prokořeněný prostor zvláště silně vystaven silovým záření Měsíce — a to zvláště při úplňku a přiblížení Měsíce k Zemi (''perigeu''). Ty jsou zprostředkovány vodou a probouzejí v půdě měsíční život, příbuzný oné vodní živosti, v níž se kdysi v pravěku vyvíjely nižší stupně rostlinného a živočišného života. Posunuty v čase, působí dnes tato živost ve světových oceánech a jinak v řekách, jezerech a rybnících. Tento původům ještě blízký, málo diferencovaný život pochází z geologické epochy raného a středního lemuru — z opakování vývoje «starého Měsíce», jenž předcházel vývoji Země.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Geologicky řečeno, jde o epochy {{SE|455}}<br /> <br /> *Proterozoika* a *paleozoika*. V této době převahy měsíčních sil ještě neexistovaly žádné kvetoucí rostliny. Byl to čas výtrusných rostlin, k nimž — vedle výše zmíněných — patří rovněž houby. V půdě, která se teprve vytvářela z vodního živlu, vstupují do proměnlivých vztahů síly měsíční se silami slunečními. V následné epoše *kenozoika* čili *terciéru* (Atlantida) získávají sluneční síly převahu; kvetoucí rostliny se rozvíjejí se svými primárními kořeny. V *neozoiku*, v novověku Země, se půdy vyvíjejí v humusnaté minerální půdy a pod rukou člověka v kulturní půdy.<br /> <br /> Přetrvává-li vlhko a měsíční síly přitom převažují, je kulturní půda jednostranně prostoupena měsíční živostí. Tím se probouzí právě ten nižší rostlinný a živočišný život oněch dřívějších vývojových stupňů — a tím zvláštním způsobem také růst hub. To se neděje pouze v půdě, nýbrž o patro výše také v nadzemních orgánech rostliny i na nich. Co má své oprávněné místo v temnotě půdy, vytváří si neprávem druhé dno ve vzdušném prostoru nad zemí; mikrobní život parazituje na živých tkáních rostliny. Ani nynější sluneční působení může jen omezeně bránit tomuto bujícímu cizímu životu. Je třeba hledat takovou rostlinu, která dokáže v sobě soustředit a zpracovat tolik sluneční síly, že zneškodní přebytečný měsíční život ve vodním živlu — ano, která ve smyslu syntézy dokáže vytvořit zdravý poměr mezi polaritami z minulosti působící měsíční astrality a ze současného kosmu přicházející sluneční astrality. Tuto schopnost má přeslička jako vynikající zástupce přechodu z rostliny vodou zrozené k rostlině zemí zrozené. Jako čajová kejda působí tak, že se půda odlehčuje od přebytečné měsíční síly, že přeslička «zbavuje vodu její zprostředkující síly a dává půdě více zemskosti, aby větší měsíční působení nepřijímala skrze přítomnou vodu».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 167.&lt;/ref&gt; Tímto popisem je jednoznačně poukazováno na profylaktické ošetření půd přípravkem z přesličky. Spolužití s chodem počasí v ročním běhu vychovává vědomí k tomu, aby jednalo s prozíravou moudrostí. Děje-li se profylaxe pravidelně rok od roku, předchází se akutnímu případu. Přesto je popsáno mnoho zkušeností, zejména {{SE|456}}<br /> <br /> z oblasti zahradnictví, o zkrocení akutního plísňového napadení a jiných pohrom přípravkem z přesličky ve formě čajové kejdy.&lt;ref&gt;Walter Stappung: *Die Düngerpräparate Rudolf Steiners – Herstellung und Anwendung*, Rüfenacht 2017, Bd. I + II: 748 S.&lt;/ref&gt; Experimentální dlouhodobé pokusy k preventivnímu účinku přípravku z přesličky neexistují. Exaktní pokusy překračují meze proveditelnosti. Jistota účinnosti — a to platí pro všechny zmíněné přípravky — spočívá v myšlenkovém proniknutí výsledků geisteswissenschaftlicher Forschung a v potvrzující zkušenosti, kterou učí praxe.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Kanon_der_sechs_Düngerpräparate,_ihr_Zusammenwirken_unter_Bildung_eines_neuen_Mittleren_–_eine_Zusammenschau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení při vytváření nového středu — celkový pohled ===<br /> <br /> Nabízí se otázka, zda pořadí šesti hnojivých preparátů, jak je Rudolf Steiner popisuje v Zemědělském kurzu, je náhodné či zákonité. Vše svědčí pro to, že platí to druhé, vezme-li se v úvahu jak zvláštní povaha výchozích materiálů pro preparaci, tak účinnost samotných preparátů v postupném budování bránicové půdy v oživlou, produševnělou a produchovenou celistvost mezi kosmickými výšinami a zemskými hlubinami.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Reihe_der_Präparatepflanzen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Řada preparátových rostlin ====<br /> <br /> Šest preparátových rostlin se vyznačuje tím, že mezi sírovým pólem květů a solným pólem kořenů vládnou specifické kosmické a pozemské substanční poměry; přičemž je nápadné, že první tři preparátové rostliny — řebříček, heřmánek a kopřiva — tvoří trojici, a stejnou trojici tvoří dubová kůra, pampeliška a kozlík ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#457|Obrázek 35]]).<br /> <br /> Mezi oběma trojicemi leží skrytá, a přitom zpředmětněná, práh vzájemného přechodu k jednomu středu — k půdě. Obě trojnosti tvoří polaritu. První z nich zastupuje více zásaditě-alkalický, pozemský pól. Na této straně vládne síra. V anorganickém je tvořitelkou kyselin, v organickém rozvíjí svou kosmickou povahu, neboť «na cestě síry vstupuje duch do fyzična přírody {{SE|457}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 35, S. 457.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 34: Die Reihe der Präparatepflanzen und Organhüllen in Beziehung zum Stoffwechsel- und Nerven-Sinnes-System des Tieres sowie die Mittebildung zwischen den Höhen- und Tiefenkräften.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> hereinwirkt, «síra je přímo nositelem duchovního».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach, 1999, S. 64.&lt;/ref&gt; Ve životních procesech rostlin jakoby odhmotňuje pozemské látky alkalií (K, Na) a zemin alkalických kovů (Ca, Mg) a také železo jako bázi těžkého kovu. V pořadí první trojice je to řebříček, který svou zvláštní silou síry zpracovává alkalický kov draslík. V rozšíření tohoto procesu přistupuje u heřmánku zemský alkalický kov vápník, a opět je to kopřiva, která svou silou síry — vedle draslíku a vápníku — zpracovává železo v železné záření. Tímto posledním vede dál ke skryté středu. Železo je v přírodě, až po člověka, kovem inkarnace; upevňuje v tělesné organizaci {{SE|458}}<br /> <br /> účinné síly duchovně-bytostného. V člověku se železo soustřeďuje v krvi, která svým oběhem spojuje srdce s periferií, s tělesnými funkcemi. V krevním proudu, který míří k srdci a, jím «uklidněn» se vrací zpět do těla, prožívá duchovní duše člověka své inkarnování v těle.<br /> <br /> Srdce se zamýšlí a sjednocuje to, co se krvi vepsalo v tělesných orgánech až k periferii těla. V srdci nalézá přitékající a odtékající krev vlastnoaktivní obal, který rytmicky pulzujíc udržuje krev životaschopnou. Druhý pól tvoří ledviny, které jiným, polárním způsobem znovu uvádějí krev do životaschopného stavu. Vytvářejí prostor, do něhož krev jako tepenný proud vystupuje z cévního systému a, vyzdvižena nad pozemsko-hmotné látkové procesy, je ledvinnou činností prohlédnuta, osvěžena a kde je vytvořen harmonický vyrovnávací stav mezi pozemsko-hmotným a kosmicko-duchovním. Teprve po «zkoušce srdce a ledvin» zůstává krev životaschopná.<br /> <br /> Jinak se to má s vyššími rostlinami. Rostou svým specifickým způsobem — jak právě ukazují preparátové rostliny — z úrodné půdy, ze «středu» mezi výšinami a hlubinami, vzhůru. Tento střed je teprve zárodečně založen; ve svých funkcích vzhledem k křemeni, vápenci, jílu a humusu ještě nepůsobí samostatně ze sebe; potřebuje výchovu. Týká se to především funkcí jílu, který ve své sezonní rytmice má vlohu k jakési srdeční funkci, a funkcí humusu, který ve své dynamice stojí blíže ledvinné funkci. Opatření k této výchově tvoří pravé umění zemědělství.<br /> <br /> Mezi různými opatřeními, která byla charakterizována, je to hnojení z ducha člověka, které otvírá bránu do budoucnosti. Toto hnojivé vychovávání se vztahuje na oživování pozemských látek hlubin. V jeho službě stojí první trojice — řebříček, heřmánek, kopřiva —, která středu, bránici, postupně pomáhá k stupňům funkční samostatnosti. Tyto tři léčivé byliny mají moc ve svých životních procesech přeměňovat pozemské látky draslík a vápník v dusík, to jest obdařovat je vlastností stát se nositeli astralických sil.<br /> <br /> K první trojici poznamenává Gunter Gebhard: «Síra jako element, který přímo z elementu ohně ‹spadl› do elementu země, je substancí, která vede duchovní do pozemského; zkráceně řečeno: síra je bytost, která může teplo hmotně zhustnout, to jest tam, kde {{SE|459}}<br /> <br /> toto bytí působí, se substanciálně ukazuje síra. Tím jsou první tři preparáty takovými, které podporují inkarnování duchovního (rostlinného života). U řebříčku je to draslík, který zcela nese v sobě tekutost a který zvláště vytváří vztah k éterickému (individuální ätherleib): vápník s heřmánkem vtahuje astrální do fyzického těla prostoupeného éterleibem (přitahuje z kosmu to, co dává rostlině gestalt); a s kopřivou konečně železo, jež má svůj těsný vztah k inkarnování Já u člověka a zde, zprostředkováno sírou, vede duchovní praobraz rostliny do fyzického zjevení a udržuje ‹kontakt› k prarůstlině ve sféře za kosmem (‹durchvernünftigen›). Prvními třemi preparáty se půda rozvíjí tak, aby byly podporovány všechny čtyři bytostné články, které náleží k fyzickému jeví se v pozemském, a to pro rostlinu.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Ve druhé trojici — dub, pampeliška, kozlík — je silněji zdůrazněna kosmická, kyselinová strana. Síra zde již není výslovně jmenována, třebaže patří právě k nejsilnějším tvůrcům kyselin. Tento zdánlivý rozpor se vyřeší, když si uvědomíme, že v případě první trojice je síra jmenována jako element, který zprostředkovává duchovní fyzicky-živoucímu. Ve formě kyseliny sírové z této funkce vypadla a stala se pozemskou. Ve druhé trojici jde o kyselinové působení sestoupené do fyzického.<br /> <br /> V případě dubové kůry/borky stojí sice vápník jako zemsky-alkalický kov v popředí. Rozhodující pro jeho funkci je ale ta struktura, v níž vápník v kůře nebo borce dubu leží v podobě šťavelanu vápenatého. Průchodem životními procesy dubu se tvoří jako produkt předčasně do kůry/borky vyloučeného a dohořelého procesu kvetení. Šťavelan vápenatý dostává svou «strukturu» (formu) souhrnně skrze bytostnou povahu dubu a zvláště skrze sulfurické působení kyseliny šťavelové. K tomu doplňuje Gunter Gebhard: «Dub, jako Mars-/železová bytost, má svůj hlubší vztah k Já, ke sféře za kosmem, tam, kde se duchovní praobrazce odkrývají nadsmyslově bádajícímu. Vápník vsává do sebe veškeré astrální; to, že forma ve fyzickém vůbec je možná, má svůj základ v astrálním; jak se forma ukazuje, zakládá se v Já (v ideji), které skrze astrální působí. Šťavelan vápenatý dubu vsává {{SE|460}}<br /> <br /> makrokosmické do mikrokosmu; a skrze železnou sílu dubu navazuje spojení s duchovním praobrazem. Jsou-li mikro- a makrokosmos vzájemně v harmonii, pak je organismus zdravý. Preparát z dubové kůry tuto harmonii mezi oběma póly udržuje a tím prophylakticky skrze půdu podporuje zdraví rostliny.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V dubové kůře/borce je tedy vápník jaksi uchopován shora, z kosmického pólu, který se darloží v procesu kyseliny šťavelové. U pampelišky se tento proces stupňuje tím, že pomocí nejvyšší dokonalosti rozvinutého květu přivádí «v kosmu jemně rozptýlenou kyselinu křemičitou» dovnitř a uvádí ji do vztahu s draslíkem oživovaným v mléčné šťávě. Opět je to působení kyseliny, skrze něž se síly kosmu shora vpečeťují do pampelišky a skrze ni do půdy. <br /> <br /> Kozlík ovládá v charakterizovaném způsobu fosforový proces.<br /> <br /> Polární bytostné vlastnosti šesti preparátových rostlin jsou tak ve svém spolupůsobení nadány k tomu, aby vytvořily vše přesahující syntézu: tvorbu preparátu nastávající, slunečné středy mezi výšinami a hlubinami. V erkraftování této středy se může půda, bránice, vyvíjet k stále větší vlastní aktivitě. Na zásadité straně trojice řebříčku, heřmánku a kopřivy zpřístupňuje zdola silám bránicové půdy látečné síly, na kyselé straně trojice dubové kůry, pampelišky a kozlíku substanční síly shora. Kozlíku přísluší přitom zvláštní postavení v tom smyslu, že prostřednictvím nositelství fosforu otevírá mimokosmickou sféru ducha, svět bytostných praobrazů (obrázek 36, s. 462).<br /> <br /> Gunter Gebhard k tomu doplňuje: «Ve svém chemickém chování jsou zásady (louhy) látky, jejichž charakter je ‹luciferský›, zatímco kyseliny nesou v sobě cosi bytostně ‹ahrimanského›. Stejně tak je síra bytostným obrazem Lucifera a fosfor zobrazuje ahrimanské síly. Uprostřed mezi těmito dvěma polárními mocnostmi protivníků stojí Kristus jako zástupce lidstva, který, udržuje rovnováhu mezi těmito bytostnými mocnostmi, ukazuje lidstvu cesty do budoucnosti. V ‹zemědělské individualitě› je tato středa vytvořena jako půdní bránice. Je nadále vložena do rukou člověka, aby přivedl k rozvoji tento životní zárodek středy.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt; {{SE|461}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Reihe_der_tierischen_Organhüllen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Řada živočišných orgánových obalů ====<br /> <br /> Také tyto se zákonitě člení na první trojici, viděno z látkově-výměnného pólu zvířete směrem k srdci, a na druhou trojici, z předního dílu zvířete, smyslového pólu, směrem ke středu. V této souvislosti charakterizuje Rudolf Steiner působení planet ve zvířeti ve vztahu ke Slunci ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#462|Abbildung 36]], S. 462). Vychází zcela z nazírání, z «tvarové a barevné podoby, také s ohledem na strukturu a konzistenci jeho substance od přední části dozadu, tedy od čenichu k srdci, kde jsou účinky Saturnu, Jupitera, Marsu, v srdci působení Slunce a za srdcem, směrem k ocasu, působení Venuše, Merkura, Měsíce».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 60.&lt;/ref&gt; Vyšší zvíře se tedy v horizontále páteře člení na polaritu působení podsluneční planet v látkově-výměnném pólu. Obojí je ze vzájemně protichůdných směrů orientováno k srdci.<br /> <br /> Ohledně pořadí podsluneční planet s Měsícem, Merkurem a Venuší navazuje Rudolf Steiner ze svého duchovního bádání na starou moudrost mystérií. Totéž platí pro charakterizaci jejich makrokosmických sfér působení ve vertikálním uspořádání «zemědělské individuality». Zde je pořadí od Země dolů do hlubin: Mars, Jupiter, Saturn, a nahoru do výšin: Měsíc, Merkur, Venuše, Slunce.&lt;ref&gt;Ebd., S.44.&lt;/ref&gt; Tato prapůvodní moudrost, pěstovaná v mystériích ve spojení se zbytky instinktivního jasnovidectví u lidí, doznívala ve světovém obraze Ptolemaiově. V tomto, stejně jako v dnes vládnoucím, který sahá ke Koperníkovi, se zrcadlí vývoj vědomí lidstva. V poatlantských kulturních epochách staroindické a staropersské kultury žilo v lidech v zbytcích jakési «vědomí nebes». To vyhaslo a s probuzením k sebevědomí bylo v přítomnosti proměněno v vědomí zemské, fixované na předměty. Lidé těchto raných dob prožívali ještě planetární sféry naplněné činy duchovních hierarchií, které měly planety za svůj příbytek.<br /> <br /> S vyhasínáním tohoto prožívání — které žilo dále obrazně v mytologiích — vznikla na počátku třetího kulturního věku ve třetím tisíciletí hvězdověda Sumerů, Babyloňanů a Egypťanů. Ve čtvrtém kulturním období se tato dále emancipovala a přešla do ptolemaiova světového obrazu {{SE|462}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 36, S. 462.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 36: Die polare Beziehung des unter- und obersonnigen Planetenwirkens zu den tierischen Organhüllen im Hinblick auf die Entwicklung der Wesensglieder der «Landwirtschaftlichen Individualität» und ihre Dreigliederung nach Leib (von unten), Geist (von oben) und Seele (rhythmische Mitte).&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Ve vzestupném věku vědomostní duše se světový obraz smrskl na to, co vnímají vnější smysly. U Koperníka a jeho následovníků vyhaslo vědomí bytostně naplněné planetární sféry a zbyla kulatá hmotou naplněná koule, pohybující se v berechenbaren pohybových průbězích prostorem.&lt;ref&gt;Vgl. Elisabeth Vreede: ''Astronomie und Anthroposophie'', Dornach 1980, S. 75; dieselbe: Über den Planeten Merkur, in: ''Kalender Ostern 1942–1943'', Arlesheim; sowie dieselbe: ''Texte über Planetensphären in den Rundschreiben 1927–1930''(Bearbeitung durch Liesbeth Bisterbosch und Frauke Roloff, Oktober 2020). – Im Zuge dieser Emanzipation des menschlichen Bewusstseins hin zum erwachenden, der Erde zugewandten Selbstbewusstsein kann es verständlich werden, dass eine Verwechselung von den Venus- und Merkursphären stattgefunden hat. Diese Verwechselung betrifft nicht den Planetenkörper als solchen, sondern ihre übersinnlich kraftenden Wirkenssphären, dasjenige, für was seit Urbeginn diese beiden Himmelskörper, Venus und Merkur, als geistig-seelisch wirksame Entitäten standen.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Každý z těchto světových obrazů je jakoby momentní snímek, lidský výtvor o tom, jak se člověk v průběhu věků ke světu {{SE|463}}<br /> <br /> stojí. Každý z nich je sám o sobě oprávněný a správný. Dnešní, na Koperníkovi spočívající světový obraz bere v úvahu již jen kvantitativní aspekt tělesnosti, nikoli kvalitativní, bytostně prostoupenou sféru působení. Kosmos se dnešnímu pohledu jeví prázdný — bez bytostí, bez činů.&lt;ref&gt;Lievegoed věnoval polární trojici hnojivých preparátů v jejich vztahu k působení planet a životním procesům v rostlině a živočichovi podrobnou studii (Bernhard C.J. Lievegoed: ''Planetenwirken und Lebensprozesse in Mensch und Erde'', Stuttgart 2002, 82 S.). Popisuje v ní, jak v životních procesech preparátních rostlin stojí vždy specificky jeden zástupce nadsluneční planety s jedním ze sféry podsluneční v polárním vztahu působení — Saturn k Měsíci, Jupiter k Merkuru a Mars k Venuši, vždy se Sluncem uprostřed; dále, jak síly tohoto polárního působení vstupují při obklopení živočišnými orgány, exponovanými zimním a slunečním silám, do zesílené vzájemné souhry a jsou v ní uchovávány; a jak se z toho stávají pochopitelnými ony procesy v půdě a rostlinách, jak je popsal Rudolf Steiner: osvěžující oživování, uzdravování, vzájemné sladění a zjemňování pro vnímání.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Na tomto místě je třeba poukázat na skutečnost, že posloupnost živočišných orgánových obalů je orientována od periferie pozemského i nejvzdálenějšího kosmu směrem k jednomu středu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#462|Obrázek 36]]).<br /> <br /> Navazujíce na výše uvedený citát o působení planet v organismu živočicha, soustřeďuje se podsluneční působení Měsíce, Merkuru a Venuše na břišní orgány ze zádu směrem k srdci — a přitom na systém ledvin v nejširším smyslu. Ledvina přijímá vyzařující síly Venuše.&lt;ref&gt;Viz: Lothar Vogel: ''Der dreigliedrige Mensch'', Dornach 1979, S. 239.&lt;/ref&gt; Těsně s nimi je spjato silové působení Merkuru a v systému ledvin a močového měchýře pak působení Měsíce. Podstata merkuriálního se projevuje v silně rytmicky utvářených funkcích břišních orgánů. V ledvině jsou to procesy vylučování a zpětného vstřebávání. Merkuriálně vylučuje z arteriálního krevního proudu primární moč, prochází ji, nově ji látkově uspořádá a to, co bylo harmonizováno jako použitelně roztříděné, vrací zpět do krve.&lt;ref&gt;Viz: Michaela Glöckler: «Das Nieren-Blasen-System und das Schafgarbenpräparat»; in: Manfred Klett und Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Frage der Düngung im biologisch-dynamischen Landbau'', Dornach 1994.&lt;/ref&gt; Tento proces jakési kapalinné dýchání se jednostranně zkoncentruje ve funkci močového měchýře na čistý vylučovací pochod látek, které se pro organismus staly nepoužitelnými. Zde síly Měsíce modifikují působení Venuše.<br /> <br /> Jinak se věci mají s přijatou potravou; ta je v trávení střev tříděna. Co pro organismus není využitelné, je vylučováno v konzistenci pevnější; i toto organické dění lze považovat za výraz měsíčního působení. Co naopak jako tekuté trávicí šťávy vstupuje do lymfatického a krevního oběhu, {{SE|464}}<br /> <br /> uplatňuje se v procesech, v nichž lze předpokládat, že působení Venuše je modifikováno působením Merkuru. Co se v břišních orgánech člověka a zvířete odehrává jako Venuše-ledvinový proces, modifikovaný Merkurem a Měsícem, to se znovu nalézá ve wirksamkeit preparátu z kopřivy. Zde, lze říci, se v organickém životě kopřivy — v součinnosti draslíku, vápníku, vodíku a železného záření — může uskutečňovat ta přeměna látek, o níž pojednává kapitola «K otázce přeměny látek» (s. 384 n.): astralizace oživené látkovosti k novotvorbě dusíku ze života rostliny.<br /> <br /> Sledujeme-li řadu obalových orgánů, které jsou — s jedinou výjimkou — odebírány z domácích zvířat pro preparaci, stojí na počátku jelení močový měchýř ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|obrázek 26]], s. 363). V měchýři se dovršuje ledvinový proces tím, že koncentruje to, co bylo v ledvině vytříděno, a vylučuje ven. V kulové podobě měchýře je tekutý živel napodobením zprostředkovatele měsíčních sil. V průběhu preparace přijímá měchýř slunečnou podstatu květů řebříčku, v nichž se to zemité draselné soli sublimovalo do živého.<br /> <br /> Dále dovnitř břicha následuje střevo. Jeho konec, tlusté střevo, mikrobiálně zpracovává část zbývajících nestravitelných zbytků potravy a vylučuje to, co již nelze dále zhodnotit. I to je proces stojící pod vlivem Měsíce. Počátek střeva tvoří tenké střevo — dlouhá hadice uložená v kličkách s niterně téměř neomezeným povrchem. Zde působení Venuše třídí živiny: co jde stranou k tlustému střevu, co coby trávicí šťávy vstupuje do lymfatické a krevní dráhy. Toto třídění je podporováno a modifikováno působením Merkuru. Uplatňuje se v rytmických pohybových procesech peristaltiky, v klcích střevní stěny až po dynamiku žlázových výměšků a proudů látek prostupujících střevními stěnami. Merkuriální síly se staví zprostředkujíce mezi působení Měsíce a Venuše. Na jedné straně se přizpůsobují proměnlivým podmínkám, na druhé straně přesahuje merkuriální působení hranice, které oddělují vnitřek od vnějšku.<br /> <br /> Do tenkého střeva jsou plněny heřmánkové květy. To sluneční v nich přivedlo vápník a draslík zemitého do stavu, který — v rozšíření osvěžujícího, oživujícího působení preparátu z řebříčku — napomáhá zdravému růstu. To je asi třeba chápat v tom smyslu, že bytostný praobraz rostlin se může ve svém pozemském odlesku v každé fázi růstu vyjádřit bez zkreslení. {{SE|465}}<br /> <br /> Kopřivový preparát jakožto třetí ve svazku svou účinností sahá již blízko ke středu ovládanému slunečními silami, to jest k skryté srdeční funkci půdy. Astrální «Innenwirkung» kopřivy je tak prostoupena rozumem/silou Já, že se obejde bez živočišného obalového orgánu. I ona dokáže zemité tvůrce solí draslík a vápník zpracovat v jejich organických procesech a navíc proměnit železo v blahodárné železné záření. Zdá se, že se v tom přece jen ozývá venušská účinnost. Ve spojení se řebříčkem a heřmánkem se stará o to, aby se zemité soli draslík a vápník proměnily do vyšších stupňů účinnosti, a navíc volá k záření marsický charakter železa. Venušské působení, vnitřně pochopené, vytváří v živém volné prostory pro nové možnosti dění; vzdává se. Lze říci: nevyživuje, nýbrž umožňuje výživu. V tomto smyslu lze rozumět železnému záření kopřivového preparátu. Působení venušské sféry je samo nepřináší, nýbrž umožňuje kopřivovému preparátu působit v tom smyslu, že v bránicové půdě uvádí hospodářství se železem na léčivou míru, jaká je zachovávána také v srdečně-cévním systému.<br /> <br /> «Alkalická trojnost» činí půdu zemsky zdatnou pro sluneční síly; otvírá zemské síly růstu rostlin. Staví zdola na fyzickém těle bránice. Jinak se věci mají s trojností preparátů z dubové kůry, pampelišky a kozlíku. Skrze ně se uplatňuje kosmické substanční dění, které stojí ve vztahu k podsluneční planetárním sférám.<br /> <br /> Zjevný obraz dubu, jeho mohutná zdrženlivost v růstu, tvrdost jeho dřeva atd., nese otisk marsického působení. Roste pomalu, vytrvale — tak jako i oběh Marsu kolem Slunce trvá s téměř dvěma lety (siderický oběh činí 687 dní) déle než oběh podsluneční planet Venuše (225 dní) a Merkuru (88 dní). Stejně tak je lebka domácího zvířete mocným formovým výrazem marsického působení. Mozková dutina je však naplněna substancí utvářenou měsíčními silami — mozkem. V průběhu preparace nastupuje na jeho místo šťavelan vápenatý kůry/borky, strukturovaný marskými silami dubu. Tytéž síly, které zformovaly lebku a prozářily měsíční povahu mozku, vtiskují se nyní do vápníku dubové kůry/borky. Jako preparát z dubové kůry působí — na rozdíl od heřmánkového preparátu — preventivně proti infekcím přicházejícím zvenčí. {{SE|466}}<br /> <br /> K obalení eichenrindepräparat lebkou domácího zvířete se váže otázka: Může vůbec existovat ještě jiný orgánový obal, skrze nějž by mohla být preparace pampelišek dále vedena? Hlava ve svých přísně ohraničených formách a ven obrácené smyslové organizaci nenachází pokračování — snad s výjimkou, alespoň po jistý kus cesty, nositelů parohů, nikoli nositelů rohů. Hlava stojí se smysly světu tváří v tvář. Pokračování nervově-smyslové činnosti musí být hledáno na vyšší rovině. Nalézá se jedinečně rozvinuté u přežvýkavců: smyslová organizace krávy se obrací od hlavy zpět, přes srdce, a pokračuje v senzoricky-nadsmyslové činnosti pobřišnice jaksi na vyšší rovině ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#457|Obrázek 35]], s. 457). Kráva se svými hlavovými smyslovými orgány obrací k vnějšímu světu srovnávacím způsobem tměji, svými dolními smysly však — jmenovitě životním smyslem pobřišnice — srovnávacím způsobem jasněji ke svému vnitřnímu světu. Svými rohy zadržujícími tok na hlavě přenáší své inteligentní bytí dále do tělního obalu. Smyslová činnost v hlavě a smyslová činnost v těle stojí ve vzájemném vztahu. Působí-li ta prvá smyslově vědomě, tu druhá nadsmyslově silotvorně.<br /> <br /> Je tedy okruží pobřišnice, jež ve trávicím dění skotu vnímá ze ducha účinné síly. Tato smyslová činnost pobřišnice, která je ve skotu zaměřena na látkové dovnitř, obrací se při obalení pampelišek ven na v kosmickém obvodu «jemně rozptýlenou kieselsäure». Třeba předpokládat, že je zde osloven vyšší, éterický stav kieselsäure. Pobřišniční obal přitahuje tuto křemičitou substanci smyslově aktivně a sjednocuje ji s v květech sublimovaným draslíkem mléčné šťávy. Látkové dění v pampelišce zdola a pobřišničního obalu shora naznačuje všezahrnující jupiterskou působnost. Jako jsou všechny planety místy působení hierarchických bytostí,&lt;ref&gt;Siehe hierzu z.B.: Rudolf Steiner: ''Geistige Hierarchien und ihre Widerspiegelung in der physischen Welt'', GA 110, Dornach 1991; sowie: ''Die geistigen Wesen in den Himmelskörpern und Naturreichen'', GA 136, Dornach 1996.&lt;/ref&gt; tak na Jupiteru jsou to bytosti moudrosti. Na Jupiteru je moudrost substanciální.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Esoterische Betrachtungen karmischer Zusammenhänge'', Bd. V, GA 239, Vortrag vom 9. Juni 1924, Dornach 1985, S. 166.&lt;/ref&gt; Představíme-li si zjevný obraz a substanční procesy pampelišky (srov. s. 406 nn.), stane se v této vysoce rozvinuté rostlině moudrostiplné jupiterské působení viditelné — od kořene přes listovou růžici, květ a jeho {{SE|467}}<br /> <br /> žiarivá žlutá až po bílou «Pampelišku». U květnatých rostlin jsou barvy žlutá a bílá přičítány jupiterovu působení: «neboť síla Jupitera, která podporuje kosmickou sluneční sílu, přináší do květů bílou a žlutou barvu».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 55.&lt;/ref&gt; Jupiterova moudrost, která se v pampelišce zobrazuje navenek, obrací se — uzavřena vnitřním «nebem» pobřišnice — dovnitř do moudrostiplného utváření a funkcí břišních orgánů. Přípravek z pampelišky tvoří syntézu tohoto jupiterova působení, které v pozemském přijalo formu a funkci. Sílu účinku této syntézy lze spatřovat v tom, čím «se rostlina stává vnímavou ke všemu a přitahuje vše».&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 138.&lt;/ref&gt; Lze tedy říci: přípravek z pampelišky zprostředkovává organickému hnojení skrze kosmický křemen bytostnou substanci Jupiterovy moudrosti, která se v rostlinách daruje jako vznikající síla vnímání.<br /> <br /> Obalíme-li nyní jupiterovým působením silně poznamenané květy pampelišky blánovitými vrstvami pobřišničního okruží, zůstává schopnost příjmu pro v kosmickém obvodu «jemně rozptýlenou křemičitost» v proudění. Skrze přípravek a organická hnojiva dochází plod této schopnosti k rostlinám — působí však nyní v opačném směru; činí rostliny «vnímavými» pro látky země, které potřebují k růstu. Co se již naznačilo jako účinek přípravku z dubové kůry, jeví se u přípravku z pampelišky na vyšším stupni. Životní souvislost bránice–půda–rostlina je tak říkajíc oduševňována. Jako účinnost první trojice přípravků otevírá pozemské látky a síly kořenovému pólu rostliny, tak druhá trojice otevírá substance a síly mimopozemského kosmu pólu kvetení.<br /> <br /> Na nejvyšším stupni konečně — lze říci — podněcuje přípravek z kozlíku skrze organická hnojiva a skrze fosfor uvolněný z rozkladných procesů takovým způsobem, že tento může opět stát se ve živém fyzickým nositelem Geistig-Wesenhaftého v pozemském.<br /> <br /> Z jiných důvodů než u kopřivy nepotřebuje kozlík žádný obal ze zvířecího orgánu. Má schopnost läutert fosfor z dynamického, se zemí spjatého, živého substančního dění v kořenových oddenků nahoru ve vertikálně vztyčujícím se stonku a přivést jej v květu do stavu čisté vnímavosti pro zjevení. {{SE|468}}<br /> <br /> vstoupit do ní, které nacházejí ve fosforu svůj fyzicko-étherický nositel.<br /> <br /> Kozlík je tak utvářen, že má silný vztah ke světlu a teplu. Látkové kompozice, které se v průběhu růstu rostliny utvářely působením slunce a pod- i nadsluneční ch planet, se rozpadají při odumírání rostliny. Při každém z rozkladných procesů se uvolňuje teplo. Nakonec se vše, co vzešlo z ducha, navrací zpět do živlu tepla, původu veškerého bytí. Co vzniklo, fyzicky mizí; je jako duchovní výdobytek vnitřního tepla, tepelnému éteru, podobno paměti, vepsáno celému živému planetárnímu systému.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Esoterische Betrachtungen karmischer Zusammenhänge'', GA 239, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1985, S. 172.&lt;/ref&gt; V tom nabývá platnosti princip Saturnu; podoben kosmické paměti, je strážcem minulosti, onoho velkého evolučního propojení mezi původem dění člověka a Země&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; a bytím přítomnosti. Navenek se to projevuje tím, že saturnická sféra uzavírá sluneční soustavu ze všech stran jako tepelný obal. Copak si princip Saturnu v kozlíku nevytvořil obraz? Kdekoli se preparát z kozlíku použije, vytváří saturnický tepelný obal, který vymezuje vnějšek vůči vnitřku.<br /> <br /> Postříká-li se preparátem z kozlíku hnojiště nebo kompostová hromada, působí pro ni hüllebildend právě tak jako zmíněné zvířecí obalové orgány ostatních preparátů. Lze předpokládat, že dává ohraničující obal nejen rozkladnému dění, nýbrž právě tak i záření, které vychází bodově z ostatních preparátových substancí vnesených do hromady, a tím způsobem je v hromadě udržuje. Tepelný obal, který preparát z kozlíku vytváří, je utkaný z vnějšího tepla (živel tepla) i z vnitřního tepla (tepelný éter). Lze jej chápat jako orgán, který přijímá záření hvězdného kosmu a ve fosforu, jenž vychází ze saturnických rozkladných procesů, nachází připravenou fyzickou nositelnost.<br /> <br /> Tak jako je tanec preparátů v duchovní konsekvenci otevírán přípravkem ze řebříčku, je uzavírán preparátem z kozlíku. Tato úvaha může probudit porozumění pro to, že kánon šesti hnojivých preparátů, které jsou ve službě vznikající Ganzheit, nepotřebuje žádného rozšíření ani doplnění. Tento kánon je {{SE|469}}<br /> <br /> tak komponovaný, že vytváří harmonický souzvuk. Ganzheit je střed mezi výšinami a hlubinami; její Werden znamená «oživení Erdig-Festého samotného». Souzvuk «zní» skrze člověkem geistgeführte práci, skrze nepodmíněné Wollen.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Düngerpräparate_in_ihrer_Ganzheitswirkung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Hnojivé preparáty v jejich celostném působení ====<br /> <br /> Každý ze šesti hnojivých preparátů přináší vývojový potenciál k utváření «Sedmého», totiž vznikající Mitte, bránicového orgánu stojícího pod vlivem Slunce. Teprve půda umožňuje existenci veškerého života na Zemi. V ní se sjednocují planetární a hvězdná záření stojící pod vládou Slunce s hlubinami Země vyzařujícími zdola. Toto vzájemné Ineinander-Wirken je dílem stanuvším z minulých dob zemského vývoje. Působí dál v moudrém Zusammenwirken přírodních říší. Poznat toto neohraničeně vztahuplné dědictví tvoří základ pro Hofgestaltung v biologicko-dynamickém zemědělství.<br /> <br /> Z tohoto poznání se odvozuje metodický princip: přetvářet geistgeführte prací nyní z lidského ducha dílo nalezené na daném stanovišti (statku) podle zákonů, které předepisuje fyzicky stávší se příroda a které jsou účinné v říši minerálů, rostlin a zvířat. Z toho vzniká v malém umělecky to, čím je Země ve velkém — v sobě uzavřený organismus. Tento princip — opakovat minulost ze síly probouzející se Bewusstseinsseele člověka v přítomném — je prvním krokem. Druhý krok otevírá bránu k vývojové cestě do budoucnosti. Znovu uchopuje metodický princip, který se mu v chemicko-technickém zemědělství vytratil, opakováním minulosti. Tento druhý krok povznáší zemědělství — oplodněné ideovým bohatstvím Geistesforschung — na vyšší stupeň. Staví člověka přítomnosti před nesmírnou výzvu: výzvu svobodného, sebeurčeného jednání z Erkraftung Bewusstseinsseele. Před tuto výzvu se vidí postaven každý, kdo se pokouší pěstovat geistgeführený, geistbewachter vztah k biologicko-dynamickým preparátům. Při jejich přípravě a používání se konec, to Gewordene, stává počátkem Werden do budoucnosti. Koncem jsou produkty z říše minerálů, rostlin a zvířat, dále účinkování aktuálně daných rytmů slunečního roku a konečně stavy čtyř živlů: Země, Vody, Vzduchu {{SE|470}}<br /> <br /> a Wärme. Toto evolutivní završení je poznáními Geistesforschung přiváděno do Beziehungsverhältnisse podle idejí, které se v zestálé přírodě nedají nalézt, které teprve v aplikaci postupně nabývají zákonného charakteru. Tyto ideje uvádějí v pohyb Umstülpung minulého do budoucího. Z toho vyvstává otázka, jakým způsobem jsou fenomény této Umstülpung vůbec uchopitelné přírodovědecky. Pojmy, které máme k dispozici, vztahují se vždy jen na to, co se dá měřit, počítat a vážit, na minulé — ne na to, co se teprve stává. Zde se v poznávání přírody otevírá propastně hluboká trhlina mezi mrtvým, mezi kvantitou a kvalitativními jevy oživené, oduševnělé a „oduחovnělé&quot; přírody.<br /> <br /> Vše kvalitativní se projevuje v polaritách — tak v protiklade bytosti a jevu, ducha a hmoty, světla a tmy a podobně. Syntéza těchto polarit se nedá nalézt v předmětném nazírání; uskutečňuje se v myslícím a cítícím nazírání, které ukazuje vůli směr. Syntéza se odehrává uvnitř, v Geist-erkenntnis člověka. To je velká výzva! Analytická Denkungsart namířená pouze na mrtvé této výzvě uhýbá. Chybí jí pojmy, které by pojmu kvality daly objektivní, hodnotící obsah. Hodnotící pojmy zahrnují faktor „čas&quot;; uvádějí myšlení do pohybu, činí je obrazným — a tím prožitelným. Tím vstupuje člověk na stezku, na níž se může síla myšlení stát prostřednicí mezi smyslově daným a tím, co bylo bez smyslovosti zkoumáno z ducha. Teprve tehdy, když se člověk snaží nechat obě pole fenoménů — smyslové a geistig-übersinnliche — vzájemně se osvětlovat v mocném myšlení, může hodnotící souzení nabýt objektivní výpovědní síly.<br /> <br /> Z tohoto předznamenání vyplývá neomezeně mnoho možností k jistému utváření úsudku při uchopování bytostného, které se vyslovuje v kvalitách. V každém jednotlivém případě musí být tento úsudek dobyt individuálně. To, co bylo dobyto jako individuální pravda, záhy se zaţije výměnou a korekcí jako reálně působící do obecné Geisteskultur lidstva.<br /> <br /> Kánon šesti Düngerpräparate, přidávaných do čerstvě vznikajících organických materiálů na statku, působí — opřen o rozmanité zkušenosti a experimentální nálezy — v čase postupně; působí rozvoji napomáhajícím způsobem na Lebenszusammenhang půdy a rostliny. Dají se charakterizovat tři evolutivní, do sebe přecházející kroky: {{SE|471}}<br /> <br /> 1. Düngerpräparate se vtiskují — každé ve specifickém způsobu působení svých záření — souhrnně do organických mas kompostních a hnojivých hromad nacházejících se v rozkladu. Zprostředkovávají víceméně živelnému rozrůstání rozkladu nadřazený, organizující princip. Ten usměrňuje složité procesy odbourávání a výstavby substance do správných drah a napomáhá kompostní nebo hnojné hromadě, aby se za rozvoje vlastního života uzavřela v organismus. Zkušenost učí, že rozkladné procesy probíhají harmoničtěji. To je patrné zvláště na srovnatelně rychlé proměně štiplavého zápachu v mírnou vůni. Experimentální srovnávací výzkumy potvrzují to, že fyziologické a biologické průběhy (například teplota, sorpční kapacita, osídlení žížalami) se zpevňují do stavu zdravého vyrovnání.<br /> <br /> 2. Účinky Düngerpräparate jsou po odpovídající době uložení hnojivých hromad do těchto souhrnně vstřebány. Preparovaná hnojiva se rozvinula do jakési všemocnosti svého účinkování v živém, která přesahuje jejich pouhou přírodou danou Wirkungsart. Svým výnosem na půdu postupně řadí a stabilizují veškeré půdní procesy na vyšší úroveň úrodnosti v souladu s rytmy slunečního roku. Nápadné a experimentálně doložené je to na mnoha parametrech — nejpřesvědčivěji v udržování srovnatelně vyšší humusové hladiny při současně vyšší mikrobiologické aktivitě, v prohloubení humusem obohaceného půdního profilu, i v osídlení žížalami a jinými půdními živočichy.<br /> <br /> 3. Jako souhrnné silové účinky biologicko-dynamických preparátů propůjčují organickým hnojivům vyšší, nikoli pouhou přírodou podmíněný stupeň oživení, tak tato hnojiva propůjčují jej půdě — a přes půdu rostoucím rostlinám.<br /> <br /> V poslední důsledku je úkolem Düngerpräparate zpřístupnit kosmicko-zemské podmínky růstu a tvorby plodů stanovištně {{SE|472}}<br /> <br /> na ty rostliny, které jsou právě pěstovány, individualizovat v průběhu roku. Jejich způsob působení míří k tomu, přiblížit stupeň oživení půdy živému rostliny. Obě tvoří jako syntéza střed polárního působení sil Země a Kosmu. Zde plně vstupuje v platnost vše přesahující význam hnojení půdy. Ten v postupném vývoji určuje, jak se kulturní rostliny svisle a vodorovně s kořenem, stonkem, listem, květem a plodem začleňují do této trojnosti výšin a hlubin a vzniklé středu. Rostliny jsou uchopeny organizační silou, skrze niž se otevírají růstovým podmínkám svého prostředí.<br /> <br /> Výsledky všeho toho jsou mnohonásobně potvrzeny v praktických zkušenostech a vědeckých šetřeních:<br /> <br /> * Rostlina tíhne k tomu, aby se ideálně typicky rozvinula v souladu se svou druhovou přirozeností.<br /> * Kořen si otevírá hlubší objem půdy, větví se jemněji a rovnoměrněji.&lt;ref&gt;Uli Johannes König: ''Ergebnisse aus der Präparateforschung'', Schriftenreihe Band 12, Institut für biologisch-dynamische Forschung, Darmstadt 1999, Loseblattsammlung.&lt;/ref&gt;<br /> * Výhonkový růst prochází výrazněji stadii metamorfózy listu, a tím i zjemňováním výstavby substance.<br /> * Fyziologické procesy při tvorbě potravinových plodů — ať v oblasti kořene, stonku, listu, květu nebo semene, jakož i plodů ovocných dřevin — dospívají v zralosti ke klidu. Potravinové plody dozrávají plně a zůstávají déle trvanlivé.<br /> * Kompozice látek se od základu ke květu strukturují a zjemňují; to zejména v oblasti bílkovin, např. poměr čistého proteinu k surovému proteinu, éterických olejů atd.<br /> * Tvorba výnosu usiluje, vyrovnávajíc extrémy, k optimálnímu výnosu.&lt;ref&gt;Ebd., siehe die dortige Literaturzusammenstellung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Bezprostředně přístupné vnímání je výraznější, příslušnému potravinovému plodu vlastní chuť a vůně, nuancování v barvě, konzistenci, jakož i vyšší stravitelnost a delší trvanlivost. Poučná je také často slýchaná výpověď zákazníků: „Potřebujeme méně, abychom se nasytili.&quot; Vše toto dohromady vzato charakterizuje rozšířenou výživnou hodnotu, která zdravotně působí na tělesný, duševní a duchovní vývoj člověka. V<br /> <br /> V tomto smyslu slouží hnojení preparáty postupujícímu vývoji země a člověka. Propůjčuje zemědělsko-zahradnické práci nový, vyšší smysl. Zacházení s nimi vede reálně k nové pracovní a badatelské gesinnungě — ke kmovému umělectví. Podnět k tomuto hnojení nevzniká z vnějšího popudu nebo z pouhého plnění normy, nýbrž z impulsu, který se stal záležitostí srdce. Čím více tomu tak je, tím svobodněji a tím individuálněji umělecky se uskutečňuje čin jeho zacházení. Význam biologicko-dynamických preparátů pro zemi a člověka se může otevřít jedině cestou poznání ducha; tato výzva bude mnohým připadat příliš náročná. Kdo se na ni však bezpředsudečně vydá, záhy zjistí, že pramen, který vybízí k činu, není hledat tam venku ve světě, nýbrž ryze v samém sobě. Výsledky — formy idejí — duchovního bádání jsou tímto pramenem. Šíří světlo nad tím, co člověk zpočátku ještě tápavě koná ve tmě. Vnitřní jistota však roste postupně ve vzájemném střídání myšlení a konání těchto idejí. Přitom nejde «o momentální úspěch, nýbrž o bezpodmínečnou práci».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Ansprache vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 234.&lt;/ref&gt; «Neboť žádný neúspěch není nikdy rozhodující pro pravdu duchovního impulsu, jehož působení bylo vnitřně prohlédnuto a uchopeno.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Jahreskreislauf als Atmungsvorgang der Erde und die vier großen Festeszeiten. Die Anthroposophie und das menschliche Gemüt'', GA 229, Vortrag vom 28. September 1923, Dornach 1923, S. 117.&lt;/ref&gt; {{SE|473}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Praxis_der_Landbaukunst_in_drei_Schritten&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Praxe zemědělského umění ve třech krocích ===<br /> <br /> Téma pojímat zemědělství jako umění v přítomnosti nežije. A přece bylo umění od věku velkého Zarathuštry, inaugurátora staropersské kultury a zakladatele polního hospodářství v 5./6. tisíciletí před Kr., zemědělskému vývoji nejhlouběji imanentní. Teprve v průběhu přírodovědně-materialistického věku od poloviny 19. století a jeho svěřence, agrárního industrialismu 20./21. století, padl každý zbývající prvek uměleckého smýšlení za oběť vědecko-technologické ratio. V předhistorické ranosti urindických a staropersských velkých starověkých kultur bylo náboženství, umění a to, co se později stalo vědou, {{SE|474}}<br /> <br /> ještě neodděleno skryto v temném atavistickém-hellseherském prožívání. Tyto velké starověké kultury stály, jak bylo vyloženo na začátku, pod vedením mystérií, v nichž byly právě tak živé moudrostní nauky z minulosti jako probouzející se vědomí pro prometheické impulsy budoucnosti. Z tohoto ještě zcela duchovnímu světu obrácenému všezahrnujícímu sakramentalismu se vydělilo sakrální umění, které se v průběhu vývoje vědomí lidstva v každé z následujících kultur stupňovitě v metamorfózách emancipovalo k ryzím uměleckým stvořením. Umění se postupně ustavovalo jako samostatný kulturní faktor vedle náboženství. V těchto věcích až do novověku bylo zemědělství kulturní základnou, z níž umělecká stvoření vyrůstala. Zcela a úplně platilo to pro počátky sakrálního umění, pro šlechtění domácích zvířat a kulturních rostlin. Dalšími kroky emancipace jsou pak stavba egyptských pyramid, jež se jakoby z duchovního světa snášejí dolů a v pozemském se vyvracejí, dále řecké umění, které dávalo božskému lidskou podobu, a po křesťanství umění středověku, s katedrálami strmícími odspodu vzhůru a s niterně zbožným pohledem člověka v sochařství a malířství.<br /> <br /> Obrovský krok emancipace se odehrál od novověku ve vývoji vědomí Já usilující k individuaci a — jako jeho charakteristický znak — v nastoupení přírodních věd. Ty se emancipují z náboženství a sakrálního umění, jež bylo tomuto dosud blízké. Původně vše-jedno se diferencuje v trojnost náboženství, umění a nakonec vědy. Vědecká cesta poznání převzala vedení; umění a náboženství v ní neměly místa. Staly se kulturním příslušenstvím. V zemědělství se tento proces odehrával velmi pomalu a nakonec překotně. Přitom mu vyschly prameny mravního jednání. Pojmy, které věda v podobě technologií vnáší do zemědělství zvenčí, jsou pojmy proveditelnosti; jsou abstrakt­ní, chladné, mrtvé a stopy, které zanechávají, jsou zpustošená, vyrabovaná, hyznosti vydaná země. S úbytkem tradic budou lidé «hnojit pole vědou».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 21.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Jak ale, kdyby tyto pojmy — pokud nevznikají z teorií, nýbrž prostě a nepředpojatě odrážejí smyslově dané skutečnosti — mohly být prohřáty a obdařeny tíhou tím, že by v duchovní duši {{SE|475}}<br /> <br /> poznávajícího byly probuzeny k vlastnímu životu? To by byl úkol nového, skutečnosti přiměřeného pojetí vědy, kdyby toto rozšířilo zajetý kvantifikující princip ke zdrojům umění, jež leží v duchovně-duševním člověka. Tyto zdroje nejsou ničím jiným než tím, co duch, podnícen smyslově vnímaným, promlouvá k duši jako idea. V prožívání této ideje se zjevuje něco mravního, v čem se zkušenost ducha a smyslů slévá v jednotu. Tento pramen mravního jednání si musí člověk usilující o ntshunxeko, to jest o vybudování vědomí Já, zpřístupnit.&lt;ref&gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: ''Die Philosophie der Freiheit'', GA 4, Dornach 1995.&lt;/ref&gt; Cestou, jak vědu a umění ze síly lidského Já usilujícího o sebepoznání spojit ve vyšší celek, šel Goethe v celoživotním zápase. Rudolf Steiner ji zpřístupnil jako cestu duchovního bádání duše každému člověku, který se po ní chce vydat.&lt;ref&gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: ''Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?'', GA 10, Dornach 1992.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V prožívání ideje se hlavový myšlenkový obraz stává myšlenkovým obrazem srdce; člověk žije v myšlenkovém obrazu, který dál roste a je nabídkou vůli, aby jej v svobodě uchopila a nechala se uskutečnit jako čin navenek. V této vůli k činu se probouzí v ideji přebývající duch jako cílevědomá mravní síla. V tom bude třeba hledat úkol vědy do budoucnosti: aby myslící duše věděla o svém duchovním cíli. Christian Morgenstern to vkládá do slov: «wer vom Ziel nicht weiß, kann den Weg nicht haben» (kdo nezná cíl, nemůže mít cestu).&lt;ref&gt;Christian Morgenstern: ''Werke und Briefe''. Stuttgarter Ausgabe, Band II, Lyrik 1906–14, Stuttgart 1992, S. 213 f.&lt;/ref&gt; Cesta k tomuto cíli je umělecká. Cíl leží v budoucnosti. Bude třeba vyvinout vědu, která dělá člověka vidoucím pro budoucnost, která mu ukazuje duchovní cíle k umělecké tvorbě. Zůstane-li těmto cílům věrný přes všechny odpory, uvolní se mravní síly, skrze něž může bytostné moci zla čelit s otevřeným hledím a veškeré své úsilí věnovat bytostným mocím dobra, pokroku lidstva. Cestou k cíli je umění vytvářející se z řádně pochopené, to jest jevu věrné vědy. Omezí-li se věda na myšlení v mrtvých abstraktních pojmech, vznikají technologie, které mají zcela svůj přítomnostní, ovšem na čistě fyzicko-smyslové omezený {{SE|476}}<br /> <br /> význam. Umění naproti tomu potřebuje myšlenkové obrazy idejí, které živě naplňují duši a v ní mohou růst. Tvaruje-li se tyto prožité myšlenkové obrazy navenek, vzniká umělecké dílo, které se staví vedle přírody, avšak ji nezobrazuje, nýbrž se v duchovním uchopení a prožívání ideje praobr­azu, typus nebo bytosti pokouší toto umělecky znovu vytvořit v obraze. Goethe hledal na základě jevů, jež rostlinná říše nabízí oku, prajev, který duchovně leží v základu všech rostlinných útvarů. Uchopil jej v ideji «Urpflanze» — prapůvodní rostliny — duchovně-imaginativně tak konkrétně, že mohl říci: «mit diesem Modell [der Urpflanze; Anmerkung des Verfassers] und dem Schlüssel dazu kann man alsdann noch Pflanzen ins Unendliche erfinden, die konsequent sein müssen, das heißt, die, wenn sie auch nicht existieren, doch existieren könnten und nicht etwa malerische oder dichterische Schatten und Scheine sind, sondern eine innere Wahrheit und Notwendigkeit haben. Dasselbe Gesetz wird sich auf alles Lebendige ausdehnen lassen.» (s tímto modelem [prapůvodní rostliny; poznámka autora] a klíčem k němu lze dále vynalézat rostliny do nekonečna, které musejí být důsledné, to jest které, i když neexistují, přece by existovat mohly a nejsou pouhými malířskými nebo básnickými stíny a zdáními, nýbrž mají vnitřní pravdu a nutnost. Týž zákon bude možno rozšířit na vše živé.)&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Goethes Werke. Naturwissenschaftliche Schriften'', hrsg. v. Rudolf Steiner, Band 1, in: ''Kürschners Deutsche National-Litteratur'', Berlin und Stuttgart 1887 (Reprint Dornach 1975): «Einleitung zum ersten Band», S. XXXI.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Klíč k tomu, aby se z ducha prajevu «vynalézalo do nekonečna» a vynalezené bylo utvářeno v umělecké dílo, lze navazujíc na Goetha nalézt ve formách idejí antroposofické duchovní vědy. Tyto formy idejí jsou — takto viděno — samy uměleckými stvořeními z nadsmyslového poznání. Mají tu zvláštnost, že se v myšlení oživují, v cítění se stávají duševním prožitkem a skrze vůli proměňují látku. Umělecké dílo, jež z toho vzniká, se již nestaví prostě vedle přírody, nýbrž tyto oživené ideje mají moc umělecky přetvářet skutečnost přírody v zrcadle vývoje lidské duše. Vůle, takto inspirovaná, pokračuje do nitra přírody a začíná znovu uvádět do pohybu dílo, jež bylo ztuhlé do vypočitatelnosti. V biologicko-dynamickém zemědělství se to děje ve třech stupních, vycházejíc od ještě přírodnějšího způsobu k způsobu vycházejícímu čistě z ducha.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;1._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_im_Sinne_der_Wiedergeburt_des_Handwerklichen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 1. stupeň: Umělecká tvorba ve smyslu znovuzrození řemesla ====<br /> <br /> Představme si činnost sochaře. Jeho náčiním, které potřebuje, aby v kameni zformoval obraz tvořeného uměleckého díla, je kámen, dláto a kladivo. K cíli vedoucí idea žije {{SE|477}}<br /> <br /> v něm. Nějak podobně je to i u zemědělce, ať se právě věnuje jakémukoli cíli. Sleduje-li cíl připravit pole k setbě, potřebuje pluh, kypřič a brány, aby vytvořil osevní lůžko; totéž platí o péči o kultury – zde se jedná o plečkové brány a motyku – a dále o sklizni, kde jde o rychlé, jisté a půdu šetřící shromáždění úrody. Myšlenkový obraz, který zemědělce vede ke všem těmto činnostem, žije v něm, a pole, rostliny, počasí atd. mu říkají, co je třeba udělat, tak jako kámen říká sochaři, jak a kde přiložit dláto a jak silný má být úder. Protože však zemědělec zachází s oživěnou a oduševnělou přírodou, tedy s bytostným, které si samo dává formu a stává se uměleckým dílem, je mu příroda na rovině řemesla velkou učitelkou. Co zemědělec potřebuje, je věda o pramenech, z nichž jeho učitelka čerpá a tvoří – ať v polním hospodářství a zahradnictví, v chovu hospodářských zvířat a pastvinářství, v ovocnářství a pěstování lesa i v utváření krajiny. Musí to být věda o tom, co je v ustavičném dění a umírání, věda, která nutně určuje cíl zemědělce. A jeho umění pak spočívá v tom, že z prožité moudrosti, z cítěním prodchnuté pravdy skrze svou řemeslnou práci vytváří předivo vztahů, jímž se mohou v celé rozmanitosti kulturní rostliny, domácí zvířata a kulturní půdy ideálně entfalten. Umění řemesla se v zemědělství v nejvyšší míře dává do služby přírody. Je to soutěžení s tím, co příroda jako velká umělkyně svého díla stvoření předurčuje. Jde o to,<br /> <br /> * pracovní postupy prožívanou ideou vnitřně prozářit a nechat plynule do sebe přecházet;<br /> * statek až do posledního koutu prostoupit vědomím;<br /> * aby ve veškeré práci žila jemnocitná pozornost, která rozpoznává neupravené, ošklivé, nezdařené, chybné a nechá to stát se podnětem k tomu, aby o to mocněji zaměřila smysl pro krásu a lásku k činu na to, co slouží uskutečnění duchovního cíle;<br /> * aby vše a každá věc spolu stála v harmonických poměrech a lesk krásy odrážel smýšlení lidí, kteří tam pracují;<br /> * řemeslně-uměleckou tvorbu nenechat degenerovat v pouhou odbytou práci.<br /> <br /> To vše se musí znovu naučit od základu. V tomto ohledu stojíme úplně na začátku. Jde právě o to, bez okolků, s ohněm {{SE|478}}<br /> <br /> ducha ukovat meč ideje, tímto mečem překopat zemi a v trpělivosti čekat na plody proměny — ty, které dozrávají ve mně, i ty, které dozrávají v zemi.&lt;ref&gt;Vgl. Rudolf Steiner: ''Geistige Wirkenskräfte im Zusammenleben von alter und junger Generation; Pädagogischer Jugendkurs'', GA 217, Dornach 1988.&lt;/ref&gt; Tato pracovní smýšlení může být znovu nabyto jedině individuálně, z duchovně-mravní přípravy. Každý se musí učit být druhému vzorem. Začne-li se to dít alespoň v náznaku, je vytvořen základ pro plodnou spolupráci — pro sociální umění pravého budování společenství.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;2._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_aus_der_Ganzheit_in_die_Glieder&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 2. stupeň: Umělecká tvorba z celku do článků ====<br /> <br /> Na tomto stupni je příroda mistryní jen s výhradami. Co učí, jsou vztahové souvislosti mezi věcmi a bytostmi přírody — například koexistence květů a hmyzu, vztah mezi činností žížal a úrodností půdy, sdružování zvířat a rostlin v biotopy atd. V těchto vztahových předivech vládne rozum, neviditelně v nich žije nadřazený celek, který se v smyslovém světě rozkládá do souhrnu jednotlivých jevů. Tato celost se nikde v přírodě smyslově neobjevuje, nýbrž jedině v člověku, který toto bytostně celé jako své Já v sobě nese. Člověk má možnost na cestě postupného sebepoznání poznat sebe jako duchovní bytost a touto schopností proniknout i poznávajícím způsobem do nezjevitelného celostního bytí, které se v říši zvířat, rostlin a minerálů odhaluje v moudrosti plném bohatství vztahů.<br /> <br /> Co se týče bohatého vztahového přediva zdravého zemědělského podniku, byla tato tvůrčí celost — odvozená od člověka — označena jako organismus, jako tělo zemědělské individuality. Příroda tomuto organismu jako ono „co&quot; dává k dispozici veškeré bohatství svého vztahového stvoření; avšak ono „jak&quot; — jak toto stvoření komponovat ve vyšší celek hospodářského organismu — to příroda neříká. To musí jako živá idea intuitivně zazářit v člověku. Syntéza z „co&quot; a „jak&quot; je umělecký akt. Odehrává se na jedné straně ve vnitřním prožívání onoho osobního vztahu, který si člověk buduje k věcem a bytostem celku statku. Na druhé straně se umělecký akt nalézá v tom, jak se — z idejí uchopených v duchu — zemědělská individualita, respektive její tělo, hospodářský organismus, člení v orgány a v přiměřené a rozumné vztahové předivo. {{SE|479}}<br /> <br /> Členění orgánů na hospodářství dobytka, pastvin, orné půdy, zahrad, ovocných sadů, lesů a remízků a jejich rozmanité dělení slouží na jedné straně užitečnosti výživy, na druhé straně zušlechťuje kulturní krajinu; stará se o estetiku lidského životního prostoru. Člověk utváří zemědělství tělesně-fyzicky i duševně-duchovně podle svého obrazu. Může se sám znovu nalézt v uměleckém díle, které vytvořil.<br /> <br /> Ani tímto druhým krokem umělecké tvorby ještě není překonána velká propast mezi ideou a skutečností. Člověk stále inklinuje k tomu, opírat se o velký vzor přírody a spokojovat se s tím, že hospodaří prostě „přirozeně&quot; či „biologicky&quot;. To se podobá tomu, kdo se již pokládá za umělce, protože kopíruje smyslově-věcné přírody. Jistě, příroda nabízí nástroj a dává poučení, jak jej podle svých zákonů rozumně používat — ale to, co z toho lidská ruka utváří na základě od člověka odvozené ideje organismu, respektive individuality, je něco nového: je to umělecké dílo, které to přírodou dané povznáší.<br /> <br /> Toto umělecké dílo není hotové, nýbrž se dále tvoří v souzvuku s vývojem pravého duchovního porozumění. Bylo-li toto v dřívějších dobách přibližováno lidskému nitru jako obsah víry takříkajíc zvenčí — náboženskými institucemi, církvemi a kláštery — pak nyní a v budoucnosti může být uchopeno zevnitř v uvědomování si skutečnosti ducha a může nacházet umělecký výraz navenek. Co bylo kdysi církví a klášterem, musí napříště živě usilovat v duši jako Já nesený duchovní impuls. Umění ze ducha uchopené, nově se utvářející Landbaukunst se neemancipuje od vědy. Naopak, s ní vyroste v novou jednotu. Umění vědy oživí a tím si bude lépe vědomé svého duchovního cíle.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;3._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_als_ein_Schöpfertum_rein_aus_dem_Geist&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 3. stupeň: Umělecká tvorba jako tvoření čistě z ducha ====<br /> <br /> Jádrový rys biologicko-dynamického zemědělství, a to i a právě s ohledem na praktikování nového uměleckého přístupu k věcem a bytostem přírody, se stává uchopitelným teprve skrze antroposofickou duchovní vědu a zvláště skrze Zemědělský kurz Rudolfa Steinera. Zde jsou příroda a věda plně postaveny do služby poznání ducha. To se týká především otázky hnojení a výroby a aplikace biologicko-dynamických {{SE|480}}<br /> <br /> preparátů. Ty vděčí za svůj vznik uměleckému procesu, který se zapaluje na prožívání forem idejí antroposofické duchovní vědy. Jedinečně zvláštní na tomto procesu je, že uspořádání látek nacházejících se v přírodě – které jsou, jak Rudolf Steiner uvádí, utvářeny «in dem Sinne, wie der Christus sie nach und nach angeordnet hat»&lt;ref&gt;Steiner Rudolf: ''Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit'', GA 15, Dornach 1987, S. 66.&lt;/ref&gt; (v tom smyslu, jak je Kristus postupně uspořádal) –, je nyní počínaje vloženo do rukou člověka. Je v jeho svobodě, toto uspořádání provádět z téhož duchovního pramene samotného. Jsou-li to zpočátku jen pokyny duchovního badatele, přece je člověk tak veden, aby v těchto cílech tušil, jak hluboko jsou zakotveny v duchovních základech. Tušení duchovního cíle ukazujícího do budoucnosti se může právě v uměleckém výkonu projasnit v duchovní jistotu. K tomu je však zapotřebí, aby při každém jednotlivém kroku, který se činí při výrobě a aplikaci, byla současně pozornost obrácena k velkým souvislostem, v rámci nichž se preparační dění odehrává. Spoluprožívání takových souvislostí v tady-a-teď pozemských daností vytváří po sobě jdoucím preparačním krokům jaksi obal. Tak například tehdy, když se člověk zamyslí nad krávou, jejíž význam v kosmickém kontextu jako dárkyně většiny orgánových obalů roste do nezměrna; nebo nad bylinami, jejichž květy se používají; nebo nad ročními obdobími a nad místem, kde jsou zakopávány, respektive vystavovány živlovému působení; nebo konečně nad působením Slunce, planet a hvězd, jež všestranně obklopuje dění. Celá periferie je kmotrou každému jednotlivému preparačnímu kroku. Pokus to při práci pocítit probouzí nové umění, nový druh umělecké tvorby, která se nepostavuje vedle přírody jako sochařství nebo malovaný obraz – povznášejíc ji z vlastního praobrazu prožívání, která přesto zůstává zdáním –, nýbrž umělecká tvorba, která se noří do přírody a v ní probouzí nové impulsy dění.<br /> <br /> Uměleckým způsobem vzniká v popsaných preparacích látko-duchové spojení, které ukazuje vývojovou cestu od přírody směrem k nadpřírodě, zatímco z neživé přírody odebrané zdánlivě hnojivé soli otevírají brány k pod-přírodě, k silám nepřátelským životu v podsmyslovém.<br /> <br /> Hnojení v biologicko-dynamickém zemědělství směřuje k tomu, aby přírodní působení otevřelo silám nadpřírody. Pojem {{SE|481}}<br /> <br /> té druhé lze, z hlediska zemědělství, myslet v jedno s ideou «zemědělské individuality». Tak jako tato «naplňuje své bytí», když je jako taková «pojata»,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 42: «Nun, eine Landwirtschaft erfüllt eigentlich ihr Wesen im besten Sinne des Wortes, wenn sie aufgefasst werden kann als eine Art Individualität für sich, eine wirklich in sich geschlossene Individualität.»&lt;/ref&gt; tak se naplňuje individualita člověka, Já, bytostnou substancí v té míře, jak silou Já své bytostné články – fyzické tělo, éterické a astrální tělo – zduchovňuje, to jest osvobozuje je z jejich vázanosti na přírodu. Bytostné naplnění Já tvoří vývojovou cestu člověka přes inkarnace. Čím více Já žijící v těle postupuje ve vědomí své duchovní povahy, tím více se může ze síly přebytku svého bytí rozšiřovat nad mimočlověčí přírodu a, přetvářejíc ji, cílenou činností «učit se pojímat zemědělský podnik jako jakýsi druh individuality». Toto uchopení znamená opravdovou inauguraci do budoucnosti, totiž vštípit vývojovou myšlenku nyní ze strany k vyššímu lidství probouzejícího se člověka do jsoucna přírody, jež se stalo. Zároveň to znamená, ze síly vyššího Já se vzdát toho, co chce pro sebe Já vázané na tělo, sobecké Já. Tím je ukázána cesta, jak může křesťanství novým způsobem opět zapustit kořeny v práci na zemi. Tento výhled do budoucnosti zakládá smýšlení, z nějž může zemědělec přírodě v lásce dávat, co nemá – dar, skrze nějž se může působení přírodních bytostí na daném stanovišti individualizovat k vyššímu celku.<br /> <br /> V tomto smyslu lze preparáty a organická hnojiva, v nichž docházejí k bytostné účinnosti, považovat za prostředky výchovy, respektive evoluce, skrze něž se zemědělství může naplnit bytím a stát se skutečnou individualitou. V ní se individualizují síly výšin a hlubin v umělecké dílo středu – úrodnou půdu.<br /> <br /> Totéž smýšlení, o němž je zde řeč, je však také to, které dává člověku poznávat bytost a význam spolupráce s ohledem na budoucnostně zaměřenou tvůrčí tvorbu společenství. Vznikající zemědělský organismus jako tělo zemědělské individuality a sociální organismus jako tělo lidského společenství cítícího se sjednoceného v Kristově bytosti jsou dvě poloviny jedné a {{SE|482}}<br /> <br /> téže skutečnosti. Teprve toto sjednocení představuje celkové umělecké dílo. Zárodek k takovému je na každém statku na světě, kde se z takového smýšlení pracuje, keimhaft přítomen; je rozpoznatelný a prožitelný. {{SE|483}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Dank&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Poděkování ===<br /> <br /> Co mě pohnulo z ukrytých hlubin mého osudu, nabylo podoby setkáváním s velmi mnohými lidmi. Všichni přikládali haléř k haléři k tomu, aby se ve mně zformoval obraz světa, který mě z pochopení minulosti, v jejích metamorfózách, ukazoval do budoucnosti. Jim všem budiž vyřčen dík. Mnohý z nich se mi stal průvodcem, abych odhodlaně vykročil branou poznání antroposofické duchovní vědy a na této cestě v obrysech rozpoznal přehojnost úkolů, které budoucnost klade pozemskému člověku. Že jsem mohl alespoň v základech uchopit takový budoucnostní úkol, vděčím vše-zahrnujícímu dílu Rudolfa Steinera.<br /> <br /> Dále patří můj dík všem těm, kdo mi pomáhali konat mé zpočátku ještě nejistné kroky k takovým budoucnostním cílům. Na zemědělském poli to byli Joseph Blockhuys, Ernst Becker, Hans Jörg Graf von Bothmer, Wolfgang Schaumann, na poli přírodovědeckém Herbert Koepf, Jochen Bockemühl a Georg Maier a na poli sociálního utváření Wilhelm Ernst Barkhoff, Rolf Kerler a Albert Fink. Celoživotním přítelem a rádcem mi byl Georg Glöckler, jemuž vděčím za mnoho poznatků o člověku a světě. Na závěr je třeba poděkovat Gunterovi Gebhardovi za jeho nesmírně chápavé pročtení rukopisu a za doplňující návrhy. Ve stejném smyslu míří můj dík Hansi-Christianu Zehnterovi, který s jemnocitným vnímáním obstaral lektorování. Velký dík náleží spolupracovnicím Dottenfelderhofes, jež se obětavě ujaly strojopisné verze, stejně tak grafičkám Ivaně Supan a Mathiasovi Buessovi.<br /> <br /> Zvláště velký dík budiž vyřčen Lieselotte Klettové, mé ženě, která se po desetiletí spolupodílela na tom, o čem je v knize řeč, která sledovala její vznik s láskyplně-kritickým pohledem a hájila mi záda pro hodiny klidu v neustále pracovně nabitém dění statku.<br /> <br /> A konečně budiž vyřčen velký dík panu Dr. Peteru Schnellovi a nadaci Software AG Stiftung za finanční podporu, skrze niž se vydání tohoto spisu teprve stalo možným.<br /> <br /> [[Manfred Klett]] {{SE|484}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Manfred Klett, Ostersonntag 2021.jpeg|frame|zentriert|&lt;center&gt;&lt;small&gt;Manfred Klett am Dottenfelderhof, Ostersonntag 2021. Foto: François Hagdorn, CC BY-SA 4.0.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> {{SE|485}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Lebenslauf_Manfred_Klett&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Životopis Manfreda Kletta ===<br /> <br /> [[Manfred Klett|Manfred Klett]] se narodil roku 1933 v Tanganjice, dnešní Tanzanii, u Kilimandžára. Školní léta prožil mimo jiné na škole Schloss Salem a po druhé světové válce na waldorfské škole ve Stuttgartu, s ročním výměnným pobytem v Anglii. Studium na Technické vysoké škole ve Stuttgartu bylo předčasně přerušeno úrazem. Během ročního pracovního pobytu na severovýchodě Sýrie se rozhodl stát zemědělcem. Po učební době následovalo studium zemědělství na Universität Stuttgart-Hohenheim s promocí v oboru půdoznalství. Další čtyři roky věnoval výzkumu na Institutu für biologisch-dynamische Wirtschaftsweise na téma «Düngung und Nahrungsqualität». Rok 1968 byl poznamenán založením [[Betriebsgemeinschaft Dottenfelderhof|hospodářského společenství Dottenfelderhof]] (pět rodin) a záhy poté i tamní Landbauschule Dottenfelderhof. Po dvaceti letech biologicko-dynamické budovatelské práce s manželkou a pěti dětmi převzal vedení «Zemědělského oddělení Přírodovědné sekce na Goetheanu» v Dornachu ve Švýcarsku. Po čtrnácti letech činnosti a dalších osmi letech jako svobodný spolupracovník mezitím přebudované «Sekce pro zemědělství» se vrátil na Dottenfelderhof a znovu se ujal výuky na tamní Landbauschule. Vedle toho již 21 let pečuje o vesnický projekt Juchowo v Polsku. Je to pokus vytvořit ve východní Evropě místo, v němž by se «vzdělávání Země» (Novalis) ukazovalo jako sociální úkol a «sociální otázka» nacházela odpověď ve vzdělávání Země.<br /> {{SE|485}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Sachwortregister&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> == Věcný rejstřík ==<br /> <br /> +++ Stav k 27. dubnu 2026: Tento věcný rejstřík není součástí tištěné verze! Je průběžně vyvíjen/doplňován/kontrolován. Zde se můžete rádi [[MitTun bei biodyn.wiki|zapojit]] +++<br /> <br /> {{GlossarNavigationArtikel|A}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|A}}<br /> <br /> * Polní hospodářství [[#45|45]], [[#53|53]], [[#65|65]], [[#66|66]], [[#107|107]]<br /> * Přeslička rolní (Equisetum) [[#253|253]]<br /> ** Postřik [[#253|253]], [[#356|356]]<br /> ** a křemen [[#253|253]]<br /> * Přeslička rolní (viz preparát z přesličky) [[#448|448]]<br /> * Agrární industrialismus [[#29|29]], [[#30|30]], [[#71|71]], [[#79|79]], [[#81|81]], [[#82|82]], [[#176|176]], [[#190|190]]<br /> * Étericko-astrální v kompostu [[#293|293]], [[#296|296]]<br /> ** v rostlině [[#224|224]], [[#251|251]], [[#362|362]]<br /> * Étericky živé na zvýšené úrovni [[#116|116]]<br /> * Étericky bující [[#284|284]]<br /> * Nedostatek éteru v oblasti kořenů stromu [[#302|302]]<br /> * Éterické tělo (organizace života) [[#41|41]], [[#98|98]], [[#100|100]], [[#104|104]], [[#235|235]], [[#268|268]]<br /> * Žíravé vápno v kompostu (pálené vápno) [[#283|283]], [[#284|284]]<br /> * Jablko [[#125|125]]<br /> * Astrální tělo (duševní organizace) [[#44|44]], [[#49|49]], [[#99|99]], [[#111|111]], [[#268|268]], [[#303|303]]<br /> * Astralita<br /> ** Astrální tělo a nemoc [[#99|99]], [[#250|250]]<br /> ** Astrálno a rostlina [[#111|111]], [[#225|225]], [[#250|250]], [[#362|362]]<br /> ** Bohatství astrálna v oblasti koruny stromu [[#125|125]], [[#302|302]]<br /> ** Astralizace vzduchu [[#221|221]]<br /> * Atmosféra [[#22|22]], [[#102|102]], [[#276|276]]<br /> * Atmosféra (vzdušný okruh) [[#102|102]], [[#103|103]], [[#118|118]], [[#121|121]]<br /> * Dýchání<br /> ** člověka [[#91|91]], [[#241|241]]<br /> ** zvířat [[#116|116]], [[#119|119]]<br /> ** a meditace [[#152|152]] (jako „promýšlení“ při přežvykování)<br /> ** a látková výměna [[#91|91]]<br /> ** a motýlokvěté rostliny [[#241|241]]<br /> ** Dýchání (fáze vzdušného dýchání v kompostu) [[#292|292]]<br /> * Výsev / doba výsevu [[#214|214]], [[#230|230]], [[#240|240]], [[#241|241]]<br /> ** Výživná síla, reprodukční síla [[#230|230]], [[#253|253]]<br /> ** Déšť, úplněk [[#244|244]]<br /> ** Fáze měsíce [[#244|244]], [[#253|253]]<br /> * Vylučování<br /> ** u rostliny [[#217|217]]<br /> ** látkovosti potravy v mozku [[#89|89]], [[#90|90]]<br /> * Výkaly (lidské) [[#323|323]], [[#324|324]]<br /> * Výkaly (zvířecí) [[#133|133]], [[#142|142]], [[#145|145]], [[#149|149]], [[#157|157]], [[#287|287]], [[#303|303]]<br /> * Postřik tekutými preparáty [[#356|356]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|B}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|B}}<br /> * Bakterie<br /> ** V půdě a hnoji [[#214|214]], [[#218|218]], [[#252|252]], [[#292|292]], [[#296|296]], [[#306|306]]<br /> ** Působení v hnojivu [[#296|296]], [[#306|306]]<br /> * Bakterie (střevní a hlízkové bakterie) [[#241|241]], [[#296|296]]<br /> * Květy kozlíku lékařského [[#434|434]]<br /> * Preparát z kozlíku lékařského [[#427|427]]<br /> * Pobřišnice (okruží) [[#154|154]], [[#157|157]]<br /> * Pobřišnice (okruží skotu) [[#157|157]], [[#331|331]], [[#415|415]]<br /> * Sedlák<br /> ** jako meditující [[#68|68]]<br /> ** a věda [[#82|82]], [[#86|86]]<br /> * Sedlák / Selský stav [[#30|30]], [[#71|71]], [[#76|76]], [[#86|86]], [[#184|184]]<br /> * Selská filozofie [[#43|43]], [[#169|169]]<br /> ** Pravidla a jejich moudrost [[#232|232]]<br /> * Strom, shromažďovatel astrality [[#125|125]], [[#302|302]]<br /> ** Vrstvy tvoření [[#302|302]]<br /> ** v protikladu k bylině [[#302|302]]<br /> * Strom (ovocný strom) [[#58|58]], [[#66|66]], [[#301|301]], [[#302|302]]<br /> * Oblast koruny stromu a oblast kořenů stromu [[#302|302]]<br /> * Hospodářské společenství [[#162|162]], [[#163|163]], [[#165|165]], [[#172|172]], [[#173|173]], [[#177|177]], [[#181|181]], [[#185|185]]<br /> * Hospodářský organismus [[#34|34]], [[#35|35]], [[#80|80]], [[#81|81]], [[#162|162]], [[#175|175]], [[#178|178]], [[#181|181]], [[#185|185]]<br /> * Včely (včela medonosná) [[#123|123]], [[#124|124]], [[#130|130]], [[#131|131]]<br /> * Obrazotvorné metody (krystalizace chloridu měďnatého) [[#317|317]], [[#318|318]]<br /> * Biologicko-dynamické preparáty [[#289|289]], [[#310|310]], [[#325|325]], [[#328|328]], [[#334|334]], [[#336|336]], [[#344|344]]<br /> * Teplo listů a květů pro rostlinu [[#224|224]], [[#237|237]]<br /> * Barva květu - planety [[#224|224]]<br /> * Půda<br /> ** Obsah vápníku [[#211|211]], [[#283|283]]<br /> ** Obsah křemene [[#211|211]], [[#284|284]]<br /> ** Přídavek jílu [[#210|210]], [[#211|211]]<br /> ** jako orgán [[#95|95]]<br /> ** Proniknutí rozumovostí [[#333|333]]<br /> ** Obsah železa a odželeznění [[#285|285]]<br /> ** geologický základ [[#205|205]]<br /> * Půda / Zpracování půdy [[#45|45]], [[#205|205]], [[#207|207]], [[#213|213]], [[#219|219]], [[#220|220]], [[#227|227]], [[#230|230]], [[#233|233]]<br /> * Půdní úrodnost [[#29|29]], [[#201|201]], [[#203|203]], [[#238|238]], [[#242|242]]<br /> * Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) [[#253|253]], [[#310|310]]<br /> * Preparát z kopřivy [[#379|379]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|C}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|C}}<br /> <br /> * Chamomilla off. (Heřmánek) [[#339|339]], [[#360|360]], [[#372|372]]<br /> * Chaos v semeni a v jeho okolí [[#290|290]]<br /> * Chaos (v procesu kompostování) [[#290|290]], [[#294|294]], [[#351|351]]<br /> * Chemicky působící v půdě [[#263|263]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|D}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|D}}<br /> * Proces tlumení [[#284|284]]<br /> * Trvalý humus [[#218|218]], [[#221|221]], [[#224|224]], [[#238|238]], [[#295|295]], [[#296|296]]<br /> * Trvalky [[#202|202]]<br /> * Trojčlennost (člověka) [[#88|88]], [[#89|89]], [[#90|90]], [[#92|92]], [[#114|114]]<br /> * Vůně [[#224|224]], [[#363|363]]<br /> * Hnojivo<br /> ** Ošetřování [[#304|304]], [[#305|305]], [[#309|309]]<br /> ** osobní vztah [[#287|287]], [[#303|303]]<br /> ** Zrozumovění [[#333|333]]<br /> ** Preparáty [[#326|326]], [[#334|334]], [[#360|360]]<br /> * Hnojení [[#259|259]], [[#267|267]], [[#273|273]], [[#280|280]], [[#286|286]], [[#303|303]], [[#323|323]]<br /> * Otázka hnojení [[#259|259]], [[#271|271]]<br /> * Hnojiště [[#307|307]]<br /> * Hnojiště [[#307|307]]<br /> * Cezení tekutiny preparátů [[#351|351]] (při míchání a postřiku)<br /> <br /> == E ==<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|E}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|E}}<br /> * Vysoká zvěř [[#112|112]]<br /> * Měchýř jelena [[#332|332]], [[#339|339]]<br /> * Dub, dubová kůra [[#339|339]], [[#389|389]]<br /> * Preparát z dubové kůry [[#389|389]]<br /> * Dub a období Marsu [[#211|211]], [[#224|224]]<br /> * Zakopávání preparátů [[#347|347]], [[#349|349]]<br /> * Jednoletá rostlina [[#44|44]]<br /> * Kysání (silážování) [[#148|148]]<br /> * Obsah železa v půdě a odželeznění [[#285|285]]<br /> * Železo, záření kopřivy (rozvedeno až v pozdějších kapitolách knihy)<br /> * Bílkovina<br /> ** Molekulární struktura [[#265|265]], [[#362|362]]<br /> ** a tvorba semen [[#362|362]]<br /> ** v živočišném a rostlinném organismu [[#362|362]]<br /> * Elementární bytosti [[#114|114]], [[#116|116]], [[#121|121]], [[#125|125]]<br /> * Živly<br /> ** nad a pod zemí [[#93|93]], [[#101|101]]<br /> ** Kvalitativní poměry [[#103|103]]<br /> * Elektřina [[#264|264]]<br /> * Elektrická konzervace krmiv (nezmíněno)<br /> * Embryonální život [[#44|44]], [[#215|215]]<br /> * Entity, působení nejmenších [[#326|326]], [[#348|348]]<br /> * Equisetum arvense (Přeslička rolní) [[#253|253]]<br /> ** Čaj [[#253|253]]<br /> * Půda jako orgán [[#95|95]]<br /> * Vůně zemních rostlin a stromů (nezmíněno)<br /> * Výživa [[#36|36]], [[#153|153]]<br /> * Výrobní podmínky (průmysl/zemědělství) [[#30|30]], [[#32|32]], [[#38|38]]<br /> * Vičenec<br /> * Osel [[#137|137]], [[#138|138]], [[#139|139]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|F}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|F}}<br /> * Využití fekálií [[#323|323]], [[#324|324]] <br /> * Barvy a planety [[#224|224]] <br /> * Hraboš polní [[#245|245]], [[#246|246]] <br /> * Oheň jako ničitel úrodnosti [[#245|245]] <br /> * Mrazová kyprost [[#208|208]] <br /> * Působení mrazu [[#208|208]] <br /> * Osevní postup [[#235|235]], [[#237|237]], [[#238|238]], [[#239|239]], [[#241|241]], [[#242|242]], [[#250|250]], [[#253|253]], [[#254|254]], [[#255|255]], [[#257|257]] <br /> * Plody<br /> ** Aroma a působení planet [[#224|224]], [[#225|225]] <br /> * Krmení zvířat [[#148|148]], [[#150|150]], [[#151|151]], [[#305|305]] <br /> * Pícniny<br /> ** Vlastnosti [[#249|249]]<br /> * Metody krmení [[#136|136]], [[#148|148]], [[#263|263]], [[#299|299]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|G}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|G}}<br /> * Mozek (síly a látkovost) [[#89|89]], [[#90|90]], [[#129|129]]<br /> * Drůbež (domácí drůbež) [[#131|131]], [[#132|132]], [[#133|133]]<br /> * Duch a hmota [[#268|268]]<br /> * Duchovní bádání [[#160|160]], [[#329|329]]<br /> * Okruží skotu [[#154|154]], [[#331|331]], [[#415|415]]<br /> * Geologický základ půdy [[#205|205]]<br /> * Horninové moučky [[#281|281]], [[#282|282]], [[#283|283]], [[#284|284]], [[#285|285]]<br /> * Konstelace hvězd [[#207|207]]<br /> * Tvorba paroží a rohů [[#113|113]], [[#155|155]]<br /> * Zelené hnojení [[#231|231]], [[#298|298]], [[#302|302]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|H}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|H}}<br /> * Okopaniny [[#248|248]], [[#254|254]]<br /> * Obilniny [[#247|247]], [[#253|253]]<br /> * Ruční práce a její význam [[#108|108]], [[#109|109]], [[#248|248]]<br /> * Domácí zvířata [[#126|126]], [[#127|127]], [[#128|128]]<br /> * Potírání ohnice [[#247|247]], [[#255|255]]<br /> * Léčení rostlinné přirozenosti [[#250|250]]<br /> * Léčivé prostředky [[#341|341]]<br /> * Seno, význam jako krmivo [[#67|67]]<br /> * Tvorba rohů [[#155|155]], [[#345|345]]<br /> * Rohokřemenný preparát [[#348|348]], [[#350|350]]<br /> * Rohový hnojový preparát [[#344|344]], [[#350|350]]<br /> * Luštěniny (Leguminózy) [[#241|241]], [[#256|256]]<br /> * Humus / Tvorba humusu [[#221|221]], [[#223|223]], [[#238|238]], [[#287|287]], [[#295|295]]<br /> * Humus, působení temnoty [[#225|225]]<br /> * Tvorba humusu v hospodaření přírody [[#223|223]], [[#297|297]]<br /> * Pes [[#140|140]], [[#141|141]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|I}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|I}}<br /> * Vloha Já (skot) [[#156|156]], [[#157|157]]<br /> * Organizace Já [[#160|160]]<br /> * Síla organizace Já<br /> ** Močůvka a hnůj [[#156|156]], [[#157|157]]<br /> * Očkovací pokusy u půd<br /> * Individualita, zemědělská [[#88|88]], [[#97|97]], [[#101|101]], [[#201|201]], [[#271|271]]<br /> * Průmysl (polarita k zemědělství) [[#27|27]], [[#30|30]]<br /> * Hmyz [[#122|122]], [[#123|123]]<br /> * Potírání hmyzu [[#250|250]]<br /> * Hmyz a rostlina [[#123|123]], [[#124|124]]<br /> * Pozemské síly a substance v organismu [[#235|235]], [[#236|236]]<br /> * Pozemské působení v rostlině [[#225|225]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|J}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|J}}<br /> * Roční období [[#206|206]], [[#213|213]], [[#220|220]], [[#228|228]]<br /> * Močůvka [[#309|309]], [[#311|311]]<br /> * Jupiter [[#211|211]], [[#224|224]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|K}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|K}}<br /> * Vápenec jako žádostivost [[#211|211]]<br /> * Vápenec jako léčitel<br /> * Obsah vápence v půdě [[#211|211]], [[#283|283]]<br /> * Vápenec v kompostu [[#284|284]]<br /> * Vápencový typus<br /> ** Vápenec a křemen<br /> ** Tvarující síla, součinnost [[#211|211]], [[#212|212]]<br /> ** a blízké planety [[#211|211]]<br /> ** Působení v rostlině [[#212|212]]<br /> * Vrstva kambia ve stromu [[#302|302]]<br /> * Heřmánek (Chamomilla off.) [[#339|339]], [[#360|360]], [[#372|372]]<br /> * Heřmánkový preparát [[#372|372]]<br /> * Heřmánkový proces v organismu [[#341|341]]<br /> * Brambor, požitek z brambor [[#248|248]], [[#254|254]]<br /> * Kočka [[#140|140]], [[#141|141]]<br /> * Křemen (křemen) [[#211|211]], [[#348|348]]<br /> * Křemen v půdě [[#211|211]]<br /> ** a Equisetum [[#253|253]], [[#448|448]]<br /> ** a vzdálené planety [[#211|211]]<br /> ** a vápenec [[#211|211]]<br /> ** a působení světla [[#225|225]]<br /> ** Pampeliška [[#339|339]], [[#405|405]]<br /> * Křemičitá substance, kyselina křemičitá [[#209|209]], [[#318|318]]<br /> ** Křemenný preparát v kravském rohu [[#348|348]]<br /> ** a teplo [[#349|349]]<br /> ** a kořenová podstata [[#357|357]]<br /> * Drcení křemene [[#349|349]]<br /> * Jetel [[#238|238]], [[#241|241]], [[#249|249]], [[#256|256]]<br /> * Kosterní systém zvířat [[#117|117]]<br /> * Vaření potravin<br /> * Uhlík jako nositel přirozených tvůrčích procesů [[#288|288]]<br /> * Kompostová hromada [[#287|287]], [[#289|289]], [[#290|290]]<br /> ** Přehazování [[#291|291]]<br /> ** k hnojení luk [[#299|299]]<br /> * Kompostování / Kompost [[#287|287]], [[#299|299]], [[#360|360]]<br /> * Konzervace elektřinou<br /> * Konzervace kysáním [[#148|148]]<br /> * Kosmicko-kvalitativní analýza [[#156|156]]<br /> * Kosmické působení podporované deštěm<br /> * Kosmické v křemičitém [[#211|211]]<br /> ** v rostlině [[#216|216]], [[#224|224]], [[#362|362]]<br /> ** a pozemské, jíl jako zprostředkovatel [[#212|212]]<br /> * Síly, živé v hnojivu [[#312|312]], [[#313|313]]<br /> * Silové proudy v organickém [[#265|265]]<br /> * Krystalizační síla Země v zimě [[#207|207]], [[#208|208]], [[#231|231]]<br /> * Kráva / Skot [[#146|146]], [[#149|149]]<br /> * Kravský roh [[#155|155]], [[#345|345]]<br /> ** Stáří, velikost, pohlaví [[#345|345]]<br /> ** Použití koňského hnoje [[#307|307]]<br /> ** Doba použití [[#347|347]]<br /> * Křemenný preparát [[#348|348]]<br /> ** Skladování [[#349|349]]<br /> ** Doba použití, distribuce, zakopání [[#347|347]], [[#349|349]], [[#356|356]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|L}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|L}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> * Zemědělství, individualita [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#88|88]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#101|101]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#201|201]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#202|202]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#271|271]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#327|327]] <br /> * Larva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#122|122]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#296|296]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]<br /> * Živé síly v hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#312|312]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]]<br /> * Leguminózy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#239|239]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#298|298]]<br /> ** jako sběrači dusíku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]<br /> ** Tvorba plodů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]] <br /> ** a proces vdechování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]<br /> * Lněné semínko [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]]<br /> * Pokus se světlem a stínem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#315|315]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|320]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#321|321]]<br /> * Pampeliška [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#331|331]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#342|342]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#405|405]]<br /> * Pampeliškový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#405|405]]<br /> * Vzduch [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#103|103]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#206|206]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]<br /> * Vojtěška [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#239|239]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#242|242]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]<br /> <br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|M}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|M}}<br /> * Mars, období Marsu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Stroje v zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#29|29]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#31|31]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#37|37]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#77|77]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#182|182]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#183|183]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#233|233]]<br /> * Krmení výkrmového dobytka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#134|134]]<br /> * Meditace [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#68|68]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#152|152]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#173|173]]<br /> ** a dýchání [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#152|152]]<br /> ** Lékařské [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#55|55]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#89|89]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#318|318]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#364|364]]<br /> * Lidské fekálie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#323|323]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#324|324]]<br /> * Lidský a zvířecí organismus [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#98|98]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]] *<br /> * Merkur, blízké planety [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> * Tvorba mléka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#36|36]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#158|158]]<br /> * Krmení dojnic [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|222]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]<br /> * Znehodnocování produktů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#226|226]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]]<br /> * Minerální hnojiva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#77|77]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#274|274]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#281|281]]<br /> * Hnůj (chlévská mrva) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#157|157]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]<br /> * [[Mist|Hnůj]]<br /> ** Oživení půdy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#185|185]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#204|204]]<br /> ** Vznik v živočišném organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]<br /> ** Míchací zařízení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]]<br /> ** Rozdělování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#174|174]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]]<br /> * Hnůj, přídavné preparáty [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#310|310]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#360|360]]<br /> * Mrkev jako krmivo [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]<br /> * Měsíc [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** Oživení Země v éterném [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> ** a reprodukční síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> * Fáze Měsíce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#108|108]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> * Působení Měsíce, příliš silné [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> * Působení Měsíce v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> * Působení Měsíce ve zvířeti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> * Působení Měsíce a plevel [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]<br /> * Svalový systém zvířete [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#266|266]]<br /> * [[Mysterium von Golgatha|Mystérium Golgoty]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#59|59]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#60|60]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#61|61]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|N}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|N}}<br /> * Příjem potravy u zvířete [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#149|149]]<br /> * Výživná síla a doba výsevu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]<br /> * Přírodovědecká sekce a pokusný kroužek<br /> * Braní a dávání v přírodě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#19|19]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#124|124]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#159|159]]<br /> * Háďátka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#247|247]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#255|255]]<br /> * Novoluní<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|O}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|O}}<br /> * Ovocnářství / Ovocný strom [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#53|53]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#58|58]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#66|66]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#108|108]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#301|301]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]<br /> * Ovocný strom [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]<br /> * Ovocné odrůdy, produkce<br /> * Princip organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#34|34]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#38|38]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#39|39]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#51|51]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#52|52]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#61|61]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#63|63]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#70|70]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#80|80]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#158|158]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#162|162]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#188|188]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|P}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|P}}<br /> * Trávení v bachoru [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#151|151]]<br /> * Paraziti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> * Osobní vztah k hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#287|287]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]<br /> * Kůň [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#137|137]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#138|138]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#139|139]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#140|140]]<br /> * Příprava &quot;pepře&quot; (popela) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> ** Hraboš polní [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]<br /> ** Hmyz [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]<br /> ** Plevel [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> * Koňský hnůj pro kravské rohy<br /> * Rostlina, pozemské a kosmické působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#262|262]]<br /> * Rostlina, reprodukční a výživná síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#299|299]]<br /> * Rostlinná strava<br /> * Choroby rostlin [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> ** Profylaxe [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> * Rostlinná přirozenost [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#286|286]]<br /> * Doby sázení a oběh planet<br /> * Švestka<br /> * Pluh / Orba [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#45|45]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#64|64]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#231|231]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#232|232]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#233|233]]<br /> * Planety [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#358|358]]<br /> ** vzdálené a trvalky [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** vzdálené a křemen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** blízké a jednoleté rostliny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** blízké a vápenec [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** Oběh a doby sázení<br /> ** Působení a aroma plodů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]]<br /> * Působení planet a barva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Působení planet v listu a květu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Působení planet ve zvířeti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> * Působení planet v kořeni [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#212|212]]<br /> * Planetární život v souvislosti s pozemským [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#358|358]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|Q}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|Q}}<br /> * Kvalita produktů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#35|35]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#226|226]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#318|318]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#319|319]]<br /> * Křemen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#282|282]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|348]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]<br /> * Křemenný preparát v kravském rohu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|348]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]<br /> * Drcení křemene [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]<br /> * Pýr [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#231|231]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#248|248]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|R}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|R}}<br /> <br /> * Drancování v zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#336|336]]<br /> * Mšička révokaz<br /> * Déšť jako podporovatel kosmického působení<br /> * [[Regenwurm|Žížala]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#223|223]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#296|296]]<br /> * Žížala, žížaly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#223|223]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]<br /> * Regulace lesa *Dráždivá a výživná hodnota látek v půdě<br /> * Reprodukční síla a doba výsevu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> ** a výživná síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> ** u [[Unkraut|plevele]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> ** a potírání škůdců<br /> * [[Rhythmus|Rytmus]] / rytmický střed (půda) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#92|92]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#328|328]]<br /> * Syrová strava<br /> * Červenka (nemoc)<br /> * Proces míchání (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#352|352]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#353|353]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#354|354]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#355|355]]<br /> * Háďátko řepné [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#255|255]]<br /> * Míchání, kravský rohový hnůj [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]]<br /> ** s míchacím zařízením [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#353|353]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#354|354]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|S}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|S}}<br /> * Osevní plodiny a luštěniny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]<br /> * [[Salz|Sůl]] v potravě<br /> * Sůl ke konzervaci<br /> * Tvorba semen, síla semen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#286|286]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#287|287]]<br /> * Saturn, období Saturna [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Saturnské síly a tepelný stav [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Kyslík jako nositel života [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#109|109]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|292]]<br /> * Potírání škůdců [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]]<br /> ** koncentrací<br /> ** z morálního hlediska<br /> * Přesličkový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#448|448]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#453|453]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#454|454]]<br /> * Ovce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#144|144]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#306|306]]<br /> * Řebříček [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#364|364]]<br /> * Řebříčkový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]]<br /> * Síra [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]<br /> ** řebříčku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]<br /> ** jako zprostředkovatel mezi duchovním a fyzickým [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]<br /> * Prase (domácí prase) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#134|134]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#135|135]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#136|136]]<br /> * Prase a krmení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#136|136]]<br /> * Sociální trojčlennost [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#73|73]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#84|84]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#85|85]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#187|187]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#188|188]]<br /> * Slunečnice [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]]<br /> * Působení Slunce v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]]<br /> ** na zvířeti<br /> ** diferencované zvěrokruhem<br /> * Postřikovač [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#356|356]]<br /> * Chlévský hnůj [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]<br /> * Stájové krmení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#148|148]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]]<br /> * Hnůj na hnojišti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]<br /> * Hvězdářství a působení hvězd [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#207|207]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> * [[Stickstoff|Dusík]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#79|79]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]<br /> ** Význam a vliv [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]<br /> ** Stálost<br /> ** v hromadě hnoje [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> ** Citlivost<br /> ** Vznik v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]<br /> * Dusík / Dusíkaté soli [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#79|79]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#276|276]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#278|278]]<br /> * Obsah dusíku v hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> * Dusík jako fyzický nositel astrality [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#279|279]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|292]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#297|297]]<br /> * Sběrači dusíku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]<br /> * Látková výměna, substance a síly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#272|272]]<br /> * Keře a savci<br /> * Zhušťování substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#261|261]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#263|263]]<br /> * Přeměna substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#294|294]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#341|341]]<br /> * Přeměna substance v organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#294|294]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|T}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|T}}<br /> * Terestrické síly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#205|205]]<br /> * [[Tiere|Zvíře]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#111|111]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]]<br /> ** Kosterní systém [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]]<br /> ** Působení Měsíce a Slunce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> ** Svalový systém [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#266|266]]<br /> ** Příjem potravy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#149|149]]<br /> ** Organismus ve svém členění [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#100|100]]<br /> ** a rostlina v rámci zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#65|65]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#67|67]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]<br /> * Krmení zvířat [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#148|148]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]]<br /> * Zvěrokruh [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#267|267]]<br /> * Svět zvířat (divoká fauna) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#112|112]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]]<br /> * Hnůj z hluboké podestýlky [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#306|306]]<br /> * Rajče [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#311|311]]<br /> ** Působení mrazu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#208|208]]<br /> ** Pěstování<br /> * [[Ton|Jíl]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#209|209]]<br /> ** Přídavek do půdy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#205|205]]<br /> ** Zprostředkovatel mezi vápencem a křemenem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** Zprostředkovatel mezi kosmickým a terestrickým [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#212|212]]<br /> * Jílové minerály [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#209|209]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#210|210]]<br /> * Rašelina v půdě<br /> * Rašelinová drť v kompostové hromadě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#290|290]]<br /> * Sušené řízky<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|U}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|U}}<br /> * Nad a pod zemí v jejich vzájemném působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]]<br /> * Přes léto (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]<br /> * Přezimování (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|347]]<br /> * Přeměna prvků [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#263|263]]<br /> * Potírání havěti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#135|135]]<br /> * [[Unkraut|Plevel]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#214|214]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#242|242]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#246|246]]<br /> * Regulace plevele (mechanická) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#246|246]]<br /> * Popelení semen plevele (příprava &quot;pepře&quot;) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|222]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> * Výuka, zemědělská [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#184|184]]<br /> * Urtica dioica (Kopřiva dvoudomá) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|V}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|V}}<br /> <br /> * Valeriana officinalis (Kozlík lékařský) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]]<br /> * Vegetariánská strava<br /> * Venuše [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> * Venuše ve Štíru<br /> * Trávení (skot) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#153|153]]<br /> * Spalování v organismu<br /> * Zhušťování substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#261|261]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]]<br /> * Ředění (kravský rohový hnůj) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]]<br /> * Dědičnost<br /> * Oživení Země [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#280|280]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#360|360]]<br /> * Učinit hnojivo rozumným [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#333|333]]<br /> * Pokusy, podněty [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]]<br /> * Pokusné plochy, velikost<br /> * Pokusné rostliny (pšenice a vičenec) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Příbuznost světa hmyzu a rostliny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#123|123]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#124|124]]<br /> * Tlení (hmyzí &quot;pepř&quot;)<br /> * Vitalita v půdě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Ptáci (svět ptáků) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]]<br /> * Svět ptáků [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]]<br /> * Chov ptáků a chov hmyzu<br /> * Úplněk [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> ** a déšť<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|W}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|W}}<br /> * Les [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#110|110]]<br /> * Teplo [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#103|103]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#260|260]]<br /> ** a křemen<br /> * Přeměna tepla v organismu (nachlazení)<br /> * Tepelný stav a Saturn [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Voda [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|102]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#208|208]]<br /> ** jako distributor měsíčních sil [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> ** nad a pod zemí [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|102]]<br /> * Vodík a jeho působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#295|295]]<br /> * Obsah vodíku v hnojivu<br /> * Čekanka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]]<br /> * Vinařství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#53|53]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#175|175]]<br /> * Pšenice (sklon k tvorbě semen) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Přežvykování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#151|151]]<br /> * Hnojení luk kompostem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#299|299]]<br /> * Ozimé obilí [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#207|207]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]<br /> * Červi a svět larev v půdě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]]<br /> * Kořen u stromu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]<br /> * Tvary kořenů jako výraz kosmických a terestrických působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#96|96]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Kořenová potrava [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#217|217]]<br /> * Růst kořenů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#216|216]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Kořenové teplo pro rostliny<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|X}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|X}}<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|Y}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|Y}}<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|Z}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|Z}}<br /> * Kozy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#144|144]]<br /> * Šlechtění kulturních rostlin [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#45|45]]<br /> * Šlechtění rostlin pro preparáty<br /> * Bránicový orgán (půda) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]]<br /> * Dvojčlennost živočišného organismu<br /> <br /> &lt;/div&gt;{{GlossarNavigationArtikel|0-9}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|0-9}}<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Filmbeiträge&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> == Filmové příspěvky ==<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Feier_zur_Buchveröffentlichung_von_Manfred_Klett&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Slavnost u příležitosti vydání knihy Manfreda Kletta ===<br /> <br /> [[Datei:Manfred Klett von der Agrartechnologie zur Landbaukunst.PNG|thumb|link=Manfred Klett - Feier zur Buchveröffentlichung: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst, 2021|[[Manfred Klett]] dne 18. července 2021 na [[Dottenfelderhof]]u]]<br /> <br /> Na počest Manfreda se 18. července 2021 v rámci malé slavnosti sešli někteří jeho průvodci na životní cestě, kteří dnes rovněž patří k nejznámějším osobnostem v [[Biologisch-dynamische Landwirtschaft|biologicko-dynamickém]] hnutí. S radostí a úlevou bylo slaveno, že Manfred Klett své nové dílo „'''Od agrotechnologie k umění zemědělství'''&quot; dokončil a vydal. <br /> <br /> '''''[[Manfred Klett - Feier zur Buchveröffentlichung: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst, 2021|Zde najdete přednášku]]'''''<br /> <br /> |&lt;small&gt;[[Manfred Klett|zpět k Manfredu Klettovi ◁]] &lt;/small&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Buchvorstellung_&amp;quot;Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst&amp;quot;_vom_Mitherausgeber_Ueli_Hurter&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Představení knihy „Od agrotechnologie k umění zemědělství&quot; spolunakladatelem Uelim Hurterem ===<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Ueli_Hurter_präsentiert_Buch_Manfred_Klett_von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst.jpg|thumb|link=https://www.youtube.com/watch?v=K_oQWzXnkJc|[[Ueli Hurter]] ]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Zde vidíme vedoucího [[Sektion für Landwirtschaft|Sekce pro zemědělství]] na [[A:Goetheanum|Goetheanu]] v [[A:Dornach|Dornachu]], [[Ueli Hurter]]a. Ueli byl také spolunakladatelem. <br /> <br /> „Tedy to, co se předává do rukou '''mladé generaci''', aby to mohlo být předáno na přinejmenším stejně dobré, ne-li ještě '''dále rozvinuté úrovni''', než jakou sami převzali od generace předchozí. A to nyní ekonomicky, podnikohospodářsky, ale i národohospodářsky vyjádřeno, je právě něco, na co '''autor''' '''poukazuje''', že zde v jádru leží něco, co vlastně '''celá ekonomika hledá, totiž regenerativní hospodářství.'''<br /> <br /> Nacházíme se dnes v celkové situaci s naší planetou Zemí, kde bezpodmínečně a rychle a na mnoha místech potřebujeme přístupy a nasazení směrem k '''hospodářství''', které není pouze '''spotřebovávající''', které není pouze '''zatěžující''', které nezanechává pouze '''negativní dopad''', nýbrž které je '''regenerativní''' – a zemědělství '''přirozeně''' díky své '''blízkosti k životním procesům''', avšak pak '''pochopeno''' jako '''biodynamické''' zemědělství. Pokud to pochopí, může se vlastně stát '''dárcem impulsu''', '''inspirátorem''' '''pro celé hospodářství'''.<br /> <br /> To je v této knize vypracováno a je to výzva, aby '''budoucí generace''' to vypracovaly ještě zřetelněji, aby s tím pracovaly a aby také nezůstávaly pouze v zemědělských souvislostech, nýbrž aby to '''vnášely''' do '''celohospodářského, celospoleč enského dialogu'''.&quot;<br /> <br /> '''''[[Ueli Hurter - Buchvorstellung Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst|zde najdete transkribovanou přednášku]]'''''<br /> <br /> &lt;small&gt;[[Manfred Klett|zpět k Manfredu Klettovi ◁]] &lt;/small&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Einzelnachweise&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Jednotlivé zdroje ===<br /> <br /> [[Kategorie:Autor]]<br /> [[Kategorie:Betriebsorganismus]]<br /> [[Kategorie:Bodenbearbeitung]]<br /> [[Kategorie:Bodenfruchtbarkeit]]<br /> [[Kategorie:Buch]]<br /> [[Kategorie:biologisch-dynamische Landwirtschaft]]<br /> [[Kategorie:biologisch-dynamische Präparate]]<br /> [[Kategorie:biodynamische Landwirtschaft]]<br /> [[Kategorie:Düngung]]<br /> [[Kategorie:Herausragende Persönlichkeit]]<br /> [[Kategorie:Inhaltsangabe (Buch)]]<br /> [[Kategorie:Landbaukunst]]<br /> [[Kategorie:Literatur]]<br /> [[Kategorie:Manfred Klett]]<br /> [[Kategorie:Pionier]]<br /> [[Kategorie:Rudolf Steiner]]<br /> [[Kategorie:Zukunftsimpuls]]<br /> &lt;references /&gt;{{Artikel unten}}</div>

Admin https://biodyn.wiki/index.php?title=Translations:Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/29/cs&diff=28214 2026-06-06T13:09:30Z

<p>Admin: </p> <hr /> <div>* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě střídání plodin|O podstatě osevního postupu 235]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Střídání plodin a životní organizace zemědělského organismu|Osevní postup a životní organizace zemědělského organismu 235]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K systému střídání plodin|K systému osevního postupu 237]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup a humusové hospodářství|Osevní postup a hospodaření s humusem 238]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup a pěstování meziplodin|Osevní postup a pěstování meziplodin 239]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Střídání plodin a mobilizace minerálů, vázání dusíku|Osevní postup a rozklad minerálů, vázání dusíku 241]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele|Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele 242]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Metoda spálení semen plevelů na popel|Postup zpopelňování semen plevelů 244]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Mechanická regulace plevelů|Mechanická regulace plevelů 246]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Plevele a plevelné trávy v obilninách|Plevele a trávy ve stébelninách 247]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Plevele a plevelné trávy v okopaninách|Plevele a trávy v okopaninách 248]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Plevele a plevelné trávy v pěstování krmných rostlin|Plevele a trávy při pěstování pícnin 249]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Střídání plodin, choroby a škůdci|Osevní postup, choroby a napadení škůdci 250]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Choroby obilnin podmíněné střídáním plodin|Choroby stébelnin podmíněné osevním postupem 253]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Choroby okopanin podmíněné osevním postupem|Choroby okopanin podmíněné osevním postupem 254]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Choroby krmných rostlin podmíněné osevním postupem|Choroby pícnin podmíněné osevním postupem 255]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Osevní postup ve vztahu k hnojení, humusové bilanci a obdělávání pluhem|Osevní postup ve vztahu k hnojení, bilanci humusu a orbě 257]]</div>

Admin https://biodyn.wiki/index.php?title=Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/cs&diff=28213 2026-06-06T13:09:20Z

<p>Admin: </p> <hr /> <div>&lt;languages /&gt;<br /> <br /> {{SE|4}}<br /> <br /> {{SE|5}}<br /> <br /> {{SE|7}}<br /> <br /> {{SE|9}}<br /> <br /> [[Datei:Buch Manfred Klett Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst.jpg|mini|right|class=responsive-img|Kniha [[Manfred Klett]], 1. vydání 30. června 2021. Další knihy najdete v [[Literatura|literatuře]].]]<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> &lt;/div&gt;{{SE|4}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Online-Version im biodyn.wiki: © Copyright 2025 by François Hagdorn, Alle Rechte vorbehalten<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Einbandgestaltung: Wolfram Schildt, Lektorat: Hans-Christian Zehnter, Claus Jahncke, Bildkonzepte: Manfred Klett, Umsetzung: Mathias Buess und Ivana Suppan, wo nicht anders angegeben, Satz: Atelier Doppelpunkt, Johannes Onneken, Münchenstein, Druck: Beltz, Grafische Betriebe, Bad Langensalza<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Printversion erhältlich beim Verlag am Goetheanum, 2021, ISBN 978-3-7235-1668-3 [https://goetheanum-verlag.ch www.goetheanum-verlag.ch]{{SE|5}}<br /> &lt;center&gt;<br /> Gewidmet den Mitbegründern der <br /> [[Betriebsgemeinschaft Dottenfelderhof]] (1968)<br /> &lt;/div&gt; <br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> und denjenigen, die aus eigener Urteilskraft im gleichen Sinne <br /> eine neue Landwirtschafts- und Sozialkultur wollen.&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> __NOTOC__{{SE|7}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> &lt;center&gt;<br /> Unter Schmerzen hat unsere<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Muttererde sich verfestigt.<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Unsere Mission ist es,<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> sie wieder zu vergeistigen,<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> indem wir sie durch die<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Kraft unserer Hände<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> umarbeiten zu einem<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> geisterfüllten Kunstwerk.<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ''Rudolf Steiner&lt;ref&gt;Wiedergabe der Worte Rudolf Steiners bei der Grundsteinlegung zum Rosenkreuzertempel der Loge Malsch «Franz von Assisi» nach dem Gedächtnis von Hilde Stockmeyer; aus: Rudolf Steiner: Bilder okkulter Siegel und Säulen, GA 284, Dornach 1993, S. 113.&lt;/ref&gt;'' &lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> {{SE|9}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Inhaltsverzeichnis&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Obsah ===<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Předmluva|Úvodní slovo 17]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Úvod|Předmluva 21]]<br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Erster Teil|První část 25]]&lt;/big&gt;'''<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Polarita průmyslu a zemědělství|Polarita průmyslu a zemědělství 27]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Podmínky výroby v průmyslu a zemědělství|Podmínky produkce v průmyslu a zemědělství 30]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Organismový princip v zemědělství v zrcadle vývoje vědomí lidstva|Princip organismu v zemědělství v zrcadle vývoje lidského vědomí 39]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pravěk|Rané období 39]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Urindická kultura|Praindická kultura 40]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Staroperská kultura|Praperská kultura 42]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kultury starého Egypta a Mezopotámie|Kultury starověkého Egypta a Mezopotámie 46]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Řecko-římská kultura|Řecko-římská kultura 49]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kultura novověku|Kultura novověku 54]]<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kulturní proudy zemědělství až k obratu časů|Kulturní proudy v zemědělství do přelomu letopočtu 56]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Událost obratu časů, Mysterium Golgoty|Událost přelomu letopočtu, mystérium Golgoty 59]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Proměna principu organismu až do novověku|Proměna principu organismu do novověku 61]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Bod a periferie|Bod a okruh 63]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Princip organismu v novověku|Princip organismu v novověku 70]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nové zárodky|Nové klíčky 84]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trojčlennost člověka a zemědělská individualita|Trojčlennost člověka a zemědělská individualita 88]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hofového organismu|Čtyřčlennost člověka a uzavřenost organismu hospodářství 97]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Obraz čtyřčlenné struktury zemědělské individuality|Obraz čtyřčlennosti zemědělské individuality 101]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Fyzická organizace|Fyzická organizace 101]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Životní organizace|Životní organizace 104]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu|Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu 111]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Druhy volně žijící zvěře — orgány organismu statku a krajiny|Druhy divokých zvířat – orgány organismu hospodářství a krajiny 112]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Čtyři skupiny v rámci divoké fauny|Čtyři skupiny v rámci divoké fauny 114]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí zvířata — orgány v organismu statku a krajiny|Domácí zvířata – orgány v organismu hospodářství a krajiny 126]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Včela medonosná|Včela medonosná 130]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí drůbež|Domácí drůbež 131]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí prase|Prase domácí 134]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kůň a osel|Kůň a osel 137]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pes a kočka|Pes a kočka 140]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ovce a koza|Ovce a koza 143]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Skot|Skot 146]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Původ a mýtus|Původ a mýtus 146]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Postavení v hospodářském organismu|Postavení v organismu hospodářství 147]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Bytostná jevenost a bytostné poznání|Projev podstaty a poznání podstaty 149]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ústní trávení|Trávení v tlamě 149]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trávení v bachoru a přežvykování|Trávení v bachoru a přežvykování 150]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přežvykování jako vnímání a třídění látek a sil|Přežvykování, vnímání a třídění látek a sil 151]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trávení v tenkém a tlustém střevě|Trávení v tenkém a tlustém střevě 153]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Práh od vnějšího světa k vnitřnímu|Práh od vnějšího k vnitřnímu světu 154]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Význam rohů a paznehtů|Význam rohů a paznehtů 155]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já|Kosmicko-kvalitativní analýza a základ Já 156]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přebytečné výkony|Nadbytečné výkony 157]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zřeknutí|Zřeknutí se 158]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kravský chov a organismus hospodářství|Stádo skotu a organismus hospodářství 158]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Člověk a Já-organizace zemědělského organismu|Člověk a organizace Já zemědělského organismu 160]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní výzkum jako prostředník mezi bytostí a zjevem|Duchovní bádání jako prostředník mezi podstatě a jevem 160]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Aspekty sociální problematiky|Aspekty sociální problematiky 162]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství|K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství 165]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Chtění ve svobodě, cesta k iniciativnímu společenství|Chtění ve svobodě, cesta ke společenství iniciativy 166]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Cítění v rovnosti, cesta k živoucímu právnímu citu|Cítění v rovnosti, cesta k živému právnímu cítění 169]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Myšlení v lidskosti (bratrství) jako cesta k solidárnímu hospodaření|Myšlení v lidskosti (bratrství), cesta k solidárnímu hospodaření 173]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství|K duchovnímu vývoji a vedení zemědělského hospodářského společenství 177]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní cíl usilování|Duchovní cíl snažení 178]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Praxe spolupráce|Praxe spolupráce 179]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ranní pracovní porada|Ranní pracovní porada 179]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Studijní kruh k obsahům antroposofického duchovního výzkumu|Studijní kroužek k obsahům antroposofického duchovního bádání 180]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pracovní a správní konference|Pracovní a správní konference 180]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Organismus statku a člověkem z vlastního Já chtěná práce|Organismus hospodářství a člověkem z Já chtěná práce 182]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Impulzy biologicko-dynamického zemědělství pro rozvoj sociálního organismu|Impulsy biologicko-dynamického zemědělství pro vývoj sociálního organismu 187]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vůle ve svobodě|Chtění ve svobodě 188]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Cítění v rovnosti|Cítění v rovnosti 194]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Myšlení v bratrství čili lidské sounáležitosti|Myšlení v bratrství neboli lidskosti 197]]<br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zweiter Teil|Druhá část 199]]&lt;/big&gt;'''<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zemědělská individualita a tři pilíře půdní úrodnosti|Zemědělská individualita a tři pilíře úrodnosti půdy 201]]<br /> <br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Erste Säule:|První pilíř:]]&lt;/big&gt;'''<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě zpracování půdy ve spojitosti s vývoji půdy v ročním koloběhu|O podstatě obdělávání půdy v souvislosti s vývojem půdy v běhu roku 205]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Půda|Půda 205]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zimní proces a zpracování půdy|Zimní proces a obdělávání půdy 207]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vznik mrazové drobtovitosti půdy|Vytváření mrazové drobivosti 208]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vznik tonmineralů a jejich nová tvorba|Vznik jílových minerálů a jejich novotvorba 209]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nositelství a uchovávání kosmických formativních sil v ročním koloběhu|Nositelská role a uchovávání kosmických tvarotvorných sil v běhu roku 211]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Jarní proces a zpracování půdy|Jarní proces a obdělávání půdy 213]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#V předjaří|V předjaří 213]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Na jaře|Na jaře 214]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Tvorba krusty a zpracování kůže půdy|Tvorba krusty a ošetřování kůže půdy 219]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Letní proces a zpracování půdy|Letní proces a obdělávání půdy 220]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Podmítka, mulčovací zpracování, budování humusu a činnost půdních živočichů|Podmítka, mulčování, tvorba humusu a činnost půdních živočichů 220]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Tvorba plodů a zrání|Tvorba plodu a zrání 224]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nářadí pro letní mulčování|Nářadí pro letní mulčování 227]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Podzimní proces a zpracování půdy|Podzimní proces a obdělávání půdy 228]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zrání, proměna, umírání|Zrání, proměna, umírání 228]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zpracování půdy na podzim|Obdělávání půdy na podzim 230]]<br /> <br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zweite Säule:|Druhý pilíř:]]&lt;/big&gt;'''<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#O podstatě střídání plodin|O podstatě osevního postupu 235]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Střídání plodin a životní organizace zemědělského organismu|Osevní postup a životní organizace zemědělského organismu 235]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#K systému střídání plodin|K systému osevního postupu 237]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Osevní postup a humusové hospodářství|Osevní postup a hospodaření s humusem 238]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Osevní postup a pěstování meziplodin|Osevní postup a pěstování meziplodin 239]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Střídání plodin a mobilizace minerálů, vázání dusíku|Osevní postup a rozklad minerálů, vázání dusíku 241]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele|Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele 242]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Metoda spálení semen plevelů na popel|Postup zpopelňování semen plevelů 244]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Mechanická regulace plevelů|Mechanická regulace plevelů 246]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Plevele a plevelné trávy v obilninách|Plevele a trávy ve stébelninách 247]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Plevele a plevelné trávy v okopaninách|Plevele a trávy v okopaninách 248]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Plevele a plevelné trávy v pěstování krmných rostlin|Plevele a trávy při pěstování pícnin 249]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Střídání plodin, choroby a škůdci|Osevní postup, choroby a napadení škůdci 250]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Choroby obilnin podmíněné střídáním plodin|Choroby stébelnin podmíněné osevním postupem 253]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Choroby okopanin podmíněné osevním postupem|Choroby okopanin podmíněné osevním postupem 254]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Choroby krmných rostlin podmíněné osevním postupem|Choroby pícnin podmíněné osevním postupem 255]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Osevní postup ve vztahu k hnojení, humusové bilanci a obdělávání pluhem|Osevní postup ve vztahu k hnojení, bilanci humusu a orbě 257]]<br /> <br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Dritte Säule:|Třetí pilíř:]]&lt;/big&gt;'''<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#O podstatě hnojení|O podstatě hnojení 259]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#K otázce látky a sil|K otázce látek a sil 259]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#K otázce ducha, bytosti a individuality|K otázce ducha, podstaty a individuality 268]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Otázka hnojení a zemědělská individualita|Otázka hnojení a zemědělská individualita 271]]<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stupeň 0: Aplikace minerálních látek|Stupeň 0: Použití minerálních látek 274]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Aplikace dusíkatých solí|Použití dusíkatých solí 275]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Použití kamenných moučí|Použití kamenných mouček 281]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stupeň 1: Hnojení ze živého rostlinné přírody|Stupeň 1: Hnojení z živého z rostlinné přirozenosti 286]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#O podstatě kompostování|O podstatě kompostování 287]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#1. Tepelná fáze|1. Fáze tepla 291]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#2. Fáze vzdušného dýchání a odplynění|2. Fáze dýchání vzduchu a odplyňování 292]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#3. Vodní čili proměnová fáze|3. Vodní neboli proměňovací fáze 294]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#4. Fáze pozeměšťování|4. Fáze přeměny v zeminu 295]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Použití kompostu|Použití kompostu 299]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompostové hnojení luk a pastvin|Hnojení luk a pastvin kompostem 299]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompostové hnojení v zahradnictví|Hnojení kompostem v zahradnictví 300]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompostové hnojení v ovocnářství|Hnojení kompostem v ovocnářství 301]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stupeň 2: Hnojení z duševní přírody domácích zvířat|Stupeň 2: Hnojení z duševna přirozenosti domácích zvířat 303]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Uchovávání hnojiv ze stáda hospodářských zvířat|Uchovávání hnojiv ze stavu domácích zvířat 304]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hnůj z hlubokého stojení|Hnůj z hluboké podestýlky 305]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hromadový hnůj|Hnůj z hnojiště 307]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hnojový kompost|Kompost z hnoje 307]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kejda|Močůvka 309]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Využití statkem vlastního živočišného hnoje|Použití vlastních živočišných hnojiv 311]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Účinnost hoferních živočišných hnojiv|Účinnost vlastních živočišných hnojiv 312]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Pokus světlo-stín|Pokus se světlem a stínem 313]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hodnocení morfologickými nálezy|Hodnocení na základě morfologických nálezů 314]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hodnocení na základě analytických nálezů|Hodnocení na základě analytických nálezů 317]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hodnocení krystaldiagnostickou metodou chloridukřemičitanové krystalizace|Hodnocení krystalizačně-diagnostickou metodou krystalizace chloridu měďnatého 318]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka|Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka 323]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Vylučování látkové výměny|Výměšky látkové výměny 323]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Duchovní činnost v práci|Duchovní činnost v práci 324]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty|Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty 325]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Duchovněvědecká výzkumná cesta|Duchovněvědná cesta bádání 329]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Přírodovědně-goetheánská výzkumná cesta|Přírodovědně-goetheanistická cesta bádání 331]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výzkumná cesta zkušenosti vůle|Cesta bádání skrze zkušenost vůle 332]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výroba, použití a účinnost preparátů v průběhu roku|Výroba, použití a účinnost preparátů v běhu roku 334]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Základní aspekty k metodice výroby a aplikace preparátů|Základní aspekty metodiky výroby a použití preparátů 336]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci|Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci 339]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty|Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty 344]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Rohomistový a rohokřemenný preparát — výroba, použití a účinnost&lt;ref&gt;Die folgende Darstellung ist eine überarbeitete Fassung von Beiträgen des Verfassers in Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft''– Gedanken, Erfahrungen, Forschungsergebnisse, eine Werkstattarbeit, Dornach 2007, S. 93–107.&lt;/ref&gt;|Preparát z rohového hnoje a rohového křemene – výroba, použití a účinnost 344]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Rohomistový preparát|Preparát z rohového hnoje 344]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Preparace v rytmu roku|Preparát z rohového křemene 348]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Proces míchání|Proces míchání 351]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Použití|Použití 356]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Účinnost|Účinnost 357]]<br /> * '''[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Die Kompost- oder Düngerpräparate|Kompostové neboli hnojivé preparáty 360]]'''<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompozice preparátu ze řebříčku|Kompozice řebříčkového preparátu 361]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stupně účinnosti|Stupně účinnosti 370]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Složení heřmánkového preparátu|Kompozice heřmánkového preparátu 372]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompozice kopřivového preparátu|Kompozice kopřivového preparátu 379]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#K otázce přeměny látek|K otázce přeměny látek 384]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompozice přípravku z dubové kůry|Kompozice preparátu z dubové kůry 389]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Dub, jeho kůra a borka|Dub, jeho kůra a borka 389]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Lebka hospodářského zvířete|Lebka domácího zvířete 395]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Preparace dubové kůry-borky|Preparace dubové kůry-borky 400]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompozice preparátu z pampelišky|Kompozice pampeliškového preparátu 405]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zjevný obraz pampelišky|Vzhled pampelišky 406]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kořen|Kořen 407]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výhonek a list|Výhon a list 408]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Květ|Květ 409]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Mléčná šťáva|Mléčná šťáva 411]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Pobřišnice resp. okruží skotu|Pobřišnice neboli okruží skotu 415]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kroky preparace|Kroky preparace 420]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Použití a účinnost|Použití a účinnost 424]]<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Složení přípravku z kozlíku|Kompozice kozlíkového preparátu 427]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zjevný obraz kozlíku|Vzhled kozlíku 428]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kořen|Kořen 430]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stonek|Stonek 431]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Posloupnost listů|Posloupnost listů 432]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Květ|Květ 434]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výroba a použití|Výroba a použití 438]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Předběžné poznámky k bytostné účinnosti|Předběžné poznámky k účinnosti 440]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Účinnost|Účinnost 446]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Přípravek z přesličky rolní|Přesličkový preparát 448]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zevní podoba|Vzhledová forma 449]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Rhizomová kořenová sféra, vegetativní a generativní rozmnožování|Sféra oddenku a kořene, vegetativní a generativní rozmnožování 450]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Nadzemní výhonok a křemičitý proces|Nadzemní výhon a křemičitý proces 451]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výroba a použití|Výroba a použití 453]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Účinnost přípravku z přesličky|Účinnost přesličkového preparátu 454]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení při vytváření nového středu — celkový pohled|Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení za vzniku nového středu – souhrnný pohled 456]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Řada preparátových rostlin|Řada preparátových rostlin 456]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Řada živočišných orgánových obalů|Řada živočišných orgánových obalů 461]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hnojivé preparáty v jejich celostném působení|Hnojivé preparáty v jejich celostním působení 469]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Praxe zemědělského umění ve třech krocích|Praxe umění zemědělství ve třech krocích 473]]<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Poděkování|Poděkování 483]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Životopis Manfreda Kletta|Životopis Manfreda Kletta 485]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Věcný rejstřík|Věcný rejstřík 486]]<br /> __NOTOC__ {{SE|16}}<br /> <br /> [[Datei:Manfred Klett bei einer Geologievorlesung.jpeg|frame|zentriert|&lt;center&gt;&lt;small&gt;[[Manfred Klett]] na přednášce z geologie se studenty [[Landbauschule Dottenfelderhof]] v roce 2009 © Copyright 2021 by Landbauschule des Dottenfelderhof.&lt;/small&gt;&lt;center/&gt;]]<br /> <br /> {{SE|17}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Geleitwort&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Předmluva ===<br /> <br /> Předložená kniha «Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst» smí být označena jako souhrn životního díla [[Manfred Klett|Manfreda Kletta]].<br /> <br /> Manfred Klett, ročník 1933, je doyen biodynamického hnutí. Poté, co po celá desetiletí vedle své praktické činnosti a odpovědností cestoval světem jako řečník, přednášející a partner v rozhovorech, mohl by se nyní zdát, že žije v klidném starobylém ústraní. Tento obraz klame, neboť z vnějšího klidu vstupuje Manfred Klett nyní ještě jednou do veřejnosti s obsáhlým dílem. A kdo ho zná, tuší bezprostředně, co nám tím Manfred Klett vkládá do rukou: kvintesenci svého celoživotního působení pro zemědělství budoucnosti. Zpětně jsou plody života prohledány a seřazeny; strukturovaná inventura toho, čím zemědělství bylo a je. Výhledově stojí před námi výzva pro nastupující generace ve smyslu pracovních směrů, k uchopení toho, co v sobě zemědělství nese jako budoucnostní potenciál.<br /> <br /> První podtitul «Wesenszüge des biologisch-dynamischen Landbaus» lze chápat jako souhrnný obsah. Ano, jde o biologicko-dynamické zemědělství, ale nikoli ve smyslu pohledu zevnitř, vnitřního dorozumívání biodynamického společenství se sebou samým. Jde tedy o pohled zvenčí? Ani to ne, neboť zvenčí se v tomto spisu vůbec nic neposuzuje. Bylo by však možné říci, že jde o pohled ‹navenek›. Pohled, v němž to, co nazýváme ‹biodynamickým›, je zkoumáno za hranicemi hnutí a jeho sebepojetí, aby se v jeho podstatných rysech nalezlo něco z toho, čím zemědělství je svým určením. To je velký nárok, který vyžaduje pevné odůvodnění. Předložené dílo lze číst jako toto odůvodnění, a domnívám se také, že ve smyslu autora tak má být čteno — a sice jak podle obsahu, tak podle stylu. Obsahově zahrnuje mimo jiné<br /> <br /> * dějiny zemědělství v jeho vztahu ke kulturnímu a vědomostnímu vývoji západního lidstva<br /> * sociálně-hospodářskou studii o vztahu průmyslu a zemědělství<br /> * nauku o zemědělském organismu v jeho tří- a čtyřčlenném uspořádání {{SE|18}}<br /> <br /> * zkoumání pojmu ‹zemědělská individualita›<br /> * v rámci tří pilířů polního hospodářství – zpracování půdy, osevního postupu a hnojení – podrobné pojednání o biodynamických preparátech<br /> * učebnici pro biodynamické zemědělce<br /> * učebnici pro hospodářská společenství a asociativní iniciativy v okolí statků<br /> <br /> Co se stylu týče, lze odůvodnění v nejlepším smyslu nazvat goetheanistickým. To znamená, není abstraktně-logické a systematické, nýbrž orientuje se na fenomén. Biografie autora je životem pro a s biodynamickým impulsem. Konkrétní pracovní zkušenosti a zásadní myšlenkové objevy k sobě patří. Prožitý život je vzájemným proplétáním obojího, a předložená práce zůstává tomuto jazyku života věrna. Konkrétní praxe – ať na poli, ve stáji nebo na pracovní poradě – a fenomenální formulace o půdě, domácích zvířatech nebo spolupráci stojí blízko sebe. To je záměrné. Styl lze označit jako ‹reálně-ideální›. A je uskutečněním toho, co Manfred Klett v názvu nazývá ‹umění zemědělství›. Reálné se neztrácí atomisticky v jednotlivostech dat a faktů a ideální se neztrácí v abstraktnosti obecného; hledají se navzájem a vzájemně se oplodňují k vyšší jednotě; toto umění smí být nazváno uměním zemědělství.<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> &lt;nowiki&gt;***&lt;/nowiki&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Z mnoha témat jsou dvě zpracována překvapivě podrobně. Prvním tematickým okruhem je sociálně-hospodářská analýza současného stavu zemědělství. Stručně řečeno: zemědělství se industrializovalo, aniž by kdy mohlo být průmyslem. Tvorba kapitálu a kapitálový výnos jsou zemědělství, nakolik má ještě cokoli společného s ‹půdou›, svou bytostnou povahou cizí. Naproti tomu mu je vlastní to, co průmysl nezná: svá výrobní prostředky – půdu, rostliny, zvířata – ve výrobním procesu nespotřebovává, nýbrž zachovává nebo zlepšuje. Tato pozitivní bilance ve smyslu hospodářství života Země, včetně vodního hospodářství a klimatu, je jeho skutečným národohospodářským přínosem; a autor vede celé pojednání tak, aby tento pohled byl osvětlen z budoucnosti. Neboť tím roste biodynamickému zemědělství sociálně-tvůrčí úkol, který ještě není v takové míře rozpoznán a uchopen, jak je to v tomto spisu vylíčeno. Vše {{SE|19}}<br /> <br /> Svět hledá trvale udržitelnou bilanci světového hospodářství – zde je ukázán jeden počáteční bod a tím vyslovena výzva, aby byl rozvíjen a vnesen do rozhovoru.<br /> <br /> Druhým tematickým okruhem jsou biodynamické preparáty. Tím dává autor najevo, že nenápadné přídavky k hnojení považuje za nanejvýš podstatné. Spojíme-li to s názvem knihy, lze formulovat: Preparáty jsou zvláště ‹umění zemědělství›, jsou ‹bytostí› biodynamického zemědělství a jsou to právě preparáty, které umožňují ‹zemědělství budoucnosti›. Jak je třeba zaměřit pohled, aby toto záměrné zdůraznění preparátů bylo srozumitelné? Směr pohledu Manfreda Kletta je základní vztah člověka a přírody. V tomto vztahu se s preparáty a skrze preparáty uskutečňuje přepólování brání a dávání: Člověk může dnes jako individuální člověk z mohutnosti své ‹duchovní duše› tvořivě, téměř jako umělec, zasahovat do vnitřního uspořádání přírody, a ona – příroda, která jej, člověka, vždy nesla a z jejíhož lůna jako pozemská bytost vyšel – může a chce se tomuto dalšímu kultivování prostřednictvím díla lidských rukou svěřit. Tento широký pohled na preparáty patří k zemědělskému odkazu, který je zde obsažen. Neříká se nic menšího než to, že tisíce let stará agri-kultura dostává skrze biodynamické preparáty obnovovací impuls, jenž jí vůbec otevírá budoucnost.<br /> <br /> ***<br /> <br /> Je výslovnou vůlí Manfreda Kletta, aby tato kniha byla vydána a zveřejněna v Goetheannu. Sektion für Landwirtschaft a nakladatelství Goetheana tomu rádi vyhověly. Sektion für Landwirtschaft je jako jedna z jedenácti sekcí nedílnou součástí Svobodné vysoké školy pro duchovní vědu při Goetheannu. Tato vysoká škola usiluje o to, aby pracovala z antroposofie. Aktuálně se chápe zejména tak, že se chce artikulovat v dění doby, aby přispívala k velkým výzvám přítomnosti. Přitom jde v každém odborném oboru o otázku: Jak může v veškeré technice a složitosti poznání člověka jako ‹Anthropa› poskytnout orientaci pro budoucnost? A jde také v každé pracovní oblasti o otázku: Jak mohou lidé, kteří konkrétně pracují – například v zemědělství –, pěstovat badatelské smýšlení? Kniha Manfreda Kletta do tohoto zaměření vysoké školy vynikajícím způsobem zapadá. Za prvé {{SE|20}}<br /> <br /> se snaží myslet zemědělství ve všech jeho aspektech důsledně z člověka. Paradigmatická věta z Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera, „der Mensch wird zur Grundlage gemacht&quot;, se autorovi stává pramenem, skrze nějž se mnoho dlouho známého objevuje v novém světle. Kniha je ale rovněž úrodou života, který stál vždy také v praxi činného a podnikatelského zemědělství, a může tak být příkladem a zdrojem inspirace pro mnohé rolníky a rolnice, aby se chápali jako výzkumníci z praxe a tak se uplatňovali.<br /> <br /> ‹Landbaukunst› stojí jako cílová orientace v názvu knihy, a lze se ptát: Má to přinést řešení pro výzvy klimatické změny, půdní eroze, výživy světa? Odpověď může znít: Ano, neboť umění, umění zemědělství znamená: Každý a každá se svým individuálním nasazením, na svém zcela zvláštním místě žije nenahraditelný příspěvek. Každý statek, každé místo, kde se pracuje ve smyslu této knihy, je reprezentantem Země, která nám byla svěřena ke kultivaci.<br /> <br /> Kniha vychází v roce 2021. Dovoluji si ji doporučit čtenářstvu a chápat ji jako preludium ke stým výročím Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera z roku 1924 v Koberwitz. Stojíme na konci prvního století biodynamického zemědělství. A tím vyvstává otázka: Co je nyní třeba činit s ohledem na druhé století působení biodynamického impulsu? Stojíme dnes před místy obtížnými skutečnostmi na statcích a v oblasti odbytu. Ale známe také principy a základní myšlenky z antroposofie, z nichž čerpáme naději, že u těchto skutečností nestroskotáme. Máme možnost rozvíjet sebe i zemědělství z budoucnosti a tak nejen vést problémy zemědělství k řešení a otevírat jeho budoucnost, nýbrž také získávat impulsy budoucnosti pro přírodní stránku světa a sociální utváření lidského života. K tomu nás Manfred Klett vyzývá.<br /> <br /> Pro [[Sektion für Landwirtschaft|Sekci pro zemědělství]] na Goetheanu <br /> <br /> [[Ueli Hurter]] {{SE|21}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vorwort&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Úvod ===<br /> <br /> Žádné mírové období novějších dějin neztížilo člověku tak jako to současné možnost utvářet zemědělský podnik do budoucnosti z jeho vlastních, zemsko-kosmických životních zákonů. Toto tvrzení udivuje, existují přece subvence a růstu nakloněný biorrtrh. A nezměnily se biofarmářství v místa nákupu a setkávání? Ano, jistě! Ale to vše zakrývá rozsáhlý deficit ovládající společenský život. Na třech oblastech lze tento deficit prožívat existenciálně:<br /> <br /> # Přes veškeré skvělé poznatky o přírodě a bohatství jejích projevů žije člověk dnes v dosud nevídaném odtrženém, emancipovaném vztahu k ní. Fenomény vznešenosti stvoření, jež leží před očima, se vytrácejí ze zorného pole. Teprve tehdy se to stane zcela jasným, když se z úrovně vědění, jež lze mít dnes, člověk pokusí utvářet kus země zemědělského podniku v živou celistvost. Člověk si povšimne, že pojmy se nekryjí se skutečností, do níž pracuje. Jsou vůči ní mrtvé, neboť mají vztah pouze k fyzicko-anorganickému. Co lze s těmito pojmy dělat, je zakládání říše vedle přírody – říše technologií. S nimi hrozí, že se člověk z přírody zcela vyloučí; staví se vedle ní jako divák, řídí zvenčí a je na cestě, kdy svoji řídící funkci zcela předá «inteligentnímu», sebe samého řídícímu digitálnímu systému. Skrze svůj pojmový svět vytváří duchovně-duševně v sobě samém i v přírodě kolem sebe poušť. Tu žízní a může se vynořit otázka, jak lze vlastní myšlenky tak oživit, aby nezůstaly pouze mrtvým odrazem smyslově vnímatelného, nýbrž staly se duchem prostoupenými prožitými idejemi, jež mají vztah k bytostnému bytí kolem nás. Jakou výcvikovou cestu je třeba nastoupit v myšlení, cítění a vůli, aby bylo možné překlenout s plným vědomím propast mezi prožitkem vlastního bytí a přírodou, bytím světa? Kde jsou lidé, kteří usilují o takové ideové schopnosti, kde jsou četné ruce, jež z těchto idejí chtějí utvářet kus země v malý vesmír, v organismus zemědělského statku? Toto uskutečnit je umělecký akt, a to v dvojím smyslu: vědomě se stát duchu, jenž ztuhl do uměleckého díla přírody, a z této {{SE|22}}duchovní gesinnung přivádět lidi k iniciativním společenstvím, která z vlastních sil utvářejí zemědělské podniky jako umělecká díla nového, budoucnosti otevřeného druhu. Kde se to děje byť jen v náznacích, tam padají civilizační zdi.<br /> # Zemědělství je doslova dušeno záplavou zákonů, nařízení, opatření, regulací, kontrol. Toto právní houští se stává stále hustším a zapleteným s každou katastrofou, kterou způsobí selhání v industrializovaném intenzivním pěstování (biocidy)&lt;ref&gt;Viz k tomu např.: Mathias Forster, Christopher Schümann: Das Gift und wir, Frankfurt a.M. 2020, 448 S.&lt;/ref&gt; nebo v velkochovu (např. BSE)&lt;ref&gt;BSE: zkratka pro «Bovine spongiforme Enzephalopathie», epizootie také známá jako «nemoc šílených krav», způsobená především chybným krmením skotu živočišnými bílkovinami. («Bovine spongiforme Enzephalopathie» – bovinní spongiformní encefalopatie; onemocnění způsobená zkrmováním živočišných bílkovin dobytku.)&lt;/ref&gt;. Tento nátlak k přebujícímu byrokratismu, který pak postihuje všechny, brzdí vlastní iniciativu působit právo-tvořivě. Nedovoluje vzejít důvěře, duchovní substanci práva prožívaného od člověka k člověku. Každý má na zřeteli jen sebe a žije kolem druhého. Právo se stává jakousi «technologií poručnictví». Podaří-li se však na místě prostřednictvím společně pěstovaného ideového myšlení probudit vůli k činu, dostane právní cit potravu. Člověk se učí cítit, co je v konkrétní spolupráci hospodářského společenství spravedlivé, jak se práce člení podle schopností, jak se utvářejí vlastnické poměry ohledně půdy a kapitálu, jak příjmová a bytová práva atd. Opět se otevírá výcvikové pole, tentokrát pole cítění, skrze něž se společenství učí budovat sociální umělecké dílo nezištnějším, důvěryplnějším způsobem. V krocích vývoje vyzařuje a naplňuje právní cítění lidí životem i v okruhu zemědělského podniku.<br /> # Na hospodářském poli stojí zemědělství pod tlakem anonymních, ceny diktujících trhů, technologie kalkulujícího egoismu. Jemu svojí podstatou cizí, enormně vysoká potřeba kapitálu ohledně nákupu výrobních prostředků (jako stroje, hnojiva, krmiva, prostředky pro ošetřování rostlin a zvířat, biocidy, energie atd.) ho nutí k jednostranné, životní prostředí zatěžující masové produkci, která zase zlevňuje ceny, celosvětově vyvolává vytlačovací konkurenci, napomáhá globalizaci zemědělských trhů a nese odpovědnost za hladomory ve třetích zemích. Zemědělství, visící na{{SE|23}}vodítku kapitálových zájmů, je odcizeno samo sobě; je skrz naskrz komercializováno. Nacházet cesty a prostředky, jak z tohoto vězení uniknout, představuje dnes pro každý zemědělský podnik největší výzvu. Překonat tyto zdi může pak uspět, pokud se statek hospodářsky asociuje s dalším zpracováním, obchodem a spotřebitelstvem v regionu. Zde se otevírá třetí, zcela do budoucnosti namířené výcvikové pole v sociálním. Pohled se rozšiřuje za hranice statku do sociálního prostředí. Hledá se a nacházejí hospodářští partneři, kteří jsou ochotni svou hospodářskou činnost postavit do služeb asociativního spolubytí a orientovat ji na blaho všech zúčastněných. Strebovaným cílem je vytvořit s asociací umělecké dílo «bratrství» nejprve vycházeje ze statku a v regionálním rámci mezi hospodářskými partnery. Jedná se o umění učit se myslet v pospolitosti při pěstování společného smyslu hospodářské skutečnosti obrazně v jejich souvislostech. Nacházejí svůj výraz v kultuře dohod o nezištném jednání ohledně regionálního pokrytí potřeb a nalézání spravedlivé ceny.<br /> <br /> Zemědělství 20./21. století se stává stále více otázkou ekologickou a – ještě dále sahající – otázkou vzdělávání Země, ve smyslu Novalisova «Zur Bildung der Erde sind wir berufen» («Jsme povoláni k utváření Země»).&lt;ref&gt;«Wir sind auf einer Mission: zur Bildung der Erde sind wir berufen», Novalis (1772–1801, básník německé romantiky), Blüthenstaub, ''&lt;nowiki/&gt;''§ 32. – «Jsme na misi: jsme povoláni k utváření Země.»&lt;/ref&gt; Zároveň však – a v jeho nesmírném dosahu je to dosud málo rozpoznáno – představuje dnes zemědělství, přesahujíc celý civilizační život, sociální otázku. Je to ono, co hlasitě volá po proměně smýšlení ve vědomí člověka vůči věcem a bytostem přírody. Člověk vystoupil ze stvoření k samostatnému, svobodnému tvůrčímu bytí. Chce to «připustit» a podle toho jednat? Chce se místo sloužení pouze sobě nezištně a odvážně zasadit za ostatní a za jiné? Zemědělství postrádá, jak se stalo pod dominancí racionální technologie a jak pod trendem k digitálnímu řízení stále více stávat slibuje, kulturně obnovujících impulsů. Ti však, kdo mají odvahu hospodařit biologicko-dynamicky podle vlastních poznatků, si brzy povšimnou, že ze zárodečných počátků ostrůvkovitě rozkvétá nová kultura, která vyzařuje. Jsou pak naplněni jistotou, že nastoupená cesta, kolik překážek se jim {{SE|24}}<br /> <br /> také – snad jen z maloměšťácké malodušnosti a zpátečnictví – staví do cesty, je zde a nyní schůdná.<br /> <br /> Tato kniha chce ukázat na vnitřní a vnější kroky této cesty, jak se vynořují pro toho, kdo se ji pokouší jít z poznatků antroposofické duchovní vědy v biologicko-dynamickém zemědělství. Na této cestě se člověk prožívá vždy jako ten, kdo stojí na začátku. Ideje získané z duchovní vědy jsou vodící hvězdou každodenní práce, co je uskutečnitelné, je dílem fragmentárním ve vývoji, jehož plodnost teprve odhaluje tvůrčí síla těchto idejí, a tím i jejich pravdu. Teprve v idejemi vedené práci tkví pramen prožívání pravdy. Člověk si při tom uvědomuje skutečnost, že úsilí biologicko-dynamického zemědělství není časově podmíněnou alternativou jako jiné k chemicko-technickému zemědělství, nýbrž vědomostně-historicky navazuje na červenou nit, která se táhne v neustálé metamorfóze dějinami předkřesťanských vysokých kultur a věky po Obratu časů až do dneška. Stane-li se člověk tohoto vědomým, ožije idea vývoje. Vlastní ideál se naplňuje jistotou poznání; člověk se cítí sám jako ten, kdo se stává, vsazen do úkolu, jenž impulzuje k uchopení červené niti, aby na ní do budoucnosti pokračoval v přadení, v vědomě cvičícím překonávání úvodem zmíněné emancipační propasti mezi člověkem a světem.<br /> <br /> [[Dottenfelderhof]], podzim 2020 <br /> <br /> Manfred Klett {{SE|25}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Erster_Teil&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''První část''' ===<br /> <br /> {{SE|27}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Polarität_von_Industrie_und_Landwirtschaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Polarita průmyslu a zemědělství ===<br /> <br /> Podíváme-li se na situaci v zemědělství nejen v celé Evropě, kde bylo západně-křesťanské zemědělství kdysi kulturotvorné, ale po celém světě, nemýlíme se v úsudku, že ztratilo svůj někdejší kulturní význam a nakonec se stalo jakousi zátěží civilizačního vývoje. Svědčí o tom přemíra skutečností. Zemědělství jako kulturotvorný impuls, který se v největší rozmanitosti rozšířil a prožíval napříč zeměmi a národy světa, ustoupilo civilizační uniformitě. Jako nosný kulturní prvek lidstva propadlo smrti. Vždy, když něco umírá, je na současníky vznesen požadavek, aby si takovou smrt uvědomili, stejně jako její okolnosti a možnosti vývoje, které mohou z této smrti vzejít jako nové životní zárodky. Člověk, jenž dospěl k sebevědomí, potřebuje prožitek prahu smrti. Teprve smrt probouzí a osvobozuje poznávající pohled pro otázky, jaké poznatky je třeba získat, jaké podmínky je třeba vytvořit, aby mohl vzniknout nový život a bytí, tedy jakési vzkříšení k novému kulturnímu poslání.<br /> <br /> Těchto otázek se, ovšem s vynecháním člověka, který si tyto otázky teprve klade, ve velmi omezené míře ujaly vědy. Z výzkumu čistě fyzické, vypočitatelné části skutečnosti přírodního celku, jdoucího do nejzazších podrobností, vzešly obrovské materiálně-ekonomické úspěchy, které lidi stále hlouběji vtahovaly do područí vědecky podložených technologických způsobů výroby. Rolnické zemědělství v tiché sociální revoluci bezděky propadlo, zpočátku pomalu a od 60. let 20. století mílovými kroky, industrializaci, a tím i své kulturní smrti.<br /> <br /> V předtuše tohoto vývoje ožila na počátku 20. století v několika málo lidech vůle hledat cesty k reformě zemědělství z pramenů jemu vlastní životní zákonitosti, z jeho vlastního eticko-morálního fondu. Církev sice ještě byla ve vsi přítomna, ale její síla slábla, než aby mohla být rolníkovi na cestě do moderny, ke svobodnému sebeurčení a tím i při zacházení s novými technickými možnostmi nadále duchovně-morální průvodkyní. Mezi těmi několika málo jich bylo jen pár, kteří se na základě své profesní praxe probudili ke konkrétním otázkám po metamorfóze {{SE|28}}<br /> <br /> starého v nové, budoucí. S těmito otázkami se obrátili na Rudolfa Steinera (1861–1925), zakladatele antroposofické duchovní vědy, s prosbou o vodítka k obnově zemědělství do budoucna. Této prosbě bylo vyhověno o Letnicích roku 1924 „Zemědělským kurzem“, který v rámci souborného vydání díla Rudolfa Steinera obdržel titul „Duchovněvědné základy pro zdárný rozvoj zemědělství“.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''<br /> Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtscht'', GA 327, Dornach 1999.&lt;/ref&gt; Kurz se konal na statku zámku Koberwitz (dnes Kobierzyce) u Vratislavi (dnes Wrocław v Polsku) ve Slezsku.&lt;ref&gt;Zámek Koberwitz existuje dodnes a od roku 1997 je sídlem polské obecní správy v Kobierzycích.&lt;/ref&gt; V osmi přednáškách je pohled zaměřen na souvislosti idejí, které vyzývají tvůrčí sílu člověka k činnosti ve dvou směrech. Jednak dovnitř, tím, že se člověk snaží tyto ideje duchovního bádání myslet v obrazech a myšlením je nechat stát se prožitkem. Jednak navenek, tím, že se člověk z tohoto prožívání idejí snaží utvářet přírodu určitého místa na zemi nad rámec přírodou daného bytí v celek zemědělství. Tento přístup předpokládá badatelské smýšlení jak ve vztahu k tomu, co se smyslům jeví jako přírodní základ statku, tak ve vztahu k tomu, co se jako výsledek duchovního bádání zjevuje myslícímu vědomí. Toto vědecké smýšlení otevírá svět skutečností smyslové i nadsmyslové povahy a zároveň kontext jejich vzájemných vztahů. V rozjímání o takových vztahových souvislostech, např. mezi sluncem a listovou zelení, měsíčními rytmy a povětrnostními jevy, květem a opylujícím hmyzem, žížalou a tvorbou humusu atd., se vytváří půda pro vnitřní prožitek, z něhož může vyrašit každý čin jako umělecký akt. V tomto smyslu je praxe antroposoficky orientovaného zemědělství skrz naskrz uměleckým děním: vnitřně vypracovaný prožitek idejí se přes most práce projevuje navenek. To, co je vyloženo ve výkladech Rudolfa Steinera v „Umění a poznání umění“&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Kunst und Kunsterkens'', GA 271, Dornach 1985, viz zejména přednášky z 15. a 17. února a 5. a 6. května 1918.&lt;/ref&gt;, lze zkráceně formulovat takto: Umění nastává, když se smyslové, žijící v nazírání, a – v něm skryté – nadsmyslové zvnitřní v hlubinách duše v prožitek a z tohoto prožitku se projeví ve vnějším světě. Umění takto raší {{SE|29}}<br /> <br /> z duše člověka. „Lidé tak získají schopnost vytvořit něco, co obohacuje zemi, co je na zemi nové, co by bez tvé schopnosti [umělce; pozn. autora] neexistovalo, co je na zemi jako zárodek budoucnosti.“&lt;ref&gt;Tamtéž, přednáška z 28. října 1909, s. 76.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Například úrodnost půdy je zrcadlem toho, jak detailně a zároveň komplexně jsou ve mně živé ideje, které představují tři pilíře skutečné půdní kultury, totiž: zpracování půdy, střídání plodin a hnojení.&lt;ref&gt;Vztah mezi prožíváním idejí a úrodností půdy je podrobně pojednán ve druhé části knihy.&lt;/ref&gt; Tento příklad lze rozšířit na celek statku. Ten je zrcadlem toho, jaký obraz statku je živý v tamním pracovním společenství, a stejně tak jej lze specifikovat na každý jednotlivý úkon při zacházení s oživenou a oduševnělou přírodou.<br /> <br /> Z uplatňování poznatků přírodních věd vzniká technika. Je produktem lidského vynalézavého ducha a zacházení se zákony, látkami a silami, které působí v neživé, tj. čistě fyzické přírodě. Pouze technický postup přerušuje vztahový poměr, který člověk při práci má, zčásti vědomě, zčásti nevědomě, k věcem a bytostem; pracovní postup stroje je pevně daný a ve stanovených mezích všeobecně platný. Uniká lidskému prožívání a tím uzavírá bránu k prožívání a vykonávání řemeslného umění, které tvoří most k oživené a oduševnělé přírodě.<br /> <br /> Nakolik technika rozděluje, redukuje a činí si nárok na všeobecnou platnost, natolik umění spojuje, dbá na rozmanitost souvislostí a je o to pravdivější a produktivnější, čím individuálněji postupuje.<br /> <br /> Zavádění techniky do zemědělství od 19. století s sebou přineslo sociální převraty největšího rozsahu. Ulevilo lidem od těžké práce, ale tím také vyracionalizovalo velkou část venkovského obyvatelstva z pracovního procesu. Zvýšilo produktivitu zjednostraněním systémů pěstování plodin a chovu zvířat a jako trvalý vedlejší účinek přivolalo na scénu globální ekologickou problematiku; zkrátka, technizace ve své vlastní dynamice napomohla globální industrializaci zemědělství a mezinárodní konkurenci, a tím i poklesu cen zemědělských produktů. Náklady na obrovské celosvětové škody na životním prostředí, {{SE|30}}<br /> <br /> které přitom vznikají, nejsou připsány původci, nýbrž jsou uvaleny na bedra veřejnosti; jsou socializovány.<br /> <br /> Rolnictvo, dosud zakořeněné v lidových tradicích, se s téměř stoletým zpožděním oproti městskému obyvatelstvu postupně probouzelo k sebevědomí, a tím i k sebeurčení, například ve volbě profesních drah.<br /> <br /> Venkovské obyvatelstvo následovalo touhu po svobodě, aby se vymanilo ze spjatosti s přírodou a z vedení duchem národa (které se projevovalo v lidových tradicích a v uměleckém utváření duší národů), a aby v moderní době dělby práce – stejně jako předtím proletariát – nastoupilo namáhavou cestu sebehledání. Vyměnilo někdejší bezpečí v proudu tradic národů a duší národů za vyzývavé a zároveň lákavé nabídky moderní doby dělby práce. Do takto vzniklého duchovního vakua na venkově vtrhl ve druhé polovině 20. století s mocí přívalové vlny agrární industrialismus a zaplavil zbytek rolnického obyvatelstva, s nevyhnutelným důsledkem unifikace zemědělských metod s metodami průmyslové výroby. Touto unifikací jsou vytvořeny skutečnosti, které mohou každého zemědělce při troše sebereflexe dovést k mezním prožitkům, k prožívání vlastnoručně vytvořených rozporů, jež dávají podnět k poznávacím otázkám. Jedna taková poznávací otázka, nově se vynořující čistě z rozpolcenosti životní praxe, zní: Jsou výrobní podmínky v zemědělství stejné jako v průmyslu, nebo zde existuje principiální rozdíl? Odpověď na tuto otázku lze nalézt pouze na základě charakteristiky faktorů průmyslového způsobu výroby ve srovnání se zemědělským.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Erzeugungsbedingungen_in_Industrie_und_Landwirtschaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Podmínky výroby v průmyslu a zemědělství ===<br /> <br /> Na počátku průmyslové tvorby hodnot stojí vynalézavý duch člověka. Jsou to myšlením zrozené ideje, které přiváděním z přírodního souvislosti vytržených přírodních zákonů, látek a sil neživé přírody do vzájemného působení lidskou prací vytvářejí mimo sféru stvořené přírody produkty (stroje, hnojiva, biocidy), jež pak jako zboží vstupují do hospodářského oběhu. {{SE|31}}<br /> <br /> Výhled na úspěch vynálezu přiměje banku poskytnout úvěr na zřízení výrobního závodu. Řečeno jinak: duch člověka (idea) tvoří kapitál, a ten se prací sráží v budovách, výrobních prostředcích, surovinách, energii atd. Max Weber — německý národní ekonom a sociolog (1864–1920) — konstatoval: «Neživý stroj je ztuhlý duch.»&lt;ref&gt;Max Weber: ''Wirtschaft und Gesellschaft'', Tübingen 1980, S. 834 ff.&lt;/ref&gt; Duch nyní usiluje dál o uskutečnění vynálezu; impulsuje k práci. Teprve prací vzniká výrobní zařízení a v něm v rozmanitých pracovních úkonech výroba produktu. To charakterizuje průmyslový výrobní proces: hodnoty vznikají čistě tím, že vynalézavý duch určuje průběh lidské práce a tuto práci nejrůzněji modifikuje, přičemž vnější výraz tohoto ducha je třeba hledat v různotvárné konfiguraci kapitálu.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Nationalökomischer Kurs'', GA 340, Vortrag vom 25. Juli 1922, Dornach 2002, S. 33.&lt;/ref&gt; Příroda v podobě surovin a energie přitom tím více ustupuje do pozadí, čím více lidské inteligence vstupuje do výrobního procesu, čím více se tedy tento proces člení dělbou práce. Dělba práce nadto zlevňuje výrobu zboží, a tím ještě více posiluje expanzní tlak průmyslu a řemesel až k zikomercionalizování veškerých služeb. Kapitál vzniká na jedné straně vynalézavým duchem člověka a dělbou práce, na straně druhé sám o sobě zajišťuje, že se dělba práce rozrůstá do neměřitelna. Průmyslový výrobní proces tím hrozí, že se zcela emancipuje od přírody a — cestou digitalizace — od pracujícího člověka. Stává se přemocným protipólem zemědělství a hrozí prolomit obě zábrany, které by jej měly měřitelně udržovat v mezích — totiž přírodu a právní řád.<br /> <br /> Výrobní proces končí výrobou zboží, do něhož vstoupily výchozí idea vynálezce a znalosti a schopnosti mnoha lidí v dnes světem prostupující dělbě práce. Kapitálem — tedy ztuhlou ideou — řízená práce se materializovala v konečném produktu a propůjčila mu hodnotu, která při výměně hodnot na trhu dostává cenu. Vezme-li se v úvahu, z čeho hodnota vzniká — v posledku je to prací vedená duchem —, pak cena není kalkulovatelná. Její vznik podléhá nepředvídatelnostem a zkreslením, jejichž příčinou je zejména to, že půda, kapitál a lidská práce jsou pojímány jako obchodovatelné zboží, a tím jako {{SE|32}}<br /> <br /> Kostenfaktor do tvorby ceny. Přesto se ceny — zdánlivě — stávají kalkulovatelnými, přestože jsou daleko od skutečné hodnoty výrobků, a to tím způsobem, že vše, co vstupuje do výroby, se pojímá jako zboží, a tím se převádí na nákladový faktor vyjádřitelný v penězích. Do ceny průmyslového výrobku tak vstupují veškeré výrobní náklady včetně mzdových nákladů a rezervy — odpisové sazby — prostřednictvím níž lze spotřebovaný výrobní kapitál (opotřebení strojů atd.) refinancovat a obnovit na aktuální úroveň.<br /> <br /> Pro průmysl platí, že výrobní prostředek se neobnovuje sám od sebe. Místo jeho vzniku je odděleno od místa jeho výkonu. Průmyslový výrobní proces spotřebovává konečné zdroje surovin a energie; vytváří odpad a výrobní prostředky samy podléhají opotřebení a rozpadu. Vzniká odpad, který se — pokud jej nelze s vysokými náklady vrátit do oběhu energie a surovin — hromadí jako hypotéka pro vzdálené budoucí časy na Zemi (např. jaderný odpad), zatěžuje vodu a vzduch a vyvádí z rovnováhy tepelný hospodářství. Průmyslové výrobě jsou dány meze růstu, její energetická a surovinová bilance je negativní. Čím méně má příroda podíl na průmyslové výrobě, čím více tedy lidská inteligence ovládá výrobní proces — například při výrobě počítačových čipů —, tím více se výroba uskutečňuje s dělbou práce a tím více se stává nezávislou na místě. Teoreticky by bylo možné vyrábět vysoce technologické výrobky na libovolném místě na Zemi — například na umělém ostrově v moři — a odtud pokrývat světovou poptávku po těchto výrobcích.<br /> <br /> Zemědělství je polárně k průmyslu zasazeno do celého přírodního hospodářství, do «*Oikos*». Tvorba hodnot je výkonem přírody. Z vzájemného vztahového přediva neživé (fyzické), oživené a oduševnělé přírody a pod vlivy kosmu ve veškerém rytmickém dění vzniká jako její výrobní výkon zrno obilí, mrkev, mléko atd. — a to v přísné vázanosti na místo. Příroda je tou, kdo vyrábí; člověk přistupuje k ní a svou prací řídí její tvořivou sílu. Výrobní prostředky nejsou stroje, traktor, kombajn atd. — ty jen nahrazují a zesilují výkony lidské ruky a tažné síly zvířat —, nýbrž úrodná půda, plodotvorné, výživu nesoucí rostliny a domácí zvířata se svým rozdílným přínosem k výkonu. V přeneseném smyslu tvoří tyto výrobní kapitál zemědělství. {{SE|33}} {{SE|34}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 1, S. 33.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 1: Die Polarität der Erzeugungsbedingungen in Industrie und Landwirtschaft.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> {{SE|34}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Jsou tím produktivnější, kvantitativně i kvalitativně, čím více se na každém provozním stanovišti nacházejí ve vzájemně se podporujícím vztahovém předivu. Přirozenou cestou se uzavírají do biocenóz, do menších i větších biotopů.<br /> <br /> Pracovní a duševní výkon člověka si vyhrazuje právo utvářet to, co příroda zakládá, ve vyšší celistvost, v co možná uzavřený organismus — v zemědělský podnik. S pohledem na kosmicko-pozemské podmínky výroby v zemědělství z nich nutně vyplývá utvářecí princip rozmanitě se členícího organismu. Ten tvoří v souhrnu výrobní prostředek zemědělství a stojí tak polárně naproti výrobnímu prostředku průmyslu, mechanismu. Mechanismus stojí na jednostrannosti, organismus na všestrannosti.<br /> <br /> Rozezná-li a ocení-li člověk plný dosah polarity podmínek výroby — v průmyslu, kde vyvěrají z ducha člověka, a v zemědělství, kde jsou vlastní přírodě —, pak v zemědělství nelze v přísném smyslu tvořit kapitál. Neboť to, co je z duševní síly člověka vynaloženo jako práce na přírodu, nestuhne v žádný výrobní prostředek, který by stál vedle přírody jako stroj; nejsou tu z přírodní souvislosti izolovány suroviny, energie a přírodní zákony a znovu kombinovány. Duševní výkon spočívá naopak v tom, myslet pojem uzavřenosti organismu jako celku, a pracovní výkon v tom, produktivní síly v přírodě účinné podle tohoto pojmu uspořádat a uvést do vzájemného spolupůsobení. Utváří-li se zemědělský podnik věrně svým podmínkám výroby, je nepřetržitě se stávající celostí, která zahrnuje jednajícího člověka a která se v samotném výrobním procesu sama reprodukuje. Tvorbu kapitálu v zemědělství — přeneseně řečeno — je proto třeba hledat především v časovém dění, totiž v zachování a rozvoji výrobních prostředků, kulturních půd, kulturních rostlin a domácích zvířat v kontextu nadřazené celistvosti hospodářského organismu.<br /> <br /> Průmysl a zemědělství se k sobě mají jako technologie k umění. Čistě technologický postup tíhne k automatizaci, k regulační technice. Člověk stojí vně výrobního dění nebo se stává docela zbytečným. Zemědělství však je, svou nejhlubší podstatou, právě tím uměním, že pracující člověk jako celý člověk s celou silou své duchovní duše se dává do služby<br /> <br /> Produktivním silám přírody. Zemědělství potřebuje pracující ruku, ba mnoho rukou; průmysl potřebuje vynalézavého ducha a kapitál, který lidskou pracovní sílu organizuje dělbou práce, nebo ji zcela zbytečnou činí. {{SE|35}}<br /> <br /> Ze zemědělství vycházejí produkty, především potraviny, po nichž má každý člověk každodenní potřebu. Vstupují na trh s průmyslovým zbožím, tj. zbožím vyráběným dělbou práce, do hodnotového vztahu, který se odráží v ceně. Cena průmyslového výrobku podléhá s pokračující dělbou práce zlevňování. Jestliže se zemědělský produkt už pro kolísavé podmínky prostředí, škůdcové kalamity atd. nedá kalkulovat, pak průběh tvorby ceny zemědělských produktů zůstává zcela ve tmě. Je přece obdarovanost, tj. produkční síla každého zemědělského provozního organismu, jiná. Bez vyrovnání cen v rámci hospodářsky asociativních sdružení, v nichž «hodnota zboží je určována vzájemným vztahem zboží»¹², by pak musel mít každý statek své vlastní tržní ceny. Skutečně se toto přibližně praktikuje v hnutí CSA.¹³<br /> <br /> Především platí, že zemědělství ve srovnání s průmyslovým podnikem nutně vyrábí draze, protože zlevňující princip dělby práce odporuje jeho podmínkám výroby, totiž mnohosti v celistvosti. Snaží se tomu uniknout přechodem k průmyslovému způsobu výroby. Celistvost provozního organismu se k tomu rozebere, rozloží na části. Každá část se sama o sobě se značným vynaložením kapitálu stane průmyslově-zemědělským jednotlivým podnikem, který za zdánlivě kalkulovatelných rámcových podmínek vysoce specializovaně vyrábí masy a ovládá trh nesoutěžitelně levně. Toto zlevnění je však klamem, protože následné náklady vzniklé ničením životního prostředí, poškozováním výživné hodnoty produktů a náklady subvencí — subvencované nerozumnosti — jsou nakládány na bedra společnosti mimo trh. Kdyby tyto skryté náklady byly přičteny k ceně výrobce průmyslového&lt;ref&gt;Tak se vyjádřil Rudolf Steiner v tzv. prvním vysokoškolském kurzu dne 10. října 1920. Citováno z Roman Boos: ''Landwirtschaft und Industrie'', Darmstadt 1957, S. 110/111.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;CSA, zkratka pro Community supported Agriculture. Viz k tomu mimo jiné: Trauger Groh, Steven Mc Fadden: ''Höfe der Zukunft, gemeinschaftsgetragene/solidarische Landwirtschaft (CSA)'', Darmstadt 2013, 276 S.&lt;/ref&gt; {{SE|36}}<br /> <br /> Landwirtschaft přičteny, ztratila by svou přemoc na trhu; tím by vyšla najevo skutečnost, že vyrábí zdánlivé hodnoty.<br /> <br /> Jak se cena v zemědělství tvoří, je okultní fenomén, který se prostřednictvím snah jako «free-trade» — nezaměňovat s dohodami o volném obchodu — nebo také v případě erzeuger- und Verbrauchergemeinschaften začíná kousek po kousku vyjasňovat. Cena zemědělské Urproduktion jako taková není kalkulovatelná; hodnotově-určující faktory pro ceny zemědělské Urproduktion jsou:<br /> <br /> * Přírodní nadání v oblasti vzájemného působení stanovištních faktorů země, vody, vzduchu a tepla, jakož i geomorfologické krajinné podoby.<br /> * Přírodní nadání v oblasti tvořivých sil, které jsou vlastní přírodním bytostem (rostlinám, zvířatům atd.) a jejich účinnosti v rytmech ročního běhu.<br /> * Ideami vedená práce člověka.<br /> * Uvážlivé sladění všech orgánů do celku provozního organismu člověkem.<br /> <br /> Prostřednictvím spolupůsobení těchto faktorů vzniká — polárně k tvorbě hodnot v průmyslu — objektivní hodnota produktů, jako je hodnota pšenice, mléka, chleba, sýra atd. Cena by pak byla spravedlivá, pokud by této objektivní hodnotě odpovídala nebo se jí alespoň přibližovala. Jak ale lze tuto cenu uchopit?<br /> <br /> Nad to je tvorba hodnoty zemědělské Urproduktion určována dvěma vlastnostmi: Zaprvé schopností v průběhu výrobního procesu samé sebe znovu vytvářet, a zadruhé tím, stát se potravinou pro člověka a zvíře. Pšeničné zrno například je společně s půdou, do níž je zaseto, výrobním prostředkem pro příští žeň, a zároveň je chlebovým obilím. Kráva se reprodukuje v teleti, a v souvislosti s tímto dějem spočívá její schopnost dávat více mléka, než je zapotřebí k odchovu telete. Výrobní prostředky zemědělství mají tu vlastnost, že se v průběhu výrobního procesu mohou samy vytvářet a zároveň se mohou stát potravinou pro člověka a zvíře. Náleží zemědělci, aby podmínky pěstování a chovu utvářel tak, aby obě schopnosti na vysoké úrovni v průběhu výrobního procesu trvale udržovaly rovnováhu. To znamená: musí zde a nyní pěstovat pšenici atd., chovat, krmit, ošetřovat a šlechtit krávu atd. tak, aby tyto výrobní prostředky živého zachovávaly své zvláštní vlastnosti až do vzdálené budoucnosti {{SE|37}}<br /> <br /> nebo dokonce nabývat nových, jak to odpovídá proměňujícím se výživovým potřebám.<br /> <br /> Tato skutečnost především zakládá zásadně polární způsob výroby v průmyslu a v zemědělství. Projevuje se také v tom, že zemědělské výrobní prostředky — půda, rostliny, zvířata — díky své schopnosti sebeobnovení nelze odepisovat. Co je v průmyslu odpis jako kapitálová rezerva, tím je v zemědělství hodnotuchující a rozvíjející síla hospodářského organismu jako celku. Nahrazení lidské pracovní síly a zvířecí tažné síly strojem přineslo nicméně zemědělství vysoké odpisy, které se nevztahují na výrobní prostředek jako takový. Ne kombajn však produkuje obilí, ne dojicí stroj mléko, nýbrž život, svět sil vytvářejících vztahy, jenž má svůj původ v bytostné povaze živé a oduševnělé přírody.<br /> <br /> Cena zemědělských produktů by tedy byla přiměřená teprve tehdy, kdyby odpovídala jejich objektivní hodnotě. Jistým měřítkem by mohlo být, kdyby cenová struktura prvovýroby zemědělského hospodářského organismu — tedy bez dalšího zpracování — pokrývala provozní náklady i obživu všech spolupracovníků a jejich rodin od jednoho roku sklizně do druhého.¹⁴<br /> <br /> To předpokládá odbytové struktury, které v regionálním okruhu sdružují zemědělce, zpracovatele, velkoobchodníky a maloobchodníky i spotřebitele, kteří chtějí v tomto smyslu spoluutvářet. Na rozdíl od průmyslu je zemědělství zaměřeno na regionální hospodářství. Odpovídajíc svým výrobním podmínkám, produkuje v celé své rozmanitosti všude tam, kde žijí lidé a kde to tyto podmínky dovolují. Je proto zcela přirozené, že nejkratší cesta od výrobce ke spotřebiteli je nejlevnější a zároveň nejšetrnější ke kvalitě.<br /> <br /> Také zemědělství, pokud jde o čistý kosmicko-zemský výrobní proces, produkuje odpad, avšak nikoli odpadky. Odpad pochází z živé a oduševnělé přírody, z rostlinných a živočišných zbytků, které se vracejí do lůna přírody a přeměňují se v humus,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner formuloval pro tuto cenovou orientaci ve svých ''Kernpunkten der sozialen Frage'' následující myšlenku: Cena musí být nastavena tak, «aby každý pracující za jeden produkt obdržel takový protiekvivalent, jaký je nezbytný k uspokojení veškerých potřeb jeho i osob k němu náležejících, dokud znovu nevytvoří produkt stejné práce. Takový cenový vztah nemůže vzniknout úředním stanovením, nýbrž musí se vytvořit jako výsledek živého součinnosti asociací činných v sociálním organismu» (GA 23, Dornach 1976, S. 132)&lt;/ref&gt; {{SE|38}}<br /> <br /> Nositelé úrodnosti půdy, přeměňují. Při řádném hospodaření, ve smyslu organismového principu, se látkový a silový haushalt statku do značné míry regeneruje sám. Průmyslové spotřebě energie a surovin stojí naproti výstavba, samovyrobené hnojivo a nová tvorba humusu. Čistá prvovýroba zemědělství má při zohlednění všech opatření sloužících výstavbě půdy (hnojení, osevní postup, zpracování půdy) kladnou energetickou bilanci. Tato skutečnost je dnes obrácena v pravý opak vysokým nasazením kapitálu v podobě dusíkatých hnojiv, pesticidů, cizích krmiv a energie. Třeba zmínit i erozcí podmíněné ztráty půdy, dokonce i na mírně skloněných plochách průmyslově provozovaného zemědělství (zejména při pěstování kukuřice). Celkohospodářsky a z hlediska budoucnosti však má zemědělství úkol postarat se o vyrovnání záporné energetické bilance průmyslu.<br /> <br /> Vidíme: polarita průmyslu a zemědělství musí být promyšlena radikálně a důsledky pro veškerý kulturní život musejí být přísně vzaty na zřetel. Bez vyrovnání tohoto obrovského pole napětí nemůže dojít k ozdravení hospodářského života. Teprve nalezení ceny zemědělských výrobků v regionalitě trhu a asociativním svazku s navazujícím zpracováním a obchodem může dát cenové tvorbě v dělbou práce organizovaném hospodářství orientaci. Měrový vztah k cenám v průmyslu a řemesle se musí v budoucnosti určovat podle zemědělské prvovýroby.<br /> <br /> Již samotné nazření disparity výrobních podmínek v průmyslu a zemědělství poukazuje na to, že pro zemědělství je organismus především bytostně přiměřeným utvářecím principem jeho tvorby hodnot. Organismový princip byl vývoji zemědělství — byť vždy za zcela jinak utvářených kulturních poměrů — vždy imanentní. Co se dnes musí stát otázkou vědecky fundovaného, vědomého porozumění organismu, vyvěralo v dřívějších dobách z lidově-instinktivního, moudrostí prostoupeného jednání. Vývoj vědomí lidstva a spolu s ním dějiny zemědělství se v hlavních rysech zrcadlí v tom, jak lidé postupně učinili organismový princip přírody imanentní — z čím dál vědomějšího prožívání vlastního tělesného organismu — základem pravého umění zemědělství. {{SE|39}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Organismusprinzip_in_der_Landwirtschaft_im_Spiegel_der_Bewusstseinsentwicklung_der_Menschheit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Organismový princip v zemědělství v zrcadle vývoje vědomí lidstva ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Frühzeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Pravěk ====<br /> <br /> Počátky zemědělství sahají hluboko do předhistorické doby. Lidstvo žilo v pravěku ještě v naprosto jiných stavech vědomí a pozemských poměrech. Schilderungen Rudolfa Steinera o těchto raných stavech evoluce člověka a Země nám nad tím dávají vysvětlení. V dobách poslední kontinentální profilace a velkých horotvorných procesů Země, tzv. «atlantské epochy», žilo lidstvo, které ještě nemyslelo v pojmech, nýbrž které v rozvinutém, duchovně inspirovaném instinktivním životě spolužilo živé tkaní přírody a tvůrčího ducha a které takto prožité dokázalo uchovávat s takřka neomezenými silami paměti.<br /> <br /> Sledujeme-li Steinerovy schilderungen v jeho «Tajné vědě v obrysu» a «Akašské kronice»,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989; Ders.: ''Aus der Akasha-Chronik'', GA 11, Dornach 2018.&lt;/ref&gt; pak se někdejší, bytostně geistický kosmos prožívající, snivé vědomí atlantské lidskosti rozvinulo v epochách poatlantských vysokých kultur až k dnešku k Zemi se obracejícímu sebevědomí. Hledáme-li zde přiřazení k epochám, jak je popisuje geologie, lze je přibližně ztotožnit s časovým úsekem, který je vymezen *neozoikem* nebo *[[Tertiär|terciérem]]* a *[[Quartär|kvartérem]]*.<br /> <br /> Z instinktivního propletení atlantské lidskosti s věcmi a bytostmi přírody a s duchovostí kosmu je pochopitelné, že lidé pod vedením bytostí nad nimi duchovně stojících disponovali schopnostmi působit na život rostlin (trav, bylin, stromů) a zvířat (savců, ptáků, hmyzu), jež se — tak jako oni sami — nacházely ještě v tvárném stavu. Atlantané nesli v sobě dědictví poslední periody lemurské epochy — geologicky přibližně *mezozoikum* —, v níž byli tito ranní předlidé obdarováni Já, individuálním bytostným jádrem.&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; Posláním tohoto Já bylo pak v následujících atlantských kulturních věkách profilovat podobu fyzického těla člověka a tím položit zárodek k {{SE|40}}<br /> <br /> rozvíjení vyšších stupňů vědomí až k probouzejícímu se sebevědomí.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Johannes-Evangelium'', GA 103, Dornach 1995, Vortrag vom 30. Mai 1908.&lt;/ref&gt; Tento vývoj završily velké doby ledové.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_urindische_Kultur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Urindická kultura ====<br /> <br /> Takzvaná «poatlantická kulturní věky» — geologicky: *holocén* — začala po ústupu ledové pokrývky v Evropě a ve středoasijských pohořích, zanechávajícím mohutné vrstvy sutin a sprašových nánosů, jež se dodnes staly výchozím materiálem pro vznik půd. Ve Starém zákoně i v mýtech národů je odkazováno na «velkou potopu», na potopu světa. V tomto mytickém obraze byl zaznamenán — jak z hlediska dějin Země, tak z hlediska dějin vědomí — zánik bájného kontinentu Atlantidy na sklonku atlantské doby, geologicky *terciér* a *[[Quartär|kvartér]]*. Jako první z poatlantských kulturních věků rozkvétala «[[urindická kultura]]» v osmém až šestém tisíciletí před Kristem.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989, S. 273 ff. – Eine Datierung der nachatlantischen bzw. nacheiszeitlichen Kulturepochen wird umso eher möglich, je weiter sie fortschreitend in historischen Dokumenten Konturen gewinnen. Diese aber sind nur der äußere Ausdruck einer jeweils vorherrschenden Bewusstseinsverfassung der Menschen ihrer Zeit.<br /> <br /> Der Mensch urständet im Geistkosmos: Er entwickelt sein Bewusstsein in der Begegnung mit der physisch-sinnlichen Welt. In dieser Welt von Zeit und Raum aber wirken Kräfte, die ebenso dem Geistkosmos entstammen und ihre jeweils spezifischen Quellen in den zwölf Regionen des Tierkreises haben. Von diesen zwölf Regionen strahlen, vermittelt durch die Sonne, die Impulse, die der Menschheit zu immer neuen Stufen der Bewusstwerdung des Mensch- und Weltseins verhelfen. Diese Impulse sind es, die über das Schöpfertum der Menschen einem Kulturzeitalter das Gepräge geben.<br /> <br /> Die Sonne benötigt auf ihrer ekliptischen Bahn in rückläufiger Bewegung (Präzession) für einen Durchgang durch den Tierkreis 25 920 Jahre (platonisches Weltenjahr). Je in 1/12 dieser Umlaufzeit, also in 2160 Jahren, empfängt sie die Kräftewirkungen einer Tierkreisregion. Aus diesem Zeitmaß ergibt sich die Dauer einer Kulturepoche (vgl. Elisabeth Vreede: Astronomie und Anthroposophie, Dornach 1980, S. 100 ff.). Jede der zwölf Regionen des Tierkreises trägt ein Schriftzeichen, ein Sternbild, das einen Namen hat, der auf uralte Weisheitslehren zurückgeht.<br /> <br /> So steht die altindische Kultur, die Erste der Siebenheit der nachatlantischen Kulturen, unter dem «Krebszeichen», andeutend, dass das zu Ende gehende atlantische Zeitalter (Neozoikum) sich involviert und ein neues, das nachatlantische (Quartär), sich evolviert. Die nachfolgende urpersische Kultur steht unter dem Zeichen der «Zwillinge», hinweisend auf die Polarität von Licht und Finsternis usw. <br /> <br /> In den vielen Betrachtungen, die Rudolf Steiner in seinem Schrifttum und Vortragswerk den Kulturepochen widmet, charakterisiert er die Bewusstseinsstufen, die sich die Menschheit im fortschreitenden Ergreifen der irdischen Verhältnisse erringt. Die Übergänge von einer zur nächsten dieser Epochen sind gleitend. Sie ergeben sich aus dem Herauf kommen und Abklingen der jeweils herrschenden Geistimpulse aus den Tierkreisregionen. Das gilt auch für den vierten nachatlantischen Zeitraum. Für diesen aber gibt Rudolf Steiner zugleich eine Datierung über Anfang und Ende an, die einen auf das Jahr datierten astronomischen Bezug zur Tierkreisregion des Widders hat. Der Beginn des griechisch-römischen Kulturzeitalters fällt demnach auf das Jahr 747 v. Chr. und dessen Ende, nach Ablauf von 2160 Jahren auf das Jahr 1413 (Rudolf Steiner: Die tieferen Entwicklungsimpulse der Menschheit, 12. Juni 1917, Publikation in Vorbereitung). Aufgrund dieser, auf einen kosmischen Rhythmus bezogenen Zahlenangaben lassen sich die Daten für die Vorausgegangenen Hochkulturen berechnen sowie diejenigen, die nachfolgen und die 1413 n. Chr. mit dem gegenwärtigen Zeitalter der Bewusstseinsseele begonnen haben.&lt;/ref&gt; Navazující velké kultury {{SE|41}}<br /> <br /> podél pásu táhnoucího se od východu na západ, který tvoří přechodnou zónu mezi tehdejšími severními glaciálními a jižními pluviálními oblastmi. Tyto jižní oblasti chovaly kdysi bohatý rostlinný a živočišný svět; dnes se tam rozkládají pouště.<br /> <br /> Žádné vnější dokumenty z těch pravěkých dob nepodávají svědectví o vysoké kultuře staré Indie. V ní se odehrál krok vědomí směrem ke kontemplatnímu prožívání božské moudrosti, do níž se praindický člověk cítil vpleten jako do své duchovní domoviny. Bytostně mu prosvítala skrze veškeré pozemské bytí. Teprve pozdější době bylo vyhrazeno — přibližně v přechodu do třetího tisíciletí před Kristem —, aby se se ztrátou někdejší bezprostřednosti k duchu dostavil pocit, že smyslový svět je pouhý zdáním, je máján. V tomto probouzení k soumračně kosmickému vědomí stál praindický člověk pod vedením kněžství a byl řízen vysokou moudrostí sedmi velkých učitelů staré Indie. Tito praučitelé byli nazýváni sedmi svatými Rišii; skrze ně hovořila «největší tajemství naší sluneční soustavy, světa vůbec».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geistige Hierarchien und ihre Widerspiegelung in der physischen Welt'', GA 110, Dornach 1991, S. 120.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Slabé ohlasy tohoto důvěrného, po dlouhé věky přetrvávajícího obrácení k duchu se objevují teprve ve třetím kulturním stupni Indie, ve druhém tisíciletí před Kristem, v moudroslovných knihách Indů — ve svatých písmech Véd a Bhagavadgíty. Toto snové probouzení k vyšší úrovni vědomí, k prožívání silových rytmů a bytostí planetárního kosmu, vděčí praindický člověk tomu, že Já se sesunulo do druhého bytostného článku člověka — do étherického těla. Teprve nyní vznikla ostrá hranice mezi nočním bezvědomím a denním bděním.<br /> <br /> Praindické kulturní věkové období se rozvíjelo — stejně jako obě následující — v oblastech, kde si příroda svými silami a látkami sama vytvářela půdu ke své úrodnosti, sama se spořádávala v «organismus v {{SE|42}}<br /> <br /> přírodním růstu» gestaltovat.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach, 1999 S. 44: «dass der Erdboden eine Art Organ ist in dem Organismus, der sich im Naturwachstum überall zeigt, wo eben ein solches Naturwachstum ist.»&lt;/ref&gt; To bylo příznačné pro oblasti ukrývající přebohaté rostlinné a živočišné dění v povodí řek Brahmaputry, Gangy a Indu, vyvěrajících z Himalájí. Spolupůsobení čtyř živlů — země, vody, vzduchu a tepla — bylo obdařeno takovou juvenilní silou, neustále se obnovující v rytmech ročního běhu, že jen nepatrné péče bylo třeba, aby sloužilo potřebám tehdejších lidí. Praindický člověk byl oddán kontemplaci. Fyzicko-smyslový svět mu byl cizí; usiloval o zachování svazku s domovem v duchu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_urpersische_Kultur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Staropersská kultura ====<br /> <br /> Staroorientální íránská vysoká kultura navazovala časově i zeměpisně — v postup na západ — na kulturu praindickou.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Johannes-Evangelium'', GA 103, Dornach 1995, Vortrag vom 29. Mai 1908.&lt;/ref&gt; Jako u ní platí, že přesné zeměpisné vymezení je obtížné; chybějí soudobé nálezy, z nichž by bylo možno usuzovat na výšku a jedinečnost této kultury — nebo spíše, skutečná svědectví nejsou jako taková rozpoznána. Přihlédne-li se k tomu, co je známo, ve světle Steinerova duchovního bádání, nebude se daleko od pravdy, zda se odhadne, že se tato kultura rozkládala od Západního Himálaje (Pamíru) přes Hindúkuš se středem v Afghánistánu až po Baktrii ve východním Íránu. Na sever se staropersský kulturní prostor otevíral přes malá i větší říční údolí podhůřích do předhůřních stepí a pouští. Dvě z tamních řek — Amudarja a Syrdarja (v antice: Oxus a Jaxartes) — překonávají step a ústí do Aralského moře. Polarita pouštní stepi a vysokohorského masivu, jakož i kočovné turanské prapopulace a usedlých, pozemsky zdatných Peršanů nemohla být výraznější. Vzestupný, na budoucnost orientovaný kulturní národ prastarých Peršanů se musel v mnohých válečných střetnutích ubránit přívalu Turanů, kteří zachovávali starší stupně vědomí. A přece mýtus vypráví o králi Turanů, «Džamšídovi», jenž prý přivedl své národy ze severu dolů do Íránu. Od slunečního boha Ahury Mazdy obdržel zlatý dýku — praobraz nástoje obrábějícího zemi {{SE|43}}<br /> <br /> přetvářejícího pluhu, dýka, «jež dává lidem sílu, aby si vnější smyslový svět zpracovali».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Matthäus-Evangelium,'' GA 123, Vortrag vom 1. September 1910, Dornach 1988, S. 27.&lt;/ref&gt; Táž sluneční božskost Ahury Mazday je i velkým inspirátorem Zarathustry, vůdce íránských národů, záhy po atlantské katastrofě.&lt;ref&gt;Ebd., S. 28f.&lt;/ref&gt; Tuto vznešenou individualitu nelze zaměňovat s historickým Zarathustrou nebo Nazaratem ze 6./7. století př. Kr., jenž je mu svou bytostnou povahou tak blízký — s Pythagorovým učitelem. Na pra-Zarathustru, zakladatele staropersské kultury v 6. předkřesťanském tisíciletí, navazují i staropersská mystéria, jejichž učení vzdáleně doznívají v zoroastrijské Avestě. Avesta, jež svou písemnou podobu získala teprve kolem obratu časů, je odvozována od historického Zarathustry z doby perských Achajmenovců (kolem 600 př. Kr.).&lt;ref&gt;Walther Hinz: ''Zarathustra'', Stuttgart 1961, 271 S.&lt;/ref&gt; Avšak texty zpěvů Avesty (Gáth) poukazují na mnohem starší tradice, sahající ke mystijní moudrosti pra-Zarathustry. Antické prameny z platonské školy ukazují vedle historického i na pra-Zarathustru, jenž měl žít 6000 let před smrtí Platónovou nebo 5000 let před trojskou válkou.&lt;ref&gt;Markus Osterrieder, Peter Guttenhöfer: ''Die Durchlichtung der Welt: Altiranische Geschichte'', Bildungswerk Beruf und Umwelt, Kassel 2008, 60 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Na místo kněžské vlády v starém Indii a působení sedmi svatých Rišiů nastoupili nyní kněží-králové, jejichž prvním byl předhistorický Zarathustra.&lt;ref&gt;Karl Heyer: ''Von der Atlantis bis Rom, Beiträge zur Geschichte des Abendlandes'', Band I, Stuttgart 1997, 254 S.&lt;/ref&gt; Učení staršího Zarathustry zvěstovalo praprotiklad světla a tmy, dobra a zla, vznešeného slunečního bytí Ahury Mazday neboli Ormuzda a ducha temnoty, Ahrimana neboli Angra mainju, vládce hlubiny země. Zarathustra nabádal lidi, aby se nevraceli pouze v úctě k vznešenému slunečnímu bytí, nýbrž aby je aktivně skrze máju hledali v zevním smyslovém světě — obdělávali zemi, prozařovali ji světlem, přetvářeli rostliny v jejich orgánech v výživný plod a divokost zvířete proměňovali v duševní otevřenost vůči člověku. Velká část kulturních rostlin, které až do dnešního dne představují základní potraviny lidstva, v první řadě obilniny (pšenice a ječmen), ale i druhy zeleniny a ovoce pocházejí ze {{SE|44}}<br /> <br /> V urperské kultuře, v době mezi 7. a 4. tisíciletím před Kristem.&lt;ref&gt;Manfred Klett: «Die Entstehung der Kulturpflanzen und das Saatgut als das Kulturerbe der Menschheit», in: Manfred Christ (Hrsg.): ''Bedrohte Saat'', Basel 2010, 328 S.&lt;/ref&gt; A právě tyto plodiny — nikoli kamenné nástroje *neolitu* — představují vrcholná umělecká stvoření této kultury.<br /> <br /> V urperství se Já probudilo v Empfindungsleib, ještě nediferencovaném třetím bytostném článku člověka, v astrálním těle.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Theosophie'', GA 9, Kap. IV. «Leib, Seele und Geist», Dornach 2003, S. 57 f.&lt;/ref&gt; Na tomto stupni pokračujícího vývoje vědomí vyhasínala síla starého instinktivního jasnovidectví a rostla schopnost — pod vedením mystérií a ze zažívání kosmicko-pozemských vztahů — přetvořit zemi, rostliny a zvířata. Sakrálně-magický vztah Atlantiďanů k působícím duchovním stvořitelským silám v zemi a kosmu se proměnil ve vztah sakrálně-umělecký. Bylo uměním urpersů, stavějíc na předchozích kulturních výkonech, v usídlení z instinktivní duchovní bezprostřednosti tak působit na duševní svébytnost určitých druhů zvířat, že se tato otevřela vůči člověku. Tím se zároveň hluboce přeměnila celá fyzicko-tělesná organizace zvířat. Ve svém obrácení ke zvířeti lidé formovali ze svého vnitřního prožívání v zevnějšku umělecké dílo: domácí zvíře. Oproti divokým druhovým příbuzným se domácí zvířata od počátku vyznačovala nesmírnou bohatostí forem. Přirozená vloha živočišného organismu byla jako celek přetvořena ke zvláštním výkonům látkové výměny, zpravidla na úkor aktivity nervově-smyslového systému. Stávání se domácím zvířetem spočívalo v umění udržet zárodečnou tvárnost po celý život. Domácí zvířata před člověkem neutíkají, ba naopak — vyhledávají jeho blízkost a potřebují ji.<br /> <br /> Je příznačné, že Turané měli za erbovní zvíře divokého vlka, praotce všech psů. Starý Íránec naproti tomu nosil v erbu jeho uměleckou přeměnu — psa, nejstaršího ze všech domácích zvířat.&lt;ref&gt;Norbert Benecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 1994, S. 68.&lt;/ref&gt; Tak jako urperský člověk mohl — navazuje na předchozí kulturní výkony — prostřednictvím duševního působení na zvířata přetvářet jejich tělesnou formaci, mohl stejnou cestou prostřednictvím živého působit na tvarovou a plodotvorbu rostlin. Toto poslední je jeho největší sakrálně-umělecký čin. V prožívání nadsmyslových kosmicko-planetárních rytmů a v nich se zjevujících tajemství života působil přes životní organizaci rostliny až dolů do konfigurace fyzické organizace. Jako stín vrhaný {{SE|45}}<br /> <br /> uchovává genom toto někdejší vtisknutí. To, co takto vzniklo z uměleckého aktu, se dnes stává předmětem svévolné manipulace. Velcí urpersičtí pěstitelé rostlin byli plastici bildekräfte živého. Měli schopnost přetvářet přirozeně daný typus rostlinného druhu ve tvaru i plodu v rostlinu výživnou. Pod vedením mystérií spočívalo jejich umění v tom, aby síly vedoucí k fruktifikaci a zrání přivedli k bytostné účinnosti ve všech orgánech rostliny: v kořeni (např. mrkev), ve stonku (např. kedluben), v pupenu (např. kapusta růžičková), v listu (např. salát, špenát), v květu (ovocné stromy), v semenu (obiloviny). Například u obilovin je reprodukční síla oproti divokým travám téhož druhu snížena — měřeno počtem semen —, a to ve prospěch zvýšené nährkraft pevně naplněných moučných těles (endospermu) obilných zrn. Avšak tento fruktifikační proces prostupuje celou obilnou rostlinou, poznatelný v zesílení a zbarvení stonku. Platí i zde, že zárodečná tvárnost bildekräfte rostliny je přesměrována do tvorby plodů a v ní po delší dobu udržována. Vznik uvedených výživných rostlin sahá před počátek třetího tisíciletí, a náleží tedy do doby kulturních okruhů impulzovaných urperskými lidmi.<br /> <br /> Toto sakrálně-umělecké umění urpersičtí lidé nevyčerpali jen výtvářením domácích zvířat a kulturních rostlin, nýbrž vztahovalo se stejnou měrou — a výslovně — na zpracování půdy. Bodenbearbeitung se rozvíjelo tam, kde «organismus v přirozeném růstu» nabízel ideální předpoklady k rozvinutí. Byla to jmenovaná horská údolí a povodí afghánského a východoíránského vysočí, která se na jihozápadě ztrácela v pouštích a na severu v turánských stepních oblastech. Zde byl činný člověk vyzýván. Prostřednictvím důmyslných závlahových soustav — mj. zachycením pramenů v štolách ražených hluboko do svahů údolí — byl půda na jedné straně oživována vodou a na druhé straně rýhovým pluhem a motykou částečně přiváděna k odumírání. Zde se ovládání vzájemné hry smrti a života, zemři a staň se, stává uměním. Každý mechanický zásah do půdy znamená podněcování rozkladných procesů. Zde se tak zakládá vysoké umění ackerbau, které v souvislosti s pěstováním kulturních rostlin spočívá v ovládnutí životonosných kosmických a smrtonosných pozemských sil.<br /> <br /> Se svým Já, tumpě vnímajícím v empfindungsleib, prožívá urperský člověk sám sebe jako sevřeného ve dvojnosti světla a tmy. Veden {{SE|46}}<br /> <br /> skrze zarathuštrovská učení a prostřednictvím inspirací, jež vtékaly do mystérií, povznesl se urperský člověk na stupeň vědomí, v němž se mu slunečný duch — skrze máju smyslového světa — odkrýval ve své práci na zemi. V urperské kultuře začíná člověk ve svém vztahu k sobě i ke světu utvářet střed mezi kosmickými výšinami a hlubinami země.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kulturen_Altägyptens_und_Mesopotamiens&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kultury starého Egypta a Mezopotámie ====<br /> <br /> Postupujíce od východu na západ navazuje na druhý kulturní věk Urpersie třetí poatlantická kulturní epocha, která se na jihozápad rozčleňuje do kulturního prostoru starého Egypta a na západ v oblasti mezopotámského Dvouříčí do po sobě jdoucích kultur Babylónie, Chaldeje a Asýrie. Tato třetí epocha se rozvíjí od počátku třetího tisíciletí až do osmého předkřesťanského století. V ní vstupuje tehdejší lidstvo z mytologické pravěkosti ''neolitu'' přímo a bez přechodu do vnějšně historicky uchopitelného vývoje doby bronzové. Ve starém Indii to bylo sedm svatých Rišiů, kteří inspirovali průběh kultury z věšteckých míst přiřazených jednotlivým planetám. Na svaté Rišie navázal Zarathustra, jenž inauguroval urperskou kulturu a její mystéria. Zakladateli altegyptské kultury a jejích mystérií byli Thovt neboli Hermes Trismegistos; a zakladateli starého Mezopotámí, staré babylonsko-chaldejské kultury a jejích mystérií byli Gilgameš a s ním spjatý zasvěcenec Eabani.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Okultní dějiny'', GA 126, Vortrag vom 28. Dezember 1910, Dornach 1992.&lt;/ref&gt; Na místo kněžského království Urpersie nastoupilo království — v Egyptě faraóni — avšak v těsném vztahu k mystériím. V tomto kulturním věku postupovalo lidstvo, z velké části za ztráty starého instinktivního hellsehen, k rozvinutí empfindungsseele.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989, S. 280f.&lt;/ref&gt; Pod vedením králů a mystérií v pozadí se empfindungsseele rozvíjela v postupném probouzení Já jako samostatný duševní článek. Tento krok k dalšímu projasňování vědomí vstupuje hned na počátku zřetelně do očí v nejmonumentálnějších sakrálních uměleckých stvoření lidstva — v pyramidách v Sakkáře a Gíze v Egyptě a v Sumeru, raném Babylónii, v zakládání měst, jež se mocnými hradbami ohrazovala proti okolní přírodě. Zde, jako v následujících dobách zvláště egyptské {{SE|47}}<br /> <br /> Kultur si člověk dobývá vědomí o anorganicko-mrtvé, fyzicko-minerální přírodě. Vysoké schopnosti příslušníků urperské kultury a předcházejících dob — zasahovat proměňujícím způsobem do duševního bytí zvířete a pak do živé přírody rostliny, až dolů do fyzického organismu, a to umělecky zpodobnit ve stvoření domácích zvířat a kulturních rostlin — vyhasly. Lidé sestoupili z instinktivních duchem nesených stupňů vědomí zcela dolů do pozemského bytí. Probouzeli se k tomu, co se smyslům nabízelo jako vnější svět jevů, a v jeho zjeveních hledali tvůrčího ducha, který v nich účinně působí. Rozvíjeli na tom vědomí, které žilo v čisté duchem nesené citovosti. Do této se utváře­jící empfindungsseele však zároveň proudily inspirace a moudrostní poklady mystérií. Již ne duševní bytí zvířete, již ne živé rostliny promlouvalo k lidem instinktivní bezprostředností ducha — nýbrž látka a forma mrtvého bytí. V kameni, v Babylónii a Chaldei v pálené cihle, hledali vyjádření svého citového života v monumentálních, geometrických a plasticky přísných, vznešených formách. V Egyptě se toto umělecko-sakrální cítění vztahovalo zvláště k vnímáním duchovního, které působí v kosmu a v člověku. Vnější život se utvářel z velké části jako odraz královského a kněžského vedení mystérií. V mezopotámském kulturním prostoru se naproti tomu tato totožnost vnitřního a vnějšího více rozpadala. Zde působily impulsy Gilgameše do vnější kultury a zasvěcenci mystérií na ni měli menší vliv.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Okultní dějiny'', GA 126, Vortrag vom 28. Dezember 1910, Dornach 1975, S. 42.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Také třetí poatlantský věk se rozvíjel tam, kde příroda nabízela k tomu vhodné předpoklady, kde souhra živlů — země, vody, vzduchu a tepla — se v rytmech ročního běhu formovala v „organismy v přirozeném růstu&quot;. Protikladnost mezi nimi stěží mohla být větší: na jedné straně životní tepna Nilu, která se hluboko zaříznutá táhne nubiijsko-egyptskými pouštními oblastmi, a na druhé straně rozlehlé úrodné roviny Mezopotámie mezi řekami Eufratem a Tigridem.<br /> <br /> Ve vyšší míře než v urperské kultuře je to voda, jsou to každoroční záplavy a sedimentace humusu, jílu a jemných písků, které jako hnojení udržovaly půdy mladé. Co v celé {{SE|48}}<br /> <br /> Rozmanitost pěstovaných druhů rostlin a chovaných druhů domácích zvířat již existovala, byla kulturním dědictvím prapůvodní Persie. Nyní se však vědomí obrací více k prostorovému rozměru Země. Umožnilo jim to brát přesné míry, formovat kámen dlátem a kladivem a spojovat jeden kámen s druhým, plochu k ploše, v tenoučké spáře – zkrátka: provozovat vysoké řemeslné umění a z síly vlastního citu vtiskávat mrtvému kameni každým úderem kladiva tvar. Tato schopnost určovala také zjemnění v obdělávání půdy, v kultivaci rostlin a v chovu zvířat. Přírodní podmínky však měly převahu; vzpomeňme na v Bibli zmíněných sedm tučných a sedm hubených let v Egyptě. A přesto dokázali lidé pomocí nejpropracovanějších zavlažovacích a odvodňovacích systémů zkrotit přírodní síly a prosadit se při budování své vyspělé kultury. Jedinečným příkladem takového uměleckého výkonu je Josefův kanál (arabsky: Bahr Júsuf), který ve středním Egyptě odbočuje z Nilu, vede asi 350 km podél západního okraje Nilu a u vstupu do oázy Fajjúm překonává práh okrajové údolní sníženiny. Odtud napájí v důmyslném zavlažovacím a odvodňovacím systému rozlehlou pánev oázy a činí z ní dodnes jednu z nejúrodnějších zahradních krajin Egypta. Vzhledem k tomu, že kanál dodnes nese jméno Josef a podle Emila Bocka&lt;ref&gt;Emil Bock: ''Pravěk. Starý zákon a duchovní dějiny lidstva I'', Stuttgart 1951, s. 151.&lt;/ref&gt; nemůže být pochyb o tom, že se za tímto jménem skrývá biblický Josef, lze předpokládat, že právě on byl stavitelem tohoto kanálového systému. Josef, který působil v Egyptě v roce 1750 př. n. l., v sobě spojuje mysterijní kulturu Babylonie a starověkého Egypta.&lt;ref&gt;Tamtéž, s. 160.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V paralelních kulturách Mezopotámie a Egypta byla, stejně jako v předchozích kulturách pra-Persie a pra-Indie, nespoutaná voda rozhodujícím faktorem v «organismu přirozeného růstu». Nyní však byly vodní síly řek spoutány hrázemi, rozsáhlými systémy kanálů a příkopů, zdymadly atd. V nejvyšší míře to platilo pro Egypt, kde musela být rok co rok, po ústupu vodních mas zaplavujících údolí, půda čerstvě pohnojená nilským bahnem vysušena, poté znovu zavlažena a rychle sklizena před další záplavou. Rok co rok {{SE|49}}<br /> <br /> verwandelte die Menschen ein extremes Naturbiotop v kulturbiotop – v zahradní krajinu.<br /> <br /> Empfindungsseele –感覺魂 – lidí, kteří byli nositeli tohoto kulturního věku, se utvářela jednak skrze boží slovo, jež ústy králů a kněží vycházelo z mystérií k lidem, jednak skrze vlastní zkušenosti v zacházení s anorganickou přírodou, s kamenem a vodou. Z tohoto duší nesené, duchem prostoupené a zároveň zemsky zdatné duševní postoje vyrůstala gigantická umělecká stvoření: v kámen vytesané formy, kultovní rytiny, hrobové malby, tvarované a pálené hliněné cihly, hliněné desky s písmem a ornamentálně zdobené hliněné nádoby, jakož i plastické ztvárnění „organismů v přirozeném růstu&quot; v zahradních krajinách.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_griechisch-römische_Kultur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Řecko-římská kultura ====<br /> <br /> Čtvrtá poatlantská epocha začíná – po předcházející krétsko-mykénské přechodné kultuře – ve osmém století př. Kr. a končí na počátku novověku, na začátku 15. století n. Kr. Prozatím bude pohled omezen na proměnu vývoje vědomí až po obrat časů. Je to doba vzestupu starého Řecka k vrcholu jeho kulturního rozkvětu – a k jeho úpadku. Duchovní vedení vycházelo ze dvou duchovních proudů, z apollinských a dionýských mystérií,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Orient im Lichte des Okzidents'', GA 113, Vortrag vom 28. August 1909, Dornach 1982.&lt;/ref&gt; apollinského, které skrze smyslový jas nazíralo působícího ducha v přírodě a kosmu, a dionýského, které přivádělo tohoto ducha k prožití z hloubi nitra duše, skrze závoj duševních pohnutek. Už ne tak jako v předcházejících dobách to byli králové, kteří spolu s kněžstvem mysterijních míst udávali v kulturně formativním smyslu směr společnému životu národů; nyní to byl lid sám, ba jednotlivý člověk, který – veden mysterijním slovem – hledal určení svého osudu. Je to rodná hodina demokracie, nového kroku vědomí, jehož ohniskové místo bylo apollinské věštírně v Delfách. Právě zde – od jeho vrcholného rozkvětu až po postupné vyhasínání ke sklonku obratu časů – se jasně ukazuje, jak vysoký byl význam mysterijního světa v průběhu všech předcházejících kulturních věků: čerpat z pramenů moudrosti, jež se pohledu {{SE|50}}<br /> <br /> Zasvěcených do vyšších světů ducha, vychovávat bytostné články člověka k nositelům postupujícího vědomí Já. V řecko-latinské epoše se to týkalo vstupu Já do rozumové neboli citové duše — po duši vnímavé druhé modifikace astrálního těla.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner:''Das Johannes-Evangelium'', GA 103, Vortrag vom 30. Mai 1908, Dornach 1995, S. 172f.&lt;/ref&gt; Já se teprve ukazuje v rozumové neboli citové duši.&lt;ref&gt;Näheres siehe: Rudolf Steiner:''Die Mission einzelner Volksseelen im Zusammenhange mit der germanisch-nordischen Mythologie,''<br /> GA 121, Vortrag vom 15. Juni 1910, Dornach 2017.&lt;/ref&gt; Já sice už myslelo ze sebe samého, ale stále se ještě hledalo. Sókratés v pátém století př. Kr. ještě neříkal: „Říkám si&quot;, nýbrž: „Můj daimón mi říká.&quot; Já žilo i v jazyce ještě skryté jako činný aktér začleněné do slovesa, například: řecky paideuo = vychovávám; latinsky cogito = poznávám.<br /> <br /> Věštírna v Delfách, otevřená všem, oslovovala duši rozumovou. Vychovávala k samostatnému myšlení. Kdo přicházel hledat radu, musel z vnitřního zesílení myšlení dokázat přinést otázku — a odpověď delfské Pýthie jej svou mnohovýznamností opět vyzývala k myšlení individuálnímu. Řectví v sobě neslo v odzvucích, zvnitřněnou, celou moudrosti mystérií minulosti. Starý Řek ale krok za krokem vystupoval z tehdejšího mysteriálního vedení; uchopoval sám sebe jako celého člověka, jako myslící osobnost, která — hledajíc ve všem střed — žila a darovala se v dokonalé harmonii mezi apollinským prožíváním světa a dionýským prožíváním vlastních hlubin duše. Z těchto dvou duchovně-skutečnostních pramenů tvořil Řek svá velká umělecká díla; tvaroval fyzicky-hmotnou mrtvou látku a vtiskoval jí svým duchem podobu. Ze soumraku mystérií vzešla úsvit řeckého uměleckého tvoření. Ať v plastice, architektuře, hudbě, malířství, básnictví nebo filozofii — ve všem stojí člověk jako obraz Božského ve středu. Z prožívání vlastní tělesné podoby tvoří sochy, které ve své čisté podobě pozdvihují člověka nad sebe sama do Božského, a staví chrámy, jejichž prostorová podoba je utvářena podle měr člověka. „Řecký chrám představuje uskutečnění vybudovaného organismu.&quot;&lt;ref&gt;Frank Teichmann:''Der Mensch und sein Tempel: Griechenland'', Stuttgart 1980, S. 79. – Zum Organismus-Gedanken siehe auch: Renatus Derbidge (Hrsg):''Rudolf Steiner: Organisches Denken'', Basel 2020, 256 S.&lt;/ref&gt; A přece — tak nedosažitelně vysoko, jak stojí právě řecká plastika a architektura {{SE|51}}<br /> <br /> před námi, přece jako by ji zastínil jistý tragický nádech. Co v starém Egyptě vzalo svůj počátek, dosahuje v antickém Řecku svého nejvyššího naplnění — totiž opracovávání a tvarování mrtvého kamene. Řekovi se podaří vdechnout kameni pouhou formou cosi jako život, zdánlivý život. Vtiskuje zvenčí do formy ducha, který v plastické živosti naplňuje jeho nitro; nedokáže však tohoto ducha vepsat do látky samé, aby se tato stala sама sebou tvořivou životodárnou substancí. Lidé první, a zejména druhé, postalantské kulturní epochy praperského světa měli díky své duševně-duchovní i tělesné konstituci a pod zarathuštrovským mysterijním vedením schopnost přivádět na svět umělecká stvoření tím, že substanciálně — plastickou proměnou duševního — vytvářeli z domácích zvířat a z živého kulturní rostliny. Ryze fyzicko-látkové kamene je však mrtvé. Řek tak stál před nerozluštitelností hádanky, jak lze kámen přivést k životu. Dokázal kameni propůjčit jen *zdánlivý* život — skrze formu. V tom spočívá velikost a zároveň tragika řeckého umění. Z hloubi své duše vytvořil ve svém lidském úsilí umění, které navenek v pozorovatelné podobě přináší do obrazu mysterijní minulost a dovnitř se stává zárodkem naděje na budoucnost — totiž zárodkem možnosti oživit samo erdig-materiální jako takové. Na popsaném pozadí vyvstává princip organismu opět v rozmanitě proměněné podobě. Začíná nyní zcela zárodečně prostupovat celý kulturní prostor Řecka — i v sociálním ohledu. Krajiny Řecka nesou samy o sobě božský, apollinský charakter, zcela na rozdíl od egyptských. Jako by to byli sami bohové, kteří v rozmanitosti krajinných povahy stvořili sobě podobu své bytosti. Pohled poutníka, bloudící šíří krajiny, jež se před ním rozkládá, nalezne záhy bod klidu — chrám zářící krásou a harmonií, jenž blahodárně vymezuje prostor nazírání. Tak se setkáváme s apollinskou svatyní v Delfách v těžko přístupné skalnaté horské krajině; jinak s chrámem zasvěceným Athéně, stojícím na skalnatých návrších a zachycujícím pohled již z dálky — jako akropolis v Athénách —, nebo nalézáme Héřin chrám uprostřed úrodných rovin.<br /> <br /> Jinak než ve předcházejících velkých starověkých kulturách, v nichž byl «organismus v přirozeném růstu» utvářen velkými říčními oblastmi, jsou krajiny Řecka ve svém hrdinném, bohům rovném charakteru {{SE|52}}<br /> <br /> jedinečná kompozice proplétajícího se a opět se uvolňujícího spoluhry čtyř živlů země, vody, vzduchu a tepla a světla. Země — mohutné, do výše se tyčící skály, kupící se horská pásma; voda — vyvěrá jako pramen ze skály a nejkratší cestou prahů a dravých potoků nebo malých říček spěje k blízkému mořskému pobřeží. Vzdušné a tepelné proudy, prozářené světlem, smíchávají se při východu slunce k nepopsatelným barevným závojům «Éós s růžovými prsty»,&lt;ref&gt;Éós (starořecky Ἠώς, Ēōs), bohyně jitřenky v řecké mytologii; odpovídá Auróře v mytologii římské.&lt;/ref&gt; aby se vzápětí opět rozdělily, chvíli přebývaly v samostatném bytí jako živel a brzy se opět sešly k nové barevné kompozici.<br /> <br /> Starý Řek nepociťoval přírodu jako něco vnějšího, od něho odděleného — hory a údolí, vrchy a roviny, prameny a vodní toky, omývané vodnými párami, vzduchem a teplem a přívalným světlem, prožíval jako protkané touž duchovností, již nacházel i živě tkající a duševně-duchovně podněcující v sobě samém. Toto cítění prodchnuté procitající rozumovou nebo citovou duší bylo podstatou jeho uměleckého bytí; z tohoto cítění tvořil Řek krajinu: pastýř otevřené horské výšiny se svými stády; pěstitel vína a ovoce terasování příkrých svahů; rolník vzdělával roviny obilím; a v blízkosti osad rozkvétala zahradní krajina. V celém řecko-latinském kulturním prostoru se organismus v přirozeném růstu, vyrostlý od prvopočátku, přeměňoval — zachovávaje přitom svůj příslušný typ — v drobné, členěné ovocnářské a zahradnické krajiny, jež byly jakýmsi zrcadlem utvářející se rozumové nebo citové duše.<br /> <br /> Princip organismu nenašel ve starém Řecku zárodečný vstup jen do utváření krajiny, ani vyjádření jen v umělecké dokonalosti plastik a stavby chrámů, nýbrž stejnou měrou i v oblasti sociální — v polis. Řek se jako osobnost prožíval jako příslušník městského společenství; cítil se Athéňanem, Thébanem, Sparťanem a tak dále. Polis však bylo otevřené město, sahající ven a zahrnující okolní krajiny; obětní oltáře stály ve svatém háji, venku mimo chrámy, ve volném lánu. V polis byl uchystán organismus vyššího řádu — jednota města a okolní krajiny.<br /> <br /> V římství a řectví se rozvíjela rozumová nebo citová duše polárním způsobem. V Řecku vstoupila do vztahu ke staré moudrost mystérií, k tomu, co se zrodilo z nejniternějšího duchovního života {{SE|53}}<br /> <br /> navenek umělecky ztvárnit. «Říman [...] přetvářel podle svého ducha nejen kámen a kov, nýbrž i celé velké lidské společenství.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner:''Vor dem Tore der Theosophie'', GA 95, Vortrag vom 1. September 1906, Dornach 1990, S. 107.&lt;/ref&gt; «Republikánský Řím není nic jiného než lidská moudrost, jež nastupuje na místo staré moudrostí kněžské.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner:''Die Theosophie des Rosenkreuzers''. GA 99, Vortrag vom 4. Juni 1907, Dornach 1985, S. 135.&lt;/ref&gt; Zde je to nyní lidská chytrost, která upravuje vztah člověka k člověku; je to hodina zrodu jurisprudence. Ta je vybudována čistě na prožívání osobnosti, na já, jež se odhaluje v rozumové nebo citové duši. Probouzí se právní cit a z něho vyrůstají právní pojmy, které ctí princip rovnosti a vtiskují se do všeobecně platného zákona. Právo se vztahuje přednostně na předměty světa přítomnosti, a tedy i na osobní disponibilitu s půdou. Vlastnictví, a s ním dědické právo, disponibilita přesahující smrt, má v tom svůj původ. V Římanovi se člověk stává zcela osobností. Jeho vědomí se obrací na protějšek, na druhého člověka a na přírodu, která ho obklopuje. Z toho vyplývá vztah, jenž se — na rozdíl od starého Řeka — projevuje ve více distancovaně-pojmovém způsobu; myslí racionálně ze sebe sama ven a stává se tím schopným pro pozemské. «Organismy v přirozeném růstu» Itálie a Sicílie, geomorfologicky příbuzné řeckým, již nejsou duchem prostoupené vnějšno, jež by spoluznívalo s vnitřním duchovním životem. Pohled Římanovy je více upřen na geopolitické zájmy, na užitek přírodních zdrojů pod imperiálními hledisky — jak vojensky, tak i zemědělsky.<br /> <br /> Jak velmi lidská ratio pozvolna začíná proměňovat dané přírodní podmínky a členit je, odhaluje Vergiliova poezie v jeho «Georgice».&lt;ref&gt;Vergil:''Sämtliche Werke'', Heimeran 1975.&lt;/ref&gt; On, Říman z Mantovy, stále ještě dýchající řecký duch, podává v něm ve slově básnickém celkový pohled na zemědělské praktiky v století před obratem časů: V polním hospodářství orbu, okopávání, setí, sklizeň a mlácení, význam úhoru a osevního postupu, zavlažování půdy, přepásání příliš bujně rostoucího obilí, péči o osivo, pozorování počasí a dbání na chod hvězd a mnoho dalšího; v ovocnářství vegetativní rozmnožování a techniku roubování, řezu, který druh stromu {{SE|54}}<br /> <br /> vyhovuje na jakém stanovišti v jaké krajině; ve vinohradnictví vyzimování zorané skývy, vysazování a hnojení sazeniček, zakládání kolového systému, řez atd.; v chovu hospodářských zvířat potulný pastýř se svými ovcemi, kozami, prasaty a stády skotu, chov a krmení podle druhu využití. Celou jednu kapitolu věnuje nakonec chovu a plemenitbě včel. V římském kulturním okruhu se rozprostírá přes krajiny síť vlastnického a pachtovního práva. Jako výchozí a vztažný bod racionálního hospodaření vznikají statky a stáje (chov koní) i zásobní hospodářství.<br /> <br /> To, co v tisíciletích postupného vývoje vědomí plynulo z mystérií coby moudrost do utváření každodenního života, přineslo zralé plody v uměleckých stvořeních: Na rovině oduševnělé přírody formováním k domácímu zvířeti, v oživené přírodě vytvářením kulturních rostlin, v mrtvé přírodě plastickým tvářením kamene do zdánlivého života. S postupným utichnutím mystérií ke konci starověku vyschl i tento pramen inspirace pro uměleckou tvorbu. Co kdysi přinášelo kulturu, ztuhlé se nyní v pouhé kulturní dědictví. Ve svých «Georgicích» nechává Vergil silou rozumové nebo citové duše toto kulturní dědictví ještě jednou ožít v básnické poezii.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kultur_der_Neuzeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kultura novověku ====<br /> <br /> S počátkem 15. století nastupuje páté poatlantské období, v němž Já vstupuje do třetí ze tří článků duše, do mieliala wa temba.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Johannes-Evangelium'', GA 103, Vortrag vom 30. Mai 1908, Dornach 1995, S. 172f.&lt;/ref&gt; Člověk se probouzí k sobě samému, k sebevědomí, tváří v tvář světu prožívanému jako předmětný. Vzniká zpočátku nepřekonatelná propast mezi sebevědoměním a tím, co vyvolává svět jevů. Ve svém Já, jež sebe sama poznává, může však člověk nalézt v sobě pramen ducha, «Já jsem», které se sice na jedné straně vnímavě staví vůči světu a na druhé straně se může poznávající spojit s duchovně-bytostným skrytým ve smyslových jevech. Co kdysi instinktivně proudilo do prožívání duše, nyní může být vědomě poznáno ve svém bytostném a sjednoceno s bytostnou substancí Já. Tak spočívá v moci mielialy wa temba, v jejím myšlení a konání nad sebou samou {{SE|55}}<br /> <br /> přerůstat sebe sama a uvědomovat si duchovní původ člověka a světa.<br /> <br /> Vědomostní duše se projevuje nejprve jánusovsky. Obrácena dozadu, hledá oporu ve zdánlivě bezpečném základě obecné pojmovosti, kterou si rozumová nebo citová duše vypracovala ve vědách; tím však hrozí, že při zakrňování citové duše upadne do chladného intelektualismu, pýchy a nespoutaného egoismu. Hledí-li však v sebepoznání a poznání světa vpřed do budoucnosti, zahřívá se u idejí, jež se stávají ideály — například uskutečňování myšlenkově uchopovaného principu organismu v zemědělské praxi. Zápasí o to, přetvářet minulé v přítomném v budoucí. Vědomostní duše usiluje postavit veškerou iniciativní sílu do služby naplňování ideje vývoje. To ale znamená: položit umělecký smysl jako základ veškerého konání. Jde o to, dávat idejím z budoucnosti myšlením život a s nimi ponořovat se chtěním do všech výzev skutečnosti tak, aby se z erkraftování prožívání v Já každá jednání stala svobodnou, stala se uměleckou.<br /> <br /> Potravou vědomostní duše jsou ideje, jež do ní zazářují z budoucnosti. Takovými idejemi jsou obsahy antroposofické duchovní vědy. Podstata a smysl těchto obsahů se odhaluje teprve silným myšlením. V obrazně myslícím nazírání oživují cítění a podněcují vůli. Jako smyslové vnímání, tak i výsledky duchovního bádání podněcují myšlení. V bdělé myšlenkové aktivitě však žije Já, jádro bytosti člověka. Já může ve svobodě rozhodnout, zda si přivlastní formy idejí duchovního bádání, či zda chce setrvat v pouhém protistojení vůči světu jevů. Vědomostní duše otevírá cestu k prožívání duchovních obsahů ve svobodě. Z tohoto plně lidského prožívání vyrůstá nová umělecká tvůrčí síla, jež se může prokázat jako plodná — a tím jako pravdivá — ve všech oblastech života: například v lékařství jako léčitelské umění, v pedagogice jako výchovné umění, v lidském spolužití jako sociální umění, v zemědělství jako umění zemědělství.<br /> <br /> Činnost Já ve vědomostní duši vznáší se takřka mezi nebem a peklem. Ochable-li, řítí se duše, zapomínajíc sebe samu, do propastí. Zlo ve své dvojí podobě — ahrimanská banalizace a luciferská nezainteresovanost — získává nad ní moc. Erkraftuje-li však Já v sobě samém, buduje most přes propast, je {{SE|56}}<br /> <br /> schopen poznávat jiné bytosti v sobě samém a dobývá si schopnost, proměnit to, co se stalo, v to, co teprve vzniká.<br /> <br /> Věk vědomostní duše ve svém dosavadním průběhu přivedl lidi k sebevědomí, vzbudil v nich touhu po svobodném sebeurčení, dal jim přeměřit propasti a otevřel jim cesty k pravému poznání ducha. Lidstvo se emancipovalo od přírody a — jaksi upadše do zapomnění sebe sama — myslí si, navzdory vlastnímu duchovnímu původu, že je dílem pouhého přírodního stvoření. Tím se do značné míry ztratilo v banalitě čistě materialistického pojetí bytí a vidí se ohroženo technologií, jež právě z tohoto pojetí vyrůstá. Organismusprinzip v zemědělství je touto denkungsartem vymazán. Na druhé straně může vědomostní duše, tváří v tvář tomuto sestupnému vývoji, být rozněcována idejemi, které jsou získány z poznání podstaty neživé, oživené a oduševnělé přírody. Tyto ideje-impulsy nevyvěrají již z kdysi duchem vedených instinktů, nýbrž jsou samy vydobyty. V probouzející se Já-činnosti oživuje vývojová idea a s ní novým způsobem idea organismu a — v rozšíření — idea individuality. Obě spojeny mohou se stát utvářecím principem zemědělství, jež kultury-zakládajícím způsobem působí do budoucnosti.<br /> <br /> V jakých symptomatických krocích se to připravovalo až k obratu časů a odtud až do novověku a dále v průběhu věku vědomostní duše, bude rozvedeno v následujících kapitolách.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kulturströmungen_der_Landwirtschaft_bis_zur_Zeitenwende&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kulturní proudy zemědělství až k obratu časů ===<br /> <br /> Ve Starém zákoně je v mytologickém obraze poukázáno na prapůvodní protiklad ve vývoji lidstva — na Kaina a Ábela. Jeden z nich, Ábel, je pastýřem, který střeží své stádo a přináší bohům oběti zvířat. V opatrování a péči o svěřený mu svět živočichů následuje vůli stvořitelských mocností; jeho oběť je bohy přijata. Jinak je tomu s jeho nevlastním bratrem Kainem, který obdělává pole a pěstuje rostliny, jež sám šlechtí z vlastní inteligence a z pocitu vlastní způsobilosti. Jeho rostlinná oběť bohy přijata není. Zde je praobrazně poukázáno na okamžik zrodu dvou polárních proudů, {{SE|57}}<br /> <br /> usedlých, zemědělsky hospodařících národů a kočovných pasteveckých národů. Zemědělec se prometheicky&lt;ref&gt;Obě postavy Prométhea a Epimethea stojí v řecké mytologii za samostatným, aktivním, prozíravým myšlením (prometheickým) a za zpětně obráceným, spíše pasivním, přijímajícím myšlením (epimetheickým).&lt;/ref&gt;-apollónsky spoléhá na vlastního ducha vynalézavosti; pluhem obdělává zemi, zraňuje ji a tím podněcuje plodotvorbu rostlin, které trvale povyšuje na kulturní rostliny, rozvíjí řemeslné dovednosti všeho druhu, v nichž dává výraz svému budoucnosti vstříc obráceném vědomí. Jinak pastevecké národy, které se v duševní oddanosti epimetheicky-dionýssky začleňují do dané stvořenosti, snaží se ji zachovávat a ve svém spíše zpětně obráceném vědomí — lpícím na zbytcích starého jasnozřivectví — pěstují kult předků.<br /> <br /> Oba tyto proudy splynuly se všeobecným kulturním životem teprve v době pokřesťanské. Avšak tu a tam se ještě dlouho uchovaly v časově posunutých kulturách v nejryzejší protikladnosti. Jeden příklad z vlastního prožívání to může osvětlit: V Africe třicátých let minulého století žily v dnešní Tanzanii v oblasti Kilimandžára v těsné prostorové sousednosti a při zachování svých kmenových zvyklostí národy Bantuů a Masajů. Tito poslední, hamitský národ, žili kočovně se svými stády zebu uprostřed divočiny v sousedství lva, slona, buvola atd. Ochranu pro člověka i stádo nabízela v noci tábořiště ohrazená trnitým houštím (tzv. «krále»); potrava sestávala z mléka a krve zebu a z kořenů některých planě rostoucích rostlin jako dietetika. A tu stál — pastýř, přes rameno přehozený šátek, lehce opřený o kopí, buvolí kožený štít přiložený k boku, vysoké postavy, ušlechtilých rysů tváře, klidný jako sloup v plném žáru slunce, s vážně sněním ponořeným pohledem upřeným do dálky, kolem sebe soustředěné stádo, obraceje se k cizinci — letmý pozdrav, jinak žádná otázka, žádné slovo. Masajové tehdy odmítali veškerou civilizaci, veškeré školní vzdělání. Žili vpleteni do přírody s vědomím sahajícím zpět do řetězce předků.<br /> <br /> V naprostém protikladu k tomu žili Bantuové usedlým způsobem, v uvolněném vesnickém osídlení. Přiblížil-li se člověk, rozlétly se závěsy u dveří kulatých slaměno-hliněných chatrčí, mladí i staří se valili ven s smějícími tvářemi, radostně zdravili a ptali se, co je nového na světě? Dychtivostí po učení, radostí z napodobování a řemeslnou zručností jsou cele obráceni k výdobytkům civilizace. Jejich potravou byly převážně plodiny {{SE|58}}<br /> <br /> pole, jež pěstovali bez pluhu, s ohnutými zády vedouce ruční motyku. Z přírodního biotopu divočiny vyrůstalo kolem vesnic uspořádání kulturního biotopu vytvořeného lidskou prací.<br /> <br /> Zemědělské a pastevecké národy žily prostorově a etnicky přísně odděleně, často ve vzájemném nepřátelství, jinde v pokojné koexistenci. Ve starém Egyptě například táhli pastevci se svými stády po obou stranách nilského údolí od Nubie až dolů do delty a zpět. Od nich si nilští rolníci půjčovali tažná zvířata ke kultivaci polí v mezidobích každoroční záplavy.<br /> <br /> Od staropersských dob se ze zemědělských národů vydělily dva dílčí proudy: zahradníci a pěstitelé ovoce. První z nich šlechtili a pěstovali zeleninu a zakládali záhony léčivých bylin i květin. Řemeslné vědění a umění žilo dále ve svazku kmenovém a rodinném v dědičném proudu. Tak se ještě v letech 1960–70 nacházeli v Teheránu tzv. zarathustristi, kteří tuto daleko do pravěku sahající tradici přenášeli dál. Pěstitelé ovoce se rozuměli šlechtění, pěstování a ošetřování ovocných dřevin. Columella († kolem 70 n. l.) podává zprávu o umění řezu ovocných stromů, jež bylo ve starém Římě ještě dědičně předáváno v generačním proudu.&lt;ref&gt;Will Richter (Hrsg.): ''Lucius Iunius Moderatus Columella: De res rustica'', 5. Buch. 10. Kapitel: Über den Obstbau, S. 605–630, München und Zürich 1981.&lt;/ref&gt; Tyto čtyři proudy zemědělství (včetně ovocnářství a zahradnictví) existovaly vedle sebe nebo v osídlených vesnicích v uvolněném vzájemném vztahu, aniž by se vzájemnou podporou prostupovaly do jednoho organismického celku. Tak například u Hindů v Indii není hnůj zvířat — zčásti dodnes — používán jako hnojivo v zemědělství nebo zahradnictví, nýbrž jako palivo.<br /> <br /> Až do obratu časů byly — zároveň jako výtěžek mysterijní kultury — veškeré po tisíciletí vyrostlé prvky zemědělské kultury, jako orba, zahradnictví a ovocnářství i živočišná výroba, hotově předtvořeny (viz obrázek 2, s. 66). Cítila snad lidstvo, že se dostalo na konec jednoho vývoje? Neustl snad i jazyk gnostiků, nezůstaly pohanské oltáře osiřelé?&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Aus der Akasha-Forschung. Das fünfte Evangelium'', GA 148, Vortrag vom 5. Oktober 1913, Dornach 1992, S. 63.&lt;/ref&gt; Nezhasla snad kulturně inspirující síla mystérií — až na zbytky jako například mitraismus? Co jejich moudrost bylo, působilo dál jen jako tradice nebo v málokterých lidech jako živé duchovní dědictví. Kde tedy bylo na {{SE|59}}<br /> <br /> prahu obratu časů ještě vůbec nějaké rozvojové perspektivy, naděje na budoucnost? Lidstvo plně sestoupilo do pozemského bytí. Vědomí bylo podstatně formováno tím, co se nabízelo smyslům a činnému styku s fyzicky-pozemským světem. V tomto opuštění duchem přistoupilo lidstvo k prahu a dozrálo k tomu, aby se otevřelo pronikavě novému vývojovému impulsu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Ereignis_der_Zeitenwende,_das_Mysterium_von_Golgatha&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Událost obratu časů, Mysterium Golgoty ===<br /> <br /> Stará mystéria splnila svůj úkol. Na kopci Golgoty v Jeruzalémě se uskutečnilo nové mystérium, ukazující do budoucnosti a zahrnující celé lidstvo. Co bylo kdysi uctíváno jako vznešená sluneční bytost, co u praindů slulo Višvakarman, co u praperštíků pod Zarathustrou bylo Ahura Mazdao, co Egypťané nazývali Osiris a co u raných Řeků mohlo být spatřováno v božské bytosti Apollona — to nyní sestoupilo — jak bylo zaslíbeno — na Zemi a inkarnovalo se v lidském těle Ježíše z Nazaretu jako Kristus.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die geistigen Wesenheiten in den Himmelskörpern und Naturreichen'', GA 136, Vortrag vom 13. April 1912, Dornach 1996, S. 178f.&lt;/ref&gt; Tak bylo «veškeré náboženské zvěstování před zjevením Krista Ježíše předzvěstováním Krista Ježíše».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Apokalypse des Johannes'', GA 104, Vortrag vom 17. Juni 1908, Dornach 1985, S. 25.&lt;/ref&gt; Ve Starém zákoně dostává Mojžíš na otázku, v čím pověření je vyslán, odpověď: «Řekni, ‹Já jsem› tě poslal.»&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 26. In 2 Mos 3,13-15 lautet die Stelle in der Einheitsübersetzung wie folgt: «Mose sagte zu Gott: ‹Wenn ich nun zu den Leuten von Israel komme und zu ihnen sage: 'Der Gott eurer Vorfahren hat mich zu euch geschickt', und sie mich dann fragen: 'Wie ist sein Name?' – was soll ich ihnen sagen?› Gott antwortete: ‹Ich bin da›, und er fügte hinzu: ‹Sag zum Volk Israel: 'Der Ich-bin-da hat mich zu euch geschickt: der Herr! Er ist der Gott eurer Vorfahren, der Gott Abrahams, Isaaks und Jakobs.' Denn 'Herr' (Er-ist-da) ist mein Name für alle Zeiten. Mit diesem Namen sollen mich auch die kommenden Generationen ansprechen, wenn sie zu mir beten.»&lt;/ref&gt; Gnóze poukazovala na božskost Krista, na jeho příchod v duchu, ne však na jeho zjevení v těle.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Apokalypse des Johannes'', GA 104, Vortrag vom 17. Juni 1908, Dornach 1985, S. 31.&lt;/ref&gt; Řečtí gnostičtí filosofové — Rudolf Steiner jmenuje přitom Thalése, Hérakleita, Empedokla — rozvíjeli v pojmové řeči, {{SE|60}}<br /> <br /> co kdysi spatřovaly zasvěcené osoby. Ve své pojmové logice «žíznily» po novém naplnění. Byly průkopníky vzniku filosofie Mystéria Golgoty. V pokřesťanské době vystoupil Augustinus (354–430 n. l.) proti tehdejšímu ortodoxnímu přesvědčení, že lidé předkřesťanské doby se radikálně odlišují od lidí doby pokřesťanské, slovy: «To, co se dnes nazývá křesťanským náboženstvím, existovalo u starých národů a nechybělo od počátků lidského rodu; a když se Kristus zjevil v těle, dostalo pravé náboženství, jež tu bylo již předtím, název křesťanského.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner:<br /> ''Das Markus-Evangelium'', GA 139, Vortrag vom 21. September 1912, Dornach 1985, S. 146.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Kristova událost, Mystérium smrti a zmrtvýchvstání, se naplnila pro všechny lidi na Zemi. To je esoterickým stavem věci jednoho exotericko-esoterního dění, které bylo vázáno na určitou dobu a určité místo. Lidstvo bylo v různé míře ve svém vývoji Já natolik pokročilé, že skryté nejsvětější duše — Já, bytostné jádro každého člověka — potřebovalo impulsu, aby se mohlo nalézt v sobě samém a v sebepoznání svobodně sebeurčit. Tento impuls se vtělil při křtu v Jordánu s přebýváním Kristova Já — sluneční bytosti naplněné duchem v nejvyšší dokonalosti — do těla člověka Ježíše z Nazaretu. Po tři léta působila tato božská bytost v tomto vyvoleném lidském těle. Byla to síla tohoto božského Já, která prostřednictvím smrti na kříži proměnila Zemi svázané tělo pozemské v ducha. Uskutečnilo se zmrtvýchvstání v duchu; od té doby stojí před lidstvem jako veliký světový cíl. Cesta k tomuto cíli dává veškerému vývoji do budoucnosti směr a obsah. S probuzením vědomí «Já jsem» nalézá každý člověk v sobě «cestu, pravdu a život». Toto nalezení znamená procházet propastmi bezduchovního ničeho; ale znamená také pracně dobývat plody ducha, jež vstávají z mrtvých do věčnostního těla Já. Postupující od Mystéria Golgoty, vidí se lidstvo postaveno do vědomého zápasu se zlem, s tím, co přináší smrt, s duchovní mocí, která se staví na odpor veškerému vývoji. Poznávat zlo láme jeho moc a propůjčuje Já sílu. Na místo starého mysteriálního bytí tak nastupuje {{SE|61}}<br /> <br /> a jeho mise postupné výchovy Já skrze kulturní věky — pokračující působení Mystéria Golgoty, jež ukazuje člověku cesty k sebevýchově, k poznání jeho duchovního původu a k činnému milování ze síly «Já jsem». Lehce pronesený pojem Obratu časů teprve skrze tento historický proces překlopení, jejž uvádí Mystérium Golgoty, nabývá smyslu a obsahu. Teprve tímto lidstvovým událím může v každém člověku idea vývoje v celém svém dosahu vzplanout a ukázat iniciativní síle směr. Až do Obratu časů byl to proud moudrosti, vytékající z mysterií, který vedl člověka k probuzení Já. Od Kristovy události může lidská duše skrze vnitřní zesílení myšlení tuto moudrost proměnit v činnnou lásku — v onu sílu, která dokáže to, co z ducha povstalo, překlopit v to, co se v duchu stává. Tuto metamorfózu nelze myslet dost velkou a dost širokou. Je zcela otevřena budoucnosti a zároveň má směr a cíl. To se jeví jako rozpor, který trvá tak dlouho, dokud člověk jedná z iluze a sobectví. Rozpor se sesype v sobě samém v té míře, v jaké se moudrost ležící všemu v základu proměňuje ve svobodném činu v lásku. Obě perspektivy — odvrácení od ducha, nebo v svobodném sebeurčení obrácení k němu — vtiskují v pokřesťanském čase ráz vývoji lidstva a jeho vztahu k přírodě, a tím k zacházení s principem organismu v zemědělství.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Wandel_des_Organismusprinzips_bis_zur_Neuzeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Proměna principu organismu až do novověku ===<br /> <br /> V prakřesťanství prvních staletí uchopil a pronikl Kristův impuls duši rozumovou neboli citovou těch lidí v řecko-římské kultuře, kteří pro něj byli vnímaví. Vědomí osobnosti se v silném posílení Já naplnilo hřejivou niterností. U raných křesťanů stálo v popředí pěstování vědomí o přebývání Kristova impulsu v lidské duši. Tento impuls znamenal otřes v probouzení Já. V tomto zárodečném stavu duše jistě mohlo dojít ke změně smýšlení ohledně způsobu individuálního vztahu k rostlině a zvířeti, k zemi a kosmu. Z celkového pohledu však zemědělství pokračovalo ve svých zaběhnutých kolejích. Teprve po rozpadu Římské říše a po proudech stěhování národů se křesťanský impuls vžil do jednotlivých lidí tak hluboce, že jej začali skrze {{SE|62}}<br /> <br /> práci svých rukou zasazovat do země. Reprezentantem tohoto vývoje byl [[Benedikt z Nursie]] (480–547 n. l.). Jeho životopis v tomto ohledu vykazuje symptomatické rysy: Nejprve za studií uprchl ze svého nemravného prostředí v Římě do poustevnického života, do jeskyně v Sabinských horách. Tam ve tříleté asketické samotě přijal v přísném duševním cvičení Kristův impuls do svého Já spočívajícího ve vůli. S touto prokřesťanštěnou vůlí Já pak vystoupil do světa, stal se reformátorem mnišství, založil roku 529 klášter a řád benediktinů na Monte Cassinu – za jeho života následovalo dvanáct dalších poboček. Pro své kulturně-tvůrčí zásluhy byl později nazván „otcem Evropy“. Od něj mimo jiné pochází klášterní pravidlo „ora et labora“, modli se a pracuj, heslo, jemuž mnišství holdovalo po celý středověk a které je pozvedlo k jeho vysokým kulturním výtvorům. „Práce“ Benedikta z Nursie, zrozená z nejniternějších hlubin duše a svázaná přísnými pravidly, se vztahovala na přepracování země. Tak jako Já proniká celého člověka a dokáže ho přepracovat k vyššímu vývoji, tak Benedikt sjednotil veškeré zemědělské kulturní dědictví tehdejšího lidstva, přepracoval je ve vyšší celistvost a stvořil – v metamorfóze „organismu v přirozeném růstu“, který utvářel předkřesťanské kulturní epochy – základy pro vznik zemědělského kulturního organismu. V něm si prokřesťanštěná lidská duše začala v práci inspirované a chtěné svým Já vytvářet obraz sebe sama. V činorodosti Benedikta z Nursie, obrácené ke světu a proměňující minulé v budoucí, se setkáváme s vynikajícím představitelem exoterního křesťanství, které tvoří vnější životní formy. Tento exoterně-křesťanský proud pronikl od jihu přes Alpy do oblasti Bodamského jezera (Chur se v pátém století stal biskupským sídlem) a na počátku sedmého století se tam setkal s proudem esoterního křesťanství, které přicházelo ze západu, z Irska, a přinášelo čistě v duchu prožívané, kosmické křesťanství. To se stalo duchovní potravou pro probouzení Já v lidech. Reprezentantem tohoto proudu je Kolumbán Mladší (kolem 530–615 n. l.). Legenda vypráví, že když v roce 610 vstoupil na ostrov Reichenau v Bodamském jezeře, pluje proti proudu Rýna, jeho prvním činem bylo, že z ostrova zapudil veškerou hadí havěť v podobě divokých prasat, takže se bídně utopila v jezeře. V tomto obraze se skrývá hluboká proměna, která se odehrála. Lze {{SE|63}}<br /> <br /> ji vyložit zhruba v tomto smyslu: Člověk jako Kolumbán, který v očištěné duši a v posíleném Já nesl v sobě Kristův impuls, nemůže strpět, aby kolem něj vládla divokost. Vnějšek musí být uveden do harmonického souladu s vnitřkem, což je umělecký akt. Prokřesťanštěné Já, které si začíná uvědomovat samo sebe, se rozšiřuje a činně se chápe svého okolí; prožívá se v tomto okolí a v odrazu tohoto prožívání si ho duševně uvědomuje.<br /> <br /> Setkání a vzájemné pronikání obou proudů křesťanství, exoterního a esoterního, vytvořilo na ostrově Reichenau po dobu více než 200 let, od sedmého do devátého století n. l., kulturní místo vyzařující do celé Evropy. Benediktinské opatství se stalo „diplomatickou školou“ Evropy, udržovalo vztahy mimo jiné se dvorem Karla Velikého a bylo ve spojení s grálským proudem. Kolem Bodamského jezera vznikaly ve velké hustotě osady nejrůznějších mnišských řádů. V období vrcholného středověku byly krajiny kolem Bodamského jezera nazývány „Boží zahradou uprostřed křesťanstva“. Zde vznikl praobraz kulturní krajiny.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Punkt_und_Umkreis&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Bod a periferie ===<br /> <br /> Stávání se evropských kulturních krajin je neseno eminentně křesťanským impulsem — uměleckou proměnou divoké přírody v kulturní přírodu podle principu bodu a periferie. Je to utvářecí princip veškeré organismusbildung, například jaderná-buňka-''cytoplazma'' nebo ''embryoblast-trofoblast'' v embryonálním vývoji. Na příkladu vzniku vesnice a jejího katastru obce to lze objasnit: Přeneseme-li se do doby po stěhování národů a před první velkou dobou klučení v sedmém a osmém století, byly rozsáhlé oblasti Evropy les-bažinaté krajiny, řídce osídlené lidmi, kteří se z valné části nepodíleli na ušlechtilém pronikavém utváření těla a duše jako příslušníci předkřesťanských vysokých kultur. Jako s prapůvodní mocí přírody, přebývala v těchto raných kmenech ještě nezbrzditelná síla, bouřlivá statečnost, neformovaná, bojovná, silně na krevní síly vázaná duševnost. Já však — věčnostní jádro člověka — bylo jako poupě, jež se otevírá slunečnímu paprsku, vnímavé pro duchovní impulsy, které ukazují do budoucnosti. Této neformované a zároveň duchovně-otevřené duševní ústavě vstřícně vyšel — osamocen procházeje živelnou divokostí lesních krajin {{SE|64}}<br /> <br /> Mnich, jenž v očištěné duši nesl v sobě Kristův impuls. Snad ho vidíme stanout u pramene — u pradávného, pohanského posvátného místa — jak si v temnotě lesa vytíná malou mýtinu a hrubě tesá kapličku, v jejímž nitru spočívá oltář. Vidíme, jak z lesa přistupují lidé, přijímají poučení, které pociťují jako duchovní pokrm pro své Já, jež v nich probouzí vůli Já k práci a činí z nich pomocníky toho Jednoho, mnicha. Začínají s ním dále kácet les, vysušují nedalekém bažinu a na sluncem prozářené mýtině pěstují rostliny ze semen, která přijali z rukou mnicha jako cizí kulturní statek. Vidíme, jak zanedlouho dřevěnou kapli vystřídá románská kamenná stavba, která se svým hrozivým, mohutným zdivem a úzkými okenními otvory schranně ukrývá před dosud nezkrocenými silami přírody kolem dokola. A konečně postřehneme, že kolem tohoto věnovaného a jménem pokřtěného středu vznikají selské statky a řemeslné živnosti. Vesnice se zrodila — s kaplí či kostelem ve středu a katastrem obce jako obvodem.<br /> <br /> V následující době až do 9./10. století se pod tímto nastupujícím kulturním impulsem proměnila soulová výchova lidí. Nezřízená, bouřlivá statečnost se zvnitřnila a proměnila v duševní sílu pokory. A Já, které v pronikání a šlechtění těla a duše nabývalo vědomí sebe sama v dalších stupních, vydřelo ze sebe vůči člověku i světu «otázku». Parzivalův příběh líčí tento obrat. Mladý Parzival vstupuje do světa jako «prostý blázen». Statečně přijímá boj s každým protivníkem, aniž by věděl, kdo to je. Teprve po boji sundají vítěz i poražený hledí a představí se. Jednání předcházelo poznání. Parzivalova pouť vede skrze přehmaty, pochybnosti a utrpení k probuzení Já, k otázce: «Kdo jsem já, co ti chybí?» Otevření duše k otázce na pravém místě v pravý čas povyšuje Parzivala na krále Grálu — na Já, které se v naplnění duchem samo ovládá. Jako ve starém Řecku v neúprosnosti osudu Oresta nebo Oidipa zaznívá tragika věku přicházejícího ke svému konci, tak se v Parzivalově osudu v úplné metamorfóze zjevuje budoucí cesta ke svobodnému sebeurčení.<br /> <br /> Mezi kláštery — benediktinským mnišstvím — a Pfalzy — královskou mocí — vznikaly nyní vesnické útvary. V nich se v proměněné podobě a na vyšším stupni zjevuje celé zemědělské {{SE|65}}<br /> <br /> Dědictví předkřesťanských kulturních epoch. Uprostřed katastru obce stojí vysoko nad štítovými střechami vesnice kostel s věží a lodí, umělecké dílo v dvojím smyslu: svisle strmí vzhůru věž, navenek ztvárněný obraz vnitřního zážitku Já; vodorovně se rozkládá loď, průmět duševního prožívání ve společenství. Toto zasazení středového bodu je stavebním výkonem celého vesnického společenství. Co zde vzniká jakožto křestní akt jednoho místa na zemi uprostřed divoké přírody, je úplné vyvracení dokonalého uměleckého díla z předkřesťanské doby — řeckého chrámu. Jako tento vystavoval svou vysokou estetiku navenek, především v kompozici sloupů, avšak nitro, cella, příbytek božstva, bylo v takřka hermetickém uzavření zdí odňato profánnímu pohledu, tak je v románské bazilice venkovní strana pevně obezděna, sloupy jsou přeneseny dovnitř a vnitřní prostor je obci otevřen. Umělecká síla citové duše každého jednotlivce ve vesnickém společenství byla prostoupena obrazovým prožíváním podzemně působícího esoterního lidového křesťanství a byla nesena a podpírána institucionálně-exoterním křesťanstvím, působícím výsostně v mnišství a ve šlechtě. Oba způsoby prožívání se spojovaly a soustřeďovaly dovnitř k středovému bodu katastru a vytvářely obci a kultickému dění u oltáře v uměleckém ztvárněnísílu formové hülseny.<br /> <br /> Táž umělecká síla se však obracela i k periferii, ke katastru vesnice. I zde se odehrává vyvracení. Týká se navzájem polárního proudu pasteveckého a rolnického a volně propojených, na žádné centrum nevázaných proudů zahradnického a ovocnářského z předkřesťanské doby.<br /> <br /> Vidíme, jak nyní kolem kostela, jenž tvoří středový bod, se seskupují selské statky. Někdejší nomádství se v křesťanství nepokračuje. Putující pastýř usazuje se se svými skotem, jak tomu u polokočovných Keltů a Germánů s jejich volnými dvorci již bylo. Od nynějška žijí skot i člověk pod jednou střechou. Chov hospodářských zvířat vstupuje v uzavřenosti polního katastru do vztahu k polnímu hospodářství, lukařství a pastvinářství. Pod vedením jednoho a téhož člověka se uskutečňuje sjednocení, ba «sňatek» polního hospodářství a chovu dobytka. Protiklad nepřátelských bratrů Kaina a Ábela je překonán. Dále se nyní zahradnictví v pokřesťanské době začleňuje do vznikajícího vesnického organismu {{SE|66}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 2, S. 66.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 2: Metamorphose und Durchdringung der vier agrarkulturellen Strömungen im Durchgang durch das Christusmysterium. Der Weg vom Organismus im Naturwachstum zum Kulturorganismus.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> začleňuje. Selské zahrady se přikládají k selským statkům jako lem obtáčející vesnici. Zde se na ohrazeném prostranství shromažďuje zděděné kulturní dědictví zeleniny, květin, léčivých bylin a bobulovitého ovoce; zde bylo sídlo včelařství; odtud se roje rozlétaly do okolní hofgemarkung, obstarávaly opylování a přinášely med.<br /> <br /> Jako se chov hospodářských zvířat a zahradnictví průchodem přes Obrat časů vyvinuly v orgány vznikajícího organismu vyššího řádu, tak i ovocnářství. Přikládalo se k zahradám jako další lem v druhově bohaté kultuře vzrostlých kmenů v podobě ovocných luk obtáčejících vesnici. V blízkosti stájí dodávaly ovocné louky zároveň čerstvou zeleň ke krmení mláďat.<br /> <br /> Za ovocnými loukami se otvíral katastr vesnice do polní krajiny, do luk a pastvin, do nížin, lužních luk nebo lemů doprovázejících potoky a řeky. Tato travní plocha, stejně jako kultury orné půdy, začleňuje se — zprostředkovaně skrze benediktiny — jako orgány do vesnického organismu. Oplodněny impulsem křesťanství se obilnářství a chov dobytka, ovocnářství a zahradnictví, lukařství a pastvinářství, pěstování živých plotů a les, jakož i vodní hospodářství, slučují v {{SE|67}}<br /> <br /> v celku, ve vnitřně uzavřeném organismu zemědělství. «Vnější kůži» tohoto organismu vůči přiléhajícímu lesu nebo sousedním katastrem vyznačují mezníky, a kde se z nějakého návrší otevírá volný výhled, zdraví z dáli kostelní věže sousedních vesnic.<br /> <br /> Z vědomostní síly prokřesťanštělé rozumové neboli citové duše jsou prvky předkřesťanského zemědělství pozdviženy na vyšší kultivní stupeň. V organismu vesnice nebo na jednotlivém statku vstupují do vzájemně se podporujícího vztahu. Nejpatrněji se to dotýká někdejšího prapůvodního protikladu polního hospodářství a chovu dobytka. Domácí zvířata jsou v druhu a počtu sladěna s dostupnou krmnou základnou. Dodávají hnůj, který spolu s trojpolním osevním postupem — ozim, jařina a úhor — podporovaný obracejícím obděláváním pluhem, zajišťuje půdou zakořeněnou trvalou úrodnost. Vše stojí prostorově i časově ve vzájemném vztahu: Na osevním členu úhoru — jenž znamená rok odpočinku pro půdu — vyrůstá po jarním přebrázení egge divoký porost bylin, trav, jetelovin atd., který je přes léto ovcemi a skotem spásán a zároveň hnojován. Tato orná pastvina obdrží před podmítkou a výsevem ozimů na podzim ještě navíc hnůj ze stájového chovu z předcházejícího podzimně-zimního období. Ve druhém roce stojí jako chlebné obilí ozimá obilnina, která zároveň dodává především slámu pro podestýlku ve stáji, a ve třetím roce stojí jako «ubírající plodina» jarní obilí a luskoviny, len, přadný len atd. Celá polní plocha je rozdělena přibližně do tří stejně velkých ploch, na nichž stojí vedle sebe plodiny, jež jsou pokaždé na jedné ze tří dílčích ploch pěstovány ve tříletém sledu za sebou (obrázek 2). Trojpolní hospodaření bylo až do novověku zárukou každoročně se obnovující, pouhé přírodní úrovně přesahující úrodnosti půdy. Louky, jež věnovaly seno pro zimní krmení ve stáji — a tím vznikal chlévský hnůj pro ornou půdu — byly nazývány «matkou orné půdy».<br /> <br /> Jako se živé buňky s jádrem a obalnou plazmou slučují do vyšších celků, třeba rostliny, tak se vesnice slučují do vyšší jednoty kulturní krajiny. Všechny evropské krajiny dostaly pod vlivem křesťanství vtisknut svůj svébytný kulturní charakter. Představují tkáň buněk stvořenou po staletí lidským duchem a lidskou rukou, {{SE|68}}<br /> <br /> Jednotlivé dvory a vesnické organismy. Jejich hodinou zrození bylo sedmé až desáté století, v lesnatých krajinách středoevropských to bylo století dvanácté.<br /> <br /> Vesnický organismus — nebo při rozptýlené poloze jednotlivých dvorů farní obvod — vykazuje tak své nitro a svůj vnějšek. Prožívání této polarity vtiskovalo svůj ráz každodenní práci ve stáji i na poli. V plném odevzdání citové duše tvořila práce most mezi tímto nitrem a vnějškem. Byly to tytéž ruce, které uměle tesaly kámen pro stavbu kostela, malovaly fresky, tvořily barevná okna — a zároveň venku pečovaly o dobytek, obdělávaly pole a stejně uměle utvářely kulturní krajiny. Bylo to totéž vědomí, které uchopovalo stavbu kostela jako střed, gemarkung jako periferii, a oba póly spojovalo prací, skrze «*ora et labora*», v celek vesnického organismu. Co jednotlivá duše, co celé vesnické společenství prožívalo jako posvátný úkon u oltáře, to vtékalo do práce a propůjčovalo jí na dvoře i na poli duchovní hybnou sílu a smysl — uspořádat vztahové předivo rolnictví, chovu dobytka, zahradnictví, ovocnářství a lesnictví, jakož i hospodaření na loukách a pastvinách v míře, harmonii a kráse navzájem.<br /> <br /> Co naopak zemědělec venku na jaře, v létě, na podzim a v zimě prožíval z živelných přírodních sil ve větru a počasí, co k němu mluvilo slunce, měsíc a hvězdy — to se v něm zhušťovalo, aniž by bylo «přemyšleno», v moudrost instinktivně jistého pracování. Bohatství tohoto prožívání z práce pod volným nebem nesl jako zvnitřněné dobro zpátky k oltáři — a tam přijímal znovu impulzaci z ducha. Toto rytmické vetkání do niterného i vnějšího prožívání v duchu křesťanství, stupňované slavením ročních svátků, kultivovalo celého člověka v jeho vztahu k práci, k přírodě a k společenství. Vpisovalo se do duše člověka právě tak jako do zevnějšku přírody. Z toho snad pramení, že z každého místa uvnitř evropských kulturních krajin k jemnějšímu vnímání promlouvá *spiritus loci*. Jak silně se v tom zjevuje obraz duše národa — nebo v charakteru krajiny: ducha národa — ukáže se, srovná-li se jemnější nuance uměleckých děl vyrůstajících z jednotlivých lidovostí s krajinami, v nichž vznikla. Lze v tomto smyslu hovořit o krajinném typu odpovídajícím anglické duši národa, a stejně tak o nizozemském, švédském, italském atd. typu krajin. Od raného středověku nesou krajiny {{SE|69}}<br /> <br /> v postupující individualizaci jednotlivých vesnických společenství pečeť příslušného vládnoucího ducha národa, duše národa a lidovosti.<br /> <br /> Stěhování národů mělo severně od Alp za následek zánik a zničení všech měst, jež Římané vybudovali: nová forma osídlení, vyrůstající z proKřesťanštěné duševní držení «*ora et labora*», se stala vesnicí. Teprve později, v desátém a jedenáctém století, se jednotlivá vesnická společenství — v návaznosti na šlechtická sídla, kláštery, ústřední obchodní místa a obdařena zvláštními výsadami — stala městy. Na počátku bylo zasazení kaple jako středobodu a vyklučování kusu divoké přírody v jejím okolí, po němž následovala stavba románské baziliky a rozmístění selských usedlostí k ní orientovaných, jakož i obestavění obklopující a zvenčí ohraničené zemské plochy. V té míře, v níž se centrum — kostel — s věží a lodí v umělecky plastickém tvarování zvedalo do výšin a formovalo, v téže míře se utvářela a členila někdejší bujná divoká příroda gemarkace v kulturní přírodu. Tento vývoj postupující umělecké harmonizace a zušlechťování dosáhl svého vrcholu v nastupující gotice. V románském slohu se v zárodečných rysech uměleckého vyobrazení zjevuje to, co se v lidech postupně v pokoře a oddanosti odhalilo a zvnitřnilo jako nejhlubší podstata křesťanství. Grálský impuls, vzešlý z proudu esoterního křesťanství v osmém a devátém století, prostoupil duše lidí a probudil v nich ve vysoké míře sílu zvnitřnění. V gotice z této niternosti duševního života rozkvétá neslýchaná umělecká tvořivá síla. Věž stoupá ještě výš, filigránská, do výšin; dlouhá, vysoká, široko rozkošatělá vícelodní basilika s příčnou lodí a chórem objímá ohromný vnitřní prostor prosycený barevným světlem, jež biblickými výjevy a postavami světců v barevných oknech vtéká dovnitř jako z vyššího světa. Jak asi prožíval tento prostor venkovský člověk, jenž bydlel v jednoduché, k zemi tísněné obydlí u pat mohutné stavby? Zvenčí se jeho pohledu nabízela prací jeho rukou utvářená příroda ve svých formách a barvách; vstoupiv do vnitřního prostoru vysoké stavby, zakoušel formy a barvy zcela jiného druhu. Jeho nazírání se nabízelo ve vysokém uměleckém ztvárnění zobrazení jeho vlastního citového geistig-duševního prožívání.<br /> <br /> V gotice dosahuje vybudování středobodu v obvodu náležející gemarkace svého vrcholu. Ryze z vnitřního {{SE|70}}<br /> <br /> Z ryze vnitřního prožívání lidí vytvořená stavba se tyčí v uměleckém povznesení z obklopující krajiny. Gotické katedrály, dómy, münstry a venkovské kostelíky i předcházející stavby románské neuzavírají krajinný prostor jako řecký chrám, nýbrž jsou ve vyšším smyslu ústředním orgánem celkového organismu zahrnujícího obklopující pozemskou přírodu. To lze dobře pocítit na vlastní kůži, když se k takovým stavbám, jako jsou například Chartres, štrasburský nebo ulnmský münster – odmyslíme-li si dnešní městské okolí –, nebo k nějakému venkovskému kostelíčku přibližujeme z dálky pěšky.<br /> <br /> V gotice vrcholného středověku byly i poslední zbytky bujné divoké přírody zkroceny a Já-chtěnou prací povzneseny na «Boží zahradu». Pohledem na množství skulptur v portálech a výklencích, na živě z hlavic vystupující bytosti, na rostlinnou ornamentiku, jež na mnoha místech zdobí zevní plášť staveb, lze nabýt dojmu, jako by nadbytečné, z obklopující přírody uvolněné a přečištěné živé tvořivé síly vplynuly do stavby, do dláta a štětců uměleckých rukou. Jako tyto stavby samotné, tak je s nimi nyní dovršena i kulturní krajina. Jako má gotika s jejími vysoko vzpínajícími se lomenými klenbami svorník (v románském slohu nese oblouk jako celek), tak tvoří gotika vcelku svorník ve vývoji organismu jako základního utvářecího principu západních kulturních krajin a zároveň svorník věku rozumové čili citové duše.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Organismusprinzip_in_der_Neuzeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Princip organismu v novověku ===<br /> <br /> Mohutné přelomy charakterizují přechod přes práh novověku, do věku bewusstseinsseely. Evropa se začíná členit do národních států. Čin Jany z Arku (1412–1431) zahajuje proces územního oddělení Francie a Anglie; mořeplavci ze španělských a portugalských království otevírají mořské cesty do vzdálených zemí; z abstrahujícího myšlení se zakládají novější vědy; Koperník (1473–1543) «nechává zemi obíhat kolem Slunce»; církev a šlechta propadají ortodoxii; obě trvají na svých privilegiích a soupeří o moc; města rostou a s nimi měšťanstvo. Umění nejzřetelněji odrážejí proměnu vědomí tím, že například malba zlatého pozadí, obraz příchodu věčného do časného, je nahrazena {{SE|71}}<br /> <br /> prostorovou perspektivou. Empirie, smyslové nazírání, nastupuje svůj vítězný pochod. Selství se snaží osvobodit z hegemonie církve a šlechty, aby si, zachovávajíc svou lidovost a z esoterních pramenů inspirované lidové křesťanství, razilo vlastní cesty svobodného sebeurčení. Nastupuje věk, ve kterém se člověk stále více vidí postaven do vědomého střetu se Zlým, do protikladu sil podporujících vývoj a sil retardujících, vývoj popírajících.<br /> <br /> Tento protiklad se stává zjevným, pokud jde o princip organismu, hned na počátku 15. století. Na jedné straně vidíme, jak Španělé a Portugalci táhnou se svými velkoplachetniky odvážně stále většími kruhy do Atlantiku přes déle už známé Kanárské ostrovy a jak právě Portugalci přitom roku 1425 objevili ostrov Madeira. Byl neobydlený a nesl druhově bohatý plášť pralesů, od pradávna rostlý «organismus v přirozeném růstu». O málo později, od roku 1426 do roku 1428, první osadníci-sedláci z Portugalska jedinečný přírodní biotop ostrova vypálili, přivedli si původní obyvatele Kanárských ostrovů, Guanče, zotročili je, nechali je táhnout síť závlahových kanálů a přes celý ostrov pěstovat třtinový cukr v monokultuře, který, zpracovaný v surový cukr, jako exportní zboží nacházel vítaný odbyt na pevnině a zejména v Anglii.&lt;ref&gt;Alfred W. Crosby: ''Die Früchte des weißen Mannes – Ökologischer Imperialismus 900–1900,'' Frankfurt, New York 1991, 280 S.&lt;/ref&gt; Zde, jako v zárodečné buňce, odehrává se symptomaticky to, co pak v následujících stoletích ve velkém v novém světě vedlo k záborům půdy, k rozsáhlým mýcením, k monokultuře, zotročení, obchodu s otroky a k vývozním trhům pro potraviny — raná podoba agrárního industrialismu a, v dekadenci, opakování kulturně podmíněných předkřesťanských vývojových proudů.<br /> <br /> Na druhé straně vidíme, jak zejména ve střední Evropě rolníci zápasili o svou svobodu vůči hegemonii církve a šlechty a pokoušeli se přenést svá kulturní dobytí přes práh novověku. Z vesnických společenství, která udávala tón v raném středověku, se od devátého a desátého století tu a tam vydělovala města. V nich se s měšťanstvem, s příchodem římského práva a od 13./14. století se zakládáním univerzit rozvíjel kulturní život emancipovaný od přírody — jiný než ten, jenž v selských gemeindách jako tvůrčí<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 3, S. 72.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 3: Die Natur- und Sozialordnung der freien wirtschaftlichen Dorfgemeinschaften.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Kraft aus dem Volkstum fortlebte. Tato hledala v přechodu do věku vědomostní duše jiný způsob kulturního rozvinutí a nalezla svůj vlastní, středoevropský výraz ve «svobodných hospodářských vesnických společenstvích». Ta se osvobodila od cizího řízení hegemonních mocí a jsou plodem vesnického vývoje od konce doby stěhování národů. {{SE|72}}&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophie, soziale Dreigliederung und Redekunst'', GA 339, Vortrag vom 12. Oktober 1921, Dornach 1984, S. 29.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Ve svobodných hospodářských vesnických společenstvích přišel v 15. století ze sil lidovosti ke krátkodobému rozkvětu vzájemně se podporující přírodní a sociální řád.<br /> <br /> Vedle výše popsaného organismického přírodního řádu se středem a členěným obvodem vesnického katastru se tu v zárodku vytvořil trojčlenně uspořádaný sociální řád. Pod povrchem historicky uchopitelného katolického (petrinského) křesťanství žilo lidové křesťanství, z jehož pramenů pečovala lidová duše o duchovní život, který šel od úst k uchu, který se daroval v obrazných vyprávěních, duchovních zážitcích a tušeních, v pověstech a legendách, v lidové poezii a hudbě atd. Z tohoto samého pramene vyvěralo právní žití, které zakotvovalo v právním citu každého jednotlivce, šlo nepsané od úst k uchu a každoročně bylo znovu určováno nebo potvrzováno. A {{SE|73}}<br /> <br /> rozumí se samo sebou, že ze strany klášterů, zemských pánů a vzestupem jdoucích měst římské, psané právo toto prožívané právní smýšlení stále více podrývalo. Na pozadí z lidovosti vyrůstajícího duchovního a právního žití se hospodářský život instinktivně utvářel v asociacích. Vesnické útvary se seskupovaly ve takové vzdálenosti okolo centrálního trhu, aby formani mohli přijet a zase odjet v jednom dni. Lidé ve vsích stáli navzájem a k centrálnímu trhu v takovém hospodářském vztahu, že výměna zboží kryla potřebu za ceny, které zajišťovaly živobytí selských a řemeslnických rodin tak dlouho, dokud tentýž produkt nebyl znovu zhotoven.<br /> <br /> «Svobodná hospodářská vesnická společenství» na počátku novověku nesou v sobě zárodek utváření sociálního žití do budoucnosti ve smyslu «trojčlennosti sociálního organismu». Toto rozkvétání svébytné, lidové duchovnosti sociálního žití ve vesnických společenstvích bylo uzpůsobeno k tomu, aby v Středoevropě zahájilo bázově-demokratický vývoj, podobný tomu, který se vytvořil ve Švýcarsku. Nejušlechtilejší té doby, jako například Matthias Grünewald (1470–1528), Tilman Riemenschneider (1460–1531), Paracelsus (1493–1541) a mnozí jiní, se solidarizovali s rolníky. Avšak stály proti tomu retardační síly v církvi a šlechtě. Konflikt se vybil v selských válkách 1524 až 1525. Co jako zárodečný, kulturně-obnovující impuls se mohlo postavit po bok vzestupem jdoucích měst, bylo utopeno v krvi. Protireformace udělala své, aby všechna další úsilí o samostatnost potlačovala v zárodku. Římské právo nastoupilo svou nadvládu i na venkově. Půda se stala v daném právním chápání soukromoprávním vlastnictvím a tím znenáhla obchodovatelným zbožím.<br /> <br /> Pak ale, kolem přelomu 15. do 16. století, znovu propuká sociálně-reformní impuls. Spis Valentina Andreaeho (1586–1654) «Chymická svatba Christiana Rosenkreutze» koluje od přibližně roku 1604 z ruky do ruky. Vydán byl roku 1616 ve Štrasburku. Odkazuje na Christiana Rosenkreutze (1378–1484) a jeho zasvěcení<br /> <br /> 1459. Ve stejné době se ustavilo «Bratrstvo Růžového kříže». Sdružovalo nevelký okruh jednotlivých lidí, kteří zůstávali nepoznáni a kteří — na rozdíl například od Paracelsa (1493–1541) — nevystupovali navenek s žádným učením, nýbrž skrytě, z duchovních inspirací, se nezištně stavěli do služby bližním. Pravděpodobně od téhož autora, Valentina Andreaeho (1586–1654), vzešla další růžokřížovnická díla: roku 1614 ''Fama Fraternitatis'' (obrácená na «hlavy, stavy a učené muže Evropy»), roku 1615 ''Confessio'' a roku 1617 ''Všeobecná a generální reforma celého světa''. V této «Generální reformě» z ducha růžokřížovnictví se znovu z ukrytí hlásily ony impulsy, které skrytě v 15. století kladly zárodek trojčlennosti sociálního života ve svobodných hospodářských vesnických společenstvích. {{SE|74}}<br /> <br /> Co z růžokřížovnictví — ze spirituálních impulsů, jež zachycovaly působivého ducha přírody i sociálního života stejnou měrou — mohlo pro 17. století znamenat průlom, bylo zničeno obrovitou pohromou třicetileté války a jejími následky. Tato válka zpustošila Středoevropou strategií spálené země. Mnohé vesnice se trvale proměnily v pustiny; venkovské obyvatelstvo padlo ze 40 %,&lt;ref&gt;Aus: Wilhelm Abel: ''Geschichte der deutschen Landwirtschaft'', Stuttgart 1967, S. 265.&lt;/ref&gt; městské ze 33 % za oběť hrůzám hladu, moru a válečných operací. Zásoby osiva a potravinářského obilí byly opakovaně vypleněny nebo zničeny vypalováním, zvířata hnána pryč procházejícími vojsky, studny otráveny vhazovanými zvířecími mršinami. Ještě do konce století, padesát let po Vestfálském míru roku 1648, panoval na mnoha místech hladomor. Třicetiletá válka fyzicky zlomila páteř zděděné zemědělské kultury Středoevropy. Mnoho z lidové moudrosti zaniklo, a jen namáhavě bylo možno z dochovaného zkušenostního vědění znovu probudit k životu princip organismu ve vesnicích a na jednotlivých statcích. [[Dottenfelderhof]] například — deset kilometrů od středu Frankfurtu nad Mohanem, jako dvůr přináležející k premonstrátskému klášteru Ilbenstadt — byl zcela srovnán se zemí. Teprve roku 1707 došlo k obnovení hlavní budovy s obytními prostory a obilnicí, a roku 1742, téměř sto let po válce, byl celý areál — nyní jako hermeticky uzavřený opevněný dvůr — obnoven.<br /> <br /> Po hlubokých propadech 17. století přineslo 18. století s osvícenstvím i probuzení v zemědělství. V jeho první polovině rozkvétala takzvaná literatura hospodářů domu, která v ohlédnutí za ztracenou moudrostí minulosti usilovala pochopit zemědělství ještě jako organismický, eticky zakotvený celek. Ve druhé polovině 18. století vstoupila do popředí experimentální ekonomie.&lt;ref&gt;Ebd., S. 202.&lt;/ref&gt; Hledělo se k tomu, co se v rámci organismické uzavřenosti empiricky osvědčilo jako rozumné, a co pak připravilo půdu pro nastupující agrární vědy 19. století. Po dlouhotrvající depresi, která sledovala zmatky třicetileté války, prošlo zemědělství v průběhu 18. století obrodem. Nehledě k uplatňování racionálnější, myšlenkově prohloubenější praxe, bylo zlepšení životní situace vděčno především „ozelenění úhoru&quot;. V rámci nadále provozovaného trojpolního hospodářství byla úhorová pole osázena okopaninovými plodinami (brambory) a především jetelem. Polním pícninářstvím se zvýšila úrodnost půdy, výnosy rostly a nouze ustoupila skromné prosperitě. {{SE|75}}<br /> <br /> V osvícenství 18. století vystupovalo ze skrytosti růžokřížovnictví a jiných příbuzných spirituálních proudů — zástupně jmenujme teologa a „teozofa&quot; Friedricha Oetingera (1702–1782)&lt;ref&gt;Vgl. Rudolf Steiner: ''Von Jesus zu Christus'', GA 131, Vortrag vom 13. Oktober 1911, Dornach 1988, S. 194 ff.; sowie Emil Bock: ''Die Boten des Geistes'', Stuttgart 1967, S. 55.&lt;/ref&gt; — do společenského vědomí. Německý idealismus čerpal ve filosofii, básnictví, vědě a umění právě z těchto spirituálních podzemních vod. Z týchž podzemních vod vyvěraly ideály, jež stály na počátku Francouzské revoluce, volání po svobodě, rovnosti a bratrství. Jsou to v proměněné podobě táž volání, jež byla zakotvena v trojčlennosti svobodných hospodářských vesnických společenství 15. a 16. století, táž, jež na počátku 17. století dávala impuls snahám růžokřížovníků o „Generalreformaci&quot;,&lt;ref&gt;Johann Valentin Andreae: ''Allgemeine und Generalreformation der ganzen weiten Welt – beneben der Fama Fraternitatis, des löblichen Ordens des Rosenkreuzes, an alle Gelehrte und Häupter Europa geschrieben'', Kassel 1614.&lt;/ref&gt; táž, jež [[Goethe]] (1749–1832) ve svém ''Wilhelmu Meisterovi'', v ''Heřmanovi a Dorotě'' a jinde básnicky zpracovával. Tato volání, jež proudila z esoterického vědění staletími, i ona ztroskotala na retardujících {{SE|76}}<br /> <br /> Síly; i ona dozněla v krvavých bojích a skončila opět vítězstvím restaurace.<br /> <br /> Jaký vývoj vzala na pozadí těchto historických událostí zemědělství? Jeho základ, organismusprinzip, zůstal zachován. Stal se však tradicí bez nadále působící duchovní hybné síly: kulturní krajiny, jež vzešly z rolnické práce, musely být v postupujícím chodu staletí udržovány se stejnou námahou jako stavby románských kostelů a gotických katedrál, jež s nimi tehdy tvořily jednotu. Nejprve odcházeli jednotlivci, odvážní lidé, kteří si zabalili uzlík a přestěhovali se do rodících se měst. Pak však, od 17. století, je ve vlnách vystěhovalectví následovaly tisíce, lákány heslem „Stadtluft macht frei&quot;. Přijímali ztrátu dědičného zázemí vesnice a jejího míru; usilovali ven z tísně a nesvobody života spojeného s přírodou a hledali v existenciální nejistotě svobodné sebeurčení v nově vznikajících povoláních. Příkladně a dojemně popisuje tuto osamělou cestu do nejistého pozdější oční lékař a básník Jung-Stilling (1740–1812),&lt;ref&gt;Johann Heinrich Jung-Stilling: ''Lebensgeschichte'', München 1968.&lt;/ref&gt; jemuž Goethe rázným zásahem pomáhal z nejedné existenční nouze. Stále více vysávala města lidi ze zemědělství, akademický život a přírodní vědy vzkvétaly a s nimi technické uplatňování poznaných zákonů anorganické přírody. Oproti celistvě lidsky universálnímu zaměření práce v zemědělství se nyní lidé ponořovali do světa průmyslu s jeho dělbou práce. Tito, kteří byli dosud zcela zakořeněni v lidovém vědomí, viděli se v existenciální nejistotě vyzváni k individuálnímu sebeuvedomění. Z rolníka se stal moderní, emancipovaný člověk — proletář. Ten nemohl z procesu dělby práce získat nic než svou mzdu; humanistické vzdělání jeho doby mu nedokázalo odpovědět na jeho životní otázky, stejně tak přírodní vědy, jež ho v otázce jeho lidství nechávaly pocházet z opice. V postupujícím novověku klesá selství do tradice vázané na dědická práva, z níž již nevycházely žádné obnovující impulsy. Tato tragika charakterizuje vývojový chod 19. a 20. století. Již osev úhoru jetelem v 18. století byl impulsem přicházejícím zvenčí, který narážel na odpor — mimo jiné i proto, že<br /> <br /> Někdejší pružná trojpolní soustava ztuhla zevnitř vlivem římsko-právního vlastnického řádu.<br /> <br /> Jak silně bylo setrvačnictví každé novinky nepřítelem, ukazuje na počátku 19. století pokus zavést do vysoce rozvinuté flanderské zemědělské kultury secí stroj. Tento pokus zpočátku selhal; rolníci instinktivně cítili tento záměr jako vpád do duchovně-mravního sebepochopení rolníka, jenž rozryté zemi v odměřeném kroku a rytmickém švihu svěřoval setbu a jenž zároveň tuto událost provázel v duševně-duchovním postoji svým požehnáním. Jak jinak ten, kdo secí stroj konstruoval — přicházeje zvenčí z města, rozložil v myšlenkové abstrakci proces sení na jeho jednotlivé funkce. Z toho postavil stroj, který musí splňovat tyto funkce: uložit určité množství osiva určité velikosti zrna v určité časové jednotce do určité hloubky v půdě a přikrýt je zemí. {{SE|77}}<br /> <br /> V 19. století přebíraly postupně přírodní vědy a technika správu nad zemědělstvím odcizenýmjeho duchovním impulsům. Hned na počátku byla zakládána jedna zemědělská fakulta za druhou. Do popředí vystoupila otázka toho, co bylo nazýváno „starou silou půdy&quot;, a z ní otázka hnojení. Chtělo se porozumět tomu, co propůjčovalo půdám trvalou úrodnost v průběhu věků. Z dohledu se vytratila celistvost organismu zemědělství a součinnost jeho článků — a hledaly se jednotlivé faktory. Byl rozpoznán humus jako nositel úrodnosti. Aby bylo možno experimentálně sledovat otázku trvalé úrodnosti půdy, byl v Kentu v Anglii v roce 1853 založen Rothamstedský pokus trvalého hnojení. Na parcelce s chlévským hnojem bylo hnojení po nějaké době přerušeno — a po padesáti letech bylo možno ještě konstatovat přetrvávající účinky tohoto někdejšího hnojení.&lt;ref&gt;Edward John Russel, John August Voelker: ''Fifty years of field experiments at the Woburn Experimental Station'', Rothamoted Monographs on Agricultural Science, London 1936.&lt;/ref&gt; Tím, a také pozdějšími dlouhodobými pokusy prováděnými jinde,&lt;ref&gt;Ernst Klapp: ''Lehrbuch des Acker- und Pflanzenbaus''. Berlin, Hamburg 1967, 611 S.&lt;/ref&gt; se potvrdilo, že „stará síla&quot; vděčí podstatně chovu skotu v organismu zemědělství.<br /> <br /> Výzkumy chemika Justuse von Liebiga (1803–1870) obrátily v otázce hnojení pozornost k významu jednotlivých látek. Ze svých rozborů sklizně vyvozoval, že půdy {{SE|78}}<br /> <br /> statku o tolik živin, kolik jich je obsaženo v prodaných plodinách.&lt;ref&gt;Justus von Liebig: ''Die organische Chemie in ihrer Anwendung auf Agrikulturchemie und Physiologie'', Braunschweig 1840.&lt;/ref&gt; Z tohoto závěru vyvodil svou teorii minerálního hnojení, podle níž živina, která je v minimu, omezuje výnos. Liebig, který stál jednou nohou ještě v německém idealismu a druhou v nastupujícím materialismu druhé poloviny 19. století, byl přesvědčen, že ztrátu půdou vázaných klíčových živin — fosforu, draslíku a dalších — je třeba hnojením nahradit. Jinak, v rozporu s panující naukou, soudil o dusíku. O ten se má postarat sama příroda. Stáli proti němu jeho odpůrci, zastánci dusíkatého hnojení, kteří v dalších letech získali převahu. Posmrtnou satisfakcí pro Liebiga bylo uskutečnění a potvrzení jeho tezí zemědělcem Schultzem-Lupitzem (1831–1899),&lt;ref&gt;Asmus Petersen: ''Schultz-Lupitz und sein Vermächtnis'', Stiftung Ökologischer Landbau (SÖL), Sonderausgabe Nr. 38, 2. Aufl. 1992, 66 S. Mit Vorworten von Gerhardt Preuschen und Wolfgang Schaumann.&lt;/ref&gt; jemuž se po desetiletém úsilí podařilo podstatně zlepšit výnosovou úroveň extrémně chudých písčitých půd v Lupitz prohloubením humusového profilu.<br /> <br /> Příznivý předplodinový efekt luskovin zůstával až do konce 19. století záhadou, dokud Hellriegel (1831–1895) v roce 1886 nezveřejnil svůj objev hlízkových bakterií vázajících dusík, které žijí v symbióze s kořeny luskovin. Přesto — navzdory těmto poznatkům z vědy i praxe o vázání dusíku ze vzduchu jako dění v živém — soustředilo se veškeré úsilí na otázku, jak by bylo možno dusík ze vzduchu technickou cestou, s obejitím živého, převést do podoby soli. Nešlo totiž jen o to získat tuto nejžádanější ze všech hnojivých látek pro zemědělství, nýbrž stejně tak pro výrobu výbušnin. Jediné světové naleziště dobyvatelných dusíkatých solí v podobě chilského ledku se nachází v poušti Atacama v Chile — vzdálený a přenákladný zdroj pro rostoucí potřebu 19. století.<br /> <br /> Tak působily přírodní vědy a technika od 19. století zvenku do zemědělství a staly se ve 20. století průkopníky odcizení zemědělství jeho vlastním vývojovým impulsům a výrobním podmínkám — a nakonec příčinou jeho zániku v agrární industrialismus. Hybatelem na této cestě je<br /> <br /> dusík, za nímž od 60. let 20. století následovaly syntetické herbicidy, pesticidy, prostředky pro zkracování stébel atd. a genetické inženýrství.<br /> <br /> Na počátku 20. století byl v Norsku po Birkeland-Eydeově postupu ve elektrické peci oxidován vzdušný dusík. Ukázalo se to jako příliš nákladné. Chemik Fritz Haber (1868–1934) vypracoval v letech 1905 až 1910 v BASF v Ludwigshafenu am Rhein vědecké základy syntézy amoniaku ze vzdušného dusíku; jeho partner, inženýr Carl Bosch, vytvořil pro tuto syntézu do roku 1913 velkoprůmyslová zařízení. V tomto Haber-Boschovým jménem nazvaném postupu je vzdušný dusík přiváděn k reakci s vodíkovým plynem v kontaktních pecích při tlaku 200 barů a teplotách 500 až 600 °C za přítomnosti katalyzátorů. Vidíme, jak nadmíru reakčně líný dusík vzduchu, který luskoviny tichým, jemným způsobem v kosmicko-zemských rytmech slunečního roku aktivují pro životní proces tvorby bílkovin, je zde na anorganicko-technické rovině, s vysokou spotřebou energie a bez ohledu na místo a čas, násilím donucen do reakceschopné sloučeniny. Tento vynález — podobně jako pozdější vynález uvolnění jaderné energie — zpřístupňuje síly pod-přírody lidské libovůli, přičemž nakládání s nimi zanechává od té doby stopy zkázy v díle stvoření přírody. {{SE|79}}<br /> <br /> Syntéza amoniaku byla výrobně technicky dozrálá právě před vypuknutím první světové války, učinila tak mocnosti středního bloku nezávislými na dovozech chilského ledku a atlantickou blokádu Angličanů, zaměřenou na zamezení těchto dovozů, obsoletní. Teprve syntézou amoniaku byl první světový válka jako artilérní a bombový válka v tom zničujícím rozsahu a takové délce pro mocnosti středního bloku veditelná. V průběhu války disponovali touto technikou také západní spojenci. Po konci války vyvstala ze strany dusíkového průmyslu otázka: Když žádná válka, co pak s dusíkem? Shodli se rychle — vítězové i poražení — a zřídili Evropský dusíkový syndikat a prohlásili zemědělství za nový trh. S obrovskou reklamou a průmyslem iniciovaným, praxe blízkým výzkumem přešla výroba dusíku plynule z produkce výbušnin pro bomby a granáty do výroby syntetických hnojiv pro zemědělství. Ještě jednou se potvrdila pravdivost výroku Hérakleita, že válka je «otcem všech věcí».&lt;ref&gt;Hérakleitos (předsókratický filosof, asi 520–460 př.Kr.), Fragment DK B 53: «Válka je otec všech věcí, král všech věcí. Jedny z nich činí bohy, druhé lidmi,&lt;/ref&gt; Totéž se stalo po<br /> <br /> Totéž se stalo po druhé světové válce ve Spojených státech, kde teprve po jejím konci našla dusíkatá hnojiva plošné uplatnění. V následujícím období se stal dusík ve spojení s technikou zavlažování v suchých oblastech globálním motorem v monokulturách produkujícího agrarindustrialismus.<br /> <br /> Ve střední Evropě odolával organismu-princip této bouřlivé době ještě dlouho. Friedrich Aereboe (1865–1942), zakladatel novějšího zemědělského provozního myšlení, popisuje kolem roku 1917 zemědělský podnik jako soudržný organický celek: „Já [...] pojímám zemědělský statek jako nedělitelný, organický celek a ukazuji, jak tento celek dostává a musí dostávat rozličnou podobu pod měnlivým vlivem vnějších a vnitřních životních podmínek.&quot; Porovnává „organickou bytostnou povahu hospodaření na statku&quot; ohledně členění na provozní odvětví s „tělem zvířete, které má srdce, plíce, játra a jiné orgány&quot;. Tak jako tyto orgány — každý podle svého úkolu — stojí ve vztahu k nadřazenému celku zvířete, tak jednotlivé složky zemědělství ke ganzheit hoforganismu. Aereboe poprvé uchopil hospodářské předivo vztahů zemědělského statku, jak toto předivo vzniklo z intuitivně-instinktivních podvědomých základů vědomí, v jasných, světlých myšlenkách. Vztahové předivo, které nalezl, mu bylo nezpochybnitelnou skutečností, jíž bylo třeba prosvítit myšlenkami a odpovídajícím způsobem provozně-hospodářsky optimalizovat. Samu skutečnost — bytostnou povahu celku — nestavěl pod otázku. {{SE|80}}<br /> <br /> Zásadu hospodářského organismu hájili představitelé zemědělského provozního myšlení v Německu až do 50. let 20. století. Dělo se tak se zohledněním všech technologických výdobytků tehdejší doby, zvláště „minerálního hnojení&quot;, a zde s osobitým důrazem na cílené použití synteticky vyráběných dusíkatých solí. Pak se však červená nit abendländischchristlichen zemědělství definitivně přetrhla. Od počátku 60. let se pojem hospodářského organismu vytrácel, a na jeho místo nastoupil pojem systému. Tento je ze všech stran otevřený a je myšlen jako síť propojení, bez vztahu k žádné „bytostné povaze&quot;, tj. k žádné v sobě samé odůvodněné ganzheit. Tím byla otevřena všechna stavidla k rozpadu zemědělství do agrárního průmyslu. Podstatným spouštěčem byl {{SE|81}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 4, S. 81.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 4: Die vierfache Zerstückelung des Betriebsorganismus in Monokultur und Massentierhaltung.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Podstatným spouštěčem bylo nástup syntetických herbicidů v 60. letech. Jsou to růstové látky, které jako „totální herbicidy&quot; systémově zasahují do životních dějů rostlin takovým způsobem, že se tyto rostliny doslova přerostou k smrti nebo odumírají jinou fyziologickou cestou. Nasazení systémových herbicidů, po nichž následovala syntetická fungicida a insekticida, rázem proměnilo klasickou pestrost provozní organizace. Ze roku na rok mohl rodinný podnik zdvojnásobit své osevní plochy cukrovou řepou, bramborami nebo polní zeleninou, nebo je — pokud to trh dovoloval — znásobit ještě víc. Mohl se libovolně specializovat na pouhopouhé několik nebo dokonce jen jednu pěstovanou plodinu a podle toho se cíleně a úsporněji vybavit strojní technikou. V polním hospodářství a zahradnictví se rozpadl vzájemně se podmiňující vztah trojnosti bodenbearbeitung, fruchtfolge a düngung. Monokultury převzaly vládu nad polními lány. Co po celé tisíciletí rostlo jako křesťansko-západní kulturní dědictví v nepřetržitém vývoji ekologicky i sociálně — organismus vesnických společenství a jednotlivých statků — se rozpadlo na specializované samostatné podniky, jejichž potřeba kapitálu ohledně nákupu výrobních prostředků vynucovala stále vyšší obraty, a tím průmyslový způsob výroby s dělbou práce a tvorbou kapitálu. (Obrázek 4.) {{SE|82}}<br /> <br /> Již v předcházejících desetiletích ztratilo centrum — církev — stále více svou duchovně-mravní i sociální vůdčí roli, ve prospěch probuzení k individuálnímu svobodnému sebeurčení. Souběžně s postupující industrializací zemědělství od 60. let 20. století to bylo právě tato skutečnost, která spustila poslední velkou vlnu odlivu obyvatelstva. Zatímco kolem roku 1800 pracovalo v zemědělství 62 % výdělečného obyvatelstva, kolem roku 1875 49 %, kolem roku 1950 25 %, dnes jsou to pouhá 2 %.&lt;ref&gt;Laut Auskunft der Gesellschaft für Agrargeschichte e.V. Ffm.&lt;/ref&gt; Na místo sedláka nastoupil agrotechnik, jehož orientační bod již neleží ve středu vesnice, nýbrž na periferii — v vzdělávacích centrech měst, v agrotechnologických inovacích a na nadregionálních trzích. V globálně propojeném agrárním industrialismu se kolem zemědělství buduje mocná hradba, inteligenční aparát do specializovaných oborů roztříštěného detailního vědění. Zemědělec se stává „výkonným orgánem&quot; cizí inteligence, která ho cizím způsobem určuje. V průběhu tohoto plíživého duchovního zbavení svéprávnosti se postupně jako první z vesnických a individuálních útvarů statků vymanilo zahradnictví a specializovalo se na monokultury ve sklenících — první krok rozčlenění organismu jako celku. Také v polním hospodářství se, v USA velmi záhy, osamostatnil pěstování obilnin, po němž následoval půdní úbytek větrnou a vodní erozí. Dnes celosvětově plošně vládne krajinnému obrazu jednotvárný vzor monokultur. Ve střední Evropě se tento druhý krok rozčlenění celistvosti dokonal — po jistém setrvačném odporu — teprve ke konci 20. století. Nakonec, ve třetím kroku rozčlenění, ztratil svou organickou funkci v zemědělském organismu i ovocnářství. V 70. letech byly vypláceny prémie za vyklučování vysokokmenných kultur; dnes je jejich ekologická hodnota opět doceňována. Výroba se však soustřeďuje na intenzivní plantáže v monokultuře v klimaticky zvýhodněných oblastech. Naposledy, ve čtvrtém kroku rozčlenění, bylo opuštěno i chov domácích zvířat vázaný na provozní zásobu krmiva, s důsledkem jednak vzniku provozů bez dobytka a jednak koncentrace na velkochov. Na místo pojmu „domácí zvíře&quot; nastoupil pojem „užitkové zvíře&quot;. Začalo to drůbeží v celoročním ustájení nebo klecovém chovu, po níž následoval chov prasat soustředěný ve velkochovech, a nakonec — kdo {{SE|83}}<br /> <br /> by to byl pomyslel u pasoucího se dobytka, tohoto haustiera par excellence — davové ustájení odrohačených zvířat v celoročním stájovém chovu, krmeném silážemi nebo krmivovými směsmi kalkulovanými na maximální výkon.<br /> <br /> Co se zrodilo v dobách gnóze, a v dobách ještě daleko vzdálenějších pod vedením mystérií, vázáno na duchovní ústrojí určitých národů, jako volné souběžné soužití čtyř proudů pastevectví, polního hospodářství, zahradnictví a ovocnářství; co pod vlivem křesťanství vzájemným prostoupením splynulo ve vyšší jednotu organismu zemědělství — to nyní v agnostickém rozdrobení padlo zpět do čtyř prvotních stavů.<br /> <br /> Přes všechny vskutku obdivuhodné vymoženosti moderní doby si nesmíme zavírat oči před touto skutečností: stojíme na troskách západo-křesťanské zemědělské kultury. Uzurpace průmyslovými výrobními metodami zlomila její kulturotvornou sílu a od 60. let 20. století jí kopala hrob. Ale v každé smrti je ukryt i zárodek nového dění. Uchopit je lze tehdy, když si člověk uvědomí hlubší vývojové impulsy minulosti. Výrok „Doctor Angelicus&quot;, Tomáše Akvinského (1225–1274), zní: Minulost a budoucnost má čas, přítomnost nikoliv.&lt;ref&gt;Vgl. Thomas von Aquin: ''Summa Theologica'', Questia 10, Proemium.&lt;/ref&gt; — Tento výrok lze myšlenkově dále prohloubit. V přítomnosti se oba časové proudy setkávají a navzájem se ruší. Proud minulosti odumírá do formy, do sinnenfälligen události. V této formě však proud času z budoucnosti oživuje jako zárodek. Rostlinné semeno toto dění zviditelňuje. Nese v sobě, sraženo do podoby genomu, razidlo minulosti. Tato „geprägte Form, die lebend sich entwickelt&quot;,&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Goethes Werke'', «Urworte Orphisch», Hamburger Ausgabe, Bd. 1, München 1978, S. 359.&lt;/ref&gt; obsahuje zárodek, který má potenci otevřít se časovému proudu budoucnosti. Lze tedy říci: Ve zvěcnění smyslově se jevícího leží moment smrti, v němž se čas minulosti obrací v budoucnost. Budoucnost je proměňující se minulost. {{SE|84}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_neuen_Keime&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Nové zárodky ===<br /> <br /> [[Anthroposophie|Antroposofická duchovní věda]] [[Rudolf Steiner|Rudolfa Steinera]] přináší poznání v podobě idejí, jež svou pravdu stvrzují v mocném myšlení dalekosáhlých duchovních vztahových souvislostí a v činu se prokazují jako zárodky, které ve svém růstu a plodnosti dávají tuto pravdu zakusit jako hnací sílu stále nového dění. Dva ideové zárodky Rudolfa Steinera jsou to, které — navazujíce na minulost a proměňujíce ji — ukazují zemědělství cesty k novému nositelství kultury:<br /> <br /> První z těchto ideových zárodků se vztahuje k významu zemědělství z hlediska sociální otázky: První světová válka způsobila zhroucení starého světového řádu. V nastalém sociálním chaosu inauguroval Rudolf Steiner «Dreigliederung des sozialen Organismus» (trojčlennost sociálního organismu). V tomto mohutném ideovém celku se z hlubin historického dění znovu vynoril v proměněné podobě onen impuls, který od novověku v po sobě jdoucích stoletích tlačil na povrch, narážel však na retardující mocenské struktury a znovu klesal do skrytosti. Připraven svými «Kernpunkte der sozialen Frage»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Kernpunkte der sozialen Frage in den Lebensnotwendigkeiten der Gegenwart und Zukunft'', GA 23, Dornach 1976.&lt;/ref&gt; začal Rudolf Steiner s lidmi, kteří stáli aktivně uprostřed života, podnikat konkrétní kroky k přetvoření sociálního života — ve smyslu:<br /> <br /> * svobodného duchovního života, který je autonomním tvůrcem a nositelem iniciativy všech duchovních impulsů prostupujících a oplodňujících společenský život,<br /> * právního života, který je autonomním tvůrcem a nositelem toho, co ve vzájemném vztahu člověka k člověku platí jako rovné právo a nabývá platnosti v zákonné podobě,<br /> * hospodářského života, který jedná autonomně a na smluvním základě v vědomě utvářených hospodářských asociacích «bratrsky/sestersky» přebírá péči o uspokojování lidských potřeb.<br /> <br /> V každém z těchto tří článků sociálního života stojí vědomě-nevědomě každý člověk. Každý z těchto tří článků dostává sobě vlastní autonomní životní skutečnost skrze to, co mu každý člověk vtiskuje ze svých tří duševních činností: svým chtěním duchovnímu životu, svým cítěním právnímu životu a svým myšlením hospodářskému životu. Jak tyto tři duševní činnosti jako autonomní články duše v člověku navzájem{{SE|85}}<br /> <br /> působí a ve vědomí Já vzplanují, udržovány pospolu a ve vzájemném působení silou Já, tak také tři články sociálního působí navzájem v celek sociálního organismu skrze probouzející se vědomí Já každého jednotlivého člověka. V tomto vzájemném vztahu vědomého vnitřního prožívání a utváření navenek vzniká sociální umění. Tak je utváření trojčlenného sociálního organismu zkušebním kamenem k rozvinutí a zjevení bewusstseinsseele (vědomí-duše). Téměř nadlidské úsilí, které Rudolf Steiner od roku 1919 vynakládal, aby hnutí trojčlennosti sociálního organismu uvedl v život, ztroskotalo roku 1922.&lt;ref&gt;Siehe hierzu insbesondere: Rudolf Steiner: ''Die großen Fragen der Zeit und die anthroposophische Geisterkenntnis'', GA 336, Basel 2019; sowie ders.: ''Zu sozialen und wirtschaftlichen Fragen'', GA 332b, Dornach, Basel 2020.&lt;/ref&gt; On sám pojal rozhodnutí ukončit tento první rozsáhle pojatý pokus. Vnějším podnětem k tomu byla především cválající inflace a malý počet lidí, kteří by této obrovské výzvě byli dostáli. Rudolf Steiner stavěl také na porozumění proletářů, z nichž mnozí však padli ve válce — a ti, kteří přežili, byli odtaženi propagandou komunisticky orientovaných dělnických vůdců. Zárodek však byl vložen do půdy historického dění. Byl prostřednictvím 20. století průběžně pěstován v dílčích konkrétních přístupech k jednání v ustavičné proměně jednoho umírání a stávání se. Především však byla Steinerova pojednání k sociální otázce poznatkově-vědecky zpracována v kontextu požadavků doby a zpřístupněna širší veřejnosti. Impuls k sociální trojčlennosti nadále čeká na pronikavě nový pokus o uskutečnění.<br /> <br /> Tento nový přístup vyrůstá z druhého ideového zárodku, který je obsažen v [[Landwirtschaftlicher Kurs|''Zemědělském kurzu'']] Rudolfa Steinera, v «Duchovně-vědeckých základech pro zdárný rozvoj zemědělství»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999.&lt;/ref&gt;. Tento kurz pro zemědělce se konal o Letnicích roku 1924 na statku Koberwitz u Breslau v dnešním Polsku, dva roky po zrušení «Kommenden Tages», orgánu hnutí trojčlennosti v Německu. V té době byla v zemědělství «kirchspiel» (farní obec) ještě ve vsi — praxe principu organismu byla tradičně ještě z velké části neporušena. Zemědělský způsob výroby tvořil ještě protipól k dělbou práce řízenému způsobu v průmyslu. Ekologická otázka a — s ní neoddělitelně spjatá — sociální {{SE|86}}<br /> <br /> otázka nebyla v zemědělství ještě akutní. Avšak hrozivá předzvěst, jako jsou účinky hnojení synteticky vyrobenými dusíkatými solemi, ztráta odrůdové stability a zdraví zvířat, citlivěla jednotlivé sedláky a zemědělce. Od roku 1920 se obraceli na Rudolfa Steinera s prosbou, aby jim z antroposofické duchovní vědy poskytl poznávací základy a praktické pokyny pro obnovu zemědělství do budoucnosti. Tazatelům šlo o ideje, o duchovní pravdivé obrazy, které by zemědělské práci nad pouhou provozní techniku znovu daly smysl a — budou-li tyto ideje uchopeny — mohly znovu vybudovat duchovně-morální most k věcem a bytostem v přírodě a kosmu. Zemědělský kurz obsahuje zárodečné položení základů pro vývoj zemědělství budoucnosti, v němž skrytý proud impulsů křesťansko-západního zemědělství vstupuje v hlubinné metamorfóze na povrch věku vědomí. Rudolf Steiner navázal bezprostředně na otázky lidí, kteří stáli ve staré, smrti zasvěcené zemědělské kultuře a kteří hledali přístupy k její obnově. Navázal na ještě právě existující minulost, aby ji proměnil v budoucí. Přitom apeloval na myslící vědomí činnými v praxi stojícího člověka.<br /> <br /> Výchozím bodem antroposofické duchovní vědy Rudolfa Steinera je «člověk». Na jeho bytostnou povahu ve světovém celku se vztahují otázky: Jaký je vývoj z jeho bytostného původu v duchu, jaké jsou ideové celky, které ho ve všech životních oblastech činí schopným jednat v souladu s jeho bytostnou povahou, jaké jsou cesty k sebepoznání a poznání světa do budoucnosti? Kdysi ještě nebyli lidé tak «chytří» jako dnes, za to však byli moudří. Prožívali sami sebe jako mikrokosmos, který v malém v sobě nese vše, co ve velkém duchovně-bytostně naplňuje makrokosmos. Vědecký intelektualismus novější doby staví se tváří v tvář smyslově vnímatelné světu, rozkládá jej na části, reflektuje tyto části v představách a přitom vylučuje toho, na koho se zapomíná — člověka, který se táže, myslí, cítí a chce. Pohled duchovního badatele je naproti tomu obrácen k poznávajícímu, k bytostné povaze člověka. Co se mu tam v nadsmyslovém poznání odkrývá, vrhá jasné světlo na to, co makrokosmicky v nejširším smyslu smyslově vnímatelné přírodě a kosmickému obvodu jako bytostně účinný princip leží v základu. Výsledky duchovněvědeckého bádání obsažené v Zemědělském kurzu navazují na přírodovědné {{SE|87}}<br /> <br /> pojmy, například pokud jde o anorganický svět látek, a označují jejich prvky jako nositele vždy specifických maatla ya ku vumba (formativních sil), které je z jejich fyzické přirozenosti povznášejí do procesuálního dění oživené a oduševnělé přírody.<br /> <br /> Tak je metodický postup Zemědělského kurzu předznačen klíčovou výpovědí: «Es wird vom Menschen ausgegangen; der Mensch wird zur Grundlage gemacht» (Vychází se z člověka; člověk je kladen za základ).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S.103.&lt;/ref&gt; Pod tímto zorným úhlem se pohled soustřeďuje na koncepci a utváření zemědělského podniku se slovy: «Eine Landwirtschaft erfüllt ihr Wesen, im besten Sinne des Wortes, wenn sie aufgefasst werden kann als eine Art Individualität für sich, eine wirklich in sich geschlossene Individualität und jede Landwirtschaft müsste eigentlich sich nähern – ganz kann das nicht erreicht werden, aber sie müsste sich nähern – diesem Zustand, eine in sich geschlossene Individualität zu sein» (Zemědělství naplňuje své bytí, v nejlepším smyslu slova, může-li být pojato jako jakási individualita pro sebe, skutečně v sobě uzavřená individualita, a každé zemědělství by se vlastně mělo přibližovat — zcela toho nelze dosáhnout, ale mělo by se přibližovat — tomuto stavu, být v sobě uzavřenou individualitou).&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 42.&lt;/ref&gt; Dále se říká: «Die Dinge können nicht in dieser Weise streng durchgeführt werden, aber man muss doch einen Begriff haben von dem notwendigen Geschlossensein einer Landwirtschaft […]» (Věci nemohou být takto přísně provedeny, avšak musí mít pojem o nezbytné uzavřenosti zemědělství […]).&lt;ref&gt;Ebd., S. 43.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tato vyjádření apelují na individuální soudnost. Z badatelského smýšlení musí ten, kdo je činný v zemědělství, usilovat o to, aby si v pojmech vypracoval myšlenkový obraz bytostné povahy mikrokosmického člověka. Tento myšlenkový obraz se stává klíčem k porozumění makrokosmu a konkrétně k porozumění jednomu jeho výseku: zemědělskému podniku. Přináší ideje, podle nichž lze tento makrokosmický výsek utvářet v jeden v sobě uzavřený celek, v organismus, v tělo «jakési zemědělské individuality». Ideová základna k tomu se formuje, jsou-li smyslově vnímatelné a přírodovědecké skutečnosti myšlením pozdviženy do smysl dávajícího celku výsledků nadsmyslového antroposofického duchovního bádání. O myšlenkově-obrazné uchopení tohoto smysluplného celku jde. V tom spočívá zárodek nového dění zemědělství. Toto dění se rozvíjí pod «sluncem idejí» sebe-si-vědomého-se-stávajícího lidského ducha; ten je to, kdo vede činnou ruku k smyslem naplněné práci. {{SE|88}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Dreigliederung_des_Menschen_und_die_landwirtschaftliche_Individualität&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Trojčlennost člověka a zemědělská individualita ===<br /> <br /> Organismus — se středem a periferií — jako základní utvářecí princip v zemědělství vyrostl od sedmého století po Kristu z přírodou daných biotopů, z «organismů v přirozeném růstu». Nesl od místa k místu zcela individuální ráz. Byl to instinktivně-inspirovaný růst z pokřesťanštěných lidových kultur. S jejich mizením v průběhu věku bewusstseinsseele se vytrácela i duchovně impulzující síla. Zemědělská podniková nauka 20. století sice rozpoznala smysluplnou souhru jednotlivých odvětví podniku v celek a nazvala ji hospodářský organismus. Co je «bytostnou povahou» tohoto celku, to se netázala. Pojem byl příliš bezmocný na to, aby mohl zadržet kulturní úpadek zemědělství. Ani ekologické hnutí přicházející od 70. let a s ním ekologické zemědělství nedokázaly pojmu hospodářského organismu znovu vdechnout život. Klíč k porozumění organismu lze hledat jedině v bytostném agentu, který ho přivádí k jevu v tělesné uzavřenosti a proživá se v ní. U zvířete je tímto agentem zvířecí duše, u člověka duchovní duše. Zvířecí duše je vázána na tělo; duchovní duše člověka má moc stále více se svými třemi duševními činnostmi — myšlením, cítěním a vůlí — z této vázanosti vynořovat, z ní se osvobozovat. Tím jí narůstá schopnost vědomě se sebou, v sebepoznání se uchopit jako tvůrčí duchovní bytost, jako sebe sama uskutečňující se Já. V Já nese člověk jako mikrokosmos zárodek ducha v sobě. Tím může nejen poznávat sebe sama a bytostnou povahu svého tělesného organismu, ale vědět se v tomto poznání ve spojitosti s bytostným, co nadsmyslově působí v přírodě a kosmu.<br /> <br /> Na cestě školení duchovní duše se může tento zárodek rozvinout do duševních orgánů. Tak jako se smyslové orgány otevírají smyslově danému světu, mohou tyto duševní orgány zpřístupnit duchovně-nadsmyslovou skutečnost vnímání. Z Já procitajícího v sebevědomí může člověk ve věku bewusstseinsseele opět, vystupujíce, vědomě dosáhnout svého duchovního původu, od nějž se sestupujíce na cestě sebeuvedomování odloučil. Co kdysi provázelo sestup coby učení moudrosti z mystérií, pak ale od {{SE|89}}<br /> <br /> co od Zeitenwende postupně dohořívalo, to lze od nynějška prostřednictvím antroposofické duchovní vědy, přístupné každému člověku, vědomě vystupujíce, znovu dobývat. Duchovní bádání Rudolfa Steinera přináší výsledky, které na všech polích lidské činnosti — ať již vědeckém, uměleckém, náboženském, medicínském, pedagogickém, sociálním atd. — a tak i na poli zemědělství, zárodečně ukazují jednání nové, to staré proměňující cesty.<br /> <br /> Chce-li si tedy někdo ujasnit ideové souvislosti, jež mají zemědělství z toho, co se stalo, pomoci k novému stávání se do budoucnosti, pak je metodicky cesta jasně předznačena: Aby bylo dosaženo hlubšího porozumění bytostné skutečnosti myšlenky organismu a individuality, je nutno nevyhnutelně vyjít od člověka, mikrokosmu. Přitom vyplývá z duchovního bádání v tělesně-fyzickém a duchovně-duševním ohledu v obrysech toto ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90):&lt;ref&gt;Viz k tomu zejména: Andreas Suchantke: ''Metamorphose: Kunstgriff der Evolution'', Stuttgart 2002, 332 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Při nazírání podoby člověka upoutá pozornost nejprve polarita hlavy a končetin: hlava jako do velké míry v sobě uzavřená kulatá podoba, končetiny paprskovitě vyzařující a svět uchopující. Morfologicky ovládá princip formy oblast hlavy, a polárně k tomu fyziologicky princip látky: oblast látkové výměny a končetin.<br /> <br /> Obal hlavy tvoří převážně tvrdé, silně mineralizované lebeční kosti. Ty obklopují lebeční dutinu, která je naplněna mozkomíšním mokem — vodojasnou, bezbuněčnou a bílkovinami neprostoupenou tekutinou — a v ní plovoucím mozkem. Dále se v hlavě soustřeďují smyslové orgány sloužící bdělému vědomí. V nich, jako i v hlavě jako celku, ustupuje život do značné míry před vládou fyzična. To se působivě ukazuje v anatomické stavbě oka — mimo jiné s světlolomnou čočkou — nebo ucha s bubínkem, řetězcem sluchových kůstek a kostěným labyrintem. Hlavový pól je čistému fyzičnu, smrti, blíže než životu. Morfologicky je hlava obrazem ztuhlých životních procesů. I mozek je ve své fyziologické činnosti jako vědomí-probouzející orgán tiše prostoupen procesy smrti. Nerv a mozek ztrácejí po krátkém čase po poranění schopnost regenerace. Proces, jenž je ovládá, je povahy rozkladné. O tom svědčí vysoká dýchací aktivita mozku a nutnost intenzivního zásobování kyslíkem skrze krev. {{SE|90}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 5, S. 90.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 5: Die Wesensbeziehung von Mensch und landwirtschaftlicher Individualität. Die Dreigliederung beider in vertikaler Ausrichtung: Die Landwirtschaft ist der auf den Kopf gestellte Mensch.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> rozkladná činnost vede fyzicky k mrtvé látce (CO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) a duchovně, jako zrcadlení životního procesu, totiž činnosti myšlení, k uvědomění myšlenek. Hlava je klidovým pólem a nositelem bdělého vědomí, které člověka duchovně spojuje se světem.<br /> <br /> Nakolik člověk nese ve své hlavě to z života vypadlé, minerálně-mrtvé, ukazuje i výskyt mozkového písku, zejména v epifýze (''šišinka mozková''). Jde o citrónově žluté kamínky sestávající z krystalů vápníku a hořčíku. Rudolf Steiner k tomu poznamenává: «Trochu mozkového písku musí mít každý člověk v sobě», nikoliv však jako trvalé usazeniny, nýbrž: «Tento mozkový písek musí vznikat a musí být opakovaně rozpouštěn.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Erkenntnis des Menschenwesens nach Leib, Seele und Geist. Über frühe Erdenzustände'', GA 347, Vortrag vom 9. August 1922, Dornach 1995, S. 53.&lt;/ref&gt; Tento proces tvorby krystalů a jejich opětovného rozpuštění popisuje Rudolf Steiner jako základ vědomí Já: «Kdybychom se nemohli rozpouštět, nemohli bychom myslet, nedospěli bychom k vědomí Já. V tomto rozpouštění spočívá to, co nazýváme naším vědomím Já.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 61.&lt;/ref&gt; V hlavě se uskutečňuje myšlenková činnost. {{SE|91}}<br /> <br /> Mozek si v každodenním vědomí neuvědomuje tento samotný proces, nýbrž jeho výsledek — zobrazení tohoto procesu: myšlenku.<br /> <br /> Formpól hlavy, soustředěný v mozku, se rozlišuje přes celý tělesný organismus do nervového systému. V horním člověku slouží vědomému vnímání, v dolním zprostředkovává duchovně-duševní činnost vegetativním životním procesům.<br /> <br /> Formpól stojí polárně naproti látkově-výměnnému pólu. Ten zahrnuje pod bránicí svět orgánů látkové výměny a končetiny. Duševní činnost tam zasahuje do životních procesů, řídí látkové přeměny, mobilizuje síly, jichž pak může vůle použít k tomu, aby uváděla do pohybu a udržovala v pohybu končetiny, tělesnou činnost jako celek. Veškeré organické pochody, které leží v základu rozvíjení vůle, veškeré procesy odbourávací, přeměňovací a výstavbové se uskutečňují v hlubokém bezesném nevědomí, ve vědomí spánku. Probíhají zčásti protiběžně v souběžnosti, zčásti v plynule proudícím časovém posloupném sledu. Oproti přísně v sobě spočívajícímu řádu nervově-smyslového systému vládne v látkově-výměnném pólu neustálá proměna a přeměna; včetně končetin je vše v pohybu; nic nezůstává ani chvíli stejné. Jako se duše v hlavovém pólu přes smysly duchovně spojuje se světem v pocitech a myšlenkách, tak vstupuje přes výživu a přes činnost končetin fyzicky do vztahu ke svému okolí.<br /> <br /> Bytostné zjevení vůle je pohyb — ať prostorově uchopující v končetinách, procesuálně v látkovém řádu, v růstu a regeneraci, v proudící krvi, nebo tichoučce vnikající do vědomí v dýchání a posléze v myšlenkové činnosti.<br /> <br /> I procesy vládnoucí v látkově-výměnně-pohybovém pólu prostupují v odpovídající metamorfóze celé tělo — v hlavě mimo jiné ve vylučování slinných žláz a sliznic nebo v žvýkací činnosti kloubně uloženého dolní čelisti.<br /> <br /> Polarita hlavového systému a látkově-výměnně-pohybového systému nalézá svůj vyrovnávající střed v orgánovém systému, jenž se mezitím vřazuje: ve dvou rytmicky dýchajících plicních křídlech, v rytmicky pulsujícím srdci a v bránici. Bránice ve svých pohybech pasivně sleduje rytmus dýchání — může jej však také vlastní aktivitou podpořit. Morfologicky se rytmická mitte projevuje v sledu žeber, jež uzavírají hrudní koš směrem nahoru k hlavě, dolů jej však otevírají a rozšiřují k bránicí překlenuté břišní dutině. Fyziologicky proudí krev od srdce a k srdci skrze celé tělo a {{SE|92}}<br /> <br /> sjednocuje oba póly ve vyšší jednotu. V rytmické mittě prožívá člověk sebe sama v cítění; snivě-cítíce se noří do sféry nevědomosti, do vůle; bdíce-cítíce sahá vzhůru do oblasti myšlení. V cítění prožívá člověk sebe sama v nejvyhraněnějším smyslu jako tuto a jedině tuto určitou duchovní duši. Rytmus je rezonančním tělesem cítění. Kývá se sem a tam mezi klidem hlavy a pohybem těla. Spojuje klid a pohyb a je obojím zároveň. Do rytmické středu se svrchu snižuje jasnost myšlenek do hlubin a zdola odpovídá z temna vůle síla iniciativy stoupající vstříc.<br /> <br /> Ve své vzpřímené postavě a tělesné trojčlennosti vstupuje člověk bytostně naplněn jako individualita do světa. Ve souzvuku svého myšlení a vůle v cítění prožívá sebe sama v procesu sebeuvědomování; nalézá se na cestě ke svobodnému sebeurčení. Z tohoto prožívání mu svítí bytostná skutečnost ideje vývoje — to budiž osvětleno:<br /> <br /> Kdysi žil princip vývoje instinktivně snivě, skrytý v pramenech prastaré moudrosti, jako účinná síla duchovního vedení v lidstvu. V postupujícím probouzení k sebeuvědomění toto dědictví haslo. Teprve velmi mladé — nejprve v době německého idealismu, ve výzkumech Charlese Darwina (1809–1882) a Ernsta Haeckela (1834–1919) a v plném rozsahu v antroposofické duchovní vědě — vynořuje se vývojový princip novým způsobem v myšlení. Vztažen k trojčlennosti duševních schopností člověka prožíváme jej dnes v myšlení především jako předvídavou idej, v cítění jako radostně-čilý impuls a ve vůli jako duchem nesoucí iniciativní sílu. Na cestách této trojnosti uchopuje se člověk v duchovním naplnění svého bytí jako Já a dělá z sebe iniciátora a nositele vývoje do budoucnosti. Ve svém usilování o svobodu žije vývojový princip dar. {{SE|93}}<br /> <br /> Uvědoměním vývojového principu se stává člověk z tvora tvůrcem. A tak vyvstává otázka: Je od nynějška povolán z volní svobody zasazovat idej vývoje do světa, který se stal? Nebo se může toto tvůrčí schopnost vztahovat jen na jeho vlastní a na lidský vývoj? Musí vše ostatní zanechat za sebou a odsoudit k pouhému užitku a k vykořisťování — totiž rostliny, zvířata, Zemi jako celek, která měla a má tak hlubokou účast na jeho vlastním vývoji? Probouzení k ekologickému vědomí sahá většinou jen tak daleko, jako přání zachovat vzniklé, v sobě dovršené dílo stvoření,<br /> <br /> Ano, chtít člověka jako ničitele tohoto díla stvoření držet stranou od přírody. Toto omezení však znamená zastavení vývoje. Jen v souvislosti s pokračujícím vývojem člověka a jen skrze něj jako iniciátora může být to, co se ve světě stalo, proměněno v nové stávání se. Neměl by snad být současný člověk, jehož vynalézavý duch má díky štěpení atomového jádra v rukou všechny prostředky k tomu, aby život na Zemi přivedl k několikanásobnému «Overkill», naopak také schopen, v rozšíření sebe sama, vštípit vývojový princip Zemi, přírodě, která ztuhla v dílo? Jak může sílu stávání se, kterou v sobě nosí, učinit plodnou pro nové procesy stávání se, které vyvedou přírodu z jejího hotového stavu? Tato poslední otázka stojí na počátku budoucí zemědělské kultury. Odpověď na ni nejprve přináší metodický pokyn Rudolfa Steinera:&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Duchovněvědecké základy pro zdárný rozvoj zemědělství'', Dornach 1995, přednášky z 10. a 12. června 1924.&lt;/ref&gt; «vycházet z člověka» a zemědělský podnik, má-li «naplnit svou podstatu», chápat jako «určitý druh individuality».<br /> <br /> Vydejme se na pole a pokusme se ve vnitřním klidu si zpřítomnit veškeré dění přístupné vnímajícímu a myslícímu nazírání, jež se odehrává nad zemí ve světle, vzduchu a teple, pod zemí v temnotě provlhlých, krystalických hlubin a mezi tím v kůži oživené půdy – pak se cítícímu vnímání zjeví hluboká příbuznost s tělesnou trojčlenností člověka ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|obrázek 5]], s. 90).<br /> <br /> Pod zemí narážíme na tvrdý, pevný, z života vypadlý, a proto mrtvý svět hornin a rovněž na vodní prvek hlubin. Pevná složka země spočívá v klidu, zachovává si svou krystalickou strukturu, která je během léta u zemského povrchu silněji vystavena procesům zvětrávání, v zimě se pod vlivem krystalotvorných sil okruhu stálic – Řekové jej nazývali «křišťálovým nebem» – prožívá ve své čisté krystalické přirozenosti.&lt;ref&gt;Tamtéž, přednáška z 10. června 1924.&lt;/ref&gt; Jako je mozek zrcadlem, které uvědomuje skrytou myšlenkovou činnost, tak krystalická přirozenost hornin příbuzných křemíku (křemeny, silikáty), podobně jako smyslové orgány, odráží krystalotvorné síly nejvzdálenějšího kosmického okruhu i síly planet vzdálených od Slunce (Mars, Jupiter, Saturn) v jejich nepřímém působení. Polárním způsobem to platí pro vápenec a horniny příbuzné vápenci, které ve své afinitě k planetárnímu, {{SE|94}}<br /> <br /> Vůbec sonnennahen Planeten (Měsíc, Venuše, Merkur), jejich síly na sebe vážou.&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; Zprostředkující postavení v této polaritě zaujímají jílové minerály, které svou pro minerální říši Země neobvyklou dynamikou přivádějí obě kráftové kvality prostřednictvím kořenů k růstu a tvarování rostliny. Tak pohlížíme na to, co se pod půdou táhne do hlubin, jako na hlavový pól této Rudolfem Steinerem tak nazvané «zemědělské individuality».<br /> <br /> Pokusíme-li se uvést geisteswissenschaftliche Hinweise do myšlenkové souvislosti s přírodovědně uchopitelnými fakty minerálního podloží půdy, ukazuje další fenomén na skutečnost, že se pod zemí nalézá hlavový pól «zemědělské individuality». Podobně jako v epifýze vystupuje krystalotvorba a její rozpouštění jako fyzický základ vědomí Já, tak se ve zvětrávací zóně půdy tvoří nejjemnější hexagonální krystalické lupínky. Krystalizují z amorfních koloidů hydroxidu hlinitého a křemičité kyseliny do takzvaných «sekundárních jílových minerálů». Ty se však mohou opět rozpustit zpět do koloidního stavu.&lt;ref&gt;Die Vermutung ist, dass die Bildung vorzüglich ein Winter- und die Auflösung (Verwitterung) ein Sommerprozess ist.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Polárně vůči hlavovému pólu pod zemí se nad zemí rozprostírá «břicho»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', Dornach 1995, Vorträge vom 10. und 12. Juni 1924.&lt;/ref&gt; zemědělské individuality. Zde, pod přímým působením kosmu, vzniká život způsobem jakési «vnější trávení» světla, tepla, vzduchu a vodních par. Zde vstupuje vše, co se rodí, formou a barvou do vnějšího zjevení, a vše, co zaniká, bere zjevení zpět do neviditelné vnitřní světa. Vše je v pohybu: raší rostlina, volně se pohybuje zvíře, činný je člověk; mraky táhnou, páry stoupají, déšť padá, vítr pohybuje každým jednotlivým listem, vlní se obilím, blesk zableskne a štěpí dub, hrom duní, planety obíhají své dráhy a slunce přináší nad zemí den a noc. Zde, ve Stoffwechselpolu zemědělské individuality, podléhá vše stálé proměně. Zatímco pod zemí proniká duchovně-živé, uvolněné od hmotného, zemí jako vnitřní hybnost — tak jako myšlenky prostupují hlavou&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; — tak se toto duchovně-živé nad zemí utváří formou a barvou v hmotném. To {{SE|95}}<br /> <br /> jen nadsmyslově uchopitelný život nakonec dohašína do formy a ve svém hanutí se v semenu znovu přináší na svět.<br /> <br /> Mezi póly Dole a Nahoře se horizontálně prostírá průzračně tenká kůže, půda, tvořící zárodečnou střed. Ta ve svých procesech nemá žádnou samostatnost, jako ji má rytmický systém člověka. Nelze tedy říci, že by půda měla plíce, srdce. V této souvislosti stojí za zmínku, že zemský povrch má stejně jako voda své přílivy a odlivy a ve střední Evropě se denně v průměru zvedá a klesá o 80 cm.&lt;ref&gt;Siehe hierzu die Forschungen von Gerhard Jentzsch am Lehrstuhl für Angewandte Geophysik an der Universität Jena.&lt;/ref&gt; A přece půda dýchá jako zvíře a člověk: přijímá kyslík a vydává oxid uhličitý. Jenže toto dýchání neprobíhá z niterně-vlastního impulsu, nýbrž je výsledkem exogenního spolupůsobení sil pólů Dole a Nahoře v půdě. V dynamice jílových minerálů lze spatřit jakési srdeční funkce. Ale i ty jsou podněcovány zvenčí a sledují rytmus impulsovaný Sluncem, který ročními cykly řídí a harmonizuje procesy rozpouštění a vázání látek v půdě. Z toho lze porozumět, proč Rudolf Steiner půdu apostrofoval jako «bránici»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', Dornach 1995, Vorträge vom 10. und 12. Juni 1924.&lt;/ref&gt; zde uvažované individuality. Tato bránicová kůže ve svých funkcích zrcadlí součinnost živlů země, vody, vzduchu a tepla v rytmech slunečního roku. Kultivovaná půda je tedy charakterizována tím, že staletími trvajícími orebními a rostlinopěstitelskými opatřeními — zejména hnojením kravským hnojem — obdržela nad svou «přírodní vlohu» dispozici k rozvoji svébytného rytmického orgánu: dispozici k vyrovnávající a rozvoje schopné «středu».<br /> <br /> V profilovém uspořádání tohoto bránicového orgánu středu, v půdě, opakuje se v malém trojčlenná vertikalita zemědělské individuality. V svrchní půdě, v takzvaném A-horizontu, nacházíme tmavší, vzdušně strukturovanou, pozůstatky rostlin protknutou humusovou vrstvu — sediment metabolické aktivity nad zemí, který do ní bakteriálními a jinými přeměnami vdechuje cosi jako svébytný život. Polárně k této oživené vrstvě se v podloží nacházejí ložná, nevyvetralá, mrtvá hornina — do půdy nahoru vyčnívající hlavový pól, C-horizont. Na jeho hranici se hornina vystavuje {{SE|96}}<br /> <br /> rozkladným, krystalický minerální svazek ničícím silám eroze. Mezi A- a C-horizontem se člení zvětrávací nebo B-horizont, v němž se uskutečňuje primární (zvětráváním) a sekundární (novou krystalizací) tvorba jílu. Jílem obohacený B-horizont představuje vlastní střední článek v půdě. Jeho dynamika zrcadlí rytmy Jahreslaufu: směrem dolů, k hlavové straně, zadržuje oživené atmosférické vody a s nimi v ní rozpuštěné látky proti gravitaci; směrem nahoru vstupuje do spojení s humusem (jílo-humusový komplex) a pečuje o procesuální kontinuitu v budování Bodenfruchtbarkeit.<br /> <br /> Zwerchfellorgan půda se zdá, měřeno rozměry výšin, jež se nad ní rozprostírají, a hlubin, jež se dole pohledům vymykají, být pouhým ničím. A přece je vším! Z ní vyrůstá vyšší rostlinná příroda, jež tvoří životní základ pro existenci zvířete a člověka na Zemi. Je to kořen rostliny, který vertikálně směřuje dolů k zemskému středu, a je to výhonek, který z vegetačního bodu klíčku v rytmické listové posloupnosti vertikálně stoupá vstříc Slunci a, obklopen Stoffwechselgeschehen ve světle, vzduchu a teple, v Blüten-, Frucht- und Samenbildung připravuje výživné látky pro zvíře a člověka v živé kompozici. V kvetoucí rostlině a stromové přirozenosti tvoří si zemědělská individualita přirozeně a jen v duchu uchopitelně svůj obraz. Duchovní tyč, jež nadsmyslově spojuje Erdentiefen se slunečními výšinami, jež v trojčlenném uspořádání sjednocuje síly tíže a tíhnoutí k vertikalitě, vtěluje se obrazně každý rok v rašení a výhonu rostlin.<br /> <br /> Rostliny a spolu s nimi zemědělská individualita stojí ve vztahu k trojčlennosti člověka na hlavě. Jak hluboko sahá zde příbuzenský vztah k člověku a zvířeti, ukazuje se v následujícím: Kořen ohmatává, podobně jako smyslový orgán rostliny, látky zemských hlubin. Přenese-li se fruktifikační proces rostliny až dolů do kořene, jako je tomu například u mrkve, zesílí a zabarví se kořen do zářivé červenožluté a prostoupí jeho jemnou tkáň sladkostí a vůněmi. Vzniká výživný plod, který svrchovaně vyživuje hlavu, nervově-smyslovou organizaci jako celek ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90). Plodí-li rostlina naopak v souvislosti se tvorbou semen vysoko nad zemí, jako je tomu například u obilovin, pak vzniká jako výživný plod<br /> <br /> … a silová kompozice, která vyživuje soustavu látkové výměny a končetin u člověka i zvířete. Vše, co mezi těmito póly vyrůstá ve stonku a listu jako potravní plod — například kedlubna (stonek), růžičková kapusta (pupen) nebo listová zelenina (salát, zelí, špenát atd.) — vyživuje a posiluje rytmický střed. {{SE|97}} V biologicko-dynamickém zemědělství je běžnou praxí toto pravidlo následovat: pícní mrkev pomáhá u telat podněcovat smyslovou aktivitu a dávat jim lesklou srst, u krav je to krmná řepa; naopak, má-li se podpořit látková výměna, má-li být zvíře radostně pohyblivé, přichází na řadu krmení lněným semenem; k rozvoji síly u koní je to „oves, který bodá&quot;. Vše, co se ve vegetativní oblasti utváří jako stonek a list — v bylinách, trávě, jeteli atd. — je základním krmivem pro dojnici žijící v přísném rytmu.<br /> <br /> Duchovně uchopitelná, v duchu skutečná idea zemědělské individuality otevírá chápajícímu pohledu brány do všech oblastí zemědělství; on je shrnuje jako orgány bytostného celku — příkladně to má být znázorněno v kapitole o otázce hnojení. To od základu vyžaduje změnu smyslu [Sinnesänderung]. Lze překonat duální poměr člověka a světa ve vědách, který metodicky vylučuje duchovně-duševní stránku poznávajícího a mravně jednajícího člověka. To platí tím více, přechází-li se tento velký, od člověka se odvíjející ideový celek v čin myšlením. V činu se osvědčuje jeho plodnost a skrze ni jeho pravda.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Viergliederung_des_Menschen_und_die_Geschlossenheit_des_Hoforganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hofového organismu ===<br /> <br /> Tělesný organismus člověka zahrnuje v sobě mikrokosmicky vše to, co se makrokosmicky rozkládá jako svět přírodních říší. Existuje tu úzký příbuzenský vztah, který se odhalí, srovnáme-li trojstupňovost přírody — říši anorganicko-fyzického, říši oživené rostlinné přírody a říši oduševnělé živočišné přírody — s tělesnou organizací člověka. Tak jsou v lidském těle účinné všechny látky, síly a zákony, které ovládají anorganicko-mrtvou minerální říši … {{SE|98}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 6, S. 98.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 6: Die Viergliederung des Menschen und der Organismus als Leib der Individualität.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> konstituují a které vědy fyziky a chemie se snaží prozkoumat. Například struktura trámečků ve vnitřní stavbě stehenní kosti v přechodu k ohnutému kyčelnímu kloubu je taková, že s minimem minerální substance (převážně fosforečnan vápenatý) je dosaženo maxima statiky. Podobně je tomu s podpůrnými tkáněmi, s konstrukcí kostry jako celku. Celé tělo je ve stavbě a funkci všech orgánů, v jejich pevných podpůrných tkáních a v jejich hospodaření s tekutinami a teplem prostoupeno a protkáno čistě fyzickou, moudrostí naplněnou zákonitostí. Ta tvoří — ohraničena na podobu těla — fyzické tělo, evolučně nejdokonalejší bytostný článek člověka. Svůj nejpřesnější výraz nachází ve stavbě a funkci smyslového systému. Podstata fyzického těla je nadsmyslová a zjevuje se ve všem viditelném (Obrázek 6).<br /> <br /> Co tedy v říši minerální vystupuje odděleně jako „mrtvá&quot; příroda, v čistě fyzické organizaci — to se v rostlině, zvířeti a člověku funkcionálně proplétá s vyššími bytostnými články. Takovým je především éterické, životní nebo časové tělo, jež světu rostlin propůjčuje život prostřednictvím éterkových sil všestranně proudících z kosmu. Je v sobě proudícím životem, který se podle druhu rostliny nadsmyslově vymezuje v „tělo&quot;, přivlastňuje si specifickým způsobem látky země proti tíži, jakož i<br /> <br /> a jejich sil si přivlastňuje a z nich buduje příslušné fyzické tělo. Jako architekt fyzického se životní tělo neprojevuje jako takové, nýbrž ve formách rostliny. Proto byl pro Goetha tvar a jeho metamorfóza — například v listové posloupnosti — východiskem jeho bádání o bytostné povaze živého. {{SE|99}}<br /> <br /> Vše, co se v rostlinné říši rozprostírá jako bytostná povaha živého, nalézá na vyšší stupni sjednocení v životním těle člověka a projevuje se v proudících tělesných tekutinách, v krvi, v lymfě a v sekrecích žlázového systému, jež regulují veškeré životní procesy (Obrázek 6). Éterické tělo je zdrojem zdraví. Nemoci mají svůj původ v duševnu. K jejich léčení nachází éterické tělo podporu v tom, co je jeho bytostné povaze vždy specifickým způsobem konformní — a to je svět léčivých rostlin. Paracelsus vyjadřuje v podstatě toto: Neexistuje nemoc, která by nemohla být vyléčena nějakým «bylinkou» nalezatelnou v rostlinné říši.<br /> <br /> Jako člověk nese ve stavbě svého těla přeměněnou minerální a rostlinnou říši povýšenou na vyšší stupeň, tak je i ve svém třetím bytostném článku — v duševním nebo astrálním těle — spřízněn s duševnem rozvinutým v živočišné říši (Obrázek 6). Zvířecí organizace se dovršuje zvířecí duší, která prostupuje fyzické tělo i tělo životní. Tento duševní článek přešel do zvířecího těla v podobě i funkci. Každý živočišný druh se tak morfologicky a fyziologicky člení ve vysoce diferencované nitro a vnějšek a disponuje rovněž druhově specifickým systémem končetin, skrze nějž se zvíře může volně pohybovat v živlech, které převládajícím způsobem podmínily jeho formování. Zvířecí duše se však projevuje především v «jak a co» činností, jež zvíře tělesně vázáno vykonává ve svém životním prostoru — tak žije červ v zemi, ryba ve vodě, pták ve vzduchu, hmyz v teple. Na základě tohoto v orgánovou činnost vázaného duševna zvířete mohl Goethe říci: «Zvíře je poučováno svými orgány. Člověk svými poučuje a vládne jim.» Duševní nebo astrální tělo je zdrojem vědomí; jeho fyzickým základem je nervová a smyslová organizace. {{SE|100}}<br /> <br /> I v člověku žije část duševna ponořena do životních pochodů — jako pudy, žádosti a vášně, pocity hladu a žízně a podobně. Ve své od těla osvobozené části žije duše sama v sobě a stává si vědoma svého ryze duševního prožívání — například toho, co vnímá jako pravdivé, krásné a dobré, ale i toho, co prožívá jako moc odchýlení ke zlému. Tímto článkem duše, který se osvobozuje z těla, povznáší se člověk z vázanosti na přírodu.<br /> <br /> V uvědomělém duševním životě cítí se člověk prostoupen něčím, co se mu teprve na cestě sebepoznání odkrývá jako jeho nejvlastnější bytostná povaha, jako jeho Já ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#98|Obrázek 6]], s. 98). Fyzickým základem působení Já v těle — Já-organizací — je krev. «Krev je ústředním orgánem organismu.»&lt;ref&gt;Lothar Vogel: ''Der dreigliedrige Mensch'', Dornach 1979, S. 147.&lt;/ref&gt; Je to tato v sobě samé spočívající jáství člověka, která má moc a sílu prostupovat, proměňovat a individualizovat tři popsané bytostné články. Vtiskuje tělu duševnímu, tělu životnímu a tělu fyzickému Já-organizaci. V této Já-činnosti přeměny a přivlastnění bytostných článků k výšinám jeho duchovního bytí leží pramen veškerého budoucího vývoje člověka i Země.<br /> <br /> Jako trojčlennost vede i čtyřčlennost k uchopení pojmu individuality. V Já-obdarování člověka se tento pojem naplňuje. Pojem organismu naproti tomu — pojmu uzavřenosti do sebe — se naplňuje již v živočišné říši, nikoli v pouhým životem obdařené rostlině. Ta by se teprve tehdy jevila jako úplný organismus, kdybychom k výhonku připočítali zemi, v níž koření, a k listu i ke květu kosmický obvod, do nějž se rozevírá.<br /> <br /> Pojem organismu se naplňuje, pokusíme-li se myslet spolupůsobení tří bytostných článků — fyzického těla, těla životního čili éterického, těla duševního čili astrálního — jako celek. Co teprve nadsmyslové poznání zpřístupňuje myšlení jako skutečnost, to může učit nazírání zvířete. Teprve s obdarováním astrálním tělem — totiž duševnem pronikajícím zemskou substanci, jak je tomu u veškeré živočišnosti — vzniká vnějšek a niternost: «V astrálním těle povstává zvířecí utváření navenek jako celá podoba a dovnitř jako utváření orgánů […] Je-li toto utváření dovedeno až do svého konce, formuje se to živočišné.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner, Ita Wegman: ''Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst'', GA 27, Dornach 1991, S. 35.&lt;/ref&gt; {{SE|101}}<br /> <br /> Touto charakteristikou je dán klíč k prohloubenému, obrazně myšlenkovému utváření pojmu organismu, resp. «uzavřenosti do sebe». S pohledem na zemědělství otevírá tento pojem možnost nechat zemědělský podnik z důsledně vědomé metamorfózy minulého znovu vzniknout — a to z moci a síly vědomé duše. Zůstalo-li by se u toho, bylo by to pouhé — byť vědomé — opakování toho, čím kdysi bylo periferní prostoupení dvora a gemarkování celé gemarkace. Ale jak je to s metamorfózou někdejšího duchovního středu, církve? Tento střed se v průběhu sebeuvědomění přesouvá do samého člověka. Člověk se musí naučit, aby v erkraftování své Já-individuality sebetvoříce probouzel mravní impulsy, které jej v práci vedou tak, že se makrokosmicky daná stanovištnost dvora bytostně rozvíjí v «zemědělskou individualitu». Jako trojčlennost vede pohled na vertikální členění dvora, na osu Země–Slunce, tak čtyřčlennost vede na plošně horizontální orientaci gemarkace — těla této individuality. Trojčlennost zpřístupňuje duchovní uchopení zemědělské individuality, čtyřčlennost ukazuje cesty praxe, jejího uskutečnění, jejího bytostného naplnění.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Bild_der_Viergliederung_der_landwirtschaftlichen_Individualität&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Obraz čtyřčlenné struktury zemědělské individuality ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_physische_Organisation&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Fyzická organizace ===<br /> <br /> Z raně středověkého původu tvořila gemarkace vesnice nebo solitárního dvora zaokrouhlenou plošnou jednotku. Je to stanoviště, na němž kráčivá působení sil a substance kosmu a Země vždy svým specifickým způsobem spolupůsobí a přinášejí se v podobě kulturní přírody k jevu.<br /> <br /> Fyzický základ tvoří vztahové předivo «živlů» — Země, vody, vzduchu a tepla — proměňující se v rytmech ročního běhu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|Obrázek 7]], s. 102).<br /> <br /> Erdigně pevný, krystalický základ gemarkace se vybudovává z horninových útvarů zemské kůry. Ty vystupují na hranici vzdušného obkruhu v mnohostranném reliéfu — údolí a výšiny, expozice {{SE|102}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 7, S. 102.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 7: Die physische Organisation oder der physische Leib des landwirtschaftlichen Organismus.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> podle světových stran atd. –, které samo modifikuje rytmické spolupůsobení čtyř živlů. Povrchová podoba každé gemarkace tak vypráví o své zemské a krajinné historii. Zvětrávání — to jest působení živlů vody, vzduchu a tepla na živel erdigně pevného — vytváří minerální kostru půdy, která se v závislosti na výchozí hornině skládá z hrubšího nebo jemnějšího zrna křemene-pazourku a jejich silikátových příbuzných, vápence a jeho příbuzných a dále z jílů. Toto ryze minerální složení se ukazuje tím významnější pro úrodnost půdy, čím vyrovnaněji a hlouběji je vybudováno.<br /> <br /> Živel vody prostupuje půdu rozmanitými způsoby. Zčásti se vyskytuje v koloidálním stavu svázaný s nejjemnějšími jílovými mineráliemi, zčásti jako hydrátové obaly půdních částic, zčásti jako pórová voda, zčásti jako průsaková voda a voda spodní. Uvolněn od živlu zemského odhaluje svou soudržnou, v sobě pohyblivou přirozenost v dešťové kapce, v tocích, rybnících a jezerech. Cestou výparu splývá konečně s živlem {{SE|103}}<br /> <br /> vzdušným, v mlze se formuje v nejjemnější kapičky, v oblacích v hrubší, a v proudícím dešti se z vzdušného obkruhu uvolňuje, aby se znovu spojil s živlem zemským. Každý statek se může šťastným nazývat, hraničí-li gemarkace s tokem řeky nebo jezera, prochází-li jí potok, živený snad pramenem, nebo chová-li mokřadní biotop s vysokou hladinou spodní vody nebo rybník. Jako terénní reliéf, tak i vodní hospodářství vtiskuje gemarkaci statku nebo vesnice — v závislosti na množství a rozložení srážek v průběhu roku — nezaměnitelně osobitý charakter.<br /> <br /> Živel vzduchu spočívá tu klidně nad gemarkací, tu se tiše přelévá přes krajinu, tu se přes ni žene bouřlivě. Podobně jako srážky, ba ještě spíše vzdušné proudy ve větru a počasí přesahují přes celé země a moře, avšak na každém místě země, kde jim překážky kříží cestu — ať je to hřeben hor, nebo stromy, živé ploty atd. –, vzdouvají se vírem, tlumí nebo se zcela uklidňují. Zejména přízemní vrstva vzduchu setrvává pod rostlinným porostem déle a je v neustálé výměně s půdním vzduchem, jenž dlí v puklinách a pórech svrchní půdy jednou déle, jednou kratší dobu. Ryze fyzický, anorganicky mrtvý charakter živlu vzduchu se projevuje v jeho látkovém složení. Hlavní složky — kyslík a dusík, v živém světě nejvýš aktivní látky — vytvářejí ve vnějším vzduchu sloučeniny samy se sebou, a jsou proto v nejvyšší míře reakčně inertní. Jinak se chová živel vzduchu v půdě. Tam vstupuje do vztahu s živly Země a vody a oživuje se k plné reakční síle, navazuje nová spojení. Jiným způsobem projevu pohybujícího se vzduchu je tlak, který vyvíjí, když v bouři a větru zvedá vodu ve vlnách, rozechvívá obilím, třese topoly a nechává padat celé lesy.<br /> <br /> Teplo se jako živel projevuje nejčistěji jako sálající teplo. Obecně se však odhaluje nepřímo na živlech a skrze ně — Zemi, vodě a vzduchu. Propůjčuje jim jejich vlastní dynamiku v procesuálním dění. Teprve skrze teplo se odhalují jejich specifické fyzické vlastnosti. Jeho nepřítomnost v zimě nechává půdu mrznout, tuhnout do živlu erdigně pevného; v letních vedrech nabývá vrchu spolu s vzduchem; na jaře proniká svými sourozeneckými živly, probouzí jejich vzájemnou dynamiku, oživuje půdy a připravuje je pro přijetí osiva; na podzim podobně, avšak pak se před zimou z tohoto svazku uvolňuje a každý z živlů vstupuje do svého zvláštního bytí. Podle expozice {{SE|104}}<br /> <br /> reliéfu vůči slunci — jižní svah, severní svah — vznikají v rámci gemarkace teplejší nebo chladnější stanoviště; stromové živé ploty, rozptýlená výsadba ovocných stromů, lesní ostrůvky atd. vytvářejí na malé ploše vyrovnaný tepelný hospodářský systém.<br /> <br /> Prostřednictvím tepla vznikají silové vztahy mezi živly. Toto fyzicko-anorganické předivo vztahů se mění místo od místa. Čím více se však při utváření hospodářství v uměleckém přiblížení uplatňuje organismusprinzip, tím více se elementární dění uzavírá do individuálního celku. Vzniká, příslušná typus stanoviště odpovídající, kompozice fyzikálních zákonů, sil a substancí působících ve čtyřech živlech. Tuto kompozici lze nazvat fyzickou organizací «zemědělské individuality», analogicky s «fyzickým tělem» člověka. Tato fyzická organizace pozemkového katastru hospodářství nebo vesnice je nadsmyslové bytostné povahy. Vystupuje smyslově ve světě látek ztuhlém do podoby, který je vlastní danému stanovišti, a jako taková je evolučně předem dána z minulosti. Poskytuje fakta, která musí zemědělec znát — pokud jde o geologickou stavbu, typy půd, hydrogeologické poměry a klima v malém i velkém měřítku —, ba více než to: musí s nimi srůst, pokud jde o odbornou praxi. Možnosti, jak v tomto předem daném světě faktů optimalizovat součinnost čtyř živlů ve prospěch pěstování kulturních rostlin, se omezují na zásahy do nejsvrchnější kůže zemské kůry, do půd, do onoho «bránicového orgánu» mezi «výšinami» a «hloubinami» krajiny. Jde přitom o výkon umění zpracování půdy, zavlažování a odvodnění, meliorace, terasování, hrázování a ochrany před větrem atd.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Lebensorganisation&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Životní organizace ===<br /> <br /> Tak jako má rostlina, zvíře a člověk, má i zemědělský organismus, který lze chápat jako tělo «zemědělské individuality», životní organizaci, «éterické čili živé tělo», jež si přičleňuje své bytostné povaze odpovídající «fyzické tělo» ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#106|Obrázek 8]], str. 106). Člověk je v pokušení ztotožnit toto živé tělo se souhrnem života, který každoročně vyrůstá v rostlinném světě. Kde však zůstává tento život, který se v podobách rostlin jeví, když rostliny na podzim odhazují listí nebo zcela odumírají? Dalo by se odpovědět: Život se stahuje zpět do semen, do humusu nebo do ''kambia''. Avšak i tato jsou jen zjevy živého {{SE|105}}<br /> <br /> v proudu vznikání a zanikání. Život sám je nadsmyslový. Organizace éterických formativních sil hospodářství prochází v rytmu slunečního roku střídavými stavy svého smyslově vnímatelného jevu. Od podzimu přes zimu žije stažena do čistě duchovní účinnosti v zemi, «v hlavovém pólu zemědělské individuality». V klíčení a zrání rostlin na jaře přes léto se pozvedá do «břicha zemědělské individuality». Vtiskuje se do života každé se utvářející podoby rostliny a jejích látkových kompozic v kořeni, stonku, listu a kvetu a opět se uvolňuje, když rostliny na podzim odumírají.<br /> <br /> Éterické čili živé tělo zemědělské individuality se odhaluje ve stoupajícím roce v souhrnu životních jevů, ve klesajícím roce opět mizí a je pak vnímatelné jen otevřenému duchovnímu zraku. Diskontinuita je jen zdánlivá.<br /> <br /> Vše živé stojí bytostně ve vztahu k živlům. Čím vyváženěji jsou vůči sobě země, voda, vzduch a teplo v poměru, tím rozmanitěji se může život přinést ke zjevení. Tento fakt se zřetelně vyslovuje v protikladu tropického deštného pralesa a písečné pouště. V prvním případě dosahuje rozmanitost druhů rostlin, stlačených na nejmenší prostor, maxima — v tropickém pralese Brazílie například přes sto druhů stromů na hektar —, v druhém případě se vůbec nebo jen řídce rostlinný život rozvíjí.<br /> <br /> Veškerému živému leží v základu životní organizace, složená z množství formativních sil, které vstupují se světlem slunce. V ní jako v celku se uskutečňují v navzájem se podporujícím střídavém vztahu životní procesy; jsou původci a nositeli zdraví. Samoregulace a trvale udržitelnost přírodního biotopu o tom vydává svědectví. Životní organizace hoforganismu je proto tím zdravější, čím všestranněji je tato v souladu se stanovištními faktory prověřena. Tento stav trvalého zdraví vytvářet je neustávající kulturní úkol člověka. Na něm závisí konstelace formativních sil živého, podle nichž se kulturní rostlina může podle svého typusu utvářet. Na této hospodářstvím podmíněné konstelaci formativních sil spočívá výživná hodnota výživných plodů a léčivá síla bylin, stejně tak kvalita humusu a plodnost půdy vcelku. Každý druh rostliny přispívá tedy k tomu, aby se z plnosti kosmických periferních sil mohla tvořit hofovému nebo vesnickému organismu vlastní životní organizace, která fyzické organizaci jako její utvářející architekta {{SE|106}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 8, S. 106.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 8: Die Lebensorganisation oder der Lebensleib des landwirtschaftlichen Organismus.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> nadřazena. Je nositelkou životního dění, které se ve formách rostlin stává vnímatelným obrazem, nadsmyslově se však darlebt jako v čase působící «tělo časů čili bildekräfteleib». Ve všem živém je nositelem vývoje. Na toto tělesné dění v čase chce pojem «biologicko-dynamický» poukazovat.<br /> <br /> Příroda se organizuje nutností svých zákonitostí do diverzity po svém způsobu; v zemědělském organismu připadá tento úkol uměleckému tvoření člověka. Vědomým herausgestaltungem éterické organizace hofové nebo vesnické gemarkace se zemědělec, jako tomu bylo kdysi ve starém selství, stává na nový způsob tvůrcem kulturní krajiny. Pěstováním kulturních rostlin sice ničí vzrostlou Wildnatur, ale buduje ji znovu jako Kulturnatur. Zatímco na fyzické rovině jsou jeho gestaltungskräftem úzce stanoveny meze, je v herausgestaltungu životní organizace Hoforganismu vyzýván k nejvyššímu uměleckému mistrovství. Musí překonávat rozpor jednostrannosti v pěstování a mnohostrannosti jako principu zdravé {{SE|107}}<br /> <br /> živosti prostředkem umění. Musí z ideálního prožívání celkové souvislosti betriebsního organismu přijímat opatření, která proměňují přírodní biotop v kulturní biotop. Ve vědomém novém stvoření musí být organismus zemědělství z devastovaných monokultureinöd urzellenhaft znovu herausplastiziert. Pokud jde o uměleckou celkovou durchgestaltung hofindividuální životní organizace, přicházejí v úvahu následující opatření ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#106|Obrázek 8]], s. 106):<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Fruchtfolge_im_Acker-_und_Gartenbau:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Fruchtfolge v zemědělství a zahradnictví: ====<br /> <br /> Dostupná orná půda je rozdělena tak, aby různé obilniny, okopaniny a pícniny – v zahradnictví různé druhy zeleniny –, které v jednom roce stojí vedle sebe každá na svém dílu, byly v následujících letech na témže dílu pěstovány postupně za sebou. Umění spočívá v tom, nechat jednotlivé polní plodiny – podle toho, zda humus obohacují nebo čerpají, zda jsou mělko- nebo hlubokokořenné, zda jsou náročné na hnojení nebo méně náročné – tak navazovat jedna na druhou, aby se předcházelo chorobám, podporovala se chuť k růstu a fruktifikace (výživná hodnota) a celkově se úrodnost půdy zachovávala, nebo lépe ještě zvyšovala. Velký význam má přitom to, aby osivo zůstávalo v podniku, tj. pocházelo z vlastního dalšího pěstování nebo ze šlechtitelského zpracování. Kultura polního hospodářství pracuje především se silami kosmu, které působí prostřednictvím země – křemene a vápna a zprostředkovaně skrze jíl – nepřímo zdola nahoru na růst rostlin. To se projevuje zvláště v pěstování obilnin, kde se ve srovnání s planou trávou celá rostlina v stéblu, listu a semeni prostupuje procesem fruktifikace.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Rückführung_des_Gartenbaus_in_den_Hof-_und_Dorforganismus:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Začlenění zahradnictví do organismu statku a vesnice: ====<br /> <br /> Děje se to zčásti obohacením polního osevního postupu polním pěstováním zeleniny, zčásti pěstováním jemné zeleniny, květin a bylin na ohrazeném areálu a pěstováním pod sklem. Zde v blízkosti statku je také místo pro včelín. Integrace všestranného zahradnictví zajišťuje kvetení a plodení od časného jara až do pozdního podzimu. Doplněno kvetoucími pásy v zemědělství se tak druhová rozmanitost jednoletých rostlin v míře bohatí až na hranice katastru obce. {{SE|108}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Rückführung_des_Obstbaus_in_den_Hof-_und_Dorforganismus:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zařazení ovocnářství zpět do organismu statku a vesnice: ====<br /> <br /> Vysoké kmeny co největší druhové rozmanitosti mají své místo podél polních cest, na mezích, na terasovaných svazích nebo na statkových ovocných loukách. Blahodárný účinek kultury ovocných stromů – obohacující krajinný obraz po celý rok – by měl prostupovat celou pozemkovou gemarkací statku a vesnice. Polokmeny a nízké intenzivní ovocné výsadby by měly stát v přiměřeném poměru k ostatním kulturám.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Eingliederung_und_Bewahrung_von_Wiesen_und_Weiden:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Začlenění a ochrana luk a pastvin: ====<br /> <br /> Jejich místo je v oblastech s vysokými srážkami, na svazích ohrožených erozí, na mělkých pastvinách a suchých polovinách využitelných jen extenzivně, především však všude tam, kde se mělce pod povrchem vyskytuje spodní voda – například po obou stranách podél potoků a řek, v nivách, u rašelinných sníženin nebo v přechodných rašeliništích. Rozorávání travních porostů (pěstování kukuřice) prostřednictvím odvodňování nebo snižování hladiny spodní vody by se mělo co nejdůsledněji zamezovat. Travní porost je odolný vůči záplavám a jako trvalá kultura působí čistícím způsobem na spodní vodu přitékající k otevřenému recipientu – zejména díky dlouhým sacím kořenům trav. Odčerpává z ní dusičnany pocházející ze vzdálenějších oblastí obilnářství. Trvalý travní porost se v důsledku pastvy a sečení nachází trvale ve vegetativním stadiu růstu. Proto potřebuje dostatek vody – nebo přesněji: éterické formativní síly, jež působí skrze živel vody; tedy vodu vystavenou silám Stoffwechselpol-u zemědělské individuality. Tato podmínka je splněna, nachází-li se spodní voda mělce pod povrchem (40 cm pod terénem), nebo při umělých loukách nebo v zavlažovacím hospodaření ve «svahové kultuře».<br /> <br /> Dokonalou formu umělých luk bylo možné nalézt ještě v polovině 20. století v polohách středohoří. Autor mohl v Rhönu krátce před zničením těchto mistrovských děl obdivovat poslední zbytky takzvaných Buckelwiesen – hrbolkových luk. Jejich zakládání, «hnojení» čistou vodou, pěstování, sečení na seno a přinášení sena do stodoly na ramenou v rozložených prostěradlech bylo výlučně nesmírně náročnou ruční prací. Odměnou bylo až pět sečí za rok. Z mlýnského příkopu ležícího výše na svahu údolí se směrem dolů stavěl jeden hrbol vedle druhého se střechovitými bočními plochami. Na hřbetě těchto hrbolových střech vedl kolmo od mlýnského potoka méně než lopatu široký slepý příkop s nulovým spádem. V době závlahy, závislé na fázích měsíce, tekla voda plošně na obě strany přes hranu slepého příkopu a stékala {{SE|109}}<br /> <br /> rychle pronikala travní drnou a shromažďovala se znovu ve střešním žlabu mezi dvěma hrboly. Ten pokračoval dál a stával se hřebenem příští řady kopečkovitých střech připojujících se níže po svahu – a tak to šlo stupeň po stupni dolů až do dna údolí.<br /> <br /> U tohoto druhu závlahového umění nešlo primárně o provlhčení podloží, nýbrž o rychle properlující pohyb vody – zpravidla chudé na minerály a zejména na dusík – skrze travní drn. Lze se domnívat, že vodě přísluší zde hnojivý účinek. Zdá se, že voda příjmem kyslíku – kyslíku jakožto nositele života&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', Vortrag vom 11. Juni 1924, GA 327, Dornach 1999, S. 68f.&lt;/ref&gt; – při pohyblivě-zurčícím průtoku oživuje růst trav a bylin takovým způsobem, že na těchto zpravidla minerálně chudých půdách bylo dosahováno kvalitativně i kvantitativně nejvyšších výnosů.<br /> <br /> Umělé louky jako krajinný prvek tvořící a oživující krajinu v podobě svahových nebo hrbolkových luk padly za oběť technologickému věku. Tato větev kdysi vysoké landbaukunst nedokázala obstát.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anpflanzung_von_Hecken,_Feldgehölz-_und_Bauminseln:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Výsadba živých plotů, polních remízků a stromových ostrovů: ====<br /> <br /> Zde se naskýtá příležitost přidělit všem dřevinám – keřům i stromům domácím v krajinném okolí – jejich místo v katastru obce, v živých plotech a remízcích, a tím v polní krajině zakládat chráněná území s vlastním mikroklimatem a celou gemarkaci samu nechat stát se harmonicky utvářejícím článkem kulturní krajiny. Výsadby slouží v otevřených krajinách jakoby jako náhrada lesa. Největší floristická a zároveň faunistická hustota kulturní krajiny se nachází na lesních okrajích, v přechodových a zároveň zónách pronikání otevřené polní a luční krajiny a lesa. Zde se patro nad patrem vrství druhově bohatá flora trav a bylin, pak nízko i výše rostoucí keřové porosty a konečně vysoko rostoucí rozložité koruny stromů. Týž výstavbový plán a tutéž ekologickou funkci mají živé ploty. Jsou vůči dvěma stranám polního katastru jakoby dvěma k sobě přiloženými, vzájemně prorůstajícími lesními lemy – stejně tak polní remízky a stromové ostrovy. {{SE|110}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Wald:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Les: ====<br /> <br /> Musí být spolu se zemědělstvím viděn jako jeden celek. Ano, přísně vzato k zemědělství náleží, stejně jako všechny výše jmenované funkční články životní organizace. Les mnohdy obklopuje katastr statků a vesnic, spojuje je a propojuje do sítě. Les plní uvnitř kulturních krajin nadřazenou, oživující funkci. K tomu působí vyrovnávajícím způsobem na klima a společně s katastrem statků a vesnic uchovává a profiluje po celé věky ráz kulturní krajiny v širokém měřítku.<br /> <br /> Les nemůže být předmětem pouhého lesnictví, ale ani pouhé ochrany přírody. Jeho využívání je – jako je tomu u každé polní gemarkace – kulturním úkolem, který se naplňuje v jeho utváření jako «trvalého lesa», jehož cílem je druhová rozmanitost dřevin odpovídající daném stanovišti. Trvalým lesem se stane teprve skrze soustavnou péči a využívání. Ponechat přirozené rezervace přirozenému stavu vede zpět do antropogenně podmíněné divočiny skrze zanedbání.<br /> <br /> Každý ze jmenovaných životních orgánů je sám o sobě již uměleckým stvořením přesahujícím přirozený biotop. O to více to platí, pokud jde o kompozici těchto životních článků v celek životní organizace hospodářského nebo vesnického organismu. Veškerá působení sféry stálic, planet, Slunce, Měsíce a Země se do ní vtiskly v průběhu roku a vstupují do «semenného stavu» «Všeobecně-Rostlinného» – do humusu uchovávajícího život. Rosenkruciánští alchymisté jej proto nazývali «Universálním semenem Země» (mateřská půda), na rozdíl od «individuálního semene», jež, tvořeno jednotlivou rostlinou, padá na mateřskou půdu. Humus nese pozemsky-zrozeně prožitý život předchozích let do přítomnosti. Proto jej lze strukturálně i substanciálně označit jako «paměť Země». Lze říci: v něm žije – v pozemsko-látkové formě ztuhlý – princip Všeobecně-Rostlinného. {{SE|111}}<br /> <br /> Je třeba rozlišovat mezi živými silovými proudy (jež tvoří život rostlin a ve svém celku tvoří jejich éterické čili životní tělo) a těmi, jež jako síly vyššího druhu vyzařují z astrálního světa kosmu. Jsou to síly, které se u zvířete rozvíjejí ve své<br /> <br /> duševním těle zvnitřnily, k prožívání hladu a žízně, vnímání bolesti a tak dále. Na proudící životní procesy rostlin působí tyto astrální síly z vnějšku tak, že je tvoří, formují, utvářejí a zadržují. Tvoří a zadržují proudící život do podoby kořene jinak než do podob stonku, listu a květu. Tvořivé síly se spojují s proudícím životem a vytvářejí si odraz v jakékoli vnější podobě rostlinného druhu, modifikovaný stanovištně odlišným spolupůsobením sil Země a kosmu. Podíváme-li se na druhovou rozmanitost trav a obilovin, na povahu bylin, trvalek, keřů a stromů jednoho statku a na jejich celkovou kompozici, pak se v jejich smyslově vnímatelných podobách zjevuje to, co se ve skrytu v tvořivě silném proudění prožívá jako éterická organizace organismu statku jako celku.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Seelenorganisation_oder_der_Astralleib_des_landwirtschaftlichen_Organismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu ===<br /> <br /> Z téže nadsmyslové oblasti, z níž vyzařují síly, které se rostliny takřka jen dotýkají z vnějšku, formují ji v růstu a nechávají ji odumřít do formy, pochází duševní neboli astrální tělo zvířat, které se ztělesňuje v těle zvířat a jako jejich duše je prozařuje zevnitř. Toto duševno, zjevující svou bytost, vymezuje zvíře navenek v jeho podobě a člení je dovnitř v řadu jeho orgánů. Duševní organizace zvířete je jeho životním tělem a to je nadřazeno jeho fyzické organizaci ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|obrázek 9]], s. 115). Jak již bylo zmíněno, v každém živočišném druhu je ztělesněna určitá duševní kvalita, v červu jiná než v rybě, ptáku, hmyzu nebo v řadě savců. Zvířecí duše si ve ztvárnění těla vytváří svůj obraz a projevuje se v tom, co zvíře dělá. Stanoviště obývá velké množství zvířat. Je o to početnější, čím mnohostranněji je utvořena životní organizace hospodářského nebo vesnického katastru. Členěny v druhy, čeledi a rody tvoří vcelku faunu stanoviště a stojí ke čtyřem živlům, k oživené přírodě i mezi sebou navzájem v nejrozmanitějším, moudrostí naplněném vztahu. Zvířenu hospodářství lze v jejím zjevu a chování chápat jako orgány «duševního neboli astrálního těla» celku hospodářství. {{SE|112}}<br /> <br /> Duševno, které je zvířatům vlastní, pochází z minulých evolučních stupňů Země.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Duševní tělo hospodářství nebo vesnického katastru se kromě toho utváří astrálními silami, které do něj s slunečním světlem proudí ze současného kosmu.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Leitsätze'', GA 26, Dornach 2020, darin der Brief «Der Mensch in seiner makrokosmischen Wesenheit».&lt;/ref&gt; Právě ony dávají rostlinám z vnějšku formu – srovnejme jemnolistost, resp. velkolistost rostlin, které vyrostly na světle nebo ve stínu –, nechávají je dozrávat, strukturují stavbu látek, např. bílkoviny, a podmiňují tak výživovou hodnotu plodin. Závisí tedy podstatně na fyzické a životní organizaci, do jakého stupně intenzity se duševní organizace utvoří a katastr hospodářství nebo vesnice se vymezí jako v sobě uzavřený organismus a vnitřně se rozčlení na orgány.<br /> <br /> Pro pochopení velmi diferencovaného příspěvku zvířeny k utváření duševní organizace organismu hospodářství nebo vesnice je třeba se podrobněji věnovat dvěma bytostně odlišným skupinám: divoké fauně a domácím zvířatům ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|obrázek 9]], s. 115).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wildtierarten_–_Organe_des_Hof-_und_Landschaftsorganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Druhy volně žijící zvěře — orgány organismu statku a krajiny ====<br /> <br /> Kulturně-tvůrčí výkon zemědělství spočíval v proměně divoké přírody v přírodu kulturní; i nadále zůstává jeho úkolem o ni pečovat a dále ji rozvíjet. Tento krok proměny znamenal mimo jiné buď zcela vytlačit z krajiny svět velkých volně žijících zvířat – jako jsou šelmy: vlk, medvěd, rys, a kopytníci jako pratur, los, zubr, divoké prase atd. – a nahradit je domácími zvířaty, nebo je vzít pod ochranu a do péče, jako je tomu u vysoké zvěře: jelena, srnce a soba, nebo u nízké zvěře, jako je zajíc, liška atd. Volně žijící savci jsou plaší a převážně noční. Jejich vynikající smyslové vlastnosti, čich, sluch a zrak, svědčí o bdělosti vědomějšího vnitřního života. Svými smysly se ponořují do vnějšího světa – větřením, nasloucháním, pátráním zrakem – jako například vysoká zvěř, když vychází na pastvu z šera lesa do otevřené krajiny. Duševně-instinktivní život je těmito vjemy podněcován a zároveň se rozšiřuje {{SE|113}}<br /> <br /> Duševní se otvírá a splývá s vnímaným. Tento vztah nitra a vnějšku se zjevuje nazírání v estetice chování, například v prchajícím srncovi, zajíci bijícím háky nebo hrdém jelenovi, jenž vznešeně tyčí své paroží do vzdušného obkruhu. Tímto z čelní kosti vyrůstajícím kostním stavením loví jelen kosmicko-astrální síly, které formotvorně působí na jeho vnitřní svět orgánů.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 97.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> U volně žijících zvířat to, co tvoří jejich duševní bytost, zcela vstoupilo do utváření těla. Toto duševní se v těle a skrze tělo prožívá. Tak vtiskují zvířata, vedena svými instinkty, to jest z vnitřní nutnosti, své vlastní bytí svému životnímu prostoru; rozšiřujíce sebe sama, oživují a oduševňují tento životní prostor svou činností a proměňují ho ve svůj revír: „Rostlina dává, zvíře bere v hospodářství přírody.&quot;&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 14. Juni 1924, S. 193.&lt;/ref&gt; Zvíře uspokojuje svou žádostivou přirozenost tím, co odebírá ze svého okolí. V tomto uspokojení má svůj blahobyt, který radostně dává světu najevo svými pohyby a hlasy.<br /> <br /> Divoké fauně se v souvislosti s jejími navzájem se prostupujícími podmínkami existence věnuje stále větší pozornost. Rozpoznává se, jak se životní cyklus zvířat moudře zapojuje do většího celku, ano, jak jsou souhrnně svou činností výkonnými orgány při utváření organismických celostí. Je tedy úkolem zemědělce věnovat divoké fauně v nejširším slova smyslu stejnou péči a pozornost jako hospodářským zvířatům. Ve vztahu k savcům se to děje mimo jiné lovem, přičemž egoistické pohnutky přitom hrají roli právě tak často jako při boji s takzvanými škůdci pomocí biocidů jiného druhu. Různé druhy zvířat přispívají každý svým dílem k obohacování a posilování soulové organizace hof- nebo dorforganismu. Každý nepromyšlený zásah do komplexního přediva vztahů je nechává onemocnět a oslabuje jejich síly sebeléčení.&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 15. Juni 1924.&lt;/ref&gt; {{SE|114}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vier_Gruppen_innerhalb_der_Wildfauna&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Čtyři skupiny v rámci divoké fauny ====<br /> <br /> Odhlédneme-li od savců a plazů, jsou pro nás nesmírně důležité čtyři velké skupiny živočišné říše, jejichž existence prostupuje gemarkungen svou – skrytěji působící – duševností. Ve svém tělesném utváření vykazují každá jiným způsobem příbuznost s funkční a morfologickou trojčlenností člověka, to jest s nervově-smyslovým systémem, s hrudní oblastí a se systémem látkové výměny a končetin. Jsou to čtyři skupiny: červi, ryby, ptáci a hmyz.<br /> <br /> Tato trojčlennost těla je nejzřetelněji vytvořena u hmyzu. U ostatních tří skupin ovládá existenci zvířete vždy jeden funkční okruh s vysokou specializací: u červů pól látkové výměny, u ryb rytmický střed a u ptáků nervově-smyslový pól. Každá z těchto čtyř skupin odhaluje ve své druhové rozmanitosti – nejintenzivněji hmyz – velkou variační šíři ve vyformování svých orgánových soustav. V porovnání s člověkem se již v dřívějších fázích evoluce jednostranně vyvinuly k tak vysoké dokonalosti, že lze říci: Část duševního těchto zvířat z velké části vstoupila do příslušného tělesného utváření, zatímco druhá, doplňující část se proživá nadsmyslově jako svět takzvaných „elementárních bytostí&quot;.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Welt der Elementarwesen'', ausgewählte Texte herausgegeben von Almut Bockemühl, Dornach 2005.&lt;/ref&gt; Elementární bytosti jsou poslové, kteří zprostředkovávají mezi bytostným prapůvodem veškerého bytí a jeho zobrazujícími formami projevu ve fyzicko-materiálním světě. Jejich bytost je duševně-astrální povahy; jejich tělo se specificky buduje z étericky živých sil. Elementární bytosti jsou duchovní poslové, kteří přivádějí do smyslově-vnímatelného jevu – obrazně, v čase a prostoru – praobrazů minerální, rostlinné, živočišné a lidské říše, jež jsou doma v říši vyšších duchovních světů. Jsou bytostmi vztahů mezi světem smyslového a duchovně-nadsmyslového a jako takovéto bytosti mohou být cítivě prožívány v cvičícím, myslícím nazírání. Jako nositelé procesů se zaklínají do všeho vzniku a osvobozují se z tohoto zakletí v zániku toho, co ztuhlo do smyslové formy.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vorträge vom 2., 3. und 4. November 1923.&lt;/ref&gt; Elementární bytosti se specifikují do čtyř skupin podle toho, ve kterém ze čtyř živlů – Zemi, Vodě, Vzduchu a Teple – mají převážně své pole působnosti. {{SE|115}}<br /> <br /> Nadsmyslově tvoří doplnění ke čtyřem skupinám zvířat, která v jednostrannosti v těchto živlech nalézají své fyzické životní podmínky. Svět elementárních bytostí je všude přítomen v pozemském. Jejich působnost, dosahující z nezjevitelného do zjevného, nemůže uniknout umělecky cítícímu nazírání. Prostírá nad přírodou a zvláště nad světem zvířat, jež v sobě vlastním způsobu oživují čtyři živly, jemný závoj moudrostí plné smyslovosti a duševnosti.<br /> <br /> V následujícím obrátíme pohled na bytost a význam zmíněných čtyř skupin živočišné říše (obr. 9):<br /> <br /> '''1. Skupina bezobratlých červovitých''', těch, kteří jsou spjati s živlem zemitě-pevného, na příkladu žížaly obecné (''Lumbricus terrestris''):<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 9, S. 115.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 9: Die Seelenorganisation oder der Seelenleib des landwirtschaftlichen Organismus.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Žížale chybí vyvinutá hlava. Je doslova osamostatněným, článkovaným střevním váčkem, tedy zvířetem naprosté a úplné metabolické aktivity, jehož smyslová organizace obrácená navenek {{SE|116}}<br /> <br /> je redukována na hmat — na bodové smysly rozmístěné po celém těle. Činností tohoto jemného, slizce-vodnatého zvířete je zpracování půdy. Je plastikem zemitě-pevného. Žije ve tmě zemského nitra, na hledání potravy z odumřelých rostlinných zbytků se protlačuje svrchní vrstvou kyprého obdělávání půdy a žere se do hloubek pevného minerálního podorničí, čímž buduje svislé trubičky, jež mu slouží jako vnější kostra a napomáhají mu k svislé vzpřímené poloze při pohybech nahoru a dolů. Svůj minerály prosycený trus nese contre la pesanteur vzhůru na povrch zemský (až 100 t/ha/rok) a tak rok od roku omladí půdu. Aktivně podporuje dýchání půdy, když při klesání svými trubičkami — jako pumpa — za sebou vtahuje kyslíkem bohatý vzduch a při stoupání vytlačuje vzduch ze země nasycený CO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;. Jeho potravou je odumřelá, bakteriálně se rozkládající organická hmota, kterou přijímá do svého nitra spolu s jílem, prachem a jemným pískem. Navenek vylučuje sliz, dovnitř jeho duševní organizace «prosmyslňuje» přijatý potravinový proud a řídí vojsko bakteriálních symbiotů, kteří potravu rozkládají, a uvádí — ve spojení s minerálními jílovými složkami potravy — do chodu tvorbu trvalého humusu, budování krůmkově stabilních jílovo-humusových komplexů.<br /> <br /> Žížala je ze své přirozenosti bytostí odříkání. Dovolme si tezi: evolutivně se vzdala plné metamorfózy přes zakuklení až k imagu. Ta by, řekněme jako motýl, v kráse tvaru a barvy zjevila to, co v červu zadrženo se prokazuje jako jeho požehnaná schopnost — být plastikem zemské půdy.<br /> <br /> Vědomí žížaly je spící-sněný stav, a přesto má moc vytvářet vztahy plný celek. V tomto jejím díle se jako odraz jeví to, co je — jako doplnění jejího metabolicky zdůrazněného bytí — její vyšší smyslová a rozumová přirozenost. Co žížale, co celkově červovitým živočichům chybí, je polární vyformování hlavy v poměru ke střevnímu systému. Chybějící — doplnění k hlavě — je však funkčně přítomno všude tam, kde jsou žížaly atd., a sice právě jako bytostně-nadsmyslové, jež je odděleno od fyzicky se jevícího těla, přesto k němu duševně stojí ve vztahu. Jde tu o specifickou skupinu elementárních bytostí — od nepaměti takzvaných *gnomů* —, jejichž bytostnou substancí je «smysl a rozum v {{SE|117}}<br /> <br /> je».&lt;ref&gt;Tamtéž, přednášky ze 2., 3., 4. listopadu 1923.&lt;/ref&gt; Svou wirksamkeit rozvíjejí v erdig-Festen a tvoří duševně-astrálně pojítko k bezobratlému živočišnému světu.<br /> <br /> Ke [[Landbaukunst|umění zemědělství]] patří, vytvářet této tak neúnavně činné a dobrotivé skupině živočichů v hojnosti životní prostor. Neboť tam, kde na poli, louce a pastvině, jakož i v hnojiště a kompostové hromadě rozvíjí žížala svou činnost, je přítomno také její duchovní korelát, elementární bytosti erdig-Festen. Bez žížaly by se půda postupně zhutňovala a tvrdla, ocitla by se takřka ve strnulosti smrti. Žížala půdu oživuje.<br /> <br /> '''2. Skupina živočichů spojená s živlem vody''' — ryby. Jako je žížala plastikem erdig-Festen, tak je rybou takovým plastikem vodního živlu. Hlava ryby, se svou diferencovanou smyslovou organizací, je zřetelně vyformována; přechází však bez přechodu do trupu a článku látkové výměny. Vše ovládající je střední část, trup — jemný, rytmicky bohatě členěný, chrupavčitě-kostnatý skeletní systém. Páteřní řetěz prochází tělem od ocasní ploutve až k hlavě a v ní se metamorfózuje do lebeční kosti. Po stranách se klene žeberní oblouky, kůstkami, které obepínají i břišní orgány. Navenek jsou překryty svalovou vrstvou, která ve spojení s ploutvemi propůjčuje rybě mimořádnou obratnost a rychlost v pohybu. Žížala přijímá to zemité až do svého trávicího traktu; jinak rybaa, která při pohybu nechává vodu proudit skrze žábry. Voda tím vstupuje přes hlavu do přímého vztahu k rytmickému trupovému systému; ryba se zásobuje kyslíkem, který přes žábry vodě odnímá. Vnější kůže se zhutňuje v šupinový šat, jímž se její tvarová podoba vymezuje vůči beztvaré vodě a jímž dává navenek najevo své duševní niterné bytí v rozmanité barevnosti. Ryba se neživí jako žížala odumírajícím životem, nýbrž přednostně tím, co se ve vodě rozvíjí jako rostlinný a živočišný život. Ryba rozšiřuje své duševní bytí za svůj tělesný tvar do okolní vody. Na jedné straně hmatá v klouzání vodu obtékající její tělo a na druhé straně vytváří svými pohyby nejjemnější proudy a víry. Jako vděčí ryba svůj proudnicový tvar živlu vody,{{SE|118}}<br /> <br /> tak jej oživuje a oduševňuje tím, co se z duševní pohyblivosti přelévá do pohybových průběhů. Ty jsou v tichém vodním tělese, rybníku, jiné než v mocně tekoucím potoce nebo řece. Lín například, druh kaprovitých, je zavalitější ve tvaru, tmavší v barvě, pomalý v pohybu a rád se občas zarývá do bahna na dně rybníka. V přímém protikladu k tomu se nachází štíhlý pstruh, druh lososovitých, v tekoucí, přes kameny proudící, křišťálově čisté vodě. Jako stín bleskurychle prochází prosvětlenou, pohyblivou vodou, nad oblázkovým dnem — buď u břehu potoka hledaje úkryt, nebo aktivně klidně stoje proti proudu, vnímaje teplo vyvolané pohybem přetékající vody.<br /> <br /> Jako patří jezero, rybník, tok řeky nebo potoka k [[Landschaft|krajině]], k [[Hof|statku]], tak k nim patří i v nich žijící rybí přirozenost. «Produševňuje» vodní plochy a činí je orgány hospodářsko-vesnických organismů. Je vloženo do rukou zemědělce, tyto krajinné orgány pečovat, obohacovat je uměním zakládáním rybníků, pokud možno dbát o jejich čistotu a o to, aby tekoucí vody nebyly rušeny ve svém přirozeném toku.<br /> <br /> U ryb dosahuje zvláštní dokonalosti zejména jejich rytmický střed, jejich trup — nikoli ještě hlava s jejím smyslovým systémem. Jejich vědomí je stlačeno do tupého snění. Co jim tělesně chybí, zůstává bytostně účinné v nadsmyslném; tká a žije jako další skupina beziehungsschaffenden Elementarwesen — und vytvářejících vztahy, jako undiny. Voda je jejich živlem a ony zprostředkovávají duchovní praobrazce tělesným a orgánovým formám, jež se utvářejí ve vodním prostředí.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> '''3. Skupina ptačího světa žijícího v živlu vzduchu.'''<br /> <br /> Ptáci plastizují, oživují a oduševňují v krátkých mocných úderech křídel, ve výrazných obloucích nebo ve vznešeném klouzavém letu ve velkých výškách živel vzduchu. Více než všechna ostatní zvířata, jež se mohou vznést do vzdušného prostoru, jsou ptáci pány vzduchů. Jako je žížala jakožto bytost látkové výměny narozena ze země — přijímá do sebe zemi —, jako je ryba jakožto bytost rytmu narozena z vody — nechává se vodou prostupovat —, tak je pták narozen ze vzduchu. Celý jeho leib je {{SE|119}}<br /> <br /> přetvořen v hlavu, ve velký smyslový orgán. Nejen že jeho hlava je provzdušněna zvenčí, stejně jako jeho peří, nejen že jej rozepjaté paže nesou vzduch, nýbrž vzdušný živel prostupuje celým jeho nitrem (viz níže).<br /> <br /> Ze zmíněných skupin dovršuje se v ptácích vývojový proud utváření hlavy; uchvacuje celé zvíře včetně hrudi a látkové výměny. K tomu se váže otázka: Není snad na dřívějším vývojovém stupni — u bezobratlých červovitých živočichů, ryb a ptáků, jakož i čtvrté skupiny, hmyzu — předobrazeno v předčasné dokonalosti cosi, co postupující evolucí nachází v Apokalypse Janově&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Apokalypse des Johannes'', GA 104, Dornach 1985.&lt;/ref&gt; výraz jako «Troj-zvíře» orla, lva, býka a čtvrtého, jenž nese lidský obličej? Rudolf Steiner označuje tři zvířata — orla (hlava), lva (hruď) a býka (látková výměna) — jako představitele tří vývojových proudů z ducha, jež se v člověku sjednocují ve vyšší celek.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 19. Oktober 1923.&lt;/ref&gt; A neleží snad v přísném, morfologickém a funkčním trojčlenném členění hmyzí podoby — v pravdě předčasně do formy geronnen — jakési shrnutí vývojových proudů bezobratlých, ryb a ptáků, tak jak se ukazuje v budoucnosti otevřené vývojové schopnosti v soutoce orlího, lvího a býčího proudu v postavě člověka?<br /> <br /> Ptáci odebírají kyslík ze vzduchu jak při nádechu, tak při výdechu. Při nádechu vstupuje vzduch zčásti do plic a — nespotřebovaný — zčásti do vzdušných vaků rozmístěných v těle a do zčásti dutých kostí. Při výdechu prochází tato zásobní vzduch plícemi (otevřený trubicový systém, nikoliv slepá plicní sklípka) zevnitř ven. Tíže se v ptačím leibu proměňuje v lehkost: lebka, jíž převážně přímo proudí venkovní vzduch, tělo provzdušněné vzdušnými vaky, vzduchoprázdné dutiny procházející velké části kostry zejména u velkých druhů ptáků, a konečně pohyblivé, provzdušněné peří. Tato lehkost je dále zdůrazněna tím, že vysoce koncentrovaná potrava — ať živočišného nebo rostlinného původu — podléhá rychlému trávení a po krátkém pobytu je znovu vyloučena. {{SE|120}}<br /> <br /> „Pták je … vlastně celý hlavou.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 27. Oktober 1923.&lt;/ref&gt; Zjev sýkory, červenky nebo střízlíka atd. toto tvrzení přímo potvrzuje. Trávicí trakt a hruď jsou zkráceny a vypadají, jako by byly vtaženy do hlavového pólu. Fyziognomii ovládá zobák a oči; uzavírá se však v tvaru, barvě a vzorování peřového šatu do hlavové gestalt ptáka jako celku. Pevné spojení lebeční kosti pokračuje přes kloubní střední krční obratle do trupu kostry; srostlé hřbetní obratle tvoří s lopatkou, pánví, žebry a hrudní kostí pevně uzavřenou jednotu. Naopak se hlavní činnost končetin přesouvá do křídel a dále dopředu do trhavě klovaného (slepice, vrabec atd.) nebo klepaného (datel) pohybu hlavy. Tak se v hlavě spojuje vysoce specializovaná činnost končetin s přeostrnou smyslovou činností. Pohlédneme-li do oka ptáka, zejména dravce, pociťujeme duševní sílu, která jako skrze klidový bod upoutává vlastní pohled přímo přemáhající mocí; pohled jako z pradávných dob. Duševní bytost ptáka se sděluje vzdušnému obkruhu v jednoduchých tónech až po zvukomalebné melodické sledy tónů. Ty vyvěrají ze syrinxu (tzv. dolního hrtanu), vyvolány vzdušným proudem při výdechu a zčásti i při nádechu. Skřivan polní, když se brzy za svítání za slunečního rozjasnění vznáší do výšin, dovede svou píseň trylkovat tak dlouho proto, že může provádět tzv. mikronádechové dechové pohyby, jimiž trvale doplňuje vzduchové vaky (srovnatelné s dudákem).&lt;ref&gt;Siehe z.B.: Einhard Bezzel und Roland Prinzinger: ''Ornithologie'', Stuttgart 1990, S. 269.&lt;/ref&gt; Stejně se to má s slavíkem, který svůj melodický zpěv právě takto může tak dlouho udržovat.<br /> <br /> Gestalt ptáka je v říši zvířat jedinečným způsobem utvářena jeho peřovým šatem. Z kůže roste jak brk, tak praporek pera. Co se pak ale vyjadřuje v bohatství barev a jemně cizelovaných forem jednotlivých per a opeření jako celku, vypadá jako vyvrácené navenek — jako rozperošený obraz vnitřního duševního světa ptáka. Pera se mu stala smyslovým orgánem pohybů vzduchu.&lt;ref&gt;Ernst-Michael Kranich: ''Wesensbilder der Tiere''. ''Einführung in goetheanistische Zoologie'', Stuttgart 2004, 386 S. – Siehe auch die Aussagen Rudolf Steiners in: ''Die Welt der Vögel'', herausgegeben und kommentiert von Hans-Christian Zehnter, Basel 2015, 288 S. sowie in: ''Die Welt der Tiere''. Herausgegeben und kommentiert von Hans-Christian Zehnter, Basel 2007, 182 S.&lt;/ref&gt; Rudolf Steiner charakterizuje tvorbu per {{SE|121}}<br /> <br /> Rudolf Steiner charakterizuje tvorbu per ptáka na příkladu orla tak, že na rovině fyzické je způsobována týmiž silami, jaké na rovině duševně-astrální, na základě mozku, způsobují tvorbu myšlenek.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 19. Oktober 1923.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Příroda ptáka se klene jako zvon nad hofem a dorfflur. Vztažným bodem k zemi je hnízdo. Od něj se rozvírá do pozemského a vzdušného obkruhu a duševně se prožívá v příslušném revíru. V jeho hranicích hledá pták potravu a nachází to, co ho podněcuje, aby své duševní bytí — ať za letu, nebo v korunách stromů a keřů — nechával vyproudit do okolí: ať je to káně, která krouží ve výšinách, nechává se prostupovat slunečním světlem a teplem a v pozorovateli tím obrazem pozemského vytržení probouzí pocit vznešeného klidu, podobného odpočívání ve vlastních myšlenkách. Nebo slavík, který za soumraku nechává u hranic svého revíru znít svou píseň. Nebo skřivan, který za ranních hodin náhle s jásavým trilkováním neviditelný na čistém nebi povznáší mysl těch, kteří shrbeni k zemi vytrhávají plevele.<br /> <br /> Smyslově aktivní hlavová přirozenost ptáka přemáhá takřka jeho funkci metabolismu a končetin. Pták polyká potravu téměř tak rychle, jako ji tráví, a vylučuje ji v do velké míry mineralizované podobě. Jeho fyziologické funkce metabolismu silně ustupují a přesouvají se do pohybových procesů ovládaných nervově-smyslovým systémem. Jejich doplnění k této jednostrannosti je nadsmyslové povahy a duševně-účinně žije jako elementární bytost vzduchu, od pradávna nazývaná Sylfa.&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 3. November 1923.&lt;/ref&gt; Její bytí je vázáno na svět ptáků. Taková elementární bytost sleduje letícího ptáka ve vzdušných vírech, které za sebou vytváří. V tomto společenství je každý let ptáka zdrojem oduševňování vzdušného obkruhu. Stačí jen delší dobu sledovat velkorysé a elegantní obloukové figury přesvištěných vlaštovek nebo rorýsů. Jako žížala plastizuje pevný živel země, jako ryba vodu, tak ptáci silami svého duševního bytí plastizují živel vzduchu.<br /> <br /> Úkolem zemědělce je proto také dbát o to, aby domácí ptačí svět nalézal svůj životní prostor na statku a v katastru obce. Vzdušný prostor mu stojí volně otevřen, pozemský prostor naproti tomu — co se týká možností hnízdění — vyžaduje co nejrozmanitější utváření krajiny v polích, {{SE|122}}<br /> <br /> Louky, meze, svahy pro druhy hnízdící na zemi, keře, živé ploty, v polní krajině rozesetými stromy a lesními ostrůvky pro pěvce a jiné. Je zapotřebí otevřených stájí pro vlaštovky obecné; pro vzácné hosty jako sýčky, sovy pálené je třeba dutin v ponechaném mrtvém dřevě, letových otvorů ve stodolách atd. Kdekoli se nacházejí místa k hnízdění, vznikají v okolí viditelně-neviditelné revíry, prostory duší, které tvoří neviditelné orgány v zemědělském organismu.<br /> <br /> '''4. Skupina světa hmyzu žijícího v živlu tepla:'''<br /> <br /> Hmyz tvoří zdaleka druhově a tvarově nejbohatší třídu v živočišné říši. Žije sice v zemi, ve vodě i převážně ve vzduchu, jeho vlastním elementárním říšem je však teplo. Z působení tepla žije hmyz. V teple tkví skrytě jeho duševno a svou činností strukturuje tepelné procesy, jako například při navštěvování květů, nebo zjevněji ještě při vývoji tepla v mraveništi nebo včelím úlu. Jako teplo proniká každý ze svých příbuzných živlů a uvádí je navzájem do vztahu, tak proniká i svět hmyzu se svou moudrostí plným instinktovým bytím těmito živly a vytváří na základě tepla na vyšší úrovni živou tkáň vztahových souvislostí.<br /> <br /> Jakmile totiž zjara stoupající slunce svým teplem probouzí přírodní bytí ze zimního stavu klidu, hemží se vzápětí v nejsvrchnější vrstvě půdy střevlíky, chvostoskoci atd.; v rybníce dovádějí potápnice, vodoměrky atd. a ve vzduchu tančí v tepelných paprscích slunce komáři; včely oblétávají květy; v nepřehledném bohatství tvarů bzučí, šumí, poletuje, vznáší se, tančí v stále cílevědomé píli vojsko hmyzu vzduchem.<br /> <br /> Vše v životě hmyzu se odehrává v teple. Vývoj vajíčka v larvu a její metamorfóza přes kuklu k imagu, hotovému hmyzu, potřebuje jarní a letní teplo.<br /> <br /> I tvarová bohatost hmyzu má co do činění s teplem. Ta je největší v tropech a ztrácí se v chladných pásmech.<br /> <br /> Je to vzájemný vztah k teplu, který v tělesné stavbě hmyzu vyrovnává jednostrannosti, jež lpějí na bezobratlých, rybách a ptácích. Tři funkční oblasti hlavy, hrudníku a metabolismu jsou u hmyzu, co se týká tvarové podoby, zpravidla rovnocenněji utvářeny, se zvláštním důrazem na střední článek (*thorax*), ba jsou zhusta od sebe ostrými zárezy navzájem odděleny (hmyz z lat. *insectum* = zářez). {{SE|123}}<br /> <br /> Jako všichni článkonožci nemá hmyz kostěnou vnitřní kostru; místo toho drží jeho trojčlennou podobu pohromadě vnější kostra, chitinový pancíř. Polarita hlavového pólu (*caput*) a metabolického pólu (*abdomen*) je zvláště výrazná. Avšak smyslová organizace hlavy s fasety a jednoduchýma očima, jakož i s makadly a tykadly (smysl čichu a hmatu), zprostředkovaná břišním gangliovým systémem, přesahuje na končetiny, např. u jednotlivých druhů na přední nohy (smysl tíhy a vibrace, sluch, chuť).&lt;ref&gt;Wolfgang Schad (Hrsg.): *Goetheanistische Naturwissenschaft, Band 3: Zoologie*, Stuttgart 1983, Seite 31. Siehe auch ders.: *Säugetiere und Mensch*, Stuttgart 2012, 1255 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Naopak v břišním článku hmyzu zcela chybí organizace končetin, která u člověka náleží k metabolickému pólu. Končetiny dosahují nejvyšší úrovně utváření ve třech párech noh (u pavoukovců čtyřech) a dvou párech křídel v oblasti hrudníku a zasahují až do hlavové organizace, například v pohyblivých, k periferii orientovaných tykadlech a ve vysoce diferencovaných kousacích a sacích nástrojích. To, co fyziologicky u obratlovců a v nejvyšší míře u člověka tvoří rytmický systém s plicním dýcháním a srdeční funkcí, v hrudníku hmyzu zcela chybí. Centrum hřbetně probíhajícího cévního systému leží v abdómenu. Dýchání probíhá otvory v kůži, rozmístěnými po celém těle, na něž navazuje trubicový systém tracheí. Rytmický systém se zcela redukuje na pohyb křídel a článkovaných nohou. V oblasti hrudníku si nevyvinul žádné vlastní rytmické orgánové systémy jako „skutečné&quot;plíce nebo „skutečné&quot; srdce.<br /> <br /> Hmyz se živí — ať jde o mšici, vosu, včelu nebo motýla — přednostně látkami, které jsou samy výsledkem tepelných procesů v rostlině: asimilačními šťávami, šťávou obsahující cukr — med z ní teprve vzniká trávicím traktem včely — z nektárií listů a květů, z pylu a pryskyřic. Ve výstavbě svého těla pokračuje v tepelně-kvetebním procesu, jímž růst rostliny končí. Tentýž druh duševně-astrálních sil, které z kosmu se slunečním světlem přitékají k rostlinám, dotýkají se jich zvenčí ve stonku, listu a květu a tvarují je — právě tyto síly se v hmyzu navštěvujícím květy zvnitřnily a zhustily do jeho duševního bytí, každý druh po svém způsobu. Jak jinak lze pochopit, že na jedné straně mnohé květy jsou utvořeny jakoby přesně pro návštěvu a opylení určitých druhů hmyzu, například květ jetele ve vztahu k {{SE|124}}<br /> <br /> čmelákům; na druhé straně mnohé druhy hmyzu mají v sestavě svého těla, zejména v ústrojích, organizaci uzpůsobenou k návštěvě specificky utvářených květů. Nazírání se nabízí organická jednota rostliny a hmyzu vyššího řádu. Podíváme-li se na orchidejové květy, například na květ čmelákovce mužského. Jeho květ působí jako hmyz, který ještě nepřišel k samostatnému životu. Právem proto Rudolf Steiner říká, že motýl je osvobozeným květem a květ je zajatým motýlem.&lt;ref&gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', Vortrag vom 26. Oktober 1923, GA 230, Dornach 1993, S. 73. Siehe auch: Hans-Christian Zehnter (Hrsg.) ''Warum singen Vögel?'', Zürich 2018, 240 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Co je v říši hmyzu všudypřítomné a ve vysoké míře zažitelné u zástupců tvořících státy, je v duševním skrytě vládnoucí moudrost, která se projevuje ve vysoce specializované, nástrojové tělesné stavbě — především však v dělné, vztahy vytvářející činnosti dávání a přijímání, jako například v úlu nebo mraveništi. V oněch dvou posledních případech nejsou závislí jen na vnější teplotě, nýbrž vytvářejí si teplo sami — například včely intenzivním pohybem v zimním chumáči, nebo termiti samovzněcováním stlačených čerstvých listů, trávy atd. k vyhřátí líhniště ve svých zemních stavbách. Co se u teplokrevných živočichů daruje jako instinktivní, duševní vnitřní život, u hmyzu se to vyvrací ven v dokonalou zručnost — například pavouk a jeho síť, včela a její plástev, vosa a její hnízdo.<br /> <br /> Stejně jako pro zmíněné skupiny živočichů žijících v půdě, vodě a vzduchu musí zemědělec na svém katastru vytvořit domov pro rozmanitý hmyzí život. Ten nalézá oporu v rovně rozmanité rostlinné přírodě. Žádný strom, žádný keř, žádná tráva ani bylina, jež by neposkytovaly larvám, housenám, popřípadě žravým lakvám určitých druhů hmyzu výživný základ. Housenky motýlů mají svého vždy specifického hostitele: otakárek fenyklový (*Papilio Machaon*) kopytníkovité, jako kopr, kmín, mrkev; babočka paví oko (*Vanessa Jo*), admirál (*Vanessa Atlanta*) a babočka kopřivová (*Vanessa Urticae*) — kopřivu; bělásek zelný (*Pieris brassicae*) druhy zelí atd. Mnohé nesou své jméno podle hostitelské rostliny, například hálkotvorka pšeničná (*Cecidomya tritice*) atd. Jakkoli jsou v tomto juvenilním stadiu vázány na určitou hostitelskou rostlinu, tak jako dospělý hmyz se jim otevírá {{SE|125}}<br /> <br /> ausgebildete Imago vylétá do široka a nachází bohatou nabídku potravy na kvetoucích lánech.<br /> <br /> Již těchto několik příkladů ukazuje, jak velkou pozornost a péči musí zemědělec věnovat vedle svých kulturních rostlin divoké rostlinné přírodě. Tím dbá o rovnováhu a vyváženost hmyzích druhů svého hospodářství. Musí usilovat o to, aby od jara až do podzimu kvetoucí rostliny oživovaly krajinu — ať již péčí o luční a cestní meze, svahy atd., anebo bohatě členěnou fruktfolge zakládáním kvetoucích pruhů v polních kulturách atd.<br /> <br /> Obrovské zesílení hmyzího života poskytuje bohatá tvarová rozmanitost divokých dřevin v živých plotech, především však ve vysokostmenných sadech. Padesát až šedesát let starý jabloň vysokostmen hostí ve kmeni, větvích, listech a květech přes 1000 druhů hmyzu.&lt;ref&gt;Hans Steiner: «Die Lebensgemeinschaft des Apfelbaums», ''Der Obstbau'' Nr. 3–5, 1958.&lt;/ref&gt; Taková rozložitá koruny stromu nebo druhově bohatý živý plot představuje nakupení astrální substance: «Z toho, co jakožto Astrálnem prosycené proniká stromy, žije a tká dospělý hmyz.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999, S. 183/84.&lt;/ref&gt; Nejvíce ze všeho je to hmyzí svět, který svou astrálně-duševní bytostí zprostředkovává k étericky-živému rostlinného světa. Bere od rostlin svou potravu a jako protidárek je opyluje, nebo je chrání před náhlým masovým výskytem škodlivého hmyzu, například parazitováním kolonií mšic lumčíky.<br /> <br /> Bytostí tepla par excellence mezi hmyzem je včelí lid, jehož chov je doložen od pátého tisíciletí před Kristem.&lt;ref&gt;Norbert Bennecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 2000, 470 S.&lt;/ref&gt; Ze svého úlu na zahradě a z ovocného lemu hospodářství oblétají polní katastr a přinášejí hospodářství svou sklizeň, tak jako zemědělec přináší svou ze zemědělských plodin.<br /> <br /> Druhy hmyzu mají vysoce specifickou, často krajně specializovanou tělesnou formaci, podle toho, jaká kvalita jednostranného duševního v nich ztuhlá. Tato jednostrannost nachází svůj doplněk v elementárních bytostech nadsmyslově účinných v živlu tepla, «ohně», totiž v *Salamandrech*.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 3. November 1923.&lt;/ref&gt; Jsou to oni, kdo v říši hmyzu tvoří dokonalost hraniční s divem — dokonalost souvztažnosti tělesné formace a instinktivně-inteligentních vzorců chování. {{SE|126}}<br /> <br /> Elementární bytosti tepla jsou to, které například v případě motýlů uskutečňují úplnou metamorfózu skrze všechny «živly», od vajíčka přes housenku, kuklu až k imagu. Duchovně prostupují duševní, jež je v tak vysoké míře ztuhlé do trojčlenné tělesné formace hmyzu. Vytvářejí vztahy přírodních říší navzájem a tak i k člověku, například ve vztahu pastýře k jeho ovcím, včelaře k jeho včelám. V bzučení a hučení hmyzu v teple slunečných dní, na jaře kolem kvetoucích živých plotů, ovocných stromů, lip, se stávají proživatelnými nálady, jež dávají tušit působení těchto elementárních bytostí ohně. Jsou přítomny a účinné všude tam, kde zemědělec tvoří hmyzu, fyzickému korelátu elementárních bytostí tepla, životní prostory.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Haustiere_–_Organe_im_Hof-_und_Landschaftsorganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Domácí zvířata — orgány v organismu statku a krajiny ====<br /> <br /> K domácím zvířatům náležejí především zástupci z říše savců: pes, kočka, prase, kůň, z řádu přežvýkavců: ovce, koza, skot, z říše ptáků: slepice, kachna, husa a holub, a z říše hmyzu: bourec morušový, včela ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|Obrázek 9]], S. 115). Liší se od svých volně žijících druhů z hlediska čtyř stupňů bytí:<br /> <br /> '''1. Z hlediska duchovně-bytostného:'''<br /> <br /> Stejně jako všichni živočichové, ani domácí zvířata nemají inkarnované Já, jež by jim, tak jako člověku, propůjčovalo sebevědomí a tím i moc ke svobodnému sebeurčení. Zvířata stojí pod vedením skupinových duší.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Natur- und Geistwesen – ihr Wirken in unserer sichtbaren Welt'', Vortrag vom 2. Februar 1908, vormittags, GA 98, Dornach 1996.&lt;/ref&gt; Jednotlivá zvířata jsou od těchto skupinových duší «odlištelna» — přirozeností celé skupinové duše do nich vtisklá, jsou jejím fyzicko-tělním obrazem. V divoké přírodě jsou tyto duševní vlastnosti evolučně ztuhlé do tělesné formace v podobě chování: ve fyzickém se projevují jako instinkt, v étericky-živém jako pud a v duševním jako zákon. Při domestikaci se člověk kdysi postavil po bok skupinové duše zvířat, jež vládne v nadsmyslovém, a převzal na Zemi v posvátném vztahu člověka a zvířete (abelovský proud) odpovědnost a péči. {{SE|127}}<br /> <br /> Jako skupinové či druhové duše zvířat označuje Rudolf Steiner&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Hereinwirken geistiger Wesenheiten in den Menschen'', GA 102, Dornach 2001, Vorträge vom 16. Mai 1908, 1. Juni 1908, 4. Juni 1908.&lt;/ref&gt; duchovní bytosti, jež jsou srovnatelné s Já člověka a které jednotlivá zvířata příslušejících živočišných druhů jaksi dirigují zvenčí. Skupinová duše vede a působí skrze krev — člověk však skrze svůj «chov», způsobem, jímž se vnitřně i vnějšně k zvířeti chová: zvíře «drží», jinak by padlo. Kdysi je pozvedl z jeho přirozeného, skupinovou duší vedeného tvorstva, zadržel je na stupni ještě zvýšené embryonální obraznosti a zachoval mu tak skrze všechny následující generace jistou míru mladistvosti. Tím vzal vývoj domácích zvířat skrze člověka jiný směr. Ten se tak říkajíc, ještě před pádem do divoké přírody, předčasně odchyluje. U volně žijící fauny jsou druhy morfologicky i fyziologicky evolučně dozrály do svého konečného stadia. Vlk například, jenž platí za praotce psů, ztratil evolučně vzato svou mladistvost. Je vlkem — již není plasticky tvárný, tak jako v dobách vrcholu své evoluce v ''terciéru'' (Atlantida). Jeho chování je ryze projekcí jeho skupinové duše do pozemské formy bytí. Naproti tomu pes, jako domácí zvířata vůbec, vystupuje takřka výbušně a s velkou tvárností v nepřeberném množství plemen. Tato mnohotvárnost je dílem lidstva, které v poatlantských dobách (''holocén'') se dále uvolňovalo ze sevření vlastní skupinové duševnosti a nyní samo, v duchovní mladistvosti probouzejícího se Já, se spojilo se skupinovými dušemi určitých živočišných druhů. Domácí zvířata tedy nevzešla pouhou selekcí jako genetický produkt z evolučního výsledku nějakého kmenového druhu; je spíše nabíledni předpokládat, že svůj původ vděčí zvláštní duševně-duchovní povaze raného lidstva, jež k druhovým duším zvířat stálo ještě v snové blízkosti.<br /> <br /> V domestikaci lze spatřovat krok k vyrovnání oné viny, kterou na sebe lidstvo nevině-vinně vzalo, tím že na své cestě evolucí vyčlenilo říši zvířat ze sebe a zanechalo ji za sebou. Domácí zvíře si výchovou člověka zachovalo svou tvárnost. Podřídilo se služebně vůli člověka, která je vede, a přitom natolik emancipovalo duši i tělo od divoké přírody, že do vší budoucnosti toto lidské vedení — «chov» — potřebuje; nemůže klesnout zpět do téhož stavu, {{SE|128}}<br /> <br /> zatímco divoký příslušník druhu tento stav přijal. Bez péče člověka zůstává bez vůdce a může jen zdivočet, jako dingové (zdivočelí psi) v Austrálii. Na místo evolučního vychovávání zvířat pod vedením mystérií ve starých vysokých kulturách nastoupil dnešní chov zvířat. Ten optimalizuje a využívá určité dědičné vlastnosti a dělá z domácího nebo kulturního zvířete pouhé užitkové zvíře, objekt masové produkce. Tomuto vývoji, jenž ve zvířeti vidí jen bezbytostný, materiální objekt libovolně manipulovatelný skrze jeho geny, lze čelit jen tehdy, usiluje-li se o pravé pochopení bytostné povahy různých druhů domácích zvířat. Jaká moudrost například promlouvá z nazírání a ze živého zacházení s krávou, koněm, včelou atd.? Vnímání jejich zjevného obrazu v kontextu jejich životního a činnostního prostoru, jejich faunistických vzájemných závislostí a podnětů z duchovně-vědeckého bádání probouzí pocity a ideje, které duchovně-morálnímu jednání otevírají nové, evolučně vedené cesty šlechtění a výchovy. Tyto budoucí cesty vyslovuje Christian Morgenstern (1871–1914) větou: „Celé věky lásky jsou nutné, aby se zvířatům odplatily jejich služby a zásluhy vůči nám.&quot;&lt;ref&gt;Christian Morgenstern: ''Wer vom Ziel nichts weiß'', Aphorismen, Piper, München 1964, S. 89.&lt;/ref&gt; K tomuto cíli je třeba navázat na to, co je na třech následujících stupních bytí evolučně vloženo jako vloha.<br /> <br /> **2. Z hlediska seinsstufe seelischen (Astralleib):**<br /> <br /> Domácí zvíře neopouští člověka, důvěřivě vyhledává jeho blízkost, otevírá se mu duševně a v naplnění této otevřenosti očekávavě hledá protidar péče a pozornosti. Jak hluboko se způsob přístupu domácímu zvířeti vtiskuje, jak silně se v něm obarví lidské svéráznosti, ukazuje rčení: „Jaký pán, takový krám.&quot; Tato duševní otevřenost až po jakési individuálně oddané chování — ve srovnání s divokou výchozí formou — klade dnes na člověka netušeně velkou zodpovědnost. Neboť duší otevřené očekávání domácích zvířat se nenaplní pouhou citovou pozorností, nýbrž teprve tehdy, když tato pozornost dává podnět k sebezačátečnější bytostné poznávání. Domácí zvíře nečeká od vedení člověkem žádnou sobeckou, citovou pozornost ve smyslu mentality mazlíčka, tím méně bezdušné využívání, nýbrž poznání jeho bytostné povahy, které mu v činech lásky dá,<br /> <br /> co skupinová duše sama nemůže dát ani nyní ani v budoucnosti. V tomto smyslu se zodpovědnost, se ideál budoucího šlechtění stávají teprve skutečnými. {{SE|129}}<br /> <br /> Dalším znakem duchovního vtiskování, sahajícím až do genomu, je zpravidla velká šíře ras domácích zvířat, na jejichž povahu bytosti by šlechtění mělo znovu navazovat. Zvláštním výrazem seelischen je rozmanitá kresba a zbarvení srsti nebo peří. Duševní rozrůzněnost nitra si v něm tvoří obraz navenek. Každá rasa domácích zvířat se tak jeví nezaměnitelně ve svém „astrálním šatu&quot;.<br /> <br /> **3. Z hlediska seinsstufe živého (Ätherleib):**<br /> <br /> U všech domácích zvířat — s výjimkou psů a koček — je nerven-smyslový pól redukován ve prospěch polu látkové výměny nebo pohybového aparátu. Pomysleme na ohromné metabolické výkony dojnic, prasat, koně zapřaženého před pluh a tak dále. Duševní otevřenost udržuje organické procesy životního těla se zvláštním důrazem na rytmické — každé po svém — tvárné a pohyblivé. Tak se domácí zvířata emancipovala od svých divokých protějšků jak dřívější pohlavní dospělostí a vyšší plodností, tak i reprodukčním cyklem a výměnou srsti nezávislými na ročním koloběhu.<br /> <br /> **4. Z hlediska seinsstufe fyzického (physischer Leib):**<br /> <br /> Duševní otevřenost zajišťuje trvalou tvárnost v životních procesech a ty zas plastizují fyzickou organizaci — nejnázorněji například ve stavbě kostry, která v největší variabilitě zachovává juvenilní formy. Nejnápadnějším znakem je zde zkrácení obličejového skeletu a hladší lebeční kosti, a to i u dospělých zvířat. To je bytostný znak mláďat. Mnoho ras přežvýkavců nese každá svůj specifický tvar rohů. Mozek skotu a prasat je objemem až o 30 % menší než u divokých příbuzných — o to silněji je ovšem vyvinutá páteřní mícha a sympatický nervový systém, který řídí látkovou výměnu. Zmenšení mozku se týká především předního mozku a znamená tím snížení smyslových výkonů zaměřených ven. Pro domácí zvířata platí obecně mimořádně velká šíře proměnlivosti tělesné stavby ras v rámci jednoho druhu — velcí nebo malí, zavalití nebo protáhlí, silní nebo štíhlí, dlouho- nebo krátkohubí atd. {{SE|130}}<br /> <br /> Druhy domácích zvířat jsou kulturním dědictvím lidstva z raných naceledních vyspělých kultur. Novějšími šlechtitelskými metodami se pohled na toto kulturní dědictví zužuje místy zcela na předem dané Genom jakož i na zaměnitelnost jeho genů u různých druhů domácích zvířat. Šlechtitelské cíle jsou libovolně směrovány k jednostranným výkonnostním maximalizacím na úkor pohody zvířat. Tento technologický způsob přístupu zaclání výhled na umělecký záměr, který z domácího zvířete teprve učinil to, čím je. V následujícím textu bude pojednáno o umělecko-šlechtitelském přístupu, který charakterizuje řadu domácích zvířat, učinil je člověku služebnými a dovolil jim stát se orgány hofového nebo vesnického organismu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Honigbiene&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Včela medonosná ====<br /> <br /> Obecně se s včelou (*Apis mellifera*) setkáváme jako s jednotlivcem při návštěvě květu, kde saje nektar, opyluje květy a sbírá pyl do košíčků na zadních nohách. Tato berouc-a-dáváuci činnost se odehrává na periferii jejího životního prostoru. Polárně k tomu nalézá toto jednotlivé stvoření své centrum v úlu, kde se s tisíci dalšími spojuje k nejčilejší aktivitě a stává se článkem veškerozahrnujícího vnitřního života — života «Biene», organismu organizujícího se ze sebe sama, s orgánové přesně se členícími činnostmi. Co jinak zůstává v orgánových funkcích organismu oku skryto, zde se pohledu otevírá dělbou práce podmíněné dění snášivé královny, masy dělnic, které samy s dělbou práce obstarávají stavbu plástů, péči o plod, krmení královny, samočistění, přínos potravy a zásobování, jakož i trubců, kteří oplodňují královnu při jejím slunečním snubním letu. Každá z těchto časoprostorově jemně sladěných činností vzbuzuje dojem nezištné oběti. V teple, které včely v úlu vlastní činností udržují přibližně na 35 °C, vytvářejí inkarnační médium pro skupinovou duši: včelař hovoří o «Biene» — přírodně vznikajícím sociálním organismu, který předjímá nezištné chování, jež si lidé v budoucnosti musejí teprve osvojit v sociálním soužití ze síly Já.<br /> <br /> Včela medonosná potřebuje člověka, «otce včel». Ten stojí skupinové duši, «Biene», po boku. Stará se o její příbytek, {{SE|131}}<br /> <br /> Košík nebo úl, v němž se společenstvo může uzavřít před světem. Úl je zařízen tak, aby se v něm mohlo pod dohledem a vedoucí rukou včelaře odehrávat dělbou práce podmíněný život včel. A přijde-li k rojení, postará se o to, aby včelí společenstvo nezmizelo do divočiny a nakonec do svého zániku, nýbrž aby byl roj chycen a byla mu přidělena nová příbytek. Stará se dále o to, aby včelín nebo jednotlivé úly stály v blízkosti statku tam, kde lze od jara do podzimu nalézt kvetoucí rostliny v polích a kde lze přes zimu pravidelně sledovat blaho roje a provádět odpovídající ošetření.<br /> <br /> Včelí společenstvo žije uzavřeno v duševním prostoru, v němž si nepřeje být rušeno zvenčí. Neruší je jediné ten člověk, který do sebe vsál moudré konání a bytostnou povahu včelího společenstva a z tohoto pramene s uctivostí, rozvážností a klidem vykonává svou prací ke kumštu povýšenou práci na včelím společenstvu. Tento duševní prostor se polarizuje v hlavovité centrum — roj — a v obkruh, který je navenek ohraničen mořem květů, jež obletují dělnice a z něhož se, naloženy medem a pylem, vracejí do středu — děj srovnatelný s krevním oběhem. Co do roje zanášejí, to sdílejí s člověkem: med jako potravu, vosk, propolis a jed k rozmanitým, mimo jiné léčebným účelům. Jsou s odpovídajícím počtem společenstev nezbytnými duševními orgány hofového organismu, jež ve své činnosti vetávají duchovní, působící v teple, do gemarkace jiným způsobem, než to činí zemědělec, když skrze svou práci ichgewollt vmýšlí své myšlenky do celku statku.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hausgeflügel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Domácí drůbež ====<br /> <br /> Ještě v 50. a 60. letech 20. století to byly slepice, kachny, husy, holubi, kteří dodávali hofovému životu zvláštní zabarvení a svým chováním vlastní rytmus. Pokud jde o slepice, začínal například denní průběh při východu slunce pronikavým budíčkem pro {{SE|132}}<br /> <br /> Člověk a zvíře, kohoutovu kikirikí. Vystoupil jako první, krk a hlava svisle vztyčeny, zobák dokořán otevřen, ocasní pera zvednutá a rozevřená — pohled, jako by chtěl celé své nitro vykokrhat do nastávajícího dne. Hejno slepiček ho následovalo z noční tiše stáje do kurníku nebo ve volném výběhu do dvora, na otevřené humno, na hnojiště; škrábajíce a zobajíce se rozptylují za potravou. Zanedlouho se z kurníku ozval první kdákot slepice, jímž oznamovala své štěstí z kladení vejce. Zpravidla odpoledne přišla prašná lázeň s čistěním peří a dál škrábání, drápání a zobání semen, larev, červů, hmyzu, trávy a zrníček písku. Se setměním se hejno znovu sešlo ve stáji a hustě namačkáno se posadilo na hřady. Podobně se přirozeně odehrával život kachen, hus, krůt a holubů; jejich vztažným bodem byl dvůr s chráněnou stájí a lidé, kteří se o ně starali.<br /> <br /> Slepice a krůty jsou spjaty se zemí, kachny a husy milují blízkost vody a pasou se přednostně na břehových travnatých plochách. Jako tyto pendlují mezi vodou a zemí, tak holubi mezi vzduchem a zemí; jejich pohybový prostor se rozšiřuje v převážně krátkých letech ze stromu na strom daleko do polní krajiny; k odpočinku se pak znovu shluknou, v řadě usazeni na nejvyšším hřebenu střechy statku. Jejich zorné pole je tak vedle zorného pole včel nejrozsáhlejší ze všech domácích zvířat, u vodního ptactva je podstatně omezenější a u slepic se omezuje na pouhé několik metrů. Slepice vidí ostře jen na krátké vzdálenosti — slepice jí očima. Rozlišení pohybu a barevná diferenciace jejich oka je daleko lepší než u lidského oka. Jako všichni ptáci má i domácí drůbež a tedy i slepice dobrý sluch. Chybí jim vnější ucho, vchod do vnitřního ucha leží skryt pod jemným opeřením hlavy. Duševní projevy jako vábivé hlasy, zvuky vzájemného dorozumívání jako kokrhání, kdákání, šklébání kachen a hus nebo vrkání holubů se vyměňují na větší vzdálenosti. Čich je zřejmě daleko lépe vyvinut, než se ještě až do {{SE|133}}<br /> <br /> nedávno ještě v 90. letech 20. století. Naproti tomu jsou vedle oka vysoce vyvinuté hmatové orgány v zobáku obvykle rozhodující pro výběr potravy a její zrnitost.<br /> <br /> Trávení probíhá právě tak rychle jako u divokého ptactva. Vysoce koncentrovaná potrava se dostává nerozmělněná do volového vaku; odtud do žláznatého a dále do svalnatého žaludku, kde se rozemílá. Po rychlém průchodu střevem a tlustým střevem se zastávkou ve dvou slepých střevech je vylučována společně s močí přes kloaku. Odpovídajíc výchozímu krmivu a rychlému trávení vzniká vysoce koncentrované hnojivo, bohaté na organickou hmotu i soli dusíku a fosforu — hodnotný organominerální přísadový materiál pro rostlinné komposty nebo jiná živočišná hnojiva. Solný charakter výměšků domácího ptactva odpovídá jejich výrazné hlavové čili nervově-smyslové povaze, která je ještě zvláště zdůrazněna téměř svislým postojem těchto běžců v ose hlavy, nataženého krku, hrudi a běháků. Zvláštní metabolické výkony se tedy nepřidávají, jako u přežvýkavců, do proudu trávení, nýbrž vstupují do růstu (masa) a reprodukce (vajec).<br /> <br /> Od 50. a 60. let 20. století ztratil chov drůbeže — a v čele všeho chov slepic — svou roli obohacující soulovou organizaci hospodářského organismu, odstraňující odpad a škůdce. Na jeho místo nastoupil průmyslový velkochov. Zvířata, chovaná na maximální efektivitu svých metabolických funkcí, žijí namačkána v hermeticky uzavřených, elektronicky řízených, plně klimatizovaných výrobních halách a jsou udržována zdravá po krátce odměřenou dobu svého produkčního života za použití převážně abiotických prostředků. Chov drůbeže se vyčlenil z celku zemědělského podniku. V moderním drůbežářském šlechtění a chovu prožívá drůbež jako domácí a dvorní zvíře svou kulturní smrt. Ze více než 150 plemen slepic&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; slouží dnes jen ještě jejich malý počet pro liniové, křížovecké a hybridní šlechtění. Jejich výkon, vyladěný na nejvyšší úroveň, se smršťuje na snáškové období pouhého jednoho roku.<br /> <br /> Zamyšlení nad tímto scestným vývojem vede stále více k reintegraci menších drůbežích stavů do nově se utvářejících hospodářských organismů: mobilní stáje se střídavým výběhem do otevřené polní krajiny jsou prvním krokem. Tento chov znovu navazuje vztah ke všem životním procesům {{SE|134}}<br /> <br /> hospodářského celku v průběhu roku a dovoluje slepicím, aby svůj instinktivní život uplatnily bez omezení. Kvůli dravé zvěři jsou však volnému střídání stanovišť hranice vytčeny nevyhnutelně: nezbytná je oplocení odolné před liškami! Dalším krokem, jak vést tento vývoj odpovídající domácímu zvířeti dále, je odklon od uniformní hybridní šlechtění provozované po celém světě několika málo velkými koncerny — ve prospěch šlechtění vázaného na konkrétní hospodářství. To zahrnuje regionální spolupráci šlechtitelských a chovatelských provozů, a to jak pokud jde o volbu rasy a šlechtitelské cíle, tak i ochotu spotřebitelů tuto nákladnou kulturní výkonu nést spolu s nimi.<br /> <br /> Další rozvoj domácí drůbeže je zprvu otázkou genetickou: Na jakou dědičnou vlohu z minulosti je nutné navázat? Především však jde o otázku epigenetiky — šlechtění nikoli pouze na základě vlastností již nabytých, nýbrž těch, které teprve mají být získány. Jaké podmínky musí být k tomuto poslednímu cíli vytvořeny v uspořádání hospodářského organismu — pokud jde o způsob chovu, o krmivovou základnu vlastní hospodářství, o lidskou péči a náklonnost —, aby se organismická celistvost mohla epigeneticky vtisknout do životní a fyzické organizace zvířat?<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hausschwein&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Domácí prase ====<br /> <br /> Srovnatelně jedině s vysokovýkonnými plemeny slepic bylo prase metodami moderního šlechtění, krmení a chovu přetvořeno ze svého původního způsobu života a pestrosti rasových typů na uniformní užitková plemena. Bylo kdysi převážně krajinně utvářejícím pasoucím se zvířetem, hlídaným pastýři, poté v 18. století v Anglii dovednějším zapojením asijských a jihoevropských plemen přivedeno k vyšším přírůstkům, v 19. století jako ušlechtilé domácí prase všeobecně zapojeno do rolnického hospodářství v ustájení s výběhem – dnes, počínaje druhou polovinou 20. století, je však vytrhováno ze životního celku hospodářství a produkováno ve velkochovech továrenského rázu. Cílem novějšího šlechtění bylo a je: pryč od slaniny – ke sjednocenému hybridu, raně zralému masovému praseti, jehož jatečná zralost nastává již v polovině doby dožití základních plemen. Stejně jako v moderním chovu slepic je i zde vyřazen nezbytný vztah člověk–zvíře, který je pro duševní podstatu domácího zvíře bytostně nutný, jakož i vztah ke ganzheit celého hospodářství a jeho katastru. Vypadne-li toto dvojí pouto, duševně zakrňuje prase a krajina {{SE|135}}<br /> <br /> degeneruje v beztvářnou monokulturu&lt;ref&gt;Srov. Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924.&lt;/ref&gt; a na mnohých místech v odkládací plochu pro prasečí kejdu, spojenou s rozsáhlým obtěžováním zápachem a emisemi působícími na klima. Polní katastr leží obnažen bez nálady a zohaven, jako odraz toho, co se zvířatům děje v celoživotním ustájení na betonových roštových podlahách – nelidskost bez hranic. Člověk má v rukou, zda bude v domácích zvířatech vidět pouze holý hospodářský užitek, čímž sám sebe duševně odcizí sobě samému, nebo zda nechá k dobru celého hospodářství rozvinout své duševně účinné instinkty. U domácího prasete jako všežravce jsou tyto instinkty zaměřeny na neobyčejně pestrý sortiment potravy, která je pozorně vybírána podle potřeby: tráva, seno, obilí, ovoce, zelenina, kořeny, červi, šneci, planě rostoucí byliny a léčivé rostliny, plody z volné přírody atd.&lt;ref&gt;Peter Steffen, Karl Schardax, Gernot Kürzel: ''Schweineglück, Bibel der Schweine'', Graz 2008, 392 S.&lt;/ref&gt; Prase je ve všech ohledech ideálním zpracovatelem zbytků v hospodářském organismu a vedle slepic terapeutem při likvidaci veškerého obtížného hmyzu a škůdců. Svým vysoce vyvinutým čichem, který se soustřeďuje v nosním kotouči – jakési vyhrnuté, se svrchním rtem srostlé nose – hledá svou potravu jednou na povrchu, jednou rytím pod zemí. Letně podzimní pastva na obilných strništích, vybrakovaných bramborových a polních zeleninových plochách nebo na meziplodinách vede prasata na polní lán, uspokojuje jejich pohybové nutkání, jejich neuhasitelnou zvědavost a neklade žádné meze lásce k rytí. Čenichajíce pracuje jejich žádostivá a pudová přirozenost skrze zeminu. Při pastvě se může ryjící práce poškozením travního drnu rychle stát závadou. Tato škoda zůstává v mezích, je-li k dispozici dostatek pastevní plochy s čerstvým, na bílkoviny bohatým porostem, přičemž lehké porušení drnu může být dokonce výhodou z hlediska provzdušnění a omlazení porostu. Navíc dochází k roznosu semen a tím k větší druhové rozmanitosti.&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; Na mnohých místech selhává pastevní chov z nákladových nebo pracovně-hospodářských důvodů. Místo toho vznikají z praxe systémy ustájení, které v co největší míře pestrým prostředím přihlížejí k možnosti projevovat behaviorální instinkty: skupinové uspořádání, pestrost potravy, zbytky z kuchyně a dalšího zpracování, zelená píce, krmné zbytky z kravína atd., příležitost k rytí, koulení, třením se, pohybová plocha pro pohyb, {{SE|136}}<br /> <br /> setkávání a prozkoumávání, krytý venkovní výkalistek, nastlaná místa k odpočinku, spací místa chráněná před chladem a větrem, ze všech stran uzavřená, jakož i příležitost k intenzivnímu kontaktu s ošetřujícím člověkem, např. skrze oslovení.<br /> <br /> Prasata mají smysl pro rodinu, jsou přívětivá a inteligentní, smyslově bdělá zvířata: čichový smysl ovládá jejich vnímání, utváří prožívání jejich pohody i nepohody. Živě komunikují jemným sluchem a v zvedání hlav hledí na přistupujícího člověka jasným, přímo chápavým pohledem. Přesto jsou jejich mozkové výkony oproti divokým příbuzným sníženy až o 30 %,&lt;ref&gt;Norbert Benecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 1994, 470 S.&lt;/ref&gt; tj. nervově-smyslový systém se více přesunul do míchy a sympatiků a slouží tak zvýšeným metabolickým výkonům co do plodnosti a nabývání masa a tuku.<br /> <br /> Kritická otázka, zda ztrátou smyslových výkonů zvířata hloupnou tím, jak je člověk dělá domácími, musí být za předpokladu zodpovězena záporně, že si je plně vědom své odpovědnosti vůči domácímu zvířeti. Co domácí zvíře svými metabolickými výkony člověku daruje, musí mu on dvojnásobně vrátit svým inteligentním jednáním v chovu, krmení, péči a šlechtěním, které bytost zvířete skutečně zachycuje.<br /> <br /> Funkce chrupu dělá z prasete všežravce, tedy požírače masa i rostlin. Kousá a žvýká jako člověk. I v trávicím traktu se projevuje tato dvojí funkce. Jednodutinový žaludek je relativně malý; prase proto musí přijímat potravu průběžně v malých dávkách. V dlouhém průchodu tenkým střevem a odbourávání enzymaticky snadno rozložitelných složek potravy a jejich resorpci probíhá ve slepém a tračníkovém střevě mikrobiální trávení na celulózu bohatých zbytků potravy. Prase tráví důkladně; na rozdíl od přežvýkavců odnímá potravě síly, které jako smyslově i zároveň metabolicky aktivní bytost spotřebovává pro sebe. To snižuje hnojivou sílu jeho výměšků, nikoli však jejich obsah minerálních látek. Výkaly jsou co do tvaru, barvy, konzistence a zápachu závislé na druhu potravy. Není-li zachována rovnováha žlázového a mikrobiálního trávení, např. při vysokovýkonném krmení a celoživotním ustájení na roštových podlahách, vzniká prasečí kejda, u níž {{SE|137}}<br /> <br /> se nelze divit páchnoucímu zápachu ani jednostranně pudoné hnojivé účinnosti.<br /> <br /> Umírněné přizpůsobení chovu prasat vlastní krmné základně hospodářství se stelivem, výběhem a pokud možno pastvou vytváří chudý zápachem, obsahově bohatý hnůj pevnější konzistence. Zřejmě z důvodu vnímání wesensartu prasat jako všežravců v porovnání s čistými fytofágy označovali rolníci v minulosti prasečí hnůj jako «kalten Dünger» (studený hnůj), vhodný méně pro «studená jílovitá půda» než pro «teplý písčitý půda». Ve směsi s ostatními hnojivy vznikajícími v hospodářském organismu je cenným doplňkem. Jako hnojivo nese látkově kompozičně i silově pečeť duševní povahy prasete. Co si při přehrabování země z rostlinné a živočišné potravy labužnicky vychutná čichem a v hlubokém tělesném klidu duševně prožívá, tím – jako i ostatní domácí zvířata hospodářství – provádí «kosmicko-kvalitativní analýzu»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 59.&lt;/ref&gt;. Výsledek této analýzy charakterizuje hodnotu hnojiva. Je pokaždé jiná, podle toho, zda je krmivo zboží z dovozu, nebo zda je vyprodukováno na vlastním hospodářství. Rozborem vlastního vyrobeného krmiva připravuje prase po svém způsobu hnojivo, které vstříc vychází stanovištním potřebám pro rozmnožení úrodnosti půdy.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Pferd_und_Esel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kůň a osel ====<br /> <br /> Ačkoli jsou si oba navzdory úzké příbuznosti povahou tak protichůdní, jsou oba jako jezdecká, nákladní a tažná zvířata nejvěrnějšími pomocníky člověka, doložitelnými zpět až do dob staropersské kultury, do doby čtvrtého až pátého předkřesťanského tisíciletí. Kůň nesl člověka na jeho velkých přeshraniční putovních a dobyvačných taženích, byl dopravním prostředkem z místa na místo, táhl s ním do velkých bitev; bojoval pod jeho vedením a řízením a obětoval se. Táhl pluh brázdu za brázdou a přivážel sklizeň na vysoko naložených žebřinových vozech. Nekonečné služby prokázal kůň člověku a nevyslovitelné oběti při tom přinesl. A tak i osel, stejně ochotný jako umíněný jezdecký jezdný osel a nosič nákladů sedláka a řemeslníka až po průvodce žebráka. Všechny břemena každodenního života byly vloženy na tohoto malého, tenkohohých osla; s jistým krokem {{SE|138}}<br /> <br /> nesl je přes překážky a kamení. Jak by se bylo bez osla dalo udržet sociální soužití mezi pasteveckými národy i uvnitř a mezi vesnickými společenstvími? Tak nesl na svém hřbetě toho nejmenšího a jeho tíživé břemeno a při příjezdu do Jeruzaléma na Květnou neděli nejvyšší bytost, která překonala veškerou pozemskou tíhu.<br /> <br /> Oba, kůň i osel, jsou lichokopytníci. Stojí a chodí na špičce středního prstu na noze nebo ruce. Ty jsou ukryty v kopytu, rohovém střevíci, který je nepropustný pro vnější silová záření, stejně jako kopýtka sudokopytníků a rohy přežvýkavců. Jakkoli jsou koně tělesně těžcí, pohybují se lehce, ba tanečně. Ve své kráse a eleganci jsou pohyby koně nepřekonatelné, neboť jeho duševní bytost se cele vyžívá v tělesném jazyce rytmické pohyblivosti. Ať v kroku nebo v zdrženlivém poskakování v klusu, obojí s hlavou vztyčenou, nebo v cílevědomém cvalu s nataženou hlavou a rozevřenými nozdrami, vždy nabízí obraz ušlechtilého rozvinutí sil a souměrnosti, jež se pod jezdcem plně stupňuje k vyšší harmonii. Teprve v jednotě koně a jezdce se zjevuje ušlechtilost v držení i charakteru. Jinak je tomu, když se zapřáhne do postroje a táhne pluh nebo těžký vůz, při každém kroku rytmicky zvedaje a spouštěje hlavu — tehdy probouzí obraz dokonalého odevzdání svého volního bytí výzvě a rukou vedoucí otěže člověka a službě, kterou nezištně koná pro zemi.<br /> <br /> I oslu jsou vlastní všechny chody koně. Méně ušlechtilý ve vzhledu a pohybu, jeví se spíše pokorně se skloněnou hlavou, zpravidla poslušný a odevzdaný vůči všemu, co se od něj požaduje, a pak zase vzdorný z většinou nevyzpytatelného důvodu. Ve svých kmenových oblastech na Orientu a v Africe se jeví tím ušlechtilejší, čím více je ještě vázán na starší kulturní formy vědomí a života.<br /> <br /> Kůň je ještě ve větší míře než osel vysoce učenlivý a potřebuje od narození důkladnou výchovu k rozvíjení svých talentů a po celý život k jejich uplatňování pod vedením člověka. V případě ušlechtilého arabského koně bylo například novorozené hříbě po delší dobu chováno pod střechou pasteveckého stanu v rodinném společenství. To platilo ještě ve 20. století.<br /> <br /> Tělesnost koně a osla je obrazem jejich duševního a zároveň obrazem krajiny, šíří travnaté stepi, v níž se toto duševní prožívá ve své radosti z pohybu. V souladu s tím se soustřeďuje {{SE|139}}<br /> <br /> smyslová organizace zvláště na navenek směřující, dálku zachycující smysly — zrak, sluch a čich. Výrazné, nápadně velké oči, stojící po stranách hlavy, zachycují téměř úplný zorný kruh. Jen dopředu — před a pod hlavou — je asi dva metry dlouhý slepý pruh, do nějž není vidět, stejně tak vzadu po obou stranách páteře. V hloubkové ostrosti (trojrozměrném vidění) zachycuje jen poměrně úzký zorný úhel 15 až 20 stupňů dopředu. Ve zbývajícím zorném poli se pohled zplošťuje a dozadu splývá. Právě v tom slepém pruhu vzadu sedí jezdec, vozka nebo za pluhem kráčející oráč, který jemným tahem na vodící otěž nebo přes uzdový náústek určuje chod a směr pohybu. V živé hře ušních boltců se v nejjemnějším odstínění zjevuje směr duševní pozornosti. Pro nás neslyšitelné zvuky jsou vyfiltrování z obecného hladiny hluku. Kůň vnímá především sluchem duševní rozpoložení, například jak se k němu mluví. Postavení uší, ať špičatých nebo svěšených, prozrazuje mnoho o jeho duševním cítění.<br /> <br /> Čich je mimořádně vysoce rozvinutý. Protáhlá hlava skrývá rozsáhlý systém nosních dutin, jejichž vnitřní povrchy přibližně odpovídají celkové ploše vnější kůže zvířete. Koně se přičichávají, aby se přivítali nebo poznali. Svým neobyčejně jemným čichem analyzují své okolí, při pastvě volí svou potravu, každé sebejemnější výpary i na velké vzdálenosti. Jsou to právě tyto tři smyslové schopnosti zraku, sluchu a čichu spolu s vlastností nést hlavu vztyčenou nad páteří, které dělají koně tak učenlivým, nechávají jej tak vysoce diferencovaně reagovat, že vzbuzuje přesvědčení, jako by dokázal myslet? V řecké mytologii líčí Perseův mýtus, jak se myšlení osvobodilo z krevní vázanosti těla, nositele v dávných dobách účinné jasnovidecké síly: v mytickém obraze sťal Perseus titánku Gorgo. Z krevního proudu, jenž tryská z jejího trupu, se zrodil Pegasus, okřídlený kůň. Symbolizuje tělu prosté myšlení, jehož křídla se nyní mohou volně vzepnout do světa ducha. Co se v inteligentním chování koňského těla jeví jako krevně vázané, to se v člověku z těchto pout uvolňuje a stává se svobodnou duchovně-duševní činností myšlení.<br /> <br /> Kůň a osel jsou býložravci. Ačkoli přijímají — jsou přitom nesmírně nenároční — potravu ještě bohatší na hrubou vlákninu než přežvýkavci se svým vysoce diferencovaným {{SE|140}}<br /> <br /> systémem předžaludků, mají jen složený, jednodutinový, relativně malý žaludek. Na ten navazuje dlouhé tenké střevo, které rozkládá snadno stravitelné složky potravy. Hůře stravitelná hrubá vláknina je teprve v mohutně vyvinutém slepém střevě a poté v tračníku a konečníku bakteriálně rozkládána. Tento způsob trávení odpovídá jejich způsobu žraní. Koně žerou dvakrát tak dlouho jako krávy, totiž 16 hodin denně. Jsou zvířaty dne i noci. Se svým dobrým zrakem i ve tmě nacházejí s jistým krokem i v noci svou potravu. Koně a tak skromný osel jsou vynikajícím způsobem vhodní k tomu, aby po střídání pastvy spásali rostliny, kterým se krávy vyhýbají.<br /> <br /> Radost z pohybu a síla koní a oslů se odráží v jejich silně proformovaném, stále ještě velmi vlákninovém trusu. Ten je polárně k 'chladnému prasečímu trusu' 'horlivým' hnojivem. Neustálým bakteriálním rozkladem, urychlovaným stykem s vnějším vzduchem, ohřívá se velmi rychle a byl díky této vlastnosti využíván jako podzemní vytápění a zároveň hnojivo pro raná záhony. Čerstvý koňský hnůj obsahuje poměrně dost amoniaku, jeho vůně je proto silná, ostrá a pronikavá, ale není nepříjemná.<br /> <br /> Kůň a osel se — v důsledku mechanizace pracovních postupů — do značné míry rozloučili se zemědělstvím (prozatím?). S nimi se ztratil důležitý prvek v oduševnění organismu statku, a to jak z hlediska využití krmiva a slámy, zvláštního druhu hnojiva a rytmizace pracovních procesů, tak i s ohledem na oduševnění práce, kterou konali v odevzdanosti lidskému vedení.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Hund_und_Katze&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Pes a kočka ====<br /> <br /> Oba patří k vývojové linii šelem. Svým duševním instinktivním životem obohacují duševní tělo zemědělského organismu naprosto protikladným způsobem. Pes je nejstarším z domácích zvířat, kočka patří k nejmladším; v Evropě se objevuje teprve od prvního tisíciletí př. n. l.&lt;ref&gt;Norbert Benecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 1994, 470 S.&lt;/ref&gt; Typ psa je příbuzný jeho divokým druhům, vlkovi, stejně jako typ kočky kočce divoké. Co je u psů obzvláště nápadné, je velká variabilita forem. Ta {{SE|141}}<br /> <br /> se vyskytuje již na samém počátku jejich domestikace ke konci ''třetihor'' (Atlantidy) v ''pleistocénu'' (dobách ledových), ale především pak v ''neolitu'', v prvních poatlantských dobách. Žádný z druhů domácích zvířat, které se objevily později, již nikdy této rozmanitosti forem nedosáhl.&lt;ref&gt;Tamtéž, s. 226.&lt;/ref&gt; Je nasnadě, jak již bylo dříve naznačeno, že vývoj domácích zvířat byl produktem raného lidstva. To bylo schopno na základě prožívání zvířecí duše a jejího duchovního původu, skupinové duše, zadržet ji v jejím tělesném utváření na embryonálnějším stupni a poskytnout tak tvarotvornému typu nepřeberné množství různých výrazových možností. Čím mladší jsou druhy domácích zvířat, čím více lidé vyměňovali svou instinktivní duchovní bezprostřednost za probouzení k sebevědomí, tím chudší na variace se stává vzhled domácích zvířat. Pokud v době starého Říma rozmanitost forem opět vzrostla (trpasličí plemena psů), je to již důsledek cíleného šlechtitelského výběru ve smyslu křížení a selekce. Jak velmi byla od počátků až po staroegyptskou kulturu domestikace psa a kočky – a tedy i ostatních druhů domácích zvířat – nikoli primárně otázkou účelné využitelnosti, nýbrž jak byla užitečnost neoddělitelně spjata s instinktivním, intimně-sakrálním cítěním, vyplývá jednak z pohřební kultury sjednocující člověka a psa, jednak z úcty, kterou lidé prokazovali kočkám a božské bytosti, jež v nich přebývala, což byl kult, který kulminoval ke konci staroegyptské kultury.&lt;ref&gt;Tamtéž, s. 348.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Zvířecí duševní dispozice psa a kočky se od sebe značně liší. Ještě více než kůň podřídil pes svou duševní instinktivní bytost, souhrn svých schopností, vedení člověka, což neplatí pro kočku. Dobře vychovaný pes poslechne na každé zavolání nebo písknutí. Svým pohybovým pudem se rozmáchle dere do dálky, jako lovecký pes, který svým čichem sleduje stopu, u ulovené zvěře hlásí nebo ji aportuje, jako ovčácký pes, který žene ovce nebo dobytek nebo drží stádo pohromadě. Vždy po vykonaném činu se vrací, sedá si na zadní, vrtí ocasem, zvedá hlavu nataženou vzhůru, hledí na svého pána věrně oddaně v očekávání dalšího povelu. Stejně pozorně a oddaně se chová jako hlídací pes domu a dvora, jako doprovodný a vodicí pes, např. slepecký, jako stopovací pes, který neomylně vyčmuchává i ty nejmenší pachové stopy, nebo jako {{SE|142}}<br /> <br /> saňový pes, který táhne těžká břemena sněhem a ledem. Každá z těchto schopností si vytváří tělo, které jí odpovídá: velké a silné, štíhlé a rychlé, malé a obratné atd. Tato tělesně duševní tvárnost v téměř každé myslitelné tělesné formě a s příslušným chováním po psím způsobu propadá již od dob římských emocionalitě člověka a zvrhává se v chov luxusních, trpasličích a pokojových psíků.<br /> <br /> Bytostný projev kočky domácí je zcela jiný. Zdá se, že evolučně upadla hlouběji do divokosti. Žije jakoby dva životy. V jednom se vyžívá stranou člověka, aktivní v noci, jako její divocí příbuzní. S napětím všech smyslů následuje své lovecké instinkty, plíží se svými cestami, číhá na kořist a zmocňuje se jí mohutným skokem. Hlodavci, jako myši a krysy, jsou její preferovanou potravou, bohužel také ptáci, jako ti, co hnízdí na zemi, v nízkých větvích, nebo vlaštovky, které ve dne létají příliš nízko nad zemí a které si ležérně rychle vystřelenou tlapkou zajistí jako jistou kořist. Svůj druhý život tráví tím, že vyhledává domácnost člověka jako své místo ke spánku, předouc se lísá ke členům rodiny, hravě těší děti a tímto způsobem se doporučuje další péči o potravu. Pak v noci opět nastává odchod do druhého života. A opět je to emocionalita člověka, která, scestně vedena, činí z kočky pouhé domácí a mazlivé zvíře.<br /> <br /> U psa je to vynikající, každou nuanci rozlišující čich, který uvádí v činnost tělo i duši, u kočky zrak specializovaný na noční vidění, které vtiskují zemědělskému organismu zvláštní kvalitu, uspořádávající princip: Pes, který v noci na stráži štěká, který doprovází sedláka s nosem u země a sleduje stopu přes pole, louky a pastviny, nebo který na pokyn pastýře obíhá stádo ovcí a drží je na jemu určené pastvině, je v jemu stanovených mezích vykonávajícím orgánem člověka. Kočka jím v tomto smyslu není. Zůstává nepozorována na svých nočních toulkách po dvoře a katastru, stanovuje si vlastní míru v hubení škodlivých hlodavců a přitom si vystačí sama.<br /> <br /> Zemědělskému organismu nejsou vítány výměšky psa a kočky – jsou páchnoucí, ale nejsou významné –, nýbrž jejich přínosem je uspořádávající strážní funkce. Bohužel pes a kočka tuto funkci jako člověkem vedení spolutvůrci oduševnělého přírodního celku z velké části ztratili. Jako domácí, {{SE|143}}<br /> <br /> společenská a luxusní zvířata se z velké části odcizila duševnímu tělu zemědělského organismu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Schaf_und_Ziege&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Ovce a koza ====<br /> <br /> Jako takzvaní «malí přežvýkavci» patří ovce a kozy po psech k nejstarším z našich domácích zvířat. Přestože jsou si blízce příbuzní, výrazně se liší temperamentem, pohyblivostí a v různé míře i skromností. Jako všichni přežvýkavci vystupují jako rohaté sudokopytníky z hlediska kmenové historie teprve na konci řady savců. Ba co více, tvarová rozmanitost divokých a pozdějších kulturních forem ovcím a kozám podobných druhů se rozvinula teprve v přechodu mladšího terciéru do dob ledových (pleistocén) a v nich samotných až do současnosti (''holocén'')&lt;ref&gt;Bernhard Grzimek: ''Grzimeks Tierleben, Enzyklopädie des Tierreichs'', Band 13, Säugetiere 4, München 1971, S. 470.&lt;/ref&gt; — tedy v dobách, v nichž člověk vstoupil mezi zvířata a z hlediska svého kosmicky utvářeného, instinktivně-duchu blízkého vědomí navázal s nimi magicko-kultický vztah, jenž nacházel výraz ve způsobu lovu se zřetelem na potravu a oděv a ve zvířecí oběti.<br /> <br /> Není tedy oprávněná otázka, zda nomadizující člověk, vpletený do vladaření přírodních sil, se nepodílel na této přeci jen velmi mladé diferenciaci forem? Nekazují na tuto myslitelnou možnost mýty národů, například zvířecí oběť Abelova nebo jeskynní kresby sahající do dob ledových (''pleistocén''), mimo jiné v Sahaře, a mnohé další? Nejsou tyto všechny výrazem magicko-kultického vztahu člověka a zvířete atlantské doby, pozdního kenozoika? A nevykonala se pak později, v druhé epoše poatlantského věku (''holocén'') ze zarathuštrovských mystérií, v jakési opakovaci na vyšším stupni, domestikace?<br /> <br /> Ovce a kozy, vybavené všemi znaky svého domáctví, se objevují od konce devátého tisíciletí př. Kr. v horských oblastech jihozápadní Asie. U ovcí jsou to tyto znaky: tvarově menší než divoká forma, vysoká variabilita tělesné velikosti, žádná sezónní proměna srsti, její proměna v nepřetržitě rostoucí vlněné rouno, živé zbarvení a vzorování. Podobnou rozmanitost zevního obrazu vykazují kozy, až po srst proměněnou v vlnu u koz angorských a kašmírských.&lt;ref&gt;Norbert Benecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 1994, S. 247.&lt;/ref&gt; {{SE|144}}<br /> <br /> Ovce a ještě více kozy jsou neobyčejně skromné. Jejich potravou jsou trávy, byliny, listy a výhonky. Kozy jsou přitom vysoce přizpůsobivé aromatické, na celulózu bohaté a slané nabídce potravy v extrémních geografických zónách, například v horských polohách a polopouštích. Přepásání těch posledně jmenovaných vede rychle k postupující dezertifikaci. Prostřednictvím rozmanitých darů obou malých přežvýkavců — vlny, masa, mléka, srsti, kožešiny, kůží a rohů — se stali velkými průvodci člověka v kultuře. Stáli v uzavřených stádech pod ochranou pasteveckých národů, jaksi jako základ jejich existence, a v mnohých venkovských sídlech se stali „krávou malého člověka&quot;. Těsný vztah ovce k prostředí a k člověku vedl celosvětově k velké rasové rozmanitosti, od středověku v Evropě k vytváření krajových odrůd, v novověku k liniovému šlechtění masných, vlnových a mléčných plemen. Šlechtění bílé vlnové ovce (merino) se uskutečnilo ve Španělsku. Ta dnes, v mnoha případech s příkrží krajových odrůd, dosáhla největšího rozšíření na celém světě.<br /> <br /> V Evropě přetrvává pastevectví pod vedením potulného pastuchy v zbytcích dodnes. Hospodářsky lze toto zachovat jen tím, že se ovčí stáda přednostně nasazují v chráněných krajinných oblastech pro péči o krajinu. Nejsilněji klesá chov koz. 95 % všech domácích koz slouží samozásobení v malorolnicky strukturovaném zemědělství třetího světa.<br /> <br /> Projevy podstaty ovce a kozy jsou navzájem polární. Smyslové výkony obou jsou sice podobné — nejlépe je vyvinut čich, za nímž následuje zrak a s určitým odstupem sluch. Avšak to duševní se různě projevuje v řeči těla a skrze smysly. S hlavou většinou skloněnou pod linii páteře, s mohutnějším tělem, více obrácenou k zemi a k vnitřnímu světu vlastního metabolismu, trmácivější v pohybech, projevuje se duševní bytost ovce spíše snivě, zdrženlivě. Jinak koza: živě vyskočí, přeskakuje přes pařezy a kameny, zvedá hlavu vysoko, zvědavě čichá sem i tam, šplhá na nejbližší vyvýšené stanoviště, drží pohled pozorně zaměřený do dálky. Namísto toho, aby se pasla přes rozlehlé roviny, dává přednost hornatým polohám na strmých svazích v úrovni hlavy, nebo se staví kolmo na zadní nohy, aby dosáhla na keři a stromě ještě na nejvýše dostupný list.<br /> <br /> Ovce a kozy mají rohy. Ty jsou na rozdíl od skotu u samců větší a podle plemene šroubovitě tvarované {{SE|145}}<br /> <br /> otočené nebo šavlovitě prohnuté dozadu. Vedle rohatých plemen existují bezrohá plemena, k nimž u ovcí náleží většina dnešních užitkových plemen.<br /> <br /> Při zúžení rasové rozmanitosti se šlechtění soustředí na vlnové nebo mléčné ovce, u koz na dojnice nebo masná zvířata.<br /> <br /> Malí přežvýkavci jsou stádní zvířata, ovce ještě více než kozy. Z toho důvodu jsou svou podstatou spíše krajinnými tvůrci ve velkém, méně utvářecím orgánem v jednotlivém zemědělském organismu. Dokud vesnické útvary se svými katastry ještě existovaly jako do značné míry uzavřený celek, bylo povoláním pastevce udělat ze svého ovčího stáda orgán tohoto celku: ať v pastvě na úhoru, na obecních nebo pustých plochách, při hnání přes sklizené pozemky s okopaninovými plodinami, přes příliš bujně do listu rašící ozimé osevy; nebo v pastvě bylinami bohatých cest a polních mezí na podzim jako dietetikum pro nadcházející zimní ustájení; nebo konečně v ohraničení na polích za účelem hnojení. To vše bylo zpečetěným právem a dělo se v dohodě s vesnickým společenstvím. Povolání pastevce znovu oživit — tomu jsou položeny úzké meze. Možnosti se nabízejí v péči o přírodní rezervace nebo na velkých podnicích s marginální půdou.<br /> <br /> Jinak je to s chovem mléčných ovcí a mléčných koz. Obě nejsou vázány na stádo a mohou v menších i větších stavech podstatně přispět k prohloubení duševního života zemědělského organismu. Především se malí přežvýkavci doporučují pro další rozvoj jednostranně zaměřených zahradnictví směrem k zahradnickým statkům. Zastupují tam skot ve zužitkování meziplodin k zelenému hnojení i odpadů z mnohostranné zeleninové produkce a starají se o jejich proměnu v trvale účinné hnojivo.<br /> <br /> Cestou čtyřžaludečního systému přežvýkavců podléhá rostlinná potrava jedinečně intenzivnímu trávení (viz kapitola „Skot&quot;, žvačkování v bachoru a přežvykování, strana 150 nn.). To umožňuje celulózu, tj. hrubovláknité výživné látky, rozložit a zpřístupnit pro růst, udržení a výkon (mléko, vlna, maso). V průběhu tohoto trávicího procesu dostává rostlinný výživný tok vtisknuta v sobě síly duševní organizace zvířete. Odpovídajíce bytostné povaze ovce a kozy je toto vtiskávání různé. Rozdíl nelze dostatečně odvodit z kvantitativního složení takzvaných živin hnojiva. Nikoli kvantitativní podíl {{SE|146}}<br /> <br /> Nikoliv kvantitativní podíl látek je rozhodující, nýbrž jejich kompozice skrze síly duševního těla, které vstupují do životních procesů. Wesensart sama hnojí skrze látky. Tak působí ovčí hnůj mírněji, harmonizujícím a strukturujícím způsobem na životní procesy, jež se ve vegetativní oblasti zhušťují k potravní plodině, například u listové zeleniny. Kozí hnůj naproti tomu působí žhavěji a — jak lze z bytostné povahy kozy předpokládat — povzbudivěji na růstový impuls v ose kořen–stonek–květ.<br /> <br /> Příspěvek ovce k oduševnění krajiny se stává prožitkem, táhne-li pastýř se svým ovčím stádem na podzim přes katastr statku a odtud dál skrze okolní kulturní krajinu: pastýř s holí kráčí v čele, stádo v těsném houfu za ním; nebo stojí uprostřed pole a ovce se na všechny strany kolem něj rozebírají za potravou. Tato scenérie probouzí náladu hlubokého míru, jenž se prostírá nad krajinou — obraz dokonalého klidu a pohybu zároveň. Takové ovčí stádo táhnoucí přes pole, od katastru ke katastru, jehož každý záchvěv bytí se soustřeďuje ve vědomí pastýře a je odtud řízen, zakládá vztahy, jimiž se jednotlivé zemědělské organismy uzavírají do vyšší jednoty kulturní krajiny. Oproti ovcím jsou kozy méně stádními zvířaty. Mají více vlastní vůle. Jsou chovány v omezeném rozsahu pro produkci mléka a masa a — zčásti jako náhrada za skot — prokáží v kánonu všech domácích zvířat cenné služby při utváření duševního těla zemědělského organismu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Rind&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Skot ====<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Herkunft_und_Mythos&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Původ a mýtus =====<br /> <br /> Podle obecně přijímaného názoru pochází skot (Bos taurus) od pratura nebo zubra (Bos primigenius). «Moderní zoologický výzkum domácích zvířat považuje dnes s jistotou jen jedno divoké hovězí zvíře, praura nebo zubra, za jedinou divokou výchozí formu domácího skotu.»<br /> <br /> Předpokládá se, že evropská plemena skotu přišla z «úrodného půlměsíce», z přední a střední Asie. Nejstarší nálezy kostí sahají do osmého tisíciletí před Kristem, tedy do počátků {{SE|147}}<br /> <br /> staropersské kultury. Raná i všechna pozdější plemena skotu mají menší tělesnou stavbu než předpokládaná divoká forma pratura a vykazují od samého počátku vysokou variabilitu zevní podoby. Právě na příkladu pastevních zvířat — skotu, ovcí a koz, nejstarších domácích zvířat hned po psech — se může stát zřejmým, jak hluboko v temnotách zůstává odvozování od jejich divokých forem. Pohlédneme-li na mýty národů, například na oběť Ábelovu ve Starém zákoně — byl pastýřem —, stojí v popředí náboženských obětních rituálů především ovce a skot. «Kulturněhistorické dokumenty ukazují, že skot v Mezopotámii, Egyptě, Persii a Indii sloužil zpočátku výhradně kultovním účelům.» Ve staroegyptském mýtu byla v dobytčeti praobrazně uctívána nebeská bohyně Hathor, zobrazovaná jako kráva nesoucí mezi rohy sluneční kotouč. V dnešní Indii platí kráva u hindů jako odnepaměti za posvátnou. Neukazuje to spíše na to, že duchovně reálné prožívání bytostné povahy skotu — toho, co nadsmyslově tvoří skupinovou duši —, bylo kmotrem procesu domestikace?<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stellung_im_Betriebsorganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Postavení v hospodářském organismu =====<br /> <br /> Pokud jde o utváření zemědělského organismu v uzavřený celek, je skot, respektive do vyšší jednoty zformovaný stádní organismus, «královnou a králem» mezi všemi domácími zvířaty. Jistě, každé z nich přináší svůj příspěvek podle toho duševního, jež se ponořilo do tělesné formace. Bytostné povaze krávy je však vlastní universální potence. Z tohoto důvodu nelze v přísném smyslu od chovu skotu upustit. Jeho podstatný význam spočívá teprve druhotně v tom, co produkuje v podobě potravin a jiných surovin. To je vnější stránka. Tuto stránku zastupuje řada polních plodin, které tvoří podstatný základní pilíř prvovýroby v hospodářském životě. Primární výkon leží na vnitřní straně; je jím zvláštní schopnost vztahovat fyziologické funkce — přesněji řečeno bytostné články hospodářského organismu — jedny na druhé, a tím tento organismus jako celek udržovat zdravým a schopným rozvoje. Kráva — stále myšlená jako článek stádního organismu vázaného na statek — nastavuje moudrostí prostoupené míro {{SE|148}}<br /> <br /> míry, vnitřní ekonomii celého provozu z hlediska utváření svého těla a souhry svých orgánových soustav prostřednictvím své vlastní činnosti a otiskuje ji do přírodní stránky hospodářského celku.<br /> <br /> O pravém stádním organismu lze hovořit teprve tehdy, kdy se stádo v průběhu generací doplňuje z vlastního odchovu a propojilo se se stanovištními poměry až k vlastní krmivové základně hospodářství. Pro plemeníky platí zvláštní postavení: jsou v pravidelných intervalech nahrazováni otci z chovatelských podniků stejného zaměření za účelem obnovy krve stáda. Stádní organismus je nadřazen součtu jednotlivých zvířat. To se projevuje mimo jiné v souběžnosti denně rytmických způsobů chování zvířat. Ráno následují jakoby v hierarchickém pořadí vedoucí krávu na pastvinu. Tam se rozptýlí, ale nepobíhají zmatkem; pasou se a táhnou jedním směrem, přijímají potravu sedm až osm hodin denně, přerušovanou společnými fázemi přežvykování, které rovněž trvají přibližně osm hodin denně. I chůze k napajadlu, přestávky v odpočinku a vydávání mléka podléhají přísnému rytmu ovládajícímu celé stádo. Všechna opatření v chovu, krmení, péči a plemenitbě by měla sloužit posílení tohoto stádně-rytmického dění. Čím je toto dění vyvinutější, tím je stádo zdravější.<br /> <br /> Metody, které jsou základem dnes celosvětově praktikovaného velkochovu — krmení siláží a snadno stravitelnými koncentráty z celého světa, celoroční ustájení na betonových roštových podlahách, praxe odrohovávání a šlechtění na maximální výkon, vše stlačeno do výrazně zkrácené délky života a podobně — oslabují krávy. Znamená to ztrátu schopnosti vytvořit vlastní uzavřený duševní tělesný článek. Dojnice jsou již v mládí vyčerpány a zpravidla po 4,5 letech, tj. po dvou «násilných» laktacích, za hranicí použitelnosti.<br /> <br /> Rozsah chovu skotu se řídí velikostí podniku, jeho přírodními předpoklady s ohledem na klimatické a půdní podmínky, a tím i potřebami hnojení, jakož i — ve stupních — intenzitou hospodaření. Rozhodující je přitom vlastní krmivová základna hospodářství, která zahrnuje dostupné travnaté plochy — louky a pastviny — i pícninářství na orné půdě. Rozsah posledně jmenovaného vyplývá z utváření osevního postupu v polním hospodářství. {{SE|149}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Wesenserscheinung_und_Wesenserkenntnis&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Bytostná jevenost a bytostné poznání =====<br /> <br /> Kráva je jako přežvýkavec nejvyšší vývojové úrovně bytostí stejně tak metabolicky aktivní jako rytmickou. Naproti tomu její nervově-smyslová aktivita — až na vysoce diferencované výkony čichu a chuti — ve vztahu k okolnímu prostředí výrazněji ustupuje do pozadí. Její smyslové výkony slouží prvořadě jejímu nitru, její trávicí činnosti. Její inteligentní bytost se navenek projevuje spíše flegmaticky, temně snivě, dovnitř pak vysokým, moudrostí plným instinktivním životem. Sama sebe prožívá, silně introvertovaná, v jakémsi vnitřním nazírání.<br /> <br /> Kdo se snaží poznávajícím způsobem přiblížit bytosti skotu, musí soustředit pozornost na jeho hlavní činnost: na procesuální kroky ve vzájemné souhře nitra a vnějšku při příjmu potravy, přes zpracování krmivové hmoty v trávení, až k vylučování hnůj a kejdy.<br /> <br /> Sleduje-li člověk přírodovědecká dílčí fakta týkající se trávicího dění, narazí záhy na hranice poznání. Těchto hranic si obecně nevšímá proto, že nevěnuje dostatečnou pozornost — a tedy ani váhu — prahu k smyslově nepozorovatelnému. Nepozorovaně se tak propadá do abstraktních, bezjakostních modelových představ. Uvědomí-li si však tuto mez poznání, která se otevírá mezi předmětně vnímatelným a procesuálním substančním děním — například při přechodu z vnějšku do nitra skrze střevní stěny — teprve tehdy začíná člověk skutečně oceňovat a vážit si dosahu a váhy výsledků duchovního bádání Rudolfa Steinera. Jsou-li tyto výsledky bádání přibrány, stává se poznání opírající se o vnější smysly stále se rozšiřujícím poznávacím procesem. Osvětlují účinné agens, to bytostně-působící, které přináší na svět jevy v jejich formách a barvách. Výsledky duchovního bádání přidávají k vnější stránce světa jevů bytostně-tvůrčí stránku vnitřní.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Maulverdauung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Ústní trávení =====<br /> <br /> Již při příjmu potravy — denně přibližně osmina tělesné hmotnosti, to odpovídá 60 až 70 kg čerstvé substance — ovládá látkovýměnně-pohybový systém oblast hlavy. Hlava se noří, čumákem hmatavě tápe hluboko do krmivové hmoty; jako úd ji obtáčí dlouhý {{SE|150}}<br /> <br /> jazyk patky Zunge, ukousne jako úd snop trávy, byliny nebo sena, stáhne je do tlamy a v případě zeleného porostu je oddělí přitlačením dolní čelisti ke hraně bezzubé ploténky horní čelisti. Mezi tím klouže jazyk s rozkoší přes pysk a ochutnává žlázové výměšky z něj. Pravděpodobně přitom skot provádí jakýsi první rozbor jakosti přijatého krmiva, patrně i s ohledem na druh a množství osliznutí slinami. Na pysku splývá horní ret s nosními dutinami vjedno. Tím jsou příjem potravy a dýchání těsně navzájem svázány — stejně tak hmat, chuť a čich.<br /> <br /> Po dobu krátkého setrvání krmiva v dlouhé tlamové dutině je to opět jazyk, který v několika žvýkacích záběrech pohybuje krmivem rytmicky tam a zpět mezi řadami stoliček. Tím se zahajuje první krok trávení rozdrceením a prosolizováním slinami. Řada žláz různé velikosti vylučuje sliny — při krmení senem až 180 litrů za den — a zajišťuje enzymatický rozklad škrobu na cukr.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Pansenverdauung_und_Wiederkäuen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Trávení v bachoru a přežvykování =====<br /> <br /> Tlamové trávení se mohutně stupňuje v aktu přežvykování. Ten probíhá protiběžně k příjmu potravy. Co skot spásl, ochutnal a spolkl, to si portáž po portáži přináší zpět z hlubší trávicí zóny, z předžaludků, žvýká to znovu a nyní teprve důkladně prochutná. Podle druhu krmiva — čerstvá zelená hmota či hrubé krmivo — vykoná 30 až 80 přežvykovacích záběrů na porci.<br /> <br /> Před tímto výkonem se odehrává pozoruhodná výměna. Jen málo rozdrcen přechází snop za snopem z tlamové dutiny krajiny hlavy skrze jícen a oddělující bránici do krajiny břicha, do tří žlázami nepokrytých předžaludků: zaprvé do čepce (*Reticulum*; zvaného také síťový nebo katapultový žaludek), odtamtud zadruhé do bachoru a zatřetí do knihy nebo listnatého žaludku (*Omasum*). Není-li to rozhodnuto již předtím v bachoru, pak se v knize definitivně rozhodne, zda potravní kaše přejde k dalšímu trávení do sýřiště neboli žlázového žaludku, nebo zda se — vymačkána — vydá ještě jednou zpět do tlamové dutiny k přežvykování. Svébytným úkolem předžaludků, a zde zejména bachoru, je mikrobiální rozklad na hrubou vlákninu bohaté rostlinné potravy. Bachor s ohromnou pojistností přibližně 150 litrů se táhne od bránice dozadu až do pánevní dutiny. {{SE|151}}<br /> <br /> Spolu s čepcem a knihou vyplňuje celou levou polovinu dutiny břišní. Ve velkém fermentačním prostoru bachoru probíhají v neustále se pohybujících potravních masách intenzivní kvasné procesy. Jakkoli chaoticky se odehrávají, tím přísněji stojí pod vedením astrálního těla skotu. Při těchto rytmicky probíhajících přeměnách rozkládají bakterie a nálevníci, patřící k prvokům, snadněji stravitelné složky potravní kaše, přičemž část z nich — jde zejména o energeticky bohaté mastné kyseliny — prochází již zde přes metabolicky aktivní bachořní sliznici do krevního oběhu.&lt;ref&gt;Anita Idel: ''Die Kuh ist kein Klimakiller'', Marburg 2012, 210 S.&lt;/ref&gt; Jakmile je bachor plný — zvenku patrné podle vyklenutí levé strany břicha — a nastupuje tedy sytost, většinou si kráva, resp. celé stádo, lehne a po nějaké době začne přežvykovat. Obsah bachoru se roztřídí do tří vrstev: spodní tekutá, nad ní plovoucí střední vrstva z hrubšího materiálu a svrchní vrstva kvasných plynů. Ze střední vrstvy bachoru a z vymačkaného materiálu z knihy polyká skot nyní porci za porcí zpět do tlamy a stejnou cestou propouští kvasné plyny. Ty proudí s výdechem až do čelních dutin, ano až do dutiny rohového čepu. Zde se skotu otevírá rozsáhlé pole vnímání a kvalitativní analýzy toho, co se mu do tohoto stadia trávicího procesu odhalilo po stránce látkové i silové.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Wiederkäuen,_eine_Wahrnehmung_und_Sichtung_von_Stoffen_und_Kräften&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Přežvykování jako vnímání a třídění látek a sil =====<br /> <br /> Při aktu přežvykování — osm až devět hodin denně — se proměňuje bytostný výraz krávy v základech. Její metabolicko-pohybová aktivita do značné míry ustupuje. Veškerá vnitřní i vnější činnost se přesunuje k hlavovému pólu. V silné, rytmické práci jsou nejen žvýkací svaly, meloucí zpět polknutý, přibližně na sto gramů dávkovaný vláknový chomáč potravy, ale stejně tak jazyk a slinné žlázy. Smysly se naproti tomu chovají právě opačně. V soustředění na akt přežvykování jaksi utichají, přicházejí k „rozjímání&quot;. Teprve nyní kráva skutečně promyslí, co přijala jako živou, strukturovanou substanci zvenku — z tohoto pole, oné louky nebo pastviny. Jistě, ona to {{SE|152}}<br /> <br /> Při pasení to již ohmatala, ochutala a očichala. Nyní však, v opětovném ochutnávání již předtrávené potravy, se to, co bylo vnímáno, sjednocuje s celým jejím duševním bytím. To, co bylo předtím pouhou živě strukturovanou rostlinnou hmotou, se v pozorném přežvykování povznáší k duševnímu prožitku. Kráva se v této činnosti probouzí ke svému vědomí, jež sníc je celé ponořeno do tělesných pochodů. Cítivá síla duševního těla je to, co odtud produševňuje veškeré další trávicí dění až ke konečnému produktu hnoje a kejdy. To, co Rudolf Steiner nazývá „kosmicko-kvalitativní analýzou&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, Seite 59.&lt;/ref&gt;, kterou zvíře vykonává při trávení, platí v nejvyšší míře pro skot. Při přežvykování tato analýza nabývá svého počátku. Na očích se to stává názorným; pohled se při přežvykování mění. Zatímco jindy hledíme do velkých očí jako do modré hloubky hlubokého pramene, nabývají nyní — při lehce zdvižené hlavě — oči i tvář napjatě soustředěného výrazu. Vypadá to, jako by kráva „rozjímala&quot; o všem, co si v této první fázi trávení jako vnímání zvnitřnila. Tak intenzivní, do nitra obrácený pohled nenajdeme v říši zvířat asi nikde jinde. Je to, jako by ve výrazu očí se zrcadlilo vědomění si formativních sil, jež se při mletí uhlíkových skeletů a bílkovinných struktur rostlinných hmot uvolňují. V aktu přežvykování je kráva zcela sama u sebe, blízka sebeuvědomění, jež mít nemůže, protože nemá inkarnované Já. Díky blízkosti svého vysoce soustředěného duševního těla ke své jáství, která se jako její „skupinová duše&quot; proживá&lt;ref&gt;Viz např.: Rudolf Steiner: ''Die geistigen Wesenheiten in den Himmelskörpern und Naturreichen'', GA 136, Vortrag vom 6. April 1912.&lt;/ref&gt; a v odrazu projevuje v organismu stáda, je obzvláštním způsobem schopna vnitřně zpracovávat mohutně se vzdouvající masu formativních sil. V prvním kroku vykonává zmíněnou „kosmicko-kvalitativní analýzu&quot; v rozkládání rostlinné potravy, vrcholící v aktu přežvykování. V duševní temnotě analyzuje formativní síly, jež z kosmu ve světle slunce vybudovaly podobu rostliny, jež ztuhly v jejích jednotlivých formách a jež se staly zároveň nositeli živého substančního dění v rostlinách. {{SE|153}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Dünn-_und_Dickdarmverdauung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Trávení v tenkém a tlustém střevě =====<br /> <br /> V rozplývání rostlinných forem v trávicím traktu se obrazotvorné síly postupně uvolňují ze svého hmotného zajetí. Je to výsledek postupného procesu rozkladu, který probíhá ve třech fázích: mechanicko-mikrobiální fáze od žvýkání přes bachor a knihu, fáze převážně enzymatická, ale zároveň bakteriální od slezu přes lačník (*Jejunum*) po kyčelník (*Ileum*), a odtud fáze ryze mikrobiální od slepého střeva (*Caecum*) přes tračník (*Colon*) po konečník (*Rectum*). Zatímco v předžaludcích je štěpení celulózy dominantním dějem a paralelně s ním probíhá díky neobyčejně aktivní mikrobní činnosti přestavba a budování bílkovinného metabolismu, začíná v slezu (*Abomasum*) v kyselém prostředí — navozovaném žaludečními šťávami — rozklad bílkovin. Ten pokračuje, včetně odumřelých mikrobních mas z předžaludků, enzymatickou a bakteriální cestou napříč oddíly tenkého střeva (*Intestinum tenue*): nejprve prostřednictvím sekretů slinivky (*Pancreas*), jež ústí — podobně jako žluč emulgující tuky — do dvanáctníku (*Duodenum*), poté skrze lačník (*Jejunum*) posetý nesčetnými žlázami a klky a nakonec krátkým kyčelníkem (*Ileum*). Kyčelník tvoří propust mezi lačníkem a tlustým střevem. Brání zpětnému toku z obsahu tračníku a konečníku bohatého na bakterie do bakteriemi chudého lačníku.&lt;ref&gt;Klaus Löffler, Gotthold Gäbel, Helga Pfannkuche: ''Anatomie und Physiologie der Haustiere'', Stuttgart 2018, 375 S.&lt;/ref&gt; Celková délka tenkého střeva dospělé krávy dosahuje až 48 metrů. Visí záhybovitě na okruží (*Mesenterium*) — záhybnaté serosové dvojlamelce. Okruží a tenké střevo kranzovitě obkružují odvíjející se a zavíjející se spirálu tračníku, který navazuje na kyčelník a slepé střevo a ústí do tlustého střeva čili konečníku — tvoří tak třetí oddíl.&lt;ref&gt;Rolf Krahmer, Lothar Schröder: ''Anatomie der Haustiere'', Leipzig 1985, S. 201ff.&lt;/ref&gt; To, co z hmoty bohaté na hrubou vlákninu prošlo bez strávení bachorem a lačníkem, podléhá nyní opětovně intenzivnímu mikrobiálnímu rozkladu. Nemalý zbytek nestráveného hrubého vlákna, prostoupený stále ještě aktivní mikrobní masou, se nakonec objevuje jako kravský výkal. Otázkou je, zda tento mikrobiálně oživený hmotný zbytek sám o sobě tvoří hnojivou hodnotu kravského hnoje.<br /> <br /> Hmotně-procesuální dění v trávicím traktu náleží, ač se odehrává pod vedením bytosti zvířete, od začátku do konce {{SE|154}}<br /> <br /> ke vnějšímu světu. Jeho úkolem je překonat cizost potravy. Děje se to úplným rozkladem, a to tak dalece, že předem utvářená forma, látková i silová konfigurace potravy — ať už trav, bylin nebo luskovin — zcela ztrácí svůj vlastní bytostný charakter.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Schwelle_von_der_Außen-_zur_Innenwelt&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Práh od vnějšího světa k vnitřnímu ====<br /> <br /> Práh od vnějšího světa trávicího traktu, přesunutého dovnitř těla zvířete, k mocně působícímu vnitřnímu světu vlastní bytosti tvoří slizniční stěny bachoru, slézu, tenkého střeva a — doznívajíce — tračníku a konečníku. Tyto hraniční blány jsou orgány, které ve srovnání s tělesnou vnější kůží vykazují obrácený — vyvráceně vybudovaný — uspořádání: mohutně vyvinuté sliznice jsou obráceny navenek, k proudu potravy; jsou v nejvyšší míře metabolicky aktivní jak v rozkladu potravy, tak v absorpci látek zbavených jejich cizosti. Strana střevní stěny obrácená k nitru těla, serosa, je inervována. Náleží pobřišnici (*Peritoneum*), která vystýlá břišní dutinu jaksi jako «vnitřní nebe» — a tím reprezentuje smyslově-nervový čili vnímavostní pól střevních stěn. Uprostřed se vřazuje — tvoříc střed — kruhová svalová vrstva, která rytmicky zajišťuje mimo jiné peristaltické pohyby. Je to duševno skotu samého, co je v oněch třech článcích trávicích blan činné, zároveň dění vnímá a nechává je souznít v celek tělesných funkcí.<br /> <br /> Tak proudí z trávicího traktu do tělesného vnitřního prostoru éterizovaný a duší prodchnutý proud substance: proud éterických formativních sil, uvolněných z jejich vázanosti v rostlinných formách; jakož i záření pocitových, to jest duševních sil, které skot v sobě svou smyslovou činností — zvláště při přežvykování — uvedl do pohybu. První jsou přijímány krví a jsou k dispozici pro budování tělu vlastní substance, pro růst a reprodukci. Druhé vyzařují v úzké vazbě ke krvi do organismu. Žilní krev, přitékající zpět z velkého tělního oběhu, se obohacuje o v střevních stěnách vstřebané látky a síly. Přes játra se dostává do malého krevního oběhu srdce a plic a tam se oživuje v krev tepennou. Ze srdce ústí do velkého krevního oběhu, přičemž část se větví dopředu do kmene hlavových tepen, z nichž jedna až {{SE|155}}<br /> <br /> do kostních čepů a jejich okostice (''Periost'') i do podkožních vrstev obou rohů. Jak silné je prokrvení rohových čepů vyrůstajících z čelní kosti, se ukazuje při zlomenině rohu: Krev tryská jako z pramene, téměř nezastavitelně.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Bedeutung_der_Hörner_und_Klauen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Význam rohů a paznehtů ====<br /> <br /> V rozích a paznehtách naráží krev – a s ní spojené étericky-astrální záření – na stěnu, jež je i pro toto záření neprostupná: na vnější rohový obal. Je to zevní kůže ztuhnutá v roh, čistá «forma», smrtelný pól oproti životnímu pólu substančního proudu pulsujícího z hlubin těla. Zde, v tomto bodu vzdutí čili smrti, jsou krev i záření vraceny zpět do organismu.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 96 ff.&lt;/ref&gt; V rozích a paznehtách se organismus přežvýkavců zcela uzavírá před vyzařujícími účinky kosmu a Země. Skot je odkazován zpět na sebe sama – nikoli však ve smyslu vystupňovaného vědomí v hlavě, nýbrž ve smyslu zvýšené gestaltungskraft v živém látkovýměnného pólu.<br /> <br /> Průběh kosmicko-kvalitativní analýzy se uskutečňuje v procesuálních krocích, v nichž se funkce nervově-smyslového systému ve vztahu k funkci systému látkové výměny polarizuje dvojím způsobem: Percepční činnost přežvykování a selekcí bachořními a tenkostřevními stěnami stojí polárně k posloupnosti trávicích kroků, která začíná v tlamě slinivým zvlhčením a drcením, pokračuje v předžaludcích mikrobiálním rozkladem, dosahuje vrcholu v žaludečním a tenkostřevním trávení a uzavírá se v tlustém střevě. Zde jsou látkové kompozice krmiva rozloženy natolik, že ztrácejí svůj vlastní charakter. Jsou postupně uváděny do fyzicko-minerálního, anorganického stavu, který ze strany látkové otevírá kosmicko-kvalitativní analýze široké pole. K tomuto ničivému dění stojí polárně životní proud krve, který tyto látky uvedené do stavu anorganiky přejímá do vlastních konstruktivních procesů těla a vede je až k periferním hranicím rohů a paznehtů.<br /> <br /> Přežvykování je smyslový proces, který se skrze mozek stává tlumeně vědomým a odráží se v soustředěném výrazu tváře. {{SE|156}}<br /> <br /> Kráva vnímá statek prostřednictvím krmiva. V žvýkání si uvědomuje jeho látkově-kompoziční a silový charakter i jeho původ z katastru statku. Tyto smyslové funkce pokračují dozadu v bachoru a střevech. Tam se postupně noří do bezvědomí.<br /> <br /> Co se naproti tomu odehrává v rozích a paznehtách, je vystupňované vnímání ve vztahu k vnitřnímu zesílení instinktivního života. Vnímání odkrývá, co krev z oblasti trávení nese dopředu k periférii těla coby prožitou živost. V příboji k mrtvé rohové hůlce nevzplane vědomí vázané na mozek, nýbrž duchovní síla působící do podvědomí a vyzařující zpět do organismu. Porozumění povaze této síly se může dostavit, porovnáme-li pohled na myšlenkovou sílu v člověku, která působí nadsmyslově a jejímž produktem jsou myšlenky, jež pak ve svém oslabení duchovní bytostnosti v hlavovém pólu vstupují přes mozek do vědomí. U skotu se tato síla nevystupňuje k myšlenkami nesené sebevědomosti. Zůstává vázána na látkovou výměnu jako síla, která má moc tlumivě, řádícím způsobem a odkrývajíc potenciály živé účinnosti působit na éterické formativní síly uvolněné z trávení. Tyto potenciály lze přirovnat k imaginativnímu světu obrazů, který si například umělec vzbuzuje v sobě při tvorbě svého uměleckého díla. Co má kráva v zárodku, může člověk rozvíjet v sebekultiváci skrze myšlení uvolněné od těla. Skrze ně se učí v plném vědomí poznávat v pravých obrazech svět sil vládnoucí a působící v něm i kolem něj. Je to krok k imaginaci, první krok od smyslového k duchovnímu poznání.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Stufen der höheren Erkenntnis'', GA 12, Dornach 1993.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Kosmisch-qualitative_Analyse_und_Ich-Anlage&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já ====<br /> <br /> Z celkového pohledu na bytost skotu vyvstává následující obraz: Označuje-li počátek kosmicko-kvalitativní analýzy přežvykování, pak její dovršení označují děje v rozích a paznehtách. Toto dovršení spočívá ve zpětném vzdutí krve a v odrazu záření spojených s krví na rohových hůlkách zcela erstorbených do pouhé formy zpět do organismu. Zpětné záření v sobě obsahuje souhrn všeho, co si duševní tělo skotu ze živého dění trávení {{SE|157}}<br /> <br /> na sebe si přivlastnilo z posílených vjemů. Potravou skotu jsou rostliny, převážně stonek a list. Jsou to útvary vzniklé ze záření kosmu do pozemského látkovosti. Když jíme rostliny, jíme kosmos. Skot se svým vysoce rozvinutým instinktivním životem analyzuje kosmický podíl fyzické gestaltové podoby rostliny. Orgán, který zpracovává výsledek této analýzy, zpětné záření, není mozek jako orgán vědomí. Spíše je třeba mít na mysli, že je to polárně protilehlá citlivá pobřišnice, jež vystýlá celou břišní dutinu, a zvláště pak *Mesenterium*. To se soustřeďuje dvoulalokově zejména v okruží, které nese tenké střevo. Co se tu skotu odhaluje v ospalé a snivé bdělosti, již není forma, nýbrž substanciálně-silové, bytostná strana látky. Jeho vlastní, neinkarnovávané Já-bytí, «skupinová duše», vstupuje v hloubkách látkové výměny do vztahu k bytostnému prapůvodu látkovosti.<br /> <br /> Předchozí úvahy o tomto bytostném vztahu mohou vybudovat most k počátečnímu porozumění tomu, co Rudolf Steiner u skotu nazývá «vlohou Já».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 16. Juni 1924, Dornach 1999, S. 201.&lt;/ref&gt; Není to právě ona, která si výsledek «kosmicko-kvalitativní analýzy» vělívá do sebe a tak jako hnojivý zdroj sil otiskuje kravský hnůj? Takto pochopeno, nese kravský hnůj «éterično-astrální, jež po právu je v břiše zvířete», ven a tím oplodňuje půdy hofgemarkung. &lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 12. Juni 1924, S. 98.&lt;/ref&gt; Je to «vloha Já» s do ní vělívým étericky-astrálním zpětným zářením z nejzazší periferie skotu zpět do substančního proudu trávení, která kravskému hnoji propůjčuje jeho trvale oživující a utvářející hnojivou sílu. Hnůj «má sílu přemáhat neorganické zemitého».&lt;ref&gt;Ebd., S. 99.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Überschussleistungen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Přebytečné výkony ====<br /> <br /> Co skot — a to platí v obměnách pro všechny přežvýkavce mezi hospodářskými zvířaty — ze svých mas rostlinné potravy přijímá v látkách a formativních silách, toho potřebuje pro sebe jen nejméně: pro rozvoj svého vědomí, pro svou pohybovou aktivitu, zachování života a reprodukci. Zbývá velký přebytek, který nepotřebuje pro {{SE|158}}<br /> <br /> se spotřebovávat, protože nemá Já, které by chtělo žít pro sebe. Člověk má Já a nárokuje si potravu pro to, čeho ke svému životu potřebuje v uplatňování svého sebevědomí. Skot odevzdává svou přebytečnou sílu zvýšeným životním výkonům, jako je reprodukce, růst, tzn. produkci mléka a masa, a dále — ve spojení s «vlohou Já» — hnoji a kejdě a skrze ně, jako oživující a beseelující hnojivo, zemi. Míru, podle níž se tyto přebytečné síly rozdělují jednak na produkci a tvorbu hodnoty potravin a jednak na tvorbu hodnoty hnoje, určuje zpočátku přirozeně duševní tělo skotu. Je-li tato míra vyrovnaná, vznikají zdraví, dlouhověkost a vysoká hodnotnost hnoje. Dnešnímu člověku se podařilo tuto moudrostiplnou míru násilně posunout ve prospěch maximálního kvantitativního výkonu. Tím trpí zdraví zvířat právě tak jako nahrungsqualita a hodnota hnoje. V podmínkách velkokapacitního chovu se otázka kvality hnoje ve smyslu trvalého oživujícího a beseelujícího účinku vůbec neklade. Vůdčím tématem je naopak problematika likvidace masově vznikající kejdy. Organismu principu je naproti tomu správná míra imanentní.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Verzicht&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zřeknutí ====<br /> <br /> Skot je — jako ve stupních všechna hospodářská zvířata — bytostí zřeknutí. Kráva se v nejvyšší míře vzdává něčeho, co jí bytostně přísluší: oněch vyživujících a hnojivých sil, jež doslova «nezištně» odevzdává člověku a zemi. Tyto síly oživují, léčí a harmonizují stanovištní trvalou úrodnost půd. Posilují a uzdravují vztahové předivo půdy a rostliny. Je to v čase postupující proces, který tím více nabývá na platnosti, čím výlučněji pochází hnůj od dobytčího stavu statku a stejně tak i krmivo, na němž kravský chov provádí kosmicko-kvalitativní analýzu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Rinderherde_und_Hoforganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kravský chov a organismus hospodářství ====<br /> <br /> Nahlíženo na celek duševního těla organismu hospodářství, plní kravský chov v proudu časů jakýsi pulzující srdce. Z obvodu hofgemarkung odebírá krmivo; každý rok požírá<br /> <br /> Dobrá část toho, co přinesla životní organizace hofského organismu. Co v průběhu roku přichází z luk, pastvin a pěstování polních krmiv, je produktem součinnosti fyzické a životní organizace statku. Tento produkt — bohatství trav a bylin — neslouží lidské výživě, nýbrž výživě přežvýkavců, a prostřednictvím rostlinných zbytků, hnoje a kejdy úrodnosti země. Skot požírá a zpracovává ohromné rostlinné masy, jako by je potřeboval výhradně pro sebe. Tak tomu ale vůbec není! Co je v těchto masách kosmicky oživující gestaltungskraft, to povznáší do sféry svého analyzujícího, tupě vnímajícího duševního těla, prosycuje éterické formativní síly, uvolněné trávením a prostupující celým tělem, těmito vjemovými silami a nakonec vytváří produkt, který vrací zemi jako přidanou hodnotu — a tak napomáhá půdě k trvalé a nepřestávající úrodnosti. {{SE|159}}<br /> <br /> Toto dění, odehrávající se v rytmu roku i let, je — jako krev — jen zdánlivě oběhem. Jako se krev obnovuje v plicích, impregnuje na periferii těla dojmy vnímanými v srdci a v ledvinách se přebírá podle látek použitelných a nepoužitelných — tak i v zemědělském organismu se ubírá přes metamorfózy cesta nárůstu píce: ta se každý rok obnovuje pod vlivy kosmu a země, vyrůstá daleko venku v obvodu hofgemarkung, je přijímána a analyzována dobytčím stavem, přebírána ve střevní stěně a přeměňována v hnůj, který uchovává výtěžek toho, co se stalo, a uvádí jej do nového stávání. Nejde o opakování téhož, nýbrž o proces postupujícího vývoje.<br /> <br /> Tak se naplňuje prostřednictvím činnosti skotu — nahlíženo z přírodní strany — na nejvyšší rovině zákon «dávání a přijímání», jenž vládne vší přírodou, a zároveň stádo skotu jako celku — jak to jiné hospodářské zvíře nedokáže — zajišťuje co největší uzavřenost hofského organismu. Je to jedinečný výkon skotu, že se přirozeně nejprve střed a periferie statku spojují ve vyšší celek. «Hnůj dělá více zázraků než svatí.»&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Italienische Reise'', Hamburger Ausgabe, Bd. 11, München 1978, S. 269; Výrok rolníků na Sicílii, 19. dubna 1787.&lt;/ref&gt; {{SE|160}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Mensch_und_die_Ichorganisation_des_landwirtschaftlichen_Organismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Člověk a Já-organizace zemědělského organismu ====<br /> <br /> Naskicovaná fyzická, životní a duševní organizace zemědělského podniku je makrokosmicky předurčena místním spolupůsobením přírodních říší v polárním napěťovém poli Země a kosmu. Úkolem člověka je tento předpoklad pozvednout a utvořit ve vyšší jednotu podle principů, jež jsou základem podoby jeho mikrokosmického těla a bytosti. Novalis shrnuje tuto skutečnost do slov: «Lidstvo má poslání, jsme povoláni ke vzdělávání Země.»154 Naplnění tohoto poslání si klade za úkol biologicko-dynamické zemědělství, a to v rozšíření západně-křesťanské zemědělské kultury o antroposofickou duchovní vědu. Výchozím bodem tohoto úsilí je zmíněný Zemědělský kurz Rudolfa Steinera z roku 1924.155 Biologicko-dynamické zemědělství usiluje o další rozvoj v té době stále ještě osvědčené místní praxe, a to především utvářením podniku v organický celek a nadto mimo jiné specifickými opatřeními v oblasti hnojení k podpoře půdní úrodnosti a výživnosti produktů. Dalším cílem je vytváření hospodářských společenství, která si dávají svůj sociální řád sama na základě životních a pracovních podmínek zemědělství a, vyzařujíce navenek, vštěpují společenskému prostředí sociálně-tvůrčí impulsy.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Geistesforschung_als_Mittlerin_zwischen_Wesen_und_Erscheinung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Duchovní výzkum jako prostředník mezi bytostí a zjevem ===<br /> <br /> Kulturně zakládající v budoucím smyslu jsou ideje a jejich uskutečnění v sebeurčené práci. Z toho vzniká svobodný vztah člověka k sobě samému i ke světu. V zemědělství se člověk setkává v každodenní práci s přírodními a nebeskými jevy, s nekonečností vesmíru. Smyslovému vnímání se tento jeví jako konečný souhrn jednotlivých faktů, v nichž lze na rovině fyzicko-smyslového jevu rozpoznat zákonitou souvislost zachytitelnou v přírodních zákonech&lt;ref&gt;Novalis (Friedrich von Hardenberg): ''Fragmente 1'', Bd. 1, Heidelberg 1957, S. 35.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1979.&lt;/ref&gt; {{SE|161}}<br /> <br /> — avšak pod tímto redukcionistickým úhlem pohledu se nenaplňuje pojem vesmíru jako všeobsáhlosti, celosti; nepodává žádnou výpověď o tom, co oživuje rostlinu mezi nebem a zemí, co obdařuje duší živočicha a co nechává člověka ptát se po svém původu v duchu. To jsou však otázky po bytostné stránce věcí. Zůstávají pouhopouhému smyslovému poznání uzavřeny. To nezjevuje to, co se stává, nýbrž to, co se stalo — to, co se smyslům jeví jako podoba, jako mrtvý odraz ducha, který živě tvoří z nadsmyslového.<br /> <br /> Přednější otázka, před níž se v přítomnosti vidí postaven každý usilující člověk, není pouze otázka po jevu, to jest po tvarové stránce věcí, nýbrž otázka po agens, které tuto formu vytváří. Formu vnímáme smysly, jež jsou vázány na tělesnost, bytost pak duševními orgány, které si teprve na cestě individuální duchovní školení můžeme rozvíjet v té části duše, jež se svobodně vyzdvihuje z tělesné vázanosti.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''<br /> Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?'', GA 10, Dornach 1992.&lt;/ref&gt; Z antroposofického duchovního bádání leží před námi výsledky výzkumu, jež duchovní badatel získal prostřednictvím poznání prostého tělesnosti na základě takto vyvinutých vyšších duševních orgánů a jež může myslící vědomí každého člověka pojmout. Bytostná faktičnost výsledků antroposofického duchovního bádání se otevírá obyčejnému vědomí jednak skrze logiku — v nepředpojatém myšlení výsledků duchovní vědy se navzájem podpírají a sjednocují v duchovně-reálné myšlenkové obrazy — jednak skrze čin: prokazují svou plodnost v každodenním konání. Oba poznávací cesty, prohloubené třetím, osobním duchovním školením, se doplňují a pomáhají duši k duchovní jistotě v Já ohledně toho, co duchovní badatel líčí o bytostném světě, jenž tvoří, utváří a gestaltuje. Antroposofické duchovní bádání otevírá lidskému rozumu prohloubené porozumění pojmu celosti. Člověk se učí chápat sebe jako mikrokosmos, jenž obsahuje vše, co makrokosmicky naplňuje vesmír. V sebepoznání a s podporou výsledků duchovního bádání může nabýt schopnosti objevovat svou duchovní příbuznost s věcmi a bytostmi země i kosmu. Příroda mu pak nepřipadá jako souhrn jednotlivých faktů, s nimiž lze libovolně manipulovat a které — v popření vlastní hodnotnosti — jsou vzájemně zaměnitelné, jak to charakterizuje metody agrárního industrialismu. {{SE|162}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Aspekte_zur_sozialen_Problematik&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Aspekty sociální problematiky ===<br /> <br /> Na rozdíl od panující tendence, která v průmyslově orientovaném zemědělství činí jednajícího člověka nadbytečným, vyžaduje rozvíjení a vedení biologicko-dynamického hospodářského organismu vědomostní sílu a radost z práce stále většího počtu lidí. S tímto protisměrným vývojem, který začal v šedesátých letech 20. století, vstoupila do zemědělství «sociální otázka» — více než sto let po vzniku městského proletariátu v 19. století. Dnes se na biologicko-dynamických podnicích stala otázkou palčivou. Jak bylo vyloženo v úvodní kapitole, způsobuje kapitál v průmyslovém výrobním procesu dělbu práce. Nesmírně pestrý životní svět mezi Zemí a kosmem v zemědělství a způsob, jakým člověk svou prací vstupuje k tomuto dění do osobního vztahu, člení celistvost v pracovní oblasti. Striktní dělba práce roztrhá články zemědělského organismu na části a osamostatní je. Aby bylo možné čelit tomuto velkému nebezpečí, je třeba se v rámci podniku od samého počátku usilovat o sociální řád, který je zaměřen na celistvou součinnost všech článků hospodářského organismu. Tato nová sociální forma se utváří ve Verantwortungs- oder Betriebsgemeinschaften — ve společenstvích odpovědnosti nebo hospodářských společenstvích. V zárodečných počátcích jsou taková společenství přítomna na všech biologicko-dynamických podnicích. Každý původně selský rodinný podnik se v členění svých pestrých úkolů postupně vyvinul v rodinně svázané společenství odpovědnosti.<br /> <br /> Oproti dalším krokům k budování společenství se nečekaně, a stále výše, vztyčují překážky. V poněkud vnějším smyslu je první překážkou kupní a prodejní charakter práv. Vlastnické právo k půdě a ke kapitálu se stalo obchodovatelným zbožím, hospodářským objektem, který má cenu na trhu nemovitostí a na kapitálovém trhu. Nejinak se to má s obchodováním s takzvanými «ekopunkty». Práva svou povahou nemohou být nikdy zbožím. Ve společenském životě náleží do sféry práva, nikoli do hospodářské sféry. Nelze je rozmnožovat nebo zmenšovat libovolně podle potřeby, jako je tomu u zboží. Práva se projevují v úmluvách a smlouvách, jimiž se řídí vztahové předivo člověka k člověku. Jak ale může právo přijít ke svému právu — to jest: stát se spravedlivým? Kdo je tím, kdo může jako vlastník právy disponovat, kdo je tím, kdo je může spravovat věcně a bytostně přiměřeně: {{SE|163}}<br /> <br /> stát, právnická osoba nebo soukromá ruka? Přísně vzato žádný z nich, pokud jsou půda a kapitál neseny na trh, pokud jsou tedy myšleny jako kapitalizovatelné a obchodovány jako zboží. Pohledem do budoucnosti: Kdo tedy může být vlastníkem? Opět jen lidé v institucích a organizacích, kteří toto právo spravují v souladu s duchovním cílem jako svěřenci a kteří předmět práva dávají k užívání těm, kdo jsou k tomu způsobilí.<br /> <br /> V prvním přiblížení k tomuto budoucímu cíli nabízí stát právní formu obecně prospěšné nositelské organizace. Ta je zaměřena na sloužení obecnému blahu a je odpovídajícím způsobem omezena na definované účelové určení, jež vylučuje vlastní prospěch. Zemědělství pod to nespadá; a priori se mu přičítá, že pracuje výdělkově zaměřeně, tedy sebezájemně. To neplatí pro biologicko-dynamické zemědělství, které bere vážně uplatňování principu organismu a tím ve vysoké míře slouží obecnému blahu. Hnací silou zde není vlastní prospěch z hospodářského úspěchu, z maximalizace zisku, nýbrž kulturní výkon «vzdělávání Země». Produkce potravin je, pokud se přísně řídí principem organismu, vždy orientována na obecné blaho.<br /> <br /> Větší biologicko-dynamické podniky se na mnoha místech spojily s obecně prospěšnými institucemi, například s institucemi sociální terapie a léčebné pedagogiky, jakož i s institucemi výzkumu a vzdělávání. To umožňuje z části nebo celoplošně převést půdu do obecné prospěšnosti. Překážky k tomu jsou však stále velmi vysoké a zákonná nová úprava ohledně hospodaření sloužícího obecnému blahu by byla naléhavě žádoucí. Kdekoli se lidé sdružují kvůli biologicko-dynamickému hospodaření na zemědělském podniku, vzniká kardinální otázka po vyčlenění (osvobození) půdy a kapitálu ze starých právních vazeb.<br /> <br /> Kde se takové vyčlenění celkově nebo částečně zdaří, tvoří se svéprávná, obecnému blahu zavázaná hospodářská společenství. Zřídit novou právní formu neutralizace vlastnictví půdy a kapitálu a tuto cvičně praktikovat je cílem takzvaných zemědělských společenství (LWG). Těm leží v základu myšlenka, že každý člověk má od narození nárok na kus půdy, jehož velikost se odvíjí od počtu lidí žijících v určitém území {{SE|164}}<br /> <br /> bydlet. To platí, jak řekl Rudolf Steiner, «ideálně-reálně».&lt;ref&gt;Siehe Rudolf Steiner: ''Soziale Ideen, soziale Wirklichkeit, soziale Praxis'', GA 337a, Studienabend vom 16. Juni 1920, Dornach 1999, S. 220f.&lt;/ref&gt; Tento nárok na jedné straně zajišťuje každému člověku fyzicko-tělesnou existenci, na druhé straně ho zavazuje, aby převzal coby správce zodpovědnost za péči o tento kus země. V průmyslovém, dělbou práce řízeném světě nemůže jednotlivec svůj nárok realizovat. Může se však s jinými lidmi a skupinami zemědělců sdružit do LWG, která v ideálním případě zemědělský podnik z dosavadních právních závazků vykoupí, zainventarizuje ho podle potřeb biologicko-dynamického hospodaření a zemědělce pověří, aby plnili povinnosti z práva k užívání vyplývající ze sloučených nároků všech členů. Tomuto pokusu — převést soukromě volně disponibilní vlastnictví půdy a pozemků v čisté právo k užívání, jež dává stejnou svobodu individuální iniciativě jako sociální vůli mnoha k utváření — klade platný právní řád, zejména daňovým právem, velké překážky. Odvážit se takového kroku vyžaduje důvěru, ochotu riskovat, odvahu a iniciační sílu, jakož i vysokou míru smyslu pro skutečnost a obecného ducha, ctnosti, které se rozvíjejí, když se jim otevře takové cvičné pole. Příbuzné pokusy, jak znovu přivést lidi do odpovědně jednajícího vztahu k zemi, se otevírají v solidárním zemědělství, jež se v Severní Americe rozšířilo pod označením &lt;u&gt;C&lt;/u&gt;ommunity-&lt;u&gt;S&lt;/u&gt;upported-&lt;u&gt;A&lt;/u&gt;griculture (CSA).&lt;ref&gt;Trauger Groh, Steven Mc Fadden: ''Farms of Tomorrow Revisited, Community Supported Farms – Farm Supported Communities'', Kimberton 1997, 312 S.&lt;/ref&gt; O jedné LWG v Anglii referuje Tom Petherick.&lt;ref&gt;Tom Petherick: ''Biodynamics in Practice, Life on a Community owned Farm'', Sophia Books, The Square, Forest Row 2010, 128 S.&lt;/ref&gt; V nejrůznějších obměnách nacházíme LWG a snahy solidárního zemědělství v různých zemích Evropy. V případě solidárního zemědělství jde přednostně o sociální utváření vztahu mezi producenty a spotřebiteli.<br /> <br /> V jednom případě si spotřebitelská společenství pronajme kus půdy, hledá si zahradníka, který podle všech pravidel umění biologicko-dynamického zahradnictví vypěstuje vše na čerstvé i skladovatelné zelenině, co společenství potřebuje. Provozní náklady a náklady na živobytí se rozpočtují na rok dopředu a předfinancují ve sjednaných splátkách. Po uplynutí hospodářského roku se provede bilance: zůstanou-li přebytky, převedou se do rozpočtu příštího roku, ztráty se poměrně {{SE|165}}<br /> <br /> vyděleny poměrně. Každý člen může přiložit ruku k dílu a každý si může podle potřeby brát z toho, co je ročním obdobím sezónně sklizeno a k dispozici. Cenu za kus zboží neexistuje, a tedy ani pokladnu.<br /> <br /> V druhém případě spolupracuje spotřebitelské společenství – za podobných podmínek – s existujícími biologicko-dynamickými podniky. Nebo vznikají ujednání ve smyslu systému předplacených bedýnek: týdenní nabídka sezónně dostupného sortimentu výrobků odebíraných za pevné ceny, zpravidla z vlastní produkce a dalšího zpracování podniku.<br /> <br /> Tímto způsobem vznikají na mnohých místech mosty, které zejména v hospodářské oblasti zakládají mezilidské sociální chování orientované na vnímání vzájemných potřeb a které budují asociativní vědomí pro rozvoj regionálních trhů, jež zemědělství pomáhají osvobodit se z pout globalizovaného agrárního industrialismu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_Bildung_und_Handlungsfähigkeit_landwirtschaftlicher_Betriebsgemeinschaften&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství ===<br /> <br /> Největší výzvu, pokud jde o budoucnosti schopnou odpověď na palčivou sociální otázku v zemědělství, představuje utváření hospodářských společenství. Tato společenství se budou muset v budoucnosti stát onou sociální formou, která vstoupí na místo starých rodinných svazků a selského pospolitého života. Zemědělská hospodářská společenství jsou cvičnými místy, na nichž každý kráčí cvičnou cestou k vyšší duchovní jistotě,<br /> <br /> * aby ze svobodné individuální iniciativy chtěl spolupracovat. Zdař závisí na „duchovním kreditu&quot;, jehož se společenství ve svém společném zápase musí nejprve ukázat hodným.<br /> * aby z uchopení bytostné celistvosti statku v každé dílčí oblasti dostál včas veškerým požadavkům biologicko-dynamické praxe.<br /> * aby v překonání na pokyny vázané námezdní práce sám konal to, co sám poznal, v bezpodmínečné práci.<br /> <br /> Hospodářské společenství si dává svůj sociální řád samo. Ten se utváří ze souzvuku myšlenek, pocitů a impulzů vůle zúčastněných. Jeho živé dále-působení potřebuje nepřestajného {{SE|166}}<br /> <br /> Kultivace. Hospodářské společenství bude jednat úspěšně a prozíravě tehdy, když každý zúčastněný bude svůj duševní život stejně sledovat a pěstovat, jako to dělá společenství se svým vlastním vzhledem ke společně vytýčenému cíli.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Wollen_in_Freiheit,_der_Weg_zur_Initiativgemeinschaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Chtění ve svobodě, cesta k iniciativnímu společenství ====<br /> <br /> Aktivní, k myšlenkové jasnosti směřující myšlení a do vnímání ponořené cítění se celé staví do služby chtění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], str. 172). Myšlení je zapaluje a ukazuje mu směr, cítění je oživuje a propůjčuje mu hloubku a šíři. Lidé se scházejí do hospodářského společenství z individuálních motivů. Je to pohnutka chtít společně s druhými obhospodařovat biologicko-dynamický podnik. Motivy jsou buď ještě dosti neurčité — temněji pociťovaný pud, subjektivní, proplétaný osudem — nebo jsou již myšlenkově světlejší, zaměřenější vědomým vyrovnáváním se s danou skutečností. Odváží-li se pak spolu skočit do nejistého, je to a zpočátku zůstává pouhou nakupenou motivační pospolitostí. Člověk si uvědomuje, jak málo osobní motiv unese, jak se spolupráce ráda opírá ještě o pouta přátelství. Ta však jsou, právě jako motiv sám, určena minulostí — a brzy se dostavují zklamání, konflikty, ba odcizení. Pak může být jedině vděčný, je-li Šetrnost hospodyní, nutnost-li velí rozumu a humor-li převládá. Taková období, kdy je člověk nucen omezit se na podstatné, na dosud netušené výzvy, rozjasňují chtění, jež v motivu temně tlačí vpřed. Společná soudnost začíná přebírat otěže tam, kde dosud pobízela nouze. Ale jde právě o pěstování této soudnosti. Ta se uskutečňuje — individuálně i v pospolitosti — na různých rovinách: Individuálně se soudnost rozšiřuje prostřednictvím školení myšlení a cítění ve spolupřežívání rytmické proměny přírodních jevů v zrcadle měnícího se vztahu Země, Slunce, Měsíce a hvězd v průběhu roku, dále v nazírání klidného světa hornin ve tvarech krajiny i v proměnách životních procesů v půdách, rostlinách a zvířatech — a celkově jako články vyššího celku. Zájem se probouzí jako znovu narozený; co se člověk domníval vědět, stává se znovu otázkou; z tuposti motivu se probouzí badatelské smýšlení; nazírání se na nový způsob otevírají vztahové souvislosti, osobně poznávající {{SE|167}}<br /> <br /> Vztah k věcem a bytostem přírody se rozvíjí; posiluje se jistota v úsudku, a s ní duchapřítomnost a rozhodnost chtít v svobodě konat to, co si čas žádá.<br /> <br /> Tento osobní poznávající cestou vytváří myšlenkové obrazy s tolika tvářemi, kolik je lidí, kteří touto cestou chtějí jít. Obrazoprostý intelekt se pokouší tyto obrazy metodicky vtěsnat do obecné formule, jež smazává obrazový obsah, a tím i vztah k poznávající duchovní duši. Co zbývá, je pojem — mrtvý odraz konkrétního prožitku — a takto vzniklé vědění se odděluje, podobno neživé poušti, od životaplné skutečnosti, níž stojíme v prožitku tváří v tvář. Tuto pocit může mít ten, jehož motivem je právě dostát bytosti živého v hospodaření na statku. Naráží se přitom na rozpor: že obvyklé, na smysly vázané myšlení nedosahuje na tajemství života. Ale právě tyto mrtvé, abstraktní pojmové formy, tvořené na smyslovém světě, jsou předpokladem pro výstup k poznání života. Toto pojmové myšlení rozvíjí a zostřuje sebevědomí. V tomto zasvítivším sebevědomí žije Já, jež poznává samo sebe — jádro bytosti člověka. Spojuje myšlenkové obrazy smyslového světa forem v duševní činnosti myšlení a cítění s duchovní silou, jež pramení z bytostné povahy Já. Tato cesta, na níž se navenek obrácené poznání přírody spojuje v Já s dovnitř obráceným sebepoznáním, teprve otvírá člověku možnost svobodného sebeurčení — a poznání přírody první tápavé kroky k tomu, aby se přiblížilo bytosti živého. Myšlení v logickém kauzálním řetězci abstraktních pojmů se rozšiřuje v pohyblivé obrazové myšlenky. Ty vyhledávají v nazírání vztahové souvislosti, jež zpřítomňují pojmové jednotlivosti jako prožitek. Nastupuje se cesta sebevýchovy v myšlení a cítění, která vědeckou poznávající cestu oplodňuje a oživuje uměním.<br /> <br /> Za každým aktem vnímání stojí celý člověk. Co vnímá, vtiskuje se do jeho prožitkem neseného myšlenkového života; je to zjevení ducha v obraze, jejž duše maluje v myšlenkách. Myšlenka žije v tomto obrazu. Výchova k poznávání spočívá v tom, uchovávat pojem silou sebevědomí v obrazovém celku, z něhož byl uchopen. Jde o to, aby obraz — jako subjektivně pocítěný podíl v aktu poznání — nebyl na cestě {{SE|168}}<br /> <br /> nikoli k vymazání, nýbrž naopak k přečištění, aby skrytý duch, jenž je mu vlastní, se mohl živě odhalovat v myšlence. Goethe překonal oddělení subjektu a objektu způsobem svého pozorování přírody. Pravdě skutečnosti, jež prosvítá celým jeho dílem, se tak přiblížil, že v nazíráním oživleném myšlení pociťoval týž působící duch, jenž se v přírodě zakouzlil do fenoménu.<br /> <br /> Vyžaduje to vnitřní úsilí, z celku pocitů vyčlenit ty, jež fenomén zkreslují přemrštěnou sympatií nebo popíravou antipatií. Je to sebevědomí, které zde volbu provádí — odděluje podstatný obsah pojmově určujícího obrazu od nepodstatného. Sebevědomí uzavírá myšlenku a obraz tím více v jednotu, čím více se poznávající duše obrací k fenoménu s úctou, věrností a láskou. Tvoří se úsudek, v němž spoluzní to duchovní, jež ve vnímání skrytě *waltet*, například životní souvislost vejce – housenka – kokon – motýl, jež se projevuje v metamorfóze. Co se v smyslové skutečnosti skrývá jako duchovně působící princip, to se odhaluje myslícímu vědomí skrze vědu, jež bere ducha samého za předmět vnímání. Výsledky tohoto duchovního bádání leží před námi ve formě idejí. Studuje-li se je, rozjasňuje se duchovně-pocítěné v smyslových myšlenkových obrazech v duchovní myšlenky — v ideje, jež duševní činnosti vůle propůjčují mravní sílu působení. Nyní může myšlení a cítění vstoupit do vůle a s ní splynout. Teprve nyní, v takových hvězdných okamžicích, může vznikat skutečně svobodná iniciativa. Ve skupině spolupracujících lidí se zapaluje oheň nadšení a přivádí je v soutoce svobodné, individuální vůle k iniciativnímu společenství ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172).<br /> <br /> Teprve když se v uvědomělém vnitřním zesílení myšlení Já a cítění Já s vůlí spojí v jedno, může se duchovní duše člověka povznést na poznávací stupeň intuice — na pramenné místo skutečně svobodného činu. Jak daleko nám však ještě stojí tato vysoká schopnost k nadsmyslovému poznání. Kdo ji hledá, musí se v svobodném sebeurčení oddat duševnímu cvičení. Jakým způsobem lze takové cvičení — například při práci venku na poli — praktikovat? Celý den člověk tělesně tvrdě pracoval, byl zcela ponořen do vůle. Pak, po vykonané práci, jde znovu, oduševněný dojmy<br /> <br /> dne, přechází v zamyšlené duševní klid přes pole; náhle, tak nečekaně jako blesk, přepadne člověka intuice — nezaměnitelná jistota, co je příštího dne v celku hospodářství třeba udělat. Člověk je v obraze, žije přítomností ducha z budoucnosti do přítomnosti. Učinit samu práci v tomto smyslu školní cestou k časově přiměřené intuitivní schopnosti rozhodování — to nechává iniciativní společenství, byť jen v hvězdných okamžicích, stát se společenstvím intuice. Člověk prožívá, jak se ideál a duchovní skutečnost sobě přibližují. {{SE|169}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Fühlen_in_Gleichheit,_der_Weg_zum_lebendigen_Rechtsempfinden&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Cítění v rovnosti, cesta k živoucímu právnímu citu ====<br /> <br /> Ve cítění prožívá člověk snivě blízkost ducha ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172). Směrem vzhůru, k bdělému myšlení, se cítění vyjasňuje, ztrácí však blízkost ducha. Směrem dolů k chtění se naplňuje duchem, ztrácí se však nakonec do bezvědomí. V cítění žije člověk zcela přítomností, v proměnlivých náladách dění doby a vztahů člověka k člověku. Stejným způsobem nelze cítit ani minulost ani budoucnost. Oboje musí být nejprve zpřítomněno: minulost tím, že je v myšlenkách znovu stvořena; budoucnost tím, že je předcítěna. Každý statek má svou, každé vesnické společenství svou biografii. Ta je uložena v análech, které zprostředkovávají jen stínový obraz života, utrpení a snažení minulých generací. Tato biografie se zapsala i do krajiny, do polí, luk, lesů, dobytka atd., do atmosférického obvodu. Na tato znamení musí zemědělec s vcítěním obrátit svou pozornost, musí si v myšlenkách osvojit co nejdál sahající historické porozumění, které dává potravu jeho cítění. Jen skrze takové, vědomé pocítění minulého se může znovu naučit s úctou, láskou a věrností proměňovat toto vzniklé v přítomné. Vztahuje se to na vše, co je nám dnes jako časově nutný úkol uložen: Oživení zemědělského organismu se všemi orgány, které ho konstituují, a vědomé zasazení vývojové myšlenky skrze ideami nesou práci. Myšlení splétá červenou nit kulturních výkonů minulosti až do přítomnosti a posiluje sílu cítění pro to, co zde a nyní příroda od nás tázavě očekává. {{SE|170}}<br /> <br /> Stejným způsobem je třeba usilovat o získání historického vědomí o vývoji a proměnách právního citu ve vesnických společenstvích a odlišným způsobem v rozvíjejících se městech, a dále o tom, jak právní cítění — usurpované abstrahujícím myšlením — ztuhlo do osobního nároku na vlastnictví a jak touto cestou vznikla hluboká propast mezi právem a spravedlností. V pocítění zhoubnosti této propasti může myšlení procítnout a vytvářet instituce, v nichž, čistě ze vztahu člověka k člověku, se může cítění stát nositelem živého právního cítění mezi sobě rovnými. Takovou institucí chce být zemědělské hospodářské společenství.<br /> <br /> Péče o silné cítění se vztahuje jednak na vztah, který hledáme k věcem a bytostem přírody, jednak ke všemu, co se odehrává mezi člověkem a člověkem. Vše toto tlačí do výrazové formy uměleckého. Pokud například vědomě zadržíme myšlení a necháme pohled spočinout na sluncem prosyceném, zrajícím obilném poli, hledá oko hmatajíce po něčem, co teprve uspokojí nazírání; hledá například po nebeské modři chrpy, která tu nebo onde zazáří ze zlatého pozadí vlnících se obilných klasů. Nebo se přeneseme do nálady, když k nám při zahradní práci přiletí odkudsi červenka a společí se s námi v důvěrné blízkosti. A tak je tomu se vším, co nás v průběhu roku bytostně provází. Zahledíme-li se na to se zájmem, vznikají nálady, které probouzejí smysl pro krásu. Čím více tento roste, nedá lidem pokoj, aby jej dali vykvétat i v každé práci, ve společném soužití, ve všech slavnostech.<br /> <br /> Moderní sebepojetí člověka tlačí k otázce, jak je cítění prohlubováno za hranice osobních zájmů, jak se může — opřeno o myšlení vázané na skutečnost a zušlechtěné chtění — stát vnímacím orgánem pro působení duševně-duchovního v přírodě a v lidech. Vůči přírodě se to může dít například tak, že se za zimní noci zdržujeme venku na poli, nad sebou vyzařující lesk hvězdami posetého nebe, kolem nás nehybný v mrazivém praskotu vzdušný obvod, pod sebou, v sobě spočívající, křišťálové hlubiny. V myšlenkovém klidu cítíme nekonečnou vznešenost daleko rozepjaté polarity; cítíme výšiny a hlubiny v srdci jako do jednoho bodu stažené, hřejíce nepojatelné. Podnikne-li se totéž za letní noci, cítí se srdce rozšířeno do obvodu. Cítíme se vzduchu a teplu {{SE|171}}<br /> <br /> propleteni a tomu, co ze souzvuku výšin a hlubin ze země vyrůstající naplňuje obvod životem. Stejným způsobem lze pak vcítit se i do jarního dění, kdy síly výšin a hlubin začínají se vzájemně pronikat a země to, co v ní je duchovně skryto, vydechujíc do vzduchu a tepla přivádí ke zjevení, nebo do podzimního dění, kdy se tyto síly začínají uvolňovat a země ve vnějším odumírání vdechuje duchovní plod průběhu roku.<br /> <br /> Toto navenek obrácené prožívání přírodních jevů se individualizuje s pohledem na celek statku. Teprve v důvěrnosti cítění oživuje se pojem uzavřenosti zemědělského organismu. Stává-li se cítění samo orgánem hlubšího prožívání přírody, jde se osamělou cestou, leč po proklestěné stezce. Co se cítí, je dáno předem, nabylo smyslově vnímatelné podoby. Jinak je tomu ve vztahu člověka k člověku. Tam chybí předem daný smysl přírodní zákonitosti. V lidském soužití se setkává individuální cítění jednoho s individuálním cítěním druhého. Na téže duševní rovině je tento vztah utvářen všemi aspekty přitažlivosti a odpudivosti, přijetí a odmítnutí, krásna nebo ošklivosti atd. Při vší té mnohotvárnosti je třeba si přiznat, že ten či onen způsob cítění je objektivní skutečností a že je třeba silou myšlení a chtění pomoci cítění k tomu, aby v nalézání své rovnovážné polohy probudilo smysl pro pravdu. Je to toto srdečné pocítění, které v druhém člověku rozpoznává sobě rovného, které vytváří důvěru člověka k člověku a tím půdu pro právní cit. Myšlení vázané na skutečnost osvětluje právní cit člověka k člověku a zhušťuje jej v dohody a zákony. V zušlechtěném chtění rozdmýchává iniciativu, lásku k činu. V důvěře žije sociální konsens; proměňuje rozporuplnou nerovnost v duševním prožívání ve vědomí důstojnosti rovnosti před právem. Důvěra staví na minulém a hledí bezvýhradně na budoucí.<br /> <br /> V zákoně je zapsán důvěryplný souhlas, který měl ve své době platnost. Hrozí, že se stane sociálním rukojmím, pokud se bez proměny přenáší dál, «wie eine ewige Krankheit forterbt» («jako dědičná věčná nemoc»).&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Faust I'', Vers 1973, Hamburger Ausgabe, Dramatische Dichtungen, Bd. 1, München 1976.&lt;/ref&gt; Pravý právní život založený na mravnosti může vzniknout teprve tehdy, kdy důvěra ve skupině spolupracujících lidí vždy<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> {{SE|172}}<br /> [[Datei:Abb. 10, S. 172.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 10: Das Wirken der Seelentätigkeiten der Betriebsgemeinschaft in die drei Wesenglieder des landwirtschaftlichen Organismus.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> z ducha znovu zrozena. Důvěra vyživuje a nese právní cit. Když je zlomena, není žádná záchranná síť, žádné zadostiučinění skrze soudní výrok; prožívá se pak do bezmezna sahající zklamání; pocítěná právní půda důvěry, na níž se člověk domníval tak bezpečně stát, se rozplynula v pouhé nic.<br /> <br /> K prosperitě hospodářského společenství patří proto nikdy neochabující péče a posilování důvěry a tím právního citu až do nejmenších věcí každodenního života. Přátelství obvykle netvoří bezpečný základ pro trvalou důvěru v spolupráci. Mají svůj původ v minulostech osudu, tj. v okolnostech, které byly jiné než ty přítomné. Nabývají teprve trvale nosné schopnosti, když se povznesou k duchovním přátelstvím. Tato se nalézají v ideálu a v iniciativě, nechat to, co bylo duchovně uchopeno, bezpodmínečně se stát činem. Teprve na tomto dvojím zkušenostním základě myšlení a chtění může důvěra růst. Z její duchovní substance se člověk učí předcítit budoucí. {{SE|173}}<br /> <br /> V praxi hospodářského společenství spočívá budování důvěry na tom, že každý zúčastněný žije ve vědomí svého v duchu kořenícího bytí a toho, co je individuálním a společným cílem snažení. K získání jasnosti v tom napomáhá studium antroposofické duchovní vědy v nejširším smyslu, péče o nazírající myšlení a jeho prohlubování meditací, jakož i meditativní zacházení s esoterickým výrokovým dědictvím Rudolfa Steinera.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner&lt;/ref&gt; Dále se důvěra zakládá na konsensu v otázkách, které se týkají přínosu každého jednotlivce: Jaké schopnosti může jednotlivec vnést, jak a kde je ochoten z vědomí pro celek statku přebírat spoluzodpovědnost, jak životně zdatně a duchapřítomně kdykoli a kdekoli nezištně zasáhnout do trhliny a jak je nakloněn nechat ve veškeré činnosti vládnout esteticky-umělecké smýšlení? Aby se takové otázky staly vědomými a stimulovaly rozvoj schopností, musí být vytvořeny instituce, na něž je poukázáno na straně 177 a dál (kap. «Zur geistigen Entwicklung und Führung einer landwirtschaftlichen Betriebsgemeinschaft» («K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství»)).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Denken_in_Mitmenschlichkeit_(Brüderlichkeit),_der_Weg_zum_solidarischen_Wirtschaften&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Myšlení v lidskosti (bratrství) jako cesta k solidárnímu hospodaření ====<br /> <br /> Kdo sestupuje ze sféry svobodného chtění, individuální iniciativy, do té, v níž z budování důvěry vládne právní cit být rovným mezi rovnými, otevírá se pro myslící vědomí nové pole zkušenosti ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172). V každodenním vědomí se myšlení opírá o smyslově daný jev. Ve společenském musí se z tohoto jevu pozvednout ke světu fenoménů, které teprve ve společném soužití vznikají. Jsou výrazem toho, co lidi hýbe duchovně-mravně. Způsoby jednání jsou fenoménem — a myšlení musí nyní usilovat o to, zkoumat cesty, jimiž lze mnohost těchto převážně instinktem řízených způsobů chování lidské přirozenosti uvést do správných kolejí. Zde ve sféře sociálního života myšlení již neodráží pouhé smyslově vnímatelné, nýbrž stojí před výzvou aktivně přinášet na svět něco, co ještě není nebo právě teprve vzniká. Ono&lt;ref&gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: ''Wahrspruchworte'', GA 40, Dornach 1998.&lt;/ref&gt; {{SE|174}}<br /> <br /> musí se z prožívání duchovně-mravního života lidí stát myšlením gestaltujícím, takovým, které v poznání prostém tělesnosti dochází k úsudkům, jež jsou v souladu s duchovně-mravním světem. Přírodnímu řádu je nutnost, zákon, imanentní; pro sociální řád se musí v myšlení prostém smyslovosti duchovní teprve v poznávání zhustit v zákon mravní. V gestaltujícím myšlení svítí budoucnost do přítomnosti, samotné jednání se stává budoucnosti zaměřeným. Uvědomit si tuto skutečnost v praktické spolupráci teprve uvolňuje pohled na cestu, na níž se zemědělské hospodářské společenství krok za krokem učí získávat způsobilost k jednání a schopnost sebevůdcovství. Stává se tak počátečním místem hospodaření obraceného k přírodní straně (ve smyslu utváření hospodářského organismu) i ke straně sociálního života; stává se výchozím bodem solidárně-asociativního hospodaření, které se jako autonomní článek začleňuje do sociálního organismu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Abbildung 10]], S. 172). Hospodaření se člení do tří funkcí: výroba, rozdělování a spotřeba. Vnitropodnikové hospodaření má za cíl uspokojování potřeb země, zúrodnění půdy. To se děje například výrobou vlastních statečních hnojiv, jejich rozdělením přes pole a jejich spotřebou skrze rostliny.<br /> <br /> Mimopodnikové hospodaření, které navazuje na zemědělskou výrobu, má za cíl uspokojování potřeb lidí po výživě. V obou případech jsou potřeby volního, tedy duchovního rázu.&lt;ref&gt;Potřeby vyvěrají z hlubin nevědomého v těle a ze světlejších podloží duševně-duchovního prožívání. Koření ve vůli, v níž žije duchovní prapůvod člověka, Já. V tělesné potřebě, například hladu a žízni, se ozývá impuls vyrovnat nerovnováhu v tělesných orgánových činnostech. Duševně-duchovní potřeba usiluje o to, vymanit se z pouta k tělesným dějům a svobodně se postavit do služby eticky-mravních ideálů. Takto je potřeba svým obsahem čímsi duchovním, prostředky k jejímu uspokojení jsou úkolem hospodaření.&lt;/ref&gt; Uchopit je a přes koloběh hospodaření uspokojovat — to je úkol gestaltujícího myšlení. V hospodaření je jevem, ke kterému se váže, potřeba. Vnitropodnikově se tato artikuluje v každém případě z celosti provozního organismu. Aby člověk mohl potřebu uspokojit, musí myslenkovitě ponořit do živého přediva vztahů, myslenkovitě každé opatření zvážit z hlediska podpory nebo brzdění a myslenkovitě výsledek činem začlenit do hospodářského organismu. Příroda uspokojuje skrze sobě vlastní moudrost své potřeby sama. V zemědělství člověk zároveň {{SE|175}}<br /> <br /> své potřeby přenáší na přírodu, například při pěstování kulturních rostlin a při chovu domácích zvířat. Aby obojí uvedl do souladu, musí se zemědělec naučit skrze gestaltující myšlení tvořit pojem uzavřenosti zemědělského organismu. Teprve z tohoto pojmu lze na vyšší úrovni odvodit všechna opatření, která nejenže uspokojují lidskou potřebu výživy, ale stejnou měrou berou zřetel i na latentní potřeby přírody po budoucím vývoji.<br /> <br /> Zemědělský výrobek se přímou cestou nebo zpracováním stává produktem, zbožím, které má výživnou nebo užitkovou hodnotu určenou podmínkami výroby. Tímto hodnotou se musí řídit cena. V hospodářském životě vůbec nelze toto ocenění určit jednotlivcem, prodejcem, podnikatelem, nýbrž jen srovnáváním všech výkonů, které všichni ostatní v hospodářském koloběhu od výroby produktu až ke spotřebě přinesli. Toto široké předivo vztahů, z něhož plyne zhodnocení produktu, musí být celistvě uchopeno v myšlení a zároveň musí být skrze gestaltující myšlení usilováno o přiblížení ceny k objektivní hodnotě. Pokud jde o tvorbu hodnoty a ceny, vyznačuje se zemědělství zvláštností stanovištní «přírodní obdarovanosti». Jako člověk produktivně vnáší svou obdarovanost do hospodářského života, tak příroda vnáší svou tvůrčí sílu (obdarovanost) v oblasti klimatu, půdy, topografie atd. Například strmý jižní svah v teplých oblastech se nehodí pro pěstování obilí, avšak velmi dobře pro vinohradnictví; hluboká, rovinná spraš je při stejné pracovní náročnosti nesrovnatelně výnosnější než mělká, kamenitá půda na svahu nebo ve zvlněném terénu.<br /> <br /> Souhrn všech vzájemných vztahů, jež vznikají spoluprací ve společenském životě a které předcházejí uspokojování potřeb, nelze ve své současnosti ani ve sledu zachytit jednotlivým úsudkem. Musí se vytvářet příležitosti k tomu, aby v pravidelné výměně vlastní dynamika vyústila do společného úsudku. Z takového úsilí vzniká smysl pro obecné dobro, který veškerou práci geisteswissenschaftlich cílevědomě a včas orientuje na celek statku. Tento smysl pro celek, nebo sociální smysl pro skutečnost, otevírá pole péče každodenního cvičení, jak v oblasti praktické práce, tak ve vztahu člověka k člověku.<br /> <br /> Co je věcně nezbytné — například souměřené sladění všech článků do celku provozního organismu — musí být živě uchopeno jako společný úsudek až do detailů a stát se vodítkem pro jednání každého {{SE|176}}<br /> <br /> Teprve zkušenostmi podložená, důkladná věcná znalost vytváří konsensus. Ten tvoří základ spolupráce, přináší průhlednost a probouzí radost z souměřeného (ekonomického) sladění všech článků a orgánů hoforganismu do celku.<br /> <br /> Také lidskost v hospodaření vyrůstá ze společného úsudku. Kde místo toho vládne úsudek jednotlivce, razí si cestu egoismus; vzniká konkurence, vzájemné přechytračování, vytlačovací soutěž, agrární industrialismus. Společný úsudek v hospodářském společenství vzniká ze zájmu o to, co dělá druhý. Postoj otázky «Kde je nouze, kde je třeba pomoci?» musí být v komunitě vůči každému jednotlivci živý. Hranice mezi oblastmi úkolů — jak uvnitř podniku, tak vůči přidruženým zpracovatelským podnikům a hofmarketingu — se musí stát pohyblivými a průchodnými, aby bylo možné vzájemně si pomáhat. Postoj hledat důvod vlastní hospodářské činnosti v potřebě druhého otevírá myslícímu vědomí nové pole zkušenosti — takové, které si dělá náplň obrazu ze snažení druhých. Na této cestě vzniká asociativní přehled oblastí činnosti; gestaltující myšlení ukazuje vůli cestu k asociativnímu jednání, tj. k jednání v bratrství. Na těchto nových březích hospodaření, jež je založeno na lidskosti, se přistávací pokusy dělají stále častěji — například v bio-velkoobchodě a bio-maloobchodě a v dalším zpracování. Břeh sám však je práh mezi zemědělskou prvovýrobou a hospodářským koloběhem příznakovým dělbou práce. Na tomto prahu — hranici statku — se oceňuje zboží, objektivní vlastní hodnota prvotní tvorby hodnot z oživené a oduševnělé přírody, prostřednictvím subjektivního hodnocení obchodníka a spotřebitele. V asociativním hospodaření se může toto hodnocení každého zúčastněného — na základě obecně usilované průhlednosti — opírat o konkrétní, nazíratelné skutečnosti, jež mají svůj prvopočátek nakonec v tělesných a duchovně-duševních potřebách bližních. Konkrétně to znamená: biodynamické podniky se musí otevřít dalšímu zpracování, obchodu a spotřebitelům, vstoupit ve věcném i vývojovém dialogu, společně hledat řešení, uzavírat dohody, uzavírat smlouvy.&lt;ref&gt;Viz k tomu např.: Rudolf Isler, Ueli Hurter: ''Assoziatives Wirtschaften. Was verstand Rudolf Steiner unter einer wirtschaftlichen Assoziation?'', Dornach 2019, 96 S.; sowie: Stefan Leber (Hrsg.): ''Die wirtschaftlichen Assoziationen, Beiträge zur Brüderlichkeit im Wirtschaftsleben'', Band 2, Stuttgart 1987, 352 S.&lt;/ref&gt; {{SE|177}}<br /> <br /> Přesněji vzato, tvoří «nové břehy» obě strany hranice statku. Jeden břeh sousedí s přírodou a tvoří vnější kůži hoforganismu, druhý břeh sousedí s emancipovaným společenským životem. Tento druhý se může konstituovat jako trojčlenný sociální organismus jen do té míry, do jaké zahrnuje zemědělství — do jaké lidé rozpoznají, jaký potenciál leží v zemědělství nově uspořádaném podle organismového principu. Biologicko-dynamické podniky začínají v malých krocích praktikovat asociační princip v lokálním a regionálním rámci jako jakési průkopnické předvozy. Tím mohou podněcovat k dalekosáhlejší spolupráci a hospodaření vůbec vštípit míru, která je osvobozuje od nutkání k růstu, vlastního kapitalismu.<br /> <br /> Čím vědoměji usiluje hospodářské společenství o to, aby utvářelo svůj statek jako organismus, tím více se spolupráce jakoby sama od sebe člení na duchovní, právní a hospodářskou sféru činnosti. Jakkoli tato tělesa vzájemně do sebe zasahují, přesto jsou prožívána jako od sebe oddělené oblasti. A veškerá duchovní síla společenství statku musí být zaměřena na to, aby toto oddělené svádělo dohromady — jak ideálně v obrazu, tak prostřednictvím práce — do vyšší jednoty. Zde se stranou dnešního «mainstreamu» hospodaření otevírá cvičné pole, jakási přípravná škola k pravé sociální praxi, která nechává v gestaltujícím myšlení, sahajícím daleko přes hranice statku, zakořenit impuls trojčlennosti sociálního organismu (Obrázek 11, s. 189).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_geistigen_Entwicklung_und_Führung_einer_landwirtschaftlichen_Betriebsgemeinschaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství ===<br /> <br /> Hospodářského společenství, které se osvědčilo jako vůbec první na světě, se počátky sahají do roku 1968. Od té doby vznikaly, povzbuzovány duchem doby, na větších statcích podobné sociální průkopnické podniky. Pohnutkou byla nutnost kánonu vzájemně se doplňujících schopností i přikládajících rukou ke zvládnutí rozmanitosti úkolů; dále osvobození půdy a kapitálu z pout přežilých práv a kroky k překonání mzdové práce vázané na příkazy.<br /> <br /> Zkušenost ukazuje: Cíl, zachycený v idejích, je nedosažitelně daleko vpřed do budoucnosti napjatý; schopnosti dostát mu individuálně i ve společenství narážejí rychle na hranice. Vědomé prožívání tohoto nesouladu vyvoluje v duchu a duši pole napětí, které bdícího, strebením naplněného člověka nenechá ani na okamžik spočinout — ani tehdy ne, kdy se natáhne za schůdnějšími řešeními tváří v tvář odporům, neúspěchům a podobnému. Nepokouší-li se člověk prožívat v plné síle tuto polaritu mezi duchovním cílem a smysly vázaným světem faktů, strebující síla slábne, společné chtění hrozí upadnout do banalit, každodenní záležitosti se vyčerpávají v rutinním vyřizování — a co se mohlo stát vývojem, propadá se do stagnace a zpátečnictví. {{SE|178}}<br /> <br /> Aby se hospodářské společenství znovu a znovu ujišťovalo o cestě k cíli, musí si vytvořit zřízení, která slouží nácviku sociálně-morálních technik. Ty se vztahují na stále vědomější uchopování obou pólů tohoto pole napětí a na pokus o jejich povznášející vyrovnání.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_geistige_Strebensziel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Duchovní cíl usilování ====<br /> <br /> Jako motiv, chtít hospodařit biologicko-dynamicky, žije více či méně zřetelně a osudově vázaně v každém jednotlivci. Jak může tento individuální pohnutka nejen zesílit ve vědomí, ale povznést se navíc ke strebenszielu celého společenství? Nesmí se jím spokojit ani jednotlivec, ani společenství — jednou je zformovat nestačí. Vyžaduje to soustavnou péči prostřednictvím studia antroposofické duchovní vědy. Její výzkumné obsahy, uváděné do pohybu vzájemným rozhovorem, podněcují myšlenky a pocity, jež předsvítají společně nastupované cestě. Týdenní studijní kruh tohoto druhu — podaří-li se — povzbuzuje dvojím způsobem: jednak se vnitroprovozní tok práce prostorově i časově koordinuje jakoby sám od sebe, jednak pohybuje společenství v takové z každodennosti vyzdvižené hodině myšlenkami, které se zrcadlí v nositeli motivu, tedy ve vědomí každého jednotlivce. Myšlenky takto získané ze společné duchovní poznávací práce vstupují do vztahu s každodenními pozorováními a zkušenostmi vůle učiněnými v práci. Obě polární konce zmíněného pole napětí se pohybují k sobě navzájem — nebo se v šťastných okamžicích částečně dokonce slévají vjedno. {{SE|179}}<br /> <br /> Antroposofická studijní práce se odehrává na «sachlichem Felde» («věcném poli»).&lt;ref&gt;K tomuto termínu viz Rudolf Steiner: ''Die Weihnachtstagung zur Begründung der Allgemeinen Anthroposophischen Gesellschaft 1923/24'', GA 260, Dornach 1994, Nr. 11 der Statuten, S. 53.&lt;/ref&gt; Posiluje a objektivizuje vědomí vlastního motivu i vědomí duchovního cíle snažení společenství.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Praxis_der_Zusammenarbeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Praxe spolupráce ====<br /> <br /> Celistvost podniku se člení na pracovní oblasti, o které podle schopností a sklonů zodpovědně pečují jednotliví členové nebo jejich skupiny. Toto členění, například na oblast polního a rostlinného hospodářství, zahradnictví či ovocnářství, hnojení, různé oblasti chovu hospodářských zvířat, lučního a pastevního hospodářství, péče o krajinu atd., se nesmí zvrhnout v dělbu práce, v nárokové postoje, v ohraničování se do vlastních království. Naopak, z vědomí celku je na místě nejvyšší flexibilita, plynulé přechody, vzájemná pomoc, zaskakování jeden za druhého, kdekoli a kdykoli je to zapotřebí.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Arbeitsbesprechung_am_Morgen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Ranní pracovní porada ====<br /> <br /> Koná se každý pracovní den po brzkých ranních přípravách ve velkém kruhu na statku a může být zahájena průpovídkou nebo humornou poznámkou. Veselost koření denní práci, aniž jí bere vážnost. Obsahově jde o výměnu aktuálních postřehů, pozoruhodných příhod a naléhavých věcí, a poté — navazujíce na pracovní tok předešlého dne — o konkrétní rozdělení úkolů. Přitom je třeba dbát na to, aby při všech pracích za účasti učňů, praktikantů a pomocníků členové hospodářského společenství plnili vzorovou funkci.<br /> <br /> Ranní pracovní porada by měla vždy znovu přivádět do vědomí obraz celku hospodářství v proměnách ročních období, a každý by měl vědět, co dělá druhý. Příliš snadno se dostaví přesvědčení, že je vše jasné, že se přece stojí v pracovním toku včerejška k dnešku — a znuděné mlčení obejde celý kruh. Nikoli: to, co se jeví jako samozřejmé, je třeba znovu pozvednout do vědomí všech. Na to navazuje výhled na celý den. Zdařilá pracovní porada tvoří již dobrou část efektivního vedení hospodářství. Zbytek je umění, je vzorností ve vší práci. {{SE|180}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Studienkreis_zu_Inhalten_anthroposophischer_Geistesforschung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Studijní kruh k obsahům antroposofického duchovního výzkumu ====<br /> <br /> V praxi sestupují ideje společného cíle snažení do životní skutečnosti hospodářského organismu. Jakkoli jsou tyto ideje budující a vytvářejí životní souvislosti, musí si člověk záhy přiznat, že se v mnohých očekáváních vidí zklamán. Nedaří se to, naráží se na hranice a člověk je odkázán zpět na sebe samého. Ideál se otřásá, člověk to prožívá jako odumírání, jako částečnou smrt duše. Nechce to připustit a hledá vnější důvody — například nepřízeň počasí, vlastní nebo cizí neschopnost, špatná rozhodnutí nebo selhání, nedorozumění, sociální roztržky atd. Ale tak jako život, i odumírání, smrt, se ukazuje v zahalené podobě. Jak má být poznáno, co nám chce selhání říci? Z této nejistoty plyne trápení, zkoušky pro jednotlivce i pro společenství. Postaví-li se člověk těmto zkušenostem, probouzí se sebepoznání a s ním z hlubin duše nevyslovená otázka — a nečekaně a náhle přichází odpověď zvenčí. Této příležitosti přijít nečekaně k novým, povzbudivým vhledům slouží týdenní setkání ke společné geisteswissenschaftliche Erkenntnisarbeit. V rozhovoru tu mohou být nevyžádaně a nečekaně vyřčeny myšlenky, které na tichounce uvnitř chovanou, svíravou otázku dávají smírnou odpověď a vedou k novému pohledu na věci a mohou volat k novému úsilí. Uskutečňuje se tu «probuzení člověka na duchovně-duševním druhého člověka».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Gemeinschaftsbildung'', GA 257, Vortrag vom 27. Februar 1923, Dornach 1989, S. 116.&lt;/ref&gt; Společná antroposofická studijní práce osvěžuje ducha, povznáší a rozšiřuje motiv z jeho subjektivní stísněnosti a probouzí síly, které v praxi pomáhají k vždy novému rozmachu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Arbeits-_und_Verwaltungskonferenz&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Pracovní a správní konference ====<br /> <br /> Další týdenní setkání má být věnováno — v retrospektivě i v krátkodobém a dlouhodobém výhledu — plánovacím, rozhodovacím a správním otázkám duchovní kontinuity v řízení hospodářství. V tomto rozhovoru hospodářské společenství zvažuje a rozhoduje {{SE|181}}<br /> <br /> celistvě a jednomyslně o všech věcných otázkách, které vyvstávají v jednotlivých pracovních oblastech.<br /> <br /> V retrospektivě by mělo být v co největší otevřenosti řečeno to, co se zdařilo i co se nezdařilo, jakož i to, co je pozoruhodné na zkušenostech, pozorováních atd. Zamlčování — záměrné nebo z nepozornosti — plodí přízraky a napomáhá mocenským impulsům. Dokumentace je žádoucí!<br /> <br /> Výhled se zaměřuje na práce sezónně přicházející ve svůj čas, jakož i na sociální a kulturní záležitosti s ohledem na<br /> <br /> * polní a zahradnická opatření týkající se zpracování půdy, osevního postupu a hnojení, jakož i produkce osiva, péče o kultury, sklizně, skladování a odbytu;<br /> * výroby biologicko-dynamických hnojivých preparátů a jejich včasné aplikace;<br /> * ovocnářská a krajinářská opatření jako péče o živé ploty a dřeviny;<br /> * vedení stáda, získávání krmiva a péče o pastviny, jakož i sklizeň krmných plodin na orné půdě;<br /> * chov, krmení, péče a plemenitba hospodářských zvířat se zaměřením na skot;<br /> * péče a opravy strojů, jakož i náhradní a nové investice;<br /> * péče a opravy budov a cest, jakož i plánování a financování novostaveb;<br /> * všeobecná správa, plánování rozpočtu a finance;<br /> * utváření příjmů členů hospodářského společenství;<br /> * personální otázky a příjmy učňů, praktikantů, pomocníků a spolupracovníků na dobu určitou;<br /> * utváření ročních slavností a jiných slavnostních příležitostí, jakož i ostatní akce jako prohlídky statku, zemědělské praxe pro školní třídy, kurzy atd.;<br /> * vlastní statek provázaný s experimentálním, praxí orientovaným výzkumem;<br /> * spolupráce s podniky zpracování a obchodu;<br /> * péče o okruh lidí spojených se statkem;<br /> * práce s veřejností;<br /> <br /> Hospodářské společenství se ve všech ohledech spravuje samo, tj. všichni zodpovědní jsou natolik zapojeni, že mají kdykoli přehled o celku. Největší výzvou je nepřerušený tok informací a křišťálově čirá průhlednost. Prvního lze dosáhnout jen {{SE|182}}<br /> <br /> trvalým zájmem každého jednotlivce o vše, co se děje. Z tohoto zájmu vyrůstá duchapřítomnost a smysl pro realitu, který předchází každému lpění na jednou přijatém soudu, každé ideologizaci. Průhlednost pak je otázkou spolehlivosti až do nejmenších věcí každodenního života, jasnosti v dohodách, pozornosti tam, kde panuje věcná nebo duševní nouze, a bezvýhradné připravenosti skočit do každé mezery.<br /> <br /> V pracovní a správní konferenci se uskutečňují plody školení skrze život. V těchto plodech se spojuje v nepřetržité syntéze vzájemné působení výše zmíněných pólů — duchovního cíle usilování a jeho zasazení do praxe. Z těchto plodů, z toho, co bylo vybojováno individuálně i ve společenství, teprve vytéká substance, která hospodářskému společenství propůjčuje jeho Eigenwesen; teprve ta je činí úvěryhodnou v duchovním smyslu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Hoforganismus_und_die_Ich-gewollte_Arbeit_des_Menschen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Organismus statku a člověkem z vlastního Já chtěná práce ====<br /> <br /> Práce v zemědělství je obecně určována věcmi a bytostmi, které jsou v přírodě činné. To, co v dřívějších dobách bylo instinktivně pociťováno jako vládnoucí, práci vedoucí a nesoucí moudrost, se v nastupujícím věku přírodní vědy emancipovalo do myšlenkové abstrakce přírodních zákonů. Bylo to na jedné straně svobodný akt vědomí Já, jež se probouzí, a na druhé straně pád do nucení materialismu jako od té doby panujícího světového názoru. Vnějším plodem tohoto svobodného aktu je technika — z fyzicko-anorganické přírody duchem člověka přetvořený extrakt. Technika sice umožňuje zbavit člověka těžké práce, avšak vnucuje se přírodě se světově zjevnými důsledky. Rozrušuje moudrosti plné vztahové souvislosti mezi fyzickou, oživovanou a oduševnělou přírodou.<br /> <br /> Technický pokrok usiluje o to, aby pracujícího člověka v zemědělství učinil nadbytečným. Biologicko-dynamické zemědělství usiluje o opak. Snahou je zde redukovat strojní práci co nejvíce, aby tak mohlo vzniknout dostatek volného prostoru pro tvůrčí-cvičnou, řemeslnou praxi. Do jaké míry se to může podařit, závisí na překonání nadměrných vnějších sociálních omezení. {{SE|183}}<br /> <br /> Co znamená pracovat v oživené a oduševnělé přírodě, musí být znovu objeveno. K tomu se musí nazírání a myšlení obrátit k jejich zvláštní podstatě — k tomu, co živě dorůstá do vnější podoby, a k tomu, co se duševně uzavírá do tělesné formy. Utvářené je uchopitelné v idejích; utvářející činitel osvětluje antroposofický duchovní výzkum, který v ideové formě zpřístupňuje svět bytostí, a ten se tak stává přístupným myšlení. Teprve bytostné poznání propůjčuje idejím, utvářeným na základě smyslového nazírání, avšak samotným kořenícím ve světě bytostí, mravní sílu. Jestliže uchopí vůli, stávají se bytostně vlastními. S těmito idejemi, jež vstoupily do vlastního já-bytostí, nalézá člověk nový, svobodný vztah k práci. Učí se pracovat z vlastního bytostného základu, nalézá v něm směr a cíl. Mravním zdrojem je člověk sám a z tohoto základu se svobodně určuje. Z tohoto prazákladu Já teprve tryská pravé nadšení. Vyvěrá z ideje, jež se stala duchovní skutečností. Ta práci předbíhá, zahřívá ji a naplňuje duševní radostí. Práce, jakkoli těžká, jakkoli zdánlivě nízká a nicotná, šlechtí se duchem, který ji prostupuje. Je duchem naplněna od začátku do konce a přidává hospodářskému organismu něco, co jej pozvedá z jeho pouhé přírodní danosti.<br /> <br /> Stroj se naopak v zemědělství vkliňuje jako klín mezi člověka a přírodu tvořící ze svých bytostí a sil. Funguje podle míry toho, co člověk z poznání neživé přírody do něj vkonstruoval. Výlučnou strojní prací hrozí, že duchovní tvůrčí síla člověka uvadne, práce zpustne v pouhou rutinu, vůle ztratí vedení a ochabne.<br /> <br /> Čím méně se práce vyčerpává v rutině, v pouhém odbývání, čím více je v uvedeném smyslu konána jako idejemi prozářená — tím více se probouzí smysl pro krásu, který teprve pozvedá lidské dílo, jež v případě stroje zpravidla upadá do jednotvárnosti a banality, ke skutečnému uměleckému dílu.<br /> <br /> V zemědělství je to moudrost působící v přírodě, do jejíchž služeb se lidská práce staví. Tato moudrost, správně poznána, žije smysl-udílející v práci dál. Nad to působí lidská schopnost idejí nadřazeně, smysl-zakládajícím způsobem, při utváření dvora v tělesný organismus «Zemědělské individuality».<br /> <br /> Tak jako se zemědělské řemeslo musí důkladně naučit, tak stejně po celý život učí. Posiluje sílu sebevědomí, když to, co bylo v práci vnímáno, člověk pozvedá k vědomému {{SE|184}}<br /> <br /> poznání; rozšiřuje a prohlubuje pohled na svět, když člověk zažívá, jak plodně to, co bylo konáno, tvarujícím způsobem dál působí v přírodním a sociálním životě.<br /> <br /> V této dvojnosti spočívá velký pedagogický význam práce, která se zaměřuje na věci a bytosti přírody. Prokazuje se jako požehnaná v školní zahradní výuce, v praxi na školních statcích, v zemědělských a lesnických praktikách pro žáky vyšších ročníků i v řízené spolupráci lidí s postižením. Z výše uvedených důvodů hledají mnozí mladí lidé jako «ve městě narození» biologicko-dynamické odborné vzdělání, které je stále více provozováno jako «Svobodné vzdělávání» ve vlastní režii biologicko-dynamickými pracovními společenstvími. Navíc biologicko-dynamická práce, především na větších provozně-společenstvím vedených podnicích nebo vesnici podobných zařízeních, nabývá stále na významu, např. v dalším vzdělávání dospělých, profesním přeorientování, hledání sebe sama atd. Na co Goethe v «Wilhelm Meisters Wanderjahre» v básnické předzvěsti upozornil popisem «Pedagogické provincie»,&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Wilhelm Meisters Wanderjahre'', Hamburger Ausgabe, Bd. 8, München 1972, «Zweites Buch».&lt;/ref&gt; a na co Rudolf Steiner před 100 lety poukázal, když hovoří o tom, že v budoucnu na venkově vzniknou kulturní střediska,&lt;ref&gt;Adalbert Graf von Keyserlingk: ''Koberwitz 1924'', Stuttgart 1974, S. 70.&lt;/ref&gt; to dnes tu a tam v nejrůznějších přístupech vystupuje na světlo.<br /> <br /> Duchovně-duševní rozpoložení, které práci v oživené a oduševnělé přírodě ukazuje cestu a cíl, musí si dnes každý člověk vědomě znovu dobýt. K tomu je vhodné vzít si za základ Rudolfem Steinerem roku 1905 formulovaný «Základní sociální zákon»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaft und soziale Frage'', in: ''Luzifer – Gnosis 1903–1908'', GA 34, Dornach 1987, S. 213: «Das Heil einer Gesamtheit von zusammenarbeitenden Menschen ist um so größer, je weniger der einzelne die Erträgnisse seiner Leistungen für sich beansprucht, das heißt, je mehr er von diesen Erträgnissen an seine Mitarbeiter abgibt, und je mehr seine eigenen Bedürfnisse nicht aus seinen Leistungen, sondern aus den Leistungen der anderen befriedigt werden.» (Blaho celku spolupracujících lidí je tím větší, čím méně jednotlivec nárokuje výsledky svých výkonů pro sebe, tj. čím více z těchto výsledků odevzdává svým spolupracovníkům, a čím více jsou jeho vlastní potřeby uspokojovány nikoli z jeho výkonů, nýbrž z výkonů ostatních.)&lt;/ref&gt; jako duchovní páteř každé formy spolupráce na sociálním poli. Je to zákon, který přichází tím více k platnosti, čím více je egoismus jako hnací síla sociálního jednání vymýcen. Inauguruje cestu školení k prosperujícímu sociálnímu soužití. Tento zákon vede mimo jiné k poznání, «že pro bližní pracovat a dosahovat určitého příjmu {{SE|185}}<br /> <br /> jsou dvě navzájem zcela oddělené věci».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd. – Siehe auch: Stefan Leber (Hrsg.): ''Das soziale Hauptgesetz, Beiträge zum Verhältnis von Arbeit und Einkommen'', Stuttgart 1986, 280 S.&lt;/ref&gt; Jedno je otázka náležející do duchovního života, druhé otázka náležející do právního života. Jako všechny právní záležitosti nemůže být práce měřena kupní cenou, např. hodinovou mzdou. Práce není zboží. V zemědělských provozních společenstvích se nabízí možnost nacvičovat oddělení práce a příjmu alespoň v zárodku. Nabízí se tehdy, když si člověk uvědomí dalekosáhlý duchovní rozměr bytostného členění zemědělského organismu. Tím se stává první a nejnaléhavější úlohou člověka a společenství lidí na statku, aby se o tom poučili a aby to učinili živým impulzem práce. Tak je to práce, skrze niž se v duchu uchopená organismusová idea stává uměleckým dílem v živém, jež se navenek formuje v podobu a dovnitř se člení v orgány.<br /> <br /> S uskutečňováním této v obraze uchopené ideje zasahuje každý v Já-chtěné práci, v souladu se všemi ostatními, do hospodářského organismu, prozařujíce spleť jeho bytostných článků ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Abbildung 10]], S. 172). Co tu pracuje, je Já; ono ve všem určuje míru. Vyzařuje do duševního těla dvora, stará se o druh přístupu, krmení, péče a věnování pozornosti zvířatům, jakož i o chovatelský rozvoj hospodářských zvířat, poskytuje domov divoké fauně a působí, aby se duševní tělo dvora individualizovalo a prožívalo se jako v sobě-uzavřené.<br /> <br /> Opět je to bytostný jádro člověka, Já, a v duchu-duši vzplanuvší obraz, jenž prozařuje životní organizaci dvora, udržuje ji zdravou v celé její mnohotvárnosti a pozvedá ji k vyšší, dvoru vlastní živosti. A konečně Já v práci prosiluje fyzickou organizaci, proměňuje a individualizuje tvořivě látkové složení — v přesažení přirozených daností stanoviště (srov. kapitola Hnojení). Zároveň tato trojí pronikání a stanovištní individualizace znamená, že bytostné články hospodářského organismu jsou uváděny do důvěrnějšího, shora dolů prostupujícího, vzájemně se podporujícího vztahu. Například hnůj dobytčího stavu se stará o oživení a oduševnění fyzické organizace, o život-nesoucí souhru čtyř živlů v půdě i o tvorbu plodů a výživnost rostlinných kultur. Jinak životní organizace: na jedné straně poskytuje zbytky rostlinného nárůstu jako základ pro tvorbu humusu v půdě, {{SE|186}}<br /> <br /> oživení fyzické organizace; na druhé straně tvoří krmivový základ pro divokou faunu a stav hospodářských zvířat — posílení duševní organizace.<br /> <br /> Skrze práci teprve se vedoucí idea stává bytostnou skutečností. Lze pohlédnout na to, co člověk vykonal, a zkoumat, co tím způsobil. Je to bádání, které spojuje člověka a svět a jehož hledání pravdy se měří tím, co bylo rozpoznáno jako plodné.<br /> <br /> V ještě mnohem vyšší míře platí toto o práci, jejíž ideový základ pramení výhradně z výsledků antroposofického duchovního výzkumu a k jejímuž poznání a účinnému zvládnutí je celé společenství statku resp. podniku vyzváno. Jde mimo jiné o výrobu a použití biologicko-dynamických hnojivých preparátů. Jejich bytostná povaha je pojednána v kapitole o otázce hnojení. Práce s těmito hnojivy, při jejich přípravě i použití, se táhne přes celý rok. Jejich použití v látkově nejmenších množstvích se děje buď v tekuté formě přímo na půdu a rostlinu od setí až do fáze zrání, nebo u většiny preparátů přes hofu vlastní komposty a hnojiva.<br /> <br /> S ohledem na hospodářský organismus spočívá hnojivá účinnost preparátů v jakési výchově jeho bytostných článků k vyšší celistvosti. Ve vazbě na rytmy slunečního roku nejen posilují a dynamisují specifické působení těchto bytostných článků, nýbrž podporují především jejich vzájemné pronikání, které teprve propůjčuje provoznímu organismu jeho uzavřenost a stanovišti přiměřený rozvoj. Zvláště je to práce s biologicko-dynamickými preparáty, která vede k osobnímu vztahu k látkám a silám, jež rostlinám připravují živě-úrodnou půdu. Tak se může já-přirozenost pracujícího člověka spojit s duchovním působením nitra přírody.<br /> <br /> Lidská práce nese všechny aspekty mravních účinků nižšího, na tělo vázaného já ven do světa. Ty jsou pak spoluurčovány lidskou přirozeností přání, svévolí, mocenskými impulzy atd. Odtud plynoucí egoismus může být ve svém proměňování překonán, když duše skrze duchovní sílu vyššího Já získá vládu nad tělem. Práce se stává smýšlením a idejemi nesenou, takovou, která je konána z lásky k věci nebo ve službě druhému člověku. Nesobecký čin se nečiní z nutnosti — je spíše z moudré náhlednutí sebeurčen. Svobodné sebeurčení v práci na {{SE|187}}<br /> <br /> oživené a oduševnělé přírodě může růst jen tehdy, když se smyslové poznání rozšiřuje v poznání duchovní. Pravda, která se tak otvírá, potvrzuje se v plodnosti jednání. Na tento stav věcí poukazují Janovy slova: «… poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými».&lt;ref&gt;Joh 8,32.&lt;/ref&gt; Teprve tato takto dobytá svoboda zakládá totožnost mezi vnitřkem a vnějškem. Svobodnému, v lásce vykonanému činu předchází oběť. Obětuje se něco, co zcela patří jednomu samému, co se stalo vlastnictvím vyšší jáství, a odevzdává se to. Stane-li se toto smýšlením ve společenství, které spolupracuje pro společně rozpoznaný úkol, vane vítr svobody ve vůli.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Impulse_des_biologisch-dynamischen_Landbaus_für_die_Entwicklung_des_sozialen_Organismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Impulzy biologicko-dynamického zemědělství pro rozvoj sociálního organismu ===<br /> <br /> Všechna dobová symptomata poukazují na naléhavost nového přírodního řádu a nové sociální Sozialordnung, jež by objímala celý život lidí. Tak jako člověk v neznalosti svého duchovního bytostného charakteru a z toho vyplývajících vývojových úkolů tíhne k vytváření neřádu, tak právě sebepoznání mu může otevřít oči pro princip uspořádání, který platí stejně pro přírodu jako pro utváření sociálního života. Je to menschenkundliche — ze znalosti člověka vyrůstající — objev Rudolfa Steinera: trojčlennost lidského organismu podle nervově-smyslového systému, rytmického systému a pólu látkové výměny a končetin (viz s. 88 nn.). Vše dosud představené i vše následující na tom staví. Rudolf Steiner se pokoušel v chaosu po první světové válce prostřednictvím odpovídajících institucí začlenit sociální život do funkční trojnosti duchovního života, právního života a hospodářského života, tak aby každý z těchto článků se mohl rozvíjet autonomně a zároveň v živé vzájemné součinnosti s ostatními a slučovat se ve vyšší celek sociálního organismu.&lt;ref&gt;Siehe hierzu u.a.: Rudolf Steiner: ''Die Kernpunkte der sozialen Frage'', GA 23, Dornach 1976; sowie ders.: ''Zu sozialen und wirtschaftlichen Fragen der Gegenwart'', GA 332b, Dornach 2020.&lt;/ref&gt; Počítal tehdy s otevřeností vědomí dělnictva, s proletariátem spoutaným v kapitálem řízené průmyslu. Tento velkolepý pokus ztroskotal, jak bylo vyloženo v úvodu, z rozmanitých vnějších důvodů. Lidé tehdy stále ještě činní v zemědělství (asi 40 %) nebyli stejnou měrou zasaženi sociální {{SE|188}}<br /> <br /> otázkou; těch málo, kdo dnes ještě zbyli (asi 2 %), jsou jí zasaženi v nejvyšší míře. Ano, zemědělství se globálně stalo celospolečenským sociálním případem. Nyní se ukazuje: Kdekoli se dnes hospodaří biologicko-dynamicky, vyrůstají organicky, jakoby z jediného bodu, sociálně účinné síly do společenského okolí. Rostou a odhalují svůj velký potenciál; musejí však být jako takové ve svém směru působení rozpoznány, vědomě začleněny a silně utvářeny. To se může dít jen prostřednictvím institucí, které přesahují přes hranice statku. Kde se takovéto instituce začínají utvářet, záhy se ukáže, že jsou plodné teprve tehdy, když si zúčastnění uvědomí, v které ze tří oblastí chtějí a mohou uplatňovat své schopnosti a aktivity ve vztahu k zemědělství — zda na poli duchovním, právním nebo/a hospodářském. Vědomě praktikovaný princip trojčlennosti zemědělského hospodářského organismu může napříště dávat míru a cílové zaměření obecnému sociálnímu životu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#189|Obrázek 11]]).<br /> <br /> Neboť při bližším pohledu stojí zemědělství ve vztahu ke všem oblastem sociálního života. Nestojí jen na počátku tvorby hodnot z oživené a oduševnělé přírody a neposkytuje jen potraviny a suroviny, nýbrž formuje tvář země a životní prostor pro rostlinu, zvíře a člověka v kulturních krajinách. Dále dává vědám bohatý podnět k rozšíření příliš úzkých hranic jejich metodiky — při omezení jejich teorií — na adekvátní uchopení fenoménů živého. Vytváří prostory pro živé nazírání, které uspokojují estetický pohled, a dává příležitost k novým způsobům prožívání. Prohlubování náboženského cítění otevírá rozsáhlé pole mravní praxe, a konečně zemědělství stavěné na principu organismu vytváří předpoklady pro znovuoživení jemu podřazených řemesel a jejich asociativního začlenění.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Wollen_in_Freiheit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Vůle ve svobodě ====<br /> <br /> Čím více se hofovnímu nebo provoznímu společenství daří stupňovat schopnosti a vůli k práci ke společné iniciativní síle, ke svobodě ve vůli, tím více se biologicko-dynamický podnik otevírá navenek a rozvíjí duchovní vyzařování, které probouzí zájem společenského okolí. Jsou kladeny otázky, přichází se do rozhovoru, v studijních kroužcích a na setkáních na statku jsou hledány odpovědi {{SE|189}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 11, S. 189.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 11: Der biologisch-dynamische Betrieb als Initialort für die Entwicklung der Dreigliederung des sozialen Organismus.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> jakož i při akcích kolem ročních svátků, na setkáních výzkumníků nebo – ještě konkrétněji – při dnech otevřených dveří, při prohlídkách statku a polí, při příležitostech dočasné spolupráce nebo při účasti na pravidelně se opakující preparátové práci. Dále informují informační tabule o tématech z praxe na statku a podél hojně navštěvovaných pěšin. Jak žádoucí by bylo, s ohledem na neustále napjatou pracovní situaci na statcích, moci vést rozhovory ještě intenzivněji. V mnohých věcných otázkách se přitom osvědčují přátelské okruhy a kruhy zájemců, které se kolem biologicko-dynamických statků tvoří.<br /> <br /> Vedle těchto úkolů vzdělávání dospělých, které biologicko-dynamickému zemědělství neočekávaně připadají, jsou to především pedagogická práce s mládeží a z praxe vyrůstající základní a další vzdělávání, jež se starají o to, aby se duchovní tykadla roztahovala do okolí. Dorůstající generace učňů jsou takřka {{SE|190}}<br /> <br /> výlučně «zrozeny ve městě». Stojí daleko od selské tradice. Nechtějí však být ani pouhou přijímači hotových znalostí o zemědělství, jehož technologické myšlení a jednání je zcela uvrhuje do zajetí redukcionistického přírodovědného světonázoru. Hledají celostní vzdělávací ideál, který zahrnuje člověka i přírodu a který biologicko-dynamickému zemědělství v nejširším smyslu leží v základě. To vedlo k tomu, že praktické vzdělávání se z velké části vymanilo ze státní vzdělávací nabídky odborných škol. Takzvané «svobodné vzdělávací programy» se řídí učebními plány, které vypracovávají sami zemědělci. Totéž platí pro nadpodnikové biologicko-dynamické vzdělávací instituce dalšího vzdělávání, které se v různých zemích ustavily.<br /> <br /> V úzkém spojení s duchovně-kulturními iniciativami, které vyzařují z biologicko-dynamických statků, stojí výzkum blízký praxi. Poté, co se obě — výuka i výzkum — po dobu 200 let postupně z zemědělství vyčlenily a akademizovaly, podrobilo se zemědělství zvenčí je řídícímu vědecko-technologickému pokroku, se ztrátou své v instinktivně-lidové moudrosti zakotvené svébytnosti. V protiběhu k tomu vyrůstala z praxe biologicko-dynamického zemědělství od samého počátku badatelská haltung a smýšlení, jež navazuje na tradiční postupy, proměňuje je a činí z nich základ svého dalšího duchovního cílového zaměření. Toto smýšlení se nemůže spokojit s kauzálně-analytickou, kvantitativně-reduktionistickou metodikou akademického bádání. Výzkumné úsilí se naopak rozšiřuje na kvalitativní stránku vnímání a myšlení, totiž na otázku, jaká hlubší poznání lze získat, když se badatelský pohled obrací na celistvost statku, jeho články a vše, co se tu živě a v duševním vlastním životě rozvíjí. Kamkoli oko pohlédne, nevidí nikdy něco jednotlivého, nýbrž vždy souvislost, v níž se toto jednotlivé jeví. Teprve rozum abstrahuje ze souvislosti to jednotlivé a staví je před sebe v pojmové podobě. Souvislost přitom vyblédá nebo se zcela ocitá mimo zřetel. To charakterizuje kauzálně-analytické počínání.<br /> <br /> Hledá-li se naproti tomu například ona souvislost, která se ustavuje, když se na jaře na statku objeví vlaštovky, pak lze nejprve popsat vše to, jak se vlaštovka ve svých činnostech projevuje. Budeme rozlišovat různé druhy, které na místě {{SE|191}}<br /> <br /> heimisch jsou, jako jsou vlaštovka obecná a jiřička obecná a již mezi vlaštovky nepočítaný rorýs obecný. Utvoří se obraz o jejich způsobu výživy – létající hmyz chytaný za letu –, o jejich místech hnízdění: vlaštovky obecné zpravidla uvnitř ve stájích, jiřičky obecné vně pod okapovými římsami stájí, rorýsi v dutinách starých zdí nebo otevřených krovech stodol. Člověk pozná jejich rozmanité hlasové projevy, bude sledovat jejich hnízdní chování a mnoho dalšího. To vše jsou činnosti, jimiž se tělem vázané duševní bytostí těchto ptáků ohlašuje smyslům. Jejich charakteristický projev bytosti je však jejich vytrvalý let. Jako opeřená nervově-smyslová bytost střelí vpřed, za sebou táhnouc vzdušné víry, vzdušný prostor hospodářství ve velkém obkruhu promodelujíce v obloucích a liniích, aby pak najednou bleskurychle mocným úderem křídel vyrazila nahoru, dolů nebo do strany – zachytit kořist. Jejich činnost se vyčerpává téměř zcela v nejobdivuhodnějších létacích uměních, a to od rána do večera po celé letní pololetí. V zimě zmizely na jih.<br /> <br /> Spočine-li pohled na těchto vztahových fenoménech, probouzejí se otázky po souvislostech, jež přesahují smyslově zkusitelné: Nevplétá se tu duševní bytost těchto smyslově silných tvorů v jejich daleko zasahujících, plasticky utvářejících letových pohybech do živlu vzduchu celého hospodářství? Nedochází tu k produševnění vzdušného obalu? A dále otázka: Proč se to děje pouze v letním pololetí od dubna do září? Monokauzální odpověď leží na dlani: Je to nabídka potravy létajícího hmyzu, která v zimě odpadá. Jenže i to je fenomén. Neukazuje snad, jako všechny zmíněné fenomény, na prafenomenální souvislost přesahující smyslové? Ta byla zmíněna jako polarita nervově-smyslového pólu pod zemí a pólu látkové výměny nad zemí zemědělské individuality (viz kapitola «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita», s. 88 a násl.).<br /> <br /> V letním pololetí převažují v teple a vzduchu étericky oživující síly látkové výměny, které potřebují uspořádávající a utvářející síly duševně-astrálního. Astrální bytost ptáka se ve letu vtiskuje vzdušnému obalu hospodářství. V nazírání zvláště letových pohybů vlaštovek se může prožitek zhušťovat do tohoto náladového obrazu. Člověk se cítí jako vetkán do smyslově-nadsmyslového dění. Lze říci, v udiveném prožívání se odhalují táž {{SE|192}}<br /> <br /> Tytéž síly na duchovně-duševní rovině jako ty, které ve vzdušném obkruhu tělesně modelují teplo, světlo a vzduch v pohyblivé podobě.<br /> <br /> S pohledem na popsaný «vztah fenoménů»&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl: «Elemente und Äther – Betrachtungsweisen der Welt», in: Ders. (Hrsg.): ''Erscheinungsformen des Ätherischen. Wege zum Erfahren des Lebendigen in Natur und Mensch'', Stuttgart 1985, S. 11–56.&lt;/ref&gt; se může abstrahující myšlení oživit k myšlení aktivnímu, syntetickému. Místo toho, aby byl jednotlivý pojem ostře ohraničen a ponechán stát sám pro sebe, usiluje se udržet jej ve vztahu k celkové jeveninové podobě. Rozšiřuje se v myšlenkový obraz, který badatele vede hlouběji k sinnému propojení věcí.<br /> <br /> Za tímto prvním krokem k bytostnému poznání následuje druhý, hlouběji sahající, když se člověk myslícím způsobem cvičí v tom, aby sledoval proměnu — například celku hospodářství v průběhu roku. Jedna jeveninová podoba se jako celek proměňuje v jinou. Tatáž rostlina ozimé pšenice, která po skrytém klíčení v zemi poprvé vstupuje do jevení jako ještě stočený první list, se proměňuje v takovou, která nyní z hustě nakupených uzlů vyráží další listy (odnožování), pak v takovou, která svou listovou růžici v zimě přitiskuje sternförmig k zemi, dále v takovou, která na jaře v teple staví listy, pak v takovou, která náhle jako svislý stéblo vystřeluje do výše, opět v takovou, která vyhání klas, zase v takovou, která dokončením klasu ukončuje svůj růst, a nakonec v takovou, která nenápadně kvete, opyluje se sama (nebo, jako žito, odevzdává pylové oblaky větru v žlutých mracích). Następují stupeň proměny úplného odumírání a v jeho průběhu zrání zrna nebo semene a nakonec jeho oddělení od životní souvislosti mateřské rostliny — nesoucí v sobě budoucnost. Tak ve stálé proměně otiskují souhrn všech rostlin a s nimi souhrn zvířat tvářnost katastru statku. Mezi každým z těchto kroků proměny existuje zřejmá souvislost, neboť je to přece vždy jedna a táž rostlina, jedno a totéž zvíře, které se tu tak tu jinak projevuje. Co se tu proměňuje, stává se vnímatelnou jeveninovou podobou; jak se proměňuje, zůstává ve tmě. Síly, skrze něž jedna jeveninová podoba vyrůstá z druhé a které tak způsobují «vztah proměn»&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl: Ebd.&lt;/ref&gt;, zůstávají neviditelné. Přechod jednoho k druhému se buď vůbec nestává otázkou — nebo se člověk ztrácí v teorii. {{SE|193}}<br /> <br /> «Das Was bedenke, mehr bedenke Wie.»&lt;ref&gt;J.W. Goethe: ''Faust, Zweiter Teil'', Vers 6922, Hamburger Ausgabe, Bd. 3, München 1976.&lt;/ref&gt; Co je předmětem zkoumání, je věcné, a proto smyslově vnímatelné; k tomu, jak se věci dějí, se může přiblížit badatelský pohled, když jedno fenomén srovnává s tím, co z něj vyrůstá, když to, co bylo nazřeno — proměnu formy — zvnitřní a přechod mocně-obrazně ve cvičícím myšlení spolu-prochází. Přebývat v myšlenkově-badatelském pohroužení do proměnných souvislostí «umři a buď» — i v oblasti sociálního — vytváří vědomí nepřetržitého proudu práce v průběhu roku.<br /> <br /> Třetí krok bádání vede konečně k uchopení kompozice proživeného živého, «životních souvislostí»&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl: Ebd.&lt;/ref&gt;, jak se ukazují v přírodě obecně a v biologicko-dynamickém hospodářství zvláště. Každá vyšší rostlina vytváří s kořenem, stonkem, listovou posloupností, květem a semenem životní souvislost — stejně tak téměř nekonečné předivo vztahů «oiku», domu přírody, který se dále diferencuje do mnohosti životních společenství (biotopů) — a stejně tak v tom, co z daností přírody lidskýma rukama jako zemědělský organismus vzniká. Životní souvislost téhož tvoří uměřeně sladěná kompozice polního hospodářství, chovu hospodářských zvířat, zahradnictví, ovocnářství a pěstování živých plotů, lukařství, pastvinářství, lesnictví a vodního hospodářství. Této kompozici leží v základech — ve velkém i malém — v kosmu a v zemi bytostně působící síly, právě ty, které způsobují přechod od jednoho jevu k druhému. Přírodní zákony jsou útržkovitými abstrakcemi lidského ducha z tohoto nadsmyslového světa sil, izolovaným věděním, skrze něž se zemědělec sám podílí na utváření této kompozice. Stane-li se toto vědění — bez snahy o poznání životních souvislostí — pouhou, izolovanou technickou nástrojí, například pesticidy, herbicidy a podobně, stiftet diese im Naturhaushalt unabsehbares Unheil. pak takový zásah způsobuje v přírodním hospodářství nedozírné zlo. Jsou to svévolné zásahy do bytostné povahy živého. Poznávat životní souvislosti znamená silou živého myšlení ze souhrnu jevů a jejich proměn pojmově vnitřně konsistentní celky obsahově vydolovat — jako například pojem organismu a individuality jakožto základní ideu pro utváření zemědělských podniků. Tím je pojmenován jádrový úkol bádání v biologicko-dynamickém zemědělství. Týká se: {{SE|194}}<br /> <br /> 1. Studium výsledků (fakt) geisteswissenschaftlichen Forschung, jejich myšlenkové pronikání a prožívání jejich duchovní skutečnosti v myšlenkové zkušenosti.<br /> <br /> 2. Studium a vlastní pozorování odpovídajících, smyslově vnímatelných, přírodovědně uchopitelných fakt.<br /> <br /> 3. Spojení smyslového a nadsmyslového světa fakt a prožívání jejich pravdy a plodnosti v bezvýhradné práci.<br /> <br /> Tato trojnásobná badatelská práce se vztahuje na utváření malého vesmíru, jakým je člověk jako mikrokosmos. Stavba tohoto malého vesmíru, tělesný organismus vznikající «Zemědělské individuality», se nakonec dotýká všech životních a činnostních polí, a tím i společenského života jako celku. Ještě před ne tak dávnou dobou tvořily zemědělství, řemeslo, živnosti a obchod provázanou regionální formu života a hospodářství. Za Goethova života bylo v zemědělství činných ještě přibližně 85 % pracujícího obyvatelstva. Dnes se lidé, hledajíce svobodné sebeurčení, z 98 % obrátili k jiným oblastem činnosti.<br /> <br /> Čím více bude rozpoznána duchovní dimenze úkolu zemědělství pro vývoj sociálního organismu, tím více se lidé ze svobodného chtění budou opět obracet k zemědělství a přispívat k tomu, aby vztahové předivo, které každý člověk k němu má, vědomě spoluutvářeli. Z toho vyrůstají impulsy pro svobodný duchovní život, který napříště, vyzařující z každého biologicko-dynamického podniku, pomáhá překonávat zužující, destruktivní světový názor materialismu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Fühlen_in_Gleichheit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Cítění v rovnosti ====<br /> <br /> Každý zemědělský podnik je začleněn do obecného právního řádu. Ten vytváří zákonem rovnost před právem. Rovnost je vysoké dobro, ale otázka je, jak vědomě žije princip rovnosti v lidech. Žije tento princip skrze diktát zákona nuceně zvenčí, oslovujíce pouhý rozum — nebo je to právní cit, který probouzí zevnitř ideál rovnosti k životu? V prvním případě vládne ve vztahu člověka k člověku anonymita; práva jsou vymahatelná, člověk se domáhá svého práva. V druhém případě člověk cítí, jemně diferencovaně, co je po právu, a řídí se tím. Z rozumu se živí právní cit, sebepociťování-v-rovnosti. Rozum<br /> <br /> sám se však živí z živého prožívání duchovně-reálných souvislostí v přírodě a společenském životě. Z tohoto prožívání vyrůstá důvěra; ta vytváří nejvyšší právní jistotu. To se okamžitě ukáže, zaměříme-li se na práva vztahující se k půdě, práci a kapitálu. Patří k obecnému společenskému povědomí, že tato jsou nepochybně právy, zároveň však také obchodovatelnými hospodářskými objekty; práva mají cenu! A tam začíná nerovnost. Mohou-li být půda, práce a kapitál neseny na trh, je princip rovnosti podkopáván. Jednotlivec se stává pánem nad půdou, prodává sám sebe na trhu práce a prostřednictvím hromadění kapitálu řídí lidskou práci k vlastnímu prospěchu. Právní cit zaniká z práva; právo se stává abstraktně nelidským; umírá smrtí práva. {{SE|195}}<br /> <br /> Tato problematika se stává vysoce virulentní, chceme-li rozvíjet biologicko-dynamický podnik; potřebujeme půdu, spolupracovníky a kapitál — tedy finanční objem, který se pekuniárně nikdy nevyplatí; pracovní místo v zemědělství je za dnešních okolností dražší než v chemickém průmyslu. Co tedy dělat? Je třeba vytvořit stav čistého práva, to jest takový, který je nesený ryze principem rovnosti. Takový stav v dnešním právním řádu neexistuje; práva se tu prodávají jako brambory. Tento stav nefalšovaného práva musí být teprve vynalezen, při jeho utváření. K tomu je zapotřebí právní rámec, v němž je to možné. Takový se v současném právním řádu nabízí v právu obecně prospěšných spolků, obchodním právu a právu nadací. Jde o to, prostřednictvím obecně prospěšných nositelských struktur zajistit co nejvíce nezcizitelnost půdy a kapitálu. K tomu je, kde je to jen možné, nezbytný akt darování — nebo jednorázovým financováním, à fonds perdue, vykoupení nemovitostí a tam vázaného kapitálu ze starých právních svazků (dědické právo atd.). Je-li toto zajištěno, mohou být nastoupeny nové cesty v oblasti správy pověřeneckou formou a práva užívání, v tom smyslu, že půda a kapitál jsou z ryze duchovních hledisek, s vyloučením dědického nároku, dány k dispozici k užívání těm, kteří se k tomu duchovněvědně ideálně i řemeslně prakticky způsobilými stali. Správa pověřeneckou formou leží v rukou těch, kteří jsou schopni duchovní impuls biologicko-dynamického zemědělství v proměnách historického postupu lidstva přenášet od jedné generace hospodářů ke generaci následující. {{SE|196}}<br /> <br /> Za prací stojí základní právo na práci a schopnosti lidí. Když se člověk snaží organismus — a skrze něj myšlenku individuality — uchopit v bezprostřední anschauung a v činu prožívané skutečnosti, pročišťuje se právní cit ke stále vyšší jasnosti. Říká mu pak nesporně: půda není způsobilá k vlastnictví, je však způsobilá k držení: člověk ji drží tak dlouho, dokud ji užívá, nebo dokud právo užívání nepřevezme způsobilý nástupce. Nejinak se to má s kapitálem, který je vtělen do provozních prostředků (stroje atd.) a stavebních zařízení.<br /> <br /> Zvláštní výzvu představuje utváření příjmového práva. V rámci zemědělského hospodářského společenství se lze v tomto ohledu odpoutat od poručnictví tarifního řádu — bohužel ne pokud jde o mzdové a platové příjemce. Ideálem, k němuž by bylo třeba usilovat, by bylo, aby se každý trvale spolupracující stal spolupodnikatelem a tvořil s ostatními podnikatelské společenství, které si výši příjmů určuje samo podle výnosové situace; za platné zákonné úpravy je to však jen velmi omezeně proveditelné. Předem určovat příjmy podle výše součtu možných potřeb jednotlivců je abstraktní a nevyhnutelně vede k nerovnostem, a tím ke konfliktům. Nejinak je tomu, hledá-li se řešení ve „stejném platu pro všechny&quot;. Utváření příjmů se vždy řídí konkrétními životními poměry. V gemeindschaftní správě závisí v podstatě na rodinných poměrech. Mladá rodina potřebuje v tutéž dobu méně příjmů než rodina, jejíž děti chodí do školy a potřebují hudební nástroje, nebo než rodina, jejíž děti procházejí studiem. Odejdou-li děti z domu, může se to, co je jako příjem skutečně potřeba, opět snížit — a ještě více ve stáří. To samozřejmě zahrnuje veškeré životní nehody, jimž se společenství musí případ od případu postavit.<br /> <br /> Je třeba se naučit nakládat v rámci samospravného hospodářského společenství s utvářením příjmů jako s dynamickým procesem. To zahrnuje — podle délky spolupráce — také právo k bydlení na čas nebo na dobu života. Mimozemědělské příjmy (jako honoráře za přednášky, semináře, poradenství nebo z jiných činností) plynou do společného rozpočtu.<br /> <br /> Hospodářsko-společenstevní utváření příjmů, s ohledem i na úpravu důchodového pojištění, práv k bydlení atd., vylučuje soukromou tvorbu kapitálu. To znamená nácvik vysoké míry {{SE|197}}<br /> <br /> na bdělost, empatii a jemný cit pro vše, co nevyslovené žije v mezilidském prostoru jako potřeba.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Denken_in_Brüderlichkeit_oder_Mitmenschlichkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Myšlení v bratrství čili lidské sounáležitosti ====<br /> <br /> Na hospodářském poli se myšlení již nestaví ke světu jako pouhý pozorovatel — vnoří se do něj a stává se samo tvůrčím procesem. Cítivě se ponoří do vůle a je tak zcela k dispozici bližnímu a světu. Myslíce nalézá člověk základ pro svou činnost v dobově nutných požadavcích provozu a v uspokojování potřeb svých bližních. Ty jsou myšlení v hospodaření posvátné. Pít kořalku může být potřebou. Výrobce kořalky neušetří žádné myšlenkové námahy, aby vynalezl nejlepší možný způsob, jak této potřebě vyhovět — přirozeně mu nic nebrání, aby ze svého duchovního vhledu poučil svého zákazníka o zhoubných následcích požívání alkoholu —, a obchodník drží výrobek na polici, protože ho lidé chtějí mít. Hospodářský život je — stejně jako právní a duchovní — autonomní. Přísně vzato není věcí hospodářsky jednajícího člověka zákazníkovi produkt odepřít proto, že se mu zdá být škodlivý. Rozhodovat o tom přísluší: na rovině duchovního života vhledu do příčin škodlivosti, na rovině právního života zákonu, který dostupnost omezuje. Každý člověk stojí, zodpovídaje se sám sobě, v těchto třech článcích a musí se učit zaměřovat své sociální chování podle platnosti autonomie tří článků společenského života.<br /> <br /> Bratrství a sesterství v hospodaření volá po nové denkungsart. Ta musí se smyslem pro skutečnost uchopit řetězec tvorby hodnot v jediném myšlenkovém obrazu jako panorama. Musí se pokoušet mít v každé fázi na zřeteli hospodářsky jednajícího člověka v jeho duchovním usilování i v daných právních rámcových podmínkách — aby bylo možno posoudit vlastní příspěvek k výkonu v poměru k příspěvku ostatních hospodářských partnerů. Konkrétně to znamená utvořit si obraz o životních a výrobních podmínkách tam, kde vše bere svůj počátek, totiž v prvovýrobě zemědělství. V biologicko-dynamickém zemědělství vychází tato prvovýroba z duchovního impulsu — z myšlenky organismu a individuality. Aby bylo možno tento impuls vštípit půdě jednoho celého hospodářství, je třeba schopností a rukou mnoha lidí. Lidé dávají své spolupráci {{SE|198}}<br /> <br /> Právní základ a vyrábějí zboží – náš každodenní chléb –, které odtud vtéká do oběhu zboží. Konečná spotřebitelská cena tohoto zboží musí být taková, aby tento tok zboží od počátku setí až po konec spotřeby mohl plynout nepřetržitě. To si žádá imaginativně tvořícího myšlení. Z něho se formuje společné úsudkování, které jediné je hospodářskému životu přiměřeno. Jednotlivý úsudek to nedokáže. Nezbytně uvízne ve slepé uličce egoismu. Teprve ve vytváření asociací, ve spolupůsobení hospodářských partnerů asociativní cestou, se může rozvíjet myšlení, které má za svůj orientační bod potřeby bližních. Ono obrazně uchopuje hospodářské souvislosti a plynně a živě přivádí na světlo společné úsudkování, jehož produktem je mimo jiné cena. Jedině tato denkungsart, upevňující a oživující se na faktech hospodaření, je s to vykořenit zdánlivě nepřemožitelný egoismus, tuto rakovinu hospodářského života.<br /> <br /> Cena zemědělské prvovýroby se přemění v peníze. Peníze jsou pak, vzaty o sobě, již nikoli hospodářský předmět, nýbrž protivýkon za hodnotu zboží. Peníze nabývají právní povahy; stávají se právem čerpání na zboží. Jsou prostředkem toku, aby usnadnily směnu zboží. Jako takové však musejí co nejrychleji znovu zmizet zpět do hospodářského procesu, z něhož vznikly. Zajišťují tak nepřetržitý tok prvovýroby, na nějž se musí měřit veškeré další celohospodářské tvoření hodnoty a ceny.<br /> <br /> Pohlédneme-li na zemědělský organismus a jeho tři bytostné články, je tento organismus jako semeno, které neklíčí a nevyvíjí se jen jednou, nýbrž nepřetržitě klíčí a rozvíjí se a vyzařuje přes své hranice do sociálního okolí, kde podněcuje sociální procesy. Nyní a nadále může takové zemědělství – obnovené z ideje organismu a individuality – znovu se stát prameništěm tvorby hodnoty ve veškerém hospodaření. Všude, vyzařujíc z jednotlivých míst, může přispívat k tomu, aby do spleti zamotané nitě sociálního života byly rozvinuty do tří oblastí autonomního duchovního, právního a hospodářského života a toto transparentně trojčlenné uspořádání se ztvárnilo v sociální organismus. Ten pak zpětně pomáhá, aby se klíčivé síly semene zemědělského organismu jako tělo zemědělské individuality nepřetržitě obnovovaly. {{SE|199}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zweiter_Teil&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''Druhá část''' ===<br /> <br /> {{SE|200}}Prázdná strana{{SE|201}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_landwirtschaftliche_Individualität_und_die_drei_Säulen_der_Bodenfruchtbarkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Zemědělská individualita a tři pilíře půdní úrodnosti ===<br /> <br /> Jak bylo zmíněno v kapitole «Dreigliederung člověka a zemědělská individualita» (str. 88 nn.), získává pojem «Zemědělská individualita» bytost a smysl teprve tehdy, když se zemědělec odváží uchopit jej na základě wesenserkenntnis člověka. To, co říká antroposofická duchovní věda o trojčlennosti člověka podle těla, duše a ducha, lze ověřit v sebezakušení a sebepoznání. Lze obrátit pohled na organizaci těla a shledat, že tato tvoří fyzický a životní základ pro činnost duše a působení ducha. Ve fyziologicky rozkladných procesech v nervech a smyslových orgánech si duše bdíce uvědomuje obsah svého vnímání a myšlení, ve fyziologicky budujících rozvíjí spíce svou vůli a, jako prostředník mezi oběma póly, v rytmu srdečního tepu a dýchání, uskutečňuje v polosnění duševní činnost cítění. Duch člověka, jeho nejpůvodnější jádro bytosti, je zakořeněn v Já. V Já-činnosti prostupuje duch tyto tři duševní činnosti a jim přiřazené tělesné procesy. Tělo je se svými orgány, látkovými kompozicemi a životními procesy pozemským orgánem duchovní duše, obrazem jí samé. Duchovní duše a s ní spojené vyšší hierarchické duchovní bytosti&lt;ref&gt;Viz např. Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; oživují a tvarují tělo v do značné míry uzavřený organismus. V něm, jako v mikrokosmu, je v plné účinnosti vše to, co naplňuje makrokosmos duchovně-duševně. Skrze svou duchovní duši je člověk vybaven schopností nalézat v sobě prostředky a cesty, jimiž může poznávat sebe sama i bytostné působení a bytí makrokosmu.&lt;ref&gt;Viz např. Rudolf Steiner: ''Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?'', GA 10, Dornach 1992.&lt;/ref&gt; Co bylo v makrokosmu v pravěkých dobách ještě bytostně živé, vylilo se v průběhu evoluce do světa, do bohatství forem přírodních říší. Stalo se dílem. V lidském Já žije zárodečně prapočátek jako mikrokosmos dál. Z Já vyrůstá člověku síla rozvíjet se, sebepoznávající, k svobodné individualitě.<br /> <br /> Tato poukázání mohou ještě jednou potvrdit oprávněnost a hloubku výroků Rudolfa Steinera: «der Mensch wird zur Grundlage gemacht», jde-li o to provozovat zemědělství způsobem přiměřeným duchu. Tato {{SE|202}}<br /> <br /> Pojmy individualita a uzavřenost organického celku (organismus) lze v nejpřísnějším smyslu odvodit jedině od člověka. Člověk, každý sám za sebe, je individualitou silou svého Já, své duchovní duše, která se nahoře otevírá říším duchovního světa a dole svou tělesnou organizací zahrnuje říše přírody. Člověk se stane srozumitelným teprve tehdy, naučíme-li se na něj v tomto smyslu nahlížet jako na občana dvou světů.<br /> <br /> Hovoří-li se o zemědělské individualitě v co největší uzavřenosti, pak se pojem uzavřenosti vztahuje na její tělesný organismus, který se silou ideje a vůle člověka utváří v nádobu přijímající zemědělskou individualitu. Na to bylo podrobně poukázáno pod aspektem čtyřčlennosti v kapitole «Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hospodářského organismu» (s. 97 n.). Co však dává pojmu «zemědělské individuality» obsah? Co naplňuje duchovně-bytostně kus země hospodářství? Obsah se utváří, jak bylo popsáno, skrze umělecké vzájemné uspořádání všech kulturních a krajinných prvků hospodářství plošně-horizontálně až k jeho hranicím. Středový bod, z něhož je toto dění řízeno, nově povstává z duchovní duše člověka, jež se povznáší k poznání ducha.<br /> <br /> Bytostné naplnění je makrokosmickým děním a zároveň děním, do něhož zasahovat — v dobrém, budujícím, nebo ve zlém, ničivém smyslu — je dnes a napříště postaveno do svobody člověka. Z instinktivních stavů vědomí starších epoch lidstva pocházejí zásahy, které vedly k rozvoji kulturní půdy, kulturní rostliny a domácích zvířat (srov. kap. «Staropersská kultura», s. 42 n.). Pečeť, kterou tyto kulturní výkony vtiskly přírodním věcem a bytostem, nese již «individualizovaný», stanovištně specifický charakter. Ten se stupňuje s probouzením Já — impulzem křesťanství, který ve středověku vedl k utváření vesnických společenství se středem a obvodem. Dnes stojíme před základní proměnou, totiž přesunem středového bodu zvenčí dovnitř. V té míře, v jaké se duchovní duše poznávající a jednající začleňuje do makrokosmických souvislostí a uvádí své konání s nimi v soulad, v téže míře se individualita člověka rozšiřuje a vtiskuje se «bytostně naplňující» celku hospodářství. Tím je naznačen vývoj do daleké budoucnosti: «Wir müssen uns überhaupt darüber klar sein, dass das landwirtschaftliche Gebiet mit dem zusammen,<br /> <br /> co leží pod povrchem půdy, představuje individualitu, která dále žije i v čase.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 50.&lt;/ref&gt; {{SE|203}}<br /> <br /> Jak bylo podrobně popsáno v kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 n.), je «zemědělská individualita» trojčlenná jako člověk a jako on se svisle začleňuje do osy Země-Slunce, s tím rozdílem, že funkce zemských hlubin jsou srovnatelné s nervově-smyslovým systémem člověka a funkce výšin nad zemí s jeho metabolickým systémem. Střed mezi těmito póly tvoří půda, srovnatelná s funkcemi lidské bránice. Půda se rozkládá jako kůže horizontálně přes pevný povrch Země. V ní se v rytmu koncentruje a vzájemně prostupuje působení sil výšin a hlubin a dělá z ní pratvůrčí základ veškerého vyššího života na Zemi.<br /> <br /> Na toto střední článek se nakonec soustřeďuje veškerá práce v zemědělství. Zemědělec se snaží usměrňovat spolupůsobení těchto sil výšin a hlubin a látek, k nimž tyto síly příslušně stojí ve vztahu, tak, aby se rytmický střed mohl rozvíjet k stále vyšší samostatnosti a individualizovat se. To se týká především druhově typického růstu, jakož i tvorby plodů a výživnosti kulturních rostlin. Jde v jádru o rozvoj «bránicové funkce» k postupující samostatné dynamice a o to, nechat síly výšin a hlubin v rytmu ročního koloběhu tak souznít, aby se orgán středu mohl stát ústředním orgánem vývoje zemědělské individuality. Toto nalézá a bude stále více nacházet svůj výraz v hofindividuální úrodnosti půdy. V ní se přírodní působení a lidské působení uzavírají do stávajícího se celku.<br /> <br /> Pojem úrodnosti půdy má přinejlepším ještě výpovědní hodnotu pro praktika ekologického zemědělství. Z vědeckého jazykového úzu zmizel s průlomem industrializace zemědělství od 60. let 20. století. Nelze ho odvodit z kvantifikovatelných parametrů, a proto není vědecko-metodicky uchopitelný. Na jeho místo nastoupil pojem produkční schopnosti půdy, který říká mírou, číslem a váhou, co půda vydá na výnosu, ale nikoli, jak tento výnos a jakými prostředky vznikl. Prostřednictvím libovolného nasazení provozních prostředků podle druhu a množství {{SE|204}}<br /> <br /> sogenanných minerálních živin, pesticidů, herbicidů, regulátorů růstu atd. se dosahuje i na od přírody málo «nadaných», tedy chudých, půdách rok od roku kalkulovatelných maximálních výnosů. Tím se stal kvalitativní aspekt úrodnosti půdy — např. stanovištní nebo původově specifická hodnota, resp. nutriční kvalita potravin — obsoletním. Pojem výnosové schopnosti se do velké míry vztahuje již jen na agrotechnologické otázky, pojem úrodnosti půdy však na otázku nově rozvíjené landbaukunst. Ta vyžaduje, jak bylo naznačeno výše, rozšíření pohledu na stránku podstaty světa, na intimnější silové účinky v hospodářství přírody.<br /> <br /> Navazujíce na odvození pojmů «Zemědělský organismus» a «Zemědělská individualita» (srov. s. 88 nn.) se teprve objasní dimenze, do jaké bytostné skutečnosti zemědělec vlastně pracuje. Veškerá polní a zahradnická opatření, která podniká, uplatňují se na středním článku «Zemědělské individuality» — na půdě, jejíž funkce je makrokosmicky srovnatelná s lidskou bránicí ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90). Tak jako bránice stojí se svou rytmickou dynamikou v souvislosti s pulzem srdce a plicním dýcháním, tak i půdní procesy odpovídají rytmům, jež mají svůj původ v pohybových poměrech Země a kosmosu. Tak jako se rytmus dne a noci mikro­kosmicky rozkládá do polárních stavů bdění a spánku, tak prožívá i ve skrytém působící svět přírodních bytostí polární stavy — na jedné straně zakletosti do plnosti forem jako letní spánek a na druhé straně, v zániku těchto forem, osvobozeni a osamostatnění jako zimní probuzení. Stejným způsobem znamenají přechody na jaře usínání a na podzim probouzení. Do tohoto stálého proměňování v ročním koloběhu zasahuje zemědělec; a proto se žádné opatření nepodobá druhému. Kontinuem v proměně jevů, na nějž se vztahují veškerá kultivační opatření, je půda a její výchova k trvalé úrodnosti.<br /> <br /> Podle stanovištní přírodní nadanosti spočívá úrodnost půdy na třech pilířích: zpracování půdy, osevním postupu a hnojení. Zpracování řídí dle potřeb pěstovaných rostlin fyzické procesy půdy, osevní postup přispívá k jejich oživení, hnojení je oživuje a prosycuje duší. Tyto tři nosné pilíře zemědělské prvovýroby mají být v dalším pojednány z rozšířených hledisek. {{SE|205}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Erste_Säule:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''První pilíř:''' ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vom_Wesen_der_Bodenbearbeitung_im_Zusammenhang_mit_der_Bodenentwicklung_im_Jahreslauf&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === O podstatě zpracování půdy ve spojitosti s vývojem půdy v ročním koloběhu ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Boden&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Půda ===<br /> <br /> Věda o půdě vymezuje v mírných klimatických pásmech půdu na prokořeněnou zvětrací vrstvu, jež nasedá na horninu podloží. Tato zvětrací vrstva je svou mocností a strukturou výrazem na jedné straně druhu geologického výchozího materiálu a zemských hlubinných sil, na druhé straně druhu atmosférického působení a kosmických sil výšin. Jako modifikující třetí člen přistupuje geomorfologie, krajinná podoba (tektonika, vodní a větrná eroze). Součinností této trojnosti sil a látek vzniká v závislosti na hloubce variantami bohaté, opět se trojčlenně členící půdní profil. Jeho svrchní zóna, A-horizont, je ve vysoké míře ovlivňována látkami a silami, jež přicházejí z atmosféry, z «břicha» zemědělské individuality. Zde v nejvrchnější vrstvě se soustřeďuje rostlinný a živočišný půdní život a z něho vzešlý humus jako rozhodující nositel úrodnosti. Humus zajišťuje tmavé zbarvení tohoto horizontu a póry bohatou drobtovitou strukturu.<br /> <br /> Střední vrstva, B-horizont, je výsledkem postupného zvětrávání. Buduje se ze směsi jílu, prachu, jemného a hrubého písku, jež se může jednostranně vyhranit až k extrémům těžké jílové nebo lehké písčité půdy. Nositelem úrodnosti v této zóně je harmonický poměr míšení minerálních těles křemene, jílu, vápna, jak je přítomen v mírné hlinité půdě.<br /> <br /> Pod zvětrávaným horizontem leží výchozí hornina, C-horizont. Hranici mezi oběma určuje čelo vápencového rozpouštění. Postupující debasací se tato hranice prohlubuje v sotva znatelných krocích rok od roku.<br /> <br /> Fyzický základ půdy tvoří čtyři klasické živly: země, voda, vzduch a teplo. Minerální půdy vykazují celkový objem pórů 40 až 50 %. Ten se skládá z komplexního systému {{SE|206}}<br /> <br /> nejjemnějších až po hrubé póry, trhliny smršťování, biogenní kanálky apod. Při dešti se plní vodou, při suchu a vsakování vzduchem. Teplo, jemuž fyzika od 16./17. století nepřiznává vlastní stav jako živel (skupenství), prostupuje svá tři sourozence, uvádí je do vzájemných vztahů, stará se o jejich přechod z jednoho elementárního stavu do druhého – nebo při své nepřítomnosti (v zimě) o jejich oddělení a setrvávání v jejich zvláštní existenci.<br /> <br /> V půdoznalství se na základě empirických studií profilové stavby hovoří o vývoji půdy, který probíhá od konce poslední doby ledové před 10 000 až 15 000 lety. Podle vnějšího obrazu různých půdních profilů a jejich mnohostranné diferenciace jako výsledku tohoto dlouhodobého vývoje se rozlišuje řada charakteristických půdních typů. V závislosti na intenzitě zvětrávání, vertikálních přesunech látek a horizontaci jde na jedné straně o půdní typy, které ještě vykazují mladé vývojové stupně, jako AC-půdy «rendzin» na vápencových stanovištích v svažitých nebo suchých polohách. Polárně k nim stojí, rovněž s AC-profilem, «rankery» na křemičito-kyselých horninách v erozních polohách. Od těchto mladých stadií lze na druhé straně sledovat půdní typy narůstajícího stáří, jako například na vápencových stanovištích sérii stárnutí rendzina –&gt; hnědozem –&gt; pseudoglej, nebo na kyselém křemenu-pazourku sérii ranker –&gt; hnědé půdy –&gt; podzoly.<br /> <br /> Každý statek má jeden nebo často více takových půdních typů. Jejich znalost vypovídá mnohé o obdělávatelnosti, schopnosti zadržet vodu a dalších růst určujících faktorech – zkrátka o jejich přírodní nadanosti. Nad tuto znalost je pro zemědělce ještě důležitější obrátit pozornost k vývoji půdy a vpravit se do něho – k tomu vývoji, který se odehrává rok od roku. Spoluutvářet jej znamená především umění zpracování půdy.<br /> <br /> Běh roku se člení do ročních období: zima, jaro, léto a podzim. Během těchto charakteristických časových úseků prochází půda vývojem, který je neoddělitelně spojen se životem a umíráním rostlin a půdní živočišné říše. Zpracováním půdy usiluje zemědělec a zahradník – podle okolností – podporovat nebo brzdit procesy života, a stejně tak procesy umírání. Symptomatika procesuálního dění se nejlépe vyjasňuje na příkladu pěstování obilovin. {{SE|207}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Winterprozess_und_die_Bodenbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Zimní proces a zpracování půdy ===<br /> <br /> V zimě je svět jeví­cích se jevů redukován na ryze fyzické. Vnější život je z velké části vyhaslý; stáhl se do klidového stavu spor, semen, pupenů a do kambia a zásobních orgánů (hlízy, bulvy). Růst listů na podzim zasetého ozimého obilí se zastavuje. S příchodem mrazu přilehají listy v růžici hvězdicovitě, jako obraz hvězdného nebe, plochý přitisklé k zemi.&lt;ref&gt;Jev, který u moderních, na vysokou odolnost vůči dusíku vyšlechtěných odrůd již téměř nelze pozorovat.&lt;/ref&gt; Jen kořeny pomalu dorůstají do hloubky. Příroda je oděna do světla a tmy, do bíla a černa. Z bílé sněhové pokrývky se kontrastně odráží temno větvoví stromů a keřů. Půda vykazuje od listopadu tmavší zbarvení než jindy během roku. Je to důsledek nasycení všech půdních pórů vodou. Tento jev ukazuje na ústřední zimní proces – na dalekosáhlé vzájemné oddělování čtyř živlů od sebe. Jinak vše prostupující teplo se stahuje zpět a přenechává svým třem sourozencům jejich fyzické vlastní bytí. Místo tepla nastupuje jako jeho protipól chlad. Vzduch je čistý a jasný a uvolňuje výhled do dálky nebo vzhůru k hvězdnému nebi. Voda přestává se vypařovat; houstne, těžkne a vsákává se do hloubky. Zemitě-pevné se stahuje a formuje se do své přísně geometrické krystalové povahy.<br /> <br /> Zimní proces uvádí zemi do stavu oddanosti sobě samé, jakéhosi duchovního probouzení. «Země je tedy v době hluboké zimy nejvíce Zemí; je tehdy svou vlastní podstatou.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen'', GA 229, Vortrag vom 6. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 23.&lt;/ref&gt; Emancipuje se od planetárních vlivů a otevírá se ozařujícím účinkům «nejzazšího kosmu», sféry stálic, kterou Řekové příznačně nazývali Křišťálovým nebem.&lt;ref&gt;Řekové nazývali Křišťálové nebe Uranos (řec. Οὐρανός, Ouranos; lat. Uranus, Coelus nebo Caelum, nebeská klenba). Křišťálové nebe se objevuje v Dantově Božské komedii. V esoterně-okultní tradici uchovává plody předcházející evoluční řady. Zahrnuje nebeskou klenbu a nebe stálic.&lt;/ref&gt; Zima je «dobou, kdy se v zemi může nejsilněji rozvíjet krystalotvorná síla, největší formativní síla pro minerální substance. Tehdy náleží nitru Země […] podléhat vlivu krystalotvorné {{SE|208}}<br /> <br /> sil, jež přicházejí z dálav kosmu […] a čím hlouběji sestupují, tím silnější je v nich tato touha stávat se v hospodářství přírody krystalicky čistými.&quot;<br /> <br /> Krystalotvorné formativní síly se v zimním mrazu zmocňují i živlu vody. Ten dosahuje své největší hustoty při +4 °C a začíná se – znovu se roztahuje – při teplotách pod 0 °C krystalizovat v led. Tento proces se odehrává na povrchu půdy a vodních ploch a ve vlhkosti vzduchu, přičemž vznikají sněhové vločky. Při velkém mrazu padají jednotlivé krystaly ve tvarech, z nichž žádný se nepodobá druhému; a přesto všechny krystalizují v kráse a čistotě podle téhož principu hexagonálně do šestiramenné hvězdy.<br /> <br /> Tyto z „dálného kosmu&quot; v průběhu zimy přicházející tvarové, resp. krystalotvorné síly mají pro vývoj půdy v následujícím roce trojí význam.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Bildung_der_Frostgare&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Vznik mrazové drobtovitosti půdy ====<br /> <br /> Vznik frostgare<br /> Důsledkem anomálie vody – při krystalizaci zvětšovat svůj objem a přitom se specificky odlehčovat – dochází v vodou nasycených vlásečnicových trhlinách, puklinách a pórech půdy k trhací síle. Ta je zvláště blahodárná tehdy, když po pozdní podzimní sklizni okopanin a při zamokřené půdě zanechá pluh rozmazanou, kohezně slisovanou ornici. Tehdy přichází ke slovu „Mistr Mráz&quot;, který uvede půdu zpět do drobivého stavu, jakého by zemědělec žádným nářadím nedosáhl. Mráz rozráží kohezní hmotu půdy v množství malých, ostrohrannných polygonálních drobtů – „frostgare&quot;. Protože tato struktura vzniká čistě fyzikální cestou, je nestabilní a při silném dešti se může snadno opět rozbředat. Přeje-li však zemědělci štěstí a zachová-li se frostgare až do časného jara, stabilizuje se biologickou cestou a zajišťuje – ještě dříve, než je v půdě jarní osev – jak se říká, polovinu sklizně.<br /> <br /> Přes zimu přebírá spolu s „Mistrem Mrazem&quot; sama příroda zpracování půdy. Lidská ruka spočívá. {{SE|209}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Entstehung_der_Tonmineralien_und_ihre_Neubildung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Vznik tonmineralů a jejich nová tvorba ====<br /> <br /> Jíl představuje směs různých tonmineralů i amorfních produktů zvětrávání, hydroxidů křemíku, hliníku, železa atd. Tyto hydroxidy jsou koloidní povahy, beztvaré – stav mezi pevným a kapalným, týž, který leží v základu veškerého procesuálního dění v živém. Plastičnost jílu pramení z jeho afinity k vodě, jakož i ze zčásti submikroskopické drobnosti krystalických tonmineralových lupínků, z bobtnavosti určitých druhů tonmineralů (*Montmorillonit* aj.) a z vysoké schopnosti půdních koloidů přijímat vodu. Voda nechává jíl bobtnát. Odvodnění vysycháním vytváří nejjemnější smrštěninové trhliny až hlubokými půdními prasklinami.<br /> <br /> Je-li dynamika jílu podstatně určována afinitou k vodě a v ní rozpuštěným solím, pak jsou to vzduch a teplo, které spolupůsobí rytmické kmitání tam a zpět mezi formou (tuhá kůra) a procesuální látkovou výměnou. Tento rytmus se projevuje zvláště v dynamice hydrátových obalů jílových částic. Při suchu (léto) se stahují a přibližují svou hustotou zemitě-pevnému. Při vlhku (zima) rozšiřují vodní obaly svůj objem. Jíl je tak nositelem rytmického součinnosti pevného, kapalného, plynného a tepla – a tím reprezentantem bytostného článku středu, „bránice&quot;, mezi metabolickým pólem nad zemí a hlavovým pólem pod zemí (srov. [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90).<br /> <br /> Strukturotvorné v jílu jsou tonmineraly; krystalizují hexagonálně v průsvitně tenkých lupíncích s plošným rozpětím menším než 0,002 mm. Štěpí se do takové submikroskopické tenkosti krystalových ploch, že tyto lze označit jako materializovanou ideu „roviny&quot; – která podle krystalotvorných formativních sil kosmu látkově rozvíjí krystalovou mřížku do plochy a ohraničuje se do šestihranné formy. Tonmineraly vděčí za vysokou dynamiku vázání a uvolňování látek rozšiřitelným mezivrstvám, ale zejména právě této dvojstrannosti svých v řazení za sebou téměř do bezedna se rozkládajících povrchů. Plošné rozpětí 1 g bobtnavého *Montmorilonitu* například činí 800 m².&lt;ref&gt;Willi Laatsch: *Dynamik der Mitteleuropäischen Mineralböden*, Dresden und Leipzig 1957, 280 S.&lt;/ref&gt; V rytmickém kmitání tam a zpět mezi krystalickou formou a vodně-substanciální {{SE|210}}<br /> <br /> dynamikou jsou to právě tonmineraly, které činí jíl nositelem úrodnosti v oblasti fyzicko-minerálního.<br /> <br /> Různé druhy tonmineralů vznikají trojím způsobem:<br /> <br /> * Fyzikálním zvětráváním slíd. Při tom se tvoří mimo jiné primární tonmineraly a jejich dalším chemickým rozkladem přeměny na sekundární tonmineraly.<br /> * Chemickým zvětráváním bazemi bohatých magmatitů a metamorfních hornin vznikají řady sekundárních tonmineralů až po úplný rozpad krystalových mřížek za vzniku výše zmíněných amorfních, koloidálních hydroxidů.<br /> * Novotvorba sekundárních tonmineralů syntézou koloidální hmoty hydroxidů křemíku a hliníku.<br /> <br /> Tato novotvorba je původním krystalizačním procesem, „zemí-stáváním&quot; z živého prvotního stavu koloidálně-vodního, položivé substance.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989, Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», S. 193.&lt;/ref&gt; Amorfní hmota půdních koloidů se znovu prostupuje formou. Látky se uspořádávají za vkládání kovových bází do přísné geometrie krystalové mřížky. Síly, které toto uspořádání způsobují, se obvykle hledají ve vlastnostech látek samých. Jak je ale možné, že určité krystaly – například křemen – vykazují geograficky závislý habitus, jiné – jako pyrit – mohou při shodném látkovém složení nabývat zcela odlišných modifikací krystalové podoby? Síly, které to způsobují, přicházejí z vně fyzicko-pozemského; jsou to zmíněné mimoprostorové a mimoč asové formativní síly z mimoplánárního kosmu, k jejichž projevení mají jednotlivé látkové prvky podle svých hmotně vázaných vlastností v prostoru a čase svůj vždy specifický vztah.<br /> <br /> Na skutečnost kosmického původu formujících, krystalotvorných sil upozorňuje Rudolf Steiner ve výše citovaných poukazech. Popisuje jejich působení jako zimní dění, jako něco, co uvádí zemi do krystalicky čistšího stavu až do jejích hlubin. Nabízí se spatřit zde souvislost tohoto působení formativních sil s přeměnou primárních na sekundární tonmineraly a zvláště s jejich novotvorbou z beztvarých stavů půdních koloidů. Týmž směrem míří i Willi Latsch (1905–1997),&lt;ref&gt;Willi Laatsch: Ebd., S. 47.&lt;/ref&gt; poukazující na to, že krystalové mřížky tonmineralů v půdě při nízkých teplotách {{SE|211}}<br /> <br /> vznikají (v zimě) a ve srovnání s krystalickými vyvřelinami vykazují nižší stupeň uspořádání krystalové mřížky.<br /> <br /> Lze tedy shrnout: Také z hlediska dynamiky zvětrávacích procesů v anorganické přírodě až po amorfní koloidní stavy, jakož i z hlediska dynamiky vzniku nových silikátových tonmineralů, označuje zima počátek vývoje půdy v ročním koloběhu.<br /> <br /> V zimě se půdy v rámci samozpracování zimními silami obnovují ve své fyzické konstituci.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Trägerschaft_und_Bewahrung_der_kosmischen_Formkräfte_im_Jahreslauf&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Nositelství a uchovávání kosmických formativních sil v ročním koloběhu ====<br /> <br /> Formativní síly, které v zimě dopadají, působí skrze látkovost země, a to tím silněji, čím přísnější zima je. K těmto krystalotvorným, strukturní čistotu vytvářejícím formativním silám stojí fyzicko-minerální příroda – zastoupená křemenem (kvarcem, silikáty), vápnem (bázemi bohatými horninami) a jílem – v různém vztahu. Křemen-křemík je v mírných a polárních pásmech téměř odolný vůči zvětrávání. Odráží formu-rozpouštějící sílu vody, kdežto vápenec ji přitahuje. Horský křišťál (křemen) je od přírody „krystalicky čistý&quot;; vápenec rozvíjí vlastní dynamiku odbourávání a opětovného budování; vyskytuje se v rozmanitých formách, v rozpětí od romboedricky v čistotě krystalizujícího kalcitu až po vodou prosycený sinterový vápenec. Křemen a vápenec tvoří v půdě a v horninách protiklady. Vápenec má vysokou affinitu k vodě. Tak jako je „dychtivě&quot; vnímavý pro formativní síly hvězdného nebe, tak je vnímavý i pro formující síly sluneční blízkosti planetárního obvodu, účinkující skrze živel vody – síly vyzařující z Merkuru, Venuše, zvláště ale z Měsíce. Poslední případ nastává na jaře v souvislosti s rozvinujícím se životem. V zimě naopak vápenec dychtivě nasává síly stálic, zatímco v sobě spočívající krystalicky čistý křemen je zpětně odráží. „Vápno vyžaduje vše, křemenné vyžaduje vlastně nic více \[…\] Křemenné je obecným vnějším smyslem v pozemském, vápenaté je obecnou vnější touhou v pozemském, a jíl oboje zprostředkovává.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 82f.&lt;/ref&gt; Jíl stojí vůči {{SE|212}}<br /> <br /> K čemu je křemen ještě blíže než k vápenci. To se ukazuje v silikáticky-krystalickém vrstvovém uspořádání jílových minerálů. Avšak jíl má schopnost – jakoby ve vyšší syntéze – kieselový a vápencový pól navzájem spojit. Jeho dynamika je dvojí: na jedné straně je povrch jílových částic obklopen hydratační obalem, na druhé straně může jíl mezi své krystalické vrstvy přijímat vodu. Přitom jsou ve vodě rozpuštěné, zejména bázické látky adsorpbovány na krystalických hraničních plochách, anebo se mohou z tohoto pouta znovu uvolnit výměnou za jiné. Hovoří-li se v půdoznalství o adsorpci či výměnné kapacitě půd, vztahují se tyto parametry vedle humusu především na jílové minerály. Ve světle výše řečeného je nasnadě, že zimními hvězdnými silami je ovlivňován jak krystalický stupeň uspořádání jílových minerálů, tak i stupeň uspořádání látek vázaných na hraniční a mezivrstevné plochy.<br /> <br /> Na druhé straně uchovává jíl tvarotvorné síly, které křemen zpět odráží a které si vápenec chce přisvojit, a ve věku vegetačního období je prostředkuje kořenům rostlin. Jíl je – prostřednictvím kořenů a v zákonech vzduchu a tepla rostoucím výhonkem – „podporovatelem kosmického vzestupného proudu&quot;.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 47.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tento pokyn ukazuje na proud solí a vodíku – Goethe mu říkal Erdsaft, zemní šťáva –, který ve stonkové ose probíhá xylémem uvnitř periferního kambia směrem vzhůru do listového patra. Tento formativní síly nesoucí proud je to, co rostlině pomáhá k fyzické výstavbě jejích substancí – bílkoviny, konstrukčních sacharidů atd. –, a tak celkově k smyslově vnímatelné podobě jejího typu.<br /> <br /> Fyzik a chemik od sebe látky odděluje podle jejich vlastností. Tyto vlastnosti jsou zpětně vedeny k silovému potenciálu – elektřině, magnetismu, jaderné síle –, který však charakterizuje jen fyzickou, zemí podmíněnou stránku látek. Rudolf Steiner si je v průběhu svého duchovního bádání této stránky plně vědom, avšak přidruzeně k ní zpřístupňuje druhou, kosmickou stránku látek, skrze niž se teprve odhaluje jejich ve fyzickém působné bytí. Fyzicko-silová povaha hmotného prvku – nebo kompozice takovýchto prvků, jakou je jílový minerál – osvědčuje se jako vztažný bod, zprostředkovatel a nositel sil specificky vyzařujících z kosmu: například sil tvarotvorných sil sféry stálic nebo sil životadárných éterických formativních sil {{SE|213}}<br /> <br /> slunce a planet. »Kosmický život« a »kosmický chemismus«&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 46.&lt;/ref&gt; se jakoby obsluhuje pozemských látek a sil, jak jsou přítomny v křemeni, vápenci a jílu v půdě, aby v tvarech rostlin plastizoval ven své praobraz, svůj typ.<br /> <br /> Pod výše uvedeným aspektem je krystalická povaha jílových minerálů spolu s látkami, které jsou k nim vázány podzemsky-pozemskými silami, v době zimy vystavena silovým záření nadpozemsky-kosmické povahy, která v organickém působí nositelem života a tvůrcem jeho tvarů. Tak lze výroky Rudolfa Steinera o jílu rozumět v tom smyslu, že jíl tyto tvarotvorné síly uchovává a v následující fázi růstu je zprostředkovává kořenům. Proudí vzhůru, tvarují rostlinnou podobu do obrazu jejího typu a skládají látky v plodech na nositele nährhaftigkeit.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Frühjahrsprozess_und_die_Bodenbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Jarní proces a zpracování půdy ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Im_Vorfrühling&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== V předjaří ====<br /> <br /> Dlouho předtím, než se nadzemní růst probouzí ze zimního klidu, rozhýbe se po několika dnech hřejivého slunce předjaří – zčásti již v únoru – překvapivě živý půdní život. Povrch půdy se vlivem vypařující se vody lehce zesvětlil, vzduch a teplo pronikají do pórů svrchní vrstvy půdy, čtyři živly se opět začínají prostupovat. Je to doba, kdy zemědělec přebírá režii nad [[Bodenentwicklung|vývojem půdy]] v průběhu roku a kdy ho přepadá netrpělivost, příliš brzy vyjet na pole s těžkými tažnými stroji. Aby se tomu vyhnul a udělal si jasný obraz o stavu půdy, sleze z vysokého traktoru, klekne si na pole, rukou a paží odsune svrchní vrstvu půdy stranou – a s údivem zjistí, kolik plevelů již vyklíčilo a dospělo do stádia niťovitých klíčků, jak se již hemží brouci, kolik kroužkovců, larev atd. je již na hledání potravy, především však, jak se díky činnosti mikrobů začíná [[Frostgare|frostgare]] zimy stabilizovat v drobtovité struktuře. Probíhá proces »[[Lebendverbauung|živého zabudování]]«.&lt;ref&gt;Günter Trolldenier: ''Bodenbiologie. Die Bodenorganismen im Haushalt der Natur'', Stuttgart 1982, 152 S.&lt;/ref&gt; {{SE|214}}<br /> <br /> Bakterie, propojené slizovitými látkami svých buněčných obalů do kolonií, tvoří mosty mezi půdními částicemi. Vznikají menší i větší dutiny, pórovitý objem se zvětšuje, výměna vzduchu a tepla v rytmu dne a noci se prohlubuje a půda se stává schopnou vstřebat i náhlé přívalové deště. Při bližším pohledu jsou však v hrubé brázdě hluboká místa brázd ještě tmavá, nasycená vodou; nebo se při podzimním vyrovnání pluhovým doběžníkem ukáže, že podorničí je příliš citlivé na tlak. Předčasné zpracování půdy – zpravidla příliš rané – zanechává v kolejích traktoru nevratné tlakové poškození: vývoj půdy pak stagnuje po zbytek roku. Jinak je tomu při práci s koňmi. Bodové tlakové stopy koňských kopyt se mikrobiálně záhy opět zahlazují.<br /> <br /> Zásada v předjaří zní: »Jak nejdříve to jde, vyjet na pole.« Tím se oní zmíněná netrpělivost stává pochopitelnou. Jde o to, vyrovnat pole, podpořit drobtovitou strukturu prostřednictvím prohřátí a provzdušnění půdy a připravit první klíčiště pro plevele. Tomuto účelu slouží první zpracování v průběhu roku – vláčení. Ve chemotechnickém zemědělství se stalo zbytečným díky nasazení herbicidů. Z úsporných důvodů a kvůli vysoké váze traktorů se pracovní kroky přípravy seťového lůžka kombinují přímo s výsevem. V biologicko-dynamickém zemědělství by tam, kde to počasí dovolí a kde je to jen trochu možné, vláčení a jeden nebo dva přejezdy bránami výsevu předcházet – aby plevele v jemném stádiu klíčku byly vyrvány a nechány uschnout. Zároveň jsou tím podněcovány drobtovitá struktura i látkové přeměny, přerušen kapilární vzlín vody a zimní vlhkost tak v půdě udržena.<br /> <br /> Vedle přípravy seťového lůžka pro jarní obilniny vyžaduje i ozim péče o půdu; ať již prolomením půdního škraloupu lehkou bránou nebo strigelem, ať přivalováním rostlin, aby kořenový systém po střídavých mrazech znovu získal kontakt s půdou.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Im_Frühjahr&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Na jaře ====<br /> <br /> Jarní procesy, které se nyní dostavují, mají být přiblíženy na příkladu jarního obilí. Po přípravných pracích předjaří přichází výsev. Semeno se klade do tmy země do hloubky několika centimetrů na mírně stlačenou podložku vytvořenou secím botem. To usnadňuje {{SE|215}}<br /> <br /> nabobtnání semene kapilárním vzlínem vody; ze stran a shora je výsev v jemnodrobtovité zemní přikrývce obklopen vzduchem a teplem. Klíčení semene je pochod, který nevyžaduje přítomnost živlu zemitě-pevného, tedy země, nýbrž živlů tepla, vzduchu a vody. To již svědčí o tom, že růst klíčivé rostliny odkazuje na evoluční stav, kdy země ještě nebyla zemí a rostlina byla ještě zrozena z vody. Tento stav se opakuje na počátku jejího stávání se zemskou rostlinou. Tento princip opakování dřívějších stavů formuloval Ernst Haeckel (1834–1919) v roce 1866 jako výsledek svých studií embryonálního vývoje u rostliny, živočicha a člověka jako «Biogenetické základní pravidlo», které říká: «Ontogeneze je opakováním fylogeneze»&lt;ref&gt;Ernst Haeckel: ''Generelle Morphologie'', Band II: ''Allgemeine Entwicklungsgeschichte der Organismen'', 1866/1906.&lt;/ref&gt;, nebo: «Individuální vývoj je opakováním vývoje kmene.» Rudolf Steiner toto poznání neomezuje pouze na stávání se Země a jejích přírodních říší, nýbrž rozšiřuje je na tři planetární stavy, které stávání se Země předcházely. Jsou popisovány jako «Satheni wa Khale» (s nímž vznikl živel čistého tepla), «Dyambu ra Khale» (s kondenzací části tepla v živel vzduchu) a «舊月亮紀» (s kondenzací části vzduchu v živel vody). Teprve ve čtvrtém planetárním stavu vznikl živel zemitě-pevného.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Na třetím evolučním stupni, «舊月亮紀», žilo rostlinné, utvářející se z vody, jako ještě málo diferencovaná živá masa. Na počátku vývoje Země se na vyšším stupni celkově opakuje stav Starého Měsíce právě tak jako oba předcházející evoluční stupně. Tím jak se rostlinný svět diferencuje v «zemsky zrozený», jak se do kořene, listu, stonku a květu začleňuje živel zemitého, stojí na počátku «individuálního vývoje» rostliny něžný, vodnatý klíček v opakování doby Starého Měsíce.<br /> <br /> Obilniny patří k travám a jako takové k jednoděložným. Semena se člení na klíček (embryo) a moučné těleso (endosperm). Obojí je od sebe odděleno jediným děložním listem, štítkem. Při klíčení nevystupuje děložní list na světlo, jak je to pravidlem u dvouděložných, a nezelená jako ony, nýbrž zůstává přichycen v půdě semenné slupky. Co se objevuje, je již špičatý první list. Klíčivá rostlina je rozvinutím toho, co na {{SE|216}}<br /> <br /> Orgánech již viditelně vytvořena v embryu.&lt;ref&gt;Wilhelm Troll, Karl Höhn: ''Allgemeine Botanik'', Stuttgart 1972, 994 S.&lt;/ref&gt; V embryu se zjevuje «kosmické [praobraz; doplněno autorem], které jako forma rostliny žije v semenu».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&lt;/ref&gt; Živné pletivo moučného tělesa, které z velké části vyplňuje objem semene, pochází z mateřské rostliny a je povahou i množstvím uzpůsobeno tak, že se rostlina může v opakování živě-vodnatého měsíčního stavu vyvinout jen do klíčivé rostliny, nikoli dále k vysoce diferencované, zemsky zrozené obilní rostlině. K tomu jsou zapotřebí dvě věci: zezelenání vzestupného stébla a listů v světle přítomnosti dopadajícího slunce a srůst kořene se zemí. Jak obecně u vyšších rostlin, tak i u obilnin vykazuje embryo v podélném řezu trojčlennou gestalt v zárodku předtvořenou — kořenový pól, výhonkový pól s vegetačním bodem a, tvořící střed, klíčový uzel, jenž v sobě skrývá sílu k vzpřímení.<br /> <br /> S bobtnáním semene a při odpovídajícím oteplení půdy nastupují v živném pletivu rozkladné procesy. Jako první začínají růst klíčové kořeny — u pšenice tři, u ovsa čtyři. Ty jsou ve stadiu klíčivé rostliny ještě bez kořenových vlásků; jsou to výchlipky buněk kořenové pokožky. Proto jsou plevele nejsnáze vyhnatelné bránami a strigelem, dokud je ještě nevidíme. Teprve se zezelenáním prvních listů, a tím i stimulací vlastního metabolismu, vstupují klíčové kořeny přes kořenové vlásky do těsného vztahu s půdou. Formují se vodivé svazky *hlívce* (asimiláty) a *xylému* (voda, soli). Kořenové vlásky, nyní hustě seřazené — až 100 na mm délky kořene&lt;ref&gt;Gerhard Geisler: ''Pflanzenbau'', Berlin-Hamburg 1988, 2. Aufl., S. 132.&lt;/ref&gt; — srostlé s jílovými a humusovými částicemi, osídlují v mládí nejprve s určitým odstupem od vrcholu kořene celou délku klíčových kořenů. Vytáhne-li se ovesná nebo na podzim žitná rostlina v jednolistém stadiu opatrně z půdy, přilnou na kořeni hroudky jako malé klobásy. Teprve svými kolmo do hlubin mířícími a větvenými kořeny a kolmo ke slunci vzestupným výhonkem opouští rostlina své měsíčně vodnaté klíčivé stadium a stává se obrazem vztahu Země a přítomně působícího kosmu. {{SE|217}}<br /> <br /> Klíček vyrůstá ze zemských látek a ze sil kosmu, které mu mateřská rostlina předala skrze moučné pletivo semene. Tento zdroj je s dokončením klíčivé rostliny vyčerpán. Jaký zdroj musí být nyní nově otevřen? Jaké živné pletivo nastoupí na místo spotřebovaného? Musí být, podobně jako ono, produktem minulých životních procesů. Je to humus, jenž vzniká přeměnou všeho toho, co zanechaly rostliny jako zbytky — vyjma toho, co vstoupilo do tvorby semen. Jak si ale může vyvinutá klíčivá rostlina tento nový zdroj výživy, ať výživný humus nebo vyzrálý trvalý humus, otevřít? Zde přichází v úvahu především tvorba vláknových neboli korunových kořenů. Na jaře vyrůstají z nejspodnějších jednoho až dvou uzlů a s přibývajícím odnožováním se množí. V porovnání s primárními klíčovými kořeny jsou vláknové kořeny sekundárními útvary. Rostou blízko povrchu a tvoří kořenový věnec, jenž v nejjemnějším větvení prostupuje ornicí. Vlastní rozrušování humusu se ale děje prostřednictvím zmíněných kořenových vlásků, jejichž osazením na klíčových i vláknových kořenech se kořenový povrch mnohonásobně zvětší. Skrze kořenové vlásky vstupuje rašící rostlina do přímého spojení s okolní půdou.<br /> <br /> Kořenové vlásky vylučují část asimilátů vytvořených v listech — cukry, bílkovinné slizové látky, fermenty, organické kyseliny — jež jsou perifernímproud *floému* sváděny dolů do kořenů. V protisměru přijímají minerální soli a vodu, která se svým látkových nákladem proti tíži prochází vodivým pletivem *xylému* do asimilujících orgánů nadzemního výhonku.<br /> <br /> Svými kořenovými výměšky se zdá rostlina být vědrem bez dna — zbytečná ztráta? Pravý opak je pravdou. Na jaře rozšiřuje svou «životní organizaci» do půdního prostoru prostoupeného kořeny a přebírá řízení nad nesčetnou armádou mikrobů. Kořenové výměšky vyvracejí jednostranný názor, že půda živí rostliny a ty jsou jen pasivními příjemkyněmi. Na jaře naopak rostliny ve značném rozsahu vlastní aktivitou živí půdu a spouštějí v ní procesy, jimiž si přisvojují úrodnost půdy. Je to dění stejně subtilní jako nepřehledně složité, ovládané životním tělem rostlin, v souladu s potřebami jejich postupujících růstových stavů.<br /> <br /> Kořenové výměšky živí, aktivují a řídí mikrobní činnost, budují v kořenové oblasti — v závislosti na druhu hostitelské rostliny — {{SE|218}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 12, S. 218.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 12: Winter- und Frühjahrsprozesse im Boden. Die Hautbearbeitung im Frühjahr.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> specifických životních společenství (symbióz) s bakteriemi a houbami a prostřednictvím účinných látek zvyšují rychlost rozmnožování bakterií v půdním prostoru blízkém kořenům, v rhizosféře, padesát- až stonásobně.&lt;ref&gt;Wilhelm Troll, Karl Höhn: ''Allgemeine Botanik'', Stuttgart 1972, S. 499.&lt;/ref&gt; Kyselé výměšky (kyselina uhličitá, kyselina jablečná) navíc přispívají k rozkladu minerálů.<br /> <br /> Řízený životní organizací rostliny rozšiřující se do rhizosféry se rozbíhá vlastní jarní proces — mikrobiální rozklad humusu až po úplnou mineralizaci (Obrázek 12).<br /> <br /> Život uchovaný ve hmotném složení zralého humusu se nyní přeměňuje v život heterotrofních organismů ve tmě země — nespočetných bakterií, prvoků a hub, jež se, srovnatelně se střevním trávením, samy v umírání rozpadají na své látkové složky a tyto pak přecházejí v podobě solí do roztoku v půdní vodě. Je to vegetativní růst porostu na jaře, který prostřednictvím procesu «trávení půdní úrodnosti» vede toto dění a tím také správnou míru uvolňovaných minerálních solí, zejména dusíku. Tyto jsou současně s vylučováním asimilátů, v protisměru k němu, adsorbovány kořenovými vlásky. {{SE|219}}<br /> <br /> Zatímco v zimě převládalo ryze fyzické dění — oddělování živlů, odumírání vnějšího organického života provázené procesy zhutňování a krystalizace —, na jaře je tomu tak s největším, vnějším rozvinutím života, pod zemí i nad ní. Toto k budoucnosti směřující dění však spotřebovává půdní úrodnost. Tato spotřeba vychází z rozkladu nositele minulého života — humusu. Jako náleží endosperm k semeni a ve vzcházení odumírá do tvorby klíční rostliny, tak je živné pletivo humusu klíčným základem, z něhož, pod vyzařujícími silami kosmu, může se nynější život rostliny až po tvorbu plodů pozemsky vytvářet.<br /> <br /> Takto mohou vyrůstající osety na jaře tuto přeměnu odumřelého v nový život tím aktivněji uskutečnit, čím úrodnější je půda a čím více se střídají sluneční svit a déšť, provzdušnění a prohřívání půdy.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Krustenbildung_und_Hautbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Tvorba krusty a zpracování kůže půdy ====<br /> <br /> Pod exogenními vlivy látkově-výměnného pólu nad zemí podléhá dynamika půdních procesů na jaře silným výkyvům, které zemědělce vyzývají k přesnému pozorování, zkoumavému myšlení a duchapřítomnému jednání. Pokud jde o obdělávání půdy, jde nyní o to, aby se vedle včasného potlačení růstu plevele vyrovnávaly jednostrannosti způsobené počasím ve prospěch srůstání půdy a rostliny. Jde o rozbíjení škraloupu. Tvorba škraloupu nastává po každém silnějším dešti; musí se až do sloupkování obilí stále znovu rozbíjet. Toto pro jaro typické rýhavé „ošetřování kůže půdy“ branami, prutovými branami či motykou se musí dít co nejrázněji: Každá tvorba škraloupu půdu uzavírá, omezuje nebo dokonce znemožňuje dýchání půdy, příjem kyslíku – nezbytného pro aerobní, rostlinný a živočišný život v půdě – a také odevzdávání kyseliny uhličité, kterou zčásti vylučují kořeny rostlin a zčásti se uvolňuje při mikrobiálním odbourávání humusu. Tvorba škraloupu znamená hromadění kyseliny uhličité v půdě. To působí jako jed, který brzdí jemné vzájemné působení kořenových výměšků a mikrobiální činnosti, a tím i dynamiku odbourávání humusu. Ošetřování kůže půdy tedy na jedné straně znamená aktivně odbourávat půdní úrodnost – občas lze pozorovat, jak pole oseté letním obilím {{SE|220}}<br /> <br /> vykazuje na včas vláčené části rychlejší růst než na části neobdělané –, na druhé straně vláčení prutovými branami pomáhá, aby oxid uhličitý, který je těžší než vzduch, mohl unikat z otevřených pórů, zejména když přes pole fouká vítr a sacím účinkem ho z půdy vytahuje. Hromadí se v přízemní vrstvě vzduchu, tedy tam, kde ho vdechují listy a kde se stává stavitelem kostry podoby rostliny.<br /> <br /> U obilí ukončuje sloupkování ošetřování kůže půdy. U okopanin a polních zeleninových kultur sahá až do časného léta. Vyžadují, jako například brambory, nepřetržité vláčení prutovými branami, přihrnování a okopávání, dokud se řádky nezapojí. Hluboký zásah do půdy na jaře frézou, kypřičem (gruberem) nebo dokonce pluhem musí být přesně promyšlen a zvážen s ohledem na jeho následky. Zpravidla znamená nejprve turbulentní ztrátu půdní úrodnosti, kterou čerstvě zaseté rostliny nemohou řídit ani využít. Nutnost takového hlubšího zpracování půdy nastává v polním hospodářství po zimní meziplodině, při škodách způsobených vyzimováním a při nuceném potírání pýru. Následkem tohoto nevhodně načasovaného hlubšího zásahu je úbytek humusu a ztráta zimní vláhy, což často vede k nutnosti zavlažování. V zahradnictví panuje v tomto ohledu zvláštní situace. V důsledku střídání po sobě jdoucích kultur se musí půda bez ohledu na roční období pro nový výsev zpracovávat hlouběji a kvůli rychlému vývoji kultur plodících ve vegetativní fázi se musí po celý rok udržovat ve stavu spíše jarním. Následkem je proto nevyhnutelně vyšší obrat humusu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Sommerprozess_und_die_Bodenbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Letní proces a zpracování půdy ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stoppelsturz,_Mulchbearbeitung,_Humusaufbau_und_die_Tätigkeit_der_Bodentierwelt&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Podmítka, mulčovací zpracování, budování humusu a činnost půdních živočichů ====<br /> <br /> V době květu obilí, kolem poloviny června, dosahuje tvorba kořenů a s ní i kyprost půdy svého vrcholu. Až do té doby půda ještě pruží pod nohama. Po odkvětu odumírají první [[Wurzel|kořeny]], stejně tak postupně odspodu nahoru i první listy. Sluneční paprsky pronikají až k zemi, a čím více se blíží zralost, tím více se půda stává tvrdou a suchou. Je to doba, kdy okopaniny {{SE|221}}<br /> <br /> zapojují řádky; ve stínu listové klenby se udržuje půdní vlhkost a s ní i živost kypré půdy.<br /> <br /> Ačkoli množství srážek v létě zpravidla v důsledku přívalových dešťů při bouřkách dosahuje ročního maxima, většinou se stejně rychle odpaří, případně se v závislosti na stavu struktury půdy ztratí povrchovým odtokem. K tomu dochází zpravidla v porostech kukuřice, a to již na mírně svažitých pozemcích. Zatímco v zimě jsme měli v půdě nasycení vodou a chlad, v létě jsou póry naplněny vzduchem a teplem. S nástupem sucha se snižuje rozkladná činnost mikrobů v půdě. Místo toho nyní scénu ovládá svět půdních živočichů. Byla-li v zimě procesní převaha fyzického, na jaře étericky-živého, pak v létě je to převaha duševně-astrálního. Činností půdních živočichů žijících ve vzduchu a teple probíhají procesy zvnitřňování, astralizace. Zatímco v pokročilém jaru se půdní živočichové svou rytím a hrabáním a zanecháváním exkrementů podstatně podíleli na vytváření hrubě porézní kypré půdy a jejího systému chodbiček, od léta k podzimu se jejich funkce postupně mění. Nyní nacházejí hojnost potravy v odumírající organické hmotě, především v prokořeněné svrchní vrstvě půdy, a starají se o to, aby tento «výživný humus» byl průchodem jejich trávicím traktem přeměněn na trvalé formy humusu. To, co se na jaře odbouralo z humusu ve prospěch vegetativního růstu rostlin, se obnovuje díky humusotvorné činnosti půdních živočichů, a to především od vrcholného léta ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222). Tento proces tvorby humusu probíhá časově polárně k procesu krystalizace během zimy a odehrává se v temnotě země. V důsledku toho musí být všechny rostlinné zbytky vzestupné části roku zapracovány do půdy v sestupné části roku. To se děje pracovním postupem, který organické zbytky na povrchu půdy, jako jsou strniště, zbytky slámy a mlácení, plevele, vmíchává do vrstvy kypré půdy. Toto «mulčovací zpracování» zasahuje hlouběji než jarní povrchové ošetřování kůže půdy, ale v ideálním případě ne hlouběji, než sahá vrstva kypré půdy vytvořená na jaře (cca 8–10 cm). Je-li tato vrstva plně vyzrálá, zanechává po zpracování jemně drobivou vrstvu, která přerušuje kapilární vzestup vody, chrání tak před dalším odpařováním, přijímá přívalové deště a vytváří lůžko pro výdrol a semena plevelů (Obrázek 13, s. 222). {{SE|222}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 13, S. 222.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 13: Sommer- und Herbstprozesse im Boden und deren Lenkung durch Mulch- und Tiefenbearbeitung.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Letní proces tvorby humusu podporuje mulčování tím, že navzdory silnému slunečnímu záření, teplu a převládajícímu suchu umožňuje půdním živočichům vhodné životní podmínky. To si ukážeme na příkladu podmítky strniště po sklizni obilí a na činnosti žížal. Po odklizení slámy se musí neprodleně provést podmítka strniště. V dobách před nástupem sklizně kombajnem (1950/60) se obilí sklízelo ve žluté zralosti do snopů, stavělo se do panáků k dozrání a dosušení, ukládalo se do stodoly a zpravidla se mlátilo v zimě. Přednost tohoto sklizňového postupu spočívala v následujícím:<br /> <br /> * Podmítka strniště o cca 14 dní dříve ve srovnání s plnou zralostí nutnou pro sklizeň kombajnem.<br /> * Zachování kyprosti půdy.<br /> * Ochrana před vysycháním a v ideálním případě dřívější setí meziplodiny.<br /> * Oddělený sběr plev. S bylinnými přísadami jsou vhodným dietetikem pro dojnice v zimním krmení.<br /> * Nevypadaná semena plevelů se dostanou se slámou z pole a mohou být použita při «spalování semen», což je postup,<br /> {{SE|223}}<br /> <br /> který doporučuje Rudolf Steiner&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 155.&lt;/ref&gt; k potlačení rozmnožování plevelů.<br /> <br /> * Ztráty při sklizni byly sice o něco vyšší, ale prospívaly volně žijící zvěři, především ptactvu.<br /> <br /> Vysoké umění letního zpracování strniště s koňským potahem spočívalo v tom, že podmítací pluh následoval bezprostředně za sečením samovazem, takže snopy padaly již na podmítnuté strniště. Sklizeň kombajnem jako technologicky nejelegantnější a nejefektivnější sklizňový postup pak brzy zvítězila. Toto vítězství šlo na úkor dřívějšího zpracování půdy šetřícího její kyprost a zásadně změnilo chod hospodářství.<br /> <br /> Mulčovací zpracování sice ničí narostlou letní kyprost půdy, ale zároveň mísí zbytky strniště a plevelů s kořenovou hmotou kypré, drobivé půdy. V tom nachází svět půdních živočichů, především žížaly, ideální podmínky, které potřebuje k rozvinutí své činnosti. Jsou to:<br /> <br /> * jemně rozptýlená nabídka potravy z odumřelých rostlinných zbytků,<br /> * jemně drobivá kyprá vrstva, kterou se žížaly mohou protlačovat všemi směry půdou,<br /> * intenzivní provzdušnění půdy a tím i zásobování kyslíkem,<br /> * tma pro světloplaché půdní živočichy,<br /> * dostatečná vlhkost: Voda kapilárně vzlínající z nezpracovaného podloží se odpařuje na spodní hranici mulčovací vrstvy a při nočním ochlazení se tam sráží jako rosa.<br /> <br /> Jsou-li tyto podmínky zajištěny, jsou žížaly (''Lumbricidae'') lákány ze hlubších zón půdy svými chodbičkami nahoru do mulčovací vrstvy, kde svou blahodárnou trávicí činností přeměňují výživný humus na trvalý humus. Bylo-li na jaře jakési vychlípení, zvnějšnění života kořene a jeho srůstání se zemí, tvořící exogenní symbiózy, pak v těle mimo jiné žížaly se jedná o vchlípení života, proces zvnitřnění. V prvním případě se humus odbourává, tj. život v něm uchovaný se v bakteriálně-symbiotické činnosti přeměňuje ve prospěch vegetativního růstu. V případě vchlípení je současný život prostřednictvím endogenní symbiózy pod režií {{SE|224}}<br /> <br /> duševní neboli astrální organizace přetvářen v uchovávající život nově se tvořících jílovito-humusových komplexů, což je děj, který probíhá převážně v období léta a podzimu. Tato nová tvorba látek v hospodaření přírody podněcuje k následujícím otázkám: Dokáží žížaly ve svém trávicím traktu zpracovat ony tvarotvorné síly, které z «nejvzdálenějšího kosmu» vyzařují skrze křemen, vápno a jíl, ještě zemitěji než rostliny, které se formují do své podoby? Jsou to tyto tvarotvorné síly, které spojují navzájem polární zemské látky, krystalický jíl a zbytky obecně rostlinného, ve vyšší jednotu, v jílovito-humusový komplex? A je to toto spojení minerálních a rostlinných látek oduševnělou činností žížal, které vytváří to, co se běžně nazývá matečnou půdou? Tato zvláštní schopnost žížaly platí jistě v různé míře i pro jiné druhy červů a pro živočichy, kteří žijí v půdě ve stadiu larvy ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtbildung_und_Reifung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Tvorba plodů a zrání ====<br /> <br /> Od časného léta se vegetativní růstové dění přesouvá do vyrůstání, substanciální výplně a formování plodů. Zpočátku jsou plody ještě zelené a asimilují na slunečním světle. Plod přibývá na objemu. Asimiláty, které až do doby kvetení zčásti sloužily vegetativnímu růstu, zčásti skrze kořen výživě půdního života, se kupí v praskajícím se plnícím plodu. Pochod zrání se uskutečňuje jak jako proces vnitřního působení, tak jako proces vnějšího působení.<br /> <br /> Vnější působení se projevuje v proměně ze zeleně na barevnou nádheru podobnou kvítku, dále v pronikavých vůních a v orosené průsvitné slupce jako přidechnuté zvenčí. Jsou to zjevné formy působení aktuálního slunečního záření a do něj vetknutých záření nadslunečních planet. Tak Mars způsobuje zbarvení červené, Jupiter bílé a žluté a Saturn modré.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 55.&lt;/ref&gt; V kterýchkoliv orgánech rostliny se proud šťáv ke vzpružující fruktifikaci zastaví — tedy kde vegetativní růst ustane nebo docela skončí — působí shora dolů kvetební impuls, přímé působení Slunce, podporované planetami od Slunce vzdálenými. Vnější zbarvení plodu pokračuje s postupující zralostí v obvykle jiných, méně intenzivních {{SE|225}}<br /> <br /> barevných tónech směrem dovnitř. Co tak rostlina jako čistě živoucí bytost jen zvenčí jako vyšší působení sil duševně-astrálního obklopuje a jemně se dotýká, to v dozrávajícím plodu do něj proniká hlouběji. Léčivé působení léčivých bylin spočívá právě na tomto pochodu a u zvlášť ustrojených planě rostoucích rostlin, např. rulíku zlomocného, ''Atropa belladonna'', může tento vést až k smrtonosnému tvoření jedu. U potravních rostlin se lidem v pradávné době pěstování rostlin, před třetím předkřesťanským tisíciletím, podařilo tento do života rostliny hlouběji pronikající astralizační proces ušlechtit k výživnosti.<br /> <br /> Při tvorbě humusu z rozmanitosti barevných a tvarově pestrých organických zbytků se rovněž uskutečňuje zrání k jakési organicko-minerální plodině — ke zmíněnému jílovohuminovému komplexu. Tato «plodina» je skrz naskrz černá, obraz toho, co bylo v praperských dobách jako «temnota» (zemský pól) postaveno naproti «světlu» (kosmický pól). V humusu je to Všeobecně-Rostlinné, které se zcela stalo «zemí»: humus «je konečným produktem zemitého se zemitým».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Notizen im Anhang, S. 274.&lt;/ref&gt; «Kosmické horniny, to křemičité přijímá světlo do země a přivádí je k působení v zemitém», humus nikoliv. Je to «bezsvětelné působení», které humus «vytváří».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 59.&lt;/ref&gt; Tento pokyn poukazuje mimo jiné na rozklad a výstavbu humusu probíhající ve tmě půdy skrze heterotrofní, bakteriálně-rostlinný život.<br /> <br /> Rostlina roste s kořenem, stonkem, listem a květem až k plodu a semenné zralosti především z «bezprostředního spolužití» s klasickými živly «země a vody».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 15. Juni 1924, S. 192.&lt;/ref&gt; Tyto ji zprostředkovávají jakési vnitřní působení, jež se projevuje v «zemní šťávě» (''Xylem'') proudící vzhůru v ose Země–Slunce. V ní proudí vzhůru — pojaté éterickou organizací rostliny — rozpuštěné látky země a «tvarotvorné síly» sféry stálic a slučují se s tepelnými a světelnými silami Slunce a planet za vzniku látkových kompozic vlastních každému druhu rostlin (bílkoviny, sacharidy, tuky, oleje, aromata, vitamíny atd.). Je to živoucí dění zaměřené na celek, řízené četnými enzymy. Tato silová útvarová uskupení vedou na cestě k plné zralosti ke vzniku stále nových, od stupně ke stupni komplexněji se strukturujících látkových kompozic. Nezralost plodu je vyznačena tím, že enzymatická aktivita ještě není {{SE|226}}<br /> <br /> uzavřena a jsou dále vytvářeny organické sloučeniny charakteristické pro určité vývojové stadium v procesu zrání. Tak se v tržních plodech, které navenek vypadají zrale, nalézají zhusta skupiny látek, jež vykazují fyziologickou nezralost, jako např. dehydroaskorbová kyselina (fyziologický předstupeň askorbové kyseliny, vitamínu C) nebo nízkomolekulární předstupně k tvorbě bílkovin (jako jsou dusičnany, volné aminokyseliny, amidy atd.).&lt;ref&gt;Manfred Klett: ''Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung'', Inst. f. Biol.-Dyn. Forschung, Darmstadt 1968.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Johannes Klein: ''Der Einfluss verschiedener Düngearten in gestaffelter Dosierung auf Qualität und Haltbarkeit pflanzlicher Produkte'', Inst. f. Biol.-Dyn. Forschung, Darmstadt 1968.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Přesněji vzato, při dnešní masové výrobě se fenomén fyziologické nezralosti vyskytuje takřka obecně pro všechny skupiny látek. Teprve když fyziologické procesy přijdou k odpočinku — tedy když enzymatická aktivita přestane — je dosaženo stadia plné zralosti a tím výživově-fyziologického optima tvorby kvality. Teprve ve fyziologické plné zralosti požíváme potravní plod, v němž kosmicko-zemské «vnější působení» a kosmicko-zemské «vnitřní působení» vstupují do dokonalé syntézy. Tato dokonalost nebývá pravidlem dosažena. «Vnější působení» předstírá plnou zralost, aktivita «vnitřního působení» oproti tomu nenachází konce. Tento takto derangovaný metabolismus vede k nedostatečné trvanlivosti&lt;ref&gt;Ilias Samaras: ''Nachernteverhalten unterschiedlich gedüngter Gemüsearten mit besonderer Berücksichtigung physiologischer und mikrobieller Parameter'', Dissertation, Gießen 1977.&lt;/ref&gt; a dává podnět ke znepokojení, zda v tom nespatřovat podstatnou příčinu chronických onemocnění. Důvody postupného snižování výživné hodnoty jsou:<br /> <br /> * Globální dostupnost: Sklizeň v nezralém stavu, chlazení na světových přepravních trasách — poté uměle indukované dozrávání, např. banány.<br /> * Dusíkaté hnojení (srov. kap. Hnojení): Od základu narušený či hypertrofický metabolismus rostlin. Ty chtějí stále dál růst.<br /> * Monokultura: Je umožněna všemi druhy genové techniky (GMO), svévolným zásahem do genomu, který je fyzickým stínem praobce rostlin, a také plošným nasazením životu nepřátelských pesticidů, herbicidů a dalších regulátorů růstu.<br /> <br /> Pojmová tvorba k otázce kvality potravin spočívá na materialistickém pojetí života. Vedle genetiky zůstala tato tvorba v podstatě u kvantitativní látková analytiky a dovedla k pojmu «látkové ekvivalence», která v živém neexistuje. «Více nebo méně» určité skupiny látek říká v nejlepším případě teprve {{SE|227}}<br /> <br /> něco, když je do úvahy vzat i časový faktor. K tomuto cíli musí být stadia zralosti analyticky sledována. Pokud se ve vyzrálém produktu nalézají skupiny látek, jež jsou ukazateli stadií nezralosti, musí být výsledek hodnocen záporně. Tímto způsobem může i kvantitativní analýza přispět k výpovědi o kvalitě. To ovšem vyžaduje značný analytický náklad a přesahuje nákladový rámec pro rutinní šetření.<br /> <br /> Podstatné rozšíření tvorby úsudku ohledně vyzrálosti a kvality potravin umožňují «Bildschaffende Methoden» (zobrazovací metody)&lt;ref&gt;Herbert Koepf, Bo D. Petterson, Wolfgang Schaumann: ''Biologische Landwirtschaft'', Stuttgart 1980, 303 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Wilfried Kamphausen: «Qualität im biologisch-dynamischen Obstbau», in: Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft'', Dornach 2007, 377 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Paul Doesburg et al.: «Standardisation and performance of a visual Gestalt evaluation of biocrystallisation patterns reflecting ripening and decomposition processes in food samples». ''Biological Agriculture &amp; Horticulture: An International Journal for sustainable Production Systems'', 2014, S. 1–18.&lt;/ref&gt; jako krystalace chloridu měďnatého, stoupavý obraz a chromatogram na kruhovém filtru. Pravda o hodnotě potravního výrobku se nejblíže přibližuje úsudku toho, skrz jehož ducha, srdce a ruce vzniká. Duch budiž řečeno: stálé úsilí o poznání toho, co v kosmu a zemi vládne a žije a co se v tomto velkém poli napětí co do sil a látek jako fyzický odraz duchovního praobce formuje.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Geräte_zur_sommerlichen_Mulchbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Nářadí pro letní mulčování ====<br /> <br /> Jestliže na jaře sloužily ke krustenbrechung nástroje jako brány, plečka a motyky, pak v postvýsledkové době léta nastupují takové, které mají svrchní půdu mělce kypřit a mísit s rostlinnými zbytky. Podle mocnosti drobtovité gareschicht dosahuje hloubka zpracování půdy 8 až 12 cm ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222). Rozmanitost nástrojů svědčí o tom, že zjevně žádný z nich plně neodpovídá všem požadovaným nárokům mulčování. Klasickým nástrojem podmítky byl a svou funkcí jím stále ještě mohl být loupací pluh: Plně prokrajuje spodek, mělce obrací a úzce krojí — ve střižném rozrývání a drobtovitě-sypném ukládání zralosti půdy má dobrý promísicí efekt. Při dnešních požadovaných velkých záběrových šířkách loupacích pluhů a stopách tlaku kombajnů sahajících většinou až ke spodku gareschicht je čistá loupací práce stěží {{SE|228}}<br /> <br /> ještě proveditelná. Na místo loupacího pluhu nastoupila v padesátých a šedesátých letech 20. století na krátkou dobu fréza. Měla být spasitelkou. Hřídel osazená sekacími noži se otáčí, poháněná vývodovým hřídelem, bije do půdy, vzdouvá ji a ukládá výtečně promíchanou. Závažné negativní průvodní jevy — tvorba skluzkové podrážky, uzavírání žížalích chodeb, sekání žížal, ztráta zralosti půdy zabahnění při přívalových deštích, vysoké opotřebení a energetická náročnost — vedly (s výjimkou zahradnictví) k jejímu brzkému zmizení. Jiným nástrojům poháněným vývodovým hřídelem, např. s dopředu kypřícími radličkami, byl rovněž přisouzen jen omezený úspěch. Dnes běžné postupy tvoří pestrou variaci nástrojů pro podmítku s kypřením půdy, vesměs s mírným promísicím účinkem. Loupacímu pluhu se nejvíce blíží talířová brána s hloubkou zpracování cca 5 cm. Lpí na ní nevýhoda, že prokrajuje a rozptyluje oddenky pýru, a tím přispívá k jeho množení. Tuto nevýhodu vynahrazuje úzkosečný, mnohozubý kypřič tím, že oddenky vytrhává a vynáší na povrch, takže je lze snáze vybrančovat. Jeho velkou nevýhodou však je, že nedostatečně mísí a gareschicht nepodkrojuje v celé šíři. Pcháč a šťovík mu příliš neodolávají. Kypřiče s odpovídajícími kombinacemi nástrojů mohou v tomto směru napomoci.<br /> <br /> Často vyslovovaná téze k podmítce — «flach mischen und tief lockern» («mělce mísit a hluboce kypřit») — nemůže platit takto obecně. Hlubší kypření celého vrstevného paketu přerušuje kapilární vzestup vody, urychluje vysychání a tím i činnost půdních živočichů. Hloubkové kypření může v zhutněné půdě působit blahodárně tehdy, když se pracuje úzkými radličkami při větších roztečích zubů (cca 50 cm).<br /> <br /> Koneckonců platí: Všechny nástroje zpracování půdy jsou nástrojem — jako kladivo a dláto v ruce sochaře. Nikoli jimi samými vzniká umělecké dílo, nýbrž skrze ně vedoucím, vnímajícím a myslícím duchem člověka.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Herbstprozess_und_die_Bodenbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Podzimní proces a zpracování půdy ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Reifen,_Verwandeln,_Sterben&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zrání, proměna, umírání ====<br /> <br /> Ve dnech vrcholného léta, hluboko do září, dává o sobě podzim vědět čím dál zřetelněji. V chladnoucích nocích konce srpna {{SE|229}}<br /> <br /> opět přibývá rosy, ranní mlhy stoupají a vyplňují údolí. Ohlašuje se nové roční dění, jehož podoby stojí v polárním protikladu k jaru. Zatímco na jaře proudí síly země do vnějšího okruhu a s sebou jako by nesou rostliny pnoucí se vzhůru – země tedy vydává, co v zimním klidu chovala v sobě –, v létě se vše vylévá v bohatství tvarů a barev a do tvorby výživných plodů, aby se na podzim v jediném velkém nádechovém tahu navráti zpět k zemi.&lt;ref&gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: ''Der Jahreskreislauf als Atmungsvorgang der Erde und die vier großen Festeszeiten'', GA 223, Dornach 1990.&lt;/ref&gt; Pravá podzimní nálada se rozehřívá kolem Michala koncem září a často se táhne v teplých, zlatých dnech až do října. Na povrchu čerstvě vyseté podzimní setby se náhle zaableskne stříbrný lesk pavučin utkaných přes celou šíři pole; nastává «babí léto»! Je to čas, kdy posledním plodinám – krmné řepě a cukrovce, zelí, mrkvi a dalším – se pole vyprazdňuje. Pro tyto pozdní okopaniny znamenají zlaté, sluncem prodchnuté říjnové dny ještě vydatný přírůstek výnosu a především nejvyšší stupeň tvorby kvality v plné zralosti. Totéž platí pro pozdně dozrávající druhy ovoce i pro vinnou révu. Je to také čas, kdy dřevnatějící stromy a keře – ať v sadech, živých plotech a polních hájcích, nebo v lesích – ještě jednou «rozkvétají» v listech zemitým leskem, než po prvním mrazu v ranním slunci tu jeden, onde druhý list bezhlasně splyne k zemi, nebo než listopadové vichry naráz vymetou větve do holá.<br /> <br /> Podzim je čas dovršení zrání a velkého tichého umírání. Co před chvílí ještě nechávalo strom a keř zářit v zeleni listí, nyní to leží větrem zafouknuto na zemi, vydáno napospas tlení.<br /> <br /> Týž proces proměny, přechod do trvalých forem a umírání, zachvacuje svět živočichů. Každý podzim to znovu překvapí: najednou jsou vlaštovky pryč, s nimi i jiné druhy ptáků na velikém tahu na jih; po cestních mezích již žádný motýl nevzlétne a žádný nekepří jako bloudivý květ nad obilními lány. Živé bzučení a šumění hmyzu je u konce. Kam zmizeli? Tu ještě poslední návštěva u kvítku, pak kladení vajíček na chráněném místě pod kůrou stromů, ve skulinách a dutinách, {{SE|230}}<br /> <br /> nebo přezimování ve stadiu kukly, nebo dokonce jako imago u společensky žijícího hmyzu, jakým je včelí roj. V půdě přechází jednobuněčný bakteriální život do trvalých forem, houbový život tvoří spory. Strom, keř, bylina a tráva tvoří semena, půdní hmyz klade vajíčka, žížaly se stahují do dutinkových prostor hlubších půdních vrstev. Bohatství zjevů raného podzimu chudne před očima a nakonec vtiskuje krajinnému obrazu svou pečeť tuhé, jako odumřelé větvoví stromů a keřů. Jediné, co při tomto umírání poskytuje vnímavému pohledu ještě naději na přetrvávající působení života, je trpká stálezelená jehlantí, ještě syté zelení luk a pastvin a jemné zelení podzimní setby.<br /> <br /> Co na podzim zaniká, jsou formy, které získaly svůj ročně specifický ráz prostřednictvím kosmicko-pozemského spolupůsobení látek a sil ve vzestupném roce. Již ve vadnutí květu se étérické, obrazotvorné živé, odděluje od toho, co se podle duchovního praobraz rostliny astrálně zformovalo. V tvorbě semen a humusu vzniká tento souvislost nově, vložení zárodku v proudu časů. Co se však uvolňuje z vazby na život smyslově vnímatelného fyzického světa, je nadsmyslové; propléstá se tak s podzimně zasvěcujícím světlem a teplem, že toto ve srovnání s jarem připadá vnímání mnohem plnějším, duchovně-duševně nasyceným, ano, ve své bytostné povaze navzájem silněji odděleným. To, co se v umírání uvolňuje, odděluje, může být pociťováno jako probouzení duchů prostupující celou přírodu. Uzavírá-li se člověk tomuto vnějšímu dění smrti, může si uvědomit smrt přemáhající sílu vlastního já-bytosti. Uvolňuje odvahové síly, michaelovské předtuchové cítění a předvídavé myšlení, jež je tak otevřeno budoucnosti a vývoji, jak je naopak otevřena rostlina, která v reprodukčním proudu od semene k semeni své bytí zachovává a uchovává.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Bodenbearbeitung_im_Herbst&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zpracování půdy na podzim ====<br /> <br /> Obilniny, s výjimkou kukuřice, jsou střídavě rostoucí; existují letní a ozimé formy. Ty druhé se sejí časně na podzim a v pozdních výsevech až do listopadu či prosince. Pozdní výsevy podporují reprodukční sílu semen, a tím schopnost zachování odrůd, zatímco podzimní výsevy bližší létu podporují «Nährhaftigkeit» (výživnost).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S.109.&lt;/ref&gt; Ozimy potřebují {{SE|231}}<br /> <br /> jako následnou plodinu po jiném druhu obilí, po okopaninách, meziplodině nebo krmných plodinách hlubší, kypřicí, obracecí a mísicí zpracování půdy. V případě meziplodiny jako zeleného hnojení musí být tato včas posečena, nechána zavadnout a poté zamulčována, než může být vtažena setební brázda, případně s půdně zhutňujícími přívěsy. Příliš dlouhé čekání v naději na nárůst hmoty může mít špatné následky: Silný padající déšť u zkracujících se dnů, přetrvávající mlha nebo mrholení způsobují při ne zcela zavadlé zelené hmotě hnilobu. Ta vede zejména na těžkých půdách prostřednictvím anaerobního prostředí k trvalým poruchám růstu. Hlubší setební brázda uvolňuje jemným klíčním kořínkům cestu, aby mohly přísně směřovat do hloubky. Je překvapivé vidět, jak rychle, přímočaře a hluboko prorůstají na podzim spolu s drobivou zeminou v jednotu. Tak jako rostliny na jaře při prodlužujících se dnech s lodyhou, listem a květem jakoby dorůstají ze země a směřují ke světlu, tak se na pozdní podzim při prvních nočních mrazech a prodlužujících se nocích v přitisknuté listové růžici přichycují ke zdu a svěřují své kořeny svisle do hloubky. Kořen se žene a roste do vnějšího bezsvětla a setkává se v temnotě země s kosmickým zářením působícím prostřednictvím křemene, vápence a jílu v pozemském, jež tvaruje praobraz rostlinných rodů, čeledí atd. do fyzicko-smyslového odrazu.<br /> <br /> Zpracování půdy přiměřené podzimnímu procesu přirozeného odumírání se již primárně netýká podpory a zachování životních procesů, jak je tomu u povrchového zpracování na jaře k aktivaci rozkladu humusu nebo u mulčovacího zpracování v létě k podpoře budování humusu. Zapravení porostu zeleného hnojení nebo krmné plochy sice přivádí do půdy výživný humus, ten se však z velké části přemění teprve na jaře následujícího ročního cyklu a přispívá k půdní dynamice. Zpracování půdy na podzim přísně vzato nebere ohled na minulé, nýbrž připravuje budoucí — zimní proces. Pozornost se nyní neobrací na zpracování metabolického pólu, humusové vrstvy, nýbrž na minerální složku půdy, na jíl, prach a jemný písek. Podzim, zejména pozdní podzim, dovoluje hluboké nebo jílové zpracování, podzimní/zimní brázdu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Abbildung 13]], S. 222). Ta způsobuje zničení — nebo lépe: chaotizaci — všeho toho, co se tak úžasně v průběhu roku v přísném řádu vybudovalo jako půdní život tvořící zralost půdy. To je nyní třeba — spolu s minerálními složkami půdy — chaotizovat, v přípravě na {{SE|232}}<br /> <br /> krystalizační procesy přicházející zimy a na uložení zárodku nového vývoje půdy v roce následujícím. Platí staré slovo: «Vor dem Winter gepflügt, ist halb gedüngt.» (Před zimou pooráno — napůl pohnojeno.)&lt;ref&gt;Chaotizace znamená převedení utvořeného do neutváreného stavu. V daném případě to znamená mechanicky rozlomit, uvolnit a promísit půdní strukturu, která vyrůstala prostřednictvím komplexních životních procesů v průběhu předcházejícího ročního cyklu (zralost půdy), zvířit ji, přemísťovat půdní částice vertikálně a horizontálně. Životem utvořená svrchní půda se stupňovitě přibližuje anorganickému stavu prostorového vedle sebe. Tato mechanická chaotizace připravuje půdu na přijetí vstupujících formativních sil zimy a nově oživujících planetárních a slunečních formativních sil přicházejícího jara.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Klasickým nástrojem hluboké orby je obracecí pluh (Abbildung 13, S. 222). V ekologickém zemědělství upadl z více hledisek do nemilosti, s důsledkem obratu k «bezorebné kultivaci půdy» na různých místech. Pluhové práci se vyčítají pochybení, která nelze odůvodnit v ní samé, nýbrž jsou důsledkem konstrukcí zaměřených především na pracovně-ekonomickou a technickou efektivitu. Dnešní pluhy, zpravidla těžké víceradličné celoobracecí pluhy, jsou konstruovány pro hloubku orby 25 až 35 cm a více a pro šířku záběru 35 až 45 cm. «Podle tvaru tělesa pluhu a rychlosti orby je půda přemísťována 20 až 70 cm vpřed a 40 až 70 cm do strany.»&lt;ref&gt;Walter Feuerlein: ''Geräte zur Bodenbearbeitung'', Stuttgart 1971, S. 40.&lt;/ref&gt; Toto velké přemístění si vynucuje odpovídající vyšší energetický výdaj. Přitom se obrací nahoru mnohem více neoživené minerální půdy a humusní svrchní půda dolů, a nevyhnutelně musí být brázda kvůli širokým kolům traktoru široce vyklizena. Tomuto problému se čelí víceradličnými pluhy přesahujícími šířku traktoru, které umožňují jet mimo brázdu, nebo se pluh nahrazuje těžkým kypřičem, diskovým pluhem a jinými stroji.<br /> <br /> Pluh uvolňuje brázdový hranol v poměru šířky (b) k hloubce (h) b:h = 1,2:1 až 1,4:1 — v kypré půdě o něco užší, avšak ne užší než 1:1.&lt;ref&gt;Ebd., S. 39.&lt;/ref&gt; Podchycuje s «podbřím» radličky hroudu, odlamuje ji od podloží, vede ji přes zkroucené odhrnovací plech, čímž se brázdový hranol v střihovém účinku rozpadá na předem dané lomy a, přesunut o šířku záběru, se přiklání přibližně pod úhlem 135° k předcházející ornici. Humusní svrchní půda se přitom buď seshora dolů ubývajícím způsobem drobí do krátce vznikající mezery před uložením hrouda, nebo je, v případě zapravení chlévského hnoje respektive {{SE|233}}<br /> <br /> víceleté hlavní krmné plodiny, s předradličkou napřed vhazována dolů do brázdy. Dvojvrstvým pluhem se usiluje o to, aby se zabránilo zahrnutí na výživný humus bohaté svrchní půdy. Přes vinutí odhrnovacího plechu se dostává jílem, prachem a jemným pískem bohatá spodní půda na povrch a tvoří hřeben brázdy. Její minerální podíly jsou tak přímo a bezprostředně vystaveny krystalotvorným silám kosmu v zimě, jakož i mrazové destrukci a v příštím roce silám zvětrávání. Tím, že je v přiměřené míře anorganický materiál vyzdvižen, dostává se pod oživující vliv sil metabolického pólu. Hluboká nebo jílová obdělávání mísí a chaotizuje ve vertikále. Omlazuje půdu, přináší z hloubky nahoru, co bylo mikroerozí prostřednictvím vsakující se vody přemístěno dolů jako nejjemnější jílové částice.<br /> <br /> V biologicko-dynamickém ackerbau by hloubka orby při podzimním setí normálně neměla přesahovat 16 až 18 cm, respektive 20 cm v případě zimní brázdy. To znamená při poměru šířky k hloubce 1,4:1 a šířce záběru přibližně 23 až 30 cm podstatně umírněnější přemístění. Problém bočního tlaku pneumatiky zde ovšem zůstává nevyřešen.<br /> <br /> «Hrubá zimní brázda» měla výhodu, že se půda s rozšířenou povrchem exponuje «krystalotvorným silám vzdáleného kosmu», a nevýhodu, že musela být na počátku jara urovnána smykováním. Tato nevýhoda je odstraněna přívěsy za pluhem — podpovrchovým zhutňovačem pro podzimní výsevy, mimo jiné aby se zabránilo vyzdvižení mladého porostu mrazem, nebo, pro zimní brázdu, vyrovnávající a drobivou Notzonegge a dalšími. V případě verdichtání podloží nebo pluhové paty lze pomocí hloubkového kypřiče uchyceného pod radličkou pracovat k postupnému prohloubení ornice.<br /> <br /> Pluh má své místo na konci vývoje půdy v průběhu roku, tehdy, když životní procesy v přírodním hospodářství přecházejí do všeobecného odumírání. Pluh chaotizuje to, co v půdě z rozmanitosti života dozrálo. Uvádí odumřelé zcela do stavu fyzického a je tím průkopníkem pro zimní proces, který do tohoto fyzického úmrtí vkládá duchovní zárodek nového života — nového cyklu vývoje půdy a rostlin v příštím roce.<br /> <br /> Kypřič se vyvinul v cenné doplnění, a to v částečnou náhradu pluhu. Charakterizuje jej pestrost nástrojů, od úzkých radliček až po plně řezající {{SE|234}}<br /> <br /> křídlové radličky, přesné nastavení pracovní hloubky a různorodé drobivé přívěsy. Hodí se pro mělký podmítací obrat strniště stejně tak jako pro hlubší obrat na podzim, například klíčícího jetele. Na mnoha místech se kypřič stejně jako pluh stal nástrojem hluboké orby, který připravuje půdy na zimu.<br /> <br /> Biologicko-dynamický zemědělec potřebuje pro své půdy a kultury vhodné zpracovací stroje. K dispozici mu stojí pestře rozvětvená nabídka na trhu. Hledání rozhodnutí z něj dělá experimentátora; hledá hodnoticí kritéria, která může nalézt jedině sám — pozorujíc a myslíc v činném zacházení. Poznává, že nabízená technika zpracování půdy mnohokrát jeho poznatkům a přáním neodpovídá. Zpracovací postupy, které by podle své funkce měly na sebe v čase navazovat, jsou sjednoceny kombinovanými těžkými stroji, například rotační brány a secí stroje, nebo jsou při vysoké efektivitě předimenzovány, například pluhy. Umění zpracování půdy, jež se odehrává jako dění v čase, se redukuje na pouhé technické odbavení.<br /> <br /> Tak se nestane jinak, než že biologicko-dynamický zemědělec se cítí vyzván ke svému vynalézavému duchu i na poli techniky zpracování půdy. Porozumění čtyřem ročním procesům mu ukazuje směr. {{SE|235}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zweite_Säule:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Druhý pilíř: ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vom_Wesen_der_Fruchtfolge&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === O podstatě střídání plodin ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Fruchtfolge_und_die_Lebensorganisation_des_landwirtschaftlichen_Organismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Střídání plodin a životní organizace zemědělského organismu ===<br /> <br /> Druhým nosným pilířem polního a zahradního hospodářství je osevní postup. Je to orgán životní organizace statku nebo — řečeno obrazem zemědělského organismu a jemu vlastní «vznikající zemědělské individuality» — jejího éterkového těla. V čem se tento projevuje? Je utkán z kráftového světa působícího z nadsmyslového. Rudolf Steiner jej označuje jako «univerzální síly», které staví do protikladu k «centrálním silám» tímto způsobem:<br /> <br /> Pro jevy probíhající v neživém lze říci: «Jeví se jako ovládané silami, které vyzařují z podstaty látky, od — relativního — středu k periferii. Životní jevy ukazují látku ovládanou silami, jež působí z vnějšku dovnitř, směrem k relativnímu středu. Při přechodu do života se musí látka vymanit ze sil vyzařujících a podřídit se silám vstřebávaným. […] Přijímá do sebe síly, které ze všech stran vstupují z mimozemského směrem k Zemi […] Ze všech stran na ni působí tyto síly, jako by směřovaly k středu Země.»<br /> <br /> Éterické tělo tedy náleží všem živým tvorům, ale nelze si je představit jako útvar v prostoru. Neomezují je fyzikální zákony působící v prostoru, nýbrž se utváří jako «tělo časů» skrze síly, jež vstupují z vyšší sféry duševně-astrálního, ze zásvětí času a prostoru. Síly éterického jsou čistě funkcionální povahy. Jsou všudypřítomné a tvoří — přitékajíce z periferie v nezměrné mnohotvárnosti — jaksi základní substanci kosmu. Duševně-astrální jim zprostředkovává směr jejich působení; činí z nich síly tvarující, formotvorné, jež se uzavírají v celistvost, v éterické tělo a — v substančním okruhu pozemského — zapalují život a nechávají jej vyrůstat do fyzicko-smyslových forem. {{SE|236}}<br /> <br /> Éterické tělo rostliny se stává v její formě (časové Gestaltu) názorným obrazem. Je médiem stávání se, smysluplného časového sledu — jako například procesuální dění rostliny, jež se odvíjí od klíčku přes výhonek ke květu. Bildekräftig-funkcionální základ éterického těla povznáší látky ovládané centrálními silami Země a odcizuje je jejich ryze fyzikálním vlastnostem. Komponuje je do organických látkových sloučenin, jako jsou bílkoviny, sacharidy apod., jejichž specifické funkční souslednosti přivádějí k jevu formu rostliny. Život se stává jevem ve formách, které vytváří za pomoci pozemských látek.<br /> <br /> Univerzální síly jsou čtveré povahy: diferencují se v éter tepla, éter světla, chemický éter (také zvukový neboli číselný éter) a éter života.&lt;ref&gt;Ernst Marti: ''Die vier Äther – zu Rudolf Steiners Ätherlehre'', Stuttgart 2016, 60 S.&lt;/ref&gt; Spojují se pod vlivem duševního čili astrálního těla v éterické tělo a to se zviditelňuje ve formách skrze látky, jež působí v živlech tepla, vzduchu, vody, země. Centrálními silami se rostlina ohraničuje do své pozemské Gestalt, universálními silami je otevřená vztahově všemi směry. Tak roste buk — vstřebávaje proudící záření kosmu — ve vztahu k celku do stromu, čekanka ve vztahu k celku v bylinu, luční lipnice ve vztahu k celku v trávu. Zároveň jsou však skrze látkoví působení v rámci čtyř živlů vázány na určité místo na Zemi. Universální povaha éterického si může v pozemském vytvořit obraz pouze v mnohosti jednotlivého. Příroda všude tam, kde se může rozvinout život — ať v pralese, savaně, na louce, na rašeliništi apod. —, vytváří místu odpovídající mnohoznačnost, druhovou rozmanitost rostlinných forem. Stojí vedle sebe v prostorovém sousedství, přičemž rostliny téhož druhu se zpravidla střídají s jinými druhy; například v nedotčeném pralese nestojí tytéž druhy stromů vedle sebe. Mnohoznačnost rostlinných druhů na jednom stanovišti je princip, který příroda předžívá. Tato rozmanitost tvoří spolu se všemi organismy žijícími v půdě a nad ní nadřazený, étericko-astrální silový celek — nebo — ekologicky řečeno — životní prostor (biotop) a pro něj charakteristické společenstvo živých organismů (biocenózu). Tato rozmanitost je to, co udržuje trvání, zdraví a reprodukční sílu v přírodním hospodářství. Ryze fyzicko-minerální tenduje k rozpadání — příkladný fenomén<br /> <br /> Příkladným fenoménem pro to je písek –, kdežto živě-éterické naopak buduje vyšší celky.<br /> <br /> Tento pra-ekologický princip je v jednotlivých článcích zemědělského organismu, především v polním hospodářství a zahradnictví, narušován principem monokultury. Pšenice, brambory na poli, salát v zahradě stojí zpravidla — odhlédneme-li od smíšených kultur — jako každá jiná plodina v čistém porostu. To s sebou nese jednostrannost, která nutně vede k oslabení životní organizace statku. Působí chorobotvorně a v agrárně-průmyslovém zemědělství, kde pravidelné osevní postupy přestaly hrát jakoukoli roli, ústí v nasazení širokého spektra abiotických výrobních prostředků — s nevyhnutelným důsledkem dalekosáhlých, životu nepřátelských vedlejších účinků. Každá jednostrannost redukuje podmínky, za nichž mohou universální síly kosmu vstupovat do jevu v pozemském. Ztrácejí nadvládu nad centrálními silami. Tím je zároveň zasaženo jádro otázky po kvalitě potravin. {{SE|237}}<br /> <br /> Umění polního hospodářství a zahradnictví spočívá v tom, nedostatek druhové rozmanitosti vyrovnat — nebo jej dokonce s mistrovstvím povýšit na vyšší úroveň, než jakou nabízí příroda sama. Osevní postup znamená: souhrn potravinářských, krmných a jiných pro obecné užití určených rostlin se každý rok pěstuje odděleně, rozdělených na jednotlivé plochy pole a záhonky zahrady. Tytéž plodiny se na každé z těchto ploch střídají podle určitých kritérií rok za rokem. Tak putují všechny polní plodiny v zákonité posloupnosti celým katastrem statku. Vyrovnávací účinek osevního postupu lze podstatně zvýšit smíšeným nebo společným pěstováním, například ovsa s fazolemi či hrachem, podsevem — jetelů červených, bílých nebo švédských —, zařazením meziplodin i mnohostranností pěstování podle potřeb regionálního trhu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zum_System_der_Fruchtfolge&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K systému střídání plodin ===<br /> <br /> Osevní postupy v biologicko-dynamickém hospodaření se liší podle klimatu, druhu půdy (písek, prach, hlína, jíl), utváření krajiny a blízkosti trhu. V konečném důsledku vycházejí ze systému trojpolního hospodářství, který sahá až do keltsko-germánských dob: ozim – jařina – úhor. Tento systém po staletí udržoval úrodnost půdy na úrovni vázané na dané stanoviště. Ke změně došlo v {{SE|238}}<br /> <br /> 18. století s takzvaným „zlepšeným osevním postupem“, letním osetím úhoru jetelem a následně okopaninami (brambory, řepa atd.). V průběhu intenzifikace pěstování ve 20. století vznikl systém střídání plodin s 50 % okopanin a 50 % obilovin. S nástupem techniky a možností téměř libovolného řízení růstu rostlin pomocí mimopodnikových prostředků vznikl bezsystémový, čistě tržně orientovaný „divoký osevní postup“.<br /> <br /> Osevní postupy v biologicko-dynamickém zemědělství se vyvinuly v postupy víceleté zařazením nejméně dvouleté jetelotrávy a/nebo vojtěškotrávy, přičemž jejich základní kostra zpravidla stále staví na tříletém systému.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge_und_Humushaushalt&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Osevní postup a humusové hospodářství ====<br /> <br /> V tvorbě humusu se pojí éterický čili životní tělo hospodářského organismu s jeho fyzicko-pozemskou organizací. Rozmanité formy a látkové kompozice posklizňových zbytků přecházejí v živlu zemitého do stavu obecně-živého — humusu. Jeho povaha ještě svědčí o svém původu. Patrné je to u takzvaných humusových forem «surový humus» a «moder». «Mull» naproti tomu je výsledkem úplné proměny. Surový humus se tvoří v kyselém, vlhkém a chladném prostředí, mull v půdě bohaté na zásady, v teplém a vlhkém klimatu. Surový humus a moder ještě vykazují rostlinné struktury. V mullu tyto zmizely; představuje novou tvorbu. A přesto je do jeho živě-látkové kompozice vepsána jaksi konstilace bildekräfte, vlastní organickému výchozímu materiálu — kořenům, stéblům a listům. Z množství růstových forem a látkových útvarů vzniká «obecně-klíčivé» černě-drobivého mullu.<br /> <br /> Jednotlivé druhy polních plodin čerpají z půdní úrodnosti — to jest z humusového hospodářství — každý po svém. Mají proto pro následující plodinu každý svou specifickou předplodinovou hodnotu, která se do značné míry určuje množstvím posklizňových zbytků, zejména kořenové hmoty. Nejnižší předplodinovou hodnotu mají okopaniny, mezi nimi zvláště hrubované kultury jako brambory a jiné. Platí za spálené humusu a zanechávají pro osevní postup nejmenší množství humusu tvořících posklizňových zbytků — u brambor 13 dt/ha, u cukrové řepy 8 dt/ha sušiny kořenů. Jinak je tomu s obilovinami, {{SE|239}}<br /> <br /> jehož kořenová sušina dosahuje u žita 30 dt/ha a u ostatních obilnin v průměru 23 dt/ha. Ve vztahu k předplodinové hodnotě zaujímají střední polohu, zvláště bere-li se v úvahu hmota slámy, která obvykle slouží jako stájová podestýlka a přes chlévský hnůj se vrací zpět do osevního postupu. Nejvyšší předplodinovou hodnotu mají luskoviny, a mezi nimi pak hlavní pícní rostliny — jetel červený se 42 dt/ha a vojtěška s 52 dt/ha kořenové sušiny. Mimoto tyto plodiny prorůstají do hloubky i do šířky relativně největší kořenový prostor s nejdelšími jednotlivými kořenovými vlákny.&lt;ref&gt;Gerhard Geisler: ''Pflanzenbau. Ein Lehrbuch – Biologische Grundlagen und Technik der Pflanzenproduktion'', Berlin-Hamburg, 1988, S. 506.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Eduard von Boguslawski: ''Ackerbau, Grundlagen der Pflanzenproduktion'', Frankfurt 1981, S. 237 f.&lt;/ref&gt; Pícní luskoviny, využívané zpravidla dvouletě, platí za humusnositele. Uvážlivé vzájemné slaďování okopanin, obilnin a pícních lukovin tvoří základní rámec každého osevního postupu, který je zaměřen na udržování humusového hospodářství — nebo ještě lépe na jeho zvyšování.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge_und_Zwischenfruchtanbau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Osevní postup a pěstování meziplodin ====<br /> <br /> Meziplodiny obohacují druhovou rozmanitost osevního postupu a zvyšují humusový obrat. Prostřednictvím podsevů, strniskových semenů i zimních meziplodin se může životní organizace hospodářského organismu projevit ještě mocněji a vyrovnaněji. Zatímco sklizňová produkce tržních plodin — potrava pro lidi — opouští hospodářství, meziplodiny stejně jako hlavní pícní rostliny osevního postupu zůstávají v podniku: jako živoucí výživa pro udržování a zvyšování bodyfruchtbarkeit — ano, pro ozdravení a zdárný rozvoj provozního organismu jako celku.<br /> <br /> Pěstování meziplodin se zapojuje do osevního postupu všude tam, kde mezi sklizní a novým výsevem hlavních plodin vznikají časové mezery. Jsou-li tyto mezery krátké — například mezi obilninou, která sklízí pozdě v létě, a novým výsevem ozimů na podzim —, lze jako strniskové kultury zařadit jen rychle rostoucí brukvovité: letní řepku, hořčici, olejnatou ředkev. Rostou se svým kůlovým kořenem a bohatým postranním kořenověním do hloubky, starají se o výživný humus a aktivitu žížal až do podorničí, vytvářejí zastíněním mikroklima, v němž mají půdní živočichové ideální podmínky pro svou humusnositele {{SE|240}}<br /> <br /> Tätigkeit finden und zanechávají kyprou, kořeny prostoupenou garu, která po zamulčování slibuje jemnodrobivé podzimní seťové lůžko.<br /> <br /> Jsou-li k dispozici delší časové odstupy mezi sklizní a novým výsevem — například po letní sklizni obilnin a přípravě okopanin na jaře příštího roku —, nabízí se směs převážně výrazně kůlový kořen tvořících luskovinových druhů, jako je bob koňský (*Vicia faba*) a vlčí bob (*Medicago*), dále bohatě prokořeňující vikev setá (*Vicia angustifolia*), hrách setý (*Pisum sativa*), jakož i jílek vytrvalý (*Lolium perenne*), svazenka vratičolistá (*Phacelia tanacetifolia*) a jako oporná plodina slunečnice roční (*Helianthus annuus*). Je-li tato směs zaseta pokud možno ještě v červenci, vytváří velké krmné masy — zčásti využívané jako pastvina na orné půdě —, bohaté prokořenění a ke konci léta pestrou nabídku nektaru pro hmyz navštěvující květy. Takové směsi mohou — vyseté třeba jako kvetoucí pásy rozdělující větší plochy okopanin nebo jako lemové pásy mezi kulturami — přilákat včely a stát se vůbec střediskem nesmírně bohatého hmyzího života. Víceleté pícní luskoviny — červený jetel a vojtěška s příměsí pícních trav a bylin — se zpravidla zakládají jako podsev na jaře, přednostně do brzy sklízené ozimé plodiny (žito, ječmen). Stejným způsobem lze jako podsev pod krycí plodinu zařadit i snesitelné meziplodiny, jako jsou druhy jetelů — červený, bílý a žlutý (*Trifolium*) — ve směsi s jílkem (*Lolium*) a ptačí nožičkou (*Ornithopus sativus*).<br /> <br /> Zimní meziplodiny — seté v pozdním létě jako řepka (*Brassica napus*), na začátku podzimu jako směs — pokrývají od pozdního podzimu přes celou zimu půdu, hluboce koření, na jaře v nejkratší době vytvoří velkou krmnou masu a zanechávají v půdě jako vynikající předplodina nesmírně bohatou kořenovou masu. Jde přitom o směsi jako vikev-žito (vikev huňatá a žito) a takzvanou Landsberger Gemenge (vikev huňatá [*Vicea villosa*], žito, jetel inkarnát [*Trifolium incarnatum*]).<br /> <br /> Pěstování meziplodin musí být v rámci osevního postupu nutně flexibilní. Vlivem povětrnostních podmínek jsou meziobdobí mimořádně proměnlivá. Pravidlo dodržet — jeden výsevní den v červenci má pro vývoj meziplodinových luskovin stejnou cenu jako celý týden v srpnu — bývá často věcí náhody. Vlhká období oddalují setí, suchá vzejití. Povede-li se meziplodina, půda ožije a dobytek ve stáji ocení čerstvou krmnou nabídku; nepovede-li se, ztrácí se dobrý efekt předplodiny. {{SE|241}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge_und_die_Mineralaufschließung,_die_Stickstoffbindung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Střídání plodin a mobilizace minerálů, vázání dusíku ====<br /> <br /> Kompozice osevního postupu slouží cíli vyvinout stabilní, nebo ještě lépe pozitivní humusovou bilanci, a spolu s ní i pozitivní bilanci dusíkovou. K posledně jmenované přispívají okopaniny a obilniny méně, tím více však luskoviny. Ty žijí v symbióze s bakteriemi v kořenové oblasti, takzvanými *Rhizobii* neboli hlízkovými bakteriemi, a mají ve spojení s mateřskou rostlinou schopnost vázat dusík ze vzduchu. Totéž dovede mj. i olše (Alnus glutinosa), která v kořenové oblasti žije v symbióze s houbám příbuznými *Aktinomycetami* — patrno z tmavě zeleného listí, podobně jako u luskovin. Schopnost vázat dusík, aniž by to bylo přímo vázáno na vyšší rostliny, nacházíme u volně žijících bakterií jako *Azetobacter*, které preferují půdní prostředí bohaté na zásady, více alkalické, a *Amylobacter*, které upřednostňují prostředí spíše kyselé.<br /> <br /> Rudolf Steiner popisuje schopnost luskovin vázat dusík jako děj «vdechování», přičemž všechny ostatní rostliny «se blíží výdechu».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 80.&lt;/ref&gt; Dusíkové vdechování luskovin je děj srovnatelný s tím, «co se odehrává na našich epitelových buňkách [plic; vložení autora]».&lt;ref&gt;Ebd., S. 80.&lt;/ref&gt; Symbióza s Rhizobii je endogenní; tvoří fyziologickou jednotu s mateřskou luskovinou. Ze země vstupují do ještě mladé rostliny a tam se rozmnožují za tvorby kořenových hlízek. Jsou tedy druhotně darem země luskovině — čímž je luskovině umožněno oživit anorganicky mrtvý prvek vzdušného dusíku (N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) a tím duševně-astrální, jehož nositelem je dusík,&lt;ref&gt;Ebd., S. 71.&lt;/ref&gt; důvěrně propojit s životním děním. Zjevy luskovin svědčí v mnohých znacích, až do utváření květu, ve vyšší míře o Innerlichkeit vpletené do životních procesů, než je tomu u ostatních krytosemenných rostlin.<br /> <br /> Vedle zvláštního vztahu luskovin k dusíku vykazují zvláštní afinitu k vápníku v půdě. Nejen že tyto rostliny nacházíme přednostně na stanovištích bohatých na vápník — kyselým půdám se vyhýbají, {{SE|242}}<br /> <br /> allen voran vojtěšku –, nýbrž jsou to právě ony, kdo vápník v podorničí mobilizují, přijímají jej do svých fyziologických procesů a ukládají jej do tkání a buněk. Tímto způsobem vápní přes své zbytky svrchní půdu. U vojtěšky, královny pícninových rostlin, je tomu tak ve vyšší míře než u jetele, a tím více při víceletém pěstování. Takové pěstování by v žádném osevním postupu v biologicko-dynamickém zemědělství a zahradnictví nemělo chybět.<br /> <br /> Každý rostlinný druh má obecné a nad to specifické aneignungsvermögen pro minerální látky. Obecně budiž řečeno: celé spektrum pozemských látek, které rostlina potřebuje, aby mohla přijmout pozemskou zjevnou podobu; specificky pak ty látky, jejichž prostřednictvím může éterická organizace rostlinného druhu, v souladu se svým duchovním praobrazem, vyjádřit zvláštní vlastnosti. Tyto vlastnosti se konfigurují a individualizují podle míry kvantitativně-kvalitativního vztahu určité pozemské látky ke kvalitativně-kvantitativní konstelaci kosmicko-éterických formativních sil. Taková vztahová přediva charakterizuje Rudolf Steiner, pokud jde o vlastnosti preparátních rostlin (srov. kap. «Kompostové nebo hnojivé preparáty», s. 360 nn.).<br /> <br /> V rámci osevního postupu tak přispívá každá hlavní plodina, a rovněž každá bylina nebo tráva doprovodné flóry (plevele a plevelné trávy), svým specifickým způsobem k mineralickému rozkladu prostřednictvím kyselého působení a kořenových výlučků, kořenově aktivních výměnných procesů a prostřednictvím navracení těchto minerálních látek zpět do půdy cestou organických zbytků. Vedle schopnosti vázat vzdušný dusík náleží luskovinám ještě jiná: totiž jejich vysoké schopnosti mineralického rozkladu, pokud jde o vápník, hořčík, fosfor a bór. Dle Paracelsa neexistuje žádná rostlina, která by neměla léčivý účinek. Spočívá ve schopnosti rostlinného ätherleib koncentrovat zemské látky v rostlinách a komponovat je do organických sloučenin, jimiž získávají svou hodnotu pro úrodnost půdy, svůj léčivý a výživný účinek.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge_und_ihre_Begleitflora,_die_Unkräuter&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele ====<br /> <br /> Odpovědí přírody na solitérní postavení kulturních rostlin v poli a zahradě jsou takzvané «plevele nebo průvodní byliny» a «plevelné trávy». Starají se o druhovou rozmanitost, o vyrovnání, které odráží přirozenou, stanovištní konfiguraci éterických formativních sil. Na vlhkém stanovišti je tato jiná než na suchém, jiná {{SE|243}}<br /> <br /> Na jílu je jiná než na písku, a opět jiná na půdách různého stupně kyselosti atd. Ze 292 popsaných druhů doprovodné flóry středoevropské oblasti se tak na každém stanovišti vždy vyskytují charakteristická, více či méně druhově bohatá společenstva plevelů, průvodních bylin a plevelných trav. Do tohoto každoročně se opakujícího smísení divoké flóry s kulturními rostlinami zasahuje zemědělec a zahradník. Snaží se rozsah zabuřenění a zaplevelení travami omezit na minimum různými pracovně náročnými opatřeními. Nejnáročnější a nejtěžší prací je přitom ruční okopávání a plení. Jaká úleva tedy, když v šedesátých letech přišly syntetické herbicidy. Od té doby existují přípravky s plošným účinkem a četné další, zaměřené selektivně na likvidaci určitých problémových plevelů a plevelných trav. V průběhu geneticko-technologických změn genomu pěstovaných cílových rostlin přibyly totální herbicidy, jako «Roundup Ready» s účinnou látkou glyfosát, který nastoupil svůj vítězný pochod světem. Herbicidy jsou vynálezy lidského ducha. Jsou tu od toho, aby zabíjely a ničily život. Zasahují systémově do souvztažnosti životních procesů a řídí je do nicoty. Éterické formativní síly, které konstituují životní organizaci rostlin, ztrácejí vládu nad organizací fyzického těla. Na místo astrálních sil, které skrze záření kosmických periferních sil, a těch, jež ze země vytváří a formuje zjevný obraz rostliny, nastupují síly trhající vlákna mezi bytostným praobrazem a smyslově-fyzickou podobou. Jsou to životu nepřátelské astrální síly z podpřírody, z fyzického podsvětí, které na stupni fyzického působí prostřednictvím syntetických látkových kompozic. Herbicidy jsou stejně jako souhrn pesticidů a ostatních syntetických prostředků na ochranu rostlin výtvory člověka sestavené čistě reduktionistickými cestami myšlení. Jsou nosiči životu nepřátelských sil, které stojí izolovaně v souvislostech světa. Postup libovolné syntézy látek odpovídá obráceně oné technologii, která prostřednictvím takzvaného štěpení jádra přinutí podfyzické síly, spoutané v látce, vystoupit na denní světlo — obojí s evolučně nepředvídatelnými následky. {{SE|244}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Verfahren_der_Unkrautsamenveraschung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Metoda spálení semen plevelů na popel ===<br /> <br /> Desetiletí předtím, než se výše zmíněné metody ničení plevelů přesměrováním jejich životních procesů staly celosvětovou praxí, Rudolf Steiner z výzkumu přírody kosmu a jeho spolupůsobení při tvorbě semen rozvinul metodu veraschování semen plevelů — «spalovací experiment». Je to metoda regulace plevelů, která působí proti klíčení semen. Doporučení zní: sbírat semena plevelů, veraschovat je — «nejlépe plamenem dřeva» — a získaný «pepř» rozptýlit po poli a zahradě. Tento postup vychází z poznání, že růst a jeho stupňování k reprodukci v tvorbě semen stojí v přímém vztahu k podslunečnímu planetárnímu působení Merkuru, Venuše, a především Měsíce. Měsíc odráží paprsky Slunce, planet a širšího kosmického periferie zpět k Zemi. Intenzita tohoto zpětného záření se řídí měsíčními fázemi a je největší při úplňku. Klíčivý a růstový impuls vzrůstajícího Měsíce směrem k úplňku je mnohonásobně experimentálně doložen. Semenné plevele vykazují zpravidla vysokou reprodukční sílu, která může například u heřmánku (Anthemis nobilis) dosahovat 10 000 – 20 000 semen na rostlinu, u pcháče rolního (Cirsium arvense) přibližně 4 500. Při mortalitě až 50 % se při slabém zaplevelení nalézá přece jen mezi 10 000 a 300 000 klíčivých semen plevelů na čtvereční metr, při silném zaplevelení až 30 000 na čtvereční metr. Panují-li v blízkosti povrchu půdy příznivé podmínky pro klíčení — půdní teplo (&gt; 9 °C) a půdní vlhkost —, stávají se měsíční síly aktivními a urychlují klíčení i růst. {{SE|245}}<br /> <br /> Veraschení semen se provádí v době klíčního klidu, ve stavu, kdy kosmično «jako forma rostliny žije v semeni». Prochází-li semeno ohněm, je plameny zcela pohlceno; zbývá pozemský podíl, popel. Oheň jako živel se na jedné straně smyslově zjevuje ve fenoménech tepla a světla. Druhá, působící vnitřní strana ohně je nadsmyslová. V lidském prožívání může toto nadsmyslové být zkušenostně dosažitelné jako zjev na duševní rovině — například tehdy, kdy duchovní impuls vzněcuje duši k ohni nadšení. Kdekoli oheň nastoupí, pohlcuje to, co se stalo fyzickým, a proměňuje to v popel. Z hlediska duchovně-působného svědčí popel o procesu läuterace, o takovém, který jsoucnu vštěpuje nové zárodky stávání se.<br /> <br /> Úkolem veraschení semen je nyní vytvořit v půdě podmínky, za nichž bude pro příslušný druh plevele potlačen klíčení stimulující účinek měsíčních sil. Popel, který vzniká zničením semene žilovým prvkem ohně, působí měsíčním silám v protisměru: «Jde nyní o to, aby půda byla ošetřena — protože Měsíc přece zastavit nelze — tak, aby se Země stala neschopnou přijímat měsíční účinky; a nejen Země se může stát neschopnou přijímat měsíční účinky, ale i rostliny, tyto plevele, mohou v jistém smyslu ošetřené půdě získat jakousi bázeň před tím, aby v ní rostly.» Toto poslední tvrzení nabízí myšlenku, že veraschení tak přemírou rozmnožovacích sil obdařených semen plevelů je z jejich uvěznění v pozemském reprodukčním cyklu jaksi osvobozuje, takže jejich výskyt se napříště drží v mezích.<br /> <br /> Porozumění duchovněvědným pokynům Rudolfa Steinera k veraschení plevelů vyžaduje neochabující poznávací úsilí a na něj navazující badatelskou smýšlení, která v bdělém obrácení dovnitř i navenek doprovází každý krok praktického uskutečňování. To tím spíše, že dosavadní snahy přinesly sice dílčí úspěchy, nikoli však ještě průrazné výsledky. Leží to především v následujícím:<br /> <br /> * Veraschení semen plevelů a účinek těchto popelů, jakož i popelů ze škodlivého hmyzu a kožek<br /> {{SE|246}}<br /> <br /> * reprodukčně silných zvířat způsobujících škody, jako je polní myš, musí být zcela zapojeno do provozní praxe a nepřetržitě pěstováno.<br /> * K tomu je zapotřebí spolupráce sociálního okolí podniků — lidí, kteří jsou ochotni a schopni prohlubovat duchovněvědné poznání, jež je základem metodiky veraschení, a cvičit je v trvalé praxi.<br /> * Mezitím propracované techniky mechanické regulace plevelů poněkud zatlačily výzkum a praxi veraschení semen do pozadí.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_mechanische_Unkrautregulierung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Mechanická regulace plevelů ===<br /> <br /> Zatímco herbicidy působí systémově-fyziologicky takříkajíc zevnitř — tedy přivádějí na scestí nadřazenou, budující funkci životního těla vůči fyzické organizaci —, působí mechanické postupy regulace unkrautového vzrůstu zvenčí. Pletím, stríglováním, bránováním a okopáváním jsou rostliny vytrhovány z kořenů, kosením odřezávány od kořenového trsu. Těmito opatřeními se nevystupuje z řádu zákonitosti vzniku a zániku. To platí i pro opalování plamenem, které zachycuje rychle klíčící a rostoucí plevele dříve, než klíčící osivo kulturní rostliny probije půdní škraloup a zazelená se.<br /> <br /> Každou kulturu článku osevního postupu doprovází zvláštní plevelná flóra. Její skladba je určována především stavem půdy, dobou výsevu, povětrnostními podmínkami, jakož i rychlejším nebo pomalejším růstem kultur, a tím i jejich stupněm pokryvnosti půdy.<br /> <br /> Mnohé druhy plevelů jsou indikátorové rostliny ve vztahu k půdní struktuře, např. stagnující vlhkost, zhutnění, zralost půdy, hospodaření s dusíkem a půdní acidita.&lt;ref&gt;Helmut Voitl, Elisabeth Guggenberger, Josef Willi: ''Das große Buch vom biologischen Land- und Gartenbau'', Wien 1992, 367 S.&lt;/ref&gt; Články osevního postupu lze z hlediska výskytu specifických plevelů a plevelných trav rozdělit do tří skupin: obilniny, okopaniny, víceleté pícniny. Zahradnické osevní postupy jsou v podstatě okopanino-postupy. {{SE|247}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Unkräuter_und_-gräser_in_den_Halmfrüchten&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Plevele a plevelné trávy v obilninách ====<br /> <br /> Doprovodná flóra ozimů se člení na podzimní a jarní klíčiče. Z plevelů a plevelných trav klíčících na podzim se stávají obtížnými ty, které jsou zimovzdorné, jako chundelka metlice (''Alopecurus myosuroides'') a psárka polní (''Apera spica venti''), jakož i plevele jako rmen (''Anthemis spec.''), rozrazil (''Veronica spec.'') atd. Pro svůj nízký stupeň pokryvnosti na podzim a v zimě je pšenice více ohrožena než žito a ječmen. Díky svému předozimnímu odnožování jsou tato dvě posledně jmenovaná ve svém růstu a pokryvnosti půdy o krok před travními plevely a plevely vůbec. Jen zřídka dovolí podzimní stav půdy zasáhnout regulačně stríglem nebo bránami. To lze dohnat jen omezeně na začátku jara. Okopávání s úzkými husopáterovými radličkami snese pouze pšenice — ta se odnožuje teprve na jaře —, nikoli žito a ječmen; ty již mají do značné míry vyvinuty své mělce rozběhlé korunové kořeny. K odvrácení jarních klíčičů v ozimech prokazují dobrých služeb strígl a lehké brány.<br /> <br /> Letní obiloviny, ječmen, pšenice a oves, vítají časný výsev; jsou proto — jako ostatně veškerá jarní osev — vystaveny zvýšenému tlaku plevelů. Jsou v konkurenci s plevely klíčícími již při nižších teplotách, jako je koukol polní (''Agrostemma githago''), vlčí mák (''Papaver rhoeas''), svízel (''Galium spec.''), rdesno (''Polygonum convolvolus'') a pozdějí ptačinec prostřední (''Stellaria media''), pěťour maloúborný (''Galinsoga parviflora'') a merlík (''Atriplex patula''), jakož i jako plevelná tráva oves hluchý (''Avena fatua''). Časové okno pro regulaci před výsevem je krátké, takže je nutné opakované výsevní zpracování stríglováním, lehkými bránami a okopáváním až do sloupkování. Zpracování před vzejitím umožňuje síťový strígl; po vzejití je třeba vyčkat s dalšími opatřeními do třetího listu.<br /> <br /> Se sloupkováním je zastíněním omezeno vegetativní rozvíjení semenných plevelů, nikoli však pcháčů a spolu sloupkujících plevelných trav. Pozdní klíčiče jako merlík (''Atriplex''), ohnice (''Raphanus''), lebeda (''Chenopodium'') a pěťour (''Galinsoga'') se přitom vyskytují méně.<br /> <br /> Protože semenné plevele a plevelné trávy rostoucí v obilí dosahují semenné zralosti před ním nebo zároveň s ním, jsou to ve srovnání s ozimy zejména letní obiloviny, které v rámci osevního postupu doplňují zásobu semen v půdě. Podmítka bezprostředně po sklizni musí {{SE|248}}<br /> <br /> zachovat jemně drobivé lůžko skývy, aby co největší část vypadaných semen mohla vzklíčit. Určitou starost při obilninách způsobuje neomezené rozrůstání kořenových plevelů a plevelných bylin jako pýr plazivý (''Agropyron repens'') a pcháč oset (''Cirsium arvense'') i šťovík s kůlovým kořenem. Po sklizni je nutné s nimi bojovat velmi pracně a časově náročně. Výborně se osvědčují plně podřezávající kypřiče s vlečkami, které vyhazují kořeny a kousky kořenů na povrch půdy k vyschnutí. Pcháč oset (''Cirsium arvense'') a šťovík tupolistý (''Rumex obtusifolius'') v porostu se velmi oslabují hlubokým vyřezáváním před kvetením.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Unkräuter_und_-gräser_in_den_Hackfrüchten&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Plevele a plevelné trávy v okopaninách ====<br /> <br /> Jak již název napovídá, okopaniny potřebují vedle dobrého provzdušnění skývy také intenzivní potlačování nárůstu plevelů a plevelných trav. Co do druhové rozmanitosti a konkurenčního tlaku je plevelný pokryv v rámci osevního postupu největší. Pozdějším výsevem okopanin oproti letním obilninám bývá zpravidla dost času předřadit výsevu jeden až tři průjezdy bránami, které vykořeňují brzy a středně brzy klíčící plevele a plevelné trávy. Kde to podmínky dovolují, například u řepy krmné (''Beta vulgaris''), zelí (''Brassica'') a dalších, lze přepichováním ze školky získat ještě více času a z pole vypudit i později klíčící plevele, jako pěťour maloúborný (''Galinsoga''), lebeda (''Atriplex''), merlík (''Chenopodium'') a jiné. Okopaniny mají zpravidla dlouhou mladost a dovolují proto pokračovat v mechanickém potlačování plevelů stříglováním, motyčkováním a hrázkováním až do zapojení řad. Podle potřeby je třeba řady ještě jednou projít ručně.<br /> <br /> V pěstování cukrové a krmné řepy a polní zeleniny jsou k dispozici vedle přepalování v předvzejítovém stadiu také propracované mechanické postupy, které ponechávají neošetřený jen nesmírně úzký pruh vrtných řad. Přes veškerou dobrou přípravu je však zbytkové ruční plení nezbytné. Tato práce patří k nemnohým, které zemědělci a zahradníkovi ještě zbyly, při nichž může vstoupit v přímý vztah k půdě a rostlinám hned ve dvojím smyslu: Na jedné straně je pracně a doslova rukama oddán činnosti, která jde tím snadněji a svižněji, čím více od sebe samého abstrahuje a obrací se s pozorným pohledem k rostlinám, jež mají být<br /> {{SE|249}}<br /> <br /> uvolněny, aby se mohly nerušeně rozvinout až k plnému utváření plodu. Toto obrácení působí dvojím způsobem: Je účelné — na to jedině je zaměřen stroj — a polárně k tomu probouzí duchovně zájem a duševně účinný vztah s ohledem na intimitu životního souznění rostliny a zeminy. Člověk si uvědomuje výzvu, neupadnout do prázdnoty pouhé rutiny, která práci přetěžuje. Plení plevelů může být vedle jiných takových činností cvičným polem, které buduje mosty a probouzí mravní vnímavost vůči věcem a bytostem přírody. Na druhé straně spočívá nazírající myšlení nad děním. Pozoruje se bohatství jevů — například jak se nejrůznější druhy bylin spolčují s jednou kulturou, kterou chceme pěstovat, jak jsou tyto různě utvářeny v kořeni, listu a květu a jak v pozemském zobrazení podávají zprávu o svém urobiázu, jenž bytuje v nadsmyslovém. Člověk rozpozná plevel nebo plevelnou trávu jako příslušníka určitého rodu a čeledi a uvědomí si, jak mnohé z nich mají významný léčivý účinek. Pozná, jak tento léčivý účinek je blízce příbuzný výživnému účinku postupně se rozvíjejícího plodu kulturní rostliny. Kvůli tomuto výživnému účinku musí do jisté míry ustoupit «zásoby léčivých bylin». To platí zvláště pro okopaniny plodící spíše ve vegetativní sféře. Tak připadá okopaninovému záhonu v rámci osevního postupu funkce čisticího záhonu pro následnou kulturu — zpravidla obilí — být. Zároveň je to ten, který nejvíce čerpá z půdní úrodnosti.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Unkräuter_und_-gräser_im_Futterpflanzenanbau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Plevele a plevelné trávy v pěstování krmných rostlin ====<br /> <br /> Hlavními krmivovými rostlinami jsou luskoviny, jetel a vojtěška v porostech s travami a — v menším podílu — dieteticky účinné byliny, jako je jitrocel kopinatý (''Plantago lanceolata''), bedrník (''Pimpinella agna''), čekanka (''Cichorium lupulina''), vojtěška žlutá (''Medicago lupulina''), štírovník (''Lotus corniculatus'') a komonice (''Melilotus'' spp.). Takovýto porost stojí v osevním postupu zpravidla dvě užitková léta. Tím zabírá dvě články osevního postupu. První seč se provádí dostatečně brzy, aby druhý obrůst v jinak květensky chudém vrcholném létě přišel k rozkvětu a nabídl létajícímu hmyzu bohaté nektarové zdroje. Další nektarové zdroje poskytují kvetoucí pásy na dílcích obilovin a okopanin. {{SE|250}}<br /> <br /> V hustě zapojených, plně vzrostlých dvouletých krmných porostech nemají jednoletá semenná plevele žádnou vývojovou možnost — naproti tomu v mezerovitých porostech ano. Při vícenásobné seči ani taková nejsou nebezpečná. Polní pícninářství je především osvědčeným prostředkem, jak se vypořádat s jinak těžko zvládnutelnými trvalými problémovými plevely, jako jsou pcháč oset (''Cirsium arvense'') a šťovík kadeřavý (''Rumex crispus''). Pcháč oset je oslaben již první sečí, ještě více pak druhou nebo dokonce třetí. Po takovémto dvouletém využití se daří udržet pole pro následnou plodinu — zpravidla ozimé obilí — do značné míry bez pcháče. U šťovíku, jenž je sice každou sečí oslazen, pak však rychle vyráží do semene, se omezená produkce semen obvykle nedá zcela vyloučit. Co se týče pýru plazivého (''Agropyron repens''), vícenásobný seč oslabuje výhonnou sílu oddenků, a tím i jejich další šíření.<br /> <br /> V rámci osevního postupu se s luskovinami bohatým polním pícninářstvím a meziplodinami odehrává jakýsi ekologický zázrak. Vrací půdě ztracenou úrodnost, vytváří harmonii v živém, přivádí zpět divokou faunu do krajiny a poskytuje ovcím i skotu v létě i v zimě vynikající krmivo a na podzim orební pastvinu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge,_Krankheiten_und_Schädlingsbefall&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Střídání plodin, choroby a škůdci ===<br /> <br /> Otázka zní, zda vůbec mohou rostliny onemocnět v tomtéž smyslu jako zvíře a člověk. Směr k odpovědi se otvírá, sledujeme-li zástavbu bytostných článků v přírodních říších a u člověka: Minerál je jednoartikulovaný, obdařen fyzickým tělem; ke dvouartikulovanosti rostliny s fyzickým tělem a éteriickým tělem přibývá u zvířete jako třetí článek astrální tělo a u člověka jako čtvrtý já-organizace. Příčinou onemocnění je astrální tělo.&lt;ref&gt;Viz např. Rudolf Steiner: ''Meditative Betrachtungen und Anleitungen zur Vertiefung der Heilkunst'', GA 316, Dornach 2003, Vortrag vom 3. Januar 1924, S. 33 f.&lt;/ref&gt; Takové se však v rostlině nevtěluje. Její duševní tělo zůstává v nadsmyslovém; vysílá své síly z periferie do prostoru a času, dotýká se rostlin jen zvenčí a vytváří si svůj odraz v jejich podobě. V čistotě éterické organizace rostliny se spojuje s látkami země, oživuje je a komponuje je do své fyzické organizace. V tomto spojení se stává ve svých formách smyslově viditelnou {{SE|251}}<br /> <br /> podobou. V těchto svých étericky živých formotvorných procesech je rostlina od základu zdravá; je nositelkou všech léčivých sil; svou vlastní organizací bildekräfte vlastně onemocnět nemůže. Co modifikuje její fenomenální obraz jako čistý obraz jejího typu, co ho dokonce deformuje nebo zcela ničí, jsou vlivy zvenčí. Dnes je zahrnujeme pod neurčitý pojem vlivy prostředí. Jakmile tyto sklouznou do extrémů, ztrácí se harmonie vztahu kosmických k pozemským účinkům; vznikají nerovnováhy. Ty mohou nastat přirozeně skrze požáry, bouře, záplavy a zemětřesení, nebo stále více skrze egoistická jednání člověka, nároky na vlastnictví a moc, rigorózní vykořisťování atd. Vlivy skrze člověka se projevují v oteplování Země, klimatické změně, znečištění Země, moří a stratosféry. Elektrosmog ze všech stran obaluje rostliny a odřezává je od kosmických účinků. V pěstování kulturních rostlin je toto extrémní ovlivňování ještě stupňováno technologiemi všeho druhu odcizenými životu, jako je excesivní hnojení dusíkatými solemi syntetizovanými ze vzduchu, hydroponika (pěstování v roztocích živných solí), pesticidy, herbicidy atd. Rostliny jsou zahaleny cizími látkami a zářeními, která oslabují jejich éterickou organizaci. Ta již není plně schopna budovat či udržovat svou fyzickou tělesnou organizaci v souladu s druhovým určením. Fyziologickým důsledkem je, že rostliny obsahují více vody (zvětšené buňky a mezibuněčné prostory) a v ní rozpuštěných solí, než jsou schopny zpracovat do stavby svých tvarově utvářecích pletiv. To celkově přivolává na scénu široké spektrum rostlinných a živočišných organismů — bakterie, houby, roztoče, hmyz — kteří v přírodním hospodářství na správném místě a ve správný čas konají užitečné služby, na místě nesprávném, v čas nesprávný se však jednostranně závratně množí a stávají se škodlivými organismy. Zvláštní případ v tomto kánonu tvoří virózya. Viry tvoří jakýsi druh pod-přírody rostlinné říše, jako radioaktivita takovou tvoří v říši minerální. Viry nemají vlastní metabolismus. Zapojují se do metabolismu živých organismů — od bakterií výše — a mohou se vyvíjet a množit jen skrze tento. Zatímco vše živé se projevuje v rytmech, virus se chová arytmicky. Zejména viry způsobují v říši kulturních rostlin stále rychleji probíhající odrůdový úpadek.<br /> <br /> Parazitární bakteriální a houbová onemocnění jsou výrazem přebytku silových účinků Měsíce, které jsou v půdě zprostředkovány {{SE|252}}<br /> <br /> prostřednictvím vody a vytvářejí tak jakési «měsíční životonosné dění». Za vyrovnaných povětrnostních podmínek toto dění v rostlinách působí až do tvorby semen.&lt;ref&gt;Vgl. Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S.166/67.&lt;/ref&gt; Pokud však Měsíc působí příliš silně — například v mírné zimě s vlhkem přetahujícím se do jara, a ještě k tomu zesílen přiváděním snadno rozpustných živných solí — stoupá houbový tlak. Přebytečný měsíční život vstupuje jaksi do soutěže s těmi silami, které z kosmu přes křemen, vápenec a jíl proudí formotvorně do rostlin. Ty se oslabují. Dochází k jakémusi předčasnému zplodování v oblasti vegetativní, ve sféře listů. Nad úrovní půdy — v jejímž nitru je přece pravá domovina celého onoho vojska bakterií a hub — vytváří se nahoře ve výhonkové oblasti druhá půdní úroveň pro parazity a houby. Pod tíhou přehnaných měsíčních sil podléhá rostlina rozkladu právě tímtéž říšemi nižších živých tvorů, jež jí ve tmě půdy konají užitečné služby.<br /> <br /> Nebezpečí příliš silného měsíčního působení lze předejít těmito opatřeními:<br /> <br /> * Hnojením podporujícím zdraví rostlin (posilováním jejich éterické organizace) — viz kap. «O podstatě hnojení», s. 259 nn.<br /> * Budováním půdy zemsky aktivní, bohaté na formy trvalého humusu (jílo-humus).<br /> * Opakovanými postřiky přesličkovým čajem v průběhu roku (křemenné působení).<br /> * Zachováváním a péčí o vlhké biotopy a rovněž o trvalé travní porosty v blízkosti odvodňovacích příkopů nebo spodní vody. To jsou přirozená stanoviště, na nichž mohou měsíční síly — uzdravujíce celek hofského organismu — se «vyžít» v rozvíjení bohatého houbového a bakteriálního života.<br /> <br /> Zpracování půdy pomáhá rostlině v prvním kroku k druhově přiměřené konfiguraci formativních sil jejího životního těla. Dalšího posílení se jí dostává správným zařazením v osevním postupu; nejvyššího stupňování zdravého růstu a tvorby i zrání plodů pak dosahuje hnojením (srov. kap. «O podstatě hnojení», s. 259 nn.). Pro utváření osevního postupu přicházejí v úvahu tři hlavní hlediska: snášenlivost s předplodinou téhož druhu, předplodinový účinek a udržování vysoké humusové dynamiky. V případě opakovaného pěstování téhož druhu jsou kultury množené vegetativně snášenlivé v podstatně vyšší míře než {{SE|253}}<br /> <br /> při generativním rozmnožování; leda že rodičovská generace je nosičem viru — to je hlavní problém při doosívání brambor, rozmnožování ovocných dřevin atd. Sama příroda demonstruje vysokou snášenlivost vegetativního rozmnožování, například pýr plazivý (*Agropyron repens*), kopřiva dvoudomá (*Urtica dioica*), pcháč rolní (*Cirsium arvense*), opletník plotní (*Polygonum convolvulus*), přeslička rolní (*Equisetum arvense*) atd.<br /> <br /> Při generativním doosívání pevných odrůd je v různé míře pravidlem degradace odrůdy. V základě nesnášenlivosti s týmž druhem leží jednostranné rozmnožování škodlivých organismů — bakterií, hub, hmyzu a jiné půdní fauny — jakož i patogenní kořenové výlučky samotných kulturních rostlin (*alelopatie*). Škodlivým organismům lze čelit následujícím způsobem:<br /> <br /> Veškerými opatřeními, která posilují konstituci, tedy organizaci bildekräfte rostliny. Patří k nim hofeigene produkce osiva prostřednictvím cíleného doosívání: «Wenn man [mit der Aussaat; Einfügung des Verfassers] nahe an den Wintermonaten ist, dann wird man eine starke Reproduktionsfähigkeit, wenn man weiter von den Wintermonaten ist, eine starke Nahrhaftigkeit in den Getreidepflanzen bewirken.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 109.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Dodržování doby výsevu podle kosmických rytmů, zejména synodického čili lunárního fázového cyklu.<br /> <br /> * Aktivní, úrodná půda, která každý druh jednostranných vlivů zvenčí rychle stráví a pro rostliny zneškodní.<br /> * Prostorový odstup od loňské kultury téhož druhu (např. zelí vzhledem ke kýlnatosti brukvovitých [*Plasmodiophora brassicae*], brambory vzhledem k napadení mandelinkou) a rovněž časový odstup, který podle míry snášenlivosti s týmž druhem činí tři až šest let.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Halmfrüchte&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Choroby obilnin podmíněné střídáním plodin ====<br /> <br /> Každý zpětný výsev přináší snížené výnosy nahromaděním specifických původců chorob. Snášenlivost s týmž druhem je tedy omezená — nejméně omezená u žita. Díky své nenáročnosti stojí oves a žito po ozimé ječmeni a pšenici jako abtragendes Früchte. Oves přitom platí za zdravicí plodinu. Předplodinová hodnota je nízká; v celkovém pohledu na osevní postup se však obiloviny starají o vyrovnanou humusovou bilanci. Přitom tvorba kořenů u pšenice a ječmene je podstatně slabší {{SE|254}}<br /> <br /> než u žita a ovsa. Prvně jmenované jsou středně silnými konzumenty humusu, a proto kladou vysoké nároky na předplodinu — dobře hnojené okopaniny. Pšenice je s ječmenem jako předplodinou nesnášenlivá. V tomto případě, jakož i vůbec při obilninami bohatých osevních postupech (&gt;50 %) a špatně rozložených slámových masách, nastupují patní choroby, plísňová onemocnění báze stébla pšenice — černonožkovitost (*Ophilus graminis*) nebo lom stébel (*Cercosporella herpotrichoides*). Pravidelné střídání hlíznaté a stébelnaté plodiny zde zjednává nápravu. Zvláštní postavení mezi travinami zaujímá kukuřice, snášenlivá sama se sebou ve vysoké míře. Houbové infekce se mohou u pšenice a ječmene, méně u ovsa a ještě méně u žita, vyskytnout na celém výhonku až do klasu. U pšenice jsou to především v oblasti listu rzi (*Puccinia*) — žlutá, hnědá a černá rez — a snětě (*Tilletia*), v klasu (*Helminthosporium gramineum*) trpasličí a páchnoucí sněť; u ječmene pruhovaná nemoc (*Ustilago avenae*) a padlí (*Erysiphe graminis*), v klasu ječná sněť volná; u ovsa sněť ovesná volná; u žita v oblasti listů sněžná plíseň (*Fusarium nivale*), v klasech námel (*Claviceps purpurea*). Kukuřice se bez problémů začleňuje do obilninami bohatých osevních postupů; patním chorobám vzdoruje.<br /> <br /> Poškození podmíněná osevním postupem způsobená hmyzem — jako napadení moucí osičkovou (*Oscinis frit*) nebo háďátky (*Ditylenchus dipsaci*) u žita, bejlomorkou nebo moucí česnekovou (*Hylemya correlata*) a dalšími u pšenice, moucí osičkovou (*Oscinis frit*) a třásněnkami (*Thrips lini*), hlísticemi u ovsa, moucí ječnou (*Chlorops taeniopus*) u ječmene a pšenice — padají vůči houbovým nákazám méně na váhu. Naproti tomu v pěstování kukuřice způsobuje zavíječ kukuřičný (*Pyrausta nubilalis*) převažující škody.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Hackfrüchte&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Choroby okopanin podmíněné osevním postupem ====<br /> <br /> Rozmanité druhy okopanin v polním a zahradním hospodářství mají každý své vlastní vzorce napadení a poškození. Zpravidla jsou samy se sebou nesnášenlivé a musejí být proto v osevním postupu vhodně odděleny. Jistou výjimku tvoří brambor. Vegetativní množení hlízami z něj činí nejsnášenlivější ze všech kulturních rostlin. V horských polohách může být pěstován zpětně po desetiletí. V teplo-vlhkých polohách nastupují nejrůznější virózy — přenášené mšicí broskvoňovou (*Myzodes persicae*) a dále šířené poraněními hlíz —, dále houbové infekce, jako mimo jiné obávaná plíseň bramborová (*Phytophtora infestans*), jakož i živočišný výskyt jako mandelinka bramborová (*Leptinotarsa decemlineata*), jež — {{SE|255}}<br /> <br /> Ertragsbildung již v prvním roce pěstování výrazně snižuje. Následný pěstování není proto zpravidla možný. V osevním postupu by měl být dodržen odstup čtyř let. Předplodinové vlastnosti brambor jsou pro všechny obilniny a okopaniny vynikající.<br /> <br /> Cukrovka a řepné plodiny (cukrová řepa, krmná řepa, červená řepa) jsou kvůli napadení háďátky v kořenové oblasti jen málo samosnesitelné. Háďátka (stonkové háďátko [''Ditylenchus dipsaci'']) patří k hlavním původcům chorob z osevního postupu. Jsou mnohorasová, napadají téměř všechny kulturní rostliny i mnohé plevele, jsou dlouhověká — proto musí být v osevním postupu dodržen odstup čtyř až šesti let do návratu některého druhu řepné plodiny. Betarůby vykazují široké spektrum škodlivých činitelů: virová onemocnění (mimo jiné žloutenková choroba [''Beta-Virus 4'']), houby (mimo jiné kořenová spála, různé houby), dále háďátka, mšice (''Phytophagus''), řepná moucha (''Pegomya hyoscyami''), atómárka šedá (''Atomaria linearis'') a další. Napadení je dílem podmíněno odrůdou a počasím, z největší části je však důsledkem nedostatečné půdní hygieny a příliš úzkého postavení v osevním postupu.<br /> <br /> Vhodné předplodiny pro cukrovku a řepné plodiny jsou zejména brambory a dusík vázající luskoviny, jakož i při dobré vlastní organické hnojení statku všechny druhy obilnin. Následné plodiny jsou zpravidla ozimé nebo jarní formy pšenice a ječmene.<br /> <br /> Brukvovité rostliny (''Kruzifery''), mezi nimi všechny druhy zelí, řepka a zástupci meziplodin — jako řepkové odnože, hořčice bílá (''Sinapis alba''), olejný ředkev (''Raphanus sativus var. oleiformis'') a další — obohacují osevní postup nesmírně. Přehojný kvet řepky (''Brassica napus'') a brukvovitých přicházejících do kvetu, meziplodin i — neúmyslně — plevelů hořčice a ohnice rolní (''Raphanus raphanistrum'') je zdrojem nektaru, který přitahuje množství létajícího hmyzu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Futterpflanzen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Choroby krmných rostlin podmíněné osevním postupem ====<br /> <br /> Brukvovité rostliny zároveň přitahují velké množství žravého hmyzu — v čele blecháče (druhy ''Phyllotreta''), kapustová moucha (''Chortophila brassicae''), blýskáček řepkový (''Meligethes aeneus'') a další. Stejně škodlivé je i množství houbových chorob, v první řadě nádorovitost košťálovin (''Plasmodiophora brassicae''), která jako typická choroba osevního postupu z velké míry určuje nesnášenlivost košťálovin, řepky atd., ale i brukvovitých plevelů navzájem. Dále je řepka hostitelskou rostlinou mnoha {{SE|256}}<br /> <br /> Nematodových druhů, které v následných plodinách páchají škody. Řepka potřebuje brzy vyklízející předplodiny jako ozimý ječmen a žito. Za sebou zanechává pro následnou plodinu vynikajícím způsobem strukturovanou, zralou, relativně bezplevelnou půdu. Z uvedených důvodů je stejně jako u košťálovin nutná přestávka v pěstování tři až čtyři roky. Při zařazení intenzivního zeleného hnojení brukvovitými do osevního postupu je třeba zvolit ještě delší odstupy.<br /> <br /> Ústřední místo v osevním postupu zaujímají vedle tržních plodin pícniny jetel (''Trifolium'') a vojtěška (''Medicago'') s přídavkem směsi pícních trav a bylinek. Jetel a vojtěška jednak jako hlubokokořenící rostliny přímou cestou — vázáním dusíku, zpřístupňováním minerálů a bohatstvím kořenové hmoty — oživují celý objem půdního profilu, a to tím více při víceletém, bujném porostu, jednak patří na rostlinné rovině nepřímo k největším podporovatelům trvalé úrodnosti půd. Děje se tak prostřednictvím pícních mas, které jsou přeměněny a zušlechtěny přežvykováním a jako hnojivo se vracejí na půdu. Pěstování pícních luskovin je doplněno zrninkovými luskovinami, mimo jiné bobem obecným (''Vicia faba''), lupinou (''Lupinus'') a hrachem setým (''Pisum sativum''). V osevním postupu stojí buď v čisté kultuře, nebo ve směsné kultuře s ovsem, přednostně před okopaninovými plodinami. Priorita jetele a vojtěšky v osevním postupu klade hranice pěstování zrninkových luskovin. Důvodem je kyjatka jetelová (''Sithonia lineata''), která dokáže pícní luskoviny v raném mládí značně poškodit. Klíčovým problémem červeného jetele — méně pěstování vojtěšky — je sklerotinia jetelová (''Sclerotinia trifolium''). Je to typická choroba osevního postupu. Černé sklerotie (plodnice houby) lpí na kořenovém krčku, ničí cévní svazky a jetelová rostlina uvadá na přelomu jara ze dne na den. Trvalé formy houby se mohou v půdě udržet až osm let. Návrat červeného jetele, a rovněž vojtěšky, by proto měl nastávat nejdříve každých pět až šest let. Při nejméně dvouletém pěstování je problém pcháče pro následnou plodinu vyřešen a rovněž stav nematodů se výrazně snížil.<br /> <br /> Dalšími listovými plodinami, které zpravidla tvoří součást biologicko-dynamických osevních postupů, jsou krmná řepa (''Beta vulgaris var. alba'') jako dietetikum při krmení dojnic a dále mrkev (''Daucus carota'') a lnička setá (''Linum usitatissimum'') při odchovu telat. Tyto plodiny, jakož i pěstování zeleniny a léčivých bylin pro zdraví zvířat jsou zčásti pěstovány zahradnicky, zčásti polním způsobem začleněny do okopaninovýchplodin. {{SE|257}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Fruchtfolge_in_Beziehung_zur_Düngung,_Humusbilanz_und_Pflugbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Osevní postup ve vztahu k hnojení, humusové bilanci a obdělávání pluhem ===<br /> <br /> Osevním postupem si biologicko-dynamický podnik vytváří pěstební rámec, který garantuje dauerfruchtbarkeit odpovídající stanovištním podmínkám. Tento prostorově-časový rámec předkládá téma, jež lze podle počasí a potřeb krmení i trhu různě variovat. Toto téma musí jako živý ideový celek žít ve vědomí hofgemeinschaft a být rok co rok soustavně vtisknuto hospodářskému organismu. Každý rok znovu se tento obraz osevního postupu stává v utváření přírodního dění viditelným uměleckým dílem. V následujícím příkladu (Dottenfelderhof) je představen dvanáctipólový osevní postup, který se člení do dvou šestipólových, v nichž je opět rozpoznatelný původní princip trojpólového hospodaření:<br /> <br /> {| class=&quot;wikitable&quot;<br /> !&lt;small&gt;Rok&lt;/small&gt;<br /> ! &lt;small&gt;Osevní postup&lt;/small&gt;<br /> !<br /> !&lt;small&gt;Meziplodina&lt;/small&gt;<br /> !&lt;small&gt;Hnojení&lt;/small&gt;<br /> !&lt;small&gt;Humusová bilance&lt;/small&gt;<br /> !&lt;small&gt;Podzimní orba&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;1&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Vojtěška – tráva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;100–200 dt kompostu&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;+&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;2&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Vojtěška – tráva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;Tvorba trvalého humusu&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;+&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;3&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Oz. pšenice – ječmen&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;Brukvovité&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || <br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;4&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Oz. žito&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;Luskoviny aj.&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || <br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;5&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Okopaniny: brambory, polní&lt;/small&gt;<br /> &lt;small&gt;zelenina, krmná řepa aj.&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;300 dt chlévského hnoje z hlubokého ustájení&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;zčásti brukvovité&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || &lt;small&gt;+~&lt;/small&gt;<br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;6&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Oves, špalda&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;Podsev jetele&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;7&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Jetelotráva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;100–200 dt kompostu&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;+&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;8&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Jetelotráva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;Tvorba trvalého humusu&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;+&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;9&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Oz. pšenice –&lt;/small&gt; <br /> &lt;small&gt;rozmnožování osiva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;Brukvovité&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || <br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;10&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Žito&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;Luskoviny aj.&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || <br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;11&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Okopaniny: jako pod 5&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;300 dt chlévského hnoje z hlubokého ustájení&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;zčásti brukvovité&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || &lt;small&gt;+~&lt;/small&gt;<br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;12&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Oves, špalda,&lt;/small&gt; <br /> &lt;small&gt;rozmnožování osiva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt; <br /> || &lt;small&gt;Podsev vojtěšky&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> | colspan=&quot;7&quot; |&lt;small&gt;BL = listová plodina; H = stébelnatá plodina; + = přírůstek humusu; ~ = udržování humusu; - = úbytek humusu; pf = orat&lt;/small&gt;<br /> |}<br /> <br /> Podíl listových plodin odpovídá s 50 % systému střídavého hospodaření. Meziplodiny však posunují poměr {{SE|258}}<br /> <br /> ke stonkovým. Hluboko kořenící kultury s největší kořenovou hmotou – vojtěška, za ní jetel – převažují nad podílem převážně mělce kořenících okopanin s malou kořenovou hmotou. Prostřední polohu v obojím ohledu zaujímají stébelnaté plodiny. Bez přihlédnutí k příspěvku meziplodin a organického hnojení lze humusovou bilanci v průběhu dvanácti let hodnotit jako mírně pozitivní. Zpracování půdy, především na jaře a na podzim, ji ovlivňuje negativně. Přerušení tohoto zpracování po čtvrtinu dvanácti let polním pícninářstvím zmírňuje ztráty humusu – právě tak jako mírné hloubkové zpracování na podzim a v předzimu pluhem, kypřičem, diskovým pluhem a podobně. Vyrovnání ztrát, nebo přímo postupné usazování na trvale vyšší úroveň obsahů humusu, je pak úkolem humus poskytujících meziplodin, především však hnojení chlévským hnojem a komposty. {{SE|259}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Dritte_Säule:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''Třetí pilíř:''' ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vom_Wesen_der_Düngung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === O podstatě hnojení ===<br /> <br /> Co hnojení vlastně znamená, to je záhadná otázka. Ze stanoviska obvyklé agronomické vědy se zdá, že tuto otázku dál klást nestojí za námahu; zdá se, že je jednou provždy rozluštěna. V tomto smyslu hnojení znamená: přivádět systému půda a rostlina – za účelem harmonicky vyváženého hospodaření s živinami – látky uvažované a vypočítávané v izolované formě jednotlivých chemických prvků, které dávají očekávat maximální výnosy, přibližně až po vyčerpání genetického potenciálu odpovídajícím způsobem šlechtěných odrůd kulturních rostlin.<br /> <br /> Tento bodový způsob myšlení v kategoriích vnějších příčinných a účinkových vztahů stojí polárně naproti výpovědi duchovněvědního výzkumu, který «tajemství hnojení» označuje jako «mimořádně skutečná tajemství».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 11.&lt;/ref&gt; «Zajisté, hnojení se provádí instinktivně z tradice starých dob. Ale podstatě hnojení dnes vlastně nikdo nerozumí», «kromě těch, kteří to mohou vědět z duchovního»..&lt;ref&gt;Ebd., S. 20.&lt;/ref&gt; Následující tři kapitoly jsou pokusem vytvořit základy porozumění pro toto radikální tvrzení. V dalších výkladech k stupňům hnojení se může tajemství podstaty hnojení stát zjevnějším.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_Stoff-_und_Kräftefrage&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K otázce látky a sil ===<br /> <br /> Provozovat zemědělství znamená pohybovat velkými masami látek, převážně z organické přírody: oživenou půdou při každém pracovním úkonu, pracovními postupy při sklizni zelené píce, sena a slámy atd., jakož i jejich uskladněním a každodenním předkládáním ke krmnému žlabu, stlaním ve stáji, vyklízením a skladováním chlévské mrvy a močůvky, jakož i jejich rozvozem na pole a louky, několikanásobnou aplikací postřikových preparátů na celý katastr hospodářství, sklizňovými hmotami obilí a okopanin, jejich uskladněním a konečně přípravou veškeré sklizně, která opouští hospodářství jako potraviny. {{SE|260}}<br /> <br /> Zemědělství je dopravní živnost proti své vůli. To je jedna stránka, druhou stránkou je, že se jedná o proces zasazený do rytmů běhu roku a pokračující i nad jejich rámec. To platí především pro hnojení. Hnojiva vyprodukovaná v podniku jsou sama výsledkem životních procesů a zároveň příčinou jejich udržení a stupňování.<br /> <br /> Co jsou to za látky, které se tu v různých formách projevů pohybují sem a tam? Co je to látka? Látky se projevují ve čtyřech klasických živlech: ve skupenstvích pevném (země), kapalném (voda), plynném (vzduch). K živlu tepla přírodověda dosud nenašla pojmový přístup, který by jej charakterizoval jako svébytný čtvrtý z klasických živlů. Dodnes platí metodický princip rozkladu jevů, který sahá až k zakladateli experimentální fyziky Francisi Baconovi (1561–1626). Tato metoda, hledat za jevy v materiálních procesech kauzální princip bytí, dodnes ovládá běžný vědecký provoz.<br /> <br /> Za subjektivně vnímaným jevem se hledá objekt, materiální předmětnost. Ta se nenachází v teple samotném, nýbrž sekundárně v teplotních stavech, které se měřitelně projevují na živlech pevném, kapalném a plynném. Teplo by bez tohoto vztahu ke třem živlům či skupenstvím zůstalo nepostřehnutelné. Pro Francise Bacona, který se právními prostředky učinil soudcem nad teplem, to byl zřejmě důvod, proč teplu upřít svébytnou existenci jakožto živlu. Dodnes zůstává nehmotnost tepla, jeho bytostná podstata, pojmově v temnotě. Neztělesňuje žádné vlastní skupenství. V novější době mají badatelé tendenci označovat energeticky bohatý, vysoce zředěný stav plazmatu za čtvrté skupenství. Ale i v této vysoce komplexní souvislosti jevů se teplo projevuje v podobě vázané na hmotu. Jeho čistá podstata jakožto tepelného živlu se ve vnímání stává fenoménem tepelného vjemu v odstupňování od studeného po horké, zprostředkovaného živly země, vody a vzduchu. Dále se jeho čistá nehmotná podstata projevuje ve vlastnosti převádět svou přítomností a nepřítomností elementární či agregátní stavy jeden v druhý.<br /> <br /> Otázka po podstatě látky, která se od 17. století postupně stala ústřední poznávací otázkou v přírodních vědách, se zdá být fyzikou a chemií v zásadě vyjasněna. Rozložíme-li analytickými metodami organické či anorganické látky – pomineme-li {{SE|261}}<br /> <br /> ty, které se od přírody nacházejí v elementárním stavu, jako zlato, stříbro aj. –, vyjde najevo soubor fyzikálně-chemických prvků, které se rozlišují podle svých vlastností. Představujeme si, že jsou tvořeny atomy (atom = nedělitelný).<br /> <br /> V 19. a 20. století byl i produkt rozkladu, prvek jako „nedělitelný atom“, rozložen na své elementární částice. Tím ztratil kvalitativní charakter vlastností chemických prvků na významu pro poznání podstaty látek. Tímto krokem byl překročen práh od přírody k „podpřírodě“&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Leitsätze'', GA 26, «Von der Natur zur Unternatur», Dornach 1998, S. 255 ff.&lt;/ref&gt; a vstoupilo se do subatomární oblasti elementárních částic (kvant). V ní se ztrácí smyslový svět a nastupuje jiný, svět měřitelných energetických účinků.<br /> <br /> Ty se liší od vyzařujících silových účinků kosmu, které pozemský svět látek pozvedají ke konstituci vyšších stupňů bytí života rostlinného světa, duševna světa zvířat a duchovna člověka. Naproti tomu se pozemské látky jeví jako vyzařující,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst nach geisteswissenschaftlichen Erkenntnissen'', GA27, Dornach 1991, S. 20).&lt;/ref&gt; jako zhuštěné silové útvary, jakoby procesy, které dospěly ke svému konci a v tomto stavu jsou spoutány.<br /> <br /> V atomech se spatřovala tělesa vyplňující prostor, hmota, která měla být jedinou příčinou veškerého vyššího bytí na Zemi. Tento názor vytvořil pro světonázor materialismu racionální, zdánlivě nevyvratitelný základ. Hmota, tak zní názor, je kontinuum, které bylo na počátku a bude na konci. Všechno bytí, které vzniklo mezi tímto počátkem (velký třesk) a tímto koncem (''konečná entropie'', tepelná smrt) a ještě existuje, se odvozuje z tohoto materiálního prazákladu, a tak i člověk, který si to vše jako materiální objekt takto myslí. V popření svého já jako duševně cítící, duchovně usilující a v lásce chtějící bytosti povýšil tuto teorii na axiom. Materialismus je kvůli svému zdánlivě jistému základu, rozluštění tajemství hmoty a z něj vzešlé technologii, nejméně reflektovaným světonázorem. Zahaluje pohled na člověka, který s nasazením nejvyšší síly rozumu konstruuje svět, v němž se jako ne-Já ztrácí v nicotě. „Rozum se vzdaluje od skutečnosti, rozumnost nás k ní {{SE|262}}<br /> <br /> opět přivádí.“ &lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Einleitungen zu Goethes Naturwissenschaftlichen Schriften'', Kap. X. «Wissen und Handeln im Lichte der Goetheschen Denkweise», GA 1, Dornach 1987, S. 171.&lt;/ref&gt;Světový obraz materialismu zažil jistý otřes poznatky kvantové fyziky, která dokazuje, že hmotu nelze diferencovat na součet atomárních částeček hmoty, nýbrž na energetická kvanta účinku. Kdo je ale jejich původcem? Zde se klade otázka po duchu, po světě bytostí tvořících z nadsmyslna. „Rozum nás vzdaluje od skutečnosti, rozumnost nás k ní opět přivádí.“<br /> <br /> Zaměří-li člověk veškerou sílu rozumnosti na sebe jako na myslící bytost, nalezne v sobě samém prostředky a cesty, které ho vyvedou ze statiky materialistického světového obrazu. Probouzí se k vědomí, že on sám je z duchovních prapočátků povolán být nositelem vývoje a stále více se jím stávat; že v sobě díky svým duševním silám myšlení, cítění a chtění může rozvíjet vyšší duševní poznávací orgány a s jejich pomocí se školit k vyšším náhledům. Ty mu umožňují, aby ve svobodném sebeurčení vzal svou budoucnost i budoucnost svého spolutvoření do vlastních rukou. Náznaky tohoto druhu se tu a tam objevují. Avšak: Otázka po podstatě látky ve všech jejích formách projevu, v neživé přírodě, v životě rostlin, v oduševnělosti zvířat a v duchovní či Já-organizaci člověka, se v tomto smyslu dosud neklade.<br /> <br /> Abychom získali vhled do tohoto komplexu otázek, je třeba si uvědomit: „Smyslově vnímatelný obraz světa je součtem metamorfujících se obsahů vnímání bez jakékoli hmoty, která by ležela v jeho základu.“&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Einleitungen zu Goethes Naturwissenschaftlichen Schriften'', Kap XVI. «Goethe als Denker und Forscher», GA 1, Dornach 1987, S. 274.&lt;/ref&gt; Vnímání, která činíme na smyslově vnímatelném předmětu, podněcují myšlení k tvorbě pojmů, které se snaží postihnout vlastnosti tohoto předmětu. Tak se charakterizují látkové prvky periodické soustavy vždy specifickými vlastnostmi, které jsou výrazem něčeho, co se nestává jevem, tedy nepřísluší vzniku a zániku v čase a prostoru. Hmota je však chápána jako kontinuum, jako to, co přetrvává v čase a prostoru, aniž by sama byla smyslově vnímatelným jevem a aniž by podléhala budujícím a ničivým silám, které v čase a prostoru působí. To, co se projevuje, jsou pojmově postižitelné vlastnosti. Jsou to projekce něčeho nad-časoprostorového, nadsmyslového, podstaty té či oné látky. Konstituují se {{SE|263}}<br /> <br /> ve vědomí člověka skrze vnímání a pojem v součet vlastností. Jejich vymezení a přiřazení k té či oné látce je předmětem výzkumu fyziky. Jejich konstelace je taková, že každý látkový prvek má specifickou afinitu k jiným látkám. Mohou spolu reagovat. Pokud k tomu dojde, výchozí látky zmizí z dohledu a, jakoby syntézou, vznikne nová látka s překvapivě novými vlastnostmi. Začátek a konec jsou spolu spojeny diskontinuálním děním. Například vodík (H) a kyslík (O) jsou plyny. Jejich vzájemná afinita je tak obrovská, že spolu reagují explozivně. Zmizí a objeví se voda, látka s nejbohatšími vlastnostmi, základ veškerého života. Dochází ke skoku z méně zhuštěného do více zhuštěného skupenství. Pokud je voda podrobena elektrolýze za vynaložení energie, objeví se opět výchozí prvky jako plyny. Při přechodu z plynného do kapalného stavu, jakož i při každé reakci mezi látkami, vstupuje do hry faktor času. Probíhá proces. Toto procesuální dění ve světě látek je především předmětem chemie. Lze jej empiricky sledovat v reaktivních doprovodných jevech, ale jako takové se vymyká vnímatelnosti. V chemickém procesu působí síly, které jsou dány podstatou látky a jejími vlastnostmi. Síly, které jsou v procesu v pohybu, setrvávají před začátkem a na konci reakce ve stavu klidu, ztuhnutí do formy. Ve formě se látka stává smyslově vnímatelnou a ve svých fyzikálních vlastnostech měřitelnosti, počitatelnosti a vážitelnosti vypočitatelnou.<br /> <br /> V průběhu procesuálně-chemického působení sil se objevují jevy, například tepelné, světelné, barevné a zvukové jevy, jakož i čichové a chuťové zážitky, které nelze odvodit z vlastností reagujících látek. Umožňují bádajícímu duchu člověka hlouběji se vžít do procesuálního dění, ba dokonce si v činném provádění s ním vytvořit osobní vztah, v němž se nadsmyslové působení sil v osobním prožitku zobrazuje blíže duchu. V spoluprožívání chemických jevů odhalují látky na malou skulinku svou silovou a tím i svou bytostnou podstatu.<br /> <br /> Čím dále postupovala fyzika v časoprostoru ve snaze rozluštit tajemství materiálně myšleného látkového prvku, atomu, tím více se jev vytrácel z dohledu experimentátora. Ten dále spřádal červenou nit na základě představených modelů pomocí {{SE|264}}<br /> <br /> matematiky. Nepozorovaně vystoupil z přírody do říše „podsmyslového“, do podpřírody, do říše přísně zákonitých, fixovaných, neživých a bezduchých poměrů sil hmoty, elektřiny, magnetismu a jaderné vazebné energie. V této podpřírodě je vše předmětné ze smyslově vnímatelného světa rozpuštěno ve vypočitatelný systém v sobě ztuhlých a přesto interagujících forem energie. Tam, kde působí izolovaně, jsou v nejvyšší míře nepřátelské životu. Podsmyslové síly působí v „prostoru“, a proto jsou nutně představovány jako tělesa v prostoru, jako mechanika kvant. Rozlišují se v prostorovém vymezení a – podle svého mechanismu účinku – různé elementární částice, respektive energetická kvanta.<br /> <br /> V průběhu vývoje kvantové fyziky se stalo zřejmým, že tyto představy, opírající se o smyslovou zkušenost, nejsou udržitelné. Niels Bohr (1885–1962), otec kvantové fyziky, dospěl k závěru: „Neexistuje žádný kvantový svět.“&lt;ref&gt;Zitiert nach Jos Verhulst: ''Der Glanz von Kopenhagen, geistige Perspektiven der modernen Physik'', Stuttgart 1994, S. 15.&lt;/ref&gt; Tento poznatek potvrdili jeho kongeniální kolegové Werner Heisenberg (1901–1976), Wolfgang Pauli (1900–1958) a další. Heisenberg píše: „Nejmenší jednotky hmoty ve skutečnosti nejsou fyzickými objekty v běžném smyslu; jsou to formy, ideje, které lze jednoznačně vyjádřit pouze v matematickém jazyce.“&lt;ref&gt;Ebd., S. 17.&lt;/ref&gt; – Atom tedy není věc v prostoru. A dále píše: „Pokud se pokusíme proniknout za tuto skutečnost [myšlena je ta smyslově vnímatelná; pozn. autora] do detailů atomárního dění, pak se kontury tohoto ‚objektivně-reálného‘ světa rozpouštějí – ne v mlze nové a přesto nejasné představy skutečnosti, nýbrž v průzračné jasnosti matematiky, která zákonitě spojuje to možné, nikoli faktické.“&lt;ref&gt;Ebd., S. 173.&lt;/ref&gt; Tato „průzračná jasnost“ je však abstrakcí. Jakkoli může být správná ve vztahu k bytí a působení podpřírody, naráží přesto na hranici, na níž si poznávající člověk může uvědomit, že z této abstrakce nelze vykřesat jiskru eticko-morálního impulsu. Matematika se zabývá tím, co se stalo fyzickým, co se myslícímu vědomí projevuje v číselných poměrech. Jejich správnost je postižitelná v myšlenkách, tedy čistě v duchu. V nich se objektivní a subjektivní spojuje v jedno. Jsou pravdivé v omezeném případě {{SE|265}}<br /> <br /> anorganicko-fyzického. V tomto smyslu je matematika vědou duchovní, a nikoli přírodní. Myslíme myšlenky, které jsou schopny převádět fyzikální zákony do technologických funkcí. Zůstaneme-li u těchto myšlenek a snažíme-li se v duchovním posílení prožít jejich důslednost, jejich logické souvislosti, pak se matematika nesráží do strnulé, neživé abstrakce, nýbrž se může stát předstupněm pravého duchovního poznání.<br /> <br /> Číselné poměry jsou výrazem poměrů energetických, respektive silových. Ty druhé jsou jednak nositeli procesů látkových reakcí, jednak jsou v látce spoutány jako „zadržené procesy“.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Konferenzen mit den Lehrern der freien Waldorfschule Stuttgart'',2. Bd., GA 300b, Konferenz vom 21. Juni 1922, Dornach 2019, S. 152.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Martin Rozumek, Peter Buck (Hrsg.): ''Das Chemische und die Stoffe, Zugänge zur Chemie'', Dornach 2008, Kap.: «Einleitung», S. 7.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Látka podléhá tíži. Tato zakusitelná vlastnost ji především činí reprezentantem pozemského. Je to součet forem energie či sil spoutaných do smyslově vnímatelné formy, které se projevují ve vlastnostech. Umožňují procesy probíhající podle přírodních zákonů, reprodukovatelné a matematicky abstrahovatelné do vzorců.<br /> <br /> V oživené přírodě již toto procesuální dění nelze odvodit pouze z vlastností fyzikálních látkových prvků. Naopak, životní procesy je do značné míry odcizují jejich fyzikální determinovatelnosti. Bílkovina se například skládá z pěti prvků: uhlíku, kyslíku, dusíku, vodíku a síry. Ty se se svými vlastnostmi stávají nositeli sil, které jsou kosmického původu.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 64f.&lt;/ref&gt; Tyto kosmické síly všudypřítomně proudí z planetárního okruhu a konfigurují se podle bytostné povahy rostliny nebo zvířete v éterické tělo neboli tělo životní. To je skrz naskrz tvůrcem procesů. Stává se architektem fyzické organizace, pozvedá fyzikální látky z jejich spoutanosti v pozemském, staví je do služeb životních procesů a udržuje je v proudu života tak dlouho, dokud tento proud neumírá do forem organických útvarů. Éterické tělo se pak rozpouští ve světovém éteru. Při bakteriálním rozkladu, mineralizaci, se pozemské látkové prvky uvolňují z organických útvarů; opět upadají zpět do své fyzikální vlastní zákonitosti.<br /> <br /> To, co se v organické přírodě označuje jako konstitutivní složky, jako jsou bílkoviny, sacharidy, tuky, hormony, vitaminy atd., jsou {{SE|266}}<br /> <br /> z životních souvislostí, v nichž se objevují, abstrahované, tělesné, mrtvé útvary. V souvislosti životních procesů jsou to silové útvary, které v téměř nekonečných variantách a vzájemných působeních pozvedají pozemský svět látek k oživeným kompozicím. Kdo komponuje tyto síly v tuto zvučnou symfonii, takže dub je v každém svém orgánu, v kořenech, kmeni, větvích, výhonech, listech, květech a plodech nezaměnitelně dubem, a růže růží? V rostlinné říši se hledá typus, bytost, která se v určitém druhu rostliny tvarově projevuje. Ani síly, ani hlouběji skrytá bytost, která tyto síly ze sebe plodí, nejsou smyslově vnímatelné. Otevírají se teprve nadsmyslovému nazírání.<br /> <br /> Co se v tomto ohledu projevuje u zvířete? Bytost, zdroj veškerého tvoření, zůstává skryta. V jevu se neobjevuje duše a tvořivá síla sama, nýbrž duševní projevy a působení sil. Kůň zapřažený do pluhu se duševně projevuje ve svých pohybech, v poslušnosti na tlak uzdy, aby zůstal ve stopě, a ve způsobu, jak se při postupu vpřed mocně opírá do postroje atd. Všechny tyto projevy síly mají nepochybně svůj původ v bytosti koně. Vnímáme je v napětí svalů, tažných lan, v rozrývané půdě, v klouzání plazu pluhu po odhrnovačce až po boční odkládání. Síla vycházející z koně se projevuje v polaritě klidu a pohybu, a to současně. To charakterizuje rytmus. Rytmus, který kůň projevuje ve všech svých pohybech, v kroku, klusu a cvalu, nebo v kývání hlavou nahoru a dolů při tahu těžkých břemen, pramení z duševní bytosti tohoto zvířete. Rytmus vytváří ekonomii v působení sil; šetří sílu. Toho všeho si jako divák uvědomujeme; základní dění, jak se duševno proměňuje v sílu a ta vnější čin, zůstává skryto.<br /> <br /> Jak se tedy utváří tento vztah bytosti a jevu člověka v zemědělství? On sám je cílevědomým aktérem a zároveň svým vlastním divákem: kočí a kůň v jednom. Bytost, duchovní cíl a čin jsou v sebeuvědomění bezprostředně propojeny: Vezmu-li rýč a rýji, účinek je podobný jako u pluhu. Avšak já jsem v každém okamžiku dárcem impulsu a vědomým účastníkem dění. Má duchovní bytost je původcem idejí, které mě vedou, a zároveň zdrojem síly, aby se staly činem. Nacházím v sobě samém bytost, která má moc se svobodně k {{SE|267}}<br /> <br /> tomuto činu určit. Zvířeti naproti tomu zůstává jeho bytost nevědomá; prožívá se čistě duševně ve svých instinktech. Bytost a duše rostliny působí z „nadpřírody“ v životních procesech a vytvářejí si ve formách smyslově vnímatelný obraz. Bytost minerálně-látkového se projevuje v prostorově ohraničené, fixované struktuře sil, která v krystalu ztuhla do geometricky daných forem.<br /> <br /> Tento vztah bytostí k jejich způsobům projevu v přírodních říších se vyjadřuje ve způsobu utváření látek budujících tělo. V člověku se tělesná kompozice látek individualizuje podle jeho duchovní duše, jeho Já. Bytost pozvedá látky z jejich pouhého fyzického bytí a komponuje je v silové útvary, které odpovídají stupni bytí, na němž se objevují. Na prvním, nejnižším stupni bytí fyzicko-anorganické přírody se stavba látek řídí zákony, které zde vládnou. Tyto zákony jsou postižitelné v chemicko-fyzikálních pojmech a manifestují se předmětně ve výtvorech techniky. Na druhém stupni bytí, v rostlinné říši, se látky komponují podle vyšších, již ne pojmově postižitelných zákonitostí éterického těla obrazných sil. Tímto tělem je pozemské působení sil začleněno do kosmického. Třetí stupeň bytí látkových kompozic konstituuje říše zvířat. Zvíře může své tělo budovat pouze příjmem potravy zvenčí. Cestou trávení ničí potravinové látky silou své vlastní duševní bytosti a z této duševní síly komponuje svou vlastní tělesnou látkovost. Ta je konfigurována tak, že je nositelem duševna přebývajícího ve zvířeti, které má svůj bytostný základ za sluneční sférou, ve vzdáleném kosmu, v takzvaném zvěrokruhu. Čtvrtý stupeň bytí látkového je ztělesněn v těle člověka. V něm je fyzické, éterické a astrální utváření látek individualizováno skrze Já. Pouze tím, že látky v těle – např. DNA – jsou uspořádány podle silového zdroje Já, mohou v těle přebývat. Vytvářejí si v těle Já-organizaci. Skrze ni se člověk projevuje jako individualita.<br /> <br /> Čtyři stupně forem projevu látkového konstituují pozemské bytí a tak i skutečnost zemědělského organismu. Při hnojení jde o to, uvést tyto stupně bytí do takového vzájemného vztahu, aby se to mrtvé, minerální, otevřelo silám živého, duševního a duchovního: „Člověk musí zemi přímo oživovat, a to nemůže, pokud postupuje mineralizujícím {{SE|268}}<br /> <br /> způsobem; to může jen tehdy, pokud postupuje s organickým, které uvede do odpovídající polohy, aby mohlo působit organizujícím, oživujícím způsobem na to pevné, zemské samotné.“&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 122.&lt;/ref&gt; Pojem hnojení tedy nelze uchopit na stupni neživého, „mrtvého, zemského“, nýbrž teprve tehdy, když se vezmou v úvahu stupně od živého výše.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_Frage_nach_Geist,_Wesen_und_Individualität&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K otázce ducha, bytosti a individuality ===<br /> <br /> Vše, co se zjevuje, je forma — šat látkového. Látkou naplněná forma je označována jako těleso v prostoru. Jak ukazuje předchozí úvaha, jeví se tato látkovost ztuhnutá do formy jako specifická kráftekomposition, jež procesově ztuhlá — «Konec cest Božích».&lt;ref&gt;Das Zitat lautet im Original: «Leiblichkeit ist das Ende der Werke Gottes»; aus: ''Biblisches und Emblematisches Wörterbuch'' des deutschen Theologen Friedrich Christoph Oetinger (1702– 1782).&lt;/ref&gt; Síly jsou neviditelné; projevují se ve svých účincích, například ve změnách formy. Principiálně neexistuje žádné silové působení bez příčiny, bez původce. Ti jsou smyslovému vnímání skryti ještě hlouběji než síla sama. Původce je ve hře sil velikým neznámým — duchem. Ten prostupuje všemi přírodními říšemi až k člověku a konstituuje fyzickou organizaci těla; ve své nejčistší podobě se zjevuje v krystalových formách minerální říše. Duch je pohybujícím v bildekräften, jež z dálek kosmu vyzařují dovnitř. Původce všech zjevení fyzicko-anorganické, mrtvé přírody je bytostný duch. Právě tak je to duch, jenž žije v proudech éterických sil přitékajících ze sfér Slunce a planet a tvoří z nich éterická těla rostlin, zvířat a — nad člověkem — éterická těla vyšších duchovních bytostí.&lt;ref&gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Původce veškerého života je bytostný duch. Právě tak je to duch, jenž tkáč v astrálních silách vyzařujících z kosmu a jenž tvaruje podle povahy zvířat, člověka i bytostí nad ním stojících jejich astrální tělo. U zvířete i u člověka zprostředkovává éterickým silám bildekräfte-impulsy, jež budují a udržují tělesné orgány, jakož i vyšší orgány sloužící duševnímu prožívání, rozvíjení morálních impulsů a vlastnímu bytostnému konání. Veškeré duševní bytí je duch! A nakonec je to duch, jenž naplňuje Já-bytost člověka a v {{SE|269}}<br /> <br /> V něm probouzí sebevědomí. V tom rozvíjí sílu k usilování o sebepoznání, k uchopení reálně působícího ducha v sobě samém, jakož i v přírodě a kosmu. V sebevědomí člověka vzplane duch — jasně v myšlení a snivě v cítění; ve vůli žije spící. Skutečnost ducha se mu stává tím více skutečností, čím více ideje myšlením uchopené prožívá v cítění a nechává je ve vůli stát se činem. V tomto úsilí pracuje Já na proměně bytostných článků: fyzického těla a ätherleib. Stává se jejich spoluúčastníkem; naplňuje se produktem této proměny, duchem, a vstupuje s ním do svobodného vztahu.<br /> <br /> Lidské Já chápe, že k rozšíření přírodní vědy nutně potřebuje také vědu o duchu, a nachází ji v antroposofické duchovní vědě. Její výsledky se sdělují myslícímu vědomě v formách idejí. Rozlévají světlo nad smyslový svět. Pojmově uchopené smyslové skutečnosti se rozšiřují a vzplane v vědomí jako duchovní skutečnosti. Člověk se učí poznávat jako duchovní bytost, jež je zakotvena sama v sobě, jako bytost, která se z vlastní, sebou samou poznané bytostnosti může svobodně sebeurčovat. Člověk se učí v sebezkoumání — školením svých duševních činností myšlení, cítění a vůle — poznávat jako Já, jež jako duchovní bytost koření ve věčném, jež si v prostoru a čase vytváří tělesnost a v ní stínem zahaleno vzplane v sebevědomí. Prostřednictvím vědy o duchu se lze naučit uvědomit si svůj původ v duchu.<br /> <br /> Prostřednictvím obvyklého na smysly vázaného myšlení se člověk učí poznávat svět kolem sebe jako dohotovený, završený — a sebe jako toho, kdo se stává, jako nedovršeného. Nalézá v sobě sílu a ukazatel cesty k tomu, aby nedovršené ve svých bytostných článcích — astrálním čili duševním těle, éterickém čili životním těle a těle fyzickém — proměňoval k vyšší dokonalosti. Tato síla k sebeproměně je vlastní každému člověku; tvoří celé lidství. Stane-li si člověk tohoto vědomým, stává se vývojová idea živou; stává se duchovně účinnou realitou. Staví člověka, který se prodírá k sebepoznání, do polohy, v níž se může povznést nad pouhé přírodní bytí — jež se oku zjevuje jen v odumřelých formách — a sám prožít i utvářet ten proces, který z proměny minulého v přítomnosti nechává vznikat budoucnost. Tento proces pořádá Já člověka a přitom samo sebe vnímá.<br /> <br /> Prožitá idea vývoje otvírá bytosti Já neomezené duchovní panorama, z nějž čerpá substanci, která jejímu vlastnímu bytí dává obsah a nechává je růst. «Já získává bytost a smysl od toho, s čím je spojeno.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Theosophie'', GA 9, Dornach 2003, S. 50.&lt;/ref&gt;Já žije v duši a je skrze tělo otevřeno smysly vůči fyzickému světu a otevřeno duchem vůči světu duchovních bytostí, které stojí nad člověkem. {{SE|270}}<br /> <br /> V tomto poli napětí prožívá člověk sám sebe jako individualitu. Tento pojem nelze, takto chápán, vztáhnout na věci a bytosti přírody. Ty jsou ve svém fyzickém bytí bez Já zapojeny do světa sil a bytostí kosmu. Tím, že si člověk uvědomil sebe sama ve fyzicko-smyslovém světě, se z tohoto poutat do značné míry emancipoval. Stojí jako vyvíjející se bytost tváří v tvář světu forem, který ztuh v dílo.<br /> <br /> Z tohoto stavu svého vědomí hrozí člověku, že se odcizí přírodě právě tak jako svému ve duchu kořenícímu bytí. Prožívá sám sebe stále více jako uzavřeného do sebe a mechanicky a elektronicky si konstruuje vnější svět, který již není přírodou, žádnou živě působící duchovností, nýbrž artefaktem duši prosté intelektuality. Jak ale, obrátí-li člověk pohled z nitra, z vnitřně posilněné duchovní duše, na přírodu, která z živého vytváří formy — jak, odhalí-li se z idejí poznání ducha inaugurační princip vývoje, jenž tyto formy vytváří? Člověk, který takto z poznání ducha uchopí sám sebe bytostně jako individualitu, nalézá v sobě ducha, který se přeměňuje v ideami nesené silové impulzy vůle. Tyto ideami prozářené silové impulzy vůle zasahují řídícím způsobem do světa sil přírody. Tuto cestu připravuje Goethe, když odkazuje na umění: «Komu začíná příroda odhalovat své zjevné tajemství, ten cítí neodolatelnou touhu po její nejdůstojnější tlumočnici — umění.»&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Maximen und Reflektionen'', Nr. 720, Hamburger Ausgabe, Bd. 12, München 1987.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tyto lidské silové impulzy vůle pozvedají zemědělský organismus jako celek z obecného přírodního dění a starají se o smysluplný a uměřený tok sil ve vzájemném působení jeho orgánů. To se děje především a s největším dosahem skrze hnojení těmi organickými látkami, které jsou v hospodářství vyloučeny z životních procesů. Zde je minulé látkové dění, procesuálně proměněné skrze přeměny, povoláno k přítomnému. {{SE|271}}<br /> <br /> To charakterizuje jednu stránku — stránku přírody. Druhou stránkou je duchovní výkon člověka. Ten z poznání ducha ukazuje vůli cesty, jak komponovat hnojivé látky, které otevírají dílem-jsoucí bytí silám, jež připravují cesty budoucím možnostem vývoje.<br /> <br /> Klíčem k hlubšímu porozumění podstatě a směru účinnosti těchto dvou polárně protikladných forem hnojení je pojem «zemědělské individuality», který Rudolf Steiner odvozuje od bytostného nazírání člověka.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 42.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Düngungsfrage_und_die_landwirtschaftliche_Individualität&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Otázka hnojení a zemědělská individualita ===<br /> <br /> V kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 nn.) byl pojem «zemědělské individuality» uveden do pohybu a odvozena jeho trojčlennost z trichotomie člověka podle těla, duše a ducha. Tělo se člení tak, že v hlavě čili v nervově-smyslovém systému pomáhá lidskému duchu dospět v myšlení k sebevědomí, v rytmickém systému hrudních orgánů nechává lidskou duši prožívat sebe sama v sebecítění a v soustavě látkové výměny a pohybu končetin se může uplatňovat lidská vůle. V člověku se sbíhá to, co se kolem něj rozkládá jako příroda, a to, co mu předmětnými smysly vstupuje vstříc jako protistojící svět. V zemědělství tedy zpočátku jednáme s obrazy, jejichž tvořivá bytost se v nich skrývá — tak jako se v zevnějšku krávy skrývá její bytost. Vědomě poznávajícímu člověku se ale otevírá možnost nezůstat stát u obrazu a — na tom základě — nepostulovat pra-základ bytí v bezduchém abstraktním myšlení v matérii, nýbrž nalézt jej v idejích, které v nazíravém vědomí rozsvěcují a v člověku probouzejí morálně-duchovní impulzy. Ideje pak přestávají být abstrakcemi, jakmile vědomě poznávající člověk sám je myšlením vytváří, sám je citovým prožíváním oživuje a vlastní vůli je vštěpuje jako morální impulzy. Takto uchopené ideje teprve zakládají svobodné tvoření, které přesahuje přírodu. To z etických intuicí staví most přes propast mezi tím, {{SE|272}}<br /> <br /> Morálně-duchovního v člověku a tvořivě-bytostného v přírodě.<br /> <br /> Ideové formy antroposofické duchovní vědy mají tu povahu, že v myšlenkovém zpřístupňování uvolňují život, který pobízí k činu. Tak lze, jak je vylíčeno v kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 nn.), z ideového celku trojčlennosti člověka a z aktivní přítomnosti uvnitř hospodářského organismu přímo sledovat, jak na jedné straně živlový prvek tepla a vzduchu nad zemí zapojuje zemské látky do životních procesů a podrobuje je jakémusi trávení,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&lt;/ref&gt; nepřetržité proměně jejich zjevných podob — a jak na druhé straně látkový prvek země a vody v hlubinách, pod úrovní půdy, vypadl ze života a v krystalizaci se skrze naskrze stává formou. Otevírá se velkolepá polarita výšin a hlubin, substančního dění a tuhnutí ve formě, pohybu a klidu. Je to právě ta polarita, která se mikrokosmy v člověku stahuje do pólů jeho soustavy látkové výměny a nervově-smyslové soustavy. Jako tyto póly nalézají svůj rytmický vyrovnávací pohyb v bijícím srdci a v plicním dýchání, tak ony póly výšin a hlubin v rytmické dynamice půdy ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#273|Obrázek 14]]).<br /> <br /> Zázrak půdy se skrývá ve své nenápadnosti. Látky a síly se zviditelňují ve formách zeminy; jejich působení a bytostná povaha zůstávají skryty a je třeba je hledat ve všech oblastech bytí pod-přírody, přírody a nadpřírody. Jsou to bytosti a síly, které působí rozpad, zánik a smrt (pod-příroda), dále takové, které působí fyzicko-mechanicky a konstituují fyzické tělo u rostliny, zvířete i člověka, dále takové, které v přírodních říších udělují život, a konečně takové, které v říši živočichů obdarovávají duší a jsou nositeli duše. Duch, který se v sebevědomí člověka probouzí jako nadpříroda, je vylit přes přírodní říše a vytváří si ve veškerém tvarování svůj odraz.<br /> <br /> Při výrobě potravin a při jejich spotřebě mimo zemědělský organismus se tomuto organismu ztrácejí nejen látky, nýbrž stejnou měrou i síly. Jsou to síly vyzařující shora z nadpřírody, z kosmických výšin, a zdola z hlubiny země, {{SE|273}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 14, S. 273.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 14: Die landwirtschaftliche Individualität, die drei Stufen der Düngung aus interner Erzeugung und die zwei Stufen der Mineralanwendung externer Herkunft.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> jsou to ve vlastním slova smyslu vyživující a hojivé síly. Úkolem hnojení je nyní kompenzovat ztrátu látek země a uvést půdu a rostlinu do stavu, kdy jsou schopny stále novým způsobem přijímat a být vnímavé pro síly a substance nadpřírody. Z toho logicky vyplývají tři stupně, na nichž se v plném smyslu naplňuje obsahová náplň pojmu «hnojení»:<br /> <br /> Jde o hnojení<br /> <br /> # látkami a silami z oživené rostlinné přírody,<br /> # látkami a silami z oduševnělé živočišné přírody a<br /> # látkami a silami, které jsou produktem lidského ducha. Oproti tomu má být jako «nultý stupeň» označováno vyrovnávání ztrát pozemsky vázaných látek. S vodnými solemi syntetickými nebo chemicky rozloženými, využívanými v industrializovaném zemědělství, se překračuje stupeň «-1», práh od přírody k pod-přírodě (Obrázek 14).<br /> <br /> V následujícím bude pojednáno o základních aspektech přínosu a problematiky aplikace minerálních látek a poté o třech stupních hnojení. Cesta k rozluštění {{SE|274}}<br /> <br /> jeho tajemství je jakási syntéza přírodovědných a duchovědných poznávacích snah na základě tathandlung. Nastupuje se zde cestu od vědy k umění, cestu bádání v činu, na níž se smysl pro pravdu, v malém i ve velkém, měří podle poznatelného a prožitelného přirozeného a sociálního gedeihen statku jako celku — nikoliv podle kvantitativního výsledku.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufe_0:_Die_Anwendung_von_Mineralstoffen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Stupeň 0: Aplikace minerálních látek ===<br /> <br /> Z pojetí, že jediným reálným základem všech světových jevů je hmota, se od 19. a 20. století v zemědělství zákonitě zformoval pojem «minerální hnojení» a spolu s ním pojetí souhrnu «živin», jež rostlina potřebuje k růstu. Za touto teorií se skrývá závažný předpoklad, že ze souhrnu anorganických, mrtvých látkových prvků může vzejít život, že s jejich pomocí by bylo možno život vytvářet a rozmnožovat. Život však vzniká ze života, z životních zárodků nebo semen. V přírodě nikde, ani při sebepečlivějším pozorování, nenalezneme oporu pro to, že by ze minerálně mrtvého mohl vzniknout život, nýbrž jen opak: Život propadá smrti. Pojem hnojení se ale vztahuje k tomu, aby byl život jako takový v růstových procesech rostliny, a stejně tak duševně-astrální působení zvenčí při tvarování, podporován způsobem odpovídajícím bytostné povaze. Nikoli náhodou se odvozuje pojem hnojiva od pradávna od významných účinků vylučování ze soulové a životní organizace domácích zvířat. Hovořilo se o «staré síle» takto pohnojeného pole. Z vládnoucího materialistického smýšlení se organickým hnojivům, kromě jejich mnohotvárného minerálního složení a podpory mikrobiálního půdního života, nepřisuzuje žádná specifická hnojivá hodnota.<br /> <br /> Jaká kritéria lze nalézt, abychom mohli posoudit důsledky, které způsobuje pojem hnojení chápající vzájemné vztahy půdy a rostliny pouze jako hmotné dění? V následujícím má být tato problematika sledována na příkladu motoru veškerého zvyšování rostlinných výnosů — na dusíku syntetizovaném do solné formy. {{SE|275}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung_von_Stickstoffsalzen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Aplikace dusíkatých solí ====<br /> <br /> Dusík (N) je se svými 79 % vlastním nositelem živlu vzduchu. Obtéká zelené listoví rostlin vzpínajících se do atmosféry, aniž by se přímo podílel na jejich růstových procesech. Jako vzdušná látka je podobně jako kyslík vázán sám se sebou (N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;), a proto je téměř reakčně mrtvý. Do hustších stavů vody a země se dostává přirozenou cestou pouze dvěma způsoby: 1. prostřednictvím energetických výbojů blesků, přibližně 6 kg/ha/rok,&lt;ref&gt;Manfred Klett: ''Die boden- und gesteinsbürtige Stofffracht von Oberflächengewässern'', Arbeiten der Landwirtschaftlichen Hochschule Hohenheim, Bd. 35, 1965, S. 42.&lt;/ref&gt; a 2. biologickou cestou prostřednictvím vazby dusíku rostlinnými organismy k tomu schopnými, zejména druhově bohatou čeledí luskovin. Prolomit tuto bariéru přirozeného vnášení dusíku, který si sám určuje svou míru, velkotechnickými postupy — to bylo výslovným cílem od konce 19. století. Průlom se podařil syntézou amoniaku Haber-Boschovým postupem. Za vysokého energetického příkonu se vzdušný dusík převádí ve vodném roztoku na vodíkovou sloučeninu amoniak (NH&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;). Dalším zahušťováním vznikají pevné sloučeniny s kyslíkem — dusičnanové soli — a s vodíkem — soli amonné, které rovněž snadno přecházejí do roztoku: první rychleji, druhé pomaleji. Obě sloučeniny jsou ve vodném roztoku vysoce reakčně aktivní a dusičnanové sloučeniny v pevné solné formě vysoce výbušné. Syntetickým postupem lze na libovolném místě země, nezávisle na biologických denních či ročních rytmech, vyrobit jakékoli množství dusíkatých solí. Vedle svého civilního nebo vojenského využití jako trhaviny způsobily v průběhu 20. století celosvětově revoluci v rostlinné výrobě. Tvoří produkční kapitál pro zemědělskou masovou výrobu a jsou — ve spojení s používáním herbicidů a pesticidů — příčinou vývoje k agrárnímu industrialismu.<br /> <br /> Tváří v tvář obrovskému nárůstu výnosů v polním, zahradním a ovocném hospodářství i ve všech ostatních speciálních kulturách by člověk musel zpívat chválu této světlé stránce nasazení průmyslově vyráběných dusíkatých solí — kdyby tu nebyly temné stíny. Dusíkaté sloučeniny, pokud nejsou ve formě amoniaku (NH&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt;) vázány na jílové minerály, mají tendenci co nejrychleji opět zmizet ze střední oblasti «bránicové půdy» — buď jako dusičnan (NO&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;) dolů do oblasti podzemní vody hlavového pólu, nebo jako amoniak (NH&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;), oxidy dusíku {{SE|276}}<br /> <br /> (oxid dusný N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O) nebo elementární dusík (N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) nahoru do pólů látkové výměny. Tyto ztráty tvoří přibližně stejným dílem asi 25 % vstupu syntetizovaných dusíkatých solí. Na jedné straně kontaminují podzemní vodu a vodu studniční, respektive eutrofizují povrchové vody. Na druhé straně přispívají svými emisemi ve značné míře ke znečištění atmosféry oxidem dusičnatým, a tím ke klimatické změně. Zbývajících 50 % vstupu dusíku způsobuje snížení biologické aktivity půd, respektive její jednostrannost,&lt;ref&gt;Martin Hartmann et al. (2015): ''Distinct soil microbial diversity under long-term organic and conventional farming'', ISME Journal, 9, S. 1177–1194.&lt;/ref&gt; jakož i vynucený růst rostlin při současném oslabení jejich organizačních sil, jejich výživné a léčivé účinnosti. Syntetizované dusíkaté soli přispívají rovněž k floristickému a faunistickému ochuzení druhů v krajinách. Teprve ony umožňují zúžení osevního postupu až po monokulturu a — nad to — pěstování v živných roztocích (''hydroponika'').<br /> <br /> V rostlinné výrobě znamená každá dávka dusíku zvenčí určitý druh nárazového růstového donucení. V každém případě — ať je podávána jako rychle působící dusičnanová, nebo jako pomaleji působící amonná sloučenina — zvyšuje se koncentrace dusíku v půdním roztoku, vůči níž se rostlina nemůže ubránit. Donucení přijmout nadbytek dusíkatých solí oslabuje éterickou organizaci rostliny ve všech jejích orgánech. V kořeni, který sestupuje dolů do hlavového pólu, se to projevuje jako ochromení jeho funkcí. Jednou z těchto funkcí je jeho vrozená schopnost jakési smyslové vnímavosti — nejen vůči formativním silám kosmu a vodnímu živlu, nýbrž zejména vůči živlu zemitě-pevného. Subtilnost těchto procesů se odhaluje v následujících fenoménech:<br /> <br /> Klasická «přírodní louka ponechaná přirozenému vývoji» z našich polních lánů z velké části zmizela. Z ní se kosinami sklízelo seno pro zimní krmení. Byla, podle stanoviště, nesmírně druhově bohatá na vrchní i spodní trávy a zejména na luskoviny a byliny.<br /> <br /> Přejde-li se nyní k tomu, že se za účelem zvýšení její bujnosti soustavně podávají dávky syntetických dusíkatých solí, spouští to — co se týče druhového složení — řetězovou reakci. Jako první z porostu mizí byliny, v dalším průběhu let luskoviny jako jetel červený, štírovník růžkatý a další. Nejdéle se drží jetel bílý. I spodní trávy nakonec ustupují moci vrchních trav, {{SE|277}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 15, S. 277.jpeg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 15: Die Funktionen der Wurzelhaare und deren Beeinträchtigung durch externe Zufuhr von Stickstoffsalzen.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> které na konci této posloupnosti dodávají monokulturní masové výnosy. Tento příklad objasňuje praufenomén vnějšího použití dusíku: druhové ochuzení asociovaných rostlinných společenstev.<br /> <br /> Zblízka viděno, uplatňuje se tento účinek v mnoha detailech v oblasti kořenů. Například u jetele červeného lze pozorovat, jak počet hlízek na kořenech — vznikajících endogenní symbiózu jetele s rhizobii, bakteriemi vázajícími dusík — klesá vlivem soustavného podávání dusíkatých solí. Vlivem vysoké koncentrace dusíku v půdním roztoku se snižuje schopnost kořene vázat dusík; ten postupně ztrácí svou schopnost vstupovat do symbiózy.<br /> <br /> Co platí pro endogenní symbiózy luskovin, platí i pro exogenní symbiózy s bakteriemi a houbami jiných rostlin. Na obrázku 15 je znázorněn podélný řez koncovým úsekem kořene.<br /> <br /> Kořenová špička se skládá z živé tkáně dělicích se buněk (''meristem''), s předsunutou slizovitou kořenovou čepičkou (''Calyptra''). Obě tvoří neustále se obnovující životní pól kořene. Kus výše po kořeni odumírá kořen do svého formového neboli smrtného pólu; dřevnatí. Jako zprostředkující střed se mezi nimi člení třetí prvek, v němž se — jak již bylo popsáno — oba póly, život a smrt, v obou funkcích {{SE|278}}<br /> <br /> kořenových vlásků navzájem prostupují (srov. kap. «Der Frühjahrsprozess und die Bodenbearbeitung», s. 213 nn.). Kořenové vlásky se skupují v rytmickém uspořádání kolem celého kořenového tělesa. Jsou to výchlipky z buněk kořenové pokožky (''epidermis''), které již nejsou schopny dělení. Jako takové jsou na jedné straně metabolicky aktivní: skrze ně proudí asimiláty z nad zemí ozelenělých rostlinných orgánů přes sestupný phloemový proud do půdy, kde aktivují mikrobiální a houbový život rhizosféry a symbioticky na sebe vážou. Kořenové výměšky (''exudáty'') tvoří v průměru u druhů kulturních rostlin přibližně 30 % jejich asimilačního výkonu.&lt;ref&gt;Christoph Felgentreu, Kirsten Engelke: ''Konzepte zur Erhaltung der Bodenfruchtbarkeit'', Deutsche Saatveredelung AG, Lippstadt.&lt;/ref&gt; Ätherleib rostliny tak řídí v souladu s jejími růstovými rytmy a potřebami prostřednictvím asimilačního proudu (phloem) půdní život — jsou to nízkomolekulární bílkoviny, sacharidy, enzymy, vitaminy, kyseliny, chelatační látky, kumariny, fenoly, glykosidy, alkaloidy, éterické oleje, ethylen.&lt;ref&gt;Lexikon der Biologie, https: www.spektrum.de.&lt;/ref&gt; Na druhé straně jsou kořenové vlásky smyslově aktivní. «Die Wurzel der Pflanzen […]: Es ist ein Auge, aber ein schlechtes Auge.» (Kořen rostlin je okem — ale špatným okem.)&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Schöpfung der Welt und des Menschen, Erdenleben und Sternenwirken'', GA 354, Vortrag vom 9. August 1924, Dornach 2000, S. 154.&lt;/ref&gt; Kořenové vlásky vnímají jaksi soli, které se rozpustily vlastní metabolickou činností (výměnnými procesy) a prostřednictvím svých symbiotů ve vlhko-vodném prostředí půdy. V procesuálně opačné současnosti — vlastnosti živého těla — vylučují kořenové vlásky asimiláty do kořenového okolí, podněcují jimi mikrobiální rozkladné procesy a přijímají jejich koncový produkt: mineralizovanou, mrtvou sůl. Ta postupuje v protisměru k asimilátům buněčnou tkání kořenů a ústí do vzestupného ''xylem''ového proudu. Jeden, mrtvý minerální proud zdola, a druhý, živý shora, jsou odděleny kambiem.<br /> <br /> Pouhým předmětným myšlením toto subtilní dění v kořenových vláscích a kolem nich není uchopitelné. Tyto v současnosti na sebe navzájem sladěné, takříkajíc do sebe vetkané životní a smyslové procesy jsou nasazením syntetizovaných dusíkatých solí citelně narušovány nebo postupně blokovány. Kořeny rostlin nemají rozlišovací schopnost ohledně původu rozpuštěných dusíkatých solí. Zvyšuje-li se jejich koncentrace soustavným přívodem zvenčí, ochabuje činnost kořenových vlásků. Kořeny se stávají metabolicky slabými a {{SE|279}}<br /> <br /> smyslově otupělými. Jejich schopnost vstupovat do symbióz je oslabena, jak bylo výše znázorněno na příkladu kořene jetele obsypaného hlízkami. Éterická organizace rostliny, rozšířená do kořenového okolí, se stahuje zpět na kořen; rhizosféra chudne. Postrádá utvářecí sílu kosmicko-astrálního, jehož «látkovým nositelem» je dusík.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 73.&lt;/ref&gt; Půda a rostlina tvoří životní jednotu. Z jejich životních procesů rozkladu organické substance pochází dusík a přechází — v průchodu mrtvou solnou formou — bezprostředně do životních procesů výstavby. Životní tělo rostliny ovládá moment smrti solné formy. Masivním přívodem syntetizovaných dusíkatých solí je rostlina vystavena jakémusi donucení je přijímat. Odpovídajíce svému původu jsou nositelkami sil z pod-přírody, které působí proti bildekräfte Übernatur — formativním silám nadpřírody.<br /> <br /> Výše zmíněná problematika vrhá světlo i na otázku platnosti zákona stálosti látek a sil. Je jejich chování a působení v neživé přírodě ve srovnání s přírodou živou kontinuální, nebo diskontinuální? Pozorování učí, že látka a způsob jejího silového působení nabývá podstaty a významu prostřednictvím souvislosti, v níž obojí vystupuje.<br /> <br /> Použití dusíkatých solí syntetizovaných ze vzduchu má moc negovat životní souvislosti ve prospěch vlastního mechanismu působení. Mají tendenci prosazovat v životní organizaci rostliny fyzikální princip časové následnosti příčiny a účinku. O tom svědčí i skutečnost, že k udržení výnosů je třeba rok co rok vynakládat přibližně stejné nebo dokonce rostoucí množství dusíkatých solí. Vnějším přívodem dusíku se výnosy stávají téměř bezcennými vypočitatelnými.<br /> <br /> To vše však znamená, že kořen je takzvaným «minerálním hnojením» odcizován své evolučně vrozené funkci. Střed rytmicky osazený kořenovými vlásky — mezi životním pólem kořenové špičky a smrtným pólem dřevnatějícího kořene — postupně ztrácí svou metabolicky a smyslově aktivní funkci; stává se pasivním. Rostlina je tendenciálně vracena zpět do dřívějšího evolučního stavu, v němž byla čistě «narozena z vody», volně se vznášejíc jako řasy ve slané vodě světových oceánů. Nyní však — kdy se v dlouhotrvajících vývojových krocích vypracovala k «narozené ze země», s kořeny, volně stojícím {{SE|280}}<br /> <br /> stonkem, listovou posloupností, květem a až po semeno — potřebuje hnojení, které je přiměřeno jejímu bytí jako zemské rostliny a je s to toto bytí dále udržovat ve vývoji.<br /> <br /> Syntetizované dusíkaté soli naplňují pojem hnojení jen zdánlivě. Nehnojí, nýbrž pohánějí a hypertrofují rostlinu reproduktivně do vodnaté masové bujnosti. Studium přitom se vyskytujících fenoménů z hlediska fyziologie a tvarování je neobyčejně poučné a přímo vybízí k tomu, aby byl pojem hnojení nově vymezen. «Die Pflanze lebt […] unmittelbar mit Erde und Wasser.» (Rostlina žije bezprostředně se zemí a vodou.)&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 192.&lt;/ref&gt; V čistě vodném prostředí se rostlinný (a také živočišný) život vyvíjí jen po nižší vývojové stupně; v provlhčené zemi rozvinuje svou kořenovou činnost. Roste aktivně dolů do živlu «pevného-zemitého» a rozvíjí v oblasti kořenových vlásků metabolickou aktivitu při rozrušování minerálních a rozkladu organických materiálů, jakož i smyslovou aktivitu vůči veškerému «was Erde [Salz; Anmerkung des Verfassers] und Wasser ist» (co je země [sůl; poznámka autora] a voda).&lt;ref&gt;Ebd., S. 192.&lt;/ref&gt; Hnojení tedy znamená přímo oživovat zemi, «a to nelze, postupuje-li se mineralizujícím způsobem».&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 122.&lt;/ref&gt; Hnojení, které samo oživuje zemi, zahrnuje trojí:<br /> <br /> # Zásobování půdy organickými zbytky z oživené a oduševnělé přírody.<br /> # Aktivaci rostlinného metabolismu ve vztahu ke kráftovirkungen (silovým působením) kosmického obvodu, jakož i k působení mezi kořenem a půdou.<br /> # Rozvíjení zárodečného smyslového nadání rostliny vůči látkám a silám země a kosmu k vyšší smyslové způsobilosti.<br /> <br /> Rozhodující pro posouzení hnojení podle hodnoty a účinku je jeho původ. Dusíkaté sloučeniny syntetizované za vysokého energetického příkonu (přibližně 50 MJ/kg N) pocházejí z anorganicky mrtvého vzdušného dusíku (N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;). Jsou donuceny stát se nositeli astralitu, který silově vzestupuje z pod-přírody a působí proti tomu, který vyzařuje z nadpřírody kosmu. Astrální měsíční síly, působící skrze vodu, získávají převahu nad sluneční astralitou, která působí skrze «pevné-zemité». Z tohoto důvodu je v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#273|obrázku 14]] (s. 273) {{SE|281}}<br /> <br /> použití syntetizovaných dusíkatých solí v zemědělství označeno úrovní účinku «-1». Pouze dusíku, který vychází ze životních procesů, lze v pravém smyslu přiznat hnojivý účinek. Zůstává v éterické organizaci rostliny, přijímá skrze ni formativní síly, jimiž formuje duchovní praobraz obrazně do smyslové podoby.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung_von_Gesteinsmehlen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Použití kamenných moučí ====<br /> <br /> Tak jako je pojem «dusíkaté hnojení» nepřesný, stejně tak nepřesný je pojem «minerální hnojení», který zahrnuje použití jakéhokoliv druhu minerálních látek v zemědělství a zahradnictví, bez ohledu na to, odkud v přírodním hospodářství pocházejí nebo jakým technickým postupem byly upraveny. Minerální prvky umožňují životní procesy způsobem vysoce diferencovaným, ale samy je nevytvářejí. Nehnojí život jako takový, nýbrž zajišťují jeho fyzicko-smyslový způsob projevu. V obecném pojetí minerálního hnojení se nečiní žádný rozdíl mezi dusíkem ze živlu vzduchu a látkami zrozenými ze země, jako jsou fosfor a kovy alkalické a alkalicko-zemité — draslík, vápník, hořčík a další. Dusík je v ovzduší téměř bez reaktivity a v zemi reaktivně živý. Látky země jsou reaktivně mrtvé ve svých hlubinách a stávají se aktivními v kontaktu se vzduchem a teplem. Toto pojmové zglajchšaltování bez kvalitativního rozlišení mělo fatální důsledky. Buď bylo «minerální hnojení» propagováno jako konečná moudrost, jako jediná účinná technologie zajišťování a zvyšování výnosů, nebo se vynořili «kacíři», kteří je paušálně odmítali. V praxi se duchy rozešly a hlubší poznání věci zůstalo na pospas. Dnes se o těchto věcech soudí diferencovaněji. Ke změně však nepřivedl náhled do podstaty látek, nýbrž brání ekologických souvislostí v praxi. Ve chvíli, kdy se hospodářství zřídí v duchu principu organismu tak, aby se o potřebnou dusíkovou bilanci příroda starala sama — podporována půdoobděláváním orientovaným na procesy, luskovinami bohatým osevním postupem a živočišnými hnojivy — reguluje se minerální bilance ze zdrojů půdy zpravidla sama od sebe. Tuto schopnost půdy udržovat se v dobrém zdraví na vyšší produkční úrovni, za to vděčí obratné ruce člověka. {{SE|282}}<br /> <br /> Stanoviště jsou z hlediska svého přirozeného minerálního hospodářství zpravidla velmi rozdílně «obdarována». Na spraších, naplaveninách, ledovcových základních morénách a na hlinito-jílových půdách staršího geologického původu je minerální bilance — v závislosti na erozi a stupni zvětrávání — poměrně vyrovnaná. Na stanovištích jako ledovcové písky, křemenné pískovce (Buntsandstein) nebo vápencové horniny (Weißjura) panuje vedle přebytku jednoho prvku někdy naprostý nedostatek jiného. Na starších písčitých půdách jde nejčastěji o deficit kovových bazí — vápníku, hořčíku a draslíku — a takzvaných stopových prvků. Na extrémně mělkých vápencových stanovištích chybí zpravidla fosfor. Nejcitelněji dopadá na přírodně nezpůsobilá stanoviště nedostatek vápníku, hořčíku, draslíku a fosforu. Tyto deficitní situace se přídavkem dusíkatých solí ještě vyhrocují a nevyhnutelně táhnou s sebou vymývání snadno rozpustných minerálních solí ve větším množství.<br /> <br /> V biologicko-dynamickém zemědělství a zahradnictví lze hovořit pouze o substituci stávajících minerálních deficitů. Přitom nejde o to, aby se látková hladina zvýšila na úroveň vědecky doporučených orientačních hodnot — pro postupné odvápňování obnovující rovnováhu kyselin a bazí může jako takový orientační bod platit pH &gt; 6 —, jde spíše o to, aby se prostřednictvím kamenných moučků podnítila výše zmíněná «smyslová činnost» kořene ve spojení s přidruženým půdním životem. Tato dvojnost periferní metabolické a kořenové smyslové činnosti řídí rozklíčování kamenné moučky a tím i uvolňování minerálních rezerv půdy, které se zadrhlo. V tomto ohledu mají zvláštní význam silikátové moučky z prahorních hornin. Obsahují celé spektrum všech těch látkových prvků, které tvoří výchozí bod vývoje nejúrodnějších půd. Při ryze mechanickém mletí se přísně geometrické látkové složení silikátů zachovává. Zvětrávání jemné zrnitosti probíhá v provzdušněném, humózním, metabolicky aktivním vrchním půdním horizontu a je proto do velké míry biogenní děj. Vede ke vzniku primárních a sekundárních jílových minerálů v oblasti jemných kořenů *rhizosféry*. Zároveň se při tom uvolňují chemicko- a životně-éterické síly, které byly od pravěku ztuhlé v přechodu ze stavu živě-vodního do mrtvého tvarového stavu zemitě-pevného.<br /> <br /> Nejúrodnější půdy světa vděčí za svůj vznik silikátovým horninám v práškovém stavu. Jsou to větrné nánosy «spraše» z {{SE|283}}<br /> <br /> z nánosů jemného písku z mladočtvrtohorních ledovců do bezledovcového předpolí, dále z ročních sedimentů jílu a prachovité hlíny v záplavových zónách řek (např. Nil před výstavbou Asuánské přehrady) a z úsad vulkanického popela. Posledně jmenované byly ve starověku ve středomořském prostoru používány ke zlepšení mezních půd. Také omlazení stárnoucích půd nebo přirozeně kyselých stanovišť prostřednictvím mergování (to jest vnášením měkkých, snadno zvětratelných, vápnitých jílovitých hornin) se nejpozději od ediktu Karla Lysého (823–877) z roku 864&lt;ref&gt;Helmut Snoek, Horst Wülfrath: ''Das Buch vom Steinmehl, Entstehung, Verwendung und Bedeutung im Land- und Gartenbau'', Hamburg 2000, 144 S.&lt;/ref&gt; stalo rozšířenou praxí. Dosah přepravy tak těžkých hmot byl ovšem omezený.<br /> <br /> V opakujících se vlnách se ve 19. a 20. století pokoušeli věnovat kamenným moučkám větší pozornost. Ocitali se přitom v beznadějné konkurenci s rychle se šířící takzvanou «průmyslovým hnojivárenstvím», tedy aplikací v podstatě dusíku, fosforu a draslíku ve vysoce koncentrované formě. Doufali v rychlé úspěchy — nedočkali se jich, což ani jinak očekávat nešlo. Při aplikaci kamenných moučků jde prostě o dlouhodobou melioraci, o postupné omlazování půd chudých na baze. Účinnost těchto moučků se urychluje s jemností jejich zrnitosti a je tím výraznější, jsou-li kombnovány s organickými látkami jako chlévský hnůj, kejda a komposty.<br /> <br /> Kamenné moučky se člení na ty ze sedimentárních hornin a na ty ze silikátů. V sedimentech se nacházejí — méně v jílových břidlicích, spíše v půdách na čistém vápenci, např. svrchní juře, nebo na křemitých pískovcích a kvarcitech — značné látkové deficity. V obou případech jsou půdy jen omezeně schopné vývoje. Na alkalické straně se vyskytuje nedostatek fosforu, na kyselé chybí vápník, hořčík a draslík. Teprve vyrovnání mezi oběma extrémy zajišťuje zdravou humifikaci a celkový vývoj půdy. Jde-li o snížení stupně kyselosti, tedy o zvýšení hodnoty pH směrem k 6 až 7, jsou vápencové moučky (CaCO&lt;small&gt;3&lt;/small&gt;) jako náhrada klasického mergování tím správným prostředkem. Jemně vymleté působí bezprostředně. Aby se zabránilo ztrátám draslíku výměnnými procesy, mělo by se potřebné množství v mírném dávkování rozložit na více let. Pro trvalou, půdu budující účinnost jsou vhodné hrubší zrnitosti až po vápencový štěrk. Zvláštní formu představuje použití páleného vápna (CaO). Je vysoce aktivní, postupně se však ve styku s půdní vlhkostí {{SE|284}}<br /> <br /> v neagresivní hašené vápno – hydroxid vápenatý, Ca(OH)₂ – přeměňuje. Pálené vápno se doporučuje jako přísada k rychle se rozkládajícím kompostním materiálům. Tlumí «příliš bujný život v étericku» ve prospěch tvarujících sil astrálního v kompostové hromadě.<br /> <br /> Půdy vyluhované vápnem s sebou nesou, zejména na jílem chudém písku, nedostatek hořčíku. Pomoci zde může dolomitová moučka. Vápenné usazeniny obsahují zpravidla nepatrné příměsi hořčíku. V dolomitu stoupají tyto příměsi na 50 %. Dalším kamenným moučkem je síran hořečnatý, kiserit. Na otázku, jak řešit nedostatek draslíku, odpovídá Rudolf Steiner hořečnanem draselným, patentkali – osvědčenou kombinací posilující hospodářství bází.<br /> <br /> Zvláštní formu vápnění – a to nejen vápnění, nýbrž zvláště v zahradnictví – představuje použití mořského vápna z řas. V něm je v celé své rozmanitosti soustředěno celé spektrum látkových prvků, které v sobě uchovává – lze to tak nazvat – minerálně-rostlinný život původu ve světových oceánech.<br /> <br /> Na kyselých půdách pokročilého věku může být v krajních případech k aktivaci půdního života nutná vedle meliora­ce hospodářství bází i meliora­ce fosfátová. Zatímco bazické složky půdy – vápník, hořčík, sodík a draslík – podléhají vymývání, platí to pro fosfor jen v nepatrné míře. V kyselém prostředí se váže s hliníkem, v zásaditém s vápníkem. Fosforečnany hliníku a vápníku jsou těžko rozpustné a jsou zpřístupňovány především kořenovými výměšky, symbiotickými bakteriemi a mykorhizami (houbovými hyfy). V normálním případě si v biologicky aktivní půdě hospodářství fosfátů reguluje samo.<br /> <br /> Pro meliorativní opatření přicházejí v úvahu fosforečnany vápenatéz terciérních kostních ložisek severní Afriky, jakož i fosforečnany vázané na křemík a vápník z vysokopecní strusky. Jejich zpřístupnění se uskutečňuje nakonec pod řízením éterické organizace rostlin, rozšiřující se do prokořeněného půdního prostoru.<br /> <br /> Zpřístupnění silikátových kamenných moučků, k nimž patří i sopečné popely, probíhá rovněž převážně biogenně. Jejich význam pro melioraci vyluhovaných půd je ještě jinak posuzovat.<br /> <br /> jako cílená meliorativní účinnost sedimentárních hornin. Silikátové moučky zvětrávají pomalu, v závislosti na stupni jemnosti svého mletí. Krátkodobě rozpoznatelný úspěch se nedostavuje, ale zde platí slovo: «Čas léčí.» Vývoj nabírá svůj počátek; dotýká se kořenové síly rostliny právě tak jako otevírajícího symbiotického půdního života i jakési homeopatické tvorby jílu *in statu nascendi*. Nastává nový začátek vlastní dynamiky zakotvené v půdě. Teprve opakované dávky ca. 2 t/ha/rok však prokazují účinky v drobtovité struktuře půdy a v rozšiřování kořenového prostoru. {{SE|285}}<br /> <br /> Mnohočetnost prvků, jež tvoří látkové složení magmatických hlubinných a výlevných hornin, je půdotvorná a zároveň ve velkém počtu zásadní pro zdárný rozvoj rostlin. Zde, v půdách a výchozích horninách, jako tamtéž v rostlinách a rostlinných druzích, se podíl těchto prvků mění. Tak vykazují například hlubinné horniny žulové řady od žuly s ca. 80 % SiO₂ přes *syenit* (60 %), *diorit* (55 %) a *gabro* (50–45 %) klesající obsah křemičitosti. Naopak obsahy oxidů železa, hořčíku a vápníku vzrůstají až na násobky. V porfyrové řadě od křemenného porfyru přes porfyr, porfyrit až po diabas nebo melafyr platí totéž, a stejně tak pro řadu výlevných hornin od křemenem bohatého *liparitu* přes *fonolit*, *andezit* až po čedič. Na čedičových pokrývkách nacházíme zvlášť úrodné, mineralicky bohaté půdy. Pro svůj rozšířený výskyt a svou spíše zásaditou mineralogickou kompozici s 45 % SiO₂, 10 % FeO, 7 % MgO, 10 % CaO++&lt;ref&gt;Georg Wagner: ''Einführung in die Erd- und Landschaftsgeschichte'', Öhringen 1960, 694+208 S.&lt;/ref&gt; dodává čedič nejčastěji používanou kamennou moučku. Přitom v širokém spektru prvkového složení náleží dominanci křemičitosti a hlíny (oxid hlinitý, Al₂O₃), respektive silovému potenciálu, který tato určitá kompozice přivodila, velký význam. Přísný stav formy krystalu se proměňuje v koloidní stav, v němž je substance udržována ve stavu vznášení se na pomezí pevného a kapalného.<br /> <br /> Vedle méně praktikovaného plošného rozsypávání jsou kamenné moučky přednostně vedeny přes kompostovací proces. Zpřístupnění a přijetí do životních procesů se uskutečňuje v mikrobiálním děni látkové výměny. Množstevní nasazení přes kompostování se omezuje na pouhé zaprachování kompostového materiálu při zakládání. {{SE|286}}<br /> <br /> Závěrem je třeba znovu zdůraznit: Při použití kamenných mouček jakéhokoli druhu nemůže jít o hnojení, nýbrž o substituci daných minerálních deficitů v anorganicko-mrtvé přírodě — ať již v důsledku jednostranného minerálního složení výchozí horniny při půdotvorbě, nebo v důsledku hluboko vyloužených půd pokročilého věku. Jde o nemocné půdy, které lze při relativně nízkých substitučních vstupech — v kombinaci s vlastními hnojivými opatřeními, jež budou popsána v dalším textu — terapeuticky ošetřit a pobídnout k nové vývojové dynamice. Vnější dávky dusíku v solné formě toto subtilní, životem rostliny a půdy nesené dění z velké části nebo zcela zmaří. Důsledkem je, že i na půdu vázané látky, převedené do lehce rozpustné formy a každoročně dávkované podle potřeb příslušných plodin, musejí být nasazovány ve větších množstvích.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufe_1:_Die_Düngung_aus_dem_Lebendigen_der_Pflanzennatur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Stupeň 1: Hnojení ze živého rostlinné přírody ===<br /> <br /> Rostlina po svém uvadnutí zanechává dvojí: semeno a vše, co je společné vyšším rostlinám — totiž kořen, stonek, list a květ. Ve srovnání s individuálním semenem to lze nazvat Všeobecně-rostlinným. Roste, rozvíjejíc svou podobu, od semene k semenu. V nově se tvořícím semeni však se pokaždé znovu otiskuje kosmické, «to, co jako forma rostliny žije v semeni»,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&lt;/ref&gt; pokaždé nově. Při klíčení semeno odumírá do formy, klíček se rozvíjí a je nyní silně podřízen působení pozemských sil. Semenná síla však neúnavně působí dál; prozařuje kořen strmící do hloubky, stejně tak kolmo vyhlušující stonek a listové žilky listů strmících do stran v podobě; nakonec se v podobě a květu obrazem zjevuje bytost, která duchovně jako forma žila v semeni. Skryta v květu, zbrzdí výhonek do semeníku, který — polárně k vyzařující blíži — se uzavírá jako obal semenných základů. Zde, v semenném základu, se semenná síla sjednocuje s «korunou» Všeobecně-rostlinného, s pylem. V odumírání rostliny dozrává dvojitý zárodek v semeno. Obsahuje vše, co se v prostoru a čase jako přítomné, zemsko-kosmické dění {{SE|287}}<br /> <br /> vtisknuto, substanciálně naplněno a utvářeno. Zároveň žije v semeni něco věčného, co se v pozemském stále znovu přítomní. Jinak je tomu se vším, co se z klíčícího a odumírajícího semene stalo zjevným obrazem rostliny. Všechny její orgány byly prostoupeny semenkraft [seedforce]. Skrze ni se zjevná podoba rostliny stala obrazem jejího typu. Semenkraft zanechala své stopy ve všech jejích orgánech — v kořeni, výhonku, listové posloupnosti a květu. Tyto stopy jsou tím výraznější, čím více tkáně, dosud prostoupené životem, tuhnou do formy kostry nebo zcela dřevnatí.<br /> <br /> V rostlinných zbytcích, ve všem, co se nestalo semenem, nýbrž za ním pozůstalo, nacházíme produkty prostoro-časového přírodního dění. Nesou v kompozici své látkovosti ještě stopy života a semenkraft. Hrozí jim úplné propadnutí smrti, mineralizaci. A k tomu dochází a docházet musí, neboť rostlina potřebuje mrtvé minerální soli, aby je silou své éterické organizace přivedla k novému životu. Jen se to má dít v pravý čas a v pravé míře. Příroda má moc tento mineralizační proces zpomalit nebo dokonce zastavit a přesměrovat k něčemu novému. Co pak vzniká, je humus. Rostlinnými zbytky a živočišnými pozůstatky, které se vracejí do země a proměňují se v humus, se země hnojí sama. Hnojí se v souladu se zásadou: „život hnojí život&quot;. S tvorbou humusu vzniká taková kompozice látek, která si teprve zaslouží název nejzákladnějšího hnojiva v hospodářství přírody.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vom_Wesen_der_Kompostierung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === O podstatě kompostování ===<br /> <br /> Co příroda předvádí, může se v rukou člověka povznést k pravé mistrovské dovednosti. Kompostování je pracovní umění, v němž myšlení, prožívání a konání stojí v nepřetržitém vzájemném dialogu. Lze — podle Rudolfa Steinera — získat „osobní vztah k hnojivu a zvláště k práci s hnojivem…&quot; Toho lze dosáhnout jedině tehdy, zná-li člověk všechny okolnosti druhu a původu materiálu — zda jde o mladou zeleň, zda je objemný nebo dokonce zdřevnatělý, bohatý na bílkoviny nebo kyselinu křemičitou, zda převažují kořeny, listy, masy slámy atd. Každá z těchto organických substancí má určitý {{SE|288}}<br /> <br /> geartete Stoffkomposition. Ideální by proto bylo, kdyby se kompostová hromada jako celek budovala z co největší rozmanitosti odpadních produktů. V zahradnictví je to spíše možné než v zemědělství. Zde napadají, v závislosti na ročním období, případně jednostranně velké masy.<br /> <br /> Hrubé, ale pro praxi použitelné orientační číslo pokud jde o pomalejší nebo rychlejší rozložitelnost, poskytuje takzvané poměr C/N. Čím vyšší je obsah dusíku vůči nosné kostře uhlíku, tím rychlejší je rozklad. Řada od těžce po snadno rozložitelné materiály vypadá takto:<br /> {| class=&quot;wikitable&quot;<br /> |+<br /> !<br /> !<br /> !<br /> |-<br /> |Piliny<br /> |=<br /> |500 C:1 N<br /> |-<br /> |Štěpka podle složení<br /> |=<br /> |250-400:1<br /> |-<br /> |Pšeničná sláma<br /> |=<br /> |100:1<br /> |-<br /> |Žitná sláma<br /> |=<br /> |65 :1<br /> |-<br /> |Ovesná sláma<br /> |=<br /> |50:1<br /> |-<br /> |Listí dubů a buků<br /> |=<br /> |40-60:1<br /> |-<br /> |Sláma luskovin<br /> |=<br /> |50-30:1<br /> |-<br /> |Čerstvý chlévský hnůj<br /> |=<br /> |20-25 :1<br /> |-<br /> |Kuchyňský odpad<br /> |=<br /> |25 :1<br /> |-<br /> |Zralý hnůj<br /> |=<br /> |50-20:1<br /> |-<br /> |Kravský hnůj<br /> |=<br /> |14-16:1<br /> |-<br /> |Zralý kompost<br /> |=<br /> |10-12:1&lt;ref&gt;Krafft von Heynitz, Georg Merckens: ''Das biologische Gartenbuch'', Stuttgart 1994, 351 S.&lt;/ref&gt;<br /> |}<br /> Vše, co zemědělský organismus v průběhu roku vylučuje dovnitř jako organickou substanci, může platit za výživný humus. Jde na orné půdě a v zahradách o strniště a kořenový systém, který tvoří přibližně třetinu hmoty celkového porostu, dále o hnůj z živočišné výroby (včetně slamnaté podestýlky) a o staré seno, slámu, zbytky krmiva ze stáje, listí, travní posečky, kuchyňský odpad, výkopek z příkopů atd.&lt;ref&gt;Pokud jde o praktické zacházení s přípravou kompostu, odkazujeme na příslušné publikace výše uvedených autorů; dále na Friedrich Sattler, Eckard von Wistinghausen: ''Der landwirtschaftliche Betrieb, Biologisch-Dynamisch'', Stuttgart 1989, 333 S.; dále na Herbert Koepf, Wolfgang Schaumann, Manon Hacius: ''Biologisch-dynamische Landwirtschaft: Eine Einführung'', Stuttgart 1996, 368 S.&lt;/ref&gt; Zde půjde zejména o procesuální dění od zakládání až po zralost. Kompostová hromada se zakládá na místě co nejvíce zastíněném, nad úrovní země, v oblasti působení vzduchu a tepla, látkovýměnného pólu zemědělství, na {{SE|289}}<br /> <br /> nezpevněném povrchu. Je nutné zajistit vztah ke krátkám hloubky a výšin. Zákonný požadavek kompostovat na nepropustné podložce (betonová deska) přestřihuje působení sil v kompostové hromadě od hloubkových sil země, které na ni působí zdola. Kompostová hromada je kus vyvrácené země,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 90.&lt;/ref&gt; srovnatelný s dřevnatým kmenem stromu zakořeněným v zemi a vzdouvajícím se nad ní do vzdušného obkruhu. Představa, že při kompostování prosakují do podloží nezanedbatelné množství dusičnanů, je pouhá teorie. Slizné látky uvolňující se v průběhu rozkladu uzavírají póry půdy. U hrubých pórů na písčitých půdách se doporučuje pokrýt povrch půdy tenkou vrstvou ''bentonitu'' (bobtnající jíl). Možné nebezpečí dočasného lokálního vyplavování dusičnanů v důsledku úniku průsakové vody po přívalových deštích bývá zpravidla způsobeno nevhodným zakládáním a nedostatečným zakrytím hromady. Tomuto zlu lze snadno odpomoci.<br /> <br /> Na kompostišti by mělo být k dispozici dostatečné množství základního kompostu jako očkovacího materiálu pro nově zakládanou hromadu, dále hlinitá půda, mergel nebo spraš k prokládání mezi jednotlivé vrstvy a k zakrytí hromady; a sláma jako konečná pokrývka. Pro zúžení poměru C/N lze přimíchat také chlévský hnůj, rohové hobloviny nebo krevní moučku. Jako další přísady v menší dávkování přicházejí v úvahu kamenné moučky, surový fosforit, kostní moučka, algový vápenec a další. Na přidání biologicko-dynamických kompostových preparátů bude ještě zvlášť pojednáno. Zakládání a míchání materiálů lze provádět rozmetadlem hnoje, nejlépe však zřejmě přece jen ručně. A zde leží bolavé místo. Kde jsou ty četné ruce, ti lidé, kteří by tu ne zcela lehkou práci vykonávali včas, rozumně a s radostí? Chybějí — a proto se buď příprava kompostu stala popelkou provozního dění, nebo otázkou pouhé technicky zvládnutelné rutiny. Tato rutina se omezuje na čistě mechanické procesy míchání — a to velmi omezeně —, zakládání a zpravidla opakovaného překopávání, aby se za přijetí vysokých ztrát urychlilo dozrávání na použitelné hnojivo. Zde se člověk opět zbavuje jednoho bohatého pole zkušeností — právě toho, «získat osobní vztah k hnojení a práci s hnojem». Stejně jako všechno organicky živé, podléhá kompostovací proces {{SE|290}}<br /> <br /> času. Vyvíjí se z chaotického metabolismu, z nárného humusu, do zralého formového stavu, do trvalého humusu. Je to proces, který probíhá v rytmu, v poli napětí mezi zdůrazněným pohybem na začátku (vysoký obrat) a zdůrazněným klidem na konci (utváření nové látky). Toto časoprostorové dění chce být ve všech svých fázích vnímavě doprovázeno a badatelsky promýšleno. Vyžaduje to, aby se člověk sám aktivně uvedl do pohybu a pak v dalším průběhu v klidu prodléval, vnímal vůně, konzistenci atd. a nazíraje a myslíce v tomto dění setrvával.<br /> <br /> V tomto smyslu je příprava kompostu pracovním polem vědomého cvičení, které požaduje a školí celého člověka. Vezme se vidle a lopata a na šířce asi 1,20 m se hromada vrství po vrstvách, přičemž se po dávkách vedle sebe a nad sebe ukládá snadno a obtížně rozložitelný materiál, mezi to se případně vkládají vrstvy chlévského hnoje a tenké vrstvy hlinité půdy, na okraji trochu základního kompostu, a jednotlivé vrstvy se — podle posouzení druhu potřeby — poprašují výše zmíněnými přísadami. V případě objemného a suchého materiálu platí staré pravidlo: «Pošlap ho pořádně a udržuj ho vlhký.» Při zakládání hromady se nesleduje žádné schéma — každému úkonu předchází uvážení.<br /> <br /> Hotově naskládaná hromada o výšce asi jednoho metru se záhy promění v živě bující chaos. Potřebuje vymezující obal, ochrannou, dýchající kůži. Tuto funkci nejlépe plní tenká zemní pokrývka a na ni vrstva slámy, starého sena nebo rašeliny. V tomto stavu splňuje kompostová hromada všechny podmínky, které charakterizují v sobě uzavřený organismus. S pomocí kyslíku, nositele éterických sil, rozvíjí vlastní život a ve spojení s dusíkem, nositelem astrálních sil, rozvíjí vnitřní život. Plastová folie jako jediná pokrývka je sice dešti vzdorná a vzduch propouštějící, ale přece jen pouhý surogát. Vnější kůže má funkci zadržovat vyzařující síly a vracet je zpět do nitra hromady. Zvenčí je hromada obklopena silami a rytmy živlového působení ve větru a počasí. Nezávisle na tomto vnějším dění rozvíjí kompostová hromada vlastní rytmiku a dynamiku v zákonité prostoupení stavů čtyř živlů — tepla, vzduchu, vody a země — a s nimi spolupůsobících, život tvořících éterických sil éterického tepla, světla, chemického éterického a životního éterického. {{SE|291}}<br /> <br /> V rámci svých rozsáhlých studií o životě kompostové hromady sledoval Bockemühl&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl: ''Vom Leben des Komposthaufens'', Dornach 1981, 67 S.&lt;/ref&gt; v kompostovacích pokusech (v dalším textu označovaných BKV) se směsí kravského a koňského hnoje řadu životních procesů, které se v hromadě odehrávají od jejího naskládání až po zrání. Ty v detailu potvrzují čtyři fáze vývoje kompostu, důvěrně známé pozornému praktikovi, a to na základě různých naměřených hodnot v časové posloupnosti — především však prostřednictvím výskytu a opětovného mizení různých skupin organismů v průběhu těchto čtyř fází. Jako reprezentativního zástupce rozkladných a přeměňovacích pochodů v hromadě si Bockemühl vybral druhově bohatou skupinu chvostoskoků (''Collembola''), kteří po červu kompostovém (''Eisenia foetida'') odvádějí hlavní díl přeměnné práce. V této souvislosti je nicméně třeba zdůraznit, že jejich činnost — stejně jako činnost kroužkovců, hlístic, hmyzích larev a bezmála do nekonečna se rozvětvující množství mikrobů — jsou vždy jen příznaky vztahového přediva, které je nutné chápat jako celek. Podmínky pro vznik této celosti vytváří lidská ruka. Aby se tato celost ve čtyřech fázích svébytně sjednotila v orgán v organismu zemědělství, je zapotřebí nepřetržité bdělosti a pečující ruky.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;1._Die_Wärmephase&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 1. Tepelná fáze ====<br /> <br /> V BKV se ohlašuje záhy skokovým nárůstem teploty ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]], s. 292), který pak stejně rychle opět klesá. Při kypré uložení — tedy při neomezeném přístupu kyslíku — může teplota vyšplhat až na 70 °C; při hutném a vlhčím uložení stoupá na optimum 55 až 60 °C a poté zcela pozvolna klesá na 30 až 25 °C. Oteplení je funkcí aerobní mikrobní činnosti, která uvolňuje sluneční teplo vázané v organickém materiálu z předchozích let a tím vytváří živelné životní prostředí pro na vztazích bohatý svět mikrobů v hromadě. Vývoj tepla vyžaduje řízení prostřednictvím — podle okolností — hústšího nebo kypřejšího naskládání, udržování vlhkosti, případně dodatečného podupání. Při příliš hutném a mokrém uložení hromada zůstane studená; dochází k hnilobě v důsledku anaerobního rozkladu. Přeložení je pak nevyhnutelné. Při silném oteplení na 65 až 70 °C zaniká ve výchozím materiálu {{SE|292}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 16, S. 292.jpeg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 16: Die vier Phasen des Kompostierungsprozesses.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> přítomných drobných živočichů, škodlivých organismů atd. a rovněž semena plevelů ztrácejí klíčivost. V BKV trvala první fáze — s překryvem do druhé fáze — přibližně dva týdny.<br /> <br /> Spolu se zjevením smyslově vnímatelného živlu tepla se uvolňuje také tepelný éter, vázaný v organické hmotě. Je to duchovně-nadsmyslové doplnění tepla jako živlu. Udržuje proces v chodu a ve správný čas ho převádí do příští procesní stupně. Vnější teplo tíhne k tomu, aby se rozptýlilo, zatímco tepelný éter vstupuje do vztahů — ba jest vlastním iniciátorem veškerého procesuálního dění. Proto je třeba dbát na to, aby se ohřívání odehrávalo spíše pomalu a vytrvale. Teplo by mělo zůstat v hromadě. S ním spjatý tepelný éter potom inauguruje vývoj, v němž se hromada organismicky uzavírá v celek.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;2._Die_Luftatmungs-_und_Entgasungsphase&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 2. Fáze vzdušného dýchání a odplynění ====<br /> <br /> Souběžně s fází ohřívání začíná jakýsi dýchací proces. Kyslík jako nositel éterické účinnosti ve fyzickém je takříkajíc vdechován; stimuluje explozivní bakteriální rozkladnou činnost. Přitom uvolňovaný {{SE|293}}<br /> <br /> oxid uhličitý (CO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) uniká jako plyn kůží hromady do vnějšího vzduchu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]]). V BKV bylo maximum dosaženo po třech až čtyřech týdnech, aby pak po sedmi týdnech rychle kleslo a v dalším průběhu rovnoměrně odpadalo až do konce pokusu po jednom roce. Jinak se věci měly s odplyněním amoniaku, které nastoupilo ihned od počátku, ve druhém a třetím týdnu dosáhlo maximální hodnoty a po šesti týdnech kleslo téměř na nulu. V tomto časovém úseku vylučování amoniaku — u materiálů bohatých na bílkoviny, jako jsou zeleninové odpady, také sirovodíku — vystupují navenek oblaka zápachu, která by ideálně měla zůstat uvnitř hromady: «organická látka je tím zdravější, čím více voní uvnitř a čím méně voní navenek».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 92.&lt;/ref&gt; Vyzařování zápachu je znamením stále bující, beztvaré dění. Poukazuje na nenávratné ztráty substance. Těm zabraňuje houbení (kloboučkové houby) nastupující ve druhé fázi. Přestože samo bují a prostupuje celou hromadou, způsobuje útlum bakteriálního rozkladu převládajícího v první fázi. Souběžně s houbením vzniká místo amoniaku napříště dusičnan, jehož obsah v následujících měsících soustavně narůstá a přes bílkovině podobné předstupně vstupuje do tvorby humusu.<br /> <br /> Charakteristický obraz mlh vodní páry stoupajících za chladných ranních hodin z hromad svědčí ve druhé fázi o postupném vysychání, a tím provzdušňování. Souběžně s tím se začíná zužovat poměr C/N, který v BKV nakonec ustálil na 12:1. Vývoj chvostoskoků (pro určitý druh chvostoskoků v BKV) ve čtvrtém týdnu skokem roste, aby pak do desátého týdne stejně rychle opět klesal. Jiné druhy nastupují a zase mizí. V BKV trvala druhá fáze — s překryvem do první a třetí — již bezmála čtyři týdny.<br /> <br /> S uvolněním plynů se uvolňuje světelný éter; je to étericky-nadsmyslové doplnění živlu vzduchu. Umožňuje živým bytostem kompostové hromady přežívat ve tmě navzdory nepřítomnosti přímého slunečního záření. Je to světloéterické, uchované z odumřelého vyššího života, které přivolává k bytí nižší rostlinný a živočišný život sahající k raným evolučním stupňům Země. Co je tedy příspěvkem světelného éteru k vývoji kompostové hromady? Na počátku je kompostová hromada spíše nahodilou směsí organických odpadů. Mikrobiální rozklad téže směsi není příčinným děním pro {{SE|294}}<br /> <br /> účinnosti světelného éteru, nýbrž dění souběžné. Světelný éter působí na jedné straně v růstu jednotlivých organismů, na straně druhé vytváří skrze činnost všech těchto nesčetných rostlinných a živočišných bytostí vztahové souvislosti, které celistvě orientují život kompostové hromady na tvorbu trvalého humusu. Světelný éter nechává kompostovou hromadu nejprve jakoby růst dovnitř a skrze činnost drobných živočichů prostorově utváří konečný produkt do sourodé, drobtovité sousednosti humusu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;3._Die_wässrige_oder_Verwandlungsphase&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 3. Vodní čili proměnová fáze ====<br /> <br /> Stává se zřetelnou v náhlém poklesu hromady. Po předcházející suché fázi leží nyní těsněji a sytí se sama sebou vlhkostí, neboť rozkladem těžko rozložitelných buněčných membrán vystupuje tekutina z buněčných vakuol a intercelulárních prostor ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]], s. 292). Hromada se silněji uzavírá vůči vnějšímu světu, nepáchne již leptavě a ve vlhkém-vodném prostředí se uskutečňují rozmanité přeměny, látková přeskupení i novotvary. Drobní živočichové, v jejich čele ''Collembola'', přebírají řízení; drtí materiál, požírají mikroby a houby, a tím jejich populaci zmenšují. Bující chaos první a druhé fáze se začíná — díky masovému rozmnožování drobných živočichů — uspořádávat a členit do provzdušněných vnitřních prostor. Podmínky prostředí se proměňují a odpovídajícím způsobem se metamorfózují i chvostoskoci: z červovitých, málo diferencovaných forem ke tvarům s výrazně vystupujícími orgánovými utvářeními. Z BKV je patrné, jak jeden druh následuje po druhém a zase mizí. Ve tmě hromady tak drobný živočišný svět evolučně prožívá ještě nižší, jakoby rostlinno-živočišné bytí. To je zčásti zevnitř, zčásti zvenčí prozařováno silami diferencovaně působícího duševně-astrálního. Tento vnímající život činí z kompostové hromady organismus. Ve třetí fázi se v ní uskutečňuje přechod z dosud beztvárného stavu vodního do stavu propracovaného zemitě-pevného — jediná velká substanční proměna.<br /> <br /> V BKV se třetí vodní fáze vyvíjí — s přesahem do druhé a čtvrté — po dobu sedmi týdnů. V tomto období dosahují chvostoskoci po dobu dvou týdnů maxima svého rozvinutí, tedy jeden a půl až dva měsíce po zakládání. {{SE|295}}<br /> <br /> Ve třetím, vlhko-vodním stadiu se aktivuje především chemický neboli zvukový éter. Druhy éteru jsou funkčně v kontrastu k živlům, s nimiž jsou evolučně stejného původu. Zatímco ve vodním stadiu nabývá hromada spíše husté, homogenní konzistence, tříští zvukový neboli chemický éter život hromady v nesčetnou rozmanitost jednotlivých buněk — avšak nikoliv nahodile, nýbrž v neustále se proměňujícím řádu. Rozděluje a spojuje v neustále nové variace. Podstatní nejsou jednotlivé bakterie, prvoky, řasy, houby, červi, larvy atd., nýbrž to, co se mezi nimi odehrává — interval. Přeneseně řečeno, lze procesové dění v kompostové hromadě přirovnat k symfonii. V symfonii vytvářejí tóny a intervaly, které tóny od sebe oddělují a zároveň je spojují, rytmus, melodii a harmonii. Symfonie má zpravidla čtyři věty, každá má své téma, jež zaznívá v pohyblivém proudu tónů, opakuje se a variuje. Ve stejném smyslu působí zvukový neboli chemický éter v kompostové hromadě — nikoliv ve vzdušném živlu tónů, nýbrž ve vlhkém zemitém živlu látek. V tomto je nositelem procesu všech rytmů, opakování a metamorfóz až do koncového bodu, kde se objevuje zralý humus. Tak lze humus v rozmanitostech svých číselných kompozic uhlíku (C), kyslíku (O), dusíku (N), vodíku (H) a síry (S) přirovnat k jakémusi pozemskému zrcadlu sférických harmonií.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;4._Die_Vererdungsphase&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 4. Fáze pozeměšťování ====<br /> <br /> Po ztrátách substance v první a druhé fázi a látkové přestavbě ve třetí se objem hromady pozvolna zmenšuje. Přechází do stavu zemitě-pevného; konsoliduje se a strukturuje jednotně v jakémsi látkovém novotvaru — v trvalém humusu (Obrázek 16, s. 292). Tento děj se projevuje nejen černým zbarvením a volně drobivou strukturou, nýbrž i čichovými a chuťovými kvalitami — tedy vjemy, které vedou hlouběji k bytostné povaze látkového. Hromada se zaplňuje dovnitř mírnou, zemitou vůní. Kvalitativní stránka chuti je samému procesovému dění imanentní: kompostová hromada je nyní uvedena do stavu, v němž dění určuje masově se množící svět drobných živočichů. Je to svět evolučně nižšího druhu, žijící ve tmě a vlhku {{SE|296}}<br /> <br /> a v nejvyšší specializaci se tu na různé způsoby rozkládá a přetváří. Každý živočišný druh nalézá v potravním řetězci připravenou potravu, na niž je nastaven jeho smysl pro chuť a jeho trávicí činnost. Jako poslední vstupuje na scénu s dešťovkami příbuzný kompostový červ (*Eisenia foetida*), který dalece převládající měrou odvádí vlastní práci trávení a látkové novotvorby. V podobném směru, avšak hmotností i kvalitou méně výrazně, působí kroužkovci (*Annelida*), mnohonožky (*Myriapoda*), stejnonožci (*Isopoda*), hmyzí larvy a další.<br /> <br /> Sáhne-li člověk do kompostové hromady, která se nachází na počátku fáze zeměnění, drží v rukou tmavohnědou až načernalou substanci, jež ještě obsahuje poslední, mikroby porostlé zbytky kořenů, stonků a listů a je zpravidla klubkovitě protkána velkou masou zmíněných kompostových červů. Červi i ostatní drobní živočichové odumírají, jakmile je stráven i poslední zbytek organických pozůstatků a v endogenní symbióze se střevními bakteriemi se mění v trus. Ten je jakožto étericko-oživená substance prosycen astrálními silami, jež trávicí hmota vstřebala průchodem skrze živočišný trávicí trakt. Tyto síly působí na jedné straně proměnu výživného humusu v trvalý humus a zkrocují odbourávající činnost mikrobů — nebo ji dokonce obracejí v budovatelskou. Na druhé straně jsou to astrální síly zprostředkované živočichem, které umožňují spojení s jílovými minerály a vznik jílovo-humózních komplexů. V této závěrečné fázi lze plným právem hovořit o astralizaci, o oduševnění hlinité hromady. Vše se organicky formuje a individualizuje v sjednocený celek.<br /> <br /> Až do plného zeměnění trvá čtvrtá fáze nejdéle. Trvá tím déle, čím je výchozí materiál bohatší na hrubá vlákna. V BKV (kravský/koňský hnůj) bylo toto stadium dosaženo přibližně po čtyřech měsících. Aktivita červů začala v 7. a skončila ve 13. týdnu. Teplota se držela s asi 25 °C téměř konstantně, v průměru asi 4 až 5 °C nad výkyvy vnější teploty.<br /> <br /> Čtvrté a poslední stadium — vznik humusu, přesněji jílovo-humózního komplexu — je ze všech nejzáhadnější. Zde rozvíjí svou hlavní působnost nejmladší, nejskrytější, nejjemnější a nejsilnější ze čtyř druhů éteru: životní éter. Životní éter je protipólem k živlu zemitě-pevného. Životní éter „tvoří život&quot;. Co se na Zemi jeví jako kámen, má svůj život {{SE|297}}<br /> <br /> V nadsmyslovém.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Grundelemente der Esoterik'', GA 93a, 30. září 1905, Dornach 1987, S. 44 f.&lt;/ref&gt; Životní éter je v kompostové hromadě tvůrcem života nesmírné rozmanitosti živých bytostí. Tento život je zároveň prostoupen smyslem. Odumírá-li toto smyslem prostoupené do formy, uvolňuje se životní éter, aby znovu komponoval látky do životní souvislosti — nakonec do humusu. Ten se na jedné straně stává, na základě kyslíku v humusu obsaženého, uchovatelem života; na druhé straně obsahuje humus dusík, který je — stejně jako kyslík a jiné prvky — vpředen do bílkovině podobné, bohaté na varianty látkovékompoziace. Látkově tvoří dusík most k astrálně-bytostnému, k tomu, co dává smysl. Z toho smíme usoudit, že životní éter v humusu je vlastní tvořivou silou, do jejíchž služeb se stavějí jeho tři starší příbuzní — éter tepla, světla a chemický éter. A nestává se snad právě tím vlastní tvořivou silou, že prostřednictvím dusíku má schopnost přivádět astrální k étericko-fyzickému? Nestává se tím kompost (trvalý humus) nejzákladnějším hnojivem bodem-podmíněné trvalé úrodnosti? A nepropůjčuje snad tento takto tvořivou silou se stávající životní éter životní souvislosti „půda a rostlina&quot; moc formovat se do celostí, individualizovat se a stávat se věrným odrazem svého v nadsmyslovém zakořeněného bytí? Všude tam, kde v živém rozeznáváme vzájemně působící, smysluplné nebo moudrosti plné souvislosti, sledujeme stopy životního éteru.<br /> <br /> Celkově vzato, lze shrnout: Organické odpadní látky, odumřelé z vyššího životního souvislosti, podléhají v kompostové hromadě nejprve rozkladné, avšak chaoticky probíhající oživující fázi, poté pak fázi budující — postupné proměně a opětovnému odumírání do pohumněné formy humusu. Ten však v sobě nese zárodek nového života na Zemi: «Universalsamen des Allgemein-Pflanzlichen» — univerzální semeno obecně-rostlinného. V tomto smyslu je humus hnojivem ze života pro rozvinutí vyššího života, totiž pro vegetativní rozvoj kulturních rostlin. Kompostové hnojivo je — podobně jako zrající plod, který živí člověka i zvíře — výživným plodem pro půdu a rostlinu. Skrze něj se minulé připojuje k přítomnému a umožňuje budoucí.<br /> <br /> Ve čtyřech stupních, jimiž prochází látkovost, jež dříve patřila rostlině nebo živočichu, až ke svému pohumňování, se odráží — nenápadně v malém a v časovém sledu — jakási opakování evoluce Země a {{SE|298}}<br /> <br /> kosmu. Na počátku všeho naplňovala ryzí teplo (tepelný éter — oběť vysokých duchovních bytostí) «starý Saturn». Za tímto stavem následovalo, na cestě zhušťování části tepla, vznikání živlu vzduchu a s ním světelného éteru na «staré Slunci», poté zhuštěním části vzduchu živlu vody na «starém Měsíci» a s ním éteru chemického čili zvukového — a konečně se zhuštěním části tekutého živlu stav živlu zemitě-pevného, Země jako hotového díla, a s ní životní éter.&lt;ref&gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Co se v kompostové hromadě, vyzdvižené nad úroveň půdy, odehrává jako umělý a přitom umělecký proces — pohumňování někdejšího vyššího života do trvalého humusu —, probíhá skrytějším způsobem ve všech půdách, zcela přirozeně v lesních půdách. Na ornicích a zahradních půdách je toto dění, usměrňované zpracováním půdy (viz s. 205 nn.), přiváděno na vyšší úroveň úrodnosti. Tomuto cíli slouží také zelené hnojení — pěstování rychle rostoucích trav, brukvovitých, luskovin a jiných rostlin výhradně k zásobení půdy humusem. Zvadlé zelené masy půdního pokryvu přitom poskytují výživný humus pro rozkladné stupně 1 a 2, zatímco kořenová masa zůstávající v půdě slouží zejména ve stavebních stupních 3 a 4 tvorbě trvalého humusu.<br /> <br /> Zelené hnojení se mulčuje a nabývá charakteru plošného kompostování. U tohoto jde o pokryv půdy organickými materiály od mladé zeleně až po dřevní štěpku mezi výsadby v zahradnictví. Účelné je i zde míchání různých materiálů. Od čisté slámy nebo listí je třeba upustit — sláma je příliš řídká a objemná, listí se ukládá příliš hustě, obojí se proto rozkládá jen pomalu.&lt;ref&gt;Krafft von Heynitz: ''Kompost im Garten'', Stuttgart 1999, 127 S.&lt;/ref&gt; Půdní pokryv chrání před výparem, zálehem, tvorbou krusty, erozí a zaplevelením, přitahuje mikrobní a žížalový život do půdní vrstvy a vytváří mu stále plynoucí zdroj potravy, udržuje půdní dýchání v chodu a oživuje zralost půdy.<br /> <br /> Humifikaci organické půdní vrstvy zajišťuje svět mikrobů a drobných živočichů, příznačný pro zvláštnosti daného stanoviště. Všem půdám je však společné, že namísto červeného kompostního červa se tu uplatňuje žížala obecná (*Lumbricus terrestris*), mistr půdní úrodnosti. Jenomže na písčitých půdách chudých jak na vápník, tak na jíl je počet jejích jedinců {{SE|299}}<br /> <br /> a tím i jeho blahodárná, humus stabilizující činnost velmi omezena. V polním hospodářství se plošné kompostování praktikuje pokud možno v kombinaci s podmítkou se zeleným hnojením; do porostu se vnáší závoj čerstvého nebo lehce nakysaného chlévského hnoje.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung_des_Kompostes&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Použití kompostu ===<br /> <br /> Zralý kompost je produkt rostlinně-živočišný. Není to jen proto, že se do něj přimísí živočišné výměšky a jiné složky pocházející od hospodářských zvířat, nýbrž proto, že proces humifikace jako takový by se nemohl uskutečnit bez astrální účinnosti světa drobných živočichů kompostové hromady. Hlavní složky jsou rostlinného původu, jejich přeměna v humus však podstatně závisí na činnosti a organizační síle zvířat. Kompost proto není hnojivem hnaným do rychlosti, které by násilně popohánělo vegetativní růst. Jeho působení tvaruje a formuje vegetativní. To z něj dělá hnojivo pro všechny ty kulturní rostliny, jež nesou plody především ve vegetativním — ať již jde o trávu, bylinu nebo strom. To se týká lukařství a pastvinářství, zahradní a polní zelinářské produkce i ovocnářství. Tvorba plodů, v rozšířeném smyslu, zde znamená substanciální tvorbu, která se hromadí a zaplňuje prostor v jednotlivých orgánech rostliny a jejíž výživnost je zaměřena na potřebu člověka a zvířete. Tato výživná schopnost si žádá hnojivo, které zadržuje rostovou a reprodukční sílu usilující ke semenotvorba a nechá ji proměnit a přetvořit v potravinovou substanci aktuálními záření Slunce a planetárního kosmu. Toto hnojivo vstupuje do působení sil rostlin řádem a formou. Je jím černý, drobivý trvalý humus.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kompostdüngung_von_Wiesen_und_Weiden&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kompostové hnojení luk a pastvin ====<br /> <br /> Trvalé travní porosty poskytují krmivo pro přežvýkavce a koně. Krmivo se skládá z vegetativních částí výhonku, ze stonku a listu. Porost je od jara do podzimu opakovaně spásán nebo sečen na zelené krmení či seno. Na pastvinách a ještě více na bylinami bohatých loukách dochází na jaře k rozkvětu jednotlivých bylin. Po odkvětu se stahují do listnatého rosettového stádia. Tráva vyrůstá ze svých odnožovacích uzlů stále znovu. Louka i pastvina zůstávají zelené v zimě i v létě. Porost je z velké části udržován v čistě<br /> <br /> Vegetativním stavu udržovány jsou i půdní procesy, které jsou po každém spásání nebo sečení reaktivovány k novým přeměnám. Půda ani rostlina nepřicházejí k odpočinku. Generativní dozrávání jim zůstává odepřeno. Při intenzivním využívání vede toto k ochuzování druhů. Proto si louka i pastvina žádají hnojení, které tento nedostatek vyrovnává — a tím je kompost. Na jaře po prvním spásání nebo prvním sečení sena, nebo lépe ještě na podzim, zprostředkovává travnatému drnu a půdě vyzrálou, zemitou kráftovou strukturu, která konfiguruje tvorbu substance ve stonku a listu jak na straně reprodukční, tak na straně výživné. {{SE|300}}<br /> <br /> Pravidelné kompostové hnojení trvalých travních porostů zhušťuje drn, sjednocuje a zkracuje pastevní okusy, obohacuje druhové složení — zejména o byliny — a zvyšuje výživnou hodnotu krmiva.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kompostdüngung_im_Gartenbau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kompostové hnojení v zahradnictví ====<br /> <br /> Podobně jako na trvalých travních porostech chybí i v zahradnictví dozrávající půdní klid; jedna kultura střídá druhou. Půda musí být po větší část roku udržována na vysoké úrovni úrodnosti, v jarní náladě nakloněné růstu. Tvorba potravinového nebo krmivového plodu se neodehrává v generativní fázi, nýbrž v době nejintenzivnějšího růstu. Velké sklizňové hmoty čerstvé, životaschopné substanciality opouštějí pozemek i statek. Co zůstává — především kořenová masa — stává se výživným humusem pro následující kulturu. Oproti tomu étericky-biologicky tvarující síla astralitou prostoupeného trvalého humusu zůstává v nevýhodě. To, co jinak na orné půdě v klidových dobách probíhá samo od sebe — přeměna výživného humusu v trvalý — musí být zahrádkářské půdě dodáno zvenčí jako vyzrálý kompost. Působí — podle druhu kultury — specificky jemně aromatizujícím způsobem na chuť a vůni, zpevňuje pletiva, zachovává čerstvost a zesiluje lesk a barevnost.<br /> <br /> Materiály pro kompost v zahradnictví zahrnují odstraněné sklizňové zbytky, organické odpady všeho druhu, drtě ze zeleného řezu, uvolněné meziplodiny, kamenné moučky, rohové lupínky a kdekoli je to možné, chlévský hnůj. Odpad a čistírenský kal jsou vyloučeny. Pro komposty bez plevelů — speciální komposty pro pěstírny a skleníkové kultury — se hodí nejrůznější směsi luskovin, trav, ovsa a dalšího. Ošetření kompostu horkou párou za účelem zničení škodlivých zárodků a semen plevelů {{SE|301}}<br /> <br /> by se, kromě pěstírenských zemí, mělo vyhnout. Kompost se tím do značné míry mění v mrtvý substrát.<br /> <br /> Kompost se zpravidla aplikuje rovnoměrně po celé ploše; zapracuje se mělce. Na písčitých, kamenitých a suchých stanovištích se osvědčuje náročný postup hnojení do sadebních jamek.<br /> <br /> V tropickém podnebí panuje v půdách chudoba humusu; organická substance podléhá urychlené mineralizaci. Totéž se tam odehrává vlivem vysokých teplot a vlhkosti i v kompostovém hromadě. Oproti tomu se tam osvědčuje kompostování „pod zemí&quot; ve velkých zemních jamách, do nichž se přes noc zatlačí jistý počet koz, ovcí nebo skotu. Ty duní a špástají materiál, zpravidla objemný a většinou zdřevnatělý, a obohacují ho svými výměšky. Dosahuje se tak dobré kvality humusu. Hrst takového humusu vložená do sadební jamky, osivo uložené do humusu a lehce překryté zemí způsobuje hotový zázrak: Výnosy stoupají na dosud neznámou výši a blahobyt obyvatelstva živořícího v chudobě roste.&lt;ref&gt;Mündliche Mitteilung von Matthias Guépin, Dozent am Emerson College (GB) und Berater in Kenia.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Podobným postupem je zakládání širokých vyvýšených záhonů nad odvodnitelné příkopy naplněné větvovím a křovím. Silně zpomaleným rozkladem a přeměnou v humus v podloží vzniká v zemním hřbetě taková míra oživení, že na nejmenším prostoru pestrá směs zelenin může nepřetržitě zásobovat jednu nebo více rodin. I tento postup potřebuje mnoho rukou; působí sociálně integračně a zajišťuje skromný blahobyt.<br /> <br /> Platí to pro celý svět: Umně provozované hospodaření s humusem osvobozuje od hladu a přináší nový kulturní rozkvět.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kompostdüngung_im_Obstbau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kompostové hnojení v ovocnářství ====<br /> <br /> Ovocnářství se od 20. století vyvíjelo od extenzivního, druhově bohatého pěstování vysokokmenů v rozptýlených sadech přes polokmeny až ke druhově chudému, intenzivnímu pěstování nízkokmenu s kratší dobou využití. V průběhu tohoto vývoje se tvorba plodů přesunula z vysoké, ve světle a vzduchu vznášející se koruny stromu dolů do přízemních vzduchových vrstev — a souběžně s tím enormně vzrostla potřeba hnojení. {{SE|302}}<br /> <br /> Ovocný strom dřevnatí a zároveň nese jemné, chutné plody. Ovládá polaritu světla a tmy, života a smrti, jakož i éterického a astrálního působení. To se projevuje zvláště u vysokokmenu. V něm usiluje éterická životnost z kořenového systému sahajícího do šířky i hloubky přes kmen a větve k olistěným výhonkům koruny. Toto silné oživení ve vzduchu a teple přitahuje bohatý hmyzí život: «Von demjenigen, was da als Astralreiches durch die Bäume hindurchgeht, lebt und webt das ausgebildete Insekt» (Z toho, co prochází stromy jako bohatá astralita, žije a tká vyvinutý hmyz).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 184.&lt;/ref&gt; Polárně k tomu vládne ve všem dřevnatějícím, a tedy především v oblasti kořenů, «éterická chudoba». V tomto prostředí, silněji vystaveném silám mineralizace, se rozvíjejí larvy hmyzu. Vysokokmen roubovaný na pomalu rostoucí podložce v sobě tuto polaritu jakoby ztělesňuje; je nenáročný a nepotřebuje žádné hnojení, tím méně takové, které působí bujným rašením.<br /> <br /> Jinak je to s jeho protikladem — nízkokmenovým stromem pěstovaným v uzavřených plantážích podobně jako monokultura na rychle rostoucí podložce. Roste spíše jako slabě dřevnatějící výhonek ze země a plodí zemně nízko, jakoby v mladém věku. Kambium, které u vysokokmenu tlumí příliš silnou bujnost, potřebuje u nízkokmenů nepřetržitou stimulaci prostřednictvím humusem bohaté, dobře prokořenitelné půdy. Tvořivá síla a živost humusu se jakoby dále přenáší do kambium samotného. Nízkokmenovník potřebuje hnojivo, které rozhodně nesmí působit bujně, nýbrž musí svou gestaltungskraft — živě proastralizovanou larvami a červy kompostové hromady — být příbuzné samotnému kambiu. U vysokokmenu se mineralizovaná země vytáčí do kmene a větvoví koruny. U bujného nízkokmenového stromu je toto vytočení omezeno ve prospěch stejnoměrně vysoké životnosti v kořenovém prostoru i v oblasti koruny. Ve stejném smyslu působí i intenzivní zelené hnojení pěstované v nízkokmenovém a polokmenovém ovocnářství.<br /> <br /> Intenzivní ovocnářství je úspěšné tehdy, když obsah humusu v půdě přesáhne 3 %; optimální je až přibližně 6 %, při současně minerálně silné půdě.<br /> <br /> Jako kompostovací materiál přicházejí vedle již zmíněných přísad přednostně v úvahu všechny druhy chlévského hnoje. Díky svému živočišnému původu disponují tyto tvořivými silami vyššího druhu, které bujnost nízkokmenovníků zkrocují na harmonickou míru. Tato harmonizace se projevuje v celém průběhu růstu z hlediska výrazně {{SE|303}}<br /> <br /> omezeného tlaku infekcí a škůdců, jakož i v chutnosti a trvanlivosti plodů.<br /> <br /> Souhrnně řečeno: kompost působí na vývoj rostlin zdravotně a harmonizačně; vytváří v půdě základ pro její trvalou úrodnost. Doporučuje se, aby v různorodě utvářeném hospodářském organismu byly komposty pro hlavní oblasti použití zakládány odděleně: pro kompost na trvalé kultury přicházejí — s těžištěm na chlévském hnoji — v úvahu veškeré odpady, i ty zatížené semeny plevelů; v zahradnictví vznikají v podstatě rostlinné odpady, které by měly být pokud možno prosté semen plevelů; podíl chlévského hnoje je vždy výhodný. V ovocných sadech by měl být vedle zeleného hnojení a před veškerými ostatními odpady upřednostněn chlévský hnůj.<br /> <br /> Toto doporučení apeluje na celé společenství statku, aby právě prostřednictvím kompostování vykonávalo a dovádělé k umění zmíněný «osobní vztah k práci s hnojivem» — rozšířený o práci s biologicko-dynamickými kompostovými preparáty (viz s. 344 násl.) — a aby různými druhy kompostových zemin odpovídalo specifické potřebě jednotlivých kulturních druhů.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufe_2:_Die_Düngung_aus_dem_Seelischen_der_Haustiernatur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Stupeň 2: Hnojení z duševní přírody domácích zvířat ===<br /> <br /> To duševně-astrální, které se rostliny jako čistě živoucí-éterné bytosti dotýká jen zvenčí, se ve zvířeti stalo vnitřní bytostí. Zvíře se jako tělesný organismus vymezuje navenek a utváří své tělo v nástroj rozvíjení své bytosti. Svými smysly prožívá zvíře svůj vnější svět a z tohoto prožívání rozvíjí svou činnost v teple, vzduchu, vodě a zemi. Mocí své duševní bytosti se látky skládají v zázračné dílo jeho orgánů, které podle svých vykonávaných činností přijímají ty nejpodivuhodnější podoby. V každé z těchto činností se projevuje dokonalá moudrost. Chceme-li se tedy poznáváním přiblížit bytosti zvířete, musíme usilovat o to, abychom zvnitřnili to, co vnímáme všemi smysly, a zformovali to v prožitý myšlenkový obraz. Moudrostí naplněná souvislost, která se v tom zjevuje, poskytuje vciťujícímu se poznání neklamnou jistotu, že síly, které skládají látky zvířecího těla a jimiž se může uvést v činnost, mají svůj bytostný prapůvod v astrálním neboli duševním těle zvířete {{SE|304}}<br /> <br /> Co tedy vychází z trávicí činnosti zvířat, získává svou hnojivou sílu zvláštní bytostnou povahou duševního bytí. O rostlinách bylo řečeno: «Živé hnojí živé» — pro zvířata pak platí přes to ještě: «Duševní hnojí duševní.» Tomuto stavu věcí bylo podrobně věnováno místo v kapitole «Duševní organizace čili astralleib zemědělského organismu» (s. 111 a násl.). K nejvyšší hnojivé síle na úrovni čistého přírodního působení přivádí duševní přirozenost přežvýkavců a zde zvláště přirozenost skotu (viz kap. «Skot»). Chápat hnojivou sílu jako souhrnný účinek jednotlivých takzvaných živin pramení z teorie, která si již neklade otázky. Naproti tomu hledat hnojivou hodnotu — jak již bylo opakovaně zdůrazněno — v «kompozitoru» (v koze, ovci nebo skotu), z jehož bytostné povahy se látky skládají právě v toto a žádné jiné uspořádání, to láme materialistické zábrany a otvírá pohled na otázky, které se obracejí ke skutečnosti života, duše a ducha. Sleduje-li se těchto otázek, ukazuje se, že hnojivá hodnota je tím vyšší, čím více jsou zvířata chována, krmena, ošetřována a šlechtěna způsobem odpovídajícím jejich bytostné povaze. To vše uvádí v chod z bytostné povahy hospodářských zvířat síly, které hnojí. Statek, jenž byl utvářen v organismus, tyto podmínky splňuje.<br /> <br /> Chov hospodářských zvířat statku je dimenzován tak, aby jej bylo možné jednak živit z krmné základny vlastní statku a jednak aby bylo k dispozici dostatek hnojiva pro hospodářské plochy. Množství a kvalitu vytváří příroda. Zachování nebo dokonce zušlechtění hnojiva až po jeho použití je věcí člověka.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Bewahrung_der_Dünger_des_Haustierbestandes&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Uchovávání hnojiv ze stáda hospodářských zvířat ===<br /> <br /> Při pastvě hnojí hnůj a kejda přímou cestou. Pravidelné rozhazování kravských plácků zabraňuje vzniku bujných míst. Naproti tomu hnůj pocházející ze stájového chovu musí být až do použití skladován co nejúsporněji bez ztrát. Nejlepší způsob, jak uchovat hnojivou sílu chlévského hnoje včetně kejdy, je ten se slámovou podestýlkou; nejpochybnější, avšak rozhodně nejracionálnější, je způsob tekutého hnoje neboli gülle. V gülle (kejda + hnůj) probíhají za převažujícího vzduchového uzávěru anaerobní fermentační procesy, při nichž se organické dusíkaté sloučeniny mineralizují na čpavek, který jako plyn uniká do vzduchu zejména při aplikaci (obtěžování zápachem). Míchadlem lze tento účinek zmírnit. Gülle působí na oživení {{SE|305}}<br /> <br /> toho vodně-měsíčního a tím, s obejitím živlu zemitě-pevného, přímo na bujnost rostliny, tedy tedy tendečně ve směru mírného minerálního hnojení. Podestýlka ze slámy má naproti tomu vícenásobnou přednost. Sláma saje část kejdy, při vyhánění se zcela promísí s hnojem a díky své tuhé objemnosti zajišťuje aerobní podmínky při skladování. K tomu přistupuje, že sláma obilí je proniknutá a utvářená touž fruktifikační procesem, který tvoří zrno v klasu. Stéblo je ztluštělé a uzavírá větší objem vzduchu ve stéblové rouře, než je tomu u divokých trav. Lze v tom rozpoznat výraz silnějšího vnitřního a astrálního působení. Navíc se po vytvoření kožky kýseliny křemičité v procesu zrání třpytí a barví do žlutých, načervenalých až zlatých tónů. Obklopuje se obalem z opálu. Sláma je slunečním plodem a teprve skutečně dělá z kravského hnoje sluneční-zemní hnojivo, «zlato sedláka».<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Tiefstallmist&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Hnůj z hlubokého stojení ====<br /> <br /> Nejlepší a nejúspornější způsob skladování je ten v hlubokém stáji. Skot, ovce a kozy kejdují a hnojí na čerstvou vrstvu slámy; kejda je zcela vsáknutá slámou. Svým obsahem dusíku urychluje aerobní rozklad na dusík chudé slámy. Zvířata sama splňují požadavek «drž jej vlhký a šlapej ho pevně».<br /> <br /> Hluboký stáj má ovšem nejvyšší potřebu slámy až 15 kg/zvíře a den oproti hnojném stáji na prošlap se 3 až 5 kg a boxovém volném stáji s podestýlkou s 0,5 až 1 kg.&lt;ref&gt;KTBL: ''Faustzahlen für den ökologischen Landbau'', Darmstadt 2015, 760 S.&lt;/ref&gt; V zájmu přípravy pevného hnoje a tím minimalizace vzniku gülle lze v hnojném stáji na prošlap a boxovém volném stáji příslušně zvýšit množství podestýlky. Kombinace vázaného stáje (krmení, ošetřování) s nočním pobytem v hlubokém stáji snižuje potřebu slámy. Vrchní vrstvy podestýlky hlubokého stáje, lůžková matrace, se ohřívají na ca. 30 °C a při mírném rozkladu látek procházejí první, tj. tepelnou fází kompostového hromady. Pevným šlapáním zvířat se pod nimi ležící vrstvy podestýlky zhušťují; ochlazují se a přecházejí do fermentačních procesů; podléhají za vzduchového uzávěru narůstající fermentaci. Analogicky k fázi 2 kompostové hromady je bující množení mikrobů {{SE|306}}<br /> <br /> Hefen a plísně jsou zbrzděny. *Chvostoskoci* a jiní drobní živočichové v tomto prostředí nenacházejí podmínky pro život. Fermentační enzymy, vytvořené autolýzou nebo vylučované bakteriemi, uvádějí závěrečnou fázi fermentace do pohybu: voda, bílkoviny, sacharidy, tuky atd. jsou štěpeny. Organické tkáně se rozvolňují, až na drobivé zbytky slámy a zdřevnatělé části; tvoří se aromata, hmota se stává homogenní a nabývá hnědavého zbarvení. Hnůj nyní voní jako chleba — jak se říká —, pokud se fermentace zdařila. Vícenásobně ošetřen biologicko-dynamickými preparáty a při nerušeném skladování přes léto je zralý produkt půdě «vtělen». Aby se v základní vrstvě hlubokého stájení předešlo stagnující vlhkosti a tím hnilobě, byl by vhodným podkladem udusaný jíl nebo hlína. Zde platí stejné pravidlo přímého dotyku se zemí jako pro kompostovou hromadu. Z neznalosti jemnějšího silového působení předepisuje zákon — bohužel i zde — nepropustnou betonovou podlahu. Nebezpečí takto vzniklého hromadění vlhkosti lze čelit vrstvou dřevní štěpky, vnesenou před ustájením na podzim.<br /> <br /> Stáj pro skot s hlubokým stáním by měla být konstrukčně navržena tak, aby se vrstva hnojního polštáře — při deseti čtverečních metrech prostoru pohybu a ležení na zvíře — mohla po šest měsíců, až do výhonu na pastvu na jaře, budovat do plné výše; dalším třem měsícům přes léto slouží dozrání. Mezičasové vyvážení a meziskladování v polních kompostech způsobuje značné ztráty substance. Ukazuje se jako bezproblémové udržovat krávy o váze 500 až 600 kg přes chladné a chladnější roční období na narůstajícím hnojním polštáři, aniž by se propadaly. S oteplením v březnu a dubnu se zrychluje rozklad horních vrstev slámy a může tak dojít k prohlubování průchozích cest a bočním vyklenutím. Toto změknutí lze včas nanesenou uzávěrovou vrstvou z jílu, hlíny nebo dřevní štěpky oddálit až do výhonu na pastvu.<br /> <br /> Také ovce a kozy jsou v zimní ohrádce chovány v hlubokém stáji. Hnůj a podestýlka jsou močením a dupáním velmi hustě uloženy, rychle fermentují a jsou bez ztrátného meziuložení přímo použitelné jako hodnotné hnojivo. {{SE|307}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Stapelmist&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Hromadový hnůj ====<br /> <br /> V boxovém, šlapacím a vazném stáji se vymíjí denně, případně při skrabákovém odklidu i vícekrát denně. Část kejdy se zachycuje odděleně. Zbývající část se jako směs hnoje, podestýlky a kejdy dostává na blízké meziskladiště. Na něm začínají již po krátké době fáze 1 a 2 — ohřev a provzdušnění — a tím nekontrolované rozkladné procesy se ztrátami substance. Z meziskladiště se pevný hnůj buď převáží k dalšímu zrání na polní komposty, nebo se kompostuje. V obou případech nastupují fáze 1 a 2 znovu s dalšími úbytky substance. Aby se tyto ztráty minimalizovaly, měl by být osvědčený postup hromadování hnoje znovu promyslen a důsledně uplatňován. Nepropustná podlahová deska s odvodňovacími žlábky po celém obvodu pro kejdu a dešťovou vodu jsou přitom nicméně nevyhnutelné. Čerstvý hnůj, vznikající denně ve sběrné jámě, se pokud možno ihned odebírá čelním nakladačem se stájovými hnojovými kleštěmi a po částech vedle sebe ukládá v šíři hnojného prostranství. Přesná práce je zde naprosto nezbytná. Před tuto první řadu přibývá druhá a třetí atd. Mezitím se první, druhá atd. řada ohřívá, takže ve stejném pořadí lze po částech přikládat druhou vrstvu a nakonec třetí a čtvrtou atd. až do maximální technicky dosažitelné výšky. Je-li tato výška s první řadou dosažena, lze začít s první vrstvou navazujícího oddílu. Tak se hromada postupně buduje do šířky i plné délky. Tlakem uložených vrstev procházejí fáze ohřevu, odplynění a provlhčení rychle a neúplně a končí ve fermentaci. Do té míry probíhají ve správně vybudovaném hromadovém hnojisku tytéž procesy jako v hlubokém stájení. Přesto jsou ztráty substance (přibližně 20 %) kvůli všestranné expozici vůči vnějšímu vzduchu vyšší než při hlubokém stájení. Rozklad postupuje na téměř svislých bočních plochách a na povrchu rychleji, znatelně mimo jiné podle výskytu kloboučkových hub.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Mistkompost&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Hnojový kompost ====<br /> <br /> V biologicko-dynamickém zemědělství se rozlišuje mezi «hnojivem», které pochází od zvířat, a kompostem, jenž je původu převážně rostlinného. Jsou to dvě různé kompozice sil, které tu hnojí. {{SE|308}}<br /> <br /> Při kompostování chlévského hnoje probíhají tytéž procesy jako popsané u rostlinného kompostu. V dozrálé, zušlechtěné podobě se utváří dauerhumus zvláštního druhu. Jeho silová konstelace uchovává astralitu domácích zvířat, která je hnoji vlastní. Právě jejich duševní síly jsou to, co dodává hnojivu mimořádný dlouhodobý účinek. Ve zvláštní míře platí to pro kompost z čistého nebo i z části přiměšovaného hovězího hnoje. Zprostředkovává životu rostliny síly, které sahají nad rámec astrálně-duševního a které byly v kap. «Skot» označeny jako «vloha Já». Tímto označením se odkazuje na silový souvis vyššího řádu, který kulturní rostliny nejenže zobrazuje jako obraz jejich nadsmyslové bytosti, nýbrž v nich zakládá dispozici, aby tato bytost mohla znovu vstoupit do vztahu k tomu, co z ní v minulé evoluci razo-prostorově ztvrdlo do díla — totiž k zjevné podobě rostliny — a mohla inaugurovat nové vývojové možnosti. Tím se ukazuje, že pravé hnojení z oživené a oduševnělé přírody šlechtitelský, vývojový hodnotu pro kulturní rostliny má a mít musí.<br /> <br /> Doporučuje se k hnojinovému kompostu vedle hovězího hnoje přimísit všechny ostatní druhy hnoje pocházejícího od ovcí, koz, koní, prasat a drůbeže chované na statku. Každý z těchto druhů zvířat provádí — jako výsledek své trávicí činnosti — své povaze odpovídající «kosmicko-kvalitativní analýzu» krmiva (viz kap. «Skot — Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já», s. 156 n.). Její výsledek se vtiskuje takřka jako vzor silové kompozice do hnoje. Slučují-li se různé takové vzory v kompostové hromadě, vzniká univerzální hnojivo, které — jak výše popsáno — podnětně prostupuje plodotvornost ve stadiu vegetativního růstu, jak je to výtečně nezbytné na loukách a pastvinách, v intenzivním ovocnářství a zelinářství.<br /> <br /> Pro kompostování celkového množství živočišného hnoje není důvod. Je příliš pracné a způsobuje skladovací ztráty padesát procent a více. Použitelnost v polním hospodářství nastává tehdy, když chlévský hnůj ztratil ostrost zápachu, nebo u prasečího hnoje přímo puch. To nastane, když jako ve štósovém a hlubokém stájení projde rotační fází 1 a zčásti 2. Další průběh rotace pak pokračuje v půdě pod vedením zejména žížaly a v kontextu s mikroby za životní a smyslové aktivity kořenů. Při kompostování příliš vlhkého chlévského hnoje — zpravidla důsledek nedostatečného {{SE|309}}<br /> <br /> Podestýlky (prasečí hnůj) — dochází ke vzniku mokrých jader, která vyžadují včasné přehazování.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Jauche&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kejda ====<br /> <br /> Kejda a hnůj mají na základě fyziologických procesů, z nichž vznikají, polární hnojivé kvality. Jak bylo objasněno na příkladu skotu (kap. «Skot», s. 146 n.), hnůj vychází z trávicího systému, v němž je zvenčí přijatá, tělu cizí potrava postupně rozebírána — přežvykováním, činností bachoru, žláznatého žaludku, tenkého a tlustého střeva — a při průchodu slizničními stěnami tříděna. Odtud se přecházejí takto své cizosti zbavené, mineralizované trávicí látky do žilní krevní dráhy a dále do jater. Moč naproti tomu je výloučením z tělního nitra, dostává se přes tepennout krevní dráhu do ledviny a dále přes močový měchýř do vnějšího světa. Ledvina třídí tělu vlastní látky a vylučuje v kapalné formě jako moč ty, jež se staly nepotřebnými. Podstatnou součástí moče je močovina, rozkladný produkt bílkovinného metabolismu. Na této dusíkaté sloučenině ještě lpí činnost duševního a životního těla zvířat. S močí nesou ven síly těchto dvou bytostných článků, a právě tyto síly to jsou, které hnojí. Jinak je tomu u kravského hnoje: ten sestává z nestravitelných zbytků krmiva, prostoupených odpadlými hlenovinami trávicích orgánů a impregnovaných výsledkem «kosmicko-kvalitativní analýzy» (srov. kap. «Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já», s. 156 n.). Hnojivé síly moče vytékají z minulostně působící, měsíční astrality skotu — v kravském hnoji se k nim přidávají síly, které v přítomnosti vyzařuje slunce. Jsou to síly, které skot ze svého zvláštního smyslového vztahu ke krmivu vtiskuje hnoji při výkonu «kosmicko-kvalitativní analýzy» — od přežvykování přes trávicí trakt až po zpětně odrážející funkci rohů jako «vlohy Já».<br /> <br /> Kejda se skladuje v jímkách nebo otevřených nadzemních nádobách; podléhá za převážně anaerobních podmínek kvašení. Doporučuje se proto mít k střídavému skladování alespoň dvě nádoby, aby po naplnění bylo k dispozici dostatek času k dozrání. Zušlechtění kejdy se děje mechanickou cestou — mícháním a provzdušňováním — a biologickou, popřípadě {{SE|310}}<br /> <br /> biologicky-dynamickou cestou prostřednictvím přísad. První způsob podporuje aerobní rozkladné a přestavbové procesy, druhý působí řídícím způsobem na celý průběh procesu až ke zralosti. Osvědčenými přísadami, které biologicky zpětně vážou čpavek vzniklý rozpadem močoviny, jsou zušlechtěné komposty chlévského hnoje v malých množstvích, dále nasekaná kopřiva, piliny a dřevní třísky. Biologicky-dynamické kompostní preparáty (viz kap. «Kompostní neboli hnojivé preparáty», s. 360 nn.) se ponoří v průlezných sáčcích do kejdy a hnojůvky, zavěšeny na plaváku. Aby se zabránilo ztrátám dusíku, mohou v otevřených kvasných komorách sloužit i plovoucí přikrývky ze slámy, kopřiv apod. s vpravenými příměsemi suroviny fosforitu a čediče.&lt;ref&gt;Herbert Koepf, Bo D. Petterson, Wolfgang Schaumann: ''Biologische Landwirtschaft'', Stuttgart 1980, 303 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V dnes běžných bezestýlkových ustájeních prasat a skotu vzniká tekutý výkal, kejda. Tato směs vody, hnojůvky a hnoje zkvasí, není-li dále upravována, v páchnoucí, rychle působící hnojivo. Mineralizace látek je značně pokročilá. V biologicky-dynamickém zemědělství by se místo kejdového hospodaření měla — pokud možno — prosazovat příprava pevného chlévského hnoje. V čistě trávnatých oblastech, kde chybí stelivo, nezůstává často jiná volba. O to důležitější je pak přijmout veškerá opatření k zušlechtění kejdy, jak platí i pro hnojůvku. Zpravidla se surová kejda z velkochovů vyvází na pole bez jakékoliv úpravy. Nehledě na takzvané obsahy živin platí za odpadní produkt, jehož je třeba se zbavit — se všemi důsledky v podobě obtěžování zápachem, úniků oxidů dusíku (oxid dusný, N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O), zatížení spodní vody dusičnany, ucpávání půdních pórů hlenovinami, ochuzování půdní flóry a fauny a snižování výživné hodnoty krmiva zejména nízkomolekulárními bílkovinnými sloučeninami. Velká vážnost, jíž se živočišnému hnoji kdysi dostávalo, padla za oběť myšlení v živinách. Při pečlivém zušlechťování, především prostřednictvím biologicky-dynamických preparátů, a dostatečně dlouhém skladování může postupně docházet k tomu, že i z kejdy vznikne trvale působící hnojivo, které se budujícím způsobem zařadí do půdních procesů. {{SE|311}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung_der_hofeigenen_tierischen_Dünger&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Využití statkem vlastního živočišného hnoje ===<br /> <br /> Pro všechny plodiny je hnojení chlévským hnojem dobrodiním: jako čerstvý hnůj pro lilkovité, brambory a rajčata, v přeloženém stavu pro okopaniny a obilniny, a jako vyzrálý, zeměmi prostoupený hnůj pro víceleté polní pícninářství i pro trvalý travní porost, zahradnictví a ovocnářství. Díky trvale vysoké hnojivé síle není nutno hnojit každoročně pro všechny plodiny — v rámci dobře komponovaného osevního postupu v polním hospodářství postačuje jednou za tři roky k okopáninám. Pro dobrou tvorbu výnosu pokrývá potřebu okopanin dávka přibližně 300 dt/ha. Pokud jde o celkové množství hnoje v podniku, je ideální roční dávka jedné velké dobytčí jednotky (VDJ) na ha (1 VDJ odpovídá 500 kg živé hmotnosti). V průměru lze u hovězího stáda včetně odchovu počítat s jednou VDJ na kus. Jedna skotská VDJ produkuje podle množství steliva 80 až 100 dt pevného hnoje. Včetně hnoje ostatních hospodářských zvířat je obsazení jednou VDJ na ha v menších a středních podnicích dosahováno, ba mnohdy i překračováno; u velkých podniků s převahou polního hospodářství klesá počet VDJ na ha hraničně na 0,4 až 0,3. Skotský hnůj tvoří hlavní hmotu a do ní se pokud možno přimísí menší množství hnoje od ostatních hospodářských zvířat. Přebytečné množství hnoje se v rámci osevního postupu zapravuje do sklízejících jařin před hlavní pícní plodinou, a to v dávce přibližně 100 dt.<br /> <br /> Výsev pevného hnoje k okopáninám se zpravidla provádí v předchozím roce na strniště předplodiny. Po lehkém zapravení do půdy následuje meziplodina, která díky pevnému hnoji vytvoří stejně bohatou kořenovou i nadzemní zelenou hmotu — a tím připraví dobrou, zpracovatelnou osivnou vrstvu pro jarní setí okopanin.<br /> <br /> Dobře vyzrálá hnojůvka a v případě nouze i kejda jsou vítanými hnojivy tehdy, jde-li o to napomoci ozimům na jaře k vývojovému skoku. Výpad ozimů a prořídlé porosty po střídavých mrazech na jaře mohou být pobídnuty k intenzivnějšímu odnožování. K tomu napomáhá dusík vázaný v močovině. Tato dusíkatá sloučenina mineralizovaná z bílkovinného metabolismu získává svou specifickou účinnost prostřednictvím astrálních sil, které pocházejí ze soulové složky zvířat a konfigurují látkové složení moči, do níž je dusík zapojen. Dalším aplikačním polem je hnojení strniště s ohledem na rychlý rozvoj meziplodiny zeleného hnojení. Na pastvině je {{SE|312}}<br /> <br /> Použití kejdy v časném jaru je prospěšné, popřípadě při střídavé pastvě po přehonu. Na porosty v plném růstu (zejména okopaniny) by se aplikace kejdy či hnojůvky měla vyhnout.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wirksamkeit_der_hofeigenen,_tierischen_Dünger&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Účinnost hoferních živočišných hnojiv ===<br /> <br /> U každého z hnojiv je třeba se ptát po jeho bytosti, po duševně-astrálním silovém potenciálu, který prostřednictvím životního a fyzického těla uspořádává látky a udržuje je v pohybu tak, aby se ve svém odrazovém obraze mohly fyzicko-smyslově projevit a podle své bytostné povahy působit. Na jednotlivé bytostné rysy divoké fauny a domácích zvířat bylo poukázáno v kapitole „Duševní organizace čili Astralní tělo zemědělského organismu&quot; (s. 111 a násl.). Přitom bylo zjištěno, že každý živočišný druh přispívá svou tělesnou činností jaksi hnojivým příspěvkem k celku přírody. Činností oduševnělého živočišného světa vzniká moudré předivo vztahů, které prostupuje celou přírodu smysl udělujícím způsobem. Mezi býložravými savci jsou to přežvýkavci, jejichž orgánová činnost je organizována tak, aby připravovala hnojivo, jež je s to „bránicový orgán&quot;, půdu, ve vyšší míře oživit a oduševnit. Z pouhého kvantitativního látkového složení to nelze vyčíst. Jde spíše o otázku kvalitativního poměru látek vůči sobě navzájem. Tento poměr nese pečeť bytosti krávy, ovce, kozy atd. Nejvyšší stupeň dokonalosti dosahuje skot. V kapitole „Skot&quot; (s. 146 a násl.) byl učiněn pokus charakterizovat trávicí dění prostoupené a prožité jeho bytostí, jakož i jeho se smyslovým vnímáním spjaté metabolicky aktivní smysly a inteligenci. Hledá-li se odtud porozumění pro dlouhotrvající, blahodárné působení speciálně skotského hnoje na půdu a rostliny, pak snad může být následující úvaha plodná: Rostlina roste na ose Země–Slunce. Kořen směřuje do hloubky k středu Země, stéblo, stonek nebo kmen se vztyčuje svisle do výšky vstříc Slunci. Z této svislé osy vyrůstají listy a větve do šíře a dálky. Listový aparát, rozestírající se plošně do horizontály, přijímá přímou cestou dopadající sluneční a planetární vlivy a zpracovává je v živou substanci, podporován „zemskou šťávou&quot; (xylém) stoupající v stonku, uvnitř kambia. Tento xylém zprostředkovává na jedné straně do horizontály spějícímu růstu životnost výživného humusu a tvarovou sílu {{SE|313}}<br /> <br /> Dauerhumus ve spojení s vápnem, tedy hnojivé síly vlastní rostlinnému kompostu. To platí i pro jemné kořínky rozvětvující se do šířky. Jinak je tomu s kůlovým kořenem, stéblem, stonkem a kmenem. Jejich vertikální impuls nemá po stránce látkové za základ humus jako hnojivo, nýbrž krystalické látky křemene, silikátů a jílových minerálů (srov. kap. «Vznik jílových minerálů a jejich novotvorba», s. 209 n.). Tyto křemenné minerály zprostředkovávají síly slunce, planet a stálic vcházející do rostliny nepřímou cestou. Ty se silou působení jílů soustřeďují do «kosmické vzestupné proudy» v rostlinách.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&lt;/ref&gt; Já člověka, jeho duchovní bytost, mu dává sílu vzpřímení; zvíře je zvířetem proto, že tuto sílu k plnému vzpřímení nemá; má však, jako v jedinečné míře skot, «Já v zárodku». Rostlina si, pevně zakořeněná v zemi, vytváří v «kosmické vzestupné proudění» svou vertikální podobu jako odraz svého nadsmyslového duchovního bytí. Živočišný hnůj může nyní — tak se smíme domýšlet — silou vlohy Já vtělené do něj prostřednictvím astrálního těla a étherického těla zvířete, učinit rostlinnou bytost samostatnější vůči sevření místně daných poměrů výšin a hlubin. Hnůj zprostředkovává rostlině základ k tomu, aby se až do vnější tvorby tvaru individualizovala, aby se důrazněji vlastní bytostnou povahou spojila s působením země i kosmu. Takto viděno je třeba — jak již bylo naznačeno — přiznat především rinderskému hnůji s ohledem na životní souvislost půdy a rostlin «výchovnou» schopnost.<br /> <br /> Hnojiva domácích zvířat (především Wiederkäuer) působí na substanční dění a typusem podmíněné tvarové utváření rostliny. Posilují síly, jimiž nadsmyslová bytost rostliny přichází k zjevu. Projevuje se to v jejím vertikálním směřování na ose kořen–výhonek–květ a — s tím podmíněno — v proměnách listů od báze ke květu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Licht-Schatten-Versuch&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Pokus světlo-stín ===<br /> <br /> V mnohaletém, variantně bohatém polním pokusu byly zkoumány účinky hnojení chlévským hnojovým kompostem ve srovnání s aplikací minerálních solí, dusíku, kyseliny fosforečné, draslíku (NPK) a s ošetřením takzvaným biologicko-dynamickým hornokřemenným preparátem {{SE|314}}<br /> <br /> ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|srov. kap. «Hornokřemenný preparát», s. 348 a n.]]) při plném slunečním světle, v polostínu a hlubokém stínu na žitu, pšenici, ovsu, bramborách, špenátu a ředkvičkách. Program šetření zahrnoval morfologické jevy, řadu analytických parametrů a hodnocení pomocí obrazotvorné metodiky krystalizace chloridu měďnatého.&lt;ref&gt;Manfred Klett: ''Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung'', Darmstadt 1968, 117 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Zde budiž vyzdvižena jen ta část pokusu, která se vztahuje na účinek hnojení chlévským hnojem ve srovnání s aplikací NPK.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Bewertungen_durch_morphologische_Befunde&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Hodnocení morfologickými nálezy ===<br /> <br /> Pokus potvrdil zkušenosti s všestranně kladnými účinky živočišného hnoje v podobě kompostovaného hovězího hnoje — zkušenosti, jež jsou pozornému, pozorujícímu praktikovi odedávna důvěrně známy:<br /> <br /> * Kořen si otevírá větší půdní prostor;<br /> * utváří se druhově ideálním způsobem odpovídajícím své typové vloze;<br /> * kůlový kořen (kosmický typus) mrkve, červené řepy, ředkvičky, špenátu vykazuje silný sklон do hloubky a je po stranách provázen jemným kořenovým větvením pyramidálně se sbíhajícím dolů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#315|obr. 17]]).<br /> * U ředkvičky plodní těleso — ztluštění ''hypokotýlu'' — tíhne k utváření dokonalé kulové podoby, od níž se kořen zřetelně odděluje. U NPK byl tento přechod více řepovitě utvářen; kůlový kořen se vytrácel a větvil se v blízkosti povrchu.<br /> * Také u typusu přirozeně sféricky se utvářejícího, silně rozčleněného kořene (zemitý kořenový typus) — keříčkové fazole, cibule, obilniny — vstupoval u NPK jev dezorientace kořene vůči druhové vloze výrazněji do popředí.<br /> * Pokud jde o výstavbu stébla (délky internodií), byly rozdíly sotva patrné; avšak u hnojení hnojovým kompostem bylo průběžně nápadné prodloužení nejvyššího, klas nesoucího článku stébla. Tento vitalitní výšvih se uplatňoval i u báze stébla vyšším stupněm odnožování, tedy větším počtem klas nesoucích stébel na jednu jednotlivou rostlinu.<br /> * Pokud jde o vývoj listů, přibližuje se při plném denním světle zjevný obraz listů prostorově — tvarem, barvou, ozubením, chlupatostí, členěním čepele listu, pevností ''kutikuly'' — xeromorfnímu ideálnímu typusu druhu, stejně tak časově, v řadě listů od {{SE|315}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 17, S. 315.jpeg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 17: Wurzelbilder von Spinat bei Mistkompostdüngung und NPK-Anwendung im Licht-Schatten-Versuch.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> * ... velkých, laločnatých, peřenosečných, přízemních až po malé, k stonku přiléhající, zašpičatělé v přechodu ke květu. Tato silně rytmicky utvářená zjevná podoba se v variantách s hnojovým kompostem vyjadřuje výrazněji než ve variantách s NPK ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#316|obr. 18]], s. 316). U ''monokotylních'' obilnin se projevuje táž tendence. Při hnojení hnojovým kompostem jsou listy užší, pevněji strukturovány a na listových okrajích a špičkách silněji prokřemeněny. Rostliny NPK kontrastují sklonem k ''hydromorfii'', podobně jako stínové rostliny.<br /> <br /> * Tak jako u ''monokotylních'' (jednoděložných) rostlin je pro ně příznačná internodiální řada od uzliny k uzlině — narůstá směrem nahoru progresivně na délce —, tak u ''dikotylních'' kvetoucích rostlin ... {{SE|316}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 18, S. 316.jpg|center|800px|]]&lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 18: Blattfolgen von Radies bei Mistkompostdüngung im Vergleich zu NPK im Licht-Schatten-Versuch.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Metamorfóza listů.&lt;ref&gt;Wilhelm Troll: ''Allgemeine Botanik'', Stuttgart 1959, 927 S.; Gerbert Grohmann:<br /> ''Die Pflanze'', Berlin 2013, 448 S.; Jochen Bockemühl: «Bildebewegungen im Laubblattbereich höherer Pflanzen», ''Elemente der Naturwissenschaft'' Nr. 4: 7–23, 1966.&lt;/ref&gt; Prostorově zobrazuje dynamiku růstu probíhajícího v čase.<br /> * Metamorfóza listů od bázových listů až po listy přiléhající ke květu je na příkladu ředkvičky zachycena na obrázku 18.<br /> * Základní formy vykazují i v dolní části peřenosečné, v horní části zaoblené, málo členěné a jemně zubaté čepele listu. U následných listů se čepel stále více redukuje na horní část. Ta je pak silně zubatá a progresivně kopinatě zašpičatělá. Toto polární tvarování listů — u primárních oproti následným — je na světle nejostřeji vyjádřeno. Vytrácí se směrem k<br /> {{SE|317}}hlubokému stínu, v němž si následné listy po delší dobu zachovávají habitus primárních listů (menší zubatost, zaoblenější čepel).<br /> * Týž rozdíl se projevuje při porovnání hnojení hnojovým kompostem s NPK. První jde konformně s vlivem světla, u druhého je přeměna listů podobně tlumena jako u rostlin ve stínu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Bewertungen_anhand_der_analytischen_Befunde&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Hodnocení na základě analytických nálezů ===<br /> <br /> Hodnocení na základě porovnávání množství látkových složek je bez zohlednění časového faktoru možné jen podmíněně. Co říká mnoho nějaké látky, co málo? Referenční bod hodnocení musí být hledán v procesuálním dění v rostlině s ohledem na jeden koncový bod. Tímto koncovým bodem — z hlediska výživově-fyziologické hodnoty — je zralost. K ní vedou ve stálé proměně látkových složek procesy výstavby, od ní odvracejí procesy rozpadu. Teprve sledování obojího poskytuje kritéria pro jakkoli spolehlivou výpověď o kvalitě. Z analytiky procesů výstavby získává pojem „fyziologie zralosti&quot; obsah. Přicházejí-li životní procesy v zralosti k odpočinku — enzymatické aktivity se snižují na minimum —, je dosažen optimální stupeň kvality a zajištěna přirozená skladovatelnost po určitou dobu. Zůstanou-li však enzymy v plné zralosti nadále aktivní, setrvává plod fyziologicky ve stavu nezralosti a je po krátké době vystaven rozpadu; jeho výživná hodnota musí být proto hodnocena jako podprůměrná.<br /> <br /> V pokusu světlo–stín byla pomocí poměrových čísel zjišťována dynamika látkové výstavby, od předstupňů signalizujících nezralost k takovým, jež charakterizují stav plné zralosti. Přitom se ukázalo, že u plodů hnojených hnojovým kompostem stupeň proměny látkových kompozic charakteristických pro plnou zralost narůstá:<br /> <br /> * Tak relativní obsah kyseliny askorbové, který se odvozuje z poměru dehydroaskorbové kyseliny (předstupně) ke kyselině askorbové (vitamínu C);<br /> * tak vyšší obsah disacharidů oproti monosacharidům; posledně jmenované jsou znakem stále ještě působící asimilační činnosti;<br /> * tak vyšší relativní obsah bílkovin; ten charakterizuje poměr celkových bílkovin (hrubého proteinu) k čistému, vysoce strukturovanému bílkovině. Hrubý protein, který vedle čistého bílkoviny obsahuje nízkomolekulární bílkovinné sloučeniny až po aminokyseliny a dusíkaté soli, jako jsou dusičnany,<br /> {{SE|318}}<br /> <br /> vykazuje zejména u listové zeleniny s bouřlivým růstem při aplikaci NPK-solí místy skokové nárůsty.<br /> <br /> * Tak velmi nízké enzymatické aktivity oxidující dehydrázy a sacharázy štěpící třtinový cukr ve sklizni pšenice, brambor, zeleniny. Při aplikacích NPK se zvýšily — stejně jako u rostlin ve stínu — skokovitě na úroveň signalizující nezralost.<br /> * Podobné nálezy ve prospěch hnojení hnojovým kompostem ukázaly obsahy kyseliny křemičité a popelnatých složek v pšeničné slámě; u zrna nebyly v tomto ohledu zjistitelné žádné rozdíly v obsazích.<br /> <br /> Běžná rutinní analytika se zpravidla zaměřuje na zjišťování kvantit, jako jsou analýzy reziduí škodlivých látek — ty vedou ke stanovení pochybných limitních hodnot, které musejí být znovu a znovu revidovány — nebo na takzvané hodnototvorné obsahové látky. K interpretaci dat chybí pojmový referenční bod, jako je například v případě pokusu světlo–stín srovnání za definovaných podmínek, nebo jako je relativní, fyziologický stav klidu zralosti, nebo specifická kompozice, v níž se nějaká látka vyskytuje a plní určitou funkci. Spolehlivá výpověď je možná teprve tehdy — a to nejde bez enormního úsilí —, když analytická data poskytují potvrzení pro pojmy, které jsme získali z myslícího nazírání životních jevů.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Bewertung_durch_die_kristalldiagnostische_Methode_der_Kupferchloridkristallisation&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Hodnocení krystaldiagnostickou metodou chloridukřemičitanové krystalizace ===<br /> <br /> Na rozdíl od kauzální analytiky, která se omezuje na zkoumání částí nějakého živého systému, umožňuje «empfindliche Kupferchloridkristallisation» («citlivá krystalizace chloridu měďnatého») po Ehrenfrieda Pfeiffera&lt;ref&gt;Ehrenfried Pfeiffer: 1899–1961, průkopník aplikovaného antroposofického výzkumu, vyvinul — vycházeje z podnětů Rudolfa Steinera pro zkoumání éterických formativních sil — metodu citlivé krystalizace chloridu měďnatého; spolu s Guentherem Wachsmuthem (1893–1963) pod vedením Rudolfa Steinera v letech 1922/23 poprvé připravil rohový hnůj. Do konce třicátých let 20. století vedl spolu s Guentherem Wachsmuthem výzkumnou laboratoř na Goetheanu. Od konce třicátých let rolník a zemědělský poradce v USA.&lt;/ref&gt; morfologicko-diagnostickou cestou získat úsudek o «živém organismu rostliny» jako celku, který se na anorganické rovině zobrazuje jako definovaný fyzikálně-chemický systém. Krystalizace chloridu měďnatého je proto způsobilá, {{SE|319}}<br /> <br /> znázornit éterickou formativní organizaci rostliny v mrtvém zobrazení. Princip spočívá na změně textury krystalizujících jehliček chloridu měďnatého při přídavku různých rostlinných extraktů jako spoluroztouštědel. Na základě této skutečnosti vznikají při krystalizaci na rovných skleněných deskách v klimatizovaných komorách pro přídavek charakteristické a reprodukovatelné jehlicové struktury a strukturní komplexy (textura nebo tracht), které lze srovnávacím způsobem posuzovat.<br /> <br /> Pfeifferovu metodu rozvinulo mnoho badatelů dále, zejména s ohledem na krystalovou diagnostiku: v oblasti humanní medicíny Selawry,&lt;ref&gt;Alla Selawry, Olleg Selawry: ''Die Kupferchloridkristallisation in Naturwissenschaft und Medizin'', Stuttgart 1957, 232 S.&lt;/ref&gt; v oblasti potravin v. Hahn,&lt;ref&gt;Friedrich Vincenz von Hahn: ''Thesigraphie'', Wiesbaden 1962, 244 S.&lt;/ref&gt; v oblasti rostlin Krüger,&lt;ref&gt;H. Krüger: ''Kupferchloridkristallisationen, ein Reagenz auf Gestaltungskräfte des Lebendigen'', Weleda – Schriftenreihe 1/1950.&lt;/ref&gt; v oblasti kvality rostlinných produktů Enquist,&lt;ref&gt;Magda Enquist: ''Strukturveränderungen im Kupferchloridkristallisationsbild von Pflanzen durch Alterung und Düngung'', Lebendige Erde 3, 1961.&lt;/ref&gt; Petterson&lt;ref&gt;Bo D. Petterson (1967): ''Beiträge zur Entwicklung der Kristallisationsmethode mit Kupferchlorid nach Pfeiffer'', Lebendige Erde 18 (1): S. 15–31.&lt;/ref&gt; a pro dnešní stav Doesburg.&lt;ref&gt;Paul Doesburg, Machteld Huber, Jens-Otto Andersen, Miriam Athmann, Guus van der Bie, Jürgen Fritz, Uwe Geier, Joop Hoekman, Johannes Kahl, Gaby Mergardt &amp; Nicolaas Busscher (2014): «Standardization and performance of a visual Gestalt evaluation of biocrystallization patterns reflecting ripening and decomposition processes in food samples», ''Biological Agriculture &amp; Horticulture: An International Journal for Sustainable Production Systems'', DOI: 10.1080/01448765.2014.993705.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Diagnostika krystalové textury obrazců chloridu měďnatého se zakládá na srovnání krystalového obrazce čerstvého extraktu s obrazci z jeho stárnutích stadií. Tomuto postupu leží v základu úvaha, že rychlost, s jakou se čerstvá šťáva za definovaných podmínek rozkládá (stárne), je funkcí hodnoty tohoto extraktu čerstvé šťávy. Zjišťuje se, že stárnoucí — tj. autolyticky a mikrobiálně rozpadající se — rostlinné extrakty se v krystalových obrazcích vtiskují v posloupnosti reprodukovatelných typů krystalových obrazců, takzvaných stárnutích stadií ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|Obrázek 19]], s. 320).<br /> <br /> Tato stadia se od sebe liší tím, že čerstvý rostlinný extrakt vyvolává pro rostlinu specifickou krystalovou texturu, kdežto rozpadající se extrakt vyvolává v rostoucí míře netypické texturní prvky, které se ve výsledku podobají textuře čistě krystalizujícího chloridu měďnatého. Z toho vyplývá jako měřítko pro {{SE|320}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 19, S. 320.jpg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 19: Kristallbilder einer Alterungsreihe von Kartoffeln im Licht-Schatten-Versuch (Var. 9).&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> hodnocení kvality rychlost, s jakou zkoumaná látka, je-li vystavena rozkladu, při krystalizaci prochází postupnými stadii rozpadové řady. Rychlý rozpad je přitom znakem méněcenné kvality. Totéž platí, pokud čerstvý extrakt vzorku vykazuje již znaky obrazce stárnuti z referenční řady.<br /> <br /> V pokusu světlo–stín přistoupil k hodnocení kvality ještě další vztažný bod: variace plného světla, polostínu a hlubokého stínu. Otázka mimo jiné zněla: Lze na pozadí polarity rostlin pěstovaných v plném slunečním světle a ve stínu pomocí krystalizačních obrazců kvalitativně rozlišit působení sil hnojivého kompostu a NPK? Každý druh rostlin zanechává v krystalových obrazcích<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> {{SE|321}}<br /> [[Datei:Abb. 20, S. 321.jpg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 20: Typische Kristalltexturen von Kartoffeln im Licht-Schatten-Versuch.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> charakteristický otisk své éterické formativní organizace. Může-li se tato nerušeně rozvíjet, bez rušivých vlivů, vzniká odpovídající jemně členěný, reprodukovatelný krystalový obrazec. U všech zkoumaných kultur (žito, pšenice, oves a některé druhy zeleniny) vykazují krystalmorfologické nálezy v tendenci nápadnou shodu. Rozdíly mezi hnojením hnojivým kompostem a použitím NPK vystupují přibližně stejně silně jako rozdíly mezi světlem a stínem.<br /> <br /> Typické krystalové textury na příkladu brambor v pokusu světlo–stín znázorňuje obrázek 20.<br /> <br /> Pokud jde o hnojivý kompost ve srovnání s NPK, je třeba «ve světle» srovnávat vždy varianty 9 a 12, resp. 10 a 11, a «v hlubokém stínu» varianty 1 a 4, resp. 2 a 3. Pod «H.Č.» jsou uvedena relativní «krystalizační hodnotová čísla». Ta abstrahují vizuální srovnání. Podle klíče je součet jednotlivých krystalotexturních jevů zachycen v jednom čísle: optimum = 100, pesimum = 0. Školenému pohledu podává krystalový obrazec sám text k pojmové evidenci.<br /> <br /> U všech zkoumaných rostlin, tak i u brambor (obrázek 20), se při přímém slunečním ozáření krystalový obrazec přibližuje příslušnému texturnímu optimu. Každý druh rostlin vtiskuje obrazně svůj éterické organizaci odpovídající krystalový obrazec. U «světelných rostlin» vykazuje tento obrazec dobrou koordinaci jednotlivých strukturních prvků, plynné přechody mezi jehlicovými kmeny a jemnými větvemi a jemné, konturované {{SE|322}}<br /> <br /> jehlice. V hlubokém stínu se pro doplněk specifické uspořádání jehlicových struktur stále více vytrácí ve prospěch obecně radiálního směrování. Větve jehlic se rozšiřují nalépáním jemných větviček; nasazují nepravidelně a v zónách vzdutí jehlicových kmenů. Totéž ukazuje stadium 2 a — v zesílené míře — stadium 3 rozpadové řady varianty 9 v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|obrázku 19]] (s. 320).<br /> <br /> Typus krystalových obrazců v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#3211|obrázku 20]] (s. 321) odpovídá při hnojení hnojivým kompostem světelným variantám, při použití NPK v tendenci stínovým variantám. U posledně jmenovaných jsou zvláště nápadné tyto texturní znaky: tvorba sekundárních zárodečných center při krystalizaci, větvení ve vzdutých zónách, široké radiálně orientované, nepravidelné, méně větvené jehlicové kmeny, nestejně dlouhé, vějířovité jemné větve. Koordinace jehlicových struktur podléhá v menší míře jednotnému utvářecímu principu (srov. var. 11). Ve většině případů se krystalová hodnotová čísla «světelných rostlin» NPK-parcel neliší od těch «stínových rostlin» organicky hnojených pokusných členů. Zvláště nápadná shoda NPK-krystalových obrazců světelných variant s těmi zastíněných pokusných členů svědčí o podstatně sníženém stupni oživení, resp. výživné hodnotě ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|obrázek 19]], var. 2 a 11, s. 320).<br /> <br /> Celkově vzato poukazují staré selské vědění, veškeré praxí ověřené zkušenosti, trvalé hnojicí pokusy&lt;ref&gt;Ernst Klapp: ''Lehrbuch des Acker- und Pflanzenbaus'', Berlin-Hamburg 1958, 503 S.; Edward John Russel: ''The World of the Soil'', London 1957, 242 S.&lt;/ref&gt; i zde ve výňatku reprodukovaný pokus světlo–stín na jedinečný význam hnojení prostřednictvím domácích zvířat, přede vším přežvýkavců. Tito korunují dílo přírody tím, že rozdávají trojí požehnání: svou přítomností a svým hnojem napomáhají<br /> <br /> * středu mezi «Výšinami a Hlubinami», «bránicovému orgánu Boden», k trvalé úrodnosti půdy,<br /> * rostlinám k jejich praobrazu blízkému fenomenálnímu obrazu a substanciálně proformované tvorbě plodů,<br /> * prostřednictvím hofu vlastní krmné základny sobě samým k budování tělesnosti, která v přebytku — jako oběť — přináší výkony nejrůznějšího druhu ve službě a ku prospěchu člověka.<br /> {{SE|323}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufe_3:_Die_Düngung_aus_dem_Geist_des_Menschen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Stoffwechselausscheidungen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Vylučování látkové výměny ===<br /> <br /> V horninách se manifestuje živel „erdig-pevného&quot;. Vznikly z pradávného, látkové výměně podobného životního dění ve vývoji Země a staly se — v podobách krystalů — „dílem&quot;. Teprve procesy zvětrávání, rozpadem krystalických forem, mohou být látky opět pozdviženy do procesů oživené přírody. Jako takové nemají žádnou hnojivou sílu. Rostliny se rozmnožují nejen prostřednictvím semen, nýbrž zároveň prostřednictvím zbytků „obecně-rostlinného&quot;, které v půdě vyvolávají procesy látkové výměny. Minulý život se přeměňuje v „univerzální semeno&quot; humus, který hnojí budoucí život. Zvířata konečně hnojí ze sil své oživěnosti a oduševnělosti. Navenek se to projevuje v takřka nekonečném bohatství variant jejich bytostných činností, dovnitř v činnosti trávení a přípravy oživelého a oduševnělého hnojiva.<br /> <br /> Z uvedené stupňovité posloupnosti by se snadno dalo usoudit, že vylučování člověka by způsobovalo opakované vystupňování hnojivé síly. Opak je však pravdou! Pohled na soustavu bytostných článků člověka a z toho vyplývající trávicí činnost to objasňuje. Čistě v duchu spočívající bytostný jádro člověka prozařuje tělesné bytostné články a upevňuje se v nich v Já-organizaci. Pracuje na těchto bytostných článcích a přetváří je na vyšší stupně jejich vývoje. V tom spočívá další vývoj člověka — takový, který si on sám bude muset v celé budoucnosti dobývat. Nejsilněji pracuje duchovní duše člověka v přítomné době na přetváření zčásti dosud tělem svázaného astrálního těla v tzv. „Geistselbst&quot; působící bez vazby na tělo.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Theosophie, Einführung in übersinnliche Welterkenntnis und Menschenbestimmung'', GA 9, Dornach 2003.&lt;/ref&gt; Tato práce Já na bytostných článcích — tedy také na živém čili étericém těle a fyzickém těle — si žádá sil. Já je přijímá skrze Já-organizaci: duševně prostřednictvím vnímání skrze smysly a tělesně prostřednictvím potravy. Látky a síly Země živí tělo, aby mohla duchovní duše člověka v tomto těle v rozvinutí duševních činností {{SE|324}}<br /> <br /> myšlení, cítění a vůle žít a působit. V případě člověka stojí trávicí dění potravy výlučně v jeho službě, nikoli zároveň ve službě Země. Potravu přijatou z vnějšku využívá zcela pro sebe. Ve srovnání se zvířetem a rostlinou je egoistem. Co člověk vylučuje ledvinami a močovým měchýřem jako tekutinu a tlusté střevo jako tužší látky, je vší živné síly zbaveno, je to mrtvá, bezduchá a bezdušná struska. Tyto látky jsou z životního a duševního kontextu beze zbytku «dekomponovány»; coby N, P, K, Si, Ca atd. jsou vrženy zpět do stavu ryze minerálního a mohou působit jedině v něm.<br /> <br /> Proto jsou lidské výměšky, například v podobě čistírenských kalů jako hnojivo, nevhodné pro produkci lidské potravy. Při cíleném použití jsou «antihnojivem», srovnatelným se synteticky vyrobeným dusíkem ze vzduchu.<br /> <br /> Vlivem materialistického způsobu myšlení — látka je nezávisle na svém původu stále táž látka — se člověk stále znovu přiklání k hledání postupů, jak přece jen využít «hodnotné živiny» N, P, K z lidských výkalů ve prospěch rostlinné výroby. Od produkce zeleniny na takzvaných «závlahových polích» v blízkosti velkoměst se upustilo. Sušení a kompostování čistírenských kalů se s úspěchem praktikuje. Výsledný produkt by však měl být používán výhradně mimo oblast zemědělství, k revitalizačním účelům v oblasti silničního a krajinářského stavitelství.<br /> <br /> Co člověk tělesně zanechává pod vedením duchovní duše, je jí silově vyčerpáno; přírodě nic nevrací. Kde tedy člověk svým duchem hnojivě působí? Je to ta část jeho bytosti, která není svázána s tělem — duchovní duše, jež se v myšlení, cítění a vůli obrací k věcem a bytostem přírody.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Geisttätigkeit_in_der_Arbeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Duchovní činnost v práci ===<br /> <br /> Zvíře rozšiřuje své bytí do životního okruhu, v němž je činné. V této činnosti vládne moudré instinktivní dění, které vytváří předivo vztahů. V tomto smyslu zvíře svým konáním hnojí v hospodářství přírody. Co se děje, podléhá železné nutnosti. Díky probouzejícímu se sebevědomí je člověku vrozena schopnost svobodného jednání. Může se rozhodnout pro to nebo ono, pro dobro nebo zlo, pro pravdu nebo lež. {{SE|325}}<br /> <br /> Co nad tím vším rozhoduje, je svědomí, do nějž nakonec vstupují všechny myšlenky, pocity a impulzy vůle a od nějž dostávají všechny činy svůj zvláštní morálně-etický ráz. Ve starém selství platilo úsloví: «Krok sedláka hnojí.» Chodilo se s uzdami v ruce za pluhem nebo jako rozsévač přes pole nebo v nedělní obchůzce po polích. Jak pravdivé bylo toto úsloví kdysi, tak pravdivé je dnes v proměně. Kdysi bylo ještě bezprostředně z lidového prožívání instinktivní zkušeností, co říká země tomu, kdo po ní kráčí, co hovoří ze stavu nálad okolí, co půda vdechuje, co vydechuje. Pak člověk věděl, co je důsledně udělat jako nejbližší. Dnes musí být jistota «dělat ve správnou chvíli správnou věc správně» znovu získána ze síly vědomostní duše. Při chůzi po poli, třeba po vykonané práci — jsi naplněn mnoha dojmy dne —, cítíš jistotu vyvstávající z neznámých hlubin duše, která nepochází z myšlení vázaného na smysly. Z vnímání celistvosti statku a všech jeho aktuálních životních vazeb víš náhle, co je příštího dne třeba udělat — ať jde o to obrátit pozornost k oblastem statku, jež vypadly z dohledu, nebo o to, že ta či ona kultura naléhavě potřebuje ošetření, jako je hřeblování nebo postřik preparáty. Dostavují se intuice, které z volní sféry temně tušící vysvítají do vědomí. Víš se stojícím v duchovně živém proudu od včerejška k dnešku a od dnešku k zítřku. Nechat ideje myšlenkově tak proudit do práce, aby v práci pocitově uchopily vůli — to uvolňuje cestu pro intuice, které vedou k novému umění hnojení z ducha, k takovému oživování látky, «pevného, zemitého samého».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S.122: «Man muss die Erde direkt beleben, und das kann man nicht, wenn man mineralisierend vorgeht, das kann man nur, wenn man mit Organischem vorgeht, das man in eine entsprechende Lage bringt, sodass es organisierend, belebend auf das Feste, Erdige selber wirken kann.»&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_landwirtschaftliche_Individualität_und_die_biologisch-dynamischen_Präparate&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty ===<br /> <br /> Ze svého duchovědného výzkumu o povaze látek a sil, jakož i o podstatě hnojení vyvinul Rudolf Steiner {{SE|326}}<br /> <br /> jakýsi druh technologie v oblasti živého. Podával pokyny k výrobě a aplikaci biologicko-dynamických hnojivých preparátů. Jde o dva postřikové čili polní preparáty a šest hnojivých čili kompostových preparátů. Ty jsou podle určitých zásad, k nimž bude přistoupeno později, zpravidla vyráběny přímo na samotných statcích a používány ve velmi malých dávkách. Pokud jde o praxi výroby a aplikace, odkazuje se na příslušnou odbornou literaturu. Zde má být učiněn pokus metodicky ukázat — ze souhrnného pohledu na výsledky antroposofického duchovního výzkumu, ze zkušeností žité praxe a z přírodovědně uchopitelných skutečností — cesty poznání a základy úsudku pro porozumění druhu hnojení, který pro běžný materialistický světový názor musí být nutně nepochopitelný.<br /> <br /> Pozadí, které teprve umožňuje rozeznat a prožít hlubší smysl kola biologicko-dynamických preparátů, tvoří všezahrnující základní idea «zemědělské individuality», její tělesný organismus a ideové souvislosti, jež konstituují biologicko-dynamický statek jako do značné míry uzavřenou celistvost v sobě samé. Jako na jedné straně práce s preparáty vytváří — jakoby zdola z volní sféry — základ zkušenosti, tak je na druhé straně, na tom vybudovaná, poznávací práce na nadsmyslové bytostné skutečnosti nutným doplněním shora. Duchovní poznání a poznání přírody musejí v konání splynout; teprve v konkrétním zacházení vytvářejí pravé obrazy, skrze něž se každá jednotlivost začleňuje do vyššího celku. Co takto jako pravý obraz ducha vzplane v duši, nabývá v jednotlivých preparátech látečné vnější podoby a pokračuje ve specifické silové účinnosti dál do přírodní souvislosti.<br /> <br /> V organismu zemědělského statku se individualizují výškové čili univerzální síly, vyzařující z periferie stálic, ze sfér planet a Slunce, i hloubkové čili centrální síly vyzařující ze Země. {{SE|327}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 21, S. 327.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 21: Die Präparate als Mittler der Höhen- und Tiefenkräfte im Organismus der landwirtschaftlichen Individualität.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Tato individuace se uskutečňuje v půdě, ve vyrovnávajícím středu výšin a hlubin, ve smyslu jakési srdeční a plicní funkce. Projevuje se v podobě rostliny ve svisle vzhůru pnoucím výhonku a v kůlovém kořenu rostoucím do hloubky, jakož i v horizontálně se rozrůstajícím listovém a jemnokořínovém systému. Na cestě individuace se každé pozemské stanoviště rozvíjí nejprve v «organismus v přirozeném růstu». I v něm je vložena trojnost: kořenový pól pod zemí, pól látkové výměny nad zemí a půda, která se jako rytmická mitte člení mezi nimi. Skrze ideu a vůli, to jest skrze umem řízenou ruku člověka, tato individuace pokračuje k výtvárnému utvářování «zemědělské individuality». Člověk sám jako bytost v dění dává i jí povahu bytosti v dění. Tento cíl — vštípit vývojový princip půdě, středu zemědělské individuality — bude napříště úlohou zemědělství. Prostředkem k tomu je hnojení, a to právě ono, jež má svůj původ v duchu člověka. Míní se tím biologicko-dynamické hnojivé preparáty, jakožto {{SE|328}}<br /> <br /> «látečné nosiče vývoje». Ty sbírají síly Nahoře a Dole v bránicovém orgánu půdy, zduchovňují, oduševňují a oživují tuto rytmickou mitte a starají se o transsubstanciaci fyzicko-minerálního. Mimo křemenný preparát, který v pólu látkové výměny přes vzduch a teplo v břiše zemědělského organismu podněcuje životní procesy, procesy tvorby plodů a zrání rostlin, rozvíjejí rohový hnůj a kompostové preparáty svou bytostnou účinnost přes kořenový pól a přes rytmickou mittu. Podporují a soustřeďují všechny ty půdní procesy, jež rostlinu z kořenového pólu ve smyslu zmíněné «kosmické vzestupné proudění» proudění solí, vody a sil nechávají vertikálně narůstat do hloubky i výše. Vyrostlá podoba je obrazem tohoto působení sil ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#327|Obrázek 21]], s. 327).<br /> <br /> Biologicko-dynamické preparáty jsou vynálezy lidského ducha, účinná umělecká zručnost, jejíž původ spočívá ve zkoumání světa bytostně-nadsmyslového. Jsou uchopitelné pouze duchovně-nadsmyslově, to jest cestou, na níž se duchovní duše člověka skrze dlouhé a přísné školení stává schopnou leibfreier poznání. Leibfrei znamená, že poznávající již nepotřebuje tělesných smyslů, aby měl myšlenky, nýbrž svět bytostí se na první vyšší poznávací stupni sám zobrazuje v myšlenkových obrazech: v imaginacích. Ty jsou otisky životatvořivé duchovní skutečnosti, zatímco myšlenky vázané na smysly a rozum se opírají o svět jevů; v tomto případě je vnější forma fenoménem. V leibfreier nazírání poznává duchovní badatel to duchovně-bytostné, jež v pozemském bytí tyto formy vytváří. Poznává, jak tyto formy, které představují náš svět jevů, jsou odumřelými koncovými body vývoje z ducha, který v průběhu dlouhých epoch předcházel. Spatřuje v každém jevovém tvaru v přírodní souvislosti, například u růže, lilie nebo krystalu, jedno «evolutivní dosažení», umělecké dílo odumřelé do formy. Spatřuje konec, věda přitom o jeho počátku. A tak se duchovnímu badateli klade otázka: Skrývá konec, dílo stvoření, zárodek k novému vše-objímajícímu dění? Může, ba musí být toto skryté evolutivní dosažení poznáno a skrze ducha, srdce a ruku člověka, který si uvědomuje své budoucí úkoly, uchopeno a přivedeno k rozvinutí? Neleží snad v tomto zárodku hledaná jiskra k nové zemědělské kultuře? A nejsou snad ideové obsahy «Zemědělského kurzu» — a zde umělecky duchovědný záměr vynálezu {{SE|329}}<br /> <br /> biologicko-dynamické preparáty, odpověď na výše položenou otázku? Rudolf Steiner leibfreier Wesenserkenntnisí zkoumal zárodečné, skryté v minerální, rostlinné a živočišné říši, a na základě těchto poznání vytvořil metodický princip, skrze nějž mohou být evolutivní dosažení ve spoli napětí kosmu a Země přivedena do nových vztahových poměrů. Plody z evolučních linií minulosti vstupují skrze lidskou ruku do vztahových poměrů zcela nového druhu, jež inaugurují nové dění, které to, co se stalo, proměňuje. Tento proměňující proces je pro každý z preparátů jiný; metodický postup, jenž leží v základu výroby preparátů, je však v principu u všech stejný nebo podobný; je to téma s variacemi. Aby bylo možno dospět k hlubšímu porozumění tohoto tématu, musí být popsány tři výzkumné cesty.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_geisteswissenschaftliche_Forschungsweg&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Duchovněvědecká výzkumná cesta ===<br /> <br /> Jako má přírodní výzkum za předmět smyslové jevy, tak má duchovní výzkum za předmět zjevení duchovní říšě bytostí. Výsledky tohoto posledního se představují myslícímu vědomí v ideových formách. Ukazují se oděny do určitého slovního znění přiměřeného idejím. To je fenomén. Čím přesněji a nestranněji toto slovní znění studujeme, tím jasněji se v myšlení rozsvěcuje duchovní obsah ideje. První krok tedy k porozumění duchovněvědeckým výsledkům v osmi přednáškách «Zemědělského kurzu» je studium přesného slovního znění. Při povrchním čtení lze snadno sejít z cesty a namísto orla najít jen jednotlivá pera. V kurzu jsou z antroposofické duchovní vědy před posluchačstvem, výlučně obeznámeným se zemědělstvím, rozebírána nejvyšší duchovní poznání, prostupující přírodní říšě, v jejich vztahu ke konkrétní zemědělské praxi. Vynaloží-li se při studiu textu úsilí o co největší nestrannost, pak slovní znění, v němž jsou nadsmyslové výsledky líčeny tak a ne jinak, je stejně tak danou skutečností jako každý smyslový fenomén.<br /> <br /> Vylíčení Rudolfa Steinera týkající se preparátů poukazují na vztahy, jež jsou zčásti přirozeně dány (například u léčivých rostlin vztahová souvislost určitých pozemských látek a jejich léčivých účinků), zčásti na vztahy, které teprve skrze ducha a ruku {{SE|330}}<br /> <br /> člověka teprve originárně vytvořeny (například vytvoření vztahu mezi rostlinnými substancemi a hůlennými orgány ze živočišné říše).<br /> <br /> Zde se uskutečňuje druhý výzkumný krok: člověk si musí přivést k prožité zkušenosti sám o sobě založený vztahový souvislost, to jest musí ho sám vykonat. V tomto konání se sám stává součástí dění. Aby byl tento druhý krok dále osvětlen, doporučuje se — jakoby jako přemostění — rozšířit studium na další oblasti duchovního bádání, naprosto centrálně na základní spisy Rudolfa Steinera&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?'', GA 10, Dornach 1992.&lt;/ref&gt; &lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Theosophie – Einführung in übersinnliche Welterkenntnis und Menschenbestimmung'', GA 9, Dornach 2003.&lt;/ref&gt; i na přednáškové cykly o pedagogice, medicíně, o přírodní vědě, umění, sociální otázce atd. Ač se tato témata zdají ležet daleko od zemědělství, přesto při důkladném studiu nečekaným způsobem rozšiřují, posilují a prohlubují porozumění obsahům «Zemědělského kurzu».<br /> <br /> Jako třetí krok vlastního badatelského prohlubování přistupuje meditativní cvičení. Člověk se musí pokusit obsahy «Zemědělského kurzu» myslícím způsobem zvnitřnit, mít je stále přítomné ve vší práci a nechat je stát se čilou substancí vědomostní duše. Tato ideová substance má moc bezprostředně podněcovat k práci. Její pravá bytostná povaha se odhaluje teprve ve vykonávání a v jeho důsledcích. Biologicko-dynamické preparáty získávají svůj smysl teprve v bezpodmínečném konání. Neboť teprve v konání se stávají bytostně skutečnými. V ideové formě jimi ještě nejsou — ta se naplňuje bytostí — jakoby z budoucnosti — teprve tehdy, když se stane svobodným činem. Cesta k tomu otevírá pohled na vyšší poznávací stupně Imaginace, Inspirace a Intuice, jejichž dobytí stojí před lidstvem jako budoucí cíl. Duchovní badatel touto cestou předešel. My stojíme skromně na počátku. Na základě výsledků duchovního bádání však můžeme ze síly vědomostní duše dobýt duchovní jistotu, že jsme na správné cestě. Na této cestě si cvičením získáváme nové umění, které «proměňuje nitro přírody».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 58: «Wir stehen auch vor einer großen Umwandlung des Innern der Natur.»&lt;/ref&gt; {{SE|331}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_naturwissenschaftlich-goetheanistische_Forschungsweg&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Přírodovědně-goetheánská výzkumná cesta ===<br /> <br /> Prostředky k přípravě preparátů jsou odebírány z říše minerální, rostlinné a živočišné a jsou vystaveny stavům fyzičnosti světa, živlům země, vody, vzduchu a tepla a v nich účinným rytmům ročních období. Antroposofický duchovní výzkum obrací tedy pohled na Co a Jak smyslově vnímatelného světa: na Co, například určité léčivé rostliny a živočišné orgánové obaly; na Jak, například vystavení silám léta nad zemí v prostředí vzduchu a tepla a silám zimy pod zemí v oblasti vodnatě-zemitého. Tím se pod zorným úhlem duchovního bádání stává smyslově vnímatelná příroda sama v nejširším rozsahu předmětem přírodovědeckých otázek, například: jaký podnět dává pampeliška lékařská (''Taraxacum officinalis'') z morfologického a fyziologického hlediska ohledně svého vztahu ke draslíku země a ke křemičitosti v nejjemnějším rozložení v obvodu Země, a jaké zvláštnosti a funkce pobřišnice skotu jsou to, díky nimž se právě tento orgán jeví jako vhodný k obalení pampeliškových květních úborů v průběhu preparace. Rozumí se samo sebou, že zde míněný přírodovědecký badatelský přístup nemůže být kvantifikující, nýbrž takový, který na základě vnímání smyslově vnímatelných faktů tvoří pojmy, jež mohou v běžném poznávání sloužit jako opora porozumění nadsmyslové anschauung.<br /> <br /> Přírodovědecká výzkumná cesta ostří pohled pro jednotlivý smyslově vnímatelný jev a hledá souvislost s onou celistvostí, na niž jako na výsledek svého bádání poukazuje duchovní věda. Goetheanistická přírodověda a antroposofická duchovní věda vstupují do vzájemně osvětlujícího dialogu.<br /> <br /> V zodpovídání otázek po přednášce na Technické vysoké škole ve Stuttgartu dne 17. června 1920 říká Rudolf Steiner: «Proto to, čím má být duchovní věda v zásadě, není nic jiného než fenomenologie; ale fenomenologie, která se nespokojuje s pozorováním jednotlivých fenoménů, nýbrž čte v souvislostech fenoménů. […] Ale porozumí se pak také, rozumí-li někdo fenomenologii tak jako Goethe – a duchovní věda je jen pokročilý goetheanismus.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Verhältnis der Anthroposophie zur Naturwissenschaft. Grundlagen und Methoden'', GA 75, Vortrag vom 17. Juni 1920, Dornach 2010.&lt;/ref&gt; {{SE|332}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Forschungsweg_der_Willenserfahrung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Výzkumná cesta zkušenosti vůle ===<br /> <br /> Na obou výše zmíněných výzkumných cestách začínáme obrazně zakoušet vnitřní souvislost každého jednotlivého preparátu. Plně prožitkově nasycen se však tento ideový celek stane teprve tehdy, když jej v opakovaném cvičení sami necháme stát se činem. V prožívání skutečnost zakládající moci ideje při přípravě preparátů se otevírají stále hlubší vrstvy porozumění. Zakoušíme sami sebe — podobně jako umělec — jako prostředníka, který látce vštěpuje cosi, co jako výsledek duchovního bádání oživuje v duševním vnímání. Duchovní obsah ideje, který se takto v sobě samém stále více osvětluje, je zárukou, že z toho vzešlý čin není pouhým svévolným aktem. Neboť čin v procesu výroby preparátů vytváří vztahy mezi přírodními objekty, např. mezi květy pampelišky a obalujícím pobřišnicí skotu, jež nejsou výrazem působícího přírodního zákona. Nezakládá se to v přírodě, v žádné jí vlastní síle (vůli), nýbrž v poznání ducha, které se prostřednictvím lidské vůle jako účinné agens vštěpuje přírodnímu dění.<br /> <br /> Tak se při práci s preparáty stává ideou nesená vůle prožitkovým prazákladem; sami si vytváříme jevy, které zpočátku buď z velké části zůstávají nevědomé, anebo z hlubších duševních vrstev vystupují jako pocity, nálady do myslícího vědomí. Na tyto je třeba při každém kroku preparace, resp. při aplikaci preparátů, soustřeďovat pozornost. Pohled badatele přitom směřuje dvěma směry: jeden vede zvenku dovnitř, druhý zevnitř ven.<br /> <br /> V případě pohledu zvenku dovnitř sestupujeme v projevu vůle, tedy v práci, do duchovní skutečnosti světa. Co se tam v nitru odehrává, zůstává z velké části nevědomé; například tehdy, když při přípravě preparátu z řebříčku plníme květy řebříčku do jelení měchýře. Vůbec bychom to nedělali, kdyby vůle nebyla impulsována duchem, který přebývá v oné ideji, k níž jejímu pochopení přibližujeme na obou výše zmíněných výzkumných cestách. Tak se v konání, jež je zpočátku prožíváno jen jako vnější děj, prověřuje ideový obsah vzplanuvší v myslícím vědomí. Prověřuje se jako vnitřní děj na skryté duchovní skutečnosti, v níž tento ideový obsah v konání tvůrčím způsobem zakládá nový vztah. Tato cesta zvenku dovnitř je cestou cvičení, tj. rok od roku {{SE|333}}<br /> <br /> opakovaného konání. Na této vědomě zvolené cvičné cestě ovšem nedospíváme k abstraktnímu poznání, jež by bylo možno uchopit jako přírodní zákon. Co však z takového poznávacího úsilí vzejít může, je postupující prohlubování smýšlení. Stává se objektivním duchovním základem, v němž se může utvářet osobní vztah, například ke krokům preparace. Idea duchovní vědy, uchopená zpočátku myšlením, proměňuje vůli vnitřně v sílu oddanosti, lásky, jež tuto práci činí svobodným činem.<br /> <br /> Pohled zevnitř ven obrací pozornost na přírodní souvislost, do níž s idejemi duchovního bádání při přípravě a aplikaci preparátů pracovně vstupujeme. Tu způsobujeme proměnu ve vlastním nitru, ve smyslu prohloubení porozumění, a rovněž proměnu «Inneren der Natur» («nitra přírody»).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 58: «Wir stehen auch vor einer großen Umwandlung des Innern der Natur.» (Stojíme také před velkou proměnou nitra přírody.)&lt;/ref&gt; Obě proměny stojí prostřednictvím ideami vedenou vůlí, tj. přes most práce, v duchovně reálném vztahu k sobě navzájem. Tak lze každý krok preparace doprovázet otázkou, jaký proměnový proces se odehrává; například v případě heřmánkového preparátu, když jsou květy heřmánku, obaleny tenkým střevem skotu, přes zimu zahrabány do země. V procesu přípravy všech preparátů se odehrávají proměnové kroky, jež vedou k novým látkovým stvořením s novými vlastnostmi. Každá z těchto nových kompozic látek má potenciál vlastností, který jako hnojivé působení způsobuje specifické proměny v živém. Směr naší badatelské pozornosti ohledně těchto hnojivých účinků nám ukazuje sám Rudolf Steiner. Poukazuje na to, že jako účinek preparátů se v živém odehrávají určité látkovopřeměnné procesy, a charakterizuje jejich působení na půdu a rostliny například jako «belebend», «gesundend», «durchvernünftigend», «empfindsammachend» (oživující, uzdravující, pronikající rozumem, schopnost vnímání probouzející).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999, Vortrag vom 13. Juni 1924.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tyto takto označené kvality — výsledky hnojivých látkových novotvoření z duchovního bádání na rovině živého a duševního — se mohou postupně stát vnitřní zkušeností, pokud se prostřednictvím prožitkového prazákladu činu pokusíme cítivě sledovat síly proměny do nitra přírody. {{SE|334}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Herstellung,_Anwendung_und_Wirksamkeit_der_Präparate_im_Jahreslauf&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Výroba, použití a účinnost preparátů v průběhu roku ===<br /> <br /> Výše zmíněné výzkumné cesty otevírají tři roviny zkušenosti skutečnosti v práci s preparáty. Tyto roviny se navzájem podmiňují. Žádné z nich se při poctivém hledání porozumění nelze vzdát. V průběhu roku existují dva kulminační body, v nichž lze toto zvláštním způsobem pozvednout do vědomí a přitom mu dát slavnostní ráz. V jarním čase jsou to dny po Velikonocích a na podzim dny kolem Michaeli. V obou dobách jsou určité preparáty vyjímány ze země a pečlivě uloženy, jiné jsou zhotoveny a vystaveny ročně-rytmicky působícím silám léta nad zemí nebo pod zemí a zimy pod zemí. Na některých místech se obě události usilují proměnit ve vyzdvižené svátky v průběhu roku — především Michalský den 29. září, na němž mohou spolupracovat nejen všichni na statku činní lidé, nýbrž i zájemci ze sociálního okolí. Ve smyslu tří výzkumných cest lze takový den uspořádat tak, že se nejprve přečtou místa v «Zemědělském kurzu», která se vztahují k právě zhotovovaným preparátům; pak může následovat rozjímání, jež se pokouší charakterizovat tu či onu preparátovou rostlinu nebo živočišnou orgánovou obalovou schránku v jejích zvláštních vlastnostech; nakonec je další průběh dne věnován vlastní činnosti výroby a pozorováním a zkušenostem, jichž se přitom lze dobýt.<br /> <br /> Veškeré úsilí má být zaměřeno na to, aby slavnostní ráz nebyl zajišťován především «vnějšími přísadami», nýbrž aby z vážnosti rozjímání a z radostnosti společné činnosti vyrostla ta pravá nálada. Podaří-li se to, je v takovýchto dnech snadno postřehnout, že práci s preparáty — jednotlivci i v pospolitosti — je vlastní prvek svobodného tvůrčího tvoření.<br /> <br /> Mezi oběma těmito kulminačními body v průběhu roku jsou to jednotlivé výrobní kroky preparátů, které v provozním pracovním rytmu vytvářejí po velkou část roku vyzdvižené hodiny: na jaře a v létě sběr preparátových rostlin, na jaře a na podzim obstarávání živočišných orgánových obalových schránek a v zimě a časném jaru výroba křemičité moučky. Každý jednotlivý krok, vždy<br /> <br /> vydávání preparátů — vždy je třeba mít v mysli průběh výroby celku preparátů, věci dělat včas a zůstat v nitřní oddanosti spojeni s děním i tehdy, kdy preparáty v zemi nebo nad zemí jsou vystaveny silám země a kosmu. K tomu každodenní pracovní logika nedává žádný podnět. Člověk si to musí sám vydobýt — nebo to společně chtít. {{SE|335}}<br /> <br /> Bereme-li v procesu výroby preparátů z přírody něco, pak jí jejich použitím přidáváme něco nového. Jako tkivem «individualizujících opatření» prostupujeme při aplikaci preparátů prostorově členěný, v časových rytmech žijící a rok od roku postupující zemědělský organismus. Zkusme si představit, jak v rámci tohoto organismu každá kultura — podle druhu a doby růstu — přichází k požitku účinků preparátů: ať už jde o polní plodiny v polním a zeleninovém hospodářství, louky a pastviny, ovocné stromy — ať jsou to polní preparáty od setí až do zralosti, nebo jiné preparáty, které přes kompost nebo hnůj ladí úrodnost půdy na rostlinám přiměřený poměr kosmu a země. Prožíváme bezprostředně, jak každé opatření při aplikaci sice míří bodově na tento lán nebo onu kulturu, jak ale odtud působí do celku hospodářského organismu. Každá rostlina, každá kultura se otevírá kosmicko-pozemskému okolí a stává se sama — až do látkové konfigurace — jeho obrazem.<br /> <br /> Ve spoluprožívání si lze uvědomit, jak se zemědělství teprve tímto tkivem činností a jejich účinky uzavírá do celku organismu — a to tím více, čím více se hospodářský provoz vnitřně diferencuje do rozmanitosti na sebe se vztahujících orgánových funkcí. Můžeme si udělat představu, jak prostorové vedle sebe polních plodin se proplétá vztažně k sobě právě tak jako jejich časové po sobě v osevním postupu.<br /> <br /> Pohledem na celkový rozsah působení preparátů v průběhu roku si lze uvědomit, jak ideje čerpané z duchovního bádání, které jinak v nás takto prostě žijí, se naší činností stávají navenek účinnými v přírodní souvislosti hospodářství a povznášejí je k tomu, co Rudolf Steiner nazývá «skutečně v sobě uzavřenou individualitou».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlage zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1979, S. 42.&lt;/ref&gt; {{SE|336}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Grundlegende_Aspekte_zur_Methodik_der_Herstellung_und_Anwendung_der_Präparate&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Základní aspekty k metodice výroby a aplikace preparátů ===<br /> <br /> V úvodu k tématu hnojivých preparátů poukazuje Rudolf Steiner na skutečnost, že zemědělství nutně provozuje „kořistnické hospodaření“. Proudem prvovýroby, která opouští statek, se hlavový a látkově-výměnný pól zemědělské individuality ochuzuje o látky a síly.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlage zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 120.&lt;/ref&gt; Úkolem hnojení je zde nejprve vytvořit vyrovnání. Pokud jde o látky a síly, zajišťují to hnojiva prvního stupně z oživlé přírody rostlin a druhého stupně z oduševnělé přírody zvířat. Pro ty látky a síly, které oživují zemi ve vyšším smyslu a které člověk v průběhu svého duchovně-duševního vývoje potřebuje jako potravu, musí začít působit síly z kosmu, pro něž se země musí teprve stát vnímavou. K tomu je zapotřebí nových látkových kompozic, které se v přírodě nevyskytují a které jsou schopny oživit neživé bytí hmoty a znovu ji otevřít jejímu duchovnímu původu. „Hmota“ – tak zní výsledek duchovního bádání Rudolfa Steinera – „je vybudována v tom smyslu, jak ji Kristus postupně uspořádal.“&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit'', GA 15, Dornach 1987, S. 66.&lt;/ref&gt; Toto přísně zákonité uspořádání látek nacházíme jako výsledek evoluce. V přírodních vědách je vynikajícím předmětem chemie. U třetího stupně hnojení jde tedy o to, vytvořit látkové a silové kompozice, které z již hotového díla přírodních říší vyjímají určité plody evoluce a uvádějí je do nových vzájemných vztahů. K tomu ukazuje antroposofická duchovní věda cestu, na níž je ponecháno na svobodě člověka, aby navázal na evoluční působení Krista. V tom lze spatřovat smysl a význam biologicko-dynamických preparátů. Metodická kostra jejich přípravy se odvozuje od trichotomie člověka, tedy od těla, duše a ducha, a při pohledu do přírody od Paracelsových „Tria Principia“, od Sal, Merkur a Sulfur, názorového postoje středověkých alchymistů navazujícího na staré mysterijní vědění. Tato trojice v jednotě se v novověku objevuje u rosekruciánů, filozoficky u Hegela jako „teze, antiteze a syntéza“ a v Goethově nazírání přírody {{SE|337}}<br /> <br /> v principu „polarity, metamorfózy a stupňování“. Trojice v jednotě neboli trojčlennost je imanentní veškerému bytí – v minulosti, přítomnosti i budoucnosti, nebo trinitárně řečeno ve „Otci, Synu a Duchu Svatém“.<br /> <br /> Myšlení v polaritách je klíčem k pochopení evoluce. Formálně konstituuje způsob Goethova pozorování přírody; příkladně jej rozvádí ve své „Metamorfóze rostlin“.&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Die Metamorphose der Pflanzen'', in: ''Goethes Werke. Naturwissenschaftliche Schriften'', hrsg. v. Rudolf Steiner, Band 1, in: ''Kürschners Deutsche National-Litteratur'', Berlin und Stuttgart 1887 (Reprint Dornach 1975).&lt;/ref&gt; Goethe jako člověk oka navázal ve svém bádání na to, co je z rostliny viditelné jako nadzemní útvar, její podzemní část, kořen, zůstala mimo dohled. Zahrneme-li i ten – v procesu abstrakce je třeba zviditelnit neviditelné tím, že kořen odkryjeme ze země –, stává se polarita kořen-květ názornou. Prajednota rostliny je v pozemském bytí rozštěpena do dvou pólů. To, co je merkurialně spojuje, je sled listů vynášený vzhůru stonkem. List symbolizuje střed mezi póly. Ve stupňování této trojice se útvar rostliny jeví jako celek, který se v květu nejčistěji stává obrazem své podstaty.<br /> <br /> Tato trojice je v zárodku semene založena jemně a ve vzájemné sounáležitosti. Vycházejíc ze středu, ze zárodečného pupenu, se diferencuje a odděluje kořen dolů a výhon nahoru. Všude ve stvořitelském díle přírody nalezneme střed mezi dvěma póly, který je však ve svých merkuriálních funkcích determinován. V trojici kořene, květu a střed tvořícího listu je rostlina dokonalým dílem. To platí i pro to, co je na člověku přírodou, pro jeho tělo a jeho orgány. Například kožní orgán, který se člení na inervovanou, smyslově aktivní pokožku (''epidermis''), prokrvenou škáru (''corium'') a látkově-výměnně aktivní podkoží (''subcutis''). Totéž platí pro zemědělský organismus: smyslová funkce hornin v hlubinách, trávicí aktivita ve větru a počasí ve výšinách a jako střední článek půda.<br /> <br /> Jinak je tomu u člověka, jakmile začne ve svobodném sebeurčení přebírat vládu nad duší. Tehdy se učí, jak to vyjadřuje Goethe, „poučovat své orgány“.&lt;ref&gt;«Das Tier wird durch seine Organe belehrt; der Mensch belehrt die seinigen und beherrscht sie», Johann Wolfgang von Goethe: ''Maximen und Reflexionen'', «Aus dem Nachlass – Über Natur und Naturwissenschaft».&lt;/ref&gt; Učí se vychovávat svou duši, která rytmicky zprostředkovává mezi duchem a tělem, ke stále vyšším stupňům {{SE|338}}<br /> <br /> samostatnosti. V té míře, v jaké o to usiluje, k čemuž je předurčen, vystupuje krok za krokem ze své tělesné vázanosti a zároveň z vázanosti smyslů na přírodní bytí. Povyšuje se nad přírodu a zároveň v ní koření. Nemusí se pak cítit povolán darovat přirozenému bytí Země něco, co tato ze sebe sama mít nemůže, co by musela navěky postrádat? Jistě, každá forma láskyplné náklonnosti je zde na místě. Může se však omezit pouze na ochranu, na zachování stávajícího, nebo musí být Zemi, jež se stala dílem, a s ní i kosmu, vštípen nový evoluční princip ve smyslu „stvoření z ničeho“, které není způsobeno žádnou vnější nutností, nýbrž které pramení jako svobodný čin z duchovně-duševní podstaty člověka?&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Menschenkunde'', GA 107, Dornach 1988, Vortrag «Evolution, Involution und Schöpfung aus dem Nichts», 17. Juni 1909.&lt;/ref&gt; V odpovědi na tuto otázku, smíme se domnívat, koncipoval Rudolf Steiner z poznání proudu času přicházejícího z budoucnosti biologicko-dynamické preparáty, jakoby „hnojivo“ pro proud času z minulosti, který se stal uměleckým dílem stvoření. Může se to zdát příliš velkolepě myšleno. Avšak ten, kdo v poznání srdcem pěstuje praktické zacházení s preparáty, může v hlubším cítění získat jistotu v úsudku, že jejich používání značí úplně první začátek v naznačeném směru. Způsob jejich přípravy se přísně řídí principem trojice – avšak novým způsobem; nečlení se podle dané prajednoty, nýbrž buduje se z produktů minulých evolučních linií. Tyto produkty, fyzicko-minerální (křemen) Země, oživlé z říše rostlin (květy) a oduševnělé z říše zvířat (orgány), tvoří póly polarity, která není dána přírodou. To, co tyto konečné produkty evoluce vzájemně vztahuje, a tím nechává vzniknout nové polaritě, a co tuto polaritu stupňuje k syntéze nové trojice, je ideou vedená vůle člověka. Idea a vůle jsou tvůrci nového středu (viz obrázky 23, 24, 25), nových látkových kompozic, které jsou nositeli sil fyzické, étericko-živé, astrálně-oduševnělé a duchovní povahy. Cestou duchovního bádání je do srdcí a rukou lidí vloženo duchovní bohatství, ideje, které mohou v proměně svobodným činem pokračovat v „díle“ uspořádání látek „Kristem“. Nová látková uspořádání preparátů jsou vynálezy duchovního bádání z nadpřírody, tak jako je syntéza amoniaku výsledkem bádání v {{SE|339}}<br /> <br /> anorganicko-fyzikální přírodě a atomová technologie výsledkem bádání v podpřírodě. V prvním případě se jedná o na umění povýšené zacházení s látkovými kompozicemi ze sféry života, duševna a ducha, aby se oživila hmota propadající smrti, to „pevné, zemské“. V obou posledních případech hrozí, že životodárná síla rostlinné přírody zakrní, respektive že bude zničeno bytí všeho stvoření na Zemi.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Annäherung_an_ein_Verständnis_der_Ausgangsstoffe_für_die_Präparation&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci ===<br /> <br /> Zástupcem minerální říše je krystal křemene a také ortoklas (draselný živec); z rostlinné říše jsou to řebříček (''Achillea millefolium''), heřmánek (''Matricaria recutita''), kopřiva (''Urtica dioica''), dubová kůra (''Quercus robur''), pampeliška (''Taraxacum officinalis'') a kozlík lékařský (''Valeriana officinalis''); z říše zvířat přichází v úvahu kravský hnůj a jednotlivé orgány, především krávy, v jednom případě vysoké zvěře. Všechny tyto výchozí látky jsou konečnými produkty evoluce s vlastnostmi, které nelze odvodit z jednotlivých prvků a jejich vlastností, jež se podílejí na složení výchozích látek. Jak již bylo několikrát naznačeno, plní křišťál (SiO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) v hospodaření přírody jakousi smyslovou funkci vůči silám, které jako tvarotvorné síly vyzařují z nejvzdálenějšího kosmu a každoročně opakovaně pomáhají rostlinám k jejich podobě, kterou přijaly v průběhu evoluce. Může být tato smyslová funkce křemene, která se uplatňuje pod zemí v prostoru kořenů, přepólována tak, aby nad zemí v listoví metabolicky aktivně zachycovala působení planet?<br /> <br /> A naopak, může být odumírající život rostliny podroben takovému procesu proměny, že pod zemí v kořenech podnítí smyslové procesy vůči tomu pouze minerálnímu v pevném a tekutém stavu? Těmto otázkám se budeme věnovat samostatně v následující kapitole.<br /> <br /> Při přípravě kompostových neboli hnojivých preparátů je výchozí otázkou: Jak lze novým způsobem oživit to „pevné, zemské“, tedy anorganicky mrtvé, v pouhý prvek rozložené (K, Ca, Fe, Si, P)? Výchozí látky k tomu poskytují výše uvedené preparátové rostliny a určitá zvířata (orgánové obaly). To, co je vlastní všem rostlinám, schopnost oživovat minerální látky prostřednictvím své životní organizace, je {{SE|340}}<br /> <br /> u preparátových rostlin přítomno jako specifická schopnost. Oživení zde znamená, že fyzicko-zemské látky jsou pozvednuty do proudícího života rostliny a přitom odcizeny svým fyzikálním vlastnostem. Například draslík, který má z fyzikálního hlediska pevně dané vlastnosti, nyní zjevuje sílu, jež se stává viditelnou a účinnou díky „vyššímu“ živému působení rostliny – sílu, kterou to „nižší“ nemůže projevit samo ze sebe. Stane-li se draslík tímto způsobem živým procesem, objeví se jiné vlastnosti, jako je například udržování tlaku mízy (turgoru), stabilizace tkání nebo v případě vápníku nové vlastnosti v podobě buněčného dělení a prodlužování buněk, růstu kořenů a výstavby tkání. Toto osvobozování látek z jejich vázanosti na čistě fyzikální vlastnosti postupuje tou měrou, jak se nadsmyslová životní organizace rostliny zhmotňuje ve vnější podobě, to znamená zároveň v ní odumírá. V oblasti kořene jsou ještě určující vlastnosti podobné solím. Ty se ztrácejí v růstových procesech zelenajících se listů a postupně v následnosti listů odspodu ke květu. Tento skrytý děj, který se zpočátku odehrává v oblasti vodního živlu, se vzestupně projevuje ve sférách působení vzduchu a tepla v rostoucím tvarování listů, ve formování květu a substanciálně ve tvorbě vysoce komplexních bílkovin, aromatických a vonných látek. Vlastnosti, které tedy látky přijaly v oblasti vegetativního růstu listů, se opět ztrácejí směrem k tvorbě květu. V květu vystupuje na povrch praobraz rostliny. V něm, v oblasti působení tepla, dosahuje odcizení látky jejím fyzikálním vlastnostem, a tím i míra jejího otevření se utvářejícím silám životní organizace rostliny, svého vrcholu. Vnějším podpisem tohoto dění je zářící květ, rozprašující se pyl a proudící vůně. Na cestě postupného oživování a zjemňování se zemský substanční proces v květu otevírá působení kosmického okruhu. To se může otevřít nazírání, vžijeme-li se do gesta bezvolně vzhůru směřujícího květu, který se obrací ke kosmu. Toto zjemňování míz&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Die Metamorphose der Pflanze'', Stuttgart 1985, S. 39.&lt;/ref&gt; – lze hovořit i v Goethově smyslu o pročišťování zemské mízy, vzestupného proudu solí a vody v ''xylému'' – respektive odcizování substančního proudu {{SE|341}}<br /> <br /> od jeho čistě fyzické přirozenosti svůj vrchol a završení v květu, v oblasti zjevujícího se praobrazu rostliny. Přes květ se rostlina již nemůže dále stupňovat. Květ však uvadá, sotva rozkvetl. Rostlina se vrací k zemi, buď jako semeno, nebo v podobě svých organických útvarů, které se v zemi přeměňují v humus.<br /> <br /> Ve svých organických procesech udržuje životní organizace rostliny v proudu neživou substanci přijatou z okolí: «Neživé se mění v živé.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner, Ita Wegman: ''Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst nach geisteswissenschaftlichen Erkenntnissen'', GA 27, Kap. V. «Pflanze, Tier, Mensch», Dornach 1991, S. 35.&lt;/ref&gt; To však odumírá do podoby rostlinných orgánů, např. listu květu. Vyvstává otázka, zda lze substanční proud, udržovaný v toku až do květu, tam však ukončený a otevřený kosmu, zachovat, ba dokonce na vyšším stupni nově oživit. Lze předpokládat, že to byla výchozí otázka Rudolfa Steinera při hledání hnojivých látek, které by mohly „samy oživit to zemské, pevné“. Odpověď z duchovního bádání mohla znít jedině takto: Pozvednout zemský substanční proud oživený rostlinou do sféry, která je vlastní vyšší přirozenosti zvířete. Neboť ve zvířeti zůstává živá substance v proudu díky jeho astrální organizaci, která vtváří orgány do proudícího života.&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V orgánové činnosti zvířete je život, který v rostlině odumírá do formy, udržován v proudění; čistě živá substance rostliny se ve zvířeti stává pociťující substancí. Existuje tedy, ptáme-li se znovu, cesta, jak pozvednout zemskou substanci oživenou rostlinou přes propast, která existuje mezi rostlinnou a živočišnou říší, do oblasti zvnitřňujících sil duševna? Že tato propast není absolutní, ukazují léčivé účinky některých rostlin na nemocné orgány u člověka a zvířat, například léčivý účinek heřmánku při střevních onemocněních, řebříčku při posilování krvetvorné síly v procesu ledvin a močového měchýře. Léčivý účinek přitom spočívá ve způsobu oživení specifických zemských substancí životní organizací příslušné léčivé rostliny. Toto specifické oživování zemských substančních procesů má Rudolf Steiner na mysli, když jde o to připravit hnojivou látku, v níž by tento substanční proces mohl být trvale udržován v proudu. Předchozí úvaha ukazuje, že se k tomu otevírá cesta, podaří-li se navázat bezprostřední vztah k {{SE|342}}<br /> <br /> odpovídajícímu orgánu a tím i k astrální organizaci určitého živočišného druhu. Takové vztahy odhalil Rudolf Steiner cestou duchovního bádání. Jedná se o orgánové obaly, které spolu s rostlinnými substancemi a působením sil Země i kosmu tvoří základ preparace.<br /> <br /> Význam tohoto vynálezu z duchovního bádání může na pozadí současného technologicko-přírodovědeckého vývoje objasnit následující úvaha: Jak již bylo několikrát naznačeno, v průběhu evoluce na cestě k lidství se přírodní říše vyčlenily z kdysi duchovního prapůvodního stavu, který zahrnoval člověka i Zemi.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Toto dění ztuhlo ve smyslově vnímatelné dílo stvoření; neživý minerál je oddělen od oživeného světa rostlin a ten zase od oduševnělé říše zvířat. Při nazírání přírody lze o každém smyslově vnímatelném jevu hovořit jako o konečném stavu, který ztuhl v dokonalosti. Krystal je jedním z nich, stejně jako kvetoucí rostlina nebo zvíře žijící svůj druh. Může být křišťál dokonalejší, než je, stejně jako pampeliška nebo červ, ryba, pták, hmyz či savec? To, co nám ve smyslové podobě v přírodních říších vystupuje vstříc, je v dokonalost ztuhlé stvořitelské dílo evoluce.<br /> <br /> Toto stvořitelské dílo je dnes výchozím bodem každé technologie. To platí zejména pro neživou přírodu, kterou lze přísně postihnout přírodními zákony. Člověk se snaží odhalit tajemství fyzické látky a vytváří z ní například technologii zaměřenou na to, aby cíleným roztříštěním látky chápané jako atom, tedy evolučního konečného stavu, uvolnil energii v ní spoutanou. Tato energie, uvolněná z neživé látky, se však ukazuje jako v nejvyšší míře nepřátelská životu. Má moc vyhladit evoluci, která ztuhla v dílo.<br /> <br /> Svévolně vyvolaný proces atomového rozpadu představuje polární protiklad k přístupu, na němž je založena výroba postřikových a hnojivých preparátů. Při jejich výrobě se to, co je v přírodě odděleno, dále nedělí, nýbrž evoluční konečný stav, např. květ rostliny, zvířecí orgán, se uvádí do vzájemného vztahu, pro který pouhé pozorování přírody neposkytuje žádný návod. Příroda jako časoprostorový „výdobytek“ poskytuje materiál: léčivé rostliny, zvířecí orgány a půdní podmínky v rytmech ročních období; konkrétní {{SE|343}}<br /> <br /> vzájemný vztah mezi nimi však odhaluje duchovní bádání a skutečností se stává činem člověka.<br /> <br /> Nová kompozice tří přírodních říší znamená umělecké přetvoření. To podstatně nové a živé se však děje z duchovní činnosti, z lidského Já, které se stává nádobou pro tvořivé božské vědomí, „kristovskou sílu“.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit'', GA 15, Dornach 1987, S. 66.&lt;/ref&gt; To je ve spojení s duchem vedeným duševním vývojem člověka cesta, která z impulsů svobody podněcuje k umělecké tvorbě na Zemi, cesta, jíž může být pokračováno ve stvoření, neboť božský Otec již nepůsobí na přírodu bezprostředně zvenčí. {{SE|344}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Herstellung_und_Handhabe_der_biologisch-dynamischen_Präparate&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hornmist-_und_Hornkieselpräparat_–_Herstellung,_Anwendung_und_WirksamkeitDie_folgende_Darstellung_ist_eine_überarbeitete_Fassung_von_Beiträgen_des_Verfassers_in_Markus_Hurter_(Hrsg.):_Zur_Vertiefung_der_biologisch-dynamischen_Landwirtschaft–_Gedanken,_Erfahrungen,_Forschungsergebnisse,_eine_Werkstattarbeit,_Dornach_2007,_S._93–107.&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Rohomistový a rohokřemenný preparát — výroba, použití a účinnost&lt;ref&gt;Die folgende Darstellung ist eine überarbeitete Fassung von Beiträgen des Verfassers in Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft''– Gedanken, Erfahrungen, Forschungsergebnisse, eine Werkstattarbeit, Dornach 2007, S. 93–107.&lt;/ref&gt; ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hornmistpräparat&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Rohomistový preparát ====<br /> <br /> V stoupajícím a klesajícím oblouku letního pololetí, v době vydechování země, se rostoucí rostlina stává obrazem sil, které působí v periferii světla, vzduchu a tepla. Tento vzrůst poskytuje potravu pro člověka i zvíře. Především je to přežvýkavec, skot, který přijímá vzrůst luk, pastvin a polních pícninových ploch. Toto krmivo je v aktu přežvykování a trávení v předžaludcích pozdviženo na stupeň duševního prožívání. V látkové rozkladu rostlinné substance kráva ochutnává kosmicky konstituující síly rostlinné substance. Provádí «kosmicko-kvalitativní analýzu» (srov. kap. «Skot», s. 146 nn.). V této chutnající, analyzující smyslové činnosti při zpracovávání krmiva kráva prožívá povahu prostředí, z nějž krmivo pochází, zvláštnost například stanovištních podmínek půdy a klimatu. Přežvýkajíc vnímá to vše jako mohutné silové útvary. V tomto stavu, navenek snovém a dovnitř bdělém a soustředěném, se její duše neboli miri wa moya zcela spojuje s éterictvím a toto mu zpětně zrcadlí fyzikálně-chemické trávicí děje. S nekonečnou libostí bere duše krávy účast na tom, co se děje v těle: «To je celý svět, který kráva vidí.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Faust-Problem. Die romantische und die klassische Walpurgisnacht'', GA 273, Geisteswissenschaftliche Erläuterungen zu Goethes Faust, Bd. II, Vortrag vom 27. Januar 1917, Dornach 1981, S. 75.&lt;/ref&gt; Toto živě-duševně-silové nemůže udržet a přivlastnit si, protože nemá vlastní bytost, nemá Já. Musí toto silové, jímž proniklo svým duševním bytím, vyloučit. To propůjčuje kravskému hnůji jedinečnou hnojivou sílu, nejvyšší a nejharmoničtější, jaké příroda dosahuje. {{SE|345}}<br /> <br /> Přes léto se pod přímým slunečním zářením stupňuje substanciální složení pícninového vzrůstu. To vnímá pasoucí se stádo krav průběžně při trávení. Na podzim dosahuje tento proces dozrávání krmiva a jeho kosmicko-kvalitativní analýzy krávou svého vrcholu. V pozorném spolupřežívání si to můžeme zpřítomnit. Z toho vyrůstá porozumění pro pokyn Rudolfa Steinera, sbírat na podzim z pastvin kravské výkaly potřebné pro následující preparaci. V tomto kravském hnoji máme před sebou převážně amorfní hmotu, konečný produkt látkové výměny, která obsahuje něco, co bytostně náleží krávě, protože jejím duševním bytím bylo sice prostoupeno, ale tímto bytím si přivlastněno nebylo. Vyloučením provádí kráva jakoby zřeknutí. Skotu hnůj, ponechán sám sobě, by splynul s obecným přírodním procesem tvorby humusu. Místo toho obracíme naruby normální průběh přírodního dění prvním nyní následujícím krokem preparace (viz obrázek 23, s. 347):<br /> <br /> Opatříme si kravské rohy – rohů býků jsou k tomu nevhodné –, pokud možno výhradně z vlastního stáda, a nacpeme do jejich dutiny hnůj. Kravský roh je vůči kravskému hnoji polárním útvarem. Sedí na hlavě, na nervově-smyslovém pólu zvířete, a je vysoce zhuštěným kožním útvarem, který ztrnul do čisté formy. Roh se nasazuje přes kostěný čep, vyrůstající bočně z čelní kosti, a svou vzduchovou dutinou komunikuje s čelní dutinou. Kostěný čep je propleten jemnou sítí žilek, zásobující kůži a pokožku, jež zajišťuje růst rohu, krví. Díky silnému prokrvení se roh na omak nápadně hřeje. V takovém životem pulsujícím rohu se čtyři fyzické živly pevného, tekutého, vzduchu a tepla soustřeďují do jakéhosi smyslového orgánu, který je namísto ven otevřen dovnitř; je to orgán zpětného vzdutí a soustředění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#346|Obrázek 22]], s. 346).<br /> <br /> Jako hustý formový obal vyzařuje zpět do trávicího organismu to, co z tohoto přes krevní oběh stoupá do hlavy. Lze říci, že skot potřebuje zpětně vyzařující funkci rohů, aby silové útvary z trávicího dění – jsou to nevědomé imaginace? – zkonfiguroval do pravé hnojivé síly.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', A 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 99.&lt;/ref&gt; {{SE|346}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 22, S. 346.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 22: Der physische Bau des Kuhhorns und das Zusammenwirken der vier Elemente zur Funktion eines nach innen gerichteten Sinnesorgans.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Se nacpáním rohů se uskutečňuje první krok preparace a s ním první krok emancipace od přirozeného průběhu přírodního dění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|Obrázek 23]]).<br /> <br /> Představuje vyvracení přírodního procesu. Co bylo vyloučeno ven, naplňuje nyní vnitřní prostor. Roh zhušťující se do čisté formy dává amorfní substanci obal. Sami se stavíme mezi nervově-smyslový a látkově-výměnný pól skotu a vytváříme, vedeni výsledkem duchovněvědeckého výzkumu, nový vztah mezi konečnými produkty obou pólů, rohem a hnojem. Co se v životě skotu vývojově završilo dvěma směry, tvoří ve svém sjednocení výchozí bod nové vývojové cesty. Chce-li se tento děj, stejně jako následující kroky preparace, vážit v celé své závažnosti, musí se pozornost zaměřit na tři zmíněné výzkumné cesty: na osvětlující ideový souvislost, na zkušenost vůle v samotné činnosti a, oboje zprostředkovávající, na pozorovatelné skutečnosti, které nás v poznávání životních projevů skotu poučují o významu kravského hnoje a rohů. {{SE|347}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 23, S. 347.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 23: Umstülpungs- und Emanzipationsschritte bei der Präparation des Hornmistes.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Ve druhém kroku preparace jsou rohy bezprostředně po jejich naplnění zahrabány do země a spočívají v ní přes zimu. Vegetace se stáhla do zárodečných stavů, země žije duchovně v smyslově bdělém stavu vdechu a je v živlech vodního a pevného nejsilněji vystavena krystalotvorným silám sféry stálic.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 49.&lt;/ref&gt; Znovu obracíme přírodní proces naruby – druhý krok emancipace od přirozeného průběhu –, přičemž amorfní substance hnoje, jež by přirozeně splývala v humus tvořících procesech léta, je nyní vystavena krystalotvorným silám zimy. Za prostorovým vyvracením následuje vyvracení v čase. Kravský hnůj se stává vnímavou matricí pro síly, které, zprostředkovány fyzikálními elementárními stavy pevného a tekutého, vyzařují do země do dutiny rohu a, zpětně vzdouty, se v mase hnoje soustřeďují jako utvářející hnojivá síla. {{SE|348}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Präparation_im_Rhythmus_des_Jahreslaufes&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Preparace v rytmu roku ====<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 24, S. 348.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 24: Umstülpungs- und Emanzipationsschritte bei der Präparation des Hornkiesels.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Na jaře vyjmeme rohy ze země – třetí emancipační krok –, vyklepeme obsah a v rukou držíme novou látku s novými vlastnostmi. Toto nové stvoření látky získává význam a účinnost díky popsanému procesu vzniku, jímž prochází. Hotový preparát je díky silám, které v zimě působí pod zemí, novou, «duchem proniknutou a protkanou» látkou&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen, GA 229, Vortrag vom 5. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 62: «So sehen Sie, dass wir durchaus jetzt, wo wir in die Zeit des sprießenden, sprossenden Lebens kommen, nicht sprechen können von geistdurchwobener Materie wie im Winter für die Erde, sondern wie wir sprechen müssen von materiedurchwobenem […] Geist.» (Tak vidíte, že nyní, když přicházíme do doby rašícího, pučícího života, rozhodně nemůžeme mluvit o duchem protkané hmotě jako v zimě pro zemi, nýbrž jak musíme mluvit o hmotou protkaném […] duchu.)&lt;/ref&gt; ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|obrázek 23]], s. 347).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hornkieselpräparat&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Preparát rohového křemene ====<br /> <br /> Výrobní proces rohokřemenného preparátu probíhá polárně ke dvěma prvním krokům přípravy rohového hnoje (Abbildung 24). {{SE|349}}<br /> <br /> Na rozdíl od hnoje jakožto produktu látkové výměny léta je krystalický křemen představitelem zimního dění Země: «Kiesel» (křemen, horský křišťál) je «äußerer Sinn im Irdischen» («vnější smysl v pozemském»).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 82: «Das Kieselige ist der allgemeine äußere Sinn im Irdischen.» (Křemenné je obecným vnějším smyslem v pozemském.)&lt;/ref&gt; Nejsilněji odolává silám zvětrávání. V prvním kroku emancipujeme křemen z jeho přirozeného krystalického bytí, rozbíjíme jeho krystalickou strukturu, meleme jej co nejjemněji na prach, činíme jej tedy amorfním. Pak křemičitou moučku zahněteme s trochou vody a naplníme ji do kravských rohů. I v tomto prvním kroku preparace se uskutečňuje vyvracení: vnějšek se stává vnitřkem ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|Abbildung 24]]). A totéž se děje ve druhém kroku, na druhém stupni emancipace. Křemen, blízký zimním silám, se stává letní substancí tím, že naplněné rohy jsou na jaře zakopány a tam přes léto odpočívají v zemi. Křemen přiblížený amorfnímu stavu se nyní stává vnímavou matricí pro metabolické síly v teple a vzduchu, jež během letní doby převládají. Zachyceny a zpětně vyzařovány vnitřní dutinou kravského rohu, koncentrují se tyto síly v takto vnímavě připravené křemičité moučce. Ta je tak uvedena do stavu, kdy může zachytit a uchovat síly letního působení — tak jako rohový hnůj uchovává síly zimního působení.<br /> <br /> Nabízí se otázka, proč jsou rohokřemenné rohy přes léto zakopány do země, a nikoliv vystaveny nad zemí přímo silám působícím v teple, světle a vzduchu. Moje úvaha k tomu je, že nejde o soustředění sil v kravském rohu tak, jak působí přímo nad zemí, nýbrž spíše o tytéž síly, pokud jsou vstřebávány vápnem pod zemí a tím nepřímo, zprostředkovaně přes jíl, skrze kořen působí na růst rostlin.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47/48.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Když pak na podzim, o Michaeli, rohy opět vykopáváme — třetí krok emancipace —, získáváme jejich obsahem opět novou látku s novými vlastnostmi: rohový křemen. Jeho podstata a jeho význam vyplývají z popsaných třístupňových kroků emancipace z pouhého přírodního dění skrze ideu a vůli člověka. Hotový preparát je prostoupen látkovým působením v {{SE|350}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 25, S. 350.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 25: Fortsetzung von [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|Abbildung 23]] und 24: Der Rührvorgang, die Anwendung und die Bereiche der Wirksamkeit des Hornmist- und Hornkieselpräparates.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> zemí během léta; je to koncentrát «hmotou protknutého ducha».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen'', GA 229, Vortrag vom 12. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 62.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Oba — rohový hnůj i rohový křemen — vznikají jako kompozice látek nikoli jako pokračování zákonitosti, jež přírody je vlastní. Ta se vyčerpává v tom, co příroda v ročním dění přináší jako útvary: půdu, hnůj, křemen, roh. Oba vznikají trojím vyvracením z prostoru do času a zpět do prostoru. Pokusíme-li se toto ve smyslu tří výzkumných cest {{SE|351}}<br /> <br /> ve vlastním prožívání rozjímavě spoluprocítit, může se skrytý smysl tohoto dění stále více odkrývat.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Rührvorgang&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Proces míchání ====<br /> <br /> Bezprostředně před aplikací následuje stejným způsobem pro oba preparáty, avšak každý zvlášť, čtvrtý krok preparace – a tím čtvrtý stupeň emancipace – proces míchání, to znamená převedení zemitě-pevného stavu preparátů do tekutého ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|Obrázek 25]]).<br /> <br /> Vždy nepatrné množství preparátové substance (rohový hnůj, nejvýše čtyři plné rohy na hektar; rohový křemen, špička nože = 3 až 4 g/ha) se míchá po dobu jedné hodiny v rytmickém střídání ve vodě teplé jako ruka. Nejlépe se k tomu hodí míchací tyč pohyblivě uchycená ke stropu nebo k příčnému trámu, ponořená míchadlem do sudu naplněného vodou. Začíná se tím, že kruhovým periferním mícháním se pomalu uvede vodní masa do pohybu. Stálým urychlováním putuje míchadlo k ústřední ose, ke vznikajícímu vírovému trychtýři. V něm dosahuje rychlost rotující vody maxima, ke stěně sudu se zpomaluje. Ve víru existuje tendence k neomezené rychlosti směrem ke středu — odtud sací síla; k periferii tenduje rychlost k nule. Mezi oběma póly vznikají díky rozdílům rychlostí vinuté vírové vrstvy přibližující se dvojrozměrnosti, ideji plochy. Homogenní těleso vody se strukturuje v plochy klouzající jedna podél druhé, a to jak prostorově ve vztahu středu a periferie, tak časově — od klidového stavu vody se stupňující až k maximálnímu rozvití rotačního trychtýře. Dosáhne-li trychtýř svého maximálního rozvinutí — kdy se dostáváme na hranici svých sil vodní masu dále urychlit —, zničí náhlé zastavení míchadla trychtýř; strukturovaná vodní masa se zhroutí, propadne do stavu beztvarého chaosu a na okamžik se přiblíží stavu homogenního klidu, aby pak byla v opačném směru urychlena k nové tvorbě trychtýře. Kapalina je tak v rytmickém střídání udržována v polaritách klidu a pohybu, homogenity a plošného prostoupení při výstavbě vírového trychtýře. {{SE|352}}<br /> <br /> Tato stále znovu obnovovaná vodní masa, rozrušovaná rozdíly rychlostí do plochy, se tím stává zároveň vnímavou matricí pro trojí vtisk:<br /> <br /> * soustředěného silového potenciálu substance preparátu,<br /> * aktuálně působících kosmických silových konstelací,<br /> * individuální duchovní duše člověka, která, působíc skrze vůli, proces inauguruje, řídí a udržuje.<br /> <br /> Rührvorgang trvá jednu hodinu. Je toto časové vymezení zvoleno libovolně — například proto, aby bylo zajištěno, že se účinek preparátu s vodou spojil —, nebo kde tkví smysl? Odpověď nemůže být hledána v přírodním dění, nýbrž v kosmických rytmech, které jsou v člověku bytostně účinné a v něm si zachovaly svůj původ. Makrokosmicky je to 24hodinový rytmus dne a noci. V tomto rytmu Země–Slunce žije Já, duchovní duše člověka, ve stavech spánku a bdění. Prostřednictvím Já-organizace nervově-smyslového systému, rytmického systému a soustavy látkové výměny a pohybu individualizuje makrokosmické rytmy a vtiskuje je fyzickému tělu — například jako rytmy dýchání a srdeční pulsace. Vlnové délky těchto rytmů se pohybují v oblasti sekund a minut. V nervově-smyslových procesech se frekvence zkracují na zlomky sekundy, zatímco ve svém protipólu, v aktivitách látkové výměny, se rozšiřují na časové měřítko hodiny nebo hodin.&lt;ref&gt;Bernd Roßlenbroich: ''Die rhythmische Organisation des Menschen: Aus der chrono-biologischen Forschung'', Stuttgart 1994, 163 S.&lt;/ref&gt; V pólu látkové výměny a končetin však žije vůle, jejíž aktivace a deaktivace se odehrává v oblasti hodiny — odtud například «vyučovací hodina». Toto i vlastní zkušenost opravňují k jistotě, že časové měřítko jednohodinového míchání se vztahuje k volnímu rytmu člověka látkové výměny a pohybu. Ten je přece tím, kdo rührvorgang uvádí do pohybu a udržuje jej.<br /> <br /> V nevědomých hlubinách vůle pak žije Já; působí skrze vůli do světa — zde do pohybované vody. Každý, kdo je s mícháním preparátů obeznámen, ví, že toto časové měřítko jedné hodiny lze zvládnout v konstantní volní aktivitě. Každý člověk naplňuje tento časový úsek jemu vlastním rytmem odpovídajícím jeho ve vůli žijícímu Já. Každý člověk vtiskuje svou vůlí svůj rytmus vodě dynamizované v pohyblivých vírových vrstvách. Tento {{SE|353}}<br /> <br /> Tento lidský volní rytmus je oproti všem rytmům přírody, jež mají makrokosmický původ, jediným a prvním rytmem, který člověk jakožto mikrokosmos v průběhu tohoto třetího kroku preparace vtiskuje přírodnímu dění.<br /> <br /> Za zamyšlení stojí ještě toto: V rührvorgangovi lze mikrokosmicky spatřovat technologické uskutečnění makrokosmického dění. Každý z planet má jemu vlastní sklon osy vůči Slunci a jemu vlastní rychlost otáčení. V tom se vyjadřuje individuální signatura jednotlivých planet, působení «planetárních duchů». Jeden zápisek v Steinerově zápisníku zní: «Ve sféře se vesmír rozplývá / V ose se utváří / Se Sluncem.»&lt;ref&gt;Notizbuch Nr. 52, 1921; siehe auch ''Beiträge zur Rudolf Steiner Gesamtausgabe'' Nr. 104, S. 63.&lt;/ref&gt; Z toho lze ve vztahu k rührvorgangovi vyvodit: «Duch člověka» určuje rychlost otáčení a právě tak «osu», totiž úhel odklonu od svislice, v němž je vedena míchací tyč.<br /> <br /> Na tomto pozadí může vzrůstat pochopení pro to, že Rudolf Steiner ve způsobu svého duchovědeckého výkladu klade důraz na míchání rukou. Nejenže se tím prostřednictvím vůle vtiskuje dynamizované tekutině cosi z individuálního duchovního bytí člověka, nýbrž zpětně přijímá z tohoto dění, které samo přivádí na svět, cosi, co se s ním bytostně spojuje. Míchání rukou proto nabízí příležitost, jakou jinde v celém dění preparace nenajdeme, pronikovat poznávajícím způsobem na zmíněných třech výzkumných cestách do těchto procesů.<br /> <br /> Této příležitosti ponořit se s bdělým vědomím do procesuálního dění míchání se člověk zříká, deleguje-li rührvorgang na stroj. Zbavuje tím vlastní poznávací snahu živné půdy prožitku. Otázka, proč se míchá hodinu, ztrácí vyřazením lidské vůle svůj vztažný bod a stává se bezvýznamnou. Kdyby šlo jen o optimální promísení, bylo by to s vhodně konstruovanými stroji, jakým je například *Turbula* Paula Schätze,&lt;ref&gt;Paul Schatz (1898–1979): Anthroposophisch orientierter Mathematiker, Techniker und Erfinder.&lt;/ref&gt; pracující podle pohybové dráhy obráceného krychle, dosažitelné již za zlomek hodiny. Ale o to nejde. Míchá-li se stroji, ať jakéhokoli provedení, nebo {{SE|354}}<br /> <br /> také s kaskádami Wirbelschalen Johna Wilkese (*flow forms*),&lt;ref&gt;A. John Wilkes: ''Das Flowform-Phänomen: Die verborgene rhythmische Energie des Wassers'', Stuttgart 2008, 239 S.&lt;/ref&gt; nabývá na váze Steinerovo upozornění, že «člověk se může rozhodnout postupně se proklouzávat do oblastí surrogátního».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 104.&lt;/ref&gt; Problém nespočívá v tom, že by stroj mohl napodobovat ruční míchání a vytvářet pravotočivé i levotočivé víry, nýbrž surrogatem je zde to, že namísto duchem vedeného, individuálního rytmus tvořícího vůle přebírá řízení dění regulačně-technický průběh, který jej taktuje zvenčí. Rytmus otevírá kosmos, zemi a člověka jednoho druhému, takt je od sebe odcizuje.<br /> <br /> Míchání preparátů vytváří — v nejlepším slova smyslu — vyzdvižené hodiny v předem určeném pracovním sledu dne. Tyto hodiny je třeba tvořit. Může se to dít tak, že se míchá pokud možno ve dvou, ve třech nebo ve více lidech a že se k účasti zvou lidé z okruhu přátel statku. Z tohoto činného spolubytí při individuálním utváření rytmického procesu může vyrůstat nálada uvolněnosti, veselosti a pocitu svobody v sebeurčené činnosti, která objímá vážnost, v níž se hlubší vrstvy vlastního volního bytí spojují s děním míchání.<br /> <br /> Jedinečnost míchání preparátů otevírá třem výzkumným cestám opět nové rozměry k prohlubujícímu se porozumění. Odhlédneme-li od duchovědeckých pokynů Rudolfa Steinera k způsobu míchání a od širokého pole pozorovatelných skutečností týkajících se tvorby a rozpouštění vírů atd., může nabývat na významu zvláště sebezkoumání v duševních činnostech myšlení, cítění a vůle. Přitom lze upozornit na tuto zkušenost: Sebepozorování ukazuje, že rytmické dění procesu míchání se odráží ve vztazích, v nichž v jednotlivých fázích stojí duševní činnosti myšlení, cítění a vůle vůči sobě navzájem. Dříve než se rozhodnu uvést vodní masu do pohybu, tvoří tyto tři duševní síly ve mně nerozdělenou jednotu. Jsem zcela sám sebou a stojím tváří v tvář vnějšku. V okamžiku, kdy se v uvědomělé myšlenkové činnosti rozhoduji pohybovat míchacím košíkem, začíná se vůle zvnějšňovat do činnosti. Toto zvnějšňování se dále a dále stupňuje, moje vůle musí nepřetržitě, ani na okamžik<br /> <br /> Aniž by polevoval, předcházet pohybující se vodě, dokud moje volní síla nenarazí na hranice, tedy dokud nemohu dále stupňovat pohybový impuls k tvorbě trychtýře. Zároveň se ve mně moje myslící vědomí stále více odpoutává od volní činnosti a zvnitřňuje se do té míry, že v dokonalém klidu a zvýšené sebevědomosti hledí na vlastní volní konání. Mé duševní prožívání se rozkládá do myšlenkového klidu a volní pohnutosti. V tomto poli napětí, které se buduje s postupující tvorbou víru, se může moje cítění, nezávisle na myšlení a vůli, rozvinout v duševní čistotě a otevřenosti k duchu. Mohou se pak dostavit okamžiky zostřené přítomnosti ducha. Mohu se tehdy mezi klidem a pohybem cítit jako jedno s vnějším děním. Jsem uprostřed toho. Zde, v tomto smysluprostém cítění přivozeném vlastní činností, leží zřejmě nejhlubší zdroj, z nějž mohu čerpat inspirativní jistotu o pravdivosti nastoupené cesty. {{SE|355}}<br /> <br /> Jakmile vůle ke stupňování pohybu vody ztratí sílu, myslící vědomí opět zakročí a přiměje vůli, aby náhlým protisměrným mícháním nechala trychtýřový vír zhroutit. Voda tak v okamžiku přelomového bodu opět tvoří homogenní jednotu — a právě tak myšlení, cítění a vůle, které při tomto aktu ze stavu oddělenosti «zhroutí» do jednoho, znovusjednocují se. Z tohoto sjednocení pak dozrává rozhodnutí k nové tvorbě trychtýře v opačném směru a opět se duševní síly od sebe oddělují. Tak duše v procesu míchání celou hodinu rytmicky tká mezi vlastní a světovou vztahovostí. Skrze tuto bránu se Já rytmicky vtiskuje do světa a týmž rytmem se svět bytostně noří do Já.<br /> <br /> „Trychtýř se tu při míchání stává reálným obrazem spojení světa a Já. V nasávající síle trychtýře (vyvolané, lépe řečeno k zjevení přivedené, lidskou vůlí) dostává substrát (i člověk) v koncovém bodě skrze nekonečno spojení s periferiemi, z nichž mohou kosmické síly, jež mají svůj vztah k materiálu stávajícímu se dílem, zářit zvenčí dovnitř a v prométaní se substrátem se s ním spojovat.&quot;&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung. – Gunter Gebhard: Geologe und Biologe, langjähriger Oberstufenlehrer an der Waldorfschule Überlingen; jetzt Dozent für goetheanistische Naturwissenschaft und Waldorfpädagogik in Russland und in landwirtschaftlichen Ausbildungsstätten in Deutschland.&lt;/ref&gt; {{SE|356}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Použití ====<br /> <br /> Poté, co byly oba preparáty převedeny ze stavu pevného do stavu kapalného, jsou bezprostředně nato rozstřikovány do vzduchu — rohový hnůj spíše hrubšími kapkami na půdu, rohový křemen spíše jemnou mlhou na rostliny ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|Obrázek 25]], s. 350). K tomu se používají příslušné přístroje pracující s nízkým tlakem a malým výkonem (40 až 60 litrů na hektar nebo méně). Nabízí se tu omezit pohled jen na nezbytné rovnoměrné roznesení. Co se však skutečně děje a co je přístupné nazírání, je rozpad kapaliny pohybované rytmickým střídáním do stavu, který se otevírá živlu vzduchu — totiž povrch, jenž se v kapkové formě rozestírá do bezhraniční šíře. Konstelace sil, která v okamžiku použití — například ráno jinak než večer — vládne nad polem, pastvinou, zahradou a ovocným sadem ve vzduchu, teple a světle a může být zakoušena jako nálada, vtiskuje se oné konstelaci sil, která se v časovém proudu předcházejících preparačních kroků soustředila v každé kapičce. Rozpadem míchaného prostředku v nejjemnější kapičky vzniká množství středů a — obráceno k vzduchu — periferních hraničních ploch, jejichž souhrn se rozrůstá do nesmírna. Kožní membrána každé kapičky v ní obklopujícím světle třpytí se ve všech barvách a je — polárně k nasávající síle rýhového víru — na hraničních plochách své kulovité podoby allseitig otevřena kosmickým periferním silám působícím v živlu vzduchu.<br /> <br /> Použití rohového hnoje se děje při setí na zpracovanou půdu, nejlépe současně v přímé kombinaci se setím, případně podruhé v souvislosti s ošetřováním kůže půdy na jaře. Na trvalých travních porostech leží časové body na podzim a na jaře, respektive po pasení a po senosečí, v ovocnářství před rašením pupenů a po sklizni. V denním průběhu jsou — ve shodě s rytmem pozemského výdechu — upřednostňovány pozdní odpolední hodiny k míchání i ke stříkání, zejména tehdy, je-li nebe zatažené.<br /> <br /> Polárně k rohovému hnoji se rohokřemenný preparát zpravidla aplikuje dvakrát nebo vícekrát v době růstu a zrání. Časové body vyplývají ze vcítění se do růstových rytmů jednotlivých kultur. Za základní pravidlo pro volbu správného okamžiku může platit, že rohokřemenný preparát harmonicky podporuje tu růstovou a zrací fázi, v níž se daná kultura právě nachází. V denním průběhu {{SE|357}}<br /> <br /> bude člověk, sleduje pochod pozemského výdechu a tím i vzestupný mízu proud, za časných ranních hodin míchat a stříkat do ještě rosou pokrytých porostů. Naproti tomu by v době zrání vegetativně plodících kultur, jako okopanin atd., bylo vhodné preferovat stříkání působící na sestupný mízu proud, a to v pozdních odpoledních hodinách až k večeru. Časové body aplikace obou preparátů nepodléhají žádnému všeobecnému pravidlu, nýbrž osobnímu vztahu, který člověk ke svým kulturám ve vztahu k celku hospodářství má. Vyplývají — a to často s velkou určitostí — ze síly intuice, když člověk například v práci zastaví — ať již večer, ať při chůzi přes pole — a rozjímá, přebývaje v pozorování, o tom, co prožil.<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ==== Die Wirksamkeit ====<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Oba preparáty na dosud uražené cestě prošly zpětně elementárními stavy zemitě-pevného, vody a vzduchu a v teple se rozplývají v čase a na místě, kde dopadají v podobě kapek ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). V nejkratší době je to, co je substanciálně uchopitelné, ponderabilní, buď pohlceno půdou, nebo se odpaří. Skrze stav tepla začíná působit to, co je ryzím silovým působením duchovní podstaty, co se v průběhu preparace koncentrovalo v dutině rohu v hnoji, respektive v křemeni. Člověk musí vnějším i vnitřním nazíráním projít touto čtyřstupňovou cestou, aby správně porozuměl výrazu duchovního badatele ohledně účinnosti: «jak hnůj z kravského rohu tlačí zdola nahoru, to druhé (rohový křemen) táhne shora».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, přednáška z 12. června 1924, Dornach 1999, s. 102.&lt;/ref&gt; Jsou zde oslovena čistá silová působení v živém, která vznikla průchodem časoprostorovým děním. Nyní působí zpět do pozemských poměrů prostoru a času tak, že se rostlina od klíčku přes růst výhonku až po zralost plodu a semene může začlenit podle svého typu a podmínek stanoviště do vertikální osy Země-Slunce. To bytostné žije v teple a zjevuje se skrze teplo.<br /> <br /> Rohový hnojový preparát rozvíjí svůj účinek pod zemí, obrazně řečeno v hlavě zemědělské individuality, v prostoru kořenů. V tomto smyslu je to «hlavové hnojivo». Hnojí procesy pod zemí, {{SE|358}}<br /> <br /> které jsou příbuzné nervově-smyslovým procesům v lidské hlavě ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). Tyto hnojivé síly přijal během odpočinku rohů v zimní zemi, v době, kdy v nitru země působí nejpřirozeněji a nejintenzivněji. V rohovém hnoji tak máme k dispozici «hnojivo zimních sil», které lze polárně k zimnímu období libovolně používat podle doby setí kulturních plodin od jara přes léto až do podzimu. Kravský hnůj, aktivní v látkové výměně, se proměnil ve smyslově aktivní hnojivo, které posiluje vlastní aktivitu kořene vůči pouhé mineralitě zemské říše. «Vychovává» smyslovou schopnost kořene, která se projevuje například ve schopnosti rozkládat minerály – «kořen rostlin […]: Je to oko, ale špatné oko.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Schöpfung der Welt und des Menschen. Erdenleben und Sternenwirken. Über die Gerüche'', GA 354, přednáška z 24. srpna 1924, Dornach 2000, s. 154.&lt;/ref&gt; Tuto skutečnost odrážejí experimentální výzkumy, které ukazují, že kořen roste typičtěji pro daný druh, jemněji se větví, proniká vertikálně hlouběji do půdy a tím si zpřístupňuje větší objem půdy.<br /> <br /> Rohový křemenný preparát rozvíjí svou účinnost nad zemí v oblasti výhonků a listů. Zde, v «břiše» zemědělské individuality, vládne ve výměně se vzduchem, teplem a světlem intenzivní činnost látkové výměny ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). V tomto vzájemném vztahu okružních sil na jedné straně a stoupajících a klesajících rostlinných šťáv na straně druhé působí rohový křemenný preparát harmonizujícím způsobem. V tomto smyslu je to «hnojivo pro látkovou výměnu» rostliny. Tuto hnojivou sílu přijal během odpočinku rohů v letní zemi, v době, kdy tyto letní síly látkové výměny působí nejintenzivněji. Krystalický, smyslově aktivní křemen – reprezentant zimní země – se v průběhu popsaných emancipačních kroků proměnil v hnojivo letních sil, aktivní v látkové výměně. S jeho pomocí můžeme opět libovolně individualizovat velký makrokosmický rytmus ročního cyklu pro kulturu, kterou právě pěstujeme. Otevírá rostlinu vůči jejímu okolí a stejně tak vůči jejímu typu, jejímu duchovnímu praobrazu. To se zřetelněji projevuje jak ve vzhledu rostliny, například v proformování listů, v metamorfóze listů, tak i ve složení látek ve všech stadiích vitalizace, růstu a devitalizace, kvetení, zrání a tvorby semen. V souhře s rohovým hnojovým preparátem harmonizuje procesy tvorby plodů, stará se, jak ukazují experimentální {{SE|359}}<br /> <br /> výzkumy, o fyziologický klid při dozrávání a tím i o kvalitativní vlastnosti v konzistenci, barvě, vůni a chuti, které, poukazujíce za práh čistě rostlinného, tvoří výživovou hodnotu pro zvíře a člověka.&lt;ref&gt;Ilias Samares: ''Nachernteverhalten unterschiedlich gedüngter Gemüsesorten mit besonderer Berücksichtigung physiologischer und mikrobiologischer Parameter.'' Forschungsring für biologisch-dynamische Wirtschaftsweise, Darmstadt 1980, 153 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Manfred Klett: ''Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung'', Darmstadt 1968, 117 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Johannes Klein: ''Der Einfluss verschiedener Düngungsarten in gestaffelter Dosierung auf Qualität und Haltbarkeit pflanzlicher Produkte''. Institut für biologisch-dynamische Forschung, Darmstadt 1968.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Rohový hnůj a rohový křemen se navzájem podmiňují. Působí v ose Země-Slunce, která se zhmotňuje ve svislici kořene a výhonku. Dále otevírají rostlinu okružním silám, což se projevuje v intenzivním větvení kořene a proformování listoví. Jedním hnojíme zimními, druhým letními silami. Hnojíme život tím, co veškerý život nese. Jsou to látky udržované v živém, které uvolňují síly, jež rytmus tvořící vztah Země-kosmos individualizují podle stanoviště.<br /> <br /> Existuje mnoho experimentálních studií o postřikových preparátech.&lt;ref&gt;Uli Johannes König: «Wissenschaftliche Untersuchungsergebnisse zum Nachweis der Präparatewirksamkeit» in: Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft'', Dornach 2007, S. 157 f.&lt;/ref&gt; Poskytují potvrzení jejich účinnosti v tom či onom směru. Pro toho, kdo se ptá po jejich podstatě a významu, poroste porozumění do té míry, do jaké se mu podaří na třech zmíněných badatelských cestách zpřístupnit si duchovněvědný ideový základ, poznáváním si zpřítomnit na něj se vztahující přírodní souvislosti v celku zemědělského organismu a nechat se poučit zkušeností vůle při činnosti. {{SE|360}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kompost-_oder_Düngerpräparate&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''Kompostní nebo hnojivé preparáty''' ===<br /> <br /> Souzvuk dvou jmenovaných stupňů hnojení z oživené a oduševnělé přírody pod vedením třetího — idejemi nesené lidské práce — je dědictvím abendländisch-křesťanské zemědělské kultury. Nyní, kdy jsou moudrostí naplněné instinkty tohoto dědictví ztraceny, musí být morální impulzy v praxi hnojení získávány z myslícího nazírání v přírodě skrytě působící moudrosti. Tato moudrost je výrazem z minulosti působícího makrokosmu. Sama příroda se stará o uspořádání látek v kravském hnoji, v rostlinném kompostu a v krystalech země. Toto uspořádání se opakuje podle moudrostních zákonů kosmické minulosti. Rozpustí-li se solný krystal ve vodě, vznikají odpařením opět solné krystaly téhož druhu. Ze semene heřmánku vznikne opět heřmánek. Může toto do «díla» ztuhlé uspořádání látek být oživeno v tom smyslu, že se otevře silám vznikajícího kosmu? Je to křesťanské budoucího zemědělství v tom, že v makrokosmickém vývoji dovršené uspořádání látek se v budoucnosti může proměnit svobodným činem člověka? Základní téma Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera je oživení samé Země. Tomuto cíli slouží oba již popsané postřikové neboli polní preparáty «rohomist a rohokřemen». Následuje řada šesti kompostních nebo hnojivých preparátů, které jsou jako přídavky k rostlinným a živočišným hnojivům rovněž aplikovány v homeopatické dávce. Rudolf Steiner otvírá tuto řadu popisem preparátu ze řebříčku, u nějž metodicko-kompoziční téma zaznívá jakoby v naplnění. Proto má být toto téma na příkladu preparátu ze řebříčku popsáno podrobněji. Odchylky od základního tématu při výrobě ostatních preparátů tím zřetelněji vynikne jejich vlastní charakter.<br /> <br /> Princip výroby opakuje princip nakládání a souzvuku přirozeně vznikajících druhů hnojení, nyní však na stupni, který se vymaňuje z podmíněnosti přírody. Přirozeně disponované hnojení zůstává vázáno na ztvrdlé «dílo». Výchozím bodem přípravy preparátů jsou látkové uspořádání tohoto díla — «pracovní materiály» ze tří přírodních říší, které skrze ruku {{SE|361}}<br /> <br /> člověkem složeny, nyní však z idejí duchovního poznání. Tyto ideje obsahují vztah vzniklého díla k jeho bytostnému základu; v praktickém uskutečnění uvádějí nový vývoj.<br /> <br /> Podrobné popisy výchozích materiálů preparace i jí samé podali tito autoři, a sice pro:<br /> <br /> * Preparátové rostliny: Jochen Bockemühl a Kari Järvinen&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl und Kari Järvinen: ''Auf den Spuren der Präparatepflanzen'', Dornach 2005, 153 S.&lt;/ref&gt; — pojednání, které vede k tomu, aby se postupovalo od nazírání k poznání bytosti.<br /> * «Prohloubené porozumění podstatě biologicko-dynamických preparátů z goetheanistického, christologického a duchovně-vědeckého hlediska» od Erdmutha-M. W. Hoernera.&lt;ref&gt;Erdmuth-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, 512 S.&lt;/ref&gt;<br /> * Praktické zacházení při výrobě a aplikaci biologicko-dynamických preparátů, obsáhlý přehled Waltera Stappunga.&lt;ref&gt;Walter Stappung: ''Die Düngerpräparate Rudolf Steiners, Herstellung und Anwendung'', Rüfenach 2017, 2 Bd. (Bd. 1: 632 S.; Bd. 2: 116 S.).&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Schafgarbenpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kompozice preparátu ze řebříčku ===<br /> <br /> Řebříček charakterizuje Rudolf Steiner jako «naprosto zvláštní zázračné dílo».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 126: «Diese Schafgarbe ist – eigentlich ist es ja jede Pflanze – ein Wunderwerk, aber wenn man wieder eine andere Blume anschaut, dann kommt einem das ganz besonders zu Herzen, was für ein Wunderwerk diese Schafgarbe ist; sie ist ein ganz besonderes Wunderwerk.»&lt;/ref&gt; «Řebříček se v přírodě představuje tak, jako by nějaký tvůrce rostlin měl u řebříčku model, aby byl síru ve správném poměru uveden ke všem ostatním rostlinným látkám.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999, S. 126.&lt;/ref&gt; A dále: «Řebříček rozvíjí svou síru-sílu přednostně v procesu tvorby draslíku. Proto má síru přesně v takovém množství, jaké je nezbytné ke zpracování draslíku.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 129.&lt;/ref&gt; «V řebříčku zpracovává síra obsah draslíku tak, «aby se ve správném vztahu choval v organickém procesu vůči tomu, co tvoří vlastní tělo, bílkovinatou podstatu rostliny.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 126.&lt;/ref&gt; {{SE|362}}<br /> <br /> Síra zprostředkovává duchovně-kosmické pozemským látkám. Ty se uspořádávají podle sil duchovního praobrazce, například řebříčku, a přivádějí jej ke zjevení v podobě nebo gestalt této rostliny. Síru lze v živém označit za nositele tvořivého principu z ducha, který nachází výraz ve formě, v tvarování. Draslík je jako tvůrce solí nositelem látkového principu a je tak reprezentantem Pozemského. V součinnosti obou polárních principů se v rostlině uskutečňuje — v procesu steigerung — tvorba bílkovin. Na každém stupni svého zjevování od semene až po květ je rostlina, a obzvláště řebříček, obrazem této polarity. Ryze věcně nám tato polarita vstoupí před oči, položíme-li semeno do země. V semenu se koncentruje praobraz rostliny. V něm žije Kosmické «jako forma rostliny».&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&lt;/ref&gt; Semeno je obklopeno humem, tím, kdo ve Pozemském tvaruje,&lt;ref&gt;Ebd., Notizblatt Nr. 9 im Anhang, S. 271: «Der Humus gestaltet das Untere durch die Erde.»&lt;/ref&gt; a minerálními složkami půdy — křemenem, vápnem, jílem a ve vodě rozpuštěnými solemi. Obklopuje je tedy pozemská látkovost, která ovšem ztrácí svůj charakter tou měrou, nakolik jsou minerální složky prokrystalované, a tedy ve vodě nerozpustné, jako například křemen. Ve krystalu se zjevuje kosmický praobraz minerálu jako forma. V rozpuštěné látkovosti vládnou fyzicko-pozemské zákony.<br /> <br /> S bobtnáním semene přijímá toto ze půdy vodu a v ní rozpuštěné soli. Kosmická forma rostliny vstupuje do vztahu s pozemskou substancí. Klíček se z tohoto vztahu vyvíjí merkuriálně. Co v semenu žije kosmicky jako forma rostliny, proměňuje se v pozemskou formu smyslově-fyzicky se zjevující rostliny. V okamžiku příjmu pozemské substance, například draslíku, odcizuje se tato již v prvním kroku své fyzicko-pozemské zákonitosti. V silovém poli pozemského-stávání-se formy rostliny a na druhé straně draslíku, jenž se v organickém dění postupně odcizuje své pozemské povaze, se tvoří bílkovina. V prasubstanci veškerého života se prostupují kosmická forma a pozemská substance. V tvorbě bílkovin — například ve vegetačním bodě — tlačí a bují kaliový proces zdola nahoru, a z bílkoviny buduje duch, užívaje síry jako svého zprostředkovatele, gestalt rostliny. V tvorbě rostlinné bílkoviny smíme spatřovat bod obratu, v němž se kosmická forma rostliny vymezuje do pozemské a reprezentant Pozemského, draslík, se přibližuje ke svému kosmickému {{SE|363}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 26, S. 363.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 26: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation der Schafgarbe.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Původní bytosti. Čím více tedy řebříček přivádí ke zjevení svou vnější pozemskou gestalt, tím více se draslík vymaňuje z podmíněnosti svými fyzickými vlastnostmi. Na každém stupni tohoto se proměňujícího vzájemného vztahu formy a substance, pozemského a kosmického stávání se, je bílkovina ve svém látkovém-formovém uspořádání jiná. V mladé rostlině a směrem ke kořeni je více příbuzná draslíku, tedy soli (nitráty, volné aminokyseliny), v dospělé rostlině a směrem ke květu a zralému plodu se strukturuje stále složitěji. Stává se síře, tedy formě příbuznou (obrázek 26, s. 363).<br /> <br /> V květu se zjevuje v pozemské dokonalosti formy to, co v semenu žilo kosmicky jako forma. Vše, co v semenu bylo jako možnost gestalt-stávání se uloženo, vylilo se do této určité formy. Bytost rostliny se nemůže zjevit nad to, co se až ke květu zjevuje v obrazu. Na druhé straně je zemský prvek draslík ve květu nejdále odcizen svému pozemskému charakteru. Ve květu vstupuje do nejjemnější, kosmicky zjemnělé tvorby substance — například v barevném okvětním plátku, v nektaru, v rozvanívajícím se vůni. Jedno, forma, {{SE|364}}<br /> <br /> vstupuje zcela do pozemského zjevení. V její formě poznáváme nezaměnitelně řebříček — v pevnosti jeho stonku, v rozkladu čepele listu v uspořádanou mnohočetnost kopijovitě se větvících peří a v bílých a růžových zářících květních širmech, k nimž se na mírně klenutém lůžku suchomilné, pevné a soustředěné, jednotlivé květy složnokvěté rostliny shromažďují. Druhé, látka, která se v půdě jako draslík jeví s fyzikálně přesně uchopitelnými vlastnostmi, mizí v organickém procesu, vtiskuje mu určité vlastnosti a pak, od listu k listu stoupajíc, ve květu ke kosmu přiblížená, přechází do jakéhosi zárodečného stavu. Pohleďme na květenství řebříčku — spatříme vysokou míru pozemsko-fyzické diferenciace formy a zároveň tuto vůli-prostou, kosmu se otevírající gestu. Především tato jemná, odevzdaná gesta, ale i barva, vůně a chuť mohou sloužit jako náznak toho, že se ve květu substanční proces v éterické zjemněnosti přibližuje kosmickým stavům.<br /> <br /> Tak se ve květu zrcadlí poměr kosmického k pozemskému ve formě a substanci polárně vůči semenu vzcházejícímu v půdě. Rostlina svou bytost odhaluje v tom, že ve květu vstupuje do formy umíraje, a v tom, že zároveň substanční proces jejím bytím prostoupený vstupuje ve květu do jakéhosi kosmického zárodečného stavu. Jakkoli uzavřeně a dokonale se květ jeví, právě tak otevřeně a zárodečně je zároveň ustaven. Tento stav otevírající se odevzdanosti kosmu trvá jen okamžik. Pak nastává jednak zaklíčení, které vede k tvorbě individuálního semene, jednak vadne rostlinná podoba až po květ a propadá humifikaci, tvorbě humusu jako «universálního semene». Jak uchovat tento status nascendi zjevení formy a éterické, v proudění udržované substance ve květu? Jak lze říkajíc mezi tvorbou semene a humusu provést výsledek rostlinné tvorby ve květu přes neúprosný práh přírody dál? Jak lze okamžiku květu propůjčit trvání?<br /> <br /> Lze si představit, že Rudolf Steiner, bádaje v duchu a upíraje zrak na řebříček, stál před takovými otázkami. Odpověď na tyto otázky nemůže poskytnout pouhé nazírání řebříčku. Jde dále ten, kdo sleduje působení řebříčku do živočišného a lidského organismu. Tam se osvědčuje jako významný léčivý prostředek, jenž může napravit «to, co na slabosti {{SE|365}}<br /> <br /> des astralického těla».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 126.&lt;/ref&gt; Kvetní proces řebříčku pokračuje při jeho použití jako léčivého prostředku do vyššího říše teplokrevného živočicha a do říše člověka a rozvíjí tam, za hranicí svého vnějšího pole výskytu, blahodárně hojivý účinek. Na tento vztah řebříčku k něčemu, co jako duševní a duchovní skutečnost leží za prahem jeho zjevení, upozorňuje duchovní badatel. Ale ta otázka, jak uchovat substanciální a formativní proces samotného květu, jím zodpovězena ještě není. Aby tohoto dosáhl, obrací Rudolf Steiner svůj badatelský zrak na říši zvířat, jež ve svém světě orgánů v tělem svázané duševní síle propůjčuje okamžiku trvání. Živočišný organismus uzavírá v sobě niterný svět, který je u kvetoucí rostliny na způsob obrazu obrácen navenek. Ze stupně živočišnosti obrací duchovní badatel zrak na řebříček s otázkou, který orgánový proces může konzervovat to, «co je v řebříčku».&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 128.&lt;/ref&gt; Tuto moc má «proces odehrávající se mezi ledvinou a močovým měchýřem, a tento proces je zase závislý na substanciální povaze měchýře».&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 128.&lt;/ref&gt; Tyto podmínky jsou splněny u měchýře samce — tedy paroží nesoucí — ušlechtilé zvěře. Zpravidla se používá měchýř jelena.<br /> <br /> Tekutinová látková výměna končí v měchýři. Vsává, koncentruje a vylučuje do vnějšího světa to, co ledvina — vnímajíc prosoulazeného tekutinového organismu — propouští z nitra jako nepotřebné. Činnost ledvin a měchýře stojí se svým protipólem, nervově-smyslovou činností obrácenou navenek, v pozoruhodném vztahu. Platí to zejména pro oko a u jelena pro paroží, jež po odumření na několik měsíců až do shozu se stává jakýmsi hmatajícím smyslovým orgánem. Oko se jeví, ve svém stavem téměř výhradně fyzikálními zákony ovládaném, jako kus vnějšího světa, který se «zálivovitě» zanořuje do organismu.&lt;ref&gt;Vgl. Rudolf Steiner: ''Von Seelenrätseln'', GA 21, Kap. «6. Die physischen und die geistigen Abhängigkeiten der Menschen-Wesenheit», Dornach 1983, S. 158: «In die Sinne erstreckt sich die Außenwelt wie in Golfen hinein in das Wesen des Organismus.»&lt;/ref&gt; Paroží vyrůstá jako kost končetiny přes hlavu a doslova odumírá do předmětu vnějšího světa.<br /> <br /> Tak žije ušlechtilá zvěř s vysoko neseným parožím a bdělým pohledem v neustávající tiché nervozitě, vnímajíc své okolí. To {{SE|366}}<br /> <br /> Oko se přitom chová polárně vůči měchýři. Tak jako měchýř zachycuje materiální substanciální proud z nitra prosouleného bytosti a koncentruje jej, tak naopak oko, které zachycuje duchovní obsah vnějšího světa a koncentruje jej do obrazu vnímání. A jako se měchýř vylučováním otevírá vnějšímu světu, tak oko zprostředkovává obrazový obsah, vstupující dovnitř, vnitřní bytosti. Jak silně spolu vnímání a vylučování souvisejí, zakusí každý, kdo nápadně a nanejvýš nevhod vstoupí do kravína. Krávy se na okamžik zpozorní — a už se probouzí látková výměna; začíná to šumět. U ušlechtilé zvěře je tato souvztažnost více polarizována směrem k nervově-smyslové stránce. V tělesně vázané smyslové otevřenosti spoluprožívá kosmické dění svého okolí — a toto dění se vtiskuje do její tělesné organizace. Této přijetosti vděčí měchýř ušlechtilé zvěře za svou zvláštní «substanciální povahu».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 128.&lt;/ref&gt; Co jelen prožívá jako kosmickou přítomnost, vtiskuje substanciální uspořádání tenounké membrány měchýře. Ta je ve svém substanciálním charakteru, určeném kosmickými silami, «téměř obrazem kosmu».&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 129.&lt;/ref&gt; Na druhé straně má měchýř ušlechtilé zvěře tvar téměř dokonalé koule. Jako obalový orgán obepíná vnitřní prostor a svou silovou podobou obalující hülle zachovává nepřetržitý průběh procesů v ní probíhajících. Jako všechny orgány nese měchýř v sobě — ve tvaru i v zachovávající funkci — dědictví dávného makrokosmu. Co dělá měchýř ušlechtilé zvěře ve srovnání například s měchýřem jiných přežvýkavců tak výjimečným a tak vhodným pro preparaci řebříčku, je dvojnost jeho funkce. Ve své substanciální povaze stojí u nosiče paroží ve vztahu k současně působícím kosmickým silám; ve svém tvaru naopak ke konzervujícím silám makrokosmu, působícím z minulosti.<br /> <br /> To, co se v přírodě rozvinulo do dvou zcela oddělených vývojových linií — na jedné straně do procesu síra-draslík, vrcholícího v květu řebříčku, a na druhé straně do procesu měchýř-ledvina, vrcholícího v ušlechtilé zvěři —, jsou evoluční koncové body. Duchovní badatel spatřuje konec vývojové cesty ve tvaru a substanciálním uspořádání a spatřuje stvořitelské síly počátku a jejich další vývoj. Ze souhrnného pohledu na oba světy se otevírá první krok preparace: květy řebříčku jsou, lehce stlačeny, plněny do jelení záštitky tak, aby jimi byla ze všech stran obklopena ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], I, S. 363). {{SE|367}}<br /> <br /> V tom, co se před tím jako květy řebříčku, obráceno ven, v bezvůlné oddanosti otevíralo vůči kosmu, je nyní naplněn vnitřní prostor. V tom, co bylo předtím jako měchýř zcela ve službě vnitřního organismu, ve svém tvaru stvoření dávného, ve své substanci obraz přítomného kosmu, je nyní předmět vnějšího světa. Měchýř je útvar astrálního těla jelena. Jakmile je jelenem odebrán, chybí mu astrální tělo. Na jeho místo nastupují, v expozici preparátu vůči okolí, záření «světového astrálního těla» (kosmu). Tímto prvním krokem preparace se uskutečňuje první obrácení naruby funkce měchýře. Přirozeně je měchýř orgánem metabolického dění; nyní se stává jako předmět v prostoru a čase svou substanciální povahou jakýmsi smyslovým orgánem vůči kosmu. Na druhé straně se dostávají květy, jež se přirozeně bezvůlně otevírají ven, do vnitřní sféry orgánu, který je živočišným organismem tak utvářen, aby svůj obsah pronikával willenhaft zachovávajícími silami.<br /> <br /> Ve druhém kroku preparace se začíná naplňovat to, co bylo prvním obratem naruby v kroku prvním připraveno ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], II, S. 363). Jelení měchýř s obsahem květů je zavěšen «na místě co nejvíce ozářeném sluncem».&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 127.&lt;/ref&gt; Tam je vystaven silám fyzického těla Země v živlech vzduchu a tepla a tomu, co působí jako bytostná skutečnost vertikálně v ose střed Země–Slunce. Smíme předpokládat, že to je nyní jeho substanciální povaha, jíž se mu dostalo z kosmického prožívání jelena, skrze niž se membrána měchýře stává smyslově přijímavou vůči tomu, co ji prostorově obklopuje jako fyzické působení sil. Tato silová signatura prosluněného prostoru ve vzduchu a teple, zprostředkovaná substancí měchýře, se sděluje uzavřené substanci květů. A tvarová hülle měchýře je tím, skrze co je přijaté v květech řebříčku zadrženo a uchováno. V procesech obrácení naruby tohoto prvního a druhého kroku preparace se vtiskuje působení periferie étericky povýšenému působení draslíku v květech řebříčku. To, tak lze věc asi pochopit, udržuje étericky povýšený draslíkový proces v pohybu a přeměňuje jej vyššími silami astrálního v «formativní sílu».<br /> <br /> Ve třetím kroku preparace zahrabáváme kuličky řebříčku «ne příliš hluboko do země»,&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 127.&lt;/ref&gt; takže jsou tam vystaveny silám fyzického {{SE|368}}<br /> <br /> těla Země v živlech kapalného a pevného a tomu, co v vertikálním směru bytostně působí ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], III, S. 363). Opět je to substanciální povaha měchýře, která hmotě řebříčku smyslově zprostředkovává, co ve tmě, v zemi a vodě fyzicky žije v prostoru, a tvarová hülle, která to trvale vtiskuje do zárodečného substančního stavu květů.<br /> <br /> Ve druhém a třetím kroku preparace je hmota květů řebříčku vystavena silám fyzického těla Země. To má svůj základ ve čtyřech živlech, které se v přírodě různě mísí a opět rozdělují, ve velkém však vystupují odděleně: vzduch a teplo nad zemí, kapalné a pevné pod zemí. V obou prostorových kvalitách «nahoře» a «dole», světla a tmy, se kuličky řebříčku ponořují jako semenné zárodky. V nich se tyto prostorové kvality «pozemského» uchovávají. «Horní», uchovávajíc se, prostupuje «dolní» a naopak. Jakoby kondenzována v jediném bodě, zrušuje se světová polarita výšin a hlubin, souřadnost v prostoru i zpředmětnění fyzického těla Země.<br /> <br /> Druhý krok preparace byl dosud uvažován jen pod fyzicko-prostorovým aspektem. Přistupuje k tomu aspekt časový. Kuličky řebříčku prodlévají, zavěšeny nad zemí a tam vystaveny silám tepla a vzduchu a světlu Slunce, od jara přes léto až do podzimu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], II, S. 363). V této době, zejména v létě, jsou vzduch a teplo a vlhkostní hülle Země prostoupeny éterickými a astrálními silami, které přímo ze Slunce a z planetárního obkruhu, zvláště podsluneční planet, vyzařují dovnitř. Co v těchto silách duchovně žije, nechává rostliny růst; utvářejí se ve svém nevyčerpatelném bohatství forem. Toto kräftewirken, působící jakoby horizontálně v teple, vzduchu a vlhkosti, přijímá hmota květů uvnitř obalu. Opět to bude substanciální povaha měchýře, která zprostředkovává, co žije v posloupnosti času, a organická forma měchýře, která uchovává otisk každého okamžiku.<br /> <br /> Ve třetím kroku preparace prodlévají kuličky řebříčku od podzimu přes zimu až do jara v zemi ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], III, S. 363). Tam je promoklá země prostoupena éterickými a astrálními silami, které nepřímo ze Slunce a z planetárního obkruhu, zvláště obkruhu nadslunečních planet, působí na růst rostlin. Co v těchto silách duchovně žije, vstupuje do vztahu k {{SE|369}}<br /> <br /> zástupcům minerálně-krystalické přírody Země, ke křemenu (pazourku), vápnu a jílové substanci. Jako nepřímé působení je zprostředkováno v «kosmické vzestupné proudění»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&lt;/ref&gt; tónem rostlinného světa a v něm se utváří například v barvách listů a květů a v jemnějším substanciování zrajících plodů. Ponořeny do tohoto působení sil, odpočívají kuličky řebříčku v zemi po celé zimní pololetí. Opět to bude substance obalového orgánu, která v jakési smyslové činnosti zprostředkovává to, co v čase postupuje, zárodečné podstatě květní hmoty, a forma bude to, co to v tomto zárodečném uchovává.<br /> <br /> Ve druhém a třetím kroku preparace je hmota řebříčku vložena ve svislém prostorovém vztahu do fyzického těla Země a vodorovně, ve vztahu k plynutí časů, k rytmické opakující se střídání vzniku a zániku, do éteru a astrálního těla Země. Tato se rozrůzňují v mnohost bytostí, které působí jevy v průběhu roku a rytmické střídání ročních období. Polárně stojí proti sobě zima a léto a přechody jaro a podzim. Pro jedno místo na Zemi nemůže být zároveň zima i léto. Střídají se v proudu času. Tím, že byly kuličky řebříčku vystaveny procesům letního pololetí ve vzduchu a teple a poté procesům zimního pololetí ve vodě a zemi, získala zárodečná podstata květní substance, zprostředkovaná a uchovaná jelenicovým měchýřem, otisk celého ročního průběhu. V obsahu květů prostupují se v současnosti všechny kvality časového posloupnosti v ročním průběhu. Letní pololetí, uchovávajíc se, prostupuje zimní pololetí a naopak. V takto preparovaném řebříčku kondenzuje se periferní působení celého ročního průběhu v bod v současnosti a tím v potenci nových vývojových možností.<br /> <br /> V dalším průběhu preparace řebříčku je substanciální proud, který v květu končí ve stavu zárodečného, veden přes práh vázanosti v prostoru a čase. Co se v květu řebříčku na okamžik vyjadřovalo v bezvolné gestuře jako pouhá potence, to se ve překročení tohoto prahu otevírá vyšší přírodě sil. Substanciálně zárodečné nepadá zpět do přirozeného dění tvorby semen a humusu, nýbrž vyklíčí, oplodněno silami fyzického, éteru a astrálního těla Země.<br /> <br /> Pohleďme v souhrnu na trojkrok preparace řebříčku z hlediska člověka, který ji vykonává. V řebříčku, právě tak jako v měchýři ušlechtilé zvěře, přichází makrokosmický vývoj ke svému konci. Tam vládne dovršení, tam to nejde dál. Duch člověka však dokáže v erkraftování své poznávací schopnosti proniknout do duchovních základů bytí a dění. Ty jsou přítomnostnímu vědomí zpřístupněny v výsledcích antroposofického duchovního výzkumu. Takovéto výsledky leží v Zemědělském kurzu Rudolfa Steinera a vedou k tomu, aby se v prvním kroku preparace sjednotilo to, co je v přírodě rozděleno, avšak co je původem přece jen k sobě vztažené. Tak se ve vnějším substančním dění z ducha člověka ve třech krocích preparace uskutečňuje jakýsi trojnásobný přechod přes práh. Kdekoli příroda v postupu preparace, v dovršení sama sebe, narazí na práh, můžeme ji z vhledů duchovního bádání tvůrčím způsobem přes něj provést. {{SE|370}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufen_der_Wirksamkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Stupně účinnosti ====<br /> <br /> Hotový preparát je, měřeno vůči množství přirozených hnojiv statku, zdánlivě zanedbatelné množství. V něm uspořádání látky není dílo, nýbrž zárodek. Navenek se jeví příbuzný humusu, a přece je mu v bytosti a účinnosti přesně protikladný. Humus «vytváří bezsvetlé působení».&lt;ref&gt;Ebd., S. 59.&lt;/ref&gt; «Tvaruje spodní sféru skrze zemi».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Notizblatt Nr. 9 im Anhang, S. 271: «Der Humus gestaltet das Untere durch die Erde.»&lt;/ref&gt; Smysl preparátu z řebříčku, jakož i v pozměněné podobě ostatních kompostových preparátů, spočívá však právě v tom, aby organickým hnojivům statku propadajícím se rozkladu zprostředkoval «působení plné světla», aby přirozeným hnojivům přenesl schopnost stát se přístupnými pro praobrazce kosmu, jež přebývají mimo prostor a čas.<br /> <br /> Bytost a význam preparátu z řebříčku stojí ve vztahu k bytosti a významu draslíku v přírodním hospodářství. Ve své fyzické přirozenosti se draslík projevuje ve svých determinovaných vlastnostech. S těmi počítá chemik jako s jediné reálným. V životním procesu rostliny, a archetypicky v řebříčku, odcizuje se {{SE|371}}<br /> <br /> se draslík této ve výsledek ztuhlé určenosti a je prostřednictvím zvláštního obsahu síry v řebříčku v procesu kvetení o první stupeň přiblížen svému kosmickému původnímu bytí. Lze to nazvat stupněm «bytostné účinnosti»,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Leitsätze'', GA 26, «Menschheitszukunft und Michaeltätigkeit», Dornach 1998, S. 94f.&lt;/ref&gt; stupněm účinného živého. V poli napětí se sírou rozvíjí draslík v živém svou bytostnou účinnost, která z pozemského pólu vede do tvorby bílkovin v oblasti listu. V květu ustupuje tvorba bílkovin téměř docela. Pokračuje se dál do tvorby semen. Tak je v květu draslíkový proces jaksi propuštěn ze své bytostné účinnosti v živém. Zjemňuje se do stavu zárodečného, do toho, co lze v obrazu pocítit jako bezvůlí otevírající se gesto květu. Tento stav trvá okamžik, a již propadá zárodečné tohoto substančního procesu s odumíráním rostliny mineralizaci, zpět do stavu určenosti fyzických vlastností. V okamžiku kvetení však nastupuje preparace. Prostřednictvím obalení střívkem ušlechtilé zvěře a dalších kroků preparace je draslík, jenž v květu dosáhl nejvyšší stupeň své proměny v živé, odloučen od rostliny-nosiče, udržován v bytostné účinnosti. To naznačuje, že draslík je nyní v proudu svého oživování přístupný vyšší sféře, sféře zjevování svého bytí. Tím je pozemská látka draslík pozdvižena nejen do sféry života, nýbrž do sféry života nesoucího vnímání. Stává se nositelem životem prostoupeného niterností.<br /> <br /> Toto oživování a astralizace látky se uskutečňuje i v živočichu prostřednictvím jeho duševního čili astrálního bytí. To se projevuje v mimořádné hnojivé síle výměšků přežvýkavců, v prvé řadě skotu.<br /> <br /> Výmluvným příkladem je tu kravský hnůj. V člověku se látka zduchovňuje nad zmíněné stupně, pod vládou Já, a stává se jeho nositelem. Mimořádné na preparaci je, že se tu látky uvádějí do uspořádání, skrze něž mohou být v půdě, mimo uzavřený tělesný organismus člověka a živočicha, nositeli kosmického života a kosmické astrality.<br /> <br /> Hotový preparát z řebříčku, výtvor z ducha člověka, reprezentuje třetí stupeň hnojení. Rozvíjí svůj účinek tím, že je v homeopaticky malých množstvích přidáván k tomu, {{SE|372}}<br /> <br /> co v zemědělském provozu v průběhu roku z rostlinné a živočišné světy přináší organické hmoty. Plně rozvinout svůj účinek může v kompostu a ve hnojišti. V pravý čas přicházejí tato hnojiva na půdu. Půda však není než tenounká pokožka. Tvoří jako «bránica»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 44.&lt;/ref&gt; střed mezi «Nahoře» a «Dole», mezi výšinami a hlubinami, světlem a temnotou. Zapracujeme-li hnojivo do tohoto pokožkovitého «středu», je jím toto nové uspořádání látek oplodněno — a to jako esence souzvuku minerální, rostlinné a živočišné přírody, rytmů slunečního roku a duchovně tvůrčí síly člověka. Toto hnojivo zušlechťuje a povznáší působnosti tří přírodních říší: krystalické smyslové přírody Země, rostlinného kompostu a živočišného hnoje. Nevyrovnává jen to, co bylo půdě drancováním odňato, nýbrž dává Zemi, tomuto «Dílu», schopnost, aby to, co je bez života, se oživovalo, aby to, co je oživené, stávalo se nositelem vnímání a aby se toto individualizovalo skrze ducha, jenž na nás vyzařuje z budoucnosti.<br /> <br /> Smysl třetí stupně hnojení lze spatřovat v tom, že tam, kde se takto pracuje, vedeme přírodní bytí v daleké perspektivě do budoucnosti, přes práh prostoru a času, a znovu je napojujeme na pokračující vývoj duchovní duše člověka a s ní i vesmíru.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Kamillenpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Složení heřmánkového preparátu ===<br /> <br /> Postup preparace sleduje stejné kroky jako u řebříčkového preparátu, avšak s jednou nejistotou: v textu kurzu druhý krok — zavěšení naplněných hovězích střev — není zmíněn; v poznámkách ke kurzu se však v tomto ohledu nachází příslušná narážka. Na tuto problematiku bude poukázáno později.<br /> <br /> Svým zjevným obrazem je heřmánek (*Matricaria recutita* resp. *Chamomilla officinalis*) řebříčku polárně protikladný, ačkoliv mu jako hvězdnicovitá rostlina (složnokvěté) je velmi blízce příbuzná. Naproti tomu vykazuje příbuzenskou blízkost ve funkčním poli napětí polarity kořene a květu. Jeho blízkost a zároveň vzdálenost zakládá jeho {{SE|373}} postavení jako druhého v řadě hnojivých preparátů.<br /> <br /> Duchovní bádání učí, že heřmánkový preparát má schopnost «způsobit, aby byl hnůj schopný přijmout do sebe tolik života, a tento život přenést na půdu», že hnůj se dostane do stavu, kdy «ještě více sváže látky nutné pro růst rostlin, vedle draslíku také vápník, vápenné sloučeniny». U řebříčku máme co do činění především s draselným účinkem. «Chceme-li zachytit i vápenaté účinky, potřebujeme opět rostlinu, […] která […] v homeopatické dávce rozložena obsahuje síru, a ze síry přitahovat ostatní pro rostlinu nutné látky.» «Heřmánek zpracovává [vedle draslíku; pozn. autora] k tomu vápník.» Přispívá k tomu, «vyloučit z rostliny škodlivé oplodňovací účinky, udržet rostlinu zdravou».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 129.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tyto pokyny Rudolfa Steinera osvětlují zároveň tak charakteristický zjevný obraz heřmánku ve srovnání s řebříčkem. Řebříček je díky své sírové aktivitě v oblasti tepla a vzduchu ve vzájemném působení s půdní solí-draslíkem, v postupujícím zušlechťování draselného procesu od kořene vzhůru přes stonek, listovou posloupnost až ke květu — celý vyjádřením ovládání zemitého a vodnatého. Vše na něm ukazuje tendenci k přísné formě a zdrženlivosti životních procesů, jako například silná sukulence jemně členěného a zároveň hustého listového zpeřování a trubkovité květy skryté jako za zdmi obalových kalichů. Naproti tomu heřmánek se jeví jako vyzdvižený z pozemského. Jeho vztah k draslíku se projevuje ještě v lehké sukulenci listů.&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl und Kari Järvinen: *Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen*, Dornach 2005, 154 S.&lt;/ref&gt; Jeho sírová aktivita se zdá však soustředit především na zpracování a sublimaci pozemské látky vápníku. Vše v něm směřuje k volné, silné členitosti jeho vegetativních orgánů. Od výrazného kůlového kořene, jenž se nahoru lehce řepovitě rozšiřuje, vyzařují zčásti horizontálně v husté posloupnosti postranní kořeny do šířky a hloubky. Primární výhonek se vztyčuje vertikálně do výšky, avšak záhy se dělí u základny na počet postranních větví, které se málo větví a vyzařují do šířky a výšky a celkově mají tendenci dávat rostlině jakýsi kulovitý tvar. Listy se člení do volného, málo uspořádaného zpeřování; lístky peříčka jsou {{SE|374}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 27, S. 374.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 27: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation der Kamille.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> úzké, vláknovité útvary, které se samy jen málo větví (obrázek 27). Tyto gesty paprsčitosti a zaoblování poukazují na znaky, jež jsou charakteristické pro bohatství forem výskytu minerálního vápence (CaCo3), jako například paprsčitost aragonitu nebo kulovité, resp. zaoblené formy krystalických vápenců, sprašových loulek, stalaktitů a stalagmitů atd.<br /> <br /> Výhonková podoba heřmánku navozuje dojem paprsčitého dělení a rozpouštění ve světle, teple a vzduchu. Že se zcela nerozpustí, o to se starají terminální květy, v nichž se formotvorná gesta celé rostliny ještě jednou na vyšším stupni opakuje a obrací dovnitř. Stonek se zdržuje a rozšiřuje v květní lůžko, na němž nenápadně vyrůstají trubkovité květy, na okraji ohraničené bílými jazykovitými květy. Při rozkvétání se květní lůžko klene do zaoblené kužele a zazáří v teplé zlatožluté barvě trubkovitých květů. Pod vyklenutím květního lůžka vzniká vzduchuplný dutý prostor — neomylné znamení, že jde o pravý heřmánek. Zvláštní příznak pohyblivosti heřmánku {{SE|375}}<br /> <br /> na rozdíl od řebříčku je zvedání bílých okrajových květů za úsvitu a jejich večerní snižování.<br /> <br /> &lt;div class=&quot;mw-translate-fuzzy&quot;&gt;<br /> V květech, jež kulovitou podobu volně rostoucího heřmánku obestírají a uzavírají, se jeho prosvětlené, prohřáté a provzdušněné bytí ještě jednou na vyšším stupni zjevuje. Sírový proces prostupuje celou rostlinu, v porovnání s řebříčkem, jiným způsobem — až dolů do kořene. A místo aby jako on udržoval draslík živě v zemitě-vodnatém, éterizuje heřmánek vzestupně proudící draslík-vápník v oblasti působení tepla a vzduchu, vrcholíce v květu, jenž vylučuje intenzivní vůni. Co v květu procesem přichází ke konci, tvoří v preparaci heřmánku začátek pro nové. Toto vyvracení je nastoleno nacpáním sebraných kamilkových květů do živočišné tvarové hüllenbory, do kousku tenkého střeva krávy, obrázek 27). Tenké střevo (Infestum tenue) navazuje na dvanácterník (Duodenum) přicházející od žaludku, přechází v kyčelník (Ilium), který ústí do slepého střeva (Caecum). Dlouhý mezičlánek tvoří lačník (Jejunum), jenž girlandovitě nebo věncovitě obklopuje spirálovitě uspořádanou desku tračníku (Colon). Ta tvoří středový díl tlustého střeva mezi slepým (Caecum) a konečníkem (Rectum). Pro preparaci přichází v úvahu lačník. V něm probíhá, nastoleno sekrety ústícími do dvanácterníku (játra, žluč, slinivka), a střevními vlastními žlázami, hlavní trávicí dění. Střevní stěna lačníku je mnohonásobně zvětšena hustě za sebou jdoucími střevními klky. Chráněny mohutnou sliznicí (Mucosa), dosahují v klcích krevní a lymfatické cévy hluboko do střevního kanálu. V něm probíhá skrze žlázové sekrety a bakteriální rozklad téměř úplná mineralizace přijatých potravin. Je to intenzivní látkovýměnné dění, provázené rytmickými pohyby ochabování a znovuvzpřimování střevních klků, jakož i peristaltiky střevních stěn skrze svalovou vrstvu, která je zase skrze pevně nervovou tkání prostoupenou, téměř průhlednou blánu — serózu — ohraničena vůči nitru břišní dutiny. Toto členění do tří blan a trojzvuk jejich funkcí vykazuje i jelení měchýř. A přece stojí oba orgánové systémy vůči sobě polárně. Měchýř centruje a skladuje tekutinu vyloučenou ledvinami {{SE|376}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> a vypouští ji do vnějšího světa; tenké střevo naproti tomu pohybuje pevně-tekutým z venku přijatou potravou, rozkládá ji, třídí ji při průchodu střevní stěnou a propouští vytříbené do vnitřního světa těla. Měchýř a ledviny jsou orgány astrálního těla v tekutém organismu; měchýř vylučuje to, co ledvina přetřídila jako nepotřebné, z nitra těla ven. Tenké střevo je orgán, který z pevného v potravě vyfiltruje to použitelné a zabuduje to do těla. Hluboko v podvědomí je u člověka na tomto ději zapojena Já-organizace. Ta zasahuje hluboko do trávicího dění a stará se o zničení cizí látkovosti až dolů na úroveň fyzicko-anorganického.<br /> <br /> První preparační krok je krokem vyvracení a emancipace od přirozeného průběhu. Otázka zní: Jak lze draselno-vápníkový proces, který byl v růstu heřmánku udržován v proudu a v květu dosáhl nejvyšší stupně éterické tvárnosti, povznést přes odumření květu z omezení prostoročasového ven, aby to, co je v květu zárodečně přítomno, mohlo být udržováno v proudu na vyšší rovině? Tento úkol plní tenké, respektive lačné střevo krávy. Obstaráme si takové střevo ideálně od krávy, která po celý svůj život prováděla ve svém trávicím systému na hofeigenen pícninách «kosmicko-kvalitativní analýzu». Tenké střevo nakrájíme na přibližně 25 až 50 cm dlouhé úseky, na jednom konci je zaváže a pomocí trychtýře nacpeme kamilkové květní úbory do střevního obalu, na otvoru to zaváže, a tak dostaneme napěchované, statné klobásky ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#374|Abbildung 27]], S. 374).<br /> <br /> Co dříve jako kamilkový květ bylo nakloněno šířavám kosmu, Slunci, naplňuje nyní hustě stěsnaně vnitřní prostor tenkého, neboli lačného střeva krávy. Toto vyvracení z vnějšku dovnitř platí i pro novou funkci tenkého střeva samého. Má nyní obsah, který již nestráví, enzymaticky nerozloží a nepohne, nýbrž naopak zachovává v jeho konzistenci a zpřístupňuje ho silám, které přicházejí z planetárního obkruhu skrze sluneční světlo. Obvyklá funkce střeva a střevní stěny spočívá v tom, zprostředkovat zpracovaný střevní obsah ze zemské potravy — fyzicky přes lymfatické a krevní dráhy a duchovně přes nervově-smyslovou kůži serózy — vnitřnímu tělu krávy. Polárně k tomu je nyní vnější kůže střeva (*Serosa*) obrácena k silám kosmu a země. Uvolněna od kravského organismu zprostředkovává pocitově prostoupená substance střevní kůže {{SE|377}}<br /> <br /> kamilkovým květům síly země a Slunce. Otázka zní: Nejsou to právě tyto síly, které udržují étericky nasycený draslík a vápník květů v proudu přes přirozenou zákonitou práh? Neboť na tom přece nakonec záleží u všech hnojivých preparátů! Prvním preparačním krokem vyvracení polárních procesů se uskutečňuje steigerung, která, jak se to dá rozumět, má potenci otevřít «dílo» vzniklého nové vývojové rovině wirksamkeit. Tato potence se nakonec realizuje v druhém, a především ve třetím kroku vyvracení a emancipace ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#374|Obrázek 27]], s. 374).<br /> <br /> Co se týče druhého kroku, vzniká na začátku zmíněná nejistota ohledně údaje Rudolfa Steinera v Zemědělském kurzu a ohledně poznámek, které si pořídil v přípravě na něj. Tyto jsou otištěny jako příloha v Zemědělském kurzu. Na listu 30 těchto poznámek se nachází poznámka: «Střeva – pověsit». O tom v pátém přednášce kurzu, tedy ve veřejném představení tohoto stavu věcí, není řeč. Naopak je výrazně zdůrazněn třetí krok, expozice v zemi vůči zimním silám: jako «přírodní působení […] nechat tam působit co nejpůdě příbuzné živé». Je dále také přesněji popsána povaha místa, kde má být heřmánkový preparát zakopán: «Tyto vzácné […] klobásky vystavovat po celou zimu v ne příliš velké hloubce co nejhumusnější zemi a vybírat si také taková místa […], kde sníh leží delší dobu, a kde sníh dobře osvětluje Slunce, aby tam co nejvíce působily kosmicko-astrální vlivy.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 130.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tomuto, ve srovnání se řebříčkem, třetímu kroku preparace přísluší zjevně vlastní, rozhodující význam. Druhý krok expozice vůči záření kosmu přes vzduch a teplo zůstává nezmíněn. Nověji se, analogicky k preparaci řebříčku, stále více praktikuje pověšení střev přes léto. Květní úbory koncem května až do června rozkvétající heřmánku se sbírají, lehce nasuší, nacpou do střev a ještě před Janem Křtitelem, respektive letním slunovratem, vystaví letním silám vzduchu a tepla.&lt;ref&gt;Matthias König, mündliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Hledáme-li, jak v duchu samotného Zemědělského kurzu správně zvážit různě znějící výpovědi o letním a zimním působení v případě heřmánku, může pomoci následující úvaha: Jak ukazuje způsob zacházení s dalšími preparátovými rostlinami, je tento způsob přizpůsoben jejich charakteristické vlastní povaze nakládání s kosmickými silami a pozemskými látkami. Jak bylo popsáno, je růst heřmánku výrazem panování intenzivní astrality v světle, teple a vzduchu. Ta se znovu stupňuje v květu a projevuje se ve vzduchem naplněném dutém prostoru pod klenutým lůžkem květním — tento dutý prostor lze zároveň bez rozporu chápat jako výraz tvorby vlastního, dosud bytostí nenaplněného, vnitřního (duševního) prostoru —, v pohybovém rytmu jazykovitých kvítků, ve vřelé, vzdušné vůni a v jejich vysoké léčivé účinnosti. To vše nasvědčuje tomu, že heřmánek je již ve svém růstovém dění vystaven tak silnému letně-kosmickému astrálnímu působení, že druhý krok preparace se jeví jako nadbytečný; heřmánek jej takříkajíc předjímá. Nicméně pověšení střev přes léto mu jistě neuškodí. {{SE|378}}<br /> <br /> Po přezimování v zemi — nutná je ochrana před liškami a psy — následuje jako další krok preparace a emancipace vykopání na jaře kolem Velikonoc. Vznikla nová látka s novými vlastnostmi, která díky své astrální formativní síle «je odolnější vůči dusíku než jiná hnojiva, ale navíc má tu zvláštnost, že oživuje půdu tak, že může působit mimořádně povzbudivě na růst rostlin. A zejména se vypěstují zdravější rostliny.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 130.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> «Osvěžující a oživující sílu» heřmánkového preparátu smíme připsat éterizovanému draslíku, léčivou sílu éterizovanému vápníku. Tento se stává přijímavým pro uspořádávající astrální síly vyzařující z nadsmyslové bytosti heřmánku. Ve «svazování» těchto pozemských látek, draslíku a vápníku, nabývá éterické čili životní tělo rostlin větší formativní síly; může tak «vyloučit škodlivé fruktifikační účinky».&lt;ref&gt;Ebd., S. 129.&lt;/ref&gt; «Fruktifikaci» lze zde chápat jako správný proces na nesprávném místě: V půdě fruktifikují bakterie, houby atd. a starají se o rozkladné procesy až po mineralizaci, pak ale také ve spojení s půdními živočichy o přeměnu a {{SE|379}}<br /> <br /> Stavěcí procesy. Tam, v půdě, je to správné místo — nesprávné tehdy, když toto dění začíná bujeti o patro výše, ve stonku nad zemí, například v podobě viroz nebo bakteriálních a houbových onemocnění. Tomuto ničivému vzestupnému působení zemitého půdního živlu do oblasti stonků a listů brání organické hnojivo ošetřené heřmánkovým preparátem.<br /> <br /> Stejně jako ostatní hnojivé preparáty se heřmánkový preparát uchovává v rovnoměrně temperované, spíše zatemnělé místnosti v hliněných nádobách, které jsou ze všech stran obklopeny rašelinou. Rašelina izoluje proti vyzařování. Aplikace se provádí v dávkách v řádu trojprstové špetky, dva až tři gramy na 2 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; v zahradnickém provozu, v zemědělském na 10 až 12 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; hnoje nebo kompostního materiálu, tedy podle velikosti hromady. Osobní vztah, který člověk buduje v práci s hnojem, určuje správnou míru.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Brennnesselpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kompozice kopřivového preparátu ===<br /> <br /> Jako třetí v trojici spolu se řebříčkem a heřmánkem vykazuje kopřiva ve svém výrazném zjevu k oběma sotva příbuzenské rysy, zato v způsobu, jakým nakládá s draslíkem, vápníkem a navíc se železem. Sírový proces mocně proniká celou rostlinou shora dolů. Zprostředkovává kopřivě schopnost vyzdvihovat jmenované látky z jejich zemitě-anorganické povahy a vtělovat je do svých životních procesů. Rudolf Steiner ji označuje jako «die größte Wohltäterin des Pflanzenwachstums […] Die Brennnessel ist wirklich ein Allerweltskerl, die kann ungeheuer viel […] außerdem, dass die Brennnessel Kali und Kalzium in ihren Strahlungen und Strömungen fortführt, außerdem hat die Brennnessel noch eine Art Eisenstrahlungen, die fast so günstig sind dem Laufe der Natur wie unsere eigenen Eisenstrahlungen im Blute. Die Brennnessel verdient es eigentlich durch ihre Güte gar nicht, dass sie da draußen oftmals so verachtet in der Natur wächst. Sie müsste eigentlich dem Menschen ums Herz herum wachsen, denn sie ist wirklich in der Natur draußen in ihrer großartigen Innenwirkung, ihrer inneren Organisation eigentlich ähnlich demjenigen, was das Herz im menschlichen Organismus ist» («největší dobrodinitelka růstu rostlin […] Kopřiva je skutečně všeuměl, dokáže nesmírně mnoho […] kromě toho, že kopřiva odvádí draslík a vápník ve svých záření a proudech, má kopřiva ještě jakési železné záření, které je přírodnímu dění téměř tak příznivé jako naše vlastní železné záření v krvi. Kopřiva si svou dobrotivostí vlastně vůbec nezaslouží, že venku v přírodě roste tak často opovrhována. Měla by vlastně růst člověku kolem srdce, neboť je skutečně venku v přírodě svým velkým vnitřním působením, svou vnitřní organizací vlastně podobna tomu, čím je srdce v lidském organismu»)&lt;ref&gt;Ebd., S. 131.&lt;/ref&gt; ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#383|Obrázek 28]], s. 383). {{SE|380}}<br /> <br /> Celý růst kopřivy, její sklon pokorně růst všude tam, kde lidskou rukou přišlo něco do nepořádku – například na místech, kde vládne hniloba nebo kde leží hromady sutin, či na zanedbávaných pastvinách a tam, kde staré stroje rezaví v křoví, anebo na půdách s povrchově blízkou, železitou podzemní vodou, a dále tam, kde jsou v krajině vytvořena přechodová pásma, jako u mezí, břehů vodních toků, okrajů remízků a lesů. To vše, jakož i intenzivní zeleň listů – jde tu o působení dusíku, především však železa, bez nějž by se nemohl tvořit hořečnatý chlorofyl – a stejně tak přísný řád jejího bojovného, vzpřímeného zjevu svědčí o tom, že ovládá železný proces, výraz zvýšené síly Já. Kde roste, tam vytváří díky svému «velkému vnitřnímu působení» řád uprostřed mezi «Nahoře a Dole». Nastoluje harmonický vyrovnání jednostranných půdních procesů za vzniku mimořádně stabilního, drobtovitého mullového humusu.<br /> <br /> Nápadné je, že kopřivě chybí ostré zdůraznění polarity kořene a květu, příznačné pro složnokvěté řebříček a heřmánek – kopřiva náleží řádu ''Urticales''. Se svými nenápadnými květenstvími se zanořuje do listového patra horní třetiny stonku. Květy vyrůstají z paždí listů přísně křížovitě vstřícně a patrově nad sebou uspořádaných listů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#383|Obrázek 28]], s. 383). Prašníkové rostliny mají spíše podlouhlou čepel listu a zaoblené zoubkování listového okraje, kdežto plodonosné rostliny mají naproti tomu spíše přihrblou srdčitou čepel listu a ostře zašpičatělé zoubkování. Metamorfóza listů se naznačuje jen slabě: již v nejspodnějším listě se odhaluje typus rostliny s výrazným, ještě poněkud kulatým zoubkováním a porostem žahavých chloupků; ba již děložní listy takové nesou. Směrem vzhůru k prostřední části výhonku se čepel listu rozšiřuje do výrazné srdčitosti a ke špičce stonku se opět zužuje do jemně a ostře zoubkatých, kopinatých forem.<br /> <br /> To, co je korunujícím vrcholem kvetoucích rostlin, jejich zjevení podstaty v květu, ustupuje zcela do pozadí. Květy nenají okvětní lístky. Nažloutle zelené prašníkové květy vyrůstají v delší laty a visí uvnitř horního listového patra dolů; pestíkové květy jsou bělavo-zelené a drží se hustěji sdruženy v blízkosti stonku. {{SE|381}}<br /> <br /> Veškeré listové patro, čtyřhranný, uvnitř dutý stonek i květ jsou porostlé žahavými chloupky. Jsou to jednobunkové výrůstky epidermis, u báze zpevněné vápencovými usazeninami. Na vrcholku nesou zkřemenělou hlavičku, která se při dotyku odlomí. Žahavý chloupek píchá jako injekční jehla do kůže a uvolňuje jedovatou buněčnou šťávu způsobující pálení – ''urtizin''. Ten obsahuje mimo jiné látky (''histamin'', ''serotonin'', ''acetylcholin''), které se jinak vyskytují pouze u člověka a zvířete.&lt;ref&gt;Erdmut-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, S. 320.&lt;/ref&gt; V žahavých chloupkách odumírá do formy směrem k periferii rostliny fyziologický proces, jak je to ostatně charakteristické právě pro květ. Lze proto s plným právem říci: Nejenže jsou květy kopřivy staženy dolů do listového patra, nýbrž celý nadzemní výhonek je žahavými chloupky od nejranějšího mládí oděn jakousi podobou procesu kvetení.<br /> <br /> Kopřivy vyrůstají prostřednictvím stonkových výběžků (''rhizomů'') v kolonie dosahující výšky jednoho až dvou metrů. Výběžkové výhony jsou nažloutlé barvy, probíhají mělce pod, řidčeji nad zemí a vysílají ze svých uzlů tuhé, rovněž nažloutlé kořenové provazce do hloubky, z nichž pak bělavé jemné kořínky, bohatě větvené, prostupují svrchní půdou. Z uzlů ''rhizomu'' vyrůstají vzhůru vždy dvě rostlinky. Stoupají s rozhodnou vzpřímecí silou a přísně harmonickým, geometrickým řádem do výšky. Ostrovně se výhonky shromažďují a ohraničují se navenek do bojovného obalu, který v silně stínícím listovém patru uzavírá vnitřní prostor. Kopřivě je vlastní «vnitřní působení», jež se soustřeďuje v tomto vnitřním prostoru, pokračuje do kořenového prostoru a takto harmonizuje neuspořádaný život půdy a přeměňuje ji v plodný trvalý humus.<br /> <br /> V kopřivě se odehrává ten div, že v sobě samé stupňuje polaritu kořene a květu k vyšší jednotě. Sírový proces shora dolů a sal-látkový proces zdola nahoru zůstávají ve vyšší míře v pohybu; oba se vzájemně prostupují ve stupňování merkuriálně v listu. Tento děj je na vyšší vývojové úrovni srovnatelný s krevním oběhem. V jeho středu, v srdci, jež je zároveň středem mezi Nahoře a Dole, se potkává žilní a tepenný krevní proud. Potkávají se minulost a budoucnost v přítomném: Krev, která na periferii jednak vydává síly do fyzické činnosti těla, jednak se však obtěžkává proudem {{SE|382}}<br /> <br /> prožitků vykonaných činů, přichází jako žilní krevní proud do středu. Tam se odehrává syntéza, srdeční cítění vystupující z podvědomí až do vědomí. Žilní krev se v srdci – prostřednictvím plicního dýchání – proměňuje a obnovuje v tepenný krevní proud, který vytékající impulsuje k nové činnosti. Tak i kopřiva na úrovni rostlinného: «Kvete» ze svého středu, z listu, až k periferii celé rostliny. Zemitě vázané látky, draslík, vápník a železo, zakoušejí své «pozdvihující pročišťování», své éterizování, ne teprve v konečném stavu rozkvétání, onoho odumírání do formy, nýbrž astrální síly působí skrze síru takovým způsobem, že vtiskují proces kvetení celému dění růstu a udržují jej v pohybu. Tím kopřiva naplňuje «své velké vnitřní působení», jež ji činí «podobnou tomu, čím je srdce v lidském organismu».&lt;ref&gt;Ebd., S. 131–132.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V tom tkví pravděpodobně důvod, proč Rudolf Steiner pro kopřivu nejmenuje žádný zvířecí orgán, jímž by bylo zajištěno udržování éterického v pohybu přes květ. Orgán, který by v úvahu připadal, by bylo srdce. Srdce však není kožním orgánem, nýbrž svalovým, vlastní aktivitou nadaným orgánem. V něm se ve rytmu srdečního tepu sjednocují látkoměnný a smyslový proces; stávají se jedním. Srdce ztělesňuje syntézu z polarity obou procesů. Je zároveň činným nitrem a orgánovou obálkou. Kopřiva plní podobnou funkci na úrovni pouhé oživené přírody. Její skrz naskrz astralitou prostoupené tělo formativních sil ji uschopňuje přeměňovat silovou přirozenost zemitě-pevných látek – draslíku, vápníku a železa – uvězněnou v erdig-pevném v léčivá záření uspořádávající živé.<br /> <br /> Pokud jde o preparaci, jde o otázku: Jak lze tuto jedinečnou schopnost stupňovat v silový hnůj, který propůjčí půdě a pěstovaným rostlinám schopnost vlastní kopřivě? Jak mohou organická hnojiva statku přídavkem tohoto silového hnojiva – ba, jak může nakonec sama půda – «se stát vnitřně citlivou», takže vzestupné i sestupné procesy budou v tomto vyšším smyslu probíhat «rozumně», že se půda individualizuje vzhledem k těm rostlinám, jež chceme právě pěstovat? «Es ist wirklich etwas wie eine ‹Durchvernünftigung› des Bodens, was man mit diesem Zusatz von ''Urtica dioica'' wird bewirken können.» («Jde skutečně o cosi jako ‹prorozumnění› půdy, čeho bude možno dosáhnout tímto přídavkem ''Urtica dioica''.»)&lt;ref&gt;Ebd., S. 133.&lt;/ref&gt; {{SE|383}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 28, S. 383.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 28: Die Stoffkomposition des Brennnesselpräparates im Durchgang eines Jahreslaufes.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Toho lze dosáhnout, vystaví-li se nadzemní výhonek kopřivy – v stonku a listu temně zelené, ke květu přišlé – polaritě, která ji pozdvihuje nad vlastní přírodou vázané dění jejího typového tvarování. Tím dochází k opětovnému stupňování, k syntéze nové látky v živém – kopřivovému preparátu. Kopřivy se skosí, přehnou nebo lépe hrubě posekají a «lehce nechají provadnout» (Obrázek 28).<br /> <br /> V úrodné svrchní půdě se vykope ne příliš hluboká jáma, vloží se do ní hmota, obklopí se trochou rašelinné moučky a opět se zakryje zemí. Na tomto místě zůstane celý rok a je tam vystavena jak zimním, tak letním silám. Po roce se rozkladem a pokročilou humifikací silně scvrklá hmota vykope a v rukou se ocitá hotový preparát – nová, astrálně zářivá látkovost. Praktické zacházení vyžaduje velkou pozornost, pokud jde o správný stav provadnutí; také by se při vadnutí mělo vyhnout přímému slunečnímu ozáření. Při příliš vlhkém stavu kopřivové hmoty snadno dochází k nežádoucím chybným kvašením a při příliš silném osvětlení k černání. Musí být ve stínu, {{SE|384}}<br /> <br /> nejlépe za přívodu teplého vzduchu, přisušena. Aby ji bylo možné po roce v zemi najít, používají se často staré lněné pytle, mělké a tenkostěnné dřevěné zelninářské bedny nebo drenážní keramické trubky, do nichž se nacpe. V posledním případě se získá z velké části humifikovaná černá hmota.<br /> <br /> Co platí i pro ostatní do země zahrabávaná preparáty, platí obzvláště pro kopřivu: Posouzení, zda je preparát více či méně zdařilý, nezávisí na stupni humifikace, nýbrž na volné struktuře preparátu, příjemném zápachu a především na tom, aby okolní půda byla v dobře provzdušněném, drobtovitě živém stavu. Rozhodující je, aby síly periferie zprostředkované přes zemi mohly vstoupit do vztahu s do éteru pozdviženými substancemi preparátních rostlin a být zachovány.<br /> <br /> Všechny hnojivé preparáty, s výjimkou preparátu z kozlíku, se vkládají odděleně do kompostových a hnojových hromad do 30–50 cm hlubokých otvorů, při vzdálenosti 50 cm až 3 m, podle velikosti resp. délky hromad. Kopřivový preparát, tak blízký funkci srdce, se vkládá zpravidla uprostřed na hřbet hromady; čtyři sourozenci mají, navzájem posunuty, svá místa na bocích. Jejich účinnost je astrálně zářivá – tedy taková, která se v smyslové skutečnosti kvalifikuje, avšak nikoli měřitelně kvantifikuje.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_Frage_der_Stoffumwandlung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K otázce přeměny látek ===<br /> <br /> K otázce přeměny látek přicházejí v úvahu tři různé kvality:<br /> <br /> 1 Spaluje-li se organická látka — uhlí nebo dřevo —, pozorujeme, jak její látkové složení mizí a jako produkty přeměny se objevují jiné látky, například plyny a popel. Naopak celá řada vzájemně reagujících látek se přeměňuje v novou kompozici, v novou sloučeninu — například uhlík, kyslík, dusík, vodík a síra se přeměňují v bílkoviny. Celé přírodní dění odhaluje ve všech svých jevech neustálou přeměnu látek. <br /> <br /> 2 Určité anorganické prvky — například uran, thorium a další, jakož i přirozené draselné soli (radioaktivní ⁴⁰K je obsažen v draslíku zhruba v 0,12 %) — vysílají v nerytmickém sledu měřitelné záření; v rozpadové řadě vznikají produkty přeměny {{SE|385}}<br /> <br /> (izotopy i prvky s nižší atomovou hmotností). Tyto záření-procesy se vymykají bezprostřední vnímatelnosti; působí takříkajíc zdola, z pod-přírody, do přírodního dění. Vyvolávají nemoci a působí v konečném důsledku smrtelně.<br /> <br /> 3 Od semene po plnou utvárenost forem rostlin, od zárodku po tělesnou dotvořenost zvířete i člověka, probíhají v neustálé přeměně látek procesy výstavby, odbourávání a přestavby. Zde působí život tvořící princip, něco nadsmyslově-bytostného, co si v přírodním bytí vytváří smyslově vnímatelný odraz. Zde silou svého bytí proniká do přírody bytostná skutečnost Přírody.<br /> <br /> Preparáty jsou látkovými kompozicemi, které — každý svým způsobem — «hnojí» ono pod bodem 3 uvedené vztahové předivo mezi Přírodou (Kosmem) a přírodou (Zemí). Přitom trojici preparátů z řebříčku, heřmánku a kopřivy náleží zvláštní význam. Vyvolávají zvláštní druh přeměny látek: zemí vázané prvky draslík a vápník jsou v životním kontextu rostlin nejen éterizovány, ale získávají vlastnosti, které je přibližují způsobu účinku dusíku. Stávají se nositeli astrálních sil, nebo se nakonec zcela přeměňují v dusík. Rudolf Steiner k tomu dává následující pokyny: „neboť v organickém procesu leží tajemná alchymie, která například draslík, pracuje-li tím správným způsobem, skutečně přeměňuje v dusík, a dokonce i vápník, pracuje-li správně, skutečně přeměňuje v dusík&quot;. A dále: „mezi vápníkem a vodíkem existuje vzájemný kvalitativní vztah, který je podobný kvalitativnímu vztahu mezi kyslíkem a dusíkem ve vzduchu. […] Pod vlivem vodíku je neustále vápník a draslík přeměňován v cosi dusíkového a nakonec ve skutečný dusík. […] Ten je právě nesmírně užitečný pro růst rostlin, ale musíte si jej nechat vytvořit takovými metodami, jak jsem je popsal&quot; — to jest uměleckým tvářením substanciálních procesů vznikání v organismu zemědělského podniku. Jako jsou pro malíře plátno, barva a štětec prostředky jeho umělecké tvorby, tak jsou pro zemědělce zemí a její oživování prostřednictvím výroby a použití preparátů. {{SE|386}}<br /> <br /> V předchozích citátech je z duchovního bádání dotknuto záhady transsubstanciace. Jak se lze k řešení tohoto problému přiblížit? Jistě ne týmž způsobem myšlení, jímž se člověk snaží rozluštit záhady anorganické přírody. Oba výše citované kvalitativní vztahy stojí vůči sobě polárně. Ten mezi kyslíkem a dusíkem ve vzduchu je rozhodující pro dýchání u zvířete a člověka. Obě látky konstituují vzdušný živel ve velké míře, obě se nacházejí ve vzduchu v plynném, anorganicky-neaktivním stavu. Obtékají rostlinný výhonek zvenčí. Jinak se věci mají s pozemskými látkami draslíkem a vápníkem. Ty jsou životní organizací rostliny povzneseny z jejich uvězení ve fyzické látkovosti, v «materiálu», do sféry živé účinnosti. Lze to pochopit takto: Určité rostliny, léčivé rostliny, jako právě řebříček, heřmánek a kopřiva, mají schopnost — silou svého éteru životního těla — uvést do pohybu organizaci látek draslíku a vápníku, ztuhlou do fyzična, z jejich spoutanosti ve formě. Ve svém zjevném obraze a svých vlastnostech jsou otiskem svého stavu, který byl ještě naplněn životem na raných evolučních stupních. Jak minerální forma vstupuje do životního procesu těchto rostlin, nabízí se myšlenka, že draslík a vápník se novým způsobem stávají přístupnými pro působení nejbližšího vyššího bytostného článku — éterického těla těchto látek. Jeho bytostnou skutečnost nachází duchovní badatel v nadsmyslném světě ducha, který jako nejnižší oblast hraničí s fyzicko-smyslovým. Nové, z budoucnosti působící duševně-astrální vývojové impulzy mohou pak tyto látky, obdarované jim vlastním životním tělem, uschopnit, aby se otevřely svým bytostným článkům, jejichž domov leží v ještě vyšší duchovní oblasti. Pozemské látky draslík a vápník se touto cestou stávají «dusíkovými», tím že samy se stávají nositeli duševně-astrálních sil. Přebírají vlastnosti dusíku, který ze své přirozenosti je ve všech životních procesech nositelem astralického světa, jenž zjevuje typus. «Dusík je v pravdě tím, kdo je nositelem počitku.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 74.&lt;/ref&gt; V oživené přírodě zpřítomňuje v tvorbě bílkovin životní procesy, které pocházejí z rané minulosti Země, prošly vývojovými stupni a staly se nyní «dílem» stvoření.<br /> <br /> O zpětné vedení draslíku a vápníku do jejich éterického stavu se stará jejich zvláštní kvalitativní vztah k vodíku. Jak tito {{SE|387}}<br /> <br /> Jako tvůrci solí sestoupili nejhlouběji do stavu čistě pozemského, kdežto vodík je ten, «kdo je tak blízko, jak jen možné, příbuzný s fyzickým, a zároveň, tak blízko, jak jen možné, příbuzný s duchovním».&lt;ref&gt;Ebd., S. 75.&lt;/ref&gt; Při svém budujícím působení v organickém používá síry a stejně tak při svém rozkládajícím. «Nese vše to, co je jakkoli utvářeným, oživeným astrálnem, zpět do šíří světového prostoru […] Vodík vlastně vše rozpouští.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 76.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Nyní je to zřejmě tento zmíněný kvalitativní vztah u řebříčku, heřmánku a kopřivy, skrze nějž vodík uvolňuje vázanost draslíku a vápníku v jejich formě a astrálno, které do této formy ztuhlo, vyvádí do «neurčitého, chaotického světového prostoru».&lt;ref&gt;Ebd., S. 76.&lt;/ref&gt; Tím může v těchto rostlinách éterické draslíku a vápníku znovu natolik přijít do pohybu, že se — zprostředkováno sírou — může stát nositelem nového světa sil přicházejícího z budoucnosti. Draslík a vápník se přeměňují na dusík, pokud se v tomto smyslu stávají nositeli této nové astralitu. Lze pak říci, že vzdušný dusík opakuje v přítomnosti to, co patří minulosti. Kdežto pozemské látky draslík a vápník, rovněž proměněné k nošení astrálních sil, umožňují přítomnosti to, co patří budoucnosti.<br /> <br /> Ale jak lze jednomu a témuž látku, dusíku, přisoudit dvě tak polárně protikladné kvality působení? Podle dnešního vědeckého pojetí existuje pouze jedna jediná — ta, která se odvozuje z jeho anorganických, fyzikálně-chemických vlastností. Připustíme-li jako jedině platný způsob myšlení, který leží tomuto pojetí v základě, pak je otázka oprávněná: Proč tímto složitým způsobem nechávat vznikat tak nepatrná množství dusíku, je-li ho v ovzduší nadbytek? Stačilo by přece jen dostatečně obohatit osevní postup luskovinami a mít po ruce dostatek organického hnojiva, aby byla zajištěna potřeba dusíku pro reprodukující růst. To je pohled, jenž denní zkušenosti myšlení zpřístupňuje pouze část skutečnosti. Jsou-li v rostlině síly uzavřené ve fyzickém oživovány jejím étericko-organickým uspořádáním a v živočichu pronikány jeho astrálním tělem, přicházejí do pohybu; tehdy {{SE|388}}<br /> <br /> nepodléhají již déle svým ryzím fyzickým zákonům, nýbrž oněm vyšším zákonům oživujícího éterična a tvořivého astrálna.<br /> <br /> Tím umožněná proměna mrtvé anorganické látkovosti dává rostlině, živočichu a člověku možnost vtělit se na Zemi. Vtělení jsou opakováními vývoje z pradávné minulosti; jsou to pochody železné nutnosti. Pouze člověk může — mocí své inkarnované duchovní duše — své jednání jako vývoj do budoucnosti svobodně sám určovat. To však znamená, že silou svého Já průběžně zduchovňuje tělobudující síly a substance, transsubstanciuje je. To charakterizuje pravou evoluci lidské budoucnosti.<br /> <br /> Z duchovního bádání leží v «Zemědělském kurzu» Rudolfa Steinera popis cesty, jak — ve svobodném konání, v přípravě biologicko-dynamických preparátů — lze vyrábět hnojivé látky, které propouštějí zdi železné nutnosti díla-ztuhlého makrokosmu vývojovými impulsy, tedy přivádějí do přítomnosti síly z budoucnosti.<br /> <br /> Skutečnost, že v případě trojice preparátů řebříčkového, heřmánkového a kopřivového je trojice zemských čili Sal-látek — zemské kovy draslík, vápník a železo — podrobena preparaci, skrze níž se samy za spoluúčinkování vodíku a dusíku stávají nositeli astrálních sil, je pochodem transsubstanciace. Tím je překračována hranice, kterou klade příroda. Výkonnostní kvalita tohoto druhu dusíku je z tohoto hlediska chápana jako polárně protikladná oné, jíž je evolučně rozhodující tvořivá síla obyčejného dusíku v hospodářství přírody. Dusík vytvořený preparací řebříčku, heřmánku a kopřivy je takovým, «který je právě tak nesmírně prospěšný pro růst rostlin».&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 137.&lt;/ref&gt; Preparáty řebříčku, heřmánku a kopřivy míří jako hnojivo na to, aby — ve spojení s duševním vývojem člověka — ve světě, jenž se stal «dílem», zakládaly nový vývojový potenciál. Zacházení s preparáty je odpovědí na poznámku Rudolfa Steinera: «Stojíme [od začátku 20. stol.; poznámka autora] před velkou přeměnou nitra přírody.»&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 58.&lt;/ref&gt; Tato přeměna se může obrátit k dobrému pouze tehdy, jde-li ruku v ruce s velkou přeměnou duševního vzdělání lidí. Kde k tomu nedochází, vzniká zkáza. {{SE|389}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Eichenrindepräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kompozice přípravku z dubové kůry ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Eiche,_ihre_Rinde_und_Borke&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Dub, jeho kůra a borka ====<br /> <br /> Mezi přípravkovými rostlinami je dub, dub letní (''Quercus robur''), pro naše zeměpisné šířky nejreprezentativnější dřevnatou trvalou rostlinou. K preparaci se z něj používá kůra nebo borka. To překvapuje tím více, že u všech ostatních přípravkových rostlin se k preparaci používají květní úbory — nebo, jako u kopřivy, pro její květnatý charakter celý výhonek. Květ dubu je jednodomý a ještě nenápadnější než květ kopřivy. Jen ve tvaru listů a v plodním tělísku sedícím v číšce, v žaludu, se nezaměnitelně odhaluje typ tohoto stromu. Chceme-li se v obrazném nazírání přiblížit jedinečnosti stromové přirozenosti dubu, je třeba obrátit pohled na pomalé, postupné dění jeho mohutné, sebeprosazující se statně-suchobýlné podoby — a na tomto pozadí na substanční dění, které se projevuje jednak v utváření kůry a borky, jednak v tvrdém odolném jádrovém dřevu. Toto substanční dění vychází z oživené kambiumzóny směrem dovnitř i ven a v obou směrech se jako konečný produkt rostlinného dění opět přibližuje minerálnímu. Duchovní badatel přitom poukazuje na význam procesu vápníku v dubové kůře a na to, jak tento proces udržuje rostliny zdravé: «vytváří řád, když éterické tělo působí příliš silně».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 134.&lt;/ref&gt; V živé zóně, v lýku kůry, se vedle tříslovin a jiných aromatických látek v jednotlivých buňkách tvoří organická vápníková sloučenina, šťavelan vápenatý, který krystalizuje v buněčných vakuolách a v borce se formuje do krystalových drůz a — protože je těžce rozpustný ve vodě — tam dlouho přetrvává.<br /> <br /> Po klíčení vysílá dub svůj kůlový kořen do hloubky, za nímž následují boční čili srdcové kořeny pronikající do stejně velkých hloubek. Na tyto nasedají mohutné boční kořeny horizontálně silně se rozrůstající do šířky, jež zase periferně ženou takzvané tažné kořeny do hloubky.&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: ''Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen'', Dornach 2005, 154 S.&lt;/ref&gt; Vzrostlý dub tvoří — jako zrcadlový obraz rozlehlé koruny stromu — jakousi rovněž mohutnou «kořenovou korunu» v hlubinách země. Jeho {{SE|390}}<br /> <br /> Se svým celkovým vzrůstem a substančními procesy v něm vydává svědectví o tomto sepětí se zemí.<br /> <br /> Výhonek mladého dubu roste, s přeslenitě nasedajícími větvemi, svisle do výše a v tomto vzrůstovém typu se podobá jiným listnatým stromům. Nezaměnitelně se však praobraz dubu projevuje od mládí v tak charakteristickém, v čepeli zlaločnatěném a zubatém dubovém listí. Teprve po zhruba dvaceti letech mládí se mění zjevný obraz letního dubu do jemu vlastní vzrůstové formy — široce se rozklenující, nepravidelně-volnější a světlem prostoupené koruny stromu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]], s. 401). Co se ve tvaru listů od samého počátku jen naznačovalo, zachvátí v následujících desetiletích mocně celý strom. Mohutná vzrůstová síla, jež může přetrvávat ještě v tisícileté dubové, působí ve všech jeho článcích jako zadržovaná — patrno na tom, jak vodivé výhonky loňského roku zaostávají a přerůstají je výhonky postranní, čímž vzniká nepravidelný průběh postranních větví, které se vyvíjejí jako kmeny. Rovněž se listy na špičce výhonku shromažďují v chomáče; kmen se «vzdouvá» dovnitř k veliké tvrdosti dřeva, ven k hutné, trvale přiléhající borce.<br /> <br /> S postupujícím tloušťkovým přírůstem mizí po zhruba dvaceti letech — pro svou hladkost a lesk tak nazývaná — zrcadlová kůra a na její místo nastupuje charakteristická rozpukaná borka.<br /> <br /> S odkazem na zvláště ideální strukturu vápníku&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 134: «In Bezug auf dasjenige, was dann als Kalzium zutage tritt, ist dasjenige, was an Kalziumstruktur in der Eichenrinde vorhanden ist, das alleridealste.»&lt;/ref&gt; hovoří Rudolf Steiner o dubové kůře; botanicky od ní odlišený pojem borky zůstává nezmíněn. To vedlo k různým názorům na to, která z obou — zrcadlová kůra, nebo borka — má být k preparaci použita. Hoerner ve svém důkladném a obsáhlém zpracování rozhodně pléduje pro zrcadlovou kůru mladého stromu, tu, jež se kdysi jako dubová kůra používala ke koželužskému zpracování kůží.&lt;ref&gt;Erdmut-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, 512 S.&lt;/ref&gt; {{SE|391}}<br /> <br /> V botanickém smyslu je to kůra — epidermou uzavřená živá tkáň lýka. V této knize však budiž dáno slovo borce. Budiž to v následujícím podrobněji zdůvodněno. Kůra se zraku vytrácí, jakmile dub doroste do své bytostně vlastní podoby. Rozšiřuje se v borku tím, že každoročně se obnovující lýkové pletivo směrem k periferii odumírá. Přechod k borce pak tvoří {{SE|392}}<br /> <br /> sekundární dělivé pletivo, korkové kambium, jehož buňky chrání lýkovou kůru před vnějšími vlivy a odumírající lýkové pletivo přeměňují v borku. Borka se vytváří zevnitř ven z každoročně odumírajících zkorkovatělých vrstev korového pletiva, přičemž tyto vrstvy na sobě ulpívají.&lt;ref&gt;Existuje důkladná práce Jana Alberta Rispense, která věnuje celou kapitolu otázce kůry a borky. Shrnuje: Lýko a asimilující korkový parenchym představují vlastně to listové, odumírající korková kůra a borka květní a plodový orgán kmene. – Jan Albert Rispens: ''Učíme se rozumět stromům'', Stuttgart 2018, s. 157.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V důsledku tloustnutí kmene a rozložitých větví puká borka do hlubokých štěrbin. Korkové buňky chrání odumřelé lýkové pletivo před rozkladem a tím i šťavelan vápenatý a část méně těkavých éterických olejů a aromatických sloučenin a jejich derivátů, které se vytvořily v kůře. U aromatických sloučenin se jedná o uhlovodíky, jejichž konečným produktem je vysoce polymerizovaná pryskyřice. Když Rudolf Steiner hovoří o tom, «že dubová pryskyřice je ještě poměrně účinná»&lt;ref&gt;Srov. Rudolf Steiner: ''Duchovněvědné základy pro zdárný rozvoj zemědělství'', GA 327, odpovědi na otázky z 13. června 1924, Dornach 1999, s. 147.&lt;/ref&gt; – jako takový sekret u dubu neexistuje –, má tím jistě na mysli nízce polymerizované mezistupně vedoucí k pryskyřici. Jsou to mimo jiné lehce těkavé vonné látky, příbuzné sekretům květů, nebo aromatické uhlovodíky obsažené v rostlinných olejích. Ty vznikají během fáze odživotňování rostliny směřující ke květu. «Vyprchají» – zčásti prostřednictvím vodíku, který se stal procesuálním «samovládcem» – do nerozlišitelnosti kosmu;&lt;ref&gt;Srov. tamtéž, přednáška z 11. června 1924, s. 75: «do nerozlišitelnosti vesmíru».&lt;/ref&gt; nebo jsou, jako v případě borky, méně těkavé a díky obalu z korku zůstávají déle zachovány. Tyto látky «blízké květu» vděčí za své složení tvarotvorným silám kůry a jejímu odživotnění do astralizované formy borky. Z borky vyprchal život, stejně jako se to děje v procesu směřujícím ke květu. Síly astrálna zůstávají zachovány v organické «struktuře» dubové borky, která v sobě uzavírá aromatické látkové útvary příbuzné květu a také krystalizovaný šťavelan vápenatý. Dub tedy vytváří teprve v borce strukturu, která vápníku propůjčuje mocnou sílu uzdravující rostliny a kterou lze na cestě následných preparačních kroků zužitkovat pro půdu a rostliny.<br /> <br /> Duby kvetou teprve tehdy, když je koruna stromu plně vyvinuta.&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: ''Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen'', Dornach 2005, 154 S.&lt;/ref&gt; To nastává přibližně v šedesátém roce věku. Květ si člověk sotva povšimne; teprve když v tomto pokročilém věku v září a říjnu padají žaludy, upozorňuje nás na hlubokou proměnu v životopisu stromu. V návaznosti na předcházející úvahu vyvstává otázka: Nekvetou snad duby a nenesou plody dávno předtím, než viditelně kvetou a plodí? V celé stromové přírodě, a zvláště příznačně u dubu, se vyvrací země naruby.&lt;ref&gt;Viz: Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 12. Juni 1924, S. 90.&lt;/ref&gt; Neodehrává se snad v tomto procesu vyvracení již jakýsi květ a plodotvorba — jen zastavená v kmeni a větvích, jakoby uvízlá na půli cesty? Přihlédneme-li k příčnému průřezu dubového kmene, nacházíme v horizontálním uspořádání ''Tria Prinzipia'' Paracelsa v samotném utváření kmene. Na okrajové zóně kmene se objevuje, pouhým okem sotva rozpoznatelná, životní vrstva kambium, která, skryta pod kůrou, objímá strom jako zelený list. Z této vrstvy roste dovnitř vodivé pletivo ''xylému'', jež přivádí nahoru vodu a soli a které — pohledem z horizontu — jako by „koření&quot; v oživnutém běli. V tom jsou, tak jako v sorpčním komplexu půdy, skladovány asimiláty a znovu mobilizovány. Je to zóna procesu „Sal&quot;. Směrem k jádru kmene odumírá bělové dřevo; mineralizuje se tak říkajíc v jádrové dřevo ukládáním dřevních látek, jako jsou ligniny a deriváty tříslovin, na ochranu před hnilobou.<br /> <br /> Směrem ven vystupuje z kambiu buněčné pletivo sítkovnic (''floém''). To vede asimiláty do všech nezelených částí stromu. Na ně navazuje pletivo kůry, čili lýko. Vnější pokožka, čili epidermis, pak poskytuje ochranu před větrem a počasím. Ta přivádí formu rostliny k zjevení. Kůra obsahuje různá buněčná pletiva, která zčásti obsahují chlorofyl, tedy absorbují světlo, jakož i jednotlivé buňky, jež ve svých vakuolách tvoří krystaly šťavelanu vápenatého. Celkově panuje v kůře intenzivní, zadržovaná a ke tvaru směřující látková přeměna. Tvoří se látky příbuzné květům, aromatické sloučeniny, jako třísloviny a jejich deriváty. V obrazu trojnosti Sal, Merkur a Sulfur lze v příčném průřezu kmene, v tenké, neobyčejně oživené obalové vrstvě kůry, rozpoznat stlačený, zadržený, merkuriální výhonkový růst, který se nevymkl v výhonek a {{SE|393}}<br /> <br /> listový charakter. Tato listově-výhonková povaha kůry je podpořena tím, že listové pupeny vyrůstají z kůry, a tím, že výhonkové pupeny procházejí kůrou a stojí v spojení s kambiem. Minerální vměstky a vznik uhlovodíků, jakési sulfurizování, poukazují na zadržený kvetební proces stále ještě ovládaný růstovými silami. Kůra stojí, skrze kambium prostřednictvím merkuriálních dřeňových paprsků, v spojení s dřevním tělem.<br /> <br /> Jako se přeměňují stonek a list rostliny v květ, tak pokračuje kůra jakoby v metamorfóze v borku. Tato proměna se děje tak, že namísto epidermis se utváří sekundární kambium, korkové kambium (*fellogén*). Z toho vzniklé pletivo korkových buněk spojuje a obklopuje rok od roku odumírající vnější vrstvu kůry, a tím i v ní obsažené minerální vměstky a méně těkavé aromatické sloučeniny.<br /> <br /> Jako dokonale vyvinutý květ odumírá do tvaru a barevnosti a do rozprchávajících se vonných látek, tak odumírá listově-výhonkový růst dubu do borky. V ní se stává vším, co bylo dříve prožito, strnulá, mrtvá forma; co bylo zelené, stává se zemitě hnědým a načervenalým, a co bylo vázáno na lehce těkavé aromatické látky, je rozvoněno. Takto nahlédnuto, dovršuje se v borce ještě zemskonaklonění a nedokončený kvetební, resp. sulfurizační proces. Látky se ještě zcela nevymkly svým fyzickým zákonitostem. Vápník však, povznesen do života rostliny, vstupuje do sloučeniny s v tomto životě vzniklou, sulfurickou šťavelovou kyselinou. Krystalizuje do šťavelanu vápenatého v různých krystalových formách: romboedrické, tyčinkovité a jehlicovité nebo oktaedrické v dvojitých pyramidách. Rozlišujeme krystalový písek, jednotlivé krystaly, dvojčata, drúzy a sférity.&lt;ref&gt;Hermann von Guttenberg: ''Lehrbuch der allgemeinen Botanik'', Berlin 1952, 641 S.&lt;/ref&gt; Šťavelan vápenatý vzniká v buněčné plazmě. Krystaly jsou v mladistvém stadiu vždy obaleny plazmatickým obalem, jenž v borce zrající odumírá. Co v borce ze všemožných látkových kompozic kůry zůstává, jsou těžko těkavé uhlovodíky a krystaly šťavelanu vápenatého. V posledně jmenovaných leží vápník ve struktuře, která svůj otisk obdržela z životní souvislosti dubu. Z borky ustoupil život; astrální však, jež tuto strukturu (formu) vytvořilo, zůstává s fyzicko-látkovým spojeno, tedy i s<br /> <br /> weniger hoch polymerisierten Kohlenwasserstoffen sowie mit den in diesen Lebenszusammenhang eingebetteten Kalziumoxalátech. Borka zůstává pevně spojena s kůrou. Proces, který se v borce dovršuje, lze přirovnat k hnojivé účinnosti kompostu: uděluje půdě něco, «co má sklon velice silně prostupovat astrální do zemitého bez oklik přes éterické».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 94.&lt;/ref&gt; Tento proces se dovršuje na nejvyšší úrovni v květu. Pod přesilou sulfurizačního procesu, rovnoznačného s astrálním působením, květ rozkvétá – přičemž zároveň do tohoto obrazu formy a barvy odumírá a tím svou bytost v obraze odhaluje. V květu se uskutečňuje úplná proměna fyzického, pozemsko-látkového. V borce se rovněž uskutečňuje jistý druh blühprozessu, který však na nižší úrovni zůstává v polovině cesty. Nedochází k látkové přeměně, nýbrž k sulfuricky-astrálnímu zachování organo-minerální látkové kompozice, jež vypadla ze života kůry a byla vtlačena do určité organické «struktury». {{SE|394}}<br /> <br /> Obrátí-li se pohled na stromy tvořící borku, jako je dub, lze si říci: Borka je výrazem zemitého blühprozessu přetrvávajícího přes roční období, který – v souběžnosti s kůrou, kambiem, bělí a jádrovým dřevem – stromu uprostřed proměny ročních období propůjčuje trvalost. V tomto smyslu je výchozí látkou pro preparát z dubové kůry rovněž látkovost vzešlá z procesu podobného kvetení. To potvrzuje odpověď Rudolfa Steinera na otázku posluchače: «Přichází v úvahu celá kůra?» «Vlastně jen vnější vrstva kůry, ta se rozpadá, když se odloupne.»&lt;ref&gt;Ebd., Fragenbeantwortung vom 13. Juni 1924, S. 147.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Co je stromu jako takovému obecně vlastní – silné zahuštění astrality v koruně stromu –, vyznačuje dub zcela zvláštním způsobem. V tom je dub příbuzný kopřivě, avšak ve smyslu obráceném. Pro kopřivu je charakteristická její mimořádná «vnitřní působnost». U dubu naproti tomu jakási vnější působnost, silná přitažlivost pro svět hmyzu, ba přímo kolébka pro mnohé jeho druhy. V kořenové oblasti jsou to larvy celé řady zejména broučích druhů, v trouchu dutého starého kmene mimo jiné larva roháče obecného nebo v oblasti listů žlabatky. Jejich obydlí, hálka, je symptomatické pro působení astrality zvířete. Žlabatka způsobuje, že prostřednictvím {{SE|395}}<br /> <br /> hormonálním vlivem dvojrozměrnost dubu listů z místa kladení vajíčka přerůstá do sféroidní hálky, tedy do trojrozměrnosti. V hálce, která ukrývá larvu, se list přetváří v jakýsi kulovitý kožní orgán — živinami bohaté nitro, které se uzavírá vůči vnějšku. Hálky se vyskytují i na jiných dřevinách. Dub jako jediná hostitelská rostlina dokáže vyprodukovat přes 100 různých druhů hálky.&lt;ref&gt;Eduard Strasburger: ''Lehrbuch der Botanik'', Stuttgart 1978, S. 422.&lt;/ref&gt; Pozoruhodný je vysoký obsah tříslovin a barviv v hálkách, což opět ukazuje na předčasnou sulfurizaci v oblasti listu, podobně jako v kůře a borce.<br /> <br /> Teprve pohledem na zjevný obraz dubu letního, na jeho zvláštní látkové procesy, na jeho vztah ke světu hmyzu a k silám periferie, lze se přiblížit k porozumění výroku geistesforscher, že »to, co je v dubové kůře přítomno jako vápencová struktura, je to nejvýše ideální«, co může na cestě dalšího preparování vyprodukovat hnojivo, které »dokáže profylakticky potírat rostlinné choroby«.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 134.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Haustierschädel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Lebka hospodářského zvířete ====<br /> <br /> Tak jako stojí dub zcela osamocen mezi preparátovými rostlinami, tak zdánlivě osamocen stojí i obalový orgán ze světa zvířat sloužící k preparování dubové kůry-borky — lebka domácího zvířete: »Je téměř jedno, od kterého z domácích zvířat pochází.«&lt;ref&gt;Ebd., S. 135.&lt;/ref&gt; Tento výrok duchovní vědy opět skrývá velká záhada. U ostatních preparátů je obalový orgán striktně přiřazen určité živočišné čeledi, jako ušlechtilé zvěři, nebo určitému živočišnému druhu, kravě jako domácímu zvířeti; zde však, v případě preparování dubové kůry, nehraje živočišný druh žádnou roli — záleží jedině na tom, aby bylo naplněno bytostné povahy domácího zvířete. Na zvláštní vlastnosti tělesné stavby a duševních způsobů chování bylo pojednáno v kapitole »Die Haustiere – Organe im Hof- und Landschaftsorganismus« (str. 126 a násl.). Tyto jsou velmi proměnlivé a liší se co do výraznosti i zaměření zásadně od jejich příbuzných žijících ve volné přírodě. Avšak co dělá — přes hranice druhu, čeledi i řádu — zvíře domácím zvířetem? Od chvíle, kdy bylo degradováno na pouhý užitkový kus v průmyslovém chovu, obsah pojmu domácí zvíře vyprázdnil. Nabývá {{SE|396}}<br /> <br /> teprve tehdy znovu nabývá váhy, když si uvědomíme, že u domácích zvířat jsou jejich vznik, jejich duševní otevřenost vůči člověku, jejich schopnost sloužit mu — Schöpfungen des Menschen. Domácí zvíře vděčí za své bytí a bude mít svou budoucnost skrze přízeň a lásku člověka. Tyto mu nepřetržitě dávají něco, co od přírody nemá. A právě tento dar se vepsal do tělesné formace domácího zvířete — až do fyzické výstavby kostní soustavy. Jako dub propůjčuje vápníku v kůře-borce ideální strukturu, tak vápník a jeho sloučeniny v téměř mrtvém lebečním kosti skrze domácí zvíře. Na to navazuje otázka: Jak je tomu v tomto ohledu s hybridizovanými nebo geneticky manipulovanými a digitálně chovanými užitkovými zvířaty? Lze takové lebce užitkového zvířete ještě přiznat kvalitu lebky domácího zvířete? Domácí zvíře musí být znovu poznáno ve své jedinečné bytostné povaze. Skrze ducha a ruku člověka musí být nepřetržitě kousek po kousku vyzdvihováno ze svého pouhého zvířecího bytí. To není pouhá otázka šlechtění, jak ji dnes chápeme, nýbrž otázka výchovy. Domácí zvíře potřebuje výchovu, aby se stalo domácím zvířetem, jako člověk ji potřebuje, aby se stal člověkem. Tuto výchovu zvířete k domáckovosti provádět vědomě a způsobem odpovídajícím jeho bytostné povaze — to je umění, které zvíře pozdvihuje nad instinkty zděděné z přírody. Domácí zvíře se jistým způsobem vzdává moudrých instinktů své divoké formy. Je v odpovědnosti člověka, aby tuto ztrátu více než vyrovnal. Protože zvíře nemá Já, potřebuje výchovné vedení skrze Já člověka. To dnes — poté, co tradiční praktiky selského vztahu člověka ke zvířeti vyhasly — vyžaduje poznání zvířecí bytosti, skrze něž samotné užívání znovu získává výchovnou hodnotu. Biologicko-dynamické chovatelství spočívá na tomto přístupu. Kde se v tomto smyslu prohloubeného porozumění pracuje na domáckovosti a na jejím stávání se, tam lze očekávat, že se naleznou takové lebky, které plní jim určený úkol při přípravě preparátu z dubové kůry. Totožnost užívání a výchovy byla kdysi názorně zřejmá v chovu koní — například u tažných koní zapřažených před vůz nebo pluh. Poté, co celý svůj koňský život vedeni uzdou konali svou práci, používal biologicko-dynamický Landbau rád jejich lebky pro preparaci. Tažný kůň (prozatím?) dosloužil. Dnes je obecně v užívání lebka krávy, která pak také — při včasné podzimní porážce — dodává orgánové obaly pro {{SE|397}}<br /> <br /> kamillový a löwenzahnový preparát. Případně se používají i ovčí nebo kozí lebky.<br /> <br /> Lebka se člení na obličejový a mozkový oddíl. U novorozených zvířat tvoří oba ještě jednotnou, přibližně kulovitou podobu, jakou si člověk zachovává po celý svůj život. Obličejová část lebky se pak v krátkém mládí zvířete prodlužuje a od té doby určuje celkový tvar hlavy. Hlava tam jaksi hrozí být přerůstána silami látkovéhoprostupována silami látkovéhoohrožena přehlcením ze strany látkové výměny. Tento jev a jeho zvládnutí vystupuje zvlášť působivě u nositelů parohů a jinak u skotu. Samec jelena například každoročně znovu podává obrovský výkon látkovéhoolbřímí výkon látkové výměny, neboť z mozkové části lebky vyrůstá mocně prokrvené, sametovou kůží pokryté paroží. Děje se tak v první polovině roku. Na začátku druhé poloviny roku je moc látkových sil, které se žene do hlavy, z paroží zapuzena, paroží odumírá do kostnaté, vnitřní prostor uzavírající formy větveného hřadí a stává se mohutným smyslovým orgánem, který hmatá po teplém-světelném-vzdušném okruhu. V zimě je shozen. Ne jinak, a přece polárně se chová to, co má na hlavě skot — rohy, jež rok od roku dál rostou a zároveň odumírají do rohové pochvy. Skrze tyto rohy, jež jsou smyslovým orgánem obráceným dovnitř, je mocné látkovýměnné dění, tlačící se vstříc nervově-smyslové organizaci, odvráceno odumřelou rohovou pochvou zpět do těla. Tak skot na jiný způsob než jelen chrání nervově-smyslové síly hlavy před náporem látkových sil.&lt;ref&gt;Über die organischen Bildungen, die im höheren Tierreich dem Ausgleich eines ungleichgewichtigen Verhältnisses der polaren Systeme dienen, siehe u.a.: Friedrich A. Kipp: «Bezahnung und Bildungsidee des Organismus», in: Wolfgang Schad (Hrsg.): ''Goetheanistische Naturwissenschaft'', Band 3: ''<br /> Zoologie'', Stuttgart 1983, S. 167 f.; sowie Andreas Suchantke: «Polarität und Dreigliederung im Tierreich», in: ders.: ''Metamorphose – Kunstgriff der Evolution'', Stuttgart 2002, S. 137 f.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Anatomická stavba tělesné konstituce a lebky se u domácích zvířat neliší od jejich divokých forem. A přesto tu je příznačný rozdíl ve způsobu jejich utváření: ten je velmi proměnlivý; obličejová část lebky zůstává poněkud zkrácena, smyslové výkony jsou nižší, látkověvýměnné výkony vyšší, objem mozkové dutiny je místy výrazně zmenšen (viz kapitola «Domácí zvířata — orgány v organismu hospodářství a krajiny», str. 126 nn.). Jsou to však symptomy vývoje u domácích zvířat zadržovaného, zachování jejich mladistvosti, jakéhosi embryonálnějšího stavu. Tato zachovaná {{SE|398}}<br /> <br /> Zachovaná mladistvost je tím, co určuje podstatu domácího zvířete. Evolutivně vděčí za svůj mladistvější charakter člověku. Tato skutečnost mu ukládá povinnost usměrňovat výchovu v chovu, krmení a péči na základě poznání bytosti a lásky.<br /> <br /> Jako živočišný obalový orgán pro rozdrobenou dubovou kůru a borku slouží mozková dutina v lebce jednoho z největších domácích zvířat. Tu obklopuje mozaika kostí horního šálku lebky, zčásti předutvářených z vaziva jako klenba lebeční (s čelní kostí, spánkovou a temenní kostí), zčásti z chrupavky jako kosti spodiny lební a zčásti kost týlní a kosti oddělující mozkovou dutinu od obličejové části lebky. Kostnatění vzniká kostními buňkami, které vyzařují z jednotlivých center ve vazivu a chrupavkách a ukládáním fosforečnanů vápenatých a hořečnatých, uhličitanů vápenatých a fluoridu vápenatého nechávají tuhnout pohyblivost základní tkáně. Vznikají z toho ploché krycí kosti, spojené vazivovatými nebo chrupavčitými můstky. Jak zvíře stárne, nakonec zkostnatí, v případě chrupavek do silněji tvarovaných, zčásti srostlých kostí, které ohraničují mozkovou dutinu směrem k obličejovému šálku. Kostnatění (osifikace) je postupné odumírání do formy. Srovnatelným způsobem odumírá kůra do formy borky. Avšak protože jde o živočicha, je tento proces odumírání zadržován tělem formativních sil. Životní procesy zůstávají do určité míry v proudu; stálý odbourávání, přestavba a budování kostních substancí probíhá i nadále. Jak silně jsou kosti přesto ještě prostoupeny životními procesy, osvětluje skutečnost, že třetina kostí sestává z organické základní substance, *osseinu*, a dvě třetiny z výše jmenovaných minerálních solí (P, Ca, Mg a F).&lt;ref&gt;Rolf Krahmer, Lothar Schröder: ''Anatomie der Haustiere'', Leipzig 1985, 368 S.&lt;/ref&gt; Formativní síly oživují a prozařují kosti zevní, inervovanou a prokrvenou okosticí — periostem.<br /> <br /> Z výše uvedených úvah, stejně jako z zmíněných morfologických zvláštností, nenajdeme žádný průkazný odkaz, který by výpovědi duchovního badatele přiblížil porozumění, že pro preparaci dubové kůry přichází v úvahu lebka: «Téměř jedno, od kterého z našich domácích zvířat.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 133.&lt;/ref&gt; Odpověď se zřejmě dá najít jedině tehdy, prozkoumáme-li vztah člověk–zvíře od dob ledových {{SE|399}}<br /> <br /> a po nich následujících velkých starověkých kultur. Lidstvo žilo tehdy ještě v snivém vědomí. Lze je nazvat i vědomím mytologickým. Z něho prýštily mýty národů, inspirace z duchovně reálně nadsmyslově prožívaného světa. Stálo pod vedením inspirovaného kněžství mystérií. V těchto duchovních pozadích je třeba hledat vznik domácích zvířat (srov. kap. «Domácí zvířata — orgány v organismu hospodářství a krajiny», s. 126 n.). Ten spočíval v tom, že evolučně podmíněný instinktivní život zvířat byl postupně nahrazován vedením ze strany člověka. Tento krok proměny ze seelisch-geistigen duševně-duchovní vědomostní konstituce tehdejšího lidstva se otiskl do životního těla zvířat a skrze ně i do těla fyzického, a tak i do dědičného proudu. Domácímu zvířeti to pomohlo zachovat si mladistvost a udržet svou tělesnou konstituci proměnlivou. V posledním důsledku smíme předpokládat, že tajemství vzniku domácích zvířat zanechalo svůj otisk ve fyzickém těle, ve specifickém uspořádání látek, v jejich «struktuře», tam, kde život zcela gerinnt odumírá do formy. Je-li forma stvořena, stahuje se z ní zpět, podléhá smrti. Toto uspořádání látek, vytvořené formativními silami domácího zvířete, je pokaždé jiné v trubicovitých kostech končetin, v kostech pánve, páteře a jiné opět v lebeční kostech, které obalují střed nervově-smyslového systému. Převládající látkou, z níž jsou poslední stavěny, je vápník; vyskytuje se v různých kompozicích s fosforem, uhlíkem, kyslíkem a fluorem. Jeho síly, namířené jakoby k jednomu středu, propůjčují mozkovně-lebeční části její tvaru koule se přibližující podobu. Kompoziční uspořádání vápníku v kostech mozkovny je — jak smíme uzavřít — výrazem duševního silového dění domácího zvířete, udržovaného v mladistvosti a podněceného člověkem. Na živočišné úrovni jde o vyšší druh uspořádání vápníku, než jaký se nalézá na rostlinné úrovni, například v kůře-borce dubu. Z tohoto pohledu uchovávají lebeční kosti domácího zvířete ve svých vápníkových kompozicích astrální síly, které domácímu zvířeti přitekly skrze aktivní lidskou péči a nastoupily na místo ztracených instinktů. Mají ve vyšším smyslu schopnost působit čistíce, läuternd očistně a léčivě na bující životní procesy.<br /> <br /> Tento pokus o myšlenkové přiblížení k porozumění výchozím materiálům preparátu z dubové kůry a lebky domácího zvířete musí být dále prohlouben. Tím se však ještě nerozluští hádanka<br /> <br /> Samotné preparace jako takové. Ta musí být vykonána lidskou rukou — umělecký akt! {{SE|400}}<br /> <br /> Dub vyrůstá v naší krajině, stejně jako se tam nacházejí všechny preparátové rostliny a tak i domácí zvířata; ale za jakých životních a ekologických podmínek? Musíme udělat vše, co je v naší moci, abychom v gestaltování uspořádání hospodářského organismu a organismu krajiny podporovali jejich wesensgemäß bytostně přirozené gedeihen zdárné daření. To zahrnuje, kdekoli je to možné, preparátové hnojení. Ve svém vzniku je synthézou látek a sil komponujících kompozici krajiny a ve svém použití je celkově léčebným prostředkem k jejich harmonizaci.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Präparation_der_Eichenrinde-Borke&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Preparace dubové kůry-borky ====<br /> <br /> V září si opatříme borku z dubu – pokud možno z dubu vyrostlého v katastru statku – a lebku, pokud možno od zvířete chovaného na tomto statku ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]]). U starších dubů s hluboce rozbrázděnou borkou se doporučuje nejsvrchnější, často lehce obrostle mechem, vrstvu seškrábat zubatým železem a teprve pak použít spodní, mladší vrstvy borky. Hmota, která se při slupování již trochu drolí, se pak zcela rozseká na drobtovitou strukturu. Z lebky domácího zvířete se po porážce odstraní mozek otvorem týlního kosti, stejně jako zbytky masa a kůže přilnuté zvenčí. Poté se použije horní část lebky a týmž otvorem týlního kosti – tím, kudy prochází nervový provazec míchy do malého mozku – se plní mozková dutina borkovou hmotou. Otvor se uzavře střepem lebeční kosti a utěsní hlínou.<br /> <br /> V tomto prvním preparačním kroku se uskutečňuje první vyvracení: něco vnějšího, borka, se stává něčím vnitřním, uzavřeným do kostěné schránky, která již za života domácího zvířete stála blíže smrti než životu. Hned po mozku sloužila k uvědomování instinktem vedených smyslových vjemů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]]).<br /> <br /> Ve druhém kroku preparace se uskutečňuje druhé vyvracení přírodního procesu, vedené duchem a rukou člověka. Lebky jsou hned po naplnění rostlinnou substancí mělce zahrabány na místě, kde je mnoho rostlinného bahna a kam přitéká atmosférická voda – déšť a sněhová voda. V tomto zemitém, měsíčně vodním prostředí odpočívají a jsou tam vystaveny podzimním a {{SE|401}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 29, S. 401.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 29: Die Stoffkomposition des Eichenrindenpräparates im Durchgang durch das Winterhalbjahr.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> zimním silám. Obtížnost co nejlépe splnit tyto podmínky vedla k nejrůznějším řešením.&lt;ref&gt;Walter Stappung: ''Die Düngerpräparate Rudolf Steiners, Herstellung und Anwendung'', Rüfenach 2017, 2 Bd. (Bd. 1: 632 S.; Bd. 2: 116 S.).&lt;/ref&gt; Pružný postup usnadňuje následující pokyn Rudolfa Steinera: Lebku «nyní [zakopeme; poznámka autora] do země a dáme […] navrch rašelinovou drť a pokusíme se, svedením jakéhosi žlabu, přivést na to místo co nejvíce dešťové vody. Dalo by se to udělat dokonce tak […] v kádě, do níž by nepřetržitě přitékala a zase odtékala dešťová voda […] tam dát takovou rostlinnou substanci, která silně způsobuje, že rostlinné bahno je stále přítomno.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 135.&lt;/ref&gt; Obě metody se v praxi uplatňují.<br /> <br /> Na jaře přichází třetí krok preparace: Lebky jsou vyňaty ze svého zemito-vodního prostředí. Opět se uskutečňuje vyvracení: Vnitřek, borkové náplně, přijal a soustředil působení sil zvenčí. Co se projeví navenek, je nová látka, poněkud tmavší barvy a lehce zvětrálé, avšak stále drobtovité konzistence. Je to nová látka proto, {{SE|402}}<br /> <br /> že je obdařena novou vlastností vyzařující astrální účinnosti, která kompostovému a hnojinovému hnojení «skutečně propůjčuje síly, které dokáží profylakticky potlačovat a zastavovat škodlivé rostlinné choroby».&lt;ref&gt;Ebd., S. 135.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Jak lze myšlenkově pochopit tento proces, který se odehrává mezi rostlinným bahnem, schránkou lebeční kosti a borkou dubu v průběhu zimního pololetí v pozemském? Následuje pokus o výklad. Jde o otázku: Jak lze využít vlastnost vápníku stahovat éterické síly? Příliš často se po vlhké zimě a jaru a po náhle nastupujícím sluncem bohatém teplém období hromadně objevují škodlivé cizí organismy, jako jsou mšice v koloniích. Jsou znamením étericko-bujivého růstu. Kosmicko-astrální síly jsou příliš slabé, aby nadměrnou růstovou sílu vtiskovaly do formy. Zde může pomoci stahující síla vápníku – nikoli však běžná vápníková sloučenina s kyselinným zbytkem kyseliny uhličité (CaCO&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;), nýbrž je k tomu zapotřebí vápníku se «strukturou», jakou vykazuje borka dubu. Tento šťavelan vápenatý, vynesený životními procesy dubu a jím vyloučený do borky, musí být teprve prostřednictvím preparačních kroků přiveden do stavu, v němž jakožto přísada k organickým hnojivům udržuje zdravou rovnováhu mezi životní souvislostí půda-rostlina a vstupujícími astrálními silami podsluneční planet Venuše, Merkuru, Měsíce. Toho lze dosáhnout tím způsobem, že se vytvoří stav chaoticky bující étericity. V rostlinném bahně tento stav existuje. Musí být průběžně udržován přítokem dešťové a sněhové vody. Atmosférická voda obsahuje kyslík, který zajišťuje, že anaerobně probíhající rozkladné procesy nepřecházejí do hniloby. Polárně k vodnatosti rostlinného bahna je kvalita přitékající, kosmickými silami prostoupené dešťové a sněhové vody. Tato voda kondenzuje v zimní atmosféře z plynné formy vzduchu do kapkové formy nebo krystalizuje do podoby sněhového krystalu. V obou skupenských stavech má voda své vlastní centrum. K tomuto centru vstupují síly makrokosmu do vztahu, koncentrují se ve vodním obalu a ohraničují jej do podoby kapky nebo sněhového krystalu. Sjednocují-li se nyní tyto vodní kapky v homogenní vodní masu v pozemském, odevzdávají své vlastní centrum středu zemského jádra. {{SE|403}}<br /> <br /> Kosmické síly soustředěné v kapkách se rozplývají v pozemském a v daném případě vstupují do prachaosu rostlinného bahna. Dochází k jakési syntézou podmíněnému vyrovnání: měsíčně mikrobiální rozkladné dění je přiváděno do rovnováhy silami přítomně působícího kosmu. Lze předpokládat, že tato rovnováha představuje spojení působení pod- a nadsluneční planetární sféry.<br /> <br /> Do tohoto prostředí beztvarého chaotického rostlinného bahna a nad ním proudící dešťové nebo sněhové vody jsou ponořeny lebky domácích zvířat s náplní dubové kůry v mozkové dutině. Sjednocující se éterické síly lebku nepřetržitě obtékají a prostupují kostěnou lebeční klenbou. Ta vykazuje strukturu vápníku, kterou utvářely vyšší astrální síly domácích zvířat stojících ve službě člověka. Ze srdce, jež stojí ve vztahu ke Slunci, působí v zvířeti směrem k hlavě síly nadsluneční planet, Marsu a Jupitera, zatímco v samotné hlavě dominují formu a strukturu tvořící síly Saturnu.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 60.&lt;/ref&gt; To znamená: éterické síly chaotizované v rostlinném bahně, přivedené dešťovou vodou do jakési rovnováhy, procházejí lebeční klenbou a jsou méně instinktivně vázanými astrálními silami domácích zvířat proměňovány v maatla ya ku vumba. Vápník lebeční klenby strukturovaný astrálním tělem domácích zvířat éterické síly stahuje a obdařuje je budující, uspořádávající mocností. V borce leží, takto dubem připravený, vápník na jedné straně v takové látková kompozici, že se stává vnímavým pro éterické proudy rostlinného bahna, proměněné lebeční klenbou v formativní síly. Na druhé straně leží v povaze vápníku tyto přijaté formativní síly ve funkčním celku borky dubu soustřeďovat a uchovávat.<br /> <br /> Lebky domácích zvířat s jejich náplní zůstávají po celé zimní pololetí vystaveny do zemito-vodního prostoru vstupujícím pozemsko-kosmickým silám. Tento postup lze vykládat tak, že na jedné straně je v této době planetární působení podsluneční sféry – a obzvláště Měsíce – ve vodnatém prostředí rostlinného bahna nejsilnější, na druhé straně formové síly vzdálenější periferie stálic, působící prostřednictvím pevně-zemitého, v tvrdé, do formy ztuhlé lebeční kosti domácích zvířat rozvíjejí svou největší účinnost. {{SE|404}}<br /> <br /> Hotový preparát se – stejně jako popsané preparáty – vnáší do kompostových a hnojových hromad v množství jedné tříprstové špetky na 1 až 2 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; v zahradnické oblasti, v zemědělské pak na 8 až 15 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;. Nezáleží na látce, nýbrž na vyzařování sil. I zde by se měl úsudek utvářet z toho, co učí osobní nazírání a zkušenost.<br /> <br /> Na rozdíl od křemene popisuje Rudolf Steiner vápno jako to, co chce vše «přitahovat k sobě». «Co chce vápno, žije v rostlinném.» «Vápnité je obecná vnější žádostivost v pozemském.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 11. Juni 1924, S. 82/83.&lt;/ref&gt; V této vlastnosti «žádostivosti» se přirozeně projevuje anorganicky mrtvé vápno. Prostřednictvím životních procesů rostlin – a zvláštním způsobem dubu – je postupně osvobozováno z tohoto pouta k pozemskému. Z tohoto oživlého stavu je v borce vyloučeno do stavu, který se sice blíží minerálnímu, avšak ve své «struktuře» vtiskuje šťavelanu vápenatému zabudovanému do tkáně borky pečeť organizace formativních sil dubu. Nelze v tom snad spatřovat smysl tří popsaných kroků vyvracení preparace, totiž že se «žádostivá povaha» mrtvého vápna převrací ve svůj opak? Proměňuje se ve svém silovém gefüge do stavu, v němž již nic nechce pro sebe, nýbrž zprostředkovává rostlinám síly, jimiž se mohou bránit proti chorobotvorným a škodlivým vlivům zvnějšku. Vápník ve vápně je procesními kroky preparace vyzdvižen ze svých evolučně fixovaných stavů; z příjemce se stává dárcem, léčitelem v životě rostlin.<br /> <br /> Souhrnně lze říci: Jako u všech preparátů nepůsobí jednotlivé kompoziční kroky aditivně, nýbrž multiplikativně. Vznikají látky, které nejsou variacemi vlastností přirozenoprávně fixovanými a pocházejícími z minulosti, nýbrž vlastnostmi, jež v životních souvislostech umožňují vývoj. V případě preparátu z dubové kůry je to nově nabytá vlastnost posilovat gefüge bytostných článků rostliny, a tím profylakticky působit proti rostlinným chorobám.<br /> <br /> Přírodní substance a síly, které v nové kompozici vytvářejí hnojivou substanci s takovou vlastností, jsou tyto: {{SE|405}}<br /> <br /> 4. Borka dubu: Dub uskutečňuje proces kvetení jako gesto otevírající se ke kosmu – svou bytostnou povahou «zemitější», což se pak substanciálně projevuje v borce v Ca-oxalátu.<br /> <br /> 5. Lebka domácího zvířete: Je metamorfována vedením člověka. U divokého zvířete utváří duch skupinové duše, u domácího zvířete k němu přistupuje duch člověka.<br /> <br /> 6. Dutina lebeční, v níž sídlí mozek a která je obklopena mozkomíšním mokem, je prostor vyzdvižený z přímého kontaktu s pozemským – mikrokosmický odraz makrokosmu.<br /> <br /> 7. V zimě je Země duchovně bdělá, odevzdána sama sobě.<br /> <br /> V těchto čtyřech kvalitách se vyjadřuje dostředivá, k Zemi orientovaná tendence působení. Přirozeně se vyskytují odděleně. Jsou-li uvedeny do vzájemného vztahu – jak prostorově, tak časově – na základě rostlinného bahna a atmosférické vody přitékající v zimním pololetí, je proces vápníku obdařen novou vlastností terapeuticky vyrovnávat jednostrannosti v pozemském.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Löwenzahnpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kompozice preparátu z pampelišky ===<br /> <br /> Při hledání rostliny, která je svými vlastními životními procesy schopna nechávat v sobě vznikat «správnou wechselwirkung [vzájemné působení] mezi kieselsäure [kyselinou křemičitou] a kaliem, nikoli kalziem», nalézá duchovní bádání löwenzahn [pampeliška lékařská] (Taraxacum officinale).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999, Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 137.&lt;/ref&gt; «Nevinný, žlutý löwenzahn [pampeliška], tam kde roste v nějakém kraji, je mimořádným dobrodiním. Je totiž prostředníkem mezi kieselsäure [kyselinou křemičitou] jemně homöopatisch [homeopaticky] rozptýlenou v kosmu a tím, co je jako kieselsäure [kyselina křemičitá] vlastně potřeba po celém kraji. Je skutečně jakousi Himmelsbote [nebeský posel].»&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Löwenzahn [Pampeliška lékařská] je evolutivně uzpůsobena k tomu, aby «správným způsobem kieselsäure [kyselinu křemičitou]» «z celého kosmického okolí» přitahovala. «Neboť kieselsäure [kyselinu křemičitou] musíme mít v rostlině. A právě vzhledem k příjmu kieselsäure [kyseliny křemičité] ztrácí země v průběhu času svou moc. Ztrácí ji pomalu, proto si toho nevšimneme.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 135.&lt;/ref&gt; Tato kieselsäure [kyselina křemičitá] «má naprosto největší bedeutung [význam] pro{{SE|406}}<br /> <br /> růst rostlin».&lt;ref&gt;Ebd., S. 136.&lt;/ref&gt; V ní obsažený «silizium [křemík] se zase přeměňuje v organismu v látku mimořádné důležitosti, která není v současné době vůbec řazena mezi chemické prvky».&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Zde duchovní badatel opět poukazuje na záhadu, k jejímuž řešení smyslové pozorování dodává jednotlivá fenomény poukazující na vyšší souvislost, na «das geistige Band [duchovní pouto]» ([[Goethe]]), jež se jako takové ale otevírá teprve myslícímu duchovnímu zkoumání.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Erscheinungsbild_des_Löwenzahns&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zjevný obraz pampelišky ====<br /> <br /> Löwenzahn [Pampeliška lékařská] odhaluje ve všech svých článcích hojnost jevů, které udivují a poukazují na jedinečný charakter, jenž ji vyzdvihuje i z osobitosti čeledi ''Kompositen'' [složnokvětých] (korbblütler [hvězdnicovitých]). Je to jarní květenka – několik žlutých barevných teček se pak znovu objevuje ke konci časného podzimu. – V návaznosti na jemný bílo-fialový závoj Wiesenschaumkraut [řeřišnice luční] (''Cardamine pratensis'') pokrývají se v dubnu louky, pastviny, meze zlatožlutou přikrývkou rozkvétajícího löwenzahnu [pampelišky lékařské]. Děje se to právě v tom okamžiku, kdy země ze svého zimního stažení vydechuje opět do okruhu své duševně-duchovní bytí. Moře löwenzahnblüten [pampeliškových květů] se jeví jako obraz tohoto znovuspojení země a kosmu. Tak rychle jak se koncem března objevil, tak rychle mizí koncem dubna z dohledu ve prospěch nyní rychle narůstající okolní trávy a bylin. Po celý rok následující po kvetení soustřeďuje a zachovává síly z kosmu a země, jež pak, pod paprsky stoupajícího jarního slunce příštího roku, náhle přes noc, vlna za vlnou, vyráží stonky květů do výše. Ty nesou vzhůru poupata, která se otvírají na širokém, daleko rozkládajícím se blütenböden [lůžku květním] a obracejí košík plný paprskových kvítků ke slunci.<br /> <br /> Růstová podoba pampelišky je v kořenu, stonku, listu a květu výrazně trojčlenná (Obrázek 32, s. 423). To poukazuje na silné působení astrálních sil, které pomáhají ätherické organizaci tohoto „posla nebes&quot; k jeho pozoruhodným formativním funkcím. Každý jeho článek se projevuje jako polarita stauování (klidu) a pohybu. Jsou to astrální síly, které tento protiklad vtiskují éterické organizaci pampelišky. To platí samozřejmě v mnohonásobně obměněné, méně {{SE|407}}<br /> <br /> výrazné podobě pro všechny kvetoucí rostliny. Astralleib rostliny, který ji ze světa nadsmyslového zvenčí obklopuje svým světlem, utváří v jakémsi vnitřním působení neustále se pohybující éterické síly ve formativní síly. Podle obrazu bytosti rostliny tyto síly brzní resp. staví do klidu životní procesy, nebo je aktivují k mohutnému růstu. U obilí například roste stéblo od jednoho zastavení růstu, od uzlu, k dalšímu. Z této zóny zastavení se pak prostřednictvím pohybového impulsu rozvíjí další článek stébla (*internodium*) a příslušný list, který obklopuje stéblo až k dalšímu uzlu jako listová pochva. Tomuto vnitřnímu působení, jež rychle odumírá do formy, stojí polárně naproti astrální vnější působení. To se projevuje v živlu vzduchu, který je teplem udržován v pohybu. Hlavní složkou vzduchu je minerálně mrtvý dusík (79 %), fyzický nositel astrálního kráftewirken. Lze říci, že s každým závanem vzduchu, který si pohrává s listy, každým nárůvanem, který jimi přehoupává, rozhoupává větve a větve nebo nechá žitné pole plynout v „kolébavých stříbrných vlnách&quot;&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: *Faust II*, Vers 4656.&lt;/ref&gt;, je účinný pohybový impuls – výraz astrálního vnějšího působení.<br /> <br /> Zcela jinak se chová pampeliška lékařská jako víceletá bylinná rostlina (životnost ca. osm let). Je skrze naskrz ovládána životem utvářejícím astrálním vnitřním působením, srovnatelná s kopřivou, avšak polárně k ní. Zatímco kopřiva, prosazující se sama a prezentující se navenek bojovně, dává svému mocnému vnitřnímu působení sama ochranný obal, ukazuje zjevný obraz pampelišky, jak dokonale je odevzdána jak zemi, tak kosmu. Přestože astrální organizace pampelišky si éterické síly mocně bere do své služby, je její zjevný obraz vzorem odevzdané vůle, nikoli vlastní vůle: „nevinná, žlutá pampeliška&quot;, jak ji duchovní badatel oslovuje.&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Vnější působení ve výše zmíněném smyslu se k ní téměř nedostane.<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ==== Die Wurzel ====<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Polarita zadržené a pohybující se životní síly mohutně poznamenává již kořen. To se projevuje na jedné straně v silné hloubkové výhonné síle kůlového kořene, který se v oblasti humusního svrchního půdního horizontu jedenkrát až vícekrát {{SE|408}}<br /> <br /> verzweigt. Kořenové provazce pronikají hluboko do minerálního podorničí a teprve tam se rozkládají do jemného kořenového vlášení. I kusy horní části kůlového kořene se dokážou na obou místech řezu znovu vyvinout v plně vytvořenou rostlinu.&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: ''Auf der Spurensuche der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen'', Dornach 2005, S. 97.&lt;/ref&gt; Na druhé straně se horní části rozvětvené primární kořene v orničním horizontu rübenartig ztlušťují v ''rhizomový kořen''. Je vyplněn volnou buněčnou hmotou, která je prostoupena navzájem propojenými trubičkami. Tyto kanálky vedou bílou, sliznatou mléčnou šťávu, jež je pod tlakem. Zde se uplatňuje vzduté působení, sledovatelné až do stvolu květu. Přeřízneme-li kořen, listovou žilku nebo stvol květu, mléčná šťáva okamžitě vytéká; celá rostlina pampeliška je trvale pod zvýšeným saftovým tlakem (*turgor*). Lze také říci: éterický tělo této rostliny je trvale pod „bildovým tlakem&quot; astrálního.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Spross_und_Blatt&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Výhonek a list ====<br /> <br /> Ve srovnání s „pólem soli&quot; kůlového kořene se merkuriální střed výhonku a listu pampelišky přechodem v horním rhizomu kořene vzdouvá do výrazné listové růžice (vyobrazení 32, str. 423). Stonek vězí v kořenovém krčku a zůstává po celý život vzdutý, zatímco životní bildekräfte s mocí střílí do spirálovitě seřazených, těsně nakupených listů. Listy těsně přiléhají k zemi, v zimě zcela; na jaře se zdvihají. Mladé listy rostoucí ze srdce listové růžice se stavějí vzpřímeně, aby při stárnutí pozvolna klesaly do roviny růžice a přibližovaly se zemi. Zatímco se tak od jara do podzimu tvoří nové listy – asi sto –, ty nejstarší na spodní straně růžice odumírají.<br /> <br /> Mocná výhonná síla listů vychází z plasticky vystupující centrální žilky, jež rovněž vede mléčnou šťávu. Na ni navazuje čepel, jež se od shora dolů zužující doprovází dlouhý řapík. V posloupnosti listů je tato čepel od děložních listů počínaje v horní části protáhle oblá. Brzy však tato silně do čepele stremhlavě se ženoucí výhonná síla naráží na zvenčí protikladně působící zadržovací neboli tvarovou sílu. V mocných ostrých zubech (lví zuby) vyráží ven a utrpí jakoby jako protipůsobení hluboké záseky dovnitř. Tak vzniká obraz silné, zčásti oboustranně disharmonické, bizarní {{SE|409}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 30, S. 409.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 30: Stadien des Aufblühens, Welkens und der Bildung der Schirmchensphäre in der Samenreife (aus: Bockemühl, Järvinen, 2005, S. 96).&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Okrajová gestalt protáhlých listů. Jen ve špičce listu dochází v přilbicovité rovnostranné trojúhelníkové gestalt k harmonickému vyrovnání výhonné a tvarové síly.<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ==== Die Blüte ====<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Polarita vzdutí a pohybu činí již nahoře saftovým vzdutím ztluštělý kůlový kořen jakoby svébytně se proživajícím článkem pampelišky. Neméně svébytná, ba ve stupňování, se rozvíjí listová růžice. A pak, jako od ní odtržen, vstupuje květ — přechodem bez přechodu, v dokonalém ovládnutí této polarity, jakoby pozdvižen nad pozemské — v Erscheinung.<br /> <br /> V paždí listů v srdci růžice se k podzimu nacházejí poupata. Přezimují „pod zemí&quot;, neboť je na podzim stahující se kořenový krček vtahuje do země. Je to poslední pohybový impuls před zimním klidem. Na jaře pak, v dubnových nocích, přece jen vyvine pampeliška jakýsi vertikálně vystřelující stonek. Se silami nasbíranými a nastavenými přes pozdní jaro předchozího roku, přes léto, podzim a zimu, vystřelují poupata na vrcholu rovněž mléčnou šťávou vedoucího, dutého, vzduchem naplněného stonkového tubusu do výše. Poupě je zelené kulaté hlavičkové tělísko, ovinuté několika vrstvami šupinovitých listenů. Pod teplými slunečními paprsky nastupujícího dne se vrstva za vrstvou otevírají a skládají dolů. Jen málé z nich dál obalují jazykové květy, jež se nyní rozvíjejí z lůžka květního (obrázek 30). {{SE|410}}<br /> <br /> Jak se poslední korbové lístky skládají dolů, rozevírají se, těsně vedle sebe, na rozepjatém lůžku květním v zářivé zlatožluté barvě 100 až 200 jednotlivých květů — druhá růžice na vyšším stupni, obrácená k nebi. Rozkvétají od okraje postupně směrem ke středu košíčku. Ten se pohybuje za slunečním chodem. Pozdě odpoledne se část korbových lístků opět vztyčuje, zároveň se lůžko květní snižuje, takže všechny paprskové květy stojí v jednom svazku vztyčeny a jsou korbovými lístky znovu ovinuty jako v poupěti. Za pěkného počasí se může rytmické otevírání a zavírání opakovat několik dní; za deštivé šedi zůstávají květní košíčky zavřeny. Po odkvětu se naposledy část korbových lístků zdvihne. Drží po celou následující tvorbu semen plnost květů pevně sevřenu. Mezitím roste trubicovitý stonek stále dál do výšky, předbíhaje dorůstající trávy a byliny. V tomto posledním ovinutí se na lůžku květním odehrává vzhledem k tvorbě semen umstülpung tímto způsobem: semeno trčí hlavičkou v lůžku květním, zatímco jeho protipól, na němž sedí jemnovláknité kališní lístky, čouhá nahoru k nebi. V době zrání semene se znovu probouzí pohybový impuls: z kališního pólu semene vyrůstá tenký stopečka, která na své špičce nese vláknité kališní lístky — chmýr. Při dorůstání odtlačují nahoru zvadlé korunní lístky z ovinutí korbových lístků ven. Po této delší přípravě se pak korbové lístky naposledy skládají dolů, lůžko květní se klene a zaobluje do koule, na níž se na dlouhých stopkách objevuje filigránová «Pusteblume» ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#409|Obrázek 30]], str. 409). Ve svých mnohých jednotlivých schirmchen je vždy zcela utvořena, neboť všechny semenné plůdky se vyvinuly v lůžku květním. Dozrálá semena se uvolňují z lůžka květního a plují jednotlivě s nejbližším nárůstem větru pryč.<br /> <br /> Vícenásobné otevírání a zavírání lístky lemovaného košíčku, pohyb lůžka květního a vyzařování kolonky květů do okolí jsou výmluvná gesta, která obrazně poukazují na blízkost působení duševního čili astrálního těla této zvláště vysoce vyvinuté kompositní rostliny. Ale ani tím není konec; znovu vyzařuje v době tvorby semen, přetváří vlásenkovité děložní lísty na stříbřitě se lesknoucí schirmchen, které se řadí jako hvězdy do obrazu kulové gestalt kosmu. Děložní lísty, jež se obvykle rozvíjejí v zemitě-vodním, obrátí se naruby a obracejí do vzduchu, {{SE|411}}<br /> <br /> teplo a světlo do kosmu. V dalším stupňování předchozího vzniká na okamžiky, v průsvitném ovinutí schirmchen, vzduch a světlem naplněný vnitřní prostor. Lze se ptát, zda tento jemně obkreslený vnitřní prostor není věrným fyzicko-smyslovým obrazem schopnosti pampelišky přitahovat kyselinu křemičitou z kosmu — tedy zda tato rostlina není skutečně «jakýmsi poslem nebes».<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Milchsaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Mléčná šťáva ====<br /> <br /> Vedle pampelišky vedou i jiné druhy složnokvětých, jako čekanka obecná (''Cichorium intybus''), locika kompasová (''Lactuca serriola''), mléč rolní (''Sonchus arvensis'') a pryšcovité rostliny (''Euphorbiaceae''), ve svých pletivech mléčnou šťávu. Tato šťáva je bílá mléčná emulze, která — v případě pampelišky, a právě tím je tato rostlina jedinečná — prochází v trubicovitých kanálcích jednotně celou rostlinou. Z řepovitě zesílené kořenové části táhnou se přes do kořenového krčku zatlačený stonek středními žilkami listů a konečně přes vzduchem naplněný stvol květu až nahoru k lůžku květnímu. Mléčná šťáva spojuje vzájemně tak odděleně působící články pampelišky v jeden celek. Stojíme před záhadou! Musí se mléčné šťávě nepřipisovat právě tak dobře salická jako sulfurická povaha — a oč víc ještě merkuriální? Nespojuje v sobě snad všechny tři kvality? Existuje zde vůbec základní princip kvetoucí rostliny — povznášení minerálního a jeho éterizace v procesu kvetení?<br /> <br /> Mléčná šťáva je sekret z okrajových buněk vzájemně propojených mléčných kanálků, které srůstají dohromady. Je to látková masa komponovaná éterickou organizací této rostliny, jež v určitých poměrech látkových množství obsahuje vše, co se pak rozvíjí do vysoce specifizovaných forem kůlového kořene, listové růžice a korbovitého květu. Rozbor odhaluje takovou mnohotvárnost rozpuštěných i suspendovaných látek, že se oprávněně jeví říci: Zde leží prvotní stav života v podobě z evoluční rané doby vývoje Země, v níž se říše minerálního, rostlinného a živočišného bytí ještě od sebe neoddělily — látková kompozice všemohoucího života. Jednotlivé skupiny látek podléhají, podle stanoviště, silným sezónním výkyvům, např. ''inulin'', polysacharid sestavený z ovocného cukru, který je s jarním růstem téměř spotřebován a ke konci podzimu se hromadí až na vysoké {{SE|412}}<br /> <br /> Gehalten dále obohacuje. Jarní kořen vykazuje největší obsah hořčin, srpnový kořen nejvíce *inulinu*, zářijový kořen nejvíce *taraxinu*, říjnový kořen nejvíce *lävulinu*.&lt;ref&gt;Werner Christian Simonis: ''Heilpflanzen und Mysterienpflanzen'', Wiesbaden 1991, S. 280.&lt;/ref&gt; Mléčná šťáva se skládá z vodě podobné základní substance — z *Taraxacum*-liquoru —, v němž jsou rozpuštěny mnohé minerální substance, jako mimo jiné draslík a křemík, jakož i organické sloučeniny jako bílkoviny, třísloviny, alkaloidy, vitaminy.&lt;ref&gt;Ebd., S. 282.&lt;/ref&gt; Látky suspendované v tomto roztoku v jemných kapičkách jsou pryskyřice a především kaučuk s koloidním bílkovinovým ochranným obalem. V popelu celé rostliny se nachází 7 % kyseliny křemičité, 40 % oxidu draselného, 8 % oxidu hořečnatého, 28,6 % oxidu sodného, jakož i stopy zinku, mědi, manganu a síry.&lt;ref&gt;Erdmuth-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, 512 S.&lt;/ref&gt; Číselné hodnoty analyticky prokazatelných látek poskytují — nad rámec jejich pouhé přítomnosti — jen malé opěrné body, které by dovolovaly rozeznat souvislost s tvořícím bytím. Více informací získáme, obrátíme-li pozornost na určité látkové kompozice, například na účinné látky a jejich léčivé působení. Ale ani ty nevypovídají nic o celku pampelišky, který tyto účinky vytváří. Dokud byl tento celek přijímán jako daná přírodní skutečnost, platila pampeliška za oficinální léčivou rostlinu. Nyní, kdy jsou účinné látky, jež jsou považovány za léčivé, izolovány a syntetizovány nebo mohou být nahrazeny jinými syntetickými látkami, pampeliška svůj čestný status léčivé rostliny ztratila. Tento status znovu získá — a tak i všechny ostatní léčivé rostliny —, teprve tehdy, až se budeme snažit rozpoznat vztahové předivo látek navzájem jako silové uspořádání, jehož architektem je — pod vedením zvenčí působících astrálních sil — éterické či životní tělo příslušné léčivé rostliny. Jednotlivé organické látkové sloučeniny sice obdržely svůj otisk od celku éterické organizace, ale tento celek plnohodnotně nezastupují.<br /> <br /> K tomu by bylo zapotřebí poznat skladatele, který si ve zjeveném obrazu pampelišky v tomto určitém uspořádání látek vytvořil autoportrét. Tohoto skladatele jako velkého umělce lze nalézt jen prostřednictvím poznání ducha. Teprve duchovní bádání otevírá „duchovní pouto&quot;,&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Faust I,'' Vers 1939.&lt;/ref&gt; které sinnstiftend spojuje empiricky nalezené jednotlivé skutečnosti. Taková duchovědná sinnstiftung ukazuje, že v pampelišce — na rozdíl od řebříčku, heřmánku a kopřivy — {{SE|413}}<br /> <br /> existuje nikoli vztah síry k zemsky vázaným látkám — draslíku, vápníku a železu —, nýbrž vztah křemene k draslíku. V živém přísluší draslíku úkol spojovat éterické tělo s fyzickým tělem; na opačném pólu stojí křemen. Na rozdíl od síry vytváří křemen jakýsi smyslový vztah mezi těmito dvěma bytostnými články a kosmicko-astrálními silami, které působí dovnitř ze Stoffwechselpol — z „Zemědělské individuality&quot;. Tato zvláštní vzájemná hra draslíku zdola a kyseliny křemičité shora se odehrává, jak lze předpokládat, v mléčné šťávě prostupující celou rostlinou. Nemůžeme v ní — v kontextu s pampeliškou, jež se utváří do vnějšího, trojčlenného zjevného obrazu — spatřovat „prostředníka [srov. poznámku autora] mezi v kosmu jemně homeopaticky rozptýlenou kyselinou křemičitou a tím, co je jako kyselina křemičitá skutečně zapotřebí po celém okolí&quot;?&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni, Dornach 1999, S. 137.&lt;/ref&gt; Zde se klade táž otázka jako u vzdušného dusíku: kyselina křemičitá přece stojí v půdě v pevné, koloidní i rozpuštěné formě dostatečně k dispozici — proč tedy přivádět kyselinu křemičitou z kosmu tak složitým způsobem, a navíc v tak nepatrných množstvích? Zřejmě se jedná o dva vzájemně polární stavy působení kyseliny křemičité, respektive v ní účinkujícího křemíku. Jedním stavem bytí kyseliny křemičité jsou křemen a silikáty. Jsou výsledkem vznikání a zanikání minulých zemských stavů. Jako horniny a jako jejich zvětrávací rozestup tvoří minerální základní kostru půd. K této zemsky vázané kyselině křemičité stojí kořen rostliny ve vztahu. Druhý stav působení kyseliny křemičité uplatňuje se v Stoffwechselpol nad zemí — jako „v kosmu jemně homeopaticky rozptýlená kyselina křemičitá&quot;.&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Pomyslí se ihned na meteorický prach, jenž se dostává do přitažlivé sféry Země. Ten však sám od sebe na Zemi prosévá. Toto minerální zemnění jistě nemůže být tím, co je míněno. Výrok Rudolfa Steinera zní, že „správná vzájemná hra draslíku a kyseliny křemičité v rostlině musí být přítomna, aby přitahovala kosmické&quot;.&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Je to aktivní proces, jenž vychází z rostliny a jejž je zapotřebí za pomoci náležitě připraveného hnojiva oživit. {{SE|414}}<br /> <br /> Co je zde mimo jiné označeno jako „kosmická kyselina křemičitá&quot;, označuje nehmotný, étericky-astrální stav. „Mohli bychom postupně, když budeme bezmyšlenkovitě dál hnojit, Zemi znemožnit, aby nasávala to, co jako kyselina křemičitá, olovo, rtuť je účinné&quot;, „co […] přichází z kosmické periferie a musí být přijato do rostlinného růstu&quot;.&lt;ref&gt;Ebd., S. 123–24.&lt;/ref&gt; Země ztrácí schopnost přijímat tyto kosmické substance. Aby bylo tomuto ztrácení čeleno, je zapotřebí opět zvláštní příprava hnojiva: preparát z pampelišky. Ten zprostředkovává půdě a rostlině schopnost, jež je pampelišce vlastní zvláštním způsobem — uvést draslík a kyselinu křemičitou v životních procesech rostlin do takového vzájemného vztahu, aby nabyly schopnosti přitahovat „kosmickou kyselinu křemičitou&quot;. V pampelišce vzniká tento vzájemný vztah teprve tím, že oba pozemské látky přijaté kořenem — draslík a kyselinu křemičitou — povznáší z anorganicko-fyzického do éterického stavu. Mléčná šťáva je ve své všemohoucnosti sice blíže svému praobrazí, přesto je v této podobě zjevení jeho odrazem právě tak jako jeho rytmus ve vzdutí a pohybu a jeho stupňování od kořene přes listovou růžici, vrcholící v květních úborech. Pampeliška je „jakýsi posel nebes&quot;; její zjevný obraz o tom vypovídá.<br /> <br /> Kyselina křemičitá takto vyzářená z kosmu a přijatá životními procesy rostliny vstupuje do vztahu s kyselinou křemičitou přijatou ze země, jež stojí ve vzájemném vztahu k draslíku. Teprve v této syntéze nalezne člověk pravděpodobně přístup k pochopení tohoto záhadného stavu věci popsaného duchovním badatelem. Kyselina křemičitá obsahuje křemík. „Křemík je zase v organismu přeměněn v látku mimořádné důležitosti, která v současnosti [tedy v roce 1924; poznámka autora] mezi chemickými prvky vůbec není uváděna.&quot;&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Je to tato přeměněná látka, skrze niž se zmíněné substanciality kosmu stávají novým způsobem přístupnými rostlinnému růstu?<br /> <br /> Pampeliška v sobě spojuje — jako evolučně nejranější forma existence života — mléčnou šťávu s kosmicko-pozemskou tvořivou silou dokonanou v přítomném. O tom vypovídá její zjevný obraz. Je to tato syntéza, jež pampelišce, především v jejím vynikajícím procesu kvetení, propůjčuje jedinečnou vlastnost, aby pozemsky vyzařující {{SE|415}}<br /> <br /> a kosmicky vstřikující křemičitou kyselinu v jedno spojit a přitom v Živém „v křemičité kyselině obsažený křemík&quot; proměnit v „novou látku&quot;? Kladnou odpověď naznačuje postup další preparace pampelišky i účinnost hotového preparátu.<br /> <br /> Na počátku preparace stojí otázka: Lze silový potenciál pampelišky zachytit, soustředit, koncentrát uchovat a nasadit jej v podobě hnojiva tak, aby se sdílel půdě a rostoucím rostlinám? Ve vadnutí pampelišky tento potenciál hasne. Poslední životní záchvěv je přeměna děložních listů v stopkatý chmýr, nesoucí pod svým deštníčkem semeno. Dříve než dojde k tomuto mistrnému závěru, musí být životní proces pampelišky, jenž ve květních úborech dosahuje svého vrcholu, udržován dále v proudu. To zase může zajistit jen obalový orgán, který pochází z přírodní říše o stupeň vyšší — z říše živočišné. Zvíře staví své životní procesy do služby svého duševního nitra a udržuje je tím v proudu. Podle duchovní vědy Rudolfa Steinera tuto úlohu plní, pokud jde o květní úbory pampelišky, pobřišnice, přesněji okruží skotu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Bauchfell_bzw._Gekröse_des_Rindes&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Pobřišnice resp. okruží skotu ====<br /> <br /> Slouží jako obalový orgán z říše živočišné při preparaci květních úborů pampelišky. Pobřišnice (''Serosa'', ''Peritoneum'') obaluje břišní dutinu se všemi orgány v ní uloženými, stejně tak dutinu pánevní. V břišní a pánevní dutině tvoří hraniční membránu metabolického pólu ve vlastním smyslu. Také hrudní dutina, centrum rytmického systému se srdcem a plícemi, je vystlána ''Peritoneem'' — pohrudnicí. Tato je však od pobřišnice přísně oddělena bránicí (''Diaphragma''). ''Peritoneum'' je kožní orgán obrácený do vnitřního světa těla, vyvráceného naruby. Jeho povrch přivrácený k nitru tvoří ploché buňky uložené v bazální membráně. Ta nasedá na pojivové a svalové tkáně stěn orgánových obalů, resp. tělních dutin. Odloupneme-li ji, držíme v rukou průsvitnou, lesklou, membránovitou kůži. Ta je prostoupena jemnou sítí nervových vláken, jež se centrují v jednotlivých gangliích a nakonec se sbíhají ve velkém gangliovém centru solárního plexu (''Plexus solare''), které leží u skotu pod páteří na hranici {{SE|416}}<br /> <br /> páteře hrudní a bederní. Tato nervová pletiva náleží vegetativnímu nervovému systému, jenž se člení na *Sympathicus* a k němu polárně se vztahující *Parasympathicus*. Jejich regulační působení se odehrává hluboko v podvědomí.<br /> <br /> Pouhé anatomicko-funkcionální pozorování pobřišnice osvětluje jen málo z jejího hlubšího dosahu. Konstatujeme silnou inervaci, vlhkostní film umožňující klouzavost orgánů břišní a pánevní dutiny — zvláště závitů tenkého střeva — a pozoruhodně vysokou schopnost resorbce tělesných tekutin; v součinnosti s lymfou a lymfatickými uzlinami zajišťuje detoxikaci — ve smyslu jakéhosi trávení — tělu cizích látek. Tento způsob pozorování, omezující se na vnější fakta, se ihned rozšiřuje, jakmile se ptáme po dosahu silné inervace. Odpověď dává pobřišnice sama. Je to smyslový orgán, jenž se obrací na to, co se v jednotlivých orgánech tohoto vnitřního prostoru vykonává ve vysoce specifických činnostech, a jenž přitom souhrn těchto činností uchopuje v bezvědomí jako celek — a z tohoto celku koordinuje a navzájem slaďuje orgánové aktivity.<br /> <br /> Tak jako vnější kůže a do ní vložené čtyři střední smysly — tepelný, zrakový, chuťový a čichový&lt;ref&gt;Willi Aeppli: *Sinnesorganismus, Sinnesverlust, Sinnespflege*; Stuttgart 1967; sowie<br /> : Dietrich Rapp, Hans-Christian Zehnter: *Die zwölf Sinne in der seelischen Beobachtung – Eine Exkursion*, Münchenstein 2019, 253 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: *Anthroposophie ein Fragment*, GA 45, Dornach 2002.&lt;/ref&gt; — zprostředkovávají bdělému vědomí smyslový obraz skutečnosti bytí, tak vnitřní kůže pobřišnice zprostředkovává zjevení samotné té bytostné skutečnosti; a to posledně jmenované zejména v souvislosti se životním smyslem. Ten temně oznamuje tělesné stavy. Patří vedle smyslu pro rovnováhu, vlastní pohyb a hmat k nižším, volním smyslům.&lt;ref&gt;Willi Aeppli: Ebd.; sowie: Dietrich Rapp, Hans-Christian Zehnter: Ebd.&lt;/ref&gt; Svou blízkostí k vůli spočívá jejich činnost v nejhlubším podvědomí — podvědomí hlubokého spánku; stojí v bezprostředním vztahu ke geistwirklichkeit bytí. Smyslový orgán pobřišnice tedy nevnímá předmětné protistojné, nýbrž ponořuje se do bytostných zjevení, jež se vyjadřují v činnosti orgánů tělních dutin. Tak je činnost močového měchýře jakožto orgánu koncentrace a vylučování jiná než činnost tenkého střeva jakožto orgánu vstřebávání trávicích šťáv. A opět jiné jsou činnosti jater, slinivky, sleziny atd. Pobřišnice je {{SE|417}}<br /> <br /> na jedné straně vetkáno do bytostného bytí a činnosti (účinnosti, funkce) každého jednotlivého orgánu břišní dutiny, na straně druhé zprostředkovává zároveň souhrn těchto činností hlavnímu gangliovému centru sluneční pleteně. Proto lze pobřišnici spolu s menšími gangliovými uzly a velkým gangliovým centrem nazvat vnitřním nebem. Také jiná, zjevně intuitivně zvolená ganglionová označení břišní dutiny, jako „hvězdicovité ganglium&quot; (''Ganglion stellatum'') a ''Ganglion coeliacum'' (''Coelum'' = nebe), poukazují na příbuznost s makrokosmem. „Tělesná dutina je nebe, kosmická enkláva.&lt;ref&gt;Lothar Vogel: ''Der dreigliedrige Mensch'', Dornach 1979, S. 105.&lt;/ref&gt; Zde v říši zvířat a zejména u přežvýkavců a mezi nimi především u skotu nachází tento nebeský vztah nejvyšší rozvinutí. Při přežvýkování nevnímá kráva obrazy smyslově dané vnější skutečnosti, nýbrž v podobě silotvorných obrazů zjevení té bytostné skutečnosti, která jí leží v základu.<br /> <br /> S ohledem na vztah pobřišnice k rozmanitým autonomním činnostem orgánů břišní dutiny, jež každý jednotlivě obaluje, vyvstává otázka, která část pobřišnice přichází v úvahu pro preparaci. Ve svém kurzu pro zemědělce jmenuje Rudolf Steiner kravské okruží: „Žlutá hlavičková pampelišková kvítka se sesbírají, nechají trochu povadnout, slisují a všijí do kravského okruží.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 137.&lt;/ref&gt; Na otázku, co je třeba rozumět pod kravským okružím, následuje odpověď: „Mínila se tím pobřišnice. Dle mého vědomí se okružím rozumí pobřišnice.&quot;&lt;ref&gt;Ebd., Fragenbeantwortung vom 14. Juni 1924, S. 175.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tato vyjádření vedla v praxi dodnes k pochybnosti: Záleží prvotně na pobřišnici jako takové, nebo specificky na okruží, jež tvoří část pobřišnice? Je-li tomu tak v prvním případě, nabízí se pro preparaci daleko spíše a jednodušeji velká předstěra (''Omentum majus''), méně pak malá předstěra (''Omentum minus''), jež ve dvoulisté ploténce spojuje játra a žaludek. Velká předstěra, rovněž dvoulistá ploténka pobřišnice, leží jako zástěra mezi břišní stěnou žaludku a kličkami střev. Splývá od žaludku dolů až k dolní ploše břišní dutiny, tvoří tam velkou kličku, obrací se zpět opět nahoru a kryje střeva jako hřejivý ochranný štít.&lt;ref&gt;Ulrike Remer-Bielitz: ''Dokumentation zum Rindgekröse''; Forschungsring, Materialien Nr. 8, Darmstadt 2001.&lt;/ref&gt; Jinak je tomu s okružím (''Mesenterium''). {{SE|418}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 31, S. 419.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 31: Querschnitt durch die Bauchhöhle des Rindes. Die Bauchfell-Serosadoppellamelle in Beziehung zur Dünndarmverdauung.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Upevněno na stěně břišní dutiny, bezprostředně pod páteří, nese celý střevní svazek. Z obou stran břišní dutiny se jednovrstvé peritoneum břišní dutiny skládá do serozní dvojploténky, okruží, a to tak, že jeho smyslově aktivní strany míří navenek do břišní dutiny (obrázek 31). Serozní dvojlamely se v oblasti tenkého střeva (''Jejunum'') dělí a obalují jej jako jednotlivá lamela. Okruží tak tvoří vějíř záhybů, jenž sleduje těsně k sobě přiléhající kličky tenkého střeva dobrým dílem břišní dutiny. Mezi oběma serozními listy okruží leží nervové provazce (větví se do obou listů a jsou v souvislosti s trávicím děním v tenkém střevě), dále tepenné a žilní krevní dráhy (udržují intenzivní životní procesy ve střevě), mízní cévy (přijímají přes střevní sliznici [''Mucosa''] trávicí šťávy [''Chylus'']), mízní uzliny (působí detoxikačně) a konečně pojivová tkáň a tukové vrstvy. Tím se stavba okruží jako části pobřišnice ustavuje tak, že je zároveň orgánem smyslovým i orgánem činnosti. Zprostředkovává trávicí činnost (vnější svět) celkovému organismu (vnitřní svět) a naopak.<br /> <br /> Zaměří-li se pozornost na tento vztah k činnosti, vyjasňuje se rozdíl mezi okružím a předstěrami (''Omentum majus'' a ''minus''). Pojem „pobřišnice&quot;, který Rudolf Steiner v odpovědích na otázky kurzu zmiňuje v souvislosti s okružím, míní něco obecného, {{SE|419}}<br /> <br /> jakoby ideu obsáhlého, do smyslové tmy metabolismu ponořujícího se, vědomí odňatého smyslového orgánu. Pojem „okruží&quot;, jenž nachází zmínku v pátém přednášce Zemědělského kurzu, míní něco specifického, funkční pole, na němž se obecné uplatňuje ve vysoce specifické činnosti, totiž v takové, jaká se v takto dokonalé podobě nachází jedině v trávicím traktu. Jeho jedinečnost plyne z důvěrné souvislosti s „vlohou Já&quot; probíranou v kapitole „Skot&quot; (s. 146 nn.). Tato vloha je v kravě předznačena v dlouhé cestě intenzivní trávicí činnosti, vrcholící přežvykováním. Výsledek tohoto trávicího otvírání látky vnímá seróza pobřišnice okruží. Vyzařuje jako astrální síla do nitra těla i do krevní dráhy a ta ji nese až k nervově-smyslovému pólu hlavy a do nasazených rohů, kde se vrátí zpět. Tím se na vyšší rovině znovu spouští vědomostní impuls, jehož výsledek zpětně ozařuje tělní dutinu a prostřednictvím obou serozních listů okruží se sděluje obsahu střeva. Ten je nyní prosycen silami, které z aktuální životní činnosti krávy nalezly cestu k její nadsmyslové bytostné skutečnosti. S vyloučením vstupuje toto silové potenciál, „vloha Já&quot;, do vnějšího světa. Propůjčuje kravskému hnoji jeho jedinečnou a trvalou hnojivou sílu. Toto dění, vycházející z vyššího bytí krávy, smí platit za další doklad toho, že pobřišnice představuje cosi „obecného&quot;, kdežto dvojlamelová okruží-pobřišnice cosi specifického. Tato druhá splňuje v „niterném nebi&quot;, v tomto vpáčeném kosmu, ústřední úkol: zprostředkovávat trávicí dění přežvýkavce organismu a od tohoto organismu zpět trávicímu systému, jenž se pak stává hnojivem.<br /> <br /> Toto dění, zahrnující celé bytí krávy, neplní ani velká ani malá předstěra. Obě mají specifické funkce mimo trávicí dění a s ním spojené kroky přeměny ve vyšší silové působení. Obě sice vykazují podobnou anatomickou stavbu s dvojlamelovou sérózou a mezi nimi ležícími nervovými, krevními a mízními drahami, mízními uzlinami a pojivovou tkání — přičemž tato pojivová tkáň je výrazně redukována. Příznačná pro velkou předstěru je sítkovitá distribuce uloženého tukového pletiva. Co však tato anatomická příbuznost vypovídá? Smyslová funkce je zásadně jiná. Je to taková, jež — jak se smíme domnívat — spočívá ve vnímání a řízení harmonického spolupůsobení {{SE|420}}<br /> <br /> Orgánů břišní dutiny, zejména na aktivitu tenkého a tlustého střeva ve vztahu k předcházející činnosti žaludku a předžaludků. Co se děje v bachoru, musí být v průběžném vzájemném vztahu sladěno s tím, co probíhá ve střevním trávení, a naopak. Navíc je velká předstěra vnímavě ponořena do tekutinového hospodářství břišní dutiny a řídí je sekrecí a resorpcí. Dále zajišťuje obranu proti tělu cizím látkám. Na základě toho a své velké pohyblivosti bylo velké předstěřové těleso označeno také jako «velký hadr břišní dutiny».&lt;ref&gt;Johannes W. Rohen: ''Funktionelle Anatomie des Menschen'', Stuttgart-New York 1993, S. 287.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Co jakožto obalový orgán pro květní úbory pampelišky jednoznačně svědčí pro kravské okruží, lze spatřit v následujícím: Jako vysoce vyvinutá složnokvětá rostlina má pampeliška moc přitahovat z kosmu substanciálně-bytostné jádro kyseliny křemičité. Kravské okruží má ze své strany moc — díky své smyslové činnosti obrácené dovnitř na látkové působení trávení v tenkém střevě — obdařit ještě nehmotnou kyselinu křemičitou jakousi vnímající niterností. Aby bylo možno tento potenciál, jenž je jako výsledek evolučního stávání se uložen v pampeliškovém květu a v kravském okruží, učinit využitelným pro růst rostlin, je zapotřebí opět preparace, která vyvěrá z duchovního poznání člověka a která v rytmu plynutí časů překlenuje hranice mezi přírodními říšemi.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Präparationsschritte&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kroky preparace ====<br /> <br /> Vhodný čas ke sběru — to platí pro střední Evropu — je slunečný dubnový den. Květní úbory se otevírají v brzkých ranních hodinách, rozkvetou řadu po řadě od okraje a rozepnou své jazykové květy radiálně do šířky. Přibližně kolem desáté hodiny dopoledne bývá dosaženo stadia, kdy ve středu úboru ještě zbývá drobný shluk poupat. V krátké době asi jedné hodiny, než nastane plný rozkvět, musí být úbory natrhány z dutých stopek a rozloženy k sušení, případně předsušeny teplým vzduchem. Sběr odpoledne, za plného rozkvětu nebo v pokročilé kvetoucí sezóně je třeba se vyvarovat pro nebezpečí předčasného přechodu k tvorbě chmýří a semen. {{SE|421}}<br /> <br /> V prvním přípravném kroku jsou květní úbory — podle stupně vysušení — lehce navlhčeny výluhem z listů pampelišky, trochu stlačeny, ze všech stran obaleny lalůčky okruží a provázkem z konopí (žádný syntetický materiál) svázány do malého balíčku. Jako «alternativa» k okruží se kvůli snazší manipulaci často upřednostňuje velká předstěra (''Omentum majus''); je plošnější a zpravidla méně prostoupena tukem. Připojuje se k žaludku a jinak nemá žádnou přímou spojitost s kličkami střevními.<br /> <br /> Obalení gekrózní membránou vede k první umstülpung přirozeného procesu, a tím k prvnímu kroku emancipace od něj: Vyzařující gesta löwenzahnových květů, obrácená ke kosmu, je nyní obrácena dovnitř a naplňuje vnitřní prostor. Jinak je tomu s pobřišnicí, jež jako jakési «nebeské klenby» vystýlala břišní dutinu, obemykala všechny břišní orgány a tak i umně kličky tenkého střeva a stála v smyslovém vztahu ke skryté trávicí činnosti — nyní je obrácena ven. Popsaná dvojitá lamela nebo -serosa okruží nyní v novém způsobu rozvíjí smyslovou činnost obrácenou ven i dovnitř. Dovnitř je tato — skrze ''serosu'' dovnitř obrácené lamely — zaměřena na životní dění, jež v květních úborech pampelišky dosáhlo evolučního vrcholu, zatímco ''serosa'' ven obrácené lamely se otevírá silám, které ze světové i zemské periferie zvenčí proudí dovnitř. Tak nahlíženo, se jednotná smyslová funkce střevního okruží rozštěpuje do polaritní dvojí funkce. Nedotčeny tím zůstávají pojivové strany obou lamel; nadále k sobě přilnou a tvoří jaksi pojivový článek mezi oběma polárními sférami vnímání.<br /> <br /> Fyzická a životní organizace pampelišky je evolučně zaměřena na to, aby utvářela vztahové předivo draslíku a kyseliny křemičité, vrcholící v květ. S tím se váže otázka, zda právě v onom pojivém článku — jako syntéza tohoto nového vztahu vnitřku a vnějšku — nemůže toto vztahové předivo být udrženo v proudu i za hranicí, která je evolučně rozvoji rostliny vytčena. Nespočívá právě v tom význam okruží, že jednak ve své funkční jednotě s trávením v tenkém střevě a jednak na základě funkce své dvojité lamely v prvním přípravném kroku přivádí do vzájemného vztahu dvě polární silová světa? Nejsou tím teprve v pozemském světě stvořeny podmínky, aby jedinečná vlastnost pampelišky — «přitahovat kyselinu křemičitou z kosmu» — {{SE|422}}<br /> <br /> na cestě hnojení přenášet na půdní a rostlinný život? Tyto otázky bude možné zodpovědět jen z osobního vztahu, který si člověk v činu a myšlení buduje k věcem a bytostem. Vyvstávají tváří v tvář praxí místy uplatňované, kdy jsou obě serosalamely — zpravidla velkého omenta — od sebe odděleny tak, že vzniká jakási kapsa, do níž se nacpou květní úbory a jejíž otevřené konce se pak zašijí. To znamená, že obal je jen jednovrstvý, to jest: uplatní se účinek pobřišnice jako něčeho obecného (výstelka břišní dutiny), a nikoliv okruží jako něčeho zvláštního.<br /> <br /> Druhý krok preparace si v praxi získal širší pozornost teprve poté, co s pátým vydáním Zemědělského kurzu (Dornach 1975) byly publikovány i poznámky Rudolfa Steinera k přednáškám kurzu. V nich poznamenává k preparátu z pampelišky: «Zavěsit okruží ve vzduchu.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Anhang, S. 293.&lt;/ref&gt; V páté přednášce kurzu to není řečeno těmito slovy, nýbrž je ihned odkazováno na třetí krok: «Pak musíme vystavit [okruží obklopené květní úbory pampelišky; poznámka autora] samozřejmě působení země, působení země v zimní době.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Tak tomu bylo i v následujících desetiletích v praxi vesměs dodržováno. Přesto zůstávala otázka stále otevřená, zda tím míněno, že druhý krok odpadá, případně jak je třeba rozumět bezprostředně následující větě: «Nyní však jde o to, abychom získali obklopující síly tím, že s ním naložíme stejně jako s ostatním.» Hádanka se rozluští s výše uvedeným citátem z poznámek «zavěsit ve vzduchu». Ten vykládá «obklopující síly», jež působí v létě ve vzduchu a teple nad zemí. Poznámka, «že s ním naložíme stejně jako s ostatním», musí být tedy vykládána ve stejném smyslu jako v případě řebříčku, kde bylo podrobně popsáno vystavení preparátu letním a zimním silám.<br /> <br /> Ve druhém kroku preparace se odehrává 2. akt everze a s ním stejně tak akt emancipace od přírodou daného dění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#423|Abbildung 32]]). To, co dříve náleželo vnitřní bytosti krávy a vděčilo celé své existenci právě její službě, je nyní orgánem vnějšího světa, ve službě sil, které se vyzařují z kosmického obvodu. {{SE|423}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 32, S. 423.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 32: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation des Löwenzahnpräparates.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Naopak květy pampelišky, které se ve vnějším světě obracejí ke kosmu a jemu vděčí za svou existenci, jsou nyní obklopeny zvířecím orgánním obalem, v němž se koncentrát sil květů pampelišky spojuje se silami makrokosmu, jež jsou tomuto koncentrátu zprostředkovány orgánním obalem kravského okruží.<br /> <br /> Nyní jde o to, aby sebrané květní úbory z dubna byly dostatečně usušeny, ihned poté obaleny laloky okruží krávy středního věku, pokud možno z vlastního stádního chovu statku, a takto svázaný kulovitý balíček byl zavěšen ve vzduchu, chráněn před ptačím zobáním. Přes letní pololetí až přibližně do Michaeli zůstává takto nad zemí vystaven slunečním a planetárním silám v teple a vzduchu. Ty vstupují do vzájemného působení s pozemskými látkami draslíku a kyseliny křemičité, které byly v květu povzneseny do éterického stavu. Na tomto stupni éterična — tak lze předpokládat — teprve může vznikat ono «vztahové předivo draslíku a kyseliny křemičité», na něž poukazuje duchovní bádání a které propůjčuje pampelišce schopnost jako «poslovi nebes» přitahovat kosmickou kyselinu křemičitou. Nechť je to pokus ukázat onen vztahový kontext, podle nějž za prvním krokem nutně musí následovat {{SE|424}}<br /> <br /> krok druhý, totiž vystavení balíčku z okruží atmosférickým silám.<br /> <br /> Ve třetím kroku preparace se uskutečňuje třetí proces everze a emancipace ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#423|Obrázek 32]], S. 423). Co bylo přes letní pololetí nad zemí, v «břiše zemědělské individuality», vystaveno silám periferie planetárního kosmu, je nyní exponováno silám, které z obvodu stálic působí cestou přes zemi v zemito-vodním živlu. Zatímco v létě jsou to přednostně astrální síly, které se vyzařují ze sluneční sféry a planetárních sfér a prostřednictvím zvířecích orgánních obalů vtiskují do substance květů pampelišky, jsou to v zimě v zemi především já-síly působící z vyšší duchovní světa, které se vtiskují do substance květů.<br /> <br /> Postup ve třetím preparačním kroku je následující: Po začátku podzimu, okolo Michaeli, jsou kulovité balíčky sundány a zahrabány do země, do hloubky přechodu od humusového svrchního půdy k jílovitějšímu a jemnopísčitějšímu podorničí. Jáma je opět zasypána a blízko povrchu půdy opatřena drátěnou sítí proti psům a lišáku. Dokud se zápach okruží do zimy nevytratí, může k tomuto účelu pomoci i dřevěná nebo kamenná přikrývka.<br /> <br /> Na jaře, okolo Velikonoc, je preparát vyjmut — jeho obal z okruží bývá zpravidla silně zetlelý — a uložen do hliněných nádob, allseitig obklopených rašelinovou drtí. S hotovým preparátem, jehož květní úbory si z velké části zachovaly svou strukturu, vznikla znovu nová látkovost — nebo lépe: nové uspořádání látek — jako vztažný bod ke silovému potenciálu zcela nového druhu. Na cestě svého vznikání, řízené duchem a rukou člověka, bylo udržováno v živém a rozvíjí svou bytostnou účinnost v živém.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Anwendung_und_Wirksamkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Použití a účinnost ====<br /> <br /> Preparát z pampelišky je jako ostatní preparáty silové hnojivo. Působí jako ony na «souzvuk tvořivého, formujícího a utvářejícího světového slova»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993.&lt;/ref&gt;, to jest — vztaženo na preparáty — na životní, astrální neboli duševní síly i na formující bytostné neboli já-síly, přičemž tyto posledně jmenované propůjčují rostlinám z hlubin země sílu vzpřímení {{SE|425}}<br /> <br /> verleihen.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Leitsätze'', GA 26, «Der Mensch in seiner makrokosmischen Wesenheit», Dornach 1998.&lt;/ref&gt; Vytvářejí, budují a tvarují úrodnou půdu i plodnosné rostliny — to, co se jako «bránicová střed» začleňuje mezi «hlavu a břicho» zemědělské individuality. Jedinečným způsobem to platí o preparátu z pampelišky. Kolik podmínek plných vzájemných vztahů musí souznět, aby bylo uděleno blossomům pampelišky schopnost jakési smyslové síly — přitahovat kieselsäure z kosmického obvodu? Jaký velkolepý soubor vztahů musí vládnout v látkové výměně krávy, aby bylo s okruží vytvořeno ústrojí, které má na jedné straně smyslový vztah k látkám přicházejícím zvenčí v proudu potravy a na druhé straně zprostředkovává výsledek tohoto vnímání astrálnímu bytí krávy? Spojení obojího — blossomů i pobřišnicového okruží — vytváří syntézu vyššího druhu, hnojivou substanci, jejíž účinnost představuje zesílení obou polárních kvalit.<br /> <br /> Vzniká nová kompozice látek v živém, hnojivo, které se v ještě intimnějším způsobu stará o to, aby se nadsmyslově-astrální organizace kulturních rostlin vtiskovala do jejich éterické a skrze ni do jejich fyzické organizace. Rostliny se stávají smysluplnějšími, a tím citlivějšími na látky, které potřebují ke svému růstu: «je-li rostlina tímto způsobem, v nejjemnějším způsobu prostoupena kieselsäure, proživána jí, pak se stane, že je citlivá ke všemu a ke všemu přitahuje».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 138.&lt;/ref&gt; Dále se uvádí, že tento obvod se zjevně nevztahuje jen na prokořeněný půdní prostor jednotlivé rostliny, nýbrž sahá až do sousedního pole, lesa a přilehlé louky.&lt;ref&gt;Ebd., S. 138.&lt;/ref&gt; Toto zpočátku záhadné tvrzení lze dnes při nynějším stavu vědeckého poznání docela dobře vysvětlit fenoménem symbiózy kořenů rostlin s půdními houbami (''Mykorrhiza''), jejichž mycelium — předivo buněčných vláken (''Hyphen'') — propojuje na větší vzdálenosti kořenové soustavy rostlin navzájem. Hyfeny na jedné straně zásobují rostliny vodou (lesní stromy), především však minerálními látkami, na druhé straně samy profitují z jejich energetického hospodářství. Fenomén vzájemně se podporujícího soužití (''Symbiose'') výše vyvinutých organismů s nižšími lze docela dobře ve {{SE|426}}<br /> <br /> způsobu pochopit, že zde vládnou temné stupně citlivosti, tak například u luskovin, jejichž výkon vazby dusíku lze organickými hnojivy znatelně zvýšit. Lze očekávat, že i zde přípravek z pampelišky přinese významný příspěvek. Avšak vyčerpává se tím, pokračováním přírodního procesu, bytost a účinnost tohoto látkového novotváření z duchovní vědy? Empfindung v daném případě jistě znamená, že astrální organizace působící na rostliny zvenčí se má v míře vyšší stát «tvůrcem a tvárcem» éterických čili životních sil a udržovat tyto jako «tvořivé» v proudu. Předstupeň k tomu se odehrává v květu pampelišky. Obdarován je schopností přitahovat křemičitost z kosmu díky své zemské zakořeněnosti (stoupající mléčná míza) a zároveň svému náklonu a otevřenosti ke slunci. Popsanou preparací, uskutečňující se v pozemském, je přípravek z pampelišky nakonec uveden do stavu, kdy prostřednictvím organických hnojiv zprostředkovává jiným pěstovaným rostlinám schopnost přitahovat ze sousedních kulturních půd zemské látky, které potřebují k zdravému růstu.<br /> <br /> S obvyklými vědecko-teoretickými pojmy je taková látková migrace nemyslitelná. Stává se pochopitelnější, naučíme-li se rozumět půdě samé, bránicovému orgánu «zemědělské individuality», jako životní souvislosti prostoupené astrálními silami, do níž kořen jako smyslový orgán svým způsobem vstupuje. Tento nepatrně rozvinutý smyslový orgán lze zcela otupět minerálními solemi (srov. kap. «Použití dusíkatých solí», s. 275 nn.), lze jej však také vychovávat k stále vyšší aktivitě souhrnným působením všech jmenovaných preparátů. A o to jde. Každý z nich přispívá jedním aspektem působení k rozvoji smyslové organizace, a tím k «citlivosti» vůči látkám a silám: «Opracovává-li se zemský půda tak […], pak se rostlina připraví k tomu, aby přitahovala věci z širokého obvodu.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 138.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Přípravek z pampelišky hnojí půdu astrálními silami. Ty činí bující život půdy mocným působením v tom smyslu, že půda sama se stává rostlinnou. V tomto prostředí stupňované půdní úrodnosti je asi třeba hledat odpověď na otázku: Jakého druhu je «citlivost» podnícená přípravkem z pampelišky? Je to {{SE|427}}<br /> <br /> Innenwirkung, která nevychází z vlastního duševního nitra – to rostlina nemá –, nýbrž taková, jež má z nadsmyslového prostřednictvím látkového uspořádání rostliny moc cíleně přitahovat pozemské látky. Jak se ale tyto látky dávají do pohybu? Nemusejí být nejprve přivedeny do proudění životní organizací těch rostlin, které rostou na sousedním poli, na louce a v lese? To znamená: nemusejí být pozemské látky nejprve povýšeny z fyzicko-materiálního stavu do stavu Bildekräfte? Tato záhadná otázka zůstává otevřená!<br /> <br /> Přípravek z pampelišky se aplikuje – spolu se čtyřmi předtím popsanými přípravky – jako přídavek v jakési homeopatické dávce do kompostů, chlévského hnoje, kejdy a gülle. Mírou je tříprstová špetkana přibližně 1 m² zahradní kompostové buňky až po 10 až 15 m² u hnojišť a kompostovišť, případně hlubokých stájí a tekutých hnojiv. Preparace by měla proběhnout bezprostředně po zakládání hromady, u tekutých hnojiv bezprostředně po zahájení plnění nádrže. Místo zavěšení v látkových sáčcích lze preparátové dávky také prohníst s jílem do kuliček a v této podobě přidat pevným i tekutým hnojivům. Opakování se doporučuje po každém přesypání hromad, respektive po promíchání a provzdušnění tekutých hnojiv. Preparáty tlumí přeměny, které se znovu ihned rozbíhají, a tím brání nadměrnému zahřívání, respektive ostrostii zápachů. Dusík a uhlík zůstávají «usazeny» v organických sloučeninách. Přípravek z pampelišky je navíc součástí «souhrnného preparátu» – intenzivně preparovaného koncentrátu na bázi chlévského hnoje bez podestýlky. Ten se v malých množstvích rozptyluje na čerstvý hnůj před každodenním vyvážením, respektive přidává do ložných míst boxových stájí.<br /> <br /> Jako každý z preparátů volá i ten z pampelišky k přítomnosti ducha v činu. Teprve ta – v souvislosti s celkem statku – probouzí otázky, a s nimi badatelské smýšlení. Otevírá se poznávací cesta, která nejprve jen vykonávající jednání oživuje na jednání umělecké.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Baldrianpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Složení přípravku z kozlíku ===<br /> <br /> Jako poslední v řadě šesti hnojivých preparátů stojí přípravek z kozlíku. V aplikaci i funkci zaujímá zaokrouhlující zvláštní postavení. V pouhých několika slovech charakterizuje Rudolf Steiner podstatu a účinnost tohoto preparátu takto: »tím, že se hnoji přidá způsobem velmi jemným ona zředěná šťáva z kozlíkového květu, lze v něm vyvolat to, co ho podněcuje k tomu, aby se k tomu, co nazýváme fosforovou substancí, choval správným způsobem.« {{SE|428}}<br /> <br /> V tomto výroku je již naznačeno, že šťáva vylisovaná z kozlíkového květu nepodléhá žádným dalším preparačním krokům – kromě jediného opatření, totiž že tinkturu je před použitím třeba zředit teplou vodou. Záhada, oč zde jde, se musí odkrýt jednak tím, co o ní prozrazuje zjevný obraz kozlíku lékařského (Valeriana officinalis), jednak tím, co lze získat z duchovního výzkumu jakožto poznání.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Erscheinungsbild_des_Baldrian&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zjevný obraz kozlíku ====<br /> <br /> Kozlík se nachází v okrajových a přechodových zónách obdělaných pozemků na hlinitých, humusnatých půdách, přednostně na vlhčích, spíše stinných místech – na lesních okrajích, na vlhkých loukách, v pobřežních pásech podél potoků a řek a u paty svahů s průsakovými vodami z podorničí. V horských údolích vystupuje až do značných nadmořských výšek. Lze ho pěstovat i zahradnicky. Zatímco se pampeliška – kromě své krátké doby kvetení – skrývá mezi trávami a bylinami, zvedá se kozlík z počátečního stádia listové růžice do hrdé vzpřímenosti vysoko nad své okolí, vrcholíce bíle až světle růžově rozkvétajícím lichookolíkem. Ten sestává z těsně semknutých, jemných, drobounkých jednotlivých kvítků, které se v intenzivně se šířící vůni zdají jakoby rozpouštět. Princip stonku ovládá celou rostlinu. Při výšce porostu až dva metry dosahuje stonek dolů až do prostoru kořenů, kde tvoří oddenky, a nahoru do vzdušného prostoru, kde se rozptyluje v květenství. Nahoru i dolů se rozčleňuje jednak v jemné stopky květů, jednak v mohutné oddenky. Ve stonku se jedinečným způsobem prolíná zemitost s působením vzduchu a tepla. Střídavě vstřícně se rozevírají lichozpeřené listy. V prvním roce po výsevu je metamorfóza listu nejzřetelněji vyjádřena. Z listové růžice se listová posloupnost zvedá stále ve větších vzdálenostech. Řapík se postupně zkracuje a v přechodu ke květenství se listy nakonec zcela stáhnou {{SE|429}}<br /> <br /> do stonku zpět. V následujícím roce je metamorfóza listů méně výrazná ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#431|Obrázek 33]], s. 431).<br /> <br /> Stejně zdůrazněně, jako se projevuje v podobě listů, vystupuje metamorfóza substančního dění v proměně vonných látek od kořenového oddenku přes stonek až ke květu, jejichž intenzita vyvanoucích vůní je nejsilnější při odkvétání. Jako oslovuje tvar a barva prostřednictvím zrakového smyslu cit, tak otevírá čichový smysl citu hlubší vrstvy působení substancí. V temněji ladícím cítění vede čich blíže ke kvalitě sil, jež jako astrální působí v živém. U kozlíku a kopřivy se navzájem vztahují polárně.<br /> <br /> Zjevný obraz kopřivy vzbuzuje dojem, že v její životní organizaci jsou účinné zejména chemický neboli zvukový éter a éter životní. Ty se stávají formativními silami skrze vyšší elementárně-astrální duchovost a jsou touto schopny přivodit zvláštní substanční skladbu této léčivé rostliny. Stává se obrazem té dovnitř směřující kompoziční přebytečné síly astrálna. Ta přísně formuje jednak až do periferie substanční sloučeniny – jako například urticin v žahavých chloupcích –, jednak zůstává potenciál zadržených astrálních sil, jež mají cestou preparace schopnost uvést pozemsky hmotné látky znovu do pohybu, oživit je a proměnit.<br /> <br /> Jinak kozlík: ten vyvanuje ven do vzduchu a tepla, co se v jeho životních procesech v listu, kořenovém oddenku a stonku pod astrálním působením utvořilo jako kompozice látek. U vůní chudé kopřivy konfigurují tyto formativní síly látky k nositelství oné «znamenité vnitřní účinnosti». Tuto kvalitu sil uchovává za ochrannou zdí své navenek uzavřeně vyhlížející podoby. Jinak opět kozlík: ten vyvanuje vše to, co jeho astrální organizace v působení formativních sil ze substancí zkomponovala. Zjevný obraz kopřivy ve svém sebeprosazení a pevnosti, jež se staly obrazem, poukazuje především na tvořivou sílu životního éteru – zjevný obraz prostředí otevřeného kozlíku na éter tepla a světla. Kozlík je dárcem tepla a světla. {{SE|430}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wurzel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kořen ====<br /> <br /> Semenáček kozlíku lékařského nejprve vytváří kůlový kořen, který brzy odumírá. Stonek zůstává zpočátku stlačený a z něj se rozvíjí volná listová růžice. V půdě, v přechodu ke kořeni, se rozděluje v několik krátkých, válcovitých ''rhizomů'' — jistý druh vegetativního tvoření plodů v kořenové oblasti —, od nichž kořeny vybíhají v páscích obloukovitě ven a do hloubky. Sféricky uzavírají dolů otevřený vnitřní prostor, rozčleňují se do jemného kořenového vlášení a tím představují typus «irdischen Wurzel»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 56.&lt;/ref&gt; («pozemského kořene») ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#431|Obrázek 33]]). Rhizomy vykazují — v pokračování vzduchem naplněného stonku — dutiny. V přechodu k mírně ztluštělým kořenovým páskům, které rovněž obsahují vonné látky, se na podzim tvoří pupeny, z nichž vyrůstají nové výhonky. K této formě vegetativního rozmnožování přistupuje ještě tvorba výběžkových výhonků, které se v místech svých prýtových uzlů znovu zakořeňují.<br /> <br /> Nejnápadnějším jevem kozlíku je silný, omamně zemsky těžký zápach, ano puch, který je stlačen zpět do kořenového trsu a při poranění z něj vychází. Chemická analytika odhaluje ve skupinách látek uhlohydrátů, bílkovin, olejů, alkaloidů, pryskyřic atd., jakož i organických kyselin a minerálních látek rozsáhlé spektrum sloučenin, které se plně kryje s pestrosti medicínských indikací, na něž preparáty z kozlíku tlumivě léčebně působí. Avšak Simonis zdůrazňuje, že «bisher ungenügend einleuchtende für das Wesen der Pflanze charakteristische Ergebnisse erzielt wurden».&lt;ref&gt;Werner Christian Simonis: ''Heilpflanzen und Mysterienpflanzen'', Wiesbaden 1981, S. 696.&lt;/ref&gt; (досud nebylo dosaženo dostatečně přesvědčivých výsledků charakteristických pro bytostnou povahu rostliny.)<br /> <br /> Kořenový trs kozlíku se podobá chemické kuchyni v živém. Vše životatvorné, co se shrnuje v ''Tria principia'' Paracelsa, zde spolupůsobí nejúžeji. V duchovědném vyjádření jsou to čtyři druhy éteru — éter života a chemický éter, světelný a tepelný éter —, které oživují anorganický svět látek převážně pod vedením chemického éteru a éteru života, stavitelů fyzické organizace rostlin. Architektem pak, který dodává stavební plány, je astrální organizace působící z nadsmyslna v čase a prostoru. Na předstupni — lze říci ještě neočištěna — soustřeďuje se v kořeni a ''rhizomu'' plnost kompozice látek, která pak v postupující proměně formuje fyzicko-smyslovou podobu kozlíku. Dokonce i sulfuricky-impondabilní živel {{SE|431}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 33, S. 431.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 33: Das Baldrianpräparat in Herstellung und Anwendung.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> tepelného a světelného éteru tvořícího v procesu kvetení sestupuje dolů do kořenové oblasti a v pozemské tíži salprocesů se stará o «lehkost» hořlavých éterických olejů, a s nimi o silné rozvinutí vůně. V rhizomu a kořenových páscích se soustřeďuje vše, co kozlík v kompozicích látek nabízí. Proto jsou to právě tyto části, které nacházejí lékařské využití při obtížích zejména vegetativního nervového systému, při poruchách spánku, nervových stavech vzrušení a podobně.&lt;ref&gt;Ebd., S. 593.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Stängel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Stonek ====<br /> <br /> Lodyhu kozlíku lékařského lze zcela oprávněně považovat za samostatný článek této rostliny (obrázek 33). Zatímco pampeliška nikdy neopustí své stádium růžice a rozkvétá blízko země jako košík plný květů na vlastním květním stonku, lodyha kozlíku na jaře vyráží ze {{SE|432}}<br /> <br /> své volné růžice vertikálně do výšky. Je to, jako by chtěla v co největší vzdálenosti od svého oddenku pozvednout své květenství do sféry tepla, světla a vzduchu. Lodyha určuje gesto této rostliny: jako vládnoucí článek spojuje kořenový systém pevně spjatý se zemí s květenstvím obráceným ke kosmu; jako se onen větví dolů, tak se toto větví nahoru do jemných větviček lichookolíku. Životní a oporné pletivo lodyhy obklopuje dutinu naplněnou vzduchem; navenek je mnohonásobně rýhovaná. V tom se znovu ukazuje polární dvojitost astrálního působení, které zvenčí vtlačuje růstovým silám tvar, zevnitř tvoří prostor a díky dusíku ve vzduchu uzavřeném v dutině lodyhy uspořádává, přetváří a pročišťuje látky v běhu životních procesů. Astralita, která vládne celé rostlině kozlíku, zjemňuje látkové dění při růstu lodyhy do výšky od jednoho páru listů k druhému. I lodyha, již zjemnělá do podoby květu, vydává typickou vůni kozlíkového oleje, v níž se aromata různých éterických olejů spojují v jednotu.<br /> <br /> Lze to vnímat jako fenomén zvláštního druhu, jakou povahu mají proudy mízy trvalky, jakou je kozlík. Nejprve asimilační proud (''floém'') z listové růžice napájí růst ''rhizomů'' a kořenů i jejich látkové kompozice, v nichž je již přítomna látková stavba celé rostliny. Jakmile lodyha začne vystřelovat do výšky, ústí tyto předformované látky do vzestupného proudu ''xylému'' a v ovzduší, světle a teple jsou znovu kompozičně zjemňovány tvarotvornými silami metamorfující se listové oblasti. Jejich prostřednictvím se bytostný praobraz kozlíku v lodyze, sledu listů a květenství utváří do vnější smyslové podoby. Zemská tíže látek v oddenku přechází v listoví a květu v «lehkost» a rozplývá se ve vůni.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Blattfolge&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Posloupnost listů ====<br /> <br /> Jako semenáč prochází kozlík všemi stadii vytrvalé byliny. První list po vyklíčení je dlouze řapíkatý s okrouhlou až oválnou čepelí. Následující listy se prodlužují a čepel se začíná členovat v lichozpeřené, ještě zaokrouhlené, na okraji mírně zubaté lístky. Při protahování řapíku se lístky rozvíjejí do více podlouhlých, přišpičatělých tvarů. V této fázi se {{SE|433}}<br /> <br /> lístky vztyčují a shromažďují v kytičkovité růžici. S prodlužováním stonku na sebe navazují páry listů v křižmostojném uspořádání v nápadně velkých vzdálenostech (Obrázek 33, s. 431). Lístky jsou stále užší, přišpičatělejší a řadí se párově. Ke konci léta se listy zkracují, opeření houstne, stonek objímá. Nakonec se listy s rozkvétem stahují zpět do stonku a jen listeny se ještě drží, až i ty v plném květu mizí. Na rašelinných, stinných stanovištích kozlík tenduje k bujnému růstu.<br /> <br /> Jako tvoří látková pestrost kořenové kůry s listovou růžicí životní souvislost, tak listová posloupnost výhonku s květenstvím. Proměna tvarů listů, od stonku vzhůru k květu (blattmetamorfóza), je do obrazu přenesený výraz v živém neviditelně se odehrávajících látkových procesů tvorby a přetváření. Při vzrůstu přechází výhonek z oblasti zemitě-vodního do oblasti tepla a prosvětleného vzduchu. Sem přímo a v přítomnosti září síly Slunce a planetárních sfér. Zde teprve se bytostný praobraz kozlíku ve své dokonalosti otiskuje obrazně do v rhizomovém kořeni předpřipraveného substančního dění. Jako mají v kořenovém trsu navrch síly působící v zemitě-vodním, tak ve vzestupném výhonku síly světla a tepla, zprostředkované vzduchem. Může být snad tím důvodem, proč se temně vědomí kalící vůně a trpce hořká chuť kořenového trsu v listech prakticky nevyskytují, avšak v méně intenzivní podobě přece jen ve stonku? V kořeni se tyto kvality zhušťují a soustřeďují, v posloupnosti listů naopak přecházejí v stálé proměně do pohybu.<br /> <br /> Myslící nazírání proměny tvarů v listové posloupnosti osvětluje otupělost čichových a chuťových vjemů. Pro myšlení je tvar listu opěrný bod, který nejprve stojí před námi jako věcný předmět pro sebe. Ale dostaneme před oči to, že právě sledovaný list svým tvarováním předpokládá a dál rozvíjí tvar listu předcházejícího. Přechod jednoho tvaru do druhého tvoří článek stonku, v němž jeden tvar mizí a vynořuje se následující. Existuje tedy souvislost v proměně tvarů listové posloupnosti, která se smyslové anschauung skrývá. Klíčem k poznání tohoto skrytého přechodu je myslící nazírání, školené na proměně tvarů. Zpočátku bodově konstatující myšlení přichází do pohybu; samo ze sebe tvůrčím způsobem vytváří myšlenkové obrazy na {{SE|434}}<br /> <br /> der Grundlage neomylné anschauung. Tytéž bildekräfte „tvořivého, obrazotvorného a utvářejícího Světového slova&quot; působí v přírodě a stejně tak na vyšší rovině v člověku. Pokusí-li se člověk myslivě vcítit do těchto na fenoménech opřených myšlenkových obrazů, nastupuje cestu poznání, na níž se ve stonku skryté pojítko z listu na list může postupně odhalit jako „duchovní pouto&quot;. Je to bytostný praobraz rostlinného, jenž z hlubiny země vyzařuje v ose Země–Slunce a sjednocuje se s étericko-astrálními bildekräfte vyzařujícími z kosmického obvodu.<br /> <br /> Tak je vžívání se do principu metamorfózy — jenž v přírodě působí všudypřítomně a jenž se může stát klíčem poznání zvláště k tomu, co vede k postupujícímu porozumění rostlinám preparátů a k schopnosti cestou preparace oživovat vztah půdy a rostliny — tímto vžíváním se plodným. Metamorfózy se odehrávají v merkuriálním pojítku mezi substančním děním kořene (pól sali čili pól zemský) a oním v květu (pól sulfuru čili pól kosmický). Co se týče formy, je tomu obráceně: květ odumírá do vysoce diferencovaných forem svých orgánů působením zemských sil. Kořen naproti tomu roste pod vlivem kosmických sil na kořenové špičce dále a vykazuje — zejména u kůlového kořene — jednolitější formu (viz také kap. „Kompozice přípravku ze šafgarby&quot;, s. 361 nn.). Agens metamorfózy je merkuriální mezi; vcítit se do tohoto mezi v meditativním nazírání, to školí a oživuje myšlení.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Blüte&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Květ ====<br /> <br /> Na rozdíl od kořene kozlíku, jehož mimořádně silná astralita se projevuje v kompozici nejrůznějších látek — zejména éterických olejů, jejichž temná, zčásti nepříjemně páchnoucí vůně je zadržována kořenovou kůrou — rozlévají květy tuto vůni v zjemnělé, přečištěné podobě. Kozlík má dlouhou dobu kvetení, sahající od konce května (s plným kvetením v červnu/červenci) až do září. Začíná vstřícným větvením hlavního výhonku u nejvyšších listových nasazení. Oboustranné větvení se opakuje ještě několikrát, takže hlavní výhonek přerůstá postranní větve. Tím nabývá květenství klenuté až polokulové podoby. K bázi postranních větví se přitulují poslední zašpičatělé, zpeřené listové čepele listové posloupnosti. Vstřícné větvení hlavního výhonku a postranních větví {{SE|435}}<br /> <br /> se opakuje, zpočátku ještě doprovázena úzkými, špičatými listeny. V květenství se větví redukuje na dva postranní větve. Centrální výhonek se zastavuje v terminálním květním poupěti. Postranní větve ho přerůstají a končí v druhém patře opět v květním poupěti, které přerůstají dva postranní větve, a tak se celý tento pochod opakuje ve třetím patře. Jednotlivé kvítky — může jich být až 2000 — se spojují a těsně nakupenin tvoří vrcholík neboli latnatý chocholík. Všechny procesy, které se u kozlíku odehrávají mezi póly Země–Kosmos ve vzájemně se stavějící metamorfóze, vrcholí v květu: jednak se ve vůni rozklenují do živlu vzduchu, jednak se zhušťují k tvorbě semen.<br /> <br /> Semeno stojí vzpřímeně ve vidlici postranních větví. Semeník je spodní, takže děložní listy se nacházejí na horním konci semenáčku. Zůstávají přisedlé a při dozrávání rozevírají svá jemná zpeřená lístečka křídlově do chmýru — pappusu — který podobně jako u pampelišky nese semeno na větru.<br /> <br /> Jednotlivý květ je nenápadný a svůj světle růžový odstín plně rozvíjí teprve v květenství jako celku. Zatímco květy v nejvyšším patře vrcholíku rozkvétají, vadnou ty v nižších a přecházejí v semenný stav. Tím se vysvětluje nápadně dlouhá doba kvetení. Květ se svými pěti nestejně velkými okvětními plátky, srostlými při bázi v trubičku, a se třemi prašníky vykazuje silnou asymetrii. Hoerner&lt;ref&gt;Erdmut-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, S. 340.&lt;/ref&gt; ji vykládá jako «znak velmi silné individualizace, způsobené hluboko do rostliny zasahujícím astrálem». Tento poukaz je podpořen i tím, že stonek čili vertikální princip dominuje tvarování kozlíku — což je příznačné pro to, že duchovní praobraz této rostliny, její bytost sama, se zjevuje v svislé ose Země–Slunce. Tento fakt dále dosvědčuje silný vztah kozlíku ke světlu, a stejně tak k teple, patrný z vysokého obsahu hořlavých látek. Teplo je pralivetem a nositelem bytosti ve vší bytnosti a dění.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», Dornach 1989, S. 157 ff.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Kozlíkový květ je zvláště v uvadání a docela v sušeném stavu mocným dárcem vůně. Ve všech květních orgánech se nacházejí nektaria, která obsahují různorodé látky v rozdílné konzistenci. V tekuté podobě jsou to různé cukry, které se na {{SE|436}}<br /> <br /> Blütengrund v blízkosti čnělky. Jiné jsou vpleteny do pletiv čnělky, blizny a plodolistů, zvláště však do okvětních plátků. Jejich vonné látky sublimují z pevně-tekutého, resp. koloidálního stavu do stavu plynného. Jsou to éterické oleje, které se od silně sulfurizované, avšak zemí svázané kořenové oblasti stupňovitě zjemnily v listové posloupnosti, aby, vedeny stonkem, vyvanuly v jemnějším květním parfému.<br /> <br /> Silná astralita, která prostupuje celý proces utváření kozlíku, vykazuje bytostnou příbuznost s tou, jež se u zvířete tělesnými pouty zvnitřňuje v duševno. Dosvědčuje to mimo jiné silná přitažlivost pro nejrůznější létající hmyz, brouky atd. Lze asi obecně říci: vycházející květní vůně je nejryzejší podobou zjevení bytosti a působností formativních sil. V nich je to pozemsko-látkové v nejvyšší míře odhmotněno. V průchodu procesem kvetení je nejen eterizováno, nýbrž tak pronikavě astralicky prokraftováno, že dokáže jak přitáhnout nejrůznější živočišné druhy zdálky k jejich zdroji potravy, tak oslovit duši člověka hlouběji, než co vidí oko.<br /> <br /> Květní substance jsou z velké části vysoce komplexní kompozice uhlíku a vodíku. Kyslík vedoucí k pozemskému zcela ustupuje. Proto jsou tyto substance vysoce hořlavé, aniž by zanechávaly pondérovatelný popel: uhlík se proměňuje v plynný stav oxidu uhličitého. Fenomén hořlavosti poukazuje na to, že vodík je nositelem živlu tepla, resp. jeho nadsmyslového korelátu — tepelného éteru. Chemik Rudolf Hauschka (1891–1969) na tuto skutečnost upozorňuje: «Kdyby se vodík pojmenovával podle svého vnitřního charakteru, musel by se jmenovat ohnivina.»&lt;ref&gt;Rudolf Hauschka: ''Substanzlehre'', Frankfurt/Main 1966, S. 51.&lt;/ref&gt; Rudolf Steiner charakterizuje vodík jako to «látkovité, jež je tak blízko duchovnímu na jedné straně, tak blízko látkovému na straně druhé». «Nese vše, co je jakýmkoli způsobem gestaltované, oživené, astrální, opět zpět do šíří světového prostoru.» «Vodík vlastně vše rozpouští.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 75/76.&lt;/ref&gt; V jedné přednášce pro dělníky&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Mensch und Welt. Das Wirken des Geistes in der Natur. Über das Wesen der Bienen'', GA 351, Vortrag vom 20. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 72.&lt;/ref&gt; hovoří Rudolf Steiner o nadsmyslové bytosti vodíku: «Zajisté, v chemii je {{SE|437}}<br /> <br /> «V chemii je vodík zcela jiná látka než fosfor […] Co je tedy vodík, který je všude ve světě rozšířen? — Vodík, jenž je rozlit po obvodu světa, je světový fosfor.» Gunter Gebhard k tomu poznamenává: «Z dnešního vědění a z fenoménů ukazuje vodík vlastně jen vztah k teplu. Fosfor má však svůj hlavní vztah ke světlu. Pohlížíme-li na fosfor jako na fyzický výraz tepelného éteru (který je zároveň živlem ohně), pak je to stará saturnská tepelnost, která v sobě ještě nese světlo. V ‹pádu› do hmoty se pak dnes v pozemském ukazují fosfor a síra.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Toto — ve vyšším smyslu — rozpouštěcí schopnost vodíku uplatňuje se morfologicky, když oproti kvěru listový oděv jakoby mizí do stonku, a fyziologicky, když fáze tvorby bílkovin je vystřídána fází devitalizace, tvorby vodíkem bohatých sacharidů, například ovocného cukru, éterických olejů apod. Pozoruhodné přitom je, že kozlík s velkou intenzitou přináší tuto fruktifikující tendenci sulfurického ke svému nejsilnějšímu výrazu v jeho protipólu — v kořeni. Tam zůstává vonné zpět hrazeno v kůře. Přeřízne-li se kořen, šíří pronikavý, tupě zemitý pach. V kvěru naproti tomu — zejména při vadnutí — se stává erdenflüchtig, voní květnatěji a halí nejbližší okolí do vůňového oblaku. Obrazně řečeno, vodíkový proces rozpouští veškerou formovou určenost látkových kompozic do chaosu nerozlišitelnosti kosmu, do prvotního stavu tepla. Vládne-li stonkový princip, je substanční dění kozlíku v tvorbě a rozpouštění shora dolů a naopak silně prokraftováno astralitou. Tento stav věci a zvláštní vztah k teplu může vzbudit pochopení pro to, proč květ kozlíku nepotřebuje ani žádné další preparování skrze živočišný orgán, ani expozici vůči silám kosmu a země v průběhu roku. Zřejmě by se ani nenašel živočišný orgán, který by byl dané rostlině přiměřen. Bytostná povaha kozlíku je v tomto ohledu polárně protikladná k bytostné povaze kopřivy. Jako tato si vytváří na základě své «astrální vnitřní účinnosti» sama sobě obal, v jehož nitru na cestě inkarnujícího vodíkového procesu vznikají nové substance — tak polárně exkarnující vodíkový proces v kvěrech kozlíku. Ten rozpouští veškeré tvarování do prvotního stavu tepla, jehož vlastní bytost veškerému bytí {{SE|438}}<br /> <br /> Obal a substance zároveň. Kozlík žije «astrální vnější působení», které ve svém vytékání tvoří obaly. K tomu dodává Gunter Gebhard: «V kopřivě jsou to síra a železo, které se uplatňují. Obě mají kvalitu soustředěnou do nitra. ‹Prorozumňující› kopřiva vykazuje vztah k mikrokosmickému, k Já-kvalitě rozumu. Pozemské přichází zcela zvláštním způsobem ke slovu také v rhizomech kopřivy. V květu kozlíku se substanční proces rozpouští do kosmu; míří vstříc kosmickému světlu. Naprosto stejně tak i kořeny kozlíku, které se jako světlo přímočaře, dlouze bez větvení a téměř bez sekundárního tloustnutí ‹vyzařují› do země. V kvéru vodíkové působení, v kořeni světelná kvalita, která se projevuje ve fosforu. Na rozdíl od kopřivy, která je ve vztahu k mikrokosmickému Já, kozlík vykazuje vztah k makrokosmickému Já.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ==== Herstellung und Anwendung ====<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Medicínsky jsou to rhizomatické kořeny kozlíku, které se používají; v kánonu ostatních kompostových preparátů jsou to naproti tomu květy, resp. kvéru příbuzné procesy, jako u kopřivy a dubové kůry. V kvéru na jedné straně rostlina odumírá, zhmotňuje svůj praobraz v podobě, barvě a vůni — na druhé straně se v procesu kvetení oživuje pozemský substanční proud.<br /> <br /> Baldrianové kvéry se trhají v době dosažení největší kvetní plnosti okolíku v červnu/červenci a okamžitě drtí vhodným zařízením (trhákem). Přitom vytéká buněčná šťáva, včetně éterických olejů, z buněčné plazmy a buněčných vakuol. Lisem na ovoce se oddělí od zbývající výlisků. Ty se smísí s přibližně stejným množstvím vody, jaké bylo v prvním průchodu získáno jako kvetní šťáva. Tato kaše stojí jeden den a pak se opět lisuje. Dvojím lisováním se z 2 až 3 kg kvérů získá přibližně 1 l lisovaného šťávy. Ta se plní do lahví a podléhá mléčnému kvašení. Přitom vznikající plyny musí moci unikat. Po přibližně 6 týdnech doby kvašení se lahve uzavřou korkovými nebo gumovými zátkami. Příliš velký přístup kyslíku vede k chybným kvašením, při nichž {{SE|439}}<br /> <br /> Preparát se stane nepoužitelným. Lahve se skladují v tmavém, rovnoměrně temperovaném prostoru — v preparátovém sklepě. Šťáva zůstává trvanlivá po léta.<br /> <br /> Pokud jde o použití květové šťávy, Rudolf Steiner upozorňuje, že má být ředěna «velmi silně» v teplé vodě.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&lt;/ref&gt; Údaje, které duchovní badatel uvádí jako vodítko pro konkrétní jednání, nemohou být brány dostatečně přesně; platí slovo od slova. Jsou to výsledky nadsmyslového duchovního bádání přivedené do forem idejí — a jsou to pokyny, které předjasňují cestu volního jednání, ale neurčují jej pravidly. Je třeba si zachovat svobodu tyto formy idejí stále znovu myslet v jejich velkých souvislostech. A čím více se o to člověk snaží, tím svobodněji bude moci to, co bylo uchopeno v duchu, věcně provádět i v praxi. Duchovědné ideje zakládají nové umění experimentování v praxi; z tohoto umění vyrůstá tak nezbytný «osobní vztah», který vede ideami nesený volní způsob hlouběji do duchovní skutečnosti, než toho jsou schopny vědecko-technologické výsledky, jež dnes zvnějšku řídí zemědělskou praxi.<br /> <br /> Jak individuálně a v nejširším spektru jsou geisteswissenschaftliche skutečnosti v praxi vykládány — zčásti dosti dobrodružně —, ukazuje velká radost z experimentování. Ta je v záslužném díle Stappungově&lt;ref&gt;Walter Stappung: ''Die Düngerpräparate Rudolf Steiners – Herstellung und Anwendung'', Rüfenacht 2017, Bd. I + II: 748 S. Siehe auch: Ueli Hurter et al. (2018): ''Biodynamische Präparate-Praxis weltweit – Die Fallbeispiele'', Darmstadt, 364 S.&lt;/ref&gt; zdokumentována v celosvětové praxi. Výsledky duchovního bádání odhalují svou pravou poznávací hodnotu teprve v cvičné praxi.<br /> <br /> Před samotným použitím extraktu z baldrianových květů jde o «silné ředění» urtinktury. Toho se dosáhne, když se do dané množství vlažné vody přikape tolik květové šťávy, aby po pěti až desetiminutovém míchání kapalina voněla baldrianem a projevila se v ní slabá hnědavá barva šťávy. Orientační množství pro použití se určuje — obdobně jako u pevných preparátů se třemi prsty — takto: 1 až 3 g = 1 až 2 cm&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; na 5 až 8 l vody na přibližně 8 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; hnojivého materiálu. Kapalina se nastříká na hromady a řady po jejich založení nebo — rozdělena na porce {{SE|440}}<br /> <br /> – shora naplněna do otvorů. V případě tekutých hnojiv (kejdy, močůvky) se nejlépe přidá zředěné množství šťávy při míchání. Ještě jednou budiž zdůrazněno, že nejlepšími rádci jsou myslící spolužití a vlastní experimentující duch.<br /> <br /> Vztah baldrianky k živlu tepla a jeho nadsmyslovému silovému korelátu, tepelnému éteru, nalezl uplatnění v biologicko-dynamické praxi i mimo její funkci hnojivého preparátu; tak při nebezpečí pozdních mrazů v květnu. Těsně před jejich nastoupením lze jemným rozprášením baldriánového extraktu, v ředění 1 ml na 1 l vody, nad ovocné květy i nad ohrožené zeleninové výsevy položit teplou pokrývku; ta zabrání mrazovým škodám až do dvou až tří stupňů pod nulou.&lt;ref&gt;Krafft von Heynitz, Georg Merckens: ''Das biologische Gartenbuch'', Stuttgart 1994, 351 S.&lt;/ref&gt; Také k obecnému posilování rostlin v zelinářství se doporučuje v ředění 10 až 30 kapek baldrianového preparátu na 3 l vody. Ve vinařství se baldrianovému preparátu dostalo zvláštního ocenění.&lt;ref&gt;Pierre Masson: ''Gartenbau und Landwirtschaft biodynamisch'', Aarau 2015, 224 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vorbemerkungen_zur_Wirksamkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Předběžné poznámky k bytostné účinnosti ====<br /> <br /> Baldriánový květový extrakt má — silně zředěn v teplé vodě — «hnoji velmi jemným způsobem přinést […] a v něm zejména vyvolat to, co ho podněcuje, aby se k tomu, co se nazývá fosforovou substancí, choval správným způsobem».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&lt;/ref&gt; Toto tak stručné, záhadné tvrzení ukazuje na konci tance šesti hnojivých preparátů — po jmenování síry na počátku u řebříčku, heřmánku a kopřivy — nyní u baldrianky na fosforovou substanci. Oba, síra i fosfor, jsou si navzájem velmi příbuzní. Oba jsou jaksi ztělesněním světla a tepla. A přece jsou to dvě různé látky. Ve stupnici tvůrců kyselin v periodické soustavě prvků stojí sice vedle sebe, v organickém dění se však chovají zcela polárně. Síra se vyskytuje v anorganické přírodě v rozmanitých sulfidech, v kovových solích kyseliny sírové, jakož i jako elementární síra ve sopečných usazeninách. Jako taková se vznítí při přibližně 250 °C a hoří namodralým plamenem na oxid siřičitý. Jinak fosfor: je neobyčejně reaktivní a vyskytuje se proto {{SE|441}}<br /> <br /> nikoli v elementární formě. Zobrazení jako elementární fosfor ukazuje pozoruhodný jev, že má v závislosti na teplotě pět modifikací svého způsobu existence. Jako první modifikace vzniká bílý fosfor; je jedovatý, ve tmě svítí a lze ho uchovávat pouze pod vodou. Při kontaktu se vzduchem se samovznítí při 44 °C a hoří jasně svítícím, horkým plamenem na oxid fosforečný (P&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O&lt;sub&gt;5&lt;/sub&gt;). Bez přístupu vzduchu a při zvýšené teplotě nebo při osvětlení vzniká druhá modifikace, červený fosfor; je stálý, nesvítí a není jedovatý. K němu se připojují tři další modifikace s podstatně různými vlastnostmi — světle červený, černý a černý amorfní fosfor.<br /> <br /> Fosfáty se nacházejí v sedimentárních horninách, především však v nejjemnějším rozptýlení v krystalických prvohorních horninách ve formě těžce rozpustného apatitu, vápenatého fosfátu s obsahem stop fluoru a chloru. Větší ložiska apatitu se těží na poloostrově Kola, u Kirova. Apatit zvětrává působením kyselin a tím obnovuje fosforovou hospodářství půd. V sedimentárních ložiscích, zejména severní Afriky, se nacházejí fosfority. Jsou to splavené zvířecí kosti z třetihor. Pomleté lze je jako těžce rozpustný surový nebo měkký fosfát meliorativně využívat na na fosfor chudých stanovištích.<br /> <br /> V rámci půdního profilu klesá obsah fosforu od látkovýměnně aktivního humusového svrchního půdního horizontu směrem k podorničí. Tento jev sám o sobě již ukazuje, že ztráty vyplachováním jsou velmi nízké — zpravidla méně než 0,3 kg/ha. Mnohonásobně vyšší jsou ztráty plošnou erozí (denudací).<br /> <br /> Stabilita fosforu (HPO&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt;)&lt;sup&gt;2–&lt;/sup&gt;, který přešel do roztoku při zvětrávání minerálů a rozkladu organické hmoty, je důsledkem jeho reaktivnosti. Vstupuje do nových vazeb zejména s vápníkem za vzniku sekundárních vápenatých fosfátů; dále je adsorbován hydroxydy hliníku a železa, které samy tvoří komplexy s huminovými a fulvokyselinami. Suspendovaně se nachází v půdních koloidech a adsorbovaný na jílových minerálech a humusových látkách. Až 80 % organických fosforečných sloučenin je přítomno ve formě fytátů (vápenaté a hořečnaté soli kyseliny inositolhexafosforečné); dalších 5 až 10 % se nachází v nukleových kyselinách buněčných jader rostlin a mikroorganismů.&lt;ref&gt;Friedrich Scheffer, Paul Schachtschabel: ''Lehrbuch der Bodenkunde'', Berlin 2018, 772 S.&lt;/ref&gt; {{SE|442}}<br /> <br /> Pozoruhodné je, že fosfor prostupuje v nejjemnějším rozptýlení a v nejpřísnějším kompozičním řádu veškerými přírodními říšemi, a tak i fyzickou organizací člověka. Omezí-li se pohled na jeho fyzicko-materiální způsob jevení, odhalí se jen málo o jeho bytosti a jeho funkci v hospodářství přírody. Jinak je tomu, rozšíří-li se zorné pole na rostlinnou říši a dále vzhůru. Tam vystupuje fosfor, éterizován na fosforový proces, všude tam v metamorfózách, kde panuje tendence k odvitalizování. Ta se bezprostředně odhaluje nazírání v procesu kvetení rostlin, jenž je podstatně fosforovou účinností. Kde toto odvitalizování dosahuje svého vrcholu — ve vadnutí květu a v tvorbě semen —, vystupuje fosforová účinnost zvláště do popředí.<br /> <br /> Odvitalizování znamená odumírání a přechod do čisté formy. Fyziologicky to zprostředkovává fosfor. Ve dědičnostním dění zprostředkovává formovou kvalitu prostřednictvím jaderných kyselin. Rovněž světlo, vázané v procesu fotosyntézy do hroznového cukru, a jeho přenos buněčným dýcháním na proces kyseliny fosforečné adenosintrifosforečné (ATP) váže světlo zcela do trvalé formy kořene, stonku, listu, květu a plodu. Stejně tak odvitalizovávají fosfolipidy myelinu v mozku a vytvářejí vědomí — anebo fosfor apatitu trvající formu kosti.<br /> <br /> V hlubokém skrytí nacházíme nyní i v děni růstu právě tolik bodových zón odvitalizování, kolik buněk má rostlina. Jsou to fosfor obsahující buněčná jádra. Ta hostí v podobě jaderné bílkoviny, nukleotidů, chromozomy — zprostředkovatele dědičnostního proudu z generace na generaci. Jádro, uzavřené jadernou membránou, představuje ve vztahu k buněčné plazmě ruhový pól buňky. Na základě fosforu v něm vládne vyšší princip, než je ten, který v rostlině, zvířeti a člověku napomáhá k utváření jejich příslušného zjevného obrazu. Je to princip, který v trvalé zárodečnosti přenáší veškerá vývojová dobytí z minulosti do přítomnosti a z ní do budoucnosti. Je tomuto vývojovému průběhu nadřazen; je to duchovní bytost samotné rostliny, vcházející v platnost z vyšší nadsmyslové oblasti, to, co v lidském vědomí vzplanuje jako já-bytost. Tak stojí myelin — jsou to fosfolipidy, které obalují nervová vlákna v mozku — v nejužším vztahu s {{SE|443}}<br /> <br /> vědomí (Sebe)Vědomím člověka! Rostlina jako čistě živá bytost nemá vtělené duševní ani vlastní bytostné jádro, proto také žádný nervový systém, který je třeba pokládat za pozemský základ astrálního těla. Avšak při pohledu na nukleus rostlinné buňky vyvstává otázka, zda jej nelze považovat za evoluční předstupeň k vytvoření takového systému. Jaderné kyseliny RNA a DNA vykazují vysoký obsah fosforu ve fosforečných zbytcích nukleotidů. Tak jako se u zvířete a člověka nervový systém jemně větví až do živé tkáně, nacházíme v jednotlivé buňce mimo buněčné jádro v buněčné plazmě organely, jako jsou ribozomy&lt;ref&gt;Ribozomy jsou sestaveny z ribozomální RNA. Pocházejí z nukleolu v buněčném jádru a tvoří v plazmě organely pro tvorbu bílkovin (kosmologicky je nukleolus ekvivalentem Země v mikrokosmu buňky). Buněčné jádro odpovídá měsíční sféře a buněčná membrána sféře Saturnu. Mitochondrie disponují vlastní nahou DNA, množí se vlastním rytmem a mají především úkol buněčného dýchání s železo obsahujícími cytochromy. Kosmologicky stojí mitochondrie ve vztahu k Marsu.&lt;/ref&gt; a mitochondrie, které jakožto nepatrné tvarované tělesné útvary stojí ve vztahu k plazmě i k jádru. Mitochondrie obsahují stejně jako jádro chromozomální struktury, u nichž lze předpokládat, že plní epigenetické funkce. To znamená, že jsou nositeli a zprostředkovateli vtisků, které cytoplazma přijala ze současných pozemských, slunečních a planetárních působení, jakož i z opatření péče, hnojení a šlechtění duchem a rukou člověka. Jsou to nově nabité vlastnosti ze současného bytí. Je třeba vycházet z toho, že takovéto epigenetické vtisky se v rostlinách uskutečňují v každém vegetačním roce. Aby se zachovaly plody tohoto «zpřítomnění» pozemsko-kosmických působení v průběhu roku — například přes hnojení preparáty —, doporučuje se vlastní rozmnožování až po šlechtění sortů vlastních statku.<br /> <br /> Osa Země-Slunce, do které se kvetoucí rostliny začleňují, se projevuje ve stonku, řapíku, stéblu, výhonku, větvi a kmeni. V této vzpřímené vládne, v odrazu duchovně-bytostném, táž síla, která na vyšší úrovni žije v člověku jako já-činnost ve vůli a vzplanuje v probouzejícím se sebevědomí. Fyzickým opěrným bodem pro to, aby sily já mohly nabývat účinnosti — v člověku a jiným způsobem v přírodních bytostech —, je fosfor, ne jako takový pouze, nýbrž vždy zapracovaný do příslušných látkových kompozic, například zmíněných nukleotidů buněčného jádra. Ve vztahu k člověku rozvíjí Rudolf Steiner tuto myšlenku: «Je to velmi zvláštní, jak lidské já, když je {{SE|444}}<br /> <br /> Nyní jako právě v člověku duchovně, duševně, organicky a také mineralizujícím způsobem, jest jistým způsobem, chtěl bych říci, nositelem fosforu.» «Prosycení lidského organismu fosforem je činností já.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Gesichtspunkte zur Therapie'', GA 313, Vortrag vom 15. April 1921, Dornach 2001, S. 91.&lt;/ref&gt; Tak řídí fosforový proces ve svém nejlabilnějším skupenství, kyselině adenosintrifosforečné (ATP), především metabolismus uhlohydrátů, nukleové kyseliny vázané na nukleoproteiny, metabolismus bílkovin, v podobě fosfolipidů metabolismus tuků, aby nakonec v spojení s fosforem obsahujícím vápnem (apatitem) vyústil v mineralizačním procesu tvorby kostí.&lt;ref&gt;Friedrich Husemann, Otto Wolff: ''Das Bild des Menschen als Grundlage der Heilkunst'', Band II: Zur allgemeinen Pathologie und Therapie, Stuttgart 1991, S. 394.&lt;/ref&gt; Jsou to pokaždé různé fosforové sloučeniny, které impulsují činnost éterických druhů ve vztahu k bytostným článkům: Já žije v tepelném éteru ve vztahu k fosforu; zprostředkováno tepelným éterem, vtiskuje se, na základě sodného fosfátu, do astrálního těla; skrze fosforečnan hořečnatý a světelný éter a skrze fosforečnan draselný a chemický éter působí v éterickém těle a, na základě fosforečnanu vápenatého a účinnosti životního éteru, géeí do pevné formy kostní soustavy, «fyzického otisku já-organizace».&lt;ref&gt;Ebd., S. 395.&lt;/ref&gt; Ve svém přímém vztahu k duchovnímu jádru bytosti, k já, pomáhá fosfor překonávat jednostrannosti ve fyziologických procesech a vyrovnávat protiklady.<br /> <br /> Ve středu buňky se fosforový proces koncentruje v nukleotidech, nositelích dědičnosti. Ty nesou minulost, výdobytek evoluce, do přítomnosti. V tomto díle stvoření se shrnuje veškeré někdejší stávání z ducha a zároveň obsahuje něco zárodečného, z čeho se toto stvoření v přítomném neustále obnovuje a přijímá impulsy, které tyto zárodečné síly nesou do nejzazší budoucnosti k novému stávání. Tyto impulsy přijímá plazma rostlinné buňky v rytmu dne a noci ze záření slunečního světla, jehož síly jsou modifikovány působením planet. Místem tohoto zpřítomnění zárodečného je buněčná nebo protoplazma obklopující jádro. Obsahuje — jakoby v ní plovoucí, v jemném rozptýlení — již zmíněné organely, ribozomy a mitochondrie, jakož i hořčík obsahující (nikoli fosfor obsahující) chloroplasty, v {{SE|445}}<br /> <br /> jímž je prostřednictvím chlorofylu pohlcováno světlo a oživována pozemská látkovost. Základní substanci protoplazmy tvoří cytoplazma, vodojasná, průhledná, tekutě-koloidní, do značné míry homogenní bílkovinná hmota.<br /> <br /> Cytoplazma je pohybovým pólem buňky. Proudí, rotuje kolem buněčných vakuol – nebo ve zvláštních případech dokonce cirkuluje kolem buněčného jádra. Intenzita proudění je závislá na kyslíku, nositeli éterných sil. Je citlivá na vnější podněty; podle počasí se – bobtnáním a smršťováním buněčných tkání – stará například o zavírání a otevírání průduchů, o pohyb květenství hvězdnicovitých rostlin podle chodu slunce atd. Dále reaguje na způsob hnojení i na pečující ruku člověka. Jako pečeť vtlačuje svůj tvar do pečetního vosku, tak se z vnějšku pronikající astrální síly vtiskují do cytoplazmy buňky. V botanice se buněčné plazmě připisuje «schopnost vnímání».&lt;ref&gt;Hermann von Guttenberg: ''Lehrbuch der allgemeinen Botanik'', Berlin 1955, s. 15.&lt;/ref&gt; Nepojmenovává se však její rostlinná svébytnost, ani hranice, která ji odděluje od živočišného vnímání. V buněčném jádře vládne fosfor a určuje jeho přísné struktury. S ním spojená bílkovina, nukleoprotein, stejně jako v zásadě všechny bílkoviny, neobsahuje žádný fosfor. Bílkovina je spojena se sírou a za svou látkotvornou pohyblivost vděčí síře, tak blízce příbuzné fosforu a ve svých vlastnostech přesto tak polární. Ta je však prostředníkem mezi astrálními silami vyzařujícími z okolí a látkami, které tvoří bílkovinu (C, O, N, H). Oba, síra i fosfor, způsobují harmonizaci bytostných článků. Ponoří-li se například astrální tělo a s ním i Já příliš hluboko do éterné a fyzické organizace, pak je «síra více astrální tělo, fosfor více Já» z této vazby vymaní.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Gesichtspunkte zur Therapie'', GA 313, přednáška z 12. dubna 1924, Dornach 2001, s. 44.&lt;/ref&gt; Oba jsou Merkurii mezi vyššími duchovními světy a jejich pozemským obrazem, mezi duchovně-zárodečným a tím, co se utváří do fyzické podoby, v dílo. Oba vstupují v nejvyšším zředění do veškerého živého dění jednotně, a přesto polárním způsobem, opakujíce minulost v přítomnosti a otvírajíce ji budoucnosti. Oba jsou ve vysokém zředění vpleteny do jádra (fosfor) a plazmy (síra) buňky. Jejich {{SE|446}}<br /> <br /> Jejich účinnost je přirozeným předobrazem pravé homeopatie, účinnosti nejmenších entit.<br /> <br /> O podstatě vodíku ve spojitosti s fosforem a sírou lze souhrnně poznamenat následující: Vodík byl charakterizován jako reprezentant živlu Ohně, resp. éteru tepla. Vodíku je stále ještě vtkáno teplo a světlo. Na cestě vývojovými stupni k Zemi&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; a nakonec materializací k «zemitě-pevnému» se teplé zhustilo v síru a světelné v fosfor. Síra umožňuje teplem pohyblivost/růst v látkovém — bez síry žádná látková výměna —, zatímco fosfor vytváří formy a na stupni lidského vědomí nechává látkově-zformované v obrazu stát se myšlenkou. Světlo je v duševním procesu prožíváno jako myšlenka. Vstoupí-li tato do vědomí, formuje se v jazyce ve slovo, v gramatiku.<br /> <br /> Síra a teplo/pohyb, fosfor a světlo/forma jsou vždy dominující vztahy. Přesto i síra ukazuje ve svém zářivě žlutém plameni svoji blízkost ke světlu a fosfor svou snadnou vznětlivostí svoji blízkost k teplu. V živém ovládá síra látkovou výměnu, fosfor prostřednictvím jaderných kyselin DNA a RNA dědičnost.&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V baldrianském květu se proces fosforového tak zjemnil, že tento — jak se smí předpokládat — prostřednictvím fosfonukleotidů ribozomů a mitochondrií plazmy, obdařen potencí duchovně-já-vlastní gestaltační síly, otvírá z přebytečných sil duchovně-zárodečného v pozemském nové vývojové možnosti rostlinného stávání.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wirksamkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Účinnost ====<br /> <br /> Jistě chybuje ten, kdo v baldrianském preparátu vidí organické fosforové hnojivo. Baldrián nemá v popelu více fosforu než jiné rostliny. O tom, co rozhoduje o účinnosti, je, že v baldrianském květu se shromažďuje koncentrace formativních sil, která je schopna utváření životních souvislostí takovým způsobem, aby v nich mohl fosfor zprostředkovávat síly, jež z oblasti čistě duchovního napomáhají rostlině k aufrechte, k organismickému vlastnímu bytí; {{SE|447}}<br /> <br /> nebo slovy Rudolfa Steinera: že «šťáva baldrianského květu» vede hnůj k tomu, aby se «vůči tomu, co se nazývá fosforovou substancí, choval správným způsobem».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&lt;/ref&gt; Tato pobídka je nezbytná všude tam, kde organické materiály hnijí — a tak tomu je při každé přípravě hnoje. Při autolytickém rozpadu a mikrobiálním rozkladu příslušných rostlinných a živočišných zbytků se rozpadá kompoziční řád, jemuž fosforová substance sloužila. Výsledný chaos látek, jež byly zbaveny svého nositelství, pak tíhne k tomu, aby tyto látky z oblasti živého upadaly zpět do stavu anorganického. Tento proces umírání příroda do jisté míry zachycuje sama tvorbou stabilních forem humusu. Tento proces se odehrává ve vlhkém-vodnatém a ovládají ho přede vším měsíční síly. Při kompaktním nahromadění organického materiálu v hnojiči a kompostové hromadě, jakož i při skladování kejdy a močůvky, vyžaduje zmíněná řídící opatření z rukou člověka.<br /> <br /> Účinnost baldrianského preparátu však přesahuje i toto. Nevyčerpává se tím, že fosfor uvolněný z organických sloučenin bezodkladně znovu zabudovává do jaderných bílkovin mikrobů, a tím ho dočasně váže, než ho přijmou kulturní rostliny. Mikrobiální dění se odehrává ve vlhkém-vodnatém, nejméně ze všeho zpočátku v zemitě-pevném. Toto nastává teprve v důsledku specializované činnosti půdních živočichů vedené astrálním tělem. Účinnost květní šťávy baldrianky se naproti tomu jeví jako všeobecná, do všech dílčích procesů zasahující a je stmelující — jako taková, která bujné Stoffwechselgeschehen hnojiště uzavírá do vcelku uzavřeného celku. Pod vlivem tohoto preparátu se hnojiště rozvíjí v jakousi podobu organismu, v němž astrální síly vyzařující z periferie prostupují chaos rozkladu. Tyto síly tvoří astrální organizaci hnojiště, která — mocí sil vyššího ryze duchovního já-bytí, jí vlastních — činí z fosforu, jenž se ze všech vazeb uvolňuje, opět nositele. Přidáním baldrianského preparátu se uskutečňuje jakési nové obdarování fosforu poté, co v průchodu chaosem rozkladu svlékl své dřívější nositelství ducha. {{SE|448}}<br /> <br /> Takto nahlíženo hnojí baldrianský preparát prostřednictvím organických hnojiv nejintimnějším způsobem životní tvořivé procesy, které se v horizontále plošně rozestírají v bránicovém orgánu půdy a v listech rostlin, a svisle pak to, co se jako duchovně-bytostné výšin a hlubin vyjadřuje ve stángelové síle rostlin. Na pozadí tohoto světového kříže je třeba hledat prvky nazírání, skrze něž lze nalézt potvrzení toho, co je svou vlastní silou průkazné v tom, co bylo prozkoumáno na duchovním poli. Každé z popsaných preparátů se to týká svým specifickým způsobem.<br /> <br /> Pro výsledky antroposofické duchovní vědy musí být teprve v průběžném myšlení a konání vytvářeny fenomény, jimiž se zaručuje pravdivost toho, co bylo poznáno v duchu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Schachtelhalmpräparat&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Přípravek z přesličky rolní ===<br /> <br /> Nepatří do řady kompostových preparátů; stojí o sobě a Rudolf Steiner ho popisuje v šestém přednáškovém cyklu v souvislosti s odolností vůči houbovým chorobám.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 167.&lt;/ref&gt; K preparaci přichází v úvahu přeslička rolní (''Equisetum arvense''). Vedle dalších přesliček zastupuje dodnes — spolu s plavuněmi a kapradinami — praformy rostlinné říše. Předchůdné formy, jako jsou psilofyty, ukazují zpět až na konec siluru a počátek devonu, tedy přibližně do středu starohory (''paleozoikum''). Je to doba «Lemurisu», opakování planetárního předstupně «Starého Měsíce» ve vývoji Země.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Tyto praformy jsou zrozeny z vody a dobývají pevninu. Blízkost k živlu vody dokládá z celého bohatství tehdejší příbuzenské flóry rod Equisetum, existující dodnes. To se projevuje jak ve stanovištním prostředí, kde se přeslička přednostně vyskytuje, tak ve složitém dění klíčení. Přesličku nacházíme na hlinitých až jílovitých stanovištích se stagnující vodou nebo stagnačními horizonty. {{SE|449}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 34, S. 449.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 34: Der Ackerschachtelhalm mit Spross und unterirdisch bewurzeltem Rhizomsystem.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Erscheinungsform&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zevní podoba ====<br /> <br /> Zevní vzhled překvapí uprostřed okolní flóry. Stonek se zvedá rovně jako svíčka, členěný do jednotlivých článků (''internodií''), která do sebe zapadají jako škatulky (obrázek 34).<br /> <br /> Přeslenlicovitě nasedající, nevětvené postranní větve vykazují týž stavební princip. Pod mírným úhlem od vodorovné osy vybíhají šikmo vzhůru. Stonek i postranní větve jsou jednotně zelené a přebírají funkci {{SE|450}}<br /> <br /> listů. Co překvapí, je právě absence listů — a stejně tak nepřítomnost květů. Z toho plyne, že nelze pozorovat žádnou metamorfózu tvaru — až na to, že postranní větve jsou při bázi stonku kratší, pak se rozevírají a k vrcholu výhonku se pyramidálně zkracují. Listový vývoj se redukuje na podlouhlé, k vrcholu zašpičatělé obalné lístky, které těsně přiléhají k bázi článků stonku. V jejich šestihranném, škatulovitém uspořádání se uplatňuje křemen-křemičitý princip prostupující celou rostlinou — stejně jako v šestihranných štítcích pokrývajících prašníky plodných klasů. Celou rostlinou vládne stěbelní princip — zatímco kapradiny, které mají stejný časový původ, jsou ovládány listem. Plavuně zaujímají střední polohu. Co tolik udivuje, je rozpor, který přeslička sama daruje. Na jedné straně je to její blízkost k vlhku a vodnímu živlu v podloží, na druhé straně její silně proformovaná, zkřemenělá podoba, která se přísně začleňuje do svislé osy Země–Slunce. Přeslička rolní tento rozpor ovládá.<br /> <br /> Hledá-li se generativní pól této rostliny, nalézá se v několika málo exemplářích oddělených od vegetativní části v podobě červenohnědých, vřetenovitých klasů, které vyrůstají každý na výhonku s hustě řazenými články stonku; při jejich bázi jsou ovinuty věncem černo-hnědých špiček listů. Klasy podávají podobný obraz jako houby vyrůstající z temnoty země. To dělá přesličku rolní v rodině přesliček jedinečnou, a proto je i srozumitelný její účinek proti houbovitému: v oddělení plodného sporangioforu od sterilního zeleného výhonku se jaksi distancuje od houby-gesta. Ostatní přesličky nesou sporangiový klas na vrcholu zelené rostliny.&lt;ref&gt;Srov. také: Jean-Michel Florin (Hrsg.): ''Biologisch-dynamischer Weinbau'', Dornach 2020, S. 154 f.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Rhizom-Wurzelsphäre,_die_vegetative_und_generative_Vermehrung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Rhizomová kořenová sféra, vegetativní a generativní rozmnožování ====<br /> <br /> Svislý vegetativní výhonek pokračuje v téže posloupnosti článků stonku do hloubi země ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#449|obrázek 34]], s. 449). Narazí-li na horizont stagnující vody — například na rozhraní A-horizontu (svrchní půda) a na jíl bohatšího B-horizontu (podorničí) nebo na spodní vodu — odbočí postranní výhonek, který dále roste vodorovně podél hranice vrstevní vody. {{SE|451}}<br /> <br /> Rhizomové výhonky jsou vzdušné. Z rhizomových uzlů, zčásti i z primárních vertikálních výhonků, vyrůstají sekundární výhonky vzhůru ke světlu a starají se o rozmnožování vegetativního porostu. Vertikální rhizomy proráží s velkou dynamikou zhutněnou zónu, aby se znovu rozvětvily horizontálně na hlouběji ležící vodní vrstvě. Dokonce i z hloubek tří až čtyř metrů vysílají odtud svými černo-hnědými rhizomovými výhonky nahoru (obrázek 34, s. 449).<br /> <br /> Přeslička rolní nemá primární kořeny. Její jemné, vláknité, do hloubky směřující kořeny jsou výhonkového původu; vyrůstají z mezičlánků (internodií) rhizomových výhonků. Na sklonku podzimu se na přípovrchových horizontálních rhizomech tvoří vejčitá zduření — zásobárny živin pro jarní rašení, především pro jako první vyrážející úrodné načervenale hnědé výtrusnicové nosiče. Takový nosič nese v vřetenovitém uspořádání šestihranné výtrusnicové vaky. Po dozrání výtrusů úrodný výhonok rychle odumírá. Prašné výtrusy jsou unášeny větrem a klíčí, jakmile se dostanou do vlhko-vodnatého prostředí. Z klíčících výtrusů vychází nejprve kořeníčku podobný hrot; rozvíjí se pak zelenající, řasám podobný předklíček (*Prothallium*). «Do tohoto vývojového stádia je přeslička rolní zelenou vodní rostlinou.»&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: *Auf den Spuren der Präparatepflanzen*, Dornach 2005, S. 105.&lt;/ref&gt; Předklíčky se vyskytují ve dvou druzích. Jeden druh *Prothallium* tvoří kulovité spermatidy, které se mohou za pomoci dvou bičíků volně pohybovat ve vodě. Druhý druh předklíčku tvoří vaječné zárodky, jež jsou oplodňovány volně plavajícími spermatozoi. Po oplodnění opouští svisle nahoru i dolů rostoucí výhonok přesličky rolní vodnatou fázi a spojuje se s pevným zemským a silami slunce. Oba — jak úrodné, tak vegetativní výhonky — vyrůstají z rhizomů, které pronikají do hlubších půdních vrstev a tam se zakoření.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_oberirdische_Spross_und_der_Kieselprozess&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Nadzemní výhonok a křemičitý proces ====<br /> <br /> Nahoru do vzduchu, tepla a světla se táhnoucí, neplodný výhonok přesličky rolní je skrz naskrz stonek. Vlastní listové čepele chybějí; pouze rudimentární listové útvary v podobě nenápadných, do přeslenů sdružených, límcovitých ochranných pochev leží při základnách článků stonku. Rýhované články ústředního výhonku a bohaté větvení v přeslenitě uspořádané postranní větve ukazují, co se týče příjmu {{SE|452}}<br /> <br /> slunečního světla a výdeje vodní páry dostatečně velký povrch. Ten je utvořen tak, aby byl zajištěn vysoký průtok vody přesličkou. Její úzký vztah k živlu vody se uplatňuje také v tom, že z vody proudící ve vodivých drahách xylému odebírá přesliččina rolní křemičitou kyselinu, pocházející z minerálního zvětrávání půdy. Její anorganická povaha se oživuje působením Slunce dávajícím život v rostlině. Lze říci: Voda zprostředkovávající síly Měsíce v této rostlině, která odkazuje zpět do pradávných časů vývoje rostlin, znovu otevírá křemičitou kyselinu pro dnešní sluneční působení. Obdaří ji silami, které vytvářejí harmonický vyrovnávací přechod mezi minulým měsíčním působením a dnešním zemsko-slunečním. Tím stojí přeslička rolní v polárním protikladu k pampelišce. Jestliže pampeliška coby hvězdnicovitá patří k nejvýše vyvinutým rostlinám, pak přeslička patří k těm, které stojí na počátku vývoje suchozemských rostlin. V přesličce spojuje křemičitá kyselina minulé vývojové stupně s přítomností, v pampelišce pak vývojové výdobytky přítomnosti s budoucností.<br /> <br /> Životní proces přesličky rolní je metabolicky aktivní křemičitý proces zrozený ze živlu vody. Pohybuje se zevnitř směrem k periferii živých tkání. Jak voda odpařuje vnějším teplem, vylučuje se křemičitá kyselina a obaluje celou stonkovou rostlinu pláštěm vodnaté amorfní kyseliny křemičité. Nacházíme ji v pokožkových buňkách i uloženu mezi jejich buněčnými membránami. Procházejí se všechny stavy — od roztoku přes plastický gel až po ztvrdlý, amorfní, sklovitý opál, což je vodnatý oxid křemičitý (SiO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt; + H&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O). Zpopelní-li se stébelné pletivo přesličky, zůstane po vyhoření černé uhlíkové kostry nakonec bílá křemičitá kostra. Vykazuje čočkovité vypoukliny, které za živa usměrňují sluneční světlo na v řadách uspořádaný chlorofyl.&lt;ref&gt;Ebd., S. 107.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Vysoký obsah kyseliny křemičité — 70 % v popelu — určuje tuhý, paprskový vzhled přesličky rolní. Dělá ji drsnou a křehkou. Křemen v přesličce «žije» tak, «že se v ní opevnil jako v pevnosti».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 83.&lt;/ref&gt; {{SE|453}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Herstellung_und_Anwendung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Výroba a použití ====<br /> <br /> Z přesličky rolní se kolem svátku Jana, v době jejího největšího vegetativního rozkvětu, sbírá zelený výhonek za slunečného dne a na vzdušném stínu se rozloží v tenké vrstvě a suší. K dalšímu zpracování uvádí Rudolf Steiner: «dass man Equisetum arvense zu einer Art von Tee macht...» [citát ponechán v němčině]. Stappung celosvětově zdokumentoval rozmanité praxe přípravy čaje z přesličkové natě, co do délky vaření a následného kvašení na kejdu i studeného kvašení čerstvé natě, dob, množství a četnosti použití, a také toho, zda preparát jen předchází problémům, nebo slibuje účinek i při akutním napadení houbami. Ze souhrnu zkušeností s přípravou čaje vzešel tento recept: «V deseti až dvaceti litrech vody se vaří 200 až 300 gramů drogy přibližně jednu hodinu při slabém varu. Při použití čerstvé natě přibližně 1,5 kg na stejné množství vody.» Delší doba vaření je nutná jednak k rozluštění silně zkřemenělých periferních buněčných tkání, jednak k tomu, aby tento proces probíhal v univerzálním pralivedle tepla.<br /> <br /> Pokud jde o formu použití, používá Rudolf Steiner pojem «kejda». Ten naznačuje, že přeslička po fázi louhování má být vystavena kvašení, čímž může postupně docházet k rozluštění obtížněji rozložitelných organických látek. Tvorbou kyseliny se z čaje stává kejda a ta je poté po delší dobu trvanlivá a použitelná. Teprve když přejde do hniloby a začne páchnout (sulfan, H₂S), je třeba od dalšího použití upustit. Stranou by se mělo nechat i studeného kvašení čerstvého přesličkového materiálu, jak se tu a tam praktikuje. Při delších dobách kvašení hrozí předčasné vadné kvašení a nedostatečné rozluštění amorfní {{SE|454}}<br /> <br /> Křemičitosti je nevyhnutelná. Tepelné působení v procesu varu se zdá být zásadního významu pro to, aby se křemičitost mohla stát účinnou.&lt;ref&gt;Viz k tomu: Ulrich Meyer: «Optimierung der Kieselsäure-Extraktion aus Equisetum arvense – Ergebnisse für die alltägliche Praxis», in: Ulrich Meyer, Peter Alsted Pedersen (Hrsg.): ''Anthroposophische Pharmazie'', Berlin 2016, 807 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Doby použití se řídí tím, zda má být přeslička-kejda použita preventivně, nebo až v akutním případě. Podle Rudolfa Steinera jde v první řadě o preventivní opatření. Přeslička-kejda působí prostřednictvím půdy a při nadměrných, trvale vlhko-mokrých podmínkách snižuje tlak hub na rostliny. Z tohoto pohledu se doporučuje přesličku-kejdu v pokud možno ročním rytmu vylévat na celou zemědělskou a zahradní provozní plochu v množství 100 l/ha. Ideální by bylo, kdyby se to dělo třikrát až čtyřikrát ročně — na konci zimy a na jaře (březen), v létě a na podzim až do počátku zimy (listopad). V každém případě by v rámci osevního postupu zvláště houbám vystavené kultury, jako obilniny a určité okopaniny, měly dostat preventivní ošetření. Přímé postřiky do porostů při akutním napadení, často v kombinaci s kopřivovou kejdou, mohou napadení výrazně omezit. Jde o opatření, které napadení bojuje. Preventivní ošetření prostřednictvím půdy zajišťuje, že se s počátky nákazy zakročí včas.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wirksamkeit_des_Schachtelhalmpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Účinnost přípravku z přesličky ====<br /> <br /> Použit preventivně, rozvíjí přípravek z přesličky svou účinnost prostřednictvím půdy. Přijde-li tato půda po případně již vlhkém podzimu a mokré mírné zimě do jara, je celý prokořeněný prostor zvláště silně vystaven silovým záření Měsíce — a to zvláště při úplňku a přiblížení Měsíce k Zemi (''perigeu''). Ty jsou zprostředkovány vodou a probouzejí v půdě měsíční život, příbuzný oné vodní živosti, v níž se kdysi v pravěku vyvíjely nižší stupně rostlinného a živočišného života. Posunuty v čase, působí dnes tato živost ve světových oceánech a jinak v řekách, jezerech a rybnících. Tento původům ještě blízký, málo diferencovaný život pochází z geologické epochy raného a středního lemuru — z opakování vývoje «starého Měsíce», jenž předcházel vývoji Země.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Geologicky řečeno, jde o epochy {{SE|455}}<br /> <br /> *Proterozoika* a *paleozoika*. V této době převahy měsíčních sil ještě neexistovaly žádné kvetoucí rostliny. Byl to čas výtrusných rostlin, k nimž — vedle výše zmíněných — patří rovněž houby. V půdě, která se teprve vytvářela z vodního živlu, vstupují do proměnlivých vztahů síly měsíční se silami slunečními. V následné epoše *kenozoika* čili *terciéru* (Atlantida) získávají sluneční síly převahu; kvetoucí rostliny se rozvíjejí se svými primárními kořeny. V *neozoiku*, v novověku Země, se půdy vyvíjejí v humusnaté minerální půdy a pod rukou člověka v kulturní půdy.<br /> <br /> Přetrvává-li vlhko a měsíční síly přitom převažují, je kulturní půda jednostranně prostoupena měsíční živostí. Tím se probouzí právě ten nižší rostlinný a živočišný život oněch dřívějších vývojových stupňů — a tím zvláštním způsobem také růst hub. To se neděje pouze v půdě, nýbrž o patro výše také v nadzemních orgánech rostliny i na nich. Co má své oprávněné místo v temnotě půdy, vytváří si neprávem druhé dno ve vzdušném prostoru nad zemí; mikrobní život parazituje na živých tkáních rostliny. Ani nynější sluneční působení může jen omezeně bránit tomuto bujícímu cizímu životu. Je třeba hledat takovou rostlinu, která dokáže v sobě soustředit a zpracovat tolik sluneční síly, že zneškodní přebytečný měsíční život ve vodním živlu — ano, která ve smyslu syntézy dokáže vytvořit zdravý poměr mezi polaritami z minulosti působící měsíční astrality a ze současného kosmu přicházející sluneční astrality. Tuto schopnost má přeslička jako vynikající zástupce přechodu z rostliny vodou zrozené k rostlině zemí zrozené. Jako čajová kejda působí tak, že se půda odlehčuje od přebytečné měsíční síly, že přeslička «zbavuje vodu její zprostředkující síly a dává půdě více zemskosti, aby větší měsíční působení nepřijímala skrze přítomnou vodu».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 167.&lt;/ref&gt; Tímto popisem je jednoznačně poukazováno na profylaktické ošetření půd přípravkem z přesličky. Spolužití s chodem počasí v ročním běhu vychovává vědomí k tomu, aby jednalo s prozíravou moudrostí. Děje-li se profylaxe pravidelně rok od roku, předchází se akutnímu případu. Přesto je popsáno mnoho zkušeností, zejména {{SE|456}}<br /> <br /> z oblasti zahradnictví, o zkrocení akutního plísňového napadení a jiných pohrom přípravkem z přesličky ve formě čajové kejdy.&lt;ref&gt;Walter Stappung: *Die Düngerpräparate Rudolf Steiners – Herstellung und Anwendung*, Rüfenacht 2017, Bd. I + II: 748 S.&lt;/ref&gt; Experimentální dlouhodobé pokusy k preventivnímu účinku přípravku z přesličky neexistují. Exaktní pokusy překračují meze proveditelnosti. Jistota účinnosti — a to platí pro všechny zmíněné přípravky — spočívá v myšlenkovém proniknutí výsledků geisteswissenschaftlicher Forschung a v potvrzující zkušenosti, kterou učí praxe.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Kanon_der_sechs_Düngerpräparate,_ihr_Zusammenwirken_unter_Bildung_eines_neuen_Mittleren_–_eine_Zusammenschau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení při vytváření nového středu — celkový pohled ===<br /> <br /> Nabízí se otázka, zda pořadí šesti hnojivých preparátů, jak je Rudolf Steiner popisuje v Zemědělském kurzu, je náhodné či zákonité. Vše svědčí pro to, že platí to druhé, vezme-li se v úvahu jak zvláštní povaha výchozích materiálů pro preparaci, tak účinnost samotných preparátů v postupném budování bránicové půdy v oživlou, produševnělou a produchovenou celistvost mezi kosmickými výšinami a zemskými hlubinami.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Reihe_der_Präparatepflanzen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Řada preparátových rostlin ====<br /> <br /> Šest preparátových rostlin se vyznačuje tím, že mezi sírovým pólem květů a solným pólem kořenů vládnou specifické kosmické a pozemské substanční poměry; přičemž je nápadné, že první tři preparátové rostliny — řebříček, heřmánek a kopřiva — tvoří trojici, a stejnou trojici tvoří dubová kůra, pampeliška a kozlík ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#457|Obrázek 35]]).<br /> <br /> Mezi oběma trojicemi leží skrytá, a přitom zpředmětněná, práh vzájemného přechodu k jednomu středu — k půdě. Obě trojnosti tvoří polaritu. První z nich zastupuje více zásaditě-alkalický, pozemský pól. Na této straně vládne síra. V anorganickém je tvořitelkou kyselin, v organickém rozvíjí svou kosmickou povahu, neboť «na cestě síry vstupuje duch do fyzična přírody {{SE|457}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 35, S. 457.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 34: Die Reihe der Präparatepflanzen und Organhüllen in Beziehung zum Stoffwechsel- und Nerven-Sinnes-System des Tieres sowie die Mittebildung zwischen den Höhen- und Tiefenkräften.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> hereinwirkt, «síra je přímo nositelem duchovního».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach, 1999, S. 64.&lt;/ref&gt; Ve životních procesech rostlin jakoby odhmotňuje pozemské látky alkalií (K, Na) a zemin alkalických kovů (Ca, Mg) a také železo jako bázi těžkého kovu. V pořadí první trojice je to řebříček, který svou zvláštní silou síry zpracovává alkalický kov draslík. V rozšíření tohoto procesu přistupuje u heřmánku zemský alkalický kov vápník, a opět je to kopřiva, která svou silou síry — vedle draslíku a vápníku — zpracovává železo v železné záření. Tímto posledním vede dál ke skryté středu. Železo je v přírodě, až po člověka, kovem inkarnace; upevňuje v tělesné organizaci {{SE|458}}<br /> <br /> účinné síly duchovně-bytostného. V člověku se železo soustřeďuje v krvi, která svým oběhem spojuje srdce s periferií, s tělesnými funkcemi. V krevním proudu, který míří k srdci a, jím «uklidněn» se vrací zpět do těla, prožívá duchovní duše člověka své inkarnování v těle.<br /> <br /> Srdce se zamýšlí a sjednocuje to, co se krvi vepsalo v tělesných orgánech až k periferii těla. V srdci nalézá přitékající a odtékající krev vlastnoaktivní obal, který rytmicky pulzujíc udržuje krev životaschopnou. Druhý pól tvoří ledviny, které jiným, polárním způsobem znovu uvádějí krev do životaschopného stavu. Vytvářejí prostor, do něhož krev jako tepenný proud vystupuje z cévního systému a, vyzdvižena nad pozemsko-hmotné látkové procesy, je ledvinnou činností prohlédnuta, osvěžena a kde je vytvořen harmonický vyrovnávací stav mezi pozemsko-hmotným a kosmicko-duchovním. Teprve po «zkoušce srdce a ledvin» zůstává krev životaschopná.<br /> <br /> Jinak se to má s vyššími rostlinami. Rostou svým specifickým způsobem — jak právě ukazují preparátové rostliny — z úrodné půdy, ze «středu» mezi výšinami a hlubinami, vzhůru. Tento střed je teprve zárodečně založen; ve svých funkcích vzhledem k křemeni, vápenci, jílu a humusu ještě nepůsobí samostatně ze sebe; potřebuje výchovu. Týká se to především funkcí jílu, který ve své sezonní rytmice má vlohu k jakési srdeční funkci, a funkcí humusu, který ve své dynamice stojí blíže ledvinné funkci. Opatření k této výchově tvoří pravé umění zemědělství.<br /> <br /> Mezi různými opatřeními, která byla charakterizována, je to hnojení z ducha člověka, které otvírá bránu do budoucnosti. Toto hnojivé vychovávání se vztahuje na oživování pozemských látek hlubin. V jeho službě stojí první trojice — řebříček, heřmánek, kopřiva —, která středu, bránici, postupně pomáhá k stupňům funkční samostatnosti. Tyto tři léčivé byliny mají moc ve svých životních procesech přeměňovat pozemské látky draslík a vápník v dusík, to jest obdařovat je vlastností stát se nositeli astralických sil.<br /> <br /> K první trojici poznamenává Gunter Gebhard: «Síra jako element, který přímo z elementu ohně ‹spadl› do elementu země, je substancí, která vede duchovní do pozemského; zkráceně řečeno: síra je bytost, která může teplo hmotně zhustnout, to jest tam, kde {{SE|459}}<br /> <br /> toto bytí působí, se substanciálně ukazuje síra. Tím jsou první tři preparáty takovými, které podporují inkarnování duchovního (rostlinného života). U řebříčku je to draslík, který zcela nese v sobě tekutost a který zvláště vytváří vztah k éterickému (individuální ätherleib): vápník s heřmánkem vtahuje astrální do fyzického těla prostoupeného éterleibem (přitahuje z kosmu to, co dává rostlině gestalt); a s kopřivou konečně železo, jež má svůj těsný vztah k inkarnování Já u člověka a zde, zprostředkováno sírou, vede duchovní praobraz rostliny do fyzického zjevení a udržuje ‹kontakt› k prarůstlině ve sféře za kosmem (‹durchvernünftigen›). Prvními třemi preparáty se půda rozvíjí tak, aby byly podporovány všechny čtyři bytostné články, které náleží k fyzickému jeví se v pozemském, a to pro rostlinu.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Ve druhé trojici — dub, pampeliška, kozlík — je silněji zdůrazněna kosmická, kyselinová strana. Síra zde již není výslovně jmenována, třebaže patří právě k nejsilnějším tvůrcům kyselin. Tento zdánlivý rozpor se vyřeší, když si uvědomíme, že v případě první trojice je síra jmenována jako element, který zprostředkovává duchovní fyzicky-živoucímu. Ve formě kyseliny sírové z této funkce vypadla a stala se pozemskou. Ve druhé trojici jde o kyselinové působení sestoupené do fyzického.<br /> <br /> V případě dubové kůry/borky stojí sice vápník jako zemsky-alkalický kov v popředí. Rozhodující pro jeho funkci je ale ta struktura, v níž vápník v kůře nebo borce dubu leží v podobě šťavelanu vápenatého. Průchodem životními procesy dubu se tvoří jako produkt předčasně do kůry/borky vyloučeného a dohořelého procesu kvetení. Šťavelan vápenatý dostává svou «strukturu» (formu) souhrnně skrze bytostnou povahu dubu a zvláště skrze sulfurické působení kyseliny šťavelové. K tomu doplňuje Gunter Gebhard: «Dub, jako Mars-/železová bytost, má svůj hlubší vztah k Já, ke sféře za kosmem, tam, kde se duchovní praobrazce odkrývají nadsmyslově bádajícímu. Vápník vsává do sebe veškeré astrální; to, že forma ve fyzickém vůbec je možná, má svůj základ v astrálním; jak se forma ukazuje, zakládá se v Já (v ideji), které skrze astrální působí. Šťavelan vápenatý dubu vsává {{SE|460}}<br /> <br /> makrokosmické do mikrokosmu; a skrze železnou sílu dubu navazuje spojení s duchovním praobrazem. Jsou-li mikro- a makrokosmos vzájemně v harmonii, pak je organismus zdravý. Preparát z dubové kůry tuto harmonii mezi oběma póly udržuje a tím prophylakticky skrze půdu podporuje zdraví rostliny.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V dubové kůře/borce je tedy vápník jaksi uchopován shora, z kosmického pólu, který se darloží v procesu kyseliny šťavelové. U pampelišky se tento proces stupňuje tím, že pomocí nejvyšší dokonalosti rozvinutého květu přivádí «v kosmu jemně rozptýlenou kyselinu křemičitou» dovnitř a uvádí ji do vztahu s draslíkem oživovaným v mléčné šťávě. Opět je to působení kyseliny, skrze něž se síly kosmu shora vpečeťují do pampelišky a skrze ni do půdy. <br /> <br /> Kozlík ovládá v charakterizovaném způsobu fosforový proces.<br /> <br /> Polární bytostné vlastnosti šesti preparátových rostlin jsou tak ve svém spolupůsobení nadány k tomu, aby vytvořily vše přesahující syntézu: tvorbu preparátu nastávající, slunečné středy mezi výšinami a hlubinami. V erkraftování této středy se může půda, bránice, vyvíjet k stále větší vlastní aktivitě. Na zásadité straně trojice řebříčku, heřmánku a kopřivy zpřístupňuje zdola silám bránicové půdy látečné síly, na kyselé straně trojice dubové kůry, pampelišky a kozlíku substanční síly shora. Kozlíku přísluší přitom zvláštní postavení v tom smyslu, že prostřednictvím nositelství fosforu otevírá mimokosmickou sféru ducha, svět bytostných praobrazů (obrázek 36, s. 462).<br /> <br /> Gunter Gebhard k tomu doplňuje: «Ve svém chemickém chování jsou zásady (louhy) látky, jejichž charakter je ‹luciferský›, zatímco kyseliny nesou v sobě cosi bytostně ‹ahrimanského›. Stejně tak je síra bytostným obrazem Lucifera a fosfor zobrazuje ahrimanské síly. Uprostřed mezi těmito dvěma polárními mocnostmi protivníků stojí Kristus jako zástupce lidstva, který, udržuje rovnováhu mezi těmito bytostnými mocnostmi, ukazuje lidstvu cesty do budoucnosti. V ‹zemědělské individualitě› je tato středa vytvořena jako půdní bránice. Je nadále vložena do rukou člověka, aby přivedl k rozvoji tento životní zárodek středy.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt; {{SE|461}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Reihe_der_tierischen_Organhüllen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Řada živočišných orgánových obalů ====<br /> <br /> Také tyto se zákonitě člení na první trojici, viděno z látkově-výměnného pólu zvířete směrem k srdci, a na druhou trojici, z předního dílu zvířete, smyslového pólu, směrem ke středu. V této souvislosti charakterizuje Rudolf Steiner působení planet ve zvířeti ve vztahu ke Slunci ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#462|Abbildung 36]], S. 462). Vychází zcela z nazírání, z «tvarové a barevné podoby, také s ohledem na strukturu a konzistenci jeho substance od přední části dozadu, tedy od čenichu k srdci, kde jsou účinky Saturnu, Jupitera, Marsu, v srdci působení Slunce a za srdcem, směrem k ocasu, působení Venuše, Merkura, Měsíce».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 60.&lt;/ref&gt; Vyšší zvíře se tedy v horizontále páteře člení na polaritu působení podsluneční planet v látkově-výměnném pólu. Obojí je ze vzájemně protichůdných směrů orientováno k srdci.<br /> <br /> Ohledně pořadí podsluneční planet s Měsícem, Merkurem a Venuší navazuje Rudolf Steiner ze svého duchovního bádání na starou moudrost mystérií. Totéž platí pro charakterizaci jejich makrokosmických sfér působení ve vertikálním uspořádání «zemědělské individuality». Zde je pořadí od Země dolů do hlubin: Mars, Jupiter, Saturn, a nahoru do výšin: Měsíc, Merkur, Venuše, Slunce.&lt;ref&gt;Ebd., S.44.&lt;/ref&gt; Tato prapůvodní moudrost, pěstovaná v mystériích ve spojení se zbytky instinktivního jasnovidectví u lidí, doznívala ve světovém obraze Ptolemaiově. V tomto, stejně jako v dnes vládnoucím, který sahá ke Koperníkovi, se zrcadlí vývoj vědomí lidstva. V poatlantských kulturních epochách staroindické a staropersské kultury žilo v lidech v zbytcích jakési «vědomí nebes». To vyhaslo a s probuzením k sebevědomí bylo v přítomnosti proměněno v vědomí zemské, fixované na předměty. Lidé těchto raných dob prožívali ještě planetární sféry naplněné činy duchovních hierarchií, které měly planety za svůj příbytek.<br /> <br /> S vyhasínáním tohoto prožívání — které žilo dále obrazně v mytologiích — vznikla na počátku třetího kulturního věku ve třetím tisíciletí hvězdověda Sumerů, Babyloňanů a Egypťanů. Ve čtvrtém kulturním období se tato dále emancipovala a přešla do ptolemaiova světového obrazu {{SE|462}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 36, S. 462.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 36: Die polare Beziehung des unter- und obersonnigen Planetenwirkens zu den tierischen Organhüllen im Hinblick auf die Entwicklung der Wesensglieder der «Landwirtschaftlichen Individualität» und ihre Dreigliederung nach Leib (von unten), Geist (von oben) und Seele (rhythmische Mitte).&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Ve vzestupném věku vědomostní duše se světový obraz smrskl na to, co vnímají vnější smysly. U Koperníka a jeho následovníků vyhaslo vědomí bytostně naplněné planetární sféry a zbyla kulatá hmotou naplněná koule, pohybující se v berechenbaren pohybových průbězích prostorem.&lt;ref&gt;Vgl. Elisabeth Vreede: ''Astronomie und Anthroposophie'', Dornach 1980, S. 75; dieselbe: Über den Planeten Merkur, in: ''Kalender Ostern 1942–1943'', Arlesheim; sowie dieselbe: ''Texte über Planetensphären in den Rundschreiben 1927–1930''(Bearbeitung durch Liesbeth Bisterbosch und Frauke Roloff, Oktober 2020). – Im Zuge dieser Emanzipation des menschlichen Bewusstseins hin zum erwachenden, der Erde zugewandten Selbstbewusstsein kann es verständlich werden, dass eine Verwechselung von den Venus- und Merkursphären stattgefunden hat. Diese Verwechselung betrifft nicht den Planetenkörper als solchen, sondern ihre übersinnlich kraftenden Wirkenssphären, dasjenige, für was seit Urbeginn diese beiden Himmelskörper, Venus und Merkur, als geistig-seelisch wirksame Entitäten standen.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Každý z těchto světových obrazů je jakoby momentní snímek, lidský výtvor o tom, jak se člověk v průběhu věků ke světu {{SE|463}}<br /> <br /> stojí. Každý z nich je sám o sobě oprávněný a správný. Dnešní, na Koperníkovi spočívající světový obraz bere v úvahu již jen kvantitativní aspekt tělesnosti, nikoli kvalitativní, bytostně prostoupenou sféru působení. Kosmos se dnešnímu pohledu jeví prázdný — bez bytostí, bez činů.&lt;ref&gt;Lievegoed věnoval polární trojici hnojivých preparátů v jejich vztahu k působení planet a životním procesům v rostlině a živočichovi podrobnou studii (Bernhard C.J. Lievegoed: ''Planetenwirken und Lebensprozesse in Mensch und Erde'', Stuttgart 2002, 82 S.). Popisuje v ní, jak v životních procesech preparátních rostlin stojí vždy specificky jeden zástupce nadsluneční planety s jedním ze sféry podsluneční v polárním vztahu působení — Saturn k Měsíci, Jupiter k Merkuru a Mars k Venuši, vždy se Sluncem uprostřed; dále, jak síly tohoto polárního působení vstupují při obklopení živočišnými orgány, exponovanými zimním a slunečním silám, do zesílené vzájemné souhry a jsou v ní uchovávány; a jak se z toho stávají pochopitelnými ony procesy v půdě a rostlinách, jak je popsal Rudolf Steiner: osvěžující oživování, uzdravování, vzájemné sladění a zjemňování pro vnímání.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Na tomto místě je třeba poukázat na skutečnost, že posloupnost živočišných orgánových obalů je orientována od periferie pozemského i nejvzdálenějšího kosmu směrem k jednomu středu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#462|Obrázek 36]]).<br /> <br /> Navazujíce na výše uvedený citát o působení planet v organismu živočicha, soustřeďuje se podsluneční působení Měsíce, Merkuru a Venuše na břišní orgány ze zádu směrem k srdci — a přitom na systém ledvin v nejširším smyslu. Ledvina přijímá vyzařující síly Venuše.&lt;ref&gt;Viz: Lothar Vogel: ''Der dreigliedrige Mensch'', Dornach 1979, S. 239.&lt;/ref&gt; Těsně s nimi je spjato silové působení Merkuru a v systému ledvin a močového měchýře pak působení Měsíce. Podstata merkuriálního se projevuje v silně rytmicky utvářených funkcích břišních orgánů. V ledvině jsou to procesy vylučování a zpětného vstřebávání. Merkuriálně vylučuje z arteriálního krevního proudu primární moč, prochází ji, nově ji látkově uspořádá a to, co bylo harmonizováno jako použitelně roztříděné, vrací zpět do krve.&lt;ref&gt;Viz: Michaela Glöckler: «Das Nieren-Blasen-System und das Schafgarbenpräparat»; in: Manfred Klett und Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Frage der Düngung im biologisch-dynamischen Landbau'', Dornach 1994.&lt;/ref&gt; Tento proces jakési kapalinné dýchání se jednostranně zkoncentruje ve funkci močového měchýře na čistý vylučovací pochod látek, které se pro organismus staly nepoužitelnými. Zde síly Měsíce modifikují působení Venuše.<br /> <br /> Jinak se věci mají s přijatou potravou; ta je v trávení střev tříděna. Co pro organismus není využitelné, je vylučováno v konzistenci pevnější; i toto organické dění lze považovat za výraz měsíčního působení. Co naopak jako tekuté trávicí šťávy vstupuje do lymfatického a krevního oběhu, {{SE|464}}<br /> <br /> uplatňuje se v procesech, v nichž lze předpokládat, že působení Venuše je modifikováno působením Merkuru. Co se v břišních orgánech člověka a zvířete odehrává jako Venuše-ledvinový proces, modifikovaný Merkurem a Měsícem, to se znovu nalézá ve wirksamkeit preparátu z kopřivy. Zde, lze říci, se v organickém životě kopřivy — v součinnosti draslíku, vápníku, vodíku a železného záření — může uskutečňovat ta přeměna látek, o níž pojednává kapitola «K otázce přeměny látek» (s. 384 n.): astralizace oživené látkovosti k novotvorbě dusíku ze života rostliny.<br /> <br /> Sledujeme-li řadu obalových orgánů, které jsou — s jedinou výjimkou — odebírány z domácích zvířat pro preparaci, stojí na počátku jelení močový měchýř ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|obrázek 26]], s. 363). V měchýři se dovršuje ledvinový proces tím, že koncentruje to, co bylo v ledvině vytříděno, a vylučuje ven. V kulové podobě měchýře je tekutý živel napodobením zprostředkovatele měsíčních sil. V průběhu preparace přijímá měchýř slunečnou podstatu květů řebříčku, v nichž se to zemité draselné soli sublimovalo do živého.<br /> <br /> Dále dovnitř břicha následuje střevo. Jeho konec, tlusté střevo, mikrobiálně zpracovává část zbývajících nestravitelných zbytků potravy a vylučuje to, co již nelze dále zhodnotit. I to je proces stojící pod vlivem Měsíce. Počátek střeva tvoří tenké střevo — dlouhá hadice uložená v kličkách s niterně téměř neomezeným povrchem. Zde působení Venuše třídí živiny: co jde stranou k tlustému střevu, co coby trávicí šťávy vstupuje do lymfatické a krevní dráhy. Toto třídění je podporováno a modifikováno působením Merkuru. Uplatňuje se v rytmických pohybových procesech peristaltiky, v klcích střevní stěny až po dynamiku žlázových výměšků a proudů látek prostupujících střevními stěnami. Merkuriální síly se staví zprostředkujíce mezi působení Měsíce a Venuše. Na jedné straně se přizpůsobují proměnlivým podmínkám, na druhé straně přesahuje merkuriální působení hranice, které oddělují vnitřek od vnějšku.<br /> <br /> Do tenkého střeva jsou plněny heřmánkové květy. To sluneční v nich přivedlo vápník a draslík zemitého do stavu, který — v rozšíření osvěžujícího, oživujícího působení preparátu z řebříčku — napomáhá zdravému růstu. To je asi třeba chápat v tom smyslu, že bytostný praobraz rostlin se může ve svém pozemském odlesku v každé fázi růstu vyjádřit bez zkreslení. {{SE|465}}<br /> <br /> Kopřivový preparát jakožto třetí ve svazku svou účinností sahá již blízko ke středu ovládanému slunečními silami, to jest k skryté srdeční funkci půdy. Astrální «Innenwirkung» kopřivy je tak prostoupena rozumem/silou Já, že se obejde bez živočišného obalového orgánu. I ona dokáže zemité tvůrce solí draslík a vápník zpracovat v jejich organických procesech a navíc proměnit železo v blahodárné železné záření. Zdá se, že se v tom přece jen ozývá venušská účinnost. Ve spojení se řebříčkem a heřmánkem se stará o to, aby se zemité soli draslík a vápník proměnily do vyšších stupňů účinnosti, a navíc volá k záření marsický charakter železa. Venušské působení, vnitřně pochopené, vytváří v živém volné prostory pro nové možnosti dění; vzdává se. Lze říci: nevyživuje, nýbrž umožňuje výživu. V tomto smyslu lze rozumět železnému záření kopřivového preparátu. Působení venušské sféry je samo nepřináší, nýbrž umožňuje kopřivovému preparátu působit v tom smyslu, že v bránicové půdě uvádí hospodářství se železem na léčivou míru, jaká je zachovávána také v srdečně-cévním systému.<br /> <br /> «Alkalická trojnost» činí půdu zemsky zdatnou pro sluneční síly; otvírá zemské síly růstu rostlin. Staví zdola na fyzickém těle bránice. Jinak se věci mají s trojností preparátů z dubové kůry, pampelišky a kozlíku. Skrze ně se uplatňuje kosmické substanční dění, které stojí ve vztahu k podsluneční planetárním sférám.<br /> <br /> Zjevný obraz dubu, jeho mohutná zdrženlivost v růstu, tvrdost jeho dřeva atd., nese otisk marsického působení. Roste pomalu, vytrvale — tak jako i oběh Marsu kolem Slunce trvá s téměř dvěma lety (siderický oběh činí 687 dní) déle než oběh podsluneční planet Venuše (225 dní) a Merkuru (88 dní). Stejně tak je lebka domácího zvířete mocným formovým výrazem marsického působení. Mozková dutina je však naplněna substancí utvářenou měsíčními silami — mozkem. V průběhu preparace nastupuje na jeho místo šťavelan vápenatý kůry/borky, strukturovaný marskými silami dubu. Tytéž síly, které zformovaly lebku a prozářily měsíční povahu mozku, vtiskují se nyní do vápníku dubové kůry/borky. Jako preparát z dubové kůry působí — na rozdíl od heřmánkového preparátu — preventivně proti infekcím přicházejícím zvenčí. {{SE|466}}<br /> <br /> K obalení eichenrindepräparat lebkou domácího zvířete se váže otázka: Může vůbec existovat ještě jiný orgánový obal, skrze nějž by mohla být preparace pampelišek dále vedena? Hlava ve svých přísně ohraničených formách a ven obrácené smyslové organizaci nenachází pokračování — snad s výjimkou, alespoň po jistý kus cesty, nositelů parohů, nikoli nositelů rohů. Hlava stojí se smysly světu tváří v tvář. Pokračování nervově-smyslové činnosti musí být hledáno na vyšší rovině. Nalézá se jedinečně rozvinuté u přežvýkavců: smyslová organizace krávy se obrací od hlavy zpět, přes srdce, a pokračuje v senzoricky-nadsmyslové činnosti pobřišnice jaksi na vyšší rovině ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#457|Obrázek 35]], s. 457). Kráva se svými hlavovými smyslovými orgány obrací k vnějšímu světu srovnávacím způsobem tměji, svými dolními smysly však — jmenovitě životním smyslem pobřišnice — srovnávacím způsobem jasněji ke svému vnitřnímu světu. Svými rohy zadržujícími tok na hlavě přenáší své inteligentní bytí dále do tělního obalu. Smyslová činnost v hlavě a smyslová činnost v těle stojí ve vzájemném vztahu. Působí-li ta prvá smyslově vědomě, tu druhá nadsmyslově silotvorně.<br /> <br /> Je tedy okruží pobřišnice, jež ve trávicím dění skotu vnímá ze ducha účinné síly. Tato smyslová činnost pobřišnice, která je ve skotu zaměřena na látkové dovnitř, obrací se při obalení pampelišek ven na v kosmickém obvodu «jemně rozptýlenou kieselsäure». Třeba předpokládat, že je zde osloven vyšší, éterický stav kieselsäure. Pobřišniční obal přitahuje tuto křemičitou substanci smyslově aktivně a sjednocuje ji s v květech sublimovaným draslíkem mléčné šťávy. Látkové dění v pampelišce zdola a pobřišničního obalu shora naznačuje všezahrnující jupiterskou působnost. Jako jsou všechny planety místy působení hierarchických bytostí,&lt;ref&gt;Siehe hierzu z.B.: Rudolf Steiner: ''Geistige Hierarchien und ihre Widerspiegelung in der physischen Welt'', GA 110, Dornach 1991; sowie: ''Die geistigen Wesen in den Himmelskörpern und Naturreichen'', GA 136, Dornach 1996.&lt;/ref&gt; tak na Jupiteru jsou to bytosti moudrosti. Na Jupiteru je moudrost substanciální.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Esoterische Betrachtungen karmischer Zusammenhänge'', Bd. V, GA 239, Vortrag vom 9. Juni 1924, Dornach 1985, S. 166.&lt;/ref&gt; Představíme-li si zjevný obraz a substanční procesy pampelišky (srov. s. 406 nn.), stane se v této vysoce rozvinuté rostlině moudrostiplné jupiterské působení viditelné — od kořene přes listovou růžici, květ a jeho {{SE|467}}<br /> <br /> žiarivá žlutá až po bílou «Pampelišku». U květnatých rostlin jsou barvy žlutá a bílá přičítány jupiterovu působení: «neboť síla Jupitera, která podporuje kosmickou sluneční sílu, přináší do květů bílou a žlutou barvu».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 55.&lt;/ref&gt; Jupiterova moudrost, která se v pampelišce zobrazuje navenek, obrací se — uzavřena vnitřním «nebem» pobřišnice — dovnitř do moudrostiplného utváření a funkcí břišních orgánů. Přípravek z pampelišky tvoří syntézu tohoto jupiterova působení, které v pozemském přijalo formu a funkci. Sílu účinku této syntézy lze spatřovat v tom, čím «se rostlina stává vnímavou ke všemu a přitahuje vše».&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 138.&lt;/ref&gt; Lze tedy říci: přípravek z pampelišky zprostředkovává organickému hnojení skrze kosmický křemen bytostnou substanci Jupiterovy moudrosti, která se v rostlinách daruje jako vznikající síla vnímání.<br /> <br /> Obalíme-li nyní jupiterovým působením silně poznamenané květy pampelišky blánovitými vrstvami pobřišničního okruží, zůstává schopnost příjmu pro v kosmickém obvodu «jemně rozptýlenou křemičitost» v proudění. Skrze přípravek a organická hnojiva dochází plod této schopnosti k rostlinám — působí však nyní v opačném směru; činí rostliny «vnímavými» pro látky země, které potřebují k růstu. Co se již naznačilo jako účinek přípravku z dubové kůry, jeví se u přípravku z pampelišky na vyšším stupni. Životní souvislost bránice–půda–rostlina je tak říkajíc oduševňována. Jako účinnost první trojice přípravků otevírá pozemské látky a síly kořenovému pólu rostliny, tak druhá trojice otevírá substance a síly mimopozemského kosmu pólu kvetení.<br /> <br /> Na nejvyšším stupni konečně — lze říci — podněcuje přípravek z kozlíku skrze organická hnojiva a skrze fosfor uvolněný z rozkladných procesů takovým způsobem, že tento může opět stát se ve živém fyzickým nositelem Geistig-Wesenhaftého v pozemském.<br /> <br /> Z jiných důvodů než u kopřivy nepotřebuje kozlík žádný obal ze zvířecího orgánu. Má schopnost läutert fosfor z dynamického, se zemí spjatého, živého substančního dění v kořenových oddenků nahoru ve vertikálně vztyčujícím se stonku a přivést jej v květu do stavu čisté vnímavosti pro zjevení. {{SE|468}}<br /> <br /> vstoupit do ní, které nacházejí ve fosforu svůj fyzicko-étherický nositel.<br /> <br /> Kozlík je tak utvářen, že má silný vztah ke světlu a teplu. Látkové kompozice, které se v průběhu růstu rostliny utvářely působením slunce a pod- i nadsluneční ch planet, se rozpadají při odumírání rostliny. Při každém z rozkladných procesů se uvolňuje teplo. Nakonec se vše, co vzešlo z ducha, navrací zpět do živlu tepla, původu veškerého bytí. Co vzniklo, fyzicky mizí; je jako duchovní výdobytek vnitřního tepla, tepelnému éteru, podobno paměti, vepsáno celému živému planetárnímu systému.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Esoterische Betrachtungen karmischer Zusammenhänge'', GA 239, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1985, S. 172.&lt;/ref&gt; V tom nabývá platnosti princip Saturnu; podoben kosmické paměti, je strážcem minulosti, onoho velkého evolučního propojení mezi původem dění člověka a Země&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; a bytím přítomnosti. Navenek se to projevuje tím, že saturnická sféra uzavírá sluneční soustavu ze všech stran jako tepelný obal. Copak si princip Saturnu v kozlíku nevytvořil obraz? Kdekoli se preparát z kozlíku použije, vytváří saturnický tepelný obal, který vymezuje vnějšek vůči vnitřku.<br /> <br /> Postříká-li se preparátem z kozlíku hnojiště nebo kompostová hromada, působí pro ni hüllebildend právě tak jako zmíněné zvířecí obalové orgány ostatních preparátů. Lze předpokládat, že dává ohraničující obal nejen rozkladnému dění, nýbrž právě tak i záření, které vychází bodově z ostatních preparátových substancí vnesených do hromady, a tím způsobem je v hromadě udržuje. Tepelný obal, který preparát z kozlíku vytváří, je utkaný z vnějšího tepla (živel tepla) i z vnitřního tepla (tepelný éter). Lze jej chápat jako orgán, který přijímá záření hvězdného kosmu a ve fosforu, jenž vychází ze saturnických rozkladných procesů, nachází připravenou fyzickou nositelnost.<br /> <br /> Tak jako je tanec preparátů v duchovní konsekvenci otevírán přípravkem ze řebříčku, je uzavírán preparátem z kozlíku. Tato úvaha může probudit porozumění pro to, že kánon šesti hnojivých preparátů, které jsou ve službě vznikající Ganzheit, nepotřebuje žádného rozšíření ani doplnění. Tento kánon je {{SE|469}}<br /> <br /> tak komponovaný, že vytváří harmonický souzvuk. Ganzheit je střed mezi výšinami a hlubinami; její Werden znamená «oživení Erdig-Festého samotného». Souzvuk «zní» skrze člověkem geistgeführte práci, skrze nepodmíněné Wollen.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Düngerpräparate_in_ihrer_Ganzheitswirkung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Hnojivé preparáty v jejich celostném působení ====<br /> <br /> Každý ze šesti hnojivých preparátů přináší vývojový potenciál k utváření «Sedmého», totiž vznikající Mitte, bránicového orgánu stojícího pod vlivem Slunce. Teprve půda umožňuje existenci veškerého života na Zemi. V ní se sjednocují planetární a hvězdná záření stojící pod vládou Slunce s hlubinami Země vyzařujícími zdola. Toto vzájemné Ineinander-Wirken je dílem stanuvším z minulých dob zemského vývoje. Působí dál v moudrém Zusammenwirken přírodních říší. Poznat toto neohraničeně vztahuplné dědictví tvoří základ pro Hofgestaltung v biologicko-dynamickém zemědělství.<br /> <br /> Z tohoto poznání se odvozuje metodický princip: přetvářet geistgeführte prací nyní z lidského ducha dílo nalezené na daném stanovišti (statku) podle zákonů, které předepisuje fyzicky stávší se příroda a které jsou účinné v říši minerálů, rostlin a zvířat. Z toho vzniká v malém umělecky to, čím je Země ve velkém — v sobě uzavřený organismus. Tento princip — opakovat minulost ze síly probouzející se Bewusstseinsseele člověka v přítomném — je prvním krokem. Druhý krok otevírá bránu k vývojové cestě do budoucnosti. Znovu uchopuje metodický princip, který se mu v chemicko-technickém zemědělství vytratil, opakováním minulosti. Tento druhý krok povznáší zemědělství — oplodněné ideovým bohatstvím Geistesforschung — na vyšší stupeň. Staví člověka přítomnosti před nesmírnou výzvu: výzvu svobodného, sebeurčeného jednání z Erkraftung Bewusstseinsseele. Před tuto výzvu se vidí postaven každý, kdo se pokouší pěstovat geistgeführený, geistbewachter vztah k biologicko-dynamickým preparátům. Při jejich přípravě a používání se konec, to Gewordene, stává počátkem Werden do budoucnosti. Koncem jsou produkty z říše minerálů, rostlin a zvířat, dále účinkování aktuálně daných rytmů slunečního roku a konečně stavy čtyř živlů: Země, Vody, Vzduchu {{SE|470}}<br /> <br /> a Wärme. Toto evolutivní završení je poznáními Geistesforschung přiváděno do Beziehungsverhältnisse podle idejí, které se v zestálé přírodě nedají nalézt, které teprve v aplikaci postupně nabývají zákonného charakteru. Tyto ideje uvádějí v pohyb Umstülpung minulého do budoucího. Z toho vyvstává otázka, jakým způsobem jsou fenomény této Umstülpung vůbec uchopitelné přírodovědecky. Pojmy, které máme k dispozici, vztahují se vždy jen na to, co se dá měřit, počítat a vážit, na minulé — ne na to, co se teprve stává. Zde se v poznávání přírody otevírá propastně hluboká trhlina mezi mrtvým, mezi kvantitou a kvalitativními jevy oživené, oduševnělé a „oduחovnělé&quot; přírody.<br /> <br /> Vše kvalitativní se projevuje v polaritách — tak v protiklade bytosti a jevu, ducha a hmoty, světla a tmy a podobně. Syntéza těchto polarit se nedá nalézt v předmětném nazírání; uskutečňuje se v myslícím a cítícím nazírání, které ukazuje vůli směr. Syntéza se odehrává uvnitř, v Geist-erkenntnis člověka. To je velká výzva! Analytická Denkungsart namířená pouze na mrtvé této výzvě uhýbá. Chybí jí pojmy, které by pojmu kvality daly objektivní, hodnotící obsah. Hodnotící pojmy zahrnují faktor „čas&quot;; uvádějí myšlení do pohybu, činí je obrazným — a tím prožitelným. Tím vstupuje člověk na stezku, na níž se může síla myšlení stát prostřednicí mezi smyslově daným a tím, co bylo bez smyslovosti zkoumáno z ducha. Teprve tehdy, když se člověk snaží nechat obě pole fenoménů — smyslové a geistig-übersinnliche — vzájemně se osvětlovat v mocném myšlení, může hodnotící souzení nabýt objektivní výpovědní síly.<br /> <br /> Z tohoto předznamenání vyplývá neomezeně mnoho možností k jistému utváření úsudku při uchopování bytostného, které se vyslovuje v kvalitách. V každém jednotlivém případě musí být tento úsudek dobyt individuálně. To, co bylo dobyto jako individuální pravda, záhy se zaţije výměnou a korekcí jako reálně působící do obecné Geisteskultur lidstva.<br /> <br /> Kánon šesti Düngerpräparate, přidávaných do čerstvě vznikajících organických materiálů na statku, působí — opřen o rozmanité zkušenosti a experimentální nálezy — v čase postupně; působí rozvoji napomáhajícím způsobem na Lebenszusammenhang půdy a rostliny. Dají se charakterizovat tři evolutivní, do sebe přecházející kroky: {{SE|471}}<br /> <br /> 1. Düngerpräparate se vtiskují — každé ve specifickém způsobu působení svých záření — souhrnně do organických mas kompostních a hnojivých hromad nacházejících se v rozkladu. Zprostředkovávají víceméně živelnému rozrůstání rozkladu nadřazený, organizující princip. Ten usměrňuje složité procesy odbourávání a výstavby substance do správných drah a napomáhá kompostní nebo hnojné hromadě, aby se za rozvoje vlastního života uzavřela v organismus. Zkušenost učí, že rozkladné procesy probíhají harmoničtěji. To je patrné zvláště na srovnatelně rychlé proměně štiplavého zápachu v mírnou vůni. Experimentální srovnávací výzkumy potvrzují to, že fyziologické a biologické průběhy (například teplota, sorpční kapacita, osídlení žížalami) se zpevňují do stavu zdravého vyrovnání.<br /> <br /> 2. Účinky Düngerpräparate jsou po odpovídající době uložení hnojivých hromad do těchto souhrnně vstřebány. Preparovaná hnojiva se rozvinula do jakési všemocnosti svého účinkování v živém, která přesahuje jejich pouhou přírodou danou Wirkungsart. Svým výnosem na půdu postupně řadí a stabilizují veškeré půdní procesy na vyšší úroveň úrodnosti v souladu s rytmy slunečního roku. Nápadné a experimentálně doložené je to na mnoha parametrech — nejpřesvědčivěji v udržování srovnatelně vyšší humusové hladiny při současně vyšší mikrobiologické aktivitě, v prohloubení humusem obohaceného půdního profilu, i v osídlení žížalami a jinými půdními živočichy.<br /> <br /> 3. Jako souhrnné silové účinky biologicko-dynamických preparátů propůjčují organickým hnojivům vyšší, nikoli pouhou přírodou podmíněný stupeň oživení, tak tato hnojiva propůjčují jej půdě — a přes půdu rostoucím rostlinám.<br /> <br /> V poslední důsledku je úkolem Düngerpräparate zpřístupnit kosmicko-zemské podmínky růstu a tvorby plodů stanovištně {{SE|472}}<br /> <br /> na ty rostliny, které jsou právě pěstovány, individualizovat v průběhu roku. Jejich způsob působení míří k tomu, přiblížit stupeň oživení půdy živému rostliny. Obě tvoří jako syntéza střed polárního působení sil Země a Kosmu. Zde plně vstupuje v platnost vše přesahující význam hnojení půdy. Ten v postupném vývoji určuje, jak se kulturní rostliny svisle a vodorovně s kořenem, stonkem, listem, květem a plodem začleňují do této trojnosti výšin a hlubin a vzniklé středu. Rostliny jsou uchopeny organizační silou, skrze niž se otevírají růstovým podmínkám svého prostředí.<br /> <br /> Výsledky všeho toho jsou mnohonásobně potvrzeny v praktických zkušenostech a vědeckých šetřeních:<br /> <br /> * Rostlina tíhne k tomu, aby se ideálně typicky rozvinula v souladu se svou druhovou přirozeností.<br /> * Kořen si otevírá hlubší objem půdy, větví se jemněji a rovnoměrněji.&lt;ref&gt;Uli Johannes König: ''Ergebnisse aus der Präparateforschung'', Schriftenreihe Band 12, Institut für biologisch-dynamische Forschung, Darmstadt 1999, Loseblattsammlung.&lt;/ref&gt;<br /> * Výhonkový růst prochází výrazněji stadii metamorfózy listu, a tím i zjemňováním výstavby substance.<br /> * Fyziologické procesy při tvorbě potravinových plodů — ať v oblasti kořene, stonku, listu, květu nebo semene, jakož i plodů ovocných dřevin — dospívají v zralosti ke klidu. Potravinové plody dozrávají plně a zůstávají déle trvanlivé.<br /> * Kompozice látek se od základu ke květu strukturují a zjemňují; to zejména v oblasti bílkovin, např. poměr čistého proteinu k surovému proteinu, éterických olejů atd.<br /> * Tvorba výnosu usiluje, vyrovnávajíc extrémy, k optimálnímu výnosu.&lt;ref&gt;Ebd., siehe die dortige Literaturzusammenstellung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Bezprostředně přístupné vnímání je výraznější, příslušnému potravinovému plodu vlastní chuť a vůně, nuancování v barvě, konzistenci, jakož i vyšší stravitelnost a delší trvanlivost. Poučná je také často slýchaná výpověď zákazníků: „Potřebujeme méně, abychom se nasytili.&quot; Vše toto dohromady vzato charakterizuje rozšířenou výživnou hodnotu, která zdravotně působí na tělesný, duševní a duchovní vývoj člověka. V<br /> <br /> V tomto smyslu slouží hnojení preparáty postupujícímu vývoji země a člověka. Propůjčuje zemědělsko-zahradnické práci nový, vyšší smysl. Zacházení s nimi vede reálně k nové pracovní a badatelské gesinnungě — ke kmovému umělectví. Podnět k tomuto hnojení nevzniká z vnějšího popudu nebo z pouhého plnění normy, nýbrž z impulsu, který se stal záležitostí srdce. Čím více tomu tak je, tím svobodněji a tím individuálněji umělecky se uskutečňuje čin jeho zacházení. Význam biologicko-dynamických preparátů pro zemi a člověka se může otevřít jedině cestou poznání ducha; tato výzva bude mnohým připadat příliš náročná. Kdo se na ni však bezpředsudečně vydá, záhy zjistí, že pramen, který vybízí k činu, není hledat tam venku ve světě, nýbrž ryze v samém sobě. Výsledky — formy idejí — duchovního bádání jsou tímto pramenem. Šíří světlo nad tím, co člověk zpočátku ještě tápavě koná ve tmě. Vnitřní jistota však roste postupně ve vzájemném střídání myšlení a konání těchto idejí. Přitom nejde «o momentální úspěch, nýbrž o bezpodmínečnou práci».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Ansprache vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 234.&lt;/ref&gt; «Neboť žádný neúspěch není nikdy rozhodující pro pravdu duchovního impulsu, jehož působení bylo vnitřně prohlédnuto a uchopeno.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Jahreskreislauf als Atmungsvorgang der Erde und die vier großen Festeszeiten. Die Anthroposophie und das menschliche Gemüt'', GA 229, Vortrag vom 28. September 1923, Dornach 1923, S. 117.&lt;/ref&gt; {{SE|473}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Praxis_der_Landbaukunst_in_drei_Schritten&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Praxe zemědělského umění ve třech krocích ===<br /> <br /> Téma pojímat zemědělství jako umění v přítomnosti nežije. A přece bylo umění od věku velkého Zarathuštry, inaugurátora staropersské kultury a zakladatele polního hospodářství v 5./6. tisíciletí před Kr., zemědělskému vývoji nejhlouběji imanentní. Teprve v průběhu přírodovědně-materialistického věku od poloviny 19. století a jeho svěřence, agrárního industrialismu 20./21. století, padl každý zbývající prvek uměleckého smýšlení za oběť vědecko-technologické ratio. V předhistorické ranosti urindických a staropersských velkých starověkých kultur bylo náboženství, umění a to, co se později stalo vědou, {{SE|474}}<br /> <br /> ještě neodděleno skryto v temném atavistickém-hellseherském prožívání. Tyto velké starověké kultury stály, jak bylo vyloženo na začátku, pod vedením mystérií, v nichž byly právě tak živé moudrostní nauky z minulosti jako probouzející se vědomí pro prometheické impulsy budoucnosti. Z tohoto ještě zcela duchovnímu světu obrácenému všezahrnujícímu sakramentalismu se vydělilo sakrální umění, které se v průběhu vývoje vědomí lidstva v každé z následujících kultur stupňovitě v metamorfózách emancipovalo k ryzím uměleckým stvořením. Umění se postupně ustavovalo jako samostatný kulturní faktor vedle náboženství. V těchto věcích až do novověku bylo zemědělství kulturní základnou, z níž umělecká stvoření vyrůstala. Zcela a úplně platilo to pro počátky sakrálního umění, pro šlechtění domácích zvířat a kulturních rostlin. Dalšími kroky emancipace jsou pak stavba egyptských pyramid, jež se jakoby z duchovního světa snášejí dolů a v pozemském se vyvracejí, dále řecké umění, které dávalo božskému lidskou podobu, a po křesťanství umění středověku, s katedrálami strmícími odspodu vzhůru a s niterně zbožným pohledem člověka v sochařství a malířství.<br /> <br /> Obrovský krok emancipace se odehrál od novověku ve vývoji vědomí Já usilující k individuaci a — jako jeho charakteristický znak — v nastoupení přírodních věd. Ty se emancipují z náboženství a sakrálního umění, jež bylo tomuto dosud blízké. Původně vše-jedno se diferencuje v trojnost náboženství, umění a nakonec vědy. Vědecká cesta poznání převzala vedení; umění a náboženství v ní neměly místa. Staly se kulturním příslušenstvím. V zemědělství se tento proces odehrával velmi pomalu a nakonec překotně. Přitom mu vyschly prameny mravního jednání. Pojmy, které věda v podobě technologií vnáší do zemědělství zvenčí, jsou pojmy proveditelnosti; jsou abstrakt­ní, chladné, mrtvé a stopy, které zanechávají, jsou zpustošená, vyrabovaná, hyznosti vydaná země. S úbytkem tradic budou lidé «hnojit pole vědou».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 21.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Jak ale, kdyby tyto pojmy — pokud nevznikají z teorií, nýbrž prostě a nepředpojatě odrážejí smyslově dané skutečnosti — mohly být prohřáty a obdařeny tíhou tím, že by v duchovní duši {{SE|475}}<br /> <br /> poznávajícího byly probuzeny k vlastnímu životu? To by byl úkol nového, skutečnosti přiměřeného pojetí vědy, kdyby toto rozšířilo zajetý kvantifikující princip ke zdrojům umění, jež leží v duchovně-duševním člověka. Tyto zdroje nejsou ničím jiným než tím, co duch, podnícen smyslově vnímaným, promlouvá k duši jako idea. V prožívání této ideje se zjevuje něco mravního, v čem se zkušenost ducha a smyslů slévá v jednotu. Tento pramen mravního jednání si musí člověk usilující o ntshunxeko, to jest o vybudování vědomí Já, zpřístupnit.&lt;ref&gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: ''Die Philosophie der Freiheit'', GA 4, Dornach 1995.&lt;/ref&gt; Cestou, jak vědu a umění ze síly lidského Já usilujícího o sebepoznání spojit ve vyšší celek, šel Goethe v celoživotním zápase. Rudolf Steiner ji zpřístupnil jako cestu duchovního bádání duše každému člověku, který se po ní chce vydat.&lt;ref&gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: ''Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?'', GA 10, Dornach 1992.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V prožívání ideje se hlavový myšlenkový obraz stává myšlenkovým obrazem srdce; člověk žije v myšlenkovém obrazu, který dál roste a je nabídkou vůli, aby jej v svobodě uchopila a nechala se uskutečnit jako čin navenek. V této vůli k činu se probouzí v ideji přebývající duch jako cílevědomá mravní síla. V tom bude třeba hledat úkol vědy do budoucnosti: aby myslící duše věděla o svém duchovním cíli. Christian Morgenstern to vkládá do slov: «wer vom Ziel nicht weiß, kann den Weg nicht haben» (kdo nezná cíl, nemůže mít cestu).&lt;ref&gt;Christian Morgenstern: ''Werke und Briefe''. Stuttgarter Ausgabe, Band II, Lyrik 1906–14, Stuttgart 1992, S. 213 f.&lt;/ref&gt; Cesta k tomuto cíli je umělecká. Cíl leží v budoucnosti. Bude třeba vyvinout vědu, která dělá člověka vidoucím pro budoucnost, která mu ukazuje duchovní cíle k umělecké tvorbě. Zůstane-li těmto cílům věrný přes všechny odpory, uvolní se mravní síly, skrze něž může bytostné moci zla čelit s otevřeným hledím a veškeré své úsilí věnovat bytostným mocím dobra, pokroku lidstva. Cestou k cíli je umění vytvářející se z řádně pochopené, to jest jevu věrné vědy. Omezí-li se věda na myšlení v mrtvých abstraktních pojmech, vznikají technologie, které mají zcela svůj přítomnostní, ovšem na čistě fyzicko-smyslové omezený {{SE|476}}<br /> <br /> význam. Umění naproti tomu potřebuje myšlenkové obrazy idejí, které živě naplňují duši a v ní mohou růst. Tvaruje-li se tyto prožité myšlenkové obrazy navenek, vzniká umělecké dílo, které se staví vedle přírody, avšak ji nezobrazuje, nýbrž se v duchovním uchopení a prožívání ideje praobr­azu, typus nebo bytosti pokouší toto umělecky znovu vytvořit v obraze. Goethe hledal na základě jevů, jež rostlinná říše nabízí oku, prajev, který duchovně leží v základu všech rostlinných útvarů. Uchopil jej v ideji «Urpflanze» — prapůvodní rostliny — duchovně-imaginativně tak konkrétně, že mohl říci: «mit diesem Modell [der Urpflanze; Anmerkung des Verfassers] und dem Schlüssel dazu kann man alsdann noch Pflanzen ins Unendliche erfinden, die konsequent sein müssen, das heißt, die, wenn sie auch nicht existieren, doch existieren könnten und nicht etwa malerische oder dichterische Schatten und Scheine sind, sondern eine innere Wahrheit und Notwendigkeit haben. Dasselbe Gesetz wird sich auf alles Lebendige ausdehnen lassen.» (s tímto modelem [prapůvodní rostliny; poznámka autora] a klíčem k němu lze dále vynalézat rostliny do nekonečna, které musejí být důsledné, to jest které, i když neexistují, přece by existovat mohly a nejsou pouhými malířskými nebo básnickými stíny a zdáními, nýbrž mají vnitřní pravdu a nutnost. Týž zákon bude možno rozšířit na vše živé.)&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Goethes Werke. Naturwissenschaftliche Schriften'', hrsg. v. Rudolf Steiner, Band 1, in: ''Kürschners Deutsche National-Litteratur'', Berlin und Stuttgart 1887 (Reprint Dornach 1975): «Einleitung zum ersten Band», S. XXXI.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Klíč k tomu, aby se z ducha prajevu «vynalézalo do nekonečna» a vynalezené bylo utvářeno v umělecké dílo, lze navazujíc na Goetha nalézt ve formách idejí antroposofické duchovní vědy. Tyto formy idejí jsou — takto viděno — samy uměleckými stvořeními z nadsmyslového poznání. Mají tu zvláštnost, že se v myšlení oživují, v cítění se stávají duševním prožitkem a skrze vůli proměňují látku. Umělecké dílo, jež z toho vzniká, se již nestaví prostě vedle přírody, nýbrž tyto oživené ideje mají moc umělecky přetvářet skutečnost přírody v zrcadle vývoje lidské duše. Vůle, takto inspirovaná, pokračuje do nitra přírody a začíná znovu uvádět do pohybu dílo, jež bylo ztuhlé do vypočitatelnosti. V biologicko-dynamickém zemědělství se to děje ve třech stupních, vycházejíc od ještě přírodnějšího způsobu k způsobu vycházejícímu čistě z ducha.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;1._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_im_Sinne_der_Wiedergeburt_des_Handwerklichen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 1. stupeň: Umělecká tvorba ve smyslu znovuzrození řemesla ====<br /> <br /> Představme si činnost sochaře. Jeho náčiním, které potřebuje, aby v kameni zformoval obraz tvořeného uměleckého díla, je kámen, dláto a kladivo. K cíli vedoucí idea žije {{SE|477}}<br /> <br /> v něm. Nějak podobně je to i u zemědělce, ať se právě věnuje jakémukoli cíli. Sleduje-li cíl připravit pole k setbě, potřebuje pluh, kypřič a brány, aby vytvořil osevní lůžko; totéž platí o péči o kultury – zde se jedná o plečkové brány a motyku – a dále o sklizni, kde jde o rychlé, jisté a půdu šetřící shromáždění úrody. Myšlenkový obraz, který zemědělce vede ke všem těmto činnostem, žije v něm, a pole, rostliny, počasí atd. mu říkají, co je třeba udělat, tak jako kámen říká sochaři, jak a kde přiložit dláto a jak silný má být úder. Protože však zemědělec zachází s oživěnou a oduševnělou přírodou, tedy s bytostným, které si samo dává formu a stává se uměleckým dílem, je mu příroda na rovině řemesla velkou učitelkou. Co zemědělec potřebuje, je věda o pramenech, z nichž jeho učitelka čerpá a tvoří – ať v polním hospodářství a zahradnictví, v chovu hospodářských zvířat a pastvinářství, v ovocnářství a pěstování lesa i v utváření krajiny. Musí to být věda o tom, co je v ustavičném dění a umírání, věda, která nutně určuje cíl zemědělce. A jeho umění pak spočívá v tom, že z prožité moudrosti, z cítěním prodchnuté pravdy skrze svou řemeslnou práci vytváří předivo vztahů, jímž se mohou v celé rozmanitosti kulturní rostliny, domácí zvířata a kulturní půdy ideálně entfalten. Umění řemesla se v zemědělství v nejvyšší míře dává do služby přírody. Je to soutěžení s tím, co příroda jako velká umělkyně svého díla stvoření předurčuje. Jde o to,<br /> <br /> * pracovní postupy prožívanou ideou vnitřně prozářit a nechat plynule do sebe přecházet;<br /> * statek až do posledního koutu prostoupit vědomím;<br /> * aby ve veškeré práci žila jemnocitná pozornost, která rozpoznává neupravené, ošklivé, nezdařené, chybné a nechá to stát se podnětem k tomu, aby o to mocněji zaměřila smysl pro krásu a lásku k činu na to, co slouží uskutečnění duchovního cíle;<br /> * aby vše a každá věc spolu stála v harmonických poměrech a lesk krásy odrážel smýšlení lidí, kteří tam pracují;<br /> * řemeslně-uměleckou tvorbu nenechat degenerovat v pouhou odbytou práci.<br /> <br /> To vše se musí znovu naučit od základu. V tomto ohledu stojíme úplně na začátku. Jde právě o to, bez okolků, s ohněm {{SE|478}}<br /> <br /> ducha ukovat meč ideje, tímto mečem překopat zemi a v trpělivosti čekat na plody proměny — ty, které dozrávají ve mně, i ty, které dozrávají v zemi.&lt;ref&gt;Vgl. Rudolf Steiner: ''Geistige Wirkenskräfte im Zusammenleben von alter und junger Generation; Pädagogischer Jugendkurs'', GA 217, Dornach 1988.&lt;/ref&gt; Tato pracovní smýšlení může být znovu nabyto jedině individuálně, z duchovně-mravní přípravy. Každý se musí učit být druhému vzorem. Začne-li se to dít alespoň v náznaku, je vytvořen základ pro plodnou spolupráci — pro sociální umění pravého budování společenství.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;2._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_aus_der_Ganzheit_in_die_Glieder&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 2. stupeň: Umělecká tvorba z celku do článků ====<br /> <br /> Na tomto stupni je příroda mistryní jen s výhradami. Co učí, jsou vztahové souvislosti mezi věcmi a bytostmi přírody — například koexistence květů a hmyzu, vztah mezi činností žížal a úrodností půdy, sdružování zvířat a rostlin v biotopy atd. V těchto vztahových předivech vládne rozum, neviditelně v nich žije nadřazený celek, který se v smyslovém světě rozkládá do souhrnu jednotlivých jevů. Tato celost se nikde v přírodě smyslově neobjevuje, nýbrž jedině v člověku, který toto bytostně celé jako své Já v sobě nese. Člověk má možnost na cestě postupného sebepoznání poznat sebe jako duchovní bytost a touto schopností proniknout i poznávajícím způsobem do nezjevitelného celostního bytí, které se v říši zvířat, rostlin a minerálů odhaluje v moudrosti plném bohatství vztahů.<br /> <br /> Co se týče bohatého vztahového přediva zdravého zemědělského podniku, byla tato tvůrčí celost — odvozená od člověka — označena jako organismus, jako tělo zemědělské individuality. Příroda tomuto organismu jako ono „co&quot; dává k dispozici veškeré bohatství svého vztahového stvoření; avšak ono „jak&quot; — jak toto stvoření komponovat ve vyšší celek hospodářského organismu — to příroda neříká. To musí jako živá idea intuitivně zazářit v člověku. Syntéza z „co&quot; a „jak&quot; je umělecký akt. Odehrává se na jedné straně ve vnitřním prožívání onoho osobního vztahu, který si člověk buduje k věcem a bytostem celku statku. Na druhé straně se umělecký akt nalézá v tom, jak se — z idejí uchopených v duchu — zemědělská individualita, respektive její tělo, hospodářský organismus, člení v orgány a v přiměřené a rozumné vztahové předivo. {{SE|479}}<br /> <br /> Členění orgánů na hospodářství dobytka, pastvin, orné půdy, zahrad, ovocných sadů, lesů a remízků a jejich rozmanité dělení slouží na jedné straně užitečnosti výživy, na druhé straně zušlechťuje kulturní krajinu; stará se o estetiku lidského životního prostoru. Člověk utváří zemědělství tělesně-fyzicky i duševně-duchovně podle svého obrazu. Může se sám znovu nalézt v uměleckém díle, které vytvořil.<br /> <br /> Ani tímto druhým krokem umělecké tvorby ještě není překonána velká propast mezi ideou a skutečností. Člověk stále inklinuje k tomu, opírat se o velký vzor přírody a spokojovat se s tím, že hospodaří prostě „přirozeně&quot; či „biologicky&quot;. To se podobá tomu, kdo se již pokládá za umělce, protože kopíruje smyslově-věcné přírody. Jistě, příroda nabízí nástroj a dává poučení, jak jej podle svých zákonů rozumně používat — ale to, co z toho lidská ruka utváří na základě od člověka odvozené ideje organismu, respektive individuality, je něco nového: je to umělecké dílo, které to přírodou dané povznáší.<br /> <br /> Toto umělecké dílo není hotové, nýbrž se dále tvoří v souzvuku s vývojem pravého duchovního porozumění. Bylo-li toto v dřívějších dobách přibližováno lidskému nitru jako obsah víry takříkajíc zvenčí — náboženskými institucemi, církvemi a kláštery — pak nyní a v budoucnosti může být uchopeno zevnitř v uvědomování si skutečnosti ducha a může nacházet umělecký výraz navenek. Co bylo kdysi církví a klášterem, musí napříště živě usilovat v duši jako Já nesený duchovní impuls. Umění ze ducha uchopené, nově se utvářející Landbaukunst se neemancipuje od vědy. Naopak, s ní vyroste v novou jednotu. Umění vědy oživí a tím si bude lépe vědomé svého duchovního cíle.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;3._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_als_ein_Schöpfertum_rein_aus_dem_Geist&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 3. stupeň: Umělecká tvorba jako tvoření čistě z ducha ====<br /> <br /> Jádrový rys biologicko-dynamického zemědělství, a to i a právě s ohledem na praktikování nového uměleckého přístupu k věcem a bytostem přírody, se stává uchopitelným teprve skrze antroposofickou duchovní vědu a zvláště skrze Zemědělský kurz Rudolfa Steinera. Zde jsou příroda a věda plně postaveny do služby poznání ducha. To se týká především otázky hnojení a výroby a aplikace biologicko-dynamických {{SE|480}}<br /> <br /> preparátů. Ty vděčí za svůj vznik uměleckému procesu, který se zapaluje na prožívání forem idejí antroposofické duchovní vědy. Jedinečně zvláštní na tomto procesu je, že uspořádání látek nacházejících se v přírodě – které jsou, jak Rudolf Steiner uvádí, utvářeny «in dem Sinne, wie der Christus sie nach und nach angeordnet hat»&lt;ref&gt;Steiner Rudolf: ''Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit'', GA 15, Dornach 1987, S. 66.&lt;/ref&gt; (v tom smyslu, jak je Kristus postupně uspořádal) –, je nyní počínaje vloženo do rukou člověka. Je v jeho svobodě, toto uspořádání provádět z téhož duchovního pramene samotného. Jsou-li to zpočátku jen pokyny duchovního badatele, přece je člověk tak veden, aby v těchto cílech tušil, jak hluboko jsou zakotveny v duchovních základech. Tušení duchovního cíle ukazujícího do budoucnosti se může právě v uměleckém výkonu projasnit v duchovní jistotu. K tomu je však zapotřebí, aby při každém jednotlivém kroku, který se činí při výrobě a aplikaci, byla současně pozornost obrácena k velkým souvislostem, v rámci nichž se preparační dění odehrává. Spoluprožívání takových souvislostí v tady-a-teď pozemských daností vytváří po sobě jdoucím preparačním krokům jaksi obal. Tak například tehdy, když se člověk zamyslí nad krávou, jejíž význam v kosmickém kontextu jako dárkyně většiny orgánových obalů roste do nezměrna; nebo nad bylinami, jejichž květy se používají; nebo nad ročními obdobími a nad místem, kde jsou zakopávány, respektive vystavovány živlovému působení; nebo konečně nad působením Slunce, planet a hvězd, jež všestranně obklopuje dění. Celá periferie je kmotrou každému jednotlivému preparačnímu kroku. Pokus to při práci pocítit probouzí nové umění, nový druh umělecké tvorby, která se nepostavuje vedle přírody jako sochařství nebo malovaný obraz – povznášejíc ji z vlastního praobrazu prožívání, která přesto zůstává zdáním –, nýbrž umělecká tvorba, která se noří do přírody a v ní probouzí nové impulsy dění.<br /> <br /> Uměleckým způsobem vzniká v popsaných preparacích látko-duchové spojení, které ukazuje vývojovou cestu od přírody směrem k nadpřírodě, zatímco z neživé přírody odebrané zdánlivě hnojivé soli otevírají brány k pod-přírodě, k silám nepřátelským životu v podsmyslovém.<br /> <br /> Hnojení v biologicko-dynamickém zemědělství směřuje k tomu, aby přírodní působení otevřelo silám nadpřírody. Pojem {{SE|481}}<br /> <br /> té druhé lze, z hlediska zemědělství, myslet v jedno s ideou «zemědělské individuality». Tak jako tato «naplňuje své bytí», když je jako taková «pojata»,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 42: «Nun, eine Landwirtschaft erfüllt eigentlich ihr Wesen im besten Sinne des Wortes, wenn sie aufgefasst werden kann als eine Art Individualität für sich, eine wirklich in sich geschlossene Individualität.»&lt;/ref&gt; tak se naplňuje individualita člověka, Já, bytostnou substancí v té míře, jak silou Já své bytostné články – fyzické tělo, éterické a astrální tělo – zduchovňuje, to jest osvobozuje je z jejich vázanosti na přírodu. Bytostné naplnění Já tvoří vývojovou cestu člověka přes inkarnace. Čím více Já žijící v těle postupuje ve vědomí své duchovní povahy, tím více se může ze síly přebytku svého bytí rozšiřovat nad mimočlověčí přírodu a, přetvářejíc ji, cílenou činností «učit se pojímat zemědělský podnik jako jakýsi druh individuality». Toto uchopení znamená opravdovou inauguraci do budoucnosti, totiž vštípit vývojovou myšlenku nyní ze strany k vyššímu lidství probouzejícího se člověka do jsoucna přírody, jež se stalo. Zároveň to znamená, ze síly vyššího Já se vzdát toho, co chce pro sebe Já vázané na tělo, sobecké Já. Tím je ukázána cesta, jak může křesťanství novým způsobem opět zapustit kořeny v práci na zemi. Tento výhled do budoucnosti zakládá smýšlení, z nějž může zemědělec přírodě v lásce dávat, co nemá – dar, skrze nějž se může působení přírodních bytostí na daném stanovišti individualizovat k vyššímu celku.<br /> <br /> V tomto smyslu lze preparáty a organická hnojiva, v nichž docházejí k bytostné účinnosti, považovat za prostředky výchovy, respektive evoluce, skrze něž se zemědělství může naplnit bytím a stát se skutečnou individualitou. V ní se individualizují síly výšin a hlubin v umělecké dílo středu – úrodnou půdu.<br /> <br /> Totéž smýšlení, o němž je zde řeč, je však také to, které dává člověku poznávat bytost a význam spolupráce s ohledem na budoucnostně zaměřenou tvůrčí tvorbu společenství. Vznikající zemědělský organismus jako tělo zemědělské individuality a sociální organismus jako tělo lidského společenství cítícího se sjednoceného v Kristově bytosti jsou dvě poloviny jedné a {{SE|482}}<br /> <br /> téže skutečnosti. Teprve toto sjednocení představuje celkové umělecké dílo. Zárodek k takovému je na každém statku na světě, kde se z takového smýšlení pracuje, keimhaft přítomen; je rozpoznatelný a prožitelný. {{SE|483}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Dank&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Poděkování ===<br /> <br /> Co mě pohnulo z ukrytých hlubin mého osudu, nabylo podoby setkáváním s velmi mnohými lidmi. Všichni přikládali haléř k haléři k tomu, aby se ve mně zformoval obraz světa, který mě z pochopení minulosti, v jejích metamorfózách, ukazoval do budoucnosti. Jim všem budiž vyřčen dík. Mnohý z nich se mi stal průvodcem, abych odhodlaně vykročil branou poznání antroposofické duchovní vědy a na této cestě v obrysech rozpoznal přehojnost úkolů, které budoucnost klade pozemskému člověku. Že jsem mohl alespoň v základech uchopit takový budoucnostní úkol, vděčím vše-zahrnujícímu dílu Rudolfa Steinera.<br /> <br /> Dále patří můj dík všem těm, kdo mi pomáhali konat mé zpočátku ještě nejistné kroky k takovým budoucnostním cílům. Na zemědělském poli to byli Joseph Blockhuys, Ernst Becker, Hans Jörg Graf von Bothmer, Wolfgang Schaumann, na poli přírodovědeckém Herbert Koepf, Jochen Bockemühl a Georg Maier a na poli sociálního utváření Wilhelm Ernst Barkhoff, Rolf Kerler a Albert Fink. Celoživotním přítelem a rádcem mi byl Georg Glöckler, jemuž vděčím za mnoho poznatků o člověku a světě. Na závěr je třeba poděkovat Gunterovi Gebhardovi za jeho nesmírně chápavé pročtení rukopisu a za doplňující návrhy. Ve stejném smyslu míří můj dík Hansi-Christianu Zehnterovi, který s jemnocitným vnímáním obstaral lektorování. Velký dík náleží spolupracovnicím Dottenfelderhofes, jež se obětavě ujaly strojopisné verze, stejně tak grafičkám Ivaně Supan a Mathiasovi Buessovi.<br /> <br /> Zvláště velký dík budiž vyřčen Lieselotte Klettové, mé ženě, která se po desetiletí spolupodílela na tom, o čem je v knize řeč, která sledovala její vznik s láskyplně-kritickým pohledem a hájila mi záda pro hodiny klidu v neustále pracovně nabitém dění statku.<br /> <br /> A konečně budiž vyřčen velký dík panu Dr. Peteru Schnellovi a nadaci Software AG Stiftung za finanční podporu, skrze niž se vydání tohoto spisu teprve stalo možným.<br /> <br /> [[Manfred Klett]] {{SE|484}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Manfred Klett, Ostersonntag 2021.jpeg|frame|zentriert|&lt;center&gt;&lt;small&gt;Manfred Klett am Dottenfelderhof, Ostersonntag 2021. Foto: François Hagdorn, CC BY-SA 4.0.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> {{SE|485}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Lebenslauf_Manfred_Klett&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Životopis Manfreda Kletta ===<br /> <br /> [[Manfred Klett|Manfred Klett]] se narodil roku 1933 v Tanganjice, dnešní Tanzanii, u Kilimandžára. Školní léta prožil mimo jiné na škole Schloss Salem a po druhé světové válce na waldorfské škole ve Stuttgartu, s ročním výměnným pobytem v Anglii. Studium na Technické vysoké škole ve Stuttgartu bylo předčasně přerušeno úrazem. Během ročního pracovního pobytu na severovýchodě Sýrie se rozhodl stát zemědělcem. Po učební době následovalo studium zemědělství na Universität Stuttgart-Hohenheim s promocí v oboru půdoznalství. Další čtyři roky věnoval výzkumu na Institutu für biologisch-dynamische Wirtschaftsweise na téma «Düngung und Nahrungsqualität». Rok 1968 byl poznamenán založením [[Betriebsgemeinschaft Dottenfelderhof|hospodářského společenství Dottenfelderhof]] (pět rodin) a záhy poté i tamní Landbauschule Dottenfelderhof. Po dvaceti letech biologicko-dynamické budovatelské práce s manželkou a pěti dětmi převzal vedení «Zemědělského oddělení Přírodovědné sekce na Goetheanu» v Dornachu ve Švýcarsku. Po čtrnácti letech činnosti a dalších osmi letech jako svobodný spolupracovník mezitím přebudované «Sekce pro zemědělství» se vrátil na Dottenfelderhof a znovu se ujal výuky na tamní Landbauschule. Vedle toho již 21 let pečuje o vesnický projekt Juchowo v Polsku. Je to pokus vytvořit ve východní Evropě místo, v němž by se «vzdělávání Země» (Novalis) ukazovalo jako sociální úkol a «sociální otázka» nacházela odpověď ve vzdělávání Země.<br /> {{SE|485}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Sachwortregister&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> == Věcný rejstřík ==<br /> <br /> +++ Stav k 27. dubnu 2026: Tento věcný rejstřík není součástí tištěné verze! Je průběžně vyvíjen/doplňován/kontrolován. Zde se můžete rádi [[MitTun bei biodyn.wiki|zapojit]] +++<br /> <br /> {{GlossarNavigationArtikel|A}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|A}}<br /> <br /> * Polní hospodářství [[#45|45]], [[#53|53]], [[#65|65]], [[#66|66]], [[#107|107]]<br /> * Přeslička rolní (Equisetum) [[#253|253]]<br /> ** Postřik [[#253|253]], [[#356|356]]<br /> ** a křemen [[#253|253]]<br /> * Přeslička rolní (viz preparát z přesličky) [[#448|448]]<br /> * Agrární industrialismus [[#29|29]], [[#30|30]], [[#71|71]], [[#79|79]], [[#81|81]], [[#82|82]], [[#176|176]], [[#190|190]]<br /> * Étericko-astrální v kompostu [[#293|293]], [[#296|296]]<br /> ** v rostlině [[#224|224]], [[#251|251]], [[#362|362]]<br /> * Étericky živé na zvýšené úrovni [[#116|116]]<br /> * Étericky bující [[#284|284]]<br /> * Nedostatek éteru v oblasti kořenů stromu [[#302|302]]<br /> * Éterické tělo (organizace života) [[#41|41]], [[#98|98]], [[#100|100]], [[#104|104]], [[#235|235]], [[#268|268]]<br /> * Žíravé vápno v kompostu (pálené vápno) [[#283|283]], [[#284|284]]<br /> * Jablko [[#125|125]]<br /> * Astrální tělo (duševní organizace) [[#44|44]], [[#49|49]], [[#99|99]], [[#111|111]], [[#268|268]], [[#303|303]]<br /> * Astralita<br /> ** Astrální tělo a nemoc [[#99|99]], [[#250|250]]<br /> ** Astrálno a rostlina [[#111|111]], [[#225|225]], [[#250|250]], [[#362|362]]<br /> ** Bohatství astrálna v oblasti koruny stromu [[#125|125]], [[#302|302]]<br /> ** Astralizace vzduchu [[#221|221]]<br /> * Atmosféra [[#22|22]], [[#102|102]], [[#276|276]]<br /> * Atmosféra (vzdušný okruh) [[#102|102]], [[#103|103]], [[#118|118]], [[#121|121]]<br /> * Dýchání<br /> ** člověka [[#91|91]], [[#241|241]]<br /> ** zvířat [[#116|116]], [[#119|119]]<br /> ** a meditace [[#152|152]] (jako „promýšlení“ při přežvykování)<br /> ** a látková výměna [[#91|91]]<br /> ** a motýlokvěté rostliny [[#241|241]]<br /> ** Dýchání (fáze vzdušného dýchání v kompostu) [[#292|292]]<br /> * Výsev / doba výsevu [[#214|214]], [[#230|230]], [[#240|240]], [[#241|241]]<br /> ** Výživná síla, reprodukční síla [[#230|230]], [[#253|253]]<br /> ** Déšť, úplněk [[#244|244]]<br /> ** Fáze měsíce [[#244|244]], [[#253|253]]<br /> * Vylučování<br /> ** u rostliny [[#217|217]]<br /> ** látkovosti potravy v mozku [[#89|89]], [[#90|90]]<br /> * Výkaly (lidské) [[#323|323]], [[#324|324]]<br /> * Výkaly (zvířecí) [[#133|133]], [[#142|142]], [[#145|145]], [[#149|149]], [[#157|157]], [[#287|287]], [[#303|303]]<br /> * Postřik tekutými preparáty [[#356|356]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|B}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|B}}<br /> * Bakterie<br /> ** V půdě a hnoji [[#214|214]], [[#218|218]], [[#252|252]], [[#292|292]], [[#296|296]], [[#306|306]]<br /> ** Působení v hnojivu [[#296|296]], [[#306|306]]<br /> * Bakterie (střevní a hlízkové bakterie) [[#241|241]], [[#296|296]]<br /> * Květy kozlíku lékařského [[#434|434]]<br /> * Preparát z kozlíku lékařského [[#427|427]]<br /> * Pobřišnice (okruží) [[#154|154]], [[#157|157]]<br /> * Pobřišnice (okruží skotu) [[#157|157]], [[#331|331]], [[#415|415]]<br /> * Sedlák<br /> ** jako meditující [[#68|68]]<br /> ** a věda [[#82|82]], [[#86|86]]<br /> * Sedlák / Selský stav [[#30|30]], [[#71|71]], [[#76|76]], [[#86|86]], [[#184|184]]<br /> * Selská filozofie [[#43|43]], [[#169|169]]<br /> ** Pravidla a jejich moudrost [[#232|232]]<br /> * Strom, shromažďovatel astrality [[#125|125]], [[#302|302]]<br /> ** Vrstvy tvoření [[#302|302]]<br /> ** v protikladu k bylině [[#302|302]]<br /> * Strom (ovocný strom) [[#58|58]], [[#66|66]], [[#301|301]], [[#302|302]]<br /> * Oblast koruny stromu a oblast kořenů stromu [[#302|302]]<br /> * Hospodářské společenství [[#162|162]], [[#163|163]], [[#165|165]], [[#172|172]], [[#173|173]], [[#177|177]], [[#181|181]], [[#185|185]]<br /> * Hospodářský organismus [[#34|34]], [[#35|35]], [[#80|80]], [[#81|81]], [[#162|162]], [[#175|175]], [[#178|178]], [[#181|181]], [[#185|185]]<br /> * Včely (včela medonosná) [[#123|123]], [[#124|124]], [[#130|130]], [[#131|131]]<br /> * Obrazotvorné metody (krystalizace chloridu měďnatého) [[#317|317]], [[#318|318]]<br /> * Biologicko-dynamické preparáty [[#289|289]], [[#310|310]], [[#325|325]], [[#328|328]], [[#334|334]], [[#336|336]], [[#344|344]]<br /> * Teplo listů a květů pro rostlinu [[#224|224]], [[#237|237]]<br /> * Barva květu - planety [[#224|224]]<br /> * Půda<br /> ** Obsah vápníku [[#211|211]], [[#283|283]]<br /> ** Obsah křemene [[#211|211]], [[#284|284]]<br /> ** Přídavek jílu [[#210|210]], [[#211|211]]<br /> ** jako orgán [[#95|95]]<br /> ** Proniknutí rozumovostí [[#333|333]]<br /> ** Obsah železa a odželeznění [[#285|285]]<br /> ** geologický základ [[#205|205]]<br /> * Půda / Zpracování půdy [[#45|45]], [[#205|205]], [[#207|207]], [[#213|213]], [[#219|219]], [[#220|220]], [[#227|227]], [[#230|230]], [[#233|233]]<br /> * Půdní úrodnost [[#29|29]], [[#201|201]], [[#203|203]], [[#238|238]], [[#242|242]]<br /> * Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) [[#253|253]], [[#310|310]]<br /> * Preparát z kopřivy [[#379|379]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|C}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|C}}<br /> <br /> * Chamomilla off. (Heřmánek) [[#339|339]], [[#360|360]], [[#372|372]]<br /> * Chaos v semeni a v jeho okolí [[#290|290]]<br /> * Chaos (v procesu kompostování) [[#290|290]], [[#294|294]], [[#351|351]]<br /> * Chemicky působící v půdě [[#263|263]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|D}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|D}}<br /> * Proces tlumení [[#284|284]]<br /> * Trvalý humus [[#218|218]], [[#221|221]], [[#224|224]], [[#238|238]], [[#295|295]], [[#296|296]]<br /> * Trvalky [[#202|202]]<br /> * Trojčlennost (člověka) [[#88|88]], [[#89|89]], [[#90|90]], [[#92|92]], [[#114|114]]<br /> * Vůně [[#224|224]], [[#363|363]]<br /> * Hnojivo<br /> ** Ošetřování [[#304|304]], [[#305|305]], [[#309|309]]<br /> ** osobní vztah [[#287|287]], [[#303|303]]<br /> ** Zrozumovění [[#333|333]]<br /> ** Preparáty [[#326|326]], [[#334|334]], [[#360|360]]<br /> * Hnojení [[#259|259]], [[#267|267]], [[#273|273]], [[#280|280]], [[#286|286]], [[#303|303]], [[#323|323]]<br /> * Otázka hnojení [[#259|259]], [[#271|271]]<br /> * Hnojiště [[#307|307]]<br /> * Hnojiště [[#307|307]]<br /> * Cezení tekutiny preparátů [[#351|351]] (při míchání a postřiku)<br /> <br /> == E ==<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|E}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|E}}<br /> * Vysoká zvěř [[#112|112]]<br /> * Měchýř jelena [[#332|332]], [[#339|339]]<br /> * Dub, dubová kůra [[#339|339]], [[#389|389]]<br /> * Preparát z dubové kůry [[#389|389]]<br /> * Dub a období Marsu [[#211|211]], [[#224|224]]<br /> * Zakopávání preparátů [[#347|347]], [[#349|349]]<br /> * Jednoletá rostlina [[#44|44]]<br /> * Kysání (silážování) [[#148|148]]<br /> * Obsah železa v půdě a odželeznění [[#285|285]]<br /> * Železo, záření kopřivy (rozvedeno až v pozdějších kapitolách knihy)<br /> * Bílkovina<br /> ** Molekulární struktura [[#265|265]], [[#362|362]]<br /> ** a tvorba semen [[#362|362]]<br /> ** v živočišném a rostlinném organismu [[#362|362]]<br /> * Elementární bytosti [[#114|114]], [[#116|116]], [[#121|121]], [[#125|125]]<br /> * Živly<br /> ** nad a pod zemí [[#93|93]], [[#101|101]]<br /> ** Kvalitativní poměry [[#103|103]]<br /> * Elektřina [[#264|264]]<br /> * Elektrická konzervace krmiv (nezmíněno)<br /> * Embryonální život [[#44|44]], [[#215|215]]<br /> * Entity, působení nejmenších [[#326|326]], [[#348|348]]<br /> * Equisetum arvense (Přeslička rolní) [[#253|253]]<br /> ** Čaj [[#253|253]]<br /> * Půda jako orgán [[#95|95]]<br /> * Vůně zemních rostlin a stromů (nezmíněno)<br /> * Výživa [[#36|36]], [[#153|153]]<br /> * Výrobní podmínky (průmysl/zemědělství) [[#30|30]], [[#32|32]], [[#38|38]]<br /> * Vičenec<br /> * Osel [[#137|137]], [[#138|138]], [[#139|139]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|F}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|F}}<br /> * Využití fekálií [[#323|323]], [[#324|324]] <br /> * Barvy a planety [[#224|224]] <br /> * Hraboš polní [[#245|245]], [[#246|246]] <br /> * Oheň jako ničitel úrodnosti [[#245|245]] <br /> * Mrazová kyprost [[#208|208]] <br /> * Působení mrazu [[#208|208]] <br /> * Osevní postup [[#235|235]], [[#237|237]], [[#238|238]], [[#239|239]], [[#241|241]], [[#242|242]], [[#250|250]], [[#253|253]], [[#254|254]], [[#255|255]], [[#257|257]] <br /> * Plody<br /> ** Aroma a působení planet [[#224|224]], [[#225|225]] <br /> * Krmení zvířat [[#148|148]], [[#150|150]], [[#151|151]], [[#305|305]] <br /> * Pícniny<br /> ** Vlastnosti [[#249|249]]<br /> * Metody krmení [[#136|136]], [[#148|148]], [[#263|263]], [[#299|299]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|G}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|G}}<br /> * Mozek (síly a látkovost) [[#89|89]], [[#90|90]], [[#129|129]]<br /> * Drůbež (domácí drůbež) [[#131|131]], [[#132|132]], [[#133|133]]<br /> * Duch a hmota [[#268|268]]<br /> * Duchovní bádání [[#160|160]], [[#329|329]]<br /> * Okruží skotu [[#154|154]], [[#331|331]], [[#415|415]]<br /> * Geologický základ půdy [[#205|205]]<br /> * Horninové moučky [[#281|281]], [[#282|282]], [[#283|283]], [[#284|284]], [[#285|285]]<br /> * Konstelace hvězd [[#207|207]]<br /> * Tvorba paroží a rohů [[#113|113]], [[#155|155]]<br /> * Zelené hnojení [[#231|231]], [[#298|298]], [[#302|302]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|H}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|H}}<br /> * Okopaniny [[#248|248]], [[#254|254]]<br /> * Obilniny [[#247|247]], [[#253|253]]<br /> * Ruční práce a její význam [[#108|108]], [[#109|109]], [[#248|248]]<br /> * Domácí zvířata [[#126|126]], [[#127|127]], [[#128|128]]<br /> * Potírání ohnice [[#247|247]], [[#255|255]]<br /> * Léčení rostlinné přirozenosti [[#250|250]]<br /> * Léčivé prostředky [[#341|341]]<br /> * Seno, význam jako krmivo [[#67|67]]<br /> * Tvorba rohů [[#155|155]], [[#345|345]]<br /> * Rohokřemenný preparát [[#348|348]], [[#350|350]]<br /> * Rohový hnojový preparát [[#344|344]], [[#350|350]]<br /> * Luštěniny (Leguminózy) [[#241|241]], [[#256|256]]<br /> * Humus / Tvorba humusu [[#221|221]], [[#223|223]], [[#238|238]], [[#287|287]], [[#295|295]]<br /> * Humus, působení temnoty [[#225|225]]<br /> * Tvorba humusu v hospodaření přírody [[#223|223]], [[#297|297]]<br /> * Pes [[#140|140]], [[#141|141]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|I}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|I}}<br /> * Vloha Já (skot) [[#156|156]], [[#157|157]]<br /> * Organizace Já [[#160|160]]<br /> * Síla organizace Já<br /> ** Močůvka a hnůj [[#156|156]], [[#157|157]]<br /> * Očkovací pokusy u půd<br /> * Individualita, zemědělská [[#88|88]], [[#97|97]], [[#101|101]], [[#201|201]], [[#271|271]]<br /> * Průmysl (polarita k zemědělství) [[#27|27]], [[#30|30]]<br /> * Hmyz [[#122|122]], [[#123|123]]<br /> * Potírání hmyzu [[#250|250]]<br /> * Hmyz a rostlina [[#123|123]], [[#124|124]]<br /> * Pozemské síly a substance v organismu [[#235|235]], [[#236|236]]<br /> * Pozemské působení v rostlině [[#225|225]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|J}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|J}}<br /> * Roční období [[#206|206]], [[#213|213]], [[#220|220]], [[#228|228]]<br /> * Močůvka [[#309|309]], [[#311|311]]<br /> * Jupiter [[#211|211]], [[#224|224]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|K}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|K}}<br /> * Vápenec jako žádostivost [[#211|211]]<br /> * Vápenec jako léčitel<br /> * Obsah vápence v půdě [[#211|211]], [[#283|283]]<br /> * Vápenec v kompostu [[#284|284]]<br /> * Vápencový typus<br /> ** Vápenec a křemen<br /> ** Tvarující síla, součinnost [[#211|211]], [[#212|212]]<br /> ** a blízké planety [[#211|211]]<br /> ** Působení v rostlině [[#212|212]]<br /> * Vrstva kambia ve stromu [[#302|302]]<br /> * Heřmánek (Chamomilla off.) [[#339|339]], [[#360|360]], [[#372|372]]<br /> * Heřmánkový preparát [[#372|372]]<br /> * Heřmánkový proces v organismu [[#341|341]]<br /> * Brambor, požitek z brambor [[#248|248]], [[#254|254]]<br /> * Kočka [[#140|140]], [[#141|141]]<br /> * Křemen (křemen) [[#211|211]], [[#348|348]]<br /> * Křemen v půdě [[#211|211]]<br /> ** a Equisetum [[#253|253]], [[#448|448]]<br /> ** a vzdálené planety [[#211|211]]<br /> ** a vápenec [[#211|211]]<br /> ** a působení světla [[#225|225]]<br /> ** Pampeliška [[#339|339]], [[#405|405]]<br /> * Křemičitá substance, kyselina křemičitá [[#209|209]], [[#318|318]]<br /> ** Křemenný preparát v kravském rohu [[#348|348]]<br /> ** a teplo [[#349|349]]<br /> ** a kořenová podstata [[#357|357]]<br /> * Drcení křemene [[#349|349]]<br /> * Jetel [[#238|238]], [[#241|241]], [[#249|249]], [[#256|256]]<br /> * Kosterní systém zvířat [[#117|117]]<br /> * Vaření potravin<br /> * Uhlík jako nositel přirozených tvůrčích procesů [[#288|288]]<br /> * Kompostová hromada [[#287|287]], [[#289|289]], [[#290|290]]<br /> ** Přehazování [[#291|291]]<br /> ** k hnojení luk [[#299|299]]<br /> * Kompostování / Kompost [[#287|287]], [[#299|299]], [[#360|360]]<br /> * Konzervace elektřinou<br /> * Konzervace kysáním [[#148|148]]<br /> * Kosmicko-kvalitativní analýza [[#156|156]]<br /> * Kosmické působení podporované deštěm<br /> * Kosmické v křemičitém [[#211|211]]<br /> ** v rostlině [[#216|216]], [[#224|224]], [[#362|362]]<br /> ** a pozemské, jíl jako zprostředkovatel [[#212|212]]<br /> * Síly, živé v hnojivu [[#312|312]], [[#313|313]]<br /> * Silové proudy v organickém [[#265|265]]<br /> * Krystalizační síla Země v zimě [[#207|207]], [[#208|208]], [[#231|231]]<br /> * Kráva / Skot [[#146|146]], [[#149|149]]<br /> * Kravský roh [[#155|155]], [[#345|345]]<br /> ** Stáří, velikost, pohlaví [[#345|345]]<br /> ** Použití koňského hnoje [[#307|307]]<br /> ** Doba použití [[#347|347]]<br /> * Křemenný preparát [[#348|348]]<br /> ** Skladování [[#349|349]]<br /> ** Doba použití, distribuce, zakopání [[#347|347]], [[#349|349]], [[#356|356]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|L}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|L}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> * Zemědělství, individualita [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#88|88]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#101|101]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#201|201]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#202|202]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#271|271]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#327|327]] <br /> * Larva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#122|122]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#296|296]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]<br /> * Živé síly v hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#312|312]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]]<br /> * Leguminózy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#239|239]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#298|298]]<br /> ** jako sběrači dusíku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]<br /> ** Tvorba plodů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]] <br /> ** a proces vdechování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]<br /> * Lněné semínko [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]]<br /> * Pokus se světlem a stínem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#315|315]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|320]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#321|321]]<br /> * Pampeliška [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#331|331]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#342|342]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#405|405]]<br /> * Pampeliškový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#405|405]]<br /> * Vzduch [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#103|103]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#206|206]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]<br /> * Vojtěška [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#239|239]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#242|242]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]<br /> <br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|M}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|M}}<br /> * Mars, období Marsu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Stroje v zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#29|29]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#31|31]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#37|37]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#77|77]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#182|182]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#183|183]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#233|233]]<br /> * Krmení výkrmového dobytka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#134|134]]<br /> * Meditace [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#68|68]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#152|152]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#173|173]]<br /> ** a dýchání [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#152|152]]<br /> ** Lékařské [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#55|55]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#89|89]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#318|318]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#364|364]]<br /> * Lidské fekálie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#323|323]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#324|324]]<br /> * Lidský a zvířecí organismus [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#98|98]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]] *<br /> * Merkur, blízké planety [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> * Tvorba mléka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#36|36]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#158|158]]<br /> * Krmení dojnic [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|222]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]<br /> * Znehodnocování produktů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#226|226]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]]<br /> * Minerální hnojiva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#77|77]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#274|274]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#281|281]]<br /> * Hnůj (chlévská mrva) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#157|157]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]<br /> * [[Mist|Hnůj]]<br /> ** Oživení půdy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#185|185]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#204|204]]<br /> ** Vznik v živočišném organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]<br /> ** Míchací zařízení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]]<br /> ** Rozdělování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#174|174]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]]<br /> * Hnůj, přídavné preparáty [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#310|310]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#360|360]]<br /> * Mrkev jako krmivo [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]<br /> * Měsíc [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** Oživení Země v éterném [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> ** a reprodukční síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> * Fáze Měsíce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#108|108]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> * Působení Měsíce, příliš silné [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> * Působení Měsíce v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> * Působení Měsíce ve zvířeti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> * Působení Měsíce a plevel [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]<br /> * Svalový systém zvířete [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#266|266]]<br /> * [[Mysterium von Golgatha|Mystérium Golgoty]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#59|59]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#60|60]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#61|61]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|N}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|N}}<br /> * Příjem potravy u zvířete [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#149|149]]<br /> * Výživná síla a doba výsevu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]<br /> * Přírodovědecká sekce a pokusný kroužek<br /> * Braní a dávání v přírodě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#19|19]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#124|124]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#159|159]]<br /> * Háďátka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#247|247]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#255|255]]<br /> * Novoluní<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|O}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|O}}<br /> * Ovocnářství / Ovocný strom [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#53|53]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#58|58]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#66|66]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#108|108]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#301|301]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]<br /> * Ovocný strom [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]<br /> * Ovocné odrůdy, produkce<br /> * Princip organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#34|34]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#38|38]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#39|39]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#51|51]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#52|52]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#61|61]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#63|63]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#70|70]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#80|80]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#158|158]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#162|162]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#188|188]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|P}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|P}}<br /> * Trávení v bachoru [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#151|151]]<br /> * Paraziti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> * Osobní vztah k hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#287|287]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]<br /> * Kůň [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#137|137]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#138|138]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#139|139]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#140|140]]<br /> * Příprava &quot;pepře&quot; (popela) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> ** Hraboš polní [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]<br /> ** Hmyz [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]<br /> ** Plevel [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> * Koňský hnůj pro kravské rohy<br /> * Rostlina, pozemské a kosmické působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#262|262]]<br /> * Rostlina, reprodukční a výživná síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#299|299]]<br /> * Rostlinná strava<br /> * Choroby rostlin [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> ** Profylaxe [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> * Rostlinná přirozenost [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#286|286]]<br /> * Doby sázení a oběh planet<br /> * Švestka<br /> * Pluh / Orba [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#45|45]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#64|64]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#231|231]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#232|232]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#233|233]]<br /> * Planety [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#358|358]]<br /> ** vzdálené a trvalky [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** vzdálené a křemen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** blízké a jednoleté rostliny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** blízké a vápenec [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** Oběh a doby sázení<br /> ** Působení a aroma plodů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]]<br /> * Působení planet a barva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Působení planet v listu a květu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Působení planet ve zvířeti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> * Působení planet v kořeni [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#212|212]]<br /> * Planetární život v souvislosti s pozemským [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#358|358]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|Q}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|Q}}<br /> * Kvalita produktů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#35|35]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#226|226]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#318|318]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#319|319]]<br /> * Křemen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#282|282]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|348]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]<br /> * Křemenný preparát v kravském rohu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|348]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]<br /> * Drcení křemene [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]<br /> * Pýr [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#231|231]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#248|248]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|R}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|R}}<br /> <br /> * Drancování v zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#336|336]]<br /> * Mšička révokaz<br /> * Déšť jako podporovatel kosmického působení<br /> * [[Regenwurm|Žížala]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#223|223]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#296|296]]<br /> * Žížala, žížaly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#223|223]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]<br /> * Regulace lesa *Dráždivá a výživná hodnota látek v půdě<br /> * Reprodukční síla a doba výsevu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> ** a výživná síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> ** u [[Unkraut|plevele]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> ** a potírání škůdců<br /> * [[Rhythmus|Rytmus]] / rytmický střed (půda) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#92|92]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#328|328]]<br /> * Syrová strava<br /> * Červenka (nemoc)<br /> * Proces míchání (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#352|352]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#353|353]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#354|354]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#355|355]]<br /> * Háďátko řepné [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#255|255]]<br /> * Míchání, kravský rohový hnůj [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]]<br /> ** s míchacím zařízením [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#353|353]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#354|354]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|S}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|S}}<br /> * Osevní plodiny a luštěniny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]<br /> * [[Salz|Sůl]] v potravě<br /> * Sůl ke konzervaci<br /> * Tvorba semen, síla semen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#286|286]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#287|287]]<br /> * Saturn, období Saturna [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Saturnské síly a tepelný stav [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Kyslík jako nositel života [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#109|109]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|292]]<br /> * Potírání škůdců [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]]<br /> ** koncentrací<br /> ** z morálního hlediska<br /> * Přesličkový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#448|448]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#453|453]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#454|454]]<br /> * Ovce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#144|144]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#306|306]]<br /> * Řebříček [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#364|364]]<br /> * Řebříčkový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]]<br /> * Síra [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]<br /> ** řebříčku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]<br /> ** jako zprostředkovatel mezi duchovním a fyzickým [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]<br /> * Prase (domácí prase) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#134|134]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#135|135]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#136|136]]<br /> * Prase a krmení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#136|136]]<br /> * Sociální trojčlennost [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#73|73]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#84|84]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#85|85]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#187|187]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#188|188]]<br /> * Slunečnice [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]]<br /> * Působení Slunce v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]]<br /> ** na zvířeti<br /> ** diferencované zvěrokruhem<br /> * Postřikovač [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#356|356]]<br /> * Chlévský hnůj [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]<br /> * Stájové krmení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#148|148]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]]<br /> * Hnůj na hnojišti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]<br /> * Hvězdářství a působení hvězd [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#207|207]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> * [[Stickstoff|Dusík]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#79|79]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]<br /> ** Význam a vliv [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]<br /> ** Stálost<br /> ** v hromadě hnoje [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> ** Citlivost<br /> ** Vznik v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]<br /> * Dusík / Dusíkaté soli [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#79|79]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#276|276]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#278|278]]<br /> * Obsah dusíku v hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> * Dusík jako fyzický nositel astrality [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#279|279]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|292]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#297|297]]<br /> * Sběrači dusíku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]<br /> * Látková výměna, substance a síly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#272|272]]<br /> * Keře a savci<br /> * Zhušťování substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#261|261]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#263|263]]<br /> * Přeměna substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#294|294]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#341|341]]<br /> * Přeměna substance v organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#294|294]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|T}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|T}}<br /> * Terestrické síly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#205|205]]<br /> * [[Tiere|Zvíře]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#111|111]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]]<br /> ** Kosterní systém [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]]<br /> ** Působení Měsíce a Slunce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> ** Svalový systém [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#266|266]]<br /> ** Příjem potravy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#149|149]]<br /> ** Organismus ve svém členění [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#100|100]]<br /> ** a rostlina v rámci zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#65|65]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#67|67]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]<br /> * Krmení zvířat [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#148|148]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]]<br /> * Zvěrokruh [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#267|267]]<br /> * Svět zvířat (divoká fauna) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#112|112]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]]<br /> * Hnůj z hluboké podestýlky [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#306|306]]<br /> * Rajče [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#311|311]]<br /> ** Působení mrazu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#208|208]]<br /> ** Pěstování<br /> * [[Ton|Jíl]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#209|209]]<br /> ** Přídavek do půdy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#205|205]]<br /> ** Zprostředkovatel mezi vápencem a křemenem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** Zprostředkovatel mezi kosmickým a terestrickým [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#212|212]]<br /> * Jílové minerály [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#209|209]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#210|210]]<br /> * Rašelina v půdě<br /> * Rašelinová drť v kompostové hromadě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#290|290]]<br /> * Sušené řízky<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|U}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|U}}<br /> * Nad a pod zemí v jejich vzájemném působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]]<br /> * Přes léto (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]<br /> * Přezimování (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|347]]<br /> * Přeměna prvků [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#263|263]]<br /> * Potírání havěti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#135|135]]<br /> * [[Unkraut|Plevel]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#214|214]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#242|242]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#246|246]]<br /> * Regulace plevele (mechanická) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#246|246]]<br /> * Popelení semen plevele (příprava &quot;pepře&quot;) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|222]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> * Výuka, zemědělská [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#184|184]]<br /> * Urtica dioica (Kopřiva dvoudomá) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|V}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|V}}<br /> <br /> * Valeriana officinalis (Kozlík lékařský) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]]<br /> * Vegetariánská strava<br /> * Venuše [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> * Venuše ve Štíru<br /> * Trávení (skot) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#153|153]]<br /> * Spalování v organismu<br /> * Zhušťování substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#261|261]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]]<br /> * Ředění (kravský rohový hnůj) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]]<br /> * Dědičnost<br /> * Oživení Země [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#280|280]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#360|360]]<br /> * Učinit hnojivo rozumným [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#333|333]]<br /> * Pokusy, podněty [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]]<br /> * Pokusné plochy, velikost<br /> * Pokusné rostliny (pšenice a vičenec) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Příbuznost světa hmyzu a rostliny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#123|123]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#124|124]]<br /> * Tlení (hmyzí &quot;pepř&quot;)<br /> * Vitalita v půdě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Ptáci (svět ptáků) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]]<br /> * Svět ptáků [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]]<br /> * Chov ptáků a chov hmyzu<br /> * Úplněk [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> ** a déšť<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|W}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|W}}<br /> * Les [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#110|110]]<br /> * Teplo [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#103|103]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#260|260]]<br /> ** a křemen<br /> * Přeměna tepla v organismu (nachlazení)<br /> * Tepelný stav a Saturn [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Voda [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|102]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#208|208]]<br /> ** jako distributor měsíčních sil [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> ** nad a pod zemí [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|102]]<br /> * Vodík a jeho působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#295|295]]<br /> * Obsah vodíku v hnojivu<br /> * Čekanka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]]<br /> * Vinařství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#53|53]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#175|175]]<br /> * Pšenice (sklon k tvorbě semen) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Přežvykování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#151|151]]<br /> * Hnojení luk kompostem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#299|299]]<br /> * Ozimé obilí [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#207|207]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]<br /> * Červi a svět larev v půdě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]]<br /> * Kořen u stromu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]<br /> * Tvary kořenů jako výraz kosmických a terestrických působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#96|96]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Kořenová potrava [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#217|217]]<br /> * Růst kořenů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#216|216]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Kořenové teplo pro rostliny<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|X}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|X}}<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|Y}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|Y}}<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|Z}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|Z}}<br /> * Kozy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#144|144]]<br /> * Šlechtění kulturních rostlin [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#45|45]]<br /> * Šlechtění rostlin pro preparáty<br /> * Bránicový orgán (půda) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]]<br /> * Dvojčlennost živočišného organismu<br /> <br /> &lt;/div&gt;{{GlossarNavigationArtikel|0-9}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|0-9}}<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Filmbeiträge&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> == Filmové příspěvky ==<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Feier_zur_Buchveröffentlichung_von_Manfred_Klett&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Slavnost u příležitosti vydání knihy Manfreda Kletta ===<br /> <br /> [[Datei:Manfred Klett von der Agrartechnologie zur Landbaukunst.PNG|thumb|link=Manfred Klett - Feier zur Buchveröffentlichung: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst, 2021|[[Manfred Klett]] dne 18. července 2021 na [[Dottenfelderhof]]u]]<br /> <br /> Na počest Manfreda se 18. července 2021 v rámci malé slavnosti sešli někteří jeho průvodci na životní cestě, kteří dnes rovněž patří k nejznámějším osobnostem v [[Biologisch-dynamische Landwirtschaft|biologicko-dynamickém]] hnutí. S radostí a úlevou bylo slaveno, že Manfred Klett své nové dílo „'''Od agrotechnologie k umění zemědělství'''&quot; dokončil a vydal. <br /> <br /> '''''[[Manfred Klett - Feier zur Buchveröffentlichung: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst, 2021|Zde najdete přednášku]]'''''<br /> <br /> |&lt;small&gt;[[Manfred Klett|zpět k Manfredu Klettovi ◁]] &lt;/small&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Buchvorstellung_&amp;quot;Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst&amp;quot;_vom_Mitherausgeber_Ueli_Hurter&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Představení knihy „Od agrotechnologie k umění zemědělství&quot; spolunakladatelem Uelim Hurterem ===<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Ueli_Hurter_präsentiert_Buch_Manfred_Klett_von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst.jpg|thumb|link=https://www.youtube.com/watch?v=K_oQWzXnkJc|[[Ueli Hurter]] ]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Zde vidíme vedoucího [[Sektion für Landwirtschaft|Sekce pro zemědělství]] na [[A:Goetheanum|Goetheanu]] v [[A:Dornach|Dornachu]], [[Ueli Hurter]]a. Ueli byl také spolunakladatelem. <br /> <br /> „Tedy to, co se předává do rukou '''mladé generaci''', aby to mohlo být předáno na přinejmenším stejně dobré, ne-li ještě '''dále rozvinuté úrovni''', než jakou sami převzali od generace předchozí. A to nyní ekonomicky, podnikohospodářsky, ale i národohospodářsky vyjádřeno, je právě něco, na co '''autor''' '''poukazuje''', že zde v jádru leží něco, co vlastně '''celá ekonomika hledá, totiž regenerativní hospodářství.'''<br /> <br /> Nacházíme se dnes v celkové situaci s naší planetou Zemí, kde bezpodmínečně a rychle a na mnoha místech potřebujeme přístupy a nasazení směrem k '''hospodářství''', které není pouze '''spotřebovávající''', které není pouze '''zatěžující''', které nezanechává pouze '''negativní dopad''', nýbrž které je '''regenerativní''' – a zemědělství '''přirozeně''' díky své '''blízkosti k životním procesům''', avšak pak '''pochopeno''' jako '''biodynamické''' zemědělství. Pokud to pochopí, může se vlastně stát '''dárcem impulsu''', '''inspirátorem''' '''pro celé hospodářství'''.<br /> <br /> To je v této knize vypracováno a je to výzva, aby '''budoucí generace''' to vypracovaly ještě zřetelněji, aby s tím pracovaly a aby také nezůstávaly pouze v zemědělských souvislostech, nýbrž aby to '''vnášely''' do '''celohospodářského, celospoleč enského dialogu'''.&quot;<br /> <br /> '''''[[Ueli Hurter - Buchvorstellung Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst|zde najdete transkribovanou přednášku]]'''''<br /> <br /> &lt;small&gt;[[Manfred Klett|zpět k Manfredu Klettovi ◁]] &lt;/small&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Einzelnachweise&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Jednotlivé zdroje ===<br /> <br /> [[Kategorie:Autor]]<br /> [[Kategorie:Betriebsorganismus]]<br /> [[Kategorie:Bodenbearbeitung]]<br /> [[Kategorie:Bodenfruchtbarkeit]]<br /> [[Kategorie:Buch]]<br /> [[Kategorie:biologisch-dynamische Landwirtschaft]]<br /> [[Kategorie:biologisch-dynamische Präparate]]<br /> [[Kategorie:biodynamische Landwirtschaft]]<br /> [[Kategorie:Düngung]]<br /> [[Kategorie:Herausragende Persönlichkeit]]<br /> [[Kategorie:Inhaltsangabe (Buch)]]<br /> [[Kategorie:Landbaukunst]]<br /> [[Kategorie:Literatur]]<br /> [[Kategorie:Manfred Klett]]<br /> [[Kategorie:Pionier]]<br /> [[Kategorie:Rudolf Steiner]]<br /> [[Kategorie:Zukunftsimpuls]]<br /> &lt;references /&gt;{{Artikel unten}}</div>

Admin https://biodyn.wiki/index.php?title=Translations:Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/28/cs&diff=28212 2026-06-06T13:09:05Z

<p>Admin: </p> <hr /> <div>'''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zweite Säule:|Druhý pilíř:]]&lt;/big&gt;'''</div>

Admin https://biodyn.wiki/index.php?title=Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/cs&diff=28211 2026-06-06T13:09:00Z

<p>Admin: </p> <hr /> <div>&lt;languages /&gt;<br /> <br /> {{SE|4}}<br /> <br /> {{SE|5}}<br /> <br /> {{SE|7}}<br /> <br /> {{SE|9}}<br /> <br /> [[Datei:Buch Manfred Klett Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst.jpg|mini|right|class=responsive-img|Kniha [[Manfred Klett]], 1. vydání 30. června 2021. Další knihy najdete v [[Literatura|literatuře]].]]<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> &lt;/div&gt;{{SE|4}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Online-Version im biodyn.wiki: © Copyright 2025 by François Hagdorn, Alle Rechte vorbehalten<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Einbandgestaltung: Wolfram Schildt, Lektorat: Hans-Christian Zehnter, Claus Jahncke, Bildkonzepte: Manfred Klett, Umsetzung: Mathias Buess und Ivana Suppan, wo nicht anders angegeben, Satz: Atelier Doppelpunkt, Johannes Onneken, Münchenstein, Druck: Beltz, Grafische Betriebe, Bad Langensalza<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Printversion erhältlich beim Verlag am Goetheanum, 2021, ISBN 978-3-7235-1668-3 [https://goetheanum-verlag.ch www.goetheanum-verlag.ch]{{SE|5}}<br /> &lt;center&gt;<br /> Gewidmet den Mitbegründern der <br /> [[Betriebsgemeinschaft Dottenfelderhof]] (1968)<br /> &lt;/div&gt; <br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> und denjenigen, die aus eigener Urteilskraft im gleichen Sinne <br /> eine neue Landwirtschafts- und Sozialkultur wollen.&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> __NOTOC__{{SE|7}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> &lt;center&gt;<br /> Unter Schmerzen hat unsere<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Muttererde sich verfestigt.<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Unsere Mission ist es,<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> sie wieder zu vergeistigen,<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> indem wir sie durch die<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Kraft unserer Hände<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> umarbeiten zu einem<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> geisterfüllten Kunstwerk.<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ''Rudolf Steiner&lt;ref&gt;Wiedergabe der Worte Rudolf Steiners bei der Grundsteinlegung zum Rosenkreuzertempel der Loge Malsch «Franz von Assisi» nach dem Gedächtnis von Hilde Stockmeyer; aus: Rudolf Steiner: Bilder okkulter Siegel und Säulen, GA 284, Dornach 1993, S. 113.&lt;/ref&gt;'' &lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> {{SE|9}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Inhaltsverzeichnis&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Obsah ===<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Předmluva|Úvodní slovo 17]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Úvod|Předmluva 21]]<br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Erster Teil|První část 25]]&lt;/big&gt;'''<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Polarita průmyslu a zemědělství|Polarita průmyslu a zemědělství 27]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Podmínky výroby v průmyslu a zemědělství|Podmínky produkce v průmyslu a zemědělství 30]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Organismový princip v zemědělství v zrcadle vývoje vědomí lidstva|Princip organismu v zemědělství v zrcadle vývoje lidského vědomí 39]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pravěk|Rané období 39]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Urindická kultura|Praindická kultura 40]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Staroperská kultura|Praperská kultura 42]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kultury starého Egypta a Mezopotámie|Kultury starověkého Egypta a Mezopotámie 46]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Řecko-římská kultura|Řecko-římská kultura 49]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kultura novověku|Kultura novověku 54]]<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kulturní proudy zemědělství až k obratu časů|Kulturní proudy v zemědělství do přelomu letopočtu 56]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Událost obratu časů, Mysterium Golgoty|Událost přelomu letopočtu, mystérium Golgoty 59]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Proměna principu organismu až do novověku|Proměna principu organismu do novověku 61]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Bod a periferie|Bod a okruh 63]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Princip organismu v novověku|Princip organismu v novověku 70]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nové zárodky|Nové klíčky 84]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trojčlennost člověka a zemědělská individualita|Trojčlennost člověka a zemědělská individualita 88]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hofového organismu|Čtyřčlennost člověka a uzavřenost organismu hospodářství 97]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Obraz čtyřčlenné struktury zemědělské individuality|Obraz čtyřčlennosti zemědělské individuality 101]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Fyzická organizace|Fyzická organizace 101]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Životní organizace|Životní organizace 104]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu|Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu 111]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Druhy volně žijící zvěře — orgány organismu statku a krajiny|Druhy divokých zvířat – orgány organismu hospodářství a krajiny 112]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Čtyři skupiny v rámci divoké fauny|Čtyři skupiny v rámci divoké fauny 114]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí zvířata — orgány v organismu statku a krajiny|Domácí zvířata – orgány v organismu hospodářství a krajiny 126]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Včela medonosná|Včela medonosná 130]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí drůbež|Domácí drůbež 131]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí prase|Prase domácí 134]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kůň a osel|Kůň a osel 137]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pes a kočka|Pes a kočka 140]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ovce a koza|Ovce a koza 143]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Skot|Skot 146]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Původ a mýtus|Původ a mýtus 146]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Postavení v hospodářském organismu|Postavení v organismu hospodářství 147]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Bytostná jevenost a bytostné poznání|Projev podstaty a poznání podstaty 149]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ústní trávení|Trávení v tlamě 149]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trávení v bachoru a přežvykování|Trávení v bachoru a přežvykování 150]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přežvykování jako vnímání a třídění látek a sil|Přežvykování, vnímání a třídění látek a sil 151]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trávení v tenkém a tlustém střevě|Trávení v tenkém a tlustém střevě 153]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Práh od vnějšího světa k vnitřnímu|Práh od vnějšího k vnitřnímu světu 154]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Význam rohů a paznehtů|Význam rohů a paznehtů 155]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já|Kosmicko-kvalitativní analýza a základ Já 156]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přebytečné výkony|Nadbytečné výkony 157]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zřeknutí|Zřeknutí se 158]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kravský chov a organismus hospodářství|Stádo skotu a organismus hospodářství 158]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Člověk a Já-organizace zemědělského organismu|Člověk a organizace Já zemědělského organismu 160]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní výzkum jako prostředník mezi bytostí a zjevem|Duchovní bádání jako prostředník mezi podstatě a jevem 160]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Aspekty sociální problematiky|Aspekty sociální problematiky 162]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství|K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství 165]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Chtění ve svobodě, cesta k iniciativnímu společenství|Chtění ve svobodě, cesta ke společenství iniciativy 166]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Cítění v rovnosti, cesta k živoucímu právnímu citu|Cítění v rovnosti, cesta k živému právnímu cítění 169]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Myšlení v lidskosti (bratrství) jako cesta k solidárnímu hospodaření|Myšlení v lidskosti (bratrství), cesta k solidárnímu hospodaření 173]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství|K duchovnímu vývoji a vedení zemědělského hospodářského společenství 177]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní cíl usilování|Duchovní cíl snažení 178]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Praxe spolupráce|Praxe spolupráce 179]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ranní pracovní porada|Ranní pracovní porada 179]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Studijní kruh k obsahům antroposofického duchovního výzkumu|Studijní kroužek k obsahům antroposofického duchovního bádání 180]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pracovní a správní konference|Pracovní a správní konference 180]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Organismus statku a člověkem z vlastního Já chtěná práce|Organismus hospodářství a člověkem z Já chtěná práce 182]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Impulzy biologicko-dynamického zemědělství pro rozvoj sociálního organismu|Impulsy biologicko-dynamického zemědělství pro vývoj sociálního organismu 187]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vůle ve svobodě|Chtění ve svobodě 188]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Cítění v rovnosti|Cítění v rovnosti 194]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Myšlení v bratrství čili lidské sounáležitosti|Myšlení v bratrství neboli lidskosti 197]]<br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zweiter Teil|Druhá část 199]]&lt;/big&gt;'''<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zemědělská individualita a tři pilíře půdní úrodnosti|Zemědělská individualita a tři pilíře úrodnosti půdy 201]]<br /> <br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Erste Säule:|První pilíř:]]&lt;/big&gt;'''<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě zpracování půdy ve spojitosti s vývoji půdy v ročním koloběhu|O podstatě obdělávání půdy v souvislosti s vývojem půdy v běhu roku 205]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Půda|Půda 205]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zimní proces a zpracování půdy|Zimní proces a obdělávání půdy 207]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vznik mrazové drobtovitosti půdy|Vytváření mrazové drobivosti 208]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vznik tonmineralů a jejich nová tvorba|Vznik jílových minerálů a jejich novotvorba 209]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nositelství a uchovávání kosmických formativních sil v ročním koloběhu|Nositelská role a uchovávání kosmických tvarotvorných sil v běhu roku 211]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Jarní proces a zpracování půdy|Jarní proces a obdělávání půdy 213]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#V předjaří|V předjaří 213]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Na jaře|Na jaře 214]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Tvorba krusty a zpracování kůže půdy|Tvorba krusty a ošetřování kůže půdy 219]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Letní proces a zpracování půdy|Letní proces a obdělávání půdy 220]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Podmítka, mulčovací zpracování, budování humusu a činnost půdních živočichů|Podmítka, mulčování, tvorba humusu a činnost půdních živočichů 220]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Tvorba plodů a zrání|Tvorba plodu a zrání 224]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nářadí pro letní mulčování|Nářadí pro letní mulčování 227]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Podzimní proces a zpracování půdy|Podzimní proces a obdělávání půdy 228]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zrání, proměna, umírání|Zrání, proměna, umírání 228]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zpracování půdy na podzim|Obdělávání půdy na podzim 230]]<br /> <br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zweite Säule:|Druhý pilíř:]]&lt;/big&gt;'''<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#O podstatě střídání plodin|O podstatě osevního postupu 235]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Střídání plodin a životní organizace zemědělského organismu|Osevní postup a životní organizace zemědělského organismu 235]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#K systému střídání plodin|K systému osevního postupu 237]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Osevní postup a humusové hospodářství|Osevní postup a hospodaření s humusem 238]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Osevní postup a pěstování meziplodin|Osevní postup a pěstování meziplodin 239]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Střídání plodin a mobilizace minerálů, vázání dusíku|Osevní postup a rozklad minerálů, vázání dusíku 241]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele|Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele 242]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Metoda spálení semen plevelů na popel|Postup zpopelňování semen plevelů 244]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Mechanická regulace plevelů|Mechanická regulace plevelů 246]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Plevele a plevelné trávy v obilninách|Plevele a trávy ve stébelninách 247]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Plevele a plevelné trávy v okopaninách|Plevele a trávy v okopaninách 248]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Plevele a plevelné trávy v pěstování krmných rostlin|Plevele a trávy při pěstování pícnin 249]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Střídání plodin, choroby a škůdci|Osevní postup, choroby a napadení škůdci 250]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Choroby obilnin podmíněné střídáním plodin|Choroby stébelnin podmíněné osevním postupem 253]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Choroby okopanin podmíněné osevním postupem|Choroby okopanin podmíněné osevním postupem 254]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Choroby krmných rostlin podmíněné osevním postupem|Choroby pícnin podmíněné osevním postupem 255]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Osevní postup ve vztahu k hnojení, humusové bilanci a obdělávání pluhem|Osevní postup ve vztahu k hnojení, bilanci humusu a orbě 257]]<br /> <br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Dritte Säule:|Třetí pilíř:]]&lt;/big&gt;'''<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#O podstatě hnojení|O podstatě hnojení 259]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#K otázce látky a sil|K otázce látek a sil 259]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#K otázce ducha, bytosti a individuality|K otázce ducha, podstaty a individuality 268]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Otázka hnojení a zemědělská individualita|Otázka hnojení a zemědělská individualita 271]]<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stupeň 0: Aplikace minerálních látek|Stupeň 0: Použití minerálních látek 274]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Aplikace dusíkatých solí|Použití dusíkatých solí 275]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Použití kamenných moučí|Použití kamenných mouček 281]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stupeň 1: Hnojení ze živého rostlinné přírody|Stupeň 1: Hnojení z živého z rostlinné přirozenosti 286]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#O podstatě kompostování|O podstatě kompostování 287]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#1. Tepelná fáze|1. Fáze tepla 291]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#2. Fáze vzdušného dýchání a odplynění|2. Fáze dýchání vzduchu a odplyňování 292]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#3. Vodní čili proměnová fáze|3. Vodní neboli proměňovací fáze 294]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#4. Fáze pozeměšťování|4. Fáze přeměny v zeminu 295]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Použití kompostu|Použití kompostu 299]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompostové hnojení luk a pastvin|Hnojení luk a pastvin kompostem 299]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompostové hnojení v zahradnictví|Hnojení kompostem v zahradnictví 300]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompostové hnojení v ovocnářství|Hnojení kompostem v ovocnářství 301]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stupeň 2: Hnojení z duševní přírody domácích zvířat|Stupeň 2: Hnojení z duševna přirozenosti domácích zvířat 303]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Uchovávání hnojiv ze stáda hospodářských zvířat|Uchovávání hnojiv ze stavu domácích zvířat 304]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hnůj z hlubokého stojení|Hnůj z hluboké podestýlky 305]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hromadový hnůj|Hnůj z hnojiště 307]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hnojový kompost|Kompost z hnoje 307]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kejda|Močůvka 309]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Využití statkem vlastního živočišného hnoje|Použití vlastních živočišných hnojiv 311]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Účinnost hoferních živočišných hnojiv|Účinnost vlastních živočišných hnojiv 312]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Pokus světlo-stín|Pokus se světlem a stínem 313]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hodnocení morfologickými nálezy|Hodnocení na základě morfologických nálezů 314]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hodnocení na základě analytických nálezů|Hodnocení na základě analytických nálezů 317]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hodnocení krystaldiagnostickou metodou chloridukřemičitanové krystalizace|Hodnocení krystalizačně-diagnostickou metodou krystalizace chloridu měďnatého 318]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka|Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka 323]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Vylučování látkové výměny|Výměšky látkové výměny 323]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Duchovní činnost v práci|Duchovní činnost v práci 324]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty|Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty 325]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Duchovněvědecká výzkumná cesta|Duchovněvědná cesta bádání 329]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Přírodovědně-goetheánská výzkumná cesta|Přírodovědně-goetheanistická cesta bádání 331]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výzkumná cesta zkušenosti vůle|Cesta bádání skrze zkušenost vůle 332]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výroba, použití a účinnost preparátů v průběhu roku|Výroba, použití a účinnost preparátů v běhu roku 334]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Základní aspekty k metodice výroby a aplikace preparátů|Základní aspekty metodiky výroby a použití preparátů 336]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci|Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci 339]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty|Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty 344]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Rohomistový a rohokřemenný preparát — výroba, použití a účinnost&lt;ref&gt;Die folgende Darstellung ist eine überarbeitete Fassung von Beiträgen des Verfassers in Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft''– Gedanken, Erfahrungen, Forschungsergebnisse, eine Werkstattarbeit, Dornach 2007, S. 93–107.&lt;/ref&gt;|Preparát z rohového hnoje a rohového křemene – výroba, použití a účinnost 344]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Rohomistový preparát|Preparát z rohového hnoje 344]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Preparace v rytmu roku|Preparát z rohového křemene 348]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Proces míchání|Proces míchání 351]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Použití|Použití 356]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Účinnost|Účinnost 357]]<br /> * '''[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Die Kompost- oder Düngerpräparate|Kompostové neboli hnojivé preparáty 360]]'''<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompozice preparátu ze řebříčku|Kompozice řebříčkového preparátu 361]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stupně účinnosti|Stupně účinnosti 370]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Složení heřmánkového preparátu|Kompozice heřmánkového preparátu 372]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompozice kopřivového preparátu|Kompozice kopřivového preparátu 379]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#K otázce přeměny látek|K otázce přeměny látek 384]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompozice přípravku z dubové kůry|Kompozice preparátu z dubové kůry 389]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Dub, jeho kůra a borka|Dub, jeho kůra a borka 389]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Lebka hospodářského zvířete|Lebka domácího zvířete 395]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Preparace dubové kůry-borky|Preparace dubové kůry-borky 400]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompozice preparátu z pampelišky|Kompozice pampeliškového preparátu 405]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zjevný obraz pampelišky|Vzhled pampelišky 406]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kořen|Kořen 407]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výhonek a list|Výhon a list 408]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Květ|Květ 409]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Mléčná šťáva|Mléčná šťáva 411]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Pobřišnice resp. okruží skotu|Pobřišnice neboli okruží skotu 415]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kroky preparace|Kroky preparace 420]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Použití a účinnost|Použití a účinnost 424]]<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Složení přípravku z kozlíku|Kompozice kozlíkového preparátu 427]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zjevný obraz kozlíku|Vzhled kozlíku 428]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kořen|Kořen 430]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stonek|Stonek 431]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Posloupnost listů|Posloupnost listů 432]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Květ|Květ 434]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výroba a použití|Výroba a použití 438]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Předběžné poznámky k bytostné účinnosti|Předběžné poznámky k účinnosti 440]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Účinnost|Účinnost 446]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Přípravek z přesličky rolní|Přesličkový preparát 448]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zevní podoba|Vzhledová forma 449]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Rhizomová kořenová sféra, vegetativní a generativní rozmnožování|Sféra oddenku a kořene, vegetativní a generativní rozmnožování 450]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Nadzemní výhonok a křemičitý proces|Nadzemní výhon a křemičitý proces 451]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výroba a použití|Výroba a použití 453]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Účinnost přípravku z přesličky|Účinnost přesličkového preparátu 454]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení při vytváření nového středu — celkový pohled|Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení za vzniku nového středu – souhrnný pohled 456]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Řada preparátových rostlin|Řada preparátových rostlin 456]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Řada živočišných orgánových obalů|Řada živočišných orgánových obalů 461]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hnojivé preparáty v jejich celostném působení|Hnojivé preparáty v jejich celostním působení 469]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Praxe zemědělského umění ve třech krocích|Praxe umění zemědělství ve třech krocích 473]]<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Poděkování|Poděkování 483]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Životopis Manfreda Kletta|Životopis Manfreda Kletta 485]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Věcný rejstřík|Věcný rejstřík 486]]<br /> __NOTOC__ {{SE|16}}<br /> <br /> [[Datei:Manfred Klett bei einer Geologievorlesung.jpeg|frame|zentriert|&lt;center&gt;&lt;small&gt;[[Manfred Klett]] na přednášce z geologie se studenty [[Landbauschule Dottenfelderhof]] v roce 2009 © Copyright 2021 by Landbauschule des Dottenfelderhof.&lt;/small&gt;&lt;center/&gt;]]<br /> <br /> {{SE|17}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Geleitwort&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Předmluva ===<br /> <br /> Předložená kniha «Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst» smí být označena jako souhrn životního díla [[Manfred Klett|Manfreda Kletta]].<br /> <br /> Manfred Klett, ročník 1933, je doyen biodynamického hnutí. Poté, co po celá desetiletí vedle své praktické činnosti a odpovědností cestoval světem jako řečník, přednášející a partner v rozhovorech, mohl by se nyní zdát, že žije v klidném starobylém ústraní. Tento obraz klame, neboť z vnějšího klidu vstupuje Manfred Klett nyní ještě jednou do veřejnosti s obsáhlým dílem. A kdo ho zná, tuší bezprostředně, co nám tím Manfred Klett vkládá do rukou: kvintesenci svého celoživotního působení pro zemědělství budoucnosti. Zpětně jsou plody života prohledány a seřazeny; strukturovaná inventura toho, čím zemědělství bylo a je. Výhledově stojí před námi výzva pro nastupující generace ve smyslu pracovních směrů, k uchopení toho, co v sobě zemědělství nese jako budoucnostní potenciál.<br /> <br /> První podtitul «Wesenszüge des biologisch-dynamischen Landbaus» lze chápat jako souhrnný obsah. Ano, jde o biologicko-dynamické zemědělství, ale nikoli ve smyslu pohledu zevnitř, vnitřního dorozumívání biodynamického společenství se sebou samým. Jde tedy o pohled zvenčí? Ani to ne, neboť zvenčí se v tomto spisu vůbec nic neposuzuje. Bylo by však možné říci, že jde o pohled ‹navenek›. Pohled, v němž to, co nazýváme ‹biodynamickým›, je zkoumáno za hranicemi hnutí a jeho sebepojetí, aby se v jeho podstatných rysech nalezlo něco z toho, čím zemědělství je svým určením. To je velký nárok, který vyžaduje pevné odůvodnění. Předložené dílo lze číst jako toto odůvodnění, a domnívám se také, že ve smyslu autora tak má být čteno — a sice jak podle obsahu, tak podle stylu. Obsahově zahrnuje mimo jiné<br /> <br /> * dějiny zemědělství v jeho vztahu ke kulturnímu a vědomostnímu vývoji západního lidstva<br /> * sociálně-hospodářskou studii o vztahu průmyslu a zemědělství<br /> * nauku o zemědělském organismu v jeho tří- a čtyřčlenném uspořádání {{SE|18}}<br /> <br /> * zkoumání pojmu ‹zemědělská individualita›<br /> * v rámci tří pilířů polního hospodářství – zpracování půdy, osevního postupu a hnojení – podrobné pojednání o biodynamických preparátech<br /> * učebnici pro biodynamické zemědělce<br /> * učebnici pro hospodářská společenství a asociativní iniciativy v okolí statků<br /> <br /> Co se stylu týče, lze odůvodnění v nejlepším smyslu nazvat goetheanistickým. To znamená, není abstraktně-logické a systematické, nýbrž orientuje se na fenomén. Biografie autora je životem pro a s biodynamickým impulsem. Konkrétní pracovní zkušenosti a zásadní myšlenkové objevy k sobě patří. Prožitý život je vzájemným proplétáním obojího, a předložená práce zůstává tomuto jazyku života věrna. Konkrétní praxe – ať na poli, ve stáji nebo na pracovní poradě – a fenomenální formulace o půdě, domácích zvířatech nebo spolupráci stojí blízko sebe. To je záměrné. Styl lze označit jako ‹reálně-ideální›. A je uskutečněním toho, co Manfred Klett v názvu nazývá ‹umění zemědělství›. Reálné se neztrácí atomisticky v jednotlivostech dat a faktů a ideální se neztrácí v abstraktnosti obecného; hledají se navzájem a vzájemně se oplodňují k vyšší jednotě; toto umění smí být nazváno uměním zemědělství.<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> &lt;nowiki&gt;***&lt;/nowiki&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Z mnoha témat jsou dvě zpracována překvapivě podrobně. Prvním tematickým okruhem je sociálně-hospodářská analýza současného stavu zemědělství. Stručně řečeno: zemědělství se industrializovalo, aniž by kdy mohlo být průmyslem. Tvorba kapitálu a kapitálový výnos jsou zemědělství, nakolik má ještě cokoli společného s ‹půdou›, svou bytostnou povahou cizí. Naproti tomu mu je vlastní to, co průmysl nezná: svá výrobní prostředky – půdu, rostliny, zvířata – ve výrobním procesu nespotřebovává, nýbrž zachovává nebo zlepšuje. Tato pozitivní bilance ve smyslu hospodářství života Země, včetně vodního hospodářství a klimatu, je jeho skutečným národohospodářským přínosem; a autor vede celé pojednání tak, aby tento pohled byl osvětlen z budoucnosti. Neboť tím roste biodynamickému zemědělství sociálně-tvůrčí úkol, který ještě není v takové míře rozpoznán a uchopen, jak je to v tomto spisu vylíčeno. Vše {{SE|19}}<br /> <br /> Svět hledá trvale udržitelnou bilanci světového hospodářství – zde je ukázán jeden počáteční bod a tím vyslovena výzva, aby byl rozvíjen a vnesen do rozhovoru.<br /> <br /> Druhým tematickým okruhem jsou biodynamické preparáty. Tím dává autor najevo, že nenápadné přídavky k hnojení považuje za nanejvýš podstatné. Spojíme-li to s názvem knihy, lze formulovat: Preparáty jsou zvláště ‹umění zemědělství›, jsou ‹bytostí› biodynamického zemědělství a jsou to právě preparáty, které umožňují ‹zemědělství budoucnosti›. Jak je třeba zaměřit pohled, aby toto záměrné zdůraznění preparátů bylo srozumitelné? Směr pohledu Manfreda Kletta je základní vztah člověka a přírody. V tomto vztahu se s preparáty a skrze preparáty uskutečňuje přepólování brání a dávání: Člověk může dnes jako individuální člověk z mohutnosti své ‹duchovní duše› tvořivě, téměř jako umělec, zasahovat do vnitřního uspořádání přírody, a ona – příroda, která jej, člověka, vždy nesla a z jejíhož lůna jako pozemská bytost vyšel – může a chce se tomuto dalšímu kultivování prostřednictvím díla lidských rukou svěřit. Tento широký pohled na preparáty patří k zemědělskému odkazu, který je zde obsažen. Neříká se nic menšího než to, že tisíce let stará agri-kultura dostává skrze biodynamické preparáty obnovovací impuls, jenž jí vůbec otevírá budoucnost.<br /> <br /> ***<br /> <br /> Je výslovnou vůlí Manfreda Kletta, aby tato kniha byla vydána a zveřejněna v Goetheannu. Sektion für Landwirtschaft a nakladatelství Goetheana tomu rádi vyhověly. Sektion für Landwirtschaft je jako jedna z jedenácti sekcí nedílnou součástí Svobodné vysoké školy pro duchovní vědu při Goetheannu. Tato vysoká škola usiluje o to, aby pracovala z antroposofie. Aktuálně se chápe zejména tak, že se chce artikulovat v dění doby, aby přispívala k velkým výzvám přítomnosti. Přitom jde v každém odborném oboru o otázku: Jak může v veškeré technice a složitosti poznání člověka jako ‹Anthropa› poskytnout orientaci pro budoucnost? A jde také v každé pracovní oblasti o otázku: Jak mohou lidé, kteří konkrétně pracují – například v zemědělství –, pěstovat badatelské smýšlení? Kniha Manfreda Kletta do tohoto zaměření vysoké školy vynikajícím způsobem zapadá. Za prvé {{SE|20}}<br /> <br /> se snaží myslet zemědělství ve všech jeho aspektech důsledně z člověka. Paradigmatická věta z Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera, „der Mensch wird zur Grundlage gemacht&quot;, se autorovi stává pramenem, skrze nějž se mnoho dlouho známého objevuje v novém světle. Kniha je ale rovněž úrodou života, který stál vždy také v praxi činného a podnikatelského zemědělství, a může tak být příkladem a zdrojem inspirace pro mnohé rolníky a rolnice, aby se chápali jako výzkumníci z praxe a tak se uplatňovali.<br /> <br /> ‹Landbaukunst› stojí jako cílová orientace v názvu knihy, a lze se ptát: Má to přinést řešení pro výzvy klimatické změny, půdní eroze, výživy světa? Odpověď může znít: Ano, neboť umění, umění zemědělství znamená: Každý a každá se svým individuálním nasazením, na svém zcela zvláštním místě žije nenahraditelný příspěvek. Každý statek, každé místo, kde se pracuje ve smyslu této knihy, je reprezentantem Země, která nám byla svěřena ke kultivaci.<br /> <br /> Kniha vychází v roce 2021. Dovoluji si ji doporučit čtenářstvu a chápat ji jako preludium ke stým výročím Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera z roku 1924 v Koberwitz. Stojíme na konci prvního století biodynamického zemědělství. A tím vyvstává otázka: Co je nyní třeba činit s ohledem na druhé století působení biodynamického impulsu? Stojíme dnes před místy obtížnými skutečnostmi na statcích a v oblasti odbytu. Ale známe také principy a základní myšlenky z antroposofie, z nichž čerpáme naději, že u těchto skutečností nestroskotáme. Máme možnost rozvíjet sebe i zemědělství z budoucnosti a tak nejen vést problémy zemědělství k řešení a otevírat jeho budoucnost, nýbrž také získávat impulsy budoucnosti pro přírodní stránku světa a sociální utváření lidského života. K tomu nás Manfred Klett vyzývá.<br /> <br /> Pro [[Sektion für Landwirtschaft|Sekci pro zemědělství]] na Goetheanu <br /> <br /> [[Ueli Hurter]] {{SE|21}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vorwort&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Úvod ===<br /> <br /> Žádné mírové období novějších dějin neztížilo člověku tak jako to současné možnost utvářet zemědělský podnik do budoucnosti z jeho vlastních, zemsko-kosmických životních zákonů. Toto tvrzení udivuje, existují přece subvence a růstu nakloněný biorrtrh. A nezměnily se biofarmářství v místa nákupu a setkávání? Ano, jistě! Ale to vše zakrývá rozsáhlý deficit ovládající společenský život. Na třech oblastech lze tento deficit prožívat existenciálně:<br /> <br /> # Přes veškeré skvělé poznatky o přírodě a bohatství jejích projevů žije člověk dnes v dosud nevídaném odtrženém, emancipovaném vztahu k ní. Fenomény vznešenosti stvoření, jež leží před očima, se vytrácejí ze zorného pole. Teprve tehdy se to stane zcela jasným, když se z úrovně vědění, jež lze mít dnes, člověk pokusí utvářet kus země zemědělského podniku v živou celistvost. Člověk si povšimne, že pojmy se nekryjí se skutečností, do níž pracuje. Jsou vůči ní mrtvé, neboť mají vztah pouze k fyzicko-anorganickému. Co lze s těmito pojmy dělat, je zakládání říše vedle přírody – říše technologií. S nimi hrozí, že se člověk z přírody zcela vyloučí; staví se vedle ní jako divák, řídí zvenčí a je na cestě, kdy svoji řídící funkci zcela předá «inteligentnímu», sebe samého řídícímu digitálnímu systému. Skrze svůj pojmový svět vytváří duchovně-duševně v sobě samém i v přírodě kolem sebe poušť. Tu žízní a může se vynořit otázka, jak lze vlastní myšlenky tak oživit, aby nezůstaly pouze mrtvým odrazem smyslově vnímatelného, nýbrž staly se duchem prostoupenými prožitými idejemi, jež mají vztah k bytostnému bytí kolem nás. Jakou výcvikovou cestu je třeba nastoupit v myšlení, cítění a vůli, aby bylo možné překlenout s plným vědomím propast mezi prožitkem vlastního bytí a přírodou, bytím světa? Kde jsou lidé, kteří usilují o takové ideové schopnosti, kde jsou četné ruce, jež z těchto idejí chtějí utvářet kus země v malý vesmír, v organismus zemědělského statku? Toto uskutečnit je umělecký akt, a to v dvojím smyslu: vědomě se stát duchu, jenž ztuhl do uměleckého díla přírody, a z této {{SE|22}}duchovní gesinnung přivádět lidi k iniciativním společenstvím, která z vlastních sil utvářejí zemědělské podniky jako umělecká díla nového, budoucnosti otevřeného druhu. Kde se to děje byť jen v náznacích, tam padají civilizační zdi.<br /> # Zemědělství je doslova dušeno záplavou zákonů, nařízení, opatření, regulací, kontrol. Toto právní houští se stává stále hustším a zapleteným s každou katastrofou, kterou způsobí selhání v industrializovaném intenzivním pěstování (biocidy)&lt;ref&gt;Viz k tomu např.: Mathias Forster, Christopher Schümann: Das Gift und wir, Frankfurt a.M. 2020, 448 S.&lt;/ref&gt; nebo v velkochovu (např. BSE)&lt;ref&gt;BSE: zkratka pro «Bovine spongiforme Enzephalopathie», epizootie také známá jako «nemoc šílených krav», způsobená především chybným krmením skotu živočišnými bílkovinami. («Bovine spongiforme Enzephalopathie» – bovinní spongiformní encefalopatie; onemocnění způsobená zkrmováním živočišných bílkovin dobytku.)&lt;/ref&gt;. Tento nátlak k přebujícímu byrokratismu, který pak postihuje všechny, brzdí vlastní iniciativu působit právo-tvořivě. Nedovoluje vzejít důvěře, duchovní substanci práva prožívaného od člověka k člověku. Každý má na zřeteli jen sebe a žije kolem druhého. Právo se stává jakousi «technologií poručnictví». Podaří-li se však na místě prostřednictvím společně pěstovaného ideového myšlení probudit vůli k činu, dostane právní cit potravu. Člověk se učí cítit, co je v konkrétní spolupráci hospodářského společenství spravedlivé, jak se práce člení podle schopností, jak se utvářejí vlastnické poměry ohledně půdy a kapitálu, jak příjmová a bytová práva atd. Opět se otevírá výcvikové pole, tentokrát pole cítění, skrze něž se společenství učí budovat sociální umělecké dílo nezištnějším, důvěryplnějším způsobem. V krocích vývoje vyzařuje a naplňuje právní cítění lidí životem i v okruhu zemědělského podniku.<br /> # Na hospodářském poli stojí zemědělství pod tlakem anonymních, ceny diktujících trhů, technologie kalkulujícího egoismu. Jemu svojí podstatou cizí, enormně vysoká potřeba kapitálu ohledně nákupu výrobních prostředků (jako stroje, hnojiva, krmiva, prostředky pro ošetřování rostlin a zvířat, biocidy, energie atd.) ho nutí k jednostranné, životní prostředí zatěžující masové produkci, která zase zlevňuje ceny, celosvětově vyvolává vytlačovací konkurenci, napomáhá globalizaci zemědělských trhů a nese odpovědnost za hladomory ve třetích zemích. Zemědělství, visící na{{SE|23}}vodítku kapitálových zájmů, je odcizeno samo sobě; je skrz naskrz komercializováno. Nacházet cesty a prostředky, jak z tohoto vězení uniknout, představuje dnes pro každý zemědělský podnik největší výzvu. Překonat tyto zdi může pak uspět, pokud se statek hospodářsky asociuje s dalším zpracováním, obchodem a spotřebitelstvem v regionu. Zde se otevírá třetí, zcela do budoucnosti namířené výcvikové pole v sociálním. Pohled se rozšiřuje za hranice statku do sociálního prostředí. Hledá se a nacházejí hospodářští partneři, kteří jsou ochotni svou hospodářskou činnost postavit do služeb asociativního spolubytí a orientovat ji na blaho všech zúčastněných. Strebovaným cílem je vytvořit s asociací umělecké dílo «bratrství» nejprve vycházeje ze statku a v regionálním rámci mezi hospodářskými partnery. Jedná se o umění učit se myslet v pospolitosti při pěstování společného smyslu hospodářské skutečnosti obrazně v jejich souvislostech. Nacházejí svůj výraz v kultuře dohod o nezištném jednání ohledně regionálního pokrytí potřeb a nalézání spravedlivé ceny.<br /> <br /> Zemědělství 20./21. století se stává stále více otázkou ekologickou a – ještě dále sahající – otázkou vzdělávání Země, ve smyslu Novalisova «Zur Bildung der Erde sind wir berufen» («Jsme povoláni k utváření Země»).&lt;ref&gt;«Wir sind auf einer Mission: zur Bildung der Erde sind wir berufen», Novalis (1772–1801, básník německé romantiky), Blüthenstaub, ''&lt;nowiki/&gt;''§ 32. – «Jsme na misi: jsme povoláni k utváření Země.»&lt;/ref&gt; Zároveň však – a v jeho nesmírném dosahu je to dosud málo rozpoznáno – představuje dnes zemědělství, přesahujíc celý civilizační život, sociální otázku. Je to ono, co hlasitě volá po proměně smýšlení ve vědomí člověka vůči věcem a bytostem přírody. Člověk vystoupil ze stvoření k samostatnému, svobodnému tvůrčímu bytí. Chce to «připustit» a podle toho jednat? Chce se místo sloužení pouze sobě nezištně a odvážně zasadit za ostatní a za jiné? Zemědělství postrádá, jak se stalo pod dominancí racionální technologie a jak pod trendem k digitálnímu řízení stále více stávat slibuje, kulturně obnovujících impulsů. Ti však, kdo mají odvahu hospodařit biologicko-dynamicky podle vlastních poznatků, si brzy povšimnou, že ze zárodečných počátků ostrůvkovitě rozkvétá nová kultura, která vyzařuje. Jsou pak naplněni jistotou, že nastoupená cesta, kolik překážek se jim {{SE|24}}<br /> <br /> také – snad jen z maloměšťácké malodušnosti a zpátečnictví – staví do cesty, je zde a nyní schůdná.<br /> <br /> Tato kniha chce ukázat na vnitřní a vnější kroky této cesty, jak se vynořují pro toho, kdo se ji pokouší jít z poznatků antroposofické duchovní vědy v biologicko-dynamickém zemědělství. Na této cestě se člověk prožívá vždy jako ten, kdo stojí na začátku. Ideje získané z duchovní vědy jsou vodící hvězdou každodenní práce, co je uskutečnitelné, je dílem fragmentárním ve vývoji, jehož plodnost teprve odhaluje tvůrčí síla těchto idejí, a tím i jejich pravdu. Teprve v idejemi vedené práci tkví pramen prožívání pravdy. Člověk si při tom uvědomuje skutečnost, že úsilí biologicko-dynamického zemědělství není časově podmíněnou alternativou jako jiné k chemicko-technickému zemědělství, nýbrž vědomostně-historicky navazuje na červenou nit, která se táhne v neustálé metamorfóze dějinami předkřesťanských vysokých kultur a věky po Obratu časů až do dneška. Stane-li se člověk tohoto vědomým, ožije idea vývoje. Vlastní ideál se naplňuje jistotou poznání; člověk se cítí sám jako ten, kdo se stává, vsazen do úkolu, jenž impulzuje k uchopení červené niti, aby na ní do budoucnosti pokračoval v přadení, v vědomě cvičícím překonávání úvodem zmíněné emancipační propasti mezi člověkem a světem.<br /> <br /> [[Dottenfelderhof]], podzim 2020 <br /> <br /> Manfred Klett {{SE|25}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Erster_Teil&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''První část''' ===<br /> <br /> {{SE|27}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Polarität_von_Industrie_und_Landwirtschaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Polarita průmyslu a zemědělství ===<br /> <br /> Podíváme-li se na situaci v zemědělství nejen v celé Evropě, kde bylo západně-křesťanské zemědělství kdysi kulturotvorné, ale po celém světě, nemýlíme se v úsudku, že ztratilo svůj někdejší kulturní význam a nakonec se stalo jakousi zátěží civilizačního vývoje. Svědčí o tom přemíra skutečností. Zemědělství jako kulturotvorný impuls, který se v největší rozmanitosti rozšířil a prožíval napříč zeměmi a národy světa, ustoupilo civilizační uniformitě. Jako nosný kulturní prvek lidstva propadlo smrti. Vždy, když něco umírá, je na současníky vznesen požadavek, aby si takovou smrt uvědomili, stejně jako její okolnosti a možnosti vývoje, které mohou z této smrti vzejít jako nové životní zárodky. Člověk, jenž dospěl k sebevědomí, potřebuje prožitek prahu smrti. Teprve smrt probouzí a osvobozuje poznávající pohled pro otázky, jaké poznatky je třeba získat, jaké podmínky je třeba vytvořit, aby mohl vzniknout nový život a bytí, tedy jakési vzkříšení k novému kulturnímu poslání.<br /> <br /> Těchto otázek se, ovšem s vynecháním člověka, který si tyto otázky teprve klade, ve velmi omezené míře ujaly vědy. Z výzkumu čistě fyzické, vypočitatelné části skutečnosti přírodního celku, jdoucího do nejzazších podrobností, vzešly obrovské materiálně-ekonomické úspěchy, které lidi stále hlouběji vtahovaly do područí vědecky podložených technologických způsobů výroby. Rolnické zemědělství v tiché sociální revoluci bezděky propadlo, zpočátku pomalu a od 60. let 20. století mílovými kroky, industrializaci, a tím i své kulturní smrti.<br /> <br /> V předtuše tohoto vývoje ožila na počátku 20. století v několika málo lidech vůle hledat cesty k reformě zemědělství z pramenů jemu vlastní životní zákonitosti, z jeho vlastního eticko-morálního fondu. Církev sice ještě byla ve vsi přítomna, ale její síla slábla, než aby mohla být rolníkovi na cestě do moderny, ke svobodnému sebeurčení a tím i při zacházení s novými technickými možnostmi nadále duchovně-morální průvodkyní. Mezi těmi několika málo jich bylo jen pár, kteří se na základě své profesní praxe probudili ke konkrétním otázkám po metamorfóze {{SE|28}}<br /> <br /> starého v nové, budoucí. S těmito otázkami se obrátili na Rudolfa Steinera (1861–1925), zakladatele antroposofické duchovní vědy, s prosbou o vodítka k obnově zemědělství do budoucna. Této prosbě bylo vyhověno o Letnicích roku 1924 „Zemědělským kurzem“, který v rámci souborného vydání díla Rudolfa Steinera obdržel titul „Duchovněvědné základy pro zdárný rozvoj zemědělství“.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''<br /> Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtscht'', GA 327, Dornach 1999.&lt;/ref&gt; Kurz se konal na statku zámku Koberwitz (dnes Kobierzyce) u Vratislavi (dnes Wrocław v Polsku) ve Slezsku.&lt;ref&gt;Zámek Koberwitz existuje dodnes a od roku 1997 je sídlem polské obecní správy v Kobierzycích.&lt;/ref&gt; V osmi přednáškách je pohled zaměřen na souvislosti idejí, které vyzývají tvůrčí sílu člověka k činnosti ve dvou směrech. Jednak dovnitř, tím, že se člověk snaží tyto ideje duchovního bádání myslet v obrazech a myšlením je nechat stát se prožitkem. Jednak navenek, tím, že se člověk z tohoto prožívání idejí snaží utvářet přírodu určitého místa na zemi nad rámec přírodou daného bytí v celek zemědělství. Tento přístup předpokládá badatelské smýšlení jak ve vztahu k tomu, co se smyslům jeví jako přírodní základ statku, tak ve vztahu k tomu, co se jako výsledek duchovního bádání zjevuje myslícímu vědomí. Toto vědecké smýšlení otevírá svět skutečností smyslové i nadsmyslové povahy a zároveň kontext jejich vzájemných vztahů. V rozjímání o takových vztahových souvislostech, např. mezi sluncem a listovou zelení, měsíčními rytmy a povětrnostními jevy, květem a opylujícím hmyzem, žížalou a tvorbou humusu atd., se vytváří půda pro vnitřní prožitek, z něhož může vyrašit každý čin jako umělecký akt. V tomto smyslu je praxe antroposoficky orientovaného zemědělství skrz naskrz uměleckým děním: vnitřně vypracovaný prožitek idejí se přes most práce projevuje navenek. To, co je vyloženo ve výkladech Rudolfa Steinera v „Umění a poznání umění“&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Kunst und Kunsterkens'', GA 271, Dornach 1985, viz zejména přednášky z 15. a 17. února a 5. a 6. května 1918.&lt;/ref&gt;, lze zkráceně formulovat takto: Umění nastává, když se smyslové, žijící v nazírání, a – v něm skryté – nadsmyslové zvnitřní v hlubinách duše v prožitek a z tohoto prožitku se projeví ve vnějším světě. Umění takto raší {{SE|29}}<br /> <br /> z duše člověka. „Lidé tak získají schopnost vytvořit něco, co obohacuje zemi, co je na zemi nové, co by bez tvé schopnosti [umělce; pozn. autora] neexistovalo, co je na zemi jako zárodek budoucnosti.“&lt;ref&gt;Tamtéž, přednáška z 28. října 1909, s. 76.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Například úrodnost půdy je zrcadlem toho, jak detailně a zároveň komplexně jsou ve mně živé ideje, které představují tři pilíře skutečné půdní kultury, totiž: zpracování půdy, střídání plodin a hnojení.&lt;ref&gt;Vztah mezi prožíváním idejí a úrodností půdy je podrobně pojednán ve druhé části knihy.&lt;/ref&gt; Tento příklad lze rozšířit na celek statku. Ten je zrcadlem toho, jaký obraz statku je živý v tamním pracovním společenství, a stejně tak jej lze specifikovat na každý jednotlivý úkon při zacházení s oživenou a oduševnělou přírodou.<br /> <br /> Z uplatňování poznatků přírodních věd vzniká technika. Je produktem lidského vynalézavého ducha a zacházení se zákony, látkami a silami, které působí v neživé, tj. čistě fyzické přírodě. Pouze technický postup přerušuje vztahový poměr, který člověk při práci má, zčásti vědomě, zčásti nevědomě, k věcem a bytostem; pracovní postup stroje je pevně daný a ve stanovených mezích všeobecně platný. Uniká lidskému prožívání a tím uzavírá bránu k prožívání a vykonávání řemeslného umění, které tvoří most k oživené a oduševnělé přírodě.<br /> <br /> Nakolik technika rozděluje, redukuje a činí si nárok na všeobecnou platnost, natolik umění spojuje, dbá na rozmanitost souvislostí a je o to pravdivější a produktivnější, čím individuálněji postupuje.<br /> <br /> Zavádění techniky do zemědělství od 19. století s sebou přineslo sociální převraty největšího rozsahu. Ulevilo lidem od těžké práce, ale tím také vyracionalizovalo velkou část venkovského obyvatelstva z pracovního procesu. Zvýšilo produktivitu zjednostraněním systémů pěstování plodin a chovu zvířat a jako trvalý vedlejší účinek přivolalo na scénu globální ekologickou problematiku; zkrátka, technizace ve své vlastní dynamice napomohla globální industrializaci zemědělství a mezinárodní konkurenci, a tím i poklesu cen zemědělských produktů. Náklady na obrovské celosvětové škody na životním prostředí, {{SE|30}}<br /> <br /> které přitom vznikají, nejsou připsány původci, nýbrž jsou uvaleny na bedra veřejnosti; jsou socializovány.<br /> <br /> Rolnictvo, dosud zakořeněné v lidových tradicích, se s téměř stoletým zpožděním oproti městskému obyvatelstvu postupně probouzelo k sebevědomí, a tím i k sebeurčení, například ve volbě profesních drah.<br /> <br /> Venkovské obyvatelstvo následovalo touhu po svobodě, aby se vymanilo ze spjatosti s přírodou a z vedení duchem národa (které se projevovalo v lidových tradicích a v uměleckém utváření duší národů), a aby v moderní době dělby práce – stejně jako předtím proletariát – nastoupilo namáhavou cestu sebehledání. Vyměnilo někdejší bezpečí v proudu tradic národů a duší národů za vyzývavé a zároveň lákavé nabídky moderní doby dělby práce. Do takto vzniklého duchovního vakua na venkově vtrhl ve druhé polovině 20. století s mocí přívalové vlny agrární industrialismus a zaplavil zbytek rolnického obyvatelstva, s nevyhnutelným důsledkem unifikace zemědělských metod s metodami průmyslové výroby. Touto unifikací jsou vytvořeny skutečnosti, které mohou každého zemědělce při troše sebereflexe dovést k mezním prožitkům, k prožívání vlastnoručně vytvořených rozporů, jež dávají podnět k poznávacím otázkám. Jedna taková poznávací otázka, nově se vynořující čistě z rozpolcenosti životní praxe, zní: Jsou výrobní podmínky v zemědělství stejné jako v průmyslu, nebo zde existuje principiální rozdíl? Odpověď na tuto otázku lze nalézt pouze na základě charakteristiky faktorů průmyslového způsobu výroby ve srovnání se zemědělským.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Erzeugungsbedingungen_in_Industrie_und_Landwirtschaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Podmínky výroby v průmyslu a zemědělství ===<br /> <br /> Na počátku průmyslové tvorby hodnot stojí vynalézavý duch člověka. Jsou to myšlením zrozené ideje, které přiváděním z přírodního souvislosti vytržených přírodních zákonů, látek a sil neživé přírody do vzájemného působení lidskou prací vytvářejí mimo sféru stvořené přírody produkty (stroje, hnojiva, biocidy), jež pak jako zboží vstupují do hospodářského oběhu. {{SE|31}}<br /> <br /> Výhled na úspěch vynálezu přiměje banku poskytnout úvěr na zřízení výrobního závodu. Řečeno jinak: duch člověka (idea) tvoří kapitál, a ten se prací sráží v budovách, výrobních prostředcích, surovinách, energii atd. Max Weber — německý národní ekonom a sociolog (1864–1920) — konstatoval: «Neživý stroj je ztuhlý duch.»&lt;ref&gt;Max Weber: ''Wirtschaft und Gesellschaft'', Tübingen 1980, S. 834 ff.&lt;/ref&gt; Duch nyní usiluje dál o uskutečnění vynálezu; impulsuje k práci. Teprve prací vzniká výrobní zařízení a v něm v rozmanitých pracovních úkonech výroba produktu. To charakterizuje průmyslový výrobní proces: hodnoty vznikají čistě tím, že vynalézavý duch určuje průběh lidské práce a tuto práci nejrůzněji modifikuje, přičemž vnější výraz tohoto ducha je třeba hledat v různotvárné konfiguraci kapitálu.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Nationalökomischer Kurs'', GA 340, Vortrag vom 25. Juli 1922, Dornach 2002, S. 33.&lt;/ref&gt; Příroda v podobě surovin a energie přitom tím více ustupuje do pozadí, čím více lidské inteligence vstupuje do výrobního procesu, čím více se tedy tento proces člení dělbou práce. Dělba práce nadto zlevňuje výrobu zboží, a tím ještě více posiluje expanzní tlak průmyslu a řemesel až k zikomercionalizování veškerých služeb. Kapitál vzniká na jedné straně vynalézavým duchem člověka a dělbou práce, na straně druhé sám o sobě zajišťuje, že se dělba práce rozrůstá do neměřitelna. Průmyslový výrobní proces tím hrozí, že se zcela emancipuje od přírody a — cestou digitalizace — od pracujícího člověka. Stává se přemocným protipólem zemědělství a hrozí prolomit obě zábrany, které by jej měly měřitelně udržovat v mezích — totiž přírodu a právní řád.<br /> <br /> Výrobní proces končí výrobou zboží, do něhož vstoupily výchozí idea vynálezce a znalosti a schopnosti mnoha lidí v dnes světem prostupující dělbě práce. Kapitálem — tedy ztuhlou ideou — řízená práce se materializovala v konečném produktu a propůjčila mu hodnotu, která při výměně hodnot na trhu dostává cenu. Vezme-li se v úvahu, z čeho hodnota vzniká — v posledku je to prací vedená duchem —, pak cena není kalkulovatelná. Její vznik podléhá nepředvídatelnostem a zkreslením, jejichž příčinou je zejména to, že půda, kapitál a lidská práce jsou pojímány jako obchodovatelné zboží, a tím jako {{SE|32}}<br /> <br /> Kostenfaktor do tvorby ceny. Přesto se ceny — zdánlivě — stávají kalkulovatelnými, přestože jsou daleko od skutečné hodnoty výrobků, a to tím způsobem, že vše, co vstupuje do výroby, se pojímá jako zboží, a tím se převádí na nákladový faktor vyjádřitelný v penězích. Do ceny průmyslového výrobku tak vstupují veškeré výrobní náklady včetně mzdových nákladů a rezervy — odpisové sazby — prostřednictvím níž lze spotřebovaný výrobní kapitál (opotřebení strojů atd.) refinancovat a obnovit na aktuální úroveň.<br /> <br /> Pro průmysl platí, že výrobní prostředek se neobnovuje sám od sebe. Místo jeho vzniku je odděleno od místa jeho výkonu. Průmyslový výrobní proces spotřebovává konečné zdroje surovin a energie; vytváří odpad a výrobní prostředky samy podléhají opotřebení a rozpadu. Vzniká odpad, který se — pokud jej nelze s vysokými náklady vrátit do oběhu energie a surovin — hromadí jako hypotéka pro vzdálené budoucí časy na Zemi (např. jaderný odpad), zatěžuje vodu a vzduch a vyvádí z rovnováhy tepelný hospodářství. Průmyslové výrobě jsou dány meze růstu, její energetická a surovinová bilance je negativní. Čím méně má příroda podíl na průmyslové výrobě, čím více tedy lidská inteligence ovládá výrobní proces — například při výrobě počítačových čipů —, tím více se výroba uskutečňuje s dělbou práce a tím více se stává nezávislou na místě. Teoreticky by bylo možné vyrábět vysoce technologické výrobky na libovolném místě na Zemi — například na umělém ostrově v moři — a odtud pokrývat světovou poptávku po těchto výrobcích.<br /> <br /> Zemědělství je polárně k průmyslu zasazeno do celého přírodního hospodářství, do «*Oikos*». Tvorba hodnot je výkonem přírody. Z vzájemného vztahového přediva neživé (fyzické), oživené a oduševnělé přírody a pod vlivy kosmu ve veškerém rytmickém dění vzniká jako její výrobní výkon zrno obilí, mrkev, mléko atd. — a to v přísné vázanosti na místo. Příroda je tou, kdo vyrábí; člověk přistupuje k ní a svou prací řídí její tvořivou sílu. Výrobní prostředky nejsou stroje, traktor, kombajn atd. — ty jen nahrazují a zesilují výkony lidské ruky a tažné síly zvířat —, nýbrž úrodná půda, plodotvorné, výživu nesoucí rostliny a domácí zvířata se svým rozdílným přínosem k výkonu. V přeneseném smyslu tvoří tyto výrobní kapitál zemědělství. {{SE|33}} {{SE|34}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 1, S. 33.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 1: Die Polarität der Erzeugungsbedingungen in Industrie und Landwirtschaft.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> {{SE|34}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Jsou tím produktivnější, kvantitativně i kvalitativně, čím více se na každém provozním stanovišti nacházejí ve vzájemně se podporujícím vztahovém předivu. Přirozenou cestou se uzavírají do biocenóz, do menších i větších biotopů.<br /> <br /> Pracovní a duševní výkon člověka si vyhrazuje právo utvářet to, co příroda zakládá, ve vyšší celistvost, v co možná uzavřený organismus — v zemědělský podnik. S pohledem na kosmicko-pozemské podmínky výroby v zemědělství z nich nutně vyplývá utvářecí princip rozmanitě se členícího organismu. Ten tvoří v souhrnu výrobní prostředek zemědělství a stojí tak polárně naproti výrobnímu prostředku průmyslu, mechanismu. Mechanismus stojí na jednostrannosti, organismus na všestrannosti.<br /> <br /> Rozezná-li a ocení-li člověk plný dosah polarity podmínek výroby — v průmyslu, kde vyvěrají z ducha člověka, a v zemědělství, kde jsou vlastní přírodě —, pak v zemědělství nelze v přísném smyslu tvořit kapitál. Neboť to, co je z duševní síly člověka vynaloženo jako práce na přírodu, nestuhne v žádný výrobní prostředek, který by stál vedle přírody jako stroj; nejsou tu z přírodní souvislosti izolovány suroviny, energie a přírodní zákony a znovu kombinovány. Duševní výkon spočívá naopak v tom, myslet pojem uzavřenosti organismu jako celku, a pracovní výkon v tom, produktivní síly v přírodě účinné podle tohoto pojmu uspořádat a uvést do vzájemného spolupůsobení. Utváří-li se zemědělský podnik věrně svým podmínkám výroby, je nepřetržitě se stávající celostí, která zahrnuje jednajícího člověka a která se v samotném výrobním procesu sama reprodukuje. Tvorbu kapitálu v zemědělství — přeneseně řečeno — je proto třeba hledat především v časovém dění, totiž v zachování a rozvoji výrobních prostředků, kulturních půd, kulturních rostlin a domácích zvířat v kontextu nadřazené celistvosti hospodářského organismu.<br /> <br /> Průmysl a zemědělství se k sobě mají jako technologie k umění. Čistě technologický postup tíhne k automatizaci, k regulační technice. Člověk stojí vně výrobního dění nebo se stává docela zbytečným. Zemědělství však je, svou nejhlubší podstatou, právě tím uměním, že pracující člověk jako celý člověk s celou silou své duchovní duše se dává do služby<br /> <br /> Produktivním silám přírody. Zemědělství potřebuje pracující ruku, ba mnoho rukou; průmysl potřebuje vynalézavého ducha a kapitál, který lidskou pracovní sílu organizuje dělbou práce, nebo ji zcela zbytečnou činí. {{SE|35}}<br /> <br /> Ze zemědělství vycházejí produkty, především potraviny, po nichž má každý člověk každodenní potřebu. Vstupují na trh s průmyslovým zbožím, tj. zbožím vyráběným dělbou práce, do hodnotového vztahu, který se odráží v ceně. Cena průmyslového výrobku podléhá s pokračující dělbou práce zlevňování. Jestliže se zemědělský produkt už pro kolísavé podmínky prostředí, škůdcové kalamity atd. nedá kalkulovat, pak průběh tvorby ceny zemědělských produktů zůstává zcela ve tmě. Je přece obdarovanost, tj. produkční síla každého zemědělského provozního organismu, jiná. Bez vyrovnání cen v rámci hospodářsky asociativních sdružení, v nichž «hodnota zboží je určována vzájemným vztahem zboží»¹², by pak musel mít každý statek své vlastní tržní ceny. Skutečně se toto přibližně praktikuje v hnutí CSA.¹³<br /> <br /> Především platí, že zemědělství ve srovnání s průmyslovým podnikem nutně vyrábí draze, protože zlevňující princip dělby práce odporuje jeho podmínkám výroby, totiž mnohosti v celistvosti. Snaží se tomu uniknout přechodem k průmyslovému způsobu výroby. Celistvost provozního organismu se k tomu rozebere, rozloží na části. Každá část se sama o sobě se značným vynaložením kapitálu stane průmyslově-zemědělským jednotlivým podnikem, který za zdánlivě kalkulovatelných rámcových podmínek vysoce specializovaně vyrábí masy a ovládá trh nesoutěžitelně levně. Toto zlevnění je však klamem, protože následné náklady vzniklé ničením životního prostředí, poškozováním výživné hodnoty produktů a náklady subvencí — subvencované nerozumnosti — jsou nakládány na bedra společnosti mimo trh. Kdyby tyto skryté náklady byly přičteny k ceně výrobce průmyslového&lt;ref&gt;Tak se vyjádřil Rudolf Steiner v tzv. prvním vysokoškolském kurzu dne 10. října 1920. Citováno z Roman Boos: ''Landwirtschaft und Industrie'', Darmstadt 1957, S. 110/111.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;CSA, zkratka pro Community supported Agriculture. Viz k tomu mimo jiné: Trauger Groh, Steven Mc Fadden: ''Höfe der Zukunft, gemeinschaftsgetragene/solidarische Landwirtschaft (CSA)'', Darmstadt 2013, 276 S.&lt;/ref&gt; {{SE|36}}<br /> <br /> Landwirtschaft přičteny, ztratila by svou přemoc na trhu; tím by vyšla najevo skutečnost, že vyrábí zdánlivé hodnoty.<br /> <br /> Jak se cena v zemědělství tvoří, je okultní fenomén, který se prostřednictvím snah jako «free-trade» — nezaměňovat s dohodami o volném obchodu — nebo také v případě erzeuger- und Verbrauchergemeinschaften začíná kousek po kousku vyjasňovat. Cena zemědělské Urproduktion jako taková není kalkulovatelná; hodnotově-určující faktory pro ceny zemědělské Urproduktion jsou:<br /> <br /> * Přírodní nadání v oblasti vzájemného působení stanovištních faktorů země, vody, vzduchu a tepla, jakož i geomorfologické krajinné podoby.<br /> * Přírodní nadání v oblasti tvořivých sil, které jsou vlastní přírodním bytostem (rostlinám, zvířatům atd.) a jejich účinnosti v rytmech ročního běhu.<br /> * Ideami vedená práce člověka.<br /> * Uvážlivé sladění všech orgánů do celku provozního organismu člověkem.<br /> <br /> Prostřednictvím spolupůsobení těchto faktorů vzniká — polárně k tvorbě hodnot v průmyslu — objektivní hodnota produktů, jako je hodnota pšenice, mléka, chleba, sýra atd. Cena by pak byla spravedlivá, pokud by této objektivní hodnotě odpovídala nebo se jí alespoň přibližovala. Jak ale lze tuto cenu uchopit?<br /> <br /> Nad to je tvorba hodnoty zemědělské Urproduktion určována dvěma vlastnostmi: Zaprvé schopností v průběhu výrobního procesu samé sebe znovu vytvářet, a zadruhé tím, stát se potravinou pro člověka a zvíře. Pšeničné zrno například je společně s půdou, do níž je zaseto, výrobním prostředkem pro příští žeň, a zároveň je chlebovým obilím. Kráva se reprodukuje v teleti, a v souvislosti s tímto dějem spočívá její schopnost dávat více mléka, než je zapotřebí k odchovu telete. Výrobní prostředky zemědělství mají tu vlastnost, že se v průběhu výrobního procesu mohou samy vytvářet a zároveň se mohou stát potravinou pro člověka a zvíře. Náleží zemědělci, aby podmínky pěstování a chovu utvářel tak, aby obě schopnosti na vysoké úrovni v průběhu výrobního procesu trvale udržovaly rovnováhu. To znamená: musí zde a nyní pěstovat pšenici atd., chovat, krmit, ošetřovat a šlechtit krávu atd. tak, aby tyto výrobní prostředky živého zachovávaly své zvláštní vlastnosti až do vzdálené budoucnosti {{SE|37}}<br /> <br /> nebo dokonce nabývat nových, jak to odpovídá proměňujícím se výživovým potřebám.<br /> <br /> Tato skutečnost především zakládá zásadně polární způsob výroby v průmyslu a v zemědělství. Projevuje se také v tom, že zemědělské výrobní prostředky — půda, rostliny, zvířata — díky své schopnosti sebeobnovení nelze odepisovat. Co je v průmyslu odpis jako kapitálová rezerva, tím je v zemědělství hodnotuchující a rozvíjející síla hospodářského organismu jako celku. Nahrazení lidské pracovní síly a zvířecí tažné síly strojem přineslo nicméně zemědělství vysoké odpisy, které se nevztahují na výrobní prostředek jako takový. Ne kombajn však produkuje obilí, ne dojicí stroj mléko, nýbrž život, svět sil vytvářejících vztahy, jenž má svůj původ v bytostné povaze živé a oduševnělé přírody.<br /> <br /> Cena zemědělských produktů by tedy byla přiměřená teprve tehdy, kdyby odpovídala jejich objektivní hodnotě. Jistým měřítkem by mohlo být, kdyby cenová struktura prvovýroby zemědělského hospodářského organismu — tedy bez dalšího zpracování — pokrývala provozní náklady i obživu všech spolupracovníků a jejich rodin od jednoho roku sklizně do druhého.¹⁴<br /> <br /> To předpokládá odbytové struktury, které v regionálním okruhu sdružují zemědělce, zpracovatele, velkoobchodníky a maloobchodníky i spotřebitele, kteří chtějí v tomto smyslu spoluutvářet. Na rozdíl od průmyslu je zemědělství zaměřeno na regionální hospodářství. Odpovídajíc svým výrobním podmínkám, produkuje v celé své rozmanitosti všude tam, kde žijí lidé a kde to tyto podmínky dovolují. Je proto zcela přirozené, že nejkratší cesta od výrobce ke spotřebiteli je nejlevnější a zároveň nejšetrnější ke kvalitě.<br /> <br /> Také zemědělství, pokud jde o čistý kosmicko-zemský výrobní proces, produkuje odpad, avšak nikoli odpadky. Odpad pochází z živé a oduševnělé přírody, z rostlinných a živočišných zbytků, které se vracejí do lůna přírody a přeměňují se v humus,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner formuloval pro tuto cenovou orientaci ve svých ''Kernpunkten der sozialen Frage'' následující myšlenku: Cena musí být nastavena tak, «aby každý pracující za jeden produkt obdržel takový protiekvivalent, jaký je nezbytný k uspokojení veškerých potřeb jeho i osob k němu náležejících, dokud znovu nevytvoří produkt stejné práce. Takový cenový vztah nemůže vzniknout úředním stanovením, nýbrž musí se vytvořit jako výsledek živého součinnosti asociací činných v sociálním organismu» (GA 23, Dornach 1976, S. 132)&lt;/ref&gt; {{SE|38}}<br /> <br /> Nositelé úrodnosti půdy, přeměňují. Při řádném hospodaření, ve smyslu organismového principu, se látkový a silový haushalt statku do značné míry regeneruje sám. Průmyslové spotřebě energie a surovin stojí naproti výstavba, samovyrobené hnojivo a nová tvorba humusu. Čistá prvovýroba zemědělství má při zohlednění všech opatření sloužících výstavbě půdy (hnojení, osevní postup, zpracování půdy) kladnou energetickou bilanci. Tato skutečnost je dnes obrácena v pravý opak vysokým nasazením kapitálu v podobě dusíkatých hnojiv, pesticidů, cizích krmiv a energie. Třeba zmínit i erozcí podmíněné ztráty půdy, dokonce i na mírně skloněných plochách průmyslově provozovaného zemědělství (zejména při pěstování kukuřice). Celkohospodářsky a z hlediska budoucnosti však má zemědělství úkol postarat se o vyrovnání záporné energetické bilance průmyslu.<br /> <br /> Vidíme: polarita průmyslu a zemědělství musí být promyšlena radikálně a důsledky pro veškerý kulturní život musejí být přísně vzaty na zřetel. Bez vyrovnání tohoto obrovského pole napětí nemůže dojít k ozdravení hospodářského života. Teprve nalezení ceny zemědělských výrobků v regionalitě trhu a asociativním svazku s navazujícím zpracováním a obchodem může dát cenové tvorbě v dělbou práce organizovaném hospodářství orientaci. Měrový vztah k cenám v průmyslu a řemesle se musí v budoucnosti určovat podle zemědělské prvovýroby.<br /> <br /> Již samotné nazření disparity výrobních podmínek v průmyslu a zemědělství poukazuje na to, že pro zemědělství je organismus především bytostně přiměřeným utvářecím principem jeho tvorby hodnot. Organismový princip byl vývoji zemědělství — byť vždy za zcela jinak utvářených kulturních poměrů — vždy imanentní. Co se dnes musí stát otázkou vědecky fundovaného, vědomého porozumění organismu, vyvěralo v dřívějších dobách z lidově-instinktivního, moudrostí prostoupeného jednání. Vývoj vědomí lidstva a spolu s ním dějiny zemědělství se v hlavních rysech zrcadlí v tom, jak lidé postupně učinili organismový princip přírody imanentní — z čím dál vědomějšího prožívání vlastního tělesného organismu — základem pravého umění zemědělství. {{SE|39}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Organismusprinzip_in_der_Landwirtschaft_im_Spiegel_der_Bewusstseinsentwicklung_der_Menschheit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Organismový princip v zemědělství v zrcadle vývoje vědomí lidstva ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Frühzeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Pravěk ====<br /> <br /> Počátky zemědělství sahají hluboko do předhistorické doby. Lidstvo žilo v pravěku ještě v naprosto jiných stavech vědomí a pozemských poměrech. Schilderungen Rudolfa Steinera o těchto raných stavech evoluce člověka a Země nám nad tím dávají vysvětlení. V dobách poslední kontinentální profilace a velkých horotvorných procesů Země, tzv. «atlantské epochy», žilo lidstvo, které ještě nemyslelo v pojmech, nýbrž které v rozvinutém, duchovně inspirovaném instinktivním životě spolužilo živé tkaní přírody a tvůrčího ducha a které takto prožité dokázalo uchovávat s takřka neomezenými silami paměti.<br /> <br /> Sledujeme-li Steinerovy schilderungen v jeho «Tajné vědě v obrysu» a «Akašské kronice»,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989; Ders.: ''Aus der Akasha-Chronik'', GA 11, Dornach 2018.&lt;/ref&gt; pak se někdejší, bytostně geistický kosmos prožívající, snivé vědomí atlantské lidskosti rozvinulo v epochách poatlantských vysokých kultur až k dnešku k Zemi se obracejícímu sebevědomí. Hledáme-li zde přiřazení k epochám, jak je popisuje geologie, lze je přibližně ztotožnit s časovým úsekem, který je vymezen *neozoikem* nebo *[[Tertiär|terciérem]]* a *[[Quartär|kvartérem]]*.<br /> <br /> Z instinktivního propletení atlantské lidskosti s věcmi a bytostmi přírody a s duchovostí kosmu je pochopitelné, že lidé pod vedením bytostí nad nimi duchovně stojících disponovali schopnostmi působit na život rostlin (trav, bylin, stromů) a zvířat (savců, ptáků, hmyzu), jež se — tak jako oni sami — nacházely ještě v tvárném stavu. Atlantané nesli v sobě dědictví poslední periody lemurské epochy — geologicky přibližně *mezozoikum* —, v níž byli tito ranní předlidé obdarováni Já, individuálním bytostným jádrem.&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; Posláním tohoto Já bylo pak v následujících atlantských kulturních věkách profilovat podobu fyzického těla člověka a tím položit zárodek k {{SE|40}}<br /> <br /> rozvíjení vyšších stupňů vědomí až k probouzejícímu se sebevědomí.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Johannes-Evangelium'', GA 103, Dornach 1995, Vortrag vom 30. Mai 1908.&lt;/ref&gt; Tento vývoj završily velké doby ledové.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_urindische_Kultur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Urindická kultura ====<br /> <br /> Takzvaná «poatlantická kulturní věky» — geologicky: *holocén* — začala po ústupu ledové pokrývky v Evropě a ve středoasijských pohořích, zanechávajícím mohutné vrstvy sutin a sprašových nánosů, jež se dodnes staly výchozím materiálem pro vznik půd. Ve Starém zákoně i v mýtech národů je odkazováno na «velkou potopu», na potopu světa. V tomto mytickém obraze byl zaznamenán — jak z hlediska dějin Země, tak z hlediska dějin vědomí — zánik bájného kontinentu Atlantidy na sklonku atlantské doby, geologicky *terciér* a *[[Quartär|kvartér]]*. Jako první z poatlantských kulturních věků rozkvétala «[[urindická kultura]]» v osmém až šestém tisíciletí před Kristem.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989, S. 273 ff. – Eine Datierung der nachatlantischen bzw. nacheiszeitlichen Kulturepochen wird umso eher möglich, je weiter sie fortschreitend in historischen Dokumenten Konturen gewinnen. Diese aber sind nur der äußere Ausdruck einer jeweils vorherrschenden Bewusstseinsverfassung der Menschen ihrer Zeit.<br /> <br /> Der Mensch urständet im Geistkosmos: Er entwickelt sein Bewusstsein in der Begegnung mit der physisch-sinnlichen Welt. In dieser Welt von Zeit und Raum aber wirken Kräfte, die ebenso dem Geistkosmos entstammen und ihre jeweils spezifischen Quellen in den zwölf Regionen des Tierkreises haben. Von diesen zwölf Regionen strahlen, vermittelt durch die Sonne, die Impulse, die der Menschheit zu immer neuen Stufen der Bewusstwerdung des Mensch- und Weltseins verhelfen. Diese Impulse sind es, die über das Schöpfertum der Menschen einem Kulturzeitalter das Gepräge geben.<br /> <br /> Die Sonne benötigt auf ihrer ekliptischen Bahn in rückläufiger Bewegung (Präzession) für einen Durchgang durch den Tierkreis 25 920 Jahre (platonisches Weltenjahr). Je in 1/12 dieser Umlaufzeit, also in 2160 Jahren, empfängt sie die Kräftewirkungen einer Tierkreisregion. Aus diesem Zeitmaß ergibt sich die Dauer einer Kulturepoche (vgl. Elisabeth Vreede: Astronomie und Anthroposophie, Dornach 1980, S. 100 ff.). Jede der zwölf Regionen des Tierkreises trägt ein Schriftzeichen, ein Sternbild, das einen Namen hat, der auf uralte Weisheitslehren zurückgeht.<br /> <br /> So steht die altindische Kultur, die Erste der Siebenheit der nachatlantischen Kulturen, unter dem «Krebszeichen», andeutend, dass das zu Ende gehende atlantische Zeitalter (Neozoikum) sich involviert und ein neues, das nachatlantische (Quartär), sich evolviert. Die nachfolgende urpersische Kultur steht unter dem Zeichen der «Zwillinge», hinweisend auf die Polarität von Licht und Finsternis usw. <br /> <br /> In den vielen Betrachtungen, die Rudolf Steiner in seinem Schrifttum und Vortragswerk den Kulturepochen widmet, charakterisiert er die Bewusstseinsstufen, die sich die Menschheit im fortschreitenden Ergreifen der irdischen Verhältnisse erringt. Die Übergänge von einer zur nächsten dieser Epochen sind gleitend. Sie ergeben sich aus dem Herauf kommen und Abklingen der jeweils herrschenden Geistimpulse aus den Tierkreisregionen. Das gilt auch für den vierten nachatlantischen Zeitraum. Für diesen aber gibt Rudolf Steiner zugleich eine Datierung über Anfang und Ende an, die einen auf das Jahr datierten astronomischen Bezug zur Tierkreisregion des Widders hat. Der Beginn des griechisch-römischen Kulturzeitalters fällt demnach auf das Jahr 747 v. Chr. und dessen Ende, nach Ablauf von 2160 Jahren auf das Jahr 1413 (Rudolf Steiner: Die tieferen Entwicklungsimpulse der Menschheit, 12. Juni 1917, Publikation in Vorbereitung). Aufgrund dieser, auf einen kosmischen Rhythmus bezogenen Zahlenangaben lassen sich die Daten für die Vorausgegangenen Hochkulturen berechnen sowie diejenigen, die nachfolgen und die 1413 n. Chr. mit dem gegenwärtigen Zeitalter der Bewusstseinsseele begonnen haben.&lt;/ref&gt; Navazující velké kultury {{SE|41}}<br /> <br /> podél pásu táhnoucího se od východu na západ, který tvoří přechodnou zónu mezi tehdejšími severními glaciálními a jižními pluviálními oblastmi. Tyto jižní oblasti chovaly kdysi bohatý rostlinný a živočišný svět; dnes se tam rozkládají pouště.<br /> <br /> Žádné vnější dokumenty z těch pravěkých dob nepodávají svědectví o vysoké kultuře staré Indie. V ní se odehrál krok vědomí směrem ke kontemplatnímu prožívání božské moudrosti, do níž se praindický člověk cítil vpleten jako do své duchovní domoviny. Bytostně mu prosvítala skrze veškeré pozemské bytí. Teprve pozdější době bylo vyhrazeno — přibližně v přechodu do třetího tisíciletí před Kristem —, aby se se ztrátou někdejší bezprostřednosti k duchu dostavil pocit, že smyslový svět je pouhý zdáním, je máján. V tomto probouzení k soumračně kosmickému vědomí stál praindický člověk pod vedením kněžství a byl řízen vysokou moudrostí sedmi velkých učitelů staré Indie. Tito praučitelé byli nazýváni sedmi svatými Rišii; skrze ně hovořila «největší tajemství naší sluneční soustavy, světa vůbec».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geistige Hierarchien und ihre Widerspiegelung in der physischen Welt'', GA 110, Dornach 1991, S. 120.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Slabé ohlasy tohoto důvěrného, po dlouhé věky přetrvávajícího obrácení k duchu se objevují teprve ve třetím kulturním stupni Indie, ve druhém tisíciletí před Kristem, v moudroslovných knihách Indů — ve svatých písmech Véd a Bhagavadgíty. Toto snové probouzení k vyšší úrovni vědomí, k prožívání silových rytmů a bytostí planetárního kosmu, vděčí praindický člověk tomu, že Já se sesunulo do druhého bytostného článku člověka — do étherického těla. Teprve nyní vznikla ostrá hranice mezi nočním bezvědomím a denním bděním.<br /> <br /> Praindické kulturní věkové období se rozvíjelo — stejně jako obě následující — v oblastech, kde si příroda svými silami a látkami sama vytvářela půdu ke své úrodnosti, sama se spořádávala v «organismus v {{SE|42}}<br /> <br /> přírodním růstu» gestaltovat.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach, 1999 S. 44: «dass der Erdboden eine Art Organ ist in dem Organismus, der sich im Naturwachstum überall zeigt, wo eben ein solches Naturwachstum ist.»&lt;/ref&gt; To bylo příznačné pro oblasti ukrývající přebohaté rostlinné a živočišné dění v povodí řek Brahmaputry, Gangy a Indu, vyvěrajících z Himalájí. Spolupůsobení čtyř živlů — země, vody, vzduchu a tepla — bylo obdařeno takovou juvenilní silou, neustále se obnovující v rytmech ročního běhu, že jen nepatrné péče bylo třeba, aby sloužilo potřebám tehdejších lidí. Praindický člověk byl oddán kontemplaci. Fyzicko-smyslový svět mu byl cizí; usiloval o zachování svazku s domovem v duchu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_urpersische_Kultur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Staropersská kultura ====<br /> <br /> Staroorientální íránská vysoká kultura navazovala časově i zeměpisně — v postup na západ — na kulturu praindickou.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Johannes-Evangelium'', GA 103, Dornach 1995, Vortrag vom 29. Mai 1908.&lt;/ref&gt; Jako u ní platí, že přesné zeměpisné vymezení je obtížné; chybějí soudobé nálezy, z nichž by bylo možno usuzovat na výšku a jedinečnost této kultury — nebo spíše, skutečná svědectví nejsou jako taková rozpoznána. Přihlédne-li se k tomu, co je známo, ve světle Steinerova duchovního bádání, nebude se daleko od pravdy, zda se odhadne, že se tato kultura rozkládala od Západního Himálaje (Pamíru) přes Hindúkuš se středem v Afghánistánu až po Baktrii ve východním Íránu. Na sever se staropersský kulturní prostor otevíral přes malá i větší říční údolí podhůřích do předhůřních stepí a pouští. Dvě z tamních řek — Amudarja a Syrdarja (v antice: Oxus a Jaxartes) — překonávají step a ústí do Aralského moře. Polarita pouštní stepi a vysokohorského masivu, jakož i kočovné turanské prapopulace a usedlých, pozemsky zdatných Peršanů nemohla být výraznější. Vzestupný, na budoucnost orientovaný kulturní národ prastarých Peršanů se musel v mnohých válečných střetnutích ubránit přívalu Turanů, kteří zachovávali starší stupně vědomí. A přece mýtus vypráví o králi Turanů, «Džamšídovi», jenž prý přivedl své národy ze severu dolů do Íránu. Od slunečního boha Ahury Mazdy obdržel zlatý dýku — praobraz nástoje obrábějícího zemi {{SE|43}}<br /> <br /> přetvářejícího pluhu, dýka, «jež dává lidem sílu, aby si vnější smyslový svět zpracovali».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Matthäus-Evangelium,'' GA 123, Vortrag vom 1. September 1910, Dornach 1988, S. 27.&lt;/ref&gt; Táž sluneční božskost Ahury Mazday je i velkým inspirátorem Zarathustry, vůdce íránských národů, záhy po atlantské katastrofě.&lt;ref&gt;Ebd., S. 28f.&lt;/ref&gt; Tuto vznešenou individualitu nelze zaměňovat s historickým Zarathustrou nebo Nazaratem ze 6./7. století př. Kr., jenž je mu svou bytostnou povahou tak blízký — s Pythagorovým učitelem. Na pra-Zarathustru, zakladatele staropersské kultury v 6. předkřesťanském tisíciletí, navazují i staropersská mystéria, jejichž učení vzdáleně doznívají v zoroastrijské Avestě. Avesta, jež svou písemnou podobu získala teprve kolem obratu časů, je odvozována od historického Zarathustry z doby perských Achajmenovců (kolem 600 př. Kr.).&lt;ref&gt;Walther Hinz: ''Zarathustra'', Stuttgart 1961, 271 S.&lt;/ref&gt; Avšak texty zpěvů Avesty (Gáth) poukazují na mnohem starší tradice, sahající ke mystijní moudrosti pra-Zarathustry. Antické prameny z platonské školy ukazují vedle historického i na pra-Zarathustru, jenž měl žít 6000 let před smrtí Platónovou nebo 5000 let před trojskou válkou.&lt;ref&gt;Markus Osterrieder, Peter Guttenhöfer: ''Die Durchlichtung der Welt: Altiranische Geschichte'', Bildungswerk Beruf und Umwelt, Kassel 2008, 60 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Na místo kněžské vlády v starém Indii a působení sedmi svatých Rišiů nastoupili nyní kněží-králové, jejichž prvním byl předhistorický Zarathustra.&lt;ref&gt;Karl Heyer: ''Von der Atlantis bis Rom, Beiträge zur Geschichte des Abendlandes'', Band I, Stuttgart 1997, 254 S.&lt;/ref&gt; Učení staršího Zarathustry zvěstovalo praprotiklad světla a tmy, dobra a zla, vznešeného slunečního bytí Ahury Mazday neboli Ormuzda a ducha temnoty, Ahrimana neboli Angra mainju, vládce hlubiny země. Zarathustra nabádal lidi, aby se nevraceli pouze v úctě k vznešenému slunečnímu bytí, nýbrž aby je aktivně skrze máju hledali v zevním smyslovém světě — obdělávali zemi, prozařovali ji světlem, přetvářeli rostliny v jejich orgánech v výživný plod a divokost zvířete proměňovali v duševní otevřenost vůči člověku. Velká část kulturních rostlin, které až do dnešního dne představují základní potraviny lidstva, v první řadě obilniny (pšenice a ječmen), ale i druhy zeleniny a ovoce pocházejí ze {{SE|44}}<br /> <br /> V urperské kultuře, v době mezi 7. a 4. tisíciletím před Kristem.&lt;ref&gt;Manfred Klett: «Die Entstehung der Kulturpflanzen und das Saatgut als das Kulturerbe der Menschheit», in: Manfred Christ (Hrsg.): ''Bedrohte Saat'', Basel 2010, 328 S.&lt;/ref&gt; A právě tyto plodiny — nikoli kamenné nástroje *neolitu* — představují vrcholná umělecká stvoření této kultury.<br /> <br /> V urperství se Já probudilo v Empfindungsleib, ještě nediferencovaném třetím bytostném článku člověka, v astrálním těle.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Theosophie'', GA 9, Kap. IV. «Leib, Seele und Geist», Dornach 2003, S. 57 f.&lt;/ref&gt; Na tomto stupni pokračujícího vývoje vědomí vyhasínala síla starého instinktivního jasnovidectví a rostla schopnost — pod vedením mystérií a ze zažívání kosmicko-pozemských vztahů — přetvořit zemi, rostliny a zvířata. Sakrálně-magický vztah Atlantiďanů k působícím duchovním stvořitelským silám v zemi a kosmu se proměnil ve vztah sakrálně-umělecký. Bylo uměním urpersů, stavějíc na předchozích kulturních výkonech, v usídlení z instinktivní duchovní bezprostřednosti tak působit na duševní svébytnost určitých druhů zvířat, že se tato otevřela vůči člověku. Tím se zároveň hluboce přeměnila celá fyzicko-tělesná organizace zvířat. Ve svém obrácení ke zvířeti lidé formovali ze svého vnitřního prožívání v zevnějšku umělecké dílo: domácí zvíře. Oproti divokým druhovým příbuzným se domácí zvířata od počátku vyznačovala nesmírnou bohatostí forem. Přirozená vloha živočišného organismu byla jako celek přetvořena ke zvláštním výkonům látkové výměny, zpravidla na úkor aktivity nervově-smyslového systému. Stávání se domácím zvířetem spočívalo v umění udržet zárodečnou tvárnost po celý život. Domácí zvířata před člověkem neutíkají, ba naopak — vyhledávají jeho blízkost a potřebují ji.<br /> <br /> Je příznačné, že Turané měli za erbovní zvíře divokého vlka, praotce všech psů. Starý Íránec naproti tomu nosil v erbu jeho uměleckou přeměnu — psa, nejstaršího ze všech domácích zvířat.&lt;ref&gt;Norbert Benecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 1994, S. 68.&lt;/ref&gt; Tak jako urperský člověk mohl — navazuje na předchozí kulturní výkony — prostřednictvím duševního působení na zvířata přetvářet jejich tělesnou formaci, mohl stejnou cestou prostřednictvím živého působit na tvarovou a plodotvorbu rostlin. Toto poslední je jeho největší sakrálně-umělecký čin. V prožívání nadsmyslových kosmicko-planetárních rytmů a v nich se zjevujících tajemství života působil přes životní organizaci rostliny až dolů do konfigurace fyzické organizace. Jako stín vrhaný {{SE|45}}<br /> <br /> uchovává genom toto někdejší vtisknutí. To, co takto vzniklo z uměleckého aktu, se dnes stává předmětem svévolné manipulace. Velcí urpersičtí pěstitelé rostlin byli plastici bildekräfte živého. Měli schopnost přetvářet přirozeně daný typus rostlinného druhu ve tvaru i plodu v rostlinu výživnou. Pod vedením mystérií spočívalo jejich umění v tom, aby síly vedoucí k fruktifikaci a zrání přivedli k bytostné účinnosti ve všech orgánech rostliny: v kořeni (např. mrkev), ve stonku (např. kedluben), v pupenu (např. kapusta růžičková), v listu (např. salát, špenát), v květu (ovocné stromy), v semenu (obiloviny). Například u obilovin je reprodukční síla oproti divokým travám téhož druhu snížena — měřeno počtem semen —, a to ve prospěch zvýšené nährkraft pevně naplněných moučných těles (endospermu) obilných zrn. Avšak tento fruktifikační proces prostupuje celou obilnou rostlinou, poznatelný v zesílení a zbarvení stonku. Platí i zde, že zárodečná tvárnost bildekräfte rostliny je přesměrována do tvorby plodů a v ní po delší dobu udržována. Vznik uvedených výživných rostlin sahá před počátek třetího tisíciletí, a náleží tedy do doby kulturních okruhů impulzovaných urperskými lidmi.<br /> <br /> Toto sakrálně-umělecké umění urpersičtí lidé nevyčerpali jen výtvářením domácích zvířat a kulturních rostlin, nýbrž vztahovalo se stejnou měrou — a výslovně — na zpracování půdy. Bodenbearbeitung se rozvíjelo tam, kde «organismus v přirozeném růstu» nabízel ideální předpoklady k rozvinutí. Byla to jmenovaná horská údolí a povodí afghánského a východoíránského vysočí, která se na jihozápadě ztrácela v pouštích a na severu v turánských stepních oblastech. Zde byl činný člověk vyzýván. Prostřednictvím důmyslných závlahových soustav — mj. zachycením pramenů v štolách ražených hluboko do svahů údolí — byl půda na jedné straně oživována vodou a na druhé straně rýhovým pluhem a motykou částečně přiváděna k odumírání. Zde se ovládání vzájemné hry smrti a života, zemři a staň se, stává uměním. Každý mechanický zásah do půdy znamená podněcování rozkladných procesů. Zde se tak zakládá vysoké umění ackerbau, které v souvislosti s pěstováním kulturních rostlin spočívá v ovládnutí životonosných kosmických a smrtonosných pozemských sil.<br /> <br /> Se svým Já, tumpě vnímajícím v empfindungsleib, prožívá urperský člověk sám sebe jako sevřeného ve dvojnosti světla a tmy. Veden {{SE|46}}<br /> <br /> skrze zarathuštrovská učení a prostřednictvím inspirací, jež vtékaly do mystérií, povznesl se urperský člověk na stupeň vědomí, v němž se mu slunečný duch — skrze máju smyslového světa — odkrýval ve své práci na zemi. V urperské kultuře začíná člověk ve svém vztahu k sobě i ke světu utvářet střed mezi kosmickými výšinami a hlubinami země.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kulturen_Altägyptens_und_Mesopotamiens&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kultury starého Egypta a Mezopotámie ====<br /> <br /> Postupujíce od východu na západ navazuje na druhý kulturní věk Urpersie třetí poatlantická kulturní epocha, která se na jihozápad rozčleňuje do kulturního prostoru starého Egypta a na západ v oblasti mezopotámského Dvouříčí do po sobě jdoucích kultur Babylónie, Chaldeje a Asýrie. Tato třetí epocha se rozvíjí od počátku třetího tisíciletí až do osmého předkřesťanského století. V ní vstupuje tehdejší lidstvo z mytologické pravěkosti ''neolitu'' přímo a bez přechodu do vnějšně historicky uchopitelného vývoje doby bronzové. Ve starém Indii to bylo sedm svatých Rišiů, kteří inspirovali průběh kultury z věšteckých míst přiřazených jednotlivým planetám. Na svaté Rišie navázal Zarathustra, jenž inauguroval urperskou kulturu a její mystéria. Zakladateli altegyptské kultury a jejích mystérií byli Thovt neboli Hermes Trismegistos; a zakladateli starého Mezopotámí, staré babylonsko-chaldejské kultury a jejích mystérií byli Gilgameš a s ním spjatý zasvěcenec Eabani.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Okultní dějiny'', GA 126, Vortrag vom 28. Dezember 1910, Dornach 1992.&lt;/ref&gt; Na místo kněžského království Urpersie nastoupilo království — v Egyptě faraóni — avšak v těsném vztahu k mystériím. V tomto kulturním věku postupovalo lidstvo, z velké části za ztráty starého instinktivního hellsehen, k rozvinutí empfindungsseele.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989, S. 280f.&lt;/ref&gt; Pod vedením králů a mystérií v pozadí se empfindungsseele rozvíjela v postupném probouzení Já jako samostatný duševní článek. Tento krok k dalšímu projasňování vědomí vstupuje hned na počátku zřetelně do očí v nejmonumentálnějších sakrálních uměleckých stvoření lidstva — v pyramidách v Sakkáře a Gíze v Egyptě a v Sumeru, raném Babylónii, v zakládání měst, jež se mocnými hradbami ohrazovala proti okolní přírodě. Zde, jako v následujících dobách zvláště egyptské {{SE|47}}<br /> <br /> Kultur si člověk dobývá vědomí o anorganicko-mrtvé, fyzicko-minerální přírodě. Vysoké schopnosti příslušníků urperské kultury a předcházejících dob — zasahovat proměňujícím způsobem do duševního bytí zvířete a pak do živé přírody rostliny, až dolů do fyzického organismu, a to umělecky zpodobnit ve stvoření domácích zvířat a kulturních rostlin — vyhasly. Lidé sestoupili z instinktivních duchem nesených stupňů vědomí zcela dolů do pozemského bytí. Probouzeli se k tomu, co se smyslům nabízelo jako vnější svět jevů, a v jeho zjeveních hledali tvůrčího ducha, který v nich účinně působí. Rozvíjeli na tom vědomí, které žilo v čisté duchem nesené citovosti. Do této se utváře­jící empfindungsseele však zároveň proudily inspirace a moudrostní poklady mystérií. Již ne duševní bytí zvířete, již ne živé rostliny promlouvalo k lidem instinktivní bezprostředností ducha — nýbrž látka a forma mrtvého bytí. V kameni, v Babylónii a Chaldei v pálené cihle, hledali vyjádření svého citového života v monumentálních, geometrických a plasticky přísných, vznešených formách. V Egyptě se toto umělecko-sakrální cítění vztahovalo zvláště k vnímáním duchovního, které působí v kosmu a v člověku. Vnější život se utvářel z velké části jako odraz královského a kněžského vedení mystérií. V mezopotámském kulturním prostoru se naproti tomu tato totožnost vnitřního a vnějšího více rozpadala. Zde působily impulsy Gilgameše do vnější kultury a zasvěcenci mystérií na ni měli menší vliv.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Okultní dějiny'', GA 126, Vortrag vom 28. Dezember 1910, Dornach 1975, S. 42.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Také třetí poatlantský věk se rozvíjel tam, kde příroda nabízela k tomu vhodné předpoklady, kde souhra živlů — země, vody, vzduchu a tepla — se v rytmech ročního běhu formovala v „organismy v přirozeném růstu&quot;. Protikladnost mezi nimi stěží mohla být větší: na jedné straně životní tepna Nilu, která se hluboko zaříznutá táhne nubiijsko-egyptskými pouštními oblastmi, a na druhé straně rozlehlé úrodné roviny Mezopotámie mezi řekami Eufratem a Tigridem.<br /> <br /> Ve vyšší míře než v urperské kultuře je to voda, jsou to každoroční záplavy a sedimentace humusu, jílu a jemných písků, které jako hnojení udržovaly půdy mladé. Co v celé {{SE|48}}<br /> <br /> Rozmanitost pěstovaných druhů rostlin a chovaných druhů domácích zvířat již existovala, byla kulturním dědictvím prapůvodní Persie. Nyní se však vědomí obrací více k prostorovému rozměru Země. Umožnilo jim to brát přesné míry, formovat kámen dlátem a kladivem a spojovat jeden kámen s druhým, plochu k ploše, v tenoučké spáře – zkrátka: provozovat vysoké řemeslné umění a z síly vlastního citu vtiskávat mrtvému kameni každým úderem kladiva tvar. Tato schopnost určovala také zjemnění v obdělávání půdy, v kultivaci rostlin a v chovu zvířat. Přírodní podmínky však měly převahu; vzpomeňme na v Bibli zmíněných sedm tučných a sedm hubených let v Egyptě. A přesto dokázali lidé pomocí nejpropracovanějších zavlažovacích a odvodňovacích systémů zkrotit přírodní síly a prosadit se při budování své vyspělé kultury. Jedinečným příkladem takového uměleckého výkonu je Josefův kanál (arabsky: Bahr Júsuf), který ve středním Egyptě odbočuje z Nilu, vede asi 350 km podél západního okraje Nilu a u vstupu do oázy Fajjúm překonává práh okrajové údolní sníženiny. Odtud napájí v důmyslném zavlažovacím a odvodňovacím systému rozlehlou pánev oázy a činí z ní dodnes jednu z nejúrodnějších zahradních krajin Egypta. Vzhledem k tomu, že kanál dodnes nese jméno Josef a podle Emila Bocka&lt;ref&gt;Emil Bock: ''Pravěk. Starý zákon a duchovní dějiny lidstva I'', Stuttgart 1951, s. 151.&lt;/ref&gt; nemůže být pochyb o tom, že se za tímto jménem skrývá biblický Josef, lze předpokládat, že právě on byl stavitelem tohoto kanálového systému. Josef, který působil v Egyptě v roce 1750 př. n. l., v sobě spojuje mysterijní kulturu Babylonie a starověkého Egypta.&lt;ref&gt;Tamtéž, s. 160.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V paralelních kulturách Mezopotámie a Egypta byla, stejně jako v předchozích kulturách pra-Persie a pra-Indie, nespoutaná voda rozhodujícím faktorem v «organismu přirozeného růstu». Nyní však byly vodní síly řek spoutány hrázemi, rozsáhlými systémy kanálů a příkopů, zdymadly atd. V nejvyšší míře to platilo pro Egypt, kde musela být rok co rok, po ústupu vodních mas zaplavujících údolí, půda čerstvě pohnojená nilským bahnem vysušena, poté znovu zavlažena a rychle sklizena před další záplavou. Rok co rok {{SE|49}}<br /> <br /> verwandelte die Menschen ein extremes Naturbiotop v kulturbiotop – v zahradní krajinu.<br /> <br /> Empfindungsseele –感覺魂 – lidí, kteří byli nositeli tohoto kulturního věku, se utvářela jednak skrze boží slovo, jež ústy králů a kněží vycházelo z mystérií k lidem, jednak skrze vlastní zkušenosti v zacházení s anorganickou přírodou, s kamenem a vodou. Z tohoto duší nesené, duchem prostoupené a zároveň zemsky zdatné duševní postoje vyrůstala gigantická umělecká stvoření: v kámen vytesané formy, kultovní rytiny, hrobové malby, tvarované a pálené hliněné cihly, hliněné desky s písmem a ornamentálně zdobené hliněné nádoby, jakož i plastické ztvárnění „organismů v přirozeném růstu&quot; v zahradních krajinách.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_griechisch-römische_Kultur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Řecko-římská kultura ====<br /> <br /> Čtvrtá poatlantská epocha začíná – po předcházející krétsko-mykénské přechodné kultuře – ve osmém století př. Kr. a končí na počátku novověku, na začátku 15. století n. Kr. Prozatím bude pohled omezen na proměnu vývoje vědomí až po obrat časů. Je to doba vzestupu starého Řecka k vrcholu jeho kulturního rozkvětu – a k jeho úpadku. Duchovní vedení vycházelo ze dvou duchovních proudů, z apollinských a dionýských mystérií,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Orient im Lichte des Okzidents'', GA 113, Vortrag vom 28. August 1909, Dornach 1982.&lt;/ref&gt; apollinského, které skrze smyslový jas nazíralo působícího ducha v přírodě a kosmu, a dionýského, které přivádělo tohoto ducha k prožití z hloubi nitra duše, skrze závoj duševních pohnutek. Už ne tak jako v předcházejících dobách to byli králové, kteří spolu s kněžstvem mysterijních míst udávali v kulturně formativním smyslu směr společnému životu národů; nyní to byl lid sám, ba jednotlivý člověk, který – veden mysterijním slovem – hledal určení svého osudu. Je to rodná hodina demokracie, nového kroku vědomí, jehož ohniskové místo bylo apollinské věštírně v Delfách. Právě zde – od jeho vrcholného rozkvětu až po postupné vyhasínání ke sklonku obratu časů – se jasně ukazuje, jak vysoký byl význam mysterijního světa v průběhu všech předcházejících kulturních věků: čerpat z pramenů moudrosti, jež se pohledu {{SE|50}}<br /> <br /> Zasvěcených do vyšších světů ducha, vychovávat bytostné články člověka k nositelům postupujícího vědomí Já. V řecko-latinské epoše se to týkalo vstupu Já do rozumové neboli citové duše — po duši vnímavé druhé modifikace astrálního těla.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner:''Das Johannes-Evangelium'', GA 103, Vortrag vom 30. Mai 1908, Dornach 1995, S. 172f.&lt;/ref&gt; Já se teprve ukazuje v rozumové neboli citové duši.&lt;ref&gt;Näheres siehe: Rudolf Steiner:''Die Mission einzelner Volksseelen im Zusammenhange mit der germanisch-nordischen Mythologie,''<br /> GA 121, Vortrag vom 15. Juni 1910, Dornach 2017.&lt;/ref&gt; Já sice už myslelo ze sebe samého, ale stále se ještě hledalo. Sókratés v pátém století př. Kr. ještě neříkal: „Říkám si&quot;, nýbrž: „Můj daimón mi říká.&quot; Já žilo i v jazyce ještě skryté jako činný aktér začleněné do slovesa, například: řecky paideuo = vychovávám; latinsky cogito = poznávám.<br /> <br /> Věštírna v Delfách, otevřená všem, oslovovala duši rozumovou. Vychovávala k samostatnému myšlení. Kdo přicházel hledat radu, musel z vnitřního zesílení myšlení dokázat přinést otázku — a odpověď delfské Pýthie jej svou mnohovýznamností opět vyzývala k myšlení individuálnímu. Řectví v sobě neslo v odzvucích, zvnitřněnou, celou moudrosti mystérií minulosti. Starý Řek ale krok za krokem vystupoval z tehdejšího mysteriálního vedení; uchopoval sám sebe jako celého člověka, jako myslící osobnost, která — hledajíc ve všem střed — žila a darovala se v dokonalé harmonii mezi apollinským prožíváním světa a dionýským prožíváním vlastních hlubin duše. Z těchto dvou duchovně-skutečnostních pramenů tvořil Řek svá velká umělecká díla; tvaroval fyzicky-hmotnou mrtvou látku a vtiskoval jí svým duchem podobu. Ze soumraku mystérií vzešla úsvit řeckého uměleckého tvoření. Ať v plastice, architektuře, hudbě, malířství, básnictví nebo filozofii — ve všem stojí člověk jako obraz Božského ve středu. Z prožívání vlastní tělesné podoby tvoří sochy, které ve své čisté podobě pozdvihují člověka nad sebe sama do Božského, a staví chrámy, jejichž prostorová podoba je utvářena podle měr člověka. „Řecký chrám představuje uskutečnění vybudovaného organismu.&quot;&lt;ref&gt;Frank Teichmann:''Der Mensch und sein Tempel: Griechenland'', Stuttgart 1980, S. 79. – Zum Organismus-Gedanken siehe auch: Renatus Derbidge (Hrsg):''Rudolf Steiner: Organisches Denken'', Basel 2020, 256 S.&lt;/ref&gt; A přece — tak nedosažitelně vysoko, jak stojí právě řecká plastika a architektura {{SE|51}}<br /> <br /> před námi, přece jako by ji zastínil jistý tragický nádech. Co v starém Egyptě vzalo svůj počátek, dosahuje v antickém Řecku svého nejvyššího naplnění — totiž opracovávání a tvarování mrtvého kamene. Řekovi se podaří vdechnout kameni pouhou formou cosi jako život, zdánlivý život. Vtiskuje zvenčí do formy ducha, který v plastické živosti naplňuje jeho nitro; nedokáže však tohoto ducha vepsat do látky samé, aby se tato stala sама sebou tvořivou životodárnou substancí. Lidé první, a zejména druhé, postalantské kulturní epochy praperského světa měli díky své duševně-duchovní i tělesné konstituci a pod zarathuštrovským mysterijním vedením schopnost přivádět na svět umělecká stvoření tím, že substanciálně — plastickou proměnou duševního — vytvářeli z domácích zvířat a z živého kulturní rostliny. Ryze fyzicko-látkové kamene je však mrtvé. Řek tak stál před nerozluštitelností hádanky, jak lze kámen přivést k životu. Dokázal kameni propůjčit jen *zdánlivý* život — skrze formu. V tom spočívá velikost a zároveň tragika řeckého umění. Z hloubi své duše vytvořil ve svém lidském úsilí umění, které navenek v pozorovatelné podobě přináší do obrazu mysterijní minulost a dovnitř se stává zárodkem naděje na budoucnost — totiž zárodkem možnosti oživit samo erdig-materiální jako takové. Na popsaném pozadí vyvstává princip organismu opět v rozmanitě proměněné podobě. Začíná nyní zcela zárodečně prostupovat celý kulturní prostor Řecka — i v sociálním ohledu. Krajiny Řecka nesou samy o sobě božský, apollinský charakter, zcela na rozdíl od egyptských. Jako by to byli sami bohové, kteří v rozmanitosti krajinných povahy stvořili sobě podobu své bytosti. Pohled poutníka, bloudící šíří krajiny, jež se před ním rozkládá, nalezne záhy bod klidu — chrám zářící krásou a harmonií, jenž blahodárně vymezuje prostor nazírání. Tak se setkáváme s apollinskou svatyní v Delfách v těžko přístupné skalnaté horské krajině; jinak s chrámem zasvěceným Athéně, stojícím na skalnatých návrších a zachycujícím pohled již z dálky — jako akropolis v Athénách —, nebo nalézáme Héřin chrám uprostřed úrodných rovin.<br /> <br /> Jinak než ve předcházejících velkých starověkých kulturách, v nichž byl «organismus v přirozeném růstu» utvářen velkými říčními oblastmi, jsou krajiny Řecka ve svém hrdinném, bohům rovném charakteru {{SE|52}}<br /> <br /> jedinečná kompozice proplétajícího se a opět se uvolňujícího spoluhry čtyř živlů země, vody, vzduchu a tepla a světla. Země — mohutné, do výše se tyčící skály, kupící se horská pásma; voda — vyvěrá jako pramen ze skály a nejkratší cestou prahů a dravých potoků nebo malých říček spěje k blízkému mořskému pobřeží. Vzdušné a tepelné proudy, prozářené světlem, smíchávají se při východu slunce k nepopsatelným barevným závojům «Éós s růžovými prsty»,&lt;ref&gt;Éós (starořecky Ἠώς, Ēōs), bohyně jitřenky v řecké mytologii; odpovídá Auróře v mytologii římské.&lt;/ref&gt; aby se vzápětí opět rozdělily, chvíli přebývaly v samostatném bytí jako živel a brzy se opět sešly k nové barevné kompozici.<br /> <br /> Starý Řek nepociťoval přírodu jako něco vnějšího, od něho odděleného — hory a údolí, vrchy a roviny, prameny a vodní toky, omývané vodnými párami, vzduchem a teplem a přívalným světlem, prožíval jako protkané touž duchovností, již nacházel i živě tkající a duševně-duchovně podněcující v sobě samém. Toto cítění prodchnuté procitající rozumovou nebo citovou duší bylo podstatou jeho uměleckého bytí; z tohoto cítění tvořil Řek krajinu: pastýř otevřené horské výšiny se svými stády; pěstitel vína a ovoce terasování příkrých svahů; rolník vzdělával roviny obilím; a v blízkosti osad rozkvétala zahradní krajina. V celém řecko-latinském kulturním prostoru se organismus v přirozeném růstu, vyrostlý od prvopočátku, přeměňoval — zachovávaje přitom svůj příslušný typ — v drobné, členěné ovocnářské a zahradnické krajiny, jež byly jakýmsi zrcadlem utvářející se rozumové nebo citové duše.<br /> <br /> Princip organismu nenašel ve starém Řecku zárodečný vstup jen do utváření krajiny, ani vyjádření jen v umělecké dokonalosti plastik a stavby chrámů, nýbrž stejnou měrou i v oblasti sociální — v polis. Řek se jako osobnost prožíval jako příslušník městského společenství; cítil se Athéňanem, Thébanem, Sparťanem a tak dále. Polis však bylo otevřené město, sahající ven a zahrnující okolní krajiny; obětní oltáře stály ve svatém háji, venku mimo chrámy, ve volném lánu. V polis byl uchystán organismus vyššího řádu — jednota města a okolní krajiny.<br /> <br /> V římství a řectví se rozvíjela rozumová nebo citová duše polárním způsobem. V Řecku vstoupila do vztahu ke staré moudrost mystérií, k tomu, co se zrodilo z nejniternějšího duchovního života {{SE|53}}<br /> <br /> navenek umělecky ztvárnit. «Říman [...] přetvářel podle svého ducha nejen kámen a kov, nýbrž i celé velké lidské společenství.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner:''Vor dem Tore der Theosophie'', GA 95, Vortrag vom 1. September 1906, Dornach 1990, S. 107.&lt;/ref&gt; «Republikánský Řím není nic jiného než lidská moudrost, jež nastupuje na místo staré moudrostí kněžské.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner:''Die Theosophie des Rosenkreuzers''. GA 99, Vortrag vom 4. Juni 1907, Dornach 1985, S. 135.&lt;/ref&gt; Zde je to nyní lidská chytrost, která upravuje vztah člověka k člověku; je to hodina zrodu jurisprudence. Ta je vybudována čistě na prožívání osobnosti, na já, jež se odhaluje v rozumové nebo citové duši. Probouzí se právní cit a z něho vyrůstají právní pojmy, které ctí princip rovnosti a vtiskují se do všeobecně platného zákona. Právo se vztahuje přednostně na předměty světa přítomnosti, a tedy i na osobní disponibilitu s půdou. Vlastnictví, a s ním dědické právo, disponibilita přesahující smrt, má v tom svůj původ. V Římanovi se člověk stává zcela osobností. Jeho vědomí se obrací na protějšek, na druhého člověka a na přírodu, která ho obklopuje. Z toho vyplývá vztah, jenž se — na rozdíl od starého Řeka — projevuje ve více distancovaně-pojmovém způsobu; myslí racionálně ze sebe sama ven a stává se tím schopným pro pozemské. «Organismy v přirozeném růstu» Itálie a Sicílie, geomorfologicky příbuzné řeckým, již nejsou duchem prostoupené vnějšno, jež by spoluznívalo s vnitřním duchovním životem. Pohled Římanovy je více upřen na geopolitické zájmy, na užitek přírodních zdrojů pod imperiálními hledisky — jak vojensky, tak i zemědělsky.<br /> <br /> Jak velmi lidská ratio pozvolna začíná proměňovat dané přírodní podmínky a členit je, odhaluje Vergiliova poezie v jeho «Georgice».&lt;ref&gt;Vergil:''Sämtliche Werke'', Heimeran 1975.&lt;/ref&gt; On, Říman z Mantovy, stále ještě dýchající řecký duch, podává v něm ve slově básnickém celkový pohled na zemědělské praktiky v století před obratem časů: V polním hospodářství orbu, okopávání, setí, sklizeň a mlácení, význam úhoru a osevního postupu, zavlažování půdy, přepásání příliš bujně rostoucího obilí, péči o osivo, pozorování počasí a dbání na chod hvězd a mnoho dalšího; v ovocnářství vegetativní rozmnožování a techniku roubování, řezu, který druh stromu {{SE|54}}<br /> <br /> vyhovuje na jakém stanovišti v jaké krajině; ve vinohradnictví vyzimování zorané skývy, vysazování a hnojení sazeniček, zakládání kolového systému, řez atd.; v chovu hospodářských zvířat potulný pastýř se svými ovcemi, kozami, prasaty a stády skotu, chov a krmení podle druhu využití. Celou jednu kapitolu věnuje nakonec chovu a plemenitbě včel. V římském kulturním okruhu se rozprostírá přes krajiny síť vlastnického a pachtovního práva. Jako výchozí a vztažný bod racionálního hospodaření vznikají statky a stáje (chov koní) i zásobní hospodářství.<br /> <br /> To, co v tisíciletích postupného vývoje vědomí plynulo z mystérií coby moudrost do utváření každodenního života, přineslo zralé plody v uměleckých stvořeních: Na rovině oduševnělé přírody formováním k domácímu zvířeti, v oživené přírodě vytvářením kulturních rostlin, v mrtvé přírodě plastickým tvářením kamene do zdánlivého života. S postupným utichnutím mystérií ke konci starověku vyschl i tento pramen inspirace pro uměleckou tvorbu. Co kdysi přinášelo kulturu, ztuhlé se nyní v pouhé kulturní dědictví. Ve svých «Georgicích» nechává Vergil silou rozumové nebo citové duše toto kulturní dědictví ještě jednou ožít v básnické poezii.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kultur_der_Neuzeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kultura novověku ====<br /> <br /> S počátkem 15. století nastupuje páté poatlantské období, v němž Já vstupuje do třetí ze tří článků duše, do mieliala wa temba.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Johannes-Evangelium'', GA 103, Vortrag vom 30. Mai 1908, Dornach 1995, S. 172f.&lt;/ref&gt; Člověk se probouzí k sobě samému, k sebevědomí, tváří v tvář světu prožívanému jako předmětný. Vzniká zpočátku nepřekonatelná propast mezi sebevědoměním a tím, co vyvolává svět jevů. Ve svém Já, jež sebe sama poznává, může však člověk nalézt v sobě pramen ducha, «Já jsem», které se sice na jedné straně vnímavě staví vůči světu a na druhé straně se může poznávající spojit s duchovně-bytostným skrytým ve smyslových jevech. Co kdysi instinktivně proudilo do prožívání duše, nyní může být vědomě poznáno ve svém bytostném a sjednoceno s bytostnou substancí Já. Tak spočívá v moci mielialy wa temba, v jejím myšlení a konání nad sebou samou {{SE|55}}<br /> <br /> přerůstat sebe sama a uvědomovat si duchovní původ člověka a světa.<br /> <br /> Vědomostní duše se projevuje nejprve jánusovsky. Obrácena dozadu, hledá oporu ve zdánlivě bezpečném základě obecné pojmovosti, kterou si rozumová nebo citová duše vypracovala ve vědách; tím však hrozí, že při zakrňování citové duše upadne do chladného intelektualismu, pýchy a nespoutaného egoismu. Hledí-li však v sebepoznání a poznání světa vpřed do budoucnosti, zahřívá se u idejí, jež se stávají ideály — například uskutečňování myšlenkově uchopovaného principu organismu v zemědělské praxi. Zápasí o to, přetvářet minulé v přítomném v budoucí. Vědomostní duše usiluje postavit veškerou iniciativní sílu do služby naplňování ideje vývoje. To ale znamená: položit umělecký smysl jako základ veškerého konání. Jde o to, dávat idejím z budoucnosti myšlením život a s nimi ponořovat se chtěním do všech výzev skutečnosti tak, aby se z erkraftování prožívání v Já každá jednání stala svobodnou, stala se uměleckou.<br /> <br /> Potravou vědomostní duše jsou ideje, jež do ní zazářují z budoucnosti. Takovými idejemi jsou obsahy antroposofické duchovní vědy. Podstata a smysl těchto obsahů se odhaluje teprve silným myšlením. V obrazně myslícím nazírání oživují cítění a podněcují vůli. Jako smyslové vnímání, tak i výsledky duchovního bádání podněcují myšlení. V bdělé myšlenkové aktivitě však žije Já, jádro bytosti člověka. Já může ve svobodě rozhodnout, zda si přivlastní formy idejí duchovního bádání, či zda chce setrvat v pouhém protistojení vůči světu jevů. Vědomostní duše otevírá cestu k prožívání duchovních obsahů ve svobodě. Z tohoto plně lidského prožívání vyrůstá nová umělecká tvůrčí síla, jež se může prokázat jako plodná — a tím jako pravdivá — ve všech oblastech života: například v lékařství jako léčitelské umění, v pedagogice jako výchovné umění, v lidském spolužití jako sociální umění, v zemědělství jako umění zemědělství.<br /> <br /> Činnost Já ve vědomostní duši vznáší se takřka mezi nebem a peklem. Ochable-li, řítí se duše, zapomínajíc sebe samu, do propastí. Zlo ve své dvojí podobě — ahrimanská banalizace a luciferská nezainteresovanost — získává nad ní moc. Erkraftuje-li však Já v sobě samém, buduje most přes propast, je {{SE|56}}<br /> <br /> schopen poznávat jiné bytosti v sobě samém a dobývá si schopnost, proměnit to, co se stalo, v to, co teprve vzniká.<br /> <br /> Věk vědomostní duše ve svém dosavadním průběhu přivedl lidi k sebevědomí, vzbudil v nich touhu po svobodném sebeurčení, dal jim přeměřit propasti a otevřel jim cesty k pravému poznání ducha. Lidstvo se emancipovalo od přírody a — jaksi upadše do zapomnění sebe sama — myslí si, navzdory vlastnímu duchovnímu původu, že je dílem pouhého přírodního stvoření. Tím se do značné míry ztratilo v banalitě čistě materialistického pojetí bytí a vidí se ohroženo technologií, jež právě z tohoto pojetí vyrůstá. Organismusprinzip v zemědělství je touto denkungsartem vymazán. Na druhé straně může vědomostní duše, tváří v tvář tomuto sestupnému vývoji, být rozněcována idejemi, které jsou získány z poznání podstaty neživé, oživené a oduševnělé přírody. Tyto ideje-impulsy nevyvěrají již z kdysi duchem vedených instinktů, nýbrž jsou samy vydobyty. V probouzející se Já-činnosti oživuje vývojová idea a s ní novým způsobem idea organismu a — v rozšíření — idea individuality. Obě spojeny mohou se stát utvářecím principem zemědělství, jež kultury-zakládajícím způsobem působí do budoucnosti.<br /> <br /> V jakých symptomatických krocích se to připravovalo až k obratu časů a odtud až do novověku a dále v průběhu věku vědomostní duše, bude rozvedeno v následujících kapitolách.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kulturströmungen_der_Landwirtschaft_bis_zur_Zeitenwende&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kulturní proudy zemědělství až k obratu časů ===<br /> <br /> Ve Starém zákoně je v mytologickém obraze poukázáno na prapůvodní protiklad ve vývoji lidstva — na Kaina a Ábela. Jeden z nich, Ábel, je pastýřem, který střeží své stádo a přináší bohům oběti zvířat. V opatrování a péči o svěřený mu svět živočichů následuje vůli stvořitelských mocností; jeho oběť je bohy přijata. Jinak je tomu s jeho nevlastním bratrem Kainem, který obdělává pole a pěstuje rostliny, jež sám šlechtí z vlastní inteligence a z pocitu vlastní způsobilosti. Jeho rostlinná oběť bohy přijata není. Zde je praobrazně poukázáno na okamžik zrodu dvou polárních proudů, {{SE|57}}<br /> <br /> usedlých, zemědělsky hospodařících národů a kočovných pasteveckých národů. Zemědělec se prometheicky&lt;ref&gt;Obě postavy Prométhea a Epimethea stojí v řecké mytologii za samostatným, aktivním, prozíravým myšlením (prometheickým) a za zpětně obráceným, spíše pasivním, přijímajícím myšlením (epimetheickým).&lt;/ref&gt;-apollónsky spoléhá na vlastního ducha vynalézavosti; pluhem obdělává zemi, zraňuje ji a tím podněcuje plodotvorbu rostlin, které trvale povyšuje na kulturní rostliny, rozvíjí řemeslné dovednosti všeho druhu, v nichž dává výraz svému budoucnosti vstříc obráceném vědomí. Jinak pastevecké národy, které se v duševní oddanosti epimetheicky-dionýssky začleňují do dané stvořenosti, snaží se ji zachovávat a ve svém spíše zpětně obráceném vědomí — lpícím na zbytcích starého jasnozřivectví — pěstují kult předků.<br /> <br /> Oba tyto proudy splynuly se všeobecným kulturním životem teprve v době pokřesťanské. Avšak tu a tam se ještě dlouho uchovaly v časově posunutých kulturách v nejryzejší protikladnosti. Jeden příklad z vlastního prožívání to může osvětlit: V Africe třicátých let minulého století žily v dnešní Tanzanii v oblasti Kilimandžára v těsné prostorové sousednosti a při zachování svých kmenových zvyklostí národy Bantuů a Masajů. Tito poslední, hamitský národ, žili kočovně se svými stády zebu uprostřed divočiny v sousedství lva, slona, buvola atd. Ochranu pro člověka i stádo nabízela v noci tábořiště ohrazená trnitým houštím (tzv. «krále»); potrava sestávala z mléka a krve zebu a z kořenů některých planě rostoucích rostlin jako dietetika. A tu stál — pastýř, přes rameno přehozený šátek, lehce opřený o kopí, buvolí kožený štít přiložený k boku, vysoké postavy, ušlechtilých rysů tváře, klidný jako sloup v plném žáru slunce, s vážně sněním ponořeným pohledem upřeným do dálky, kolem sebe soustředěné stádo, obraceje se k cizinci — letmý pozdrav, jinak žádná otázka, žádné slovo. Masajové tehdy odmítali veškerou civilizaci, veškeré školní vzdělání. Žili vpleteni do přírody s vědomím sahajícím zpět do řetězce předků.<br /> <br /> V naprostém protikladu k tomu žili Bantuové usedlým způsobem, v uvolněném vesnickém osídlení. Přiblížil-li se člověk, rozlétly se závěsy u dveří kulatých slaměno-hliněných chatrčí, mladí i staří se valili ven s smějícími tvářemi, radostně zdravili a ptali se, co je nového na světě? Dychtivostí po učení, radostí z napodobování a řemeslnou zručností jsou cele obráceni k výdobytkům civilizace. Jejich potravou byly převážně plodiny {{SE|58}}<br /> <br /> pole, jež pěstovali bez pluhu, s ohnutými zády vedouce ruční motyku. Z přírodního biotopu divočiny vyrůstalo kolem vesnic uspořádání kulturního biotopu vytvořeného lidskou prací.<br /> <br /> Zemědělské a pastevecké národy žily prostorově a etnicky přísně odděleně, často ve vzájemném nepřátelství, jinde v pokojné koexistenci. Ve starém Egyptě například táhli pastevci se svými stády po obou stranách nilského údolí od Nubie až dolů do delty a zpět. Od nich si nilští rolníci půjčovali tažná zvířata ke kultivaci polí v mezidobích každoroční záplavy.<br /> <br /> Od staropersských dob se ze zemědělských národů vydělily dva dílčí proudy: zahradníci a pěstitelé ovoce. První z nich šlechtili a pěstovali zeleninu a zakládali záhony léčivých bylin i květin. Řemeslné vědění a umění žilo dále ve svazku kmenovém a rodinném v dědičném proudu. Tak se ještě v letech 1960–70 nacházeli v Teheránu tzv. zarathustristi, kteří tuto daleko do pravěku sahající tradici přenášeli dál. Pěstitelé ovoce se rozuměli šlechtění, pěstování a ošetřování ovocných dřevin. Columella († kolem 70 n. l.) podává zprávu o umění řezu ovocných stromů, jež bylo ve starém Římě ještě dědičně předáváno v generačním proudu.&lt;ref&gt;Will Richter (Hrsg.): ''Lucius Iunius Moderatus Columella: De res rustica'', 5. Buch. 10. Kapitel: Über den Obstbau, S. 605–630, München und Zürich 1981.&lt;/ref&gt; Tyto čtyři proudy zemědělství (včetně ovocnářství a zahradnictví) existovaly vedle sebe nebo v osídlených vesnicích v uvolněném vzájemném vztahu, aniž by se vzájemnou podporou prostupovaly do jednoho organismického celku. Tak například u Hindů v Indii není hnůj zvířat — zčásti dodnes — používán jako hnojivo v zemědělství nebo zahradnictví, nýbrž jako palivo.<br /> <br /> Až do obratu časů byly — zároveň jako výtěžek mysterijní kultury — veškeré po tisíciletí vyrostlé prvky zemědělské kultury, jako orba, zahradnictví a ovocnářství i živočišná výroba, hotově předtvořeny (viz obrázek 2, s. 66). Cítila snad lidstvo, že se dostalo na konec jednoho vývoje? Neustl snad i jazyk gnostiků, nezůstaly pohanské oltáře osiřelé?&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Aus der Akasha-Forschung. Das fünfte Evangelium'', GA 148, Vortrag vom 5. Oktober 1913, Dornach 1992, S. 63.&lt;/ref&gt; Nezhasla snad kulturně inspirující síla mystérií — až na zbytky jako například mitraismus? Co jejich moudrost bylo, působilo dál jen jako tradice nebo v málokterých lidech jako živé duchovní dědictví. Kde tedy bylo na {{SE|59}}<br /> <br /> prahu obratu časů ještě vůbec nějaké rozvojové perspektivy, naděje na budoucnost? Lidstvo plně sestoupilo do pozemského bytí. Vědomí bylo podstatně formováno tím, co se nabízelo smyslům a činnému styku s fyzicky-pozemským světem. V tomto opuštění duchem přistoupilo lidstvo k prahu a dozrálo k tomu, aby se otevřelo pronikavě novému vývojovému impulsu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Ereignis_der_Zeitenwende,_das_Mysterium_von_Golgatha&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Událost obratu časů, Mysterium Golgoty ===<br /> <br /> Stará mystéria splnila svůj úkol. Na kopci Golgoty v Jeruzalémě se uskutečnilo nové mystérium, ukazující do budoucnosti a zahrnující celé lidstvo. Co bylo kdysi uctíváno jako vznešená sluneční bytost, co u praindů slulo Višvakarman, co u praperštíků pod Zarathustrou bylo Ahura Mazdao, co Egypťané nazývali Osiris a co u raných Řeků mohlo být spatřováno v božské bytosti Apollona — to nyní sestoupilo — jak bylo zaslíbeno — na Zemi a inkarnovalo se v lidském těle Ježíše z Nazaretu jako Kristus.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die geistigen Wesenheiten in den Himmelskörpern und Naturreichen'', GA 136, Vortrag vom 13. April 1912, Dornach 1996, S. 178f.&lt;/ref&gt; Tak bylo «veškeré náboženské zvěstování před zjevením Krista Ježíše předzvěstováním Krista Ježíše».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Apokalypse des Johannes'', GA 104, Vortrag vom 17. Juni 1908, Dornach 1985, S. 25.&lt;/ref&gt; Ve Starém zákoně dostává Mojžíš na otázku, v čím pověření je vyslán, odpověď: «Řekni, ‹Já jsem› tě poslal.»&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 26. In 2 Mos 3,13-15 lautet die Stelle in der Einheitsübersetzung wie folgt: «Mose sagte zu Gott: ‹Wenn ich nun zu den Leuten von Israel komme und zu ihnen sage: 'Der Gott eurer Vorfahren hat mich zu euch geschickt', und sie mich dann fragen: 'Wie ist sein Name?' – was soll ich ihnen sagen?› Gott antwortete: ‹Ich bin da›, und er fügte hinzu: ‹Sag zum Volk Israel: 'Der Ich-bin-da hat mich zu euch geschickt: der Herr! Er ist der Gott eurer Vorfahren, der Gott Abrahams, Isaaks und Jakobs.' Denn 'Herr' (Er-ist-da) ist mein Name für alle Zeiten. Mit diesem Namen sollen mich auch die kommenden Generationen ansprechen, wenn sie zu mir beten.»&lt;/ref&gt; Gnóze poukazovala na božskost Krista, na jeho příchod v duchu, ne však na jeho zjevení v těle.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Apokalypse des Johannes'', GA 104, Vortrag vom 17. Juni 1908, Dornach 1985, S. 31.&lt;/ref&gt; Řečtí gnostičtí filosofové — Rudolf Steiner jmenuje přitom Thalése, Hérakleita, Empedokla — rozvíjeli v pojmové řeči, {{SE|60}}<br /> <br /> co kdysi spatřovaly zasvěcené osoby. Ve své pojmové logice «žíznily» po novém naplnění. Byly průkopníky vzniku filosofie Mystéria Golgoty. V pokřesťanské době vystoupil Augustinus (354–430 n. l.) proti tehdejšímu ortodoxnímu přesvědčení, že lidé předkřesťanské doby se radikálně odlišují od lidí doby pokřesťanské, slovy: «To, co se dnes nazývá křesťanským náboženstvím, existovalo u starých národů a nechybělo od počátků lidského rodu; a když se Kristus zjevil v těle, dostalo pravé náboženství, jež tu bylo již předtím, název křesťanského.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner:<br /> ''Das Markus-Evangelium'', GA 139, Vortrag vom 21. September 1912, Dornach 1985, S. 146.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Kristova událost, Mystérium smrti a zmrtvýchvstání, se naplnila pro všechny lidi na Zemi. To je esoterickým stavem věci jednoho exotericko-esoterního dění, které bylo vázáno na určitou dobu a určité místo. Lidstvo bylo v různé míře ve svém vývoji Já natolik pokročilé, že skryté nejsvětější duše — Já, bytostné jádro každého člověka — potřebovalo impulsu, aby se mohlo nalézt v sobě samém a v sebepoznání svobodně sebeurčit. Tento impuls se vtělil při křtu v Jordánu s přebýváním Kristova Já — sluneční bytosti naplněné duchem v nejvyšší dokonalosti — do těla člověka Ježíše z Nazaretu. Po tři léta působila tato božská bytost v tomto vyvoleném lidském těle. Byla to síla tohoto božského Já, která prostřednictvím smrti na kříži proměnila Zemi svázané tělo pozemské v ducha. Uskutečnilo se zmrtvýchvstání v duchu; od té doby stojí před lidstvem jako veliký světový cíl. Cesta k tomuto cíli dává veškerému vývoji do budoucnosti směr a obsah. S probuzením vědomí «Já jsem» nalézá každý člověk v sobě «cestu, pravdu a život». Toto nalezení znamená procházet propastmi bezduchovního ničeho; ale znamená také pracně dobývat plody ducha, jež vstávají z mrtvých do věčnostního těla Já. Postupující od Mystéria Golgoty, vidí se lidstvo postaveno do vědomého zápasu se zlem, s tím, co přináší smrt, s duchovní mocí, která se staví na odpor veškerému vývoji. Poznávat zlo láme jeho moc a propůjčuje Já sílu. Na místo starého mysteriálního bytí tak nastupuje {{SE|61}}<br /> <br /> a jeho mise postupné výchovy Já skrze kulturní věky — pokračující působení Mystéria Golgoty, jež ukazuje člověku cesty k sebevýchově, k poznání jeho duchovního původu a k činnému milování ze síly «Já jsem». Lehce pronesený pojem Obratu časů teprve skrze tento historický proces překlopení, jejž uvádí Mystérium Golgoty, nabývá smyslu a obsahu. Teprve tímto lidstvovým událím může v každém člověku idea vývoje v celém svém dosahu vzplanout a ukázat iniciativní síle směr. Až do Obratu časů byl to proud moudrosti, vytékající z mysterií, který vedl člověka k probuzení Já. Od Kristovy události může lidská duše skrze vnitřní zesílení myšlení tuto moudrost proměnit v činnnou lásku — v onu sílu, která dokáže to, co z ducha povstalo, překlopit v to, co se v duchu stává. Tuto metamorfózu nelze myslet dost velkou a dost širokou. Je zcela otevřena budoucnosti a zároveň má směr a cíl. To se jeví jako rozpor, který trvá tak dlouho, dokud člověk jedná z iluze a sobectví. Rozpor se sesype v sobě samém v té míře, v jaké se moudrost ležící všemu v základu proměňuje ve svobodném činu v lásku. Obě perspektivy — odvrácení od ducha, nebo v svobodném sebeurčení obrácení k němu — vtiskují v pokřesťanském čase ráz vývoji lidstva a jeho vztahu k přírodě, a tím k zacházení s principem organismu v zemědělství.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Wandel_des_Organismusprinzips_bis_zur_Neuzeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Proměna principu organismu až do novověku ===<br /> <br /> V prakřesťanství prvních staletí uchopil a pronikl Kristův impuls duši rozumovou neboli citovou těch lidí v řecko-římské kultuře, kteří pro něj byli vnímaví. Vědomí osobnosti se v silném posílení Já naplnilo hřejivou niterností. U raných křesťanů stálo v popředí pěstování vědomí o přebývání Kristova impulsu v lidské duši. Tento impuls znamenal otřes v probouzení Já. V tomto zárodečném stavu duše jistě mohlo dojít ke změně smýšlení ohledně způsobu individuálního vztahu k rostlině a zvířeti, k zemi a kosmu. Z celkového pohledu však zemědělství pokračovalo ve svých zaběhnutých kolejích. Teprve po rozpadu Římské říše a po proudech stěhování národů se křesťanský impuls vžil do jednotlivých lidí tak hluboce, že jej začali skrze {{SE|62}}<br /> <br /> práci svých rukou zasazovat do země. Reprezentantem tohoto vývoje byl [[Benedikt z Nursie]] (480–547 n. l.). Jeho životopis v tomto ohledu vykazuje symptomatické rysy: Nejprve za studií uprchl ze svého nemravného prostředí v Římě do poustevnického života, do jeskyně v Sabinských horách. Tam ve tříleté asketické samotě přijal v přísném duševním cvičení Kristův impuls do svého Já spočívajícího ve vůli. S touto prokřesťanštěnou vůlí Já pak vystoupil do světa, stal se reformátorem mnišství, založil roku 529 klášter a řád benediktinů na Monte Cassinu – za jeho života následovalo dvanáct dalších poboček. Pro své kulturně-tvůrčí zásluhy byl později nazván „otcem Evropy“. Od něj mimo jiné pochází klášterní pravidlo „ora et labora“, modli se a pracuj, heslo, jemuž mnišství holdovalo po celý středověk a které je pozvedlo k jeho vysokým kulturním výtvorům. „Práce“ Benedikta z Nursie, zrozená z nejniternějších hlubin duše a svázaná přísnými pravidly, se vztahovala na přepracování země. Tak jako Já proniká celého člověka a dokáže ho přepracovat k vyššímu vývoji, tak Benedikt sjednotil veškeré zemědělské kulturní dědictví tehdejšího lidstva, přepracoval je ve vyšší celistvost a stvořil – v metamorfóze „organismu v přirozeném růstu“, který utvářel předkřesťanské kulturní epochy – základy pro vznik zemědělského kulturního organismu. V něm si prokřesťanštěná lidská duše začala v práci inspirované a chtěné svým Já vytvářet obraz sebe sama. V činorodosti Benedikta z Nursie, obrácené ke světu a proměňující minulé v budoucí, se setkáváme s vynikajícím představitelem exoterního křesťanství, které tvoří vnější životní formy. Tento exoterně-křesťanský proud pronikl od jihu přes Alpy do oblasti Bodamského jezera (Chur se v pátém století stal biskupským sídlem) a na počátku sedmého století se tam setkal s proudem esoterního křesťanství, které přicházelo ze západu, z Irska, a přinášelo čistě v duchu prožívané, kosmické křesťanství. To se stalo duchovní potravou pro probouzení Já v lidech. Reprezentantem tohoto proudu je Kolumbán Mladší (kolem 530–615 n. l.). Legenda vypráví, že když v roce 610 vstoupil na ostrov Reichenau v Bodamském jezeře, pluje proti proudu Rýna, jeho prvním činem bylo, že z ostrova zapudil veškerou hadí havěť v podobě divokých prasat, takže se bídně utopila v jezeře. V tomto obraze se skrývá hluboká proměna, která se odehrála. Lze {{SE|63}}<br /> <br /> ji vyložit zhruba v tomto smyslu: Člověk jako Kolumbán, který v očištěné duši a v posíleném Já nesl v sobě Kristův impuls, nemůže strpět, aby kolem něj vládla divokost. Vnějšek musí být uveden do harmonického souladu s vnitřkem, což je umělecký akt. Prokřesťanštěné Já, které si začíná uvědomovat samo sebe, se rozšiřuje a činně se chápe svého okolí; prožívá se v tomto okolí a v odrazu tohoto prožívání si ho duševně uvědomuje.<br /> <br /> Setkání a vzájemné pronikání obou proudů křesťanství, exoterního a esoterního, vytvořilo na ostrově Reichenau po dobu více než 200 let, od sedmého do devátého století n. l., kulturní místo vyzařující do celé Evropy. Benediktinské opatství se stalo „diplomatickou školou“ Evropy, udržovalo vztahy mimo jiné se dvorem Karla Velikého a bylo ve spojení s grálským proudem. Kolem Bodamského jezera vznikaly ve velké hustotě osady nejrůznějších mnišských řádů. V období vrcholného středověku byly krajiny kolem Bodamského jezera nazývány „Boží zahradou uprostřed křesťanstva“. Zde vznikl praobraz kulturní krajiny.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Punkt_und_Umkreis&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Bod a periferie ===<br /> <br /> Stávání se evropských kulturních krajin je neseno eminentně křesťanským impulsem — uměleckou proměnou divoké přírody v kulturní přírodu podle principu bodu a periferie. Je to utvářecí princip veškeré organismusbildung, například jaderná-buňka-''cytoplazma'' nebo ''embryoblast-trofoblast'' v embryonálním vývoji. Na příkladu vzniku vesnice a jejího katastru obce to lze objasnit: Přeneseme-li se do doby po stěhování národů a před první velkou dobou klučení v sedmém a osmém století, byly rozsáhlé oblasti Evropy les-bažinaté krajiny, řídce osídlené lidmi, kteří se z valné části nepodíleli na ušlechtilém pronikavém utváření těla a duše jako příslušníci předkřesťanských vysokých kultur. Jako s prapůvodní mocí přírody, přebývala v těchto raných kmenech ještě nezbrzditelná síla, bouřlivá statečnost, neformovaná, bojovná, silně na krevní síly vázaná duševnost. Já však — věčnostní jádro člověka — bylo jako poupě, jež se otevírá slunečnímu paprsku, vnímavé pro duchovní impulsy, které ukazují do budoucnosti. Této neformované a zároveň duchovně-otevřené duševní ústavě vstřícně vyšel — osamocen procházeje živelnou divokostí lesních krajin {{SE|64}}<br /> <br /> Mnich, jenž v očištěné duši nesl v sobě Kristův impuls. Snad ho vidíme stanout u pramene — u pradávného, pohanského posvátného místa — jak si v temnotě lesa vytíná malou mýtinu a hrubě tesá kapličku, v jejímž nitru spočívá oltář. Vidíme, jak z lesa přistupují lidé, přijímají poučení, které pociťují jako duchovní pokrm pro své Já, jež v nich probouzí vůli Já k práci a činí z nich pomocníky toho Jednoho, mnicha. Začínají s ním dále kácet les, vysušují nedalekém bažinu a na sluncem prozářené mýtině pěstují rostliny ze semen, která přijali z rukou mnicha jako cizí kulturní statek. Vidíme, jak zanedlouho dřevěnou kapli vystřídá románská kamenná stavba, která se svým hrozivým, mohutným zdivem a úzkými okenními otvory schranně ukrývá před dosud nezkrocenými silami přírody kolem dokola. A konečně postřehneme, že kolem tohoto věnovaného a jménem pokřtěného středu vznikají selské statky a řemeslné živnosti. Vesnice se zrodila — s kaplí či kostelem ve středu a katastrem obce jako obvodem.<br /> <br /> V následující době až do 9./10. století se pod tímto nastupujícím kulturním impulsem proměnila soulová výchova lidí. Nezřízená, bouřlivá statečnost se zvnitřnila a proměnila v duševní sílu pokory. A Já, které v pronikání a šlechtění těla a duše nabývalo vědomí sebe sama v dalších stupních, vydřelo ze sebe vůči člověku i světu «otázku». Parzivalův příběh líčí tento obrat. Mladý Parzival vstupuje do světa jako «prostý blázen». Statečně přijímá boj s každým protivníkem, aniž by věděl, kdo to je. Teprve po boji sundají vítěz i poražený hledí a představí se. Jednání předcházelo poznání. Parzivalova pouť vede skrze přehmaty, pochybnosti a utrpení k probuzení Já, k otázce: «Kdo jsem já, co ti chybí?» Otevření duše k otázce na pravém místě v pravý čas povyšuje Parzivala na krále Grálu — na Já, které se v naplnění duchem samo ovládá. Jako ve starém Řecku v neúprosnosti osudu Oresta nebo Oidipa zaznívá tragika věku přicházejícího ke svému konci, tak se v Parzivalově osudu v úplné metamorfóze zjevuje budoucí cesta ke svobodnému sebeurčení.<br /> <br /> Mezi kláštery — benediktinským mnišstvím — a Pfalzy — královskou mocí — vznikaly nyní vesnické útvary. V nich se v proměněné podobě a na vyšším stupni zjevuje celé zemědělské {{SE|65}}<br /> <br /> Dědictví předkřesťanských kulturních epoch. Uprostřed katastru obce stojí vysoko nad štítovými střechami vesnice kostel s věží a lodí, umělecké dílo v dvojím smyslu: svisle strmí vzhůru věž, navenek ztvárněný obraz vnitřního zážitku Já; vodorovně se rozkládá loď, průmět duševního prožívání ve společenství. Toto zasazení středového bodu je stavebním výkonem celého vesnického společenství. Co zde vzniká jakožto křestní akt jednoho místa na zemi uprostřed divoké přírody, je úplné vyvracení dokonalého uměleckého díla z předkřesťanské doby — řeckého chrámu. Jako tento vystavoval svou vysokou estetiku navenek, především v kompozici sloupů, avšak nitro, cella, příbytek božstva, bylo v takřka hermetickém uzavření zdí odňato profánnímu pohledu, tak je v románské bazilice venkovní strana pevně obezděna, sloupy jsou přeneseny dovnitř a vnitřní prostor je obci otevřen. Umělecká síla citové duše každého jednotlivce ve vesnickém společenství byla prostoupena obrazovým prožíváním podzemně působícího esoterního lidového křesťanství a byla nesena a podpírána institucionálně-exoterním křesťanstvím, působícím výsostně v mnišství a ve šlechtě. Oba způsoby prožívání se spojovaly a soustřeďovaly dovnitř k středovému bodu katastru a vytvářely obci a kultickému dění u oltáře v uměleckém ztvárněnísílu formové hülseny.<br /> <br /> Táž umělecká síla se však obracela i k periferii, ke katastru vesnice. I zde se odehrává vyvracení. Týká se navzájem polárního proudu pasteveckého a rolnického a volně propojených, na žádné centrum nevázaných proudů zahradnického a ovocnářského z předkřesťanské doby.<br /> <br /> Vidíme, jak nyní kolem kostela, jenž tvoří středový bod, se seskupují selské statky. Někdejší nomádství se v křesťanství nepokračuje. Putující pastýř usazuje se se svými skotem, jak tomu u polokočovných Keltů a Germánů s jejich volnými dvorci již bylo. Od nynějška žijí skot i člověk pod jednou střechou. Chov hospodářských zvířat vstupuje v uzavřenosti polního katastru do vztahu k polnímu hospodářství, lukařství a pastvinářství. Pod vedením jednoho a téhož člověka se uskutečňuje sjednocení, ba «sňatek» polního hospodářství a chovu dobytka. Protiklad nepřátelských bratrů Kaina a Ábela je překonán. Dále se nyní zahradnictví v pokřesťanské době začleňuje do vznikajícího vesnického organismu {{SE|66}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 2, S. 66.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 2: Metamorphose und Durchdringung der vier agrarkulturellen Strömungen im Durchgang durch das Christusmysterium. Der Weg vom Organismus im Naturwachstum zum Kulturorganismus.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> začleňuje. Selské zahrady se přikládají k selským statkům jako lem obtáčející vesnici. Zde se na ohrazeném prostranství shromažďuje zděděné kulturní dědictví zeleniny, květin, léčivých bylin a bobulovitého ovoce; zde bylo sídlo včelařství; odtud se roje rozlétaly do okolní hofgemarkung, obstarávaly opylování a přinášely med.<br /> <br /> Jako se chov hospodářských zvířat a zahradnictví průchodem přes Obrat časů vyvinuly v orgány vznikajícího organismu vyššího řádu, tak i ovocnářství. Přikládalo se k zahradám jako další lem v druhově bohaté kultuře vzrostlých kmenů v podobě ovocných luk obtáčejících vesnici. V blízkosti stájí dodávaly ovocné louky zároveň čerstvou zeleň ke krmení mláďat.<br /> <br /> Za ovocnými loukami se otvíral katastr vesnice do polní krajiny, do luk a pastvin, do nížin, lužních luk nebo lemů doprovázejících potoky a řeky. Tato travní plocha, stejně jako kultury orné půdy, začleňuje se — zprostředkovaně skrze benediktiny — jako orgány do vesnického organismu. Oplodněny impulsem křesťanství se obilnářství a chov dobytka, ovocnářství a zahradnictví, lukařství a pastvinářství, pěstování živých plotů a les, jakož i vodní hospodářství, slučují v {{SE|67}}<br /> <br /> v celku, ve vnitřně uzavřeném organismu zemědělství. «Vnější kůži» tohoto organismu vůči přiléhajícímu lesu nebo sousedním katastrem vyznačují mezníky, a kde se z nějakého návrší otevírá volný výhled, zdraví z dáli kostelní věže sousedních vesnic.<br /> <br /> Z vědomostní síly prokřesťanštělé rozumové neboli citové duše jsou prvky předkřesťanského zemědělství pozdviženy na vyšší kultivní stupeň. V organismu vesnice nebo na jednotlivém statku vstupují do vzájemně se podporujícího vztahu. Nejpatrněji se to dotýká někdejšího prapůvodního protikladu polního hospodářství a chovu dobytka. Domácí zvířata jsou v druhu a počtu sladěna s dostupnou krmnou základnou. Dodávají hnůj, který spolu s trojpolním osevním postupem — ozim, jařina a úhor — podporovaný obracejícím obděláváním pluhem, zajišťuje půdou zakořeněnou trvalou úrodnost. Vše stojí prostorově i časově ve vzájemném vztahu: Na osevním členu úhoru — jenž znamená rok odpočinku pro půdu — vyrůstá po jarním přebrázení egge divoký porost bylin, trav, jetelovin atd., který je přes léto ovcemi a skotem spásán a zároveň hnojován. Tato orná pastvina obdrží před podmítkou a výsevem ozimů na podzim ještě navíc hnůj ze stájového chovu z předcházejícího podzimně-zimního období. Ve druhém roce stojí jako chlebné obilí ozimá obilnina, která zároveň dodává především slámu pro podestýlku ve stáji, a ve třetím roce stojí jako «ubírající plodina» jarní obilí a luskoviny, len, přadný len atd. Celá polní plocha je rozdělena přibližně do tří stejně velkých ploch, na nichž stojí vedle sebe plodiny, jež jsou pokaždé na jedné ze tří dílčích ploch pěstovány ve tříletém sledu za sebou (obrázek 2). Trojpolní hospodaření bylo až do novověku zárukou každoročně se obnovující, pouhé přírodní úrovně přesahující úrodnosti půdy. Louky, jež věnovaly seno pro zimní krmení ve stáji — a tím vznikal chlévský hnůj pro ornou půdu — byly nazývány «matkou orné půdy».<br /> <br /> Jako se živé buňky s jádrem a obalnou plazmou slučují do vyšších celků, třeba rostliny, tak se vesnice slučují do vyšší jednoty kulturní krajiny. Všechny evropské krajiny dostaly pod vlivem křesťanství vtisknut svůj svébytný kulturní charakter. Představují tkáň buněk stvořenou po staletí lidským duchem a lidskou rukou, {{SE|68}}<br /> <br /> Jednotlivé dvory a vesnické organismy. Jejich hodinou zrození bylo sedmé až desáté století, v lesnatých krajinách středoevropských to bylo století dvanácté.<br /> <br /> Vesnický organismus — nebo při rozptýlené poloze jednotlivých dvorů farní obvod — vykazuje tak své nitro a svůj vnějšek. Prožívání této polarity vtiskovalo svůj ráz každodenní práci ve stáji i na poli. V plném odevzdání citové duše tvořila práce most mezi tímto nitrem a vnějškem. Byly to tytéž ruce, které uměle tesaly kámen pro stavbu kostela, malovaly fresky, tvořily barevná okna — a zároveň venku pečovaly o dobytek, obdělávaly pole a stejně uměle utvářely kulturní krajiny. Bylo to totéž vědomí, které uchopovalo stavbu kostela jako střed, gemarkung jako periferii, a oba póly spojovalo prací, skrze «*ora et labora*», v celek vesnického organismu. Co jednotlivá duše, co celé vesnické společenství prožívalo jako posvátný úkon u oltáře, to vtékalo do práce a propůjčovalo jí na dvoře i na poli duchovní hybnou sílu a smysl — uspořádat vztahové předivo rolnictví, chovu dobytka, zahradnictví, ovocnářství a lesnictví, jakož i hospodaření na loukách a pastvinách v míře, harmonii a kráse navzájem.<br /> <br /> Co naopak zemědělec venku na jaře, v létě, na podzim a v zimě prožíval z živelných přírodních sil ve větru a počasí, co k němu mluvilo slunce, měsíc a hvězdy — to se v něm zhušťovalo, aniž by bylo «přemyšleno», v moudrost instinktivně jistého pracování. Bohatství tohoto prožívání z práce pod volným nebem nesl jako zvnitřněné dobro zpátky k oltáři — a tam přijímal znovu impulzaci z ducha. Toto rytmické vetkání do niterného i vnějšího prožívání v duchu křesťanství, stupňované slavením ročních svátků, kultivovalo celého člověka v jeho vztahu k práci, k přírodě a k společenství. Vpisovalo se do duše člověka právě tak jako do zevnějšku přírody. Z toho snad pramení, že z každého místa uvnitř evropských kulturních krajin k jemnějšímu vnímání promlouvá *spiritus loci*. Jak silně se v tom zjevuje obraz duše národa — nebo v charakteru krajiny: ducha národa — ukáže se, srovná-li se jemnější nuance uměleckých děl vyrůstajících z jednotlivých lidovostí s krajinami, v nichž vznikla. Lze v tomto smyslu hovořit o krajinném typu odpovídajícím anglické duši národa, a stejně tak o nizozemském, švédském, italském atd. typu krajin. Od raného středověku nesou krajiny {{SE|69}}<br /> <br /> v postupující individualizaci jednotlivých vesnických společenství pečeť příslušného vládnoucího ducha národa, duše národa a lidovosti.<br /> <br /> Stěhování národů mělo severně od Alp za následek zánik a zničení všech měst, jež Římané vybudovali: nová forma osídlení, vyrůstající z proKřesťanštěné duševní držení «*ora et labora*», se stala vesnicí. Teprve později, v desátém a jedenáctém století, se jednotlivá vesnická společenství — v návaznosti na šlechtická sídla, kláštery, ústřední obchodní místa a obdařena zvláštními výsadami — stala městy. Na počátku bylo zasazení kaple jako středobodu a vyklučování kusu divoké přírody v jejím okolí, po němž následovala stavba románské baziliky a rozmístění selských usedlostí k ní orientovaných, jakož i obestavění obklopující a zvenčí ohraničené zemské plochy. V té míře, v níž se centrum — kostel — s věží a lodí v umělecky plastickém tvarování zvedalo do výšin a formovalo, v téže míře se utvářela a členila někdejší bujná divoká příroda gemarkace v kulturní přírodu. Tento vývoj postupující umělecké harmonizace a zušlechťování dosáhl svého vrcholu v nastupující gotice. V románském slohu se v zárodečných rysech uměleckého vyobrazení zjevuje to, co se v lidech postupně v pokoře a oddanosti odhalilo a zvnitřnilo jako nejhlubší podstata křesťanství. Grálský impuls, vzešlý z proudu esoterního křesťanství v osmém a devátém století, prostoupil duše lidí a probudil v nich ve vysoké míře sílu zvnitřnění. V gotice z této niternosti duševního života rozkvétá neslýchaná umělecká tvořivá síla. Věž stoupá ještě výš, filigránská, do výšin; dlouhá, vysoká, široko rozkošatělá vícelodní basilika s příčnou lodí a chórem objímá ohromný vnitřní prostor prosycený barevným světlem, jež biblickými výjevy a postavami světců v barevných oknech vtéká dovnitř jako z vyššího světa. Jak asi prožíval tento prostor venkovský člověk, jenž bydlel v jednoduché, k zemi tísněné obydlí u pat mohutné stavby? Zvenčí se jeho pohledu nabízela prací jeho rukou utvářená příroda ve svých formách a barvách; vstoupiv do vnitřního prostoru vysoké stavby, zakoušel formy a barvy zcela jiného druhu. Jeho nazírání se nabízelo ve vysokém uměleckém ztvárnění zobrazení jeho vlastního citového geistig-duševního prožívání.<br /> <br /> V gotice dosahuje vybudování středobodu v obvodu náležející gemarkace svého vrcholu. Ryze z vnitřního {{SE|70}}<br /> <br /> Z ryze vnitřního prožívání lidí vytvořená stavba se tyčí v uměleckém povznesení z obklopující krajiny. Gotické katedrály, dómy, münstry a venkovské kostelíky i předcházející stavby románské neuzavírají krajinný prostor jako řecký chrám, nýbrž jsou ve vyšším smyslu ústředním orgánem celkového organismu zahrnujícího obklopující pozemskou přírodu. To lze dobře pocítit na vlastní kůži, když se k takovým stavbám, jako jsou například Chartres, štrasburský nebo ulnmský münster – odmyslíme-li si dnešní městské okolí –, nebo k nějakému venkovskému kostelíčku přibližujeme z dálky pěšky.<br /> <br /> V gotice vrcholného středověku byly i poslední zbytky bujné divoké přírody zkroceny a Já-chtěnou prací povzneseny na «Boží zahradu». Pohledem na množství skulptur v portálech a výklencích, na živě z hlavic vystupující bytosti, na rostlinnou ornamentiku, jež na mnoha místech zdobí zevní plášť staveb, lze nabýt dojmu, jako by nadbytečné, z obklopující přírody uvolněné a přečištěné živé tvořivé síly vplynuly do stavby, do dláta a štětců uměleckých rukou. Jako tyto stavby samotné, tak je s nimi nyní dovršena i kulturní krajina. Jako má gotika s jejími vysoko vzpínajícími se lomenými klenbami svorník (v románském slohu nese oblouk jako celek), tak tvoří gotika vcelku svorník ve vývoji organismu jako základního utvářecího principu západních kulturních krajin a zároveň svorník věku rozumové čili citové duše.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Organismusprinzip_in_der_Neuzeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Princip organismu v novověku ===<br /> <br /> Mohutné přelomy charakterizují přechod přes práh novověku, do věku bewusstseinsseely. Evropa se začíná členit do národních států. Čin Jany z Arku (1412–1431) zahajuje proces územního oddělení Francie a Anglie; mořeplavci ze španělských a portugalských království otevírají mořské cesty do vzdálených zemí; z abstrahujícího myšlení se zakládají novější vědy; Koperník (1473–1543) «nechává zemi obíhat kolem Slunce»; církev a šlechta propadají ortodoxii; obě trvají na svých privilegiích a soupeří o moc; města rostou a s nimi měšťanstvo. Umění nejzřetelněji odrážejí proměnu vědomí tím, že například malba zlatého pozadí, obraz příchodu věčného do časného, je nahrazena {{SE|71}}<br /> <br /> prostorovou perspektivou. Empirie, smyslové nazírání, nastupuje svůj vítězný pochod. Selství se snaží osvobodit z hegemonie církve a šlechty, aby si, zachovávajíc svou lidovost a z esoterních pramenů inspirované lidové křesťanství, razilo vlastní cesty svobodného sebeurčení. Nastupuje věk, ve kterém se člověk stále více vidí postaven do vědomého střetu se Zlým, do protikladu sil podporujících vývoj a sil retardujících, vývoj popírajících.<br /> <br /> Tento protiklad se stává zjevným, pokud jde o princip organismu, hned na počátku 15. století. Na jedné straně vidíme, jak Španělé a Portugalci táhnou se svými velkoplachetniky odvážně stále většími kruhy do Atlantiku přes déle už známé Kanárské ostrovy a jak právě Portugalci přitom roku 1425 objevili ostrov Madeira. Byl neobydlený a nesl druhově bohatý plášť pralesů, od pradávna rostlý «organismus v přirozeném růstu». O málo později, od roku 1426 do roku 1428, první osadníci-sedláci z Portugalska jedinečný přírodní biotop ostrova vypálili, přivedli si původní obyvatele Kanárských ostrovů, Guanče, zotročili je, nechali je táhnout síť závlahových kanálů a přes celý ostrov pěstovat třtinový cukr v monokultuře, který, zpracovaný v surový cukr, jako exportní zboží nacházel vítaný odbyt na pevnině a zejména v Anglii.&lt;ref&gt;Alfred W. Crosby: ''Die Früchte des weißen Mannes – Ökologischer Imperialismus 900–1900,'' Frankfurt, New York 1991, 280 S.&lt;/ref&gt; Zde, jako v zárodečné buňce, odehrává se symptomaticky to, co pak v následujících stoletích ve velkém v novém světě vedlo k záborům půdy, k rozsáhlým mýcením, k monokultuře, zotročení, obchodu s otroky a k vývozním trhům pro potraviny — raná podoba agrárního industrialismu a, v dekadenci, opakování kulturně podmíněných předkřesťanských vývojových proudů.<br /> <br /> Na druhé straně vidíme, jak zejména ve střední Evropě rolníci zápasili o svou svobodu vůči hegemonii církve a šlechty a pokoušeli se přenést svá kulturní dobytí přes práh novověku. Z vesnických společenství, která udávala tón v raném středověku, se od devátého a desátého století tu a tam vydělovala města. V nich se s měšťanstvem, s příchodem římského práva a od 13./14. století se zakládáním univerzit rozvíjel kulturní život emancipovaný od přírody — jiný než ten, jenž v selských gemeindách jako tvůrčí<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 3, S. 72.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 3: Die Natur- und Sozialordnung der freien wirtschaftlichen Dorfgemeinschaften.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Kraft aus dem Volkstum fortlebte. Tato hledala v přechodu do věku vědomostní duše jiný způsob kulturního rozvinutí a nalezla svůj vlastní, středoevropský výraz ve «svobodných hospodářských vesnických společenstvích». Ta se osvobodila od cizího řízení hegemonních mocí a jsou plodem vesnického vývoje od konce doby stěhování národů. {{SE|72}}&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophie, soziale Dreigliederung und Redekunst'', GA 339, Vortrag vom 12. Oktober 1921, Dornach 1984, S. 29.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Ve svobodných hospodářských vesnických společenstvích přišel v 15. století ze sil lidovosti ke krátkodobému rozkvětu vzájemně se podporující přírodní a sociální řád.<br /> <br /> Vedle výše popsaného organismického přírodního řádu se středem a členěným obvodem vesnického katastru se tu v zárodku vytvořil trojčlenně uspořádaný sociální řád. Pod povrchem historicky uchopitelného katolického (petrinského) křesťanství žilo lidové křesťanství, z jehož pramenů pečovala lidová duše o duchovní život, který šel od úst k uchu, který se daroval v obrazných vyprávěních, duchovních zážitcích a tušeních, v pověstech a legendách, v lidové poezii a hudbě atd. Z tohoto samého pramene vyvěralo právní žití, které zakotvovalo v právním citu každého jednotlivce, šlo nepsané od úst k uchu a každoročně bylo znovu určováno nebo potvrzováno. A {{SE|73}}<br /> <br /> rozumí se samo sebou, že ze strany klášterů, zemských pánů a vzestupem jdoucích měst římské, psané právo toto prožívané právní smýšlení stále více podrývalo. Na pozadí z lidovosti vyrůstajícího duchovního a právního žití se hospodářský život instinktivně utvářel v asociacích. Vesnické útvary se seskupovaly ve takové vzdálenosti okolo centrálního trhu, aby formani mohli přijet a zase odjet v jednom dni. Lidé ve vsích stáli navzájem a k centrálnímu trhu v takovém hospodářském vztahu, že výměna zboží kryla potřebu za ceny, které zajišťovaly živobytí selských a řemeslnických rodin tak dlouho, dokud tentýž produkt nebyl znovu zhotoven.<br /> <br /> «Svobodná hospodářská vesnická společenství» na počátku novověku nesou v sobě zárodek utváření sociálního žití do budoucnosti ve smyslu «trojčlennosti sociálního organismu». Toto rozkvétání svébytné, lidové duchovnosti sociálního žití ve vesnických společenstvích bylo uzpůsobeno k tomu, aby v Středoevropě zahájilo bázově-demokratický vývoj, podobný tomu, který se vytvořil ve Švýcarsku. Nejušlechtilejší té doby, jako například Matthias Grünewald (1470–1528), Tilman Riemenschneider (1460–1531), Paracelsus (1493–1541) a mnozí jiní, se solidarizovali s rolníky. Avšak stály proti tomu retardační síly v církvi a šlechtě. Konflikt se vybil v selských válkách 1524 až 1525. Co jako zárodečný, kulturně-obnovující impuls se mohlo postavit po bok vzestupem jdoucích měst, bylo utopeno v krvi. Protireformace udělala své, aby všechna další úsilí o samostatnost potlačovala v zárodku. Římské právo nastoupilo svou nadvládu i na venkově. Půda se stala v daném právním chápání soukromoprávním vlastnictvím a tím znenáhla obchodovatelným zbožím.<br /> <br /> Pak ale, kolem přelomu 15. do 16. století, znovu propuká sociálně-reformní impuls. Spis Valentina Andreaeho (1586–1654) «Chymická svatba Christiana Rosenkreutze» koluje od přibližně roku 1604 z ruky do ruky. Vydán byl roku 1616 ve Štrasburku. Odkazuje na Christiana Rosenkreutze (1378–1484) a jeho zasvěcení<br /> <br /> 1459. Ve stejné době se ustavilo «Bratrstvo Růžového kříže». Sdružovalo nevelký okruh jednotlivých lidí, kteří zůstávali nepoznáni a kteří — na rozdíl například od Paracelsa (1493–1541) — nevystupovali navenek s žádným učením, nýbrž skrytě, z duchovních inspirací, se nezištně stavěli do služby bližním. Pravděpodobně od téhož autora, Valentina Andreaeho (1586–1654), vzešla další růžokřížovnická díla: roku 1614 ''Fama Fraternitatis'' (obrácená na «hlavy, stavy a učené muže Evropy»), roku 1615 ''Confessio'' a roku 1617 ''Všeobecná a generální reforma celého světa''. V této «Generální reformě» z ducha růžokřížovnictví se znovu z ukrytí hlásily ony impulsy, které skrytě v 15. století kladly zárodek trojčlennosti sociálního života ve svobodných hospodářských vesnických společenstvích. {{SE|74}}<br /> <br /> Co z růžokřížovnictví — ze spirituálních impulsů, jež zachycovaly působivého ducha přírody i sociálního života stejnou měrou — mohlo pro 17. století znamenat průlom, bylo zničeno obrovitou pohromou třicetileté války a jejími následky. Tato válka zpustošila Středoevropou strategií spálené země. Mnohé vesnice se trvale proměnily v pustiny; venkovské obyvatelstvo padlo ze 40 %,&lt;ref&gt;Aus: Wilhelm Abel: ''Geschichte der deutschen Landwirtschaft'', Stuttgart 1967, S. 265.&lt;/ref&gt; městské ze 33 % za oběť hrůzám hladu, moru a válečných operací. Zásoby osiva a potravinářského obilí byly opakovaně vypleněny nebo zničeny vypalováním, zvířata hnána pryč procházejícími vojsky, studny otráveny vhazovanými zvířecími mršinami. Ještě do konce století, padesát let po Vestfálském míru roku 1648, panoval na mnoha místech hladomor. Třicetiletá válka fyzicky zlomila páteř zděděné zemědělské kultury Středoevropy. Mnoho z lidové moudrosti zaniklo, a jen namáhavě bylo možno z dochovaného zkušenostního vědění znovu probudit k životu princip organismu ve vesnicích a na jednotlivých statcích. [[Dottenfelderhof]] například — deset kilometrů od středu Frankfurtu nad Mohanem, jako dvůr přináležející k premonstrátskému klášteru Ilbenstadt — byl zcela srovnán se zemí. Teprve roku 1707 došlo k obnovení hlavní budovy s obytními prostory a obilnicí, a roku 1742, téměř sto let po válce, byl celý areál — nyní jako hermeticky uzavřený opevněný dvůr — obnoven.<br /> <br /> Po hlubokých propadech 17. století přineslo 18. století s osvícenstvím i probuzení v zemědělství. V jeho první polovině rozkvétala takzvaná literatura hospodářů domu, která v ohlédnutí za ztracenou moudrostí minulosti usilovala pochopit zemědělství ještě jako organismický, eticky zakotvený celek. Ve druhé polovině 18. století vstoupila do popředí experimentální ekonomie.&lt;ref&gt;Ebd., S. 202.&lt;/ref&gt; Hledělo se k tomu, co se v rámci organismické uzavřenosti empiricky osvědčilo jako rozumné, a co pak připravilo půdu pro nastupující agrární vědy 19. století. Po dlouhotrvající depresi, která sledovala zmatky třicetileté války, prošlo zemědělství v průběhu 18. století obrodem. Nehledě k uplatňování racionálnější, myšlenkově prohloubenější praxe, bylo zlepšení životní situace vděčno především „ozelenění úhoru&quot;. V rámci nadále provozovaného trojpolního hospodářství byla úhorová pole osázena okopaninovými plodinami (brambory) a především jetelem. Polním pícninářstvím se zvýšila úrodnost půdy, výnosy rostly a nouze ustoupila skromné prosperitě. {{SE|75}}<br /> <br /> V osvícenství 18. století vystupovalo ze skrytosti růžokřížovnictví a jiných příbuzných spirituálních proudů — zástupně jmenujme teologa a „teozofa&quot; Friedricha Oetingera (1702–1782)&lt;ref&gt;Vgl. Rudolf Steiner: ''Von Jesus zu Christus'', GA 131, Vortrag vom 13. Oktober 1911, Dornach 1988, S. 194 ff.; sowie Emil Bock: ''Die Boten des Geistes'', Stuttgart 1967, S. 55.&lt;/ref&gt; — do společenského vědomí. Německý idealismus čerpal ve filosofii, básnictví, vědě a umění právě z těchto spirituálních podzemních vod. Z týchž podzemních vod vyvěraly ideály, jež stály na počátku Francouzské revoluce, volání po svobodě, rovnosti a bratrství. Jsou to v proměněné podobě táž volání, jež byla zakotvena v trojčlennosti svobodných hospodářských vesnických společenství 15. a 16. století, táž, jež na počátku 17. století dávala impuls snahám růžokřížovníků o „Generalreformaci&quot;,&lt;ref&gt;Johann Valentin Andreae: ''Allgemeine und Generalreformation der ganzen weiten Welt – beneben der Fama Fraternitatis, des löblichen Ordens des Rosenkreuzes, an alle Gelehrte und Häupter Europa geschrieben'', Kassel 1614.&lt;/ref&gt; táž, jež [[Goethe]] (1749–1832) ve svém ''Wilhelmu Meisterovi'', v ''Heřmanovi a Dorotě'' a jinde básnicky zpracovával. Tato volání, jež proudila z esoterického vědění staletími, i ona ztroskotala na retardujících {{SE|76}}<br /> <br /> Síly; i ona dozněla v krvavých bojích a skončila opět vítězstvím restaurace.<br /> <br /> Jaký vývoj vzala na pozadí těchto historických událostí zemědělství? Jeho základ, organismusprinzip, zůstal zachován. Stal se však tradicí bez nadále působící duchovní hybné síly: kulturní krajiny, jež vzešly z rolnické práce, musely být v postupujícím chodu staletí udržovány se stejnou námahou jako stavby románských kostelů a gotických katedrál, jež s nimi tehdy tvořily jednotu. Nejprve odcházeli jednotlivci, odvážní lidé, kteří si zabalili uzlík a přestěhovali se do rodících se měst. Pak však, od 17. století, je ve vlnách vystěhovalectví následovaly tisíce, lákány heslem „Stadtluft macht frei&quot;. Přijímali ztrátu dědičného zázemí vesnice a jejího míru; usilovali ven z tísně a nesvobody života spojeného s přírodou a hledali v existenciální nejistotě svobodné sebeurčení v nově vznikajících povoláních. Příkladně a dojemně popisuje tuto osamělou cestu do nejistého pozdější oční lékař a básník Jung-Stilling (1740–1812),&lt;ref&gt;Johann Heinrich Jung-Stilling: ''Lebensgeschichte'', München 1968.&lt;/ref&gt; jemuž Goethe rázným zásahem pomáhal z nejedné existenční nouze. Stále více vysávala města lidi ze zemědělství, akademický život a přírodní vědy vzkvétaly a s nimi technické uplatňování poznaných zákonů anorganické přírody. Oproti celistvě lidsky universálnímu zaměření práce v zemědělství se nyní lidé ponořovali do světa průmyslu s jeho dělbou práce. Tito, kteří byli dosud zcela zakořeněni v lidovém vědomí, viděli se v existenciální nejistotě vyzváni k individuálnímu sebeuvedomění. Z rolníka se stal moderní, emancipovaný člověk — proletář. Ten nemohl z procesu dělby práce získat nic než svou mzdu; humanistické vzdělání jeho doby mu nedokázalo odpovědět na jeho životní otázky, stejně tak přírodní vědy, jež ho v otázce jeho lidství nechávaly pocházet z opice. V postupujícím novověku klesá selství do tradice vázané na dědická práva, z níž již nevycházely žádné obnovující impulsy. Tato tragika charakterizuje vývojový chod 19. a 20. století. Již osev úhoru jetelem v 18. století byl impulsem přicházejícím zvenčí, který narážel na odpor — mimo jiné i proto, že<br /> <br /> Někdejší pružná trojpolní soustava ztuhla zevnitř vlivem římsko-právního vlastnického řádu.<br /> <br /> Jak silně bylo setrvačnictví každé novinky nepřítelem, ukazuje na počátku 19. století pokus zavést do vysoce rozvinuté flanderské zemědělské kultury secí stroj. Tento pokus zpočátku selhal; rolníci instinktivně cítili tento záměr jako vpád do duchovně-mravního sebepochopení rolníka, jenž rozryté zemi v odměřeném kroku a rytmickém švihu svěřoval setbu a jenž zároveň tuto událost provázel v duševně-duchovním postoji svým požehnáním. Jak jinak ten, kdo secí stroj konstruoval — přicházeje zvenčí z města, rozložil v myšlenkové abstrakci proces sení na jeho jednotlivé funkce. Z toho postavil stroj, který musí splňovat tyto funkce: uložit určité množství osiva určité velikosti zrna v určité časové jednotce do určité hloubky v půdě a přikrýt je zemí. {{SE|77}}<br /> <br /> V 19. století přebíraly postupně přírodní vědy a technika správu nad zemědělstvím odcizenýmjeho duchovním impulsům. Hned na počátku byla zakládána jedna zemědělská fakulta za druhou. Do popředí vystoupila otázka toho, co bylo nazýváno „starou silou půdy&quot;, a z ní otázka hnojení. Chtělo se porozumět tomu, co propůjčovalo půdám trvalou úrodnost v průběhu věků. Z dohledu se vytratila celistvost organismu zemědělství a součinnost jeho článků — a hledaly se jednotlivé faktory. Byl rozpoznán humus jako nositel úrodnosti. Aby bylo možno experimentálně sledovat otázku trvalé úrodnosti půdy, byl v Kentu v Anglii v roce 1853 založen Rothamstedský pokus trvalého hnojení. Na parcelce s chlévským hnojem bylo hnojení po nějaké době přerušeno — a po padesáti letech bylo možno ještě konstatovat přetrvávající účinky tohoto někdejšího hnojení.&lt;ref&gt;Edward John Russel, John August Voelker: ''Fifty years of field experiments at the Woburn Experimental Station'', Rothamoted Monographs on Agricultural Science, London 1936.&lt;/ref&gt; Tím, a také pozdějšími dlouhodobými pokusy prováděnými jinde,&lt;ref&gt;Ernst Klapp: ''Lehrbuch des Acker- und Pflanzenbaus''. Berlin, Hamburg 1967, 611 S.&lt;/ref&gt; se potvrdilo, že „stará síla&quot; vděčí podstatně chovu skotu v organismu zemědělství.<br /> <br /> Výzkumy chemika Justuse von Liebiga (1803–1870) obrátily v otázce hnojení pozornost k významu jednotlivých látek. Ze svých rozborů sklizně vyvozoval, že půdy {{SE|78}}<br /> <br /> statku o tolik živin, kolik jich je obsaženo v prodaných plodinách.&lt;ref&gt;Justus von Liebig: ''Die organische Chemie in ihrer Anwendung auf Agrikulturchemie und Physiologie'', Braunschweig 1840.&lt;/ref&gt; Z tohoto závěru vyvodil svou teorii minerálního hnojení, podle níž živina, která je v minimu, omezuje výnos. Liebig, který stál jednou nohou ještě v německém idealismu a druhou v nastupujícím materialismu druhé poloviny 19. století, byl přesvědčen, že ztrátu půdou vázaných klíčových živin — fosforu, draslíku a dalších — je třeba hnojením nahradit. Jinak, v rozporu s panující naukou, soudil o dusíku. O ten se má postarat sama příroda. Stáli proti němu jeho odpůrci, zastánci dusíkatého hnojení, kteří v dalších letech získali převahu. Posmrtnou satisfakcí pro Liebiga bylo uskutečnění a potvrzení jeho tezí zemědělcem Schultzem-Lupitzem (1831–1899),&lt;ref&gt;Asmus Petersen: ''Schultz-Lupitz und sein Vermächtnis'', Stiftung Ökologischer Landbau (SÖL), Sonderausgabe Nr. 38, 2. Aufl. 1992, 66 S. Mit Vorworten von Gerhardt Preuschen und Wolfgang Schaumann.&lt;/ref&gt; jemuž se po desetiletém úsilí podařilo podstatně zlepšit výnosovou úroveň extrémně chudých písčitých půd v Lupitz prohloubením humusového profilu.<br /> <br /> Příznivý předplodinový efekt luskovin zůstával až do konce 19. století záhadou, dokud Hellriegel (1831–1895) v roce 1886 nezveřejnil svůj objev hlízkových bakterií vázajících dusík, které žijí v symbióze s kořeny luskovin. Přesto — navzdory těmto poznatkům z vědy i praxe o vázání dusíku ze vzduchu jako dění v živém — soustředilo se veškeré úsilí na otázku, jak by bylo možno dusík ze vzduchu technickou cestou, s obejitím živého, převést do podoby soli. Nešlo totiž jen o to získat tuto nejžádanější ze všech hnojivých látek pro zemědělství, nýbrž stejně tak pro výrobu výbušnin. Jediné světové naleziště dobyvatelných dusíkatých solí v podobě chilského ledku se nachází v poušti Atacama v Chile — vzdálený a přenákladný zdroj pro rostoucí potřebu 19. století.<br /> <br /> Tak působily přírodní vědy a technika od 19. století zvenku do zemědělství a staly se ve 20. století průkopníky odcizení zemědělství jeho vlastním vývojovým impulsům a výrobním podmínkám — a nakonec příčinou jeho zániku v agrární industrialismus. Hybatelem na této cestě je<br /> <br /> dusík, za nímž od 60. let 20. století následovaly syntetické herbicidy, pesticidy, prostředky pro zkracování stébel atd. a genetické inženýrství.<br /> <br /> Na počátku 20. století byl v Norsku po Birkeland-Eydeově postupu ve elektrické peci oxidován vzdušný dusík. Ukázalo se to jako příliš nákladné. Chemik Fritz Haber (1868–1934) vypracoval v letech 1905 až 1910 v BASF v Ludwigshafenu am Rhein vědecké základy syntézy amoniaku ze vzdušného dusíku; jeho partner, inženýr Carl Bosch, vytvořil pro tuto syntézu do roku 1913 velkoprůmyslová zařízení. V tomto Haber-Boschovým jménem nazvaném postupu je vzdušný dusík přiváděn k reakci s vodíkovým plynem v kontaktních pecích při tlaku 200 barů a teplotách 500 až 600 °C za přítomnosti katalyzátorů. Vidíme, jak nadmíru reakčně líný dusík vzduchu, který luskoviny tichým, jemným způsobem v kosmicko-zemských rytmech slunečního roku aktivují pro životní proces tvorby bílkovin, je zde na anorganicko-technické rovině, s vysokou spotřebou energie a bez ohledu na místo a čas, násilím donucen do reakceschopné sloučeniny. Tento vynález — podobně jako pozdější vynález uvolnění jaderné energie — zpřístupňuje síly pod-přírody lidské libovůli, přičemž nakládání s nimi zanechává od té doby stopy zkázy v díle stvoření přírody. {{SE|79}}<br /> <br /> Syntéza amoniaku byla výrobně technicky dozrálá právě před vypuknutím první světové války, učinila tak mocnosti středního bloku nezávislými na dovozech chilského ledku a atlantickou blokádu Angličanů, zaměřenou na zamezení těchto dovozů, obsoletní. Teprve syntézou amoniaku byl první světový válka jako artilérní a bombový válka v tom zničujícím rozsahu a takové délce pro mocnosti středního bloku veditelná. V průběhu války disponovali touto technikou také západní spojenci. Po konci války vyvstala ze strany dusíkového průmyslu otázka: Když žádná válka, co pak s dusíkem? Shodli se rychle — vítězové i poražení — a zřídili Evropský dusíkový syndikat a prohlásili zemědělství za nový trh. S obrovskou reklamou a průmyslem iniciovaným, praxe blízkým výzkumem přešla výroba dusíku plynule z produkce výbušnin pro bomby a granáty do výroby syntetických hnojiv pro zemědělství. Ještě jednou se potvrdila pravdivost výroku Hérakleita, že válka je «otcem všech věcí».&lt;ref&gt;Hérakleitos (předsókratický filosof, asi 520–460 př.Kr.), Fragment DK B 53: «Válka je otec všech věcí, král všech věcí. Jedny z nich činí bohy, druhé lidmi,&lt;/ref&gt; Totéž se stalo po<br /> <br /> Totéž se stalo po druhé světové válce ve Spojených státech, kde teprve po jejím konci našla dusíkatá hnojiva plošné uplatnění. V následujícím období se stal dusík ve spojení s technikou zavlažování v suchých oblastech globálním motorem v monokulturách produkujícího agrarindustrialismus.<br /> <br /> Ve střední Evropě odolával organismu-princip této bouřlivé době ještě dlouho. Friedrich Aereboe (1865–1942), zakladatel novějšího zemědělského provozního myšlení, popisuje kolem roku 1917 zemědělský podnik jako soudržný organický celek: „Já [...] pojímám zemědělský statek jako nedělitelný, organický celek a ukazuji, jak tento celek dostává a musí dostávat rozličnou podobu pod měnlivým vlivem vnějších a vnitřních životních podmínek.&quot; Porovnává „organickou bytostnou povahu hospodaření na statku&quot; ohledně členění na provozní odvětví s „tělem zvířete, které má srdce, plíce, játra a jiné orgány&quot;. Tak jako tyto orgány — každý podle svého úkolu — stojí ve vztahu k nadřazenému celku zvířete, tak jednotlivé složky zemědělství ke ganzheit hoforganismu. Aereboe poprvé uchopil hospodářské předivo vztahů zemědělského statku, jak toto předivo vzniklo z intuitivně-instinktivních podvědomých základů vědomí, v jasných, světlých myšlenkách. Vztahové předivo, které nalezl, mu bylo nezpochybnitelnou skutečností, jíž bylo třeba prosvítit myšlenkami a odpovídajícím způsobem provozně-hospodářsky optimalizovat. Samu skutečnost — bytostnou povahu celku — nestavěl pod otázku. {{SE|80}}<br /> <br /> Zásadu hospodářského organismu hájili představitelé zemědělského provozního myšlení v Německu až do 50. let 20. století. Dělo se tak se zohledněním všech technologických výdobytků tehdejší doby, zvláště „minerálního hnojení&quot;, a zde s osobitým důrazem na cílené použití synteticky vyráběných dusíkatých solí. Pak se však červená nit abendländischchristlichen zemědělství definitivně přetrhla. Od počátku 60. let se pojem hospodářského organismu vytrácel, a na jeho místo nastoupil pojem systému. Tento je ze všech stran otevřený a je myšlen jako síť propojení, bez vztahu k žádné „bytostné povaze&quot;, tj. k žádné v sobě samé odůvodněné ganzheit. Tím byla otevřena všechna stavidla k rozpadu zemědělství do agrárního průmyslu. Podstatným spouštěčem byl {{SE|81}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 4, S. 81.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 4: Die vierfache Zerstückelung des Betriebsorganismus in Monokultur und Massentierhaltung.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Podstatným spouštěčem bylo nástup syntetických herbicidů v 60. letech. Jsou to růstové látky, které jako „totální herbicidy&quot; systémově zasahují do životních dějů rostlin takovým způsobem, že se tyto rostliny doslova přerostou k smrti nebo odumírají jinou fyziologickou cestou. Nasazení systémových herbicidů, po nichž následovala syntetická fungicida a insekticida, rázem proměnilo klasickou pestrost provozní organizace. Ze roku na rok mohl rodinný podnik zdvojnásobit své osevní plochy cukrovou řepou, bramborami nebo polní zeleninou, nebo je — pokud to trh dovoloval — znásobit ještě víc. Mohl se libovolně specializovat na pouhopouhé několik nebo dokonce jen jednu pěstovanou plodinu a podle toho se cíleně a úsporněji vybavit strojní technikou. V polním hospodářství a zahradnictví se rozpadl vzájemně se podmiňující vztah trojnosti bodenbearbeitung, fruchtfolge a düngung. Monokultury převzaly vládu nad polními lány. Co po celé tisíciletí rostlo jako křesťansko-západní kulturní dědictví v nepřetržitém vývoji ekologicky i sociálně — organismus vesnických společenství a jednotlivých statků — se rozpadlo na specializované samostatné podniky, jejichž potřeba kapitálu ohledně nákupu výrobních prostředků vynucovala stále vyšší obraty, a tím průmyslový způsob výroby s dělbou práce a tvorbou kapitálu. (Obrázek 4.) {{SE|82}}<br /> <br /> Již v předcházejících desetiletích ztratilo centrum — církev — stále více svou duchovně-mravní i sociální vůdčí roli, ve prospěch probuzení k individuálnímu svobodnému sebeurčení. Souběžně s postupující industrializací zemědělství od 60. let 20. století to bylo právě tato skutečnost, která spustila poslední velkou vlnu odlivu obyvatelstva. Zatímco kolem roku 1800 pracovalo v zemědělství 62 % výdělečného obyvatelstva, kolem roku 1875 49 %, kolem roku 1950 25 %, dnes jsou to pouhá 2 %.&lt;ref&gt;Laut Auskunft der Gesellschaft für Agrargeschichte e.V. Ffm.&lt;/ref&gt; Na místo sedláka nastoupil agrotechnik, jehož orientační bod již neleží ve středu vesnice, nýbrž na periferii — v vzdělávacích centrech měst, v agrotechnologických inovacích a na nadregionálních trzích. V globálně propojeném agrárním industrialismu se kolem zemědělství buduje mocná hradba, inteligenční aparát do specializovaných oborů roztříštěného detailního vědění. Zemědělec se stává „výkonným orgánem&quot; cizí inteligence, která ho cizím způsobem určuje. V průběhu tohoto plíživého duchovního zbavení svéprávnosti se postupně jako první z vesnických a individuálních útvarů statků vymanilo zahradnictví a specializovalo se na monokultury ve sklenících — první krok rozčlenění organismu jako celku. Také v polním hospodářství se, v USA velmi záhy, osamostatnil pěstování obilnin, po němž následoval půdní úbytek větrnou a vodní erozí. Dnes celosvětově plošně vládne krajinnému obrazu jednotvárný vzor monokultur. Ve střední Evropě se tento druhý krok rozčlenění celistvosti dokonal — po jistém setrvačném odporu — teprve ke konci 20. století. Nakonec, ve třetím kroku rozčlenění, ztratil svou organickou funkci v zemědělském organismu i ovocnářství. V 70. letech byly vypláceny prémie za vyklučování vysokokmenných kultur; dnes je jejich ekologická hodnota opět doceňována. Výroba se však soustřeďuje na intenzivní plantáže v monokultuře v klimaticky zvýhodněných oblastech. Naposledy, ve čtvrtém kroku rozčlenění, bylo opuštěno i chov domácích zvířat vázaný na provozní zásobu krmiva, s důsledkem jednak vzniku provozů bez dobytka a jednak koncentrace na velkochov. Na místo pojmu „domácí zvíře&quot; nastoupil pojem „užitkové zvíře&quot;. Začalo to drůbeží v celoročním ustájení nebo klecovém chovu, po níž následoval chov prasat soustředěný ve velkochovech, a nakonec — kdo {{SE|83}}<br /> <br /> by to byl pomyslel u pasoucího se dobytka, tohoto haustiera par excellence — davové ustájení odrohačených zvířat v celoročním stájovém chovu, krmeném silážemi nebo krmivovými směsmi kalkulovanými na maximální výkon.<br /> <br /> Co se zrodilo v dobách gnóze, a v dobách ještě daleko vzdálenějších pod vedením mystérií, vázáno na duchovní ústrojí určitých národů, jako volné souběžné soužití čtyř proudů pastevectví, polního hospodářství, zahradnictví a ovocnářství; co pod vlivem křesťanství vzájemným prostoupením splynulo ve vyšší jednotu organismu zemědělství — to nyní v agnostickém rozdrobení padlo zpět do čtyř prvotních stavů.<br /> <br /> Přes všechny vskutku obdivuhodné vymoženosti moderní doby si nesmíme zavírat oči před touto skutečností: stojíme na troskách západo-křesťanské zemědělské kultury. Uzurpace průmyslovými výrobními metodami zlomila její kulturotvornou sílu a od 60. let 20. století jí kopala hrob. Ale v každé smrti je ukryt i zárodek nového dění. Uchopit je lze tehdy, když si člověk uvědomí hlubší vývojové impulsy minulosti. Výrok „Doctor Angelicus&quot;, Tomáše Akvinského (1225–1274), zní: Minulost a budoucnost má čas, přítomnost nikoliv.&lt;ref&gt;Vgl. Thomas von Aquin: ''Summa Theologica'', Questia 10, Proemium.&lt;/ref&gt; — Tento výrok lze myšlenkově dále prohloubit. V přítomnosti se oba časové proudy setkávají a navzájem se ruší. Proud minulosti odumírá do formy, do sinnenfälligen události. V této formě však proud času z budoucnosti oživuje jako zárodek. Rostlinné semeno toto dění zviditelňuje. Nese v sobě, sraženo do podoby genomu, razidlo minulosti. Tato „geprägte Form, die lebend sich entwickelt&quot;,&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Goethes Werke'', «Urworte Orphisch», Hamburger Ausgabe, Bd. 1, München 1978, S. 359.&lt;/ref&gt; obsahuje zárodek, který má potenci otevřít se časovému proudu budoucnosti. Lze tedy říci: Ve zvěcnění smyslově se jevícího leží moment smrti, v němž se čas minulosti obrací v budoucnost. Budoucnost je proměňující se minulost. {{SE|84}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_neuen_Keime&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Nové zárodky ===<br /> <br /> [[Anthroposophie|Antroposofická duchovní věda]] [[Rudolf Steiner|Rudolfa Steinera]] přináší poznání v podobě idejí, jež svou pravdu stvrzují v mocném myšlení dalekosáhlých duchovních vztahových souvislostí a v činu se prokazují jako zárodky, které ve svém růstu a plodnosti dávají tuto pravdu zakusit jako hnací sílu stále nového dění. Dva ideové zárodky Rudolfa Steinera jsou to, které — navazujíce na minulost a proměňujíce ji — ukazují zemědělství cesty k novému nositelství kultury:<br /> <br /> První z těchto ideových zárodků se vztahuje k významu zemědělství z hlediska sociální otázky: První světová válka způsobila zhroucení starého světového řádu. V nastalém sociálním chaosu inauguroval Rudolf Steiner «Dreigliederung des sozialen Organismus» (trojčlennost sociálního organismu). V tomto mohutném ideovém celku se z hlubin historického dění znovu vynoril v proměněné podobě onen impuls, který od novověku v po sobě jdoucích stoletích tlačil na povrch, narážel však na retardující mocenské struktury a znovu klesal do skrytosti. Připraven svými «Kernpunkte der sozialen Frage»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Kernpunkte der sozialen Frage in den Lebensnotwendigkeiten der Gegenwart und Zukunft'', GA 23, Dornach 1976.&lt;/ref&gt; začal Rudolf Steiner s lidmi, kteří stáli aktivně uprostřed života, podnikat konkrétní kroky k přetvoření sociálního života — ve smyslu:<br /> <br /> * svobodného duchovního života, který je autonomním tvůrcem a nositelem iniciativy všech duchovních impulsů prostupujících a oplodňujících společenský život,<br /> * právního života, který je autonomním tvůrcem a nositelem toho, co ve vzájemném vztahu člověka k člověku platí jako rovné právo a nabývá platnosti v zákonné podobě,<br /> * hospodářského života, který jedná autonomně a na smluvním základě v vědomě utvářených hospodářských asociacích «bratrsky/sestersky» přebírá péči o uspokojování lidských potřeb.<br /> <br /> V každém z těchto tří článků sociálního života stojí vědomě-nevědomě každý člověk. Každý z těchto tří článků dostává sobě vlastní autonomní životní skutečnost skrze to, co mu každý člověk vtiskuje ze svých tří duševních činností: svým chtěním duchovnímu životu, svým cítěním právnímu životu a svým myšlením hospodářskému životu. Jak tyto tři duševní činnosti jako autonomní články duše v člověku navzájem{{SE|85}}<br /> <br /> působí a ve vědomí Já vzplanují, udržovány pospolu a ve vzájemném působení silou Já, tak také tři články sociálního působí navzájem v celek sociálního organismu skrze probouzející se vědomí Já každého jednotlivého člověka. V tomto vzájemném vztahu vědomého vnitřního prožívání a utváření navenek vzniká sociální umění. Tak je utváření trojčlenného sociálního organismu zkušebním kamenem k rozvinutí a zjevení bewusstseinsseele (vědomí-duše). Téměř nadlidské úsilí, které Rudolf Steiner od roku 1919 vynakládal, aby hnutí trojčlennosti sociálního organismu uvedl v život, ztroskotalo roku 1922.&lt;ref&gt;Siehe hierzu insbesondere: Rudolf Steiner: ''Die großen Fragen der Zeit und die anthroposophische Geisterkenntnis'', GA 336, Basel 2019; sowie ders.: ''Zu sozialen und wirtschaftlichen Fragen'', GA 332b, Dornach, Basel 2020.&lt;/ref&gt; On sám pojal rozhodnutí ukončit tento první rozsáhle pojatý pokus. Vnějším podnětem k tomu byla především cválající inflace a malý počet lidí, kteří by této obrovské výzvě byli dostáli. Rudolf Steiner stavěl také na porozumění proletářů, z nichž mnozí však padli ve válce — a ti, kteří přežili, byli odtaženi propagandou komunisticky orientovaných dělnických vůdců. Zárodek však byl vložen do půdy historického dění. Byl prostřednictvím 20. století průběžně pěstován v dílčích konkrétních přístupech k jednání v ustavičné proměně jednoho umírání a stávání se. Především však byla Steinerova pojednání k sociální otázce poznatkově-vědecky zpracována v kontextu požadavků doby a zpřístupněna širší veřejnosti. Impuls k sociální trojčlennosti nadále čeká na pronikavě nový pokus o uskutečnění.<br /> <br /> Tento nový přístup vyrůstá z druhého ideového zárodku, který je obsažen v [[Landwirtschaftlicher Kurs|''Zemědělském kurzu'']] Rudolfa Steinera, v «Duchovně-vědeckých základech pro zdárný rozvoj zemědělství»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999.&lt;/ref&gt;. Tento kurz pro zemědělce se konal o Letnicích roku 1924 na statku Koberwitz u Breslau v dnešním Polsku, dva roky po zrušení «Kommenden Tages», orgánu hnutí trojčlennosti v Německu. V té době byla v zemědělství «kirchspiel» (farní obec) ještě ve vsi — praxe principu organismu byla tradičně ještě z velké části neporušena. Zemědělský způsob výroby tvořil ještě protipól k dělbou práce řízenému způsobu v průmyslu. Ekologická otázka a — s ní neoddělitelně spjatá — sociální {{SE|86}}<br /> <br /> otázka nebyla v zemědělství ještě akutní. Avšak hrozivá předzvěst, jako jsou účinky hnojení synteticky vyrobenými dusíkatými solemi, ztráta odrůdové stability a zdraví zvířat, citlivěla jednotlivé sedláky a zemědělce. Od roku 1920 se obraceli na Rudolfa Steinera s prosbou, aby jim z antroposofické duchovní vědy poskytl poznávací základy a praktické pokyny pro obnovu zemědělství do budoucnosti. Tazatelům šlo o ideje, o duchovní pravdivé obrazy, které by zemědělské práci nad pouhou provozní techniku znovu daly smysl a — budou-li tyto ideje uchopeny — mohly znovu vybudovat duchovně-morální most k věcem a bytostem v přírodě a kosmu. Zemědělský kurz obsahuje zárodečné položení základů pro vývoj zemědělství budoucnosti, v němž skrytý proud impulsů křesťansko-západního zemědělství vstupuje v hlubinné metamorfóze na povrch věku vědomí. Rudolf Steiner navázal bezprostředně na otázky lidí, kteří stáli ve staré, smrti zasvěcené zemědělské kultuře a kteří hledali přístupy k její obnově. Navázal na ještě právě existující minulost, aby ji proměnil v budoucí. Přitom apeloval na myslící vědomí činnými v praxi stojícího člověka.<br /> <br /> Výchozím bodem antroposofické duchovní vědy Rudolfa Steinera je «člověk». Na jeho bytostnou povahu ve světovém celku se vztahují otázky: Jaký je vývoj z jeho bytostného původu v duchu, jaké jsou ideové celky, které ho ve všech životních oblastech činí schopným jednat v souladu s jeho bytostnou povahou, jaké jsou cesty k sebepoznání a poznání světa do budoucnosti? Kdysi ještě nebyli lidé tak «chytří» jako dnes, za to však byli moudří. Prožívali sami sebe jako mikrokosmos, který v malém v sobě nese vše, co ve velkém duchovně-bytostně naplňuje makrokosmos. Vědecký intelektualismus novější doby staví se tváří v tvář smyslově vnímatelné světu, rozkládá jej na části, reflektuje tyto části v představách a přitom vylučuje toho, na koho se zapomíná — člověka, který se táže, myslí, cítí a chce. Pohled duchovního badatele je naproti tomu obrácen k poznávajícímu, k bytostné povaze člověka. Co se mu tam v nadsmyslovém poznání odkrývá, vrhá jasné světlo na to, co makrokosmicky v nejširším smyslu smyslově vnímatelné přírodě a kosmickému obvodu jako bytostně účinný princip leží v základu. Výsledky duchovněvědeckého bádání obsažené v Zemědělském kurzu navazují na přírodovědné {{SE|87}}<br /> <br /> pojmy, například pokud jde o anorganický svět látek, a označují jejich prvky jako nositele vždy specifických maatla ya ku vumba (formativních sil), které je z jejich fyzické přirozenosti povznášejí do procesuálního dění oživené a oduševnělé přírody.<br /> <br /> Tak je metodický postup Zemědělského kurzu předznačen klíčovou výpovědí: «Es wird vom Menschen ausgegangen; der Mensch wird zur Grundlage gemacht» (Vychází se z člověka; člověk je kladen za základ).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S.103.&lt;/ref&gt; Pod tímto zorným úhlem se pohled soustřeďuje na koncepci a utváření zemědělského podniku se slovy: «Eine Landwirtschaft erfüllt ihr Wesen, im besten Sinne des Wortes, wenn sie aufgefasst werden kann als eine Art Individualität für sich, eine wirklich in sich geschlossene Individualität und jede Landwirtschaft müsste eigentlich sich nähern – ganz kann das nicht erreicht werden, aber sie müsste sich nähern – diesem Zustand, eine in sich geschlossene Individualität zu sein» (Zemědělství naplňuje své bytí, v nejlepším smyslu slova, může-li být pojato jako jakási individualita pro sebe, skutečně v sobě uzavřená individualita, a každé zemědělství by se vlastně mělo přibližovat — zcela toho nelze dosáhnout, ale mělo by se přibližovat — tomuto stavu, být v sobě uzavřenou individualitou).&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 42.&lt;/ref&gt; Dále se říká: «Die Dinge können nicht in dieser Weise streng durchgeführt werden, aber man muss doch einen Begriff haben von dem notwendigen Geschlossensein einer Landwirtschaft […]» (Věci nemohou být takto přísně provedeny, avšak musí mít pojem o nezbytné uzavřenosti zemědělství […]).&lt;ref&gt;Ebd., S. 43.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tato vyjádření apelují na individuální soudnost. Z badatelského smýšlení musí ten, kdo je činný v zemědělství, usilovat o to, aby si v pojmech vypracoval myšlenkový obraz bytostné povahy mikrokosmického člověka. Tento myšlenkový obraz se stává klíčem k porozumění makrokosmu a konkrétně k porozumění jednomu jeho výseku: zemědělskému podniku. Přináší ideje, podle nichž lze tento makrokosmický výsek utvářet v jeden v sobě uzavřený celek, v organismus, v tělo «jakési zemědělské individuality». Ideová základna k tomu se formuje, jsou-li smyslově vnímatelné a přírodovědecké skutečnosti myšlením pozdviženy do smysl dávajícího celku výsledků nadsmyslového antroposofického duchovního bádání. O myšlenkově-obrazné uchopení tohoto smysluplného celku jde. V tom spočívá zárodek nového dění zemědělství. Toto dění se rozvíjí pod «sluncem idejí» sebe-si-vědomého-se-stávajícího lidského ducha; ten je to, kdo vede činnou ruku k smyslem naplněné práci. {{SE|88}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Dreigliederung_des_Menschen_und_die_landwirtschaftliche_Individualität&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Trojčlennost člověka a zemědělská individualita ===<br /> <br /> Organismus — se středem a periferií — jako základní utvářecí princip v zemědělství vyrostl od sedmého století po Kristu z přírodou daných biotopů, z «organismů v přirozeném růstu». Nesl od místa k místu zcela individuální ráz. Byl to instinktivně-inspirovaný růst z pokřesťanštěných lidových kultur. S jejich mizením v průběhu věku bewusstseinsseele se vytrácela i duchovně impulzující síla. Zemědělská podniková nauka 20. století sice rozpoznala smysluplnou souhru jednotlivých odvětví podniku v celek a nazvala ji hospodářský organismus. Co je «bytostnou povahou» tohoto celku, to se netázala. Pojem byl příliš bezmocný na to, aby mohl zadržet kulturní úpadek zemědělství. Ani ekologické hnutí přicházející od 70. let a s ním ekologické zemědělství nedokázaly pojmu hospodářského organismu znovu vdechnout život. Klíč k porozumění organismu lze hledat jedině v bytostném agentu, který ho přivádí k jevu v tělesné uzavřenosti a proživá se v ní. U zvířete je tímto agentem zvířecí duše, u člověka duchovní duše. Zvířecí duše je vázána na tělo; duchovní duše člověka má moc stále více se svými třemi duševními činnostmi — myšlením, cítěním a vůlí — z této vázanosti vynořovat, z ní se osvobozovat. Tím jí narůstá schopnost vědomě se sebou, v sebepoznání se uchopit jako tvůrčí duchovní bytost, jako sebe sama uskutečňující se Já. V Já nese člověk jako mikrokosmos zárodek ducha v sobě. Tím může nejen poznávat sebe sama a bytostnou povahu svého tělesného organismu, ale vědět se v tomto poznání ve spojitosti s bytostným, co nadsmyslově působí v přírodě a kosmu.<br /> <br /> Na cestě školení duchovní duše se může tento zárodek rozvinout do duševních orgánů. Tak jako se smyslové orgány otevírají smyslově danému světu, mohou tyto duševní orgány zpřístupnit duchovně-nadsmyslovou skutečnost vnímání. Z Já procitajícího v sebevědomí může člověk ve věku bewusstseinsseele opět, vystupujíce, vědomě dosáhnout svého duchovního původu, od nějž se sestupujíce na cestě sebeuvedomování odloučil. Co kdysi provázelo sestup coby učení moudrosti z mystérií, pak ale od {{SE|89}}<br /> <br /> co od Zeitenwende postupně dohořívalo, to lze od nynějška prostřednictvím antroposofické duchovní vědy, přístupné každému člověku, vědomě vystupujíce, znovu dobývat. Duchovní bádání Rudolfa Steinera přináší výsledky, které na všech polích lidské činnosti — ať již vědeckém, uměleckém, náboženském, medicínském, pedagogickém, sociálním atd. — a tak i na poli zemědělství, zárodečně ukazují jednání nové, to staré proměňující cesty.<br /> <br /> Chce-li si tedy někdo ujasnit ideové souvislosti, jež mají zemědělství z toho, co se stalo, pomoci k novému stávání se do budoucnosti, pak je metodicky cesta jasně předznačena: Aby bylo dosaženo hlubšího porozumění bytostné skutečnosti myšlenky organismu a individuality, je nutno nevyhnutelně vyjít od člověka, mikrokosmu. Přitom vyplývá z duchovního bádání v tělesně-fyzickém a duchovně-duševním ohledu v obrysech toto ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90):&lt;ref&gt;Viz k tomu zejména: Andreas Suchantke: ''Metamorphose: Kunstgriff der Evolution'', Stuttgart 2002, 332 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Při nazírání podoby člověka upoutá pozornost nejprve polarita hlavy a končetin: hlava jako do velké míry v sobě uzavřená kulatá podoba, končetiny paprskovitě vyzařující a svět uchopující. Morfologicky ovládá princip formy oblast hlavy, a polárně k tomu fyziologicky princip látky: oblast látkové výměny a končetin.<br /> <br /> Obal hlavy tvoří převážně tvrdé, silně mineralizované lebeční kosti. Ty obklopují lebeční dutinu, která je naplněna mozkomíšním mokem — vodojasnou, bezbuněčnou a bílkovinami neprostoupenou tekutinou — a v ní plovoucím mozkem. Dále se v hlavě soustřeďují smyslové orgány sloužící bdělému vědomí. V nich, jako i v hlavě jako celku, ustupuje život do značné míry před vládou fyzična. To se působivě ukazuje v anatomické stavbě oka — mimo jiné s světlolomnou čočkou — nebo ucha s bubínkem, řetězcem sluchových kůstek a kostěným labyrintem. Hlavový pól je čistému fyzičnu, smrti, blíže než životu. Morfologicky je hlava obrazem ztuhlých životních procesů. I mozek je ve své fyziologické činnosti jako vědomí-probouzející orgán tiše prostoupen procesy smrti. Nerv a mozek ztrácejí po krátkém čase po poranění schopnost regenerace. Proces, jenž je ovládá, je povahy rozkladné. O tom svědčí vysoká dýchací aktivita mozku a nutnost intenzivního zásobování kyslíkem skrze krev. {{SE|90}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 5, S. 90.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 5: Die Wesensbeziehung von Mensch und landwirtschaftlicher Individualität. Die Dreigliederung beider in vertikaler Ausrichtung: Die Landwirtschaft ist der auf den Kopf gestellte Mensch.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> rozkladná činnost vede fyzicky k mrtvé látce (CO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) a duchovně, jako zrcadlení životního procesu, totiž činnosti myšlení, k uvědomění myšlenek. Hlava je klidovým pólem a nositelem bdělého vědomí, které člověka duchovně spojuje se světem.<br /> <br /> Nakolik člověk nese ve své hlavě to z života vypadlé, minerálně-mrtvé, ukazuje i výskyt mozkového písku, zejména v epifýze (''šišinka mozková''). Jde o citrónově žluté kamínky sestávající z krystalů vápníku a hořčíku. Rudolf Steiner k tomu poznamenává: «Trochu mozkového písku musí mít každý člověk v sobě», nikoliv však jako trvalé usazeniny, nýbrž: «Tento mozkový písek musí vznikat a musí být opakovaně rozpouštěn.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Erkenntnis des Menschenwesens nach Leib, Seele und Geist. Über frühe Erdenzustände'', GA 347, Vortrag vom 9. August 1922, Dornach 1995, S. 53.&lt;/ref&gt; Tento proces tvorby krystalů a jejich opětovného rozpuštění popisuje Rudolf Steiner jako základ vědomí Já: «Kdybychom se nemohli rozpouštět, nemohli bychom myslet, nedospěli bychom k vědomí Já. V tomto rozpouštění spočívá to, co nazýváme naším vědomím Já.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 61.&lt;/ref&gt; V hlavě se uskutečňuje myšlenková činnost. {{SE|91}}<br /> <br /> Mozek si v každodenním vědomí neuvědomuje tento samotný proces, nýbrž jeho výsledek — zobrazení tohoto procesu: myšlenku.<br /> <br /> Formpól hlavy, soustředěný v mozku, se rozlišuje přes celý tělesný organismus do nervového systému. V horním člověku slouží vědomému vnímání, v dolním zprostředkovává duchovně-duševní činnost vegetativním životním procesům.<br /> <br /> Formpól stojí polárně naproti látkově-výměnnému pólu. Ten zahrnuje pod bránicí svět orgánů látkové výměny a končetiny. Duševní činnost tam zasahuje do životních procesů, řídí látkové přeměny, mobilizuje síly, jichž pak může vůle použít k tomu, aby uváděla do pohybu a udržovala v pohybu končetiny, tělesnou činnost jako celek. Veškeré organické pochody, které leží v základu rozvíjení vůle, veškeré procesy odbourávací, přeměňovací a výstavbové se uskutečňují v hlubokém bezesném nevědomí, ve vědomí spánku. Probíhají zčásti protiběžně v souběžnosti, zčásti v plynule proudícím časovém posloupném sledu. Oproti přísně v sobě spočívajícímu řádu nervově-smyslového systému vládne v látkově-výměnném pólu neustálá proměna a přeměna; včetně končetin je vše v pohybu; nic nezůstává ani chvíli stejné. Jako se duše v hlavovém pólu přes smysly duchovně spojuje se světem v pocitech a myšlenkách, tak vstupuje přes výživu a přes činnost končetin fyzicky do vztahu ke svému okolí.<br /> <br /> Bytostné zjevení vůle je pohyb — ať prostorově uchopující v končetinách, procesuálně v látkovém řádu, v růstu a regeneraci, v proudící krvi, nebo tichoučce vnikající do vědomí v dýchání a posléze v myšlenkové činnosti.<br /> <br /> I procesy vládnoucí v látkově-výměnně-pohybovém pólu prostupují v odpovídající metamorfóze celé tělo — v hlavě mimo jiné ve vylučování slinných žláz a sliznic nebo v žvýkací činnosti kloubně uloženého dolní čelisti.<br /> <br /> Polarita hlavového systému a látkově-výměnně-pohybového systému nalézá svůj vyrovnávající střed v orgánovém systému, jenž se mezitím vřazuje: ve dvou rytmicky dýchajících plicních křídlech, v rytmicky pulsujícím srdci a v bránici. Bránice ve svých pohybech pasivně sleduje rytmus dýchání — může jej však také vlastní aktivitou podpořit. Morfologicky se rytmická mitte projevuje v sledu žeber, jež uzavírají hrudní koš směrem nahoru k hlavě, dolů jej však otevírají a rozšiřují k bránicí překlenuté břišní dutině. Fyziologicky proudí krev od srdce a k srdci skrze celé tělo a {{SE|92}}<br /> <br /> sjednocuje oba póly ve vyšší jednotu. V rytmické mittě prožívá člověk sebe sama v cítění; snivě-cítíce se noří do sféry nevědomosti, do vůle; bdíce-cítíce sahá vzhůru do oblasti myšlení. V cítění prožívá člověk sebe sama v nejvyhraněnějším smyslu jako tuto a jedině tuto určitou duchovní duši. Rytmus je rezonančním tělesem cítění. Kývá se sem a tam mezi klidem hlavy a pohybem těla. Spojuje klid a pohyb a je obojím zároveň. Do rytmické středu se svrchu snižuje jasnost myšlenek do hlubin a zdola odpovídá z temna vůle síla iniciativy stoupající vstříc.<br /> <br /> Ve své vzpřímené postavě a tělesné trojčlennosti vstupuje člověk bytostně naplněn jako individualita do světa. Ve souzvuku svého myšlení a vůle v cítění prožívá sebe sama v procesu sebeuvědomování; nalézá se na cestě ke svobodnému sebeurčení. Z tohoto prožívání mu svítí bytostná skutečnost ideje vývoje — to budiž osvětleno:<br /> <br /> Kdysi žil princip vývoje instinktivně snivě, skrytý v pramenech prastaré moudrosti, jako účinná síla duchovního vedení v lidstvu. V postupujícím probouzení k sebeuvědomění toto dědictví haslo. Teprve velmi mladé — nejprve v době německého idealismu, ve výzkumech Charlese Darwina (1809–1882) a Ernsta Haeckela (1834–1919) a v plném rozsahu v antroposofické duchovní vědě — vynořuje se vývojový princip novým způsobem v myšlení. Vztažen k trojčlennosti duševních schopností člověka prožíváme jej dnes v myšlení především jako předvídavou idej, v cítění jako radostně-čilý impuls a ve vůli jako duchem nesoucí iniciativní sílu. Na cestách této trojnosti uchopuje se člověk v duchovním naplnění svého bytí jako Já a dělá z sebe iniciátora a nositele vývoje do budoucnosti. Ve svém usilování o svobodu žije vývojový princip dar. {{SE|93}}<br /> <br /> Uvědoměním vývojového principu se stává člověk z tvora tvůrcem. A tak vyvstává otázka: Je od nynějška povolán z volní svobody zasazovat idej vývoje do světa, který se stal? Nebo se může toto tvůrčí schopnost vztahovat jen na jeho vlastní a na lidský vývoj? Musí vše ostatní zanechat za sebou a odsoudit k pouhému užitku a k vykořisťování — totiž rostliny, zvířata, Zemi jako celek, která měla a má tak hlubokou účast na jeho vlastním vývoji? Probouzení k ekologickému vědomí sahá většinou jen tak daleko, jako přání zachovat vzniklé, v sobě dovršené dílo stvoření,<br /> <br /> Ano, chtít člověka jako ničitele tohoto díla stvoření držet stranou od přírody. Toto omezení však znamená zastavení vývoje. Jen v souvislosti s pokračujícím vývojem člověka a jen skrze něj jako iniciátora může být to, co se ve světě stalo, proměněno v nové stávání se. Neměl by snad být současný člověk, jehož vynalézavý duch má díky štěpení atomového jádra v rukou všechny prostředky k tomu, aby život na Zemi přivedl k několikanásobnému «Overkill», naopak také schopen, v rozšíření sebe sama, vštípit vývojový princip Zemi, přírodě, která ztuhla v dílo? Jak může sílu stávání se, kterou v sobě nosí, učinit plodnou pro nové procesy stávání se, které vyvedou přírodu z jejího hotového stavu? Tato poslední otázka stojí na počátku budoucí zemědělské kultury. Odpověď na ni nejprve přináší metodický pokyn Rudolfa Steinera:&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Duchovněvědecké základy pro zdárný rozvoj zemědělství'', Dornach 1995, přednášky z 10. a 12. června 1924.&lt;/ref&gt; «vycházet z člověka» a zemědělský podnik, má-li «naplnit svou podstatu», chápat jako «určitý druh individuality».<br /> <br /> Vydejme se na pole a pokusme se ve vnitřním klidu si zpřítomnit veškeré dění přístupné vnímajícímu a myslícímu nazírání, jež se odehrává nad zemí ve světle, vzduchu a teple, pod zemí v temnotě provlhlých, krystalických hlubin a mezi tím v kůži oživené půdy – pak se cítícímu vnímání zjeví hluboká příbuznost s tělesnou trojčlenností člověka ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|obrázek 5]], s. 90).<br /> <br /> Pod zemí narážíme na tvrdý, pevný, z života vypadlý, a proto mrtvý svět hornin a rovněž na vodní prvek hlubin. Pevná složka země spočívá v klidu, zachovává si svou krystalickou strukturu, která je během léta u zemského povrchu silněji vystavena procesům zvětrávání, v zimě se pod vlivem krystalotvorných sil okruhu stálic – Řekové jej nazývali «křišťálovým nebem» – prožívá ve své čisté krystalické přirozenosti.&lt;ref&gt;Tamtéž, přednáška z 10. června 1924.&lt;/ref&gt; Jako je mozek zrcadlem, které uvědomuje skrytou myšlenkovou činnost, tak krystalická přirozenost hornin příbuzných křemíku (křemeny, silikáty), podobně jako smyslové orgány, odráží krystalotvorné síly nejvzdálenějšího kosmického okruhu i síly planet vzdálených od Slunce (Mars, Jupiter, Saturn) v jejich nepřímém působení. Polárním způsobem to platí pro vápenec a horniny příbuzné vápenci, které ve své afinitě k planetárnímu, {{SE|94}}<br /> <br /> Vůbec sonnennahen Planeten (Měsíc, Venuše, Merkur), jejich síly na sebe vážou.&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; Zprostředkující postavení v této polaritě zaujímají jílové minerály, které svou pro minerální říši Země neobvyklou dynamikou přivádějí obě kráftové kvality prostřednictvím kořenů k růstu a tvarování rostliny. Tak pohlížíme na to, co se pod půdou táhne do hlubin, jako na hlavový pól této Rudolfem Steinerem tak nazvané «zemědělské individuality».<br /> <br /> Pokusíme-li se uvést geisteswissenschaftliche Hinweise do myšlenkové souvislosti s přírodovědně uchopitelnými fakty minerálního podloží půdy, ukazuje další fenomén na skutečnost, že se pod zemí nalézá hlavový pól «zemědělské individuality». Podobně jako v epifýze vystupuje krystalotvorba a její rozpouštění jako fyzický základ vědomí Já, tak se ve zvětrávací zóně půdy tvoří nejjemnější hexagonální krystalické lupínky. Krystalizují z amorfních koloidů hydroxidu hlinitého a křemičité kyseliny do takzvaných «sekundárních jílových minerálů». Ty se však mohou opět rozpustit zpět do koloidního stavu.&lt;ref&gt;Die Vermutung ist, dass die Bildung vorzüglich ein Winter- und die Auflösung (Verwitterung) ein Sommerprozess ist.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Polárně vůči hlavovému pólu pod zemí se nad zemí rozprostírá «břicho»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', Dornach 1995, Vorträge vom 10. und 12. Juni 1924.&lt;/ref&gt; zemědělské individuality. Zde, pod přímým působením kosmu, vzniká život způsobem jakési «vnější trávení» světla, tepla, vzduchu a vodních par. Zde vstupuje vše, co se rodí, formou a barvou do vnějšího zjevení, a vše, co zaniká, bere zjevení zpět do neviditelné vnitřní světa. Vše je v pohybu: raší rostlina, volně se pohybuje zvíře, činný je člověk; mraky táhnou, páry stoupají, déšť padá, vítr pohybuje každým jednotlivým listem, vlní se obilím, blesk zableskne a štěpí dub, hrom duní, planety obíhají své dráhy a slunce přináší nad zemí den a noc. Zde, ve Stoffwechselpolu zemědělské individuality, podléhá vše stálé proměně. Zatímco pod zemí proniká duchovně-živé, uvolněné od hmotného, zemí jako vnitřní hybnost — tak jako myšlenky prostupují hlavou&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; — tak se toto duchovně-živé nad zemí utváří formou a barvou v hmotném. To {{SE|95}}<br /> <br /> jen nadsmyslově uchopitelný život nakonec dohašína do formy a ve svém hanutí se v semenu znovu přináší na svět.<br /> <br /> Mezi póly Dole a Nahoře se horizontálně prostírá průzračně tenká kůže, půda, tvořící zárodečnou střed. Ta ve svých procesech nemá žádnou samostatnost, jako ji má rytmický systém člověka. Nelze tedy říci, že by půda měla plíce, srdce. V této souvislosti stojí za zmínku, že zemský povrch má stejně jako voda své přílivy a odlivy a ve střední Evropě se denně v průměru zvedá a klesá o 80 cm.&lt;ref&gt;Siehe hierzu die Forschungen von Gerhard Jentzsch am Lehrstuhl für Angewandte Geophysik an der Universität Jena.&lt;/ref&gt; A přece půda dýchá jako zvíře a člověk: přijímá kyslík a vydává oxid uhličitý. Jenže toto dýchání neprobíhá z niterně-vlastního impulsu, nýbrž je výsledkem exogenního spolupůsobení sil pólů Dole a Nahoře v půdě. V dynamice jílových minerálů lze spatřit jakési srdeční funkce. Ale i ty jsou podněcovány zvenčí a sledují rytmus impulsovaný Sluncem, který ročními cykly řídí a harmonizuje procesy rozpouštění a vázání látek v půdě. Z toho lze porozumět, proč Rudolf Steiner půdu apostrofoval jako «bránici»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', Dornach 1995, Vorträge vom 10. und 12. Juni 1924.&lt;/ref&gt; zde uvažované individuality. Tato bránicová kůže ve svých funkcích zrcadlí součinnost živlů země, vody, vzduchu a tepla v rytmech slunečního roku. Kultivovaná půda je tedy charakterizována tím, že staletími trvajícími orebními a rostlinopěstitelskými opatřeními — zejména hnojením kravským hnojem — obdržela nad svou «přírodní vlohu» dispozici k rozvoji svébytného rytmického orgánu: dispozici k vyrovnávající a rozvoje schopné «středu».<br /> <br /> V profilovém uspořádání tohoto bránicového orgánu středu, v půdě, opakuje se v malém trojčlenná vertikalita zemědělské individuality. V svrchní půdě, v takzvaném A-horizontu, nacházíme tmavší, vzdušně strukturovanou, pozůstatky rostlin protknutou humusovou vrstvu — sediment metabolické aktivity nad zemí, který do ní bakteriálními a jinými přeměnami vdechuje cosi jako svébytný život. Polárně k této oživené vrstvě se v podloží nacházejí ložná, nevyvetralá, mrtvá hornina — do půdy nahoru vyčnívající hlavový pól, C-horizont. Na jeho hranici se hornina vystavuje {{SE|96}}<br /> <br /> rozkladným, krystalický minerální svazek ničícím silám eroze. Mezi A- a C-horizontem se člení zvětrávací nebo B-horizont, v němž se uskutečňuje primární (zvětráváním) a sekundární (novou krystalizací) tvorba jílu. Jílem obohacený B-horizont představuje vlastní střední článek v půdě. Jeho dynamika zrcadlí rytmy Jahreslaufu: směrem dolů, k hlavové straně, zadržuje oživené atmosférické vody a s nimi v ní rozpuštěné látky proti gravitaci; směrem nahoru vstupuje do spojení s humusem (jílo-humusový komplex) a pečuje o procesuální kontinuitu v budování Bodenfruchtbarkeit.<br /> <br /> Zwerchfellorgan půda se zdá, měřeno rozměry výšin, jež se nad ní rozprostírají, a hlubin, jež se dole pohledům vymykají, být pouhým ničím. A přece je vším! Z ní vyrůstá vyšší rostlinná příroda, jež tvoří životní základ pro existenci zvířete a člověka na Zemi. Je to kořen rostliny, který vertikálně směřuje dolů k zemskému středu, a je to výhonek, který z vegetačního bodu klíčku v rytmické listové posloupnosti vertikálně stoupá vstříc Slunci a, obklopen Stoffwechselgeschehen ve světle, vzduchu a teple, v Blüten-, Frucht- und Samenbildung připravuje výživné látky pro zvíře a člověka v živé kompozici. V kvetoucí rostlině a stromové přirozenosti tvoří si zemědělská individualita přirozeně a jen v duchu uchopitelně svůj obraz. Duchovní tyč, jež nadsmyslově spojuje Erdentiefen se slunečními výšinami, jež v trojčlenném uspořádání sjednocuje síly tíže a tíhnoutí k vertikalitě, vtěluje se obrazně každý rok v rašení a výhonu rostlin.<br /> <br /> Rostliny a spolu s nimi zemědělská individualita stojí ve vztahu k trojčlennosti člověka na hlavě. Jak hluboko sahá zde příbuzenský vztah k člověku a zvířeti, ukazuje se v následujícím: Kořen ohmatává, podobně jako smyslový orgán rostliny, látky zemských hlubin. Přenese-li se fruktifikační proces rostliny až dolů do kořene, jako je tomu například u mrkve, zesílí a zabarví se kořen do zářivé červenožluté a prostoupí jeho jemnou tkáň sladkostí a vůněmi. Vzniká výživný plod, který svrchovaně vyživuje hlavu, nervově-smyslovou organizaci jako celek ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90). Plodí-li rostlina naopak v souvislosti se tvorbou semen vysoko nad zemí, jako je tomu například u obilovin, pak vzniká jako výživný plod<br /> <br /> … a silová kompozice, která vyživuje soustavu látkové výměny a končetin u člověka i zvířete. Vše, co mezi těmito póly vyrůstá ve stonku a listu jako potravní plod — například kedlubna (stonek), růžičková kapusta (pupen) nebo listová zelenina (salát, zelí, špenát atd.) — vyživuje a posiluje rytmický střed. {{SE|97}} V biologicko-dynamickém zemědělství je běžnou praxí toto pravidlo následovat: pícní mrkev pomáhá u telat podněcovat smyslovou aktivitu a dávat jim lesklou srst, u krav je to krmná řepa; naopak, má-li se podpořit látková výměna, má-li být zvíře radostně pohyblivé, přichází na řadu krmení lněným semenem; k rozvoji síly u koní je to „oves, který bodá&quot;. Vše, co se ve vegetativní oblasti utváří jako stonek a list — v bylinách, trávě, jeteli atd. — je základním krmivem pro dojnici žijící v přísném rytmu.<br /> <br /> Duchovně uchopitelná, v duchu skutečná idea zemědělské individuality otevírá chápajícímu pohledu brány do všech oblastí zemědělství; on je shrnuje jako orgány bytostného celku — příkladně to má být znázorněno v kapitole o otázce hnojení. To od základu vyžaduje změnu smyslu [Sinnesänderung]. Lze překonat duální poměr člověka a světa ve vědách, který metodicky vylučuje duchovně-duševní stránku poznávajícího a mravně jednajícího člověka. To platí tím více, přechází-li se tento velký, od člověka se odvíjející ideový celek v čin myšlením. V činu se osvědčuje jeho plodnost a skrze ni jeho pravda.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Viergliederung_des_Menschen_und_die_Geschlossenheit_des_Hoforganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hofového organismu ===<br /> <br /> Tělesný organismus člověka zahrnuje v sobě mikrokosmicky vše to, co se makrokosmicky rozkládá jako svět přírodních říší. Existuje tu úzký příbuzenský vztah, který se odhalí, srovnáme-li trojstupňovost přírody — říši anorganicko-fyzického, říši oživené rostlinné přírody a říši oduševnělé živočišné přírody — s tělesnou organizací člověka. Tak jsou v lidském těle účinné všechny látky, síly a zákony, které ovládají anorganicko-mrtvou minerální říši … {{SE|98}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 6, S. 98.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 6: Die Viergliederung des Menschen und der Organismus als Leib der Individualität.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> konstituují a které vědy fyziky a chemie se snaží prozkoumat. Například struktura trámečků ve vnitřní stavbě stehenní kosti v přechodu k ohnutému kyčelnímu kloubu je taková, že s minimem minerální substance (převážně fosforečnan vápenatý) je dosaženo maxima statiky. Podobně je tomu s podpůrnými tkáněmi, s konstrukcí kostry jako celku. Celé tělo je ve stavbě a funkci všech orgánů, v jejich pevných podpůrných tkáních a v jejich hospodaření s tekutinami a teplem prostoupeno a protkáno čistě fyzickou, moudrostí naplněnou zákonitostí. Ta tvoří — ohraničena na podobu těla — fyzické tělo, evolučně nejdokonalejší bytostný článek člověka. Svůj nejpřesnější výraz nachází ve stavbě a funkci smyslového systému. Podstata fyzického těla je nadsmyslová a zjevuje se ve všem viditelném (Obrázek 6).<br /> <br /> Co tedy v říši minerální vystupuje odděleně jako „mrtvá&quot; příroda, v čistě fyzické organizaci — to se v rostlině, zvířeti a člověku funkcionálně proplétá s vyššími bytostnými články. Takovým je především éterické, životní nebo časové tělo, jež světu rostlin propůjčuje život prostřednictvím éterkových sil všestranně proudících z kosmu. Je v sobě proudícím životem, který se podle druhu rostliny nadsmyslově vymezuje v „tělo&quot;, přivlastňuje si specifickým způsobem látky země proti tíži, jakož i<br /> <br /> a jejich sil si přivlastňuje a z nich buduje příslušné fyzické tělo. Jako architekt fyzického se životní tělo neprojevuje jako takové, nýbrž ve formách rostliny. Proto byl pro Goetha tvar a jeho metamorfóza — například v listové posloupnosti — východiskem jeho bádání o bytostné povaze živého. {{SE|99}}<br /> <br /> Vše, co se v rostlinné říši rozprostírá jako bytostná povaha živého, nalézá na vyšší stupni sjednocení v životním těle člověka a projevuje se v proudících tělesných tekutinách, v krvi, v lymfě a v sekrecích žlázového systému, jež regulují veškeré životní procesy (Obrázek 6). Éterické tělo je zdrojem zdraví. Nemoci mají svůj původ v duševnu. K jejich léčení nachází éterické tělo podporu v tom, co je jeho bytostné povaze vždy specifickým způsobem konformní — a to je svět léčivých rostlin. Paracelsus vyjadřuje v podstatě toto: Neexistuje nemoc, která by nemohla být vyléčena nějakým «bylinkou» nalezatelnou v rostlinné říši.<br /> <br /> Jako člověk nese ve stavbě svého těla přeměněnou minerální a rostlinnou říši povýšenou na vyšší stupeň, tak je i ve svém třetím bytostném článku — v duševním nebo astrálním těle — spřízněn s duševnem rozvinutým v živočišné říši (Obrázek 6). Zvířecí organizace se dovršuje zvířecí duší, která prostupuje fyzické tělo i tělo životní. Tento duševní článek přešel do zvířecího těla v podobě i funkci. Každý živočišný druh se tak morfologicky a fyziologicky člení ve vysoce diferencované nitro a vnějšek a disponuje rovněž druhově specifickým systémem končetin, skrze nějž se zvíře může volně pohybovat v živlech, které převládajícím způsobem podmínily jeho formování. Zvířecí duše se však projevuje především v «jak a co» činností, jež zvíře tělesně vázáno vykonává ve svém životním prostoru — tak žije červ v zemi, ryba ve vodě, pták ve vzduchu, hmyz v teple. Na základě tohoto v orgánovou činnost vázaného duševna zvířete mohl Goethe říci: «Zvíře je poučováno svými orgány. Člověk svými poučuje a vládne jim.» Duševní nebo astrální tělo je zdrojem vědomí; jeho fyzickým základem je nervová a smyslová organizace. {{SE|100}}<br /> <br /> I v člověku žije část duševna ponořena do životních pochodů — jako pudy, žádosti a vášně, pocity hladu a žízně a podobně. Ve své od těla osvobozené části žije duše sama v sobě a stává si vědoma svého ryze duševního prožívání — například toho, co vnímá jako pravdivé, krásné a dobré, ale i toho, co prožívá jako moc odchýlení ke zlému. Tímto článkem duše, který se osvobozuje z těla, povznáší se člověk z vázanosti na přírodu.<br /> <br /> V uvědomělém duševním životě cítí se člověk prostoupen něčím, co se mu teprve na cestě sebepoznání odkrývá jako jeho nejvlastnější bytostná povaha, jako jeho Já ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#98|Obrázek 6]], s. 98). Fyzickým základem působení Já v těle — Já-organizací — je krev. «Krev je ústředním orgánem organismu.»&lt;ref&gt;Lothar Vogel: ''Der dreigliedrige Mensch'', Dornach 1979, S. 147.&lt;/ref&gt; Je to tato v sobě samé spočívající jáství člověka, která má moc a sílu prostupovat, proměňovat a individualizovat tři popsané bytostné články. Vtiskuje tělu duševnímu, tělu životnímu a tělu fyzickému Já-organizaci. V této Já-činnosti přeměny a přivlastnění bytostných článků k výšinám jeho duchovního bytí leží pramen veškerého budoucího vývoje člověka i Země.<br /> <br /> Jako trojčlennost vede i čtyřčlennost k uchopení pojmu individuality. V Já-obdarování člověka se tento pojem naplňuje. Pojem organismu naproti tomu — pojmu uzavřenosti do sebe — se naplňuje již v živočišné říši, nikoli v pouhým životem obdařené rostlině. Ta by se teprve tehdy jevila jako úplný organismus, kdybychom k výhonku připočítali zemi, v níž koření, a k listu i ke květu kosmický obvod, do nějž se rozevírá.<br /> <br /> Pojem organismu se naplňuje, pokusíme-li se myslet spolupůsobení tří bytostných článků — fyzického těla, těla životního čili éterického, těla duševního čili astrálního — jako celek. Co teprve nadsmyslové poznání zpřístupňuje myšlení jako skutečnost, to může učit nazírání zvířete. Teprve s obdarováním astrálním tělem — totiž duševnem pronikajícím zemskou substanci, jak je tomu u veškeré živočišnosti — vzniká vnějšek a niternost: «V astrálním těle povstává zvířecí utváření navenek jako celá podoba a dovnitř jako utváření orgánů […] Je-li toto utváření dovedeno až do svého konce, formuje se to živočišné.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner, Ita Wegman: ''Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst'', GA 27, Dornach 1991, S. 35.&lt;/ref&gt; {{SE|101}}<br /> <br /> Touto charakteristikou je dán klíč k prohloubenému, obrazně myšlenkovému utváření pojmu organismu, resp. «uzavřenosti do sebe». S pohledem na zemědělství otevírá tento pojem možnost nechat zemědělský podnik z důsledně vědomé metamorfózy minulého znovu vzniknout — a to z moci a síly vědomé duše. Zůstalo-li by se u toho, bylo by to pouhé — byť vědomé — opakování toho, čím kdysi bylo periferní prostoupení dvora a gemarkování celé gemarkace. Ale jak je to s metamorfózou někdejšího duchovního středu, církve? Tento střed se v průběhu sebeuvědomění přesouvá do samého člověka. Člověk se musí naučit, aby v erkraftování své Já-individuality sebetvoříce probouzel mravní impulsy, které jej v práci vedou tak, že se makrokosmicky daná stanovištnost dvora bytostně rozvíjí v «zemědělskou individualitu». Jako trojčlennost vede pohled na vertikální členění dvora, na osu Země–Slunce, tak čtyřčlennost vede na plošně horizontální orientaci gemarkace — těla této individuality. Trojčlennost zpřístupňuje duchovní uchopení zemědělské individuality, čtyřčlennost ukazuje cesty praxe, jejího uskutečnění, jejího bytostného naplnění.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Bild_der_Viergliederung_der_landwirtschaftlichen_Individualität&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Obraz čtyřčlenné struktury zemědělské individuality ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_physische_Organisation&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Fyzická organizace ===<br /> <br /> Z raně středověkého původu tvořila gemarkace vesnice nebo solitárního dvora zaokrouhlenou plošnou jednotku. Je to stanoviště, na němž kráčivá působení sil a substance kosmu a Země vždy svým specifickým způsobem spolupůsobí a přinášejí se v podobě kulturní přírody k jevu.<br /> <br /> Fyzický základ tvoří vztahové předivo «živlů» — Země, vody, vzduchu a tepla — proměňující se v rytmech ročního běhu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|Obrázek 7]], s. 102).<br /> <br /> Erdigně pevný, krystalický základ gemarkace se vybudovává z horninových útvarů zemské kůry. Ty vystupují na hranici vzdušného obkruhu v mnohostranném reliéfu — údolí a výšiny, expozice {{SE|102}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 7, S. 102.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 7: Die physische Organisation oder der physische Leib des landwirtschaftlichen Organismus.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> podle světových stran atd. –, které samo modifikuje rytmické spolupůsobení čtyř živlů. Povrchová podoba každé gemarkace tak vypráví o své zemské a krajinné historii. Zvětrávání — to jest působení živlů vody, vzduchu a tepla na živel erdigně pevného — vytváří minerální kostru půdy, která se v závislosti na výchozí hornině skládá z hrubšího nebo jemnějšího zrna křemene-pazourku a jejich silikátových příbuzných, vápence a jeho příbuzných a dále z jílů. Toto ryze minerální složení se ukazuje tím významnější pro úrodnost půdy, čím vyrovnaněji a hlouběji je vybudováno.<br /> <br /> Živel vody prostupuje půdu rozmanitými způsoby. Zčásti se vyskytuje v koloidálním stavu svázaný s nejjemnějšími jílovými mineráliemi, zčásti jako hydrátové obaly půdních částic, zčásti jako pórová voda, zčásti jako průsaková voda a voda spodní. Uvolněn od živlu zemského odhaluje svou soudržnou, v sobě pohyblivou přirozenost v dešťové kapce, v tocích, rybnících a jezerech. Cestou výparu splývá konečně s živlem {{SE|103}}<br /> <br /> vzdušným, v mlze se formuje v nejjemnější kapičky, v oblacích v hrubší, a v proudícím dešti se z vzdušného obkruhu uvolňuje, aby se znovu spojil s živlem zemským. Každý statek se může šťastným nazývat, hraničí-li gemarkace s tokem řeky nebo jezera, prochází-li jí potok, živený snad pramenem, nebo chová-li mokřadní biotop s vysokou hladinou spodní vody nebo rybník. Jako terénní reliéf, tak i vodní hospodářství vtiskuje gemarkaci statku nebo vesnice — v závislosti na množství a rozložení srážek v průběhu roku — nezaměnitelně osobitý charakter.<br /> <br /> Živel vzduchu spočívá tu klidně nad gemarkací, tu se tiše přelévá přes krajinu, tu se přes ni žene bouřlivě. Podobně jako srážky, ba ještě spíše vzdušné proudy ve větru a počasí přesahují přes celé země a moře, avšak na každém místě země, kde jim překážky kříží cestu — ať je to hřeben hor, nebo stromy, živé ploty atd. –, vzdouvají se vírem, tlumí nebo se zcela uklidňují. Zejména přízemní vrstva vzduchu setrvává pod rostlinným porostem déle a je v neustálé výměně s půdním vzduchem, jenž dlí v puklinách a pórech svrchní půdy jednou déle, jednou kratší dobu. Ryze fyzický, anorganicky mrtvý charakter živlu vzduchu se projevuje v jeho látkovém složení. Hlavní složky — kyslík a dusík, v živém světě nejvýš aktivní látky — vytvářejí ve vnějším vzduchu sloučeniny samy se sebou, a jsou proto v nejvyšší míře reakčně inertní. Jinak se chová živel vzduchu v půdě. Tam vstupuje do vztahu s živly Země a vody a oživuje se k plné reakční síle, navazuje nová spojení. Jiným způsobem projevu pohybujícího se vzduchu je tlak, který vyvíjí, když v bouři a větru zvedá vodu ve vlnách, rozechvívá obilím, třese topoly a nechává padat celé lesy.<br /> <br /> Teplo se jako živel projevuje nejčistěji jako sálající teplo. Obecně se však odhaluje nepřímo na živlech a skrze ně — Zemi, vodě a vzduchu. Propůjčuje jim jejich vlastní dynamiku v procesuálním dění. Teprve skrze teplo se odhalují jejich specifické fyzické vlastnosti. Jeho nepřítomnost v zimě nechává půdu mrznout, tuhnout do živlu erdigně pevného; v letních vedrech nabývá vrchu spolu s vzduchem; na jaře proniká svými sourozeneckými živly, probouzí jejich vzájemnou dynamiku, oživuje půdy a připravuje je pro přijetí osiva; na podzim podobně, avšak pak se před zimou z tohoto svazku uvolňuje a každý z živlů vstupuje do svého zvláštního bytí. Podle expozice {{SE|104}}<br /> <br /> reliéfu vůči slunci — jižní svah, severní svah — vznikají v rámci gemarkace teplejší nebo chladnější stanoviště; stromové živé ploty, rozptýlená výsadba ovocných stromů, lesní ostrůvky atd. vytvářejí na malé ploše vyrovnaný tepelný hospodářský systém.<br /> <br /> Prostřednictvím tepla vznikají silové vztahy mezi živly. Toto fyzicko-anorganické předivo vztahů se mění místo od místa. Čím více se však při utváření hospodářství v uměleckém přiblížení uplatňuje organismusprinzip, tím více se elementární dění uzavírá do individuálního celku. Vzniká, příslušná typus stanoviště odpovídající, kompozice fyzikálních zákonů, sil a substancí působících ve čtyřech živlech. Tuto kompozici lze nazvat fyzickou organizací «zemědělské individuality», analogicky s «fyzickým tělem» člověka. Tato fyzická organizace pozemkového katastru hospodářství nebo vesnice je nadsmyslové bytostné povahy. Vystupuje smyslově ve světě látek ztuhlém do podoby, který je vlastní danému stanovišti, a jako taková je evolučně předem dána z minulosti. Poskytuje fakta, která musí zemědělec znát — pokud jde o geologickou stavbu, typy půd, hydrogeologické poměry a klima v malém i velkém měřítku —, ba více než to: musí s nimi srůst, pokud jde o odbornou praxi. Možnosti, jak v tomto předem daném světě faktů optimalizovat součinnost čtyř živlů ve prospěch pěstování kulturních rostlin, se omezují na zásahy do nejsvrchnější kůže zemské kůry, do půd, do onoho «bránicového orgánu» mezi «výšinami» a «hloubinami» krajiny. Jde přitom o výkon umění zpracování půdy, zavlažování a odvodnění, meliorace, terasování, hrázování a ochrany před větrem atd.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Lebensorganisation&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Životní organizace ===<br /> <br /> Tak jako má rostlina, zvíře a člověk, má i zemědělský organismus, který lze chápat jako tělo «zemědělské individuality», životní organizaci, «éterické čili živé tělo», jež si přičleňuje své bytostné povaze odpovídající «fyzické tělo» ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#106|Obrázek 8]], str. 106). Člověk je v pokušení ztotožnit toto živé tělo se souhrnem života, který každoročně vyrůstá v rostlinném světě. Kde však zůstává tento život, který se v podobách rostlin jeví, když rostliny na podzim odhazují listí nebo zcela odumírají? Dalo by se odpovědět: Život se stahuje zpět do semen, do humusu nebo do ''kambia''. Avšak i tato jsou jen zjevy živého {{SE|105}}<br /> <br /> v proudu vznikání a zanikání. Život sám je nadsmyslový. Organizace éterických formativních sil hospodářství prochází v rytmu slunečního roku střídavými stavy svého smyslově vnímatelného jevu. Od podzimu přes zimu žije stažena do čistě duchovní účinnosti v zemi, «v hlavovém pólu zemědělské individuality». V klíčení a zrání rostlin na jaře přes léto se pozvedá do «břicha zemědělské individuality». Vtiskuje se do života každé se utvářející podoby rostliny a jejích látkových kompozic v kořeni, stonku, listu a kvetu a opět se uvolňuje, když rostliny na podzim odumírají.<br /> <br /> Éterické čili živé tělo zemědělské individuality se odhaluje ve stoupajícím roce v souhrnu životních jevů, ve klesajícím roce opět mizí a je pak vnímatelné jen otevřenému duchovnímu zraku. Diskontinuita je jen zdánlivá.<br /> <br /> Vše živé stojí bytostně ve vztahu k živlům. Čím vyváženěji jsou vůči sobě země, voda, vzduch a teplo v poměru, tím rozmanitěji se může život přinést ke zjevení. Tento fakt se zřetelně vyslovuje v protikladu tropického deštného pralesa a písečné pouště. V prvním případě dosahuje rozmanitost druhů rostlin, stlačených na nejmenší prostor, maxima — v tropickém pralese Brazílie například přes sto druhů stromů na hektar —, v druhém případě se vůbec nebo jen řídce rostlinný život rozvíjí.<br /> <br /> Veškerému živému leží v základu životní organizace, složená z množství formativních sil, které vstupují se světlem slunce. V ní jako v celku se uskutečňují v navzájem se podporujícím střídavém vztahu životní procesy; jsou původci a nositeli zdraví. Samoregulace a trvale udržitelnost přírodního biotopu o tom vydává svědectví. Životní organizace hoforganismu je proto tím zdravější, čím všestranněji je tato v souladu se stanovištními faktory prověřena. Tento stav trvalého zdraví vytvářet je neustávající kulturní úkol člověka. Na něm závisí konstelace formativních sil živého, podle nichž se kulturní rostlina může podle svého typusu utvářet. Na této hospodářstvím podmíněné konstelaci formativních sil spočívá výživná hodnota výživných plodů a léčivá síla bylin, stejně tak kvalita humusu a plodnost půdy vcelku. Každý druh rostliny přispívá tedy k tomu, aby se z plnosti kosmických periferních sil mohla tvořit hofovému nebo vesnickému organismu vlastní životní organizace, která fyzické organizaci jako její utvářející architekta {{SE|106}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 8, S. 106.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 8: Die Lebensorganisation oder der Lebensleib des landwirtschaftlichen Organismus.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> nadřazena. Je nositelkou životního dění, které se ve formách rostlin stává vnímatelným obrazem, nadsmyslově se však darlebt jako v čase působící «tělo časů čili bildekräfteleib». Ve všem živém je nositelem vývoje. Na toto tělesné dění v čase chce pojem «biologicko-dynamický» poukazovat.<br /> <br /> Příroda se organizuje nutností svých zákonitostí do diverzity po svém způsobu; v zemědělském organismu připadá tento úkol uměleckému tvoření člověka. Vědomým herausgestaltungem éterické organizace hofové nebo vesnické gemarkace se zemědělec, jako tomu bylo kdysi ve starém selství, stává na nový způsob tvůrcem kulturní krajiny. Pěstováním kulturních rostlin sice ničí vzrostlou Wildnatur, ale buduje ji znovu jako Kulturnatur. Zatímco na fyzické rovině jsou jeho gestaltungskräftem úzce stanoveny meze, je v herausgestaltungu životní organizace Hoforganismu vyzýván k nejvyššímu uměleckému mistrovství. Musí překonávat rozpor jednostrannosti v pěstování a mnohostrannosti jako principu zdravé {{SE|107}}<br /> <br /> živosti prostředkem umění. Musí z ideálního prožívání celkové souvislosti betriebsního organismu přijímat opatření, která proměňují přírodní biotop v kulturní biotop. Ve vědomém novém stvoření musí být organismus zemědělství z devastovaných monokultureinöd urzellenhaft znovu herausplastiziert. Pokud jde o uměleckou celkovou durchgestaltung hofindividuální životní organizace, přicházejí v úvahu následující opatření ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#106|Obrázek 8]], s. 106):<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Fruchtfolge_im_Acker-_und_Gartenbau:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Fruchtfolge v zemědělství a zahradnictví: ====<br /> <br /> Dostupná orná půda je rozdělena tak, aby různé obilniny, okopaniny a pícniny – v zahradnictví různé druhy zeleniny –, které v jednom roce stojí vedle sebe každá na svém dílu, byly v následujících letech na témže dílu pěstovány postupně za sebou. Umění spočívá v tom, nechat jednotlivé polní plodiny – podle toho, zda humus obohacují nebo čerpají, zda jsou mělko- nebo hlubokokořenné, zda jsou náročné na hnojení nebo méně náročné – tak navazovat jedna na druhou, aby se předcházelo chorobám, podporovala se chuť k růstu a fruktifikace (výživná hodnota) a celkově se úrodnost půdy zachovávala, nebo lépe ještě zvyšovala. Velký význam má přitom to, aby osivo zůstávalo v podniku, tj. pocházelo z vlastního dalšího pěstování nebo ze šlechtitelského zpracování. Kultura polního hospodářství pracuje především se silami kosmu, které působí prostřednictvím země – křemene a vápna a zprostředkovaně skrze jíl – nepřímo zdola nahoru na růst rostlin. To se projevuje zvláště v pěstování obilnin, kde se ve srovnání s planou trávou celá rostlina v stéblu, listu a semeni prostupuje procesem fruktifikace.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Rückführung_des_Gartenbaus_in_den_Hof-_und_Dorforganismus:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Začlenění zahradnictví do organismu statku a vesnice: ====<br /> <br /> Děje se to zčásti obohacením polního osevního postupu polním pěstováním zeleniny, zčásti pěstováním jemné zeleniny, květin a bylin na ohrazeném areálu a pěstováním pod sklem. Zde v blízkosti statku je také místo pro včelín. Integrace všestranného zahradnictví zajišťuje kvetení a plodení od časného jara až do pozdního podzimu. Doplněno kvetoucími pásy v zemědělství se tak druhová rozmanitost jednoletých rostlin v míře bohatí až na hranice katastru obce. {{SE|108}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Rückführung_des_Obstbaus_in_den_Hof-_und_Dorforganismus:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zařazení ovocnářství zpět do organismu statku a vesnice: ====<br /> <br /> Vysoké kmeny co největší druhové rozmanitosti mají své místo podél polních cest, na mezích, na terasovaných svazích nebo na statkových ovocných loukách. Blahodárný účinek kultury ovocných stromů – obohacující krajinný obraz po celý rok – by měl prostupovat celou pozemkovou gemarkací statku a vesnice. Polokmeny a nízké intenzivní ovocné výsadby by měly stát v přiměřeném poměru k ostatním kulturám.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Eingliederung_und_Bewahrung_von_Wiesen_und_Weiden:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Začlenění a ochrana luk a pastvin: ====<br /> <br /> Jejich místo je v oblastech s vysokými srážkami, na svazích ohrožených erozí, na mělkých pastvinách a suchých polovinách využitelných jen extenzivně, především však všude tam, kde se mělce pod povrchem vyskytuje spodní voda – například po obou stranách podél potoků a řek, v nivách, u rašelinných sníženin nebo v přechodných rašeliništích. Rozorávání travních porostů (pěstování kukuřice) prostřednictvím odvodňování nebo snižování hladiny spodní vody by se mělo co nejdůsledněji zamezovat. Travní porost je odolný vůči záplavám a jako trvalá kultura působí čistícím způsobem na spodní vodu přitékající k otevřenému recipientu – zejména díky dlouhým sacím kořenům trav. Odčerpává z ní dusičnany pocházející ze vzdálenějších oblastí obilnářství. Trvalý travní porost se v důsledku pastvy a sečení nachází trvale ve vegetativním stadiu růstu. Proto potřebuje dostatek vody – nebo přesněji: éterické formativní síly, jež působí skrze živel vody; tedy vodu vystavenou silám Stoffwechselpol-u zemědělské individuality. Tato podmínka je splněna, nachází-li se spodní voda mělce pod povrchem (40 cm pod terénem), nebo při umělých loukách nebo v zavlažovacím hospodaření ve «svahové kultuře».<br /> <br /> Dokonalou formu umělých luk bylo možné nalézt ještě v polovině 20. století v polohách středohoří. Autor mohl v Rhönu krátce před zničením těchto mistrovských děl obdivovat poslední zbytky takzvaných Buckelwiesen – hrbolkových luk. Jejich zakládání, «hnojení» čistou vodou, pěstování, sečení na seno a přinášení sena do stodoly na ramenou v rozložených prostěradlech bylo výlučně nesmírně náročnou ruční prací. Odměnou bylo až pět sečí za rok. Z mlýnského příkopu ležícího výše na svahu údolí se směrem dolů stavěl jeden hrbol vedle druhého se střechovitými bočními plochami. Na hřbetě těchto hrbolových střech vedl kolmo od mlýnského potoka méně než lopatu široký slepý příkop s nulovým spádem. V době závlahy, závislé na fázích měsíce, tekla voda plošně na obě strany přes hranu slepého příkopu a stékala {{SE|109}}<br /> <br /> rychle pronikala travní drnou a shromažďovala se znovu ve střešním žlabu mezi dvěma hrboly. Ten pokračoval dál a stával se hřebenem příští řady kopečkovitých střech připojujících se níže po svahu – a tak to šlo stupeň po stupni dolů až do dna údolí.<br /> <br /> U tohoto druhu závlahového umění nešlo primárně o provlhčení podloží, nýbrž o rychle properlující pohyb vody – zpravidla chudé na minerály a zejména na dusík – skrze travní drn. Lze se domnívat, že vodě přísluší zde hnojivý účinek. Zdá se, že voda příjmem kyslíku – kyslíku jakožto nositele života&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', Vortrag vom 11. Juni 1924, GA 327, Dornach 1999, S. 68f.&lt;/ref&gt; – při pohyblivě-zurčícím průtoku oživuje růst trav a bylin takovým způsobem, že na těchto zpravidla minerálně chudých půdách bylo dosahováno kvalitativně i kvantitativně nejvyšších výnosů.<br /> <br /> Umělé louky jako krajinný prvek tvořící a oživující krajinu v podobě svahových nebo hrbolkových luk padly za oběť technologickému věku. Tato větev kdysi vysoké landbaukunst nedokázala obstát.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anpflanzung_von_Hecken,_Feldgehölz-_und_Bauminseln:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Výsadba živých plotů, polních remízků a stromových ostrovů: ====<br /> <br /> Zde se naskýtá příležitost přidělit všem dřevinám – keřům i stromům domácím v krajinném okolí – jejich místo v katastru obce, v živých plotech a remízcích, a tím v polní krajině zakládat chráněná území s vlastním mikroklimatem a celou gemarkaci samu nechat stát se harmonicky utvářejícím článkem kulturní krajiny. Výsadby slouží v otevřených krajinách jakoby jako náhrada lesa. Největší floristická a zároveň faunistická hustota kulturní krajiny se nachází na lesních okrajích, v přechodových a zároveň zónách pronikání otevřené polní a luční krajiny a lesa. Zde se patro nad patrem vrství druhově bohatá flora trav a bylin, pak nízko i výše rostoucí keřové porosty a konečně vysoko rostoucí rozložité koruny stromů. Týž výstavbový plán a tutéž ekologickou funkci mají živé ploty. Jsou vůči dvěma stranám polního katastru jakoby dvěma k sobě přiloženými, vzájemně prorůstajícími lesními lemy – stejně tak polní remízky a stromové ostrovy. {{SE|110}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Wald:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Les: ====<br /> <br /> Musí být spolu se zemědělstvím viděn jako jeden celek. Ano, přísně vzato k zemědělství náleží, stejně jako všechny výše jmenované funkční články životní organizace. Les mnohdy obklopuje katastr statků a vesnic, spojuje je a propojuje do sítě. Les plní uvnitř kulturních krajin nadřazenou, oživující funkci. K tomu působí vyrovnávajícím způsobem na klima a společně s katastrem statků a vesnic uchovává a profiluje po celé věky ráz kulturní krajiny v širokém měřítku.<br /> <br /> Les nemůže být předmětem pouhého lesnictví, ale ani pouhé ochrany přírody. Jeho využívání je – jako je tomu u každé polní gemarkace – kulturním úkolem, který se naplňuje v jeho utváření jako «trvalého lesa», jehož cílem je druhová rozmanitost dřevin odpovídající daném stanovišti. Trvalým lesem se stane teprve skrze soustavnou péči a využívání. Ponechat přirozené rezervace přirozenému stavu vede zpět do antropogenně podmíněné divočiny skrze zanedbání.<br /> <br /> Každý ze jmenovaných životních orgánů je sám o sobě již uměleckým stvořením přesahujícím přirozený biotop. O to více to platí, pokud jde o kompozici těchto životních článků v celek životní organizace hospodářského nebo vesnického organismu. Veškerá působení sféry stálic, planet, Slunce, Měsíce a Země se do ní vtiskly v průběhu roku a vstupují do «semenného stavu» «Všeobecně-Rostlinného» – do humusu uchovávajícího život. Rosenkruciánští alchymisté jej proto nazývali «Universálním semenem Země» (mateřská půda), na rozdíl od «individuálního semene», jež, tvořeno jednotlivou rostlinou, padá na mateřskou půdu. Humus nese pozemsky-zrozeně prožitý život předchozích let do přítomnosti. Proto jej lze strukturálně i substanciálně označit jako «paměť Země». Lze říci: v něm žije – v pozemsko-látkové formě ztuhlý – princip Všeobecně-Rostlinného. {{SE|111}}<br /> <br /> Je třeba rozlišovat mezi živými silovými proudy (jež tvoří život rostlin a ve svém celku tvoří jejich éterické čili životní tělo) a těmi, jež jako síly vyššího druhu vyzařují z astrálního světa kosmu. Jsou to síly, které se u zvířete rozvíjejí ve své<br /> <br /> duševním těle zvnitřnily, k prožívání hladu a žízně, vnímání bolesti a tak dále. Na proudící životní procesy rostlin působí tyto astrální síly z vnějšku tak, že je tvoří, formují, utvářejí a zadržují. Tvoří a zadržují proudící život do podoby kořene jinak než do podob stonku, listu a květu. Tvořivé síly se spojují s proudícím životem a vytvářejí si odraz v jakékoli vnější podobě rostlinného druhu, modifikovaný stanovištně odlišným spolupůsobením sil Země a kosmu. Podíváme-li se na druhovou rozmanitost trav a obilovin, na povahu bylin, trvalek, keřů a stromů jednoho statku a na jejich celkovou kompozici, pak se v jejich smyslově vnímatelných podobách zjevuje to, co se ve skrytu v tvořivě silném proudění prožívá jako éterická organizace organismu statku jako celku.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Seelenorganisation_oder_der_Astralleib_des_landwirtschaftlichen_Organismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu ===<br /> <br /> Z téže nadsmyslové oblasti, z níž vyzařují síly, které se rostliny takřka jen dotýkají z vnějšku, formují ji v růstu a nechávají ji odumřít do formy, pochází duševní neboli astrální tělo zvířat, které se ztělesňuje v těle zvířat a jako jejich duše je prozařuje zevnitř. Toto duševno, zjevující svou bytost, vymezuje zvíře navenek v jeho podobě a člení je dovnitř v řadu jeho orgánů. Duševní organizace zvířete je jeho životním tělem a to je nadřazeno jeho fyzické organizaci ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|obrázek 9]], s. 115). Jak již bylo zmíněno, v každém živočišném druhu je ztělesněna určitá duševní kvalita, v červu jiná než v rybě, ptáku, hmyzu nebo v řadě savců. Zvířecí duše si ve ztvárnění těla vytváří svůj obraz a projevuje se v tom, co zvíře dělá. Stanoviště obývá velké množství zvířat. Je o to početnější, čím mnohostranněji je utvořena životní organizace hospodářského nebo vesnického katastru. Členěny v druhy, čeledi a rody tvoří vcelku faunu stanoviště a stojí ke čtyřem živlům, k oživené přírodě i mezi sebou navzájem v nejrozmanitějším, moudrostí naplněném vztahu. Zvířenu hospodářství lze v jejím zjevu a chování chápat jako orgány «duševního neboli astrálního těla» celku hospodářství. {{SE|112}}<br /> <br /> Duševno, které je zvířatům vlastní, pochází z minulých evolučních stupňů Země.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Duševní tělo hospodářství nebo vesnického katastru se kromě toho utváří astrálními silami, které do něj s slunečním světlem proudí ze současného kosmu.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Leitsätze'', GA 26, Dornach 2020, darin der Brief «Der Mensch in seiner makrokosmischen Wesenheit».&lt;/ref&gt; Právě ony dávají rostlinám z vnějšku formu – srovnejme jemnolistost, resp. velkolistost rostlin, které vyrostly na světle nebo ve stínu –, nechávají je dozrávat, strukturují stavbu látek, např. bílkoviny, a podmiňují tak výživovou hodnotu plodin. Závisí tedy podstatně na fyzické a životní organizaci, do jakého stupně intenzity se duševní organizace utvoří a katastr hospodářství nebo vesnice se vymezí jako v sobě uzavřený organismus a vnitřně se rozčlení na orgány.<br /> <br /> Pro pochopení velmi diferencovaného příspěvku zvířeny k utváření duševní organizace organismu hospodářství nebo vesnice je třeba se podrobněji věnovat dvěma bytostně odlišným skupinám: divoké fauně a domácím zvířatům ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|obrázek 9]], s. 115).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wildtierarten_–_Organe_des_Hof-_und_Landschaftsorganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Druhy volně žijící zvěře — orgány organismu statku a krajiny ====<br /> <br /> Kulturně-tvůrčí výkon zemědělství spočíval v proměně divoké přírody v přírodu kulturní; i nadále zůstává jeho úkolem o ni pečovat a dále ji rozvíjet. Tento krok proměny znamenal mimo jiné buď zcela vytlačit z krajiny svět velkých volně žijících zvířat – jako jsou šelmy: vlk, medvěd, rys, a kopytníci jako pratur, los, zubr, divoké prase atd. – a nahradit je domácími zvířaty, nebo je vzít pod ochranu a do péče, jako je tomu u vysoké zvěře: jelena, srnce a soba, nebo u nízké zvěře, jako je zajíc, liška atd. Volně žijící savci jsou plaší a převážně noční. Jejich vynikající smyslové vlastnosti, čich, sluch a zrak, svědčí o bdělosti vědomějšího vnitřního života. Svými smysly se ponořují do vnějšího světa – větřením, nasloucháním, pátráním zrakem – jako například vysoká zvěř, když vychází na pastvu z šera lesa do otevřené krajiny. Duševně-instinktivní život je těmito vjemy podněcován a zároveň se rozšiřuje {{SE|113}}<br /> <br /> Duševní se otvírá a splývá s vnímaným. Tento vztah nitra a vnějšku se zjevuje nazírání v estetice chování, například v prchajícím srncovi, zajíci bijícím háky nebo hrdém jelenovi, jenž vznešeně tyčí své paroží do vzdušného obkruhu. Tímto z čelní kosti vyrůstajícím kostním stavením loví jelen kosmicko-astrální síly, které formotvorně působí na jeho vnitřní svět orgánů.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 97.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> U volně žijících zvířat to, co tvoří jejich duševní bytost, zcela vstoupilo do utváření těla. Toto duševní se v těle a skrze tělo prožívá. Tak vtiskují zvířata, vedena svými instinkty, to jest z vnitřní nutnosti, své vlastní bytí svému životnímu prostoru; rozšiřujíce sebe sama, oživují a oduševňují tento životní prostor svou činností a proměňují ho ve svůj revír: „Rostlina dává, zvíře bere v hospodářství přírody.&quot;&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 14. Juni 1924, S. 193.&lt;/ref&gt; Zvíře uspokojuje svou žádostivou přirozenost tím, co odebírá ze svého okolí. V tomto uspokojení má svůj blahobyt, který radostně dává světu najevo svými pohyby a hlasy.<br /> <br /> Divoké fauně se v souvislosti s jejími navzájem se prostupujícími podmínkami existence věnuje stále větší pozornost. Rozpoznává se, jak se životní cyklus zvířat moudře zapojuje do většího celku, ano, jak jsou souhrnně svou činností výkonnými orgány při utváření organismických celostí. Je tedy úkolem zemědělce věnovat divoké fauně v nejširším slova smyslu stejnou péči a pozornost jako hospodářským zvířatům. Ve vztahu k savcům se to děje mimo jiné lovem, přičemž egoistické pohnutky přitom hrají roli právě tak často jako při boji s takzvanými škůdci pomocí biocidů jiného druhu. Různé druhy zvířat přispívají každý svým dílem k obohacování a posilování soulové organizace hof- nebo dorforganismu. Každý nepromyšlený zásah do komplexního přediva vztahů je nechává onemocnět a oslabuje jejich síly sebeléčení.&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 15. Juni 1924.&lt;/ref&gt; {{SE|114}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vier_Gruppen_innerhalb_der_Wildfauna&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Čtyři skupiny v rámci divoké fauny ====<br /> <br /> Odhlédneme-li od savců a plazů, jsou pro nás nesmírně důležité čtyři velké skupiny živočišné říše, jejichž existence prostupuje gemarkungen svou – skrytěji působící – duševností. Ve svém tělesném utváření vykazují každá jiným způsobem příbuznost s funkční a morfologickou trojčlenností člověka, to jest s nervově-smyslovým systémem, s hrudní oblastí a se systémem látkové výměny a končetin. Jsou to čtyři skupiny: červi, ryby, ptáci a hmyz.<br /> <br /> Tato trojčlennost těla je nejzřetelněji vytvořena u hmyzu. U ostatních tří skupin ovládá existenci zvířete vždy jeden funkční okruh s vysokou specializací: u červů pól látkové výměny, u ryb rytmický střed a u ptáků nervově-smyslový pól. Každá z těchto čtyř skupin odhaluje ve své druhové rozmanitosti – nejintenzivněji hmyz – velkou variační šíři ve vyformování svých orgánových soustav. V porovnání s člověkem se již v dřívějších fázích evoluce jednostranně vyvinuly k tak vysoké dokonalosti, že lze říci: Část duševního těchto zvířat z velké části vstoupila do příslušného tělesného utváření, zatímco druhá, doplňující část se proživá nadsmyslově jako svět takzvaných „elementárních bytostí&quot;.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Welt der Elementarwesen'', ausgewählte Texte herausgegeben von Almut Bockemühl, Dornach 2005.&lt;/ref&gt; Elementární bytosti jsou poslové, kteří zprostředkovávají mezi bytostným prapůvodem veškerého bytí a jeho zobrazujícími formami projevu ve fyzicko-materiálním světě. Jejich bytost je duševně-astrální povahy; jejich tělo se specificky buduje z étericky živých sil. Elementární bytosti jsou duchovní poslové, kteří přivádějí do smyslově-vnímatelného jevu – obrazně, v čase a prostoru – praobrazů minerální, rostlinné, živočišné a lidské říše, jež jsou doma v říši vyšších duchovních světů. Jsou bytostmi vztahů mezi světem smyslového a duchovně-nadsmyslového a jako takovéto bytosti mohou být cítivě prožívány v cvičícím, myslícím nazírání. Jako nositelé procesů se zaklínají do všeho vzniku a osvobozují se z tohoto zakletí v zániku toho, co ztuhlo do smyslové formy.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vorträge vom 2., 3. und 4. November 1923.&lt;/ref&gt; Elementární bytosti se specifikují do čtyř skupin podle toho, ve kterém ze čtyř živlů – Zemi, Vodě, Vzduchu a Teple – mají převážně své pole působnosti. {{SE|115}}<br /> <br /> Nadsmyslově tvoří doplnění ke čtyřem skupinám zvířat, která v jednostrannosti v těchto živlech nalézají své fyzické životní podmínky. Svět elementárních bytostí je všude přítomen v pozemském. Jejich působnost, dosahující z nezjevitelného do zjevného, nemůže uniknout umělecky cítícímu nazírání. Prostírá nad přírodou a zvláště nad světem zvířat, jež v sobě vlastním způsobu oživují čtyři živly, jemný závoj moudrostí plné smyslovosti a duševnosti.<br /> <br /> V následujícím obrátíme pohled na bytost a význam zmíněných čtyř skupin živočišné říše (obr. 9):<br /> <br /> '''1. Skupina bezobratlých červovitých''', těch, kteří jsou spjati s živlem zemitě-pevného, na příkladu žížaly obecné (''Lumbricus terrestris''):<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 9, S. 115.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 9: Die Seelenorganisation oder der Seelenleib des landwirtschaftlichen Organismus.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Žížale chybí vyvinutá hlava. Je doslova osamostatněným, článkovaným střevním váčkem, tedy zvířetem naprosté a úplné metabolické aktivity, jehož smyslová organizace obrácená navenek {{SE|116}}<br /> <br /> je redukována na hmat — na bodové smysly rozmístěné po celém těle. Činností tohoto jemného, slizce-vodnatého zvířete je zpracování půdy. Je plastikem zemitě-pevného. Žije ve tmě zemského nitra, na hledání potravy z odumřelých rostlinných zbytků se protlačuje svrchní vrstvou kyprého obdělávání půdy a žere se do hloubek pevného minerálního podorničí, čímž buduje svislé trubičky, jež mu slouží jako vnější kostra a napomáhají mu k svislé vzpřímené poloze při pohybech nahoru a dolů. Svůj minerály prosycený trus nese contre la pesanteur vzhůru na povrch zemský (až 100 t/ha/rok) a tak rok od roku omladí půdu. Aktivně podporuje dýchání půdy, když při klesání svými trubičkami — jako pumpa — za sebou vtahuje kyslíkem bohatý vzduch a při stoupání vytlačuje vzduch ze země nasycený CO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;. Jeho potravou je odumřelá, bakteriálně se rozkládající organická hmota, kterou přijímá do svého nitra spolu s jílem, prachem a jemným pískem. Navenek vylučuje sliz, dovnitř jeho duševní organizace «prosmyslňuje» přijatý potravinový proud a řídí vojsko bakteriálních symbiotů, kteří potravu rozkládají, a uvádí — ve spojení s minerálními jílovými složkami potravy — do chodu tvorbu trvalého humusu, budování krůmkově stabilních jílovo-humusových komplexů.<br /> <br /> Žížala je ze své přirozenosti bytostí odříkání. Dovolme si tezi: evolutivně se vzdala plné metamorfózy přes zakuklení až k imagu. Ta by, řekněme jako motýl, v kráse tvaru a barvy zjevila to, co v červu zadrženo se prokazuje jako jeho požehnaná schopnost — být plastikem zemské půdy.<br /> <br /> Vědomí žížaly je spící-sněný stav, a přesto má moc vytvářet vztahy plný celek. V tomto jejím díle se jako odraz jeví to, co je — jako doplnění jejího metabolicky zdůrazněného bytí — její vyšší smyslová a rozumová přirozenost. Co žížale, co celkově červovitým živočichům chybí, je polární vyformování hlavy v poměru ke střevnímu systému. Chybějící — doplnění k hlavě — je však funkčně přítomno všude tam, kde jsou žížaly atd., a sice právě jako bytostně-nadsmyslové, jež je odděleno od fyzicky se jevícího těla, přesto k němu duševně stojí ve vztahu. Jde tu o specifickou skupinu elementárních bytostí — od nepaměti takzvaných *gnomů* —, jejichž bytostnou substancí je «smysl a rozum v {{SE|117}}<br /> <br /> je».&lt;ref&gt;Tamtéž, přednášky ze 2., 3., 4. listopadu 1923.&lt;/ref&gt; Svou wirksamkeit rozvíjejí v erdig-Festen a tvoří duševně-astrálně pojítko k bezobratlému živočišnému světu.<br /> <br /> Ke [[Landbaukunst|umění zemědělství]] patří, vytvářet této tak neúnavně činné a dobrotivé skupině živočichů v hojnosti životní prostor. Neboť tam, kde na poli, louce a pastvině, jakož i v hnojiště a kompostové hromadě rozvíjí žížala svou činnost, je přítomno také její duchovní korelát, elementární bytosti erdig-Festen. Bez žížaly by se půda postupně zhutňovala a tvrdla, ocitla by se takřka ve strnulosti smrti. Žížala půdu oživuje.<br /> <br /> '''2. Skupina živočichů spojená s živlem vody''' — ryby. Jako je žížala plastikem erdig-Festen, tak je rybou takovým plastikem vodního živlu. Hlava ryby, se svou diferencovanou smyslovou organizací, je zřetelně vyformována; přechází však bez přechodu do trupu a článku látkové výměny. Vše ovládající je střední část, trup — jemný, rytmicky bohatě členěný, chrupavčitě-kostnatý skeletní systém. Páteřní řetěz prochází tělem od ocasní ploutve až k hlavě a v ní se metamorfózuje do lebeční kosti. Po stranách se klene žeberní oblouky, kůstkami, které obepínají i břišní orgány. Navenek jsou překryty svalovou vrstvou, která ve spojení s ploutvemi propůjčuje rybě mimořádnou obratnost a rychlost v pohybu. Žížala přijímá to zemité až do svého trávicího traktu; jinak rybaa, která při pohybu nechává vodu proudit skrze žábry. Voda tím vstupuje přes hlavu do přímého vztahu k rytmickému trupovému systému; ryba se zásobuje kyslíkem, který přes žábry vodě odnímá. Vnější kůže se zhutňuje v šupinový šat, jímž se její tvarová podoba vymezuje vůči beztvaré vodě a jímž dává navenek najevo své duševní niterné bytí v rozmanité barevnosti. Ryba se neživí jako žížala odumírajícím životem, nýbrž přednostně tím, co se ve vodě rozvíjí jako rostlinný a živočišný život. Ryba rozšiřuje své duševní bytí za svůj tělesný tvar do okolní vody. Na jedné straně hmatá v klouzání vodu obtékající její tělo a na druhé straně vytváří svými pohyby nejjemnější proudy a víry. Jako vděčí ryba svůj proudnicový tvar živlu vody,{{SE|118}}<br /> <br /> tak jej oživuje a oduševňuje tím, co se z duševní pohyblivosti přelévá do pohybových průběhů. Ty jsou v tichém vodním tělese, rybníku, jiné než v mocně tekoucím potoce nebo řece. Lín například, druh kaprovitých, je zavalitější ve tvaru, tmavší v barvě, pomalý v pohybu a rád se občas zarývá do bahna na dně rybníka. V přímém protikladu k tomu se nachází štíhlý pstruh, druh lososovitých, v tekoucí, přes kameny proudící, křišťálově čisté vodě. Jako stín bleskurychle prochází prosvětlenou, pohyblivou vodou, nad oblázkovým dnem — buď u břehu potoka hledaje úkryt, nebo aktivně klidně stoje proti proudu, vnímaje teplo vyvolané pohybem přetékající vody.<br /> <br /> Jako patří jezero, rybník, tok řeky nebo potoka k [[Landschaft|krajině]], k [[Hof|statku]], tak k nim patří i v nich žijící rybí přirozenost. «Produševňuje» vodní plochy a činí je orgány hospodářsko-vesnických organismů. Je vloženo do rukou zemědělce, tyto krajinné orgány pečovat, obohacovat je uměním zakládáním rybníků, pokud možno dbát o jejich čistotu a o to, aby tekoucí vody nebyly rušeny ve svém přirozeném toku.<br /> <br /> U ryb dosahuje zvláštní dokonalosti zejména jejich rytmický střed, jejich trup — nikoli ještě hlava s jejím smyslovým systémem. Jejich vědomí je stlačeno do tupého snění. Co jim tělesně chybí, zůstává bytostně účinné v nadsmyslném; tká a žije jako další skupina beziehungsschaffenden Elementarwesen — und vytvářejících vztahy, jako undiny. Voda je jejich živlem a ony zprostředkovávají duchovní praobrazce tělesným a orgánovým formám, jež se utvářejí ve vodním prostředí.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> '''3. Skupina ptačího světa žijícího v živlu vzduchu.'''<br /> <br /> Ptáci plastizují, oživují a oduševňují v krátkých mocných úderech křídel, ve výrazných obloucích nebo ve vznešeném klouzavém letu ve velkých výškách živel vzduchu. Více než všechna ostatní zvířata, jež se mohou vznést do vzdušného prostoru, jsou ptáci pány vzduchů. Jako je žížala jakožto bytost látkové výměny narozena ze země — přijímá do sebe zemi —, jako je ryba jakožto bytost rytmu narozena z vody — nechává se vodou prostupovat —, tak je pták narozen ze vzduchu. Celý jeho leib je {{SE|119}}<br /> <br /> přetvořen v hlavu, ve velký smyslový orgán. Nejen že jeho hlava je provzdušněna zvenčí, stejně jako jeho peří, nejen že jej rozepjaté paže nesou vzduch, nýbrž vzdušný živel prostupuje celým jeho nitrem (viz níže).<br /> <br /> Ze zmíněných skupin dovršuje se v ptácích vývojový proud utváření hlavy; uchvacuje celé zvíře včetně hrudi a látkové výměny. K tomu se váže otázka: Není snad na dřívějším vývojovém stupni — u bezobratlých červovitých živočichů, ryb a ptáků, jakož i čtvrté skupiny, hmyzu — předobrazeno v předčasné dokonalosti cosi, co postupující evolucí nachází v Apokalypse Janově&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Apokalypse des Johannes'', GA 104, Dornach 1985.&lt;/ref&gt; výraz jako «Troj-zvíře» orla, lva, býka a čtvrtého, jenž nese lidský obličej? Rudolf Steiner označuje tři zvířata — orla (hlava), lva (hruď) a býka (látková výměna) — jako představitele tří vývojových proudů z ducha, jež se v člověku sjednocují ve vyšší celek.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 19. Oktober 1923.&lt;/ref&gt; A neleží snad v přísném, morfologickém a funkčním trojčlenném členění hmyzí podoby — v pravdě předčasně do formy geronnen — jakési shrnutí vývojových proudů bezobratlých, ryb a ptáků, tak jak se ukazuje v budoucnosti otevřené vývojové schopnosti v soutoce orlího, lvího a býčího proudu v postavě člověka?<br /> <br /> Ptáci odebírají kyslík ze vzduchu jak při nádechu, tak při výdechu. Při nádechu vstupuje vzduch zčásti do plic a — nespotřebovaný — zčásti do vzdušných vaků rozmístěných v těle a do zčásti dutých kostí. Při výdechu prochází tato zásobní vzduch plícemi (otevřený trubicový systém, nikoliv slepá plicní sklípka) zevnitř ven. Tíže se v ptačím leibu proměňuje v lehkost: lebka, jíž převážně přímo proudí venkovní vzduch, tělo provzdušněné vzdušnými vaky, vzduchoprázdné dutiny procházející velké části kostry zejména u velkých druhů ptáků, a konečně pohyblivé, provzdušněné peří. Tato lehkost je dále zdůrazněna tím, že vysoce koncentrovaná potrava — ať živočišného nebo rostlinného původu — podléhá rychlému trávení a po krátkém pobytu je znovu vyloučena. {{SE|120}}<br /> <br /> „Pták je … vlastně celý hlavou.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 27. Oktober 1923.&lt;/ref&gt; Zjev sýkory, červenky nebo střízlíka atd. toto tvrzení přímo potvrzuje. Trávicí trakt a hruď jsou zkráceny a vypadají, jako by byly vtaženy do hlavového pólu. Fyziognomii ovládá zobák a oči; uzavírá se však v tvaru, barvě a vzorování peřového šatu do hlavové gestalt ptáka jako celku. Pevné spojení lebeční kosti pokračuje přes kloubní střední krční obratle do trupu kostry; srostlé hřbetní obratle tvoří s lopatkou, pánví, žebry a hrudní kostí pevně uzavřenou jednotu. Naopak se hlavní činnost končetin přesouvá do křídel a dále dopředu do trhavě klovaného (slepice, vrabec atd.) nebo klepaného (datel) pohybu hlavy. Tak se v hlavě spojuje vysoce specializovaná činnost končetin s přeostrnou smyslovou činností. Pohlédneme-li do oka ptáka, zejména dravce, pociťujeme duševní sílu, která jako skrze klidový bod upoutává vlastní pohled přímo přemáhající mocí; pohled jako z pradávných dob. Duševní bytost ptáka se sděluje vzdušnému obkruhu v jednoduchých tónech až po zvukomalebné melodické sledy tónů. Ty vyvěrají ze syrinxu (tzv. dolního hrtanu), vyvolány vzdušným proudem při výdechu a zčásti i při nádechu. Skřivan polní, když se brzy za svítání za slunečního rozjasnění vznáší do výšin, dovede svou píseň trylkovat tak dlouho proto, že může provádět tzv. mikronádechové dechové pohyby, jimiž trvale doplňuje vzduchové vaky (srovnatelné s dudákem).&lt;ref&gt;Siehe z.B.: Einhard Bezzel und Roland Prinzinger: ''Ornithologie'', Stuttgart 1990, S. 269.&lt;/ref&gt; Stejně se to má s slavíkem, který svůj melodický zpěv právě takto může tak dlouho udržovat.<br /> <br /> Gestalt ptáka je v říši zvířat jedinečným způsobem utvářena jeho peřovým šatem. Z kůže roste jak brk, tak praporek pera. Co se pak ale vyjadřuje v bohatství barev a jemně cizelovaných forem jednotlivých per a opeření jako celku, vypadá jako vyvrácené navenek — jako rozperošený obraz vnitřního duševního světa ptáka. Pera se mu stala smyslovým orgánem pohybů vzduchu.&lt;ref&gt;Ernst-Michael Kranich: ''Wesensbilder der Tiere''. ''Einführung in goetheanistische Zoologie'', Stuttgart 2004, 386 S. – Siehe auch die Aussagen Rudolf Steiners in: ''Die Welt der Vögel'', herausgegeben und kommentiert von Hans-Christian Zehnter, Basel 2015, 288 S. sowie in: ''Die Welt der Tiere''. Herausgegeben und kommentiert von Hans-Christian Zehnter, Basel 2007, 182 S.&lt;/ref&gt; Rudolf Steiner charakterizuje tvorbu per {{SE|121}}<br /> <br /> Rudolf Steiner charakterizuje tvorbu per ptáka na příkladu orla tak, že na rovině fyzické je způsobována týmiž silami, jaké na rovině duševně-astrální, na základě mozku, způsobují tvorbu myšlenek.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 19. Oktober 1923.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Příroda ptáka se klene jako zvon nad hofem a dorfflur. Vztažným bodem k zemi je hnízdo. Od něj se rozvírá do pozemského a vzdušného obkruhu a duševně se prožívá v příslušném revíru. V jeho hranicích hledá pták potravu a nachází to, co ho podněcuje, aby své duševní bytí — ať za letu, nebo v korunách stromů a keřů — nechával vyproudit do okolí: ať je to káně, která krouží ve výšinách, nechává se prostupovat slunečním světlem a teplem a v pozorovateli tím obrazem pozemského vytržení probouzí pocit vznešeného klidu, podobného odpočívání ve vlastních myšlenkách. Nebo slavík, který za soumraku nechává u hranic svého revíru znít svou píseň. Nebo skřivan, který za ranních hodin náhle s jásavým trilkováním neviditelný na čistém nebi povznáší mysl těch, kteří shrbeni k zemi vytrhávají plevele.<br /> <br /> Smyslově aktivní hlavová přirozenost ptáka přemáhá takřka jeho funkci metabolismu a končetin. Pták polyká potravu téměř tak rychle, jako ji tráví, a vylučuje ji v do velké míry mineralizované podobě. Jeho fyziologické funkce metabolismu silně ustupují a přesouvají se do pohybových procesů ovládaných nervově-smyslovým systémem. Jejich doplnění k této jednostrannosti je nadsmyslové povahy a duševně-účinně žije jako elementární bytost vzduchu, od pradávna nazývaná Sylfa.&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 3. November 1923.&lt;/ref&gt; Její bytí je vázáno na svět ptáků. Taková elementární bytost sleduje letícího ptáka ve vzdušných vírech, které za sebou vytváří. V tomto společenství je každý let ptáka zdrojem oduševňování vzdušného obkruhu. Stačí jen delší dobu sledovat velkorysé a elegantní obloukové figury přesvištěných vlaštovek nebo rorýsů. Jako žížala plastizuje pevný živel země, jako ryba vodu, tak ptáci silami svého duševního bytí plastizují živel vzduchu.<br /> <br /> Úkolem zemědělce je proto také dbát o to, aby domácí ptačí svět nalézal svůj životní prostor na statku a v katastru obce. Vzdušný prostor mu stojí volně otevřen, pozemský prostor naproti tomu — co se týká možností hnízdění — vyžaduje co nejrozmanitější utváření krajiny v polích, {{SE|122}}<br /> <br /> Louky, meze, svahy pro druhy hnízdící na zemi, keře, živé ploty, v polní krajině rozesetými stromy a lesními ostrůvky pro pěvce a jiné. Je zapotřebí otevřených stájí pro vlaštovky obecné; pro vzácné hosty jako sýčky, sovy pálené je třeba dutin v ponechaném mrtvém dřevě, letových otvorů ve stodolách atd. Kdekoli se nacházejí místa k hnízdění, vznikají v okolí viditelně-neviditelné revíry, prostory duší, které tvoří neviditelné orgány v zemědělském organismu.<br /> <br /> '''4. Skupina světa hmyzu žijícího v živlu tepla:'''<br /> <br /> Hmyz tvoří zdaleka druhově a tvarově nejbohatší třídu v živočišné říši. Žije sice v zemi, ve vodě i převážně ve vzduchu, jeho vlastním elementárním říšem je však teplo. Z působení tepla žije hmyz. V teple tkví skrytě jeho duševno a svou činností strukturuje tepelné procesy, jako například při navštěvování květů, nebo zjevněji ještě při vývoji tepla v mraveništi nebo včelím úlu. Jako teplo proniká každý ze svých příbuzných živlů a uvádí je navzájem do vztahu, tak proniká i svět hmyzu se svou moudrostí plným instinktovým bytím těmito živly a vytváří na základě tepla na vyšší úrovni živou tkáň vztahových souvislostí.<br /> <br /> Jakmile totiž zjara stoupající slunce svým teplem probouzí přírodní bytí ze zimního stavu klidu, hemží se vzápětí v nejsvrchnější vrstvě půdy střevlíky, chvostoskoci atd.; v rybníce dovádějí potápnice, vodoměrky atd. a ve vzduchu tančí v tepelných paprscích slunce komáři; včely oblétávají květy; v nepřehledném bohatství tvarů bzučí, šumí, poletuje, vznáší se, tančí v stále cílevědomé píli vojsko hmyzu vzduchem.<br /> <br /> Vše v životě hmyzu se odehrává v teple. Vývoj vajíčka v larvu a její metamorfóza přes kuklu k imagu, hotovému hmyzu, potřebuje jarní a letní teplo.<br /> <br /> I tvarová bohatost hmyzu má co do činění s teplem. Ta je největší v tropech a ztrácí se v chladných pásmech.<br /> <br /> Je to vzájemný vztah k teplu, který v tělesné stavbě hmyzu vyrovnává jednostrannosti, jež lpějí na bezobratlých, rybách a ptácích. Tři funkční oblasti hlavy, hrudníku a metabolismu jsou u hmyzu, co se týká tvarové podoby, zpravidla rovnocenněji utvářeny, se zvláštním důrazem na střední článek (*thorax*), ba jsou zhusta od sebe ostrými zárezy navzájem odděleny (hmyz z lat. *insectum* = zářez). {{SE|123}}<br /> <br /> Jako všichni článkonožci nemá hmyz kostěnou vnitřní kostru; místo toho drží jeho trojčlennou podobu pohromadě vnější kostra, chitinový pancíř. Polarita hlavového pólu (*caput*) a metabolického pólu (*abdomen*) je zvláště výrazná. Avšak smyslová organizace hlavy s fasety a jednoduchýma očima, jakož i s makadly a tykadly (smysl čichu a hmatu), zprostředkovaná břišním gangliovým systémem, přesahuje na končetiny, např. u jednotlivých druhů na přední nohy (smysl tíhy a vibrace, sluch, chuť).&lt;ref&gt;Wolfgang Schad (Hrsg.): *Goetheanistische Naturwissenschaft, Band 3: Zoologie*, Stuttgart 1983, Seite 31. Siehe auch ders.: *Säugetiere und Mensch*, Stuttgart 2012, 1255 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Naopak v břišním článku hmyzu zcela chybí organizace končetin, která u člověka náleží k metabolickému pólu. Končetiny dosahují nejvyšší úrovně utváření ve třech párech noh (u pavoukovců čtyřech) a dvou párech křídel v oblasti hrudníku a zasahují až do hlavové organizace, například v pohyblivých, k periferii orientovaných tykadlech a ve vysoce diferencovaných kousacích a sacích nástrojích. To, co fyziologicky u obratlovců a v nejvyšší míře u člověka tvoří rytmický systém s plicním dýcháním a srdeční funkcí, v hrudníku hmyzu zcela chybí. Centrum hřbetně probíhajícího cévního systému leží v abdómenu. Dýchání probíhá otvory v kůži, rozmístěnými po celém těle, na něž navazuje trubicový systém tracheí. Rytmický systém se zcela redukuje na pohyb křídel a článkovaných nohou. V oblasti hrudníku si nevyvinul žádné vlastní rytmické orgánové systémy jako „skutečné&quot;plíce nebo „skutečné&quot; srdce.<br /> <br /> Hmyz se živí — ať jde o mšici, vosu, včelu nebo motýla — přednostně látkami, které jsou samy výsledkem tepelných procesů v rostlině: asimilačními šťávami, šťávou obsahující cukr — med z ní teprve vzniká trávicím traktem včely — z nektárií listů a květů, z pylu a pryskyřic. Ve výstavbě svého těla pokračuje v tepelně-kvetebním procesu, jímž růst rostliny končí. Tentýž druh duševně-astrálních sil, které z kosmu se slunečním světlem přitékají k rostlinám, dotýkají se jich zvenčí ve stonku, listu a květu a tvarují je — právě tyto síly se v hmyzu navštěvujícím květy zvnitřnily a zhustily do jeho duševního bytí, každý druh po svém způsobu. Jak jinak lze pochopit, že na jedné straně mnohé květy jsou utvořeny jakoby přesně pro návštěvu a opylení určitých druhů hmyzu, například květ jetele ve vztahu k {{SE|124}}<br /> <br /> čmelákům; na druhé straně mnohé druhy hmyzu mají v sestavě svého těla, zejména v ústrojích, organizaci uzpůsobenou k návštěvě specificky utvářených květů. Nazírání se nabízí organická jednota rostliny a hmyzu vyššího řádu. Podíváme-li se na orchidejové květy, například na květ čmelákovce mužského. Jeho květ působí jako hmyz, který ještě nepřišel k samostatnému životu. Právem proto Rudolf Steiner říká, že motýl je osvobozeným květem a květ je zajatým motýlem.&lt;ref&gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', Vortrag vom 26. Oktober 1923, GA 230, Dornach 1993, S. 73. Siehe auch: Hans-Christian Zehnter (Hrsg.) ''Warum singen Vögel?'', Zürich 2018, 240 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Co je v říši hmyzu všudypřítomné a ve vysoké míře zažitelné u zástupců tvořících státy, je v duševním skrytě vládnoucí moudrost, která se projevuje ve vysoce specializované, nástrojové tělesné stavbě — především však v dělné, vztahy vytvářející činnosti dávání a přijímání, jako například v úlu nebo mraveništi. V oněch dvou posledních případech nejsou závislí jen na vnější teplotě, nýbrž vytvářejí si teplo sami — například včely intenzivním pohybem v zimním chumáči, nebo termiti samovzněcováním stlačených čerstvých listů, trávy atd. k vyhřátí líhniště ve svých zemních stavbách. Co se u teplokrevných živočichů daruje jako instinktivní, duševní vnitřní život, u hmyzu se to vyvrací ven v dokonalou zručnost — například pavouk a jeho síť, včela a její plástev, vosa a její hnízdo.<br /> <br /> Stejně jako pro zmíněné skupiny živočichů žijících v půdě, vodě a vzduchu musí zemědělec na svém katastru vytvořit domov pro rozmanitý hmyzí život. Ten nalézá oporu v rovně rozmanité rostlinné přírodě. Žádný strom, žádný keř, žádná tráva ani bylina, jež by neposkytovaly larvám, housenám, popřípadě žravým lakvám určitých druhů hmyzu výživný základ. Housenky motýlů mají svého vždy specifického hostitele: otakárek fenyklový (*Papilio Machaon*) kopytníkovité, jako kopr, kmín, mrkev; babočka paví oko (*Vanessa Jo*), admirál (*Vanessa Atlanta*) a babočka kopřivová (*Vanessa Urticae*) — kopřivu; bělásek zelný (*Pieris brassicae*) druhy zelí atd. Mnohé nesou své jméno podle hostitelské rostliny, například hálkotvorka pšeničná (*Cecidomya tritice*) atd. Jakkoli jsou v tomto juvenilním stadiu vázány na určitou hostitelskou rostlinu, tak jako dospělý hmyz se jim otevírá {{SE|125}}<br /> <br /> ausgebildete Imago vylétá do široka a nachází bohatou nabídku potravy na kvetoucích lánech.<br /> <br /> Již těchto několik příkladů ukazuje, jak velkou pozornost a péči musí zemědělec věnovat vedle svých kulturních rostlin divoké rostlinné přírodě. Tím dbá o rovnováhu a vyváženost hmyzích druhů svého hospodářství. Musí usilovat o to, aby od jara až do podzimu kvetoucí rostliny oživovaly krajinu — ať již péčí o luční a cestní meze, svahy atd., anebo bohatě členěnou fruktfolge zakládáním kvetoucích pruhů v polních kulturách atd.<br /> <br /> Obrovské zesílení hmyzího života poskytuje bohatá tvarová rozmanitost divokých dřevin v živých plotech, především však ve vysokostmenných sadech. Padesát až šedesát let starý jabloň vysokostmen hostí ve kmeni, větvích, listech a květech přes 1000 druhů hmyzu.&lt;ref&gt;Hans Steiner: «Die Lebensgemeinschaft des Apfelbaums», ''Der Obstbau'' Nr. 3–5, 1958.&lt;/ref&gt; Taková rozložitá koruny stromu nebo druhově bohatý živý plot představuje nakupení astrální substance: «Z toho, co jakožto Astrálnem prosycené proniká stromy, žije a tká dospělý hmyz.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999, S. 183/84.&lt;/ref&gt; Nejvíce ze všeho je to hmyzí svět, který svou astrálně-duševní bytostí zprostředkovává k étericky-živému rostlinného světa. Bere od rostlin svou potravu a jako protidárek je opyluje, nebo je chrání před náhlým masovým výskytem škodlivého hmyzu, například parazitováním kolonií mšic lumčíky.<br /> <br /> Bytostí tepla par excellence mezi hmyzem je včelí lid, jehož chov je doložen od pátého tisíciletí před Kristem.&lt;ref&gt;Norbert Bennecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 2000, 470 S.&lt;/ref&gt; Ze svého úlu na zahradě a z ovocného lemu hospodářství oblétají polní katastr a přinášejí hospodářství svou sklizeň, tak jako zemědělec přináší svou ze zemědělských plodin.<br /> <br /> Druhy hmyzu mají vysoce specifickou, často krajně specializovanou tělesnou formaci, podle toho, jaká kvalita jednostranného duševního v nich ztuhlá. Tato jednostrannost nachází svůj doplněk v elementárních bytostech nadsmyslově účinných v živlu tepla, «ohně», totiž v *Salamandrech*.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 3. November 1923.&lt;/ref&gt; Jsou to oni, kdo v říši hmyzu tvoří dokonalost hraniční s divem — dokonalost souvztažnosti tělesné formace a instinktivně-inteligentních vzorců chování. {{SE|126}}<br /> <br /> Elementární bytosti tepla jsou to, které například v případě motýlů uskutečňují úplnou metamorfózu skrze všechny «živly», od vajíčka přes housenku, kuklu až k imagu. Duchovně prostupují duševní, jež je v tak vysoké míře ztuhlé do trojčlenné tělesné formace hmyzu. Vytvářejí vztahy přírodních říší navzájem a tak i k člověku, například ve vztahu pastýře k jeho ovcím, včelaře k jeho včelám. V bzučení a hučení hmyzu v teple slunečných dní, na jaře kolem kvetoucích živých plotů, ovocných stromů, lip, se stávají proživatelnými nálady, jež dávají tušit působení těchto elementárních bytostí ohně. Jsou přítomny a účinné všude tam, kde zemědělec tvoří hmyzu, fyzickému korelátu elementárních bytostí tepla, životní prostory.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Haustiere_–_Organe_im_Hof-_und_Landschaftsorganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Domácí zvířata — orgány v organismu statku a krajiny ====<br /> <br /> K domácím zvířatům náležejí především zástupci z říše savců: pes, kočka, prase, kůň, z řádu přežvýkavců: ovce, koza, skot, z říše ptáků: slepice, kachna, husa a holub, a z říše hmyzu: bourec morušový, včela ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|Obrázek 9]], S. 115). Liší se od svých volně žijících druhů z hlediska čtyř stupňů bytí:<br /> <br /> '''1. Z hlediska duchovně-bytostného:'''<br /> <br /> Stejně jako všichni živočichové, ani domácí zvířata nemají inkarnované Já, jež by jim, tak jako člověku, propůjčovalo sebevědomí a tím i moc ke svobodnému sebeurčení. Zvířata stojí pod vedením skupinových duší.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Natur- und Geistwesen – ihr Wirken in unserer sichtbaren Welt'', Vortrag vom 2. Februar 1908, vormittags, GA 98, Dornach 1996.&lt;/ref&gt; Jednotlivá zvířata jsou od těchto skupinových duší «odlištelna» — přirozeností celé skupinové duše do nich vtisklá, jsou jejím fyzicko-tělním obrazem. V divoké přírodě jsou tyto duševní vlastnosti evolučně ztuhlé do tělesné formace v podobě chování: ve fyzickém se projevují jako instinkt, v étericky-živém jako pud a v duševním jako zákon. Při domestikaci se člověk kdysi postavil po bok skupinové duše zvířat, jež vládne v nadsmyslovém, a převzal na Zemi v posvátném vztahu člověka a zvířete (abelovský proud) odpovědnost a péči. {{SE|127}}<br /> <br /> Jako skupinové či druhové duše zvířat označuje Rudolf Steiner&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Hereinwirken geistiger Wesenheiten in den Menschen'', GA 102, Dornach 2001, Vorträge vom 16. Mai 1908, 1. Juni 1908, 4. Juni 1908.&lt;/ref&gt; duchovní bytosti, jež jsou srovnatelné s Já člověka a které jednotlivá zvířata příslušejících živočišných druhů jaksi dirigují zvenčí. Skupinová duše vede a působí skrze krev — člověk však skrze svůj «chov», způsobem, jímž se vnitřně i vnějšně k zvířeti chová: zvíře «drží», jinak by padlo. Kdysi je pozvedl z jeho přirozeného, skupinovou duší vedeného tvorstva, zadržel je na stupni ještě zvýšené embryonální obraznosti a zachoval mu tak skrze všechny následující generace jistou míru mladistvosti. Tím vzal vývoj domácích zvířat skrze člověka jiný směr. Ten se tak říkajíc, ještě před pádem do divoké přírody, předčasně odchyluje. U volně žijící fauny jsou druhy morfologicky i fyziologicky evolučně dozrály do svého konečného stadia. Vlk například, jenž platí za praotce psů, ztratil evolučně vzato svou mladistvost. Je vlkem — již není plasticky tvárný, tak jako v dobách vrcholu své evoluce v ''terciéru'' (Atlantida). Jeho chování je ryze projekcí jeho skupinové duše do pozemské formy bytí. Naproti tomu pes, jako domácí zvířata vůbec, vystupuje takřka výbušně a s velkou tvárností v nepřeberném množství plemen. Tato mnohotvárnost je dílem lidstva, které v poatlantských dobách (''holocén'') se dále uvolňovalo ze sevření vlastní skupinové duševnosti a nyní samo, v duchovní mladistvosti probouzejícího se Já, se spojilo se skupinovými dušemi určitých živočišných druhů. Domácí zvířata tedy nevzešla pouhou selekcí jako genetický produkt z evolučního výsledku nějakého kmenového druhu; je spíše nabíledni předpokládat, že svůj původ vděčí zvláštní duševně-duchovní povaze raného lidstva, jež k druhovým duším zvířat stálo ještě v snové blízkosti.<br /> <br /> V domestikaci lze spatřovat krok k vyrovnání oné viny, kterou na sebe lidstvo nevině-vinně vzalo, tím že na své cestě evolucí vyčlenilo říši zvířat ze sebe a zanechalo ji za sebou. Domácí zvíře si výchovou člověka zachovalo svou tvárnost. Podřídilo se služebně vůli člověka, která je vede, a přitom natolik emancipovalo duši i tělo od divoké přírody, že do vší budoucnosti toto lidské vedení — «chov» — potřebuje; nemůže klesnout zpět do téhož stavu, {{SE|128}}<br /> <br /> zatímco divoký příslušník druhu tento stav přijal. Bez péče člověka zůstává bez vůdce a může jen zdivočet, jako dingové (zdivočelí psi) v Austrálii. Na místo evolučního vychovávání zvířat pod vedením mystérií ve starých vysokých kulturách nastoupil dnešní chov zvířat. Ten optimalizuje a využívá určité dědičné vlastnosti a dělá z domácího nebo kulturního zvířete pouhé užitkové zvíře, objekt masové produkce. Tomuto vývoji, jenž ve zvířeti vidí jen bezbytostný, materiální objekt libovolně manipulovatelný skrze jeho geny, lze čelit jen tehdy, usiluje-li se o pravé pochopení bytostné povahy různých druhů domácích zvířat. Jaká moudrost například promlouvá z nazírání a ze živého zacházení s krávou, koněm, včelou atd.? Vnímání jejich zjevného obrazu v kontextu jejich životního a činnostního prostoru, jejich faunistických vzájemných závislostí a podnětů z duchovně-vědeckého bádání probouzí pocity a ideje, které duchovně-morálnímu jednání otevírají nové, evolučně vedené cesty šlechtění a výchovy. Tyto budoucí cesty vyslovuje Christian Morgenstern (1871–1914) větou: „Celé věky lásky jsou nutné, aby se zvířatům odplatily jejich služby a zásluhy vůči nám.&quot;&lt;ref&gt;Christian Morgenstern: ''Wer vom Ziel nichts weiß'', Aphorismen, Piper, München 1964, S. 89.&lt;/ref&gt; K tomuto cíli je třeba navázat na to, co je na třech následujících stupních bytí evolučně vloženo jako vloha.<br /> <br /> **2. Z hlediska seinsstufe seelischen (Astralleib):**<br /> <br /> Domácí zvíře neopouští člověka, důvěřivě vyhledává jeho blízkost, otevírá se mu duševně a v naplnění této otevřenosti očekávavě hledá protidar péče a pozornosti. Jak hluboko se způsob přístupu domácímu zvířeti vtiskuje, jak silně se v něm obarví lidské svéráznosti, ukazuje rčení: „Jaký pán, takový krám.&quot; Tato duševní otevřenost až po jakési individuálně oddané chování — ve srovnání s divokou výchozí formou — klade dnes na člověka netušeně velkou zodpovědnost. Neboť duší otevřené očekávání domácích zvířat se nenaplní pouhou citovou pozorností, nýbrž teprve tehdy, když tato pozornost dává podnět k sebezačátečnější bytostné poznávání. Domácí zvíře nečeká od vedení člověkem žádnou sobeckou, citovou pozornost ve smyslu mentality mazlíčka, tím méně bezdušné využívání, nýbrž poznání jeho bytostné povahy, které mu v činech lásky dá,<br /> <br /> co skupinová duše sama nemůže dát ani nyní ani v budoucnosti. V tomto smyslu se zodpovědnost, se ideál budoucího šlechtění stávají teprve skutečnými. {{SE|129}}<br /> <br /> Dalším znakem duchovního vtiskování, sahajícím až do genomu, je zpravidla velká šíře ras domácích zvířat, na jejichž povahu bytosti by šlechtění mělo znovu navazovat. Zvláštním výrazem seelischen je rozmanitá kresba a zbarvení srsti nebo peří. Duševní rozrůzněnost nitra si v něm tvoří obraz navenek. Každá rasa domácích zvířat se tak jeví nezaměnitelně ve svém „astrálním šatu&quot;.<br /> <br /> **3. Z hlediska seinsstufe živého (Ätherleib):**<br /> <br /> U všech domácích zvířat — s výjimkou psů a koček — je nerven-smyslový pól redukován ve prospěch polu látkové výměny nebo pohybového aparátu. Pomysleme na ohromné metabolické výkony dojnic, prasat, koně zapřaženého před pluh a tak dále. Duševní otevřenost udržuje organické procesy životního těla se zvláštním důrazem na rytmické — každé po svém — tvárné a pohyblivé. Tak se domácí zvířata emancipovala od svých divokých protějšků jak dřívější pohlavní dospělostí a vyšší plodností, tak i reprodukčním cyklem a výměnou srsti nezávislými na ročním koloběhu.<br /> <br /> **4. Z hlediska seinsstufe fyzického (physischer Leib):**<br /> <br /> Duševní otevřenost zajišťuje trvalou tvárnost v životních procesech a ty zas plastizují fyzickou organizaci — nejnázorněji například ve stavbě kostry, která v největší variabilitě zachovává juvenilní formy. Nejnápadnějším znakem je zde zkrácení obličejového skeletu a hladší lebeční kosti, a to i u dospělých zvířat. To je bytostný znak mláďat. Mnoho ras přežvýkavců nese každá svůj specifický tvar rohů. Mozek skotu a prasat je objemem až o 30 % menší než u divokých příbuzných — o to silněji je ovšem vyvinutá páteřní mícha a sympatický nervový systém, který řídí látkovou výměnu. Zmenšení mozku se týká především předního mozku a znamená tím snížení smyslových výkonů zaměřených ven. Pro domácí zvířata platí obecně mimořádně velká šíře proměnlivosti tělesné stavby ras v rámci jednoho druhu — velcí nebo malí, zavalití nebo protáhlí, silní nebo štíhlí, dlouho- nebo krátkohubí atd. {{SE|130}}<br /> <br /> Druhy domácích zvířat jsou kulturním dědictvím lidstva z raných naceledních vyspělých kultur. Novějšími šlechtitelskými metodami se pohled na toto kulturní dědictví zužuje místy zcela na předem dané Genom jakož i na zaměnitelnost jeho genů u různých druhů domácích zvířat. Šlechtitelské cíle jsou libovolně směrovány k jednostranným výkonnostním maximalizacím na úkor pohody zvířat. Tento technologický způsob přístupu zaclání výhled na umělecký záměr, který z domácího zvířete teprve učinil to, čím je. V následujícím textu bude pojednáno o umělecko-šlechtitelském přístupu, který charakterizuje řadu domácích zvířat, učinil je člověku služebnými a dovolil jim stát se orgány hofového nebo vesnického organismu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Honigbiene&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Včela medonosná ====<br /> <br /> Obecně se s včelou (*Apis mellifera*) setkáváme jako s jednotlivcem při návštěvě květu, kde saje nektar, opyluje květy a sbírá pyl do košíčků na zadních nohách. Tato berouc-a-dáváuci činnost se odehrává na periferii jejího životního prostoru. Polárně k tomu nalézá toto jednotlivé stvoření své centrum v úlu, kde se s tisíci dalšími spojuje k nejčilejší aktivitě a stává se článkem veškerozahrnujícího vnitřního života — života «Biene», organismu organizujícího se ze sebe sama, s orgánové přesně se členícími činnostmi. Co jinak zůstává v orgánových funkcích organismu oku skryto, zde se pohledu otevírá dělbou práce podmíněné dění snášivé královny, masy dělnic, které samy s dělbou práce obstarávají stavbu plástů, péči o plod, krmení královny, samočistění, přínos potravy a zásobování, jakož i trubců, kteří oplodňují královnu při jejím slunečním snubním letu. Každá z těchto časoprostorově jemně sladěných činností vzbuzuje dojem nezištné oběti. V teple, které včely v úlu vlastní činností udržují přibližně na 35 °C, vytvářejí inkarnační médium pro skupinovou duši: včelař hovoří o «Biene» — přírodně vznikajícím sociálním organismu, který předjímá nezištné chování, jež si lidé v budoucnosti musejí teprve osvojit v sociálním soužití ze síly Já.<br /> <br /> Včela medonosná potřebuje člověka, «otce včel». Ten stojí skupinové duši, «Biene», po boku. Stará se o její příbytek, {{SE|131}}<br /> <br /> Košík nebo úl, v němž se společenstvo může uzavřít před světem. Úl je zařízen tak, aby se v něm mohlo pod dohledem a vedoucí rukou včelaře odehrávat dělbou práce podmíněný život včel. A přijde-li k rojení, postará se o to, aby včelí společenstvo nezmizelo do divočiny a nakonec do svého zániku, nýbrž aby byl roj chycen a byla mu přidělena nová příbytek. Stará se dále o to, aby včelín nebo jednotlivé úly stály v blízkosti statku tam, kde lze od jara do podzimu nalézt kvetoucí rostliny v polích a kde lze přes zimu pravidelně sledovat blaho roje a provádět odpovídající ošetření.<br /> <br /> Včelí společenstvo žije uzavřeno v duševním prostoru, v němž si nepřeje být rušeno zvenčí. Neruší je jediné ten člověk, který do sebe vsál moudré konání a bytostnou povahu včelího společenstva a z tohoto pramene s uctivostí, rozvážností a klidem vykonává svou prací ke kumštu povýšenou práci na včelím společenstvu. Tento duševní prostor se polarizuje v hlavovité centrum — roj — a v obkruh, který je navenek ohraničen mořem květů, jež obletují dělnice a z něhož se, naloženy medem a pylem, vracejí do středu — děj srovnatelný s krevním oběhem. Co do roje zanášejí, to sdílejí s člověkem: med jako potravu, vosk, propolis a jed k rozmanitým, mimo jiné léčebným účelům. Jsou s odpovídajícím počtem společenstev nezbytnými duševními orgány hofového organismu, jež ve své činnosti vetávají duchovní, působící v teple, do gemarkace jiným způsobem, než to činí zemědělec, když skrze svou práci ichgewollt vmýšlí své myšlenky do celku statku.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hausgeflügel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Domácí drůbež ====<br /> <br /> Ještě v 50. a 60. letech 20. století to byly slepice, kachny, husy, holubi, kteří dodávali hofovému životu zvláštní zabarvení a svým chováním vlastní rytmus. Pokud jde o slepice, začínal například denní průběh při východu slunce pronikavým budíčkem pro {{SE|132}}<br /> <br /> Člověk a zvíře, kohoutovu kikirikí. Vystoupil jako první, krk a hlava svisle vztyčeny, zobák dokořán otevřen, ocasní pera zvednutá a rozevřená — pohled, jako by chtěl celé své nitro vykokrhat do nastávajícího dne. Hejno slepiček ho následovalo z noční tiše stáje do kurníku nebo ve volném výběhu do dvora, na otevřené humno, na hnojiště; škrábajíce a zobajíce se rozptylují za potravou. Zanedlouho se z kurníku ozval první kdákot slepice, jímž oznamovala své štěstí z kladení vejce. Zpravidla odpoledne přišla prašná lázeň s čistěním peří a dál škrábání, drápání a zobání semen, larev, červů, hmyzu, trávy a zrníček písku. Se setměním se hejno znovu sešlo ve stáji a hustě namačkáno se posadilo na hřady. Podobně se přirozeně odehrával život kachen, hus, krůt a holubů; jejich vztažným bodem byl dvůr s chráněnou stájí a lidé, kteří se o ně starali.<br /> <br /> Slepice a krůty jsou spjaty se zemí, kachny a husy milují blízkost vody a pasou se přednostně na břehových travnatých plochách. Jako tyto pendlují mezi vodou a zemí, tak holubi mezi vzduchem a zemí; jejich pohybový prostor se rozšiřuje v převážně krátkých letech ze stromu na strom daleko do polní krajiny; k odpočinku se pak znovu shluknou, v řadě usazeni na nejvyšším hřebenu střechy statku. Jejich zorné pole je tak vedle zorného pole včel nejrozsáhlejší ze všech domácích zvířat, u vodního ptactva je podstatně omezenější a u slepic se omezuje na pouhé několik metrů. Slepice vidí ostře jen na krátké vzdálenosti — slepice jí očima. Rozlišení pohybu a barevná diferenciace jejich oka je daleko lepší než u lidského oka. Jako všichni ptáci má i domácí drůbež a tedy i slepice dobrý sluch. Chybí jim vnější ucho, vchod do vnitřního ucha leží skryt pod jemným opeřením hlavy. Duševní projevy jako vábivé hlasy, zvuky vzájemného dorozumívání jako kokrhání, kdákání, šklébání kachen a hus nebo vrkání holubů se vyměňují na větší vzdálenosti. Čich je zřejmě daleko lépe vyvinut, než se ještě až do {{SE|133}}<br /> <br /> nedávno ještě v 90. letech 20. století. Naproti tomu jsou vedle oka vysoce vyvinuté hmatové orgány v zobáku obvykle rozhodující pro výběr potravy a její zrnitost.<br /> <br /> Trávení probíhá právě tak rychle jako u divokého ptactva. Vysoce koncentrovaná potrava se dostává nerozmělněná do volového vaku; odtud do žláznatého a dále do svalnatého žaludku, kde se rozemílá. Po rychlém průchodu střevem a tlustým střevem se zastávkou ve dvou slepých střevech je vylučována společně s močí přes kloaku. Odpovídajíc výchozímu krmivu a rychlému trávení vzniká vysoce koncentrované hnojivo, bohaté na organickou hmotu i soli dusíku a fosforu — hodnotný organominerální přísadový materiál pro rostlinné komposty nebo jiná živočišná hnojiva. Solný charakter výměšků domácího ptactva odpovídá jejich výrazné hlavové čili nervově-smyslové povaze, která je ještě zvláště zdůrazněna téměř svislým postojem těchto běžců v ose hlavy, nataženého krku, hrudi a běháků. Zvláštní metabolické výkony se tedy nepřidávají, jako u přežvýkavců, do proudu trávení, nýbrž vstupují do růstu (masa) a reprodukce (vajec).<br /> <br /> Od 50. a 60. let 20. století ztratil chov drůbeže — a v čele všeho chov slepic — svou roli obohacující soulovou organizaci hospodářského organismu, odstraňující odpad a škůdce. Na jeho místo nastoupil průmyslový velkochov. Zvířata, chovaná na maximální efektivitu svých metabolických funkcí, žijí namačkána v hermeticky uzavřených, elektronicky řízených, plně klimatizovaných výrobních halách a jsou udržována zdravá po krátce odměřenou dobu svého produkčního života za použití převážně abiotických prostředků. Chov drůbeže se vyčlenil z celku zemědělského podniku. V moderním drůbežářském šlechtění a chovu prožívá drůbež jako domácí a dvorní zvíře svou kulturní smrt. Ze více než 150 plemen slepic&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; slouží dnes jen ještě jejich malý počet pro liniové, křížovecké a hybridní šlechtění. Jejich výkon, vyladěný na nejvyšší úroveň, se smršťuje na snáškové období pouhého jednoho roku.<br /> <br /> Zamyšlení nad tímto scestným vývojem vede stále více k reintegraci menších drůbežích stavů do nově se utvářejících hospodářských organismů: mobilní stáje se střídavým výběhem do otevřené polní krajiny jsou prvním krokem. Tento chov znovu navazuje vztah ke všem životním procesům {{SE|134}}<br /> <br /> hospodářského celku v průběhu roku a dovoluje slepicím, aby svůj instinktivní život uplatnily bez omezení. Kvůli dravé zvěři jsou však volnému střídání stanovišť hranice vytčeny nevyhnutelně: nezbytná je oplocení odolné před liškami! Dalším krokem, jak vést tento vývoj odpovídající domácímu zvířeti dále, je odklon od uniformní hybridní šlechtění provozované po celém světě několika málo velkými koncerny — ve prospěch šlechtění vázaného na konkrétní hospodářství. To zahrnuje regionální spolupráci šlechtitelských a chovatelských provozů, a to jak pokud jde o volbu rasy a šlechtitelské cíle, tak i ochotu spotřebitelů tuto nákladnou kulturní výkonu nést spolu s nimi.<br /> <br /> Další rozvoj domácí drůbeže je zprvu otázkou genetickou: Na jakou dědičnou vlohu z minulosti je nutné navázat? Především však jde o otázku epigenetiky — šlechtění nikoli pouze na základě vlastností již nabytých, nýbrž těch, které teprve mají být získány. Jaké podmínky musí být k tomuto poslednímu cíli vytvořeny v uspořádání hospodářského organismu — pokud jde o způsob chovu, o krmivovou základnu vlastní hospodářství, o lidskou péči a náklonnost —, aby se organismická celistvost mohla epigeneticky vtisknout do životní a fyzické organizace zvířat?<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hausschwein&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Domácí prase ====<br /> <br /> Srovnatelně jedině s vysokovýkonnými plemeny slepic bylo prase metodami moderního šlechtění, krmení a chovu přetvořeno ze svého původního způsobu života a pestrosti rasových typů na uniformní užitková plemena. Bylo kdysi převážně krajinně utvářejícím pasoucím se zvířetem, hlídaným pastýři, poté v 18. století v Anglii dovednějším zapojením asijských a jihoevropských plemen přivedeno k vyšším přírůstkům, v 19. století jako ušlechtilé domácí prase všeobecně zapojeno do rolnického hospodářství v ustájení s výběhem – dnes, počínaje druhou polovinou 20. století, je však vytrhováno ze životního celku hospodářství a produkováno ve velkochovech továrenského rázu. Cílem novějšího šlechtění bylo a je: pryč od slaniny – ke sjednocenému hybridu, raně zralému masovému praseti, jehož jatečná zralost nastává již v polovině doby dožití základních plemen. Stejně jako v moderním chovu slepic je i zde vyřazen nezbytný vztah člověk–zvíře, který je pro duševní podstatu domácího zvíře bytostně nutný, jakož i vztah ke ganzheit celého hospodářství a jeho katastru. Vypadne-li toto dvojí pouto, duševně zakrňuje prase a krajina {{SE|135}}<br /> <br /> degeneruje v beztvářnou monokulturu&lt;ref&gt;Srov. Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924.&lt;/ref&gt; a na mnohých místech v odkládací plochu pro prasečí kejdu, spojenou s rozsáhlým obtěžováním zápachem a emisemi působícími na klima. Polní katastr leží obnažen bez nálady a zohaven, jako odraz toho, co se zvířatům děje v celoživotním ustájení na betonových roštových podlahách – nelidskost bez hranic. Člověk má v rukou, zda bude v domácích zvířatech vidět pouze holý hospodářský užitek, čímž sám sebe duševně odcizí sobě samému, nebo zda nechá k dobru celého hospodářství rozvinout své duševně účinné instinkty. U domácího prasete jako všežravce jsou tyto instinkty zaměřeny na neobyčejně pestrý sortiment potravy, která je pozorně vybírána podle potřeby: tráva, seno, obilí, ovoce, zelenina, kořeny, červi, šneci, planě rostoucí byliny a léčivé rostliny, plody z volné přírody atd.&lt;ref&gt;Peter Steffen, Karl Schardax, Gernot Kürzel: ''Schweineglück, Bibel der Schweine'', Graz 2008, 392 S.&lt;/ref&gt; Prase je ve všech ohledech ideálním zpracovatelem zbytků v hospodářském organismu a vedle slepic terapeutem při likvidaci veškerého obtížného hmyzu a škůdců. Svým vysoce vyvinutým čichem, který se soustřeďuje v nosním kotouči – jakési vyhrnuté, se svrchním rtem srostlé nose – hledá svou potravu jednou na povrchu, jednou rytím pod zemí. Letně podzimní pastva na obilných strništích, vybrakovaných bramborových a polních zeleninových plochách nebo na meziplodinách vede prasata na polní lán, uspokojuje jejich pohybové nutkání, jejich neuhasitelnou zvědavost a neklade žádné meze lásce k rytí. Čenichajíce pracuje jejich žádostivá a pudová přirozenost skrze zeminu. Při pastvě se může ryjící práce poškozením travního drnu rychle stát závadou. Tato škoda zůstává v mezích, je-li k dispozici dostatek pastevní plochy s čerstvým, na bílkoviny bohatým porostem, přičemž lehké porušení drnu může být dokonce výhodou z hlediska provzdušnění a omlazení porostu. Navíc dochází k roznosu semen a tím k větší druhové rozmanitosti.&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; Na mnohých místech selhává pastevní chov z nákladových nebo pracovně-hospodářských důvodů. Místo toho vznikají z praxe systémy ustájení, které v co největší míře pestrým prostředím přihlížejí k možnosti projevovat behaviorální instinkty: skupinové uspořádání, pestrost potravy, zbytky z kuchyně a dalšího zpracování, zelená píce, krmné zbytky z kravína atd., příležitost k rytí, koulení, třením se, pohybová plocha pro pohyb, {{SE|136}}<br /> <br /> setkávání a prozkoumávání, krytý venkovní výkalistek, nastlaná místa k odpočinku, spací místa chráněná před chladem a větrem, ze všech stran uzavřená, jakož i příležitost k intenzivnímu kontaktu s ošetřujícím člověkem, např. skrze oslovení.<br /> <br /> Prasata mají smysl pro rodinu, jsou přívětivá a inteligentní, smyslově bdělá zvířata: čichový smysl ovládá jejich vnímání, utváří prožívání jejich pohody i nepohody. Živě komunikují jemným sluchem a v zvedání hlav hledí na přistupujícího člověka jasným, přímo chápavým pohledem. Přesto jsou jejich mozkové výkony oproti divokým příbuzným sníženy až o 30 %,&lt;ref&gt;Norbert Benecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 1994, 470 S.&lt;/ref&gt; tj. nervově-smyslový systém se více přesunul do míchy a sympatiků a slouží tak zvýšeným metabolickým výkonům co do plodnosti a nabývání masa a tuku.<br /> <br /> Kritická otázka, zda ztrátou smyslových výkonů zvířata hloupnou tím, jak je člověk dělá domácími, musí být za předpokladu zodpovězena záporně, že si je plně vědom své odpovědnosti vůči domácímu zvířeti. Co domácí zvíře svými metabolickými výkony člověku daruje, musí mu on dvojnásobně vrátit svým inteligentním jednáním v chovu, krmení, péči a šlechtěním, které bytost zvířete skutečně zachycuje.<br /> <br /> Funkce chrupu dělá z prasete všežravce, tedy požírače masa i rostlin. Kousá a žvýká jako člověk. I v trávicím traktu se projevuje tato dvojí funkce. Jednodutinový žaludek je relativně malý; prase proto musí přijímat potravu průběžně v malých dávkách. V dlouhém průchodu tenkým střevem a odbourávání enzymaticky snadno rozložitelných složek potravy a jejich resorpci probíhá ve slepém a tračníkovém střevě mikrobiální trávení na celulózu bohatých zbytků potravy. Prase tráví důkladně; na rozdíl od přežvýkavců odnímá potravě síly, které jako smyslově i zároveň metabolicky aktivní bytost spotřebovává pro sebe. To snižuje hnojivou sílu jeho výměšků, nikoli však jejich obsah minerálních látek. Výkaly jsou co do tvaru, barvy, konzistence a zápachu závislé na druhu potravy. Není-li zachována rovnováha žlázového a mikrobiálního trávení, např. při vysokovýkonném krmení a celoživotním ustájení na roštových podlahách, vzniká prasečí kejda, u níž {{SE|137}}<br /> <br /> se nelze divit páchnoucímu zápachu ani jednostranně pudoné hnojivé účinnosti.<br /> <br /> Umírněné přizpůsobení chovu prasat vlastní krmné základně hospodářství se stelivem, výběhem a pokud možno pastvou vytváří chudý zápachem, obsahově bohatý hnůj pevnější konzistence. Zřejmě z důvodu vnímání wesensartu prasat jako všežravců v porovnání s čistými fytofágy označovali rolníci v minulosti prasečí hnůj jako «kalten Dünger» (studený hnůj), vhodný méně pro «studená jílovitá půda» než pro «teplý písčitý půda». Ve směsi s ostatními hnojivy vznikajícími v hospodářském organismu je cenným doplňkem. Jako hnojivo nese látkově kompozičně i silově pečeť duševní povahy prasete. Co si při přehrabování země z rostlinné a živočišné potravy labužnicky vychutná čichem a v hlubokém tělesném klidu duševně prožívá, tím – jako i ostatní domácí zvířata hospodářství – provádí «kosmicko-kvalitativní analýzu»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 59.&lt;/ref&gt;. Výsledek této analýzy charakterizuje hodnotu hnojiva. Je pokaždé jiná, podle toho, zda je krmivo zboží z dovozu, nebo zda je vyprodukováno na vlastním hospodářství. Rozborem vlastního vyrobeného krmiva připravuje prase po svém způsobu hnojivo, které vstříc vychází stanovištním potřebám pro rozmnožení úrodnosti půdy.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Pferd_und_Esel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kůň a osel ====<br /> <br /> Ačkoli jsou si oba navzdory úzké příbuznosti povahou tak protichůdní, jsou oba jako jezdecká, nákladní a tažná zvířata nejvěrnějšími pomocníky člověka, doložitelnými zpět až do dob staropersské kultury, do doby čtvrtého až pátého předkřesťanského tisíciletí. Kůň nesl člověka na jeho velkých přeshraniční putovních a dobyvačných taženích, byl dopravním prostředkem z místa na místo, táhl s ním do velkých bitev; bojoval pod jeho vedením a řízením a obětoval se. Táhl pluh brázdu za brázdou a přivážel sklizeň na vysoko naložených žebřinových vozech. Nekonečné služby prokázal kůň člověku a nevyslovitelné oběti při tom přinesl. A tak i osel, stejně ochotný jako umíněný jezdecký jezdný osel a nosič nákladů sedláka a řemeslníka až po průvodce žebráka. Všechny břemena každodenního života byly vloženy na tohoto malého, tenkohohých osla; s jistým krokem {{SE|138}}<br /> <br /> nesl je přes překážky a kamení. Jak by se bylo bez osla dalo udržet sociální soužití mezi pasteveckými národy i uvnitř a mezi vesnickými společenstvími? Tak nesl na svém hřbetě toho nejmenšího a jeho tíživé břemeno a při příjezdu do Jeruzaléma na Květnou neděli nejvyšší bytost, která překonala veškerou pozemskou tíhu.<br /> <br /> Oba, kůň i osel, jsou lichokopytníci. Stojí a chodí na špičce středního prstu na noze nebo ruce. Ty jsou ukryty v kopytu, rohovém střevíci, který je nepropustný pro vnější silová záření, stejně jako kopýtka sudokopytníků a rohy přežvýkavců. Jakkoli jsou koně tělesně těžcí, pohybují se lehce, ba tanečně. Ve své kráse a eleganci jsou pohyby koně nepřekonatelné, neboť jeho duševní bytost se cele vyžívá v tělesném jazyce rytmické pohyblivosti. Ať v kroku nebo v zdrženlivém poskakování v klusu, obojí s hlavou vztyčenou, nebo v cílevědomém cvalu s nataženou hlavou a rozevřenými nozdrami, vždy nabízí obraz ušlechtilého rozvinutí sil a souměrnosti, jež se pod jezdcem plně stupňuje k vyšší harmonii. Teprve v jednotě koně a jezdce se zjevuje ušlechtilost v držení i charakteru. Jinak je tomu, když se zapřáhne do postroje a táhne pluh nebo těžký vůz, při každém kroku rytmicky zvedaje a spouštěje hlavu — tehdy probouzí obraz dokonalého odevzdání svého volního bytí výzvě a rukou vedoucí otěže člověka a službě, kterou nezištně koná pro zemi.<br /> <br /> I oslu jsou vlastní všechny chody koně. Méně ušlechtilý ve vzhledu a pohybu, jeví se spíše pokorně se skloněnou hlavou, zpravidla poslušný a odevzdaný vůči všemu, co se od něj požaduje, a pak zase vzdorný z většinou nevyzpytatelného důvodu. Ve svých kmenových oblastech na Orientu a v Africe se jeví tím ušlechtilejší, čím více je ještě vázán na starší kulturní formy vědomí a života.<br /> <br /> Kůň je ještě ve větší míře než osel vysoce učenlivý a potřebuje od narození důkladnou výchovu k rozvíjení svých talentů a po celý život k jejich uplatňování pod vedením člověka. V případě ušlechtilého arabského koně bylo například novorozené hříbě po delší dobu chováno pod střechou pasteveckého stanu v rodinném společenství. To platilo ještě ve 20. století.<br /> <br /> Tělesnost koně a osla je obrazem jejich duševního a zároveň obrazem krajiny, šíří travnaté stepi, v níž se toto duševní prožívá ve své radosti z pohybu. V souladu s tím se soustřeďuje {{SE|139}}<br /> <br /> smyslová organizace zvláště na navenek směřující, dálku zachycující smysly — zrak, sluch a čich. Výrazné, nápadně velké oči, stojící po stranách hlavy, zachycují téměř úplný zorný kruh. Jen dopředu — před a pod hlavou — je asi dva metry dlouhý slepý pruh, do nějž není vidět, stejně tak vzadu po obou stranách páteře. V hloubkové ostrosti (trojrozměrném vidění) zachycuje jen poměrně úzký zorný úhel 15 až 20 stupňů dopředu. Ve zbývajícím zorném poli se pohled zplošťuje a dozadu splývá. Právě v tom slepém pruhu vzadu sedí jezdec, vozka nebo za pluhem kráčející oráč, který jemným tahem na vodící otěž nebo přes uzdový náústek určuje chod a směr pohybu. V živé hře ušních boltců se v nejjemnějším odstínění zjevuje směr duševní pozornosti. Pro nás neslyšitelné zvuky jsou vyfiltrování z obecného hladiny hluku. Kůň vnímá především sluchem duševní rozpoložení, například jak se k němu mluví. Postavení uší, ať špičatých nebo svěšených, prozrazuje mnoho o jeho duševním cítění.<br /> <br /> Čich je mimořádně vysoce rozvinutý. Protáhlá hlava skrývá rozsáhlý systém nosních dutin, jejichž vnitřní povrchy přibližně odpovídají celkové ploše vnější kůže zvířete. Koně se přičichávají, aby se přivítali nebo poznali. Svým neobyčejně jemným čichem analyzují své okolí, při pastvě volí svou potravu, každé sebejemnější výpary i na velké vzdálenosti. Jsou to právě tyto tři smyslové schopnosti zraku, sluchu a čichu spolu s vlastností nést hlavu vztyčenou nad páteří, které dělají koně tak učenlivým, nechávají jej tak vysoce diferencovaně reagovat, že vzbuzuje přesvědčení, jako by dokázal myslet? V řecké mytologii líčí Perseův mýtus, jak se myšlení osvobodilo z krevní vázanosti těla, nositele v dávných dobách účinné jasnovidecké síly: v mytickém obraze sťal Perseus titánku Gorgo. Z krevního proudu, jenž tryská z jejího trupu, se zrodil Pegasus, okřídlený kůň. Symbolizuje tělu prosté myšlení, jehož křídla se nyní mohou volně vzepnout do světa ducha. Co se v inteligentním chování koňského těla jeví jako krevně vázané, to se v člověku z těchto pout uvolňuje a stává se svobodnou duchovně-duševní činností myšlení.<br /> <br /> Kůň a osel jsou býložravci. Ačkoli přijímají — jsou přitom nesmírně nenároční — potravu ještě bohatší na hrubou vlákninu než přežvýkavci se svým vysoce diferencovaným {{SE|140}}<br /> <br /> systémem předžaludků, mají jen složený, jednodutinový, relativně malý žaludek. Na ten navazuje dlouhé tenké střevo, které rozkládá snadno stravitelné složky potravy. Hůře stravitelná hrubá vláknina je teprve v mohutně vyvinutém slepém střevě a poté v tračníku a konečníku bakteriálně rozkládána. Tento způsob trávení odpovídá jejich způsobu žraní. Koně žerou dvakrát tak dlouho jako krávy, totiž 16 hodin denně. Jsou zvířaty dne i noci. Se svým dobrým zrakem i ve tmě nacházejí s jistým krokem i v noci svou potravu. Koně a tak skromný osel jsou vynikajícím způsobem vhodní k tomu, aby po střídání pastvy spásali rostliny, kterým se krávy vyhýbají.<br /> <br /> Radost z pohybu a síla koní a oslů se odráží v jejich silně proformovaném, stále ještě velmi vlákninovém trusu. Ten je polárně k 'chladnému prasečímu trusu' 'horlivým' hnojivem. Neustálým bakteriálním rozkladem, urychlovaným stykem s vnějším vzduchem, ohřívá se velmi rychle a byl díky této vlastnosti využíván jako podzemní vytápění a zároveň hnojivo pro raná záhony. Čerstvý koňský hnůj obsahuje poměrně dost amoniaku, jeho vůně je proto silná, ostrá a pronikavá, ale není nepříjemná.<br /> <br /> Kůň a osel se — v důsledku mechanizace pracovních postupů — do značné míry rozloučili se zemědělstvím (prozatím?). S nimi se ztratil důležitý prvek v oduševnění organismu statku, a to jak z hlediska využití krmiva a slámy, zvláštního druhu hnojiva a rytmizace pracovních procesů, tak i s ohledem na oduševnění práce, kterou konali v odevzdanosti lidskému vedení.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Hund_und_Katze&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Pes a kočka ====<br /> <br /> Oba patří k vývojové linii šelem. Svým duševním instinktivním životem obohacují duševní tělo zemědělského organismu naprosto protikladným způsobem. Pes je nejstarším z domácích zvířat, kočka patří k nejmladším; v Evropě se objevuje teprve od prvního tisíciletí př. n. l.&lt;ref&gt;Norbert Benecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 1994, 470 S.&lt;/ref&gt; Typ psa je příbuzný jeho divokým druhům, vlkovi, stejně jako typ kočky kočce divoké. Co je u psů obzvláště nápadné, je velká variabilita forem. Ta {{SE|141}}<br /> <br /> se vyskytuje již na samém počátku jejich domestikace ke konci ''třetihor'' (Atlantidy) v ''pleistocénu'' (dobách ledových), ale především pak v ''neolitu'', v prvních poatlantských dobách. Žádný z druhů domácích zvířat, které se objevily později, již nikdy této rozmanitosti forem nedosáhl.&lt;ref&gt;Tamtéž, s. 226.&lt;/ref&gt; Je nasnadě, jak již bylo dříve naznačeno, že vývoj domácích zvířat byl produktem raného lidstva. To bylo schopno na základě prožívání zvířecí duše a jejího duchovního původu, skupinové duše, zadržet ji v jejím tělesném utváření na embryonálnějším stupni a poskytnout tak tvarotvornému typu nepřeberné množství různých výrazových možností. Čím mladší jsou druhy domácích zvířat, čím více lidé vyměňovali svou instinktivní duchovní bezprostřednost za probouzení k sebevědomí, tím chudší na variace se stává vzhled domácích zvířat. Pokud v době starého Říma rozmanitost forem opět vzrostla (trpasličí plemena psů), je to již důsledek cíleného šlechtitelského výběru ve smyslu křížení a selekce. Jak velmi byla od počátků až po staroegyptskou kulturu domestikace psa a kočky – a tedy i ostatních druhů domácích zvířat – nikoli primárně otázkou účelné využitelnosti, nýbrž jak byla užitečnost neoddělitelně spjata s instinktivním, intimně-sakrálním cítěním, vyplývá jednak z pohřební kultury sjednocující člověka a psa, jednak z úcty, kterou lidé prokazovali kočkám a božské bytosti, jež v nich přebývala, což byl kult, který kulminoval ke konci staroegyptské kultury.&lt;ref&gt;Tamtéž, s. 348.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Zvířecí duševní dispozice psa a kočky se od sebe značně liší. Ještě více než kůň podřídil pes svou duševní instinktivní bytost, souhrn svých schopností, vedení člověka, což neplatí pro kočku. Dobře vychovaný pes poslechne na každé zavolání nebo písknutí. Svým pohybovým pudem se rozmáchle dere do dálky, jako lovecký pes, který svým čichem sleduje stopu, u ulovené zvěře hlásí nebo ji aportuje, jako ovčácký pes, který žene ovce nebo dobytek nebo drží stádo pohromadě. Vždy po vykonaném činu se vrací, sedá si na zadní, vrtí ocasem, zvedá hlavu nataženou vzhůru, hledí na svého pána věrně oddaně v očekávání dalšího povelu. Stejně pozorně a oddaně se chová jako hlídací pes domu a dvora, jako doprovodný a vodicí pes, např. slepecký, jako stopovací pes, který neomylně vyčmuchává i ty nejmenší pachové stopy, nebo jako {{SE|142}}<br /> <br /> saňový pes, který táhne těžká břemena sněhem a ledem. Každá z těchto schopností si vytváří tělo, které jí odpovídá: velké a silné, štíhlé a rychlé, malé a obratné atd. Tato tělesně duševní tvárnost v téměř každé myslitelné tělesné formě a s příslušným chováním po psím způsobu propadá již od dob římských emocionalitě člověka a zvrhává se v chov luxusních, trpasličích a pokojových psíků.<br /> <br /> Bytostný projev kočky domácí je zcela jiný. Zdá se, že evolučně upadla hlouběji do divokosti. Žije jakoby dva životy. V jednom se vyžívá stranou člověka, aktivní v noci, jako její divocí příbuzní. S napětím všech smyslů následuje své lovecké instinkty, plíží se svými cestami, číhá na kořist a zmocňuje se jí mohutným skokem. Hlodavci, jako myši a krysy, jsou její preferovanou potravou, bohužel také ptáci, jako ti, co hnízdí na zemi, v nízkých větvích, nebo vlaštovky, které ve dne létají příliš nízko nad zemí a které si ležérně rychle vystřelenou tlapkou zajistí jako jistou kořist. Svůj druhý život tráví tím, že vyhledává domácnost člověka jako své místo ke spánku, předouc se lísá ke členům rodiny, hravě těší děti a tímto způsobem se doporučuje další péči o potravu. Pak v noci opět nastává odchod do druhého života. A opět je to emocionalita člověka, která, scestně vedena, činí z kočky pouhé domácí a mazlivé zvíře.<br /> <br /> U psa je to vynikající, každou nuanci rozlišující čich, který uvádí v činnost tělo i duši, u kočky zrak specializovaný na noční vidění, které vtiskují zemědělskému organismu zvláštní kvalitu, uspořádávající princip: Pes, který v noci na stráži štěká, který doprovází sedláka s nosem u země a sleduje stopu přes pole, louky a pastviny, nebo který na pokyn pastýře obíhá stádo ovcí a drží je na jemu určené pastvině, je v jemu stanovených mezích vykonávajícím orgánem člověka. Kočka jím v tomto smyslu není. Zůstává nepozorována na svých nočních toulkách po dvoře a katastru, stanovuje si vlastní míru v hubení škodlivých hlodavců a přitom si vystačí sama.<br /> <br /> Zemědělskému organismu nejsou vítány výměšky psa a kočky – jsou páchnoucí, ale nejsou významné –, nýbrž jejich přínosem je uspořádávající strážní funkce. Bohužel pes a kočka tuto funkci jako člověkem vedení spolutvůrci oduševnělého přírodního celku z velké části ztratili. Jako domácí, {{SE|143}}<br /> <br /> společenská a luxusní zvířata se z velké části odcizila duševnímu tělu zemědělského organismu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Schaf_und_Ziege&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Ovce a koza ====<br /> <br /> Jako takzvaní «malí přežvýkavci» patří ovce a kozy po psech k nejstarším z našich domácích zvířat. Přestože jsou si blízce příbuzní, výrazně se liší temperamentem, pohyblivostí a v různé míře i skromností. Jako všichni přežvýkavci vystupují jako rohaté sudokopytníky z hlediska kmenové historie teprve na konci řady savců. Ba co více, tvarová rozmanitost divokých a pozdějších kulturních forem ovcím a kozám podobných druhů se rozvinula teprve v přechodu mladšího terciéru do dob ledových (pleistocén) a v nich samotných až do současnosti (''holocén'')&lt;ref&gt;Bernhard Grzimek: ''Grzimeks Tierleben, Enzyklopädie des Tierreichs'', Band 13, Säugetiere 4, München 1971, S. 470.&lt;/ref&gt; — tedy v dobách, v nichž člověk vstoupil mezi zvířata a z hlediska svého kosmicky utvářeného, instinktivně-duchu blízkého vědomí navázal s nimi magicko-kultický vztah, jenž nacházel výraz ve způsobu lovu se zřetelem na potravu a oděv a ve zvířecí oběti.<br /> <br /> Není tedy oprávněná otázka, zda nomadizující člověk, vpletený do vladaření přírodních sil, se nepodílel na této přeci jen velmi mladé diferenciaci forem? Nekazují na tuto myslitelnou možnost mýty národů, například zvířecí oběť Abelova nebo jeskynní kresby sahající do dob ledových (''pleistocén''), mimo jiné v Sahaře, a mnohé další? Nejsou tyto všechny výrazem magicko-kultického vztahu člověka a zvířete atlantské doby, pozdního kenozoika? A nevykonala se pak později, v druhé epoše poatlantského věku (''holocén'') ze zarathuštrovských mystérií, v jakési opakovaci na vyšším stupni, domestikace?<br /> <br /> Ovce a kozy, vybavené všemi znaky svého domáctví, se objevují od konce devátého tisíciletí př. Kr. v horských oblastech jihozápadní Asie. U ovcí jsou to tyto znaky: tvarově menší než divoká forma, vysoká variabilita tělesné velikosti, žádná sezónní proměna srsti, její proměna v nepřetržitě rostoucí vlněné rouno, živé zbarvení a vzorování. Podobnou rozmanitost zevního obrazu vykazují kozy, až po srst proměněnou v vlnu u koz angorských a kašmírských.&lt;ref&gt;Norbert Benecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 1994, S. 247.&lt;/ref&gt; {{SE|144}}<br /> <br /> Ovce a ještě více kozy jsou neobyčejně skromné. Jejich potravou jsou trávy, byliny, listy a výhonky. Kozy jsou přitom vysoce přizpůsobivé aromatické, na celulózu bohaté a slané nabídce potravy v extrémních geografických zónách, například v horských polohách a polopouštích. Přepásání těch posledně jmenovaných vede rychle k postupující dezertifikaci. Prostřednictvím rozmanitých darů obou malých přežvýkavců — vlny, masa, mléka, srsti, kožešiny, kůží a rohů — se stali velkými průvodci člověka v kultuře. Stáli v uzavřených stádech pod ochranou pasteveckých národů, jaksi jako základ jejich existence, a v mnohých venkovských sídlech se stali „krávou malého člověka&quot;. Těsný vztah ovce k prostředí a k člověku vedl celosvětově k velké rasové rozmanitosti, od středověku v Evropě k vytváření krajových odrůd, v novověku k liniovému šlechtění masných, vlnových a mléčných plemen. Šlechtění bílé vlnové ovce (merino) se uskutečnilo ve Španělsku. Ta dnes, v mnoha případech s příkrží krajových odrůd, dosáhla největšího rozšíření na celém světě.<br /> <br /> V Evropě přetrvává pastevectví pod vedením potulného pastuchy v zbytcích dodnes. Hospodářsky lze toto zachovat jen tím, že se ovčí stáda přednostně nasazují v chráněných krajinných oblastech pro péči o krajinu. Nejsilněji klesá chov koz. 95 % všech domácích koz slouží samozásobení v malorolnicky strukturovaném zemědělství třetího světa.<br /> <br /> Projevy podstaty ovce a kozy jsou navzájem polární. Smyslové výkony obou jsou sice podobné — nejlépe je vyvinut čich, za nímž následuje zrak a s určitým odstupem sluch. Avšak to duševní se různě projevuje v řeči těla a skrze smysly. S hlavou většinou skloněnou pod linii páteře, s mohutnějším tělem, více obrácenou k zemi a k vnitřnímu světu vlastního metabolismu, trmácivější v pohybech, projevuje se duševní bytost ovce spíše snivě, zdrženlivě. Jinak koza: živě vyskočí, přeskakuje přes pařezy a kameny, zvedá hlavu vysoko, zvědavě čichá sem i tam, šplhá na nejbližší vyvýšené stanoviště, drží pohled pozorně zaměřený do dálky. Namísto toho, aby se pasla přes rozlehlé roviny, dává přednost hornatým polohám na strmých svazích v úrovni hlavy, nebo se staví kolmo na zadní nohy, aby dosáhla na keři a stromě ještě na nejvýše dostupný list.<br /> <br /> Ovce a kozy mají rohy. Ty jsou na rozdíl od skotu u samců větší a podle plemene šroubovitě tvarované {{SE|145}}<br /> <br /> otočené nebo šavlovitě prohnuté dozadu. Vedle rohatých plemen existují bezrohá plemena, k nimž u ovcí náleží většina dnešních užitkových plemen.<br /> <br /> Při zúžení rasové rozmanitosti se šlechtění soustředí na vlnové nebo mléčné ovce, u koz na dojnice nebo masná zvířata.<br /> <br /> Malí přežvýkavci jsou stádní zvířata, ovce ještě více než kozy. Z toho důvodu jsou svou podstatou spíše krajinnými tvůrci ve velkém, méně utvářecím orgánem v jednotlivém zemědělském organismu. Dokud vesnické útvary se svými katastry ještě existovaly jako do značné míry uzavřený celek, bylo povoláním pastevce udělat ze svého ovčího stáda orgán tohoto celku: ať v pastvě na úhoru, na obecních nebo pustých plochách, při hnání přes sklizené pozemky s okopaninovými plodinami, přes příliš bujně do listu rašící ozimé osevy; nebo v pastvě bylinami bohatých cest a polních mezí na podzim jako dietetikum pro nadcházející zimní ustájení; nebo konečně v ohraničení na polích za účelem hnojení. To vše bylo zpečetěným právem a dělo se v dohodě s vesnickým společenstvím. Povolání pastevce znovu oživit — tomu jsou položeny úzké meze. Možnosti se nabízejí v péči o přírodní rezervace nebo na velkých podnicích s marginální půdou.<br /> <br /> Jinak je to s chovem mléčných ovcí a mléčných koz. Obě nejsou vázány na stádo a mohou v menších i větších stavech podstatně přispět k prohloubení duševního života zemědělského organismu. Především se malí přežvýkavci doporučují pro další rozvoj jednostranně zaměřených zahradnictví směrem k zahradnickým statkům. Zastupují tam skot ve zužitkování meziplodin k zelenému hnojení i odpadů z mnohostranné zeleninové produkce a starají se o jejich proměnu v trvale účinné hnojivo.<br /> <br /> Cestou čtyřžaludečního systému přežvýkavců podléhá rostlinná potrava jedinečně intenzivnímu trávení (viz kapitola „Skot&quot;, žvačkování v bachoru a přežvykování, strana 150 nn.). To umožňuje celulózu, tj. hrubovláknité výživné látky, rozložit a zpřístupnit pro růst, udržení a výkon (mléko, vlna, maso). V průběhu tohoto trávicího procesu dostává rostlinný výživný tok vtisknuta v sobě síly duševní organizace zvířete. Odpovídajíce bytostné povaze ovce a kozy je toto vtiskávání různé. Rozdíl nelze dostatečně odvodit z kvantitativního složení takzvaných živin hnojiva. Nikoli kvantitativní podíl {{SE|146}}<br /> <br /> Nikoliv kvantitativní podíl látek je rozhodující, nýbrž jejich kompozice skrze síly duševního těla, které vstupují do životních procesů. Wesensart sama hnojí skrze látky. Tak působí ovčí hnůj mírněji, harmonizujícím a strukturujícím způsobem na životní procesy, jež se ve vegetativní oblasti zhušťují k potravní plodině, například u listové zeleniny. Kozí hnůj naproti tomu působí žhavěji a — jak lze z bytostné povahy kozy předpokládat — povzbudivěji na růstový impuls v ose kořen–stonek–květ.<br /> <br /> Příspěvek ovce k oduševnění krajiny se stává prožitkem, táhne-li pastýř se svým ovčím stádem na podzim přes katastr statku a odtud dál skrze okolní kulturní krajinu: pastýř s holí kráčí v čele, stádo v těsném houfu za ním; nebo stojí uprostřed pole a ovce se na všechny strany kolem něj rozebírají za potravou. Tato scenérie probouzí náladu hlubokého míru, jenž se prostírá nad krajinou — obraz dokonalého klidu a pohybu zároveň. Takové ovčí stádo táhnoucí přes pole, od katastru ke katastru, jehož každý záchvěv bytí se soustřeďuje ve vědomí pastýře a je odtud řízen, zakládá vztahy, jimiž se jednotlivé zemědělské organismy uzavírají do vyšší jednoty kulturní krajiny. Oproti ovcím jsou kozy méně stádními zvířaty. Mají více vlastní vůle. Jsou chovány v omezeném rozsahu pro produkci mléka a masa a — zčásti jako náhrada za skot — prokáží v kánonu všech domácích zvířat cenné služby při utváření duševního těla zemědělského organismu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Rind&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Skot ====<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Herkunft_und_Mythos&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Původ a mýtus =====<br /> <br /> Podle obecně přijímaného názoru pochází skot (Bos taurus) od pratura nebo zubra (Bos primigenius). «Moderní zoologický výzkum domácích zvířat považuje dnes s jistotou jen jedno divoké hovězí zvíře, praura nebo zubra, za jedinou divokou výchozí formu domácího skotu.»<br /> <br /> Předpokládá se, že evropská plemena skotu přišla z «úrodného půlměsíce», z přední a střední Asie. Nejstarší nálezy kostí sahají do osmého tisíciletí před Kristem, tedy do počátků {{SE|147}}<br /> <br /> staropersské kultury. Raná i všechna pozdější plemena skotu mají menší tělesnou stavbu než předpokládaná divoká forma pratura a vykazují od samého počátku vysokou variabilitu zevní podoby. Právě na příkladu pastevních zvířat — skotu, ovcí a koz, nejstarších domácích zvířat hned po psech — se může stát zřejmým, jak hluboko v temnotách zůstává odvozování od jejich divokých forem. Pohlédneme-li na mýty národů, například na oběť Ábelovu ve Starém zákoně — byl pastýřem —, stojí v popředí náboženských obětních rituálů především ovce a skot. «Kulturněhistorické dokumenty ukazují, že skot v Mezopotámii, Egyptě, Persii a Indii sloužil zpočátku výhradně kultovním účelům.» Ve staroegyptském mýtu byla v dobytčeti praobrazně uctívána nebeská bohyně Hathor, zobrazovaná jako kráva nesoucí mezi rohy sluneční kotouč. V dnešní Indii platí kráva u hindů jako odnepaměti za posvátnou. Neukazuje to spíše na to, že duchovně reálné prožívání bytostné povahy skotu — toho, co nadsmyslově tvoří skupinovou duši —, bylo kmotrem procesu domestikace?<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stellung_im_Betriebsorganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Postavení v hospodářském organismu =====<br /> <br /> Pokud jde o utváření zemědělského organismu v uzavřený celek, je skot, respektive do vyšší jednoty zformovaný stádní organismus, «královnou a králem» mezi všemi domácími zvířaty. Jistě, každé z nich přináší svůj příspěvek podle toho duševního, jež se ponořilo do tělesné formace. Bytostné povaze krávy je však vlastní universální potence. Z tohoto důvodu nelze v přísném smyslu od chovu skotu upustit. Jeho podstatný význam spočívá teprve druhotně v tom, co produkuje v podobě potravin a jiných surovin. To je vnější stránka. Tuto stránku zastupuje řada polních plodin, které tvoří podstatný základní pilíř prvovýroby v hospodářském životě. Primární výkon leží na vnitřní straně; je jím zvláštní schopnost vztahovat fyziologické funkce — přesněji řečeno bytostné články hospodářského organismu — jedny na druhé, a tím tento organismus jako celek udržovat zdravým a schopným rozvoje. Kráva — stále myšlená jako článek stádního organismu vázaného na statek — nastavuje moudrostí prostoupené míro {{SE|148}}<br /> <br /> míry, vnitřní ekonomii celého provozu z hlediska utváření svého těla a souhry svých orgánových soustav prostřednictvím své vlastní činnosti a otiskuje ji do přírodní stránky hospodářského celku.<br /> <br /> O pravém stádním organismu lze hovořit teprve tehdy, kdy se stádo v průběhu generací doplňuje z vlastního odchovu a propojilo se se stanovištními poměry až k vlastní krmivové základně hospodářství. Pro plemeníky platí zvláštní postavení: jsou v pravidelných intervalech nahrazováni otci z chovatelských podniků stejného zaměření za účelem obnovy krve stáda. Stádní organismus je nadřazen součtu jednotlivých zvířat. To se projevuje mimo jiné v souběžnosti denně rytmických způsobů chování zvířat. Ráno následují jakoby v hierarchickém pořadí vedoucí krávu na pastvinu. Tam se rozptýlí, ale nepobíhají zmatkem; pasou se a táhnou jedním směrem, přijímají potravu sedm až osm hodin denně, přerušovanou společnými fázemi přežvykování, které rovněž trvají přibližně osm hodin denně. I chůze k napajadlu, přestávky v odpočinku a vydávání mléka podléhají přísnému rytmu ovládajícímu celé stádo. Všechna opatření v chovu, krmení, péči a plemenitbě by měla sloužit posílení tohoto stádně-rytmického dění. Čím je toto dění vyvinutější, tím je stádo zdravější.<br /> <br /> Metody, které jsou základem dnes celosvětově praktikovaného velkochovu — krmení siláží a snadno stravitelnými koncentráty z celého světa, celoroční ustájení na betonových roštových podlahách, praxe odrohovávání a šlechtění na maximální výkon, vše stlačeno do výrazně zkrácené délky života a podobně — oslabují krávy. Znamená to ztrátu schopnosti vytvořit vlastní uzavřený duševní tělesný článek. Dojnice jsou již v mládí vyčerpány a zpravidla po 4,5 letech, tj. po dvou «násilných» laktacích, za hranicí použitelnosti.<br /> <br /> Rozsah chovu skotu se řídí velikostí podniku, jeho přírodními předpoklady s ohledem na klimatické a půdní podmínky, a tím i potřebami hnojení, jakož i — ve stupních — intenzitou hospodaření. Rozhodující je přitom vlastní krmivová základna hospodářství, která zahrnuje dostupné travnaté plochy — louky a pastviny — i pícninářství na orné půdě. Rozsah posledně jmenovaného vyplývá z utváření osevního postupu v polním hospodářství. {{SE|149}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Wesenserscheinung_und_Wesenserkenntnis&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Bytostná jevenost a bytostné poznání =====<br /> <br /> Kráva je jako přežvýkavec nejvyšší vývojové úrovně bytostí stejně tak metabolicky aktivní jako rytmickou. Naproti tomu její nervově-smyslová aktivita — až na vysoce diferencované výkony čichu a chuti — ve vztahu k okolnímu prostředí výrazněji ustupuje do pozadí. Její smyslové výkony slouží prvořadě jejímu nitru, její trávicí činnosti. Její inteligentní bytost se navenek projevuje spíše flegmaticky, temně snivě, dovnitř pak vysokým, moudrostí plným instinktivním životem. Sama sebe prožívá, silně introvertovaná, v jakémsi vnitřním nazírání.<br /> <br /> Kdo se snaží poznávajícím způsobem přiblížit bytosti skotu, musí soustředit pozornost na jeho hlavní činnost: na procesuální kroky ve vzájemné souhře nitra a vnějšku při příjmu potravy, přes zpracování krmivové hmoty v trávení, až k vylučování hnůj a kejdy.<br /> <br /> Sleduje-li člověk přírodovědecká dílčí fakta týkající se trávicího dění, narazí záhy na hranice poznání. Těchto hranic si obecně nevšímá proto, že nevěnuje dostatečnou pozornost — a tedy ani váhu — prahu k smyslově nepozorovatelnému. Nepozorovaně se tak propadá do abstraktních, bezjakostních modelových představ. Uvědomí-li si však tuto mez poznání, která se otevírá mezi předmětně vnímatelným a procesuálním substančním děním — například při přechodu z vnějšku do nitra skrze střevní stěny — teprve tehdy začíná člověk skutečně oceňovat a vážit si dosahu a váhy výsledků duchovního bádání Rudolfa Steinera. Jsou-li tyto výsledky bádání přibrány, stává se poznání opírající se o vnější smysly stále se rozšiřujícím poznávacím procesem. Osvětlují účinné agens, to bytostně-působící, které přináší na svět jevy v jejich formách a barvách. Výsledky duchovního bádání přidávají k vnější stránce světa jevů bytostně-tvůrčí stránku vnitřní.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Maulverdauung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Ústní trávení =====<br /> <br /> Již při příjmu potravy — denně přibližně osmina tělesné hmotnosti, to odpovídá 60 až 70 kg čerstvé substance — ovládá látkovýměnně-pohybový systém oblast hlavy. Hlava se noří, čumákem hmatavě tápe hluboko do krmivové hmoty; jako úd ji obtáčí dlouhý {{SE|150}}<br /> <br /> jazyk patky Zunge, ukousne jako úd snop trávy, byliny nebo sena, stáhne je do tlamy a v případě zeleného porostu je oddělí přitlačením dolní čelisti ke hraně bezzubé ploténky horní čelisti. Mezi tím klouže jazyk s rozkoší přes pysk a ochutnává žlázové výměšky z něj. Pravděpodobně přitom skot provádí jakýsi první rozbor jakosti přijatého krmiva, patrně i s ohledem na druh a množství osliznutí slinami. Na pysku splývá horní ret s nosními dutinami vjedno. Tím jsou příjem potravy a dýchání těsně navzájem svázány — stejně tak hmat, chuť a čich.<br /> <br /> Po dobu krátkého setrvání krmiva v dlouhé tlamové dutině je to opět jazyk, který v několika žvýkacích záběrech pohybuje krmivem rytmicky tam a zpět mezi řadami stoliček. Tím se zahajuje první krok trávení rozdrceením a prosolizováním slinami. Řada žláz různé velikosti vylučuje sliny — při krmení senem až 180 litrů za den — a zajišťuje enzymatický rozklad škrobu na cukr.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Pansenverdauung_und_Wiederkäuen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Trávení v bachoru a přežvykování =====<br /> <br /> Tlamové trávení se mohutně stupňuje v aktu přežvykování. Ten probíhá protiběžně k příjmu potravy. Co skot spásl, ochutnal a spolkl, to si portáž po portáži přináší zpět z hlubší trávicí zóny, z předžaludků, žvýká to znovu a nyní teprve důkladně prochutná. Podle druhu krmiva — čerstvá zelená hmota či hrubé krmivo — vykoná 30 až 80 přežvykovacích záběrů na porci.<br /> <br /> Před tímto výkonem se odehrává pozoruhodná výměna. Jen málo rozdrcen přechází snop za snopem z tlamové dutiny krajiny hlavy skrze jícen a oddělující bránici do krajiny břicha, do tří žlázami nepokrytých předžaludků: zaprvé do čepce (*Reticulum*; zvaného také síťový nebo katapultový žaludek), odtamtud zadruhé do bachoru a zatřetí do knihy nebo listnatého žaludku (*Omasum*). Není-li to rozhodnuto již předtím v bachoru, pak se v knize definitivně rozhodne, zda potravní kaše přejde k dalšímu trávení do sýřiště neboli žlázového žaludku, nebo zda se — vymačkána — vydá ještě jednou zpět do tlamové dutiny k přežvykování. Svébytným úkolem předžaludků, a zde zejména bachoru, je mikrobiální rozklad na hrubou vlákninu bohaté rostlinné potravy. Bachor s ohromnou pojistností přibližně 150 litrů se táhne od bránice dozadu až do pánevní dutiny. {{SE|151}}<br /> <br /> Spolu s čepcem a knihou vyplňuje celou levou polovinu dutiny břišní. Ve velkém fermentačním prostoru bachoru probíhají v neustále se pohybujících potravních masách intenzivní kvasné procesy. Jakkoli chaoticky se odehrávají, tím přísněji stojí pod vedením astrálního těla skotu. Při těchto rytmicky probíhajících přeměnách rozkládají bakterie a nálevníci, patřící k prvokům, snadněji stravitelné složky potravní kaše, přičemž část z nich — jde zejména o energeticky bohaté mastné kyseliny — prochází již zde přes metabolicky aktivní bachořní sliznici do krevního oběhu.&lt;ref&gt;Anita Idel: ''Die Kuh ist kein Klimakiller'', Marburg 2012, 210 S.&lt;/ref&gt; Jakmile je bachor plný — zvenku patrné podle vyklenutí levé strany břicha — a nastupuje tedy sytost, většinou si kráva, resp. celé stádo, lehne a po nějaké době začne přežvykovat. Obsah bachoru se roztřídí do tří vrstev: spodní tekutá, nad ní plovoucí střední vrstva z hrubšího materiálu a svrchní vrstva kvasných plynů. Ze střední vrstvy bachoru a z vymačkaného materiálu z knihy polyká skot nyní porci za porcí zpět do tlamy a stejnou cestou propouští kvasné plyny. Ty proudí s výdechem až do čelních dutin, ano až do dutiny rohového čepu. Zde se skotu otevírá rozsáhlé pole vnímání a kvalitativní analýzy toho, co se mu do tohoto stadia trávicího procesu odhalilo po stránce látkové i silové.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Wiederkäuen,_eine_Wahrnehmung_und_Sichtung_von_Stoffen_und_Kräften&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Přežvykování jako vnímání a třídění látek a sil =====<br /> <br /> Při aktu přežvykování — osm až devět hodin denně — se proměňuje bytostný výraz krávy v základech. Její metabolicko-pohybová aktivita do značné míry ustupuje. Veškerá vnitřní i vnější činnost se přesunuje k hlavovému pólu. V silné, rytmické práci jsou nejen žvýkací svaly, meloucí zpět polknutý, přibližně na sto gramů dávkovaný vláknový chomáč potravy, ale stejně tak jazyk a slinné žlázy. Smysly se naproti tomu chovají právě opačně. V soustředění na akt přežvykování jaksi utichají, přicházejí k „rozjímání&quot;. Teprve nyní kráva skutečně promyslí, co přijala jako živou, strukturovanou substanci zvenku — z tohoto pole, oné louky nebo pastviny. Jistě, ona to {{SE|152}}<br /> <br /> Při pasení to již ohmatala, ochutala a očichala. Nyní však, v opětovném ochutnávání již předtrávené potravy, se to, co bylo vnímáno, sjednocuje s celým jejím duševním bytím. To, co bylo předtím pouhou živě strukturovanou rostlinnou hmotou, se v pozorném přežvykování povznáší k duševnímu prožitku. Kráva se v této činnosti probouzí ke svému vědomí, jež sníc je celé ponořeno do tělesných pochodů. Cítivá síla duševního těla je to, co odtud produševňuje veškeré další trávicí dění až ke konečnému produktu hnoje a kejdy. To, co Rudolf Steiner nazývá „kosmicko-kvalitativní analýzou&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, Seite 59.&lt;/ref&gt;, kterou zvíře vykonává při trávení, platí v nejvyšší míře pro skot. Při přežvykování tato analýza nabývá svého počátku. Na očích se to stává názorným; pohled se při přežvykování mění. Zatímco jindy hledíme do velkých očí jako do modré hloubky hlubokého pramene, nabývají nyní — při lehce zdvižené hlavě — oči i tvář napjatě soustředěného výrazu. Vypadá to, jako by kráva „rozjímala&quot; o všem, co si v této první fázi trávení jako vnímání zvnitřnila. Tak intenzivní, do nitra obrácený pohled nenajdeme v říši zvířat asi nikde jinde. Je to, jako by ve výrazu očí se zrcadlilo vědomění si formativních sil, jež se při mletí uhlíkových skeletů a bílkovinných struktur rostlinných hmot uvolňují. V aktu přežvykování je kráva zcela sama u sebe, blízka sebeuvědomění, jež mít nemůže, protože nemá inkarnované Já. Díky blízkosti svého vysoce soustředěného duševního těla ke své jáství, která se jako její „skupinová duše&quot; proживá&lt;ref&gt;Viz např.: Rudolf Steiner: ''Die geistigen Wesenheiten in den Himmelskörpern und Naturreichen'', GA 136, Vortrag vom 6. April 1912.&lt;/ref&gt; a v odrazu projevuje v organismu stáda, je obzvláštním způsobem schopna vnitřně zpracovávat mohutně se vzdouvající masu formativních sil. V prvním kroku vykonává zmíněnou „kosmicko-kvalitativní analýzu&quot; v rozkládání rostlinné potravy, vrcholící v aktu přežvykování. V duševní temnotě analyzuje formativní síly, jež z kosmu ve světle slunce vybudovaly podobu rostliny, jež ztuhly v jejích jednotlivých formách a jež se staly zároveň nositeli živého substančního dění v rostlinách. {{SE|153}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Dünn-_und_Dickdarmverdauung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Trávení v tenkém a tlustém střevě =====<br /> <br /> V rozplývání rostlinných forem v trávicím traktu se obrazotvorné síly postupně uvolňují ze svého hmotného zajetí. Je to výsledek postupného procesu rozkladu, který probíhá ve třech fázích: mechanicko-mikrobiální fáze od žvýkání přes bachor a knihu, fáze převážně enzymatická, ale zároveň bakteriální od slezu přes lačník (*Jejunum*) po kyčelník (*Ileum*), a odtud fáze ryze mikrobiální od slepého střeva (*Caecum*) přes tračník (*Colon*) po konečník (*Rectum*). Zatímco v předžaludcích je štěpení celulózy dominantním dějem a paralelně s ním probíhá díky neobyčejně aktivní mikrobní činnosti přestavba a budování bílkovinného metabolismu, začíná v slezu (*Abomasum*) v kyselém prostředí — navozovaném žaludečními šťávami — rozklad bílkovin. Ten pokračuje, včetně odumřelých mikrobních mas z předžaludků, enzymatickou a bakteriální cestou napříč oddíly tenkého střeva (*Intestinum tenue*): nejprve prostřednictvím sekretů slinivky (*Pancreas*), jež ústí — podobně jako žluč emulgující tuky — do dvanáctníku (*Duodenum*), poté skrze lačník (*Jejunum*) posetý nesčetnými žlázami a klky a nakonec krátkým kyčelníkem (*Ileum*). Kyčelník tvoří propust mezi lačníkem a tlustým střevem. Brání zpětnému toku z obsahu tračníku a konečníku bohatého na bakterie do bakteriemi chudého lačníku.&lt;ref&gt;Klaus Löffler, Gotthold Gäbel, Helga Pfannkuche: ''Anatomie und Physiologie der Haustiere'', Stuttgart 2018, 375 S.&lt;/ref&gt; Celková délka tenkého střeva dospělé krávy dosahuje až 48 metrů. Visí záhybovitě na okruží (*Mesenterium*) — záhybnaté serosové dvojlamelce. Okruží a tenké střevo kranzovitě obkružují odvíjející se a zavíjející se spirálu tračníku, který navazuje na kyčelník a slepé střevo a ústí do tlustého střeva čili konečníku — tvoří tak třetí oddíl.&lt;ref&gt;Rolf Krahmer, Lothar Schröder: ''Anatomie der Haustiere'', Leipzig 1985, S. 201ff.&lt;/ref&gt; To, co z hmoty bohaté na hrubou vlákninu prošlo bez strávení bachorem a lačníkem, podléhá nyní opětovně intenzivnímu mikrobiálnímu rozkladu. Nemalý zbytek nestráveného hrubého vlákna, prostoupený stále ještě aktivní mikrobní masou, se nakonec objevuje jako kravský výkal. Otázkou je, zda tento mikrobiálně oživený hmotný zbytek sám o sobě tvoří hnojivou hodnotu kravského hnoje.<br /> <br /> Hmotně-procesuální dění v trávicím traktu náleží, ač se odehrává pod vedením bytosti zvířete, od začátku do konce {{SE|154}}<br /> <br /> ke vnějšímu světu. Jeho úkolem je překonat cizost potravy. Děje se to úplným rozkladem, a to tak dalece, že předem utvářená forma, látková i silová konfigurace potravy — ať už trav, bylin nebo luskovin — zcela ztrácí svůj vlastní bytostný charakter.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Schwelle_von_der_Außen-_zur_Innenwelt&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Práh od vnějšího světa k vnitřnímu ====<br /> <br /> Práh od vnějšího světa trávicího traktu, přesunutého dovnitř těla zvířete, k mocně působícímu vnitřnímu světu vlastní bytosti tvoří slizniční stěny bachoru, slézu, tenkého střeva a — doznívajíce — tračníku a konečníku. Tyto hraniční blány jsou orgány, které ve srovnání s tělesnou vnější kůží vykazují obrácený — vyvráceně vybudovaný — uspořádání: mohutně vyvinuté sliznice jsou obráceny navenek, k proudu potravy; jsou v nejvyšší míře metabolicky aktivní jak v rozkladu potravy, tak v absorpci látek zbavených jejich cizosti. Strana střevní stěny obrácená k nitru těla, serosa, je inervována. Náleží pobřišnici (*Peritoneum*), která vystýlá břišní dutinu jaksi jako «vnitřní nebe» — a tím reprezentuje smyslově-nervový čili vnímavostní pól střevních stěn. Uprostřed se vřazuje — tvoříc střed — kruhová svalová vrstva, která rytmicky zajišťuje mimo jiné peristaltické pohyby. Je to duševno skotu samého, co je v oněch třech článcích trávicích blan činné, zároveň dění vnímá a nechává je souznít v celek tělesných funkcí.<br /> <br /> Tak proudí z trávicího traktu do tělesného vnitřního prostoru éterizovaný a duší prodchnutý proud substance: proud éterických formativních sil, uvolněných z jejich vázanosti v rostlinných formách; jakož i záření pocitových, to jest duševních sil, které skot v sobě svou smyslovou činností — zvláště při přežvykování — uvedl do pohybu. První jsou přijímány krví a jsou k dispozici pro budování tělu vlastní substance, pro růst a reprodukci. Druhé vyzařují v úzké vazbě ke krvi do organismu. Žilní krev, přitékající zpět z velkého tělního oběhu, se obohacuje o v střevních stěnách vstřebané látky a síly. Přes játra se dostává do malého krevního oběhu srdce a plic a tam se oživuje v krev tepennou. Ze srdce ústí do velkého krevního oběhu, přičemž část se větví dopředu do kmene hlavových tepen, z nichž jedna až {{SE|155}}<br /> <br /> do kostních čepů a jejich okostice (''Periost'') i do podkožních vrstev obou rohů. Jak silné je prokrvení rohových čepů vyrůstajících z čelní kosti, se ukazuje při zlomenině rohu: Krev tryská jako z pramene, téměř nezastavitelně.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Bedeutung_der_Hörner_und_Klauen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Význam rohů a paznehtů ====<br /> <br /> V rozích a paznehtách naráží krev – a s ní spojené étericky-astrální záření – na stěnu, jež je i pro toto záření neprostupná: na vnější rohový obal. Je to zevní kůže ztuhnutá v roh, čistá «forma», smrtelný pól oproti životnímu pólu substančního proudu pulsujícího z hlubin těla. Zde, v tomto bodu vzdutí čili smrti, jsou krev i záření vraceny zpět do organismu.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 96 ff.&lt;/ref&gt; V rozích a paznehtách se organismus přežvýkavců zcela uzavírá před vyzařujícími účinky kosmu a Země. Skot je odkazován zpět na sebe sama – nikoli však ve smyslu vystupňovaného vědomí v hlavě, nýbrž ve smyslu zvýšené gestaltungskraft v živém látkovýměnného pólu.<br /> <br /> Průběh kosmicko-kvalitativní analýzy se uskutečňuje v procesuálních krocích, v nichž se funkce nervově-smyslového systému ve vztahu k funkci systému látkové výměny polarizuje dvojím způsobem: Percepční činnost přežvykování a selekcí bachořními a tenkostřevními stěnami stojí polárně k posloupnosti trávicích kroků, která začíná v tlamě slinivým zvlhčením a drcením, pokračuje v předžaludcích mikrobiálním rozkladem, dosahuje vrcholu v žaludečním a tenkostřevním trávení a uzavírá se v tlustém střevě. Zde jsou látkové kompozice krmiva rozloženy natolik, že ztrácejí svůj vlastní charakter. Jsou postupně uváděny do fyzicko-minerálního, anorganického stavu, který ze strany látkové otevírá kosmicko-kvalitativní analýze široké pole. K tomuto ničivému dění stojí polárně životní proud krve, který tyto látky uvedené do stavu anorganiky přejímá do vlastních konstruktivních procesů těla a vede je až k periferním hranicím rohů a paznehtů.<br /> <br /> Přežvykování je smyslový proces, který se skrze mozek stává tlumeně vědomým a odráží se v soustředěném výrazu tváře. {{SE|156}}<br /> <br /> Kráva vnímá statek prostřednictvím krmiva. V žvýkání si uvědomuje jeho látkově-kompoziční a silový charakter i jeho původ z katastru statku. Tyto smyslové funkce pokračují dozadu v bachoru a střevech. Tam se postupně noří do bezvědomí.<br /> <br /> Co se naproti tomu odehrává v rozích a paznehtách, je vystupňované vnímání ve vztahu k vnitřnímu zesílení instinktivního života. Vnímání odkrývá, co krev z oblasti trávení nese dopředu k periférii těla coby prožitou živost. V příboji k mrtvé rohové hůlce nevzplane vědomí vázané na mozek, nýbrž duchovní síla působící do podvědomí a vyzařující zpět do organismu. Porozumění povaze této síly se může dostavit, porovnáme-li pohled na myšlenkovou sílu v člověku, která působí nadsmyslově a jejímž produktem jsou myšlenky, jež pak ve svém oslabení duchovní bytostnosti v hlavovém pólu vstupují přes mozek do vědomí. U skotu se tato síla nevystupňuje k myšlenkami nesené sebevědomosti. Zůstává vázána na látkovou výměnu jako síla, která má moc tlumivě, řádícím způsobem a odkrývajíc potenciály živé účinnosti působit na éterické formativní síly uvolněné z trávení. Tyto potenciály lze přirovnat k imaginativnímu světu obrazů, který si například umělec vzbuzuje v sobě při tvorbě svého uměleckého díla. Co má kráva v zárodku, může člověk rozvíjet v sebekultiváci skrze myšlení uvolněné od těla. Skrze ně se učí v plném vědomí poznávat v pravých obrazech svět sil vládnoucí a působící v něm i kolem něj. Je to krok k imaginaci, první krok od smyslového k duchovnímu poznání.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Stufen der höheren Erkenntnis'', GA 12, Dornach 1993.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Kosmisch-qualitative_Analyse_und_Ich-Anlage&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já ====<br /> <br /> Z celkového pohledu na bytost skotu vyvstává následující obraz: Označuje-li počátek kosmicko-kvalitativní analýzy přežvykování, pak její dovršení označují děje v rozích a paznehtách. Toto dovršení spočívá ve zpětném vzdutí krve a v odrazu záření spojených s krví na rohových hůlkách zcela erstorbených do pouhé formy zpět do organismu. Zpětné záření v sobě obsahuje souhrn všeho, co si duševní tělo skotu ze živého dění trávení {{SE|157}}<br /> <br /> na sebe si přivlastnilo z posílených vjemů. Potravou skotu jsou rostliny, převážně stonek a list. Jsou to útvary vzniklé ze záření kosmu do pozemského látkovosti. Když jíme rostliny, jíme kosmos. Skot se svým vysoce rozvinutým instinktivním životem analyzuje kosmický podíl fyzické gestaltové podoby rostliny. Orgán, který zpracovává výsledek této analýzy, zpětné záření, není mozek jako orgán vědomí. Spíše je třeba mít na mysli, že je to polárně protilehlá citlivá pobřišnice, jež vystýlá celou břišní dutinu, a zvláště pak *Mesenterium*. To se soustřeďuje dvoulalokově zejména v okruží, které nese tenké střevo. Co se tu skotu odhaluje v ospalé a snivé bdělosti, již není forma, nýbrž substanciálně-silové, bytostná strana látky. Jeho vlastní, neinkarnovávané Já-bytí, «skupinová duše», vstupuje v hloubkách látkové výměny do vztahu k bytostnému prapůvodu látkovosti.<br /> <br /> Předchozí úvahy o tomto bytostném vztahu mohou vybudovat most k počátečnímu porozumění tomu, co Rudolf Steiner u skotu nazývá «vlohou Já».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 16. Juni 1924, Dornach 1999, S. 201.&lt;/ref&gt; Není to právě ona, která si výsledek «kosmicko-kvalitativní analýzy» vělívá do sebe a tak jako hnojivý zdroj sil otiskuje kravský hnůj? Takto pochopeno, nese kravský hnůj «éterično-astrální, jež po právu je v břiše zvířete», ven a tím oplodňuje půdy hofgemarkung. &lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 12. Juni 1924, S. 98.&lt;/ref&gt; Je to «vloha Já» s do ní vělívým étericky-astrálním zpětným zářením z nejzazší periferie skotu zpět do substančního proudu trávení, která kravskému hnoji propůjčuje jeho trvale oživující a utvářející hnojivou sílu. Hnůj «má sílu přemáhat neorganické zemitého».&lt;ref&gt;Ebd., S. 99.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Überschussleistungen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Přebytečné výkony ====<br /> <br /> Co skot — a to platí v obměnách pro všechny přežvýkavce mezi hospodářskými zvířaty — ze svých mas rostlinné potravy přijímá v látkách a formativních silách, toho potřebuje pro sebe jen nejméně: pro rozvoj svého vědomí, pro svou pohybovou aktivitu, zachování života a reprodukci. Zbývá velký přebytek, který nepotřebuje pro {{SE|158}}<br /> <br /> se spotřebovávat, protože nemá Já, které by chtělo žít pro sebe. Člověk má Já a nárokuje si potravu pro to, čeho ke svému životu potřebuje v uplatňování svého sebevědomí. Skot odevzdává svou přebytečnou sílu zvýšeným životním výkonům, jako je reprodukce, růst, tzn. produkci mléka a masa, a dále — ve spojení s «vlohou Já» — hnoji a kejdě a skrze ně, jako oživující a beseelující hnojivo, zemi. Míru, podle níž se tyto přebytečné síly rozdělují jednak na produkci a tvorbu hodnoty potravin a jednak na tvorbu hodnoty hnoje, určuje zpočátku přirozeně duševní tělo skotu. Je-li tato míra vyrovnaná, vznikají zdraví, dlouhověkost a vysoká hodnotnost hnoje. Dnešnímu člověku se podařilo tuto moudrostiplnou míru násilně posunout ve prospěch maximálního kvantitativního výkonu. Tím trpí zdraví zvířat právě tak jako nahrungsqualita a hodnota hnoje. V podmínkách velkokapacitního chovu se otázka kvality hnoje ve smyslu trvalého oživujícího a beseelujícího účinku vůbec neklade. Vůdčím tématem je naopak problematika likvidace masově vznikající kejdy. Organismu principu je naproti tomu správná míra imanentní.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Verzicht&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zřeknutí ====<br /> <br /> Skot je — jako ve stupních všechna hospodářská zvířata — bytostí zřeknutí. Kráva se v nejvyšší míře vzdává něčeho, co jí bytostně přísluší: oněch vyživujících a hnojivých sil, jež doslova «nezištně» odevzdává člověku a zemi. Tyto síly oživují, léčí a harmonizují stanovištní trvalou úrodnost půd. Posilují a uzdravují vztahové předivo půdy a rostliny. Je to v čase postupující proces, který tím více nabývá na platnosti, čím výlučněji pochází hnůj od dobytčího stavu statku a stejně tak i krmivo, na němž kravský chov provádí kosmicko-kvalitativní analýzu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Rinderherde_und_Hoforganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kravský chov a organismus hospodářství ====<br /> <br /> Nahlíženo na celek duševního těla organismu hospodářství, plní kravský chov v proudu časů jakýsi pulzující srdce. Z obvodu hofgemarkung odebírá krmivo; každý rok požírá<br /> <br /> Dobrá část toho, co přinesla životní organizace hofského organismu. Co v průběhu roku přichází z luk, pastvin a pěstování polních krmiv, je produktem součinnosti fyzické a životní organizace statku. Tento produkt — bohatství trav a bylin — neslouží lidské výživě, nýbrž výživě přežvýkavců, a prostřednictvím rostlinných zbytků, hnoje a kejdy úrodnosti země. Skot požírá a zpracovává ohromné rostlinné masy, jako by je potřeboval výhradně pro sebe. Tak tomu ale vůbec není! Co je v těchto masách kosmicky oživující gestaltungskraft, to povznáší do sféry svého analyzujícího, tupě vnímajícího duševního těla, prosycuje éterické formativní síly, uvolněné trávením a prostupující celým tělem, těmito vjemovými silami a nakonec vytváří produkt, který vrací zemi jako přidanou hodnotu — a tak napomáhá půdě k trvalé a nepřestávající úrodnosti. {{SE|159}}<br /> <br /> Toto dění, odehrávající se v rytmu roku i let, je — jako krev — jen zdánlivě oběhem. Jako se krev obnovuje v plicích, impregnuje na periferii těla dojmy vnímanými v srdci a v ledvinách se přebírá podle látek použitelných a nepoužitelných — tak i v zemědělském organismu se ubírá přes metamorfózy cesta nárůstu píce: ta se každý rok obnovuje pod vlivy kosmu a země, vyrůstá daleko venku v obvodu hofgemarkung, je přijímána a analyzována dobytčím stavem, přebírána ve střevní stěně a přeměňována v hnůj, který uchovává výtěžek toho, co se stalo, a uvádí jej do nového stávání. Nejde o opakování téhož, nýbrž o proces postupujícího vývoje.<br /> <br /> Tak se naplňuje prostřednictvím činnosti skotu — nahlíženo z přírodní strany — na nejvyšší rovině zákon «dávání a přijímání», jenž vládne vší přírodou, a zároveň stádo skotu jako celku — jak to jiné hospodářské zvíře nedokáže — zajišťuje co největší uzavřenost hofského organismu. Je to jedinečný výkon skotu, že se přirozeně nejprve střed a periferie statku spojují ve vyšší celek. «Hnůj dělá více zázraků než svatí.»&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Italienische Reise'', Hamburger Ausgabe, Bd. 11, München 1978, S. 269; Výrok rolníků na Sicílii, 19. dubna 1787.&lt;/ref&gt; {{SE|160}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Mensch_und_die_Ichorganisation_des_landwirtschaftlichen_Organismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Člověk a Já-organizace zemědělského organismu ====<br /> <br /> Naskicovaná fyzická, životní a duševní organizace zemědělského podniku je makrokosmicky předurčena místním spolupůsobením přírodních říší v polárním napěťovém poli Země a kosmu. Úkolem člověka je tento předpoklad pozvednout a utvořit ve vyšší jednotu podle principů, jež jsou základem podoby jeho mikrokosmického těla a bytosti. Novalis shrnuje tuto skutečnost do slov: «Lidstvo má poslání, jsme povoláni ke vzdělávání Země.»154 Naplnění tohoto poslání si klade za úkol biologicko-dynamické zemědělství, a to v rozšíření západně-křesťanské zemědělské kultury o antroposofickou duchovní vědu. Výchozím bodem tohoto úsilí je zmíněný Zemědělský kurz Rudolfa Steinera z roku 1924.155 Biologicko-dynamické zemědělství usiluje o další rozvoj v té době stále ještě osvědčené místní praxe, a to především utvářením podniku v organický celek a nadto mimo jiné specifickými opatřeními v oblasti hnojení k podpoře půdní úrodnosti a výživnosti produktů. Dalším cílem je vytváření hospodářských společenství, která si dávají svůj sociální řád sama na základě životních a pracovních podmínek zemědělství a, vyzařujíce navenek, vštěpují společenskému prostředí sociálně-tvůrčí impulsy.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Geistesforschung_als_Mittlerin_zwischen_Wesen_und_Erscheinung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Duchovní výzkum jako prostředník mezi bytostí a zjevem ===<br /> <br /> Kulturně zakládající v budoucím smyslu jsou ideje a jejich uskutečnění v sebeurčené práci. Z toho vzniká svobodný vztah člověka k sobě samému i ke světu. V zemědělství se člověk setkává v každodenní práci s přírodními a nebeskými jevy, s nekonečností vesmíru. Smyslovému vnímání se tento jeví jako konečný souhrn jednotlivých faktů, v nichž lze na rovině fyzicko-smyslového jevu rozpoznat zákonitou souvislost zachytitelnou v přírodních zákonech&lt;ref&gt;Novalis (Friedrich von Hardenberg): ''Fragmente 1'', Bd. 1, Heidelberg 1957, S. 35.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1979.&lt;/ref&gt; {{SE|161}}<br /> <br /> — avšak pod tímto redukcionistickým úhlem pohledu se nenaplňuje pojem vesmíru jako všeobsáhlosti, celosti; nepodává žádnou výpověď o tom, co oživuje rostlinu mezi nebem a zemí, co obdařuje duší živočicha a co nechává člověka ptát se po svém původu v duchu. To jsou však otázky po bytostné stránce věcí. Zůstávají pouhopouhému smyslovému poznání uzavřeny. To nezjevuje to, co se stává, nýbrž to, co se stalo — to, co se smyslům jeví jako podoba, jako mrtvý odraz ducha, který živě tvoří z nadsmyslového.<br /> <br /> Přednější otázka, před níž se v přítomnosti vidí postaven každý usilující člověk, není pouze otázka po jevu, to jest po tvarové stránce věcí, nýbrž otázka po agens, které tuto formu vytváří. Formu vnímáme smysly, jež jsou vázány na tělesnost, bytost pak duševními orgány, které si teprve na cestě individuální duchovní školení můžeme rozvíjet v té části duše, jež se svobodně vyzdvihuje z tělesné vázanosti.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''<br /> Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?'', GA 10, Dornach 1992.&lt;/ref&gt; Z antroposofického duchovního bádání leží před námi výsledky výzkumu, jež duchovní badatel získal prostřednictvím poznání prostého tělesnosti na základě takto vyvinutých vyšších duševních orgánů a jež může myslící vědomí každého člověka pojmout. Bytostná faktičnost výsledků antroposofického duchovního bádání se otevírá obyčejnému vědomí jednak skrze logiku — v nepředpojatém myšlení výsledků duchovní vědy se navzájem podpírají a sjednocují v duchovně-reálné myšlenkové obrazy — jednak skrze čin: prokazují svou plodnost v každodenním konání. Oba poznávací cesty, prohloubené třetím, osobním duchovním školením, se doplňují a pomáhají duši k duchovní jistotě v Já ohledně toho, co duchovní badatel líčí o bytostném světě, jenž tvoří, utváří a gestaltuje. Antroposofické duchovní bádání otevírá lidskému rozumu prohloubené porozumění pojmu celosti. Člověk se učí chápat sebe jako mikrokosmos, jenž obsahuje vše, co makrokosmicky naplňuje vesmír. V sebepoznání a s podporou výsledků duchovního bádání může nabýt schopnosti objevovat svou duchovní příbuznost s věcmi a bytostmi země i kosmu. Příroda mu pak nepřipadá jako souhrn jednotlivých faktů, s nimiž lze libovolně manipulovat a které — v popření vlastní hodnotnosti — jsou vzájemně zaměnitelné, jak to charakterizuje metody agrárního industrialismu. {{SE|162}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Aspekte_zur_sozialen_Problematik&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Aspekty sociální problematiky ===<br /> <br /> Na rozdíl od panující tendence, která v průmyslově orientovaném zemědělství činí jednajícího člověka nadbytečným, vyžaduje rozvíjení a vedení biologicko-dynamického hospodářského organismu vědomostní sílu a radost z práce stále většího počtu lidí. S tímto protisměrným vývojem, který začal v šedesátých letech 20. století, vstoupila do zemědělství «sociální otázka» — více než sto let po vzniku městského proletariátu v 19. století. Dnes se na biologicko-dynamických podnicích stala otázkou palčivou. Jak bylo vyloženo v úvodní kapitole, způsobuje kapitál v průmyslovém výrobním procesu dělbu práce. Nesmírně pestrý životní svět mezi Zemí a kosmem v zemědělství a způsob, jakým člověk svou prací vstupuje k tomuto dění do osobního vztahu, člení celistvost v pracovní oblasti. Striktní dělba práce roztrhá články zemědělského organismu na části a osamostatní je. Aby bylo možné čelit tomuto velkému nebezpečí, je třeba se v rámci podniku od samého počátku usilovat o sociální řád, který je zaměřen na celistvou součinnost všech článků hospodářského organismu. Tato nová sociální forma se utváří ve Verantwortungs- oder Betriebsgemeinschaften — ve společenstvích odpovědnosti nebo hospodářských společenstvích. V zárodečných počátcích jsou taková společenství přítomna na všech biologicko-dynamických podnicích. Každý původně selský rodinný podnik se v členění svých pestrých úkolů postupně vyvinul v rodinně svázané společenství odpovědnosti.<br /> <br /> Oproti dalším krokům k budování společenství se nečekaně, a stále výše, vztyčují překážky. V poněkud vnějším smyslu je první překážkou kupní a prodejní charakter práv. Vlastnické právo k půdě a ke kapitálu se stalo obchodovatelným zbožím, hospodářským objektem, který má cenu na trhu nemovitostí a na kapitálovém trhu. Nejinak se to má s obchodováním s takzvanými «ekopunkty». Práva svou povahou nemohou být nikdy zbožím. Ve společenském životě náleží do sféry práva, nikoli do hospodářské sféry. Nelze je rozmnožovat nebo zmenšovat libovolně podle potřeby, jako je tomu u zboží. Práva se projevují v úmluvách a smlouvách, jimiž se řídí vztahové předivo člověka k člověku. Jak ale může právo přijít ke svému právu — to jest: stát se spravedlivým? Kdo je tím, kdo může jako vlastník právy disponovat, kdo je tím, kdo je může spravovat věcně a bytostně přiměřeně: {{SE|163}}<br /> <br /> stát, právnická osoba nebo soukromá ruka? Přísně vzato žádný z nich, pokud jsou půda a kapitál neseny na trh, pokud jsou tedy myšleny jako kapitalizovatelné a obchodovány jako zboží. Pohledem do budoucnosti: Kdo tedy může být vlastníkem? Opět jen lidé v institucích a organizacích, kteří toto právo spravují v souladu s duchovním cílem jako svěřenci a kteří předmět práva dávají k užívání těm, kdo jsou k tomu způsobilí.<br /> <br /> V prvním přiblížení k tomuto budoucímu cíli nabízí stát právní formu obecně prospěšné nositelské organizace. Ta je zaměřena na sloužení obecnému blahu a je odpovídajícím způsobem omezena na definované účelové určení, jež vylučuje vlastní prospěch. Zemědělství pod to nespadá; a priori se mu přičítá, že pracuje výdělkově zaměřeně, tedy sebezájemně. To neplatí pro biologicko-dynamické zemědělství, které bere vážně uplatňování principu organismu a tím ve vysoké míře slouží obecnému blahu. Hnací silou zde není vlastní prospěch z hospodářského úspěchu, z maximalizace zisku, nýbrž kulturní výkon «vzdělávání Země». Produkce potravin je, pokud se přísně řídí principem organismu, vždy orientována na obecné blaho.<br /> <br /> Větší biologicko-dynamické podniky se na mnoha místech spojily s obecně prospěšnými institucemi, například s institucemi sociální terapie a léčebné pedagogiky, jakož i s institucemi výzkumu a vzdělávání. To umožňuje z části nebo celoplošně převést půdu do obecné prospěšnosti. Překážky k tomu jsou však stále velmi vysoké a zákonná nová úprava ohledně hospodaření sloužícího obecnému blahu by byla naléhavě žádoucí. Kdekoli se lidé sdružují kvůli biologicko-dynamickému hospodaření na zemědělském podniku, vzniká kardinální otázka po vyčlenění (osvobození) půdy a kapitálu ze starých právních vazeb.<br /> <br /> Kde se takové vyčlenění celkově nebo částečně zdaří, tvoří se svéprávná, obecnému blahu zavázaná hospodářská společenství. Zřídit novou právní formu neutralizace vlastnictví půdy a kapitálu a tuto cvičně praktikovat je cílem takzvaných zemědělských společenství (LWG). Těm leží v základu myšlenka, že každý člověk má od narození nárok na kus půdy, jehož velikost se odvíjí od počtu lidí žijících v určitém území {{SE|164}}<br /> <br /> bydlet. To platí, jak řekl Rudolf Steiner, «ideálně-reálně».&lt;ref&gt;Siehe Rudolf Steiner: ''Soziale Ideen, soziale Wirklichkeit, soziale Praxis'', GA 337a, Studienabend vom 16. Juni 1920, Dornach 1999, S. 220f.&lt;/ref&gt; Tento nárok na jedné straně zajišťuje každému člověku fyzicko-tělesnou existenci, na druhé straně ho zavazuje, aby převzal coby správce zodpovědnost za péči o tento kus země. V průmyslovém, dělbou práce řízeném světě nemůže jednotlivec svůj nárok realizovat. Může se však s jinými lidmi a skupinami zemědělců sdružit do LWG, která v ideálním případě zemědělský podnik z dosavadních právních závazků vykoupí, zainventarizuje ho podle potřeb biologicko-dynamického hospodaření a zemědělce pověří, aby plnili povinnosti z práva k užívání vyplývající ze sloučených nároků všech členů. Tomuto pokusu — převést soukromě volně disponibilní vlastnictví půdy a pozemků v čisté právo k užívání, jež dává stejnou svobodu individuální iniciativě jako sociální vůli mnoha k utváření — klade platný právní řád, zejména daňovým právem, velké překážky. Odvážit se takového kroku vyžaduje důvěru, ochotu riskovat, odvahu a iniciační sílu, jakož i vysokou míru smyslu pro skutečnost a obecného ducha, ctnosti, které se rozvíjejí, když se jim otevře takové cvičné pole. Příbuzné pokusy, jak znovu přivést lidi do odpovědně jednajícího vztahu k zemi, se otevírají v solidárním zemědělství, jež se v Severní Americe rozšířilo pod označením &lt;u&gt;C&lt;/u&gt;ommunity-&lt;u&gt;S&lt;/u&gt;upported-&lt;u&gt;A&lt;/u&gt;griculture (CSA).&lt;ref&gt;Trauger Groh, Steven Mc Fadden: ''Farms of Tomorrow Revisited, Community Supported Farms – Farm Supported Communities'', Kimberton 1997, 312 S.&lt;/ref&gt; O jedné LWG v Anglii referuje Tom Petherick.&lt;ref&gt;Tom Petherick: ''Biodynamics in Practice, Life on a Community owned Farm'', Sophia Books, The Square, Forest Row 2010, 128 S.&lt;/ref&gt; V nejrůznějších obměnách nacházíme LWG a snahy solidárního zemědělství v různých zemích Evropy. V případě solidárního zemědělství jde přednostně o sociální utváření vztahu mezi producenty a spotřebiteli.<br /> <br /> V jednom případě si spotřebitelská společenství pronajme kus půdy, hledá si zahradníka, který podle všech pravidel umění biologicko-dynamického zahradnictví vypěstuje vše na čerstvé i skladovatelné zelenině, co společenství potřebuje. Provozní náklady a náklady na živobytí se rozpočtují na rok dopředu a předfinancují ve sjednaných splátkách. Po uplynutí hospodářského roku se provede bilance: zůstanou-li přebytky, převedou se do rozpočtu příštího roku, ztráty se poměrně {{SE|165}}<br /> <br /> vyděleny poměrně. Každý člen může přiložit ruku k dílu a každý si může podle potřeby brát z toho, co je ročním obdobím sezónně sklizeno a k dispozici. Cenu za kus zboží neexistuje, a tedy ani pokladnu.<br /> <br /> V druhém případě spolupracuje spotřebitelské společenství – za podobných podmínek – s existujícími biologicko-dynamickými podniky. Nebo vznikají ujednání ve smyslu systému předplacených bedýnek: týdenní nabídka sezónně dostupného sortimentu výrobků odebíraných za pevné ceny, zpravidla z vlastní produkce a dalšího zpracování podniku.<br /> <br /> Tímto způsobem vznikají na mnohých místech mosty, které zejména v hospodářské oblasti zakládají mezilidské sociální chování orientované na vnímání vzájemných potřeb a které budují asociativní vědomí pro rozvoj regionálních trhů, jež zemědělství pomáhají osvobodit se z pout globalizovaného agrárního industrialismu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_Bildung_und_Handlungsfähigkeit_landwirtschaftlicher_Betriebsgemeinschaften&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství ===<br /> <br /> Největší výzvu, pokud jde o budoucnosti schopnou odpověď na palčivou sociální otázku v zemědělství, představuje utváření hospodářských společenství. Tato společenství se budou muset v budoucnosti stát onou sociální formou, která vstoupí na místo starých rodinných svazků a selského pospolitého života. Zemědělská hospodářská společenství jsou cvičnými místy, na nichž každý kráčí cvičnou cestou k vyšší duchovní jistotě,<br /> <br /> * aby ze svobodné individuální iniciativy chtěl spolupracovat. Zdař závisí na „duchovním kreditu&quot;, jehož se společenství ve svém společném zápase musí nejprve ukázat hodným.<br /> * aby z uchopení bytostné celistvosti statku v každé dílčí oblasti dostál včas veškerým požadavkům biologicko-dynamické praxe.<br /> * aby v překonání na pokyny vázané námezdní práce sám konal to, co sám poznal, v bezpodmínečné práci.<br /> <br /> Hospodářské společenství si dává svůj sociální řád samo. Ten se utváří ze souzvuku myšlenek, pocitů a impulzů vůle zúčastněných. Jeho živé dále-působení potřebuje nepřestajného {{SE|166}}<br /> <br /> Kultivace. Hospodářské společenství bude jednat úspěšně a prozíravě tehdy, když každý zúčastněný bude svůj duševní život stejně sledovat a pěstovat, jako to dělá společenství se svým vlastním vzhledem ke společně vytýčenému cíli.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Wollen_in_Freiheit,_der_Weg_zur_Initiativgemeinschaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Chtění ve svobodě, cesta k iniciativnímu společenství ====<br /> <br /> Aktivní, k myšlenkové jasnosti směřující myšlení a do vnímání ponořené cítění se celé staví do služby chtění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], str. 172). Myšlení je zapaluje a ukazuje mu směr, cítění je oživuje a propůjčuje mu hloubku a šíři. Lidé se scházejí do hospodářského společenství z individuálních motivů. Je to pohnutka chtít společně s druhými obhospodařovat biologicko-dynamický podnik. Motivy jsou buď ještě dosti neurčité — temněji pociťovaný pud, subjektivní, proplétaný osudem — nebo jsou již myšlenkově světlejší, zaměřenější vědomým vyrovnáváním se s danou skutečností. Odváží-li se pak spolu skočit do nejistého, je to a zpočátku zůstává pouhou nakupenou motivační pospolitostí. Člověk si uvědomuje, jak málo osobní motiv unese, jak se spolupráce ráda opírá ještě o pouta přátelství. Ta však jsou, právě jako motiv sám, určena minulostí — a brzy se dostavují zklamání, konflikty, ba odcizení. Pak může být jedině vděčný, je-li Šetrnost hospodyní, nutnost-li velí rozumu a humor-li převládá. Taková období, kdy je člověk nucen omezit se na podstatné, na dosud netušené výzvy, rozjasňují chtění, jež v motivu temně tlačí vpřed. Společná soudnost začíná přebírat otěže tam, kde dosud pobízela nouze. Ale jde právě o pěstování této soudnosti. Ta se uskutečňuje — individuálně i v pospolitosti — na různých rovinách: Individuálně se soudnost rozšiřuje prostřednictvím školení myšlení a cítění ve spolupřežívání rytmické proměny přírodních jevů v zrcadle měnícího se vztahu Země, Slunce, Měsíce a hvězd v průběhu roku, dále v nazírání klidného světa hornin ve tvarech krajiny i v proměnách životních procesů v půdách, rostlinách a zvířatech — a celkově jako články vyššího celku. Zájem se probouzí jako znovu narozený; co se člověk domníval vědět, stává se znovu otázkou; z tuposti motivu se probouzí badatelské smýšlení; nazírání se na nový způsob otevírají vztahové souvislosti, osobně poznávající {{SE|167}}<br /> <br /> Vztah k věcem a bytostem přírody se rozvíjí; posiluje se jistota v úsudku, a s ní duchapřítomnost a rozhodnost chtít v svobodě konat to, co si čas žádá.<br /> <br /> Tento osobní poznávající cestou vytváří myšlenkové obrazy s tolika tvářemi, kolik je lidí, kteří touto cestou chtějí jít. Obrazoprostý intelekt se pokouší tyto obrazy metodicky vtěsnat do obecné formule, jež smazává obrazový obsah, a tím i vztah k poznávající duchovní duši. Co zbývá, je pojem — mrtvý odraz konkrétního prožitku — a takto vzniklé vědění se odděluje, podobno neživé poušti, od životaplné skutečnosti, níž stojíme v prožitku tváří v tvář. Tuto pocit může mít ten, jehož motivem je právě dostát bytosti živého v hospodaření na statku. Naráží se přitom na rozpor: že obvyklé, na smysly vázané myšlení nedosahuje na tajemství života. Ale právě tyto mrtvé, abstraktní pojmové formy, tvořené na smyslovém světě, jsou předpokladem pro výstup k poznání života. Toto pojmové myšlení rozvíjí a zostřuje sebevědomí. V tomto zasvítivším sebevědomí žije Já, jež poznává samo sebe — jádro bytosti člověka. Spojuje myšlenkové obrazy smyslového světa forem v duševní činnosti myšlení a cítění s duchovní silou, jež pramení z bytostné povahy Já. Tato cesta, na níž se navenek obrácené poznání přírody spojuje v Já s dovnitř obráceným sebepoznáním, teprve otvírá člověku možnost svobodného sebeurčení — a poznání přírody první tápavé kroky k tomu, aby se přiblížilo bytosti živého. Myšlení v logickém kauzálním řetězci abstraktních pojmů se rozšiřuje v pohyblivé obrazové myšlenky. Ty vyhledávají v nazírání vztahové souvislosti, jež zpřítomňují pojmové jednotlivosti jako prožitek. Nastupuje se cesta sebevýchovy v myšlení a cítění, která vědeckou poznávající cestu oplodňuje a oživuje uměním.<br /> <br /> Za každým aktem vnímání stojí celý člověk. Co vnímá, vtiskuje se do jeho prožitkem neseného myšlenkového života; je to zjevení ducha v obraze, jejž duše maluje v myšlenkách. Myšlenka žije v tomto obrazu. Výchova k poznávání spočívá v tom, uchovávat pojem silou sebevědomí v obrazovém celku, z něhož byl uchopen. Jde o to, aby obraz — jako subjektivně pocítěný podíl v aktu poznání — nebyl na cestě {{SE|168}}<br /> <br /> nikoli k vymazání, nýbrž naopak k přečištění, aby skrytý duch, jenž je mu vlastní, se mohl živě odhalovat v myšlence. Goethe překonal oddělení subjektu a objektu způsobem svého pozorování přírody. Pravdě skutečnosti, jež prosvítá celým jeho dílem, se tak přiblížil, že v nazíráním oživleném myšlení pociťoval týž působící duch, jenž se v přírodě zakouzlil do fenoménu.<br /> <br /> Vyžaduje to vnitřní úsilí, z celku pocitů vyčlenit ty, jež fenomén zkreslují přemrštěnou sympatií nebo popíravou antipatií. Je to sebevědomí, které zde volbu provádí — odděluje podstatný obsah pojmově určujícího obrazu od nepodstatného. Sebevědomí uzavírá myšlenku a obraz tím více v jednotu, čím více se poznávající duše obrací k fenoménu s úctou, věrností a láskou. Tvoří se úsudek, v němž spoluzní to duchovní, jež ve vnímání skrytě *waltet*, například životní souvislost vejce – housenka – kokon – motýl, jež se projevuje v metamorfóze. Co se v smyslové skutečnosti skrývá jako duchovně působící princip, to se odhaluje myslícímu vědomí skrze vědu, jež bere ducha samého za předmět vnímání. Výsledky tohoto duchovního bádání leží před námi ve formě idejí. Studuje-li se je, rozjasňuje se duchovně-pocítěné v smyslových myšlenkových obrazech v duchovní myšlenky — v ideje, jež duševní činnosti vůle propůjčují mravní sílu působení. Nyní může myšlení a cítění vstoupit do vůle a s ní splynout. Teprve nyní, v takových hvězdných okamžicích, může vznikat skutečně svobodná iniciativa. Ve skupině spolupracujících lidí se zapaluje oheň nadšení a přivádí je v soutoce svobodné, individuální vůle k iniciativnímu společenství ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172).<br /> <br /> Teprve když se v uvědomělém vnitřním zesílení myšlení Já a cítění Já s vůlí spojí v jedno, může se duchovní duše člověka povznést na poznávací stupeň intuice — na pramenné místo skutečně svobodného činu. Jak daleko nám však ještě stojí tato vysoká schopnost k nadsmyslovému poznání. Kdo ji hledá, musí se v svobodném sebeurčení oddat duševnímu cvičení. Jakým způsobem lze takové cvičení — například při práci venku na poli — praktikovat? Celý den člověk tělesně tvrdě pracoval, byl zcela ponořen do vůle. Pak, po vykonané práci, jde znovu, oduševněný dojmy<br /> <br /> dne, přechází v zamyšlené duševní klid přes pole; náhle, tak nečekaně jako blesk, přepadne člověka intuice — nezaměnitelná jistota, co je příštího dne v celku hospodářství třeba udělat. Člověk je v obraze, žije přítomností ducha z budoucnosti do přítomnosti. Učinit samu práci v tomto smyslu školní cestou k časově přiměřené intuitivní schopnosti rozhodování — to nechává iniciativní společenství, byť jen v hvězdných okamžicích, stát se společenstvím intuice. Člověk prožívá, jak se ideál a duchovní skutečnost sobě přibližují. {{SE|169}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Fühlen_in_Gleichheit,_der_Weg_zum_lebendigen_Rechtsempfinden&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Cítění v rovnosti, cesta k živoucímu právnímu citu ====<br /> <br /> Ve cítění prožívá člověk snivě blízkost ducha ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172). Směrem vzhůru, k bdělému myšlení, se cítění vyjasňuje, ztrácí však blízkost ducha. Směrem dolů k chtění se naplňuje duchem, ztrácí se však nakonec do bezvědomí. V cítění žije člověk zcela přítomností, v proměnlivých náladách dění doby a vztahů člověka k člověku. Stejným způsobem nelze cítit ani minulost ani budoucnost. Oboje musí být nejprve zpřítomněno: minulost tím, že je v myšlenkách znovu stvořena; budoucnost tím, že je předcítěna. Každý statek má svou, každé vesnické společenství svou biografii. Ta je uložena v análech, které zprostředkovávají jen stínový obraz života, utrpení a snažení minulých generací. Tato biografie se zapsala i do krajiny, do polí, luk, lesů, dobytka atd., do atmosférického obvodu. Na tato znamení musí zemědělec s vcítěním obrátit svou pozornost, musí si v myšlenkách osvojit co nejdál sahající historické porozumění, které dává potravu jeho cítění. Jen skrze takové, vědomé pocítění minulého se může znovu naučit s úctou, láskou a věrností proměňovat toto vzniklé v přítomné. Vztahuje se to na vše, co je nám dnes jako časově nutný úkol uložen: Oživení zemědělského organismu se všemi orgány, které ho konstituují, a vědomé zasazení vývojové myšlenky skrze ideami nesou práci. Myšlení splétá červenou nit kulturních výkonů minulosti až do přítomnosti a posiluje sílu cítění pro to, co zde a nyní příroda od nás tázavě očekává. {{SE|170}}<br /> <br /> Stejným způsobem je třeba usilovat o získání historického vědomí o vývoji a proměnách právního citu ve vesnických společenstvích a odlišným způsobem v rozvíjejících se městech, a dále o tom, jak právní cítění — usurpované abstrahujícím myšlením — ztuhlo do osobního nároku na vlastnictví a jak touto cestou vznikla hluboká propast mezi právem a spravedlností. V pocítění zhoubnosti této propasti může myšlení procítnout a vytvářet instituce, v nichž, čistě ze vztahu člověka k člověku, se může cítění stát nositelem živého právního cítění mezi sobě rovnými. Takovou institucí chce být zemědělské hospodářské společenství.<br /> <br /> Péče o silné cítění se vztahuje jednak na vztah, který hledáme k věcem a bytostem přírody, jednak ke všemu, co se odehrává mezi člověkem a člověkem. Vše toto tlačí do výrazové formy uměleckého. Pokud například vědomě zadržíme myšlení a necháme pohled spočinout na sluncem prosyceném, zrajícím obilném poli, hledá oko hmatajíce po něčem, co teprve uspokojí nazírání; hledá například po nebeské modři chrpy, která tu nebo onde zazáří ze zlatého pozadí vlnících se obilných klasů. Nebo se přeneseme do nálady, když k nám při zahradní práci přiletí odkudsi červenka a společí se s námi v důvěrné blízkosti. A tak je tomu se vším, co nás v průběhu roku bytostně provází. Zahledíme-li se na to se zájmem, vznikají nálady, které probouzejí smysl pro krásu. Čím více tento roste, nedá lidem pokoj, aby jej dali vykvétat i v každé práci, ve společném soužití, ve všech slavnostech.<br /> <br /> Moderní sebepojetí člověka tlačí k otázce, jak je cítění prohlubováno za hranice osobních zájmů, jak se může — opřeno o myšlení vázané na skutečnost a zušlechtěné chtění — stát vnímacím orgánem pro působení duševně-duchovního v přírodě a v lidech. Vůči přírodě se to může dít například tak, že se za zimní noci zdržujeme venku na poli, nad sebou vyzařující lesk hvězdami posetého nebe, kolem nás nehybný v mrazivém praskotu vzdušný obvod, pod sebou, v sobě spočívající, křišťálové hlubiny. V myšlenkovém klidu cítíme nekonečnou vznešenost daleko rozepjaté polarity; cítíme výšiny a hlubiny v srdci jako do jednoho bodu stažené, hřejíce nepojatelné. Podnikne-li se totéž za letní noci, cítí se srdce rozšířeno do obvodu. Cítíme se vzduchu a teplu {{SE|171}}<br /> <br /> propleteni a tomu, co ze souzvuku výšin a hlubin ze země vyrůstající naplňuje obvod životem. Stejným způsobem lze pak vcítit se i do jarního dění, kdy síly výšin a hlubin začínají se vzájemně pronikat a země to, co v ní je duchovně skryto, vydechujíc do vzduchu a tepla přivádí ke zjevení, nebo do podzimního dění, kdy se tyto síly začínají uvolňovat a země ve vnějším odumírání vdechuje duchovní plod průběhu roku.<br /> <br /> Toto navenek obrácené prožívání přírodních jevů se individualizuje s pohledem na celek statku. Teprve v důvěrnosti cítění oživuje se pojem uzavřenosti zemědělského organismu. Stává-li se cítění samo orgánem hlubšího prožívání přírody, jde se osamělou cestou, leč po proklestěné stezce. Co se cítí, je dáno předem, nabylo smyslově vnímatelné podoby. Jinak je tomu ve vztahu člověka k člověku. Tam chybí předem daný smysl přírodní zákonitosti. V lidském soužití se setkává individuální cítění jednoho s individuálním cítěním druhého. Na téže duševní rovině je tento vztah utvářen všemi aspekty přitažlivosti a odpudivosti, přijetí a odmítnutí, krásna nebo ošklivosti atd. Při vší té mnohotvárnosti je třeba si přiznat, že ten či onen způsob cítění je objektivní skutečností a že je třeba silou myšlení a chtění pomoci cítění k tomu, aby v nalézání své rovnovážné polohy probudilo smysl pro pravdu. Je to toto srdečné pocítění, které v druhém člověku rozpoznává sobě rovného, které vytváří důvěru člověka k člověku a tím půdu pro právní cit. Myšlení vázané na skutečnost osvětluje právní cit člověka k člověku a zhušťuje jej v dohody a zákony. V zušlechtěném chtění rozdmýchává iniciativu, lásku k činu. V důvěře žije sociální konsens; proměňuje rozporuplnou nerovnost v duševním prožívání ve vědomí důstojnosti rovnosti před právem. Důvěra staví na minulém a hledí bezvýhradně na budoucí.<br /> <br /> V zákoně je zapsán důvěryplný souhlas, který měl ve své době platnost. Hrozí, že se stane sociálním rukojmím, pokud se bez proměny přenáší dál, «wie eine ewige Krankheit forterbt» («jako dědičná věčná nemoc»).&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Faust I'', Vers 1973, Hamburger Ausgabe, Dramatische Dichtungen, Bd. 1, München 1976.&lt;/ref&gt; Pravý právní život založený na mravnosti může vzniknout teprve tehdy, kdy důvěra ve skupině spolupracujících lidí vždy<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> {{SE|172}}<br /> [[Datei:Abb. 10, S. 172.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 10: Das Wirken der Seelentätigkeiten der Betriebsgemeinschaft in die drei Wesenglieder des landwirtschaftlichen Organismus.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> z ducha znovu zrozena. Důvěra vyživuje a nese právní cit. Když je zlomena, není žádná záchranná síť, žádné zadostiučinění skrze soudní výrok; prožívá se pak do bezmezna sahající zklamání; pocítěná právní půda důvěry, na níž se člověk domníval tak bezpečně stát, se rozplynula v pouhé nic.<br /> <br /> K prosperitě hospodářského společenství patří proto nikdy neochabující péče a posilování důvěry a tím právního citu až do nejmenších věcí každodenního života. Přátelství obvykle netvoří bezpečný základ pro trvalou důvěru v spolupráci. Mají svůj původ v minulostech osudu, tj. v okolnostech, které byly jiné než ty přítomné. Nabývají teprve trvale nosné schopnosti, když se povznesou k duchovním přátelstvím. Tato se nalézají v ideálu a v iniciativě, nechat to, co bylo duchovně uchopeno, bezpodmínečně se stát činem. Teprve na tomto dvojím zkušenostním základě myšlení a chtění může důvěra růst. Z její duchovní substance se člověk učí předcítit budoucí. {{SE|173}}<br /> <br /> V praxi hospodářského společenství spočívá budování důvěry na tom, že každý zúčastněný žije ve vědomí svého v duchu kořenícího bytí a toho, co je individuálním a společným cílem snažení. K získání jasnosti v tom napomáhá studium antroposofické duchovní vědy v nejširším smyslu, péče o nazírající myšlení a jeho prohlubování meditací, jakož i meditativní zacházení s esoterickým výrokovým dědictvím Rudolfa Steinera.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner&lt;/ref&gt; Dále se důvěra zakládá na konsensu v otázkách, které se týkají přínosu každého jednotlivce: Jaké schopnosti může jednotlivec vnést, jak a kde je ochoten z vědomí pro celek statku přebírat spoluzodpovědnost, jak životně zdatně a duchapřítomně kdykoli a kdekoli nezištně zasáhnout do trhliny a jak je nakloněn nechat ve veškeré činnosti vládnout esteticky-umělecké smýšlení? Aby se takové otázky staly vědomými a stimulovaly rozvoj schopností, musí být vytvořeny instituce, na něž je poukázáno na straně 177 a dál (kap. «Zur geistigen Entwicklung und Führung einer landwirtschaftlichen Betriebsgemeinschaft» («K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství»)).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Denken_in_Mitmenschlichkeit_(Brüderlichkeit),_der_Weg_zum_solidarischen_Wirtschaften&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Myšlení v lidskosti (bratrství) jako cesta k solidárnímu hospodaření ====<br /> <br /> Kdo sestupuje ze sféry svobodného chtění, individuální iniciativy, do té, v níž z budování důvěry vládne právní cit být rovným mezi rovnými, otevírá se pro myslící vědomí nové pole zkušenosti ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172). V každodenním vědomí se myšlení opírá o smyslově daný jev. Ve společenském musí se z tohoto jevu pozvednout ke světu fenoménů, které teprve ve společném soužití vznikají. Jsou výrazem toho, co lidi hýbe duchovně-mravně. Způsoby jednání jsou fenoménem — a myšlení musí nyní usilovat o to, zkoumat cesty, jimiž lze mnohost těchto převážně instinktem řízených způsobů chování lidské přirozenosti uvést do správných kolejí. Zde ve sféře sociálního života myšlení již neodráží pouhé smyslově vnímatelné, nýbrž stojí před výzvou aktivně přinášet na svět něco, co ještě není nebo právě teprve vzniká. Ono&lt;ref&gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: ''Wahrspruchworte'', GA 40, Dornach 1998.&lt;/ref&gt; {{SE|174}}<br /> <br /> musí se z prožívání duchovně-mravního života lidí stát myšlením gestaltujícím, takovým, které v poznání prostém tělesnosti dochází k úsudkům, jež jsou v souladu s duchovně-mravním světem. Přírodnímu řádu je nutnost, zákon, imanentní; pro sociální řád se musí v myšlení prostém smyslovosti duchovní teprve v poznávání zhustit v zákon mravní. V gestaltujícím myšlení svítí budoucnost do přítomnosti, samotné jednání se stává budoucnosti zaměřeným. Uvědomit si tuto skutečnost v praktické spolupráci teprve uvolňuje pohled na cestu, na níž se zemědělské hospodářské společenství krok za krokem učí získávat způsobilost k jednání a schopnost sebevůdcovství. Stává se tak počátečním místem hospodaření obraceného k přírodní straně (ve smyslu utváření hospodářského organismu) i ke straně sociálního života; stává se výchozím bodem solidárně-asociativního hospodaření, které se jako autonomní článek začleňuje do sociálního organismu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Abbildung 10]], S. 172). Hospodaření se člení do tří funkcí: výroba, rozdělování a spotřeba. Vnitropodnikové hospodaření má za cíl uspokojování potřeb země, zúrodnění půdy. To se děje například výrobou vlastních statečních hnojiv, jejich rozdělením přes pole a jejich spotřebou skrze rostliny.<br /> <br /> Mimopodnikové hospodaření, které navazuje na zemědělskou výrobu, má za cíl uspokojování potřeb lidí po výživě. V obou případech jsou potřeby volního, tedy duchovního rázu.&lt;ref&gt;Potřeby vyvěrají z hlubin nevědomého v těle a ze světlejších podloží duševně-duchovního prožívání. Koření ve vůli, v níž žije duchovní prapůvod člověka, Já. V tělesné potřebě, například hladu a žízni, se ozývá impuls vyrovnat nerovnováhu v tělesných orgánových činnostech. Duševně-duchovní potřeba usiluje o to, vymanit se z pouta k tělesným dějům a svobodně se postavit do služby eticky-mravních ideálů. Takto je potřeba svým obsahem čímsi duchovním, prostředky k jejímu uspokojení jsou úkolem hospodaření.&lt;/ref&gt; Uchopit je a přes koloběh hospodaření uspokojovat — to je úkol gestaltujícího myšlení. V hospodaření je jevem, ke kterému se váže, potřeba. Vnitropodnikově se tato artikuluje v každém případě z celosti provozního organismu. Aby člověk mohl potřebu uspokojit, musí myslenkovitě ponořit do živého přediva vztahů, myslenkovitě každé opatření zvážit z hlediska podpory nebo brzdění a myslenkovitě výsledek činem začlenit do hospodářského organismu. Příroda uspokojuje skrze sobě vlastní moudrost své potřeby sama. V zemědělství člověk zároveň {{SE|175}}<br /> <br /> své potřeby přenáší na přírodu, například při pěstování kulturních rostlin a při chovu domácích zvířat. Aby obojí uvedl do souladu, musí se zemědělec naučit skrze gestaltující myšlení tvořit pojem uzavřenosti zemědělského organismu. Teprve z tohoto pojmu lze na vyšší úrovni odvodit všechna opatření, která nejenže uspokojují lidskou potřebu výživy, ale stejnou měrou berou zřetel i na latentní potřeby přírody po budoucím vývoji.<br /> <br /> Zemědělský výrobek se přímou cestou nebo zpracováním stává produktem, zbožím, které má výživnou nebo užitkovou hodnotu určenou podmínkami výroby. Tímto hodnotou se musí řídit cena. V hospodářském životě vůbec nelze toto ocenění určit jednotlivcem, prodejcem, podnikatelem, nýbrž jen srovnáváním všech výkonů, které všichni ostatní v hospodářském koloběhu od výroby produktu až ke spotřebě přinesli. Toto široké předivo vztahů, z něhož plyne zhodnocení produktu, musí být celistvě uchopeno v myšlení a zároveň musí být skrze gestaltující myšlení usilováno o přiblížení ceny k objektivní hodnotě. Pokud jde o tvorbu hodnoty a ceny, vyznačuje se zemědělství zvláštností stanovištní «přírodní obdarovanosti». Jako člověk produktivně vnáší svou obdarovanost do hospodářského života, tak příroda vnáší svou tvůrčí sílu (obdarovanost) v oblasti klimatu, půdy, topografie atd. Například strmý jižní svah v teplých oblastech se nehodí pro pěstování obilí, avšak velmi dobře pro vinohradnictví; hluboká, rovinná spraš je při stejné pracovní náročnosti nesrovnatelně výnosnější než mělká, kamenitá půda na svahu nebo ve zvlněném terénu.<br /> <br /> Souhrn všech vzájemných vztahů, jež vznikají spoluprací ve společenském životě a které předcházejí uspokojování potřeb, nelze ve své současnosti ani ve sledu zachytit jednotlivým úsudkem. Musí se vytvářet příležitosti k tomu, aby v pravidelné výměně vlastní dynamika vyústila do společného úsudku. Z takového úsilí vzniká smysl pro obecné dobro, který veškerou práci geisteswissenschaftlich cílevědomě a včas orientuje na celek statku. Tento smysl pro celek, nebo sociální smysl pro skutečnost, otevírá pole péče každodenního cvičení, jak v oblasti praktické práce, tak ve vztahu člověka k člověku.<br /> <br /> Co je věcně nezbytné — například souměřené sladění všech článků do celku provozního organismu — musí být živě uchopeno jako společný úsudek až do detailů a stát se vodítkem pro jednání každého {{SE|176}}<br /> <br /> Teprve zkušenostmi podložená, důkladná věcná znalost vytváří konsensus. Ten tvoří základ spolupráce, přináší průhlednost a probouzí radost z souměřeného (ekonomického) sladění všech článků a orgánů hoforganismu do celku.<br /> <br /> Také lidskost v hospodaření vyrůstá ze společného úsudku. Kde místo toho vládne úsudek jednotlivce, razí si cestu egoismus; vzniká konkurence, vzájemné přechytračování, vytlačovací soutěž, agrární industrialismus. Společný úsudek v hospodářském společenství vzniká ze zájmu o to, co dělá druhý. Postoj otázky «Kde je nouze, kde je třeba pomoci?» musí být v komunitě vůči každému jednotlivci živý. Hranice mezi oblastmi úkolů — jak uvnitř podniku, tak vůči přidruženým zpracovatelským podnikům a hofmarketingu — se musí stát pohyblivými a průchodnými, aby bylo možné vzájemně si pomáhat. Postoj hledat důvod vlastní hospodářské činnosti v potřebě druhého otevírá myslícímu vědomí nové pole zkušenosti — takové, které si dělá náplň obrazu ze snažení druhých. Na této cestě vzniká asociativní přehled oblastí činnosti; gestaltující myšlení ukazuje vůli cestu k asociativnímu jednání, tj. k jednání v bratrství. Na těchto nových březích hospodaření, jež je založeno na lidskosti, se přistávací pokusy dělají stále častěji — například v bio-velkoobchodě a bio-maloobchodě a v dalším zpracování. Břeh sám však je práh mezi zemědělskou prvovýrobou a hospodářským koloběhem příznakovým dělbou práce. Na tomto prahu — hranici statku — se oceňuje zboží, objektivní vlastní hodnota prvotní tvorby hodnot z oživené a oduševnělé přírody, prostřednictvím subjektivního hodnocení obchodníka a spotřebitele. V asociativním hospodaření se může toto hodnocení každého zúčastněného — na základě obecně usilované průhlednosti — opírat o konkrétní, nazíratelné skutečnosti, jež mají svůj prvopočátek nakonec v tělesných a duchovně-duševních potřebách bližních. Konkrétně to znamená: biodynamické podniky se musí otevřít dalšímu zpracování, obchodu a spotřebitelům, vstoupit ve věcném i vývojovém dialogu, společně hledat řešení, uzavírat dohody, uzavírat smlouvy.&lt;ref&gt;Viz k tomu např.: Rudolf Isler, Ueli Hurter: ''Assoziatives Wirtschaften. Was verstand Rudolf Steiner unter einer wirtschaftlichen Assoziation?'', Dornach 2019, 96 S.; sowie: Stefan Leber (Hrsg.): ''Die wirtschaftlichen Assoziationen, Beiträge zur Brüderlichkeit im Wirtschaftsleben'', Band 2, Stuttgart 1987, 352 S.&lt;/ref&gt; {{SE|177}}<br /> <br /> Přesněji vzato, tvoří «nové břehy» obě strany hranice statku. Jeden břeh sousedí s přírodou a tvoří vnější kůži hoforganismu, druhý břeh sousedí s emancipovaným společenským životem. Tento druhý se může konstituovat jako trojčlenný sociální organismus jen do té míry, do jaké zahrnuje zemědělství — do jaké lidé rozpoznají, jaký potenciál leží v zemědělství nově uspořádaném podle organismového principu. Biologicko-dynamické podniky začínají v malých krocích praktikovat asociační princip v lokálním a regionálním rámci jako jakési průkopnické předvozy. Tím mohou podněcovat k dalekosáhlejší spolupráci a hospodaření vůbec vštípit míru, která je osvobozuje od nutkání k růstu, vlastního kapitalismu.<br /> <br /> Čím vědoměji usiluje hospodářské společenství o to, aby utvářelo svůj statek jako organismus, tím více se spolupráce jakoby sama od sebe člení na duchovní, právní a hospodářskou sféru činnosti. Jakkoli tato tělesa vzájemně do sebe zasahují, přesto jsou prožívána jako od sebe oddělené oblasti. A veškerá duchovní síla společenství statku musí být zaměřena na to, aby toto oddělené svádělo dohromady — jak ideálně v obrazu, tak prostřednictvím práce — do vyšší jednoty. Zde se stranou dnešního «mainstreamu» hospodaření otevírá cvičné pole, jakási přípravná škola k pravé sociální praxi, která nechává v gestaltujícím myšlení, sahajícím daleko přes hranice statku, zakořenit impuls trojčlennosti sociálního organismu (Obrázek 11, s. 189).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_geistigen_Entwicklung_und_Führung_einer_landwirtschaftlichen_Betriebsgemeinschaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství ===<br /> <br /> Hospodářského společenství, které se osvědčilo jako vůbec první na světě, se počátky sahají do roku 1968. Od té doby vznikaly, povzbuzovány duchem doby, na větších statcích podobné sociální průkopnické podniky. Pohnutkou byla nutnost kánonu vzájemně se doplňujících schopností i přikládajících rukou ke zvládnutí rozmanitosti úkolů; dále osvobození půdy a kapitálu z pout přežilých práv a kroky k překonání mzdové práce vázané na příkazy.<br /> <br /> Zkušenost ukazuje: Cíl, zachycený v idejích, je nedosažitelně daleko vpřed do budoucnosti napjatý; schopnosti dostát mu individuálně i ve společenství narážejí rychle na hranice. Vědomé prožívání tohoto nesouladu vyvoluje v duchu a duši pole napětí, které bdícího, strebením naplněného člověka nenechá ani na okamžik spočinout — ani tehdy ne, kdy se natáhne za schůdnějšími řešeními tváří v tvář odporům, neúspěchům a podobnému. Nepokouší-li se člověk prožívat v plné síle tuto polaritu mezi duchovním cílem a smysly vázaným světem faktů, strebující síla slábne, společné chtění hrozí upadnout do banalit, každodenní záležitosti se vyčerpávají v rutinním vyřizování — a co se mohlo stát vývojem, propadá se do stagnace a zpátečnictví. {{SE|178}}<br /> <br /> Aby se hospodářské společenství znovu a znovu ujišťovalo o cestě k cíli, musí si vytvořit zřízení, která slouží nácviku sociálně-morálních technik. Ty se vztahují na stále vědomější uchopování obou pólů tohoto pole napětí a na pokus o jejich povznášející vyrovnání.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_geistige_Strebensziel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Duchovní cíl usilování ====<br /> <br /> Jako motiv, chtít hospodařit biologicko-dynamicky, žije více či méně zřetelně a osudově vázaně v každém jednotlivci. Jak může tento individuální pohnutka nejen zesílit ve vědomí, ale povznést se navíc ke strebenszielu celého společenství? Nesmí se jím spokojit ani jednotlivec, ani společenství — jednou je zformovat nestačí. Vyžaduje to soustavnou péči prostřednictvím studia antroposofické duchovní vědy. Její výzkumné obsahy, uváděné do pohybu vzájemným rozhovorem, podněcují myšlenky a pocity, jež předsvítají společně nastupované cestě. Týdenní studijní kruh tohoto druhu — podaří-li se — povzbuzuje dvojím způsobem: jednak se vnitroprovozní tok práce prostorově i časově koordinuje jakoby sám od sebe, jednak pohybuje společenství v takové z každodennosti vyzdvižené hodině myšlenkami, které se zrcadlí v nositeli motivu, tedy ve vědomí každého jednotlivce. Myšlenky takto získané ze společné duchovní poznávací práce vstupují do vztahu s každodenními pozorováními a zkušenostmi vůle učiněnými v práci. Obě polární konce zmíněného pole napětí se pohybují k sobě navzájem — nebo se v šťastných okamžicích částečně dokonce slévají vjedno. {{SE|179}}<br /> <br /> Antroposofická studijní práce se odehrává na «sachlichem Felde» («věcném poli»).&lt;ref&gt;K tomuto termínu viz Rudolf Steiner: ''Die Weihnachtstagung zur Begründung der Allgemeinen Anthroposophischen Gesellschaft 1923/24'', GA 260, Dornach 1994, Nr. 11 der Statuten, S. 53.&lt;/ref&gt; Posiluje a objektivizuje vědomí vlastního motivu i vědomí duchovního cíle snažení společenství.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Praxis_der_Zusammenarbeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Praxe spolupráce ====<br /> <br /> Celistvost podniku se člení na pracovní oblasti, o které podle schopností a sklonů zodpovědně pečují jednotliví členové nebo jejich skupiny. Toto členění, například na oblast polního a rostlinného hospodářství, zahradnictví či ovocnářství, hnojení, různé oblasti chovu hospodářských zvířat, lučního a pastevního hospodářství, péče o krajinu atd., se nesmí zvrhnout v dělbu práce, v nárokové postoje, v ohraničování se do vlastních království. Naopak, z vědomí celku je na místě nejvyšší flexibilita, plynulé přechody, vzájemná pomoc, zaskakování jeden za druhého, kdekoli a kdykoli je to zapotřebí.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Arbeitsbesprechung_am_Morgen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Ranní pracovní porada ====<br /> <br /> Koná se každý pracovní den po brzkých ranních přípravách ve velkém kruhu na statku a může být zahájena průpovídkou nebo humornou poznámkou. Veselost koření denní práci, aniž jí bere vážnost. Obsahově jde o výměnu aktuálních postřehů, pozoruhodných příhod a naléhavých věcí, a poté — navazujíce na pracovní tok předešlého dne — o konkrétní rozdělení úkolů. Přitom je třeba dbát na to, aby při všech pracích za účasti učňů, praktikantů a pomocníků členové hospodářského společenství plnili vzorovou funkci.<br /> <br /> Ranní pracovní porada by měla vždy znovu přivádět do vědomí obraz celku hospodářství v proměnách ročních období, a každý by měl vědět, co dělá druhý. Příliš snadno se dostaví přesvědčení, že je vše jasné, že se přece stojí v pracovním toku včerejška k dnešku — a znuděné mlčení obejde celý kruh. Nikoli: to, co se jeví jako samozřejmé, je třeba znovu pozvednout do vědomí všech. Na to navazuje výhled na celý den. Zdařilá pracovní porada tvoří již dobrou část efektivního vedení hospodářství. Zbytek je umění, je vzorností ve vší práci. {{SE|180}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Studienkreis_zu_Inhalten_anthroposophischer_Geistesforschung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Studijní kruh k obsahům antroposofického duchovního výzkumu ====<br /> <br /> V praxi sestupují ideje společného cíle snažení do životní skutečnosti hospodářského organismu. Jakkoli jsou tyto ideje budující a vytvářejí životní souvislosti, musí si člověk záhy přiznat, že se v mnohých očekáváních vidí zklamán. Nedaří se to, naráží se na hranice a člověk je odkázán zpět na sebe samého. Ideál se otřásá, člověk to prožívá jako odumírání, jako částečnou smrt duše. Nechce to připustit a hledá vnější důvody — například nepřízeň počasí, vlastní nebo cizí neschopnost, špatná rozhodnutí nebo selhání, nedorozumění, sociální roztržky atd. Ale tak jako život, i odumírání, smrt, se ukazuje v zahalené podobě. Jak má být poznáno, co nám chce selhání říci? Z této nejistoty plyne trápení, zkoušky pro jednotlivce i pro společenství. Postaví-li se člověk těmto zkušenostem, probouzí se sebepoznání a s ním z hlubin duše nevyslovená otázka — a nečekaně a náhle přichází odpověď zvenčí. Této příležitosti přijít nečekaně k novým, povzbudivým vhledům slouží týdenní setkání ke společné geisteswissenschaftliche Erkenntnisarbeit. V rozhovoru tu mohou být nevyžádaně a nečekaně vyřčeny myšlenky, které na tichounce uvnitř chovanou, svíravou otázku dávají smírnou odpověď a vedou k novému pohledu na věci a mohou volat k novému úsilí. Uskutečňuje se tu «probuzení člověka na duchovně-duševním druhého člověka».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Gemeinschaftsbildung'', GA 257, Vortrag vom 27. Februar 1923, Dornach 1989, S. 116.&lt;/ref&gt; Společná antroposofická studijní práce osvěžuje ducha, povznáší a rozšiřuje motiv z jeho subjektivní stísněnosti a probouzí síly, které v praxi pomáhají k vždy novému rozmachu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Arbeits-_und_Verwaltungskonferenz&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Pracovní a správní konference ====<br /> <br /> Další týdenní setkání má být věnováno — v retrospektivě i v krátkodobém a dlouhodobém výhledu — plánovacím, rozhodovacím a správním otázkám duchovní kontinuity v řízení hospodářství. V tomto rozhovoru hospodářské společenství zvažuje a rozhoduje {{SE|181}}<br /> <br /> celistvě a jednomyslně o všech věcných otázkách, které vyvstávají v jednotlivých pracovních oblastech.<br /> <br /> V retrospektivě by mělo být v co největší otevřenosti řečeno to, co se zdařilo i co se nezdařilo, jakož i to, co je pozoruhodné na zkušenostech, pozorováních atd. Zamlčování — záměrné nebo z nepozornosti — plodí přízraky a napomáhá mocenským impulsům. Dokumentace je žádoucí!<br /> <br /> Výhled se zaměřuje na práce sezónně přicházející ve svůj čas, jakož i na sociální a kulturní záležitosti s ohledem na<br /> <br /> * polní a zahradnická opatření týkající se zpracování půdy, osevního postupu a hnojení, jakož i produkce osiva, péče o kultury, sklizně, skladování a odbytu;<br /> * výroby biologicko-dynamických hnojivých preparátů a jejich včasné aplikace;<br /> * ovocnářská a krajinářská opatření jako péče o živé ploty a dřeviny;<br /> * vedení stáda, získávání krmiva a péče o pastviny, jakož i sklizeň krmných plodin na orné půdě;<br /> * chov, krmení, péče a plemenitba hospodářských zvířat se zaměřením na skot;<br /> * péče a opravy strojů, jakož i náhradní a nové investice;<br /> * péče a opravy budov a cest, jakož i plánování a financování novostaveb;<br /> * všeobecná správa, plánování rozpočtu a finance;<br /> * utváření příjmů členů hospodářského společenství;<br /> * personální otázky a příjmy učňů, praktikantů, pomocníků a spolupracovníků na dobu určitou;<br /> * utváření ročních slavností a jiných slavnostních příležitostí, jakož i ostatní akce jako prohlídky statku, zemědělské praxe pro školní třídy, kurzy atd.;<br /> * vlastní statek provázaný s experimentálním, praxí orientovaným výzkumem;<br /> * spolupráce s podniky zpracování a obchodu;<br /> * péče o okruh lidí spojených se statkem;<br /> * práce s veřejností;<br /> <br /> Hospodářské společenství se ve všech ohledech spravuje samo, tj. všichni zodpovědní jsou natolik zapojeni, že mají kdykoli přehled o celku. Největší výzvou je nepřerušený tok informací a křišťálově čirá průhlednost. Prvního lze dosáhnout jen {{SE|182}}<br /> <br /> trvalým zájmem každého jednotlivce o vše, co se děje. Z tohoto zájmu vyrůstá duchapřítomnost a smysl pro realitu, který předchází každému lpění na jednou přijatém soudu, každé ideologizaci. Průhlednost pak je otázkou spolehlivosti až do nejmenších věcí každodenního života, jasnosti v dohodách, pozornosti tam, kde panuje věcná nebo duševní nouze, a bezvýhradné připravenosti skočit do každé mezery.<br /> <br /> V pracovní a správní konferenci se uskutečňují plody školení skrze život. V těchto plodech se spojuje v nepřetržité syntéze vzájemné působení výše zmíněných pólů — duchovního cíle usilování a jeho zasazení do praxe. Z těchto plodů, z toho, co bylo vybojováno individuálně i ve společenství, teprve vytéká substance, která hospodářskému společenství propůjčuje jeho Eigenwesen; teprve ta je činí úvěryhodnou v duchovním smyslu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Hoforganismus_und_die_Ich-gewollte_Arbeit_des_Menschen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Organismus statku a člověkem z vlastního Já chtěná práce ====<br /> <br /> Práce v zemědělství je obecně určována věcmi a bytostmi, které jsou v přírodě činné. To, co v dřívějších dobách bylo instinktivně pociťováno jako vládnoucí, práci vedoucí a nesoucí moudrost, se v nastupujícím věku přírodní vědy emancipovalo do myšlenkové abstrakce přírodních zákonů. Bylo to na jedné straně svobodný akt vědomí Já, jež se probouzí, a na druhé straně pád do nucení materialismu jako od té doby panujícího světového názoru. Vnějším plodem tohoto svobodného aktu je technika — z fyzicko-anorganické přírody duchem člověka přetvořený extrakt. Technika sice umožňuje zbavit člověka těžké práce, avšak vnucuje se přírodě se světově zjevnými důsledky. Rozrušuje moudrosti plné vztahové souvislosti mezi fyzickou, oživovanou a oduševnělou přírodou.<br /> <br /> Technický pokrok usiluje o to, aby pracujícího člověka v zemědělství učinil nadbytečným. Biologicko-dynamické zemědělství usiluje o opak. Snahou je zde redukovat strojní práci co nejvíce, aby tak mohlo vzniknout dostatek volného prostoru pro tvůrčí-cvičnou, řemeslnou praxi. Do jaké míry se to může podařit, závisí na překonání nadměrných vnějších sociálních omezení. {{SE|183}}<br /> <br /> Co znamená pracovat v oživené a oduševnělé přírodě, musí být znovu objeveno. K tomu se musí nazírání a myšlení obrátit k jejich zvláštní podstatě — k tomu, co živě dorůstá do vnější podoby, a k tomu, co se duševně uzavírá do tělesné formy. Utvářené je uchopitelné v idejích; utvářející činitel osvětluje antroposofický duchovní výzkum, který v ideové formě zpřístupňuje svět bytostí, a ten se tak stává přístupným myšlení. Teprve bytostné poznání propůjčuje idejím, utvářeným na základě smyslového nazírání, avšak samotným kořenícím ve světě bytostí, mravní sílu. Jestliže uchopí vůli, stávají se bytostně vlastními. S těmito idejemi, jež vstoupily do vlastního já-bytostí, nalézá člověk nový, svobodný vztah k práci. Učí se pracovat z vlastního bytostného základu, nalézá v něm směr a cíl. Mravním zdrojem je člověk sám a z tohoto základu se svobodně určuje. Z tohoto prazákladu Já teprve tryská pravé nadšení. Vyvěrá z ideje, jež se stala duchovní skutečností. Ta práci předbíhá, zahřívá ji a naplňuje duševní radostí. Práce, jakkoli těžká, jakkoli zdánlivě nízká a nicotná, šlechtí se duchem, který ji prostupuje. Je duchem naplněna od začátku do konce a přidává hospodářskému organismu něco, co jej pozvedá z jeho pouhé přírodní danosti.<br /> <br /> Stroj se naopak v zemědělství vkliňuje jako klín mezi člověka a přírodu tvořící ze svých bytostí a sil. Funguje podle míry toho, co člověk z poznání neživé přírody do něj vkonstruoval. Výlučnou strojní prací hrozí, že duchovní tvůrčí síla člověka uvadne, práce zpustne v pouhou rutinu, vůle ztratí vedení a ochabne.<br /> <br /> Čím méně se práce vyčerpává v rutině, v pouhém odbývání, čím více je v uvedeném smyslu konána jako idejemi prozářená — tím více se probouzí smysl pro krásu, který teprve pozvedá lidské dílo, jež v případě stroje zpravidla upadá do jednotvárnosti a banality, ke skutečnému uměleckému dílu.<br /> <br /> V zemědělství je to moudrost působící v přírodě, do jejíchž služeb se lidská práce staví. Tato moudrost, správně poznána, žije smysl-udílející v práci dál. Nad to působí lidská schopnost idejí nadřazeně, smysl-zakládajícím způsobem, při utváření dvora v tělesný organismus «Zemědělské individuality».<br /> <br /> Tak jako se zemědělské řemeslo musí důkladně naučit, tak stejně po celý život učí. Posiluje sílu sebevědomí, když to, co bylo v práci vnímáno, člověk pozvedá k vědomému {{SE|184}}<br /> <br /> poznání; rozšiřuje a prohlubuje pohled na svět, když člověk zažívá, jak plodně to, co bylo konáno, tvarujícím způsobem dál působí v přírodním a sociálním životě.<br /> <br /> V této dvojnosti spočívá velký pedagogický význam práce, která se zaměřuje na věci a bytosti přírody. Prokazuje se jako požehnaná v školní zahradní výuce, v praxi na školních statcích, v zemědělských a lesnických praktikách pro žáky vyšších ročníků i v řízené spolupráci lidí s postižením. Z výše uvedených důvodů hledají mnozí mladí lidé jako «ve městě narození» biologicko-dynamické odborné vzdělání, které je stále více provozováno jako «Svobodné vzdělávání» ve vlastní režii biologicko-dynamickými pracovními společenstvími. Navíc biologicko-dynamická práce, především na větších provozně-společenstvím vedených podnicích nebo vesnici podobných zařízeních, nabývá stále na významu, např. v dalším vzdělávání dospělých, profesním přeorientování, hledání sebe sama atd. Na co Goethe v «Wilhelm Meisters Wanderjahre» v básnické předzvěsti upozornil popisem «Pedagogické provincie»,&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Wilhelm Meisters Wanderjahre'', Hamburger Ausgabe, Bd. 8, München 1972, «Zweites Buch».&lt;/ref&gt; a na co Rudolf Steiner před 100 lety poukázal, když hovoří o tom, že v budoucnu na venkově vzniknou kulturní střediska,&lt;ref&gt;Adalbert Graf von Keyserlingk: ''Koberwitz 1924'', Stuttgart 1974, S. 70.&lt;/ref&gt; to dnes tu a tam v nejrůznějších přístupech vystupuje na světlo.<br /> <br /> Duchovně-duševní rozpoložení, které práci v oživené a oduševnělé přírodě ukazuje cestu a cíl, musí si dnes každý člověk vědomě znovu dobýt. K tomu je vhodné vzít si za základ Rudolfem Steinerem roku 1905 formulovaný «Základní sociální zákon»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaft und soziale Frage'', in: ''Luzifer – Gnosis 1903–1908'', GA 34, Dornach 1987, S. 213: «Das Heil einer Gesamtheit von zusammenarbeitenden Menschen ist um so größer, je weniger der einzelne die Erträgnisse seiner Leistungen für sich beansprucht, das heißt, je mehr er von diesen Erträgnissen an seine Mitarbeiter abgibt, und je mehr seine eigenen Bedürfnisse nicht aus seinen Leistungen, sondern aus den Leistungen der anderen befriedigt werden.» (Blaho celku spolupracujících lidí je tím větší, čím méně jednotlivec nárokuje výsledky svých výkonů pro sebe, tj. čím více z těchto výsledků odevzdává svým spolupracovníkům, a čím více jsou jeho vlastní potřeby uspokojovány nikoli z jeho výkonů, nýbrž z výkonů ostatních.)&lt;/ref&gt; jako duchovní páteř každé formy spolupráce na sociálním poli. Je to zákon, který přichází tím více k platnosti, čím více je egoismus jako hnací síla sociálního jednání vymýcen. Inauguruje cestu školení k prosperujícímu sociálnímu soužití. Tento zákon vede mimo jiné k poznání, «že pro bližní pracovat a dosahovat určitého příjmu {{SE|185}}<br /> <br /> jsou dvě navzájem zcela oddělené věci».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd. – Siehe auch: Stefan Leber (Hrsg.): ''Das soziale Hauptgesetz, Beiträge zum Verhältnis von Arbeit und Einkommen'', Stuttgart 1986, 280 S.&lt;/ref&gt; Jedno je otázka náležející do duchovního života, druhé otázka náležející do právního života. Jako všechny právní záležitosti nemůže být práce měřena kupní cenou, např. hodinovou mzdou. Práce není zboží. V zemědělských provozních společenstvích se nabízí možnost nacvičovat oddělení práce a příjmu alespoň v zárodku. Nabízí se tehdy, když si člověk uvědomí dalekosáhlý duchovní rozměr bytostného členění zemědělského organismu. Tím se stává první a nejnaléhavější úlohou člověka a společenství lidí na statku, aby se o tom poučili a aby to učinili živým impulzem práce. Tak je to práce, skrze niž se v duchu uchopená organismusová idea stává uměleckým dílem v živém, jež se navenek formuje v podobu a dovnitř se člení v orgány.<br /> <br /> S uskutečňováním této v obraze uchopené ideje zasahuje každý v Já-chtěné práci, v souladu se všemi ostatními, do hospodářského organismu, prozařujíce spleť jeho bytostných článků ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Abbildung 10]], S. 172). Co tu pracuje, je Já; ono ve všem určuje míru. Vyzařuje do duševního těla dvora, stará se o druh přístupu, krmení, péče a věnování pozornosti zvířatům, jakož i o chovatelský rozvoj hospodářských zvířat, poskytuje domov divoké fauně a působí, aby se duševní tělo dvora individualizovalo a prožívalo se jako v sobě-uzavřené.<br /> <br /> Opět je to bytostný jádro člověka, Já, a v duchu-duši vzplanuvší obraz, jenž prozařuje životní organizaci dvora, udržuje ji zdravou v celé její mnohotvárnosti a pozvedá ji k vyšší, dvoru vlastní živosti. A konečně Já v práci prosiluje fyzickou organizaci, proměňuje a individualizuje tvořivě látkové složení — v přesažení přirozených daností stanoviště (srov. kapitola Hnojení). Zároveň tato trojí pronikání a stanovištní individualizace znamená, že bytostné články hospodářského organismu jsou uváděny do důvěrnějšího, shora dolů prostupujícího, vzájemně se podporujícího vztahu. Například hnůj dobytčího stavu se stará o oživení a oduševnění fyzické organizace, o život-nesoucí souhru čtyř živlů v půdě i o tvorbu plodů a výživnost rostlinných kultur. Jinak životní organizace: na jedné straně poskytuje zbytky rostlinného nárůstu jako základ pro tvorbu humusu v půdě, {{SE|186}}<br /> <br /> oživení fyzické organizace; na druhé straně tvoří krmivový základ pro divokou faunu a stav hospodářských zvířat — posílení duševní organizace.<br /> <br /> Skrze práci teprve se vedoucí idea stává bytostnou skutečností. Lze pohlédnout na to, co člověk vykonal, a zkoumat, co tím způsobil. Je to bádání, které spojuje člověka a svět a jehož hledání pravdy se měří tím, co bylo rozpoznáno jako plodné.<br /> <br /> V ještě mnohem vyšší míře platí toto o práci, jejíž ideový základ pramení výhradně z výsledků antroposofického duchovního výzkumu a k jejímuž poznání a účinnému zvládnutí je celé společenství statku resp. podniku vyzváno. Jde mimo jiné o výrobu a použití biologicko-dynamických hnojivých preparátů. Jejich bytostná povaha je pojednána v kapitole o otázce hnojení. Práce s těmito hnojivy, při jejich přípravě i použití, se táhne přes celý rok. Jejich použití v látkově nejmenších množstvích se děje buď v tekuté formě přímo na půdu a rostlinu od setí až do fáze zrání, nebo u většiny preparátů přes hofu vlastní komposty a hnojiva.<br /> <br /> S ohledem na hospodářský organismus spočívá hnojivá účinnost preparátů v jakési výchově jeho bytostných článků k vyšší celistvosti. Ve vazbě na rytmy slunečního roku nejen posilují a dynamisují specifické působení těchto bytostných článků, nýbrž podporují především jejich vzájemné pronikání, které teprve propůjčuje provoznímu organismu jeho uzavřenost a stanovišti přiměřený rozvoj. Zvláště je to práce s biologicko-dynamickými preparáty, která vede k osobnímu vztahu k látkám a silám, jež rostlinám připravují živě-úrodnou půdu. Tak se může já-přirozenost pracujícího člověka spojit s duchovním působením nitra přírody.<br /> <br /> Lidská práce nese všechny aspekty mravních účinků nižšího, na tělo vázaného já ven do světa. Ty jsou pak spoluurčovány lidskou přirozeností přání, svévolí, mocenskými impulzy atd. Odtud plynoucí egoismus může být ve svém proměňování překonán, když duše skrze duchovní sílu vyššího Já získá vládu nad tělem. Práce se stává smýšlením a idejemi nesenou, takovou, která je konána z lásky k věci nebo ve službě druhému člověku. Nesobecký čin se nečiní z nutnosti — je spíše z moudré náhlednutí sebeurčen. Svobodné sebeurčení v práci na {{SE|187}}<br /> <br /> oživené a oduševnělé přírodě může růst jen tehdy, když se smyslové poznání rozšiřuje v poznání duchovní. Pravda, která se tak otvírá, potvrzuje se v plodnosti jednání. Na tento stav věcí poukazují Janovy slova: «… poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými».&lt;ref&gt;Joh 8,32.&lt;/ref&gt; Teprve tato takto dobytá svoboda zakládá totožnost mezi vnitřkem a vnějškem. Svobodnému, v lásce vykonanému činu předchází oběť. Obětuje se něco, co zcela patří jednomu samému, co se stalo vlastnictvím vyšší jáství, a odevzdává se to. Stane-li se toto smýšlením ve společenství, které spolupracuje pro společně rozpoznaný úkol, vane vítr svobody ve vůli.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Impulse_des_biologisch-dynamischen_Landbaus_für_die_Entwicklung_des_sozialen_Organismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Impulzy biologicko-dynamického zemědělství pro rozvoj sociálního organismu ===<br /> <br /> Všechna dobová symptomata poukazují na naléhavost nového přírodního řádu a nové sociální Sozialordnung, jež by objímala celý život lidí. Tak jako člověk v neznalosti svého duchovního bytostného charakteru a z toho vyplývajících vývojových úkolů tíhne k vytváření neřádu, tak právě sebepoznání mu může otevřít oči pro princip uspořádání, který platí stejně pro přírodu jako pro utváření sociálního života. Je to menschenkundliche — ze znalosti člověka vyrůstající — objev Rudolfa Steinera: trojčlennost lidského organismu podle nervově-smyslového systému, rytmického systému a pólu látkové výměny a končetin (viz s. 88 nn.). Vše dosud představené i vše následující na tom staví. Rudolf Steiner se pokoušel v chaosu po první světové válce prostřednictvím odpovídajících institucí začlenit sociální život do funkční trojnosti duchovního života, právního života a hospodářského života, tak aby každý z těchto článků se mohl rozvíjet autonomně a zároveň v živé vzájemné součinnosti s ostatními a slučovat se ve vyšší celek sociálního organismu.&lt;ref&gt;Siehe hierzu u.a.: Rudolf Steiner: ''Die Kernpunkte der sozialen Frage'', GA 23, Dornach 1976; sowie ders.: ''Zu sozialen und wirtschaftlichen Fragen der Gegenwart'', GA 332b, Dornach 2020.&lt;/ref&gt; Počítal tehdy s otevřeností vědomí dělnictva, s proletariátem spoutaným v kapitálem řízené průmyslu. Tento velkolepý pokus ztroskotal, jak bylo vyloženo v úvodu, z rozmanitých vnějších důvodů. Lidé tehdy stále ještě činní v zemědělství (asi 40 %) nebyli stejnou měrou zasaženi sociální {{SE|188}}<br /> <br /> otázkou; těch málo, kdo dnes ještě zbyli (asi 2 %), jsou jí zasaženi v nejvyšší míře. Ano, zemědělství se globálně stalo celospolečenským sociálním případem. Nyní se ukazuje: Kdekoli se dnes hospodaří biologicko-dynamicky, vyrůstají organicky, jakoby z jediného bodu, sociálně účinné síly do společenského okolí. Rostou a odhalují svůj velký potenciál; musejí však být jako takové ve svém směru působení rozpoznány, vědomě začleněny a silně utvářeny. To se může dít jen prostřednictvím institucí, které přesahují přes hranice statku. Kde se takovéto instituce začínají utvářet, záhy se ukáže, že jsou plodné teprve tehdy, když si zúčastnění uvědomí, v které ze tří oblastí chtějí a mohou uplatňovat své schopnosti a aktivity ve vztahu k zemědělství — zda na poli duchovním, právním nebo/a hospodářském. Vědomě praktikovaný princip trojčlennosti zemědělského hospodářského organismu může napříště dávat míru a cílové zaměření obecnému sociálnímu životu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#189|Obrázek 11]]).<br /> <br /> Neboť při bližším pohledu stojí zemědělství ve vztahu ke všem oblastem sociálního života. Nestojí jen na počátku tvorby hodnot z oživené a oduševnělé přírody a neposkytuje jen potraviny a suroviny, nýbrž formuje tvář země a životní prostor pro rostlinu, zvíře a člověka v kulturních krajinách. Dále dává vědám bohatý podnět k rozšíření příliš úzkých hranic jejich metodiky — při omezení jejich teorií — na adekvátní uchopení fenoménů živého. Vytváří prostory pro živé nazírání, které uspokojují estetický pohled, a dává příležitost k novým způsobům prožívání. Prohlubování náboženského cítění otevírá rozsáhlé pole mravní praxe, a konečně zemědělství stavěné na principu organismu vytváří předpoklady pro znovuoživení jemu podřazených řemesel a jejich asociativního začlenění.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Wollen_in_Freiheit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Vůle ve svobodě ====<br /> <br /> Čím více se hofovnímu nebo provoznímu společenství daří stupňovat schopnosti a vůli k práci ke společné iniciativní síle, ke svobodě ve vůli, tím více se biologicko-dynamický podnik otevírá navenek a rozvíjí duchovní vyzařování, které probouzí zájem společenského okolí. Jsou kladeny otázky, přichází se do rozhovoru, v studijních kroužcích a na setkáních na statku jsou hledány odpovědi {{SE|189}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 11, S. 189.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 11: Der biologisch-dynamische Betrieb als Initialort für die Entwicklung der Dreigliederung des sozialen Organismus.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> jakož i při akcích kolem ročních svátků, na setkáních výzkumníků nebo – ještě konkrétněji – při dnech otevřených dveří, při prohlídkách statku a polí, při příležitostech dočasné spolupráce nebo při účasti na pravidelně se opakující preparátové práci. Dále informují informační tabule o tématech z praxe na statku a podél hojně navštěvovaných pěšin. Jak žádoucí by bylo, s ohledem na neustále napjatou pracovní situaci na statcích, moci vést rozhovory ještě intenzivněji. V mnohých věcných otázkách se přitom osvědčují přátelské okruhy a kruhy zájemců, které se kolem biologicko-dynamických statků tvoří.<br /> <br /> Vedle těchto úkolů vzdělávání dospělých, které biologicko-dynamickému zemědělství neočekávaně připadají, jsou to především pedagogická práce s mládeží a z praxe vyrůstající základní a další vzdělávání, jež se starají o to, aby se duchovní tykadla roztahovala do okolí. Dorůstající generace učňů jsou takřka {{SE|190}}<br /> <br /> výlučně «zrozeny ve městě». Stojí daleko od selské tradice. Nechtějí však být ani pouhou přijímači hotových znalostí o zemědělství, jehož technologické myšlení a jednání je zcela uvrhuje do zajetí redukcionistického přírodovědného světonázoru. Hledají celostní vzdělávací ideál, který zahrnuje člověka i přírodu a který biologicko-dynamickému zemědělství v nejširším smyslu leží v základě. To vedlo k tomu, že praktické vzdělávání se z velké části vymanilo ze státní vzdělávací nabídky odborných škol. Takzvané «svobodné vzdělávací programy» se řídí učebními plány, které vypracovávají sami zemědělci. Totéž platí pro nadpodnikové biologicko-dynamické vzdělávací instituce dalšího vzdělávání, které se v různých zemích ustavily.<br /> <br /> V úzkém spojení s duchovně-kulturními iniciativami, které vyzařují z biologicko-dynamických statků, stojí výzkum blízký praxi. Poté, co se obě — výuka i výzkum — po dobu 200 let postupně z zemědělství vyčlenily a akademizovaly, podrobilo se zemědělství zvenčí je řídícímu vědecko-technologickému pokroku, se ztrátou své v instinktivně-lidové moudrosti zakotvené svébytnosti. V protiběhu k tomu vyrůstala z praxe biologicko-dynamického zemědělství od samého počátku badatelská haltung a smýšlení, jež navazuje na tradiční postupy, proměňuje je a činí z nich základ svého dalšího duchovního cílového zaměření. Toto smýšlení se nemůže spokojit s kauzálně-analytickou, kvantitativně-reduktionistickou metodikou akademického bádání. Výzkumné úsilí se naopak rozšiřuje na kvalitativní stránku vnímání a myšlení, totiž na otázku, jaká hlubší poznání lze získat, když se badatelský pohled obrací na celistvost statku, jeho články a vše, co se tu živě a v duševním vlastním životě rozvíjí. Kamkoli oko pohlédne, nevidí nikdy něco jednotlivého, nýbrž vždy souvislost, v níž se toto jednotlivé jeví. Teprve rozum abstrahuje ze souvislosti to jednotlivé a staví je před sebe v pojmové podobě. Souvislost přitom vyblédá nebo se zcela ocitá mimo zřetel. To charakterizuje kauzálně-analytické počínání.<br /> <br /> Hledá-li se naproti tomu například ona souvislost, která se ustavuje, když se na jaře na statku objeví vlaštovky, pak lze nejprve popsat vše to, jak se vlaštovka ve svých činnostech projevuje. Budeme rozlišovat různé druhy, které na místě {{SE|191}}<br /> <br /> heimisch jsou, jako jsou vlaštovka obecná a jiřička obecná a již mezi vlaštovky nepočítaný rorýs obecný. Utvoří se obraz o jejich způsobu výživy – létající hmyz chytaný za letu –, o jejich místech hnízdění: vlaštovky obecné zpravidla uvnitř ve stájích, jiřičky obecné vně pod okapovými římsami stájí, rorýsi v dutinách starých zdí nebo otevřených krovech stodol. Člověk pozná jejich rozmanité hlasové projevy, bude sledovat jejich hnízdní chování a mnoho dalšího. To vše jsou činnosti, jimiž se tělem vázané duševní bytostí těchto ptáků ohlašuje smyslům. Jejich charakteristický projev bytosti je však jejich vytrvalý let. Jako opeřená nervově-smyslová bytost střelí vpřed, za sebou táhnouc vzdušné víry, vzdušný prostor hospodářství ve velkém obkruhu promodelujíce v obloucích a liniích, aby pak najednou bleskurychle mocným úderem křídel vyrazila nahoru, dolů nebo do strany – zachytit kořist. Jejich činnost se vyčerpává téměř zcela v nejobdivuhodnějších létacích uměních, a to od rána do večera po celé letní pololetí. V zimě zmizely na jih.<br /> <br /> Spočine-li pohled na těchto vztahových fenoménech, probouzejí se otázky po souvislostech, jež přesahují smyslově zkusitelné: Nevplétá se tu duševní bytost těchto smyslově silných tvorů v jejich daleko zasahujících, plasticky utvářejících letových pohybech do živlu vzduchu celého hospodářství? Nedochází tu k produševnění vzdušného obalu? A dále otázka: Proč se to děje pouze v letním pololetí od dubna do září? Monokauzální odpověď leží na dlani: Je to nabídka potravy létajícího hmyzu, která v zimě odpadá. Jenže i to je fenomén. Neukazuje snad, jako všechny zmíněné fenomény, na prafenomenální souvislost přesahující smyslové? Ta byla zmíněna jako polarita nervově-smyslového pólu pod zemí a pólu látkové výměny nad zemí zemědělské individuality (viz kapitola «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita», s. 88 a násl.).<br /> <br /> V letním pololetí převažují v teple a vzduchu étericky oživující síly látkové výměny, které potřebují uspořádávající a utvářející síly duševně-astrálního. Astrální bytost ptáka se ve letu vtiskuje vzdušnému obalu hospodářství. V nazírání zvláště letových pohybů vlaštovek se může prožitek zhušťovat do tohoto náladového obrazu. Člověk se cítí jako vetkán do smyslově-nadsmyslového dění. Lze říci, v udiveném prožívání se odhalují táž {{SE|192}}<br /> <br /> Tytéž síly na duchovně-duševní rovině jako ty, které ve vzdušném obkruhu tělesně modelují teplo, světlo a vzduch v pohyblivé podobě.<br /> <br /> S pohledem na popsaný «vztah fenoménů»&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl: «Elemente und Äther – Betrachtungsweisen der Welt», in: Ders. (Hrsg.): ''Erscheinungsformen des Ätherischen. Wege zum Erfahren des Lebendigen in Natur und Mensch'', Stuttgart 1985, S. 11–56.&lt;/ref&gt; se může abstrahující myšlení oživit k myšlení aktivnímu, syntetickému. Místo toho, aby byl jednotlivý pojem ostře ohraničen a ponechán stát sám pro sebe, usiluje se udržet jej ve vztahu k celkové jeveninové podobě. Rozšiřuje se v myšlenkový obraz, který badatele vede hlouběji k sinnému propojení věcí.<br /> <br /> Za tímto prvním krokem k bytostnému poznání následuje druhý, hlouběji sahající, když se člověk myslícím způsobem cvičí v tom, aby sledoval proměnu — například celku hospodářství v průběhu roku. Jedna jeveninová podoba se jako celek proměňuje v jinou. Tatáž rostlina ozimé pšenice, která po skrytém klíčení v zemi poprvé vstupuje do jevení jako ještě stočený první list, se proměňuje v takovou, která nyní z hustě nakupených uzlů vyráží další listy (odnožování), pak v takovou, která svou listovou růžici v zimě přitiskuje sternförmig k zemi, dále v takovou, která na jaře v teple staví listy, pak v takovou, která náhle jako svislý stéblo vystřeluje do výše, opět v takovou, která vyhání klas, zase v takovou, která dokončením klasu ukončuje svůj růst, a nakonec v takovou, která nenápadně kvete, opyluje se sama (nebo, jako žito, odevzdává pylové oblaky větru v žlutých mracích). Następují stupeň proměny úplného odumírání a v jeho průběhu zrání zrna nebo semene a nakonec jeho oddělení od životní souvislosti mateřské rostliny — nesoucí v sobě budoucnost. Tak ve stálé proměně otiskují souhrn všech rostlin a s nimi souhrn zvířat tvářnost katastru statku. Mezi každým z těchto kroků proměny existuje zřejmá souvislost, neboť je to přece vždy jedna a táž rostlina, jedno a totéž zvíře, které se tu tak tu jinak projevuje. Co se tu proměňuje, stává se vnímatelnou jeveninovou podobou; jak se proměňuje, zůstává ve tmě. Síly, skrze něž jedna jeveninová podoba vyrůstá z druhé a které tak způsobují «vztah proměn»&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl: Ebd.&lt;/ref&gt;, zůstávají neviditelné. Přechod jednoho k druhému se buď vůbec nestává otázkou — nebo se člověk ztrácí v teorii. {{SE|193}}<br /> <br /> «Das Was bedenke, mehr bedenke Wie.»&lt;ref&gt;J.W. Goethe: ''Faust, Zweiter Teil'', Vers 6922, Hamburger Ausgabe, Bd. 3, München 1976.&lt;/ref&gt; Co je předmětem zkoumání, je věcné, a proto smyslově vnímatelné; k tomu, jak se věci dějí, se může přiblížit badatelský pohled, když jedno fenomén srovnává s tím, co z něj vyrůstá, když to, co bylo nazřeno — proměnu formy — zvnitřní a přechod mocně-obrazně ve cvičícím myšlení spolu-prochází. Přebývat v myšlenkově-badatelském pohroužení do proměnných souvislostí «umři a buď» — i v oblasti sociálního — vytváří vědomí nepřetržitého proudu práce v průběhu roku.<br /> <br /> Třetí krok bádání vede konečně k uchopení kompozice proživeného živého, «životních souvislostí»&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl: Ebd.&lt;/ref&gt;, jak se ukazují v přírodě obecně a v biologicko-dynamickém hospodářství zvláště. Každá vyšší rostlina vytváří s kořenem, stonkem, listovou posloupností, květem a semenem životní souvislost — stejně tak téměř nekonečné předivo vztahů «oiku», domu přírody, který se dále diferencuje do mnohosti životních společenství (biotopů) — a stejně tak v tom, co z daností přírody lidskýma rukama jako zemědělský organismus vzniká. Životní souvislost téhož tvoří uměřeně sladěná kompozice polního hospodářství, chovu hospodářských zvířat, zahradnictví, ovocnářství a pěstování živých plotů, lukařství, pastvinářství, lesnictví a vodního hospodářství. Této kompozici leží v základech — ve velkém i malém — v kosmu a v zemi bytostně působící síly, právě ty, které způsobují přechod od jednoho jevu k druhému. Přírodní zákony jsou útržkovitými abstrakcemi lidského ducha z tohoto nadsmyslového světa sil, izolovaným věděním, skrze něž se zemědělec sám podílí na utváření této kompozice. Stane-li se toto vědění — bez snahy o poznání životních souvislostí — pouhou, izolovanou technickou nástrojí, například pesticidy, herbicidy a podobně, stiftet diese im Naturhaushalt unabsehbares Unheil. pak takový zásah způsobuje v přírodním hospodářství nedozírné zlo. Jsou to svévolné zásahy do bytostné povahy živého. Poznávat životní souvislosti znamená silou živého myšlení ze souhrnu jevů a jejich proměn pojmově vnitřně konsistentní celky obsahově vydolovat — jako například pojem organismu a individuality jakožto základní ideu pro utváření zemědělských podniků. Tím je pojmenován jádrový úkol bádání v biologicko-dynamickém zemědělství. Týká se: {{SE|194}}<br /> <br /> 1. Studium výsledků (fakt) geisteswissenschaftlichen Forschung, jejich myšlenkové pronikání a prožívání jejich duchovní skutečnosti v myšlenkové zkušenosti.<br /> <br /> 2. Studium a vlastní pozorování odpovídajících, smyslově vnímatelných, přírodovědně uchopitelných fakt.<br /> <br /> 3. Spojení smyslového a nadsmyslového světa fakt a prožívání jejich pravdy a plodnosti v bezvýhradné práci.<br /> <br /> Tato trojnásobná badatelská práce se vztahuje na utváření malého vesmíru, jakým je člověk jako mikrokosmos. Stavba tohoto malého vesmíru, tělesný organismus vznikající «Zemědělské individuality», se nakonec dotýká všech životních a činnostních polí, a tím i společenského života jako celku. Ještě před ne tak dávnou dobou tvořily zemědělství, řemeslo, živnosti a obchod provázanou regionální formu života a hospodářství. Za Goethova života bylo v zemědělství činných ještě přibližně 85 % pracujícího obyvatelstva. Dnes se lidé, hledajíce svobodné sebeurčení, z 98 % obrátili k jiným oblastem činnosti.<br /> <br /> Čím více bude rozpoznána duchovní dimenze úkolu zemědělství pro vývoj sociálního organismu, tím více se lidé ze svobodného chtění budou opět obracet k zemědělství a přispívat k tomu, aby vztahové předivo, které každý člověk k němu má, vědomě spoluutvářeli. Z toho vyrůstají impulsy pro svobodný duchovní život, který napříště, vyzařující z každého biologicko-dynamického podniku, pomáhá překonávat zužující, destruktivní světový názor materialismu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Fühlen_in_Gleichheit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Cítění v rovnosti ====<br /> <br /> Každý zemědělský podnik je začleněn do obecného právního řádu. Ten vytváří zákonem rovnost před právem. Rovnost je vysoké dobro, ale otázka je, jak vědomě žije princip rovnosti v lidech. Žije tento princip skrze diktát zákona nuceně zvenčí, oslovujíce pouhý rozum — nebo je to právní cit, který probouzí zevnitř ideál rovnosti k životu? V prvním případě vládne ve vztahu člověka k člověku anonymita; práva jsou vymahatelná, člověk se domáhá svého práva. V druhém případě člověk cítí, jemně diferencovaně, co je po právu, a řídí se tím. Z rozumu se živí právní cit, sebepociťování-v-rovnosti. Rozum<br /> <br /> sám se však živí z živého prožívání duchovně-reálných souvislostí v přírodě a společenském životě. Z tohoto prožívání vyrůstá důvěra; ta vytváří nejvyšší právní jistotu. To se okamžitě ukáže, zaměříme-li se na práva vztahující se k půdě, práci a kapitálu. Patří k obecnému společenskému povědomí, že tato jsou nepochybně právy, zároveň však také obchodovatelnými hospodářskými objekty; práva mají cenu! A tam začíná nerovnost. Mohou-li být půda, práce a kapitál neseny na trh, je princip rovnosti podkopáván. Jednotlivec se stává pánem nad půdou, prodává sám sebe na trhu práce a prostřednictvím hromadění kapitálu řídí lidskou práci k vlastnímu prospěchu. Právní cit zaniká z práva; právo se stává abstraktně nelidským; umírá smrtí práva. {{SE|195}}<br /> <br /> Tato problematika se stává vysoce virulentní, chceme-li rozvíjet biologicko-dynamický podnik; potřebujeme půdu, spolupracovníky a kapitál — tedy finanční objem, který se pekuniárně nikdy nevyplatí; pracovní místo v zemědělství je za dnešních okolností dražší než v chemickém průmyslu. Co tedy dělat? Je třeba vytvořit stav čistého práva, to jest takový, který je nesený ryze principem rovnosti. Takový stav v dnešním právním řádu neexistuje; práva se tu prodávají jako brambory. Tento stav nefalšovaného práva musí být teprve vynalezen, při jeho utváření. K tomu je zapotřebí právní rámec, v němž je to možné. Takový se v současném právním řádu nabízí v právu obecně prospěšných spolků, obchodním právu a právu nadací. Jde o to, prostřednictvím obecně prospěšných nositelských struktur zajistit co nejvíce nezcizitelnost půdy a kapitálu. K tomu je, kde je to jen možné, nezbytný akt darování — nebo jednorázovým financováním, à fonds perdue, vykoupení nemovitostí a tam vázaného kapitálu ze starých právních svazků (dědické právo atd.). Je-li toto zajištěno, mohou být nastoupeny nové cesty v oblasti správy pověřeneckou formou a práva užívání, v tom smyslu, že půda a kapitál jsou z ryze duchovních hledisek, s vyloučením dědického nároku, dány k dispozici k užívání těm, kteří se k tomu duchovněvědně ideálně i řemeslně prakticky způsobilými stali. Správa pověřeneckou formou leží v rukou těch, kteří jsou schopni duchovní impuls biologicko-dynamického zemědělství v proměnách historického postupu lidstva přenášet od jedné generace hospodářů ke generaci následující. {{SE|196}}<br /> <br /> Za prací stojí základní právo na práci a schopnosti lidí. Když se člověk snaží organismus — a skrze něj myšlenku individuality — uchopit v bezprostřední anschauung a v činu prožívané skutečnosti, pročišťuje se právní cit ke stále vyšší jasnosti. Říká mu pak nesporně: půda není způsobilá k vlastnictví, je však způsobilá k držení: člověk ji drží tak dlouho, dokud ji užívá, nebo dokud právo užívání nepřevezme způsobilý nástupce. Nejinak se to má s kapitálem, který je vtělen do provozních prostředků (stroje atd.) a stavebních zařízení.<br /> <br /> Zvláštní výzvu představuje utváření příjmového práva. V rámci zemědělského hospodářského společenství se lze v tomto ohledu odpoutat od poručnictví tarifního řádu — bohužel ne pokud jde o mzdové a platové příjemce. Ideálem, k němuž by bylo třeba usilovat, by bylo, aby se každý trvale spolupracující stal spolupodnikatelem a tvořil s ostatními podnikatelské společenství, které si výši příjmů určuje samo podle výnosové situace; za platné zákonné úpravy je to však jen velmi omezeně proveditelné. Předem určovat příjmy podle výše součtu možných potřeb jednotlivců je abstraktní a nevyhnutelně vede k nerovnostem, a tím ke konfliktům. Nejinak je tomu, hledá-li se řešení ve „stejném platu pro všechny&quot;. Utváření příjmů se vždy řídí konkrétními životními poměry. V gemeindschaftní správě závisí v podstatě na rodinných poměrech. Mladá rodina potřebuje v tutéž dobu méně příjmů než rodina, jejíž děti chodí do školy a potřebují hudební nástroje, nebo než rodina, jejíž děti procházejí studiem. Odejdou-li děti z domu, může se to, co je jako příjem skutečně potřeba, opět snížit — a ještě více ve stáří. To samozřejmě zahrnuje veškeré životní nehody, jimž se společenství musí případ od případu postavit.<br /> <br /> Je třeba se naučit nakládat v rámci samospravného hospodářského společenství s utvářením příjmů jako s dynamickým procesem. To zahrnuje — podle délky spolupráce — také právo k bydlení na čas nebo na dobu života. Mimozemědělské příjmy (jako honoráře za přednášky, semináře, poradenství nebo z jiných činností) plynou do společného rozpočtu.<br /> <br /> Hospodářsko-společenstevní utváření příjmů, s ohledem i na úpravu důchodového pojištění, práv k bydlení atd., vylučuje soukromou tvorbu kapitálu. To znamená nácvik vysoké míry {{SE|197}}<br /> <br /> na bdělost, empatii a jemný cit pro vše, co nevyslovené žije v mezilidském prostoru jako potřeba.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Denken_in_Brüderlichkeit_oder_Mitmenschlichkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Myšlení v bratrství čili lidské sounáležitosti ====<br /> <br /> Na hospodářském poli se myšlení již nestaví ke světu jako pouhý pozorovatel — vnoří se do něj a stává se samo tvůrčím procesem. Cítivě se ponoří do vůle a je tak zcela k dispozici bližnímu a světu. Myslíce nalézá člověk základ pro svou činnost v dobově nutných požadavcích provozu a v uspokojování potřeb svých bližních. Ty jsou myšlení v hospodaření posvátné. Pít kořalku může být potřebou. Výrobce kořalky neušetří žádné myšlenkové námahy, aby vynalezl nejlepší možný způsob, jak této potřebě vyhovět — přirozeně mu nic nebrání, aby ze svého duchovního vhledu poučil svého zákazníka o zhoubných následcích požívání alkoholu —, a obchodník drží výrobek na polici, protože ho lidé chtějí mít. Hospodářský život je — stejně jako právní a duchovní — autonomní. Přísně vzato není věcí hospodářsky jednajícího člověka zákazníkovi produkt odepřít proto, že se mu zdá být škodlivý. Rozhodovat o tom přísluší: na rovině duchovního života vhledu do příčin škodlivosti, na rovině právního života zákonu, který dostupnost omezuje. Každý člověk stojí, zodpovídaje se sám sobě, v těchto třech článcích a musí se učit zaměřovat své sociální chování podle platnosti autonomie tří článků společenského života.<br /> <br /> Bratrství a sesterství v hospodaření volá po nové denkungsart. Ta musí se smyslem pro skutečnost uchopit řetězec tvorby hodnot v jediném myšlenkovém obrazu jako panorama. Musí se pokoušet mít v každé fázi na zřeteli hospodářsky jednajícího člověka v jeho duchovním usilování i v daných právních rámcových podmínkách — aby bylo možno posoudit vlastní příspěvek k výkonu v poměru k příspěvku ostatních hospodářských partnerů. Konkrétně to znamená utvořit si obraz o životních a výrobních podmínkách tam, kde vše bere svůj počátek, totiž v prvovýrobě zemědělství. V biologicko-dynamickém zemědělství vychází tato prvovýroba z duchovního impulsu — z myšlenky organismu a individuality. Aby bylo možno tento impuls vštípit půdě jednoho celého hospodářství, je třeba schopností a rukou mnoha lidí. Lidé dávají své spolupráci {{SE|198}}<br /> <br /> Právní základ a vyrábějí zboží – náš každodenní chléb –, které odtud vtéká do oběhu zboží. Konečná spotřebitelská cena tohoto zboží musí být taková, aby tento tok zboží od počátku setí až po konec spotřeby mohl plynout nepřetržitě. To si žádá imaginativně tvořícího myšlení. Z něho se formuje společné úsudkování, které jediné je hospodářskému životu přiměřeno. Jednotlivý úsudek to nedokáže. Nezbytně uvízne ve slepé uličce egoismu. Teprve ve vytváření asociací, ve spolupůsobení hospodářských partnerů asociativní cestou, se může rozvíjet myšlení, které má za svůj orientační bod potřeby bližních. Ono obrazně uchopuje hospodářské souvislosti a plynně a živě přivádí na světlo společné úsudkování, jehož produktem je mimo jiné cena. Jedině tato denkungsart, upevňující a oživující se na faktech hospodaření, je s to vykořenit zdánlivě nepřemožitelný egoismus, tuto rakovinu hospodářského života.<br /> <br /> Cena zemědělské prvovýroby se přemění v peníze. Peníze jsou pak, vzaty o sobě, již nikoli hospodářský předmět, nýbrž protivýkon za hodnotu zboží. Peníze nabývají právní povahy; stávají se právem čerpání na zboží. Jsou prostředkem toku, aby usnadnily směnu zboží. Jako takové však musejí co nejrychleji znovu zmizet zpět do hospodářského procesu, z něhož vznikly. Zajišťují tak nepřetržitý tok prvovýroby, na nějž se musí měřit veškeré další celohospodářské tvoření hodnoty a ceny.<br /> <br /> Pohlédneme-li na zemědělský organismus a jeho tři bytostné články, je tento organismus jako semeno, které neklíčí a nevyvíjí se jen jednou, nýbrž nepřetržitě klíčí a rozvíjí se a vyzařuje přes své hranice do sociálního okolí, kde podněcuje sociální procesy. Nyní a nadále může takové zemědělství – obnovené z ideje organismu a individuality – znovu se stát prameništěm tvorby hodnoty ve veškerém hospodaření. Všude, vyzařujíc z jednotlivých míst, může přispívat k tomu, aby do spleti zamotané nitě sociálního života byly rozvinuty do tří oblastí autonomního duchovního, právního a hospodářského života a toto transparentně trojčlenné uspořádání se ztvárnilo v sociální organismus. Ten pak zpětně pomáhá, aby se klíčivé síly semene zemědělského organismu jako tělo zemědělské individuality nepřetržitě obnovovaly. {{SE|199}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zweiter_Teil&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''Druhá část''' ===<br /> <br /> {{SE|200}}Prázdná strana{{SE|201}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_landwirtschaftliche_Individualität_und_die_drei_Säulen_der_Bodenfruchtbarkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Zemědělská individualita a tři pilíře půdní úrodnosti ===<br /> <br /> Jak bylo zmíněno v kapitole «Dreigliederung člověka a zemědělská individualita» (str. 88 nn.), získává pojem «Zemědělská individualita» bytost a smysl teprve tehdy, když se zemědělec odváží uchopit jej na základě wesenserkenntnis člověka. To, co říká antroposofická duchovní věda o trojčlennosti člověka podle těla, duše a ducha, lze ověřit v sebezakušení a sebepoznání. Lze obrátit pohled na organizaci těla a shledat, že tato tvoří fyzický a životní základ pro činnost duše a působení ducha. Ve fyziologicky rozkladných procesech v nervech a smyslových orgánech si duše bdíce uvědomuje obsah svého vnímání a myšlení, ve fyziologicky budujících rozvíjí spíce svou vůli a, jako prostředník mezi oběma póly, v rytmu srdečního tepu a dýchání, uskutečňuje v polosnění duševní činnost cítění. Duch člověka, jeho nejpůvodnější jádro bytosti, je zakořeněn v Já. V Já-činnosti prostupuje duch tyto tři duševní činnosti a jim přiřazené tělesné procesy. Tělo je se svými orgány, látkovými kompozicemi a životními procesy pozemským orgánem duchovní duše, obrazem jí samé. Duchovní duše a s ní spojené vyšší hierarchické duchovní bytosti&lt;ref&gt;Viz např. Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; oživují a tvarují tělo v do značné míry uzavřený organismus. V něm, jako v mikrokosmu, je v plné účinnosti vše to, co naplňuje makrokosmos duchovně-duševně. Skrze svou duchovní duši je člověk vybaven schopností nalézat v sobě prostředky a cesty, jimiž může poznávat sebe sama i bytostné působení a bytí makrokosmu.&lt;ref&gt;Viz např. Rudolf Steiner: ''Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?'', GA 10, Dornach 1992.&lt;/ref&gt; Co bylo v makrokosmu v pravěkých dobách ještě bytostně živé, vylilo se v průběhu evoluce do světa, do bohatství forem přírodních říší. Stalo se dílem. V lidském Já žije zárodečně prapočátek jako mikrokosmos dál. Z Já vyrůstá člověku síla rozvíjet se, sebepoznávající, k svobodné individualitě.<br /> <br /> Tato poukázání mohou ještě jednou potvrdit oprávněnost a hloubku výroků Rudolfa Steinera: «der Mensch wird zur Grundlage gemacht», jde-li o to provozovat zemědělství způsobem přiměřeným duchu. Tato {{SE|202}}<br /> <br /> Pojmy individualita a uzavřenost organického celku (organismus) lze v nejpřísnějším smyslu odvodit jedině od člověka. Člověk, každý sám za sebe, je individualitou silou svého Já, své duchovní duše, která se nahoře otevírá říším duchovního světa a dole svou tělesnou organizací zahrnuje říše přírody. Člověk se stane srozumitelným teprve tehdy, naučíme-li se na něj v tomto smyslu nahlížet jako na občana dvou světů.<br /> <br /> Hovoří-li se o zemědělské individualitě v co největší uzavřenosti, pak se pojem uzavřenosti vztahuje na její tělesný organismus, který se silou ideje a vůle člověka utváří v nádobu přijímající zemědělskou individualitu. Na to bylo podrobně poukázáno pod aspektem čtyřčlennosti v kapitole «Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hospodářského organismu» (s. 97 n.). Co však dává pojmu «zemědělské individuality» obsah? Co naplňuje duchovně-bytostně kus země hospodářství? Obsah se utváří, jak bylo popsáno, skrze umělecké vzájemné uspořádání všech kulturních a krajinných prvků hospodářství plošně-horizontálně až k jeho hranicím. Středový bod, z něhož je toto dění řízeno, nově povstává z duchovní duše člověka, jež se povznáší k poznání ducha.<br /> <br /> Bytostné naplnění je makrokosmickým děním a zároveň děním, do něhož zasahovat — v dobrém, budujícím, nebo ve zlém, ničivém smyslu — je dnes a napříště postaveno do svobody člověka. Z instinktivních stavů vědomí starších epoch lidstva pocházejí zásahy, které vedly k rozvoji kulturní půdy, kulturní rostliny a domácích zvířat (srov. kap. «Staropersská kultura», s. 42 n.). Pečeť, kterou tyto kulturní výkony vtiskly přírodním věcem a bytostem, nese již «individualizovaný», stanovištně specifický charakter. Ten se stupňuje s probouzením Já — impulzem křesťanství, který ve středověku vedl k utváření vesnických společenství se středem a obvodem. Dnes stojíme před základní proměnou, totiž přesunem středového bodu zvenčí dovnitř. V té míře, v jaké se duchovní duše poznávající a jednající začleňuje do makrokosmických souvislostí a uvádí své konání s nimi v soulad, v téže míře se individualita člověka rozšiřuje a vtiskuje se «bytostně naplňující» celku hospodářství. Tím je naznačen vývoj do daleké budoucnosti: «Wir müssen uns überhaupt darüber klar sein, dass das landwirtschaftliche Gebiet mit dem zusammen,<br /> <br /> co leží pod povrchem půdy, představuje individualitu, která dále žije i v čase.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 50.&lt;/ref&gt; {{SE|203}}<br /> <br /> Jak bylo podrobně popsáno v kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 n.), je «zemědělská individualita» trojčlenná jako člověk a jako on se svisle začleňuje do osy Země-Slunce, s tím rozdílem, že funkce zemských hlubin jsou srovnatelné s nervově-smyslovým systémem člověka a funkce výšin nad zemí s jeho metabolickým systémem. Střed mezi těmito póly tvoří půda, srovnatelná s funkcemi lidské bránice. Půda se rozkládá jako kůže horizontálně přes pevný povrch Země. V ní se v rytmu koncentruje a vzájemně prostupuje působení sil výšin a hlubin a dělá z ní pratvůrčí základ veškerého vyššího života na Zemi.<br /> <br /> Na toto střední článek se nakonec soustřeďuje veškerá práce v zemědělství. Zemědělec se snaží usměrňovat spolupůsobení těchto sil výšin a hlubin a látek, k nimž tyto síly příslušně stojí ve vztahu, tak, aby se rytmický střed mohl rozvíjet k stále vyšší samostatnosti a individualizovat se. To se týká především druhově typického růstu, jakož i tvorby plodů a výživnosti kulturních rostlin. Jde v jádru o rozvoj «bránicové funkce» k postupující samostatné dynamice a o to, nechat síly výšin a hlubin v rytmu ročního koloběhu tak souznít, aby se orgán středu mohl stát ústředním orgánem vývoje zemědělské individuality. Toto nalézá a bude stále více nacházet svůj výraz v hofindividuální úrodnosti půdy. V ní se přírodní působení a lidské působení uzavírají do stávajícího se celku.<br /> <br /> Pojem úrodnosti půdy má přinejlepším ještě výpovědní hodnotu pro praktika ekologického zemědělství. Z vědeckého jazykového úzu zmizel s průlomem industrializace zemědělství od 60. let 20. století. Nelze ho odvodit z kvantifikovatelných parametrů, a proto není vědecko-metodicky uchopitelný. Na jeho místo nastoupil pojem produkční schopnosti půdy, který říká mírou, číslem a váhou, co půda vydá na výnosu, ale nikoli, jak tento výnos a jakými prostředky vznikl. Prostřednictvím libovolného nasazení provozních prostředků podle druhu a množství {{SE|204}}<br /> <br /> sogenanných minerálních živin, pesticidů, herbicidů, regulátorů růstu atd. se dosahuje i na od přírody málo «nadaných», tedy chudých, půdách rok od roku kalkulovatelných maximálních výnosů. Tím se stal kvalitativní aspekt úrodnosti půdy — např. stanovištní nebo původově specifická hodnota, resp. nutriční kvalita potravin — obsoletním. Pojem výnosové schopnosti se do velké míry vztahuje již jen na agrotechnologické otázky, pojem úrodnosti půdy však na otázku nově rozvíjené landbaukunst. Ta vyžaduje, jak bylo naznačeno výše, rozšíření pohledu na stránku podstaty světa, na intimnější silové účinky v hospodářství přírody.<br /> <br /> Navazujíce na odvození pojmů «Zemědělský organismus» a «Zemědělská individualita» (srov. s. 88 nn.) se teprve objasní dimenze, do jaké bytostné skutečnosti zemědělec vlastně pracuje. Veškerá polní a zahradnická opatření, která podniká, uplatňují se na středním článku «Zemědělské individuality» — na půdě, jejíž funkce je makrokosmicky srovnatelná s lidskou bránicí ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90). Tak jako bránice stojí se svou rytmickou dynamikou v souvislosti s pulzem srdce a plicním dýcháním, tak i půdní procesy odpovídají rytmům, jež mají svůj původ v pohybových poměrech Země a kosmosu. Tak jako se rytmus dne a noci mikro­kosmicky rozkládá do polárních stavů bdění a spánku, tak prožívá i ve skrytém působící svět přírodních bytostí polární stavy — na jedné straně zakletosti do plnosti forem jako letní spánek a na druhé straně, v zániku těchto forem, osvobozeni a osamostatnění jako zimní probuzení. Stejným způsobem znamenají přechody na jaře usínání a na podzim probouzení. Do tohoto stálého proměňování v ročním koloběhu zasahuje zemědělec; a proto se žádné opatření nepodobá druhému. Kontinuem v proměně jevů, na nějž se vztahují veškerá kultivační opatření, je půda a její výchova k trvalé úrodnosti.<br /> <br /> Podle stanovištní přírodní nadanosti spočívá úrodnost půdy na třech pilířích: zpracování půdy, osevním postupu a hnojení. Zpracování řídí dle potřeb pěstovaných rostlin fyzické procesy půdy, osevní postup přispívá k jejich oživení, hnojení je oživuje a prosycuje duší. Tyto tři nosné pilíře zemědělské prvovýroby mají být v dalším pojednány z rozšířených hledisek. {{SE|205}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Erste_Säule:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''První pilíř:''' ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vom_Wesen_der_Bodenbearbeitung_im_Zusammenhang_mit_der_Bodenentwicklung_im_Jahreslauf&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === O podstatě zpracování půdy ve spojitosti s vývojem půdy v ročním koloběhu ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Boden&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Půda ===<br /> <br /> Věda o půdě vymezuje v mírných klimatických pásmech půdu na prokořeněnou zvětrací vrstvu, jež nasedá na horninu podloží. Tato zvětrací vrstva je svou mocností a strukturou výrazem na jedné straně druhu geologického výchozího materiálu a zemských hlubinných sil, na druhé straně druhu atmosférického působení a kosmických sil výšin. Jako modifikující třetí člen přistupuje geomorfologie, krajinná podoba (tektonika, vodní a větrná eroze). Součinností této trojnosti sil a látek vzniká v závislosti na hloubce variantami bohaté, opět se trojčlenně členící půdní profil. Jeho svrchní zóna, A-horizont, je ve vysoké míře ovlivňována látkami a silami, jež přicházejí z atmosféry, z «břicha» zemědělské individuality. Zde v nejvrchnější vrstvě se soustřeďuje rostlinný a živočišný půdní život a z něho vzešlý humus jako rozhodující nositel úrodnosti. Humus zajišťuje tmavé zbarvení tohoto horizontu a póry bohatou drobtovitou strukturu.<br /> <br /> Střední vrstva, B-horizont, je výsledkem postupného zvětrávání. Buduje se ze směsi jílu, prachu, jemného a hrubého písku, jež se může jednostranně vyhranit až k extrémům těžké jílové nebo lehké písčité půdy. Nositelem úrodnosti v této zóně je harmonický poměr míšení minerálních těles křemene, jílu, vápna, jak je přítomen v mírné hlinité půdě.<br /> <br /> Pod zvětrávaným horizontem leží výchozí hornina, C-horizont. Hranici mezi oběma určuje čelo vápencového rozpouštění. Postupující debasací se tato hranice prohlubuje v sotva znatelných krocích rok od roku.<br /> <br /> Fyzický základ půdy tvoří čtyři klasické živly: země, voda, vzduch a teplo. Minerální půdy vykazují celkový objem pórů 40 až 50 %. Ten se skládá z komplexního systému {{SE|206}}<br /> <br /> nejjemnějších až po hrubé póry, trhliny smršťování, biogenní kanálky apod. Při dešti se plní vodou, při suchu a vsakování vzduchem. Teplo, jemuž fyzika od 16./17. století nepřiznává vlastní stav jako živel (skupenství), prostupuje svá tři sourozence, uvádí je do vzájemných vztahů, stará se o jejich přechod z jednoho elementárního stavu do druhého – nebo při své nepřítomnosti (v zimě) o jejich oddělení a setrvávání v jejich zvláštní existenci.<br /> <br /> V půdoznalství se na základě empirických studií profilové stavby hovoří o vývoji půdy, který probíhá od konce poslední doby ledové před 10 000 až 15 000 lety. Podle vnějšího obrazu různých půdních profilů a jejich mnohostranné diferenciace jako výsledku tohoto dlouhodobého vývoje se rozlišuje řada charakteristických půdních typů. V závislosti na intenzitě zvětrávání, vertikálních přesunech látek a horizontaci jde na jedné straně o půdní typy, které ještě vykazují mladé vývojové stupně, jako AC-půdy «rendzin» na vápencových stanovištích v svažitých nebo suchých polohách. Polárně k nim stojí, rovněž s AC-profilem, «rankery» na křemičito-kyselých horninách v erozních polohách. Od těchto mladých stadií lze na druhé straně sledovat půdní typy narůstajícího stáří, jako například na vápencových stanovištích sérii stárnutí rendzina –&gt; hnědozem –&gt; pseudoglej, nebo na kyselém křemenu-pazourku sérii ranker –&gt; hnědé půdy –&gt; podzoly.<br /> <br /> Každý statek má jeden nebo často více takových půdních typů. Jejich znalost vypovídá mnohé o obdělávatelnosti, schopnosti zadržet vodu a dalších růst určujících faktorech – zkrátka o jejich přírodní nadanosti. Nad tuto znalost je pro zemědělce ještě důležitější obrátit pozornost k vývoji půdy a vpravit se do něho – k tomu vývoji, který se odehrává rok od roku. Spoluutvářet jej znamená především umění zpracování půdy.<br /> <br /> Běh roku se člení do ročních období: zima, jaro, léto a podzim. Během těchto charakteristických časových úseků prochází půda vývojem, který je neoddělitelně spojen se životem a umíráním rostlin a půdní živočišné říše. Zpracováním půdy usiluje zemědělec a zahradník – podle okolností – podporovat nebo brzdit procesy života, a stejně tak procesy umírání. Symptomatika procesuálního dění se nejlépe vyjasňuje na příkladu pěstování obilovin. {{SE|207}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Winterprozess_und_die_Bodenbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Zimní proces a zpracování půdy ===<br /> <br /> V zimě je svět jeví­cích se jevů redukován na ryze fyzické. Vnější život je z velké části vyhaslý; stáhl se do klidového stavu spor, semen, pupenů a do kambia a zásobních orgánů (hlízy, bulvy). Růst listů na podzim zasetého ozimého obilí se zastavuje. S příchodem mrazu přilehají listy v růžici hvězdicovitě, jako obraz hvězdného nebe, plochý přitisklé k zemi.&lt;ref&gt;Jev, který u moderních, na vysokou odolnost vůči dusíku vyšlechtěných odrůd již téměř nelze pozorovat.&lt;/ref&gt; Jen kořeny pomalu dorůstají do hloubky. Příroda je oděna do světla a tmy, do bíla a černa. Z bílé sněhové pokrývky se kontrastně odráží temno větvoví stromů a keřů. Půda vykazuje od listopadu tmavší zbarvení než jindy během roku. Je to důsledek nasycení všech půdních pórů vodou. Tento jev ukazuje na ústřední zimní proces – na dalekosáhlé vzájemné oddělování čtyř živlů od sebe. Jinak vše prostupující teplo se stahuje zpět a přenechává svým třem sourozencům jejich fyzické vlastní bytí. Místo tepla nastupuje jako jeho protipól chlad. Vzduch je čistý a jasný a uvolňuje výhled do dálky nebo vzhůru k hvězdnému nebi. Voda přestává se vypařovat; houstne, těžkne a vsákává se do hloubky. Zemitě-pevné se stahuje a formuje se do své přísně geometrické krystalové povahy.<br /> <br /> Zimní proces uvádí zemi do stavu oddanosti sobě samé, jakéhosi duchovního probouzení. «Země je tedy v době hluboké zimy nejvíce Zemí; je tehdy svou vlastní podstatou.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen'', GA 229, Vortrag vom 6. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 23.&lt;/ref&gt; Emancipuje se od planetárních vlivů a otevírá se ozařujícím účinkům «nejzazšího kosmu», sféry stálic, kterou Řekové příznačně nazývali Křišťálovým nebem.&lt;ref&gt;Řekové nazývali Křišťálové nebe Uranos (řec. Οὐρανός, Ouranos; lat. Uranus, Coelus nebo Caelum, nebeská klenba). Křišťálové nebe se objevuje v Dantově Božské komedii. V esoterně-okultní tradici uchovává plody předcházející evoluční řady. Zahrnuje nebeskou klenbu a nebe stálic.&lt;/ref&gt; Zima je «dobou, kdy se v zemi může nejsilněji rozvíjet krystalotvorná síla, největší formativní síla pro minerální substance. Tehdy náleží nitru Země […] podléhat vlivu krystalotvorné {{SE|208}}<br /> <br /> sil, jež přicházejí z dálav kosmu […] a čím hlouběji sestupují, tím silnější je v nich tato touha stávat se v hospodářství přírody krystalicky čistými.&quot;<br /> <br /> Krystalotvorné formativní síly se v zimním mrazu zmocňují i živlu vody. Ten dosahuje své největší hustoty při +4 °C a začíná se – znovu se roztahuje – při teplotách pod 0 °C krystalizovat v led. Tento proces se odehrává na povrchu půdy a vodních ploch a ve vlhkosti vzduchu, přičemž vznikají sněhové vločky. Při velkém mrazu padají jednotlivé krystaly ve tvarech, z nichž žádný se nepodobá druhému; a přesto všechny krystalizují v kráse a čistotě podle téhož principu hexagonálně do šestiramenné hvězdy.<br /> <br /> Tyto z „dálného kosmu&quot; v průběhu zimy přicházející tvarové, resp. krystalotvorné síly mají pro vývoj půdy v následujícím roce trojí význam.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Bildung_der_Frostgare&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Vznik mrazové drobtovitosti půdy ====<br /> <br /> Vznik frostgare<br /> Důsledkem anomálie vody – při krystalizaci zvětšovat svůj objem a přitom se specificky odlehčovat – dochází v vodou nasycených vlásečnicových trhlinách, puklinách a pórech půdy k trhací síle. Ta je zvláště blahodárná tehdy, když po pozdní podzimní sklizni okopanin a při zamokřené půdě zanechá pluh rozmazanou, kohezně slisovanou ornici. Tehdy přichází ke slovu „Mistr Mráz&quot;, který uvede půdu zpět do drobivého stavu, jakého by zemědělec žádným nářadím nedosáhl. Mráz rozráží kohezní hmotu půdy v množství malých, ostrohrannných polygonálních drobtů – „frostgare&quot;. Protože tato struktura vzniká čistě fyzikální cestou, je nestabilní a při silném dešti se může snadno opět rozbředat. Přeje-li však zemědělci štěstí a zachová-li se frostgare až do časného jara, stabilizuje se biologickou cestou a zajišťuje – ještě dříve, než je v půdě jarní osev – jak se říká, polovinu sklizně.<br /> <br /> Přes zimu přebírá spolu s „Mistrem Mrazem&quot; sama příroda zpracování půdy. Lidská ruka spočívá. {{SE|209}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Entstehung_der_Tonmineralien_und_ihre_Neubildung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Vznik tonmineralů a jejich nová tvorba ====<br /> <br /> Jíl představuje směs různých tonmineralů i amorfních produktů zvětrávání, hydroxidů křemíku, hliníku, železa atd. Tyto hydroxidy jsou koloidní povahy, beztvaré – stav mezi pevným a kapalným, týž, který leží v základu veškerého procesuálního dění v živém. Plastičnost jílu pramení z jeho afinity k vodě, jakož i ze zčásti submikroskopické drobnosti krystalických tonmineralových lupínků, z bobtnavosti určitých druhů tonmineralů (*Montmorillonit* aj.) a z vysoké schopnosti půdních koloidů přijímat vodu. Voda nechává jíl bobtnát. Odvodnění vysycháním vytváří nejjemnější smrštěninové trhliny až hlubokými půdními prasklinami.<br /> <br /> Je-li dynamika jílu podstatně určována afinitou k vodě a v ní rozpuštěným solím, pak jsou to vzduch a teplo, které spolupůsobí rytmické kmitání tam a zpět mezi formou (tuhá kůra) a procesuální látkovou výměnou. Tento rytmus se projevuje zvláště v dynamice hydrátových obalů jílových částic. Při suchu (léto) se stahují a přibližují svou hustotou zemitě-pevnému. Při vlhku (zima) rozšiřují vodní obaly svůj objem. Jíl je tak nositelem rytmického součinnosti pevného, kapalného, plynného a tepla – a tím reprezentantem bytostného článku středu, „bránice&quot;, mezi metabolickým pólem nad zemí a hlavovým pólem pod zemí (srov. [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90).<br /> <br /> Strukturotvorné v jílu jsou tonmineraly; krystalizují hexagonálně v průsvitně tenkých lupíncích s plošným rozpětím menším než 0,002 mm. Štěpí se do takové submikroskopické tenkosti krystalových ploch, že tyto lze označit jako materializovanou ideu „roviny&quot; – která podle krystalotvorných formativních sil kosmu látkově rozvíjí krystalovou mřížku do plochy a ohraničuje se do šestihranné formy. Tonmineraly vděčí za vysokou dynamiku vázání a uvolňování látek rozšiřitelným mezivrstvám, ale zejména právě této dvojstrannosti svých v řazení za sebou téměř do bezedna se rozkládajících povrchů. Plošné rozpětí 1 g bobtnavého *Montmorilonitu* například činí 800 m².&lt;ref&gt;Willi Laatsch: *Dynamik der Mitteleuropäischen Mineralböden*, Dresden und Leipzig 1957, 280 S.&lt;/ref&gt; V rytmickém kmitání tam a zpět mezi krystalickou formou a vodně-substanciální {{SE|210}}<br /> <br /> dynamikou jsou to právě tonmineraly, které činí jíl nositelem úrodnosti v oblasti fyzicko-minerálního.<br /> <br /> Různé druhy tonmineralů vznikají trojím způsobem:<br /> <br /> * Fyzikálním zvětráváním slíd. Při tom se tvoří mimo jiné primární tonmineraly a jejich dalším chemickým rozkladem přeměny na sekundární tonmineraly.<br /> * Chemickým zvětráváním bazemi bohatých magmatitů a metamorfních hornin vznikají řady sekundárních tonmineralů až po úplný rozpad krystalových mřížek za vzniku výše zmíněných amorfních, koloidálních hydroxidů.<br /> * Novotvorba sekundárních tonmineralů syntézou koloidální hmoty hydroxidů křemíku a hliníku.<br /> <br /> Tato novotvorba je původním krystalizačním procesem, „zemí-stáváním&quot; z živého prvotního stavu koloidálně-vodního, položivé substance.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989, Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», S. 193.&lt;/ref&gt; Amorfní hmota půdních koloidů se znovu prostupuje formou. Látky se uspořádávají za vkládání kovových bází do přísné geometrie krystalové mřížky. Síly, které toto uspořádání způsobují, se obvykle hledají ve vlastnostech látek samých. Jak je ale možné, že určité krystaly – například křemen – vykazují geograficky závislý habitus, jiné – jako pyrit – mohou při shodném látkovém složení nabývat zcela odlišných modifikací krystalové podoby? Síly, které to způsobují, přicházejí z vně fyzicko-pozemského; jsou to zmíněné mimoprostorové a mimoč asové formativní síly z mimoplánárního kosmu, k jejichž projevení mají jednotlivé látkové prvky podle svých hmotně vázaných vlastností v prostoru a čase svůj vždy specifický vztah.<br /> <br /> Na skutečnost kosmického původu formujících, krystalotvorných sil upozorňuje Rudolf Steiner ve výše citovaných poukazech. Popisuje jejich působení jako zimní dění, jako něco, co uvádí zemi do krystalicky čistšího stavu až do jejích hlubin. Nabízí se spatřit zde souvislost tohoto působení formativních sil s přeměnou primárních na sekundární tonmineraly a zvláště s jejich novotvorbou z beztvarých stavů půdních koloidů. Týmž směrem míří i Willi Latsch (1905–1997),&lt;ref&gt;Willi Laatsch: Ebd., S. 47.&lt;/ref&gt; poukazující na to, že krystalové mřížky tonmineralů v půdě při nízkých teplotách {{SE|211}}<br /> <br /> vznikají (v zimě) a ve srovnání s krystalickými vyvřelinami vykazují nižší stupeň uspořádání krystalové mřížky.<br /> <br /> Lze tedy shrnout: Také z hlediska dynamiky zvětrávacích procesů v anorganické přírodě až po amorfní koloidní stavy, jakož i z hlediska dynamiky vzniku nových silikátových tonmineralů, označuje zima počátek vývoje půdy v ročním koloběhu.<br /> <br /> V zimě se půdy v rámci samozpracování zimními silami obnovují ve své fyzické konstituci.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Trägerschaft_und_Bewahrung_der_kosmischen_Formkräfte_im_Jahreslauf&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Nositelství a uchovávání kosmických formativních sil v ročním koloběhu ====<br /> <br /> Formativní síly, které v zimě dopadají, působí skrze látkovost země, a to tím silněji, čím přísnější zima je. K těmto krystalotvorným, strukturní čistotu vytvářejícím formativním silám stojí fyzicko-minerální příroda – zastoupená křemenem (kvarcem, silikáty), vápnem (bázemi bohatými horninami) a jílem – v různém vztahu. Křemen-křemík je v mírných a polárních pásmech téměř odolný vůči zvětrávání. Odráží formu-rozpouštějící sílu vody, kdežto vápenec ji přitahuje. Horský křišťál (křemen) je od přírody „krystalicky čistý&quot;; vápenec rozvíjí vlastní dynamiku odbourávání a opětovného budování; vyskytuje se v rozmanitých formách, v rozpětí od romboedricky v čistotě krystalizujícího kalcitu až po vodou prosycený sinterový vápenec. Křemen a vápenec tvoří v půdě a v horninách protiklady. Vápenec má vysokou affinitu k vodě. Tak jako je „dychtivě&quot; vnímavý pro formativní síly hvězdného nebe, tak je vnímavý i pro formující síly sluneční blízkosti planetárního obvodu, účinkující skrze živel vody – síly vyzařující z Merkuru, Venuše, zvláště ale z Měsíce. Poslední případ nastává na jaře v souvislosti s rozvinujícím se životem. V zimě naopak vápenec dychtivě nasává síly stálic, zatímco v sobě spočívající krystalicky čistý křemen je zpětně odráží. „Vápno vyžaduje vše, křemenné vyžaduje vlastně nic více \[…\] Křemenné je obecným vnějším smyslem v pozemském, vápenaté je obecnou vnější touhou v pozemském, a jíl oboje zprostředkovává.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 82f.&lt;/ref&gt; Jíl stojí vůči {{SE|212}}<br /> <br /> K čemu je křemen ještě blíže než k vápenci. To se ukazuje v silikáticky-krystalickém vrstvovém uspořádání jílových minerálů. Avšak jíl má schopnost – jakoby ve vyšší syntéze – kieselový a vápencový pól navzájem spojit. Jeho dynamika je dvojí: na jedné straně je povrch jílových částic obklopen hydratační obalem, na druhé straně může jíl mezi své krystalické vrstvy přijímat vodu. Přitom jsou ve vodě rozpuštěné, zejména bázické látky adsorpbovány na krystalických hraničních plochách, anebo se mohou z tohoto pouta znovu uvolnit výměnou za jiné. Hovoří-li se v půdoznalství o adsorpci či výměnné kapacitě půd, vztahují se tyto parametry vedle humusu především na jílové minerály. Ve světle výše řečeného je nasnadě, že zimními hvězdnými silami je ovlivňován jak krystalický stupeň uspořádání jílových minerálů, tak i stupeň uspořádání látek vázaných na hraniční a mezivrstevné plochy.<br /> <br /> Na druhé straně uchovává jíl tvarotvorné síly, které křemen zpět odráží a které si vápenec chce přisvojit, a ve věku vegetačního období je prostředkuje kořenům rostlin. Jíl je – prostřednictvím kořenů a v zákonech vzduchu a tepla rostoucím výhonkem – „podporovatelem kosmického vzestupného proudu&quot;.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 47.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tento pokyn ukazuje na proud solí a vodíku – Goethe mu říkal Erdsaft, zemní šťáva –, který ve stonkové ose probíhá xylémem uvnitř periferního kambia směrem vzhůru do listového patra. Tento formativní síly nesoucí proud je to, co rostlině pomáhá k fyzické výstavbě jejích substancí – bílkoviny, konstrukčních sacharidů atd. –, a tak celkově k smyslově vnímatelné podobě jejího typu.<br /> <br /> Fyzik a chemik od sebe látky odděluje podle jejich vlastností. Tyto vlastnosti jsou zpětně vedeny k silovému potenciálu – elektřině, magnetismu, jaderné síle –, který však charakterizuje jen fyzickou, zemí podmíněnou stránku látek. Rudolf Steiner si je v průběhu svého duchovního bádání této stránky plně vědom, avšak přidruzeně k ní zpřístupňuje druhou, kosmickou stránku látek, skrze niž se teprve odhaluje jejich ve fyzickém působné bytí. Fyzicko-silová povaha hmotného prvku – nebo kompozice takovýchto prvků, jakou je jílový minerál – osvědčuje se jako vztažný bod, zprostředkovatel a nositel sil specificky vyzařujících z kosmu: například sil tvarotvorných sil sféry stálic nebo sil životadárných éterických formativních sil {{SE|213}}<br /> <br /> slunce a planet. »Kosmický život« a »kosmický chemismus«&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 46.&lt;/ref&gt; se jakoby obsluhuje pozemských látek a sil, jak jsou přítomny v křemeni, vápenci a jílu v půdě, aby v tvarech rostlin plastizoval ven své praobraz, svůj typ.<br /> <br /> Pod výše uvedeným aspektem je krystalická povaha jílových minerálů spolu s látkami, které jsou k nim vázány podzemsky-pozemskými silami, v době zimy vystavena silovým záření nadpozemsky-kosmické povahy, která v organickém působí nositelem života a tvůrcem jeho tvarů. Tak lze výroky Rudolfa Steinera o jílu rozumět v tom smyslu, že jíl tyto tvarotvorné síly uchovává a v následující fázi růstu je zprostředkovává kořenům. Proudí vzhůru, tvarují rostlinnou podobu do obrazu jejího typu a skládají látky v plodech na nositele nährhaftigkeit.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Frühjahrsprozess_und_die_Bodenbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Jarní proces a zpracování půdy ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Im_Vorfrühling&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== V předjaří ====<br /> <br /> Dlouho předtím, než se nadzemní růst probouzí ze zimního klidu, rozhýbe se po několika dnech hřejivého slunce předjaří – zčásti již v únoru – překvapivě živý půdní život. Povrch půdy se vlivem vypařující se vody lehce zesvětlil, vzduch a teplo pronikají do pórů svrchní vrstvy půdy, čtyři živly se opět začínají prostupovat. Je to doba, kdy zemědělec přebírá režii nad [[Bodenentwicklung|vývojem půdy]] v průběhu roku a kdy ho přepadá netrpělivost, příliš brzy vyjet na pole s těžkými tažnými stroji. Aby se tomu vyhnul a udělal si jasný obraz o stavu půdy, sleze z vysokého traktoru, klekne si na pole, rukou a paží odsune svrchní vrstvu půdy stranou – a s údivem zjistí, kolik plevelů již vyklíčilo a dospělo do stádia niťovitých klíčků, jak se již hemží brouci, kolik kroužkovců, larev atd. je již na hledání potravy, především však, jak se díky činnosti mikrobů začíná [[Frostgare|frostgare]] zimy stabilizovat v drobtovité struktuře. Probíhá proces »[[Lebendverbauung|živého zabudování]]«.&lt;ref&gt;Günter Trolldenier: ''Bodenbiologie. Die Bodenorganismen im Haushalt der Natur'', Stuttgart 1982, 152 S.&lt;/ref&gt; {{SE|214}}<br /> <br /> Bakterie, propojené slizovitými látkami svých buněčných obalů do kolonií, tvoří mosty mezi půdními částicemi. Vznikají menší i větší dutiny, pórovitý objem se zvětšuje, výměna vzduchu a tepla v rytmu dne a noci se prohlubuje a půda se stává schopnou vstřebat i náhlé přívalové deště. Při bližším pohledu jsou však v hrubé brázdě hluboká místa brázd ještě tmavá, nasycená vodou; nebo se při podzimním vyrovnání pluhovým doběžníkem ukáže, že podorničí je příliš citlivé na tlak. Předčasné zpracování půdy – zpravidla příliš rané – zanechává v kolejích traktoru nevratné tlakové poškození: vývoj půdy pak stagnuje po zbytek roku. Jinak je tomu při práci s koňmi. Bodové tlakové stopy koňských kopyt se mikrobiálně záhy opět zahlazují.<br /> <br /> Zásada v předjaří zní: »Jak nejdříve to jde, vyjet na pole.« Tím se oní zmíněná netrpělivost stává pochopitelnou. Jde o to, vyrovnat pole, podpořit drobtovitou strukturu prostřednictvím prohřátí a provzdušnění půdy a připravit první klíčiště pro plevele. Tomuto účelu slouží první zpracování v průběhu roku – vláčení. Ve chemotechnickém zemědělství se stalo zbytečným díky nasazení herbicidů. Z úsporných důvodů a kvůli vysoké váze traktorů se pracovní kroky přípravy seťového lůžka kombinují přímo s výsevem. V biologicko-dynamickém zemědělství by tam, kde to počasí dovolí a kde je to jen trochu možné, vláčení a jeden nebo dva přejezdy bránami výsevu předcházet – aby plevele v jemném stádiu klíčku byly vyrvány a nechány uschnout. Zároveň jsou tím podněcovány drobtovitá struktura i látkové přeměny, přerušen kapilární vzlín vody a zimní vlhkost tak v půdě udržena.<br /> <br /> Vedle přípravy seťového lůžka pro jarní obilniny vyžaduje i ozim péče o půdu; ať již prolomením půdního škraloupu lehkou bránou nebo strigelem, ať přivalováním rostlin, aby kořenový systém po střídavých mrazech znovu získal kontakt s půdou.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Im_Frühjahr&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Na jaře ====<br /> <br /> Jarní procesy, které se nyní dostavují, mají být přiblíženy na příkladu jarního obilí. Po přípravných pracích předjaří přichází výsev. Semeno se klade do tmy země do hloubky několika centimetrů na mírně stlačenou podložku vytvořenou secím botem. To usnadňuje {{SE|215}}<br /> <br /> nabobtnání semene kapilárním vzlínem vody; ze stran a shora je výsev v jemnodrobtovité zemní přikrývce obklopen vzduchem a teplem. Klíčení semene je pochod, který nevyžaduje přítomnost živlu zemitě-pevného, tedy země, nýbrž živlů tepla, vzduchu a vody. To již svědčí o tom, že růst klíčivé rostliny odkazuje na evoluční stav, kdy země ještě nebyla zemí a rostlina byla ještě zrozena z vody. Tento stav se opakuje na počátku jejího stávání se zemskou rostlinou. Tento princip opakování dřívějších stavů formuloval Ernst Haeckel (1834–1919) v roce 1866 jako výsledek svých studií embryonálního vývoje u rostliny, živočicha a člověka jako «Biogenetické základní pravidlo», které říká: «Ontogeneze je opakováním fylogeneze»&lt;ref&gt;Ernst Haeckel: ''Generelle Morphologie'', Band II: ''Allgemeine Entwicklungsgeschichte der Organismen'', 1866/1906.&lt;/ref&gt;, nebo: «Individuální vývoj je opakováním vývoje kmene.» Rudolf Steiner toto poznání neomezuje pouze na stávání se Země a jejích přírodních říší, nýbrž rozšiřuje je na tři planetární stavy, které stávání se Země předcházely. Jsou popisovány jako «Satheni wa Khale» (s nímž vznikl živel čistého tepla), «Dyambu ra Khale» (s kondenzací části tepla v živel vzduchu) a «舊月亮紀» (s kondenzací části vzduchu v živel vody). Teprve ve čtvrtém planetárním stavu vznikl živel zemitě-pevného.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Na třetím evolučním stupni, «舊月亮紀», žilo rostlinné, utvářející se z vody, jako ještě málo diferencovaná živá masa. Na počátku vývoje Země se na vyšším stupni celkově opakuje stav Starého Měsíce právě tak jako oba předcházející evoluční stupně. Tím jak se rostlinný svět diferencuje v «zemsky zrozený», jak se do kořene, listu, stonku a květu začleňuje živel zemitého, stojí na počátku «individuálního vývoje» rostliny něžný, vodnatý klíček v opakování doby Starého Měsíce.<br /> <br /> Obilniny patří k travám a jako takové k jednoděložným. Semena se člení na klíček (embryo) a moučné těleso (endosperm). Obojí je od sebe odděleno jediným děložním listem, štítkem. Při klíčení nevystupuje děložní list na světlo, jak je to pravidlem u dvouděložných, a nezelená jako ony, nýbrž zůstává přichycen v půdě semenné slupky. Co se objevuje, je již špičatý první list. Klíčivá rostlina je rozvinutím toho, co na {{SE|216}}<br /> <br /> Orgánech již viditelně vytvořena v embryu.&lt;ref&gt;Wilhelm Troll, Karl Höhn: ''Allgemeine Botanik'', Stuttgart 1972, 994 S.&lt;/ref&gt; V embryu se zjevuje «kosmické [praobraz; doplněno autorem], které jako forma rostliny žije v semenu».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&lt;/ref&gt; Živné pletivo moučného tělesa, které z velké části vyplňuje objem semene, pochází z mateřské rostliny a je povahou i množstvím uzpůsobeno tak, že se rostlina může v opakování živě-vodnatého měsíčního stavu vyvinout jen do klíčivé rostliny, nikoli dále k vysoce diferencované, zemsky zrozené obilní rostlině. K tomu jsou zapotřebí dvě věci: zezelenání vzestupného stébla a listů v světle přítomnosti dopadajícího slunce a srůst kořene se zemí. Jak obecně u vyšších rostlin, tak i u obilnin vykazuje embryo v podélném řezu trojčlennou gestalt v zárodku předtvořenou — kořenový pól, výhonkový pól s vegetačním bodem a, tvořící střed, klíčový uzel, jenž v sobě skrývá sílu k vzpřímení.<br /> <br /> S bobtnáním semene a při odpovídajícím oteplení půdy nastupují v živném pletivu rozkladné procesy. Jako první začínají růst klíčové kořeny — u pšenice tři, u ovsa čtyři. Ty jsou ve stadiu klíčivé rostliny ještě bez kořenových vlásků; jsou to výchlipky buněk kořenové pokožky. Proto jsou plevele nejsnáze vyhnatelné bránami a strigelem, dokud je ještě nevidíme. Teprve se zezelenáním prvních listů, a tím i stimulací vlastního metabolismu, vstupují klíčové kořeny přes kořenové vlásky do těsného vztahu s půdou. Formují se vodivé svazky *hlívce* (asimiláty) a *xylému* (voda, soli). Kořenové vlásky, nyní hustě seřazené — až 100 na mm délky kořene&lt;ref&gt;Gerhard Geisler: ''Pflanzenbau'', Berlin-Hamburg 1988, 2. Aufl., S. 132.&lt;/ref&gt; — srostlé s jílovými a humusovými částicemi, osídlují v mládí nejprve s určitým odstupem od vrcholu kořene celou délku klíčových kořenů. Vytáhne-li se ovesná nebo na podzim žitná rostlina v jednolistém stadiu opatrně z půdy, přilnou na kořeni hroudky jako malé klobásy. Teprve svými kolmo do hlubin mířícími a větvenými kořeny a kolmo ke slunci vzestupným výhonkem opouští rostlina své měsíčně vodnaté klíčivé stadium a stává se obrazem vztahu Země a přítomně působícího kosmu. {{SE|217}}<br /> <br /> Klíček vyrůstá ze zemských látek a ze sil kosmu, které mu mateřská rostlina předala skrze moučné pletivo semene. Tento zdroj je s dokončením klíčivé rostliny vyčerpán. Jaký zdroj musí být nyní nově otevřen? Jaké živné pletivo nastoupí na místo spotřebovaného? Musí být, podobně jako ono, produktem minulých životních procesů. Je to humus, jenž vzniká přeměnou všeho toho, co zanechaly rostliny jako zbytky — vyjma toho, co vstoupilo do tvorby semen. Jak si ale může vyvinutá klíčivá rostlina tento nový zdroj výživy, ať výživný humus nebo vyzrálý trvalý humus, otevřít? Zde přichází v úvahu především tvorba vláknových neboli korunových kořenů. Na jaře vyrůstají z nejspodnějších jednoho až dvou uzlů a s přibývajícím odnožováním se množí. V porovnání s primárními klíčovými kořeny jsou vláknové kořeny sekundárními útvary. Rostou blízko povrchu a tvoří kořenový věnec, jenž v nejjemnějším větvení prostupuje ornicí. Vlastní rozrušování humusu se ale děje prostřednictvím zmíněných kořenových vlásků, jejichž osazením na klíčových i vláknových kořenech se kořenový povrch mnohonásobně zvětší. Skrze kořenové vlásky vstupuje rašící rostlina do přímého spojení s okolní půdou.<br /> <br /> Kořenové vlásky vylučují část asimilátů vytvořených v listech — cukry, bílkovinné slizové látky, fermenty, organické kyseliny — jež jsou perifernímproud *floému* sváděny dolů do kořenů. V protisměru přijímají minerální soli a vodu, která se svým látkových nákladem proti tíži prochází vodivým pletivem *xylému* do asimilujících orgánů nadzemního výhonku.<br /> <br /> Svými kořenovými výměšky se zdá rostlina být vědrem bez dna — zbytečná ztráta? Pravý opak je pravdou. Na jaře rozšiřuje svou «životní organizaci» do půdního prostoru prostoupeného kořeny a přebírá řízení nad nesčetnou armádou mikrobů. Kořenové výměšky vyvracejí jednostranný názor, že půda živí rostliny a ty jsou jen pasivními příjemkyněmi. Na jaře naopak rostliny ve značném rozsahu vlastní aktivitou živí půdu a spouštějí v ní procesy, jimiž si přisvojují úrodnost půdy. Je to dění stejně subtilní jako nepřehledně složité, ovládané životním tělem rostlin, v souladu s potřebami jejich postupujících růstových stavů.<br /> <br /> Kořenové výměšky živí, aktivují a řídí mikrobní činnost, budují v kořenové oblasti — v závislosti na druhu hostitelské rostliny — {{SE|218}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 12, S. 218.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 12: Winter- und Frühjahrsprozesse im Boden. Die Hautbearbeitung im Frühjahr.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> specifických životních společenství (symbióz) s bakteriemi a houbami a prostřednictvím účinných látek zvyšují rychlost rozmnožování bakterií v půdním prostoru blízkém kořenům, v rhizosféře, padesát- až stonásobně.&lt;ref&gt;Wilhelm Troll, Karl Höhn: ''Allgemeine Botanik'', Stuttgart 1972, S. 499.&lt;/ref&gt; Kyselé výměšky (kyselina uhličitá, kyselina jablečná) navíc přispívají k rozkladu minerálů.<br /> <br /> Řízený životní organizací rostliny rozšiřující se do rhizosféry se rozbíhá vlastní jarní proces — mikrobiální rozklad humusu až po úplnou mineralizaci (Obrázek 12).<br /> <br /> Život uchovaný ve hmotném složení zralého humusu se nyní přeměňuje v život heterotrofních organismů ve tmě země — nespočetných bakterií, prvoků a hub, jež se, srovnatelně se střevním trávením, samy v umírání rozpadají na své látkové složky a tyto pak přecházejí v podobě solí do roztoku v půdní vodě. Je to vegetativní růst porostu na jaře, který prostřednictvím procesu «trávení půdní úrodnosti» vede toto dění a tím také správnou míru uvolňovaných minerálních solí, zejména dusíku. Tyto jsou současně s vylučováním asimilátů, v protisměru k němu, adsorbovány kořenovými vlásky. {{SE|219}}<br /> <br /> Zatímco v zimě převládalo ryze fyzické dění — oddělování živlů, odumírání vnějšího organického života provázené procesy zhutňování a krystalizace —, na jaře je tomu tak s největším, vnějším rozvinutím života, pod zemí i nad ní. Toto k budoucnosti směřující dění však spotřebovává půdní úrodnost. Tato spotřeba vychází z rozkladu nositele minulého života — humusu. Jako náleží endosperm k semeni a ve vzcházení odumírá do tvorby klíční rostliny, tak je živné pletivo humusu klíčným základem, z něhož, pod vyzařujícími silami kosmu, může se nynější život rostliny až po tvorbu plodů pozemsky vytvářet.<br /> <br /> Takto mohou vyrůstající osety na jaře tuto přeměnu odumřelého v nový život tím aktivněji uskutečnit, čím úrodnější je půda a čím více se střídají sluneční svit a déšť, provzdušnění a prohřívání půdy.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Krustenbildung_und_Hautbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Tvorba krusty a zpracování kůže půdy ====<br /> <br /> Pod exogenními vlivy látkově-výměnného pólu nad zemí podléhá dynamika půdních procesů na jaře silným výkyvům, které zemědělce vyzývají k přesnému pozorování, zkoumavému myšlení a duchapřítomnému jednání. Pokud jde o obdělávání půdy, jde nyní o to, aby se vedle včasného potlačení růstu plevele vyrovnávaly jednostrannosti způsobené počasím ve prospěch srůstání půdy a rostliny. Jde o rozbíjení škraloupu. Tvorba škraloupu nastává po každém silnějším dešti; musí se až do sloupkování obilí stále znovu rozbíjet. Toto pro jaro typické rýhavé „ošetřování kůže půdy“ branami, prutovými branami či motykou se musí dít co nejrázněji: Každá tvorba škraloupu půdu uzavírá, omezuje nebo dokonce znemožňuje dýchání půdy, příjem kyslíku – nezbytného pro aerobní, rostlinný a živočišný život v půdě – a také odevzdávání kyseliny uhličité, kterou zčásti vylučují kořeny rostlin a zčásti se uvolňuje při mikrobiálním odbourávání humusu. Tvorba škraloupu znamená hromadění kyseliny uhličité v půdě. To působí jako jed, který brzdí jemné vzájemné působení kořenových výměšků a mikrobiální činnosti, a tím i dynamiku odbourávání humusu. Ošetřování kůže půdy tedy na jedné straně znamená aktivně odbourávat půdní úrodnost – občas lze pozorovat, jak pole oseté letním obilím {{SE|220}}<br /> <br /> vykazuje na včas vláčené části rychlejší růst než na části neobdělané –, na druhé straně vláčení prutovými branami pomáhá, aby oxid uhličitý, který je těžší než vzduch, mohl unikat z otevřených pórů, zejména když přes pole fouká vítr a sacím účinkem ho z půdy vytahuje. Hromadí se v přízemní vrstvě vzduchu, tedy tam, kde ho vdechují listy a kde se stává stavitelem kostry podoby rostliny.<br /> <br /> U obilí ukončuje sloupkování ošetřování kůže půdy. U okopanin a polních zeleninových kultur sahá až do časného léta. Vyžadují, jako například brambory, nepřetržité vláčení prutovými branami, přihrnování a okopávání, dokud se řádky nezapojí. Hluboký zásah do půdy na jaře frézou, kypřičem (gruberem) nebo dokonce pluhem musí být přesně promyšlen a zvážen s ohledem na jeho následky. Zpravidla znamená nejprve turbulentní ztrátu půdní úrodnosti, kterou čerstvě zaseté rostliny nemohou řídit ani využít. Nutnost takového hlubšího zpracování půdy nastává v polním hospodářství po zimní meziplodině, při škodách způsobených vyzimováním a při nuceném potírání pýru. Následkem tohoto nevhodně načasovaného hlubšího zásahu je úbytek humusu a ztráta zimní vláhy, což často vede k nutnosti zavlažování. V zahradnictví panuje v tomto ohledu zvláštní situace. V důsledku střídání po sobě jdoucích kultur se musí půda bez ohledu na roční období pro nový výsev zpracovávat hlouběji a kvůli rychlému vývoji kultur plodících ve vegetativní fázi se musí po celý rok udržovat ve stavu spíše jarním. Následkem je proto nevyhnutelně vyšší obrat humusu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Sommerprozess_und_die_Bodenbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Letní proces a zpracování půdy ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stoppelsturz,_Mulchbearbeitung,_Humusaufbau_und_die_Tätigkeit_der_Bodentierwelt&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Podmítka, mulčovací zpracování, budování humusu a činnost půdních živočichů ====<br /> <br /> V době květu obilí, kolem poloviny června, dosahuje tvorba kořenů a s ní i kyprost půdy svého vrcholu. Až do té doby půda ještě pruží pod nohama. Po odkvětu odumírají první [[Wurzel|kořeny]], stejně tak postupně odspodu nahoru i první listy. Sluneční paprsky pronikají až k zemi, a čím více se blíží zralost, tím více se půda stává tvrdou a suchou. Je to doba, kdy okopaniny {{SE|221}}<br /> <br /> zapojují řádky; ve stínu listové klenby se udržuje půdní vlhkost a s ní i živost kypré půdy.<br /> <br /> Ačkoli množství srážek v létě zpravidla v důsledku přívalových dešťů při bouřkách dosahuje ročního maxima, většinou se stejně rychle odpaří, případně se v závislosti na stavu struktury půdy ztratí povrchovým odtokem. K tomu dochází zpravidla v porostech kukuřice, a to již na mírně svažitých pozemcích. Zatímco v zimě jsme měli v půdě nasycení vodou a chlad, v létě jsou póry naplněny vzduchem a teplem. S nástupem sucha se snižuje rozkladná činnost mikrobů v půdě. Místo toho nyní scénu ovládá svět půdních živočichů. Byla-li v zimě procesní převaha fyzického, na jaře étericky-živého, pak v létě je to převaha duševně-astrálního. Činností půdních živočichů žijících ve vzduchu a teple probíhají procesy zvnitřňování, astralizace. Zatímco v pokročilém jaru se půdní živočichové svou rytím a hrabáním a zanecháváním exkrementů podstatně podíleli na vytváření hrubě porézní kypré půdy a jejího systému chodbiček, od léta k podzimu se jejich funkce postupně mění. Nyní nacházejí hojnost potravy v odumírající organické hmotě, především v prokořeněné svrchní vrstvě půdy, a starají se o to, aby tento «výživný humus» byl průchodem jejich trávicím traktem přeměněn na trvalé formy humusu. To, co se na jaře odbouralo z humusu ve prospěch vegetativního růstu rostlin, se obnovuje díky humusotvorné činnosti půdních živočichů, a to především od vrcholného léta ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222). Tento proces tvorby humusu probíhá časově polárně k procesu krystalizace během zimy a odehrává se v temnotě země. V důsledku toho musí být všechny rostlinné zbytky vzestupné části roku zapracovány do půdy v sestupné části roku. To se děje pracovním postupem, který organické zbytky na povrchu půdy, jako jsou strniště, zbytky slámy a mlácení, plevele, vmíchává do vrstvy kypré půdy. Toto «mulčovací zpracování» zasahuje hlouběji než jarní povrchové ošetřování kůže půdy, ale v ideálním případě ne hlouběji, než sahá vrstva kypré půdy vytvořená na jaře (cca 8–10 cm). Je-li tato vrstva plně vyzrálá, zanechává po zpracování jemně drobivou vrstvu, která přerušuje kapilární vzestup vody, chrání tak před dalším odpařováním, přijímá přívalové deště a vytváří lůžko pro výdrol a semena plevelů (Obrázek 13, s. 222). {{SE|222}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 13, S. 222.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 13: Sommer- und Herbstprozesse im Boden und deren Lenkung durch Mulch- und Tiefenbearbeitung.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Letní proces tvorby humusu podporuje mulčování tím, že navzdory silnému slunečnímu záření, teplu a převládajícímu suchu umožňuje půdním živočichům vhodné životní podmínky. To si ukážeme na příkladu podmítky strniště po sklizni obilí a na činnosti žížal. Po odklizení slámy se musí neprodleně provést podmítka strniště. V dobách před nástupem sklizně kombajnem (1950/60) se obilí sklízelo ve žluté zralosti do snopů, stavělo se do panáků k dozrání a dosušení, ukládalo se do stodoly a zpravidla se mlátilo v zimě. Přednost tohoto sklizňového postupu spočívala v následujícím:<br /> <br /> * Podmítka strniště o cca 14 dní dříve ve srovnání s plnou zralostí nutnou pro sklizeň kombajnem.<br /> * Zachování kyprosti půdy.<br /> * Ochrana před vysycháním a v ideálním případě dřívější setí meziplodiny.<br /> * Oddělený sběr plev. S bylinnými přísadami jsou vhodným dietetikem pro dojnice v zimním krmení.<br /> * Nevypadaná semena plevelů se dostanou se slámou z pole a mohou být použita při «spalování semen», což je postup,<br /> {{SE|223}}<br /> <br /> který doporučuje Rudolf Steiner&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 155.&lt;/ref&gt; k potlačení rozmnožování plevelů.<br /> <br /> * Ztráty při sklizni byly sice o něco vyšší, ale prospívaly volně žijící zvěři, především ptactvu.<br /> <br /> Vysoké umění letního zpracování strniště s koňským potahem spočívalo v tom, že podmítací pluh následoval bezprostředně za sečením samovazem, takže snopy padaly již na podmítnuté strniště. Sklizeň kombajnem jako technologicky nejelegantnější a nejefektivnější sklizňový postup pak brzy zvítězila. Toto vítězství šlo na úkor dřívějšího zpracování půdy šetřícího její kyprost a zásadně změnilo chod hospodářství.<br /> <br /> Mulčovací zpracování sice ničí narostlou letní kyprost půdy, ale zároveň mísí zbytky strniště a plevelů s kořenovou hmotou kypré, drobivé půdy. V tom nachází svět půdních živočichů, především žížaly, ideální podmínky, které potřebuje k rozvinutí své činnosti. Jsou to:<br /> <br /> * jemně rozptýlená nabídka potravy z odumřelých rostlinných zbytků,<br /> * jemně drobivá kyprá vrstva, kterou se žížaly mohou protlačovat všemi směry půdou,<br /> * intenzivní provzdušnění půdy a tím i zásobování kyslíkem,<br /> * tma pro světloplaché půdní živočichy,<br /> * dostatečná vlhkost: Voda kapilárně vzlínající z nezpracovaného podloží se odpařuje na spodní hranici mulčovací vrstvy a při nočním ochlazení se tam sráží jako rosa.<br /> <br /> Jsou-li tyto podmínky zajištěny, jsou žížaly (''Lumbricidae'') lákány ze hlubších zón půdy svými chodbičkami nahoru do mulčovací vrstvy, kde svou blahodárnou trávicí činností přeměňují výživný humus na trvalý humus. Bylo-li na jaře jakési vychlípení, zvnějšnění života kořene a jeho srůstání se zemí, tvořící exogenní symbiózy, pak v těle mimo jiné žížaly se jedná o vchlípení života, proces zvnitřnění. V prvním případě se humus odbourává, tj. život v něm uchovaný se v bakteriálně-symbiotické činnosti přeměňuje ve prospěch vegetativního růstu. V případě vchlípení je současný život prostřednictvím endogenní symbiózy pod režií {{SE|224}}<br /> <br /> duševní neboli astrální organizace přetvářen v uchovávající život nově se tvořících jílovito-humusových komplexů, což je děj, který probíhá převážně v období léta a podzimu. Tato nová tvorba látek v hospodaření přírody podněcuje k následujícím otázkám: Dokáží žížaly ve svém trávicím traktu zpracovat ony tvarotvorné síly, které z «nejvzdálenějšího kosmu» vyzařují skrze křemen, vápno a jíl, ještě zemitěji než rostliny, které se formují do své podoby? Jsou to tyto tvarotvorné síly, které spojují navzájem polární zemské látky, krystalický jíl a zbytky obecně rostlinného, ve vyšší jednotu, v jílovito-humusový komplex? A je to toto spojení minerálních a rostlinných látek oduševnělou činností žížal, které vytváří to, co se běžně nazývá matečnou půdou? Tato zvláštní schopnost žížaly platí jistě v různé míře i pro jiné druhy červů a pro živočichy, kteří žijí v půdě ve stadiu larvy ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtbildung_und_Reifung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Tvorba plodů a zrání ====<br /> <br /> Od časného léta se vegetativní růstové dění přesouvá do vyrůstání, substanciální výplně a formování plodů. Zpočátku jsou plody ještě zelené a asimilují na slunečním světle. Plod přibývá na objemu. Asimiláty, které až do doby kvetení zčásti sloužily vegetativnímu růstu, zčásti skrze kořen výživě půdního života, se kupí v praskajícím se plnícím plodu. Pochod zrání se uskutečňuje jak jako proces vnitřního působení, tak jako proces vnějšího působení.<br /> <br /> Vnější působení se projevuje v proměně ze zeleně na barevnou nádheru podobnou kvítku, dále v pronikavých vůních a v orosené průsvitné slupce jako přidechnuté zvenčí. Jsou to zjevné formy působení aktuálního slunečního záření a do něj vetknutých záření nadslunečních planet. Tak Mars způsobuje zbarvení červené, Jupiter bílé a žluté a Saturn modré.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 55.&lt;/ref&gt; V kterýchkoliv orgánech rostliny se proud šťáv ke vzpružující fruktifikaci zastaví — tedy kde vegetativní růst ustane nebo docela skončí — působí shora dolů kvetební impuls, přímé působení Slunce, podporované planetami od Slunce vzdálenými. Vnější zbarvení plodu pokračuje s postupující zralostí v obvykle jiných, méně intenzivních {{SE|225}}<br /> <br /> barevných tónech směrem dovnitř. Co tak rostlina jako čistě živoucí bytost jen zvenčí jako vyšší působení sil duševně-astrálního obklopuje a jemně se dotýká, to v dozrávajícím plodu do něj proniká hlouběji. Léčivé působení léčivých bylin spočívá právě na tomto pochodu a u zvlášť ustrojených planě rostoucích rostlin, např. rulíku zlomocného, ''Atropa belladonna'', může tento vést až k smrtonosnému tvoření jedu. U potravních rostlin se lidem v pradávné době pěstování rostlin, před třetím předkřesťanským tisíciletím, podařilo tento do života rostliny hlouběji pronikající astralizační proces ušlechtit k výživnosti.<br /> <br /> Při tvorbě humusu z rozmanitosti barevných a tvarově pestrých organických zbytků se rovněž uskutečňuje zrání k jakési organicko-minerální plodině — ke zmíněnému jílovohuminovému komplexu. Tato «plodina» je skrz naskrz černá, obraz toho, co bylo v praperských dobách jako «temnota» (zemský pól) postaveno naproti «světlu» (kosmický pól). V humusu je to Všeobecně-Rostlinné, které se zcela stalo «zemí»: humus «je konečným produktem zemitého se zemitým».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Notizen im Anhang, S. 274.&lt;/ref&gt; «Kosmické horniny, to křemičité přijímá světlo do země a přivádí je k působení v zemitém», humus nikoliv. Je to «bezsvětelné působení», které humus «vytváří».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 59.&lt;/ref&gt; Tento pokyn poukazuje mimo jiné na rozklad a výstavbu humusu probíhající ve tmě půdy skrze heterotrofní, bakteriálně-rostlinný život.<br /> <br /> Rostlina roste s kořenem, stonkem, listem a květem až k plodu a semenné zralosti především z «bezprostředního spolužití» s klasickými živly «země a vody».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 15. Juni 1924, S. 192.&lt;/ref&gt; Tyto ji zprostředkovávají jakési vnitřní působení, jež se projevuje v «zemní šťávě» (''Xylem'') proudící vzhůru v ose Země–Slunce. V ní proudí vzhůru — pojaté éterickou organizací rostliny — rozpuštěné látky země a «tvarotvorné síly» sféry stálic a slučují se s tepelnými a světelnými silami Slunce a planet za vzniku látkových kompozic vlastních každému druhu rostlin (bílkoviny, sacharidy, tuky, oleje, aromata, vitamíny atd.). Je to živoucí dění zaměřené na celek, řízené četnými enzymy. Tato silová útvarová uskupení vedou na cestě k plné zralosti ke vzniku stále nových, od stupně ke stupni komplexněji se strukturujících látkových kompozic. Nezralost plodu je vyznačena tím, že enzymatická aktivita ještě není {{SE|226}}<br /> <br /> uzavřena a jsou dále vytvářeny organické sloučeniny charakteristické pro určité vývojové stadium v procesu zrání. Tak se v tržních plodech, které navenek vypadají zrale, nalézají zhusta skupiny látek, jež vykazují fyziologickou nezralost, jako např. dehydroaskorbová kyselina (fyziologický předstupeň askorbové kyseliny, vitamínu C) nebo nízkomolekulární předstupně k tvorbě bílkovin (jako jsou dusičnany, volné aminokyseliny, amidy atd.).&lt;ref&gt;Manfred Klett: ''Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung'', Inst. f. Biol.-Dyn. Forschung, Darmstadt 1968.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Johannes Klein: ''Der Einfluss verschiedener Düngearten in gestaffelter Dosierung auf Qualität und Haltbarkeit pflanzlicher Produkte'', Inst. f. Biol.-Dyn. Forschung, Darmstadt 1968.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Přesněji vzato, při dnešní masové výrobě se fenomén fyziologické nezralosti vyskytuje takřka obecně pro všechny skupiny látek. Teprve když fyziologické procesy přijdou k odpočinku — tedy když enzymatická aktivita přestane — je dosaženo stadia plné zralosti a tím výživově-fyziologického optima tvorby kvality. Teprve ve fyziologické plné zralosti požíváme potravní plod, v němž kosmicko-zemské «vnější působení» a kosmicko-zemské «vnitřní působení» vstupují do dokonalé syntézy. Tato dokonalost nebývá pravidlem dosažena. «Vnější působení» předstírá plnou zralost, aktivita «vnitřního působení» oproti tomu nenachází konce. Tento takto derangovaný metabolismus vede k nedostatečné trvanlivosti&lt;ref&gt;Ilias Samaras: ''Nachernteverhalten unterschiedlich gedüngter Gemüsearten mit besonderer Berücksichtigung physiologischer und mikrobieller Parameter'', Dissertation, Gießen 1977.&lt;/ref&gt; a dává podnět ke znepokojení, zda v tom nespatřovat podstatnou příčinu chronických onemocnění. Důvody postupného snižování výživné hodnoty jsou:<br /> <br /> * Globální dostupnost: Sklizeň v nezralém stavu, chlazení na světových přepravních trasách — poté uměle indukované dozrávání, např. banány.<br /> * Dusíkaté hnojení (srov. kap. Hnojení): Od základu narušený či hypertrofický metabolismus rostlin. Ty chtějí stále dál růst.<br /> * Monokultura: Je umožněna všemi druhy genové techniky (GMO), svévolným zásahem do genomu, který je fyzickým stínem praobce rostlin, a také plošným nasazením životu nepřátelských pesticidů, herbicidů a dalších regulátorů růstu.<br /> <br /> Pojmová tvorba k otázce kvality potravin spočívá na materialistickém pojetí života. Vedle genetiky zůstala tato tvorba v podstatě u kvantitativní látková analytiky a dovedla k pojmu «látkové ekvivalence», která v živém neexistuje. «Více nebo méně» určité skupiny látek říká v nejlepším případě teprve {{SE|227}}<br /> <br /> něco, když je do úvahy vzat i časový faktor. K tomuto cíli musí být stadia zralosti analyticky sledována. Pokud se ve vyzrálém produktu nalézají skupiny látek, jež jsou ukazateli stadií nezralosti, musí být výsledek hodnocen záporně. Tímto způsobem může i kvantitativní analýza přispět k výpovědi o kvalitě. To ovšem vyžaduje značný analytický náklad a přesahuje nákladový rámec pro rutinní šetření.<br /> <br /> Podstatné rozšíření tvorby úsudku ohledně vyzrálosti a kvality potravin umožňují «Bildschaffende Methoden» (zobrazovací metody)&lt;ref&gt;Herbert Koepf, Bo D. Petterson, Wolfgang Schaumann: ''Biologische Landwirtschaft'', Stuttgart 1980, 303 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Wilfried Kamphausen: «Qualität im biologisch-dynamischen Obstbau», in: Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft'', Dornach 2007, 377 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Paul Doesburg et al.: «Standardisation and performance of a visual Gestalt evaluation of biocrystallisation patterns reflecting ripening and decomposition processes in food samples». ''Biological Agriculture &amp; Horticulture: An International Journal for sustainable Production Systems'', 2014, S. 1–18.&lt;/ref&gt; jako krystalace chloridu měďnatého, stoupavý obraz a chromatogram na kruhovém filtru. Pravda o hodnotě potravního výrobku se nejblíže přibližuje úsudku toho, skrz jehož ducha, srdce a ruce vzniká. Duch budiž řečeno: stálé úsilí o poznání toho, co v kosmu a zemi vládne a žije a co se v tomto velkém poli napětí co do sil a látek jako fyzický odraz duchovního praobce formuje.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Geräte_zur_sommerlichen_Mulchbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Nářadí pro letní mulčování ====<br /> <br /> Jestliže na jaře sloužily ke krustenbrechung nástroje jako brány, plečka a motyky, pak v postvýsledkové době léta nastupují takové, které mají svrchní půdu mělce kypřit a mísit s rostlinnými zbytky. Podle mocnosti drobtovité gareschicht dosahuje hloubka zpracování půdy 8 až 12 cm ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222). Rozmanitost nástrojů svědčí o tom, že zjevně žádný z nich plně neodpovídá všem požadovaným nárokům mulčování. Klasickým nástrojem podmítky byl a svou funkcí jím stále ještě mohl být loupací pluh: Plně prokrajuje spodek, mělce obrací a úzce krojí — ve střižném rozrývání a drobtovitě-sypném ukládání zralosti půdy má dobrý promísicí efekt. Při dnešních požadovaných velkých záběrových šířkách loupacích pluhů a stopách tlaku kombajnů sahajících většinou až ke spodku gareschicht je čistá loupací práce stěží {{SE|228}}<br /> <br /> ještě proveditelná. Na místo loupacího pluhu nastoupila v padesátých a šedesátých letech 20. století na krátkou dobu fréza. Měla být spasitelkou. Hřídel osazená sekacími noži se otáčí, poháněná vývodovým hřídelem, bije do půdy, vzdouvá ji a ukládá výtečně promíchanou. Závažné negativní průvodní jevy — tvorba skluzkové podrážky, uzavírání žížalích chodeb, sekání žížal, ztráta zralosti půdy zabahnění při přívalových deštích, vysoké opotřebení a energetická náročnost — vedly (s výjimkou zahradnictví) k jejímu brzkému zmizení. Jiným nástrojům poháněným vývodovým hřídelem, např. s dopředu kypřícími radličkami, byl rovněž přisouzen jen omezený úspěch. Dnes běžné postupy tvoří pestrou variaci nástrojů pro podmítku s kypřením půdy, vesměs s mírným promísicím účinkem. Loupacímu pluhu se nejvíce blíží talířová brána s hloubkou zpracování cca 5 cm. Lpí na ní nevýhoda, že prokrajuje a rozptyluje oddenky pýru, a tím přispívá k jeho množení. Tuto nevýhodu vynahrazuje úzkosečný, mnohozubý kypřič tím, že oddenky vytrhává a vynáší na povrch, takže je lze snáze vybrančovat. Jeho velkou nevýhodou však je, že nedostatečně mísí a gareschicht nepodkrojuje v celé šíři. Pcháč a šťovík mu příliš neodolávají. Kypřiče s odpovídajícími kombinacemi nástrojů mohou v tomto směru napomoci.<br /> <br /> Často vyslovovaná téze k podmítce — «flach mischen und tief lockern» («mělce mísit a hluboce kypřit») — nemůže platit takto obecně. Hlubší kypření celého vrstevného paketu přerušuje kapilární vzestup vody, urychluje vysychání a tím i činnost půdních živočichů. Hloubkové kypření může v zhutněné půdě působit blahodárně tehdy, když se pracuje úzkými radličkami při větších roztečích zubů (cca 50 cm).<br /> <br /> Koneckonců platí: Všechny nástroje zpracování půdy jsou nástrojem — jako kladivo a dláto v ruce sochaře. Nikoli jimi samými vzniká umělecké dílo, nýbrž skrze ně vedoucím, vnímajícím a myslícím duchem člověka.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Herbstprozess_und_die_Bodenbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Podzimní proces a zpracování půdy ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Reifen,_Verwandeln,_Sterben&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zrání, proměna, umírání ====<br /> <br /> Ve dnech vrcholného léta, hluboko do září, dává o sobě podzim vědět čím dál zřetelněji. V chladnoucích nocích konce srpna {{SE|229}}<br /> <br /> opět přibývá rosy, ranní mlhy stoupají a vyplňují údolí. Ohlašuje se nové roční dění, jehož podoby stojí v polárním protikladu k jaru. Zatímco na jaře proudí síly země do vnějšího okruhu a s sebou jako by nesou rostliny pnoucí se vzhůru – země tedy vydává, co v zimním klidu chovala v sobě –, v létě se vše vylévá v bohatství tvarů a barev a do tvorby výživných plodů, aby se na podzim v jediném velkém nádechovém tahu navráti zpět k zemi.&lt;ref&gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: ''Der Jahreskreislauf als Atmungsvorgang der Erde und die vier großen Festeszeiten'', GA 223, Dornach 1990.&lt;/ref&gt; Pravá podzimní nálada se rozehřívá kolem Michala koncem září a často se táhne v teplých, zlatých dnech až do října. Na povrchu čerstvě vyseté podzimní setby se náhle zaableskne stříbrný lesk pavučin utkaných přes celou šíři pole; nastává «babí léto»! Je to čas, kdy posledním plodinám – krmné řepě a cukrovce, zelí, mrkvi a dalším – se pole vyprazdňuje. Pro tyto pozdní okopaniny znamenají zlaté, sluncem prodchnuté říjnové dny ještě vydatný přírůstek výnosu a především nejvyšší stupeň tvorby kvality v plné zralosti. Totéž platí pro pozdně dozrávající druhy ovoce i pro vinnou révu. Je to také čas, kdy dřevnatějící stromy a keře – ať v sadech, živých plotech a polních hájcích, nebo v lesích – ještě jednou «rozkvétají» v listech zemitým leskem, než po prvním mrazu v ranním slunci tu jeden, onde druhý list bezhlasně splyne k zemi, nebo než listopadové vichry naráz vymetou větve do holá.<br /> <br /> Podzim je čas dovršení zrání a velkého tichého umírání. Co před chvílí ještě nechávalo strom a keř zářit v zeleni listí, nyní to leží větrem zafouknuto na zemi, vydáno napospas tlení.<br /> <br /> Týž proces proměny, přechod do trvalých forem a umírání, zachvacuje svět živočichů. Každý podzim to znovu překvapí: najednou jsou vlaštovky pryč, s nimi i jiné druhy ptáků na velikém tahu na jih; po cestních mezích již žádný motýl nevzlétne a žádný nekepří jako bloudivý květ nad obilními lány. Živé bzučení a šumění hmyzu je u konce. Kam zmizeli? Tu ještě poslední návštěva u kvítku, pak kladení vajíček na chráněném místě pod kůrou stromů, ve skulinách a dutinách, {{SE|230}}<br /> <br /> nebo přezimování ve stadiu kukly, nebo dokonce jako imago u společensky žijícího hmyzu, jakým je včelí roj. V půdě přechází jednobuněčný bakteriální život do trvalých forem, houbový život tvoří spory. Strom, keř, bylina a tráva tvoří semena, půdní hmyz klade vajíčka, žížaly se stahují do dutinkových prostor hlubších půdních vrstev. Bohatství zjevů raného podzimu chudne před očima a nakonec vtiskuje krajinnému obrazu svou pečeť tuhé, jako odumřelé větvoví stromů a keřů. Jediné, co při tomto umírání poskytuje vnímavému pohledu ještě naději na přetrvávající působení života, je trpká stálezelená jehlantí, ještě syté zelení luk a pastvin a jemné zelení podzimní setby.<br /> <br /> Co na podzim zaniká, jsou formy, které získaly svůj ročně specifický ráz prostřednictvím kosmicko-pozemského spolupůsobení látek a sil ve vzestupném roce. Již ve vadnutí květu se étérické, obrazotvorné živé, odděluje od toho, co se podle duchovního praobraz rostliny astrálně zformovalo. V tvorbě semen a humusu vzniká tento souvislost nově, vložení zárodku v proudu časů. Co se však uvolňuje z vazby na život smyslově vnímatelného fyzického světa, je nadsmyslové; propléstá se tak s podzimně zasvěcujícím světlem a teplem, že toto ve srovnání s jarem připadá vnímání mnohem plnějším, duchovně-duševně nasyceným, ano, ve své bytostné povaze navzájem silněji odděleným. To, co se v umírání uvolňuje, odděluje, může být pociťováno jako probouzení duchů prostupující celou přírodu. Uzavírá-li se člověk tomuto vnějšímu dění smrti, může si uvědomit smrt přemáhající sílu vlastního já-bytosti. Uvolňuje odvahové síly, michaelovské předtuchové cítění a předvídavé myšlení, jež je tak otevřeno budoucnosti a vývoji, jak je naopak otevřena rostlina, která v reprodukčním proudu od semene k semeni své bytí zachovává a uchovává.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Bodenbearbeitung_im_Herbst&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zpracování půdy na podzim ====<br /> <br /> Obilniny, s výjimkou kukuřice, jsou střídavě rostoucí; existují letní a ozimé formy. Ty druhé se sejí časně na podzim a v pozdních výsevech až do listopadu či prosince. Pozdní výsevy podporují reprodukční sílu semen, a tím schopnost zachování odrůd, zatímco podzimní výsevy bližší létu podporují «Nährhaftigkeit» (výživnost).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S.109.&lt;/ref&gt; Ozimy potřebují {{SE|231}}<br /> <br /> jako následnou plodinu po jiném druhu obilí, po okopaninách, meziplodině nebo krmných plodinách hlubší, kypřicí, obracecí a mísicí zpracování půdy. V případě meziplodiny jako zeleného hnojení musí být tato včas posečena, nechána zavadnout a poté zamulčována, než může být vtažena setební brázda, případně s půdně zhutňujícími přívěsy. Příliš dlouhé čekání v naději na nárůst hmoty může mít špatné následky: Silný padající déšť u zkracujících se dnů, přetrvávající mlha nebo mrholení způsobují při ne zcela zavadlé zelené hmotě hnilobu. Ta vede zejména na těžkých půdách prostřednictvím anaerobního prostředí k trvalým poruchám růstu. Hlubší setební brázda uvolňuje jemným klíčním kořínkům cestu, aby mohly přísně směřovat do hloubky. Je překvapivé vidět, jak rychle, přímočaře a hluboko prorůstají na podzim spolu s drobivou zeminou v jednotu. Tak jako rostliny na jaře při prodlužujících se dnech s lodyhou, listem a květem jakoby dorůstají ze země a směřují ke světlu, tak se na pozdní podzim při prvních nočních mrazech a prodlužujících se nocích v přitisknuté listové růžici přichycují ke zdu a svěřují své kořeny svisle do hloubky. Kořen se žene a roste do vnějšího bezsvětla a setkává se v temnotě země s kosmickým zářením působícím prostřednictvím křemene, vápence a jílu v pozemském, jež tvaruje praobraz rostlinných rodů, čeledí atd. do fyzicko-smyslového odrazu.<br /> <br /> Zpracování půdy přiměřené podzimnímu procesu přirozeného odumírání se již primárně netýká podpory a zachování životních procesů, jak je tomu u povrchového zpracování na jaře k aktivaci rozkladu humusu nebo u mulčovacího zpracování v létě k podpoře budování humusu. Zapravení porostu zeleného hnojení nebo krmné plochy sice přivádí do půdy výživný humus, ten se však z velké části přemění teprve na jaře následujícího ročního cyklu a přispívá k půdní dynamice. Zpracování půdy na podzim přísně vzato nebere ohled na minulé, nýbrž připravuje budoucí — zimní proces. Pozornost se nyní neobrací na zpracování metabolického pólu, humusové vrstvy, nýbrž na minerální složku půdy, na jíl, prach a jemný písek. Podzim, zejména pozdní podzim, dovoluje hluboké nebo jílové zpracování, podzimní/zimní brázdu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Abbildung 13]], S. 222). Ta způsobuje zničení — nebo lépe: chaotizaci — všeho toho, co se tak úžasně v průběhu roku v přísném řádu vybudovalo jako půdní život tvořící zralost půdy. To je nyní třeba — spolu s minerálními složkami půdy — chaotizovat, v přípravě na {{SE|232}}<br /> <br /> krystalizační procesy přicházející zimy a na uložení zárodku nového vývoje půdy v roce následujícím. Platí staré slovo: «Vor dem Winter gepflügt, ist halb gedüngt.» (Před zimou pooráno — napůl pohnojeno.)&lt;ref&gt;Chaotizace znamená převedení utvořeného do neutváreného stavu. V daném případě to znamená mechanicky rozlomit, uvolnit a promísit půdní strukturu, která vyrůstala prostřednictvím komplexních životních procesů v průběhu předcházejícího ročního cyklu (zralost půdy), zvířit ji, přemísťovat půdní částice vertikálně a horizontálně. Životem utvořená svrchní půda se stupňovitě přibližuje anorganickému stavu prostorového vedle sebe. Tato mechanická chaotizace připravuje půdu na přijetí vstupujících formativních sil zimy a nově oživujících planetárních a slunečních formativních sil přicházejícího jara.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Klasickým nástrojem hluboké orby je obracecí pluh (Abbildung 13, S. 222). V ekologickém zemědělství upadl z více hledisek do nemilosti, s důsledkem obratu k «bezorebné kultivaci půdy» na různých místech. Pluhové práci se vyčítají pochybení, která nelze odůvodnit v ní samé, nýbrž jsou důsledkem konstrukcí zaměřených především na pracovně-ekonomickou a technickou efektivitu. Dnešní pluhy, zpravidla těžké víceradličné celoobracecí pluhy, jsou konstruovány pro hloubku orby 25 až 35 cm a více a pro šířku záběru 35 až 45 cm. «Podle tvaru tělesa pluhu a rychlosti orby je půda přemísťována 20 až 70 cm vpřed a 40 až 70 cm do strany.»&lt;ref&gt;Walter Feuerlein: ''Geräte zur Bodenbearbeitung'', Stuttgart 1971, S. 40.&lt;/ref&gt; Toto velké přemístění si vynucuje odpovídající vyšší energetický výdaj. Přitom se obrací nahoru mnohem více neoživené minerální půdy a humusní svrchní půda dolů, a nevyhnutelně musí být brázda kvůli širokým kolům traktoru široce vyklizena. Tomuto problému se čelí víceradličnými pluhy přesahujícími šířku traktoru, které umožňují jet mimo brázdu, nebo se pluh nahrazuje těžkým kypřičem, diskovým pluhem a jinými stroji.<br /> <br /> Pluh uvolňuje brázdový hranol v poměru šířky (b) k hloubce (h) b:h = 1,2:1 až 1,4:1 — v kypré půdě o něco užší, avšak ne užší než 1:1.&lt;ref&gt;Ebd., S. 39.&lt;/ref&gt; Podchycuje s «podbřím» radličky hroudu, odlamuje ji od podloží, vede ji přes zkroucené odhrnovací plech, čímž se brázdový hranol v střihovém účinku rozpadá na předem dané lomy a, přesunut o šířku záběru, se přiklání přibližně pod úhlem 135° k předcházející ornici. Humusní svrchní půda se přitom buď seshora dolů ubývajícím způsobem drobí do krátce vznikající mezery před uložením hrouda, nebo je, v případě zapravení chlévského hnoje respektive {{SE|233}}<br /> <br /> víceleté hlavní krmné plodiny, s předradličkou napřed vhazována dolů do brázdy. Dvojvrstvým pluhem se usiluje o to, aby se zabránilo zahrnutí na výživný humus bohaté svrchní půdy. Přes vinutí odhrnovacího plechu se dostává jílem, prachem a jemným pískem bohatá spodní půda na povrch a tvoří hřeben brázdy. Její minerální podíly jsou tak přímo a bezprostředně vystaveny krystalotvorným silám kosmu v zimě, jakož i mrazové destrukci a v příštím roce silám zvětrávání. Tím, že je v přiměřené míře anorganický materiál vyzdvižen, dostává se pod oživující vliv sil metabolického pólu. Hluboká nebo jílová obdělávání mísí a chaotizuje ve vertikále. Omlazuje půdu, přináší z hloubky nahoru, co bylo mikroerozí prostřednictvím vsakující se vody přemístěno dolů jako nejjemnější jílové částice.<br /> <br /> V biologicko-dynamickém ackerbau by hloubka orby při podzimním setí normálně neměla přesahovat 16 až 18 cm, respektive 20 cm v případě zimní brázdy. To znamená při poměru šířky k hloubce 1,4:1 a šířce záběru přibližně 23 až 30 cm podstatně umírněnější přemístění. Problém bočního tlaku pneumatiky zde ovšem zůstává nevyřešen.<br /> <br /> «Hrubá zimní brázda» měla výhodu, že se půda s rozšířenou povrchem exponuje «krystalotvorným silám vzdáleného kosmu», a nevýhodu, že musela být na počátku jara urovnána smykováním. Tato nevýhoda je odstraněna přívěsy za pluhem — podpovrchovým zhutňovačem pro podzimní výsevy, mimo jiné aby se zabránilo vyzdvižení mladého porostu mrazem, nebo, pro zimní brázdu, vyrovnávající a drobivou Notzonegge a dalšími. V případě verdichtání podloží nebo pluhové paty lze pomocí hloubkového kypřiče uchyceného pod radličkou pracovat k postupnému prohloubení ornice.<br /> <br /> Pluh má své místo na konci vývoje půdy v průběhu roku, tehdy, když životní procesy v přírodním hospodářství přecházejí do všeobecného odumírání. Pluh chaotizuje to, co v půdě z rozmanitosti života dozrálo. Uvádí odumřelé zcela do stavu fyzického a je tím průkopníkem pro zimní proces, který do tohoto fyzického úmrtí vkládá duchovní zárodek nového života — nového cyklu vývoje půdy a rostlin v příštím roce.<br /> <br /> Kypřič se vyvinul v cenné doplnění, a to v částečnou náhradu pluhu. Charakterizuje jej pestrost nástrojů, od úzkých radliček až po plně řezající {{SE|234}}<br /> <br /> křídlové radličky, přesné nastavení pracovní hloubky a různorodé drobivé přívěsy. Hodí se pro mělký podmítací obrat strniště stejně tak jako pro hlubší obrat na podzim, například klíčícího jetele. Na mnoha místech se kypřič stejně jako pluh stal nástrojem hluboké orby, který připravuje půdy na zimu.<br /> <br /> Biologicko-dynamický zemědělec potřebuje pro své půdy a kultury vhodné zpracovací stroje. K dispozici mu stojí pestře rozvětvená nabídka na trhu. Hledání rozhodnutí z něj dělá experimentátora; hledá hodnoticí kritéria, která může nalézt jedině sám — pozorujíc a myslíc v činném zacházení. Poznává, že nabízená technika zpracování půdy mnohokrát jeho poznatkům a přáním neodpovídá. Zpracovací postupy, které by podle své funkce měly na sebe v čase navazovat, jsou sjednoceny kombinovanými těžkými stroji, například rotační brány a secí stroje, nebo jsou při vysoké efektivitě předimenzovány, například pluhy. Umění zpracování půdy, jež se odehrává jako dění v čase, se redukuje na pouhé technické odbavení.<br /> <br /> Tak se nestane jinak, než že biologicko-dynamický zemědělec se cítí vyzván ke svému vynalézavému duchu i na poli techniky zpracování půdy. Porozumění čtyřem ročním procesům mu ukazuje směr. {{SE|235}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zweite_Säule:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Druhý pilíř: ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vom_Wesen_der_Fruchtfolge&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === O podstatě střídání plodin ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Fruchtfolge_und_die_Lebensorganisation_des_landwirtschaftlichen_Organismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Střídání plodin a životní organizace zemědělského organismu ===<br /> <br /> Druhým nosným pilířem polního a zahradního hospodářství je osevní postup. Je to orgán životní organizace statku nebo — řečeno obrazem zemědělského organismu a jemu vlastní «vznikající zemědělské individuality» — jejího éterkového těla. V čem se tento projevuje? Je utkán z kráftového světa působícího z nadsmyslového. Rudolf Steiner jej označuje jako «univerzální síly», které staví do protikladu k «centrálním silám» tímto způsobem:<br /> <br /> Pro jevy probíhající v neživém lze říci: «Jeví se jako ovládané silami, které vyzařují z podstaty látky, od — relativního — středu k periferii. Životní jevy ukazují látku ovládanou silami, jež působí z vnějšku dovnitř, směrem k relativnímu středu. Při přechodu do života se musí látka vymanit ze sil vyzařujících a podřídit se silám vstřebávaným. […] Přijímá do sebe síly, které ze všech stran vstupují z mimozemského směrem k Zemi […] Ze všech stran na ni působí tyto síly, jako by směřovaly k středu Země.»<br /> <br /> Éterické tělo tedy náleží všem živým tvorům, ale nelze si je představit jako útvar v prostoru. Neomezují je fyzikální zákony působící v prostoru, nýbrž se utváří jako «tělo časů» skrze síly, jež vstupují z vyšší sféry duševně-astrálního, ze zásvětí času a prostoru. Síly éterického jsou čistě funkcionální povahy. Jsou všudypřítomné a tvoří — přitékajíce z periferie v nezměrné mnohotvárnosti — jaksi základní substanci kosmu. Duševně-astrální jim zprostředkovává směr jejich působení; činí z nich síly tvarující, formotvorné, jež se uzavírají v celistvost, v éterické tělo a — v substančním okruhu pozemského — zapalují život a nechávají jej vyrůstat do fyzicko-smyslových forem. {{SE|236}}<br /> <br /> Éterické tělo rostliny se stává v její formě (časové Gestaltu) názorným obrazem. Je médiem stávání se, smysluplného časového sledu — jako například procesuální dění rostliny, jež se odvíjí od klíčku přes výhonek ke květu. Bildekräftig-funkcionální základ éterického těla povznáší látky ovládané centrálními silami Země a odcizuje je jejich ryze fyzikálním vlastnostem. Komponuje je do organických látkových sloučenin, jako jsou bílkoviny, sacharidy apod., jejichž specifické funkční souslednosti přivádějí k jevu formu rostliny. Život se stává jevem ve formách, které vytváří za pomoci pozemských látek.<br /> <br /> Univerzální síly jsou čtveré povahy: diferencují se v éter tepla, éter světla, chemický éter (také zvukový neboli číselný éter) a éter života.&lt;ref&gt;Ernst Marti: ''Die vier Äther – zu Rudolf Steiners Ätherlehre'', Stuttgart 2016, 60 S.&lt;/ref&gt; Spojují se pod vlivem duševního čili astrálního těla v éterické tělo a to se zviditelňuje ve formách skrze látky, jež působí v živlech tepla, vzduchu, vody, země. Centrálními silami se rostlina ohraničuje do své pozemské Gestalt, universálními silami je otevřená vztahově všemi směry. Tak roste buk — vstřebávaje proudící záření kosmu — ve vztahu k celku do stromu, čekanka ve vztahu k celku v bylinu, luční lipnice ve vztahu k celku v trávu. Zároveň jsou však skrze látkoví působení v rámci čtyř živlů vázány na určité místo na Zemi. Universální povaha éterického si může v pozemském vytvořit obraz pouze v mnohosti jednotlivého. Příroda všude tam, kde se může rozvinout život — ať v pralese, savaně, na louce, na rašeliništi apod. —, vytváří místu odpovídající mnohoznačnost, druhovou rozmanitost rostlinných forem. Stojí vedle sebe v prostorovém sousedství, přičemž rostliny téhož druhu se zpravidla střídají s jinými druhy; například v nedotčeném pralese nestojí tytéž druhy stromů vedle sebe. Mnohoznačnost rostlinných druhů na jednom stanovišti je princip, který příroda předžívá. Tato rozmanitost tvoří spolu se všemi organismy žijícími v půdě a nad ní nadřazený, étericko-astrální silový celek — nebo — ekologicky řečeno — životní prostor (biotop) a pro něj charakteristické společenstvo živých organismů (biocenózu). Tato rozmanitost je to, co udržuje trvání, zdraví a reprodukční sílu v přírodním hospodářství. Ryze fyzicko-minerální tenduje k rozpadání — příkladný fenomén<br /> <br /> Příkladným fenoménem pro to je písek –, kdežto živě-éterické naopak buduje vyšší celky.<br /> <br /> Tento pra-ekologický princip je v jednotlivých článcích zemědělského organismu, především v polním hospodářství a zahradnictví, narušován principem monokultury. Pšenice, brambory na poli, salát v zahradě stojí zpravidla — odhlédneme-li od smíšených kultur — jako každá jiná plodina v čistém porostu. To s sebou nese jednostrannost, která nutně vede k oslabení životní organizace statku. Působí chorobotvorně a v agrárně-průmyslovém zemědělství, kde pravidelné osevní postupy přestaly hrát jakoukoli roli, ústí v nasazení širokého spektra abiotických výrobních prostředků — s nevyhnutelným důsledkem dalekosáhlých, životu nepřátelských vedlejších účinků. Každá jednostrannost redukuje podmínky, za nichž mohou universální síly kosmu vstupovat do jevu v pozemském. Ztrácejí nadvládu nad centrálními silami. Tím je zároveň zasaženo jádro otázky po kvalitě potravin. {{SE|237}}<br /> <br /> Umění polního hospodářství a zahradnictví spočívá v tom, nedostatek druhové rozmanitosti vyrovnat — nebo jej dokonce s mistrovstvím povýšit na vyšší úroveň, než jakou nabízí příroda sama. Osevní postup znamená: souhrn potravinářských, krmných a jiných pro obecné užití určených rostlin se každý rok pěstuje odděleně, rozdělených na jednotlivé plochy pole a záhonky zahrady. Tytéž plodiny se na každé z těchto ploch střídají podle určitých kritérií rok za rokem. Tak putují všechny polní plodiny v zákonité posloupnosti celým katastrem statku. Vyrovnávací účinek osevního postupu lze podstatně zvýšit smíšeným nebo společným pěstováním, například ovsa s fazolemi či hrachem, podsevem — jetelů červených, bílých nebo švédských —, zařazením meziplodin i mnohostranností pěstování podle potřeb regionálního trhu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zum_System_der_Fruchtfolge&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K systému střídání plodin ===<br /> <br /> Osevní postupy v biologicko-dynamickém hospodaření se liší podle klimatu, druhu půdy (písek, prach, hlína, jíl), utváření krajiny a blízkosti trhu. V konečném důsledku vycházejí ze systému trojpolního hospodářství, který sahá až do keltsko-germánských dob: ozim – jařina – úhor. Tento systém po staletí udržoval úrodnost půdy na úrovni vázané na dané stanoviště. Ke změně došlo v {{SE|238}}<br /> <br /> 18. století s takzvaným „zlepšeným osevním postupem“, letním osetím úhoru jetelem a následně okopaninami (brambory, řepa atd.). V průběhu intenzifikace pěstování ve 20. století vznikl systém střídání plodin s 50 % okopanin a 50 % obilovin. S nástupem techniky a možností téměř libovolného řízení růstu rostlin pomocí mimopodnikových prostředků vznikl bezsystémový, čistě tržně orientovaný „divoký osevní postup“.<br /> <br /> Osevní postupy v biologicko-dynamickém zemědělství se vyvinuly v postupy víceleté zařazením nejméně dvouleté jetelotrávy a/nebo vojtěškotrávy, přičemž jejich základní kostra zpravidla stále staví na tříletém systému.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge_und_Humushaushalt&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Osevní postup a humusové hospodářství ====<br /> <br /> V tvorbě humusu se pojí éterický čili životní tělo hospodářského organismu s jeho fyzicko-pozemskou organizací. Rozmanité formy a látkové kompozice posklizňových zbytků přecházejí v živlu zemitého do stavu obecně-živého — humusu. Jeho povaha ještě svědčí o svém původu. Patrné je to u takzvaných humusových forem «surový humus» a «moder». «Mull» naproti tomu je výsledkem úplné proměny. Surový humus se tvoří v kyselém, vlhkém a chladném prostředí, mull v půdě bohaté na zásady, v teplém a vlhkém klimatu. Surový humus a moder ještě vykazují rostlinné struktury. V mullu tyto zmizely; představuje novou tvorbu. A přesto je do jeho živě-látkové kompozice vepsána jaksi konstilace bildekräfte, vlastní organickému výchozímu materiálu — kořenům, stéblům a listům. Z množství růstových forem a látkových útvarů vzniká «obecně-klíčivé» černě-drobivého mullu.<br /> <br /> Jednotlivé druhy polních plodin čerpají z půdní úrodnosti — to jest z humusového hospodářství — každý po svém. Mají proto pro následující plodinu každý svou specifickou předplodinovou hodnotu, která se do značné míry určuje množstvím posklizňových zbytků, zejména kořenové hmoty. Nejnižší předplodinovou hodnotu mají okopaniny, mezi nimi zvláště hrubované kultury jako brambory a jiné. Platí za spálené humusu a zanechávají pro osevní postup nejmenší množství humusu tvořících posklizňových zbytků — u brambor 13 dt/ha, u cukrové řepy 8 dt/ha sušiny kořenů. Jinak je tomu s obilovinami, {{SE|239}}<br /> <br /> jehož kořenová sušina dosahuje u žita 30 dt/ha a u ostatních obilnin v průměru 23 dt/ha. Ve vztahu k předplodinové hodnotě zaujímají střední polohu, zvláště bere-li se v úvahu hmota slámy, která obvykle slouží jako stájová podestýlka a přes chlévský hnůj se vrací zpět do osevního postupu. Nejvyšší předplodinovou hodnotu mají luskoviny, a mezi nimi pak hlavní pícní rostliny — jetel červený se 42 dt/ha a vojtěška s 52 dt/ha kořenové sušiny. Mimoto tyto plodiny prorůstají do hloubky i do šířky relativně největší kořenový prostor s nejdelšími jednotlivými kořenovými vlákny.&lt;ref&gt;Gerhard Geisler: ''Pflanzenbau. Ein Lehrbuch – Biologische Grundlagen und Technik der Pflanzenproduktion'', Berlin-Hamburg, 1988, S. 506.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Eduard von Boguslawski: ''Ackerbau, Grundlagen der Pflanzenproduktion'', Frankfurt 1981, S. 237 f.&lt;/ref&gt; Pícní luskoviny, využívané zpravidla dvouletě, platí za humusnositele. Uvážlivé vzájemné slaďování okopanin, obilnin a pícních lukovin tvoří základní rámec každého osevního postupu, který je zaměřen na udržování humusového hospodářství — nebo ještě lépe na jeho zvyšování.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge_und_Zwischenfruchtanbau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Osevní postup a pěstování meziplodin ====<br /> <br /> Meziplodiny obohacují druhovou rozmanitost osevního postupu a zvyšují humusový obrat. Prostřednictvím podsevů, strniskových semenů i zimních meziplodin se může životní organizace hospodářského organismu projevit ještě mocněji a vyrovnaněji. Zatímco sklizňová produkce tržních plodin — potrava pro lidi — opouští hospodářství, meziplodiny stejně jako hlavní pícní rostliny osevního postupu zůstávají v podniku: jako živoucí výživa pro udržování a zvyšování bodyfruchtbarkeit — ano, pro ozdravení a zdárný rozvoj provozního organismu jako celku.<br /> <br /> Pěstování meziplodin se zapojuje do osevního postupu všude tam, kde mezi sklizní a novým výsevem hlavních plodin vznikají časové mezery. Jsou-li tyto mezery krátké — například mezi obilninou, která sklízí pozdě v létě, a novým výsevem ozimů na podzim —, lze jako strniskové kultury zařadit jen rychle rostoucí brukvovité: letní řepku, hořčici, olejnatou ředkev. Rostou se svým kůlovým kořenem a bohatým postranním kořenověním do hloubky, starají se o výživný humus a aktivitu žížal až do podorničí, vytvářejí zastíněním mikroklima, v němž mají půdní živočichové ideální podmínky pro svou humusnositele {{SE|240}}<br /> <br /> Tätigkeit finden und zanechávají kyprou, kořeny prostoupenou garu, která po zamulčování slibuje jemnodrobivé podzimní seťové lůžko.<br /> <br /> Jsou-li k dispozici delší časové odstupy mezi sklizní a novým výsevem — například po letní sklizni obilnin a přípravě okopanin na jaře příštího roku —, nabízí se směs převážně výrazně kůlový kořen tvořících luskovinových druhů, jako je bob koňský (*Vicia faba*) a vlčí bob (*Medicago*), dále bohatě prokořeňující vikev setá (*Vicia angustifolia*), hrách setý (*Pisum sativa*), jakož i jílek vytrvalý (*Lolium perenne*), svazenka vratičolistá (*Phacelia tanacetifolia*) a jako oporná plodina slunečnice roční (*Helianthus annuus*). Je-li tato směs zaseta pokud možno ještě v červenci, vytváří velké krmné masy — zčásti využívané jako pastvina na orné půdě —, bohaté prokořenění a ke konci léta pestrou nabídku nektaru pro hmyz navštěvující květy. Takové směsi mohou — vyseté třeba jako kvetoucí pásy rozdělující větší plochy okopanin nebo jako lemové pásy mezi kulturami — přilákat včely a stát se vůbec střediskem nesmírně bohatého hmyzího života. Víceleté pícní luskoviny — červený jetel a vojtěška s příměsí pícních trav a bylin — se zpravidla zakládají jako podsev na jaře, přednostně do brzy sklízené ozimé plodiny (žito, ječmen). Stejným způsobem lze jako podsev pod krycí plodinu zařadit i snesitelné meziplodiny, jako jsou druhy jetelů — červený, bílý a žlutý (*Trifolium*) — ve směsi s jílkem (*Lolium*) a ptačí nožičkou (*Ornithopus sativus*).<br /> <br /> Zimní meziplodiny — seté v pozdním létě jako řepka (*Brassica napus*), na začátku podzimu jako směs — pokrývají od pozdního podzimu přes celou zimu půdu, hluboce koření, na jaře v nejkratší době vytvoří velkou krmnou masu a zanechávají v půdě jako vynikající předplodina nesmírně bohatou kořenovou masu. Jde přitom o směsi jako vikev-žito (vikev huňatá a žito) a takzvanou Landsberger Gemenge (vikev huňatá [*Vicea villosa*], žito, jetel inkarnát [*Trifolium incarnatum*]).<br /> <br /> Pěstování meziplodin musí být v rámci osevního postupu nutně flexibilní. Vlivem povětrnostních podmínek jsou meziobdobí mimořádně proměnlivá. Pravidlo dodržet — jeden výsevní den v červenci má pro vývoj meziplodinových luskovin stejnou cenu jako celý týden v srpnu — bývá často věcí náhody. Vlhká období oddalují setí, suchá vzejití. Povede-li se meziplodina, půda ožije a dobytek ve stáji ocení čerstvou krmnou nabídku; nepovede-li se, ztrácí se dobrý efekt předplodiny. {{SE|241}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge_und_die_Mineralaufschließung,_die_Stickstoffbindung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Střídání plodin a mobilizace minerálů, vázání dusíku ====<br /> <br /> Kompozice osevního postupu slouží cíli vyvinout stabilní, nebo ještě lépe pozitivní humusovou bilanci, a spolu s ní i pozitivní bilanci dusíkovou. K posledně jmenované přispívají okopaniny a obilniny méně, tím více však luskoviny. Ty žijí v symbióze s bakteriemi v kořenové oblasti, takzvanými *Rhizobii* neboli hlízkovými bakteriemi, a mají ve spojení s mateřskou rostlinou schopnost vázat dusík ze vzduchu. Totéž dovede mj. i olše (Alnus glutinosa), která v kořenové oblasti žije v symbióze s houbám příbuznými *Aktinomycetami* — patrno z tmavě zeleného listí, podobně jako u luskovin. Schopnost vázat dusík, aniž by to bylo přímo vázáno na vyšší rostliny, nacházíme u volně žijících bakterií jako *Azetobacter*, které preferují půdní prostředí bohaté na zásady, více alkalické, a *Amylobacter*, které upřednostňují prostředí spíše kyselé.<br /> <br /> Rudolf Steiner popisuje schopnost luskovin vázat dusík jako děj «vdechování», přičemž všechny ostatní rostliny «se blíží výdechu».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 80.&lt;/ref&gt; Dusíkové vdechování luskovin je děj srovnatelný s tím, «co se odehrává na našich epitelových buňkách [plic; vložení autora]».&lt;ref&gt;Ebd., S. 80.&lt;/ref&gt; Symbióza s Rhizobii je endogenní; tvoří fyziologickou jednotu s mateřskou luskovinou. Ze země vstupují do ještě mladé rostliny a tam se rozmnožují za tvorby kořenových hlízek. Jsou tedy druhotně darem země luskovině — čímž je luskovině umožněno oživit anorganicky mrtvý prvek vzdušného dusíku (N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) a tím duševně-astrální, jehož nositelem je dusík,&lt;ref&gt;Ebd., S. 71.&lt;/ref&gt; důvěrně propojit s životním děním. Zjevy luskovin svědčí v mnohých znacích, až do utváření květu, ve vyšší míře o Innerlichkeit vpletené do životních procesů, než je tomu u ostatních krytosemenných rostlin.<br /> <br /> Vedle zvláštního vztahu luskovin k dusíku vykazují zvláštní afinitu k vápníku v půdě. Nejen že tyto rostliny nacházíme přednostně na stanovištích bohatých na vápník — kyselým půdám se vyhýbají, {{SE|242}}<br /> <br /> allen voran vojtěšku –, nýbrž jsou to právě ony, kdo vápník v podorničí mobilizují, přijímají jej do svých fyziologických procesů a ukládají jej do tkání a buněk. Tímto způsobem vápní přes své zbytky svrchní půdu. U vojtěšky, královny pícninových rostlin, je tomu tak ve vyšší míře než u jetele, a tím více při víceletém pěstování. Takové pěstování by v žádném osevním postupu v biologicko-dynamickém zemědělství a zahradnictví nemělo chybět.<br /> <br /> Každý rostlinný druh má obecné a nad to specifické aneignungsvermögen pro minerální látky. Obecně budiž řečeno: celé spektrum pozemských látek, které rostlina potřebuje, aby mohla přijmout pozemskou zjevnou podobu; specificky pak ty látky, jejichž prostřednictvím může éterická organizace rostlinného druhu, v souladu se svým duchovním praobrazem, vyjádřit zvláštní vlastnosti. Tyto vlastnosti se konfigurují a individualizují podle míry kvantitativně-kvalitativního vztahu určité pozemské látky ke kvalitativně-kvantitativní konstelaci kosmicko-éterických formativních sil. Taková vztahová přediva charakterizuje Rudolf Steiner, pokud jde o vlastnosti preparátních rostlin (srov. kap. «Kompostové nebo hnojivé preparáty», s. 360 nn.).<br /> <br /> V rámci osevního postupu tak přispívá každá hlavní plodina, a rovněž každá bylina nebo tráva doprovodné flóry (plevele a plevelné trávy), svým specifickým způsobem k mineralickému rozkladu prostřednictvím kyselého působení a kořenových výlučků, kořenově aktivních výměnných procesů a prostřednictvím navracení těchto minerálních látek zpět do půdy cestou organických zbytků. Vedle schopnosti vázat vzdušný dusík náleží luskovinám ještě jiná: totiž jejich vysoké schopnosti mineralického rozkladu, pokud jde o vápník, hořčík, fosfor a bór. Dle Paracelsa neexistuje žádná rostlina, která by neměla léčivý účinek. Spočívá ve schopnosti rostlinného ätherleib koncentrovat zemské látky v rostlinách a komponovat je do organických sloučenin, jimiž získávají svou hodnotu pro úrodnost půdy, svůj léčivý a výživný účinek.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge_und_ihre_Begleitflora,_die_Unkräuter&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele ====<br /> <br /> Odpovědí přírody na solitérní postavení kulturních rostlin v poli a zahradě jsou takzvané «plevele nebo průvodní byliny» a «plevelné trávy». Starají se o druhovou rozmanitost, o vyrovnání, které odráží přirozenou, stanovištní konfiguraci éterických formativních sil. Na vlhkém stanovišti je tato jiná než na suchém, jiná {{SE|243}}<br /> <br /> Na jílu je jiná než na písku, a opět jiná na půdách různého stupně kyselosti atd. Ze 292 popsaných druhů doprovodné flóry středoevropské oblasti se tak na každém stanovišti vždy vyskytují charakteristická, více či méně druhově bohatá společenstva plevelů, průvodních bylin a plevelných trav. Do tohoto každoročně se opakujícího smísení divoké flóry s kulturními rostlinami zasahuje zemědělec a zahradník. Snaží se rozsah zabuřenění a zaplevelení travami omezit na minimum různými pracovně náročnými opatřeními. Nejnáročnější a nejtěžší prací je přitom ruční okopávání a plení. Jaká úleva tedy, když v šedesátých letech přišly syntetické herbicidy. Od té doby existují přípravky s plošným účinkem a četné další, zaměřené selektivně na likvidaci určitých problémových plevelů a plevelných trav. V průběhu geneticko-technologických změn genomu pěstovaných cílových rostlin přibyly totální herbicidy, jako «Roundup Ready» s účinnou látkou glyfosát, který nastoupil svůj vítězný pochod světem. Herbicidy jsou vynálezy lidského ducha. Jsou tu od toho, aby zabíjely a ničily život. Zasahují systémově do souvztažnosti životních procesů a řídí je do nicoty. Éterické formativní síly, které konstituují životní organizaci rostlin, ztrácejí vládu nad organizací fyzického těla. Na místo astrálních sil, které skrze záření kosmických periferních sil, a těch, jež ze země vytváří a formuje zjevný obraz rostliny, nastupují síly trhající vlákna mezi bytostným praobrazem a smyslově-fyzickou podobou. Jsou to životu nepřátelské astrální síly z podpřírody, z fyzického podsvětí, které na stupni fyzického působí prostřednictvím syntetických látkových kompozic. Herbicidy jsou stejně jako souhrn pesticidů a ostatních syntetických prostředků na ochranu rostlin výtvory člověka sestavené čistě reduktionistickými cestami myšlení. Jsou nosiči životu nepřátelských sil, které stojí izolovaně v souvislostech světa. Postup libovolné syntézy látek odpovídá obráceně oné technologii, která prostřednictvím takzvaného štěpení jádra přinutí podfyzické síly, spoutané v látce, vystoupit na denní světlo — obojí s evolučně nepředvídatelnými následky. {{SE|244}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Verfahren_der_Unkrautsamenveraschung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Metoda spálení semen plevelů na popel ===<br /> <br /> Desetiletí předtím, než se výše zmíněné metody ničení plevelů přesměrováním jejich životních procesů staly celosvětovou praxí, Rudolf Steiner z výzkumu přírody kosmu a jeho spolupůsobení při tvorbě semen rozvinul metodu veraschování semen plevelů — «spalovací experiment». Je to metoda regulace plevelů, která působí proti klíčení semen. Doporučení zní: sbírat semena plevelů, veraschovat je — «nejlépe plamenem dřeva» — a získaný «pepř» rozptýlit po poli a zahradě. Tento postup vychází z poznání, že růst a jeho stupňování k reprodukci v tvorbě semen stojí v přímém vztahu k podslunečnímu planetárnímu působení Merkuru, Venuše, a především Měsíce. Měsíc odráží paprsky Slunce, planet a širšího kosmického periferie zpět k Zemi. Intenzita tohoto zpětného záření se řídí měsíčními fázemi a je největší při úplňku. Klíčivý a růstový impuls vzrůstajícího Měsíce směrem k úplňku je mnohonásobně experimentálně doložen. Semenné plevele vykazují zpravidla vysokou reprodukční sílu, která může například u heřmánku (Anthemis nobilis) dosahovat 10 000 – 20 000 semen na rostlinu, u pcháče rolního (Cirsium arvense) přibližně 4 500. Při mortalitě až 50 % se při slabém zaplevelení nalézá přece jen mezi 10 000 a 300 000 klíčivých semen plevelů na čtvereční metr, při silném zaplevelení až 30 000 na čtvereční metr. Panují-li v blízkosti povrchu půdy příznivé podmínky pro klíčení — půdní teplo (&gt; 9 °C) a půdní vlhkost —, stávají se měsíční síly aktivními a urychlují klíčení i růst. {{SE|245}}<br /> <br /> Veraschení semen se provádí v době klíčního klidu, ve stavu, kdy kosmično «jako forma rostliny žije v semeni». Prochází-li semeno ohněm, je plameny zcela pohlceno; zbývá pozemský podíl, popel. Oheň jako živel se na jedné straně smyslově zjevuje ve fenoménech tepla a světla. Druhá, působící vnitřní strana ohně je nadsmyslová. V lidském prožívání může toto nadsmyslové být zkušenostně dosažitelné jako zjev na duševní rovině — například tehdy, kdy duchovní impuls vzněcuje duši k ohni nadšení. Kdekoli oheň nastoupí, pohlcuje to, co se stalo fyzickým, a proměňuje to v popel. Z hlediska duchovně-působného svědčí popel o procesu läuterace, o takovém, který jsoucnu vštěpuje nové zárodky stávání se.<br /> <br /> Úkolem veraschení semen je nyní vytvořit v půdě podmínky, za nichž bude pro příslušný druh plevele potlačen klíčení stimulující účinek měsíčních sil. Popel, který vzniká zničením semene žilovým prvkem ohně, působí měsíčním silám v protisměru: «Jde nyní o to, aby půda byla ošetřena — protože Měsíc přece zastavit nelze — tak, aby se Země stala neschopnou přijímat měsíční účinky; a nejen Země se může stát neschopnou přijímat měsíční účinky, ale i rostliny, tyto plevele, mohou v jistém smyslu ošetřené půdě získat jakousi bázeň před tím, aby v ní rostly.» Toto poslední tvrzení nabízí myšlenku, že veraschení tak přemírou rozmnožovacích sil obdařených semen plevelů je z jejich uvěznění v pozemském reprodukčním cyklu jaksi osvobozuje, takže jejich výskyt se napříště drží v mezích.<br /> <br /> Porozumění duchovněvědným pokynům Rudolfa Steinera k veraschení plevelů vyžaduje neochabující poznávací úsilí a na něj navazující badatelskou smýšlení, která v bdělém obrácení dovnitř i navenek doprovází každý krok praktického uskutečňování. To tím spíše, že dosavadní snahy přinesly sice dílčí úspěchy, nikoli však ještě průrazné výsledky. Leží to především v následujícím:<br /> <br /> * Veraschení semen plevelů a účinek těchto popelů, jakož i popelů ze škodlivého hmyzu a kožek<br /> {{SE|246}}<br /> <br /> * reprodukčně silných zvířat způsobujících škody, jako je polní myš, musí být zcela zapojeno do provozní praxe a nepřetržitě pěstováno.<br /> * K tomu je zapotřebí spolupráce sociálního okolí podniků — lidí, kteří jsou ochotni a schopni prohlubovat duchovněvědné poznání, jež je základem metodiky veraschení, a cvičit je v trvalé praxi.<br /> * Mezitím propracované techniky mechanické regulace plevelů poněkud zatlačily výzkum a praxi veraschení semen do pozadí.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_mechanische_Unkrautregulierung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Mechanická regulace plevelů ===<br /> <br /> Zatímco herbicidy působí systémově-fyziologicky takříkajíc zevnitř — tedy přivádějí na scestí nadřazenou, budující funkci životního těla vůči fyzické organizaci —, působí mechanické postupy regulace unkrautového vzrůstu zvenčí. Pletím, stríglováním, bránováním a okopáváním jsou rostliny vytrhovány z kořenů, kosením odřezávány od kořenového trsu. Těmito opatřeními se nevystupuje z řádu zákonitosti vzniku a zániku. To platí i pro opalování plamenem, které zachycuje rychle klíčící a rostoucí plevele dříve, než klíčící osivo kulturní rostliny probije půdní škraloup a zazelená se.<br /> <br /> Každou kulturu článku osevního postupu doprovází zvláštní plevelná flóra. Její skladba je určována především stavem půdy, dobou výsevu, povětrnostními podmínkami, jakož i rychlejším nebo pomalejším růstem kultur, a tím i jejich stupněm pokryvnosti půdy.<br /> <br /> Mnohé druhy plevelů jsou indikátorové rostliny ve vztahu k půdní struktuře, např. stagnující vlhkost, zhutnění, zralost půdy, hospodaření s dusíkem a půdní acidita.&lt;ref&gt;Helmut Voitl, Elisabeth Guggenberger, Josef Willi: ''Das große Buch vom biologischen Land- und Gartenbau'', Wien 1992, 367 S.&lt;/ref&gt; Články osevního postupu lze z hlediska výskytu specifických plevelů a plevelných trav rozdělit do tří skupin: obilniny, okopaniny, víceleté pícniny. Zahradnické osevní postupy jsou v podstatě okopanino-postupy. {{SE|247}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Unkräuter_und_-gräser_in_den_Halmfrüchten&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Plevele a plevelné trávy v obilninách ====<br /> <br /> Doprovodná flóra ozimů se člení na podzimní a jarní klíčiče. Z plevelů a plevelných trav klíčících na podzim se stávají obtížnými ty, které jsou zimovzdorné, jako chundelka metlice (''Alopecurus myosuroides'') a psárka polní (''Apera spica venti''), jakož i plevele jako rmen (''Anthemis spec.''), rozrazil (''Veronica spec.'') atd. Pro svůj nízký stupeň pokryvnosti na podzim a v zimě je pšenice více ohrožena než žito a ječmen. Díky svému předozimnímu odnožování jsou tato dvě posledně jmenovaná ve svém růstu a pokryvnosti půdy o krok před travními plevely a plevely vůbec. Jen zřídka dovolí podzimní stav půdy zasáhnout regulačně stríglem nebo bránami. To lze dohnat jen omezeně na začátku jara. Okopávání s úzkými husopáterovými radličkami snese pouze pšenice — ta se odnožuje teprve na jaře —, nikoli žito a ječmen; ty již mají do značné míry vyvinuty své mělce rozběhlé korunové kořeny. K odvrácení jarních klíčičů v ozimech prokazují dobrých služeb strígl a lehké brány.<br /> <br /> Letní obiloviny, ječmen, pšenice a oves, vítají časný výsev; jsou proto — jako ostatně veškerá jarní osev — vystaveny zvýšenému tlaku plevelů. Jsou v konkurenci s plevely klíčícími již při nižších teplotách, jako je koukol polní (''Agrostemma githago''), vlčí mák (''Papaver rhoeas''), svízel (''Galium spec.''), rdesno (''Polygonum convolvolus'') a pozdějí ptačinec prostřední (''Stellaria media''), pěťour maloúborný (''Galinsoga parviflora'') a merlík (''Atriplex patula''), jakož i jako plevelná tráva oves hluchý (''Avena fatua''). Časové okno pro regulaci před výsevem je krátké, takže je nutné opakované výsevní zpracování stríglováním, lehkými bránami a okopáváním až do sloupkování. Zpracování před vzejitím umožňuje síťový strígl; po vzejití je třeba vyčkat s dalšími opatřeními do třetího listu.<br /> <br /> Se sloupkováním je zastíněním omezeno vegetativní rozvíjení semenných plevelů, nikoli však pcháčů a spolu sloupkujících plevelných trav. Pozdní klíčiče jako merlík (''Atriplex''), ohnice (''Raphanus''), lebeda (''Chenopodium'') a pěťour (''Galinsoga'') se přitom vyskytují méně.<br /> <br /> Protože semenné plevele a plevelné trávy rostoucí v obilí dosahují semenné zralosti před ním nebo zároveň s ním, jsou to ve srovnání s ozimy zejména letní obiloviny, které v rámci osevního postupu doplňují zásobu semen v půdě. Podmítka bezprostředně po sklizni musí {{SE|248}}<br /> <br /> zachovat jemně drobivé lůžko skývy, aby co největší část vypadaných semen mohla vzklíčit. Určitou starost při obilninách způsobuje neomezené rozrůstání kořenových plevelů a plevelných bylin jako pýr plazivý (''Agropyron repens'') a pcháč oset (''Cirsium arvense'') i šťovík s kůlovým kořenem. Po sklizni je nutné s nimi bojovat velmi pracně a časově náročně. Výborně se osvědčují plně podřezávající kypřiče s vlečkami, které vyhazují kořeny a kousky kořenů na povrch půdy k vyschnutí. Pcháč oset (''Cirsium arvense'') a šťovík tupolistý (''Rumex obtusifolius'') v porostu se velmi oslabují hlubokým vyřezáváním před kvetením.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Unkräuter_und_-gräser_in_den_Hackfrüchten&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Plevele a plevelné trávy v okopaninách ====<br /> <br /> Jak již název napovídá, okopaniny potřebují vedle dobrého provzdušnění skývy také intenzivní potlačování nárůstu plevelů a plevelných trav. Co do druhové rozmanitosti a konkurenčního tlaku je plevelný pokryv v rámci osevního postupu největší. Pozdějším výsevem okopanin oproti letním obilninám bývá zpravidla dost času předřadit výsevu jeden až tři průjezdy bránami, které vykořeňují brzy a středně brzy klíčící plevele a plevelné trávy. Kde to podmínky dovolují, například u řepy krmné (''Beta vulgaris''), zelí (''Brassica'') a dalších, lze přepichováním ze školky získat ještě více času a z pole vypudit i později klíčící plevele, jako pěťour maloúborný (''Galinsoga''), lebeda (''Atriplex''), merlík (''Chenopodium'') a jiné. Okopaniny mají zpravidla dlouhou mladost a dovolují proto pokračovat v mechanickém potlačování plevelů stříglováním, motyčkováním a hrázkováním až do zapojení řad. Podle potřeby je třeba řady ještě jednou projít ručně.<br /> <br /> V pěstování cukrové a krmné řepy a polní zeleniny jsou k dispozici vedle přepalování v předvzejítovém stadiu také propracované mechanické postupy, které ponechávají neošetřený jen nesmírně úzký pruh vrtných řad. Přes veškerou dobrou přípravu je však zbytkové ruční plení nezbytné. Tato práce patří k nemnohým, které zemědělci a zahradníkovi ještě zbyly, při nichž může vstoupit v přímý vztah k půdě a rostlinám hned ve dvojím smyslu: Na jedné straně je pracně a doslova rukama oddán činnosti, která jde tím snadněji a svižněji, čím více od sebe samého abstrahuje a obrací se s pozorným pohledem k rostlinám, jež mají být<br /> {{SE|249}}<br /> <br /> uvolněny, aby se mohly nerušeně rozvinout až k plnému utváření plodu. Toto obrácení působí dvojím způsobem: Je účelné — na to jedině je zaměřen stroj — a polárně k tomu probouzí duchovně zájem a duševně účinný vztah s ohledem na intimitu životního souznění rostliny a zeminy. Člověk si uvědomuje výzvu, neupadnout do prázdnoty pouhé rutiny, která práci přetěžuje. Plení plevelů může být vedle jiných takových činností cvičným polem, které buduje mosty a probouzí mravní vnímavost vůči věcem a bytostem přírody. Na druhé straně spočívá nazírající myšlení nad děním. Pozoruje se bohatství jevů — například jak se nejrůznější druhy bylin spolčují s jednou kulturou, kterou chceme pěstovat, jak jsou tyto různě utvářeny v kořeni, listu a květu a jak v pozemském zobrazení podávají zprávu o svém urobiázu, jenž bytuje v nadsmyslovém. Člověk rozpozná plevel nebo plevelnou trávu jako příslušníka určitého rodu a čeledi a uvědomí si, jak mnohé z nich mají významný léčivý účinek. Pozná, jak tento léčivý účinek je blízce příbuzný výživnému účinku postupně se rozvíjejícího plodu kulturní rostliny. Kvůli tomuto výživnému účinku musí do jisté míry ustoupit «zásoby léčivých bylin». To platí zvláště pro okopaniny plodící spíše ve vegetativní sféře. Tak připadá okopaninovému záhonu v rámci osevního postupu funkce čisticího záhonu pro následnou kulturu — zpravidla obilí — být. Zároveň je to ten, který nejvíce čerpá z půdní úrodnosti.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Unkräuter_und_-gräser_im_Futterpflanzenanbau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Plevele a plevelné trávy v pěstování krmných rostlin ====<br /> <br /> Hlavními krmivovými rostlinami jsou luskoviny, jetel a vojtěška v porostech s travami a — v menším podílu — dieteticky účinné byliny, jako je jitrocel kopinatý (''Plantago lanceolata''), bedrník (''Pimpinella agna''), čekanka (''Cichorium lupulina''), vojtěška žlutá (''Medicago lupulina''), štírovník (''Lotus corniculatus'') a komonice (''Melilotus'' spp.). Takovýto porost stojí v osevním postupu zpravidla dvě užitková léta. Tím zabírá dvě články osevního postupu. První seč se provádí dostatečně brzy, aby druhý obrůst v jinak květensky chudém vrcholném létě přišel k rozkvětu a nabídl létajícímu hmyzu bohaté nektarové zdroje. Další nektarové zdroje poskytují kvetoucí pásy na dílcích obilovin a okopanin. {{SE|250}}<br /> <br /> V hustě zapojených, plně vzrostlých dvouletých krmných porostech nemají jednoletá semenná plevele žádnou vývojovou možnost — naproti tomu v mezerovitých porostech ano. Při vícenásobné seči ani taková nejsou nebezpečná. Polní pícninářství je především osvědčeným prostředkem, jak se vypořádat s jinak těžko zvládnutelnými trvalými problémovými plevely, jako jsou pcháč oset (''Cirsium arvense'') a šťovík kadeřavý (''Rumex crispus''). Pcháč oset je oslaben již první sečí, ještě více pak druhou nebo dokonce třetí. Po takovémto dvouletém využití se daří udržet pole pro následnou plodinu — zpravidla ozimé obilí — do značné míry bez pcháče. U šťovíku, jenž je sice každou sečí oslazen, pak však rychle vyráží do semene, se omezená produkce semen obvykle nedá zcela vyloučit. Co se týče pýru plazivého (''Agropyron repens''), vícenásobný seč oslabuje výhonnou sílu oddenků, a tím i jejich další šíření.<br /> <br /> V rámci osevního postupu se s luskovinami bohatým polním pícninářstvím a meziplodinami odehrává jakýsi ekologický zázrak. Vrací půdě ztracenou úrodnost, vytváří harmonii v živém, přivádí zpět divokou faunu do krajiny a poskytuje ovcím i skotu v létě i v zimě vynikající krmivo a na podzim orební pastvinu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge,_Krankheiten_und_Schädlingsbefall&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Střídání plodin, choroby a škůdci ===<br /> <br /> Otázka zní, zda vůbec mohou rostliny onemocnět v tomtéž smyslu jako zvíře a člověk. Směr k odpovědi se otvírá, sledujeme-li zástavbu bytostných článků v přírodních říších a u člověka: Minerál je jednoartikulovaný, obdařen fyzickým tělem; ke dvouartikulovanosti rostliny s fyzickým tělem a éteriickým tělem přibývá u zvířete jako třetí článek astrální tělo a u člověka jako čtvrtý já-organizace. Příčinou onemocnění je astrální tělo.&lt;ref&gt;Viz např. Rudolf Steiner: ''Meditative Betrachtungen und Anleitungen zur Vertiefung der Heilkunst'', GA 316, Dornach 2003, Vortrag vom 3. Januar 1924, S. 33 f.&lt;/ref&gt; Takové se však v rostlině nevtěluje. Její duševní tělo zůstává v nadsmyslovém; vysílá své síly z periferie do prostoru a času, dotýká se rostlin jen zvenčí a vytváří si svůj odraz v jejich podobě. V čistotě éterické organizace rostliny se spojuje s látkami země, oživuje je a komponuje je do své fyzické organizace. V tomto spojení se stává ve svých formách smyslově viditelnou {{SE|251}}<br /> <br /> podobou. V těchto svých étericky živých formotvorných procesech je rostlina od základu zdravá; je nositelkou všech léčivých sil; svou vlastní organizací bildekräfte vlastně onemocnět nemůže. Co modifikuje její fenomenální obraz jako čistý obraz jejího typu, co ho dokonce deformuje nebo zcela ničí, jsou vlivy zvenčí. Dnes je zahrnujeme pod neurčitý pojem vlivy prostředí. Jakmile tyto sklouznou do extrémů, ztrácí se harmonie vztahu kosmických k pozemským účinkům; vznikají nerovnováhy. Ty mohou nastat přirozeně skrze požáry, bouře, záplavy a zemětřesení, nebo stále více skrze egoistická jednání člověka, nároky na vlastnictví a moc, rigorózní vykořisťování atd. Vlivy skrze člověka se projevují v oteplování Země, klimatické změně, znečištění Země, moří a stratosféry. Elektrosmog ze všech stran obaluje rostliny a odřezává je od kosmických účinků. V pěstování kulturních rostlin je toto extrémní ovlivňování ještě stupňováno technologiemi všeho druhu odcizenými životu, jako je excesivní hnojení dusíkatými solemi syntetizovanými ze vzduchu, hydroponika (pěstování v roztocích živných solí), pesticidy, herbicidy atd. Rostliny jsou zahaleny cizími látkami a zářeními, která oslabují jejich éterickou organizaci. Ta již není plně schopna budovat či udržovat svou fyzickou tělesnou organizaci v souladu s druhovým určením. Fyziologickým důsledkem je, že rostliny obsahují více vody (zvětšené buňky a mezibuněčné prostory) a v ní rozpuštěných solí, než jsou schopny zpracovat do stavby svých tvarově utvářecích pletiv. To celkově přivolává na scénu široké spektrum rostlinných a živočišných organismů — bakterie, houby, roztoče, hmyz — kteří v přírodním hospodářství na správném místě a ve správný čas konají užitečné služby, na místě nesprávném, v čas nesprávný se však jednostranně závratně množí a stávají se škodlivými organismy. Zvláštní případ v tomto kánonu tvoří virózya. Viry tvoří jakýsi druh pod-přírody rostlinné říše, jako radioaktivita takovou tvoří v říši minerální. Viry nemají vlastní metabolismus. Zapojují se do metabolismu živých organismů — od bakterií výše — a mohou se vyvíjet a množit jen skrze tento. Zatímco vše živé se projevuje v rytmech, virus se chová arytmicky. Zejména viry způsobují v říši kulturních rostlin stále rychleji probíhající odrůdový úpadek.<br /> <br /> Parazitární bakteriální a houbová onemocnění jsou výrazem přebytku silových účinků Měsíce, které jsou v půdě zprostředkovány {{SE|252}}<br /> <br /> prostřednictvím vody a vytvářejí tak jakési «měsíční životonosné dění». Za vyrovnaných povětrnostních podmínek toto dění v rostlinách působí až do tvorby semen.&lt;ref&gt;Vgl. Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S.166/67.&lt;/ref&gt; Pokud však Měsíc působí příliš silně — například v mírné zimě s vlhkem přetahujícím se do jara, a ještě k tomu zesílen přiváděním snadno rozpustných živných solí — stoupá houbový tlak. Přebytečný měsíční život vstupuje jaksi do soutěže s těmi silami, které z kosmu přes křemen, vápenec a jíl proudí formotvorně do rostlin. Ty se oslabují. Dochází k jakémusi předčasnému zplodování v oblasti vegetativní, ve sféře listů. Nad úrovní půdy — v jejímž nitru je přece pravá domovina celého onoho vojska bakterií a hub — vytváří se nahoře ve výhonkové oblasti druhá půdní úroveň pro parazity a houby. Pod tíhou přehnaných měsíčních sil podléhá rostlina rozkladu právě tímtéž říšemi nižších živých tvorů, jež jí ve tmě půdy konají užitečné služby.<br /> <br /> Nebezpečí příliš silného měsíčního působení lze předejít těmito opatřeními:<br /> <br /> * Hnojením podporujícím zdraví rostlin (posilováním jejich éterické organizace) — viz kap. «O podstatě hnojení», s. 259 nn.<br /> * Budováním půdy zemsky aktivní, bohaté na formy trvalého humusu (jílo-humus).<br /> * Opakovanými postřiky přesličkovým čajem v průběhu roku (křemenné působení).<br /> * Zachováváním a péčí o vlhké biotopy a rovněž o trvalé travní porosty v blízkosti odvodňovacích příkopů nebo spodní vody. To jsou přirozená stanoviště, na nichž mohou měsíční síly — uzdravujíce celek hofského organismu — se «vyžít» v rozvíjení bohatého houbového a bakteriálního života.<br /> <br /> Zpracování půdy pomáhá rostlině v prvním kroku k druhově přiměřené konfiguraci formativních sil jejího životního těla. Dalšího posílení se jí dostává správným zařazením v osevním postupu; nejvyššího stupňování zdravého růstu a tvorby i zrání plodů pak dosahuje hnojením (srov. kap. «O podstatě hnojení», s. 259 nn.). Pro utváření osevního postupu přicházejí v úvahu tři hlavní hlediska: snášenlivost s předplodinou téhož druhu, předplodinový účinek a udržování vysoké humusové dynamiky. V případě opakovaného pěstování téhož druhu jsou kultury množené vegetativně snášenlivé v podstatně vyšší míře než {{SE|253}}<br /> <br /> při generativním rozmnožování; leda že rodičovská generace je nosičem viru — to je hlavní problém při doosívání brambor, rozmnožování ovocných dřevin atd. Sama příroda demonstruje vysokou snášenlivost vegetativního rozmnožování, například pýr plazivý (*Agropyron repens*), kopřiva dvoudomá (*Urtica dioica*), pcháč rolní (*Cirsium arvense*), opletník plotní (*Polygonum convolvulus*), přeslička rolní (*Equisetum arvense*) atd.<br /> <br /> Při generativním doosívání pevných odrůd je v různé míře pravidlem degradace odrůdy. V základě nesnášenlivosti s týmž druhem leží jednostranné rozmnožování škodlivých organismů — bakterií, hub, hmyzu a jiné půdní fauny — jakož i patogenní kořenové výlučky samotných kulturních rostlin (*alelopatie*). Škodlivým organismům lze čelit následujícím způsobem:<br /> <br /> Veškerými opatřeními, která posilují konstituci, tedy organizaci bildekräfte rostliny. Patří k nim hofeigene produkce osiva prostřednictvím cíleného doosívání: «Wenn man [mit der Aussaat; Einfügung des Verfassers] nahe an den Wintermonaten ist, dann wird man eine starke Reproduktionsfähigkeit, wenn man weiter von den Wintermonaten ist, eine starke Nahrhaftigkeit in den Getreidepflanzen bewirken.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 109.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Dodržování doby výsevu podle kosmických rytmů, zejména synodického čili lunárního fázového cyklu.<br /> <br /> * Aktivní, úrodná půda, která každý druh jednostranných vlivů zvenčí rychle stráví a pro rostliny zneškodní.<br /> * Prostorový odstup od loňské kultury téhož druhu (např. zelí vzhledem ke kýlnatosti brukvovitých [*Plasmodiophora brassicae*], brambory vzhledem k napadení mandelinkou) a rovněž časový odstup, který podle míry snášenlivosti s týmž druhem činí tři až šest let.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Halmfrüchte&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Choroby obilnin podmíněné střídáním plodin ====<br /> <br /> Každý zpětný výsev přináší snížené výnosy nahromaděním specifických původců chorob. Snášenlivost s týmž druhem je tedy omezená — nejméně omezená u žita. Díky své nenáročnosti stojí oves a žito po ozimé ječmeni a pšenici jako abtragendes Früchte. Oves přitom platí za zdravicí plodinu. Předplodinová hodnota je nízká; v celkovém pohledu na osevní postup se však obiloviny starají o vyrovnanou humusovou bilanci. Přitom tvorba kořenů u pšenice a ječmene je podstatně slabší {{SE|254}}<br /> <br /> než u žita a ovsa. Prvně jmenované jsou středně silnými konzumenty humusu, a proto kladou vysoké nároky na předplodinu — dobře hnojené okopaniny. Pšenice je s ječmenem jako předplodinou nesnášenlivá. V tomto případě, jakož i vůbec při obilninami bohatých osevních postupech (&gt;50 %) a špatně rozložených slámových masách, nastupují patní choroby, plísňová onemocnění báze stébla pšenice — černonožkovitost (*Ophilus graminis*) nebo lom stébel (*Cercosporella herpotrichoides*). Pravidelné střídání hlíznaté a stébelnaté plodiny zde zjednává nápravu. Zvláštní postavení mezi travinami zaujímá kukuřice, snášenlivá sama se sebou ve vysoké míře. Houbové infekce se mohou u pšenice a ječmene, méně u ovsa a ještě méně u žita, vyskytnout na celém výhonku až do klasu. U pšenice jsou to především v oblasti listu rzi (*Puccinia*) — žlutá, hnědá a černá rez — a snětě (*Tilletia*), v klasu (*Helminthosporium gramineum*) trpasličí a páchnoucí sněť; u ječmene pruhovaná nemoc (*Ustilago avenae*) a padlí (*Erysiphe graminis*), v klasu ječná sněť volná; u ovsa sněť ovesná volná; u žita v oblasti listů sněžná plíseň (*Fusarium nivale*), v klasech námel (*Claviceps purpurea*). Kukuřice se bez problémů začleňuje do obilninami bohatých osevních postupů; patním chorobám vzdoruje.<br /> <br /> Poškození podmíněná osevním postupem způsobená hmyzem — jako napadení moucí osičkovou (*Oscinis frit*) nebo háďátky (*Ditylenchus dipsaci*) u žita, bejlomorkou nebo moucí česnekovou (*Hylemya correlata*) a dalšími u pšenice, moucí osičkovou (*Oscinis frit*) a třásněnkami (*Thrips lini*), hlísticemi u ovsa, moucí ječnou (*Chlorops taeniopus*) u ječmene a pšenice — padají vůči houbovým nákazám méně na váhu. Naproti tomu v pěstování kukuřice způsobuje zavíječ kukuřičný (*Pyrausta nubilalis*) převažující škody.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Hackfrüchte&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Choroby okopanin podmíněné osevním postupem ====<br /> <br /> Rozmanité druhy okopanin v polním a zahradním hospodářství mají každý své vlastní vzorce napadení a poškození. Zpravidla jsou samy se sebou nesnášenlivé a musejí být proto v osevním postupu vhodně odděleny. Jistou výjimku tvoří brambor. Vegetativní množení hlízami z něj činí nejsnášenlivější ze všech kulturních rostlin. V horských polohách může být pěstován zpětně po desetiletí. V teplo-vlhkých polohách nastupují nejrůznější virózy — přenášené mšicí broskvoňovou (*Myzodes persicae*) a dále šířené poraněními hlíz —, dále houbové infekce, jako mimo jiné obávaná plíseň bramborová (*Phytophtora infestans*), jakož i živočišný výskyt jako mandelinka bramborová (*Leptinotarsa decemlineata*), jež — {{SE|255}}<br /> <br /> Ertragsbildung již v prvním roce pěstování výrazně snižuje. Následný pěstování není proto zpravidla možný. V osevním postupu by měl být dodržen odstup čtyř let. Předplodinové vlastnosti brambor jsou pro všechny obilniny a okopaniny vynikající.<br /> <br /> Cukrovka a řepné plodiny (cukrová řepa, krmná řepa, červená řepa) jsou kvůli napadení háďátky v kořenové oblasti jen málo samosnesitelné. Háďátka (stonkové háďátko [''Ditylenchus dipsaci'']) patří k hlavním původcům chorob z osevního postupu. Jsou mnohorasová, napadají téměř všechny kulturní rostliny i mnohé plevele, jsou dlouhověká — proto musí být v osevním postupu dodržen odstup čtyř až šesti let do návratu některého druhu řepné plodiny. Betarůby vykazují široké spektrum škodlivých činitelů: virová onemocnění (mimo jiné žloutenková choroba [''Beta-Virus 4'']), houby (mimo jiné kořenová spála, různé houby), dále háďátka, mšice (''Phytophagus''), řepná moucha (''Pegomya hyoscyami''), atómárka šedá (''Atomaria linearis'') a další. Napadení je dílem podmíněno odrůdou a počasím, z největší části je však důsledkem nedostatečné půdní hygieny a příliš úzkého postavení v osevním postupu.<br /> <br /> Vhodné předplodiny pro cukrovku a řepné plodiny jsou zejména brambory a dusík vázající luskoviny, jakož i při dobré vlastní organické hnojení statku všechny druhy obilnin. Následné plodiny jsou zpravidla ozimé nebo jarní formy pšenice a ječmene.<br /> <br /> Brukvovité rostliny (''Kruzifery''), mezi nimi všechny druhy zelí, řepka a zástupci meziplodin — jako řepkové odnože, hořčice bílá (''Sinapis alba''), olejný ředkev (''Raphanus sativus var. oleiformis'') a další — obohacují osevní postup nesmírně. Přehojný kvet řepky (''Brassica napus'') a brukvovitých přicházejících do kvetu, meziplodin i — neúmyslně — plevelů hořčice a ohnice rolní (''Raphanus raphanistrum'') je zdrojem nektaru, který přitahuje množství létajícího hmyzu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Futterpflanzen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Choroby krmných rostlin podmíněné osevním postupem ====<br /> <br /> Brukvovité rostliny zároveň přitahují velké množství žravého hmyzu — v čele blecháče (druhy ''Phyllotreta''), kapustová moucha (''Chortophila brassicae''), blýskáček řepkový (''Meligethes aeneus'') a další. Stejně škodlivé je i množství houbových chorob, v první řadě nádorovitost košťálovin (''Plasmodiophora brassicae''), která jako typická choroba osevního postupu z velké míry určuje nesnášenlivost košťálovin, řepky atd., ale i brukvovitých plevelů navzájem. Dále je řepka hostitelskou rostlinou mnoha {{SE|256}}<br /> <br /> Nematodových druhů, které v následných plodinách páchají škody. Řepka potřebuje brzy vyklízející předplodiny jako ozimý ječmen a žito. Za sebou zanechává pro následnou plodinu vynikajícím způsobem strukturovanou, zralou, relativně bezplevelnou půdu. Z uvedených důvodů je stejně jako u košťálovin nutná přestávka v pěstování tři až čtyři roky. Při zařazení intenzivního zeleného hnojení brukvovitými do osevního postupu je třeba zvolit ještě delší odstupy.<br /> <br /> Ústřední místo v osevním postupu zaujímají vedle tržních plodin pícniny jetel (''Trifolium'') a vojtěška (''Medicago'') s přídavkem směsi pícních trav a bylinek. Jetel a vojtěška jednak jako hlubokokořenící rostliny přímou cestou — vázáním dusíku, zpřístupňováním minerálů a bohatstvím kořenové hmoty — oživují celý objem půdního profilu, a to tím více při víceletém, bujném porostu, jednak patří na rostlinné rovině nepřímo k největším podporovatelům trvalé úrodnosti půd. Děje se tak prostřednictvím pícních mas, které jsou přeměněny a zušlechtěny přežvykováním a jako hnojivo se vracejí na půdu. Pěstování pícních luskovin je doplněno zrninkovými luskovinami, mimo jiné bobem obecným (''Vicia faba''), lupinou (''Lupinus'') a hrachem setým (''Pisum sativum''). V osevním postupu stojí buď v čisté kultuře, nebo ve směsné kultuře s ovsem, přednostně před okopaninovými plodinami. Priorita jetele a vojtěšky v osevním postupu klade hranice pěstování zrninkových luskovin. Důvodem je kyjatka jetelová (''Sithonia lineata''), která dokáže pícní luskoviny v raném mládí značně poškodit. Klíčovým problémem červeného jetele — méně pěstování vojtěšky — je sklerotinia jetelová (''Sclerotinia trifolium''). Je to typická choroba osevního postupu. Černé sklerotie (plodnice houby) lpí na kořenovém krčku, ničí cévní svazky a jetelová rostlina uvadá na přelomu jara ze dne na den. Trvalé formy houby se mohou v půdě udržet až osm let. Návrat červeného jetele, a rovněž vojtěšky, by proto měl nastávat nejdříve každých pět až šest let. Při nejméně dvouletém pěstování je problém pcháče pro následnou plodinu vyřešen a rovněž stav nematodů se výrazně snížil.<br /> <br /> Dalšími listovými plodinami, které zpravidla tvoří součást biologicko-dynamických osevních postupů, jsou krmná řepa (''Beta vulgaris var. alba'') jako dietetikum při krmení dojnic a dále mrkev (''Daucus carota'') a lnička setá (''Linum usitatissimum'') při odchovu telat. Tyto plodiny, jakož i pěstování zeleniny a léčivých bylin pro zdraví zvířat jsou zčásti pěstovány zahradnicky, zčásti polním způsobem začleněny do okopaninovýchplodin. {{SE|257}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Fruchtfolge_in_Beziehung_zur_Düngung,_Humusbilanz_und_Pflugbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Osevní postup ve vztahu k hnojení, humusové bilanci a obdělávání pluhem ===<br /> <br /> Osevním postupem si biologicko-dynamický podnik vytváří pěstební rámec, který garantuje dauerfruchtbarkeit odpovídající stanovištním podmínkám. Tento prostorově-časový rámec předkládá téma, jež lze podle počasí a potřeb krmení i trhu různě variovat. Toto téma musí jako živý ideový celek žít ve vědomí hofgemeinschaft a být rok co rok soustavně vtisknuto hospodářskému organismu. Každý rok znovu se tento obraz osevního postupu stává v utváření přírodního dění viditelným uměleckým dílem. V následujícím příkladu (Dottenfelderhof) je představen dvanáctipólový osevní postup, který se člení do dvou šestipólových, v nichž je opět rozpoznatelný původní princip trojpólového hospodaření:<br /> <br /> {| class=&quot;wikitable&quot;<br /> !&lt;small&gt;Rok&lt;/small&gt;<br /> ! &lt;small&gt;Osevní postup&lt;/small&gt;<br /> !<br /> !&lt;small&gt;Meziplodina&lt;/small&gt;<br /> !&lt;small&gt;Hnojení&lt;/small&gt;<br /> !&lt;small&gt;Humusová bilance&lt;/small&gt;<br /> !&lt;small&gt;Podzimní orba&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;1&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Vojtěška – tráva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;100–200 dt kompostu&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;+&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;2&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Vojtěška – tráva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;Tvorba trvalého humusu&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;+&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;3&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Oz. pšenice – ječmen&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;Brukvovité&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || <br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;4&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Oz. žito&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;Luskoviny aj.&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || <br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;5&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Okopaniny: brambory, polní&lt;/small&gt;<br /> &lt;small&gt;zelenina, krmná řepa aj.&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;300 dt chlévského hnoje z hlubokého ustájení&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;zčásti brukvovité&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || &lt;small&gt;+~&lt;/small&gt;<br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;6&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Oves, špalda&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;Podsev jetele&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;7&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Jetelotráva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;100–200 dt kompostu&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;+&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;8&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Jetelotráva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;Tvorba trvalého humusu&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;+&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;9&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Oz. pšenice –&lt;/small&gt; <br /> &lt;small&gt;rozmnožování osiva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;Brukvovité&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || <br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;10&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Žito&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;Luskoviny aj.&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || <br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;11&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Okopaniny: jako pod 5&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;300 dt chlévského hnoje z hlubokého ustájení&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;zčásti brukvovité&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || &lt;small&gt;+~&lt;/small&gt;<br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;12&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Oves, špalda,&lt;/small&gt; <br /> &lt;small&gt;rozmnožování osiva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt; <br /> || &lt;small&gt;Podsev vojtěšky&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> | colspan=&quot;7&quot; |&lt;small&gt;BL = listová plodina; H = stébelnatá plodina; + = přírůstek humusu; ~ = udržování humusu; - = úbytek humusu; pf = orat&lt;/small&gt;<br /> |}<br /> <br /> Podíl listových plodin odpovídá s 50 % systému střídavého hospodaření. Meziplodiny však posunují poměr {{SE|258}}<br /> <br /> ke stonkovým. Hluboko kořenící kultury s největší kořenovou hmotou – vojtěška, za ní jetel – převažují nad podílem převážně mělce kořenících okopanin s malou kořenovou hmotou. Prostřední polohu v obojím ohledu zaujímají stébelnaté plodiny. Bez přihlédnutí k příspěvku meziplodin a organického hnojení lze humusovou bilanci v průběhu dvanácti let hodnotit jako mírně pozitivní. Zpracování půdy, především na jaře a na podzim, ji ovlivňuje negativně. Přerušení tohoto zpracování po čtvrtinu dvanácti let polním pícninářstvím zmírňuje ztráty humusu – právě tak jako mírné hloubkové zpracování na podzim a v předzimu pluhem, kypřičem, diskovým pluhem a podobně. Vyrovnání ztrát, nebo přímo postupné usazování na trvale vyšší úroveň obsahů humusu, je pak úkolem humus poskytujících meziplodin, především však hnojení chlévským hnojem a komposty. {{SE|259}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Dritte_Säule:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''Třetí pilíř:''' ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vom_Wesen_der_Düngung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === O podstatě hnojení ===<br /> <br /> Co hnojení vlastně znamená, to je záhadná otázka. Ze stanoviska obvyklé agronomické vědy se zdá, že tuto otázku dál klást nestojí za námahu; zdá se, že je jednou provždy rozluštěna. V tomto smyslu hnojení znamená: přivádět systému půda a rostlina – za účelem harmonicky vyváženého hospodaření s živinami – látky uvažované a vypočítávané v izolované formě jednotlivých chemických prvků, které dávají očekávat maximální výnosy, přibližně až po vyčerpání genetického potenciálu odpovídajícím způsobem šlechtěných odrůd kulturních rostlin.<br /> <br /> Tento bodový způsob myšlení v kategoriích vnějších příčinných a účinkových vztahů stojí polárně naproti výpovědi duchovněvědního výzkumu, který «tajemství hnojení» označuje jako «mimořádně skutečná tajemství».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 11.&lt;/ref&gt; «Zajisté, hnojení se provádí instinktivně z tradice starých dob. Ale podstatě hnojení dnes vlastně nikdo nerozumí», «kromě těch, kteří to mohou vědět z duchovního»..&lt;ref&gt;Ebd., S. 20.&lt;/ref&gt; Následující tři kapitoly jsou pokusem vytvořit základy porozumění pro toto radikální tvrzení. V dalších výkladech k stupňům hnojení se může tajemství podstaty hnojení stát zjevnějším.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_Stoff-_und_Kräftefrage&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K otázce látky a sil ===<br /> <br /> Provozovat zemědělství znamená pohybovat velkými masami látek, převážně z organické přírody: oživenou půdou při každém pracovním úkonu, pracovními postupy při sklizni zelené píce, sena a slámy atd., jakož i jejich uskladněním a každodenním předkládáním ke krmnému žlabu, stlaním ve stáji, vyklízením a skladováním chlévské mrvy a močůvky, jakož i jejich rozvozem na pole a louky, několikanásobnou aplikací postřikových preparátů na celý katastr hospodářství, sklizňovými hmotami obilí a okopanin, jejich uskladněním a konečně přípravou veškeré sklizně, která opouští hospodářství jako potraviny. {{SE|260}}<br /> <br /> Zemědělství je dopravní živnost proti své vůli. To je jedna stránka, druhou stránkou je, že se jedná o proces zasazený do rytmů běhu roku a pokračující i nad jejich rámec. To platí především pro hnojení. Hnojiva vyprodukovaná v podniku jsou sama výsledkem životních procesů a zároveň příčinou jejich udržení a stupňování.<br /> <br /> Co jsou to za látky, které se tu v různých formách projevů pohybují sem a tam? Co je to látka? Látky se projevují ve čtyřech klasických živlech: ve skupenstvích pevném (země), kapalném (voda), plynném (vzduch). K živlu tepla přírodověda dosud nenašla pojmový přístup, který by jej charakterizoval jako svébytný čtvrtý z klasických živlů. Dodnes platí metodický princip rozkladu jevů, který sahá až k zakladateli experimentální fyziky Francisi Baconovi (1561–1626). Tato metoda, hledat za jevy v materiálních procesech kauzální princip bytí, dodnes ovládá běžný vědecký provoz.<br /> <br /> Za subjektivně vnímaným jevem se hledá objekt, materiální předmětnost. Ta se nenachází v teple samotném, nýbrž sekundárně v teplotních stavech, které se měřitelně projevují na živlech pevném, kapalném a plynném. Teplo by bez tohoto vztahu ke třem živlům či skupenstvím zůstalo nepostřehnutelné. Pro Francise Bacona, který se právními prostředky učinil soudcem nad teplem, to byl zřejmě důvod, proč teplu upřít svébytnou existenci jakožto živlu. Dodnes zůstává nehmotnost tepla, jeho bytostná podstata, pojmově v temnotě. Neztělesňuje žádné vlastní skupenství. V novější době mají badatelé tendenci označovat energeticky bohatý, vysoce zředěný stav plazmatu za čtvrté skupenství. Ale i v této vysoce komplexní souvislosti jevů se teplo projevuje v podobě vázané na hmotu. Jeho čistá podstata jakožto tepelného živlu se ve vnímání stává fenoménem tepelného vjemu v odstupňování od studeného po horké, zprostředkovaného živly země, vody a vzduchu. Dále se jeho čistá nehmotná podstata projevuje ve vlastnosti převádět svou přítomností a nepřítomností elementární či agregátní stavy jeden v druhý.<br /> <br /> Otázka po podstatě látky, která se od 17. století postupně stala ústřední poznávací otázkou v přírodních vědách, se zdá být fyzikou a chemií v zásadě vyjasněna. Rozložíme-li analytickými metodami organické či anorganické látky – pomineme-li {{SE|261}}<br /> <br /> ty, které se od přírody nacházejí v elementárním stavu, jako zlato, stříbro aj. –, vyjde najevo soubor fyzikálně-chemických prvků, které se rozlišují podle svých vlastností. Představujeme si, že jsou tvořeny atomy (atom = nedělitelný).<br /> <br /> V 19. a 20. století byl i produkt rozkladu, prvek jako „nedělitelný atom“, rozložen na své elementární částice. Tím ztratil kvalitativní charakter vlastností chemických prvků na významu pro poznání podstaty látek. Tímto krokem byl překročen práh od přírody k „podpřírodě“&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Leitsätze'', GA 26, «Von der Natur zur Unternatur», Dornach 1998, S. 255 ff.&lt;/ref&gt; a vstoupilo se do subatomární oblasti elementárních částic (kvant). V ní se ztrácí smyslový svět a nastupuje jiný, svět měřitelných energetických účinků.<br /> <br /> Ty se liší od vyzařujících silových účinků kosmu, které pozemský svět látek pozvedají ke konstituci vyšších stupňů bytí života rostlinného světa, duševna světa zvířat a duchovna člověka. Naproti tomu se pozemské látky jeví jako vyzařující,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst nach geisteswissenschaftlichen Erkenntnissen'', GA27, Dornach 1991, S. 20).&lt;/ref&gt; jako zhuštěné silové útvary, jakoby procesy, které dospěly ke svému konci a v tomto stavu jsou spoutány.<br /> <br /> V atomech se spatřovala tělesa vyplňující prostor, hmota, která měla být jedinou příčinou veškerého vyššího bytí na Zemi. Tento názor vytvořil pro světonázor materialismu racionální, zdánlivě nevyvratitelný základ. Hmota, tak zní názor, je kontinuum, které bylo na počátku a bude na konci. Všechno bytí, které vzniklo mezi tímto počátkem (velký třesk) a tímto koncem (''konečná entropie'', tepelná smrt) a ještě existuje, se odvozuje z tohoto materiálního prazákladu, a tak i člověk, který si to vše jako materiální objekt takto myslí. V popření svého já jako duševně cítící, duchovně usilující a v lásce chtějící bytosti povýšil tuto teorii na axiom. Materialismus je kvůli svému zdánlivě jistému základu, rozluštění tajemství hmoty a z něj vzešlé technologii, nejméně reflektovaným světonázorem. Zahaluje pohled na člověka, který s nasazením nejvyšší síly rozumu konstruuje svět, v němž se jako ne-Já ztrácí v nicotě. „Rozum se vzdaluje od skutečnosti, rozumnost nás k ní {{SE|262}}<br /> <br /> opět přivádí.“ &lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Einleitungen zu Goethes Naturwissenschaftlichen Schriften'', Kap. X. «Wissen und Handeln im Lichte der Goetheschen Denkweise», GA 1, Dornach 1987, S. 171.&lt;/ref&gt;Světový obraz materialismu zažil jistý otřes poznatky kvantové fyziky, která dokazuje, že hmotu nelze diferencovat na součet atomárních částeček hmoty, nýbrž na energetická kvanta účinku. Kdo je ale jejich původcem? Zde se klade otázka po duchu, po světě bytostí tvořících z nadsmyslna. „Rozum nás vzdaluje od skutečnosti, rozumnost nás k ní opět přivádí.“<br /> <br /> Zaměří-li člověk veškerou sílu rozumnosti na sebe jako na myslící bytost, nalezne v sobě samém prostředky a cesty, které ho vyvedou ze statiky materialistického světového obrazu. Probouzí se k vědomí, že on sám je z duchovních prapočátků povolán být nositelem vývoje a stále více se jím stávat; že v sobě díky svým duševním silám myšlení, cítění a chtění může rozvíjet vyšší duševní poznávací orgány a s jejich pomocí se školit k vyšším náhledům. Ty mu umožňují, aby ve svobodném sebeurčení vzal svou budoucnost i budoucnost svého spolutvoření do vlastních rukou. Náznaky tohoto druhu se tu a tam objevují. Avšak: Otázka po podstatě látky ve všech jejích formách projevu, v neživé přírodě, v životě rostlin, v oduševnělosti zvířat a v duchovní či Já-organizaci člověka, se v tomto smyslu dosud neklade.<br /> <br /> Abychom získali vhled do tohoto komplexu otázek, je třeba si uvědomit: „Smyslově vnímatelný obraz světa je součtem metamorfujících se obsahů vnímání bez jakékoli hmoty, která by ležela v jeho základu.“&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Einleitungen zu Goethes Naturwissenschaftlichen Schriften'', Kap XVI. «Goethe als Denker und Forscher», GA 1, Dornach 1987, S. 274.&lt;/ref&gt; Vnímání, která činíme na smyslově vnímatelném předmětu, podněcují myšlení k tvorbě pojmů, které se snaží postihnout vlastnosti tohoto předmětu. Tak se charakterizují látkové prvky periodické soustavy vždy specifickými vlastnostmi, které jsou výrazem něčeho, co se nestává jevem, tedy nepřísluší vzniku a zániku v čase a prostoru. Hmota je však chápána jako kontinuum, jako to, co přetrvává v čase a prostoru, aniž by sama byla smyslově vnímatelným jevem a aniž by podléhala budujícím a ničivým silám, které v čase a prostoru působí. To, co se projevuje, jsou pojmově postižitelné vlastnosti. Jsou to projekce něčeho nad-časoprostorového, nadsmyslového, podstaty té či oné látky. Konstituují se {{SE|263}}<br /> <br /> ve vědomí člověka skrze vnímání a pojem v součet vlastností. Jejich vymezení a přiřazení k té či oné látce je předmětem výzkumu fyziky. Jejich konstelace je taková, že každý látkový prvek má specifickou afinitu k jiným látkám. Mohou spolu reagovat. Pokud k tomu dojde, výchozí látky zmizí z dohledu a, jakoby syntézou, vznikne nová látka s překvapivě novými vlastnostmi. Začátek a konec jsou spolu spojeny diskontinuálním děním. Například vodík (H) a kyslík (O) jsou plyny. Jejich vzájemná afinita je tak obrovská, že spolu reagují explozivně. Zmizí a objeví se voda, látka s nejbohatšími vlastnostmi, základ veškerého života. Dochází ke skoku z méně zhuštěného do více zhuštěného skupenství. Pokud je voda podrobena elektrolýze za vynaložení energie, objeví se opět výchozí prvky jako plyny. Při přechodu z plynného do kapalného stavu, jakož i při každé reakci mezi látkami, vstupuje do hry faktor času. Probíhá proces. Toto procesuální dění ve světě látek je především předmětem chemie. Lze jej empiricky sledovat v reaktivních doprovodných jevech, ale jako takové se vymyká vnímatelnosti. V chemickém procesu působí síly, které jsou dány podstatou látky a jejími vlastnostmi. Síly, které jsou v procesu v pohybu, setrvávají před začátkem a na konci reakce ve stavu klidu, ztuhnutí do formy. Ve formě se látka stává smyslově vnímatelnou a ve svých fyzikálních vlastnostech měřitelnosti, počitatelnosti a vážitelnosti vypočitatelnou.<br /> <br /> V průběhu procesuálně-chemického působení sil se objevují jevy, například tepelné, světelné, barevné a zvukové jevy, jakož i čichové a chuťové zážitky, které nelze odvodit z vlastností reagujících látek. Umožňují bádajícímu duchu člověka hlouběji se vžít do procesuálního dění, ba dokonce si v činném provádění s ním vytvořit osobní vztah, v němž se nadsmyslové působení sil v osobním prožitku zobrazuje blíže duchu. V spoluprožívání chemických jevů odhalují látky na malou skulinku svou silovou a tím i svou bytostnou podstatu.<br /> <br /> Čím dále postupovala fyzika v časoprostoru ve snaze rozluštit tajemství materiálně myšleného látkového prvku, atomu, tím více se jev vytrácel z dohledu experimentátora. Ten dále spřádal červenou nit na základě představených modelů pomocí {{SE|264}}<br /> <br /> matematiky. Nepozorovaně vystoupil z přírody do říše „podsmyslového“, do podpřírody, do říše přísně zákonitých, fixovaných, neživých a bezduchých poměrů sil hmoty, elektřiny, magnetismu a jaderné vazebné energie. V této podpřírodě je vše předmětné ze smyslově vnímatelného světa rozpuštěno ve vypočitatelný systém v sobě ztuhlých a přesto interagujících forem energie. Tam, kde působí izolovaně, jsou v nejvyšší míře nepřátelské životu. Podsmyslové síly působí v „prostoru“, a proto jsou nutně představovány jako tělesa v prostoru, jako mechanika kvant. Rozlišují se v prostorovém vymezení a – podle svého mechanismu účinku – různé elementární částice, respektive energetická kvanta.<br /> <br /> V průběhu vývoje kvantové fyziky se stalo zřejmým, že tyto představy, opírající se o smyslovou zkušenost, nejsou udržitelné. Niels Bohr (1885–1962), otec kvantové fyziky, dospěl k závěru: „Neexistuje žádný kvantový svět.“&lt;ref&gt;Zitiert nach Jos Verhulst: ''Der Glanz von Kopenhagen, geistige Perspektiven der modernen Physik'', Stuttgart 1994, S. 15.&lt;/ref&gt; Tento poznatek potvrdili jeho kongeniální kolegové Werner Heisenberg (1901–1976), Wolfgang Pauli (1900–1958) a další. Heisenberg píše: „Nejmenší jednotky hmoty ve skutečnosti nejsou fyzickými objekty v běžném smyslu; jsou to formy, ideje, které lze jednoznačně vyjádřit pouze v matematickém jazyce.“&lt;ref&gt;Ebd., S. 17.&lt;/ref&gt; – Atom tedy není věc v prostoru. A dále píše: „Pokud se pokusíme proniknout za tuto skutečnost [myšlena je ta smyslově vnímatelná; pozn. autora] do detailů atomárního dění, pak se kontury tohoto ‚objektivně-reálného‘ světa rozpouštějí – ne v mlze nové a přesto nejasné představy skutečnosti, nýbrž v průzračné jasnosti matematiky, která zákonitě spojuje to možné, nikoli faktické.“&lt;ref&gt;Ebd., S. 173.&lt;/ref&gt; Tato „průzračná jasnost“ je však abstrakcí. Jakkoli může být správná ve vztahu k bytí a působení podpřírody, naráží přesto na hranici, na níž si poznávající člověk může uvědomit, že z této abstrakce nelze vykřesat jiskru eticko-morálního impulsu. Matematika se zabývá tím, co se stalo fyzickým, co se myslícímu vědomí projevuje v číselných poměrech. Jejich správnost je postižitelná v myšlenkách, tedy čistě v duchu. V nich se objektivní a subjektivní spojuje v jedno. Jsou pravdivé v omezeném případě {{SE|265}}<br /> <br /> anorganicko-fyzického. V tomto smyslu je matematika vědou duchovní, a nikoli přírodní. Myslíme myšlenky, které jsou schopny převádět fyzikální zákony do technologických funkcí. Zůstaneme-li u těchto myšlenek a snažíme-li se v duchovním posílení prožít jejich důslednost, jejich logické souvislosti, pak se matematika nesráží do strnulé, neživé abstrakce, nýbrž se může stát předstupněm pravého duchovního poznání.<br /> <br /> Číselné poměry jsou výrazem poměrů energetických, respektive silových. Ty druhé jsou jednak nositeli procesů látkových reakcí, jednak jsou v látce spoutány jako „zadržené procesy“.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Konferenzen mit den Lehrern der freien Waldorfschule Stuttgart'',2. Bd., GA 300b, Konferenz vom 21. Juni 1922, Dornach 2019, S. 152.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Martin Rozumek, Peter Buck (Hrsg.): ''Das Chemische und die Stoffe, Zugänge zur Chemie'', Dornach 2008, Kap.: «Einleitung», S. 7.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Látka podléhá tíži. Tato zakusitelná vlastnost ji především činí reprezentantem pozemského. Je to součet forem energie či sil spoutaných do smyslově vnímatelné formy, které se projevují ve vlastnostech. Umožňují procesy probíhající podle přírodních zákonů, reprodukovatelné a matematicky abstrahovatelné do vzorců.<br /> <br /> V oživené přírodě již toto procesuální dění nelze odvodit pouze z vlastností fyzikálních látkových prvků. Naopak, životní procesy je do značné míry odcizují jejich fyzikální determinovatelnosti. Bílkovina se například skládá z pěti prvků: uhlíku, kyslíku, dusíku, vodíku a síry. Ty se se svými vlastnostmi stávají nositeli sil, které jsou kosmického původu.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 64f.&lt;/ref&gt; Tyto kosmické síly všudypřítomně proudí z planetárního okruhu a konfigurují se podle bytostné povahy rostliny nebo zvířete v éterické tělo neboli tělo životní. To je skrz naskrz tvůrcem procesů. Stává se architektem fyzické organizace, pozvedá fyzikální látky z jejich spoutanosti v pozemském, staví je do služeb životních procesů a udržuje je v proudu života tak dlouho, dokud tento proud neumírá do forem organických útvarů. Éterické tělo se pak rozpouští ve světovém éteru. Při bakteriálním rozkladu, mineralizaci, se pozemské látkové prvky uvolňují z organických útvarů; opět upadají zpět do své fyzikální vlastní zákonitosti.<br /> <br /> To, co se v organické přírodě označuje jako konstitutivní složky, jako jsou bílkoviny, sacharidy, tuky, hormony, vitaminy atd., jsou {{SE|266}}<br /> <br /> z životních souvislostí, v nichž se objevují, abstrahované, tělesné, mrtvé útvary. V souvislosti životních procesů jsou to silové útvary, které v téměř nekonečných variantách a vzájemných působeních pozvedají pozemský svět látek k oživeným kompozicím. Kdo komponuje tyto síly v tuto zvučnou symfonii, takže dub je v každém svém orgánu, v kořenech, kmeni, větvích, výhonech, listech, květech a plodech nezaměnitelně dubem, a růže růží? V rostlinné říši se hledá typus, bytost, která se v určitém druhu rostliny tvarově projevuje. Ani síly, ani hlouběji skrytá bytost, která tyto síly ze sebe plodí, nejsou smyslově vnímatelné. Otevírají se teprve nadsmyslovému nazírání.<br /> <br /> Co se v tomto ohledu projevuje u zvířete? Bytost, zdroj veškerého tvoření, zůstává skryta. V jevu se neobjevuje duše a tvořivá síla sama, nýbrž duševní projevy a působení sil. Kůň zapřažený do pluhu se duševně projevuje ve svých pohybech, v poslušnosti na tlak uzdy, aby zůstal ve stopě, a ve způsobu, jak se při postupu vpřed mocně opírá do postroje atd. Všechny tyto projevy síly mají nepochybně svůj původ v bytosti koně. Vnímáme je v napětí svalů, tažných lan, v rozrývané půdě, v klouzání plazu pluhu po odhrnovačce až po boční odkládání. Síla vycházející z koně se projevuje v polaritě klidu a pohybu, a to současně. To charakterizuje rytmus. Rytmus, který kůň projevuje ve všech svých pohybech, v kroku, klusu a cvalu, nebo v kývání hlavou nahoru a dolů při tahu těžkých břemen, pramení z duševní bytosti tohoto zvířete. Rytmus vytváří ekonomii v působení sil; šetří sílu. Toho všeho si jako divák uvědomujeme; základní dění, jak se duševno proměňuje v sílu a ta vnější čin, zůstává skryto.<br /> <br /> Jak se tedy utváří tento vztah bytosti a jevu člověka v zemědělství? On sám je cílevědomým aktérem a zároveň svým vlastním divákem: kočí a kůň v jednom. Bytost, duchovní cíl a čin jsou v sebeuvědomění bezprostředně propojeny: Vezmu-li rýč a rýji, účinek je podobný jako u pluhu. Avšak já jsem v každém okamžiku dárcem impulsu a vědomým účastníkem dění. Má duchovní bytost je původcem idejí, které mě vedou, a zároveň zdrojem síly, aby se staly činem. Nacházím v sobě samém bytost, která má moc se svobodně k {{SE|267}}<br /> <br /> tomuto činu určit. Zvířeti naproti tomu zůstává jeho bytost nevědomá; prožívá se čistě duševně ve svých instinktech. Bytost a duše rostliny působí z „nadpřírody“ v životních procesech a vytvářejí si ve formách smyslově vnímatelný obraz. Bytost minerálně-látkového se projevuje v prostorově ohraničené, fixované struktuře sil, která v krystalu ztuhla do geometricky daných forem.<br /> <br /> Tento vztah bytostí k jejich způsobům projevu v přírodních říších se vyjadřuje ve způsobu utváření látek budujících tělo. V člověku se tělesná kompozice látek individualizuje podle jeho duchovní duše, jeho Já. Bytost pozvedá látky z jejich pouhého fyzického bytí a komponuje je v silové útvary, které odpovídají stupni bytí, na němž se objevují. Na prvním, nejnižším stupni bytí fyzicko-anorganické přírody se stavba látek řídí zákony, které zde vládnou. Tyto zákony jsou postižitelné v chemicko-fyzikálních pojmech a manifestují se předmětně ve výtvorech techniky. Na druhém stupni bytí, v rostlinné říši, se látky komponují podle vyšších, již ne pojmově postižitelných zákonitostí éterického těla obrazných sil. Tímto tělem je pozemské působení sil začleněno do kosmického. Třetí stupeň bytí látkových kompozic konstituuje říše zvířat. Zvíře může své tělo budovat pouze příjmem potravy zvenčí. Cestou trávení ničí potravinové látky silou své vlastní duševní bytosti a z této duševní síly komponuje svou vlastní tělesnou látkovost. Ta je konfigurována tak, že je nositelem duševna přebývajícího ve zvířeti, které má svůj bytostný základ za sluneční sférou, ve vzdáleném kosmu, v takzvaném zvěrokruhu. Čtvrtý stupeň bytí látkového je ztělesněn v těle člověka. V něm je fyzické, éterické a astrální utváření látek individualizováno skrze Já. Pouze tím, že látky v těle – např. DNA – jsou uspořádány podle silového zdroje Já, mohou v těle přebývat. Vytvářejí si v těle Já-organizaci. Skrze ni se člověk projevuje jako individualita.<br /> <br /> Čtyři stupně forem projevu látkového konstituují pozemské bytí a tak i skutečnost zemědělského organismu. Při hnojení jde o to, uvést tyto stupně bytí do takového vzájemného vztahu, aby se to mrtvé, minerální, otevřelo silám živého, duševního a duchovního: „Člověk musí zemi přímo oživovat, a to nemůže, pokud postupuje mineralizujícím {{SE|268}}<br /> <br /> způsobem; to může jen tehdy, pokud postupuje s organickým, které uvede do odpovídající polohy, aby mohlo působit organizujícím, oživujícím způsobem na to pevné, zemské samotné.“&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 122.&lt;/ref&gt; Pojem hnojení tedy nelze uchopit na stupni neživého, „mrtvého, zemského“, nýbrž teprve tehdy, když se vezmou v úvahu stupně od živého výše.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_Frage_nach_Geist,_Wesen_und_Individualität&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K otázce ducha, bytosti a individuality ===<br /> <br /> Vše, co se zjevuje, je forma — šat látkového. Látkou naplněná forma je označována jako těleso v prostoru. Jak ukazuje předchozí úvaha, jeví se tato látkovost ztuhnutá do formy jako specifická kráftekomposition, jež procesově ztuhlá — «Konec cest Božích».&lt;ref&gt;Das Zitat lautet im Original: «Leiblichkeit ist das Ende der Werke Gottes»; aus: ''Biblisches und Emblematisches Wörterbuch'' des deutschen Theologen Friedrich Christoph Oetinger (1702– 1782).&lt;/ref&gt; Síly jsou neviditelné; projevují se ve svých účincích, například ve změnách formy. Principiálně neexistuje žádné silové působení bez příčiny, bez původce. Ti jsou smyslovému vnímání skryti ještě hlouběji než síla sama. Původce je ve hře sil velikým neznámým — duchem. Ten prostupuje všemi přírodními říšemi až k člověku a konstituuje fyzickou organizaci těla; ve své nejčistší podobě se zjevuje v krystalových formách minerální říše. Duch je pohybujícím v bildekräften, jež z dálek kosmu vyzařují dovnitř. Původce všech zjevení fyzicko-anorganické, mrtvé přírody je bytostný duch. Právě tak je to duch, jenž žije v proudech éterických sil přitékajících ze sfér Slunce a planet a tvoří z nich éterická těla rostlin, zvířat a — nad člověkem — éterická těla vyšších duchovních bytostí.&lt;ref&gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Původce veškerého života je bytostný duch. Právě tak je to duch, jenž tkáč v astrálních silách vyzařujících z kosmu a jenž tvaruje podle povahy zvířat, člověka i bytostí nad ním stojících jejich astrální tělo. U zvířete i u člověka zprostředkovává éterickým silám bildekräfte-impulsy, jež budují a udržují tělesné orgány, jakož i vyšší orgány sloužící duševnímu prožívání, rozvíjení morálních impulsů a vlastnímu bytostnému konání. Veškeré duševní bytí je duch! A nakonec je to duch, jenž naplňuje Já-bytost člověka a v {{SE|269}}<br /> <br /> V něm probouzí sebevědomí. V tom rozvíjí sílu k usilování o sebepoznání, k uchopení reálně působícího ducha v sobě samém, jakož i v přírodě a kosmu. V sebevědomí člověka vzplane duch — jasně v myšlení a snivě v cítění; ve vůli žije spící. Skutečnost ducha se mu stává tím více skutečností, čím více ideje myšlením uchopené prožívá v cítění a nechává je ve vůli stát se činem. V tomto úsilí pracuje Já na proměně bytostných článků: fyzického těla a ätherleib. Stává se jejich spoluúčastníkem; naplňuje se produktem této proměny, duchem, a vstupuje s ním do svobodného vztahu.<br /> <br /> Lidské Já chápe, že k rozšíření přírodní vědy nutně potřebuje také vědu o duchu, a nachází ji v antroposofické duchovní vědě. Její výsledky se sdělují myslícímu vědomě v formách idejí. Rozlévají světlo nad smyslový svět. Pojmově uchopené smyslové skutečnosti se rozšiřují a vzplane v vědomí jako duchovní skutečnosti. Člověk se učí poznávat jako duchovní bytost, jež je zakotvena sama v sobě, jako bytost, která se z vlastní, sebou samou poznané bytostnosti může svobodně sebeurčovat. Člověk se učí v sebezkoumání — školením svých duševních činností myšlení, cítění a vůle — poznávat jako Já, jež jako duchovní bytost koření ve věčném, jež si v prostoru a čase vytváří tělesnost a v ní stínem zahaleno vzplane v sebevědomí. Prostřednictvím vědy o duchu se lze naučit uvědomit si svůj původ v duchu.<br /> <br /> Prostřednictvím obvyklého na smysly vázaného myšlení se člověk učí poznávat svět kolem sebe jako dohotovený, završený — a sebe jako toho, kdo se stává, jako nedovršeného. Nalézá v sobě sílu a ukazatel cesty k tomu, aby nedovršené ve svých bytostných článcích — astrálním čili duševním těle, éterickém čili životním těle a těle fyzickém — proměňoval k vyšší dokonalosti. Tato síla k sebeproměně je vlastní každému člověku; tvoří celé lidství. Stane-li si člověk tohoto vědomým, stává se vývojová idea živou; stává se duchovně účinnou realitou. Staví člověka, který se prodírá k sebepoznání, do polohy, v níž se může povznést nad pouhé přírodní bytí — jež se oku zjevuje jen v odumřelých formách — a sám prožít i utvářet ten proces, který z proměny minulého v přítomnosti nechává vznikat budoucnost. Tento proces pořádá Já člověka a přitom samo sebe vnímá.<br /> <br /> Prožitá idea vývoje otvírá bytosti Já neomezené duchovní panorama, z nějž čerpá substanci, která jejímu vlastnímu bytí dává obsah a nechává je růst. «Já získává bytost a smysl od toho, s čím je spojeno.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Theosophie'', GA 9, Dornach 2003, S. 50.&lt;/ref&gt;Já žije v duši a je skrze tělo otevřeno smysly vůči fyzickému světu a otevřeno duchem vůči světu duchovních bytostí, které stojí nad člověkem. {{SE|270}}<br /> <br /> V tomto poli napětí prožívá člověk sám sebe jako individualitu. Tento pojem nelze, takto chápán, vztáhnout na věci a bytosti přírody. Ty jsou ve svém fyzickém bytí bez Já zapojeny do světa sil a bytostí kosmu. Tím, že si člověk uvědomil sebe sama ve fyzicko-smyslovém světě, se z tohoto poutat do značné míry emancipoval. Stojí jako vyvíjející se bytost tváří v tvář světu forem, který ztuh v dílo.<br /> <br /> Z tohoto stavu svého vědomí hrozí člověku, že se odcizí přírodě právě tak jako svému ve duchu kořenícímu bytí. Prožívá sám sebe stále více jako uzavřeného do sebe a mechanicky a elektronicky si konstruuje vnější svět, který již není přírodou, žádnou živě působící duchovností, nýbrž artefaktem duši prosté intelektuality. Jak ale, obrátí-li člověk pohled z nitra, z vnitřně posilněné duchovní duše, na přírodu, která z živého vytváří formy — jak, odhalí-li se z idejí poznání ducha inaugurační princip vývoje, jenž tyto formy vytváří? Člověk, který takto z poznání ducha uchopí sám sebe bytostně jako individualitu, nalézá v sobě ducha, který se přeměňuje v ideami nesené silové impulzy vůle. Tyto ideami prozářené silové impulzy vůle zasahují řídícím způsobem do světa sil přírody. Tuto cestu připravuje Goethe, když odkazuje na umění: «Komu začíná příroda odhalovat své zjevné tajemství, ten cítí neodolatelnou touhu po její nejdůstojnější tlumočnici — umění.»&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Maximen und Reflektionen'', Nr. 720, Hamburger Ausgabe, Bd. 12, München 1987.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tyto lidské silové impulzy vůle pozvedají zemědělský organismus jako celek z obecného přírodního dění a starají se o smysluplný a uměřený tok sil ve vzájemném působení jeho orgánů. To se děje především a s největším dosahem skrze hnojení těmi organickými látkami, které jsou v hospodářství vyloučeny z životních procesů. Zde je minulé látkové dění, procesuálně proměněné skrze přeměny, povoláno k přítomnému. {{SE|271}}<br /> <br /> To charakterizuje jednu stránku — stránku přírody. Druhou stránkou je duchovní výkon člověka. Ten z poznání ducha ukazuje vůli cesty, jak komponovat hnojivé látky, které otevírají dílem-jsoucí bytí silám, jež připravují cesty budoucím možnostem vývoje.<br /> <br /> Klíčem k hlubšímu porozumění podstatě a směru účinnosti těchto dvou polárně protikladných forem hnojení je pojem «zemědělské individuality», který Rudolf Steiner odvozuje od bytostného nazírání člověka.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 42.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Düngungsfrage_und_die_landwirtschaftliche_Individualität&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Otázka hnojení a zemědělská individualita ===<br /> <br /> V kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 nn.) byl pojem «zemědělské individuality» uveden do pohybu a odvozena jeho trojčlennost z trichotomie člověka podle těla, duše a ducha. Tělo se člení tak, že v hlavě čili v nervově-smyslovém systému pomáhá lidskému duchu dospět v myšlení k sebevědomí, v rytmickém systému hrudních orgánů nechává lidskou duši prožívat sebe sama v sebecítění a v soustavě látkové výměny a pohybu končetin se může uplatňovat lidská vůle. V člověku se sbíhá to, co se kolem něj rozkládá jako příroda, a to, co mu předmětnými smysly vstupuje vstříc jako protistojící svět. V zemědělství tedy zpočátku jednáme s obrazy, jejichž tvořivá bytost se v nich skrývá — tak jako se v zevnějšku krávy skrývá její bytost. Vědomě poznávajícímu člověku se ale otevírá možnost nezůstat stát u obrazu a — na tom základě — nepostulovat pra-základ bytí v bezduchém abstraktním myšlení v matérii, nýbrž nalézt jej v idejích, které v nazíravém vědomí rozsvěcují a v člověku probouzejí morálně-duchovní impulzy. Ideje pak přestávají být abstrakcemi, jakmile vědomě poznávající člověk sám je myšlením vytváří, sám je citovým prožíváním oživuje a vlastní vůli je vštěpuje jako morální impulzy. Takto uchopené ideje teprve zakládají svobodné tvoření, které přesahuje přírodu. To z etických intuicí staví most přes propast mezi tím, {{SE|272}}<br /> <br /> Morálně-duchovního v člověku a tvořivě-bytostného v přírodě.<br /> <br /> Ideové formy antroposofické duchovní vědy mají tu povahu, že v myšlenkovém zpřístupňování uvolňují život, který pobízí k činu. Tak lze, jak je vylíčeno v kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 nn.), z ideového celku trojčlennosti člověka a z aktivní přítomnosti uvnitř hospodářského organismu přímo sledovat, jak na jedné straně živlový prvek tepla a vzduchu nad zemí zapojuje zemské látky do životních procesů a podrobuje je jakémusi trávení,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&lt;/ref&gt; nepřetržité proměně jejich zjevných podob — a jak na druhé straně látkový prvek země a vody v hlubinách, pod úrovní půdy, vypadl ze života a v krystalizaci se skrze naskrze stává formou. Otevírá se velkolepá polarita výšin a hlubin, substančního dění a tuhnutí ve formě, pohybu a klidu. Je to právě ta polarita, která se mikrokosmy v člověku stahuje do pólů jeho soustavy látkové výměny a nervově-smyslové soustavy. Jako tyto póly nalézají svůj rytmický vyrovnávací pohyb v bijícím srdci a v plicním dýchání, tak ony póly výšin a hlubin v rytmické dynamice půdy ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#273|Obrázek 14]]).<br /> <br /> Zázrak půdy se skrývá ve své nenápadnosti. Látky a síly se zviditelňují ve formách zeminy; jejich působení a bytostná povaha zůstávají skryty a je třeba je hledat ve všech oblastech bytí pod-přírody, přírody a nadpřírody. Jsou to bytosti a síly, které působí rozpad, zánik a smrt (pod-příroda), dále takové, které působí fyzicko-mechanicky a konstituují fyzické tělo u rostliny, zvířete i člověka, dále takové, které v přírodních říších udělují život, a konečně takové, které v říši živočichů obdarovávají duší a jsou nositeli duše. Duch, který se v sebevědomí člověka probouzí jako nadpříroda, je vylit přes přírodní říše a vytváří si ve veškerém tvarování svůj odraz.<br /> <br /> Při výrobě potravin a při jejich spotřebě mimo zemědělský organismus se tomuto organismu ztrácejí nejen látky, nýbrž stejnou měrou i síly. Jsou to síly vyzařující shora z nadpřírody, z kosmických výšin, a zdola z hlubiny země, {{SE|273}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 14, S. 273.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 14: Die landwirtschaftliche Individualität, die drei Stufen der Düngung aus interner Erzeugung und die zwei Stufen der Mineralanwendung externer Herkunft.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> jsou to ve vlastním slova smyslu vyživující a hojivé síly. Úkolem hnojení je nyní kompenzovat ztrátu látek země a uvést půdu a rostlinu do stavu, kdy jsou schopny stále novým způsobem přijímat a být vnímavé pro síly a substance nadpřírody. Z toho logicky vyplývají tři stupně, na nichž se v plném smyslu naplňuje obsahová náplň pojmu «hnojení»:<br /> <br /> Jde o hnojení<br /> <br /> # látkami a silami z oživené rostlinné přírody,<br /> # látkami a silami z oduševnělé živočišné přírody a<br /> # látkami a silami, které jsou produktem lidského ducha. Oproti tomu má být jako «nultý stupeň» označováno vyrovnávání ztrát pozemsky vázaných látek. S vodnými solemi syntetickými nebo chemicky rozloženými, využívanými v industrializovaném zemědělství, se překračuje stupeň «-1», práh od přírody k pod-přírodě (Obrázek 14).<br /> <br /> V následujícím bude pojednáno o základních aspektech přínosu a problematiky aplikace minerálních látek a poté o třech stupních hnojení. Cesta k rozluštění {{SE|274}}<br /> <br /> jeho tajemství je jakási syntéza přírodovědných a duchovědných poznávacích snah na základě tathandlung. Nastupuje se zde cestu od vědy k umění, cestu bádání v činu, na níž se smysl pro pravdu, v malém i ve velkém, měří podle poznatelného a prožitelného přirozeného a sociálního gedeihen statku jako celku — nikoliv podle kvantitativního výsledku.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufe_0:_Die_Anwendung_von_Mineralstoffen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Stupeň 0: Aplikace minerálních látek ===<br /> <br /> Z pojetí, že jediným reálným základem všech světových jevů je hmota, se od 19. a 20. století v zemědělství zákonitě zformoval pojem «minerální hnojení» a spolu s ním pojetí souhrnu «živin», jež rostlina potřebuje k růstu. Za touto teorií se skrývá závažný předpoklad, že ze souhrnu anorganických, mrtvých látkových prvků může vzejít život, že s jejich pomocí by bylo možno život vytvářet a rozmnožovat. Život však vzniká ze života, z životních zárodků nebo semen. V přírodě nikde, ani při sebepečlivějším pozorování, nenalezneme oporu pro to, že by ze minerálně mrtvého mohl vzniknout život, nýbrž jen opak: Život propadá smrti. Pojem hnojení se ale vztahuje k tomu, aby byl život jako takový v růstových procesech rostliny, a stejně tak duševně-astrální působení zvenčí při tvarování, podporován způsobem odpovídajícím bytostné povaze. Nikoli náhodou se odvozuje pojem hnojiva od pradávna od významných účinků vylučování ze soulové a životní organizace domácích zvířat. Hovořilo se o «staré síle» takto pohnojeného pole. Z vládnoucího materialistického smýšlení se organickým hnojivům, kromě jejich mnohotvárného minerálního složení a podpory mikrobiálního půdního života, nepřisuzuje žádná specifická hnojivá hodnota.<br /> <br /> Jaká kritéria lze nalézt, abychom mohli posoudit důsledky, které způsobuje pojem hnojení chápající vzájemné vztahy půdy a rostliny pouze jako hmotné dění? V následujícím má být tato problematika sledována na příkladu motoru veškerého zvyšování rostlinných výnosů — na dusíku syntetizovaném do solné formy. {{SE|275}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung_von_Stickstoffsalzen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Aplikace dusíkatých solí ====<br /> <br /> Dusík (N) je se svými 79 % vlastním nositelem živlu vzduchu. Obtéká zelené listoví rostlin vzpínajících se do atmosféry, aniž by se přímo podílel na jejich růstových procesech. Jako vzdušná látka je podobně jako kyslík vázán sám se sebou (N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;), a proto je téměř reakčně mrtvý. Do hustších stavů vody a země se dostává přirozenou cestou pouze dvěma způsoby: 1. prostřednictvím energetických výbojů blesků, přibližně 6 kg/ha/rok,&lt;ref&gt;Manfred Klett: ''Die boden- und gesteinsbürtige Stofffracht von Oberflächengewässern'', Arbeiten der Landwirtschaftlichen Hochschule Hohenheim, Bd. 35, 1965, S. 42.&lt;/ref&gt; a 2. biologickou cestou prostřednictvím vazby dusíku rostlinnými organismy k tomu schopnými, zejména druhově bohatou čeledí luskovin. Prolomit tuto bariéru přirozeného vnášení dusíku, který si sám určuje svou míru, velkotechnickými postupy — to bylo výslovným cílem od konce 19. století. Průlom se podařil syntézou amoniaku Haber-Boschovým postupem. Za vysokého energetického příkonu se vzdušný dusík převádí ve vodném roztoku na vodíkovou sloučeninu amoniak (NH&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;). Dalším zahušťováním vznikají pevné sloučeniny s kyslíkem — dusičnanové soli — a s vodíkem — soli amonné, které rovněž snadno přecházejí do roztoku: první rychleji, druhé pomaleji. Obě sloučeniny jsou ve vodném roztoku vysoce reakčně aktivní a dusičnanové sloučeniny v pevné solné formě vysoce výbušné. Syntetickým postupem lze na libovolném místě země, nezávisle na biologických denních či ročních rytmech, vyrobit jakékoli množství dusíkatých solí. Vedle svého civilního nebo vojenského využití jako trhaviny způsobily v průběhu 20. století celosvětově revoluci v rostlinné výrobě. Tvoří produkční kapitál pro zemědělskou masovou výrobu a jsou — ve spojení s používáním herbicidů a pesticidů — příčinou vývoje k agrárnímu industrialismu.<br /> <br /> Tváří v tvář obrovskému nárůstu výnosů v polním, zahradním a ovocném hospodářství i ve všech ostatních speciálních kulturách by člověk musel zpívat chválu této světlé stránce nasazení průmyslově vyráběných dusíkatých solí — kdyby tu nebyly temné stíny. Dusíkaté sloučeniny, pokud nejsou ve formě amoniaku (NH&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt;) vázány na jílové minerály, mají tendenci co nejrychleji opět zmizet ze střední oblasti «bránicové půdy» — buď jako dusičnan (NO&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;) dolů do oblasti podzemní vody hlavového pólu, nebo jako amoniak (NH&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;), oxidy dusíku {{SE|276}}<br /> <br /> (oxid dusný N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O) nebo elementární dusík (N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) nahoru do pólů látkové výměny. Tyto ztráty tvoří přibližně stejným dílem asi 25 % vstupu syntetizovaných dusíkatých solí. Na jedné straně kontaminují podzemní vodu a vodu studniční, respektive eutrofizují povrchové vody. Na druhé straně přispívají svými emisemi ve značné míře ke znečištění atmosféry oxidem dusičnatým, a tím ke klimatické změně. Zbývajících 50 % vstupu dusíku způsobuje snížení biologické aktivity půd, respektive její jednostrannost,&lt;ref&gt;Martin Hartmann et al. (2015): ''Distinct soil microbial diversity under long-term organic and conventional farming'', ISME Journal, 9, S. 1177–1194.&lt;/ref&gt; jakož i vynucený růst rostlin při současném oslabení jejich organizačních sil, jejich výživné a léčivé účinnosti. Syntetizované dusíkaté soli přispívají rovněž k floristickému a faunistickému ochuzení druhů v krajinách. Teprve ony umožňují zúžení osevního postupu až po monokulturu a — nad to — pěstování v živných roztocích (''hydroponika'').<br /> <br /> V rostlinné výrobě znamená každá dávka dusíku zvenčí určitý druh nárazového růstového donucení. V každém případě — ať je podávána jako rychle působící dusičnanová, nebo jako pomaleji působící amonná sloučenina — zvyšuje se koncentrace dusíku v půdním roztoku, vůči níž se rostlina nemůže ubránit. Donucení přijmout nadbytek dusíkatých solí oslabuje éterickou organizaci rostliny ve všech jejích orgánech. V kořeni, který sestupuje dolů do hlavového pólu, se to projevuje jako ochromení jeho funkcí. Jednou z těchto funkcí je jeho vrozená schopnost jakési smyslové vnímavosti — nejen vůči formativním silám kosmu a vodnímu živlu, nýbrž zejména vůči živlu zemitě-pevného. Subtilnost těchto procesů se odhaluje v následujících fenoménech:<br /> <br /> Klasická «přírodní louka ponechaná přirozenému vývoji» z našich polních lánů z velké části zmizela. Z ní se kosinami sklízelo seno pro zimní krmení. Byla, podle stanoviště, nesmírně druhově bohatá na vrchní i spodní trávy a zejména na luskoviny a byliny.<br /> <br /> Přejde-li se nyní k tomu, že se za účelem zvýšení její bujnosti soustavně podávají dávky syntetických dusíkatých solí, spouští to — co se týče druhového složení — řetězovou reakci. Jako první z porostu mizí byliny, v dalším průběhu let luskoviny jako jetel červený, štírovník růžkatý a další. Nejdéle se drží jetel bílý. I spodní trávy nakonec ustupují moci vrchních trav, {{SE|277}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 15, S. 277.jpeg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 15: Die Funktionen der Wurzelhaare und deren Beeinträchtigung durch externe Zufuhr von Stickstoffsalzen.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> které na konci této posloupnosti dodávají monokulturní masové výnosy. Tento příklad objasňuje praufenomén vnějšího použití dusíku: druhové ochuzení asociovaných rostlinných společenstev.<br /> <br /> Zblízka viděno, uplatňuje se tento účinek v mnoha detailech v oblasti kořenů. Například u jetele červeného lze pozorovat, jak počet hlízek na kořenech — vznikajících endogenní symbiózu jetele s rhizobii, bakteriemi vázajícími dusík — klesá vlivem soustavného podávání dusíkatých solí. Vlivem vysoké koncentrace dusíku v půdním roztoku se snižuje schopnost kořene vázat dusík; ten postupně ztrácí svou schopnost vstupovat do symbiózy.<br /> <br /> Co platí pro endogenní symbiózy luskovin, platí i pro exogenní symbiózy s bakteriemi a houbami jiných rostlin. Na obrázku 15 je znázorněn podélný řez koncovým úsekem kořene.<br /> <br /> Kořenová špička se skládá z živé tkáně dělicích se buněk (''meristem''), s předsunutou slizovitou kořenovou čepičkou (''Calyptra''). Obě tvoří neustále se obnovující životní pól kořene. Kus výše po kořeni odumírá kořen do svého formového neboli smrtného pólu; dřevnatí. Jako zprostředkující střed se mezi nimi člení třetí prvek, v němž se — jak již bylo popsáno — oba póly, život a smrt, v obou funkcích {{SE|278}}<br /> <br /> kořenových vlásků navzájem prostupují (srov. kap. «Der Frühjahrsprozess und die Bodenbearbeitung», s. 213 nn.). Kořenové vlásky se skupují v rytmickém uspořádání kolem celého kořenového tělesa. Jsou to výchlipky z buněk kořenové pokožky (''epidermis''), které již nejsou schopny dělení. Jako takové jsou na jedné straně metabolicky aktivní: skrze ně proudí asimiláty z nad zemí ozelenělých rostlinných orgánů přes sestupný phloemový proud do půdy, kde aktivují mikrobiální a houbový život rhizosféry a symbioticky na sebe vážou. Kořenové výměšky (''exudáty'') tvoří v průměru u druhů kulturních rostlin přibližně 30 % jejich asimilačního výkonu.&lt;ref&gt;Christoph Felgentreu, Kirsten Engelke: ''Konzepte zur Erhaltung der Bodenfruchtbarkeit'', Deutsche Saatveredelung AG, Lippstadt.&lt;/ref&gt; Ätherleib rostliny tak řídí v souladu s jejími růstovými rytmy a potřebami prostřednictvím asimilačního proudu (phloem) půdní život — jsou to nízkomolekulární bílkoviny, sacharidy, enzymy, vitaminy, kyseliny, chelatační látky, kumariny, fenoly, glykosidy, alkaloidy, éterické oleje, ethylen.&lt;ref&gt;Lexikon der Biologie, https: www.spektrum.de.&lt;/ref&gt; Na druhé straně jsou kořenové vlásky smyslově aktivní. «Die Wurzel der Pflanzen […]: Es ist ein Auge, aber ein schlechtes Auge.» (Kořen rostlin je okem — ale špatným okem.)&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Schöpfung der Welt und des Menschen, Erdenleben und Sternenwirken'', GA 354, Vortrag vom 9. August 1924, Dornach 2000, S. 154.&lt;/ref&gt; Kořenové vlásky vnímají jaksi soli, které se rozpustily vlastní metabolickou činností (výměnnými procesy) a prostřednictvím svých symbiotů ve vlhko-vodném prostředí půdy. V procesuálně opačné současnosti — vlastnosti živého těla — vylučují kořenové vlásky asimiláty do kořenového okolí, podněcují jimi mikrobiální rozkladné procesy a přijímají jejich koncový produkt: mineralizovanou, mrtvou sůl. Ta postupuje v protisměru k asimilátům buněčnou tkání kořenů a ústí do vzestupného ''xylem''ového proudu. Jeden, mrtvý minerální proud zdola, a druhý, živý shora, jsou odděleny kambiem.<br /> <br /> Pouhým předmětným myšlením toto subtilní dění v kořenových vláscích a kolem nich není uchopitelné. Tyto v současnosti na sebe navzájem sladěné, takříkajíc do sebe vetkané životní a smyslové procesy jsou nasazením syntetizovaných dusíkatých solí citelně narušovány nebo postupně blokovány. Kořeny rostlin nemají rozlišovací schopnost ohledně původu rozpuštěných dusíkatých solí. Zvyšuje-li se jejich koncentrace soustavným přívodem zvenčí, ochabuje činnost kořenových vlásků. Kořeny se stávají metabolicky slabými a {{SE|279}}<br /> <br /> smyslově otupělými. Jejich schopnost vstupovat do symbióz je oslabena, jak bylo výše znázorněno na příkladu kořene jetele obsypaného hlízkami. Éterická organizace rostliny, rozšířená do kořenového okolí, se stahuje zpět na kořen; rhizosféra chudne. Postrádá utvářecí sílu kosmicko-astrálního, jehož «látkovým nositelem» je dusík.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 73.&lt;/ref&gt; Půda a rostlina tvoří životní jednotu. Z jejich životních procesů rozkladu organické substance pochází dusík a přechází — v průchodu mrtvou solnou formou — bezprostředně do životních procesů výstavby. Životní tělo rostliny ovládá moment smrti solné formy. Masivním přívodem syntetizovaných dusíkatých solí je rostlina vystavena jakémusi donucení je přijímat. Odpovídajíce svému původu jsou nositelkami sil z pod-přírody, které působí proti bildekräfte Übernatur — formativním silám nadpřírody.<br /> <br /> Výše zmíněná problematika vrhá světlo i na otázku platnosti zákona stálosti látek a sil. Je jejich chování a působení v neživé přírodě ve srovnání s přírodou živou kontinuální, nebo diskontinuální? Pozorování učí, že látka a způsob jejího silového působení nabývá podstaty a významu prostřednictvím souvislosti, v níž obojí vystupuje.<br /> <br /> Použití dusíkatých solí syntetizovaných ze vzduchu má moc negovat životní souvislosti ve prospěch vlastního mechanismu působení. Mají tendenci prosazovat v životní organizaci rostliny fyzikální princip časové následnosti příčiny a účinku. O tom svědčí i skutečnost, že k udržení výnosů je třeba rok co rok vynakládat přibližně stejné nebo dokonce rostoucí množství dusíkatých solí. Vnějším přívodem dusíku se výnosy stávají téměř bezcennými vypočitatelnými.<br /> <br /> To vše však znamená, že kořen je takzvaným «minerálním hnojením» odcizován své evolučně vrozené funkci. Střed rytmicky osazený kořenovými vlásky — mezi životním pólem kořenové špičky a smrtným pólem dřevnatějícího kořene — postupně ztrácí svou metabolicky a smyslově aktivní funkci; stává se pasivním. Rostlina je tendenciálně vracena zpět do dřívějšího evolučního stavu, v němž byla čistě «narozena z vody», volně se vznášejíc jako řasy ve slané vodě světových oceánů. Nyní však — kdy se v dlouhotrvajících vývojových krocích vypracovala k «narozené ze země», s kořeny, volně stojícím {{SE|280}}<br /> <br /> stonkem, listovou posloupností, květem a až po semeno — potřebuje hnojení, které je přiměřeno jejímu bytí jako zemské rostliny a je s to toto bytí dále udržovat ve vývoji.<br /> <br /> Syntetizované dusíkaté soli naplňují pojem hnojení jen zdánlivě. Nehnojí, nýbrž pohánějí a hypertrofují rostlinu reproduktivně do vodnaté masové bujnosti. Studium přitom se vyskytujících fenoménů z hlediska fyziologie a tvarování je neobyčejně poučné a přímo vybízí k tomu, aby byl pojem hnojení nově vymezen. «Die Pflanze lebt […] unmittelbar mit Erde und Wasser.» (Rostlina žije bezprostředně se zemí a vodou.)&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 192.&lt;/ref&gt; V čistě vodném prostředí se rostlinný (a také živočišný) život vyvíjí jen po nižší vývojové stupně; v provlhčené zemi rozvinuje svou kořenovou činnost. Roste aktivně dolů do živlu «pevného-zemitého» a rozvíjí v oblasti kořenových vlásků metabolickou aktivitu při rozrušování minerálních a rozkladu organických materiálů, jakož i smyslovou aktivitu vůči veškerému «was Erde [Salz; Anmerkung des Verfassers] und Wasser ist» (co je země [sůl; poznámka autora] a voda).&lt;ref&gt;Ebd., S. 192.&lt;/ref&gt; Hnojení tedy znamená přímo oživovat zemi, «a to nelze, postupuje-li se mineralizujícím způsobem».&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 122.&lt;/ref&gt; Hnojení, které samo oživuje zemi, zahrnuje trojí:<br /> <br /> # Zásobování půdy organickými zbytky z oživené a oduševnělé přírody.<br /> # Aktivaci rostlinného metabolismu ve vztahu ke kráftovirkungen (silovým působením) kosmického obvodu, jakož i k působení mezi kořenem a půdou.<br /> # Rozvíjení zárodečného smyslového nadání rostliny vůči látkám a silám země a kosmu k vyšší smyslové způsobilosti.<br /> <br /> Rozhodující pro posouzení hnojení podle hodnoty a účinku je jeho původ. Dusíkaté sloučeniny syntetizované za vysokého energetického příkonu (přibližně 50 MJ/kg N) pocházejí z anorganicky mrtvého vzdušného dusíku (N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;). Jsou donuceny stát se nositeli astralitu, který silově vzestupuje z pod-přírody a působí proti tomu, který vyzařuje z nadpřírody kosmu. Astrální měsíční síly, působící skrze vodu, získávají převahu nad sluneční astralitou, která působí skrze «pevné-zemité». Z tohoto důvodu je v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#273|obrázku 14]] (s. 273) {{SE|281}}<br /> <br /> použití syntetizovaných dusíkatých solí v zemědělství označeno úrovní účinku «-1». Pouze dusíku, který vychází ze životních procesů, lze v pravém smyslu přiznat hnojivý účinek. Zůstává v éterické organizaci rostliny, přijímá skrze ni formativní síly, jimiž formuje duchovní praobraz obrazně do smyslové podoby.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung_von_Gesteinsmehlen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Použití kamenných moučí ====<br /> <br /> Tak jako je pojem «dusíkaté hnojení» nepřesný, stejně tak nepřesný je pojem «minerální hnojení», který zahrnuje použití jakéhokoliv druhu minerálních látek v zemědělství a zahradnictví, bez ohledu na to, odkud v přírodním hospodářství pocházejí nebo jakým technickým postupem byly upraveny. Minerální prvky umožňují životní procesy způsobem vysoce diferencovaným, ale samy je nevytvářejí. Nehnojí život jako takový, nýbrž zajišťují jeho fyzicko-smyslový způsob projevu. V obecném pojetí minerálního hnojení se nečiní žádný rozdíl mezi dusíkem ze živlu vzduchu a látkami zrozenými ze země, jako jsou fosfor a kovy alkalické a alkalicko-zemité — draslík, vápník, hořčík a další. Dusík je v ovzduší téměř bez reaktivity a v zemi reaktivně živý. Látky země jsou reaktivně mrtvé ve svých hlubinách a stávají se aktivními v kontaktu se vzduchem a teplem. Toto pojmové zglajchšaltování bez kvalitativního rozlišení mělo fatální důsledky. Buď bylo «minerální hnojení» propagováno jako konečná moudrost, jako jediná účinná technologie zajišťování a zvyšování výnosů, nebo se vynořili «kacíři», kteří je paušálně odmítali. V praxi se duchy rozešly a hlubší poznání věci zůstalo na pospas. Dnes se o těchto věcech soudí diferencovaněji. Ke změně však nepřivedl náhled do podstaty látek, nýbrž brání ekologických souvislostí v praxi. Ve chvíli, kdy se hospodářství zřídí v duchu principu organismu tak, aby se o potřebnou dusíkovou bilanci příroda starala sama — podporována půdoobděláváním orientovaným na procesy, luskovinami bohatým osevním postupem a živočišnými hnojivy — reguluje se minerální bilance ze zdrojů půdy zpravidla sama od sebe. Tuto schopnost půdy udržovat se v dobrém zdraví na vyšší produkční úrovni, za to vděčí obratné ruce člověka. {{SE|282}}<br /> <br /> Stanoviště jsou z hlediska svého přirozeného minerálního hospodářství zpravidla velmi rozdílně «obdarována». Na spraších, naplaveninách, ledovcových základních morénách a na hlinito-jílových půdách staršího geologického původu je minerální bilance — v závislosti na erozi a stupni zvětrávání — poměrně vyrovnaná. Na stanovištích jako ledovcové písky, křemenné pískovce (Buntsandstein) nebo vápencové horniny (Weißjura) panuje vedle přebytku jednoho prvku někdy naprostý nedostatek jiného. Na starších písčitých půdách jde nejčastěji o deficit kovových bazí — vápníku, hořčíku a draslíku — a takzvaných stopových prvků. Na extrémně mělkých vápencových stanovištích chybí zpravidla fosfor. Nejcitelněji dopadá na přírodně nezpůsobilá stanoviště nedostatek vápníku, hořčíku, draslíku a fosforu. Tyto deficitní situace se přídavkem dusíkatých solí ještě vyhrocují a nevyhnutelně táhnou s sebou vymývání snadno rozpustných minerálních solí ve větším množství.<br /> <br /> V biologicko-dynamickém zemědělství a zahradnictví lze hovořit pouze o substituci stávajících minerálních deficitů. Přitom nejde o to, aby se látková hladina zvýšila na úroveň vědecky doporučených orientačních hodnot — pro postupné odvápňování obnovující rovnováhu kyselin a bazí může jako takový orientační bod platit pH &gt; 6 —, jde spíše o to, aby se prostřednictvím kamenných moučků podnítila výše zmíněná «smyslová činnost» kořene ve spojení s přidruženým půdním životem. Tato dvojnost periferní metabolické a kořenové smyslové činnosti řídí rozklíčování kamenné moučky a tím i uvolňování minerálních rezerv půdy, které se zadrhlo. V tomto ohledu mají zvláštní význam silikátové moučky z prahorních hornin. Obsahují celé spektrum všech těch látkových prvků, které tvoří výchozí bod vývoje nejúrodnějších půd. Při ryze mechanickém mletí se přísně geometrické látkové složení silikátů zachovává. Zvětrávání jemné zrnitosti probíhá v provzdušněném, humózním, metabolicky aktivním vrchním půdním horizontu a je proto do velké míry biogenní děj. Vede ke vzniku primárních a sekundárních jílových minerálů v oblasti jemných kořenů *rhizosféry*. Zároveň se při tom uvolňují chemicko- a životně-éterické síly, které byly od pravěku ztuhlé v přechodu ze stavu živě-vodního do mrtvého tvarového stavu zemitě-pevného.<br /> <br /> Nejúrodnější půdy světa vděčí za svůj vznik silikátovým horninám v práškovém stavu. Jsou to větrné nánosy «spraše» z {{SE|283}}<br /> <br /> z nánosů jemného písku z mladočtvrtohorních ledovců do bezledovcového předpolí, dále z ročních sedimentů jílu a prachovité hlíny v záplavových zónách řek (např. Nil před výstavbou Asuánské přehrady) a z úsad vulkanického popela. Posledně jmenované byly ve starověku ve středomořském prostoru používány ke zlepšení mezních půd. Také omlazení stárnoucích půd nebo přirozeně kyselých stanovišť prostřednictvím mergování (to jest vnášením měkkých, snadno zvětratelných, vápnitých jílovitých hornin) se nejpozději od ediktu Karla Lysého (823–877) z roku 864&lt;ref&gt;Helmut Snoek, Horst Wülfrath: ''Das Buch vom Steinmehl, Entstehung, Verwendung und Bedeutung im Land- und Gartenbau'', Hamburg 2000, 144 S.&lt;/ref&gt; stalo rozšířenou praxí. Dosah přepravy tak těžkých hmot byl ovšem omezený.<br /> <br /> V opakujících se vlnách se ve 19. a 20. století pokoušeli věnovat kamenným moučkám větší pozornost. Ocitali se přitom v beznadějné konkurenci s rychle se šířící takzvanou «průmyslovým hnojivárenstvím», tedy aplikací v podstatě dusíku, fosforu a draslíku ve vysoce koncentrované formě. Doufali v rychlé úspěchy — nedočkali se jich, což ani jinak očekávat nešlo. Při aplikaci kamenných moučků jde prostě o dlouhodobou melioraci, o postupné omlazování půd chudých na baze. Účinnost těchto moučků se urychluje s jemností jejich zrnitosti a je tím výraznější, jsou-li kombnovány s organickými látkami jako chlévský hnůj, kejda a komposty.<br /> <br /> Kamenné moučky se člení na ty ze sedimentárních hornin a na ty ze silikátů. V sedimentech se nacházejí — méně v jílových břidlicích, spíše v půdách na čistém vápenci, např. svrchní juře, nebo na křemitých pískovcích a kvarcitech — značné látkové deficity. V obou případech jsou půdy jen omezeně schopné vývoje. Na alkalické straně se vyskytuje nedostatek fosforu, na kyselé chybí vápník, hořčík a draslík. Teprve vyrovnání mezi oběma extrémy zajišťuje zdravou humifikaci a celkový vývoj půdy. Jde-li o snížení stupně kyselosti, tedy o zvýšení hodnoty pH směrem k 6 až 7, jsou vápencové moučky (CaCO&lt;small&gt;3&lt;/small&gt;) jako náhrada klasického mergování tím správným prostředkem. Jemně vymleté působí bezprostředně. Aby se zabránilo ztrátám draslíku výměnnými procesy, mělo by se potřebné množství v mírném dávkování rozložit na více let. Pro trvalou, půdu budující účinnost jsou vhodné hrubší zrnitosti až po vápencový štěrk. Zvláštní formu představuje použití páleného vápna (CaO). Je vysoce aktivní, postupně se však ve styku s půdní vlhkostí {{SE|284}}<br /> <br /> v neagresivní hašené vápno – hydroxid vápenatý, Ca(OH)₂ – přeměňuje. Pálené vápno se doporučuje jako přísada k rychle se rozkládajícím kompostním materiálům. Tlumí «příliš bujný život v étericku» ve prospěch tvarujících sil astrálního v kompostové hromadě.<br /> <br /> Půdy vyluhované vápnem s sebou nesou, zejména na jílem chudém písku, nedostatek hořčíku. Pomoci zde může dolomitová moučka. Vápenné usazeniny obsahují zpravidla nepatrné příměsi hořčíku. V dolomitu stoupají tyto příměsi na 50 %. Dalším kamenným moučkem je síran hořečnatý, kiserit. Na otázku, jak řešit nedostatek draslíku, odpovídá Rudolf Steiner hořečnanem draselným, patentkali – osvědčenou kombinací posilující hospodářství bází.<br /> <br /> Zvláštní formu vápnění – a to nejen vápnění, nýbrž zvláště v zahradnictví – představuje použití mořského vápna z řas. V něm je v celé své rozmanitosti soustředěno celé spektrum látkových prvků, které v sobě uchovává – lze to tak nazvat – minerálně-rostlinný život původu ve světových oceánech.<br /> <br /> Na kyselých půdách pokročilého věku může být v krajních případech k aktivaci půdního života nutná vedle meliora­ce hospodářství bází i meliora­ce fosfátová. Zatímco bazické složky půdy – vápník, hořčík, sodík a draslík – podléhají vymývání, platí to pro fosfor jen v nepatrné míře. V kyselém prostředí se váže s hliníkem, v zásaditém s vápníkem. Fosforečnany hliníku a vápníku jsou těžko rozpustné a jsou zpřístupňovány především kořenovými výměšky, symbiotickými bakteriemi a mykorhizami (houbovými hyfy). V normálním případě si v biologicky aktivní půdě hospodářství fosfátů reguluje samo.<br /> <br /> Pro meliorativní opatření přicházejí v úvahu fosforečnany vápenatéz terciérních kostních ložisek severní Afriky, jakož i fosforečnany vázané na křemík a vápník z vysokopecní strusky. Jejich zpřístupnění se uskutečňuje nakonec pod řízením éterické organizace rostlin, rozšiřující se do prokořeněného půdního prostoru.<br /> <br /> Zpřístupnění silikátových kamenných moučků, k nimž patří i sopečné popely, probíhá rovněž převážně biogenně. Jejich význam pro melioraci vyluhovaných půd je ještě jinak posuzovat.<br /> <br /> jako cílená meliorativní účinnost sedimentárních hornin. Silikátové moučky zvětrávají pomalu, v závislosti na stupni jemnosti svého mletí. Krátkodobě rozpoznatelný úspěch se nedostavuje, ale zde platí slovo: «Čas léčí.» Vývoj nabírá svůj počátek; dotýká se kořenové síly rostliny právě tak jako otevírajícího symbiotického půdního života i jakési homeopatické tvorby jílu *in statu nascendi*. Nastává nový začátek vlastní dynamiky zakotvené v půdě. Teprve opakované dávky ca. 2 t/ha/rok však prokazují účinky v drobtovité struktuře půdy a v rozšiřování kořenového prostoru. {{SE|285}}<br /> <br /> Mnohočetnost prvků, jež tvoří látkové složení magmatických hlubinných a výlevných hornin, je půdotvorná a zároveň ve velkém počtu zásadní pro zdárný rozvoj rostlin. Zde, v půdách a výchozích horninách, jako tamtéž v rostlinách a rostlinných druzích, se podíl těchto prvků mění. Tak vykazují například hlubinné horniny žulové řady od žuly s ca. 80 % SiO₂ přes *syenit* (60 %), *diorit* (55 %) a *gabro* (50–45 %) klesající obsah křemičitosti. Naopak obsahy oxidů železa, hořčíku a vápníku vzrůstají až na násobky. V porfyrové řadě od křemenného porfyru přes porfyr, porfyrit až po diabas nebo melafyr platí totéž, a stejně tak pro řadu výlevných hornin od křemenem bohatého *liparitu* přes *fonolit*, *andezit* až po čedič. Na čedičových pokrývkách nacházíme zvlášť úrodné, mineralicky bohaté půdy. Pro svůj rozšířený výskyt a svou spíše zásaditou mineralogickou kompozici s 45 % SiO₂, 10 % FeO, 7 % MgO, 10 % CaO++&lt;ref&gt;Georg Wagner: ''Einführung in die Erd- und Landschaftsgeschichte'', Öhringen 1960, 694+208 S.&lt;/ref&gt; dodává čedič nejčastěji používanou kamennou moučku. Přitom v širokém spektru prvkového složení náleží dominanci křemičitosti a hlíny (oxid hlinitý, Al₂O₃), respektive silovému potenciálu, který tato určitá kompozice přivodila, velký význam. Přísný stav formy krystalu se proměňuje v koloidní stav, v němž je substance udržována ve stavu vznášení se na pomezí pevného a kapalného.<br /> <br /> Vedle méně praktikovaného plošného rozsypávání jsou kamenné moučky přednostně vedeny přes kompostovací proces. Zpřístupnění a přijetí do životních procesů se uskutečňuje v mikrobiálním děni látkové výměny. Množstevní nasazení přes kompostování se omezuje na pouhé zaprachování kompostového materiálu při zakládání. {{SE|286}}<br /> <br /> Závěrem je třeba znovu zdůraznit: Při použití kamenných mouček jakéhokoli druhu nemůže jít o hnojení, nýbrž o substituci daných minerálních deficitů v anorganicko-mrtvé přírodě — ať již v důsledku jednostranného minerálního složení výchozí horniny při půdotvorbě, nebo v důsledku hluboko vyloužených půd pokročilého věku. Jde o nemocné půdy, které lze při relativně nízkých substitučních vstupech — v kombinaci s vlastními hnojivými opatřeními, jež budou popsána v dalším textu — terapeuticky ošetřit a pobídnout k nové vývojové dynamice. Vnější dávky dusíku v solné formě toto subtilní, životem rostliny a půdy nesené dění z velké části nebo zcela zmaří. Důsledkem je, že i na půdu vázané látky, převedené do lehce rozpustné formy a každoročně dávkované podle potřeb příslušných plodin, musejí být nasazovány ve větších množstvích.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufe_1:_Die_Düngung_aus_dem_Lebendigen_der_Pflanzennatur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Stupeň 1: Hnojení ze živého rostlinné přírody ===<br /> <br /> Rostlina po svém uvadnutí zanechává dvojí: semeno a vše, co je společné vyšším rostlinám — totiž kořen, stonek, list a květ. Ve srovnání s individuálním semenem to lze nazvat Všeobecně-rostlinným. Roste, rozvíjejíc svou podobu, od semene k semenu. V nově se tvořícím semeni však se pokaždé znovu otiskuje kosmické, «to, co jako forma rostliny žije v semeni»,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&lt;/ref&gt; pokaždé nově. Při klíčení semeno odumírá do formy, klíček se rozvíjí a je nyní silně podřízen působení pozemských sil. Semenná síla však neúnavně působí dál; prozařuje kořen strmící do hloubky, stejně tak kolmo vyhlušující stonek a listové žilky listů strmících do stran v podobě; nakonec se v podobě a květu obrazem zjevuje bytost, která duchovně jako forma žila v semeni. Skryta v květu, zbrzdí výhonek do semeníku, který — polárně k vyzařující blíži — se uzavírá jako obal semenných základů. Zde, v semenném základu, se semenná síla sjednocuje s «korunou» Všeobecně-rostlinného, s pylem. V odumírání rostliny dozrává dvojitý zárodek v semeno. Obsahuje vše, co se v prostoru a čase jako přítomné, zemsko-kosmické dění {{SE|287}}<br /> <br /> vtisknuto, substanciálně naplněno a utvářeno. Zároveň žije v semeni něco věčného, co se v pozemském stále znovu přítomní. Jinak je tomu se vším, co se z klíčícího a odumírajícího semene stalo zjevným obrazem rostliny. Všechny její orgány byly prostoupeny semenkraft [seedforce]. Skrze ni se zjevná podoba rostliny stala obrazem jejího typu. Semenkraft zanechala své stopy ve všech jejích orgánech — v kořeni, výhonku, listové posloupnosti a květu. Tyto stopy jsou tím výraznější, čím více tkáně, dosud prostoupené životem, tuhnou do formy kostry nebo zcela dřevnatí.<br /> <br /> V rostlinných zbytcích, ve všem, co se nestalo semenem, nýbrž za ním pozůstalo, nacházíme produkty prostoro-časového přírodního dění. Nesou v kompozici své látkovosti ještě stopy života a semenkraft. Hrozí jim úplné propadnutí smrti, mineralizaci. A k tomu dochází a docházet musí, neboť rostlina potřebuje mrtvé minerální soli, aby je silou své éterické organizace přivedla k novému životu. Jen se to má dít v pravý čas a v pravé míře. Příroda má moc tento mineralizační proces zpomalit nebo dokonce zastavit a přesměrovat k něčemu novému. Co pak vzniká, je humus. Rostlinnými zbytky a živočišnými pozůstatky, které se vracejí do země a proměňují se v humus, se země hnojí sama. Hnojí se v souladu se zásadou: „život hnojí život&quot;. S tvorbou humusu vzniká taková kompozice látek, která si teprve zaslouží název nejzákladnějšího hnojiva v hospodářství přírody.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vom_Wesen_der_Kompostierung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === O podstatě kompostování ===<br /> <br /> Co příroda předvádí, může se v rukou člověka povznést k pravé mistrovské dovednosti. Kompostování je pracovní umění, v němž myšlení, prožívání a konání stojí v nepřetržitém vzájemném dialogu. Lze — podle Rudolfa Steinera — získat „osobní vztah k hnojivu a zvláště k práci s hnojivem…&quot; Toho lze dosáhnout jedině tehdy, zná-li člověk všechny okolnosti druhu a původu materiálu — zda jde o mladou zeleň, zda je objemný nebo dokonce zdřevnatělý, bohatý na bílkoviny nebo kyselinu křemičitou, zda převažují kořeny, listy, masy slámy atd. Každá z těchto organických substancí má určitý {{SE|288}}<br /> <br /> geartete Stoffkomposition. Ideální by proto bylo, kdyby se kompostová hromada jako celek budovala z co největší rozmanitosti odpadních produktů. V zahradnictví je to spíše možné než v zemědělství. Zde napadají, v závislosti na ročním období, případně jednostranně velké masy.<br /> <br /> Hrubé, ale pro praxi použitelné orientační číslo pokud jde o pomalejší nebo rychlejší rozložitelnost, poskytuje takzvané poměr C/N. Čím vyšší je obsah dusíku vůči nosné kostře uhlíku, tím rychlejší je rozklad. Řada od těžce po snadno rozložitelné materiály vypadá takto:<br /> {| class=&quot;wikitable&quot;<br /> |+<br /> !<br /> !<br /> !<br /> |-<br /> |Piliny<br /> |=<br /> |500 C:1 N<br /> |-<br /> |Štěpka podle složení<br /> |=<br /> |250-400:1<br /> |-<br /> |Pšeničná sláma<br /> |=<br /> |100:1<br /> |-<br /> |Žitná sláma<br /> |=<br /> |65 :1<br /> |-<br /> |Ovesná sláma<br /> |=<br /> |50:1<br /> |-<br /> |Listí dubů a buků<br /> |=<br /> |40-60:1<br /> |-<br /> |Sláma luskovin<br /> |=<br /> |50-30:1<br /> |-<br /> |Čerstvý chlévský hnůj<br /> |=<br /> |20-25 :1<br /> |-<br /> |Kuchyňský odpad<br /> |=<br /> |25 :1<br /> |-<br /> |Zralý hnůj<br /> |=<br /> |50-20:1<br /> |-<br /> |Kravský hnůj<br /> |=<br /> |14-16:1<br /> |-<br /> |Zralý kompost<br /> |=<br /> |10-12:1&lt;ref&gt;Krafft von Heynitz, Georg Merckens: ''Das biologische Gartenbuch'', Stuttgart 1994, 351 S.&lt;/ref&gt;<br /> |}<br /> Vše, co zemědělský organismus v průběhu roku vylučuje dovnitř jako organickou substanci, může platit za výživný humus. Jde na orné půdě a v zahradách o strniště a kořenový systém, který tvoří přibližně třetinu hmoty celkového porostu, dále o hnůj z živočišné výroby (včetně slamnaté podestýlky) a o staré seno, slámu, zbytky krmiva ze stáje, listí, travní posečky, kuchyňský odpad, výkopek z příkopů atd.&lt;ref&gt;Pokud jde o praktické zacházení s přípravou kompostu, odkazujeme na příslušné publikace výše uvedených autorů; dále na Friedrich Sattler, Eckard von Wistinghausen: ''Der landwirtschaftliche Betrieb, Biologisch-Dynamisch'', Stuttgart 1989, 333 S.; dále na Herbert Koepf, Wolfgang Schaumann, Manon Hacius: ''Biologisch-dynamische Landwirtschaft: Eine Einführung'', Stuttgart 1996, 368 S.&lt;/ref&gt; Zde půjde zejména o procesuální dění od zakládání až po zralost. Kompostová hromada se zakládá na místě co nejvíce zastíněném, nad úrovní země, v oblasti působení vzduchu a tepla, látkovýměnného pólu zemědělství, na {{SE|289}}<br /> <br /> nezpevněném povrchu. Je nutné zajistit vztah ke krátkám hloubky a výšin. Zákonný požadavek kompostovat na nepropustné podložce (betonová deska) přestřihuje působení sil v kompostové hromadě od hloubkových sil země, které na ni působí zdola. Kompostová hromada je kus vyvrácené země,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 90.&lt;/ref&gt; srovnatelný s dřevnatým kmenem stromu zakořeněným v zemi a vzdouvajícím se nad ní do vzdušného obkruhu. Představa, že při kompostování prosakují do podloží nezanedbatelné množství dusičnanů, je pouhá teorie. Slizné látky uvolňující se v průběhu rozkladu uzavírají póry půdy. U hrubých pórů na písčitých půdách se doporučuje pokrýt povrch půdy tenkou vrstvou ''bentonitu'' (bobtnající jíl). Možné nebezpečí dočasného lokálního vyplavování dusičnanů v důsledku úniku průsakové vody po přívalových deštích bývá zpravidla způsobeno nevhodným zakládáním a nedostatečným zakrytím hromady. Tomuto zlu lze snadno odpomoci.<br /> <br /> Na kompostišti by mělo být k dispozici dostatečné množství základního kompostu jako očkovacího materiálu pro nově zakládanou hromadu, dále hlinitá půda, mergel nebo spraš k prokládání mezi jednotlivé vrstvy a k zakrytí hromady; a sláma jako konečná pokrývka. Pro zúžení poměru C/N lze přimíchat také chlévský hnůj, rohové hobloviny nebo krevní moučku. Jako další přísady v menší dávkování přicházejí v úvahu kamenné moučky, surový fosforit, kostní moučka, algový vápenec a další. Na přidání biologicko-dynamických kompostových preparátů bude ještě zvlášť pojednáno. Zakládání a míchání materiálů lze provádět rozmetadlem hnoje, nejlépe však zřejmě přece jen ručně. A zde leží bolavé místo. Kde jsou ty četné ruce, ti lidé, kteří by tu ne zcela lehkou práci vykonávali včas, rozumně a s radostí? Chybějí — a proto se buď příprava kompostu stala popelkou provozního dění, nebo otázkou pouhé technicky zvládnutelné rutiny. Tato rutina se omezuje na čistě mechanické procesy míchání — a to velmi omezeně —, zakládání a zpravidla opakovaného překopávání, aby se za přijetí vysokých ztrát urychlilo dozrávání na použitelné hnojivo. Zde se člověk opět zbavuje jednoho bohatého pole zkušeností — právě toho, «získat osobní vztah k hnojení a práci s hnojem». Stejně jako všechno organicky živé, podléhá kompostovací proces {{SE|290}}<br /> <br /> času. Vyvíjí se z chaotického metabolismu, z nárného humusu, do zralého formového stavu, do trvalého humusu. Je to proces, který probíhá v rytmu, v poli napětí mezi zdůrazněným pohybem na začátku (vysoký obrat) a zdůrazněným klidem na konci (utváření nové látky). Toto časoprostorové dění chce být ve všech svých fázích vnímavě doprovázeno a badatelsky promýšleno. Vyžaduje to, aby se člověk sám aktivně uvedl do pohybu a pak v dalším průběhu v klidu prodléval, vnímal vůně, konzistenci atd. a nazíraje a myslíce v tomto dění setrvával.<br /> <br /> V tomto smyslu je příprava kompostu pracovním polem vědomého cvičení, které požaduje a školí celého člověka. Vezme se vidle a lopata a na šířce asi 1,20 m se hromada vrství po vrstvách, přičemž se po dávkách vedle sebe a nad sebe ukládá snadno a obtížně rozložitelný materiál, mezi to se případně vkládají vrstvy chlévského hnoje a tenké vrstvy hlinité půdy, na okraji trochu základního kompostu, a jednotlivé vrstvy se — podle posouzení druhu potřeby — poprašují výše zmíněnými přísadami. V případě objemného a suchého materiálu platí staré pravidlo: «Pošlap ho pořádně a udržuj ho vlhký.» Při zakládání hromady se nesleduje žádné schéma — každému úkonu předchází uvážení.<br /> <br /> Hotově naskládaná hromada o výšce asi jednoho metru se záhy promění v živě bující chaos. Potřebuje vymezující obal, ochrannou, dýchající kůži. Tuto funkci nejlépe plní tenká zemní pokrývka a na ni vrstva slámy, starého sena nebo rašeliny. V tomto stavu splňuje kompostová hromada všechny podmínky, které charakterizují v sobě uzavřený organismus. S pomocí kyslíku, nositele éterických sil, rozvíjí vlastní život a ve spojení s dusíkem, nositelem astrálních sil, rozvíjí vnitřní život. Plastová folie jako jediná pokrývka je sice dešti vzdorná a vzduch propouštějící, ale přece jen pouhý surogát. Vnější kůže má funkci zadržovat vyzařující síly a vracet je zpět do nitra hromady. Zvenčí je hromada obklopena silami a rytmy živlového působení ve větru a počasí. Nezávisle na tomto vnějším dění rozvíjí kompostová hromada vlastní rytmiku a dynamiku v zákonité prostoupení stavů čtyř živlů — tepla, vzduchu, vody a země — a s nimi spolupůsobících, život tvořících éterických sil éterického tepla, světla, chemického éterického a životního éterického. {{SE|291}}<br /> <br /> V rámci svých rozsáhlých studií o životě kompostové hromady sledoval Bockemühl&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl: ''Vom Leben des Komposthaufens'', Dornach 1981, 67 S.&lt;/ref&gt; v kompostovacích pokusech (v dalším textu označovaných BKV) se směsí kravského a koňského hnoje řadu životních procesů, které se v hromadě odehrávají od jejího naskládání až po zrání. Ty v detailu potvrzují čtyři fáze vývoje kompostu, důvěrně známé pozornému praktikovi, a to na základě různých naměřených hodnot v časové posloupnosti — především však prostřednictvím výskytu a opětovného mizení různých skupin organismů v průběhu těchto čtyř fází. Jako reprezentativního zástupce rozkladných a přeměňovacích pochodů v hromadě si Bockemühl vybral druhově bohatou skupinu chvostoskoků (''Collembola''), kteří po červu kompostovém (''Eisenia foetida'') odvádějí hlavní díl přeměnné práce. V této souvislosti je nicméně třeba zdůraznit, že jejich činnost — stejně jako činnost kroužkovců, hlístic, hmyzích larev a bezmála do nekonečna se rozvětvující množství mikrobů — jsou vždy jen příznaky vztahového přediva, které je nutné chápat jako celek. Podmínky pro vznik této celosti vytváří lidská ruka. Aby se tato celost ve čtyřech fázích svébytně sjednotila v orgán v organismu zemědělství, je zapotřebí nepřetržité bdělosti a pečující ruky.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;1._Die_Wärmephase&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 1. Tepelná fáze ====<br /> <br /> V BKV se ohlašuje záhy skokovým nárůstem teploty ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]], s. 292), který pak stejně rychle opět klesá. Při kypré uložení — tedy při neomezeném přístupu kyslíku — může teplota vyšplhat až na 70 °C; při hutném a vlhčím uložení stoupá na optimum 55 až 60 °C a poté zcela pozvolna klesá na 30 až 25 °C. Oteplení je funkcí aerobní mikrobní činnosti, která uvolňuje sluneční teplo vázané v organickém materiálu z předchozích let a tím vytváří živelné životní prostředí pro na vztazích bohatý svět mikrobů v hromadě. Vývoj tepla vyžaduje řízení prostřednictvím — podle okolností — hústšího nebo kypřejšího naskládání, udržování vlhkosti, případně dodatečného podupání. Při příliš hutném a mokrém uložení hromada zůstane studená; dochází k hnilobě v důsledku anaerobního rozkladu. Přeložení je pak nevyhnutelné. Při silném oteplení na 65 až 70 °C zaniká ve výchozím materiálu {{SE|292}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 16, S. 292.jpeg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 16: Die vier Phasen des Kompostierungsprozesses.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> přítomných drobných živočichů, škodlivých organismů atd. a rovněž semena plevelů ztrácejí klíčivost. V BKV trvala první fáze — s překryvem do druhé fáze — přibližně dva týdny.<br /> <br /> Spolu se zjevením smyslově vnímatelného živlu tepla se uvolňuje také tepelný éter, vázaný v organické hmotě. Je to duchovně-nadsmyslové doplnění tepla jako živlu. Udržuje proces v chodu a ve správný čas ho převádí do příští procesní stupně. Vnější teplo tíhne k tomu, aby se rozptýlilo, zatímco tepelný éter vstupuje do vztahů — ba jest vlastním iniciátorem veškerého procesuálního dění. Proto je třeba dbát na to, aby se ohřívání odehrávalo spíše pomalu a vytrvale. Teplo by mělo zůstat v hromadě. S ním spjatý tepelný éter potom inauguruje vývoj, v němž se hromada organismicky uzavírá v celek.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;2._Die_Luftatmungs-_und_Entgasungsphase&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 2. Fáze vzdušného dýchání a odplynění ====<br /> <br /> Souběžně s fází ohřívání začíná jakýsi dýchací proces. Kyslík jako nositel éterické účinnosti ve fyzickém je takříkajíc vdechován; stimuluje explozivní bakteriální rozkladnou činnost. Přitom uvolňovaný {{SE|293}}<br /> <br /> oxid uhličitý (CO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) uniká jako plyn kůží hromady do vnějšího vzduchu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]]). V BKV bylo maximum dosaženo po třech až čtyřech týdnech, aby pak po sedmi týdnech rychle kleslo a v dalším průběhu rovnoměrně odpadalo až do konce pokusu po jednom roce. Jinak se věci měly s odplyněním amoniaku, které nastoupilo ihned od počátku, ve druhém a třetím týdnu dosáhlo maximální hodnoty a po šesti týdnech kleslo téměř na nulu. V tomto časovém úseku vylučování amoniaku — u materiálů bohatých na bílkoviny, jako jsou zeleninové odpady, také sirovodíku — vystupují navenek oblaka zápachu, která by ideálně měla zůstat uvnitř hromady: «organická látka je tím zdravější, čím více voní uvnitř a čím méně voní navenek».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 92.&lt;/ref&gt; Vyzařování zápachu je znamením stále bující, beztvaré dění. Poukazuje na nenávratné ztráty substance. Těm zabraňuje houbení (kloboučkové houby) nastupující ve druhé fázi. Přestože samo bují a prostupuje celou hromadou, způsobuje útlum bakteriálního rozkladu převládajícího v první fázi. Souběžně s houbením vzniká místo amoniaku napříště dusičnan, jehož obsah v následujících měsících soustavně narůstá a přes bílkovině podobné předstupně vstupuje do tvorby humusu.<br /> <br /> Charakteristický obraz mlh vodní páry stoupajících za chladných ranních hodin z hromad svědčí ve druhé fázi o postupném vysychání, a tím provzdušňování. Souběžně s tím se začíná zužovat poměr C/N, který v BKV nakonec ustálil na 12:1. Vývoj chvostoskoků (pro určitý druh chvostoskoků v BKV) ve čtvrtém týdnu skokem roste, aby pak do desátého týdne stejně rychle opět klesal. Jiné druhy nastupují a zase mizí. V BKV trvala druhá fáze — s překryvem do první a třetí — již bezmála čtyři týdny.<br /> <br /> S uvolněním plynů se uvolňuje světelný éter; je to étericky-nadsmyslové doplnění živlu vzduchu. Umožňuje živým bytostem kompostové hromady přežívat ve tmě navzdory nepřítomnosti přímého slunečního záření. Je to světloéterické, uchované z odumřelého vyššího života, které přivolává k bytí nižší rostlinný a živočišný život sahající k raným evolučním stupňům Země. Co je tedy příspěvkem světelného éteru k vývoji kompostové hromady? Na počátku je kompostová hromada spíše nahodilou směsí organických odpadů. Mikrobiální rozklad téže směsi není příčinným děním pro {{SE|294}}<br /> <br /> účinnosti světelného éteru, nýbrž dění souběžné. Světelný éter působí na jedné straně v růstu jednotlivých organismů, na straně druhé vytváří skrze činnost všech těchto nesčetných rostlinných a živočišných bytostí vztahové souvislosti, které celistvě orientují život kompostové hromady na tvorbu trvalého humusu. Světelný éter nechává kompostovou hromadu nejprve jakoby růst dovnitř a skrze činnost drobných živočichů prostorově utváří konečný produkt do sourodé, drobtovité sousednosti humusu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;3._Die_wässrige_oder_Verwandlungsphase&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 3. Vodní čili proměnová fáze ====<br /> <br /> Stává se zřetelnou v náhlém poklesu hromady. Po předcházející suché fázi leží nyní těsněji a sytí se sama sebou vlhkostí, neboť rozkladem těžko rozložitelných buněčných membrán vystupuje tekutina z buněčných vakuol a intercelulárních prostor ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]], s. 292). Hromada se silněji uzavírá vůči vnějšímu světu, nepáchne již leptavě a ve vlhkém-vodném prostředí se uskutečňují rozmanité přeměny, látková přeskupení i novotvary. Drobní živočichové, v jejich čele ''Collembola'', přebírají řízení; drtí materiál, požírají mikroby a houby, a tím jejich populaci zmenšují. Bující chaos první a druhé fáze se začíná — díky masovému rozmnožování drobných živočichů — uspořádávat a členit do provzdušněných vnitřních prostor. Podmínky prostředí se proměňují a odpovídajícím způsobem se metamorfózují i chvostoskoci: z červovitých, málo diferencovaných forem ke tvarům s výrazně vystupujícími orgánovými utvářeními. Z BKV je patrné, jak jeden druh následuje po druhém a zase mizí. Ve tmě hromady tak drobný živočišný svět evolučně prožívá ještě nižší, jakoby rostlinno-živočišné bytí. To je zčásti zevnitř, zčásti zvenčí prozařováno silami diferencovaně působícího duševně-astrálního. Tento vnímající život činí z kompostové hromady organismus. Ve třetí fázi se v ní uskutečňuje přechod z dosud beztvárného stavu vodního do stavu propracovaného zemitě-pevného — jediná velká substanční proměna.<br /> <br /> V BKV se třetí vodní fáze vyvíjí — s přesahem do druhé a čtvrté — po dobu sedmi týdnů. V tomto období dosahují chvostoskoci po dobu dvou týdnů maxima svého rozvinutí, tedy jeden a půl až dva měsíce po zakládání. {{SE|295}}<br /> <br /> Ve třetím, vlhko-vodním stadiu se aktivuje především chemický neboli zvukový éter. Druhy éteru jsou funkčně v kontrastu k živlům, s nimiž jsou evolučně stejného původu. Zatímco ve vodním stadiu nabývá hromada spíše husté, homogenní konzistence, tříští zvukový neboli chemický éter život hromady v nesčetnou rozmanitost jednotlivých buněk — avšak nikoliv nahodile, nýbrž v neustále se proměňujícím řádu. Rozděluje a spojuje v neustále nové variace. Podstatní nejsou jednotlivé bakterie, prvoky, řasy, houby, červi, larvy atd., nýbrž to, co se mezi nimi odehrává — interval. Přeneseně řečeno, lze procesové dění v kompostové hromadě přirovnat k symfonii. V symfonii vytvářejí tóny a intervaly, které tóny od sebe oddělují a zároveň je spojují, rytmus, melodii a harmonii. Symfonie má zpravidla čtyři věty, každá má své téma, jež zaznívá v pohyblivém proudu tónů, opakuje se a variuje. Ve stejném smyslu působí zvukový neboli chemický éter v kompostové hromadě — nikoliv ve vzdušném živlu tónů, nýbrž ve vlhkém zemitém živlu látek. V tomto je nositelem procesu všech rytmů, opakování a metamorfóz až do koncového bodu, kde se objevuje zralý humus. Tak lze humus v rozmanitostech svých číselných kompozic uhlíku (C), kyslíku (O), dusíku (N), vodíku (H) a síry (S) přirovnat k jakémusi pozemskému zrcadlu sférických harmonií.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;4._Die_Vererdungsphase&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 4. Fáze pozeměšťování ====<br /> <br /> Po ztrátách substance v první a druhé fázi a látkové přestavbě ve třetí se objem hromady pozvolna zmenšuje. Přechází do stavu zemitě-pevného; konsoliduje se a strukturuje jednotně v jakémsi látkovém novotvaru — v trvalém humusu (Obrázek 16, s. 292). Tento děj se projevuje nejen černým zbarvením a volně drobivou strukturou, nýbrž i čichovými a chuťovými kvalitami — tedy vjemy, které vedou hlouběji k bytostné povaze látkového. Hromada se zaplňuje dovnitř mírnou, zemitou vůní. Kvalitativní stránka chuti je samému procesovému dění imanentní: kompostová hromada je nyní uvedena do stavu, v němž dění určuje masově se množící svět drobných živočichů. Je to svět evolučně nižšího druhu, žijící ve tmě a vlhku {{SE|296}}<br /> <br /> a v nejvyšší specializaci se tu na různé způsoby rozkládá a přetváří. Každý živočišný druh nalézá v potravním řetězci připravenou potravu, na niž je nastaven jeho smysl pro chuť a jeho trávicí činnost. Jako poslední vstupuje na scénu s dešťovkami příbuzný kompostový červ (*Eisenia foetida*), který dalece převládající měrou odvádí vlastní práci trávení a látkové novotvorby. V podobném směru, avšak hmotností i kvalitou méně výrazně, působí kroužkovci (*Annelida*), mnohonožky (*Myriapoda*), stejnonožci (*Isopoda*), hmyzí larvy a další.<br /> <br /> Sáhne-li člověk do kompostové hromady, která se nachází na počátku fáze zeměnění, drží v rukou tmavohnědou až načernalou substanci, jež ještě obsahuje poslední, mikroby porostlé zbytky kořenů, stonků a listů a je zpravidla klubkovitě protkána velkou masou zmíněných kompostových červů. Červi i ostatní drobní živočichové odumírají, jakmile je stráven i poslední zbytek organických pozůstatků a v endogenní symbióze se střevními bakteriemi se mění v trus. Ten je jakožto étericko-oživená substance prosycen astrálními silami, jež trávicí hmota vstřebala průchodem skrze živočišný trávicí trakt. Tyto síly působí na jedné straně proměnu výživného humusu v trvalý humus a zkrocují odbourávající činnost mikrobů — nebo ji dokonce obracejí v budovatelskou. Na druhé straně jsou to astrální síly zprostředkované živočichem, které umožňují spojení s jílovými minerály a vznik jílovo-humózních komplexů. V této závěrečné fázi lze plným právem hovořit o astralizaci, o oduševnění hlinité hromady. Vše se organicky formuje a individualizuje v sjednocený celek.<br /> <br /> Až do plného zeměnění trvá čtvrtá fáze nejdéle. Trvá tím déle, čím je výchozí materiál bohatší na hrubá vlákna. V BKV (kravský/koňský hnůj) bylo toto stadium dosaženo přibližně po čtyřech měsících. Aktivita červů začala v 7. a skončila ve 13. týdnu. Teplota se držela s asi 25 °C téměř konstantně, v průměru asi 4 až 5 °C nad výkyvy vnější teploty.<br /> <br /> Čtvrté a poslední stadium — vznik humusu, přesněji jílovo-humózního komplexu — je ze všech nejzáhadnější. Zde rozvíjí svou hlavní působnost nejmladší, nejskrytější, nejjemnější a nejsilnější ze čtyř druhů éteru: životní éter. Životní éter je protipólem k živlu zemitě-pevného. Životní éter „tvoří život&quot;. Co se na Zemi jeví jako kámen, má svůj život {{SE|297}}<br /> <br /> V nadsmyslovém.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Grundelemente der Esoterik'', GA 93a, 30. září 1905, Dornach 1987, S. 44 f.&lt;/ref&gt; Životní éter je v kompostové hromadě tvůrcem života nesmírné rozmanitosti živých bytostí. Tento život je zároveň prostoupen smyslem. Odumírá-li toto smyslem prostoupené do formy, uvolňuje se životní éter, aby znovu komponoval látky do životní souvislosti — nakonec do humusu. Ten se na jedné straně stává, na základě kyslíku v humusu obsaženého, uchovatelem života; na druhé straně obsahuje humus dusík, který je — stejně jako kyslík a jiné prvky — vpředen do bílkovině podobné, bohaté na varianty látkovékompoziace. Látkově tvoří dusík most k astrálně-bytostnému, k tomu, co dává smysl. Z toho smíme usoudit, že životní éter v humusu je vlastní tvořivou silou, do jejíchž služeb se stavějí jeho tři starší příbuzní — éter tepla, světla a chemický éter. A nestává se snad právě tím vlastní tvořivou silou, že prostřednictvím dusíku má schopnost přivádět astrální k étericko-fyzickému? Nestává se tím kompost (trvalý humus) nejzákladnějším hnojivem bodem-podmíněné trvalé úrodnosti? A nepropůjčuje snad tento takto tvořivou silou se stávající životní éter životní souvislosti „půda a rostlina&quot; moc formovat se do celostí, individualizovat se a stávat se věrným odrazem svého v nadsmyslovém zakořeněného bytí? Všude tam, kde v živém rozeznáváme vzájemně působící, smysluplné nebo moudrosti plné souvislosti, sledujeme stopy životního éteru.<br /> <br /> Celkově vzato, lze shrnout: Organické odpadní látky, odumřelé z vyššího životního souvislosti, podléhají v kompostové hromadě nejprve rozkladné, avšak chaoticky probíhající oživující fázi, poté pak fázi budující — postupné proměně a opětovnému odumírání do pohumněné formy humusu. Ten však v sobě nese zárodek nového života na Zemi: «Universalsamen des Allgemein-Pflanzlichen» — univerzální semeno obecně-rostlinného. V tomto smyslu je humus hnojivem ze života pro rozvinutí vyššího života, totiž pro vegetativní rozvoj kulturních rostlin. Kompostové hnojivo je — podobně jako zrající plod, který živí člověka i zvíře — výživným plodem pro půdu a rostlinu. Skrze něj se minulé připojuje k přítomnému a umožňuje budoucí.<br /> <br /> Ve čtyřech stupních, jimiž prochází látkovost, jež dříve patřila rostlině nebo živočichu, až ke svému pohumňování, se odráží — nenápadně v malém a v časovém sledu — jakási opakování evoluce Země a {{SE|298}}<br /> <br /> kosmu. Na počátku všeho naplňovala ryzí teplo (tepelný éter — oběť vysokých duchovních bytostí) «starý Saturn». Za tímto stavem následovalo, na cestě zhušťování části tepla, vznikání živlu vzduchu a s ním světelného éteru na «staré Slunci», poté zhuštěním části vzduchu živlu vody na «starém Měsíci» a s ním éteru chemického čili zvukového — a konečně se zhuštěním části tekutého živlu stav živlu zemitě-pevného, Země jako hotového díla, a s ní životní éter.&lt;ref&gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Co se v kompostové hromadě, vyzdvižené nad úroveň půdy, odehrává jako umělý a přitom umělecký proces — pohumňování někdejšího vyššího života do trvalého humusu —, probíhá skrytějším způsobem ve všech půdách, zcela přirozeně v lesních půdách. Na ornicích a zahradních půdách je toto dění, usměrňované zpracováním půdy (viz s. 205 nn.), přiváděno na vyšší úroveň úrodnosti. Tomuto cíli slouží také zelené hnojení — pěstování rychle rostoucích trav, brukvovitých, luskovin a jiných rostlin výhradně k zásobení půdy humusem. Zvadlé zelené masy půdního pokryvu přitom poskytují výživný humus pro rozkladné stupně 1 a 2, zatímco kořenová masa zůstávající v půdě slouží zejména ve stavebních stupních 3 a 4 tvorbě trvalého humusu.<br /> <br /> Zelené hnojení se mulčuje a nabývá charakteru plošného kompostování. U tohoto jde o pokryv půdy organickými materiály od mladé zeleně až po dřevní štěpku mezi výsadby v zahradnictví. Účelné je i zde míchání různých materiálů. Od čisté slámy nebo listí je třeba upustit — sláma je příliš řídká a objemná, listí se ukládá příliš hustě, obojí se proto rozkládá jen pomalu.&lt;ref&gt;Krafft von Heynitz: ''Kompost im Garten'', Stuttgart 1999, 127 S.&lt;/ref&gt; Půdní pokryv chrání před výparem, zálehem, tvorbou krusty, erozí a zaplevelením, přitahuje mikrobní a žížalový život do půdní vrstvy a vytváří mu stále plynoucí zdroj potravy, udržuje půdní dýchání v chodu a oživuje zralost půdy.<br /> <br /> Humifikaci organické půdní vrstvy zajišťuje svět mikrobů a drobných živočichů, příznačný pro zvláštnosti daného stanoviště. Všem půdám je však společné, že namísto červeného kompostního červa se tu uplatňuje žížala obecná (*Lumbricus terrestris*), mistr půdní úrodnosti. Jenomže na písčitých půdách chudých jak na vápník, tak na jíl je počet jejích jedinců {{SE|299}}<br /> <br /> a tím i jeho blahodárná, humus stabilizující činnost velmi omezena. V polním hospodářství se plošné kompostování praktikuje pokud možno v kombinaci s podmítkou se zeleným hnojením; do porostu se vnáší závoj čerstvého nebo lehce nakysaného chlévského hnoje.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung_des_Kompostes&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Použití kompostu ===<br /> <br /> Zralý kompost je produkt rostlinně-živočišný. Není to jen proto, že se do něj přimísí živočišné výměšky a jiné složky pocházející od hospodářských zvířat, nýbrž proto, že proces humifikace jako takový by se nemohl uskutečnit bez astrální účinnosti světa drobných živočichů kompostové hromady. Hlavní složky jsou rostlinného původu, jejich přeměna v humus však podstatně závisí na činnosti a organizační síle zvířat. Kompost proto není hnojivem hnaným do rychlosti, které by násilně popohánělo vegetativní růst. Jeho působení tvaruje a formuje vegetativní. To z něj dělá hnojivo pro všechny ty kulturní rostliny, jež nesou plody především ve vegetativním — ať již jde o trávu, bylinu nebo strom. To se týká lukařství a pastvinářství, zahradní a polní zelinářské produkce i ovocnářství. Tvorba plodů, v rozšířeném smyslu, zde znamená substanciální tvorbu, která se hromadí a zaplňuje prostor v jednotlivých orgánech rostliny a jejíž výživnost je zaměřena na potřebu člověka a zvířete. Tato výživná schopnost si žádá hnojivo, které zadržuje rostovou a reprodukční sílu usilující ke semenotvorba a nechá ji proměnit a přetvořit v potravinovou substanci aktuálními záření Slunce a planetárního kosmu. Toto hnojivo vstupuje do působení sil rostlin řádem a formou. Je jím černý, drobivý trvalý humus.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kompostdüngung_von_Wiesen_und_Weiden&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kompostové hnojení luk a pastvin ====<br /> <br /> Trvalé travní porosty poskytují krmivo pro přežvýkavce a koně. Krmivo se skládá z vegetativních částí výhonku, ze stonku a listu. Porost je od jara do podzimu opakovaně spásán nebo sečen na zelené krmení či seno. Na pastvinách a ještě více na bylinami bohatých loukách dochází na jaře k rozkvětu jednotlivých bylin. Po odkvětu se stahují do listnatého rosettového stádia. Tráva vyrůstá ze svých odnožovacích uzlů stále znovu. Louka i pastvina zůstávají zelené v zimě i v létě. Porost je z velké části udržován v čistě<br /> <br /> Vegetativním stavu udržovány jsou i půdní procesy, které jsou po každém spásání nebo sečení reaktivovány k novým přeměnám. Půda ani rostlina nepřicházejí k odpočinku. Generativní dozrávání jim zůstává odepřeno. Při intenzivním využívání vede toto k ochuzování druhů. Proto si louka i pastvina žádají hnojení, které tento nedostatek vyrovnává — a tím je kompost. Na jaře po prvním spásání nebo prvním sečení sena, nebo lépe ještě na podzim, zprostředkovává travnatému drnu a půdě vyzrálou, zemitou kráftovou strukturu, která konfiguruje tvorbu substance ve stonku a listu jak na straně reprodukční, tak na straně výživné. {{SE|300}}<br /> <br /> Pravidelné kompostové hnojení trvalých travních porostů zhušťuje drn, sjednocuje a zkracuje pastevní okusy, obohacuje druhové složení — zejména o byliny — a zvyšuje výživnou hodnotu krmiva.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kompostdüngung_im_Gartenbau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kompostové hnojení v zahradnictví ====<br /> <br /> Podobně jako na trvalých travních porostech chybí i v zahradnictví dozrávající půdní klid; jedna kultura střídá druhou. Půda musí být po větší část roku udržována na vysoké úrovni úrodnosti, v jarní náladě nakloněné růstu. Tvorba potravinového nebo krmivového plodu se neodehrává v generativní fázi, nýbrž v době nejintenzivnějšího růstu. Velké sklizňové hmoty čerstvé, životaschopné substanciality opouštějí pozemek i statek. Co zůstává — především kořenová masa — stává se výživným humusem pro následující kulturu. Oproti tomu étericky-biologicky tvarující síla astralitou prostoupeného trvalého humusu zůstává v nevýhodě. To, co jinak na orné půdě v klidových dobách probíhá samo od sebe — přeměna výživného humusu v trvalý — musí být zahrádkářské půdě dodáno zvenčí jako vyzrálý kompost. Působí — podle druhu kultury — specificky jemně aromatizujícím způsobem na chuť a vůni, zpevňuje pletiva, zachovává čerstvost a zesiluje lesk a barevnost.<br /> <br /> Materiály pro kompost v zahradnictví zahrnují odstraněné sklizňové zbytky, organické odpady všeho druhu, drtě ze zeleného řezu, uvolněné meziplodiny, kamenné moučky, rohové lupínky a kdekoli je to možné, chlévský hnůj. Odpad a čistírenský kal jsou vyloučeny. Pro komposty bez plevelů — speciální komposty pro pěstírny a skleníkové kultury — se hodí nejrůznější směsi luskovin, trav, ovsa a dalšího. Ošetření kompostu horkou párou za účelem zničení škodlivých zárodků a semen plevelů {{SE|301}}<br /> <br /> by se, kromě pěstírenských zemí, mělo vyhnout. Kompost se tím do značné míry mění v mrtvý substrát.<br /> <br /> Kompost se zpravidla aplikuje rovnoměrně po celé ploše; zapracuje se mělce. Na písčitých, kamenitých a suchých stanovištích se osvědčuje náročný postup hnojení do sadebních jamek.<br /> <br /> V tropickém podnebí panuje v půdách chudoba humusu; organická substance podléhá urychlené mineralizaci. Totéž se tam odehrává vlivem vysokých teplot a vlhkosti i v kompostovém hromadě. Oproti tomu se tam osvědčuje kompostování „pod zemí&quot; ve velkých zemních jamách, do nichž se přes noc zatlačí jistý počet koz, ovcí nebo skotu. Ty duní a špástají materiál, zpravidla objemný a většinou zdřevnatělý, a obohacují ho svými výměšky. Dosahuje se tak dobré kvality humusu. Hrst takového humusu vložená do sadební jamky, osivo uložené do humusu a lehce překryté zemí způsobuje hotový zázrak: Výnosy stoupají na dosud neznámou výši a blahobyt obyvatelstva živořícího v chudobě roste.&lt;ref&gt;Mündliche Mitteilung von Matthias Guépin, Dozent am Emerson College (GB) und Berater in Kenia.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Podobným postupem je zakládání širokých vyvýšených záhonů nad odvodnitelné příkopy naplněné větvovím a křovím. Silně zpomaleným rozkladem a přeměnou v humus v podloží vzniká v zemním hřbetě taková míra oživení, že na nejmenším prostoru pestrá směs zelenin může nepřetržitě zásobovat jednu nebo více rodin. I tento postup potřebuje mnoho rukou; působí sociálně integračně a zajišťuje skromný blahobyt.<br /> <br /> Platí to pro celý svět: Umně provozované hospodaření s humusem osvobozuje od hladu a přináší nový kulturní rozkvět.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kompostdüngung_im_Obstbau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kompostové hnojení v ovocnářství ====<br /> <br /> Ovocnářství se od 20. století vyvíjelo od extenzivního, druhově bohatého pěstování vysokokmenů v rozptýlených sadech přes polokmeny až ke druhově chudému, intenzivnímu pěstování nízkokmenu s kratší dobou využití. V průběhu tohoto vývoje se tvorba plodů přesunula z vysoké, ve světle a vzduchu vznášející se koruny stromu dolů do přízemních vzduchových vrstev — a souběžně s tím enormně vzrostla potřeba hnojení. {{SE|302}}<br /> <br /> Ovocný strom dřevnatí a zároveň nese jemné, chutné plody. Ovládá polaritu světla a tmy, života a smrti, jakož i éterického a astrálního působení. To se projevuje zvláště u vysokokmenu. V něm usiluje éterická životnost z kořenového systému sahajícího do šířky i hloubky přes kmen a větve k olistěným výhonkům koruny. Toto silné oživení ve vzduchu a teple přitahuje bohatý hmyzí život: «Von demjenigen, was da als Astralreiches durch die Bäume hindurchgeht, lebt und webt das ausgebildete Insekt» (Z toho, co prochází stromy jako bohatá astralita, žije a tká vyvinutý hmyz).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 184.&lt;/ref&gt; Polárně k tomu vládne ve všem dřevnatějícím, a tedy především v oblasti kořenů, «éterická chudoba». V tomto prostředí, silněji vystaveném silám mineralizace, se rozvíjejí larvy hmyzu. Vysokokmen roubovaný na pomalu rostoucí podložce v sobě tuto polaritu jakoby ztělesňuje; je nenáročný a nepotřebuje žádné hnojení, tím méně takové, které působí bujným rašením.<br /> <br /> Jinak je to s jeho protikladem — nízkokmenovým stromem pěstovaným v uzavřených plantážích podobně jako monokultura na rychle rostoucí podložce. Roste spíše jako slabě dřevnatějící výhonek ze země a plodí zemně nízko, jakoby v mladém věku. Kambium, které u vysokokmenu tlumí příliš silnou bujnost, potřebuje u nízkokmenů nepřetržitou stimulaci prostřednictvím humusem bohaté, dobře prokořenitelné půdy. Tvořivá síla a živost humusu se jakoby dále přenáší do kambium samotného. Nízkokmenovník potřebuje hnojivo, které rozhodně nesmí působit bujně, nýbrž musí svou gestaltungskraft — živě proastralizovanou larvami a červy kompostové hromady — být příbuzné samotnému kambiu. U vysokokmenu se mineralizovaná země vytáčí do kmene a větvoví koruny. U bujného nízkokmenového stromu je toto vytočení omezeno ve prospěch stejnoměrně vysoké životnosti v kořenovém prostoru i v oblasti koruny. Ve stejném smyslu působí i intenzivní zelené hnojení pěstované v nízkokmenovém a polokmenovém ovocnářství.<br /> <br /> Intenzivní ovocnářství je úspěšné tehdy, když obsah humusu v půdě přesáhne 3 %; optimální je až přibližně 6 %, při současně minerálně silné půdě.<br /> <br /> Jako kompostovací materiál přicházejí vedle již zmíněných přísad přednostně v úvahu všechny druhy chlévského hnoje. Díky svému živočišnému původu disponují tyto tvořivými silami vyššího druhu, které bujnost nízkokmenovníků zkrocují na harmonickou míru. Tato harmonizace se projevuje v celém průběhu růstu z hlediska výrazně {{SE|303}}<br /> <br /> omezeného tlaku infekcí a škůdců, jakož i v chutnosti a trvanlivosti plodů.<br /> <br /> Souhrnně řečeno: kompost působí na vývoj rostlin zdravotně a harmonizačně; vytváří v půdě základ pro její trvalou úrodnost. Doporučuje se, aby v různorodě utvářeném hospodářském organismu byly komposty pro hlavní oblasti použití zakládány odděleně: pro kompost na trvalé kultury přicházejí — s těžištěm na chlévském hnoji — v úvahu veškeré odpady, i ty zatížené semeny plevelů; v zahradnictví vznikají v podstatě rostlinné odpady, které by měly být pokud možno prosté semen plevelů; podíl chlévského hnoje je vždy výhodný. V ovocných sadech by měl být vedle zeleného hnojení a před veškerými ostatními odpady upřednostněn chlévský hnůj.<br /> <br /> Toto doporučení apeluje na celé společenství statku, aby právě prostřednictvím kompostování vykonávalo a dovádělé k umění zmíněný «osobní vztah k práci s hnojivem» — rozšířený o práci s biologicko-dynamickými kompostovými preparáty (viz s. 344 násl.) — a aby různými druhy kompostových zemin odpovídalo specifické potřebě jednotlivých kulturních druhů.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufe_2:_Die_Düngung_aus_dem_Seelischen_der_Haustiernatur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Stupeň 2: Hnojení z duševní přírody domácích zvířat ===<br /> <br /> To duševně-astrální, které se rostliny jako čistě živoucí-éterné bytosti dotýká jen zvenčí, se ve zvířeti stalo vnitřní bytostí. Zvíře se jako tělesný organismus vymezuje navenek a utváří své tělo v nástroj rozvíjení své bytosti. Svými smysly prožívá zvíře svůj vnější svět a z tohoto prožívání rozvíjí svou činnost v teple, vzduchu, vodě a zemi. Mocí své duševní bytosti se látky skládají v zázračné dílo jeho orgánů, které podle svých vykonávaných činností přijímají ty nejpodivuhodnější podoby. V každé z těchto činností se projevuje dokonalá moudrost. Chceme-li se tedy poznáváním přiblížit bytosti zvířete, musíme usilovat o to, abychom zvnitřnili to, co vnímáme všemi smysly, a zformovali to v prožitý myšlenkový obraz. Moudrostí naplněná souvislost, která se v tom zjevuje, poskytuje vciťujícímu se poznání neklamnou jistotu, že síly, které skládají látky zvířecího těla a jimiž se může uvést v činnost, mají svůj bytostný prapůvod v astrálním neboli duševním těle zvířete {{SE|304}}<br /> <br /> Co tedy vychází z trávicí činnosti zvířat, získává svou hnojivou sílu zvláštní bytostnou povahou duševního bytí. O rostlinách bylo řečeno: «Živé hnojí živé» — pro zvířata pak platí přes to ještě: «Duševní hnojí duševní.» Tomuto stavu věcí bylo podrobně věnováno místo v kapitole «Duševní organizace čili astralleib zemědělského organismu» (s. 111 a násl.). K nejvyšší hnojivé síle na úrovni čistého přírodního působení přivádí duševní přirozenost přežvýkavců a zde zvláště přirozenost skotu (viz kap. «Skot»). Chápat hnojivou sílu jako souhrnný účinek jednotlivých takzvaných živin pramení z teorie, která si již neklade otázky. Naproti tomu hledat hnojivou hodnotu — jak již bylo opakovaně zdůrazněno — v «kompozitoru» (v koze, ovci nebo skotu), z jehož bytostné povahy se látky skládají právě v toto a žádné jiné uspořádání, to láme materialistické zábrany a otvírá pohled na otázky, které se obracejí ke skutečnosti života, duše a ducha. Sleduje-li se těchto otázek, ukazuje se, že hnojivá hodnota je tím vyšší, čím více jsou zvířata chována, krmena, ošetřována a šlechtěna způsobem odpovídajícím jejich bytostné povaze. To vše uvádí v chod z bytostné povahy hospodářských zvířat síly, které hnojí. Statek, jenž byl utvářen v organismus, tyto podmínky splňuje.<br /> <br /> Chov hospodářských zvířat statku je dimenzován tak, aby jej bylo možné jednak živit z krmné základny vlastní statku a jednak aby bylo k dispozici dostatek hnojiva pro hospodářské plochy. Množství a kvalitu vytváří příroda. Zachování nebo dokonce zušlechtění hnojiva až po jeho použití je věcí člověka.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Bewahrung_der_Dünger_des_Haustierbestandes&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Uchovávání hnojiv ze stáda hospodářských zvířat ===<br /> <br /> Při pastvě hnojí hnůj a kejda přímou cestou. Pravidelné rozhazování kravských plácků zabraňuje vzniku bujných míst. Naproti tomu hnůj pocházející ze stájového chovu musí být až do použití skladován co nejúsporněji bez ztrát. Nejlepší způsob, jak uchovat hnojivou sílu chlévského hnoje včetně kejdy, je ten se slámovou podestýlkou; nejpochybnější, avšak rozhodně nejracionálnější, je způsob tekutého hnoje neboli gülle. V gülle (kejda + hnůj) probíhají za převažujícího vzduchového uzávěru anaerobní fermentační procesy, při nichž se organické dusíkaté sloučeniny mineralizují na čpavek, který jako plyn uniká do vzduchu zejména při aplikaci (obtěžování zápachem). Míchadlem lze tento účinek zmírnit. Gülle působí na oživení {{SE|305}}<br /> <br /> toho vodně-měsíčního a tím, s obejitím živlu zemitě-pevného, přímo na bujnost rostliny, tedy tedy tendečně ve směru mírného minerálního hnojení. Podestýlka ze slámy má naproti tomu vícenásobnou přednost. Sláma saje část kejdy, při vyhánění se zcela promísí s hnojem a díky své tuhé objemnosti zajišťuje aerobní podmínky při skladování. K tomu přistupuje, že sláma obilí je proniknutá a utvářená touž fruktifikační procesem, který tvoří zrno v klasu. Stéblo je ztluštělé a uzavírá větší objem vzduchu ve stéblové rouře, než je tomu u divokých trav. Lze v tom rozpoznat výraz silnějšího vnitřního a astrálního působení. Navíc se po vytvoření kožky kýseliny křemičité v procesu zrání třpytí a barví do žlutých, načervenalých až zlatých tónů. Obklopuje se obalem z opálu. Sláma je slunečním plodem a teprve skutečně dělá z kravského hnoje sluneční-zemní hnojivo, «zlato sedláka».<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Tiefstallmist&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Hnůj z hlubokého stojení ====<br /> <br /> Nejlepší a nejúspornější způsob skladování je ten v hlubokém stáji. Skot, ovce a kozy kejdují a hnojí na čerstvou vrstvu slámy; kejda je zcela vsáknutá slámou. Svým obsahem dusíku urychluje aerobní rozklad na dusík chudé slámy. Zvířata sama splňují požadavek «drž jej vlhký a šlapej ho pevně».<br /> <br /> Hluboký stáj má ovšem nejvyšší potřebu slámy až 15 kg/zvíře a den oproti hnojném stáji na prošlap se 3 až 5 kg a boxovém volném stáji s podestýlkou s 0,5 až 1 kg.&lt;ref&gt;KTBL: ''Faustzahlen für den ökologischen Landbau'', Darmstadt 2015, 760 S.&lt;/ref&gt; V zájmu přípravy pevného hnoje a tím minimalizace vzniku gülle lze v hnojném stáji na prošlap a boxovém volném stáji příslušně zvýšit množství podestýlky. Kombinace vázaného stáje (krmení, ošetřování) s nočním pobytem v hlubokém stáji snižuje potřebu slámy. Vrchní vrstvy podestýlky hlubokého stáje, lůžková matrace, se ohřívají na ca. 30 °C a při mírném rozkladu látek procházejí první, tj. tepelnou fází kompostového hromady. Pevným šlapáním zvířat se pod nimi ležící vrstvy podestýlky zhušťují; ochlazují se a přecházejí do fermentačních procesů; podléhají za vzduchového uzávěru narůstající fermentaci. Analogicky k fázi 2 kompostové hromady je bující množení mikrobů {{SE|306}}<br /> <br /> Hefen a plísně jsou zbrzděny. *Chvostoskoci* a jiní drobní živočichové v tomto prostředí nenacházejí podmínky pro život. Fermentační enzymy, vytvořené autolýzou nebo vylučované bakteriemi, uvádějí závěrečnou fázi fermentace do pohybu: voda, bílkoviny, sacharidy, tuky atd. jsou štěpeny. Organické tkáně se rozvolňují, až na drobivé zbytky slámy a zdřevnatělé části; tvoří se aromata, hmota se stává homogenní a nabývá hnědavého zbarvení. Hnůj nyní voní jako chleba — jak se říká —, pokud se fermentace zdařila. Vícenásobně ošetřen biologicko-dynamickými preparáty a při nerušeném skladování přes léto je zralý produkt půdě «vtělen». Aby se v základní vrstvě hlubokého stájení předešlo stagnující vlhkosti a tím hnilobě, byl by vhodným podkladem udusaný jíl nebo hlína. Zde platí stejné pravidlo přímého dotyku se zemí jako pro kompostovou hromadu. Z neznalosti jemnějšího silového působení předepisuje zákon — bohužel i zde — nepropustnou betonovou podlahu. Nebezpečí takto vzniklého hromadění vlhkosti lze čelit vrstvou dřevní štěpky, vnesenou před ustájením na podzim.<br /> <br /> Stáj pro skot s hlubokým stáním by měla být konstrukčně navržena tak, aby se vrstva hnojního polštáře — při deseti čtverečních metrech prostoru pohybu a ležení na zvíře — mohla po šest měsíců, až do výhonu na pastvu na jaře, budovat do plné výše; dalším třem měsícům přes léto slouží dozrání. Mezičasové vyvážení a meziskladování v polních kompostech způsobuje značné ztráty substance. Ukazuje se jako bezproblémové udržovat krávy o váze 500 až 600 kg přes chladné a chladnější roční období na narůstajícím hnojním polštáři, aniž by se propadaly. S oteplením v březnu a dubnu se zrychluje rozklad horních vrstev slámy a může tak dojít k prohlubování průchozích cest a bočním vyklenutím. Toto změknutí lze včas nanesenou uzávěrovou vrstvou z jílu, hlíny nebo dřevní štěpky oddálit až do výhonu na pastvu.<br /> <br /> Také ovce a kozy jsou v zimní ohrádce chovány v hlubokém stáji. Hnůj a podestýlka jsou močením a dupáním velmi hustě uloženy, rychle fermentují a jsou bez ztrátného meziuložení přímo použitelné jako hodnotné hnojivo. {{SE|307}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Stapelmist&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Hromadový hnůj ====<br /> <br /> V boxovém, šlapacím a vazném stáji se vymíjí denně, případně při skrabákovém odklidu i vícekrát denně. Část kejdy se zachycuje odděleně. Zbývající část se jako směs hnoje, podestýlky a kejdy dostává na blízké meziskladiště. Na něm začínají již po krátké době fáze 1 a 2 — ohřev a provzdušnění — a tím nekontrolované rozkladné procesy se ztrátami substance. Z meziskladiště se pevný hnůj buď převáží k dalšímu zrání na polní komposty, nebo se kompostuje. V obou případech nastupují fáze 1 a 2 znovu s dalšími úbytky substance. Aby se tyto ztráty minimalizovaly, měl by být osvědčený postup hromadování hnoje znovu promyslen a důsledně uplatňován. Nepropustná podlahová deska s odvodňovacími žlábky po celém obvodu pro kejdu a dešťovou vodu jsou přitom nicméně nevyhnutelné. Čerstvý hnůj, vznikající denně ve sběrné jámě, se pokud možno ihned odebírá čelním nakladačem se stájovými hnojovými kleštěmi a po částech vedle sebe ukládá v šíři hnojného prostranství. Přesná práce je zde naprosto nezbytná. Před tuto první řadu přibývá druhá a třetí atd. Mezitím se první, druhá atd. řada ohřívá, takže ve stejném pořadí lze po částech přikládat druhou vrstvu a nakonec třetí a čtvrtou atd. až do maximální technicky dosažitelné výšky. Je-li tato výška s první řadou dosažena, lze začít s první vrstvou navazujícího oddílu. Tak se hromada postupně buduje do šířky i plné délky. Tlakem uložených vrstev procházejí fáze ohřevu, odplynění a provlhčení rychle a neúplně a končí ve fermentaci. Do té míry probíhají ve správně vybudovaném hromadovém hnojisku tytéž procesy jako v hlubokém stájení. Přesto jsou ztráty substance (přibližně 20 %) kvůli všestranné expozici vůči vnějšímu vzduchu vyšší než při hlubokém stájení. Rozklad postupuje na téměř svislých bočních plochách a na povrchu rychleji, znatelně mimo jiné podle výskytu kloboučkových hub.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Mistkompost&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Hnojový kompost ====<br /> <br /> V biologicko-dynamickém zemědělství se rozlišuje mezi «hnojivem», které pochází od zvířat, a kompostem, jenž je původu převážně rostlinného. Jsou to dvě různé kompozice sil, které tu hnojí. {{SE|308}}<br /> <br /> Při kompostování chlévského hnoje probíhají tytéž procesy jako popsané u rostlinného kompostu. V dozrálé, zušlechtěné podobě se utváří dauerhumus zvláštního druhu. Jeho silová konstelace uchovává astralitu domácích zvířat, která je hnoji vlastní. Právě jejich duševní síly jsou to, co dodává hnojivu mimořádný dlouhodobý účinek. Ve zvláštní míře platí to pro kompost z čistého nebo i z části přiměšovaného hovězího hnoje. Zprostředkovává životu rostliny síly, které sahají nad rámec astrálně-duševního a které byly v kap. «Skot» označeny jako «vloha Já». Tímto označením se odkazuje na silový souvis vyššího řádu, který kulturní rostliny nejenže zobrazuje jako obraz jejich nadsmyslové bytosti, nýbrž v nich zakládá dispozici, aby tato bytost mohla znovu vstoupit do vztahu k tomu, co z ní v minulé evoluci razo-prostorově ztvrdlo do díla — totiž k zjevné podobě rostliny — a mohla inaugurovat nové vývojové možnosti. Tím se ukazuje, že pravé hnojení z oživené a oduševnělé přírody šlechtitelský, vývojový hodnotu pro kulturní rostliny má a mít musí.<br /> <br /> Doporučuje se k hnojinovému kompostu vedle hovězího hnoje přimísit všechny ostatní druhy hnoje pocházejícího od ovcí, koz, koní, prasat a drůbeže chované na statku. Každý z těchto druhů zvířat provádí — jako výsledek své trávicí činnosti — své povaze odpovídající «kosmicko-kvalitativní analýzu» krmiva (viz kap. «Skot — Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já», s. 156 n.). Její výsledek se vtiskuje takřka jako vzor silové kompozice do hnoje. Slučují-li se různé takové vzory v kompostové hromadě, vzniká univerzální hnojivo, které — jak výše popsáno — podnětně prostupuje plodotvornost ve stadiu vegetativního růstu, jak je to výtečně nezbytné na loukách a pastvinách, v intenzivním ovocnářství a zelinářství.<br /> <br /> Pro kompostování celkového množství živočišného hnoje není důvod. Je příliš pracné a způsobuje skladovací ztráty padesát procent a více. Použitelnost v polním hospodářství nastává tehdy, když chlévský hnůj ztratil ostrost zápachu, nebo u prasečího hnoje přímo puch. To nastane, když jako ve štósovém a hlubokém stájení projde rotační fází 1 a zčásti 2. Další průběh rotace pak pokračuje v půdě pod vedením zejména žížaly a v kontextu s mikroby za životní a smyslové aktivity kořenů. Při kompostování příliš vlhkého chlévského hnoje — zpravidla důsledek nedostatečného {{SE|309}}<br /> <br /> Podestýlky (prasečí hnůj) — dochází ke vzniku mokrých jader, která vyžadují včasné přehazování.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Jauche&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kejda ====<br /> <br /> Kejda a hnůj mají na základě fyziologických procesů, z nichž vznikají, polární hnojivé kvality. Jak bylo objasněno na příkladu skotu (kap. «Skot», s. 146 n.), hnůj vychází z trávicího systému, v němž je zvenčí přijatá, tělu cizí potrava postupně rozebírána — přežvykováním, činností bachoru, žláznatého žaludku, tenkého a tlustého střeva — a při průchodu slizničními stěnami tříděna. Odtud se přecházejí takto své cizosti zbavené, mineralizované trávicí látky do žilní krevní dráhy a dále do jater. Moč naproti tomu je výloučením z tělního nitra, dostává se přes tepennout krevní dráhu do ledviny a dále přes močový měchýř do vnějšího světa. Ledvina třídí tělu vlastní látky a vylučuje v kapalné formě jako moč ty, jež se staly nepotřebnými. Podstatnou součástí moče je močovina, rozkladný produkt bílkovinného metabolismu. Na této dusíkaté sloučenině ještě lpí činnost duševního a životního těla zvířat. S močí nesou ven síly těchto dvou bytostných článků, a právě tyto síly to jsou, které hnojí. Jinak je tomu u kravského hnoje: ten sestává z nestravitelných zbytků krmiva, prostoupených odpadlými hlenovinami trávicích orgánů a impregnovaných výsledkem «kosmicko-kvalitativní analýzy» (srov. kap. «Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já», s. 156 n.). Hnojivé síly moče vytékají z minulostně působící, měsíční astrality skotu — v kravském hnoji se k nim přidávají síly, které v přítomnosti vyzařuje slunce. Jsou to síly, které skot ze svého zvláštního smyslového vztahu ke krmivu vtiskuje hnoji při výkonu «kosmicko-kvalitativní analýzy» — od přežvykování přes trávicí trakt až po zpětně odrážející funkci rohů jako «vlohy Já».<br /> <br /> Kejda se skladuje v jímkách nebo otevřených nadzemních nádobách; podléhá za převážně anaerobních podmínek kvašení. Doporučuje se proto mít k střídavému skladování alespoň dvě nádoby, aby po naplnění bylo k dispozici dostatek času k dozrání. Zušlechtění kejdy se děje mechanickou cestou — mícháním a provzdušňováním — a biologickou, popřípadě {{SE|310}}<br /> <br /> biologicky-dynamickou cestou prostřednictvím přísad. První způsob podporuje aerobní rozkladné a přestavbové procesy, druhý působí řídícím způsobem na celý průběh procesu až ke zralosti. Osvědčenými přísadami, které biologicky zpětně vážou čpavek vzniklý rozpadem močoviny, jsou zušlechtěné komposty chlévského hnoje v malých množstvích, dále nasekaná kopřiva, piliny a dřevní třísky. Biologicky-dynamické kompostní preparáty (viz kap. «Kompostní neboli hnojivé preparáty», s. 360 nn.) se ponoří v průlezných sáčcích do kejdy a hnojůvky, zavěšeny na plaváku. Aby se zabránilo ztrátám dusíku, mohou v otevřených kvasných komorách sloužit i plovoucí přikrývky ze slámy, kopřiv apod. s vpravenými příměsemi suroviny fosforitu a čediče.&lt;ref&gt;Herbert Koepf, Bo D. Petterson, Wolfgang Schaumann: ''Biologische Landwirtschaft'', Stuttgart 1980, 303 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V dnes běžných bezestýlkových ustájeních prasat a skotu vzniká tekutý výkal, kejda. Tato směs vody, hnojůvky a hnoje zkvasí, není-li dále upravována, v páchnoucí, rychle působící hnojivo. Mineralizace látek je značně pokročilá. V biologicky-dynamickém zemědělství by se místo kejdového hospodaření měla — pokud možno — prosazovat příprava pevného chlévského hnoje. V čistě trávnatých oblastech, kde chybí stelivo, nezůstává často jiná volba. O to důležitější je pak přijmout veškerá opatření k zušlechtění kejdy, jak platí i pro hnojůvku. Zpravidla se surová kejda z velkochovů vyvází na pole bez jakékoliv úpravy. Nehledě na takzvané obsahy živin platí za odpadní produkt, jehož je třeba se zbavit — se všemi důsledky v podobě obtěžování zápachem, úniků oxidů dusíku (oxid dusný, N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O), zatížení spodní vody dusičnany, ucpávání půdních pórů hlenovinami, ochuzování půdní flóry a fauny a snižování výživné hodnoty krmiva zejména nízkomolekulárními bílkovinnými sloučeninami. Velká vážnost, jíž se živočišnému hnoji kdysi dostávalo, padla za oběť myšlení v živinách. Při pečlivém zušlechťování, především prostřednictvím biologicky-dynamických preparátů, a dostatečně dlouhém skladování může postupně docházet k tomu, že i z kejdy vznikne trvale působící hnojivo, které se budujícím způsobem zařadí do půdních procesů. {{SE|311}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung_der_hofeigenen_tierischen_Dünger&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Využití statkem vlastního živočišného hnoje ===<br /> <br /> Pro všechny plodiny je hnojení chlévským hnojem dobrodiním: jako čerstvý hnůj pro lilkovité, brambory a rajčata, v přeloženém stavu pro okopaniny a obilniny, a jako vyzrálý, zeměmi prostoupený hnůj pro víceleté polní pícninářství i pro trvalý travní porost, zahradnictví a ovocnářství. Díky trvale vysoké hnojivé síle není nutno hnojit každoročně pro všechny plodiny — v rámci dobře komponovaného osevního postupu v polním hospodářství postačuje jednou za tři roky k okopáninám. Pro dobrou tvorbu výnosu pokrývá potřebu okopanin dávka přibližně 300 dt/ha. Pokud jde o celkové množství hnoje v podniku, je ideální roční dávka jedné velké dobytčí jednotky (VDJ) na ha (1 VDJ odpovídá 500 kg živé hmotnosti). V průměru lze u hovězího stáda včetně odchovu počítat s jednou VDJ na kus. Jedna skotská VDJ produkuje podle množství steliva 80 až 100 dt pevného hnoje. Včetně hnoje ostatních hospodářských zvířat je obsazení jednou VDJ na ha v menších a středních podnicích dosahováno, ba mnohdy i překračováno; u velkých podniků s převahou polního hospodářství klesá počet VDJ na ha hraničně na 0,4 až 0,3. Skotský hnůj tvoří hlavní hmotu a do ní se pokud možno přimísí menší množství hnoje od ostatních hospodářských zvířat. Přebytečné množství hnoje se v rámci osevního postupu zapravuje do sklízejících jařin před hlavní pícní plodinou, a to v dávce přibližně 100 dt.<br /> <br /> Výsev pevného hnoje k okopáninám se zpravidla provádí v předchozím roce na strniště předplodiny. Po lehkém zapravení do půdy následuje meziplodina, která díky pevnému hnoji vytvoří stejně bohatou kořenovou i nadzemní zelenou hmotu — a tím připraví dobrou, zpracovatelnou osivnou vrstvu pro jarní setí okopanin.<br /> <br /> Dobře vyzrálá hnojůvka a v případě nouze i kejda jsou vítanými hnojivy tehdy, jde-li o to napomoci ozimům na jaře k vývojovému skoku. Výpad ozimů a prořídlé porosty po střídavých mrazech na jaře mohou být pobídnuty k intenzivnějšímu odnožování. K tomu napomáhá dusík vázaný v močovině. Tato dusíkatá sloučenina mineralizovaná z bílkovinného metabolismu získává svou specifickou účinnost prostřednictvím astrálních sil, které pocházejí ze soulové složky zvířat a konfigurují látkové složení moči, do níž je dusík zapojen. Dalším aplikačním polem je hnojení strniště s ohledem na rychlý rozvoj meziplodiny zeleného hnojení. Na pastvině je {{SE|312}}<br /> <br /> Použití kejdy v časném jaru je prospěšné, popřípadě při střídavé pastvě po přehonu. Na porosty v plném růstu (zejména okopaniny) by se aplikace kejdy či hnojůvky měla vyhnout.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wirksamkeit_der_hofeigenen,_tierischen_Dünger&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Účinnost hoferních živočišných hnojiv ===<br /> <br /> U každého z hnojiv je třeba se ptát po jeho bytosti, po duševně-astrálním silovém potenciálu, který prostřednictvím životního a fyzického těla uspořádává látky a udržuje je v pohybu tak, aby se ve svém odrazovém obraze mohly fyzicko-smyslově projevit a podle své bytostné povahy působit. Na jednotlivé bytostné rysy divoké fauny a domácích zvířat bylo poukázáno v kapitole „Duševní organizace čili Astralní tělo zemědělského organismu&quot; (s. 111 a násl.). Přitom bylo zjištěno, že každý živočišný druh přispívá svou tělesnou činností jaksi hnojivým příspěvkem k celku přírody. Činností oduševnělého živočišného světa vzniká moudré předivo vztahů, které prostupuje celou přírodu smysl udělujícím způsobem. Mezi býložravými savci jsou to přežvýkavci, jejichž orgánová činnost je organizována tak, aby připravovala hnojivo, jež je s to „bránicový orgán&quot;, půdu, ve vyšší míře oživit a oduševnit. Z pouhého kvantitativního látkového složení to nelze vyčíst. Jde spíše o otázku kvalitativního poměru látek vůči sobě navzájem. Tento poměr nese pečeť bytosti krávy, ovce, kozy atd. Nejvyšší stupeň dokonalosti dosahuje skot. V kapitole „Skot&quot; (s. 146 a násl.) byl učiněn pokus charakterizovat trávicí dění prostoupené a prožité jeho bytostí, jakož i jeho se smyslovým vnímáním spjaté metabolicky aktivní smysly a inteligenci. Hledá-li se odtud porozumění pro dlouhotrvající, blahodárné působení speciálně skotského hnoje na půdu a rostliny, pak snad může být následující úvaha plodná: Rostlina roste na ose Země–Slunce. Kořen směřuje do hloubky k středu Země, stéblo, stonek nebo kmen se vztyčuje svisle do výšky vstříc Slunci. Z této svislé osy vyrůstají listy a větve do šíře a dálky. Listový aparát, rozestírající se plošně do horizontály, přijímá přímou cestou dopadající sluneční a planetární vlivy a zpracovává je v živou substanci, podporován „zemskou šťávou&quot; (xylém) stoupající v stonku, uvnitř kambia. Tento xylém zprostředkovává na jedné straně do horizontály spějícímu růstu životnost výživného humusu a tvarovou sílu {{SE|313}}<br /> <br /> Dauerhumus ve spojení s vápnem, tedy hnojivé síly vlastní rostlinnému kompostu. To platí i pro jemné kořínky rozvětvující se do šířky. Jinak je tomu s kůlovým kořenem, stéblem, stonkem a kmenem. Jejich vertikální impuls nemá po stránce látkové za základ humus jako hnojivo, nýbrž krystalické látky křemene, silikátů a jílových minerálů (srov. kap. «Vznik jílových minerálů a jejich novotvorba», s. 209 n.). Tyto křemenné minerály zprostředkovávají síly slunce, planet a stálic vcházející do rostliny nepřímou cestou. Ty se silou působení jílů soustřeďují do «kosmické vzestupné proudy» v rostlinách.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&lt;/ref&gt; Já člověka, jeho duchovní bytost, mu dává sílu vzpřímení; zvíře je zvířetem proto, že tuto sílu k plnému vzpřímení nemá; má však, jako v jedinečné míře skot, «Já v zárodku». Rostlina si, pevně zakořeněná v zemi, vytváří v «kosmické vzestupné proudění» svou vertikální podobu jako odraz svého nadsmyslového duchovního bytí. Živočišný hnůj může nyní — tak se smíme domýšlet — silou vlohy Já vtělené do něj prostřednictvím astrálního těla a étherického těla zvířete, učinit rostlinnou bytost samostatnější vůči sevření místně daných poměrů výšin a hlubin. Hnůj zprostředkovává rostlině základ k tomu, aby se až do vnější tvorby tvaru individualizovala, aby se důrazněji vlastní bytostnou povahou spojila s působením země i kosmu. Takto viděno je třeba — jak již bylo naznačeno — přiznat především rinderskému hnůji s ohledem na životní souvislost půdy a rostlin «výchovnou» schopnost.<br /> <br /> Hnojiva domácích zvířat (především Wiederkäuer) působí na substanční dění a typusem podmíněné tvarové utváření rostliny. Posilují síly, jimiž nadsmyslová bytost rostliny přichází k zjevu. Projevuje se to v jejím vertikálním směřování na ose kořen–výhonek–květ a — s tím podmíněno — v proměnách listů od báze ke květu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Licht-Schatten-Versuch&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Pokus světlo-stín ===<br /> <br /> V mnohaletém, variantně bohatém polním pokusu byly zkoumány účinky hnojení chlévským hnojovým kompostem ve srovnání s aplikací minerálních solí, dusíku, kyseliny fosforečné, draslíku (NPK) a s ošetřením takzvaným biologicko-dynamickým hornokřemenným preparátem {{SE|314}}<br /> <br /> ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|srov. kap. «Hornokřemenný preparát», s. 348 a n.]]) při plném slunečním světle, v polostínu a hlubokém stínu na žitu, pšenici, ovsu, bramborách, špenátu a ředkvičkách. Program šetření zahrnoval morfologické jevy, řadu analytických parametrů a hodnocení pomocí obrazotvorné metodiky krystalizace chloridu měďnatého.&lt;ref&gt;Manfred Klett: ''Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung'', Darmstadt 1968, 117 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Zde budiž vyzdvižena jen ta část pokusu, která se vztahuje na účinek hnojení chlévským hnojem ve srovnání s aplikací NPK.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Bewertungen_durch_morphologische_Befunde&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Hodnocení morfologickými nálezy ===<br /> <br /> Pokus potvrdil zkušenosti s všestranně kladnými účinky živočišného hnoje v podobě kompostovaného hovězího hnoje — zkušenosti, jež jsou pozornému, pozorujícímu praktikovi odedávna důvěrně známy:<br /> <br /> * Kořen si otevírá větší půdní prostor;<br /> * utváří se druhově ideálním způsobem odpovídajícím své typové vloze;<br /> * kůlový kořen (kosmický typus) mrkve, červené řepy, ředkvičky, špenátu vykazuje silný sklон do hloubky a je po stranách provázen jemným kořenovým větvením pyramidálně se sbíhajícím dolů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#315|obr. 17]]).<br /> * U ředkvičky plodní těleso — ztluštění ''hypokotýlu'' — tíhne k utváření dokonalé kulové podoby, od níž se kořen zřetelně odděluje. U NPK byl tento přechod více řepovitě utvářen; kůlový kořen se vytrácel a větvil se v blízkosti povrchu.<br /> * Také u typusu přirozeně sféricky se utvářejícího, silně rozčleněného kořene (zemitý kořenový typus) — keříčkové fazole, cibule, obilniny — vstupoval u NPK jev dezorientace kořene vůči druhové vloze výrazněji do popředí.<br /> * Pokud jde o výstavbu stébla (délky internodií), byly rozdíly sotva patrné; avšak u hnojení hnojovým kompostem bylo průběžně nápadné prodloužení nejvyššího, klas nesoucího článku stébla. Tento vitalitní výšvih se uplatňoval i u báze stébla vyšším stupněm odnožování, tedy větším počtem klas nesoucích stébel na jednu jednotlivou rostlinu.<br /> * Pokud jde o vývoj listů, přibližuje se při plném denním světle zjevný obraz listů prostorově — tvarem, barvou, ozubením, chlupatostí, členěním čepele listu, pevností ''kutikuly'' — xeromorfnímu ideálnímu typusu druhu, stejně tak časově, v řadě listů od {{SE|315}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 17, S. 315.jpeg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 17: Wurzelbilder von Spinat bei Mistkompostdüngung und NPK-Anwendung im Licht-Schatten-Versuch.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> * ... velkých, laločnatých, peřenosečných, přízemních až po malé, k stonku přiléhající, zašpičatělé v přechodu ke květu. Tato silně rytmicky utvářená zjevná podoba se v variantách s hnojovým kompostem vyjadřuje výrazněji než ve variantách s NPK ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#316|obr. 18]], s. 316). U ''monokotylních'' obilnin se projevuje táž tendence. Při hnojení hnojovým kompostem jsou listy užší, pevněji strukturovány a na listových okrajích a špičkách silněji prokřemeněny. Rostliny NPK kontrastují sklonem k ''hydromorfii'', podobně jako stínové rostliny.<br /> <br /> * Tak jako u ''monokotylních'' (jednoděložných) rostlin je pro ně příznačná internodiální řada od uzliny k uzlině — narůstá směrem nahoru progresivně na délce —, tak u ''dikotylních'' kvetoucích rostlin ... {{SE|316}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 18, S. 316.jpg|center|800px|]]&lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 18: Blattfolgen von Radies bei Mistkompostdüngung im Vergleich zu NPK im Licht-Schatten-Versuch.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Metamorfóza listů.&lt;ref&gt;Wilhelm Troll: ''Allgemeine Botanik'', Stuttgart 1959, 927 S.; Gerbert Grohmann:<br /> ''Die Pflanze'', Berlin 2013, 448 S.; Jochen Bockemühl: «Bildebewegungen im Laubblattbereich höherer Pflanzen», ''Elemente der Naturwissenschaft'' Nr. 4: 7–23, 1966.&lt;/ref&gt; Prostorově zobrazuje dynamiku růstu probíhajícího v čase.<br /> * Metamorfóza listů od bázových listů až po listy přiléhající ke květu je na příkladu ředkvičky zachycena na obrázku 18.<br /> * Základní formy vykazují i v dolní části peřenosečné, v horní části zaoblené, málo členěné a jemně zubaté čepele listu. U následných listů se čepel stále více redukuje na horní část. Ta je pak silně zubatá a progresivně kopinatě zašpičatělá. Toto polární tvarování listů — u primárních oproti následným — je na světle nejostřeji vyjádřeno. Vytrácí se směrem k<br /> {{SE|317}}hlubokému stínu, v němž si následné listy po delší dobu zachovávají habitus primárních listů (menší zubatost, zaoblenější čepel).<br /> * Týž rozdíl se projevuje při porovnání hnojení hnojovým kompostem s NPK. První jde konformně s vlivem světla, u druhého je přeměna listů podobně tlumena jako u rostlin ve stínu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Bewertungen_anhand_der_analytischen_Befunde&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Hodnocení na základě analytických nálezů ===<br /> <br /> Hodnocení na základě porovnávání množství látkových složek je bez zohlednění časového faktoru možné jen podmíněně. Co říká mnoho nějaké látky, co málo? Referenční bod hodnocení musí být hledán v procesuálním dění v rostlině s ohledem na jeden koncový bod. Tímto koncovým bodem — z hlediska výživově-fyziologické hodnoty — je zralost. K ní vedou ve stálé proměně látkových složek procesy výstavby, od ní odvracejí procesy rozpadu. Teprve sledování obojího poskytuje kritéria pro jakkoli spolehlivou výpověď o kvalitě. Z analytiky procesů výstavby získává pojem „fyziologie zralosti&quot; obsah. Přicházejí-li životní procesy v zralosti k odpočinku — enzymatické aktivity se snižují na minimum —, je dosažen optimální stupeň kvality a zajištěna přirozená skladovatelnost po určitou dobu. Zůstanou-li však enzymy v plné zralosti nadále aktivní, setrvává plod fyziologicky ve stavu nezralosti a je po krátké době vystaven rozpadu; jeho výživná hodnota musí být proto hodnocena jako podprůměrná.<br /> <br /> V pokusu světlo–stín byla pomocí poměrových čísel zjišťována dynamika látkové výstavby, od předstupňů signalizujících nezralost k takovým, jež charakterizují stav plné zralosti. Přitom se ukázalo, že u plodů hnojených hnojovým kompostem stupeň proměny látkových kompozic charakteristických pro plnou zralost narůstá:<br /> <br /> * Tak relativní obsah kyseliny askorbové, který se odvozuje z poměru dehydroaskorbové kyseliny (předstupně) ke kyselině askorbové (vitamínu C);<br /> * tak vyšší obsah disacharidů oproti monosacharidům; posledně jmenované jsou znakem stále ještě působící asimilační činnosti;<br /> * tak vyšší relativní obsah bílkovin; ten charakterizuje poměr celkových bílkovin (hrubého proteinu) k čistému, vysoce strukturovanému bílkovině. Hrubý protein, který vedle čistého bílkoviny obsahuje nízkomolekulární bílkovinné sloučeniny až po aminokyseliny a dusíkaté soli, jako jsou dusičnany,<br /> {{SE|318}}<br /> <br /> vykazuje zejména u listové zeleniny s bouřlivým růstem při aplikaci NPK-solí místy skokové nárůsty.<br /> <br /> * Tak velmi nízké enzymatické aktivity oxidující dehydrázy a sacharázy štěpící třtinový cukr ve sklizni pšenice, brambor, zeleniny. Při aplikacích NPK se zvýšily — stejně jako u rostlin ve stínu — skokovitě na úroveň signalizující nezralost.<br /> * Podobné nálezy ve prospěch hnojení hnojovým kompostem ukázaly obsahy kyseliny křemičité a popelnatých složek v pšeničné slámě; u zrna nebyly v tomto ohledu zjistitelné žádné rozdíly v obsazích.<br /> <br /> Běžná rutinní analytika se zpravidla zaměřuje na zjišťování kvantit, jako jsou analýzy reziduí škodlivých látek — ty vedou ke stanovení pochybných limitních hodnot, které musejí být znovu a znovu revidovány — nebo na takzvané hodnototvorné obsahové látky. K interpretaci dat chybí pojmový referenční bod, jako je například v případě pokusu světlo–stín srovnání za definovaných podmínek, nebo jako je relativní, fyziologický stav klidu zralosti, nebo specifická kompozice, v níž se nějaká látka vyskytuje a plní určitou funkci. Spolehlivá výpověď je možná teprve tehdy — a to nejde bez enormního úsilí —, když analytická data poskytují potvrzení pro pojmy, které jsme získali z myslícího nazírání životních jevů.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Bewertung_durch_die_kristalldiagnostische_Methode_der_Kupferchloridkristallisation&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Hodnocení krystaldiagnostickou metodou chloridukřemičitanové krystalizace ===<br /> <br /> Na rozdíl od kauzální analytiky, která se omezuje na zkoumání částí nějakého živého systému, umožňuje «empfindliche Kupferchloridkristallisation» («citlivá krystalizace chloridu měďnatého») po Ehrenfrieda Pfeiffera&lt;ref&gt;Ehrenfried Pfeiffer: 1899–1961, průkopník aplikovaného antroposofického výzkumu, vyvinul — vycházeje z podnětů Rudolfa Steinera pro zkoumání éterických formativních sil — metodu citlivé krystalizace chloridu měďnatého; spolu s Guentherem Wachsmuthem (1893–1963) pod vedením Rudolfa Steinera v letech 1922/23 poprvé připravil rohový hnůj. Do konce třicátých let 20. století vedl spolu s Guentherem Wachsmuthem výzkumnou laboratoř na Goetheanu. Od konce třicátých let rolník a zemědělský poradce v USA.&lt;/ref&gt; morfologicko-diagnostickou cestou získat úsudek o «živém organismu rostliny» jako celku, který se na anorganické rovině zobrazuje jako definovaný fyzikálně-chemický systém. Krystalizace chloridu měďnatého je proto způsobilá, {{SE|319}}<br /> <br /> znázornit éterickou formativní organizaci rostliny v mrtvém zobrazení. Princip spočívá na změně textury krystalizujících jehliček chloridu měďnatého při přídavku různých rostlinných extraktů jako spoluroztouštědel. Na základě této skutečnosti vznikají při krystalizaci na rovných skleněných deskách v klimatizovaných komorách pro přídavek charakteristické a reprodukovatelné jehlicové struktury a strukturní komplexy (textura nebo tracht), které lze srovnávacím způsobem posuzovat.<br /> <br /> Pfeifferovu metodu rozvinulo mnoho badatelů dále, zejména s ohledem na krystalovou diagnostiku: v oblasti humanní medicíny Selawry,&lt;ref&gt;Alla Selawry, Olleg Selawry: ''Die Kupferchloridkristallisation in Naturwissenschaft und Medizin'', Stuttgart 1957, 232 S.&lt;/ref&gt; v oblasti potravin v. Hahn,&lt;ref&gt;Friedrich Vincenz von Hahn: ''Thesigraphie'', Wiesbaden 1962, 244 S.&lt;/ref&gt; v oblasti rostlin Krüger,&lt;ref&gt;H. Krüger: ''Kupferchloridkristallisationen, ein Reagenz auf Gestaltungskräfte des Lebendigen'', Weleda – Schriftenreihe 1/1950.&lt;/ref&gt; v oblasti kvality rostlinných produktů Enquist,&lt;ref&gt;Magda Enquist: ''Strukturveränderungen im Kupferchloridkristallisationsbild von Pflanzen durch Alterung und Düngung'', Lebendige Erde 3, 1961.&lt;/ref&gt; Petterson&lt;ref&gt;Bo D. Petterson (1967): ''Beiträge zur Entwicklung der Kristallisationsmethode mit Kupferchlorid nach Pfeiffer'', Lebendige Erde 18 (1): S. 15–31.&lt;/ref&gt; a pro dnešní stav Doesburg.&lt;ref&gt;Paul Doesburg, Machteld Huber, Jens-Otto Andersen, Miriam Athmann, Guus van der Bie, Jürgen Fritz, Uwe Geier, Joop Hoekman, Johannes Kahl, Gaby Mergardt &amp; Nicolaas Busscher (2014): «Standardization and performance of a visual Gestalt evaluation of biocrystallization patterns reflecting ripening and decomposition processes in food samples», ''Biological Agriculture &amp; Horticulture: An International Journal for Sustainable Production Systems'', DOI: 10.1080/01448765.2014.993705.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Diagnostika krystalové textury obrazců chloridu měďnatého se zakládá na srovnání krystalového obrazce čerstvého extraktu s obrazci z jeho stárnutích stadií. Tomuto postupu leží v základu úvaha, že rychlost, s jakou se čerstvá šťáva za definovaných podmínek rozkládá (stárne), je funkcí hodnoty tohoto extraktu čerstvé šťávy. Zjišťuje se, že stárnoucí — tj. autolyticky a mikrobiálně rozpadající se — rostlinné extrakty se v krystalových obrazcích vtiskují v posloupnosti reprodukovatelných typů krystalových obrazců, takzvaných stárnutích stadií ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|Obrázek 19]], s. 320).<br /> <br /> Tato stadia se od sebe liší tím, že čerstvý rostlinný extrakt vyvolává pro rostlinu specifickou krystalovou texturu, kdežto rozpadající se extrakt vyvolává v rostoucí míře netypické texturní prvky, které se ve výsledku podobají textuře čistě krystalizujícího chloridu měďnatého. Z toho vyplývá jako měřítko pro {{SE|320}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 19, S. 320.jpg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 19: Kristallbilder einer Alterungsreihe von Kartoffeln im Licht-Schatten-Versuch (Var. 9).&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> hodnocení kvality rychlost, s jakou zkoumaná látka, je-li vystavena rozkladu, při krystalizaci prochází postupnými stadii rozpadové řady. Rychlý rozpad je přitom znakem méněcenné kvality. Totéž platí, pokud čerstvý extrakt vzorku vykazuje již znaky obrazce stárnuti z referenční řady.<br /> <br /> V pokusu světlo–stín přistoupil k hodnocení kvality ještě další vztažný bod: variace plného světla, polostínu a hlubokého stínu. Otázka mimo jiné zněla: Lze na pozadí polarity rostlin pěstovaných v plném slunečním světle a ve stínu pomocí krystalizačních obrazců kvalitativně rozlišit působení sil hnojivého kompostu a NPK? Každý druh rostlin zanechává v krystalových obrazcích<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> {{SE|321}}<br /> [[Datei:Abb. 20, S. 321.jpg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 20: Typische Kristalltexturen von Kartoffeln im Licht-Schatten-Versuch.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> charakteristický otisk své éterické formativní organizace. Může-li se tato nerušeně rozvíjet, bez rušivých vlivů, vzniká odpovídající jemně členěný, reprodukovatelný krystalový obrazec. U všech zkoumaných kultur (žito, pšenice, oves a některé druhy zeleniny) vykazují krystalmorfologické nálezy v tendenci nápadnou shodu. Rozdíly mezi hnojením hnojivým kompostem a použitím NPK vystupují přibližně stejně silně jako rozdíly mezi světlem a stínem.<br /> <br /> Typické krystalové textury na příkladu brambor v pokusu světlo–stín znázorňuje obrázek 20.<br /> <br /> Pokud jde o hnojivý kompost ve srovnání s NPK, je třeba «ve světle» srovnávat vždy varianty 9 a 12, resp. 10 a 11, a «v hlubokém stínu» varianty 1 a 4, resp. 2 a 3. Pod «H.Č.» jsou uvedena relativní «krystalizační hodnotová čísla». Ta abstrahují vizuální srovnání. Podle klíče je součet jednotlivých krystalotexturních jevů zachycen v jednom čísle: optimum = 100, pesimum = 0. Školenému pohledu podává krystalový obrazec sám text k pojmové evidenci.<br /> <br /> U všech zkoumaných rostlin, tak i u brambor (obrázek 20), se při přímém slunečním ozáření krystalový obrazec přibližuje příslušnému texturnímu optimu. Každý druh rostlin vtiskuje obrazně svůj éterické organizaci odpovídající krystalový obrazec. U «světelných rostlin» vykazuje tento obrazec dobrou koordinaci jednotlivých strukturních prvků, plynné přechody mezi jehlicovými kmeny a jemnými větvemi a jemné, konturované {{SE|322}}<br /> <br /> jehlice. V hlubokém stínu se pro doplněk specifické uspořádání jehlicových struktur stále více vytrácí ve prospěch obecně radiálního směrování. Větve jehlic se rozšiřují nalépáním jemných větviček; nasazují nepravidelně a v zónách vzdutí jehlicových kmenů. Totéž ukazuje stadium 2 a — v zesílené míře — stadium 3 rozpadové řady varianty 9 v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|obrázku 19]] (s. 320).<br /> <br /> Typus krystalových obrazců v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#3211|obrázku 20]] (s. 321) odpovídá při hnojení hnojivým kompostem světelným variantám, při použití NPK v tendenci stínovým variantám. U posledně jmenovaných jsou zvláště nápadné tyto texturní znaky: tvorba sekundárních zárodečných center při krystalizaci, větvení ve vzdutých zónách, široké radiálně orientované, nepravidelné, méně větvené jehlicové kmeny, nestejně dlouhé, vějířovité jemné větve. Koordinace jehlicových struktur podléhá v menší míře jednotnému utvářecímu principu (srov. var. 11). Ve většině případů se krystalová hodnotová čísla «světelných rostlin» NPK-parcel neliší od těch «stínových rostlin» organicky hnojených pokusných členů. Zvláště nápadná shoda NPK-krystalových obrazců světelných variant s těmi zastíněných pokusných členů svědčí o podstatně sníženém stupni oživení, resp. výživné hodnotě ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|obrázek 19]], var. 2 a 11, s. 320).<br /> <br /> Celkově vzato poukazují staré selské vědění, veškeré praxí ověřené zkušenosti, trvalé hnojicí pokusy&lt;ref&gt;Ernst Klapp: ''Lehrbuch des Acker- und Pflanzenbaus'', Berlin-Hamburg 1958, 503 S.; Edward John Russel: ''The World of the Soil'', London 1957, 242 S.&lt;/ref&gt; i zde ve výňatku reprodukovaný pokus světlo–stín na jedinečný význam hnojení prostřednictvím domácích zvířat, přede vším přežvýkavců. Tito korunují dílo přírody tím, že rozdávají trojí požehnání: svou přítomností a svým hnojem napomáhají<br /> <br /> * středu mezi «Výšinami a Hlubinami», «bránicovému orgánu Boden», k trvalé úrodnosti půdy,<br /> * rostlinám k jejich praobrazu blízkému fenomenálnímu obrazu a substanciálně proformované tvorbě plodů,<br /> * prostřednictvím hofu vlastní krmné základny sobě samým k budování tělesnosti, která v přebytku — jako oběť — přináší výkony nejrůznějšího druhu ve službě a ku prospěchu člověka.<br /> {{SE|323}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufe_3:_Die_Düngung_aus_dem_Geist_des_Menschen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Stoffwechselausscheidungen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Vylučování látkové výměny ===<br /> <br /> V horninách se manifestuje živel „erdig-pevného&quot;. Vznikly z pradávného, látkové výměně podobného životního dění ve vývoji Země a staly se — v podobách krystalů — „dílem&quot;. Teprve procesy zvětrávání, rozpadem krystalických forem, mohou být látky opět pozdviženy do procesů oživené přírody. Jako takové nemají žádnou hnojivou sílu. Rostliny se rozmnožují nejen prostřednictvím semen, nýbrž zároveň prostřednictvím zbytků „obecně-rostlinného&quot;, které v půdě vyvolávají procesy látkové výměny. Minulý život se přeměňuje v „univerzální semeno&quot; humus, který hnojí budoucí život. Zvířata konečně hnojí ze sil své oživěnosti a oduševnělosti. Navenek se to projevuje v takřka nekonečném bohatství variant jejich bytostných činností, dovnitř v činnosti trávení a přípravy oživelého a oduševnělého hnojiva.<br /> <br /> Z uvedené stupňovité posloupnosti by se snadno dalo usoudit, že vylučování člověka by způsobovalo opakované vystupňování hnojivé síly. Opak je však pravdou! Pohled na soustavu bytostných článků člověka a z toho vyplývající trávicí činnost to objasňuje. Čistě v duchu spočívající bytostný jádro člověka prozařuje tělesné bytostné články a upevňuje se v nich v Já-organizaci. Pracuje na těchto bytostných článcích a přetváří je na vyšší stupně jejich vývoje. V tom spočívá další vývoj člověka — takový, který si on sám bude muset v celé budoucnosti dobývat. Nejsilněji pracuje duchovní duše člověka v přítomné době na přetváření zčásti dosud tělem svázaného astrálního těla v tzv. „Geistselbst&quot; působící bez vazby na tělo.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Theosophie, Einführung in übersinnliche Welterkenntnis und Menschenbestimmung'', GA 9, Dornach 2003.&lt;/ref&gt; Tato práce Já na bytostných článcích — tedy také na živém čili étericém těle a fyzickém těle — si žádá sil. Já je přijímá skrze Já-organizaci: duševně prostřednictvím vnímání skrze smysly a tělesně prostřednictvím potravy. Látky a síly Země živí tělo, aby mohla duchovní duše člověka v tomto těle v rozvinutí duševních činností {{SE|324}}<br /> <br /> myšlení, cítění a vůle žít a působit. V případě člověka stojí trávicí dění potravy výlučně v jeho službě, nikoli zároveň ve službě Země. Potravu přijatou z vnějšku využívá zcela pro sebe. Ve srovnání se zvířetem a rostlinou je egoistem. Co člověk vylučuje ledvinami a močovým měchýřem jako tekutinu a tlusté střevo jako tužší látky, je vší živné síly zbaveno, je to mrtvá, bezduchá a bezdušná struska. Tyto látky jsou z životního a duševního kontextu beze zbytku «dekomponovány»; coby N, P, K, Si, Ca atd. jsou vrženy zpět do stavu ryze minerálního a mohou působit jedině v něm.<br /> <br /> Proto jsou lidské výměšky, například v podobě čistírenských kalů jako hnojivo, nevhodné pro produkci lidské potravy. Při cíleném použití jsou «antihnojivem», srovnatelným se synteticky vyrobeným dusíkem ze vzduchu.<br /> <br /> Vlivem materialistického způsobu myšlení — látka je nezávisle na svém původu stále táž látka — se člověk stále znovu přiklání k hledání postupů, jak přece jen využít «hodnotné živiny» N, P, K z lidských výkalů ve prospěch rostlinné výroby. Od produkce zeleniny na takzvaných «závlahových polích» v blízkosti velkoměst se upustilo. Sušení a kompostování čistírenských kalů se s úspěchem praktikuje. Výsledný produkt by však měl být používán výhradně mimo oblast zemědělství, k revitalizačním účelům v oblasti silničního a krajinářského stavitelství.<br /> <br /> Co člověk tělesně zanechává pod vedením duchovní duše, je jí silově vyčerpáno; přírodě nic nevrací. Kde tedy člověk svým duchem hnojivě působí? Je to ta část jeho bytosti, která není svázána s tělem — duchovní duše, jež se v myšlení, cítění a vůli obrací k věcem a bytostem přírody.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Geisttätigkeit_in_der_Arbeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Duchovní činnost v práci ===<br /> <br /> Zvíře rozšiřuje své bytí do životního okruhu, v němž je činné. V této činnosti vládne moudré instinktivní dění, které vytváří předivo vztahů. V tomto smyslu zvíře svým konáním hnojí v hospodářství přírody. Co se děje, podléhá železné nutnosti. Díky probouzejícímu se sebevědomí je člověku vrozena schopnost svobodného jednání. Může se rozhodnout pro to nebo ono, pro dobro nebo zlo, pro pravdu nebo lež. {{SE|325}}<br /> <br /> Co nad tím vším rozhoduje, je svědomí, do nějž nakonec vstupují všechny myšlenky, pocity a impulzy vůle a od nějž dostávají všechny činy svůj zvláštní morálně-etický ráz. Ve starém selství platilo úsloví: «Krok sedláka hnojí.» Chodilo se s uzdami v ruce za pluhem nebo jako rozsévač přes pole nebo v nedělní obchůzce po polích. Jak pravdivé bylo toto úsloví kdysi, tak pravdivé je dnes v proměně. Kdysi bylo ještě bezprostředně z lidového prožívání instinktivní zkušeností, co říká země tomu, kdo po ní kráčí, co hovoří ze stavu nálad okolí, co půda vdechuje, co vydechuje. Pak člověk věděl, co je důsledně udělat jako nejbližší. Dnes musí být jistota «dělat ve správnou chvíli správnou věc správně» znovu získána ze síly vědomostní duše. Při chůzi po poli, třeba po vykonané práci — jsi naplněn mnoha dojmy dne —, cítíš jistotu vyvstávající z neznámých hlubin duše, která nepochází z myšlení vázaného na smysly. Z vnímání celistvosti statku a všech jeho aktuálních životních vazeb víš náhle, co je příštího dne třeba udělat — ať jde o to obrátit pozornost k oblastem statku, jež vypadly z dohledu, nebo o to, že ta či ona kultura naléhavě potřebuje ošetření, jako je hřeblování nebo postřik preparáty. Dostavují se intuice, které z volní sféry temně tušící vysvítají do vědomí. Víš se stojícím v duchovně živém proudu od včerejška k dnešku a od dnešku k zítřku. Nechat ideje myšlenkově tak proudit do práce, aby v práci pocitově uchopily vůli — to uvolňuje cestu pro intuice, které vedou k novému umění hnojení z ducha, k takovému oživování látky, «pevného, zemitého samého».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S.122: «Man muss die Erde direkt beleben, und das kann man nicht, wenn man mineralisierend vorgeht, das kann man nur, wenn man mit Organischem vorgeht, das man in eine entsprechende Lage bringt, sodass es organisierend, belebend auf das Feste, Erdige selber wirken kann.»&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_landwirtschaftliche_Individualität_und_die_biologisch-dynamischen_Präparate&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty ===<br /> <br /> Ze svého duchovědného výzkumu o povaze látek a sil, jakož i o podstatě hnojení vyvinul Rudolf Steiner {{SE|326}}<br /> <br /> jakýsi druh technologie v oblasti živého. Podával pokyny k výrobě a aplikaci biologicko-dynamických hnojivých preparátů. Jde o dva postřikové čili polní preparáty a šest hnojivých čili kompostových preparátů. Ty jsou podle určitých zásad, k nimž bude přistoupeno později, zpravidla vyráběny přímo na samotných statcích a používány ve velmi malých dávkách. Pokud jde o praxi výroby a aplikace, odkazuje se na příslušnou odbornou literaturu. Zde má být učiněn pokus metodicky ukázat — ze souhrnného pohledu na výsledky antroposofického duchovního výzkumu, ze zkušeností žité praxe a z přírodovědně uchopitelných skutečností — cesty poznání a základy úsudku pro porozumění druhu hnojení, který pro běžný materialistický světový názor musí být nutně nepochopitelný.<br /> <br /> Pozadí, které teprve umožňuje rozeznat a prožít hlubší smysl kola biologicko-dynamických preparátů, tvoří všezahrnující základní idea «zemědělské individuality», její tělesný organismus a ideové souvislosti, jež konstituují biologicko-dynamický statek jako do značné míry uzavřenou celistvost v sobě samé. Jako na jedné straně práce s preparáty vytváří — jakoby zdola z volní sféry — základ zkušenosti, tak je na druhé straně, na tom vybudovaná, poznávací práce na nadsmyslové bytostné skutečnosti nutným doplněním shora. Duchovní poznání a poznání přírody musejí v konání splynout; teprve v konkrétním zacházení vytvářejí pravé obrazy, skrze něž se každá jednotlivost začleňuje do vyššího celku. Co takto jako pravý obraz ducha vzplane v duši, nabývá v jednotlivých preparátech látečné vnější podoby a pokračuje ve specifické silové účinnosti dál do přírodní souvislosti.<br /> <br /> V organismu zemědělského statku se individualizují výškové čili univerzální síly, vyzařující z periferie stálic, ze sfér planet a Slunce, i hloubkové čili centrální síly vyzařující ze Země. {{SE|327}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 21, S. 327.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 21: Die Präparate als Mittler der Höhen- und Tiefenkräfte im Organismus der landwirtschaftlichen Individualität.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Tato individuace se uskutečňuje v půdě, ve vyrovnávajícím středu výšin a hlubin, ve smyslu jakési srdeční a plicní funkce. Projevuje se v podobě rostliny ve svisle vzhůru pnoucím výhonku a v kůlovém kořenu rostoucím do hloubky, jakož i v horizontálně se rozrůstajícím listovém a jemnokořínovém systému. Na cestě individuace se každé pozemské stanoviště rozvíjí nejprve v «organismus v přirozeném růstu». I v něm je vložena trojnost: kořenový pól pod zemí, pól látkové výměny nad zemí a půda, která se jako rytmická mitte člení mezi nimi. Skrze ideu a vůli, to jest skrze umem řízenou ruku člověka, tato individuace pokračuje k výtvárnému utvářování «zemědělské individuality». Člověk sám jako bytost v dění dává i jí povahu bytosti v dění. Tento cíl — vštípit vývojový princip půdě, středu zemědělské individuality — bude napříště úlohou zemědělství. Prostředkem k tomu je hnojení, a to právě ono, jež má svůj původ v duchu člověka. Míní se tím biologicko-dynamické hnojivé preparáty, jakožto {{SE|328}}<br /> <br /> «látečné nosiče vývoje». Ty sbírají síly Nahoře a Dole v bránicovém orgánu půdy, zduchovňují, oduševňují a oživují tuto rytmickou mitte a starají se o transsubstanciaci fyzicko-minerálního. Mimo křemenný preparát, který v pólu látkové výměny přes vzduch a teplo v břiše zemědělského organismu podněcuje životní procesy, procesy tvorby plodů a zrání rostlin, rozvíjejí rohový hnůj a kompostové preparáty svou bytostnou účinnost přes kořenový pól a přes rytmickou mittu. Podporují a soustřeďují všechny ty půdní procesy, jež rostlinu z kořenového pólu ve smyslu zmíněné «kosmické vzestupné proudění» proudění solí, vody a sil nechávají vertikálně narůstat do hloubky i výše. Vyrostlá podoba je obrazem tohoto působení sil ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#327|Obrázek 21]], s. 327).<br /> <br /> Biologicko-dynamické preparáty jsou vynálezy lidského ducha, účinná umělecká zručnost, jejíž původ spočívá ve zkoumání světa bytostně-nadsmyslového. Jsou uchopitelné pouze duchovně-nadsmyslově, to jest cestou, na níž se duchovní duše člověka skrze dlouhé a přísné školení stává schopnou leibfreier poznání. Leibfrei znamená, že poznávající již nepotřebuje tělesných smyslů, aby měl myšlenky, nýbrž svět bytostí se na první vyšší poznávací stupni sám zobrazuje v myšlenkových obrazech: v imaginacích. Ty jsou otisky životatvořivé duchovní skutečnosti, zatímco myšlenky vázané na smysly a rozum se opírají o svět jevů; v tomto případě je vnější forma fenoménem. V leibfreier nazírání poznává duchovní badatel to duchovně-bytostné, jež v pozemském bytí tyto formy vytváří. Poznává, jak tyto formy, které představují náš svět jevů, jsou odumřelými koncovými body vývoje z ducha, který v průběhu dlouhých epoch předcházel. Spatřuje v každém jevovém tvaru v přírodní souvislosti, například u růže, lilie nebo krystalu, jedno «evolutivní dosažení», umělecké dílo odumřelé do formy. Spatřuje konec, věda přitom o jeho počátku. A tak se duchovnímu badateli klade otázka: Skrývá konec, dílo stvoření, zárodek k novému vše-objímajícímu dění? Může, ba musí být toto skryté evolutivní dosažení poznáno a skrze ducha, srdce a ruku člověka, který si uvědomuje své budoucí úkoly, uchopeno a přivedeno k rozvinutí? Neleží snad v tomto zárodku hledaná jiskra k nové zemědělské kultuře? A nejsou snad ideové obsahy «Zemědělského kurzu» — a zde umělecky duchovědný záměr vynálezu {{SE|329}}<br /> <br /> biologicko-dynamické preparáty, odpověď na výše položenou otázku? Rudolf Steiner leibfreier Wesenserkenntnisí zkoumal zárodečné, skryté v minerální, rostlinné a živočišné říši, a na základě těchto poznání vytvořil metodický princip, skrze nějž mohou být evolutivní dosažení ve spoli napětí kosmu a Země přivedena do nových vztahových poměrů. Plody z evolučních linií minulosti vstupují skrze lidskou ruku do vztahových poměrů zcela nového druhu, jež inaugurují nové dění, které to, co se stalo, proměňuje. Tento proměňující proces je pro každý z preparátů jiný; metodický postup, jenž leží v základu výroby preparátů, je však v principu u všech stejný nebo podobný; je to téma s variacemi. Aby bylo možno dospět k hlubšímu porozumění tohoto tématu, musí být popsány tři výzkumné cesty.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_geisteswissenschaftliche_Forschungsweg&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Duchovněvědecká výzkumná cesta ===<br /> <br /> Jako má přírodní výzkum za předmět smyslové jevy, tak má duchovní výzkum za předmět zjevení duchovní říšě bytostí. Výsledky tohoto posledního se představují myslícímu vědomí v ideových formách. Ukazují se oděny do určitého slovního znění přiměřeného idejím. To je fenomén. Čím přesněji a nestranněji toto slovní znění studujeme, tím jasněji se v myšlení rozsvěcuje duchovní obsah ideje. První krok tedy k porozumění duchovněvědeckým výsledkům v osmi přednáškách «Zemědělského kurzu» je studium přesného slovního znění. Při povrchním čtení lze snadno sejít z cesty a namísto orla najít jen jednotlivá pera. V kurzu jsou z antroposofické duchovní vědy před posluchačstvem, výlučně obeznámeným se zemědělstvím, rozebírána nejvyšší duchovní poznání, prostupující přírodní říšě, v jejich vztahu ke konkrétní zemědělské praxi. Vynaloží-li se při studiu textu úsilí o co největší nestrannost, pak slovní znění, v němž jsou nadsmyslové výsledky líčeny tak a ne jinak, je stejně tak danou skutečností jako každý smyslový fenomén.<br /> <br /> Vylíčení Rudolfa Steinera týkající se preparátů poukazují na vztahy, jež jsou zčásti přirozeně dány (například u léčivých rostlin vztahová souvislost určitých pozemských látek a jejich léčivých účinků), zčásti na vztahy, které teprve skrze ducha a ruku {{SE|330}}<br /> <br /> člověka teprve originárně vytvořeny (například vytvoření vztahu mezi rostlinnými substancemi a hůlennými orgány ze živočišné říše).<br /> <br /> Zde se uskutečňuje druhý výzkumný krok: člověk si musí přivést k prožité zkušenosti sám o sobě založený vztahový souvislost, to jest musí ho sám vykonat. V tomto konání se sám stává součástí dění. Aby byl tento druhý krok dále osvětlen, doporučuje se — jakoby jako přemostění — rozšířit studium na další oblasti duchovního bádání, naprosto centrálně na základní spisy Rudolfa Steinera&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?'', GA 10, Dornach 1992.&lt;/ref&gt; &lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Theosophie – Einführung in übersinnliche Welterkenntnis und Menschenbestimmung'', GA 9, Dornach 2003.&lt;/ref&gt; i na přednáškové cykly o pedagogice, medicíně, o přírodní vědě, umění, sociální otázce atd. Ač se tato témata zdají ležet daleko od zemědělství, přesto při důkladném studiu nečekaným způsobem rozšiřují, posilují a prohlubují porozumění obsahům «Zemědělského kurzu».<br /> <br /> Jako třetí krok vlastního badatelského prohlubování přistupuje meditativní cvičení. Člověk se musí pokusit obsahy «Zemědělského kurzu» myslícím způsobem zvnitřnit, mít je stále přítomné ve vší práci a nechat je stát se čilou substancí vědomostní duše. Tato ideová substance má moc bezprostředně podněcovat k práci. Její pravá bytostná povaha se odhaluje teprve ve vykonávání a v jeho důsledcích. Biologicko-dynamické preparáty získávají svůj smysl teprve v bezpodmínečném konání. Neboť teprve v konání se stávají bytostně skutečnými. V ideové formě jimi ještě nejsou — ta se naplňuje bytostí — jakoby z budoucnosti — teprve tehdy, když se stane svobodným činem. Cesta k tomu otevírá pohled na vyšší poznávací stupně Imaginace, Inspirace a Intuice, jejichž dobytí stojí před lidstvem jako budoucí cíl. Duchovní badatel touto cestou předešel. My stojíme skromně na počátku. Na základě výsledků duchovního bádání však můžeme ze síly vědomostní duše dobýt duchovní jistotu, že jsme na správné cestě. Na této cestě si cvičením získáváme nové umění, které «proměňuje nitro přírody».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 58: «Wir stehen auch vor einer großen Umwandlung des Innern der Natur.»&lt;/ref&gt; {{SE|331}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_naturwissenschaftlich-goetheanistische_Forschungsweg&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Přírodovědně-goetheánská výzkumná cesta ===<br /> <br /> Prostředky k přípravě preparátů jsou odebírány z říše minerální, rostlinné a živočišné a jsou vystaveny stavům fyzičnosti světa, živlům země, vody, vzduchu a tepla a v nich účinným rytmům ročních období. Antroposofický duchovní výzkum obrací tedy pohled na Co a Jak smyslově vnímatelného světa: na Co, například určité léčivé rostliny a živočišné orgánové obaly; na Jak, například vystavení silám léta nad zemí v prostředí vzduchu a tepla a silám zimy pod zemí v oblasti vodnatě-zemitého. Tím se pod zorným úhlem duchovního bádání stává smyslově vnímatelná příroda sama v nejširším rozsahu předmětem přírodovědeckých otázek, například: jaký podnět dává pampeliška lékařská (''Taraxacum officinalis'') z morfologického a fyziologického hlediska ohledně svého vztahu ke draslíku země a ke křemičitosti v nejjemnějším rozložení v obvodu Země, a jaké zvláštnosti a funkce pobřišnice skotu jsou to, díky nimž se právě tento orgán jeví jako vhodný k obalení pampeliškových květních úborů v průběhu preparace. Rozumí se samo sebou, že zde míněný přírodovědecký badatelský přístup nemůže být kvantifikující, nýbrž takový, který na základě vnímání smyslově vnímatelných faktů tvoří pojmy, jež mohou v běžném poznávání sloužit jako opora porozumění nadsmyslové anschauung.<br /> <br /> Přírodovědecká výzkumná cesta ostří pohled pro jednotlivý smyslově vnímatelný jev a hledá souvislost s onou celistvostí, na niž jako na výsledek svého bádání poukazuje duchovní věda. Goetheanistická přírodověda a antroposofická duchovní věda vstupují do vzájemně osvětlujícího dialogu.<br /> <br /> V zodpovídání otázek po přednášce na Technické vysoké škole ve Stuttgartu dne 17. června 1920 říká Rudolf Steiner: «Proto to, čím má být duchovní věda v zásadě, není nic jiného než fenomenologie; ale fenomenologie, která se nespokojuje s pozorováním jednotlivých fenoménů, nýbrž čte v souvislostech fenoménů. […] Ale porozumí se pak také, rozumí-li někdo fenomenologii tak jako Goethe – a duchovní věda je jen pokročilý goetheanismus.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Verhältnis der Anthroposophie zur Naturwissenschaft. Grundlagen und Methoden'', GA 75, Vortrag vom 17. Juni 1920, Dornach 2010.&lt;/ref&gt; {{SE|332}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Forschungsweg_der_Willenserfahrung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Výzkumná cesta zkušenosti vůle ===<br /> <br /> Na obou výše zmíněných výzkumných cestách začínáme obrazně zakoušet vnitřní souvislost každého jednotlivého preparátu. Plně prožitkově nasycen se však tento ideový celek stane teprve tehdy, když jej v opakovaném cvičení sami necháme stát se činem. V prožívání skutečnost zakládající moci ideje při přípravě preparátů se otevírají stále hlubší vrstvy porozumění. Zakoušíme sami sebe — podobně jako umělec — jako prostředníka, který látce vštěpuje cosi, co jako výsledek duchovního bádání oživuje v duševním vnímání. Duchovní obsah ideje, který se takto v sobě samém stále více osvětluje, je zárukou, že z toho vzešlý čin není pouhým svévolným aktem. Neboť čin v procesu výroby preparátů vytváří vztahy mezi přírodními objekty, např. mezi květy pampelišky a obalujícím pobřišnicí skotu, jež nejsou výrazem působícího přírodního zákona. Nezakládá se to v přírodě, v žádné jí vlastní síle (vůli), nýbrž v poznání ducha, které se prostřednictvím lidské vůle jako účinné agens vštěpuje přírodnímu dění.<br /> <br /> Tak se při práci s preparáty stává ideou nesená vůle prožitkovým prazákladem; sami si vytváříme jevy, které zpočátku buď z velké části zůstávají nevědomé, anebo z hlubších duševních vrstev vystupují jako pocity, nálady do myslícího vědomí. Na tyto je třeba při každém kroku preparace, resp. při aplikaci preparátů, soustřeďovat pozornost. Pohled badatele přitom směřuje dvěma směry: jeden vede zvenku dovnitř, druhý zevnitř ven.<br /> <br /> V případě pohledu zvenku dovnitř sestupujeme v projevu vůle, tedy v práci, do duchovní skutečnosti světa. Co se tam v nitru odehrává, zůstává z velké části nevědomé; například tehdy, když při přípravě preparátu z řebříčku plníme květy řebříčku do jelení měchýře. Vůbec bychom to nedělali, kdyby vůle nebyla impulsována duchem, který přebývá v oné ideji, k níž jejímu pochopení přibližujeme na obou výše zmíněných výzkumných cestách. Tak se v konání, jež je zpočátku prožíváno jen jako vnější děj, prověřuje ideový obsah vzplanuvší v myslícím vědomí. Prověřuje se jako vnitřní děj na skryté duchovní skutečnosti, v níž tento ideový obsah v konání tvůrčím způsobem zakládá nový vztah. Tato cesta zvenku dovnitř je cestou cvičení, tj. rok od roku {{SE|333}}<br /> <br /> opakovaného konání. Na této vědomě zvolené cvičné cestě ovšem nedospíváme k abstraktnímu poznání, jež by bylo možno uchopit jako přírodní zákon. Co však z takového poznávacího úsilí vzejít může, je postupující prohlubování smýšlení. Stává se objektivním duchovním základem, v němž se může utvářet osobní vztah, například ke krokům preparace. Idea duchovní vědy, uchopená zpočátku myšlením, proměňuje vůli vnitřně v sílu oddanosti, lásky, jež tuto práci činí svobodným činem.<br /> <br /> Pohled zevnitř ven obrací pozornost na přírodní souvislost, do níž s idejemi duchovního bádání při přípravě a aplikaci preparátů pracovně vstupujeme. Tu způsobujeme proměnu ve vlastním nitru, ve smyslu prohloubení porozumění, a rovněž proměnu «Inneren der Natur» («nitra přírody»).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 58: «Wir stehen auch vor einer großen Umwandlung des Innern der Natur.» (Stojíme také před velkou proměnou nitra přírody.)&lt;/ref&gt; Obě proměny stojí prostřednictvím ideami vedenou vůlí, tj. přes most práce, v duchovně reálném vztahu k sobě navzájem. Tak lze každý krok preparace doprovázet otázkou, jaký proměnový proces se odehrává; například v případě heřmánkového preparátu, když jsou květy heřmánku, obaleny tenkým střevem skotu, přes zimu zahrabány do země. V procesu přípravy všech preparátů se odehrávají proměnové kroky, jež vedou k novým látkovým stvořením s novými vlastnostmi. Každá z těchto nových kompozic látek má potenciál vlastností, který jako hnojivé působení způsobuje specifické proměny v živém. Směr naší badatelské pozornosti ohledně těchto hnojivých účinků nám ukazuje sám Rudolf Steiner. Poukazuje na to, že jako účinek preparátů se v živém odehrávají určité látkovopřeměnné procesy, a charakterizuje jejich působení na půdu a rostliny například jako «belebend», «gesundend», «durchvernünftigend», «empfindsammachend» (oživující, uzdravující, pronikající rozumem, schopnost vnímání probouzející).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999, Vortrag vom 13. Juni 1924.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tyto takto označené kvality — výsledky hnojivých látkových novotvoření z duchovního bádání na rovině živého a duševního — se mohou postupně stát vnitřní zkušeností, pokud se prostřednictvím prožitkového prazákladu činu pokusíme cítivě sledovat síly proměny do nitra přírody. {{SE|334}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Herstellung,_Anwendung_und_Wirksamkeit_der_Präparate_im_Jahreslauf&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Výroba, použití a účinnost preparátů v průběhu roku ===<br /> <br /> Výše zmíněné výzkumné cesty otevírají tři roviny zkušenosti skutečnosti v práci s preparáty. Tyto roviny se navzájem podmiňují. Žádné z nich se při poctivém hledání porozumění nelze vzdát. V průběhu roku existují dva kulminační body, v nichž lze toto zvláštním způsobem pozvednout do vědomí a přitom mu dát slavnostní ráz. V jarním čase jsou to dny po Velikonocích a na podzim dny kolem Michaeli. V obou dobách jsou určité preparáty vyjímány ze země a pečlivě uloženy, jiné jsou zhotoveny a vystaveny ročně-rytmicky působícím silám léta nad zemí nebo pod zemí a zimy pod zemí. Na některých místech se obě události usilují proměnit ve vyzdvižené svátky v průběhu roku — především Michalský den 29. září, na němž mohou spolupracovat nejen všichni na statku činní lidé, nýbrž i zájemci ze sociálního okolí. Ve smyslu tří výzkumných cest lze takový den uspořádat tak, že se nejprve přečtou místa v «Zemědělském kurzu», která se vztahují k právě zhotovovaným preparátům; pak může následovat rozjímání, jež se pokouší charakterizovat tu či onu preparátovou rostlinu nebo živočišnou orgánovou obalovou schránku v jejích zvláštních vlastnostech; nakonec je další průběh dne věnován vlastní činnosti výroby a pozorováním a zkušenostem, jichž se přitom lze dobýt.<br /> <br /> Veškeré úsilí má být zaměřeno na to, aby slavnostní ráz nebyl zajišťován především «vnějšími přísadami», nýbrž aby z vážnosti rozjímání a z radostnosti společné činnosti vyrostla ta pravá nálada. Podaří-li se to, je v takovýchto dnech snadno postřehnout, že práci s preparáty — jednotlivci i v pospolitosti — je vlastní prvek svobodného tvůrčího tvoření.<br /> <br /> Mezi oběma těmito kulminačními body v průběhu roku jsou to jednotlivé výrobní kroky preparátů, které v provozním pracovním rytmu vytvářejí po velkou část roku vyzdvižené hodiny: na jaře a v létě sběr preparátových rostlin, na jaře a na podzim obstarávání živočišných orgánových obalových schránek a v zimě a časném jaru výroba křemičité moučky. Každý jednotlivý krok, vždy<br /> <br /> vydávání preparátů — vždy je třeba mít v mysli průběh výroby celku preparátů, věci dělat včas a zůstat v nitřní oddanosti spojeni s děním i tehdy, kdy preparáty v zemi nebo nad zemí jsou vystaveny silám země a kosmu. K tomu každodenní pracovní logika nedává žádný podnět. Člověk si to musí sám vydobýt — nebo to společně chtít. {{SE|335}}<br /> <br /> Bereme-li v procesu výroby preparátů z přírody něco, pak jí jejich použitím přidáváme něco nového. Jako tkivem «individualizujících opatření» prostupujeme při aplikaci preparátů prostorově členěný, v časových rytmech žijící a rok od roku postupující zemědělský organismus. Zkusme si představit, jak v rámci tohoto organismu každá kultura — podle druhu a doby růstu — přichází k požitku účinků preparátů: ať už jde o polní plodiny v polním a zeleninovém hospodářství, louky a pastviny, ovocné stromy — ať jsou to polní preparáty od setí až do zralosti, nebo jiné preparáty, které přes kompost nebo hnůj ladí úrodnost půdy na rostlinám přiměřený poměr kosmu a země. Prožíváme bezprostředně, jak každé opatření při aplikaci sice míří bodově na tento lán nebo onu kulturu, jak ale odtud působí do celku hospodářského organismu. Každá rostlina, každá kultura se otevírá kosmicko-pozemskému okolí a stává se sama — až do látkové konfigurace — jeho obrazem.<br /> <br /> Ve spoluprožívání si lze uvědomit, jak se zemědělství teprve tímto tkivem činností a jejich účinky uzavírá do celku organismu — a to tím více, čím více se hospodářský provoz vnitřně diferencuje do rozmanitosti na sebe se vztahujících orgánových funkcí. Můžeme si udělat představu, jak prostorové vedle sebe polních plodin se proplétá vztažně k sobě právě tak jako jejich časové po sobě v osevním postupu.<br /> <br /> Pohledem na celkový rozsah působení preparátů v průběhu roku si lze uvědomit, jak ideje čerpané z duchovního bádání, které jinak v nás takto prostě žijí, se naší činností stávají navenek účinnými v přírodní souvislosti hospodářství a povznášejí je k tomu, co Rudolf Steiner nazývá «skutečně v sobě uzavřenou individualitou».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlage zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1979, S. 42.&lt;/ref&gt; {{SE|336}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Grundlegende_Aspekte_zur_Methodik_der_Herstellung_und_Anwendung_der_Präparate&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Základní aspekty k metodice výroby a aplikace preparátů ===<br /> <br /> V úvodu k tématu hnojivých preparátů poukazuje Rudolf Steiner na skutečnost, že zemědělství nutně provozuje „kořistnické hospodaření“. Proudem prvovýroby, která opouští statek, se hlavový a látkově-výměnný pól zemědělské individuality ochuzuje o látky a síly.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlage zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 120.&lt;/ref&gt; Úkolem hnojení je zde nejprve vytvořit vyrovnání. Pokud jde o látky a síly, zajišťují to hnojiva prvního stupně z oživlé přírody rostlin a druhého stupně z oduševnělé přírody zvířat. Pro ty látky a síly, které oživují zemi ve vyšším smyslu a které člověk v průběhu svého duchovně-duševního vývoje potřebuje jako potravu, musí začít působit síly z kosmu, pro něž se země musí teprve stát vnímavou. K tomu je zapotřebí nových látkových kompozic, které se v přírodě nevyskytují a které jsou schopny oživit neživé bytí hmoty a znovu ji otevřít jejímu duchovnímu původu. „Hmota“ – tak zní výsledek duchovního bádání Rudolfa Steinera – „je vybudována v tom smyslu, jak ji Kristus postupně uspořádal.“&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit'', GA 15, Dornach 1987, S. 66.&lt;/ref&gt; Toto přísně zákonité uspořádání látek nacházíme jako výsledek evoluce. V přírodních vědách je vynikajícím předmětem chemie. U třetího stupně hnojení jde tedy o to, vytvořit látkové a silové kompozice, které z již hotového díla přírodních říší vyjímají určité plody evoluce a uvádějí je do nových vzájemných vztahů. K tomu ukazuje antroposofická duchovní věda cestu, na níž je ponecháno na svobodě člověka, aby navázal na evoluční působení Krista. V tom lze spatřovat smysl a význam biologicko-dynamických preparátů. Metodická kostra jejich přípravy se odvozuje od trichotomie člověka, tedy od těla, duše a ducha, a při pohledu do přírody od Paracelsových „Tria Principia“, od Sal, Merkur a Sulfur, názorového postoje středověkých alchymistů navazujícího na staré mysterijní vědění. Tato trojice v jednotě se v novověku objevuje u rosekruciánů, filozoficky u Hegela jako „teze, antiteze a syntéza“ a v Goethově nazírání přírody {{SE|337}}<br /> <br /> v principu „polarity, metamorfózy a stupňování“. Trojice v jednotě neboli trojčlennost je imanentní veškerému bytí – v minulosti, přítomnosti i budoucnosti, nebo trinitárně řečeno ve „Otci, Synu a Duchu Svatém“.<br /> <br /> Myšlení v polaritách je klíčem k pochopení evoluce. Formálně konstituuje způsob Goethova pozorování přírody; příkladně jej rozvádí ve své „Metamorfóze rostlin“.&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Die Metamorphose der Pflanzen'', in: ''Goethes Werke. Naturwissenschaftliche Schriften'', hrsg. v. Rudolf Steiner, Band 1, in: ''Kürschners Deutsche National-Litteratur'', Berlin und Stuttgart 1887 (Reprint Dornach 1975).&lt;/ref&gt; Goethe jako člověk oka navázal ve svém bádání na to, co je z rostliny viditelné jako nadzemní útvar, její podzemní část, kořen, zůstala mimo dohled. Zahrneme-li i ten – v procesu abstrakce je třeba zviditelnit neviditelné tím, že kořen odkryjeme ze země –, stává se polarita kořen-květ názornou. Prajednota rostliny je v pozemském bytí rozštěpena do dvou pólů. To, co je merkurialně spojuje, je sled listů vynášený vzhůru stonkem. List symbolizuje střed mezi póly. Ve stupňování této trojice se útvar rostliny jeví jako celek, který se v květu nejčistěji stává obrazem své podstaty.<br /> <br /> Tato trojice je v zárodku semene založena jemně a ve vzájemné sounáležitosti. Vycházejíc ze středu, ze zárodečného pupenu, se diferencuje a odděluje kořen dolů a výhon nahoru. Všude ve stvořitelském díle přírody nalezneme střed mezi dvěma póly, který je však ve svých merkuriálních funkcích determinován. V trojici kořene, květu a střed tvořícího listu je rostlina dokonalým dílem. To platí i pro to, co je na člověku přírodou, pro jeho tělo a jeho orgány. Například kožní orgán, který se člení na inervovanou, smyslově aktivní pokožku (''epidermis''), prokrvenou škáru (''corium'') a látkově-výměnně aktivní podkoží (''subcutis''). Totéž platí pro zemědělský organismus: smyslová funkce hornin v hlubinách, trávicí aktivita ve větru a počasí ve výšinách a jako střední článek půda.<br /> <br /> Jinak je tomu u člověka, jakmile začne ve svobodném sebeurčení přebírat vládu nad duší. Tehdy se učí, jak to vyjadřuje Goethe, „poučovat své orgány“.&lt;ref&gt;«Das Tier wird durch seine Organe belehrt; der Mensch belehrt die seinigen und beherrscht sie», Johann Wolfgang von Goethe: ''Maximen und Reflexionen'', «Aus dem Nachlass – Über Natur und Naturwissenschaft».&lt;/ref&gt; Učí se vychovávat svou duši, která rytmicky zprostředkovává mezi duchem a tělem, ke stále vyšším stupňům {{SE|338}}<br /> <br /> samostatnosti. V té míře, v jaké o to usiluje, k čemuž je předurčen, vystupuje krok za krokem ze své tělesné vázanosti a zároveň z vázanosti smyslů na přírodní bytí. Povyšuje se nad přírodu a zároveň v ní koření. Nemusí se pak cítit povolán darovat přirozenému bytí Země něco, co tato ze sebe sama mít nemůže, co by musela navěky postrádat? Jistě, každá forma láskyplné náklonnosti je zde na místě. Může se však omezit pouze na ochranu, na zachování stávajícího, nebo musí být Zemi, jež se stala dílem, a s ní i kosmu, vštípen nový evoluční princip ve smyslu „stvoření z ničeho“, které není způsobeno žádnou vnější nutností, nýbrž které pramení jako svobodný čin z duchovně-duševní podstaty člověka?&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Menschenkunde'', GA 107, Dornach 1988, Vortrag «Evolution, Involution und Schöpfung aus dem Nichts», 17. Juni 1909.&lt;/ref&gt; V odpovědi na tuto otázku, smíme se domnívat, koncipoval Rudolf Steiner z poznání proudu času přicházejícího z budoucnosti biologicko-dynamické preparáty, jakoby „hnojivo“ pro proud času z minulosti, který se stal uměleckým dílem stvoření. Může se to zdát příliš velkolepě myšleno. Avšak ten, kdo v poznání srdcem pěstuje praktické zacházení s preparáty, může v hlubším cítění získat jistotu v úsudku, že jejich používání značí úplně první začátek v naznačeném směru. Způsob jejich přípravy se přísně řídí principem trojice – avšak novým způsobem; nečlení se podle dané prajednoty, nýbrž buduje se z produktů minulých evolučních linií. Tyto produkty, fyzicko-minerální (křemen) Země, oživlé z říše rostlin (květy) a oduševnělé z říše zvířat (orgány), tvoří póly polarity, která není dána přírodou. To, co tyto konečné produkty evoluce vzájemně vztahuje, a tím nechává vzniknout nové polaritě, a co tuto polaritu stupňuje k syntéze nové trojice, je ideou vedená vůle člověka. Idea a vůle jsou tvůrci nového středu (viz obrázky 23, 24, 25), nových látkových kompozic, které jsou nositeli sil fyzické, étericko-živé, astrálně-oduševnělé a duchovní povahy. Cestou duchovního bádání je do srdcí a rukou lidí vloženo duchovní bohatství, ideje, které mohou v proměně svobodným činem pokračovat v „díle“ uspořádání látek „Kristem“. Nová látková uspořádání preparátů jsou vynálezy duchovního bádání z nadpřírody, tak jako je syntéza amoniaku výsledkem bádání v {{SE|339}}<br /> <br /> anorganicko-fyzikální přírodě a atomová technologie výsledkem bádání v podpřírodě. V prvním případě se jedná o na umění povýšené zacházení s látkovými kompozicemi ze sféry života, duševna a ducha, aby se oživila hmota propadající smrti, to „pevné, zemské“. V obou posledních případech hrozí, že životodárná síla rostlinné přírody zakrní, respektive že bude zničeno bytí všeho stvoření na Zemi.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Annäherung_an_ein_Verständnis_der_Ausgangsstoffe_für_die_Präparation&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci ===<br /> <br /> Zástupcem minerální říše je krystal křemene a také ortoklas (draselný živec); z rostlinné říše jsou to řebříček (''Achillea millefolium''), heřmánek (''Matricaria recutita''), kopřiva (''Urtica dioica''), dubová kůra (''Quercus robur''), pampeliška (''Taraxacum officinalis'') a kozlík lékařský (''Valeriana officinalis''); z říše zvířat přichází v úvahu kravský hnůj a jednotlivé orgány, především krávy, v jednom případě vysoké zvěře. Všechny tyto výchozí látky jsou konečnými produkty evoluce s vlastnostmi, které nelze odvodit z jednotlivých prvků a jejich vlastností, jež se podílejí na složení výchozích látek. Jak již bylo několikrát naznačeno, plní křišťál (SiO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) v hospodaření přírody jakousi smyslovou funkci vůči silám, které jako tvarotvorné síly vyzařují z nejvzdálenějšího kosmu a každoročně opakovaně pomáhají rostlinám k jejich podobě, kterou přijaly v průběhu evoluce. Může být tato smyslová funkce křemene, která se uplatňuje pod zemí v prostoru kořenů, přepólována tak, aby nad zemí v listoví metabolicky aktivně zachycovala působení planet?<br /> <br /> A naopak, může být odumírající život rostliny podroben takovému procesu proměny, že pod zemí v kořenech podnítí smyslové procesy vůči tomu pouze minerálnímu v pevném a tekutém stavu? Těmto otázkám se budeme věnovat samostatně v následující kapitole.<br /> <br /> Při přípravě kompostových neboli hnojivých preparátů je výchozí otázkou: Jak lze novým způsobem oživit to „pevné, zemské“, tedy anorganicky mrtvé, v pouhý prvek rozložené (K, Ca, Fe, Si, P)? Výchozí látky k tomu poskytují výše uvedené preparátové rostliny a určitá zvířata (orgánové obaly). To, co je vlastní všem rostlinám, schopnost oživovat minerální látky prostřednictvím své životní organizace, je {{SE|340}}<br /> <br /> u preparátových rostlin přítomno jako specifická schopnost. Oživení zde znamená, že fyzicko-zemské látky jsou pozvednuty do proudícího života rostliny a přitom odcizeny svým fyzikálním vlastnostem. Například draslík, který má z fyzikálního hlediska pevně dané vlastnosti, nyní zjevuje sílu, jež se stává viditelnou a účinnou díky „vyššímu“ živému působení rostliny – sílu, kterou to „nižší“ nemůže projevit samo ze sebe. Stane-li se draslík tímto způsobem živým procesem, objeví se jiné vlastnosti, jako je například udržování tlaku mízy (turgoru), stabilizace tkání nebo v případě vápníku nové vlastnosti v podobě buněčného dělení a prodlužování buněk, růstu kořenů a výstavby tkání. Toto osvobozování látek z jejich vázanosti na čistě fyzikální vlastnosti postupuje tou měrou, jak se nadsmyslová životní organizace rostliny zhmotňuje ve vnější podobě, to znamená zároveň v ní odumírá. V oblasti kořene jsou ještě určující vlastnosti podobné solím. Ty se ztrácejí v růstových procesech zelenajících se listů a postupně v následnosti listů odspodu ke květu. Tento skrytý děj, který se zpočátku odehrává v oblasti vodního živlu, se vzestupně projevuje ve sférách působení vzduchu a tepla v rostoucím tvarování listů, ve formování květu a substanciálně ve tvorbě vysoce komplexních bílkovin, aromatických a vonných látek. Vlastnosti, které tedy látky přijaly v oblasti vegetativního růstu listů, se opět ztrácejí směrem k tvorbě květu. V květu vystupuje na povrch praobraz rostliny. V něm, v oblasti působení tepla, dosahuje odcizení látky jejím fyzikálním vlastnostem, a tím i míra jejího otevření se utvářejícím silám životní organizace rostliny, svého vrcholu. Vnějším podpisem tohoto dění je zářící květ, rozprašující se pyl a proudící vůně. Na cestě postupného oživování a zjemňování se zemský substanční proces v květu otevírá působení kosmického okruhu. To se může otevřít nazírání, vžijeme-li se do gesta bezvolně vzhůru směřujícího květu, který se obrací ke kosmu. Toto zjemňování míz&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Die Metamorphose der Pflanze'', Stuttgart 1985, S. 39.&lt;/ref&gt; – lze hovořit i v Goethově smyslu o pročišťování zemské mízy, vzestupného proudu solí a vody v ''xylému'' – respektive odcizování substančního proudu {{SE|341}}<br /> <br /> od jeho čistě fyzické přirozenosti svůj vrchol a završení v květu, v oblasti zjevujícího se praobrazu rostliny. Přes květ se rostlina již nemůže dále stupňovat. Květ však uvadá, sotva rozkvetl. Rostlina se vrací k zemi, buď jako semeno, nebo v podobě svých organických útvarů, které se v zemi přeměňují v humus.<br /> <br /> Ve svých organických procesech udržuje životní organizace rostliny v proudu neživou substanci přijatou z okolí: «Neživé se mění v živé.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner, Ita Wegman: ''Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst nach geisteswissenschaftlichen Erkenntnissen'', GA 27, Kap. V. «Pflanze, Tier, Mensch», Dornach 1991, S. 35.&lt;/ref&gt; To však odumírá do podoby rostlinných orgánů, např. listu květu. Vyvstává otázka, zda lze substanční proud, udržovaný v toku až do květu, tam však ukončený a otevřený kosmu, zachovat, ba dokonce na vyšším stupni nově oživit. Lze předpokládat, že to byla výchozí otázka Rudolfa Steinera při hledání hnojivých látek, které by mohly „samy oživit to zemské, pevné“. Odpověď z duchovního bádání mohla znít jedině takto: Pozvednout zemský substanční proud oživený rostlinou do sféry, která je vlastní vyšší přirozenosti zvířete. Neboť ve zvířeti zůstává živá substance v proudu díky jeho astrální organizaci, která vtváří orgány do proudícího života.&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V orgánové činnosti zvířete je život, který v rostlině odumírá do formy, udržován v proudění; čistě živá substance rostliny se ve zvířeti stává pociťující substancí. Existuje tedy, ptáme-li se znovu, cesta, jak pozvednout zemskou substanci oživenou rostlinou přes propast, která existuje mezi rostlinnou a živočišnou říší, do oblasti zvnitřňujících sil duševna? Že tato propast není absolutní, ukazují léčivé účinky některých rostlin na nemocné orgány u člověka a zvířat, například léčivý účinek heřmánku při střevních onemocněních, řebříčku při posilování krvetvorné síly v procesu ledvin a močového měchýře. Léčivý účinek přitom spočívá ve způsobu oživení specifických zemských substancí životní organizací příslušné léčivé rostliny. Toto specifické oživování zemských substančních procesů má Rudolf Steiner na mysli, když jde o to připravit hnojivou látku, v níž by tento substanční proces mohl být trvale udržován v proudu. Předchozí úvaha ukazuje, že se k tomu otevírá cesta, podaří-li se navázat bezprostřední vztah k {{SE|342}}<br /> <br /> odpovídajícímu orgánu a tím i k astrální organizaci určitého živočišného druhu. Takové vztahy odhalil Rudolf Steiner cestou duchovního bádání. Jedná se o orgánové obaly, které spolu s rostlinnými substancemi a působením sil Země i kosmu tvoří základ preparace.<br /> <br /> Význam tohoto vynálezu z duchovního bádání může na pozadí současného technologicko-přírodovědeckého vývoje objasnit následující úvaha: Jak již bylo několikrát naznačeno, v průběhu evoluce na cestě k lidství se přírodní říše vyčlenily z kdysi duchovního prapůvodního stavu, který zahrnoval člověka i Zemi.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Toto dění ztuhlo ve smyslově vnímatelné dílo stvoření; neživý minerál je oddělen od oživeného světa rostlin a ten zase od oduševnělé říše zvířat. Při nazírání přírody lze o každém smyslově vnímatelném jevu hovořit jako o konečném stavu, který ztuhl v dokonalosti. Krystal je jedním z nich, stejně jako kvetoucí rostlina nebo zvíře žijící svůj druh. Může být křišťál dokonalejší, než je, stejně jako pampeliška nebo červ, ryba, pták, hmyz či savec? To, co nám ve smyslové podobě v přírodních říších vystupuje vstříc, je v dokonalost ztuhlé stvořitelské dílo evoluce.<br /> <br /> Toto stvořitelské dílo je dnes výchozím bodem každé technologie. To platí zejména pro neživou přírodu, kterou lze přísně postihnout přírodními zákony. Člověk se snaží odhalit tajemství fyzické látky a vytváří z ní například technologii zaměřenou na to, aby cíleným roztříštěním látky chápané jako atom, tedy evolučního konečného stavu, uvolnil energii v ní spoutanou. Tato energie, uvolněná z neživé látky, se však ukazuje jako v nejvyšší míře nepřátelská životu. Má moc vyhladit evoluci, která ztuhla v dílo.<br /> <br /> Svévolně vyvolaný proces atomového rozpadu představuje polární protiklad k přístupu, na němž je založena výroba postřikových a hnojivých preparátů. Při jejich výrobě se to, co je v přírodě odděleno, dále nedělí, nýbrž evoluční konečný stav, např. květ rostliny, zvířecí orgán, se uvádí do vzájemného vztahu, pro který pouhé pozorování přírody neposkytuje žádný návod. Příroda jako časoprostorový „výdobytek“ poskytuje materiál: léčivé rostliny, zvířecí orgány a půdní podmínky v rytmech ročních období; konkrétní {{SE|343}}<br /> <br /> vzájemný vztah mezi nimi však odhaluje duchovní bádání a skutečností se stává činem člověka.<br /> <br /> Nová kompozice tří přírodních říší znamená umělecké přetvoření. To podstatně nové a živé se však děje z duchovní činnosti, z lidského Já, které se stává nádobou pro tvořivé božské vědomí, „kristovskou sílu“.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit'', GA 15, Dornach 1987, S. 66.&lt;/ref&gt; To je ve spojení s duchem vedeným duševním vývojem člověka cesta, která z impulsů svobody podněcuje k umělecké tvorbě na Zemi, cesta, jíž může být pokračováno ve stvoření, neboť božský Otec již nepůsobí na přírodu bezprostředně zvenčí. {{SE|344}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Herstellung_und_Handhabe_der_biologisch-dynamischen_Präparate&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hornmist-_und_Hornkieselpräparat_–_Herstellung,_Anwendung_und_WirksamkeitDie_folgende_Darstellung_ist_eine_überarbeitete_Fassung_von_Beiträgen_des_Verfassers_in_Markus_Hurter_(Hrsg.):_Zur_Vertiefung_der_biologisch-dynamischen_Landwirtschaft–_Gedanken,_Erfahrungen,_Forschungsergebnisse,_eine_Werkstattarbeit,_Dornach_2007,_S._93–107.&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Rohomistový a rohokřemenný preparát — výroba, použití a účinnost&lt;ref&gt;Die folgende Darstellung ist eine überarbeitete Fassung von Beiträgen des Verfassers in Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft''– Gedanken, Erfahrungen, Forschungsergebnisse, eine Werkstattarbeit, Dornach 2007, S. 93–107.&lt;/ref&gt; ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hornmistpräparat&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Rohomistový preparát ====<br /> <br /> V stoupajícím a klesajícím oblouku letního pololetí, v době vydechování země, se rostoucí rostlina stává obrazem sil, které působí v periferii světla, vzduchu a tepla. Tento vzrůst poskytuje potravu pro člověka i zvíře. Především je to přežvýkavec, skot, který přijímá vzrůst luk, pastvin a polních pícninových ploch. Toto krmivo je v aktu přežvykování a trávení v předžaludcích pozdviženo na stupeň duševního prožívání. V látkové rozkladu rostlinné substance kráva ochutnává kosmicky konstituující síly rostlinné substance. Provádí «kosmicko-kvalitativní analýzu» (srov. kap. «Skot», s. 146 nn.). V této chutnající, analyzující smyslové činnosti při zpracovávání krmiva kráva prožívá povahu prostředí, z nějž krmivo pochází, zvláštnost například stanovištních podmínek půdy a klimatu. Přežvýkajíc vnímá to vše jako mohutné silové útvary. V tomto stavu, navenek snovém a dovnitř bdělém a soustředěném, se její duše neboli miri wa moya zcela spojuje s éterictvím a toto mu zpětně zrcadlí fyzikálně-chemické trávicí děje. S nekonečnou libostí bere duše krávy účast na tom, co se děje v těle: «To je celý svět, který kráva vidí.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Faust-Problem. Die romantische und die klassische Walpurgisnacht'', GA 273, Geisteswissenschaftliche Erläuterungen zu Goethes Faust, Bd. II, Vortrag vom 27. Januar 1917, Dornach 1981, S. 75.&lt;/ref&gt; Toto živě-duševně-silové nemůže udržet a přivlastnit si, protože nemá vlastní bytost, nemá Já. Musí toto silové, jímž proniklo svým duševním bytím, vyloučit. To propůjčuje kravskému hnůji jedinečnou hnojivou sílu, nejvyšší a nejharmoničtější, jaké příroda dosahuje. {{SE|345}}<br /> <br /> Přes léto se pod přímým slunečním zářením stupňuje substanciální složení pícninového vzrůstu. To vnímá pasoucí se stádo krav průběžně při trávení. Na podzim dosahuje tento proces dozrávání krmiva a jeho kosmicko-kvalitativní analýzy krávou svého vrcholu. V pozorném spolupřežívání si to můžeme zpřítomnit. Z toho vyrůstá porozumění pro pokyn Rudolfa Steinera, sbírat na podzim z pastvin kravské výkaly potřebné pro následující preparaci. V tomto kravském hnoji máme před sebou převážně amorfní hmotu, konečný produkt látkové výměny, která obsahuje něco, co bytostně náleží krávě, protože jejím duševním bytím bylo sice prostoupeno, ale tímto bytím si přivlastněno nebylo. Vyloučením provádí kráva jakoby zřeknutí. Skotu hnůj, ponechán sám sobě, by splynul s obecným přírodním procesem tvorby humusu. Místo toho obracíme naruby normální průběh přírodního dění prvním nyní následujícím krokem preparace (viz obrázek 23, s. 347):<br /> <br /> Opatříme si kravské rohy – rohů býků jsou k tomu nevhodné –, pokud možno výhradně z vlastního stáda, a nacpeme do jejich dutiny hnůj. Kravský roh je vůči kravskému hnoji polárním útvarem. Sedí na hlavě, na nervově-smyslovém pólu zvířete, a je vysoce zhuštěným kožním útvarem, který ztrnul do čisté formy. Roh se nasazuje přes kostěný čep, vyrůstající bočně z čelní kosti, a svou vzduchovou dutinou komunikuje s čelní dutinou. Kostěný čep je propleten jemnou sítí žilek, zásobující kůži a pokožku, jež zajišťuje růst rohu, krví. Díky silnému prokrvení se roh na omak nápadně hřeje. V takovém životem pulsujícím rohu se čtyři fyzické živly pevného, tekutého, vzduchu a tepla soustřeďují do jakéhosi smyslového orgánu, který je namísto ven otevřen dovnitř; je to orgán zpětného vzdutí a soustředění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#346|Obrázek 22]], s. 346).<br /> <br /> Jako hustý formový obal vyzařuje zpět do trávicího organismu to, co z tohoto přes krevní oběh stoupá do hlavy. Lze říci, že skot potřebuje zpětně vyzařující funkci rohů, aby silové útvary z trávicího dění – jsou to nevědomé imaginace? – zkonfiguroval do pravé hnojivé síly.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', A 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 99.&lt;/ref&gt; {{SE|346}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 22, S. 346.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 22: Der physische Bau des Kuhhorns und das Zusammenwirken der vier Elemente zur Funktion eines nach innen gerichteten Sinnesorgans.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Se nacpáním rohů se uskutečňuje první krok preparace a s ním první krok emancipace od přirozeného průběhu přírodního dění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|Obrázek 23]]).<br /> <br /> Představuje vyvracení přírodního procesu. Co bylo vyloučeno ven, naplňuje nyní vnitřní prostor. Roh zhušťující se do čisté formy dává amorfní substanci obal. Sami se stavíme mezi nervově-smyslový a látkově-výměnný pól skotu a vytváříme, vedeni výsledkem duchovněvědeckého výzkumu, nový vztah mezi konečnými produkty obou pólů, rohem a hnojem. Co se v životě skotu vývojově završilo dvěma směry, tvoří ve svém sjednocení výchozí bod nové vývojové cesty. Chce-li se tento děj, stejně jako následující kroky preparace, vážit v celé své závažnosti, musí se pozornost zaměřit na tři zmíněné výzkumné cesty: na osvětlující ideový souvislost, na zkušenost vůle v samotné činnosti a, oboje zprostředkovávající, na pozorovatelné skutečnosti, které nás v poznávání životních projevů skotu poučují o významu kravského hnoje a rohů. {{SE|347}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 23, S. 347.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 23: Umstülpungs- und Emanzipationsschritte bei der Präparation des Hornmistes.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Ve druhém kroku preparace jsou rohy bezprostředně po jejich naplnění zahrabány do země a spočívají v ní přes zimu. Vegetace se stáhla do zárodečných stavů, země žije duchovně v smyslově bdělém stavu vdechu a je v živlech vodního a pevného nejsilněji vystavena krystalotvorným silám sféry stálic.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 49.&lt;/ref&gt; Znovu obracíme přírodní proces naruby – druhý krok emancipace od přirozeného průběhu –, přičemž amorfní substance hnoje, jež by přirozeně splývala v humus tvořících procesech léta, je nyní vystavena krystalotvorným silám zimy. Za prostorovým vyvracením následuje vyvracení v čase. Kravský hnůj se stává vnímavou matricí pro síly, které, zprostředkovány fyzikálními elementárními stavy pevného a tekutého, vyzařují do země do dutiny rohu a, zpětně vzdouty, se v mase hnoje soustřeďují jako utvářející hnojivá síla. {{SE|348}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Präparation_im_Rhythmus_des_Jahreslaufes&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Preparace v rytmu roku ====<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 24, S. 348.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 24: Umstülpungs- und Emanzipationsschritte bei der Präparation des Hornkiesels.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Na jaře vyjmeme rohy ze země – třetí emancipační krok –, vyklepeme obsah a v rukou držíme novou látku s novými vlastnostmi. Toto nové stvoření látky získává význam a účinnost díky popsanému procesu vzniku, jímž prochází. Hotový preparát je díky silám, které v zimě působí pod zemí, novou, «duchem proniknutou a protkanou» látkou&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen, GA 229, Vortrag vom 5. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 62: «So sehen Sie, dass wir durchaus jetzt, wo wir in die Zeit des sprießenden, sprossenden Lebens kommen, nicht sprechen können von geistdurchwobener Materie wie im Winter für die Erde, sondern wie wir sprechen müssen von materiedurchwobenem […] Geist.» (Tak vidíte, že nyní, když přicházíme do doby rašícího, pučícího života, rozhodně nemůžeme mluvit o duchem protkané hmotě jako v zimě pro zemi, nýbrž jak musíme mluvit o hmotou protkaném […] duchu.)&lt;/ref&gt; ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|obrázek 23]], s. 347).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hornkieselpräparat&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Preparát rohového křemene ====<br /> <br /> Výrobní proces rohokřemenného preparátu probíhá polárně ke dvěma prvním krokům přípravy rohového hnoje (Abbildung 24). {{SE|349}}<br /> <br /> Na rozdíl od hnoje jakožto produktu látkové výměny léta je krystalický křemen představitelem zimního dění Země: «Kiesel» (křemen, horský křišťál) je «äußerer Sinn im Irdischen» («vnější smysl v pozemském»).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 82: «Das Kieselige ist der allgemeine äußere Sinn im Irdischen.» (Křemenné je obecným vnějším smyslem v pozemském.)&lt;/ref&gt; Nejsilněji odolává silám zvětrávání. V prvním kroku emancipujeme křemen z jeho přirozeného krystalického bytí, rozbíjíme jeho krystalickou strukturu, meleme jej co nejjemněji na prach, činíme jej tedy amorfním. Pak křemičitou moučku zahněteme s trochou vody a naplníme ji do kravských rohů. I v tomto prvním kroku preparace se uskutečňuje vyvracení: vnějšek se stává vnitřkem ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|Abbildung 24]]). A totéž se děje ve druhém kroku, na druhém stupni emancipace. Křemen, blízký zimním silám, se stává letní substancí tím, že naplněné rohy jsou na jaře zakopány a tam přes léto odpočívají v zemi. Křemen přiblížený amorfnímu stavu se nyní stává vnímavou matricí pro metabolické síly v teple a vzduchu, jež během letní doby převládají. Zachyceny a zpětně vyzařovány vnitřní dutinou kravského rohu, koncentrují se tyto síly v takto vnímavě připravené křemičité moučce. Ta je tak uvedena do stavu, kdy může zachytit a uchovat síly letního působení — tak jako rohový hnůj uchovává síly zimního působení.<br /> <br /> Nabízí se otázka, proč jsou rohokřemenné rohy přes léto zakopány do země, a nikoliv vystaveny nad zemí přímo silám působícím v teple, světle a vzduchu. Moje úvaha k tomu je, že nejde o soustředění sil v kravském rohu tak, jak působí přímo nad zemí, nýbrž spíše o tytéž síly, pokud jsou vstřebávány vápnem pod zemí a tím nepřímo, zprostředkovaně přes jíl, skrze kořen působí na růst rostlin.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47/48.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Když pak na podzim, o Michaeli, rohy opět vykopáváme — třetí krok emancipace —, získáváme jejich obsahem opět novou látku s novými vlastnostmi: rohový křemen. Jeho podstata a jeho význam vyplývají z popsaných třístupňových kroků emancipace z pouhého přírodního dění skrze ideu a vůli člověka. Hotový preparát je prostoupen látkovým působením v {{SE|350}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 25, S. 350.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 25: Fortsetzung von [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|Abbildung 23]] und 24: Der Rührvorgang, die Anwendung und die Bereiche der Wirksamkeit des Hornmist- und Hornkieselpräparates.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> zemí během léta; je to koncentrát «hmotou protknutého ducha».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen'', GA 229, Vortrag vom 12. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 62.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Oba — rohový hnůj i rohový křemen — vznikají jako kompozice látek nikoli jako pokračování zákonitosti, jež přírody je vlastní. Ta se vyčerpává v tom, co příroda v ročním dění přináší jako útvary: půdu, hnůj, křemen, roh. Oba vznikají trojím vyvracením z prostoru do času a zpět do prostoru. Pokusíme-li se toto ve smyslu tří výzkumných cest {{SE|351}}<br /> <br /> ve vlastním prožívání rozjímavě spoluprocítit, může se skrytý smysl tohoto dění stále více odkrývat.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Rührvorgang&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Proces míchání ====<br /> <br /> Bezprostředně před aplikací následuje stejným způsobem pro oba preparáty, avšak každý zvlášť, čtvrtý krok preparace – a tím čtvrtý stupeň emancipace – proces míchání, to znamená převedení zemitě-pevného stavu preparátů do tekutého ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|Obrázek 25]]).<br /> <br /> Vždy nepatrné množství preparátové substance (rohový hnůj, nejvýše čtyři plné rohy na hektar; rohový křemen, špička nože = 3 až 4 g/ha) se míchá po dobu jedné hodiny v rytmickém střídání ve vodě teplé jako ruka. Nejlépe se k tomu hodí míchací tyč pohyblivě uchycená ke stropu nebo k příčnému trámu, ponořená míchadlem do sudu naplněného vodou. Začíná se tím, že kruhovým periferním mícháním se pomalu uvede vodní masa do pohybu. Stálým urychlováním putuje míchadlo k ústřední ose, ke vznikajícímu vírovému trychtýři. V něm dosahuje rychlost rotující vody maxima, ke stěně sudu se zpomaluje. Ve víru existuje tendence k neomezené rychlosti směrem ke středu — odtud sací síla; k periferii tenduje rychlost k nule. Mezi oběma póly vznikají díky rozdílům rychlostí vinuté vírové vrstvy přibližující se dvojrozměrnosti, ideji plochy. Homogenní těleso vody se strukturuje v plochy klouzající jedna podél druhé, a to jak prostorově ve vztahu středu a periferie, tak časově — od klidového stavu vody se stupňující až k maximálnímu rozvití rotačního trychtýře. Dosáhne-li trychtýř svého maximálního rozvinutí — kdy se dostáváme na hranici svých sil vodní masu dále urychlit —, zničí náhlé zastavení míchadla trychtýř; strukturovaná vodní masa se zhroutí, propadne do stavu beztvarého chaosu a na okamžik se přiblíží stavu homogenního klidu, aby pak byla v opačném směru urychlena k nové tvorbě trychtýře. Kapalina je tak v rytmickém střídání udržována v polaritách klidu a pohybu, homogenity a plošného prostoupení při výstavbě vírového trychtýře. {{SE|352}}<br /> <br /> Tato stále znovu obnovovaná vodní masa, rozrušovaná rozdíly rychlostí do plochy, se tím stává zároveň vnímavou matricí pro trojí vtisk:<br /> <br /> * soustředěného silového potenciálu substance preparátu,<br /> * aktuálně působících kosmických silových konstelací,<br /> * individuální duchovní duše člověka, která, působíc skrze vůli, proces inauguruje, řídí a udržuje.<br /> <br /> Rührvorgang trvá jednu hodinu. Je toto časové vymezení zvoleno libovolně — například proto, aby bylo zajištěno, že se účinek preparátu s vodou spojil —, nebo kde tkví smysl? Odpověď nemůže být hledána v přírodním dění, nýbrž v kosmických rytmech, které jsou v člověku bytostně účinné a v něm si zachovaly svůj původ. Makrokosmicky je to 24hodinový rytmus dne a noci. V tomto rytmu Země–Slunce žije Já, duchovní duše člověka, ve stavech spánku a bdění. Prostřednictvím Já-organizace nervově-smyslového systému, rytmického systému a soustavy látkové výměny a pohybu individualizuje makrokosmické rytmy a vtiskuje je fyzickému tělu — například jako rytmy dýchání a srdeční pulsace. Vlnové délky těchto rytmů se pohybují v oblasti sekund a minut. V nervově-smyslových procesech se frekvence zkracují na zlomky sekundy, zatímco ve svém protipólu, v aktivitách látkové výměny, se rozšiřují na časové měřítko hodiny nebo hodin.&lt;ref&gt;Bernd Roßlenbroich: ''Die rhythmische Organisation des Menschen: Aus der chrono-biologischen Forschung'', Stuttgart 1994, 163 S.&lt;/ref&gt; V pólu látkové výměny a končetin však žije vůle, jejíž aktivace a deaktivace se odehrává v oblasti hodiny — odtud například «vyučovací hodina». Toto i vlastní zkušenost opravňují k jistotě, že časové měřítko jednohodinového míchání se vztahuje k volnímu rytmu člověka látkové výměny a pohybu. Ten je přece tím, kdo rührvorgang uvádí do pohybu a udržuje jej.<br /> <br /> V nevědomých hlubinách vůle pak žije Já; působí skrze vůli do světa — zde do pohybované vody. Každý, kdo je s mícháním preparátů obeznámen, ví, že toto časové měřítko jedné hodiny lze zvládnout v konstantní volní aktivitě. Každý člověk naplňuje tento časový úsek jemu vlastním rytmem odpovídajícím jeho ve vůli žijícímu Já. Každý člověk vtiskuje svou vůlí svůj rytmus vodě dynamizované v pohyblivých vírových vrstvách. Tento {{SE|353}}<br /> <br /> Tento lidský volní rytmus je oproti všem rytmům přírody, jež mají makrokosmický původ, jediným a prvním rytmem, který člověk jakožto mikrokosmos v průběhu tohoto třetího kroku preparace vtiskuje přírodnímu dění.<br /> <br /> Za zamyšlení stojí ještě toto: V rührvorgangovi lze mikrokosmicky spatřovat technologické uskutečnění makrokosmického dění. Každý z planet má jemu vlastní sklon osy vůči Slunci a jemu vlastní rychlost otáčení. V tom se vyjadřuje individuální signatura jednotlivých planet, působení «planetárních duchů». Jeden zápisek v Steinerově zápisníku zní: «Ve sféře se vesmír rozplývá / V ose se utváří / Se Sluncem.»&lt;ref&gt;Notizbuch Nr. 52, 1921; siehe auch ''Beiträge zur Rudolf Steiner Gesamtausgabe'' Nr. 104, S. 63.&lt;/ref&gt; Z toho lze ve vztahu k rührvorgangovi vyvodit: «Duch člověka» určuje rychlost otáčení a právě tak «osu», totiž úhel odklonu od svislice, v němž je vedena míchací tyč.<br /> <br /> Na tomto pozadí může vzrůstat pochopení pro to, že Rudolf Steiner ve způsobu svého duchovědeckého výkladu klade důraz na míchání rukou. Nejenže se tím prostřednictvím vůle vtiskuje dynamizované tekutině cosi z individuálního duchovního bytí člověka, nýbrž zpětně přijímá z tohoto dění, které samo přivádí na svět, cosi, co se s ním bytostně spojuje. Míchání rukou proto nabízí příležitost, jakou jinde v celém dění preparace nenajdeme, pronikovat poznávajícím způsobem na zmíněných třech výzkumných cestách do těchto procesů.<br /> <br /> Této příležitosti ponořit se s bdělým vědomím do procesuálního dění míchání se člověk zříká, deleguje-li rührvorgang na stroj. Zbavuje tím vlastní poznávací snahu živné půdy prožitku. Otázka, proč se míchá hodinu, ztrácí vyřazením lidské vůle svůj vztažný bod a stává se bezvýznamnou. Kdyby šlo jen o optimální promísení, bylo by to s vhodně konstruovanými stroji, jakým je například *Turbula* Paula Schätze,&lt;ref&gt;Paul Schatz (1898–1979): Anthroposophisch orientierter Mathematiker, Techniker und Erfinder.&lt;/ref&gt; pracující podle pohybové dráhy obráceného krychle, dosažitelné již za zlomek hodiny. Ale o to nejde. Míchá-li se stroji, ať jakéhokoli provedení, nebo {{SE|354}}<br /> <br /> také s kaskádami Wirbelschalen Johna Wilkese (*flow forms*),&lt;ref&gt;A. John Wilkes: ''Das Flowform-Phänomen: Die verborgene rhythmische Energie des Wassers'', Stuttgart 2008, 239 S.&lt;/ref&gt; nabývá na váze Steinerovo upozornění, že «člověk se může rozhodnout postupně se proklouzávat do oblastí surrogátního».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 104.&lt;/ref&gt; Problém nespočívá v tom, že by stroj mohl napodobovat ruční míchání a vytvářet pravotočivé i levotočivé víry, nýbrž surrogatem je zde to, že namísto duchem vedeného, individuálního rytmus tvořícího vůle přebírá řízení dění regulačně-technický průběh, který jej taktuje zvenčí. Rytmus otevírá kosmos, zemi a člověka jednoho druhému, takt je od sebe odcizuje.<br /> <br /> Míchání preparátů vytváří — v nejlepším slova smyslu — vyzdvižené hodiny v předem určeném pracovním sledu dne. Tyto hodiny je třeba tvořit. Může se to dít tak, že se míchá pokud možno ve dvou, ve třech nebo ve více lidech a že se k účasti zvou lidé z okruhu přátel statku. Z tohoto činného spolubytí při individuálním utváření rytmického procesu může vyrůstat nálada uvolněnosti, veselosti a pocitu svobody v sebeurčené činnosti, která objímá vážnost, v níž se hlubší vrstvy vlastního volního bytí spojují s děním míchání.<br /> <br /> Jedinečnost míchání preparátů otevírá třem výzkumným cestám opět nové rozměry k prohlubujícímu se porozumění. Odhlédneme-li od duchovědeckých pokynů Rudolfa Steinera k způsobu míchání a od širokého pole pozorovatelných skutečností týkajících se tvorby a rozpouštění vírů atd., může nabývat na významu zvláště sebezkoumání v duševních činnostech myšlení, cítění a vůle. Přitom lze upozornit na tuto zkušenost: Sebepozorování ukazuje, že rytmické dění procesu míchání se odráží ve vztazích, v nichž v jednotlivých fázích stojí duševní činnosti myšlení, cítění a vůle vůči sobě navzájem. Dříve než se rozhodnu uvést vodní masu do pohybu, tvoří tyto tři duševní síly ve mně nerozdělenou jednotu. Jsem zcela sám sebou a stojím tváří v tvář vnějšku. V okamžiku, kdy se v uvědomělé myšlenkové činnosti rozhoduji pohybovat míchacím košíkem, začíná se vůle zvnějšňovat do činnosti. Toto zvnějšňování se dále a dále stupňuje, moje vůle musí nepřetržitě, ani na okamžik<br /> <br /> Aniž by polevoval, předcházet pohybující se vodě, dokud moje volní síla nenarazí na hranice, tedy dokud nemohu dále stupňovat pohybový impuls k tvorbě trychtýře. Zároveň se ve mně moje myslící vědomí stále více odpoutává od volní činnosti a zvnitřňuje se do té míry, že v dokonalém klidu a zvýšené sebevědomosti hledí na vlastní volní konání. Mé duševní prožívání se rozkládá do myšlenkového klidu a volní pohnutosti. V tomto poli napětí, které se buduje s postupující tvorbou víru, se může moje cítění, nezávisle na myšlení a vůli, rozvinout v duševní čistotě a otevřenosti k duchu. Mohou se pak dostavit okamžiky zostřené přítomnosti ducha. Mohu se tehdy mezi klidem a pohybem cítit jako jedno s vnějším děním. Jsem uprostřed toho. Zde, v tomto smysluprostém cítění přivozeném vlastní činností, leží zřejmě nejhlubší zdroj, z nějž mohu čerpat inspirativní jistotu o pravdivosti nastoupené cesty. {{SE|355}}<br /> <br /> Jakmile vůle ke stupňování pohybu vody ztratí sílu, myslící vědomí opět zakročí a přiměje vůli, aby náhlým protisměrným mícháním nechala trychtýřový vír zhroutit. Voda tak v okamžiku přelomového bodu opět tvoří homogenní jednotu — a právě tak myšlení, cítění a vůle, které při tomto aktu ze stavu oddělenosti «zhroutí» do jednoho, znovusjednocují se. Z tohoto sjednocení pak dozrává rozhodnutí k nové tvorbě trychtýře v opačném směru a opět se duševní síly od sebe oddělují. Tak duše v procesu míchání celou hodinu rytmicky tká mezi vlastní a světovou vztahovostí. Skrze tuto bránu se Já rytmicky vtiskuje do světa a týmž rytmem se svět bytostně noří do Já.<br /> <br /> „Trychtýř se tu při míchání stává reálným obrazem spojení světa a Já. V nasávající síle trychtýře (vyvolané, lépe řečeno k zjevení přivedené, lidskou vůlí) dostává substrát (i člověk) v koncovém bodě skrze nekonečno spojení s periferiemi, z nichž mohou kosmické síly, jež mají svůj vztah k materiálu stávajícímu se dílem, zářit zvenčí dovnitř a v prométaní se substrátem se s ním spojovat.&quot;&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung. – Gunter Gebhard: Geologe und Biologe, langjähriger Oberstufenlehrer an der Waldorfschule Überlingen; jetzt Dozent für goetheanistische Naturwissenschaft und Waldorfpädagogik in Russland und in landwirtschaftlichen Ausbildungsstätten in Deutschland.&lt;/ref&gt; {{SE|356}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Použití ====<br /> <br /> Poté, co byly oba preparáty převedeny ze stavu pevného do stavu kapalného, jsou bezprostředně nato rozstřikovány do vzduchu — rohový hnůj spíše hrubšími kapkami na půdu, rohový křemen spíše jemnou mlhou na rostliny ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|Obrázek 25]], s. 350). K tomu se používají příslušné přístroje pracující s nízkým tlakem a malým výkonem (40 až 60 litrů na hektar nebo méně). Nabízí se tu omezit pohled jen na nezbytné rovnoměrné roznesení. Co se však skutečně děje a co je přístupné nazírání, je rozpad kapaliny pohybované rytmickým střídáním do stavu, který se otevírá živlu vzduchu — totiž povrch, jenž se v kapkové formě rozestírá do bezhraniční šíře. Konstelace sil, která v okamžiku použití — například ráno jinak než večer — vládne nad polem, pastvinou, zahradou a ovocným sadem ve vzduchu, teple a světle a může být zakoušena jako nálada, vtiskuje se oné konstelaci sil, která se v časovém proudu předcházejících preparačních kroků soustředila v každé kapičce. Rozpadem míchaného prostředku v nejjemnější kapičky vzniká množství středů a — obráceno k vzduchu — periferních hraničních ploch, jejichž souhrn se rozrůstá do nesmírna. Kožní membrána každé kapičky v ní obklopujícím světle třpytí se ve všech barvách a je — polárně k nasávající síle rýhového víru — na hraničních plochách své kulovité podoby allseitig otevřena kosmickým periferním silám působícím v živlu vzduchu.<br /> <br /> Použití rohového hnoje se děje při setí na zpracovanou půdu, nejlépe současně v přímé kombinaci se setím, případně podruhé v souvislosti s ošetřováním kůže půdy na jaře. Na trvalých travních porostech leží časové body na podzim a na jaře, respektive po pasení a po senosečí, v ovocnářství před rašením pupenů a po sklizni. V denním průběhu jsou — ve shodě s rytmem pozemského výdechu — upřednostňovány pozdní odpolední hodiny k míchání i ke stříkání, zejména tehdy, je-li nebe zatažené.<br /> <br /> Polárně k rohovému hnoji se rohokřemenný preparát zpravidla aplikuje dvakrát nebo vícekrát v době růstu a zrání. Časové body vyplývají ze vcítění se do růstových rytmů jednotlivých kultur. Za základní pravidlo pro volbu správného okamžiku může platit, že rohokřemenný preparát harmonicky podporuje tu růstovou a zrací fázi, v níž se daná kultura právě nachází. V denním průběhu {{SE|357}}<br /> <br /> bude člověk, sleduje pochod pozemského výdechu a tím i vzestupný mízu proud, za časných ranních hodin míchat a stříkat do ještě rosou pokrytých porostů. Naproti tomu by v době zrání vegetativně plodících kultur, jako okopanin atd., bylo vhodné preferovat stříkání působící na sestupný mízu proud, a to v pozdních odpoledních hodinách až k večeru. Časové body aplikace obou preparátů nepodléhají žádnému všeobecnému pravidlu, nýbrž osobnímu vztahu, který člověk ke svým kulturám ve vztahu k celku hospodářství má. Vyplývají — a to často s velkou určitostí — ze síly intuice, když člověk například v práci zastaví — ať již večer, ať při chůzi přes pole — a rozjímá, přebývaje v pozorování, o tom, co prožil.<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ==== Die Wirksamkeit ====<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Oba preparáty na dosud uražené cestě prošly zpětně elementárními stavy zemitě-pevného, vody a vzduchu a v teple se rozplývají v čase a na místě, kde dopadají v podobě kapek ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). V nejkratší době je to, co je substanciálně uchopitelné, ponderabilní, buď pohlceno půdou, nebo se odpaří. Skrze stav tepla začíná působit to, co je ryzím silovým působením duchovní podstaty, co se v průběhu preparace koncentrovalo v dutině rohu v hnoji, respektive v křemeni. Člověk musí vnějším i vnitřním nazíráním projít touto čtyřstupňovou cestou, aby správně porozuměl výrazu duchovního badatele ohledně účinnosti: «jak hnůj z kravského rohu tlačí zdola nahoru, to druhé (rohový křemen) táhne shora».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, přednáška z 12. června 1924, Dornach 1999, s. 102.&lt;/ref&gt; Jsou zde oslovena čistá silová působení v živém, která vznikla průchodem časoprostorovým děním. Nyní působí zpět do pozemských poměrů prostoru a času tak, že se rostlina od klíčku přes růst výhonku až po zralost plodu a semene může začlenit podle svého typu a podmínek stanoviště do vertikální osy Země-Slunce. To bytostné žije v teple a zjevuje se skrze teplo.<br /> <br /> Rohový hnojový preparát rozvíjí svůj účinek pod zemí, obrazně řečeno v hlavě zemědělské individuality, v prostoru kořenů. V tomto smyslu je to «hlavové hnojivo». Hnojí procesy pod zemí, {{SE|358}}<br /> <br /> které jsou příbuzné nervově-smyslovým procesům v lidské hlavě ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). Tyto hnojivé síly přijal během odpočinku rohů v zimní zemi, v době, kdy v nitru země působí nejpřirozeněji a nejintenzivněji. V rohovém hnoji tak máme k dispozici «hnojivo zimních sil», které lze polárně k zimnímu období libovolně používat podle doby setí kulturních plodin od jara přes léto až do podzimu. Kravský hnůj, aktivní v látkové výměně, se proměnil ve smyslově aktivní hnojivo, které posiluje vlastní aktivitu kořene vůči pouhé mineralitě zemské říše. «Vychovává» smyslovou schopnost kořene, která se projevuje například ve schopnosti rozkládat minerály – «kořen rostlin […]: Je to oko, ale špatné oko.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Schöpfung der Welt und des Menschen. Erdenleben und Sternenwirken. Über die Gerüche'', GA 354, přednáška z 24. srpna 1924, Dornach 2000, s. 154.&lt;/ref&gt; Tuto skutečnost odrážejí experimentální výzkumy, které ukazují, že kořen roste typičtěji pro daný druh, jemněji se větví, proniká vertikálně hlouběji do půdy a tím si zpřístupňuje větší objem půdy.<br /> <br /> Rohový křemenný preparát rozvíjí svou účinnost nad zemí v oblasti výhonků a listů. Zde, v «břiše» zemědělské individuality, vládne ve výměně se vzduchem, teplem a světlem intenzivní činnost látkové výměny ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). V tomto vzájemném vztahu okružních sil na jedné straně a stoupajících a klesajících rostlinných šťáv na straně druhé působí rohový křemenný preparát harmonizujícím způsobem. V tomto smyslu je to «hnojivo pro látkovou výměnu» rostliny. Tuto hnojivou sílu přijal během odpočinku rohů v letní zemi, v době, kdy tyto letní síly látkové výměny působí nejintenzivněji. Krystalický, smyslově aktivní křemen – reprezentant zimní země – se v průběhu popsaných emancipačních kroků proměnil v hnojivo letních sil, aktivní v látkové výměně. S jeho pomocí můžeme opět libovolně individualizovat velký makrokosmický rytmus ročního cyklu pro kulturu, kterou právě pěstujeme. Otevírá rostlinu vůči jejímu okolí a stejně tak vůči jejímu typu, jejímu duchovnímu praobrazu. To se zřetelněji projevuje jak ve vzhledu rostliny, například v proformování listů, v metamorfóze listů, tak i ve složení látek ve všech stadiích vitalizace, růstu a devitalizace, kvetení, zrání a tvorby semen. V souhře s rohovým hnojovým preparátem harmonizuje procesy tvorby plodů, stará se, jak ukazují experimentální {{SE|359}}<br /> <br /> výzkumy, o fyziologický klid při dozrávání a tím i o kvalitativní vlastnosti v konzistenci, barvě, vůni a chuti, které, poukazujíce za práh čistě rostlinného, tvoří výživovou hodnotu pro zvíře a člověka.&lt;ref&gt;Ilias Samares: ''Nachernteverhalten unterschiedlich gedüngter Gemüsesorten mit besonderer Berücksichtigung physiologischer und mikrobiologischer Parameter.'' Forschungsring für biologisch-dynamische Wirtschaftsweise, Darmstadt 1980, 153 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Manfred Klett: ''Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung'', Darmstadt 1968, 117 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Johannes Klein: ''Der Einfluss verschiedener Düngungsarten in gestaffelter Dosierung auf Qualität und Haltbarkeit pflanzlicher Produkte''. Institut für biologisch-dynamische Forschung, Darmstadt 1968.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Rohový hnůj a rohový křemen se navzájem podmiňují. Působí v ose Země-Slunce, která se zhmotňuje ve svislici kořene a výhonku. Dále otevírají rostlinu okružním silám, což se projevuje v intenzivním větvení kořene a proformování listoví. Jedním hnojíme zimními, druhým letními silami. Hnojíme život tím, co veškerý život nese. Jsou to látky udržované v živém, které uvolňují síly, jež rytmus tvořící vztah Země-kosmos individualizují podle stanoviště.<br /> <br /> Existuje mnoho experimentálních studií o postřikových preparátech.&lt;ref&gt;Uli Johannes König: «Wissenschaftliche Untersuchungsergebnisse zum Nachweis der Präparatewirksamkeit» in: Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft'', Dornach 2007, S. 157 f.&lt;/ref&gt; Poskytují potvrzení jejich účinnosti v tom či onom směru. Pro toho, kdo se ptá po jejich podstatě a významu, poroste porozumění do té míry, do jaké se mu podaří na třech zmíněných badatelských cestách zpřístupnit si duchovněvědný ideový základ, poznáváním si zpřítomnit na něj se vztahující přírodní souvislosti v celku zemědělského organismu a nechat se poučit zkušeností vůle při činnosti. {{SE|360}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kompost-_oder_Düngerpräparate&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''Kompostní nebo hnojivé preparáty''' ===<br /> <br /> Souzvuk dvou jmenovaných stupňů hnojení z oživené a oduševnělé přírody pod vedením třetího — idejemi nesené lidské práce — je dědictvím abendländisch-křesťanské zemědělské kultury. Nyní, kdy jsou moudrostí naplněné instinkty tohoto dědictví ztraceny, musí být morální impulzy v praxi hnojení získávány z myslícího nazírání v přírodě skrytě působící moudrosti. Tato moudrost je výrazem z minulosti působícího makrokosmu. Sama příroda se stará o uspořádání látek v kravském hnoji, v rostlinném kompostu a v krystalech země. Toto uspořádání se opakuje podle moudrostních zákonů kosmické minulosti. Rozpustí-li se solný krystal ve vodě, vznikají odpařením opět solné krystaly téhož druhu. Ze semene heřmánku vznikne opět heřmánek. Může toto do «díla» ztuhlé uspořádání látek být oživeno v tom smyslu, že se otevře silám vznikajícího kosmu? Je to křesťanské budoucího zemědělství v tom, že v makrokosmickém vývoji dovršené uspořádání látek se v budoucnosti může proměnit svobodným činem člověka? Základní téma Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera je oživení samé Země. Tomuto cíli slouží oba již popsané postřikové neboli polní preparáty «rohomist a rohokřemen». Následuje řada šesti kompostních nebo hnojivých preparátů, které jsou jako přídavky k rostlinným a živočišným hnojivům rovněž aplikovány v homeopatické dávce. Rudolf Steiner otvírá tuto řadu popisem preparátu ze řebříčku, u nějž metodicko-kompoziční téma zaznívá jakoby v naplnění. Proto má být toto téma na příkladu preparátu ze řebříčku popsáno podrobněji. Odchylky od základního tématu při výrobě ostatních preparátů tím zřetelněji vynikne jejich vlastní charakter.<br /> <br /> Princip výroby opakuje princip nakládání a souzvuku přirozeně vznikajících druhů hnojení, nyní však na stupni, který se vymaňuje z podmíněnosti přírody. Přirozeně disponované hnojení zůstává vázáno na ztvrdlé «dílo». Výchozím bodem přípravy preparátů jsou látkové uspořádání tohoto díla — «pracovní materiály» ze tří přírodních říší, které skrze ruku {{SE|361}}<br /> <br /> člověkem složeny, nyní však z idejí duchovního poznání. Tyto ideje obsahují vztah vzniklého díla k jeho bytostnému základu; v praktickém uskutečnění uvádějí nový vývoj.<br /> <br /> Podrobné popisy výchozích materiálů preparace i jí samé podali tito autoři, a sice pro:<br /> <br /> * Preparátové rostliny: Jochen Bockemühl a Kari Järvinen&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl und Kari Järvinen: ''Auf den Spuren der Präparatepflanzen'', Dornach 2005, 153 S.&lt;/ref&gt; — pojednání, které vede k tomu, aby se postupovalo od nazírání k poznání bytosti.<br /> * «Prohloubené porozumění podstatě biologicko-dynamických preparátů z goetheanistického, christologického a duchovně-vědeckého hlediska» od Erdmutha-M. W. Hoernera.&lt;ref&gt;Erdmuth-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, 512 S.&lt;/ref&gt;<br /> * Praktické zacházení při výrobě a aplikaci biologicko-dynamických preparátů, obsáhlý přehled Waltera Stappunga.&lt;ref&gt;Walter Stappung: ''Die Düngerpräparate Rudolf Steiners, Herstellung und Anwendung'', Rüfenach 2017, 2 Bd. (Bd. 1: 632 S.; Bd. 2: 116 S.).&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Schafgarbenpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kompozice preparátu ze řebříčku ===<br /> <br /> Řebříček charakterizuje Rudolf Steiner jako «naprosto zvláštní zázračné dílo».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 126: «Diese Schafgarbe ist – eigentlich ist es ja jede Pflanze – ein Wunderwerk, aber wenn man wieder eine andere Blume anschaut, dann kommt einem das ganz besonders zu Herzen, was für ein Wunderwerk diese Schafgarbe ist; sie ist ein ganz besonderes Wunderwerk.»&lt;/ref&gt; «Řebříček se v přírodě představuje tak, jako by nějaký tvůrce rostlin měl u řebříčku model, aby byl síru ve správném poměru uveden ke všem ostatním rostlinným látkám.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999, S. 126.&lt;/ref&gt; A dále: «Řebříček rozvíjí svou síru-sílu přednostně v procesu tvorby draslíku. Proto má síru přesně v takovém množství, jaké je nezbytné ke zpracování draslíku.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 129.&lt;/ref&gt; «V řebříčku zpracovává síra obsah draslíku tak, «aby se ve správném vztahu choval v organickém procesu vůči tomu, co tvoří vlastní tělo, bílkovinatou podstatu rostliny.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 126.&lt;/ref&gt; {{SE|362}}<br /> <br /> Síra zprostředkovává duchovně-kosmické pozemským látkám. Ty se uspořádávají podle sil duchovního praobrazce, například řebříčku, a přivádějí jej ke zjevení v podobě nebo gestalt této rostliny. Síru lze v živém označit za nositele tvořivého principu z ducha, který nachází výraz ve formě, v tvarování. Draslík je jako tvůrce solí nositelem látkového principu a je tak reprezentantem Pozemského. V součinnosti obou polárních principů se v rostlině uskutečňuje — v procesu steigerung — tvorba bílkovin. Na každém stupni svého zjevování od semene až po květ je rostlina, a obzvláště řebříček, obrazem této polarity. Ryze věcně nám tato polarita vstoupí před oči, položíme-li semeno do země. V semenu se koncentruje praobraz rostliny. V něm žije Kosmické «jako forma rostliny».&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&lt;/ref&gt; Semeno je obklopeno humem, tím, kdo ve Pozemském tvaruje,&lt;ref&gt;Ebd., Notizblatt Nr. 9 im Anhang, S. 271: «Der Humus gestaltet das Untere durch die Erde.»&lt;/ref&gt; a minerálními složkami půdy — křemenem, vápnem, jílem a ve vodě rozpuštěnými solemi. Obklopuje je tedy pozemská látkovost, která ovšem ztrácí svůj charakter tou měrou, nakolik jsou minerální složky prokrystalované, a tedy ve vodě nerozpustné, jako například křemen. Ve krystalu se zjevuje kosmický praobraz minerálu jako forma. V rozpuštěné látkovosti vládnou fyzicko-pozemské zákony.<br /> <br /> S bobtnáním semene přijímá toto ze půdy vodu a v ní rozpuštěné soli. Kosmická forma rostliny vstupuje do vztahu s pozemskou substancí. Klíček se z tohoto vztahu vyvíjí merkuriálně. Co v semenu žije kosmicky jako forma rostliny, proměňuje se v pozemskou formu smyslově-fyzicky se zjevující rostliny. V okamžiku příjmu pozemské substance, například draslíku, odcizuje se tato již v prvním kroku své fyzicko-pozemské zákonitosti. V silovém poli pozemského-stávání-se formy rostliny a na druhé straně draslíku, jenž se v organickém dění postupně odcizuje své pozemské povaze, se tvoří bílkovina. V prasubstanci veškerého života se prostupují kosmická forma a pozemská substance. V tvorbě bílkovin — například ve vegetačním bodě — tlačí a bují kaliový proces zdola nahoru, a z bílkoviny buduje duch, užívaje síry jako svého zprostředkovatele, gestalt rostliny. V tvorbě rostlinné bílkoviny smíme spatřovat bod obratu, v němž se kosmická forma rostliny vymezuje do pozemské a reprezentant Pozemského, draslík, se přibližuje ke svému kosmickému {{SE|363}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 26, S. 363.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 26: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation der Schafgarbe.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Původní bytosti. Čím více tedy řebříček přivádí ke zjevení svou vnější pozemskou gestalt, tím více se draslík vymaňuje z podmíněnosti svými fyzickými vlastnostmi. Na každém stupni tohoto se proměňujícího vzájemného vztahu formy a substance, pozemského a kosmického stávání se, je bílkovina ve svém látkovém-formovém uspořádání jiná. V mladé rostlině a směrem ke kořeni je více příbuzná draslíku, tedy soli (nitráty, volné aminokyseliny), v dospělé rostlině a směrem ke květu a zralému plodu se strukturuje stále složitěji. Stává se síře, tedy formě příbuznou (obrázek 26, s. 363).<br /> <br /> V květu se zjevuje v pozemské dokonalosti formy to, co v semenu žilo kosmicky jako forma. Vše, co v semenu bylo jako možnost gestalt-stávání se uloženo, vylilo se do této určité formy. Bytost rostliny se nemůže zjevit nad to, co se až ke květu zjevuje v obrazu. Na druhé straně je zemský prvek draslík ve květu nejdále odcizen svému pozemskému charakteru. Ve květu vstupuje do nejjemnější, kosmicky zjemnělé tvorby substance — například v barevném okvětním plátku, v nektaru, v rozvanívajícím se vůni. Jedno, forma, {{SE|364}}<br /> <br /> vstupuje zcela do pozemského zjevení. V její formě poznáváme nezaměnitelně řebříček — v pevnosti jeho stonku, v rozkladu čepele listu v uspořádanou mnohočetnost kopijovitě se větvících peří a v bílých a růžových zářících květních širmech, k nimž se na mírně klenutém lůžku suchomilné, pevné a soustředěné, jednotlivé květy složnokvěté rostliny shromažďují. Druhé, látka, která se v půdě jako draslík jeví s fyzikálně přesně uchopitelnými vlastnostmi, mizí v organickém procesu, vtiskuje mu určité vlastnosti a pak, od listu k listu stoupajíc, ve květu ke kosmu přiblížená, přechází do jakéhosi zárodečného stavu. Pohleďme na květenství řebříčku — spatříme vysokou míru pozemsko-fyzické diferenciace formy a zároveň tuto vůli-prostou, kosmu se otevírající gestu. Především tato jemná, odevzdaná gesta, ale i barva, vůně a chuť mohou sloužit jako náznak toho, že se ve květu substanční proces v éterické zjemněnosti přibližuje kosmickým stavům.<br /> <br /> Tak se ve květu zrcadlí poměr kosmického k pozemskému ve formě a substanci polárně vůči semenu vzcházejícímu v půdě. Rostlina svou bytost odhaluje v tom, že ve květu vstupuje do formy umíraje, a v tom, že zároveň substanční proces jejím bytím prostoupený vstupuje ve květu do jakéhosi kosmického zárodečného stavu. Jakkoli uzavřeně a dokonale se květ jeví, právě tak otevřeně a zárodečně je zároveň ustaven. Tento stav otevírající se odevzdanosti kosmu trvá jen okamžik. Pak nastává jednak zaklíčení, které vede k tvorbě individuálního semene, jednak vadne rostlinná podoba až po květ a propadá humifikaci, tvorbě humusu jako «universálního semene». Jak uchovat tento status nascendi zjevení formy a éterické, v proudění udržované substance ve květu? Jak lze říkajíc mezi tvorbou semene a humusu provést výsledek rostlinné tvorby ve květu přes neúprosný práh přírody dál? Jak lze okamžiku květu propůjčit trvání?<br /> <br /> Lze si představit, že Rudolf Steiner, bádaje v duchu a upíraje zrak na řebříček, stál před takovými otázkami. Odpověď na tyto otázky nemůže poskytnout pouhé nazírání řebříčku. Jde dále ten, kdo sleduje působení řebříčku do živočišného a lidského organismu. Tam se osvědčuje jako významný léčivý prostředek, jenž může napravit «to, co na slabosti {{SE|365}}<br /> <br /> des astralického těla».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 126.&lt;/ref&gt; Kvetní proces řebříčku pokračuje při jeho použití jako léčivého prostředku do vyššího říše teplokrevného živočicha a do říše člověka a rozvíjí tam, za hranicí svého vnějšího pole výskytu, blahodárně hojivý účinek. Na tento vztah řebříčku k něčemu, co jako duševní a duchovní skutečnost leží za prahem jeho zjevení, upozorňuje duchovní badatel. Ale ta otázka, jak uchovat substanciální a formativní proces samotného květu, jím zodpovězena ještě není. Aby tohoto dosáhl, obrací Rudolf Steiner svůj badatelský zrak na říši zvířat, jež ve svém světě orgánů v tělem svázané duševní síle propůjčuje okamžiku trvání. Živočišný organismus uzavírá v sobě niterný svět, který je u kvetoucí rostliny na způsob obrazu obrácen navenek. Ze stupně živočišnosti obrací duchovní badatel zrak na řebříček s otázkou, který orgánový proces může konzervovat to, «co je v řebříčku».&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 128.&lt;/ref&gt; Tuto moc má «proces odehrávající se mezi ledvinou a močovým měchýřem, a tento proces je zase závislý na substanciální povaze měchýře».&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 128.&lt;/ref&gt; Tyto podmínky jsou splněny u měchýře samce — tedy paroží nesoucí — ušlechtilé zvěře. Zpravidla se používá měchýř jelena.<br /> <br /> Tekutinová látková výměna končí v měchýři. Vsává, koncentruje a vylučuje do vnějšího světa to, co ledvina — vnímajíc prosoulazeného tekutinového organismu — propouští z nitra jako nepotřebné. Činnost ledvin a měchýře stojí se svým protipólem, nervově-smyslovou činností obrácenou navenek, v pozoruhodném vztahu. Platí to zejména pro oko a u jelena pro paroží, jež po odumření na několik měsíců až do shozu se stává jakýmsi hmatajícím smyslovým orgánem. Oko se jeví, ve svém stavem téměř výhradně fyzikálními zákony ovládaném, jako kus vnějšího světa, který se «zálivovitě» zanořuje do organismu.&lt;ref&gt;Vgl. Rudolf Steiner: ''Von Seelenrätseln'', GA 21, Kap. «6. Die physischen und die geistigen Abhängigkeiten der Menschen-Wesenheit», Dornach 1983, S. 158: «In die Sinne erstreckt sich die Außenwelt wie in Golfen hinein in das Wesen des Organismus.»&lt;/ref&gt; Paroží vyrůstá jako kost končetiny přes hlavu a doslova odumírá do předmětu vnějšího světa.<br /> <br /> Tak žije ušlechtilá zvěř s vysoko neseným parožím a bdělým pohledem v neustávající tiché nervozitě, vnímajíc své okolí. To {{SE|366}}<br /> <br /> Oko se přitom chová polárně vůči měchýři. Tak jako měchýř zachycuje materiální substanciální proud z nitra prosouleného bytosti a koncentruje jej, tak naopak oko, které zachycuje duchovní obsah vnějšího světa a koncentruje jej do obrazu vnímání. A jako se měchýř vylučováním otevírá vnějšímu světu, tak oko zprostředkovává obrazový obsah, vstupující dovnitř, vnitřní bytosti. Jak silně spolu vnímání a vylučování souvisejí, zakusí každý, kdo nápadně a nanejvýš nevhod vstoupí do kravína. Krávy se na okamžik zpozorní — a už se probouzí látková výměna; začíná to šumět. U ušlechtilé zvěře je tato souvztažnost více polarizována směrem k nervově-smyslové stránce. V tělesně vázané smyslové otevřenosti spoluprožívá kosmické dění svého okolí — a toto dění se vtiskuje do její tělesné organizace. Této přijetosti vděčí měchýř ušlechtilé zvěře za svou zvláštní «substanciální povahu».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 128.&lt;/ref&gt; Co jelen prožívá jako kosmickou přítomnost, vtiskuje substanciální uspořádání tenounké membrány měchýře. Ta je ve svém substanciálním charakteru, určeném kosmickými silami, «téměř obrazem kosmu».&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 129.&lt;/ref&gt; Na druhé straně má měchýř ušlechtilé zvěře tvar téměř dokonalé koule. Jako obalový orgán obepíná vnitřní prostor a svou silovou podobou obalující hülle zachovává nepřetržitý průběh procesů v ní probíhajících. Jako všechny orgány nese měchýř v sobě — ve tvaru i v zachovávající funkci — dědictví dávného makrokosmu. Co dělá měchýř ušlechtilé zvěře ve srovnání například s měchýřem jiných přežvýkavců tak výjimečným a tak vhodným pro preparaci řebříčku, je dvojnost jeho funkce. Ve své substanciální povaze stojí u nosiče paroží ve vztahu k současně působícím kosmickým silám; ve svém tvaru naopak ke konzervujícím silám makrokosmu, působícím z minulosti.<br /> <br /> To, co se v přírodě rozvinulo do dvou zcela oddělených vývojových linií — na jedné straně do procesu síra-draslík, vrcholícího v květu řebříčku, a na druhé straně do procesu měchýř-ledvina, vrcholícího v ušlechtilé zvěři —, jsou evoluční koncové body. Duchovní badatel spatřuje konec vývojové cesty ve tvaru a substanciálním uspořádání a spatřuje stvořitelské síly počátku a jejich další vývoj. Ze souhrnného pohledu na oba světy se otevírá první krok preparace: květy řebříčku jsou, lehce stlačeny, plněny do jelení záštitky tak, aby jimi byla ze všech stran obklopena ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], I, S. 363). {{SE|367}}<br /> <br /> V tom, co se před tím jako květy řebříčku, obráceno ven, v bezvůlné oddanosti otevíralo vůči kosmu, je nyní naplněn vnitřní prostor. V tom, co bylo předtím jako měchýř zcela ve službě vnitřního organismu, ve svém tvaru stvoření dávného, ve své substanci obraz přítomného kosmu, je nyní předmět vnějšího světa. Měchýř je útvar astrálního těla jelena. Jakmile je jelenem odebrán, chybí mu astrální tělo. Na jeho místo nastupují, v expozici preparátu vůči okolí, záření «světového astrálního těla» (kosmu). Tímto prvním krokem preparace se uskutečňuje první obrácení naruby funkce měchýře. Přirozeně je měchýř orgánem metabolického dění; nyní se stává jako předmět v prostoru a čase svou substanciální povahou jakýmsi smyslovým orgánem vůči kosmu. Na druhé straně se dostávají květy, jež se přirozeně bezvůlně otevírají ven, do vnitřní sféry orgánu, který je živočišným organismem tak utvářen, aby svůj obsah pronikával willenhaft zachovávajícími silami.<br /> <br /> Ve druhém kroku preparace se začíná naplňovat to, co bylo prvním obratem naruby v kroku prvním připraveno ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], II, S. 363). Jelení měchýř s obsahem květů je zavěšen «na místě co nejvíce ozářeném sluncem».&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 127.&lt;/ref&gt; Tam je vystaven silám fyzického těla Země v živlech vzduchu a tepla a tomu, co působí jako bytostná skutečnost vertikálně v ose střed Země–Slunce. Smíme předpokládat, že to je nyní jeho substanciální povaha, jíž se mu dostalo z kosmického prožívání jelena, skrze niž se membrána měchýře stává smyslově přijímavou vůči tomu, co ji prostorově obklopuje jako fyzické působení sil. Tato silová signatura prosluněného prostoru ve vzduchu a teple, zprostředkovaná substancí měchýře, se sděluje uzavřené substanci květů. A tvarová hülle měchýře je tím, skrze co je přijaté v květech řebříčku zadrženo a uchováno. V procesech obrácení naruby tohoto prvního a druhého kroku preparace se vtiskuje působení periferie étericky povýšenému působení draslíku v květech řebříčku. To, tak lze věc asi pochopit, udržuje étericky povýšený draslíkový proces v pohybu a přeměňuje jej vyššími silami astrálního v «formativní sílu».<br /> <br /> Ve třetím kroku preparace zahrabáváme kuličky řebříčku «ne příliš hluboko do země»,&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 127.&lt;/ref&gt; takže jsou tam vystaveny silám fyzického {{SE|368}}<br /> <br /> těla Země v živlech kapalného a pevného a tomu, co v vertikálním směru bytostně působí ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], III, S. 363). Opět je to substanciální povaha měchýře, která hmotě řebříčku smyslově zprostředkovává, co ve tmě, v zemi a vodě fyzicky žije v prostoru, a tvarová hülle, která to trvale vtiskuje do zárodečného substančního stavu květů.<br /> <br /> Ve druhém a třetím kroku preparace je hmota květů řebříčku vystavena silám fyzického těla Země. To má svůj základ ve čtyřech živlech, které se v přírodě různě mísí a opět rozdělují, ve velkém však vystupují odděleně: vzduch a teplo nad zemí, kapalné a pevné pod zemí. V obou prostorových kvalitách «nahoře» a «dole», světla a tmy, se kuličky řebříčku ponořují jako semenné zárodky. V nich se tyto prostorové kvality «pozemského» uchovávají. «Horní», uchovávajíc se, prostupuje «dolní» a naopak. Jakoby kondenzována v jediném bodě, zrušuje se světová polarita výšin a hlubin, souřadnost v prostoru i zpředmětnění fyzického těla Země.<br /> <br /> Druhý krok preparace byl dosud uvažován jen pod fyzicko-prostorovým aspektem. Přistupuje k tomu aspekt časový. Kuličky řebříčku prodlévají, zavěšeny nad zemí a tam vystaveny silám tepla a vzduchu a světlu Slunce, od jara přes léto až do podzimu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], II, S. 363). V této době, zejména v létě, jsou vzduch a teplo a vlhkostní hülle Země prostoupeny éterickými a astrálními silami, které přímo ze Slunce a z planetárního obkruhu, zvláště podsluneční planet, vyzařují dovnitř. Co v těchto silách duchovně žije, nechává rostliny růst; utvářejí se ve svém nevyčerpatelném bohatství forem. Toto kräftewirken, působící jakoby horizontálně v teple, vzduchu a vlhkosti, přijímá hmota květů uvnitř obalu. Opět to bude substanciální povaha měchýře, která zprostředkovává, co žije v posloupnosti času, a organická forma měchýře, která uchovává otisk každého okamžiku.<br /> <br /> Ve třetím kroku preparace prodlévají kuličky řebříčku od podzimu přes zimu až do jara v zemi ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], III, S. 363). Tam je promoklá země prostoupena éterickými a astrálními silami, které nepřímo ze Slunce a z planetárního obkruhu, zvláště obkruhu nadslunečních planet, působí na růst rostlin. Co v těchto silách duchovně žije, vstupuje do vztahu k {{SE|369}}<br /> <br /> zástupcům minerálně-krystalické přírody Země, ke křemenu (pazourku), vápnu a jílové substanci. Jako nepřímé působení je zprostředkováno v «kosmické vzestupné proudění»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&lt;/ref&gt; tónem rostlinného světa a v něm se utváří například v barvách listů a květů a v jemnějším substanciování zrajících plodů. Ponořeny do tohoto působení sil, odpočívají kuličky řebříčku v zemi po celé zimní pololetí. Opět to bude substance obalového orgánu, která v jakési smyslové činnosti zprostředkovává to, co v čase postupuje, zárodečné podstatě květní hmoty, a forma bude to, co to v tomto zárodečném uchovává.<br /> <br /> Ve druhém a třetím kroku preparace je hmota řebříčku vložena ve svislém prostorovém vztahu do fyzického těla Země a vodorovně, ve vztahu k plynutí časů, k rytmické opakující se střídání vzniku a zániku, do éteru a astrálního těla Země. Tato se rozrůzňují v mnohost bytostí, které působí jevy v průběhu roku a rytmické střídání ročních období. Polárně stojí proti sobě zima a léto a přechody jaro a podzim. Pro jedno místo na Zemi nemůže být zároveň zima i léto. Střídají se v proudu času. Tím, že byly kuličky řebříčku vystaveny procesům letního pololetí ve vzduchu a teple a poté procesům zimního pololetí ve vodě a zemi, získala zárodečná podstata květní substance, zprostředkovaná a uchovaná jelenicovým měchýřem, otisk celého ročního průběhu. V obsahu květů prostupují se v současnosti všechny kvality časového posloupnosti v ročním průběhu. Letní pololetí, uchovávajíc se, prostupuje zimní pololetí a naopak. V takto preparovaném řebříčku kondenzuje se periferní působení celého ročního průběhu v bod v současnosti a tím v potenci nových vývojových možností.<br /> <br /> V dalším průběhu preparace řebříčku je substanciální proud, který v květu končí ve stavu zárodečného, veden přes práh vázanosti v prostoru a čase. Co se v květu řebříčku na okamžik vyjadřovalo v bezvolné gestuře jako pouhá potence, to se ve překročení tohoto prahu otevírá vyšší přírodě sil. Substanciálně zárodečné nepadá zpět do přirozeného dění tvorby semen a humusu, nýbrž vyklíčí, oplodněno silami fyzického, éteru a astrálního těla Země.<br /> <br /> Pohleďme v souhrnu na trojkrok preparace řebříčku z hlediska člověka, který ji vykonává. V řebříčku, právě tak jako v měchýři ušlechtilé zvěře, přichází makrokosmický vývoj ke svému konci. Tam vládne dovršení, tam to nejde dál. Duch člověka však dokáže v erkraftování své poznávací schopnosti proniknout do duchovních základů bytí a dění. Ty jsou přítomnostnímu vědomí zpřístupněny v výsledcích antroposofického duchovního výzkumu. Takovéto výsledky leží v Zemědělském kurzu Rudolfa Steinera a vedou k tomu, aby se v prvním kroku preparace sjednotilo to, co je v přírodě rozděleno, avšak co je původem přece jen k sobě vztažené. Tak se ve vnějším substančním dění z ducha člověka ve třech krocích preparace uskutečňuje jakýsi trojnásobný přechod přes práh. Kdekoli příroda v postupu preparace, v dovršení sama sebe, narazí na práh, můžeme ji z vhledů duchovního bádání tvůrčím způsobem přes něj provést. {{SE|370}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufen_der_Wirksamkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Stupně účinnosti ====<br /> <br /> Hotový preparát je, měřeno vůči množství přirozených hnojiv statku, zdánlivě zanedbatelné množství. V něm uspořádání látky není dílo, nýbrž zárodek. Navenek se jeví příbuzný humusu, a přece je mu v bytosti a účinnosti přesně protikladný. Humus «vytváří bezsvetlé působení».&lt;ref&gt;Ebd., S. 59.&lt;/ref&gt; «Tvaruje spodní sféru skrze zemi».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Notizblatt Nr. 9 im Anhang, S. 271: «Der Humus gestaltet das Untere durch die Erde.»&lt;/ref&gt; Smysl preparátu z řebříčku, jakož i v pozměněné podobě ostatních kompostových preparátů, spočívá však právě v tom, aby organickým hnojivům statku propadajícím se rozkladu zprostředkoval «působení plné světla», aby přirozeným hnojivům přenesl schopnost stát se přístupnými pro praobrazce kosmu, jež přebývají mimo prostor a čas.<br /> <br /> Bytost a význam preparátu z řebříčku stojí ve vztahu k bytosti a významu draslíku v přírodním hospodářství. Ve své fyzické přirozenosti se draslík projevuje ve svých determinovaných vlastnostech. S těmi počítá chemik jako s jediné reálným. V životním procesu rostliny, a archetypicky v řebříčku, odcizuje se {{SE|371}}<br /> <br /> se draslík této ve výsledek ztuhlé určenosti a je prostřednictvím zvláštního obsahu síry v řebříčku v procesu kvetení o první stupeň přiblížen svému kosmickému původnímu bytí. Lze to nazvat stupněm «bytostné účinnosti»,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Leitsätze'', GA 26, «Menschheitszukunft und Michaeltätigkeit», Dornach 1998, S. 94f.&lt;/ref&gt; stupněm účinného živého. V poli napětí se sírou rozvíjí draslík v živém svou bytostnou účinnost, která z pozemského pólu vede do tvorby bílkovin v oblasti listu. V květu ustupuje tvorba bílkovin téměř docela. Pokračuje se dál do tvorby semen. Tak je v květu draslíkový proces jaksi propuštěn ze své bytostné účinnosti v živém. Zjemňuje se do stavu zárodečného, do toho, co lze v obrazu pocítit jako bezvůlí otevírající se gesto květu. Tento stav trvá okamžik, a již propadá zárodečné tohoto substančního procesu s odumíráním rostliny mineralizaci, zpět do stavu určenosti fyzických vlastností. V okamžiku kvetení však nastupuje preparace. Prostřednictvím obalení střívkem ušlechtilé zvěře a dalších kroků preparace je draslík, jenž v květu dosáhl nejvyšší stupeň své proměny v živé, odloučen od rostliny-nosiče, udržován v bytostné účinnosti. To naznačuje, že draslík je nyní v proudu svého oživování přístupný vyšší sféře, sféře zjevování svého bytí. Tím je pozemská látka draslík pozdvižena nejen do sféry života, nýbrž do sféry života nesoucího vnímání. Stává se nositelem životem prostoupeného niterností.<br /> <br /> Toto oživování a astralizace látky se uskutečňuje i v živočichu prostřednictvím jeho duševního čili astrálního bytí. To se projevuje v mimořádné hnojivé síle výměšků přežvýkavců, v prvé řadě skotu.<br /> <br /> Výmluvným příkladem je tu kravský hnůj. V člověku se látka zduchovňuje nad zmíněné stupně, pod vládou Já, a stává se jeho nositelem. Mimořádné na preparaci je, že se tu látky uvádějí do uspořádání, skrze něž mohou být v půdě, mimo uzavřený tělesný organismus člověka a živočicha, nositeli kosmického života a kosmické astrality.<br /> <br /> Hotový preparát z řebříčku, výtvor z ducha člověka, reprezentuje třetí stupeň hnojení. Rozvíjí svůj účinek tím, že je v homeopaticky malých množstvích přidáván k tomu, {{SE|372}}<br /> <br /> co v zemědělském provozu v průběhu roku z rostlinné a živočišné světy přináší organické hmoty. Plně rozvinout svůj účinek může v kompostu a ve hnojišti. V pravý čas přicházejí tato hnojiva na půdu. Půda však není než tenounká pokožka. Tvoří jako «bránica»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 44.&lt;/ref&gt; střed mezi «Nahoře» a «Dole», mezi výšinami a hlubinami, světlem a temnotou. Zapracujeme-li hnojivo do tohoto pokožkovitého «středu», je jím toto nové uspořádání látek oplodněno — a to jako esence souzvuku minerální, rostlinné a živočišné přírody, rytmů slunečního roku a duchovně tvůrčí síly člověka. Toto hnojivo zušlechťuje a povznáší působnosti tří přírodních říší: krystalické smyslové přírody Země, rostlinného kompostu a živočišného hnoje. Nevyrovnává jen to, co bylo půdě drancováním odňato, nýbrž dává Zemi, tomuto «Dílu», schopnost, aby to, co je bez života, se oživovalo, aby to, co je oživené, stávalo se nositelem vnímání a aby se toto individualizovalo skrze ducha, jenž na nás vyzařuje z budoucnosti.<br /> <br /> Smysl třetí stupně hnojení lze spatřovat v tom, že tam, kde se takto pracuje, vedeme přírodní bytí v daleké perspektivě do budoucnosti, přes práh prostoru a času, a znovu je napojujeme na pokračující vývoj duchovní duše člověka a s ní i vesmíru.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Kamillenpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Složení heřmánkového preparátu ===<br /> <br /> Postup preparace sleduje stejné kroky jako u řebříčkového preparátu, avšak s jednou nejistotou: v textu kurzu druhý krok — zavěšení naplněných hovězích střev — není zmíněn; v poznámkách ke kurzu se však v tomto ohledu nachází příslušná narážka. Na tuto problematiku bude poukázáno později.<br /> <br /> Svým zjevným obrazem je heřmánek (*Matricaria recutita* resp. *Chamomilla officinalis*) řebříčku polárně protikladný, ačkoliv mu jako hvězdnicovitá rostlina (složnokvěté) je velmi blízce příbuzná. Naproti tomu vykazuje příbuzenskou blízkost ve funkčním poli napětí polarity kořene a květu. Jeho blízkost a zároveň vzdálenost zakládá jeho {{SE|373}} postavení jako druhého v řadě hnojivých preparátů.<br /> <br /> Duchovní bádání učí, že heřmánkový preparát má schopnost «způsobit, aby byl hnůj schopný přijmout do sebe tolik života, a tento život přenést na půdu», že hnůj se dostane do stavu, kdy «ještě více sváže látky nutné pro růst rostlin, vedle draslíku také vápník, vápenné sloučeniny». U řebříčku máme co do činění především s draselným účinkem. «Chceme-li zachytit i vápenaté účinky, potřebujeme opět rostlinu, […] která […] v homeopatické dávce rozložena obsahuje síru, a ze síry přitahovat ostatní pro rostlinu nutné látky.» «Heřmánek zpracovává [vedle draslíku; pozn. autora] k tomu vápník.» Přispívá k tomu, «vyloučit z rostliny škodlivé oplodňovací účinky, udržet rostlinu zdravou».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 129.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tyto pokyny Rudolfa Steinera osvětlují zároveň tak charakteristický zjevný obraz heřmánku ve srovnání s řebříčkem. Řebříček je díky své sírové aktivitě v oblasti tepla a vzduchu ve vzájemném působení s půdní solí-draslíkem, v postupujícím zušlechťování draselného procesu od kořene vzhůru přes stonek, listovou posloupnost až ke květu — celý vyjádřením ovládání zemitého a vodnatého. Vše na něm ukazuje tendenci k přísné formě a zdrženlivosti životních procesů, jako například silná sukulence jemně členěného a zároveň hustého listového zpeřování a trubkovité květy skryté jako za zdmi obalových kalichů. Naproti tomu heřmánek se jeví jako vyzdvižený z pozemského. Jeho vztah k draslíku se projevuje ještě v lehké sukulenci listů.&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl und Kari Järvinen: *Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen*, Dornach 2005, 154 S.&lt;/ref&gt; Jeho sírová aktivita se zdá však soustředit především na zpracování a sublimaci pozemské látky vápníku. Vše v něm směřuje k volné, silné členitosti jeho vegetativních orgánů. Od výrazného kůlového kořene, jenž se nahoru lehce řepovitě rozšiřuje, vyzařují zčásti horizontálně v husté posloupnosti postranní kořeny do šířky a hloubky. Primární výhonek se vztyčuje vertikálně do výšky, avšak záhy se dělí u základny na počet postranních větví, které se málo větví a vyzařují do šířky a výšky a celkově mají tendenci dávat rostlině jakýsi kulovitý tvar. Listy se člení do volného, málo uspořádaného zpeřování; lístky peříčka jsou {{SE|374}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 27, S. 374.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 27: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation der Kamille.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> úzké, vláknovité útvary, které se samy jen málo větví (obrázek 27). Tyto gesty paprsčitosti a zaoblování poukazují na znaky, jež jsou charakteristické pro bohatství forem výskytu minerálního vápence (CaCo3), jako například paprsčitost aragonitu nebo kulovité, resp. zaoblené formy krystalických vápenců, sprašových loulek, stalaktitů a stalagmitů atd.<br /> <br /> Výhonková podoba heřmánku navozuje dojem paprsčitého dělení a rozpouštění ve světle, teple a vzduchu. Že se zcela nerozpustí, o to se starají terminální květy, v nichž se formotvorná gesta celé rostliny ještě jednou na vyšším stupni opakuje a obrací dovnitř. Stonek se zdržuje a rozšiřuje v květní lůžko, na němž nenápadně vyrůstají trubkovité květy, na okraji ohraničené bílými jazykovitými květy. Při rozkvétání se květní lůžko klene do zaoblené kužele a zazáří v teplé zlatožluté barvě trubkovitých květů. Pod vyklenutím květního lůžka vzniká vzduchuplný dutý prostor — neomylné znamení, že jde o pravý heřmánek. Zvláštní příznak pohyblivosti heřmánku {{SE|375}}<br /> <br /> na rozdíl od řebříčku je zvedání bílých okrajových květů za úsvitu a jejich večerní snižování.<br /> <br /> &lt;div class=&quot;mw-translate-fuzzy&quot;&gt;<br /> V květech, jež kulovitou podobu volně rostoucího heřmánku obestírají a uzavírají, se jeho prosvětlené, prohřáté a provzdušněné bytí ještě jednou na vyšším stupni zjevuje. Sírový proces prostupuje celou rostlinu, v porovnání s řebříčkem, jiným způsobem — až dolů do kořene. A místo aby jako on udržoval draslík živě v zemitě-vodnatém, éterizuje heřmánek vzestupně proudící draslík-vápník v oblasti působení tepla a vzduchu, vrcholíce v květu, jenž vylučuje intenzivní vůni. Co v květu procesem přichází ke konci, tvoří v preparaci heřmánku začátek pro nové. Toto vyvracení je nastoleno nacpáním sebraných kamilkových květů do živočišné tvarové hüllenbory, do kousku tenkého střeva krávy, obrázek 27). Tenké střevo (Infestum tenue) navazuje na dvanácterník (Duodenum) přicházející od žaludku, přechází v kyčelník (Ilium), který ústí do slepého střeva (Caecum). Dlouhý mezičlánek tvoří lačník (Jejunum), jenž girlandovitě nebo věncovitě obklopuje spirálovitě uspořádanou desku tračníku (Colon). Ta tvoří středový díl tlustého střeva mezi slepým (Caecum) a konečníkem (Rectum). Pro preparaci přichází v úvahu lačník. V něm probíhá, nastoleno sekrety ústícími do dvanácterníku (játra, žluč, slinivka), a střevními vlastními žlázami, hlavní trávicí dění. Střevní stěna lačníku je mnohonásobně zvětšena hustě za sebou jdoucími střevními klky. Chráněny mohutnou sliznicí (Mucosa), dosahují v klcích krevní a lymfatické cévy hluboko do střevního kanálu. V něm probíhá skrze žlázové sekrety a bakteriální rozklad téměř úplná mineralizace přijatých potravin. Je to intenzivní látkovýměnné dění, provázené rytmickými pohyby ochabování a znovuvzpřimování střevních klků, jakož i peristaltiky střevních stěn skrze svalovou vrstvu, která je zase skrze pevně nervovou tkání prostoupenou, téměř průhlednou blánu — serózu — ohraničena vůči nitru břišní dutiny. Toto členění do tří blan a trojzvuk jejich funkcí vykazuje i jelení měchýř. A přece stojí oba orgánové systémy vůči sobě polárně. Měchýř centruje a skladuje tekutinu vyloučenou ledvinami {{SE|376}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> a vypouští ji do vnějšího světa; tenké střevo naproti tomu pohybuje pevně-tekutým z venku přijatou potravou, rozkládá ji, třídí ji při průchodu střevní stěnou a propouští vytříbené do vnitřního světa těla. Měchýř a ledviny jsou orgány astrálního těla v tekutém organismu; měchýř vylučuje to, co ledvina přetřídila jako nepotřebné, z nitra těla ven. Tenké střevo je orgán, který z pevného v potravě vyfiltruje to použitelné a zabuduje to do těla. Hluboko v podvědomí je u člověka na tomto ději zapojena Já-organizace. Ta zasahuje hluboko do trávicího dění a stará se o zničení cizí látkovosti až dolů na úroveň fyzicko-anorganického.<br /> <br /> První preparační krok je krokem vyvracení a emancipace od přirozeného průběhu. Otázka zní: Jak lze draselno-vápníkový proces, který byl v růstu heřmánku udržován v proudu a v květu dosáhl nejvyšší stupně éterické tvárnosti, povznést přes odumření květu z omezení prostoročasového ven, aby to, co je v květu zárodečně přítomno, mohlo být udržováno v proudu na vyšší rovině? Tento úkol plní tenké, respektive lačné střevo krávy. Obstaráme si takové střevo ideálně od krávy, která po celý svůj život prováděla ve svém trávicím systému na hofeigenen pícninách «kosmicko-kvalitativní analýzu». Tenké střevo nakrájíme na přibližně 25 až 50 cm dlouhé úseky, na jednom konci je zaváže a pomocí trychtýře nacpeme kamilkové květní úbory do střevního obalu, na otvoru to zaváže, a tak dostaneme napěchované, statné klobásky ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#374|Abbildung 27]], S. 374).<br /> <br /> Co dříve jako kamilkový květ bylo nakloněno šířavám kosmu, Slunci, naplňuje nyní hustě stěsnaně vnitřní prostor tenkého, neboli lačného střeva krávy. Toto vyvracení z vnějšku dovnitř platí i pro novou funkci tenkého střeva samého. Má nyní obsah, který již nestráví, enzymaticky nerozloží a nepohne, nýbrž naopak zachovává v jeho konzistenci a zpřístupňuje ho silám, které přicházejí z planetárního obkruhu skrze sluneční světlo. Obvyklá funkce střeva a střevní stěny spočívá v tom, zprostředkovat zpracovaný střevní obsah ze zemské potravy — fyzicky přes lymfatické a krevní dráhy a duchovně přes nervově-smyslovou kůži serózy — vnitřnímu tělu krávy. Polárně k tomu je nyní vnější kůže střeva (*Serosa*) obrácena k silám kosmu a země. Uvolněna od kravského organismu zprostředkovává pocitově prostoupená substance střevní kůže {{SE|377}}<br /> <br /> kamilkovým květům síly země a Slunce. Otázka zní: Nejsou to právě tyto síly, které udržují étericky nasycený draslík a vápník květů v proudu přes přirozenou zákonitou práh? Neboť na tom přece nakonec záleží u všech hnojivých preparátů! Prvním preparačním krokem vyvracení polárních procesů se uskutečňuje steigerung, která, jak se to dá rozumět, má potenci otevřít «dílo» vzniklého nové vývojové rovině wirksamkeit. Tato potence se nakonec realizuje v druhém, a především ve třetím kroku vyvracení a emancipace ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#374|Obrázek 27]], s. 374).<br /> <br /> Co se týče druhého kroku, vzniká na začátku zmíněná nejistota ohledně údaje Rudolfa Steinera v Zemědělském kurzu a ohledně poznámek, které si pořídil v přípravě na něj. Tyto jsou otištěny jako příloha v Zemědělském kurzu. Na listu 30 těchto poznámek se nachází poznámka: «Střeva – pověsit». O tom v pátém přednášce kurzu, tedy ve veřejném představení tohoto stavu věcí, není řeč. Naopak je výrazně zdůrazněn třetí krok, expozice v zemi vůči zimním silám: jako «přírodní působení […] nechat tam působit co nejpůdě příbuzné živé». Je dále také přesněji popsána povaha místa, kde má být heřmánkový preparát zakopán: «Tyto vzácné […] klobásky vystavovat po celou zimu v ne příliš velké hloubce co nejhumusnější zemi a vybírat si také taková místa […], kde sníh leží delší dobu, a kde sníh dobře osvětluje Slunce, aby tam co nejvíce působily kosmicko-astrální vlivy.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 130.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tomuto, ve srovnání se řebříčkem, třetímu kroku preparace přísluší zjevně vlastní, rozhodující význam. Druhý krok expozice vůči záření kosmu přes vzduch a teplo zůstává nezmíněn. Nověji se, analogicky k preparaci řebříčku, stále více praktikuje pověšení střev přes léto. Květní úbory koncem května až do června rozkvétající heřmánku se sbírají, lehce nasuší, nacpou do střev a ještě před Janem Křtitelem, respektive letním slunovratem, vystaví letním silám vzduchu a tepla.&lt;ref&gt;Matthias König, mündliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Hledáme-li, jak v duchu samotného Zemědělského kurzu správně zvážit různě znějící výpovědi o letním a zimním působení v případě heřmánku, může pomoci následující úvaha: Jak ukazuje způsob zacházení s dalšími preparátovými rostlinami, je tento způsob přizpůsoben jejich charakteristické vlastní povaze nakládání s kosmickými silami a pozemskými látkami. Jak bylo popsáno, je růst heřmánku výrazem panování intenzivní astrality v světle, teple a vzduchu. Ta se znovu stupňuje v květu a projevuje se ve vzduchem naplněném dutém prostoru pod klenutým lůžkem květním — tento dutý prostor lze zároveň bez rozporu chápat jako výraz tvorby vlastního, dosud bytostí nenaplněného, vnitřního (duševního) prostoru —, v pohybovém rytmu jazykovitých kvítků, ve vřelé, vzdušné vůni a v jejich vysoké léčivé účinnosti. To vše nasvědčuje tomu, že heřmánek je již ve svém růstovém dění vystaven tak silnému letně-kosmickému astrálnímu působení, že druhý krok preparace se jeví jako nadbytečný; heřmánek jej takříkajíc předjímá. Nicméně pověšení střev přes léto mu jistě neuškodí. {{SE|378}}<br /> <br /> Po přezimování v zemi — nutná je ochrana před liškami a psy — následuje jako další krok preparace a emancipace vykopání na jaře kolem Velikonoc. Vznikla nová látka s novými vlastnostmi, která díky své astrální formativní síle «je odolnější vůči dusíku než jiná hnojiva, ale navíc má tu zvláštnost, že oživuje půdu tak, že může působit mimořádně povzbudivě na růst rostlin. A zejména se vypěstují zdravější rostliny.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 130.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> «Osvěžující a oživující sílu» heřmánkového preparátu smíme připsat éterizovanému draslíku, léčivou sílu éterizovanému vápníku. Tento se stává přijímavým pro uspořádávající astrální síly vyzařující z nadsmyslové bytosti heřmánku. Ve «svazování» těchto pozemských látek, draslíku a vápníku, nabývá éterické čili životní tělo rostlin větší formativní síly; může tak «vyloučit škodlivé fruktifikační účinky».&lt;ref&gt;Ebd., S. 129.&lt;/ref&gt; «Fruktifikaci» lze zde chápat jako správný proces na nesprávném místě: V půdě fruktifikují bakterie, houby atd. a starají se o rozkladné procesy až po mineralizaci, pak ale také ve spojení s půdními živočichy o přeměnu a {{SE|379}}<br /> <br /> Stavěcí procesy. Tam, v půdě, je to správné místo — nesprávné tehdy, když toto dění začíná bujeti o patro výše, ve stonku nad zemí, například v podobě viroz nebo bakteriálních a houbových onemocnění. Tomuto ničivému vzestupnému působení zemitého půdního živlu do oblasti stonků a listů brání organické hnojivo ošetřené heřmánkovým preparátem.<br /> <br /> Stejně jako ostatní hnojivé preparáty se heřmánkový preparát uchovává v rovnoměrně temperované, spíše zatemnělé místnosti v hliněných nádobách, které jsou ze všech stran obklopeny rašelinou. Rašelina izoluje proti vyzařování. Aplikace se provádí v dávkách v řádu trojprstové špetky, dva až tři gramy na 2 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; v zahradnickém provozu, v zemědělském na 10 až 12 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; hnoje nebo kompostního materiálu, tedy podle velikosti hromady. Osobní vztah, který člověk buduje v práci s hnojem, určuje správnou míru.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Brennnesselpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kompozice kopřivového preparátu ===<br /> <br /> Jako třetí v trojici spolu se řebříčkem a heřmánkem vykazuje kopřiva ve svém výrazném zjevu k oběma sotva příbuzenské rysy, zato v způsobu, jakým nakládá s draslíkem, vápníkem a navíc se železem. Sírový proces mocně proniká celou rostlinou shora dolů. Zprostředkovává kopřivě schopnost vyzdvihovat jmenované látky z jejich zemitě-anorganické povahy a vtělovat je do svých životních procesů. Rudolf Steiner ji označuje jako «die größte Wohltäterin des Pflanzenwachstums […] Die Brennnessel ist wirklich ein Allerweltskerl, die kann ungeheuer viel […] außerdem, dass die Brennnessel Kali und Kalzium in ihren Strahlungen und Strömungen fortführt, außerdem hat die Brennnessel noch eine Art Eisenstrahlungen, die fast so günstig sind dem Laufe der Natur wie unsere eigenen Eisenstrahlungen im Blute. Die Brennnessel verdient es eigentlich durch ihre Güte gar nicht, dass sie da draußen oftmals so verachtet in der Natur wächst. Sie müsste eigentlich dem Menschen ums Herz herum wachsen, denn sie ist wirklich in der Natur draußen in ihrer großartigen Innenwirkung, ihrer inneren Organisation eigentlich ähnlich demjenigen, was das Herz im menschlichen Organismus ist» («největší dobrodinitelka růstu rostlin […] Kopřiva je skutečně všeuměl, dokáže nesmírně mnoho […] kromě toho, že kopřiva odvádí draslík a vápník ve svých záření a proudech, má kopřiva ještě jakési železné záření, které je přírodnímu dění téměř tak příznivé jako naše vlastní železné záření v krvi. Kopřiva si svou dobrotivostí vlastně vůbec nezaslouží, že venku v přírodě roste tak často opovrhována. Měla by vlastně růst člověku kolem srdce, neboť je skutečně venku v přírodě svým velkým vnitřním působením, svou vnitřní organizací vlastně podobna tomu, čím je srdce v lidském organismu»)&lt;ref&gt;Ebd., S. 131.&lt;/ref&gt; ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#383|Obrázek 28]], s. 383). {{SE|380}}<br /> <br /> Celý růst kopřivy, její sklon pokorně růst všude tam, kde lidskou rukou přišlo něco do nepořádku – například na místech, kde vládne hniloba nebo kde leží hromady sutin, či na zanedbávaných pastvinách a tam, kde staré stroje rezaví v křoví, anebo na půdách s povrchově blízkou, železitou podzemní vodou, a dále tam, kde jsou v krajině vytvořena přechodová pásma, jako u mezí, břehů vodních toků, okrajů remízků a lesů. To vše, jakož i intenzivní zeleň listů – jde tu o působení dusíku, především však železa, bez nějž by se nemohl tvořit hořečnatý chlorofyl – a stejně tak přísný řád jejího bojovného, vzpřímeného zjevu svědčí o tom, že ovládá železný proces, výraz zvýšené síly Já. Kde roste, tam vytváří díky svému «velkému vnitřnímu působení» řád uprostřed mezi «Nahoře a Dole». Nastoluje harmonický vyrovnání jednostranných půdních procesů za vzniku mimořádně stabilního, drobtovitého mullového humusu.<br /> <br /> Nápadné je, že kopřivě chybí ostré zdůraznění polarity kořene a květu, příznačné pro složnokvěté řebříček a heřmánek – kopřiva náleží řádu ''Urticales''. Se svými nenápadnými květenstvími se zanořuje do listového patra horní třetiny stonku. Květy vyrůstají z paždí listů přísně křížovitě vstřícně a patrově nad sebou uspořádaných listů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#383|Obrázek 28]], s. 383). Prašníkové rostliny mají spíše podlouhlou čepel listu a zaoblené zoubkování listového okraje, kdežto plodonosné rostliny mají naproti tomu spíše přihrblou srdčitou čepel listu a ostře zašpičatělé zoubkování. Metamorfóza listů se naznačuje jen slabě: již v nejspodnějším listě se odhaluje typus rostliny s výrazným, ještě poněkud kulatým zoubkováním a porostem žahavých chloupků; ba již děložní listy takové nesou. Směrem vzhůru k prostřední části výhonku se čepel listu rozšiřuje do výrazné srdčitosti a ke špičce stonku se opět zužuje do jemně a ostře zoubkatých, kopinatých forem.<br /> <br /> To, co je korunujícím vrcholem kvetoucích rostlin, jejich zjevení podstaty v květu, ustupuje zcela do pozadí. Květy nenají okvětní lístky. Nažloutle zelené prašníkové květy vyrůstají v delší laty a visí uvnitř horního listového patra dolů; pestíkové květy jsou bělavo-zelené a drží se hustěji sdruženy v blízkosti stonku. {{SE|381}}<br /> <br /> Veškeré listové patro, čtyřhranný, uvnitř dutý stonek i květ jsou porostlé žahavými chloupky. Jsou to jednobunkové výrůstky epidermis, u báze zpevněné vápencovými usazeninami. Na vrcholku nesou zkřemenělou hlavičku, která se při dotyku odlomí. Žahavý chloupek píchá jako injekční jehla do kůže a uvolňuje jedovatou buněčnou šťávu způsobující pálení – ''urtizin''. Ten obsahuje mimo jiné látky (''histamin'', ''serotonin'', ''acetylcholin''), které se jinak vyskytují pouze u člověka a zvířete.&lt;ref&gt;Erdmut-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, S. 320.&lt;/ref&gt; V žahavých chloupkách odumírá do formy směrem k periferii rostliny fyziologický proces, jak je to ostatně charakteristické právě pro květ. Lze proto s plným právem říci: Nejenže jsou květy kopřivy staženy dolů do listového patra, nýbrž celý nadzemní výhonek je žahavými chloupky od nejranějšího mládí oděn jakousi podobou procesu kvetení.<br /> <br /> Kopřivy vyrůstají prostřednictvím stonkových výběžků (''rhizomů'') v kolonie dosahující výšky jednoho až dvou metrů. Výběžkové výhony jsou nažloutlé barvy, probíhají mělce pod, řidčeji nad zemí a vysílají ze svých uzlů tuhé, rovněž nažloutlé kořenové provazce do hloubky, z nichž pak bělavé jemné kořínky, bohatě větvené, prostupují svrchní půdou. Z uzlů ''rhizomu'' vyrůstají vzhůru vždy dvě rostlinky. Stoupají s rozhodnou vzpřímecí silou a přísně harmonickým, geometrickým řádem do výšky. Ostrovně se výhonky shromažďují a ohraničují se navenek do bojovného obalu, který v silně stínícím listovém patru uzavírá vnitřní prostor. Kopřivě je vlastní «vnitřní působení», jež se soustřeďuje v tomto vnitřním prostoru, pokračuje do kořenového prostoru a takto harmonizuje neuspořádaný život půdy a přeměňuje ji v plodný trvalý humus.<br /> <br /> V kopřivě se odehrává ten div, že v sobě samé stupňuje polaritu kořene a květu k vyšší jednotě. Sírový proces shora dolů a sal-látkový proces zdola nahoru zůstávají ve vyšší míře v pohybu; oba se vzájemně prostupují ve stupňování merkuriálně v listu. Tento děj je na vyšší vývojové úrovni srovnatelný s krevním oběhem. V jeho středu, v srdci, jež je zároveň středem mezi Nahoře a Dole, se potkává žilní a tepenný krevní proud. Potkávají se minulost a budoucnost v přítomném: Krev, která na periferii jednak vydává síly do fyzické činnosti těla, jednak se však obtěžkává proudem {{SE|382}}<br /> <br /> prožitků vykonaných činů, přichází jako žilní krevní proud do středu. Tam se odehrává syntéza, srdeční cítění vystupující z podvědomí až do vědomí. Žilní krev se v srdci – prostřednictvím plicního dýchání – proměňuje a obnovuje v tepenný krevní proud, který vytékající impulsuje k nové činnosti. Tak i kopřiva na úrovni rostlinného: «Kvete» ze svého středu, z listu, až k periferii celé rostliny. Zemitě vázané látky, draslík, vápník a železo, zakoušejí své «pozdvihující pročišťování», své éterizování, ne teprve v konečném stavu rozkvétání, onoho odumírání do formy, nýbrž astrální síly působí skrze síru takovým způsobem, že vtiskují proces kvetení celému dění růstu a udržují jej v pohybu. Tím kopřiva naplňuje «své velké vnitřní působení», jež ji činí «podobnou tomu, čím je srdce v lidském organismu».&lt;ref&gt;Ebd., S. 131–132.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V tom tkví pravděpodobně důvod, proč Rudolf Steiner pro kopřivu nejmenuje žádný zvířecí orgán, jímž by bylo zajištěno udržování éterického v pohybu přes květ. Orgán, který by v úvahu připadal, by bylo srdce. Srdce však není kožním orgánem, nýbrž svalovým, vlastní aktivitou nadaným orgánem. V něm se ve rytmu srdečního tepu sjednocují látkoměnný a smyslový proces; stávají se jedním. Srdce ztělesňuje syntézu z polarity obou procesů. Je zároveň činným nitrem a orgánovou obálkou. Kopřiva plní podobnou funkci na úrovni pouhé oživené přírody. Její skrz naskrz astralitou prostoupené tělo formativních sil ji uschopňuje přeměňovat silovou přirozenost zemitě-pevných látek – draslíku, vápníku a železa – uvězněnou v erdig-pevném v léčivá záření uspořádávající živé.<br /> <br /> Pokud jde o preparaci, jde o otázku: Jak lze tuto jedinečnou schopnost stupňovat v silový hnůj, který propůjčí půdě a pěstovaným rostlinám schopnost vlastní kopřivě? Jak mohou organická hnojiva statku přídavkem tohoto silového hnojiva – ba, jak může nakonec sama půda – «se stát vnitřně citlivou», takže vzestupné i sestupné procesy budou v tomto vyšším smyslu probíhat «rozumně», že se půda individualizuje vzhledem k těm rostlinám, jež chceme právě pěstovat? «Es ist wirklich etwas wie eine ‹Durchvernünftigung› des Bodens, was man mit diesem Zusatz von ''Urtica dioica'' wird bewirken können.» («Jde skutečně o cosi jako ‹prorozumnění› půdy, čeho bude možno dosáhnout tímto přídavkem ''Urtica dioica''.»)&lt;ref&gt;Ebd., S. 133.&lt;/ref&gt; {{SE|383}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 28, S. 383.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 28: Die Stoffkomposition des Brennnesselpräparates im Durchgang eines Jahreslaufes.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Toho lze dosáhnout, vystaví-li se nadzemní výhonek kopřivy – v stonku a listu temně zelené, ke květu přišlé – polaritě, která ji pozdvihuje nad vlastní přírodou vázané dění jejího typového tvarování. Tím dochází k opětovnému stupňování, k syntéze nové látky v živém – kopřivovému preparátu. Kopřivy se skosí, přehnou nebo lépe hrubě posekají a «lehce nechají provadnout» (Obrázek 28).<br /> <br /> V úrodné svrchní půdě se vykope ne příliš hluboká jáma, vloží se do ní hmota, obklopí se trochou rašelinné moučky a opět se zakryje zemí. Na tomto místě zůstane celý rok a je tam vystavena jak zimním, tak letním silám. Po roce se rozkladem a pokročilou humifikací silně scvrklá hmota vykope a v rukou se ocitá hotový preparát – nová, astrálně zářivá látkovost. Praktické zacházení vyžaduje velkou pozornost, pokud jde o správný stav provadnutí; také by se při vadnutí mělo vyhnout přímému slunečnímu ozáření. Při příliš vlhkém stavu kopřivové hmoty snadno dochází k nežádoucím chybným kvašením a při příliš silném osvětlení k černání. Musí být ve stínu, {{SE|384}}<br /> <br /> nejlépe za přívodu teplého vzduchu, přisušena. Aby ji bylo možné po roce v zemi najít, používají se často staré lněné pytle, mělké a tenkostěnné dřevěné zelninářské bedny nebo drenážní keramické trubky, do nichž se nacpe. V posledním případě se získá z velké části humifikovaná černá hmota.<br /> <br /> Co platí i pro ostatní do země zahrabávaná preparáty, platí obzvláště pro kopřivu: Posouzení, zda je preparát více či méně zdařilý, nezávisí na stupni humifikace, nýbrž na volné struktuře preparátu, příjemném zápachu a především na tom, aby okolní půda byla v dobře provzdušněném, drobtovitě živém stavu. Rozhodující je, aby síly periferie zprostředkované přes zemi mohly vstoupit do vztahu s do éteru pozdviženými substancemi preparátních rostlin a být zachovány.<br /> <br /> Všechny hnojivé preparáty, s výjimkou preparátu z kozlíku, se vkládají odděleně do kompostových a hnojových hromad do 30–50 cm hlubokých otvorů, při vzdálenosti 50 cm až 3 m, podle velikosti resp. délky hromad. Kopřivový preparát, tak blízký funkci srdce, se vkládá zpravidla uprostřed na hřbet hromady; čtyři sourozenci mají, navzájem posunuty, svá místa na bocích. Jejich účinnost je astrálně zářivá – tedy taková, která se v smyslové skutečnosti kvalifikuje, avšak nikoli měřitelně kvantifikuje.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_Frage_der_Stoffumwandlung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K otázce přeměny látek ===<br /> <br /> K otázce přeměny látek přicházejí v úvahu tři různé kvality:<br /> <br /> 1 Spaluje-li se organická látka — uhlí nebo dřevo —, pozorujeme, jak její látkové složení mizí a jako produkty přeměny se objevují jiné látky, například plyny a popel. Naopak celá řada vzájemně reagujících látek se přeměňuje v novou kompozici, v novou sloučeninu — například uhlík, kyslík, dusík, vodík a síra se přeměňují v bílkoviny. Celé přírodní dění odhaluje ve všech svých jevech neustálou přeměnu látek. <br /> <br /> 2 Určité anorganické prvky — například uran, thorium a další, jakož i přirozené draselné soli (radioaktivní ⁴⁰K je obsažen v draslíku zhruba v 0,12 %) — vysílají v nerytmickém sledu měřitelné záření; v rozpadové řadě vznikají produkty přeměny {{SE|385}}<br /> <br /> (izotopy i prvky s nižší atomovou hmotností). Tyto záření-procesy se vymykají bezprostřední vnímatelnosti; působí takříkajíc zdola, z pod-přírody, do přírodního dění. Vyvolávají nemoci a působí v konečném důsledku smrtelně.<br /> <br /> 3 Od semene po plnou utvárenost forem rostlin, od zárodku po tělesnou dotvořenost zvířete i člověka, probíhají v neustálé přeměně látek procesy výstavby, odbourávání a přestavby. Zde působí život tvořící princip, něco nadsmyslově-bytostného, co si v přírodním bytí vytváří smyslově vnímatelný odraz. Zde silou svého bytí proniká do přírody bytostná skutečnost Přírody.<br /> <br /> Preparáty jsou látkovými kompozicemi, které — každý svým způsobem — «hnojí» ono pod bodem 3 uvedené vztahové předivo mezi Přírodou (Kosmem) a přírodou (Zemí). Přitom trojici preparátů z řebříčku, heřmánku a kopřivy náleží zvláštní význam. Vyvolávají zvláštní druh přeměny látek: zemí vázané prvky draslík a vápník jsou v životním kontextu rostlin nejen éterizovány, ale získávají vlastnosti, které je přibližují způsobu účinku dusíku. Stávají se nositeli astrálních sil, nebo se nakonec zcela přeměňují v dusík. Rudolf Steiner k tomu dává následující pokyny: „neboť v organickém procesu leží tajemná alchymie, která například draslík, pracuje-li tím správným způsobem, skutečně přeměňuje v dusík, a dokonce i vápník, pracuje-li správně, skutečně přeměňuje v dusík&quot;. A dále: „mezi vápníkem a vodíkem existuje vzájemný kvalitativní vztah, který je podobný kvalitativnímu vztahu mezi kyslíkem a dusíkem ve vzduchu. […] Pod vlivem vodíku je neustále vápník a draslík přeměňován v cosi dusíkového a nakonec ve skutečný dusík. […] Ten je právě nesmírně užitečný pro růst rostlin, ale musíte si jej nechat vytvořit takovými metodami, jak jsem je popsal&quot; — to jest uměleckým tvářením substanciálních procesů vznikání v organismu zemědělského podniku. Jako jsou pro malíře plátno, barva a štětec prostředky jeho umělecké tvorby, tak jsou pro zemědělce zemí a její oživování prostřednictvím výroby a použití preparátů. {{SE|386}}<br /> <br /> V předchozích citátech je z duchovního bádání dotknuto záhady transsubstanciace. Jak se lze k řešení tohoto problému přiblížit? Jistě ne týmž způsobem myšlení, jímž se člověk snaží rozluštit záhady anorganické přírody. Oba výše citované kvalitativní vztahy stojí vůči sobě polárně. Ten mezi kyslíkem a dusíkem ve vzduchu je rozhodující pro dýchání u zvířete a člověka. Obě látky konstituují vzdušný živel ve velké míře, obě se nacházejí ve vzduchu v plynném, anorganicky-neaktivním stavu. Obtékají rostlinný výhonek zvenčí. Jinak se věci mají s pozemskými látkami draslíkem a vápníkem. Ty jsou životní organizací rostliny povzneseny z jejich uvězení ve fyzické látkovosti, v «materiálu», do sféry živé účinnosti. Lze to pochopit takto: Určité rostliny, léčivé rostliny, jako právě řebříček, heřmánek a kopřiva, mají schopnost — silou svého éteru životního těla — uvést do pohybu organizaci látek draslíku a vápníku, ztuhlou do fyzična, z jejich spoutanosti ve formě. Ve svém zjevném obraze a svých vlastnostech jsou otiskem svého stavu, který byl ještě naplněn životem na raných evolučních stupních. Jak minerální forma vstupuje do životního procesu těchto rostlin, nabízí se myšlenka, že draslík a vápník se novým způsobem stávají přístupnými pro působení nejbližšího vyššího bytostného článku — éterického těla těchto látek. Jeho bytostnou skutečnost nachází duchovní badatel v nadsmyslném světě ducha, který jako nejnižší oblast hraničí s fyzicko-smyslovým. Nové, z budoucnosti působící duševně-astrální vývojové impulzy mohou pak tyto látky, obdarované jim vlastním životním tělem, uschopnit, aby se otevřely svým bytostným článkům, jejichž domov leží v ještě vyšší duchovní oblasti. Pozemské látky draslík a vápník se touto cestou stávají «dusíkovými», tím že samy se stávají nositeli duševně-astrálních sil. Přebírají vlastnosti dusíku, který ze své přirozenosti je ve všech životních procesech nositelem astralického světa, jenž zjevuje typus. «Dusík je v pravdě tím, kdo je nositelem počitku.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 74.&lt;/ref&gt; V oživené přírodě zpřítomňuje v tvorbě bílkovin životní procesy, které pocházejí z rané minulosti Země, prošly vývojovými stupni a staly se nyní «dílem» stvoření.<br /> <br /> O zpětné vedení draslíku a vápníku do jejich éterického stavu se stará jejich zvláštní kvalitativní vztah k vodíku. Jak tito {{SE|387}}<br /> <br /> Jako tvůrci solí sestoupili nejhlouběji do stavu čistě pozemského, kdežto vodík je ten, «kdo je tak blízko, jak jen možné, příbuzný s fyzickým, a zároveň, tak blízko, jak jen možné, příbuzný s duchovním».&lt;ref&gt;Ebd., S. 75.&lt;/ref&gt; Při svém budujícím působení v organickém používá síry a stejně tak při svém rozkládajícím. «Nese vše to, co je jakkoli utvářeným, oživeným astrálnem, zpět do šíří světového prostoru […] Vodík vlastně vše rozpouští.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 76.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Nyní je to zřejmě tento zmíněný kvalitativní vztah u řebříčku, heřmánku a kopřivy, skrze nějž vodík uvolňuje vázanost draslíku a vápníku v jejich formě a astrálno, které do této formy ztuhlo, vyvádí do «neurčitého, chaotického světového prostoru».&lt;ref&gt;Ebd., S. 76.&lt;/ref&gt; Tím může v těchto rostlinách éterické draslíku a vápníku znovu natolik přijít do pohybu, že se — zprostředkováno sírou — může stát nositelem nového světa sil přicházejícího z budoucnosti. Draslík a vápník se přeměňují na dusík, pokud se v tomto smyslu stávají nositeli této nové astralitu. Lze pak říci, že vzdušný dusík opakuje v přítomnosti to, co patří minulosti. Kdežto pozemské látky draslík a vápník, rovněž proměněné k nošení astrálních sil, umožňují přítomnosti to, co patří budoucnosti.<br /> <br /> Ale jak lze jednomu a témuž látku, dusíku, přisoudit dvě tak polárně protikladné kvality působení? Podle dnešního vědeckého pojetí existuje pouze jedna jediná — ta, která se odvozuje z jeho anorganických, fyzikálně-chemických vlastností. Připustíme-li jako jedině platný způsob myšlení, který leží tomuto pojetí v základě, pak je otázka oprávněná: Proč tímto složitým způsobem nechávat vznikat tak nepatrná množství dusíku, je-li ho v ovzduší nadbytek? Stačilo by přece jen dostatečně obohatit osevní postup luskovinami a mít po ruce dostatek organického hnojiva, aby byla zajištěna potřeba dusíku pro reprodukující růst. To je pohled, jenž denní zkušenosti myšlení zpřístupňuje pouze část skutečnosti. Jsou-li v rostlině síly uzavřené ve fyzickém oživovány jejím étericko-organickým uspořádáním a v živočichu pronikány jeho astrálním tělem, přicházejí do pohybu; tehdy {{SE|388}}<br /> <br /> nepodléhají již déle svým ryzím fyzickým zákonům, nýbrž oněm vyšším zákonům oživujícího éterična a tvořivého astrálna.<br /> <br /> Tím umožněná proměna mrtvé anorganické látkovosti dává rostlině, živočichu a člověku možnost vtělit se na Zemi. Vtělení jsou opakováními vývoje z pradávné minulosti; jsou to pochody železné nutnosti. Pouze člověk může — mocí své inkarnované duchovní duše — své jednání jako vývoj do budoucnosti svobodně sám určovat. To však znamená, že silou svého Já průběžně zduchovňuje tělobudující síly a substance, transsubstanciuje je. To charakterizuje pravou evoluci lidské budoucnosti.<br /> <br /> Z duchovního bádání leží v «Zemědělském kurzu» Rudolfa Steinera popis cesty, jak — ve svobodném konání, v přípravě biologicko-dynamických preparátů — lze vyrábět hnojivé látky, které propouštějí zdi železné nutnosti díla-ztuhlého makrokosmu vývojovými impulsy, tedy přivádějí do přítomnosti síly z budoucnosti.<br /> <br /> Skutečnost, že v případě trojice preparátů řebříčkového, heřmánkového a kopřivového je trojice zemských čili Sal-látek — zemské kovy draslík, vápník a železo — podrobena preparaci, skrze níž se samy za spoluúčinkování vodíku a dusíku stávají nositeli astrálních sil, je pochodem transsubstanciace. Tím je překračována hranice, kterou klade příroda. Výkonnostní kvalita tohoto druhu dusíku je z tohoto hlediska chápana jako polárně protikladná oné, jíž je evolučně rozhodující tvořivá síla obyčejného dusíku v hospodářství přírody. Dusík vytvořený preparací řebříčku, heřmánku a kopřivy je takovým, «který je právě tak nesmírně prospěšný pro růst rostlin».&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 137.&lt;/ref&gt; Preparáty řebříčku, heřmánku a kopřivy míří jako hnojivo na to, aby — ve spojení s duševním vývojem člověka — ve světě, jenž se stal «dílem», zakládaly nový vývojový potenciál. Zacházení s preparáty je odpovědí na poznámku Rudolfa Steinera: «Stojíme [od začátku 20. stol.; poznámka autora] před velkou přeměnou nitra přírody.»&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 58.&lt;/ref&gt; Tato přeměna se může obrátit k dobrému pouze tehdy, jde-li ruku v ruce s velkou přeměnou duševního vzdělání lidí. Kde k tomu nedochází, vzniká zkáza. {{SE|389}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Eichenrindepräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kompozice přípravku z dubové kůry ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Eiche,_ihre_Rinde_und_Borke&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Dub, jeho kůra a borka ====<br /> <br /> Mezi přípravkovými rostlinami je dub, dub letní (''Quercus robur''), pro naše zeměpisné šířky nejreprezentativnější dřevnatou trvalou rostlinou. K preparaci se z něj používá kůra nebo borka. To překvapuje tím více, že u všech ostatních přípravkových rostlin se k preparaci používají květní úbory — nebo, jako u kopřivy, pro její květnatý charakter celý výhonek. Květ dubu je jednodomý a ještě nenápadnější než květ kopřivy. Jen ve tvaru listů a v plodním tělísku sedícím v číšce, v žaludu, se nezaměnitelně odhaluje typ tohoto stromu. Chceme-li se v obrazném nazírání přiblížit jedinečnosti stromové přirozenosti dubu, je třeba obrátit pohled na pomalé, postupné dění jeho mohutné, sebeprosazující se statně-suchobýlné podoby — a na tomto pozadí na substanční dění, které se projevuje jednak v utváření kůry a borky, jednak v tvrdém odolném jádrovém dřevu. Toto substanční dění vychází z oživené kambiumzóny směrem dovnitř i ven a v obou směrech se jako konečný produkt rostlinného dění opět přibližuje minerálnímu. Duchovní badatel přitom poukazuje na význam procesu vápníku v dubové kůře a na to, jak tento proces udržuje rostliny zdravé: «vytváří řád, když éterické tělo působí příliš silně».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 134.&lt;/ref&gt; V živé zóně, v lýku kůry, se vedle tříslovin a jiných aromatických látek v jednotlivých buňkách tvoří organická vápníková sloučenina, šťavelan vápenatý, který krystalizuje v buněčných vakuolách a v borce se formuje do krystalových drůz a — protože je těžce rozpustný ve vodě — tam dlouho přetrvává.<br /> <br /> Po klíčení vysílá dub svůj kůlový kořen do hloubky, za nímž následují boční čili srdcové kořeny pronikající do stejně velkých hloubek. Na tyto nasedají mohutné boční kořeny horizontálně silně se rozrůstající do šířky, jež zase periferně ženou takzvané tažné kořeny do hloubky.&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: ''Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen'', Dornach 2005, 154 S.&lt;/ref&gt; Vzrostlý dub tvoří — jako zrcadlový obraz rozlehlé koruny stromu — jakousi rovněž mohutnou «kořenovou korunu» v hlubinách země. Jeho {{SE|390}}<br /> <br /> Se svým celkovým vzrůstem a substančními procesy v něm vydává svědectví o tomto sepětí se zemí.<br /> <br /> Výhonek mladého dubu roste, s přeslenitě nasedajícími větvemi, svisle do výše a v tomto vzrůstovém typu se podobá jiným listnatým stromům. Nezaměnitelně se však praobraz dubu projevuje od mládí v tak charakteristickém, v čepeli zlaločnatěném a zubatém dubovém listí. Teprve po zhruba dvaceti letech mládí se mění zjevný obraz letního dubu do jemu vlastní vzrůstové formy — široce se rozklenující, nepravidelně-volnější a světlem prostoupené koruny stromu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]], s. 401). Co se ve tvaru listů od samého počátku jen naznačovalo, zachvátí v následujících desetiletích mocně celý strom. Mohutná vzrůstová síla, jež může přetrvávat ještě v tisícileté dubové, působí ve všech jeho článcích jako zadržovaná — patrno na tom, jak vodivé výhonky loňského roku zaostávají a přerůstají je výhonky postranní, čímž vzniká nepravidelný průběh postranních větví, které se vyvíjejí jako kmeny. Rovněž se listy na špičce výhonku shromažďují v chomáče; kmen se «vzdouvá» dovnitř k veliké tvrdosti dřeva, ven k hutné, trvale přiléhající borce.<br /> <br /> S postupujícím tloušťkovým přírůstem mizí po zhruba dvaceti letech — pro svou hladkost a lesk tak nazývaná — zrcadlová kůra a na její místo nastupuje charakteristická rozpukaná borka.<br /> <br /> S odkazem na zvláště ideální strukturu vápníku&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 134: «In Bezug auf dasjenige, was dann als Kalzium zutage tritt, ist dasjenige, was an Kalziumstruktur in der Eichenrinde vorhanden ist, das alleridealste.»&lt;/ref&gt; hovoří Rudolf Steiner o dubové kůře; botanicky od ní odlišený pojem borky zůstává nezmíněn. To vedlo k různým názorům na to, která z obou — zrcadlová kůra, nebo borka — má být k preparaci použita. Hoerner ve svém důkladném a obsáhlém zpracování rozhodně pléduje pro zrcadlovou kůru mladého stromu, tu, jež se kdysi jako dubová kůra používala ke koželužskému zpracování kůží.&lt;ref&gt;Erdmut-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, 512 S.&lt;/ref&gt; {{SE|391}}<br /> <br /> V botanickém smyslu je to kůra — epidermou uzavřená živá tkáň lýka. V této knize však budiž dáno slovo borce. Budiž to v následujícím podrobněji zdůvodněno. Kůra se zraku vytrácí, jakmile dub doroste do své bytostně vlastní podoby. Rozšiřuje se v borku tím, že každoročně se obnovující lýkové pletivo směrem k periferii odumírá. Přechod k borce pak tvoří {{SE|392}}<br /> <br /> sekundární dělivé pletivo, korkové kambium, jehož buňky chrání lýkovou kůru před vnějšími vlivy a odumírající lýkové pletivo přeměňují v borku. Borka se vytváří zevnitř ven z každoročně odumírajících zkorkovatělých vrstev korového pletiva, přičemž tyto vrstvy na sobě ulpívají.&lt;ref&gt;Existuje důkladná práce Jana Alberta Rispense, která věnuje celou kapitolu otázce kůry a borky. Shrnuje: Lýko a asimilující korkový parenchym představují vlastně to listové, odumírající korková kůra a borka květní a plodový orgán kmene. – Jan Albert Rispens: ''Učíme se rozumět stromům'', Stuttgart 2018, s. 157.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V důsledku tloustnutí kmene a rozložitých větví puká borka do hlubokých štěrbin. Korkové buňky chrání odumřelé lýkové pletivo před rozkladem a tím i šťavelan vápenatý a část méně těkavých éterických olejů a aromatických sloučenin a jejich derivátů, které se vytvořily v kůře. U aromatických sloučenin se jedná o uhlovodíky, jejichž konečným produktem je vysoce polymerizovaná pryskyřice. Když Rudolf Steiner hovoří o tom, «že dubová pryskyřice je ještě poměrně účinná»&lt;ref&gt;Srov. Rudolf Steiner: ''Duchovněvědné základy pro zdárný rozvoj zemědělství'', GA 327, odpovědi na otázky z 13. června 1924, Dornach 1999, s. 147.&lt;/ref&gt; – jako takový sekret u dubu neexistuje –, má tím jistě na mysli nízce polymerizované mezistupně vedoucí k pryskyřici. Jsou to mimo jiné lehce těkavé vonné látky, příbuzné sekretům květů, nebo aromatické uhlovodíky obsažené v rostlinných olejích. Ty vznikají během fáze odživotňování rostliny směřující ke květu. «Vyprchají» – zčásti prostřednictvím vodíku, který se stal procesuálním «samovládcem» – do nerozlišitelnosti kosmu;&lt;ref&gt;Srov. tamtéž, přednáška z 11. června 1924, s. 75: «do nerozlišitelnosti vesmíru».&lt;/ref&gt; nebo jsou, jako v případě borky, méně těkavé a díky obalu z korku zůstávají déle zachovány. Tyto látky «blízké květu» vděčí za své složení tvarotvorným silám kůry a jejímu odživotnění do astralizované formy borky. Z borky vyprchal život, stejně jako se to děje v procesu směřujícím ke květu. Síly astrálna zůstávají zachovány v organické «struktuře» dubové borky, která v sobě uzavírá aromatické látkové útvary příbuzné květu a také krystalizovaný šťavelan vápenatý. Dub tedy vytváří teprve v borce strukturu, která vápníku propůjčuje mocnou sílu uzdravující rostliny a kterou lze na cestě následných preparačních kroků zužitkovat pro půdu a rostliny.<br /> <br /> Duby kvetou teprve tehdy, když je koruna stromu plně vyvinuta.&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: ''Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen'', Dornach 2005, 154 S.&lt;/ref&gt; To nastává přibližně v šedesátém roce věku. Květ si člověk sotva povšimne; teprve když v tomto pokročilém věku v září a říjnu padají žaludy, upozorňuje nás na hlubokou proměnu v životopisu stromu. V návaznosti na předcházející úvahu vyvstává otázka: Nekvetou snad duby a nenesou plody dávno předtím, než viditelně kvetou a plodí? V celé stromové přírodě, a zvláště příznačně u dubu, se vyvrací země naruby.&lt;ref&gt;Viz: Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 12. Juni 1924, S. 90.&lt;/ref&gt; Neodehrává se snad v tomto procesu vyvracení již jakýsi květ a plodotvorba — jen zastavená v kmeni a větvích, jakoby uvízlá na půli cesty? Přihlédneme-li k příčnému průřezu dubového kmene, nacházíme v horizontálním uspořádání ''Tria Prinzipia'' Paracelsa v samotném utváření kmene. Na okrajové zóně kmene se objevuje, pouhým okem sotva rozpoznatelná, životní vrstva kambium, která, skryta pod kůrou, objímá strom jako zelený list. Z této vrstvy roste dovnitř vodivé pletivo ''xylému'', jež přivádí nahoru vodu a soli a které — pohledem z horizontu — jako by „koření&quot; v oživnutém běli. V tom jsou, tak jako v sorpčním komplexu půdy, skladovány asimiláty a znovu mobilizovány. Je to zóna procesu „Sal&quot;. Směrem k jádru kmene odumírá bělové dřevo; mineralizuje se tak říkajíc v jádrové dřevo ukládáním dřevních látek, jako jsou ligniny a deriváty tříslovin, na ochranu před hnilobou.<br /> <br /> Směrem ven vystupuje z kambiu buněčné pletivo sítkovnic (''floém''). To vede asimiláty do všech nezelených částí stromu. Na ně navazuje pletivo kůry, čili lýko. Vnější pokožka, čili epidermis, pak poskytuje ochranu před větrem a počasím. Ta přivádí formu rostliny k zjevení. Kůra obsahuje různá buněčná pletiva, která zčásti obsahují chlorofyl, tedy absorbují světlo, jakož i jednotlivé buňky, jež ve svých vakuolách tvoří krystaly šťavelanu vápenatého. Celkově panuje v kůře intenzivní, zadržovaná a ke tvaru směřující látková přeměna. Tvoří se látky příbuzné květům, aromatické sloučeniny, jako třísloviny a jejich deriváty. V obrazu trojnosti Sal, Merkur a Sulfur lze v příčném průřezu kmene, v tenké, neobyčejně oživené obalové vrstvě kůry, rozpoznat stlačený, zadržený, merkuriální výhonkový růst, který se nevymkl v výhonek a {{SE|393}}<br /> <br /> listový charakter. Tato listově-výhonková povaha kůry je podpořena tím, že listové pupeny vyrůstají z kůry, a tím, že výhonkové pupeny procházejí kůrou a stojí v spojení s kambiem. Minerální vměstky a vznik uhlovodíků, jakési sulfurizování, poukazují na zadržený kvetební proces stále ještě ovládaný růstovými silami. Kůra stojí, skrze kambium prostřednictvím merkuriálních dřeňových paprsků, v spojení s dřevním tělem.<br /> <br /> Jako se přeměňují stonek a list rostliny v květ, tak pokračuje kůra jakoby v metamorfóze v borku. Tato proměna se děje tak, že namísto epidermis se utváří sekundární kambium, korkové kambium (*fellogén*). Z toho vzniklé pletivo korkových buněk spojuje a obklopuje rok od roku odumírající vnější vrstvu kůry, a tím i v ní obsažené minerální vměstky a méně těkavé aromatické sloučeniny.<br /> <br /> Jako dokonale vyvinutý květ odumírá do tvaru a barevnosti a do rozprchávajících se vonných látek, tak odumírá listově-výhonkový růst dubu do borky. V ní se stává vším, co bylo dříve prožito, strnulá, mrtvá forma; co bylo zelené, stává se zemitě hnědým a načervenalým, a co bylo vázáno na lehce těkavé aromatické látky, je rozvoněno. Takto nahlédnuto, dovršuje se v borce ještě zemskonaklonění a nedokončený kvetební, resp. sulfurizační proces. Látky se ještě zcela nevymkly svým fyzickým zákonitostem. Vápník však, povznesen do života rostliny, vstupuje do sloučeniny s v tomto životě vzniklou, sulfurickou šťavelovou kyselinou. Krystalizuje do šťavelanu vápenatého v různých krystalových formách: romboedrické, tyčinkovité a jehlicovité nebo oktaedrické v dvojitých pyramidách. Rozlišujeme krystalový písek, jednotlivé krystaly, dvojčata, drúzy a sférity.&lt;ref&gt;Hermann von Guttenberg: ''Lehrbuch der allgemeinen Botanik'', Berlin 1952, 641 S.&lt;/ref&gt; Šťavelan vápenatý vzniká v buněčné plazmě. Krystaly jsou v mladistvém stadiu vždy obaleny plazmatickým obalem, jenž v borce zrající odumírá. Co v borce ze všemožných látkových kompozic kůry zůstává, jsou těžko těkavé uhlovodíky a krystaly šťavelanu vápenatého. V posledně jmenovaných leží vápník ve struktuře, která svůj otisk obdržela z životní souvislosti dubu. Z borky ustoupil život; astrální však, jež tuto strukturu (formu) vytvořilo, zůstává s fyzicko-látkovým spojeno, tedy i s<br /> <br /> weniger hoch polymerisierten Kohlenwasserstoffen sowie mit den in diesen Lebenszusammenhang eingebetteten Kalziumoxalátech. Borka zůstává pevně spojena s kůrou. Proces, který se v borce dovršuje, lze přirovnat k hnojivé účinnosti kompostu: uděluje půdě něco, «co má sklon velice silně prostupovat astrální do zemitého bez oklik přes éterické».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 94.&lt;/ref&gt; Tento proces se dovršuje na nejvyšší úrovni v květu. Pod přesilou sulfurizačního procesu, rovnoznačného s astrálním působením, květ rozkvétá – přičemž zároveň do tohoto obrazu formy a barvy odumírá a tím svou bytost v obraze odhaluje. V květu se uskutečňuje úplná proměna fyzického, pozemsko-látkového. V borce se rovněž uskutečňuje jistý druh blühprozessu, který však na nižší úrovni zůstává v polovině cesty. Nedochází k látkové přeměně, nýbrž k sulfuricky-astrálnímu zachování organo-minerální látkové kompozice, jež vypadla ze života kůry a byla vtlačena do určité organické «struktury». {{SE|394}}<br /> <br /> Obrátí-li se pohled na stromy tvořící borku, jako je dub, lze si říci: Borka je výrazem zemitého blühprozessu přetrvávajícího přes roční období, který – v souběžnosti s kůrou, kambiem, bělí a jádrovým dřevem – stromu uprostřed proměny ročních období propůjčuje trvalost. V tomto smyslu je výchozí látkou pro preparát z dubové kůry rovněž látkovost vzešlá z procesu podobného kvetení. To potvrzuje odpověď Rudolfa Steinera na otázku posluchače: «Přichází v úvahu celá kůra?» «Vlastně jen vnější vrstva kůry, ta se rozpadá, když se odloupne.»&lt;ref&gt;Ebd., Fragenbeantwortung vom 13. Juni 1924, S. 147.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Co je stromu jako takovému obecně vlastní – silné zahuštění astrality v koruně stromu –, vyznačuje dub zcela zvláštním způsobem. V tom je dub příbuzný kopřivě, avšak ve smyslu obráceném. Pro kopřivu je charakteristická její mimořádná «vnitřní působnost». U dubu naproti tomu jakási vnější působnost, silná přitažlivost pro svět hmyzu, ba přímo kolébka pro mnohé jeho druhy. V kořenové oblasti jsou to larvy celé řady zejména broučích druhů, v trouchu dutého starého kmene mimo jiné larva roháče obecného nebo v oblasti listů žlabatky. Jejich obydlí, hálka, je symptomatické pro působení astrality zvířete. Žlabatka způsobuje, že prostřednictvím {{SE|395}}<br /> <br /> hormonálním vlivem dvojrozměrnost dubu listů z místa kladení vajíčka přerůstá do sféroidní hálky, tedy do trojrozměrnosti. V hálce, která ukrývá larvu, se list přetváří v jakýsi kulovitý kožní orgán — živinami bohaté nitro, které se uzavírá vůči vnějšku. Hálky se vyskytují i na jiných dřevinách. Dub jako jediná hostitelská rostlina dokáže vyprodukovat přes 100 různých druhů hálky.&lt;ref&gt;Eduard Strasburger: ''Lehrbuch der Botanik'', Stuttgart 1978, S. 422.&lt;/ref&gt; Pozoruhodný je vysoký obsah tříslovin a barviv v hálkách, což opět ukazuje na předčasnou sulfurizaci v oblasti listu, podobně jako v kůře a borce.<br /> <br /> Teprve pohledem na zjevný obraz dubu letního, na jeho zvláštní látkové procesy, na jeho vztah ke světu hmyzu a k silám periferie, lze se přiblížit k porozumění výroku geistesforscher, že »to, co je v dubové kůře přítomno jako vápencová struktura, je to nejvýše ideální«, co může na cestě dalšího preparování vyprodukovat hnojivo, které »dokáže profylakticky potírat rostlinné choroby«.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 134.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Haustierschädel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Lebka hospodářského zvířete ====<br /> <br /> Tak jako stojí dub zcela osamocen mezi preparátovými rostlinami, tak zdánlivě osamocen stojí i obalový orgán ze světa zvířat sloužící k preparování dubové kůry-borky — lebka domácího zvířete: »Je téměř jedno, od kterého z domácích zvířat pochází.«&lt;ref&gt;Ebd., S. 135.&lt;/ref&gt; Tento výrok duchovní vědy opět skrývá velká záhada. U ostatních preparátů je obalový orgán striktně přiřazen určité živočišné čeledi, jako ušlechtilé zvěři, nebo určitému živočišnému druhu, kravě jako domácímu zvířeti; zde však, v případě preparování dubové kůry, nehraje živočišný druh žádnou roli — záleží jedině na tom, aby bylo naplněno bytostné povahy domácího zvířete. Na zvláštní vlastnosti tělesné stavby a duševních způsobů chování bylo pojednáno v kapitole »Die Haustiere – Organe im Hof- und Landschaftsorganismus« (str. 126 a násl.). Tyto jsou velmi proměnlivé a liší se co do výraznosti i zaměření zásadně od jejich příbuzných žijících ve volné přírodě. Avšak co dělá — přes hranice druhu, čeledi i řádu — zvíře domácím zvířetem? Od chvíle, kdy bylo degradováno na pouhý užitkový kus v průmyslovém chovu, obsah pojmu domácí zvíře vyprázdnil. Nabývá {{SE|396}}<br /> <br /> teprve tehdy znovu nabývá váhy, když si uvědomíme, že u domácích zvířat jsou jejich vznik, jejich duševní otevřenost vůči člověku, jejich schopnost sloužit mu — Schöpfungen des Menschen. Domácí zvíře vděčí za své bytí a bude mít svou budoucnost skrze přízeň a lásku člověka. Tyto mu nepřetržitě dávají něco, co od přírody nemá. A právě tento dar se vepsal do tělesné formace domácího zvířete — až do fyzické výstavby kostní soustavy. Jako dub propůjčuje vápníku v kůře-borce ideální strukturu, tak vápník a jeho sloučeniny v téměř mrtvém lebečním kosti skrze domácí zvíře. Na to navazuje otázka: Jak je tomu v tomto ohledu s hybridizovanými nebo geneticky manipulovanými a digitálně chovanými užitkovými zvířaty? Lze takové lebce užitkového zvířete ještě přiznat kvalitu lebky domácího zvířete? Domácí zvíře musí být znovu poznáno ve své jedinečné bytostné povaze. Skrze ducha a ruku člověka musí být nepřetržitě kousek po kousku vyzdvihováno ze svého pouhého zvířecího bytí. To není pouhá otázka šlechtění, jak ji dnes chápeme, nýbrž otázka výchovy. Domácí zvíře potřebuje výchovu, aby se stalo domácím zvířetem, jako člověk ji potřebuje, aby se stal člověkem. Tuto výchovu zvířete k domáckovosti provádět vědomě a způsobem odpovídajícím jeho bytostné povaze — to je umění, které zvíře pozdvihuje nad instinkty zděděné z přírody. Domácí zvíře se jistým způsobem vzdává moudrých instinktů své divoké formy. Je v odpovědnosti člověka, aby tuto ztrátu více než vyrovnal. Protože zvíře nemá Já, potřebuje výchovné vedení skrze Já člověka. To dnes — poté, co tradiční praktiky selského vztahu člověka ke zvířeti vyhasly — vyžaduje poznání zvířecí bytosti, skrze něž samotné užívání znovu získává výchovnou hodnotu. Biologicko-dynamické chovatelství spočívá na tomto přístupu. Kde se v tomto smyslu prohloubeného porozumění pracuje na domáckovosti a na jejím stávání se, tam lze očekávat, že se naleznou takové lebky, které plní jim určený úkol při přípravě preparátu z dubové kůry. Totožnost užívání a výchovy byla kdysi názorně zřejmá v chovu koní — například u tažných koní zapřažených před vůz nebo pluh. Poté, co celý svůj koňský život vedeni uzdou konali svou práci, používal biologicko-dynamický Landbau rád jejich lebky pro preparaci. Tažný kůň (prozatím?) dosloužil. Dnes je obecně v užívání lebka krávy, která pak také — při včasné podzimní porážce — dodává orgánové obaly pro {{SE|397}}<br /> <br /> kamillový a löwenzahnový preparát. Případně se používají i ovčí nebo kozí lebky.<br /> <br /> Lebka se člení na obličejový a mozkový oddíl. U novorozených zvířat tvoří oba ještě jednotnou, přibližně kulovitou podobu, jakou si člověk zachovává po celý svůj život. Obličejová část lebky se pak v krátkém mládí zvířete prodlužuje a od té doby určuje celkový tvar hlavy. Hlava tam jaksi hrozí být přerůstána silami látkovéhoprostupována silami látkovéhoohrožena přehlcením ze strany látkové výměny. Tento jev a jeho zvládnutí vystupuje zvlášť působivě u nositelů parohů a jinak u skotu. Samec jelena například každoročně znovu podává obrovský výkon látkovéhoolbřímí výkon látkové výměny, neboť z mozkové části lebky vyrůstá mocně prokrvené, sametovou kůží pokryté paroží. Děje se tak v první polovině roku. Na začátku druhé poloviny roku je moc látkových sil, které se žene do hlavy, z paroží zapuzena, paroží odumírá do kostnaté, vnitřní prostor uzavírající formy větveného hřadí a stává se mohutným smyslovým orgánem, který hmatá po teplém-světelném-vzdušném okruhu. V zimě je shozen. Ne jinak, a přece polárně se chová to, co má na hlavě skot — rohy, jež rok od roku dál rostou a zároveň odumírají do rohové pochvy. Skrze tyto rohy, jež jsou smyslovým orgánem obráceným dovnitř, je mocné látkovýměnné dění, tlačící se vstříc nervově-smyslové organizaci, odvráceno odumřelou rohovou pochvou zpět do těla. Tak skot na jiný způsob než jelen chrání nervově-smyslové síly hlavy před náporem látkových sil.&lt;ref&gt;Über die organischen Bildungen, die im höheren Tierreich dem Ausgleich eines ungleichgewichtigen Verhältnisses der polaren Systeme dienen, siehe u.a.: Friedrich A. Kipp: «Bezahnung und Bildungsidee des Organismus», in: Wolfgang Schad (Hrsg.): ''Goetheanistische Naturwissenschaft'', Band 3: ''<br /> Zoologie'', Stuttgart 1983, S. 167 f.; sowie Andreas Suchantke: «Polarität und Dreigliederung im Tierreich», in: ders.: ''Metamorphose – Kunstgriff der Evolution'', Stuttgart 2002, S. 137 f.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Anatomická stavba tělesné konstituce a lebky se u domácích zvířat neliší od jejich divokých forem. A přesto tu je příznačný rozdíl ve způsobu jejich utváření: ten je velmi proměnlivý; obličejová část lebky zůstává poněkud zkrácena, smyslové výkony jsou nižší, látkověvýměnné výkony vyšší, objem mozkové dutiny je místy výrazně zmenšen (viz kapitola «Domácí zvířata — orgány v organismu hospodářství a krajiny», str. 126 nn.). Jsou to však symptomy vývoje u domácích zvířat zadržovaného, zachování jejich mladistvosti, jakéhosi embryonálnějšího stavu. Tato zachovaná {{SE|398}}<br /> <br /> Zachovaná mladistvost je tím, co určuje podstatu domácího zvířete. Evolutivně vděčí za svůj mladistvější charakter člověku. Tato skutečnost mu ukládá povinnost usměrňovat výchovu v chovu, krmení a péči na základě poznání bytosti a lásky.<br /> <br /> Jako živočišný obalový orgán pro rozdrobenou dubovou kůru a borku slouží mozková dutina v lebce jednoho z největších domácích zvířat. Tu obklopuje mozaika kostí horního šálku lebky, zčásti předutvářených z vaziva jako klenba lebeční (s čelní kostí, spánkovou a temenní kostí), zčásti z chrupavky jako kosti spodiny lební a zčásti kost týlní a kosti oddělující mozkovou dutinu od obličejové části lebky. Kostnatění vzniká kostními buňkami, které vyzařují z jednotlivých center ve vazivu a chrupavkách a ukládáním fosforečnanů vápenatých a hořečnatých, uhličitanů vápenatých a fluoridu vápenatého nechávají tuhnout pohyblivost základní tkáně. Vznikají z toho ploché krycí kosti, spojené vazivovatými nebo chrupavčitými můstky. Jak zvíře stárne, nakonec zkostnatí, v případě chrupavek do silněji tvarovaných, zčásti srostlých kostí, které ohraničují mozkovou dutinu směrem k obličejovému šálku. Kostnatění (osifikace) je postupné odumírání do formy. Srovnatelným způsobem odumírá kůra do formy borky. Avšak protože jde o živočicha, je tento proces odumírání zadržován tělem formativních sil. Životní procesy zůstávají do určité míry v proudu; stálý odbourávání, přestavba a budování kostních substancí probíhá i nadále. Jak silně jsou kosti přesto ještě prostoupeny životními procesy, osvětluje skutečnost, že třetina kostí sestává z organické základní substance, *osseinu*, a dvě třetiny z výše jmenovaných minerálních solí (P, Ca, Mg a F).&lt;ref&gt;Rolf Krahmer, Lothar Schröder: ''Anatomie der Haustiere'', Leipzig 1985, 368 S.&lt;/ref&gt; Formativní síly oživují a prozařují kosti zevní, inervovanou a prokrvenou okosticí — periostem.<br /> <br /> Z výše uvedených úvah, stejně jako z zmíněných morfologických zvláštností, nenajdeme žádný průkazný odkaz, který by výpovědi duchovního badatele přiblížil porozumění, že pro preparaci dubové kůry přichází v úvahu lebka: «Téměř jedno, od kterého z našich domácích zvířat.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 133.&lt;/ref&gt; Odpověď se zřejmě dá najít jedině tehdy, prozkoumáme-li vztah člověk–zvíře od dob ledových {{SE|399}}<br /> <br /> a po nich následujících velkých starověkých kultur. Lidstvo žilo tehdy ještě v snivém vědomí. Lze je nazvat i vědomím mytologickým. Z něho prýštily mýty národů, inspirace z duchovně reálně nadsmyslově prožívaného světa. Stálo pod vedením inspirovaného kněžství mystérií. V těchto duchovních pozadích je třeba hledat vznik domácích zvířat (srov. kap. «Domácí zvířata — orgány v organismu hospodářství a krajiny», s. 126 n.). Ten spočíval v tom, že evolučně podmíněný instinktivní život zvířat byl postupně nahrazován vedením ze strany člověka. Tento krok proměny ze seelisch-geistigen duševně-duchovní vědomostní konstituce tehdejšího lidstva se otiskl do životního těla zvířat a skrze ně i do těla fyzického, a tak i do dědičného proudu. Domácímu zvířeti to pomohlo zachovat si mladistvost a udržet svou tělesnou konstituci proměnlivou. V posledním důsledku smíme předpokládat, že tajemství vzniku domácích zvířat zanechalo svůj otisk ve fyzickém těle, ve specifickém uspořádání látek, v jejich «struktuře», tam, kde život zcela gerinnt odumírá do formy. Je-li forma stvořena, stahuje se z ní zpět, podléhá smrti. Toto uspořádání látek, vytvořené formativními silami domácího zvířete, je pokaždé jiné v trubicovitých kostech končetin, v kostech pánve, páteře a jiné opět v lebeční kostech, které obalují střed nervově-smyslového systému. Převládající látkou, z níž jsou poslední stavěny, je vápník; vyskytuje se v různých kompozicích s fosforem, uhlíkem, kyslíkem a fluorem. Jeho síly, namířené jakoby k jednomu středu, propůjčují mozkovně-lebeční části její tvaru koule se přibližující podobu. Kompoziční uspořádání vápníku v kostech mozkovny je — jak smíme uzavřít — výrazem duševního silového dění domácího zvířete, udržovaného v mladistvosti a podněceného člověkem. Na živočišné úrovni jde o vyšší druh uspořádání vápníku, než jaký se nalézá na rostlinné úrovni, například v kůře-borce dubu. Z tohoto pohledu uchovávají lebeční kosti domácího zvířete ve svých vápníkových kompozicích astrální síly, které domácímu zvířeti přitekly skrze aktivní lidskou péči a nastoupily na místo ztracených instinktů. Mají ve vyšším smyslu schopnost působit čistíce, läuternd očistně a léčivě na bující životní procesy.<br /> <br /> Tento pokus o myšlenkové přiblížení k porozumění výchozím materiálům preparátu z dubové kůry a lebky domácího zvířete musí být dále prohlouben. Tím se však ještě nerozluští hádanka<br /> <br /> Samotné preparace jako takové. Ta musí být vykonána lidskou rukou — umělecký akt! {{SE|400}}<br /> <br /> Dub vyrůstá v naší krajině, stejně jako se tam nacházejí všechny preparátové rostliny a tak i domácí zvířata; ale za jakých životních a ekologických podmínek? Musíme udělat vše, co je v naší moci, abychom v gestaltování uspořádání hospodářského organismu a organismu krajiny podporovali jejich wesensgemäß bytostně přirozené gedeihen zdárné daření. To zahrnuje, kdekoli je to možné, preparátové hnojení. Ve svém vzniku je synthézou látek a sil komponujících kompozici krajiny a ve svém použití je celkově léčebným prostředkem k jejich harmonizaci.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Präparation_der_Eichenrinde-Borke&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Preparace dubové kůry-borky ====<br /> <br /> V září si opatříme borku z dubu – pokud možno z dubu vyrostlého v katastru statku – a lebku, pokud možno od zvířete chovaného na tomto statku ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]]). U starších dubů s hluboce rozbrázděnou borkou se doporučuje nejsvrchnější, často lehce obrostle mechem, vrstvu seškrábat zubatým železem a teprve pak použít spodní, mladší vrstvy borky. Hmota, která se při slupování již trochu drolí, se pak zcela rozseká na drobtovitou strukturu. Z lebky domácího zvířete se po porážce odstraní mozek otvorem týlního kosti, stejně jako zbytky masa a kůže přilnuté zvenčí. Poté se použije horní část lebky a týmž otvorem týlního kosti – tím, kudy prochází nervový provazec míchy do malého mozku – se plní mozková dutina borkovou hmotou. Otvor se uzavře střepem lebeční kosti a utěsní hlínou.<br /> <br /> V tomto prvním preparačním kroku se uskutečňuje první vyvracení: něco vnějšího, borka, se stává něčím vnitřním, uzavřeným do kostěné schránky, která již za života domácího zvířete stála blíže smrti než životu. Hned po mozku sloužila k uvědomování instinktem vedených smyslových vjemů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]]).<br /> <br /> Ve druhém kroku preparace se uskutečňuje druhé vyvracení přírodního procesu, vedené duchem a rukou člověka. Lebky jsou hned po naplnění rostlinnou substancí mělce zahrabány na místě, kde je mnoho rostlinného bahna a kam přitéká atmosférická voda – déšť a sněhová voda. V tomto zemitém, měsíčně vodním prostředí odpočívají a jsou tam vystaveny podzimním a {{SE|401}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 29, S. 401.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 29: Die Stoffkomposition des Eichenrindenpräparates im Durchgang durch das Winterhalbjahr.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> zimním silám. Obtížnost co nejlépe splnit tyto podmínky vedla k nejrůznějším řešením.&lt;ref&gt;Walter Stappung: ''Die Düngerpräparate Rudolf Steiners, Herstellung und Anwendung'', Rüfenach 2017, 2 Bd. (Bd. 1: 632 S.; Bd. 2: 116 S.).&lt;/ref&gt; Pružný postup usnadňuje následující pokyn Rudolfa Steinera: Lebku «nyní [zakopeme; poznámka autora] do země a dáme […] navrch rašelinovou drť a pokusíme se, svedením jakéhosi žlabu, přivést na to místo co nejvíce dešťové vody. Dalo by se to udělat dokonce tak […] v kádě, do níž by nepřetržitě přitékala a zase odtékala dešťová voda […] tam dát takovou rostlinnou substanci, která silně způsobuje, že rostlinné bahno je stále přítomno.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 135.&lt;/ref&gt; Obě metody se v praxi uplatňují.<br /> <br /> Na jaře přichází třetí krok preparace: Lebky jsou vyňaty ze svého zemito-vodního prostředí. Opět se uskutečňuje vyvracení: Vnitřek, borkové náplně, přijal a soustředil působení sil zvenčí. Co se projeví navenek, je nová látka, poněkud tmavší barvy a lehce zvětrálé, avšak stále drobtovité konzistence. Je to nová látka proto, {{SE|402}}<br /> <br /> že je obdařena novou vlastností vyzařující astrální účinnosti, která kompostovému a hnojinovému hnojení «skutečně propůjčuje síly, které dokáží profylakticky potlačovat a zastavovat škodlivé rostlinné choroby».&lt;ref&gt;Ebd., S. 135.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Jak lze myšlenkově pochopit tento proces, který se odehrává mezi rostlinným bahnem, schránkou lebeční kosti a borkou dubu v průběhu zimního pololetí v pozemském? Následuje pokus o výklad. Jde o otázku: Jak lze využít vlastnost vápníku stahovat éterické síly? Příliš často se po vlhké zimě a jaru a po náhle nastupujícím sluncem bohatém teplém období hromadně objevují škodlivé cizí organismy, jako jsou mšice v koloniích. Jsou znamením étericko-bujivého růstu. Kosmicko-astrální síly jsou příliš slabé, aby nadměrnou růstovou sílu vtiskovaly do formy. Zde může pomoci stahující síla vápníku – nikoli však běžná vápníková sloučenina s kyselinným zbytkem kyseliny uhličité (CaCO&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;), nýbrž je k tomu zapotřebí vápníku se «strukturou», jakou vykazuje borka dubu. Tento šťavelan vápenatý, vynesený životními procesy dubu a jím vyloučený do borky, musí být teprve prostřednictvím preparačních kroků přiveden do stavu, v němž jakožto přísada k organickým hnojivům udržuje zdravou rovnováhu mezi životní souvislostí půda-rostlina a vstupujícími astrálními silami podsluneční planet Venuše, Merkuru, Měsíce. Toho lze dosáhnout tím způsobem, že se vytvoří stav chaoticky bující étericity. V rostlinném bahně tento stav existuje. Musí být průběžně udržován přítokem dešťové a sněhové vody. Atmosférická voda obsahuje kyslík, který zajišťuje, že anaerobně probíhající rozkladné procesy nepřecházejí do hniloby. Polárně k vodnatosti rostlinného bahna je kvalita přitékající, kosmickými silami prostoupené dešťové a sněhové vody. Tato voda kondenzuje v zimní atmosféře z plynné formy vzduchu do kapkové formy nebo krystalizuje do podoby sněhového krystalu. V obou skupenských stavech má voda své vlastní centrum. K tomuto centru vstupují síly makrokosmu do vztahu, koncentrují se ve vodním obalu a ohraničují jej do podoby kapky nebo sněhového krystalu. Sjednocují-li se nyní tyto vodní kapky v homogenní vodní masu v pozemském, odevzdávají své vlastní centrum středu zemského jádra. {{SE|403}}<br /> <br /> Kosmické síly soustředěné v kapkách se rozplývají v pozemském a v daném případě vstupují do prachaosu rostlinného bahna. Dochází k jakési syntézou podmíněnému vyrovnání: měsíčně mikrobiální rozkladné dění je přiváděno do rovnováhy silami přítomně působícího kosmu. Lze předpokládat, že tato rovnováha představuje spojení působení pod- a nadsluneční planetární sféry.<br /> <br /> Do tohoto prostředí beztvarého chaotického rostlinného bahna a nad ním proudící dešťové nebo sněhové vody jsou ponořeny lebky domácích zvířat s náplní dubové kůry v mozkové dutině. Sjednocující se éterické síly lebku nepřetržitě obtékají a prostupují kostěnou lebeční klenbou. Ta vykazuje strukturu vápníku, kterou utvářely vyšší astrální síly domácích zvířat stojících ve službě člověka. Ze srdce, jež stojí ve vztahu ke Slunci, působí v zvířeti směrem k hlavě síly nadsluneční planet, Marsu a Jupitera, zatímco v samotné hlavě dominují formu a strukturu tvořící síly Saturnu.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 60.&lt;/ref&gt; To znamená: éterické síly chaotizované v rostlinném bahně, přivedené dešťovou vodou do jakési rovnováhy, procházejí lebeční klenbou a jsou méně instinktivně vázanými astrálními silami domácích zvířat proměňovány v maatla ya ku vumba. Vápník lebeční klenby strukturovaný astrálním tělem domácích zvířat éterické síly stahuje a obdařuje je budující, uspořádávající mocností. V borce leží, takto dubem připravený, vápník na jedné straně v takové látková kompozici, že se stává vnímavým pro éterické proudy rostlinného bahna, proměněné lebeční klenbou v formativní síly. Na druhé straně leží v povaze vápníku tyto přijaté formativní síly ve funkčním celku borky dubu soustřeďovat a uchovávat.<br /> <br /> Lebky domácích zvířat s jejich náplní zůstávají po celé zimní pololetí vystaveny do zemito-vodního prostoru vstupujícím pozemsko-kosmickým silám. Tento postup lze vykládat tak, že na jedné straně je v této době planetární působení podsluneční sféry – a obzvláště Měsíce – ve vodnatém prostředí rostlinného bahna nejsilnější, na druhé straně formové síly vzdálenější periferie stálic, působící prostřednictvím pevně-zemitého, v tvrdé, do formy ztuhlé lebeční kosti domácích zvířat rozvíjejí svou největší účinnost. {{SE|404}}<br /> <br /> Hotový preparát se – stejně jako popsané preparáty – vnáší do kompostových a hnojových hromad v množství jedné tříprstové špetky na 1 až 2 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; v zahradnické oblasti, v zemědělské pak na 8 až 15 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;. Nezáleží na látce, nýbrž na vyzařování sil. I zde by se měl úsudek utvářet z toho, co učí osobní nazírání a zkušenost.<br /> <br /> Na rozdíl od křemene popisuje Rudolf Steiner vápno jako to, co chce vše «přitahovat k sobě». «Co chce vápno, žije v rostlinném.» «Vápnité je obecná vnější žádostivost v pozemském.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 11. Juni 1924, S. 82/83.&lt;/ref&gt; V této vlastnosti «žádostivosti» se přirozeně projevuje anorganicky mrtvé vápno. Prostřednictvím životních procesů rostlin – a zvláštním způsobem dubu – je postupně osvobozováno z tohoto pouta k pozemskému. Z tohoto oživlého stavu je v borce vyloučeno do stavu, který se sice blíží minerálnímu, avšak ve své «struktuře» vtiskuje šťavelanu vápenatému zabudovanému do tkáně borky pečeť organizace formativních sil dubu. Nelze v tom snad spatřovat smysl tří popsaných kroků vyvracení preparace, totiž že se «žádostivá povaha» mrtvého vápna převrací ve svůj opak? Proměňuje se ve svém silovém gefüge do stavu, v němž již nic nechce pro sebe, nýbrž zprostředkovává rostlinám síly, jimiž se mohou bránit proti chorobotvorným a škodlivým vlivům zvnějšku. Vápník ve vápně je procesními kroky preparace vyzdvižen ze svých evolučně fixovaných stavů; z příjemce se stává dárcem, léčitelem v životě rostlin.<br /> <br /> Souhrnně lze říci: Jako u všech preparátů nepůsobí jednotlivé kompoziční kroky aditivně, nýbrž multiplikativně. Vznikají látky, které nejsou variacemi vlastností přirozenoprávně fixovanými a pocházejícími z minulosti, nýbrž vlastnostmi, jež v životních souvislostech umožňují vývoj. V případě preparátu z dubové kůry je to nově nabytá vlastnost posilovat gefüge bytostných článků rostliny, a tím profylakticky působit proti rostlinným chorobám.<br /> <br /> Přírodní substance a síly, které v nové kompozici vytvářejí hnojivou substanci s takovou vlastností, jsou tyto: {{SE|405}}<br /> <br /> 4. Borka dubu: Dub uskutečňuje proces kvetení jako gesto otevírající se ke kosmu – svou bytostnou povahou «zemitější», což se pak substanciálně projevuje v borce v Ca-oxalátu.<br /> <br /> 5. Lebka domácího zvířete: Je metamorfována vedením člověka. U divokého zvířete utváří duch skupinové duše, u domácího zvířete k němu přistupuje duch člověka.<br /> <br /> 6. Dutina lebeční, v níž sídlí mozek a která je obklopena mozkomíšním mokem, je prostor vyzdvižený z přímého kontaktu s pozemským – mikrokosmický odraz makrokosmu.<br /> <br /> 7. V zimě je Země duchovně bdělá, odevzdána sama sobě.<br /> <br /> V těchto čtyřech kvalitách se vyjadřuje dostředivá, k Zemi orientovaná tendence působení. Přirozeně se vyskytují odděleně. Jsou-li uvedeny do vzájemného vztahu – jak prostorově, tak časově – na základě rostlinného bahna a atmosférické vody přitékající v zimním pololetí, je proces vápníku obdařen novou vlastností terapeuticky vyrovnávat jednostrannosti v pozemském.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Löwenzahnpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kompozice preparátu z pampelišky ===<br /> <br /> Při hledání rostliny, která je svými vlastními životními procesy schopna nechávat v sobě vznikat «správnou wechselwirkung [vzájemné působení] mezi kieselsäure [kyselinou křemičitou] a kaliem, nikoli kalziem», nalézá duchovní bádání löwenzahn [pampeliška lékařská] (Taraxacum officinale).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999, Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 137.&lt;/ref&gt; «Nevinný, žlutý löwenzahn [pampeliška], tam kde roste v nějakém kraji, je mimořádným dobrodiním. Je totiž prostředníkem mezi kieselsäure [kyselinou křemičitou] jemně homöopatisch [homeopaticky] rozptýlenou v kosmu a tím, co je jako kieselsäure [kyselina křemičitá] vlastně potřeba po celém kraji. Je skutečně jakousi Himmelsbote [nebeský posel].»&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Löwenzahn [Pampeliška lékařská] je evolutivně uzpůsobena k tomu, aby «správným způsobem kieselsäure [kyselinu křemičitou]» «z celého kosmického okolí» přitahovala. «Neboť kieselsäure [kyselinu křemičitou] musíme mít v rostlině. A právě vzhledem k příjmu kieselsäure [kyseliny křemičité] ztrácí země v průběhu času svou moc. Ztrácí ji pomalu, proto si toho nevšimneme.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 135.&lt;/ref&gt; Tato kieselsäure [kyselina křemičitá] «má naprosto největší bedeutung [význam] pro{{SE|406}}<br /> <br /> růst rostlin».&lt;ref&gt;Ebd., S. 136.&lt;/ref&gt; V ní obsažený «silizium [křemík] se zase přeměňuje v organismu v látku mimořádné důležitosti, která není v současné době vůbec řazena mezi chemické prvky».&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Zde duchovní badatel opět poukazuje na záhadu, k jejímuž řešení smyslové pozorování dodává jednotlivá fenomény poukazující na vyšší souvislost, na «das geistige Band [duchovní pouto]» ([[Goethe]]), jež se jako takové ale otevírá teprve myslícímu duchovnímu zkoumání.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Erscheinungsbild_des_Löwenzahns&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zjevný obraz pampelišky ====<br /> <br /> Löwenzahn [Pampeliška lékařská] odhaluje ve všech svých článcích hojnost jevů, které udivují a poukazují na jedinečný charakter, jenž ji vyzdvihuje i z osobitosti čeledi ''Kompositen'' [složnokvětých] (korbblütler [hvězdnicovitých]). Je to jarní květenka – několik žlutých barevných teček se pak znovu objevuje ke konci časného podzimu. – V návaznosti na jemný bílo-fialový závoj Wiesenschaumkraut [řeřišnice luční] (''Cardamine pratensis'') pokrývají se v dubnu louky, pastviny, meze zlatožlutou přikrývkou rozkvétajícího löwenzahnu [pampelišky lékařské]. Děje se to právě v tom okamžiku, kdy země ze svého zimního stažení vydechuje opět do okruhu své duševně-duchovní bytí. Moře löwenzahnblüten [pampeliškových květů] se jeví jako obraz tohoto znovuspojení země a kosmu. Tak rychle jak se koncem března objevil, tak rychle mizí koncem dubna z dohledu ve prospěch nyní rychle narůstající okolní trávy a bylin. Po celý rok následující po kvetení soustřeďuje a zachovává síly z kosmu a země, jež pak, pod paprsky stoupajícího jarního slunce příštího roku, náhle přes noc, vlna za vlnou, vyráží stonky květů do výše. Ty nesou vzhůru poupata, která se otvírají na širokém, daleko rozkládajícím se blütenböden [lůžku květním] a obracejí košík plný paprskových kvítků ke slunci.<br /> <br /> Růstová podoba pampelišky je v kořenu, stonku, listu a květu výrazně trojčlenná (Obrázek 32, s. 423). To poukazuje na silné působení astrálních sil, které pomáhají ätherické organizaci tohoto „posla nebes&quot; k jeho pozoruhodným formativním funkcím. Každý jeho článek se projevuje jako polarita stauování (klidu) a pohybu. Jsou to astrální síly, které tento protiklad vtiskují éterické organizaci pampelišky. To platí samozřejmě v mnohonásobně obměněné, méně {{SE|407}}<br /> <br /> výrazné podobě pro všechny kvetoucí rostliny. Astralleib rostliny, který ji ze světa nadsmyslového zvenčí obklopuje svým světlem, utváří v jakémsi vnitřním působení neustále se pohybující éterické síly ve formativní síly. Podle obrazu bytosti rostliny tyto síly brzní resp. staví do klidu životní procesy, nebo je aktivují k mohutnému růstu. U obilí například roste stéblo od jednoho zastavení růstu, od uzlu, k dalšímu. Z této zóny zastavení se pak prostřednictvím pohybového impulsu rozvíjí další článek stébla (*internodium*) a příslušný list, který obklopuje stéblo až k dalšímu uzlu jako listová pochva. Tomuto vnitřnímu působení, jež rychle odumírá do formy, stojí polárně naproti astrální vnější působení. To se projevuje v živlu vzduchu, který je teplem udržován v pohybu. Hlavní složkou vzduchu je minerálně mrtvý dusík (79 %), fyzický nositel astrálního kráftewirken. Lze říci, že s každým závanem vzduchu, který si pohrává s listy, každým nárůvanem, který jimi přehoupává, rozhoupává větve a větve nebo nechá žitné pole plynout v „kolébavých stříbrných vlnách&quot;&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: *Faust II*, Vers 4656.&lt;/ref&gt;, je účinný pohybový impuls – výraz astrálního vnějšího působení.<br /> <br /> Zcela jinak se chová pampeliška lékařská jako víceletá bylinná rostlina (životnost ca. osm let). Je skrze naskrz ovládána životem utvářejícím astrálním vnitřním působením, srovnatelná s kopřivou, avšak polárně k ní. Zatímco kopřiva, prosazující se sama a prezentující se navenek bojovně, dává svému mocnému vnitřnímu působení sama ochranný obal, ukazuje zjevný obraz pampelišky, jak dokonale je odevzdána jak zemi, tak kosmu. Přestože astrální organizace pampelišky si éterické síly mocně bere do své služby, je její zjevný obraz vzorem odevzdané vůle, nikoli vlastní vůle: „nevinná, žlutá pampeliška&quot;, jak ji duchovní badatel oslovuje.&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Vnější působení ve výše zmíněném smyslu se k ní téměř nedostane.<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ==== Die Wurzel ====<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Polarita zadržené a pohybující se životní síly mohutně poznamenává již kořen. To se projevuje na jedné straně v silné hloubkové výhonné síle kůlového kořene, který se v oblasti humusního svrchního půdního horizontu jedenkrát až vícekrát {{SE|408}}<br /> <br /> verzweigt. Kořenové provazce pronikají hluboko do minerálního podorničí a teprve tam se rozkládají do jemného kořenového vlášení. I kusy horní části kůlového kořene se dokážou na obou místech řezu znovu vyvinout v plně vytvořenou rostlinu.&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: ''Auf der Spurensuche der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen'', Dornach 2005, S. 97.&lt;/ref&gt; Na druhé straně se horní části rozvětvené primární kořene v orničním horizontu rübenartig ztlušťují v ''rhizomový kořen''. Je vyplněn volnou buněčnou hmotou, která je prostoupena navzájem propojenými trubičkami. Tyto kanálky vedou bílou, sliznatou mléčnou šťávu, jež je pod tlakem. Zde se uplatňuje vzduté působení, sledovatelné až do stvolu květu. Přeřízneme-li kořen, listovou žilku nebo stvol květu, mléčná šťáva okamžitě vytéká; celá rostlina pampeliška je trvale pod zvýšeným saftovým tlakem (*turgor*). Lze také říci: éterický tělo této rostliny je trvale pod „bildovým tlakem&quot; astrálního.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Spross_und_Blatt&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Výhonek a list ====<br /> <br /> Ve srovnání s „pólem soli&quot; kůlového kořene se merkuriální střed výhonku a listu pampelišky přechodem v horním rhizomu kořene vzdouvá do výrazné listové růžice (vyobrazení 32, str. 423). Stonek vězí v kořenovém krčku a zůstává po celý život vzdutý, zatímco životní bildekräfte s mocí střílí do spirálovitě seřazených, těsně nakupených listů. Listy těsně přiléhají k zemi, v zimě zcela; na jaře se zdvihají. Mladé listy rostoucí ze srdce listové růžice se stavějí vzpřímeně, aby při stárnutí pozvolna klesaly do roviny růžice a přibližovaly se zemi. Zatímco se tak od jara do podzimu tvoří nové listy – asi sto –, ty nejstarší na spodní straně růžice odumírají.<br /> <br /> Mocná výhonná síla listů vychází z plasticky vystupující centrální žilky, jež rovněž vede mléčnou šťávu. Na ni navazuje čepel, jež se od shora dolů zužující doprovází dlouhý řapík. V posloupnosti listů je tato čepel od děložních listů počínaje v horní části protáhle oblá. Brzy však tato silně do čepele stremhlavě se ženoucí výhonná síla naráží na zvenčí protikladně působící zadržovací neboli tvarovou sílu. V mocných ostrých zubech (lví zuby) vyráží ven a utrpí jakoby jako protipůsobení hluboké záseky dovnitř. Tak vzniká obraz silné, zčásti oboustranně disharmonické, bizarní {{SE|409}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 30, S. 409.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 30: Stadien des Aufblühens, Welkens und der Bildung der Schirmchensphäre in der Samenreife (aus: Bockemühl, Järvinen, 2005, S. 96).&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Okrajová gestalt protáhlých listů. Jen ve špičce listu dochází v přilbicovité rovnostranné trojúhelníkové gestalt k harmonickému vyrovnání výhonné a tvarové síly.<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ==== Die Blüte ====<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Polarita vzdutí a pohybu činí již nahoře saftovým vzdutím ztluštělý kůlový kořen jakoby svébytně se proživajícím článkem pampelišky. Neméně svébytná, ba ve stupňování, se rozvíjí listová růžice. A pak, jako od ní odtržen, vstupuje květ — přechodem bez přechodu, v dokonalém ovládnutí této polarity, jakoby pozdvižen nad pozemské — v Erscheinung.<br /> <br /> V paždí listů v srdci růžice se k podzimu nacházejí poupata. Přezimují „pod zemí&quot;, neboť je na podzim stahující se kořenový krček vtahuje do země. Je to poslední pohybový impuls před zimním klidem. Na jaře pak, v dubnových nocích, přece jen vyvine pampeliška jakýsi vertikálně vystřelující stonek. Se silami nasbíranými a nastavenými přes pozdní jaro předchozího roku, přes léto, podzim a zimu, vystřelují poupata na vrcholu rovněž mléčnou šťávou vedoucího, dutého, vzduchem naplněného stonkového tubusu do výše. Poupě je zelené kulaté hlavičkové tělísko, ovinuté několika vrstvami šupinovitých listenů. Pod teplými slunečními paprsky nastupujícího dne se vrstva za vrstvou otevírají a skládají dolů. Jen málé z nich dál obalují jazykové květy, jež se nyní rozvíjejí z lůžka květního (obrázek 30). {{SE|410}}<br /> <br /> Jak se poslední korbové lístky skládají dolů, rozevírají se, těsně vedle sebe, na rozepjatém lůžku květním v zářivé zlatožluté barvě 100 až 200 jednotlivých květů — druhá růžice na vyšším stupni, obrácená k nebi. Rozkvétají od okraje postupně směrem ke středu košíčku. Ten se pohybuje za slunečním chodem. Pozdě odpoledne se část korbových lístků opět vztyčuje, zároveň se lůžko květní snižuje, takže všechny paprskové květy stojí v jednom svazku vztyčeny a jsou korbovými lístky znovu ovinuty jako v poupěti. Za pěkného počasí se může rytmické otevírání a zavírání opakovat několik dní; za deštivé šedi zůstávají květní košíčky zavřeny. Po odkvětu se naposledy část korbových lístků zdvihne. Drží po celou následující tvorbu semen plnost květů pevně sevřenu. Mezitím roste trubicovitý stonek stále dál do výšky, předbíhaje dorůstající trávy a byliny. V tomto posledním ovinutí se na lůžku květním odehrává vzhledem k tvorbě semen umstülpung tímto způsobem: semeno trčí hlavičkou v lůžku květním, zatímco jeho protipól, na němž sedí jemnovláknité kališní lístky, čouhá nahoru k nebi. V době zrání semene se znovu probouzí pohybový impuls: z kališního pólu semene vyrůstá tenký stopečka, která na své špičce nese vláknité kališní lístky — chmýr. Při dorůstání odtlačují nahoru zvadlé korunní lístky z ovinutí korbových lístků ven. Po této delší přípravě se pak korbové lístky naposledy skládají dolů, lůžko květní se klene a zaobluje do koule, na níž se na dlouhých stopkách objevuje filigránová «Pusteblume» ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#409|Obrázek 30]], str. 409). Ve svých mnohých jednotlivých schirmchen je vždy zcela utvořena, neboť všechny semenné plůdky se vyvinuly v lůžku květním. Dozrálá semena se uvolňují z lůžka květního a plují jednotlivě s nejbližším nárůstem větru pryč.<br /> <br /> Vícenásobné otevírání a zavírání lístky lemovaného košíčku, pohyb lůžka květního a vyzařování kolonky květů do okolí jsou výmluvná gesta, která obrazně poukazují na blízkost působení duševního čili astrálního těla této zvláště vysoce vyvinuté kompositní rostliny. Ale ani tím není konec; znovu vyzařuje v době tvorby semen, přetváří vlásenkovité děložní lísty na stříbřitě se lesknoucí schirmchen, které se řadí jako hvězdy do obrazu kulové gestalt kosmu. Děložní lísty, jež se obvykle rozvíjejí v zemitě-vodním, obrátí se naruby a obracejí do vzduchu, {{SE|411}}<br /> <br /> teplo a světlo do kosmu. V dalším stupňování předchozího vzniká na okamžiky, v průsvitném ovinutí schirmchen, vzduch a světlem naplněný vnitřní prostor. Lze se ptát, zda tento jemně obkreslený vnitřní prostor není věrným fyzicko-smyslovým obrazem schopnosti pampelišky přitahovat kyselinu křemičitou z kosmu — tedy zda tato rostlina není skutečně «jakýmsi poslem nebes».<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Milchsaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Mléčná šťáva ====<br /> <br /> Vedle pampelišky vedou i jiné druhy složnokvětých, jako čekanka obecná (''Cichorium intybus''), locika kompasová (''Lactuca serriola''), mléč rolní (''Sonchus arvensis'') a pryšcovité rostliny (''Euphorbiaceae''), ve svých pletivech mléčnou šťávu. Tato šťáva je bílá mléčná emulze, která — v případě pampelišky, a právě tím je tato rostlina jedinečná — prochází v trubicovitých kanálcích jednotně celou rostlinou. Z řepovitě zesílené kořenové části táhnou se přes do kořenového krčku zatlačený stonek středními žilkami listů a konečně přes vzduchem naplněný stvol květu až nahoru k lůžku květnímu. Mléčná šťáva spojuje vzájemně tak odděleně působící články pampelišky v jeden celek. Stojíme před záhadou! Musí se mléčné šťávě nepřipisovat právě tak dobře salická jako sulfurická povaha — a oč víc ještě merkuriální? Nespojuje v sobě snad všechny tři kvality? Existuje zde vůbec základní princip kvetoucí rostliny — povznášení minerálního a jeho éterizace v procesu kvetení?<br /> <br /> Mléčná šťáva je sekret z okrajových buněk vzájemně propojených mléčných kanálků, které srůstají dohromady. Je to látková masa komponovaná éterickou organizací této rostliny, jež v určitých poměrech látkových množství obsahuje vše, co se pak rozvíjí do vysoce specifizovaných forem kůlového kořene, listové růžice a korbovitého květu. Rozbor odhaluje takovou mnohotvárnost rozpuštěných i suspendovaných látek, že se oprávněně jeví říci: Zde leží prvotní stav života v podobě z evoluční rané doby vývoje Země, v níž se říše minerálního, rostlinného a živočišného bytí ještě od sebe neoddělily — látková kompozice všemohoucího života. Jednotlivé skupiny látek podléhají, podle stanoviště, silným sezónním výkyvům, např. ''inulin'', polysacharid sestavený z ovocného cukru, který je s jarním růstem téměř spotřebován a ke konci podzimu se hromadí až na vysoké {{SE|412}}<br /> <br /> Gehalten dále obohacuje. Jarní kořen vykazuje největší obsah hořčin, srpnový kořen nejvíce *inulinu*, zářijový kořen nejvíce *taraxinu*, říjnový kořen nejvíce *lävulinu*.&lt;ref&gt;Werner Christian Simonis: ''Heilpflanzen und Mysterienpflanzen'', Wiesbaden 1991, S. 280.&lt;/ref&gt; Mléčná šťáva se skládá z vodě podobné základní substance — z *Taraxacum*-liquoru —, v němž jsou rozpuštěny mnohé minerální substance, jako mimo jiné draslík a křemík, jakož i organické sloučeniny jako bílkoviny, třísloviny, alkaloidy, vitaminy.&lt;ref&gt;Ebd., S. 282.&lt;/ref&gt; Látky suspendované v tomto roztoku v jemných kapičkách jsou pryskyřice a především kaučuk s koloidním bílkovinovým ochranným obalem. V popelu celé rostliny se nachází 7 % kyseliny křemičité, 40 % oxidu draselného, 8 % oxidu hořečnatého, 28,6 % oxidu sodného, jakož i stopy zinku, mědi, manganu a síry.&lt;ref&gt;Erdmuth-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, 512 S.&lt;/ref&gt; Číselné hodnoty analyticky prokazatelných látek poskytují — nad rámec jejich pouhé přítomnosti — jen malé opěrné body, které by dovolovaly rozeznat souvislost s tvořícím bytím. Více informací získáme, obrátíme-li pozornost na určité látkové kompozice, například na účinné látky a jejich léčivé působení. Ale ani ty nevypovídají nic o celku pampelišky, který tyto účinky vytváří. Dokud byl tento celek přijímán jako daná přírodní skutečnost, platila pampeliška za oficinální léčivou rostlinu. Nyní, kdy jsou účinné látky, jež jsou považovány za léčivé, izolovány a syntetizovány nebo mohou být nahrazeny jinými syntetickými látkami, pampeliška svůj čestný status léčivé rostliny ztratila. Tento status znovu získá — a tak i všechny ostatní léčivé rostliny —, teprve tehdy, až se budeme snažit rozpoznat vztahové předivo látek navzájem jako silové uspořádání, jehož architektem je — pod vedením zvenčí působících astrálních sil — éterické či životní tělo příslušné léčivé rostliny. Jednotlivé organické látkové sloučeniny sice obdržely svůj otisk od celku éterické organizace, ale tento celek plnohodnotně nezastupují.<br /> <br /> K tomu by bylo zapotřebí poznat skladatele, který si ve zjeveném obrazu pampelišky v tomto určitém uspořádání látek vytvořil autoportrét. Tohoto skladatele jako velkého umělce lze nalézt jen prostřednictvím poznání ducha. Teprve duchovní bádání otevírá „duchovní pouto&quot;,&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Faust I,'' Vers 1939.&lt;/ref&gt; které sinnstiftend spojuje empiricky nalezené jednotlivé skutečnosti. Taková duchovědná sinnstiftung ukazuje, že v pampelišce — na rozdíl od řebříčku, heřmánku a kopřivy — {{SE|413}}<br /> <br /> existuje nikoli vztah síry k zemsky vázaným látkám — draslíku, vápníku a železu —, nýbrž vztah křemene k draslíku. V živém přísluší draslíku úkol spojovat éterické tělo s fyzickým tělem; na opačném pólu stojí křemen. Na rozdíl od síry vytváří křemen jakýsi smyslový vztah mezi těmito dvěma bytostnými články a kosmicko-astrálními silami, které působí dovnitř ze Stoffwechselpol — z „Zemědělské individuality&quot;. Tato zvláštní vzájemná hra draslíku zdola a kyseliny křemičité shora se odehrává, jak lze předpokládat, v mléčné šťávě prostupující celou rostlinou. Nemůžeme v ní — v kontextu s pampeliškou, jež se utváří do vnějšího, trojčlenného zjevného obrazu — spatřovat „prostředníka [srov. poznámku autora] mezi v kosmu jemně homeopaticky rozptýlenou kyselinou křemičitou a tím, co je jako kyselina křemičitá skutečně zapotřebí po celém okolí&quot;?&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni, Dornach 1999, S. 137.&lt;/ref&gt; Zde se klade táž otázka jako u vzdušného dusíku: kyselina křemičitá přece stojí v půdě v pevné, koloidní i rozpuštěné formě dostatečně k dispozici — proč tedy přivádět kyselinu křemičitou z kosmu tak složitým způsobem, a navíc v tak nepatrných množstvích? Zřejmě se jedná o dva vzájemně polární stavy působení kyseliny křemičité, respektive v ní účinkujícího křemíku. Jedním stavem bytí kyseliny křemičité jsou křemen a silikáty. Jsou výsledkem vznikání a zanikání minulých zemských stavů. Jako horniny a jako jejich zvětrávací rozestup tvoří minerální základní kostru půd. K této zemsky vázané kyselině křemičité stojí kořen rostliny ve vztahu. Druhý stav působení kyseliny křemičité uplatňuje se v Stoffwechselpol nad zemí — jako „v kosmu jemně homeopaticky rozptýlená kyselina křemičitá&quot;.&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Pomyslí se ihned na meteorický prach, jenž se dostává do přitažlivé sféry Země. Ten však sám od sebe na Zemi prosévá. Toto minerální zemnění jistě nemůže být tím, co je míněno. Výrok Rudolfa Steinera zní, že „správná vzájemná hra draslíku a kyseliny křemičité v rostlině musí být přítomna, aby přitahovala kosmické&quot;.&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Je to aktivní proces, jenž vychází z rostliny a jejž je zapotřebí za pomoci náležitě připraveného hnojiva oživit. {{SE|414}}<br /> <br /> Co je zde mimo jiné označeno jako „kosmická kyselina křemičitá&quot;, označuje nehmotný, étericky-astrální stav. „Mohli bychom postupně, když budeme bezmyšlenkovitě dál hnojit, Zemi znemožnit, aby nasávala to, co jako kyselina křemičitá, olovo, rtuť je účinné&quot;, „co […] přichází z kosmické periferie a musí být přijato do rostlinného růstu&quot;.&lt;ref&gt;Ebd., S. 123–24.&lt;/ref&gt; Země ztrácí schopnost přijímat tyto kosmické substance. Aby bylo tomuto ztrácení čeleno, je zapotřebí opět zvláštní příprava hnojiva: preparát z pampelišky. Ten zprostředkovává půdě a rostlině schopnost, jež je pampelišce vlastní zvláštním způsobem — uvést draslík a kyselinu křemičitou v životních procesech rostlin do takového vzájemného vztahu, aby nabyly schopnosti přitahovat „kosmickou kyselinu křemičitou&quot;. V pampelišce vzniká tento vzájemný vztah teprve tím, že oba pozemské látky přijaté kořenem — draslík a kyselinu křemičitou — povznáší z anorganicko-fyzického do éterického stavu. Mléčná šťáva je ve své všemohoucnosti sice blíže svému praobrazí, přesto je v této podobě zjevení jeho odrazem právě tak jako jeho rytmus ve vzdutí a pohybu a jeho stupňování od kořene přes listovou růžici, vrcholící v květních úborech. Pampeliška je „jakýsi posel nebes&quot;; její zjevný obraz o tom vypovídá.<br /> <br /> Kyselina křemičitá takto vyzářená z kosmu a přijatá životními procesy rostliny vstupuje do vztahu s kyselinou křemičitou přijatou ze země, jež stojí ve vzájemném vztahu k draslíku. Teprve v této syntéze nalezne člověk pravděpodobně přístup k pochopení tohoto záhadného stavu věci popsaného duchovním badatelem. Kyselina křemičitá obsahuje křemík. „Křemík je zase v organismu přeměněn v látku mimořádné důležitosti, která v současnosti [tedy v roce 1924; poznámka autora] mezi chemickými prvky vůbec není uváděna.&quot;&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Je to tato přeměněná látka, skrze niž se zmíněné substanciality kosmu stávají novým způsobem přístupnými rostlinnému růstu?<br /> <br /> Pampeliška v sobě spojuje — jako evolučně nejranější forma existence života — mléčnou šťávu s kosmicko-pozemskou tvořivou silou dokonanou v přítomném. O tom vypovídá její zjevný obraz. Je to tato syntéza, jež pampelišce, především v jejím vynikajícím procesu kvetení, propůjčuje jedinečnou vlastnost, aby pozemsky vyzařující {{SE|415}}<br /> <br /> a kosmicky vstřikující křemičitou kyselinu v jedno spojit a přitom v Živém „v křemičité kyselině obsažený křemík&quot; proměnit v „novou látku&quot;? Kladnou odpověď naznačuje postup další preparace pampelišky i účinnost hotového preparátu.<br /> <br /> Na počátku preparace stojí otázka: Lze silový potenciál pampelišky zachytit, soustředit, koncentrát uchovat a nasadit jej v podobě hnojiva tak, aby se sdílel půdě a rostoucím rostlinám? Ve vadnutí pampelišky tento potenciál hasne. Poslední životní záchvěv je přeměna děložních listů v stopkatý chmýr, nesoucí pod svým deštníčkem semeno. Dříve než dojde k tomuto mistrnému závěru, musí být životní proces pampelišky, jenž ve květních úborech dosahuje svého vrcholu, udržován dále v proudu. To zase může zajistit jen obalový orgán, který pochází z přírodní říše o stupeň vyšší — z říše živočišné. Zvíře staví své životní procesy do služby svého duševního nitra a udržuje je tím v proudu. Podle duchovní vědy Rudolfa Steinera tuto úlohu plní, pokud jde o květní úbory pampelišky, pobřišnice, přesněji okruží skotu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Bauchfell_bzw._Gekröse_des_Rindes&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Pobřišnice resp. okruží skotu ====<br /> <br /> Slouží jako obalový orgán z říše živočišné při preparaci květních úborů pampelišky. Pobřišnice (''Serosa'', ''Peritoneum'') obaluje břišní dutinu se všemi orgány v ní uloženými, stejně tak dutinu pánevní. V břišní a pánevní dutině tvoří hraniční membránu metabolického pólu ve vlastním smyslu. Také hrudní dutina, centrum rytmického systému se srdcem a plícemi, je vystlána ''Peritoneem'' — pohrudnicí. Tato je však od pobřišnice přísně oddělena bránicí (''Diaphragma''). ''Peritoneum'' je kožní orgán obrácený do vnitřního světa těla, vyvráceného naruby. Jeho povrch přivrácený k nitru tvoří ploché buňky uložené v bazální membráně. Ta nasedá na pojivové a svalové tkáně stěn orgánových obalů, resp. tělních dutin. Odloupneme-li ji, držíme v rukou průsvitnou, lesklou, membránovitou kůži. Ta je prostoupena jemnou sítí nervových vláken, jež se centrují v jednotlivých gangliích a nakonec se sbíhají ve velkém gangliovém centru solárního plexu (''Plexus solare''), které leží u skotu pod páteří na hranici {{SE|416}}<br /> <br /> páteře hrudní a bederní. Tato nervová pletiva náleží vegetativnímu nervovému systému, jenž se člení na *Sympathicus* a k němu polárně se vztahující *Parasympathicus*. Jejich regulační působení se odehrává hluboko v podvědomí.<br /> <br /> Pouhé anatomicko-funkcionální pozorování pobřišnice osvětluje jen málo z jejího hlubšího dosahu. Konstatujeme silnou inervaci, vlhkostní film umožňující klouzavost orgánů břišní a pánevní dutiny — zvláště závitů tenkého střeva — a pozoruhodně vysokou schopnost resorbce tělesných tekutin; v součinnosti s lymfou a lymfatickými uzlinami zajišťuje detoxikaci — ve smyslu jakéhosi trávení — tělu cizích látek. Tento způsob pozorování, omezující se na vnější fakta, se ihned rozšiřuje, jakmile se ptáme po dosahu silné inervace. Odpověď dává pobřišnice sama. Je to smyslový orgán, jenž se obrací na to, co se v jednotlivých orgánech tohoto vnitřního prostoru vykonává ve vysoce specifických činnostech, a jenž přitom souhrn těchto činností uchopuje v bezvědomí jako celek — a z tohoto celku koordinuje a navzájem slaďuje orgánové aktivity.<br /> <br /> Tak jako vnější kůže a do ní vložené čtyři střední smysly — tepelný, zrakový, chuťový a čichový&lt;ref&gt;Willi Aeppli: *Sinnesorganismus, Sinnesverlust, Sinnespflege*; Stuttgart 1967; sowie<br /> : Dietrich Rapp, Hans-Christian Zehnter: *Die zwölf Sinne in der seelischen Beobachtung – Eine Exkursion*, Münchenstein 2019, 253 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: *Anthroposophie ein Fragment*, GA 45, Dornach 2002.&lt;/ref&gt; — zprostředkovávají bdělému vědomí smyslový obraz skutečnosti bytí, tak vnitřní kůže pobřišnice zprostředkovává zjevení samotné té bytostné skutečnosti; a to posledně jmenované zejména v souvislosti se životním smyslem. Ten temně oznamuje tělesné stavy. Patří vedle smyslu pro rovnováhu, vlastní pohyb a hmat k nižším, volním smyslům.&lt;ref&gt;Willi Aeppli: Ebd.; sowie: Dietrich Rapp, Hans-Christian Zehnter: Ebd.&lt;/ref&gt; Svou blízkostí k vůli spočívá jejich činnost v nejhlubším podvědomí — podvědomí hlubokého spánku; stojí v bezprostředním vztahu ke geistwirklichkeit bytí. Smyslový orgán pobřišnice tedy nevnímá předmětné protistojné, nýbrž ponořuje se do bytostných zjevení, jež se vyjadřují v činnosti orgánů tělních dutin. Tak je činnost močového měchýře jakožto orgánu koncentrace a vylučování jiná než činnost tenkého střeva jakožto orgánu vstřebávání trávicích šťáv. A opět jiné jsou činnosti jater, slinivky, sleziny atd. Pobřišnice je {{SE|417}}<br /> <br /> na jedné straně vetkáno do bytostného bytí a činnosti (účinnosti, funkce) každého jednotlivého orgánu břišní dutiny, na straně druhé zprostředkovává zároveň souhrn těchto činností hlavnímu gangliovému centru sluneční pleteně. Proto lze pobřišnici spolu s menšími gangliovými uzly a velkým gangliovým centrem nazvat vnitřním nebem. Také jiná, zjevně intuitivně zvolená ganglionová označení břišní dutiny, jako „hvězdicovité ganglium&quot; (''Ganglion stellatum'') a ''Ganglion coeliacum'' (''Coelum'' = nebe), poukazují na příbuznost s makrokosmem. „Tělesná dutina je nebe, kosmická enkláva.&lt;ref&gt;Lothar Vogel: ''Der dreigliedrige Mensch'', Dornach 1979, S. 105.&lt;/ref&gt; Zde v říši zvířat a zejména u přežvýkavců a mezi nimi především u skotu nachází tento nebeský vztah nejvyšší rozvinutí. Při přežvýkování nevnímá kráva obrazy smyslově dané vnější skutečnosti, nýbrž v podobě silotvorných obrazů zjevení té bytostné skutečnosti, která jí leží v základu.<br /> <br /> S ohledem na vztah pobřišnice k rozmanitým autonomním činnostem orgánů břišní dutiny, jež každý jednotlivě obaluje, vyvstává otázka, která část pobřišnice přichází v úvahu pro preparaci. Ve svém kurzu pro zemědělce jmenuje Rudolf Steiner kravské okruží: „Žlutá hlavičková pampelišková kvítka se sesbírají, nechají trochu povadnout, slisují a všijí do kravského okruží.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 137.&lt;/ref&gt; Na otázku, co je třeba rozumět pod kravským okružím, následuje odpověď: „Mínila se tím pobřišnice. Dle mého vědomí se okružím rozumí pobřišnice.&quot;&lt;ref&gt;Ebd., Fragenbeantwortung vom 14. Juni 1924, S. 175.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tato vyjádření vedla v praxi dodnes k pochybnosti: Záleží prvotně na pobřišnici jako takové, nebo specificky na okruží, jež tvoří část pobřišnice? Je-li tomu tak v prvním případě, nabízí se pro preparaci daleko spíše a jednodušeji velká předstěra (''Omentum majus''), méně pak malá předstěra (''Omentum minus''), jež ve dvoulisté ploténce spojuje játra a žaludek. Velká předstěra, rovněž dvoulistá ploténka pobřišnice, leží jako zástěra mezi břišní stěnou žaludku a kličkami střev. Splývá od žaludku dolů až k dolní ploše břišní dutiny, tvoří tam velkou kličku, obrací se zpět opět nahoru a kryje střeva jako hřejivý ochranný štít.&lt;ref&gt;Ulrike Remer-Bielitz: ''Dokumentation zum Rindgekröse''; Forschungsring, Materialien Nr. 8, Darmstadt 2001.&lt;/ref&gt; Jinak je tomu s okružím (''Mesenterium''). {{SE|418}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 31, S. 419.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 31: Querschnitt durch die Bauchhöhle des Rindes. Die Bauchfell-Serosadoppellamelle in Beziehung zur Dünndarmverdauung.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Upevněno na stěně břišní dutiny, bezprostředně pod páteří, nese celý střevní svazek. Z obou stran břišní dutiny se jednovrstvé peritoneum břišní dutiny skládá do serozní dvojploténky, okruží, a to tak, že jeho smyslově aktivní strany míří navenek do břišní dutiny (obrázek 31). Serozní dvojlamely se v oblasti tenkého střeva (''Jejunum'') dělí a obalují jej jako jednotlivá lamela. Okruží tak tvoří vějíř záhybů, jenž sleduje těsně k sobě přiléhající kličky tenkého střeva dobrým dílem břišní dutiny. Mezi oběma serozními listy okruží leží nervové provazce (větví se do obou listů a jsou v souvislosti s trávicím děním v tenkém střevě), dále tepenné a žilní krevní dráhy (udržují intenzivní životní procesy ve střevě), mízní cévy (přijímají přes střevní sliznici [''Mucosa''] trávicí šťávy [''Chylus'']), mízní uzliny (působí detoxikačně) a konečně pojivová tkáň a tukové vrstvy. Tím se stavba okruží jako části pobřišnice ustavuje tak, že je zároveň orgánem smyslovým i orgánem činnosti. Zprostředkovává trávicí činnost (vnější svět) celkovému organismu (vnitřní svět) a naopak.<br /> <br /> Zaměří-li se pozornost na tento vztah k činnosti, vyjasňuje se rozdíl mezi okružím a předstěrami (''Omentum majus'' a ''minus''). Pojem „pobřišnice&quot;, který Rudolf Steiner v odpovědích na otázky kurzu zmiňuje v souvislosti s okružím, míní něco obecného, {{SE|419}}<br /> <br /> jakoby ideu obsáhlého, do smyslové tmy metabolismu ponořujícího se, vědomí odňatého smyslového orgánu. Pojem „okruží&quot;, jenž nachází zmínku v pátém přednášce Zemědělského kurzu, míní něco specifického, funkční pole, na němž se obecné uplatňuje ve vysoce specifické činnosti, totiž v takové, jaká se v takto dokonalé podobě nachází jedině v trávicím traktu. Jeho jedinečnost plyne z důvěrné souvislosti s „vlohou Já&quot; probíranou v kapitole „Skot&quot; (s. 146 nn.). Tato vloha je v kravě předznačena v dlouhé cestě intenzivní trávicí činnosti, vrcholící přežvykováním. Výsledek tohoto trávicího otvírání látky vnímá seróza pobřišnice okruží. Vyzařuje jako astrální síla do nitra těla i do krevní dráhy a ta ji nese až k nervově-smyslovému pólu hlavy a do nasazených rohů, kde se vrátí zpět. Tím se na vyšší rovině znovu spouští vědomostní impuls, jehož výsledek zpětně ozařuje tělní dutinu a prostřednictvím obou serozních listů okruží se sděluje obsahu střeva. Ten je nyní prosycen silami, které z aktuální životní činnosti krávy nalezly cestu k její nadsmyslové bytostné skutečnosti. S vyloučením vstupuje toto silové potenciál, „vloha Já&quot;, do vnějšího světa. Propůjčuje kravskému hnoji jeho jedinečnou a trvalou hnojivou sílu. Toto dění, vycházející z vyššího bytí krávy, smí platit za další doklad toho, že pobřišnice představuje cosi „obecného&quot;, kdežto dvojlamelová okruží-pobřišnice cosi specifického. Tato druhá splňuje v „niterném nebi&quot;, v tomto vpáčeném kosmu, ústřední úkol: zprostředkovávat trávicí dění přežvýkavce organismu a od tohoto organismu zpět trávicímu systému, jenž se pak stává hnojivem.<br /> <br /> Toto dění, zahrnující celé bytí krávy, neplní ani velká ani malá předstěra. Obě mají specifické funkce mimo trávicí dění a s ním spojené kroky přeměny ve vyšší silové působení. Obě sice vykazují podobnou anatomickou stavbu s dvojlamelovou sérózou a mezi nimi ležícími nervovými, krevními a mízními drahami, mízními uzlinami a pojivovou tkání — přičemž tato pojivová tkáň je výrazně redukována. Příznačná pro velkou předstěru je sítkovitá distribuce uloženého tukového pletiva. Co však tato anatomická příbuznost vypovídá? Smyslová funkce je zásadně jiná. Je to taková, jež — jak se smíme domnívat — spočívá ve vnímání a řízení harmonického spolupůsobení {{SE|420}}<br /> <br /> Orgánů břišní dutiny, zejména na aktivitu tenkého a tlustého střeva ve vztahu k předcházející činnosti žaludku a předžaludků. Co se děje v bachoru, musí být v průběžném vzájemném vztahu sladěno s tím, co probíhá ve střevním trávení, a naopak. Navíc je velká předstěra vnímavě ponořena do tekutinového hospodářství břišní dutiny a řídí je sekrecí a resorpcí. Dále zajišťuje obranu proti tělu cizím látkám. Na základě toho a své velké pohyblivosti bylo velké předstěřové těleso označeno také jako «velký hadr břišní dutiny».&lt;ref&gt;Johannes W. Rohen: ''Funktionelle Anatomie des Menschen'', Stuttgart-New York 1993, S. 287.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Co jakožto obalový orgán pro květní úbory pampelišky jednoznačně svědčí pro kravské okruží, lze spatřit v následujícím: Jako vysoce vyvinutá složnokvětá rostlina má pampeliška moc přitahovat z kosmu substanciálně-bytostné jádro kyseliny křemičité. Kravské okruží má ze své strany moc — díky své smyslové činnosti obrácené dovnitř na látkové působení trávení v tenkém střevě — obdařit ještě nehmotnou kyselinu křemičitou jakousi vnímající niterností. Aby bylo možno tento potenciál, jenž je jako výsledek evolučního stávání se uložen v pampeliškovém květu a v kravském okruží, učinit využitelným pro růst rostlin, je zapotřebí opět preparace, která vyvěrá z duchovního poznání člověka a která v rytmu plynutí časů překlenuje hranice mezi přírodními říšemi.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Präparationsschritte&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kroky preparace ====<br /> <br /> Vhodný čas ke sběru — to platí pro střední Evropu — je slunečný dubnový den. Květní úbory se otevírají v brzkých ranních hodinách, rozkvetou řadu po řadě od okraje a rozepnou své jazykové květy radiálně do šířky. Přibližně kolem desáté hodiny dopoledne bývá dosaženo stadia, kdy ve středu úboru ještě zbývá drobný shluk poupat. V krátké době asi jedné hodiny, než nastane plný rozkvět, musí být úbory natrhány z dutých stopek a rozloženy k sušení, případně předsušeny teplým vzduchem. Sběr odpoledne, za plného rozkvětu nebo v pokročilé kvetoucí sezóně je třeba se vyvarovat pro nebezpečí předčasného přechodu k tvorbě chmýří a semen. {{SE|421}}<br /> <br /> V prvním přípravném kroku jsou květní úbory — podle stupně vysušení — lehce navlhčeny výluhem z listů pampelišky, trochu stlačeny, ze všech stran obaleny lalůčky okruží a provázkem z konopí (žádný syntetický materiál) svázány do malého balíčku. Jako «alternativa» k okruží se kvůli snazší manipulaci často upřednostňuje velká předstěra (''Omentum majus''); je plošnější a zpravidla méně prostoupena tukem. Připojuje se k žaludku a jinak nemá žádnou přímou spojitost s kličkami střevními.<br /> <br /> Obalení gekrózní membránou vede k první umstülpung přirozeného procesu, a tím k prvnímu kroku emancipace od něj: Vyzařující gesta löwenzahnových květů, obrácená ke kosmu, je nyní obrácena dovnitř a naplňuje vnitřní prostor. Jinak je tomu s pobřišnicí, jež jako jakési «nebeské klenby» vystýlala břišní dutinu, obemykala všechny břišní orgány a tak i umně kličky tenkého střeva a stála v smyslovém vztahu ke skryté trávicí činnosti — nyní je obrácena ven. Popsaná dvojitá lamela nebo -serosa okruží nyní v novém způsobu rozvíjí smyslovou činnost obrácenou ven i dovnitř. Dovnitř je tato — skrze ''serosu'' dovnitř obrácené lamely — zaměřena na životní dění, jež v květních úborech pampelišky dosáhlo evolučního vrcholu, zatímco ''serosa'' ven obrácené lamely se otevírá silám, které ze světové i zemské periferie zvenčí proudí dovnitř. Tak nahlíženo, se jednotná smyslová funkce střevního okruží rozštěpuje do polaritní dvojí funkce. Nedotčeny tím zůstávají pojivové strany obou lamel; nadále k sobě přilnou a tvoří jaksi pojivový článek mezi oběma polárními sférami vnímání.<br /> <br /> Fyzická a životní organizace pampelišky je evolučně zaměřena na to, aby utvářela vztahové předivo draslíku a kyseliny křemičité, vrcholící v květ. S tím se váže otázka, zda právě v onom pojivém článku — jako syntéza tohoto nového vztahu vnitřku a vnějšku — nemůže toto vztahové předivo být udrženo v proudu i za hranicí, která je evolučně rozvoji rostliny vytčena. Nespočívá právě v tom význam okruží, že jednak ve své funkční jednotě s trávením v tenkém střevě a jednak na základě funkce své dvojité lamely v prvním přípravném kroku přivádí do vzájemného vztahu dvě polární silová světa? Nejsou tím teprve v pozemském světě stvořeny podmínky, aby jedinečná vlastnost pampelišky — «přitahovat kyselinu křemičitou z kosmu» — {{SE|422}}<br /> <br /> na cestě hnojení přenášet na půdní a rostlinný život? Tyto otázky bude možné zodpovědět jen z osobního vztahu, který si člověk v činu a myšlení buduje k věcem a bytostem. Vyvstávají tváří v tvář praxí místy uplatňované, kdy jsou obě serosalamely — zpravidla velkého omenta — od sebe odděleny tak, že vzniká jakási kapsa, do níž se nacpou květní úbory a jejíž otevřené konce se pak zašijí. To znamená, že obal je jen jednovrstvý, to jest: uplatní se účinek pobřišnice jako něčeho obecného (výstelka břišní dutiny), a nikoliv okruží jako něčeho zvláštního.<br /> <br /> Druhý krok preparace si v praxi získal širší pozornost teprve poté, co s pátým vydáním Zemědělského kurzu (Dornach 1975) byly publikovány i poznámky Rudolfa Steinera k přednáškám kurzu. V nich poznamenává k preparátu z pampelišky: «Zavěsit okruží ve vzduchu.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Anhang, S. 293.&lt;/ref&gt; V páté přednášce kurzu to není řečeno těmito slovy, nýbrž je ihned odkazováno na třetí krok: «Pak musíme vystavit [okruží obklopené květní úbory pampelišky; poznámka autora] samozřejmě působení země, působení země v zimní době.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Tak tomu bylo i v následujících desetiletích v praxi vesměs dodržováno. Přesto zůstávala otázka stále otevřená, zda tím míněno, že druhý krok odpadá, případně jak je třeba rozumět bezprostředně následující větě: «Nyní však jde o to, abychom získali obklopující síly tím, že s ním naložíme stejně jako s ostatním.» Hádanka se rozluští s výše uvedeným citátem z poznámek «zavěsit ve vzduchu». Ten vykládá «obklopující síly», jež působí v létě ve vzduchu a teple nad zemí. Poznámka, «že s ním naložíme stejně jako s ostatním», musí být tedy vykládána ve stejném smyslu jako v případě řebříčku, kde bylo podrobně popsáno vystavení preparátu letním a zimním silám.<br /> <br /> Ve druhém kroku preparace se odehrává 2. akt everze a s ním stejně tak akt emancipace od přírodou daného dění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#423|Abbildung 32]]). To, co dříve náleželo vnitřní bytosti krávy a vděčilo celé své existenci právě její službě, je nyní orgánem vnějšího světa, ve službě sil, které se vyzařují z kosmického obvodu. {{SE|423}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 32, S. 423.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 32: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation des Löwenzahnpräparates.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Naopak květy pampelišky, které se ve vnějším světě obracejí ke kosmu a jemu vděčí za svou existenci, jsou nyní obklopeny zvířecím orgánním obalem, v němž se koncentrát sil květů pampelišky spojuje se silami makrokosmu, jež jsou tomuto koncentrátu zprostředkovány orgánním obalem kravského okruží.<br /> <br /> Nyní jde o to, aby sebrané květní úbory z dubna byly dostatečně usušeny, ihned poté obaleny laloky okruží krávy středního věku, pokud možno z vlastního stádního chovu statku, a takto svázaný kulovitý balíček byl zavěšen ve vzduchu, chráněn před ptačím zobáním. Přes letní pololetí až přibližně do Michaeli zůstává takto nad zemí vystaven slunečním a planetárním silám v teple a vzduchu. Ty vstupují do vzájemného působení s pozemskými látkami draslíku a kyseliny křemičité, které byly v květu povzneseny do éterického stavu. Na tomto stupni éterična — tak lze předpokládat — teprve může vznikat ono «vztahové předivo draslíku a kyseliny křemičité», na něž poukazuje duchovní bádání a které propůjčuje pampelišce schopnost jako «poslovi nebes» přitahovat kosmickou kyselinu křemičitou. Nechť je to pokus ukázat onen vztahový kontext, podle nějž za prvním krokem nutně musí následovat {{SE|424}}<br /> <br /> krok druhý, totiž vystavení balíčku z okruží atmosférickým silám.<br /> <br /> Ve třetím kroku preparace se uskutečňuje třetí proces everze a emancipace ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#423|Obrázek 32]], S. 423). Co bylo přes letní pololetí nad zemí, v «břiše zemědělské individuality», vystaveno silám periferie planetárního kosmu, je nyní exponováno silám, které z obvodu stálic působí cestou přes zemi v zemito-vodním živlu. Zatímco v létě jsou to přednostně astrální síly, které se vyzařují ze sluneční sféry a planetárních sfér a prostřednictvím zvířecích orgánních obalů vtiskují do substance květů pampelišky, jsou to v zimě v zemi především já-síly působící z vyšší duchovní světa, které se vtiskují do substance květů.<br /> <br /> Postup ve třetím preparačním kroku je následující: Po začátku podzimu, okolo Michaeli, jsou kulovité balíčky sundány a zahrabány do země, do hloubky přechodu od humusového svrchního půdy k jílovitějšímu a jemnopísčitějšímu podorničí. Jáma je opět zasypána a blízko povrchu půdy opatřena drátěnou sítí proti psům a lišáku. Dokud se zápach okruží do zimy nevytratí, může k tomuto účelu pomoci i dřevěná nebo kamenná přikrývka.<br /> <br /> Na jaře, okolo Velikonoc, je preparát vyjmut — jeho obal z okruží bývá zpravidla silně zetlelý — a uložen do hliněných nádob, allseitig obklopených rašelinovou drtí. S hotovým preparátem, jehož květní úbory si z velké části zachovaly svou strukturu, vznikla znovu nová látkovost — nebo lépe: nové uspořádání látek — jako vztažný bod ke silovému potenciálu zcela nového druhu. Na cestě svého vznikání, řízené duchem a rukou člověka, bylo udržováno v živém a rozvíjí svou bytostnou účinnost v živém.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Anwendung_und_Wirksamkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Použití a účinnost ====<br /> <br /> Preparát z pampelišky je jako ostatní preparáty silové hnojivo. Působí jako ony na «souzvuk tvořivého, formujícího a utvářejícího světového slova»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993.&lt;/ref&gt;, to jest — vztaženo na preparáty — na životní, astrální neboli duševní síly i na formující bytostné neboli já-síly, přičemž tyto posledně jmenované propůjčují rostlinám z hlubin země sílu vzpřímení {{SE|425}}<br /> <br /> verleihen.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Leitsätze'', GA 26, «Der Mensch in seiner makrokosmischen Wesenheit», Dornach 1998.&lt;/ref&gt; Vytvářejí, budují a tvarují úrodnou půdu i plodnosné rostliny — to, co se jako «bránicová střed» začleňuje mezi «hlavu a břicho» zemědělské individuality. Jedinečným způsobem to platí o preparátu z pampelišky. Kolik podmínek plných vzájemných vztahů musí souznět, aby bylo uděleno blossomům pampelišky schopnost jakési smyslové síly — přitahovat kieselsäure z kosmického obvodu? Jaký velkolepý soubor vztahů musí vládnout v látkové výměně krávy, aby bylo s okruží vytvořeno ústrojí, které má na jedné straně smyslový vztah k látkám přicházejícím zvenčí v proudu potravy a na druhé straně zprostředkovává výsledek tohoto vnímání astrálnímu bytí krávy? Spojení obojího — blossomů i pobřišnicového okruží — vytváří syntézu vyššího druhu, hnojivou substanci, jejíž účinnost představuje zesílení obou polárních kvalit.<br /> <br /> Vzniká nová kompozice látek v živém, hnojivo, které se v ještě intimnějším způsobu stará o to, aby se nadsmyslově-astrální organizace kulturních rostlin vtiskovala do jejich éterické a skrze ni do jejich fyzické organizace. Rostliny se stávají smysluplnějšími, a tím citlivějšími na látky, které potřebují ke svému růstu: «je-li rostlina tímto způsobem, v nejjemnějším způsobu prostoupena kieselsäure, proživána jí, pak se stane, že je citlivá ke všemu a ke všemu přitahuje».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 138.&lt;/ref&gt; Dále se uvádí, že tento obvod se zjevně nevztahuje jen na prokořeněný půdní prostor jednotlivé rostliny, nýbrž sahá až do sousedního pole, lesa a přilehlé louky.&lt;ref&gt;Ebd., S. 138.&lt;/ref&gt; Toto zpočátku záhadné tvrzení lze dnes při nynějším stavu vědeckého poznání docela dobře vysvětlit fenoménem symbiózy kořenů rostlin s půdními houbami (''Mykorrhiza''), jejichž mycelium — předivo buněčných vláken (''Hyphen'') — propojuje na větší vzdálenosti kořenové soustavy rostlin navzájem. Hyfeny na jedné straně zásobují rostliny vodou (lesní stromy), především však minerálními látkami, na druhé straně samy profitují z jejich energetického hospodářství. Fenomén vzájemně se podporujícího soužití (''Symbiose'') výše vyvinutých organismů s nižšími lze docela dobře ve {{SE|426}}<br /> <br /> způsobu pochopit, že zde vládnou temné stupně citlivosti, tak například u luskovin, jejichž výkon vazby dusíku lze organickými hnojivy znatelně zvýšit. Lze očekávat, že i zde přípravek z pampelišky přinese významný příspěvek. Avšak vyčerpává se tím, pokračováním přírodního procesu, bytost a účinnost tohoto látkového novotváření z duchovní vědy? Empfindung v daném případě jistě znamená, že astrální organizace působící na rostliny zvenčí se má v míře vyšší stát «tvůrcem a tvárcem» éterických čili životních sil a udržovat tyto jako «tvořivé» v proudu. Předstupeň k tomu se odehrává v květu pampelišky. Obdarován je schopností přitahovat křemičitost z kosmu díky své zemské zakořeněnosti (stoupající mléčná míza) a zároveň svému náklonu a otevřenosti ke slunci. Popsanou preparací, uskutečňující se v pozemském, je přípravek z pampelišky nakonec uveden do stavu, kdy prostřednictvím organických hnojiv zprostředkovává jiným pěstovaným rostlinám schopnost přitahovat ze sousedních kulturních půd zemské látky, které potřebují k zdravému růstu.<br /> <br /> S obvyklými vědecko-teoretickými pojmy je taková látková migrace nemyslitelná. Stává se pochopitelnější, naučíme-li se rozumět půdě samé, bránicovému orgánu «zemědělské individuality», jako životní souvislosti prostoupené astrálními silami, do níž kořen jako smyslový orgán svým způsobem vstupuje. Tento nepatrně rozvinutý smyslový orgán lze zcela otupět minerálními solemi (srov. kap. «Použití dusíkatých solí», s. 275 nn.), lze jej však také vychovávat k stále vyšší aktivitě souhrnným působením všech jmenovaných preparátů. A o to jde. Každý z nich přispívá jedním aspektem působení k rozvoji smyslové organizace, a tím k «citlivosti» vůči látkám a silám: «Opracovává-li se zemský půda tak […], pak se rostlina připraví k tomu, aby přitahovala věci z širokého obvodu.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 138.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Přípravek z pampelišky hnojí půdu astrálními silami. Ty činí bující život půdy mocným působením v tom smyslu, že půda sama se stává rostlinnou. V tomto prostředí stupňované půdní úrodnosti je asi třeba hledat odpověď na otázku: Jakého druhu je «citlivost» podnícená přípravkem z pampelišky? Je to {{SE|427}}<br /> <br /> Innenwirkung, která nevychází z vlastního duševního nitra – to rostlina nemá –, nýbrž taková, jež má z nadsmyslového prostřednictvím látkového uspořádání rostliny moc cíleně přitahovat pozemské látky. Jak se ale tyto látky dávají do pohybu? Nemusejí být nejprve přivedeny do proudění životní organizací těch rostlin, které rostou na sousedním poli, na louce a v lese? To znamená: nemusejí být pozemské látky nejprve povýšeny z fyzicko-materiálního stavu do stavu Bildekräfte? Tato záhadná otázka zůstává otevřená!<br /> <br /> Přípravek z pampelišky se aplikuje – spolu se čtyřmi předtím popsanými přípravky – jako přídavek v jakési homeopatické dávce do kompostů, chlévského hnoje, kejdy a gülle. Mírou je tříprstová špetkana přibližně 1 m² zahradní kompostové buňky až po 10 až 15 m² u hnojišť a kompostovišť, případně hlubokých stájí a tekutých hnojiv. Preparace by měla proběhnout bezprostředně po zakládání hromady, u tekutých hnojiv bezprostředně po zahájení plnění nádrže. Místo zavěšení v látkových sáčcích lze preparátové dávky také prohníst s jílem do kuliček a v této podobě přidat pevným i tekutým hnojivům. Opakování se doporučuje po každém přesypání hromad, respektive po promíchání a provzdušnění tekutých hnojiv. Preparáty tlumí přeměny, které se znovu ihned rozbíhají, a tím brání nadměrnému zahřívání, respektive ostrostii zápachů. Dusík a uhlík zůstávají «usazeny» v organických sloučeninách. Přípravek z pampelišky je navíc součástí «souhrnného preparátu» – intenzivně preparovaného koncentrátu na bázi chlévského hnoje bez podestýlky. Ten se v malých množstvích rozptyluje na čerstvý hnůj před každodenním vyvážením, respektive přidává do ložných míst boxových stájí.<br /> <br /> Jako každý z preparátů volá i ten z pampelišky k přítomnosti ducha v činu. Teprve ta – v souvislosti s celkem statku – probouzí otázky, a s nimi badatelské smýšlení. Otevírá se poznávací cesta, která nejprve jen vykonávající jednání oživuje na jednání umělecké.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Baldrianpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Složení přípravku z kozlíku ===<br /> <br /> Jako poslední v řadě šesti hnojivých preparátů stojí přípravek z kozlíku. V aplikaci i funkci zaujímá zaokrouhlující zvláštní postavení. V pouhých několika slovech charakterizuje Rudolf Steiner podstatu a účinnost tohoto preparátu takto: »tím, že se hnoji přidá způsobem velmi jemným ona zředěná šťáva z kozlíkového květu, lze v něm vyvolat to, co ho podněcuje k tomu, aby se k tomu, co nazýváme fosforovou substancí, choval správným způsobem.« {{SE|428}}<br /> <br /> V tomto výroku je již naznačeno, že šťáva vylisovaná z kozlíkového květu nepodléhá žádným dalším preparačním krokům – kromě jediného opatření, totiž že tinkturu je před použitím třeba zředit teplou vodou. Záhada, oč zde jde, se musí odkrýt jednak tím, co o ní prozrazuje zjevný obraz kozlíku lékařského (Valeriana officinalis), jednak tím, co lze získat z duchovního výzkumu jakožto poznání.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Erscheinungsbild_des_Baldrian&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zjevný obraz kozlíku ====<br /> <br /> Kozlík se nachází v okrajových a přechodových zónách obdělaných pozemků na hlinitých, humusnatých půdách, přednostně na vlhčích, spíše stinných místech – na lesních okrajích, na vlhkých loukách, v pobřežních pásech podél potoků a řek a u paty svahů s průsakovými vodami z podorničí. V horských údolích vystupuje až do značných nadmořských výšek. Lze ho pěstovat i zahradnicky. Zatímco se pampeliška – kromě své krátké doby kvetení – skrývá mezi trávami a bylinami, zvedá se kozlík z počátečního stádia listové růžice do hrdé vzpřímenosti vysoko nad své okolí, vrcholíce bíle až světle růžově rozkvétajícím lichookolíkem. Ten sestává z těsně semknutých, jemných, drobounkých jednotlivých kvítků, které se v intenzivně se šířící vůni zdají jakoby rozpouštět. Princip stonku ovládá celou rostlinu. Při výšce porostu až dva metry dosahuje stonek dolů až do prostoru kořenů, kde tvoří oddenky, a nahoru do vzdušného prostoru, kde se rozptyluje v květenství. Nahoru i dolů se rozčleňuje jednak v jemné stopky květů, jednak v mohutné oddenky. Ve stonku se jedinečným způsobem prolíná zemitost s působením vzduchu a tepla. Střídavě vstřícně se rozevírají lichozpeřené listy. V prvním roce po výsevu je metamorfóza listu nejzřetelněji vyjádřena. Z listové růžice se listová posloupnost zvedá stále ve větších vzdálenostech. Řapík se postupně zkracuje a v přechodu ke květenství se listy nakonec zcela stáhnou {{SE|429}}<br /> <br /> do stonku zpět. V následujícím roce je metamorfóza listů méně výrazná ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#431|Obrázek 33]], s. 431).<br /> <br /> Stejně zdůrazněně, jako se projevuje v podobě listů, vystupuje metamorfóza substančního dění v proměně vonných látek od kořenového oddenku přes stonek až ke květu, jejichž intenzita vyvanoucích vůní je nejsilnější při odkvétání. Jako oslovuje tvar a barva prostřednictvím zrakového smyslu cit, tak otevírá čichový smysl citu hlubší vrstvy působení substancí. V temněji ladícím cítění vede čich blíže ke kvalitě sil, jež jako astrální působí v živém. U kozlíku a kopřivy se navzájem vztahují polárně.<br /> <br /> Zjevný obraz kopřivy vzbuzuje dojem, že v její životní organizaci jsou účinné zejména chemický neboli zvukový éter a éter životní. Ty se stávají formativními silami skrze vyšší elementárně-astrální duchovost a jsou touto schopny přivodit zvláštní substanční skladbu této léčivé rostliny. Stává se obrazem té dovnitř směřující kompoziční přebytečné síly astrálna. Ta přísně formuje jednak až do periferie substanční sloučeniny – jako například urticin v žahavých chloupcích –, jednak zůstává potenciál zadržených astrálních sil, jež mají cestou preparace schopnost uvést pozemsky hmotné látky znovu do pohybu, oživit je a proměnit.<br /> <br /> Jinak kozlík: ten vyvanuje ven do vzduchu a tepla, co se v jeho životních procesech v listu, kořenovém oddenku a stonku pod astrálním působením utvořilo jako kompozice látek. U vůní chudé kopřivy konfigurují tyto formativní síly látky k nositelství oné «znamenité vnitřní účinnosti». Tuto kvalitu sil uchovává za ochrannou zdí své navenek uzavřeně vyhlížející podoby. Jinak opět kozlík: ten vyvanuje vše to, co jeho astrální organizace v působení formativních sil ze substancí zkomponovala. Zjevný obraz kopřivy ve svém sebeprosazení a pevnosti, jež se staly obrazem, poukazuje především na tvořivou sílu životního éteru – zjevný obraz prostředí otevřeného kozlíku na éter tepla a světla. Kozlík je dárcem tepla a světla. {{SE|430}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wurzel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kořen ====<br /> <br /> Semenáček kozlíku lékařského nejprve vytváří kůlový kořen, který brzy odumírá. Stonek zůstává zpočátku stlačený a z něj se rozvíjí volná listová růžice. V půdě, v přechodu ke kořeni, se rozděluje v několik krátkých, válcovitých ''rhizomů'' — jistý druh vegetativního tvoření plodů v kořenové oblasti —, od nichž kořeny vybíhají v páscích obloukovitě ven a do hloubky. Sféricky uzavírají dolů otevřený vnitřní prostor, rozčleňují se do jemného kořenového vlášení a tím představují typus «irdischen Wurzel»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 56.&lt;/ref&gt; («pozemského kořene») ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#431|Obrázek 33]]). Rhizomy vykazují — v pokračování vzduchem naplněného stonku — dutiny. V přechodu k mírně ztluštělým kořenovým páskům, které rovněž obsahují vonné látky, se na podzim tvoří pupeny, z nichž vyrůstají nové výhonky. K této formě vegetativního rozmnožování přistupuje ještě tvorba výběžkových výhonků, které se v místech svých prýtových uzlů znovu zakořeňují.<br /> <br /> Nejnápadnějším jevem kozlíku je silný, omamně zemsky těžký zápach, ano puch, který je stlačen zpět do kořenového trsu a při poranění z něj vychází. Chemická analytika odhaluje ve skupinách látek uhlohydrátů, bílkovin, olejů, alkaloidů, pryskyřic atd., jakož i organických kyselin a minerálních látek rozsáhlé spektrum sloučenin, které se plně kryje s pestrosti medicínských indikací, na něž preparáty z kozlíku tlumivě léčebně působí. Avšak Simonis zdůrazňuje, že «bisher ungenügend einleuchtende für das Wesen der Pflanze charakteristische Ergebnisse erzielt wurden».&lt;ref&gt;Werner Christian Simonis: ''Heilpflanzen und Mysterienpflanzen'', Wiesbaden 1981, S. 696.&lt;/ref&gt; (досud nebylo dosaženo dostatečně přesvědčivých výsledků charakteristických pro bytostnou povahu rostliny.)<br /> <br /> Kořenový trs kozlíku se podobá chemické kuchyni v živém. Vše životatvorné, co se shrnuje v ''Tria principia'' Paracelsa, zde spolupůsobí nejúžeji. V duchovědném vyjádření jsou to čtyři druhy éteru — éter života a chemický éter, světelný a tepelný éter —, které oživují anorganický svět látek převážně pod vedením chemického éteru a éteru života, stavitelů fyzické organizace rostlin. Architektem pak, který dodává stavební plány, je astrální organizace působící z nadsmyslna v čase a prostoru. Na předstupni — lze říci ještě neočištěna — soustřeďuje se v kořeni a ''rhizomu'' plnost kompozice látek, která pak v postupující proměně formuje fyzicko-smyslovou podobu kozlíku. Dokonce i sulfuricky-impondabilní živel {{SE|431}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 33, S. 431.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 33: Das Baldrianpräparat in Herstellung und Anwendung.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> tepelného a světelného éteru tvořícího v procesu kvetení sestupuje dolů do kořenové oblasti a v pozemské tíži salprocesů se stará o «lehkost» hořlavých éterických olejů, a s nimi o silné rozvinutí vůně. V rhizomu a kořenových páscích se soustřeďuje vše, co kozlík v kompozicích látek nabízí. Proto jsou to právě tyto části, které nacházejí lékařské využití při obtížích zejména vegetativního nervového systému, při poruchách spánku, nervových stavech vzrušení a podobně.&lt;ref&gt;Ebd., S. 593.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Stängel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Stonek ====<br /> <br /> Lodyhu kozlíku lékařského lze zcela oprávněně považovat za samostatný článek této rostliny (obrázek 33). Zatímco pampeliška nikdy neopustí své stádium růžice a rozkvétá blízko země jako košík plný květů na vlastním květním stonku, lodyha kozlíku na jaře vyráží ze {{SE|432}}<br /> <br /> své volné růžice vertikálně do výšky. Je to, jako by chtěla v co největší vzdálenosti od svého oddenku pozvednout své květenství do sféry tepla, světla a vzduchu. Lodyha určuje gesto této rostliny: jako vládnoucí článek spojuje kořenový systém pevně spjatý se zemí s květenstvím obráceným ke kosmu; jako se onen větví dolů, tak se toto větví nahoru do jemných větviček lichookolíku. Životní a oporné pletivo lodyhy obklopuje dutinu naplněnou vzduchem; navenek je mnohonásobně rýhovaná. V tom se znovu ukazuje polární dvojitost astrálního působení, které zvenčí vtlačuje růstovým silám tvar, zevnitř tvoří prostor a díky dusíku ve vzduchu uzavřeném v dutině lodyhy uspořádává, přetváří a pročišťuje látky v běhu životních procesů. Astralita, která vládne celé rostlině kozlíku, zjemňuje látkové dění při růstu lodyhy do výšky od jednoho páru listů k druhému. I lodyha, již zjemnělá do podoby květu, vydává typickou vůni kozlíkového oleje, v níž se aromata různých éterických olejů spojují v jednotu.<br /> <br /> Lze to vnímat jako fenomén zvláštního druhu, jakou povahu mají proudy mízy trvalky, jakou je kozlík. Nejprve asimilační proud (''floém'') z listové růžice napájí růst ''rhizomů'' a kořenů i jejich látkové kompozice, v nichž je již přítomna látková stavba celé rostliny. Jakmile lodyha začne vystřelovat do výšky, ústí tyto předformované látky do vzestupného proudu ''xylému'' a v ovzduší, světle a teple jsou znovu kompozičně zjemňovány tvarotvornými silami metamorfující se listové oblasti. Jejich prostřednictvím se bytostný praobraz kozlíku v lodyze, sledu listů a květenství utváří do vnější smyslové podoby. Zemská tíže látek v oddenku přechází v listoví a květu v «lehkost» a rozplývá se ve vůni.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Blattfolge&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Posloupnost listů ====<br /> <br /> Jako semenáč prochází kozlík všemi stadii vytrvalé byliny. První list po vyklíčení je dlouze řapíkatý s okrouhlou až oválnou čepelí. Následující listy se prodlužují a čepel se začíná členovat v lichozpeřené, ještě zaokrouhlené, na okraji mírně zubaté lístky. Při protahování řapíku se lístky rozvíjejí do více podlouhlých, přišpičatělých tvarů. V této fázi se {{SE|433}}<br /> <br /> lístky vztyčují a shromažďují v kytičkovité růžici. S prodlužováním stonku na sebe navazují páry listů v křižmostojném uspořádání v nápadně velkých vzdálenostech (Obrázek 33, s. 431). Lístky jsou stále užší, přišpičatělejší a řadí se párově. Ke konci léta se listy zkracují, opeření houstne, stonek objímá. Nakonec se listy s rozkvétem stahují zpět do stonku a jen listeny se ještě drží, až i ty v plném květu mizí. Na rašelinných, stinných stanovištích kozlík tenduje k bujnému růstu.<br /> <br /> Jako tvoří látková pestrost kořenové kůry s listovou růžicí životní souvislost, tak listová posloupnost výhonku s květenstvím. Proměna tvarů listů, od stonku vzhůru k květu (blattmetamorfóza), je do obrazu přenesený výraz v živém neviditelně se odehrávajících látkových procesů tvorby a přetváření. Při vzrůstu přechází výhonek z oblasti zemitě-vodního do oblasti tepla a prosvětleného vzduchu. Sem přímo a v přítomnosti září síly Slunce a planetárních sfér. Zde teprve se bytostný praobraz kozlíku ve své dokonalosti otiskuje obrazně do v rhizomovém kořeni předpřipraveného substančního dění. Jako mají v kořenovém trsu navrch síly působící v zemitě-vodním, tak ve vzestupném výhonku síly světla a tepla, zprostředkované vzduchem. Může být snad tím důvodem, proč se temně vědomí kalící vůně a trpce hořká chuť kořenového trsu v listech prakticky nevyskytují, avšak v méně intenzivní podobě přece jen ve stonku? V kořeni se tyto kvality zhušťují a soustřeďují, v posloupnosti listů naopak přecházejí v stálé proměně do pohybu.<br /> <br /> Myslící nazírání proměny tvarů v listové posloupnosti osvětluje otupělost čichových a chuťových vjemů. Pro myšlení je tvar listu opěrný bod, který nejprve stojí před námi jako věcný předmět pro sebe. Ale dostaneme před oči to, že právě sledovaný list svým tvarováním předpokládá a dál rozvíjí tvar listu předcházejícího. Přechod jednoho tvaru do druhého tvoří článek stonku, v němž jeden tvar mizí a vynořuje se následující. Existuje tedy souvislost v proměně tvarů listové posloupnosti, která se smyslové anschauung skrývá. Klíčem k poznání tohoto skrytého přechodu je myslící nazírání, školené na proměně tvarů. Zpočátku bodově konstatující myšlení přichází do pohybu; samo ze sebe tvůrčím způsobem vytváří myšlenkové obrazy na {{SE|434}}<br /> <br /> der Grundlage neomylné anschauung. Tytéž bildekräfte „tvořivého, obrazotvorného a utvářejícího Světového slova&quot; působí v přírodě a stejně tak na vyšší rovině v člověku. Pokusí-li se člověk myslivě vcítit do těchto na fenoménech opřených myšlenkových obrazů, nastupuje cestu poznání, na níž se ve stonku skryté pojítko z listu na list může postupně odhalit jako „duchovní pouto&quot;. Je to bytostný praobraz rostlinného, jenž z hlubiny země vyzařuje v ose Země–Slunce a sjednocuje se s étericko-astrálními bildekräfte vyzařujícími z kosmického obvodu.<br /> <br /> Tak je vžívání se do principu metamorfózy — jenž v přírodě působí všudypřítomně a jenž se může stát klíčem poznání zvláště k tomu, co vede k postupujícímu porozumění rostlinám preparátů a k schopnosti cestou preparace oživovat vztah půdy a rostliny — tímto vžíváním se plodným. Metamorfózy se odehrávají v merkuriálním pojítku mezi substančním děním kořene (pól sali čili pól zemský) a oním v květu (pól sulfuru čili pól kosmický). Co se týče formy, je tomu obráceně: květ odumírá do vysoce diferencovaných forem svých orgánů působením zemských sil. Kořen naproti tomu roste pod vlivem kosmických sil na kořenové špičce dále a vykazuje — zejména u kůlového kořene — jednolitější formu (viz také kap. „Kompozice přípravku ze šafgarby&quot;, s. 361 nn.). Agens metamorfózy je merkuriální mezi; vcítit se do tohoto mezi v meditativním nazírání, to školí a oživuje myšlení.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Blüte&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Květ ====<br /> <br /> Na rozdíl od kořene kozlíku, jehož mimořádně silná astralita se projevuje v kompozici nejrůznějších látek — zejména éterických olejů, jejichž temná, zčásti nepříjemně páchnoucí vůně je zadržována kořenovou kůrou — rozlévají květy tuto vůni v zjemnělé, přečištěné podobě. Kozlík má dlouhou dobu kvetení, sahající od konce května (s plným kvetením v červnu/červenci) až do září. Začíná vstřícným větvením hlavního výhonku u nejvyšších listových nasazení. Oboustranné větvení se opakuje ještě několikrát, takže hlavní výhonek přerůstá postranní větve. Tím nabývá květenství klenuté až polokulové podoby. K bázi postranních větví se přitulují poslední zašpičatělé, zpeřené listové čepele listové posloupnosti. Vstřícné větvení hlavního výhonku a postranních větví {{SE|435}}<br /> <br /> se opakuje, zpočátku ještě doprovázena úzkými, špičatými listeny. V květenství se větví redukuje na dva postranní větve. Centrální výhonek se zastavuje v terminálním květním poupěti. Postranní větve ho přerůstají a končí v druhém patře opět v květním poupěti, které přerůstají dva postranní větve, a tak se celý tento pochod opakuje ve třetím patře. Jednotlivé kvítky — může jich být až 2000 — se spojují a těsně nakupenin tvoří vrcholík neboli latnatý chocholík. Všechny procesy, které se u kozlíku odehrávají mezi póly Země–Kosmos ve vzájemně se stavějící metamorfóze, vrcholí v květu: jednak se ve vůni rozklenují do živlu vzduchu, jednak se zhušťují k tvorbě semen.<br /> <br /> Semeno stojí vzpřímeně ve vidlici postranních větví. Semeník je spodní, takže děložní listy se nacházejí na horním konci semenáčku. Zůstávají přisedlé a při dozrávání rozevírají svá jemná zpeřená lístečka křídlově do chmýru — pappusu — který podobně jako u pampelišky nese semeno na větru.<br /> <br /> Jednotlivý květ je nenápadný a svůj světle růžový odstín plně rozvíjí teprve v květenství jako celku. Zatímco květy v nejvyšším patře vrcholíku rozkvétají, vadnou ty v nižších a přecházejí v semenný stav. Tím se vysvětluje nápadně dlouhá doba kvetení. Květ se svými pěti nestejně velkými okvětními plátky, srostlými při bázi v trubičku, a se třemi prašníky vykazuje silnou asymetrii. Hoerner&lt;ref&gt;Erdmut-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, S. 340.&lt;/ref&gt; ji vykládá jako «znak velmi silné individualizace, způsobené hluboko do rostliny zasahujícím astrálem». Tento poukaz je podpořen i tím, že stonek čili vertikální princip dominuje tvarování kozlíku — což je příznačné pro to, že duchovní praobraz této rostliny, její bytost sama, se zjevuje v svislé ose Země–Slunce. Tento fakt dále dosvědčuje silný vztah kozlíku ke světlu, a stejně tak k teple, patrný z vysokého obsahu hořlavých látek. Teplo je pralivetem a nositelem bytosti ve vší bytnosti a dění.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», Dornach 1989, S. 157 ff.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Kozlíkový květ je zvláště v uvadání a docela v sušeném stavu mocným dárcem vůně. Ve všech květních orgánech se nacházejí nektaria, která obsahují různorodé látky v rozdílné konzistenci. V tekuté podobě jsou to různé cukry, které se na {{SE|436}}<br /> <br /> Blütengrund v blízkosti čnělky. Jiné jsou vpleteny do pletiv čnělky, blizny a plodolistů, zvláště však do okvětních plátků. Jejich vonné látky sublimují z pevně-tekutého, resp. koloidálního stavu do stavu plynného. Jsou to éterické oleje, které se od silně sulfurizované, avšak zemí svázané kořenové oblasti stupňovitě zjemnily v listové posloupnosti, aby, vedeny stonkem, vyvanuly v jemnějším květním parfému.<br /> <br /> Silná astralita, která prostupuje celý proces utváření kozlíku, vykazuje bytostnou příbuznost s tou, jež se u zvířete tělesnými pouty zvnitřňuje v duševno. Dosvědčuje to mimo jiné silná přitažlivost pro nejrůznější létající hmyz, brouky atd. Lze asi obecně říci: vycházející květní vůně je nejryzejší podobou zjevení bytosti a působností formativních sil. V nich je to pozemsko-látkové v nejvyšší míře odhmotněno. V průchodu procesem kvetení je nejen eterizováno, nýbrž tak pronikavě astralicky prokraftováno, že dokáže jak přitáhnout nejrůznější živočišné druhy zdálky k jejich zdroji potravy, tak oslovit duši člověka hlouběji, než co vidí oko.<br /> <br /> Květní substance jsou z velké části vysoce komplexní kompozice uhlíku a vodíku. Kyslík vedoucí k pozemskému zcela ustupuje. Proto jsou tyto substance vysoce hořlavé, aniž by zanechávaly pondérovatelný popel: uhlík se proměňuje v plynný stav oxidu uhličitého. Fenomén hořlavosti poukazuje na to, že vodík je nositelem živlu tepla, resp. jeho nadsmyslového korelátu — tepelného éteru. Chemik Rudolf Hauschka (1891–1969) na tuto skutečnost upozorňuje: «Kdyby se vodík pojmenovával podle svého vnitřního charakteru, musel by se jmenovat ohnivina.»&lt;ref&gt;Rudolf Hauschka: ''Substanzlehre'', Frankfurt/Main 1966, S. 51.&lt;/ref&gt; Rudolf Steiner charakterizuje vodík jako to «látkovité, jež je tak blízko duchovnímu na jedné straně, tak blízko látkovému na straně druhé». «Nese vše, co je jakýmkoli způsobem gestaltované, oživené, astrální, opět zpět do šíří světového prostoru.» «Vodík vlastně vše rozpouští.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 75/76.&lt;/ref&gt; V jedné přednášce pro dělníky&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Mensch und Welt. Das Wirken des Geistes in der Natur. Über das Wesen der Bienen'', GA 351, Vortrag vom 20. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 72.&lt;/ref&gt; hovoří Rudolf Steiner o nadsmyslové bytosti vodíku: «Zajisté, v chemii je {{SE|437}}<br /> <br /> «V chemii je vodík zcela jiná látka než fosfor […] Co je tedy vodík, který je všude ve světě rozšířen? — Vodík, jenž je rozlit po obvodu světa, je světový fosfor.» Gunter Gebhard k tomu poznamenává: «Z dnešního vědění a z fenoménů ukazuje vodík vlastně jen vztah k teplu. Fosfor má však svůj hlavní vztah ke světlu. Pohlížíme-li na fosfor jako na fyzický výraz tepelného éteru (který je zároveň živlem ohně), pak je to stará saturnská tepelnost, která v sobě ještě nese světlo. V ‹pádu› do hmoty se pak dnes v pozemském ukazují fosfor a síra.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Toto — ve vyšším smyslu — rozpouštěcí schopnost vodíku uplatňuje se morfologicky, když oproti kvěru listový oděv jakoby mizí do stonku, a fyziologicky, když fáze tvorby bílkovin je vystřídána fází devitalizace, tvorby vodíkem bohatých sacharidů, například ovocného cukru, éterických olejů apod. Pozoruhodné přitom je, že kozlík s velkou intenzitou přináší tuto fruktifikující tendenci sulfurického ke svému nejsilnějšímu výrazu v jeho protipólu — v kořeni. Tam zůstává vonné zpět hrazeno v kůře. Přeřízne-li se kořen, šíří pronikavý, tupě zemitý pach. V kvěru naproti tomu — zejména při vadnutí — se stává erdenflüchtig, voní květnatěji a halí nejbližší okolí do vůňového oblaku. Obrazně řečeno, vodíkový proces rozpouští veškerou formovou určenost látkových kompozic do chaosu nerozlišitelnosti kosmu, do prvotního stavu tepla. Vládne-li stonkový princip, je substanční dění kozlíku v tvorbě a rozpouštění shora dolů a naopak silně prokraftováno astralitou. Tento stav věci a zvláštní vztah k teplu může vzbudit pochopení pro to, proč květ kozlíku nepotřebuje ani žádné další preparování skrze živočišný orgán, ani expozici vůči silám kosmu a země v průběhu roku. Zřejmě by se ani nenašel živočišný orgán, který by byl dané rostlině přiměřen. Bytostná povaha kozlíku je v tomto ohledu polárně protikladná k bytostné povaze kopřivy. Jako tato si vytváří na základě své «astrální vnitřní účinnosti» sama sobě obal, v jehož nitru na cestě inkarnujícího vodíkového procesu vznikají nové substance — tak polárně exkarnující vodíkový proces v kvěrech kozlíku. Ten rozpouští veškeré tvarování do prvotního stavu tepla, jehož vlastní bytost veškerému bytí {{SE|438}}<br /> <br /> Obal a substance zároveň. Kozlík žije «astrální vnější působení», které ve svém vytékání tvoří obaly. K tomu dodává Gunter Gebhard: «V kopřivě jsou to síra a železo, které se uplatňují. Obě mají kvalitu soustředěnou do nitra. ‹Prorozumňující› kopřiva vykazuje vztah k mikrokosmickému, k Já-kvalitě rozumu. Pozemské přichází zcela zvláštním způsobem ke slovu také v rhizomech kopřivy. V květu kozlíku se substanční proces rozpouští do kosmu; míří vstříc kosmickému světlu. Naprosto stejně tak i kořeny kozlíku, které se jako světlo přímočaře, dlouze bez větvení a téměř bez sekundárního tloustnutí ‹vyzařují› do země. V kvéru vodíkové působení, v kořeni světelná kvalita, která se projevuje ve fosforu. Na rozdíl od kopřivy, která je ve vztahu k mikrokosmickému Já, kozlík vykazuje vztah k makrokosmickému Já.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ==== Herstellung und Anwendung ====<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Medicínsky jsou to rhizomatické kořeny kozlíku, které se používají; v kánonu ostatních kompostových preparátů jsou to naproti tomu květy, resp. kvéru příbuzné procesy, jako u kopřivy a dubové kůry. V kvéru na jedné straně rostlina odumírá, zhmotňuje svůj praobraz v podobě, barvě a vůni — na druhé straně se v procesu kvetení oživuje pozemský substanční proud.<br /> <br /> Baldrianové kvéry se trhají v době dosažení největší kvetní plnosti okolíku v červnu/červenci a okamžitě drtí vhodným zařízením (trhákem). Přitom vytéká buněčná šťáva, včetně éterických olejů, z buněčné plazmy a buněčných vakuol. Lisem na ovoce se oddělí od zbývající výlisků. Ty se smísí s přibližně stejným množstvím vody, jaké bylo v prvním průchodu získáno jako kvetní šťáva. Tato kaše stojí jeden den a pak se opět lisuje. Dvojím lisováním se z 2 až 3 kg kvérů získá přibližně 1 l lisovaného šťávy. Ta se plní do lahví a podléhá mléčnému kvašení. Přitom vznikající plyny musí moci unikat. Po přibližně 6 týdnech doby kvašení se lahve uzavřou korkovými nebo gumovými zátkami. Příliš velký přístup kyslíku vede k chybným kvašením, při nichž {{SE|439}}<br /> <br /> Preparát se stane nepoužitelným. Lahve se skladují v tmavém, rovnoměrně temperovaném prostoru — v preparátovém sklepě. Šťáva zůstává trvanlivá po léta.<br /> <br /> Pokud jde o použití květové šťávy, Rudolf Steiner upozorňuje, že má být ředěna «velmi silně» v teplé vodě.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&lt;/ref&gt; Údaje, které duchovní badatel uvádí jako vodítko pro konkrétní jednání, nemohou být brány dostatečně přesně; platí slovo od slova. Jsou to výsledky nadsmyslového duchovního bádání přivedené do forem idejí — a jsou to pokyny, které předjasňují cestu volního jednání, ale neurčují jej pravidly. Je třeba si zachovat svobodu tyto formy idejí stále znovu myslet v jejich velkých souvislostech. A čím více se o to člověk snaží, tím svobodněji bude moci to, co bylo uchopeno v duchu, věcně provádět i v praxi. Duchovědné ideje zakládají nové umění experimentování v praxi; z tohoto umění vyrůstá tak nezbytný «osobní vztah», který vede ideami nesený volní způsob hlouběji do duchovní skutečnosti, než toho jsou schopny vědecko-technologické výsledky, jež dnes zvnějšku řídí zemědělskou praxi.<br /> <br /> Jak individuálně a v nejširším spektru jsou geisteswissenschaftliche skutečnosti v praxi vykládány — zčásti dosti dobrodružně —, ukazuje velká radost z experimentování. Ta je v záslužném díle Stappungově&lt;ref&gt;Walter Stappung: ''Die Düngerpräparate Rudolf Steiners – Herstellung und Anwendung'', Rüfenacht 2017, Bd. I + II: 748 S. Siehe auch: Ueli Hurter et al. (2018): ''Biodynamische Präparate-Praxis weltweit – Die Fallbeispiele'', Darmstadt, 364 S.&lt;/ref&gt; zdokumentována v celosvětové praxi. Výsledky duchovního bádání odhalují svou pravou poznávací hodnotu teprve v cvičné praxi.<br /> <br /> Před samotným použitím extraktu z baldrianových květů jde o «silné ředění» urtinktury. Toho se dosáhne, když se do dané množství vlažné vody přikape tolik květové šťávy, aby po pěti až desetiminutovém míchání kapalina voněla baldrianem a projevila se v ní slabá hnědavá barva šťávy. Orientační množství pro použití se určuje — obdobně jako u pevných preparátů se třemi prsty — takto: 1 až 3 g = 1 až 2 cm&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; na 5 až 8 l vody na přibližně 8 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; hnojivého materiálu. Kapalina se nastříká na hromady a řady po jejich založení nebo — rozdělena na porce {{SE|440}}<br /> <br /> – shora naplněna do otvorů. V případě tekutých hnojiv (kejdy, močůvky) se nejlépe přidá zředěné množství šťávy při míchání. Ještě jednou budiž zdůrazněno, že nejlepšími rádci jsou myslící spolužití a vlastní experimentující duch.<br /> <br /> Vztah baldrianky k živlu tepla a jeho nadsmyslovému silovému korelátu, tepelnému éteru, nalezl uplatnění v biologicko-dynamické praxi i mimo její funkci hnojivého preparátu; tak při nebezpečí pozdních mrazů v květnu. Těsně před jejich nastoupením lze jemným rozprášením baldriánového extraktu, v ředění 1 ml na 1 l vody, nad ovocné květy i nad ohrožené zeleninové výsevy položit teplou pokrývku; ta zabrání mrazovým škodám až do dvou až tří stupňů pod nulou.&lt;ref&gt;Krafft von Heynitz, Georg Merckens: ''Das biologische Gartenbuch'', Stuttgart 1994, 351 S.&lt;/ref&gt; Také k obecnému posilování rostlin v zelinářství se doporučuje v ředění 10 až 30 kapek baldrianového preparátu na 3 l vody. Ve vinařství se baldrianovému preparátu dostalo zvláštního ocenění.&lt;ref&gt;Pierre Masson: ''Gartenbau und Landwirtschaft biodynamisch'', Aarau 2015, 224 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vorbemerkungen_zur_Wirksamkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Předběžné poznámky k bytostné účinnosti ====<br /> <br /> Baldriánový květový extrakt má — silně zředěn v teplé vodě — «hnoji velmi jemným způsobem přinést […] a v něm zejména vyvolat to, co ho podněcuje, aby se k tomu, co se nazývá fosforovou substancí, choval správným způsobem».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&lt;/ref&gt; Toto tak stručné, záhadné tvrzení ukazuje na konci tance šesti hnojivých preparátů — po jmenování síry na počátku u řebříčku, heřmánku a kopřivy — nyní u baldrianky na fosforovou substanci. Oba, síra i fosfor, jsou si navzájem velmi příbuzní. Oba jsou jaksi ztělesněním světla a tepla. A přece jsou to dvě různé látky. Ve stupnici tvůrců kyselin v periodické soustavě prvků stojí sice vedle sebe, v organickém dění se však chovají zcela polárně. Síra se vyskytuje v anorganické přírodě v rozmanitých sulfidech, v kovových solích kyseliny sírové, jakož i jako elementární síra ve sopečných usazeninách. Jako taková se vznítí při přibližně 250 °C a hoří namodralým plamenem na oxid siřičitý. Jinak fosfor: je neobyčejně reaktivní a vyskytuje se proto {{SE|441}}<br /> <br /> nikoli v elementární formě. Zobrazení jako elementární fosfor ukazuje pozoruhodný jev, že má v závislosti na teplotě pět modifikací svého způsobu existence. Jako první modifikace vzniká bílý fosfor; je jedovatý, ve tmě svítí a lze ho uchovávat pouze pod vodou. Při kontaktu se vzduchem se samovznítí při 44 °C a hoří jasně svítícím, horkým plamenem na oxid fosforečný (P&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O&lt;sub&gt;5&lt;/sub&gt;). Bez přístupu vzduchu a při zvýšené teplotě nebo při osvětlení vzniká druhá modifikace, červený fosfor; je stálý, nesvítí a není jedovatý. K němu se připojují tři další modifikace s podstatně různými vlastnostmi — světle červený, černý a černý amorfní fosfor.<br /> <br /> Fosfáty se nacházejí v sedimentárních horninách, především však v nejjemnějším rozptýlení v krystalických prvohorních horninách ve formě těžce rozpustného apatitu, vápenatého fosfátu s obsahem stop fluoru a chloru. Větší ložiska apatitu se těží na poloostrově Kola, u Kirova. Apatit zvětrává působením kyselin a tím obnovuje fosforovou hospodářství půd. V sedimentárních ložiscích, zejména severní Afriky, se nacházejí fosfority. Jsou to splavené zvířecí kosti z třetihor. Pomleté lze je jako těžce rozpustný surový nebo měkký fosfát meliorativně využívat na na fosfor chudých stanovištích.<br /> <br /> V rámci půdního profilu klesá obsah fosforu od látkovýměnně aktivního humusového svrchního půdního horizontu směrem k podorničí. Tento jev sám o sobě již ukazuje, že ztráty vyplachováním jsou velmi nízké — zpravidla méně než 0,3 kg/ha. Mnohonásobně vyšší jsou ztráty plošnou erozí (denudací).<br /> <br /> Stabilita fosforu (HPO&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt;)&lt;sup&gt;2–&lt;/sup&gt;, který přešel do roztoku při zvětrávání minerálů a rozkladu organické hmoty, je důsledkem jeho reaktivnosti. Vstupuje do nových vazeb zejména s vápníkem za vzniku sekundárních vápenatých fosfátů; dále je adsorbován hydroxydy hliníku a železa, které samy tvoří komplexy s huminovými a fulvokyselinami. Suspendovaně se nachází v půdních koloidech a adsorbovaný na jílových minerálech a humusových látkách. Až 80 % organických fosforečných sloučenin je přítomno ve formě fytátů (vápenaté a hořečnaté soli kyseliny inositolhexafosforečné); dalších 5 až 10 % se nachází v nukleových kyselinách buněčných jader rostlin a mikroorganismů.&lt;ref&gt;Friedrich Scheffer, Paul Schachtschabel: ''Lehrbuch der Bodenkunde'', Berlin 2018, 772 S.&lt;/ref&gt; {{SE|442}}<br /> <br /> Pozoruhodné je, že fosfor prostupuje v nejjemnějším rozptýlení a v nejpřísnějším kompozičním řádu veškerými přírodními říšemi, a tak i fyzickou organizací člověka. Omezí-li se pohled na jeho fyzicko-materiální způsob jevení, odhalí se jen málo o jeho bytosti a jeho funkci v hospodářství přírody. Jinak je tomu, rozšíří-li se zorné pole na rostlinnou říši a dále vzhůru. Tam vystupuje fosfor, éterizován na fosforový proces, všude tam v metamorfózách, kde panuje tendence k odvitalizování. Ta se bezprostředně odhaluje nazírání v procesu kvetení rostlin, jenž je podstatně fosforovou účinností. Kde toto odvitalizování dosahuje svého vrcholu — ve vadnutí květu a v tvorbě semen —, vystupuje fosforová účinnost zvláště do popředí.<br /> <br /> Odvitalizování znamená odumírání a přechod do čisté formy. Fyziologicky to zprostředkovává fosfor. Ve dědičnostním dění zprostředkovává formovou kvalitu prostřednictvím jaderných kyselin. Rovněž světlo, vázané v procesu fotosyntézy do hroznového cukru, a jeho přenos buněčným dýcháním na proces kyseliny fosforečné adenosintrifosforečné (ATP) váže světlo zcela do trvalé formy kořene, stonku, listu, květu a plodu. Stejně tak odvitalizovávají fosfolipidy myelinu v mozku a vytvářejí vědomí — anebo fosfor apatitu trvající formu kosti.<br /> <br /> V hlubokém skrytí nacházíme nyní i v děni růstu právě tolik bodových zón odvitalizování, kolik buněk má rostlina. Jsou to fosfor obsahující buněčná jádra. Ta hostí v podobě jaderné bílkoviny, nukleotidů, chromozomy — zprostředkovatele dědičnostního proudu z generace na generaci. Jádro, uzavřené jadernou membránou, představuje ve vztahu k buněčné plazmě ruhový pól buňky. Na základě fosforu v něm vládne vyšší princip, než je ten, který v rostlině, zvířeti a člověku napomáhá k utváření jejich příslušného zjevného obrazu. Je to princip, který v trvalé zárodečnosti přenáší veškerá vývojová dobytí z minulosti do přítomnosti a z ní do budoucnosti. Je tomuto vývojovému průběhu nadřazen; je to duchovní bytost samotné rostliny, vcházející v platnost z vyšší nadsmyslové oblasti, to, co v lidském vědomí vzplanuje jako já-bytost. Tak stojí myelin — jsou to fosfolipidy, které obalují nervová vlákna v mozku — v nejužším vztahu s {{SE|443}}<br /> <br /> vědomí (Sebe)Vědomím člověka! Rostlina jako čistě živá bytost nemá vtělené duševní ani vlastní bytostné jádro, proto také žádný nervový systém, který je třeba pokládat za pozemský základ astrálního těla. Avšak při pohledu na nukleus rostlinné buňky vyvstává otázka, zda jej nelze považovat za evoluční předstupeň k vytvoření takového systému. Jaderné kyseliny RNA a DNA vykazují vysoký obsah fosforu ve fosforečných zbytcích nukleotidů. Tak jako se u zvířete a člověka nervový systém jemně větví až do živé tkáně, nacházíme v jednotlivé buňce mimo buněčné jádro v buněčné plazmě organely, jako jsou ribozomy&lt;ref&gt;Ribozomy jsou sestaveny z ribozomální RNA. Pocházejí z nukleolu v buněčném jádru a tvoří v plazmě organely pro tvorbu bílkovin (kosmologicky je nukleolus ekvivalentem Země v mikrokosmu buňky). Buněčné jádro odpovídá měsíční sféře a buněčná membrána sféře Saturnu. Mitochondrie disponují vlastní nahou DNA, množí se vlastním rytmem a mají především úkol buněčného dýchání s železo obsahujícími cytochromy. Kosmologicky stojí mitochondrie ve vztahu k Marsu.&lt;/ref&gt; a mitochondrie, které jakožto nepatrné tvarované tělesné útvary stojí ve vztahu k plazmě i k jádru. Mitochondrie obsahují stejně jako jádro chromozomální struktury, u nichž lze předpokládat, že plní epigenetické funkce. To znamená, že jsou nositeli a zprostředkovateli vtisků, které cytoplazma přijala ze současných pozemských, slunečních a planetárních působení, jakož i z opatření péče, hnojení a šlechtění duchem a rukou člověka. Jsou to nově nabité vlastnosti ze současného bytí. Je třeba vycházet z toho, že takovéto epigenetické vtisky se v rostlinách uskutečňují v každém vegetačním roce. Aby se zachovaly plody tohoto «zpřítomnění» pozemsko-kosmických působení v průběhu roku — například přes hnojení preparáty —, doporučuje se vlastní rozmnožování až po šlechtění sortů vlastních statku.<br /> <br /> Osa Země-Slunce, do které se kvetoucí rostliny začleňují, se projevuje ve stonku, řapíku, stéblu, výhonku, větvi a kmeni. V této vzpřímené vládne, v odrazu duchovně-bytostném, táž síla, která na vyšší úrovni žije v člověku jako já-činnost ve vůli a vzplanuje v probouzejícím se sebevědomí. Fyzickým opěrným bodem pro to, aby sily já mohly nabývat účinnosti — v člověku a jiným způsobem v přírodních bytostech —, je fosfor, ne jako takový pouze, nýbrž vždy zapracovaný do příslušných látkových kompozic, například zmíněných nukleotidů buněčného jádra. Ve vztahu k člověku rozvíjí Rudolf Steiner tuto myšlenku: «Je to velmi zvláštní, jak lidské já, když je {{SE|444}}<br /> <br /> Nyní jako právě v člověku duchovně, duševně, organicky a také mineralizujícím způsobem, jest jistým způsobem, chtěl bych říci, nositelem fosforu.» «Prosycení lidského organismu fosforem je činností já.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Gesichtspunkte zur Therapie'', GA 313, Vortrag vom 15. April 1921, Dornach 2001, S. 91.&lt;/ref&gt; Tak řídí fosforový proces ve svém nejlabilnějším skupenství, kyselině adenosintrifosforečné (ATP), především metabolismus uhlohydrátů, nukleové kyseliny vázané na nukleoproteiny, metabolismus bílkovin, v podobě fosfolipidů metabolismus tuků, aby nakonec v spojení s fosforem obsahujícím vápnem (apatitem) vyústil v mineralizačním procesu tvorby kostí.&lt;ref&gt;Friedrich Husemann, Otto Wolff: ''Das Bild des Menschen als Grundlage der Heilkunst'', Band II: Zur allgemeinen Pathologie und Therapie, Stuttgart 1991, S. 394.&lt;/ref&gt; Jsou to pokaždé různé fosforové sloučeniny, které impulsují činnost éterických druhů ve vztahu k bytostným článkům: Já žije v tepelném éteru ve vztahu k fosforu; zprostředkováno tepelným éterem, vtiskuje se, na základě sodného fosfátu, do astrálního těla; skrze fosforečnan hořečnatý a světelný éter a skrze fosforečnan draselný a chemický éter působí v éterickém těle a, na základě fosforečnanu vápenatého a účinnosti životního éteru, géeí do pevné formy kostní soustavy, «fyzického otisku já-organizace».&lt;ref&gt;Ebd., S. 395.&lt;/ref&gt; Ve svém přímém vztahu k duchovnímu jádru bytosti, k já, pomáhá fosfor překonávat jednostrannosti ve fyziologických procesech a vyrovnávat protiklady.<br /> <br /> Ve středu buňky se fosforový proces koncentruje v nukleotidech, nositelích dědičnosti. Ty nesou minulost, výdobytek evoluce, do přítomnosti. V tomto díle stvoření se shrnuje veškeré někdejší stávání z ducha a zároveň obsahuje něco zárodečného, z čeho se toto stvoření v přítomném neustále obnovuje a přijímá impulsy, které tyto zárodečné síly nesou do nejzazší budoucnosti k novému stávání. Tyto impulsy přijímá plazma rostlinné buňky v rytmu dne a noci ze záření slunečního světla, jehož síly jsou modifikovány působením planet. Místem tohoto zpřítomnění zárodečného je buněčná nebo protoplazma obklopující jádro. Obsahuje — jakoby v ní plovoucí, v jemném rozptýlení — již zmíněné organely, ribozomy a mitochondrie, jakož i hořčík obsahující (nikoli fosfor obsahující) chloroplasty, v {{SE|445}}<br /> <br /> jímž je prostřednictvím chlorofylu pohlcováno světlo a oživována pozemská látkovost. Základní substanci protoplazmy tvoří cytoplazma, vodojasná, průhledná, tekutě-koloidní, do značné míry homogenní bílkovinná hmota.<br /> <br /> Cytoplazma je pohybovým pólem buňky. Proudí, rotuje kolem buněčných vakuol – nebo ve zvláštních případech dokonce cirkuluje kolem buněčného jádra. Intenzita proudění je závislá na kyslíku, nositeli éterných sil. Je citlivá na vnější podněty; podle počasí se – bobtnáním a smršťováním buněčných tkání – stará například o zavírání a otevírání průduchů, o pohyb květenství hvězdnicovitých rostlin podle chodu slunce atd. Dále reaguje na způsob hnojení i na pečující ruku člověka. Jako pečeť vtlačuje svůj tvar do pečetního vosku, tak se z vnějšku pronikající astrální síly vtiskují do cytoplazmy buňky. V botanice se buněčné plazmě připisuje «schopnost vnímání».&lt;ref&gt;Hermann von Guttenberg: ''Lehrbuch der allgemeinen Botanik'', Berlin 1955, s. 15.&lt;/ref&gt; Nepojmenovává se však její rostlinná svébytnost, ani hranice, která ji odděluje od živočišného vnímání. V buněčném jádře vládne fosfor a určuje jeho přísné struktury. S ním spojená bílkovina, nukleoprotein, stejně jako v zásadě všechny bílkoviny, neobsahuje žádný fosfor. Bílkovina je spojena se sírou a za svou látkotvornou pohyblivost vděčí síře, tak blízce příbuzné fosforu a ve svých vlastnostech přesto tak polární. Ta je však prostředníkem mezi astrálními silami vyzařujícími z okolí a látkami, které tvoří bílkovinu (C, O, N, H). Oba, síra i fosfor, způsobují harmonizaci bytostných článků. Ponoří-li se například astrální tělo a s ním i Já příliš hluboko do éterné a fyzické organizace, pak je «síra více astrální tělo, fosfor více Já» z této vazby vymaní.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Gesichtspunkte zur Therapie'', GA 313, přednáška z 12. dubna 1924, Dornach 2001, s. 44.&lt;/ref&gt; Oba jsou Merkurii mezi vyššími duchovními světy a jejich pozemským obrazem, mezi duchovně-zárodečným a tím, co se utváří do fyzické podoby, v dílo. Oba vstupují v nejvyšším zředění do veškerého živého dění jednotně, a přesto polárním způsobem, opakujíce minulost v přítomnosti a otvírajíce ji budoucnosti. Oba jsou ve vysokém zředění vpleteny do jádra (fosfor) a plazmy (síra) buňky. Jejich {{SE|446}}<br /> <br /> Jejich účinnost je přirozeným předobrazem pravé homeopatie, účinnosti nejmenších entit.<br /> <br /> O podstatě vodíku ve spojitosti s fosforem a sírou lze souhrnně poznamenat následující: Vodík byl charakterizován jako reprezentant živlu Ohně, resp. éteru tepla. Vodíku je stále ještě vtkáno teplo a světlo. Na cestě vývojovými stupni k Zemi&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; a nakonec materializací k «zemitě-pevnému» se teplé zhustilo v síru a světelné v fosfor. Síra umožňuje teplem pohyblivost/růst v látkovém — bez síry žádná látková výměna —, zatímco fosfor vytváří formy a na stupni lidského vědomí nechává látkově-zformované v obrazu stát se myšlenkou. Světlo je v duševním procesu prožíváno jako myšlenka. Vstoupí-li tato do vědomí, formuje se v jazyce ve slovo, v gramatiku.<br /> <br /> Síra a teplo/pohyb, fosfor a světlo/forma jsou vždy dominující vztahy. Přesto i síra ukazuje ve svém zářivě žlutém plameni svoji blízkost ke světlu a fosfor svou snadnou vznětlivostí svoji blízkost k teplu. V živém ovládá síra látkovou výměnu, fosfor prostřednictvím jaderných kyselin DNA a RNA dědičnost.&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V baldrianském květu se proces fosforového tak zjemnil, že tento — jak se smí předpokládat — prostřednictvím fosfonukleotidů ribozomů a mitochondrií plazmy, obdařen potencí duchovně-já-vlastní gestaltační síly, otvírá z přebytečných sil duchovně-zárodečného v pozemském nové vývojové možnosti rostlinného stávání.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wirksamkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Účinnost ====<br /> <br /> Jistě chybuje ten, kdo v baldrianském preparátu vidí organické fosforové hnojivo. Baldrián nemá v popelu více fosforu než jiné rostliny. O tom, co rozhoduje o účinnosti, je, že v baldrianském květu se shromažďuje koncentrace formativních sil, která je schopna utváření životních souvislostí takovým způsobem, aby v nich mohl fosfor zprostředkovávat síly, jež z oblasti čistě duchovního napomáhají rostlině k aufrechte, k organismickému vlastnímu bytí; {{SE|447}}<br /> <br /> nebo slovy Rudolfa Steinera: že «šťáva baldrianského květu» vede hnůj k tomu, aby se «vůči tomu, co se nazývá fosforovou substancí, choval správným způsobem».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&lt;/ref&gt; Tato pobídka je nezbytná všude tam, kde organické materiály hnijí — a tak tomu je při každé přípravě hnoje. Při autolytickém rozpadu a mikrobiálním rozkladu příslušných rostlinných a živočišných zbytků se rozpadá kompoziční řád, jemuž fosforová substance sloužila. Výsledný chaos látek, jež byly zbaveny svého nositelství, pak tíhne k tomu, aby tyto látky z oblasti živého upadaly zpět do stavu anorganického. Tento proces umírání příroda do jisté míry zachycuje sama tvorbou stabilních forem humusu. Tento proces se odehrává ve vlhkém-vodnatém a ovládají ho přede vším měsíční síly. Při kompaktním nahromadění organického materiálu v hnojiči a kompostové hromadě, jakož i při skladování kejdy a močůvky, vyžaduje zmíněná řídící opatření z rukou člověka.<br /> <br /> Účinnost baldrianského preparátu však přesahuje i toto. Nevyčerpává se tím, že fosfor uvolněný z organických sloučenin bezodkladně znovu zabudovává do jaderných bílkovin mikrobů, a tím ho dočasně váže, než ho přijmou kulturní rostliny. Mikrobiální dění se odehrává ve vlhkém-vodnatém, nejméně ze všeho zpočátku v zemitě-pevném. Toto nastává teprve v důsledku specializované činnosti půdních živočichů vedené astrálním tělem. Účinnost květní šťávy baldrianky se naproti tomu jeví jako všeobecná, do všech dílčích procesů zasahující a je stmelující — jako taková, která bujné Stoffwechselgeschehen hnojiště uzavírá do vcelku uzavřeného celku. Pod vlivem tohoto preparátu se hnojiště rozvíjí v jakousi podobu organismu, v němž astrální síly vyzařující z periferie prostupují chaos rozkladu. Tyto síly tvoří astrální organizaci hnojiště, která — mocí sil vyššího ryze duchovního já-bytí, jí vlastních — činí z fosforu, jenž se ze všech vazeb uvolňuje, opět nositele. Přidáním baldrianského preparátu se uskutečňuje jakési nové obdarování fosforu poté, co v průchodu chaosem rozkladu svlékl své dřívější nositelství ducha. {{SE|448}}<br /> <br /> Takto nahlíženo hnojí baldrianský preparát prostřednictvím organických hnojiv nejintimnějším způsobem životní tvořivé procesy, které se v horizontále plošně rozestírají v bránicovém orgánu půdy a v listech rostlin, a svisle pak to, co se jako duchovně-bytostné výšin a hlubin vyjadřuje ve stángelové síle rostlin. Na pozadí tohoto světového kříže je třeba hledat prvky nazírání, skrze něž lze nalézt potvrzení toho, co je svou vlastní silou průkazné v tom, co bylo prozkoumáno na duchovním poli. Každé z popsaných preparátů se to týká svým specifickým způsobem.<br /> <br /> Pro výsledky antroposofické duchovní vědy musí být teprve v průběžném myšlení a konání vytvářeny fenomény, jimiž se zaručuje pravdivost toho, co bylo poznáno v duchu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Schachtelhalmpräparat&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Přípravek z přesličky rolní ===<br /> <br /> Nepatří do řady kompostových preparátů; stojí o sobě a Rudolf Steiner ho popisuje v šestém přednáškovém cyklu v souvislosti s odolností vůči houbovým chorobám.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 167.&lt;/ref&gt; K preparaci přichází v úvahu přeslička rolní (''Equisetum arvense''). Vedle dalších přesliček zastupuje dodnes — spolu s plavuněmi a kapradinami — praformy rostlinné říše. Předchůdné formy, jako jsou psilofyty, ukazují zpět až na konec siluru a počátek devonu, tedy přibližně do středu starohory (''paleozoikum''). Je to doba «Lemurisu», opakování planetárního předstupně «Starého Měsíce» ve vývoji Země.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Tyto praformy jsou zrozeny z vody a dobývají pevninu. Blízkost k živlu vody dokládá z celého bohatství tehdejší příbuzenské flóry rod Equisetum, existující dodnes. To se projevuje jak ve stanovištním prostředí, kde se přeslička přednostně vyskytuje, tak ve složitém dění klíčení. Přesličku nacházíme na hlinitých až jílovitých stanovištích se stagnující vodou nebo stagnačními horizonty. {{SE|449}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 34, S. 449.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 34: Der Ackerschachtelhalm mit Spross und unterirdisch bewurzeltem Rhizomsystem.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Erscheinungsform&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zevní podoba ====<br /> <br /> Zevní vzhled překvapí uprostřed okolní flóry. Stonek se zvedá rovně jako svíčka, členěný do jednotlivých článků (''internodií''), která do sebe zapadají jako škatulky (obrázek 34).<br /> <br /> Přeslenlicovitě nasedající, nevětvené postranní větve vykazují týž stavební princip. Pod mírným úhlem od vodorovné osy vybíhají šikmo vzhůru. Stonek i postranní větve jsou jednotně zelené a přebírají funkci {{SE|450}}<br /> <br /> listů. Co překvapí, je právě absence listů — a stejně tak nepřítomnost květů. Z toho plyne, že nelze pozorovat žádnou metamorfózu tvaru — až na to, že postranní větve jsou při bázi stonku kratší, pak se rozevírají a k vrcholu výhonku se pyramidálně zkracují. Listový vývoj se redukuje na podlouhlé, k vrcholu zašpičatělé obalné lístky, které těsně přiléhají k bázi článků stonku. V jejich šestihranném, škatulovitém uspořádání se uplatňuje křemen-křemičitý princip prostupující celou rostlinou — stejně jako v šestihranných štítcích pokrývajících prašníky plodných klasů. Celou rostlinou vládne stěbelní princip — zatímco kapradiny, které mají stejný časový původ, jsou ovládány listem. Plavuně zaujímají střední polohu. Co tolik udivuje, je rozpor, který přeslička sama daruje. Na jedné straně je to její blízkost k vlhku a vodnímu živlu v podloží, na druhé straně její silně proformovaná, zkřemenělá podoba, která se přísně začleňuje do svislé osy Země–Slunce. Přeslička rolní tento rozpor ovládá.<br /> <br /> Hledá-li se generativní pól této rostliny, nalézá se v několika málo exemplářích oddělených od vegetativní části v podobě červenohnědých, vřetenovitých klasů, které vyrůstají každý na výhonku s hustě řazenými články stonku; při jejich bázi jsou ovinuty věncem černo-hnědých špiček listů. Klasy podávají podobný obraz jako houby vyrůstající z temnoty země. To dělá přesličku rolní v rodině přesliček jedinečnou, a proto je i srozumitelný její účinek proti houbovitému: v oddělení plodného sporangioforu od sterilního zeleného výhonku se jaksi distancuje od houby-gesta. Ostatní přesličky nesou sporangiový klas na vrcholu zelené rostliny.&lt;ref&gt;Srov. také: Jean-Michel Florin (Hrsg.): ''Biologisch-dynamischer Weinbau'', Dornach 2020, S. 154 f.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Rhizom-Wurzelsphäre,_die_vegetative_und_generative_Vermehrung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Rhizomová kořenová sféra, vegetativní a generativní rozmnožování ====<br /> <br /> Svislý vegetativní výhonek pokračuje v téže posloupnosti článků stonku do hloubi země ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#449|obrázek 34]], s. 449). Narazí-li na horizont stagnující vody — například na rozhraní A-horizontu (svrchní půda) a na jíl bohatšího B-horizontu (podorničí) nebo na spodní vodu — odbočí postranní výhonek, který dále roste vodorovně podél hranice vrstevní vody. {{SE|451}}<br /> <br /> Rhizomové výhonky jsou vzdušné. Z rhizomových uzlů, zčásti i z primárních vertikálních výhonků, vyrůstají sekundární výhonky vzhůru ke světlu a starají se o rozmnožování vegetativního porostu. Vertikální rhizomy proráží s velkou dynamikou zhutněnou zónu, aby se znovu rozvětvily horizontálně na hlouběji ležící vodní vrstvě. Dokonce i z hloubek tří až čtyř metrů vysílají odtud svými černo-hnědými rhizomovými výhonky nahoru (obrázek 34, s. 449).<br /> <br /> Přeslička rolní nemá primární kořeny. Její jemné, vláknité, do hloubky směřující kořeny jsou výhonkového původu; vyrůstají z mezičlánků (internodií) rhizomových výhonků. Na sklonku podzimu se na přípovrchových horizontálních rhizomech tvoří vejčitá zduření — zásobárny živin pro jarní rašení, především pro jako první vyrážející úrodné načervenale hnědé výtrusnicové nosiče. Takový nosič nese v vřetenovitém uspořádání šestihranné výtrusnicové vaky. Po dozrání výtrusů úrodný výhonok rychle odumírá. Prašné výtrusy jsou unášeny větrem a klíčí, jakmile se dostanou do vlhko-vodnatého prostředí. Z klíčících výtrusů vychází nejprve kořeníčku podobný hrot; rozvíjí se pak zelenající, řasám podobný předklíček (*Prothallium*). «Do tohoto vývojového stádia je přeslička rolní zelenou vodní rostlinou.»&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: *Auf den Spuren der Präparatepflanzen*, Dornach 2005, S. 105.&lt;/ref&gt; Předklíčky se vyskytují ve dvou druzích. Jeden druh *Prothallium* tvoří kulovité spermatidy, které se mohou za pomoci dvou bičíků volně pohybovat ve vodě. Druhý druh předklíčku tvoří vaječné zárodky, jež jsou oplodňovány volně plavajícími spermatozoi. Po oplodnění opouští svisle nahoru i dolů rostoucí výhonok přesličky rolní vodnatou fázi a spojuje se s pevným zemským a silami slunce. Oba — jak úrodné, tak vegetativní výhonky — vyrůstají z rhizomů, které pronikají do hlubších půdních vrstev a tam se zakoření.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_oberirdische_Spross_und_der_Kieselprozess&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Nadzemní výhonok a křemičitý proces ====<br /> <br /> Nahoru do vzduchu, tepla a světla se táhnoucí, neplodný výhonok přesličky rolní je skrz naskrz stonek. Vlastní listové čepele chybějí; pouze rudimentární listové útvary v podobě nenápadných, do přeslenů sdružených, límcovitých ochranných pochev leží při základnách článků stonku. Rýhované články ústředního výhonku a bohaté větvení v přeslenitě uspořádané postranní větve ukazují, co se týče příjmu {{SE|452}}<br /> <br /> slunečního světla a výdeje vodní páry dostatečně velký povrch. Ten je utvořen tak, aby byl zajištěn vysoký průtok vody přesličkou. Její úzký vztah k živlu vody se uplatňuje také v tom, že z vody proudící ve vodivých drahách xylému odebírá přesliččina rolní křemičitou kyselinu, pocházející z minerálního zvětrávání půdy. Její anorganická povaha se oživuje působením Slunce dávajícím život v rostlině. Lze říci: Voda zprostředkovávající síly Měsíce v této rostlině, která odkazuje zpět do pradávných časů vývoje rostlin, znovu otevírá křemičitou kyselinu pro dnešní sluneční působení. Obdaří ji silami, které vytvářejí harmonický vyrovnávací přechod mezi minulým měsíčním působením a dnešním zemsko-slunečním. Tím stojí přeslička rolní v polárním protikladu k pampelišce. Jestliže pampeliška coby hvězdnicovitá patří k nejvýše vyvinutým rostlinám, pak přeslička patří k těm, které stojí na počátku vývoje suchozemských rostlin. V přesličce spojuje křemičitá kyselina minulé vývojové stupně s přítomností, v pampelišce pak vývojové výdobytky přítomnosti s budoucností.<br /> <br /> Životní proces přesličky rolní je metabolicky aktivní křemičitý proces zrozený ze živlu vody. Pohybuje se zevnitř směrem k periferii živých tkání. Jak voda odpařuje vnějším teplem, vylučuje se křemičitá kyselina a obaluje celou stonkovou rostlinu pláštěm vodnaté amorfní kyseliny křemičité. Nacházíme ji v pokožkových buňkách i uloženu mezi jejich buněčnými membránami. Procházejí se všechny stavy — od roztoku přes plastický gel až po ztvrdlý, amorfní, sklovitý opál, což je vodnatý oxid křemičitý (SiO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt; + H&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O). Zpopelní-li se stébelné pletivo přesličky, zůstane po vyhoření černé uhlíkové kostry nakonec bílá křemičitá kostra. Vykazuje čočkovité vypoukliny, které za živa usměrňují sluneční světlo na v řadách uspořádaný chlorofyl.&lt;ref&gt;Ebd., S. 107.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Vysoký obsah kyseliny křemičité — 70 % v popelu — určuje tuhý, paprskový vzhled přesličky rolní. Dělá ji drsnou a křehkou. Křemen v přesličce «žije» tak, «že se v ní opevnil jako v pevnosti».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 83.&lt;/ref&gt; {{SE|453}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Herstellung_und_Anwendung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Výroba a použití ====<br /> <br /> Z přesličky rolní se kolem svátku Jana, v době jejího největšího vegetativního rozkvětu, sbírá zelený výhonek za slunečného dne a na vzdušném stínu se rozloží v tenké vrstvě a suší. K dalšímu zpracování uvádí Rudolf Steiner: «dass man Equisetum arvense zu einer Art von Tee macht...» [citát ponechán v němčině]. Stappung celosvětově zdokumentoval rozmanité praxe přípravy čaje z přesličkové natě, co do délky vaření a následného kvašení na kejdu i studeného kvašení čerstvé natě, dob, množství a četnosti použití, a také toho, zda preparát jen předchází problémům, nebo slibuje účinek i při akutním napadení houbami. Ze souhrnu zkušeností s přípravou čaje vzešel tento recept: «V deseti až dvaceti litrech vody se vaří 200 až 300 gramů drogy přibližně jednu hodinu při slabém varu. Při použití čerstvé natě přibližně 1,5 kg na stejné množství vody.» Delší doba vaření je nutná jednak k rozluštění silně zkřemenělých periferních buněčných tkání, jednak k tomu, aby tento proces probíhal v univerzálním pralivedle tepla.<br /> <br /> Pokud jde o formu použití, používá Rudolf Steiner pojem «kejda». Ten naznačuje, že přeslička po fázi louhování má být vystavena kvašení, čímž může postupně docházet k rozluštění obtížněji rozložitelných organických látek. Tvorbou kyseliny se z čaje stává kejda a ta je poté po delší dobu trvanlivá a použitelná. Teprve když přejde do hniloby a začne páchnout (sulfan, H₂S), je třeba od dalšího použití upustit. Stranou by se mělo nechat i studeného kvašení čerstvého přesličkového materiálu, jak se tu a tam praktikuje. Při delších dobách kvašení hrozí předčasné vadné kvašení a nedostatečné rozluštění amorfní {{SE|454}}<br /> <br /> Křemičitosti je nevyhnutelná. Tepelné působení v procesu varu se zdá být zásadního významu pro to, aby se křemičitost mohla stát účinnou.&lt;ref&gt;Viz k tomu: Ulrich Meyer: «Optimierung der Kieselsäure-Extraktion aus Equisetum arvense – Ergebnisse für die alltägliche Praxis», in: Ulrich Meyer, Peter Alsted Pedersen (Hrsg.): ''Anthroposophische Pharmazie'', Berlin 2016, 807 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Doby použití se řídí tím, zda má být přeslička-kejda použita preventivně, nebo až v akutním případě. Podle Rudolfa Steinera jde v první řadě o preventivní opatření. Přeslička-kejda působí prostřednictvím půdy a při nadměrných, trvale vlhko-mokrých podmínkách snižuje tlak hub na rostliny. Z tohoto pohledu se doporučuje přesličku-kejdu v pokud možno ročním rytmu vylévat na celou zemědělskou a zahradní provozní plochu v množství 100 l/ha. Ideální by bylo, kdyby se to dělo třikrát až čtyřikrát ročně — na konci zimy a na jaře (březen), v létě a na podzim až do počátku zimy (listopad). V každém případě by v rámci osevního postupu zvláště houbám vystavené kultury, jako obilniny a určité okopaniny, měly dostat preventivní ošetření. Přímé postřiky do porostů při akutním napadení, často v kombinaci s kopřivovou kejdou, mohou napadení výrazně omezit. Jde o opatření, které napadení bojuje. Preventivní ošetření prostřednictvím půdy zajišťuje, že se s počátky nákazy zakročí včas.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wirksamkeit_des_Schachtelhalmpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Účinnost přípravku z přesličky ====<br /> <br /> Použit preventivně, rozvíjí přípravek z přesličky svou účinnost prostřednictvím půdy. Přijde-li tato půda po případně již vlhkém podzimu a mokré mírné zimě do jara, je celý prokořeněný prostor zvláště silně vystaven silovým záření Měsíce — a to zvláště při úplňku a přiblížení Měsíce k Zemi (''perigeu''). Ty jsou zprostředkovány vodou a probouzejí v půdě měsíční život, příbuzný oné vodní živosti, v níž se kdysi v pravěku vyvíjely nižší stupně rostlinného a živočišného života. Posunuty v čase, působí dnes tato živost ve světových oceánech a jinak v řekách, jezerech a rybnících. Tento původům ještě blízký, málo diferencovaný život pochází z geologické epochy raného a středního lemuru — z opakování vývoje «starého Měsíce», jenž předcházel vývoji Země.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Geologicky řečeno, jde o epochy {{SE|455}}<br /> <br /> *Proterozoika* a *paleozoika*. V této době převahy měsíčních sil ještě neexistovaly žádné kvetoucí rostliny. Byl to čas výtrusných rostlin, k nimž — vedle výše zmíněných — patří rovněž houby. V půdě, která se teprve vytvářela z vodního živlu, vstupují do proměnlivých vztahů síly měsíční se silami slunečními. V následné epoše *kenozoika* čili *terciéru* (Atlantida) získávají sluneční síly převahu; kvetoucí rostliny se rozvíjejí se svými primárními kořeny. V *neozoiku*, v novověku Země, se půdy vyvíjejí v humusnaté minerální půdy a pod rukou člověka v kulturní půdy.<br /> <br /> Přetrvává-li vlhko a měsíční síly přitom převažují, je kulturní půda jednostranně prostoupena měsíční živostí. Tím se probouzí právě ten nižší rostlinný a živočišný život oněch dřívějších vývojových stupňů — a tím zvláštním způsobem také růst hub. To se neděje pouze v půdě, nýbrž o patro výše také v nadzemních orgánech rostliny i na nich. Co má své oprávněné místo v temnotě půdy, vytváří si neprávem druhé dno ve vzdušném prostoru nad zemí; mikrobní život parazituje na živých tkáních rostliny. Ani nynější sluneční působení může jen omezeně bránit tomuto bujícímu cizímu životu. Je třeba hledat takovou rostlinu, která dokáže v sobě soustředit a zpracovat tolik sluneční síly, že zneškodní přebytečný měsíční život ve vodním živlu — ano, která ve smyslu syntézy dokáže vytvořit zdravý poměr mezi polaritami z minulosti působící měsíční astrality a ze současného kosmu přicházející sluneční astrality. Tuto schopnost má přeslička jako vynikající zástupce přechodu z rostliny vodou zrozené k rostlině zemí zrozené. Jako čajová kejda působí tak, že se půda odlehčuje od přebytečné měsíční síly, že přeslička «zbavuje vodu její zprostředkující síly a dává půdě více zemskosti, aby větší měsíční působení nepřijímala skrze přítomnou vodu».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 167.&lt;/ref&gt; Tímto popisem je jednoznačně poukazováno na profylaktické ošetření půd přípravkem z přesličky. Spolužití s chodem počasí v ročním běhu vychovává vědomí k tomu, aby jednalo s prozíravou moudrostí. Děje-li se profylaxe pravidelně rok od roku, předchází se akutnímu případu. Přesto je popsáno mnoho zkušeností, zejména {{SE|456}}<br /> <br /> z oblasti zahradnictví, o zkrocení akutního plísňového napadení a jiných pohrom přípravkem z přesličky ve formě čajové kejdy.&lt;ref&gt;Walter Stappung: *Die Düngerpräparate Rudolf Steiners – Herstellung und Anwendung*, Rüfenacht 2017, Bd. I + II: 748 S.&lt;/ref&gt; Experimentální dlouhodobé pokusy k preventivnímu účinku přípravku z přesličky neexistují. Exaktní pokusy překračují meze proveditelnosti. Jistota účinnosti — a to platí pro všechny zmíněné přípravky — spočívá v myšlenkovém proniknutí výsledků geisteswissenschaftlicher Forschung a v potvrzující zkušenosti, kterou učí praxe.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Kanon_der_sechs_Düngerpräparate,_ihr_Zusammenwirken_unter_Bildung_eines_neuen_Mittleren_–_eine_Zusammenschau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení při vytváření nového středu — celkový pohled ===<br /> <br /> Nabízí se otázka, zda pořadí šesti hnojivých preparátů, jak je Rudolf Steiner popisuje v Zemědělském kurzu, je náhodné či zákonité. Vše svědčí pro to, že platí to druhé, vezme-li se v úvahu jak zvláštní povaha výchozích materiálů pro preparaci, tak účinnost samotných preparátů v postupném budování bránicové půdy v oživlou, produševnělou a produchovenou celistvost mezi kosmickými výšinami a zemskými hlubinami.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Reihe_der_Präparatepflanzen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Řada preparátových rostlin ====<br /> <br /> Šest preparátových rostlin se vyznačuje tím, že mezi sírovým pólem květů a solným pólem kořenů vládnou specifické kosmické a pozemské substanční poměry; přičemž je nápadné, že první tři preparátové rostliny — řebříček, heřmánek a kopřiva — tvoří trojici, a stejnou trojici tvoří dubová kůra, pampeliška a kozlík ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#457|Obrázek 35]]).<br /> <br /> Mezi oběma trojicemi leží skrytá, a přitom zpředmětněná, práh vzájemného přechodu k jednomu středu — k půdě. Obě trojnosti tvoří polaritu. První z nich zastupuje více zásaditě-alkalický, pozemský pól. Na této straně vládne síra. V anorganickém je tvořitelkou kyselin, v organickém rozvíjí svou kosmickou povahu, neboť «na cestě síry vstupuje duch do fyzična přírody {{SE|457}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 35, S. 457.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 34: Die Reihe der Präparatepflanzen und Organhüllen in Beziehung zum Stoffwechsel- und Nerven-Sinnes-System des Tieres sowie die Mittebildung zwischen den Höhen- und Tiefenkräften.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> hereinwirkt, «síra je přímo nositelem duchovního».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach, 1999, S. 64.&lt;/ref&gt; Ve životních procesech rostlin jakoby odhmotňuje pozemské látky alkalií (K, Na) a zemin alkalických kovů (Ca, Mg) a také železo jako bázi těžkého kovu. V pořadí první trojice je to řebříček, který svou zvláštní silou síry zpracovává alkalický kov draslík. V rozšíření tohoto procesu přistupuje u heřmánku zemský alkalický kov vápník, a opět je to kopřiva, která svou silou síry — vedle draslíku a vápníku — zpracovává železo v železné záření. Tímto posledním vede dál ke skryté středu. Železo je v přírodě, až po člověka, kovem inkarnace; upevňuje v tělesné organizaci {{SE|458}}<br /> <br /> účinné síly duchovně-bytostného. V člověku se železo soustřeďuje v krvi, která svým oběhem spojuje srdce s periferií, s tělesnými funkcemi. V krevním proudu, který míří k srdci a, jím «uklidněn» se vrací zpět do těla, prožívá duchovní duše člověka své inkarnování v těle.<br /> <br /> Srdce se zamýšlí a sjednocuje to, co se krvi vepsalo v tělesných orgánech až k periferii těla. V srdci nalézá přitékající a odtékající krev vlastnoaktivní obal, který rytmicky pulzujíc udržuje krev životaschopnou. Druhý pól tvoří ledviny, které jiným, polárním způsobem znovu uvádějí krev do životaschopného stavu. Vytvářejí prostor, do něhož krev jako tepenný proud vystupuje z cévního systému a, vyzdvižena nad pozemsko-hmotné látkové procesy, je ledvinnou činností prohlédnuta, osvěžena a kde je vytvořen harmonický vyrovnávací stav mezi pozemsko-hmotným a kosmicko-duchovním. Teprve po «zkoušce srdce a ledvin» zůstává krev životaschopná.<br /> <br /> Jinak se to má s vyššími rostlinami. Rostou svým specifickým způsobem — jak právě ukazují preparátové rostliny — z úrodné půdy, ze «středu» mezi výšinami a hlubinami, vzhůru. Tento střed je teprve zárodečně založen; ve svých funkcích vzhledem k křemeni, vápenci, jílu a humusu ještě nepůsobí samostatně ze sebe; potřebuje výchovu. Týká se to především funkcí jílu, který ve své sezonní rytmice má vlohu k jakési srdeční funkci, a funkcí humusu, který ve své dynamice stojí blíže ledvinné funkci. Opatření k této výchově tvoří pravé umění zemědělství.<br /> <br /> Mezi různými opatřeními, která byla charakterizována, je to hnojení z ducha člověka, které otvírá bránu do budoucnosti. Toto hnojivé vychovávání se vztahuje na oživování pozemských látek hlubin. V jeho službě stojí první trojice — řebříček, heřmánek, kopřiva —, která středu, bránici, postupně pomáhá k stupňům funkční samostatnosti. Tyto tři léčivé byliny mají moc ve svých životních procesech přeměňovat pozemské látky draslík a vápník v dusík, to jest obdařovat je vlastností stát se nositeli astralických sil.<br /> <br /> K první trojici poznamenává Gunter Gebhard: «Síra jako element, který přímo z elementu ohně ‹spadl› do elementu země, je substancí, která vede duchovní do pozemského; zkráceně řečeno: síra je bytost, která může teplo hmotně zhustnout, to jest tam, kde {{SE|459}}<br /> <br /> toto bytí působí, se substanciálně ukazuje síra. Tím jsou první tři preparáty takovými, které podporují inkarnování duchovního (rostlinného života). U řebříčku je to draslík, který zcela nese v sobě tekutost a který zvláště vytváří vztah k éterickému (individuální ätherleib): vápník s heřmánkem vtahuje astrální do fyzického těla prostoupeného éterleibem (přitahuje z kosmu to, co dává rostlině gestalt); a s kopřivou konečně železo, jež má svůj těsný vztah k inkarnování Já u člověka a zde, zprostředkováno sírou, vede duchovní praobraz rostliny do fyzického zjevení a udržuje ‹kontakt› k prarůstlině ve sféře za kosmem (‹durchvernünftigen›). Prvními třemi preparáty se půda rozvíjí tak, aby byly podporovány všechny čtyři bytostné články, které náleží k fyzickému jeví se v pozemském, a to pro rostlinu.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Ve druhé trojici — dub, pampeliška, kozlík — je silněji zdůrazněna kosmická, kyselinová strana. Síra zde již není výslovně jmenována, třebaže patří právě k nejsilnějším tvůrcům kyselin. Tento zdánlivý rozpor se vyřeší, když si uvědomíme, že v případě první trojice je síra jmenována jako element, který zprostředkovává duchovní fyzicky-živoucímu. Ve formě kyseliny sírové z této funkce vypadla a stala se pozemskou. Ve druhé trojici jde o kyselinové působení sestoupené do fyzického.<br /> <br /> V případě dubové kůry/borky stojí sice vápník jako zemsky-alkalický kov v popředí. Rozhodující pro jeho funkci je ale ta struktura, v níž vápník v kůře nebo borce dubu leží v podobě šťavelanu vápenatého. Průchodem životními procesy dubu se tvoří jako produkt předčasně do kůry/borky vyloučeného a dohořelého procesu kvetení. Šťavelan vápenatý dostává svou «strukturu» (formu) souhrnně skrze bytostnou povahu dubu a zvláště skrze sulfurické působení kyseliny šťavelové. K tomu doplňuje Gunter Gebhard: «Dub, jako Mars-/železová bytost, má svůj hlubší vztah k Já, ke sféře za kosmem, tam, kde se duchovní praobrazce odkrývají nadsmyslově bádajícímu. Vápník vsává do sebe veškeré astrální; to, že forma ve fyzickém vůbec je možná, má svůj základ v astrálním; jak se forma ukazuje, zakládá se v Já (v ideji), které skrze astrální působí. Šťavelan vápenatý dubu vsává {{SE|460}}<br /> <br /> makrokosmické do mikrokosmu; a skrze železnou sílu dubu navazuje spojení s duchovním praobrazem. Jsou-li mikro- a makrokosmos vzájemně v harmonii, pak je organismus zdravý. Preparát z dubové kůry tuto harmonii mezi oběma póly udržuje a tím prophylakticky skrze půdu podporuje zdraví rostliny.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V dubové kůře/borce je tedy vápník jaksi uchopován shora, z kosmického pólu, který se darloží v procesu kyseliny šťavelové. U pampelišky se tento proces stupňuje tím, že pomocí nejvyšší dokonalosti rozvinutého květu přivádí «v kosmu jemně rozptýlenou kyselinu křemičitou» dovnitř a uvádí ji do vztahu s draslíkem oživovaným v mléčné šťávě. Opět je to působení kyseliny, skrze něž se síly kosmu shora vpečeťují do pampelišky a skrze ni do půdy. <br /> <br /> Kozlík ovládá v charakterizovaném způsobu fosforový proces.<br /> <br /> Polární bytostné vlastnosti šesti preparátových rostlin jsou tak ve svém spolupůsobení nadány k tomu, aby vytvořily vše přesahující syntézu: tvorbu preparátu nastávající, slunečné středy mezi výšinami a hlubinami. V erkraftování této středy se může půda, bránice, vyvíjet k stále větší vlastní aktivitě. Na zásadité straně trojice řebříčku, heřmánku a kopřivy zpřístupňuje zdola silám bránicové půdy látečné síly, na kyselé straně trojice dubové kůry, pampelišky a kozlíku substanční síly shora. Kozlíku přísluší přitom zvláštní postavení v tom smyslu, že prostřednictvím nositelství fosforu otevírá mimokosmickou sféru ducha, svět bytostných praobrazů (obrázek 36, s. 462).<br /> <br /> Gunter Gebhard k tomu doplňuje: «Ve svém chemickém chování jsou zásady (louhy) látky, jejichž charakter je ‹luciferský›, zatímco kyseliny nesou v sobě cosi bytostně ‹ahrimanského›. Stejně tak je síra bytostným obrazem Lucifera a fosfor zobrazuje ahrimanské síly. Uprostřed mezi těmito dvěma polárními mocnostmi protivníků stojí Kristus jako zástupce lidstva, který, udržuje rovnováhu mezi těmito bytostnými mocnostmi, ukazuje lidstvu cesty do budoucnosti. V ‹zemědělské individualitě› je tato středa vytvořena jako půdní bránice. Je nadále vložena do rukou člověka, aby přivedl k rozvoji tento životní zárodek středy.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt; {{SE|461}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Reihe_der_tierischen_Organhüllen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Řada živočišných orgánových obalů ====<br /> <br /> Také tyto se zákonitě člení na první trojici, viděno z látkově-výměnného pólu zvířete směrem k srdci, a na druhou trojici, z předního dílu zvířete, smyslového pólu, směrem ke středu. V této souvislosti charakterizuje Rudolf Steiner působení planet ve zvířeti ve vztahu ke Slunci ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#462|Abbildung 36]], S. 462). Vychází zcela z nazírání, z «tvarové a barevné podoby, také s ohledem na strukturu a konzistenci jeho substance od přední části dozadu, tedy od čenichu k srdci, kde jsou účinky Saturnu, Jupitera, Marsu, v srdci působení Slunce a za srdcem, směrem k ocasu, působení Venuše, Merkura, Měsíce».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 60.&lt;/ref&gt; Vyšší zvíře se tedy v horizontále páteře člení na polaritu působení podsluneční planet v látkově-výměnném pólu. Obojí je ze vzájemně protichůdných směrů orientováno k srdci.<br /> <br /> Ohledně pořadí podsluneční planet s Měsícem, Merkurem a Venuší navazuje Rudolf Steiner ze svého duchovního bádání na starou moudrost mystérií. Totéž platí pro charakterizaci jejich makrokosmických sfér působení ve vertikálním uspořádání «zemědělské individuality». Zde je pořadí od Země dolů do hlubin: Mars, Jupiter, Saturn, a nahoru do výšin: Měsíc, Merkur, Venuše, Slunce.&lt;ref&gt;Ebd., S.44.&lt;/ref&gt; Tato prapůvodní moudrost, pěstovaná v mystériích ve spojení se zbytky instinktivního jasnovidectví u lidí, doznívala ve světovém obraze Ptolemaiově. V tomto, stejně jako v dnes vládnoucím, který sahá ke Koperníkovi, se zrcadlí vývoj vědomí lidstva. V poatlantských kulturních epochách staroindické a staropersské kultury žilo v lidech v zbytcích jakési «vědomí nebes». To vyhaslo a s probuzením k sebevědomí bylo v přítomnosti proměněno v vědomí zemské, fixované na předměty. Lidé těchto raných dob prožívali ještě planetární sféry naplněné činy duchovních hierarchií, které měly planety za svůj příbytek.<br /> <br /> S vyhasínáním tohoto prožívání — které žilo dále obrazně v mytologiích — vznikla na počátku třetího kulturního věku ve třetím tisíciletí hvězdověda Sumerů, Babyloňanů a Egypťanů. Ve čtvrtém kulturním období se tato dále emancipovala a přešla do ptolemaiova světového obrazu {{SE|462}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 36, S. 462.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 36: Die polare Beziehung des unter- und obersonnigen Planetenwirkens zu den tierischen Organhüllen im Hinblick auf die Entwicklung der Wesensglieder der «Landwirtschaftlichen Individualität» und ihre Dreigliederung nach Leib (von unten), Geist (von oben) und Seele (rhythmische Mitte).&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Ve vzestupném věku vědomostní duše se světový obraz smrskl na to, co vnímají vnější smysly. U Koperníka a jeho následovníků vyhaslo vědomí bytostně naplněné planetární sféry a zbyla kulatá hmotou naplněná koule, pohybující se v berechenbaren pohybových průbězích prostorem.&lt;ref&gt;Vgl. Elisabeth Vreede: ''Astronomie und Anthroposophie'', Dornach 1980, S. 75; dieselbe: Über den Planeten Merkur, in: ''Kalender Ostern 1942–1943'', Arlesheim; sowie dieselbe: ''Texte über Planetensphären in den Rundschreiben 1927–1930''(Bearbeitung durch Liesbeth Bisterbosch und Frauke Roloff, Oktober 2020). – Im Zuge dieser Emanzipation des menschlichen Bewusstseins hin zum erwachenden, der Erde zugewandten Selbstbewusstsein kann es verständlich werden, dass eine Verwechselung von den Venus- und Merkursphären stattgefunden hat. Diese Verwechselung betrifft nicht den Planetenkörper als solchen, sondern ihre übersinnlich kraftenden Wirkenssphären, dasjenige, für was seit Urbeginn diese beiden Himmelskörper, Venus und Merkur, als geistig-seelisch wirksame Entitäten standen.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Každý z těchto světových obrazů je jakoby momentní snímek, lidský výtvor o tom, jak se člověk v průběhu věků ke světu {{SE|463}}<br /> <br /> stojí. Každý z nich je sám o sobě oprávněný a správný. Dnešní, na Koperníkovi spočívající světový obraz bere v úvahu již jen kvantitativní aspekt tělesnosti, nikoli kvalitativní, bytostně prostoupenou sféru působení. Kosmos se dnešnímu pohledu jeví prázdný — bez bytostí, bez činů.&lt;ref&gt;Lievegoed věnoval polární trojici hnojivých preparátů v jejich vztahu k působení planet a životním procesům v rostlině a živočichovi podrobnou studii (Bernhard C.J. Lievegoed: ''Planetenwirken und Lebensprozesse in Mensch und Erde'', Stuttgart 2002, 82 S.). Popisuje v ní, jak v životních procesech preparátních rostlin stojí vždy specificky jeden zástupce nadsluneční planety s jedním ze sféry podsluneční v polárním vztahu působení — Saturn k Měsíci, Jupiter k Merkuru a Mars k Venuši, vždy se Sluncem uprostřed; dále, jak síly tohoto polárního působení vstupují při obklopení živočišnými orgány, exponovanými zimním a slunečním silám, do zesílené vzájemné souhry a jsou v ní uchovávány; a jak se z toho stávají pochopitelnými ony procesy v půdě a rostlinách, jak je popsal Rudolf Steiner: osvěžující oživování, uzdravování, vzájemné sladění a zjemňování pro vnímání.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Na tomto místě je třeba poukázat na skutečnost, že posloupnost živočišných orgánových obalů je orientována od periferie pozemského i nejvzdálenějšího kosmu směrem k jednomu středu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#462|Obrázek 36]]).<br /> <br /> Navazujíce na výše uvedený citát o působení planet v organismu živočicha, soustřeďuje se podsluneční působení Měsíce, Merkuru a Venuše na břišní orgány ze zádu směrem k srdci — a přitom na systém ledvin v nejširším smyslu. Ledvina přijímá vyzařující síly Venuše.&lt;ref&gt;Viz: Lothar Vogel: ''Der dreigliedrige Mensch'', Dornach 1979, S. 239.&lt;/ref&gt; Těsně s nimi je spjato silové působení Merkuru a v systému ledvin a močového měchýře pak působení Měsíce. Podstata merkuriálního se projevuje v silně rytmicky utvářených funkcích břišních orgánů. V ledvině jsou to procesy vylučování a zpětného vstřebávání. Merkuriálně vylučuje z arteriálního krevního proudu primární moč, prochází ji, nově ji látkově uspořádá a to, co bylo harmonizováno jako použitelně roztříděné, vrací zpět do krve.&lt;ref&gt;Viz: Michaela Glöckler: «Das Nieren-Blasen-System und das Schafgarbenpräparat»; in: Manfred Klett und Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Frage der Düngung im biologisch-dynamischen Landbau'', Dornach 1994.&lt;/ref&gt; Tento proces jakési kapalinné dýchání se jednostranně zkoncentruje ve funkci močového měchýře na čistý vylučovací pochod látek, které se pro organismus staly nepoužitelnými. Zde síly Měsíce modifikují působení Venuše.<br /> <br /> Jinak se věci mají s přijatou potravou; ta je v trávení střev tříděna. Co pro organismus není využitelné, je vylučováno v konzistenci pevnější; i toto organické dění lze považovat za výraz měsíčního působení. Co naopak jako tekuté trávicí šťávy vstupuje do lymfatického a krevního oběhu, {{SE|464}}<br /> <br /> uplatňuje se v procesech, v nichž lze předpokládat, že působení Venuše je modifikováno působením Merkuru. Co se v břišních orgánech člověka a zvířete odehrává jako Venuše-ledvinový proces, modifikovaný Merkurem a Měsícem, to se znovu nalézá ve wirksamkeit preparátu z kopřivy. Zde, lze říci, se v organickém životě kopřivy — v součinnosti draslíku, vápníku, vodíku a železného záření — může uskutečňovat ta přeměna látek, o níž pojednává kapitola «K otázce přeměny látek» (s. 384 n.): astralizace oživené látkovosti k novotvorbě dusíku ze života rostliny.<br /> <br /> Sledujeme-li řadu obalových orgánů, které jsou — s jedinou výjimkou — odebírány z domácích zvířat pro preparaci, stojí na počátku jelení močový měchýř ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|obrázek 26]], s. 363). V měchýři se dovršuje ledvinový proces tím, že koncentruje to, co bylo v ledvině vytříděno, a vylučuje ven. V kulové podobě měchýře je tekutý živel napodobením zprostředkovatele měsíčních sil. V průběhu preparace přijímá měchýř slunečnou podstatu květů řebříčku, v nichž se to zemité draselné soli sublimovalo do živého.<br /> <br /> Dále dovnitř břicha následuje střevo. Jeho konec, tlusté střevo, mikrobiálně zpracovává část zbývajících nestravitelných zbytků potravy a vylučuje to, co již nelze dále zhodnotit. I to je proces stojící pod vlivem Měsíce. Počátek střeva tvoří tenké střevo — dlouhá hadice uložená v kličkách s niterně téměř neomezeným povrchem. Zde působení Venuše třídí živiny: co jde stranou k tlustému střevu, co coby trávicí šťávy vstupuje do lymfatické a krevní dráhy. Toto třídění je podporováno a modifikováno působením Merkuru. Uplatňuje se v rytmických pohybových procesech peristaltiky, v klcích střevní stěny až po dynamiku žlázových výměšků a proudů látek prostupujících střevními stěnami. Merkuriální síly se staví zprostředkujíce mezi působení Měsíce a Venuše. Na jedné straně se přizpůsobují proměnlivým podmínkám, na druhé straně přesahuje merkuriální působení hranice, které oddělují vnitřek od vnějšku.<br /> <br /> Do tenkého střeva jsou plněny heřmánkové květy. To sluneční v nich přivedlo vápník a draslík zemitého do stavu, který — v rozšíření osvěžujícího, oživujícího působení preparátu z řebříčku — napomáhá zdravému růstu. To je asi třeba chápat v tom smyslu, že bytostný praobraz rostlin se může ve svém pozemském odlesku v každé fázi růstu vyjádřit bez zkreslení. {{SE|465}}<br /> <br /> Kopřivový preparát jakožto třetí ve svazku svou účinností sahá již blízko ke středu ovládanému slunečními silami, to jest k skryté srdeční funkci půdy. Astrální «Innenwirkung» kopřivy je tak prostoupena rozumem/silou Já, že se obejde bez živočišného obalového orgánu. I ona dokáže zemité tvůrce solí draslík a vápník zpracovat v jejich organických procesech a navíc proměnit železo v blahodárné železné záření. Zdá se, že se v tom přece jen ozývá venušská účinnost. Ve spojení se řebříčkem a heřmánkem se stará o to, aby se zemité soli draslík a vápník proměnily do vyšších stupňů účinnosti, a navíc volá k záření marsický charakter železa. Venušské působení, vnitřně pochopené, vytváří v živém volné prostory pro nové možnosti dění; vzdává se. Lze říci: nevyživuje, nýbrž umožňuje výživu. V tomto smyslu lze rozumět železnému záření kopřivového preparátu. Působení venušské sféry je samo nepřináší, nýbrž umožňuje kopřivovému preparátu působit v tom smyslu, že v bránicové půdě uvádí hospodářství se železem na léčivou míru, jaká je zachovávána také v srdečně-cévním systému.<br /> <br /> «Alkalická trojnost» činí půdu zemsky zdatnou pro sluneční síly; otvírá zemské síly růstu rostlin. Staví zdola na fyzickém těle bránice. Jinak se věci mají s trojností preparátů z dubové kůry, pampelišky a kozlíku. Skrze ně se uplatňuje kosmické substanční dění, které stojí ve vztahu k podsluneční planetárním sférám.<br /> <br /> Zjevný obraz dubu, jeho mohutná zdrženlivost v růstu, tvrdost jeho dřeva atd., nese otisk marsického působení. Roste pomalu, vytrvale — tak jako i oběh Marsu kolem Slunce trvá s téměř dvěma lety (siderický oběh činí 687 dní) déle než oběh podsluneční planet Venuše (225 dní) a Merkuru (88 dní). Stejně tak je lebka domácího zvířete mocným formovým výrazem marsického působení. Mozková dutina je však naplněna substancí utvářenou měsíčními silami — mozkem. V průběhu preparace nastupuje na jeho místo šťavelan vápenatý kůry/borky, strukturovaný marskými silami dubu. Tytéž síly, které zformovaly lebku a prozářily měsíční povahu mozku, vtiskují se nyní do vápníku dubové kůry/borky. Jako preparát z dubové kůry působí — na rozdíl od heřmánkového preparátu — preventivně proti infekcím přicházejícím zvenčí. {{SE|466}}<br /> <br /> K obalení eichenrindepräparat lebkou domácího zvířete se váže otázka: Může vůbec existovat ještě jiný orgánový obal, skrze nějž by mohla být preparace pampelišek dále vedena? Hlava ve svých přísně ohraničených formách a ven obrácené smyslové organizaci nenachází pokračování — snad s výjimkou, alespoň po jistý kus cesty, nositelů parohů, nikoli nositelů rohů. Hlava stojí se smysly světu tváří v tvář. Pokračování nervově-smyslové činnosti musí být hledáno na vyšší rovině. Nalézá se jedinečně rozvinuté u přežvýkavců: smyslová organizace krávy se obrací od hlavy zpět, přes srdce, a pokračuje v senzoricky-nadsmyslové činnosti pobřišnice jaksi na vyšší rovině ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#457|Obrázek 35]], s. 457). Kráva se svými hlavovými smyslovými orgány obrací k vnějšímu světu srovnávacím způsobem tměji, svými dolními smysly však — jmenovitě životním smyslem pobřišnice — srovnávacím způsobem jasněji ke svému vnitřnímu světu. Svými rohy zadržujícími tok na hlavě přenáší své inteligentní bytí dále do tělního obalu. Smyslová činnost v hlavě a smyslová činnost v těle stojí ve vzájemném vztahu. Působí-li ta prvá smyslově vědomě, tu druhá nadsmyslově silotvorně.<br /> <br /> Je tedy okruží pobřišnice, jež ve trávicím dění skotu vnímá ze ducha účinné síly. Tato smyslová činnost pobřišnice, která je ve skotu zaměřena na látkové dovnitř, obrací se při obalení pampelišek ven na v kosmickém obvodu «jemně rozptýlenou kieselsäure». Třeba předpokládat, že je zde osloven vyšší, éterický stav kieselsäure. Pobřišniční obal přitahuje tuto křemičitou substanci smyslově aktivně a sjednocuje ji s v květech sublimovaným draslíkem mléčné šťávy. Látkové dění v pampelišce zdola a pobřišničního obalu shora naznačuje všezahrnující jupiterskou působnost. Jako jsou všechny planety místy působení hierarchických bytostí,&lt;ref&gt;Siehe hierzu z.B.: Rudolf Steiner: ''Geistige Hierarchien und ihre Widerspiegelung in der physischen Welt'', GA 110, Dornach 1991; sowie: ''Die geistigen Wesen in den Himmelskörpern und Naturreichen'', GA 136, Dornach 1996.&lt;/ref&gt; tak na Jupiteru jsou to bytosti moudrosti. Na Jupiteru je moudrost substanciální.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Esoterische Betrachtungen karmischer Zusammenhänge'', Bd. V, GA 239, Vortrag vom 9. Juni 1924, Dornach 1985, S. 166.&lt;/ref&gt; Představíme-li si zjevný obraz a substanční procesy pampelišky (srov. s. 406 nn.), stane se v této vysoce rozvinuté rostlině moudrostiplné jupiterské působení viditelné — od kořene přes listovou růžici, květ a jeho {{SE|467}}<br /> <br /> žiarivá žlutá až po bílou «Pampelišku». U květnatých rostlin jsou barvy žlutá a bílá přičítány jupiterovu působení: «neboť síla Jupitera, která podporuje kosmickou sluneční sílu, přináší do květů bílou a žlutou barvu».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 55.&lt;/ref&gt; Jupiterova moudrost, která se v pampelišce zobrazuje navenek, obrací se — uzavřena vnitřním «nebem» pobřišnice — dovnitř do moudrostiplného utváření a funkcí břišních orgánů. Přípravek z pampelišky tvoří syntézu tohoto jupiterova působení, které v pozemském přijalo formu a funkci. Sílu účinku této syntézy lze spatřovat v tom, čím «se rostlina stává vnímavou ke všemu a přitahuje vše».&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 138.&lt;/ref&gt; Lze tedy říci: přípravek z pampelišky zprostředkovává organickému hnojení skrze kosmický křemen bytostnou substanci Jupiterovy moudrosti, která se v rostlinách daruje jako vznikající síla vnímání.<br /> <br /> Obalíme-li nyní jupiterovým působením silně poznamenané květy pampelišky blánovitými vrstvami pobřišničního okruží, zůstává schopnost příjmu pro v kosmickém obvodu «jemně rozptýlenou křemičitost» v proudění. Skrze přípravek a organická hnojiva dochází plod této schopnosti k rostlinám — působí však nyní v opačném směru; činí rostliny «vnímavými» pro látky země, které potřebují k růstu. Co se již naznačilo jako účinek přípravku z dubové kůry, jeví se u přípravku z pampelišky na vyšším stupni. Životní souvislost bránice–půda–rostlina je tak říkajíc oduševňována. Jako účinnost první trojice přípravků otevírá pozemské látky a síly kořenovému pólu rostliny, tak druhá trojice otevírá substance a síly mimopozemského kosmu pólu kvetení.<br /> <br /> Na nejvyšším stupni konečně — lze říci — podněcuje přípravek z kozlíku skrze organická hnojiva a skrze fosfor uvolněný z rozkladných procesů takovým způsobem, že tento může opět stát se ve živém fyzickým nositelem Geistig-Wesenhaftého v pozemském.<br /> <br /> Z jiných důvodů než u kopřivy nepotřebuje kozlík žádný obal ze zvířecího orgánu. Má schopnost läutert fosfor z dynamického, se zemí spjatého, živého substančního dění v kořenových oddenků nahoru ve vertikálně vztyčujícím se stonku a přivést jej v květu do stavu čisté vnímavosti pro zjevení. {{SE|468}}<br /> <br /> vstoupit do ní, které nacházejí ve fosforu svůj fyzicko-étherický nositel.<br /> <br /> Kozlík je tak utvářen, že má silný vztah ke světlu a teplu. Látkové kompozice, které se v průběhu růstu rostliny utvářely působením slunce a pod- i nadsluneční ch planet, se rozpadají při odumírání rostliny. Při každém z rozkladných procesů se uvolňuje teplo. Nakonec se vše, co vzešlo z ducha, navrací zpět do živlu tepla, původu veškerého bytí. Co vzniklo, fyzicky mizí; je jako duchovní výdobytek vnitřního tepla, tepelnému éteru, podobno paměti, vepsáno celému živému planetárnímu systému.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Esoterische Betrachtungen karmischer Zusammenhänge'', GA 239, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1985, S. 172.&lt;/ref&gt; V tom nabývá platnosti princip Saturnu; podoben kosmické paměti, je strážcem minulosti, onoho velkého evolučního propojení mezi původem dění člověka a Země&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; a bytím přítomnosti. Navenek se to projevuje tím, že saturnická sféra uzavírá sluneční soustavu ze všech stran jako tepelný obal. Copak si princip Saturnu v kozlíku nevytvořil obraz? Kdekoli se preparát z kozlíku použije, vytváří saturnický tepelný obal, který vymezuje vnějšek vůči vnitřku.<br /> <br /> Postříká-li se preparátem z kozlíku hnojiště nebo kompostová hromada, působí pro ni hüllebildend právě tak jako zmíněné zvířecí obalové orgány ostatních preparátů. Lze předpokládat, že dává ohraničující obal nejen rozkladnému dění, nýbrž právě tak i záření, které vychází bodově z ostatních preparátových substancí vnesených do hromady, a tím způsobem je v hromadě udržuje. Tepelný obal, který preparát z kozlíku vytváří, je utkaný z vnějšího tepla (živel tepla) i z vnitřního tepla (tepelný éter). Lze jej chápat jako orgán, který přijímá záření hvězdného kosmu a ve fosforu, jenž vychází ze saturnických rozkladných procesů, nachází připravenou fyzickou nositelnost.<br /> <br /> Tak jako je tanec preparátů v duchovní konsekvenci otevírán přípravkem ze řebříčku, je uzavírán preparátem z kozlíku. Tato úvaha může probudit porozumění pro to, že kánon šesti hnojivých preparátů, které jsou ve službě vznikající Ganzheit, nepotřebuje žádného rozšíření ani doplnění. Tento kánon je {{SE|469}}<br /> <br /> tak komponovaný, že vytváří harmonický souzvuk. Ganzheit je střed mezi výšinami a hlubinami; její Werden znamená «oživení Erdig-Festého samotného». Souzvuk «zní» skrze člověkem geistgeführte práci, skrze nepodmíněné Wollen.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Düngerpräparate_in_ihrer_Ganzheitswirkung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Hnojivé preparáty v jejich celostném působení ====<br /> <br /> Každý ze šesti hnojivých preparátů přináší vývojový potenciál k utváření «Sedmého», totiž vznikající Mitte, bránicového orgánu stojícího pod vlivem Slunce. Teprve půda umožňuje existenci veškerého života na Zemi. V ní se sjednocují planetární a hvězdná záření stojící pod vládou Slunce s hlubinami Země vyzařujícími zdola. Toto vzájemné Ineinander-Wirken je dílem stanuvším z minulých dob zemského vývoje. Působí dál v moudrém Zusammenwirken přírodních říší. Poznat toto neohraničeně vztahuplné dědictví tvoří základ pro Hofgestaltung v biologicko-dynamickém zemědělství.<br /> <br /> Z tohoto poznání se odvozuje metodický princip: přetvářet geistgeführte prací nyní z lidského ducha dílo nalezené na daném stanovišti (statku) podle zákonů, které předepisuje fyzicky stávší se příroda a které jsou účinné v říši minerálů, rostlin a zvířat. Z toho vzniká v malém umělecky to, čím je Země ve velkém — v sobě uzavřený organismus. Tento princip — opakovat minulost ze síly probouzející se Bewusstseinsseele člověka v přítomném — je prvním krokem. Druhý krok otevírá bránu k vývojové cestě do budoucnosti. Znovu uchopuje metodický princip, který se mu v chemicko-technickém zemědělství vytratil, opakováním minulosti. Tento druhý krok povznáší zemědělství — oplodněné ideovým bohatstvím Geistesforschung — na vyšší stupeň. Staví člověka přítomnosti před nesmírnou výzvu: výzvu svobodného, sebeurčeného jednání z Erkraftung Bewusstseinsseele. Před tuto výzvu se vidí postaven každý, kdo se pokouší pěstovat geistgeführený, geistbewachter vztah k biologicko-dynamickým preparátům. Při jejich přípravě a používání se konec, to Gewordene, stává počátkem Werden do budoucnosti. Koncem jsou produkty z říše minerálů, rostlin a zvířat, dále účinkování aktuálně daných rytmů slunečního roku a konečně stavy čtyř živlů: Země, Vody, Vzduchu {{SE|470}}<br /> <br /> a Wärme. Toto evolutivní završení je poznáními Geistesforschung přiváděno do Beziehungsverhältnisse podle idejí, které se v zestálé přírodě nedají nalézt, které teprve v aplikaci postupně nabývají zákonného charakteru. Tyto ideje uvádějí v pohyb Umstülpung minulého do budoucího. Z toho vyvstává otázka, jakým způsobem jsou fenomény této Umstülpung vůbec uchopitelné přírodovědecky. Pojmy, které máme k dispozici, vztahují se vždy jen na to, co se dá měřit, počítat a vážit, na minulé — ne na to, co se teprve stává. Zde se v poznávání přírody otevírá propastně hluboká trhlina mezi mrtvým, mezi kvantitou a kvalitativními jevy oživené, oduševnělé a „oduחovnělé&quot; přírody.<br /> <br /> Vše kvalitativní se projevuje v polaritách — tak v protiklade bytosti a jevu, ducha a hmoty, světla a tmy a podobně. Syntéza těchto polarit se nedá nalézt v předmětném nazírání; uskutečňuje se v myslícím a cítícím nazírání, které ukazuje vůli směr. Syntéza se odehrává uvnitř, v Geist-erkenntnis člověka. To je velká výzva! Analytická Denkungsart namířená pouze na mrtvé této výzvě uhýbá. Chybí jí pojmy, které by pojmu kvality daly objektivní, hodnotící obsah. Hodnotící pojmy zahrnují faktor „čas&quot;; uvádějí myšlení do pohybu, činí je obrazným — a tím prožitelným. Tím vstupuje člověk na stezku, na níž se může síla myšlení stát prostřednicí mezi smyslově daným a tím, co bylo bez smyslovosti zkoumáno z ducha. Teprve tehdy, když se člověk snaží nechat obě pole fenoménů — smyslové a geistig-übersinnliche — vzájemně se osvětlovat v mocném myšlení, může hodnotící souzení nabýt objektivní výpovědní síly.<br /> <br /> Z tohoto předznamenání vyplývá neomezeně mnoho možností k jistému utváření úsudku při uchopování bytostného, které se vyslovuje v kvalitách. V každém jednotlivém případě musí být tento úsudek dobyt individuálně. To, co bylo dobyto jako individuální pravda, záhy se zaţije výměnou a korekcí jako reálně působící do obecné Geisteskultur lidstva.<br /> <br /> Kánon šesti Düngerpräparate, přidávaných do čerstvě vznikajících organických materiálů na statku, působí — opřen o rozmanité zkušenosti a experimentální nálezy — v čase postupně; působí rozvoji napomáhajícím způsobem na Lebenszusammenhang půdy a rostliny. Dají se charakterizovat tři evolutivní, do sebe přecházející kroky: {{SE|471}}<br /> <br /> 1. Düngerpräparate se vtiskují — každé ve specifickém způsobu působení svých záření — souhrnně do organických mas kompostních a hnojivých hromad nacházejících se v rozkladu. Zprostředkovávají víceméně živelnému rozrůstání rozkladu nadřazený, organizující princip. Ten usměrňuje složité procesy odbourávání a výstavby substance do správných drah a napomáhá kompostní nebo hnojné hromadě, aby se za rozvoje vlastního života uzavřela v organismus. Zkušenost učí, že rozkladné procesy probíhají harmoničtěji. To je patrné zvláště na srovnatelně rychlé proměně štiplavého zápachu v mírnou vůni. Experimentální srovnávací výzkumy potvrzují to, že fyziologické a biologické průběhy (například teplota, sorpční kapacita, osídlení žížalami) se zpevňují do stavu zdravého vyrovnání.<br /> <br /> 2. Účinky Düngerpräparate jsou po odpovídající době uložení hnojivých hromad do těchto souhrnně vstřebány. Preparovaná hnojiva se rozvinula do jakési všemocnosti svého účinkování v živém, která přesahuje jejich pouhou přírodou danou Wirkungsart. Svým výnosem na půdu postupně řadí a stabilizují veškeré půdní procesy na vyšší úroveň úrodnosti v souladu s rytmy slunečního roku. Nápadné a experimentálně doložené je to na mnoha parametrech — nejpřesvědčivěji v udržování srovnatelně vyšší humusové hladiny při současně vyšší mikrobiologické aktivitě, v prohloubení humusem obohaceného půdního profilu, i v osídlení žížalami a jinými půdními živočichy.<br /> <br /> 3. Jako souhrnné silové účinky biologicko-dynamických preparátů propůjčují organickým hnojivům vyšší, nikoli pouhou přírodou podmíněný stupeň oživení, tak tato hnojiva propůjčují jej půdě — a přes půdu rostoucím rostlinám.<br /> <br /> V poslední důsledku je úkolem Düngerpräparate zpřístupnit kosmicko-zemské podmínky růstu a tvorby plodů stanovištně {{SE|472}}<br /> <br /> na ty rostliny, které jsou právě pěstovány, individualizovat v průběhu roku. Jejich způsob působení míří k tomu, přiblížit stupeň oživení půdy živému rostliny. Obě tvoří jako syntéza střed polárního působení sil Země a Kosmu. Zde plně vstupuje v platnost vše přesahující význam hnojení půdy. Ten v postupném vývoji určuje, jak se kulturní rostliny svisle a vodorovně s kořenem, stonkem, listem, květem a plodem začleňují do této trojnosti výšin a hlubin a vzniklé středu. Rostliny jsou uchopeny organizační silou, skrze niž se otevírají růstovým podmínkám svého prostředí.<br /> <br /> Výsledky všeho toho jsou mnohonásobně potvrzeny v praktických zkušenostech a vědeckých šetřeních:<br /> <br /> * Rostlina tíhne k tomu, aby se ideálně typicky rozvinula v souladu se svou druhovou přirozeností.<br /> * Kořen si otevírá hlubší objem půdy, větví se jemněji a rovnoměrněji.&lt;ref&gt;Uli Johannes König: ''Ergebnisse aus der Präparateforschung'', Schriftenreihe Band 12, Institut für biologisch-dynamische Forschung, Darmstadt 1999, Loseblattsammlung.&lt;/ref&gt;<br /> * Výhonkový růst prochází výrazněji stadii metamorfózy listu, a tím i zjemňováním výstavby substance.<br /> * Fyziologické procesy při tvorbě potravinových plodů — ať v oblasti kořene, stonku, listu, květu nebo semene, jakož i plodů ovocných dřevin — dospívají v zralosti ke klidu. Potravinové plody dozrávají plně a zůstávají déle trvanlivé.<br /> * Kompozice látek se od základu ke květu strukturují a zjemňují; to zejména v oblasti bílkovin, např. poměr čistého proteinu k surovému proteinu, éterických olejů atd.<br /> * Tvorba výnosu usiluje, vyrovnávajíc extrémy, k optimálnímu výnosu.&lt;ref&gt;Ebd., siehe die dortige Literaturzusammenstellung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Bezprostředně přístupné vnímání je výraznější, příslušnému potravinovému plodu vlastní chuť a vůně, nuancování v barvě, konzistenci, jakož i vyšší stravitelnost a delší trvanlivost. Poučná je také často slýchaná výpověď zákazníků: „Potřebujeme méně, abychom se nasytili.&quot; Vše toto dohromady vzato charakterizuje rozšířenou výživnou hodnotu, která zdravotně působí na tělesný, duševní a duchovní vývoj člověka. V<br /> <br /> V tomto smyslu slouží hnojení preparáty postupujícímu vývoji země a člověka. Propůjčuje zemědělsko-zahradnické práci nový, vyšší smysl. Zacházení s nimi vede reálně k nové pracovní a badatelské gesinnungě — ke kmovému umělectví. Podnět k tomuto hnojení nevzniká z vnějšího popudu nebo z pouhého plnění normy, nýbrž z impulsu, který se stal záležitostí srdce. Čím více tomu tak je, tím svobodněji a tím individuálněji umělecky se uskutečňuje čin jeho zacházení. Význam biologicko-dynamických preparátů pro zemi a člověka se může otevřít jedině cestou poznání ducha; tato výzva bude mnohým připadat příliš náročná. Kdo se na ni však bezpředsudečně vydá, záhy zjistí, že pramen, který vybízí k činu, není hledat tam venku ve světě, nýbrž ryze v samém sobě. Výsledky — formy idejí — duchovního bádání jsou tímto pramenem. Šíří světlo nad tím, co člověk zpočátku ještě tápavě koná ve tmě. Vnitřní jistota však roste postupně ve vzájemném střídání myšlení a konání těchto idejí. Přitom nejde «o momentální úspěch, nýbrž o bezpodmínečnou práci».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Ansprache vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 234.&lt;/ref&gt; «Neboť žádný neúspěch není nikdy rozhodující pro pravdu duchovního impulsu, jehož působení bylo vnitřně prohlédnuto a uchopeno.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Jahreskreislauf als Atmungsvorgang der Erde und die vier großen Festeszeiten. Die Anthroposophie und das menschliche Gemüt'', GA 229, Vortrag vom 28. September 1923, Dornach 1923, S. 117.&lt;/ref&gt; {{SE|473}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Praxis_der_Landbaukunst_in_drei_Schritten&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Praxe zemědělského umění ve třech krocích ===<br /> <br /> Téma pojímat zemědělství jako umění v přítomnosti nežije. A přece bylo umění od věku velkého Zarathuštry, inaugurátora staropersské kultury a zakladatele polního hospodářství v 5./6. tisíciletí před Kr., zemědělskému vývoji nejhlouběji imanentní. Teprve v průběhu přírodovědně-materialistického věku od poloviny 19. století a jeho svěřence, agrárního industrialismu 20./21. století, padl každý zbývající prvek uměleckého smýšlení za oběť vědecko-technologické ratio. V předhistorické ranosti urindických a staropersských velkých starověkých kultur bylo náboženství, umění a to, co se později stalo vědou, {{SE|474}}<br /> <br /> ještě neodděleno skryto v temném atavistickém-hellseherském prožívání. Tyto velké starověké kultury stály, jak bylo vyloženo na začátku, pod vedením mystérií, v nichž byly právě tak živé moudrostní nauky z minulosti jako probouzející se vědomí pro prometheické impulsy budoucnosti. Z tohoto ještě zcela duchovnímu světu obrácenému všezahrnujícímu sakramentalismu se vydělilo sakrální umění, které se v průběhu vývoje vědomí lidstva v každé z následujících kultur stupňovitě v metamorfózách emancipovalo k ryzím uměleckým stvořením. Umění se postupně ustavovalo jako samostatný kulturní faktor vedle náboženství. V těchto věcích až do novověku bylo zemědělství kulturní základnou, z níž umělecká stvoření vyrůstala. Zcela a úplně platilo to pro počátky sakrálního umění, pro šlechtění domácích zvířat a kulturních rostlin. Dalšími kroky emancipace jsou pak stavba egyptských pyramid, jež se jakoby z duchovního světa snášejí dolů a v pozemském se vyvracejí, dále řecké umění, které dávalo božskému lidskou podobu, a po křesťanství umění středověku, s katedrálami strmícími odspodu vzhůru a s niterně zbožným pohledem člověka v sochařství a malířství.<br /> <br /> Obrovský krok emancipace se odehrál od novověku ve vývoji vědomí Já usilující k individuaci a — jako jeho charakteristický znak — v nastoupení přírodních věd. Ty se emancipují z náboženství a sakrálního umění, jež bylo tomuto dosud blízké. Původně vše-jedno se diferencuje v trojnost náboženství, umění a nakonec vědy. Vědecká cesta poznání převzala vedení; umění a náboženství v ní neměly místa. Staly se kulturním příslušenstvím. V zemědělství se tento proces odehrával velmi pomalu a nakonec překotně. Přitom mu vyschly prameny mravního jednání. Pojmy, které věda v podobě technologií vnáší do zemědělství zvenčí, jsou pojmy proveditelnosti; jsou abstrakt­ní, chladné, mrtvé a stopy, které zanechávají, jsou zpustošená, vyrabovaná, hyznosti vydaná země. S úbytkem tradic budou lidé «hnojit pole vědou».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 21.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Jak ale, kdyby tyto pojmy — pokud nevznikají z teorií, nýbrž prostě a nepředpojatě odrážejí smyslově dané skutečnosti — mohly být prohřáty a obdařeny tíhou tím, že by v duchovní duši {{SE|475}}<br /> <br /> poznávajícího byly probuzeny k vlastnímu životu? To by byl úkol nového, skutečnosti přiměřeného pojetí vědy, kdyby toto rozšířilo zajetý kvantifikující princip ke zdrojům umění, jež leží v duchovně-duševním člověka. Tyto zdroje nejsou ničím jiným než tím, co duch, podnícen smyslově vnímaným, promlouvá k duši jako idea. V prožívání této ideje se zjevuje něco mravního, v čem se zkušenost ducha a smyslů slévá v jednotu. Tento pramen mravního jednání si musí člověk usilující o ntshunxeko, to jest o vybudování vědomí Já, zpřístupnit.&lt;ref&gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: ''Die Philosophie der Freiheit'', GA 4, Dornach 1995.&lt;/ref&gt; Cestou, jak vědu a umění ze síly lidského Já usilujícího o sebepoznání spojit ve vyšší celek, šel Goethe v celoživotním zápase. Rudolf Steiner ji zpřístupnil jako cestu duchovního bádání duše každému člověku, který se po ní chce vydat.&lt;ref&gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: ''Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?'', GA 10, Dornach 1992.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V prožívání ideje se hlavový myšlenkový obraz stává myšlenkovým obrazem srdce; člověk žije v myšlenkovém obrazu, který dál roste a je nabídkou vůli, aby jej v svobodě uchopila a nechala se uskutečnit jako čin navenek. V této vůli k činu se probouzí v ideji přebývající duch jako cílevědomá mravní síla. V tom bude třeba hledat úkol vědy do budoucnosti: aby myslící duše věděla o svém duchovním cíli. Christian Morgenstern to vkládá do slov: «wer vom Ziel nicht weiß, kann den Weg nicht haben» (kdo nezná cíl, nemůže mít cestu).&lt;ref&gt;Christian Morgenstern: ''Werke und Briefe''. Stuttgarter Ausgabe, Band II, Lyrik 1906–14, Stuttgart 1992, S. 213 f.&lt;/ref&gt; Cesta k tomuto cíli je umělecká. Cíl leží v budoucnosti. Bude třeba vyvinout vědu, která dělá člověka vidoucím pro budoucnost, která mu ukazuje duchovní cíle k umělecké tvorbě. Zůstane-li těmto cílům věrný přes všechny odpory, uvolní se mravní síly, skrze něž může bytostné moci zla čelit s otevřeným hledím a veškeré své úsilí věnovat bytostným mocím dobra, pokroku lidstva. Cestou k cíli je umění vytvářející se z řádně pochopené, to jest jevu věrné vědy. Omezí-li se věda na myšlení v mrtvých abstraktních pojmech, vznikají technologie, které mají zcela svůj přítomnostní, ovšem na čistě fyzicko-smyslové omezený {{SE|476}}<br /> <br /> význam. Umění naproti tomu potřebuje myšlenkové obrazy idejí, které živě naplňují duši a v ní mohou růst. Tvaruje-li se tyto prožité myšlenkové obrazy navenek, vzniká umělecké dílo, které se staví vedle přírody, avšak ji nezobrazuje, nýbrž se v duchovním uchopení a prožívání ideje praobr­azu, typus nebo bytosti pokouší toto umělecky znovu vytvořit v obraze. Goethe hledal na základě jevů, jež rostlinná říše nabízí oku, prajev, který duchovně leží v základu všech rostlinných útvarů. Uchopil jej v ideji «Urpflanze» — prapůvodní rostliny — duchovně-imaginativně tak konkrétně, že mohl říci: «mit diesem Modell [der Urpflanze; Anmerkung des Verfassers] und dem Schlüssel dazu kann man alsdann noch Pflanzen ins Unendliche erfinden, die konsequent sein müssen, das heißt, die, wenn sie auch nicht existieren, doch existieren könnten und nicht etwa malerische oder dichterische Schatten und Scheine sind, sondern eine innere Wahrheit und Notwendigkeit haben. Dasselbe Gesetz wird sich auf alles Lebendige ausdehnen lassen.» (s tímto modelem [prapůvodní rostliny; poznámka autora] a klíčem k němu lze dále vynalézat rostliny do nekonečna, které musejí být důsledné, to jest které, i když neexistují, přece by existovat mohly a nejsou pouhými malířskými nebo básnickými stíny a zdáními, nýbrž mají vnitřní pravdu a nutnost. Týž zákon bude možno rozšířit na vše živé.)&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Goethes Werke. Naturwissenschaftliche Schriften'', hrsg. v. Rudolf Steiner, Band 1, in: ''Kürschners Deutsche National-Litteratur'', Berlin und Stuttgart 1887 (Reprint Dornach 1975): «Einleitung zum ersten Band», S. XXXI.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Klíč k tomu, aby se z ducha prajevu «vynalézalo do nekonečna» a vynalezené bylo utvářeno v umělecké dílo, lze navazujíc na Goetha nalézt ve formách idejí antroposofické duchovní vědy. Tyto formy idejí jsou — takto viděno — samy uměleckými stvořeními z nadsmyslového poznání. Mají tu zvláštnost, že se v myšlení oživují, v cítění se stávají duševním prožitkem a skrze vůli proměňují látku. Umělecké dílo, jež z toho vzniká, se již nestaví prostě vedle přírody, nýbrž tyto oživené ideje mají moc umělecky přetvářet skutečnost přírody v zrcadle vývoje lidské duše. Vůle, takto inspirovaná, pokračuje do nitra přírody a začíná znovu uvádět do pohybu dílo, jež bylo ztuhlé do vypočitatelnosti. V biologicko-dynamickém zemědělství se to děje ve třech stupních, vycházejíc od ještě přírodnějšího způsobu k způsobu vycházejícímu čistě z ducha.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;1._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_im_Sinne_der_Wiedergeburt_des_Handwerklichen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 1. stupeň: Umělecká tvorba ve smyslu znovuzrození řemesla ====<br /> <br /> Představme si činnost sochaře. Jeho náčiním, které potřebuje, aby v kameni zformoval obraz tvořeného uměleckého díla, je kámen, dláto a kladivo. K cíli vedoucí idea žije {{SE|477}}<br /> <br /> v něm. Nějak podobně je to i u zemědělce, ať se právě věnuje jakémukoli cíli. Sleduje-li cíl připravit pole k setbě, potřebuje pluh, kypřič a brány, aby vytvořil osevní lůžko; totéž platí o péči o kultury – zde se jedná o plečkové brány a motyku – a dále o sklizni, kde jde o rychlé, jisté a půdu šetřící shromáždění úrody. Myšlenkový obraz, který zemědělce vede ke všem těmto činnostem, žije v něm, a pole, rostliny, počasí atd. mu říkají, co je třeba udělat, tak jako kámen říká sochaři, jak a kde přiložit dláto a jak silný má být úder. Protože však zemědělec zachází s oživěnou a oduševnělou přírodou, tedy s bytostným, které si samo dává formu a stává se uměleckým dílem, je mu příroda na rovině řemesla velkou učitelkou. Co zemědělec potřebuje, je věda o pramenech, z nichž jeho učitelka čerpá a tvoří – ať v polním hospodářství a zahradnictví, v chovu hospodářských zvířat a pastvinářství, v ovocnářství a pěstování lesa i v utváření krajiny. Musí to být věda o tom, co je v ustavičném dění a umírání, věda, která nutně určuje cíl zemědělce. A jeho umění pak spočívá v tom, že z prožité moudrosti, z cítěním prodchnuté pravdy skrze svou řemeslnou práci vytváří předivo vztahů, jímž se mohou v celé rozmanitosti kulturní rostliny, domácí zvířata a kulturní půdy ideálně entfalten. Umění řemesla se v zemědělství v nejvyšší míře dává do služby přírody. Je to soutěžení s tím, co příroda jako velká umělkyně svého díla stvoření předurčuje. Jde o to,<br /> <br /> * pracovní postupy prožívanou ideou vnitřně prozářit a nechat plynule do sebe přecházet;<br /> * statek až do posledního koutu prostoupit vědomím;<br /> * aby ve veškeré práci žila jemnocitná pozornost, která rozpoznává neupravené, ošklivé, nezdařené, chybné a nechá to stát se podnětem k tomu, aby o to mocněji zaměřila smysl pro krásu a lásku k činu na to, co slouží uskutečnění duchovního cíle;<br /> * aby vše a každá věc spolu stála v harmonických poměrech a lesk krásy odrážel smýšlení lidí, kteří tam pracují;<br /> * řemeslně-uměleckou tvorbu nenechat degenerovat v pouhou odbytou práci.<br /> <br /> To vše se musí znovu naučit od základu. V tomto ohledu stojíme úplně na začátku. Jde právě o to, bez okolků, s ohněm {{SE|478}}<br /> <br /> ducha ukovat meč ideje, tímto mečem překopat zemi a v trpělivosti čekat na plody proměny — ty, které dozrávají ve mně, i ty, které dozrávají v zemi.&lt;ref&gt;Vgl. Rudolf Steiner: ''Geistige Wirkenskräfte im Zusammenleben von alter und junger Generation; Pädagogischer Jugendkurs'', GA 217, Dornach 1988.&lt;/ref&gt; Tato pracovní smýšlení může být znovu nabyto jedině individuálně, z duchovně-mravní přípravy. Každý se musí učit být druhému vzorem. Začne-li se to dít alespoň v náznaku, je vytvořen základ pro plodnou spolupráci — pro sociální umění pravého budování společenství.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;2._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_aus_der_Ganzheit_in_die_Glieder&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 2. stupeň: Umělecká tvorba z celku do článků ====<br /> <br /> Na tomto stupni je příroda mistryní jen s výhradami. Co učí, jsou vztahové souvislosti mezi věcmi a bytostmi přírody — například koexistence květů a hmyzu, vztah mezi činností žížal a úrodností půdy, sdružování zvířat a rostlin v biotopy atd. V těchto vztahových předivech vládne rozum, neviditelně v nich žije nadřazený celek, který se v smyslovém světě rozkládá do souhrnu jednotlivých jevů. Tato celost se nikde v přírodě smyslově neobjevuje, nýbrž jedině v člověku, který toto bytostně celé jako své Já v sobě nese. Člověk má možnost na cestě postupného sebepoznání poznat sebe jako duchovní bytost a touto schopností proniknout i poznávajícím způsobem do nezjevitelného celostního bytí, které se v říši zvířat, rostlin a minerálů odhaluje v moudrosti plném bohatství vztahů.<br /> <br /> Co se týče bohatého vztahového přediva zdravého zemědělského podniku, byla tato tvůrčí celost — odvozená od člověka — označena jako organismus, jako tělo zemědělské individuality. Příroda tomuto organismu jako ono „co&quot; dává k dispozici veškeré bohatství svého vztahového stvoření; avšak ono „jak&quot; — jak toto stvoření komponovat ve vyšší celek hospodářského organismu — to příroda neříká. To musí jako živá idea intuitivně zazářit v člověku. Syntéza z „co&quot; a „jak&quot; je umělecký akt. Odehrává se na jedné straně ve vnitřním prožívání onoho osobního vztahu, který si člověk buduje k věcem a bytostem celku statku. Na druhé straně se umělecký akt nalézá v tom, jak se — z idejí uchopených v duchu — zemědělská individualita, respektive její tělo, hospodářský organismus, člení v orgány a v přiměřené a rozumné vztahové předivo. {{SE|479}}<br /> <br /> Členění orgánů na hospodářství dobytka, pastvin, orné půdy, zahrad, ovocných sadů, lesů a remízků a jejich rozmanité dělení slouží na jedné straně užitečnosti výživy, na druhé straně zušlechťuje kulturní krajinu; stará se o estetiku lidského životního prostoru. Člověk utváří zemědělství tělesně-fyzicky i duševně-duchovně podle svého obrazu. Může se sám znovu nalézt v uměleckém díle, které vytvořil.<br /> <br /> Ani tímto druhým krokem umělecké tvorby ještě není překonána velká propast mezi ideou a skutečností. Člověk stále inklinuje k tomu, opírat se o velký vzor přírody a spokojovat se s tím, že hospodaří prostě „přirozeně&quot; či „biologicky&quot;. To se podobá tomu, kdo se již pokládá za umělce, protože kopíruje smyslově-věcné přírody. Jistě, příroda nabízí nástroj a dává poučení, jak jej podle svých zákonů rozumně používat — ale to, co z toho lidská ruka utváří na základě od člověka odvozené ideje organismu, respektive individuality, je něco nového: je to umělecké dílo, které to přírodou dané povznáší.<br /> <br /> Toto umělecké dílo není hotové, nýbrž se dále tvoří v souzvuku s vývojem pravého duchovního porozumění. Bylo-li toto v dřívějších dobách přibližováno lidskému nitru jako obsah víry takříkajíc zvenčí — náboženskými institucemi, církvemi a kláštery — pak nyní a v budoucnosti může být uchopeno zevnitř v uvědomování si skutečnosti ducha a může nacházet umělecký výraz navenek. Co bylo kdysi církví a klášterem, musí napříště živě usilovat v duši jako Já nesený duchovní impuls. Umění ze ducha uchopené, nově se utvářející Landbaukunst se neemancipuje od vědy. Naopak, s ní vyroste v novou jednotu. Umění vědy oživí a tím si bude lépe vědomé svého duchovního cíle.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;3._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_als_ein_Schöpfertum_rein_aus_dem_Geist&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 3. stupeň: Umělecká tvorba jako tvoření čistě z ducha ====<br /> <br /> Jádrový rys biologicko-dynamického zemědělství, a to i a právě s ohledem na praktikování nového uměleckého přístupu k věcem a bytostem přírody, se stává uchopitelným teprve skrze antroposofickou duchovní vědu a zvláště skrze Zemědělský kurz Rudolfa Steinera. Zde jsou příroda a věda plně postaveny do služby poznání ducha. To se týká především otázky hnojení a výroby a aplikace biologicko-dynamických {{SE|480}}<br /> <br /> preparátů. Ty vděčí za svůj vznik uměleckému procesu, který se zapaluje na prožívání forem idejí antroposofické duchovní vědy. Jedinečně zvláštní na tomto procesu je, že uspořádání látek nacházejících se v přírodě – které jsou, jak Rudolf Steiner uvádí, utvářeny «in dem Sinne, wie der Christus sie nach und nach angeordnet hat»&lt;ref&gt;Steiner Rudolf: ''Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit'', GA 15, Dornach 1987, S. 66.&lt;/ref&gt; (v tom smyslu, jak je Kristus postupně uspořádal) –, je nyní počínaje vloženo do rukou člověka. Je v jeho svobodě, toto uspořádání provádět z téhož duchovního pramene samotného. Jsou-li to zpočátku jen pokyny duchovního badatele, přece je člověk tak veden, aby v těchto cílech tušil, jak hluboko jsou zakotveny v duchovních základech. Tušení duchovního cíle ukazujícího do budoucnosti se může právě v uměleckém výkonu projasnit v duchovní jistotu. K tomu je však zapotřebí, aby při každém jednotlivém kroku, který se činí při výrobě a aplikaci, byla současně pozornost obrácena k velkým souvislostem, v rámci nichž se preparační dění odehrává. Spoluprožívání takových souvislostí v tady-a-teď pozemských daností vytváří po sobě jdoucím preparačním krokům jaksi obal. Tak například tehdy, když se člověk zamyslí nad krávou, jejíž význam v kosmickém kontextu jako dárkyně většiny orgánových obalů roste do nezměrna; nebo nad bylinami, jejichž květy se používají; nebo nad ročními obdobími a nad místem, kde jsou zakopávány, respektive vystavovány živlovému působení; nebo konečně nad působením Slunce, planet a hvězd, jež všestranně obklopuje dění. Celá periferie je kmotrou každému jednotlivému preparačnímu kroku. Pokus to při práci pocítit probouzí nové umění, nový druh umělecké tvorby, která se nepostavuje vedle přírody jako sochařství nebo malovaný obraz – povznášejíc ji z vlastního praobrazu prožívání, která přesto zůstává zdáním –, nýbrž umělecká tvorba, která se noří do přírody a v ní probouzí nové impulsy dění.<br /> <br /> Uměleckým způsobem vzniká v popsaných preparacích látko-duchové spojení, které ukazuje vývojovou cestu od přírody směrem k nadpřírodě, zatímco z neživé přírody odebrané zdánlivě hnojivé soli otevírají brány k pod-přírodě, k silám nepřátelským životu v podsmyslovém.<br /> <br /> Hnojení v biologicko-dynamickém zemědělství směřuje k tomu, aby přírodní působení otevřelo silám nadpřírody. Pojem {{SE|481}}<br /> <br /> té druhé lze, z hlediska zemědělství, myslet v jedno s ideou «zemědělské individuality». Tak jako tato «naplňuje své bytí», když je jako taková «pojata»,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 42: «Nun, eine Landwirtschaft erfüllt eigentlich ihr Wesen im besten Sinne des Wortes, wenn sie aufgefasst werden kann als eine Art Individualität für sich, eine wirklich in sich geschlossene Individualität.»&lt;/ref&gt; tak se naplňuje individualita člověka, Já, bytostnou substancí v té míře, jak silou Já své bytostné články – fyzické tělo, éterické a astrální tělo – zduchovňuje, to jest osvobozuje je z jejich vázanosti na přírodu. Bytostné naplnění Já tvoří vývojovou cestu člověka přes inkarnace. Čím více Já žijící v těle postupuje ve vědomí své duchovní povahy, tím více se může ze síly přebytku svého bytí rozšiřovat nad mimočlověčí přírodu a, přetvářejíc ji, cílenou činností «učit se pojímat zemědělský podnik jako jakýsi druh individuality». Toto uchopení znamená opravdovou inauguraci do budoucnosti, totiž vštípit vývojovou myšlenku nyní ze strany k vyššímu lidství probouzejícího se člověka do jsoucna přírody, jež se stalo. Zároveň to znamená, ze síly vyššího Já se vzdát toho, co chce pro sebe Já vázané na tělo, sobecké Já. Tím je ukázána cesta, jak může křesťanství novým způsobem opět zapustit kořeny v práci na zemi. Tento výhled do budoucnosti zakládá smýšlení, z nějž může zemědělec přírodě v lásce dávat, co nemá – dar, skrze nějž se může působení přírodních bytostí na daném stanovišti individualizovat k vyššímu celku.<br /> <br /> V tomto smyslu lze preparáty a organická hnojiva, v nichž docházejí k bytostné účinnosti, považovat za prostředky výchovy, respektive evoluce, skrze něž se zemědělství může naplnit bytím a stát se skutečnou individualitou. V ní se individualizují síly výšin a hlubin v umělecké dílo středu – úrodnou půdu.<br /> <br /> Totéž smýšlení, o němž je zde řeč, je však také to, které dává člověku poznávat bytost a význam spolupráce s ohledem na budoucnostně zaměřenou tvůrčí tvorbu společenství. Vznikající zemědělský organismus jako tělo zemědělské individuality a sociální organismus jako tělo lidského společenství cítícího se sjednoceného v Kristově bytosti jsou dvě poloviny jedné a {{SE|482}}<br /> <br /> téže skutečnosti. Teprve toto sjednocení představuje celkové umělecké dílo. Zárodek k takovému je na každém statku na světě, kde se z takového smýšlení pracuje, keimhaft přítomen; je rozpoznatelný a prožitelný. {{SE|483}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Dank&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Poděkování ===<br /> <br /> Co mě pohnulo z ukrytých hlubin mého osudu, nabylo podoby setkáváním s velmi mnohými lidmi. Všichni přikládali haléř k haléři k tomu, aby se ve mně zformoval obraz světa, který mě z pochopení minulosti, v jejích metamorfózách, ukazoval do budoucnosti. Jim všem budiž vyřčen dík. Mnohý z nich se mi stal průvodcem, abych odhodlaně vykročil branou poznání antroposofické duchovní vědy a na této cestě v obrysech rozpoznal přehojnost úkolů, které budoucnost klade pozemskému člověku. Že jsem mohl alespoň v základech uchopit takový budoucnostní úkol, vděčím vše-zahrnujícímu dílu Rudolfa Steinera.<br /> <br /> Dále patří můj dík všem těm, kdo mi pomáhali konat mé zpočátku ještě nejistné kroky k takovým budoucnostním cílům. Na zemědělském poli to byli Joseph Blockhuys, Ernst Becker, Hans Jörg Graf von Bothmer, Wolfgang Schaumann, na poli přírodovědeckém Herbert Koepf, Jochen Bockemühl a Georg Maier a na poli sociálního utváření Wilhelm Ernst Barkhoff, Rolf Kerler a Albert Fink. Celoživotním přítelem a rádcem mi byl Georg Glöckler, jemuž vděčím za mnoho poznatků o člověku a světě. Na závěr je třeba poděkovat Gunterovi Gebhardovi za jeho nesmírně chápavé pročtení rukopisu a za doplňující návrhy. Ve stejném smyslu míří můj dík Hansi-Christianu Zehnterovi, který s jemnocitným vnímáním obstaral lektorování. Velký dík náleží spolupracovnicím Dottenfelderhofes, jež se obětavě ujaly strojopisné verze, stejně tak grafičkám Ivaně Supan a Mathiasovi Buessovi.<br /> <br /> Zvláště velký dík budiž vyřčen Lieselotte Klettové, mé ženě, která se po desetiletí spolupodílela na tom, o čem je v knize řeč, která sledovala její vznik s láskyplně-kritickým pohledem a hájila mi záda pro hodiny klidu v neustále pracovně nabitém dění statku.<br /> <br /> A konečně budiž vyřčen velký dík panu Dr. Peteru Schnellovi a nadaci Software AG Stiftung za finanční podporu, skrze niž se vydání tohoto spisu teprve stalo možným.<br /> <br /> [[Manfred Klett]] {{SE|484}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Manfred Klett, Ostersonntag 2021.jpeg|frame|zentriert|&lt;center&gt;&lt;small&gt;Manfred Klett am Dottenfelderhof, Ostersonntag 2021. Foto: François Hagdorn, CC BY-SA 4.0.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> {{SE|485}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Lebenslauf_Manfred_Klett&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Životopis Manfreda Kletta ===<br /> <br /> [[Manfred Klett|Manfred Klett]] se narodil roku 1933 v Tanganjice, dnešní Tanzanii, u Kilimandžára. Školní léta prožil mimo jiné na škole Schloss Salem a po druhé světové válce na waldorfské škole ve Stuttgartu, s ročním výměnným pobytem v Anglii. Studium na Technické vysoké škole ve Stuttgartu bylo předčasně přerušeno úrazem. Během ročního pracovního pobytu na severovýchodě Sýrie se rozhodl stát zemědělcem. Po učební době následovalo studium zemědělství na Universität Stuttgart-Hohenheim s promocí v oboru půdoznalství. Další čtyři roky věnoval výzkumu na Institutu für biologisch-dynamische Wirtschaftsweise na téma «Düngung und Nahrungsqualität». Rok 1968 byl poznamenán založením [[Betriebsgemeinschaft Dottenfelderhof|hospodářského společenství Dottenfelderhof]] (pět rodin) a záhy poté i tamní Landbauschule Dottenfelderhof. Po dvaceti letech biologicko-dynamické budovatelské práce s manželkou a pěti dětmi převzal vedení «Zemědělského oddělení Přírodovědné sekce na Goetheanu» v Dornachu ve Švýcarsku. Po čtrnácti letech činnosti a dalších osmi letech jako svobodný spolupracovník mezitím přebudované «Sekce pro zemědělství» se vrátil na Dottenfelderhof a znovu se ujal výuky na tamní Landbauschule. Vedle toho již 21 let pečuje o vesnický projekt Juchowo v Polsku. Je to pokus vytvořit ve východní Evropě místo, v němž by se «vzdělávání Země» (Novalis) ukazovalo jako sociální úkol a «sociální otázka» nacházela odpověď ve vzdělávání Země.<br /> {{SE|485}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Sachwortregister&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> == Věcný rejstřík ==<br /> <br /> +++ Stav k 27. dubnu 2026: Tento věcný rejstřík není součástí tištěné verze! Je průběžně vyvíjen/doplňován/kontrolován. Zde se můžete rádi [[MitTun bei biodyn.wiki|zapojit]] +++<br /> <br /> {{GlossarNavigationArtikel|A}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|A}}<br /> <br /> * Polní hospodářství [[#45|45]], [[#53|53]], [[#65|65]], [[#66|66]], [[#107|107]]<br /> * Přeslička rolní (Equisetum) [[#253|253]]<br /> ** Postřik [[#253|253]], [[#356|356]]<br /> ** a křemen [[#253|253]]<br /> * Přeslička rolní (viz preparát z přesličky) [[#448|448]]<br /> * Agrární industrialismus [[#29|29]], [[#30|30]], [[#71|71]], [[#79|79]], [[#81|81]], [[#82|82]], [[#176|176]], [[#190|190]]<br /> * Étericko-astrální v kompostu [[#293|293]], [[#296|296]]<br /> ** v rostlině [[#224|224]], [[#251|251]], [[#362|362]]<br /> * Étericky živé na zvýšené úrovni [[#116|116]]<br /> * Étericky bující [[#284|284]]<br /> * Nedostatek éteru v oblasti kořenů stromu [[#302|302]]<br /> * Éterické tělo (organizace života) [[#41|41]], [[#98|98]], [[#100|100]], [[#104|104]], [[#235|235]], [[#268|268]]<br /> * Žíravé vápno v kompostu (pálené vápno) [[#283|283]], [[#284|284]]<br /> * Jablko [[#125|125]]<br /> * Astrální tělo (duševní organizace) [[#44|44]], [[#49|49]], [[#99|99]], [[#111|111]], [[#268|268]], [[#303|303]]<br /> * Astralita<br /> ** Astrální tělo a nemoc [[#99|99]], [[#250|250]]<br /> ** Astrálno a rostlina [[#111|111]], [[#225|225]], [[#250|250]], [[#362|362]]<br /> ** Bohatství astrálna v oblasti koruny stromu [[#125|125]], [[#302|302]]<br /> ** Astralizace vzduchu [[#221|221]]<br /> * Atmosféra [[#22|22]], [[#102|102]], [[#276|276]]<br /> * Atmosféra (vzdušný okruh) [[#102|102]], [[#103|103]], [[#118|118]], [[#121|121]]<br /> * Dýchání<br /> ** člověka [[#91|91]], [[#241|241]]<br /> ** zvířat [[#116|116]], [[#119|119]]<br /> ** a meditace [[#152|152]] (jako „promýšlení“ při přežvykování)<br /> ** a látková výměna [[#91|91]]<br /> ** a motýlokvěté rostliny [[#241|241]]<br /> ** Dýchání (fáze vzdušného dýchání v kompostu) [[#292|292]]<br /> * Výsev / doba výsevu [[#214|214]], [[#230|230]], [[#240|240]], [[#241|241]]<br /> ** Výživná síla, reprodukční síla [[#230|230]], [[#253|253]]<br /> ** Déšť, úplněk [[#244|244]]<br /> ** Fáze měsíce [[#244|244]], [[#253|253]]<br /> * Vylučování<br /> ** u rostliny [[#217|217]]<br /> ** látkovosti potravy v mozku [[#89|89]], [[#90|90]]<br /> * Výkaly (lidské) [[#323|323]], [[#324|324]]<br /> * Výkaly (zvířecí) [[#133|133]], [[#142|142]], [[#145|145]], [[#149|149]], [[#157|157]], [[#287|287]], [[#303|303]]<br /> * Postřik tekutými preparáty [[#356|356]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|B}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|B}}<br /> * Bakterie<br /> ** V půdě a hnoji [[#214|214]], [[#218|218]], [[#252|252]], [[#292|292]], [[#296|296]], [[#306|306]]<br /> ** Působení v hnojivu [[#296|296]], [[#306|306]]<br /> * Bakterie (střevní a hlízkové bakterie) [[#241|241]], [[#296|296]]<br /> * Květy kozlíku lékařského [[#434|434]]<br /> * Preparát z kozlíku lékařského [[#427|427]]<br /> * Pobřišnice (okruží) [[#154|154]], [[#157|157]]<br /> * Pobřišnice (okruží skotu) [[#157|157]], [[#331|331]], [[#415|415]]<br /> * Sedlák<br /> ** jako meditující [[#68|68]]<br /> ** a věda [[#82|82]], [[#86|86]]<br /> * Sedlák / Selský stav [[#30|30]], [[#71|71]], [[#76|76]], [[#86|86]], [[#184|184]]<br /> * Selská filozofie [[#43|43]], [[#169|169]]<br /> ** Pravidla a jejich moudrost [[#232|232]]<br /> * Strom, shromažďovatel astrality [[#125|125]], [[#302|302]]<br /> ** Vrstvy tvoření [[#302|302]]<br /> ** v protikladu k bylině [[#302|302]]<br /> * Strom (ovocný strom) [[#58|58]], [[#66|66]], [[#301|301]], [[#302|302]]<br /> * Oblast koruny stromu a oblast kořenů stromu [[#302|302]]<br /> * Hospodářské společenství [[#162|162]], [[#163|163]], [[#165|165]], [[#172|172]], [[#173|173]], [[#177|177]], [[#181|181]], [[#185|185]]<br /> * Hospodářský organismus [[#34|34]], [[#35|35]], [[#80|80]], [[#81|81]], [[#162|162]], [[#175|175]], [[#178|178]], [[#181|181]], [[#185|185]]<br /> * Včely (včela medonosná) [[#123|123]], [[#124|124]], [[#130|130]], [[#131|131]]<br /> * Obrazotvorné metody (krystalizace chloridu měďnatého) [[#317|317]], [[#318|318]]<br /> * Biologicko-dynamické preparáty [[#289|289]], [[#310|310]], [[#325|325]], [[#328|328]], [[#334|334]], [[#336|336]], [[#344|344]]<br /> * Teplo listů a květů pro rostlinu [[#224|224]], [[#237|237]]<br /> * Barva květu - planety [[#224|224]]<br /> * Půda<br /> ** Obsah vápníku [[#211|211]], [[#283|283]]<br /> ** Obsah křemene [[#211|211]], [[#284|284]]<br /> ** Přídavek jílu [[#210|210]], [[#211|211]]<br /> ** jako orgán [[#95|95]]<br /> ** Proniknutí rozumovostí [[#333|333]]<br /> ** Obsah železa a odželeznění [[#285|285]]<br /> ** geologický základ [[#205|205]]<br /> * Půda / Zpracování půdy [[#45|45]], [[#205|205]], [[#207|207]], [[#213|213]], [[#219|219]], [[#220|220]], [[#227|227]], [[#230|230]], [[#233|233]]<br /> * Půdní úrodnost [[#29|29]], [[#201|201]], [[#203|203]], [[#238|238]], [[#242|242]]<br /> * Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) [[#253|253]], [[#310|310]]<br /> * Preparát z kopřivy [[#379|379]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|C}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|C}}<br /> <br /> * Chamomilla off. (Heřmánek) [[#339|339]], [[#360|360]], [[#372|372]]<br /> * Chaos v semeni a v jeho okolí [[#290|290]]<br /> * Chaos (v procesu kompostování) [[#290|290]], [[#294|294]], [[#351|351]]<br /> * Chemicky působící v půdě [[#263|263]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|D}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|D}}<br /> * Proces tlumení [[#284|284]]<br /> * Trvalý humus [[#218|218]], [[#221|221]], [[#224|224]], [[#238|238]], [[#295|295]], [[#296|296]]<br /> * Trvalky [[#202|202]]<br /> * Trojčlennost (člověka) [[#88|88]], [[#89|89]], [[#90|90]], [[#92|92]], [[#114|114]]<br /> * Vůně [[#224|224]], [[#363|363]]<br /> * Hnojivo<br /> ** Ošetřování [[#304|304]], [[#305|305]], [[#309|309]]<br /> ** osobní vztah [[#287|287]], [[#303|303]]<br /> ** Zrozumovění [[#333|333]]<br /> ** Preparáty [[#326|326]], [[#334|334]], [[#360|360]]<br /> * Hnojení [[#259|259]], [[#267|267]], [[#273|273]], [[#280|280]], [[#286|286]], [[#303|303]], [[#323|323]]<br /> * Otázka hnojení [[#259|259]], [[#271|271]]<br /> * Hnojiště [[#307|307]]<br /> * Hnojiště [[#307|307]]<br /> * Cezení tekutiny preparátů [[#351|351]] (při míchání a postřiku)<br /> <br /> == E ==<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|E}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|E}}<br /> * Vysoká zvěř [[#112|112]]<br /> * Měchýř jelena [[#332|332]], [[#339|339]]<br /> * Dub, dubová kůra [[#339|339]], [[#389|389]]<br /> * Preparát z dubové kůry [[#389|389]]<br /> * Dub a období Marsu [[#211|211]], [[#224|224]]<br /> * Zakopávání preparátů [[#347|347]], [[#349|349]]<br /> * Jednoletá rostlina [[#44|44]]<br /> * Kysání (silážování) [[#148|148]]<br /> * Obsah železa v půdě a odželeznění [[#285|285]]<br /> * Železo, záření kopřivy (rozvedeno až v pozdějších kapitolách knihy)<br /> * Bílkovina<br /> ** Molekulární struktura [[#265|265]], [[#362|362]]<br /> ** a tvorba semen [[#362|362]]<br /> ** v živočišném a rostlinném organismu [[#362|362]]<br /> * Elementární bytosti [[#114|114]], [[#116|116]], [[#121|121]], [[#125|125]]<br /> * Živly<br /> ** nad a pod zemí [[#93|93]], [[#101|101]]<br /> ** Kvalitativní poměry [[#103|103]]<br /> * Elektřina [[#264|264]]<br /> * Elektrická konzervace krmiv (nezmíněno)<br /> * Embryonální život [[#44|44]], [[#215|215]]<br /> * Entity, působení nejmenších [[#326|326]], [[#348|348]]<br /> * Equisetum arvense (Přeslička rolní) [[#253|253]]<br /> ** Čaj [[#253|253]]<br /> * Půda jako orgán [[#95|95]]<br /> * Vůně zemních rostlin a stromů (nezmíněno)<br /> * Výživa [[#36|36]], [[#153|153]]<br /> * Výrobní podmínky (průmysl/zemědělství) [[#30|30]], [[#32|32]], [[#38|38]]<br /> * Vičenec<br /> * Osel [[#137|137]], [[#138|138]], [[#139|139]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|F}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|F}}<br /> * Využití fekálií [[#323|323]], [[#324|324]] <br /> * Barvy a planety [[#224|224]] <br /> * Hraboš polní [[#245|245]], [[#246|246]] <br /> * Oheň jako ničitel úrodnosti [[#245|245]] <br /> * Mrazová kyprost [[#208|208]] <br /> * Působení mrazu [[#208|208]] <br /> * Osevní postup [[#235|235]], [[#237|237]], [[#238|238]], [[#239|239]], [[#241|241]], [[#242|242]], [[#250|250]], [[#253|253]], [[#254|254]], [[#255|255]], [[#257|257]] <br /> * Plody<br /> ** Aroma a působení planet [[#224|224]], [[#225|225]] <br /> * Krmení zvířat [[#148|148]], [[#150|150]], [[#151|151]], [[#305|305]] <br /> * Pícniny<br /> ** Vlastnosti [[#249|249]]<br /> * Metody krmení [[#136|136]], [[#148|148]], [[#263|263]], [[#299|299]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|G}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|G}}<br /> * Mozek (síly a látkovost) [[#89|89]], [[#90|90]], [[#129|129]]<br /> * Drůbež (domácí drůbež) [[#131|131]], [[#132|132]], [[#133|133]]<br /> * Duch a hmota [[#268|268]]<br /> * Duchovní bádání [[#160|160]], [[#329|329]]<br /> * Okruží skotu [[#154|154]], [[#331|331]], [[#415|415]]<br /> * Geologický základ půdy [[#205|205]]<br /> * Horninové moučky [[#281|281]], [[#282|282]], [[#283|283]], [[#284|284]], [[#285|285]]<br /> * Konstelace hvězd [[#207|207]]<br /> * Tvorba paroží a rohů [[#113|113]], [[#155|155]]<br /> * Zelené hnojení [[#231|231]], [[#298|298]], [[#302|302]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|H}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|H}}<br /> * Okopaniny [[#248|248]], [[#254|254]]<br /> * Obilniny [[#247|247]], [[#253|253]]<br /> * Ruční práce a její význam [[#108|108]], [[#109|109]], [[#248|248]]<br /> * Domácí zvířata [[#126|126]], [[#127|127]], [[#128|128]]<br /> * Potírání ohnice [[#247|247]], [[#255|255]]<br /> * Léčení rostlinné přirozenosti [[#250|250]]<br /> * Léčivé prostředky [[#341|341]]<br /> * Seno, význam jako krmivo [[#67|67]]<br /> * Tvorba rohů [[#155|155]], [[#345|345]]<br /> * Rohokřemenný preparát [[#348|348]], [[#350|350]]<br /> * Rohový hnojový preparát [[#344|344]], [[#350|350]]<br /> * Luštěniny (Leguminózy) [[#241|241]], [[#256|256]]<br /> * Humus / Tvorba humusu [[#221|221]], [[#223|223]], [[#238|238]], [[#287|287]], [[#295|295]]<br /> * Humus, působení temnoty [[#225|225]]<br /> * Tvorba humusu v hospodaření přírody [[#223|223]], [[#297|297]]<br /> * Pes [[#140|140]], [[#141|141]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|I}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|I}}<br /> * Vloha Já (skot) [[#156|156]], [[#157|157]]<br /> * Organizace Já [[#160|160]]<br /> * Síla organizace Já<br /> ** Močůvka a hnůj [[#156|156]], [[#157|157]]<br /> * Očkovací pokusy u půd<br /> * Individualita, zemědělská [[#88|88]], [[#97|97]], [[#101|101]], [[#201|201]], [[#271|271]]<br /> * Průmysl (polarita k zemědělství) [[#27|27]], [[#30|30]]<br /> * Hmyz [[#122|122]], [[#123|123]]<br /> * Potírání hmyzu [[#250|250]]<br /> * Hmyz a rostlina [[#123|123]], [[#124|124]]<br /> * Pozemské síly a substance v organismu [[#235|235]], [[#236|236]]<br /> * Pozemské působení v rostlině [[#225|225]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|J}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|J}}<br /> * Roční období [[#206|206]], [[#213|213]], [[#220|220]], [[#228|228]]<br /> * Močůvka [[#309|309]], [[#311|311]]<br /> * Jupiter [[#211|211]], [[#224|224]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|K}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|K}}<br /> * Vápenec jako žádostivost [[#211|211]]<br /> * Vápenec jako léčitel<br /> * Obsah vápence v půdě [[#211|211]], [[#283|283]]<br /> * Vápenec v kompostu [[#284|284]]<br /> * Vápencový typus<br /> ** Vápenec a křemen<br /> ** Tvarující síla, součinnost [[#211|211]], [[#212|212]]<br /> ** a blízké planety [[#211|211]]<br /> ** Působení v rostlině [[#212|212]]<br /> * Vrstva kambia ve stromu [[#302|302]]<br /> * Heřmánek (Chamomilla off.) [[#339|339]], [[#360|360]], [[#372|372]]<br /> * Heřmánkový preparát [[#372|372]]<br /> * Heřmánkový proces v organismu [[#341|341]]<br /> * Brambor, požitek z brambor [[#248|248]], [[#254|254]]<br /> * Kočka [[#140|140]], [[#141|141]]<br /> * Křemen (křemen) [[#211|211]], [[#348|348]]<br /> * Křemen v půdě [[#211|211]]<br /> ** a Equisetum [[#253|253]], [[#448|448]]<br /> ** a vzdálené planety [[#211|211]]<br /> ** a vápenec [[#211|211]]<br /> ** a působení světla [[#225|225]]<br /> ** Pampeliška [[#339|339]], [[#405|405]]<br /> * Křemičitá substance, kyselina křemičitá [[#209|209]], [[#318|318]]<br /> ** Křemenný preparát v kravském rohu [[#348|348]]<br /> ** a teplo [[#349|349]]<br /> ** a kořenová podstata [[#357|357]]<br /> * Drcení křemene [[#349|349]]<br /> * Jetel [[#238|238]], [[#241|241]], [[#249|249]], [[#256|256]]<br /> * Kosterní systém zvířat [[#117|117]]<br /> * Vaření potravin<br /> * Uhlík jako nositel přirozených tvůrčích procesů [[#288|288]]<br /> * Kompostová hromada [[#287|287]], [[#289|289]], [[#290|290]]<br /> ** Přehazování [[#291|291]]<br /> ** k hnojení luk [[#299|299]]<br /> * Kompostování / Kompost [[#287|287]], [[#299|299]], [[#360|360]]<br /> * Konzervace elektřinou<br /> * Konzervace kysáním [[#148|148]]<br /> * Kosmicko-kvalitativní analýza [[#156|156]]<br /> * Kosmické působení podporované deštěm<br /> * Kosmické v křemičitém [[#211|211]]<br /> ** v rostlině [[#216|216]], [[#224|224]], [[#362|362]]<br /> ** a pozemské, jíl jako zprostředkovatel [[#212|212]]<br /> * Síly, živé v hnojivu [[#312|312]], [[#313|313]]<br /> * Silové proudy v organickém [[#265|265]]<br /> * Krystalizační síla Země v zimě [[#207|207]], [[#208|208]], [[#231|231]]<br /> * Kráva / Skot [[#146|146]], [[#149|149]]<br /> * Kravský roh [[#155|155]], [[#345|345]]<br /> ** Stáří, velikost, pohlaví [[#345|345]]<br /> ** Použití koňského hnoje [[#307|307]]<br /> ** Doba použití [[#347|347]]<br /> * Křemenný preparát [[#348|348]]<br /> ** Skladování [[#349|349]]<br /> ** Doba použití, distribuce, zakopání [[#347|347]], [[#349|349]], [[#356|356]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|L}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|L}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> * Zemědělství, individualita [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#88|88]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#101|101]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#201|201]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#202|202]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#271|271]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#327|327]] <br /> * Larva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#122|122]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#296|296]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]<br /> * Živé síly v hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#312|312]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]]<br /> * Leguminózy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#239|239]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#298|298]]<br /> ** jako sběrači dusíku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]<br /> ** Tvorba plodů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]] <br /> ** a proces vdechování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]<br /> * Lněné semínko [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]]<br /> * Pokus se světlem a stínem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#315|315]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|320]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#321|321]]<br /> * Pampeliška [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#331|331]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#342|342]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#405|405]]<br /> * Pampeliškový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#405|405]]<br /> * Vzduch [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#103|103]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#206|206]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]<br /> * Vojtěška [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#239|239]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#242|242]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]<br /> <br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|M}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|M}}<br /> * Mars, období Marsu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Stroje v zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#29|29]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#31|31]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#37|37]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#77|77]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#182|182]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#183|183]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#233|233]]<br /> * Krmení výkrmového dobytka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#134|134]]<br /> * Meditace [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#68|68]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#152|152]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#173|173]]<br /> ** a dýchání [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#152|152]]<br /> ** Lékařské [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#55|55]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#89|89]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#318|318]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#364|364]]<br /> * Lidské fekálie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#323|323]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#324|324]]<br /> * Lidský a zvířecí organismus [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#98|98]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]] *<br /> * Merkur, blízké planety [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> * Tvorba mléka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#36|36]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#158|158]]<br /> * Krmení dojnic [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|222]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]<br /> * Znehodnocování produktů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#226|226]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]]<br /> * Minerální hnojiva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#77|77]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#274|274]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#281|281]]<br /> * Hnůj (chlévská mrva) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#157|157]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]<br /> * [[Mist|Hnůj]]<br /> ** Oživení půdy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#185|185]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#204|204]]<br /> ** Vznik v živočišném organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]<br /> ** Míchací zařízení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]]<br /> ** Rozdělování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#174|174]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]]<br /> * Hnůj, přídavné preparáty [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#310|310]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#360|360]]<br /> * Mrkev jako krmivo [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]<br /> * Měsíc [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** Oživení Země v éterném [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> ** a reprodukční síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> * Fáze Měsíce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#108|108]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> * Působení Měsíce, příliš silné [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> * Působení Měsíce v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> * Působení Měsíce ve zvířeti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> * Působení Měsíce a plevel [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]<br /> * Svalový systém zvířete [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#266|266]]<br /> * [[Mysterium von Golgatha|Mystérium Golgoty]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#59|59]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#60|60]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#61|61]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|N}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|N}}<br /> * Příjem potravy u zvířete [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#149|149]]<br /> * Výživná síla a doba výsevu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]<br /> * Přírodovědecká sekce a pokusný kroužek<br /> * Braní a dávání v přírodě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#19|19]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#124|124]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#159|159]]<br /> * Háďátka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#247|247]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#255|255]]<br /> * Novoluní<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|O}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|O}}<br /> * Ovocnářství / Ovocný strom [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#53|53]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#58|58]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#66|66]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#108|108]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#301|301]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]<br /> * Ovocný strom [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]<br /> * Ovocné odrůdy, produkce<br /> * Princip organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#34|34]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#38|38]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#39|39]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#51|51]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#52|52]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#61|61]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#63|63]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#70|70]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#80|80]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#158|158]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#162|162]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#188|188]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|P}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|P}}<br /> * Trávení v bachoru [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#151|151]]<br /> * Paraziti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> * Osobní vztah k hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#287|287]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]<br /> * Kůň [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#137|137]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#138|138]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#139|139]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#140|140]]<br /> * Příprava &quot;pepře&quot; (popela) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> ** Hraboš polní [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]<br /> ** Hmyz [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]<br /> ** Plevel [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> * Koňský hnůj pro kravské rohy<br /> * Rostlina, pozemské a kosmické působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#262|262]]<br /> * Rostlina, reprodukční a výživná síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#299|299]]<br /> * Rostlinná strava<br /> * Choroby rostlin [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> ** Profylaxe [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> * Rostlinná přirozenost [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#286|286]]<br /> * Doby sázení a oběh planet<br /> * Švestka<br /> * Pluh / Orba [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#45|45]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#64|64]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#231|231]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#232|232]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#233|233]]<br /> * Planety [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#358|358]]<br /> ** vzdálené a trvalky [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** vzdálené a křemen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** blízké a jednoleté rostliny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** blízké a vápenec [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** Oběh a doby sázení<br /> ** Působení a aroma plodů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]]<br /> * Působení planet a barva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Působení planet v listu a květu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Působení planet ve zvířeti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> * Působení planet v kořeni [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#212|212]]<br /> * Planetární život v souvislosti s pozemským [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#358|358]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|Q}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|Q}}<br /> * Kvalita produktů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#35|35]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#226|226]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#318|318]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#319|319]]<br /> * Křemen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#282|282]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|348]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]<br /> * Křemenný preparát v kravském rohu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|348]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]<br /> * Drcení křemene [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]<br /> * Pýr [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#231|231]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#248|248]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|R}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|R}}<br /> <br /> * Drancování v zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#336|336]]<br /> * Mšička révokaz<br /> * Déšť jako podporovatel kosmického působení<br /> * [[Regenwurm|Žížala]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#223|223]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#296|296]]<br /> * Žížala, žížaly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#223|223]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]<br /> * Regulace lesa *Dráždivá a výživná hodnota látek v půdě<br /> * Reprodukční síla a doba výsevu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> ** a výživná síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> ** u [[Unkraut|plevele]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> ** a potírání škůdců<br /> * [[Rhythmus|Rytmus]] / rytmický střed (půda) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#92|92]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#328|328]]<br /> * Syrová strava<br /> * Červenka (nemoc)<br /> * Proces míchání (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#352|352]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#353|353]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#354|354]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#355|355]]<br /> * Háďátko řepné [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#255|255]]<br /> * Míchání, kravský rohový hnůj [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]]<br /> ** s míchacím zařízením [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#353|353]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#354|354]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|S}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|S}}<br /> * Osevní plodiny a luštěniny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]<br /> * [[Salz|Sůl]] v potravě<br /> * Sůl ke konzervaci<br /> * Tvorba semen, síla semen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#286|286]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#287|287]]<br /> * Saturn, období Saturna [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Saturnské síly a tepelný stav [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Kyslík jako nositel života [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#109|109]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|292]]<br /> * Potírání škůdců [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]]<br /> ** koncentrací<br /> ** z morálního hlediska<br /> * Přesličkový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#448|448]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#453|453]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#454|454]]<br /> * Ovce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#144|144]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#306|306]]<br /> * Řebříček [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#364|364]]<br /> * Řebříčkový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]]<br /> * Síra [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]<br /> ** řebříčku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]<br /> ** jako zprostředkovatel mezi duchovním a fyzickým [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]<br /> * Prase (domácí prase) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#134|134]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#135|135]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#136|136]]<br /> * Prase a krmení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#136|136]]<br /> * Sociální trojčlennost [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#73|73]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#84|84]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#85|85]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#187|187]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#188|188]]<br /> * Slunečnice [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]]<br /> * Působení Slunce v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]]<br /> ** na zvířeti<br /> ** diferencované zvěrokruhem<br /> * Postřikovač [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#356|356]]<br /> * Chlévský hnůj [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]<br /> * Stájové krmení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#148|148]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]]<br /> * Hnůj na hnojišti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]<br /> * Hvězdářství a působení hvězd [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#207|207]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> * [[Stickstoff|Dusík]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#79|79]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]<br /> ** Význam a vliv [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]<br /> ** Stálost<br /> ** v hromadě hnoje [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> ** Citlivost<br /> ** Vznik v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]<br /> * Dusík / Dusíkaté soli [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#79|79]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#276|276]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#278|278]]<br /> * Obsah dusíku v hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> * Dusík jako fyzický nositel astrality [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#279|279]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|292]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#297|297]]<br /> * Sběrači dusíku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]<br /> * Látková výměna, substance a síly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#272|272]]<br /> * Keře a savci<br /> * Zhušťování substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#261|261]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#263|263]]<br /> * Přeměna substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#294|294]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#341|341]]<br /> * Přeměna substance v organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#294|294]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|T}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|T}}<br /> * Terestrické síly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#205|205]]<br /> * [[Tiere|Zvíře]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#111|111]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]]<br /> ** Kosterní systém [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]]<br /> ** Působení Měsíce a Slunce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> ** Svalový systém [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#266|266]]<br /> ** Příjem potravy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#149|149]]<br /> ** Organismus ve svém členění [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#100|100]]<br /> ** a rostlina v rámci zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#65|65]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#67|67]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]<br /> * Krmení zvířat [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#148|148]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]]<br /> * Zvěrokruh [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#267|267]]<br /> * Svět zvířat (divoká fauna) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#112|112]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]]<br /> * Hnůj z hluboké podestýlky [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#306|306]]<br /> * Rajče [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#311|311]]<br /> ** Působení mrazu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#208|208]]<br /> ** Pěstování<br /> * [[Ton|Jíl]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#209|209]]<br /> ** Přídavek do půdy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#205|205]]<br /> ** Zprostředkovatel mezi vápencem a křemenem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** Zprostředkovatel mezi kosmickým a terestrickým [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#212|212]]<br /> * Jílové minerály [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#209|209]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#210|210]]<br /> * Rašelina v půdě<br /> * Rašelinová drť v kompostové hromadě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#290|290]]<br /> * Sušené řízky<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|U}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|U}}<br /> * Nad a pod zemí v jejich vzájemném působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]]<br /> * Přes léto (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]<br /> * Přezimování (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|347]]<br /> * Přeměna prvků [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#263|263]]<br /> * Potírání havěti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#135|135]]<br /> * [[Unkraut|Plevel]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#214|214]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#242|242]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#246|246]]<br /> * Regulace plevele (mechanická) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#246|246]]<br /> * Popelení semen plevele (příprava &quot;pepře&quot;) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|222]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> * Výuka, zemědělská [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#184|184]]<br /> * Urtica dioica (Kopřiva dvoudomá) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|V}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|V}}<br /> <br /> * Valeriana officinalis (Kozlík lékařský) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]]<br /> * Vegetariánská strava<br /> * Venuše [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> * Venuše ve Štíru<br /> * Trávení (skot) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#153|153]]<br /> * Spalování v organismu<br /> * Zhušťování substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#261|261]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]]<br /> * Ředění (kravský rohový hnůj) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]]<br /> * Dědičnost<br /> * Oživení Země [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#280|280]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#360|360]]<br /> * Učinit hnojivo rozumným [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#333|333]]<br /> * Pokusy, podněty [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]]<br /> * Pokusné plochy, velikost<br /> * Pokusné rostliny (pšenice a vičenec) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Příbuznost světa hmyzu a rostliny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#123|123]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#124|124]]<br /> * Tlení (hmyzí &quot;pepř&quot;)<br /> * Vitalita v půdě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Ptáci (svět ptáků) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]]<br /> * Svět ptáků [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]]<br /> * Chov ptáků a chov hmyzu<br /> * Úplněk [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> ** a déšť<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|W}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|W}}<br /> * Les [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#110|110]]<br /> * Teplo [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#103|103]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#260|260]]<br /> ** a křemen<br /> * Přeměna tepla v organismu (nachlazení)<br /> * Tepelný stav a Saturn [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Voda [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|102]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#208|208]]<br /> ** jako distributor měsíčních sil [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> ** nad a pod zemí [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|102]]<br /> * Vodík a jeho působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#295|295]]<br /> * Obsah vodíku v hnojivu<br /> * Čekanka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]]<br /> * Vinařství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#53|53]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#175|175]]<br /> * Pšenice (sklon k tvorbě semen) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Přežvykování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#151|151]]<br /> * Hnojení luk kompostem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#299|299]]<br /> * Ozimé obilí [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#207|207]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]<br /> * Červi a svět larev v půdě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]]<br /> * Kořen u stromu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]<br /> * Tvary kořenů jako výraz kosmických a terestrických působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#96|96]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Kořenová potrava [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#217|217]]<br /> * Růst kořenů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#216|216]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Kořenové teplo pro rostliny<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|X}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|X}}<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|Y}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|Y}}<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|Z}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|Z}}<br /> * Kozy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#144|144]]<br /> * Šlechtění kulturních rostlin [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#45|45]]<br /> * Šlechtění rostlin pro preparáty<br /> * Bránicový orgán (půda) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]]<br /> * Dvojčlennost živočišného organismu<br /> <br /> &lt;/div&gt;{{GlossarNavigationArtikel|0-9}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|0-9}}<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Filmbeiträge&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> == Filmové příspěvky ==<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Feier_zur_Buchveröffentlichung_von_Manfred_Klett&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Slavnost u příležitosti vydání knihy Manfreda Kletta ===<br /> <br /> [[Datei:Manfred Klett von der Agrartechnologie zur Landbaukunst.PNG|thumb|link=Manfred Klett - Feier zur Buchveröffentlichung: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst, 2021|[[Manfred Klett]] dne 18. července 2021 na [[Dottenfelderhof]]u]]<br /> <br /> Na počest Manfreda se 18. července 2021 v rámci malé slavnosti sešli někteří jeho průvodci na životní cestě, kteří dnes rovněž patří k nejznámějším osobnostem v [[Biologisch-dynamische Landwirtschaft|biologicko-dynamickém]] hnutí. S radostí a úlevou bylo slaveno, že Manfred Klett své nové dílo „'''Od agrotechnologie k umění zemědělství'''&quot; dokončil a vydal. <br /> <br /> '''''[[Manfred Klett - Feier zur Buchveröffentlichung: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst, 2021|Zde najdete přednášku]]'''''<br /> <br /> |&lt;small&gt;[[Manfred Klett|zpět k Manfredu Klettovi ◁]] &lt;/small&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Buchvorstellung_&amp;quot;Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst&amp;quot;_vom_Mitherausgeber_Ueli_Hurter&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Představení knihy „Od agrotechnologie k umění zemědělství&quot; spolunakladatelem Uelim Hurterem ===<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Ueli_Hurter_präsentiert_Buch_Manfred_Klett_von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst.jpg|thumb|link=https://www.youtube.com/watch?v=K_oQWzXnkJc|[[Ueli Hurter]] ]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Zde vidíme vedoucího [[Sektion für Landwirtschaft|Sekce pro zemědělství]] na [[A:Goetheanum|Goetheanu]] v [[A:Dornach|Dornachu]], [[Ueli Hurter]]a. Ueli byl také spolunakladatelem. <br /> <br /> „Tedy to, co se předává do rukou '''mladé generaci''', aby to mohlo být předáno na přinejmenším stejně dobré, ne-li ještě '''dále rozvinuté úrovni''', než jakou sami převzali od generace předchozí. A to nyní ekonomicky, podnikohospodářsky, ale i národohospodářsky vyjádřeno, je právě něco, na co '''autor''' '''poukazuje''', že zde v jádru leží něco, co vlastně '''celá ekonomika hledá, totiž regenerativní hospodářství.'''<br /> <br /> Nacházíme se dnes v celkové situaci s naší planetou Zemí, kde bezpodmínečně a rychle a na mnoha místech potřebujeme přístupy a nasazení směrem k '''hospodářství''', které není pouze '''spotřebovávající''', které není pouze '''zatěžující''', které nezanechává pouze '''negativní dopad''', nýbrž které je '''regenerativní''' – a zemědělství '''přirozeně''' díky své '''blízkosti k životním procesům''', avšak pak '''pochopeno''' jako '''biodynamické''' zemědělství. Pokud to pochopí, může se vlastně stát '''dárcem impulsu''', '''inspirátorem''' '''pro celé hospodářství'''.<br /> <br /> To je v této knize vypracováno a je to výzva, aby '''budoucí generace''' to vypracovaly ještě zřetelněji, aby s tím pracovaly a aby také nezůstávaly pouze v zemědělských souvislostech, nýbrž aby to '''vnášely''' do '''celohospodářského, celospoleč enského dialogu'''.&quot;<br /> <br /> '''''[[Ueli Hurter - Buchvorstellung Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst|zde najdete transkribovanou přednášku]]'''''<br /> <br /> &lt;small&gt;[[Manfred Klett|zpět k Manfredu Klettovi ◁]] &lt;/small&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Einzelnachweise&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Jednotlivé zdroje ===<br /> <br /> [[Kategorie:Autor]]<br /> [[Kategorie:Betriebsorganismus]]<br /> [[Kategorie:Bodenbearbeitung]]<br /> [[Kategorie:Bodenfruchtbarkeit]]<br /> [[Kategorie:Buch]]<br /> [[Kategorie:biologisch-dynamische Landwirtschaft]]<br /> [[Kategorie:biologisch-dynamische Präparate]]<br /> [[Kategorie:biodynamische Landwirtschaft]]<br /> [[Kategorie:Düngung]]<br /> [[Kategorie:Herausragende Persönlichkeit]]<br /> [[Kategorie:Inhaltsangabe (Buch)]]<br /> [[Kategorie:Landbaukunst]]<br /> [[Kategorie:Literatur]]<br /> [[Kategorie:Manfred Klett]]<br /> [[Kategorie:Pionier]]<br /> [[Kategorie:Rudolf Steiner]]<br /> [[Kategorie:Zukunftsimpuls]]<br /> &lt;references /&gt;{{Artikel unten}}</div>

Admin https://biodyn.wiki/index.php?title=Translations:Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/27/cs&diff=28210 2026-06-06T13:08:57Z

<p>Admin: </p> <hr /> <div>* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#O podstatě zpracování půdy ve spojitosti s vývoji půdy v ročním koloběhu|O podstatě obdělávání půdy v souvislosti s vývojem půdy v běhu roku 205]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Půda|Půda 205]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zimní proces a zpracování půdy|Zimní proces a obdělávání půdy 207]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vznik mrazové drobtovitosti půdy|Vytváření mrazové drobivosti 208]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vznik tonmineralů a jejich nová tvorba|Vznik jílových minerálů a jejich novotvorba 209]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nositelství a uchovávání kosmických formativních sil v ročním koloběhu|Nositelská role a uchovávání kosmických tvarotvorných sil v běhu roku 211]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Jarní proces a zpracování půdy|Jarní proces a obdělávání půdy 213]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#V předjaří|V předjaří 213]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Na jaře|Na jaře 214]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Tvorba krusty a zpracování kůže půdy|Tvorba krusty a ošetřování kůže půdy 219]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Letní proces a zpracování půdy|Letní proces a obdělávání půdy 220]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Podmítka, mulčovací zpracování, budování humusu a činnost půdních živočichů|Podmítka, mulčování, tvorba humusu a činnost půdních živočichů 220]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Tvorba plodů a zrání|Tvorba plodu a zrání 224]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nářadí pro letní mulčování|Nářadí pro letní mulčování 227]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Podzimní proces a zpracování půdy|Podzimní proces a obdělávání půdy 228]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zrání, proměna, umírání|Zrání, proměna, umírání 228]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zpracování půdy na podzim|Obdělávání půdy na podzim 230]]</div>

Admin https://biodyn.wiki/index.php?title=Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/cs&diff=28209 2026-06-06T13:08:32Z

<p>Admin: </p> <hr /> <div>&lt;languages /&gt;<br /> <br /> {{SE|4}}<br /> <br /> {{SE|5}}<br /> <br /> {{SE|7}}<br /> <br /> {{SE|9}}<br /> <br /> [[Datei:Buch Manfred Klett Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst.jpg|mini|right|class=responsive-img|Kniha [[Manfred Klett]], 1. vydání 30. června 2021. Další knihy najdete v [[Literatura|literatuře]].]]<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> &lt;/div&gt;{{SE|4}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Online-Version im biodyn.wiki: © Copyright 2025 by François Hagdorn, Alle Rechte vorbehalten<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Einbandgestaltung: Wolfram Schildt, Lektorat: Hans-Christian Zehnter, Claus Jahncke, Bildkonzepte: Manfred Klett, Umsetzung: Mathias Buess und Ivana Suppan, wo nicht anders angegeben, Satz: Atelier Doppelpunkt, Johannes Onneken, Münchenstein, Druck: Beltz, Grafische Betriebe, Bad Langensalza<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Printversion erhältlich beim Verlag am Goetheanum, 2021, ISBN 978-3-7235-1668-3 [https://goetheanum-verlag.ch www.goetheanum-verlag.ch]{{SE|5}}<br /> &lt;center&gt;<br /> Gewidmet den Mitbegründern der <br /> [[Betriebsgemeinschaft Dottenfelderhof]] (1968)<br /> &lt;/div&gt; <br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> und denjenigen, die aus eigener Urteilskraft im gleichen Sinne <br /> eine neue Landwirtschafts- und Sozialkultur wollen.&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> __NOTOC__{{SE|7}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> &lt;center&gt;<br /> Unter Schmerzen hat unsere<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Muttererde sich verfestigt.<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Unsere Mission ist es,<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> sie wieder zu vergeistigen,<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> indem wir sie durch die<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Kraft unserer Hände<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> umarbeiten zu einem<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> geisterfüllten Kunstwerk.<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ''Rudolf Steiner&lt;ref&gt;Wiedergabe der Worte Rudolf Steiners bei der Grundsteinlegung zum Rosenkreuzertempel der Loge Malsch «Franz von Assisi» nach dem Gedächtnis von Hilde Stockmeyer; aus: Rudolf Steiner: Bilder okkulter Siegel und Säulen, GA 284, Dornach 1993, S. 113.&lt;/ref&gt;'' &lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> {{SE|9}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Inhaltsverzeichnis&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Obsah ===<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Předmluva|Úvodní slovo 17]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Úvod|Předmluva 21]]<br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Erster Teil|První část 25]]&lt;/big&gt;'''<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Polarita průmyslu a zemědělství|Polarita průmyslu a zemědělství 27]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Podmínky výroby v průmyslu a zemědělství|Podmínky produkce v průmyslu a zemědělství 30]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Organismový princip v zemědělství v zrcadle vývoje vědomí lidstva|Princip organismu v zemědělství v zrcadle vývoje lidského vědomí 39]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pravěk|Rané období 39]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Urindická kultura|Praindická kultura 40]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Staroperská kultura|Praperská kultura 42]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kultury starého Egypta a Mezopotámie|Kultury starověkého Egypta a Mezopotámie 46]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Řecko-římská kultura|Řecko-římská kultura 49]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kultura novověku|Kultura novověku 54]]<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kulturní proudy zemědělství až k obratu časů|Kulturní proudy v zemědělství do přelomu letopočtu 56]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Událost obratu časů, Mysterium Golgoty|Událost přelomu letopočtu, mystérium Golgoty 59]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Proměna principu organismu až do novověku|Proměna principu organismu do novověku 61]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Bod a periferie|Bod a okruh 63]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Princip organismu v novověku|Princip organismu v novověku 70]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nové zárodky|Nové klíčky 84]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trojčlennost člověka a zemědělská individualita|Trojčlennost člověka a zemědělská individualita 88]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hofového organismu|Čtyřčlennost člověka a uzavřenost organismu hospodářství 97]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Obraz čtyřčlenné struktury zemědělské individuality|Obraz čtyřčlennosti zemědělské individuality 101]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Fyzická organizace|Fyzická organizace 101]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Životní organizace|Životní organizace 104]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu|Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu 111]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Druhy volně žijící zvěře — orgány organismu statku a krajiny|Druhy divokých zvířat – orgány organismu hospodářství a krajiny 112]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Čtyři skupiny v rámci divoké fauny|Čtyři skupiny v rámci divoké fauny 114]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí zvířata — orgány v organismu statku a krajiny|Domácí zvířata – orgány v organismu hospodářství a krajiny 126]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Včela medonosná|Včela medonosná 130]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí drůbež|Domácí drůbež 131]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí prase|Prase domácí 134]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kůň a osel|Kůň a osel 137]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pes a kočka|Pes a kočka 140]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ovce a koza|Ovce a koza 143]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Skot|Skot 146]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Původ a mýtus|Původ a mýtus 146]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Postavení v hospodářském organismu|Postavení v organismu hospodářství 147]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Bytostná jevenost a bytostné poznání|Projev podstaty a poznání podstaty 149]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ústní trávení|Trávení v tlamě 149]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trávení v bachoru a přežvykování|Trávení v bachoru a přežvykování 150]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přežvykování jako vnímání a třídění látek a sil|Přežvykování, vnímání a třídění látek a sil 151]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trávení v tenkém a tlustém střevě|Trávení v tenkém a tlustém střevě 153]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Práh od vnějšího světa k vnitřnímu|Práh od vnějšího k vnitřnímu světu 154]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Význam rohů a paznehtů|Význam rohů a paznehtů 155]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já|Kosmicko-kvalitativní analýza a základ Já 156]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přebytečné výkony|Nadbytečné výkony 157]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zřeknutí|Zřeknutí se 158]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kravský chov a organismus hospodářství|Stádo skotu a organismus hospodářství 158]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Člověk a Já-organizace zemědělského organismu|Člověk a organizace Já zemědělského organismu 160]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní výzkum jako prostředník mezi bytostí a zjevem|Duchovní bádání jako prostředník mezi podstatě a jevem 160]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Aspekty sociální problematiky|Aspekty sociální problematiky 162]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství|K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství 165]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Chtění ve svobodě, cesta k iniciativnímu společenství|Chtění ve svobodě, cesta ke společenství iniciativy 166]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Cítění v rovnosti, cesta k živoucímu právnímu citu|Cítění v rovnosti, cesta k živému právnímu cítění 169]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Myšlení v lidskosti (bratrství) jako cesta k solidárnímu hospodaření|Myšlení v lidskosti (bratrství), cesta k solidárnímu hospodaření 173]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství|K duchovnímu vývoji a vedení zemědělského hospodářského společenství 177]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní cíl usilování|Duchovní cíl snažení 178]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Praxe spolupráce|Praxe spolupráce 179]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ranní pracovní porada|Ranní pracovní porada 179]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Studijní kruh k obsahům antroposofického duchovního výzkumu|Studijní kroužek k obsahům antroposofického duchovního bádání 180]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pracovní a správní konference|Pracovní a správní konference 180]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Organismus statku a člověkem z vlastního Já chtěná práce|Organismus hospodářství a člověkem z Já chtěná práce 182]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Impulzy biologicko-dynamického zemědělství pro rozvoj sociálního organismu|Impulsy biologicko-dynamického zemědělství pro vývoj sociálního organismu 187]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vůle ve svobodě|Chtění ve svobodě 188]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Cítění v rovnosti|Cítění v rovnosti 194]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Myšlení v bratrství čili lidské sounáležitosti|Myšlení v bratrství neboli lidskosti 197]]<br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zweiter Teil|Druhá část 199]]&lt;/big&gt;'''<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zemědělská individualita a tři pilíře půdní úrodnosti|Zemědělská individualita a tři pilíře úrodnosti půdy 201]]<br /> <br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Erste Säule:|První pilíř:]]&lt;/big&gt;'''<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#O podstatě zpracování půdy ve spojitosti s vývojem půdy v ročním koloběhu|O podstatě obdělávání půdy v souvislosti s vývojem půdy v běhu roku 205]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Půda|Půda 205]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zimní proces a zpracování půdy|Zimní proces a obdělávání půdy 207]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Vznik mrazové drobtovitosti půdy|Vytváření mrazové drobivosti 208]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Vznik tonmineralů a jejich nová tvorba|Vznik jílových minerálů a jejich novotvorba 209]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Nositelství a uchovávání kosmických formativních sil v ročním koloběhu|Nositelská role a uchovávání kosmických tvarotvorných sil v běhu roku 211]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Jarní proces a zpracování půdy|Jarní proces a obdělávání půdy 213]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#V předjaří|V předjaří 213]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Na jaře|Na jaře 214]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Tvorba krusty a zpracování kůže půdy|Tvorba krusty a ošetřování kůže půdy 219]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Letní proces a zpracování půdy|Letní proces a obdělávání půdy 220]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Podmítka, mulčovací zpracování, budování humusu a činnost půdních živočichů|Podmítka, mulčování, tvorba humusu a činnost půdních živočichů 220]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Tvorba plodů a zrání|Tvorba plodu a zrání 224]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Nářadí pro letní mulčování|Nářadí pro letní mulčování 227]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Podzimní proces a zpracování půdy|Podzimní proces a obdělávání půdy 228]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zrání, proměna, umírání|Zrání, proměna, umírání 228]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zpracování půdy na podzim|Obdělávání půdy na podzim 230]]<br /> <br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zweite Säule:|Druhý pilíř:]]&lt;/big&gt;'''<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#O podstatě střídání plodin|O podstatě osevního postupu 235]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Střídání plodin a životní organizace zemědělského organismu|Osevní postup a životní organizace zemědělského organismu 235]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#K systému střídání plodin|K systému osevního postupu 237]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Osevní postup a humusové hospodářství|Osevní postup a hospodaření s humusem 238]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Osevní postup a pěstování meziplodin|Osevní postup a pěstování meziplodin 239]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Střídání plodin a mobilizace minerálů, vázání dusíku|Osevní postup a rozklad minerálů, vázání dusíku 241]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele|Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele 242]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Metoda spálení semen plevelů na popel|Postup zpopelňování semen plevelů 244]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Mechanická regulace plevelů|Mechanická regulace plevelů 246]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Plevele a plevelné trávy v obilninách|Plevele a trávy ve stébelninách 247]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Plevele a plevelné trávy v okopaninách|Plevele a trávy v okopaninách 248]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Plevele a plevelné trávy v pěstování krmných rostlin|Plevele a trávy při pěstování pícnin 249]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Střídání plodin, choroby a škůdci|Osevní postup, choroby a napadení škůdci 250]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Choroby obilnin podmíněné střídáním plodin|Choroby stébelnin podmíněné osevním postupem 253]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Choroby okopanin podmíněné osevním postupem|Choroby okopanin podmíněné osevním postupem 254]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Choroby krmných rostlin podmíněné osevním postupem|Choroby pícnin podmíněné osevním postupem 255]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Osevní postup ve vztahu k hnojení, humusové bilanci a obdělávání pluhem|Osevní postup ve vztahu k hnojení, bilanci humusu a orbě 257]]<br /> <br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Dritte Säule:|Třetí pilíř:]]&lt;/big&gt;'''<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#O podstatě hnojení|O podstatě hnojení 259]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#K otázce látky a sil|K otázce látek a sil 259]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#K otázce ducha, bytosti a individuality|K otázce ducha, podstaty a individuality 268]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Otázka hnojení a zemědělská individualita|Otázka hnojení a zemědělská individualita 271]]<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stupeň 0: Aplikace minerálních látek|Stupeň 0: Použití minerálních látek 274]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Aplikace dusíkatých solí|Použití dusíkatých solí 275]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Použití kamenných moučí|Použití kamenných mouček 281]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stupeň 1: Hnojení ze živého rostlinné přírody|Stupeň 1: Hnojení z živého z rostlinné přirozenosti 286]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#O podstatě kompostování|O podstatě kompostování 287]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#1. Tepelná fáze|1. Fáze tepla 291]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#2. Fáze vzdušného dýchání a odplynění|2. Fáze dýchání vzduchu a odplyňování 292]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#3. Vodní čili proměnová fáze|3. Vodní neboli proměňovací fáze 294]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#4. Fáze pozeměšťování|4. Fáze přeměny v zeminu 295]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Použití kompostu|Použití kompostu 299]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompostové hnojení luk a pastvin|Hnojení luk a pastvin kompostem 299]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompostové hnojení v zahradnictví|Hnojení kompostem v zahradnictví 300]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompostové hnojení v ovocnářství|Hnojení kompostem v ovocnářství 301]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stupeň 2: Hnojení z duševní přírody domácích zvířat|Stupeň 2: Hnojení z duševna přirozenosti domácích zvířat 303]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Uchovávání hnojiv ze stáda hospodářských zvířat|Uchovávání hnojiv ze stavu domácích zvířat 304]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hnůj z hlubokého stojení|Hnůj z hluboké podestýlky 305]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hromadový hnůj|Hnůj z hnojiště 307]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hnojový kompost|Kompost z hnoje 307]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kejda|Močůvka 309]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Využití statkem vlastního živočišného hnoje|Použití vlastních živočišných hnojiv 311]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Účinnost hoferních živočišných hnojiv|Účinnost vlastních živočišných hnojiv 312]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Pokus světlo-stín|Pokus se světlem a stínem 313]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hodnocení morfologickými nálezy|Hodnocení na základě morfologických nálezů 314]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hodnocení na základě analytických nálezů|Hodnocení na základě analytických nálezů 317]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hodnocení krystaldiagnostickou metodou chloridukřemičitanové krystalizace|Hodnocení krystalizačně-diagnostickou metodou krystalizace chloridu měďnatého 318]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka|Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka 323]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Vylučování látkové výměny|Výměšky látkové výměny 323]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Duchovní činnost v práci|Duchovní činnost v práci 324]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty|Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty 325]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Duchovněvědecká výzkumná cesta|Duchovněvědná cesta bádání 329]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Přírodovědně-goetheánská výzkumná cesta|Přírodovědně-goetheanistická cesta bádání 331]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výzkumná cesta zkušenosti vůle|Cesta bádání skrze zkušenost vůle 332]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výroba, použití a účinnost preparátů v průběhu roku|Výroba, použití a účinnost preparátů v běhu roku 334]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Základní aspekty k metodice výroby a aplikace preparátů|Základní aspekty metodiky výroby a použití preparátů 336]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci|Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci 339]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty|Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty 344]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Rohomistový a rohokřemenný preparát — výroba, použití a účinnost&lt;ref&gt;Die folgende Darstellung ist eine überarbeitete Fassung von Beiträgen des Verfassers in Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft''– Gedanken, Erfahrungen, Forschungsergebnisse, eine Werkstattarbeit, Dornach 2007, S. 93–107.&lt;/ref&gt;|Preparát z rohového hnoje a rohového křemene – výroba, použití a účinnost 344]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Rohomistový preparát|Preparát z rohového hnoje 344]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Preparace v rytmu roku|Preparát z rohového křemene 348]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Proces míchání|Proces míchání 351]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Použití|Použití 356]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Účinnost|Účinnost 357]]<br /> * '''[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Die Kompost- oder Düngerpräparate|Kompostové neboli hnojivé preparáty 360]]'''<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompozice preparátu ze řebříčku|Kompozice řebříčkového preparátu 361]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stupně účinnosti|Stupně účinnosti 370]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Složení heřmánkového preparátu|Kompozice heřmánkového preparátu 372]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompozice kopřivového preparátu|Kompozice kopřivového preparátu 379]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#K otázce přeměny látek|K otázce přeměny látek 384]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompozice přípravku z dubové kůry|Kompozice preparátu z dubové kůry 389]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Dub, jeho kůra a borka|Dub, jeho kůra a borka 389]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Lebka hospodářského zvířete|Lebka domácího zvířete 395]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Preparace dubové kůry-borky|Preparace dubové kůry-borky 400]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompozice preparátu z pampelišky|Kompozice pampeliškového preparátu 405]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zjevný obraz pampelišky|Vzhled pampelišky 406]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kořen|Kořen 407]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výhonek a list|Výhon a list 408]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Květ|Květ 409]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Mléčná šťáva|Mléčná šťáva 411]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Pobřišnice resp. okruží skotu|Pobřišnice neboli okruží skotu 415]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kroky preparace|Kroky preparace 420]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Použití a účinnost|Použití a účinnost 424]]<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Složení přípravku z kozlíku|Kompozice kozlíkového preparátu 427]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zjevný obraz kozlíku|Vzhled kozlíku 428]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kořen|Kořen 430]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stonek|Stonek 431]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Posloupnost listů|Posloupnost listů 432]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Květ|Květ 434]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výroba a použití|Výroba a použití 438]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Předběžné poznámky k bytostné účinnosti|Předběžné poznámky k účinnosti 440]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Účinnost|Účinnost 446]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Přípravek z přesličky rolní|Přesličkový preparát 448]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zevní podoba|Vzhledová forma 449]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Rhizomová kořenová sféra, vegetativní a generativní rozmnožování|Sféra oddenku a kořene, vegetativní a generativní rozmnožování 450]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Nadzemní výhonok a křemičitý proces|Nadzemní výhon a křemičitý proces 451]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výroba a použití|Výroba a použití 453]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Účinnost přípravku z přesličky|Účinnost přesličkového preparátu 454]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení při vytváření nového středu — celkový pohled|Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení za vzniku nového středu – souhrnný pohled 456]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Řada preparátových rostlin|Řada preparátových rostlin 456]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Řada živočišných orgánových obalů|Řada živočišných orgánových obalů 461]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hnojivé preparáty v jejich celostném působení|Hnojivé preparáty v jejich celostním působení 469]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Praxe zemědělského umění ve třech krocích|Praxe umění zemědělství ve třech krocích 473]]<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Poděkování|Poděkování 483]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Životopis Manfreda Kletta|Životopis Manfreda Kletta 485]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Věcný rejstřík|Věcný rejstřík 486]]<br /> __NOTOC__ {{SE|16}}<br /> <br /> [[Datei:Manfred Klett bei einer Geologievorlesung.jpeg|frame|zentriert|&lt;center&gt;&lt;small&gt;[[Manfred Klett]] na přednášce z geologie se studenty [[Landbauschule Dottenfelderhof]] v roce 2009 © Copyright 2021 by Landbauschule des Dottenfelderhof.&lt;/small&gt;&lt;center/&gt;]]<br /> <br /> {{SE|17}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Geleitwort&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Předmluva ===<br /> <br /> Předložená kniha «Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst» smí být označena jako souhrn životního díla [[Manfred Klett|Manfreda Kletta]].<br /> <br /> Manfred Klett, ročník 1933, je doyen biodynamického hnutí. Poté, co po celá desetiletí vedle své praktické činnosti a odpovědností cestoval světem jako řečník, přednášející a partner v rozhovorech, mohl by se nyní zdát, že žije v klidném starobylém ústraní. Tento obraz klame, neboť z vnějšího klidu vstupuje Manfred Klett nyní ještě jednou do veřejnosti s obsáhlým dílem. A kdo ho zná, tuší bezprostředně, co nám tím Manfred Klett vkládá do rukou: kvintesenci svého celoživotního působení pro zemědělství budoucnosti. Zpětně jsou plody života prohledány a seřazeny; strukturovaná inventura toho, čím zemědělství bylo a je. Výhledově stojí před námi výzva pro nastupující generace ve smyslu pracovních směrů, k uchopení toho, co v sobě zemědělství nese jako budoucnostní potenciál.<br /> <br /> První podtitul «Wesenszüge des biologisch-dynamischen Landbaus» lze chápat jako souhrnný obsah. Ano, jde o biologicko-dynamické zemědělství, ale nikoli ve smyslu pohledu zevnitř, vnitřního dorozumívání biodynamického společenství se sebou samým. Jde tedy o pohled zvenčí? Ani to ne, neboť zvenčí se v tomto spisu vůbec nic neposuzuje. Bylo by však možné říci, že jde o pohled ‹navenek›. Pohled, v němž to, co nazýváme ‹biodynamickým›, je zkoumáno za hranicemi hnutí a jeho sebepojetí, aby se v jeho podstatných rysech nalezlo něco z toho, čím zemědělství je svým určením. To je velký nárok, který vyžaduje pevné odůvodnění. Předložené dílo lze číst jako toto odůvodnění, a domnívám se také, že ve smyslu autora tak má být čteno — a sice jak podle obsahu, tak podle stylu. Obsahově zahrnuje mimo jiné<br /> <br /> * dějiny zemědělství v jeho vztahu ke kulturnímu a vědomostnímu vývoji západního lidstva<br /> * sociálně-hospodářskou studii o vztahu průmyslu a zemědělství<br /> * nauku o zemědělském organismu v jeho tří- a čtyřčlenném uspořádání {{SE|18}}<br /> <br /> * zkoumání pojmu ‹zemědělská individualita›<br /> * v rámci tří pilířů polního hospodářství – zpracování půdy, osevního postupu a hnojení – podrobné pojednání o biodynamických preparátech<br /> * učebnici pro biodynamické zemědělce<br /> * učebnici pro hospodářská společenství a asociativní iniciativy v okolí statků<br /> <br /> Co se stylu týče, lze odůvodnění v nejlepším smyslu nazvat goetheanistickým. To znamená, není abstraktně-logické a systematické, nýbrž orientuje se na fenomén. Biografie autora je životem pro a s biodynamickým impulsem. Konkrétní pracovní zkušenosti a zásadní myšlenkové objevy k sobě patří. Prožitý život je vzájemným proplétáním obojího, a předložená práce zůstává tomuto jazyku života věrna. Konkrétní praxe – ať na poli, ve stáji nebo na pracovní poradě – a fenomenální formulace o půdě, domácích zvířatech nebo spolupráci stojí blízko sebe. To je záměrné. Styl lze označit jako ‹reálně-ideální›. A je uskutečněním toho, co Manfred Klett v názvu nazývá ‹umění zemědělství›. Reálné se neztrácí atomisticky v jednotlivostech dat a faktů a ideální se neztrácí v abstraktnosti obecného; hledají se navzájem a vzájemně se oplodňují k vyšší jednotě; toto umění smí být nazváno uměním zemědělství.<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> &lt;nowiki&gt;***&lt;/nowiki&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Z mnoha témat jsou dvě zpracována překvapivě podrobně. Prvním tematickým okruhem je sociálně-hospodářská analýza současného stavu zemědělství. Stručně řečeno: zemědělství se industrializovalo, aniž by kdy mohlo být průmyslem. Tvorba kapitálu a kapitálový výnos jsou zemědělství, nakolik má ještě cokoli společného s ‹půdou›, svou bytostnou povahou cizí. Naproti tomu mu je vlastní to, co průmysl nezná: svá výrobní prostředky – půdu, rostliny, zvířata – ve výrobním procesu nespotřebovává, nýbrž zachovává nebo zlepšuje. Tato pozitivní bilance ve smyslu hospodářství života Země, včetně vodního hospodářství a klimatu, je jeho skutečným národohospodářským přínosem; a autor vede celé pojednání tak, aby tento pohled byl osvětlen z budoucnosti. Neboť tím roste biodynamickému zemědělství sociálně-tvůrčí úkol, který ještě není v takové míře rozpoznán a uchopen, jak je to v tomto spisu vylíčeno. Vše {{SE|19}}<br /> <br /> Svět hledá trvale udržitelnou bilanci světového hospodářství – zde je ukázán jeden počáteční bod a tím vyslovena výzva, aby byl rozvíjen a vnesen do rozhovoru.<br /> <br /> Druhým tematickým okruhem jsou biodynamické preparáty. Tím dává autor najevo, že nenápadné přídavky k hnojení považuje za nanejvýš podstatné. Spojíme-li to s názvem knihy, lze formulovat: Preparáty jsou zvláště ‹umění zemědělství›, jsou ‹bytostí› biodynamického zemědělství a jsou to právě preparáty, které umožňují ‹zemědělství budoucnosti›. Jak je třeba zaměřit pohled, aby toto záměrné zdůraznění preparátů bylo srozumitelné? Směr pohledu Manfreda Kletta je základní vztah člověka a přírody. V tomto vztahu se s preparáty a skrze preparáty uskutečňuje přepólování brání a dávání: Člověk může dnes jako individuální člověk z mohutnosti své ‹duchovní duše› tvořivě, téměř jako umělec, zasahovat do vnitřního uspořádání přírody, a ona – příroda, která jej, člověka, vždy nesla a z jejíhož lůna jako pozemská bytost vyšel – může a chce se tomuto dalšímu kultivování prostřednictvím díla lidských rukou svěřit. Tento широký pohled na preparáty patří k zemědělskému odkazu, který je zde obsažen. Neříká se nic menšího než to, že tisíce let stará agri-kultura dostává skrze biodynamické preparáty obnovovací impuls, jenž jí vůbec otevírá budoucnost.<br /> <br /> ***<br /> <br /> Je výslovnou vůlí Manfreda Kletta, aby tato kniha byla vydána a zveřejněna v Goetheannu. Sektion für Landwirtschaft a nakladatelství Goetheana tomu rádi vyhověly. Sektion für Landwirtschaft je jako jedna z jedenácti sekcí nedílnou součástí Svobodné vysoké školy pro duchovní vědu při Goetheannu. Tato vysoká škola usiluje o to, aby pracovala z antroposofie. Aktuálně se chápe zejména tak, že se chce artikulovat v dění doby, aby přispívala k velkým výzvám přítomnosti. Přitom jde v každém odborném oboru o otázku: Jak může v veškeré technice a složitosti poznání člověka jako ‹Anthropa› poskytnout orientaci pro budoucnost? A jde také v každé pracovní oblasti o otázku: Jak mohou lidé, kteří konkrétně pracují – například v zemědělství –, pěstovat badatelské smýšlení? Kniha Manfreda Kletta do tohoto zaměření vysoké školy vynikajícím způsobem zapadá. Za prvé {{SE|20}}<br /> <br /> se snaží myslet zemědělství ve všech jeho aspektech důsledně z člověka. Paradigmatická věta z Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera, „der Mensch wird zur Grundlage gemacht&quot;, se autorovi stává pramenem, skrze nějž se mnoho dlouho známého objevuje v novém světle. Kniha je ale rovněž úrodou života, který stál vždy také v praxi činného a podnikatelského zemědělství, a může tak být příkladem a zdrojem inspirace pro mnohé rolníky a rolnice, aby se chápali jako výzkumníci z praxe a tak se uplatňovali.<br /> <br /> ‹Landbaukunst› stojí jako cílová orientace v názvu knihy, a lze se ptát: Má to přinést řešení pro výzvy klimatické změny, půdní eroze, výživy světa? Odpověď může znít: Ano, neboť umění, umění zemědělství znamená: Každý a každá se svým individuálním nasazením, na svém zcela zvláštním místě žije nenahraditelný příspěvek. Každý statek, každé místo, kde se pracuje ve smyslu této knihy, je reprezentantem Země, která nám byla svěřena ke kultivaci.<br /> <br /> Kniha vychází v roce 2021. Dovoluji si ji doporučit čtenářstvu a chápat ji jako preludium ke stým výročím Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera z roku 1924 v Koberwitz. Stojíme na konci prvního století biodynamického zemědělství. A tím vyvstává otázka: Co je nyní třeba činit s ohledem na druhé století působení biodynamického impulsu? Stojíme dnes před místy obtížnými skutečnostmi na statcích a v oblasti odbytu. Ale známe také principy a základní myšlenky z antroposofie, z nichž čerpáme naději, že u těchto skutečností nestroskotáme. Máme možnost rozvíjet sebe i zemědělství z budoucnosti a tak nejen vést problémy zemědělství k řešení a otevírat jeho budoucnost, nýbrž také získávat impulsy budoucnosti pro přírodní stránku světa a sociální utváření lidského života. K tomu nás Manfred Klett vyzývá.<br /> <br /> Pro [[Sektion für Landwirtschaft|Sekci pro zemědělství]] na Goetheanu <br /> <br /> [[Ueli Hurter]] {{SE|21}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vorwort&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Úvod ===<br /> <br /> Žádné mírové období novějších dějin neztížilo člověku tak jako to současné možnost utvářet zemědělský podnik do budoucnosti z jeho vlastních, zemsko-kosmických životních zákonů. Toto tvrzení udivuje, existují přece subvence a růstu nakloněný biorrtrh. A nezměnily se biofarmářství v místa nákupu a setkávání? Ano, jistě! Ale to vše zakrývá rozsáhlý deficit ovládající společenský život. Na třech oblastech lze tento deficit prožívat existenciálně:<br /> <br /> # Přes veškeré skvělé poznatky o přírodě a bohatství jejích projevů žije člověk dnes v dosud nevídaném odtrženém, emancipovaném vztahu k ní. Fenomény vznešenosti stvoření, jež leží před očima, se vytrácejí ze zorného pole. Teprve tehdy se to stane zcela jasným, když se z úrovně vědění, jež lze mít dnes, člověk pokusí utvářet kus země zemědělského podniku v živou celistvost. Člověk si povšimne, že pojmy se nekryjí se skutečností, do níž pracuje. Jsou vůči ní mrtvé, neboť mají vztah pouze k fyzicko-anorganickému. Co lze s těmito pojmy dělat, je zakládání říše vedle přírody – říše technologií. S nimi hrozí, že se člověk z přírody zcela vyloučí; staví se vedle ní jako divák, řídí zvenčí a je na cestě, kdy svoji řídící funkci zcela předá «inteligentnímu», sebe samého řídícímu digitálnímu systému. Skrze svůj pojmový svět vytváří duchovně-duševně v sobě samém i v přírodě kolem sebe poušť. Tu žízní a může se vynořit otázka, jak lze vlastní myšlenky tak oživit, aby nezůstaly pouze mrtvým odrazem smyslově vnímatelného, nýbrž staly se duchem prostoupenými prožitými idejemi, jež mají vztah k bytostnému bytí kolem nás. Jakou výcvikovou cestu je třeba nastoupit v myšlení, cítění a vůli, aby bylo možné překlenout s plným vědomím propast mezi prožitkem vlastního bytí a přírodou, bytím světa? Kde jsou lidé, kteří usilují o takové ideové schopnosti, kde jsou četné ruce, jež z těchto idejí chtějí utvářet kus země v malý vesmír, v organismus zemědělského statku? Toto uskutečnit je umělecký akt, a to v dvojím smyslu: vědomě se stát duchu, jenž ztuhl do uměleckého díla přírody, a z této {{SE|22}}duchovní gesinnung přivádět lidi k iniciativním společenstvím, která z vlastních sil utvářejí zemědělské podniky jako umělecká díla nového, budoucnosti otevřeného druhu. Kde se to děje byť jen v náznacích, tam padají civilizační zdi.<br /> # Zemědělství je doslova dušeno záplavou zákonů, nařízení, opatření, regulací, kontrol. Toto právní houští se stává stále hustším a zapleteným s každou katastrofou, kterou způsobí selhání v industrializovaném intenzivním pěstování (biocidy)&lt;ref&gt;Viz k tomu např.: Mathias Forster, Christopher Schümann: Das Gift und wir, Frankfurt a.M. 2020, 448 S.&lt;/ref&gt; nebo v velkochovu (např. BSE)&lt;ref&gt;BSE: zkratka pro «Bovine spongiforme Enzephalopathie», epizootie také známá jako «nemoc šílených krav», způsobená především chybným krmením skotu živočišnými bílkovinami. («Bovine spongiforme Enzephalopathie» – bovinní spongiformní encefalopatie; onemocnění způsobená zkrmováním živočišných bílkovin dobytku.)&lt;/ref&gt;. Tento nátlak k přebujícímu byrokratismu, který pak postihuje všechny, brzdí vlastní iniciativu působit právo-tvořivě. Nedovoluje vzejít důvěře, duchovní substanci práva prožívaného od člověka k člověku. Každý má na zřeteli jen sebe a žije kolem druhého. Právo se stává jakousi «technologií poručnictví». Podaří-li se však na místě prostřednictvím společně pěstovaného ideového myšlení probudit vůli k činu, dostane právní cit potravu. Člověk se učí cítit, co je v konkrétní spolupráci hospodářského společenství spravedlivé, jak se práce člení podle schopností, jak se utvářejí vlastnické poměry ohledně půdy a kapitálu, jak příjmová a bytová práva atd. Opět se otevírá výcvikové pole, tentokrát pole cítění, skrze něž se společenství učí budovat sociální umělecké dílo nezištnějším, důvěryplnějším způsobem. V krocích vývoje vyzařuje a naplňuje právní cítění lidí životem i v okruhu zemědělského podniku.<br /> # Na hospodářském poli stojí zemědělství pod tlakem anonymních, ceny diktujících trhů, technologie kalkulujícího egoismu. Jemu svojí podstatou cizí, enormně vysoká potřeba kapitálu ohledně nákupu výrobních prostředků (jako stroje, hnojiva, krmiva, prostředky pro ošetřování rostlin a zvířat, biocidy, energie atd.) ho nutí k jednostranné, životní prostředí zatěžující masové produkci, která zase zlevňuje ceny, celosvětově vyvolává vytlačovací konkurenci, napomáhá globalizaci zemědělských trhů a nese odpovědnost za hladomory ve třetích zemích. Zemědělství, visící na{{SE|23}}vodítku kapitálových zájmů, je odcizeno samo sobě; je skrz naskrz komercializováno. Nacházet cesty a prostředky, jak z tohoto vězení uniknout, představuje dnes pro každý zemědělský podnik největší výzvu. Překonat tyto zdi může pak uspět, pokud se statek hospodářsky asociuje s dalším zpracováním, obchodem a spotřebitelstvem v regionu. Zde se otevírá třetí, zcela do budoucnosti namířené výcvikové pole v sociálním. Pohled se rozšiřuje za hranice statku do sociálního prostředí. Hledá se a nacházejí hospodářští partneři, kteří jsou ochotni svou hospodářskou činnost postavit do služeb asociativního spolubytí a orientovat ji na blaho všech zúčastněných. Strebovaným cílem je vytvořit s asociací umělecké dílo «bratrství» nejprve vycházeje ze statku a v regionálním rámci mezi hospodářskými partnery. Jedná se o umění učit se myslet v pospolitosti při pěstování společného smyslu hospodářské skutečnosti obrazně v jejich souvislostech. Nacházejí svůj výraz v kultuře dohod o nezištném jednání ohledně regionálního pokrytí potřeb a nalézání spravedlivé ceny.<br /> <br /> Zemědělství 20./21. století se stává stále více otázkou ekologickou a – ještě dále sahající – otázkou vzdělávání Země, ve smyslu Novalisova «Zur Bildung der Erde sind wir berufen» («Jsme povoláni k utváření Země»).&lt;ref&gt;«Wir sind auf einer Mission: zur Bildung der Erde sind wir berufen», Novalis (1772–1801, básník německé romantiky), Blüthenstaub, ''&lt;nowiki/&gt;''§ 32. – «Jsme na misi: jsme povoláni k utváření Země.»&lt;/ref&gt; Zároveň však – a v jeho nesmírném dosahu je to dosud málo rozpoznáno – představuje dnes zemědělství, přesahujíc celý civilizační život, sociální otázku. Je to ono, co hlasitě volá po proměně smýšlení ve vědomí člověka vůči věcem a bytostem přírody. Člověk vystoupil ze stvoření k samostatnému, svobodnému tvůrčímu bytí. Chce to «připustit» a podle toho jednat? Chce se místo sloužení pouze sobě nezištně a odvážně zasadit za ostatní a za jiné? Zemědělství postrádá, jak se stalo pod dominancí racionální technologie a jak pod trendem k digitálnímu řízení stále více stávat slibuje, kulturně obnovujících impulsů. Ti však, kdo mají odvahu hospodařit biologicko-dynamicky podle vlastních poznatků, si brzy povšimnou, že ze zárodečných počátků ostrůvkovitě rozkvétá nová kultura, která vyzařuje. Jsou pak naplněni jistotou, že nastoupená cesta, kolik překážek se jim {{SE|24}}<br /> <br /> také – snad jen z maloměšťácké malodušnosti a zpátečnictví – staví do cesty, je zde a nyní schůdná.<br /> <br /> Tato kniha chce ukázat na vnitřní a vnější kroky této cesty, jak se vynořují pro toho, kdo se ji pokouší jít z poznatků antroposofické duchovní vědy v biologicko-dynamickém zemědělství. Na této cestě se člověk prožívá vždy jako ten, kdo stojí na začátku. Ideje získané z duchovní vědy jsou vodící hvězdou každodenní práce, co je uskutečnitelné, je dílem fragmentárním ve vývoji, jehož plodnost teprve odhaluje tvůrčí síla těchto idejí, a tím i jejich pravdu. Teprve v idejemi vedené práci tkví pramen prožívání pravdy. Člověk si při tom uvědomuje skutečnost, že úsilí biologicko-dynamického zemědělství není časově podmíněnou alternativou jako jiné k chemicko-technickému zemědělství, nýbrž vědomostně-historicky navazuje na červenou nit, která se táhne v neustálé metamorfóze dějinami předkřesťanských vysokých kultur a věky po Obratu časů až do dneška. Stane-li se člověk tohoto vědomým, ožije idea vývoje. Vlastní ideál se naplňuje jistotou poznání; člověk se cítí sám jako ten, kdo se stává, vsazen do úkolu, jenž impulzuje k uchopení červené niti, aby na ní do budoucnosti pokračoval v přadení, v vědomě cvičícím překonávání úvodem zmíněné emancipační propasti mezi člověkem a světem.<br /> <br /> [[Dottenfelderhof]], podzim 2020 <br /> <br /> Manfred Klett {{SE|25}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Erster_Teil&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''První část''' ===<br /> <br /> {{SE|27}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Polarität_von_Industrie_und_Landwirtschaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Polarita průmyslu a zemědělství ===<br /> <br /> Podíváme-li se na situaci v zemědělství nejen v celé Evropě, kde bylo západně-křesťanské zemědělství kdysi kulturotvorné, ale po celém světě, nemýlíme se v úsudku, že ztratilo svůj někdejší kulturní význam a nakonec se stalo jakousi zátěží civilizačního vývoje. Svědčí o tom přemíra skutečností. Zemědělství jako kulturotvorný impuls, který se v největší rozmanitosti rozšířil a prožíval napříč zeměmi a národy světa, ustoupilo civilizační uniformitě. Jako nosný kulturní prvek lidstva propadlo smrti. Vždy, když něco umírá, je na současníky vznesen požadavek, aby si takovou smrt uvědomili, stejně jako její okolnosti a možnosti vývoje, které mohou z této smrti vzejít jako nové životní zárodky. Člověk, jenž dospěl k sebevědomí, potřebuje prožitek prahu smrti. Teprve smrt probouzí a osvobozuje poznávající pohled pro otázky, jaké poznatky je třeba získat, jaké podmínky je třeba vytvořit, aby mohl vzniknout nový život a bytí, tedy jakési vzkříšení k novému kulturnímu poslání.<br /> <br /> Těchto otázek se, ovšem s vynecháním člověka, který si tyto otázky teprve klade, ve velmi omezené míře ujaly vědy. Z výzkumu čistě fyzické, vypočitatelné části skutečnosti přírodního celku, jdoucího do nejzazších podrobností, vzešly obrovské materiálně-ekonomické úspěchy, které lidi stále hlouběji vtahovaly do područí vědecky podložených technologických způsobů výroby. Rolnické zemědělství v tiché sociální revoluci bezděky propadlo, zpočátku pomalu a od 60. let 20. století mílovými kroky, industrializaci, a tím i své kulturní smrti.<br /> <br /> V předtuše tohoto vývoje ožila na počátku 20. století v několika málo lidech vůle hledat cesty k reformě zemědělství z pramenů jemu vlastní životní zákonitosti, z jeho vlastního eticko-morálního fondu. Církev sice ještě byla ve vsi přítomna, ale její síla slábla, než aby mohla být rolníkovi na cestě do moderny, ke svobodnému sebeurčení a tím i při zacházení s novými technickými možnostmi nadále duchovně-morální průvodkyní. Mezi těmi několika málo jich bylo jen pár, kteří se na základě své profesní praxe probudili ke konkrétním otázkám po metamorfóze {{SE|28}}<br /> <br /> starého v nové, budoucí. S těmito otázkami se obrátili na Rudolfa Steinera (1861–1925), zakladatele antroposofické duchovní vědy, s prosbou o vodítka k obnově zemědělství do budoucna. Této prosbě bylo vyhověno o Letnicích roku 1924 „Zemědělským kurzem“, který v rámci souborného vydání díla Rudolfa Steinera obdržel titul „Duchovněvědné základy pro zdárný rozvoj zemědělství“.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''<br /> Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtscht'', GA 327, Dornach 1999.&lt;/ref&gt; Kurz se konal na statku zámku Koberwitz (dnes Kobierzyce) u Vratislavi (dnes Wrocław v Polsku) ve Slezsku.&lt;ref&gt;Zámek Koberwitz existuje dodnes a od roku 1997 je sídlem polské obecní správy v Kobierzycích.&lt;/ref&gt; V osmi přednáškách je pohled zaměřen na souvislosti idejí, které vyzývají tvůrčí sílu člověka k činnosti ve dvou směrech. Jednak dovnitř, tím, že se člověk snaží tyto ideje duchovního bádání myslet v obrazech a myšlením je nechat stát se prožitkem. Jednak navenek, tím, že se člověk z tohoto prožívání idejí snaží utvářet přírodu určitého místa na zemi nad rámec přírodou daného bytí v celek zemědělství. Tento přístup předpokládá badatelské smýšlení jak ve vztahu k tomu, co se smyslům jeví jako přírodní základ statku, tak ve vztahu k tomu, co se jako výsledek duchovního bádání zjevuje myslícímu vědomí. Toto vědecké smýšlení otevírá svět skutečností smyslové i nadsmyslové povahy a zároveň kontext jejich vzájemných vztahů. V rozjímání o takových vztahových souvislostech, např. mezi sluncem a listovou zelení, měsíčními rytmy a povětrnostními jevy, květem a opylujícím hmyzem, žížalou a tvorbou humusu atd., se vytváří půda pro vnitřní prožitek, z něhož může vyrašit každý čin jako umělecký akt. V tomto smyslu je praxe antroposoficky orientovaného zemědělství skrz naskrz uměleckým děním: vnitřně vypracovaný prožitek idejí se přes most práce projevuje navenek. To, co je vyloženo ve výkladech Rudolfa Steinera v „Umění a poznání umění“&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Kunst und Kunsterkens'', GA 271, Dornach 1985, viz zejména přednášky z 15. a 17. února a 5. a 6. května 1918.&lt;/ref&gt;, lze zkráceně formulovat takto: Umění nastává, když se smyslové, žijící v nazírání, a – v něm skryté – nadsmyslové zvnitřní v hlubinách duše v prožitek a z tohoto prožitku se projeví ve vnějším světě. Umění takto raší {{SE|29}}<br /> <br /> z duše člověka. „Lidé tak získají schopnost vytvořit něco, co obohacuje zemi, co je na zemi nové, co by bez tvé schopnosti [umělce; pozn. autora] neexistovalo, co je na zemi jako zárodek budoucnosti.“&lt;ref&gt;Tamtéž, přednáška z 28. října 1909, s. 76.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Například úrodnost půdy je zrcadlem toho, jak detailně a zároveň komplexně jsou ve mně živé ideje, které představují tři pilíře skutečné půdní kultury, totiž: zpracování půdy, střídání plodin a hnojení.&lt;ref&gt;Vztah mezi prožíváním idejí a úrodností půdy je podrobně pojednán ve druhé části knihy.&lt;/ref&gt; Tento příklad lze rozšířit na celek statku. Ten je zrcadlem toho, jaký obraz statku je živý v tamním pracovním společenství, a stejně tak jej lze specifikovat na každý jednotlivý úkon při zacházení s oživenou a oduševnělou přírodou.<br /> <br /> Z uplatňování poznatků přírodních věd vzniká technika. Je produktem lidského vynalézavého ducha a zacházení se zákony, látkami a silami, které působí v neživé, tj. čistě fyzické přírodě. Pouze technický postup přerušuje vztahový poměr, který člověk při práci má, zčásti vědomě, zčásti nevědomě, k věcem a bytostem; pracovní postup stroje je pevně daný a ve stanovených mezích všeobecně platný. Uniká lidskému prožívání a tím uzavírá bránu k prožívání a vykonávání řemeslného umění, které tvoří most k oživené a oduševnělé přírodě.<br /> <br /> Nakolik technika rozděluje, redukuje a činí si nárok na všeobecnou platnost, natolik umění spojuje, dbá na rozmanitost souvislostí a je o to pravdivější a produktivnější, čím individuálněji postupuje.<br /> <br /> Zavádění techniky do zemědělství od 19. století s sebou přineslo sociální převraty největšího rozsahu. Ulevilo lidem od těžké práce, ale tím také vyracionalizovalo velkou část venkovského obyvatelstva z pracovního procesu. Zvýšilo produktivitu zjednostraněním systémů pěstování plodin a chovu zvířat a jako trvalý vedlejší účinek přivolalo na scénu globální ekologickou problematiku; zkrátka, technizace ve své vlastní dynamice napomohla globální industrializaci zemědělství a mezinárodní konkurenci, a tím i poklesu cen zemědělských produktů. Náklady na obrovské celosvětové škody na životním prostředí, {{SE|30}}<br /> <br /> které přitom vznikají, nejsou připsány původci, nýbrž jsou uvaleny na bedra veřejnosti; jsou socializovány.<br /> <br /> Rolnictvo, dosud zakořeněné v lidových tradicích, se s téměř stoletým zpožděním oproti městskému obyvatelstvu postupně probouzelo k sebevědomí, a tím i k sebeurčení, například ve volbě profesních drah.<br /> <br /> Venkovské obyvatelstvo následovalo touhu po svobodě, aby se vymanilo ze spjatosti s přírodou a z vedení duchem národa (které se projevovalo v lidových tradicích a v uměleckém utváření duší národů), a aby v moderní době dělby práce – stejně jako předtím proletariát – nastoupilo namáhavou cestu sebehledání. Vyměnilo někdejší bezpečí v proudu tradic národů a duší národů za vyzývavé a zároveň lákavé nabídky moderní doby dělby práce. Do takto vzniklého duchovního vakua na venkově vtrhl ve druhé polovině 20. století s mocí přívalové vlny agrární industrialismus a zaplavil zbytek rolnického obyvatelstva, s nevyhnutelným důsledkem unifikace zemědělských metod s metodami průmyslové výroby. Touto unifikací jsou vytvořeny skutečnosti, které mohou každého zemědělce při troše sebereflexe dovést k mezním prožitkům, k prožívání vlastnoručně vytvořených rozporů, jež dávají podnět k poznávacím otázkám. Jedna taková poznávací otázka, nově se vynořující čistě z rozpolcenosti životní praxe, zní: Jsou výrobní podmínky v zemědělství stejné jako v průmyslu, nebo zde existuje principiální rozdíl? Odpověď na tuto otázku lze nalézt pouze na základě charakteristiky faktorů průmyslového způsobu výroby ve srovnání se zemědělským.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Erzeugungsbedingungen_in_Industrie_und_Landwirtschaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Podmínky výroby v průmyslu a zemědělství ===<br /> <br /> Na počátku průmyslové tvorby hodnot stojí vynalézavý duch člověka. Jsou to myšlením zrozené ideje, které přiváděním z přírodního souvislosti vytržených přírodních zákonů, látek a sil neživé přírody do vzájemného působení lidskou prací vytvářejí mimo sféru stvořené přírody produkty (stroje, hnojiva, biocidy), jež pak jako zboží vstupují do hospodářského oběhu. {{SE|31}}<br /> <br /> Výhled na úspěch vynálezu přiměje banku poskytnout úvěr na zřízení výrobního závodu. Řečeno jinak: duch člověka (idea) tvoří kapitál, a ten se prací sráží v budovách, výrobních prostředcích, surovinách, energii atd. Max Weber — německý národní ekonom a sociolog (1864–1920) — konstatoval: «Neživý stroj je ztuhlý duch.»&lt;ref&gt;Max Weber: ''Wirtschaft und Gesellschaft'', Tübingen 1980, S. 834 ff.&lt;/ref&gt; Duch nyní usiluje dál o uskutečnění vynálezu; impulsuje k práci. Teprve prací vzniká výrobní zařízení a v něm v rozmanitých pracovních úkonech výroba produktu. To charakterizuje průmyslový výrobní proces: hodnoty vznikají čistě tím, že vynalézavý duch určuje průběh lidské práce a tuto práci nejrůzněji modifikuje, přičemž vnější výraz tohoto ducha je třeba hledat v různotvárné konfiguraci kapitálu.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Nationalökomischer Kurs'', GA 340, Vortrag vom 25. Juli 1922, Dornach 2002, S. 33.&lt;/ref&gt; Příroda v podobě surovin a energie přitom tím více ustupuje do pozadí, čím více lidské inteligence vstupuje do výrobního procesu, čím více se tedy tento proces člení dělbou práce. Dělba práce nadto zlevňuje výrobu zboží, a tím ještě více posiluje expanzní tlak průmyslu a řemesel až k zikomercionalizování veškerých služeb. Kapitál vzniká na jedné straně vynalézavým duchem člověka a dělbou práce, na straně druhé sám o sobě zajišťuje, že se dělba práce rozrůstá do neměřitelna. Průmyslový výrobní proces tím hrozí, že se zcela emancipuje od přírody a — cestou digitalizace — od pracujícího člověka. Stává se přemocným protipólem zemědělství a hrozí prolomit obě zábrany, které by jej měly měřitelně udržovat v mezích — totiž přírodu a právní řád.<br /> <br /> Výrobní proces končí výrobou zboží, do něhož vstoupily výchozí idea vynálezce a znalosti a schopnosti mnoha lidí v dnes světem prostupující dělbě práce. Kapitálem — tedy ztuhlou ideou — řízená práce se materializovala v konečném produktu a propůjčila mu hodnotu, která při výměně hodnot na trhu dostává cenu. Vezme-li se v úvahu, z čeho hodnota vzniká — v posledku je to prací vedená duchem —, pak cena není kalkulovatelná. Její vznik podléhá nepředvídatelnostem a zkreslením, jejichž příčinou je zejména to, že půda, kapitál a lidská práce jsou pojímány jako obchodovatelné zboží, a tím jako {{SE|32}}<br /> <br /> Kostenfaktor do tvorby ceny. Přesto se ceny — zdánlivě — stávají kalkulovatelnými, přestože jsou daleko od skutečné hodnoty výrobků, a to tím způsobem, že vše, co vstupuje do výroby, se pojímá jako zboží, a tím se převádí na nákladový faktor vyjádřitelný v penězích. Do ceny průmyslového výrobku tak vstupují veškeré výrobní náklady včetně mzdových nákladů a rezervy — odpisové sazby — prostřednictvím níž lze spotřebovaný výrobní kapitál (opotřebení strojů atd.) refinancovat a obnovit na aktuální úroveň.<br /> <br /> Pro průmysl platí, že výrobní prostředek se neobnovuje sám od sebe. Místo jeho vzniku je odděleno od místa jeho výkonu. Průmyslový výrobní proces spotřebovává konečné zdroje surovin a energie; vytváří odpad a výrobní prostředky samy podléhají opotřebení a rozpadu. Vzniká odpad, který se — pokud jej nelze s vysokými náklady vrátit do oběhu energie a surovin — hromadí jako hypotéka pro vzdálené budoucí časy na Zemi (např. jaderný odpad), zatěžuje vodu a vzduch a vyvádí z rovnováhy tepelný hospodářství. Průmyslové výrobě jsou dány meze růstu, její energetická a surovinová bilance je negativní. Čím méně má příroda podíl na průmyslové výrobě, čím více tedy lidská inteligence ovládá výrobní proces — například při výrobě počítačových čipů —, tím více se výroba uskutečňuje s dělbou práce a tím více se stává nezávislou na místě. Teoreticky by bylo možné vyrábět vysoce technologické výrobky na libovolném místě na Zemi — například na umělém ostrově v moři — a odtud pokrývat světovou poptávku po těchto výrobcích.<br /> <br /> Zemědělství je polárně k průmyslu zasazeno do celého přírodního hospodářství, do «*Oikos*». Tvorba hodnot je výkonem přírody. Z vzájemného vztahového přediva neživé (fyzické), oživené a oduševnělé přírody a pod vlivy kosmu ve veškerém rytmickém dění vzniká jako její výrobní výkon zrno obilí, mrkev, mléko atd. — a to v přísné vázanosti na místo. Příroda je tou, kdo vyrábí; člověk přistupuje k ní a svou prací řídí její tvořivou sílu. Výrobní prostředky nejsou stroje, traktor, kombajn atd. — ty jen nahrazují a zesilují výkony lidské ruky a tažné síly zvířat —, nýbrž úrodná půda, plodotvorné, výživu nesoucí rostliny a domácí zvířata se svým rozdílným přínosem k výkonu. V přeneseném smyslu tvoří tyto výrobní kapitál zemědělství. {{SE|33}} {{SE|34}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 1, S. 33.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 1: Die Polarität der Erzeugungsbedingungen in Industrie und Landwirtschaft.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> {{SE|34}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Jsou tím produktivnější, kvantitativně i kvalitativně, čím více se na každém provozním stanovišti nacházejí ve vzájemně se podporujícím vztahovém předivu. Přirozenou cestou se uzavírají do biocenóz, do menších i větších biotopů.<br /> <br /> Pracovní a duševní výkon člověka si vyhrazuje právo utvářet to, co příroda zakládá, ve vyšší celistvost, v co možná uzavřený organismus — v zemědělský podnik. S pohledem na kosmicko-pozemské podmínky výroby v zemědělství z nich nutně vyplývá utvářecí princip rozmanitě se členícího organismu. Ten tvoří v souhrnu výrobní prostředek zemědělství a stojí tak polárně naproti výrobnímu prostředku průmyslu, mechanismu. Mechanismus stojí na jednostrannosti, organismus na všestrannosti.<br /> <br /> Rozezná-li a ocení-li člověk plný dosah polarity podmínek výroby — v průmyslu, kde vyvěrají z ducha člověka, a v zemědělství, kde jsou vlastní přírodě —, pak v zemědělství nelze v přísném smyslu tvořit kapitál. Neboť to, co je z duševní síly člověka vynaloženo jako práce na přírodu, nestuhne v žádný výrobní prostředek, který by stál vedle přírody jako stroj; nejsou tu z přírodní souvislosti izolovány suroviny, energie a přírodní zákony a znovu kombinovány. Duševní výkon spočívá naopak v tom, myslet pojem uzavřenosti organismu jako celku, a pracovní výkon v tom, produktivní síly v přírodě účinné podle tohoto pojmu uspořádat a uvést do vzájemného spolupůsobení. Utváří-li se zemědělský podnik věrně svým podmínkám výroby, je nepřetržitě se stávající celostí, která zahrnuje jednajícího člověka a která se v samotném výrobním procesu sama reprodukuje. Tvorbu kapitálu v zemědělství — přeneseně řečeno — je proto třeba hledat především v časovém dění, totiž v zachování a rozvoji výrobních prostředků, kulturních půd, kulturních rostlin a domácích zvířat v kontextu nadřazené celistvosti hospodářského organismu.<br /> <br /> Průmysl a zemědělství se k sobě mají jako technologie k umění. Čistě technologický postup tíhne k automatizaci, k regulační technice. Člověk stojí vně výrobního dění nebo se stává docela zbytečným. Zemědělství však je, svou nejhlubší podstatou, právě tím uměním, že pracující člověk jako celý člověk s celou silou své duchovní duše se dává do služby<br /> <br /> Produktivním silám přírody. Zemědělství potřebuje pracující ruku, ba mnoho rukou; průmysl potřebuje vynalézavého ducha a kapitál, který lidskou pracovní sílu organizuje dělbou práce, nebo ji zcela zbytečnou činí. {{SE|35}}<br /> <br /> Ze zemědělství vycházejí produkty, především potraviny, po nichž má každý člověk každodenní potřebu. Vstupují na trh s průmyslovým zbožím, tj. zbožím vyráběným dělbou práce, do hodnotového vztahu, který se odráží v ceně. Cena průmyslového výrobku podléhá s pokračující dělbou práce zlevňování. Jestliže se zemědělský produkt už pro kolísavé podmínky prostředí, škůdcové kalamity atd. nedá kalkulovat, pak průběh tvorby ceny zemědělských produktů zůstává zcela ve tmě. Je přece obdarovanost, tj. produkční síla každého zemědělského provozního organismu, jiná. Bez vyrovnání cen v rámci hospodářsky asociativních sdružení, v nichž «hodnota zboží je určována vzájemným vztahem zboží»¹², by pak musel mít každý statek své vlastní tržní ceny. Skutečně se toto přibližně praktikuje v hnutí CSA.¹³<br /> <br /> Především platí, že zemědělství ve srovnání s průmyslovým podnikem nutně vyrábí draze, protože zlevňující princip dělby práce odporuje jeho podmínkám výroby, totiž mnohosti v celistvosti. Snaží se tomu uniknout přechodem k průmyslovému způsobu výroby. Celistvost provozního organismu se k tomu rozebere, rozloží na části. Každá část se sama o sobě se značným vynaložením kapitálu stane průmyslově-zemědělským jednotlivým podnikem, který za zdánlivě kalkulovatelných rámcových podmínek vysoce specializovaně vyrábí masy a ovládá trh nesoutěžitelně levně. Toto zlevnění je však klamem, protože následné náklady vzniklé ničením životního prostředí, poškozováním výživné hodnoty produktů a náklady subvencí — subvencované nerozumnosti — jsou nakládány na bedra společnosti mimo trh. Kdyby tyto skryté náklady byly přičteny k ceně výrobce průmyslového&lt;ref&gt;Tak se vyjádřil Rudolf Steiner v tzv. prvním vysokoškolském kurzu dne 10. října 1920. Citováno z Roman Boos: ''Landwirtschaft und Industrie'', Darmstadt 1957, S. 110/111.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;CSA, zkratka pro Community supported Agriculture. Viz k tomu mimo jiné: Trauger Groh, Steven Mc Fadden: ''Höfe der Zukunft, gemeinschaftsgetragene/solidarische Landwirtschaft (CSA)'', Darmstadt 2013, 276 S.&lt;/ref&gt; {{SE|36}}<br /> <br /> Landwirtschaft přičteny, ztratila by svou přemoc na trhu; tím by vyšla najevo skutečnost, že vyrábí zdánlivé hodnoty.<br /> <br /> Jak se cena v zemědělství tvoří, je okultní fenomén, který se prostřednictvím snah jako «free-trade» — nezaměňovat s dohodami o volném obchodu — nebo také v případě erzeuger- und Verbrauchergemeinschaften začíná kousek po kousku vyjasňovat. Cena zemědělské Urproduktion jako taková není kalkulovatelná; hodnotově-určující faktory pro ceny zemědělské Urproduktion jsou:<br /> <br /> * Přírodní nadání v oblasti vzájemného působení stanovištních faktorů země, vody, vzduchu a tepla, jakož i geomorfologické krajinné podoby.<br /> * Přírodní nadání v oblasti tvořivých sil, které jsou vlastní přírodním bytostem (rostlinám, zvířatům atd.) a jejich účinnosti v rytmech ročního běhu.<br /> * Ideami vedená práce člověka.<br /> * Uvážlivé sladění všech orgánů do celku provozního organismu člověkem.<br /> <br /> Prostřednictvím spolupůsobení těchto faktorů vzniká — polárně k tvorbě hodnot v průmyslu — objektivní hodnota produktů, jako je hodnota pšenice, mléka, chleba, sýra atd. Cena by pak byla spravedlivá, pokud by této objektivní hodnotě odpovídala nebo se jí alespoň přibližovala. Jak ale lze tuto cenu uchopit?<br /> <br /> Nad to je tvorba hodnoty zemědělské Urproduktion určována dvěma vlastnostmi: Zaprvé schopností v průběhu výrobního procesu samé sebe znovu vytvářet, a zadruhé tím, stát se potravinou pro člověka a zvíře. Pšeničné zrno například je společně s půdou, do níž je zaseto, výrobním prostředkem pro příští žeň, a zároveň je chlebovým obilím. Kráva se reprodukuje v teleti, a v souvislosti s tímto dějem spočívá její schopnost dávat více mléka, než je zapotřebí k odchovu telete. Výrobní prostředky zemědělství mají tu vlastnost, že se v průběhu výrobního procesu mohou samy vytvářet a zároveň se mohou stát potravinou pro člověka a zvíře. Náleží zemědělci, aby podmínky pěstování a chovu utvářel tak, aby obě schopnosti na vysoké úrovni v průběhu výrobního procesu trvale udržovaly rovnováhu. To znamená: musí zde a nyní pěstovat pšenici atd., chovat, krmit, ošetřovat a šlechtit krávu atd. tak, aby tyto výrobní prostředky živého zachovávaly své zvláštní vlastnosti až do vzdálené budoucnosti {{SE|37}}<br /> <br /> nebo dokonce nabývat nových, jak to odpovídá proměňujícím se výživovým potřebám.<br /> <br /> Tato skutečnost především zakládá zásadně polární způsob výroby v průmyslu a v zemědělství. Projevuje se také v tom, že zemědělské výrobní prostředky — půda, rostliny, zvířata — díky své schopnosti sebeobnovení nelze odepisovat. Co je v průmyslu odpis jako kapitálová rezerva, tím je v zemědělství hodnotuchující a rozvíjející síla hospodářského organismu jako celku. Nahrazení lidské pracovní síly a zvířecí tažné síly strojem přineslo nicméně zemědělství vysoké odpisy, které se nevztahují na výrobní prostředek jako takový. Ne kombajn však produkuje obilí, ne dojicí stroj mléko, nýbrž život, svět sil vytvářejících vztahy, jenž má svůj původ v bytostné povaze živé a oduševnělé přírody.<br /> <br /> Cena zemědělských produktů by tedy byla přiměřená teprve tehdy, kdyby odpovídala jejich objektivní hodnotě. Jistým měřítkem by mohlo být, kdyby cenová struktura prvovýroby zemědělského hospodářského organismu — tedy bez dalšího zpracování — pokrývala provozní náklady i obživu všech spolupracovníků a jejich rodin od jednoho roku sklizně do druhého.¹⁴<br /> <br /> To předpokládá odbytové struktury, které v regionálním okruhu sdružují zemědělce, zpracovatele, velkoobchodníky a maloobchodníky i spotřebitele, kteří chtějí v tomto smyslu spoluutvářet. Na rozdíl od průmyslu je zemědělství zaměřeno na regionální hospodářství. Odpovídajíc svým výrobním podmínkám, produkuje v celé své rozmanitosti všude tam, kde žijí lidé a kde to tyto podmínky dovolují. Je proto zcela přirozené, že nejkratší cesta od výrobce ke spotřebiteli je nejlevnější a zároveň nejšetrnější ke kvalitě.<br /> <br /> Také zemědělství, pokud jde o čistý kosmicko-zemský výrobní proces, produkuje odpad, avšak nikoli odpadky. Odpad pochází z živé a oduševnělé přírody, z rostlinných a živočišných zbytků, které se vracejí do lůna přírody a přeměňují se v humus,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner formuloval pro tuto cenovou orientaci ve svých ''Kernpunkten der sozialen Frage'' následující myšlenku: Cena musí být nastavena tak, «aby každý pracující za jeden produkt obdržel takový protiekvivalent, jaký je nezbytný k uspokojení veškerých potřeb jeho i osob k němu náležejících, dokud znovu nevytvoří produkt stejné práce. Takový cenový vztah nemůže vzniknout úředním stanovením, nýbrž musí se vytvořit jako výsledek živého součinnosti asociací činných v sociálním organismu» (GA 23, Dornach 1976, S. 132)&lt;/ref&gt; {{SE|38}}<br /> <br /> Nositelé úrodnosti půdy, přeměňují. Při řádném hospodaření, ve smyslu organismového principu, se látkový a silový haushalt statku do značné míry regeneruje sám. Průmyslové spotřebě energie a surovin stojí naproti výstavba, samovyrobené hnojivo a nová tvorba humusu. Čistá prvovýroba zemědělství má při zohlednění všech opatření sloužících výstavbě půdy (hnojení, osevní postup, zpracování půdy) kladnou energetickou bilanci. Tato skutečnost je dnes obrácena v pravý opak vysokým nasazením kapitálu v podobě dusíkatých hnojiv, pesticidů, cizích krmiv a energie. Třeba zmínit i erozcí podmíněné ztráty půdy, dokonce i na mírně skloněných plochách průmyslově provozovaného zemědělství (zejména při pěstování kukuřice). Celkohospodářsky a z hlediska budoucnosti však má zemědělství úkol postarat se o vyrovnání záporné energetické bilance průmyslu.<br /> <br /> Vidíme: polarita průmyslu a zemědělství musí být promyšlena radikálně a důsledky pro veškerý kulturní život musejí být přísně vzaty na zřetel. Bez vyrovnání tohoto obrovského pole napětí nemůže dojít k ozdravení hospodářského života. Teprve nalezení ceny zemědělských výrobků v regionalitě trhu a asociativním svazku s navazujícím zpracováním a obchodem může dát cenové tvorbě v dělbou práce organizovaném hospodářství orientaci. Měrový vztah k cenám v průmyslu a řemesle se musí v budoucnosti určovat podle zemědělské prvovýroby.<br /> <br /> Již samotné nazření disparity výrobních podmínek v průmyslu a zemědělství poukazuje na to, že pro zemědělství je organismus především bytostně přiměřeným utvářecím principem jeho tvorby hodnot. Organismový princip byl vývoji zemědělství — byť vždy za zcela jinak utvářených kulturních poměrů — vždy imanentní. Co se dnes musí stát otázkou vědecky fundovaného, vědomého porozumění organismu, vyvěralo v dřívějších dobách z lidově-instinktivního, moudrostí prostoupeného jednání. Vývoj vědomí lidstva a spolu s ním dějiny zemědělství se v hlavních rysech zrcadlí v tom, jak lidé postupně učinili organismový princip přírody imanentní — z čím dál vědomějšího prožívání vlastního tělesného organismu — základem pravého umění zemědělství. {{SE|39}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Organismusprinzip_in_der_Landwirtschaft_im_Spiegel_der_Bewusstseinsentwicklung_der_Menschheit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Organismový princip v zemědělství v zrcadle vývoje vědomí lidstva ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Frühzeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Pravěk ====<br /> <br /> Počátky zemědělství sahají hluboko do předhistorické doby. Lidstvo žilo v pravěku ještě v naprosto jiných stavech vědomí a pozemských poměrech. Schilderungen Rudolfa Steinera o těchto raných stavech evoluce člověka a Země nám nad tím dávají vysvětlení. V dobách poslední kontinentální profilace a velkých horotvorných procesů Země, tzv. «atlantské epochy», žilo lidstvo, které ještě nemyslelo v pojmech, nýbrž které v rozvinutém, duchovně inspirovaném instinktivním životě spolužilo živé tkaní přírody a tvůrčího ducha a které takto prožité dokázalo uchovávat s takřka neomezenými silami paměti.<br /> <br /> Sledujeme-li Steinerovy schilderungen v jeho «Tajné vědě v obrysu» a «Akašské kronice»,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989; Ders.: ''Aus der Akasha-Chronik'', GA 11, Dornach 2018.&lt;/ref&gt; pak se někdejší, bytostně geistický kosmos prožívající, snivé vědomí atlantské lidskosti rozvinulo v epochách poatlantských vysokých kultur až k dnešku k Zemi se obracejícímu sebevědomí. Hledáme-li zde přiřazení k epochám, jak je popisuje geologie, lze je přibližně ztotožnit s časovým úsekem, který je vymezen *neozoikem* nebo *[[Tertiär|terciérem]]* a *[[Quartär|kvartérem]]*.<br /> <br /> Z instinktivního propletení atlantské lidskosti s věcmi a bytostmi přírody a s duchovostí kosmu je pochopitelné, že lidé pod vedením bytostí nad nimi duchovně stojících disponovali schopnostmi působit na život rostlin (trav, bylin, stromů) a zvířat (savců, ptáků, hmyzu), jež se — tak jako oni sami — nacházely ještě v tvárném stavu. Atlantané nesli v sobě dědictví poslední periody lemurské epochy — geologicky přibližně *mezozoikum* —, v níž byli tito ranní předlidé obdarováni Já, individuálním bytostným jádrem.&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; Posláním tohoto Já bylo pak v následujících atlantských kulturních věkách profilovat podobu fyzického těla člověka a tím položit zárodek k {{SE|40}}<br /> <br /> rozvíjení vyšších stupňů vědomí až k probouzejícímu se sebevědomí.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Johannes-Evangelium'', GA 103, Dornach 1995, Vortrag vom 30. Mai 1908.&lt;/ref&gt; Tento vývoj završily velké doby ledové.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_urindische_Kultur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Urindická kultura ====<br /> <br /> Takzvaná «poatlantická kulturní věky» — geologicky: *holocén* — začala po ústupu ledové pokrývky v Evropě a ve středoasijských pohořích, zanechávajícím mohutné vrstvy sutin a sprašových nánosů, jež se dodnes staly výchozím materiálem pro vznik půd. Ve Starém zákoně i v mýtech národů je odkazováno na «velkou potopu», na potopu světa. V tomto mytickém obraze byl zaznamenán — jak z hlediska dějin Země, tak z hlediska dějin vědomí — zánik bájného kontinentu Atlantidy na sklonku atlantské doby, geologicky *terciér* a *[[Quartär|kvartér]]*. Jako první z poatlantských kulturních věků rozkvétala «[[urindická kultura]]» v osmém až šestém tisíciletí před Kristem.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989, S. 273 ff. – Eine Datierung der nachatlantischen bzw. nacheiszeitlichen Kulturepochen wird umso eher möglich, je weiter sie fortschreitend in historischen Dokumenten Konturen gewinnen. Diese aber sind nur der äußere Ausdruck einer jeweils vorherrschenden Bewusstseinsverfassung der Menschen ihrer Zeit.<br /> <br /> Der Mensch urständet im Geistkosmos: Er entwickelt sein Bewusstsein in der Begegnung mit der physisch-sinnlichen Welt. In dieser Welt von Zeit und Raum aber wirken Kräfte, die ebenso dem Geistkosmos entstammen und ihre jeweils spezifischen Quellen in den zwölf Regionen des Tierkreises haben. Von diesen zwölf Regionen strahlen, vermittelt durch die Sonne, die Impulse, die der Menschheit zu immer neuen Stufen der Bewusstwerdung des Mensch- und Weltseins verhelfen. Diese Impulse sind es, die über das Schöpfertum der Menschen einem Kulturzeitalter das Gepräge geben.<br /> <br /> Die Sonne benötigt auf ihrer ekliptischen Bahn in rückläufiger Bewegung (Präzession) für einen Durchgang durch den Tierkreis 25 920 Jahre (platonisches Weltenjahr). Je in 1/12 dieser Umlaufzeit, also in 2160 Jahren, empfängt sie die Kräftewirkungen einer Tierkreisregion. Aus diesem Zeitmaß ergibt sich die Dauer einer Kulturepoche (vgl. Elisabeth Vreede: Astronomie und Anthroposophie, Dornach 1980, S. 100 ff.). Jede der zwölf Regionen des Tierkreises trägt ein Schriftzeichen, ein Sternbild, das einen Namen hat, der auf uralte Weisheitslehren zurückgeht.<br /> <br /> So steht die altindische Kultur, die Erste der Siebenheit der nachatlantischen Kulturen, unter dem «Krebszeichen», andeutend, dass das zu Ende gehende atlantische Zeitalter (Neozoikum) sich involviert und ein neues, das nachatlantische (Quartär), sich evolviert. Die nachfolgende urpersische Kultur steht unter dem Zeichen der «Zwillinge», hinweisend auf die Polarität von Licht und Finsternis usw. <br /> <br /> In den vielen Betrachtungen, die Rudolf Steiner in seinem Schrifttum und Vortragswerk den Kulturepochen widmet, charakterisiert er die Bewusstseinsstufen, die sich die Menschheit im fortschreitenden Ergreifen der irdischen Verhältnisse erringt. Die Übergänge von einer zur nächsten dieser Epochen sind gleitend. Sie ergeben sich aus dem Herauf kommen und Abklingen der jeweils herrschenden Geistimpulse aus den Tierkreisregionen. Das gilt auch für den vierten nachatlantischen Zeitraum. Für diesen aber gibt Rudolf Steiner zugleich eine Datierung über Anfang und Ende an, die einen auf das Jahr datierten astronomischen Bezug zur Tierkreisregion des Widders hat. Der Beginn des griechisch-römischen Kulturzeitalters fällt demnach auf das Jahr 747 v. Chr. und dessen Ende, nach Ablauf von 2160 Jahren auf das Jahr 1413 (Rudolf Steiner: Die tieferen Entwicklungsimpulse der Menschheit, 12. Juni 1917, Publikation in Vorbereitung). Aufgrund dieser, auf einen kosmischen Rhythmus bezogenen Zahlenangaben lassen sich die Daten für die Vorausgegangenen Hochkulturen berechnen sowie diejenigen, die nachfolgen und die 1413 n. Chr. mit dem gegenwärtigen Zeitalter der Bewusstseinsseele begonnen haben.&lt;/ref&gt; Navazující velké kultury {{SE|41}}<br /> <br /> podél pásu táhnoucího se od východu na západ, který tvoří přechodnou zónu mezi tehdejšími severními glaciálními a jižními pluviálními oblastmi. Tyto jižní oblasti chovaly kdysi bohatý rostlinný a živočišný svět; dnes se tam rozkládají pouště.<br /> <br /> Žádné vnější dokumenty z těch pravěkých dob nepodávají svědectví o vysoké kultuře staré Indie. V ní se odehrál krok vědomí směrem ke kontemplatnímu prožívání božské moudrosti, do níž se praindický člověk cítil vpleten jako do své duchovní domoviny. Bytostně mu prosvítala skrze veškeré pozemské bytí. Teprve pozdější době bylo vyhrazeno — přibližně v přechodu do třetího tisíciletí před Kristem —, aby se se ztrátou někdejší bezprostřednosti k duchu dostavil pocit, že smyslový svět je pouhý zdáním, je máján. V tomto probouzení k soumračně kosmickému vědomí stál praindický člověk pod vedením kněžství a byl řízen vysokou moudrostí sedmi velkých učitelů staré Indie. Tito praučitelé byli nazýváni sedmi svatými Rišii; skrze ně hovořila «největší tajemství naší sluneční soustavy, světa vůbec».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geistige Hierarchien und ihre Widerspiegelung in der physischen Welt'', GA 110, Dornach 1991, S. 120.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Slabé ohlasy tohoto důvěrného, po dlouhé věky přetrvávajícího obrácení k duchu se objevují teprve ve třetím kulturním stupni Indie, ve druhém tisíciletí před Kristem, v moudroslovných knihách Indů — ve svatých písmech Véd a Bhagavadgíty. Toto snové probouzení k vyšší úrovni vědomí, k prožívání silových rytmů a bytostí planetárního kosmu, vděčí praindický člověk tomu, že Já se sesunulo do druhého bytostného článku člověka — do étherického těla. Teprve nyní vznikla ostrá hranice mezi nočním bezvědomím a denním bděním.<br /> <br /> Praindické kulturní věkové období se rozvíjelo — stejně jako obě následující — v oblastech, kde si příroda svými silami a látkami sama vytvářela půdu ke své úrodnosti, sama se spořádávala v «organismus v {{SE|42}}<br /> <br /> přírodním růstu» gestaltovat.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach, 1999 S. 44: «dass der Erdboden eine Art Organ ist in dem Organismus, der sich im Naturwachstum überall zeigt, wo eben ein solches Naturwachstum ist.»&lt;/ref&gt; To bylo příznačné pro oblasti ukrývající přebohaté rostlinné a živočišné dění v povodí řek Brahmaputry, Gangy a Indu, vyvěrajících z Himalájí. Spolupůsobení čtyř živlů — země, vody, vzduchu a tepla — bylo obdařeno takovou juvenilní silou, neustále se obnovující v rytmech ročního běhu, že jen nepatrné péče bylo třeba, aby sloužilo potřebám tehdejších lidí. Praindický člověk byl oddán kontemplaci. Fyzicko-smyslový svět mu byl cizí; usiloval o zachování svazku s domovem v duchu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_urpersische_Kultur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Staropersská kultura ====<br /> <br /> Staroorientální íránská vysoká kultura navazovala časově i zeměpisně — v postup na západ — na kulturu praindickou.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Johannes-Evangelium'', GA 103, Dornach 1995, Vortrag vom 29. Mai 1908.&lt;/ref&gt; Jako u ní platí, že přesné zeměpisné vymezení je obtížné; chybějí soudobé nálezy, z nichž by bylo možno usuzovat na výšku a jedinečnost této kultury — nebo spíše, skutečná svědectví nejsou jako taková rozpoznána. Přihlédne-li se k tomu, co je známo, ve světle Steinerova duchovního bádání, nebude se daleko od pravdy, zda se odhadne, že se tato kultura rozkládala od Západního Himálaje (Pamíru) přes Hindúkuš se středem v Afghánistánu až po Baktrii ve východním Íránu. Na sever se staropersský kulturní prostor otevíral přes malá i větší říční údolí podhůřích do předhůřních stepí a pouští. Dvě z tamních řek — Amudarja a Syrdarja (v antice: Oxus a Jaxartes) — překonávají step a ústí do Aralského moře. Polarita pouštní stepi a vysokohorského masivu, jakož i kočovné turanské prapopulace a usedlých, pozemsky zdatných Peršanů nemohla být výraznější. Vzestupný, na budoucnost orientovaný kulturní národ prastarých Peršanů se musel v mnohých válečných střetnutích ubránit přívalu Turanů, kteří zachovávali starší stupně vědomí. A přece mýtus vypráví o králi Turanů, «Džamšídovi», jenž prý přivedl své národy ze severu dolů do Íránu. Od slunečního boha Ahury Mazdy obdržel zlatý dýku — praobraz nástoje obrábějícího zemi {{SE|43}}<br /> <br /> přetvářejícího pluhu, dýka, «jež dává lidem sílu, aby si vnější smyslový svět zpracovali».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Matthäus-Evangelium,'' GA 123, Vortrag vom 1. September 1910, Dornach 1988, S. 27.&lt;/ref&gt; Táž sluneční božskost Ahury Mazday je i velkým inspirátorem Zarathustry, vůdce íránských národů, záhy po atlantské katastrofě.&lt;ref&gt;Ebd., S. 28f.&lt;/ref&gt; Tuto vznešenou individualitu nelze zaměňovat s historickým Zarathustrou nebo Nazaratem ze 6./7. století př. Kr., jenž je mu svou bytostnou povahou tak blízký — s Pythagorovým učitelem. Na pra-Zarathustru, zakladatele staropersské kultury v 6. předkřesťanském tisíciletí, navazují i staropersská mystéria, jejichž učení vzdáleně doznívají v zoroastrijské Avestě. Avesta, jež svou písemnou podobu získala teprve kolem obratu časů, je odvozována od historického Zarathustry z doby perských Achajmenovců (kolem 600 př. Kr.).&lt;ref&gt;Walther Hinz: ''Zarathustra'', Stuttgart 1961, 271 S.&lt;/ref&gt; Avšak texty zpěvů Avesty (Gáth) poukazují na mnohem starší tradice, sahající ke mystijní moudrosti pra-Zarathustry. Antické prameny z platonské školy ukazují vedle historického i na pra-Zarathustru, jenž měl žít 6000 let před smrtí Platónovou nebo 5000 let před trojskou válkou.&lt;ref&gt;Markus Osterrieder, Peter Guttenhöfer: ''Die Durchlichtung der Welt: Altiranische Geschichte'', Bildungswerk Beruf und Umwelt, Kassel 2008, 60 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Na místo kněžské vlády v starém Indii a působení sedmi svatých Rišiů nastoupili nyní kněží-králové, jejichž prvním byl předhistorický Zarathustra.&lt;ref&gt;Karl Heyer: ''Von der Atlantis bis Rom, Beiträge zur Geschichte des Abendlandes'', Band I, Stuttgart 1997, 254 S.&lt;/ref&gt; Učení staršího Zarathustry zvěstovalo praprotiklad světla a tmy, dobra a zla, vznešeného slunečního bytí Ahury Mazday neboli Ormuzda a ducha temnoty, Ahrimana neboli Angra mainju, vládce hlubiny země. Zarathustra nabádal lidi, aby se nevraceli pouze v úctě k vznešenému slunečnímu bytí, nýbrž aby je aktivně skrze máju hledali v zevním smyslovém světě — obdělávali zemi, prozařovali ji světlem, přetvářeli rostliny v jejich orgánech v výživný plod a divokost zvířete proměňovali v duševní otevřenost vůči člověku. Velká část kulturních rostlin, které až do dnešního dne představují základní potraviny lidstva, v první řadě obilniny (pšenice a ječmen), ale i druhy zeleniny a ovoce pocházejí ze {{SE|44}}<br /> <br /> V urperské kultuře, v době mezi 7. a 4. tisíciletím před Kristem.&lt;ref&gt;Manfred Klett: «Die Entstehung der Kulturpflanzen und das Saatgut als das Kulturerbe der Menschheit», in: Manfred Christ (Hrsg.): ''Bedrohte Saat'', Basel 2010, 328 S.&lt;/ref&gt; A právě tyto plodiny — nikoli kamenné nástroje *neolitu* — představují vrcholná umělecká stvoření této kultury.<br /> <br /> V urperství se Já probudilo v Empfindungsleib, ještě nediferencovaném třetím bytostném článku člověka, v astrálním těle.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Theosophie'', GA 9, Kap. IV. «Leib, Seele und Geist», Dornach 2003, S. 57 f.&lt;/ref&gt; Na tomto stupni pokračujícího vývoje vědomí vyhasínala síla starého instinktivního jasnovidectví a rostla schopnost — pod vedením mystérií a ze zažívání kosmicko-pozemských vztahů — přetvořit zemi, rostliny a zvířata. Sakrálně-magický vztah Atlantiďanů k působícím duchovním stvořitelským silám v zemi a kosmu se proměnil ve vztah sakrálně-umělecký. Bylo uměním urpersů, stavějíc na předchozích kulturních výkonech, v usídlení z instinktivní duchovní bezprostřednosti tak působit na duševní svébytnost určitých druhů zvířat, že se tato otevřela vůči člověku. Tím se zároveň hluboce přeměnila celá fyzicko-tělesná organizace zvířat. Ve svém obrácení ke zvířeti lidé formovali ze svého vnitřního prožívání v zevnějšku umělecké dílo: domácí zvíře. Oproti divokým druhovým příbuzným se domácí zvířata od počátku vyznačovala nesmírnou bohatostí forem. Přirozená vloha živočišného organismu byla jako celek přetvořena ke zvláštním výkonům látkové výměny, zpravidla na úkor aktivity nervově-smyslového systému. Stávání se domácím zvířetem spočívalo v umění udržet zárodečnou tvárnost po celý život. Domácí zvířata před člověkem neutíkají, ba naopak — vyhledávají jeho blízkost a potřebují ji.<br /> <br /> Je příznačné, že Turané měli za erbovní zvíře divokého vlka, praotce všech psů. Starý Íránec naproti tomu nosil v erbu jeho uměleckou přeměnu — psa, nejstaršího ze všech domácích zvířat.&lt;ref&gt;Norbert Benecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 1994, S. 68.&lt;/ref&gt; Tak jako urperský člověk mohl — navazuje na předchozí kulturní výkony — prostřednictvím duševního působení na zvířata přetvářet jejich tělesnou formaci, mohl stejnou cestou prostřednictvím živého působit na tvarovou a plodotvorbu rostlin. Toto poslední je jeho největší sakrálně-umělecký čin. V prožívání nadsmyslových kosmicko-planetárních rytmů a v nich se zjevujících tajemství života působil přes životní organizaci rostliny až dolů do konfigurace fyzické organizace. Jako stín vrhaný {{SE|45}}<br /> <br /> uchovává genom toto někdejší vtisknutí. To, co takto vzniklo z uměleckého aktu, se dnes stává předmětem svévolné manipulace. Velcí urpersičtí pěstitelé rostlin byli plastici bildekräfte živého. Měli schopnost přetvářet přirozeně daný typus rostlinného druhu ve tvaru i plodu v rostlinu výživnou. Pod vedením mystérií spočívalo jejich umění v tom, aby síly vedoucí k fruktifikaci a zrání přivedli k bytostné účinnosti ve všech orgánech rostliny: v kořeni (např. mrkev), ve stonku (např. kedluben), v pupenu (např. kapusta růžičková), v listu (např. salát, špenát), v květu (ovocné stromy), v semenu (obiloviny). Například u obilovin je reprodukční síla oproti divokým travám téhož druhu snížena — měřeno počtem semen —, a to ve prospěch zvýšené nährkraft pevně naplněných moučných těles (endospermu) obilných zrn. Avšak tento fruktifikační proces prostupuje celou obilnou rostlinou, poznatelný v zesílení a zbarvení stonku. Platí i zde, že zárodečná tvárnost bildekräfte rostliny je přesměrována do tvorby plodů a v ní po delší dobu udržována. Vznik uvedených výživných rostlin sahá před počátek třetího tisíciletí, a náleží tedy do doby kulturních okruhů impulzovaných urperskými lidmi.<br /> <br /> Toto sakrálně-umělecké umění urpersičtí lidé nevyčerpali jen výtvářením domácích zvířat a kulturních rostlin, nýbrž vztahovalo se stejnou měrou — a výslovně — na zpracování půdy. Bodenbearbeitung se rozvíjelo tam, kde «organismus v přirozeném růstu» nabízel ideální předpoklady k rozvinutí. Byla to jmenovaná horská údolí a povodí afghánského a východoíránského vysočí, která se na jihozápadě ztrácela v pouštích a na severu v turánských stepních oblastech. Zde byl činný člověk vyzýván. Prostřednictvím důmyslných závlahových soustav — mj. zachycením pramenů v štolách ražených hluboko do svahů údolí — byl půda na jedné straně oživována vodou a na druhé straně rýhovým pluhem a motykou částečně přiváděna k odumírání. Zde se ovládání vzájemné hry smrti a života, zemři a staň se, stává uměním. Každý mechanický zásah do půdy znamená podněcování rozkladných procesů. Zde se tak zakládá vysoké umění ackerbau, které v souvislosti s pěstováním kulturních rostlin spočívá v ovládnutí životonosných kosmických a smrtonosných pozemských sil.<br /> <br /> Se svým Já, tumpě vnímajícím v empfindungsleib, prožívá urperský člověk sám sebe jako sevřeného ve dvojnosti světla a tmy. Veden {{SE|46}}<br /> <br /> skrze zarathuštrovská učení a prostřednictvím inspirací, jež vtékaly do mystérií, povznesl se urperský člověk na stupeň vědomí, v němž se mu slunečný duch — skrze máju smyslového světa — odkrýval ve své práci na zemi. V urperské kultuře začíná člověk ve svém vztahu k sobě i ke světu utvářet střed mezi kosmickými výšinami a hlubinami země.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kulturen_Altägyptens_und_Mesopotamiens&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kultury starého Egypta a Mezopotámie ====<br /> <br /> Postupujíce od východu na západ navazuje na druhý kulturní věk Urpersie třetí poatlantická kulturní epocha, která se na jihozápad rozčleňuje do kulturního prostoru starého Egypta a na západ v oblasti mezopotámského Dvouříčí do po sobě jdoucích kultur Babylónie, Chaldeje a Asýrie. Tato třetí epocha se rozvíjí od počátku třetího tisíciletí až do osmého předkřesťanského století. V ní vstupuje tehdejší lidstvo z mytologické pravěkosti ''neolitu'' přímo a bez přechodu do vnějšně historicky uchopitelného vývoje doby bronzové. Ve starém Indii to bylo sedm svatých Rišiů, kteří inspirovali průběh kultury z věšteckých míst přiřazených jednotlivým planetám. Na svaté Rišie navázal Zarathustra, jenž inauguroval urperskou kulturu a její mystéria. Zakladateli altegyptské kultury a jejích mystérií byli Thovt neboli Hermes Trismegistos; a zakladateli starého Mezopotámí, staré babylonsko-chaldejské kultury a jejích mystérií byli Gilgameš a s ním spjatý zasvěcenec Eabani.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Okultní dějiny'', GA 126, Vortrag vom 28. Dezember 1910, Dornach 1992.&lt;/ref&gt; Na místo kněžského království Urpersie nastoupilo království — v Egyptě faraóni — avšak v těsném vztahu k mystériím. V tomto kulturním věku postupovalo lidstvo, z velké části za ztráty starého instinktivního hellsehen, k rozvinutí empfindungsseele.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989, S. 280f.&lt;/ref&gt; Pod vedením králů a mystérií v pozadí se empfindungsseele rozvíjela v postupném probouzení Já jako samostatný duševní článek. Tento krok k dalšímu projasňování vědomí vstupuje hned na počátku zřetelně do očí v nejmonumentálnějších sakrálních uměleckých stvoření lidstva — v pyramidách v Sakkáře a Gíze v Egyptě a v Sumeru, raném Babylónii, v zakládání měst, jež se mocnými hradbami ohrazovala proti okolní přírodě. Zde, jako v následujících dobách zvláště egyptské {{SE|47}}<br /> <br /> Kultur si člověk dobývá vědomí o anorganicko-mrtvé, fyzicko-minerální přírodě. Vysoké schopnosti příslušníků urperské kultury a předcházejících dob — zasahovat proměňujícím způsobem do duševního bytí zvířete a pak do živé přírody rostliny, až dolů do fyzického organismu, a to umělecky zpodobnit ve stvoření domácích zvířat a kulturních rostlin — vyhasly. Lidé sestoupili z instinktivních duchem nesených stupňů vědomí zcela dolů do pozemského bytí. Probouzeli se k tomu, co se smyslům nabízelo jako vnější svět jevů, a v jeho zjeveních hledali tvůrčího ducha, který v nich účinně působí. Rozvíjeli na tom vědomí, které žilo v čisté duchem nesené citovosti. Do této se utváře­jící empfindungsseele však zároveň proudily inspirace a moudrostní poklady mystérií. Již ne duševní bytí zvířete, již ne živé rostliny promlouvalo k lidem instinktivní bezprostředností ducha — nýbrž látka a forma mrtvého bytí. V kameni, v Babylónii a Chaldei v pálené cihle, hledali vyjádření svého citového života v monumentálních, geometrických a plasticky přísných, vznešených formách. V Egyptě se toto umělecko-sakrální cítění vztahovalo zvláště k vnímáním duchovního, které působí v kosmu a v člověku. Vnější život se utvářel z velké části jako odraz královského a kněžského vedení mystérií. V mezopotámském kulturním prostoru se naproti tomu tato totožnost vnitřního a vnějšího více rozpadala. Zde působily impulsy Gilgameše do vnější kultury a zasvěcenci mystérií na ni měli menší vliv.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Okultní dějiny'', GA 126, Vortrag vom 28. Dezember 1910, Dornach 1975, S. 42.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Také třetí poatlantský věk se rozvíjel tam, kde příroda nabízela k tomu vhodné předpoklady, kde souhra živlů — země, vody, vzduchu a tepla — se v rytmech ročního běhu formovala v „organismy v přirozeném růstu&quot;. Protikladnost mezi nimi stěží mohla být větší: na jedné straně životní tepna Nilu, která se hluboko zaříznutá táhne nubiijsko-egyptskými pouštními oblastmi, a na druhé straně rozlehlé úrodné roviny Mezopotámie mezi řekami Eufratem a Tigridem.<br /> <br /> Ve vyšší míře než v urperské kultuře je to voda, jsou to každoroční záplavy a sedimentace humusu, jílu a jemných písků, které jako hnojení udržovaly půdy mladé. Co v celé {{SE|48}}<br /> <br /> Rozmanitost pěstovaných druhů rostlin a chovaných druhů domácích zvířat již existovala, byla kulturním dědictvím prapůvodní Persie. Nyní se však vědomí obrací více k prostorovému rozměru Země. Umožnilo jim to brát přesné míry, formovat kámen dlátem a kladivem a spojovat jeden kámen s druhým, plochu k ploše, v tenoučké spáře – zkrátka: provozovat vysoké řemeslné umění a z síly vlastního citu vtiskávat mrtvému kameni každým úderem kladiva tvar. Tato schopnost určovala také zjemnění v obdělávání půdy, v kultivaci rostlin a v chovu zvířat. Přírodní podmínky však měly převahu; vzpomeňme na v Bibli zmíněných sedm tučných a sedm hubených let v Egyptě. A přesto dokázali lidé pomocí nejpropracovanějších zavlažovacích a odvodňovacích systémů zkrotit přírodní síly a prosadit se při budování své vyspělé kultury. Jedinečným příkladem takového uměleckého výkonu je Josefův kanál (arabsky: Bahr Júsuf), který ve středním Egyptě odbočuje z Nilu, vede asi 350 km podél západního okraje Nilu a u vstupu do oázy Fajjúm překonává práh okrajové údolní sníženiny. Odtud napájí v důmyslném zavlažovacím a odvodňovacím systému rozlehlou pánev oázy a činí z ní dodnes jednu z nejúrodnějších zahradních krajin Egypta. Vzhledem k tomu, že kanál dodnes nese jméno Josef a podle Emila Bocka&lt;ref&gt;Emil Bock: ''Pravěk. Starý zákon a duchovní dějiny lidstva I'', Stuttgart 1951, s. 151.&lt;/ref&gt; nemůže být pochyb o tom, že se za tímto jménem skrývá biblický Josef, lze předpokládat, že právě on byl stavitelem tohoto kanálového systému. Josef, který působil v Egyptě v roce 1750 př. n. l., v sobě spojuje mysterijní kulturu Babylonie a starověkého Egypta.&lt;ref&gt;Tamtéž, s. 160.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V paralelních kulturách Mezopotámie a Egypta byla, stejně jako v předchozích kulturách pra-Persie a pra-Indie, nespoutaná voda rozhodujícím faktorem v «organismu přirozeného růstu». Nyní však byly vodní síly řek spoutány hrázemi, rozsáhlými systémy kanálů a příkopů, zdymadly atd. V nejvyšší míře to platilo pro Egypt, kde musela být rok co rok, po ústupu vodních mas zaplavujících údolí, půda čerstvě pohnojená nilským bahnem vysušena, poté znovu zavlažena a rychle sklizena před další záplavou. Rok co rok {{SE|49}}<br /> <br /> verwandelte die Menschen ein extremes Naturbiotop v kulturbiotop – v zahradní krajinu.<br /> <br /> Empfindungsseele –感覺魂 – lidí, kteří byli nositeli tohoto kulturního věku, se utvářela jednak skrze boží slovo, jež ústy králů a kněží vycházelo z mystérií k lidem, jednak skrze vlastní zkušenosti v zacházení s anorganickou přírodou, s kamenem a vodou. Z tohoto duší nesené, duchem prostoupené a zároveň zemsky zdatné duševní postoje vyrůstala gigantická umělecká stvoření: v kámen vytesané formy, kultovní rytiny, hrobové malby, tvarované a pálené hliněné cihly, hliněné desky s písmem a ornamentálně zdobené hliněné nádoby, jakož i plastické ztvárnění „organismů v přirozeném růstu&quot; v zahradních krajinách.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_griechisch-römische_Kultur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Řecko-římská kultura ====<br /> <br /> Čtvrtá poatlantská epocha začíná – po předcházející krétsko-mykénské přechodné kultuře – ve osmém století př. Kr. a končí na počátku novověku, na začátku 15. století n. Kr. Prozatím bude pohled omezen na proměnu vývoje vědomí až po obrat časů. Je to doba vzestupu starého Řecka k vrcholu jeho kulturního rozkvětu – a k jeho úpadku. Duchovní vedení vycházelo ze dvou duchovních proudů, z apollinských a dionýských mystérií,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Orient im Lichte des Okzidents'', GA 113, Vortrag vom 28. August 1909, Dornach 1982.&lt;/ref&gt; apollinského, které skrze smyslový jas nazíralo působícího ducha v přírodě a kosmu, a dionýského, které přivádělo tohoto ducha k prožití z hloubi nitra duše, skrze závoj duševních pohnutek. Už ne tak jako v předcházejících dobách to byli králové, kteří spolu s kněžstvem mysterijních míst udávali v kulturně formativním smyslu směr společnému životu národů; nyní to byl lid sám, ba jednotlivý člověk, který – veden mysterijním slovem – hledal určení svého osudu. Je to rodná hodina demokracie, nového kroku vědomí, jehož ohniskové místo bylo apollinské věštírně v Delfách. Právě zde – od jeho vrcholného rozkvětu až po postupné vyhasínání ke sklonku obratu časů – se jasně ukazuje, jak vysoký byl význam mysterijního světa v průběhu všech předcházejících kulturních věků: čerpat z pramenů moudrosti, jež se pohledu {{SE|50}}<br /> <br /> Zasvěcených do vyšších světů ducha, vychovávat bytostné články člověka k nositelům postupujícího vědomí Já. V řecko-latinské epoše se to týkalo vstupu Já do rozumové neboli citové duše — po duši vnímavé druhé modifikace astrálního těla.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner:''Das Johannes-Evangelium'', GA 103, Vortrag vom 30. Mai 1908, Dornach 1995, S. 172f.&lt;/ref&gt; Já se teprve ukazuje v rozumové neboli citové duši.&lt;ref&gt;Näheres siehe: Rudolf Steiner:''Die Mission einzelner Volksseelen im Zusammenhange mit der germanisch-nordischen Mythologie,''<br /> GA 121, Vortrag vom 15. Juni 1910, Dornach 2017.&lt;/ref&gt; Já sice už myslelo ze sebe samého, ale stále se ještě hledalo. Sókratés v pátém století př. Kr. ještě neříkal: „Říkám si&quot;, nýbrž: „Můj daimón mi říká.&quot; Já žilo i v jazyce ještě skryté jako činný aktér začleněné do slovesa, například: řecky paideuo = vychovávám; latinsky cogito = poznávám.<br /> <br /> Věštírna v Delfách, otevřená všem, oslovovala duši rozumovou. Vychovávala k samostatnému myšlení. Kdo přicházel hledat radu, musel z vnitřního zesílení myšlení dokázat přinést otázku — a odpověď delfské Pýthie jej svou mnohovýznamností opět vyzývala k myšlení individuálnímu. Řectví v sobě neslo v odzvucích, zvnitřněnou, celou moudrosti mystérií minulosti. Starý Řek ale krok za krokem vystupoval z tehdejšího mysteriálního vedení; uchopoval sám sebe jako celého člověka, jako myslící osobnost, která — hledajíc ve všem střed — žila a darovala se v dokonalé harmonii mezi apollinským prožíváním světa a dionýským prožíváním vlastních hlubin duše. Z těchto dvou duchovně-skutečnostních pramenů tvořil Řek svá velká umělecká díla; tvaroval fyzicky-hmotnou mrtvou látku a vtiskoval jí svým duchem podobu. Ze soumraku mystérií vzešla úsvit řeckého uměleckého tvoření. Ať v plastice, architektuře, hudbě, malířství, básnictví nebo filozofii — ve všem stojí člověk jako obraz Božského ve středu. Z prožívání vlastní tělesné podoby tvoří sochy, které ve své čisté podobě pozdvihují člověka nad sebe sama do Božského, a staví chrámy, jejichž prostorová podoba je utvářena podle měr člověka. „Řecký chrám představuje uskutečnění vybudovaného organismu.&quot;&lt;ref&gt;Frank Teichmann:''Der Mensch und sein Tempel: Griechenland'', Stuttgart 1980, S. 79. – Zum Organismus-Gedanken siehe auch: Renatus Derbidge (Hrsg):''Rudolf Steiner: Organisches Denken'', Basel 2020, 256 S.&lt;/ref&gt; A přece — tak nedosažitelně vysoko, jak stojí právě řecká plastika a architektura {{SE|51}}<br /> <br /> před námi, přece jako by ji zastínil jistý tragický nádech. Co v starém Egyptě vzalo svůj počátek, dosahuje v antickém Řecku svého nejvyššího naplnění — totiž opracovávání a tvarování mrtvého kamene. Řekovi se podaří vdechnout kameni pouhou formou cosi jako život, zdánlivý život. Vtiskuje zvenčí do formy ducha, který v plastické živosti naplňuje jeho nitro; nedokáže však tohoto ducha vepsat do látky samé, aby se tato stala sама sebou tvořivou životodárnou substancí. Lidé první, a zejména druhé, postalantské kulturní epochy praperského světa měli díky své duševně-duchovní i tělesné konstituci a pod zarathuštrovským mysterijním vedením schopnost přivádět na svět umělecká stvoření tím, že substanciálně — plastickou proměnou duševního — vytvářeli z domácích zvířat a z živého kulturní rostliny. Ryze fyzicko-látkové kamene je však mrtvé. Řek tak stál před nerozluštitelností hádanky, jak lze kámen přivést k životu. Dokázal kameni propůjčit jen *zdánlivý* život — skrze formu. V tom spočívá velikost a zároveň tragika řeckého umění. Z hloubi své duše vytvořil ve svém lidském úsilí umění, které navenek v pozorovatelné podobě přináší do obrazu mysterijní minulost a dovnitř se stává zárodkem naděje na budoucnost — totiž zárodkem možnosti oživit samo erdig-materiální jako takové. Na popsaném pozadí vyvstává princip organismu opět v rozmanitě proměněné podobě. Začíná nyní zcela zárodečně prostupovat celý kulturní prostor Řecka — i v sociálním ohledu. Krajiny Řecka nesou samy o sobě božský, apollinský charakter, zcela na rozdíl od egyptských. Jako by to byli sami bohové, kteří v rozmanitosti krajinných povahy stvořili sobě podobu své bytosti. Pohled poutníka, bloudící šíří krajiny, jež se před ním rozkládá, nalezne záhy bod klidu — chrám zářící krásou a harmonií, jenž blahodárně vymezuje prostor nazírání. Tak se setkáváme s apollinskou svatyní v Delfách v těžko přístupné skalnaté horské krajině; jinak s chrámem zasvěceným Athéně, stojícím na skalnatých návrších a zachycujícím pohled již z dálky — jako akropolis v Athénách —, nebo nalézáme Héřin chrám uprostřed úrodných rovin.<br /> <br /> Jinak než ve předcházejících velkých starověkých kulturách, v nichž byl «organismus v přirozeném růstu» utvářen velkými říčními oblastmi, jsou krajiny Řecka ve svém hrdinném, bohům rovném charakteru {{SE|52}}<br /> <br /> jedinečná kompozice proplétajícího se a opět se uvolňujícího spoluhry čtyř živlů země, vody, vzduchu a tepla a světla. Země — mohutné, do výše se tyčící skály, kupící se horská pásma; voda — vyvěrá jako pramen ze skály a nejkratší cestou prahů a dravých potoků nebo malých říček spěje k blízkému mořskému pobřeží. Vzdušné a tepelné proudy, prozářené světlem, smíchávají se při východu slunce k nepopsatelným barevným závojům «Éós s růžovými prsty»,&lt;ref&gt;Éós (starořecky Ἠώς, Ēōs), bohyně jitřenky v řecké mytologii; odpovídá Auróře v mytologii římské.&lt;/ref&gt; aby se vzápětí opět rozdělily, chvíli přebývaly v samostatném bytí jako živel a brzy se opět sešly k nové barevné kompozici.<br /> <br /> Starý Řek nepociťoval přírodu jako něco vnějšího, od něho odděleného — hory a údolí, vrchy a roviny, prameny a vodní toky, omývané vodnými párami, vzduchem a teplem a přívalným světlem, prožíval jako protkané touž duchovností, již nacházel i živě tkající a duševně-duchovně podněcující v sobě samém. Toto cítění prodchnuté procitající rozumovou nebo citovou duší bylo podstatou jeho uměleckého bytí; z tohoto cítění tvořil Řek krajinu: pastýř otevřené horské výšiny se svými stády; pěstitel vína a ovoce terasování příkrých svahů; rolník vzdělával roviny obilím; a v blízkosti osad rozkvétala zahradní krajina. V celém řecko-latinském kulturním prostoru se organismus v přirozeném růstu, vyrostlý od prvopočátku, přeměňoval — zachovávaje přitom svůj příslušný typ — v drobné, členěné ovocnářské a zahradnické krajiny, jež byly jakýmsi zrcadlem utvářející se rozumové nebo citové duše.<br /> <br /> Princip organismu nenašel ve starém Řecku zárodečný vstup jen do utváření krajiny, ani vyjádření jen v umělecké dokonalosti plastik a stavby chrámů, nýbrž stejnou měrou i v oblasti sociální — v polis. Řek se jako osobnost prožíval jako příslušník městského společenství; cítil se Athéňanem, Thébanem, Sparťanem a tak dále. Polis však bylo otevřené město, sahající ven a zahrnující okolní krajiny; obětní oltáře stály ve svatém háji, venku mimo chrámy, ve volném lánu. V polis byl uchystán organismus vyššího řádu — jednota města a okolní krajiny.<br /> <br /> V římství a řectví se rozvíjela rozumová nebo citová duše polárním způsobem. V Řecku vstoupila do vztahu ke staré moudrost mystérií, k tomu, co se zrodilo z nejniternějšího duchovního života {{SE|53}}<br /> <br /> navenek umělecky ztvárnit. «Říman [...] přetvářel podle svého ducha nejen kámen a kov, nýbrž i celé velké lidské společenství.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner:''Vor dem Tore der Theosophie'', GA 95, Vortrag vom 1. September 1906, Dornach 1990, S. 107.&lt;/ref&gt; «Republikánský Řím není nic jiného než lidská moudrost, jež nastupuje na místo staré moudrostí kněžské.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner:''Die Theosophie des Rosenkreuzers''. GA 99, Vortrag vom 4. Juni 1907, Dornach 1985, S. 135.&lt;/ref&gt; Zde je to nyní lidská chytrost, která upravuje vztah člověka k člověku; je to hodina zrodu jurisprudence. Ta je vybudována čistě na prožívání osobnosti, na já, jež se odhaluje v rozumové nebo citové duši. Probouzí se právní cit a z něho vyrůstají právní pojmy, které ctí princip rovnosti a vtiskují se do všeobecně platného zákona. Právo se vztahuje přednostně na předměty světa přítomnosti, a tedy i na osobní disponibilitu s půdou. Vlastnictví, a s ním dědické právo, disponibilita přesahující smrt, má v tom svůj původ. V Římanovi se člověk stává zcela osobností. Jeho vědomí se obrací na protějšek, na druhého člověka a na přírodu, která ho obklopuje. Z toho vyplývá vztah, jenž se — na rozdíl od starého Řeka — projevuje ve více distancovaně-pojmovém způsobu; myslí racionálně ze sebe sama ven a stává se tím schopným pro pozemské. «Organismy v přirozeném růstu» Itálie a Sicílie, geomorfologicky příbuzné řeckým, již nejsou duchem prostoupené vnějšno, jež by spoluznívalo s vnitřním duchovním životem. Pohled Římanovy je více upřen na geopolitické zájmy, na užitek přírodních zdrojů pod imperiálními hledisky — jak vojensky, tak i zemědělsky.<br /> <br /> Jak velmi lidská ratio pozvolna začíná proměňovat dané přírodní podmínky a členit je, odhaluje Vergiliova poezie v jeho «Georgice».&lt;ref&gt;Vergil:''Sämtliche Werke'', Heimeran 1975.&lt;/ref&gt; On, Říman z Mantovy, stále ještě dýchající řecký duch, podává v něm ve slově básnickém celkový pohled na zemědělské praktiky v století před obratem časů: V polním hospodářství orbu, okopávání, setí, sklizeň a mlácení, význam úhoru a osevního postupu, zavlažování půdy, přepásání příliš bujně rostoucího obilí, péči o osivo, pozorování počasí a dbání na chod hvězd a mnoho dalšího; v ovocnářství vegetativní rozmnožování a techniku roubování, řezu, který druh stromu {{SE|54}}<br /> <br /> vyhovuje na jakém stanovišti v jaké krajině; ve vinohradnictví vyzimování zorané skývy, vysazování a hnojení sazeniček, zakládání kolového systému, řez atd.; v chovu hospodářských zvířat potulný pastýř se svými ovcemi, kozami, prasaty a stády skotu, chov a krmení podle druhu využití. Celou jednu kapitolu věnuje nakonec chovu a plemenitbě včel. V římském kulturním okruhu se rozprostírá přes krajiny síť vlastnického a pachtovního práva. Jako výchozí a vztažný bod racionálního hospodaření vznikají statky a stáje (chov koní) i zásobní hospodářství.<br /> <br /> To, co v tisíciletích postupného vývoje vědomí plynulo z mystérií coby moudrost do utváření každodenního života, přineslo zralé plody v uměleckých stvořeních: Na rovině oduševnělé přírody formováním k domácímu zvířeti, v oživené přírodě vytvářením kulturních rostlin, v mrtvé přírodě plastickým tvářením kamene do zdánlivého života. S postupným utichnutím mystérií ke konci starověku vyschl i tento pramen inspirace pro uměleckou tvorbu. Co kdysi přinášelo kulturu, ztuhlé se nyní v pouhé kulturní dědictví. Ve svých «Georgicích» nechává Vergil silou rozumové nebo citové duše toto kulturní dědictví ještě jednou ožít v básnické poezii.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kultur_der_Neuzeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kultura novověku ====<br /> <br /> S počátkem 15. století nastupuje páté poatlantské období, v němž Já vstupuje do třetí ze tří článků duše, do mieliala wa temba.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Johannes-Evangelium'', GA 103, Vortrag vom 30. Mai 1908, Dornach 1995, S. 172f.&lt;/ref&gt; Člověk se probouzí k sobě samému, k sebevědomí, tváří v tvář světu prožívanému jako předmětný. Vzniká zpočátku nepřekonatelná propast mezi sebevědoměním a tím, co vyvolává svět jevů. Ve svém Já, jež sebe sama poznává, může však člověk nalézt v sobě pramen ducha, «Já jsem», které se sice na jedné straně vnímavě staví vůči světu a na druhé straně se může poznávající spojit s duchovně-bytostným skrytým ve smyslových jevech. Co kdysi instinktivně proudilo do prožívání duše, nyní může být vědomě poznáno ve svém bytostném a sjednoceno s bytostnou substancí Já. Tak spočívá v moci mielialy wa temba, v jejím myšlení a konání nad sebou samou {{SE|55}}<br /> <br /> přerůstat sebe sama a uvědomovat si duchovní původ člověka a světa.<br /> <br /> Vědomostní duše se projevuje nejprve jánusovsky. Obrácena dozadu, hledá oporu ve zdánlivě bezpečném základě obecné pojmovosti, kterou si rozumová nebo citová duše vypracovala ve vědách; tím však hrozí, že při zakrňování citové duše upadne do chladného intelektualismu, pýchy a nespoutaného egoismu. Hledí-li však v sebepoznání a poznání světa vpřed do budoucnosti, zahřívá se u idejí, jež se stávají ideály — například uskutečňování myšlenkově uchopovaného principu organismu v zemědělské praxi. Zápasí o to, přetvářet minulé v přítomném v budoucí. Vědomostní duše usiluje postavit veškerou iniciativní sílu do služby naplňování ideje vývoje. To ale znamená: položit umělecký smysl jako základ veškerého konání. Jde o to, dávat idejím z budoucnosti myšlením život a s nimi ponořovat se chtěním do všech výzev skutečnosti tak, aby se z erkraftování prožívání v Já každá jednání stala svobodnou, stala se uměleckou.<br /> <br /> Potravou vědomostní duše jsou ideje, jež do ní zazářují z budoucnosti. Takovými idejemi jsou obsahy antroposofické duchovní vědy. Podstata a smysl těchto obsahů se odhaluje teprve silným myšlením. V obrazně myslícím nazírání oživují cítění a podněcují vůli. Jako smyslové vnímání, tak i výsledky duchovního bádání podněcují myšlení. V bdělé myšlenkové aktivitě však žije Já, jádro bytosti člověka. Já může ve svobodě rozhodnout, zda si přivlastní formy idejí duchovního bádání, či zda chce setrvat v pouhém protistojení vůči světu jevů. Vědomostní duše otevírá cestu k prožívání duchovních obsahů ve svobodě. Z tohoto plně lidského prožívání vyrůstá nová umělecká tvůrčí síla, jež se může prokázat jako plodná — a tím jako pravdivá — ve všech oblastech života: například v lékařství jako léčitelské umění, v pedagogice jako výchovné umění, v lidském spolužití jako sociální umění, v zemědělství jako umění zemědělství.<br /> <br /> Činnost Já ve vědomostní duši vznáší se takřka mezi nebem a peklem. Ochable-li, řítí se duše, zapomínajíc sebe samu, do propastí. Zlo ve své dvojí podobě — ahrimanská banalizace a luciferská nezainteresovanost — získává nad ní moc. Erkraftuje-li však Já v sobě samém, buduje most přes propast, je {{SE|56}}<br /> <br /> schopen poznávat jiné bytosti v sobě samém a dobývá si schopnost, proměnit to, co se stalo, v to, co teprve vzniká.<br /> <br /> Věk vědomostní duše ve svém dosavadním průběhu přivedl lidi k sebevědomí, vzbudil v nich touhu po svobodném sebeurčení, dal jim přeměřit propasti a otevřel jim cesty k pravému poznání ducha. Lidstvo se emancipovalo od přírody a — jaksi upadše do zapomnění sebe sama — myslí si, navzdory vlastnímu duchovnímu původu, že je dílem pouhého přírodního stvoření. Tím se do značné míry ztratilo v banalitě čistě materialistického pojetí bytí a vidí se ohroženo technologií, jež právě z tohoto pojetí vyrůstá. Organismusprinzip v zemědělství je touto denkungsartem vymazán. Na druhé straně může vědomostní duše, tváří v tvář tomuto sestupnému vývoji, být rozněcována idejemi, které jsou získány z poznání podstaty neživé, oživené a oduševnělé přírody. Tyto ideje-impulsy nevyvěrají již z kdysi duchem vedených instinktů, nýbrž jsou samy vydobyty. V probouzející se Já-činnosti oživuje vývojová idea a s ní novým způsobem idea organismu a — v rozšíření — idea individuality. Obě spojeny mohou se stát utvářecím principem zemědělství, jež kultury-zakládajícím způsobem působí do budoucnosti.<br /> <br /> V jakých symptomatických krocích se to připravovalo až k obratu časů a odtud až do novověku a dále v průběhu věku vědomostní duše, bude rozvedeno v následujících kapitolách.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kulturströmungen_der_Landwirtschaft_bis_zur_Zeitenwende&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kulturní proudy zemědělství až k obratu časů ===<br /> <br /> Ve Starém zákoně je v mytologickém obraze poukázáno na prapůvodní protiklad ve vývoji lidstva — na Kaina a Ábela. Jeden z nich, Ábel, je pastýřem, který střeží své stádo a přináší bohům oběti zvířat. V opatrování a péči o svěřený mu svět živočichů následuje vůli stvořitelských mocností; jeho oběť je bohy přijata. Jinak je tomu s jeho nevlastním bratrem Kainem, který obdělává pole a pěstuje rostliny, jež sám šlechtí z vlastní inteligence a z pocitu vlastní způsobilosti. Jeho rostlinná oběť bohy přijata není. Zde je praobrazně poukázáno na okamžik zrodu dvou polárních proudů, {{SE|57}}<br /> <br /> usedlých, zemědělsky hospodařících národů a kočovných pasteveckých národů. Zemědělec se prometheicky&lt;ref&gt;Obě postavy Prométhea a Epimethea stojí v řecké mytologii za samostatným, aktivním, prozíravým myšlením (prometheickým) a za zpětně obráceným, spíše pasivním, přijímajícím myšlením (epimetheickým).&lt;/ref&gt;-apollónsky spoléhá na vlastního ducha vynalézavosti; pluhem obdělává zemi, zraňuje ji a tím podněcuje plodotvorbu rostlin, které trvale povyšuje na kulturní rostliny, rozvíjí řemeslné dovednosti všeho druhu, v nichž dává výraz svému budoucnosti vstříc obráceném vědomí. Jinak pastevecké národy, které se v duševní oddanosti epimetheicky-dionýssky začleňují do dané stvořenosti, snaží se ji zachovávat a ve svém spíše zpětně obráceném vědomí — lpícím na zbytcích starého jasnozřivectví — pěstují kult předků.<br /> <br /> Oba tyto proudy splynuly se všeobecným kulturním životem teprve v době pokřesťanské. Avšak tu a tam se ještě dlouho uchovaly v časově posunutých kulturách v nejryzejší protikladnosti. Jeden příklad z vlastního prožívání to může osvětlit: V Africe třicátých let minulého století žily v dnešní Tanzanii v oblasti Kilimandžára v těsné prostorové sousednosti a při zachování svých kmenových zvyklostí národy Bantuů a Masajů. Tito poslední, hamitský národ, žili kočovně se svými stády zebu uprostřed divočiny v sousedství lva, slona, buvola atd. Ochranu pro člověka i stádo nabízela v noci tábořiště ohrazená trnitým houštím (tzv. «krále»); potrava sestávala z mléka a krve zebu a z kořenů některých planě rostoucích rostlin jako dietetika. A tu stál — pastýř, přes rameno přehozený šátek, lehce opřený o kopí, buvolí kožený štít přiložený k boku, vysoké postavy, ušlechtilých rysů tváře, klidný jako sloup v plném žáru slunce, s vážně sněním ponořeným pohledem upřeným do dálky, kolem sebe soustředěné stádo, obraceje se k cizinci — letmý pozdrav, jinak žádná otázka, žádné slovo. Masajové tehdy odmítali veškerou civilizaci, veškeré školní vzdělání. Žili vpleteni do přírody s vědomím sahajícím zpět do řetězce předků.<br /> <br /> V naprostém protikladu k tomu žili Bantuové usedlým způsobem, v uvolněném vesnickém osídlení. Přiblížil-li se člověk, rozlétly se závěsy u dveří kulatých slaměno-hliněných chatrčí, mladí i staří se valili ven s smějícími tvářemi, radostně zdravili a ptali se, co je nového na světě? Dychtivostí po učení, radostí z napodobování a řemeslnou zručností jsou cele obráceni k výdobytkům civilizace. Jejich potravou byly převážně plodiny {{SE|58}}<br /> <br /> pole, jež pěstovali bez pluhu, s ohnutými zády vedouce ruční motyku. Z přírodního biotopu divočiny vyrůstalo kolem vesnic uspořádání kulturního biotopu vytvořeného lidskou prací.<br /> <br /> Zemědělské a pastevecké národy žily prostorově a etnicky přísně odděleně, často ve vzájemném nepřátelství, jinde v pokojné koexistenci. Ve starém Egyptě například táhli pastevci se svými stády po obou stranách nilského údolí od Nubie až dolů do delty a zpět. Od nich si nilští rolníci půjčovali tažná zvířata ke kultivaci polí v mezidobích každoroční záplavy.<br /> <br /> Od staropersských dob se ze zemědělských národů vydělily dva dílčí proudy: zahradníci a pěstitelé ovoce. První z nich šlechtili a pěstovali zeleninu a zakládali záhony léčivých bylin i květin. Řemeslné vědění a umění žilo dále ve svazku kmenovém a rodinném v dědičném proudu. Tak se ještě v letech 1960–70 nacházeli v Teheránu tzv. zarathustristi, kteří tuto daleko do pravěku sahající tradici přenášeli dál. Pěstitelé ovoce se rozuměli šlechtění, pěstování a ošetřování ovocných dřevin. Columella († kolem 70 n. l.) podává zprávu o umění řezu ovocných stromů, jež bylo ve starém Římě ještě dědičně předáváno v generačním proudu.&lt;ref&gt;Will Richter (Hrsg.): ''Lucius Iunius Moderatus Columella: De res rustica'', 5. Buch. 10. Kapitel: Über den Obstbau, S. 605–630, München und Zürich 1981.&lt;/ref&gt; Tyto čtyři proudy zemědělství (včetně ovocnářství a zahradnictví) existovaly vedle sebe nebo v osídlených vesnicích v uvolněném vzájemném vztahu, aniž by se vzájemnou podporou prostupovaly do jednoho organismického celku. Tak například u Hindů v Indii není hnůj zvířat — zčásti dodnes — používán jako hnojivo v zemědělství nebo zahradnictví, nýbrž jako palivo.<br /> <br /> Až do obratu časů byly — zároveň jako výtěžek mysterijní kultury — veškeré po tisíciletí vyrostlé prvky zemědělské kultury, jako orba, zahradnictví a ovocnářství i živočišná výroba, hotově předtvořeny (viz obrázek 2, s. 66). Cítila snad lidstvo, že se dostalo na konec jednoho vývoje? Neustl snad i jazyk gnostiků, nezůstaly pohanské oltáře osiřelé?&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Aus der Akasha-Forschung. Das fünfte Evangelium'', GA 148, Vortrag vom 5. Oktober 1913, Dornach 1992, S. 63.&lt;/ref&gt; Nezhasla snad kulturně inspirující síla mystérií — až na zbytky jako například mitraismus? Co jejich moudrost bylo, působilo dál jen jako tradice nebo v málokterých lidech jako živé duchovní dědictví. Kde tedy bylo na {{SE|59}}<br /> <br /> prahu obratu časů ještě vůbec nějaké rozvojové perspektivy, naděje na budoucnost? Lidstvo plně sestoupilo do pozemského bytí. Vědomí bylo podstatně formováno tím, co se nabízelo smyslům a činnému styku s fyzicky-pozemským světem. V tomto opuštění duchem přistoupilo lidstvo k prahu a dozrálo k tomu, aby se otevřelo pronikavě novému vývojovému impulsu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Ereignis_der_Zeitenwende,_das_Mysterium_von_Golgatha&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Událost obratu časů, Mysterium Golgoty ===<br /> <br /> Stará mystéria splnila svůj úkol. Na kopci Golgoty v Jeruzalémě se uskutečnilo nové mystérium, ukazující do budoucnosti a zahrnující celé lidstvo. Co bylo kdysi uctíváno jako vznešená sluneční bytost, co u praindů slulo Višvakarman, co u praperštíků pod Zarathustrou bylo Ahura Mazdao, co Egypťané nazývali Osiris a co u raných Řeků mohlo být spatřováno v božské bytosti Apollona — to nyní sestoupilo — jak bylo zaslíbeno — na Zemi a inkarnovalo se v lidském těle Ježíše z Nazaretu jako Kristus.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die geistigen Wesenheiten in den Himmelskörpern und Naturreichen'', GA 136, Vortrag vom 13. April 1912, Dornach 1996, S. 178f.&lt;/ref&gt; Tak bylo «veškeré náboženské zvěstování před zjevením Krista Ježíše předzvěstováním Krista Ježíše».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Apokalypse des Johannes'', GA 104, Vortrag vom 17. Juni 1908, Dornach 1985, S. 25.&lt;/ref&gt; Ve Starém zákoně dostává Mojžíš na otázku, v čím pověření je vyslán, odpověď: «Řekni, ‹Já jsem› tě poslal.»&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 26. In 2 Mos 3,13-15 lautet die Stelle in der Einheitsübersetzung wie folgt: «Mose sagte zu Gott: ‹Wenn ich nun zu den Leuten von Israel komme und zu ihnen sage: 'Der Gott eurer Vorfahren hat mich zu euch geschickt', und sie mich dann fragen: 'Wie ist sein Name?' – was soll ich ihnen sagen?› Gott antwortete: ‹Ich bin da›, und er fügte hinzu: ‹Sag zum Volk Israel: 'Der Ich-bin-da hat mich zu euch geschickt: der Herr! Er ist der Gott eurer Vorfahren, der Gott Abrahams, Isaaks und Jakobs.' Denn 'Herr' (Er-ist-da) ist mein Name für alle Zeiten. Mit diesem Namen sollen mich auch die kommenden Generationen ansprechen, wenn sie zu mir beten.»&lt;/ref&gt; Gnóze poukazovala na božskost Krista, na jeho příchod v duchu, ne však na jeho zjevení v těle.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Apokalypse des Johannes'', GA 104, Vortrag vom 17. Juni 1908, Dornach 1985, S. 31.&lt;/ref&gt; Řečtí gnostičtí filosofové — Rudolf Steiner jmenuje přitom Thalése, Hérakleita, Empedokla — rozvíjeli v pojmové řeči, {{SE|60}}<br /> <br /> co kdysi spatřovaly zasvěcené osoby. Ve své pojmové logice «žíznily» po novém naplnění. Byly průkopníky vzniku filosofie Mystéria Golgoty. V pokřesťanské době vystoupil Augustinus (354–430 n. l.) proti tehdejšímu ortodoxnímu přesvědčení, že lidé předkřesťanské doby se radikálně odlišují od lidí doby pokřesťanské, slovy: «To, co se dnes nazývá křesťanským náboženstvím, existovalo u starých národů a nechybělo od počátků lidského rodu; a když se Kristus zjevil v těle, dostalo pravé náboženství, jež tu bylo již předtím, název křesťanského.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner:<br /> ''Das Markus-Evangelium'', GA 139, Vortrag vom 21. September 1912, Dornach 1985, S. 146.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Kristova událost, Mystérium smrti a zmrtvýchvstání, se naplnila pro všechny lidi na Zemi. To je esoterickým stavem věci jednoho exotericko-esoterního dění, které bylo vázáno na určitou dobu a určité místo. Lidstvo bylo v různé míře ve svém vývoji Já natolik pokročilé, že skryté nejsvětější duše — Já, bytostné jádro každého člověka — potřebovalo impulsu, aby se mohlo nalézt v sobě samém a v sebepoznání svobodně sebeurčit. Tento impuls se vtělil při křtu v Jordánu s přebýváním Kristova Já — sluneční bytosti naplněné duchem v nejvyšší dokonalosti — do těla člověka Ježíše z Nazaretu. Po tři léta působila tato božská bytost v tomto vyvoleném lidském těle. Byla to síla tohoto božského Já, která prostřednictvím smrti na kříži proměnila Zemi svázané tělo pozemské v ducha. Uskutečnilo se zmrtvýchvstání v duchu; od té doby stojí před lidstvem jako veliký světový cíl. Cesta k tomuto cíli dává veškerému vývoji do budoucnosti směr a obsah. S probuzením vědomí «Já jsem» nalézá každý člověk v sobě «cestu, pravdu a život». Toto nalezení znamená procházet propastmi bezduchovního ničeho; ale znamená také pracně dobývat plody ducha, jež vstávají z mrtvých do věčnostního těla Já. Postupující od Mystéria Golgoty, vidí se lidstvo postaveno do vědomého zápasu se zlem, s tím, co přináší smrt, s duchovní mocí, která se staví na odpor veškerému vývoji. Poznávat zlo láme jeho moc a propůjčuje Já sílu. Na místo starého mysteriálního bytí tak nastupuje {{SE|61}}<br /> <br /> a jeho mise postupné výchovy Já skrze kulturní věky — pokračující působení Mystéria Golgoty, jež ukazuje člověku cesty k sebevýchově, k poznání jeho duchovního původu a k činnému milování ze síly «Já jsem». Lehce pronesený pojem Obratu časů teprve skrze tento historický proces překlopení, jejž uvádí Mystérium Golgoty, nabývá smyslu a obsahu. Teprve tímto lidstvovým událím může v každém člověku idea vývoje v celém svém dosahu vzplanout a ukázat iniciativní síle směr. Až do Obratu časů byl to proud moudrosti, vytékající z mysterií, který vedl člověka k probuzení Já. Od Kristovy události může lidská duše skrze vnitřní zesílení myšlení tuto moudrost proměnit v činnnou lásku — v onu sílu, která dokáže to, co z ducha povstalo, překlopit v to, co se v duchu stává. Tuto metamorfózu nelze myslet dost velkou a dost širokou. Je zcela otevřena budoucnosti a zároveň má směr a cíl. To se jeví jako rozpor, který trvá tak dlouho, dokud člověk jedná z iluze a sobectví. Rozpor se sesype v sobě samém v té míře, v jaké se moudrost ležící všemu v základu proměňuje ve svobodném činu v lásku. Obě perspektivy — odvrácení od ducha, nebo v svobodném sebeurčení obrácení k němu — vtiskují v pokřesťanském čase ráz vývoji lidstva a jeho vztahu k přírodě, a tím k zacházení s principem organismu v zemědělství.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Wandel_des_Organismusprinzips_bis_zur_Neuzeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Proměna principu organismu až do novověku ===<br /> <br /> V prakřesťanství prvních staletí uchopil a pronikl Kristův impuls duši rozumovou neboli citovou těch lidí v řecko-římské kultuře, kteří pro něj byli vnímaví. Vědomí osobnosti se v silném posílení Já naplnilo hřejivou niterností. U raných křesťanů stálo v popředí pěstování vědomí o přebývání Kristova impulsu v lidské duši. Tento impuls znamenal otřes v probouzení Já. V tomto zárodečném stavu duše jistě mohlo dojít ke změně smýšlení ohledně způsobu individuálního vztahu k rostlině a zvířeti, k zemi a kosmu. Z celkového pohledu však zemědělství pokračovalo ve svých zaběhnutých kolejích. Teprve po rozpadu Římské říše a po proudech stěhování národů se křesťanský impuls vžil do jednotlivých lidí tak hluboce, že jej začali skrze {{SE|62}}<br /> <br /> práci svých rukou zasazovat do země. Reprezentantem tohoto vývoje byl [[Benedikt z Nursie]] (480–547 n. l.). Jeho životopis v tomto ohledu vykazuje symptomatické rysy: Nejprve za studií uprchl ze svého nemravného prostředí v Římě do poustevnického života, do jeskyně v Sabinských horách. Tam ve tříleté asketické samotě přijal v přísném duševním cvičení Kristův impuls do svého Já spočívajícího ve vůli. S touto prokřesťanštěnou vůlí Já pak vystoupil do světa, stal se reformátorem mnišství, založil roku 529 klášter a řád benediktinů na Monte Cassinu – za jeho života následovalo dvanáct dalších poboček. Pro své kulturně-tvůrčí zásluhy byl později nazván „otcem Evropy“. Od něj mimo jiné pochází klášterní pravidlo „ora et labora“, modli se a pracuj, heslo, jemuž mnišství holdovalo po celý středověk a které je pozvedlo k jeho vysokým kulturním výtvorům. „Práce“ Benedikta z Nursie, zrozená z nejniternějších hlubin duše a svázaná přísnými pravidly, se vztahovala na přepracování země. Tak jako Já proniká celého člověka a dokáže ho přepracovat k vyššímu vývoji, tak Benedikt sjednotil veškeré zemědělské kulturní dědictví tehdejšího lidstva, přepracoval je ve vyšší celistvost a stvořil – v metamorfóze „organismu v přirozeném růstu“, který utvářel předkřesťanské kulturní epochy – základy pro vznik zemědělského kulturního organismu. V něm si prokřesťanštěná lidská duše začala v práci inspirované a chtěné svým Já vytvářet obraz sebe sama. V činorodosti Benedikta z Nursie, obrácené ke světu a proměňující minulé v budoucí, se setkáváme s vynikajícím představitelem exoterního křesťanství, které tvoří vnější životní formy. Tento exoterně-křesťanský proud pronikl od jihu přes Alpy do oblasti Bodamského jezera (Chur se v pátém století stal biskupským sídlem) a na počátku sedmého století se tam setkal s proudem esoterního křesťanství, které přicházelo ze západu, z Irska, a přinášelo čistě v duchu prožívané, kosmické křesťanství. To se stalo duchovní potravou pro probouzení Já v lidech. Reprezentantem tohoto proudu je Kolumbán Mladší (kolem 530–615 n. l.). Legenda vypráví, že když v roce 610 vstoupil na ostrov Reichenau v Bodamském jezeře, pluje proti proudu Rýna, jeho prvním činem bylo, že z ostrova zapudil veškerou hadí havěť v podobě divokých prasat, takže se bídně utopila v jezeře. V tomto obraze se skrývá hluboká proměna, která se odehrála. Lze {{SE|63}}<br /> <br /> ji vyložit zhruba v tomto smyslu: Člověk jako Kolumbán, který v očištěné duši a v posíleném Já nesl v sobě Kristův impuls, nemůže strpět, aby kolem něj vládla divokost. Vnějšek musí být uveden do harmonického souladu s vnitřkem, což je umělecký akt. Prokřesťanštěné Já, které si začíná uvědomovat samo sebe, se rozšiřuje a činně se chápe svého okolí; prožívá se v tomto okolí a v odrazu tohoto prožívání si ho duševně uvědomuje.<br /> <br /> Setkání a vzájemné pronikání obou proudů křesťanství, exoterního a esoterního, vytvořilo na ostrově Reichenau po dobu více než 200 let, od sedmého do devátého století n. l., kulturní místo vyzařující do celé Evropy. Benediktinské opatství se stalo „diplomatickou školou“ Evropy, udržovalo vztahy mimo jiné se dvorem Karla Velikého a bylo ve spojení s grálským proudem. Kolem Bodamského jezera vznikaly ve velké hustotě osady nejrůznějších mnišských řádů. V období vrcholného středověku byly krajiny kolem Bodamského jezera nazývány „Boží zahradou uprostřed křesťanstva“. Zde vznikl praobraz kulturní krajiny.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Punkt_und_Umkreis&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Bod a periferie ===<br /> <br /> Stávání se evropských kulturních krajin je neseno eminentně křesťanským impulsem — uměleckou proměnou divoké přírody v kulturní přírodu podle principu bodu a periferie. Je to utvářecí princip veškeré organismusbildung, například jaderná-buňka-''cytoplazma'' nebo ''embryoblast-trofoblast'' v embryonálním vývoji. Na příkladu vzniku vesnice a jejího katastru obce to lze objasnit: Přeneseme-li se do doby po stěhování národů a před první velkou dobou klučení v sedmém a osmém století, byly rozsáhlé oblasti Evropy les-bažinaté krajiny, řídce osídlené lidmi, kteří se z valné části nepodíleli na ušlechtilém pronikavém utváření těla a duše jako příslušníci předkřesťanských vysokých kultur. Jako s prapůvodní mocí přírody, přebývala v těchto raných kmenech ještě nezbrzditelná síla, bouřlivá statečnost, neformovaná, bojovná, silně na krevní síly vázaná duševnost. Já však — věčnostní jádro člověka — bylo jako poupě, jež se otevírá slunečnímu paprsku, vnímavé pro duchovní impulsy, které ukazují do budoucnosti. Této neformované a zároveň duchovně-otevřené duševní ústavě vstřícně vyšel — osamocen procházeje živelnou divokostí lesních krajin {{SE|64}}<br /> <br /> Mnich, jenž v očištěné duši nesl v sobě Kristův impuls. Snad ho vidíme stanout u pramene — u pradávného, pohanského posvátného místa — jak si v temnotě lesa vytíná malou mýtinu a hrubě tesá kapličku, v jejímž nitru spočívá oltář. Vidíme, jak z lesa přistupují lidé, přijímají poučení, které pociťují jako duchovní pokrm pro své Já, jež v nich probouzí vůli Já k práci a činí z nich pomocníky toho Jednoho, mnicha. Začínají s ním dále kácet les, vysušují nedalekém bažinu a na sluncem prozářené mýtině pěstují rostliny ze semen, která přijali z rukou mnicha jako cizí kulturní statek. Vidíme, jak zanedlouho dřevěnou kapli vystřídá románská kamenná stavba, která se svým hrozivým, mohutným zdivem a úzkými okenními otvory schranně ukrývá před dosud nezkrocenými silami přírody kolem dokola. A konečně postřehneme, že kolem tohoto věnovaného a jménem pokřtěného středu vznikají selské statky a řemeslné živnosti. Vesnice se zrodila — s kaplí či kostelem ve středu a katastrem obce jako obvodem.<br /> <br /> V následující době až do 9./10. století se pod tímto nastupujícím kulturním impulsem proměnila soulová výchova lidí. Nezřízená, bouřlivá statečnost se zvnitřnila a proměnila v duševní sílu pokory. A Já, které v pronikání a šlechtění těla a duše nabývalo vědomí sebe sama v dalších stupních, vydřelo ze sebe vůči člověku i světu «otázku». Parzivalův příběh líčí tento obrat. Mladý Parzival vstupuje do světa jako «prostý blázen». Statečně přijímá boj s každým protivníkem, aniž by věděl, kdo to je. Teprve po boji sundají vítěz i poražený hledí a představí se. Jednání předcházelo poznání. Parzivalova pouť vede skrze přehmaty, pochybnosti a utrpení k probuzení Já, k otázce: «Kdo jsem já, co ti chybí?» Otevření duše k otázce na pravém místě v pravý čas povyšuje Parzivala na krále Grálu — na Já, které se v naplnění duchem samo ovládá. Jako ve starém Řecku v neúprosnosti osudu Oresta nebo Oidipa zaznívá tragika věku přicházejícího ke svému konci, tak se v Parzivalově osudu v úplné metamorfóze zjevuje budoucí cesta ke svobodnému sebeurčení.<br /> <br /> Mezi kláštery — benediktinským mnišstvím — a Pfalzy — královskou mocí — vznikaly nyní vesnické útvary. V nich se v proměněné podobě a na vyšším stupni zjevuje celé zemědělské {{SE|65}}<br /> <br /> Dědictví předkřesťanských kulturních epoch. Uprostřed katastru obce stojí vysoko nad štítovými střechami vesnice kostel s věží a lodí, umělecké dílo v dvojím smyslu: svisle strmí vzhůru věž, navenek ztvárněný obraz vnitřního zážitku Já; vodorovně se rozkládá loď, průmět duševního prožívání ve společenství. Toto zasazení středového bodu je stavebním výkonem celého vesnického společenství. Co zde vzniká jakožto křestní akt jednoho místa na zemi uprostřed divoké přírody, je úplné vyvracení dokonalého uměleckého díla z předkřesťanské doby — řeckého chrámu. Jako tento vystavoval svou vysokou estetiku navenek, především v kompozici sloupů, avšak nitro, cella, příbytek božstva, bylo v takřka hermetickém uzavření zdí odňato profánnímu pohledu, tak je v románské bazilice venkovní strana pevně obezděna, sloupy jsou přeneseny dovnitř a vnitřní prostor je obci otevřen. Umělecká síla citové duše každého jednotlivce ve vesnickém společenství byla prostoupena obrazovým prožíváním podzemně působícího esoterního lidového křesťanství a byla nesena a podpírána institucionálně-exoterním křesťanstvím, působícím výsostně v mnišství a ve šlechtě. Oba způsoby prožívání se spojovaly a soustřeďovaly dovnitř k středovému bodu katastru a vytvářely obci a kultickému dění u oltáře v uměleckém ztvárněnísílu formové hülseny.<br /> <br /> Táž umělecká síla se však obracela i k periferii, ke katastru vesnice. I zde se odehrává vyvracení. Týká se navzájem polárního proudu pasteveckého a rolnického a volně propojených, na žádné centrum nevázaných proudů zahradnického a ovocnářského z předkřesťanské doby.<br /> <br /> Vidíme, jak nyní kolem kostela, jenž tvoří středový bod, se seskupují selské statky. Někdejší nomádství se v křesťanství nepokračuje. Putující pastýř usazuje se se svými skotem, jak tomu u polokočovných Keltů a Germánů s jejich volnými dvorci již bylo. Od nynějška žijí skot i člověk pod jednou střechou. Chov hospodářských zvířat vstupuje v uzavřenosti polního katastru do vztahu k polnímu hospodářství, lukařství a pastvinářství. Pod vedením jednoho a téhož člověka se uskutečňuje sjednocení, ba «sňatek» polního hospodářství a chovu dobytka. Protiklad nepřátelských bratrů Kaina a Ábela je překonán. Dále se nyní zahradnictví v pokřesťanské době začleňuje do vznikajícího vesnického organismu {{SE|66}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 2, S. 66.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 2: Metamorphose und Durchdringung der vier agrarkulturellen Strömungen im Durchgang durch das Christusmysterium. Der Weg vom Organismus im Naturwachstum zum Kulturorganismus.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> začleňuje. Selské zahrady se přikládají k selským statkům jako lem obtáčející vesnici. Zde se na ohrazeném prostranství shromažďuje zděděné kulturní dědictví zeleniny, květin, léčivých bylin a bobulovitého ovoce; zde bylo sídlo včelařství; odtud se roje rozlétaly do okolní hofgemarkung, obstarávaly opylování a přinášely med.<br /> <br /> Jako se chov hospodářských zvířat a zahradnictví průchodem přes Obrat časů vyvinuly v orgány vznikajícího organismu vyššího řádu, tak i ovocnářství. Přikládalo se k zahradám jako další lem v druhově bohaté kultuře vzrostlých kmenů v podobě ovocných luk obtáčejících vesnici. V blízkosti stájí dodávaly ovocné louky zároveň čerstvou zeleň ke krmení mláďat.<br /> <br /> Za ovocnými loukami se otvíral katastr vesnice do polní krajiny, do luk a pastvin, do nížin, lužních luk nebo lemů doprovázejících potoky a řeky. Tato travní plocha, stejně jako kultury orné půdy, začleňuje se — zprostředkovaně skrze benediktiny — jako orgány do vesnického organismu. Oplodněny impulsem křesťanství se obilnářství a chov dobytka, ovocnářství a zahradnictví, lukařství a pastvinářství, pěstování živých plotů a les, jakož i vodní hospodářství, slučují v {{SE|67}}<br /> <br /> v celku, ve vnitřně uzavřeném organismu zemědělství. «Vnější kůži» tohoto organismu vůči přiléhajícímu lesu nebo sousedním katastrem vyznačují mezníky, a kde se z nějakého návrší otevírá volný výhled, zdraví z dáli kostelní věže sousedních vesnic.<br /> <br /> Z vědomostní síly prokřesťanštělé rozumové neboli citové duše jsou prvky předkřesťanského zemědělství pozdviženy na vyšší kultivní stupeň. V organismu vesnice nebo na jednotlivém statku vstupují do vzájemně se podporujícího vztahu. Nejpatrněji se to dotýká někdejšího prapůvodního protikladu polního hospodářství a chovu dobytka. Domácí zvířata jsou v druhu a počtu sladěna s dostupnou krmnou základnou. Dodávají hnůj, který spolu s trojpolním osevním postupem — ozim, jařina a úhor — podporovaný obracejícím obděláváním pluhem, zajišťuje půdou zakořeněnou trvalou úrodnost. Vše stojí prostorově i časově ve vzájemném vztahu: Na osevním členu úhoru — jenž znamená rok odpočinku pro půdu — vyrůstá po jarním přebrázení egge divoký porost bylin, trav, jetelovin atd., který je přes léto ovcemi a skotem spásán a zároveň hnojován. Tato orná pastvina obdrží před podmítkou a výsevem ozimů na podzim ještě navíc hnůj ze stájového chovu z předcházejícího podzimně-zimního období. Ve druhém roce stojí jako chlebné obilí ozimá obilnina, která zároveň dodává především slámu pro podestýlku ve stáji, a ve třetím roce stojí jako «ubírající plodina» jarní obilí a luskoviny, len, přadný len atd. Celá polní plocha je rozdělena přibližně do tří stejně velkých ploch, na nichž stojí vedle sebe plodiny, jež jsou pokaždé na jedné ze tří dílčích ploch pěstovány ve tříletém sledu za sebou (obrázek 2). Trojpolní hospodaření bylo až do novověku zárukou každoročně se obnovující, pouhé přírodní úrovně přesahující úrodnosti půdy. Louky, jež věnovaly seno pro zimní krmení ve stáji — a tím vznikal chlévský hnůj pro ornou půdu — byly nazývány «matkou orné půdy».<br /> <br /> Jako se živé buňky s jádrem a obalnou plazmou slučují do vyšších celků, třeba rostliny, tak se vesnice slučují do vyšší jednoty kulturní krajiny. Všechny evropské krajiny dostaly pod vlivem křesťanství vtisknut svůj svébytný kulturní charakter. Představují tkáň buněk stvořenou po staletí lidským duchem a lidskou rukou, {{SE|68}}<br /> <br /> Jednotlivé dvory a vesnické organismy. Jejich hodinou zrození bylo sedmé až desáté století, v lesnatých krajinách středoevropských to bylo století dvanácté.<br /> <br /> Vesnický organismus — nebo při rozptýlené poloze jednotlivých dvorů farní obvod — vykazuje tak své nitro a svůj vnějšek. Prožívání této polarity vtiskovalo svůj ráz každodenní práci ve stáji i na poli. V plném odevzdání citové duše tvořila práce most mezi tímto nitrem a vnějškem. Byly to tytéž ruce, které uměle tesaly kámen pro stavbu kostela, malovaly fresky, tvořily barevná okna — a zároveň venku pečovaly o dobytek, obdělávaly pole a stejně uměle utvářely kulturní krajiny. Bylo to totéž vědomí, které uchopovalo stavbu kostela jako střed, gemarkung jako periferii, a oba póly spojovalo prací, skrze «*ora et labora*», v celek vesnického organismu. Co jednotlivá duše, co celé vesnické společenství prožívalo jako posvátný úkon u oltáře, to vtékalo do práce a propůjčovalo jí na dvoře i na poli duchovní hybnou sílu a smysl — uspořádat vztahové předivo rolnictví, chovu dobytka, zahradnictví, ovocnářství a lesnictví, jakož i hospodaření na loukách a pastvinách v míře, harmonii a kráse navzájem.<br /> <br /> Co naopak zemědělec venku na jaře, v létě, na podzim a v zimě prožíval z živelných přírodních sil ve větru a počasí, co k němu mluvilo slunce, měsíc a hvězdy — to se v něm zhušťovalo, aniž by bylo «přemyšleno», v moudrost instinktivně jistého pracování. Bohatství tohoto prožívání z práce pod volným nebem nesl jako zvnitřněné dobro zpátky k oltáři — a tam přijímal znovu impulzaci z ducha. Toto rytmické vetkání do niterného i vnějšího prožívání v duchu křesťanství, stupňované slavením ročních svátků, kultivovalo celého člověka v jeho vztahu k práci, k přírodě a k společenství. Vpisovalo se do duše člověka právě tak jako do zevnějšku přírody. Z toho snad pramení, že z každého místa uvnitř evropských kulturních krajin k jemnějšímu vnímání promlouvá *spiritus loci*. Jak silně se v tom zjevuje obraz duše národa — nebo v charakteru krajiny: ducha národa — ukáže se, srovná-li se jemnější nuance uměleckých děl vyrůstajících z jednotlivých lidovostí s krajinami, v nichž vznikla. Lze v tomto smyslu hovořit o krajinném typu odpovídajícím anglické duši národa, a stejně tak o nizozemském, švédském, italském atd. typu krajin. Od raného středověku nesou krajiny {{SE|69}}<br /> <br /> v postupující individualizaci jednotlivých vesnických společenství pečeť příslušného vládnoucího ducha národa, duše národa a lidovosti.<br /> <br /> Stěhování národů mělo severně od Alp za následek zánik a zničení všech měst, jež Římané vybudovali: nová forma osídlení, vyrůstající z proKřesťanštěné duševní držení «*ora et labora*», se stala vesnicí. Teprve později, v desátém a jedenáctém století, se jednotlivá vesnická společenství — v návaznosti na šlechtická sídla, kláštery, ústřední obchodní místa a obdařena zvláštními výsadami — stala městy. Na počátku bylo zasazení kaple jako středobodu a vyklučování kusu divoké přírody v jejím okolí, po němž následovala stavba románské baziliky a rozmístění selských usedlostí k ní orientovaných, jakož i obestavění obklopující a zvenčí ohraničené zemské plochy. V té míře, v níž se centrum — kostel — s věží a lodí v umělecky plastickém tvarování zvedalo do výšin a formovalo, v téže míře se utvářela a členila někdejší bujná divoká příroda gemarkace v kulturní přírodu. Tento vývoj postupující umělecké harmonizace a zušlechťování dosáhl svého vrcholu v nastupující gotice. V románském slohu se v zárodečných rysech uměleckého vyobrazení zjevuje to, co se v lidech postupně v pokoře a oddanosti odhalilo a zvnitřnilo jako nejhlubší podstata křesťanství. Grálský impuls, vzešlý z proudu esoterního křesťanství v osmém a devátém století, prostoupil duše lidí a probudil v nich ve vysoké míře sílu zvnitřnění. V gotice z této niternosti duševního života rozkvétá neslýchaná umělecká tvořivá síla. Věž stoupá ještě výš, filigránská, do výšin; dlouhá, vysoká, široko rozkošatělá vícelodní basilika s příčnou lodí a chórem objímá ohromný vnitřní prostor prosycený barevným světlem, jež biblickými výjevy a postavami světců v barevných oknech vtéká dovnitř jako z vyššího světa. Jak asi prožíval tento prostor venkovský člověk, jenž bydlel v jednoduché, k zemi tísněné obydlí u pat mohutné stavby? Zvenčí se jeho pohledu nabízela prací jeho rukou utvářená příroda ve svých formách a barvách; vstoupiv do vnitřního prostoru vysoké stavby, zakoušel formy a barvy zcela jiného druhu. Jeho nazírání se nabízelo ve vysokém uměleckém ztvárnění zobrazení jeho vlastního citového geistig-duševního prožívání.<br /> <br /> V gotice dosahuje vybudování středobodu v obvodu náležející gemarkace svého vrcholu. Ryze z vnitřního {{SE|70}}<br /> <br /> Z ryze vnitřního prožívání lidí vytvořená stavba se tyčí v uměleckém povznesení z obklopující krajiny. Gotické katedrály, dómy, münstry a venkovské kostelíky i předcházející stavby románské neuzavírají krajinný prostor jako řecký chrám, nýbrž jsou ve vyšším smyslu ústředním orgánem celkového organismu zahrnujícího obklopující pozemskou přírodu. To lze dobře pocítit na vlastní kůži, když se k takovým stavbám, jako jsou například Chartres, štrasburský nebo ulnmský münster – odmyslíme-li si dnešní městské okolí –, nebo k nějakému venkovskému kostelíčku přibližujeme z dálky pěšky.<br /> <br /> V gotice vrcholného středověku byly i poslední zbytky bujné divoké přírody zkroceny a Já-chtěnou prací povzneseny na «Boží zahradu». Pohledem na množství skulptur v portálech a výklencích, na živě z hlavic vystupující bytosti, na rostlinnou ornamentiku, jež na mnoha místech zdobí zevní plášť staveb, lze nabýt dojmu, jako by nadbytečné, z obklopující přírody uvolněné a přečištěné živé tvořivé síly vplynuly do stavby, do dláta a štětců uměleckých rukou. Jako tyto stavby samotné, tak je s nimi nyní dovršena i kulturní krajina. Jako má gotika s jejími vysoko vzpínajícími se lomenými klenbami svorník (v románském slohu nese oblouk jako celek), tak tvoří gotika vcelku svorník ve vývoji organismu jako základního utvářecího principu západních kulturních krajin a zároveň svorník věku rozumové čili citové duše.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Organismusprinzip_in_der_Neuzeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Princip organismu v novověku ===<br /> <br /> Mohutné přelomy charakterizují přechod přes práh novověku, do věku bewusstseinsseely. Evropa se začíná členit do národních států. Čin Jany z Arku (1412–1431) zahajuje proces územního oddělení Francie a Anglie; mořeplavci ze španělských a portugalských království otevírají mořské cesty do vzdálených zemí; z abstrahujícího myšlení se zakládají novější vědy; Koperník (1473–1543) «nechává zemi obíhat kolem Slunce»; církev a šlechta propadají ortodoxii; obě trvají na svých privilegiích a soupeří o moc; města rostou a s nimi měšťanstvo. Umění nejzřetelněji odrážejí proměnu vědomí tím, že například malba zlatého pozadí, obraz příchodu věčného do časného, je nahrazena {{SE|71}}<br /> <br /> prostorovou perspektivou. Empirie, smyslové nazírání, nastupuje svůj vítězný pochod. Selství se snaží osvobodit z hegemonie církve a šlechty, aby si, zachovávajíc svou lidovost a z esoterních pramenů inspirované lidové křesťanství, razilo vlastní cesty svobodného sebeurčení. Nastupuje věk, ve kterém se člověk stále více vidí postaven do vědomého střetu se Zlým, do protikladu sil podporujících vývoj a sil retardujících, vývoj popírajících.<br /> <br /> Tento protiklad se stává zjevným, pokud jde o princip organismu, hned na počátku 15. století. Na jedné straně vidíme, jak Španělé a Portugalci táhnou se svými velkoplachetniky odvážně stále většími kruhy do Atlantiku přes déle už známé Kanárské ostrovy a jak právě Portugalci přitom roku 1425 objevili ostrov Madeira. Byl neobydlený a nesl druhově bohatý plášť pralesů, od pradávna rostlý «organismus v přirozeném růstu». O málo později, od roku 1426 do roku 1428, první osadníci-sedláci z Portugalska jedinečný přírodní biotop ostrova vypálili, přivedli si původní obyvatele Kanárských ostrovů, Guanče, zotročili je, nechali je táhnout síť závlahových kanálů a přes celý ostrov pěstovat třtinový cukr v monokultuře, který, zpracovaný v surový cukr, jako exportní zboží nacházel vítaný odbyt na pevnině a zejména v Anglii.&lt;ref&gt;Alfred W. Crosby: ''Die Früchte des weißen Mannes – Ökologischer Imperialismus 900–1900,'' Frankfurt, New York 1991, 280 S.&lt;/ref&gt; Zde, jako v zárodečné buňce, odehrává se symptomaticky to, co pak v následujících stoletích ve velkém v novém světě vedlo k záborům půdy, k rozsáhlým mýcením, k monokultuře, zotročení, obchodu s otroky a k vývozním trhům pro potraviny — raná podoba agrárního industrialismu a, v dekadenci, opakování kulturně podmíněných předkřesťanských vývojových proudů.<br /> <br /> Na druhé straně vidíme, jak zejména ve střední Evropě rolníci zápasili o svou svobodu vůči hegemonii církve a šlechty a pokoušeli se přenést svá kulturní dobytí přes práh novověku. Z vesnických společenství, která udávala tón v raném středověku, se od devátého a desátého století tu a tam vydělovala města. V nich se s měšťanstvem, s příchodem římského práva a od 13./14. století se zakládáním univerzit rozvíjel kulturní život emancipovaný od přírody — jiný než ten, jenž v selských gemeindách jako tvůrčí<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 3, S. 72.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 3: Die Natur- und Sozialordnung der freien wirtschaftlichen Dorfgemeinschaften.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Kraft aus dem Volkstum fortlebte. Tato hledala v přechodu do věku vědomostní duše jiný způsob kulturního rozvinutí a nalezla svůj vlastní, středoevropský výraz ve «svobodných hospodářských vesnických společenstvích». Ta se osvobodila od cizího řízení hegemonních mocí a jsou plodem vesnického vývoje od konce doby stěhování národů. {{SE|72}}&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophie, soziale Dreigliederung und Redekunst'', GA 339, Vortrag vom 12. Oktober 1921, Dornach 1984, S. 29.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Ve svobodných hospodářských vesnických společenstvích přišel v 15. století ze sil lidovosti ke krátkodobému rozkvětu vzájemně se podporující přírodní a sociální řád.<br /> <br /> Vedle výše popsaného organismického přírodního řádu se středem a členěným obvodem vesnického katastru se tu v zárodku vytvořil trojčlenně uspořádaný sociální řád. Pod povrchem historicky uchopitelného katolického (petrinského) křesťanství žilo lidové křesťanství, z jehož pramenů pečovala lidová duše o duchovní život, který šel od úst k uchu, který se daroval v obrazných vyprávěních, duchovních zážitcích a tušeních, v pověstech a legendách, v lidové poezii a hudbě atd. Z tohoto samého pramene vyvěralo právní žití, které zakotvovalo v právním citu každého jednotlivce, šlo nepsané od úst k uchu a každoročně bylo znovu určováno nebo potvrzováno. A {{SE|73}}<br /> <br /> rozumí se samo sebou, že ze strany klášterů, zemských pánů a vzestupem jdoucích měst římské, psané právo toto prožívané právní smýšlení stále více podrývalo. Na pozadí z lidovosti vyrůstajícího duchovního a právního žití se hospodářský život instinktivně utvářel v asociacích. Vesnické útvary se seskupovaly ve takové vzdálenosti okolo centrálního trhu, aby formani mohli přijet a zase odjet v jednom dni. Lidé ve vsích stáli navzájem a k centrálnímu trhu v takovém hospodářském vztahu, že výměna zboží kryla potřebu za ceny, které zajišťovaly živobytí selských a řemeslnických rodin tak dlouho, dokud tentýž produkt nebyl znovu zhotoven.<br /> <br /> «Svobodná hospodářská vesnická společenství» na počátku novověku nesou v sobě zárodek utváření sociálního žití do budoucnosti ve smyslu «trojčlennosti sociálního organismu». Toto rozkvétání svébytné, lidové duchovnosti sociálního žití ve vesnických společenstvích bylo uzpůsobeno k tomu, aby v Středoevropě zahájilo bázově-demokratický vývoj, podobný tomu, který se vytvořil ve Švýcarsku. Nejušlechtilejší té doby, jako například Matthias Grünewald (1470–1528), Tilman Riemenschneider (1460–1531), Paracelsus (1493–1541) a mnozí jiní, se solidarizovali s rolníky. Avšak stály proti tomu retardační síly v církvi a šlechtě. Konflikt se vybil v selských válkách 1524 až 1525. Co jako zárodečný, kulturně-obnovující impuls se mohlo postavit po bok vzestupem jdoucích měst, bylo utopeno v krvi. Protireformace udělala své, aby všechna další úsilí o samostatnost potlačovala v zárodku. Římské právo nastoupilo svou nadvládu i na venkově. Půda se stala v daném právním chápání soukromoprávním vlastnictvím a tím znenáhla obchodovatelným zbožím.<br /> <br /> Pak ale, kolem přelomu 15. do 16. století, znovu propuká sociálně-reformní impuls. Spis Valentina Andreaeho (1586–1654) «Chymická svatba Christiana Rosenkreutze» koluje od přibližně roku 1604 z ruky do ruky. Vydán byl roku 1616 ve Štrasburku. Odkazuje na Christiana Rosenkreutze (1378–1484) a jeho zasvěcení<br /> <br /> 1459. Ve stejné době se ustavilo «Bratrstvo Růžového kříže». Sdružovalo nevelký okruh jednotlivých lidí, kteří zůstávali nepoznáni a kteří — na rozdíl například od Paracelsa (1493–1541) — nevystupovali navenek s žádným učením, nýbrž skrytě, z duchovních inspirací, se nezištně stavěli do služby bližním. Pravděpodobně od téhož autora, Valentina Andreaeho (1586–1654), vzešla další růžokřížovnická díla: roku 1614 ''Fama Fraternitatis'' (obrácená na «hlavy, stavy a učené muže Evropy»), roku 1615 ''Confessio'' a roku 1617 ''Všeobecná a generální reforma celého světa''. V této «Generální reformě» z ducha růžokřížovnictví se znovu z ukrytí hlásily ony impulsy, které skrytě v 15. století kladly zárodek trojčlennosti sociálního života ve svobodných hospodářských vesnických společenstvích. {{SE|74}}<br /> <br /> Co z růžokřížovnictví — ze spirituálních impulsů, jež zachycovaly působivého ducha přírody i sociálního života stejnou měrou — mohlo pro 17. století znamenat průlom, bylo zničeno obrovitou pohromou třicetileté války a jejími následky. Tato válka zpustošila Středoevropou strategií spálené země. Mnohé vesnice se trvale proměnily v pustiny; venkovské obyvatelstvo padlo ze 40 %,&lt;ref&gt;Aus: Wilhelm Abel: ''Geschichte der deutschen Landwirtschaft'', Stuttgart 1967, S. 265.&lt;/ref&gt; městské ze 33 % za oběť hrůzám hladu, moru a válečných operací. Zásoby osiva a potravinářského obilí byly opakovaně vypleněny nebo zničeny vypalováním, zvířata hnána pryč procházejícími vojsky, studny otráveny vhazovanými zvířecími mršinami. Ještě do konce století, padesát let po Vestfálském míru roku 1648, panoval na mnoha místech hladomor. Třicetiletá válka fyzicky zlomila páteř zděděné zemědělské kultury Středoevropy. Mnoho z lidové moudrosti zaniklo, a jen namáhavě bylo možno z dochovaného zkušenostního vědění znovu probudit k životu princip organismu ve vesnicích a na jednotlivých statcích. [[Dottenfelderhof]] například — deset kilometrů od středu Frankfurtu nad Mohanem, jako dvůr přináležející k premonstrátskému klášteru Ilbenstadt — byl zcela srovnán se zemí. Teprve roku 1707 došlo k obnovení hlavní budovy s obytními prostory a obilnicí, a roku 1742, téměř sto let po válce, byl celý areál — nyní jako hermeticky uzavřený opevněný dvůr — obnoven.<br /> <br /> Po hlubokých propadech 17. století přineslo 18. století s osvícenstvím i probuzení v zemědělství. V jeho první polovině rozkvétala takzvaná literatura hospodářů domu, která v ohlédnutí za ztracenou moudrostí minulosti usilovala pochopit zemědělství ještě jako organismický, eticky zakotvený celek. Ve druhé polovině 18. století vstoupila do popředí experimentální ekonomie.&lt;ref&gt;Ebd., S. 202.&lt;/ref&gt; Hledělo se k tomu, co se v rámci organismické uzavřenosti empiricky osvědčilo jako rozumné, a co pak připravilo půdu pro nastupující agrární vědy 19. století. Po dlouhotrvající depresi, která sledovala zmatky třicetileté války, prošlo zemědělství v průběhu 18. století obrodem. Nehledě k uplatňování racionálnější, myšlenkově prohloubenější praxe, bylo zlepšení životní situace vděčno především „ozelenění úhoru&quot;. V rámci nadále provozovaného trojpolního hospodářství byla úhorová pole osázena okopaninovými plodinami (brambory) a především jetelem. Polním pícninářstvím se zvýšila úrodnost půdy, výnosy rostly a nouze ustoupila skromné prosperitě. {{SE|75}}<br /> <br /> V osvícenství 18. století vystupovalo ze skrytosti růžokřížovnictví a jiných příbuzných spirituálních proudů — zástupně jmenujme teologa a „teozofa&quot; Friedricha Oetingera (1702–1782)&lt;ref&gt;Vgl. Rudolf Steiner: ''Von Jesus zu Christus'', GA 131, Vortrag vom 13. Oktober 1911, Dornach 1988, S. 194 ff.; sowie Emil Bock: ''Die Boten des Geistes'', Stuttgart 1967, S. 55.&lt;/ref&gt; — do společenského vědomí. Německý idealismus čerpal ve filosofii, básnictví, vědě a umění právě z těchto spirituálních podzemních vod. Z týchž podzemních vod vyvěraly ideály, jež stály na počátku Francouzské revoluce, volání po svobodě, rovnosti a bratrství. Jsou to v proměněné podobě táž volání, jež byla zakotvena v trojčlennosti svobodných hospodářských vesnických společenství 15. a 16. století, táž, jež na počátku 17. století dávala impuls snahám růžokřížovníků o „Generalreformaci&quot;,&lt;ref&gt;Johann Valentin Andreae: ''Allgemeine und Generalreformation der ganzen weiten Welt – beneben der Fama Fraternitatis, des löblichen Ordens des Rosenkreuzes, an alle Gelehrte und Häupter Europa geschrieben'', Kassel 1614.&lt;/ref&gt; táž, jež [[Goethe]] (1749–1832) ve svém ''Wilhelmu Meisterovi'', v ''Heřmanovi a Dorotě'' a jinde básnicky zpracovával. Tato volání, jež proudila z esoterického vědění staletími, i ona ztroskotala na retardujících {{SE|76}}<br /> <br /> Síly; i ona dozněla v krvavých bojích a skončila opět vítězstvím restaurace.<br /> <br /> Jaký vývoj vzala na pozadí těchto historických událostí zemědělství? Jeho základ, organismusprinzip, zůstal zachován. Stal se však tradicí bez nadále působící duchovní hybné síly: kulturní krajiny, jež vzešly z rolnické práce, musely být v postupujícím chodu staletí udržovány se stejnou námahou jako stavby románských kostelů a gotických katedrál, jež s nimi tehdy tvořily jednotu. Nejprve odcházeli jednotlivci, odvážní lidé, kteří si zabalili uzlík a přestěhovali se do rodících se měst. Pak však, od 17. století, je ve vlnách vystěhovalectví následovaly tisíce, lákány heslem „Stadtluft macht frei&quot;. Přijímali ztrátu dědičného zázemí vesnice a jejího míru; usilovali ven z tísně a nesvobody života spojeného s přírodou a hledali v existenciální nejistotě svobodné sebeurčení v nově vznikajících povoláních. Příkladně a dojemně popisuje tuto osamělou cestu do nejistého pozdější oční lékař a básník Jung-Stilling (1740–1812),&lt;ref&gt;Johann Heinrich Jung-Stilling: ''Lebensgeschichte'', München 1968.&lt;/ref&gt; jemuž Goethe rázným zásahem pomáhal z nejedné existenční nouze. Stále více vysávala města lidi ze zemědělství, akademický život a přírodní vědy vzkvétaly a s nimi technické uplatňování poznaných zákonů anorganické přírody. Oproti celistvě lidsky universálnímu zaměření práce v zemědělství se nyní lidé ponořovali do světa průmyslu s jeho dělbou práce. Tito, kteří byli dosud zcela zakořeněni v lidovém vědomí, viděli se v existenciální nejistotě vyzváni k individuálnímu sebeuvedomění. Z rolníka se stal moderní, emancipovaný člověk — proletář. Ten nemohl z procesu dělby práce získat nic než svou mzdu; humanistické vzdělání jeho doby mu nedokázalo odpovědět na jeho životní otázky, stejně tak přírodní vědy, jež ho v otázce jeho lidství nechávaly pocházet z opice. V postupujícím novověku klesá selství do tradice vázané na dědická práva, z níž již nevycházely žádné obnovující impulsy. Tato tragika charakterizuje vývojový chod 19. a 20. století. Již osev úhoru jetelem v 18. století byl impulsem přicházejícím zvenčí, který narážel na odpor — mimo jiné i proto, že<br /> <br /> Někdejší pružná trojpolní soustava ztuhla zevnitř vlivem římsko-právního vlastnického řádu.<br /> <br /> Jak silně bylo setrvačnictví každé novinky nepřítelem, ukazuje na počátku 19. století pokus zavést do vysoce rozvinuté flanderské zemědělské kultury secí stroj. Tento pokus zpočátku selhal; rolníci instinktivně cítili tento záměr jako vpád do duchovně-mravního sebepochopení rolníka, jenž rozryté zemi v odměřeném kroku a rytmickém švihu svěřoval setbu a jenž zároveň tuto událost provázel v duševně-duchovním postoji svým požehnáním. Jak jinak ten, kdo secí stroj konstruoval — přicházeje zvenčí z města, rozložil v myšlenkové abstrakci proces sení na jeho jednotlivé funkce. Z toho postavil stroj, který musí splňovat tyto funkce: uložit určité množství osiva určité velikosti zrna v určité časové jednotce do určité hloubky v půdě a přikrýt je zemí. {{SE|77}}<br /> <br /> V 19. století přebíraly postupně přírodní vědy a technika správu nad zemědělstvím odcizenýmjeho duchovním impulsům. Hned na počátku byla zakládána jedna zemědělská fakulta za druhou. Do popředí vystoupila otázka toho, co bylo nazýváno „starou silou půdy&quot;, a z ní otázka hnojení. Chtělo se porozumět tomu, co propůjčovalo půdám trvalou úrodnost v průběhu věků. Z dohledu se vytratila celistvost organismu zemědělství a součinnost jeho článků — a hledaly se jednotlivé faktory. Byl rozpoznán humus jako nositel úrodnosti. Aby bylo možno experimentálně sledovat otázku trvalé úrodnosti půdy, byl v Kentu v Anglii v roce 1853 založen Rothamstedský pokus trvalého hnojení. Na parcelce s chlévským hnojem bylo hnojení po nějaké době přerušeno — a po padesáti letech bylo možno ještě konstatovat přetrvávající účinky tohoto někdejšího hnojení.&lt;ref&gt;Edward John Russel, John August Voelker: ''Fifty years of field experiments at the Woburn Experimental Station'', Rothamoted Monographs on Agricultural Science, London 1936.&lt;/ref&gt; Tím, a také pozdějšími dlouhodobými pokusy prováděnými jinde,&lt;ref&gt;Ernst Klapp: ''Lehrbuch des Acker- und Pflanzenbaus''. Berlin, Hamburg 1967, 611 S.&lt;/ref&gt; se potvrdilo, že „stará síla&quot; vděčí podstatně chovu skotu v organismu zemědělství.<br /> <br /> Výzkumy chemika Justuse von Liebiga (1803–1870) obrátily v otázce hnojení pozornost k významu jednotlivých látek. Ze svých rozborů sklizně vyvozoval, že půdy {{SE|78}}<br /> <br /> statku o tolik živin, kolik jich je obsaženo v prodaných plodinách.&lt;ref&gt;Justus von Liebig: ''Die organische Chemie in ihrer Anwendung auf Agrikulturchemie und Physiologie'', Braunschweig 1840.&lt;/ref&gt; Z tohoto závěru vyvodil svou teorii minerálního hnojení, podle níž živina, která je v minimu, omezuje výnos. Liebig, který stál jednou nohou ještě v německém idealismu a druhou v nastupujícím materialismu druhé poloviny 19. století, byl přesvědčen, že ztrátu půdou vázaných klíčových živin — fosforu, draslíku a dalších — je třeba hnojením nahradit. Jinak, v rozporu s panující naukou, soudil o dusíku. O ten se má postarat sama příroda. Stáli proti němu jeho odpůrci, zastánci dusíkatého hnojení, kteří v dalších letech získali převahu. Posmrtnou satisfakcí pro Liebiga bylo uskutečnění a potvrzení jeho tezí zemědělcem Schultzem-Lupitzem (1831–1899),&lt;ref&gt;Asmus Petersen: ''Schultz-Lupitz und sein Vermächtnis'', Stiftung Ökologischer Landbau (SÖL), Sonderausgabe Nr. 38, 2. Aufl. 1992, 66 S. Mit Vorworten von Gerhardt Preuschen und Wolfgang Schaumann.&lt;/ref&gt; jemuž se po desetiletém úsilí podařilo podstatně zlepšit výnosovou úroveň extrémně chudých písčitých půd v Lupitz prohloubením humusového profilu.<br /> <br /> Příznivý předplodinový efekt luskovin zůstával až do konce 19. století záhadou, dokud Hellriegel (1831–1895) v roce 1886 nezveřejnil svůj objev hlízkových bakterií vázajících dusík, které žijí v symbióze s kořeny luskovin. Přesto — navzdory těmto poznatkům z vědy i praxe o vázání dusíku ze vzduchu jako dění v živém — soustředilo se veškeré úsilí na otázku, jak by bylo možno dusík ze vzduchu technickou cestou, s obejitím živého, převést do podoby soli. Nešlo totiž jen o to získat tuto nejžádanější ze všech hnojivých látek pro zemědělství, nýbrž stejně tak pro výrobu výbušnin. Jediné světové naleziště dobyvatelných dusíkatých solí v podobě chilského ledku se nachází v poušti Atacama v Chile — vzdálený a přenákladný zdroj pro rostoucí potřebu 19. století.<br /> <br /> Tak působily přírodní vědy a technika od 19. století zvenku do zemědělství a staly se ve 20. století průkopníky odcizení zemědělství jeho vlastním vývojovým impulsům a výrobním podmínkám — a nakonec příčinou jeho zániku v agrární industrialismus. Hybatelem na této cestě je<br /> <br /> dusík, za nímž od 60. let 20. století následovaly syntetické herbicidy, pesticidy, prostředky pro zkracování stébel atd. a genetické inženýrství.<br /> <br /> Na počátku 20. století byl v Norsku po Birkeland-Eydeově postupu ve elektrické peci oxidován vzdušný dusík. Ukázalo se to jako příliš nákladné. Chemik Fritz Haber (1868–1934) vypracoval v letech 1905 až 1910 v BASF v Ludwigshafenu am Rhein vědecké základy syntézy amoniaku ze vzdušného dusíku; jeho partner, inženýr Carl Bosch, vytvořil pro tuto syntézu do roku 1913 velkoprůmyslová zařízení. V tomto Haber-Boschovým jménem nazvaném postupu je vzdušný dusík přiváděn k reakci s vodíkovým plynem v kontaktních pecích při tlaku 200 barů a teplotách 500 až 600 °C za přítomnosti katalyzátorů. Vidíme, jak nadmíru reakčně líný dusík vzduchu, který luskoviny tichým, jemným způsobem v kosmicko-zemských rytmech slunečního roku aktivují pro životní proces tvorby bílkovin, je zde na anorganicko-technické rovině, s vysokou spotřebou energie a bez ohledu na místo a čas, násilím donucen do reakceschopné sloučeniny. Tento vynález — podobně jako pozdější vynález uvolnění jaderné energie — zpřístupňuje síly pod-přírody lidské libovůli, přičemž nakládání s nimi zanechává od té doby stopy zkázy v díle stvoření přírody. {{SE|79}}<br /> <br /> Syntéza amoniaku byla výrobně technicky dozrálá právě před vypuknutím první světové války, učinila tak mocnosti středního bloku nezávislými na dovozech chilského ledku a atlantickou blokádu Angličanů, zaměřenou na zamezení těchto dovozů, obsoletní. Teprve syntézou amoniaku byl první světový válka jako artilérní a bombový válka v tom zničujícím rozsahu a takové délce pro mocnosti středního bloku veditelná. V průběhu války disponovali touto technikou také západní spojenci. Po konci války vyvstala ze strany dusíkového průmyslu otázka: Když žádná válka, co pak s dusíkem? Shodli se rychle — vítězové i poražení — a zřídili Evropský dusíkový syndikat a prohlásili zemědělství za nový trh. S obrovskou reklamou a průmyslem iniciovaným, praxe blízkým výzkumem přešla výroba dusíku plynule z produkce výbušnin pro bomby a granáty do výroby syntetických hnojiv pro zemědělství. Ještě jednou se potvrdila pravdivost výroku Hérakleita, že válka je «otcem všech věcí».&lt;ref&gt;Hérakleitos (předsókratický filosof, asi 520–460 př.Kr.), Fragment DK B 53: «Válka je otec všech věcí, král všech věcí. Jedny z nich činí bohy, druhé lidmi,&lt;/ref&gt; Totéž se stalo po<br /> <br /> Totéž se stalo po druhé světové válce ve Spojených státech, kde teprve po jejím konci našla dusíkatá hnojiva plošné uplatnění. V následujícím období se stal dusík ve spojení s technikou zavlažování v suchých oblastech globálním motorem v monokulturách produkujícího agrarindustrialismus.<br /> <br /> Ve střední Evropě odolával organismu-princip této bouřlivé době ještě dlouho. Friedrich Aereboe (1865–1942), zakladatel novějšího zemědělského provozního myšlení, popisuje kolem roku 1917 zemědělský podnik jako soudržný organický celek: „Já [...] pojímám zemědělský statek jako nedělitelný, organický celek a ukazuji, jak tento celek dostává a musí dostávat rozličnou podobu pod měnlivým vlivem vnějších a vnitřních životních podmínek.&quot; Porovnává „organickou bytostnou povahu hospodaření na statku&quot; ohledně členění na provozní odvětví s „tělem zvířete, které má srdce, plíce, játra a jiné orgány&quot;. Tak jako tyto orgány — každý podle svého úkolu — stojí ve vztahu k nadřazenému celku zvířete, tak jednotlivé složky zemědělství ke ganzheit hoforganismu. Aereboe poprvé uchopil hospodářské předivo vztahů zemědělského statku, jak toto předivo vzniklo z intuitivně-instinktivních podvědomých základů vědomí, v jasných, světlých myšlenkách. Vztahové předivo, které nalezl, mu bylo nezpochybnitelnou skutečností, jíž bylo třeba prosvítit myšlenkami a odpovídajícím způsobem provozně-hospodářsky optimalizovat. Samu skutečnost — bytostnou povahu celku — nestavěl pod otázku. {{SE|80}}<br /> <br /> Zásadu hospodářského organismu hájili představitelé zemědělského provozního myšlení v Německu až do 50. let 20. století. Dělo se tak se zohledněním všech technologických výdobytků tehdejší doby, zvláště „minerálního hnojení&quot;, a zde s osobitým důrazem na cílené použití synteticky vyráběných dusíkatých solí. Pak se však červená nit abendländischchristlichen zemědělství definitivně přetrhla. Od počátku 60. let se pojem hospodářského organismu vytrácel, a na jeho místo nastoupil pojem systému. Tento je ze všech stran otevřený a je myšlen jako síť propojení, bez vztahu k žádné „bytostné povaze&quot;, tj. k žádné v sobě samé odůvodněné ganzheit. Tím byla otevřena všechna stavidla k rozpadu zemědělství do agrárního průmyslu. Podstatným spouštěčem byl {{SE|81}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 4, S. 81.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 4: Die vierfache Zerstückelung des Betriebsorganismus in Monokultur und Massentierhaltung.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Podstatným spouštěčem bylo nástup syntetických herbicidů v 60. letech. Jsou to růstové látky, které jako „totální herbicidy&quot; systémově zasahují do životních dějů rostlin takovým způsobem, že se tyto rostliny doslova přerostou k smrti nebo odumírají jinou fyziologickou cestou. Nasazení systémových herbicidů, po nichž následovala syntetická fungicida a insekticida, rázem proměnilo klasickou pestrost provozní organizace. Ze roku na rok mohl rodinný podnik zdvojnásobit své osevní plochy cukrovou řepou, bramborami nebo polní zeleninou, nebo je — pokud to trh dovoloval — znásobit ještě víc. Mohl se libovolně specializovat na pouhopouhé několik nebo dokonce jen jednu pěstovanou plodinu a podle toho se cíleně a úsporněji vybavit strojní technikou. V polním hospodářství a zahradnictví se rozpadl vzájemně se podmiňující vztah trojnosti bodenbearbeitung, fruchtfolge a düngung. Monokultury převzaly vládu nad polními lány. Co po celé tisíciletí rostlo jako křesťansko-západní kulturní dědictví v nepřetržitém vývoji ekologicky i sociálně — organismus vesnických společenství a jednotlivých statků — se rozpadlo na specializované samostatné podniky, jejichž potřeba kapitálu ohledně nákupu výrobních prostředků vynucovala stále vyšší obraty, a tím průmyslový způsob výroby s dělbou práce a tvorbou kapitálu. (Obrázek 4.) {{SE|82}}<br /> <br /> Již v předcházejících desetiletích ztratilo centrum — církev — stále více svou duchovně-mravní i sociální vůdčí roli, ve prospěch probuzení k individuálnímu svobodnému sebeurčení. Souběžně s postupující industrializací zemědělství od 60. let 20. století to bylo právě tato skutečnost, která spustila poslední velkou vlnu odlivu obyvatelstva. Zatímco kolem roku 1800 pracovalo v zemědělství 62 % výdělečného obyvatelstva, kolem roku 1875 49 %, kolem roku 1950 25 %, dnes jsou to pouhá 2 %.&lt;ref&gt;Laut Auskunft der Gesellschaft für Agrargeschichte e.V. Ffm.&lt;/ref&gt; Na místo sedláka nastoupil agrotechnik, jehož orientační bod již neleží ve středu vesnice, nýbrž na periferii — v vzdělávacích centrech měst, v agrotechnologických inovacích a na nadregionálních trzích. V globálně propojeném agrárním industrialismu se kolem zemědělství buduje mocná hradba, inteligenční aparát do specializovaných oborů roztříštěného detailního vědění. Zemědělec se stává „výkonným orgánem&quot; cizí inteligence, která ho cizím způsobem určuje. V průběhu tohoto plíživého duchovního zbavení svéprávnosti se postupně jako první z vesnických a individuálních útvarů statků vymanilo zahradnictví a specializovalo se na monokultury ve sklenících — první krok rozčlenění organismu jako celku. Také v polním hospodářství se, v USA velmi záhy, osamostatnil pěstování obilnin, po němž následoval půdní úbytek větrnou a vodní erozí. Dnes celosvětově plošně vládne krajinnému obrazu jednotvárný vzor monokultur. Ve střední Evropě se tento druhý krok rozčlenění celistvosti dokonal — po jistém setrvačném odporu — teprve ke konci 20. století. Nakonec, ve třetím kroku rozčlenění, ztratil svou organickou funkci v zemědělském organismu i ovocnářství. V 70. letech byly vypláceny prémie za vyklučování vysokokmenných kultur; dnes je jejich ekologická hodnota opět doceňována. Výroba se však soustřeďuje na intenzivní plantáže v monokultuře v klimaticky zvýhodněných oblastech. Naposledy, ve čtvrtém kroku rozčlenění, bylo opuštěno i chov domácích zvířat vázaný na provozní zásobu krmiva, s důsledkem jednak vzniku provozů bez dobytka a jednak koncentrace na velkochov. Na místo pojmu „domácí zvíře&quot; nastoupil pojem „užitkové zvíře&quot;. Začalo to drůbeží v celoročním ustájení nebo klecovém chovu, po níž následoval chov prasat soustředěný ve velkochovech, a nakonec — kdo {{SE|83}}<br /> <br /> by to byl pomyslel u pasoucího se dobytka, tohoto haustiera par excellence — davové ustájení odrohačených zvířat v celoročním stájovém chovu, krmeném silážemi nebo krmivovými směsmi kalkulovanými na maximální výkon.<br /> <br /> Co se zrodilo v dobách gnóze, a v dobách ještě daleko vzdálenějších pod vedením mystérií, vázáno na duchovní ústrojí určitých národů, jako volné souběžné soužití čtyř proudů pastevectví, polního hospodářství, zahradnictví a ovocnářství; co pod vlivem křesťanství vzájemným prostoupením splynulo ve vyšší jednotu organismu zemědělství — to nyní v agnostickém rozdrobení padlo zpět do čtyř prvotních stavů.<br /> <br /> Přes všechny vskutku obdivuhodné vymoženosti moderní doby si nesmíme zavírat oči před touto skutečností: stojíme na troskách západo-křesťanské zemědělské kultury. Uzurpace průmyslovými výrobními metodami zlomila její kulturotvornou sílu a od 60. let 20. století jí kopala hrob. Ale v každé smrti je ukryt i zárodek nového dění. Uchopit je lze tehdy, když si člověk uvědomí hlubší vývojové impulsy minulosti. Výrok „Doctor Angelicus&quot;, Tomáše Akvinského (1225–1274), zní: Minulost a budoucnost má čas, přítomnost nikoliv.&lt;ref&gt;Vgl. Thomas von Aquin: ''Summa Theologica'', Questia 10, Proemium.&lt;/ref&gt; — Tento výrok lze myšlenkově dále prohloubit. V přítomnosti se oba časové proudy setkávají a navzájem se ruší. Proud minulosti odumírá do formy, do sinnenfälligen události. V této formě však proud času z budoucnosti oživuje jako zárodek. Rostlinné semeno toto dění zviditelňuje. Nese v sobě, sraženo do podoby genomu, razidlo minulosti. Tato „geprägte Form, die lebend sich entwickelt&quot;,&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Goethes Werke'', «Urworte Orphisch», Hamburger Ausgabe, Bd. 1, München 1978, S. 359.&lt;/ref&gt; obsahuje zárodek, který má potenci otevřít se časovému proudu budoucnosti. Lze tedy říci: Ve zvěcnění smyslově se jevícího leží moment smrti, v němž se čas minulosti obrací v budoucnost. Budoucnost je proměňující se minulost. {{SE|84}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_neuen_Keime&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Nové zárodky ===<br /> <br /> [[Anthroposophie|Antroposofická duchovní věda]] [[Rudolf Steiner|Rudolfa Steinera]] přináší poznání v podobě idejí, jež svou pravdu stvrzují v mocném myšlení dalekosáhlých duchovních vztahových souvislostí a v činu se prokazují jako zárodky, které ve svém růstu a plodnosti dávají tuto pravdu zakusit jako hnací sílu stále nového dění. Dva ideové zárodky Rudolfa Steinera jsou to, které — navazujíce na minulost a proměňujíce ji — ukazují zemědělství cesty k novému nositelství kultury:<br /> <br /> První z těchto ideových zárodků se vztahuje k významu zemědělství z hlediska sociální otázky: První světová válka způsobila zhroucení starého světového řádu. V nastalém sociálním chaosu inauguroval Rudolf Steiner «Dreigliederung des sozialen Organismus» (trojčlennost sociálního organismu). V tomto mohutném ideovém celku se z hlubin historického dění znovu vynoril v proměněné podobě onen impuls, který od novověku v po sobě jdoucích stoletích tlačil na povrch, narážel však na retardující mocenské struktury a znovu klesal do skrytosti. Připraven svými «Kernpunkte der sozialen Frage»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Kernpunkte der sozialen Frage in den Lebensnotwendigkeiten der Gegenwart und Zukunft'', GA 23, Dornach 1976.&lt;/ref&gt; začal Rudolf Steiner s lidmi, kteří stáli aktivně uprostřed života, podnikat konkrétní kroky k přetvoření sociálního života — ve smyslu:<br /> <br /> * svobodného duchovního života, který je autonomním tvůrcem a nositelem iniciativy všech duchovních impulsů prostupujících a oplodňujících společenský život,<br /> * právního života, který je autonomním tvůrcem a nositelem toho, co ve vzájemném vztahu člověka k člověku platí jako rovné právo a nabývá platnosti v zákonné podobě,<br /> * hospodářského života, který jedná autonomně a na smluvním základě v vědomě utvářených hospodářských asociacích «bratrsky/sestersky» přebírá péči o uspokojování lidských potřeb.<br /> <br /> V každém z těchto tří článků sociálního života stojí vědomě-nevědomě každý člověk. Každý z těchto tří článků dostává sobě vlastní autonomní životní skutečnost skrze to, co mu každý člověk vtiskuje ze svých tří duševních činností: svým chtěním duchovnímu životu, svým cítěním právnímu životu a svým myšlením hospodářskému životu. Jak tyto tři duševní činnosti jako autonomní články duše v člověku navzájem{{SE|85}}<br /> <br /> působí a ve vědomí Já vzplanují, udržovány pospolu a ve vzájemném působení silou Já, tak také tři články sociálního působí navzájem v celek sociálního organismu skrze probouzející se vědomí Já každého jednotlivého člověka. V tomto vzájemném vztahu vědomého vnitřního prožívání a utváření navenek vzniká sociální umění. Tak je utváření trojčlenného sociálního organismu zkušebním kamenem k rozvinutí a zjevení bewusstseinsseele (vědomí-duše). Téměř nadlidské úsilí, které Rudolf Steiner od roku 1919 vynakládal, aby hnutí trojčlennosti sociálního organismu uvedl v život, ztroskotalo roku 1922.&lt;ref&gt;Siehe hierzu insbesondere: Rudolf Steiner: ''Die großen Fragen der Zeit und die anthroposophische Geisterkenntnis'', GA 336, Basel 2019; sowie ders.: ''Zu sozialen und wirtschaftlichen Fragen'', GA 332b, Dornach, Basel 2020.&lt;/ref&gt; On sám pojal rozhodnutí ukončit tento první rozsáhle pojatý pokus. Vnějším podnětem k tomu byla především cválající inflace a malý počet lidí, kteří by této obrovské výzvě byli dostáli. Rudolf Steiner stavěl také na porozumění proletářů, z nichž mnozí však padli ve válce — a ti, kteří přežili, byli odtaženi propagandou komunisticky orientovaných dělnických vůdců. Zárodek však byl vložen do půdy historického dění. Byl prostřednictvím 20. století průběžně pěstován v dílčích konkrétních přístupech k jednání v ustavičné proměně jednoho umírání a stávání se. Především však byla Steinerova pojednání k sociální otázce poznatkově-vědecky zpracována v kontextu požadavků doby a zpřístupněna širší veřejnosti. Impuls k sociální trojčlennosti nadále čeká na pronikavě nový pokus o uskutečnění.<br /> <br /> Tento nový přístup vyrůstá z druhého ideového zárodku, který je obsažen v [[Landwirtschaftlicher Kurs|''Zemědělském kurzu'']] Rudolfa Steinera, v «Duchovně-vědeckých základech pro zdárný rozvoj zemědělství»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999.&lt;/ref&gt;. Tento kurz pro zemědělce se konal o Letnicích roku 1924 na statku Koberwitz u Breslau v dnešním Polsku, dva roky po zrušení «Kommenden Tages», orgánu hnutí trojčlennosti v Německu. V té době byla v zemědělství «kirchspiel» (farní obec) ještě ve vsi — praxe principu organismu byla tradičně ještě z velké části neporušena. Zemědělský způsob výroby tvořil ještě protipól k dělbou práce řízenému způsobu v průmyslu. Ekologická otázka a — s ní neoddělitelně spjatá — sociální {{SE|86}}<br /> <br /> otázka nebyla v zemědělství ještě akutní. Avšak hrozivá předzvěst, jako jsou účinky hnojení synteticky vyrobenými dusíkatými solemi, ztráta odrůdové stability a zdraví zvířat, citlivěla jednotlivé sedláky a zemědělce. Od roku 1920 se obraceli na Rudolfa Steinera s prosbou, aby jim z antroposofické duchovní vědy poskytl poznávací základy a praktické pokyny pro obnovu zemědělství do budoucnosti. Tazatelům šlo o ideje, o duchovní pravdivé obrazy, které by zemědělské práci nad pouhou provozní techniku znovu daly smysl a — budou-li tyto ideje uchopeny — mohly znovu vybudovat duchovně-morální most k věcem a bytostem v přírodě a kosmu. Zemědělský kurz obsahuje zárodečné položení základů pro vývoj zemědělství budoucnosti, v němž skrytý proud impulsů křesťansko-západního zemědělství vstupuje v hlubinné metamorfóze na povrch věku vědomí. Rudolf Steiner navázal bezprostředně na otázky lidí, kteří stáli ve staré, smrti zasvěcené zemědělské kultuře a kteří hledali přístupy k její obnově. Navázal na ještě právě existující minulost, aby ji proměnil v budoucí. Přitom apeloval na myslící vědomí činnými v praxi stojícího člověka.<br /> <br /> Výchozím bodem antroposofické duchovní vědy Rudolfa Steinera je «člověk». Na jeho bytostnou povahu ve světovém celku se vztahují otázky: Jaký je vývoj z jeho bytostného původu v duchu, jaké jsou ideové celky, které ho ve všech životních oblastech činí schopným jednat v souladu s jeho bytostnou povahou, jaké jsou cesty k sebepoznání a poznání světa do budoucnosti? Kdysi ještě nebyli lidé tak «chytří» jako dnes, za to však byli moudří. Prožívali sami sebe jako mikrokosmos, který v malém v sobě nese vše, co ve velkém duchovně-bytostně naplňuje makrokosmos. Vědecký intelektualismus novější doby staví se tváří v tvář smyslově vnímatelné světu, rozkládá jej na části, reflektuje tyto části v představách a přitom vylučuje toho, na koho se zapomíná — člověka, který se táže, myslí, cítí a chce. Pohled duchovního badatele je naproti tomu obrácen k poznávajícímu, k bytostné povaze člověka. Co se mu tam v nadsmyslovém poznání odkrývá, vrhá jasné světlo na to, co makrokosmicky v nejširším smyslu smyslově vnímatelné přírodě a kosmickému obvodu jako bytostně účinný princip leží v základu. Výsledky duchovněvědeckého bádání obsažené v Zemědělském kurzu navazují na přírodovědné {{SE|87}}<br /> <br /> pojmy, například pokud jde o anorganický svět látek, a označují jejich prvky jako nositele vždy specifických maatla ya ku vumba (formativních sil), které je z jejich fyzické přirozenosti povznášejí do procesuálního dění oživené a oduševnělé přírody.<br /> <br /> Tak je metodický postup Zemědělského kurzu předznačen klíčovou výpovědí: «Es wird vom Menschen ausgegangen; der Mensch wird zur Grundlage gemacht» (Vychází se z člověka; člověk je kladen za základ).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S.103.&lt;/ref&gt; Pod tímto zorným úhlem se pohled soustřeďuje na koncepci a utváření zemědělského podniku se slovy: «Eine Landwirtschaft erfüllt ihr Wesen, im besten Sinne des Wortes, wenn sie aufgefasst werden kann als eine Art Individualität für sich, eine wirklich in sich geschlossene Individualität und jede Landwirtschaft müsste eigentlich sich nähern – ganz kann das nicht erreicht werden, aber sie müsste sich nähern – diesem Zustand, eine in sich geschlossene Individualität zu sein» (Zemědělství naplňuje své bytí, v nejlepším smyslu slova, může-li být pojato jako jakási individualita pro sebe, skutečně v sobě uzavřená individualita, a každé zemědělství by se vlastně mělo přibližovat — zcela toho nelze dosáhnout, ale mělo by se přibližovat — tomuto stavu, být v sobě uzavřenou individualitou).&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 42.&lt;/ref&gt; Dále se říká: «Die Dinge können nicht in dieser Weise streng durchgeführt werden, aber man muss doch einen Begriff haben von dem notwendigen Geschlossensein einer Landwirtschaft […]» (Věci nemohou být takto přísně provedeny, avšak musí mít pojem o nezbytné uzavřenosti zemědělství […]).&lt;ref&gt;Ebd., S. 43.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tato vyjádření apelují na individuální soudnost. Z badatelského smýšlení musí ten, kdo je činný v zemědělství, usilovat o to, aby si v pojmech vypracoval myšlenkový obraz bytostné povahy mikrokosmického člověka. Tento myšlenkový obraz se stává klíčem k porozumění makrokosmu a konkrétně k porozumění jednomu jeho výseku: zemědělskému podniku. Přináší ideje, podle nichž lze tento makrokosmický výsek utvářet v jeden v sobě uzavřený celek, v organismus, v tělo «jakési zemědělské individuality». Ideová základna k tomu se formuje, jsou-li smyslově vnímatelné a přírodovědecké skutečnosti myšlením pozdviženy do smysl dávajícího celku výsledků nadsmyslového antroposofického duchovního bádání. O myšlenkově-obrazné uchopení tohoto smysluplného celku jde. V tom spočívá zárodek nového dění zemědělství. Toto dění se rozvíjí pod «sluncem idejí» sebe-si-vědomého-se-stávajícího lidského ducha; ten je to, kdo vede činnou ruku k smyslem naplněné práci. {{SE|88}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Dreigliederung_des_Menschen_und_die_landwirtschaftliche_Individualität&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Trojčlennost člověka a zemědělská individualita ===<br /> <br /> Organismus — se středem a periferií — jako základní utvářecí princip v zemědělství vyrostl od sedmého století po Kristu z přírodou daných biotopů, z «organismů v přirozeném růstu». Nesl od místa k místu zcela individuální ráz. Byl to instinktivně-inspirovaný růst z pokřesťanštěných lidových kultur. S jejich mizením v průběhu věku bewusstseinsseele se vytrácela i duchovně impulzující síla. Zemědělská podniková nauka 20. století sice rozpoznala smysluplnou souhru jednotlivých odvětví podniku v celek a nazvala ji hospodářský organismus. Co je «bytostnou povahou» tohoto celku, to se netázala. Pojem byl příliš bezmocný na to, aby mohl zadržet kulturní úpadek zemědělství. Ani ekologické hnutí přicházející od 70. let a s ním ekologické zemědělství nedokázaly pojmu hospodářského organismu znovu vdechnout život. Klíč k porozumění organismu lze hledat jedině v bytostném agentu, který ho přivádí k jevu v tělesné uzavřenosti a proživá se v ní. U zvířete je tímto agentem zvířecí duše, u člověka duchovní duše. Zvířecí duše je vázána na tělo; duchovní duše člověka má moc stále více se svými třemi duševními činnostmi — myšlením, cítěním a vůlí — z této vázanosti vynořovat, z ní se osvobozovat. Tím jí narůstá schopnost vědomě se sebou, v sebepoznání se uchopit jako tvůrčí duchovní bytost, jako sebe sama uskutečňující se Já. V Já nese člověk jako mikrokosmos zárodek ducha v sobě. Tím může nejen poznávat sebe sama a bytostnou povahu svého tělesného organismu, ale vědět se v tomto poznání ve spojitosti s bytostným, co nadsmyslově působí v přírodě a kosmu.<br /> <br /> Na cestě školení duchovní duše se může tento zárodek rozvinout do duševních orgánů. Tak jako se smyslové orgány otevírají smyslově danému světu, mohou tyto duševní orgány zpřístupnit duchovně-nadsmyslovou skutečnost vnímání. Z Já procitajícího v sebevědomí může člověk ve věku bewusstseinsseele opět, vystupujíce, vědomě dosáhnout svého duchovního původu, od nějž se sestupujíce na cestě sebeuvedomování odloučil. Co kdysi provázelo sestup coby učení moudrosti z mystérií, pak ale od {{SE|89}}<br /> <br /> co od Zeitenwende postupně dohořívalo, to lze od nynějška prostřednictvím antroposofické duchovní vědy, přístupné každému člověku, vědomě vystupujíce, znovu dobývat. Duchovní bádání Rudolfa Steinera přináší výsledky, které na všech polích lidské činnosti — ať již vědeckém, uměleckém, náboženském, medicínském, pedagogickém, sociálním atd. — a tak i na poli zemědělství, zárodečně ukazují jednání nové, to staré proměňující cesty.<br /> <br /> Chce-li si tedy někdo ujasnit ideové souvislosti, jež mají zemědělství z toho, co se stalo, pomoci k novému stávání se do budoucnosti, pak je metodicky cesta jasně předznačena: Aby bylo dosaženo hlubšího porozumění bytostné skutečnosti myšlenky organismu a individuality, je nutno nevyhnutelně vyjít od člověka, mikrokosmu. Přitom vyplývá z duchovního bádání v tělesně-fyzickém a duchovně-duševním ohledu v obrysech toto ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90):&lt;ref&gt;Viz k tomu zejména: Andreas Suchantke: ''Metamorphose: Kunstgriff der Evolution'', Stuttgart 2002, 332 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Při nazírání podoby člověka upoutá pozornost nejprve polarita hlavy a končetin: hlava jako do velké míry v sobě uzavřená kulatá podoba, končetiny paprskovitě vyzařující a svět uchopující. Morfologicky ovládá princip formy oblast hlavy, a polárně k tomu fyziologicky princip látky: oblast látkové výměny a končetin.<br /> <br /> Obal hlavy tvoří převážně tvrdé, silně mineralizované lebeční kosti. Ty obklopují lebeční dutinu, která je naplněna mozkomíšním mokem — vodojasnou, bezbuněčnou a bílkovinami neprostoupenou tekutinou — a v ní plovoucím mozkem. Dále se v hlavě soustřeďují smyslové orgány sloužící bdělému vědomí. V nich, jako i v hlavě jako celku, ustupuje život do značné míry před vládou fyzična. To se působivě ukazuje v anatomické stavbě oka — mimo jiné s světlolomnou čočkou — nebo ucha s bubínkem, řetězcem sluchových kůstek a kostěným labyrintem. Hlavový pól je čistému fyzičnu, smrti, blíže než životu. Morfologicky je hlava obrazem ztuhlých životních procesů. I mozek je ve své fyziologické činnosti jako vědomí-probouzející orgán tiše prostoupen procesy smrti. Nerv a mozek ztrácejí po krátkém čase po poranění schopnost regenerace. Proces, jenž je ovládá, je povahy rozkladné. O tom svědčí vysoká dýchací aktivita mozku a nutnost intenzivního zásobování kyslíkem skrze krev. {{SE|90}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 5, S. 90.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 5: Die Wesensbeziehung von Mensch und landwirtschaftlicher Individualität. Die Dreigliederung beider in vertikaler Ausrichtung: Die Landwirtschaft ist der auf den Kopf gestellte Mensch.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> rozkladná činnost vede fyzicky k mrtvé látce (CO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) a duchovně, jako zrcadlení životního procesu, totiž činnosti myšlení, k uvědomění myšlenek. Hlava je klidovým pólem a nositelem bdělého vědomí, které člověka duchovně spojuje se světem.<br /> <br /> Nakolik člověk nese ve své hlavě to z života vypadlé, minerálně-mrtvé, ukazuje i výskyt mozkového písku, zejména v epifýze (''šišinka mozková''). Jde o citrónově žluté kamínky sestávající z krystalů vápníku a hořčíku. Rudolf Steiner k tomu poznamenává: «Trochu mozkového písku musí mít každý člověk v sobě», nikoliv však jako trvalé usazeniny, nýbrž: «Tento mozkový písek musí vznikat a musí být opakovaně rozpouštěn.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Erkenntnis des Menschenwesens nach Leib, Seele und Geist. Über frühe Erdenzustände'', GA 347, Vortrag vom 9. August 1922, Dornach 1995, S. 53.&lt;/ref&gt; Tento proces tvorby krystalů a jejich opětovného rozpuštění popisuje Rudolf Steiner jako základ vědomí Já: «Kdybychom se nemohli rozpouštět, nemohli bychom myslet, nedospěli bychom k vědomí Já. V tomto rozpouštění spočívá to, co nazýváme naším vědomím Já.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 61.&lt;/ref&gt; V hlavě se uskutečňuje myšlenková činnost. {{SE|91}}<br /> <br /> Mozek si v každodenním vědomí neuvědomuje tento samotný proces, nýbrž jeho výsledek — zobrazení tohoto procesu: myšlenku.<br /> <br /> Formpól hlavy, soustředěný v mozku, se rozlišuje přes celý tělesný organismus do nervového systému. V horním člověku slouží vědomému vnímání, v dolním zprostředkovává duchovně-duševní činnost vegetativním životním procesům.<br /> <br /> Formpól stojí polárně naproti látkově-výměnnému pólu. Ten zahrnuje pod bránicí svět orgánů látkové výměny a končetiny. Duševní činnost tam zasahuje do životních procesů, řídí látkové přeměny, mobilizuje síly, jichž pak může vůle použít k tomu, aby uváděla do pohybu a udržovala v pohybu končetiny, tělesnou činnost jako celek. Veškeré organické pochody, které leží v základu rozvíjení vůle, veškeré procesy odbourávací, přeměňovací a výstavbové se uskutečňují v hlubokém bezesném nevědomí, ve vědomí spánku. Probíhají zčásti protiběžně v souběžnosti, zčásti v plynule proudícím časovém posloupném sledu. Oproti přísně v sobě spočívajícímu řádu nervově-smyslového systému vládne v látkově-výměnném pólu neustálá proměna a přeměna; včetně končetin je vše v pohybu; nic nezůstává ani chvíli stejné. Jako se duše v hlavovém pólu přes smysly duchovně spojuje se světem v pocitech a myšlenkách, tak vstupuje přes výživu a přes činnost končetin fyzicky do vztahu ke svému okolí.<br /> <br /> Bytostné zjevení vůle je pohyb — ať prostorově uchopující v končetinách, procesuálně v látkovém řádu, v růstu a regeneraci, v proudící krvi, nebo tichoučce vnikající do vědomí v dýchání a posléze v myšlenkové činnosti.<br /> <br /> I procesy vládnoucí v látkově-výměnně-pohybovém pólu prostupují v odpovídající metamorfóze celé tělo — v hlavě mimo jiné ve vylučování slinných žláz a sliznic nebo v žvýkací činnosti kloubně uloženého dolní čelisti.<br /> <br /> Polarita hlavového systému a látkově-výměnně-pohybového systému nalézá svůj vyrovnávající střed v orgánovém systému, jenž se mezitím vřazuje: ve dvou rytmicky dýchajících plicních křídlech, v rytmicky pulsujícím srdci a v bránici. Bránice ve svých pohybech pasivně sleduje rytmus dýchání — může jej však také vlastní aktivitou podpořit. Morfologicky se rytmická mitte projevuje v sledu žeber, jež uzavírají hrudní koš směrem nahoru k hlavě, dolů jej však otevírají a rozšiřují k bránicí překlenuté břišní dutině. Fyziologicky proudí krev od srdce a k srdci skrze celé tělo a {{SE|92}}<br /> <br /> sjednocuje oba póly ve vyšší jednotu. V rytmické mittě prožívá člověk sebe sama v cítění; snivě-cítíce se noří do sféry nevědomosti, do vůle; bdíce-cítíce sahá vzhůru do oblasti myšlení. V cítění prožívá člověk sebe sama v nejvyhraněnějším smyslu jako tuto a jedině tuto určitou duchovní duši. Rytmus je rezonančním tělesem cítění. Kývá se sem a tam mezi klidem hlavy a pohybem těla. Spojuje klid a pohyb a je obojím zároveň. Do rytmické středu se svrchu snižuje jasnost myšlenek do hlubin a zdola odpovídá z temna vůle síla iniciativy stoupající vstříc.<br /> <br /> Ve své vzpřímené postavě a tělesné trojčlennosti vstupuje člověk bytostně naplněn jako individualita do světa. Ve souzvuku svého myšlení a vůle v cítění prožívá sebe sama v procesu sebeuvědomování; nalézá se na cestě ke svobodnému sebeurčení. Z tohoto prožívání mu svítí bytostná skutečnost ideje vývoje — to budiž osvětleno:<br /> <br /> Kdysi žil princip vývoje instinktivně snivě, skrytý v pramenech prastaré moudrosti, jako účinná síla duchovního vedení v lidstvu. V postupujícím probouzení k sebeuvědomění toto dědictví haslo. Teprve velmi mladé — nejprve v době německého idealismu, ve výzkumech Charlese Darwina (1809–1882) a Ernsta Haeckela (1834–1919) a v plném rozsahu v antroposofické duchovní vědě — vynořuje se vývojový princip novým způsobem v myšlení. Vztažen k trojčlennosti duševních schopností člověka prožíváme jej dnes v myšlení především jako předvídavou idej, v cítění jako radostně-čilý impuls a ve vůli jako duchem nesoucí iniciativní sílu. Na cestách této trojnosti uchopuje se člověk v duchovním naplnění svého bytí jako Já a dělá z sebe iniciátora a nositele vývoje do budoucnosti. Ve svém usilování o svobodu žije vývojový princip dar. {{SE|93}}<br /> <br /> Uvědoměním vývojového principu se stává člověk z tvora tvůrcem. A tak vyvstává otázka: Je od nynějška povolán z volní svobody zasazovat idej vývoje do světa, který se stal? Nebo se může toto tvůrčí schopnost vztahovat jen na jeho vlastní a na lidský vývoj? Musí vše ostatní zanechat za sebou a odsoudit k pouhému užitku a k vykořisťování — totiž rostliny, zvířata, Zemi jako celek, která měla a má tak hlubokou účast na jeho vlastním vývoji? Probouzení k ekologickému vědomí sahá většinou jen tak daleko, jako přání zachovat vzniklé, v sobě dovršené dílo stvoření,<br /> <br /> Ano, chtít člověka jako ničitele tohoto díla stvoření držet stranou od přírody. Toto omezení však znamená zastavení vývoje. Jen v souvislosti s pokračujícím vývojem člověka a jen skrze něj jako iniciátora může být to, co se ve světě stalo, proměněno v nové stávání se. Neměl by snad být současný člověk, jehož vynalézavý duch má díky štěpení atomového jádra v rukou všechny prostředky k tomu, aby život na Zemi přivedl k několikanásobnému «Overkill», naopak také schopen, v rozšíření sebe sama, vštípit vývojový princip Zemi, přírodě, která ztuhla v dílo? Jak může sílu stávání se, kterou v sobě nosí, učinit plodnou pro nové procesy stávání se, které vyvedou přírodu z jejího hotového stavu? Tato poslední otázka stojí na počátku budoucí zemědělské kultury. Odpověď na ni nejprve přináší metodický pokyn Rudolfa Steinera:&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Duchovněvědecké základy pro zdárný rozvoj zemědělství'', Dornach 1995, přednášky z 10. a 12. června 1924.&lt;/ref&gt; «vycházet z člověka» a zemědělský podnik, má-li «naplnit svou podstatu», chápat jako «určitý druh individuality».<br /> <br /> Vydejme se na pole a pokusme se ve vnitřním klidu si zpřítomnit veškeré dění přístupné vnímajícímu a myslícímu nazírání, jež se odehrává nad zemí ve světle, vzduchu a teple, pod zemí v temnotě provlhlých, krystalických hlubin a mezi tím v kůži oživené půdy – pak se cítícímu vnímání zjeví hluboká příbuznost s tělesnou trojčlenností člověka ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|obrázek 5]], s. 90).<br /> <br /> Pod zemí narážíme na tvrdý, pevný, z života vypadlý, a proto mrtvý svět hornin a rovněž na vodní prvek hlubin. Pevná složka země spočívá v klidu, zachovává si svou krystalickou strukturu, která je během léta u zemského povrchu silněji vystavena procesům zvětrávání, v zimě se pod vlivem krystalotvorných sil okruhu stálic – Řekové jej nazývali «křišťálovým nebem» – prožívá ve své čisté krystalické přirozenosti.&lt;ref&gt;Tamtéž, přednáška z 10. června 1924.&lt;/ref&gt; Jako je mozek zrcadlem, které uvědomuje skrytou myšlenkovou činnost, tak krystalická přirozenost hornin příbuzných křemíku (křemeny, silikáty), podobně jako smyslové orgány, odráží krystalotvorné síly nejvzdálenějšího kosmického okruhu i síly planet vzdálených od Slunce (Mars, Jupiter, Saturn) v jejich nepřímém působení. Polárním způsobem to platí pro vápenec a horniny příbuzné vápenci, které ve své afinitě k planetárnímu, {{SE|94}}<br /> <br /> Vůbec sonnennahen Planeten (Měsíc, Venuše, Merkur), jejich síly na sebe vážou.&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; Zprostředkující postavení v této polaritě zaujímají jílové minerály, které svou pro minerální říši Země neobvyklou dynamikou přivádějí obě kráftové kvality prostřednictvím kořenů k růstu a tvarování rostliny. Tak pohlížíme na to, co se pod půdou táhne do hlubin, jako na hlavový pól této Rudolfem Steinerem tak nazvané «zemědělské individuality».<br /> <br /> Pokusíme-li se uvést geisteswissenschaftliche Hinweise do myšlenkové souvislosti s přírodovědně uchopitelnými fakty minerálního podloží půdy, ukazuje další fenomén na skutečnost, že se pod zemí nalézá hlavový pól «zemědělské individuality». Podobně jako v epifýze vystupuje krystalotvorba a její rozpouštění jako fyzický základ vědomí Já, tak se ve zvětrávací zóně půdy tvoří nejjemnější hexagonální krystalické lupínky. Krystalizují z amorfních koloidů hydroxidu hlinitého a křemičité kyseliny do takzvaných «sekundárních jílových minerálů». Ty se však mohou opět rozpustit zpět do koloidního stavu.&lt;ref&gt;Die Vermutung ist, dass die Bildung vorzüglich ein Winter- und die Auflösung (Verwitterung) ein Sommerprozess ist.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Polárně vůči hlavovému pólu pod zemí se nad zemí rozprostírá «břicho»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', Dornach 1995, Vorträge vom 10. und 12. Juni 1924.&lt;/ref&gt; zemědělské individuality. Zde, pod přímým působením kosmu, vzniká život způsobem jakési «vnější trávení» světla, tepla, vzduchu a vodních par. Zde vstupuje vše, co se rodí, formou a barvou do vnějšího zjevení, a vše, co zaniká, bere zjevení zpět do neviditelné vnitřní světa. Vše je v pohybu: raší rostlina, volně se pohybuje zvíře, činný je člověk; mraky táhnou, páry stoupají, déšť padá, vítr pohybuje každým jednotlivým listem, vlní se obilím, blesk zableskne a štěpí dub, hrom duní, planety obíhají své dráhy a slunce přináší nad zemí den a noc. Zde, ve Stoffwechselpolu zemědělské individuality, podléhá vše stálé proměně. Zatímco pod zemí proniká duchovně-živé, uvolněné od hmotného, zemí jako vnitřní hybnost — tak jako myšlenky prostupují hlavou&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; — tak se toto duchovně-živé nad zemí utváří formou a barvou v hmotném. To {{SE|95}}<br /> <br /> jen nadsmyslově uchopitelný život nakonec dohašína do formy a ve svém hanutí se v semenu znovu přináší na svět.<br /> <br /> Mezi póly Dole a Nahoře se horizontálně prostírá průzračně tenká kůže, půda, tvořící zárodečnou střed. Ta ve svých procesech nemá žádnou samostatnost, jako ji má rytmický systém člověka. Nelze tedy říci, že by půda měla plíce, srdce. V této souvislosti stojí za zmínku, že zemský povrch má stejně jako voda své přílivy a odlivy a ve střední Evropě se denně v průměru zvedá a klesá o 80 cm.&lt;ref&gt;Siehe hierzu die Forschungen von Gerhard Jentzsch am Lehrstuhl für Angewandte Geophysik an der Universität Jena.&lt;/ref&gt; A přece půda dýchá jako zvíře a člověk: přijímá kyslík a vydává oxid uhličitý. Jenže toto dýchání neprobíhá z niterně-vlastního impulsu, nýbrž je výsledkem exogenního spolupůsobení sil pólů Dole a Nahoře v půdě. V dynamice jílových minerálů lze spatřit jakési srdeční funkce. Ale i ty jsou podněcovány zvenčí a sledují rytmus impulsovaný Sluncem, který ročními cykly řídí a harmonizuje procesy rozpouštění a vázání látek v půdě. Z toho lze porozumět, proč Rudolf Steiner půdu apostrofoval jako «bránici»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', Dornach 1995, Vorträge vom 10. und 12. Juni 1924.&lt;/ref&gt; zde uvažované individuality. Tato bránicová kůže ve svých funkcích zrcadlí součinnost živlů země, vody, vzduchu a tepla v rytmech slunečního roku. Kultivovaná půda je tedy charakterizována tím, že staletími trvajícími orebními a rostlinopěstitelskými opatřeními — zejména hnojením kravským hnojem — obdržela nad svou «přírodní vlohu» dispozici k rozvoji svébytného rytmického orgánu: dispozici k vyrovnávající a rozvoje schopné «středu».<br /> <br /> V profilovém uspořádání tohoto bránicového orgánu středu, v půdě, opakuje se v malém trojčlenná vertikalita zemědělské individuality. V svrchní půdě, v takzvaném A-horizontu, nacházíme tmavší, vzdušně strukturovanou, pozůstatky rostlin protknutou humusovou vrstvu — sediment metabolické aktivity nad zemí, který do ní bakteriálními a jinými přeměnami vdechuje cosi jako svébytný život. Polárně k této oživené vrstvě se v podloží nacházejí ložná, nevyvetralá, mrtvá hornina — do půdy nahoru vyčnívající hlavový pól, C-horizont. Na jeho hranici se hornina vystavuje {{SE|96}}<br /> <br /> rozkladným, krystalický minerální svazek ničícím silám eroze. Mezi A- a C-horizontem se člení zvětrávací nebo B-horizont, v němž se uskutečňuje primární (zvětráváním) a sekundární (novou krystalizací) tvorba jílu. Jílem obohacený B-horizont představuje vlastní střední článek v půdě. Jeho dynamika zrcadlí rytmy Jahreslaufu: směrem dolů, k hlavové straně, zadržuje oživené atmosférické vody a s nimi v ní rozpuštěné látky proti gravitaci; směrem nahoru vstupuje do spojení s humusem (jílo-humusový komplex) a pečuje o procesuální kontinuitu v budování Bodenfruchtbarkeit.<br /> <br /> Zwerchfellorgan půda se zdá, měřeno rozměry výšin, jež se nad ní rozprostírají, a hlubin, jež se dole pohledům vymykají, být pouhým ničím. A přece je vším! Z ní vyrůstá vyšší rostlinná příroda, jež tvoří životní základ pro existenci zvířete a člověka na Zemi. Je to kořen rostliny, který vertikálně směřuje dolů k zemskému středu, a je to výhonek, který z vegetačního bodu klíčku v rytmické listové posloupnosti vertikálně stoupá vstříc Slunci a, obklopen Stoffwechselgeschehen ve světle, vzduchu a teple, v Blüten-, Frucht- und Samenbildung připravuje výživné látky pro zvíře a člověka v živé kompozici. V kvetoucí rostlině a stromové přirozenosti tvoří si zemědělská individualita přirozeně a jen v duchu uchopitelně svůj obraz. Duchovní tyč, jež nadsmyslově spojuje Erdentiefen se slunečními výšinami, jež v trojčlenném uspořádání sjednocuje síly tíže a tíhnoutí k vertikalitě, vtěluje se obrazně každý rok v rašení a výhonu rostlin.<br /> <br /> Rostliny a spolu s nimi zemědělská individualita stojí ve vztahu k trojčlennosti člověka na hlavě. Jak hluboko sahá zde příbuzenský vztah k člověku a zvířeti, ukazuje se v následujícím: Kořen ohmatává, podobně jako smyslový orgán rostliny, látky zemských hlubin. Přenese-li se fruktifikační proces rostliny až dolů do kořene, jako je tomu například u mrkve, zesílí a zabarví se kořen do zářivé červenožluté a prostoupí jeho jemnou tkáň sladkostí a vůněmi. Vzniká výživný plod, který svrchovaně vyživuje hlavu, nervově-smyslovou organizaci jako celek ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90). Plodí-li rostlina naopak v souvislosti se tvorbou semen vysoko nad zemí, jako je tomu například u obilovin, pak vzniká jako výživný plod<br /> <br /> … a silová kompozice, která vyživuje soustavu látkové výměny a končetin u člověka i zvířete. Vše, co mezi těmito póly vyrůstá ve stonku a listu jako potravní plod — například kedlubna (stonek), růžičková kapusta (pupen) nebo listová zelenina (salát, zelí, špenát atd.) — vyživuje a posiluje rytmický střed. {{SE|97}} V biologicko-dynamickém zemědělství je běžnou praxí toto pravidlo následovat: pícní mrkev pomáhá u telat podněcovat smyslovou aktivitu a dávat jim lesklou srst, u krav je to krmná řepa; naopak, má-li se podpořit látková výměna, má-li být zvíře radostně pohyblivé, přichází na řadu krmení lněným semenem; k rozvoji síly u koní je to „oves, který bodá&quot;. Vše, co se ve vegetativní oblasti utváří jako stonek a list — v bylinách, trávě, jeteli atd. — je základním krmivem pro dojnici žijící v přísném rytmu.<br /> <br /> Duchovně uchopitelná, v duchu skutečná idea zemědělské individuality otevírá chápajícímu pohledu brány do všech oblastí zemědělství; on je shrnuje jako orgány bytostného celku — příkladně to má být znázorněno v kapitole o otázce hnojení. To od základu vyžaduje změnu smyslu [Sinnesänderung]. Lze překonat duální poměr člověka a světa ve vědách, který metodicky vylučuje duchovně-duševní stránku poznávajícího a mravně jednajícího člověka. To platí tím více, přechází-li se tento velký, od člověka se odvíjející ideový celek v čin myšlením. V činu se osvědčuje jeho plodnost a skrze ni jeho pravda.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Viergliederung_des_Menschen_und_die_Geschlossenheit_des_Hoforganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hofového organismu ===<br /> <br /> Tělesný organismus člověka zahrnuje v sobě mikrokosmicky vše to, co se makrokosmicky rozkládá jako svět přírodních říší. Existuje tu úzký příbuzenský vztah, který se odhalí, srovnáme-li trojstupňovost přírody — říši anorganicko-fyzického, říši oživené rostlinné přírody a říši oduševnělé živočišné přírody — s tělesnou organizací člověka. Tak jsou v lidském těle účinné všechny látky, síly a zákony, které ovládají anorganicko-mrtvou minerální říši … {{SE|98}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 6, S. 98.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 6: Die Viergliederung des Menschen und der Organismus als Leib der Individualität.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> konstituují a které vědy fyziky a chemie se snaží prozkoumat. Například struktura trámečků ve vnitřní stavbě stehenní kosti v přechodu k ohnutému kyčelnímu kloubu je taková, že s minimem minerální substance (převážně fosforečnan vápenatý) je dosaženo maxima statiky. Podobně je tomu s podpůrnými tkáněmi, s konstrukcí kostry jako celku. Celé tělo je ve stavbě a funkci všech orgánů, v jejich pevných podpůrných tkáních a v jejich hospodaření s tekutinami a teplem prostoupeno a protkáno čistě fyzickou, moudrostí naplněnou zákonitostí. Ta tvoří — ohraničena na podobu těla — fyzické tělo, evolučně nejdokonalejší bytostný článek člověka. Svůj nejpřesnější výraz nachází ve stavbě a funkci smyslového systému. Podstata fyzického těla je nadsmyslová a zjevuje se ve všem viditelném (Obrázek 6).<br /> <br /> Co tedy v říši minerální vystupuje odděleně jako „mrtvá&quot; příroda, v čistě fyzické organizaci — to se v rostlině, zvířeti a člověku funkcionálně proplétá s vyššími bytostnými články. Takovým je především éterické, životní nebo časové tělo, jež světu rostlin propůjčuje život prostřednictvím éterkových sil všestranně proudících z kosmu. Je v sobě proudícím životem, který se podle druhu rostliny nadsmyslově vymezuje v „tělo&quot;, přivlastňuje si specifickým způsobem látky země proti tíži, jakož i<br /> <br /> a jejich sil si přivlastňuje a z nich buduje příslušné fyzické tělo. Jako architekt fyzického se životní tělo neprojevuje jako takové, nýbrž ve formách rostliny. Proto byl pro Goetha tvar a jeho metamorfóza — například v listové posloupnosti — východiskem jeho bádání o bytostné povaze živého. {{SE|99}}<br /> <br /> Vše, co se v rostlinné říši rozprostírá jako bytostná povaha živého, nalézá na vyšší stupni sjednocení v životním těle člověka a projevuje se v proudících tělesných tekutinách, v krvi, v lymfě a v sekrecích žlázového systému, jež regulují veškeré životní procesy (Obrázek 6). Éterické tělo je zdrojem zdraví. Nemoci mají svůj původ v duševnu. K jejich léčení nachází éterické tělo podporu v tom, co je jeho bytostné povaze vždy specifickým způsobem konformní — a to je svět léčivých rostlin. Paracelsus vyjadřuje v podstatě toto: Neexistuje nemoc, která by nemohla být vyléčena nějakým «bylinkou» nalezatelnou v rostlinné říši.<br /> <br /> Jako člověk nese ve stavbě svého těla přeměněnou minerální a rostlinnou říši povýšenou na vyšší stupeň, tak je i ve svém třetím bytostném článku — v duševním nebo astrálním těle — spřízněn s duševnem rozvinutým v živočišné říši (Obrázek 6). Zvířecí organizace se dovršuje zvířecí duší, která prostupuje fyzické tělo i tělo životní. Tento duševní článek přešel do zvířecího těla v podobě i funkci. Každý živočišný druh se tak morfologicky a fyziologicky člení ve vysoce diferencované nitro a vnějšek a disponuje rovněž druhově specifickým systémem končetin, skrze nějž se zvíře může volně pohybovat v živlech, které převládajícím způsobem podmínily jeho formování. Zvířecí duše se však projevuje především v «jak a co» činností, jež zvíře tělesně vázáno vykonává ve svém životním prostoru — tak žije červ v zemi, ryba ve vodě, pták ve vzduchu, hmyz v teple. Na základě tohoto v orgánovou činnost vázaného duševna zvířete mohl Goethe říci: «Zvíře je poučováno svými orgány. Člověk svými poučuje a vládne jim.» Duševní nebo astrální tělo je zdrojem vědomí; jeho fyzickým základem je nervová a smyslová organizace. {{SE|100}}<br /> <br /> I v člověku žije část duševna ponořena do životních pochodů — jako pudy, žádosti a vášně, pocity hladu a žízně a podobně. Ve své od těla osvobozené části žije duše sama v sobě a stává si vědoma svého ryze duševního prožívání — například toho, co vnímá jako pravdivé, krásné a dobré, ale i toho, co prožívá jako moc odchýlení ke zlému. Tímto článkem duše, který se osvobozuje z těla, povznáší se člověk z vázanosti na přírodu.<br /> <br /> V uvědomělém duševním životě cítí se člověk prostoupen něčím, co se mu teprve na cestě sebepoznání odkrývá jako jeho nejvlastnější bytostná povaha, jako jeho Já ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#98|Obrázek 6]], s. 98). Fyzickým základem působení Já v těle — Já-organizací — je krev. «Krev je ústředním orgánem organismu.»&lt;ref&gt;Lothar Vogel: ''Der dreigliedrige Mensch'', Dornach 1979, S. 147.&lt;/ref&gt; Je to tato v sobě samé spočívající jáství člověka, která má moc a sílu prostupovat, proměňovat a individualizovat tři popsané bytostné články. Vtiskuje tělu duševnímu, tělu životnímu a tělu fyzickému Já-organizaci. V této Já-činnosti přeměny a přivlastnění bytostných článků k výšinám jeho duchovního bytí leží pramen veškerého budoucího vývoje člověka i Země.<br /> <br /> Jako trojčlennost vede i čtyřčlennost k uchopení pojmu individuality. V Já-obdarování člověka se tento pojem naplňuje. Pojem organismu naproti tomu — pojmu uzavřenosti do sebe — se naplňuje již v živočišné říši, nikoli v pouhým životem obdařené rostlině. Ta by se teprve tehdy jevila jako úplný organismus, kdybychom k výhonku připočítali zemi, v níž koření, a k listu i ke květu kosmický obvod, do nějž se rozevírá.<br /> <br /> Pojem organismu se naplňuje, pokusíme-li se myslet spolupůsobení tří bytostných článků — fyzického těla, těla životního čili éterického, těla duševního čili astrálního — jako celek. Co teprve nadsmyslové poznání zpřístupňuje myšlení jako skutečnost, to může učit nazírání zvířete. Teprve s obdarováním astrálním tělem — totiž duševnem pronikajícím zemskou substanci, jak je tomu u veškeré živočišnosti — vzniká vnějšek a niternost: «V astrálním těle povstává zvířecí utváření navenek jako celá podoba a dovnitř jako utváření orgánů […] Je-li toto utváření dovedeno až do svého konce, formuje se to živočišné.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner, Ita Wegman: ''Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst'', GA 27, Dornach 1991, S. 35.&lt;/ref&gt; {{SE|101}}<br /> <br /> Touto charakteristikou je dán klíč k prohloubenému, obrazně myšlenkovému utváření pojmu organismu, resp. «uzavřenosti do sebe». S pohledem na zemědělství otevírá tento pojem možnost nechat zemědělský podnik z důsledně vědomé metamorfózy minulého znovu vzniknout — a to z moci a síly vědomé duše. Zůstalo-li by se u toho, bylo by to pouhé — byť vědomé — opakování toho, čím kdysi bylo periferní prostoupení dvora a gemarkování celé gemarkace. Ale jak je to s metamorfózou někdejšího duchovního středu, církve? Tento střed se v průběhu sebeuvědomění přesouvá do samého člověka. Člověk se musí naučit, aby v erkraftování své Já-individuality sebetvoříce probouzel mravní impulsy, které jej v práci vedou tak, že se makrokosmicky daná stanovištnost dvora bytostně rozvíjí v «zemědělskou individualitu». Jako trojčlennost vede pohled na vertikální členění dvora, na osu Země–Slunce, tak čtyřčlennost vede na plošně horizontální orientaci gemarkace — těla této individuality. Trojčlennost zpřístupňuje duchovní uchopení zemědělské individuality, čtyřčlennost ukazuje cesty praxe, jejího uskutečnění, jejího bytostného naplnění.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Bild_der_Viergliederung_der_landwirtschaftlichen_Individualität&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Obraz čtyřčlenné struktury zemědělské individuality ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_physische_Organisation&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Fyzická organizace ===<br /> <br /> Z raně středověkého původu tvořila gemarkace vesnice nebo solitárního dvora zaokrouhlenou plošnou jednotku. Je to stanoviště, na němž kráčivá působení sil a substance kosmu a Země vždy svým specifickým způsobem spolupůsobí a přinášejí se v podobě kulturní přírody k jevu.<br /> <br /> Fyzický základ tvoří vztahové předivo «živlů» — Země, vody, vzduchu a tepla — proměňující se v rytmech ročního běhu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|Obrázek 7]], s. 102).<br /> <br /> Erdigně pevný, krystalický základ gemarkace se vybudovává z horninových útvarů zemské kůry. Ty vystupují na hranici vzdušného obkruhu v mnohostranném reliéfu — údolí a výšiny, expozice {{SE|102}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 7, S. 102.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 7: Die physische Organisation oder der physische Leib des landwirtschaftlichen Organismus.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> podle světových stran atd. –, které samo modifikuje rytmické spolupůsobení čtyř živlů. Povrchová podoba každé gemarkace tak vypráví o své zemské a krajinné historii. Zvětrávání — to jest působení živlů vody, vzduchu a tepla na živel erdigně pevného — vytváří minerální kostru půdy, která se v závislosti na výchozí hornině skládá z hrubšího nebo jemnějšího zrna křemene-pazourku a jejich silikátových příbuzných, vápence a jeho příbuzných a dále z jílů. Toto ryze minerální složení se ukazuje tím významnější pro úrodnost půdy, čím vyrovnaněji a hlouběji je vybudováno.<br /> <br /> Živel vody prostupuje půdu rozmanitými způsoby. Zčásti se vyskytuje v koloidálním stavu svázaný s nejjemnějšími jílovými mineráliemi, zčásti jako hydrátové obaly půdních částic, zčásti jako pórová voda, zčásti jako průsaková voda a voda spodní. Uvolněn od živlu zemského odhaluje svou soudržnou, v sobě pohyblivou přirozenost v dešťové kapce, v tocích, rybnících a jezerech. Cestou výparu splývá konečně s živlem {{SE|103}}<br /> <br /> vzdušným, v mlze se formuje v nejjemnější kapičky, v oblacích v hrubší, a v proudícím dešti se z vzdušného obkruhu uvolňuje, aby se znovu spojil s živlem zemským. Každý statek se může šťastným nazývat, hraničí-li gemarkace s tokem řeky nebo jezera, prochází-li jí potok, živený snad pramenem, nebo chová-li mokřadní biotop s vysokou hladinou spodní vody nebo rybník. Jako terénní reliéf, tak i vodní hospodářství vtiskuje gemarkaci statku nebo vesnice — v závislosti na množství a rozložení srážek v průběhu roku — nezaměnitelně osobitý charakter.<br /> <br /> Živel vzduchu spočívá tu klidně nad gemarkací, tu se tiše přelévá přes krajinu, tu se přes ni žene bouřlivě. Podobně jako srážky, ba ještě spíše vzdušné proudy ve větru a počasí přesahují přes celé země a moře, avšak na každém místě země, kde jim překážky kříží cestu — ať je to hřeben hor, nebo stromy, živé ploty atd. –, vzdouvají se vírem, tlumí nebo se zcela uklidňují. Zejména přízemní vrstva vzduchu setrvává pod rostlinným porostem déle a je v neustálé výměně s půdním vzduchem, jenž dlí v puklinách a pórech svrchní půdy jednou déle, jednou kratší dobu. Ryze fyzický, anorganicky mrtvý charakter živlu vzduchu se projevuje v jeho látkovém složení. Hlavní složky — kyslík a dusík, v živém světě nejvýš aktivní látky — vytvářejí ve vnějším vzduchu sloučeniny samy se sebou, a jsou proto v nejvyšší míře reakčně inertní. Jinak se chová živel vzduchu v půdě. Tam vstupuje do vztahu s živly Země a vody a oživuje se k plné reakční síle, navazuje nová spojení. Jiným způsobem projevu pohybujícího se vzduchu je tlak, který vyvíjí, když v bouři a větru zvedá vodu ve vlnách, rozechvívá obilím, třese topoly a nechává padat celé lesy.<br /> <br /> Teplo se jako živel projevuje nejčistěji jako sálající teplo. Obecně se však odhaluje nepřímo na živlech a skrze ně — Zemi, vodě a vzduchu. Propůjčuje jim jejich vlastní dynamiku v procesuálním dění. Teprve skrze teplo se odhalují jejich specifické fyzické vlastnosti. Jeho nepřítomnost v zimě nechává půdu mrznout, tuhnout do živlu erdigně pevného; v letních vedrech nabývá vrchu spolu s vzduchem; na jaře proniká svými sourozeneckými živly, probouzí jejich vzájemnou dynamiku, oživuje půdy a připravuje je pro přijetí osiva; na podzim podobně, avšak pak se před zimou z tohoto svazku uvolňuje a každý z živlů vstupuje do svého zvláštního bytí. Podle expozice {{SE|104}}<br /> <br /> reliéfu vůči slunci — jižní svah, severní svah — vznikají v rámci gemarkace teplejší nebo chladnější stanoviště; stromové živé ploty, rozptýlená výsadba ovocných stromů, lesní ostrůvky atd. vytvářejí na malé ploše vyrovnaný tepelný hospodářský systém.<br /> <br /> Prostřednictvím tepla vznikají silové vztahy mezi živly. Toto fyzicko-anorganické předivo vztahů se mění místo od místa. Čím více se však při utváření hospodářství v uměleckém přiblížení uplatňuje organismusprinzip, tím více se elementární dění uzavírá do individuálního celku. Vzniká, příslušná typus stanoviště odpovídající, kompozice fyzikálních zákonů, sil a substancí působících ve čtyřech živlech. Tuto kompozici lze nazvat fyzickou organizací «zemědělské individuality», analogicky s «fyzickým tělem» člověka. Tato fyzická organizace pozemkového katastru hospodářství nebo vesnice je nadsmyslové bytostné povahy. Vystupuje smyslově ve světě látek ztuhlém do podoby, který je vlastní danému stanovišti, a jako taková je evolučně předem dána z minulosti. Poskytuje fakta, která musí zemědělec znát — pokud jde o geologickou stavbu, typy půd, hydrogeologické poměry a klima v malém i velkém měřítku —, ba více než to: musí s nimi srůst, pokud jde o odbornou praxi. Možnosti, jak v tomto předem daném světě faktů optimalizovat součinnost čtyř živlů ve prospěch pěstování kulturních rostlin, se omezují na zásahy do nejsvrchnější kůže zemské kůry, do půd, do onoho «bránicového orgánu» mezi «výšinami» a «hloubinami» krajiny. Jde přitom o výkon umění zpracování půdy, zavlažování a odvodnění, meliorace, terasování, hrázování a ochrany před větrem atd.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Lebensorganisation&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Životní organizace ===<br /> <br /> Tak jako má rostlina, zvíře a člověk, má i zemědělský organismus, který lze chápat jako tělo «zemědělské individuality», životní organizaci, «éterické čili živé tělo», jež si přičleňuje své bytostné povaze odpovídající «fyzické tělo» ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#106|Obrázek 8]], str. 106). Člověk je v pokušení ztotožnit toto živé tělo se souhrnem života, který každoročně vyrůstá v rostlinném světě. Kde však zůstává tento život, který se v podobách rostlin jeví, když rostliny na podzim odhazují listí nebo zcela odumírají? Dalo by se odpovědět: Život se stahuje zpět do semen, do humusu nebo do ''kambia''. Avšak i tato jsou jen zjevy živého {{SE|105}}<br /> <br /> v proudu vznikání a zanikání. Život sám je nadsmyslový. Organizace éterických formativních sil hospodářství prochází v rytmu slunečního roku střídavými stavy svého smyslově vnímatelného jevu. Od podzimu přes zimu žije stažena do čistě duchovní účinnosti v zemi, «v hlavovém pólu zemědělské individuality». V klíčení a zrání rostlin na jaře přes léto se pozvedá do «břicha zemědělské individuality». Vtiskuje se do života každé se utvářející podoby rostliny a jejích látkových kompozic v kořeni, stonku, listu a kvetu a opět se uvolňuje, když rostliny na podzim odumírají.<br /> <br /> Éterické čili živé tělo zemědělské individuality se odhaluje ve stoupajícím roce v souhrnu životních jevů, ve klesajícím roce opět mizí a je pak vnímatelné jen otevřenému duchovnímu zraku. Diskontinuita je jen zdánlivá.<br /> <br /> Vše živé stojí bytostně ve vztahu k živlům. Čím vyváženěji jsou vůči sobě země, voda, vzduch a teplo v poměru, tím rozmanitěji se může život přinést ke zjevení. Tento fakt se zřetelně vyslovuje v protikladu tropického deštného pralesa a písečné pouště. V prvním případě dosahuje rozmanitost druhů rostlin, stlačených na nejmenší prostor, maxima — v tropickém pralese Brazílie například přes sto druhů stromů na hektar —, v druhém případě se vůbec nebo jen řídce rostlinný život rozvíjí.<br /> <br /> Veškerému živému leží v základu životní organizace, složená z množství formativních sil, které vstupují se světlem slunce. V ní jako v celku se uskutečňují v navzájem se podporujícím střídavém vztahu životní procesy; jsou původci a nositeli zdraví. Samoregulace a trvale udržitelnost přírodního biotopu o tom vydává svědectví. Životní organizace hoforganismu je proto tím zdravější, čím všestranněji je tato v souladu se stanovištními faktory prověřena. Tento stav trvalého zdraví vytvářet je neustávající kulturní úkol člověka. Na něm závisí konstelace formativních sil živého, podle nichž se kulturní rostlina může podle svého typusu utvářet. Na této hospodářstvím podmíněné konstelaci formativních sil spočívá výživná hodnota výživných plodů a léčivá síla bylin, stejně tak kvalita humusu a plodnost půdy vcelku. Každý druh rostliny přispívá tedy k tomu, aby se z plnosti kosmických periferních sil mohla tvořit hofovému nebo vesnickému organismu vlastní životní organizace, která fyzické organizaci jako její utvářející architekta {{SE|106}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 8, S. 106.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 8: Die Lebensorganisation oder der Lebensleib des landwirtschaftlichen Organismus.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> nadřazena. Je nositelkou životního dění, které se ve formách rostlin stává vnímatelným obrazem, nadsmyslově se však darlebt jako v čase působící «tělo časů čili bildekräfteleib». Ve všem živém je nositelem vývoje. Na toto tělesné dění v čase chce pojem «biologicko-dynamický» poukazovat.<br /> <br /> Příroda se organizuje nutností svých zákonitostí do diverzity po svém způsobu; v zemědělském organismu připadá tento úkol uměleckému tvoření člověka. Vědomým herausgestaltungem éterické organizace hofové nebo vesnické gemarkace se zemědělec, jako tomu bylo kdysi ve starém selství, stává na nový způsob tvůrcem kulturní krajiny. Pěstováním kulturních rostlin sice ničí vzrostlou Wildnatur, ale buduje ji znovu jako Kulturnatur. Zatímco na fyzické rovině jsou jeho gestaltungskräftem úzce stanoveny meze, je v herausgestaltungu životní organizace Hoforganismu vyzýván k nejvyššímu uměleckému mistrovství. Musí překonávat rozpor jednostrannosti v pěstování a mnohostrannosti jako principu zdravé {{SE|107}}<br /> <br /> živosti prostředkem umění. Musí z ideálního prožívání celkové souvislosti betriebsního organismu přijímat opatření, která proměňují přírodní biotop v kulturní biotop. Ve vědomém novém stvoření musí být organismus zemědělství z devastovaných monokultureinöd urzellenhaft znovu herausplastiziert. Pokud jde o uměleckou celkovou durchgestaltung hofindividuální životní organizace, přicházejí v úvahu následující opatření ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#106|Obrázek 8]], s. 106):<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Fruchtfolge_im_Acker-_und_Gartenbau:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Fruchtfolge v zemědělství a zahradnictví: ====<br /> <br /> Dostupná orná půda je rozdělena tak, aby různé obilniny, okopaniny a pícniny – v zahradnictví různé druhy zeleniny –, které v jednom roce stojí vedle sebe každá na svém dílu, byly v následujících letech na témže dílu pěstovány postupně za sebou. Umění spočívá v tom, nechat jednotlivé polní plodiny – podle toho, zda humus obohacují nebo čerpají, zda jsou mělko- nebo hlubokokořenné, zda jsou náročné na hnojení nebo méně náročné – tak navazovat jedna na druhou, aby se předcházelo chorobám, podporovala se chuť k růstu a fruktifikace (výživná hodnota) a celkově se úrodnost půdy zachovávala, nebo lépe ještě zvyšovala. Velký význam má přitom to, aby osivo zůstávalo v podniku, tj. pocházelo z vlastního dalšího pěstování nebo ze šlechtitelského zpracování. Kultura polního hospodářství pracuje především se silami kosmu, které působí prostřednictvím země – křemene a vápna a zprostředkovaně skrze jíl – nepřímo zdola nahoru na růst rostlin. To se projevuje zvláště v pěstování obilnin, kde se ve srovnání s planou trávou celá rostlina v stéblu, listu a semeni prostupuje procesem fruktifikace.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Rückführung_des_Gartenbaus_in_den_Hof-_und_Dorforganismus:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Začlenění zahradnictví do organismu statku a vesnice: ====<br /> <br /> Děje se to zčásti obohacením polního osevního postupu polním pěstováním zeleniny, zčásti pěstováním jemné zeleniny, květin a bylin na ohrazeném areálu a pěstováním pod sklem. Zde v blízkosti statku je také místo pro včelín. Integrace všestranného zahradnictví zajišťuje kvetení a plodení od časného jara až do pozdního podzimu. Doplněno kvetoucími pásy v zemědělství se tak druhová rozmanitost jednoletých rostlin v míře bohatí až na hranice katastru obce. {{SE|108}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Rückführung_des_Obstbaus_in_den_Hof-_und_Dorforganismus:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zařazení ovocnářství zpět do organismu statku a vesnice: ====<br /> <br /> Vysoké kmeny co největší druhové rozmanitosti mají své místo podél polních cest, na mezích, na terasovaných svazích nebo na statkových ovocných loukách. Blahodárný účinek kultury ovocných stromů – obohacující krajinný obraz po celý rok – by měl prostupovat celou pozemkovou gemarkací statku a vesnice. Polokmeny a nízké intenzivní ovocné výsadby by měly stát v přiměřeném poměru k ostatním kulturám.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Eingliederung_und_Bewahrung_von_Wiesen_und_Weiden:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Začlenění a ochrana luk a pastvin: ====<br /> <br /> Jejich místo je v oblastech s vysokými srážkami, na svazích ohrožených erozí, na mělkých pastvinách a suchých polovinách využitelných jen extenzivně, především však všude tam, kde se mělce pod povrchem vyskytuje spodní voda – například po obou stranách podél potoků a řek, v nivách, u rašelinných sníženin nebo v přechodných rašeliništích. Rozorávání travních porostů (pěstování kukuřice) prostřednictvím odvodňování nebo snižování hladiny spodní vody by se mělo co nejdůsledněji zamezovat. Travní porost je odolný vůči záplavám a jako trvalá kultura působí čistícím způsobem na spodní vodu přitékající k otevřenému recipientu – zejména díky dlouhým sacím kořenům trav. Odčerpává z ní dusičnany pocházející ze vzdálenějších oblastí obilnářství. Trvalý travní porost se v důsledku pastvy a sečení nachází trvale ve vegetativním stadiu růstu. Proto potřebuje dostatek vody – nebo přesněji: éterické formativní síly, jež působí skrze živel vody; tedy vodu vystavenou silám Stoffwechselpol-u zemědělské individuality. Tato podmínka je splněna, nachází-li se spodní voda mělce pod povrchem (40 cm pod terénem), nebo při umělých loukách nebo v zavlažovacím hospodaření ve «svahové kultuře».<br /> <br /> Dokonalou formu umělých luk bylo možné nalézt ještě v polovině 20. století v polohách středohoří. Autor mohl v Rhönu krátce před zničením těchto mistrovských děl obdivovat poslední zbytky takzvaných Buckelwiesen – hrbolkových luk. Jejich zakládání, «hnojení» čistou vodou, pěstování, sečení na seno a přinášení sena do stodoly na ramenou v rozložených prostěradlech bylo výlučně nesmírně náročnou ruční prací. Odměnou bylo až pět sečí za rok. Z mlýnského příkopu ležícího výše na svahu údolí se směrem dolů stavěl jeden hrbol vedle druhého se střechovitými bočními plochami. Na hřbetě těchto hrbolových střech vedl kolmo od mlýnského potoka méně než lopatu široký slepý příkop s nulovým spádem. V době závlahy, závislé na fázích měsíce, tekla voda plošně na obě strany přes hranu slepého příkopu a stékala {{SE|109}}<br /> <br /> rychle pronikala travní drnou a shromažďovala se znovu ve střešním žlabu mezi dvěma hrboly. Ten pokračoval dál a stával se hřebenem příští řady kopečkovitých střech připojujících se níže po svahu – a tak to šlo stupeň po stupni dolů až do dna údolí.<br /> <br /> U tohoto druhu závlahového umění nešlo primárně o provlhčení podloží, nýbrž o rychle properlující pohyb vody – zpravidla chudé na minerály a zejména na dusík – skrze travní drn. Lze se domnívat, že vodě přísluší zde hnojivý účinek. Zdá se, že voda příjmem kyslíku – kyslíku jakožto nositele života&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', Vortrag vom 11. Juni 1924, GA 327, Dornach 1999, S. 68f.&lt;/ref&gt; – při pohyblivě-zurčícím průtoku oživuje růst trav a bylin takovým způsobem, že na těchto zpravidla minerálně chudých půdách bylo dosahováno kvalitativně i kvantitativně nejvyšších výnosů.<br /> <br /> Umělé louky jako krajinný prvek tvořící a oživující krajinu v podobě svahových nebo hrbolkových luk padly za oběť technologickému věku. Tato větev kdysi vysoké landbaukunst nedokázala obstát.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anpflanzung_von_Hecken,_Feldgehölz-_und_Bauminseln:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Výsadba živých plotů, polních remízků a stromových ostrovů: ====<br /> <br /> Zde se naskýtá příležitost přidělit všem dřevinám – keřům i stromům domácím v krajinném okolí – jejich místo v katastru obce, v živých plotech a remízcích, a tím v polní krajině zakládat chráněná území s vlastním mikroklimatem a celou gemarkaci samu nechat stát se harmonicky utvářejícím článkem kulturní krajiny. Výsadby slouží v otevřených krajinách jakoby jako náhrada lesa. Největší floristická a zároveň faunistická hustota kulturní krajiny se nachází na lesních okrajích, v přechodových a zároveň zónách pronikání otevřené polní a luční krajiny a lesa. Zde se patro nad patrem vrství druhově bohatá flora trav a bylin, pak nízko i výše rostoucí keřové porosty a konečně vysoko rostoucí rozložité koruny stromů. Týž výstavbový plán a tutéž ekologickou funkci mají živé ploty. Jsou vůči dvěma stranám polního katastru jakoby dvěma k sobě přiloženými, vzájemně prorůstajícími lesními lemy – stejně tak polní remízky a stromové ostrovy. {{SE|110}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Wald:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Les: ====<br /> <br /> Musí být spolu se zemědělstvím viděn jako jeden celek. Ano, přísně vzato k zemědělství náleží, stejně jako všechny výše jmenované funkční články životní organizace. Les mnohdy obklopuje katastr statků a vesnic, spojuje je a propojuje do sítě. Les plní uvnitř kulturních krajin nadřazenou, oživující funkci. K tomu působí vyrovnávajícím způsobem na klima a společně s katastrem statků a vesnic uchovává a profiluje po celé věky ráz kulturní krajiny v širokém měřítku.<br /> <br /> Les nemůže být předmětem pouhého lesnictví, ale ani pouhé ochrany přírody. Jeho využívání je – jako je tomu u každé polní gemarkace – kulturním úkolem, který se naplňuje v jeho utváření jako «trvalého lesa», jehož cílem je druhová rozmanitost dřevin odpovídající daném stanovišti. Trvalým lesem se stane teprve skrze soustavnou péči a využívání. Ponechat přirozené rezervace přirozenému stavu vede zpět do antropogenně podmíněné divočiny skrze zanedbání.<br /> <br /> Každý ze jmenovaných životních orgánů je sám o sobě již uměleckým stvořením přesahujícím přirozený biotop. O to více to platí, pokud jde o kompozici těchto životních článků v celek životní organizace hospodářského nebo vesnického organismu. Veškerá působení sféry stálic, planet, Slunce, Měsíce a Země se do ní vtiskly v průběhu roku a vstupují do «semenného stavu» «Všeobecně-Rostlinného» – do humusu uchovávajícího život. Rosenkruciánští alchymisté jej proto nazývali «Universálním semenem Země» (mateřská půda), na rozdíl od «individuálního semene», jež, tvořeno jednotlivou rostlinou, padá na mateřskou půdu. Humus nese pozemsky-zrozeně prožitý život předchozích let do přítomnosti. Proto jej lze strukturálně i substanciálně označit jako «paměť Země». Lze říci: v něm žije – v pozemsko-látkové formě ztuhlý – princip Všeobecně-Rostlinného. {{SE|111}}<br /> <br /> Je třeba rozlišovat mezi živými silovými proudy (jež tvoří život rostlin a ve svém celku tvoří jejich éterické čili životní tělo) a těmi, jež jako síly vyššího druhu vyzařují z astrálního světa kosmu. Jsou to síly, které se u zvířete rozvíjejí ve své<br /> <br /> duševním těle zvnitřnily, k prožívání hladu a žízně, vnímání bolesti a tak dále. Na proudící životní procesy rostlin působí tyto astrální síly z vnějšku tak, že je tvoří, formují, utvářejí a zadržují. Tvoří a zadržují proudící život do podoby kořene jinak než do podob stonku, listu a květu. Tvořivé síly se spojují s proudícím životem a vytvářejí si odraz v jakékoli vnější podobě rostlinného druhu, modifikovaný stanovištně odlišným spolupůsobením sil Země a kosmu. Podíváme-li se na druhovou rozmanitost trav a obilovin, na povahu bylin, trvalek, keřů a stromů jednoho statku a na jejich celkovou kompozici, pak se v jejich smyslově vnímatelných podobách zjevuje to, co se ve skrytu v tvořivě silném proudění prožívá jako éterická organizace organismu statku jako celku.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Seelenorganisation_oder_der_Astralleib_des_landwirtschaftlichen_Organismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu ===<br /> <br /> Z téže nadsmyslové oblasti, z níž vyzařují síly, které se rostliny takřka jen dotýkají z vnějšku, formují ji v růstu a nechávají ji odumřít do formy, pochází duševní neboli astrální tělo zvířat, které se ztělesňuje v těle zvířat a jako jejich duše je prozařuje zevnitř. Toto duševno, zjevující svou bytost, vymezuje zvíře navenek v jeho podobě a člení je dovnitř v řadu jeho orgánů. Duševní organizace zvířete je jeho životním tělem a to je nadřazeno jeho fyzické organizaci ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|obrázek 9]], s. 115). Jak již bylo zmíněno, v každém živočišném druhu je ztělesněna určitá duševní kvalita, v červu jiná než v rybě, ptáku, hmyzu nebo v řadě savců. Zvířecí duše si ve ztvárnění těla vytváří svůj obraz a projevuje se v tom, co zvíře dělá. Stanoviště obývá velké množství zvířat. Je o to početnější, čím mnohostranněji je utvořena životní organizace hospodářského nebo vesnického katastru. Členěny v druhy, čeledi a rody tvoří vcelku faunu stanoviště a stojí ke čtyřem živlům, k oživené přírodě i mezi sebou navzájem v nejrozmanitějším, moudrostí naplněném vztahu. Zvířenu hospodářství lze v jejím zjevu a chování chápat jako orgány «duševního neboli astrálního těla» celku hospodářství. {{SE|112}}<br /> <br /> Duševno, které je zvířatům vlastní, pochází z minulých evolučních stupňů Země.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Duševní tělo hospodářství nebo vesnického katastru se kromě toho utváří astrálními silami, které do něj s slunečním světlem proudí ze současného kosmu.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Leitsätze'', GA 26, Dornach 2020, darin der Brief «Der Mensch in seiner makrokosmischen Wesenheit».&lt;/ref&gt; Právě ony dávají rostlinám z vnějšku formu – srovnejme jemnolistost, resp. velkolistost rostlin, které vyrostly na světle nebo ve stínu –, nechávají je dozrávat, strukturují stavbu látek, např. bílkoviny, a podmiňují tak výživovou hodnotu plodin. Závisí tedy podstatně na fyzické a životní organizaci, do jakého stupně intenzity se duševní organizace utvoří a katastr hospodářství nebo vesnice se vymezí jako v sobě uzavřený organismus a vnitřně se rozčlení na orgány.<br /> <br /> Pro pochopení velmi diferencovaného příspěvku zvířeny k utváření duševní organizace organismu hospodářství nebo vesnice je třeba se podrobněji věnovat dvěma bytostně odlišným skupinám: divoké fauně a domácím zvířatům ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|obrázek 9]], s. 115).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wildtierarten_–_Organe_des_Hof-_und_Landschaftsorganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Druhy volně žijící zvěře — orgány organismu statku a krajiny ====<br /> <br /> Kulturně-tvůrčí výkon zemědělství spočíval v proměně divoké přírody v přírodu kulturní; i nadále zůstává jeho úkolem o ni pečovat a dále ji rozvíjet. Tento krok proměny znamenal mimo jiné buď zcela vytlačit z krajiny svět velkých volně žijících zvířat – jako jsou šelmy: vlk, medvěd, rys, a kopytníci jako pratur, los, zubr, divoké prase atd. – a nahradit je domácími zvířaty, nebo je vzít pod ochranu a do péče, jako je tomu u vysoké zvěře: jelena, srnce a soba, nebo u nízké zvěře, jako je zajíc, liška atd. Volně žijící savci jsou plaší a převážně noční. Jejich vynikající smyslové vlastnosti, čich, sluch a zrak, svědčí o bdělosti vědomějšího vnitřního života. Svými smysly se ponořují do vnějšího světa – větřením, nasloucháním, pátráním zrakem – jako například vysoká zvěř, když vychází na pastvu z šera lesa do otevřené krajiny. Duševně-instinktivní život je těmito vjemy podněcován a zároveň se rozšiřuje {{SE|113}}<br /> <br /> Duševní se otvírá a splývá s vnímaným. Tento vztah nitra a vnějšku se zjevuje nazírání v estetice chování, například v prchajícím srncovi, zajíci bijícím háky nebo hrdém jelenovi, jenž vznešeně tyčí své paroží do vzdušného obkruhu. Tímto z čelní kosti vyrůstajícím kostním stavením loví jelen kosmicko-astrální síly, které formotvorně působí na jeho vnitřní svět orgánů.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 97.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> U volně žijících zvířat to, co tvoří jejich duševní bytost, zcela vstoupilo do utváření těla. Toto duševní se v těle a skrze tělo prožívá. Tak vtiskují zvířata, vedena svými instinkty, to jest z vnitřní nutnosti, své vlastní bytí svému životnímu prostoru; rozšiřujíce sebe sama, oživují a oduševňují tento životní prostor svou činností a proměňují ho ve svůj revír: „Rostlina dává, zvíře bere v hospodářství přírody.&quot;&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 14. Juni 1924, S. 193.&lt;/ref&gt; Zvíře uspokojuje svou žádostivou přirozenost tím, co odebírá ze svého okolí. V tomto uspokojení má svůj blahobyt, který radostně dává světu najevo svými pohyby a hlasy.<br /> <br /> Divoké fauně se v souvislosti s jejími navzájem se prostupujícími podmínkami existence věnuje stále větší pozornost. Rozpoznává se, jak se životní cyklus zvířat moudře zapojuje do většího celku, ano, jak jsou souhrnně svou činností výkonnými orgány při utváření organismických celostí. Je tedy úkolem zemědělce věnovat divoké fauně v nejširším slova smyslu stejnou péči a pozornost jako hospodářským zvířatům. Ve vztahu k savcům se to děje mimo jiné lovem, přičemž egoistické pohnutky přitom hrají roli právě tak často jako při boji s takzvanými škůdci pomocí biocidů jiného druhu. Různé druhy zvířat přispívají každý svým dílem k obohacování a posilování soulové organizace hof- nebo dorforganismu. Každý nepromyšlený zásah do komplexního přediva vztahů je nechává onemocnět a oslabuje jejich síly sebeléčení.&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 15. Juni 1924.&lt;/ref&gt; {{SE|114}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vier_Gruppen_innerhalb_der_Wildfauna&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Čtyři skupiny v rámci divoké fauny ====<br /> <br /> Odhlédneme-li od savců a plazů, jsou pro nás nesmírně důležité čtyři velké skupiny živočišné říše, jejichž existence prostupuje gemarkungen svou – skrytěji působící – duševností. Ve svém tělesném utváření vykazují každá jiným způsobem příbuznost s funkční a morfologickou trojčlenností člověka, to jest s nervově-smyslovým systémem, s hrudní oblastí a se systémem látkové výměny a končetin. Jsou to čtyři skupiny: červi, ryby, ptáci a hmyz.<br /> <br /> Tato trojčlennost těla je nejzřetelněji vytvořena u hmyzu. U ostatních tří skupin ovládá existenci zvířete vždy jeden funkční okruh s vysokou specializací: u červů pól látkové výměny, u ryb rytmický střed a u ptáků nervově-smyslový pól. Každá z těchto čtyř skupin odhaluje ve své druhové rozmanitosti – nejintenzivněji hmyz – velkou variační šíři ve vyformování svých orgánových soustav. V porovnání s člověkem se již v dřívějších fázích evoluce jednostranně vyvinuly k tak vysoké dokonalosti, že lze říci: Část duševního těchto zvířat z velké části vstoupila do příslušného tělesného utváření, zatímco druhá, doplňující část se proživá nadsmyslově jako svět takzvaných „elementárních bytostí&quot;.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Welt der Elementarwesen'', ausgewählte Texte herausgegeben von Almut Bockemühl, Dornach 2005.&lt;/ref&gt; Elementární bytosti jsou poslové, kteří zprostředkovávají mezi bytostným prapůvodem veškerého bytí a jeho zobrazujícími formami projevu ve fyzicko-materiálním světě. Jejich bytost je duševně-astrální povahy; jejich tělo se specificky buduje z étericky živých sil. Elementární bytosti jsou duchovní poslové, kteří přivádějí do smyslově-vnímatelného jevu – obrazně, v čase a prostoru – praobrazů minerální, rostlinné, živočišné a lidské říše, jež jsou doma v říši vyšších duchovních světů. Jsou bytostmi vztahů mezi světem smyslového a duchovně-nadsmyslového a jako takovéto bytosti mohou být cítivě prožívány v cvičícím, myslícím nazírání. Jako nositelé procesů se zaklínají do všeho vzniku a osvobozují se z tohoto zakletí v zániku toho, co ztuhlo do smyslové formy.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vorträge vom 2., 3. und 4. November 1923.&lt;/ref&gt; Elementární bytosti se specifikují do čtyř skupin podle toho, ve kterém ze čtyř živlů – Zemi, Vodě, Vzduchu a Teple – mají převážně své pole působnosti. {{SE|115}}<br /> <br /> Nadsmyslově tvoří doplnění ke čtyřem skupinám zvířat, která v jednostrannosti v těchto živlech nalézají své fyzické životní podmínky. Svět elementárních bytostí je všude přítomen v pozemském. Jejich působnost, dosahující z nezjevitelného do zjevného, nemůže uniknout umělecky cítícímu nazírání. Prostírá nad přírodou a zvláště nad světem zvířat, jež v sobě vlastním způsobu oživují čtyři živly, jemný závoj moudrostí plné smyslovosti a duševnosti.<br /> <br /> V následujícím obrátíme pohled na bytost a význam zmíněných čtyř skupin živočišné říše (obr. 9):<br /> <br /> '''1. Skupina bezobratlých červovitých''', těch, kteří jsou spjati s živlem zemitě-pevného, na příkladu žížaly obecné (''Lumbricus terrestris''):<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 9, S. 115.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 9: Die Seelenorganisation oder der Seelenleib des landwirtschaftlichen Organismus.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Žížale chybí vyvinutá hlava. Je doslova osamostatněným, článkovaným střevním váčkem, tedy zvířetem naprosté a úplné metabolické aktivity, jehož smyslová organizace obrácená navenek {{SE|116}}<br /> <br /> je redukována na hmat — na bodové smysly rozmístěné po celém těle. Činností tohoto jemného, slizce-vodnatého zvířete je zpracování půdy. Je plastikem zemitě-pevného. Žije ve tmě zemského nitra, na hledání potravy z odumřelých rostlinných zbytků se protlačuje svrchní vrstvou kyprého obdělávání půdy a žere se do hloubek pevného minerálního podorničí, čímž buduje svislé trubičky, jež mu slouží jako vnější kostra a napomáhají mu k svislé vzpřímené poloze při pohybech nahoru a dolů. Svůj minerály prosycený trus nese contre la pesanteur vzhůru na povrch zemský (až 100 t/ha/rok) a tak rok od roku omladí půdu. Aktivně podporuje dýchání půdy, když při klesání svými trubičkami — jako pumpa — za sebou vtahuje kyslíkem bohatý vzduch a při stoupání vytlačuje vzduch ze země nasycený CO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;. Jeho potravou je odumřelá, bakteriálně se rozkládající organická hmota, kterou přijímá do svého nitra spolu s jílem, prachem a jemným pískem. Navenek vylučuje sliz, dovnitř jeho duševní organizace «prosmyslňuje» přijatý potravinový proud a řídí vojsko bakteriálních symbiotů, kteří potravu rozkládají, a uvádí — ve spojení s minerálními jílovými složkami potravy — do chodu tvorbu trvalého humusu, budování krůmkově stabilních jílovo-humusových komplexů.<br /> <br /> Žížala je ze své přirozenosti bytostí odříkání. Dovolme si tezi: evolutivně se vzdala plné metamorfózy přes zakuklení až k imagu. Ta by, řekněme jako motýl, v kráse tvaru a barvy zjevila to, co v červu zadrženo se prokazuje jako jeho požehnaná schopnost — být plastikem zemské půdy.<br /> <br /> Vědomí žížaly je spící-sněný stav, a přesto má moc vytvářet vztahy plný celek. V tomto jejím díle se jako odraz jeví to, co je — jako doplnění jejího metabolicky zdůrazněného bytí — její vyšší smyslová a rozumová přirozenost. Co žížale, co celkově červovitým živočichům chybí, je polární vyformování hlavy v poměru ke střevnímu systému. Chybějící — doplnění k hlavě — je však funkčně přítomno všude tam, kde jsou žížaly atd., a sice právě jako bytostně-nadsmyslové, jež je odděleno od fyzicky se jevícího těla, přesto k němu duševně stojí ve vztahu. Jde tu o specifickou skupinu elementárních bytostí — od nepaměti takzvaných *gnomů* —, jejichž bytostnou substancí je «smysl a rozum v {{SE|117}}<br /> <br /> je».&lt;ref&gt;Tamtéž, přednášky ze 2., 3., 4. listopadu 1923.&lt;/ref&gt; Svou wirksamkeit rozvíjejí v erdig-Festen a tvoří duševně-astrálně pojítko k bezobratlému živočišnému světu.<br /> <br /> Ke [[Landbaukunst|umění zemědělství]] patří, vytvářet této tak neúnavně činné a dobrotivé skupině živočichů v hojnosti životní prostor. Neboť tam, kde na poli, louce a pastvině, jakož i v hnojiště a kompostové hromadě rozvíjí žížala svou činnost, je přítomno také její duchovní korelát, elementární bytosti erdig-Festen. Bez žížaly by se půda postupně zhutňovala a tvrdla, ocitla by se takřka ve strnulosti smrti. Žížala půdu oživuje.<br /> <br /> '''2. Skupina živočichů spojená s živlem vody''' — ryby. Jako je žížala plastikem erdig-Festen, tak je rybou takovým plastikem vodního živlu. Hlava ryby, se svou diferencovanou smyslovou organizací, je zřetelně vyformována; přechází však bez přechodu do trupu a článku látkové výměny. Vše ovládající je střední část, trup — jemný, rytmicky bohatě členěný, chrupavčitě-kostnatý skeletní systém. Páteřní řetěz prochází tělem od ocasní ploutve až k hlavě a v ní se metamorfózuje do lebeční kosti. Po stranách se klene žeberní oblouky, kůstkami, které obepínají i břišní orgány. Navenek jsou překryty svalovou vrstvou, která ve spojení s ploutvemi propůjčuje rybě mimořádnou obratnost a rychlost v pohybu. Žížala přijímá to zemité až do svého trávicího traktu; jinak rybaa, která při pohybu nechává vodu proudit skrze žábry. Voda tím vstupuje přes hlavu do přímého vztahu k rytmickému trupovému systému; ryba se zásobuje kyslíkem, který přes žábry vodě odnímá. Vnější kůže se zhutňuje v šupinový šat, jímž se její tvarová podoba vymezuje vůči beztvaré vodě a jímž dává navenek najevo své duševní niterné bytí v rozmanité barevnosti. Ryba se neživí jako žížala odumírajícím životem, nýbrž přednostně tím, co se ve vodě rozvíjí jako rostlinný a živočišný život. Ryba rozšiřuje své duševní bytí za svůj tělesný tvar do okolní vody. Na jedné straně hmatá v klouzání vodu obtékající její tělo a na druhé straně vytváří svými pohyby nejjemnější proudy a víry. Jako vděčí ryba svůj proudnicový tvar živlu vody,{{SE|118}}<br /> <br /> tak jej oživuje a oduševňuje tím, co se z duševní pohyblivosti přelévá do pohybových průběhů. Ty jsou v tichém vodním tělese, rybníku, jiné než v mocně tekoucím potoce nebo řece. Lín například, druh kaprovitých, je zavalitější ve tvaru, tmavší v barvě, pomalý v pohybu a rád se občas zarývá do bahna na dně rybníka. V přímém protikladu k tomu se nachází štíhlý pstruh, druh lososovitých, v tekoucí, přes kameny proudící, křišťálově čisté vodě. Jako stín bleskurychle prochází prosvětlenou, pohyblivou vodou, nad oblázkovým dnem — buď u břehu potoka hledaje úkryt, nebo aktivně klidně stoje proti proudu, vnímaje teplo vyvolané pohybem přetékající vody.<br /> <br /> Jako patří jezero, rybník, tok řeky nebo potoka k [[Landschaft|krajině]], k [[Hof|statku]], tak k nim patří i v nich žijící rybí přirozenost. «Produševňuje» vodní plochy a činí je orgány hospodářsko-vesnických organismů. Je vloženo do rukou zemědělce, tyto krajinné orgány pečovat, obohacovat je uměním zakládáním rybníků, pokud možno dbát o jejich čistotu a o to, aby tekoucí vody nebyly rušeny ve svém přirozeném toku.<br /> <br /> U ryb dosahuje zvláštní dokonalosti zejména jejich rytmický střed, jejich trup — nikoli ještě hlava s jejím smyslovým systémem. Jejich vědomí je stlačeno do tupého snění. Co jim tělesně chybí, zůstává bytostně účinné v nadsmyslném; tká a žije jako další skupina beziehungsschaffenden Elementarwesen — und vytvářejících vztahy, jako undiny. Voda je jejich živlem a ony zprostředkovávají duchovní praobrazce tělesným a orgánovým formám, jež se utvářejí ve vodním prostředí.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> '''3. Skupina ptačího světa žijícího v živlu vzduchu.'''<br /> <br /> Ptáci plastizují, oživují a oduševňují v krátkých mocných úderech křídel, ve výrazných obloucích nebo ve vznešeném klouzavém letu ve velkých výškách živel vzduchu. Více než všechna ostatní zvířata, jež se mohou vznést do vzdušného prostoru, jsou ptáci pány vzduchů. Jako je žížala jakožto bytost látkové výměny narozena ze země — přijímá do sebe zemi —, jako je ryba jakožto bytost rytmu narozena z vody — nechává se vodou prostupovat —, tak je pták narozen ze vzduchu. Celý jeho leib je {{SE|119}}<br /> <br /> přetvořen v hlavu, ve velký smyslový orgán. Nejen že jeho hlava je provzdušněna zvenčí, stejně jako jeho peří, nejen že jej rozepjaté paže nesou vzduch, nýbrž vzdušný živel prostupuje celým jeho nitrem (viz níže).<br /> <br /> Ze zmíněných skupin dovršuje se v ptácích vývojový proud utváření hlavy; uchvacuje celé zvíře včetně hrudi a látkové výměny. K tomu se váže otázka: Není snad na dřívějším vývojovém stupni — u bezobratlých červovitých živočichů, ryb a ptáků, jakož i čtvrté skupiny, hmyzu — předobrazeno v předčasné dokonalosti cosi, co postupující evolucí nachází v Apokalypse Janově&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Apokalypse des Johannes'', GA 104, Dornach 1985.&lt;/ref&gt; výraz jako «Troj-zvíře» orla, lva, býka a čtvrtého, jenž nese lidský obličej? Rudolf Steiner označuje tři zvířata — orla (hlava), lva (hruď) a býka (látková výměna) — jako představitele tří vývojových proudů z ducha, jež se v člověku sjednocují ve vyšší celek.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 19. Oktober 1923.&lt;/ref&gt; A neleží snad v přísném, morfologickém a funkčním trojčlenném členění hmyzí podoby — v pravdě předčasně do formy geronnen — jakési shrnutí vývojových proudů bezobratlých, ryb a ptáků, tak jak se ukazuje v budoucnosti otevřené vývojové schopnosti v soutoce orlího, lvího a býčího proudu v postavě člověka?<br /> <br /> Ptáci odebírají kyslík ze vzduchu jak při nádechu, tak při výdechu. Při nádechu vstupuje vzduch zčásti do plic a — nespotřebovaný — zčásti do vzdušných vaků rozmístěných v těle a do zčásti dutých kostí. Při výdechu prochází tato zásobní vzduch plícemi (otevřený trubicový systém, nikoliv slepá plicní sklípka) zevnitř ven. Tíže se v ptačím leibu proměňuje v lehkost: lebka, jíž převážně přímo proudí venkovní vzduch, tělo provzdušněné vzdušnými vaky, vzduchoprázdné dutiny procházející velké části kostry zejména u velkých druhů ptáků, a konečně pohyblivé, provzdušněné peří. Tato lehkost je dále zdůrazněna tím, že vysoce koncentrovaná potrava — ať živočišného nebo rostlinného původu — podléhá rychlému trávení a po krátkém pobytu je znovu vyloučena. {{SE|120}}<br /> <br /> „Pták je … vlastně celý hlavou.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 27. Oktober 1923.&lt;/ref&gt; Zjev sýkory, červenky nebo střízlíka atd. toto tvrzení přímo potvrzuje. Trávicí trakt a hruď jsou zkráceny a vypadají, jako by byly vtaženy do hlavového pólu. Fyziognomii ovládá zobák a oči; uzavírá se však v tvaru, barvě a vzorování peřového šatu do hlavové gestalt ptáka jako celku. Pevné spojení lebeční kosti pokračuje přes kloubní střední krční obratle do trupu kostry; srostlé hřbetní obratle tvoří s lopatkou, pánví, žebry a hrudní kostí pevně uzavřenou jednotu. Naopak se hlavní činnost končetin přesouvá do křídel a dále dopředu do trhavě klovaného (slepice, vrabec atd.) nebo klepaného (datel) pohybu hlavy. Tak se v hlavě spojuje vysoce specializovaná činnost končetin s přeostrnou smyslovou činností. Pohlédneme-li do oka ptáka, zejména dravce, pociťujeme duševní sílu, která jako skrze klidový bod upoutává vlastní pohled přímo přemáhající mocí; pohled jako z pradávných dob. Duševní bytost ptáka se sděluje vzdušnému obkruhu v jednoduchých tónech až po zvukomalebné melodické sledy tónů. Ty vyvěrají ze syrinxu (tzv. dolního hrtanu), vyvolány vzdušným proudem při výdechu a zčásti i při nádechu. Skřivan polní, když se brzy za svítání za slunečního rozjasnění vznáší do výšin, dovede svou píseň trylkovat tak dlouho proto, že může provádět tzv. mikronádechové dechové pohyby, jimiž trvale doplňuje vzduchové vaky (srovnatelné s dudákem).&lt;ref&gt;Siehe z.B.: Einhard Bezzel und Roland Prinzinger: ''Ornithologie'', Stuttgart 1990, S. 269.&lt;/ref&gt; Stejně se to má s slavíkem, který svůj melodický zpěv právě takto může tak dlouho udržovat.<br /> <br /> Gestalt ptáka je v říši zvířat jedinečným způsobem utvářena jeho peřovým šatem. Z kůže roste jak brk, tak praporek pera. Co se pak ale vyjadřuje v bohatství barev a jemně cizelovaných forem jednotlivých per a opeření jako celku, vypadá jako vyvrácené navenek — jako rozperošený obraz vnitřního duševního světa ptáka. Pera se mu stala smyslovým orgánem pohybů vzduchu.&lt;ref&gt;Ernst-Michael Kranich: ''Wesensbilder der Tiere''. ''Einführung in goetheanistische Zoologie'', Stuttgart 2004, 386 S. – Siehe auch die Aussagen Rudolf Steiners in: ''Die Welt der Vögel'', herausgegeben und kommentiert von Hans-Christian Zehnter, Basel 2015, 288 S. sowie in: ''Die Welt der Tiere''. Herausgegeben und kommentiert von Hans-Christian Zehnter, Basel 2007, 182 S.&lt;/ref&gt; Rudolf Steiner charakterizuje tvorbu per {{SE|121}}<br /> <br /> Rudolf Steiner charakterizuje tvorbu per ptáka na příkladu orla tak, že na rovině fyzické je způsobována týmiž silami, jaké na rovině duševně-astrální, na základě mozku, způsobují tvorbu myšlenek.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 19. Oktober 1923.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Příroda ptáka se klene jako zvon nad hofem a dorfflur. Vztažným bodem k zemi je hnízdo. Od něj se rozvírá do pozemského a vzdušného obkruhu a duševně se prožívá v příslušném revíru. V jeho hranicích hledá pták potravu a nachází to, co ho podněcuje, aby své duševní bytí — ať za letu, nebo v korunách stromů a keřů — nechával vyproudit do okolí: ať je to káně, která krouží ve výšinách, nechává se prostupovat slunečním světlem a teplem a v pozorovateli tím obrazem pozemského vytržení probouzí pocit vznešeného klidu, podobného odpočívání ve vlastních myšlenkách. Nebo slavík, který za soumraku nechává u hranic svého revíru znít svou píseň. Nebo skřivan, který za ranních hodin náhle s jásavým trilkováním neviditelný na čistém nebi povznáší mysl těch, kteří shrbeni k zemi vytrhávají plevele.<br /> <br /> Smyslově aktivní hlavová přirozenost ptáka přemáhá takřka jeho funkci metabolismu a končetin. Pták polyká potravu téměř tak rychle, jako ji tráví, a vylučuje ji v do velké míry mineralizované podobě. Jeho fyziologické funkce metabolismu silně ustupují a přesouvají se do pohybových procesů ovládaných nervově-smyslovým systémem. Jejich doplnění k této jednostrannosti je nadsmyslové povahy a duševně-účinně žije jako elementární bytost vzduchu, od pradávna nazývaná Sylfa.&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 3. November 1923.&lt;/ref&gt; Její bytí je vázáno na svět ptáků. Taková elementární bytost sleduje letícího ptáka ve vzdušných vírech, které za sebou vytváří. V tomto společenství je každý let ptáka zdrojem oduševňování vzdušného obkruhu. Stačí jen delší dobu sledovat velkorysé a elegantní obloukové figury přesvištěných vlaštovek nebo rorýsů. Jako žížala plastizuje pevný živel země, jako ryba vodu, tak ptáci silami svého duševního bytí plastizují živel vzduchu.<br /> <br /> Úkolem zemědělce je proto také dbát o to, aby domácí ptačí svět nalézal svůj životní prostor na statku a v katastru obce. Vzdušný prostor mu stojí volně otevřen, pozemský prostor naproti tomu — co se týká možností hnízdění — vyžaduje co nejrozmanitější utváření krajiny v polích, {{SE|122}}<br /> <br /> Louky, meze, svahy pro druhy hnízdící na zemi, keře, živé ploty, v polní krajině rozesetými stromy a lesními ostrůvky pro pěvce a jiné. Je zapotřebí otevřených stájí pro vlaštovky obecné; pro vzácné hosty jako sýčky, sovy pálené je třeba dutin v ponechaném mrtvém dřevě, letových otvorů ve stodolách atd. Kdekoli se nacházejí místa k hnízdění, vznikají v okolí viditelně-neviditelné revíry, prostory duší, které tvoří neviditelné orgány v zemědělském organismu.<br /> <br /> '''4. Skupina světa hmyzu žijícího v živlu tepla:'''<br /> <br /> Hmyz tvoří zdaleka druhově a tvarově nejbohatší třídu v živočišné říši. Žije sice v zemi, ve vodě i převážně ve vzduchu, jeho vlastním elementárním říšem je však teplo. Z působení tepla žije hmyz. V teple tkví skrytě jeho duševno a svou činností strukturuje tepelné procesy, jako například při navštěvování květů, nebo zjevněji ještě při vývoji tepla v mraveništi nebo včelím úlu. Jako teplo proniká každý ze svých příbuzných živlů a uvádí je navzájem do vztahu, tak proniká i svět hmyzu se svou moudrostí plným instinktovým bytím těmito živly a vytváří na základě tepla na vyšší úrovni živou tkáň vztahových souvislostí.<br /> <br /> Jakmile totiž zjara stoupající slunce svým teplem probouzí přírodní bytí ze zimního stavu klidu, hemží se vzápětí v nejsvrchnější vrstvě půdy střevlíky, chvostoskoci atd.; v rybníce dovádějí potápnice, vodoměrky atd. a ve vzduchu tančí v tepelných paprscích slunce komáři; včely oblétávají květy; v nepřehledném bohatství tvarů bzučí, šumí, poletuje, vznáší se, tančí v stále cílevědomé píli vojsko hmyzu vzduchem.<br /> <br /> Vše v životě hmyzu se odehrává v teple. Vývoj vajíčka v larvu a její metamorfóza přes kuklu k imagu, hotovému hmyzu, potřebuje jarní a letní teplo.<br /> <br /> I tvarová bohatost hmyzu má co do činění s teplem. Ta je největší v tropech a ztrácí se v chladných pásmech.<br /> <br /> Je to vzájemný vztah k teplu, který v tělesné stavbě hmyzu vyrovnává jednostrannosti, jež lpějí na bezobratlých, rybách a ptácích. Tři funkční oblasti hlavy, hrudníku a metabolismu jsou u hmyzu, co se týká tvarové podoby, zpravidla rovnocenněji utvářeny, se zvláštním důrazem na střední článek (*thorax*), ba jsou zhusta od sebe ostrými zárezy navzájem odděleny (hmyz z lat. *insectum* = zářez). {{SE|123}}<br /> <br /> Jako všichni článkonožci nemá hmyz kostěnou vnitřní kostru; místo toho drží jeho trojčlennou podobu pohromadě vnější kostra, chitinový pancíř. Polarita hlavového pólu (*caput*) a metabolického pólu (*abdomen*) je zvláště výrazná. Avšak smyslová organizace hlavy s fasety a jednoduchýma očima, jakož i s makadly a tykadly (smysl čichu a hmatu), zprostředkovaná břišním gangliovým systémem, přesahuje na končetiny, např. u jednotlivých druhů na přední nohy (smysl tíhy a vibrace, sluch, chuť).&lt;ref&gt;Wolfgang Schad (Hrsg.): *Goetheanistische Naturwissenschaft, Band 3: Zoologie*, Stuttgart 1983, Seite 31. Siehe auch ders.: *Säugetiere und Mensch*, Stuttgart 2012, 1255 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Naopak v břišním článku hmyzu zcela chybí organizace končetin, která u člověka náleží k metabolickému pólu. Končetiny dosahují nejvyšší úrovně utváření ve třech párech noh (u pavoukovců čtyřech) a dvou párech křídel v oblasti hrudníku a zasahují až do hlavové organizace, například v pohyblivých, k periferii orientovaných tykadlech a ve vysoce diferencovaných kousacích a sacích nástrojích. To, co fyziologicky u obratlovců a v nejvyšší míře u člověka tvoří rytmický systém s plicním dýcháním a srdeční funkcí, v hrudníku hmyzu zcela chybí. Centrum hřbetně probíhajícího cévního systému leží v abdómenu. Dýchání probíhá otvory v kůži, rozmístěnými po celém těle, na něž navazuje trubicový systém tracheí. Rytmický systém se zcela redukuje na pohyb křídel a článkovaných nohou. V oblasti hrudníku si nevyvinul žádné vlastní rytmické orgánové systémy jako „skutečné&quot;plíce nebo „skutečné&quot; srdce.<br /> <br /> Hmyz se živí — ať jde o mšici, vosu, včelu nebo motýla — přednostně látkami, které jsou samy výsledkem tepelných procesů v rostlině: asimilačními šťávami, šťávou obsahující cukr — med z ní teprve vzniká trávicím traktem včely — z nektárií listů a květů, z pylu a pryskyřic. Ve výstavbě svého těla pokračuje v tepelně-kvetebním procesu, jímž růst rostliny končí. Tentýž druh duševně-astrálních sil, které z kosmu se slunečním světlem přitékají k rostlinám, dotýkají se jich zvenčí ve stonku, listu a květu a tvarují je — právě tyto síly se v hmyzu navštěvujícím květy zvnitřnily a zhustily do jeho duševního bytí, každý druh po svém způsobu. Jak jinak lze pochopit, že na jedné straně mnohé květy jsou utvořeny jakoby přesně pro návštěvu a opylení určitých druhů hmyzu, například květ jetele ve vztahu k {{SE|124}}<br /> <br /> čmelákům; na druhé straně mnohé druhy hmyzu mají v sestavě svého těla, zejména v ústrojích, organizaci uzpůsobenou k návštěvě specificky utvářených květů. Nazírání se nabízí organická jednota rostliny a hmyzu vyššího řádu. Podíváme-li se na orchidejové květy, například na květ čmelákovce mužského. Jeho květ působí jako hmyz, který ještě nepřišel k samostatnému životu. Právem proto Rudolf Steiner říká, že motýl je osvobozeným květem a květ je zajatým motýlem.&lt;ref&gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', Vortrag vom 26. Oktober 1923, GA 230, Dornach 1993, S. 73. Siehe auch: Hans-Christian Zehnter (Hrsg.) ''Warum singen Vögel?'', Zürich 2018, 240 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Co je v říši hmyzu všudypřítomné a ve vysoké míře zažitelné u zástupců tvořících státy, je v duševním skrytě vládnoucí moudrost, která se projevuje ve vysoce specializované, nástrojové tělesné stavbě — především však v dělné, vztahy vytvářející činnosti dávání a přijímání, jako například v úlu nebo mraveništi. V oněch dvou posledních případech nejsou závislí jen na vnější teplotě, nýbrž vytvářejí si teplo sami — například včely intenzivním pohybem v zimním chumáči, nebo termiti samovzněcováním stlačených čerstvých listů, trávy atd. k vyhřátí líhniště ve svých zemních stavbách. Co se u teplokrevných živočichů daruje jako instinktivní, duševní vnitřní život, u hmyzu se to vyvrací ven v dokonalou zručnost — například pavouk a jeho síť, včela a její plástev, vosa a její hnízdo.<br /> <br /> Stejně jako pro zmíněné skupiny živočichů žijících v půdě, vodě a vzduchu musí zemědělec na svém katastru vytvořit domov pro rozmanitý hmyzí život. Ten nalézá oporu v rovně rozmanité rostlinné přírodě. Žádný strom, žádný keř, žádná tráva ani bylina, jež by neposkytovaly larvám, housenám, popřípadě žravým lakvám určitých druhů hmyzu výživný základ. Housenky motýlů mají svého vždy specifického hostitele: otakárek fenyklový (*Papilio Machaon*) kopytníkovité, jako kopr, kmín, mrkev; babočka paví oko (*Vanessa Jo*), admirál (*Vanessa Atlanta*) a babočka kopřivová (*Vanessa Urticae*) — kopřivu; bělásek zelný (*Pieris brassicae*) druhy zelí atd. Mnohé nesou své jméno podle hostitelské rostliny, například hálkotvorka pšeničná (*Cecidomya tritice*) atd. Jakkoli jsou v tomto juvenilním stadiu vázány na určitou hostitelskou rostlinu, tak jako dospělý hmyz se jim otevírá {{SE|125}}<br /> <br /> ausgebildete Imago vylétá do široka a nachází bohatou nabídku potravy na kvetoucích lánech.<br /> <br /> Již těchto několik příkladů ukazuje, jak velkou pozornost a péči musí zemědělec věnovat vedle svých kulturních rostlin divoké rostlinné přírodě. Tím dbá o rovnováhu a vyváženost hmyzích druhů svého hospodářství. Musí usilovat o to, aby od jara až do podzimu kvetoucí rostliny oživovaly krajinu — ať již péčí o luční a cestní meze, svahy atd., anebo bohatě členěnou fruktfolge zakládáním kvetoucích pruhů v polních kulturách atd.<br /> <br /> Obrovské zesílení hmyzího života poskytuje bohatá tvarová rozmanitost divokých dřevin v živých plotech, především však ve vysokostmenných sadech. Padesát až šedesát let starý jabloň vysokostmen hostí ve kmeni, větvích, listech a květech přes 1000 druhů hmyzu.&lt;ref&gt;Hans Steiner: «Die Lebensgemeinschaft des Apfelbaums», ''Der Obstbau'' Nr. 3–5, 1958.&lt;/ref&gt; Taková rozložitá koruny stromu nebo druhově bohatý živý plot představuje nakupení astrální substance: «Z toho, co jakožto Astrálnem prosycené proniká stromy, žije a tká dospělý hmyz.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999, S. 183/84.&lt;/ref&gt; Nejvíce ze všeho je to hmyzí svět, který svou astrálně-duševní bytostí zprostředkovává k étericky-živému rostlinného světa. Bere od rostlin svou potravu a jako protidárek je opyluje, nebo je chrání před náhlým masovým výskytem škodlivého hmyzu, například parazitováním kolonií mšic lumčíky.<br /> <br /> Bytostí tepla par excellence mezi hmyzem je včelí lid, jehož chov je doložen od pátého tisíciletí před Kristem.&lt;ref&gt;Norbert Bennecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 2000, 470 S.&lt;/ref&gt; Ze svého úlu na zahradě a z ovocného lemu hospodářství oblétají polní katastr a přinášejí hospodářství svou sklizeň, tak jako zemědělec přináší svou ze zemědělských plodin.<br /> <br /> Druhy hmyzu mají vysoce specifickou, často krajně specializovanou tělesnou formaci, podle toho, jaká kvalita jednostranného duševního v nich ztuhlá. Tato jednostrannost nachází svůj doplněk v elementárních bytostech nadsmyslově účinných v živlu tepla, «ohně», totiž v *Salamandrech*.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 3. November 1923.&lt;/ref&gt; Jsou to oni, kdo v říši hmyzu tvoří dokonalost hraniční s divem — dokonalost souvztažnosti tělesné formace a instinktivně-inteligentních vzorců chování. {{SE|126}}<br /> <br /> Elementární bytosti tepla jsou to, které například v případě motýlů uskutečňují úplnou metamorfózu skrze všechny «živly», od vajíčka přes housenku, kuklu až k imagu. Duchovně prostupují duševní, jež je v tak vysoké míře ztuhlé do trojčlenné tělesné formace hmyzu. Vytvářejí vztahy přírodních říší navzájem a tak i k člověku, například ve vztahu pastýře k jeho ovcím, včelaře k jeho včelám. V bzučení a hučení hmyzu v teple slunečných dní, na jaře kolem kvetoucích živých plotů, ovocných stromů, lip, se stávají proživatelnými nálady, jež dávají tušit působení těchto elementárních bytostí ohně. Jsou přítomny a účinné všude tam, kde zemědělec tvoří hmyzu, fyzickému korelátu elementárních bytostí tepla, životní prostory.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Haustiere_–_Organe_im_Hof-_und_Landschaftsorganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Domácí zvířata — orgány v organismu statku a krajiny ====<br /> <br /> K domácím zvířatům náležejí především zástupci z říše savců: pes, kočka, prase, kůň, z řádu přežvýkavců: ovce, koza, skot, z říše ptáků: slepice, kachna, husa a holub, a z říše hmyzu: bourec morušový, včela ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|Obrázek 9]], S. 115). Liší se od svých volně žijících druhů z hlediska čtyř stupňů bytí:<br /> <br /> '''1. Z hlediska duchovně-bytostného:'''<br /> <br /> Stejně jako všichni živočichové, ani domácí zvířata nemají inkarnované Já, jež by jim, tak jako člověku, propůjčovalo sebevědomí a tím i moc ke svobodnému sebeurčení. Zvířata stojí pod vedením skupinových duší.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Natur- und Geistwesen – ihr Wirken in unserer sichtbaren Welt'', Vortrag vom 2. Februar 1908, vormittags, GA 98, Dornach 1996.&lt;/ref&gt; Jednotlivá zvířata jsou od těchto skupinových duší «odlištelna» — přirozeností celé skupinové duše do nich vtisklá, jsou jejím fyzicko-tělním obrazem. V divoké přírodě jsou tyto duševní vlastnosti evolučně ztuhlé do tělesné formace v podobě chování: ve fyzickém se projevují jako instinkt, v étericky-živém jako pud a v duševním jako zákon. Při domestikaci se člověk kdysi postavil po bok skupinové duše zvířat, jež vládne v nadsmyslovém, a převzal na Zemi v posvátném vztahu člověka a zvířete (abelovský proud) odpovědnost a péči. {{SE|127}}<br /> <br /> Jako skupinové či druhové duše zvířat označuje Rudolf Steiner&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Hereinwirken geistiger Wesenheiten in den Menschen'', GA 102, Dornach 2001, Vorträge vom 16. Mai 1908, 1. Juni 1908, 4. Juni 1908.&lt;/ref&gt; duchovní bytosti, jež jsou srovnatelné s Já člověka a které jednotlivá zvířata příslušejících živočišných druhů jaksi dirigují zvenčí. Skupinová duše vede a působí skrze krev — člověk však skrze svůj «chov», způsobem, jímž se vnitřně i vnějšně k zvířeti chová: zvíře «drží», jinak by padlo. Kdysi je pozvedl z jeho přirozeného, skupinovou duší vedeného tvorstva, zadržel je na stupni ještě zvýšené embryonální obraznosti a zachoval mu tak skrze všechny následující generace jistou míru mladistvosti. Tím vzal vývoj domácích zvířat skrze člověka jiný směr. Ten se tak říkajíc, ještě před pádem do divoké přírody, předčasně odchyluje. U volně žijící fauny jsou druhy morfologicky i fyziologicky evolučně dozrály do svého konečného stadia. Vlk například, jenž platí za praotce psů, ztratil evolučně vzato svou mladistvost. Je vlkem — již není plasticky tvárný, tak jako v dobách vrcholu své evoluce v ''terciéru'' (Atlantida). Jeho chování je ryze projekcí jeho skupinové duše do pozemské formy bytí. Naproti tomu pes, jako domácí zvířata vůbec, vystupuje takřka výbušně a s velkou tvárností v nepřeberném množství plemen. Tato mnohotvárnost je dílem lidstva, které v poatlantských dobách (''holocén'') se dále uvolňovalo ze sevření vlastní skupinové duševnosti a nyní samo, v duchovní mladistvosti probouzejícího se Já, se spojilo se skupinovými dušemi určitých živočišných druhů. Domácí zvířata tedy nevzešla pouhou selekcí jako genetický produkt z evolučního výsledku nějakého kmenového druhu; je spíše nabíledni předpokládat, že svůj původ vděčí zvláštní duševně-duchovní povaze raného lidstva, jež k druhovým duším zvířat stálo ještě v snové blízkosti.<br /> <br /> V domestikaci lze spatřovat krok k vyrovnání oné viny, kterou na sebe lidstvo nevině-vinně vzalo, tím že na své cestě evolucí vyčlenilo říši zvířat ze sebe a zanechalo ji za sebou. Domácí zvíře si výchovou člověka zachovalo svou tvárnost. Podřídilo se služebně vůli člověka, která je vede, a přitom natolik emancipovalo duši i tělo od divoké přírody, že do vší budoucnosti toto lidské vedení — «chov» — potřebuje; nemůže klesnout zpět do téhož stavu, {{SE|128}}<br /> <br /> zatímco divoký příslušník druhu tento stav přijal. Bez péče člověka zůstává bez vůdce a může jen zdivočet, jako dingové (zdivočelí psi) v Austrálii. Na místo evolučního vychovávání zvířat pod vedením mystérií ve starých vysokých kulturách nastoupil dnešní chov zvířat. Ten optimalizuje a využívá určité dědičné vlastnosti a dělá z domácího nebo kulturního zvířete pouhé užitkové zvíře, objekt masové produkce. Tomuto vývoji, jenž ve zvířeti vidí jen bezbytostný, materiální objekt libovolně manipulovatelný skrze jeho geny, lze čelit jen tehdy, usiluje-li se o pravé pochopení bytostné povahy různých druhů domácích zvířat. Jaká moudrost například promlouvá z nazírání a ze živého zacházení s krávou, koněm, včelou atd.? Vnímání jejich zjevného obrazu v kontextu jejich životního a činnostního prostoru, jejich faunistických vzájemných závislostí a podnětů z duchovně-vědeckého bádání probouzí pocity a ideje, které duchovně-morálnímu jednání otevírají nové, evolučně vedené cesty šlechtění a výchovy. Tyto budoucí cesty vyslovuje Christian Morgenstern (1871–1914) větou: „Celé věky lásky jsou nutné, aby se zvířatům odplatily jejich služby a zásluhy vůči nám.&quot;&lt;ref&gt;Christian Morgenstern: ''Wer vom Ziel nichts weiß'', Aphorismen, Piper, München 1964, S. 89.&lt;/ref&gt; K tomuto cíli je třeba navázat na to, co je na třech následujících stupních bytí evolučně vloženo jako vloha.<br /> <br /> **2. Z hlediska seinsstufe seelischen (Astralleib):**<br /> <br /> Domácí zvíře neopouští člověka, důvěřivě vyhledává jeho blízkost, otevírá se mu duševně a v naplnění této otevřenosti očekávavě hledá protidar péče a pozornosti. Jak hluboko se způsob přístupu domácímu zvířeti vtiskuje, jak silně se v něm obarví lidské svéráznosti, ukazuje rčení: „Jaký pán, takový krám.&quot; Tato duševní otevřenost až po jakési individuálně oddané chování — ve srovnání s divokou výchozí formou — klade dnes na člověka netušeně velkou zodpovědnost. Neboť duší otevřené očekávání domácích zvířat se nenaplní pouhou citovou pozorností, nýbrž teprve tehdy, když tato pozornost dává podnět k sebezačátečnější bytostné poznávání. Domácí zvíře nečeká od vedení člověkem žádnou sobeckou, citovou pozornost ve smyslu mentality mazlíčka, tím méně bezdušné využívání, nýbrž poznání jeho bytostné povahy, které mu v činech lásky dá,<br /> <br /> co skupinová duše sama nemůže dát ani nyní ani v budoucnosti. V tomto smyslu se zodpovědnost, se ideál budoucího šlechtění stávají teprve skutečnými. {{SE|129}}<br /> <br /> Dalším znakem duchovního vtiskování, sahajícím až do genomu, je zpravidla velká šíře ras domácích zvířat, na jejichž povahu bytosti by šlechtění mělo znovu navazovat. Zvláštním výrazem seelischen je rozmanitá kresba a zbarvení srsti nebo peří. Duševní rozrůzněnost nitra si v něm tvoří obraz navenek. Každá rasa domácích zvířat se tak jeví nezaměnitelně ve svém „astrálním šatu&quot;.<br /> <br /> **3. Z hlediska seinsstufe živého (Ätherleib):**<br /> <br /> U všech domácích zvířat — s výjimkou psů a koček — je nerven-smyslový pól redukován ve prospěch polu látkové výměny nebo pohybového aparátu. Pomysleme na ohromné metabolické výkony dojnic, prasat, koně zapřaženého před pluh a tak dále. Duševní otevřenost udržuje organické procesy životního těla se zvláštním důrazem na rytmické — každé po svém — tvárné a pohyblivé. Tak se domácí zvířata emancipovala od svých divokých protějšků jak dřívější pohlavní dospělostí a vyšší plodností, tak i reprodukčním cyklem a výměnou srsti nezávislými na ročním koloběhu.<br /> <br /> **4. Z hlediska seinsstufe fyzického (physischer Leib):**<br /> <br /> Duševní otevřenost zajišťuje trvalou tvárnost v životních procesech a ty zas plastizují fyzickou organizaci — nejnázorněji například ve stavbě kostry, která v největší variabilitě zachovává juvenilní formy. Nejnápadnějším znakem je zde zkrácení obličejového skeletu a hladší lebeční kosti, a to i u dospělých zvířat. To je bytostný znak mláďat. Mnoho ras přežvýkavců nese každá svůj specifický tvar rohů. Mozek skotu a prasat je objemem až o 30 % menší než u divokých příbuzných — o to silněji je ovšem vyvinutá páteřní mícha a sympatický nervový systém, který řídí látkovou výměnu. Zmenšení mozku se týká především předního mozku a znamená tím snížení smyslových výkonů zaměřených ven. Pro domácí zvířata platí obecně mimořádně velká šíře proměnlivosti tělesné stavby ras v rámci jednoho druhu — velcí nebo malí, zavalití nebo protáhlí, silní nebo štíhlí, dlouho- nebo krátkohubí atd. {{SE|130}}<br /> <br /> Druhy domácích zvířat jsou kulturním dědictvím lidstva z raných naceledních vyspělých kultur. Novějšími šlechtitelskými metodami se pohled na toto kulturní dědictví zužuje místy zcela na předem dané Genom jakož i na zaměnitelnost jeho genů u různých druhů domácích zvířat. Šlechtitelské cíle jsou libovolně směrovány k jednostranným výkonnostním maximalizacím na úkor pohody zvířat. Tento technologický způsob přístupu zaclání výhled na umělecký záměr, který z domácího zvířete teprve učinil to, čím je. V následujícím textu bude pojednáno o umělecko-šlechtitelském přístupu, který charakterizuje řadu domácích zvířat, učinil je člověku služebnými a dovolil jim stát se orgány hofového nebo vesnického organismu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Honigbiene&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Včela medonosná ====<br /> <br /> Obecně se s včelou (*Apis mellifera*) setkáváme jako s jednotlivcem při návštěvě květu, kde saje nektar, opyluje květy a sbírá pyl do košíčků na zadních nohách. Tato berouc-a-dáváuci činnost se odehrává na periferii jejího životního prostoru. Polárně k tomu nalézá toto jednotlivé stvoření své centrum v úlu, kde se s tisíci dalšími spojuje k nejčilejší aktivitě a stává se článkem veškerozahrnujícího vnitřního života — života «Biene», organismu organizujícího se ze sebe sama, s orgánové přesně se členícími činnostmi. Co jinak zůstává v orgánových funkcích organismu oku skryto, zde se pohledu otevírá dělbou práce podmíněné dění snášivé královny, masy dělnic, které samy s dělbou práce obstarávají stavbu plástů, péči o plod, krmení královny, samočistění, přínos potravy a zásobování, jakož i trubců, kteří oplodňují královnu při jejím slunečním snubním letu. Každá z těchto časoprostorově jemně sladěných činností vzbuzuje dojem nezištné oběti. V teple, které včely v úlu vlastní činností udržují přibližně na 35 °C, vytvářejí inkarnační médium pro skupinovou duši: včelař hovoří o «Biene» — přírodně vznikajícím sociálním organismu, který předjímá nezištné chování, jež si lidé v budoucnosti musejí teprve osvojit v sociálním soužití ze síly Já.<br /> <br /> Včela medonosná potřebuje člověka, «otce včel». Ten stojí skupinové duši, «Biene», po boku. Stará se o její příbytek, {{SE|131}}<br /> <br /> Košík nebo úl, v němž se společenstvo může uzavřít před světem. Úl je zařízen tak, aby se v něm mohlo pod dohledem a vedoucí rukou včelaře odehrávat dělbou práce podmíněný život včel. A přijde-li k rojení, postará se o to, aby včelí společenstvo nezmizelo do divočiny a nakonec do svého zániku, nýbrž aby byl roj chycen a byla mu přidělena nová příbytek. Stará se dále o to, aby včelín nebo jednotlivé úly stály v blízkosti statku tam, kde lze od jara do podzimu nalézt kvetoucí rostliny v polích a kde lze přes zimu pravidelně sledovat blaho roje a provádět odpovídající ošetření.<br /> <br /> Včelí společenstvo žije uzavřeno v duševním prostoru, v němž si nepřeje být rušeno zvenčí. Neruší je jediné ten člověk, který do sebe vsál moudré konání a bytostnou povahu včelího společenstva a z tohoto pramene s uctivostí, rozvážností a klidem vykonává svou prací ke kumštu povýšenou práci na včelím společenstvu. Tento duševní prostor se polarizuje v hlavovité centrum — roj — a v obkruh, který je navenek ohraničen mořem květů, jež obletují dělnice a z něhož se, naloženy medem a pylem, vracejí do středu — děj srovnatelný s krevním oběhem. Co do roje zanášejí, to sdílejí s člověkem: med jako potravu, vosk, propolis a jed k rozmanitým, mimo jiné léčebným účelům. Jsou s odpovídajícím počtem společenstev nezbytnými duševními orgány hofového organismu, jež ve své činnosti vetávají duchovní, působící v teple, do gemarkace jiným způsobem, než to činí zemědělec, když skrze svou práci ichgewollt vmýšlí své myšlenky do celku statku.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hausgeflügel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Domácí drůbež ====<br /> <br /> Ještě v 50. a 60. letech 20. století to byly slepice, kachny, husy, holubi, kteří dodávali hofovému životu zvláštní zabarvení a svým chováním vlastní rytmus. Pokud jde o slepice, začínal například denní průběh při východu slunce pronikavým budíčkem pro {{SE|132}}<br /> <br /> Člověk a zvíře, kohoutovu kikirikí. Vystoupil jako první, krk a hlava svisle vztyčeny, zobák dokořán otevřen, ocasní pera zvednutá a rozevřená — pohled, jako by chtěl celé své nitro vykokrhat do nastávajícího dne. Hejno slepiček ho následovalo z noční tiše stáje do kurníku nebo ve volném výběhu do dvora, na otevřené humno, na hnojiště; škrábajíce a zobajíce se rozptylují za potravou. Zanedlouho se z kurníku ozval první kdákot slepice, jímž oznamovala své štěstí z kladení vejce. Zpravidla odpoledne přišla prašná lázeň s čistěním peří a dál škrábání, drápání a zobání semen, larev, červů, hmyzu, trávy a zrníček písku. Se setměním se hejno znovu sešlo ve stáji a hustě namačkáno se posadilo na hřady. Podobně se přirozeně odehrával život kachen, hus, krůt a holubů; jejich vztažným bodem byl dvůr s chráněnou stájí a lidé, kteří se o ně starali.<br /> <br /> Slepice a krůty jsou spjaty se zemí, kachny a husy milují blízkost vody a pasou se přednostně na břehových travnatých plochách. Jako tyto pendlují mezi vodou a zemí, tak holubi mezi vzduchem a zemí; jejich pohybový prostor se rozšiřuje v převážně krátkých letech ze stromu na strom daleko do polní krajiny; k odpočinku se pak znovu shluknou, v řadě usazeni na nejvyšším hřebenu střechy statku. Jejich zorné pole je tak vedle zorného pole včel nejrozsáhlejší ze všech domácích zvířat, u vodního ptactva je podstatně omezenější a u slepic se omezuje na pouhé několik metrů. Slepice vidí ostře jen na krátké vzdálenosti — slepice jí očima. Rozlišení pohybu a barevná diferenciace jejich oka je daleko lepší než u lidského oka. Jako všichni ptáci má i domácí drůbež a tedy i slepice dobrý sluch. Chybí jim vnější ucho, vchod do vnitřního ucha leží skryt pod jemným opeřením hlavy. Duševní projevy jako vábivé hlasy, zvuky vzájemného dorozumívání jako kokrhání, kdákání, šklébání kachen a hus nebo vrkání holubů se vyměňují na větší vzdálenosti. Čich je zřejmě daleko lépe vyvinut, než se ještě až do {{SE|133}}<br /> <br /> nedávno ještě v 90. letech 20. století. Naproti tomu jsou vedle oka vysoce vyvinuté hmatové orgány v zobáku obvykle rozhodující pro výběr potravy a její zrnitost.<br /> <br /> Trávení probíhá právě tak rychle jako u divokého ptactva. Vysoce koncentrovaná potrava se dostává nerozmělněná do volového vaku; odtud do žláznatého a dále do svalnatého žaludku, kde se rozemílá. Po rychlém průchodu střevem a tlustým střevem se zastávkou ve dvou slepých střevech je vylučována společně s močí přes kloaku. Odpovídajíc výchozímu krmivu a rychlému trávení vzniká vysoce koncentrované hnojivo, bohaté na organickou hmotu i soli dusíku a fosforu — hodnotný organominerální přísadový materiál pro rostlinné komposty nebo jiná živočišná hnojiva. Solný charakter výměšků domácího ptactva odpovídá jejich výrazné hlavové čili nervově-smyslové povaze, která je ještě zvláště zdůrazněna téměř svislým postojem těchto běžců v ose hlavy, nataženého krku, hrudi a běháků. Zvláštní metabolické výkony se tedy nepřidávají, jako u přežvýkavců, do proudu trávení, nýbrž vstupují do růstu (masa) a reprodukce (vajec).<br /> <br /> Od 50. a 60. let 20. století ztratil chov drůbeže — a v čele všeho chov slepic — svou roli obohacující soulovou organizaci hospodářského organismu, odstraňující odpad a škůdce. Na jeho místo nastoupil průmyslový velkochov. Zvířata, chovaná na maximální efektivitu svých metabolických funkcí, žijí namačkána v hermeticky uzavřených, elektronicky řízených, plně klimatizovaných výrobních halách a jsou udržována zdravá po krátce odměřenou dobu svého produkčního života za použití převážně abiotických prostředků. Chov drůbeže se vyčlenil z celku zemědělského podniku. V moderním drůbežářském šlechtění a chovu prožívá drůbež jako domácí a dvorní zvíře svou kulturní smrt. Ze více než 150 plemen slepic&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; slouží dnes jen ještě jejich malý počet pro liniové, křížovecké a hybridní šlechtění. Jejich výkon, vyladěný na nejvyšší úroveň, se smršťuje na snáškové období pouhého jednoho roku.<br /> <br /> Zamyšlení nad tímto scestným vývojem vede stále více k reintegraci menších drůbežích stavů do nově se utvářejících hospodářských organismů: mobilní stáje se střídavým výběhem do otevřené polní krajiny jsou prvním krokem. Tento chov znovu navazuje vztah ke všem životním procesům {{SE|134}}<br /> <br /> hospodářského celku v průběhu roku a dovoluje slepicím, aby svůj instinktivní život uplatnily bez omezení. Kvůli dravé zvěři jsou však volnému střídání stanovišť hranice vytčeny nevyhnutelně: nezbytná je oplocení odolné před liškami! Dalším krokem, jak vést tento vývoj odpovídající domácímu zvířeti dále, je odklon od uniformní hybridní šlechtění provozované po celém světě několika málo velkými koncerny — ve prospěch šlechtění vázaného na konkrétní hospodářství. To zahrnuje regionální spolupráci šlechtitelských a chovatelských provozů, a to jak pokud jde o volbu rasy a šlechtitelské cíle, tak i ochotu spotřebitelů tuto nákladnou kulturní výkonu nést spolu s nimi.<br /> <br /> Další rozvoj domácí drůbeže je zprvu otázkou genetickou: Na jakou dědičnou vlohu z minulosti je nutné navázat? Především však jde o otázku epigenetiky — šlechtění nikoli pouze na základě vlastností již nabytých, nýbrž těch, které teprve mají být získány. Jaké podmínky musí být k tomuto poslednímu cíli vytvořeny v uspořádání hospodářského organismu — pokud jde o způsob chovu, o krmivovou základnu vlastní hospodářství, o lidskou péči a náklonnost —, aby se organismická celistvost mohla epigeneticky vtisknout do životní a fyzické organizace zvířat?<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hausschwein&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Domácí prase ====<br /> <br /> Srovnatelně jedině s vysokovýkonnými plemeny slepic bylo prase metodami moderního šlechtění, krmení a chovu přetvořeno ze svého původního způsobu života a pestrosti rasových typů na uniformní užitková plemena. Bylo kdysi převážně krajinně utvářejícím pasoucím se zvířetem, hlídaným pastýři, poté v 18. století v Anglii dovednějším zapojením asijských a jihoevropských plemen přivedeno k vyšším přírůstkům, v 19. století jako ušlechtilé domácí prase všeobecně zapojeno do rolnického hospodářství v ustájení s výběhem – dnes, počínaje druhou polovinou 20. století, je však vytrhováno ze životního celku hospodářství a produkováno ve velkochovech továrenského rázu. Cílem novějšího šlechtění bylo a je: pryč od slaniny – ke sjednocenému hybridu, raně zralému masovému praseti, jehož jatečná zralost nastává již v polovině doby dožití základních plemen. Stejně jako v moderním chovu slepic je i zde vyřazen nezbytný vztah člověk–zvíře, který je pro duševní podstatu domácího zvíře bytostně nutný, jakož i vztah ke ganzheit celého hospodářství a jeho katastru. Vypadne-li toto dvojí pouto, duševně zakrňuje prase a krajina {{SE|135}}<br /> <br /> degeneruje v beztvářnou monokulturu&lt;ref&gt;Srov. Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924.&lt;/ref&gt; a na mnohých místech v odkládací plochu pro prasečí kejdu, spojenou s rozsáhlým obtěžováním zápachem a emisemi působícími na klima. Polní katastr leží obnažen bez nálady a zohaven, jako odraz toho, co se zvířatům děje v celoživotním ustájení na betonových roštových podlahách – nelidskost bez hranic. Člověk má v rukou, zda bude v domácích zvířatech vidět pouze holý hospodářský užitek, čímž sám sebe duševně odcizí sobě samému, nebo zda nechá k dobru celého hospodářství rozvinout své duševně účinné instinkty. U domácího prasete jako všežravce jsou tyto instinkty zaměřeny na neobyčejně pestrý sortiment potravy, která je pozorně vybírána podle potřeby: tráva, seno, obilí, ovoce, zelenina, kořeny, červi, šneci, planě rostoucí byliny a léčivé rostliny, plody z volné přírody atd.&lt;ref&gt;Peter Steffen, Karl Schardax, Gernot Kürzel: ''Schweineglück, Bibel der Schweine'', Graz 2008, 392 S.&lt;/ref&gt; Prase je ve všech ohledech ideálním zpracovatelem zbytků v hospodářském organismu a vedle slepic terapeutem při likvidaci veškerého obtížného hmyzu a škůdců. Svým vysoce vyvinutým čichem, který se soustřeďuje v nosním kotouči – jakési vyhrnuté, se svrchním rtem srostlé nose – hledá svou potravu jednou na povrchu, jednou rytím pod zemí. Letně podzimní pastva na obilných strništích, vybrakovaných bramborových a polních zeleninových plochách nebo na meziplodinách vede prasata na polní lán, uspokojuje jejich pohybové nutkání, jejich neuhasitelnou zvědavost a neklade žádné meze lásce k rytí. Čenichajíce pracuje jejich žádostivá a pudová přirozenost skrze zeminu. Při pastvě se může ryjící práce poškozením travního drnu rychle stát závadou. Tato škoda zůstává v mezích, je-li k dispozici dostatek pastevní plochy s čerstvým, na bílkoviny bohatým porostem, přičemž lehké porušení drnu může být dokonce výhodou z hlediska provzdušnění a omlazení porostu. Navíc dochází k roznosu semen a tím k větší druhové rozmanitosti.&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; Na mnohých místech selhává pastevní chov z nákladových nebo pracovně-hospodářských důvodů. Místo toho vznikají z praxe systémy ustájení, které v co největší míře pestrým prostředím přihlížejí k možnosti projevovat behaviorální instinkty: skupinové uspořádání, pestrost potravy, zbytky z kuchyně a dalšího zpracování, zelená píce, krmné zbytky z kravína atd., příležitost k rytí, koulení, třením se, pohybová plocha pro pohyb, {{SE|136}}<br /> <br /> setkávání a prozkoumávání, krytý venkovní výkalistek, nastlaná místa k odpočinku, spací místa chráněná před chladem a větrem, ze všech stran uzavřená, jakož i příležitost k intenzivnímu kontaktu s ošetřujícím člověkem, např. skrze oslovení.<br /> <br /> Prasata mají smysl pro rodinu, jsou přívětivá a inteligentní, smyslově bdělá zvířata: čichový smysl ovládá jejich vnímání, utváří prožívání jejich pohody i nepohody. Živě komunikují jemným sluchem a v zvedání hlav hledí na přistupujícího člověka jasným, přímo chápavým pohledem. Přesto jsou jejich mozkové výkony oproti divokým příbuzným sníženy až o 30 %,&lt;ref&gt;Norbert Benecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 1994, 470 S.&lt;/ref&gt; tj. nervově-smyslový systém se více přesunul do míchy a sympatiků a slouží tak zvýšeným metabolickým výkonům co do plodnosti a nabývání masa a tuku.<br /> <br /> Kritická otázka, zda ztrátou smyslových výkonů zvířata hloupnou tím, jak je člověk dělá domácími, musí být za předpokladu zodpovězena záporně, že si je plně vědom své odpovědnosti vůči domácímu zvířeti. Co domácí zvíře svými metabolickými výkony člověku daruje, musí mu on dvojnásobně vrátit svým inteligentním jednáním v chovu, krmení, péči a šlechtěním, které bytost zvířete skutečně zachycuje.<br /> <br /> Funkce chrupu dělá z prasete všežravce, tedy požírače masa i rostlin. Kousá a žvýká jako člověk. I v trávicím traktu se projevuje tato dvojí funkce. Jednodutinový žaludek je relativně malý; prase proto musí přijímat potravu průběžně v malých dávkách. V dlouhém průchodu tenkým střevem a odbourávání enzymaticky snadno rozložitelných složek potravy a jejich resorpci probíhá ve slepém a tračníkovém střevě mikrobiální trávení na celulózu bohatých zbytků potravy. Prase tráví důkladně; na rozdíl od přežvýkavců odnímá potravě síly, které jako smyslově i zároveň metabolicky aktivní bytost spotřebovává pro sebe. To snižuje hnojivou sílu jeho výměšků, nikoli však jejich obsah minerálních látek. Výkaly jsou co do tvaru, barvy, konzistence a zápachu závislé na druhu potravy. Není-li zachována rovnováha žlázového a mikrobiálního trávení, např. při vysokovýkonném krmení a celoživotním ustájení na roštových podlahách, vzniká prasečí kejda, u níž {{SE|137}}<br /> <br /> se nelze divit páchnoucímu zápachu ani jednostranně pudoné hnojivé účinnosti.<br /> <br /> Umírněné přizpůsobení chovu prasat vlastní krmné základně hospodářství se stelivem, výběhem a pokud možno pastvou vytváří chudý zápachem, obsahově bohatý hnůj pevnější konzistence. Zřejmě z důvodu vnímání wesensartu prasat jako všežravců v porovnání s čistými fytofágy označovali rolníci v minulosti prasečí hnůj jako «kalten Dünger» (studený hnůj), vhodný méně pro «studená jílovitá půda» než pro «teplý písčitý půda». Ve směsi s ostatními hnojivy vznikajícími v hospodářském organismu je cenným doplňkem. Jako hnojivo nese látkově kompozičně i silově pečeť duševní povahy prasete. Co si při přehrabování země z rostlinné a živočišné potravy labužnicky vychutná čichem a v hlubokém tělesném klidu duševně prožívá, tím – jako i ostatní domácí zvířata hospodářství – provádí «kosmicko-kvalitativní analýzu»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 59.&lt;/ref&gt;. Výsledek této analýzy charakterizuje hodnotu hnojiva. Je pokaždé jiná, podle toho, zda je krmivo zboží z dovozu, nebo zda je vyprodukováno na vlastním hospodářství. Rozborem vlastního vyrobeného krmiva připravuje prase po svém způsobu hnojivo, které vstříc vychází stanovištním potřebám pro rozmnožení úrodnosti půdy.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Pferd_und_Esel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kůň a osel ====<br /> <br /> Ačkoli jsou si oba navzdory úzké příbuznosti povahou tak protichůdní, jsou oba jako jezdecká, nákladní a tažná zvířata nejvěrnějšími pomocníky člověka, doložitelnými zpět až do dob staropersské kultury, do doby čtvrtého až pátého předkřesťanského tisíciletí. Kůň nesl člověka na jeho velkých přeshraniční putovních a dobyvačných taženích, byl dopravním prostředkem z místa na místo, táhl s ním do velkých bitev; bojoval pod jeho vedením a řízením a obětoval se. Táhl pluh brázdu za brázdou a přivážel sklizeň na vysoko naložených žebřinových vozech. Nekonečné služby prokázal kůň člověku a nevyslovitelné oběti při tom přinesl. A tak i osel, stejně ochotný jako umíněný jezdecký jezdný osel a nosič nákladů sedláka a řemeslníka až po průvodce žebráka. Všechny břemena každodenního života byly vloženy na tohoto malého, tenkohohých osla; s jistým krokem {{SE|138}}<br /> <br /> nesl je přes překážky a kamení. Jak by se bylo bez osla dalo udržet sociální soužití mezi pasteveckými národy i uvnitř a mezi vesnickými společenstvími? Tak nesl na svém hřbetě toho nejmenšího a jeho tíživé břemeno a při příjezdu do Jeruzaléma na Květnou neděli nejvyšší bytost, která překonala veškerou pozemskou tíhu.<br /> <br /> Oba, kůň i osel, jsou lichokopytníci. Stojí a chodí na špičce středního prstu na noze nebo ruce. Ty jsou ukryty v kopytu, rohovém střevíci, který je nepropustný pro vnější silová záření, stejně jako kopýtka sudokopytníků a rohy přežvýkavců. Jakkoli jsou koně tělesně těžcí, pohybují se lehce, ba tanečně. Ve své kráse a eleganci jsou pohyby koně nepřekonatelné, neboť jeho duševní bytost se cele vyžívá v tělesném jazyce rytmické pohyblivosti. Ať v kroku nebo v zdrženlivém poskakování v klusu, obojí s hlavou vztyčenou, nebo v cílevědomém cvalu s nataženou hlavou a rozevřenými nozdrami, vždy nabízí obraz ušlechtilého rozvinutí sil a souměrnosti, jež se pod jezdcem plně stupňuje k vyšší harmonii. Teprve v jednotě koně a jezdce se zjevuje ušlechtilost v držení i charakteru. Jinak je tomu, když se zapřáhne do postroje a táhne pluh nebo těžký vůz, při každém kroku rytmicky zvedaje a spouštěje hlavu — tehdy probouzí obraz dokonalého odevzdání svého volního bytí výzvě a rukou vedoucí otěže člověka a službě, kterou nezištně koná pro zemi.<br /> <br /> I oslu jsou vlastní všechny chody koně. Méně ušlechtilý ve vzhledu a pohybu, jeví se spíše pokorně se skloněnou hlavou, zpravidla poslušný a odevzdaný vůči všemu, co se od něj požaduje, a pak zase vzdorný z většinou nevyzpytatelného důvodu. Ve svých kmenových oblastech na Orientu a v Africe se jeví tím ušlechtilejší, čím více je ještě vázán na starší kulturní formy vědomí a života.<br /> <br /> Kůň je ještě ve větší míře než osel vysoce učenlivý a potřebuje od narození důkladnou výchovu k rozvíjení svých talentů a po celý život k jejich uplatňování pod vedením člověka. V případě ušlechtilého arabského koně bylo například novorozené hříbě po delší dobu chováno pod střechou pasteveckého stanu v rodinném společenství. To platilo ještě ve 20. století.<br /> <br /> Tělesnost koně a osla je obrazem jejich duševního a zároveň obrazem krajiny, šíří travnaté stepi, v níž se toto duševní prožívá ve své radosti z pohybu. V souladu s tím se soustřeďuje {{SE|139}}<br /> <br /> smyslová organizace zvláště na navenek směřující, dálku zachycující smysly — zrak, sluch a čich. Výrazné, nápadně velké oči, stojící po stranách hlavy, zachycují téměř úplný zorný kruh. Jen dopředu — před a pod hlavou — je asi dva metry dlouhý slepý pruh, do nějž není vidět, stejně tak vzadu po obou stranách páteře. V hloubkové ostrosti (trojrozměrném vidění) zachycuje jen poměrně úzký zorný úhel 15 až 20 stupňů dopředu. Ve zbývajícím zorném poli se pohled zplošťuje a dozadu splývá. Právě v tom slepém pruhu vzadu sedí jezdec, vozka nebo za pluhem kráčející oráč, který jemným tahem na vodící otěž nebo přes uzdový náústek určuje chod a směr pohybu. V živé hře ušních boltců se v nejjemnějším odstínění zjevuje směr duševní pozornosti. Pro nás neslyšitelné zvuky jsou vyfiltrování z obecného hladiny hluku. Kůň vnímá především sluchem duševní rozpoložení, například jak se k němu mluví. Postavení uší, ať špičatých nebo svěšených, prozrazuje mnoho o jeho duševním cítění.<br /> <br /> Čich je mimořádně vysoce rozvinutý. Protáhlá hlava skrývá rozsáhlý systém nosních dutin, jejichž vnitřní povrchy přibližně odpovídají celkové ploše vnější kůže zvířete. Koně se přičichávají, aby se přivítali nebo poznali. Svým neobyčejně jemným čichem analyzují své okolí, při pastvě volí svou potravu, každé sebejemnější výpary i na velké vzdálenosti. Jsou to právě tyto tři smyslové schopnosti zraku, sluchu a čichu spolu s vlastností nést hlavu vztyčenou nad páteří, které dělají koně tak učenlivým, nechávají jej tak vysoce diferencovaně reagovat, že vzbuzuje přesvědčení, jako by dokázal myslet? V řecké mytologii líčí Perseův mýtus, jak se myšlení osvobodilo z krevní vázanosti těla, nositele v dávných dobách účinné jasnovidecké síly: v mytickém obraze sťal Perseus titánku Gorgo. Z krevního proudu, jenž tryská z jejího trupu, se zrodil Pegasus, okřídlený kůň. Symbolizuje tělu prosté myšlení, jehož křídla se nyní mohou volně vzepnout do světa ducha. Co se v inteligentním chování koňského těla jeví jako krevně vázané, to se v člověku z těchto pout uvolňuje a stává se svobodnou duchovně-duševní činností myšlení.<br /> <br /> Kůň a osel jsou býložravci. Ačkoli přijímají — jsou přitom nesmírně nenároční — potravu ještě bohatší na hrubou vlákninu než přežvýkavci se svým vysoce diferencovaným {{SE|140}}<br /> <br /> systémem předžaludků, mají jen složený, jednodutinový, relativně malý žaludek. Na ten navazuje dlouhé tenké střevo, které rozkládá snadno stravitelné složky potravy. Hůře stravitelná hrubá vláknina je teprve v mohutně vyvinutém slepém střevě a poté v tračníku a konečníku bakteriálně rozkládána. Tento způsob trávení odpovídá jejich způsobu žraní. Koně žerou dvakrát tak dlouho jako krávy, totiž 16 hodin denně. Jsou zvířaty dne i noci. Se svým dobrým zrakem i ve tmě nacházejí s jistým krokem i v noci svou potravu. Koně a tak skromný osel jsou vynikajícím způsobem vhodní k tomu, aby po střídání pastvy spásali rostliny, kterým se krávy vyhýbají.<br /> <br /> Radost z pohybu a síla koní a oslů se odráží v jejich silně proformovaném, stále ještě velmi vlákninovém trusu. Ten je polárně k 'chladnému prasečímu trusu' 'horlivým' hnojivem. Neustálým bakteriálním rozkladem, urychlovaným stykem s vnějším vzduchem, ohřívá se velmi rychle a byl díky této vlastnosti využíván jako podzemní vytápění a zároveň hnojivo pro raná záhony. Čerstvý koňský hnůj obsahuje poměrně dost amoniaku, jeho vůně je proto silná, ostrá a pronikavá, ale není nepříjemná.<br /> <br /> Kůň a osel se — v důsledku mechanizace pracovních postupů — do značné míry rozloučili se zemědělstvím (prozatím?). S nimi se ztratil důležitý prvek v oduševnění organismu statku, a to jak z hlediska využití krmiva a slámy, zvláštního druhu hnojiva a rytmizace pracovních procesů, tak i s ohledem na oduševnění práce, kterou konali v odevzdanosti lidskému vedení.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Hund_und_Katze&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Pes a kočka ====<br /> <br /> Oba patří k vývojové linii šelem. Svým duševním instinktivním životem obohacují duševní tělo zemědělského organismu naprosto protikladným způsobem. Pes je nejstarším z domácích zvířat, kočka patří k nejmladším; v Evropě se objevuje teprve od prvního tisíciletí př. n. l.&lt;ref&gt;Norbert Benecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 1994, 470 S.&lt;/ref&gt; Typ psa je příbuzný jeho divokým druhům, vlkovi, stejně jako typ kočky kočce divoké. Co je u psů obzvláště nápadné, je velká variabilita forem. Ta {{SE|141}}<br /> <br /> se vyskytuje již na samém počátku jejich domestikace ke konci ''třetihor'' (Atlantidy) v ''pleistocénu'' (dobách ledových), ale především pak v ''neolitu'', v prvních poatlantských dobách. Žádný z druhů domácích zvířat, které se objevily později, již nikdy této rozmanitosti forem nedosáhl.&lt;ref&gt;Tamtéž, s. 226.&lt;/ref&gt; Je nasnadě, jak již bylo dříve naznačeno, že vývoj domácích zvířat byl produktem raného lidstva. To bylo schopno na základě prožívání zvířecí duše a jejího duchovního původu, skupinové duše, zadržet ji v jejím tělesném utváření na embryonálnějším stupni a poskytnout tak tvarotvornému typu nepřeberné množství různých výrazových možností. Čím mladší jsou druhy domácích zvířat, čím více lidé vyměňovali svou instinktivní duchovní bezprostřednost za probouzení k sebevědomí, tím chudší na variace se stává vzhled domácích zvířat. Pokud v době starého Říma rozmanitost forem opět vzrostla (trpasličí plemena psů), je to již důsledek cíleného šlechtitelského výběru ve smyslu křížení a selekce. Jak velmi byla od počátků až po staroegyptskou kulturu domestikace psa a kočky – a tedy i ostatních druhů domácích zvířat – nikoli primárně otázkou účelné využitelnosti, nýbrž jak byla užitečnost neoddělitelně spjata s instinktivním, intimně-sakrálním cítěním, vyplývá jednak z pohřební kultury sjednocující člověka a psa, jednak z úcty, kterou lidé prokazovali kočkám a božské bytosti, jež v nich přebývala, což byl kult, který kulminoval ke konci staroegyptské kultury.&lt;ref&gt;Tamtéž, s. 348.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Zvířecí duševní dispozice psa a kočky se od sebe značně liší. Ještě více než kůň podřídil pes svou duševní instinktivní bytost, souhrn svých schopností, vedení člověka, což neplatí pro kočku. Dobře vychovaný pes poslechne na každé zavolání nebo písknutí. Svým pohybovým pudem se rozmáchle dere do dálky, jako lovecký pes, který svým čichem sleduje stopu, u ulovené zvěře hlásí nebo ji aportuje, jako ovčácký pes, který žene ovce nebo dobytek nebo drží stádo pohromadě. Vždy po vykonaném činu se vrací, sedá si na zadní, vrtí ocasem, zvedá hlavu nataženou vzhůru, hledí na svého pána věrně oddaně v očekávání dalšího povelu. Stejně pozorně a oddaně se chová jako hlídací pes domu a dvora, jako doprovodný a vodicí pes, např. slepecký, jako stopovací pes, který neomylně vyčmuchává i ty nejmenší pachové stopy, nebo jako {{SE|142}}<br /> <br /> saňový pes, který táhne těžká břemena sněhem a ledem. Každá z těchto schopností si vytváří tělo, které jí odpovídá: velké a silné, štíhlé a rychlé, malé a obratné atd. Tato tělesně duševní tvárnost v téměř každé myslitelné tělesné formě a s příslušným chováním po psím způsobu propadá již od dob římských emocionalitě člověka a zvrhává se v chov luxusních, trpasličích a pokojových psíků.<br /> <br /> Bytostný projev kočky domácí je zcela jiný. Zdá se, že evolučně upadla hlouběji do divokosti. Žije jakoby dva životy. V jednom se vyžívá stranou člověka, aktivní v noci, jako její divocí příbuzní. S napětím všech smyslů následuje své lovecké instinkty, plíží se svými cestami, číhá na kořist a zmocňuje se jí mohutným skokem. Hlodavci, jako myši a krysy, jsou její preferovanou potravou, bohužel také ptáci, jako ti, co hnízdí na zemi, v nízkých větvích, nebo vlaštovky, které ve dne létají příliš nízko nad zemí a které si ležérně rychle vystřelenou tlapkou zajistí jako jistou kořist. Svůj druhý život tráví tím, že vyhledává domácnost člověka jako své místo ke spánku, předouc se lísá ke členům rodiny, hravě těší děti a tímto způsobem se doporučuje další péči o potravu. Pak v noci opět nastává odchod do druhého života. A opět je to emocionalita člověka, která, scestně vedena, činí z kočky pouhé domácí a mazlivé zvíře.<br /> <br /> U psa je to vynikající, každou nuanci rozlišující čich, který uvádí v činnost tělo i duši, u kočky zrak specializovaný na noční vidění, které vtiskují zemědělskému organismu zvláštní kvalitu, uspořádávající princip: Pes, který v noci na stráži štěká, který doprovází sedláka s nosem u země a sleduje stopu přes pole, louky a pastviny, nebo který na pokyn pastýře obíhá stádo ovcí a drží je na jemu určené pastvině, je v jemu stanovených mezích vykonávajícím orgánem člověka. Kočka jím v tomto smyslu není. Zůstává nepozorována na svých nočních toulkách po dvoře a katastru, stanovuje si vlastní míru v hubení škodlivých hlodavců a přitom si vystačí sama.<br /> <br /> Zemědělskému organismu nejsou vítány výměšky psa a kočky – jsou páchnoucí, ale nejsou významné –, nýbrž jejich přínosem je uspořádávající strážní funkce. Bohužel pes a kočka tuto funkci jako člověkem vedení spolutvůrci oduševnělého přírodního celku z velké části ztratili. Jako domácí, {{SE|143}}<br /> <br /> společenská a luxusní zvířata se z velké části odcizila duševnímu tělu zemědělského organismu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Schaf_und_Ziege&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Ovce a koza ====<br /> <br /> Jako takzvaní «malí přežvýkavci» patří ovce a kozy po psech k nejstarším z našich domácích zvířat. Přestože jsou si blízce příbuzní, výrazně se liší temperamentem, pohyblivostí a v různé míře i skromností. Jako všichni přežvýkavci vystupují jako rohaté sudokopytníky z hlediska kmenové historie teprve na konci řady savců. Ba co více, tvarová rozmanitost divokých a pozdějších kulturních forem ovcím a kozám podobných druhů se rozvinula teprve v přechodu mladšího terciéru do dob ledových (pleistocén) a v nich samotných až do současnosti (''holocén'')&lt;ref&gt;Bernhard Grzimek: ''Grzimeks Tierleben, Enzyklopädie des Tierreichs'', Band 13, Säugetiere 4, München 1971, S. 470.&lt;/ref&gt; — tedy v dobách, v nichž člověk vstoupil mezi zvířata a z hlediska svého kosmicky utvářeného, instinktivně-duchu blízkého vědomí navázal s nimi magicko-kultický vztah, jenž nacházel výraz ve způsobu lovu se zřetelem na potravu a oděv a ve zvířecí oběti.<br /> <br /> Není tedy oprávněná otázka, zda nomadizující člověk, vpletený do vladaření přírodních sil, se nepodílel na této přeci jen velmi mladé diferenciaci forem? Nekazují na tuto myslitelnou možnost mýty národů, například zvířecí oběť Abelova nebo jeskynní kresby sahající do dob ledových (''pleistocén''), mimo jiné v Sahaře, a mnohé další? Nejsou tyto všechny výrazem magicko-kultického vztahu člověka a zvířete atlantské doby, pozdního kenozoika? A nevykonala se pak později, v druhé epoše poatlantského věku (''holocén'') ze zarathuštrovských mystérií, v jakési opakovaci na vyšším stupni, domestikace?<br /> <br /> Ovce a kozy, vybavené všemi znaky svého domáctví, se objevují od konce devátého tisíciletí př. Kr. v horských oblastech jihozápadní Asie. U ovcí jsou to tyto znaky: tvarově menší než divoká forma, vysoká variabilita tělesné velikosti, žádná sezónní proměna srsti, její proměna v nepřetržitě rostoucí vlněné rouno, živé zbarvení a vzorování. Podobnou rozmanitost zevního obrazu vykazují kozy, až po srst proměněnou v vlnu u koz angorských a kašmírských.&lt;ref&gt;Norbert Benecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 1994, S. 247.&lt;/ref&gt; {{SE|144}}<br /> <br /> Ovce a ještě více kozy jsou neobyčejně skromné. Jejich potravou jsou trávy, byliny, listy a výhonky. Kozy jsou přitom vysoce přizpůsobivé aromatické, na celulózu bohaté a slané nabídce potravy v extrémních geografických zónách, například v horských polohách a polopouštích. Přepásání těch posledně jmenovaných vede rychle k postupující dezertifikaci. Prostřednictvím rozmanitých darů obou malých přežvýkavců — vlny, masa, mléka, srsti, kožešiny, kůží a rohů — se stali velkými průvodci člověka v kultuře. Stáli v uzavřených stádech pod ochranou pasteveckých národů, jaksi jako základ jejich existence, a v mnohých venkovských sídlech se stali „krávou malého člověka&quot;. Těsný vztah ovce k prostředí a k člověku vedl celosvětově k velké rasové rozmanitosti, od středověku v Evropě k vytváření krajových odrůd, v novověku k liniovému šlechtění masných, vlnových a mléčných plemen. Šlechtění bílé vlnové ovce (merino) se uskutečnilo ve Španělsku. Ta dnes, v mnoha případech s příkrží krajových odrůd, dosáhla největšího rozšíření na celém světě.<br /> <br /> V Evropě přetrvává pastevectví pod vedením potulného pastuchy v zbytcích dodnes. Hospodářsky lze toto zachovat jen tím, že se ovčí stáda přednostně nasazují v chráněných krajinných oblastech pro péči o krajinu. Nejsilněji klesá chov koz. 95 % všech domácích koz slouží samozásobení v malorolnicky strukturovaném zemědělství třetího světa.<br /> <br /> Projevy podstaty ovce a kozy jsou navzájem polární. Smyslové výkony obou jsou sice podobné — nejlépe je vyvinut čich, za nímž následuje zrak a s určitým odstupem sluch. Avšak to duševní se různě projevuje v řeči těla a skrze smysly. S hlavou většinou skloněnou pod linii páteře, s mohutnějším tělem, více obrácenou k zemi a k vnitřnímu světu vlastního metabolismu, trmácivější v pohybech, projevuje se duševní bytost ovce spíše snivě, zdrženlivě. Jinak koza: živě vyskočí, přeskakuje přes pařezy a kameny, zvedá hlavu vysoko, zvědavě čichá sem i tam, šplhá na nejbližší vyvýšené stanoviště, drží pohled pozorně zaměřený do dálky. Namísto toho, aby se pasla přes rozlehlé roviny, dává přednost hornatým polohám na strmých svazích v úrovni hlavy, nebo se staví kolmo na zadní nohy, aby dosáhla na keři a stromě ještě na nejvýše dostupný list.<br /> <br /> Ovce a kozy mají rohy. Ty jsou na rozdíl od skotu u samců větší a podle plemene šroubovitě tvarované {{SE|145}}<br /> <br /> otočené nebo šavlovitě prohnuté dozadu. Vedle rohatých plemen existují bezrohá plemena, k nimž u ovcí náleží většina dnešních užitkových plemen.<br /> <br /> Při zúžení rasové rozmanitosti se šlechtění soustředí na vlnové nebo mléčné ovce, u koz na dojnice nebo masná zvířata.<br /> <br /> Malí přežvýkavci jsou stádní zvířata, ovce ještě více než kozy. Z toho důvodu jsou svou podstatou spíše krajinnými tvůrci ve velkém, méně utvářecím orgánem v jednotlivém zemědělském organismu. Dokud vesnické útvary se svými katastry ještě existovaly jako do značné míry uzavřený celek, bylo povoláním pastevce udělat ze svého ovčího stáda orgán tohoto celku: ať v pastvě na úhoru, na obecních nebo pustých plochách, při hnání přes sklizené pozemky s okopaninovými plodinami, přes příliš bujně do listu rašící ozimé osevy; nebo v pastvě bylinami bohatých cest a polních mezí na podzim jako dietetikum pro nadcházející zimní ustájení; nebo konečně v ohraničení na polích za účelem hnojení. To vše bylo zpečetěným právem a dělo se v dohodě s vesnickým společenstvím. Povolání pastevce znovu oživit — tomu jsou položeny úzké meze. Možnosti se nabízejí v péči o přírodní rezervace nebo na velkých podnicích s marginální půdou.<br /> <br /> Jinak je to s chovem mléčných ovcí a mléčných koz. Obě nejsou vázány na stádo a mohou v menších i větších stavech podstatně přispět k prohloubení duševního života zemědělského organismu. Především se malí přežvýkavci doporučují pro další rozvoj jednostranně zaměřených zahradnictví směrem k zahradnickým statkům. Zastupují tam skot ve zužitkování meziplodin k zelenému hnojení i odpadů z mnohostranné zeleninové produkce a starají se o jejich proměnu v trvale účinné hnojivo.<br /> <br /> Cestou čtyřžaludečního systému přežvýkavců podléhá rostlinná potrava jedinečně intenzivnímu trávení (viz kapitola „Skot&quot;, žvačkování v bachoru a přežvykování, strana 150 nn.). To umožňuje celulózu, tj. hrubovláknité výživné látky, rozložit a zpřístupnit pro růst, udržení a výkon (mléko, vlna, maso). V průběhu tohoto trávicího procesu dostává rostlinný výživný tok vtisknuta v sobě síly duševní organizace zvířete. Odpovídajíce bytostné povaze ovce a kozy je toto vtiskávání různé. Rozdíl nelze dostatečně odvodit z kvantitativního složení takzvaných živin hnojiva. Nikoli kvantitativní podíl {{SE|146}}<br /> <br /> Nikoliv kvantitativní podíl látek je rozhodující, nýbrž jejich kompozice skrze síly duševního těla, které vstupují do životních procesů. Wesensart sama hnojí skrze látky. Tak působí ovčí hnůj mírněji, harmonizujícím a strukturujícím způsobem na životní procesy, jež se ve vegetativní oblasti zhušťují k potravní plodině, například u listové zeleniny. Kozí hnůj naproti tomu působí žhavěji a — jak lze z bytostné povahy kozy předpokládat — povzbudivěji na růstový impuls v ose kořen–stonek–květ.<br /> <br /> Příspěvek ovce k oduševnění krajiny se stává prožitkem, táhne-li pastýř se svým ovčím stádem na podzim přes katastr statku a odtud dál skrze okolní kulturní krajinu: pastýř s holí kráčí v čele, stádo v těsném houfu za ním; nebo stojí uprostřed pole a ovce se na všechny strany kolem něj rozebírají za potravou. Tato scenérie probouzí náladu hlubokého míru, jenž se prostírá nad krajinou — obraz dokonalého klidu a pohybu zároveň. Takové ovčí stádo táhnoucí přes pole, od katastru ke katastru, jehož každý záchvěv bytí se soustřeďuje ve vědomí pastýře a je odtud řízen, zakládá vztahy, jimiž se jednotlivé zemědělské organismy uzavírají do vyšší jednoty kulturní krajiny. Oproti ovcím jsou kozy méně stádními zvířaty. Mají více vlastní vůle. Jsou chovány v omezeném rozsahu pro produkci mléka a masa a — zčásti jako náhrada za skot — prokáží v kánonu všech domácích zvířat cenné služby při utváření duševního těla zemědělského organismu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Rind&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Skot ====<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Herkunft_und_Mythos&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Původ a mýtus =====<br /> <br /> Podle obecně přijímaného názoru pochází skot (Bos taurus) od pratura nebo zubra (Bos primigenius). «Moderní zoologický výzkum domácích zvířat považuje dnes s jistotou jen jedno divoké hovězí zvíře, praura nebo zubra, za jedinou divokou výchozí formu domácího skotu.»<br /> <br /> Předpokládá se, že evropská plemena skotu přišla z «úrodného půlměsíce», z přední a střední Asie. Nejstarší nálezy kostí sahají do osmého tisíciletí před Kristem, tedy do počátků {{SE|147}}<br /> <br /> staropersské kultury. Raná i všechna pozdější plemena skotu mají menší tělesnou stavbu než předpokládaná divoká forma pratura a vykazují od samého počátku vysokou variabilitu zevní podoby. Právě na příkladu pastevních zvířat — skotu, ovcí a koz, nejstarších domácích zvířat hned po psech — se může stát zřejmým, jak hluboko v temnotách zůstává odvozování od jejich divokých forem. Pohlédneme-li na mýty národů, například na oběť Ábelovu ve Starém zákoně — byl pastýřem —, stojí v popředí náboženských obětních rituálů především ovce a skot. «Kulturněhistorické dokumenty ukazují, že skot v Mezopotámii, Egyptě, Persii a Indii sloužil zpočátku výhradně kultovním účelům.» Ve staroegyptském mýtu byla v dobytčeti praobrazně uctívána nebeská bohyně Hathor, zobrazovaná jako kráva nesoucí mezi rohy sluneční kotouč. V dnešní Indii platí kráva u hindů jako odnepaměti za posvátnou. Neukazuje to spíše na to, že duchovně reálné prožívání bytostné povahy skotu — toho, co nadsmyslově tvoří skupinovou duši —, bylo kmotrem procesu domestikace?<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stellung_im_Betriebsorganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Postavení v hospodářském organismu =====<br /> <br /> Pokud jde o utváření zemědělského organismu v uzavřený celek, je skot, respektive do vyšší jednoty zformovaný stádní organismus, «královnou a králem» mezi všemi domácími zvířaty. Jistě, každé z nich přináší svůj příspěvek podle toho duševního, jež se ponořilo do tělesné formace. Bytostné povaze krávy je však vlastní universální potence. Z tohoto důvodu nelze v přísném smyslu od chovu skotu upustit. Jeho podstatný význam spočívá teprve druhotně v tom, co produkuje v podobě potravin a jiných surovin. To je vnější stránka. Tuto stránku zastupuje řada polních plodin, které tvoří podstatný základní pilíř prvovýroby v hospodářském životě. Primární výkon leží na vnitřní straně; je jím zvláštní schopnost vztahovat fyziologické funkce — přesněji řečeno bytostné články hospodářského organismu — jedny na druhé, a tím tento organismus jako celek udržovat zdravým a schopným rozvoje. Kráva — stále myšlená jako článek stádního organismu vázaného na statek — nastavuje moudrostí prostoupené míro {{SE|148}}<br /> <br /> míry, vnitřní ekonomii celého provozu z hlediska utváření svého těla a souhry svých orgánových soustav prostřednictvím své vlastní činnosti a otiskuje ji do přírodní stránky hospodářského celku.<br /> <br /> O pravém stádním organismu lze hovořit teprve tehdy, kdy se stádo v průběhu generací doplňuje z vlastního odchovu a propojilo se se stanovištními poměry až k vlastní krmivové základně hospodářství. Pro plemeníky platí zvláštní postavení: jsou v pravidelných intervalech nahrazováni otci z chovatelských podniků stejného zaměření za účelem obnovy krve stáda. Stádní organismus je nadřazen součtu jednotlivých zvířat. To se projevuje mimo jiné v souběžnosti denně rytmických způsobů chování zvířat. Ráno následují jakoby v hierarchickém pořadí vedoucí krávu na pastvinu. Tam se rozptýlí, ale nepobíhají zmatkem; pasou se a táhnou jedním směrem, přijímají potravu sedm až osm hodin denně, přerušovanou společnými fázemi přežvykování, které rovněž trvají přibližně osm hodin denně. I chůze k napajadlu, přestávky v odpočinku a vydávání mléka podléhají přísnému rytmu ovládajícímu celé stádo. Všechna opatření v chovu, krmení, péči a plemenitbě by měla sloužit posílení tohoto stádně-rytmického dění. Čím je toto dění vyvinutější, tím je stádo zdravější.<br /> <br /> Metody, které jsou základem dnes celosvětově praktikovaného velkochovu — krmení siláží a snadno stravitelnými koncentráty z celého světa, celoroční ustájení na betonových roštových podlahách, praxe odrohovávání a šlechtění na maximální výkon, vše stlačeno do výrazně zkrácené délky života a podobně — oslabují krávy. Znamená to ztrátu schopnosti vytvořit vlastní uzavřený duševní tělesný článek. Dojnice jsou již v mládí vyčerpány a zpravidla po 4,5 letech, tj. po dvou «násilných» laktacích, za hranicí použitelnosti.<br /> <br /> Rozsah chovu skotu se řídí velikostí podniku, jeho přírodními předpoklady s ohledem na klimatické a půdní podmínky, a tím i potřebami hnojení, jakož i — ve stupních — intenzitou hospodaření. Rozhodující je přitom vlastní krmivová základna hospodářství, která zahrnuje dostupné travnaté plochy — louky a pastviny — i pícninářství na orné půdě. Rozsah posledně jmenovaného vyplývá z utváření osevního postupu v polním hospodářství. {{SE|149}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Wesenserscheinung_und_Wesenserkenntnis&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Bytostná jevenost a bytostné poznání =====<br /> <br /> Kráva je jako přežvýkavec nejvyšší vývojové úrovně bytostí stejně tak metabolicky aktivní jako rytmickou. Naproti tomu její nervově-smyslová aktivita — až na vysoce diferencované výkony čichu a chuti — ve vztahu k okolnímu prostředí výrazněji ustupuje do pozadí. Její smyslové výkony slouží prvořadě jejímu nitru, její trávicí činnosti. Její inteligentní bytost se navenek projevuje spíše flegmaticky, temně snivě, dovnitř pak vysokým, moudrostí plným instinktivním životem. Sama sebe prožívá, silně introvertovaná, v jakémsi vnitřním nazírání.<br /> <br /> Kdo se snaží poznávajícím způsobem přiblížit bytosti skotu, musí soustředit pozornost na jeho hlavní činnost: na procesuální kroky ve vzájemné souhře nitra a vnějšku při příjmu potravy, přes zpracování krmivové hmoty v trávení, až k vylučování hnůj a kejdy.<br /> <br /> Sleduje-li člověk přírodovědecká dílčí fakta týkající se trávicího dění, narazí záhy na hranice poznání. Těchto hranic si obecně nevšímá proto, že nevěnuje dostatečnou pozornost — a tedy ani váhu — prahu k smyslově nepozorovatelnému. Nepozorovaně se tak propadá do abstraktních, bezjakostních modelových představ. Uvědomí-li si však tuto mez poznání, která se otevírá mezi předmětně vnímatelným a procesuálním substančním děním — například při přechodu z vnějšku do nitra skrze střevní stěny — teprve tehdy začíná člověk skutečně oceňovat a vážit si dosahu a váhy výsledků duchovního bádání Rudolfa Steinera. Jsou-li tyto výsledky bádání přibrány, stává se poznání opírající se o vnější smysly stále se rozšiřujícím poznávacím procesem. Osvětlují účinné agens, to bytostně-působící, které přináší na svět jevy v jejich formách a barvách. Výsledky duchovního bádání přidávají k vnější stránce světa jevů bytostně-tvůrčí stránku vnitřní.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Maulverdauung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Ústní trávení =====<br /> <br /> Již při příjmu potravy — denně přibližně osmina tělesné hmotnosti, to odpovídá 60 až 70 kg čerstvé substance — ovládá látkovýměnně-pohybový systém oblast hlavy. Hlava se noří, čumákem hmatavě tápe hluboko do krmivové hmoty; jako úd ji obtáčí dlouhý {{SE|150}}<br /> <br /> jazyk patky Zunge, ukousne jako úd snop trávy, byliny nebo sena, stáhne je do tlamy a v případě zeleného porostu je oddělí přitlačením dolní čelisti ke hraně bezzubé ploténky horní čelisti. Mezi tím klouže jazyk s rozkoší přes pysk a ochutnává žlázové výměšky z něj. Pravděpodobně přitom skot provádí jakýsi první rozbor jakosti přijatého krmiva, patrně i s ohledem na druh a množství osliznutí slinami. Na pysku splývá horní ret s nosními dutinami vjedno. Tím jsou příjem potravy a dýchání těsně navzájem svázány — stejně tak hmat, chuť a čich.<br /> <br /> Po dobu krátkého setrvání krmiva v dlouhé tlamové dutině je to opět jazyk, který v několika žvýkacích záběrech pohybuje krmivem rytmicky tam a zpět mezi řadami stoliček. Tím se zahajuje první krok trávení rozdrceením a prosolizováním slinami. Řada žláz různé velikosti vylučuje sliny — při krmení senem až 180 litrů za den — a zajišťuje enzymatický rozklad škrobu na cukr.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Pansenverdauung_und_Wiederkäuen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Trávení v bachoru a přežvykování =====<br /> <br /> Tlamové trávení se mohutně stupňuje v aktu přežvykování. Ten probíhá protiběžně k příjmu potravy. Co skot spásl, ochutnal a spolkl, to si portáž po portáži přináší zpět z hlubší trávicí zóny, z předžaludků, žvýká to znovu a nyní teprve důkladně prochutná. Podle druhu krmiva — čerstvá zelená hmota či hrubé krmivo — vykoná 30 až 80 přežvykovacích záběrů na porci.<br /> <br /> Před tímto výkonem se odehrává pozoruhodná výměna. Jen málo rozdrcen přechází snop za snopem z tlamové dutiny krajiny hlavy skrze jícen a oddělující bránici do krajiny břicha, do tří žlázami nepokrytých předžaludků: zaprvé do čepce (*Reticulum*; zvaného také síťový nebo katapultový žaludek), odtamtud zadruhé do bachoru a zatřetí do knihy nebo listnatého žaludku (*Omasum*). Není-li to rozhodnuto již předtím v bachoru, pak se v knize definitivně rozhodne, zda potravní kaše přejde k dalšímu trávení do sýřiště neboli žlázového žaludku, nebo zda se — vymačkána — vydá ještě jednou zpět do tlamové dutiny k přežvykování. Svébytným úkolem předžaludků, a zde zejména bachoru, je mikrobiální rozklad na hrubou vlákninu bohaté rostlinné potravy. Bachor s ohromnou pojistností přibližně 150 litrů se táhne od bránice dozadu až do pánevní dutiny. {{SE|151}}<br /> <br /> Spolu s čepcem a knihou vyplňuje celou levou polovinu dutiny břišní. Ve velkém fermentačním prostoru bachoru probíhají v neustále se pohybujících potravních masách intenzivní kvasné procesy. Jakkoli chaoticky se odehrávají, tím přísněji stojí pod vedením astrálního těla skotu. Při těchto rytmicky probíhajících přeměnách rozkládají bakterie a nálevníci, patřící k prvokům, snadněji stravitelné složky potravní kaše, přičemž část z nich — jde zejména o energeticky bohaté mastné kyseliny — prochází již zde přes metabolicky aktivní bachořní sliznici do krevního oběhu.&lt;ref&gt;Anita Idel: ''Die Kuh ist kein Klimakiller'', Marburg 2012, 210 S.&lt;/ref&gt; Jakmile je bachor plný — zvenku patrné podle vyklenutí levé strany břicha — a nastupuje tedy sytost, většinou si kráva, resp. celé stádo, lehne a po nějaké době začne přežvykovat. Obsah bachoru se roztřídí do tří vrstev: spodní tekutá, nad ní plovoucí střední vrstva z hrubšího materiálu a svrchní vrstva kvasných plynů. Ze střední vrstvy bachoru a z vymačkaného materiálu z knihy polyká skot nyní porci za porcí zpět do tlamy a stejnou cestou propouští kvasné plyny. Ty proudí s výdechem až do čelních dutin, ano až do dutiny rohového čepu. Zde se skotu otevírá rozsáhlé pole vnímání a kvalitativní analýzy toho, co se mu do tohoto stadia trávicího procesu odhalilo po stránce látkové i silové.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Wiederkäuen,_eine_Wahrnehmung_und_Sichtung_von_Stoffen_und_Kräften&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Přežvykování jako vnímání a třídění látek a sil =====<br /> <br /> Při aktu přežvykování — osm až devět hodin denně — se proměňuje bytostný výraz krávy v základech. Její metabolicko-pohybová aktivita do značné míry ustupuje. Veškerá vnitřní i vnější činnost se přesunuje k hlavovému pólu. V silné, rytmické práci jsou nejen žvýkací svaly, meloucí zpět polknutý, přibližně na sto gramů dávkovaný vláknový chomáč potravy, ale stejně tak jazyk a slinné žlázy. Smysly se naproti tomu chovají právě opačně. V soustředění na akt přežvykování jaksi utichají, přicházejí k „rozjímání&quot;. Teprve nyní kráva skutečně promyslí, co přijala jako živou, strukturovanou substanci zvenku — z tohoto pole, oné louky nebo pastviny. Jistě, ona to {{SE|152}}<br /> <br /> Při pasení to již ohmatala, ochutala a očichala. Nyní však, v opětovném ochutnávání již předtrávené potravy, se to, co bylo vnímáno, sjednocuje s celým jejím duševním bytím. To, co bylo předtím pouhou živě strukturovanou rostlinnou hmotou, se v pozorném přežvykování povznáší k duševnímu prožitku. Kráva se v této činnosti probouzí ke svému vědomí, jež sníc je celé ponořeno do tělesných pochodů. Cítivá síla duševního těla je to, co odtud produševňuje veškeré další trávicí dění až ke konečnému produktu hnoje a kejdy. To, co Rudolf Steiner nazývá „kosmicko-kvalitativní analýzou&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, Seite 59.&lt;/ref&gt;, kterou zvíře vykonává při trávení, platí v nejvyšší míře pro skot. Při přežvykování tato analýza nabývá svého počátku. Na očích se to stává názorným; pohled se při přežvykování mění. Zatímco jindy hledíme do velkých očí jako do modré hloubky hlubokého pramene, nabývají nyní — při lehce zdvižené hlavě — oči i tvář napjatě soustředěného výrazu. Vypadá to, jako by kráva „rozjímala&quot; o všem, co si v této první fázi trávení jako vnímání zvnitřnila. Tak intenzivní, do nitra obrácený pohled nenajdeme v říši zvířat asi nikde jinde. Je to, jako by ve výrazu očí se zrcadlilo vědomění si formativních sil, jež se při mletí uhlíkových skeletů a bílkovinných struktur rostlinných hmot uvolňují. V aktu přežvykování je kráva zcela sama u sebe, blízka sebeuvědomění, jež mít nemůže, protože nemá inkarnované Já. Díky blízkosti svého vysoce soustředěného duševního těla ke své jáství, která se jako její „skupinová duše&quot; proживá&lt;ref&gt;Viz např.: Rudolf Steiner: ''Die geistigen Wesenheiten in den Himmelskörpern und Naturreichen'', GA 136, Vortrag vom 6. April 1912.&lt;/ref&gt; a v odrazu projevuje v organismu stáda, je obzvláštním způsobem schopna vnitřně zpracovávat mohutně se vzdouvající masu formativních sil. V prvním kroku vykonává zmíněnou „kosmicko-kvalitativní analýzu&quot; v rozkládání rostlinné potravy, vrcholící v aktu přežvykování. V duševní temnotě analyzuje formativní síly, jež z kosmu ve světle slunce vybudovaly podobu rostliny, jež ztuhly v jejích jednotlivých formách a jež se staly zároveň nositeli živého substančního dění v rostlinách. {{SE|153}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Dünn-_und_Dickdarmverdauung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Trávení v tenkém a tlustém střevě =====<br /> <br /> V rozplývání rostlinných forem v trávicím traktu se obrazotvorné síly postupně uvolňují ze svého hmotného zajetí. Je to výsledek postupného procesu rozkladu, který probíhá ve třech fázích: mechanicko-mikrobiální fáze od žvýkání přes bachor a knihu, fáze převážně enzymatická, ale zároveň bakteriální od slezu přes lačník (*Jejunum*) po kyčelník (*Ileum*), a odtud fáze ryze mikrobiální od slepého střeva (*Caecum*) přes tračník (*Colon*) po konečník (*Rectum*). Zatímco v předžaludcích je štěpení celulózy dominantním dějem a paralelně s ním probíhá díky neobyčejně aktivní mikrobní činnosti přestavba a budování bílkovinného metabolismu, začíná v slezu (*Abomasum*) v kyselém prostředí — navozovaném žaludečními šťávami — rozklad bílkovin. Ten pokračuje, včetně odumřelých mikrobních mas z předžaludků, enzymatickou a bakteriální cestou napříč oddíly tenkého střeva (*Intestinum tenue*): nejprve prostřednictvím sekretů slinivky (*Pancreas*), jež ústí — podobně jako žluč emulgující tuky — do dvanáctníku (*Duodenum*), poté skrze lačník (*Jejunum*) posetý nesčetnými žlázami a klky a nakonec krátkým kyčelníkem (*Ileum*). Kyčelník tvoří propust mezi lačníkem a tlustým střevem. Brání zpětnému toku z obsahu tračníku a konečníku bohatého na bakterie do bakteriemi chudého lačníku.&lt;ref&gt;Klaus Löffler, Gotthold Gäbel, Helga Pfannkuche: ''Anatomie und Physiologie der Haustiere'', Stuttgart 2018, 375 S.&lt;/ref&gt; Celková délka tenkého střeva dospělé krávy dosahuje až 48 metrů. Visí záhybovitě na okruží (*Mesenterium*) — záhybnaté serosové dvojlamelce. Okruží a tenké střevo kranzovitě obkružují odvíjející se a zavíjející se spirálu tračníku, který navazuje na kyčelník a slepé střevo a ústí do tlustého střeva čili konečníku — tvoří tak třetí oddíl.&lt;ref&gt;Rolf Krahmer, Lothar Schröder: ''Anatomie der Haustiere'', Leipzig 1985, S. 201ff.&lt;/ref&gt; To, co z hmoty bohaté na hrubou vlákninu prošlo bez strávení bachorem a lačníkem, podléhá nyní opětovně intenzivnímu mikrobiálnímu rozkladu. Nemalý zbytek nestráveného hrubého vlákna, prostoupený stále ještě aktivní mikrobní masou, se nakonec objevuje jako kravský výkal. Otázkou je, zda tento mikrobiálně oživený hmotný zbytek sám o sobě tvoří hnojivou hodnotu kravského hnoje.<br /> <br /> Hmotně-procesuální dění v trávicím traktu náleží, ač se odehrává pod vedením bytosti zvířete, od začátku do konce {{SE|154}}<br /> <br /> ke vnějšímu světu. Jeho úkolem je překonat cizost potravy. Děje se to úplným rozkladem, a to tak dalece, že předem utvářená forma, látková i silová konfigurace potravy — ať už trav, bylin nebo luskovin — zcela ztrácí svůj vlastní bytostný charakter.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Schwelle_von_der_Außen-_zur_Innenwelt&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Práh od vnějšího světa k vnitřnímu ====<br /> <br /> Práh od vnějšího světa trávicího traktu, přesunutého dovnitř těla zvířete, k mocně působícímu vnitřnímu světu vlastní bytosti tvoří slizniční stěny bachoru, slézu, tenkého střeva a — doznívajíce — tračníku a konečníku. Tyto hraniční blány jsou orgány, které ve srovnání s tělesnou vnější kůží vykazují obrácený — vyvráceně vybudovaný — uspořádání: mohutně vyvinuté sliznice jsou obráceny navenek, k proudu potravy; jsou v nejvyšší míře metabolicky aktivní jak v rozkladu potravy, tak v absorpci látek zbavených jejich cizosti. Strana střevní stěny obrácená k nitru těla, serosa, je inervována. Náleží pobřišnici (*Peritoneum*), která vystýlá břišní dutinu jaksi jako «vnitřní nebe» — a tím reprezentuje smyslově-nervový čili vnímavostní pól střevních stěn. Uprostřed se vřazuje — tvoříc střed — kruhová svalová vrstva, která rytmicky zajišťuje mimo jiné peristaltické pohyby. Je to duševno skotu samého, co je v oněch třech článcích trávicích blan činné, zároveň dění vnímá a nechává je souznít v celek tělesných funkcí.<br /> <br /> Tak proudí z trávicího traktu do tělesného vnitřního prostoru éterizovaný a duší prodchnutý proud substance: proud éterických formativních sil, uvolněných z jejich vázanosti v rostlinných formách; jakož i záření pocitových, to jest duševních sil, které skot v sobě svou smyslovou činností — zvláště při přežvykování — uvedl do pohybu. První jsou přijímány krví a jsou k dispozici pro budování tělu vlastní substance, pro růst a reprodukci. Druhé vyzařují v úzké vazbě ke krvi do organismu. Žilní krev, přitékající zpět z velkého tělního oběhu, se obohacuje o v střevních stěnách vstřebané látky a síly. Přes játra se dostává do malého krevního oběhu srdce a plic a tam se oživuje v krev tepennou. Ze srdce ústí do velkého krevního oběhu, přičemž část se větví dopředu do kmene hlavových tepen, z nichž jedna až {{SE|155}}<br /> <br /> do kostních čepů a jejich okostice (''Periost'') i do podkožních vrstev obou rohů. Jak silné je prokrvení rohových čepů vyrůstajících z čelní kosti, se ukazuje při zlomenině rohu: Krev tryská jako z pramene, téměř nezastavitelně.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Bedeutung_der_Hörner_und_Klauen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Význam rohů a paznehtů ====<br /> <br /> V rozích a paznehtách naráží krev – a s ní spojené étericky-astrální záření – na stěnu, jež je i pro toto záření neprostupná: na vnější rohový obal. Je to zevní kůže ztuhnutá v roh, čistá «forma», smrtelný pól oproti životnímu pólu substančního proudu pulsujícího z hlubin těla. Zde, v tomto bodu vzdutí čili smrti, jsou krev i záření vraceny zpět do organismu.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 96 ff.&lt;/ref&gt; V rozích a paznehtách se organismus přežvýkavců zcela uzavírá před vyzařujícími účinky kosmu a Země. Skot je odkazován zpět na sebe sama – nikoli však ve smyslu vystupňovaného vědomí v hlavě, nýbrž ve smyslu zvýšené gestaltungskraft v živém látkovýměnného pólu.<br /> <br /> Průběh kosmicko-kvalitativní analýzy se uskutečňuje v procesuálních krocích, v nichž se funkce nervově-smyslového systému ve vztahu k funkci systému látkové výměny polarizuje dvojím způsobem: Percepční činnost přežvykování a selekcí bachořními a tenkostřevními stěnami stojí polárně k posloupnosti trávicích kroků, která začíná v tlamě slinivým zvlhčením a drcením, pokračuje v předžaludcích mikrobiálním rozkladem, dosahuje vrcholu v žaludečním a tenkostřevním trávení a uzavírá se v tlustém střevě. Zde jsou látkové kompozice krmiva rozloženy natolik, že ztrácejí svůj vlastní charakter. Jsou postupně uváděny do fyzicko-minerálního, anorganického stavu, který ze strany látkové otevírá kosmicko-kvalitativní analýze široké pole. K tomuto ničivému dění stojí polárně životní proud krve, který tyto látky uvedené do stavu anorganiky přejímá do vlastních konstruktivních procesů těla a vede je až k periferním hranicím rohů a paznehtů.<br /> <br /> Přežvykování je smyslový proces, který se skrze mozek stává tlumeně vědomým a odráží se v soustředěném výrazu tváře. {{SE|156}}<br /> <br /> Kráva vnímá statek prostřednictvím krmiva. V žvýkání si uvědomuje jeho látkově-kompoziční a silový charakter i jeho původ z katastru statku. Tyto smyslové funkce pokračují dozadu v bachoru a střevech. Tam se postupně noří do bezvědomí.<br /> <br /> Co se naproti tomu odehrává v rozích a paznehtách, je vystupňované vnímání ve vztahu k vnitřnímu zesílení instinktivního života. Vnímání odkrývá, co krev z oblasti trávení nese dopředu k periférii těla coby prožitou živost. V příboji k mrtvé rohové hůlce nevzplane vědomí vázané na mozek, nýbrž duchovní síla působící do podvědomí a vyzařující zpět do organismu. Porozumění povaze této síly se může dostavit, porovnáme-li pohled na myšlenkovou sílu v člověku, která působí nadsmyslově a jejímž produktem jsou myšlenky, jež pak ve svém oslabení duchovní bytostnosti v hlavovém pólu vstupují přes mozek do vědomí. U skotu se tato síla nevystupňuje k myšlenkami nesené sebevědomosti. Zůstává vázána na látkovou výměnu jako síla, která má moc tlumivě, řádícím způsobem a odkrývajíc potenciály živé účinnosti působit na éterické formativní síly uvolněné z trávení. Tyto potenciály lze přirovnat k imaginativnímu světu obrazů, který si například umělec vzbuzuje v sobě při tvorbě svého uměleckého díla. Co má kráva v zárodku, může člověk rozvíjet v sebekultiváci skrze myšlení uvolněné od těla. Skrze ně se učí v plném vědomí poznávat v pravých obrazech svět sil vládnoucí a působící v něm i kolem něj. Je to krok k imaginaci, první krok od smyslového k duchovnímu poznání.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Stufen der höheren Erkenntnis'', GA 12, Dornach 1993.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Kosmisch-qualitative_Analyse_und_Ich-Anlage&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já ====<br /> <br /> Z celkového pohledu na bytost skotu vyvstává následující obraz: Označuje-li počátek kosmicko-kvalitativní analýzy přežvykování, pak její dovršení označují děje v rozích a paznehtách. Toto dovršení spočívá ve zpětném vzdutí krve a v odrazu záření spojených s krví na rohových hůlkách zcela erstorbených do pouhé formy zpět do organismu. Zpětné záření v sobě obsahuje souhrn všeho, co si duševní tělo skotu ze živého dění trávení {{SE|157}}<br /> <br /> na sebe si přivlastnilo z posílených vjemů. Potravou skotu jsou rostliny, převážně stonek a list. Jsou to útvary vzniklé ze záření kosmu do pozemského látkovosti. Když jíme rostliny, jíme kosmos. Skot se svým vysoce rozvinutým instinktivním životem analyzuje kosmický podíl fyzické gestaltové podoby rostliny. Orgán, který zpracovává výsledek této analýzy, zpětné záření, není mozek jako orgán vědomí. Spíše je třeba mít na mysli, že je to polárně protilehlá citlivá pobřišnice, jež vystýlá celou břišní dutinu, a zvláště pak *Mesenterium*. To se soustřeďuje dvoulalokově zejména v okruží, které nese tenké střevo. Co se tu skotu odhaluje v ospalé a snivé bdělosti, již není forma, nýbrž substanciálně-silové, bytostná strana látky. Jeho vlastní, neinkarnovávané Já-bytí, «skupinová duše», vstupuje v hloubkách látkové výměny do vztahu k bytostnému prapůvodu látkovosti.<br /> <br /> Předchozí úvahy o tomto bytostném vztahu mohou vybudovat most k počátečnímu porozumění tomu, co Rudolf Steiner u skotu nazývá «vlohou Já».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 16. Juni 1924, Dornach 1999, S. 201.&lt;/ref&gt; Není to právě ona, která si výsledek «kosmicko-kvalitativní analýzy» vělívá do sebe a tak jako hnojivý zdroj sil otiskuje kravský hnůj? Takto pochopeno, nese kravský hnůj «éterično-astrální, jež po právu je v břiše zvířete», ven a tím oplodňuje půdy hofgemarkung. &lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 12. Juni 1924, S. 98.&lt;/ref&gt; Je to «vloha Já» s do ní vělívým étericky-astrálním zpětným zářením z nejzazší periferie skotu zpět do substančního proudu trávení, která kravskému hnoji propůjčuje jeho trvale oživující a utvářející hnojivou sílu. Hnůj «má sílu přemáhat neorganické zemitého».&lt;ref&gt;Ebd., S. 99.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Überschussleistungen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Přebytečné výkony ====<br /> <br /> Co skot — a to platí v obměnách pro všechny přežvýkavce mezi hospodářskými zvířaty — ze svých mas rostlinné potravy přijímá v látkách a formativních silách, toho potřebuje pro sebe jen nejméně: pro rozvoj svého vědomí, pro svou pohybovou aktivitu, zachování života a reprodukci. Zbývá velký přebytek, který nepotřebuje pro {{SE|158}}<br /> <br /> se spotřebovávat, protože nemá Já, které by chtělo žít pro sebe. Člověk má Já a nárokuje si potravu pro to, čeho ke svému životu potřebuje v uplatňování svého sebevědomí. Skot odevzdává svou přebytečnou sílu zvýšeným životním výkonům, jako je reprodukce, růst, tzn. produkci mléka a masa, a dále — ve spojení s «vlohou Já» — hnoji a kejdě a skrze ně, jako oživující a beseelující hnojivo, zemi. Míru, podle níž se tyto přebytečné síly rozdělují jednak na produkci a tvorbu hodnoty potravin a jednak na tvorbu hodnoty hnoje, určuje zpočátku přirozeně duševní tělo skotu. Je-li tato míra vyrovnaná, vznikají zdraví, dlouhověkost a vysoká hodnotnost hnoje. Dnešnímu člověku se podařilo tuto moudrostiplnou míru násilně posunout ve prospěch maximálního kvantitativního výkonu. Tím trpí zdraví zvířat právě tak jako nahrungsqualita a hodnota hnoje. V podmínkách velkokapacitního chovu se otázka kvality hnoje ve smyslu trvalého oživujícího a beseelujícího účinku vůbec neklade. Vůdčím tématem je naopak problematika likvidace masově vznikající kejdy. Organismu principu je naproti tomu správná míra imanentní.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Verzicht&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zřeknutí ====<br /> <br /> Skot je — jako ve stupních všechna hospodářská zvířata — bytostí zřeknutí. Kráva se v nejvyšší míře vzdává něčeho, co jí bytostně přísluší: oněch vyživujících a hnojivých sil, jež doslova «nezištně» odevzdává člověku a zemi. Tyto síly oživují, léčí a harmonizují stanovištní trvalou úrodnost půd. Posilují a uzdravují vztahové předivo půdy a rostliny. Je to v čase postupující proces, který tím více nabývá na platnosti, čím výlučněji pochází hnůj od dobytčího stavu statku a stejně tak i krmivo, na němž kravský chov provádí kosmicko-kvalitativní analýzu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Rinderherde_und_Hoforganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kravský chov a organismus hospodářství ====<br /> <br /> Nahlíženo na celek duševního těla organismu hospodářství, plní kravský chov v proudu časů jakýsi pulzující srdce. Z obvodu hofgemarkung odebírá krmivo; každý rok požírá<br /> <br /> Dobrá část toho, co přinesla životní organizace hofského organismu. Co v průběhu roku přichází z luk, pastvin a pěstování polních krmiv, je produktem součinnosti fyzické a životní organizace statku. Tento produkt — bohatství trav a bylin — neslouží lidské výživě, nýbrž výživě přežvýkavců, a prostřednictvím rostlinných zbytků, hnoje a kejdy úrodnosti země. Skot požírá a zpracovává ohromné rostlinné masy, jako by je potřeboval výhradně pro sebe. Tak tomu ale vůbec není! Co je v těchto masách kosmicky oživující gestaltungskraft, to povznáší do sféry svého analyzujícího, tupě vnímajícího duševního těla, prosycuje éterické formativní síly, uvolněné trávením a prostupující celým tělem, těmito vjemovými silami a nakonec vytváří produkt, který vrací zemi jako přidanou hodnotu — a tak napomáhá půdě k trvalé a nepřestávající úrodnosti. {{SE|159}}<br /> <br /> Toto dění, odehrávající se v rytmu roku i let, je — jako krev — jen zdánlivě oběhem. Jako se krev obnovuje v plicích, impregnuje na periferii těla dojmy vnímanými v srdci a v ledvinách se přebírá podle látek použitelných a nepoužitelných — tak i v zemědělském organismu se ubírá přes metamorfózy cesta nárůstu píce: ta se každý rok obnovuje pod vlivy kosmu a země, vyrůstá daleko venku v obvodu hofgemarkung, je přijímána a analyzována dobytčím stavem, přebírána ve střevní stěně a přeměňována v hnůj, který uchovává výtěžek toho, co se stalo, a uvádí jej do nového stávání. Nejde o opakování téhož, nýbrž o proces postupujícího vývoje.<br /> <br /> Tak se naplňuje prostřednictvím činnosti skotu — nahlíženo z přírodní strany — na nejvyšší rovině zákon «dávání a přijímání», jenž vládne vší přírodou, a zároveň stádo skotu jako celku — jak to jiné hospodářské zvíře nedokáže — zajišťuje co největší uzavřenost hofského organismu. Je to jedinečný výkon skotu, že se přirozeně nejprve střed a periferie statku spojují ve vyšší celek. «Hnůj dělá více zázraků než svatí.»&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Italienische Reise'', Hamburger Ausgabe, Bd. 11, München 1978, S. 269; Výrok rolníků na Sicílii, 19. dubna 1787.&lt;/ref&gt; {{SE|160}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Mensch_und_die_Ichorganisation_des_landwirtschaftlichen_Organismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Člověk a Já-organizace zemědělského organismu ====<br /> <br /> Naskicovaná fyzická, životní a duševní organizace zemědělského podniku je makrokosmicky předurčena místním spolupůsobením přírodních říší v polárním napěťovém poli Země a kosmu. Úkolem člověka je tento předpoklad pozvednout a utvořit ve vyšší jednotu podle principů, jež jsou základem podoby jeho mikrokosmického těla a bytosti. Novalis shrnuje tuto skutečnost do slov: «Lidstvo má poslání, jsme povoláni ke vzdělávání Země.»154 Naplnění tohoto poslání si klade za úkol biologicko-dynamické zemědělství, a to v rozšíření západně-křesťanské zemědělské kultury o antroposofickou duchovní vědu. Výchozím bodem tohoto úsilí je zmíněný Zemědělský kurz Rudolfa Steinera z roku 1924.155 Biologicko-dynamické zemědělství usiluje o další rozvoj v té době stále ještě osvědčené místní praxe, a to především utvářením podniku v organický celek a nadto mimo jiné specifickými opatřeními v oblasti hnojení k podpoře půdní úrodnosti a výživnosti produktů. Dalším cílem je vytváření hospodářských společenství, která si dávají svůj sociální řád sama na základě životních a pracovních podmínek zemědělství a, vyzařujíce navenek, vštěpují společenskému prostředí sociálně-tvůrčí impulsy.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Geistesforschung_als_Mittlerin_zwischen_Wesen_und_Erscheinung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Duchovní výzkum jako prostředník mezi bytostí a zjevem ===<br /> <br /> Kulturně zakládající v budoucím smyslu jsou ideje a jejich uskutečnění v sebeurčené práci. Z toho vzniká svobodný vztah člověka k sobě samému i ke světu. V zemědělství se člověk setkává v každodenní práci s přírodními a nebeskými jevy, s nekonečností vesmíru. Smyslovému vnímání se tento jeví jako konečný souhrn jednotlivých faktů, v nichž lze na rovině fyzicko-smyslového jevu rozpoznat zákonitou souvislost zachytitelnou v přírodních zákonech&lt;ref&gt;Novalis (Friedrich von Hardenberg): ''Fragmente 1'', Bd. 1, Heidelberg 1957, S. 35.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1979.&lt;/ref&gt; {{SE|161}}<br /> <br /> — avšak pod tímto redukcionistickým úhlem pohledu se nenaplňuje pojem vesmíru jako všeobsáhlosti, celosti; nepodává žádnou výpověď o tom, co oživuje rostlinu mezi nebem a zemí, co obdařuje duší živočicha a co nechává člověka ptát se po svém původu v duchu. To jsou však otázky po bytostné stránce věcí. Zůstávají pouhopouhému smyslovému poznání uzavřeny. To nezjevuje to, co se stává, nýbrž to, co se stalo — to, co se smyslům jeví jako podoba, jako mrtvý odraz ducha, který živě tvoří z nadsmyslového.<br /> <br /> Přednější otázka, před níž se v přítomnosti vidí postaven každý usilující člověk, není pouze otázka po jevu, to jest po tvarové stránce věcí, nýbrž otázka po agens, které tuto formu vytváří. Formu vnímáme smysly, jež jsou vázány na tělesnost, bytost pak duševními orgány, které si teprve na cestě individuální duchovní školení můžeme rozvíjet v té části duše, jež se svobodně vyzdvihuje z tělesné vázanosti.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''<br /> Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?'', GA 10, Dornach 1992.&lt;/ref&gt; Z antroposofického duchovního bádání leží před námi výsledky výzkumu, jež duchovní badatel získal prostřednictvím poznání prostého tělesnosti na základě takto vyvinutých vyšších duševních orgánů a jež může myslící vědomí každého člověka pojmout. Bytostná faktičnost výsledků antroposofického duchovního bádání se otevírá obyčejnému vědomí jednak skrze logiku — v nepředpojatém myšlení výsledků duchovní vědy se navzájem podpírají a sjednocují v duchovně-reálné myšlenkové obrazy — jednak skrze čin: prokazují svou plodnost v každodenním konání. Oba poznávací cesty, prohloubené třetím, osobním duchovním školením, se doplňují a pomáhají duši k duchovní jistotě v Já ohledně toho, co duchovní badatel líčí o bytostném světě, jenž tvoří, utváří a gestaltuje. Antroposofické duchovní bádání otevírá lidskému rozumu prohloubené porozumění pojmu celosti. Člověk se učí chápat sebe jako mikrokosmos, jenž obsahuje vše, co makrokosmicky naplňuje vesmír. V sebepoznání a s podporou výsledků duchovního bádání může nabýt schopnosti objevovat svou duchovní příbuznost s věcmi a bytostmi země i kosmu. Příroda mu pak nepřipadá jako souhrn jednotlivých faktů, s nimiž lze libovolně manipulovat a které — v popření vlastní hodnotnosti — jsou vzájemně zaměnitelné, jak to charakterizuje metody agrárního industrialismu. {{SE|162}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Aspekte_zur_sozialen_Problematik&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Aspekty sociální problematiky ===<br /> <br /> Na rozdíl od panující tendence, která v průmyslově orientovaném zemědělství činí jednajícího člověka nadbytečným, vyžaduje rozvíjení a vedení biologicko-dynamického hospodářského organismu vědomostní sílu a radost z práce stále většího počtu lidí. S tímto protisměrným vývojem, který začal v šedesátých letech 20. století, vstoupila do zemědělství «sociální otázka» — více než sto let po vzniku městského proletariátu v 19. století. Dnes se na biologicko-dynamických podnicích stala otázkou palčivou. Jak bylo vyloženo v úvodní kapitole, způsobuje kapitál v průmyslovém výrobním procesu dělbu práce. Nesmírně pestrý životní svět mezi Zemí a kosmem v zemědělství a způsob, jakým člověk svou prací vstupuje k tomuto dění do osobního vztahu, člení celistvost v pracovní oblasti. Striktní dělba práce roztrhá články zemědělského organismu na části a osamostatní je. Aby bylo možné čelit tomuto velkému nebezpečí, je třeba se v rámci podniku od samého počátku usilovat o sociální řád, který je zaměřen na celistvou součinnost všech článků hospodářského organismu. Tato nová sociální forma se utváří ve Verantwortungs- oder Betriebsgemeinschaften — ve společenstvích odpovědnosti nebo hospodářských společenstvích. V zárodečných počátcích jsou taková společenství přítomna na všech biologicko-dynamických podnicích. Každý původně selský rodinný podnik se v členění svých pestrých úkolů postupně vyvinul v rodinně svázané společenství odpovědnosti.<br /> <br /> Oproti dalším krokům k budování společenství se nečekaně, a stále výše, vztyčují překážky. V poněkud vnějším smyslu je první překážkou kupní a prodejní charakter práv. Vlastnické právo k půdě a ke kapitálu se stalo obchodovatelným zbožím, hospodářským objektem, který má cenu na trhu nemovitostí a na kapitálovém trhu. Nejinak se to má s obchodováním s takzvanými «ekopunkty». Práva svou povahou nemohou být nikdy zbožím. Ve společenském životě náleží do sféry práva, nikoli do hospodářské sféry. Nelze je rozmnožovat nebo zmenšovat libovolně podle potřeby, jako je tomu u zboží. Práva se projevují v úmluvách a smlouvách, jimiž se řídí vztahové předivo člověka k člověku. Jak ale může právo přijít ke svému právu — to jest: stát se spravedlivým? Kdo je tím, kdo může jako vlastník právy disponovat, kdo je tím, kdo je může spravovat věcně a bytostně přiměřeně: {{SE|163}}<br /> <br /> stát, právnická osoba nebo soukromá ruka? Přísně vzato žádný z nich, pokud jsou půda a kapitál neseny na trh, pokud jsou tedy myšleny jako kapitalizovatelné a obchodovány jako zboží. Pohledem do budoucnosti: Kdo tedy může být vlastníkem? Opět jen lidé v institucích a organizacích, kteří toto právo spravují v souladu s duchovním cílem jako svěřenci a kteří předmět práva dávají k užívání těm, kdo jsou k tomu způsobilí.<br /> <br /> V prvním přiblížení k tomuto budoucímu cíli nabízí stát právní formu obecně prospěšné nositelské organizace. Ta je zaměřena na sloužení obecnému blahu a je odpovídajícím způsobem omezena na definované účelové určení, jež vylučuje vlastní prospěch. Zemědělství pod to nespadá; a priori se mu přičítá, že pracuje výdělkově zaměřeně, tedy sebezájemně. To neplatí pro biologicko-dynamické zemědělství, které bere vážně uplatňování principu organismu a tím ve vysoké míře slouží obecnému blahu. Hnací silou zde není vlastní prospěch z hospodářského úspěchu, z maximalizace zisku, nýbrž kulturní výkon «vzdělávání Země». Produkce potravin je, pokud se přísně řídí principem organismu, vždy orientována na obecné blaho.<br /> <br /> Větší biologicko-dynamické podniky se na mnoha místech spojily s obecně prospěšnými institucemi, například s institucemi sociální terapie a léčebné pedagogiky, jakož i s institucemi výzkumu a vzdělávání. To umožňuje z části nebo celoplošně převést půdu do obecné prospěšnosti. Překážky k tomu jsou však stále velmi vysoké a zákonná nová úprava ohledně hospodaření sloužícího obecnému blahu by byla naléhavě žádoucí. Kdekoli se lidé sdružují kvůli biologicko-dynamickému hospodaření na zemědělském podniku, vzniká kardinální otázka po vyčlenění (osvobození) půdy a kapitálu ze starých právních vazeb.<br /> <br /> Kde se takové vyčlenění celkově nebo částečně zdaří, tvoří se svéprávná, obecnému blahu zavázaná hospodářská společenství. Zřídit novou právní formu neutralizace vlastnictví půdy a kapitálu a tuto cvičně praktikovat je cílem takzvaných zemědělských společenství (LWG). Těm leží v základu myšlenka, že každý člověk má od narození nárok na kus půdy, jehož velikost se odvíjí od počtu lidí žijících v určitém území {{SE|164}}<br /> <br /> bydlet. To platí, jak řekl Rudolf Steiner, «ideálně-reálně».&lt;ref&gt;Siehe Rudolf Steiner: ''Soziale Ideen, soziale Wirklichkeit, soziale Praxis'', GA 337a, Studienabend vom 16. Juni 1920, Dornach 1999, S. 220f.&lt;/ref&gt; Tento nárok na jedné straně zajišťuje každému člověku fyzicko-tělesnou existenci, na druhé straně ho zavazuje, aby převzal coby správce zodpovědnost za péči o tento kus země. V průmyslovém, dělbou práce řízeném světě nemůže jednotlivec svůj nárok realizovat. Může se však s jinými lidmi a skupinami zemědělců sdružit do LWG, která v ideálním případě zemědělský podnik z dosavadních právních závazků vykoupí, zainventarizuje ho podle potřeb biologicko-dynamického hospodaření a zemědělce pověří, aby plnili povinnosti z práva k užívání vyplývající ze sloučených nároků všech členů. Tomuto pokusu — převést soukromě volně disponibilní vlastnictví půdy a pozemků v čisté právo k užívání, jež dává stejnou svobodu individuální iniciativě jako sociální vůli mnoha k utváření — klade platný právní řád, zejména daňovým právem, velké překážky. Odvážit se takového kroku vyžaduje důvěru, ochotu riskovat, odvahu a iniciační sílu, jakož i vysokou míru smyslu pro skutečnost a obecného ducha, ctnosti, které se rozvíjejí, když se jim otevře takové cvičné pole. Příbuzné pokusy, jak znovu přivést lidi do odpovědně jednajícího vztahu k zemi, se otevírají v solidárním zemědělství, jež se v Severní Americe rozšířilo pod označením &lt;u&gt;C&lt;/u&gt;ommunity-&lt;u&gt;S&lt;/u&gt;upported-&lt;u&gt;A&lt;/u&gt;griculture (CSA).&lt;ref&gt;Trauger Groh, Steven Mc Fadden: ''Farms of Tomorrow Revisited, Community Supported Farms – Farm Supported Communities'', Kimberton 1997, 312 S.&lt;/ref&gt; O jedné LWG v Anglii referuje Tom Petherick.&lt;ref&gt;Tom Petherick: ''Biodynamics in Practice, Life on a Community owned Farm'', Sophia Books, The Square, Forest Row 2010, 128 S.&lt;/ref&gt; V nejrůznějších obměnách nacházíme LWG a snahy solidárního zemědělství v různých zemích Evropy. V případě solidárního zemědělství jde přednostně o sociální utváření vztahu mezi producenty a spotřebiteli.<br /> <br /> V jednom případě si spotřebitelská společenství pronajme kus půdy, hledá si zahradníka, který podle všech pravidel umění biologicko-dynamického zahradnictví vypěstuje vše na čerstvé i skladovatelné zelenině, co společenství potřebuje. Provozní náklady a náklady na živobytí se rozpočtují na rok dopředu a předfinancují ve sjednaných splátkách. Po uplynutí hospodářského roku se provede bilance: zůstanou-li přebytky, převedou se do rozpočtu příštího roku, ztráty se poměrně {{SE|165}}<br /> <br /> vyděleny poměrně. Každý člen může přiložit ruku k dílu a každý si může podle potřeby brát z toho, co je ročním obdobím sezónně sklizeno a k dispozici. Cenu za kus zboží neexistuje, a tedy ani pokladnu.<br /> <br /> V druhém případě spolupracuje spotřebitelské společenství – za podobných podmínek – s existujícími biologicko-dynamickými podniky. Nebo vznikají ujednání ve smyslu systému předplacených bedýnek: týdenní nabídka sezónně dostupného sortimentu výrobků odebíraných za pevné ceny, zpravidla z vlastní produkce a dalšího zpracování podniku.<br /> <br /> Tímto způsobem vznikají na mnohých místech mosty, které zejména v hospodářské oblasti zakládají mezilidské sociální chování orientované na vnímání vzájemných potřeb a které budují asociativní vědomí pro rozvoj regionálních trhů, jež zemědělství pomáhají osvobodit se z pout globalizovaného agrárního industrialismu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_Bildung_und_Handlungsfähigkeit_landwirtschaftlicher_Betriebsgemeinschaften&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství ===<br /> <br /> Největší výzvu, pokud jde o budoucnosti schopnou odpověď na palčivou sociální otázku v zemědělství, představuje utváření hospodářských společenství. Tato společenství se budou muset v budoucnosti stát onou sociální formou, která vstoupí na místo starých rodinných svazků a selského pospolitého života. Zemědělská hospodářská společenství jsou cvičnými místy, na nichž každý kráčí cvičnou cestou k vyšší duchovní jistotě,<br /> <br /> * aby ze svobodné individuální iniciativy chtěl spolupracovat. Zdař závisí na „duchovním kreditu&quot;, jehož se společenství ve svém společném zápase musí nejprve ukázat hodným.<br /> * aby z uchopení bytostné celistvosti statku v každé dílčí oblasti dostál včas veškerým požadavkům biologicko-dynamické praxe.<br /> * aby v překonání na pokyny vázané námezdní práce sám konal to, co sám poznal, v bezpodmínečné práci.<br /> <br /> Hospodářské společenství si dává svůj sociální řád samo. Ten se utváří ze souzvuku myšlenek, pocitů a impulzů vůle zúčastněných. Jeho živé dále-působení potřebuje nepřestajného {{SE|166}}<br /> <br /> Kultivace. Hospodářské společenství bude jednat úspěšně a prozíravě tehdy, když každý zúčastněný bude svůj duševní život stejně sledovat a pěstovat, jako to dělá společenství se svým vlastním vzhledem ke společně vytýčenému cíli.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Wollen_in_Freiheit,_der_Weg_zur_Initiativgemeinschaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Chtění ve svobodě, cesta k iniciativnímu společenství ====<br /> <br /> Aktivní, k myšlenkové jasnosti směřující myšlení a do vnímání ponořené cítění se celé staví do služby chtění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], str. 172). Myšlení je zapaluje a ukazuje mu směr, cítění je oživuje a propůjčuje mu hloubku a šíři. Lidé se scházejí do hospodářského společenství z individuálních motivů. Je to pohnutka chtít společně s druhými obhospodařovat biologicko-dynamický podnik. Motivy jsou buď ještě dosti neurčité — temněji pociťovaný pud, subjektivní, proplétaný osudem — nebo jsou již myšlenkově světlejší, zaměřenější vědomým vyrovnáváním se s danou skutečností. Odváží-li se pak spolu skočit do nejistého, je to a zpočátku zůstává pouhou nakupenou motivační pospolitostí. Člověk si uvědomuje, jak málo osobní motiv unese, jak se spolupráce ráda opírá ještě o pouta přátelství. Ta však jsou, právě jako motiv sám, určena minulostí — a brzy se dostavují zklamání, konflikty, ba odcizení. Pak může být jedině vděčný, je-li Šetrnost hospodyní, nutnost-li velí rozumu a humor-li převládá. Taková období, kdy je člověk nucen omezit se na podstatné, na dosud netušené výzvy, rozjasňují chtění, jež v motivu temně tlačí vpřed. Společná soudnost začíná přebírat otěže tam, kde dosud pobízela nouze. Ale jde právě o pěstování této soudnosti. Ta se uskutečňuje — individuálně i v pospolitosti — na různých rovinách: Individuálně se soudnost rozšiřuje prostřednictvím školení myšlení a cítění ve spolupřežívání rytmické proměny přírodních jevů v zrcadle měnícího se vztahu Země, Slunce, Měsíce a hvězd v průběhu roku, dále v nazírání klidného světa hornin ve tvarech krajiny i v proměnách životních procesů v půdách, rostlinách a zvířatech — a celkově jako články vyššího celku. Zájem se probouzí jako znovu narozený; co se člověk domníval vědět, stává se znovu otázkou; z tuposti motivu se probouzí badatelské smýšlení; nazírání se na nový způsob otevírají vztahové souvislosti, osobně poznávající {{SE|167}}<br /> <br /> Vztah k věcem a bytostem přírody se rozvíjí; posiluje se jistota v úsudku, a s ní duchapřítomnost a rozhodnost chtít v svobodě konat to, co si čas žádá.<br /> <br /> Tento osobní poznávající cestou vytváří myšlenkové obrazy s tolika tvářemi, kolik je lidí, kteří touto cestou chtějí jít. Obrazoprostý intelekt se pokouší tyto obrazy metodicky vtěsnat do obecné formule, jež smazává obrazový obsah, a tím i vztah k poznávající duchovní duši. Co zbývá, je pojem — mrtvý odraz konkrétního prožitku — a takto vzniklé vědění se odděluje, podobno neživé poušti, od životaplné skutečnosti, níž stojíme v prožitku tváří v tvář. Tuto pocit může mít ten, jehož motivem je právě dostát bytosti živého v hospodaření na statku. Naráží se přitom na rozpor: že obvyklé, na smysly vázané myšlení nedosahuje na tajemství života. Ale právě tyto mrtvé, abstraktní pojmové formy, tvořené na smyslovém světě, jsou předpokladem pro výstup k poznání života. Toto pojmové myšlení rozvíjí a zostřuje sebevědomí. V tomto zasvítivším sebevědomí žije Já, jež poznává samo sebe — jádro bytosti člověka. Spojuje myšlenkové obrazy smyslového světa forem v duševní činnosti myšlení a cítění s duchovní silou, jež pramení z bytostné povahy Já. Tato cesta, na níž se navenek obrácené poznání přírody spojuje v Já s dovnitř obráceným sebepoznáním, teprve otvírá člověku možnost svobodného sebeurčení — a poznání přírody první tápavé kroky k tomu, aby se přiblížilo bytosti živého. Myšlení v logickém kauzálním řetězci abstraktních pojmů se rozšiřuje v pohyblivé obrazové myšlenky. Ty vyhledávají v nazírání vztahové souvislosti, jež zpřítomňují pojmové jednotlivosti jako prožitek. Nastupuje se cesta sebevýchovy v myšlení a cítění, která vědeckou poznávající cestu oplodňuje a oživuje uměním.<br /> <br /> Za každým aktem vnímání stojí celý člověk. Co vnímá, vtiskuje se do jeho prožitkem neseného myšlenkového života; je to zjevení ducha v obraze, jejž duše maluje v myšlenkách. Myšlenka žije v tomto obrazu. Výchova k poznávání spočívá v tom, uchovávat pojem silou sebevědomí v obrazovém celku, z něhož byl uchopen. Jde o to, aby obraz — jako subjektivně pocítěný podíl v aktu poznání — nebyl na cestě {{SE|168}}<br /> <br /> nikoli k vymazání, nýbrž naopak k přečištění, aby skrytý duch, jenž je mu vlastní, se mohl živě odhalovat v myšlence. Goethe překonal oddělení subjektu a objektu způsobem svého pozorování přírody. Pravdě skutečnosti, jež prosvítá celým jeho dílem, se tak přiblížil, že v nazíráním oživleném myšlení pociťoval týž působící duch, jenž se v přírodě zakouzlil do fenoménu.<br /> <br /> Vyžaduje to vnitřní úsilí, z celku pocitů vyčlenit ty, jež fenomén zkreslují přemrštěnou sympatií nebo popíravou antipatií. Je to sebevědomí, které zde volbu provádí — odděluje podstatný obsah pojmově určujícího obrazu od nepodstatného. Sebevědomí uzavírá myšlenku a obraz tím více v jednotu, čím více se poznávající duše obrací k fenoménu s úctou, věrností a láskou. Tvoří se úsudek, v němž spoluzní to duchovní, jež ve vnímání skrytě *waltet*, například životní souvislost vejce – housenka – kokon – motýl, jež se projevuje v metamorfóze. Co se v smyslové skutečnosti skrývá jako duchovně působící princip, to se odhaluje myslícímu vědomí skrze vědu, jež bere ducha samého za předmět vnímání. Výsledky tohoto duchovního bádání leží před námi ve formě idejí. Studuje-li se je, rozjasňuje se duchovně-pocítěné v smyslových myšlenkových obrazech v duchovní myšlenky — v ideje, jež duševní činnosti vůle propůjčují mravní sílu působení. Nyní může myšlení a cítění vstoupit do vůle a s ní splynout. Teprve nyní, v takových hvězdných okamžicích, může vznikat skutečně svobodná iniciativa. Ve skupině spolupracujících lidí se zapaluje oheň nadšení a přivádí je v soutoce svobodné, individuální vůle k iniciativnímu společenství ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172).<br /> <br /> Teprve když se v uvědomělém vnitřním zesílení myšlení Já a cítění Já s vůlí spojí v jedno, může se duchovní duše člověka povznést na poznávací stupeň intuice — na pramenné místo skutečně svobodného činu. Jak daleko nám však ještě stojí tato vysoká schopnost k nadsmyslovému poznání. Kdo ji hledá, musí se v svobodném sebeurčení oddat duševnímu cvičení. Jakým způsobem lze takové cvičení — například při práci venku na poli — praktikovat? Celý den člověk tělesně tvrdě pracoval, byl zcela ponořen do vůle. Pak, po vykonané práci, jde znovu, oduševněný dojmy<br /> <br /> dne, přechází v zamyšlené duševní klid přes pole; náhle, tak nečekaně jako blesk, přepadne člověka intuice — nezaměnitelná jistota, co je příštího dne v celku hospodářství třeba udělat. Člověk je v obraze, žije přítomností ducha z budoucnosti do přítomnosti. Učinit samu práci v tomto smyslu školní cestou k časově přiměřené intuitivní schopnosti rozhodování — to nechává iniciativní společenství, byť jen v hvězdných okamžicích, stát se společenstvím intuice. Člověk prožívá, jak se ideál a duchovní skutečnost sobě přibližují. {{SE|169}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Fühlen_in_Gleichheit,_der_Weg_zum_lebendigen_Rechtsempfinden&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Cítění v rovnosti, cesta k živoucímu právnímu citu ====<br /> <br /> Ve cítění prožívá člověk snivě blízkost ducha ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172). Směrem vzhůru, k bdělému myšlení, se cítění vyjasňuje, ztrácí však blízkost ducha. Směrem dolů k chtění se naplňuje duchem, ztrácí se však nakonec do bezvědomí. V cítění žije člověk zcela přítomností, v proměnlivých náladách dění doby a vztahů člověka k člověku. Stejným způsobem nelze cítit ani minulost ani budoucnost. Oboje musí být nejprve zpřítomněno: minulost tím, že je v myšlenkách znovu stvořena; budoucnost tím, že je předcítěna. Každý statek má svou, každé vesnické společenství svou biografii. Ta je uložena v análech, které zprostředkovávají jen stínový obraz života, utrpení a snažení minulých generací. Tato biografie se zapsala i do krajiny, do polí, luk, lesů, dobytka atd., do atmosférického obvodu. Na tato znamení musí zemědělec s vcítěním obrátit svou pozornost, musí si v myšlenkách osvojit co nejdál sahající historické porozumění, které dává potravu jeho cítění. Jen skrze takové, vědomé pocítění minulého se může znovu naučit s úctou, láskou a věrností proměňovat toto vzniklé v přítomné. Vztahuje se to na vše, co je nám dnes jako časově nutný úkol uložen: Oživení zemědělského organismu se všemi orgány, které ho konstituují, a vědomé zasazení vývojové myšlenky skrze ideami nesou práci. Myšlení splétá červenou nit kulturních výkonů minulosti až do přítomnosti a posiluje sílu cítění pro to, co zde a nyní příroda od nás tázavě očekává. {{SE|170}}<br /> <br /> Stejným způsobem je třeba usilovat o získání historického vědomí o vývoji a proměnách právního citu ve vesnických společenstvích a odlišným způsobem v rozvíjejících se městech, a dále o tom, jak právní cítění — usurpované abstrahujícím myšlením — ztuhlo do osobního nároku na vlastnictví a jak touto cestou vznikla hluboká propast mezi právem a spravedlností. V pocítění zhoubnosti této propasti může myšlení procítnout a vytvářet instituce, v nichž, čistě ze vztahu člověka k člověku, se může cítění stát nositelem živého právního cítění mezi sobě rovnými. Takovou institucí chce být zemědělské hospodářské společenství.<br /> <br /> Péče o silné cítění se vztahuje jednak na vztah, který hledáme k věcem a bytostem přírody, jednak ke všemu, co se odehrává mezi člověkem a člověkem. Vše toto tlačí do výrazové formy uměleckého. Pokud například vědomě zadržíme myšlení a necháme pohled spočinout na sluncem prosyceném, zrajícím obilném poli, hledá oko hmatajíce po něčem, co teprve uspokojí nazírání; hledá například po nebeské modři chrpy, která tu nebo onde zazáří ze zlatého pozadí vlnících se obilných klasů. Nebo se přeneseme do nálady, když k nám při zahradní práci přiletí odkudsi červenka a společí se s námi v důvěrné blízkosti. A tak je tomu se vším, co nás v průběhu roku bytostně provází. Zahledíme-li se na to se zájmem, vznikají nálady, které probouzejí smysl pro krásu. Čím více tento roste, nedá lidem pokoj, aby jej dali vykvétat i v každé práci, ve společném soužití, ve všech slavnostech.<br /> <br /> Moderní sebepojetí člověka tlačí k otázce, jak je cítění prohlubováno za hranice osobních zájmů, jak se může — opřeno o myšlení vázané na skutečnost a zušlechtěné chtění — stát vnímacím orgánem pro působení duševně-duchovního v přírodě a v lidech. Vůči přírodě se to může dít například tak, že se za zimní noci zdržujeme venku na poli, nad sebou vyzařující lesk hvězdami posetého nebe, kolem nás nehybný v mrazivém praskotu vzdušný obvod, pod sebou, v sobě spočívající, křišťálové hlubiny. V myšlenkovém klidu cítíme nekonečnou vznešenost daleko rozepjaté polarity; cítíme výšiny a hlubiny v srdci jako do jednoho bodu stažené, hřejíce nepojatelné. Podnikne-li se totéž za letní noci, cítí se srdce rozšířeno do obvodu. Cítíme se vzduchu a teplu {{SE|171}}<br /> <br /> propleteni a tomu, co ze souzvuku výšin a hlubin ze země vyrůstající naplňuje obvod životem. Stejným způsobem lze pak vcítit se i do jarního dění, kdy síly výšin a hlubin začínají se vzájemně pronikat a země to, co v ní je duchovně skryto, vydechujíc do vzduchu a tepla přivádí ke zjevení, nebo do podzimního dění, kdy se tyto síly začínají uvolňovat a země ve vnějším odumírání vdechuje duchovní plod průběhu roku.<br /> <br /> Toto navenek obrácené prožívání přírodních jevů se individualizuje s pohledem na celek statku. Teprve v důvěrnosti cítění oživuje se pojem uzavřenosti zemědělského organismu. Stává-li se cítění samo orgánem hlubšího prožívání přírody, jde se osamělou cestou, leč po proklestěné stezce. Co se cítí, je dáno předem, nabylo smyslově vnímatelné podoby. Jinak je tomu ve vztahu člověka k člověku. Tam chybí předem daný smysl přírodní zákonitosti. V lidském soužití se setkává individuální cítění jednoho s individuálním cítěním druhého. Na téže duševní rovině je tento vztah utvářen všemi aspekty přitažlivosti a odpudivosti, přijetí a odmítnutí, krásna nebo ošklivosti atd. Při vší té mnohotvárnosti je třeba si přiznat, že ten či onen způsob cítění je objektivní skutečností a že je třeba silou myšlení a chtění pomoci cítění k tomu, aby v nalézání své rovnovážné polohy probudilo smysl pro pravdu. Je to toto srdečné pocítění, které v druhém člověku rozpoznává sobě rovného, které vytváří důvěru člověka k člověku a tím půdu pro právní cit. Myšlení vázané na skutečnost osvětluje právní cit člověka k člověku a zhušťuje jej v dohody a zákony. V zušlechtěném chtění rozdmýchává iniciativu, lásku k činu. V důvěře žije sociální konsens; proměňuje rozporuplnou nerovnost v duševním prožívání ve vědomí důstojnosti rovnosti před právem. Důvěra staví na minulém a hledí bezvýhradně na budoucí.<br /> <br /> V zákoně je zapsán důvěryplný souhlas, který měl ve své době platnost. Hrozí, že se stane sociálním rukojmím, pokud se bez proměny přenáší dál, «wie eine ewige Krankheit forterbt» («jako dědičná věčná nemoc»).&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Faust I'', Vers 1973, Hamburger Ausgabe, Dramatische Dichtungen, Bd. 1, München 1976.&lt;/ref&gt; Pravý právní život založený na mravnosti může vzniknout teprve tehdy, kdy důvěra ve skupině spolupracujících lidí vždy<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> {{SE|172}}<br /> [[Datei:Abb. 10, S. 172.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 10: Das Wirken der Seelentätigkeiten der Betriebsgemeinschaft in die drei Wesenglieder des landwirtschaftlichen Organismus.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> z ducha znovu zrozena. Důvěra vyživuje a nese právní cit. Když je zlomena, není žádná záchranná síť, žádné zadostiučinění skrze soudní výrok; prožívá se pak do bezmezna sahající zklamání; pocítěná právní půda důvěry, na níž se člověk domníval tak bezpečně stát, se rozplynula v pouhé nic.<br /> <br /> K prosperitě hospodářského společenství patří proto nikdy neochabující péče a posilování důvěry a tím právního citu až do nejmenších věcí každodenního života. Přátelství obvykle netvoří bezpečný základ pro trvalou důvěru v spolupráci. Mají svůj původ v minulostech osudu, tj. v okolnostech, které byly jiné než ty přítomné. Nabývají teprve trvale nosné schopnosti, když se povznesou k duchovním přátelstvím. Tato se nalézají v ideálu a v iniciativě, nechat to, co bylo duchovně uchopeno, bezpodmínečně se stát činem. Teprve na tomto dvojím zkušenostním základě myšlení a chtění může důvěra růst. Z její duchovní substance se člověk učí předcítit budoucí. {{SE|173}}<br /> <br /> V praxi hospodářského společenství spočívá budování důvěry na tom, že každý zúčastněný žije ve vědomí svého v duchu kořenícího bytí a toho, co je individuálním a společným cílem snažení. K získání jasnosti v tom napomáhá studium antroposofické duchovní vědy v nejširším smyslu, péče o nazírající myšlení a jeho prohlubování meditací, jakož i meditativní zacházení s esoterickým výrokovým dědictvím Rudolfa Steinera.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner&lt;/ref&gt; Dále se důvěra zakládá na konsensu v otázkách, které se týkají přínosu každého jednotlivce: Jaké schopnosti může jednotlivec vnést, jak a kde je ochoten z vědomí pro celek statku přebírat spoluzodpovědnost, jak životně zdatně a duchapřítomně kdykoli a kdekoli nezištně zasáhnout do trhliny a jak je nakloněn nechat ve veškeré činnosti vládnout esteticky-umělecké smýšlení? Aby se takové otázky staly vědomými a stimulovaly rozvoj schopností, musí být vytvořeny instituce, na něž je poukázáno na straně 177 a dál (kap. «Zur geistigen Entwicklung und Führung einer landwirtschaftlichen Betriebsgemeinschaft» («K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství»)).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Denken_in_Mitmenschlichkeit_(Brüderlichkeit),_der_Weg_zum_solidarischen_Wirtschaften&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Myšlení v lidskosti (bratrství) jako cesta k solidárnímu hospodaření ====<br /> <br /> Kdo sestupuje ze sféry svobodného chtění, individuální iniciativy, do té, v níž z budování důvěry vládne právní cit být rovným mezi rovnými, otevírá se pro myslící vědomí nové pole zkušenosti ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172). V každodenním vědomí se myšlení opírá o smyslově daný jev. Ve společenském musí se z tohoto jevu pozvednout ke světu fenoménů, které teprve ve společném soužití vznikají. Jsou výrazem toho, co lidi hýbe duchovně-mravně. Způsoby jednání jsou fenoménem — a myšlení musí nyní usilovat o to, zkoumat cesty, jimiž lze mnohost těchto převážně instinktem řízených způsobů chování lidské přirozenosti uvést do správných kolejí. Zde ve sféře sociálního života myšlení již neodráží pouhé smyslově vnímatelné, nýbrž stojí před výzvou aktivně přinášet na svět něco, co ještě není nebo právě teprve vzniká. Ono&lt;ref&gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: ''Wahrspruchworte'', GA 40, Dornach 1998.&lt;/ref&gt; {{SE|174}}<br /> <br /> musí se z prožívání duchovně-mravního života lidí stát myšlením gestaltujícím, takovým, které v poznání prostém tělesnosti dochází k úsudkům, jež jsou v souladu s duchovně-mravním světem. Přírodnímu řádu je nutnost, zákon, imanentní; pro sociální řád se musí v myšlení prostém smyslovosti duchovní teprve v poznávání zhustit v zákon mravní. V gestaltujícím myšlení svítí budoucnost do přítomnosti, samotné jednání se stává budoucnosti zaměřeným. Uvědomit si tuto skutečnost v praktické spolupráci teprve uvolňuje pohled na cestu, na níž se zemědělské hospodářské společenství krok za krokem učí získávat způsobilost k jednání a schopnost sebevůdcovství. Stává se tak počátečním místem hospodaření obraceného k přírodní straně (ve smyslu utváření hospodářského organismu) i ke straně sociálního života; stává se výchozím bodem solidárně-asociativního hospodaření, které se jako autonomní článek začleňuje do sociálního organismu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Abbildung 10]], S. 172). Hospodaření se člení do tří funkcí: výroba, rozdělování a spotřeba. Vnitropodnikové hospodaření má za cíl uspokojování potřeb země, zúrodnění půdy. To se děje například výrobou vlastních statečních hnojiv, jejich rozdělením přes pole a jejich spotřebou skrze rostliny.<br /> <br /> Mimopodnikové hospodaření, které navazuje na zemědělskou výrobu, má za cíl uspokojování potřeb lidí po výživě. V obou případech jsou potřeby volního, tedy duchovního rázu.&lt;ref&gt;Potřeby vyvěrají z hlubin nevědomého v těle a ze světlejších podloží duševně-duchovního prožívání. Koření ve vůli, v níž žije duchovní prapůvod člověka, Já. V tělesné potřebě, například hladu a žízni, se ozývá impuls vyrovnat nerovnováhu v tělesných orgánových činnostech. Duševně-duchovní potřeba usiluje o to, vymanit se z pouta k tělesným dějům a svobodně se postavit do služby eticky-mravních ideálů. Takto je potřeba svým obsahem čímsi duchovním, prostředky k jejímu uspokojení jsou úkolem hospodaření.&lt;/ref&gt; Uchopit je a přes koloběh hospodaření uspokojovat — to je úkol gestaltujícího myšlení. V hospodaření je jevem, ke kterému se váže, potřeba. Vnitropodnikově se tato artikuluje v každém případě z celosti provozního organismu. Aby člověk mohl potřebu uspokojit, musí myslenkovitě ponořit do živého přediva vztahů, myslenkovitě každé opatření zvážit z hlediska podpory nebo brzdění a myslenkovitě výsledek činem začlenit do hospodářského organismu. Příroda uspokojuje skrze sobě vlastní moudrost své potřeby sama. V zemědělství člověk zároveň {{SE|175}}<br /> <br /> své potřeby přenáší na přírodu, například při pěstování kulturních rostlin a při chovu domácích zvířat. Aby obojí uvedl do souladu, musí se zemědělec naučit skrze gestaltující myšlení tvořit pojem uzavřenosti zemědělského organismu. Teprve z tohoto pojmu lze na vyšší úrovni odvodit všechna opatření, která nejenže uspokojují lidskou potřebu výživy, ale stejnou měrou berou zřetel i na latentní potřeby přírody po budoucím vývoji.<br /> <br /> Zemědělský výrobek se přímou cestou nebo zpracováním stává produktem, zbožím, které má výživnou nebo užitkovou hodnotu určenou podmínkami výroby. Tímto hodnotou se musí řídit cena. V hospodářském životě vůbec nelze toto ocenění určit jednotlivcem, prodejcem, podnikatelem, nýbrž jen srovnáváním všech výkonů, které všichni ostatní v hospodářském koloběhu od výroby produktu až ke spotřebě přinesli. Toto široké předivo vztahů, z něhož plyne zhodnocení produktu, musí být celistvě uchopeno v myšlení a zároveň musí být skrze gestaltující myšlení usilováno o přiblížení ceny k objektivní hodnotě. Pokud jde o tvorbu hodnoty a ceny, vyznačuje se zemědělství zvláštností stanovištní «přírodní obdarovanosti». Jako člověk produktivně vnáší svou obdarovanost do hospodářského života, tak příroda vnáší svou tvůrčí sílu (obdarovanost) v oblasti klimatu, půdy, topografie atd. Například strmý jižní svah v teplých oblastech se nehodí pro pěstování obilí, avšak velmi dobře pro vinohradnictví; hluboká, rovinná spraš je při stejné pracovní náročnosti nesrovnatelně výnosnější než mělká, kamenitá půda na svahu nebo ve zvlněném terénu.<br /> <br /> Souhrn všech vzájemných vztahů, jež vznikají spoluprací ve společenském životě a které předcházejí uspokojování potřeb, nelze ve své současnosti ani ve sledu zachytit jednotlivým úsudkem. Musí se vytvářet příležitosti k tomu, aby v pravidelné výměně vlastní dynamika vyústila do společného úsudku. Z takového úsilí vzniká smysl pro obecné dobro, který veškerou práci geisteswissenschaftlich cílevědomě a včas orientuje na celek statku. Tento smysl pro celek, nebo sociální smysl pro skutečnost, otevírá pole péče každodenního cvičení, jak v oblasti praktické práce, tak ve vztahu člověka k člověku.<br /> <br /> Co je věcně nezbytné — například souměřené sladění všech článků do celku provozního organismu — musí být živě uchopeno jako společný úsudek až do detailů a stát se vodítkem pro jednání každého {{SE|176}}<br /> <br /> Teprve zkušenostmi podložená, důkladná věcná znalost vytváří konsensus. Ten tvoří základ spolupráce, přináší průhlednost a probouzí radost z souměřeného (ekonomického) sladění všech článků a orgánů hoforganismu do celku.<br /> <br /> Také lidskost v hospodaření vyrůstá ze společného úsudku. Kde místo toho vládne úsudek jednotlivce, razí si cestu egoismus; vzniká konkurence, vzájemné přechytračování, vytlačovací soutěž, agrární industrialismus. Společný úsudek v hospodářském společenství vzniká ze zájmu o to, co dělá druhý. Postoj otázky «Kde je nouze, kde je třeba pomoci?» musí být v komunitě vůči každému jednotlivci živý. Hranice mezi oblastmi úkolů — jak uvnitř podniku, tak vůči přidruženým zpracovatelským podnikům a hofmarketingu — se musí stát pohyblivými a průchodnými, aby bylo možné vzájemně si pomáhat. Postoj hledat důvod vlastní hospodářské činnosti v potřebě druhého otevírá myslícímu vědomí nové pole zkušenosti — takové, které si dělá náplň obrazu ze snažení druhých. Na této cestě vzniká asociativní přehled oblastí činnosti; gestaltující myšlení ukazuje vůli cestu k asociativnímu jednání, tj. k jednání v bratrství. Na těchto nových březích hospodaření, jež je založeno na lidskosti, se přistávací pokusy dělají stále častěji — například v bio-velkoobchodě a bio-maloobchodě a v dalším zpracování. Břeh sám však je práh mezi zemědělskou prvovýrobou a hospodářským koloběhem příznakovým dělbou práce. Na tomto prahu — hranici statku — se oceňuje zboží, objektivní vlastní hodnota prvotní tvorby hodnot z oživené a oduševnělé přírody, prostřednictvím subjektivního hodnocení obchodníka a spotřebitele. V asociativním hospodaření se může toto hodnocení každého zúčastněného — na základě obecně usilované průhlednosti — opírat o konkrétní, nazíratelné skutečnosti, jež mají svůj prvopočátek nakonec v tělesných a duchovně-duševních potřebách bližních. Konkrétně to znamená: biodynamické podniky se musí otevřít dalšímu zpracování, obchodu a spotřebitelům, vstoupit ve věcném i vývojovém dialogu, společně hledat řešení, uzavírat dohody, uzavírat smlouvy.&lt;ref&gt;Viz k tomu např.: Rudolf Isler, Ueli Hurter: ''Assoziatives Wirtschaften. Was verstand Rudolf Steiner unter einer wirtschaftlichen Assoziation?'', Dornach 2019, 96 S.; sowie: Stefan Leber (Hrsg.): ''Die wirtschaftlichen Assoziationen, Beiträge zur Brüderlichkeit im Wirtschaftsleben'', Band 2, Stuttgart 1987, 352 S.&lt;/ref&gt; {{SE|177}}<br /> <br /> Přesněji vzato, tvoří «nové břehy» obě strany hranice statku. Jeden břeh sousedí s přírodou a tvoří vnější kůži hoforganismu, druhý břeh sousedí s emancipovaným společenským životem. Tento druhý se může konstituovat jako trojčlenný sociální organismus jen do té míry, do jaké zahrnuje zemědělství — do jaké lidé rozpoznají, jaký potenciál leží v zemědělství nově uspořádaném podle organismového principu. Biologicko-dynamické podniky začínají v malých krocích praktikovat asociační princip v lokálním a regionálním rámci jako jakési průkopnické předvozy. Tím mohou podněcovat k dalekosáhlejší spolupráci a hospodaření vůbec vštípit míru, která je osvobozuje od nutkání k růstu, vlastního kapitalismu.<br /> <br /> Čím vědoměji usiluje hospodářské společenství o to, aby utvářelo svůj statek jako organismus, tím více se spolupráce jakoby sama od sebe člení na duchovní, právní a hospodářskou sféru činnosti. Jakkoli tato tělesa vzájemně do sebe zasahují, přesto jsou prožívána jako od sebe oddělené oblasti. A veškerá duchovní síla společenství statku musí být zaměřena na to, aby toto oddělené svádělo dohromady — jak ideálně v obrazu, tak prostřednictvím práce — do vyšší jednoty. Zde se stranou dnešního «mainstreamu» hospodaření otevírá cvičné pole, jakási přípravná škola k pravé sociální praxi, která nechává v gestaltujícím myšlení, sahajícím daleko přes hranice statku, zakořenit impuls trojčlennosti sociálního organismu (Obrázek 11, s. 189).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_geistigen_Entwicklung_und_Führung_einer_landwirtschaftlichen_Betriebsgemeinschaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství ===<br /> <br /> Hospodářského společenství, které se osvědčilo jako vůbec první na světě, se počátky sahají do roku 1968. Od té doby vznikaly, povzbuzovány duchem doby, na větších statcích podobné sociální průkopnické podniky. Pohnutkou byla nutnost kánonu vzájemně se doplňujících schopností i přikládajících rukou ke zvládnutí rozmanitosti úkolů; dále osvobození půdy a kapitálu z pout přežilých práv a kroky k překonání mzdové práce vázané na příkazy.<br /> <br /> Zkušenost ukazuje: Cíl, zachycený v idejích, je nedosažitelně daleko vpřed do budoucnosti napjatý; schopnosti dostát mu individuálně i ve společenství narážejí rychle na hranice. Vědomé prožívání tohoto nesouladu vyvoluje v duchu a duši pole napětí, které bdícího, strebením naplněného člověka nenechá ani na okamžik spočinout — ani tehdy ne, kdy se natáhne za schůdnějšími řešeními tváří v tvář odporům, neúspěchům a podobnému. Nepokouší-li se člověk prožívat v plné síle tuto polaritu mezi duchovním cílem a smysly vázaným světem faktů, strebující síla slábne, společné chtění hrozí upadnout do banalit, každodenní záležitosti se vyčerpávají v rutinním vyřizování — a co se mohlo stát vývojem, propadá se do stagnace a zpátečnictví. {{SE|178}}<br /> <br /> Aby se hospodářské společenství znovu a znovu ujišťovalo o cestě k cíli, musí si vytvořit zřízení, která slouží nácviku sociálně-morálních technik. Ty se vztahují na stále vědomější uchopování obou pólů tohoto pole napětí a na pokus o jejich povznášející vyrovnání.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_geistige_Strebensziel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Duchovní cíl usilování ====<br /> <br /> Jako motiv, chtít hospodařit biologicko-dynamicky, žije více či méně zřetelně a osudově vázaně v každém jednotlivci. Jak může tento individuální pohnutka nejen zesílit ve vědomí, ale povznést se navíc ke strebenszielu celého společenství? Nesmí se jím spokojit ani jednotlivec, ani společenství — jednou je zformovat nestačí. Vyžaduje to soustavnou péči prostřednictvím studia antroposofické duchovní vědy. Její výzkumné obsahy, uváděné do pohybu vzájemným rozhovorem, podněcují myšlenky a pocity, jež předsvítají společně nastupované cestě. Týdenní studijní kruh tohoto druhu — podaří-li se — povzbuzuje dvojím způsobem: jednak se vnitroprovozní tok práce prostorově i časově koordinuje jakoby sám od sebe, jednak pohybuje společenství v takové z každodennosti vyzdvižené hodině myšlenkami, které se zrcadlí v nositeli motivu, tedy ve vědomí každého jednotlivce. Myšlenky takto získané ze společné duchovní poznávací práce vstupují do vztahu s každodenními pozorováními a zkušenostmi vůle učiněnými v práci. Obě polární konce zmíněného pole napětí se pohybují k sobě navzájem — nebo se v šťastných okamžicích částečně dokonce slévají vjedno. {{SE|179}}<br /> <br /> Antroposofická studijní práce se odehrává na «sachlichem Felde» («věcném poli»).&lt;ref&gt;K tomuto termínu viz Rudolf Steiner: ''Die Weihnachtstagung zur Begründung der Allgemeinen Anthroposophischen Gesellschaft 1923/24'', GA 260, Dornach 1994, Nr. 11 der Statuten, S. 53.&lt;/ref&gt; Posiluje a objektivizuje vědomí vlastního motivu i vědomí duchovního cíle snažení společenství.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Praxis_der_Zusammenarbeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Praxe spolupráce ====<br /> <br /> Celistvost podniku se člení na pracovní oblasti, o které podle schopností a sklonů zodpovědně pečují jednotliví členové nebo jejich skupiny. Toto členění, například na oblast polního a rostlinného hospodářství, zahradnictví či ovocnářství, hnojení, různé oblasti chovu hospodářských zvířat, lučního a pastevního hospodářství, péče o krajinu atd., se nesmí zvrhnout v dělbu práce, v nárokové postoje, v ohraničování se do vlastních království. Naopak, z vědomí celku je na místě nejvyšší flexibilita, plynulé přechody, vzájemná pomoc, zaskakování jeden za druhého, kdekoli a kdykoli je to zapotřebí.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Arbeitsbesprechung_am_Morgen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Ranní pracovní porada ====<br /> <br /> Koná se každý pracovní den po brzkých ranních přípravách ve velkém kruhu na statku a může být zahájena průpovídkou nebo humornou poznámkou. Veselost koření denní práci, aniž jí bere vážnost. Obsahově jde o výměnu aktuálních postřehů, pozoruhodných příhod a naléhavých věcí, a poté — navazujíce na pracovní tok předešlého dne — o konkrétní rozdělení úkolů. Přitom je třeba dbát na to, aby při všech pracích za účasti učňů, praktikantů a pomocníků členové hospodářského společenství plnili vzorovou funkci.<br /> <br /> Ranní pracovní porada by měla vždy znovu přivádět do vědomí obraz celku hospodářství v proměnách ročních období, a každý by měl vědět, co dělá druhý. Příliš snadno se dostaví přesvědčení, že je vše jasné, že se přece stojí v pracovním toku včerejška k dnešku — a znuděné mlčení obejde celý kruh. Nikoli: to, co se jeví jako samozřejmé, je třeba znovu pozvednout do vědomí všech. Na to navazuje výhled na celý den. Zdařilá pracovní porada tvoří již dobrou část efektivního vedení hospodářství. Zbytek je umění, je vzorností ve vší práci. {{SE|180}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Studienkreis_zu_Inhalten_anthroposophischer_Geistesforschung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Studijní kruh k obsahům antroposofického duchovního výzkumu ====<br /> <br /> V praxi sestupují ideje společného cíle snažení do životní skutečnosti hospodářského organismu. Jakkoli jsou tyto ideje budující a vytvářejí životní souvislosti, musí si člověk záhy přiznat, že se v mnohých očekáváních vidí zklamán. Nedaří se to, naráží se na hranice a člověk je odkázán zpět na sebe samého. Ideál se otřásá, člověk to prožívá jako odumírání, jako částečnou smrt duše. Nechce to připustit a hledá vnější důvody — například nepřízeň počasí, vlastní nebo cizí neschopnost, špatná rozhodnutí nebo selhání, nedorozumění, sociální roztržky atd. Ale tak jako život, i odumírání, smrt, se ukazuje v zahalené podobě. Jak má být poznáno, co nám chce selhání říci? Z této nejistoty plyne trápení, zkoušky pro jednotlivce i pro společenství. Postaví-li se člověk těmto zkušenostem, probouzí se sebepoznání a s ním z hlubin duše nevyslovená otázka — a nečekaně a náhle přichází odpověď zvenčí. Této příležitosti přijít nečekaně k novým, povzbudivým vhledům slouží týdenní setkání ke společné geisteswissenschaftliche Erkenntnisarbeit. V rozhovoru tu mohou být nevyžádaně a nečekaně vyřčeny myšlenky, které na tichounce uvnitř chovanou, svíravou otázku dávají smírnou odpověď a vedou k novému pohledu na věci a mohou volat k novému úsilí. Uskutečňuje se tu «probuzení člověka na duchovně-duševním druhého člověka».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Gemeinschaftsbildung'', GA 257, Vortrag vom 27. Februar 1923, Dornach 1989, S. 116.&lt;/ref&gt; Společná antroposofická studijní práce osvěžuje ducha, povznáší a rozšiřuje motiv z jeho subjektivní stísněnosti a probouzí síly, které v praxi pomáhají k vždy novému rozmachu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Arbeits-_und_Verwaltungskonferenz&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Pracovní a správní konference ====<br /> <br /> Další týdenní setkání má být věnováno — v retrospektivě i v krátkodobém a dlouhodobém výhledu — plánovacím, rozhodovacím a správním otázkám duchovní kontinuity v řízení hospodářství. V tomto rozhovoru hospodářské společenství zvažuje a rozhoduje {{SE|181}}<br /> <br /> celistvě a jednomyslně o všech věcných otázkách, které vyvstávají v jednotlivých pracovních oblastech.<br /> <br /> V retrospektivě by mělo být v co největší otevřenosti řečeno to, co se zdařilo i co se nezdařilo, jakož i to, co je pozoruhodné na zkušenostech, pozorováních atd. Zamlčování — záměrné nebo z nepozornosti — plodí přízraky a napomáhá mocenským impulsům. Dokumentace je žádoucí!<br /> <br /> Výhled se zaměřuje na práce sezónně přicházející ve svůj čas, jakož i na sociální a kulturní záležitosti s ohledem na<br /> <br /> * polní a zahradnická opatření týkající se zpracování půdy, osevního postupu a hnojení, jakož i produkce osiva, péče o kultury, sklizně, skladování a odbytu;<br /> * výroby biologicko-dynamických hnojivých preparátů a jejich včasné aplikace;<br /> * ovocnářská a krajinářská opatření jako péče o živé ploty a dřeviny;<br /> * vedení stáda, získávání krmiva a péče o pastviny, jakož i sklizeň krmných plodin na orné půdě;<br /> * chov, krmení, péče a plemenitba hospodářských zvířat se zaměřením na skot;<br /> * péče a opravy strojů, jakož i náhradní a nové investice;<br /> * péče a opravy budov a cest, jakož i plánování a financování novostaveb;<br /> * všeobecná správa, plánování rozpočtu a finance;<br /> * utváření příjmů členů hospodářského společenství;<br /> * personální otázky a příjmy učňů, praktikantů, pomocníků a spolupracovníků na dobu určitou;<br /> * utváření ročních slavností a jiných slavnostních příležitostí, jakož i ostatní akce jako prohlídky statku, zemědělské praxe pro školní třídy, kurzy atd.;<br /> * vlastní statek provázaný s experimentálním, praxí orientovaným výzkumem;<br /> * spolupráce s podniky zpracování a obchodu;<br /> * péče o okruh lidí spojených se statkem;<br /> * práce s veřejností;<br /> <br /> Hospodářské společenství se ve všech ohledech spravuje samo, tj. všichni zodpovědní jsou natolik zapojeni, že mají kdykoli přehled o celku. Největší výzvou je nepřerušený tok informací a křišťálově čirá průhlednost. Prvního lze dosáhnout jen {{SE|182}}<br /> <br /> trvalým zájmem každého jednotlivce o vše, co se děje. Z tohoto zájmu vyrůstá duchapřítomnost a smysl pro realitu, který předchází každému lpění na jednou přijatém soudu, každé ideologizaci. Průhlednost pak je otázkou spolehlivosti až do nejmenších věcí každodenního života, jasnosti v dohodách, pozornosti tam, kde panuje věcná nebo duševní nouze, a bezvýhradné připravenosti skočit do každé mezery.<br /> <br /> V pracovní a správní konferenci se uskutečňují plody školení skrze život. V těchto plodech se spojuje v nepřetržité syntéze vzájemné působení výše zmíněných pólů — duchovního cíle usilování a jeho zasazení do praxe. Z těchto plodů, z toho, co bylo vybojováno individuálně i ve společenství, teprve vytéká substance, která hospodářskému společenství propůjčuje jeho Eigenwesen; teprve ta je činí úvěryhodnou v duchovním smyslu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Hoforganismus_und_die_Ich-gewollte_Arbeit_des_Menschen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Organismus statku a člověkem z vlastního Já chtěná práce ====<br /> <br /> Práce v zemědělství je obecně určována věcmi a bytostmi, které jsou v přírodě činné. To, co v dřívějších dobách bylo instinktivně pociťováno jako vládnoucí, práci vedoucí a nesoucí moudrost, se v nastupujícím věku přírodní vědy emancipovalo do myšlenkové abstrakce přírodních zákonů. Bylo to na jedné straně svobodný akt vědomí Já, jež se probouzí, a na druhé straně pád do nucení materialismu jako od té doby panujícího světového názoru. Vnějším plodem tohoto svobodného aktu je technika — z fyzicko-anorganické přírody duchem člověka přetvořený extrakt. Technika sice umožňuje zbavit člověka těžké práce, avšak vnucuje se přírodě se světově zjevnými důsledky. Rozrušuje moudrosti plné vztahové souvislosti mezi fyzickou, oživovanou a oduševnělou přírodou.<br /> <br /> Technický pokrok usiluje o to, aby pracujícího člověka v zemědělství učinil nadbytečným. Biologicko-dynamické zemědělství usiluje o opak. Snahou je zde redukovat strojní práci co nejvíce, aby tak mohlo vzniknout dostatek volného prostoru pro tvůrčí-cvičnou, řemeslnou praxi. Do jaké míry se to může podařit, závisí na překonání nadměrných vnějších sociálních omezení. {{SE|183}}<br /> <br /> Co znamená pracovat v oživené a oduševnělé přírodě, musí být znovu objeveno. K tomu se musí nazírání a myšlení obrátit k jejich zvláštní podstatě — k tomu, co živě dorůstá do vnější podoby, a k tomu, co se duševně uzavírá do tělesné formy. Utvářené je uchopitelné v idejích; utvářející činitel osvětluje antroposofický duchovní výzkum, který v ideové formě zpřístupňuje svět bytostí, a ten se tak stává přístupným myšlení. Teprve bytostné poznání propůjčuje idejím, utvářeným na základě smyslového nazírání, avšak samotným kořenícím ve světě bytostí, mravní sílu. Jestliže uchopí vůli, stávají se bytostně vlastními. S těmito idejemi, jež vstoupily do vlastního já-bytostí, nalézá člověk nový, svobodný vztah k práci. Učí se pracovat z vlastního bytostného základu, nalézá v něm směr a cíl. Mravním zdrojem je člověk sám a z tohoto základu se svobodně určuje. Z tohoto prazákladu Já teprve tryská pravé nadšení. Vyvěrá z ideje, jež se stala duchovní skutečností. Ta práci předbíhá, zahřívá ji a naplňuje duševní radostí. Práce, jakkoli těžká, jakkoli zdánlivě nízká a nicotná, šlechtí se duchem, který ji prostupuje. Je duchem naplněna od začátku do konce a přidává hospodářskému organismu něco, co jej pozvedá z jeho pouhé přírodní danosti.<br /> <br /> Stroj se naopak v zemědělství vkliňuje jako klín mezi člověka a přírodu tvořící ze svých bytostí a sil. Funguje podle míry toho, co člověk z poznání neživé přírody do něj vkonstruoval. Výlučnou strojní prací hrozí, že duchovní tvůrčí síla člověka uvadne, práce zpustne v pouhou rutinu, vůle ztratí vedení a ochabne.<br /> <br /> Čím méně se práce vyčerpává v rutině, v pouhém odbývání, čím více je v uvedeném smyslu konána jako idejemi prozářená — tím více se probouzí smysl pro krásu, který teprve pozvedá lidské dílo, jež v případě stroje zpravidla upadá do jednotvárnosti a banality, ke skutečnému uměleckému dílu.<br /> <br /> V zemědělství je to moudrost působící v přírodě, do jejíchž služeb se lidská práce staví. Tato moudrost, správně poznána, žije smysl-udílející v práci dál. Nad to působí lidská schopnost idejí nadřazeně, smysl-zakládajícím způsobem, při utváření dvora v tělesný organismus «Zemědělské individuality».<br /> <br /> Tak jako se zemědělské řemeslo musí důkladně naučit, tak stejně po celý život učí. Posiluje sílu sebevědomí, když to, co bylo v práci vnímáno, člověk pozvedá k vědomému {{SE|184}}<br /> <br /> poznání; rozšiřuje a prohlubuje pohled na svět, když člověk zažívá, jak plodně to, co bylo konáno, tvarujícím způsobem dál působí v přírodním a sociálním životě.<br /> <br /> V této dvojnosti spočívá velký pedagogický význam práce, která se zaměřuje na věci a bytosti přírody. Prokazuje se jako požehnaná v školní zahradní výuce, v praxi na školních statcích, v zemědělských a lesnických praktikách pro žáky vyšších ročníků i v řízené spolupráci lidí s postižením. Z výše uvedených důvodů hledají mnozí mladí lidé jako «ve městě narození» biologicko-dynamické odborné vzdělání, které je stále více provozováno jako «Svobodné vzdělávání» ve vlastní režii biologicko-dynamickými pracovními společenstvími. Navíc biologicko-dynamická práce, především na větších provozně-společenstvím vedených podnicích nebo vesnici podobných zařízeních, nabývá stále na významu, např. v dalším vzdělávání dospělých, profesním přeorientování, hledání sebe sama atd. Na co Goethe v «Wilhelm Meisters Wanderjahre» v básnické předzvěsti upozornil popisem «Pedagogické provincie»,&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Wilhelm Meisters Wanderjahre'', Hamburger Ausgabe, Bd. 8, München 1972, «Zweites Buch».&lt;/ref&gt; a na co Rudolf Steiner před 100 lety poukázal, když hovoří o tom, že v budoucnu na venkově vzniknou kulturní střediska,&lt;ref&gt;Adalbert Graf von Keyserlingk: ''Koberwitz 1924'', Stuttgart 1974, S. 70.&lt;/ref&gt; to dnes tu a tam v nejrůznějších přístupech vystupuje na světlo.<br /> <br /> Duchovně-duševní rozpoložení, které práci v oživené a oduševnělé přírodě ukazuje cestu a cíl, musí si dnes každý člověk vědomě znovu dobýt. K tomu je vhodné vzít si za základ Rudolfem Steinerem roku 1905 formulovaný «Základní sociální zákon»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaft und soziale Frage'', in: ''Luzifer – Gnosis 1903–1908'', GA 34, Dornach 1987, S. 213: «Das Heil einer Gesamtheit von zusammenarbeitenden Menschen ist um so größer, je weniger der einzelne die Erträgnisse seiner Leistungen für sich beansprucht, das heißt, je mehr er von diesen Erträgnissen an seine Mitarbeiter abgibt, und je mehr seine eigenen Bedürfnisse nicht aus seinen Leistungen, sondern aus den Leistungen der anderen befriedigt werden.» (Blaho celku spolupracujících lidí je tím větší, čím méně jednotlivec nárokuje výsledky svých výkonů pro sebe, tj. čím více z těchto výsledků odevzdává svým spolupracovníkům, a čím více jsou jeho vlastní potřeby uspokojovány nikoli z jeho výkonů, nýbrž z výkonů ostatních.)&lt;/ref&gt; jako duchovní páteř každé formy spolupráce na sociálním poli. Je to zákon, který přichází tím více k platnosti, čím více je egoismus jako hnací síla sociálního jednání vymýcen. Inauguruje cestu školení k prosperujícímu sociálnímu soužití. Tento zákon vede mimo jiné k poznání, «že pro bližní pracovat a dosahovat určitého příjmu {{SE|185}}<br /> <br /> jsou dvě navzájem zcela oddělené věci».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd. – Siehe auch: Stefan Leber (Hrsg.): ''Das soziale Hauptgesetz, Beiträge zum Verhältnis von Arbeit und Einkommen'', Stuttgart 1986, 280 S.&lt;/ref&gt; Jedno je otázka náležející do duchovního života, druhé otázka náležející do právního života. Jako všechny právní záležitosti nemůže být práce měřena kupní cenou, např. hodinovou mzdou. Práce není zboží. V zemědělských provozních společenstvích se nabízí možnost nacvičovat oddělení práce a příjmu alespoň v zárodku. Nabízí se tehdy, když si člověk uvědomí dalekosáhlý duchovní rozměr bytostného členění zemědělského organismu. Tím se stává první a nejnaléhavější úlohou člověka a společenství lidí na statku, aby se o tom poučili a aby to učinili živým impulzem práce. Tak je to práce, skrze niž se v duchu uchopená organismusová idea stává uměleckým dílem v živém, jež se navenek formuje v podobu a dovnitř se člení v orgány.<br /> <br /> S uskutečňováním této v obraze uchopené ideje zasahuje každý v Já-chtěné práci, v souladu se všemi ostatními, do hospodářského organismu, prozařujíce spleť jeho bytostných článků ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Abbildung 10]], S. 172). Co tu pracuje, je Já; ono ve všem určuje míru. Vyzařuje do duševního těla dvora, stará se o druh přístupu, krmení, péče a věnování pozornosti zvířatům, jakož i o chovatelský rozvoj hospodářských zvířat, poskytuje domov divoké fauně a působí, aby se duševní tělo dvora individualizovalo a prožívalo se jako v sobě-uzavřené.<br /> <br /> Opět je to bytostný jádro člověka, Já, a v duchu-duši vzplanuvší obraz, jenž prozařuje životní organizaci dvora, udržuje ji zdravou v celé její mnohotvárnosti a pozvedá ji k vyšší, dvoru vlastní živosti. A konečně Já v práci prosiluje fyzickou organizaci, proměňuje a individualizuje tvořivě látkové složení — v přesažení přirozených daností stanoviště (srov. kapitola Hnojení). Zároveň tato trojí pronikání a stanovištní individualizace znamená, že bytostné články hospodářského organismu jsou uváděny do důvěrnějšího, shora dolů prostupujícího, vzájemně se podporujícího vztahu. Například hnůj dobytčího stavu se stará o oživení a oduševnění fyzické organizace, o život-nesoucí souhru čtyř živlů v půdě i o tvorbu plodů a výživnost rostlinných kultur. Jinak životní organizace: na jedné straně poskytuje zbytky rostlinného nárůstu jako základ pro tvorbu humusu v půdě, {{SE|186}}<br /> <br /> oživení fyzické organizace; na druhé straně tvoří krmivový základ pro divokou faunu a stav hospodářských zvířat — posílení duševní organizace.<br /> <br /> Skrze práci teprve se vedoucí idea stává bytostnou skutečností. Lze pohlédnout na to, co člověk vykonal, a zkoumat, co tím způsobil. Je to bádání, které spojuje člověka a svět a jehož hledání pravdy se měří tím, co bylo rozpoznáno jako plodné.<br /> <br /> V ještě mnohem vyšší míře platí toto o práci, jejíž ideový základ pramení výhradně z výsledků antroposofického duchovního výzkumu a k jejímuž poznání a účinnému zvládnutí je celé společenství statku resp. podniku vyzváno. Jde mimo jiné o výrobu a použití biologicko-dynamických hnojivých preparátů. Jejich bytostná povaha je pojednána v kapitole o otázce hnojení. Práce s těmito hnojivy, při jejich přípravě i použití, se táhne přes celý rok. Jejich použití v látkově nejmenších množstvích se děje buď v tekuté formě přímo na půdu a rostlinu od setí až do fáze zrání, nebo u většiny preparátů přes hofu vlastní komposty a hnojiva.<br /> <br /> S ohledem na hospodářský organismus spočívá hnojivá účinnost preparátů v jakési výchově jeho bytostných článků k vyšší celistvosti. Ve vazbě na rytmy slunečního roku nejen posilují a dynamisují specifické působení těchto bytostných článků, nýbrž podporují především jejich vzájemné pronikání, které teprve propůjčuje provoznímu organismu jeho uzavřenost a stanovišti přiměřený rozvoj. Zvláště je to práce s biologicko-dynamickými preparáty, která vede k osobnímu vztahu k látkám a silám, jež rostlinám připravují živě-úrodnou půdu. Tak se může já-přirozenost pracujícího člověka spojit s duchovním působením nitra přírody.<br /> <br /> Lidská práce nese všechny aspekty mravních účinků nižšího, na tělo vázaného já ven do světa. Ty jsou pak spoluurčovány lidskou přirozeností přání, svévolí, mocenskými impulzy atd. Odtud plynoucí egoismus může být ve svém proměňování překonán, když duše skrze duchovní sílu vyššího Já získá vládu nad tělem. Práce se stává smýšlením a idejemi nesenou, takovou, která je konána z lásky k věci nebo ve službě druhému člověku. Nesobecký čin se nečiní z nutnosti — je spíše z moudré náhlednutí sebeurčen. Svobodné sebeurčení v práci na {{SE|187}}<br /> <br /> oživené a oduševnělé přírodě může růst jen tehdy, když se smyslové poznání rozšiřuje v poznání duchovní. Pravda, která se tak otvírá, potvrzuje se v plodnosti jednání. Na tento stav věcí poukazují Janovy slova: «… poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými».&lt;ref&gt;Joh 8,32.&lt;/ref&gt; Teprve tato takto dobytá svoboda zakládá totožnost mezi vnitřkem a vnějškem. Svobodnému, v lásce vykonanému činu předchází oběť. Obětuje se něco, co zcela patří jednomu samému, co se stalo vlastnictvím vyšší jáství, a odevzdává se to. Stane-li se toto smýšlením ve společenství, které spolupracuje pro společně rozpoznaný úkol, vane vítr svobody ve vůli.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Impulse_des_biologisch-dynamischen_Landbaus_für_die_Entwicklung_des_sozialen_Organismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Impulzy biologicko-dynamického zemědělství pro rozvoj sociálního organismu ===<br /> <br /> Všechna dobová symptomata poukazují na naléhavost nového přírodního řádu a nové sociální Sozialordnung, jež by objímala celý život lidí. Tak jako člověk v neznalosti svého duchovního bytostného charakteru a z toho vyplývajících vývojových úkolů tíhne k vytváření neřádu, tak právě sebepoznání mu může otevřít oči pro princip uspořádání, který platí stejně pro přírodu jako pro utváření sociálního života. Je to menschenkundliche — ze znalosti člověka vyrůstající — objev Rudolfa Steinera: trojčlennost lidského organismu podle nervově-smyslového systému, rytmického systému a pólu látkové výměny a končetin (viz s. 88 nn.). Vše dosud představené i vše následující na tom staví. Rudolf Steiner se pokoušel v chaosu po první světové válce prostřednictvím odpovídajících institucí začlenit sociální život do funkční trojnosti duchovního života, právního života a hospodářského života, tak aby každý z těchto článků se mohl rozvíjet autonomně a zároveň v živé vzájemné součinnosti s ostatními a slučovat se ve vyšší celek sociálního organismu.&lt;ref&gt;Siehe hierzu u.a.: Rudolf Steiner: ''Die Kernpunkte der sozialen Frage'', GA 23, Dornach 1976; sowie ders.: ''Zu sozialen und wirtschaftlichen Fragen der Gegenwart'', GA 332b, Dornach 2020.&lt;/ref&gt; Počítal tehdy s otevřeností vědomí dělnictva, s proletariátem spoutaným v kapitálem řízené průmyslu. Tento velkolepý pokus ztroskotal, jak bylo vyloženo v úvodu, z rozmanitých vnějších důvodů. Lidé tehdy stále ještě činní v zemědělství (asi 40 %) nebyli stejnou měrou zasaženi sociální {{SE|188}}<br /> <br /> otázkou; těch málo, kdo dnes ještě zbyli (asi 2 %), jsou jí zasaženi v nejvyšší míře. Ano, zemědělství se globálně stalo celospolečenským sociálním případem. Nyní se ukazuje: Kdekoli se dnes hospodaří biologicko-dynamicky, vyrůstají organicky, jakoby z jediného bodu, sociálně účinné síly do společenského okolí. Rostou a odhalují svůj velký potenciál; musejí však být jako takové ve svém směru působení rozpoznány, vědomě začleněny a silně utvářeny. To se může dít jen prostřednictvím institucí, které přesahují přes hranice statku. Kde se takovéto instituce začínají utvářet, záhy se ukáže, že jsou plodné teprve tehdy, když si zúčastnění uvědomí, v které ze tří oblastí chtějí a mohou uplatňovat své schopnosti a aktivity ve vztahu k zemědělství — zda na poli duchovním, právním nebo/a hospodářském. Vědomě praktikovaný princip trojčlennosti zemědělského hospodářského organismu může napříště dávat míru a cílové zaměření obecnému sociálnímu životu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#189|Obrázek 11]]).<br /> <br /> Neboť při bližším pohledu stojí zemědělství ve vztahu ke všem oblastem sociálního života. Nestojí jen na počátku tvorby hodnot z oživené a oduševnělé přírody a neposkytuje jen potraviny a suroviny, nýbrž formuje tvář země a životní prostor pro rostlinu, zvíře a člověka v kulturních krajinách. Dále dává vědám bohatý podnět k rozšíření příliš úzkých hranic jejich metodiky — při omezení jejich teorií — na adekvátní uchopení fenoménů živého. Vytváří prostory pro živé nazírání, které uspokojují estetický pohled, a dává příležitost k novým způsobům prožívání. Prohlubování náboženského cítění otevírá rozsáhlé pole mravní praxe, a konečně zemědělství stavěné na principu organismu vytváří předpoklady pro znovuoživení jemu podřazených řemesel a jejich asociativního začlenění.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Wollen_in_Freiheit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Vůle ve svobodě ====<br /> <br /> Čím více se hofovnímu nebo provoznímu společenství daří stupňovat schopnosti a vůli k práci ke společné iniciativní síle, ke svobodě ve vůli, tím více se biologicko-dynamický podnik otevírá navenek a rozvíjí duchovní vyzařování, které probouzí zájem společenského okolí. Jsou kladeny otázky, přichází se do rozhovoru, v studijních kroužcích a na setkáních na statku jsou hledány odpovědi {{SE|189}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 11, S. 189.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 11: Der biologisch-dynamische Betrieb als Initialort für die Entwicklung der Dreigliederung des sozialen Organismus.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> jakož i při akcích kolem ročních svátků, na setkáních výzkumníků nebo – ještě konkrétněji – při dnech otevřených dveří, při prohlídkách statku a polí, při příležitostech dočasné spolupráce nebo při účasti na pravidelně se opakující preparátové práci. Dále informují informační tabule o tématech z praxe na statku a podél hojně navštěvovaných pěšin. Jak žádoucí by bylo, s ohledem na neustále napjatou pracovní situaci na statcích, moci vést rozhovory ještě intenzivněji. V mnohých věcných otázkách se přitom osvědčují přátelské okruhy a kruhy zájemců, které se kolem biologicko-dynamických statků tvoří.<br /> <br /> Vedle těchto úkolů vzdělávání dospělých, které biologicko-dynamickému zemědělství neočekávaně připadají, jsou to především pedagogická práce s mládeží a z praxe vyrůstající základní a další vzdělávání, jež se starají o to, aby se duchovní tykadla roztahovala do okolí. Dorůstající generace učňů jsou takřka {{SE|190}}<br /> <br /> výlučně «zrozeny ve městě». Stojí daleko od selské tradice. Nechtějí však být ani pouhou přijímači hotových znalostí o zemědělství, jehož technologické myšlení a jednání je zcela uvrhuje do zajetí redukcionistického přírodovědného světonázoru. Hledají celostní vzdělávací ideál, který zahrnuje člověka i přírodu a který biologicko-dynamickému zemědělství v nejširším smyslu leží v základě. To vedlo k tomu, že praktické vzdělávání se z velké části vymanilo ze státní vzdělávací nabídky odborných škol. Takzvané «svobodné vzdělávací programy» se řídí učebními plány, které vypracovávají sami zemědělci. Totéž platí pro nadpodnikové biologicko-dynamické vzdělávací instituce dalšího vzdělávání, které se v různých zemích ustavily.<br /> <br /> V úzkém spojení s duchovně-kulturními iniciativami, které vyzařují z biologicko-dynamických statků, stojí výzkum blízký praxi. Poté, co se obě — výuka i výzkum — po dobu 200 let postupně z zemědělství vyčlenily a akademizovaly, podrobilo se zemědělství zvenčí je řídícímu vědecko-technologickému pokroku, se ztrátou své v instinktivně-lidové moudrosti zakotvené svébytnosti. V protiběhu k tomu vyrůstala z praxe biologicko-dynamického zemědělství od samého počátku badatelská haltung a smýšlení, jež navazuje na tradiční postupy, proměňuje je a činí z nich základ svého dalšího duchovního cílového zaměření. Toto smýšlení se nemůže spokojit s kauzálně-analytickou, kvantitativně-reduktionistickou metodikou akademického bádání. Výzkumné úsilí se naopak rozšiřuje na kvalitativní stránku vnímání a myšlení, totiž na otázku, jaká hlubší poznání lze získat, když se badatelský pohled obrací na celistvost statku, jeho články a vše, co se tu živě a v duševním vlastním životě rozvíjí. Kamkoli oko pohlédne, nevidí nikdy něco jednotlivého, nýbrž vždy souvislost, v níž se toto jednotlivé jeví. Teprve rozum abstrahuje ze souvislosti to jednotlivé a staví je před sebe v pojmové podobě. Souvislost přitom vyblédá nebo se zcela ocitá mimo zřetel. To charakterizuje kauzálně-analytické počínání.<br /> <br /> Hledá-li se naproti tomu například ona souvislost, která se ustavuje, když se na jaře na statku objeví vlaštovky, pak lze nejprve popsat vše to, jak se vlaštovka ve svých činnostech projevuje. Budeme rozlišovat různé druhy, které na místě {{SE|191}}<br /> <br /> heimisch jsou, jako jsou vlaštovka obecná a jiřička obecná a již mezi vlaštovky nepočítaný rorýs obecný. Utvoří se obraz o jejich způsobu výživy – létající hmyz chytaný za letu –, o jejich místech hnízdění: vlaštovky obecné zpravidla uvnitř ve stájích, jiřičky obecné vně pod okapovými římsami stájí, rorýsi v dutinách starých zdí nebo otevřených krovech stodol. Člověk pozná jejich rozmanité hlasové projevy, bude sledovat jejich hnízdní chování a mnoho dalšího. To vše jsou činnosti, jimiž se tělem vázané duševní bytostí těchto ptáků ohlašuje smyslům. Jejich charakteristický projev bytosti je však jejich vytrvalý let. Jako opeřená nervově-smyslová bytost střelí vpřed, za sebou táhnouc vzdušné víry, vzdušný prostor hospodářství ve velkém obkruhu promodelujíce v obloucích a liniích, aby pak najednou bleskurychle mocným úderem křídel vyrazila nahoru, dolů nebo do strany – zachytit kořist. Jejich činnost se vyčerpává téměř zcela v nejobdivuhodnějších létacích uměních, a to od rána do večera po celé letní pololetí. V zimě zmizely na jih.<br /> <br /> Spočine-li pohled na těchto vztahových fenoménech, probouzejí se otázky po souvislostech, jež přesahují smyslově zkusitelné: Nevplétá se tu duševní bytost těchto smyslově silných tvorů v jejich daleko zasahujících, plasticky utvářejících letových pohybech do živlu vzduchu celého hospodářství? Nedochází tu k produševnění vzdušného obalu? A dále otázka: Proč se to děje pouze v letním pololetí od dubna do září? Monokauzální odpověď leží na dlani: Je to nabídka potravy létajícího hmyzu, která v zimě odpadá. Jenže i to je fenomén. Neukazuje snad, jako všechny zmíněné fenomény, na prafenomenální souvislost přesahující smyslové? Ta byla zmíněna jako polarita nervově-smyslového pólu pod zemí a pólu látkové výměny nad zemí zemědělské individuality (viz kapitola «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita», s. 88 a násl.).<br /> <br /> V letním pololetí převažují v teple a vzduchu étericky oživující síly látkové výměny, které potřebují uspořádávající a utvářející síly duševně-astrálního. Astrální bytost ptáka se ve letu vtiskuje vzdušnému obalu hospodářství. V nazírání zvláště letových pohybů vlaštovek se může prožitek zhušťovat do tohoto náladového obrazu. Člověk se cítí jako vetkán do smyslově-nadsmyslového dění. Lze říci, v udiveném prožívání se odhalují táž {{SE|192}}<br /> <br /> Tytéž síly na duchovně-duševní rovině jako ty, které ve vzdušném obkruhu tělesně modelují teplo, světlo a vzduch v pohyblivé podobě.<br /> <br /> S pohledem na popsaný «vztah fenoménů»&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl: «Elemente und Äther – Betrachtungsweisen der Welt», in: Ders. (Hrsg.): ''Erscheinungsformen des Ätherischen. Wege zum Erfahren des Lebendigen in Natur und Mensch'', Stuttgart 1985, S. 11–56.&lt;/ref&gt; se může abstrahující myšlení oživit k myšlení aktivnímu, syntetickému. Místo toho, aby byl jednotlivý pojem ostře ohraničen a ponechán stát sám pro sebe, usiluje se udržet jej ve vztahu k celkové jeveninové podobě. Rozšiřuje se v myšlenkový obraz, který badatele vede hlouběji k sinnému propojení věcí.<br /> <br /> Za tímto prvním krokem k bytostnému poznání následuje druhý, hlouběji sahající, když se člověk myslícím způsobem cvičí v tom, aby sledoval proměnu — například celku hospodářství v průběhu roku. Jedna jeveninová podoba se jako celek proměňuje v jinou. Tatáž rostlina ozimé pšenice, která po skrytém klíčení v zemi poprvé vstupuje do jevení jako ještě stočený první list, se proměňuje v takovou, která nyní z hustě nakupených uzlů vyráží další listy (odnožování), pak v takovou, která svou listovou růžici v zimě přitiskuje sternförmig k zemi, dále v takovou, která na jaře v teple staví listy, pak v takovou, která náhle jako svislý stéblo vystřeluje do výše, opět v takovou, která vyhání klas, zase v takovou, která dokončením klasu ukončuje svůj růst, a nakonec v takovou, která nenápadně kvete, opyluje se sama (nebo, jako žito, odevzdává pylové oblaky větru v žlutých mracích). Następují stupeň proměny úplného odumírání a v jeho průběhu zrání zrna nebo semene a nakonec jeho oddělení od životní souvislosti mateřské rostliny — nesoucí v sobě budoucnost. Tak ve stálé proměně otiskují souhrn všech rostlin a s nimi souhrn zvířat tvářnost katastru statku. Mezi každým z těchto kroků proměny existuje zřejmá souvislost, neboť je to přece vždy jedna a táž rostlina, jedno a totéž zvíře, které se tu tak tu jinak projevuje. Co se tu proměňuje, stává se vnímatelnou jeveninovou podobou; jak se proměňuje, zůstává ve tmě. Síly, skrze něž jedna jeveninová podoba vyrůstá z druhé a které tak způsobují «vztah proměn»&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl: Ebd.&lt;/ref&gt;, zůstávají neviditelné. Přechod jednoho k druhému se buď vůbec nestává otázkou — nebo se člověk ztrácí v teorii. {{SE|193}}<br /> <br /> «Das Was bedenke, mehr bedenke Wie.»&lt;ref&gt;J.W. Goethe: ''Faust, Zweiter Teil'', Vers 6922, Hamburger Ausgabe, Bd. 3, München 1976.&lt;/ref&gt; Co je předmětem zkoumání, je věcné, a proto smyslově vnímatelné; k tomu, jak se věci dějí, se může přiblížit badatelský pohled, když jedno fenomén srovnává s tím, co z něj vyrůstá, když to, co bylo nazřeno — proměnu formy — zvnitřní a přechod mocně-obrazně ve cvičícím myšlení spolu-prochází. Přebývat v myšlenkově-badatelském pohroužení do proměnných souvislostí «umři a buď» — i v oblasti sociálního — vytváří vědomí nepřetržitého proudu práce v průběhu roku.<br /> <br /> Třetí krok bádání vede konečně k uchopení kompozice proživeného živého, «životních souvislostí»&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl: Ebd.&lt;/ref&gt;, jak se ukazují v přírodě obecně a v biologicko-dynamickém hospodářství zvláště. Každá vyšší rostlina vytváří s kořenem, stonkem, listovou posloupností, květem a semenem životní souvislost — stejně tak téměř nekonečné předivo vztahů «oiku», domu přírody, který se dále diferencuje do mnohosti životních společenství (biotopů) — a stejně tak v tom, co z daností přírody lidskýma rukama jako zemědělský organismus vzniká. Životní souvislost téhož tvoří uměřeně sladěná kompozice polního hospodářství, chovu hospodářských zvířat, zahradnictví, ovocnářství a pěstování živých plotů, lukařství, pastvinářství, lesnictví a vodního hospodářství. Této kompozici leží v základech — ve velkém i malém — v kosmu a v zemi bytostně působící síly, právě ty, které způsobují přechod od jednoho jevu k druhému. Přírodní zákony jsou útržkovitými abstrakcemi lidského ducha z tohoto nadsmyslového světa sil, izolovaným věděním, skrze něž se zemědělec sám podílí na utváření této kompozice. Stane-li se toto vědění — bez snahy o poznání životních souvislostí — pouhou, izolovanou technickou nástrojí, například pesticidy, herbicidy a podobně, stiftet diese im Naturhaushalt unabsehbares Unheil. pak takový zásah způsobuje v přírodním hospodářství nedozírné zlo. Jsou to svévolné zásahy do bytostné povahy živého. Poznávat životní souvislosti znamená silou živého myšlení ze souhrnu jevů a jejich proměn pojmově vnitřně konsistentní celky obsahově vydolovat — jako například pojem organismu a individuality jakožto základní ideu pro utváření zemědělských podniků. Tím je pojmenován jádrový úkol bádání v biologicko-dynamickém zemědělství. Týká se: {{SE|194}}<br /> <br /> 1. Studium výsledků (fakt) geisteswissenschaftlichen Forschung, jejich myšlenkové pronikání a prožívání jejich duchovní skutečnosti v myšlenkové zkušenosti.<br /> <br /> 2. Studium a vlastní pozorování odpovídajících, smyslově vnímatelných, přírodovědně uchopitelných fakt.<br /> <br /> 3. Spojení smyslového a nadsmyslového světa fakt a prožívání jejich pravdy a plodnosti v bezvýhradné práci.<br /> <br /> Tato trojnásobná badatelská práce se vztahuje na utváření malého vesmíru, jakým je člověk jako mikrokosmos. Stavba tohoto malého vesmíru, tělesný organismus vznikající «Zemědělské individuality», se nakonec dotýká všech životních a činnostních polí, a tím i společenského života jako celku. Ještě před ne tak dávnou dobou tvořily zemědělství, řemeslo, živnosti a obchod provázanou regionální formu života a hospodářství. Za Goethova života bylo v zemědělství činných ještě přibližně 85 % pracujícího obyvatelstva. Dnes se lidé, hledajíce svobodné sebeurčení, z 98 % obrátili k jiným oblastem činnosti.<br /> <br /> Čím více bude rozpoznána duchovní dimenze úkolu zemědělství pro vývoj sociálního organismu, tím více se lidé ze svobodného chtění budou opět obracet k zemědělství a přispívat k tomu, aby vztahové předivo, které každý člověk k němu má, vědomě spoluutvářeli. Z toho vyrůstají impulsy pro svobodný duchovní život, který napříště, vyzařující z každého biologicko-dynamického podniku, pomáhá překonávat zužující, destruktivní světový názor materialismu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Fühlen_in_Gleichheit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Cítění v rovnosti ====<br /> <br /> Každý zemědělský podnik je začleněn do obecného právního řádu. Ten vytváří zákonem rovnost před právem. Rovnost je vysoké dobro, ale otázka je, jak vědomě žije princip rovnosti v lidech. Žije tento princip skrze diktát zákona nuceně zvenčí, oslovujíce pouhý rozum — nebo je to právní cit, který probouzí zevnitř ideál rovnosti k životu? V prvním případě vládne ve vztahu člověka k člověku anonymita; práva jsou vymahatelná, člověk se domáhá svého práva. V druhém případě člověk cítí, jemně diferencovaně, co je po právu, a řídí se tím. Z rozumu se živí právní cit, sebepociťování-v-rovnosti. Rozum<br /> <br /> sám se však živí z živého prožívání duchovně-reálných souvislostí v přírodě a společenském životě. Z tohoto prožívání vyrůstá důvěra; ta vytváří nejvyšší právní jistotu. To se okamžitě ukáže, zaměříme-li se na práva vztahující se k půdě, práci a kapitálu. Patří k obecnému společenskému povědomí, že tato jsou nepochybně právy, zároveň však také obchodovatelnými hospodářskými objekty; práva mají cenu! A tam začíná nerovnost. Mohou-li být půda, práce a kapitál neseny na trh, je princip rovnosti podkopáván. Jednotlivec se stává pánem nad půdou, prodává sám sebe na trhu práce a prostřednictvím hromadění kapitálu řídí lidskou práci k vlastnímu prospěchu. Právní cit zaniká z práva; právo se stává abstraktně nelidským; umírá smrtí práva. {{SE|195}}<br /> <br /> Tato problematika se stává vysoce virulentní, chceme-li rozvíjet biologicko-dynamický podnik; potřebujeme půdu, spolupracovníky a kapitál — tedy finanční objem, který se pekuniárně nikdy nevyplatí; pracovní místo v zemědělství je za dnešních okolností dražší než v chemickém průmyslu. Co tedy dělat? Je třeba vytvořit stav čistého práva, to jest takový, který je nesený ryze principem rovnosti. Takový stav v dnešním právním řádu neexistuje; práva se tu prodávají jako brambory. Tento stav nefalšovaného práva musí být teprve vynalezen, při jeho utváření. K tomu je zapotřebí právní rámec, v němž je to možné. Takový se v současném právním řádu nabízí v právu obecně prospěšných spolků, obchodním právu a právu nadací. Jde o to, prostřednictvím obecně prospěšných nositelských struktur zajistit co nejvíce nezcizitelnost půdy a kapitálu. K tomu je, kde je to jen možné, nezbytný akt darování — nebo jednorázovým financováním, à fonds perdue, vykoupení nemovitostí a tam vázaného kapitálu ze starých právních svazků (dědické právo atd.). Je-li toto zajištěno, mohou být nastoupeny nové cesty v oblasti správy pověřeneckou formou a práva užívání, v tom smyslu, že půda a kapitál jsou z ryze duchovních hledisek, s vyloučením dědického nároku, dány k dispozici k užívání těm, kteří se k tomu duchovněvědně ideálně i řemeslně prakticky způsobilými stali. Správa pověřeneckou formou leží v rukou těch, kteří jsou schopni duchovní impuls biologicko-dynamického zemědělství v proměnách historického postupu lidstva přenášet od jedné generace hospodářů ke generaci následující. {{SE|196}}<br /> <br /> Za prací stojí základní právo na práci a schopnosti lidí. Když se člověk snaží organismus — a skrze něj myšlenku individuality — uchopit v bezprostřední anschauung a v činu prožívané skutečnosti, pročišťuje se právní cit ke stále vyšší jasnosti. Říká mu pak nesporně: půda není způsobilá k vlastnictví, je však způsobilá k držení: člověk ji drží tak dlouho, dokud ji užívá, nebo dokud právo užívání nepřevezme způsobilý nástupce. Nejinak se to má s kapitálem, který je vtělen do provozních prostředků (stroje atd.) a stavebních zařízení.<br /> <br /> Zvláštní výzvu představuje utváření příjmového práva. V rámci zemědělského hospodářského společenství se lze v tomto ohledu odpoutat od poručnictví tarifního řádu — bohužel ne pokud jde o mzdové a platové příjemce. Ideálem, k němuž by bylo třeba usilovat, by bylo, aby se každý trvale spolupracující stal spolupodnikatelem a tvořil s ostatními podnikatelské společenství, které si výši příjmů určuje samo podle výnosové situace; za platné zákonné úpravy je to však jen velmi omezeně proveditelné. Předem určovat příjmy podle výše součtu možných potřeb jednotlivců je abstraktní a nevyhnutelně vede k nerovnostem, a tím ke konfliktům. Nejinak je tomu, hledá-li se řešení ve „stejném platu pro všechny&quot;. Utváření příjmů se vždy řídí konkrétními životními poměry. V gemeindschaftní správě závisí v podstatě na rodinných poměrech. Mladá rodina potřebuje v tutéž dobu méně příjmů než rodina, jejíž děti chodí do školy a potřebují hudební nástroje, nebo než rodina, jejíž děti procházejí studiem. Odejdou-li děti z domu, může se to, co je jako příjem skutečně potřeba, opět snížit — a ještě více ve stáří. To samozřejmě zahrnuje veškeré životní nehody, jimž se společenství musí případ od případu postavit.<br /> <br /> Je třeba se naučit nakládat v rámci samospravného hospodářského společenství s utvářením příjmů jako s dynamickým procesem. To zahrnuje — podle délky spolupráce — také právo k bydlení na čas nebo na dobu života. Mimozemědělské příjmy (jako honoráře za přednášky, semináře, poradenství nebo z jiných činností) plynou do společného rozpočtu.<br /> <br /> Hospodářsko-společenstevní utváření příjmů, s ohledem i na úpravu důchodového pojištění, práv k bydlení atd., vylučuje soukromou tvorbu kapitálu. To znamená nácvik vysoké míry {{SE|197}}<br /> <br /> na bdělost, empatii a jemný cit pro vše, co nevyslovené žije v mezilidském prostoru jako potřeba.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Denken_in_Brüderlichkeit_oder_Mitmenschlichkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Myšlení v bratrství čili lidské sounáležitosti ====<br /> <br /> Na hospodářském poli se myšlení již nestaví ke světu jako pouhý pozorovatel — vnoří se do něj a stává se samo tvůrčím procesem. Cítivě se ponoří do vůle a je tak zcela k dispozici bližnímu a světu. Myslíce nalézá člověk základ pro svou činnost v dobově nutných požadavcích provozu a v uspokojování potřeb svých bližních. Ty jsou myšlení v hospodaření posvátné. Pít kořalku může být potřebou. Výrobce kořalky neušetří žádné myšlenkové námahy, aby vynalezl nejlepší možný způsob, jak této potřebě vyhovět — přirozeně mu nic nebrání, aby ze svého duchovního vhledu poučil svého zákazníka o zhoubných následcích požívání alkoholu —, a obchodník drží výrobek na polici, protože ho lidé chtějí mít. Hospodářský život je — stejně jako právní a duchovní — autonomní. Přísně vzato není věcí hospodářsky jednajícího člověka zákazníkovi produkt odepřít proto, že se mu zdá být škodlivý. Rozhodovat o tom přísluší: na rovině duchovního života vhledu do příčin škodlivosti, na rovině právního života zákonu, který dostupnost omezuje. Každý člověk stojí, zodpovídaje se sám sobě, v těchto třech článcích a musí se učit zaměřovat své sociální chování podle platnosti autonomie tří článků společenského života.<br /> <br /> Bratrství a sesterství v hospodaření volá po nové denkungsart. Ta musí se smyslem pro skutečnost uchopit řetězec tvorby hodnot v jediném myšlenkovém obrazu jako panorama. Musí se pokoušet mít v každé fázi na zřeteli hospodářsky jednajícího člověka v jeho duchovním usilování i v daných právních rámcových podmínkách — aby bylo možno posoudit vlastní příspěvek k výkonu v poměru k příspěvku ostatních hospodářských partnerů. Konkrétně to znamená utvořit si obraz o životních a výrobních podmínkách tam, kde vše bere svůj počátek, totiž v prvovýrobě zemědělství. V biologicko-dynamickém zemědělství vychází tato prvovýroba z duchovního impulsu — z myšlenky organismu a individuality. Aby bylo možno tento impuls vštípit půdě jednoho celého hospodářství, je třeba schopností a rukou mnoha lidí. Lidé dávají své spolupráci {{SE|198}}<br /> <br /> Právní základ a vyrábějí zboží – náš každodenní chléb –, které odtud vtéká do oběhu zboží. Konečná spotřebitelská cena tohoto zboží musí být taková, aby tento tok zboží od počátku setí až po konec spotřeby mohl plynout nepřetržitě. To si žádá imaginativně tvořícího myšlení. Z něho se formuje společné úsudkování, které jediné je hospodářskému životu přiměřeno. Jednotlivý úsudek to nedokáže. Nezbytně uvízne ve slepé uličce egoismu. Teprve ve vytváření asociací, ve spolupůsobení hospodářských partnerů asociativní cestou, se může rozvíjet myšlení, které má za svůj orientační bod potřeby bližních. Ono obrazně uchopuje hospodářské souvislosti a plynně a živě přivádí na světlo společné úsudkování, jehož produktem je mimo jiné cena. Jedině tato denkungsart, upevňující a oživující se na faktech hospodaření, je s to vykořenit zdánlivě nepřemožitelný egoismus, tuto rakovinu hospodářského života.<br /> <br /> Cena zemědělské prvovýroby se přemění v peníze. Peníze jsou pak, vzaty o sobě, již nikoli hospodářský předmět, nýbrž protivýkon za hodnotu zboží. Peníze nabývají právní povahy; stávají se právem čerpání na zboží. Jsou prostředkem toku, aby usnadnily směnu zboží. Jako takové však musejí co nejrychleji znovu zmizet zpět do hospodářského procesu, z něhož vznikly. Zajišťují tak nepřetržitý tok prvovýroby, na nějž se musí měřit veškeré další celohospodářské tvoření hodnoty a ceny.<br /> <br /> Pohlédneme-li na zemědělský organismus a jeho tři bytostné články, je tento organismus jako semeno, které neklíčí a nevyvíjí se jen jednou, nýbrž nepřetržitě klíčí a rozvíjí se a vyzařuje přes své hranice do sociálního okolí, kde podněcuje sociální procesy. Nyní a nadále může takové zemědělství – obnovené z ideje organismu a individuality – znovu se stát prameništěm tvorby hodnoty ve veškerém hospodaření. Všude, vyzařujíc z jednotlivých míst, může přispívat k tomu, aby do spleti zamotané nitě sociálního života byly rozvinuty do tří oblastí autonomního duchovního, právního a hospodářského života a toto transparentně trojčlenné uspořádání se ztvárnilo v sociální organismus. Ten pak zpětně pomáhá, aby se klíčivé síly semene zemědělského organismu jako tělo zemědělské individuality nepřetržitě obnovovaly. {{SE|199}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zweiter_Teil&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''Druhá část''' ===<br /> <br /> {{SE|200}}Prázdná strana{{SE|201}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_landwirtschaftliche_Individualität_und_die_drei_Säulen_der_Bodenfruchtbarkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Zemědělská individualita a tři pilíře půdní úrodnosti ===<br /> <br /> Jak bylo zmíněno v kapitole «Dreigliederung člověka a zemědělská individualita» (str. 88 nn.), získává pojem «Zemědělská individualita» bytost a smysl teprve tehdy, když se zemědělec odváží uchopit jej na základě wesenserkenntnis člověka. To, co říká antroposofická duchovní věda o trojčlennosti člověka podle těla, duše a ducha, lze ověřit v sebezakušení a sebepoznání. Lze obrátit pohled na organizaci těla a shledat, že tato tvoří fyzický a životní základ pro činnost duše a působení ducha. Ve fyziologicky rozkladných procesech v nervech a smyslových orgánech si duše bdíce uvědomuje obsah svého vnímání a myšlení, ve fyziologicky budujících rozvíjí spíce svou vůli a, jako prostředník mezi oběma póly, v rytmu srdečního tepu a dýchání, uskutečňuje v polosnění duševní činnost cítění. Duch člověka, jeho nejpůvodnější jádro bytosti, je zakořeněn v Já. V Já-činnosti prostupuje duch tyto tři duševní činnosti a jim přiřazené tělesné procesy. Tělo je se svými orgány, látkovými kompozicemi a životními procesy pozemským orgánem duchovní duše, obrazem jí samé. Duchovní duše a s ní spojené vyšší hierarchické duchovní bytosti&lt;ref&gt;Viz např. Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; oživují a tvarují tělo v do značné míry uzavřený organismus. V něm, jako v mikrokosmu, je v plné účinnosti vše to, co naplňuje makrokosmos duchovně-duševně. Skrze svou duchovní duši je člověk vybaven schopností nalézat v sobě prostředky a cesty, jimiž může poznávat sebe sama i bytostné působení a bytí makrokosmu.&lt;ref&gt;Viz např. Rudolf Steiner: ''Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?'', GA 10, Dornach 1992.&lt;/ref&gt; Co bylo v makrokosmu v pravěkých dobách ještě bytostně živé, vylilo se v průběhu evoluce do světa, do bohatství forem přírodních říší. Stalo se dílem. V lidském Já žije zárodečně prapočátek jako mikrokosmos dál. Z Já vyrůstá člověku síla rozvíjet se, sebepoznávající, k svobodné individualitě.<br /> <br /> Tato poukázání mohou ještě jednou potvrdit oprávněnost a hloubku výroků Rudolfa Steinera: «der Mensch wird zur Grundlage gemacht», jde-li o to provozovat zemědělství způsobem přiměřeným duchu. Tato {{SE|202}}<br /> <br /> Pojmy individualita a uzavřenost organického celku (organismus) lze v nejpřísnějším smyslu odvodit jedině od člověka. Člověk, každý sám za sebe, je individualitou silou svého Já, své duchovní duše, která se nahoře otevírá říším duchovního světa a dole svou tělesnou organizací zahrnuje říše přírody. Člověk se stane srozumitelným teprve tehdy, naučíme-li se na něj v tomto smyslu nahlížet jako na občana dvou světů.<br /> <br /> Hovoří-li se o zemědělské individualitě v co největší uzavřenosti, pak se pojem uzavřenosti vztahuje na její tělesný organismus, který se silou ideje a vůle člověka utváří v nádobu přijímající zemědělskou individualitu. Na to bylo podrobně poukázáno pod aspektem čtyřčlennosti v kapitole «Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hospodářského organismu» (s. 97 n.). Co však dává pojmu «zemědělské individuality» obsah? Co naplňuje duchovně-bytostně kus země hospodářství? Obsah se utváří, jak bylo popsáno, skrze umělecké vzájemné uspořádání všech kulturních a krajinných prvků hospodářství plošně-horizontálně až k jeho hranicím. Středový bod, z něhož je toto dění řízeno, nově povstává z duchovní duše člověka, jež se povznáší k poznání ducha.<br /> <br /> Bytostné naplnění je makrokosmickým děním a zároveň děním, do něhož zasahovat — v dobrém, budujícím, nebo ve zlém, ničivém smyslu — je dnes a napříště postaveno do svobody člověka. Z instinktivních stavů vědomí starších epoch lidstva pocházejí zásahy, které vedly k rozvoji kulturní půdy, kulturní rostliny a domácích zvířat (srov. kap. «Staropersská kultura», s. 42 n.). Pečeť, kterou tyto kulturní výkony vtiskly přírodním věcem a bytostem, nese již «individualizovaný», stanovištně specifický charakter. Ten se stupňuje s probouzením Já — impulzem křesťanství, který ve středověku vedl k utváření vesnických společenství se středem a obvodem. Dnes stojíme před základní proměnou, totiž přesunem středového bodu zvenčí dovnitř. V té míře, v jaké se duchovní duše poznávající a jednající začleňuje do makrokosmických souvislostí a uvádí své konání s nimi v soulad, v téže míře se individualita člověka rozšiřuje a vtiskuje se «bytostně naplňující» celku hospodářství. Tím je naznačen vývoj do daleké budoucnosti: «Wir müssen uns überhaupt darüber klar sein, dass das landwirtschaftliche Gebiet mit dem zusammen,<br /> <br /> co leží pod povrchem půdy, představuje individualitu, která dále žije i v čase.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 50.&lt;/ref&gt; {{SE|203}}<br /> <br /> Jak bylo podrobně popsáno v kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 n.), je «zemědělská individualita» trojčlenná jako člověk a jako on se svisle začleňuje do osy Země-Slunce, s tím rozdílem, že funkce zemských hlubin jsou srovnatelné s nervově-smyslovým systémem člověka a funkce výšin nad zemí s jeho metabolickým systémem. Střed mezi těmito póly tvoří půda, srovnatelná s funkcemi lidské bránice. Půda se rozkládá jako kůže horizontálně přes pevný povrch Země. V ní se v rytmu koncentruje a vzájemně prostupuje působení sil výšin a hlubin a dělá z ní pratvůrčí základ veškerého vyššího života na Zemi.<br /> <br /> Na toto střední článek se nakonec soustřeďuje veškerá práce v zemědělství. Zemědělec se snaží usměrňovat spolupůsobení těchto sil výšin a hlubin a látek, k nimž tyto síly příslušně stojí ve vztahu, tak, aby se rytmický střed mohl rozvíjet k stále vyšší samostatnosti a individualizovat se. To se týká především druhově typického růstu, jakož i tvorby plodů a výživnosti kulturních rostlin. Jde v jádru o rozvoj «bránicové funkce» k postupující samostatné dynamice a o to, nechat síly výšin a hlubin v rytmu ročního koloběhu tak souznít, aby se orgán středu mohl stát ústředním orgánem vývoje zemědělské individuality. Toto nalézá a bude stále více nacházet svůj výraz v hofindividuální úrodnosti půdy. V ní se přírodní působení a lidské působení uzavírají do stávajícího se celku.<br /> <br /> Pojem úrodnosti půdy má přinejlepším ještě výpovědní hodnotu pro praktika ekologického zemědělství. Z vědeckého jazykového úzu zmizel s průlomem industrializace zemědělství od 60. let 20. století. Nelze ho odvodit z kvantifikovatelných parametrů, a proto není vědecko-metodicky uchopitelný. Na jeho místo nastoupil pojem produkční schopnosti půdy, který říká mírou, číslem a váhou, co půda vydá na výnosu, ale nikoli, jak tento výnos a jakými prostředky vznikl. Prostřednictvím libovolného nasazení provozních prostředků podle druhu a množství {{SE|204}}<br /> <br /> sogenanných minerálních živin, pesticidů, herbicidů, regulátorů růstu atd. se dosahuje i na od přírody málo «nadaných», tedy chudých, půdách rok od roku kalkulovatelných maximálních výnosů. Tím se stal kvalitativní aspekt úrodnosti půdy — např. stanovištní nebo původově specifická hodnota, resp. nutriční kvalita potravin — obsoletním. Pojem výnosové schopnosti se do velké míry vztahuje již jen na agrotechnologické otázky, pojem úrodnosti půdy však na otázku nově rozvíjené landbaukunst. Ta vyžaduje, jak bylo naznačeno výše, rozšíření pohledu na stránku podstaty světa, na intimnější silové účinky v hospodářství přírody.<br /> <br /> Navazujíce na odvození pojmů «Zemědělský organismus» a «Zemědělská individualita» (srov. s. 88 nn.) se teprve objasní dimenze, do jaké bytostné skutečnosti zemědělec vlastně pracuje. Veškerá polní a zahradnická opatření, která podniká, uplatňují se na středním článku «Zemědělské individuality» — na půdě, jejíž funkce je makrokosmicky srovnatelná s lidskou bránicí ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90). Tak jako bránice stojí se svou rytmickou dynamikou v souvislosti s pulzem srdce a plicním dýcháním, tak i půdní procesy odpovídají rytmům, jež mají svůj původ v pohybových poměrech Země a kosmosu. Tak jako se rytmus dne a noci mikro­kosmicky rozkládá do polárních stavů bdění a spánku, tak prožívá i ve skrytém působící svět přírodních bytostí polární stavy — na jedné straně zakletosti do plnosti forem jako letní spánek a na druhé straně, v zániku těchto forem, osvobozeni a osamostatnění jako zimní probuzení. Stejným způsobem znamenají přechody na jaře usínání a na podzim probouzení. Do tohoto stálého proměňování v ročním koloběhu zasahuje zemědělec; a proto se žádné opatření nepodobá druhému. Kontinuem v proměně jevů, na nějž se vztahují veškerá kultivační opatření, je půda a její výchova k trvalé úrodnosti.<br /> <br /> Podle stanovištní přírodní nadanosti spočívá úrodnost půdy na třech pilířích: zpracování půdy, osevním postupu a hnojení. Zpracování řídí dle potřeb pěstovaných rostlin fyzické procesy půdy, osevní postup přispívá k jejich oživení, hnojení je oživuje a prosycuje duší. Tyto tři nosné pilíře zemědělské prvovýroby mají být v dalším pojednány z rozšířených hledisek. {{SE|205}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Erste_Säule:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''První pilíř:''' ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vom_Wesen_der_Bodenbearbeitung_im_Zusammenhang_mit_der_Bodenentwicklung_im_Jahreslauf&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === O podstatě zpracování půdy ve spojitosti s vývojem půdy v ročním koloběhu ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Boden&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Půda ===<br /> <br /> Věda o půdě vymezuje v mírných klimatických pásmech půdu na prokořeněnou zvětrací vrstvu, jež nasedá na horninu podloží. Tato zvětrací vrstva je svou mocností a strukturou výrazem na jedné straně druhu geologického výchozího materiálu a zemských hlubinných sil, na druhé straně druhu atmosférického působení a kosmických sil výšin. Jako modifikující třetí člen přistupuje geomorfologie, krajinná podoba (tektonika, vodní a větrná eroze). Součinností této trojnosti sil a látek vzniká v závislosti na hloubce variantami bohaté, opět se trojčlenně členící půdní profil. Jeho svrchní zóna, A-horizont, je ve vysoké míře ovlivňována látkami a silami, jež přicházejí z atmosféry, z «břicha» zemědělské individuality. Zde v nejvrchnější vrstvě se soustřeďuje rostlinný a živočišný půdní život a z něho vzešlý humus jako rozhodující nositel úrodnosti. Humus zajišťuje tmavé zbarvení tohoto horizontu a póry bohatou drobtovitou strukturu.<br /> <br /> Střední vrstva, B-horizont, je výsledkem postupného zvětrávání. Buduje se ze směsi jílu, prachu, jemného a hrubého písku, jež se může jednostranně vyhranit až k extrémům těžké jílové nebo lehké písčité půdy. Nositelem úrodnosti v této zóně je harmonický poměr míšení minerálních těles křemene, jílu, vápna, jak je přítomen v mírné hlinité půdě.<br /> <br /> Pod zvětrávaným horizontem leží výchozí hornina, C-horizont. Hranici mezi oběma určuje čelo vápencového rozpouštění. Postupující debasací se tato hranice prohlubuje v sotva znatelných krocích rok od roku.<br /> <br /> Fyzický základ půdy tvoří čtyři klasické živly: země, voda, vzduch a teplo. Minerální půdy vykazují celkový objem pórů 40 až 50 %. Ten se skládá z komplexního systému {{SE|206}}<br /> <br /> nejjemnějších až po hrubé póry, trhliny smršťování, biogenní kanálky apod. Při dešti se plní vodou, při suchu a vsakování vzduchem. Teplo, jemuž fyzika od 16./17. století nepřiznává vlastní stav jako živel (skupenství), prostupuje svá tři sourozence, uvádí je do vzájemných vztahů, stará se o jejich přechod z jednoho elementárního stavu do druhého – nebo při své nepřítomnosti (v zimě) o jejich oddělení a setrvávání v jejich zvláštní existenci.<br /> <br /> V půdoznalství se na základě empirických studií profilové stavby hovoří o vývoji půdy, který probíhá od konce poslední doby ledové před 10 000 až 15 000 lety. Podle vnějšího obrazu různých půdních profilů a jejich mnohostranné diferenciace jako výsledku tohoto dlouhodobého vývoje se rozlišuje řada charakteristických půdních typů. V závislosti na intenzitě zvětrávání, vertikálních přesunech látek a horizontaci jde na jedné straně o půdní typy, které ještě vykazují mladé vývojové stupně, jako AC-půdy «rendzin» na vápencových stanovištích v svažitých nebo suchých polohách. Polárně k nim stojí, rovněž s AC-profilem, «rankery» na křemičito-kyselých horninách v erozních polohách. Od těchto mladých stadií lze na druhé straně sledovat půdní typy narůstajícího stáří, jako například na vápencových stanovištích sérii stárnutí rendzina –&gt; hnědozem –&gt; pseudoglej, nebo na kyselém křemenu-pazourku sérii ranker –&gt; hnědé půdy –&gt; podzoly.<br /> <br /> Každý statek má jeden nebo často více takových půdních typů. Jejich znalost vypovídá mnohé o obdělávatelnosti, schopnosti zadržet vodu a dalších růst určujících faktorech – zkrátka o jejich přírodní nadanosti. Nad tuto znalost je pro zemědělce ještě důležitější obrátit pozornost k vývoji půdy a vpravit se do něho – k tomu vývoji, který se odehrává rok od roku. Spoluutvářet jej znamená především umění zpracování půdy.<br /> <br /> Běh roku se člení do ročních období: zima, jaro, léto a podzim. Během těchto charakteristických časových úseků prochází půda vývojem, který je neoddělitelně spojen se životem a umíráním rostlin a půdní živočišné říše. Zpracováním půdy usiluje zemědělec a zahradník – podle okolností – podporovat nebo brzdit procesy života, a stejně tak procesy umírání. Symptomatika procesuálního dění se nejlépe vyjasňuje na příkladu pěstování obilovin. {{SE|207}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Winterprozess_und_die_Bodenbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Zimní proces a zpracování půdy ===<br /> <br /> V zimě je svět jeví­cích se jevů redukován na ryze fyzické. Vnější život je z velké části vyhaslý; stáhl se do klidového stavu spor, semen, pupenů a do kambia a zásobních orgánů (hlízy, bulvy). Růst listů na podzim zasetého ozimého obilí se zastavuje. S příchodem mrazu přilehají listy v růžici hvězdicovitě, jako obraz hvězdného nebe, plochý přitisklé k zemi.&lt;ref&gt;Jev, který u moderních, na vysokou odolnost vůči dusíku vyšlechtěných odrůd již téměř nelze pozorovat.&lt;/ref&gt; Jen kořeny pomalu dorůstají do hloubky. Příroda je oděna do světla a tmy, do bíla a černa. Z bílé sněhové pokrývky se kontrastně odráží temno větvoví stromů a keřů. Půda vykazuje od listopadu tmavší zbarvení než jindy během roku. Je to důsledek nasycení všech půdních pórů vodou. Tento jev ukazuje na ústřední zimní proces – na dalekosáhlé vzájemné oddělování čtyř živlů od sebe. Jinak vše prostupující teplo se stahuje zpět a přenechává svým třem sourozencům jejich fyzické vlastní bytí. Místo tepla nastupuje jako jeho protipól chlad. Vzduch je čistý a jasný a uvolňuje výhled do dálky nebo vzhůru k hvězdnému nebi. Voda přestává se vypařovat; houstne, těžkne a vsákává se do hloubky. Zemitě-pevné se stahuje a formuje se do své přísně geometrické krystalové povahy.<br /> <br /> Zimní proces uvádí zemi do stavu oddanosti sobě samé, jakéhosi duchovního probouzení. «Země je tedy v době hluboké zimy nejvíce Zemí; je tehdy svou vlastní podstatou.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen'', GA 229, Vortrag vom 6. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 23.&lt;/ref&gt; Emancipuje se od planetárních vlivů a otevírá se ozařujícím účinkům «nejzazšího kosmu», sféry stálic, kterou Řekové příznačně nazývali Křišťálovým nebem.&lt;ref&gt;Řekové nazývali Křišťálové nebe Uranos (řec. Οὐρανός, Ouranos; lat. Uranus, Coelus nebo Caelum, nebeská klenba). Křišťálové nebe se objevuje v Dantově Božské komedii. V esoterně-okultní tradici uchovává plody předcházející evoluční řady. Zahrnuje nebeskou klenbu a nebe stálic.&lt;/ref&gt; Zima je «dobou, kdy se v zemi může nejsilněji rozvíjet krystalotvorná síla, největší formativní síla pro minerální substance. Tehdy náleží nitru Země […] podléhat vlivu krystalotvorné {{SE|208}}<br /> <br /> sil, jež přicházejí z dálav kosmu […] a čím hlouběji sestupují, tím silnější je v nich tato touha stávat se v hospodářství přírody krystalicky čistými.&quot;<br /> <br /> Krystalotvorné formativní síly se v zimním mrazu zmocňují i živlu vody. Ten dosahuje své největší hustoty při +4 °C a začíná se – znovu se roztahuje – při teplotách pod 0 °C krystalizovat v led. Tento proces se odehrává na povrchu půdy a vodních ploch a ve vlhkosti vzduchu, přičemž vznikají sněhové vločky. Při velkém mrazu padají jednotlivé krystaly ve tvarech, z nichž žádný se nepodobá druhému; a přesto všechny krystalizují v kráse a čistotě podle téhož principu hexagonálně do šestiramenné hvězdy.<br /> <br /> Tyto z „dálného kosmu&quot; v průběhu zimy přicházející tvarové, resp. krystalotvorné síly mají pro vývoj půdy v následujícím roce trojí význam.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Bildung_der_Frostgare&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Vznik mrazové drobtovitosti půdy ====<br /> <br /> Vznik frostgare<br /> Důsledkem anomálie vody – při krystalizaci zvětšovat svůj objem a přitom se specificky odlehčovat – dochází v vodou nasycených vlásečnicových trhlinách, puklinách a pórech půdy k trhací síle. Ta je zvláště blahodárná tehdy, když po pozdní podzimní sklizni okopanin a při zamokřené půdě zanechá pluh rozmazanou, kohezně slisovanou ornici. Tehdy přichází ke slovu „Mistr Mráz&quot;, který uvede půdu zpět do drobivého stavu, jakého by zemědělec žádným nářadím nedosáhl. Mráz rozráží kohezní hmotu půdy v množství malých, ostrohrannných polygonálních drobtů – „frostgare&quot;. Protože tato struktura vzniká čistě fyzikální cestou, je nestabilní a při silném dešti se může snadno opět rozbředat. Přeje-li však zemědělci štěstí a zachová-li se frostgare až do časného jara, stabilizuje se biologickou cestou a zajišťuje – ještě dříve, než je v půdě jarní osev – jak se říká, polovinu sklizně.<br /> <br /> Přes zimu přebírá spolu s „Mistrem Mrazem&quot; sama příroda zpracování půdy. Lidská ruka spočívá. {{SE|209}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Entstehung_der_Tonmineralien_und_ihre_Neubildung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Vznik tonmineralů a jejich nová tvorba ====<br /> <br /> Jíl představuje směs různých tonmineralů i amorfních produktů zvětrávání, hydroxidů křemíku, hliníku, železa atd. Tyto hydroxidy jsou koloidní povahy, beztvaré – stav mezi pevným a kapalným, týž, který leží v základu veškerého procesuálního dění v živém. Plastičnost jílu pramení z jeho afinity k vodě, jakož i ze zčásti submikroskopické drobnosti krystalických tonmineralových lupínků, z bobtnavosti určitých druhů tonmineralů (*Montmorillonit* aj.) a z vysoké schopnosti půdních koloidů přijímat vodu. Voda nechává jíl bobtnát. Odvodnění vysycháním vytváří nejjemnější smrštěninové trhliny až hlubokými půdními prasklinami.<br /> <br /> Je-li dynamika jílu podstatně určována afinitou k vodě a v ní rozpuštěným solím, pak jsou to vzduch a teplo, které spolupůsobí rytmické kmitání tam a zpět mezi formou (tuhá kůra) a procesuální látkovou výměnou. Tento rytmus se projevuje zvláště v dynamice hydrátových obalů jílových částic. Při suchu (léto) se stahují a přibližují svou hustotou zemitě-pevnému. Při vlhku (zima) rozšiřují vodní obaly svůj objem. Jíl je tak nositelem rytmického součinnosti pevného, kapalného, plynného a tepla – a tím reprezentantem bytostného článku středu, „bránice&quot;, mezi metabolickým pólem nad zemí a hlavovým pólem pod zemí (srov. [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90).<br /> <br /> Strukturotvorné v jílu jsou tonmineraly; krystalizují hexagonálně v průsvitně tenkých lupíncích s plošným rozpětím menším než 0,002 mm. Štěpí se do takové submikroskopické tenkosti krystalových ploch, že tyto lze označit jako materializovanou ideu „roviny&quot; – která podle krystalotvorných formativních sil kosmu látkově rozvíjí krystalovou mřížku do plochy a ohraničuje se do šestihranné formy. Tonmineraly vděčí za vysokou dynamiku vázání a uvolňování látek rozšiřitelným mezivrstvám, ale zejména právě této dvojstrannosti svých v řazení za sebou téměř do bezedna se rozkládajících povrchů. Plošné rozpětí 1 g bobtnavého *Montmorilonitu* například činí 800 m².&lt;ref&gt;Willi Laatsch: *Dynamik der Mitteleuropäischen Mineralböden*, Dresden und Leipzig 1957, 280 S.&lt;/ref&gt; V rytmickém kmitání tam a zpět mezi krystalickou formou a vodně-substanciální {{SE|210}}<br /> <br /> dynamikou jsou to právě tonmineraly, které činí jíl nositelem úrodnosti v oblasti fyzicko-minerálního.<br /> <br /> Různé druhy tonmineralů vznikají trojím způsobem:<br /> <br /> * Fyzikálním zvětráváním slíd. Při tom se tvoří mimo jiné primární tonmineraly a jejich dalším chemickým rozkladem přeměny na sekundární tonmineraly.<br /> * Chemickým zvětráváním bazemi bohatých magmatitů a metamorfních hornin vznikají řady sekundárních tonmineralů až po úplný rozpad krystalových mřížek za vzniku výše zmíněných amorfních, koloidálních hydroxidů.<br /> * Novotvorba sekundárních tonmineralů syntézou koloidální hmoty hydroxidů křemíku a hliníku.<br /> <br /> Tato novotvorba je původním krystalizačním procesem, „zemí-stáváním&quot; z živého prvotního stavu koloidálně-vodního, položivé substance.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989, Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», S. 193.&lt;/ref&gt; Amorfní hmota půdních koloidů se znovu prostupuje formou. Látky se uspořádávají za vkládání kovových bází do přísné geometrie krystalové mřížky. Síly, které toto uspořádání způsobují, se obvykle hledají ve vlastnostech látek samých. Jak je ale možné, že určité krystaly – například křemen – vykazují geograficky závislý habitus, jiné – jako pyrit – mohou při shodném látkovém složení nabývat zcela odlišných modifikací krystalové podoby? Síly, které to způsobují, přicházejí z vně fyzicko-pozemského; jsou to zmíněné mimoprostorové a mimoč asové formativní síly z mimoplánárního kosmu, k jejichž projevení mají jednotlivé látkové prvky podle svých hmotně vázaných vlastností v prostoru a čase svůj vždy specifický vztah.<br /> <br /> Na skutečnost kosmického původu formujících, krystalotvorných sil upozorňuje Rudolf Steiner ve výše citovaných poukazech. Popisuje jejich působení jako zimní dění, jako něco, co uvádí zemi do krystalicky čistšího stavu až do jejích hlubin. Nabízí se spatřit zde souvislost tohoto působení formativních sil s přeměnou primárních na sekundární tonmineraly a zvláště s jejich novotvorbou z beztvarých stavů půdních koloidů. Týmž směrem míří i Willi Latsch (1905–1997),&lt;ref&gt;Willi Laatsch: Ebd., S. 47.&lt;/ref&gt; poukazující na to, že krystalové mřížky tonmineralů v půdě při nízkých teplotách {{SE|211}}<br /> <br /> vznikají (v zimě) a ve srovnání s krystalickými vyvřelinami vykazují nižší stupeň uspořádání krystalové mřížky.<br /> <br /> Lze tedy shrnout: Také z hlediska dynamiky zvětrávacích procesů v anorganické přírodě až po amorfní koloidní stavy, jakož i z hlediska dynamiky vzniku nových silikátových tonmineralů, označuje zima počátek vývoje půdy v ročním koloběhu.<br /> <br /> V zimě se půdy v rámci samozpracování zimními silami obnovují ve své fyzické konstituci.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Trägerschaft_und_Bewahrung_der_kosmischen_Formkräfte_im_Jahreslauf&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Nositelství a uchovávání kosmických formativních sil v ročním koloběhu ====<br /> <br /> Formativní síly, které v zimě dopadají, působí skrze látkovost země, a to tím silněji, čím přísnější zima je. K těmto krystalotvorným, strukturní čistotu vytvářejícím formativním silám stojí fyzicko-minerální příroda – zastoupená křemenem (kvarcem, silikáty), vápnem (bázemi bohatými horninami) a jílem – v různém vztahu. Křemen-křemík je v mírných a polárních pásmech téměř odolný vůči zvětrávání. Odráží formu-rozpouštějící sílu vody, kdežto vápenec ji přitahuje. Horský křišťál (křemen) je od přírody „krystalicky čistý&quot;; vápenec rozvíjí vlastní dynamiku odbourávání a opětovného budování; vyskytuje se v rozmanitých formách, v rozpětí od romboedricky v čistotě krystalizujícího kalcitu až po vodou prosycený sinterový vápenec. Křemen a vápenec tvoří v půdě a v horninách protiklady. Vápenec má vysokou affinitu k vodě. Tak jako je „dychtivě&quot; vnímavý pro formativní síly hvězdného nebe, tak je vnímavý i pro formující síly sluneční blízkosti planetárního obvodu, účinkující skrze živel vody – síly vyzařující z Merkuru, Venuše, zvláště ale z Měsíce. Poslední případ nastává na jaře v souvislosti s rozvinujícím se životem. V zimě naopak vápenec dychtivě nasává síly stálic, zatímco v sobě spočívající krystalicky čistý křemen je zpětně odráží. „Vápno vyžaduje vše, křemenné vyžaduje vlastně nic více \[…\] Křemenné je obecným vnějším smyslem v pozemském, vápenaté je obecnou vnější touhou v pozemském, a jíl oboje zprostředkovává.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 82f.&lt;/ref&gt; Jíl stojí vůči {{SE|212}}<br /> <br /> K čemu je křemen ještě blíže než k vápenci. To se ukazuje v silikáticky-krystalickém vrstvovém uspořádání jílových minerálů. Avšak jíl má schopnost – jakoby ve vyšší syntéze – kieselový a vápencový pól navzájem spojit. Jeho dynamika je dvojí: na jedné straně je povrch jílových částic obklopen hydratační obalem, na druhé straně může jíl mezi své krystalické vrstvy přijímat vodu. Přitom jsou ve vodě rozpuštěné, zejména bázické látky adsorpbovány na krystalických hraničních plochách, anebo se mohou z tohoto pouta znovu uvolnit výměnou za jiné. Hovoří-li se v půdoznalství o adsorpci či výměnné kapacitě půd, vztahují se tyto parametry vedle humusu především na jílové minerály. Ve světle výše řečeného je nasnadě, že zimními hvězdnými silami je ovlivňován jak krystalický stupeň uspořádání jílových minerálů, tak i stupeň uspořádání látek vázaných na hraniční a mezivrstevné plochy.<br /> <br /> Na druhé straně uchovává jíl tvarotvorné síly, které křemen zpět odráží a které si vápenec chce přisvojit, a ve věku vegetačního období je prostředkuje kořenům rostlin. Jíl je – prostřednictvím kořenů a v zákonech vzduchu a tepla rostoucím výhonkem – „podporovatelem kosmického vzestupného proudu&quot;.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 47.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tento pokyn ukazuje na proud solí a vodíku – Goethe mu říkal Erdsaft, zemní šťáva –, který ve stonkové ose probíhá xylémem uvnitř periferního kambia směrem vzhůru do listového patra. Tento formativní síly nesoucí proud je to, co rostlině pomáhá k fyzické výstavbě jejích substancí – bílkoviny, konstrukčních sacharidů atd. –, a tak celkově k smyslově vnímatelné podobě jejího typu.<br /> <br /> Fyzik a chemik od sebe látky odděluje podle jejich vlastností. Tyto vlastnosti jsou zpětně vedeny k silovému potenciálu – elektřině, magnetismu, jaderné síle –, který však charakterizuje jen fyzickou, zemí podmíněnou stránku látek. Rudolf Steiner si je v průběhu svého duchovního bádání této stránky plně vědom, avšak přidruzeně k ní zpřístupňuje druhou, kosmickou stránku látek, skrze niž se teprve odhaluje jejich ve fyzickém působné bytí. Fyzicko-silová povaha hmotného prvku – nebo kompozice takovýchto prvků, jakou je jílový minerál – osvědčuje se jako vztažný bod, zprostředkovatel a nositel sil specificky vyzařujících z kosmu: například sil tvarotvorných sil sféry stálic nebo sil životadárných éterických formativních sil {{SE|213}}<br /> <br /> slunce a planet. »Kosmický život« a »kosmický chemismus«&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 46.&lt;/ref&gt; se jakoby obsluhuje pozemských látek a sil, jak jsou přítomny v křemeni, vápenci a jílu v půdě, aby v tvarech rostlin plastizoval ven své praobraz, svůj typ.<br /> <br /> Pod výše uvedeným aspektem je krystalická povaha jílových minerálů spolu s látkami, které jsou k nim vázány podzemsky-pozemskými silami, v době zimy vystavena silovým záření nadpozemsky-kosmické povahy, která v organickém působí nositelem života a tvůrcem jeho tvarů. Tak lze výroky Rudolfa Steinera o jílu rozumět v tom smyslu, že jíl tyto tvarotvorné síly uchovává a v následující fázi růstu je zprostředkovává kořenům. Proudí vzhůru, tvarují rostlinnou podobu do obrazu jejího typu a skládají látky v plodech na nositele nährhaftigkeit.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Frühjahrsprozess_und_die_Bodenbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Jarní proces a zpracování půdy ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Im_Vorfrühling&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== V předjaří ====<br /> <br /> Dlouho předtím, než se nadzemní růst probouzí ze zimního klidu, rozhýbe se po několika dnech hřejivého slunce předjaří – zčásti již v únoru – překvapivě živý půdní život. Povrch půdy se vlivem vypařující se vody lehce zesvětlil, vzduch a teplo pronikají do pórů svrchní vrstvy půdy, čtyři živly se opět začínají prostupovat. Je to doba, kdy zemědělec přebírá režii nad [[Bodenentwicklung|vývojem půdy]] v průběhu roku a kdy ho přepadá netrpělivost, příliš brzy vyjet na pole s těžkými tažnými stroji. Aby se tomu vyhnul a udělal si jasný obraz o stavu půdy, sleze z vysokého traktoru, klekne si na pole, rukou a paží odsune svrchní vrstvu půdy stranou – a s údivem zjistí, kolik plevelů již vyklíčilo a dospělo do stádia niťovitých klíčků, jak se již hemží brouci, kolik kroužkovců, larev atd. je již na hledání potravy, především však, jak se díky činnosti mikrobů začíná [[Frostgare|frostgare]] zimy stabilizovat v drobtovité struktuře. Probíhá proces »[[Lebendverbauung|živého zabudování]]«.&lt;ref&gt;Günter Trolldenier: ''Bodenbiologie. Die Bodenorganismen im Haushalt der Natur'', Stuttgart 1982, 152 S.&lt;/ref&gt; {{SE|214}}<br /> <br /> Bakterie, propojené slizovitými látkami svých buněčných obalů do kolonií, tvoří mosty mezi půdními částicemi. Vznikají menší i větší dutiny, pórovitý objem se zvětšuje, výměna vzduchu a tepla v rytmu dne a noci se prohlubuje a půda se stává schopnou vstřebat i náhlé přívalové deště. Při bližším pohledu jsou však v hrubé brázdě hluboká místa brázd ještě tmavá, nasycená vodou; nebo se při podzimním vyrovnání pluhovým doběžníkem ukáže, že podorničí je příliš citlivé na tlak. Předčasné zpracování půdy – zpravidla příliš rané – zanechává v kolejích traktoru nevratné tlakové poškození: vývoj půdy pak stagnuje po zbytek roku. Jinak je tomu při práci s koňmi. Bodové tlakové stopy koňských kopyt se mikrobiálně záhy opět zahlazují.<br /> <br /> Zásada v předjaří zní: »Jak nejdříve to jde, vyjet na pole.« Tím se oní zmíněná netrpělivost stává pochopitelnou. Jde o to, vyrovnat pole, podpořit drobtovitou strukturu prostřednictvím prohřátí a provzdušnění půdy a připravit první klíčiště pro plevele. Tomuto účelu slouží první zpracování v průběhu roku – vláčení. Ve chemotechnickém zemědělství se stalo zbytečným díky nasazení herbicidů. Z úsporných důvodů a kvůli vysoké váze traktorů se pracovní kroky přípravy seťového lůžka kombinují přímo s výsevem. V biologicko-dynamickém zemědělství by tam, kde to počasí dovolí a kde je to jen trochu možné, vláčení a jeden nebo dva přejezdy bránami výsevu předcházet – aby plevele v jemném stádiu klíčku byly vyrvány a nechány uschnout. Zároveň jsou tím podněcovány drobtovitá struktura i látkové přeměny, přerušen kapilární vzlín vody a zimní vlhkost tak v půdě udržena.<br /> <br /> Vedle přípravy seťového lůžka pro jarní obilniny vyžaduje i ozim péče o půdu; ať již prolomením půdního škraloupu lehkou bránou nebo strigelem, ať přivalováním rostlin, aby kořenový systém po střídavých mrazech znovu získal kontakt s půdou.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Im_Frühjahr&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Na jaře ====<br /> <br /> Jarní procesy, které se nyní dostavují, mají být přiblíženy na příkladu jarního obilí. Po přípravných pracích předjaří přichází výsev. Semeno se klade do tmy země do hloubky několika centimetrů na mírně stlačenou podložku vytvořenou secím botem. To usnadňuje {{SE|215}}<br /> <br /> nabobtnání semene kapilárním vzlínem vody; ze stran a shora je výsev v jemnodrobtovité zemní přikrývce obklopen vzduchem a teplem. Klíčení semene je pochod, který nevyžaduje přítomnost živlu zemitě-pevného, tedy země, nýbrž živlů tepla, vzduchu a vody. To již svědčí o tom, že růst klíčivé rostliny odkazuje na evoluční stav, kdy země ještě nebyla zemí a rostlina byla ještě zrozena z vody. Tento stav se opakuje na počátku jejího stávání se zemskou rostlinou. Tento princip opakování dřívějších stavů formuloval Ernst Haeckel (1834–1919) v roce 1866 jako výsledek svých studií embryonálního vývoje u rostliny, živočicha a člověka jako «Biogenetické základní pravidlo», které říká: «Ontogeneze je opakováním fylogeneze»&lt;ref&gt;Ernst Haeckel: ''Generelle Morphologie'', Band II: ''Allgemeine Entwicklungsgeschichte der Organismen'', 1866/1906.&lt;/ref&gt;, nebo: «Individuální vývoj je opakováním vývoje kmene.» Rudolf Steiner toto poznání neomezuje pouze na stávání se Země a jejích přírodních říší, nýbrž rozšiřuje je na tři planetární stavy, které stávání se Země předcházely. Jsou popisovány jako «Satheni wa Khale» (s nímž vznikl živel čistého tepla), «Dyambu ra Khale» (s kondenzací části tepla v živel vzduchu) a «舊月亮紀» (s kondenzací části vzduchu v živel vody). Teprve ve čtvrtém planetárním stavu vznikl živel zemitě-pevného.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Na třetím evolučním stupni, «舊月亮紀», žilo rostlinné, utvářející se z vody, jako ještě málo diferencovaná živá masa. Na počátku vývoje Země se na vyšším stupni celkově opakuje stav Starého Měsíce právě tak jako oba předcházející evoluční stupně. Tím jak se rostlinný svět diferencuje v «zemsky zrozený», jak se do kořene, listu, stonku a květu začleňuje živel zemitého, stojí na počátku «individuálního vývoje» rostliny něžný, vodnatý klíček v opakování doby Starého Měsíce.<br /> <br /> Obilniny patří k travám a jako takové k jednoděložným. Semena se člení na klíček (embryo) a moučné těleso (endosperm). Obojí je od sebe odděleno jediným děložním listem, štítkem. Při klíčení nevystupuje děložní list na světlo, jak je to pravidlem u dvouděložných, a nezelená jako ony, nýbrž zůstává přichycen v půdě semenné slupky. Co se objevuje, je již špičatý první list. Klíčivá rostlina je rozvinutím toho, co na {{SE|216}}<br /> <br /> Orgánech již viditelně vytvořena v embryu.&lt;ref&gt;Wilhelm Troll, Karl Höhn: ''Allgemeine Botanik'', Stuttgart 1972, 994 S.&lt;/ref&gt; V embryu se zjevuje «kosmické [praobraz; doplněno autorem], které jako forma rostliny žije v semenu».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&lt;/ref&gt; Živné pletivo moučného tělesa, které z velké části vyplňuje objem semene, pochází z mateřské rostliny a je povahou i množstvím uzpůsobeno tak, že se rostlina může v opakování živě-vodnatého měsíčního stavu vyvinout jen do klíčivé rostliny, nikoli dále k vysoce diferencované, zemsky zrozené obilní rostlině. K tomu jsou zapotřebí dvě věci: zezelenání vzestupného stébla a listů v světle přítomnosti dopadajícího slunce a srůst kořene se zemí. Jak obecně u vyšších rostlin, tak i u obilnin vykazuje embryo v podélném řezu trojčlennou gestalt v zárodku předtvořenou — kořenový pól, výhonkový pól s vegetačním bodem a, tvořící střed, klíčový uzel, jenž v sobě skrývá sílu k vzpřímení.<br /> <br /> S bobtnáním semene a při odpovídajícím oteplení půdy nastupují v živném pletivu rozkladné procesy. Jako první začínají růst klíčové kořeny — u pšenice tři, u ovsa čtyři. Ty jsou ve stadiu klíčivé rostliny ještě bez kořenových vlásků; jsou to výchlipky buněk kořenové pokožky. Proto jsou plevele nejsnáze vyhnatelné bránami a strigelem, dokud je ještě nevidíme. Teprve se zezelenáním prvních listů, a tím i stimulací vlastního metabolismu, vstupují klíčové kořeny přes kořenové vlásky do těsného vztahu s půdou. Formují se vodivé svazky *hlívce* (asimiláty) a *xylému* (voda, soli). Kořenové vlásky, nyní hustě seřazené — až 100 na mm délky kořene&lt;ref&gt;Gerhard Geisler: ''Pflanzenbau'', Berlin-Hamburg 1988, 2. Aufl., S. 132.&lt;/ref&gt; — srostlé s jílovými a humusovými částicemi, osídlují v mládí nejprve s určitým odstupem od vrcholu kořene celou délku klíčových kořenů. Vytáhne-li se ovesná nebo na podzim žitná rostlina v jednolistém stadiu opatrně z půdy, přilnou na kořeni hroudky jako malé klobásy. Teprve svými kolmo do hlubin mířícími a větvenými kořeny a kolmo ke slunci vzestupným výhonkem opouští rostlina své měsíčně vodnaté klíčivé stadium a stává se obrazem vztahu Země a přítomně působícího kosmu. {{SE|217}}<br /> <br /> Klíček vyrůstá ze zemských látek a ze sil kosmu, které mu mateřská rostlina předala skrze moučné pletivo semene. Tento zdroj je s dokončením klíčivé rostliny vyčerpán. Jaký zdroj musí být nyní nově otevřen? Jaké živné pletivo nastoupí na místo spotřebovaného? Musí být, podobně jako ono, produktem minulých životních procesů. Je to humus, jenž vzniká přeměnou všeho toho, co zanechaly rostliny jako zbytky — vyjma toho, co vstoupilo do tvorby semen. Jak si ale může vyvinutá klíčivá rostlina tento nový zdroj výživy, ať výživný humus nebo vyzrálý trvalý humus, otevřít? Zde přichází v úvahu především tvorba vláknových neboli korunových kořenů. Na jaře vyrůstají z nejspodnějších jednoho až dvou uzlů a s přibývajícím odnožováním se množí. V porovnání s primárními klíčovými kořeny jsou vláknové kořeny sekundárními útvary. Rostou blízko povrchu a tvoří kořenový věnec, jenž v nejjemnějším větvení prostupuje ornicí. Vlastní rozrušování humusu se ale děje prostřednictvím zmíněných kořenových vlásků, jejichž osazením na klíčových i vláknových kořenech se kořenový povrch mnohonásobně zvětší. Skrze kořenové vlásky vstupuje rašící rostlina do přímého spojení s okolní půdou.<br /> <br /> Kořenové vlásky vylučují část asimilátů vytvořených v listech — cukry, bílkovinné slizové látky, fermenty, organické kyseliny — jež jsou perifernímproud *floému* sváděny dolů do kořenů. V protisměru přijímají minerální soli a vodu, která se svým látkových nákladem proti tíži prochází vodivým pletivem *xylému* do asimilujících orgánů nadzemního výhonku.<br /> <br /> Svými kořenovými výměšky se zdá rostlina být vědrem bez dna — zbytečná ztráta? Pravý opak je pravdou. Na jaře rozšiřuje svou «životní organizaci» do půdního prostoru prostoupeného kořeny a přebírá řízení nad nesčetnou armádou mikrobů. Kořenové výměšky vyvracejí jednostranný názor, že půda živí rostliny a ty jsou jen pasivními příjemkyněmi. Na jaře naopak rostliny ve značném rozsahu vlastní aktivitou živí půdu a spouštějí v ní procesy, jimiž si přisvojují úrodnost půdy. Je to dění stejně subtilní jako nepřehledně složité, ovládané životním tělem rostlin, v souladu s potřebami jejich postupujících růstových stavů.<br /> <br /> Kořenové výměšky živí, aktivují a řídí mikrobní činnost, budují v kořenové oblasti — v závislosti na druhu hostitelské rostliny — {{SE|218}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 12, S. 218.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 12: Winter- und Frühjahrsprozesse im Boden. Die Hautbearbeitung im Frühjahr.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> specifických životních společenství (symbióz) s bakteriemi a houbami a prostřednictvím účinných látek zvyšují rychlost rozmnožování bakterií v půdním prostoru blízkém kořenům, v rhizosféře, padesát- až stonásobně.&lt;ref&gt;Wilhelm Troll, Karl Höhn: ''Allgemeine Botanik'', Stuttgart 1972, S. 499.&lt;/ref&gt; Kyselé výměšky (kyselina uhličitá, kyselina jablečná) navíc přispívají k rozkladu minerálů.<br /> <br /> Řízený životní organizací rostliny rozšiřující se do rhizosféry se rozbíhá vlastní jarní proces — mikrobiální rozklad humusu až po úplnou mineralizaci (Obrázek 12).<br /> <br /> Život uchovaný ve hmotném složení zralého humusu se nyní přeměňuje v život heterotrofních organismů ve tmě země — nespočetných bakterií, prvoků a hub, jež se, srovnatelně se střevním trávením, samy v umírání rozpadají na své látkové složky a tyto pak přecházejí v podobě solí do roztoku v půdní vodě. Je to vegetativní růst porostu na jaře, který prostřednictvím procesu «trávení půdní úrodnosti» vede toto dění a tím také správnou míru uvolňovaných minerálních solí, zejména dusíku. Tyto jsou současně s vylučováním asimilátů, v protisměru k němu, adsorbovány kořenovými vlásky. {{SE|219}}<br /> <br /> Zatímco v zimě převládalo ryze fyzické dění — oddělování živlů, odumírání vnějšího organického života provázené procesy zhutňování a krystalizace —, na jaře je tomu tak s největším, vnějším rozvinutím života, pod zemí i nad ní. Toto k budoucnosti směřující dění však spotřebovává půdní úrodnost. Tato spotřeba vychází z rozkladu nositele minulého života — humusu. Jako náleží endosperm k semeni a ve vzcházení odumírá do tvorby klíční rostliny, tak je živné pletivo humusu klíčným základem, z něhož, pod vyzařujícími silami kosmu, může se nynější život rostliny až po tvorbu plodů pozemsky vytvářet.<br /> <br /> Takto mohou vyrůstající osety na jaře tuto přeměnu odumřelého v nový život tím aktivněji uskutečnit, čím úrodnější je půda a čím více se střídají sluneční svit a déšť, provzdušnění a prohřívání půdy.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Krustenbildung_und_Hautbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Tvorba krusty a zpracování kůže půdy ====<br /> <br /> Pod exogenními vlivy látkově-výměnného pólu nad zemí podléhá dynamika půdních procesů na jaře silným výkyvům, které zemědělce vyzývají k přesnému pozorování, zkoumavému myšlení a duchapřítomnému jednání. Pokud jde o obdělávání půdy, jde nyní o to, aby se vedle včasného potlačení růstu plevele vyrovnávaly jednostrannosti způsobené počasím ve prospěch srůstání půdy a rostliny. Jde o rozbíjení škraloupu. Tvorba škraloupu nastává po každém silnějším dešti; musí se až do sloupkování obilí stále znovu rozbíjet. Toto pro jaro typické rýhavé „ošetřování kůže půdy“ branami, prutovými branami či motykou se musí dít co nejrázněji: Každá tvorba škraloupu půdu uzavírá, omezuje nebo dokonce znemožňuje dýchání půdy, příjem kyslíku – nezbytného pro aerobní, rostlinný a živočišný život v půdě – a také odevzdávání kyseliny uhličité, kterou zčásti vylučují kořeny rostlin a zčásti se uvolňuje při mikrobiálním odbourávání humusu. Tvorba škraloupu znamená hromadění kyseliny uhličité v půdě. To působí jako jed, který brzdí jemné vzájemné působení kořenových výměšků a mikrobiální činnosti, a tím i dynamiku odbourávání humusu. Ošetřování kůže půdy tedy na jedné straně znamená aktivně odbourávat půdní úrodnost – občas lze pozorovat, jak pole oseté letním obilím {{SE|220}}<br /> <br /> vykazuje na včas vláčené části rychlejší růst než na části neobdělané –, na druhé straně vláčení prutovými branami pomáhá, aby oxid uhličitý, který je těžší než vzduch, mohl unikat z otevřených pórů, zejména když přes pole fouká vítr a sacím účinkem ho z půdy vytahuje. Hromadí se v přízemní vrstvě vzduchu, tedy tam, kde ho vdechují listy a kde se stává stavitelem kostry podoby rostliny.<br /> <br /> U obilí ukončuje sloupkování ošetřování kůže půdy. U okopanin a polních zeleninových kultur sahá až do časného léta. Vyžadují, jako například brambory, nepřetržité vláčení prutovými branami, přihrnování a okopávání, dokud se řádky nezapojí. Hluboký zásah do půdy na jaře frézou, kypřičem (gruberem) nebo dokonce pluhem musí být přesně promyšlen a zvážen s ohledem na jeho následky. Zpravidla znamená nejprve turbulentní ztrátu půdní úrodnosti, kterou čerstvě zaseté rostliny nemohou řídit ani využít. Nutnost takového hlubšího zpracování půdy nastává v polním hospodářství po zimní meziplodině, při škodách způsobených vyzimováním a při nuceném potírání pýru. Následkem tohoto nevhodně načasovaného hlubšího zásahu je úbytek humusu a ztráta zimní vláhy, což často vede k nutnosti zavlažování. V zahradnictví panuje v tomto ohledu zvláštní situace. V důsledku střídání po sobě jdoucích kultur se musí půda bez ohledu na roční období pro nový výsev zpracovávat hlouběji a kvůli rychlému vývoji kultur plodících ve vegetativní fázi se musí po celý rok udržovat ve stavu spíše jarním. Následkem je proto nevyhnutelně vyšší obrat humusu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Sommerprozess_und_die_Bodenbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Letní proces a zpracování půdy ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stoppelsturz,_Mulchbearbeitung,_Humusaufbau_und_die_Tätigkeit_der_Bodentierwelt&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Podmítka, mulčovací zpracování, budování humusu a činnost půdních živočichů ====<br /> <br /> V době květu obilí, kolem poloviny června, dosahuje tvorba kořenů a s ní i kyprost půdy svého vrcholu. Až do té doby půda ještě pruží pod nohama. Po odkvětu odumírají první [[Wurzel|kořeny]], stejně tak postupně odspodu nahoru i první listy. Sluneční paprsky pronikají až k zemi, a čím více se blíží zralost, tím více se půda stává tvrdou a suchou. Je to doba, kdy okopaniny {{SE|221}}<br /> <br /> zapojují řádky; ve stínu listové klenby se udržuje půdní vlhkost a s ní i živost kypré půdy.<br /> <br /> Ačkoli množství srážek v létě zpravidla v důsledku přívalových dešťů při bouřkách dosahuje ročního maxima, většinou se stejně rychle odpaří, případně se v závislosti na stavu struktury půdy ztratí povrchovým odtokem. K tomu dochází zpravidla v porostech kukuřice, a to již na mírně svažitých pozemcích. Zatímco v zimě jsme měli v půdě nasycení vodou a chlad, v létě jsou póry naplněny vzduchem a teplem. S nástupem sucha se snižuje rozkladná činnost mikrobů v půdě. Místo toho nyní scénu ovládá svět půdních živočichů. Byla-li v zimě procesní převaha fyzického, na jaře étericky-živého, pak v létě je to převaha duševně-astrálního. Činností půdních živočichů žijících ve vzduchu a teple probíhají procesy zvnitřňování, astralizace. Zatímco v pokročilém jaru se půdní živočichové svou rytím a hrabáním a zanecháváním exkrementů podstatně podíleli na vytváření hrubě porézní kypré půdy a jejího systému chodbiček, od léta k podzimu se jejich funkce postupně mění. Nyní nacházejí hojnost potravy v odumírající organické hmotě, především v prokořeněné svrchní vrstvě půdy, a starají se o to, aby tento «výživný humus» byl průchodem jejich trávicím traktem přeměněn na trvalé formy humusu. To, co se na jaře odbouralo z humusu ve prospěch vegetativního růstu rostlin, se obnovuje díky humusotvorné činnosti půdních živočichů, a to především od vrcholného léta ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222). Tento proces tvorby humusu probíhá časově polárně k procesu krystalizace během zimy a odehrává se v temnotě země. V důsledku toho musí být všechny rostlinné zbytky vzestupné části roku zapracovány do půdy v sestupné části roku. To se děje pracovním postupem, který organické zbytky na povrchu půdy, jako jsou strniště, zbytky slámy a mlácení, plevele, vmíchává do vrstvy kypré půdy. Toto «mulčovací zpracování» zasahuje hlouběji než jarní povrchové ošetřování kůže půdy, ale v ideálním případě ne hlouběji, než sahá vrstva kypré půdy vytvořená na jaře (cca 8–10 cm). Je-li tato vrstva plně vyzrálá, zanechává po zpracování jemně drobivou vrstvu, která přerušuje kapilární vzestup vody, chrání tak před dalším odpařováním, přijímá přívalové deště a vytváří lůžko pro výdrol a semena plevelů (Obrázek 13, s. 222). {{SE|222}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 13, S. 222.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 13: Sommer- und Herbstprozesse im Boden und deren Lenkung durch Mulch- und Tiefenbearbeitung.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Letní proces tvorby humusu podporuje mulčování tím, že navzdory silnému slunečnímu záření, teplu a převládajícímu suchu umožňuje půdním živočichům vhodné životní podmínky. To si ukážeme na příkladu podmítky strniště po sklizni obilí a na činnosti žížal. Po odklizení slámy se musí neprodleně provést podmítka strniště. V dobách před nástupem sklizně kombajnem (1950/60) se obilí sklízelo ve žluté zralosti do snopů, stavělo se do panáků k dozrání a dosušení, ukládalo se do stodoly a zpravidla se mlátilo v zimě. Přednost tohoto sklizňového postupu spočívala v následujícím:<br /> <br /> * Podmítka strniště o cca 14 dní dříve ve srovnání s plnou zralostí nutnou pro sklizeň kombajnem.<br /> * Zachování kyprosti půdy.<br /> * Ochrana před vysycháním a v ideálním případě dřívější setí meziplodiny.<br /> * Oddělený sběr plev. S bylinnými přísadami jsou vhodným dietetikem pro dojnice v zimním krmení.<br /> * Nevypadaná semena plevelů se dostanou se slámou z pole a mohou být použita při «spalování semen», což je postup,<br /> {{SE|223}}<br /> <br /> který doporučuje Rudolf Steiner&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 155.&lt;/ref&gt; k potlačení rozmnožování plevelů.<br /> <br /> * Ztráty při sklizni byly sice o něco vyšší, ale prospívaly volně žijící zvěři, především ptactvu.<br /> <br /> Vysoké umění letního zpracování strniště s koňským potahem spočívalo v tom, že podmítací pluh následoval bezprostředně za sečením samovazem, takže snopy padaly již na podmítnuté strniště. Sklizeň kombajnem jako technologicky nejelegantnější a nejefektivnější sklizňový postup pak brzy zvítězila. Toto vítězství šlo na úkor dřívějšího zpracování půdy šetřícího její kyprost a zásadně změnilo chod hospodářství.<br /> <br /> Mulčovací zpracování sice ničí narostlou letní kyprost půdy, ale zároveň mísí zbytky strniště a plevelů s kořenovou hmotou kypré, drobivé půdy. V tom nachází svět půdních živočichů, především žížaly, ideální podmínky, které potřebuje k rozvinutí své činnosti. Jsou to:<br /> <br /> * jemně rozptýlená nabídka potravy z odumřelých rostlinných zbytků,<br /> * jemně drobivá kyprá vrstva, kterou se žížaly mohou protlačovat všemi směry půdou,<br /> * intenzivní provzdušnění půdy a tím i zásobování kyslíkem,<br /> * tma pro světloplaché půdní živočichy,<br /> * dostatečná vlhkost: Voda kapilárně vzlínající z nezpracovaného podloží se odpařuje na spodní hranici mulčovací vrstvy a při nočním ochlazení se tam sráží jako rosa.<br /> <br /> Jsou-li tyto podmínky zajištěny, jsou žížaly (''Lumbricidae'') lákány ze hlubších zón půdy svými chodbičkami nahoru do mulčovací vrstvy, kde svou blahodárnou trávicí činností přeměňují výživný humus na trvalý humus. Bylo-li na jaře jakési vychlípení, zvnějšnění života kořene a jeho srůstání se zemí, tvořící exogenní symbiózy, pak v těle mimo jiné žížaly se jedná o vchlípení života, proces zvnitřnění. V prvním případě se humus odbourává, tj. život v něm uchovaný se v bakteriálně-symbiotické činnosti přeměňuje ve prospěch vegetativního růstu. V případě vchlípení je současný život prostřednictvím endogenní symbiózy pod režií {{SE|224}}<br /> <br /> duševní neboli astrální organizace přetvářen v uchovávající život nově se tvořících jílovito-humusových komplexů, což je děj, který probíhá převážně v období léta a podzimu. Tato nová tvorba látek v hospodaření přírody podněcuje k následujícím otázkám: Dokáží žížaly ve svém trávicím traktu zpracovat ony tvarotvorné síly, které z «nejvzdálenějšího kosmu» vyzařují skrze křemen, vápno a jíl, ještě zemitěji než rostliny, které se formují do své podoby? Jsou to tyto tvarotvorné síly, které spojují navzájem polární zemské látky, krystalický jíl a zbytky obecně rostlinného, ve vyšší jednotu, v jílovito-humusový komplex? A je to toto spojení minerálních a rostlinných látek oduševnělou činností žížal, které vytváří to, co se běžně nazývá matečnou půdou? Tato zvláštní schopnost žížaly platí jistě v různé míře i pro jiné druhy červů a pro živočichy, kteří žijí v půdě ve stadiu larvy ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtbildung_und_Reifung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Tvorba plodů a zrání ====<br /> <br /> Od časného léta se vegetativní růstové dění přesouvá do vyrůstání, substanciální výplně a formování plodů. Zpočátku jsou plody ještě zelené a asimilují na slunečním světle. Plod přibývá na objemu. Asimiláty, které až do doby kvetení zčásti sloužily vegetativnímu růstu, zčásti skrze kořen výživě půdního života, se kupí v praskajícím se plnícím plodu. Pochod zrání se uskutečňuje jak jako proces vnitřního působení, tak jako proces vnějšího působení.<br /> <br /> Vnější působení se projevuje v proměně ze zeleně na barevnou nádheru podobnou kvítku, dále v pronikavých vůních a v orosené průsvitné slupce jako přidechnuté zvenčí. Jsou to zjevné formy působení aktuálního slunečního záření a do něj vetknutých záření nadslunečních planet. Tak Mars způsobuje zbarvení červené, Jupiter bílé a žluté a Saturn modré.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 55.&lt;/ref&gt; V kterýchkoliv orgánech rostliny se proud šťáv ke vzpružující fruktifikaci zastaví — tedy kde vegetativní růst ustane nebo docela skončí — působí shora dolů kvetební impuls, přímé působení Slunce, podporované planetami od Slunce vzdálenými. Vnější zbarvení plodu pokračuje s postupující zralostí v obvykle jiných, méně intenzivních {{SE|225}}<br /> <br /> barevných tónech směrem dovnitř. Co tak rostlina jako čistě živoucí bytost jen zvenčí jako vyšší působení sil duševně-astrálního obklopuje a jemně se dotýká, to v dozrávajícím plodu do něj proniká hlouběji. Léčivé působení léčivých bylin spočívá právě na tomto pochodu a u zvlášť ustrojených planě rostoucích rostlin, např. rulíku zlomocného, ''Atropa belladonna'', může tento vést až k smrtonosnému tvoření jedu. U potravních rostlin se lidem v pradávné době pěstování rostlin, před třetím předkřesťanským tisíciletím, podařilo tento do života rostliny hlouběji pronikající astralizační proces ušlechtit k výživnosti.<br /> <br /> Při tvorbě humusu z rozmanitosti barevných a tvarově pestrých organických zbytků se rovněž uskutečňuje zrání k jakési organicko-minerální plodině — ke zmíněnému jílovohuminovému komplexu. Tato «plodina» je skrz naskrz černá, obraz toho, co bylo v praperských dobách jako «temnota» (zemský pól) postaveno naproti «světlu» (kosmický pól). V humusu je to Všeobecně-Rostlinné, které se zcela stalo «zemí»: humus «je konečným produktem zemitého se zemitým».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Notizen im Anhang, S. 274.&lt;/ref&gt; «Kosmické horniny, to křemičité přijímá světlo do země a přivádí je k působení v zemitém», humus nikoliv. Je to «bezsvětelné působení», které humus «vytváří».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 59.&lt;/ref&gt; Tento pokyn poukazuje mimo jiné na rozklad a výstavbu humusu probíhající ve tmě půdy skrze heterotrofní, bakteriálně-rostlinný život.<br /> <br /> Rostlina roste s kořenem, stonkem, listem a květem až k plodu a semenné zralosti především z «bezprostředního spolužití» s klasickými živly «země a vody».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 15. Juni 1924, S. 192.&lt;/ref&gt; Tyto ji zprostředkovávají jakési vnitřní působení, jež se projevuje v «zemní šťávě» (''Xylem'') proudící vzhůru v ose Země–Slunce. V ní proudí vzhůru — pojaté éterickou organizací rostliny — rozpuštěné látky země a «tvarotvorné síly» sféry stálic a slučují se s tepelnými a světelnými silami Slunce a planet za vzniku látkových kompozic vlastních každému druhu rostlin (bílkoviny, sacharidy, tuky, oleje, aromata, vitamíny atd.). Je to živoucí dění zaměřené na celek, řízené četnými enzymy. Tato silová útvarová uskupení vedou na cestě k plné zralosti ke vzniku stále nových, od stupně ke stupni komplexněji se strukturujících látkových kompozic. Nezralost plodu je vyznačena tím, že enzymatická aktivita ještě není {{SE|226}}<br /> <br /> uzavřena a jsou dále vytvářeny organické sloučeniny charakteristické pro určité vývojové stadium v procesu zrání. Tak se v tržních plodech, které navenek vypadají zrale, nalézají zhusta skupiny látek, jež vykazují fyziologickou nezralost, jako např. dehydroaskorbová kyselina (fyziologický předstupeň askorbové kyseliny, vitamínu C) nebo nízkomolekulární předstupně k tvorbě bílkovin (jako jsou dusičnany, volné aminokyseliny, amidy atd.).&lt;ref&gt;Manfred Klett: ''Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung'', Inst. f. Biol.-Dyn. Forschung, Darmstadt 1968.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Johannes Klein: ''Der Einfluss verschiedener Düngearten in gestaffelter Dosierung auf Qualität und Haltbarkeit pflanzlicher Produkte'', Inst. f. Biol.-Dyn. Forschung, Darmstadt 1968.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Přesněji vzato, při dnešní masové výrobě se fenomén fyziologické nezralosti vyskytuje takřka obecně pro všechny skupiny látek. Teprve když fyziologické procesy přijdou k odpočinku — tedy když enzymatická aktivita přestane — je dosaženo stadia plné zralosti a tím výživově-fyziologického optima tvorby kvality. Teprve ve fyziologické plné zralosti požíváme potravní plod, v němž kosmicko-zemské «vnější působení» a kosmicko-zemské «vnitřní působení» vstupují do dokonalé syntézy. Tato dokonalost nebývá pravidlem dosažena. «Vnější působení» předstírá plnou zralost, aktivita «vnitřního působení» oproti tomu nenachází konce. Tento takto derangovaný metabolismus vede k nedostatečné trvanlivosti&lt;ref&gt;Ilias Samaras: ''Nachernteverhalten unterschiedlich gedüngter Gemüsearten mit besonderer Berücksichtigung physiologischer und mikrobieller Parameter'', Dissertation, Gießen 1977.&lt;/ref&gt; a dává podnět ke znepokojení, zda v tom nespatřovat podstatnou příčinu chronických onemocnění. Důvody postupného snižování výživné hodnoty jsou:<br /> <br /> * Globální dostupnost: Sklizeň v nezralém stavu, chlazení na světových přepravních trasách — poté uměle indukované dozrávání, např. banány.<br /> * Dusíkaté hnojení (srov. kap. Hnojení): Od základu narušený či hypertrofický metabolismus rostlin. Ty chtějí stále dál růst.<br /> * Monokultura: Je umožněna všemi druhy genové techniky (GMO), svévolným zásahem do genomu, který je fyzickým stínem praobce rostlin, a také plošným nasazením životu nepřátelských pesticidů, herbicidů a dalších regulátorů růstu.<br /> <br /> Pojmová tvorba k otázce kvality potravin spočívá na materialistickém pojetí života. Vedle genetiky zůstala tato tvorba v podstatě u kvantitativní látková analytiky a dovedla k pojmu «látkové ekvivalence», která v živém neexistuje. «Více nebo méně» určité skupiny látek říká v nejlepším případě teprve {{SE|227}}<br /> <br /> něco, když je do úvahy vzat i časový faktor. K tomuto cíli musí být stadia zralosti analyticky sledována. Pokud se ve vyzrálém produktu nalézají skupiny látek, jež jsou ukazateli stadií nezralosti, musí být výsledek hodnocen záporně. Tímto způsobem může i kvantitativní analýza přispět k výpovědi o kvalitě. To ovšem vyžaduje značný analytický náklad a přesahuje nákladový rámec pro rutinní šetření.<br /> <br /> Podstatné rozšíření tvorby úsudku ohledně vyzrálosti a kvality potravin umožňují «Bildschaffende Methoden» (zobrazovací metody)&lt;ref&gt;Herbert Koepf, Bo D. Petterson, Wolfgang Schaumann: ''Biologische Landwirtschaft'', Stuttgart 1980, 303 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Wilfried Kamphausen: «Qualität im biologisch-dynamischen Obstbau», in: Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft'', Dornach 2007, 377 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Paul Doesburg et al.: «Standardisation and performance of a visual Gestalt evaluation of biocrystallisation patterns reflecting ripening and decomposition processes in food samples». ''Biological Agriculture &amp; Horticulture: An International Journal for sustainable Production Systems'', 2014, S. 1–18.&lt;/ref&gt; jako krystalace chloridu měďnatého, stoupavý obraz a chromatogram na kruhovém filtru. Pravda o hodnotě potravního výrobku se nejblíže přibližuje úsudku toho, skrz jehož ducha, srdce a ruce vzniká. Duch budiž řečeno: stálé úsilí o poznání toho, co v kosmu a zemi vládne a žije a co se v tomto velkém poli napětí co do sil a látek jako fyzický odraz duchovního praobce formuje.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Geräte_zur_sommerlichen_Mulchbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Nářadí pro letní mulčování ====<br /> <br /> Jestliže na jaře sloužily ke krustenbrechung nástroje jako brány, plečka a motyky, pak v postvýsledkové době léta nastupují takové, které mají svrchní půdu mělce kypřit a mísit s rostlinnými zbytky. Podle mocnosti drobtovité gareschicht dosahuje hloubka zpracování půdy 8 až 12 cm ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222). Rozmanitost nástrojů svědčí o tom, že zjevně žádný z nich plně neodpovídá všem požadovaným nárokům mulčování. Klasickým nástrojem podmítky byl a svou funkcí jím stále ještě mohl být loupací pluh: Plně prokrajuje spodek, mělce obrací a úzce krojí — ve střižném rozrývání a drobtovitě-sypném ukládání zralosti půdy má dobrý promísicí efekt. Při dnešních požadovaných velkých záběrových šířkách loupacích pluhů a stopách tlaku kombajnů sahajících většinou až ke spodku gareschicht je čistá loupací práce stěží {{SE|228}}<br /> <br /> ještě proveditelná. Na místo loupacího pluhu nastoupila v padesátých a šedesátých letech 20. století na krátkou dobu fréza. Měla být spasitelkou. Hřídel osazená sekacími noži se otáčí, poháněná vývodovým hřídelem, bije do půdy, vzdouvá ji a ukládá výtečně promíchanou. Závažné negativní průvodní jevy — tvorba skluzkové podrážky, uzavírání žížalích chodeb, sekání žížal, ztráta zralosti půdy zabahnění při přívalových deštích, vysoké opotřebení a energetická náročnost — vedly (s výjimkou zahradnictví) k jejímu brzkému zmizení. Jiným nástrojům poháněným vývodovým hřídelem, např. s dopředu kypřícími radličkami, byl rovněž přisouzen jen omezený úspěch. Dnes běžné postupy tvoří pestrou variaci nástrojů pro podmítku s kypřením půdy, vesměs s mírným promísicím účinkem. Loupacímu pluhu se nejvíce blíží talířová brána s hloubkou zpracování cca 5 cm. Lpí na ní nevýhoda, že prokrajuje a rozptyluje oddenky pýru, a tím přispívá k jeho množení. Tuto nevýhodu vynahrazuje úzkosečný, mnohozubý kypřič tím, že oddenky vytrhává a vynáší na povrch, takže je lze snáze vybrančovat. Jeho velkou nevýhodou však je, že nedostatečně mísí a gareschicht nepodkrojuje v celé šíři. Pcháč a šťovík mu příliš neodolávají. Kypřiče s odpovídajícími kombinacemi nástrojů mohou v tomto směru napomoci.<br /> <br /> Často vyslovovaná téze k podmítce — «flach mischen und tief lockern» («mělce mísit a hluboce kypřit») — nemůže platit takto obecně. Hlubší kypření celého vrstevného paketu přerušuje kapilární vzestup vody, urychluje vysychání a tím i činnost půdních živočichů. Hloubkové kypření může v zhutněné půdě působit blahodárně tehdy, když se pracuje úzkými radličkami při větších roztečích zubů (cca 50 cm).<br /> <br /> Koneckonců platí: Všechny nástroje zpracování půdy jsou nástrojem — jako kladivo a dláto v ruce sochaře. Nikoli jimi samými vzniká umělecké dílo, nýbrž skrze ně vedoucím, vnímajícím a myslícím duchem člověka.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Herbstprozess_und_die_Bodenbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Podzimní proces a zpracování půdy ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Reifen,_Verwandeln,_Sterben&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zrání, proměna, umírání ====<br /> <br /> Ve dnech vrcholného léta, hluboko do září, dává o sobě podzim vědět čím dál zřetelněji. V chladnoucích nocích konce srpna {{SE|229}}<br /> <br /> opět přibývá rosy, ranní mlhy stoupají a vyplňují údolí. Ohlašuje se nové roční dění, jehož podoby stojí v polárním protikladu k jaru. Zatímco na jaře proudí síly země do vnějšího okruhu a s sebou jako by nesou rostliny pnoucí se vzhůru – země tedy vydává, co v zimním klidu chovala v sobě –, v létě se vše vylévá v bohatství tvarů a barev a do tvorby výživných plodů, aby se na podzim v jediném velkém nádechovém tahu navráti zpět k zemi.&lt;ref&gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: ''Der Jahreskreislauf als Atmungsvorgang der Erde und die vier großen Festeszeiten'', GA 223, Dornach 1990.&lt;/ref&gt; Pravá podzimní nálada se rozehřívá kolem Michala koncem září a často se táhne v teplých, zlatých dnech až do října. Na povrchu čerstvě vyseté podzimní setby se náhle zaableskne stříbrný lesk pavučin utkaných přes celou šíři pole; nastává «babí léto»! Je to čas, kdy posledním plodinám – krmné řepě a cukrovce, zelí, mrkvi a dalším – se pole vyprazdňuje. Pro tyto pozdní okopaniny znamenají zlaté, sluncem prodchnuté říjnové dny ještě vydatný přírůstek výnosu a především nejvyšší stupeň tvorby kvality v plné zralosti. Totéž platí pro pozdně dozrávající druhy ovoce i pro vinnou révu. Je to také čas, kdy dřevnatějící stromy a keře – ať v sadech, živých plotech a polních hájcích, nebo v lesích – ještě jednou «rozkvétají» v listech zemitým leskem, než po prvním mrazu v ranním slunci tu jeden, onde druhý list bezhlasně splyne k zemi, nebo než listopadové vichry naráz vymetou větve do holá.<br /> <br /> Podzim je čas dovršení zrání a velkého tichého umírání. Co před chvílí ještě nechávalo strom a keř zářit v zeleni listí, nyní to leží větrem zafouknuto na zemi, vydáno napospas tlení.<br /> <br /> Týž proces proměny, přechod do trvalých forem a umírání, zachvacuje svět živočichů. Každý podzim to znovu překvapí: najednou jsou vlaštovky pryč, s nimi i jiné druhy ptáků na velikém tahu na jih; po cestních mezích již žádný motýl nevzlétne a žádný nekepří jako bloudivý květ nad obilními lány. Živé bzučení a šumění hmyzu je u konce. Kam zmizeli? Tu ještě poslední návštěva u kvítku, pak kladení vajíček na chráněném místě pod kůrou stromů, ve skulinách a dutinách, {{SE|230}}<br /> <br /> nebo přezimování ve stadiu kukly, nebo dokonce jako imago u společensky žijícího hmyzu, jakým je včelí roj. V půdě přechází jednobuněčný bakteriální život do trvalých forem, houbový život tvoří spory. Strom, keř, bylina a tráva tvoří semena, půdní hmyz klade vajíčka, žížaly se stahují do dutinkových prostor hlubších půdních vrstev. Bohatství zjevů raného podzimu chudne před očima a nakonec vtiskuje krajinnému obrazu svou pečeť tuhé, jako odumřelé větvoví stromů a keřů. Jediné, co při tomto umírání poskytuje vnímavému pohledu ještě naději na přetrvávající působení života, je trpká stálezelená jehlantí, ještě syté zelení luk a pastvin a jemné zelení podzimní setby.<br /> <br /> Co na podzim zaniká, jsou formy, které získaly svůj ročně specifický ráz prostřednictvím kosmicko-pozemského spolupůsobení látek a sil ve vzestupném roce. Již ve vadnutí květu se étérické, obrazotvorné živé, odděluje od toho, co se podle duchovního praobraz rostliny astrálně zformovalo. V tvorbě semen a humusu vzniká tento souvislost nově, vložení zárodku v proudu časů. Co se však uvolňuje z vazby na život smyslově vnímatelného fyzického světa, je nadsmyslové; propléstá se tak s podzimně zasvěcujícím světlem a teplem, že toto ve srovnání s jarem připadá vnímání mnohem plnějším, duchovně-duševně nasyceným, ano, ve své bytostné povaze navzájem silněji odděleným. To, co se v umírání uvolňuje, odděluje, může být pociťováno jako probouzení duchů prostupující celou přírodu. Uzavírá-li se člověk tomuto vnějšímu dění smrti, může si uvědomit smrt přemáhající sílu vlastního já-bytosti. Uvolňuje odvahové síly, michaelovské předtuchové cítění a předvídavé myšlení, jež je tak otevřeno budoucnosti a vývoji, jak je naopak otevřena rostlina, která v reprodukčním proudu od semene k semeni své bytí zachovává a uchovává.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Bodenbearbeitung_im_Herbst&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zpracování půdy na podzim ====<br /> <br /> Obilniny, s výjimkou kukuřice, jsou střídavě rostoucí; existují letní a ozimé formy. Ty druhé se sejí časně na podzim a v pozdních výsevech až do listopadu či prosince. Pozdní výsevy podporují reprodukční sílu semen, a tím schopnost zachování odrůd, zatímco podzimní výsevy bližší létu podporují «Nährhaftigkeit» (výživnost).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S.109.&lt;/ref&gt; Ozimy potřebují {{SE|231}}<br /> <br /> jako následnou plodinu po jiném druhu obilí, po okopaninách, meziplodině nebo krmných plodinách hlubší, kypřicí, obracecí a mísicí zpracování půdy. V případě meziplodiny jako zeleného hnojení musí být tato včas posečena, nechána zavadnout a poté zamulčována, než může být vtažena setební brázda, případně s půdně zhutňujícími přívěsy. Příliš dlouhé čekání v naději na nárůst hmoty může mít špatné následky: Silný padající déšť u zkracujících se dnů, přetrvávající mlha nebo mrholení způsobují při ne zcela zavadlé zelené hmotě hnilobu. Ta vede zejména na těžkých půdách prostřednictvím anaerobního prostředí k trvalým poruchám růstu. Hlubší setební brázda uvolňuje jemným klíčním kořínkům cestu, aby mohly přísně směřovat do hloubky. Je překvapivé vidět, jak rychle, přímočaře a hluboko prorůstají na podzim spolu s drobivou zeminou v jednotu. Tak jako rostliny na jaře při prodlužujících se dnech s lodyhou, listem a květem jakoby dorůstají ze země a směřují ke světlu, tak se na pozdní podzim při prvních nočních mrazech a prodlužujících se nocích v přitisknuté listové růžici přichycují ke zdu a svěřují své kořeny svisle do hloubky. Kořen se žene a roste do vnějšího bezsvětla a setkává se v temnotě země s kosmickým zářením působícím prostřednictvím křemene, vápence a jílu v pozemském, jež tvaruje praobraz rostlinných rodů, čeledí atd. do fyzicko-smyslového odrazu.<br /> <br /> Zpracování půdy přiměřené podzimnímu procesu přirozeného odumírání se již primárně netýká podpory a zachování životních procesů, jak je tomu u povrchového zpracování na jaře k aktivaci rozkladu humusu nebo u mulčovacího zpracování v létě k podpoře budování humusu. Zapravení porostu zeleného hnojení nebo krmné plochy sice přivádí do půdy výživný humus, ten se však z velké části přemění teprve na jaře následujícího ročního cyklu a přispívá k půdní dynamice. Zpracování půdy na podzim přísně vzato nebere ohled na minulé, nýbrž připravuje budoucí — zimní proces. Pozornost se nyní neobrací na zpracování metabolického pólu, humusové vrstvy, nýbrž na minerální složku půdy, na jíl, prach a jemný písek. Podzim, zejména pozdní podzim, dovoluje hluboké nebo jílové zpracování, podzimní/zimní brázdu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Abbildung 13]], S. 222). Ta způsobuje zničení — nebo lépe: chaotizaci — všeho toho, co se tak úžasně v průběhu roku v přísném řádu vybudovalo jako půdní život tvořící zralost půdy. To je nyní třeba — spolu s minerálními složkami půdy — chaotizovat, v přípravě na {{SE|232}}<br /> <br /> krystalizační procesy přicházející zimy a na uložení zárodku nového vývoje půdy v roce následujícím. Platí staré slovo: «Vor dem Winter gepflügt, ist halb gedüngt.» (Před zimou pooráno — napůl pohnojeno.)&lt;ref&gt;Chaotizace znamená převedení utvořeného do neutváreného stavu. V daném případě to znamená mechanicky rozlomit, uvolnit a promísit půdní strukturu, která vyrůstala prostřednictvím komplexních životních procesů v průběhu předcházejícího ročního cyklu (zralost půdy), zvířit ji, přemísťovat půdní částice vertikálně a horizontálně. Životem utvořená svrchní půda se stupňovitě přibližuje anorganickému stavu prostorového vedle sebe. Tato mechanická chaotizace připravuje půdu na přijetí vstupujících formativních sil zimy a nově oživujících planetárních a slunečních formativních sil přicházejícího jara.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Klasickým nástrojem hluboké orby je obracecí pluh (Abbildung 13, S. 222). V ekologickém zemědělství upadl z více hledisek do nemilosti, s důsledkem obratu k «bezorebné kultivaci půdy» na různých místech. Pluhové práci se vyčítají pochybení, která nelze odůvodnit v ní samé, nýbrž jsou důsledkem konstrukcí zaměřených především na pracovně-ekonomickou a technickou efektivitu. Dnešní pluhy, zpravidla těžké víceradličné celoobracecí pluhy, jsou konstruovány pro hloubku orby 25 až 35 cm a více a pro šířku záběru 35 až 45 cm. «Podle tvaru tělesa pluhu a rychlosti orby je půda přemísťována 20 až 70 cm vpřed a 40 až 70 cm do strany.»&lt;ref&gt;Walter Feuerlein: ''Geräte zur Bodenbearbeitung'', Stuttgart 1971, S. 40.&lt;/ref&gt; Toto velké přemístění si vynucuje odpovídající vyšší energetický výdaj. Přitom se obrací nahoru mnohem více neoživené minerální půdy a humusní svrchní půda dolů, a nevyhnutelně musí být brázda kvůli širokým kolům traktoru široce vyklizena. Tomuto problému se čelí víceradličnými pluhy přesahujícími šířku traktoru, které umožňují jet mimo brázdu, nebo se pluh nahrazuje těžkým kypřičem, diskovým pluhem a jinými stroji.<br /> <br /> Pluh uvolňuje brázdový hranol v poměru šířky (b) k hloubce (h) b:h = 1,2:1 až 1,4:1 — v kypré půdě o něco užší, avšak ne užší než 1:1.&lt;ref&gt;Ebd., S. 39.&lt;/ref&gt; Podchycuje s «podbřím» radličky hroudu, odlamuje ji od podloží, vede ji přes zkroucené odhrnovací plech, čímž se brázdový hranol v střihovém účinku rozpadá na předem dané lomy a, přesunut o šířku záběru, se přiklání přibližně pod úhlem 135° k předcházející ornici. Humusní svrchní půda se přitom buď seshora dolů ubývajícím způsobem drobí do krátce vznikající mezery před uložením hrouda, nebo je, v případě zapravení chlévského hnoje respektive {{SE|233}}<br /> <br /> víceleté hlavní krmné plodiny, s předradličkou napřed vhazována dolů do brázdy. Dvojvrstvým pluhem se usiluje o to, aby se zabránilo zahrnutí na výživný humus bohaté svrchní půdy. Přes vinutí odhrnovacího plechu se dostává jílem, prachem a jemným pískem bohatá spodní půda na povrch a tvoří hřeben brázdy. Její minerální podíly jsou tak přímo a bezprostředně vystaveny krystalotvorným silám kosmu v zimě, jakož i mrazové destrukci a v příštím roce silám zvětrávání. Tím, že je v přiměřené míře anorganický materiál vyzdvižen, dostává se pod oživující vliv sil metabolického pólu. Hluboká nebo jílová obdělávání mísí a chaotizuje ve vertikále. Omlazuje půdu, přináší z hloubky nahoru, co bylo mikroerozí prostřednictvím vsakující se vody přemístěno dolů jako nejjemnější jílové částice.<br /> <br /> V biologicko-dynamickém ackerbau by hloubka orby při podzimním setí normálně neměla přesahovat 16 až 18 cm, respektive 20 cm v případě zimní brázdy. To znamená při poměru šířky k hloubce 1,4:1 a šířce záběru přibližně 23 až 30 cm podstatně umírněnější přemístění. Problém bočního tlaku pneumatiky zde ovšem zůstává nevyřešen.<br /> <br /> «Hrubá zimní brázda» měla výhodu, že se půda s rozšířenou povrchem exponuje «krystalotvorným silám vzdáleného kosmu», a nevýhodu, že musela být na počátku jara urovnána smykováním. Tato nevýhoda je odstraněna přívěsy za pluhem — podpovrchovým zhutňovačem pro podzimní výsevy, mimo jiné aby se zabránilo vyzdvižení mladého porostu mrazem, nebo, pro zimní brázdu, vyrovnávající a drobivou Notzonegge a dalšími. V případě verdichtání podloží nebo pluhové paty lze pomocí hloubkového kypřiče uchyceného pod radličkou pracovat k postupnému prohloubení ornice.<br /> <br /> Pluh má své místo na konci vývoje půdy v průběhu roku, tehdy, když životní procesy v přírodním hospodářství přecházejí do všeobecného odumírání. Pluh chaotizuje to, co v půdě z rozmanitosti života dozrálo. Uvádí odumřelé zcela do stavu fyzického a je tím průkopníkem pro zimní proces, který do tohoto fyzického úmrtí vkládá duchovní zárodek nového života — nového cyklu vývoje půdy a rostlin v příštím roce.<br /> <br /> Kypřič se vyvinul v cenné doplnění, a to v částečnou náhradu pluhu. Charakterizuje jej pestrost nástrojů, od úzkých radliček až po plně řezající {{SE|234}}<br /> <br /> křídlové radličky, přesné nastavení pracovní hloubky a různorodé drobivé přívěsy. Hodí se pro mělký podmítací obrat strniště stejně tak jako pro hlubší obrat na podzim, například klíčícího jetele. Na mnoha místech se kypřič stejně jako pluh stal nástrojem hluboké orby, který připravuje půdy na zimu.<br /> <br /> Biologicko-dynamický zemědělec potřebuje pro své půdy a kultury vhodné zpracovací stroje. K dispozici mu stojí pestře rozvětvená nabídka na trhu. Hledání rozhodnutí z něj dělá experimentátora; hledá hodnoticí kritéria, která může nalézt jedině sám — pozorujíc a myslíc v činném zacházení. Poznává, že nabízená technika zpracování půdy mnohokrát jeho poznatkům a přáním neodpovídá. Zpracovací postupy, které by podle své funkce měly na sebe v čase navazovat, jsou sjednoceny kombinovanými těžkými stroji, například rotační brány a secí stroje, nebo jsou při vysoké efektivitě předimenzovány, například pluhy. Umění zpracování půdy, jež se odehrává jako dění v čase, se redukuje na pouhé technické odbavení.<br /> <br /> Tak se nestane jinak, než že biologicko-dynamický zemědělec se cítí vyzván ke svému vynalézavému duchu i na poli techniky zpracování půdy. Porozumění čtyřem ročním procesům mu ukazuje směr. {{SE|235}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zweite_Säule:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Druhý pilíř: ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vom_Wesen_der_Fruchtfolge&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === O podstatě střídání plodin ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Fruchtfolge_und_die_Lebensorganisation_des_landwirtschaftlichen_Organismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Střídání plodin a životní organizace zemědělského organismu ===<br /> <br /> Druhým nosným pilířem polního a zahradního hospodářství je osevní postup. Je to orgán životní organizace statku nebo — řečeno obrazem zemědělského organismu a jemu vlastní «vznikající zemědělské individuality» — jejího éterkového těla. V čem se tento projevuje? Je utkán z kráftového světa působícího z nadsmyslového. Rudolf Steiner jej označuje jako «univerzální síly», které staví do protikladu k «centrálním silám» tímto způsobem:<br /> <br /> Pro jevy probíhající v neživém lze říci: «Jeví se jako ovládané silami, které vyzařují z podstaty látky, od — relativního — středu k periferii. Životní jevy ukazují látku ovládanou silami, jež působí z vnějšku dovnitř, směrem k relativnímu středu. Při přechodu do života se musí látka vymanit ze sil vyzařujících a podřídit se silám vstřebávaným. […] Přijímá do sebe síly, které ze všech stran vstupují z mimozemského směrem k Zemi […] Ze všech stran na ni působí tyto síly, jako by směřovaly k středu Země.»<br /> <br /> Éterické tělo tedy náleží všem živým tvorům, ale nelze si je představit jako útvar v prostoru. Neomezují je fyzikální zákony působící v prostoru, nýbrž se utváří jako «tělo časů» skrze síly, jež vstupují z vyšší sféry duševně-astrálního, ze zásvětí času a prostoru. Síly éterického jsou čistě funkcionální povahy. Jsou všudypřítomné a tvoří — přitékajíce z periferie v nezměrné mnohotvárnosti — jaksi základní substanci kosmu. Duševně-astrální jim zprostředkovává směr jejich působení; činí z nich síly tvarující, formotvorné, jež se uzavírají v celistvost, v éterické tělo a — v substančním okruhu pozemského — zapalují život a nechávají jej vyrůstat do fyzicko-smyslových forem. {{SE|236}}<br /> <br /> Éterické tělo rostliny se stává v její formě (časové Gestaltu) názorným obrazem. Je médiem stávání se, smysluplného časového sledu — jako například procesuální dění rostliny, jež se odvíjí od klíčku přes výhonek ke květu. Bildekräftig-funkcionální základ éterického těla povznáší látky ovládané centrálními silami Země a odcizuje je jejich ryze fyzikálním vlastnostem. Komponuje je do organických látkových sloučenin, jako jsou bílkoviny, sacharidy apod., jejichž specifické funkční souslednosti přivádějí k jevu formu rostliny. Život se stává jevem ve formách, které vytváří za pomoci pozemských látek.<br /> <br /> Univerzální síly jsou čtveré povahy: diferencují se v éter tepla, éter světla, chemický éter (také zvukový neboli číselný éter) a éter života.&lt;ref&gt;Ernst Marti: ''Die vier Äther – zu Rudolf Steiners Ätherlehre'', Stuttgart 2016, 60 S.&lt;/ref&gt; Spojují se pod vlivem duševního čili astrálního těla v éterické tělo a to se zviditelňuje ve formách skrze látky, jež působí v živlech tepla, vzduchu, vody, země. Centrálními silami se rostlina ohraničuje do své pozemské Gestalt, universálními silami je otevřená vztahově všemi směry. Tak roste buk — vstřebávaje proudící záření kosmu — ve vztahu k celku do stromu, čekanka ve vztahu k celku v bylinu, luční lipnice ve vztahu k celku v trávu. Zároveň jsou však skrze látkoví působení v rámci čtyř živlů vázány na určité místo na Zemi. Universální povaha éterického si může v pozemském vytvořit obraz pouze v mnohosti jednotlivého. Příroda všude tam, kde se může rozvinout život — ať v pralese, savaně, na louce, na rašeliništi apod. —, vytváří místu odpovídající mnohoznačnost, druhovou rozmanitost rostlinných forem. Stojí vedle sebe v prostorovém sousedství, přičemž rostliny téhož druhu se zpravidla střídají s jinými druhy; například v nedotčeném pralese nestojí tytéž druhy stromů vedle sebe. Mnohoznačnost rostlinných druhů na jednom stanovišti je princip, který příroda předžívá. Tato rozmanitost tvoří spolu se všemi organismy žijícími v půdě a nad ní nadřazený, étericko-astrální silový celek — nebo — ekologicky řečeno — životní prostor (biotop) a pro něj charakteristické společenstvo živých organismů (biocenózu). Tato rozmanitost je to, co udržuje trvání, zdraví a reprodukční sílu v přírodním hospodářství. Ryze fyzicko-minerální tenduje k rozpadání — příkladný fenomén<br /> <br /> Příkladným fenoménem pro to je písek –, kdežto živě-éterické naopak buduje vyšší celky.<br /> <br /> Tento pra-ekologický princip je v jednotlivých článcích zemědělského organismu, především v polním hospodářství a zahradnictví, narušován principem monokultury. Pšenice, brambory na poli, salát v zahradě stojí zpravidla — odhlédneme-li od smíšených kultur — jako každá jiná plodina v čistém porostu. To s sebou nese jednostrannost, která nutně vede k oslabení životní organizace statku. Působí chorobotvorně a v agrárně-průmyslovém zemědělství, kde pravidelné osevní postupy přestaly hrát jakoukoli roli, ústí v nasazení širokého spektra abiotických výrobních prostředků — s nevyhnutelným důsledkem dalekosáhlých, životu nepřátelských vedlejších účinků. Každá jednostrannost redukuje podmínky, za nichž mohou universální síly kosmu vstupovat do jevu v pozemském. Ztrácejí nadvládu nad centrálními silami. Tím je zároveň zasaženo jádro otázky po kvalitě potravin. {{SE|237}}<br /> <br /> Umění polního hospodářství a zahradnictví spočívá v tom, nedostatek druhové rozmanitosti vyrovnat — nebo jej dokonce s mistrovstvím povýšit na vyšší úroveň, než jakou nabízí příroda sama. Osevní postup znamená: souhrn potravinářských, krmných a jiných pro obecné užití určených rostlin se každý rok pěstuje odděleně, rozdělených na jednotlivé plochy pole a záhonky zahrady. Tytéž plodiny se na každé z těchto ploch střídají podle určitých kritérií rok za rokem. Tak putují všechny polní plodiny v zákonité posloupnosti celým katastrem statku. Vyrovnávací účinek osevního postupu lze podstatně zvýšit smíšeným nebo společným pěstováním, například ovsa s fazolemi či hrachem, podsevem — jetelů červených, bílých nebo švédských —, zařazením meziplodin i mnohostranností pěstování podle potřeb regionálního trhu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zum_System_der_Fruchtfolge&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K systému střídání plodin ===<br /> <br /> Osevní postupy v biologicko-dynamickém hospodaření se liší podle klimatu, druhu půdy (písek, prach, hlína, jíl), utváření krajiny a blízkosti trhu. V konečném důsledku vycházejí ze systému trojpolního hospodářství, který sahá až do keltsko-germánských dob: ozim – jařina – úhor. Tento systém po staletí udržoval úrodnost půdy na úrovni vázané na dané stanoviště. Ke změně došlo v {{SE|238}}<br /> <br /> 18. století s takzvaným „zlepšeným osevním postupem“, letním osetím úhoru jetelem a následně okopaninami (brambory, řepa atd.). V průběhu intenzifikace pěstování ve 20. století vznikl systém střídání plodin s 50 % okopanin a 50 % obilovin. S nástupem techniky a možností téměř libovolného řízení růstu rostlin pomocí mimopodnikových prostředků vznikl bezsystémový, čistě tržně orientovaný „divoký osevní postup“.<br /> <br /> Osevní postupy v biologicko-dynamickém zemědělství se vyvinuly v postupy víceleté zařazením nejméně dvouleté jetelotrávy a/nebo vojtěškotrávy, přičemž jejich základní kostra zpravidla stále staví na tříletém systému.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge_und_Humushaushalt&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Osevní postup a humusové hospodářství ====<br /> <br /> V tvorbě humusu se pojí éterický čili životní tělo hospodářského organismu s jeho fyzicko-pozemskou organizací. Rozmanité formy a látkové kompozice posklizňových zbytků přecházejí v živlu zemitého do stavu obecně-živého — humusu. Jeho povaha ještě svědčí o svém původu. Patrné je to u takzvaných humusových forem «surový humus» a «moder». «Mull» naproti tomu je výsledkem úplné proměny. Surový humus se tvoří v kyselém, vlhkém a chladném prostředí, mull v půdě bohaté na zásady, v teplém a vlhkém klimatu. Surový humus a moder ještě vykazují rostlinné struktury. V mullu tyto zmizely; představuje novou tvorbu. A přesto je do jeho živě-látkové kompozice vepsána jaksi konstilace bildekräfte, vlastní organickému výchozímu materiálu — kořenům, stéblům a listům. Z množství růstových forem a látkových útvarů vzniká «obecně-klíčivé» černě-drobivého mullu.<br /> <br /> Jednotlivé druhy polních plodin čerpají z půdní úrodnosti — to jest z humusového hospodářství — každý po svém. Mají proto pro následující plodinu každý svou specifickou předplodinovou hodnotu, která se do značné míry určuje množstvím posklizňových zbytků, zejména kořenové hmoty. Nejnižší předplodinovou hodnotu mají okopaniny, mezi nimi zvláště hrubované kultury jako brambory a jiné. Platí za spálené humusu a zanechávají pro osevní postup nejmenší množství humusu tvořících posklizňových zbytků — u brambor 13 dt/ha, u cukrové řepy 8 dt/ha sušiny kořenů. Jinak je tomu s obilovinami, {{SE|239}}<br /> <br /> jehož kořenová sušina dosahuje u žita 30 dt/ha a u ostatních obilnin v průměru 23 dt/ha. Ve vztahu k předplodinové hodnotě zaujímají střední polohu, zvláště bere-li se v úvahu hmota slámy, která obvykle slouží jako stájová podestýlka a přes chlévský hnůj se vrací zpět do osevního postupu. Nejvyšší předplodinovou hodnotu mají luskoviny, a mezi nimi pak hlavní pícní rostliny — jetel červený se 42 dt/ha a vojtěška s 52 dt/ha kořenové sušiny. Mimoto tyto plodiny prorůstají do hloubky i do šířky relativně největší kořenový prostor s nejdelšími jednotlivými kořenovými vlákny.&lt;ref&gt;Gerhard Geisler: ''Pflanzenbau. Ein Lehrbuch – Biologische Grundlagen und Technik der Pflanzenproduktion'', Berlin-Hamburg, 1988, S. 506.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Eduard von Boguslawski: ''Ackerbau, Grundlagen der Pflanzenproduktion'', Frankfurt 1981, S. 237 f.&lt;/ref&gt; Pícní luskoviny, využívané zpravidla dvouletě, platí za humusnositele. Uvážlivé vzájemné slaďování okopanin, obilnin a pícních lukovin tvoří základní rámec každého osevního postupu, který je zaměřen na udržování humusového hospodářství — nebo ještě lépe na jeho zvyšování.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge_und_Zwischenfruchtanbau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Osevní postup a pěstování meziplodin ====<br /> <br /> Meziplodiny obohacují druhovou rozmanitost osevního postupu a zvyšují humusový obrat. Prostřednictvím podsevů, strniskových semenů i zimních meziplodin se může životní organizace hospodářského organismu projevit ještě mocněji a vyrovnaněji. Zatímco sklizňová produkce tržních plodin — potrava pro lidi — opouští hospodářství, meziplodiny stejně jako hlavní pícní rostliny osevního postupu zůstávají v podniku: jako živoucí výživa pro udržování a zvyšování bodyfruchtbarkeit — ano, pro ozdravení a zdárný rozvoj provozního organismu jako celku.<br /> <br /> Pěstování meziplodin se zapojuje do osevního postupu všude tam, kde mezi sklizní a novým výsevem hlavních plodin vznikají časové mezery. Jsou-li tyto mezery krátké — například mezi obilninou, která sklízí pozdě v létě, a novým výsevem ozimů na podzim —, lze jako strniskové kultury zařadit jen rychle rostoucí brukvovité: letní řepku, hořčici, olejnatou ředkev. Rostou se svým kůlovým kořenem a bohatým postranním kořenověním do hloubky, starají se o výživný humus a aktivitu žížal až do podorničí, vytvářejí zastíněním mikroklima, v němž mají půdní živočichové ideální podmínky pro svou humusnositele {{SE|240}}<br /> <br /> Tätigkeit finden und zanechávají kyprou, kořeny prostoupenou garu, která po zamulčování slibuje jemnodrobivé podzimní seťové lůžko.<br /> <br /> Jsou-li k dispozici delší časové odstupy mezi sklizní a novým výsevem — například po letní sklizni obilnin a přípravě okopanin na jaře příštího roku —, nabízí se směs převážně výrazně kůlový kořen tvořících luskovinových druhů, jako je bob koňský (*Vicia faba*) a vlčí bob (*Medicago*), dále bohatě prokořeňující vikev setá (*Vicia angustifolia*), hrách setý (*Pisum sativa*), jakož i jílek vytrvalý (*Lolium perenne*), svazenka vratičolistá (*Phacelia tanacetifolia*) a jako oporná plodina slunečnice roční (*Helianthus annuus*). Je-li tato směs zaseta pokud možno ještě v červenci, vytváří velké krmné masy — zčásti využívané jako pastvina na orné půdě —, bohaté prokořenění a ke konci léta pestrou nabídku nektaru pro hmyz navštěvující květy. Takové směsi mohou — vyseté třeba jako kvetoucí pásy rozdělující větší plochy okopanin nebo jako lemové pásy mezi kulturami — přilákat včely a stát se vůbec střediskem nesmírně bohatého hmyzího života. Víceleté pícní luskoviny — červený jetel a vojtěška s příměsí pícních trav a bylin — se zpravidla zakládají jako podsev na jaře, přednostně do brzy sklízené ozimé plodiny (žito, ječmen). Stejným způsobem lze jako podsev pod krycí plodinu zařadit i snesitelné meziplodiny, jako jsou druhy jetelů — červený, bílý a žlutý (*Trifolium*) — ve směsi s jílkem (*Lolium*) a ptačí nožičkou (*Ornithopus sativus*).<br /> <br /> Zimní meziplodiny — seté v pozdním létě jako řepka (*Brassica napus*), na začátku podzimu jako směs — pokrývají od pozdního podzimu přes celou zimu půdu, hluboce koření, na jaře v nejkratší době vytvoří velkou krmnou masu a zanechávají v půdě jako vynikající předplodina nesmírně bohatou kořenovou masu. Jde přitom o směsi jako vikev-žito (vikev huňatá a žito) a takzvanou Landsberger Gemenge (vikev huňatá [*Vicea villosa*], žito, jetel inkarnát [*Trifolium incarnatum*]).<br /> <br /> Pěstování meziplodin musí být v rámci osevního postupu nutně flexibilní. Vlivem povětrnostních podmínek jsou meziobdobí mimořádně proměnlivá. Pravidlo dodržet — jeden výsevní den v červenci má pro vývoj meziplodinových luskovin stejnou cenu jako celý týden v srpnu — bývá často věcí náhody. Vlhká období oddalují setí, suchá vzejití. Povede-li se meziplodina, půda ožije a dobytek ve stáji ocení čerstvou krmnou nabídku; nepovede-li se, ztrácí se dobrý efekt předplodiny. {{SE|241}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge_und_die_Mineralaufschließung,_die_Stickstoffbindung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Střídání plodin a mobilizace minerálů, vázání dusíku ====<br /> <br /> Kompozice osevního postupu slouží cíli vyvinout stabilní, nebo ještě lépe pozitivní humusovou bilanci, a spolu s ní i pozitivní bilanci dusíkovou. K posledně jmenované přispívají okopaniny a obilniny méně, tím více však luskoviny. Ty žijí v symbióze s bakteriemi v kořenové oblasti, takzvanými *Rhizobii* neboli hlízkovými bakteriemi, a mají ve spojení s mateřskou rostlinou schopnost vázat dusík ze vzduchu. Totéž dovede mj. i olše (Alnus glutinosa), která v kořenové oblasti žije v symbióze s houbám příbuznými *Aktinomycetami* — patrno z tmavě zeleného listí, podobně jako u luskovin. Schopnost vázat dusík, aniž by to bylo přímo vázáno na vyšší rostliny, nacházíme u volně žijících bakterií jako *Azetobacter*, které preferují půdní prostředí bohaté na zásady, více alkalické, a *Amylobacter*, které upřednostňují prostředí spíše kyselé.<br /> <br /> Rudolf Steiner popisuje schopnost luskovin vázat dusík jako děj «vdechování», přičemž všechny ostatní rostliny «se blíží výdechu».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 80.&lt;/ref&gt; Dusíkové vdechování luskovin je děj srovnatelný s tím, «co se odehrává na našich epitelových buňkách [plic; vložení autora]».&lt;ref&gt;Ebd., S. 80.&lt;/ref&gt; Symbióza s Rhizobii je endogenní; tvoří fyziologickou jednotu s mateřskou luskovinou. Ze země vstupují do ještě mladé rostliny a tam se rozmnožují za tvorby kořenových hlízek. Jsou tedy druhotně darem země luskovině — čímž je luskovině umožněno oživit anorganicky mrtvý prvek vzdušného dusíku (N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) a tím duševně-astrální, jehož nositelem je dusík,&lt;ref&gt;Ebd., S. 71.&lt;/ref&gt; důvěrně propojit s životním děním. Zjevy luskovin svědčí v mnohých znacích, až do utváření květu, ve vyšší míře o Innerlichkeit vpletené do životních procesů, než je tomu u ostatních krytosemenných rostlin.<br /> <br /> Vedle zvláštního vztahu luskovin k dusíku vykazují zvláštní afinitu k vápníku v půdě. Nejen že tyto rostliny nacházíme přednostně na stanovištích bohatých na vápník — kyselým půdám se vyhýbají, {{SE|242}}<br /> <br /> allen voran vojtěšku –, nýbrž jsou to právě ony, kdo vápník v podorničí mobilizují, přijímají jej do svých fyziologických procesů a ukládají jej do tkání a buněk. Tímto způsobem vápní přes své zbytky svrchní půdu. U vojtěšky, královny pícninových rostlin, je tomu tak ve vyšší míře než u jetele, a tím více při víceletém pěstování. Takové pěstování by v žádném osevním postupu v biologicko-dynamickém zemědělství a zahradnictví nemělo chybět.<br /> <br /> Každý rostlinný druh má obecné a nad to specifické aneignungsvermögen pro minerální látky. Obecně budiž řečeno: celé spektrum pozemských látek, které rostlina potřebuje, aby mohla přijmout pozemskou zjevnou podobu; specificky pak ty látky, jejichž prostřednictvím může éterická organizace rostlinného druhu, v souladu se svým duchovním praobrazem, vyjádřit zvláštní vlastnosti. Tyto vlastnosti se konfigurují a individualizují podle míry kvantitativně-kvalitativního vztahu určité pozemské látky ke kvalitativně-kvantitativní konstelaci kosmicko-éterických formativních sil. Taková vztahová přediva charakterizuje Rudolf Steiner, pokud jde o vlastnosti preparátních rostlin (srov. kap. «Kompostové nebo hnojivé preparáty», s. 360 nn.).<br /> <br /> V rámci osevního postupu tak přispívá každá hlavní plodina, a rovněž každá bylina nebo tráva doprovodné flóry (plevele a plevelné trávy), svým specifickým způsobem k mineralickému rozkladu prostřednictvím kyselého působení a kořenových výlučků, kořenově aktivních výměnných procesů a prostřednictvím navracení těchto minerálních látek zpět do půdy cestou organických zbytků. Vedle schopnosti vázat vzdušný dusík náleží luskovinám ještě jiná: totiž jejich vysoké schopnosti mineralického rozkladu, pokud jde o vápník, hořčík, fosfor a bór. Dle Paracelsa neexistuje žádná rostlina, která by neměla léčivý účinek. Spočívá ve schopnosti rostlinného ätherleib koncentrovat zemské látky v rostlinách a komponovat je do organických sloučenin, jimiž získávají svou hodnotu pro úrodnost půdy, svůj léčivý a výživný účinek.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge_und_ihre_Begleitflora,_die_Unkräuter&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele ====<br /> <br /> Odpovědí přírody na solitérní postavení kulturních rostlin v poli a zahradě jsou takzvané «plevele nebo průvodní byliny» a «plevelné trávy». Starají se o druhovou rozmanitost, o vyrovnání, které odráží přirozenou, stanovištní konfiguraci éterických formativních sil. Na vlhkém stanovišti je tato jiná než na suchém, jiná {{SE|243}}<br /> <br /> Na jílu je jiná než na písku, a opět jiná na půdách různého stupně kyselosti atd. Ze 292 popsaných druhů doprovodné flóry středoevropské oblasti se tak na každém stanovišti vždy vyskytují charakteristická, více či méně druhově bohatá společenstva plevelů, průvodních bylin a plevelných trav. Do tohoto každoročně se opakujícího smísení divoké flóry s kulturními rostlinami zasahuje zemědělec a zahradník. Snaží se rozsah zabuřenění a zaplevelení travami omezit na minimum různými pracovně náročnými opatřeními. Nejnáročnější a nejtěžší prací je přitom ruční okopávání a plení. Jaká úleva tedy, když v šedesátých letech přišly syntetické herbicidy. Od té doby existují přípravky s plošným účinkem a četné další, zaměřené selektivně na likvidaci určitých problémových plevelů a plevelných trav. V průběhu geneticko-technologických změn genomu pěstovaných cílových rostlin přibyly totální herbicidy, jako «Roundup Ready» s účinnou látkou glyfosát, který nastoupil svůj vítězný pochod světem. Herbicidy jsou vynálezy lidského ducha. Jsou tu od toho, aby zabíjely a ničily život. Zasahují systémově do souvztažnosti životních procesů a řídí je do nicoty. Éterické formativní síly, které konstituují životní organizaci rostlin, ztrácejí vládu nad organizací fyzického těla. Na místo astrálních sil, které skrze záření kosmických periferních sil, a těch, jež ze země vytváří a formuje zjevný obraz rostliny, nastupují síly trhající vlákna mezi bytostným praobrazem a smyslově-fyzickou podobou. Jsou to životu nepřátelské astrální síly z podpřírody, z fyzického podsvětí, které na stupni fyzického působí prostřednictvím syntetických látkových kompozic. Herbicidy jsou stejně jako souhrn pesticidů a ostatních syntetických prostředků na ochranu rostlin výtvory člověka sestavené čistě reduktionistickými cestami myšlení. Jsou nosiči životu nepřátelských sil, které stojí izolovaně v souvislostech světa. Postup libovolné syntézy látek odpovídá obráceně oné technologii, která prostřednictvím takzvaného štěpení jádra přinutí podfyzické síly, spoutané v látce, vystoupit na denní světlo — obojí s evolučně nepředvídatelnými následky. {{SE|244}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Verfahren_der_Unkrautsamenveraschung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Metoda spálení semen plevelů na popel ===<br /> <br /> Desetiletí předtím, než se výše zmíněné metody ničení plevelů přesměrováním jejich životních procesů staly celosvětovou praxí, Rudolf Steiner z výzkumu přírody kosmu a jeho spolupůsobení při tvorbě semen rozvinul metodu veraschování semen plevelů — «spalovací experiment». Je to metoda regulace plevelů, která působí proti klíčení semen. Doporučení zní: sbírat semena plevelů, veraschovat je — «nejlépe plamenem dřeva» — a získaný «pepř» rozptýlit po poli a zahradě. Tento postup vychází z poznání, že růst a jeho stupňování k reprodukci v tvorbě semen stojí v přímém vztahu k podslunečnímu planetárnímu působení Merkuru, Venuše, a především Měsíce. Měsíc odráží paprsky Slunce, planet a širšího kosmického periferie zpět k Zemi. Intenzita tohoto zpětného záření se řídí měsíčními fázemi a je největší při úplňku. Klíčivý a růstový impuls vzrůstajícího Měsíce směrem k úplňku je mnohonásobně experimentálně doložen. Semenné plevele vykazují zpravidla vysokou reprodukční sílu, která může například u heřmánku (Anthemis nobilis) dosahovat 10 000 – 20 000 semen na rostlinu, u pcháče rolního (Cirsium arvense) přibližně 4 500. Při mortalitě až 50 % se při slabém zaplevelení nalézá přece jen mezi 10 000 a 300 000 klíčivých semen plevelů na čtvereční metr, při silném zaplevelení až 30 000 na čtvereční metr. Panují-li v blízkosti povrchu půdy příznivé podmínky pro klíčení — půdní teplo (&gt; 9 °C) a půdní vlhkost —, stávají se měsíční síly aktivními a urychlují klíčení i růst. {{SE|245}}<br /> <br /> Veraschení semen se provádí v době klíčního klidu, ve stavu, kdy kosmično «jako forma rostliny žije v semeni». Prochází-li semeno ohněm, je plameny zcela pohlceno; zbývá pozemský podíl, popel. Oheň jako živel se na jedné straně smyslově zjevuje ve fenoménech tepla a světla. Druhá, působící vnitřní strana ohně je nadsmyslová. V lidském prožívání může toto nadsmyslové být zkušenostně dosažitelné jako zjev na duševní rovině — například tehdy, kdy duchovní impuls vzněcuje duši k ohni nadšení. Kdekoli oheň nastoupí, pohlcuje to, co se stalo fyzickým, a proměňuje to v popel. Z hlediska duchovně-působného svědčí popel o procesu läuterace, o takovém, který jsoucnu vštěpuje nové zárodky stávání se.<br /> <br /> Úkolem veraschení semen je nyní vytvořit v půdě podmínky, za nichž bude pro příslušný druh plevele potlačen klíčení stimulující účinek měsíčních sil. Popel, který vzniká zničením semene žilovým prvkem ohně, působí měsíčním silám v protisměru: «Jde nyní o to, aby půda byla ošetřena — protože Měsíc přece zastavit nelze — tak, aby se Země stala neschopnou přijímat měsíční účinky; a nejen Země se může stát neschopnou přijímat měsíční účinky, ale i rostliny, tyto plevele, mohou v jistém smyslu ošetřené půdě získat jakousi bázeň před tím, aby v ní rostly.» Toto poslední tvrzení nabízí myšlenku, že veraschení tak přemírou rozmnožovacích sil obdařených semen plevelů je z jejich uvěznění v pozemském reprodukčním cyklu jaksi osvobozuje, takže jejich výskyt se napříště drží v mezích.<br /> <br /> Porozumění duchovněvědným pokynům Rudolfa Steinera k veraschení plevelů vyžaduje neochabující poznávací úsilí a na něj navazující badatelskou smýšlení, která v bdělém obrácení dovnitř i navenek doprovází každý krok praktického uskutečňování. To tím spíše, že dosavadní snahy přinesly sice dílčí úspěchy, nikoli však ještě průrazné výsledky. Leží to především v následujícím:<br /> <br /> * Veraschení semen plevelů a účinek těchto popelů, jakož i popelů ze škodlivého hmyzu a kožek<br /> {{SE|246}}<br /> <br /> * reprodukčně silných zvířat způsobujících škody, jako je polní myš, musí být zcela zapojeno do provozní praxe a nepřetržitě pěstováno.<br /> * K tomu je zapotřebí spolupráce sociálního okolí podniků — lidí, kteří jsou ochotni a schopni prohlubovat duchovněvědné poznání, jež je základem metodiky veraschení, a cvičit je v trvalé praxi.<br /> * Mezitím propracované techniky mechanické regulace plevelů poněkud zatlačily výzkum a praxi veraschení semen do pozadí.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_mechanische_Unkrautregulierung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Mechanická regulace plevelů ===<br /> <br /> Zatímco herbicidy působí systémově-fyziologicky takříkajíc zevnitř — tedy přivádějí na scestí nadřazenou, budující funkci životního těla vůči fyzické organizaci —, působí mechanické postupy regulace unkrautového vzrůstu zvenčí. Pletím, stríglováním, bránováním a okopáváním jsou rostliny vytrhovány z kořenů, kosením odřezávány od kořenového trsu. Těmito opatřeními se nevystupuje z řádu zákonitosti vzniku a zániku. To platí i pro opalování plamenem, které zachycuje rychle klíčící a rostoucí plevele dříve, než klíčící osivo kulturní rostliny probije půdní škraloup a zazelená se.<br /> <br /> Každou kulturu článku osevního postupu doprovází zvláštní plevelná flóra. Její skladba je určována především stavem půdy, dobou výsevu, povětrnostními podmínkami, jakož i rychlejším nebo pomalejším růstem kultur, a tím i jejich stupněm pokryvnosti půdy.<br /> <br /> Mnohé druhy plevelů jsou indikátorové rostliny ve vztahu k půdní struktuře, např. stagnující vlhkost, zhutnění, zralost půdy, hospodaření s dusíkem a půdní acidita.&lt;ref&gt;Helmut Voitl, Elisabeth Guggenberger, Josef Willi: ''Das große Buch vom biologischen Land- und Gartenbau'', Wien 1992, 367 S.&lt;/ref&gt; Články osevního postupu lze z hlediska výskytu specifických plevelů a plevelných trav rozdělit do tří skupin: obilniny, okopaniny, víceleté pícniny. Zahradnické osevní postupy jsou v podstatě okopanino-postupy. {{SE|247}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Unkräuter_und_-gräser_in_den_Halmfrüchten&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Plevele a plevelné trávy v obilninách ====<br /> <br /> Doprovodná flóra ozimů se člení na podzimní a jarní klíčiče. Z plevelů a plevelných trav klíčících na podzim se stávají obtížnými ty, které jsou zimovzdorné, jako chundelka metlice (''Alopecurus myosuroides'') a psárka polní (''Apera spica venti''), jakož i plevele jako rmen (''Anthemis spec.''), rozrazil (''Veronica spec.'') atd. Pro svůj nízký stupeň pokryvnosti na podzim a v zimě je pšenice více ohrožena než žito a ječmen. Díky svému předozimnímu odnožování jsou tato dvě posledně jmenovaná ve svém růstu a pokryvnosti půdy o krok před travními plevely a plevely vůbec. Jen zřídka dovolí podzimní stav půdy zasáhnout regulačně stríglem nebo bránami. To lze dohnat jen omezeně na začátku jara. Okopávání s úzkými husopáterovými radličkami snese pouze pšenice — ta se odnožuje teprve na jaře —, nikoli žito a ječmen; ty již mají do značné míry vyvinuty své mělce rozběhlé korunové kořeny. K odvrácení jarních klíčičů v ozimech prokazují dobrých služeb strígl a lehké brány.<br /> <br /> Letní obiloviny, ječmen, pšenice a oves, vítají časný výsev; jsou proto — jako ostatně veškerá jarní osev — vystaveny zvýšenému tlaku plevelů. Jsou v konkurenci s plevely klíčícími již při nižších teplotách, jako je koukol polní (''Agrostemma githago''), vlčí mák (''Papaver rhoeas''), svízel (''Galium spec.''), rdesno (''Polygonum convolvolus'') a pozdějí ptačinec prostřední (''Stellaria media''), pěťour maloúborný (''Galinsoga parviflora'') a merlík (''Atriplex patula''), jakož i jako plevelná tráva oves hluchý (''Avena fatua''). Časové okno pro regulaci před výsevem je krátké, takže je nutné opakované výsevní zpracování stríglováním, lehkými bránami a okopáváním až do sloupkování. Zpracování před vzejitím umožňuje síťový strígl; po vzejití je třeba vyčkat s dalšími opatřeními do třetího listu.<br /> <br /> Se sloupkováním je zastíněním omezeno vegetativní rozvíjení semenných plevelů, nikoli však pcháčů a spolu sloupkujících plevelných trav. Pozdní klíčiče jako merlík (''Atriplex''), ohnice (''Raphanus''), lebeda (''Chenopodium'') a pěťour (''Galinsoga'') se přitom vyskytují méně.<br /> <br /> Protože semenné plevele a plevelné trávy rostoucí v obilí dosahují semenné zralosti před ním nebo zároveň s ním, jsou to ve srovnání s ozimy zejména letní obiloviny, které v rámci osevního postupu doplňují zásobu semen v půdě. Podmítka bezprostředně po sklizni musí {{SE|248}}<br /> <br /> zachovat jemně drobivé lůžko skývy, aby co největší část vypadaných semen mohla vzklíčit. Určitou starost při obilninách způsobuje neomezené rozrůstání kořenových plevelů a plevelných bylin jako pýr plazivý (''Agropyron repens'') a pcháč oset (''Cirsium arvense'') i šťovík s kůlovým kořenem. Po sklizni je nutné s nimi bojovat velmi pracně a časově náročně. Výborně se osvědčují plně podřezávající kypřiče s vlečkami, které vyhazují kořeny a kousky kořenů na povrch půdy k vyschnutí. Pcháč oset (''Cirsium arvense'') a šťovík tupolistý (''Rumex obtusifolius'') v porostu se velmi oslabují hlubokým vyřezáváním před kvetením.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Unkräuter_und_-gräser_in_den_Hackfrüchten&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Plevele a plevelné trávy v okopaninách ====<br /> <br /> Jak již název napovídá, okopaniny potřebují vedle dobrého provzdušnění skývy také intenzivní potlačování nárůstu plevelů a plevelných trav. Co do druhové rozmanitosti a konkurenčního tlaku je plevelný pokryv v rámci osevního postupu největší. Pozdějším výsevem okopanin oproti letním obilninám bývá zpravidla dost času předřadit výsevu jeden až tři průjezdy bránami, které vykořeňují brzy a středně brzy klíčící plevele a plevelné trávy. Kde to podmínky dovolují, například u řepy krmné (''Beta vulgaris''), zelí (''Brassica'') a dalších, lze přepichováním ze školky získat ještě více času a z pole vypudit i později klíčící plevele, jako pěťour maloúborný (''Galinsoga''), lebeda (''Atriplex''), merlík (''Chenopodium'') a jiné. Okopaniny mají zpravidla dlouhou mladost a dovolují proto pokračovat v mechanickém potlačování plevelů stříglováním, motyčkováním a hrázkováním až do zapojení řad. Podle potřeby je třeba řady ještě jednou projít ručně.<br /> <br /> V pěstování cukrové a krmné řepy a polní zeleniny jsou k dispozici vedle přepalování v předvzejítovém stadiu také propracované mechanické postupy, které ponechávají neošetřený jen nesmírně úzký pruh vrtných řad. Přes veškerou dobrou přípravu je však zbytkové ruční plení nezbytné. Tato práce patří k nemnohým, které zemědělci a zahradníkovi ještě zbyly, při nichž může vstoupit v přímý vztah k půdě a rostlinám hned ve dvojím smyslu: Na jedné straně je pracně a doslova rukama oddán činnosti, která jde tím snadněji a svižněji, čím více od sebe samého abstrahuje a obrací se s pozorným pohledem k rostlinám, jež mají být<br /> {{SE|249}}<br /> <br /> uvolněny, aby se mohly nerušeně rozvinout až k plnému utváření plodu. Toto obrácení působí dvojím způsobem: Je účelné — na to jedině je zaměřen stroj — a polárně k tomu probouzí duchovně zájem a duševně účinný vztah s ohledem na intimitu životního souznění rostliny a zeminy. Člověk si uvědomuje výzvu, neupadnout do prázdnoty pouhé rutiny, která práci přetěžuje. Plení plevelů může být vedle jiných takových činností cvičným polem, které buduje mosty a probouzí mravní vnímavost vůči věcem a bytostem přírody. Na druhé straně spočívá nazírající myšlení nad děním. Pozoruje se bohatství jevů — například jak se nejrůznější druhy bylin spolčují s jednou kulturou, kterou chceme pěstovat, jak jsou tyto různě utvářeny v kořeni, listu a květu a jak v pozemském zobrazení podávají zprávu o svém urobiázu, jenž bytuje v nadsmyslovém. Člověk rozpozná plevel nebo plevelnou trávu jako příslušníka určitého rodu a čeledi a uvědomí si, jak mnohé z nich mají významný léčivý účinek. Pozná, jak tento léčivý účinek je blízce příbuzný výživnému účinku postupně se rozvíjejícího plodu kulturní rostliny. Kvůli tomuto výživnému účinku musí do jisté míry ustoupit «zásoby léčivých bylin». To platí zvláště pro okopaniny plodící spíše ve vegetativní sféře. Tak připadá okopaninovému záhonu v rámci osevního postupu funkce čisticího záhonu pro následnou kulturu — zpravidla obilí — být. Zároveň je to ten, který nejvíce čerpá z půdní úrodnosti.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Unkräuter_und_-gräser_im_Futterpflanzenanbau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Plevele a plevelné trávy v pěstování krmných rostlin ====<br /> <br /> Hlavními krmivovými rostlinami jsou luskoviny, jetel a vojtěška v porostech s travami a — v menším podílu — dieteticky účinné byliny, jako je jitrocel kopinatý (''Plantago lanceolata''), bedrník (''Pimpinella agna''), čekanka (''Cichorium lupulina''), vojtěška žlutá (''Medicago lupulina''), štírovník (''Lotus corniculatus'') a komonice (''Melilotus'' spp.). Takovýto porost stojí v osevním postupu zpravidla dvě užitková léta. Tím zabírá dvě články osevního postupu. První seč se provádí dostatečně brzy, aby druhý obrůst v jinak květensky chudém vrcholném létě přišel k rozkvětu a nabídl létajícímu hmyzu bohaté nektarové zdroje. Další nektarové zdroje poskytují kvetoucí pásy na dílcích obilovin a okopanin. {{SE|250}}<br /> <br /> V hustě zapojených, plně vzrostlých dvouletých krmných porostech nemají jednoletá semenná plevele žádnou vývojovou možnost — naproti tomu v mezerovitých porostech ano. Při vícenásobné seči ani taková nejsou nebezpečná. Polní pícninářství je především osvědčeným prostředkem, jak se vypořádat s jinak těžko zvládnutelnými trvalými problémovými plevely, jako jsou pcháč oset (''Cirsium arvense'') a šťovík kadeřavý (''Rumex crispus''). Pcháč oset je oslaben již první sečí, ještě více pak druhou nebo dokonce třetí. Po takovémto dvouletém využití se daří udržet pole pro následnou plodinu — zpravidla ozimé obilí — do značné míry bez pcháče. U šťovíku, jenž je sice každou sečí oslazen, pak však rychle vyráží do semene, se omezená produkce semen obvykle nedá zcela vyloučit. Co se týče pýru plazivého (''Agropyron repens''), vícenásobný seč oslabuje výhonnou sílu oddenků, a tím i jejich další šíření.<br /> <br /> V rámci osevního postupu se s luskovinami bohatým polním pícninářstvím a meziplodinami odehrává jakýsi ekologický zázrak. Vrací půdě ztracenou úrodnost, vytváří harmonii v živém, přivádí zpět divokou faunu do krajiny a poskytuje ovcím i skotu v létě i v zimě vynikající krmivo a na podzim orební pastvinu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge,_Krankheiten_und_Schädlingsbefall&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Střídání plodin, choroby a škůdci ===<br /> <br /> Otázka zní, zda vůbec mohou rostliny onemocnět v tomtéž smyslu jako zvíře a člověk. Směr k odpovědi se otvírá, sledujeme-li zástavbu bytostných článků v přírodních říších a u člověka: Minerál je jednoartikulovaný, obdařen fyzickým tělem; ke dvouartikulovanosti rostliny s fyzickým tělem a éteriickým tělem přibývá u zvířete jako třetí článek astrální tělo a u člověka jako čtvrtý já-organizace. Příčinou onemocnění je astrální tělo.&lt;ref&gt;Viz např. Rudolf Steiner: ''Meditative Betrachtungen und Anleitungen zur Vertiefung der Heilkunst'', GA 316, Dornach 2003, Vortrag vom 3. Januar 1924, S. 33 f.&lt;/ref&gt; Takové se však v rostlině nevtěluje. Její duševní tělo zůstává v nadsmyslovém; vysílá své síly z periferie do prostoru a času, dotýká se rostlin jen zvenčí a vytváří si svůj odraz v jejich podobě. V čistotě éterické organizace rostliny se spojuje s látkami země, oživuje je a komponuje je do své fyzické organizace. V tomto spojení se stává ve svých formách smyslově viditelnou {{SE|251}}<br /> <br /> podobou. V těchto svých étericky živých formotvorných procesech je rostlina od základu zdravá; je nositelkou všech léčivých sil; svou vlastní organizací bildekräfte vlastně onemocnět nemůže. Co modifikuje její fenomenální obraz jako čistý obraz jejího typu, co ho dokonce deformuje nebo zcela ničí, jsou vlivy zvenčí. Dnes je zahrnujeme pod neurčitý pojem vlivy prostředí. Jakmile tyto sklouznou do extrémů, ztrácí se harmonie vztahu kosmických k pozemským účinkům; vznikají nerovnováhy. Ty mohou nastat přirozeně skrze požáry, bouře, záplavy a zemětřesení, nebo stále více skrze egoistická jednání člověka, nároky na vlastnictví a moc, rigorózní vykořisťování atd. Vlivy skrze člověka se projevují v oteplování Země, klimatické změně, znečištění Země, moří a stratosféry. Elektrosmog ze všech stran obaluje rostliny a odřezává je od kosmických účinků. V pěstování kulturních rostlin je toto extrémní ovlivňování ještě stupňováno technologiemi všeho druhu odcizenými životu, jako je excesivní hnojení dusíkatými solemi syntetizovanými ze vzduchu, hydroponika (pěstování v roztocích živných solí), pesticidy, herbicidy atd. Rostliny jsou zahaleny cizími látkami a zářeními, která oslabují jejich éterickou organizaci. Ta již není plně schopna budovat či udržovat svou fyzickou tělesnou organizaci v souladu s druhovým určením. Fyziologickým důsledkem je, že rostliny obsahují více vody (zvětšené buňky a mezibuněčné prostory) a v ní rozpuštěných solí, než jsou schopny zpracovat do stavby svých tvarově utvářecích pletiv. To celkově přivolává na scénu široké spektrum rostlinných a živočišných organismů — bakterie, houby, roztoče, hmyz — kteří v přírodním hospodářství na správném místě a ve správný čas konají užitečné služby, na místě nesprávném, v čas nesprávný se však jednostranně závratně množí a stávají se škodlivými organismy. Zvláštní případ v tomto kánonu tvoří virózya. Viry tvoří jakýsi druh pod-přírody rostlinné říše, jako radioaktivita takovou tvoří v říši minerální. Viry nemají vlastní metabolismus. Zapojují se do metabolismu živých organismů — od bakterií výše — a mohou se vyvíjet a množit jen skrze tento. Zatímco vše živé se projevuje v rytmech, virus se chová arytmicky. Zejména viry způsobují v říši kulturních rostlin stále rychleji probíhající odrůdový úpadek.<br /> <br /> Parazitární bakteriální a houbová onemocnění jsou výrazem přebytku silových účinků Měsíce, které jsou v půdě zprostředkovány {{SE|252}}<br /> <br /> prostřednictvím vody a vytvářejí tak jakési «měsíční životonosné dění». Za vyrovnaných povětrnostních podmínek toto dění v rostlinách působí až do tvorby semen.&lt;ref&gt;Vgl. Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S.166/67.&lt;/ref&gt; Pokud však Měsíc působí příliš silně — například v mírné zimě s vlhkem přetahujícím se do jara, a ještě k tomu zesílen přiváděním snadno rozpustných živných solí — stoupá houbový tlak. Přebytečný měsíční život vstupuje jaksi do soutěže s těmi silami, které z kosmu přes křemen, vápenec a jíl proudí formotvorně do rostlin. Ty se oslabují. Dochází k jakémusi předčasnému zplodování v oblasti vegetativní, ve sféře listů. Nad úrovní půdy — v jejímž nitru je přece pravá domovina celého onoho vojska bakterií a hub — vytváří se nahoře ve výhonkové oblasti druhá půdní úroveň pro parazity a houby. Pod tíhou přehnaných měsíčních sil podléhá rostlina rozkladu právě tímtéž říšemi nižších živých tvorů, jež jí ve tmě půdy konají užitečné služby.<br /> <br /> Nebezpečí příliš silného měsíčního působení lze předejít těmito opatřeními:<br /> <br /> * Hnojením podporujícím zdraví rostlin (posilováním jejich éterické organizace) — viz kap. «O podstatě hnojení», s. 259 nn.<br /> * Budováním půdy zemsky aktivní, bohaté na formy trvalého humusu (jílo-humus).<br /> * Opakovanými postřiky přesličkovým čajem v průběhu roku (křemenné působení).<br /> * Zachováváním a péčí o vlhké biotopy a rovněž o trvalé travní porosty v blízkosti odvodňovacích příkopů nebo spodní vody. To jsou přirozená stanoviště, na nichž mohou měsíční síly — uzdravujíce celek hofského organismu — se «vyžít» v rozvíjení bohatého houbového a bakteriálního života.<br /> <br /> Zpracování půdy pomáhá rostlině v prvním kroku k druhově přiměřené konfiguraci formativních sil jejího životního těla. Dalšího posílení se jí dostává správným zařazením v osevním postupu; nejvyššího stupňování zdravého růstu a tvorby i zrání plodů pak dosahuje hnojením (srov. kap. «O podstatě hnojení», s. 259 nn.). Pro utváření osevního postupu přicházejí v úvahu tři hlavní hlediska: snášenlivost s předplodinou téhož druhu, předplodinový účinek a udržování vysoké humusové dynamiky. V případě opakovaného pěstování téhož druhu jsou kultury množené vegetativně snášenlivé v podstatně vyšší míře než {{SE|253}}<br /> <br /> při generativním rozmnožování; leda že rodičovská generace je nosičem viru — to je hlavní problém při doosívání brambor, rozmnožování ovocných dřevin atd. Sama příroda demonstruje vysokou snášenlivost vegetativního rozmnožování, například pýr plazivý (*Agropyron repens*), kopřiva dvoudomá (*Urtica dioica*), pcháč rolní (*Cirsium arvense*), opletník plotní (*Polygonum convolvulus*), přeslička rolní (*Equisetum arvense*) atd.<br /> <br /> Při generativním doosívání pevných odrůd je v různé míře pravidlem degradace odrůdy. V základě nesnášenlivosti s týmž druhem leží jednostranné rozmnožování škodlivých organismů — bakterií, hub, hmyzu a jiné půdní fauny — jakož i patogenní kořenové výlučky samotných kulturních rostlin (*alelopatie*). Škodlivým organismům lze čelit následujícím způsobem:<br /> <br /> Veškerými opatřeními, která posilují konstituci, tedy organizaci bildekräfte rostliny. Patří k nim hofeigene produkce osiva prostřednictvím cíleného doosívání: «Wenn man [mit der Aussaat; Einfügung des Verfassers] nahe an den Wintermonaten ist, dann wird man eine starke Reproduktionsfähigkeit, wenn man weiter von den Wintermonaten ist, eine starke Nahrhaftigkeit in den Getreidepflanzen bewirken.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 109.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Dodržování doby výsevu podle kosmických rytmů, zejména synodického čili lunárního fázového cyklu.<br /> <br /> * Aktivní, úrodná půda, která každý druh jednostranných vlivů zvenčí rychle stráví a pro rostliny zneškodní.<br /> * Prostorový odstup od loňské kultury téhož druhu (např. zelí vzhledem ke kýlnatosti brukvovitých [*Plasmodiophora brassicae*], brambory vzhledem k napadení mandelinkou) a rovněž časový odstup, který podle míry snášenlivosti s týmž druhem činí tři až šest let.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Halmfrüchte&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Choroby obilnin podmíněné střídáním plodin ====<br /> <br /> Každý zpětný výsev přináší snížené výnosy nahromaděním specifických původců chorob. Snášenlivost s týmž druhem je tedy omezená — nejméně omezená u žita. Díky své nenáročnosti stojí oves a žito po ozimé ječmeni a pšenici jako abtragendes Früchte. Oves přitom platí za zdravicí plodinu. Předplodinová hodnota je nízká; v celkovém pohledu na osevní postup se však obiloviny starají o vyrovnanou humusovou bilanci. Přitom tvorba kořenů u pšenice a ječmene je podstatně slabší {{SE|254}}<br /> <br /> než u žita a ovsa. Prvně jmenované jsou středně silnými konzumenty humusu, a proto kladou vysoké nároky na předplodinu — dobře hnojené okopaniny. Pšenice je s ječmenem jako předplodinou nesnášenlivá. V tomto případě, jakož i vůbec při obilninami bohatých osevních postupech (&gt;50 %) a špatně rozložených slámových masách, nastupují patní choroby, plísňová onemocnění báze stébla pšenice — černonožkovitost (*Ophilus graminis*) nebo lom stébel (*Cercosporella herpotrichoides*). Pravidelné střídání hlíznaté a stébelnaté plodiny zde zjednává nápravu. Zvláštní postavení mezi travinami zaujímá kukuřice, snášenlivá sama se sebou ve vysoké míře. Houbové infekce se mohou u pšenice a ječmene, méně u ovsa a ještě méně u žita, vyskytnout na celém výhonku až do klasu. U pšenice jsou to především v oblasti listu rzi (*Puccinia*) — žlutá, hnědá a černá rez — a snětě (*Tilletia*), v klasu (*Helminthosporium gramineum*) trpasličí a páchnoucí sněť; u ječmene pruhovaná nemoc (*Ustilago avenae*) a padlí (*Erysiphe graminis*), v klasu ječná sněť volná; u ovsa sněť ovesná volná; u žita v oblasti listů sněžná plíseň (*Fusarium nivale*), v klasech námel (*Claviceps purpurea*). Kukuřice se bez problémů začleňuje do obilninami bohatých osevních postupů; patním chorobám vzdoruje.<br /> <br /> Poškození podmíněná osevním postupem způsobená hmyzem — jako napadení moucí osičkovou (*Oscinis frit*) nebo háďátky (*Ditylenchus dipsaci*) u žita, bejlomorkou nebo moucí česnekovou (*Hylemya correlata*) a dalšími u pšenice, moucí osičkovou (*Oscinis frit*) a třásněnkami (*Thrips lini*), hlísticemi u ovsa, moucí ječnou (*Chlorops taeniopus*) u ječmene a pšenice — padají vůči houbovým nákazám méně na váhu. Naproti tomu v pěstování kukuřice způsobuje zavíječ kukuřičný (*Pyrausta nubilalis*) převažující škody.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Hackfrüchte&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Choroby okopanin podmíněné osevním postupem ====<br /> <br /> Rozmanité druhy okopanin v polním a zahradním hospodářství mají každý své vlastní vzorce napadení a poškození. Zpravidla jsou samy se sebou nesnášenlivé a musejí být proto v osevním postupu vhodně odděleny. Jistou výjimku tvoří brambor. Vegetativní množení hlízami z něj činí nejsnášenlivější ze všech kulturních rostlin. V horských polohách může být pěstován zpětně po desetiletí. V teplo-vlhkých polohách nastupují nejrůznější virózy — přenášené mšicí broskvoňovou (*Myzodes persicae*) a dále šířené poraněními hlíz —, dále houbové infekce, jako mimo jiné obávaná plíseň bramborová (*Phytophtora infestans*), jakož i živočišný výskyt jako mandelinka bramborová (*Leptinotarsa decemlineata*), jež — {{SE|255}}<br /> <br /> Ertragsbildung již v prvním roce pěstování výrazně snižuje. Následný pěstování není proto zpravidla možný. V osevním postupu by měl být dodržen odstup čtyř let. Předplodinové vlastnosti brambor jsou pro všechny obilniny a okopaniny vynikající.<br /> <br /> Cukrovka a řepné plodiny (cukrová řepa, krmná řepa, červená řepa) jsou kvůli napadení háďátky v kořenové oblasti jen málo samosnesitelné. Háďátka (stonkové háďátko [''Ditylenchus dipsaci'']) patří k hlavním původcům chorob z osevního postupu. Jsou mnohorasová, napadají téměř všechny kulturní rostliny i mnohé plevele, jsou dlouhověká — proto musí být v osevním postupu dodržen odstup čtyř až šesti let do návratu některého druhu řepné plodiny. Betarůby vykazují široké spektrum škodlivých činitelů: virová onemocnění (mimo jiné žloutenková choroba [''Beta-Virus 4'']), houby (mimo jiné kořenová spála, různé houby), dále háďátka, mšice (''Phytophagus''), řepná moucha (''Pegomya hyoscyami''), atómárka šedá (''Atomaria linearis'') a další. Napadení je dílem podmíněno odrůdou a počasím, z největší části je však důsledkem nedostatečné půdní hygieny a příliš úzkého postavení v osevním postupu.<br /> <br /> Vhodné předplodiny pro cukrovku a řepné plodiny jsou zejména brambory a dusík vázající luskoviny, jakož i při dobré vlastní organické hnojení statku všechny druhy obilnin. Následné plodiny jsou zpravidla ozimé nebo jarní formy pšenice a ječmene.<br /> <br /> Brukvovité rostliny (''Kruzifery''), mezi nimi všechny druhy zelí, řepka a zástupci meziplodin — jako řepkové odnože, hořčice bílá (''Sinapis alba''), olejný ředkev (''Raphanus sativus var. oleiformis'') a další — obohacují osevní postup nesmírně. Přehojný kvet řepky (''Brassica napus'') a brukvovitých přicházejících do kvetu, meziplodin i — neúmyslně — plevelů hořčice a ohnice rolní (''Raphanus raphanistrum'') je zdrojem nektaru, který přitahuje množství létajícího hmyzu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Futterpflanzen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Choroby krmných rostlin podmíněné osevním postupem ====<br /> <br /> Brukvovité rostliny zároveň přitahují velké množství žravého hmyzu — v čele blecháče (druhy ''Phyllotreta''), kapustová moucha (''Chortophila brassicae''), blýskáček řepkový (''Meligethes aeneus'') a další. Stejně škodlivé je i množství houbových chorob, v první řadě nádorovitost košťálovin (''Plasmodiophora brassicae''), která jako typická choroba osevního postupu z velké míry určuje nesnášenlivost košťálovin, řepky atd., ale i brukvovitých plevelů navzájem. Dále je řepka hostitelskou rostlinou mnoha {{SE|256}}<br /> <br /> Nematodových druhů, které v následných plodinách páchají škody. Řepka potřebuje brzy vyklízející předplodiny jako ozimý ječmen a žito. Za sebou zanechává pro následnou plodinu vynikajícím způsobem strukturovanou, zralou, relativně bezplevelnou půdu. Z uvedených důvodů je stejně jako u košťálovin nutná přestávka v pěstování tři až čtyři roky. Při zařazení intenzivního zeleného hnojení brukvovitými do osevního postupu je třeba zvolit ještě delší odstupy.<br /> <br /> Ústřední místo v osevním postupu zaujímají vedle tržních plodin pícniny jetel (''Trifolium'') a vojtěška (''Medicago'') s přídavkem směsi pícních trav a bylinek. Jetel a vojtěška jednak jako hlubokokořenící rostliny přímou cestou — vázáním dusíku, zpřístupňováním minerálů a bohatstvím kořenové hmoty — oživují celý objem půdního profilu, a to tím více při víceletém, bujném porostu, jednak patří na rostlinné rovině nepřímo k největším podporovatelům trvalé úrodnosti půd. Děje se tak prostřednictvím pícních mas, které jsou přeměněny a zušlechtěny přežvykováním a jako hnojivo se vracejí na půdu. Pěstování pícních luskovin je doplněno zrninkovými luskovinami, mimo jiné bobem obecným (''Vicia faba''), lupinou (''Lupinus'') a hrachem setým (''Pisum sativum''). V osevním postupu stojí buď v čisté kultuře, nebo ve směsné kultuře s ovsem, přednostně před okopaninovými plodinami. Priorita jetele a vojtěšky v osevním postupu klade hranice pěstování zrninkových luskovin. Důvodem je kyjatka jetelová (''Sithonia lineata''), která dokáže pícní luskoviny v raném mládí značně poškodit. Klíčovým problémem červeného jetele — méně pěstování vojtěšky — je sklerotinia jetelová (''Sclerotinia trifolium''). Je to typická choroba osevního postupu. Černé sklerotie (plodnice houby) lpí na kořenovém krčku, ničí cévní svazky a jetelová rostlina uvadá na přelomu jara ze dne na den. Trvalé formy houby se mohou v půdě udržet až osm let. Návrat červeného jetele, a rovněž vojtěšky, by proto měl nastávat nejdříve každých pět až šest let. Při nejméně dvouletém pěstování je problém pcháče pro následnou plodinu vyřešen a rovněž stav nematodů se výrazně snížil.<br /> <br /> Dalšími listovými plodinami, které zpravidla tvoří součást biologicko-dynamických osevních postupů, jsou krmná řepa (''Beta vulgaris var. alba'') jako dietetikum při krmení dojnic a dále mrkev (''Daucus carota'') a lnička setá (''Linum usitatissimum'') při odchovu telat. Tyto plodiny, jakož i pěstování zeleniny a léčivých bylin pro zdraví zvířat jsou zčásti pěstovány zahradnicky, zčásti polním způsobem začleněny do okopaninovýchplodin. {{SE|257}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Fruchtfolge_in_Beziehung_zur_Düngung,_Humusbilanz_und_Pflugbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Osevní postup ve vztahu k hnojení, humusové bilanci a obdělávání pluhem ===<br /> <br /> Osevním postupem si biologicko-dynamický podnik vytváří pěstební rámec, který garantuje dauerfruchtbarkeit odpovídající stanovištním podmínkám. Tento prostorově-časový rámec předkládá téma, jež lze podle počasí a potřeb krmení i trhu různě variovat. Toto téma musí jako živý ideový celek žít ve vědomí hofgemeinschaft a být rok co rok soustavně vtisknuto hospodářskému organismu. Každý rok znovu se tento obraz osevního postupu stává v utváření přírodního dění viditelným uměleckým dílem. V následujícím příkladu (Dottenfelderhof) je představen dvanáctipólový osevní postup, který se člení do dvou šestipólových, v nichž je opět rozpoznatelný původní princip trojpólového hospodaření:<br /> <br /> {| class=&quot;wikitable&quot;<br /> !&lt;small&gt;Rok&lt;/small&gt;<br /> ! &lt;small&gt;Osevní postup&lt;/small&gt;<br /> !<br /> !&lt;small&gt;Meziplodina&lt;/small&gt;<br /> !&lt;small&gt;Hnojení&lt;/small&gt;<br /> !&lt;small&gt;Humusová bilance&lt;/small&gt;<br /> !&lt;small&gt;Podzimní orba&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;1&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Vojtěška – tráva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;100–200 dt kompostu&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;+&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;2&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Vojtěška – tráva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;Tvorba trvalého humusu&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;+&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;3&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Oz. pšenice – ječmen&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;Brukvovité&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || <br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;4&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Oz. žito&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;Luskoviny aj.&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || <br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;5&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Okopaniny: brambory, polní&lt;/small&gt;<br /> &lt;small&gt;zelenina, krmná řepa aj.&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;300 dt chlévského hnoje z hlubokého ustájení&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;zčásti brukvovité&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || &lt;small&gt;+~&lt;/small&gt;<br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;6&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Oves, špalda&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;Podsev jetele&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;7&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Jetelotráva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;100–200 dt kompostu&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;+&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;8&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Jetelotráva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;Tvorba trvalého humusu&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;+&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;9&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Oz. pšenice –&lt;/small&gt; <br /> &lt;small&gt;rozmnožování osiva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;Brukvovité&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || <br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;10&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Žito&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;Luskoviny aj.&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || <br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;11&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Okopaniny: jako pod 5&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;300 dt chlévského hnoje z hlubokého ustájení&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;zčásti brukvovité&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || &lt;small&gt;+~&lt;/small&gt;<br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;12&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Oves, špalda,&lt;/small&gt; <br /> &lt;small&gt;rozmnožování osiva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt; <br /> || &lt;small&gt;Podsev vojtěšky&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> | colspan=&quot;7&quot; |&lt;small&gt;BL = listová plodina; H = stébelnatá plodina; + = přírůstek humusu; ~ = udržování humusu; - = úbytek humusu; pf = orat&lt;/small&gt;<br /> |}<br /> <br /> Podíl listových plodin odpovídá s 50 % systému střídavého hospodaření. Meziplodiny však posunují poměr {{SE|258}}<br /> <br /> ke stonkovým. Hluboko kořenící kultury s největší kořenovou hmotou – vojtěška, za ní jetel – převažují nad podílem převážně mělce kořenících okopanin s malou kořenovou hmotou. Prostřední polohu v obojím ohledu zaujímají stébelnaté plodiny. Bez přihlédnutí k příspěvku meziplodin a organického hnojení lze humusovou bilanci v průběhu dvanácti let hodnotit jako mírně pozitivní. Zpracování půdy, především na jaře a na podzim, ji ovlivňuje negativně. Přerušení tohoto zpracování po čtvrtinu dvanácti let polním pícninářstvím zmírňuje ztráty humusu – právě tak jako mírné hloubkové zpracování na podzim a v předzimu pluhem, kypřičem, diskovým pluhem a podobně. Vyrovnání ztrát, nebo přímo postupné usazování na trvale vyšší úroveň obsahů humusu, je pak úkolem humus poskytujících meziplodin, především však hnojení chlévským hnojem a komposty. {{SE|259}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Dritte_Säule:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''Třetí pilíř:''' ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vom_Wesen_der_Düngung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === O podstatě hnojení ===<br /> <br /> Co hnojení vlastně znamená, to je záhadná otázka. Ze stanoviska obvyklé agronomické vědy se zdá, že tuto otázku dál klást nestojí za námahu; zdá se, že je jednou provždy rozluštěna. V tomto smyslu hnojení znamená: přivádět systému půda a rostlina – za účelem harmonicky vyváženého hospodaření s živinami – látky uvažované a vypočítávané v izolované formě jednotlivých chemických prvků, které dávají očekávat maximální výnosy, přibližně až po vyčerpání genetického potenciálu odpovídajícím způsobem šlechtěných odrůd kulturních rostlin.<br /> <br /> Tento bodový způsob myšlení v kategoriích vnějších příčinných a účinkových vztahů stojí polárně naproti výpovědi duchovněvědního výzkumu, který «tajemství hnojení» označuje jako «mimořádně skutečná tajemství».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 11.&lt;/ref&gt; «Zajisté, hnojení se provádí instinktivně z tradice starých dob. Ale podstatě hnojení dnes vlastně nikdo nerozumí», «kromě těch, kteří to mohou vědět z duchovního»..&lt;ref&gt;Ebd., S. 20.&lt;/ref&gt; Následující tři kapitoly jsou pokusem vytvořit základy porozumění pro toto radikální tvrzení. V dalších výkladech k stupňům hnojení se může tajemství podstaty hnojení stát zjevnějším.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_Stoff-_und_Kräftefrage&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K otázce látky a sil ===<br /> <br /> Provozovat zemědělství znamená pohybovat velkými masami látek, převážně z organické přírody: oživenou půdou při každém pracovním úkonu, pracovními postupy při sklizni zelené píce, sena a slámy atd., jakož i jejich uskladněním a každodenním předkládáním ke krmnému žlabu, stlaním ve stáji, vyklízením a skladováním chlévské mrvy a močůvky, jakož i jejich rozvozem na pole a louky, několikanásobnou aplikací postřikových preparátů na celý katastr hospodářství, sklizňovými hmotami obilí a okopanin, jejich uskladněním a konečně přípravou veškeré sklizně, která opouští hospodářství jako potraviny. {{SE|260}}<br /> <br /> Zemědělství je dopravní živnost proti své vůli. To je jedna stránka, druhou stránkou je, že se jedná o proces zasazený do rytmů běhu roku a pokračující i nad jejich rámec. To platí především pro hnojení. Hnojiva vyprodukovaná v podniku jsou sama výsledkem životních procesů a zároveň příčinou jejich udržení a stupňování.<br /> <br /> Co jsou to za látky, které se tu v různých formách projevů pohybují sem a tam? Co je to látka? Látky se projevují ve čtyřech klasických živlech: ve skupenstvích pevném (země), kapalném (voda), plynném (vzduch). K živlu tepla přírodověda dosud nenašla pojmový přístup, který by jej charakterizoval jako svébytný čtvrtý z klasických živlů. Dodnes platí metodický princip rozkladu jevů, který sahá až k zakladateli experimentální fyziky Francisi Baconovi (1561–1626). Tato metoda, hledat za jevy v materiálních procesech kauzální princip bytí, dodnes ovládá běžný vědecký provoz.<br /> <br /> Za subjektivně vnímaným jevem se hledá objekt, materiální předmětnost. Ta se nenachází v teple samotném, nýbrž sekundárně v teplotních stavech, které se měřitelně projevují na živlech pevném, kapalném a plynném. Teplo by bez tohoto vztahu ke třem živlům či skupenstvím zůstalo nepostřehnutelné. Pro Francise Bacona, který se právními prostředky učinil soudcem nad teplem, to byl zřejmě důvod, proč teplu upřít svébytnou existenci jakožto živlu. Dodnes zůstává nehmotnost tepla, jeho bytostná podstata, pojmově v temnotě. Neztělesňuje žádné vlastní skupenství. V novější době mají badatelé tendenci označovat energeticky bohatý, vysoce zředěný stav plazmatu za čtvrté skupenství. Ale i v této vysoce komplexní souvislosti jevů se teplo projevuje v podobě vázané na hmotu. Jeho čistá podstata jakožto tepelného živlu se ve vnímání stává fenoménem tepelného vjemu v odstupňování od studeného po horké, zprostředkovaného živly země, vody a vzduchu. Dále se jeho čistá nehmotná podstata projevuje ve vlastnosti převádět svou přítomností a nepřítomností elementární či agregátní stavy jeden v druhý.<br /> <br /> Otázka po podstatě látky, která se od 17. století postupně stala ústřední poznávací otázkou v přírodních vědách, se zdá být fyzikou a chemií v zásadě vyjasněna. Rozložíme-li analytickými metodami organické či anorganické látky – pomineme-li {{SE|261}}<br /> <br /> ty, které se od přírody nacházejí v elementárním stavu, jako zlato, stříbro aj. –, vyjde najevo soubor fyzikálně-chemických prvků, které se rozlišují podle svých vlastností. Představujeme si, že jsou tvořeny atomy (atom = nedělitelný).<br /> <br /> V 19. a 20. století byl i produkt rozkladu, prvek jako „nedělitelný atom“, rozložen na své elementární částice. Tím ztratil kvalitativní charakter vlastností chemických prvků na významu pro poznání podstaty látek. Tímto krokem byl překročen práh od přírody k „podpřírodě“&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Leitsätze'', GA 26, «Von der Natur zur Unternatur», Dornach 1998, S. 255 ff.&lt;/ref&gt; a vstoupilo se do subatomární oblasti elementárních částic (kvant). V ní se ztrácí smyslový svět a nastupuje jiný, svět měřitelných energetických účinků.<br /> <br /> Ty se liší od vyzařujících silových účinků kosmu, které pozemský svět látek pozvedají ke konstituci vyšších stupňů bytí života rostlinného světa, duševna světa zvířat a duchovna člověka. Naproti tomu se pozemské látky jeví jako vyzařující,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst nach geisteswissenschaftlichen Erkenntnissen'', GA27, Dornach 1991, S. 20).&lt;/ref&gt; jako zhuštěné silové útvary, jakoby procesy, které dospěly ke svému konci a v tomto stavu jsou spoutány.<br /> <br /> V atomech se spatřovala tělesa vyplňující prostor, hmota, která měla být jedinou příčinou veškerého vyššího bytí na Zemi. Tento názor vytvořil pro světonázor materialismu racionální, zdánlivě nevyvratitelný základ. Hmota, tak zní názor, je kontinuum, které bylo na počátku a bude na konci. Všechno bytí, které vzniklo mezi tímto počátkem (velký třesk) a tímto koncem (''konečná entropie'', tepelná smrt) a ještě existuje, se odvozuje z tohoto materiálního prazákladu, a tak i člověk, který si to vše jako materiální objekt takto myslí. V popření svého já jako duševně cítící, duchovně usilující a v lásce chtějící bytosti povýšil tuto teorii na axiom. Materialismus je kvůli svému zdánlivě jistému základu, rozluštění tajemství hmoty a z něj vzešlé technologii, nejméně reflektovaným světonázorem. Zahaluje pohled na člověka, který s nasazením nejvyšší síly rozumu konstruuje svět, v němž se jako ne-Já ztrácí v nicotě. „Rozum se vzdaluje od skutečnosti, rozumnost nás k ní {{SE|262}}<br /> <br /> opět přivádí.“ &lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Einleitungen zu Goethes Naturwissenschaftlichen Schriften'', Kap. X. «Wissen und Handeln im Lichte der Goetheschen Denkweise», GA 1, Dornach 1987, S. 171.&lt;/ref&gt;Světový obraz materialismu zažil jistý otřes poznatky kvantové fyziky, která dokazuje, že hmotu nelze diferencovat na součet atomárních částeček hmoty, nýbrž na energetická kvanta účinku. Kdo je ale jejich původcem? Zde se klade otázka po duchu, po světě bytostí tvořících z nadsmyslna. „Rozum nás vzdaluje od skutečnosti, rozumnost nás k ní opět přivádí.“<br /> <br /> Zaměří-li člověk veškerou sílu rozumnosti na sebe jako na myslící bytost, nalezne v sobě samém prostředky a cesty, které ho vyvedou ze statiky materialistického světového obrazu. Probouzí se k vědomí, že on sám je z duchovních prapočátků povolán být nositelem vývoje a stále více se jím stávat; že v sobě díky svým duševním silám myšlení, cítění a chtění může rozvíjet vyšší duševní poznávací orgány a s jejich pomocí se školit k vyšším náhledům. Ty mu umožňují, aby ve svobodném sebeurčení vzal svou budoucnost i budoucnost svého spolutvoření do vlastních rukou. Náznaky tohoto druhu se tu a tam objevují. Avšak: Otázka po podstatě látky ve všech jejích formách projevu, v neživé přírodě, v životě rostlin, v oduševnělosti zvířat a v duchovní či Já-organizaci člověka, se v tomto smyslu dosud neklade.<br /> <br /> Abychom získali vhled do tohoto komplexu otázek, je třeba si uvědomit: „Smyslově vnímatelný obraz světa je součtem metamorfujících se obsahů vnímání bez jakékoli hmoty, která by ležela v jeho základu.“&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Einleitungen zu Goethes Naturwissenschaftlichen Schriften'', Kap XVI. «Goethe als Denker und Forscher», GA 1, Dornach 1987, S. 274.&lt;/ref&gt; Vnímání, která činíme na smyslově vnímatelném předmětu, podněcují myšlení k tvorbě pojmů, které se snaží postihnout vlastnosti tohoto předmětu. Tak se charakterizují látkové prvky periodické soustavy vždy specifickými vlastnostmi, které jsou výrazem něčeho, co se nestává jevem, tedy nepřísluší vzniku a zániku v čase a prostoru. Hmota je však chápána jako kontinuum, jako to, co přetrvává v čase a prostoru, aniž by sama byla smyslově vnímatelným jevem a aniž by podléhala budujícím a ničivým silám, které v čase a prostoru působí. To, co se projevuje, jsou pojmově postižitelné vlastnosti. Jsou to projekce něčeho nad-časoprostorového, nadsmyslového, podstaty té či oné látky. Konstituují se {{SE|263}}<br /> <br /> ve vědomí člověka skrze vnímání a pojem v součet vlastností. Jejich vymezení a přiřazení k té či oné látce je předmětem výzkumu fyziky. Jejich konstelace je taková, že každý látkový prvek má specifickou afinitu k jiným látkám. Mohou spolu reagovat. Pokud k tomu dojde, výchozí látky zmizí z dohledu a, jakoby syntézou, vznikne nová látka s překvapivě novými vlastnostmi. Začátek a konec jsou spolu spojeny diskontinuálním děním. Například vodík (H) a kyslík (O) jsou plyny. Jejich vzájemná afinita je tak obrovská, že spolu reagují explozivně. Zmizí a objeví se voda, látka s nejbohatšími vlastnostmi, základ veškerého života. Dochází ke skoku z méně zhuštěného do více zhuštěného skupenství. Pokud je voda podrobena elektrolýze za vynaložení energie, objeví se opět výchozí prvky jako plyny. Při přechodu z plynného do kapalného stavu, jakož i při každé reakci mezi látkami, vstupuje do hry faktor času. Probíhá proces. Toto procesuální dění ve světě látek je především předmětem chemie. Lze jej empiricky sledovat v reaktivních doprovodných jevech, ale jako takové se vymyká vnímatelnosti. V chemickém procesu působí síly, které jsou dány podstatou látky a jejími vlastnostmi. Síly, které jsou v procesu v pohybu, setrvávají před začátkem a na konci reakce ve stavu klidu, ztuhnutí do formy. Ve formě se látka stává smyslově vnímatelnou a ve svých fyzikálních vlastnostech měřitelnosti, počitatelnosti a vážitelnosti vypočitatelnou.<br /> <br /> V průběhu procesuálně-chemického působení sil se objevují jevy, například tepelné, světelné, barevné a zvukové jevy, jakož i čichové a chuťové zážitky, které nelze odvodit z vlastností reagujících látek. Umožňují bádajícímu duchu člověka hlouběji se vžít do procesuálního dění, ba dokonce si v činném provádění s ním vytvořit osobní vztah, v němž se nadsmyslové působení sil v osobním prožitku zobrazuje blíže duchu. V spoluprožívání chemických jevů odhalují látky na malou skulinku svou silovou a tím i svou bytostnou podstatu.<br /> <br /> Čím dále postupovala fyzika v časoprostoru ve snaze rozluštit tajemství materiálně myšleného látkového prvku, atomu, tím více se jev vytrácel z dohledu experimentátora. Ten dále spřádal červenou nit na základě představených modelů pomocí {{SE|264}}<br /> <br /> matematiky. Nepozorovaně vystoupil z přírody do říše „podsmyslového“, do podpřírody, do říše přísně zákonitých, fixovaných, neživých a bezduchých poměrů sil hmoty, elektřiny, magnetismu a jaderné vazebné energie. V této podpřírodě je vše předmětné ze smyslově vnímatelného světa rozpuštěno ve vypočitatelný systém v sobě ztuhlých a přesto interagujících forem energie. Tam, kde působí izolovaně, jsou v nejvyšší míře nepřátelské životu. Podsmyslové síly působí v „prostoru“, a proto jsou nutně představovány jako tělesa v prostoru, jako mechanika kvant. Rozlišují se v prostorovém vymezení a – podle svého mechanismu účinku – různé elementární částice, respektive energetická kvanta.<br /> <br /> V průběhu vývoje kvantové fyziky se stalo zřejmým, že tyto představy, opírající se o smyslovou zkušenost, nejsou udržitelné. Niels Bohr (1885–1962), otec kvantové fyziky, dospěl k závěru: „Neexistuje žádný kvantový svět.“&lt;ref&gt;Zitiert nach Jos Verhulst: ''Der Glanz von Kopenhagen, geistige Perspektiven der modernen Physik'', Stuttgart 1994, S. 15.&lt;/ref&gt; Tento poznatek potvrdili jeho kongeniální kolegové Werner Heisenberg (1901–1976), Wolfgang Pauli (1900–1958) a další. Heisenberg píše: „Nejmenší jednotky hmoty ve skutečnosti nejsou fyzickými objekty v běžném smyslu; jsou to formy, ideje, které lze jednoznačně vyjádřit pouze v matematickém jazyce.“&lt;ref&gt;Ebd., S. 17.&lt;/ref&gt; – Atom tedy není věc v prostoru. A dále píše: „Pokud se pokusíme proniknout za tuto skutečnost [myšlena je ta smyslově vnímatelná; pozn. autora] do detailů atomárního dění, pak se kontury tohoto ‚objektivně-reálného‘ světa rozpouštějí – ne v mlze nové a přesto nejasné představy skutečnosti, nýbrž v průzračné jasnosti matematiky, která zákonitě spojuje to možné, nikoli faktické.“&lt;ref&gt;Ebd., S. 173.&lt;/ref&gt; Tato „průzračná jasnost“ je však abstrakcí. Jakkoli může být správná ve vztahu k bytí a působení podpřírody, naráží přesto na hranici, na níž si poznávající člověk může uvědomit, že z této abstrakce nelze vykřesat jiskru eticko-morálního impulsu. Matematika se zabývá tím, co se stalo fyzickým, co se myslícímu vědomí projevuje v číselných poměrech. Jejich správnost je postižitelná v myšlenkách, tedy čistě v duchu. V nich se objektivní a subjektivní spojuje v jedno. Jsou pravdivé v omezeném případě {{SE|265}}<br /> <br /> anorganicko-fyzického. V tomto smyslu je matematika vědou duchovní, a nikoli přírodní. Myslíme myšlenky, které jsou schopny převádět fyzikální zákony do technologických funkcí. Zůstaneme-li u těchto myšlenek a snažíme-li se v duchovním posílení prožít jejich důslednost, jejich logické souvislosti, pak se matematika nesráží do strnulé, neživé abstrakce, nýbrž se může stát předstupněm pravého duchovního poznání.<br /> <br /> Číselné poměry jsou výrazem poměrů energetických, respektive silových. Ty druhé jsou jednak nositeli procesů látkových reakcí, jednak jsou v látce spoutány jako „zadržené procesy“.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Konferenzen mit den Lehrern der freien Waldorfschule Stuttgart'',2. Bd., GA 300b, Konferenz vom 21. Juni 1922, Dornach 2019, S. 152.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Martin Rozumek, Peter Buck (Hrsg.): ''Das Chemische und die Stoffe, Zugänge zur Chemie'', Dornach 2008, Kap.: «Einleitung», S. 7.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Látka podléhá tíži. Tato zakusitelná vlastnost ji především činí reprezentantem pozemského. Je to součet forem energie či sil spoutaných do smyslově vnímatelné formy, které se projevují ve vlastnostech. Umožňují procesy probíhající podle přírodních zákonů, reprodukovatelné a matematicky abstrahovatelné do vzorců.<br /> <br /> V oživené přírodě již toto procesuální dění nelze odvodit pouze z vlastností fyzikálních látkových prvků. Naopak, životní procesy je do značné míry odcizují jejich fyzikální determinovatelnosti. Bílkovina se například skládá z pěti prvků: uhlíku, kyslíku, dusíku, vodíku a síry. Ty se se svými vlastnostmi stávají nositeli sil, které jsou kosmického původu.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 64f.&lt;/ref&gt; Tyto kosmické síly všudypřítomně proudí z planetárního okruhu a konfigurují se podle bytostné povahy rostliny nebo zvířete v éterické tělo neboli tělo životní. To je skrz naskrz tvůrcem procesů. Stává se architektem fyzické organizace, pozvedá fyzikální látky z jejich spoutanosti v pozemském, staví je do služeb životních procesů a udržuje je v proudu života tak dlouho, dokud tento proud neumírá do forem organických útvarů. Éterické tělo se pak rozpouští ve světovém éteru. Při bakteriálním rozkladu, mineralizaci, se pozemské látkové prvky uvolňují z organických útvarů; opět upadají zpět do své fyzikální vlastní zákonitosti.<br /> <br /> To, co se v organické přírodě označuje jako konstitutivní složky, jako jsou bílkoviny, sacharidy, tuky, hormony, vitaminy atd., jsou {{SE|266}}<br /> <br /> z životních souvislostí, v nichž se objevují, abstrahované, tělesné, mrtvé útvary. V souvislosti životních procesů jsou to silové útvary, které v téměř nekonečných variantách a vzájemných působeních pozvedají pozemský svět látek k oživeným kompozicím. Kdo komponuje tyto síly v tuto zvučnou symfonii, takže dub je v každém svém orgánu, v kořenech, kmeni, větvích, výhonech, listech, květech a plodech nezaměnitelně dubem, a růže růží? V rostlinné říši se hledá typus, bytost, která se v určitém druhu rostliny tvarově projevuje. Ani síly, ani hlouběji skrytá bytost, která tyto síly ze sebe plodí, nejsou smyslově vnímatelné. Otevírají se teprve nadsmyslovému nazírání.<br /> <br /> Co se v tomto ohledu projevuje u zvířete? Bytost, zdroj veškerého tvoření, zůstává skryta. V jevu se neobjevuje duše a tvořivá síla sama, nýbrž duševní projevy a působení sil. Kůň zapřažený do pluhu se duševně projevuje ve svých pohybech, v poslušnosti na tlak uzdy, aby zůstal ve stopě, a ve způsobu, jak se při postupu vpřed mocně opírá do postroje atd. Všechny tyto projevy síly mají nepochybně svůj původ v bytosti koně. Vnímáme je v napětí svalů, tažných lan, v rozrývané půdě, v klouzání plazu pluhu po odhrnovačce až po boční odkládání. Síla vycházející z koně se projevuje v polaritě klidu a pohybu, a to současně. To charakterizuje rytmus. Rytmus, který kůň projevuje ve všech svých pohybech, v kroku, klusu a cvalu, nebo v kývání hlavou nahoru a dolů při tahu těžkých břemen, pramení z duševní bytosti tohoto zvířete. Rytmus vytváří ekonomii v působení sil; šetří sílu. Toho všeho si jako divák uvědomujeme; základní dění, jak se duševno proměňuje v sílu a ta vnější čin, zůstává skryto.<br /> <br /> Jak se tedy utváří tento vztah bytosti a jevu člověka v zemědělství? On sám je cílevědomým aktérem a zároveň svým vlastním divákem: kočí a kůň v jednom. Bytost, duchovní cíl a čin jsou v sebeuvědomění bezprostředně propojeny: Vezmu-li rýč a rýji, účinek je podobný jako u pluhu. Avšak já jsem v každém okamžiku dárcem impulsu a vědomým účastníkem dění. Má duchovní bytost je původcem idejí, které mě vedou, a zároveň zdrojem síly, aby se staly činem. Nacházím v sobě samém bytost, která má moc se svobodně k {{SE|267}}<br /> <br /> tomuto činu určit. Zvířeti naproti tomu zůstává jeho bytost nevědomá; prožívá se čistě duševně ve svých instinktech. Bytost a duše rostliny působí z „nadpřírody“ v životních procesech a vytvářejí si ve formách smyslově vnímatelný obraz. Bytost minerálně-látkového se projevuje v prostorově ohraničené, fixované struktuře sil, která v krystalu ztuhla do geometricky daných forem.<br /> <br /> Tento vztah bytostí k jejich způsobům projevu v přírodních říších se vyjadřuje ve způsobu utváření látek budujících tělo. V člověku se tělesná kompozice látek individualizuje podle jeho duchovní duše, jeho Já. Bytost pozvedá látky z jejich pouhého fyzického bytí a komponuje je v silové útvary, které odpovídají stupni bytí, na němž se objevují. Na prvním, nejnižším stupni bytí fyzicko-anorganické přírody se stavba látek řídí zákony, které zde vládnou. Tyto zákony jsou postižitelné v chemicko-fyzikálních pojmech a manifestují se předmětně ve výtvorech techniky. Na druhém stupni bytí, v rostlinné říši, se látky komponují podle vyšších, již ne pojmově postižitelných zákonitostí éterického těla obrazných sil. Tímto tělem je pozemské působení sil začleněno do kosmického. Třetí stupeň bytí látkových kompozic konstituuje říše zvířat. Zvíře může své tělo budovat pouze příjmem potravy zvenčí. Cestou trávení ničí potravinové látky silou své vlastní duševní bytosti a z této duševní síly komponuje svou vlastní tělesnou látkovost. Ta je konfigurována tak, že je nositelem duševna přebývajícího ve zvířeti, které má svůj bytostný základ za sluneční sférou, ve vzdáleném kosmu, v takzvaném zvěrokruhu. Čtvrtý stupeň bytí látkového je ztělesněn v těle člověka. V něm je fyzické, éterické a astrální utváření látek individualizováno skrze Já. Pouze tím, že látky v těle – např. DNA – jsou uspořádány podle silového zdroje Já, mohou v těle přebývat. Vytvářejí si v těle Já-organizaci. Skrze ni se člověk projevuje jako individualita.<br /> <br /> Čtyři stupně forem projevu látkového konstituují pozemské bytí a tak i skutečnost zemědělského organismu. Při hnojení jde o to, uvést tyto stupně bytí do takového vzájemného vztahu, aby se to mrtvé, minerální, otevřelo silám živého, duševního a duchovního: „Člověk musí zemi přímo oživovat, a to nemůže, pokud postupuje mineralizujícím {{SE|268}}<br /> <br /> způsobem; to může jen tehdy, pokud postupuje s organickým, které uvede do odpovídající polohy, aby mohlo působit organizujícím, oživujícím způsobem na to pevné, zemské samotné.“&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 122.&lt;/ref&gt; Pojem hnojení tedy nelze uchopit na stupni neživého, „mrtvého, zemského“, nýbrž teprve tehdy, když se vezmou v úvahu stupně od živého výše.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_Frage_nach_Geist,_Wesen_und_Individualität&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K otázce ducha, bytosti a individuality ===<br /> <br /> Vše, co se zjevuje, je forma — šat látkového. Látkou naplněná forma je označována jako těleso v prostoru. Jak ukazuje předchozí úvaha, jeví se tato látkovost ztuhnutá do formy jako specifická kráftekomposition, jež procesově ztuhlá — «Konec cest Božích».&lt;ref&gt;Das Zitat lautet im Original: «Leiblichkeit ist das Ende der Werke Gottes»; aus: ''Biblisches und Emblematisches Wörterbuch'' des deutschen Theologen Friedrich Christoph Oetinger (1702– 1782).&lt;/ref&gt; Síly jsou neviditelné; projevují se ve svých účincích, například ve změnách formy. Principiálně neexistuje žádné silové působení bez příčiny, bez původce. Ti jsou smyslovému vnímání skryti ještě hlouběji než síla sama. Původce je ve hře sil velikým neznámým — duchem. Ten prostupuje všemi přírodními říšemi až k člověku a konstituuje fyzickou organizaci těla; ve své nejčistší podobě se zjevuje v krystalových formách minerální říše. Duch je pohybujícím v bildekräften, jež z dálek kosmu vyzařují dovnitř. Původce všech zjevení fyzicko-anorganické, mrtvé přírody je bytostný duch. Právě tak je to duch, jenž žije v proudech éterických sil přitékajících ze sfér Slunce a planet a tvoří z nich éterická těla rostlin, zvířat a — nad člověkem — éterická těla vyšších duchovních bytostí.&lt;ref&gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Původce veškerého života je bytostný duch. Právě tak je to duch, jenž tkáč v astrálních silách vyzařujících z kosmu a jenž tvaruje podle povahy zvířat, člověka i bytostí nad ním stojících jejich astrální tělo. U zvířete i u člověka zprostředkovává éterickým silám bildekräfte-impulsy, jež budují a udržují tělesné orgány, jakož i vyšší orgány sloužící duševnímu prožívání, rozvíjení morálních impulsů a vlastnímu bytostnému konání. Veškeré duševní bytí je duch! A nakonec je to duch, jenž naplňuje Já-bytost člověka a v {{SE|269}}<br /> <br /> V něm probouzí sebevědomí. V tom rozvíjí sílu k usilování o sebepoznání, k uchopení reálně působícího ducha v sobě samém, jakož i v přírodě a kosmu. V sebevědomí člověka vzplane duch — jasně v myšlení a snivě v cítění; ve vůli žije spící. Skutečnost ducha se mu stává tím více skutečností, čím více ideje myšlením uchopené prožívá v cítění a nechává je ve vůli stát se činem. V tomto úsilí pracuje Já na proměně bytostných článků: fyzického těla a ätherleib. Stává se jejich spoluúčastníkem; naplňuje se produktem této proměny, duchem, a vstupuje s ním do svobodného vztahu.<br /> <br /> Lidské Já chápe, že k rozšíření přírodní vědy nutně potřebuje také vědu o duchu, a nachází ji v antroposofické duchovní vědě. Její výsledky se sdělují myslícímu vědomě v formách idejí. Rozlévají světlo nad smyslový svět. Pojmově uchopené smyslové skutečnosti se rozšiřují a vzplane v vědomí jako duchovní skutečnosti. Člověk se učí poznávat jako duchovní bytost, jež je zakotvena sama v sobě, jako bytost, která se z vlastní, sebou samou poznané bytostnosti může svobodně sebeurčovat. Člověk se učí v sebezkoumání — školením svých duševních činností myšlení, cítění a vůle — poznávat jako Já, jež jako duchovní bytost koření ve věčném, jež si v prostoru a čase vytváří tělesnost a v ní stínem zahaleno vzplane v sebevědomí. Prostřednictvím vědy o duchu se lze naučit uvědomit si svůj původ v duchu.<br /> <br /> Prostřednictvím obvyklého na smysly vázaného myšlení se člověk učí poznávat svět kolem sebe jako dohotovený, završený — a sebe jako toho, kdo se stává, jako nedovršeného. Nalézá v sobě sílu a ukazatel cesty k tomu, aby nedovršené ve svých bytostných článcích — astrálním čili duševním těle, éterickém čili životním těle a těle fyzickém — proměňoval k vyšší dokonalosti. Tato síla k sebeproměně je vlastní každému člověku; tvoří celé lidství. Stane-li si člověk tohoto vědomým, stává se vývojová idea živou; stává se duchovně účinnou realitou. Staví člověka, který se prodírá k sebepoznání, do polohy, v níž se může povznést nad pouhé přírodní bytí — jež se oku zjevuje jen v odumřelých formách — a sám prožít i utvářet ten proces, který z proměny minulého v přítomnosti nechává vznikat budoucnost. Tento proces pořádá Já člověka a přitom samo sebe vnímá.<br /> <br /> Prožitá idea vývoje otvírá bytosti Já neomezené duchovní panorama, z nějž čerpá substanci, která jejímu vlastnímu bytí dává obsah a nechává je růst. «Já získává bytost a smysl od toho, s čím je spojeno.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Theosophie'', GA 9, Dornach 2003, S. 50.&lt;/ref&gt;Já žije v duši a je skrze tělo otevřeno smysly vůči fyzickému světu a otevřeno duchem vůči světu duchovních bytostí, které stojí nad člověkem. {{SE|270}}<br /> <br /> V tomto poli napětí prožívá člověk sám sebe jako individualitu. Tento pojem nelze, takto chápán, vztáhnout na věci a bytosti přírody. Ty jsou ve svém fyzickém bytí bez Já zapojeny do světa sil a bytostí kosmu. Tím, že si člověk uvědomil sebe sama ve fyzicko-smyslovém světě, se z tohoto poutat do značné míry emancipoval. Stojí jako vyvíjející se bytost tváří v tvář světu forem, který ztuh v dílo.<br /> <br /> Z tohoto stavu svého vědomí hrozí člověku, že se odcizí přírodě právě tak jako svému ve duchu kořenícímu bytí. Prožívá sám sebe stále více jako uzavřeného do sebe a mechanicky a elektronicky si konstruuje vnější svět, který již není přírodou, žádnou živě působící duchovností, nýbrž artefaktem duši prosté intelektuality. Jak ale, obrátí-li člověk pohled z nitra, z vnitřně posilněné duchovní duše, na přírodu, která z živého vytváří formy — jak, odhalí-li se z idejí poznání ducha inaugurační princip vývoje, jenž tyto formy vytváří? Člověk, který takto z poznání ducha uchopí sám sebe bytostně jako individualitu, nalézá v sobě ducha, který se přeměňuje v ideami nesené silové impulzy vůle. Tyto ideami prozářené silové impulzy vůle zasahují řídícím způsobem do světa sil přírody. Tuto cestu připravuje Goethe, když odkazuje na umění: «Komu začíná příroda odhalovat své zjevné tajemství, ten cítí neodolatelnou touhu po její nejdůstojnější tlumočnici — umění.»&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Maximen und Reflektionen'', Nr. 720, Hamburger Ausgabe, Bd. 12, München 1987.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tyto lidské silové impulzy vůle pozvedají zemědělský organismus jako celek z obecného přírodního dění a starají se o smysluplný a uměřený tok sil ve vzájemném působení jeho orgánů. To se děje především a s největším dosahem skrze hnojení těmi organickými látkami, které jsou v hospodářství vyloučeny z životních procesů. Zde je minulé látkové dění, procesuálně proměněné skrze přeměny, povoláno k přítomnému. {{SE|271}}<br /> <br /> To charakterizuje jednu stránku — stránku přírody. Druhou stránkou je duchovní výkon člověka. Ten z poznání ducha ukazuje vůli cesty, jak komponovat hnojivé látky, které otevírají dílem-jsoucí bytí silám, jež připravují cesty budoucím možnostem vývoje.<br /> <br /> Klíčem k hlubšímu porozumění podstatě a směru účinnosti těchto dvou polárně protikladných forem hnojení je pojem «zemědělské individuality», který Rudolf Steiner odvozuje od bytostného nazírání člověka.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 42.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Düngungsfrage_und_die_landwirtschaftliche_Individualität&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Otázka hnojení a zemědělská individualita ===<br /> <br /> V kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 nn.) byl pojem «zemědělské individuality» uveden do pohybu a odvozena jeho trojčlennost z trichotomie člověka podle těla, duše a ducha. Tělo se člení tak, že v hlavě čili v nervově-smyslovém systému pomáhá lidskému duchu dospět v myšlení k sebevědomí, v rytmickém systému hrudních orgánů nechává lidskou duši prožívat sebe sama v sebecítění a v soustavě látkové výměny a pohybu končetin se může uplatňovat lidská vůle. V člověku se sbíhá to, co se kolem něj rozkládá jako příroda, a to, co mu předmětnými smysly vstupuje vstříc jako protistojící svět. V zemědělství tedy zpočátku jednáme s obrazy, jejichž tvořivá bytost se v nich skrývá — tak jako se v zevnějšku krávy skrývá její bytost. Vědomě poznávajícímu člověku se ale otevírá možnost nezůstat stát u obrazu a — na tom základě — nepostulovat pra-základ bytí v bezduchém abstraktním myšlení v matérii, nýbrž nalézt jej v idejích, které v nazíravém vědomí rozsvěcují a v člověku probouzejí morálně-duchovní impulzy. Ideje pak přestávají být abstrakcemi, jakmile vědomě poznávající člověk sám je myšlením vytváří, sám je citovým prožíváním oživuje a vlastní vůli je vštěpuje jako morální impulzy. Takto uchopené ideje teprve zakládají svobodné tvoření, které přesahuje přírodu. To z etických intuicí staví most přes propast mezi tím, {{SE|272}}<br /> <br /> Morálně-duchovního v člověku a tvořivě-bytostného v přírodě.<br /> <br /> Ideové formy antroposofické duchovní vědy mají tu povahu, že v myšlenkovém zpřístupňování uvolňují život, který pobízí k činu. Tak lze, jak je vylíčeno v kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 nn.), z ideového celku trojčlennosti člověka a z aktivní přítomnosti uvnitř hospodářského organismu přímo sledovat, jak na jedné straně živlový prvek tepla a vzduchu nad zemí zapojuje zemské látky do životních procesů a podrobuje je jakémusi trávení,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&lt;/ref&gt; nepřetržité proměně jejich zjevných podob — a jak na druhé straně látkový prvek země a vody v hlubinách, pod úrovní půdy, vypadl ze života a v krystalizaci se skrze naskrze stává formou. Otevírá se velkolepá polarita výšin a hlubin, substančního dění a tuhnutí ve formě, pohybu a klidu. Je to právě ta polarita, která se mikrokosmy v člověku stahuje do pólů jeho soustavy látkové výměny a nervově-smyslové soustavy. Jako tyto póly nalézají svůj rytmický vyrovnávací pohyb v bijícím srdci a v plicním dýchání, tak ony póly výšin a hlubin v rytmické dynamice půdy ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#273|Obrázek 14]]).<br /> <br /> Zázrak půdy se skrývá ve své nenápadnosti. Látky a síly se zviditelňují ve formách zeminy; jejich působení a bytostná povaha zůstávají skryty a je třeba je hledat ve všech oblastech bytí pod-přírody, přírody a nadpřírody. Jsou to bytosti a síly, které působí rozpad, zánik a smrt (pod-příroda), dále takové, které působí fyzicko-mechanicky a konstituují fyzické tělo u rostliny, zvířete i člověka, dále takové, které v přírodních říších udělují život, a konečně takové, které v říši živočichů obdarovávají duší a jsou nositeli duše. Duch, který se v sebevědomí člověka probouzí jako nadpříroda, je vylit přes přírodní říše a vytváří si ve veškerém tvarování svůj odraz.<br /> <br /> Při výrobě potravin a při jejich spotřebě mimo zemědělský organismus se tomuto organismu ztrácejí nejen látky, nýbrž stejnou měrou i síly. Jsou to síly vyzařující shora z nadpřírody, z kosmických výšin, a zdola z hlubiny země, {{SE|273}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 14, S. 273.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 14: Die landwirtschaftliche Individualität, die drei Stufen der Düngung aus interner Erzeugung und die zwei Stufen der Mineralanwendung externer Herkunft.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> jsou to ve vlastním slova smyslu vyživující a hojivé síly. Úkolem hnojení je nyní kompenzovat ztrátu látek země a uvést půdu a rostlinu do stavu, kdy jsou schopny stále novým způsobem přijímat a být vnímavé pro síly a substance nadpřírody. Z toho logicky vyplývají tři stupně, na nichž se v plném smyslu naplňuje obsahová náplň pojmu «hnojení»:<br /> <br /> Jde o hnojení<br /> <br /> # látkami a silami z oživené rostlinné přírody,<br /> # látkami a silami z oduševnělé živočišné přírody a<br /> # látkami a silami, které jsou produktem lidského ducha. Oproti tomu má být jako «nultý stupeň» označováno vyrovnávání ztrát pozemsky vázaných látek. S vodnými solemi syntetickými nebo chemicky rozloženými, využívanými v industrializovaném zemědělství, se překračuje stupeň «-1», práh od přírody k pod-přírodě (Obrázek 14).<br /> <br /> V následujícím bude pojednáno o základních aspektech přínosu a problematiky aplikace minerálních látek a poté o třech stupních hnojení. Cesta k rozluštění {{SE|274}}<br /> <br /> jeho tajemství je jakási syntéza přírodovědných a duchovědných poznávacích snah na základě tathandlung. Nastupuje se zde cestu od vědy k umění, cestu bádání v činu, na níž se smysl pro pravdu, v malém i ve velkém, měří podle poznatelného a prožitelného přirozeného a sociálního gedeihen statku jako celku — nikoliv podle kvantitativního výsledku.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufe_0:_Die_Anwendung_von_Mineralstoffen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Stupeň 0: Aplikace minerálních látek ===<br /> <br /> Z pojetí, že jediným reálným základem všech světových jevů je hmota, se od 19. a 20. století v zemědělství zákonitě zformoval pojem «minerální hnojení» a spolu s ním pojetí souhrnu «živin», jež rostlina potřebuje k růstu. Za touto teorií se skrývá závažný předpoklad, že ze souhrnu anorganických, mrtvých látkových prvků může vzejít život, že s jejich pomocí by bylo možno život vytvářet a rozmnožovat. Život však vzniká ze života, z životních zárodků nebo semen. V přírodě nikde, ani při sebepečlivějším pozorování, nenalezneme oporu pro to, že by ze minerálně mrtvého mohl vzniknout život, nýbrž jen opak: Život propadá smrti. Pojem hnojení se ale vztahuje k tomu, aby byl život jako takový v růstových procesech rostliny, a stejně tak duševně-astrální působení zvenčí při tvarování, podporován způsobem odpovídajícím bytostné povaze. Nikoli náhodou se odvozuje pojem hnojiva od pradávna od významných účinků vylučování ze soulové a životní organizace domácích zvířat. Hovořilo se o «staré síle» takto pohnojeného pole. Z vládnoucího materialistického smýšlení se organickým hnojivům, kromě jejich mnohotvárného minerálního složení a podpory mikrobiálního půdního života, nepřisuzuje žádná specifická hnojivá hodnota.<br /> <br /> Jaká kritéria lze nalézt, abychom mohli posoudit důsledky, které způsobuje pojem hnojení chápající vzájemné vztahy půdy a rostliny pouze jako hmotné dění? V následujícím má být tato problematika sledována na příkladu motoru veškerého zvyšování rostlinných výnosů — na dusíku syntetizovaném do solné formy. {{SE|275}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung_von_Stickstoffsalzen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Aplikace dusíkatých solí ====<br /> <br /> Dusík (N) je se svými 79 % vlastním nositelem živlu vzduchu. Obtéká zelené listoví rostlin vzpínajících se do atmosféry, aniž by se přímo podílel na jejich růstových procesech. Jako vzdušná látka je podobně jako kyslík vázán sám se sebou (N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;), a proto je téměř reakčně mrtvý. Do hustších stavů vody a země se dostává přirozenou cestou pouze dvěma způsoby: 1. prostřednictvím energetických výbojů blesků, přibližně 6 kg/ha/rok,&lt;ref&gt;Manfred Klett: ''Die boden- und gesteinsbürtige Stofffracht von Oberflächengewässern'', Arbeiten der Landwirtschaftlichen Hochschule Hohenheim, Bd. 35, 1965, S. 42.&lt;/ref&gt; a 2. biologickou cestou prostřednictvím vazby dusíku rostlinnými organismy k tomu schopnými, zejména druhově bohatou čeledí luskovin. Prolomit tuto bariéru přirozeného vnášení dusíku, který si sám určuje svou míru, velkotechnickými postupy — to bylo výslovným cílem od konce 19. století. Průlom se podařil syntézou amoniaku Haber-Boschovým postupem. Za vysokého energetického příkonu se vzdušný dusík převádí ve vodném roztoku na vodíkovou sloučeninu amoniak (NH&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;). Dalším zahušťováním vznikají pevné sloučeniny s kyslíkem — dusičnanové soli — a s vodíkem — soli amonné, které rovněž snadno přecházejí do roztoku: první rychleji, druhé pomaleji. Obě sloučeniny jsou ve vodném roztoku vysoce reakčně aktivní a dusičnanové sloučeniny v pevné solné formě vysoce výbušné. Syntetickým postupem lze na libovolném místě země, nezávisle na biologických denních či ročních rytmech, vyrobit jakékoli množství dusíkatých solí. Vedle svého civilního nebo vojenského využití jako trhaviny způsobily v průběhu 20. století celosvětově revoluci v rostlinné výrobě. Tvoří produkční kapitál pro zemědělskou masovou výrobu a jsou — ve spojení s používáním herbicidů a pesticidů — příčinou vývoje k agrárnímu industrialismu.<br /> <br /> Tváří v tvář obrovskému nárůstu výnosů v polním, zahradním a ovocném hospodářství i ve všech ostatních speciálních kulturách by člověk musel zpívat chválu této světlé stránce nasazení průmyslově vyráběných dusíkatých solí — kdyby tu nebyly temné stíny. Dusíkaté sloučeniny, pokud nejsou ve formě amoniaku (NH&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt;) vázány na jílové minerály, mají tendenci co nejrychleji opět zmizet ze střední oblasti «bránicové půdy» — buď jako dusičnan (NO&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;) dolů do oblasti podzemní vody hlavového pólu, nebo jako amoniak (NH&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;), oxidy dusíku {{SE|276}}<br /> <br /> (oxid dusný N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O) nebo elementární dusík (N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) nahoru do pólů látkové výměny. Tyto ztráty tvoří přibližně stejným dílem asi 25 % vstupu syntetizovaných dusíkatých solí. Na jedné straně kontaminují podzemní vodu a vodu studniční, respektive eutrofizují povrchové vody. Na druhé straně přispívají svými emisemi ve značné míře ke znečištění atmosféry oxidem dusičnatým, a tím ke klimatické změně. Zbývajících 50 % vstupu dusíku způsobuje snížení biologické aktivity půd, respektive její jednostrannost,&lt;ref&gt;Martin Hartmann et al. (2015): ''Distinct soil microbial diversity under long-term organic and conventional farming'', ISME Journal, 9, S. 1177–1194.&lt;/ref&gt; jakož i vynucený růst rostlin při současném oslabení jejich organizačních sil, jejich výživné a léčivé účinnosti. Syntetizované dusíkaté soli přispívají rovněž k floristickému a faunistickému ochuzení druhů v krajinách. Teprve ony umožňují zúžení osevního postupu až po monokulturu a — nad to — pěstování v živných roztocích (''hydroponika'').<br /> <br /> V rostlinné výrobě znamená každá dávka dusíku zvenčí určitý druh nárazového růstového donucení. V každém případě — ať je podávána jako rychle působící dusičnanová, nebo jako pomaleji působící amonná sloučenina — zvyšuje se koncentrace dusíku v půdním roztoku, vůči níž se rostlina nemůže ubránit. Donucení přijmout nadbytek dusíkatých solí oslabuje éterickou organizaci rostliny ve všech jejích orgánech. V kořeni, který sestupuje dolů do hlavového pólu, se to projevuje jako ochromení jeho funkcí. Jednou z těchto funkcí je jeho vrozená schopnost jakési smyslové vnímavosti — nejen vůči formativním silám kosmu a vodnímu živlu, nýbrž zejména vůči živlu zemitě-pevného. Subtilnost těchto procesů se odhaluje v následujících fenoménech:<br /> <br /> Klasická «přírodní louka ponechaná přirozenému vývoji» z našich polních lánů z velké části zmizela. Z ní se kosinami sklízelo seno pro zimní krmení. Byla, podle stanoviště, nesmírně druhově bohatá na vrchní i spodní trávy a zejména na luskoviny a byliny.<br /> <br /> Přejde-li se nyní k tomu, že se za účelem zvýšení její bujnosti soustavně podávají dávky syntetických dusíkatých solí, spouští to — co se týče druhového složení — řetězovou reakci. Jako první z porostu mizí byliny, v dalším průběhu let luskoviny jako jetel červený, štírovník růžkatý a další. Nejdéle se drží jetel bílý. I spodní trávy nakonec ustupují moci vrchních trav, {{SE|277}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 15, S. 277.jpeg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 15: Die Funktionen der Wurzelhaare und deren Beeinträchtigung durch externe Zufuhr von Stickstoffsalzen.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> které na konci této posloupnosti dodávají monokulturní masové výnosy. Tento příklad objasňuje praufenomén vnějšího použití dusíku: druhové ochuzení asociovaných rostlinných společenstev.<br /> <br /> Zblízka viděno, uplatňuje se tento účinek v mnoha detailech v oblasti kořenů. Například u jetele červeného lze pozorovat, jak počet hlízek na kořenech — vznikajících endogenní symbiózu jetele s rhizobii, bakteriemi vázajícími dusík — klesá vlivem soustavného podávání dusíkatých solí. Vlivem vysoké koncentrace dusíku v půdním roztoku se snižuje schopnost kořene vázat dusík; ten postupně ztrácí svou schopnost vstupovat do symbiózy.<br /> <br /> Co platí pro endogenní symbiózy luskovin, platí i pro exogenní symbiózy s bakteriemi a houbami jiných rostlin. Na obrázku 15 je znázorněn podélný řez koncovým úsekem kořene.<br /> <br /> Kořenová špička se skládá z živé tkáně dělicích se buněk (''meristem''), s předsunutou slizovitou kořenovou čepičkou (''Calyptra''). Obě tvoří neustále se obnovující životní pól kořene. Kus výše po kořeni odumírá kořen do svého formového neboli smrtného pólu; dřevnatí. Jako zprostředkující střed se mezi nimi člení třetí prvek, v němž se — jak již bylo popsáno — oba póly, život a smrt, v obou funkcích {{SE|278}}<br /> <br /> kořenových vlásků navzájem prostupují (srov. kap. «Der Frühjahrsprozess und die Bodenbearbeitung», s. 213 nn.). Kořenové vlásky se skupují v rytmickém uspořádání kolem celého kořenového tělesa. Jsou to výchlipky z buněk kořenové pokožky (''epidermis''), které již nejsou schopny dělení. Jako takové jsou na jedné straně metabolicky aktivní: skrze ně proudí asimiláty z nad zemí ozelenělých rostlinných orgánů přes sestupný phloemový proud do půdy, kde aktivují mikrobiální a houbový život rhizosféry a symbioticky na sebe vážou. Kořenové výměšky (''exudáty'') tvoří v průměru u druhů kulturních rostlin přibližně 30 % jejich asimilačního výkonu.&lt;ref&gt;Christoph Felgentreu, Kirsten Engelke: ''Konzepte zur Erhaltung der Bodenfruchtbarkeit'', Deutsche Saatveredelung AG, Lippstadt.&lt;/ref&gt; Ätherleib rostliny tak řídí v souladu s jejími růstovými rytmy a potřebami prostřednictvím asimilačního proudu (phloem) půdní život — jsou to nízkomolekulární bílkoviny, sacharidy, enzymy, vitaminy, kyseliny, chelatační látky, kumariny, fenoly, glykosidy, alkaloidy, éterické oleje, ethylen.&lt;ref&gt;Lexikon der Biologie, https: www.spektrum.de.&lt;/ref&gt; Na druhé straně jsou kořenové vlásky smyslově aktivní. «Die Wurzel der Pflanzen […]: Es ist ein Auge, aber ein schlechtes Auge.» (Kořen rostlin je okem — ale špatným okem.)&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Schöpfung der Welt und des Menschen, Erdenleben und Sternenwirken'', GA 354, Vortrag vom 9. August 1924, Dornach 2000, S. 154.&lt;/ref&gt; Kořenové vlásky vnímají jaksi soli, které se rozpustily vlastní metabolickou činností (výměnnými procesy) a prostřednictvím svých symbiotů ve vlhko-vodném prostředí půdy. V procesuálně opačné současnosti — vlastnosti živého těla — vylučují kořenové vlásky asimiláty do kořenového okolí, podněcují jimi mikrobiální rozkladné procesy a přijímají jejich koncový produkt: mineralizovanou, mrtvou sůl. Ta postupuje v protisměru k asimilátům buněčnou tkání kořenů a ústí do vzestupného ''xylem''ového proudu. Jeden, mrtvý minerální proud zdola, a druhý, živý shora, jsou odděleny kambiem.<br /> <br /> Pouhým předmětným myšlením toto subtilní dění v kořenových vláscích a kolem nich není uchopitelné. Tyto v současnosti na sebe navzájem sladěné, takříkajíc do sebe vetkané životní a smyslové procesy jsou nasazením syntetizovaných dusíkatých solí citelně narušovány nebo postupně blokovány. Kořeny rostlin nemají rozlišovací schopnost ohledně původu rozpuštěných dusíkatých solí. Zvyšuje-li se jejich koncentrace soustavným přívodem zvenčí, ochabuje činnost kořenových vlásků. Kořeny se stávají metabolicky slabými a {{SE|279}}<br /> <br /> smyslově otupělými. Jejich schopnost vstupovat do symbióz je oslabena, jak bylo výše znázorněno na příkladu kořene jetele obsypaného hlízkami. Éterická organizace rostliny, rozšířená do kořenového okolí, se stahuje zpět na kořen; rhizosféra chudne. Postrádá utvářecí sílu kosmicko-astrálního, jehož «látkovým nositelem» je dusík.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 73.&lt;/ref&gt; Půda a rostlina tvoří životní jednotu. Z jejich životních procesů rozkladu organické substance pochází dusík a přechází — v průchodu mrtvou solnou formou — bezprostředně do životních procesů výstavby. Životní tělo rostliny ovládá moment smrti solné formy. Masivním přívodem syntetizovaných dusíkatých solí je rostlina vystavena jakémusi donucení je přijímat. Odpovídajíce svému původu jsou nositelkami sil z pod-přírody, které působí proti bildekräfte Übernatur — formativním silám nadpřírody.<br /> <br /> Výše zmíněná problematika vrhá světlo i na otázku platnosti zákona stálosti látek a sil. Je jejich chování a působení v neživé přírodě ve srovnání s přírodou živou kontinuální, nebo diskontinuální? Pozorování učí, že látka a způsob jejího silového působení nabývá podstaty a významu prostřednictvím souvislosti, v níž obojí vystupuje.<br /> <br /> Použití dusíkatých solí syntetizovaných ze vzduchu má moc negovat životní souvislosti ve prospěch vlastního mechanismu působení. Mají tendenci prosazovat v životní organizaci rostliny fyzikální princip časové následnosti příčiny a účinku. O tom svědčí i skutečnost, že k udržení výnosů je třeba rok co rok vynakládat přibližně stejné nebo dokonce rostoucí množství dusíkatých solí. Vnějším přívodem dusíku se výnosy stávají téměř bezcennými vypočitatelnými.<br /> <br /> To vše však znamená, že kořen je takzvaným «minerálním hnojením» odcizován své evolučně vrozené funkci. Střed rytmicky osazený kořenovými vlásky — mezi životním pólem kořenové špičky a smrtným pólem dřevnatějícího kořene — postupně ztrácí svou metabolicky a smyslově aktivní funkci; stává se pasivním. Rostlina je tendenciálně vracena zpět do dřívějšího evolučního stavu, v němž byla čistě «narozena z vody», volně se vznášejíc jako řasy ve slané vodě světových oceánů. Nyní však — kdy se v dlouhotrvajících vývojových krocích vypracovala k «narozené ze země», s kořeny, volně stojícím {{SE|280}}<br /> <br /> stonkem, listovou posloupností, květem a až po semeno — potřebuje hnojení, které je přiměřeno jejímu bytí jako zemské rostliny a je s to toto bytí dále udržovat ve vývoji.<br /> <br /> Syntetizované dusíkaté soli naplňují pojem hnojení jen zdánlivě. Nehnojí, nýbrž pohánějí a hypertrofují rostlinu reproduktivně do vodnaté masové bujnosti. Studium přitom se vyskytujících fenoménů z hlediska fyziologie a tvarování je neobyčejně poučné a přímo vybízí k tomu, aby byl pojem hnojení nově vymezen. «Die Pflanze lebt […] unmittelbar mit Erde und Wasser.» (Rostlina žije bezprostředně se zemí a vodou.)&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 192.&lt;/ref&gt; V čistě vodném prostředí se rostlinný (a také živočišný) život vyvíjí jen po nižší vývojové stupně; v provlhčené zemi rozvinuje svou kořenovou činnost. Roste aktivně dolů do živlu «pevného-zemitého» a rozvíjí v oblasti kořenových vlásků metabolickou aktivitu při rozrušování minerálních a rozkladu organických materiálů, jakož i smyslovou aktivitu vůči veškerému «was Erde [Salz; Anmerkung des Verfassers] und Wasser ist» (co je země [sůl; poznámka autora] a voda).&lt;ref&gt;Ebd., S. 192.&lt;/ref&gt; Hnojení tedy znamená přímo oživovat zemi, «a to nelze, postupuje-li se mineralizujícím způsobem».&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 122.&lt;/ref&gt; Hnojení, které samo oživuje zemi, zahrnuje trojí:<br /> <br /> # Zásobování půdy organickými zbytky z oživené a oduševnělé přírody.<br /> # Aktivaci rostlinného metabolismu ve vztahu ke kráftovirkungen (silovým působením) kosmického obvodu, jakož i k působení mezi kořenem a půdou.<br /> # Rozvíjení zárodečného smyslového nadání rostliny vůči látkám a silám země a kosmu k vyšší smyslové způsobilosti.<br /> <br /> Rozhodující pro posouzení hnojení podle hodnoty a účinku je jeho původ. Dusíkaté sloučeniny syntetizované za vysokého energetického příkonu (přibližně 50 MJ/kg N) pocházejí z anorganicky mrtvého vzdušného dusíku (N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;). Jsou donuceny stát se nositeli astralitu, který silově vzestupuje z pod-přírody a působí proti tomu, který vyzařuje z nadpřírody kosmu. Astrální měsíční síly, působící skrze vodu, získávají převahu nad sluneční astralitou, která působí skrze «pevné-zemité». Z tohoto důvodu je v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#273|obrázku 14]] (s. 273) {{SE|281}}<br /> <br /> použití syntetizovaných dusíkatých solí v zemědělství označeno úrovní účinku «-1». Pouze dusíku, který vychází ze životních procesů, lze v pravém smyslu přiznat hnojivý účinek. Zůstává v éterické organizaci rostliny, přijímá skrze ni formativní síly, jimiž formuje duchovní praobraz obrazně do smyslové podoby.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung_von_Gesteinsmehlen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Použití kamenných moučí ====<br /> <br /> Tak jako je pojem «dusíkaté hnojení» nepřesný, stejně tak nepřesný je pojem «minerální hnojení», který zahrnuje použití jakéhokoliv druhu minerálních látek v zemědělství a zahradnictví, bez ohledu na to, odkud v přírodním hospodářství pocházejí nebo jakým technickým postupem byly upraveny. Minerální prvky umožňují životní procesy způsobem vysoce diferencovaným, ale samy je nevytvářejí. Nehnojí život jako takový, nýbrž zajišťují jeho fyzicko-smyslový způsob projevu. V obecném pojetí minerálního hnojení se nečiní žádný rozdíl mezi dusíkem ze živlu vzduchu a látkami zrozenými ze země, jako jsou fosfor a kovy alkalické a alkalicko-zemité — draslík, vápník, hořčík a další. Dusík je v ovzduší téměř bez reaktivity a v zemi reaktivně živý. Látky země jsou reaktivně mrtvé ve svých hlubinách a stávají se aktivními v kontaktu se vzduchem a teplem. Toto pojmové zglajchšaltování bez kvalitativního rozlišení mělo fatální důsledky. Buď bylo «minerální hnojení» propagováno jako konečná moudrost, jako jediná účinná technologie zajišťování a zvyšování výnosů, nebo se vynořili «kacíři», kteří je paušálně odmítali. V praxi se duchy rozešly a hlubší poznání věci zůstalo na pospas. Dnes se o těchto věcech soudí diferencovaněji. Ke změně však nepřivedl náhled do podstaty látek, nýbrž brání ekologických souvislostí v praxi. Ve chvíli, kdy se hospodářství zřídí v duchu principu organismu tak, aby se o potřebnou dusíkovou bilanci příroda starala sama — podporována půdoobděláváním orientovaným na procesy, luskovinami bohatým osevním postupem a živočišnými hnojivy — reguluje se minerální bilance ze zdrojů půdy zpravidla sama od sebe. Tuto schopnost půdy udržovat se v dobrém zdraví na vyšší produkční úrovni, za to vděčí obratné ruce člověka. {{SE|282}}<br /> <br /> Stanoviště jsou z hlediska svého přirozeného minerálního hospodářství zpravidla velmi rozdílně «obdarována». Na spraších, naplaveninách, ledovcových základních morénách a na hlinito-jílových půdách staršího geologického původu je minerální bilance — v závislosti na erozi a stupni zvětrávání — poměrně vyrovnaná. Na stanovištích jako ledovcové písky, křemenné pískovce (Buntsandstein) nebo vápencové horniny (Weißjura) panuje vedle přebytku jednoho prvku někdy naprostý nedostatek jiného. Na starších písčitých půdách jde nejčastěji o deficit kovových bazí — vápníku, hořčíku a draslíku — a takzvaných stopových prvků. Na extrémně mělkých vápencových stanovištích chybí zpravidla fosfor. Nejcitelněji dopadá na přírodně nezpůsobilá stanoviště nedostatek vápníku, hořčíku, draslíku a fosforu. Tyto deficitní situace se přídavkem dusíkatých solí ještě vyhrocují a nevyhnutelně táhnou s sebou vymývání snadno rozpustných minerálních solí ve větším množství.<br /> <br /> V biologicko-dynamickém zemědělství a zahradnictví lze hovořit pouze o substituci stávajících minerálních deficitů. Přitom nejde o to, aby se látková hladina zvýšila na úroveň vědecky doporučených orientačních hodnot — pro postupné odvápňování obnovující rovnováhu kyselin a bazí může jako takový orientační bod platit pH &gt; 6 —, jde spíše o to, aby se prostřednictvím kamenných moučků podnítila výše zmíněná «smyslová činnost» kořene ve spojení s přidruženým půdním životem. Tato dvojnost periferní metabolické a kořenové smyslové činnosti řídí rozklíčování kamenné moučky a tím i uvolňování minerálních rezerv půdy, které se zadrhlo. V tomto ohledu mají zvláštní význam silikátové moučky z prahorních hornin. Obsahují celé spektrum všech těch látkových prvků, které tvoří výchozí bod vývoje nejúrodnějších půd. Při ryze mechanickém mletí se přísně geometrické látkové složení silikátů zachovává. Zvětrávání jemné zrnitosti probíhá v provzdušněném, humózním, metabolicky aktivním vrchním půdním horizontu a je proto do velké míry biogenní děj. Vede ke vzniku primárních a sekundárních jílových minerálů v oblasti jemných kořenů *rhizosféry*. Zároveň se při tom uvolňují chemicko- a životně-éterické síly, které byly od pravěku ztuhlé v přechodu ze stavu živě-vodního do mrtvého tvarového stavu zemitě-pevného.<br /> <br /> Nejúrodnější půdy světa vděčí za svůj vznik silikátovým horninám v práškovém stavu. Jsou to větrné nánosy «spraše» z {{SE|283}}<br /> <br /> z nánosů jemného písku z mladočtvrtohorních ledovců do bezledovcového předpolí, dále z ročních sedimentů jílu a prachovité hlíny v záplavových zónách řek (např. Nil před výstavbou Asuánské přehrady) a z úsad vulkanického popela. Posledně jmenované byly ve starověku ve středomořském prostoru používány ke zlepšení mezních půd. Také omlazení stárnoucích půd nebo přirozeně kyselých stanovišť prostřednictvím mergování (to jest vnášením měkkých, snadno zvětratelných, vápnitých jílovitých hornin) se nejpozději od ediktu Karla Lysého (823–877) z roku 864&lt;ref&gt;Helmut Snoek, Horst Wülfrath: ''Das Buch vom Steinmehl, Entstehung, Verwendung und Bedeutung im Land- und Gartenbau'', Hamburg 2000, 144 S.&lt;/ref&gt; stalo rozšířenou praxí. Dosah přepravy tak těžkých hmot byl ovšem omezený.<br /> <br /> V opakujících se vlnách se ve 19. a 20. století pokoušeli věnovat kamenným moučkám větší pozornost. Ocitali se přitom v beznadějné konkurenci s rychle se šířící takzvanou «průmyslovým hnojivárenstvím», tedy aplikací v podstatě dusíku, fosforu a draslíku ve vysoce koncentrované formě. Doufali v rychlé úspěchy — nedočkali se jich, což ani jinak očekávat nešlo. Při aplikaci kamenných moučků jde prostě o dlouhodobou melioraci, o postupné omlazování půd chudých na baze. Účinnost těchto moučků se urychluje s jemností jejich zrnitosti a je tím výraznější, jsou-li kombnovány s organickými látkami jako chlévský hnůj, kejda a komposty.<br /> <br /> Kamenné moučky se člení na ty ze sedimentárních hornin a na ty ze silikátů. V sedimentech se nacházejí — méně v jílových břidlicích, spíše v půdách na čistém vápenci, např. svrchní juře, nebo na křemitých pískovcích a kvarcitech — značné látkové deficity. V obou případech jsou půdy jen omezeně schopné vývoje. Na alkalické straně se vyskytuje nedostatek fosforu, na kyselé chybí vápník, hořčík a draslík. Teprve vyrovnání mezi oběma extrémy zajišťuje zdravou humifikaci a celkový vývoj půdy. Jde-li o snížení stupně kyselosti, tedy o zvýšení hodnoty pH směrem k 6 až 7, jsou vápencové moučky (CaCO&lt;small&gt;3&lt;/small&gt;) jako náhrada klasického mergování tím správným prostředkem. Jemně vymleté působí bezprostředně. Aby se zabránilo ztrátám draslíku výměnnými procesy, mělo by se potřebné množství v mírném dávkování rozložit na více let. Pro trvalou, půdu budující účinnost jsou vhodné hrubší zrnitosti až po vápencový štěrk. Zvláštní formu představuje použití páleného vápna (CaO). Je vysoce aktivní, postupně se však ve styku s půdní vlhkostí {{SE|284}}<br /> <br /> v neagresivní hašené vápno – hydroxid vápenatý, Ca(OH)₂ – přeměňuje. Pálené vápno se doporučuje jako přísada k rychle se rozkládajícím kompostním materiálům. Tlumí «příliš bujný život v étericku» ve prospěch tvarujících sil astrálního v kompostové hromadě.<br /> <br /> Půdy vyluhované vápnem s sebou nesou, zejména na jílem chudém písku, nedostatek hořčíku. Pomoci zde může dolomitová moučka. Vápenné usazeniny obsahují zpravidla nepatrné příměsi hořčíku. V dolomitu stoupají tyto příměsi na 50 %. Dalším kamenným moučkem je síran hořečnatý, kiserit. Na otázku, jak řešit nedostatek draslíku, odpovídá Rudolf Steiner hořečnanem draselným, patentkali – osvědčenou kombinací posilující hospodářství bází.<br /> <br /> Zvláštní formu vápnění – a to nejen vápnění, nýbrž zvláště v zahradnictví – představuje použití mořského vápna z řas. V něm je v celé své rozmanitosti soustředěno celé spektrum látkových prvků, které v sobě uchovává – lze to tak nazvat – minerálně-rostlinný život původu ve světových oceánech.<br /> <br /> Na kyselých půdách pokročilého věku může být v krajních případech k aktivaci půdního života nutná vedle meliora­ce hospodářství bází i meliora­ce fosfátová. Zatímco bazické složky půdy – vápník, hořčík, sodík a draslík – podléhají vymývání, platí to pro fosfor jen v nepatrné míře. V kyselém prostředí se váže s hliníkem, v zásaditém s vápníkem. Fosforečnany hliníku a vápníku jsou těžko rozpustné a jsou zpřístupňovány především kořenovými výměšky, symbiotickými bakteriemi a mykorhizami (houbovými hyfy). V normálním případě si v biologicky aktivní půdě hospodářství fosfátů reguluje samo.<br /> <br /> Pro meliorativní opatření přicházejí v úvahu fosforečnany vápenatéz terciérních kostních ložisek severní Afriky, jakož i fosforečnany vázané na křemík a vápník z vysokopecní strusky. Jejich zpřístupnění se uskutečňuje nakonec pod řízením éterické organizace rostlin, rozšiřující se do prokořeněného půdního prostoru.<br /> <br /> Zpřístupnění silikátových kamenných moučků, k nimž patří i sopečné popely, probíhá rovněž převážně biogenně. Jejich význam pro melioraci vyluhovaných půd je ještě jinak posuzovat.<br /> <br /> jako cílená meliorativní účinnost sedimentárních hornin. Silikátové moučky zvětrávají pomalu, v závislosti na stupni jemnosti svého mletí. Krátkodobě rozpoznatelný úspěch se nedostavuje, ale zde platí slovo: «Čas léčí.» Vývoj nabírá svůj počátek; dotýká se kořenové síly rostliny právě tak jako otevírajícího symbiotického půdního života i jakési homeopatické tvorby jílu *in statu nascendi*. Nastává nový začátek vlastní dynamiky zakotvené v půdě. Teprve opakované dávky ca. 2 t/ha/rok však prokazují účinky v drobtovité struktuře půdy a v rozšiřování kořenového prostoru. {{SE|285}}<br /> <br /> Mnohočetnost prvků, jež tvoří látkové složení magmatických hlubinných a výlevných hornin, je půdotvorná a zároveň ve velkém počtu zásadní pro zdárný rozvoj rostlin. Zde, v půdách a výchozích horninách, jako tamtéž v rostlinách a rostlinných druzích, se podíl těchto prvků mění. Tak vykazují například hlubinné horniny žulové řady od žuly s ca. 80 % SiO₂ přes *syenit* (60 %), *diorit* (55 %) a *gabro* (50–45 %) klesající obsah křemičitosti. Naopak obsahy oxidů železa, hořčíku a vápníku vzrůstají až na násobky. V porfyrové řadě od křemenného porfyru přes porfyr, porfyrit až po diabas nebo melafyr platí totéž, a stejně tak pro řadu výlevných hornin od křemenem bohatého *liparitu* přes *fonolit*, *andezit* až po čedič. Na čedičových pokrývkách nacházíme zvlášť úrodné, mineralicky bohaté půdy. Pro svůj rozšířený výskyt a svou spíše zásaditou mineralogickou kompozici s 45 % SiO₂, 10 % FeO, 7 % MgO, 10 % CaO++&lt;ref&gt;Georg Wagner: ''Einführung in die Erd- und Landschaftsgeschichte'', Öhringen 1960, 694+208 S.&lt;/ref&gt; dodává čedič nejčastěji používanou kamennou moučku. Přitom v širokém spektru prvkového složení náleží dominanci křemičitosti a hlíny (oxid hlinitý, Al₂O₃), respektive silovému potenciálu, který tato určitá kompozice přivodila, velký význam. Přísný stav formy krystalu se proměňuje v koloidní stav, v němž je substance udržována ve stavu vznášení se na pomezí pevného a kapalného.<br /> <br /> Vedle méně praktikovaného plošného rozsypávání jsou kamenné moučky přednostně vedeny přes kompostovací proces. Zpřístupnění a přijetí do životních procesů se uskutečňuje v mikrobiálním děni látkové výměny. Množstevní nasazení přes kompostování se omezuje na pouhé zaprachování kompostového materiálu při zakládání. {{SE|286}}<br /> <br /> Závěrem je třeba znovu zdůraznit: Při použití kamenných mouček jakéhokoli druhu nemůže jít o hnojení, nýbrž o substituci daných minerálních deficitů v anorganicko-mrtvé přírodě — ať již v důsledku jednostranného minerálního složení výchozí horniny při půdotvorbě, nebo v důsledku hluboko vyloužených půd pokročilého věku. Jde o nemocné půdy, které lze při relativně nízkých substitučních vstupech — v kombinaci s vlastními hnojivými opatřeními, jež budou popsána v dalším textu — terapeuticky ošetřit a pobídnout k nové vývojové dynamice. Vnější dávky dusíku v solné formě toto subtilní, životem rostliny a půdy nesené dění z velké části nebo zcela zmaří. Důsledkem je, že i na půdu vázané látky, převedené do lehce rozpustné formy a každoročně dávkované podle potřeb příslušných plodin, musejí být nasazovány ve větších množstvích.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufe_1:_Die_Düngung_aus_dem_Lebendigen_der_Pflanzennatur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Stupeň 1: Hnojení ze živého rostlinné přírody ===<br /> <br /> Rostlina po svém uvadnutí zanechává dvojí: semeno a vše, co je společné vyšším rostlinám — totiž kořen, stonek, list a květ. Ve srovnání s individuálním semenem to lze nazvat Všeobecně-rostlinným. Roste, rozvíjejíc svou podobu, od semene k semenu. V nově se tvořícím semeni však se pokaždé znovu otiskuje kosmické, «to, co jako forma rostliny žije v semeni»,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&lt;/ref&gt; pokaždé nově. Při klíčení semeno odumírá do formy, klíček se rozvíjí a je nyní silně podřízen působení pozemských sil. Semenná síla však neúnavně působí dál; prozařuje kořen strmící do hloubky, stejně tak kolmo vyhlušující stonek a listové žilky listů strmících do stran v podobě; nakonec se v podobě a květu obrazem zjevuje bytost, která duchovně jako forma žila v semeni. Skryta v květu, zbrzdí výhonek do semeníku, který — polárně k vyzařující blíži — se uzavírá jako obal semenných základů. Zde, v semenném základu, se semenná síla sjednocuje s «korunou» Všeobecně-rostlinného, s pylem. V odumírání rostliny dozrává dvojitý zárodek v semeno. Obsahuje vše, co se v prostoru a čase jako přítomné, zemsko-kosmické dění {{SE|287}}<br /> <br /> vtisknuto, substanciálně naplněno a utvářeno. Zároveň žije v semeni něco věčného, co se v pozemském stále znovu přítomní. Jinak je tomu se vším, co se z klíčícího a odumírajícího semene stalo zjevným obrazem rostliny. Všechny její orgány byly prostoupeny semenkraft [seedforce]. Skrze ni se zjevná podoba rostliny stala obrazem jejího typu. Semenkraft zanechala své stopy ve všech jejích orgánech — v kořeni, výhonku, listové posloupnosti a květu. Tyto stopy jsou tím výraznější, čím více tkáně, dosud prostoupené životem, tuhnou do formy kostry nebo zcela dřevnatí.<br /> <br /> V rostlinných zbytcích, ve všem, co se nestalo semenem, nýbrž za ním pozůstalo, nacházíme produkty prostoro-časového přírodního dění. Nesou v kompozici své látkovosti ještě stopy života a semenkraft. Hrozí jim úplné propadnutí smrti, mineralizaci. A k tomu dochází a docházet musí, neboť rostlina potřebuje mrtvé minerální soli, aby je silou své éterické organizace přivedla k novému životu. Jen se to má dít v pravý čas a v pravé míře. Příroda má moc tento mineralizační proces zpomalit nebo dokonce zastavit a přesměrovat k něčemu novému. Co pak vzniká, je humus. Rostlinnými zbytky a živočišnými pozůstatky, které se vracejí do země a proměňují se v humus, se země hnojí sama. Hnojí se v souladu se zásadou: „život hnojí život&quot;. S tvorbou humusu vzniká taková kompozice látek, která si teprve zaslouží název nejzákladnějšího hnojiva v hospodářství přírody.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vom_Wesen_der_Kompostierung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === O podstatě kompostování ===<br /> <br /> Co příroda předvádí, může se v rukou člověka povznést k pravé mistrovské dovednosti. Kompostování je pracovní umění, v němž myšlení, prožívání a konání stojí v nepřetržitém vzájemném dialogu. Lze — podle Rudolfa Steinera — získat „osobní vztah k hnojivu a zvláště k práci s hnojivem…&quot; Toho lze dosáhnout jedině tehdy, zná-li člověk všechny okolnosti druhu a původu materiálu — zda jde o mladou zeleň, zda je objemný nebo dokonce zdřevnatělý, bohatý na bílkoviny nebo kyselinu křemičitou, zda převažují kořeny, listy, masy slámy atd. Každá z těchto organických substancí má určitý {{SE|288}}<br /> <br /> geartete Stoffkomposition. Ideální by proto bylo, kdyby se kompostová hromada jako celek budovala z co největší rozmanitosti odpadních produktů. V zahradnictví je to spíše možné než v zemědělství. Zde napadají, v závislosti na ročním období, případně jednostranně velké masy.<br /> <br /> Hrubé, ale pro praxi použitelné orientační číslo pokud jde o pomalejší nebo rychlejší rozložitelnost, poskytuje takzvané poměr C/N. Čím vyšší je obsah dusíku vůči nosné kostře uhlíku, tím rychlejší je rozklad. Řada od těžce po snadno rozložitelné materiály vypadá takto:<br /> {| class=&quot;wikitable&quot;<br /> |+<br /> !<br /> !<br /> !<br /> |-<br /> |Piliny<br /> |=<br /> |500 C:1 N<br /> |-<br /> |Štěpka podle složení<br /> |=<br /> |250-400:1<br /> |-<br /> |Pšeničná sláma<br /> |=<br /> |100:1<br /> |-<br /> |Žitná sláma<br /> |=<br /> |65 :1<br /> |-<br /> |Ovesná sláma<br /> |=<br /> |50:1<br /> |-<br /> |Listí dubů a buků<br /> |=<br /> |40-60:1<br /> |-<br /> |Sláma luskovin<br /> |=<br /> |50-30:1<br /> |-<br /> |Čerstvý chlévský hnůj<br /> |=<br /> |20-25 :1<br /> |-<br /> |Kuchyňský odpad<br /> |=<br /> |25 :1<br /> |-<br /> |Zralý hnůj<br /> |=<br /> |50-20:1<br /> |-<br /> |Kravský hnůj<br /> |=<br /> |14-16:1<br /> |-<br /> |Zralý kompost<br /> |=<br /> |10-12:1&lt;ref&gt;Krafft von Heynitz, Georg Merckens: ''Das biologische Gartenbuch'', Stuttgart 1994, 351 S.&lt;/ref&gt;<br /> |}<br /> Vše, co zemědělský organismus v průběhu roku vylučuje dovnitř jako organickou substanci, může platit za výživný humus. Jde na orné půdě a v zahradách o strniště a kořenový systém, který tvoří přibližně třetinu hmoty celkového porostu, dále o hnůj z živočišné výroby (včetně slamnaté podestýlky) a o staré seno, slámu, zbytky krmiva ze stáje, listí, travní posečky, kuchyňský odpad, výkopek z příkopů atd.&lt;ref&gt;Pokud jde o praktické zacházení s přípravou kompostu, odkazujeme na příslušné publikace výše uvedených autorů; dále na Friedrich Sattler, Eckard von Wistinghausen: ''Der landwirtschaftliche Betrieb, Biologisch-Dynamisch'', Stuttgart 1989, 333 S.; dále na Herbert Koepf, Wolfgang Schaumann, Manon Hacius: ''Biologisch-dynamische Landwirtschaft: Eine Einführung'', Stuttgart 1996, 368 S.&lt;/ref&gt; Zde půjde zejména o procesuální dění od zakládání až po zralost. Kompostová hromada se zakládá na místě co nejvíce zastíněném, nad úrovní země, v oblasti působení vzduchu a tepla, látkovýměnného pólu zemědělství, na {{SE|289}}<br /> <br /> nezpevněném povrchu. Je nutné zajistit vztah ke krátkám hloubky a výšin. Zákonný požadavek kompostovat na nepropustné podložce (betonová deska) přestřihuje působení sil v kompostové hromadě od hloubkových sil země, které na ni působí zdola. Kompostová hromada je kus vyvrácené země,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 90.&lt;/ref&gt; srovnatelný s dřevnatým kmenem stromu zakořeněným v zemi a vzdouvajícím se nad ní do vzdušného obkruhu. Představa, že při kompostování prosakují do podloží nezanedbatelné množství dusičnanů, je pouhá teorie. Slizné látky uvolňující se v průběhu rozkladu uzavírají póry půdy. U hrubých pórů na písčitých půdách se doporučuje pokrýt povrch půdy tenkou vrstvou ''bentonitu'' (bobtnající jíl). Možné nebezpečí dočasného lokálního vyplavování dusičnanů v důsledku úniku průsakové vody po přívalových deštích bývá zpravidla způsobeno nevhodným zakládáním a nedostatečným zakrytím hromady. Tomuto zlu lze snadno odpomoci.<br /> <br /> Na kompostišti by mělo být k dispozici dostatečné množství základního kompostu jako očkovacího materiálu pro nově zakládanou hromadu, dále hlinitá půda, mergel nebo spraš k prokládání mezi jednotlivé vrstvy a k zakrytí hromady; a sláma jako konečná pokrývka. Pro zúžení poměru C/N lze přimíchat také chlévský hnůj, rohové hobloviny nebo krevní moučku. Jako další přísady v menší dávkování přicházejí v úvahu kamenné moučky, surový fosforit, kostní moučka, algový vápenec a další. Na přidání biologicko-dynamických kompostových preparátů bude ještě zvlášť pojednáno. Zakládání a míchání materiálů lze provádět rozmetadlem hnoje, nejlépe však zřejmě přece jen ručně. A zde leží bolavé místo. Kde jsou ty četné ruce, ti lidé, kteří by tu ne zcela lehkou práci vykonávali včas, rozumně a s radostí? Chybějí — a proto se buď příprava kompostu stala popelkou provozního dění, nebo otázkou pouhé technicky zvládnutelné rutiny. Tato rutina se omezuje na čistě mechanické procesy míchání — a to velmi omezeně —, zakládání a zpravidla opakovaného překopávání, aby se za přijetí vysokých ztrát urychlilo dozrávání na použitelné hnojivo. Zde se člověk opět zbavuje jednoho bohatého pole zkušeností — právě toho, «získat osobní vztah k hnojení a práci s hnojem». Stejně jako všechno organicky živé, podléhá kompostovací proces {{SE|290}}<br /> <br /> času. Vyvíjí se z chaotického metabolismu, z nárného humusu, do zralého formového stavu, do trvalého humusu. Je to proces, který probíhá v rytmu, v poli napětí mezi zdůrazněným pohybem na začátku (vysoký obrat) a zdůrazněným klidem na konci (utváření nové látky). Toto časoprostorové dění chce být ve všech svých fázích vnímavě doprovázeno a badatelsky promýšleno. Vyžaduje to, aby se člověk sám aktivně uvedl do pohybu a pak v dalším průběhu v klidu prodléval, vnímal vůně, konzistenci atd. a nazíraje a myslíce v tomto dění setrvával.<br /> <br /> V tomto smyslu je příprava kompostu pracovním polem vědomého cvičení, které požaduje a školí celého člověka. Vezme se vidle a lopata a na šířce asi 1,20 m se hromada vrství po vrstvách, přičemž se po dávkách vedle sebe a nad sebe ukládá snadno a obtížně rozložitelný materiál, mezi to se případně vkládají vrstvy chlévského hnoje a tenké vrstvy hlinité půdy, na okraji trochu základního kompostu, a jednotlivé vrstvy se — podle posouzení druhu potřeby — poprašují výše zmíněnými přísadami. V případě objemného a suchého materiálu platí staré pravidlo: «Pošlap ho pořádně a udržuj ho vlhký.» Při zakládání hromady se nesleduje žádné schéma — každému úkonu předchází uvážení.<br /> <br /> Hotově naskládaná hromada o výšce asi jednoho metru se záhy promění v živě bující chaos. Potřebuje vymezující obal, ochrannou, dýchající kůži. Tuto funkci nejlépe plní tenká zemní pokrývka a na ni vrstva slámy, starého sena nebo rašeliny. V tomto stavu splňuje kompostová hromada všechny podmínky, které charakterizují v sobě uzavřený organismus. S pomocí kyslíku, nositele éterických sil, rozvíjí vlastní život a ve spojení s dusíkem, nositelem astrálních sil, rozvíjí vnitřní život. Plastová folie jako jediná pokrývka je sice dešti vzdorná a vzduch propouštějící, ale přece jen pouhý surogát. Vnější kůže má funkci zadržovat vyzařující síly a vracet je zpět do nitra hromady. Zvenčí je hromada obklopena silami a rytmy živlového působení ve větru a počasí. Nezávisle na tomto vnějším dění rozvíjí kompostová hromada vlastní rytmiku a dynamiku v zákonité prostoupení stavů čtyř živlů — tepla, vzduchu, vody a země — a s nimi spolupůsobících, život tvořících éterických sil éterického tepla, světla, chemického éterického a životního éterického. {{SE|291}}<br /> <br /> V rámci svých rozsáhlých studií o životě kompostové hromady sledoval Bockemühl&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl: ''Vom Leben des Komposthaufens'', Dornach 1981, 67 S.&lt;/ref&gt; v kompostovacích pokusech (v dalším textu označovaných BKV) se směsí kravského a koňského hnoje řadu životních procesů, které se v hromadě odehrávají od jejího naskládání až po zrání. Ty v detailu potvrzují čtyři fáze vývoje kompostu, důvěrně známé pozornému praktikovi, a to na základě různých naměřených hodnot v časové posloupnosti — především však prostřednictvím výskytu a opětovného mizení různých skupin organismů v průběhu těchto čtyř fází. Jako reprezentativního zástupce rozkladných a přeměňovacích pochodů v hromadě si Bockemühl vybral druhově bohatou skupinu chvostoskoků (''Collembola''), kteří po červu kompostovém (''Eisenia foetida'') odvádějí hlavní díl přeměnné práce. V této souvislosti je nicméně třeba zdůraznit, že jejich činnost — stejně jako činnost kroužkovců, hlístic, hmyzích larev a bezmála do nekonečna se rozvětvující množství mikrobů — jsou vždy jen příznaky vztahového přediva, které je nutné chápat jako celek. Podmínky pro vznik této celosti vytváří lidská ruka. Aby se tato celost ve čtyřech fázích svébytně sjednotila v orgán v organismu zemědělství, je zapotřebí nepřetržité bdělosti a pečující ruky.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;1._Die_Wärmephase&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 1. Tepelná fáze ====<br /> <br /> V BKV se ohlašuje záhy skokovým nárůstem teploty ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]], s. 292), který pak stejně rychle opět klesá. Při kypré uložení — tedy při neomezeném přístupu kyslíku — může teplota vyšplhat až na 70 °C; při hutném a vlhčím uložení stoupá na optimum 55 až 60 °C a poté zcela pozvolna klesá na 30 až 25 °C. Oteplení je funkcí aerobní mikrobní činnosti, která uvolňuje sluneční teplo vázané v organickém materiálu z předchozích let a tím vytváří živelné životní prostředí pro na vztazích bohatý svět mikrobů v hromadě. Vývoj tepla vyžaduje řízení prostřednictvím — podle okolností — hústšího nebo kypřejšího naskládání, udržování vlhkosti, případně dodatečného podupání. Při příliš hutném a mokrém uložení hromada zůstane studená; dochází k hnilobě v důsledku anaerobního rozkladu. Přeložení je pak nevyhnutelné. Při silném oteplení na 65 až 70 °C zaniká ve výchozím materiálu {{SE|292}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 16, S. 292.jpeg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 16: Die vier Phasen des Kompostierungsprozesses.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> přítomných drobných živočichů, škodlivých organismů atd. a rovněž semena plevelů ztrácejí klíčivost. V BKV trvala první fáze — s překryvem do druhé fáze — přibližně dva týdny.<br /> <br /> Spolu se zjevením smyslově vnímatelného živlu tepla se uvolňuje také tepelný éter, vázaný v organické hmotě. Je to duchovně-nadsmyslové doplnění tepla jako živlu. Udržuje proces v chodu a ve správný čas ho převádí do příští procesní stupně. Vnější teplo tíhne k tomu, aby se rozptýlilo, zatímco tepelný éter vstupuje do vztahů — ba jest vlastním iniciátorem veškerého procesuálního dění. Proto je třeba dbát na to, aby se ohřívání odehrávalo spíše pomalu a vytrvale. Teplo by mělo zůstat v hromadě. S ním spjatý tepelný éter potom inauguruje vývoj, v němž se hromada organismicky uzavírá v celek.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;2._Die_Luftatmungs-_und_Entgasungsphase&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 2. Fáze vzdušného dýchání a odplynění ====<br /> <br /> Souběžně s fází ohřívání začíná jakýsi dýchací proces. Kyslík jako nositel éterické účinnosti ve fyzickém je takříkajíc vdechován; stimuluje explozivní bakteriální rozkladnou činnost. Přitom uvolňovaný {{SE|293}}<br /> <br /> oxid uhličitý (CO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) uniká jako plyn kůží hromady do vnějšího vzduchu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]]). V BKV bylo maximum dosaženo po třech až čtyřech týdnech, aby pak po sedmi týdnech rychle kleslo a v dalším průběhu rovnoměrně odpadalo až do konce pokusu po jednom roce. Jinak se věci měly s odplyněním amoniaku, které nastoupilo ihned od počátku, ve druhém a třetím týdnu dosáhlo maximální hodnoty a po šesti týdnech kleslo téměř na nulu. V tomto časovém úseku vylučování amoniaku — u materiálů bohatých na bílkoviny, jako jsou zeleninové odpady, také sirovodíku — vystupují navenek oblaka zápachu, která by ideálně měla zůstat uvnitř hromady: «organická látka je tím zdravější, čím více voní uvnitř a čím méně voní navenek».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 92.&lt;/ref&gt; Vyzařování zápachu je znamením stále bující, beztvaré dění. Poukazuje na nenávratné ztráty substance. Těm zabraňuje houbení (kloboučkové houby) nastupující ve druhé fázi. Přestože samo bují a prostupuje celou hromadou, způsobuje útlum bakteriálního rozkladu převládajícího v první fázi. Souběžně s houbením vzniká místo amoniaku napříště dusičnan, jehož obsah v následujících měsících soustavně narůstá a přes bílkovině podobné předstupně vstupuje do tvorby humusu.<br /> <br /> Charakteristický obraz mlh vodní páry stoupajících za chladných ranních hodin z hromad svědčí ve druhé fázi o postupném vysychání, a tím provzdušňování. Souběžně s tím se začíná zužovat poměr C/N, který v BKV nakonec ustálil na 12:1. Vývoj chvostoskoků (pro určitý druh chvostoskoků v BKV) ve čtvrtém týdnu skokem roste, aby pak do desátého týdne stejně rychle opět klesal. Jiné druhy nastupují a zase mizí. V BKV trvala druhá fáze — s překryvem do první a třetí — již bezmála čtyři týdny.<br /> <br /> S uvolněním plynů se uvolňuje světelný éter; je to étericky-nadsmyslové doplnění živlu vzduchu. Umožňuje živým bytostem kompostové hromady přežívat ve tmě navzdory nepřítomnosti přímého slunečního záření. Je to světloéterické, uchované z odumřelého vyššího života, které přivolává k bytí nižší rostlinný a živočišný život sahající k raným evolučním stupňům Země. Co je tedy příspěvkem světelného éteru k vývoji kompostové hromady? Na počátku je kompostová hromada spíše nahodilou směsí organických odpadů. Mikrobiální rozklad téže směsi není příčinným děním pro {{SE|294}}<br /> <br /> účinnosti světelného éteru, nýbrž dění souběžné. Světelný éter působí na jedné straně v růstu jednotlivých organismů, na straně druhé vytváří skrze činnost všech těchto nesčetných rostlinných a živočišných bytostí vztahové souvislosti, které celistvě orientují život kompostové hromady na tvorbu trvalého humusu. Světelný éter nechává kompostovou hromadu nejprve jakoby růst dovnitř a skrze činnost drobných živočichů prostorově utváří konečný produkt do sourodé, drobtovité sousednosti humusu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;3._Die_wässrige_oder_Verwandlungsphase&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 3. Vodní čili proměnová fáze ====<br /> <br /> Stává se zřetelnou v náhlém poklesu hromady. Po předcházející suché fázi leží nyní těsněji a sytí se sama sebou vlhkostí, neboť rozkladem těžko rozložitelných buněčných membrán vystupuje tekutina z buněčných vakuol a intercelulárních prostor ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]], s. 292). Hromada se silněji uzavírá vůči vnějšímu světu, nepáchne již leptavě a ve vlhkém-vodném prostředí se uskutečňují rozmanité přeměny, látková přeskupení i novotvary. Drobní živočichové, v jejich čele ''Collembola'', přebírají řízení; drtí materiál, požírají mikroby a houby, a tím jejich populaci zmenšují. Bující chaos první a druhé fáze se začíná — díky masovému rozmnožování drobných živočichů — uspořádávat a členit do provzdušněných vnitřních prostor. Podmínky prostředí se proměňují a odpovídajícím způsobem se metamorfózují i chvostoskoci: z červovitých, málo diferencovaných forem ke tvarům s výrazně vystupujícími orgánovými utvářeními. Z BKV je patrné, jak jeden druh následuje po druhém a zase mizí. Ve tmě hromady tak drobný živočišný svět evolučně prožívá ještě nižší, jakoby rostlinno-živočišné bytí. To je zčásti zevnitř, zčásti zvenčí prozařováno silami diferencovaně působícího duševně-astrálního. Tento vnímající život činí z kompostové hromady organismus. Ve třetí fázi se v ní uskutečňuje přechod z dosud beztvárného stavu vodního do stavu propracovaného zemitě-pevného — jediná velká substanční proměna.<br /> <br /> V BKV se třetí vodní fáze vyvíjí — s přesahem do druhé a čtvrté — po dobu sedmi týdnů. V tomto období dosahují chvostoskoci po dobu dvou týdnů maxima svého rozvinutí, tedy jeden a půl až dva měsíce po zakládání. {{SE|295}}<br /> <br /> Ve třetím, vlhko-vodním stadiu se aktivuje především chemický neboli zvukový éter. Druhy éteru jsou funkčně v kontrastu k živlům, s nimiž jsou evolučně stejného původu. Zatímco ve vodním stadiu nabývá hromada spíše husté, homogenní konzistence, tříští zvukový neboli chemický éter život hromady v nesčetnou rozmanitost jednotlivých buněk — avšak nikoliv nahodile, nýbrž v neustále se proměňujícím řádu. Rozděluje a spojuje v neustále nové variace. Podstatní nejsou jednotlivé bakterie, prvoky, řasy, houby, červi, larvy atd., nýbrž to, co se mezi nimi odehrává — interval. Přeneseně řečeno, lze procesové dění v kompostové hromadě přirovnat k symfonii. V symfonii vytvářejí tóny a intervaly, které tóny od sebe oddělují a zároveň je spojují, rytmus, melodii a harmonii. Symfonie má zpravidla čtyři věty, každá má své téma, jež zaznívá v pohyblivém proudu tónů, opakuje se a variuje. Ve stejném smyslu působí zvukový neboli chemický éter v kompostové hromadě — nikoliv ve vzdušném živlu tónů, nýbrž ve vlhkém zemitém živlu látek. V tomto je nositelem procesu všech rytmů, opakování a metamorfóz až do koncového bodu, kde se objevuje zralý humus. Tak lze humus v rozmanitostech svých číselných kompozic uhlíku (C), kyslíku (O), dusíku (N), vodíku (H) a síry (S) přirovnat k jakémusi pozemskému zrcadlu sférických harmonií.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;4._Die_Vererdungsphase&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 4. Fáze pozeměšťování ====<br /> <br /> Po ztrátách substance v první a druhé fázi a látkové přestavbě ve třetí se objem hromady pozvolna zmenšuje. Přechází do stavu zemitě-pevného; konsoliduje se a strukturuje jednotně v jakémsi látkovém novotvaru — v trvalém humusu (Obrázek 16, s. 292). Tento děj se projevuje nejen černým zbarvením a volně drobivou strukturou, nýbrž i čichovými a chuťovými kvalitami — tedy vjemy, které vedou hlouběji k bytostné povaze látkového. Hromada se zaplňuje dovnitř mírnou, zemitou vůní. Kvalitativní stránka chuti je samému procesovému dění imanentní: kompostová hromada je nyní uvedena do stavu, v němž dění určuje masově se množící svět drobných živočichů. Je to svět evolučně nižšího druhu, žijící ve tmě a vlhku {{SE|296}}<br /> <br /> a v nejvyšší specializaci se tu na různé způsoby rozkládá a přetváří. Každý živočišný druh nalézá v potravním řetězci připravenou potravu, na niž je nastaven jeho smysl pro chuť a jeho trávicí činnost. Jako poslední vstupuje na scénu s dešťovkami příbuzný kompostový červ (*Eisenia foetida*), který dalece převládající měrou odvádí vlastní práci trávení a látkové novotvorby. V podobném směru, avšak hmotností i kvalitou méně výrazně, působí kroužkovci (*Annelida*), mnohonožky (*Myriapoda*), stejnonožci (*Isopoda*), hmyzí larvy a další.<br /> <br /> Sáhne-li člověk do kompostové hromady, která se nachází na počátku fáze zeměnění, drží v rukou tmavohnědou až načernalou substanci, jež ještě obsahuje poslední, mikroby porostlé zbytky kořenů, stonků a listů a je zpravidla klubkovitě protkána velkou masou zmíněných kompostových červů. Červi i ostatní drobní živočichové odumírají, jakmile je stráven i poslední zbytek organických pozůstatků a v endogenní symbióze se střevními bakteriemi se mění v trus. Ten je jakožto étericko-oživená substance prosycen astrálními silami, jež trávicí hmota vstřebala průchodem skrze živočišný trávicí trakt. Tyto síly působí na jedné straně proměnu výživného humusu v trvalý humus a zkrocují odbourávající činnost mikrobů — nebo ji dokonce obracejí v budovatelskou. Na druhé straně jsou to astrální síly zprostředkované živočichem, které umožňují spojení s jílovými minerály a vznik jílovo-humózních komplexů. V této závěrečné fázi lze plným právem hovořit o astralizaci, o oduševnění hlinité hromady. Vše se organicky formuje a individualizuje v sjednocený celek.<br /> <br /> Až do plného zeměnění trvá čtvrtá fáze nejdéle. Trvá tím déle, čím je výchozí materiál bohatší na hrubá vlákna. V BKV (kravský/koňský hnůj) bylo toto stadium dosaženo přibližně po čtyřech měsících. Aktivita červů začala v 7. a skončila ve 13. týdnu. Teplota se držela s asi 25 °C téměř konstantně, v průměru asi 4 až 5 °C nad výkyvy vnější teploty.<br /> <br /> Čtvrté a poslední stadium — vznik humusu, přesněji jílovo-humózního komplexu — je ze všech nejzáhadnější. Zde rozvíjí svou hlavní působnost nejmladší, nejskrytější, nejjemnější a nejsilnější ze čtyř druhů éteru: životní éter. Životní éter je protipólem k živlu zemitě-pevného. Životní éter „tvoří život&quot;. Co se na Zemi jeví jako kámen, má svůj život {{SE|297}}<br /> <br /> V nadsmyslovém.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Grundelemente der Esoterik'', GA 93a, 30. září 1905, Dornach 1987, S. 44 f.&lt;/ref&gt; Životní éter je v kompostové hromadě tvůrcem života nesmírné rozmanitosti živých bytostí. Tento život je zároveň prostoupen smyslem. Odumírá-li toto smyslem prostoupené do formy, uvolňuje se životní éter, aby znovu komponoval látky do životní souvislosti — nakonec do humusu. Ten se na jedné straně stává, na základě kyslíku v humusu obsaženého, uchovatelem života; na druhé straně obsahuje humus dusík, který je — stejně jako kyslík a jiné prvky — vpředen do bílkovině podobné, bohaté na varianty látkovékompoziace. Látkově tvoří dusík most k astrálně-bytostnému, k tomu, co dává smysl. Z toho smíme usoudit, že životní éter v humusu je vlastní tvořivou silou, do jejíchž služeb se stavějí jeho tři starší příbuzní — éter tepla, světla a chemický éter. A nestává se snad právě tím vlastní tvořivou silou, že prostřednictvím dusíku má schopnost přivádět astrální k étericko-fyzickému? Nestává se tím kompost (trvalý humus) nejzákladnějším hnojivem bodem-podmíněné trvalé úrodnosti? A nepropůjčuje snad tento takto tvořivou silou se stávající životní éter životní souvislosti „půda a rostlina&quot; moc formovat se do celostí, individualizovat se a stávat se věrným odrazem svého v nadsmyslovém zakořeněného bytí? Všude tam, kde v živém rozeznáváme vzájemně působící, smysluplné nebo moudrosti plné souvislosti, sledujeme stopy životního éteru.<br /> <br /> Celkově vzato, lze shrnout: Organické odpadní látky, odumřelé z vyššího životního souvislosti, podléhají v kompostové hromadě nejprve rozkladné, avšak chaoticky probíhající oživující fázi, poté pak fázi budující — postupné proměně a opětovnému odumírání do pohumněné formy humusu. Ten však v sobě nese zárodek nového života na Zemi: «Universalsamen des Allgemein-Pflanzlichen» — univerzální semeno obecně-rostlinného. V tomto smyslu je humus hnojivem ze života pro rozvinutí vyššího života, totiž pro vegetativní rozvoj kulturních rostlin. Kompostové hnojivo je — podobně jako zrající plod, který živí člověka i zvíře — výživným plodem pro půdu a rostlinu. Skrze něj se minulé připojuje k přítomnému a umožňuje budoucí.<br /> <br /> Ve čtyřech stupních, jimiž prochází látkovost, jež dříve patřila rostlině nebo živočichu, až ke svému pohumňování, se odráží — nenápadně v malém a v časovém sledu — jakási opakování evoluce Země a {{SE|298}}<br /> <br /> kosmu. Na počátku všeho naplňovala ryzí teplo (tepelný éter — oběť vysokých duchovních bytostí) «starý Saturn». Za tímto stavem následovalo, na cestě zhušťování části tepla, vznikání živlu vzduchu a s ním světelného éteru na «staré Slunci», poté zhuštěním části vzduchu živlu vody na «starém Měsíci» a s ním éteru chemického čili zvukového — a konečně se zhuštěním části tekutého živlu stav živlu zemitě-pevného, Země jako hotového díla, a s ní životní éter.&lt;ref&gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Co se v kompostové hromadě, vyzdvižené nad úroveň půdy, odehrává jako umělý a přitom umělecký proces — pohumňování někdejšího vyššího života do trvalého humusu —, probíhá skrytějším způsobem ve všech půdách, zcela přirozeně v lesních půdách. Na ornicích a zahradních půdách je toto dění, usměrňované zpracováním půdy (viz s. 205 nn.), přiváděno na vyšší úroveň úrodnosti. Tomuto cíli slouží také zelené hnojení — pěstování rychle rostoucích trav, brukvovitých, luskovin a jiných rostlin výhradně k zásobení půdy humusem. Zvadlé zelené masy půdního pokryvu přitom poskytují výživný humus pro rozkladné stupně 1 a 2, zatímco kořenová masa zůstávající v půdě slouží zejména ve stavebních stupních 3 a 4 tvorbě trvalého humusu.<br /> <br /> Zelené hnojení se mulčuje a nabývá charakteru plošného kompostování. U tohoto jde o pokryv půdy organickými materiály od mladé zeleně až po dřevní štěpku mezi výsadby v zahradnictví. Účelné je i zde míchání různých materiálů. Od čisté slámy nebo listí je třeba upustit — sláma je příliš řídká a objemná, listí se ukládá příliš hustě, obojí se proto rozkládá jen pomalu.&lt;ref&gt;Krafft von Heynitz: ''Kompost im Garten'', Stuttgart 1999, 127 S.&lt;/ref&gt; Půdní pokryv chrání před výparem, zálehem, tvorbou krusty, erozí a zaplevelením, přitahuje mikrobní a žížalový život do půdní vrstvy a vytváří mu stále plynoucí zdroj potravy, udržuje půdní dýchání v chodu a oživuje zralost půdy.<br /> <br /> Humifikaci organické půdní vrstvy zajišťuje svět mikrobů a drobných živočichů, příznačný pro zvláštnosti daného stanoviště. Všem půdám je však společné, že namísto červeného kompostního červa se tu uplatňuje žížala obecná (*Lumbricus terrestris*), mistr půdní úrodnosti. Jenomže na písčitých půdách chudých jak na vápník, tak na jíl je počet jejích jedinců {{SE|299}}<br /> <br /> a tím i jeho blahodárná, humus stabilizující činnost velmi omezena. V polním hospodářství se plošné kompostování praktikuje pokud možno v kombinaci s podmítkou se zeleným hnojením; do porostu se vnáší závoj čerstvého nebo lehce nakysaného chlévského hnoje.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung_des_Kompostes&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Použití kompostu ===<br /> <br /> Zralý kompost je produkt rostlinně-živočišný. Není to jen proto, že se do něj přimísí živočišné výměšky a jiné složky pocházející od hospodářských zvířat, nýbrž proto, že proces humifikace jako takový by se nemohl uskutečnit bez astrální účinnosti světa drobných živočichů kompostové hromady. Hlavní složky jsou rostlinného původu, jejich přeměna v humus však podstatně závisí na činnosti a organizační síle zvířat. Kompost proto není hnojivem hnaným do rychlosti, které by násilně popohánělo vegetativní růst. Jeho působení tvaruje a formuje vegetativní. To z něj dělá hnojivo pro všechny ty kulturní rostliny, jež nesou plody především ve vegetativním — ať již jde o trávu, bylinu nebo strom. To se týká lukařství a pastvinářství, zahradní a polní zelinářské produkce i ovocnářství. Tvorba plodů, v rozšířeném smyslu, zde znamená substanciální tvorbu, která se hromadí a zaplňuje prostor v jednotlivých orgánech rostliny a jejíž výživnost je zaměřena na potřebu člověka a zvířete. Tato výživná schopnost si žádá hnojivo, které zadržuje rostovou a reprodukční sílu usilující ke semenotvorba a nechá ji proměnit a přetvořit v potravinovou substanci aktuálními záření Slunce a planetárního kosmu. Toto hnojivo vstupuje do působení sil rostlin řádem a formou. Je jím černý, drobivý trvalý humus.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kompostdüngung_von_Wiesen_und_Weiden&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kompostové hnojení luk a pastvin ====<br /> <br /> Trvalé travní porosty poskytují krmivo pro přežvýkavce a koně. Krmivo se skládá z vegetativních částí výhonku, ze stonku a listu. Porost je od jara do podzimu opakovaně spásán nebo sečen na zelené krmení či seno. Na pastvinách a ještě více na bylinami bohatých loukách dochází na jaře k rozkvětu jednotlivých bylin. Po odkvětu se stahují do listnatého rosettového stádia. Tráva vyrůstá ze svých odnožovacích uzlů stále znovu. Louka i pastvina zůstávají zelené v zimě i v létě. Porost je z velké části udržován v čistě<br /> <br /> Vegetativním stavu udržovány jsou i půdní procesy, které jsou po každém spásání nebo sečení reaktivovány k novým přeměnám. Půda ani rostlina nepřicházejí k odpočinku. Generativní dozrávání jim zůstává odepřeno. Při intenzivním využívání vede toto k ochuzování druhů. Proto si louka i pastvina žádají hnojení, které tento nedostatek vyrovnává — a tím je kompost. Na jaře po prvním spásání nebo prvním sečení sena, nebo lépe ještě na podzim, zprostředkovává travnatému drnu a půdě vyzrálou, zemitou kráftovou strukturu, která konfiguruje tvorbu substance ve stonku a listu jak na straně reprodukční, tak na straně výživné. {{SE|300}}<br /> <br /> Pravidelné kompostové hnojení trvalých travních porostů zhušťuje drn, sjednocuje a zkracuje pastevní okusy, obohacuje druhové složení — zejména o byliny — a zvyšuje výživnou hodnotu krmiva.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kompostdüngung_im_Gartenbau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kompostové hnojení v zahradnictví ====<br /> <br /> Podobně jako na trvalých travních porostech chybí i v zahradnictví dozrávající půdní klid; jedna kultura střídá druhou. Půda musí být po větší část roku udržována na vysoké úrovni úrodnosti, v jarní náladě nakloněné růstu. Tvorba potravinového nebo krmivového plodu se neodehrává v generativní fázi, nýbrž v době nejintenzivnějšího růstu. Velké sklizňové hmoty čerstvé, životaschopné substanciality opouštějí pozemek i statek. Co zůstává — především kořenová masa — stává se výživným humusem pro následující kulturu. Oproti tomu étericky-biologicky tvarující síla astralitou prostoupeného trvalého humusu zůstává v nevýhodě. To, co jinak na orné půdě v klidových dobách probíhá samo od sebe — přeměna výživného humusu v trvalý — musí být zahrádkářské půdě dodáno zvenčí jako vyzrálý kompost. Působí — podle druhu kultury — specificky jemně aromatizujícím způsobem na chuť a vůni, zpevňuje pletiva, zachovává čerstvost a zesiluje lesk a barevnost.<br /> <br /> Materiály pro kompost v zahradnictví zahrnují odstraněné sklizňové zbytky, organické odpady všeho druhu, drtě ze zeleného řezu, uvolněné meziplodiny, kamenné moučky, rohové lupínky a kdekoli je to možné, chlévský hnůj. Odpad a čistírenský kal jsou vyloučeny. Pro komposty bez plevelů — speciální komposty pro pěstírny a skleníkové kultury — se hodí nejrůznější směsi luskovin, trav, ovsa a dalšího. Ošetření kompostu horkou párou za účelem zničení škodlivých zárodků a semen plevelů {{SE|301}}<br /> <br /> by se, kromě pěstírenských zemí, mělo vyhnout. Kompost se tím do značné míry mění v mrtvý substrát.<br /> <br /> Kompost se zpravidla aplikuje rovnoměrně po celé ploše; zapracuje se mělce. Na písčitých, kamenitých a suchých stanovištích se osvědčuje náročný postup hnojení do sadebních jamek.<br /> <br /> V tropickém podnebí panuje v půdách chudoba humusu; organická substance podléhá urychlené mineralizaci. Totéž se tam odehrává vlivem vysokých teplot a vlhkosti i v kompostovém hromadě. Oproti tomu se tam osvědčuje kompostování „pod zemí&quot; ve velkých zemních jamách, do nichž se přes noc zatlačí jistý počet koz, ovcí nebo skotu. Ty duní a špástají materiál, zpravidla objemný a většinou zdřevnatělý, a obohacují ho svými výměšky. Dosahuje se tak dobré kvality humusu. Hrst takového humusu vložená do sadební jamky, osivo uložené do humusu a lehce překryté zemí způsobuje hotový zázrak: Výnosy stoupají na dosud neznámou výši a blahobyt obyvatelstva živořícího v chudobě roste.&lt;ref&gt;Mündliche Mitteilung von Matthias Guépin, Dozent am Emerson College (GB) und Berater in Kenia.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Podobným postupem je zakládání širokých vyvýšených záhonů nad odvodnitelné příkopy naplněné větvovím a křovím. Silně zpomaleným rozkladem a přeměnou v humus v podloží vzniká v zemním hřbetě taková míra oživení, že na nejmenším prostoru pestrá směs zelenin může nepřetržitě zásobovat jednu nebo více rodin. I tento postup potřebuje mnoho rukou; působí sociálně integračně a zajišťuje skromný blahobyt.<br /> <br /> Platí to pro celý svět: Umně provozované hospodaření s humusem osvobozuje od hladu a přináší nový kulturní rozkvět.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kompostdüngung_im_Obstbau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kompostové hnojení v ovocnářství ====<br /> <br /> Ovocnářství se od 20. století vyvíjelo od extenzivního, druhově bohatého pěstování vysokokmenů v rozptýlených sadech přes polokmeny až ke druhově chudému, intenzivnímu pěstování nízkokmenu s kratší dobou využití. V průběhu tohoto vývoje se tvorba plodů přesunula z vysoké, ve světle a vzduchu vznášející se koruny stromu dolů do přízemních vzduchových vrstev — a souběžně s tím enormně vzrostla potřeba hnojení. {{SE|302}}<br /> <br /> Ovocný strom dřevnatí a zároveň nese jemné, chutné plody. Ovládá polaritu světla a tmy, života a smrti, jakož i éterického a astrálního působení. To se projevuje zvláště u vysokokmenu. V něm usiluje éterická životnost z kořenového systému sahajícího do šířky i hloubky přes kmen a větve k olistěným výhonkům koruny. Toto silné oživení ve vzduchu a teple přitahuje bohatý hmyzí život: «Von demjenigen, was da als Astralreiches durch die Bäume hindurchgeht, lebt und webt das ausgebildete Insekt» (Z toho, co prochází stromy jako bohatá astralita, žije a tká vyvinutý hmyz).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 184.&lt;/ref&gt; Polárně k tomu vládne ve všem dřevnatějícím, a tedy především v oblasti kořenů, «éterická chudoba». V tomto prostředí, silněji vystaveném silám mineralizace, se rozvíjejí larvy hmyzu. Vysokokmen roubovaný na pomalu rostoucí podložce v sobě tuto polaritu jakoby ztělesňuje; je nenáročný a nepotřebuje žádné hnojení, tím méně takové, které působí bujným rašením.<br /> <br /> Jinak je to s jeho protikladem — nízkokmenovým stromem pěstovaným v uzavřených plantážích podobně jako monokultura na rychle rostoucí podložce. Roste spíše jako slabě dřevnatějící výhonek ze země a plodí zemně nízko, jakoby v mladém věku. Kambium, které u vysokokmenu tlumí příliš silnou bujnost, potřebuje u nízkokmenů nepřetržitou stimulaci prostřednictvím humusem bohaté, dobře prokořenitelné půdy. Tvořivá síla a živost humusu se jakoby dále přenáší do kambium samotného. Nízkokmenovník potřebuje hnojivo, které rozhodně nesmí působit bujně, nýbrž musí svou gestaltungskraft — živě proastralizovanou larvami a červy kompostové hromady — být příbuzné samotnému kambiu. U vysokokmenu se mineralizovaná země vytáčí do kmene a větvoví koruny. U bujného nízkokmenového stromu je toto vytočení omezeno ve prospěch stejnoměrně vysoké životnosti v kořenovém prostoru i v oblasti koruny. Ve stejném smyslu působí i intenzivní zelené hnojení pěstované v nízkokmenovém a polokmenovém ovocnářství.<br /> <br /> Intenzivní ovocnářství je úspěšné tehdy, když obsah humusu v půdě přesáhne 3 %; optimální je až přibližně 6 %, při současně minerálně silné půdě.<br /> <br /> Jako kompostovací materiál přicházejí vedle již zmíněných přísad přednostně v úvahu všechny druhy chlévského hnoje. Díky svému živočišnému původu disponují tyto tvořivými silami vyššího druhu, které bujnost nízkokmenovníků zkrocují na harmonickou míru. Tato harmonizace se projevuje v celém průběhu růstu z hlediska výrazně {{SE|303}}<br /> <br /> omezeného tlaku infekcí a škůdců, jakož i v chutnosti a trvanlivosti plodů.<br /> <br /> Souhrnně řečeno: kompost působí na vývoj rostlin zdravotně a harmonizačně; vytváří v půdě základ pro její trvalou úrodnost. Doporučuje se, aby v různorodě utvářeném hospodářském organismu byly komposty pro hlavní oblasti použití zakládány odděleně: pro kompost na trvalé kultury přicházejí — s těžištěm na chlévském hnoji — v úvahu veškeré odpady, i ty zatížené semeny plevelů; v zahradnictví vznikají v podstatě rostlinné odpady, které by měly být pokud možno prosté semen plevelů; podíl chlévského hnoje je vždy výhodný. V ovocných sadech by měl být vedle zeleného hnojení a před veškerými ostatními odpady upřednostněn chlévský hnůj.<br /> <br /> Toto doporučení apeluje na celé společenství statku, aby právě prostřednictvím kompostování vykonávalo a dovádělé k umění zmíněný «osobní vztah k práci s hnojivem» — rozšířený o práci s biologicko-dynamickými kompostovými preparáty (viz s. 344 násl.) — a aby různými druhy kompostových zemin odpovídalo specifické potřebě jednotlivých kulturních druhů.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufe_2:_Die_Düngung_aus_dem_Seelischen_der_Haustiernatur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Stupeň 2: Hnojení z duševní přírody domácích zvířat ===<br /> <br /> To duševně-astrální, které se rostliny jako čistě živoucí-éterné bytosti dotýká jen zvenčí, se ve zvířeti stalo vnitřní bytostí. Zvíře se jako tělesný organismus vymezuje navenek a utváří své tělo v nástroj rozvíjení své bytosti. Svými smysly prožívá zvíře svůj vnější svět a z tohoto prožívání rozvíjí svou činnost v teple, vzduchu, vodě a zemi. Mocí své duševní bytosti se látky skládají v zázračné dílo jeho orgánů, které podle svých vykonávaných činností přijímají ty nejpodivuhodnější podoby. V každé z těchto činností se projevuje dokonalá moudrost. Chceme-li se tedy poznáváním přiblížit bytosti zvířete, musíme usilovat o to, abychom zvnitřnili to, co vnímáme všemi smysly, a zformovali to v prožitý myšlenkový obraz. Moudrostí naplněná souvislost, která se v tom zjevuje, poskytuje vciťujícímu se poznání neklamnou jistotu, že síly, které skládají látky zvířecího těla a jimiž se může uvést v činnost, mají svůj bytostný prapůvod v astrálním neboli duševním těle zvířete {{SE|304}}<br /> <br /> Co tedy vychází z trávicí činnosti zvířat, získává svou hnojivou sílu zvláštní bytostnou povahou duševního bytí. O rostlinách bylo řečeno: «Živé hnojí živé» — pro zvířata pak platí přes to ještě: «Duševní hnojí duševní.» Tomuto stavu věcí bylo podrobně věnováno místo v kapitole «Duševní organizace čili astralleib zemědělského organismu» (s. 111 a násl.). K nejvyšší hnojivé síle na úrovni čistého přírodního působení přivádí duševní přirozenost přežvýkavců a zde zvláště přirozenost skotu (viz kap. «Skot»). Chápat hnojivou sílu jako souhrnný účinek jednotlivých takzvaných živin pramení z teorie, která si již neklade otázky. Naproti tomu hledat hnojivou hodnotu — jak již bylo opakovaně zdůrazněno — v «kompozitoru» (v koze, ovci nebo skotu), z jehož bytostné povahy se látky skládají právě v toto a žádné jiné uspořádání, to láme materialistické zábrany a otvírá pohled na otázky, které se obracejí ke skutečnosti života, duše a ducha. Sleduje-li se těchto otázek, ukazuje se, že hnojivá hodnota je tím vyšší, čím více jsou zvířata chována, krmena, ošetřována a šlechtěna způsobem odpovídajícím jejich bytostné povaze. To vše uvádí v chod z bytostné povahy hospodářských zvířat síly, které hnojí. Statek, jenž byl utvářen v organismus, tyto podmínky splňuje.<br /> <br /> Chov hospodářských zvířat statku je dimenzován tak, aby jej bylo možné jednak živit z krmné základny vlastní statku a jednak aby bylo k dispozici dostatek hnojiva pro hospodářské plochy. Množství a kvalitu vytváří příroda. Zachování nebo dokonce zušlechtění hnojiva až po jeho použití je věcí člověka.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Bewahrung_der_Dünger_des_Haustierbestandes&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Uchovávání hnojiv ze stáda hospodářských zvířat ===<br /> <br /> Při pastvě hnojí hnůj a kejda přímou cestou. Pravidelné rozhazování kravských plácků zabraňuje vzniku bujných míst. Naproti tomu hnůj pocházející ze stájového chovu musí být až do použití skladován co nejúsporněji bez ztrát. Nejlepší způsob, jak uchovat hnojivou sílu chlévského hnoje včetně kejdy, je ten se slámovou podestýlkou; nejpochybnější, avšak rozhodně nejracionálnější, je způsob tekutého hnoje neboli gülle. V gülle (kejda + hnůj) probíhají za převažujícího vzduchového uzávěru anaerobní fermentační procesy, při nichž se organické dusíkaté sloučeniny mineralizují na čpavek, který jako plyn uniká do vzduchu zejména při aplikaci (obtěžování zápachem). Míchadlem lze tento účinek zmírnit. Gülle působí na oživení {{SE|305}}<br /> <br /> toho vodně-měsíčního a tím, s obejitím živlu zemitě-pevného, přímo na bujnost rostliny, tedy tedy tendečně ve směru mírného minerálního hnojení. Podestýlka ze slámy má naproti tomu vícenásobnou přednost. Sláma saje část kejdy, při vyhánění se zcela promísí s hnojem a díky své tuhé objemnosti zajišťuje aerobní podmínky při skladování. K tomu přistupuje, že sláma obilí je proniknutá a utvářená touž fruktifikační procesem, který tvoří zrno v klasu. Stéblo je ztluštělé a uzavírá větší objem vzduchu ve stéblové rouře, než je tomu u divokých trav. Lze v tom rozpoznat výraz silnějšího vnitřního a astrálního působení. Navíc se po vytvoření kožky kýseliny křemičité v procesu zrání třpytí a barví do žlutých, načervenalých až zlatých tónů. Obklopuje se obalem z opálu. Sláma je slunečním plodem a teprve skutečně dělá z kravského hnoje sluneční-zemní hnojivo, «zlato sedláka».<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Tiefstallmist&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Hnůj z hlubokého stojení ====<br /> <br /> Nejlepší a nejúspornější způsob skladování je ten v hlubokém stáji. Skot, ovce a kozy kejdují a hnojí na čerstvou vrstvu slámy; kejda je zcela vsáknutá slámou. Svým obsahem dusíku urychluje aerobní rozklad na dusík chudé slámy. Zvířata sama splňují požadavek «drž jej vlhký a šlapej ho pevně».<br /> <br /> Hluboký stáj má ovšem nejvyšší potřebu slámy až 15 kg/zvíře a den oproti hnojném stáji na prošlap se 3 až 5 kg a boxovém volném stáji s podestýlkou s 0,5 až 1 kg.&lt;ref&gt;KTBL: ''Faustzahlen für den ökologischen Landbau'', Darmstadt 2015, 760 S.&lt;/ref&gt; V zájmu přípravy pevného hnoje a tím minimalizace vzniku gülle lze v hnojném stáji na prošlap a boxovém volném stáji příslušně zvýšit množství podestýlky. Kombinace vázaného stáje (krmení, ošetřování) s nočním pobytem v hlubokém stáji snižuje potřebu slámy. Vrchní vrstvy podestýlky hlubokého stáje, lůžková matrace, se ohřívají na ca. 30 °C a při mírném rozkladu látek procházejí první, tj. tepelnou fází kompostového hromady. Pevným šlapáním zvířat se pod nimi ležící vrstvy podestýlky zhušťují; ochlazují se a přecházejí do fermentačních procesů; podléhají za vzduchového uzávěru narůstající fermentaci. Analogicky k fázi 2 kompostové hromady je bující množení mikrobů {{SE|306}}<br /> <br /> Hefen a plísně jsou zbrzděny. *Chvostoskoci* a jiní drobní živočichové v tomto prostředí nenacházejí podmínky pro život. Fermentační enzymy, vytvořené autolýzou nebo vylučované bakteriemi, uvádějí závěrečnou fázi fermentace do pohybu: voda, bílkoviny, sacharidy, tuky atd. jsou štěpeny. Organické tkáně se rozvolňují, až na drobivé zbytky slámy a zdřevnatělé části; tvoří se aromata, hmota se stává homogenní a nabývá hnědavého zbarvení. Hnůj nyní voní jako chleba — jak se říká —, pokud se fermentace zdařila. Vícenásobně ošetřen biologicko-dynamickými preparáty a při nerušeném skladování přes léto je zralý produkt půdě «vtělen». Aby se v základní vrstvě hlubokého stájení předešlo stagnující vlhkosti a tím hnilobě, byl by vhodným podkladem udusaný jíl nebo hlína. Zde platí stejné pravidlo přímého dotyku se zemí jako pro kompostovou hromadu. Z neznalosti jemnějšího silového působení předepisuje zákon — bohužel i zde — nepropustnou betonovou podlahu. Nebezpečí takto vzniklého hromadění vlhkosti lze čelit vrstvou dřevní štěpky, vnesenou před ustájením na podzim.<br /> <br /> Stáj pro skot s hlubokým stáním by měla být konstrukčně navržena tak, aby se vrstva hnojního polštáře — při deseti čtverečních metrech prostoru pohybu a ležení na zvíře — mohla po šest měsíců, až do výhonu na pastvu na jaře, budovat do plné výše; dalším třem měsícům přes léto slouží dozrání. Mezičasové vyvážení a meziskladování v polních kompostech způsobuje značné ztráty substance. Ukazuje se jako bezproblémové udržovat krávy o váze 500 až 600 kg přes chladné a chladnější roční období na narůstajícím hnojním polštáři, aniž by se propadaly. S oteplením v březnu a dubnu se zrychluje rozklad horních vrstev slámy a může tak dojít k prohlubování průchozích cest a bočním vyklenutím. Toto změknutí lze včas nanesenou uzávěrovou vrstvou z jílu, hlíny nebo dřevní štěpky oddálit až do výhonu na pastvu.<br /> <br /> Také ovce a kozy jsou v zimní ohrádce chovány v hlubokém stáji. Hnůj a podestýlka jsou močením a dupáním velmi hustě uloženy, rychle fermentují a jsou bez ztrátného meziuložení přímo použitelné jako hodnotné hnojivo. {{SE|307}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Stapelmist&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Hromadový hnůj ====<br /> <br /> V boxovém, šlapacím a vazném stáji se vymíjí denně, případně při skrabákovém odklidu i vícekrát denně. Část kejdy se zachycuje odděleně. Zbývající část se jako směs hnoje, podestýlky a kejdy dostává na blízké meziskladiště. Na něm začínají již po krátké době fáze 1 a 2 — ohřev a provzdušnění — a tím nekontrolované rozkladné procesy se ztrátami substance. Z meziskladiště se pevný hnůj buď převáží k dalšímu zrání na polní komposty, nebo se kompostuje. V obou případech nastupují fáze 1 a 2 znovu s dalšími úbytky substance. Aby se tyto ztráty minimalizovaly, měl by být osvědčený postup hromadování hnoje znovu promyslen a důsledně uplatňován. Nepropustná podlahová deska s odvodňovacími žlábky po celém obvodu pro kejdu a dešťovou vodu jsou přitom nicméně nevyhnutelné. Čerstvý hnůj, vznikající denně ve sběrné jámě, se pokud možno ihned odebírá čelním nakladačem se stájovými hnojovými kleštěmi a po částech vedle sebe ukládá v šíři hnojného prostranství. Přesná práce je zde naprosto nezbytná. Před tuto první řadu přibývá druhá a třetí atd. Mezitím se první, druhá atd. řada ohřívá, takže ve stejném pořadí lze po částech přikládat druhou vrstvu a nakonec třetí a čtvrtou atd. až do maximální technicky dosažitelné výšky. Je-li tato výška s první řadou dosažena, lze začít s první vrstvou navazujícího oddílu. Tak se hromada postupně buduje do šířky i plné délky. Tlakem uložených vrstev procházejí fáze ohřevu, odplynění a provlhčení rychle a neúplně a končí ve fermentaci. Do té míry probíhají ve správně vybudovaném hromadovém hnojisku tytéž procesy jako v hlubokém stájení. Přesto jsou ztráty substance (přibližně 20 %) kvůli všestranné expozici vůči vnějšímu vzduchu vyšší než při hlubokém stájení. Rozklad postupuje na téměř svislých bočních plochách a na povrchu rychleji, znatelně mimo jiné podle výskytu kloboučkových hub.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Mistkompost&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Hnojový kompost ====<br /> <br /> V biologicko-dynamickém zemědělství se rozlišuje mezi «hnojivem», které pochází od zvířat, a kompostem, jenž je původu převážně rostlinného. Jsou to dvě různé kompozice sil, které tu hnojí. {{SE|308}}<br /> <br /> Při kompostování chlévského hnoje probíhají tytéž procesy jako popsané u rostlinného kompostu. V dozrálé, zušlechtěné podobě se utváří dauerhumus zvláštního druhu. Jeho silová konstelace uchovává astralitu domácích zvířat, která je hnoji vlastní. Právě jejich duševní síly jsou to, co dodává hnojivu mimořádný dlouhodobý účinek. Ve zvláštní míře platí to pro kompost z čistého nebo i z části přiměšovaného hovězího hnoje. Zprostředkovává životu rostliny síly, které sahají nad rámec astrálně-duševního a které byly v kap. «Skot» označeny jako «vloha Já». Tímto označením se odkazuje na silový souvis vyššího řádu, který kulturní rostliny nejenže zobrazuje jako obraz jejich nadsmyslové bytosti, nýbrž v nich zakládá dispozici, aby tato bytost mohla znovu vstoupit do vztahu k tomu, co z ní v minulé evoluci razo-prostorově ztvrdlo do díla — totiž k zjevné podobě rostliny — a mohla inaugurovat nové vývojové možnosti. Tím se ukazuje, že pravé hnojení z oživené a oduševnělé přírody šlechtitelský, vývojový hodnotu pro kulturní rostliny má a mít musí.<br /> <br /> Doporučuje se k hnojinovému kompostu vedle hovězího hnoje přimísit všechny ostatní druhy hnoje pocházejícího od ovcí, koz, koní, prasat a drůbeže chované na statku. Každý z těchto druhů zvířat provádí — jako výsledek své trávicí činnosti — své povaze odpovídající «kosmicko-kvalitativní analýzu» krmiva (viz kap. «Skot — Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já», s. 156 n.). Její výsledek se vtiskuje takřka jako vzor silové kompozice do hnoje. Slučují-li se různé takové vzory v kompostové hromadě, vzniká univerzální hnojivo, které — jak výše popsáno — podnětně prostupuje plodotvornost ve stadiu vegetativního růstu, jak je to výtečně nezbytné na loukách a pastvinách, v intenzivním ovocnářství a zelinářství.<br /> <br /> Pro kompostování celkového množství živočišného hnoje není důvod. Je příliš pracné a způsobuje skladovací ztráty padesát procent a více. Použitelnost v polním hospodářství nastává tehdy, když chlévský hnůj ztratil ostrost zápachu, nebo u prasečího hnoje přímo puch. To nastane, když jako ve štósovém a hlubokém stájení projde rotační fází 1 a zčásti 2. Další průběh rotace pak pokračuje v půdě pod vedením zejména žížaly a v kontextu s mikroby za životní a smyslové aktivity kořenů. Při kompostování příliš vlhkého chlévského hnoje — zpravidla důsledek nedostatečného {{SE|309}}<br /> <br /> Podestýlky (prasečí hnůj) — dochází ke vzniku mokrých jader, která vyžadují včasné přehazování.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Jauche&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kejda ====<br /> <br /> Kejda a hnůj mají na základě fyziologických procesů, z nichž vznikají, polární hnojivé kvality. Jak bylo objasněno na příkladu skotu (kap. «Skot», s. 146 n.), hnůj vychází z trávicího systému, v němž je zvenčí přijatá, tělu cizí potrava postupně rozebírána — přežvykováním, činností bachoru, žláznatého žaludku, tenkého a tlustého střeva — a při průchodu slizničními stěnami tříděna. Odtud se přecházejí takto své cizosti zbavené, mineralizované trávicí látky do žilní krevní dráhy a dále do jater. Moč naproti tomu je výloučením z tělního nitra, dostává se přes tepennout krevní dráhu do ledviny a dále přes močový měchýř do vnějšího světa. Ledvina třídí tělu vlastní látky a vylučuje v kapalné formě jako moč ty, jež se staly nepotřebnými. Podstatnou součástí moče je močovina, rozkladný produkt bílkovinného metabolismu. Na této dusíkaté sloučenině ještě lpí činnost duševního a životního těla zvířat. S močí nesou ven síly těchto dvou bytostných článků, a právě tyto síly to jsou, které hnojí. Jinak je tomu u kravského hnoje: ten sestává z nestravitelných zbytků krmiva, prostoupených odpadlými hlenovinami trávicích orgánů a impregnovaných výsledkem «kosmicko-kvalitativní analýzy» (srov. kap. «Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já», s. 156 n.). Hnojivé síly moče vytékají z minulostně působící, měsíční astrality skotu — v kravském hnoji se k nim přidávají síly, které v přítomnosti vyzařuje slunce. Jsou to síly, které skot ze svého zvláštního smyslového vztahu ke krmivu vtiskuje hnoji při výkonu «kosmicko-kvalitativní analýzy» — od přežvykování přes trávicí trakt až po zpětně odrážející funkci rohů jako «vlohy Já».<br /> <br /> Kejda se skladuje v jímkách nebo otevřených nadzemních nádobách; podléhá za převážně anaerobních podmínek kvašení. Doporučuje se proto mít k střídavému skladování alespoň dvě nádoby, aby po naplnění bylo k dispozici dostatek času k dozrání. Zušlechtění kejdy se děje mechanickou cestou — mícháním a provzdušňováním — a biologickou, popřípadě {{SE|310}}<br /> <br /> biologicky-dynamickou cestou prostřednictvím přísad. První způsob podporuje aerobní rozkladné a přestavbové procesy, druhý působí řídícím způsobem na celý průběh procesu až ke zralosti. Osvědčenými přísadami, které biologicky zpětně vážou čpavek vzniklý rozpadem močoviny, jsou zušlechtěné komposty chlévského hnoje v malých množstvích, dále nasekaná kopřiva, piliny a dřevní třísky. Biologicky-dynamické kompostní preparáty (viz kap. «Kompostní neboli hnojivé preparáty», s. 360 nn.) se ponoří v průlezných sáčcích do kejdy a hnojůvky, zavěšeny na plaváku. Aby se zabránilo ztrátám dusíku, mohou v otevřených kvasných komorách sloužit i plovoucí přikrývky ze slámy, kopřiv apod. s vpravenými příměsemi suroviny fosforitu a čediče.&lt;ref&gt;Herbert Koepf, Bo D. Petterson, Wolfgang Schaumann: ''Biologische Landwirtschaft'', Stuttgart 1980, 303 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V dnes běžných bezestýlkových ustájeních prasat a skotu vzniká tekutý výkal, kejda. Tato směs vody, hnojůvky a hnoje zkvasí, není-li dále upravována, v páchnoucí, rychle působící hnojivo. Mineralizace látek je značně pokročilá. V biologicky-dynamickém zemědělství by se místo kejdového hospodaření měla — pokud možno — prosazovat příprava pevného chlévského hnoje. V čistě trávnatých oblastech, kde chybí stelivo, nezůstává často jiná volba. O to důležitější je pak přijmout veškerá opatření k zušlechtění kejdy, jak platí i pro hnojůvku. Zpravidla se surová kejda z velkochovů vyvází na pole bez jakékoliv úpravy. Nehledě na takzvané obsahy živin platí za odpadní produkt, jehož je třeba se zbavit — se všemi důsledky v podobě obtěžování zápachem, úniků oxidů dusíku (oxid dusný, N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O), zatížení spodní vody dusičnany, ucpávání půdních pórů hlenovinami, ochuzování půdní flóry a fauny a snižování výživné hodnoty krmiva zejména nízkomolekulárními bílkovinnými sloučeninami. Velká vážnost, jíž se živočišnému hnoji kdysi dostávalo, padla za oběť myšlení v živinách. Při pečlivém zušlechťování, především prostřednictvím biologicky-dynamických preparátů, a dostatečně dlouhém skladování může postupně docházet k tomu, že i z kejdy vznikne trvale působící hnojivo, které se budujícím způsobem zařadí do půdních procesů. {{SE|311}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung_der_hofeigenen_tierischen_Dünger&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Využití statkem vlastního živočišného hnoje ===<br /> <br /> Pro všechny plodiny je hnojení chlévským hnojem dobrodiním: jako čerstvý hnůj pro lilkovité, brambory a rajčata, v přeloženém stavu pro okopaniny a obilniny, a jako vyzrálý, zeměmi prostoupený hnůj pro víceleté polní pícninářství i pro trvalý travní porost, zahradnictví a ovocnářství. Díky trvale vysoké hnojivé síle není nutno hnojit každoročně pro všechny plodiny — v rámci dobře komponovaného osevního postupu v polním hospodářství postačuje jednou za tři roky k okopáninám. Pro dobrou tvorbu výnosu pokrývá potřebu okopanin dávka přibližně 300 dt/ha. Pokud jde o celkové množství hnoje v podniku, je ideální roční dávka jedné velké dobytčí jednotky (VDJ) na ha (1 VDJ odpovídá 500 kg živé hmotnosti). V průměru lze u hovězího stáda včetně odchovu počítat s jednou VDJ na kus. Jedna skotská VDJ produkuje podle množství steliva 80 až 100 dt pevného hnoje. Včetně hnoje ostatních hospodářských zvířat je obsazení jednou VDJ na ha v menších a středních podnicích dosahováno, ba mnohdy i překračováno; u velkých podniků s převahou polního hospodářství klesá počet VDJ na ha hraničně na 0,4 až 0,3. Skotský hnůj tvoří hlavní hmotu a do ní se pokud možno přimísí menší množství hnoje od ostatních hospodářských zvířat. Přebytečné množství hnoje se v rámci osevního postupu zapravuje do sklízejících jařin před hlavní pícní plodinou, a to v dávce přibližně 100 dt.<br /> <br /> Výsev pevného hnoje k okopáninám se zpravidla provádí v předchozím roce na strniště předplodiny. Po lehkém zapravení do půdy následuje meziplodina, která díky pevnému hnoji vytvoří stejně bohatou kořenovou i nadzemní zelenou hmotu — a tím připraví dobrou, zpracovatelnou osivnou vrstvu pro jarní setí okopanin.<br /> <br /> Dobře vyzrálá hnojůvka a v případě nouze i kejda jsou vítanými hnojivy tehdy, jde-li o to napomoci ozimům na jaře k vývojovému skoku. Výpad ozimů a prořídlé porosty po střídavých mrazech na jaře mohou být pobídnuty k intenzivnějšímu odnožování. K tomu napomáhá dusík vázaný v močovině. Tato dusíkatá sloučenina mineralizovaná z bílkovinného metabolismu získává svou specifickou účinnost prostřednictvím astrálních sil, které pocházejí ze soulové složky zvířat a konfigurují látkové složení moči, do níž je dusík zapojen. Dalším aplikačním polem je hnojení strniště s ohledem na rychlý rozvoj meziplodiny zeleného hnojení. Na pastvině je {{SE|312}}<br /> <br /> Použití kejdy v časném jaru je prospěšné, popřípadě při střídavé pastvě po přehonu. Na porosty v plném růstu (zejména okopaniny) by se aplikace kejdy či hnojůvky měla vyhnout.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wirksamkeit_der_hofeigenen,_tierischen_Dünger&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Účinnost hoferních živočišných hnojiv ===<br /> <br /> U každého z hnojiv je třeba se ptát po jeho bytosti, po duševně-astrálním silovém potenciálu, který prostřednictvím životního a fyzického těla uspořádává látky a udržuje je v pohybu tak, aby se ve svém odrazovém obraze mohly fyzicko-smyslově projevit a podle své bytostné povahy působit. Na jednotlivé bytostné rysy divoké fauny a domácích zvířat bylo poukázáno v kapitole „Duševní organizace čili Astralní tělo zemědělského organismu&quot; (s. 111 a násl.). Přitom bylo zjištěno, že každý živočišný druh přispívá svou tělesnou činností jaksi hnojivým příspěvkem k celku přírody. Činností oduševnělého živočišného světa vzniká moudré předivo vztahů, které prostupuje celou přírodu smysl udělujícím způsobem. Mezi býložravými savci jsou to přežvýkavci, jejichž orgánová činnost je organizována tak, aby připravovala hnojivo, jež je s to „bránicový orgán&quot;, půdu, ve vyšší míře oživit a oduševnit. Z pouhého kvantitativního látkového složení to nelze vyčíst. Jde spíše o otázku kvalitativního poměru látek vůči sobě navzájem. Tento poměr nese pečeť bytosti krávy, ovce, kozy atd. Nejvyšší stupeň dokonalosti dosahuje skot. V kapitole „Skot&quot; (s. 146 a násl.) byl učiněn pokus charakterizovat trávicí dění prostoupené a prožité jeho bytostí, jakož i jeho se smyslovým vnímáním spjaté metabolicky aktivní smysly a inteligenci. Hledá-li se odtud porozumění pro dlouhotrvající, blahodárné působení speciálně skotského hnoje na půdu a rostliny, pak snad může být následující úvaha plodná: Rostlina roste na ose Země–Slunce. Kořen směřuje do hloubky k středu Země, stéblo, stonek nebo kmen se vztyčuje svisle do výšky vstříc Slunci. Z této svislé osy vyrůstají listy a větve do šíře a dálky. Listový aparát, rozestírající se plošně do horizontály, přijímá přímou cestou dopadající sluneční a planetární vlivy a zpracovává je v živou substanci, podporován „zemskou šťávou&quot; (xylém) stoupající v stonku, uvnitř kambia. Tento xylém zprostředkovává na jedné straně do horizontály spějícímu růstu životnost výživného humusu a tvarovou sílu {{SE|313}}<br /> <br /> Dauerhumus ve spojení s vápnem, tedy hnojivé síly vlastní rostlinnému kompostu. To platí i pro jemné kořínky rozvětvující se do šířky. Jinak je tomu s kůlovým kořenem, stéblem, stonkem a kmenem. Jejich vertikální impuls nemá po stránce látkové za základ humus jako hnojivo, nýbrž krystalické látky křemene, silikátů a jílových minerálů (srov. kap. «Vznik jílových minerálů a jejich novotvorba», s. 209 n.). Tyto křemenné minerály zprostředkovávají síly slunce, planet a stálic vcházející do rostliny nepřímou cestou. Ty se silou působení jílů soustřeďují do «kosmické vzestupné proudy» v rostlinách.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&lt;/ref&gt; Já člověka, jeho duchovní bytost, mu dává sílu vzpřímení; zvíře je zvířetem proto, že tuto sílu k plnému vzpřímení nemá; má však, jako v jedinečné míře skot, «Já v zárodku». Rostlina si, pevně zakořeněná v zemi, vytváří v «kosmické vzestupné proudění» svou vertikální podobu jako odraz svého nadsmyslového duchovního bytí. Živočišný hnůj může nyní — tak se smíme domýšlet — silou vlohy Já vtělené do něj prostřednictvím astrálního těla a étherického těla zvířete, učinit rostlinnou bytost samostatnější vůči sevření místně daných poměrů výšin a hlubin. Hnůj zprostředkovává rostlině základ k tomu, aby se až do vnější tvorby tvaru individualizovala, aby se důrazněji vlastní bytostnou povahou spojila s působením země i kosmu. Takto viděno je třeba — jak již bylo naznačeno — přiznat především rinderskému hnůji s ohledem na životní souvislost půdy a rostlin «výchovnou» schopnost.<br /> <br /> Hnojiva domácích zvířat (především Wiederkäuer) působí na substanční dění a typusem podmíněné tvarové utváření rostliny. Posilují síly, jimiž nadsmyslová bytost rostliny přichází k zjevu. Projevuje se to v jejím vertikálním směřování na ose kořen–výhonek–květ a — s tím podmíněno — v proměnách listů od báze ke květu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Licht-Schatten-Versuch&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Pokus světlo-stín ===<br /> <br /> V mnohaletém, variantně bohatém polním pokusu byly zkoumány účinky hnojení chlévským hnojovým kompostem ve srovnání s aplikací minerálních solí, dusíku, kyseliny fosforečné, draslíku (NPK) a s ošetřením takzvaným biologicko-dynamickým hornokřemenným preparátem {{SE|314}}<br /> <br /> ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|srov. kap. «Hornokřemenný preparát», s. 348 a n.]]) při plném slunečním světle, v polostínu a hlubokém stínu na žitu, pšenici, ovsu, bramborách, špenátu a ředkvičkách. Program šetření zahrnoval morfologické jevy, řadu analytických parametrů a hodnocení pomocí obrazotvorné metodiky krystalizace chloridu měďnatého.&lt;ref&gt;Manfred Klett: ''Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung'', Darmstadt 1968, 117 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Zde budiž vyzdvižena jen ta část pokusu, která se vztahuje na účinek hnojení chlévským hnojem ve srovnání s aplikací NPK.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Bewertungen_durch_morphologische_Befunde&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Hodnocení morfologickými nálezy ===<br /> <br /> Pokus potvrdil zkušenosti s všestranně kladnými účinky živočišného hnoje v podobě kompostovaného hovězího hnoje — zkušenosti, jež jsou pozornému, pozorujícímu praktikovi odedávna důvěrně známy:<br /> <br /> * Kořen si otevírá větší půdní prostor;<br /> * utváří se druhově ideálním způsobem odpovídajícím své typové vloze;<br /> * kůlový kořen (kosmický typus) mrkve, červené řepy, ředkvičky, špenátu vykazuje silný sklон do hloubky a je po stranách provázen jemným kořenovým větvením pyramidálně se sbíhajícím dolů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#315|obr. 17]]).<br /> * U ředkvičky plodní těleso — ztluštění ''hypokotýlu'' — tíhne k utváření dokonalé kulové podoby, od níž se kořen zřetelně odděluje. U NPK byl tento přechod více řepovitě utvářen; kůlový kořen se vytrácel a větvil se v blízkosti povrchu.<br /> * Také u typusu přirozeně sféricky se utvářejícího, silně rozčleněného kořene (zemitý kořenový typus) — keříčkové fazole, cibule, obilniny — vstupoval u NPK jev dezorientace kořene vůči druhové vloze výrazněji do popředí.<br /> * Pokud jde o výstavbu stébla (délky internodií), byly rozdíly sotva patrné; avšak u hnojení hnojovým kompostem bylo průběžně nápadné prodloužení nejvyššího, klas nesoucího článku stébla. Tento vitalitní výšvih se uplatňoval i u báze stébla vyšším stupněm odnožování, tedy větším počtem klas nesoucích stébel na jednu jednotlivou rostlinu.<br /> * Pokud jde o vývoj listů, přibližuje se při plném denním světle zjevný obraz listů prostorově — tvarem, barvou, ozubením, chlupatostí, členěním čepele listu, pevností ''kutikuly'' — xeromorfnímu ideálnímu typusu druhu, stejně tak časově, v řadě listů od {{SE|315}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 17, S. 315.jpeg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 17: Wurzelbilder von Spinat bei Mistkompostdüngung und NPK-Anwendung im Licht-Schatten-Versuch.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> * ... velkých, laločnatých, peřenosečných, přízemních až po malé, k stonku přiléhající, zašpičatělé v přechodu ke květu. Tato silně rytmicky utvářená zjevná podoba se v variantách s hnojovým kompostem vyjadřuje výrazněji než ve variantách s NPK ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#316|obr. 18]], s. 316). U ''monokotylních'' obilnin se projevuje táž tendence. Při hnojení hnojovým kompostem jsou listy užší, pevněji strukturovány a na listových okrajích a špičkách silněji prokřemeněny. Rostliny NPK kontrastují sklonem k ''hydromorfii'', podobně jako stínové rostliny.<br /> <br /> * Tak jako u ''monokotylních'' (jednoděložných) rostlin je pro ně příznačná internodiální řada od uzliny k uzlině — narůstá směrem nahoru progresivně na délce —, tak u ''dikotylních'' kvetoucích rostlin ... {{SE|316}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 18, S. 316.jpg|center|800px|]]&lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 18: Blattfolgen von Radies bei Mistkompostdüngung im Vergleich zu NPK im Licht-Schatten-Versuch.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Metamorfóza listů.&lt;ref&gt;Wilhelm Troll: ''Allgemeine Botanik'', Stuttgart 1959, 927 S.; Gerbert Grohmann:<br /> ''Die Pflanze'', Berlin 2013, 448 S.; Jochen Bockemühl: «Bildebewegungen im Laubblattbereich höherer Pflanzen», ''Elemente der Naturwissenschaft'' Nr. 4: 7–23, 1966.&lt;/ref&gt; Prostorově zobrazuje dynamiku růstu probíhajícího v čase.<br /> * Metamorfóza listů od bázových listů až po listy přiléhající ke květu je na příkladu ředkvičky zachycena na obrázku 18.<br /> * Základní formy vykazují i v dolní části peřenosečné, v horní části zaoblené, málo členěné a jemně zubaté čepele listu. U následných listů se čepel stále více redukuje na horní část. Ta je pak silně zubatá a progresivně kopinatě zašpičatělá. Toto polární tvarování listů — u primárních oproti následným — je na světle nejostřeji vyjádřeno. Vytrácí se směrem k<br /> {{SE|317}}hlubokému stínu, v němž si následné listy po delší dobu zachovávají habitus primárních listů (menší zubatost, zaoblenější čepel).<br /> * Týž rozdíl se projevuje při porovnání hnojení hnojovým kompostem s NPK. První jde konformně s vlivem světla, u druhého je přeměna listů podobně tlumena jako u rostlin ve stínu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Bewertungen_anhand_der_analytischen_Befunde&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Hodnocení na základě analytických nálezů ===<br /> <br /> Hodnocení na základě porovnávání množství látkových složek je bez zohlednění časového faktoru možné jen podmíněně. Co říká mnoho nějaké látky, co málo? Referenční bod hodnocení musí být hledán v procesuálním dění v rostlině s ohledem na jeden koncový bod. Tímto koncovým bodem — z hlediska výživově-fyziologické hodnoty — je zralost. K ní vedou ve stálé proměně látkových složek procesy výstavby, od ní odvracejí procesy rozpadu. Teprve sledování obojího poskytuje kritéria pro jakkoli spolehlivou výpověď o kvalitě. Z analytiky procesů výstavby získává pojem „fyziologie zralosti&quot; obsah. Přicházejí-li životní procesy v zralosti k odpočinku — enzymatické aktivity se snižují na minimum —, je dosažen optimální stupeň kvality a zajištěna přirozená skladovatelnost po určitou dobu. Zůstanou-li však enzymy v plné zralosti nadále aktivní, setrvává plod fyziologicky ve stavu nezralosti a je po krátké době vystaven rozpadu; jeho výživná hodnota musí být proto hodnocena jako podprůměrná.<br /> <br /> V pokusu světlo–stín byla pomocí poměrových čísel zjišťována dynamika látkové výstavby, od předstupňů signalizujících nezralost k takovým, jež charakterizují stav plné zralosti. Přitom se ukázalo, že u plodů hnojených hnojovým kompostem stupeň proměny látkových kompozic charakteristických pro plnou zralost narůstá:<br /> <br /> * Tak relativní obsah kyseliny askorbové, který se odvozuje z poměru dehydroaskorbové kyseliny (předstupně) ke kyselině askorbové (vitamínu C);<br /> * tak vyšší obsah disacharidů oproti monosacharidům; posledně jmenované jsou znakem stále ještě působící asimilační činnosti;<br /> * tak vyšší relativní obsah bílkovin; ten charakterizuje poměr celkových bílkovin (hrubého proteinu) k čistému, vysoce strukturovanému bílkovině. Hrubý protein, který vedle čistého bílkoviny obsahuje nízkomolekulární bílkovinné sloučeniny až po aminokyseliny a dusíkaté soli, jako jsou dusičnany,<br /> {{SE|318}}<br /> <br /> vykazuje zejména u listové zeleniny s bouřlivým růstem při aplikaci NPK-solí místy skokové nárůsty.<br /> <br /> * Tak velmi nízké enzymatické aktivity oxidující dehydrázy a sacharázy štěpící třtinový cukr ve sklizni pšenice, brambor, zeleniny. Při aplikacích NPK se zvýšily — stejně jako u rostlin ve stínu — skokovitě na úroveň signalizující nezralost.<br /> * Podobné nálezy ve prospěch hnojení hnojovým kompostem ukázaly obsahy kyseliny křemičité a popelnatých složek v pšeničné slámě; u zrna nebyly v tomto ohledu zjistitelné žádné rozdíly v obsazích.<br /> <br /> Běžná rutinní analytika se zpravidla zaměřuje na zjišťování kvantit, jako jsou analýzy reziduí škodlivých látek — ty vedou ke stanovení pochybných limitních hodnot, které musejí být znovu a znovu revidovány — nebo na takzvané hodnototvorné obsahové látky. K interpretaci dat chybí pojmový referenční bod, jako je například v případě pokusu světlo–stín srovnání za definovaných podmínek, nebo jako je relativní, fyziologický stav klidu zralosti, nebo specifická kompozice, v níž se nějaká látka vyskytuje a plní určitou funkci. Spolehlivá výpověď je možná teprve tehdy — a to nejde bez enormního úsilí —, když analytická data poskytují potvrzení pro pojmy, které jsme získali z myslícího nazírání životních jevů.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Bewertung_durch_die_kristalldiagnostische_Methode_der_Kupferchloridkristallisation&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Hodnocení krystaldiagnostickou metodou chloridukřemičitanové krystalizace ===<br /> <br /> Na rozdíl od kauzální analytiky, která se omezuje na zkoumání částí nějakého živého systému, umožňuje «empfindliche Kupferchloridkristallisation» («citlivá krystalizace chloridu měďnatého») po Ehrenfrieda Pfeiffera&lt;ref&gt;Ehrenfried Pfeiffer: 1899–1961, průkopník aplikovaného antroposofického výzkumu, vyvinul — vycházeje z podnětů Rudolfa Steinera pro zkoumání éterických formativních sil — metodu citlivé krystalizace chloridu měďnatého; spolu s Guentherem Wachsmuthem (1893–1963) pod vedením Rudolfa Steinera v letech 1922/23 poprvé připravil rohový hnůj. Do konce třicátých let 20. století vedl spolu s Guentherem Wachsmuthem výzkumnou laboratoř na Goetheanu. Od konce třicátých let rolník a zemědělský poradce v USA.&lt;/ref&gt; morfologicko-diagnostickou cestou získat úsudek o «živém organismu rostliny» jako celku, který se na anorganické rovině zobrazuje jako definovaný fyzikálně-chemický systém. Krystalizace chloridu měďnatého je proto způsobilá, {{SE|319}}<br /> <br /> znázornit éterickou formativní organizaci rostliny v mrtvém zobrazení. Princip spočívá na změně textury krystalizujících jehliček chloridu měďnatého při přídavku různých rostlinných extraktů jako spoluroztouštědel. Na základě této skutečnosti vznikají při krystalizaci na rovných skleněných deskách v klimatizovaných komorách pro přídavek charakteristické a reprodukovatelné jehlicové struktury a strukturní komplexy (textura nebo tracht), které lze srovnávacím způsobem posuzovat.<br /> <br /> Pfeifferovu metodu rozvinulo mnoho badatelů dále, zejména s ohledem na krystalovou diagnostiku: v oblasti humanní medicíny Selawry,&lt;ref&gt;Alla Selawry, Olleg Selawry: ''Die Kupferchloridkristallisation in Naturwissenschaft und Medizin'', Stuttgart 1957, 232 S.&lt;/ref&gt; v oblasti potravin v. Hahn,&lt;ref&gt;Friedrich Vincenz von Hahn: ''Thesigraphie'', Wiesbaden 1962, 244 S.&lt;/ref&gt; v oblasti rostlin Krüger,&lt;ref&gt;H. Krüger: ''Kupferchloridkristallisationen, ein Reagenz auf Gestaltungskräfte des Lebendigen'', Weleda – Schriftenreihe 1/1950.&lt;/ref&gt; v oblasti kvality rostlinných produktů Enquist,&lt;ref&gt;Magda Enquist: ''Strukturveränderungen im Kupferchloridkristallisationsbild von Pflanzen durch Alterung und Düngung'', Lebendige Erde 3, 1961.&lt;/ref&gt; Petterson&lt;ref&gt;Bo D. Petterson (1967): ''Beiträge zur Entwicklung der Kristallisationsmethode mit Kupferchlorid nach Pfeiffer'', Lebendige Erde 18 (1): S. 15–31.&lt;/ref&gt; a pro dnešní stav Doesburg.&lt;ref&gt;Paul Doesburg, Machteld Huber, Jens-Otto Andersen, Miriam Athmann, Guus van der Bie, Jürgen Fritz, Uwe Geier, Joop Hoekman, Johannes Kahl, Gaby Mergardt &amp; Nicolaas Busscher (2014): «Standardization and performance of a visual Gestalt evaluation of biocrystallization patterns reflecting ripening and decomposition processes in food samples», ''Biological Agriculture &amp; Horticulture: An International Journal for Sustainable Production Systems'', DOI: 10.1080/01448765.2014.993705.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Diagnostika krystalové textury obrazců chloridu měďnatého se zakládá na srovnání krystalového obrazce čerstvého extraktu s obrazci z jeho stárnutích stadií. Tomuto postupu leží v základu úvaha, že rychlost, s jakou se čerstvá šťáva za definovaných podmínek rozkládá (stárne), je funkcí hodnoty tohoto extraktu čerstvé šťávy. Zjišťuje se, že stárnoucí — tj. autolyticky a mikrobiálně rozpadající se — rostlinné extrakty se v krystalových obrazcích vtiskují v posloupnosti reprodukovatelných typů krystalových obrazců, takzvaných stárnutích stadií ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|Obrázek 19]], s. 320).<br /> <br /> Tato stadia se od sebe liší tím, že čerstvý rostlinný extrakt vyvolává pro rostlinu specifickou krystalovou texturu, kdežto rozpadající se extrakt vyvolává v rostoucí míře netypické texturní prvky, které se ve výsledku podobají textuře čistě krystalizujícího chloridu měďnatého. Z toho vyplývá jako měřítko pro {{SE|320}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 19, S. 320.jpg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 19: Kristallbilder einer Alterungsreihe von Kartoffeln im Licht-Schatten-Versuch (Var. 9).&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> hodnocení kvality rychlost, s jakou zkoumaná látka, je-li vystavena rozkladu, při krystalizaci prochází postupnými stadii rozpadové řady. Rychlý rozpad je přitom znakem méněcenné kvality. Totéž platí, pokud čerstvý extrakt vzorku vykazuje již znaky obrazce stárnuti z referenční řady.<br /> <br /> V pokusu světlo–stín přistoupil k hodnocení kvality ještě další vztažný bod: variace plného světla, polostínu a hlubokého stínu. Otázka mimo jiné zněla: Lze na pozadí polarity rostlin pěstovaných v plném slunečním světle a ve stínu pomocí krystalizačních obrazců kvalitativně rozlišit působení sil hnojivého kompostu a NPK? Každý druh rostlin zanechává v krystalových obrazcích<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> {{SE|321}}<br /> [[Datei:Abb. 20, S. 321.jpg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 20: Typische Kristalltexturen von Kartoffeln im Licht-Schatten-Versuch.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> charakteristický otisk své éterické formativní organizace. Může-li se tato nerušeně rozvíjet, bez rušivých vlivů, vzniká odpovídající jemně členěný, reprodukovatelný krystalový obrazec. U všech zkoumaných kultur (žito, pšenice, oves a některé druhy zeleniny) vykazují krystalmorfologické nálezy v tendenci nápadnou shodu. Rozdíly mezi hnojením hnojivým kompostem a použitím NPK vystupují přibližně stejně silně jako rozdíly mezi světlem a stínem.<br /> <br /> Typické krystalové textury na příkladu brambor v pokusu světlo–stín znázorňuje obrázek 20.<br /> <br /> Pokud jde o hnojivý kompost ve srovnání s NPK, je třeba «ve světle» srovnávat vždy varianty 9 a 12, resp. 10 a 11, a «v hlubokém stínu» varianty 1 a 4, resp. 2 a 3. Pod «H.Č.» jsou uvedena relativní «krystalizační hodnotová čísla». Ta abstrahují vizuální srovnání. Podle klíče je součet jednotlivých krystalotexturních jevů zachycen v jednom čísle: optimum = 100, pesimum = 0. Školenému pohledu podává krystalový obrazec sám text k pojmové evidenci.<br /> <br /> U všech zkoumaných rostlin, tak i u brambor (obrázek 20), se při přímém slunečním ozáření krystalový obrazec přibližuje příslušnému texturnímu optimu. Každý druh rostlin vtiskuje obrazně svůj éterické organizaci odpovídající krystalový obrazec. U «světelných rostlin» vykazuje tento obrazec dobrou koordinaci jednotlivých strukturních prvků, plynné přechody mezi jehlicovými kmeny a jemnými větvemi a jemné, konturované {{SE|322}}<br /> <br /> jehlice. V hlubokém stínu se pro doplněk specifické uspořádání jehlicových struktur stále více vytrácí ve prospěch obecně radiálního směrování. Větve jehlic se rozšiřují nalépáním jemných větviček; nasazují nepravidelně a v zónách vzdutí jehlicových kmenů. Totéž ukazuje stadium 2 a — v zesílené míře — stadium 3 rozpadové řady varianty 9 v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|obrázku 19]] (s. 320).<br /> <br /> Typus krystalových obrazců v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#3211|obrázku 20]] (s. 321) odpovídá při hnojení hnojivým kompostem světelným variantám, při použití NPK v tendenci stínovým variantám. U posledně jmenovaných jsou zvláště nápadné tyto texturní znaky: tvorba sekundárních zárodečných center při krystalizaci, větvení ve vzdutých zónách, široké radiálně orientované, nepravidelné, méně větvené jehlicové kmeny, nestejně dlouhé, vějířovité jemné větve. Koordinace jehlicových struktur podléhá v menší míře jednotnému utvářecímu principu (srov. var. 11). Ve většině případů se krystalová hodnotová čísla «světelných rostlin» NPK-parcel neliší od těch «stínových rostlin» organicky hnojených pokusných členů. Zvláště nápadná shoda NPK-krystalových obrazců světelných variant s těmi zastíněných pokusných členů svědčí o podstatně sníženém stupni oživení, resp. výživné hodnotě ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|obrázek 19]], var. 2 a 11, s. 320).<br /> <br /> Celkově vzato poukazují staré selské vědění, veškeré praxí ověřené zkušenosti, trvalé hnojicí pokusy&lt;ref&gt;Ernst Klapp: ''Lehrbuch des Acker- und Pflanzenbaus'', Berlin-Hamburg 1958, 503 S.; Edward John Russel: ''The World of the Soil'', London 1957, 242 S.&lt;/ref&gt; i zde ve výňatku reprodukovaný pokus světlo–stín na jedinečný význam hnojení prostřednictvím domácích zvířat, přede vším přežvýkavců. Tito korunují dílo přírody tím, že rozdávají trojí požehnání: svou přítomností a svým hnojem napomáhají<br /> <br /> * středu mezi «Výšinami a Hlubinami», «bránicovému orgánu Boden», k trvalé úrodnosti půdy,<br /> * rostlinám k jejich praobrazu blízkému fenomenálnímu obrazu a substanciálně proformované tvorbě plodů,<br /> * prostřednictvím hofu vlastní krmné základny sobě samým k budování tělesnosti, která v přebytku — jako oběť — přináší výkony nejrůznějšího druhu ve službě a ku prospěchu člověka.<br /> {{SE|323}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufe_3:_Die_Düngung_aus_dem_Geist_des_Menschen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Stoffwechselausscheidungen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Vylučování látkové výměny ===<br /> <br /> V horninách se manifestuje živel „erdig-pevného&quot;. Vznikly z pradávného, látkové výměně podobného životního dění ve vývoji Země a staly se — v podobách krystalů — „dílem&quot;. Teprve procesy zvětrávání, rozpadem krystalických forem, mohou být látky opět pozdviženy do procesů oživené přírody. Jako takové nemají žádnou hnojivou sílu. Rostliny se rozmnožují nejen prostřednictvím semen, nýbrž zároveň prostřednictvím zbytků „obecně-rostlinného&quot;, které v půdě vyvolávají procesy látkové výměny. Minulý život se přeměňuje v „univerzální semeno&quot; humus, který hnojí budoucí život. Zvířata konečně hnojí ze sil své oživěnosti a oduševnělosti. Navenek se to projevuje v takřka nekonečném bohatství variant jejich bytostných činností, dovnitř v činnosti trávení a přípravy oživelého a oduševnělého hnojiva.<br /> <br /> Z uvedené stupňovité posloupnosti by se snadno dalo usoudit, že vylučování člověka by způsobovalo opakované vystupňování hnojivé síly. Opak je však pravdou! Pohled na soustavu bytostných článků člověka a z toho vyplývající trávicí činnost to objasňuje. Čistě v duchu spočívající bytostný jádro člověka prozařuje tělesné bytostné články a upevňuje se v nich v Já-organizaci. Pracuje na těchto bytostných článcích a přetváří je na vyšší stupně jejich vývoje. V tom spočívá další vývoj člověka — takový, který si on sám bude muset v celé budoucnosti dobývat. Nejsilněji pracuje duchovní duše člověka v přítomné době na přetváření zčásti dosud tělem svázaného astrálního těla v tzv. „Geistselbst&quot; působící bez vazby na tělo.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Theosophie, Einführung in übersinnliche Welterkenntnis und Menschenbestimmung'', GA 9, Dornach 2003.&lt;/ref&gt; Tato práce Já na bytostných článcích — tedy také na živém čili étericém těle a fyzickém těle — si žádá sil. Já je přijímá skrze Já-organizaci: duševně prostřednictvím vnímání skrze smysly a tělesně prostřednictvím potravy. Látky a síly Země živí tělo, aby mohla duchovní duše člověka v tomto těle v rozvinutí duševních činností {{SE|324}}<br /> <br /> myšlení, cítění a vůle žít a působit. V případě člověka stojí trávicí dění potravy výlučně v jeho službě, nikoli zároveň ve službě Země. Potravu přijatou z vnějšku využívá zcela pro sebe. Ve srovnání se zvířetem a rostlinou je egoistem. Co člověk vylučuje ledvinami a močovým měchýřem jako tekutinu a tlusté střevo jako tužší látky, je vší živné síly zbaveno, je to mrtvá, bezduchá a bezdušná struska. Tyto látky jsou z životního a duševního kontextu beze zbytku «dekomponovány»; coby N, P, K, Si, Ca atd. jsou vrženy zpět do stavu ryze minerálního a mohou působit jedině v něm.<br /> <br /> Proto jsou lidské výměšky, například v podobě čistírenských kalů jako hnojivo, nevhodné pro produkci lidské potravy. Při cíleném použití jsou «antihnojivem», srovnatelným se synteticky vyrobeným dusíkem ze vzduchu.<br /> <br /> Vlivem materialistického způsobu myšlení — látka je nezávisle na svém původu stále táž látka — se člověk stále znovu přiklání k hledání postupů, jak přece jen využít «hodnotné živiny» N, P, K z lidských výkalů ve prospěch rostlinné výroby. Od produkce zeleniny na takzvaných «závlahových polích» v blízkosti velkoměst se upustilo. Sušení a kompostování čistírenských kalů se s úspěchem praktikuje. Výsledný produkt by však měl být používán výhradně mimo oblast zemědělství, k revitalizačním účelům v oblasti silničního a krajinářského stavitelství.<br /> <br /> Co člověk tělesně zanechává pod vedením duchovní duše, je jí silově vyčerpáno; přírodě nic nevrací. Kde tedy člověk svým duchem hnojivě působí? Je to ta část jeho bytosti, která není svázána s tělem — duchovní duše, jež se v myšlení, cítění a vůli obrací k věcem a bytostem přírody.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Geisttätigkeit_in_der_Arbeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Duchovní činnost v práci ===<br /> <br /> Zvíře rozšiřuje své bytí do životního okruhu, v němž je činné. V této činnosti vládne moudré instinktivní dění, které vytváří předivo vztahů. V tomto smyslu zvíře svým konáním hnojí v hospodářství přírody. Co se děje, podléhá železné nutnosti. Díky probouzejícímu se sebevědomí je člověku vrozena schopnost svobodného jednání. Může se rozhodnout pro to nebo ono, pro dobro nebo zlo, pro pravdu nebo lež. {{SE|325}}<br /> <br /> Co nad tím vším rozhoduje, je svědomí, do nějž nakonec vstupují všechny myšlenky, pocity a impulzy vůle a od nějž dostávají všechny činy svůj zvláštní morálně-etický ráz. Ve starém selství platilo úsloví: «Krok sedláka hnojí.» Chodilo se s uzdami v ruce za pluhem nebo jako rozsévač přes pole nebo v nedělní obchůzce po polích. Jak pravdivé bylo toto úsloví kdysi, tak pravdivé je dnes v proměně. Kdysi bylo ještě bezprostředně z lidového prožívání instinktivní zkušeností, co říká země tomu, kdo po ní kráčí, co hovoří ze stavu nálad okolí, co půda vdechuje, co vydechuje. Pak člověk věděl, co je důsledně udělat jako nejbližší. Dnes musí být jistota «dělat ve správnou chvíli správnou věc správně» znovu získána ze síly vědomostní duše. Při chůzi po poli, třeba po vykonané práci — jsi naplněn mnoha dojmy dne —, cítíš jistotu vyvstávající z neznámých hlubin duše, která nepochází z myšlení vázaného na smysly. Z vnímání celistvosti statku a všech jeho aktuálních životních vazeb víš náhle, co je příštího dne třeba udělat — ať jde o to obrátit pozornost k oblastem statku, jež vypadly z dohledu, nebo o to, že ta či ona kultura naléhavě potřebuje ošetření, jako je hřeblování nebo postřik preparáty. Dostavují se intuice, které z volní sféry temně tušící vysvítají do vědomí. Víš se stojícím v duchovně živém proudu od včerejška k dnešku a od dnešku k zítřku. Nechat ideje myšlenkově tak proudit do práce, aby v práci pocitově uchopily vůli — to uvolňuje cestu pro intuice, které vedou k novému umění hnojení z ducha, k takovému oživování látky, «pevného, zemitého samého».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S.122: «Man muss die Erde direkt beleben, und das kann man nicht, wenn man mineralisierend vorgeht, das kann man nur, wenn man mit Organischem vorgeht, das man in eine entsprechende Lage bringt, sodass es organisierend, belebend auf das Feste, Erdige selber wirken kann.»&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_landwirtschaftliche_Individualität_und_die_biologisch-dynamischen_Präparate&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty ===<br /> <br /> Ze svého duchovědného výzkumu o povaze látek a sil, jakož i o podstatě hnojení vyvinul Rudolf Steiner {{SE|326}}<br /> <br /> jakýsi druh technologie v oblasti živého. Podával pokyny k výrobě a aplikaci biologicko-dynamických hnojivých preparátů. Jde o dva postřikové čili polní preparáty a šest hnojivých čili kompostových preparátů. Ty jsou podle určitých zásad, k nimž bude přistoupeno později, zpravidla vyráběny přímo na samotných statcích a používány ve velmi malých dávkách. Pokud jde o praxi výroby a aplikace, odkazuje se na příslušnou odbornou literaturu. Zde má být učiněn pokus metodicky ukázat — ze souhrnného pohledu na výsledky antroposofického duchovního výzkumu, ze zkušeností žité praxe a z přírodovědně uchopitelných skutečností — cesty poznání a základy úsudku pro porozumění druhu hnojení, který pro běžný materialistický světový názor musí být nutně nepochopitelný.<br /> <br /> Pozadí, které teprve umožňuje rozeznat a prožít hlubší smysl kola biologicko-dynamických preparátů, tvoří všezahrnující základní idea «zemědělské individuality», její tělesný organismus a ideové souvislosti, jež konstituují biologicko-dynamický statek jako do značné míry uzavřenou celistvost v sobě samé. Jako na jedné straně práce s preparáty vytváří — jakoby zdola z volní sféry — základ zkušenosti, tak je na druhé straně, na tom vybudovaná, poznávací práce na nadsmyslové bytostné skutečnosti nutným doplněním shora. Duchovní poznání a poznání přírody musejí v konání splynout; teprve v konkrétním zacházení vytvářejí pravé obrazy, skrze něž se každá jednotlivost začleňuje do vyššího celku. Co takto jako pravý obraz ducha vzplane v duši, nabývá v jednotlivých preparátech látečné vnější podoby a pokračuje ve specifické silové účinnosti dál do přírodní souvislosti.<br /> <br /> V organismu zemědělského statku se individualizují výškové čili univerzální síly, vyzařující z periferie stálic, ze sfér planet a Slunce, i hloubkové čili centrální síly vyzařující ze Země. {{SE|327}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 21, S. 327.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 21: Die Präparate als Mittler der Höhen- und Tiefenkräfte im Organismus der landwirtschaftlichen Individualität.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Tato individuace se uskutečňuje v půdě, ve vyrovnávajícím středu výšin a hlubin, ve smyslu jakési srdeční a plicní funkce. Projevuje se v podobě rostliny ve svisle vzhůru pnoucím výhonku a v kůlovém kořenu rostoucím do hloubky, jakož i v horizontálně se rozrůstajícím listovém a jemnokořínovém systému. Na cestě individuace se každé pozemské stanoviště rozvíjí nejprve v «organismus v přirozeném růstu». I v něm je vložena trojnost: kořenový pól pod zemí, pól látkové výměny nad zemí a půda, která se jako rytmická mitte člení mezi nimi. Skrze ideu a vůli, to jest skrze umem řízenou ruku člověka, tato individuace pokračuje k výtvárnému utvářování «zemědělské individuality». Člověk sám jako bytost v dění dává i jí povahu bytosti v dění. Tento cíl — vštípit vývojový princip půdě, středu zemědělské individuality — bude napříště úlohou zemědělství. Prostředkem k tomu je hnojení, a to právě ono, jež má svůj původ v duchu člověka. Míní se tím biologicko-dynamické hnojivé preparáty, jakožto {{SE|328}}<br /> <br /> «látečné nosiče vývoje». Ty sbírají síly Nahoře a Dole v bránicovém orgánu půdy, zduchovňují, oduševňují a oživují tuto rytmickou mitte a starají se o transsubstanciaci fyzicko-minerálního. Mimo křemenný preparát, který v pólu látkové výměny přes vzduch a teplo v břiše zemědělského organismu podněcuje životní procesy, procesy tvorby plodů a zrání rostlin, rozvíjejí rohový hnůj a kompostové preparáty svou bytostnou účinnost přes kořenový pól a přes rytmickou mittu. Podporují a soustřeďují všechny ty půdní procesy, jež rostlinu z kořenového pólu ve smyslu zmíněné «kosmické vzestupné proudění» proudění solí, vody a sil nechávají vertikálně narůstat do hloubky i výše. Vyrostlá podoba je obrazem tohoto působení sil ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#327|Obrázek 21]], s. 327).<br /> <br /> Biologicko-dynamické preparáty jsou vynálezy lidského ducha, účinná umělecká zručnost, jejíž původ spočívá ve zkoumání světa bytostně-nadsmyslového. Jsou uchopitelné pouze duchovně-nadsmyslově, to jest cestou, na níž se duchovní duše člověka skrze dlouhé a přísné školení stává schopnou leibfreier poznání. Leibfrei znamená, že poznávající již nepotřebuje tělesných smyslů, aby měl myšlenky, nýbrž svět bytostí se na první vyšší poznávací stupni sám zobrazuje v myšlenkových obrazech: v imaginacích. Ty jsou otisky životatvořivé duchovní skutečnosti, zatímco myšlenky vázané na smysly a rozum se opírají o svět jevů; v tomto případě je vnější forma fenoménem. V leibfreier nazírání poznává duchovní badatel to duchovně-bytostné, jež v pozemském bytí tyto formy vytváří. Poznává, jak tyto formy, které představují náš svět jevů, jsou odumřelými koncovými body vývoje z ducha, který v průběhu dlouhých epoch předcházel. Spatřuje v každém jevovém tvaru v přírodní souvislosti, například u růže, lilie nebo krystalu, jedno «evolutivní dosažení», umělecké dílo odumřelé do formy. Spatřuje konec, věda přitom o jeho počátku. A tak se duchovnímu badateli klade otázka: Skrývá konec, dílo stvoření, zárodek k novému vše-objímajícímu dění? Může, ba musí být toto skryté evolutivní dosažení poznáno a skrze ducha, srdce a ruku člověka, který si uvědomuje své budoucí úkoly, uchopeno a přivedeno k rozvinutí? Neleží snad v tomto zárodku hledaná jiskra k nové zemědělské kultuře? A nejsou snad ideové obsahy «Zemědělského kurzu» — a zde umělecky duchovědný záměr vynálezu {{SE|329}}<br /> <br /> biologicko-dynamické preparáty, odpověď na výše položenou otázku? Rudolf Steiner leibfreier Wesenserkenntnisí zkoumal zárodečné, skryté v minerální, rostlinné a živočišné říši, a na základě těchto poznání vytvořil metodický princip, skrze nějž mohou být evolutivní dosažení ve spoli napětí kosmu a Země přivedena do nových vztahových poměrů. Plody z evolučních linií minulosti vstupují skrze lidskou ruku do vztahových poměrů zcela nového druhu, jež inaugurují nové dění, které to, co se stalo, proměňuje. Tento proměňující proces je pro každý z preparátů jiný; metodický postup, jenž leží v základu výroby preparátů, je však v principu u všech stejný nebo podobný; je to téma s variacemi. Aby bylo možno dospět k hlubšímu porozumění tohoto tématu, musí být popsány tři výzkumné cesty.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_geisteswissenschaftliche_Forschungsweg&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Duchovněvědecká výzkumná cesta ===<br /> <br /> Jako má přírodní výzkum za předmět smyslové jevy, tak má duchovní výzkum za předmět zjevení duchovní říšě bytostí. Výsledky tohoto posledního se představují myslícímu vědomí v ideových formách. Ukazují se oděny do určitého slovního znění přiměřeného idejím. To je fenomén. Čím přesněji a nestranněji toto slovní znění studujeme, tím jasněji se v myšlení rozsvěcuje duchovní obsah ideje. První krok tedy k porozumění duchovněvědeckým výsledkům v osmi přednáškách «Zemědělského kurzu» je studium přesného slovního znění. Při povrchním čtení lze snadno sejít z cesty a namísto orla najít jen jednotlivá pera. V kurzu jsou z antroposofické duchovní vědy před posluchačstvem, výlučně obeznámeným se zemědělstvím, rozebírána nejvyšší duchovní poznání, prostupující přírodní říšě, v jejich vztahu ke konkrétní zemědělské praxi. Vynaloží-li se při studiu textu úsilí o co největší nestrannost, pak slovní znění, v němž jsou nadsmyslové výsledky líčeny tak a ne jinak, je stejně tak danou skutečností jako každý smyslový fenomén.<br /> <br /> Vylíčení Rudolfa Steinera týkající se preparátů poukazují na vztahy, jež jsou zčásti přirozeně dány (například u léčivých rostlin vztahová souvislost určitých pozemských látek a jejich léčivých účinků), zčásti na vztahy, které teprve skrze ducha a ruku {{SE|330}}<br /> <br /> člověka teprve originárně vytvořeny (například vytvoření vztahu mezi rostlinnými substancemi a hůlennými orgány ze živočišné říše).<br /> <br /> Zde se uskutečňuje druhý výzkumný krok: člověk si musí přivést k prožité zkušenosti sám o sobě založený vztahový souvislost, to jest musí ho sám vykonat. V tomto konání se sám stává součástí dění. Aby byl tento druhý krok dále osvětlen, doporučuje se — jakoby jako přemostění — rozšířit studium na další oblasti duchovního bádání, naprosto centrálně na základní spisy Rudolfa Steinera&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?'', GA 10, Dornach 1992.&lt;/ref&gt; &lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Theosophie – Einführung in übersinnliche Welterkenntnis und Menschenbestimmung'', GA 9, Dornach 2003.&lt;/ref&gt; i na přednáškové cykly o pedagogice, medicíně, o přírodní vědě, umění, sociální otázce atd. Ač se tato témata zdají ležet daleko od zemědělství, přesto při důkladném studiu nečekaným způsobem rozšiřují, posilují a prohlubují porozumění obsahům «Zemědělského kurzu».<br /> <br /> Jako třetí krok vlastního badatelského prohlubování přistupuje meditativní cvičení. Člověk se musí pokusit obsahy «Zemědělského kurzu» myslícím způsobem zvnitřnit, mít je stále přítomné ve vší práci a nechat je stát se čilou substancí vědomostní duše. Tato ideová substance má moc bezprostředně podněcovat k práci. Její pravá bytostná povaha se odhaluje teprve ve vykonávání a v jeho důsledcích. Biologicko-dynamické preparáty získávají svůj smysl teprve v bezpodmínečném konání. Neboť teprve v konání se stávají bytostně skutečnými. V ideové formě jimi ještě nejsou — ta se naplňuje bytostí — jakoby z budoucnosti — teprve tehdy, když se stane svobodným činem. Cesta k tomu otevírá pohled na vyšší poznávací stupně Imaginace, Inspirace a Intuice, jejichž dobytí stojí před lidstvem jako budoucí cíl. Duchovní badatel touto cestou předešel. My stojíme skromně na počátku. Na základě výsledků duchovního bádání však můžeme ze síly vědomostní duše dobýt duchovní jistotu, že jsme na správné cestě. Na této cestě si cvičením získáváme nové umění, které «proměňuje nitro přírody».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 58: «Wir stehen auch vor einer großen Umwandlung des Innern der Natur.»&lt;/ref&gt; {{SE|331}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_naturwissenschaftlich-goetheanistische_Forschungsweg&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Přírodovědně-goetheánská výzkumná cesta ===<br /> <br /> Prostředky k přípravě preparátů jsou odebírány z říše minerální, rostlinné a živočišné a jsou vystaveny stavům fyzičnosti světa, živlům země, vody, vzduchu a tepla a v nich účinným rytmům ročních období. Antroposofický duchovní výzkum obrací tedy pohled na Co a Jak smyslově vnímatelného světa: na Co, například určité léčivé rostliny a živočišné orgánové obaly; na Jak, například vystavení silám léta nad zemí v prostředí vzduchu a tepla a silám zimy pod zemí v oblasti vodnatě-zemitého. Tím se pod zorným úhlem duchovního bádání stává smyslově vnímatelná příroda sama v nejširším rozsahu předmětem přírodovědeckých otázek, například: jaký podnět dává pampeliška lékařská (''Taraxacum officinalis'') z morfologického a fyziologického hlediska ohledně svého vztahu ke draslíku země a ke křemičitosti v nejjemnějším rozložení v obvodu Země, a jaké zvláštnosti a funkce pobřišnice skotu jsou to, díky nimž se právě tento orgán jeví jako vhodný k obalení pampeliškových květních úborů v průběhu preparace. Rozumí se samo sebou, že zde míněný přírodovědecký badatelský přístup nemůže být kvantifikující, nýbrž takový, který na základě vnímání smyslově vnímatelných faktů tvoří pojmy, jež mohou v běžném poznávání sloužit jako opora porozumění nadsmyslové anschauung.<br /> <br /> Přírodovědecká výzkumná cesta ostří pohled pro jednotlivý smyslově vnímatelný jev a hledá souvislost s onou celistvostí, na niž jako na výsledek svého bádání poukazuje duchovní věda. Goetheanistická přírodověda a antroposofická duchovní věda vstupují do vzájemně osvětlujícího dialogu.<br /> <br /> V zodpovídání otázek po přednášce na Technické vysoké škole ve Stuttgartu dne 17. června 1920 říká Rudolf Steiner: «Proto to, čím má být duchovní věda v zásadě, není nic jiného než fenomenologie; ale fenomenologie, která se nespokojuje s pozorováním jednotlivých fenoménů, nýbrž čte v souvislostech fenoménů. […] Ale porozumí se pak také, rozumí-li někdo fenomenologii tak jako Goethe – a duchovní věda je jen pokročilý goetheanismus.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Verhältnis der Anthroposophie zur Naturwissenschaft. Grundlagen und Methoden'', GA 75, Vortrag vom 17. Juni 1920, Dornach 2010.&lt;/ref&gt; {{SE|332}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Forschungsweg_der_Willenserfahrung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Výzkumná cesta zkušenosti vůle ===<br /> <br /> Na obou výše zmíněných výzkumných cestách začínáme obrazně zakoušet vnitřní souvislost každého jednotlivého preparátu. Plně prožitkově nasycen se však tento ideový celek stane teprve tehdy, když jej v opakovaném cvičení sami necháme stát se činem. V prožívání skutečnost zakládající moci ideje při přípravě preparátů se otevírají stále hlubší vrstvy porozumění. Zakoušíme sami sebe — podobně jako umělec — jako prostředníka, který látce vštěpuje cosi, co jako výsledek duchovního bádání oživuje v duševním vnímání. Duchovní obsah ideje, který se takto v sobě samém stále více osvětluje, je zárukou, že z toho vzešlý čin není pouhým svévolným aktem. Neboť čin v procesu výroby preparátů vytváří vztahy mezi přírodními objekty, např. mezi květy pampelišky a obalujícím pobřišnicí skotu, jež nejsou výrazem působícího přírodního zákona. Nezakládá se to v přírodě, v žádné jí vlastní síle (vůli), nýbrž v poznání ducha, které se prostřednictvím lidské vůle jako účinné agens vštěpuje přírodnímu dění.<br /> <br /> Tak se při práci s preparáty stává ideou nesená vůle prožitkovým prazákladem; sami si vytváříme jevy, které zpočátku buď z velké části zůstávají nevědomé, anebo z hlubších duševních vrstev vystupují jako pocity, nálady do myslícího vědomí. Na tyto je třeba při každém kroku preparace, resp. při aplikaci preparátů, soustřeďovat pozornost. Pohled badatele přitom směřuje dvěma směry: jeden vede zvenku dovnitř, druhý zevnitř ven.<br /> <br /> V případě pohledu zvenku dovnitř sestupujeme v projevu vůle, tedy v práci, do duchovní skutečnosti světa. Co se tam v nitru odehrává, zůstává z velké části nevědomé; například tehdy, když při přípravě preparátu z řebříčku plníme květy řebříčku do jelení měchýře. Vůbec bychom to nedělali, kdyby vůle nebyla impulsována duchem, který přebývá v oné ideji, k níž jejímu pochopení přibližujeme na obou výše zmíněných výzkumných cestách. Tak se v konání, jež je zpočátku prožíváno jen jako vnější děj, prověřuje ideový obsah vzplanuvší v myslícím vědomí. Prověřuje se jako vnitřní děj na skryté duchovní skutečnosti, v níž tento ideový obsah v konání tvůrčím způsobem zakládá nový vztah. Tato cesta zvenku dovnitř je cestou cvičení, tj. rok od roku {{SE|333}}<br /> <br /> opakovaného konání. Na této vědomě zvolené cvičné cestě ovšem nedospíváme k abstraktnímu poznání, jež by bylo možno uchopit jako přírodní zákon. Co však z takového poznávacího úsilí vzejít může, je postupující prohlubování smýšlení. Stává se objektivním duchovním základem, v němž se může utvářet osobní vztah, například ke krokům preparace. Idea duchovní vědy, uchopená zpočátku myšlením, proměňuje vůli vnitřně v sílu oddanosti, lásky, jež tuto práci činí svobodným činem.<br /> <br /> Pohled zevnitř ven obrací pozornost na přírodní souvislost, do níž s idejemi duchovního bádání při přípravě a aplikaci preparátů pracovně vstupujeme. Tu způsobujeme proměnu ve vlastním nitru, ve smyslu prohloubení porozumění, a rovněž proměnu «Inneren der Natur» («nitra přírody»).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 58: «Wir stehen auch vor einer großen Umwandlung des Innern der Natur.» (Stojíme také před velkou proměnou nitra přírody.)&lt;/ref&gt; Obě proměny stojí prostřednictvím ideami vedenou vůlí, tj. přes most práce, v duchovně reálném vztahu k sobě navzájem. Tak lze každý krok preparace doprovázet otázkou, jaký proměnový proces se odehrává; například v případě heřmánkového preparátu, když jsou květy heřmánku, obaleny tenkým střevem skotu, přes zimu zahrabány do země. V procesu přípravy všech preparátů se odehrávají proměnové kroky, jež vedou k novým látkovým stvořením s novými vlastnostmi. Každá z těchto nových kompozic látek má potenciál vlastností, který jako hnojivé působení způsobuje specifické proměny v živém. Směr naší badatelské pozornosti ohledně těchto hnojivých účinků nám ukazuje sám Rudolf Steiner. Poukazuje na to, že jako účinek preparátů se v živém odehrávají určité látkovopřeměnné procesy, a charakterizuje jejich působení na půdu a rostliny například jako «belebend», «gesundend», «durchvernünftigend», «empfindsammachend» (oživující, uzdravující, pronikající rozumem, schopnost vnímání probouzející).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999, Vortrag vom 13. Juni 1924.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tyto takto označené kvality — výsledky hnojivých látkových novotvoření z duchovního bádání na rovině živého a duševního — se mohou postupně stát vnitřní zkušeností, pokud se prostřednictvím prožitkového prazákladu činu pokusíme cítivě sledovat síly proměny do nitra přírody. {{SE|334}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Herstellung,_Anwendung_und_Wirksamkeit_der_Präparate_im_Jahreslauf&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Výroba, použití a účinnost preparátů v průběhu roku ===<br /> <br /> Výše zmíněné výzkumné cesty otevírají tři roviny zkušenosti skutečnosti v práci s preparáty. Tyto roviny se navzájem podmiňují. Žádné z nich se při poctivém hledání porozumění nelze vzdát. V průběhu roku existují dva kulminační body, v nichž lze toto zvláštním způsobem pozvednout do vědomí a přitom mu dát slavnostní ráz. V jarním čase jsou to dny po Velikonocích a na podzim dny kolem Michaeli. V obou dobách jsou určité preparáty vyjímány ze země a pečlivě uloženy, jiné jsou zhotoveny a vystaveny ročně-rytmicky působícím silám léta nad zemí nebo pod zemí a zimy pod zemí. Na některých místech se obě události usilují proměnit ve vyzdvižené svátky v průběhu roku — především Michalský den 29. září, na němž mohou spolupracovat nejen všichni na statku činní lidé, nýbrž i zájemci ze sociálního okolí. Ve smyslu tří výzkumných cest lze takový den uspořádat tak, že se nejprve přečtou místa v «Zemědělském kurzu», která se vztahují k právě zhotovovaným preparátům; pak může následovat rozjímání, jež se pokouší charakterizovat tu či onu preparátovou rostlinu nebo živočišnou orgánovou obalovou schránku v jejích zvláštních vlastnostech; nakonec je další průběh dne věnován vlastní činnosti výroby a pozorováním a zkušenostem, jichž se přitom lze dobýt.<br /> <br /> Veškeré úsilí má být zaměřeno na to, aby slavnostní ráz nebyl zajišťován především «vnějšími přísadami», nýbrž aby z vážnosti rozjímání a z radostnosti společné činnosti vyrostla ta pravá nálada. Podaří-li se to, je v takovýchto dnech snadno postřehnout, že práci s preparáty — jednotlivci i v pospolitosti — je vlastní prvek svobodného tvůrčího tvoření.<br /> <br /> Mezi oběma těmito kulminačními body v průběhu roku jsou to jednotlivé výrobní kroky preparátů, které v provozním pracovním rytmu vytvářejí po velkou část roku vyzdvižené hodiny: na jaře a v létě sběr preparátových rostlin, na jaře a na podzim obstarávání živočišných orgánových obalových schránek a v zimě a časném jaru výroba křemičité moučky. Každý jednotlivý krok, vždy<br /> <br /> vydávání preparátů — vždy je třeba mít v mysli průběh výroby celku preparátů, věci dělat včas a zůstat v nitřní oddanosti spojeni s děním i tehdy, kdy preparáty v zemi nebo nad zemí jsou vystaveny silám země a kosmu. K tomu každodenní pracovní logika nedává žádný podnět. Člověk si to musí sám vydobýt — nebo to společně chtít. {{SE|335}}<br /> <br /> Bereme-li v procesu výroby preparátů z přírody něco, pak jí jejich použitím přidáváme něco nového. Jako tkivem «individualizujících opatření» prostupujeme při aplikaci preparátů prostorově členěný, v časových rytmech žijící a rok od roku postupující zemědělský organismus. Zkusme si představit, jak v rámci tohoto organismu každá kultura — podle druhu a doby růstu — přichází k požitku účinků preparátů: ať už jde o polní plodiny v polním a zeleninovém hospodářství, louky a pastviny, ovocné stromy — ať jsou to polní preparáty od setí až do zralosti, nebo jiné preparáty, které přes kompost nebo hnůj ladí úrodnost půdy na rostlinám přiměřený poměr kosmu a země. Prožíváme bezprostředně, jak každé opatření při aplikaci sice míří bodově na tento lán nebo onu kulturu, jak ale odtud působí do celku hospodářského organismu. Každá rostlina, každá kultura se otevírá kosmicko-pozemskému okolí a stává se sama — až do látkové konfigurace — jeho obrazem.<br /> <br /> Ve spoluprožívání si lze uvědomit, jak se zemědělství teprve tímto tkivem činností a jejich účinky uzavírá do celku organismu — a to tím více, čím více se hospodářský provoz vnitřně diferencuje do rozmanitosti na sebe se vztahujících orgánových funkcí. Můžeme si udělat představu, jak prostorové vedle sebe polních plodin se proplétá vztažně k sobě právě tak jako jejich časové po sobě v osevním postupu.<br /> <br /> Pohledem na celkový rozsah působení preparátů v průběhu roku si lze uvědomit, jak ideje čerpané z duchovního bádání, které jinak v nás takto prostě žijí, se naší činností stávají navenek účinnými v přírodní souvislosti hospodářství a povznášejí je k tomu, co Rudolf Steiner nazývá «skutečně v sobě uzavřenou individualitou».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlage zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1979, S. 42.&lt;/ref&gt; {{SE|336}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Grundlegende_Aspekte_zur_Methodik_der_Herstellung_und_Anwendung_der_Präparate&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Základní aspekty k metodice výroby a aplikace preparátů ===<br /> <br /> V úvodu k tématu hnojivých preparátů poukazuje Rudolf Steiner na skutečnost, že zemědělství nutně provozuje „kořistnické hospodaření“. Proudem prvovýroby, která opouští statek, se hlavový a látkově-výměnný pól zemědělské individuality ochuzuje o látky a síly.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlage zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 120.&lt;/ref&gt; Úkolem hnojení je zde nejprve vytvořit vyrovnání. Pokud jde o látky a síly, zajišťují to hnojiva prvního stupně z oživlé přírody rostlin a druhého stupně z oduševnělé přírody zvířat. Pro ty látky a síly, které oživují zemi ve vyšším smyslu a které člověk v průběhu svého duchovně-duševního vývoje potřebuje jako potravu, musí začít působit síly z kosmu, pro něž se země musí teprve stát vnímavou. K tomu je zapotřebí nových látkových kompozic, které se v přírodě nevyskytují a které jsou schopny oživit neživé bytí hmoty a znovu ji otevřít jejímu duchovnímu původu. „Hmota“ – tak zní výsledek duchovního bádání Rudolfa Steinera – „je vybudována v tom smyslu, jak ji Kristus postupně uspořádal.“&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit'', GA 15, Dornach 1987, S. 66.&lt;/ref&gt; Toto přísně zákonité uspořádání látek nacházíme jako výsledek evoluce. V přírodních vědách je vynikajícím předmětem chemie. U třetího stupně hnojení jde tedy o to, vytvořit látkové a silové kompozice, které z již hotového díla přírodních říší vyjímají určité plody evoluce a uvádějí je do nových vzájemných vztahů. K tomu ukazuje antroposofická duchovní věda cestu, na níž je ponecháno na svobodě člověka, aby navázal na evoluční působení Krista. V tom lze spatřovat smysl a význam biologicko-dynamických preparátů. Metodická kostra jejich přípravy se odvozuje od trichotomie člověka, tedy od těla, duše a ducha, a při pohledu do přírody od Paracelsových „Tria Principia“, od Sal, Merkur a Sulfur, názorového postoje středověkých alchymistů navazujícího na staré mysterijní vědění. Tato trojice v jednotě se v novověku objevuje u rosekruciánů, filozoficky u Hegela jako „teze, antiteze a syntéza“ a v Goethově nazírání přírody {{SE|337}}<br /> <br /> v principu „polarity, metamorfózy a stupňování“. Trojice v jednotě neboli trojčlennost je imanentní veškerému bytí – v minulosti, přítomnosti i budoucnosti, nebo trinitárně řečeno ve „Otci, Synu a Duchu Svatém“.<br /> <br /> Myšlení v polaritách je klíčem k pochopení evoluce. Formálně konstituuje způsob Goethova pozorování přírody; příkladně jej rozvádí ve své „Metamorfóze rostlin“.&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Die Metamorphose der Pflanzen'', in: ''Goethes Werke. Naturwissenschaftliche Schriften'', hrsg. v. Rudolf Steiner, Band 1, in: ''Kürschners Deutsche National-Litteratur'', Berlin und Stuttgart 1887 (Reprint Dornach 1975).&lt;/ref&gt; Goethe jako člověk oka navázal ve svém bádání na to, co je z rostliny viditelné jako nadzemní útvar, její podzemní část, kořen, zůstala mimo dohled. Zahrneme-li i ten – v procesu abstrakce je třeba zviditelnit neviditelné tím, že kořen odkryjeme ze země –, stává se polarita kořen-květ názornou. Prajednota rostliny je v pozemském bytí rozštěpena do dvou pólů. To, co je merkurialně spojuje, je sled listů vynášený vzhůru stonkem. List symbolizuje střed mezi póly. Ve stupňování této trojice se útvar rostliny jeví jako celek, který se v květu nejčistěji stává obrazem své podstaty.<br /> <br /> Tato trojice je v zárodku semene založena jemně a ve vzájemné sounáležitosti. Vycházejíc ze středu, ze zárodečného pupenu, se diferencuje a odděluje kořen dolů a výhon nahoru. Všude ve stvořitelském díle přírody nalezneme střed mezi dvěma póly, který je však ve svých merkuriálních funkcích determinován. V trojici kořene, květu a střed tvořícího listu je rostlina dokonalým dílem. To platí i pro to, co je na člověku přírodou, pro jeho tělo a jeho orgány. Například kožní orgán, který se člení na inervovanou, smyslově aktivní pokožku (''epidermis''), prokrvenou škáru (''corium'') a látkově-výměnně aktivní podkoží (''subcutis''). Totéž platí pro zemědělský organismus: smyslová funkce hornin v hlubinách, trávicí aktivita ve větru a počasí ve výšinách a jako střední článek půda.<br /> <br /> Jinak je tomu u člověka, jakmile začne ve svobodném sebeurčení přebírat vládu nad duší. Tehdy se učí, jak to vyjadřuje Goethe, „poučovat své orgány“.&lt;ref&gt;«Das Tier wird durch seine Organe belehrt; der Mensch belehrt die seinigen und beherrscht sie», Johann Wolfgang von Goethe: ''Maximen und Reflexionen'', «Aus dem Nachlass – Über Natur und Naturwissenschaft».&lt;/ref&gt; Učí se vychovávat svou duši, která rytmicky zprostředkovává mezi duchem a tělem, ke stále vyšším stupňům {{SE|338}}<br /> <br /> samostatnosti. V té míře, v jaké o to usiluje, k čemuž je předurčen, vystupuje krok za krokem ze své tělesné vázanosti a zároveň z vázanosti smyslů na přírodní bytí. Povyšuje se nad přírodu a zároveň v ní koření. Nemusí se pak cítit povolán darovat přirozenému bytí Země něco, co tato ze sebe sama mít nemůže, co by musela navěky postrádat? Jistě, každá forma láskyplné náklonnosti je zde na místě. Může se však omezit pouze na ochranu, na zachování stávajícího, nebo musí být Zemi, jež se stala dílem, a s ní i kosmu, vštípen nový evoluční princip ve smyslu „stvoření z ničeho“, které není způsobeno žádnou vnější nutností, nýbrž které pramení jako svobodný čin z duchovně-duševní podstaty člověka?&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Menschenkunde'', GA 107, Dornach 1988, Vortrag «Evolution, Involution und Schöpfung aus dem Nichts», 17. Juni 1909.&lt;/ref&gt; V odpovědi na tuto otázku, smíme se domnívat, koncipoval Rudolf Steiner z poznání proudu času přicházejícího z budoucnosti biologicko-dynamické preparáty, jakoby „hnojivo“ pro proud času z minulosti, který se stal uměleckým dílem stvoření. Může se to zdát příliš velkolepě myšleno. Avšak ten, kdo v poznání srdcem pěstuje praktické zacházení s preparáty, může v hlubším cítění získat jistotu v úsudku, že jejich používání značí úplně první začátek v naznačeném směru. Způsob jejich přípravy se přísně řídí principem trojice – avšak novým způsobem; nečlení se podle dané prajednoty, nýbrž buduje se z produktů minulých evolučních linií. Tyto produkty, fyzicko-minerální (křemen) Země, oživlé z říše rostlin (květy) a oduševnělé z říše zvířat (orgány), tvoří póly polarity, která není dána přírodou. To, co tyto konečné produkty evoluce vzájemně vztahuje, a tím nechává vzniknout nové polaritě, a co tuto polaritu stupňuje k syntéze nové trojice, je ideou vedená vůle člověka. Idea a vůle jsou tvůrci nového středu (viz obrázky 23, 24, 25), nových látkových kompozic, které jsou nositeli sil fyzické, étericko-živé, astrálně-oduševnělé a duchovní povahy. Cestou duchovního bádání je do srdcí a rukou lidí vloženo duchovní bohatství, ideje, které mohou v proměně svobodným činem pokračovat v „díle“ uspořádání látek „Kristem“. Nová látková uspořádání preparátů jsou vynálezy duchovního bádání z nadpřírody, tak jako je syntéza amoniaku výsledkem bádání v {{SE|339}}<br /> <br /> anorganicko-fyzikální přírodě a atomová technologie výsledkem bádání v podpřírodě. V prvním případě se jedná o na umění povýšené zacházení s látkovými kompozicemi ze sféry života, duševna a ducha, aby se oživila hmota propadající smrti, to „pevné, zemské“. V obou posledních případech hrozí, že životodárná síla rostlinné přírody zakrní, respektive že bude zničeno bytí všeho stvoření na Zemi.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Annäherung_an_ein_Verständnis_der_Ausgangsstoffe_für_die_Präparation&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci ===<br /> <br /> Zástupcem minerální říše je krystal křemene a také ortoklas (draselný živec); z rostlinné říše jsou to řebříček (''Achillea millefolium''), heřmánek (''Matricaria recutita''), kopřiva (''Urtica dioica''), dubová kůra (''Quercus robur''), pampeliška (''Taraxacum officinalis'') a kozlík lékařský (''Valeriana officinalis''); z říše zvířat přichází v úvahu kravský hnůj a jednotlivé orgány, především krávy, v jednom případě vysoké zvěře. Všechny tyto výchozí látky jsou konečnými produkty evoluce s vlastnostmi, které nelze odvodit z jednotlivých prvků a jejich vlastností, jež se podílejí na složení výchozích látek. Jak již bylo několikrát naznačeno, plní křišťál (SiO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) v hospodaření přírody jakousi smyslovou funkci vůči silám, které jako tvarotvorné síly vyzařují z nejvzdálenějšího kosmu a každoročně opakovaně pomáhají rostlinám k jejich podobě, kterou přijaly v průběhu evoluce. Může být tato smyslová funkce křemene, která se uplatňuje pod zemí v prostoru kořenů, přepólována tak, aby nad zemí v listoví metabolicky aktivně zachycovala působení planet?<br /> <br /> A naopak, může být odumírající život rostliny podroben takovému procesu proměny, že pod zemí v kořenech podnítí smyslové procesy vůči tomu pouze minerálnímu v pevném a tekutém stavu? Těmto otázkám se budeme věnovat samostatně v následující kapitole.<br /> <br /> Při přípravě kompostových neboli hnojivých preparátů je výchozí otázkou: Jak lze novým způsobem oživit to „pevné, zemské“, tedy anorganicky mrtvé, v pouhý prvek rozložené (K, Ca, Fe, Si, P)? Výchozí látky k tomu poskytují výše uvedené preparátové rostliny a určitá zvířata (orgánové obaly). To, co je vlastní všem rostlinám, schopnost oživovat minerální látky prostřednictvím své životní organizace, je {{SE|340}}<br /> <br /> u preparátových rostlin přítomno jako specifická schopnost. Oživení zde znamená, že fyzicko-zemské látky jsou pozvednuty do proudícího života rostliny a přitom odcizeny svým fyzikálním vlastnostem. Například draslík, který má z fyzikálního hlediska pevně dané vlastnosti, nyní zjevuje sílu, jež se stává viditelnou a účinnou díky „vyššímu“ živému působení rostliny – sílu, kterou to „nižší“ nemůže projevit samo ze sebe. Stane-li se draslík tímto způsobem živým procesem, objeví se jiné vlastnosti, jako je například udržování tlaku mízy (turgoru), stabilizace tkání nebo v případě vápníku nové vlastnosti v podobě buněčného dělení a prodlužování buněk, růstu kořenů a výstavby tkání. Toto osvobozování látek z jejich vázanosti na čistě fyzikální vlastnosti postupuje tou měrou, jak se nadsmyslová životní organizace rostliny zhmotňuje ve vnější podobě, to znamená zároveň v ní odumírá. V oblasti kořene jsou ještě určující vlastnosti podobné solím. Ty se ztrácejí v růstových procesech zelenajících se listů a postupně v následnosti listů odspodu ke květu. Tento skrytý děj, který se zpočátku odehrává v oblasti vodního živlu, se vzestupně projevuje ve sférách působení vzduchu a tepla v rostoucím tvarování listů, ve formování květu a substanciálně ve tvorbě vysoce komplexních bílkovin, aromatických a vonných látek. Vlastnosti, které tedy látky přijaly v oblasti vegetativního růstu listů, se opět ztrácejí směrem k tvorbě květu. V květu vystupuje na povrch praobraz rostliny. V něm, v oblasti působení tepla, dosahuje odcizení látky jejím fyzikálním vlastnostem, a tím i míra jejího otevření se utvářejícím silám životní organizace rostliny, svého vrcholu. Vnějším podpisem tohoto dění je zářící květ, rozprašující se pyl a proudící vůně. Na cestě postupného oživování a zjemňování se zemský substanční proces v květu otevírá působení kosmického okruhu. To se může otevřít nazírání, vžijeme-li se do gesta bezvolně vzhůru směřujícího květu, který se obrací ke kosmu. Toto zjemňování míz&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Die Metamorphose der Pflanze'', Stuttgart 1985, S. 39.&lt;/ref&gt; – lze hovořit i v Goethově smyslu o pročišťování zemské mízy, vzestupného proudu solí a vody v ''xylému'' – respektive odcizování substančního proudu {{SE|341}}<br /> <br /> od jeho čistě fyzické přirozenosti svůj vrchol a završení v květu, v oblasti zjevujícího se praobrazu rostliny. Přes květ se rostlina již nemůže dále stupňovat. Květ však uvadá, sotva rozkvetl. Rostlina se vrací k zemi, buď jako semeno, nebo v podobě svých organických útvarů, které se v zemi přeměňují v humus.<br /> <br /> Ve svých organických procesech udržuje životní organizace rostliny v proudu neživou substanci přijatou z okolí: «Neživé se mění v živé.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner, Ita Wegman: ''Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst nach geisteswissenschaftlichen Erkenntnissen'', GA 27, Kap. V. «Pflanze, Tier, Mensch», Dornach 1991, S. 35.&lt;/ref&gt; To však odumírá do podoby rostlinných orgánů, např. listu květu. Vyvstává otázka, zda lze substanční proud, udržovaný v toku až do květu, tam však ukončený a otevřený kosmu, zachovat, ba dokonce na vyšším stupni nově oživit. Lze předpokládat, že to byla výchozí otázka Rudolfa Steinera při hledání hnojivých látek, které by mohly „samy oživit to zemské, pevné“. Odpověď z duchovního bádání mohla znít jedině takto: Pozvednout zemský substanční proud oživený rostlinou do sféry, která je vlastní vyšší přirozenosti zvířete. Neboť ve zvířeti zůstává živá substance v proudu díky jeho astrální organizaci, která vtváří orgány do proudícího života.&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V orgánové činnosti zvířete je život, který v rostlině odumírá do formy, udržován v proudění; čistě živá substance rostliny se ve zvířeti stává pociťující substancí. Existuje tedy, ptáme-li se znovu, cesta, jak pozvednout zemskou substanci oživenou rostlinou přes propast, která existuje mezi rostlinnou a živočišnou říší, do oblasti zvnitřňujících sil duševna? Že tato propast není absolutní, ukazují léčivé účinky některých rostlin na nemocné orgány u člověka a zvířat, například léčivý účinek heřmánku při střevních onemocněních, řebříčku při posilování krvetvorné síly v procesu ledvin a močového měchýře. Léčivý účinek přitom spočívá ve způsobu oživení specifických zemských substancí životní organizací příslušné léčivé rostliny. Toto specifické oživování zemských substančních procesů má Rudolf Steiner na mysli, když jde o to připravit hnojivou látku, v níž by tento substanční proces mohl být trvale udržován v proudu. Předchozí úvaha ukazuje, že se k tomu otevírá cesta, podaří-li se navázat bezprostřední vztah k {{SE|342}}<br /> <br /> odpovídajícímu orgánu a tím i k astrální organizaci určitého živočišného druhu. Takové vztahy odhalil Rudolf Steiner cestou duchovního bádání. Jedná se o orgánové obaly, které spolu s rostlinnými substancemi a působením sil Země i kosmu tvoří základ preparace.<br /> <br /> Význam tohoto vynálezu z duchovního bádání může na pozadí současného technologicko-přírodovědeckého vývoje objasnit následující úvaha: Jak již bylo několikrát naznačeno, v průběhu evoluce na cestě k lidství se přírodní říše vyčlenily z kdysi duchovního prapůvodního stavu, který zahrnoval člověka i Zemi.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Toto dění ztuhlo ve smyslově vnímatelné dílo stvoření; neživý minerál je oddělen od oživeného světa rostlin a ten zase od oduševnělé říše zvířat. Při nazírání přírody lze o každém smyslově vnímatelném jevu hovořit jako o konečném stavu, který ztuhl v dokonalosti. Krystal je jedním z nich, stejně jako kvetoucí rostlina nebo zvíře žijící svůj druh. Může být křišťál dokonalejší, než je, stejně jako pampeliška nebo červ, ryba, pták, hmyz či savec? To, co nám ve smyslové podobě v přírodních říších vystupuje vstříc, je v dokonalost ztuhlé stvořitelské dílo evoluce.<br /> <br /> Toto stvořitelské dílo je dnes výchozím bodem každé technologie. To platí zejména pro neživou přírodu, kterou lze přísně postihnout přírodními zákony. Člověk se snaží odhalit tajemství fyzické látky a vytváří z ní například technologii zaměřenou na to, aby cíleným roztříštěním látky chápané jako atom, tedy evolučního konečného stavu, uvolnil energii v ní spoutanou. Tato energie, uvolněná z neživé látky, se však ukazuje jako v nejvyšší míře nepřátelská životu. Má moc vyhladit evoluci, která ztuhla v dílo.<br /> <br /> Svévolně vyvolaný proces atomového rozpadu představuje polární protiklad k přístupu, na němž je založena výroba postřikových a hnojivých preparátů. Při jejich výrobě se to, co je v přírodě odděleno, dále nedělí, nýbrž evoluční konečný stav, např. květ rostliny, zvířecí orgán, se uvádí do vzájemného vztahu, pro který pouhé pozorování přírody neposkytuje žádný návod. Příroda jako časoprostorový „výdobytek“ poskytuje materiál: léčivé rostliny, zvířecí orgány a půdní podmínky v rytmech ročních období; konkrétní {{SE|343}}<br /> <br /> vzájemný vztah mezi nimi však odhaluje duchovní bádání a skutečností se stává činem člověka.<br /> <br /> Nová kompozice tří přírodních říší znamená umělecké přetvoření. To podstatně nové a živé se však děje z duchovní činnosti, z lidského Já, které se stává nádobou pro tvořivé božské vědomí, „kristovskou sílu“.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit'', GA 15, Dornach 1987, S. 66.&lt;/ref&gt; To je ve spojení s duchem vedeným duševním vývojem člověka cesta, která z impulsů svobody podněcuje k umělecké tvorbě na Zemi, cesta, jíž může být pokračováno ve stvoření, neboť božský Otec již nepůsobí na přírodu bezprostředně zvenčí. {{SE|344}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Herstellung_und_Handhabe_der_biologisch-dynamischen_Präparate&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hornmist-_und_Hornkieselpräparat_–_Herstellung,_Anwendung_und_WirksamkeitDie_folgende_Darstellung_ist_eine_überarbeitete_Fassung_von_Beiträgen_des_Verfassers_in_Markus_Hurter_(Hrsg.):_Zur_Vertiefung_der_biologisch-dynamischen_Landwirtschaft–_Gedanken,_Erfahrungen,_Forschungsergebnisse,_eine_Werkstattarbeit,_Dornach_2007,_S._93–107.&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Rohomistový a rohokřemenný preparát — výroba, použití a účinnost&lt;ref&gt;Die folgende Darstellung ist eine überarbeitete Fassung von Beiträgen des Verfassers in Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft''– Gedanken, Erfahrungen, Forschungsergebnisse, eine Werkstattarbeit, Dornach 2007, S. 93–107.&lt;/ref&gt; ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hornmistpräparat&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Rohomistový preparát ====<br /> <br /> V stoupajícím a klesajícím oblouku letního pololetí, v době vydechování země, se rostoucí rostlina stává obrazem sil, které působí v periferii světla, vzduchu a tepla. Tento vzrůst poskytuje potravu pro člověka i zvíře. Především je to přežvýkavec, skot, který přijímá vzrůst luk, pastvin a polních pícninových ploch. Toto krmivo je v aktu přežvykování a trávení v předžaludcích pozdviženo na stupeň duševního prožívání. V látkové rozkladu rostlinné substance kráva ochutnává kosmicky konstituující síly rostlinné substance. Provádí «kosmicko-kvalitativní analýzu» (srov. kap. «Skot», s. 146 nn.). V této chutnající, analyzující smyslové činnosti při zpracovávání krmiva kráva prožívá povahu prostředí, z nějž krmivo pochází, zvláštnost například stanovištních podmínek půdy a klimatu. Přežvýkajíc vnímá to vše jako mohutné silové útvary. V tomto stavu, navenek snovém a dovnitř bdělém a soustředěném, se její duše neboli miri wa moya zcela spojuje s éterictvím a toto mu zpětně zrcadlí fyzikálně-chemické trávicí děje. S nekonečnou libostí bere duše krávy účast na tom, co se děje v těle: «To je celý svět, který kráva vidí.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Faust-Problem. Die romantische und die klassische Walpurgisnacht'', GA 273, Geisteswissenschaftliche Erläuterungen zu Goethes Faust, Bd. II, Vortrag vom 27. Januar 1917, Dornach 1981, S. 75.&lt;/ref&gt; Toto živě-duševně-silové nemůže udržet a přivlastnit si, protože nemá vlastní bytost, nemá Já. Musí toto silové, jímž proniklo svým duševním bytím, vyloučit. To propůjčuje kravskému hnůji jedinečnou hnojivou sílu, nejvyšší a nejharmoničtější, jaké příroda dosahuje. {{SE|345}}<br /> <br /> Přes léto se pod přímým slunečním zářením stupňuje substanciální složení pícninového vzrůstu. To vnímá pasoucí se stádo krav průběžně při trávení. Na podzim dosahuje tento proces dozrávání krmiva a jeho kosmicko-kvalitativní analýzy krávou svého vrcholu. V pozorném spolupřežívání si to můžeme zpřítomnit. Z toho vyrůstá porozumění pro pokyn Rudolfa Steinera, sbírat na podzim z pastvin kravské výkaly potřebné pro následující preparaci. V tomto kravském hnoji máme před sebou převážně amorfní hmotu, konečný produkt látkové výměny, která obsahuje něco, co bytostně náleží krávě, protože jejím duševním bytím bylo sice prostoupeno, ale tímto bytím si přivlastněno nebylo. Vyloučením provádí kráva jakoby zřeknutí. Skotu hnůj, ponechán sám sobě, by splynul s obecným přírodním procesem tvorby humusu. Místo toho obracíme naruby normální průběh přírodního dění prvním nyní následujícím krokem preparace (viz obrázek 23, s. 347):<br /> <br /> Opatříme si kravské rohy – rohů býků jsou k tomu nevhodné –, pokud možno výhradně z vlastního stáda, a nacpeme do jejich dutiny hnůj. Kravský roh je vůči kravskému hnoji polárním útvarem. Sedí na hlavě, na nervově-smyslovém pólu zvířete, a je vysoce zhuštěným kožním útvarem, který ztrnul do čisté formy. Roh se nasazuje přes kostěný čep, vyrůstající bočně z čelní kosti, a svou vzduchovou dutinou komunikuje s čelní dutinou. Kostěný čep je propleten jemnou sítí žilek, zásobující kůži a pokožku, jež zajišťuje růst rohu, krví. Díky silnému prokrvení se roh na omak nápadně hřeje. V takovém životem pulsujícím rohu se čtyři fyzické živly pevného, tekutého, vzduchu a tepla soustřeďují do jakéhosi smyslového orgánu, který je namísto ven otevřen dovnitř; je to orgán zpětného vzdutí a soustředění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#346|Obrázek 22]], s. 346).<br /> <br /> Jako hustý formový obal vyzařuje zpět do trávicího organismu to, co z tohoto přes krevní oběh stoupá do hlavy. Lze říci, že skot potřebuje zpětně vyzařující funkci rohů, aby silové útvary z trávicího dění – jsou to nevědomé imaginace? – zkonfiguroval do pravé hnojivé síly.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', A 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 99.&lt;/ref&gt; {{SE|346}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 22, S. 346.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 22: Der physische Bau des Kuhhorns und das Zusammenwirken der vier Elemente zur Funktion eines nach innen gerichteten Sinnesorgans.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Se nacpáním rohů se uskutečňuje první krok preparace a s ním první krok emancipace od přirozeného průběhu přírodního dění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|Obrázek 23]]).<br /> <br /> Představuje vyvracení přírodního procesu. Co bylo vyloučeno ven, naplňuje nyní vnitřní prostor. Roh zhušťující se do čisté formy dává amorfní substanci obal. Sami se stavíme mezi nervově-smyslový a látkově-výměnný pól skotu a vytváříme, vedeni výsledkem duchovněvědeckého výzkumu, nový vztah mezi konečnými produkty obou pólů, rohem a hnojem. Co se v životě skotu vývojově završilo dvěma směry, tvoří ve svém sjednocení výchozí bod nové vývojové cesty. Chce-li se tento děj, stejně jako následující kroky preparace, vážit v celé své závažnosti, musí se pozornost zaměřit na tři zmíněné výzkumné cesty: na osvětlující ideový souvislost, na zkušenost vůle v samotné činnosti a, oboje zprostředkovávající, na pozorovatelné skutečnosti, které nás v poznávání životních projevů skotu poučují o významu kravského hnoje a rohů. {{SE|347}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 23, S. 347.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 23: Umstülpungs- und Emanzipationsschritte bei der Präparation des Hornmistes.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Ve druhém kroku preparace jsou rohy bezprostředně po jejich naplnění zahrabány do země a spočívají v ní přes zimu. Vegetace se stáhla do zárodečných stavů, země žije duchovně v smyslově bdělém stavu vdechu a je v živlech vodního a pevného nejsilněji vystavena krystalotvorným silám sféry stálic.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 49.&lt;/ref&gt; Znovu obracíme přírodní proces naruby – druhý krok emancipace od přirozeného průběhu –, přičemž amorfní substance hnoje, jež by přirozeně splývala v humus tvořících procesech léta, je nyní vystavena krystalotvorným silám zimy. Za prostorovým vyvracením následuje vyvracení v čase. Kravský hnůj se stává vnímavou matricí pro síly, které, zprostředkovány fyzikálními elementárními stavy pevného a tekutého, vyzařují do země do dutiny rohu a, zpětně vzdouty, se v mase hnoje soustřeďují jako utvářející hnojivá síla. {{SE|348}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Präparation_im_Rhythmus_des_Jahreslaufes&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Preparace v rytmu roku ====<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 24, S. 348.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 24: Umstülpungs- und Emanzipationsschritte bei der Präparation des Hornkiesels.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Na jaře vyjmeme rohy ze země – třetí emancipační krok –, vyklepeme obsah a v rukou držíme novou látku s novými vlastnostmi. Toto nové stvoření látky získává význam a účinnost díky popsanému procesu vzniku, jímž prochází. Hotový preparát je díky silám, které v zimě působí pod zemí, novou, «duchem proniknutou a protkanou» látkou&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen, GA 229, Vortrag vom 5. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 62: «So sehen Sie, dass wir durchaus jetzt, wo wir in die Zeit des sprießenden, sprossenden Lebens kommen, nicht sprechen können von geistdurchwobener Materie wie im Winter für die Erde, sondern wie wir sprechen müssen von materiedurchwobenem […] Geist.» (Tak vidíte, že nyní, když přicházíme do doby rašícího, pučícího života, rozhodně nemůžeme mluvit o duchem protkané hmotě jako v zimě pro zemi, nýbrž jak musíme mluvit o hmotou protkaném […] duchu.)&lt;/ref&gt; ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|obrázek 23]], s. 347).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hornkieselpräparat&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Preparát rohového křemene ====<br /> <br /> Výrobní proces rohokřemenného preparátu probíhá polárně ke dvěma prvním krokům přípravy rohového hnoje (Abbildung 24). {{SE|349}}<br /> <br /> Na rozdíl od hnoje jakožto produktu látkové výměny léta je krystalický křemen představitelem zimního dění Země: «Kiesel» (křemen, horský křišťál) je «äußerer Sinn im Irdischen» («vnější smysl v pozemském»).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 82: «Das Kieselige ist der allgemeine äußere Sinn im Irdischen.» (Křemenné je obecným vnějším smyslem v pozemském.)&lt;/ref&gt; Nejsilněji odolává silám zvětrávání. V prvním kroku emancipujeme křemen z jeho přirozeného krystalického bytí, rozbíjíme jeho krystalickou strukturu, meleme jej co nejjemněji na prach, činíme jej tedy amorfním. Pak křemičitou moučku zahněteme s trochou vody a naplníme ji do kravských rohů. I v tomto prvním kroku preparace se uskutečňuje vyvracení: vnějšek se stává vnitřkem ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|Abbildung 24]]). A totéž se děje ve druhém kroku, na druhém stupni emancipace. Křemen, blízký zimním silám, se stává letní substancí tím, že naplněné rohy jsou na jaře zakopány a tam přes léto odpočívají v zemi. Křemen přiblížený amorfnímu stavu se nyní stává vnímavou matricí pro metabolické síly v teple a vzduchu, jež během letní doby převládají. Zachyceny a zpětně vyzařovány vnitřní dutinou kravského rohu, koncentrují se tyto síly v takto vnímavě připravené křemičité moučce. Ta je tak uvedena do stavu, kdy může zachytit a uchovat síly letního působení — tak jako rohový hnůj uchovává síly zimního působení.<br /> <br /> Nabízí se otázka, proč jsou rohokřemenné rohy přes léto zakopány do země, a nikoliv vystaveny nad zemí přímo silám působícím v teple, světle a vzduchu. Moje úvaha k tomu je, že nejde o soustředění sil v kravském rohu tak, jak působí přímo nad zemí, nýbrž spíše o tytéž síly, pokud jsou vstřebávány vápnem pod zemí a tím nepřímo, zprostředkovaně přes jíl, skrze kořen působí na růst rostlin.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47/48.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Když pak na podzim, o Michaeli, rohy opět vykopáváme — třetí krok emancipace —, získáváme jejich obsahem opět novou látku s novými vlastnostmi: rohový křemen. Jeho podstata a jeho význam vyplývají z popsaných třístupňových kroků emancipace z pouhého přírodního dění skrze ideu a vůli člověka. Hotový preparát je prostoupen látkovým působením v {{SE|350}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 25, S. 350.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 25: Fortsetzung von [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|Abbildung 23]] und 24: Der Rührvorgang, die Anwendung und die Bereiche der Wirksamkeit des Hornmist- und Hornkieselpräparates.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> zemí během léta; je to koncentrát «hmotou protknutého ducha».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen'', GA 229, Vortrag vom 12. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 62.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Oba — rohový hnůj i rohový křemen — vznikají jako kompozice látek nikoli jako pokračování zákonitosti, jež přírody je vlastní. Ta se vyčerpává v tom, co příroda v ročním dění přináší jako útvary: půdu, hnůj, křemen, roh. Oba vznikají trojím vyvracením z prostoru do času a zpět do prostoru. Pokusíme-li se toto ve smyslu tří výzkumných cest {{SE|351}}<br /> <br /> ve vlastním prožívání rozjímavě spoluprocítit, může se skrytý smysl tohoto dění stále více odkrývat.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Rührvorgang&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Proces míchání ====<br /> <br /> Bezprostředně před aplikací následuje stejným způsobem pro oba preparáty, avšak každý zvlášť, čtvrtý krok preparace – a tím čtvrtý stupeň emancipace – proces míchání, to znamená převedení zemitě-pevného stavu preparátů do tekutého ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|Obrázek 25]]).<br /> <br /> Vždy nepatrné množství preparátové substance (rohový hnůj, nejvýše čtyři plné rohy na hektar; rohový křemen, špička nože = 3 až 4 g/ha) se míchá po dobu jedné hodiny v rytmickém střídání ve vodě teplé jako ruka. Nejlépe se k tomu hodí míchací tyč pohyblivě uchycená ke stropu nebo k příčnému trámu, ponořená míchadlem do sudu naplněného vodou. Začíná se tím, že kruhovým periferním mícháním se pomalu uvede vodní masa do pohybu. Stálým urychlováním putuje míchadlo k ústřední ose, ke vznikajícímu vírovému trychtýři. V něm dosahuje rychlost rotující vody maxima, ke stěně sudu se zpomaluje. Ve víru existuje tendence k neomezené rychlosti směrem ke středu — odtud sací síla; k periferii tenduje rychlost k nule. Mezi oběma póly vznikají díky rozdílům rychlostí vinuté vírové vrstvy přibližující se dvojrozměrnosti, ideji plochy. Homogenní těleso vody se strukturuje v plochy klouzající jedna podél druhé, a to jak prostorově ve vztahu středu a periferie, tak časově — od klidového stavu vody se stupňující až k maximálnímu rozvití rotačního trychtýře. Dosáhne-li trychtýř svého maximálního rozvinutí — kdy se dostáváme na hranici svých sil vodní masu dále urychlit —, zničí náhlé zastavení míchadla trychtýř; strukturovaná vodní masa se zhroutí, propadne do stavu beztvarého chaosu a na okamžik se přiblíží stavu homogenního klidu, aby pak byla v opačném směru urychlena k nové tvorbě trychtýře. Kapalina je tak v rytmickém střídání udržována v polaritách klidu a pohybu, homogenity a plošného prostoupení při výstavbě vírového trychtýře. {{SE|352}}<br /> <br /> Tato stále znovu obnovovaná vodní masa, rozrušovaná rozdíly rychlostí do plochy, se tím stává zároveň vnímavou matricí pro trojí vtisk:<br /> <br /> * soustředěného silového potenciálu substance preparátu,<br /> * aktuálně působících kosmických silových konstelací,<br /> * individuální duchovní duše člověka, která, působíc skrze vůli, proces inauguruje, řídí a udržuje.<br /> <br /> Rührvorgang trvá jednu hodinu. Je toto časové vymezení zvoleno libovolně — například proto, aby bylo zajištěno, že se účinek preparátu s vodou spojil —, nebo kde tkví smysl? Odpověď nemůže být hledána v přírodním dění, nýbrž v kosmických rytmech, které jsou v člověku bytostně účinné a v něm si zachovaly svůj původ. Makrokosmicky je to 24hodinový rytmus dne a noci. V tomto rytmu Země–Slunce žije Já, duchovní duše člověka, ve stavech spánku a bdění. Prostřednictvím Já-organizace nervově-smyslového systému, rytmického systému a soustavy látkové výměny a pohybu individualizuje makrokosmické rytmy a vtiskuje je fyzickému tělu — například jako rytmy dýchání a srdeční pulsace. Vlnové délky těchto rytmů se pohybují v oblasti sekund a minut. V nervově-smyslových procesech se frekvence zkracují na zlomky sekundy, zatímco ve svém protipólu, v aktivitách látkové výměny, se rozšiřují na časové měřítko hodiny nebo hodin.&lt;ref&gt;Bernd Roßlenbroich: ''Die rhythmische Organisation des Menschen: Aus der chrono-biologischen Forschung'', Stuttgart 1994, 163 S.&lt;/ref&gt; V pólu látkové výměny a končetin však žije vůle, jejíž aktivace a deaktivace se odehrává v oblasti hodiny — odtud například «vyučovací hodina». Toto i vlastní zkušenost opravňují k jistotě, že časové měřítko jednohodinového míchání se vztahuje k volnímu rytmu člověka látkové výměny a pohybu. Ten je přece tím, kdo rührvorgang uvádí do pohybu a udržuje jej.<br /> <br /> V nevědomých hlubinách vůle pak žije Já; působí skrze vůli do světa — zde do pohybované vody. Každý, kdo je s mícháním preparátů obeznámen, ví, že toto časové měřítko jedné hodiny lze zvládnout v konstantní volní aktivitě. Každý člověk naplňuje tento časový úsek jemu vlastním rytmem odpovídajícím jeho ve vůli žijícímu Já. Každý člověk vtiskuje svou vůlí svůj rytmus vodě dynamizované v pohyblivých vírových vrstvách. Tento {{SE|353}}<br /> <br /> Tento lidský volní rytmus je oproti všem rytmům přírody, jež mají makrokosmický původ, jediným a prvním rytmem, který člověk jakožto mikrokosmos v průběhu tohoto třetího kroku preparace vtiskuje přírodnímu dění.<br /> <br /> Za zamyšlení stojí ještě toto: V rührvorgangovi lze mikrokosmicky spatřovat technologické uskutečnění makrokosmického dění. Každý z planet má jemu vlastní sklon osy vůči Slunci a jemu vlastní rychlost otáčení. V tom se vyjadřuje individuální signatura jednotlivých planet, působení «planetárních duchů». Jeden zápisek v Steinerově zápisníku zní: «Ve sféře se vesmír rozplývá / V ose se utváří / Se Sluncem.»&lt;ref&gt;Notizbuch Nr. 52, 1921; siehe auch ''Beiträge zur Rudolf Steiner Gesamtausgabe'' Nr. 104, S. 63.&lt;/ref&gt; Z toho lze ve vztahu k rührvorgangovi vyvodit: «Duch člověka» určuje rychlost otáčení a právě tak «osu», totiž úhel odklonu od svislice, v němž je vedena míchací tyč.<br /> <br /> Na tomto pozadí může vzrůstat pochopení pro to, že Rudolf Steiner ve způsobu svého duchovědeckého výkladu klade důraz na míchání rukou. Nejenže se tím prostřednictvím vůle vtiskuje dynamizované tekutině cosi z individuálního duchovního bytí člověka, nýbrž zpětně přijímá z tohoto dění, které samo přivádí na svět, cosi, co se s ním bytostně spojuje. Míchání rukou proto nabízí příležitost, jakou jinde v celém dění preparace nenajdeme, pronikovat poznávajícím způsobem na zmíněných třech výzkumných cestách do těchto procesů.<br /> <br /> Této příležitosti ponořit se s bdělým vědomím do procesuálního dění míchání se člověk zříká, deleguje-li rührvorgang na stroj. Zbavuje tím vlastní poznávací snahu živné půdy prožitku. Otázka, proč se míchá hodinu, ztrácí vyřazením lidské vůle svůj vztažný bod a stává se bezvýznamnou. Kdyby šlo jen o optimální promísení, bylo by to s vhodně konstruovanými stroji, jakým je například *Turbula* Paula Schätze,&lt;ref&gt;Paul Schatz (1898–1979): Anthroposophisch orientierter Mathematiker, Techniker und Erfinder.&lt;/ref&gt; pracující podle pohybové dráhy obráceného krychle, dosažitelné již za zlomek hodiny. Ale o to nejde. Míchá-li se stroji, ať jakéhokoli provedení, nebo {{SE|354}}<br /> <br /> také s kaskádami Wirbelschalen Johna Wilkese (*flow forms*),&lt;ref&gt;A. John Wilkes: ''Das Flowform-Phänomen: Die verborgene rhythmische Energie des Wassers'', Stuttgart 2008, 239 S.&lt;/ref&gt; nabývá na váze Steinerovo upozornění, že «člověk se může rozhodnout postupně se proklouzávat do oblastí surrogátního».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 104.&lt;/ref&gt; Problém nespočívá v tom, že by stroj mohl napodobovat ruční míchání a vytvářet pravotočivé i levotočivé víry, nýbrž surrogatem je zde to, že namísto duchem vedeného, individuálního rytmus tvořícího vůle přebírá řízení dění regulačně-technický průběh, který jej taktuje zvenčí. Rytmus otevírá kosmos, zemi a člověka jednoho druhému, takt je od sebe odcizuje.<br /> <br /> Míchání preparátů vytváří — v nejlepším slova smyslu — vyzdvižené hodiny v předem určeném pracovním sledu dne. Tyto hodiny je třeba tvořit. Může se to dít tak, že se míchá pokud možno ve dvou, ve třech nebo ve více lidech a že se k účasti zvou lidé z okruhu přátel statku. Z tohoto činného spolubytí při individuálním utváření rytmického procesu může vyrůstat nálada uvolněnosti, veselosti a pocitu svobody v sebeurčené činnosti, která objímá vážnost, v níž se hlubší vrstvy vlastního volního bytí spojují s děním míchání.<br /> <br /> Jedinečnost míchání preparátů otevírá třem výzkumným cestám opět nové rozměry k prohlubujícímu se porozumění. Odhlédneme-li od duchovědeckých pokynů Rudolfa Steinera k způsobu míchání a od širokého pole pozorovatelných skutečností týkajících se tvorby a rozpouštění vírů atd., může nabývat na významu zvláště sebezkoumání v duševních činnostech myšlení, cítění a vůle. Přitom lze upozornit na tuto zkušenost: Sebepozorování ukazuje, že rytmické dění procesu míchání se odráží ve vztazích, v nichž v jednotlivých fázích stojí duševní činnosti myšlení, cítění a vůle vůči sobě navzájem. Dříve než se rozhodnu uvést vodní masu do pohybu, tvoří tyto tři duševní síly ve mně nerozdělenou jednotu. Jsem zcela sám sebou a stojím tváří v tvář vnějšku. V okamžiku, kdy se v uvědomělé myšlenkové činnosti rozhoduji pohybovat míchacím košíkem, začíná se vůle zvnějšňovat do činnosti. Toto zvnějšňování se dále a dále stupňuje, moje vůle musí nepřetržitě, ani na okamžik<br /> <br /> Aniž by polevoval, předcházet pohybující se vodě, dokud moje volní síla nenarazí na hranice, tedy dokud nemohu dále stupňovat pohybový impuls k tvorbě trychtýře. Zároveň se ve mně moje myslící vědomí stále více odpoutává od volní činnosti a zvnitřňuje se do té míry, že v dokonalém klidu a zvýšené sebevědomosti hledí na vlastní volní konání. Mé duševní prožívání se rozkládá do myšlenkového klidu a volní pohnutosti. V tomto poli napětí, které se buduje s postupující tvorbou víru, se může moje cítění, nezávisle na myšlení a vůli, rozvinout v duševní čistotě a otevřenosti k duchu. Mohou se pak dostavit okamžiky zostřené přítomnosti ducha. Mohu se tehdy mezi klidem a pohybem cítit jako jedno s vnějším děním. Jsem uprostřed toho. Zde, v tomto smysluprostém cítění přivozeném vlastní činností, leží zřejmě nejhlubší zdroj, z nějž mohu čerpat inspirativní jistotu o pravdivosti nastoupené cesty. {{SE|355}}<br /> <br /> Jakmile vůle ke stupňování pohybu vody ztratí sílu, myslící vědomí opět zakročí a přiměje vůli, aby náhlým protisměrným mícháním nechala trychtýřový vír zhroutit. Voda tak v okamžiku přelomového bodu opět tvoří homogenní jednotu — a právě tak myšlení, cítění a vůle, které při tomto aktu ze stavu oddělenosti «zhroutí» do jednoho, znovusjednocují se. Z tohoto sjednocení pak dozrává rozhodnutí k nové tvorbě trychtýře v opačném směru a opět se duševní síly od sebe oddělují. Tak duše v procesu míchání celou hodinu rytmicky tká mezi vlastní a světovou vztahovostí. Skrze tuto bránu se Já rytmicky vtiskuje do světa a týmž rytmem se svět bytostně noří do Já.<br /> <br /> „Trychtýř se tu při míchání stává reálným obrazem spojení světa a Já. V nasávající síle trychtýře (vyvolané, lépe řečeno k zjevení přivedené, lidskou vůlí) dostává substrát (i člověk) v koncovém bodě skrze nekonečno spojení s periferiemi, z nichž mohou kosmické síly, jež mají svůj vztah k materiálu stávajícímu se dílem, zářit zvenčí dovnitř a v prométaní se substrátem se s ním spojovat.&quot;&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung. – Gunter Gebhard: Geologe und Biologe, langjähriger Oberstufenlehrer an der Waldorfschule Überlingen; jetzt Dozent für goetheanistische Naturwissenschaft und Waldorfpädagogik in Russland und in landwirtschaftlichen Ausbildungsstätten in Deutschland.&lt;/ref&gt; {{SE|356}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Použití ====<br /> <br /> Poté, co byly oba preparáty převedeny ze stavu pevného do stavu kapalného, jsou bezprostředně nato rozstřikovány do vzduchu — rohový hnůj spíše hrubšími kapkami na půdu, rohový křemen spíše jemnou mlhou na rostliny ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|Obrázek 25]], s. 350). K tomu se používají příslušné přístroje pracující s nízkým tlakem a malým výkonem (40 až 60 litrů na hektar nebo méně). Nabízí se tu omezit pohled jen na nezbytné rovnoměrné roznesení. Co se však skutečně děje a co je přístupné nazírání, je rozpad kapaliny pohybované rytmickým střídáním do stavu, který se otevírá živlu vzduchu — totiž povrch, jenž se v kapkové formě rozestírá do bezhraniční šíře. Konstelace sil, která v okamžiku použití — například ráno jinak než večer — vládne nad polem, pastvinou, zahradou a ovocným sadem ve vzduchu, teple a světle a může být zakoušena jako nálada, vtiskuje se oné konstelaci sil, která se v časovém proudu předcházejících preparačních kroků soustředila v každé kapičce. Rozpadem míchaného prostředku v nejjemnější kapičky vzniká množství středů a — obráceno k vzduchu — periferních hraničních ploch, jejichž souhrn se rozrůstá do nesmírna. Kožní membrána každé kapičky v ní obklopujícím světle třpytí se ve všech barvách a je — polárně k nasávající síle rýhového víru — na hraničních plochách své kulovité podoby allseitig otevřena kosmickým periferním silám působícím v živlu vzduchu.<br /> <br /> Použití rohového hnoje se děje při setí na zpracovanou půdu, nejlépe současně v přímé kombinaci se setím, případně podruhé v souvislosti s ošetřováním kůže půdy na jaře. Na trvalých travních porostech leží časové body na podzim a na jaře, respektive po pasení a po senosečí, v ovocnářství před rašením pupenů a po sklizni. V denním průběhu jsou — ve shodě s rytmem pozemského výdechu — upřednostňovány pozdní odpolední hodiny k míchání i ke stříkání, zejména tehdy, je-li nebe zatažené.<br /> <br /> Polárně k rohovému hnoji se rohokřemenný preparát zpravidla aplikuje dvakrát nebo vícekrát v době růstu a zrání. Časové body vyplývají ze vcítění se do růstových rytmů jednotlivých kultur. Za základní pravidlo pro volbu správného okamžiku může platit, že rohokřemenný preparát harmonicky podporuje tu růstovou a zrací fázi, v níž se daná kultura právě nachází. V denním průběhu {{SE|357}}<br /> <br /> bude člověk, sleduje pochod pozemského výdechu a tím i vzestupný mízu proud, za časných ranních hodin míchat a stříkat do ještě rosou pokrytých porostů. Naproti tomu by v době zrání vegetativně plodících kultur, jako okopanin atd., bylo vhodné preferovat stříkání působící na sestupný mízu proud, a to v pozdních odpoledních hodinách až k večeru. Časové body aplikace obou preparátů nepodléhají žádnému všeobecnému pravidlu, nýbrž osobnímu vztahu, který člověk ke svým kulturám ve vztahu k celku hospodářství má. Vyplývají — a to často s velkou určitostí — ze síly intuice, když člověk například v práci zastaví — ať již večer, ať při chůzi přes pole — a rozjímá, přebývaje v pozorování, o tom, co prožil.<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ==== Die Wirksamkeit ====<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Oba preparáty na dosud uražené cestě prošly zpětně elementárními stavy zemitě-pevného, vody a vzduchu a v teple se rozplývají v čase a na místě, kde dopadají v podobě kapek ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). V nejkratší době je to, co je substanciálně uchopitelné, ponderabilní, buď pohlceno půdou, nebo se odpaří. Skrze stav tepla začíná působit to, co je ryzím silovým působením duchovní podstaty, co se v průběhu preparace koncentrovalo v dutině rohu v hnoji, respektive v křemeni. Člověk musí vnějším i vnitřním nazíráním projít touto čtyřstupňovou cestou, aby správně porozuměl výrazu duchovního badatele ohledně účinnosti: «jak hnůj z kravského rohu tlačí zdola nahoru, to druhé (rohový křemen) táhne shora».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, přednáška z 12. června 1924, Dornach 1999, s. 102.&lt;/ref&gt; Jsou zde oslovena čistá silová působení v živém, která vznikla průchodem časoprostorovým děním. Nyní působí zpět do pozemských poměrů prostoru a času tak, že se rostlina od klíčku přes růst výhonku až po zralost plodu a semene může začlenit podle svého typu a podmínek stanoviště do vertikální osy Země-Slunce. To bytostné žije v teple a zjevuje se skrze teplo.<br /> <br /> Rohový hnojový preparát rozvíjí svůj účinek pod zemí, obrazně řečeno v hlavě zemědělské individuality, v prostoru kořenů. V tomto smyslu je to «hlavové hnojivo». Hnojí procesy pod zemí, {{SE|358}}<br /> <br /> které jsou příbuzné nervově-smyslovým procesům v lidské hlavě ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). Tyto hnojivé síly přijal během odpočinku rohů v zimní zemi, v době, kdy v nitru země působí nejpřirozeněji a nejintenzivněji. V rohovém hnoji tak máme k dispozici «hnojivo zimních sil», které lze polárně k zimnímu období libovolně používat podle doby setí kulturních plodin od jara přes léto až do podzimu. Kravský hnůj, aktivní v látkové výměně, se proměnil ve smyslově aktivní hnojivo, které posiluje vlastní aktivitu kořene vůči pouhé mineralitě zemské říše. «Vychovává» smyslovou schopnost kořene, která se projevuje například ve schopnosti rozkládat minerály – «kořen rostlin […]: Je to oko, ale špatné oko.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Schöpfung der Welt und des Menschen. Erdenleben und Sternenwirken. Über die Gerüche'', GA 354, přednáška z 24. srpna 1924, Dornach 2000, s. 154.&lt;/ref&gt; Tuto skutečnost odrážejí experimentální výzkumy, které ukazují, že kořen roste typičtěji pro daný druh, jemněji se větví, proniká vertikálně hlouběji do půdy a tím si zpřístupňuje větší objem půdy.<br /> <br /> Rohový křemenný preparát rozvíjí svou účinnost nad zemí v oblasti výhonků a listů. Zde, v «břiše» zemědělské individuality, vládne ve výměně se vzduchem, teplem a světlem intenzivní činnost látkové výměny ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). V tomto vzájemném vztahu okružních sil na jedné straně a stoupajících a klesajících rostlinných šťáv na straně druhé působí rohový křemenný preparát harmonizujícím způsobem. V tomto smyslu je to «hnojivo pro látkovou výměnu» rostliny. Tuto hnojivou sílu přijal během odpočinku rohů v letní zemi, v době, kdy tyto letní síly látkové výměny působí nejintenzivněji. Krystalický, smyslově aktivní křemen – reprezentant zimní země – se v průběhu popsaných emancipačních kroků proměnil v hnojivo letních sil, aktivní v látkové výměně. S jeho pomocí můžeme opět libovolně individualizovat velký makrokosmický rytmus ročního cyklu pro kulturu, kterou právě pěstujeme. Otevírá rostlinu vůči jejímu okolí a stejně tak vůči jejímu typu, jejímu duchovnímu praobrazu. To se zřetelněji projevuje jak ve vzhledu rostliny, například v proformování listů, v metamorfóze listů, tak i ve složení látek ve všech stadiích vitalizace, růstu a devitalizace, kvetení, zrání a tvorby semen. V souhře s rohovým hnojovým preparátem harmonizuje procesy tvorby plodů, stará se, jak ukazují experimentální {{SE|359}}<br /> <br /> výzkumy, o fyziologický klid při dozrávání a tím i o kvalitativní vlastnosti v konzistenci, barvě, vůni a chuti, které, poukazujíce za práh čistě rostlinného, tvoří výživovou hodnotu pro zvíře a člověka.&lt;ref&gt;Ilias Samares: ''Nachernteverhalten unterschiedlich gedüngter Gemüsesorten mit besonderer Berücksichtigung physiologischer und mikrobiologischer Parameter.'' Forschungsring für biologisch-dynamische Wirtschaftsweise, Darmstadt 1980, 153 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Manfred Klett: ''Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung'', Darmstadt 1968, 117 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Johannes Klein: ''Der Einfluss verschiedener Düngungsarten in gestaffelter Dosierung auf Qualität und Haltbarkeit pflanzlicher Produkte''. Institut für biologisch-dynamische Forschung, Darmstadt 1968.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Rohový hnůj a rohový křemen se navzájem podmiňují. Působí v ose Země-Slunce, která se zhmotňuje ve svislici kořene a výhonku. Dále otevírají rostlinu okružním silám, což se projevuje v intenzivním větvení kořene a proformování listoví. Jedním hnojíme zimními, druhým letními silami. Hnojíme život tím, co veškerý život nese. Jsou to látky udržované v živém, které uvolňují síly, jež rytmus tvořící vztah Země-kosmos individualizují podle stanoviště.<br /> <br /> Existuje mnoho experimentálních studií o postřikových preparátech.&lt;ref&gt;Uli Johannes König: «Wissenschaftliche Untersuchungsergebnisse zum Nachweis der Präparatewirksamkeit» in: Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft'', Dornach 2007, S. 157 f.&lt;/ref&gt; Poskytují potvrzení jejich účinnosti v tom či onom směru. Pro toho, kdo se ptá po jejich podstatě a významu, poroste porozumění do té míry, do jaké se mu podaří na třech zmíněných badatelských cestách zpřístupnit si duchovněvědný ideový základ, poznáváním si zpřítomnit na něj se vztahující přírodní souvislosti v celku zemědělského organismu a nechat se poučit zkušeností vůle při činnosti. {{SE|360}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kompost-_oder_Düngerpräparate&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''Kompostní nebo hnojivé preparáty''' ===<br /> <br /> Souzvuk dvou jmenovaných stupňů hnojení z oživené a oduševnělé přírody pod vedením třetího — idejemi nesené lidské práce — je dědictvím abendländisch-křesťanské zemědělské kultury. Nyní, kdy jsou moudrostí naplněné instinkty tohoto dědictví ztraceny, musí být morální impulzy v praxi hnojení získávány z myslícího nazírání v přírodě skrytě působící moudrosti. Tato moudrost je výrazem z minulosti působícího makrokosmu. Sama příroda se stará o uspořádání látek v kravském hnoji, v rostlinném kompostu a v krystalech země. Toto uspořádání se opakuje podle moudrostních zákonů kosmické minulosti. Rozpustí-li se solný krystal ve vodě, vznikají odpařením opět solné krystaly téhož druhu. Ze semene heřmánku vznikne opět heřmánek. Může toto do «díla» ztuhlé uspořádání látek být oživeno v tom smyslu, že se otevře silám vznikajícího kosmu? Je to křesťanské budoucího zemědělství v tom, že v makrokosmickém vývoji dovršené uspořádání látek se v budoucnosti může proměnit svobodným činem člověka? Základní téma Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera je oživení samé Země. Tomuto cíli slouží oba již popsané postřikové neboli polní preparáty «rohomist a rohokřemen». Následuje řada šesti kompostních nebo hnojivých preparátů, které jsou jako přídavky k rostlinným a živočišným hnojivům rovněž aplikovány v homeopatické dávce. Rudolf Steiner otvírá tuto řadu popisem preparátu ze řebříčku, u nějž metodicko-kompoziční téma zaznívá jakoby v naplnění. Proto má být toto téma na příkladu preparátu ze řebříčku popsáno podrobněji. Odchylky od základního tématu při výrobě ostatních preparátů tím zřetelněji vynikne jejich vlastní charakter.<br /> <br /> Princip výroby opakuje princip nakládání a souzvuku přirozeně vznikajících druhů hnojení, nyní však na stupni, který se vymaňuje z podmíněnosti přírody. Přirozeně disponované hnojení zůstává vázáno na ztvrdlé «dílo». Výchozím bodem přípravy preparátů jsou látkové uspořádání tohoto díla — «pracovní materiály» ze tří přírodních říší, které skrze ruku {{SE|361}}<br /> <br /> člověkem složeny, nyní však z idejí duchovního poznání. Tyto ideje obsahují vztah vzniklého díla k jeho bytostnému základu; v praktickém uskutečnění uvádějí nový vývoj.<br /> <br /> Podrobné popisy výchozích materiálů preparace i jí samé podali tito autoři, a sice pro:<br /> <br /> * Preparátové rostliny: Jochen Bockemühl a Kari Järvinen&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl und Kari Järvinen: ''Auf den Spuren der Präparatepflanzen'', Dornach 2005, 153 S.&lt;/ref&gt; — pojednání, které vede k tomu, aby se postupovalo od nazírání k poznání bytosti.<br /> * «Prohloubené porozumění podstatě biologicko-dynamických preparátů z goetheanistického, christologického a duchovně-vědeckého hlediska» od Erdmutha-M. W. Hoernera.&lt;ref&gt;Erdmuth-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, 512 S.&lt;/ref&gt;<br /> * Praktické zacházení při výrobě a aplikaci biologicko-dynamických preparátů, obsáhlý přehled Waltera Stappunga.&lt;ref&gt;Walter Stappung: ''Die Düngerpräparate Rudolf Steiners, Herstellung und Anwendung'', Rüfenach 2017, 2 Bd. (Bd. 1: 632 S.; Bd. 2: 116 S.).&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Schafgarbenpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kompozice preparátu ze řebříčku ===<br /> <br /> Řebříček charakterizuje Rudolf Steiner jako «naprosto zvláštní zázračné dílo».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 126: «Diese Schafgarbe ist – eigentlich ist es ja jede Pflanze – ein Wunderwerk, aber wenn man wieder eine andere Blume anschaut, dann kommt einem das ganz besonders zu Herzen, was für ein Wunderwerk diese Schafgarbe ist; sie ist ein ganz besonderes Wunderwerk.»&lt;/ref&gt; «Řebříček se v přírodě představuje tak, jako by nějaký tvůrce rostlin měl u řebříčku model, aby byl síru ve správném poměru uveden ke všem ostatním rostlinným látkám.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999, S. 126.&lt;/ref&gt; A dále: «Řebříček rozvíjí svou síru-sílu přednostně v procesu tvorby draslíku. Proto má síru přesně v takovém množství, jaké je nezbytné ke zpracování draslíku.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 129.&lt;/ref&gt; «V řebříčku zpracovává síra obsah draslíku tak, «aby se ve správném vztahu choval v organickém procesu vůči tomu, co tvoří vlastní tělo, bílkovinatou podstatu rostliny.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 126.&lt;/ref&gt; {{SE|362}}<br /> <br /> Síra zprostředkovává duchovně-kosmické pozemským látkám. Ty se uspořádávají podle sil duchovního praobrazce, například řebříčku, a přivádějí jej ke zjevení v podobě nebo gestalt této rostliny. Síru lze v živém označit za nositele tvořivého principu z ducha, který nachází výraz ve formě, v tvarování. Draslík je jako tvůrce solí nositelem látkového principu a je tak reprezentantem Pozemského. V součinnosti obou polárních principů se v rostlině uskutečňuje — v procesu steigerung — tvorba bílkovin. Na každém stupni svého zjevování od semene až po květ je rostlina, a obzvláště řebříček, obrazem této polarity. Ryze věcně nám tato polarita vstoupí před oči, položíme-li semeno do země. V semenu se koncentruje praobraz rostliny. V něm žije Kosmické «jako forma rostliny».&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&lt;/ref&gt; Semeno je obklopeno humem, tím, kdo ve Pozemském tvaruje,&lt;ref&gt;Ebd., Notizblatt Nr. 9 im Anhang, S. 271: «Der Humus gestaltet das Untere durch die Erde.»&lt;/ref&gt; a minerálními složkami půdy — křemenem, vápnem, jílem a ve vodě rozpuštěnými solemi. Obklopuje je tedy pozemská látkovost, která ovšem ztrácí svůj charakter tou měrou, nakolik jsou minerální složky prokrystalované, a tedy ve vodě nerozpustné, jako například křemen. Ve krystalu se zjevuje kosmický praobraz minerálu jako forma. V rozpuštěné látkovosti vládnou fyzicko-pozemské zákony.<br /> <br /> S bobtnáním semene přijímá toto ze půdy vodu a v ní rozpuštěné soli. Kosmická forma rostliny vstupuje do vztahu s pozemskou substancí. Klíček se z tohoto vztahu vyvíjí merkuriálně. Co v semenu žije kosmicky jako forma rostliny, proměňuje se v pozemskou formu smyslově-fyzicky se zjevující rostliny. V okamžiku příjmu pozemské substance, například draslíku, odcizuje se tato již v prvním kroku své fyzicko-pozemské zákonitosti. V silovém poli pozemského-stávání-se formy rostliny a na druhé straně draslíku, jenž se v organickém dění postupně odcizuje své pozemské povaze, se tvoří bílkovina. V prasubstanci veškerého života se prostupují kosmická forma a pozemská substance. V tvorbě bílkovin — například ve vegetačním bodě — tlačí a bují kaliový proces zdola nahoru, a z bílkoviny buduje duch, užívaje síry jako svého zprostředkovatele, gestalt rostliny. V tvorbě rostlinné bílkoviny smíme spatřovat bod obratu, v němž se kosmická forma rostliny vymezuje do pozemské a reprezentant Pozemského, draslík, se přibližuje ke svému kosmickému {{SE|363}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 26, S. 363.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 26: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation der Schafgarbe.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Původní bytosti. Čím více tedy řebříček přivádí ke zjevení svou vnější pozemskou gestalt, tím více se draslík vymaňuje z podmíněnosti svými fyzickými vlastnostmi. Na každém stupni tohoto se proměňujícího vzájemného vztahu formy a substance, pozemského a kosmického stávání se, je bílkovina ve svém látkovém-formovém uspořádání jiná. V mladé rostlině a směrem ke kořeni je více příbuzná draslíku, tedy soli (nitráty, volné aminokyseliny), v dospělé rostlině a směrem ke květu a zralému plodu se strukturuje stále složitěji. Stává se síře, tedy formě příbuznou (obrázek 26, s. 363).<br /> <br /> V květu se zjevuje v pozemské dokonalosti formy to, co v semenu žilo kosmicky jako forma. Vše, co v semenu bylo jako možnost gestalt-stávání se uloženo, vylilo se do této určité formy. Bytost rostliny se nemůže zjevit nad to, co se až ke květu zjevuje v obrazu. Na druhé straně je zemský prvek draslík ve květu nejdále odcizen svému pozemskému charakteru. Ve květu vstupuje do nejjemnější, kosmicky zjemnělé tvorby substance — například v barevném okvětním plátku, v nektaru, v rozvanívajícím se vůni. Jedno, forma, {{SE|364}}<br /> <br /> vstupuje zcela do pozemského zjevení. V její formě poznáváme nezaměnitelně řebříček — v pevnosti jeho stonku, v rozkladu čepele listu v uspořádanou mnohočetnost kopijovitě se větvících peří a v bílých a růžových zářících květních širmech, k nimž se na mírně klenutém lůžku suchomilné, pevné a soustředěné, jednotlivé květy složnokvěté rostliny shromažďují. Druhé, látka, která se v půdě jako draslík jeví s fyzikálně přesně uchopitelnými vlastnostmi, mizí v organickém procesu, vtiskuje mu určité vlastnosti a pak, od listu k listu stoupajíc, ve květu ke kosmu přiblížená, přechází do jakéhosi zárodečného stavu. Pohleďme na květenství řebříčku — spatříme vysokou míru pozemsko-fyzické diferenciace formy a zároveň tuto vůli-prostou, kosmu se otevírající gestu. Především tato jemná, odevzdaná gesta, ale i barva, vůně a chuť mohou sloužit jako náznak toho, že se ve květu substanční proces v éterické zjemněnosti přibližuje kosmickým stavům.<br /> <br /> Tak se ve květu zrcadlí poměr kosmického k pozemskému ve formě a substanci polárně vůči semenu vzcházejícímu v půdě. Rostlina svou bytost odhaluje v tom, že ve květu vstupuje do formy umíraje, a v tom, že zároveň substanční proces jejím bytím prostoupený vstupuje ve květu do jakéhosi kosmického zárodečného stavu. Jakkoli uzavřeně a dokonale se květ jeví, právě tak otevřeně a zárodečně je zároveň ustaven. Tento stav otevírající se odevzdanosti kosmu trvá jen okamžik. Pak nastává jednak zaklíčení, které vede k tvorbě individuálního semene, jednak vadne rostlinná podoba až po květ a propadá humifikaci, tvorbě humusu jako «universálního semene». Jak uchovat tento status nascendi zjevení formy a éterické, v proudění udržované substance ve květu? Jak lze říkajíc mezi tvorbou semene a humusu provést výsledek rostlinné tvorby ve květu přes neúprosný práh přírody dál? Jak lze okamžiku květu propůjčit trvání?<br /> <br /> Lze si představit, že Rudolf Steiner, bádaje v duchu a upíraje zrak na řebříček, stál před takovými otázkami. Odpověď na tyto otázky nemůže poskytnout pouhé nazírání řebříčku. Jde dále ten, kdo sleduje působení řebříčku do živočišného a lidského organismu. Tam se osvědčuje jako významný léčivý prostředek, jenž může napravit «to, co na slabosti {{SE|365}}<br /> <br /> des astralického těla».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 126.&lt;/ref&gt; Kvetní proces řebříčku pokračuje při jeho použití jako léčivého prostředku do vyššího říše teplokrevného živočicha a do říše člověka a rozvíjí tam, za hranicí svého vnějšího pole výskytu, blahodárně hojivý účinek. Na tento vztah řebříčku k něčemu, co jako duševní a duchovní skutečnost leží za prahem jeho zjevení, upozorňuje duchovní badatel. Ale ta otázka, jak uchovat substanciální a formativní proces samotného květu, jím zodpovězena ještě není. Aby tohoto dosáhl, obrací Rudolf Steiner svůj badatelský zrak na říši zvířat, jež ve svém světě orgánů v tělem svázané duševní síle propůjčuje okamžiku trvání. Živočišný organismus uzavírá v sobě niterný svět, který je u kvetoucí rostliny na způsob obrazu obrácen navenek. Ze stupně živočišnosti obrací duchovní badatel zrak na řebříček s otázkou, který orgánový proces může konzervovat to, «co je v řebříčku».&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 128.&lt;/ref&gt; Tuto moc má «proces odehrávající se mezi ledvinou a močovým měchýřem, a tento proces je zase závislý na substanciální povaze měchýře».&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 128.&lt;/ref&gt; Tyto podmínky jsou splněny u měchýře samce — tedy paroží nesoucí — ušlechtilé zvěře. Zpravidla se používá měchýř jelena.<br /> <br /> Tekutinová látková výměna končí v měchýři. Vsává, koncentruje a vylučuje do vnějšího světa to, co ledvina — vnímajíc prosoulazeného tekutinového organismu — propouští z nitra jako nepotřebné. Činnost ledvin a měchýře stojí se svým protipólem, nervově-smyslovou činností obrácenou navenek, v pozoruhodném vztahu. Platí to zejména pro oko a u jelena pro paroží, jež po odumření na několik měsíců až do shozu se stává jakýmsi hmatajícím smyslovým orgánem. Oko se jeví, ve svém stavem téměř výhradně fyzikálními zákony ovládaném, jako kus vnějšího světa, který se «zálivovitě» zanořuje do organismu.&lt;ref&gt;Vgl. Rudolf Steiner: ''Von Seelenrätseln'', GA 21, Kap. «6. Die physischen und die geistigen Abhängigkeiten der Menschen-Wesenheit», Dornach 1983, S. 158: «In die Sinne erstreckt sich die Außenwelt wie in Golfen hinein in das Wesen des Organismus.»&lt;/ref&gt; Paroží vyrůstá jako kost končetiny přes hlavu a doslova odumírá do předmětu vnějšího světa.<br /> <br /> Tak žije ušlechtilá zvěř s vysoko neseným parožím a bdělým pohledem v neustávající tiché nervozitě, vnímajíc své okolí. To {{SE|366}}<br /> <br /> Oko se přitom chová polárně vůči měchýři. Tak jako měchýř zachycuje materiální substanciální proud z nitra prosouleného bytosti a koncentruje jej, tak naopak oko, které zachycuje duchovní obsah vnějšího světa a koncentruje jej do obrazu vnímání. A jako se měchýř vylučováním otevírá vnějšímu světu, tak oko zprostředkovává obrazový obsah, vstupující dovnitř, vnitřní bytosti. Jak silně spolu vnímání a vylučování souvisejí, zakusí každý, kdo nápadně a nanejvýš nevhod vstoupí do kravína. Krávy se na okamžik zpozorní — a už se probouzí látková výměna; začíná to šumět. U ušlechtilé zvěře je tato souvztažnost více polarizována směrem k nervově-smyslové stránce. V tělesně vázané smyslové otevřenosti spoluprožívá kosmické dění svého okolí — a toto dění se vtiskuje do její tělesné organizace. Této přijetosti vděčí měchýř ušlechtilé zvěře za svou zvláštní «substanciální povahu».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 128.&lt;/ref&gt; Co jelen prožívá jako kosmickou přítomnost, vtiskuje substanciální uspořádání tenounké membrány měchýře. Ta je ve svém substanciálním charakteru, určeném kosmickými silami, «téměř obrazem kosmu».&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 129.&lt;/ref&gt; Na druhé straně má měchýř ušlechtilé zvěře tvar téměř dokonalé koule. Jako obalový orgán obepíná vnitřní prostor a svou silovou podobou obalující hülle zachovává nepřetržitý průběh procesů v ní probíhajících. Jako všechny orgány nese měchýř v sobě — ve tvaru i v zachovávající funkci — dědictví dávného makrokosmu. Co dělá měchýř ušlechtilé zvěře ve srovnání například s měchýřem jiných přežvýkavců tak výjimečným a tak vhodným pro preparaci řebříčku, je dvojnost jeho funkce. Ve své substanciální povaze stojí u nosiče paroží ve vztahu k současně působícím kosmickým silám; ve svém tvaru naopak ke konzervujícím silám makrokosmu, působícím z minulosti.<br /> <br /> To, co se v přírodě rozvinulo do dvou zcela oddělených vývojových linií — na jedné straně do procesu síra-draslík, vrcholícího v květu řebříčku, a na druhé straně do procesu měchýř-ledvina, vrcholícího v ušlechtilé zvěři —, jsou evoluční koncové body. Duchovní badatel spatřuje konec vývojové cesty ve tvaru a substanciálním uspořádání a spatřuje stvořitelské síly počátku a jejich další vývoj. Ze souhrnného pohledu na oba světy se otevírá první krok preparace: květy řebříčku jsou, lehce stlačeny, plněny do jelení záštitky tak, aby jimi byla ze všech stran obklopena ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], I, S. 363). {{SE|367}}<br /> <br /> V tom, co se před tím jako květy řebříčku, obráceno ven, v bezvůlné oddanosti otevíralo vůči kosmu, je nyní naplněn vnitřní prostor. V tom, co bylo předtím jako měchýř zcela ve službě vnitřního organismu, ve svém tvaru stvoření dávného, ve své substanci obraz přítomného kosmu, je nyní předmět vnějšího světa. Měchýř je útvar astrálního těla jelena. Jakmile je jelenem odebrán, chybí mu astrální tělo. Na jeho místo nastupují, v expozici preparátu vůči okolí, záření «světového astrálního těla» (kosmu). Tímto prvním krokem preparace se uskutečňuje první obrácení naruby funkce měchýře. Přirozeně je měchýř orgánem metabolického dění; nyní se stává jako předmět v prostoru a čase svou substanciální povahou jakýmsi smyslovým orgánem vůči kosmu. Na druhé straně se dostávají květy, jež se přirozeně bezvůlně otevírají ven, do vnitřní sféry orgánu, který je živočišným organismem tak utvářen, aby svůj obsah pronikával willenhaft zachovávajícími silami.<br /> <br /> Ve druhém kroku preparace se začíná naplňovat to, co bylo prvním obratem naruby v kroku prvním připraveno ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], II, S. 363). Jelení měchýř s obsahem květů je zavěšen «na místě co nejvíce ozářeném sluncem».&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 127.&lt;/ref&gt; Tam je vystaven silám fyzického těla Země v živlech vzduchu a tepla a tomu, co působí jako bytostná skutečnost vertikálně v ose střed Země–Slunce. Smíme předpokládat, že to je nyní jeho substanciální povaha, jíž se mu dostalo z kosmického prožívání jelena, skrze niž se membrána měchýře stává smyslově přijímavou vůči tomu, co ji prostorově obklopuje jako fyzické působení sil. Tato silová signatura prosluněného prostoru ve vzduchu a teple, zprostředkovaná substancí měchýře, se sděluje uzavřené substanci květů. A tvarová hülle měchýře je tím, skrze co je přijaté v květech řebříčku zadrženo a uchováno. V procesech obrácení naruby tohoto prvního a druhého kroku preparace se vtiskuje působení periferie étericky povýšenému působení draslíku v květech řebříčku. To, tak lze věc asi pochopit, udržuje étericky povýšený draslíkový proces v pohybu a přeměňuje jej vyššími silami astrálního v «formativní sílu».<br /> <br /> Ve třetím kroku preparace zahrabáváme kuličky řebříčku «ne příliš hluboko do země»,&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 127.&lt;/ref&gt; takže jsou tam vystaveny silám fyzického {{SE|368}}<br /> <br /> těla Země v živlech kapalného a pevného a tomu, co v vertikálním směru bytostně působí ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], III, S. 363). Opět je to substanciální povaha měchýře, která hmotě řebříčku smyslově zprostředkovává, co ve tmě, v zemi a vodě fyzicky žije v prostoru, a tvarová hülle, která to trvale vtiskuje do zárodečného substančního stavu květů.<br /> <br /> Ve druhém a třetím kroku preparace je hmota květů řebříčku vystavena silám fyzického těla Země. To má svůj základ ve čtyřech živlech, které se v přírodě různě mísí a opět rozdělují, ve velkém však vystupují odděleně: vzduch a teplo nad zemí, kapalné a pevné pod zemí. V obou prostorových kvalitách «nahoře» a «dole», světla a tmy, se kuličky řebříčku ponořují jako semenné zárodky. V nich se tyto prostorové kvality «pozemského» uchovávají. «Horní», uchovávajíc se, prostupuje «dolní» a naopak. Jakoby kondenzována v jediném bodě, zrušuje se světová polarita výšin a hlubin, souřadnost v prostoru i zpředmětnění fyzického těla Země.<br /> <br /> Druhý krok preparace byl dosud uvažován jen pod fyzicko-prostorovým aspektem. Přistupuje k tomu aspekt časový. Kuličky řebříčku prodlévají, zavěšeny nad zemí a tam vystaveny silám tepla a vzduchu a světlu Slunce, od jara přes léto až do podzimu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], II, S. 363). V této době, zejména v létě, jsou vzduch a teplo a vlhkostní hülle Země prostoupeny éterickými a astrálními silami, které přímo ze Slunce a z planetárního obkruhu, zvláště podsluneční planet, vyzařují dovnitř. Co v těchto silách duchovně žije, nechává rostliny růst; utvářejí se ve svém nevyčerpatelném bohatství forem. Toto kräftewirken, působící jakoby horizontálně v teple, vzduchu a vlhkosti, přijímá hmota květů uvnitř obalu. Opět to bude substanciální povaha měchýře, která zprostředkovává, co žije v posloupnosti času, a organická forma měchýře, která uchovává otisk každého okamžiku.<br /> <br /> Ve třetím kroku preparace prodlévají kuličky řebříčku od podzimu přes zimu až do jara v zemi ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], III, S. 363). Tam je promoklá země prostoupena éterickými a astrálními silami, které nepřímo ze Slunce a z planetárního obkruhu, zvláště obkruhu nadslunečních planet, působí na růst rostlin. Co v těchto silách duchovně žije, vstupuje do vztahu k {{SE|369}}<br /> <br /> zástupcům minerálně-krystalické přírody Země, ke křemenu (pazourku), vápnu a jílové substanci. Jako nepřímé působení je zprostředkováno v «kosmické vzestupné proudění»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&lt;/ref&gt; tónem rostlinného světa a v něm se utváří například v barvách listů a květů a v jemnějším substanciování zrajících plodů. Ponořeny do tohoto působení sil, odpočívají kuličky řebříčku v zemi po celé zimní pololetí. Opět to bude substance obalového orgánu, která v jakési smyslové činnosti zprostředkovává to, co v čase postupuje, zárodečné podstatě květní hmoty, a forma bude to, co to v tomto zárodečném uchovává.<br /> <br /> Ve druhém a třetím kroku preparace je hmota řebříčku vložena ve svislém prostorovém vztahu do fyzického těla Země a vodorovně, ve vztahu k plynutí časů, k rytmické opakující se střídání vzniku a zániku, do éteru a astrálního těla Země. Tato se rozrůzňují v mnohost bytostí, které působí jevy v průběhu roku a rytmické střídání ročních období. Polárně stojí proti sobě zima a léto a přechody jaro a podzim. Pro jedno místo na Zemi nemůže být zároveň zima i léto. Střídají se v proudu času. Tím, že byly kuličky řebříčku vystaveny procesům letního pololetí ve vzduchu a teple a poté procesům zimního pololetí ve vodě a zemi, získala zárodečná podstata květní substance, zprostředkovaná a uchovaná jelenicovým měchýřem, otisk celého ročního průběhu. V obsahu květů prostupují se v současnosti všechny kvality časového posloupnosti v ročním průběhu. Letní pololetí, uchovávajíc se, prostupuje zimní pololetí a naopak. V takto preparovaném řebříčku kondenzuje se periferní působení celého ročního průběhu v bod v současnosti a tím v potenci nových vývojových možností.<br /> <br /> V dalším průběhu preparace řebříčku je substanciální proud, který v květu končí ve stavu zárodečného, veden přes práh vázanosti v prostoru a čase. Co se v květu řebříčku na okamžik vyjadřovalo v bezvolné gestuře jako pouhá potence, to se ve překročení tohoto prahu otevírá vyšší přírodě sil. Substanciálně zárodečné nepadá zpět do přirozeného dění tvorby semen a humusu, nýbrž vyklíčí, oplodněno silami fyzického, éteru a astrálního těla Země.<br /> <br /> Pohleďme v souhrnu na trojkrok preparace řebříčku z hlediska člověka, který ji vykonává. V řebříčku, právě tak jako v měchýři ušlechtilé zvěře, přichází makrokosmický vývoj ke svému konci. Tam vládne dovršení, tam to nejde dál. Duch člověka však dokáže v erkraftování své poznávací schopnosti proniknout do duchovních základů bytí a dění. Ty jsou přítomnostnímu vědomí zpřístupněny v výsledcích antroposofického duchovního výzkumu. Takovéto výsledky leží v Zemědělském kurzu Rudolfa Steinera a vedou k tomu, aby se v prvním kroku preparace sjednotilo to, co je v přírodě rozděleno, avšak co je původem přece jen k sobě vztažené. Tak se ve vnějším substančním dění z ducha člověka ve třech krocích preparace uskutečňuje jakýsi trojnásobný přechod přes práh. Kdekoli příroda v postupu preparace, v dovršení sama sebe, narazí na práh, můžeme ji z vhledů duchovního bádání tvůrčím způsobem přes něj provést. {{SE|370}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufen_der_Wirksamkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Stupně účinnosti ====<br /> <br /> Hotový preparát je, měřeno vůči množství přirozených hnojiv statku, zdánlivě zanedbatelné množství. V něm uspořádání látky není dílo, nýbrž zárodek. Navenek se jeví příbuzný humusu, a přece je mu v bytosti a účinnosti přesně protikladný. Humus «vytváří bezsvetlé působení».&lt;ref&gt;Ebd., S. 59.&lt;/ref&gt; «Tvaruje spodní sféru skrze zemi».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Notizblatt Nr. 9 im Anhang, S. 271: «Der Humus gestaltet das Untere durch die Erde.»&lt;/ref&gt; Smysl preparátu z řebříčku, jakož i v pozměněné podobě ostatních kompostových preparátů, spočívá však právě v tom, aby organickým hnojivům statku propadajícím se rozkladu zprostředkoval «působení plné světla», aby přirozeným hnojivům přenesl schopnost stát se přístupnými pro praobrazce kosmu, jež přebývají mimo prostor a čas.<br /> <br /> Bytost a význam preparátu z řebříčku stojí ve vztahu k bytosti a významu draslíku v přírodním hospodářství. Ve své fyzické přirozenosti se draslík projevuje ve svých determinovaných vlastnostech. S těmi počítá chemik jako s jediné reálným. V životním procesu rostliny, a archetypicky v řebříčku, odcizuje se {{SE|371}}<br /> <br /> se draslík této ve výsledek ztuhlé určenosti a je prostřednictvím zvláštního obsahu síry v řebříčku v procesu kvetení o první stupeň přiblížen svému kosmickému původnímu bytí. Lze to nazvat stupněm «bytostné účinnosti»,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Leitsätze'', GA 26, «Menschheitszukunft und Michaeltätigkeit», Dornach 1998, S. 94f.&lt;/ref&gt; stupněm účinného živého. V poli napětí se sírou rozvíjí draslík v živém svou bytostnou účinnost, která z pozemského pólu vede do tvorby bílkovin v oblasti listu. V květu ustupuje tvorba bílkovin téměř docela. Pokračuje se dál do tvorby semen. Tak je v květu draslíkový proces jaksi propuštěn ze své bytostné účinnosti v živém. Zjemňuje se do stavu zárodečného, do toho, co lze v obrazu pocítit jako bezvůlí otevírající se gesto květu. Tento stav trvá okamžik, a již propadá zárodečné tohoto substančního procesu s odumíráním rostliny mineralizaci, zpět do stavu určenosti fyzických vlastností. V okamžiku kvetení však nastupuje preparace. Prostřednictvím obalení střívkem ušlechtilé zvěře a dalších kroků preparace je draslík, jenž v květu dosáhl nejvyšší stupeň své proměny v živé, odloučen od rostliny-nosiče, udržován v bytostné účinnosti. To naznačuje, že draslík je nyní v proudu svého oživování přístupný vyšší sféře, sféře zjevování svého bytí. Tím je pozemská látka draslík pozdvižena nejen do sféry života, nýbrž do sféry života nesoucího vnímání. Stává se nositelem životem prostoupeného niterností.<br /> <br /> Toto oživování a astralizace látky se uskutečňuje i v živočichu prostřednictvím jeho duševního čili astrálního bytí. To se projevuje v mimořádné hnojivé síle výměšků přežvýkavců, v prvé řadě skotu.<br /> <br /> Výmluvným příkladem je tu kravský hnůj. V člověku se látka zduchovňuje nad zmíněné stupně, pod vládou Já, a stává se jeho nositelem. Mimořádné na preparaci je, že se tu látky uvádějí do uspořádání, skrze něž mohou být v půdě, mimo uzavřený tělesný organismus člověka a živočicha, nositeli kosmického života a kosmické astrality.<br /> <br /> Hotový preparát z řebříčku, výtvor z ducha člověka, reprezentuje třetí stupeň hnojení. Rozvíjí svůj účinek tím, že je v homeopaticky malých množstvích přidáván k tomu, {{SE|372}}<br /> <br /> co v zemědělském provozu v průběhu roku z rostlinné a živočišné světy přináší organické hmoty. Plně rozvinout svůj účinek může v kompostu a ve hnojišti. V pravý čas přicházejí tato hnojiva na půdu. Půda však není než tenounká pokožka. Tvoří jako «bránica»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 44.&lt;/ref&gt; střed mezi «Nahoře» a «Dole», mezi výšinami a hlubinami, světlem a temnotou. Zapracujeme-li hnojivo do tohoto pokožkovitého «středu», je jím toto nové uspořádání látek oplodněno — a to jako esence souzvuku minerální, rostlinné a živočišné přírody, rytmů slunečního roku a duchovně tvůrčí síly člověka. Toto hnojivo zušlechťuje a povznáší působnosti tří přírodních říší: krystalické smyslové přírody Země, rostlinného kompostu a živočišného hnoje. Nevyrovnává jen to, co bylo půdě drancováním odňato, nýbrž dává Zemi, tomuto «Dílu», schopnost, aby to, co je bez života, se oživovalo, aby to, co je oživené, stávalo se nositelem vnímání a aby se toto individualizovalo skrze ducha, jenž na nás vyzařuje z budoucnosti.<br /> <br /> Smysl třetí stupně hnojení lze spatřovat v tom, že tam, kde se takto pracuje, vedeme přírodní bytí v daleké perspektivě do budoucnosti, přes práh prostoru a času, a znovu je napojujeme na pokračující vývoj duchovní duše člověka a s ní i vesmíru.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Kamillenpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Složení heřmánkového preparátu ===<br /> <br /> Postup preparace sleduje stejné kroky jako u řebříčkového preparátu, avšak s jednou nejistotou: v textu kurzu druhý krok — zavěšení naplněných hovězích střev — není zmíněn; v poznámkách ke kurzu se však v tomto ohledu nachází příslušná narážka. Na tuto problematiku bude poukázáno později.<br /> <br /> Svým zjevným obrazem je heřmánek (*Matricaria recutita* resp. *Chamomilla officinalis*) řebříčku polárně protikladný, ačkoliv mu jako hvězdnicovitá rostlina (složnokvěté) je velmi blízce příbuzná. Naproti tomu vykazuje příbuzenskou blízkost ve funkčním poli napětí polarity kořene a květu. Jeho blízkost a zároveň vzdálenost zakládá jeho {{SE|373}} postavení jako druhého v řadě hnojivých preparátů.<br /> <br /> Duchovní bádání učí, že heřmánkový preparát má schopnost «způsobit, aby byl hnůj schopný přijmout do sebe tolik života, a tento život přenést na půdu», že hnůj se dostane do stavu, kdy «ještě více sváže látky nutné pro růst rostlin, vedle draslíku také vápník, vápenné sloučeniny». U řebříčku máme co do činění především s draselným účinkem. «Chceme-li zachytit i vápenaté účinky, potřebujeme opět rostlinu, […] která […] v homeopatické dávce rozložena obsahuje síru, a ze síry přitahovat ostatní pro rostlinu nutné látky.» «Heřmánek zpracovává [vedle draslíku; pozn. autora] k tomu vápník.» Přispívá k tomu, «vyloučit z rostliny škodlivé oplodňovací účinky, udržet rostlinu zdravou».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 129.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tyto pokyny Rudolfa Steinera osvětlují zároveň tak charakteristický zjevný obraz heřmánku ve srovnání s řebříčkem. Řebříček je díky své sírové aktivitě v oblasti tepla a vzduchu ve vzájemném působení s půdní solí-draslíkem, v postupujícím zušlechťování draselného procesu od kořene vzhůru přes stonek, listovou posloupnost až ke květu — celý vyjádřením ovládání zemitého a vodnatého. Vše na něm ukazuje tendenci k přísné formě a zdrženlivosti životních procesů, jako například silná sukulence jemně členěného a zároveň hustého listového zpeřování a trubkovité květy skryté jako za zdmi obalových kalichů. Naproti tomu heřmánek se jeví jako vyzdvižený z pozemského. Jeho vztah k draslíku se projevuje ještě v lehké sukulenci listů.&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl und Kari Järvinen: *Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen*, Dornach 2005, 154 S.&lt;/ref&gt; Jeho sírová aktivita se zdá však soustředit především na zpracování a sublimaci pozemské látky vápníku. Vše v něm směřuje k volné, silné členitosti jeho vegetativních orgánů. Od výrazného kůlového kořene, jenž se nahoru lehce řepovitě rozšiřuje, vyzařují zčásti horizontálně v husté posloupnosti postranní kořeny do šířky a hloubky. Primární výhonek se vztyčuje vertikálně do výšky, avšak záhy se dělí u základny na počet postranních větví, které se málo větví a vyzařují do šířky a výšky a celkově mají tendenci dávat rostlině jakýsi kulovitý tvar. Listy se člení do volného, málo uspořádaného zpeřování; lístky peříčka jsou {{SE|374}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 27, S. 374.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 27: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation der Kamille.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> úzké, vláknovité útvary, které se samy jen málo větví (obrázek 27). Tyto gesty paprsčitosti a zaoblování poukazují na znaky, jež jsou charakteristické pro bohatství forem výskytu minerálního vápence (CaCo3), jako například paprsčitost aragonitu nebo kulovité, resp. zaoblené formy krystalických vápenců, sprašových loulek, stalaktitů a stalagmitů atd.<br /> <br /> Výhonková podoba heřmánku navozuje dojem paprsčitého dělení a rozpouštění ve světle, teple a vzduchu. Že se zcela nerozpustí, o to se starají terminální květy, v nichž se formotvorná gesta celé rostliny ještě jednou na vyšším stupni opakuje a obrací dovnitř. Stonek se zdržuje a rozšiřuje v květní lůžko, na němž nenápadně vyrůstají trubkovité květy, na okraji ohraničené bílými jazykovitými květy. Při rozkvétání se květní lůžko klene do zaoblené kužele a zazáří v teplé zlatožluté barvě trubkovitých květů. Pod vyklenutím květního lůžka vzniká vzduchuplný dutý prostor — neomylné znamení, že jde o pravý heřmánek. Zvláštní příznak pohyblivosti heřmánku {{SE|375}}<br /> <br /> na rozdíl od řebříčku je zvedání bílých okrajových květů za úsvitu a jejich večerní snižování.<br /> <br /> &lt;div class=&quot;mw-translate-fuzzy&quot;&gt;<br /> V květech, jež kulovitou podobu volně rostoucího heřmánku obestírají a uzavírají, se jeho prosvětlené, prohřáté a provzdušněné bytí ještě jednou na vyšším stupni zjevuje. Sírový proces prostupuje celou rostlinu, v porovnání s řebříčkem, jiným způsobem — až dolů do kořene. A místo aby jako on udržoval draslík živě v zemitě-vodnatém, éterizuje heřmánek vzestupně proudící draslík-vápník v oblasti působení tepla a vzduchu, vrcholíce v květu, jenž vylučuje intenzivní vůni. Co v květu procesem přichází ke konci, tvoří v preparaci heřmánku začátek pro nové. Toto vyvracení je nastoleno nacpáním sebraných kamilkových květů do živočišné tvarové hüllenbory, do kousku tenkého střeva krávy, obrázek 27). Tenké střevo (Infestum tenue) navazuje na dvanácterník (Duodenum) přicházející od žaludku, přechází v kyčelník (Ilium), který ústí do slepého střeva (Caecum). Dlouhý mezičlánek tvoří lačník (Jejunum), jenž girlandovitě nebo věncovitě obklopuje spirálovitě uspořádanou desku tračníku (Colon). Ta tvoří středový díl tlustého střeva mezi slepým (Caecum) a konečníkem (Rectum). Pro preparaci přichází v úvahu lačník. V něm probíhá, nastoleno sekrety ústícími do dvanácterníku (játra, žluč, slinivka), a střevními vlastními žlázami, hlavní trávicí dění. Střevní stěna lačníku je mnohonásobně zvětšena hustě za sebou jdoucími střevními klky. Chráněny mohutnou sliznicí (Mucosa), dosahují v klcích krevní a lymfatické cévy hluboko do střevního kanálu. V něm probíhá skrze žlázové sekrety a bakteriální rozklad téměř úplná mineralizace přijatých potravin. Je to intenzivní látkovýměnné dění, provázené rytmickými pohyby ochabování a znovuvzpřimování střevních klků, jakož i peristaltiky střevních stěn skrze svalovou vrstvu, která je zase skrze pevně nervovou tkání prostoupenou, téměř průhlednou blánu — serózu — ohraničena vůči nitru břišní dutiny. Toto členění do tří blan a trojzvuk jejich funkcí vykazuje i jelení měchýř. A přece stojí oba orgánové systémy vůči sobě polárně. Měchýř centruje a skladuje tekutinu vyloučenou ledvinami {{SE|376}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> a vypouští ji do vnějšího světa; tenké střevo naproti tomu pohybuje pevně-tekutým z venku přijatou potravou, rozkládá ji, třídí ji při průchodu střevní stěnou a propouští vytříbené do vnitřního světa těla. Měchýř a ledviny jsou orgány astrálního těla v tekutém organismu; měchýř vylučuje to, co ledvina přetřídila jako nepotřebné, z nitra těla ven. Tenké střevo je orgán, který z pevného v potravě vyfiltruje to použitelné a zabuduje to do těla. Hluboko v podvědomí je u člověka na tomto ději zapojena Já-organizace. Ta zasahuje hluboko do trávicího dění a stará se o zničení cizí látkovosti až dolů na úroveň fyzicko-anorganického.<br /> <br /> První preparační krok je krokem vyvracení a emancipace od přirozeného průběhu. Otázka zní: Jak lze draselno-vápníkový proces, který byl v růstu heřmánku udržován v proudu a v květu dosáhl nejvyšší stupně éterické tvárnosti, povznést přes odumření květu z omezení prostoročasového ven, aby to, co je v květu zárodečně přítomno, mohlo být udržováno v proudu na vyšší rovině? Tento úkol plní tenké, respektive lačné střevo krávy. Obstaráme si takové střevo ideálně od krávy, která po celý svůj život prováděla ve svém trávicím systému na hofeigenen pícninách «kosmicko-kvalitativní analýzu». Tenké střevo nakrájíme na přibližně 25 až 50 cm dlouhé úseky, na jednom konci je zaváže a pomocí trychtýře nacpeme kamilkové květní úbory do střevního obalu, na otvoru to zaváže, a tak dostaneme napěchované, statné klobásky ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#374|Abbildung 27]], S. 374).<br /> <br /> Co dříve jako kamilkový květ bylo nakloněno šířavám kosmu, Slunci, naplňuje nyní hustě stěsnaně vnitřní prostor tenkého, neboli lačného střeva krávy. Toto vyvracení z vnějšku dovnitř platí i pro novou funkci tenkého střeva samého. Má nyní obsah, který již nestráví, enzymaticky nerozloží a nepohne, nýbrž naopak zachovává v jeho konzistenci a zpřístupňuje ho silám, které přicházejí z planetárního obkruhu skrze sluneční světlo. Obvyklá funkce střeva a střevní stěny spočívá v tom, zprostředkovat zpracovaný střevní obsah ze zemské potravy — fyzicky přes lymfatické a krevní dráhy a duchovně přes nervově-smyslovou kůži serózy — vnitřnímu tělu krávy. Polárně k tomu je nyní vnější kůže střeva (*Serosa*) obrácena k silám kosmu a země. Uvolněna od kravského organismu zprostředkovává pocitově prostoupená substance střevní kůže {{SE|377}}<br /> <br /> kamilkovým květům síly země a Slunce. Otázka zní: Nejsou to právě tyto síly, které udržují étericky nasycený draslík a vápník květů v proudu přes přirozenou zákonitou práh? Neboť na tom přece nakonec záleží u všech hnojivých preparátů! Prvním preparačním krokem vyvracení polárních procesů se uskutečňuje steigerung, která, jak se to dá rozumět, má potenci otevřít «dílo» vzniklého nové vývojové rovině wirksamkeit. Tato potence se nakonec realizuje v druhém, a především ve třetím kroku vyvracení a emancipace ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#374|Obrázek 27]], s. 374).<br /> <br /> Co se týče druhého kroku, vzniká na začátku zmíněná nejistota ohledně údaje Rudolfa Steinera v Zemědělském kurzu a ohledně poznámek, které si pořídil v přípravě na něj. Tyto jsou otištěny jako příloha v Zemědělském kurzu. Na listu 30 těchto poznámek se nachází poznámka: «Střeva – pověsit». O tom v pátém přednášce kurzu, tedy ve veřejném představení tohoto stavu věcí, není řeč. Naopak je výrazně zdůrazněn třetí krok, expozice v zemi vůči zimním silám: jako «přírodní působení […] nechat tam působit co nejpůdě příbuzné živé». Je dále také přesněji popsána povaha místa, kde má být heřmánkový preparát zakopán: «Tyto vzácné […] klobásky vystavovat po celou zimu v ne příliš velké hloubce co nejhumusnější zemi a vybírat si také taková místa […], kde sníh leží delší dobu, a kde sníh dobře osvětluje Slunce, aby tam co nejvíce působily kosmicko-astrální vlivy.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 130.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tomuto, ve srovnání se řebříčkem, třetímu kroku preparace přísluší zjevně vlastní, rozhodující význam. Druhý krok expozice vůči záření kosmu přes vzduch a teplo zůstává nezmíněn. Nověji se, analogicky k preparaci řebříčku, stále více praktikuje pověšení střev přes léto. Květní úbory koncem května až do června rozkvétající heřmánku se sbírají, lehce nasuší, nacpou do střev a ještě před Janem Křtitelem, respektive letním slunovratem, vystaví letním silám vzduchu a tepla.&lt;ref&gt;Matthias König, mündliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Hledáme-li, jak v duchu samotného Zemědělského kurzu správně zvážit různě znějící výpovědi o letním a zimním působení v případě heřmánku, může pomoci následující úvaha: Jak ukazuje způsob zacházení s dalšími preparátovými rostlinami, je tento způsob přizpůsoben jejich charakteristické vlastní povaze nakládání s kosmickými silami a pozemskými látkami. Jak bylo popsáno, je růst heřmánku výrazem panování intenzivní astrality v světle, teple a vzduchu. Ta se znovu stupňuje v květu a projevuje se ve vzduchem naplněném dutém prostoru pod klenutým lůžkem květním — tento dutý prostor lze zároveň bez rozporu chápat jako výraz tvorby vlastního, dosud bytostí nenaplněného, vnitřního (duševního) prostoru —, v pohybovém rytmu jazykovitých kvítků, ve vřelé, vzdušné vůni a v jejich vysoké léčivé účinnosti. To vše nasvědčuje tomu, že heřmánek je již ve svém růstovém dění vystaven tak silnému letně-kosmickému astrálnímu působení, že druhý krok preparace se jeví jako nadbytečný; heřmánek jej takříkajíc předjímá. Nicméně pověšení střev přes léto mu jistě neuškodí. {{SE|378}}<br /> <br /> Po přezimování v zemi — nutná je ochrana před liškami a psy — následuje jako další krok preparace a emancipace vykopání na jaře kolem Velikonoc. Vznikla nová látka s novými vlastnostmi, která díky své astrální formativní síle «je odolnější vůči dusíku než jiná hnojiva, ale navíc má tu zvláštnost, že oživuje půdu tak, že může působit mimořádně povzbudivě na růst rostlin. A zejména se vypěstují zdravější rostliny.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 130.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> «Osvěžující a oživující sílu» heřmánkového preparátu smíme připsat éterizovanému draslíku, léčivou sílu éterizovanému vápníku. Tento se stává přijímavým pro uspořádávající astrální síly vyzařující z nadsmyslové bytosti heřmánku. Ve «svazování» těchto pozemských látek, draslíku a vápníku, nabývá éterické čili životní tělo rostlin větší formativní síly; může tak «vyloučit škodlivé fruktifikační účinky».&lt;ref&gt;Ebd., S. 129.&lt;/ref&gt; «Fruktifikaci» lze zde chápat jako správný proces na nesprávném místě: V půdě fruktifikují bakterie, houby atd. a starají se o rozkladné procesy až po mineralizaci, pak ale také ve spojení s půdními živočichy o přeměnu a {{SE|379}}<br /> <br /> Stavěcí procesy. Tam, v půdě, je to správné místo — nesprávné tehdy, když toto dění začíná bujeti o patro výše, ve stonku nad zemí, například v podobě viroz nebo bakteriálních a houbových onemocnění. Tomuto ničivému vzestupnému působení zemitého půdního živlu do oblasti stonků a listů brání organické hnojivo ošetřené heřmánkovým preparátem.<br /> <br /> Stejně jako ostatní hnojivé preparáty se heřmánkový preparát uchovává v rovnoměrně temperované, spíše zatemnělé místnosti v hliněných nádobách, které jsou ze všech stran obklopeny rašelinou. Rašelina izoluje proti vyzařování. Aplikace se provádí v dávkách v řádu trojprstové špetky, dva až tři gramy na 2 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; v zahradnickém provozu, v zemědělském na 10 až 12 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; hnoje nebo kompostního materiálu, tedy podle velikosti hromady. Osobní vztah, který člověk buduje v práci s hnojem, určuje správnou míru.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Brennnesselpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kompozice kopřivového preparátu ===<br /> <br /> Jako třetí v trojici spolu se řebříčkem a heřmánkem vykazuje kopřiva ve svém výrazném zjevu k oběma sotva příbuzenské rysy, zato v způsobu, jakým nakládá s draslíkem, vápníkem a navíc se železem. Sírový proces mocně proniká celou rostlinou shora dolů. Zprostředkovává kopřivě schopnost vyzdvihovat jmenované látky z jejich zemitě-anorganické povahy a vtělovat je do svých životních procesů. Rudolf Steiner ji označuje jako «die größte Wohltäterin des Pflanzenwachstums […] Die Brennnessel ist wirklich ein Allerweltskerl, die kann ungeheuer viel […] außerdem, dass die Brennnessel Kali und Kalzium in ihren Strahlungen und Strömungen fortführt, außerdem hat die Brennnessel noch eine Art Eisenstrahlungen, die fast so günstig sind dem Laufe der Natur wie unsere eigenen Eisenstrahlungen im Blute. Die Brennnessel verdient es eigentlich durch ihre Güte gar nicht, dass sie da draußen oftmals so verachtet in der Natur wächst. Sie müsste eigentlich dem Menschen ums Herz herum wachsen, denn sie ist wirklich in der Natur draußen in ihrer großartigen Innenwirkung, ihrer inneren Organisation eigentlich ähnlich demjenigen, was das Herz im menschlichen Organismus ist» («největší dobrodinitelka růstu rostlin […] Kopřiva je skutečně všeuměl, dokáže nesmírně mnoho […] kromě toho, že kopřiva odvádí draslík a vápník ve svých záření a proudech, má kopřiva ještě jakési železné záření, které je přírodnímu dění téměř tak příznivé jako naše vlastní železné záření v krvi. Kopřiva si svou dobrotivostí vlastně vůbec nezaslouží, že venku v přírodě roste tak často opovrhována. Měla by vlastně růst člověku kolem srdce, neboť je skutečně venku v přírodě svým velkým vnitřním působením, svou vnitřní organizací vlastně podobna tomu, čím je srdce v lidském organismu»)&lt;ref&gt;Ebd., S. 131.&lt;/ref&gt; ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#383|Obrázek 28]], s. 383). {{SE|380}}<br /> <br /> Celý růst kopřivy, její sklon pokorně růst všude tam, kde lidskou rukou přišlo něco do nepořádku – například na místech, kde vládne hniloba nebo kde leží hromady sutin, či na zanedbávaných pastvinách a tam, kde staré stroje rezaví v křoví, anebo na půdách s povrchově blízkou, železitou podzemní vodou, a dále tam, kde jsou v krajině vytvořena přechodová pásma, jako u mezí, břehů vodních toků, okrajů remízků a lesů. To vše, jakož i intenzivní zeleň listů – jde tu o působení dusíku, především však železa, bez nějž by se nemohl tvořit hořečnatý chlorofyl – a stejně tak přísný řád jejího bojovného, vzpřímeného zjevu svědčí o tom, že ovládá železný proces, výraz zvýšené síly Já. Kde roste, tam vytváří díky svému «velkému vnitřnímu působení» řád uprostřed mezi «Nahoře a Dole». Nastoluje harmonický vyrovnání jednostranných půdních procesů za vzniku mimořádně stabilního, drobtovitého mullového humusu.<br /> <br /> Nápadné je, že kopřivě chybí ostré zdůraznění polarity kořene a květu, příznačné pro složnokvěté řebříček a heřmánek – kopřiva náleží řádu ''Urticales''. Se svými nenápadnými květenstvími se zanořuje do listového patra horní třetiny stonku. Květy vyrůstají z paždí listů přísně křížovitě vstřícně a patrově nad sebou uspořádaných listů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#383|Obrázek 28]], s. 383). Prašníkové rostliny mají spíše podlouhlou čepel listu a zaoblené zoubkování listového okraje, kdežto plodonosné rostliny mají naproti tomu spíše přihrblou srdčitou čepel listu a ostře zašpičatělé zoubkování. Metamorfóza listů se naznačuje jen slabě: již v nejspodnějším listě se odhaluje typus rostliny s výrazným, ještě poněkud kulatým zoubkováním a porostem žahavých chloupků; ba již děložní listy takové nesou. Směrem vzhůru k prostřední části výhonku se čepel listu rozšiřuje do výrazné srdčitosti a ke špičce stonku se opět zužuje do jemně a ostře zoubkatých, kopinatých forem.<br /> <br /> To, co je korunujícím vrcholem kvetoucích rostlin, jejich zjevení podstaty v květu, ustupuje zcela do pozadí. Květy nenají okvětní lístky. Nažloutle zelené prašníkové květy vyrůstají v delší laty a visí uvnitř horního listového patra dolů; pestíkové květy jsou bělavo-zelené a drží se hustěji sdruženy v blízkosti stonku. {{SE|381}}<br /> <br /> Veškeré listové patro, čtyřhranný, uvnitř dutý stonek i květ jsou porostlé žahavými chloupky. Jsou to jednobunkové výrůstky epidermis, u báze zpevněné vápencovými usazeninami. Na vrcholku nesou zkřemenělou hlavičku, která se při dotyku odlomí. Žahavý chloupek píchá jako injekční jehla do kůže a uvolňuje jedovatou buněčnou šťávu způsobující pálení – ''urtizin''. Ten obsahuje mimo jiné látky (''histamin'', ''serotonin'', ''acetylcholin''), které se jinak vyskytují pouze u člověka a zvířete.&lt;ref&gt;Erdmut-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, S. 320.&lt;/ref&gt; V žahavých chloupkách odumírá do formy směrem k periferii rostliny fyziologický proces, jak je to ostatně charakteristické právě pro květ. Lze proto s plným právem říci: Nejenže jsou květy kopřivy staženy dolů do listového patra, nýbrž celý nadzemní výhonek je žahavými chloupky od nejranějšího mládí oděn jakousi podobou procesu kvetení.<br /> <br /> Kopřivy vyrůstají prostřednictvím stonkových výběžků (''rhizomů'') v kolonie dosahující výšky jednoho až dvou metrů. Výběžkové výhony jsou nažloutlé barvy, probíhají mělce pod, řidčeji nad zemí a vysílají ze svých uzlů tuhé, rovněž nažloutlé kořenové provazce do hloubky, z nichž pak bělavé jemné kořínky, bohatě větvené, prostupují svrchní půdou. Z uzlů ''rhizomu'' vyrůstají vzhůru vždy dvě rostlinky. Stoupají s rozhodnou vzpřímecí silou a přísně harmonickým, geometrickým řádem do výšky. Ostrovně se výhonky shromažďují a ohraničují se navenek do bojovného obalu, který v silně stínícím listovém patru uzavírá vnitřní prostor. Kopřivě je vlastní «vnitřní působení», jež se soustřeďuje v tomto vnitřním prostoru, pokračuje do kořenového prostoru a takto harmonizuje neuspořádaný život půdy a přeměňuje ji v plodný trvalý humus.<br /> <br /> V kopřivě se odehrává ten div, že v sobě samé stupňuje polaritu kořene a květu k vyšší jednotě. Sírový proces shora dolů a sal-látkový proces zdola nahoru zůstávají ve vyšší míře v pohybu; oba se vzájemně prostupují ve stupňování merkuriálně v listu. Tento děj je na vyšší vývojové úrovni srovnatelný s krevním oběhem. V jeho středu, v srdci, jež je zároveň středem mezi Nahoře a Dole, se potkává žilní a tepenný krevní proud. Potkávají se minulost a budoucnost v přítomném: Krev, která na periferii jednak vydává síly do fyzické činnosti těla, jednak se však obtěžkává proudem {{SE|382}}<br /> <br /> prožitků vykonaných činů, přichází jako žilní krevní proud do středu. Tam se odehrává syntéza, srdeční cítění vystupující z podvědomí až do vědomí. Žilní krev se v srdci – prostřednictvím plicního dýchání – proměňuje a obnovuje v tepenný krevní proud, který vytékající impulsuje k nové činnosti. Tak i kopřiva na úrovni rostlinného: «Kvete» ze svého středu, z listu, až k periferii celé rostliny. Zemitě vázané látky, draslík, vápník a železo, zakoušejí své «pozdvihující pročišťování», své éterizování, ne teprve v konečném stavu rozkvétání, onoho odumírání do formy, nýbrž astrální síly působí skrze síru takovým způsobem, že vtiskují proces kvetení celému dění růstu a udržují jej v pohybu. Tím kopřiva naplňuje «své velké vnitřní působení», jež ji činí «podobnou tomu, čím je srdce v lidském organismu».&lt;ref&gt;Ebd., S. 131–132.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V tom tkví pravděpodobně důvod, proč Rudolf Steiner pro kopřivu nejmenuje žádný zvířecí orgán, jímž by bylo zajištěno udržování éterického v pohybu přes květ. Orgán, který by v úvahu připadal, by bylo srdce. Srdce však není kožním orgánem, nýbrž svalovým, vlastní aktivitou nadaným orgánem. V něm se ve rytmu srdečního tepu sjednocují látkoměnný a smyslový proces; stávají se jedním. Srdce ztělesňuje syntézu z polarity obou procesů. Je zároveň činným nitrem a orgánovou obálkou. Kopřiva plní podobnou funkci na úrovni pouhé oživené přírody. Její skrz naskrz astralitou prostoupené tělo formativních sil ji uschopňuje přeměňovat silovou přirozenost zemitě-pevných látek – draslíku, vápníku a železa – uvězněnou v erdig-pevném v léčivá záření uspořádávající živé.<br /> <br /> Pokud jde o preparaci, jde o otázku: Jak lze tuto jedinečnou schopnost stupňovat v silový hnůj, který propůjčí půdě a pěstovaným rostlinám schopnost vlastní kopřivě? Jak mohou organická hnojiva statku přídavkem tohoto silového hnojiva – ba, jak může nakonec sama půda – «se stát vnitřně citlivou», takže vzestupné i sestupné procesy budou v tomto vyšším smyslu probíhat «rozumně», že se půda individualizuje vzhledem k těm rostlinám, jež chceme právě pěstovat? «Es ist wirklich etwas wie eine ‹Durchvernünftigung› des Bodens, was man mit diesem Zusatz von ''Urtica dioica'' wird bewirken können.» («Jde skutečně o cosi jako ‹prorozumnění› půdy, čeho bude možno dosáhnout tímto přídavkem ''Urtica dioica''.»)&lt;ref&gt;Ebd., S. 133.&lt;/ref&gt; {{SE|383}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 28, S. 383.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 28: Die Stoffkomposition des Brennnesselpräparates im Durchgang eines Jahreslaufes.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Toho lze dosáhnout, vystaví-li se nadzemní výhonek kopřivy – v stonku a listu temně zelené, ke květu přišlé – polaritě, která ji pozdvihuje nad vlastní přírodou vázané dění jejího typového tvarování. Tím dochází k opětovnému stupňování, k syntéze nové látky v živém – kopřivovému preparátu. Kopřivy se skosí, přehnou nebo lépe hrubě posekají a «lehce nechají provadnout» (Obrázek 28).<br /> <br /> V úrodné svrchní půdě se vykope ne příliš hluboká jáma, vloží se do ní hmota, obklopí se trochou rašelinné moučky a opět se zakryje zemí. Na tomto místě zůstane celý rok a je tam vystavena jak zimním, tak letním silám. Po roce se rozkladem a pokročilou humifikací silně scvrklá hmota vykope a v rukou se ocitá hotový preparát – nová, astrálně zářivá látkovost. Praktické zacházení vyžaduje velkou pozornost, pokud jde o správný stav provadnutí; také by se při vadnutí mělo vyhnout přímému slunečnímu ozáření. Při příliš vlhkém stavu kopřivové hmoty snadno dochází k nežádoucím chybným kvašením a při příliš silném osvětlení k černání. Musí být ve stínu, {{SE|384}}<br /> <br /> nejlépe za přívodu teplého vzduchu, přisušena. Aby ji bylo možné po roce v zemi najít, používají se často staré lněné pytle, mělké a tenkostěnné dřevěné zelninářské bedny nebo drenážní keramické trubky, do nichž se nacpe. V posledním případě se získá z velké části humifikovaná černá hmota.<br /> <br /> Co platí i pro ostatní do země zahrabávaná preparáty, platí obzvláště pro kopřivu: Posouzení, zda je preparát více či méně zdařilý, nezávisí na stupni humifikace, nýbrž na volné struktuře preparátu, příjemném zápachu a především na tom, aby okolní půda byla v dobře provzdušněném, drobtovitě živém stavu. Rozhodující je, aby síly periferie zprostředkované přes zemi mohly vstoupit do vztahu s do éteru pozdviženými substancemi preparátních rostlin a být zachovány.<br /> <br /> Všechny hnojivé preparáty, s výjimkou preparátu z kozlíku, se vkládají odděleně do kompostových a hnojových hromad do 30–50 cm hlubokých otvorů, při vzdálenosti 50 cm až 3 m, podle velikosti resp. délky hromad. Kopřivový preparát, tak blízký funkci srdce, se vkládá zpravidla uprostřed na hřbet hromady; čtyři sourozenci mají, navzájem posunuty, svá místa na bocích. Jejich účinnost je astrálně zářivá – tedy taková, která se v smyslové skutečnosti kvalifikuje, avšak nikoli měřitelně kvantifikuje.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_Frage_der_Stoffumwandlung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K otázce přeměny látek ===<br /> <br /> K otázce přeměny látek přicházejí v úvahu tři různé kvality:<br /> <br /> 1 Spaluje-li se organická látka — uhlí nebo dřevo —, pozorujeme, jak její látkové složení mizí a jako produkty přeměny se objevují jiné látky, například plyny a popel. Naopak celá řada vzájemně reagujících látek se přeměňuje v novou kompozici, v novou sloučeninu — například uhlík, kyslík, dusík, vodík a síra se přeměňují v bílkoviny. Celé přírodní dění odhaluje ve všech svých jevech neustálou přeměnu látek. <br /> <br /> 2 Určité anorganické prvky — například uran, thorium a další, jakož i přirozené draselné soli (radioaktivní ⁴⁰K je obsažen v draslíku zhruba v 0,12 %) — vysílají v nerytmickém sledu měřitelné záření; v rozpadové řadě vznikají produkty přeměny {{SE|385}}<br /> <br /> (izotopy i prvky s nižší atomovou hmotností). Tyto záření-procesy se vymykají bezprostřední vnímatelnosti; působí takříkajíc zdola, z pod-přírody, do přírodního dění. Vyvolávají nemoci a působí v konečném důsledku smrtelně.<br /> <br /> 3 Od semene po plnou utvárenost forem rostlin, od zárodku po tělesnou dotvořenost zvířete i člověka, probíhají v neustálé přeměně látek procesy výstavby, odbourávání a přestavby. Zde působí život tvořící princip, něco nadsmyslově-bytostného, co si v přírodním bytí vytváří smyslově vnímatelný odraz. Zde silou svého bytí proniká do přírody bytostná skutečnost Přírody.<br /> <br /> Preparáty jsou látkovými kompozicemi, které — každý svým způsobem — «hnojí» ono pod bodem 3 uvedené vztahové předivo mezi Přírodou (Kosmem) a přírodou (Zemí). Přitom trojici preparátů z řebříčku, heřmánku a kopřivy náleží zvláštní význam. Vyvolávají zvláštní druh přeměny látek: zemí vázané prvky draslík a vápník jsou v životním kontextu rostlin nejen éterizovány, ale získávají vlastnosti, které je přibližují způsobu účinku dusíku. Stávají se nositeli astrálních sil, nebo se nakonec zcela přeměňují v dusík. Rudolf Steiner k tomu dává následující pokyny: „neboť v organickém procesu leží tajemná alchymie, která například draslík, pracuje-li tím správným způsobem, skutečně přeměňuje v dusík, a dokonce i vápník, pracuje-li správně, skutečně přeměňuje v dusík&quot;. A dále: „mezi vápníkem a vodíkem existuje vzájemný kvalitativní vztah, který je podobný kvalitativnímu vztahu mezi kyslíkem a dusíkem ve vzduchu. […] Pod vlivem vodíku je neustále vápník a draslík přeměňován v cosi dusíkového a nakonec ve skutečný dusík. […] Ten je právě nesmírně užitečný pro růst rostlin, ale musíte si jej nechat vytvořit takovými metodami, jak jsem je popsal&quot; — to jest uměleckým tvářením substanciálních procesů vznikání v organismu zemědělského podniku. Jako jsou pro malíře plátno, barva a štětec prostředky jeho umělecké tvorby, tak jsou pro zemědělce zemí a její oživování prostřednictvím výroby a použití preparátů. {{SE|386}}<br /> <br /> V předchozích citátech je z duchovního bádání dotknuto záhady transsubstanciace. Jak se lze k řešení tohoto problému přiblížit? Jistě ne týmž způsobem myšlení, jímž se člověk snaží rozluštit záhady anorganické přírody. Oba výše citované kvalitativní vztahy stojí vůči sobě polárně. Ten mezi kyslíkem a dusíkem ve vzduchu je rozhodující pro dýchání u zvířete a člověka. Obě látky konstituují vzdušný živel ve velké míře, obě se nacházejí ve vzduchu v plynném, anorganicky-neaktivním stavu. Obtékají rostlinný výhonek zvenčí. Jinak se věci mají s pozemskými látkami draslíkem a vápníkem. Ty jsou životní organizací rostliny povzneseny z jejich uvězení ve fyzické látkovosti, v «materiálu», do sféry živé účinnosti. Lze to pochopit takto: Určité rostliny, léčivé rostliny, jako právě řebříček, heřmánek a kopřiva, mají schopnost — silou svého éteru životního těla — uvést do pohybu organizaci látek draslíku a vápníku, ztuhlou do fyzična, z jejich spoutanosti ve formě. Ve svém zjevném obraze a svých vlastnostech jsou otiskem svého stavu, který byl ještě naplněn životem na raných evolučních stupních. Jak minerální forma vstupuje do životního procesu těchto rostlin, nabízí se myšlenka, že draslík a vápník se novým způsobem stávají přístupnými pro působení nejbližšího vyššího bytostného článku — éterického těla těchto látek. Jeho bytostnou skutečnost nachází duchovní badatel v nadsmyslném světě ducha, který jako nejnižší oblast hraničí s fyzicko-smyslovým. Nové, z budoucnosti působící duševně-astrální vývojové impulzy mohou pak tyto látky, obdarované jim vlastním životním tělem, uschopnit, aby se otevřely svým bytostným článkům, jejichž domov leží v ještě vyšší duchovní oblasti. Pozemské látky draslík a vápník se touto cestou stávají «dusíkovými», tím že samy se stávají nositeli duševně-astrálních sil. Přebírají vlastnosti dusíku, který ze své přirozenosti je ve všech životních procesech nositelem astralického světa, jenž zjevuje typus. «Dusík je v pravdě tím, kdo je nositelem počitku.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 74.&lt;/ref&gt; V oživené přírodě zpřítomňuje v tvorbě bílkovin životní procesy, které pocházejí z rané minulosti Země, prošly vývojovými stupni a staly se nyní «dílem» stvoření.<br /> <br /> O zpětné vedení draslíku a vápníku do jejich éterického stavu se stará jejich zvláštní kvalitativní vztah k vodíku. Jak tito {{SE|387}}<br /> <br /> Jako tvůrci solí sestoupili nejhlouběji do stavu čistě pozemského, kdežto vodík je ten, «kdo je tak blízko, jak jen možné, příbuzný s fyzickým, a zároveň, tak blízko, jak jen možné, příbuzný s duchovním».&lt;ref&gt;Ebd., S. 75.&lt;/ref&gt; Při svém budujícím působení v organickém používá síry a stejně tak při svém rozkládajícím. «Nese vše to, co je jakkoli utvářeným, oživeným astrálnem, zpět do šíří světového prostoru […] Vodík vlastně vše rozpouští.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 76.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Nyní je to zřejmě tento zmíněný kvalitativní vztah u řebříčku, heřmánku a kopřivy, skrze nějž vodík uvolňuje vázanost draslíku a vápníku v jejich formě a astrálno, které do této formy ztuhlo, vyvádí do «neurčitého, chaotického světového prostoru».&lt;ref&gt;Ebd., S. 76.&lt;/ref&gt; Tím může v těchto rostlinách éterické draslíku a vápníku znovu natolik přijít do pohybu, že se — zprostředkováno sírou — může stát nositelem nového světa sil přicházejícího z budoucnosti. Draslík a vápník se přeměňují na dusík, pokud se v tomto smyslu stávají nositeli této nové astralitu. Lze pak říci, že vzdušný dusík opakuje v přítomnosti to, co patří minulosti. Kdežto pozemské látky draslík a vápník, rovněž proměněné k nošení astrálních sil, umožňují přítomnosti to, co patří budoucnosti.<br /> <br /> Ale jak lze jednomu a témuž látku, dusíku, přisoudit dvě tak polárně protikladné kvality působení? Podle dnešního vědeckého pojetí existuje pouze jedna jediná — ta, která se odvozuje z jeho anorganických, fyzikálně-chemických vlastností. Připustíme-li jako jedině platný způsob myšlení, který leží tomuto pojetí v základě, pak je otázka oprávněná: Proč tímto složitým způsobem nechávat vznikat tak nepatrná množství dusíku, je-li ho v ovzduší nadbytek? Stačilo by přece jen dostatečně obohatit osevní postup luskovinami a mít po ruce dostatek organického hnojiva, aby byla zajištěna potřeba dusíku pro reprodukující růst. To je pohled, jenž denní zkušenosti myšlení zpřístupňuje pouze část skutečnosti. Jsou-li v rostlině síly uzavřené ve fyzickém oživovány jejím étericko-organickým uspořádáním a v živočichu pronikány jeho astrálním tělem, přicházejí do pohybu; tehdy {{SE|388}}<br /> <br /> nepodléhají již déle svým ryzím fyzickým zákonům, nýbrž oněm vyšším zákonům oživujícího éterična a tvořivého astrálna.<br /> <br /> Tím umožněná proměna mrtvé anorganické látkovosti dává rostlině, živočichu a člověku možnost vtělit se na Zemi. Vtělení jsou opakováními vývoje z pradávné minulosti; jsou to pochody železné nutnosti. Pouze člověk může — mocí své inkarnované duchovní duše — své jednání jako vývoj do budoucnosti svobodně sám určovat. To však znamená, že silou svého Já průběžně zduchovňuje tělobudující síly a substance, transsubstanciuje je. To charakterizuje pravou evoluci lidské budoucnosti.<br /> <br /> Z duchovního bádání leží v «Zemědělském kurzu» Rudolfa Steinera popis cesty, jak — ve svobodném konání, v přípravě biologicko-dynamických preparátů — lze vyrábět hnojivé látky, které propouštějí zdi železné nutnosti díla-ztuhlého makrokosmu vývojovými impulsy, tedy přivádějí do přítomnosti síly z budoucnosti.<br /> <br /> Skutečnost, že v případě trojice preparátů řebříčkového, heřmánkového a kopřivového je trojice zemských čili Sal-látek — zemské kovy draslík, vápník a železo — podrobena preparaci, skrze níž se samy za spoluúčinkování vodíku a dusíku stávají nositeli astrálních sil, je pochodem transsubstanciace. Tím je překračována hranice, kterou klade příroda. Výkonnostní kvalita tohoto druhu dusíku je z tohoto hlediska chápana jako polárně protikladná oné, jíž je evolučně rozhodující tvořivá síla obyčejného dusíku v hospodářství přírody. Dusík vytvořený preparací řebříčku, heřmánku a kopřivy je takovým, «který je právě tak nesmírně prospěšný pro růst rostlin».&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 137.&lt;/ref&gt; Preparáty řebříčku, heřmánku a kopřivy míří jako hnojivo na to, aby — ve spojení s duševním vývojem člověka — ve světě, jenž se stal «dílem», zakládaly nový vývojový potenciál. Zacházení s preparáty je odpovědí na poznámku Rudolfa Steinera: «Stojíme [od začátku 20. stol.; poznámka autora] před velkou přeměnou nitra přírody.»&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 58.&lt;/ref&gt; Tato přeměna se může obrátit k dobrému pouze tehdy, jde-li ruku v ruce s velkou přeměnou duševního vzdělání lidí. Kde k tomu nedochází, vzniká zkáza. {{SE|389}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Eichenrindepräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kompozice přípravku z dubové kůry ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Eiche,_ihre_Rinde_und_Borke&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Dub, jeho kůra a borka ====<br /> <br /> Mezi přípravkovými rostlinami je dub, dub letní (''Quercus robur''), pro naše zeměpisné šířky nejreprezentativnější dřevnatou trvalou rostlinou. K preparaci se z něj používá kůra nebo borka. To překvapuje tím více, že u všech ostatních přípravkových rostlin se k preparaci používají květní úbory — nebo, jako u kopřivy, pro její květnatý charakter celý výhonek. Květ dubu je jednodomý a ještě nenápadnější než květ kopřivy. Jen ve tvaru listů a v plodním tělísku sedícím v číšce, v žaludu, se nezaměnitelně odhaluje typ tohoto stromu. Chceme-li se v obrazném nazírání přiblížit jedinečnosti stromové přirozenosti dubu, je třeba obrátit pohled na pomalé, postupné dění jeho mohutné, sebeprosazující se statně-suchobýlné podoby — a na tomto pozadí na substanční dění, které se projevuje jednak v utváření kůry a borky, jednak v tvrdém odolném jádrovém dřevu. Toto substanční dění vychází z oživené kambiumzóny směrem dovnitř i ven a v obou směrech se jako konečný produkt rostlinného dění opět přibližuje minerálnímu. Duchovní badatel přitom poukazuje na význam procesu vápníku v dubové kůře a na to, jak tento proces udržuje rostliny zdravé: «vytváří řád, když éterické tělo působí příliš silně».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 134.&lt;/ref&gt; V živé zóně, v lýku kůry, se vedle tříslovin a jiných aromatických látek v jednotlivých buňkách tvoří organická vápníková sloučenina, šťavelan vápenatý, který krystalizuje v buněčných vakuolách a v borce se formuje do krystalových drůz a — protože je těžce rozpustný ve vodě — tam dlouho přetrvává.<br /> <br /> Po klíčení vysílá dub svůj kůlový kořen do hloubky, za nímž následují boční čili srdcové kořeny pronikající do stejně velkých hloubek. Na tyto nasedají mohutné boční kořeny horizontálně silně se rozrůstající do šířky, jež zase periferně ženou takzvané tažné kořeny do hloubky.&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: ''Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen'', Dornach 2005, 154 S.&lt;/ref&gt; Vzrostlý dub tvoří — jako zrcadlový obraz rozlehlé koruny stromu — jakousi rovněž mohutnou «kořenovou korunu» v hlubinách země. Jeho {{SE|390}}<br /> <br /> Se svým celkovým vzrůstem a substančními procesy v něm vydává svědectví o tomto sepětí se zemí.<br /> <br /> Výhonek mladého dubu roste, s přeslenitě nasedajícími větvemi, svisle do výše a v tomto vzrůstovém typu se podobá jiným listnatým stromům. Nezaměnitelně se však praobraz dubu projevuje od mládí v tak charakteristickém, v čepeli zlaločnatěném a zubatém dubovém listí. Teprve po zhruba dvaceti letech mládí se mění zjevný obraz letního dubu do jemu vlastní vzrůstové formy — široce se rozklenující, nepravidelně-volnější a světlem prostoupené koruny stromu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]], s. 401). Co se ve tvaru listů od samého počátku jen naznačovalo, zachvátí v následujících desetiletích mocně celý strom. Mohutná vzrůstová síla, jež může přetrvávat ještě v tisícileté dubové, působí ve všech jeho článcích jako zadržovaná — patrno na tom, jak vodivé výhonky loňského roku zaostávají a přerůstají je výhonky postranní, čímž vzniká nepravidelný průběh postranních větví, které se vyvíjejí jako kmeny. Rovněž se listy na špičce výhonku shromažďují v chomáče; kmen se «vzdouvá» dovnitř k veliké tvrdosti dřeva, ven k hutné, trvale přiléhající borce.<br /> <br /> S postupujícím tloušťkovým přírůstem mizí po zhruba dvaceti letech — pro svou hladkost a lesk tak nazývaná — zrcadlová kůra a na její místo nastupuje charakteristická rozpukaná borka.<br /> <br /> S odkazem na zvláště ideální strukturu vápníku&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 134: «In Bezug auf dasjenige, was dann als Kalzium zutage tritt, ist dasjenige, was an Kalziumstruktur in der Eichenrinde vorhanden ist, das alleridealste.»&lt;/ref&gt; hovoří Rudolf Steiner o dubové kůře; botanicky od ní odlišený pojem borky zůstává nezmíněn. To vedlo k různým názorům na to, která z obou — zrcadlová kůra, nebo borka — má být k preparaci použita. Hoerner ve svém důkladném a obsáhlém zpracování rozhodně pléduje pro zrcadlovou kůru mladého stromu, tu, jež se kdysi jako dubová kůra používala ke koželužskému zpracování kůží.&lt;ref&gt;Erdmut-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, 512 S.&lt;/ref&gt; {{SE|391}}<br /> <br /> V botanickém smyslu je to kůra — epidermou uzavřená živá tkáň lýka. V této knize však budiž dáno slovo borce. Budiž to v následujícím podrobněji zdůvodněno. Kůra se zraku vytrácí, jakmile dub doroste do své bytostně vlastní podoby. Rozšiřuje se v borku tím, že každoročně se obnovující lýkové pletivo směrem k periferii odumírá. Přechod k borce pak tvoří {{SE|392}}<br /> <br /> sekundární dělivé pletivo, korkové kambium, jehož buňky chrání lýkovou kůru před vnějšími vlivy a odumírající lýkové pletivo přeměňují v borku. Borka se vytváří zevnitř ven z každoročně odumírajících zkorkovatělých vrstev korového pletiva, přičemž tyto vrstvy na sobě ulpívají.&lt;ref&gt;Existuje důkladná práce Jana Alberta Rispense, která věnuje celou kapitolu otázce kůry a borky. Shrnuje: Lýko a asimilující korkový parenchym představují vlastně to listové, odumírající korková kůra a borka květní a plodový orgán kmene. – Jan Albert Rispens: ''Učíme se rozumět stromům'', Stuttgart 2018, s. 157.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V důsledku tloustnutí kmene a rozložitých větví puká borka do hlubokých štěrbin. Korkové buňky chrání odumřelé lýkové pletivo před rozkladem a tím i šťavelan vápenatý a část méně těkavých éterických olejů a aromatických sloučenin a jejich derivátů, které se vytvořily v kůře. U aromatických sloučenin se jedná o uhlovodíky, jejichž konečným produktem je vysoce polymerizovaná pryskyřice. Když Rudolf Steiner hovoří o tom, «že dubová pryskyřice je ještě poměrně účinná»&lt;ref&gt;Srov. Rudolf Steiner: ''Duchovněvědné základy pro zdárný rozvoj zemědělství'', GA 327, odpovědi na otázky z 13. června 1924, Dornach 1999, s. 147.&lt;/ref&gt; – jako takový sekret u dubu neexistuje –, má tím jistě na mysli nízce polymerizované mezistupně vedoucí k pryskyřici. Jsou to mimo jiné lehce těkavé vonné látky, příbuzné sekretům květů, nebo aromatické uhlovodíky obsažené v rostlinných olejích. Ty vznikají během fáze odživotňování rostliny směřující ke květu. «Vyprchají» – zčásti prostřednictvím vodíku, který se stal procesuálním «samovládcem» – do nerozlišitelnosti kosmu;&lt;ref&gt;Srov. tamtéž, přednáška z 11. června 1924, s. 75: «do nerozlišitelnosti vesmíru».&lt;/ref&gt; nebo jsou, jako v případě borky, méně těkavé a díky obalu z korku zůstávají déle zachovány. Tyto látky «blízké květu» vděčí za své složení tvarotvorným silám kůry a jejímu odživotnění do astralizované formy borky. Z borky vyprchal život, stejně jako se to děje v procesu směřujícím ke květu. Síly astrálna zůstávají zachovány v organické «struktuře» dubové borky, která v sobě uzavírá aromatické látkové útvary příbuzné květu a také krystalizovaný šťavelan vápenatý. Dub tedy vytváří teprve v borce strukturu, která vápníku propůjčuje mocnou sílu uzdravující rostliny a kterou lze na cestě následných preparačních kroků zužitkovat pro půdu a rostliny.<br /> <br /> Duby kvetou teprve tehdy, když je koruna stromu plně vyvinuta.&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: ''Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen'', Dornach 2005, 154 S.&lt;/ref&gt; To nastává přibližně v šedesátém roce věku. Květ si člověk sotva povšimne; teprve když v tomto pokročilém věku v září a říjnu padají žaludy, upozorňuje nás na hlubokou proměnu v životopisu stromu. V návaznosti na předcházející úvahu vyvstává otázka: Nekvetou snad duby a nenesou plody dávno předtím, než viditelně kvetou a plodí? V celé stromové přírodě, a zvláště příznačně u dubu, se vyvrací země naruby.&lt;ref&gt;Viz: Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 12. Juni 1924, S. 90.&lt;/ref&gt; Neodehrává se snad v tomto procesu vyvracení již jakýsi květ a plodotvorba — jen zastavená v kmeni a větvích, jakoby uvízlá na půli cesty? Přihlédneme-li k příčnému průřezu dubového kmene, nacházíme v horizontálním uspořádání ''Tria Prinzipia'' Paracelsa v samotném utváření kmene. Na okrajové zóně kmene se objevuje, pouhým okem sotva rozpoznatelná, životní vrstva kambium, která, skryta pod kůrou, objímá strom jako zelený list. Z této vrstvy roste dovnitř vodivé pletivo ''xylému'', jež přivádí nahoru vodu a soli a které — pohledem z horizontu — jako by „koření&quot; v oživnutém běli. V tom jsou, tak jako v sorpčním komplexu půdy, skladovány asimiláty a znovu mobilizovány. Je to zóna procesu „Sal&quot;. Směrem k jádru kmene odumírá bělové dřevo; mineralizuje se tak říkajíc v jádrové dřevo ukládáním dřevních látek, jako jsou ligniny a deriváty tříslovin, na ochranu před hnilobou.<br /> <br /> Směrem ven vystupuje z kambiu buněčné pletivo sítkovnic (''floém''). To vede asimiláty do všech nezelených částí stromu. Na ně navazuje pletivo kůry, čili lýko. Vnější pokožka, čili epidermis, pak poskytuje ochranu před větrem a počasím. Ta přivádí formu rostliny k zjevení. Kůra obsahuje různá buněčná pletiva, která zčásti obsahují chlorofyl, tedy absorbují světlo, jakož i jednotlivé buňky, jež ve svých vakuolách tvoří krystaly šťavelanu vápenatého. Celkově panuje v kůře intenzivní, zadržovaná a ke tvaru směřující látková přeměna. Tvoří se látky příbuzné květům, aromatické sloučeniny, jako třísloviny a jejich deriváty. V obrazu trojnosti Sal, Merkur a Sulfur lze v příčném průřezu kmene, v tenké, neobyčejně oživené obalové vrstvě kůry, rozpoznat stlačený, zadržený, merkuriální výhonkový růst, který se nevymkl v výhonek a {{SE|393}}<br /> <br /> listový charakter. Tato listově-výhonková povaha kůry je podpořena tím, že listové pupeny vyrůstají z kůry, a tím, že výhonkové pupeny procházejí kůrou a stojí v spojení s kambiem. Minerální vměstky a vznik uhlovodíků, jakési sulfurizování, poukazují na zadržený kvetební proces stále ještě ovládaný růstovými silami. Kůra stojí, skrze kambium prostřednictvím merkuriálních dřeňových paprsků, v spojení s dřevním tělem.<br /> <br /> Jako se přeměňují stonek a list rostliny v květ, tak pokračuje kůra jakoby v metamorfóze v borku. Tato proměna se děje tak, že namísto epidermis se utváří sekundární kambium, korkové kambium (*fellogén*). Z toho vzniklé pletivo korkových buněk spojuje a obklopuje rok od roku odumírající vnější vrstvu kůry, a tím i v ní obsažené minerální vměstky a méně těkavé aromatické sloučeniny.<br /> <br /> Jako dokonale vyvinutý květ odumírá do tvaru a barevnosti a do rozprchávajících se vonných látek, tak odumírá listově-výhonkový růst dubu do borky. V ní se stává vším, co bylo dříve prožito, strnulá, mrtvá forma; co bylo zelené, stává se zemitě hnědým a načervenalým, a co bylo vázáno na lehce těkavé aromatické látky, je rozvoněno. Takto nahlédnuto, dovršuje se v borce ještě zemskonaklonění a nedokončený kvetební, resp. sulfurizační proces. Látky se ještě zcela nevymkly svým fyzickým zákonitostem. Vápník však, povznesen do života rostliny, vstupuje do sloučeniny s v tomto životě vzniklou, sulfurickou šťavelovou kyselinou. Krystalizuje do šťavelanu vápenatého v různých krystalových formách: romboedrické, tyčinkovité a jehlicovité nebo oktaedrické v dvojitých pyramidách. Rozlišujeme krystalový písek, jednotlivé krystaly, dvojčata, drúzy a sférity.&lt;ref&gt;Hermann von Guttenberg: ''Lehrbuch der allgemeinen Botanik'', Berlin 1952, 641 S.&lt;/ref&gt; Šťavelan vápenatý vzniká v buněčné plazmě. Krystaly jsou v mladistvém stadiu vždy obaleny plazmatickým obalem, jenž v borce zrající odumírá. Co v borce ze všemožných látkových kompozic kůry zůstává, jsou těžko těkavé uhlovodíky a krystaly šťavelanu vápenatého. V posledně jmenovaných leží vápník ve struktuře, která svůj otisk obdržela z životní souvislosti dubu. Z borky ustoupil život; astrální však, jež tuto strukturu (formu) vytvořilo, zůstává s fyzicko-látkovým spojeno, tedy i s<br /> <br /> weniger hoch polymerisierten Kohlenwasserstoffen sowie mit den in diesen Lebenszusammenhang eingebetteten Kalziumoxalátech. Borka zůstává pevně spojena s kůrou. Proces, který se v borce dovršuje, lze přirovnat k hnojivé účinnosti kompostu: uděluje půdě něco, «co má sklon velice silně prostupovat astrální do zemitého bez oklik přes éterické».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 94.&lt;/ref&gt; Tento proces se dovršuje na nejvyšší úrovni v květu. Pod přesilou sulfurizačního procesu, rovnoznačného s astrálním působením, květ rozkvétá – přičemž zároveň do tohoto obrazu formy a barvy odumírá a tím svou bytost v obraze odhaluje. V květu se uskutečňuje úplná proměna fyzického, pozemsko-látkového. V borce se rovněž uskutečňuje jistý druh blühprozessu, který však na nižší úrovni zůstává v polovině cesty. Nedochází k látkové přeměně, nýbrž k sulfuricky-astrálnímu zachování organo-minerální látkové kompozice, jež vypadla ze života kůry a byla vtlačena do určité organické «struktury». {{SE|394}}<br /> <br /> Obrátí-li se pohled na stromy tvořící borku, jako je dub, lze si říci: Borka je výrazem zemitého blühprozessu přetrvávajícího přes roční období, který – v souběžnosti s kůrou, kambiem, bělí a jádrovým dřevem – stromu uprostřed proměny ročních období propůjčuje trvalost. V tomto smyslu je výchozí látkou pro preparát z dubové kůry rovněž látkovost vzešlá z procesu podobného kvetení. To potvrzuje odpověď Rudolfa Steinera na otázku posluchače: «Přichází v úvahu celá kůra?» «Vlastně jen vnější vrstva kůry, ta se rozpadá, když se odloupne.»&lt;ref&gt;Ebd., Fragenbeantwortung vom 13. Juni 1924, S. 147.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Co je stromu jako takovému obecně vlastní – silné zahuštění astrality v koruně stromu –, vyznačuje dub zcela zvláštním způsobem. V tom je dub příbuzný kopřivě, avšak ve smyslu obráceném. Pro kopřivu je charakteristická její mimořádná «vnitřní působnost». U dubu naproti tomu jakási vnější působnost, silná přitažlivost pro svět hmyzu, ba přímo kolébka pro mnohé jeho druhy. V kořenové oblasti jsou to larvy celé řady zejména broučích druhů, v trouchu dutého starého kmene mimo jiné larva roháče obecného nebo v oblasti listů žlabatky. Jejich obydlí, hálka, je symptomatické pro působení astrality zvířete. Žlabatka způsobuje, že prostřednictvím {{SE|395}}<br /> <br /> hormonálním vlivem dvojrozměrnost dubu listů z místa kladení vajíčka přerůstá do sféroidní hálky, tedy do trojrozměrnosti. V hálce, která ukrývá larvu, se list přetváří v jakýsi kulovitý kožní orgán — živinami bohaté nitro, které se uzavírá vůči vnějšku. Hálky se vyskytují i na jiných dřevinách. Dub jako jediná hostitelská rostlina dokáže vyprodukovat přes 100 různých druhů hálky.&lt;ref&gt;Eduard Strasburger: ''Lehrbuch der Botanik'', Stuttgart 1978, S. 422.&lt;/ref&gt; Pozoruhodný je vysoký obsah tříslovin a barviv v hálkách, což opět ukazuje na předčasnou sulfurizaci v oblasti listu, podobně jako v kůře a borce.<br /> <br /> Teprve pohledem na zjevný obraz dubu letního, na jeho zvláštní látkové procesy, na jeho vztah ke světu hmyzu a k silám periferie, lze se přiblížit k porozumění výroku geistesforscher, že »to, co je v dubové kůře přítomno jako vápencová struktura, je to nejvýše ideální«, co může na cestě dalšího preparování vyprodukovat hnojivo, které »dokáže profylakticky potírat rostlinné choroby«.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 134.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Haustierschädel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Lebka hospodářského zvířete ====<br /> <br /> Tak jako stojí dub zcela osamocen mezi preparátovými rostlinami, tak zdánlivě osamocen stojí i obalový orgán ze světa zvířat sloužící k preparování dubové kůry-borky — lebka domácího zvířete: »Je téměř jedno, od kterého z domácích zvířat pochází.«&lt;ref&gt;Ebd., S. 135.&lt;/ref&gt; Tento výrok duchovní vědy opět skrývá velká záhada. U ostatních preparátů je obalový orgán striktně přiřazen určité živočišné čeledi, jako ušlechtilé zvěři, nebo určitému živočišnému druhu, kravě jako domácímu zvířeti; zde však, v případě preparování dubové kůry, nehraje živočišný druh žádnou roli — záleží jedině na tom, aby bylo naplněno bytostné povahy domácího zvířete. Na zvláštní vlastnosti tělesné stavby a duševních způsobů chování bylo pojednáno v kapitole »Die Haustiere – Organe im Hof- und Landschaftsorganismus« (str. 126 a násl.). Tyto jsou velmi proměnlivé a liší se co do výraznosti i zaměření zásadně od jejich příbuzných žijících ve volné přírodě. Avšak co dělá — přes hranice druhu, čeledi i řádu — zvíře domácím zvířetem? Od chvíle, kdy bylo degradováno na pouhý užitkový kus v průmyslovém chovu, obsah pojmu domácí zvíře vyprázdnil. Nabývá {{SE|396}}<br /> <br /> teprve tehdy znovu nabývá váhy, když si uvědomíme, že u domácích zvířat jsou jejich vznik, jejich duševní otevřenost vůči člověku, jejich schopnost sloužit mu — Schöpfungen des Menschen. Domácí zvíře vděčí za své bytí a bude mít svou budoucnost skrze přízeň a lásku člověka. Tyto mu nepřetržitě dávají něco, co od přírody nemá. A právě tento dar se vepsal do tělesné formace domácího zvířete — až do fyzické výstavby kostní soustavy. Jako dub propůjčuje vápníku v kůře-borce ideální strukturu, tak vápník a jeho sloučeniny v téměř mrtvém lebečním kosti skrze domácí zvíře. Na to navazuje otázka: Jak je tomu v tomto ohledu s hybridizovanými nebo geneticky manipulovanými a digitálně chovanými užitkovými zvířaty? Lze takové lebce užitkového zvířete ještě přiznat kvalitu lebky domácího zvířete? Domácí zvíře musí být znovu poznáno ve své jedinečné bytostné povaze. Skrze ducha a ruku člověka musí být nepřetržitě kousek po kousku vyzdvihováno ze svého pouhého zvířecího bytí. To není pouhá otázka šlechtění, jak ji dnes chápeme, nýbrž otázka výchovy. Domácí zvíře potřebuje výchovu, aby se stalo domácím zvířetem, jako člověk ji potřebuje, aby se stal člověkem. Tuto výchovu zvířete k domáckovosti provádět vědomě a způsobem odpovídajícím jeho bytostné povaze — to je umění, které zvíře pozdvihuje nad instinkty zděděné z přírody. Domácí zvíře se jistým způsobem vzdává moudrých instinktů své divoké formy. Je v odpovědnosti člověka, aby tuto ztrátu více než vyrovnal. Protože zvíře nemá Já, potřebuje výchovné vedení skrze Já člověka. To dnes — poté, co tradiční praktiky selského vztahu člověka ke zvířeti vyhasly — vyžaduje poznání zvířecí bytosti, skrze něž samotné užívání znovu získává výchovnou hodnotu. Biologicko-dynamické chovatelství spočívá na tomto přístupu. Kde se v tomto smyslu prohloubeného porozumění pracuje na domáckovosti a na jejím stávání se, tam lze očekávat, že se naleznou takové lebky, které plní jim určený úkol při přípravě preparátu z dubové kůry. Totožnost užívání a výchovy byla kdysi názorně zřejmá v chovu koní — například u tažných koní zapřažených před vůz nebo pluh. Poté, co celý svůj koňský život vedeni uzdou konali svou práci, používal biologicko-dynamický Landbau rád jejich lebky pro preparaci. Tažný kůň (prozatím?) dosloužil. Dnes je obecně v užívání lebka krávy, která pak také — při včasné podzimní porážce — dodává orgánové obaly pro {{SE|397}}<br /> <br /> kamillový a löwenzahnový preparát. Případně se používají i ovčí nebo kozí lebky.<br /> <br /> Lebka se člení na obličejový a mozkový oddíl. U novorozených zvířat tvoří oba ještě jednotnou, přibližně kulovitou podobu, jakou si člověk zachovává po celý svůj život. Obličejová část lebky se pak v krátkém mládí zvířete prodlužuje a od té doby určuje celkový tvar hlavy. Hlava tam jaksi hrozí být přerůstána silami látkovéhoprostupována silami látkovéhoohrožena přehlcením ze strany látkové výměny. Tento jev a jeho zvládnutí vystupuje zvlášť působivě u nositelů parohů a jinak u skotu. Samec jelena například každoročně znovu podává obrovský výkon látkovéhoolbřímí výkon látkové výměny, neboť z mozkové části lebky vyrůstá mocně prokrvené, sametovou kůží pokryté paroží. Děje se tak v první polovině roku. Na začátku druhé poloviny roku je moc látkových sil, které se žene do hlavy, z paroží zapuzena, paroží odumírá do kostnaté, vnitřní prostor uzavírající formy větveného hřadí a stává se mohutným smyslovým orgánem, který hmatá po teplém-světelném-vzdušném okruhu. V zimě je shozen. Ne jinak, a přece polárně se chová to, co má na hlavě skot — rohy, jež rok od roku dál rostou a zároveň odumírají do rohové pochvy. Skrze tyto rohy, jež jsou smyslovým orgánem obráceným dovnitř, je mocné látkovýměnné dění, tlačící se vstříc nervově-smyslové organizaci, odvráceno odumřelou rohovou pochvou zpět do těla. Tak skot na jiný způsob než jelen chrání nervově-smyslové síly hlavy před náporem látkových sil.&lt;ref&gt;Über die organischen Bildungen, die im höheren Tierreich dem Ausgleich eines ungleichgewichtigen Verhältnisses der polaren Systeme dienen, siehe u.a.: Friedrich A. Kipp: «Bezahnung und Bildungsidee des Organismus», in: Wolfgang Schad (Hrsg.): ''Goetheanistische Naturwissenschaft'', Band 3: ''<br /> Zoologie'', Stuttgart 1983, S. 167 f.; sowie Andreas Suchantke: «Polarität und Dreigliederung im Tierreich», in: ders.: ''Metamorphose – Kunstgriff der Evolution'', Stuttgart 2002, S. 137 f.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Anatomická stavba tělesné konstituce a lebky se u domácích zvířat neliší od jejich divokých forem. A přesto tu je příznačný rozdíl ve způsobu jejich utváření: ten je velmi proměnlivý; obličejová část lebky zůstává poněkud zkrácena, smyslové výkony jsou nižší, látkověvýměnné výkony vyšší, objem mozkové dutiny je místy výrazně zmenšen (viz kapitola «Domácí zvířata — orgány v organismu hospodářství a krajiny», str. 126 nn.). Jsou to však symptomy vývoje u domácích zvířat zadržovaného, zachování jejich mladistvosti, jakéhosi embryonálnějšího stavu. Tato zachovaná {{SE|398}}<br /> <br /> Zachovaná mladistvost je tím, co určuje podstatu domácího zvířete. Evolutivně vděčí za svůj mladistvější charakter člověku. Tato skutečnost mu ukládá povinnost usměrňovat výchovu v chovu, krmení a péči na základě poznání bytosti a lásky.<br /> <br /> Jako živočišný obalový orgán pro rozdrobenou dubovou kůru a borku slouží mozková dutina v lebce jednoho z největších domácích zvířat. Tu obklopuje mozaika kostí horního šálku lebky, zčásti předutvářených z vaziva jako klenba lebeční (s čelní kostí, spánkovou a temenní kostí), zčásti z chrupavky jako kosti spodiny lební a zčásti kost týlní a kosti oddělující mozkovou dutinu od obličejové části lebky. Kostnatění vzniká kostními buňkami, které vyzařují z jednotlivých center ve vazivu a chrupavkách a ukládáním fosforečnanů vápenatých a hořečnatých, uhličitanů vápenatých a fluoridu vápenatého nechávají tuhnout pohyblivost základní tkáně. Vznikají z toho ploché krycí kosti, spojené vazivovatými nebo chrupavčitými můstky. Jak zvíře stárne, nakonec zkostnatí, v případě chrupavek do silněji tvarovaných, zčásti srostlých kostí, které ohraničují mozkovou dutinu směrem k obličejovému šálku. Kostnatění (osifikace) je postupné odumírání do formy. Srovnatelným způsobem odumírá kůra do formy borky. Avšak protože jde o živočicha, je tento proces odumírání zadržován tělem formativních sil. Životní procesy zůstávají do určité míry v proudu; stálý odbourávání, přestavba a budování kostních substancí probíhá i nadále. Jak silně jsou kosti přesto ještě prostoupeny životními procesy, osvětluje skutečnost, že třetina kostí sestává z organické základní substance, *osseinu*, a dvě třetiny z výše jmenovaných minerálních solí (P, Ca, Mg a F).&lt;ref&gt;Rolf Krahmer, Lothar Schröder: ''Anatomie der Haustiere'', Leipzig 1985, 368 S.&lt;/ref&gt; Formativní síly oživují a prozařují kosti zevní, inervovanou a prokrvenou okosticí — periostem.<br /> <br /> Z výše uvedených úvah, stejně jako z zmíněných morfologických zvláštností, nenajdeme žádný průkazný odkaz, který by výpovědi duchovního badatele přiblížil porozumění, že pro preparaci dubové kůry přichází v úvahu lebka: «Téměř jedno, od kterého z našich domácích zvířat.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 133.&lt;/ref&gt; Odpověď se zřejmě dá najít jedině tehdy, prozkoumáme-li vztah člověk–zvíře od dob ledových {{SE|399}}<br /> <br /> a po nich následujících velkých starověkých kultur. Lidstvo žilo tehdy ještě v snivém vědomí. Lze je nazvat i vědomím mytologickým. Z něho prýštily mýty národů, inspirace z duchovně reálně nadsmyslově prožívaného světa. Stálo pod vedením inspirovaného kněžství mystérií. V těchto duchovních pozadích je třeba hledat vznik domácích zvířat (srov. kap. «Domácí zvířata — orgány v organismu hospodářství a krajiny», s. 126 n.). Ten spočíval v tom, že evolučně podmíněný instinktivní život zvířat byl postupně nahrazován vedením ze strany člověka. Tento krok proměny ze seelisch-geistigen duševně-duchovní vědomostní konstituce tehdejšího lidstva se otiskl do životního těla zvířat a skrze ně i do těla fyzického, a tak i do dědičného proudu. Domácímu zvířeti to pomohlo zachovat si mladistvost a udržet svou tělesnou konstituci proměnlivou. V posledním důsledku smíme předpokládat, že tajemství vzniku domácích zvířat zanechalo svůj otisk ve fyzickém těle, ve specifickém uspořádání látek, v jejich «struktuře», tam, kde život zcela gerinnt odumírá do formy. Je-li forma stvořena, stahuje se z ní zpět, podléhá smrti. Toto uspořádání látek, vytvořené formativními silami domácího zvířete, je pokaždé jiné v trubicovitých kostech končetin, v kostech pánve, páteře a jiné opět v lebeční kostech, které obalují střed nervově-smyslového systému. Převládající látkou, z níž jsou poslední stavěny, je vápník; vyskytuje se v různých kompozicích s fosforem, uhlíkem, kyslíkem a fluorem. Jeho síly, namířené jakoby k jednomu středu, propůjčují mozkovně-lebeční části její tvaru koule se přibližující podobu. Kompoziční uspořádání vápníku v kostech mozkovny je — jak smíme uzavřít — výrazem duševního silového dění domácího zvířete, udržovaného v mladistvosti a podněceného člověkem. Na živočišné úrovni jde o vyšší druh uspořádání vápníku, než jaký se nalézá na rostlinné úrovni, například v kůře-borce dubu. Z tohoto pohledu uchovávají lebeční kosti domácího zvířete ve svých vápníkových kompozicích astrální síly, které domácímu zvířeti přitekly skrze aktivní lidskou péči a nastoupily na místo ztracených instinktů. Mají ve vyšším smyslu schopnost působit čistíce, läuternd očistně a léčivě na bující životní procesy.<br /> <br /> Tento pokus o myšlenkové přiblížení k porozumění výchozím materiálům preparátu z dubové kůry a lebky domácího zvířete musí být dále prohlouben. Tím se však ještě nerozluští hádanka<br /> <br /> Samotné preparace jako takové. Ta musí být vykonána lidskou rukou — umělecký akt! {{SE|400}}<br /> <br /> Dub vyrůstá v naší krajině, stejně jako se tam nacházejí všechny preparátové rostliny a tak i domácí zvířata; ale za jakých životních a ekologických podmínek? Musíme udělat vše, co je v naší moci, abychom v gestaltování uspořádání hospodářského organismu a organismu krajiny podporovali jejich wesensgemäß bytostně přirozené gedeihen zdárné daření. To zahrnuje, kdekoli je to možné, preparátové hnojení. Ve svém vzniku je synthézou látek a sil komponujících kompozici krajiny a ve svém použití je celkově léčebným prostředkem k jejich harmonizaci.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Präparation_der_Eichenrinde-Borke&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Preparace dubové kůry-borky ====<br /> <br /> V září si opatříme borku z dubu – pokud možno z dubu vyrostlého v katastru statku – a lebku, pokud možno od zvířete chovaného na tomto statku ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]]). U starších dubů s hluboce rozbrázděnou borkou se doporučuje nejsvrchnější, často lehce obrostle mechem, vrstvu seškrábat zubatým železem a teprve pak použít spodní, mladší vrstvy borky. Hmota, která se při slupování již trochu drolí, se pak zcela rozseká na drobtovitou strukturu. Z lebky domácího zvířete se po porážce odstraní mozek otvorem týlního kosti, stejně jako zbytky masa a kůže přilnuté zvenčí. Poté se použije horní část lebky a týmž otvorem týlního kosti – tím, kudy prochází nervový provazec míchy do malého mozku – se plní mozková dutina borkovou hmotou. Otvor se uzavře střepem lebeční kosti a utěsní hlínou.<br /> <br /> V tomto prvním preparačním kroku se uskutečňuje první vyvracení: něco vnějšího, borka, se stává něčím vnitřním, uzavřeným do kostěné schránky, která již za života domácího zvířete stála blíže smrti než životu. Hned po mozku sloužila k uvědomování instinktem vedených smyslových vjemů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]]).<br /> <br /> Ve druhém kroku preparace se uskutečňuje druhé vyvracení přírodního procesu, vedené duchem a rukou člověka. Lebky jsou hned po naplnění rostlinnou substancí mělce zahrabány na místě, kde je mnoho rostlinného bahna a kam přitéká atmosférická voda – déšť a sněhová voda. V tomto zemitém, měsíčně vodním prostředí odpočívají a jsou tam vystaveny podzimním a {{SE|401}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 29, S. 401.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 29: Die Stoffkomposition des Eichenrindenpräparates im Durchgang durch das Winterhalbjahr.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> zimním silám. Obtížnost co nejlépe splnit tyto podmínky vedla k nejrůznějším řešením.&lt;ref&gt;Walter Stappung: ''Die Düngerpräparate Rudolf Steiners, Herstellung und Anwendung'', Rüfenach 2017, 2 Bd. (Bd. 1: 632 S.; Bd. 2: 116 S.).&lt;/ref&gt; Pružný postup usnadňuje následující pokyn Rudolfa Steinera: Lebku «nyní [zakopeme; poznámka autora] do země a dáme […] navrch rašelinovou drť a pokusíme se, svedením jakéhosi žlabu, přivést na to místo co nejvíce dešťové vody. Dalo by se to udělat dokonce tak […] v kádě, do níž by nepřetržitě přitékala a zase odtékala dešťová voda […] tam dát takovou rostlinnou substanci, která silně způsobuje, že rostlinné bahno je stále přítomno.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 135.&lt;/ref&gt; Obě metody se v praxi uplatňují.<br /> <br /> Na jaře přichází třetí krok preparace: Lebky jsou vyňaty ze svého zemito-vodního prostředí. Opět se uskutečňuje vyvracení: Vnitřek, borkové náplně, přijal a soustředil působení sil zvenčí. Co se projeví navenek, je nová látka, poněkud tmavší barvy a lehce zvětrálé, avšak stále drobtovité konzistence. Je to nová látka proto, {{SE|402}}<br /> <br /> že je obdařena novou vlastností vyzařující astrální účinnosti, která kompostovému a hnojinovému hnojení «skutečně propůjčuje síly, které dokáží profylakticky potlačovat a zastavovat škodlivé rostlinné choroby».&lt;ref&gt;Ebd., S. 135.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Jak lze myšlenkově pochopit tento proces, který se odehrává mezi rostlinným bahnem, schránkou lebeční kosti a borkou dubu v průběhu zimního pololetí v pozemském? Následuje pokus o výklad. Jde o otázku: Jak lze využít vlastnost vápníku stahovat éterické síly? Příliš často se po vlhké zimě a jaru a po náhle nastupujícím sluncem bohatém teplém období hromadně objevují škodlivé cizí organismy, jako jsou mšice v koloniích. Jsou znamením étericko-bujivého růstu. Kosmicko-astrální síly jsou příliš slabé, aby nadměrnou růstovou sílu vtiskovaly do formy. Zde může pomoci stahující síla vápníku – nikoli však běžná vápníková sloučenina s kyselinným zbytkem kyseliny uhličité (CaCO&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;), nýbrž je k tomu zapotřebí vápníku se «strukturou», jakou vykazuje borka dubu. Tento šťavelan vápenatý, vynesený životními procesy dubu a jím vyloučený do borky, musí být teprve prostřednictvím preparačních kroků přiveden do stavu, v němž jakožto přísada k organickým hnojivům udržuje zdravou rovnováhu mezi životní souvislostí půda-rostlina a vstupujícími astrálními silami podsluneční planet Venuše, Merkuru, Měsíce. Toho lze dosáhnout tím způsobem, že se vytvoří stav chaoticky bující étericity. V rostlinném bahně tento stav existuje. Musí být průběžně udržován přítokem dešťové a sněhové vody. Atmosférická voda obsahuje kyslík, který zajišťuje, že anaerobně probíhající rozkladné procesy nepřecházejí do hniloby. Polárně k vodnatosti rostlinného bahna je kvalita přitékající, kosmickými silami prostoupené dešťové a sněhové vody. Tato voda kondenzuje v zimní atmosféře z plynné formy vzduchu do kapkové formy nebo krystalizuje do podoby sněhového krystalu. V obou skupenských stavech má voda své vlastní centrum. K tomuto centru vstupují síly makrokosmu do vztahu, koncentrují se ve vodním obalu a ohraničují jej do podoby kapky nebo sněhového krystalu. Sjednocují-li se nyní tyto vodní kapky v homogenní vodní masu v pozemském, odevzdávají své vlastní centrum středu zemského jádra. {{SE|403}}<br /> <br /> Kosmické síly soustředěné v kapkách se rozplývají v pozemském a v daném případě vstupují do prachaosu rostlinného bahna. Dochází k jakési syntézou podmíněnému vyrovnání: měsíčně mikrobiální rozkladné dění je přiváděno do rovnováhy silami přítomně působícího kosmu. Lze předpokládat, že tato rovnováha představuje spojení působení pod- a nadsluneční planetární sféry.<br /> <br /> Do tohoto prostředí beztvarého chaotického rostlinného bahna a nad ním proudící dešťové nebo sněhové vody jsou ponořeny lebky domácích zvířat s náplní dubové kůry v mozkové dutině. Sjednocující se éterické síly lebku nepřetržitě obtékají a prostupují kostěnou lebeční klenbou. Ta vykazuje strukturu vápníku, kterou utvářely vyšší astrální síly domácích zvířat stojících ve službě člověka. Ze srdce, jež stojí ve vztahu ke Slunci, působí v zvířeti směrem k hlavě síly nadsluneční planet, Marsu a Jupitera, zatímco v samotné hlavě dominují formu a strukturu tvořící síly Saturnu.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 60.&lt;/ref&gt; To znamená: éterické síly chaotizované v rostlinném bahně, přivedené dešťovou vodou do jakési rovnováhy, procházejí lebeční klenbou a jsou méně instinktivně vázanými astrálními silami domácích zvířat proměňovány v maatla ya ku vumba. Vápník lebeční klenby strukturovaný astrálním tělem domácích zvířat éterické síly stahuje a obdařuje je budující, uspořádávající mocností. V borce leží, takto dubem připravený, vápník na jedné straně v takové látková kompozici, že se stává vnímavým pro éterické proudy rostlinného bahna, proměněné lebeční klenbou v formativní síly. Na druhé straně leží v povaze vápníku tyto přijaté formativní síly ve funkčním celku borky dubu soustřeďovat a uchovávat.<br /> <br /> Lebky domácích zvířat s jejich náplní zůstávají po celé zimní pololetí vystaveny do zemito-vodního prostoru vstupujícím pozemsko-kosmickým silám. Tento postup lze vykládat tak, že na jedné straně je v této době planetární působení podsluneční sféry – a obzvláště Měsíce – ve vodnatém prostředí rostlinného bahna nejsilnější, na druhé straně formové síly vzdálenější periferie stálic, působící prostřednictvím pevně-zemitého, v tvrdé, do formy ztuhlé lebeční kosti domácích zvířat rozvíjejí svou největší účinnost. {{SE|404}}<br /> <br /> Hotový preparát se – stejně jako popsané preparáty – vnáší do kompostových a hnojových hromad v množství jedné tříprstové špetky na 1 až 2 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; v zahradnické oblasti, v zemědělské pak na 8 až 15 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;. Nezáleží na látce, nýbrž na vyzařování sil. I zde by se měl úsudek utvářet z toho, co učí osobní nazírání a zkušenost.<br /> <br /> Na rozdíl od křemene popisuje Rudolf Steiner vápno jako to, co chce vše «přitahovat k sobě». «Co chce vápno, žije v rostlinném.» «Vápnité je obecná vnější žádostivost v pozemském.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 11. Juni 1924, S. 82/83.&lt;/ref&gt; V této vlastnosti «žádostivosti» se přirozeně projevuje anorganicky mrtvé vápno. Prostřednictvím životních procesů rostlin – a zvláštním způsobem dubu – je postupně osvobozováno z tohoto pouta k pozemskému. Z tohoto oživlého stavu je v borce vyloučeno do stavu, který se sice blíží minerálnímu, avšak ve své «struktuře» vtiskuje šťavelanu vápenatému zabudovanému do tkáně borky pečeť organizace formativních sil dubu. Nelze v tom snad spatřovat smysl tří popsaných kroků vyvracení preparace, totiž že se «žádostivá povaha» mrtvého vápna převrací ve svůj opak? Proměňuje se ve svém silovém gefüge do stavu, v němž již nic nechce pro sebe, nýbrž zprostředkovává rostlinám síly, jimiž se mohou bránit proti chorobotvorným a škodlivým vlivům zvnějšku. Vápník ve vápně je procesními kroky preparace vyzdvižen ze svých evolučně fixovaných stavů; z příjemce se stává dárcem, léčitelem v životě rostlin.<br /> <br /> Souhrnně lze říci: Jako u všech preparátů nepůsobí jednotlivé kompoziční kroky aditivně, nýbrž multiplikativně. Vznikají látky, které nejsou variacemi vlastností přirozenoprávně fixovanými a pocházejícími z minulosti, nýbrž vlastnostmi, jež v životních souvislostech umožňují vývoj. V případě preparátu z dubové kůry je to nově nabytá vlastnost posilovat gefüge bytostných článků rostliny, a tím profylakticky působit proti rostlinným chorobám.<br /> <br /> Přírodní substance a síly, které v nové kompozici vytvářejí hnojivou substanci s takovou vlastností, jsou tyto: {{SE|405}}<br /> <br /> 4. Borka dubu: Dub uskutečňuje proces kvetení jako gesto otevírající se ke kosmu – svou bytostnou povahou «zemitější», což se pak substanciálně projevuje v borce v Ca-oxalátu.<br /> <br /> 5. Lebka domácího zvířete: Je metamorfována vedením člověka. U divokého zvířete utváří duch skupinové duše, u domácího zvířete k němu přistupuje duch člověka.<br /> <br /> 6. Dutina lebeční, v níž sídlí mozek a která je obklopena mozkomíšním mokem, je prostor vyzdvižený z přímého kontaktu s pozemským – mikrokosmický odraz makrokosmu.<br /> <br /> 7. V zimě je Země duchovně bdělá, odevzdána sama sobě.<br /> <br /> V těchto čtyřech kvalitách se vyjadřuje dostředivá, k Zemi orientovaná tendence působení. Přirozeně se vyskytují odděleně. Jsou-li uvedeny do vzájemného vztahu – jak prostorově, tak časově – na základě rostlinného bahna a atmosférické vody přitékající v zimním pololetí, je proces vápníku obdařen novou vlastností terapeuticky vyrovnávat jednostrannosti v pozemském.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Löwenzahnpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kompozice preparátu z pampelišky ===<br /> <br /> Při hledání rostliny, která je svými vlastními životními procesy schopna nechávat v sobě vznikat «správnou wechselwirkung [vzájemné působení] mezi kieselsäure [kyselinou křemičitou] a kaliem, nikoli kalziem», nalézá duchovní bádání löwenzahn [pampeliška lékařská] (Taraxacum officinale).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999, Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 137.&lt;/ref&gt; «Nevinný, žlutý löwenzahn [pampeliška], tam kde roste v nějakém kraji, je mimořádným dobrodiním. Je totiž prostředníkem mezi kieselsäure [kyselinou křemičitou] jemně homöopatisch [homeopaticky] rozptýlenou v kosmu a tím, co je jako kieselsäure [kyselina křemičitá] vlastně potřeba po celém kraji. Je skutečně jakousi Himmelsbote [nebeský posel].»&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Löwenzahn [Pampeliška lékařská] je evolutivně uzpůsobena k tomu, aby «správným způsobem kieselsäure [kyselinu křemičitou]» «z celého kosmického okolí» přitahovala. «Neboť kieselsäure [kyselinu křemičitou] musíme mít v rostlině. A právě vzhledem k příjmu kieselsäure [kyseliny křemičité] ztrácí země v průběhu času svou moc. Ztrácí ji pomalu, proto si toho nevšimneme.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 135.&lt;/ref&gt; Tato kieselsäure [kyselina křemičitá] «má naprosto největší bedeutung [význam] pro{{SE|406}}<br /> <br /> růst rostlin».&lt;ref&gt;Ebd., S. 136.&lt;/ref&gt; V ní obsažený «silizium [křemík] se zase přeměňuje v organismu v látku mimořádné důležitosti, která není v současné době vůbec řazena mezi chemické prvky».&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Zde duchovní badatel opět poukazuje na záhadu, k jejímuž řešení smyslové pozorování dodává jednotlivá fenomény poukazující na vyšší souvislost, na «das geistige Band [duchovní pouto]» ([[Goethe]]), jež se jako takové ale otevírá teprve myslícímu duchovnímu zkoumání.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Erscheinungsbild_des_Löwenzahns&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zjevný obraz pampelišky ====<br /> <br /> Löwenzahn [Pampeliška lékařská] odhaluje ve všech svých článcích hojnost jevů, které udivují a poukazují na jedinečný charakter, jenž ji vyzdvihuje i z osobitosti čeledi ''Kompositen'' [složnokvětých] (korbblütler [hvězdnicovitých]). Je to jarní květenka – několik žlutých barevných teček se pak znovu objevuje ke konci časného podzimu. – V návaznosti na jemný bílo-fialový závoj Wiesenschaumkraut [řeřišnice luční] (''Cardamine pratensis'') pokrývají se v dubnu louky, pastviny, meze zlatožlutou přikrývkou rozkvétajícího löwenzahnu [pampelišky lékařské]. Děje se to právě v tom okamžiku, kdy země ze svého zimního stažení vydechuje opět do okruhu své duševně-duchovní bytí. Moře löwenzahnblüten [pampeliškových květů] se jeví jako obraz tohoto znovuspojení země a kosmu. Tak rychle jak se koncem března objevil, tak rychle mizí koncem dubna z dohledu ve prospěch nyní rychle narůstající okolní trávy a bylin. Po celý rok následující po kvetení soustřeďuje a zachovává síly z kosmu a země, jež pak, pod paprsky stoupajícího jarního slunce příštího roku, náhle přes noc, vlna za vlnou, vyráží stonky květů do výše. Ty nesou vzhůru poupata, která se otvírají na širokém, daleko rozkládajícím se blütenböden [lůžku květním] a obracejí košík plný paprskových kvítků ke slunci.<br /> <br /> Růstová podoba pampelišky je v kořenu, stonku, listu a květu výrazně trojčlenná (Obrázek 32, s. 423). To poukazuje na silné působení astrálních sil, které pomáhají ätherické organizaci tohoto „posla nebes&quot; k jeho pozoruhodným formativním funkcím. Každý jeho článek se projevuje jako polarita stauování (klidu) a pohybu. Jsou to astrální síly, které tento protiklad vtiskují éterické organizaci pampelišky. To platí samozřejmě v mnohonásobně obměněné, méně {{SE|407}}<br /> <br /> výrazné podobě pro všechny kvetoucí rostliny. Astralleib rostliny, který ji ze světa nadsmyslového zvenčí obklopuje svým světlem, utváří v jakémsi vnitřním působení neustále se pohybující éterické síly ve formativní síly. Podle obrazu bytosti rostliny tyto síly brzní resp. staví do klidu životní procesy, nebo je aktivují k mohutnému růstu. U obilí například roste stéblo od jednoho zastavení růstu, od uzlu, k dalšímu. Z této zóny zastavení se pak prostřednictvím pohybového impulsu rozvíjí další článek stébla (*internodium*) a příslušný list, který obklopuje stéblo až k dalšímu uzlu jako listová pochva. Tomuto vnitřnímu působení, jež rychle odumírá do formy, stojí polárně naproti astrální vnější působení. To se projevuje v živlu vzduchu, který je teplem udržován v pohybu. Hlavní složkou vzduchu je minerálně mrtvý dusík (79 %), fyzický nositel astrálního kráftewirken. Lze říci, že s každým závanem vzduchu, který si pohrává s listy, každým nárůvanem, který jimi přehoupává, rozhoupává větve a větve nebo nechá žitné pole plynout v „kolébavých stříbrných vlnách&quot;&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: *Faust II*, Vers 4656.&lt;/ref&gt;, je účinný pohybový impuls – výraz astrálního vnějšího působení.<br /> <br /> Zcela jinak se chová pampeliška lékařská jako víceletá bylinná rostlina (životnost ca. osm let). Je skrze naskrz ovládána životem utvářejícím astrálním vnitřním působením, srovnatelná s kopřivou, avšak polárně k ní. Zatímco kopřiva, prosazující se sama a prezentující se navenek bojovně, dává svému mocnému vnitřnímu působení sama ochranný obal, ukazuje zjevný obraz pampelišky, jak dokonale je odevzdána jak zemi, tak kosmu. Přestože astrální organizace pampelišky si éterické síly mocně bere do své služby, je její zjevný obraz vzorem odevzdané vůle, nikoli vlastní vůle: „nevinná, žlutá pampeliška&quot;, jak ji duchovní badatel oslovuje.&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Vnější působení ve výše zmíněném smyslu se k ní téměř nedostane.<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ==== Die Wurzel ====<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Polarita zadržené a pohybující se životní síly mohutně poznamenává již kořen. To se projevuje na jedné straně v silné hloubkové výhonné síle kůlového kořene, který se v oblasti humusního svrchního půdního horizontu jedenkrát až vícekrát {{SE|408}}<br /> <br /> verzweigt. Kořenové provazce pronikají hluboko do minerálního podorničí a teprve tam se rozkládají do jemného kořenového vlášení. I kusy horní části kůlového kořene se dokážou na obou místech řezu znovu vyvinout v plně vytvořenou rostlinu.&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: ''Auf der Spurensuche der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen'', Dornach 2005, S. 97.&lt;/ref&gt; Na druhé straně se horní části rozvětvené primární kořene v orničním horizontu rübenartig ztlušťují v ''rhizomový kořen''. Je vyplněn volnou buněčnou hmotou, která je prostoupena navzájem propojenými trubičkami. Tyto kanálky vedou bílou, sliznatou mléčnou šťávu, jež je pod tlakem. Zde se uplatňuje vzduté působení, sledovatelné až do stvolu květu. Přeřízneme-li kořen, listovou žilku nebo stvol květu, mléčná šťáva okamžitě vytéká; celá rostlina pampeliška je trvale pod zvýšeným saftovým tlakem (*turgor*). Lze také říci: éterický tělo této rostliny je trvale pod „bildovým tlakem&quot; astrálního.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Spross_und_Blatt&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Výhonek a list ====<br /> <br /> Ve srovnání s „pólem soli&quot; kůlového kořene se merkuriální střed výhonku a listu pampelišky přechodem v horním rhizomu kořene vzdouvá do výrazné listové růžice (vyobrazení 32, str. 423). Stonek vězí v kořenovém krčku a zůstává po celý život vzdutý, zatímco životní bildekräfte s mocí střílí do spirálovitě seřazených, těsně nakupených listů. Listy těsně přiléhají k zemi, v zimě zcela; na jaře se zdvihají. Mladé listy rostoucí ze srdce listové růžice se stavějí vzpřímeně, aby při stárnutí pozvolna klesaly do roviny růžice a přibližovaly se zemi. Zatímco se tak od jara do podzimu tvoří nové listy – asi sto –, ty nejstarší na spodní straně růžice odumírají.<br /> <br /> Mocná výhonná síla listů vychází z plasticky vystupující centrální žilky, jež rovněž vede mléčnou šťávu. Na ni navazuje čepel, jež se od shora dolů zužující doprovází dlouhý řapík. V posloupnosti listů je tato čepel od děložních listů počínaje v horní části protáhle oblá. Brzy však tato silně do čepele stremhlavě se ženoucí výhonná síla naráží na zvenčí protikladně působící zadržovací neboli tvarovou sílu. V mocných ostrých zubech (lví zuby) vyráží ven a utrpí jakoby jako protipůsobení hluboké záseky dovnitř. Tak vzniká obraz silné, zčásti oboustranně disharmonické, bizarní {{SE|409}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 30, S. 409.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 30: Stadien des Aufblühens, Welkens und der Bildung der Schirmchensphäre in der Samenreife (aus: Bockemühl, Järvinen, 2005, S. 96).&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Okrajová gestalt protáhlých listů. Jen ve špičce listu dochází v přilbicovité rovnostranné trojúhelníkové gestalt k harmonickému vyrovnání výhonné a tvarové síly.<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ==== Die Blüte ====<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Polarita vzdutí a pohybu činí již nahoře saftovým vzdutím ztluštělý kůlový kořen jakoby svébytně se proživajícím článkem pampelišky. Neméně svébytná, ba ve stupňování, se rozvíjí listová růžice. A pak, jako od ní odtržen, vstupuje květ — přechodem bez přechodu, v dokonalém ovládnutí této polarity, jakoby pozdvižen nad pozemské — v Erscheinung.<br /> <br /> V paždí listů v srdci růžice se k podzimu nacházejí poupata. Přezimují „pod zemí&quot;, neboť je na podzim stahující se kořenový krček vtahuje do země. Je to poslední pohybový impuls před zimním klidem. Na jaře pak, v dubnových nocích, přece jen vyvine pampeliška jakýsi vertikálně vystřelující stonek. Se silami nasbíranými a nastavenými přes pozdní jaro předchozího roku, přes léto, podzim a zimu, vystřelují poupata na vrcholu rovněž mléčnou šťávou vedoucího, dutého, vzduchem naplněného stonkového tubusu do výše. Poupě je zelené kulaté hlavičkové tělísko, ovinuté několika vrstvami šupinovitých listenů. Pod teplými slunečními paprsky nastupujícího dne se vrstva za vrstvou otevírají a skládají dolů. Jen málé z nich dál obalují jazykové květy, jež se nyní rozvíjejí z lůžka květního (obrázek 30). {{SE|410}}<br /> <br /> Jak se poslední korbové lístky skládají dolů, rozevírají se, těsně vedle sebe, na rozepjatém lůžku květním v zářivé zlatožluté barvě 100 až 200 jednotlivých květů — druhá růžice na vyšším stupni, obrácená k nebi. Rozkvétají od okraje postupně směrem ke středu košíčku. Ten se pohybuje za slunečním chodem. Pozdě odpoledne se část korbových lístků opět vztyčuje, zároveň se lůžko květní snižuje, takže všechny paprskové květy stojí v jednom svazku vztyčeny a jsou korbovými lístky znovu ovinuty jako v poupěti. Za pěkného počasí se může rytmické otevírání a zavírání opakovat několik dní; za deštivé šedi zůstávají květní košíčky zavřeny. Po odkvětu se naposledy část korbových lístků zdvihne. Drží po celou následující tvorbu semen plnost květů pevně sevřenu. Mezitím roste trubicovitý stonek stále dál do výšky, předbíhaje dorůstající trávy a byliny. V tomto posledním ovinutí se na lůžku květním odehrává vzhledem k tvorbě semen umstülpung tímto způsobem: semeno trčí hlavičkou v lůžku květním, zatímco jeho protipól, na němž sedí jemnovláknité kališní lístky, čouhá nahoru k nebi. V době zrání semene se znovu probouzí pohybový impuls: z kališního pólu semene vyrůstá tenký stopečka, která na své špičce nese vláknité kališní lístky — chmýr. Při dorůstání odtlačují nahoru zvadlé korunní lístky z ovinutí korbových lístků ven. Po této delší přípravě se pak korbové lístky naposledy skládají dolů, lůžko květní se klene a zaobluje do koule, na níž se na dlouhých stopkách objevuje filigránová «Pusteblume» ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#409|Obrázek 30]], str. 409). Ve svých mnohých jednotlivých schirmchen je vždy zcela utvořena, neboť všechny semenné plůdky se vyvinuly v lůžku květním. Dozrálá semena se uvolňují z lůžka květního a plují jednotlivě s nejbližším nárůstem větru pryč.<br /> <br /> Vícenásobné otevírání a zavírání lístky lemovaného košíčku, pohyb lůžka květního a vyzařování kolonky květů do okolí jsou výmluvná gesta, která obrazně poukazují na blízkost působení duševního čili astrálního těla této zvláště vysoce vyvinuté kompositní rostliny. Ale ani tím není konec; znovu vyzařuje v době tvorby semen, přetváří vlásenkovité děložní lísty na stříbřitě se lesknoucí schirmchen, které se řadí jako hvězdy do obrazu kulové gestalt kosmu. Děložní lísty, jež se obvykle rozvíjejí v zemitě-vodním, obrátí se naruby a obracejí do vzduchu, {{SE|411}}<br /> <br /> teplo a světlo do kosmu. V dalším stupňování předchozího vzniká na okamžiky, v průsvitném ovinutí schirmchen, vzduch a světlem naplněný vnitřní prostor. Lze se ptát, zda tento jemně obkreslený vnitřní prostor není věrným fyzicko-smyslovým obrazem schopnosti pampelišky přitahovat kyselinu křemičitou z kosmu — tedy zda tato rostlina není skutečně «jakýmsi poslem nebes».<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Milchsaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Mléčná šťáva ====<br /> <br /> Vedle pampelišky vedou i jiné druhy složnokvětých, jako čekanka obecná (''Cichorium intybus''), locika kompasová (''Lactuca serriola''), mléč rolní (''Sonchus arvensis'') a pryšcovité rostliny (''Euphorbiaceae''), ve svých pletivech mléčnou šťávu. Tato šťáva je bílá mléčná emulze, která — v případě pampelišky, a právě tím je tato rostlina jedinečná — prochází v trubicovitých kanálcích jednotně celou rostlinou. Z řepovitě zesílené kořenové části táhnou se přes do kořenového krčku zatlačený stonek středními žilkami listů a konečně přes vzduchem naplněný stvol květu až nahoru k lůžku květnímu. Mléčná šťáva spojuje vzájemně tak odděleně působící články pampelišky v jeden celek. Stojíme před záhadou! Musí se mléčné šťávě nepřipisovat právě tak dobře salická jako sulfurická povaha — a oč víc ještě merkuriální? Nespojuje v sobě snad všechny tři kvality? Existuje zde vůbec základní princip kvetoucí rostliny — povznášení minerálního a jeho éterizace v procesu kvetení?<br /> <br /> Mléčná šťáva je sekret z okrajových buněk vzájemně propojených mléčných kanálků, které srůstají dohromady. Je to látková masa komponovaná éterickou organizací této rostliny, jež v určitých poměrech látkových množství obsahuje vše, co se pak rozvíjí do vysoce specifizovaných forem kůlového kořene, listové růžice a korbovitého květu. Rozbor odhaluje takovou mnohotvárnost rozpuštěných i suspendovaných látek, že se oprávněně jeví říci: Zde leží prvotní stav života v podobě z evoluční rané doby vývoje Země, v níž se říše minerálního, rostlinného a živočišného bytí ještě od sebe neoddělily — látková kompozice všemohoucího života. Jednotlivé skupiny látek podléhají, podle stanoviště, silným sezónním výkyvům, např. ''inulin'', polysacharid sestavený z ovocného cukru, který je s jarním růstem téměř spotřebován a ke konci podzimu se hromadí až na vysoké {{SE|412}}<br /> <br /> Gehalten dále obohacuje. Jarní kořen vykazuje největší obsah hořčin, srpnový kořen nejvíce *inulinu*, zářijový kořen nejvíce *taraxinu*, říjnový kořen nejvíce *lävulinu*.&lt;ref&gt;Werner Christian Simonis: ''Heilpflanzen und Mysterienpflanzen'', Wiesbaden 1991, S. 280.&lt;/ref&gt; Mléčná šťáva se skládá z vodě podobné základní substance — z *Taraxacum*-liquoru —, v němž jsou rozpuštěny mnohé minerální substance, jako mimo jiné draslík a křemík, jakož i organické sloučeniny jako bílkoviny, třísloviny, alkaloidy, vitaminy.&lt;ref&gt;Ebd., S. 282.&lt;/ref&gt; Látky suspendované v tomto roztoku v jemných kapičkách jsou pryskyřice a především kaučuk s koloidním bílkovinovým ochranným obalem. V popelu celé rostliny se nachází 7 % kyseliny křemičité, 40 % oxidu draselného, 8 % oxidu hořečnatého, 28,6 % oxidu sodného, jakož i stopy zinku, mědi, manganu a síry.&lt;ref&gt;Erdmuth-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, 512 S.&lt;/ref&gt; Číselné hodnoty analyticky prokazatelných látek poskytují — nad rámec jejich pouhé přítomnosti — jen malé opěrné body, které by dovolovaly rozeznat souvislost s tvořícím bytím. Více informací získáme, obrátíme-li pozornost na určité látkové kompozice, například na účinné látky a jejich léčivé působení. Ale ani ty nevypovídají nic o celku pampelišky, který tyto účinky vytváří. Dokud byl tento celek přijímán jako daná přírodní skutečnost, platila pampeliška za oficinální léčivou rostlinu. Nyní, kdy jsou účinné látky, jež jsou považovány za léčivé, izolovány a syntetizovány nebo mohou být nahrazeny jinými syntetickými látkami, pampeliška svůj čestný status léčivé rostliny ztratila. Tento status znovu získá — a tak i všechny ostatní léčivé rostliny —, teprve tehdy, až se budeme snažit rozpoznat vztahové předivo látek navzájem jako silové uspořádání, jehož architektem je — pod vedením zvenčí působících astrálních sil — éterické či životní tělo příslušné léčivé rostliny. Jednotlivé organické látkové sloučeniny sice obdržely svůj otisk od celku éterické organizace, ale tento celek plnohodnotně nezastupují.<br /> <br /> K tomu by bylo zapotřebí poznat skladatele, který si ve zjeveném obrazu pampelišky v tomto určitém uspořádání látek vytvořil autoportrét. Tohoto skladatele jako velkého umělce lze nalézt jen prostřednictvím poznání ducha. Teprve duchovní bádání otevírá „duchovní pouto&quot;,&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Faust I,'' Vers 1939.&lt;/ref&gt; které sinnstiftend spojuje empiricky nalezené jednotlivé skutečnosti. Taková duchovědná sinnstiftung ukazuje, že v pampelišce — na rozdíl od řebříčku, heřmánku a kopřivy — {{SE|413}}<br /> <br /> existuje nikoli vztah síry k zemsky vázaným látkám — draslíku, vápníku a železu —, nýbrž vztah křemene k draslíku. V živém přísluší draslíku úkol spojovat éterické tělo s fyzickým tělem; na opačném pólu stojí křemen. Na rozdíl od síry vytváří křemen jakýsi smyslový vztah mezi těmito dvěma bytostnými články a kosmicko-astrálními silami, které působí dovnitř ze Stoffwechselpol — z „Zemědělské individuality&quot;. Tato zvláštní vzájemná hra draslíku zdola a kyseliny křemičité shora se odehrává, jak lze předpokládat, v mléčné šťávě prostupující celou rostlinou. Nemůžeme v ní — v kontextu s pampeliškou, jež se utváří do vnějšího, trojčlenného zjevného obrazu — spatřovat „prostředníka [srov. poznámku autora] mezi v kosmu jemně homeopaticky rozptýlenou kyselinou křemičitou a tím, co je jako kyselina křemičitá skutečně zapotřebí po celém okolí&quot;?&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni, Dornach 1999, S. 137.&lt;/ref&gt; Zde se klade táž otázka jako u vzdušného dusíku: kyselina křemičitá přece stojí v půdě v pevné, koloidní i rozpuštěné formě dostatečně k dispozici — proč tedy přivádět kyselinu křemičitou z kosmu tak složitým způsobem, a navíc v tak nepatrných množstvích? Zřejmě se jedná o dva vzájemně polární stavy působení kyseliny křemičité, respektive v ní účinkujícího křemíku. Jedním stavem bytí kyseliny křemičité jsou křemen a silikáty. Jsou výsledkem vznikání a zanikání minulých zemských stavů. Jako horniny a jako jejich zvětrávací rozestup tvoří minerální základní kostru půd. K této zemsky vázané kyselině křemičité stojí kořen rostliny ve vztahu. Druhý stav působení kyseliny křemičité uplatňuje se v Stoffwechselpol nad zemí — jako „v kosmu jemně homeopaticky rozptýlená kyselina křemičitá&quot;.&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Pomyslí se ihned na meteorický prach, jenž se dostává do přitažlivé sféry Země. Ten však sám od sebe na Zemi prosévá. Toto minerální zemnění jistě nemůže být tím, co je míněno. Výrok Rudolfa Steinera zní, že „správná vzájemná hra draslíku a kyseliny křemičité v rostlině musí být přítomna, aby přitahovala kosmické&quot;.&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Je to aktivní proces, jenž vychází z rostliny a jejž je zapotřebí za pomoci náležitě připraveného hnojiva oživit. {{SE|414}}<br /> <br /> Co je zde mimo jiné označeno jako „kosmická kyselina křemičitá&quot;, označuje nehmotný, étericky-astrální stav. „Mohli bychom postupně, když budeme bezmyšlenkovitě dál hnojit, Zemi znemožnit, aby nasávala to, co jako kyselina křemičitá, olovo, rtuť je účinné&quot;, „co […] přichází z kosmické periferie a musí být přijato do rostlinného růstu&quot;.&lt;ref&gt;Ebd., S. 123–24.&lt;/ref&gt; Země ztrácí schopnost přijímat tyto kosmické substance. Aby bylo tomuto ztrácení čeleno, je zapotřebí opět zvláštní příprava hnojiva: preparát z pampelišky. Ten zprostředkovává půdě a rostlině schopnost, jež je pampelišce vlastní zvláštním způsobem — uvést draslík a kyselinu křemičitou v životních procesech rostlin do takového vzájemného vztahu, aby nabyly schopnosti přitahovat „kosmickou kyselinu křemičitou&quot;. V pampelišce vzniká tento vzájemný vztah teprve tím, že oba pozemské látky přijaté kořenem — draslík a kyselinu křemičitou — povznáší z anorganicko-fyzického do éterického stavu. Mléčná šťáva je ve své všemohoucnosti sice blíže svému praobrazí, přesto je v této podobě zjevení jeho odrazem právě tak jako jeho rytmus ve vzdutí a pohybu a jeho stupňování od kořene přes listovou růžici, vrcholící v květních úborech. Pampeliška je „jakýsi posel nebes&quot;; její zjevný obraz o tom vypovídá.<br /> <br /> Kyselina křemičitá takto vyzářená z kosmu a přijatá životními procesy rostliny vstupuje do vztahu s kyselinou křemičitou přijatou ze země, jež stojí ve vzájemném vztahu k draslíku. Teprve v této syntéze nalezne člověk pravděpodobně přístup k pochopení tohoto záhadného stavu věci popsaného duchovním badatelem. Kyselina křemičitá obsahuje křemík. „Křemík je zase v organismu přeměněn v látku mimořádné důležitosti, která v současnosti [tedy v roce 1924; poznámka autora] mezi chemickými prvky vůbec není uváděna.&quot;&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Je to tato přeměněná látka, skrze niž se zmíněné substanciality kosmu stávají novým způsobem přístupnými rostlinnému růstu?<br /> <br /> Pampeliška v sobě spojuje — jako evolučně nejranější forma existence života — mléčnou šťávu s kosmicko-pozemskou tvořivou silou dokonanou v přítomném. O tom vypovídá její zjevný obraz. Je to tato syntéza, jež pampelišce, především v jejím vynikajícím procesu kvetení, propůjčuje jedinečnou vlastnost, aby pozemsky vyzařující {{SE|415}}<br /> <br /> a kosmicky vstřikující křemičitou kyselinu v jedno spojit a přitom v Živém „v křemičité kyselině obsažený křemík&quot; proměnit v „novou látku&quot;? Kladnou odpověď naznačuje postup další preparace pampelišky i účinnost hotového preparátu.<br /> <br /> Na počátku preparace stojí otázka: Lze silový potenciál pampelišky zachytit, soustředit, koncentrát uchovat a nasadit jej v podobě hnojiva tak, aby se sdílel půdě a rostoucím rostlinám? Ve vadnutí pampelišky tento potenciál hasne. Poslední životní záchvěv je přeměna děložních listů v stopkatý chmýr, nesoucí pod svým deštníčkem semeno. Dříve než dojde k tomuto mistrnému závěru, musí být životní proces pampelišky, jenž ve květních úborech dosahuje svého vrcholu, udržován dále v proudu. To zase může zajistit jen obalový orgán, který pochází z přírodní říše o stupeň vyšší — z říše živočišné. Zvíře staví své životní procesy do služby svého duševního nitra a udržuje je tím v proudu. Podle duchovní vědy Rudolfa Steinera tuto úlohu plní, pokud jde o květní úbory pampelišky, pobřišnice, přesněji okruží skotu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Bauchfell_bzw._Gekröse_des_Rindes&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Pobřišnice resp. okruží skotu ====<br /> <br /> Slouží jako obalový orgán z říše živočišné při preparaci květních úborů pampelišky. Pobřišnice (''Serosa'', ''Peritoneum'') obaluje břišní dutinu se všemi orgány v ní uloženými, stejně tak dutinu pánevní. V břišní a pánevní dutině tvoří hraniční membránu metabolického pólu ve vlastním smyslu. Také hrudní dutina, centrum rytmického systému se srdcem a plícemi, je vystlána ''Peritoneem'' — pohrudnicí. Tato je však od pobřišnice přísně oddělena bránicí (''Diaphragma''). ''Peritoneum'' je kožní orgán obrácený do vnitřního světa těla, vyvráceného naruby. Jeho povrch přivrácený k nitru tvoří ploché buňky uložené v bazální membráně. Ta nasedá na pojivové a svalové tkáně stěn orgánových obalů, resp. tělních dutin. Odloupneme-li ji, držíme v rukou průsvitnou, lesklou, membránovitou kůži. Ta je prostoupena jemnou sítí nervových vláken, jež se centrují v jednotlivých gangliích a nakonec se sbíhají ve velkém gangliovém centru solárního plexu (''Plexus solare''), které leží u skotu pod páteří na hranici {{SE|416}}<br /> <br /> páteře hrudní a bederní. Tato nervová pletiva náleží vegetativnímu nervovému systému, jenž se člení na *Sympathicus* a k němu polárně se vztahující *Parasympathicus*. Jejich regulační působení se odehrává hluboko v podvědomí.<br /> <br /> Pouhé anatomicko-funkcionální pozorování pobřišnice osvětluje jen málo z jejího hlubšího dosahu. Konstatujeme silnou inervaci, vlhkostní film umožňující klouzavost orgánů břišní a pánevní dutiny — zvláště závitů tenkého střeva — a pozoruhodně vysokou schopnost resorbce tělesných tekutin; v součinnosti s lymfou a lymfatickými uzlinami zajišťuje detoxikaci — ve smyslu jakéhosi trávení — tělu cizích látek. Tento způsob pozorování, omezující se na vnější fakta, se ihned rozšiřuje, jakmile se ptáme po dosahu silné inervace. Odpověď dává pobřišnice sama. Je to smyslový orgán, jenž se obrací na to, co se v jednotlivých orgánech tohoto vnitřního prostoru vykonává ve vysoce specifických činnostech, a jenž přitom souhrn těchto činností uchopuje v bezvědomí jako celek — a z tohoto celku koordinuje a navzájem slaďuje orgánové aktivity.<br /> <br /> Tak jako vnější kůže a do ní vložené čtyři střední smysly — tepelný, zrakový, chuťový a čichový&lt;ref&gt;Willi Aeppli: *Sinnesorganismus, Sinnesverlust, Sinnespflege*; Stuttgart 1967; sowie<br /> : Dietrich Rapp, Hans-Christian Zehnter: *Die zwölf Sinne in der seelischen Beobachtung – Eine Exkursion*, Münchenstein 2019, 253 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: *Anthroposophie ein Fragment*, GA 45, Dornach 2002.&lt;/ref&gt; — zprostředkovávají bdělému vědomí smyslový obraz skutečnosti bytí, tak vnitřní kůže pobřišnice zprostředkovává zjevení samotné té bytostné skutečnosti; a to posledně jmenované zejména v souvislosti se životním smyslem. Ten temně oznamuje tělesné stavy. Patří vedle smyslu pro rovnováhu, vlastní pohyb a hmat k nižším, volním smyslům.&lt;ref&gt;Willi Aeppli: Ebd.; sowie: Dietrich Rapp, Hans-Christian Zehnter: Ebd.&lt;/ref&gt; Svou blízkostí k vůli spočívá jejich činnost v nejhlubším podvědomí — podvědomí hlubokého spánku; stojí v bezprostředním vztahu ke geistwirklichkeit bytí. Smyslový orgán pobřišnice tedy nevnímá předmětné protistojné, nýbrž ponořuje se do bytostných zjevení, jež se vyjadřují v činnosti orgánů tělních dutin. Tak je činnost močového měchýře jakožto orgánu koncentrace a vylučování jiná než činnost tenkého střeva jakožto orgánu vstřebávání trávicích šťáv. A opět jiné jsou činnosti jater, slinivky, sleziny atd. Pobřišnice je {{SE|417}}<br /> <br /> na jedné straně vetkáno do bytostného bytí a činnosti (účinnosti, funkce) každého jednotlivého orgánu břišní dutiny, na straně druhé zprostředkovává zároveň souhrn těchto činností hlavnímu gangliovému centru sluneční pleteně. Proto lze pobřišnici spolu s menšími gangliovými uzly a velkým gangliovým centrem nazvat vnitřním nebem. Také jiná, zjevně intuitivně zvolená ganglionová označení břišní dutiny, jako „hvězdicovité ganglium&quot; (''Ganglion stellatum'') a ''Ganglion coeliacum'' (''Coelum'' = nebe), poukazují na příbuznost s makrokosmem. „Tělesná dutina je nebe, kosmická enkláva.&lt;ref&gt;Lothar Vogel: ''Der dreigliedrige Mensch'', Dornach 1979, S. 105.&lt;/ref&gt; Zde v říši zvířat a zejména u přežvýkavců a mezi nimi především u skotu nachází tento nebeský vztah nejvyšší rozvinutí. Při přežvýkování nevnímá kráva obrazy smyslově dané vnější skutečnosti, nýbrž v podobě silotvorných obrazů zjevení té bytostné skutečnosti, která jí leží v základu.<br /> <br /> S ohledem na vztah pobřišnice k rozmanitým autonomním činnostem orgánů břišní dutiny, jež každý jednotlivě obaluje, vyvstává otázka, která část pobřišnice přichází v úvahu pro preparaci. Ve svém kurzu pro zemědělce jmenuje Rudolf Steiner kravské okruží: „Žlutá hlavičková pampelišková kvítka se sesbírají, nechají trochu povadnout, slisují a všijí do kravského okruží.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 137.&lt;/ref&gt; Na otázku, co je třeba rozumět pod kravským okružím, následuje odpověď: „Mínila se tím pobřišnice. Dle mého vědomí se okružím rozumí pobřišnice.&quot;&lt;ref&gt;Ebd., Fragenbeantwortung vom 14. Juni 1924, S. 175.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tato vyjádření vedla v praxi dodnes k pochybnosti: Záleží prvotně na pobřišnici jako takové, nebo specificky na okruží, jež tvoří část pobřišnice? Je-li tomu tak v prvním případě, nabízí se pro preparaci daleko spíše a jednodušeji velká předstěra (''Omentum majus''), méně pak malá předstěra (''Omentum minus''), jež ve dvoulisté ploténce spojuje játra a žaludek. Velká předstěra, rovněž dvoulistá ploténka pobřišnice, leží jako zástěra mezi břišní stěnou žaludku a kličkami střev. Splývá od žaludku dolů až k dolní ploše břišní dutiny, tvoří tam velkou kličku, obrací se zpět opět nahoru a kryje střeva jako hřejivý ochranný štít.&lt;ref&gt;Ulrike Remer-Bielitz: ''Dokumentation zum Rindgekröse''; Forschungsring, Materialien Nr. 8, Darmstadt 2001.&lt;/ref&gt; Jinak je tomu s okružím (''Mesenterium''). {{SE|418}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 31, S. 419.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 31: Querschnitt durch die Bauchhöhle des Rindes. Die Bauchfell-Serosadoppellamelle in Beziehung zur Dünndarmverdauung.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Upevněno na stěně břišní dutiny, bezprostředně pod páteří, nese celý střevní svazek. Z obou stran břišní dutiny se jednovrstvé peritoneum břišní dutiny skládá do serozní dvojploténky, okruží, a to tak, že jeho smyslově aktivní strany míří navenek do břišní dutiny (obrázek 31). Serozní dvojlamely se v oblasti tenkého střeva (''Jejunum'') dělí a obalují jej jako jednotlivá lamela. Okruží tak tvoří vějíř záhybů, jenž sleduje těsně k sobě přiléhající kličky tenkého střeva dobrým dílem břišní dutiny. Mezi oběma serozními listy okruží leží nervové provazce (větví se do obou listů a jsou v souvislosti s trávicím děním v tenkém střevě), dále tepenné a žilní krevní dráhy (udržují intenzivní životní procesy ve střevě), mízní cévy (přijímají přes střevní sliznici [''Mucosa''] trávicí šťávy [''Chylus'']), mízní uzliny (působí detoxikačně) a konečně pojivová tkáň a tukové vrstvy. Tím se stavba okruží jako části pobřišnice ustavuje tak, že je zároveň orgánem smyslovým i orgánem činnosti. Zprostředkovává trávicí činnost (vnější svět) celkovému organismu (vnitřní svět) a naopak.<br /> <br /> Zaměří-li se pozornost na tento vztah k činnosti, vyjasňuje se rozdíl mezi okružím a předstěrami (''Omentum majus'' a ''minus''). Pojem „pobřišnice&quot;, který Rudolf Steiner v odpovědích na otázky kurzu zmiňuje v souvislosti s okružím, míní něco obecného, {{SE|419}}<br /> <br /> jakoby ideu obsáhlého, do smyslové tmy metabolismu ponořujícího se, vědomí odňatého smyslového orgánu. Pojem „okruží&quot;, jenž nachází zmínku v pátém přednášce Zemědělského kurzu, míní něco specifického, funkční pole, na němž se obecné uplatňuje ve vysoce specifické činnosti, totiž v takové, jaká se v takto dokonalé podobě nachází jedině v trávicím traktu. Jeho jedinečnost plyne z důvěrné souvislosti s „vlohou Já&quot; probíranou v kapitole „Skot&quot; (s. 146 nn.). Tato vloha je v kravě předznačena v dlouhé cestě intenzivní trávicí činnosti, vrcholící přežvykováním. Výsledek tohoto trávicího otvírání látky vnímá seróza pobřišnice okruží. Vyzařuje jako astrální síla do nitra těla i do krevní dráhy a ta ji nese až k nervově-smyslovému pólu hlavy a do nasazených rohů, kde se vrátí zpět. Tím se na vyšší rovině znovu spouští vědomostní impuls, jehož výsledek zpětně ozařuje tělní dutinu a prostřednictvím obou serozních listů okruží se sděluje obsahu střeva. Ten je nyní prosycen silami, které z aktuální životní činnosti krávy nalezly cestu k její nadsmyslové bytostné skutečnosti. S vyloučením vstupuje toto silové potenciál, „vloha Já&quot;, do vnějšího světa. Propůjčuje kravskému hnoji jeho jedinečnou a trvalou hnojivou sílu. Toto dění, vycházející z vyššího bytí krávy, smí platit za další doklad toho, že pobřišnice představuje cosi „obecného&quot;, kdežto dvojlamelová okruží-pobřišnice cosi specifického. Tato druhá splňuje v „niterném nebi&quot;, v tomto vpáčeném kosmu, ústřední úkol: zprostředkovávat trávicí dění přežvýkavce organismu a od tohoto organismu zpět trávicímu systému, jenž se pak stává hnojivem.<br /> <br /> Toto dění, zahrnující celé bytí krávy, neplní ani velká ani malá předstěra. Obě mají specifické funkce mimo trávicí dění a s ním spojené kroky přeměny ve vyšší silové působení. Obě sice vykazují podobnou anatomickou stavbu s dvojlamelovou sérózou a mezi nimi ležícími nervovými, krevními a mízními drahami, mízními uzlinami a pojivovou tkání — přičemž tato pojivová tkáň je výrazně redukována. Příznačná pro velkou předstěru je sítkovitá distribuce uloženého tukového pletiva. Co však tato anatomická příbuznost vypovídá? Smyslová funkce je zásadně jiná. Je to taková, jež — jak se smíme domnívat — spočívá ve vnímání a řízení harmonického spolupůsobení {{SE|420}}<br /> <br /> Orgánů břišní dutiny, zejména na aktivitu tenkého a tlustého střeva ve vztahu k předcházející činnosti žaludku a předžaludků. Co se děje v bachoru, musí být v průběžném vzájemném vztahu sladěno s tím, co probíhá ve střevním trávení, a naopak. Navíc je velká předstěra vnímavě ponořena do tekutinového hospodářství břišní dutiny a řídí je sekrecí a resorpcí. Dále zajišťuje obranu proti tělu cizím látkám. Na základě toho a své velké pohyblivosti bylo velké předstěřové těleso označeno také jako «velký hadr břišní dutiny».&lt;ref&gt;Johannes W. Rohen: ''Funktionelle Anatomie des Menschen'', Stuttgart-New York 1993, S. 287.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Co jakožto obalový orgán pro květní úbory pampelišky jednoznačně svědčí pro kravské okruží, lze spatřit v následujícím: Jako vysoce vyvinutá složnokvětá rostlina má pampeliška moc přitahovat z kosmu substanciálně-bytostné jádro kyseliny křemičité. Kravské okruží má ze své strany moc — díky své smyslové činnosti obrácené dovnitř na látkové působení trávení v tenkém střevě — obdařit ještě nehmotnou kyselinu křemičitou jakousi vnímající niterností. Aby bylo možno tento potenciál, jenž je jako výsledek evolučního stávání se uložen v pampeliškovém květu a v kravském okruží, učinit využitelným pro růst rostlin, je zapotřebí opět preparace, která vyvěrá z duchovního poznání člověka a která v rytmu plynutí časů překlenuje hranice mezi přírodními říšemi.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Präparationsschritte&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kroky preparace ====<br /> <br /> Vhodný čas ke sběru — to platí pro střední Evropu — je slunečný dubnový den. Květní úbory se otevírají v brzkých ranních hodinách, rozkvetou řadu po řadě od okraje a rozepnou své jazykové květy radiálně do šířky. Přibližně kolem desáté hodiny dopoledne bývá dosaženo stadia, kdy ve středu úboru ještě zbývá drobný shluk poupat. V krátké době asi jedné hodiny, než nastane plný rozkvět, musí být úbory natrhány z dutých stopek a rozloženy k sušení, případně předsušeny teplým vzduchem. Sběr odpoledne, za plného rozkvětu nebo v pokročilé kvetoucí sezóně je třeba se vyvarovat pro nebezpečí předčasného přechodu k tvorbě chmýří a semen. {{SE|421}}<br /> <br /> V prvním přípravném kroku jsou květní úbory — podle stupně vysušení — lehce navlhčeny výluhem z listů pampelišky, trochu stlačeny, ze všech stran obaleny lalůčky okruží a provázkem z konopí (žádný syntetický materiál) svázány do malého balíčku. Jako «alternativa» k okruží se kvůli snazší manipulaci často upřednostňuje velká předstěra (''Omentum majus''); je plošnější a zpravidla méně prostoupena tukem. Připojuje se k žaludku a jinak nemá žádnou přímou spojitost s kličkami střevními.<br /> <br /> Obalení gekrózní membránou vede k první umstülpung přirozeného procesu, a tím k prvnímu kroku emancipace od něj: Vyzařující gesta löwenzahnových květů, obrácená ke kosmu, je nyní obrácena dovnitř a naplňuje vnitřní prostor. Jinak je tomu s pobřišnicí, jež jako jakési «nebeské klenby» vystýlala břišní dutinu, obemykala všechny břišní orgány a tak i umně kličky tenkého střeva a stála v smyslovém vztahu ke skryté trávicí činnosti — nyní je obrácena ven. Popsaná dvojitá lamela nebo -serosa okruží nyní v novém způsobu rozvíjí smyslovou činnost obrácenou ven i dovnitř. Dovnitř je tato — skrze ''serosu'' dovnitř obrácené lamely — zaměřena na životní dění, jež v květních úborech pampelišky dosáhlo evolučního vrcholu, zatímco ''serosa'' ven obrácené lamely se otevírá silám, které ze světové i zemské periferie zvenčí proudí dovnitř. Tak nahlíženo, se jednotná smyslová funkce střevního okruží rozštěpuje do polaritní dvojí funkce. Nedotčeny tím zůstávají pojivové strany obou lamel; nadále k sobě přilnou a tvoří jaksi pojivový článek mezi oběma polárními sférami vnímání.<br /> <br /> Fyzická a životní organizace pampelišky je evolučně zaměřena na to, aby utvářela vztahové předivo draslíku a kyseliny křemičité, vrcholící v květ. S tím se váže otázka, zda právě v onom pojivém článku — jako syntéza tohoto nového vztahu vnitřku a vnějšku — nemůže toto vztahové předivo být udrženo v proudu i za hranicí, která je evolučně rozvoji rostliny vytčena. Nespočívá právě v tom význam okruží, že jednak ve své funkční jednotě s trávením v tenkém střevě a jednak na základě funkce své dvojité lamely v prvním přípravném kroku přivádí do vzájemného vztahu dvě polární silová světa? Nejsou tím teprve v pozemském světě stvořeny podmínky, aby jedinečná vlastnost pampelišky — «přitahovat kyselinu křemičitou z kosmu» — {{SE|422}}<br /> <br /> na cestě hnojení přenášet na půdní a rostlinný život? Tyto otázky bude možné zodpovědět jen z osobního vztahu, který si člověk v činu a myšlení buduje k věcem a bytostem. Vyvstávají tváří v tvář praxí místy uplatňované, kdy jsou obě serosalamely — zpravidla velkého omenta — od sebe odděleny tak, že vzniká jakási kapsa, do níž se nacpou květní úbory a jejíž otevřené konce se pak zašijí. To znamená, že obal je jen jednovrstvý, to jest: uplatní se účinek pobřišnice jako něčeho obecného (výstelka břišní dutiny), a nikoliv okruží jako něčeho zvláštního.<br /> <br /> Druhý krok preparace si v praxi získal širší pozornost teprve poté, co s pátým vydáním Zemědělského kurzu (Dornach 1975) byly publikovány i poznámky Rudolfa Steinera k přednáškám kurzu. V nich poznamenává k preparátu z pampelišky: «Zavěsit okruží ve vzduchu.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Anhang, S. 293.&lt;/ref&gt; V páté přednášce kurzu to není řečeno těmito slovy, nýbrž je ihned odkazováno na třetí krok: «Pak musíme vystavit [okruží obklopené květní úbory pampelišky; poznámka autora] samozřejmě působení země, působení země v zimní době.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Tak tomu bylo i v následujících desetiletích v praxi vesměs dodržováno. Přesto zůstávala otázka stále otevřená, zda tím míněno, že druhý krok odpadá, případně jak je třeba rozumět bezprostředně následující větě: «Nyní však jde o to, abychom získali obklopující síly tím, že s ním naložíme stejně jako s ostatním.» Hádanka se rozluští s výše uvedeným citátem z poznámek «zavěsit ve vzduchu». Ten vykládá «obklopující síly», jež působí v létě ve vzduchu a teple nad zemí. Poznámka, «že s ním naložíme stejně jako s ostatním», musí být tedy vykládána ve stejném smyslu jako v případě řebříčku, kde bylo podrobně popsáno vystavení preparátu letním a zimním silám.<br /> <br /> Ve druhém kroku preparace se odehrává 2. akt everze a s ním stejně tak akt emancipace od přírodou daného dění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#423|Abbildung 32]]). To, co dříve náleželo vnitřní bytosti krávy a vděčilo celé své existenci právě její službě, je nyní orgánem vnějšího světa, ve službě sil, které se vyzařují z kosmického obvodu. {{SE|423}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 32, S. 423.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 32: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation des Löwenzahnpräparates.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Naopak květy pampelišky, které se ve vnějším světě obracejí ke kosmu a jemu vděčí za svou existenci, jsou nyní obklopeny zvířecím orgánním obalem, v němž se koncentrát sil květů pampelišky spojuje se silami makrokosmu, jež jsou tomuto koncentrátu zprostředkovány orgánním obalem kravského okruží.<br /> <br /> Nyní jde o to, aby sebrané květní úbory z dubna byly dostatečně usušeny, ihned poté obaleny laloky okruží krávy středního věku, pokud možno z vlastního stádního chovu statku, a takto svázaný kulovitý balíček byl zavěšen ve vzduchu, chráněn před ptačím zobáním. Přes letní pololetí až přibližně do Michaeli zůstává takto nad zemí vystaven slunečním a planetárním silám v teple a vzduchu. Ty vstupují do vzájemného působení s pozemskými látkami draslíku a kyseliny křemičité, které byly v květu povzneseny do éterického stavu. Na tomto stupni éterična — tak lze předpokládat — teprve může vznikat ono «vztahové předivo draslíku a kyseliny křemičité», na něž poukazuje duchovní bádání a které propůjčuje pampelišce schopnost jako «poslovi nebes» přitahovat kosmickou kyselinu křemičitou. Nechť je to pokus ukázat onen vztahový kontext, podle nějž za prvním krokem nutně musí následovat {{SE|424}}<br /> <br /> krok druhý, totiž vystavení balíčku z okruží atmosférickým silám.<br /> <br /> Ve třetím kroku preparace se uskutečňuje třetí proces everze a emancipace ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#423|Obrázek 32]], S. 423). Co bylo přes letní pololetí nad zemí, v «břiše zemědělské individuality», vystaveno silám periferie planetárního kosmu, je nyní exponováno silám, které z obvodu stálic působí cestou přes zemi v zemito-vodním živlu. Zatímco v létě jsou to přednostně astrální síly, které se vyzařují ze sluneční sféry a planetárních sfér a prostřednictvím zvířecích orgánních obalů vtiskují do substance květů pampelišky, jsou to v zimě v zemi především já-síly působící z vyšší duchovní světa, které se vtiskují do substance květů.<br /> <br /> Postup ve třetím preparačním kroku je následující: Po začátku podzimu, okolo Michaeli, jsou kulovité balíčky sundány a zahrabány do země, do hloubky přechodu od humusového svrchního půdy k jílovitějšímu a jemnopísčitějšímu podorničí. Jáma je opět zasypána a blízko povrchu půdy opatřena drátěnou sítí proti psům a lišáku. Dokud se zápach okruží do zimy nevytratí, může k tomuto účelu pomoci i dřevěná nebo kamenná přikrývka.<br /> <br /> Na jaře, okolo Velikonoc, je preparát vyjmut — jeho obal z okruží bývá zpravidla silně zetlelý — a uložen do hliněných nádob, allseitig obklopených rašelinovou drtí. S hotovým preparátem, jehož květní úbory si z velké části zachovaly svou strukturu, vznikla znovu nová látkovost — nebo lépe: nové uspořádání látek — jako vztažný bod ke silovému potenciálu zcela nového druhu. Na cestě svého vznikání, řízené duchem a rukou člověka, bylo udržováno v živém a rozvíjí svou bytostnou účinnost v živém.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Anwendung_und_Wirksamkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Použití a účinnost ====<br /> <br /> Preparát z pampelišky je jako ostatní preparáty silové hnojivo. Působí jako ony na «souzvuk tvořivého, formujícího a utvářejícího světového slova»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993.&lt;/ref&gt;, to jest — vztaženo na preparáty — na životní, astrální neboli duševní síly i na formující bytostné neboli já-síly, přičemž tyto posledně jmenované propůjčují rostlinám z hlubin země sílu vzpřímení {{SE|425}}<br /> <br /> verleihen.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Leitsätze'', GA 26, «Der Mensch in seiner makrokosmischen Wesenheit», Dornach 1998.&lt;/ref&gt; Vytvářejí, budují a tvarují úrodnou půdu i plodnosné rostliny — to, co se jako «bránicová střed» začleňuje mezi «hlavu a břicho» zemědělské individuality. Jedinečným způsobem to platí o preparátu z pampelišky. Kolik podmínek plných vzájemných vztahů musí souznět, aby bylo uděleno blossomům pampelišky schopnost jakési smyslové síly — přitahovat kieselsäure z kosmického obvodu? Jaký velkolepý soubor vztahů musí vládnout v látkové výměně krávy, aby bylo s okruží vytvořeno ústrojí, které má na jedné straně smyslový vztah k látkám přicházejícím zvenčí v proudu potravy a na druhé straně zprostředkovává výsledek tohoto vnímání astrálnímu bytí krávy? Spojení obojího — blossomů i pobřišnicového okruží — vytváří syntézu vyššího druhu, hnojivou substanci, jejíž účinnost představuje zesílení obou polárních kvalit.<br /> <br /> Vzniká nová kompozice látek v živém, hnojivo, které se v ještě intimnějším způsobu stará o to, aby se nadsmyslově-astrální organizace kulturních rostlin vtiskovala do jejich éterické a skrze ni do jejich fyzické organizace. Rostliny se stávají smysluplnějšími, a tím citlivějšími na látky, které potřebují ke svému růstu: «je-li rostlina tímto způsobem, v nejjemnějším způsobu prostoupena kieselsäure, proživána jí, pak se stane, že je citlivá ke všemu a ke všemu přitahuje».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 138.&lt;/ref&gt; Dále se uvádí, že tento obvod se zjevně nevztahuje jen na prokořeněný půdní prostor jednotlivé rostliny, nýbrž sahá až do sousedního pole, lesa a přilehlé louky.&lt;ref&gt;Ebd., S. 138.&lt;/ref&gt; Toto zpočátku záhadné tvrzení lze dnes při nynějším stavu vědeckého poznání docela dobře vysvětlit fenoménem symbiózy kořenů rostlin s půdními houbami (''Mykorrhiza''), jejichž mycelium — předivo buněčných vláken (''Hyphen'') — propojuje na větší vzdálenosti kořenové soustavy rostlin navzájem. Hyfeny na jedné straně zásobují rostliny vodou (lesní stromy), především však minerálními látkami, na druhé straně samy profitují z jejich energetického hospodářství. Fenomén vzájemně se podporujícího soužití (''Symbiose'') výše vyvinutých organismů s nižšími lze docela dobře ve {{SE|426}}<br /> <br /> způsobu pochopit, že zde vládnou temné stupně citlivosti, tak například u luskovin, jejichž výkon vazby dusíku lze organickými hnojivy znatelně zvýšit. Lze očekávat, že i zde přípravek z pampelišky přinese významný příspěvek. Avšak vyčerpává se tím, pokračováním přírodního procesu, bytost a účinnost tohoto látkového novotváření z duchovní vědy? Empfindung v daném případě jistě znamená, že astrální organizace působící na rostliny zvenčí se má v míře vyšší stát «tvůrcem a tvárcem» éterických čili životních sil a udržovat tyto jako «tvořivé» v proudu. Předstupeň k tomu se odehrává v květu pampelišky. Obdarován je schopností přitahovat křemičitost z kosmu díky své zemské zakořeněnosti (stoupající mléčná míza) a zároveň svému náklonu a otevřenosti ke slunci. Popsanou preparací, uskutečňující se v pozemském, je přípravek z pampelišky nakonec uveden do stavu, kdy prostřednictvím organických hnojiv zprostředkovává jiným pěstovaným rostlinám schopnost přitahovat ze sousedních kulturních půd zemské látky, které potřebují k zdravému růstu.<br /> <br /> S obvyklými vědecko-teoretickými pojmy je taková látková migrace nemyslitelná. Stává se pochopitelnější, naučíme-li se rozumět půdě samé, bránicovému orgánu «zemědělské individuality», jako životní souvislosti prostoupené astrálními silami, do níž kořen jako smyslový orgán svým způsobem vstupuje. Tento nepatrně rozvinutý smyslový orgán lze zcela otupět minerálními solemi (srov. kap. «Použití dusíkatých solí», s. 275 nn.), lze jej však také vychovávat k stále vyšší aktivitě souhrnným působením všech jmenovaných preparátů. A o to jde. Každý z nich přispívá jedním aspektem působení k rozvoji smyslové organizace, a tím k «citlivosti» vůči látkám a silám: «Opracovává-li se zemský půda tak […], pak se rostlina připraví k tomu, aby přitahovala věci z širokého obvodu.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 138.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Přípravek z pampelišky hnojí půdu astrálními silami. Ty činí bující život půdy mocným působením v tom smyslu, že půda sama se stává rostlinnou. V tomto prostředí stupňované půdní úrodnosti je asi třeba hledat odpověď na otázku: Jakého druhu je «citlivost» podnícená přípravkem z pampelišky? Je to {{SE|427}}<br /> <br /> Innenwirkung, která nevychází z vlastního duševního nitra – to rostlina nemá –, nýbrž taková, jež má z nadsmyslového prostřednictvím látkového uspořádání rostliny moc cíleně přitahovat pozemské látky. Jak se ale tyto látky dávají do pohybu? Nemusejí být nejprve přivedeny do proudění životní organizací těch rostlin, které rostou na sousedním poli, na louce a v lese? To znamená: nemusejí být pozemské látky nejprve povýšeny z fyzicko-materiálního stavu do stavu Bildekräfte? Tato záhadná otázka zůstává otevřená!<br /> <br /> Přípravek z pampelišky se aplikuje – spolu se čtyřmi předtím popsanými přípravky – jako přídavek v jakési homeopatické dávce do kompostů, chlévského hnoje, kejdy a gülle. Mírou je tříprstová špetkana přibližně 1 m² zahradní kompostové buňky až po 10 až 15 m² u hnojišť a kompostovišť, případně hlubokých stájí a tekutých hnojiv. Preparace by měla proběhnout bezprostředně po zakládání hromady, u tekutých hnojiv bezprostředně po zahájení plnění nádrže. Místo zavěšení v látkových sáčcích lze preparátové dávky také prohníst s jílem do kuliček a v této podobě přidat pevným i tekutým hnojivům. Opakování se doporučuje po každém přesypání hromad, respektive po promíchání a provzdušnění tekutých hnojiv. Preparáty tlumí přeměny, které se znovu ihned rozbíhají, a tím brání nadměrnému zahřívání, respektive ostrostii zápachů. Dusík a uhlík zůstávají «usazeny» v organických sloučeninách. Přípravek z pampelišky je navíc součástí «souhrnného preparátu» – intenzivně preparovaného koncentrátu na bázi chlévského hnoje bez podestýlky. Ten se v malých množstvích rozptyluje na čerstvý hnůj před každodenním vyvážením, respektive přidává do ložných míst boxových stájí.<br /> <br /> Jako každý z preparátů volá i ten z pampelišky k přítomnosti ducha v činu. Teprve ta – v souvislosti s celkem statku – probouzí otázky, a s nimi badatelské smýšlení. Otevírá se poznávací cesta, která nejprve jen vykonávající jednání oživuje na jednání umělecké.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Baldrianpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Složení přípravku z kozlíku ===<br /> <br /> Jako poslední v řadě šesti hnojivých preparátů stojí přípravek z kozlíku. V aplikaci i funkci zaujímá zaokrouhlující zvláštní postavení. V pouhých několika slovech charakterizuje Rudolf Steiner podstatu a účinnost tohoto preparátu takto: »tím, že se hnoji přidá způsobem velmi jemným ona zředěná šťáva z kozlíkového květu, lze v něm vyvolat to, co ho podněcuje k tomu, aby se k tomu, co nazýváme fosforovou substancí, choval správným způsobem.« {{SE|428}}<br /> <br /> V tomto výroku je již naznačeno, že šťáva vylisovaná z kozlíkového květu nepodléhá žádným dalším preparačním krokům – kromě jediného opatření, totiž že tinkturu je před použitím třeba zředit teplou vodou. Záhada, oč zde jde, se musí odkrýt jednak tím, co o ní prozrazuje zjevný obraz kozlíku lékařského (Valeriana officinalis), jednak tím, co lze získat z duchovního výzkumu jakožto poznání.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Erscheinungsbild_des_Baldrian&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zjevný obraz kozlíku ====<br /> <br /> Kozlík se nachází v okrajových a přechodových zónách obdělaných pozemků na hlinitých, humusnatých půdách, přednostně na vlhčích, spíše stinných místech – na lesních okrajích, na vlhkých loukách, v pobřežních pásech podél potoků a řek a u paty svahů s průsakovými vodami z podorničí. V horských údolích vystupuje až do značných nadmořských výšek. Lze ho pěstovat i zahradnicky. Zatímco se pampeliška – kromě své krátké doby kvetení – skrývá mezi trávami a bylinami, zvedá se kozlík z počátečního stádia listové růžice do hrdé vzpřímenosti vysoko nad své okolí, vrcholíce bíle až světle růžově rozkvétajícím lichookolíkem. Ten sestává z těsně semknutých, jemných, drobounkých jednotlivých kvítků, které se v intenzivně se šířící vůni zdají jakoby rozpouštět. Princip stonku ovládá celou rostlinu. Při výšce porostu až dva metry dosahuje stonek dolů až do prostoru kořenů, kde tvoří oddenky, a nahoru do vzdušného prostoru, kde se rozptyluje v květenství. Nahoru i dolů se rozčleňuje jednak v jemné stopky květů, jednak v mohutné oddenky. Ve stonku se jedinečným způsobem prolíná zemitost s působením vzduchu a tepla. Střídavě vstřícně se rozevírají lichozpeřené listy. V prvním roce po výsevu je metamorfóza listu nejzřetelněji vyjádřena. Z listové růžice se listová posloupnost zvedá stále ve větších vzdálenostech. Řapík se postupně zkracuje a v přechodu ke květenství se listy nakonec zcela stáhnou {{SE|429}}<br /> <br /> do stonku zpět. V následujícím roce je metamorfóza listů méně výrazná ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#431|Obrázek 33]], s. 431).<br /> <br /> Stejně zdůrazněně, jako se projevuje v podobě listů, vystupuje metamorfóza substančního dění v proměně vonných látek od kořenového oddenku přes stonek až ke květu, jejichž intenzita vyvanoucích vůní je nejsilnější při odkvétání. Jako oslovuje tvar a barva prostřednictvím zrakového smyslu cit, tak otevírá čichový smysl citu hlubší vrstvy působení substancí. V temněji ladícím cítění vede čich blíže ke kvalitě sil, jež jako astrální působí v živém. U kozlíku a kopřivy se navzájem vztahují polárně.<br /> <br /> Zjevný obraz kopřivy vzbuzuje dojem, že v její životní organizaci jsou účinné zejména chemický neboli zvukový éter a éter životní. Ty se stávají formativními silami skrze vyšší elementárně-astrální duchovost a jsou touto schopny přivodit zvláštní substanční skladbu této léčivé rostliny. Stává se obrazem té dovnitř směřující kompoziční přebytečné síly astrálna. Ta přísně formuje jednak až do periferie substanční sloučeniny – jako například urticin v žahavých chloupcích –, jednak zůstává potenciál zadržených astrálních sil, jež mají cestou preparace schopnost uvést pozemsky hmotné látky znovu do pohybu, oživit je a proměnit.<br /> <br /> Jinak kozlík: ten vyvanuje ven do vzduchu a tepla, co se v jeho životních procesech v listu, kořenovém oddenku a stonku pod astrálním působením utvořilo jako kompozice látek. U vůní chudé kopřivy konfigurují tyto formativní síly látky k nositelství oné «znamenité vnitřní účinnosti». Tuto kvalitu sil uchovává za ochrannou zdí své navenek uzavřeně vyhlížející podoby. Jinak opět kozlík: ten vyvanuje vše to, co jeho astrální organizace v působení formativních sil ze substancí zkomponovala. Zjevný obraz kopřivy ve svém sebeprosazení a pevnosti, jež se staly obrazem, poukazuje především na tvořivou sílu životního éteru – zjevný obraz prostředí otevřeného kozlíku na éter tepla a světla. Kozlík je dárcem tepla a světla. {{SE|430}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wurzel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kořen ====<br /> <br /> Semenáček kozlíku lékařského nejprve vytváří kůlový kořen, který brzy odumírá. Stonek zůstává zpočátku stlačený a z něj se rozvíjí volná listová růžice. V půdě, v přechodu ke kořeni, se rozděluje v několik krátkých, válcovitých ''rhizomů'' — jistý druh vegetativního tvoření plodů v kořenové oblasti —, od nichž kořeny vybíhají v páscích obloukovitě ven a do hloubky. Sféricky uzavírají dolů otevřený vnitřní prostor, rozčleňují se do jemného kořenového vlášení a tím představují typus «irdischen Wurzel»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 56.&lt;/ref&gt; («pozemského kořene») ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#431|Obrázek 33]]). Rhizomy vykazují — v pokračování vzduchem naplněného stonku — dutiny. V přechodu k mírně ztluštělým kořenovým páskům, které rovněž obsahují vonné látky, se na podzim tvoří pupeny, z nichž vyrůstají nové výhonky. K této formě vegetativního rozmnožování přistupuje ještě tvorba výběžkových výhonků, které se v místech svých prýtových uzlů znovu zakořeňují.<br /> <br /> Nejnápadnějším jevem kozlíku je silný, omamně zemsky těžký zápach, ano puch, který je stlačen zpět do kořenového trsu a při poranění z něj vychází. Chemická analytika odhaluje ve skupinách látek uhlohydrátů, bílkovin, olejů, alkaloidů, pryskyřic atd., jakož i organických kyselin a minerálních látek rozsáhlé spektrum sloučenin, které se plně kryje s pestrosti medicínských indikací, na něž preparáty z kozlíku tlumivě léčebně působí. Avšak Simonis zdůrazňuje, že «bisher ungenügend einleuchtende für das Wesen der Pflanze charakteristische Ergebnisse erzielt wurden».&lt;ref&gt;Werner Christian Simonis: ''Heilpflanzen und Mysterienpflanzen'', Wiesbaden 1981, S. 696.&lt;/ref&gt; (досud nebylo dosaženo dostatečně přesvědčivých výsledků charakteristických pro bytostnou povahu rostliny.)<br /> <br /> Kořenový trs kozlíku se podobá chemické kuchyni v živém. Vše životatvorné, co se shrnuje v ''Tria principia'' Paracelsa, zde spolupůsobí nejúžeji. V duchovědném vyjádření jsou to čtyři druhy éteru — éter života a chemický éter, světelný a tepelný éter —, které oživují anorganický svět látek převážně pod vedením chemického éteru a éteru života, stavitelů fyzické organizace rostlin. Architektem pak, který dodává stavební plány, je astrální organizace působící z nadsmyslna v čase a prostoru. Na předstupni — lze říci ještě neočištěna — soustřeďuje se v kořeni a ''rhizomu'' plnost kompozice látek, která pak v postupující proměně formuje fyzicko-smyslovou podobu kozlíku. Dokonce i sulfuricky-impondabilní živel {{SE|431}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 33, S. 431.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 33: Das Baldrianpräparat in Herstellung und Anwendung.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> tepelného a světelného éteru tvořícího v procesu kvetení sestupuje dolů do kořenové oblasti a v pozemské tíži salprocesů se stará o «lehkost» hořlavých éterických olejů, a s nimi o silné rozvinutí vůně. V rhizomu a kořenových páscích se soustřeďuje vše, co kozlík v kompozicích látek nabízí. Proto jsou to právě tyto části, které nacházejí lékařské využití při obtížích zejména vegetativního nervového systému, při poruchách spánku, nervových stavech vzrušení a podobně.&lt;ref&gt;Ebd., S. 593.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Stängel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Stonek ====<br /> <br /> Lodyhu kozlíku lékařského lze zcela oprávněně považovat za samostatný článek této rostliny (obrázek 33). Zatímco pampeliška nikdy neopustí své stádium růžice a rozkvétá blízko země jako košík plný květů na vlastním květním stonku, lodyha kozlíku na jaře vyráží ze {{SE|432}}<br /> <br /> své volné růžice vertikálně do výšky. Je to, jako by chtěla v co největší vzdálenosti od svého oddenku pozvednout své květenství do sféry tepla, světla a vzduchu. Lodyha určuje gesto této rostliny: jako vládnoucí článek spojuje kořenový systém pevně spjatý se zemí s květenstvím obráceným ke kosmu; jako se onen větví dolů, tak se toto větví nahoru do jemných větviček lichookolíku. Životní a oporné pletivo lodyhy obklopuje dutinu naplněnou vzduchem; navenek je mnohonásobně rýhovaná. V tom se znovu ukazuje polární dvojitost astrálního působení, které zvenčí vtlačuje růstovým silám tvar, zevnitř tvoří prostor a díky dusíku ve vzduchu uzavřeném v dutině lodyhy uspořádává, přetváří a pročišťuje látky v běhu životních procesů. Astralita, která vládne celé rostlině kozlíku, zjemňuje látkové dění při růstu lodyhy do výšky od jednoho páru listů k druhému. I lodyha, již zjemnělá do podoby květu, vydává typickou vůni kozlíkového oleje, v níž se aromata různých éterických olejů spojují v jednotu.<br /> <br /> Lze to vnímat jako fenomén zvláštního druhu, jakou povahu mají proudy mízy trvalky, jakou je kozlík. Nejprve asimilační proud (''floém'') z listové růžice napájí růst ''rhizomů'' a kořenů i jejich látkové kompozice, v nichž je již přítomna látková stavba celé rostliny. Jakmile lodyha začne vystřelovat do výšky, ústí tyto předformované látky do vzestupného proudu ''xylému'' a v ovzduší, světle a teple jsou znovu kompozičně zjemňovány tvarotvornými silami metamorfující se listové oblasti. Jejich prostřednictvím se bytostný praobraz kozlíku v lodyze, sledu listů a květenství utváří do vnější smyslové podoby. Zemská tíže látek v oddenku přechází v listoví a květu v «lehkost» a rozplývá se ve vůni.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Blattfolge&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Posloupnost listů ====<br /> <br /> Jako semenáč prochází kozlík všemi stadii vytrvalé byliny. První list po vyklíčení je dlouze řapíkatý s okrouhlou až oválnou čepelí. Následující listy se prodlužují a čepel se začíná členovat v lichozpeřené, ještě zaokrouhlené, na okraji mírně zubaté lístky. Při protahování řapíku se lístky rozvíjejí do více podlouhlých, přišpičatělých tvarů. V této fázi se {{SE|433}}<br /> <br /> lístky vztyčují a shromažďují v kytičkovité růžici. S prodlužováním stonku na sebe navazují páry listů v křižmostojném uspořádání v nápadně velkých vzdálenostech (Obrázek 33, s. 431). Lístky jsou stále užší, přišpičatělejší a řadí se párově. Ke konci léta se listy zkracují, opeření houstne, stonek objímá. Nakonec se listy s rozkvétem stahují zpět do stonku a jen listeny se ještě drží, až i ty v plném květu mizí. Na rašelinných, stinných stanovištích kozlík tenduje k bujnému růstu.<br /> <br /> Jako tvoří látková pestrost kořenové kůry s listovou růžicí životní souvislost, tak listová posloupnost výhonku s květenstvím. Proměna tvarů listů, od stonku vzhůru k květu (blattmetamorfóza), je do obrazu přenesený výraz v živém neviditelně se odehrávajících látkových procesů tvorby a přetváření. Při vzrůstu přechází výhonek z oblasti zemitě-vodního do oblasti tepla a prosvětleného vzduchu. Sem přímo a v přítomnosti září síly Slunce a planetárních sfér. Zde teprve se bytostný praobraz kozlíku ve své dokonalosti otiskuje obrazně do v rhizomovém kořeni předpřipraveného substančního dění. Jako mají v kořenovém trsu navrch síly působící v zemitě-vodním, tak ve vzestupném výhonku síly světla a tepla, zprostředkované vzduchem. Může být snad tím důvodem, proč se temně vědomí kalící vůně a trpce hořká chuť kořenového trsu v listech prakticky nevyskytují, avšak v méně intenzivní podobě přece jen ve stonku? V kořeni se tyto kvality zhušťují a soustřeďují, v posloupnosti listů naopak přecházejí v stálé proměně do pohybu.<br /> <br /> Myslící nazírání proměny tvarů v listové posloupnosti osvětluje otupělost čichových a chuťových vjemů. Pro myšlení je tvar listu opěrný bod, který nejprve stojí před námi jako věcný předmět pro sebe. Ale dostaneme před oči to, že právě sledovaný list svým tvarováním předpokládá a dál rozvíjí tvar listu předcházejícího. Přechod jednoho tvaru do druhého tvoří článek stonku, v němž jeden tvar mizí a vynořuje se následující. Existuje tedy souvislost v proměně tvarů listové posloupnosti, která se smyslové anschauung skrývá. Klíčem k poznání tohoto skrytého přechodu je myslící nazírání, školené na proměně tvarů. Zpočátku bodově konstatující myšlení přichází do pohybu; samo ze sebe tvůrčím způsobem vytváří myšlenkové obrazy na {{SE|434}}<br /> <br /> der Grundlage neomylné anschauung. Tytéž bildekräfte „tvořivého, obrazotvorného a utvářejícího Světového slova&quot; působí v přírodě a stejně tak na vyšší rovině v člověku. Pokusí-li se člověk myslivě vcítit do těchto na fenoménech opřených myšlenkových obrazů, nastupuje cestu poznání, na níž se ve stonku skryté pojítko z listu na list může postupně odhalit jako „duchovní pouto&quot;. Je to bytostný praobraz rostlinného, jenž z hlubiny země vyzařuje v ose Země–Slunce a sjednocuje se s étericko-astrálními bildekräfte vyzařujícími z kosmického obvodu.<br /> <br /> Tak je vžívání se do principu metamorfózy — jenž v přírodě působí všudypřítomně a jenž se může stát klíčem poznání zvláště k tomu, co vede k postupujícímu porozumění rostlinám preparátů a k schopnosti cestou preparace oživovat vztah půdy a rostliny — tímto vžíváním se plodným. Metamorfózy se odehrávají v merkuriálním pojítku mezi substančním děním kořene (pól sali čili pól zemský) a oním v květu (pól sulfuru čili pól kosmický). Co se týče formy, je tomu obráceně: květ odumírá do vysoce diferencovaných forem svých orgánů působením zemských sil. Kořen naproti tomu roste pod vlivem kosmických sil na kořenové špičce dále a vykazuje — zejména u kůlového kořene — jednolitější formu (viz také kap. „Kompozice přípravku ze šafgarby&quot;, s. 361 nn.). Agens metamorfózy je merkuriální mezi; vcítit se do tohoto mezi v meditativním nazírání, to školí a oživuje myšlení.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Blüte&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Květ ====<br /> <br /> Na rozdíl od kořene kozlíku, jehož mimořádně silná astralita se projevuje v kompozici nejrůznějších látek — zejména éterických olejů, jejichž temná, zčásti nepříjemně páchnoucí vůně je zadržována kořenovou kůrou — rozlévají květy tuto vůni v zjemnělé, přečištěné podobě. Kozlík má dlouhou dobu kvetení, sahající od konce května (s plným kvetením v červnu/červenci) až do září. Začíná vstřícným větvením hlavního výhonku u nejvyšších listových nasazení. Oboustranné větvení se opakuje ještě několikrát, takže hlavní výhonek přerůstá postranní větve. Tím nabývá květenství klenuté až polokulové podoby. K bázi postranních větví se přitulují poslední zašpičatělé, zpeřené listové čepele listové posloupnosti. Vstřícné větvení hlavního výhonku a postranních větví {{SE|435}}<br /> <br /> se opakuje, zpočátku ještě doprovázena úzkými, špičatými listeny. V květenství se větví redukuje na dva postranní větve. Centrální výhonek se zastavuje v terminálním květním poupěti. Postranní větve ho přerůstají a končí v druhém patře opět v květním poupěti, které přerůstají dva postranní větve, a tak se celý tento pochod opakuje ve třetím patře. Jednotlivé kvítky — může jich být až 2000 — se spojují a těsně nakupenin tvoří vrcholík neboli latnatý chocholík. Všechny procesy, které se u kozlíku odehrávají mezi póly Země–Kosmos ve vzájemně se stavějící metamorfóze, vrcholí v květu: jednak se ve vůni rozklenují do živlu vzduchu, jednak se zhušťují k tvorbě semen.<br /> <br /> Semeno stojí vzpřímeně ve vidlici postranních větví. Semeník je spodní, takže děložní listy se nacházejí na horním konci semenáčku. Zůstávají přisedlé a při dozrávání rozevírají svá jemná zpeřená lístečka křídlově do chmýru — pappusu — který podobně jako u pampelišky nese semeno na větru.<br /> <br /> Jednotlivý květ je nenápadný a svůj světle růžový odstín plně rozvíjí teprve v květenství jako celku. Zatímco květy v nejvyšším patře vrcholíku rozkvétají, vadnou ty v nižších a přecházejí v semenný stav. Tím se vysvětluje nápadně dlouhá doba kvetení. Květ se svými pěti nestejně velkými okvětními plátky, srostlými při bázi v trubičku, a se třemi prašníky vykazuje silnou asymetrii. Hoerner&lt;ref&gt;Erdmut-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, S. 340.&lt;/ref&gt; ji vykládá jako «znak velmi silné individualizace, způsobené hluboko do rostliny zasahujícím astrálem». Tento poukaz je podpořen i tím, že stonek čili vertikální princip dominuje tvarování kozlíku — což je příznačné pro to, že duchovní praobraz této rostliny, její bytost sama, se zjevuje v svislé ose Země–Slunce. Tento fakt dále dosvědčuje silný vztah kozlíku ke světlu, a stejně tak k teple, patrný z vysokého obsahu hořlavých látek. Teplo je pralivetem a nositelem bytosti ve vší bytnosti a dění.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», Dornach 1989, S. 157 ff.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Kozlíkový květ je zvláště v uvadání a docela v sušeném stavu mocným dárcem vůně. Ve všech květních orgánech se nacházejí nektaria, která obsahují různorodé látky v rozdílné konzistenci. V tekuté podobě jsou to různé cukry, které se na {{SE|436}}<br /> <br /> Blütengrund v blízkosti čnělky. Jiné jsou vpleteny do pletiv čnělky, blizny a plodolistů, zvláště však do okvětních plátků. Jejich vonné látky sublimují z pevně-tekutého, resp. koloidálního stavu do stavu plynného. Jsou to éterické oleje, které se od silně sulfurizované, avšak zemí svázané kořenové oblasti stupňovitě zjemnily v listové posloupnosti, aby, vedeny stonkem, vyvanuly v jemnějším květním parfému.<br /> <br /> Silná astralita, která prostupuje celý proces utváření kozlíku, vykazuje bytostnou příbuznost s tou, jež se u zvířete tělesnými pouty zvnitřňuje v duševno. Dosvědčuje to mimo jiné silná přitažlivost pro nejrůznější létající hmyz, brouky atd. Lze asi obecně říci: vycházející květní vůně je nejryzejší podobou zjevení bytosti a působností formativních sil. V nich je to pozemsko-látkové v nejvyšší míře odhmotněno. V průchodu procesem kvetení je nejen eterizováno, nýbrž tak pronikavě astralicky prokraftováno, že dokáže jak přitáhnout nejrůznější živočišné druhy zdálky k jejich zdroji potravy, tak oslovit duši člověka hlouběji, než co vidí oko.<br /> <br /> Květní substance jsou z velké části vysoce komplexní kompozice uhlíku a vodíku. Kyslík vedoucí k pozemskému zcela ustupuje. Proto jsou tyto substance vysoce hořlavé, aniž by zanechávaly pondérovatelný popel: uhlík se proměňuje v plynný stav oxidu uhličitého. Fenomén hořlavosti poukazuje na to, že vodík je nositelem živlu tepla, resp. jeho nadsmyslového korelátu — tepelného éteru. Chemik Rudolf Hauschka (1891–1969) na tuto skutečnost upozorňuje: «Kdyby se vodík pojmenovával podle svého vnitřního charakteru, musel by se jmenovat ohnivina.»&lt;ref&gt;Rudolf Hauschka: ''Substanzlehre'', Frankfurt/Main 1966, S. 51.&lt;/ref&gt; Rudolf Steiner charakterizuje vodík jako to «látkovité, jež je tak blízko duchovnímu na jedné straně, tak blízko látkovému na straně druhé». «Nese vše, co je jakýmkoli způsobem gestaltované, oživené, astrální, opět zpět do šíří světového prostoru.» «Vodík vlastně vše rozpouští.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 75/76.&lt;/ref&gt; V jedné přednášce pro dělníky&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Mensch und Welt. Das Wirken des Geistes in der Natur. Über das Wesen der Bienen'', GA 351, Vortrag vom 20. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 72.&lt;/ref&gt; hovoří Rudolf Steiner o nadsmyslové bytosti vodíku: «Zajisté, v chemii je {{SE|437}}<br /> <br /> «V chemii je vodík zcela jiná látka než fosfor […] Co je tedy vodík, který je všude ve světě rozšířen? — Vodík, jenž je rozlit po obvodu světa, je světový fosfor.» Gunter Gebhard k tomu poznamenává: «Z dnešního vědění a z fenoménů ukazuje vodík vlastně jen vztah k teplu. Fosfor má však svůj hlavní vztah ke světlu. Pohlížíme-li na fosfor jako na fyzický výraz tepelného éteru (který je zároveň živlem ohně), pak je to stará saturnská tepelnost, která v sobě ještě nese světlo. V ‹pádu› do hmoty se pak dnes v pozemském ukazují fosfor a síra.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Toto — ve vyšším smyslu — rozpouštěcí schopnost vodíku uplatňuje se morfologicky, když oproti kvěru listový oděv jakoby mizí do stonku, a fyziologicky, když fáze tvorby bílkovin je vystřídána fází devitalizace, tvorby vodíkem bohatých sacharidů, například ovocného cukru, éterických olejů apod. Pozoruhodné přitom je, že kozlík s velkou intenzitou přináší tuto fruktifikující tendenci sulfurického ke svému nejsilnějšímu výrazu v jeho protipólu — v kořeni. Tam zůstává vonné zpět hrazeno v kůře. Přeřízne-li se kořen, šíří pronikavý, tupě zemitý pach. V kvěru naproti tomu — zejména při vadnutí — se stává erdenflüchtig, voní květnatěji a halí nejbližší okolí do vůňového oblaku. Obrazně řečeno, vodíkový proces rozpouští veškerou formovou určenost látkových kompozic do chaosu nerozlišitelnosti kosmu, do prvotního stavu tepla. Vládne-li stonkový princip, je substanční dění kozlíku v tvorbě a rozpouštění shora dolů a naopak silně prokraftováno astralitou. Tento stav věci a zvláštní vztah k teplu může vzbudit pochopení pro to, proč květ kozlíku nepotřebuje ani žádné další preparování skrze živočišný orgán, ani expozici vůči silám kosmu a země v průběhu roku. Zřejmě by se ani nenašel živočišný orgán, který by byl dané rostlině přiměřen. Bytostná povaha kozlíku je v tomto ohledu polárně protikladná k bytostné povaze kopřivy. Jako tato si vytváří na základě své «astrální vnitřní účinnosti» sama sobě obal, v jehož nitru na cestě inkarnujícího vodíkového procesu vznikají nové substance — tak polárně exkarnující vodíkový proces v kvěrech kozlíku. Ten rozpouští veškeré tvarování do prvotního stavu tepla, jehož vlastní bytost veškerému bytí {{SE|438}}<br /> <br /> Obal a substance zároveň. Kozlík žije «astrální vnější působení», které ve svém vytékání tvoří obaly. K tomu dodává Gunter Gebhard: «V kopřivě jsou to síra a železo, které se uplatňují. Obě mají kvalitu soustředěnou do nitra. ‹Prorozumňující› kopřiva vykazuje vztah k mikrokosmickému, k Já-kvalitě rozumu. Pozemské přichází zcela zvláštním způsobem ke slovu také v rhizomech kopřivy. V květu kozlíku se substanční proces rozpouští do kosmu; míří vstříc kosmickému světlu. Naprosto stejně tak i kořeny kozlíku, které se jako světlo přímočaře, dlouze bez větvení a téměř bez sekundárního tloustnutí ‹vyzařují› do země. V kvéru vodíkové působení, v kořeni světelná kvalita, která se projevuje ve fosforu. Na rozdíl od kopřivy, která je ve vztahu k mikrokosmickému Já, kozlík vykazuje vztah k makrokosmickému Já.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ==== Herstellung und Anwendung ====<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Medicínsky jsou to rhizomatické kořeny kozlíku, které se používají; v kánonu ostatních kompostových preparátů jsou to naproti tomu květy, resp. kvéru příbuzné procesy, jako u kopřivy a dubové kůry. V kvéru na jedné straně rostlina odumírá, zhmotňuje svůj praobraz v podobě, barvě a vůni — na druhé straně se v procesu kvetení oživuje pozemský substanční proud.<br /> <br /> Baldrianové kvéry se trhají v době dosažení největší kvetní plnosti okolíku v červnu/červenci a okamžitě drtí vhodným zařízením (trhákem). Přitom vytéká buněčná šťáva, včetně éterických olejů, z buněčné plazmy a buněčných vakuol. Lisem na ovoce se oddělí od zbývající výlisků. Ty se smísí s přibližně stejným množstvím vody, jaké bylo v prvním průchodu získáno jako kvetní šťáva. Tato kaše stojí jeden den a pak se opět lisuje. Dvojím lisováním se z 2 až 3 kg kvérů získá přibližně 1 l lisovaného šťávy. Ta se plní do lahví a podléhá mléčnému kvašení. Přitom vznikající plyny musí moci unikat. Po přibližně 6 týdnech doby kvašení se lahve uzavřou korkovými nebo gumovými zátkami. Příliš velký přístup kyslíku vede k chybným kvašením, při nichž {{SE|439}}<br /> <br /> Preparát se stane nepoužitelným. Lahve se skladují v tmavém, rovnoměrně temperovaném prostoru — v preparátovém sklepě. Šťáva zůstává trvanlivá po léta.<br /> <br /> Pokud jde o použití květové šťávy, Rudolf Steiner upozorňuje, že má být ředěna «velmi silně» v teplé vodě.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&lt;/ref&gt; Údaje, které duchovní badatel uvádí jako vodítko pro konkrétní jednání, nemohou být brány dostatečně přesně; platí slovo od slova. Jsou to výsledky nadsmyslového duchovního bádání přivedené do forem idejí — a jsou to pokyny, které předjasňují cestu volního jednání, ale neurčují jej pravidly. Je třeba si zachovat svobodu tyto formy idejí stále znovu myslet v jejich velkých souvislostech. A čím více se o to člověk snaží, tím svobodněji bude moci to, co bylo uchopeno v duchu, věcně provádět i v praxi. Duchovědné ideje zakládají nové umění experimentování v praxi; z tohoto umění vyrůstá tak nezbytný «osobní vztah», který vede ideami nesený volní způsob hlouběji do duchovní skutečnosti, než toho jsou schopny vědecko-technologické výsledky, jež dnes zvnějšku řídí zemědělskou praxi.<br /> <br /> Jak individuálně a v nejširším spektru jsou geisteswissenschaftliche skutečnosti v praxi vykládány — zčásti dosti dobrodružně —, ukazuje velká radost z experimentování. Ta je v záslužném díle Stappungově&lt;ref&gt;Walter Stappung: ''Die Düngerpräparate Rudolf Steiners – Herstellung und Anwendung'', Rüfenacht 2017, Bd. I + II: 748 S. Siehe auch: Ueli Hurter et al. (2018): ''Biodynamische Präparate-Praxis weltweit – Die Fallbeispiele'', Darmstadt, 364 S.&lt;/ref&gt; zdokumentována v celosvětové praxi. Výsledky duchovního bádání odhalují svou pravou poznávací hodnotu teprve v cvičné praxi.<br /> <br /> Před samotným použitím extraktu z baldrianových květů jde o «silné ředění» urtinktury. Toho se dosáhne, když se do dané množství vlažné vody přikape tolik květové šťávy, aby po pěti až desetiminutovém míchání kapalina voněla baldrianem a projevila se v ní slabá hnědavá barva šťávy. Orientační množství pro použití se určuje — obdobně jako u pevných preparátů se třemi prsty — takto: 1 až 3 g = 1 až 2 cm&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; na 5 až 8 l vody na přibližně 8 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; hnojivého materiálu. Kapalina se nastříká na hromady a řady po jejich založení nebo — rozdělena na porce {{SE|440}}<br /> <br /> – shora naplněna do otvorů. V případě tekutých hnojiv (kejdy, močůvky) se nejlépe přidá zředěné množství šťávy při míchání. Ještě jednou budiž zdůrazněno, že nejlepšími rádci jsou myslící spolužití a vlastní experimentující duch.<br /> <br /> Vztah baldrianky k živlu tepla a jeho nadsmyslovému silovému korelátu, tepelnému éteru, nalezl uplatnění v biologicko-dynamické praxi i mimo její funkci hnojivého preparátu; tak při nebezpečí pozdních mrazů v květnu. Těsně před jejich nastoupením lze jemným rozprášením baldriánového extraktu, v ředění 1 ml na 1 l vody, nad ovocné květy i nad ohrožené zeleninové výsevy položit teplou pokrývku; ta zabrání mrazovým škodám až do dvou až tří stupňů pod nulou.&lt;ref&gt;Krafft von Heynitz, Georg Merckens: ''Das biologische Gartenbuch'', Stuttgart 1994, 351 S.&lt;/ref&gt; Také k obecnému posilování rostlin v zelinářství se doporučuje v ředění 10 až 30 kapek baldrianového preparátu na 3 l vody. Ve vinařství se baldrianovému preparátu dostalo zvláštního ocenění.&lt;ref&gt;Pierre Masson: ''Gartenbau und Landwirtschaft biodynamisch'', Aarau 2015, 224 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vorbemerkungen_zur_Wirksamkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Předběžné poznámky k bytostné účinnosti ====<br /> <br /> Baldriánový květový extrakt má — silně zředěn v teplé vodě — «hnoji velmi jemným způsobem přinést […] a v něm zejména vyvolat to, co ho podněcuje, aby se k tomu, co se nazývá fosforovou substancí, choval správným způsobem».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&lt;/ref&gt; Toto tak stručné, záhadné tvrzení ukazuje na konci tance šesti hnojivých preparátů — po jmenování síry na počátku u řebříčku, heřmánku a kopřivy — nyní u baldrianky na fosforovou substanci. Oba, síra i fosfor, jsou si navzájem velmi příbuzní. Oba jsou jaksi ztělesněním světla a tepla. A přece jsou to dvě různé látky. Ve stupnici tvůrců kyselin v periodické soustavě prvků stojí sice vedle sebe, v organickém dění se však chovají zcela polárně. Síra se vyskytuje v anorganické přírodě v rozmanitých sulfidech, v kovových solích kyseliny sírové, jakož i jako elementární síra ve sopečných usazeninách. Jako taková se vznítí při přibližně 250 °C a hoří namodralým plamenem na oxid siřičitý. Jinak fosfor: je neobyčejně reaktivní a vyskytuje se proto {{SE|441}}<br /> <br /> nikoli v elementární formě. Zobrazení jako elementární fosfor ukazuje pozoruhodný jev, že má v závislosti na teplotě pět modifikací svého způsobu existence. Jako první modifikace vzniká bílý fosfor; je jedovatý, ve tmě svítí a lze ho uchovávat pouze pod vodou. Při kontaktu se vzduchem se samovznítí při 44 °C a hoří jasně svítícím, horkým plamenem na oxid fosforečný (P&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O&lt;sub&gt;5&lt;/sub&gt;). Bez přístupu vzduchu a při zvýšené teplotě nebo při osvětlení vzniká druhá modifikace, červený fosfor; je stálý, nesvítí a není jedovatý. K němu se připojují tři další modifikace s podstatně různými vlastnostmi — světle červený, černý a černý amorfní fosfor.<br /> <br /> Fosfáty se nacházejí v sedimentárních horninách, především však v nejjemnějším rozptýlení v krystalických prvohorních horninách ve formě těžce rozpustného apatitu, vápenatého fosfátu s obsahem stop fluoru a chloru. Větší ložiska apatitu se těží na poloostrově Kola, u Kirova. Apatit zvětrává působením kyselin a tím obnovuje fosforovou hospodářství půd. V sedimentárních ložiscích, zejména severní Afriky, se nacházejí fosfority. Jsou to splavené zvířecí kosti z třetihor. Pomleté lze je jako těžce rozpustný surový nebo měkký fosfát meliorativně využívat na na fosfor chudých stanovištích.<br /> <br /> V rámci půdního profilu klesá obsah fosforu od látkovýměnně aktivního humusového svrchního půdního horizontu směrem k podorničí. Tento jev sám o sobě již ukazuje, že ztráty vyplachováním jsou velmi nízké — zpravidla méně než 0,3 kg/ha. Mnohonásobně vyšší jsou ztráty plošnou erozí (denudací).<br /> <br /> Stabilita fosforu (HPO&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt;)&lt;sup&gt;2–&lt;/sup&gt;, který přešel do roztoku při zvětrávání minerálů a rozkladu organické hmoty, je důsledkem jeho reaktivnosti. Vstupuje do nových vazeb zejména s vápníkem za vzniku sekundárních vápenatých fosfátů; dále je adsorbován hydroxydy hliníku a železa, které samy tvoří komplexy s huminovými a fulvokyselinami. Suspendovaně se nachází v půdních koloidech a adsorbovaný na jílových minerálech a humusových látkách. Až 80 % organických fosforečných sloučenin je přítomno ve formě fytátů (vápenaté a hořečnaté soli kyseliny inositolhexafosforečné); dalších 5 až 10 % se nachází v nukleových kyselinách buněčných jader rostlin a mikroorganismů.&lt;ref&gt;Friedrich Scheffer, Paul Schachtschabel: ''Lehrbuch der Bodenkunde'', Berlin 2018, 772 S.&lt;/ref&gt; {{SE|442}}<br /> <br /> Pozoruhodné je, že fosfor prostupuje v nejjemnějším rozptýlení a v nejpřísnějším kompozičním řádu veškerými přírodními říšemi, a tak i fyzickou organizací člověka. Omezí-li se pohled na jeho fyzicko-materiální způsob jevení, odhalí se jen málo o jeho bytosti a jeho funkci v hospodářství přírody. Jinak je tomu, rozšíří-li se zorné pole na rostlinnou říši a dále vzhůru. Tam vystupuje fosfor, éterizován na fosforový proces, všude tam v metamorfózách, kde panuje tendence k odvitalizování. Ta se bezprostředně odhaluje nazírání v procesu kvetení rostlin, jenž je podstatně fosforovou účinností. Kde toto odvitalizování dosahuje svého vrcholu — ve vadnutí květu a v tvorbě semen —, vystupuje fosforová účinnost zvláště do popředí.<br /> <br /> Odvitalizování znamená odumírání a přechod do čisté formy. Fyziologicky to zprostředkovává fosfor. Ve dědičnostním dění zprostředkovává formovou kvalitu prostřednictvím jaderných kyselin. Rovněž světlo, vázané v procesu fotosyntézy do hroznového cukru, a jeho přenos buněčným dýcháním na proces kyseliny fosforečné adenosintrifosforečné (ATP) váže světlo zcela do trvalé formy kořene, stonku, listu, květu a plodu. Stejně tak odvitalizovávají fosfolipidy myelinu v mozku a vytvářejí vědomí — anebo fosfor apatitu trvající formu kosti.<br /> <br /> V hlubokém skrytí nacházíme nyní i v děni růstu právě tolik bodových zón odvitalizování, kolik buněk má rostlina. Jsou to fosfor obsahující buněčná jádra. Ta hostí v podobě jaderné bílkoviny, nukleotidů, chromozomy — zprostředkovatele dědičnostního proudu z generace na generaci. Jádro, uzavřené jadernou membránou, představuje ve vztahu k buněčné plazmě ruhový pól buňky. Na základě fosforu v něm vládne vyšší princip, než je ten, který v rostlině, zvířeti a člověku napomáhá k utváření jejich příslušného zjevného obrazu. Je to princip, který v trvalé zárodečnosti přenáší veškerá vývojová dobytí z minulosti do přítomnosti a z ní do budoucnosti. Je tomuto vývojovému průběhu nadřazen; je to duchovní bytost samotné rostliny, vcházející v platnost z vyšší nadsmyslové oblasti, to, co v lidském vědomí vzplanuje jako já-bytost. Tak stojí myelin — jsou to fosfolipidy, které obalují nervová vlákna v mozku — v nejužším vztahu s {{SE|443}}<br /> <br /> vědomí (Sebe)Vědomím člověka! Rostlina jako čistě živá bytost nemá vtělené duševní ani vlastní bytostné jádro, proto také žádný nervový systém, který je třeba pokládat za pozemský základ astrálního těla. Avšak při pohledu na nukleus rostlinné buňky vyvstává otázka, zda jej nelze považovat za evoluční předstupeň k vytvoření takového systému. Jaderné kyseliny RNA a DNA vykazují vysoký obsah fosforu ve fosforečných zbytcích nukleotidů. Tak jako se u zvířete a člověka nervový systém jemně větví až do živé tkáně, nacházíme v jednotlivé buňce mimo buněčné jádro v buněčné plazmě organely, jako jsou ribozomy&lt;ref&gt;Ribozomy jsou sestaveny z ribozomální RNA. Pocházejí z nukleolu v buněčném jádru a tvoří v plazmě organely pro tvorbu bílkovin (kosmologicky je nukleolus ekvivalentem Země v mikrokosmu buňky). Buněčné jádro odpovídá měsíční sféře a buněčná membrána sféře Saturnu. Mitochondrie disponují vlastní nahou DNA, množí se vlastním rytmem a mají především úkol buněčného dýchání s železo obsahujícími cytochromy. Kosmologicky stojí mitochondrie ve vztahu k Marsu.&lt;/ref&gt; a mitochondrie, které jakožto nepatrné tvarované tělesné útvary stojí ve vztahu k plazmě i k jádru. Mitochondrie obsahují stejně jako jádro chromozomální struktury, u nichž lze předpokládat, že plní epigenetické funkce. To znamená, že jsou nositeli a zprostředkovateli vtisků, které cytoplazma přijala ze současných pozemských, slunečních a planetárních působení, jakož i z opatření péče, hnojení a šlechtění duchem a rukou člověka. Jsou to nově nabité vlastnosti ze současného bytí. Je třeba vycházet z toho, že takovéto epigenetické vtisky se v rostlinách uskutečňují v každém vegetačním roce. Aby se zachovaly plody tohoto «zpřítomnění» pozemsko-kosmických působení v průběhu roku — například přes hnojení preparáty —, doporučuje se vlastní rozmnožování až po šlechtění sortů vlastních statku.<br /> <br /> Osa Země-Slunce, do které se kvetoucí rostliny začleňují, se projevuje ve stonku, řapíku, stéblu, výhonku, větvi a kmeni. V této vzpřímené vládne, v odrazu duchovně-bytostném, táž síla, která na vyšší úrovni žije v člověku jako já-činnost ve vůli a vzplanuje v probouzejícím se sebevědomí. Fyzickým opěrným bodem pro to, aby sily já mohly nabývat účinnosti — v člověku a jiným způsobem v přírodních bytostech —, je fosfor, ne jako takový pouze, nýbrž vždy zapracovaný do příslušných látkových kompozic, například zmíněných nukleotidů buněčného jádra. Ve vztahu k člověku rozvíjí Rudolf Steiner tuto myšlenku: «Je to velmi zvláštní, jak lidské já, když je {{SE|444}}<br /> <br /> Nyní jako právě v člověku duchovně, duševně, organicky a také mineralizujícím způsobem, jest jistým způsobem, chtěl bych říci, nositelem fosforu.» «Prosycení lidského organismu fosforem je činností já.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Gesichtspunkte zur Therapie'', GA 313, Vortrag vom 15. April 1921, Dornach 2001, S. 91.&lt;/ref&gt; Tak řídí fosforový proces ve svém nejlabilnějším skupenství, kyselině adenosintrifosforečné (ATP), především metabolismus uhlohydrátů, nukleové kyseliny vázané na nukleoproteiny, metabolismus bílkovin, v podobě fosfolipidů metabolismus tuků, aby nakonec v spojení s fosforem obsahujícím vápnem (apatitem) vyústil v mineralizačním procesu tvorby kostí.&lt;ref&gt;Friedrich Husemann, Otto Wolff: ''Das Bild des Menschen als Grundlage der Heilkunst'', Band II: Zur allgemeinen Pathologie und Therapie, Stuttgart 1991, S. 394.&lt;/ref&gt; Jsou to pokaždé různé fosforové sloučeniny, které impulsují činnost éterických druhů ve vztahu k bytostným článkům: Já žije v tepelném éteru ve vztahu k fosforu; zprostředkováno tepelným éterem, vtiskuje se, na základě sodného fosfátu, do astrálního těla; skrze fosforečnan hořečnatý a světelný éter a skrze fosforečnan draselný a chemický éter působí v éterickém těle a, na základě fosforečnanu vápenatého a účinnosti životního éteru, géeí do pevné formy kostní soustavy, «fyzického otisku já-organizace».&lt;ref&gt;Ebd., S. 395.&lt;/ref&gt; Ve svém přímém vztahu k duchovnímu jádru bytosti, k já, pomáhá fosfor překonávat jednostrannosti ve fyziologických procesech a vyrovnávat protiklady.<br /> <br /> Ve středu buňky se fosforový proces koncentruje v nukleotidech, nositelích dědičnosti. Ty nesou minulost, výdobytek evoluce, do přítomnosti. V tomto díle stvoření se shrnuje veškeré někdejší stávání z ducha a zároveň obsahuje něco zárodečného, z čeho se toto stvoření v přítomném neustále obnovuje a přijímá impulsy, které tyto zárodečné síly nesou do nejzazší budoucnosti k novému stávání. Tyto impulsy přijímá plazma rostlinné buňky v rytmu dne a noci ze záření slunečního světla, jehož síly jsou modifikovány působením planet. Místem tohoto zpřítomnění zárodečného je buněčná nebo protoplazma obklopující jádro. Obsahuje — jakoby v ní plovoucí, v jemném rozptýlení — již zmíněné organely, ribozomy a mitochondrie, jakož i hořčík obsahující (nikoli fosfor obsahující) chloroplasty, v {{SE|445}}<br /> <br /> jímž je prostřednictvím chlorofylu pohlcováno světlo a oživována pozemská látkovost. Základní substanci protoplazmy tvoří cytoplazma, vodojasná, průhledná, tekutě-koloidní, do značné míry homogenní bílkovinná hmota.<br /> <br /> Cytoplazma je pohybovým pólem buňky. Proudí, rotuje kolem buněčných vakuol – nebo ve zvláštních případech dokonce cirkuluje kolem buněčného jádra. Intenzita proudění je závislá na kyslíku, nositeli éterných sil. Je citlivá na vnější podněty; podle počasí se – bobtnáním a smršťováním buněčných tkání – stará například o zavírání a otevírání průduchů, o pohyb květenství hvězdnicovitých rostlin podle chodu slunce atd. Dále reaguje na způsob hnojení i na pečující ruku člověka. Jako pečeť vtlačuje svůj tvar do pečetního vosku, tak se z vnějšku pronikající astrální síly vtiskují do cytoplazmy buňky. V botanice se buněčné plazmě připisuje «schopnost vnímání».&lt;ref&gt;Hermann von Guttenberg: ''Lehrbuch der allgemeinen Botanik'', Berlin 1955, s. 15.&lt;/ref&gt; Nepojmenovává se však její rostlinná svébytnost, ani hranice, která ji odděluje od živočišného vnímání. V buněčném jádře vládne fosfor a určuje jeho přísné struktury. S ním spojená bílkovina, nukleoprotein, stejně jako v zásadě všechny bílkoviny, neobsahuje žádný fosfor. Bílkovina je spojena se sírou a za svou látkotvornou pohyblivost vděčí síře, tak blízce příbuzné fosforu a ve svých vlastnostech přesto tak polární. Ta je však prostředníkem mezi astrálními silami vyzařujícími z okolí a látkami, které tvoří bílkovinu (C, O, N, H). Oba, síra i fosfor, způsobují harmonizaci bytostných článků. Ponoří-li se například astrální tělo a s ním i Já příliš hluboko do éterné a fyzické organizace, pak je «síra více astrální tělo, fosfor více Já» z této vazby vymaní.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Gesichtspunkte zur Therapie'', GA 313, přednáška z 12. dubna 1924, Dornach 2001, s. 44.&lt;/ref&gt; Oba jsou Merkurii mezi vyššími duchovními světy a jejich pozemským obrazem, mezi duchovně-zárodečným a tím, co se utváří do fyzické podoby, v dílo. Oba vstupují v nejvyšším zředění do veškerého živého dění jednotně, a přesto polárním způsobem, opakujíce minulost v přítomnosti a otvírajíce ji budoucnosti. Oba jsou ve vysokém zředění vpleteny do jádra (fosfor) a plazmy (síra) buňky. Jejich {{SE|446}}<br /> <br /> Jejich účinnost je přirozeným předobrazem pravé homeopatie, účinnosti nejmenších entit.<br /> <br /> O podstatě vodíku ve spojitosti s fosforem a sírou lze souhrnně poznamenat následující: Vodík byl charakterizován jako reprezentant živlu Ohně, resp. éteru tepla. Vodíku je stále ještě vtkáno teplo a světlo. Na cestě vývojovými stupni k Zemi&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; a nakonec materializací k «zemitě-pevnému» se teplé zhustilo v síru a světelné v fosfor. Síra umožňuje teplem pohyblivost/růst v látkovém — bez síry žádná látková výměna —, zatímco fosfor vytváří formy a na stupni lidského vědomí nechává látkově-zformované v obrazu stát se myšlenkou. Světlo je v duševním procesu prožíváno jako myšlenka. Vstoupí-li tato do vědomí, formuje se v jazyce ve slovo, v gramatiku.<br /> <br /> Síra a teplo/pohyb, fosfor a světlo/forma jsou vždy dominující vztahy. Přesto i síra ukazuje ve svém zářivě žlutém plameni svoji blízkost ke světlu a fosfor svou snadnou vznětlivostí svoji blízkost k teplu. V živém ovládá síra látkovou výměnu, fosfor prostřednictvím jaderných kyselin DNA a RNA dědičnost.&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V baldrianském květu se proces fosforového tak zjemnil, že tento — jak se smí předpokládat — prostřednictvím fosfonukleotidů ribozomů a mitochondrií plazmy, obdařen potencí duchovně-já-vlastní gestaltační síly, otvírá z přebytečných sil duchovně-zárodečného v pozemském nové vývojové možnosti rostlinného stávání.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wirksamkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Účinnost ====<br /> <br /> Jistě chybuje ten, kdo v baldrianském preparátu vidí organické fosforové hnojivo. Baldrián nemá v popelu více fosforu než jiné rostliny. O tom, co rozhoduje o účinnosti, je, že v baldrianském květu se shromažďuje koncentrace formativních sil, která je schopna utváření životních souvislostí takovým způsobem, aby v nich mohl fosfor zprostředkovávat síly, jež z oblasti čistě duchovního napomáhají rostlině k aufrechte, k organismickému vlastnímu bytí; {{SE|447}}<br /> <br /> nebo slovy Rudolfa Steinera: že «šťáva baldrianského květu» vede hnůj k tomu, aby se «vůči tomu, co se nazývá fosforovou substancí, choval správným způsobem».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&lt;/ref&gt; Tato pobídka je nezbytná všude tam, kde organické materiály hnijí — a tak tomu je při každé přípravě hnoje. Při autolytickém rozpadu a mikrobiálním rozkladu příslušných rostlinných a živočišných zbytků se rozpadá kompoziční řád, jemuž fosforová substance sloužila. Výsledný chaos látek, jež byly zbaveny svého nositelství, pak tíhne k tomu, aby tyto látky z oblasti živého upadaly zpět do stavu anorganického. Tento proces umírání příroda do jisté míry zachycuje sama tvorbou stabilních forem humusu. Tento proces se odehrává ve vlhkém-vodnatém a ovládají ho přede vším měsíční síly. Při kompaktním nahromadění organického materiálu v hnojiči a kompostové hromadě, jakož i při skladování kejdy a močůvky, vyžaduje zmíněná řídící opatření z rukou člověka.<br /> <br /> Účinnost baldrianského preparátu však přesahuje i toto. Nevyčerpává se tím, že fosfor uvolněný z organických sloučenin bezodkladně znovu zabudovává do jaderných bílkovin mikrobů, a tím ho dočasně váže, než ho přijmou kulturní rostliny. Mikrobiální dění se odehrává ve vlhkém-vodnatém, nejméně ze všeho zpočátku v zemitě-pevném. Toto nastává teprve v důsledku specializované činnosti půdních živočichů vedené astrálním tělem. Účinnost květní šťávy baldrianky se naproti tomu jeví jako všeobecná, do všech dílčích procesů zasahující a je stmelující — jako taková, která bujné Stoffwechselgeschehen hnojiště uzavírá do vcelku uzavřeného celku. Pod vlivem tohoto preparátu se hnojiště rozvíjí v jakousi podobu organismu, v němž astrální síly vyzařující z periferie prostupují chaos rozkladu. Tyto síly tvoří astrální organizaci hnojiště, která — mocí sil vyššího ryze duchovního já-bytí, jí vlastních — činí z fosforu, jenž se ze všech vazeb uvolňuje, opět nositele. Přidáním baldrianského preparátu se uskutečňuje jakési nové obdarování fosforu poté, co v průchodu chaosem rozkladu svlékl své dřívější nositelství ducha. {{SE|448}}<br /> <br /> Takto nahlíženo hnojí baldrianský preparát prostřednictvím organických hnojiv nejintimnějším způsobem životní tvořivé procesy, které se v horizontále plošně rozestírají v bránicovém orgánu půdy a v listech rostlin, a svisle pak to, co se jako duchovně-bytostné výšin a hlubin vyjadřuje ve stángelové síle rostlin. Na pozadí tohoto světového kříže je třeba hledat prvky nazírání, skrze něž lze nalézt potvrzení toho, co je svou vlastní silou průkazné v tom, co bylo prozkoumáno na duchovním poli. Každé z popsaných preparátů se to týká svým specifickým způsobem.<br /> <br /> Pro výsledky antroposofické duchovní vědy musí být teprve v průběžném myšlení a konání vytvářeny fenomény, jimiž se zaručuje pravdivost toho, co bylo poznáno v duchu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Schachtelhalmpräparat&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Přípravek z přesličky rolní ===<br /> <br /> Nepatří do řady kompostových preparátů; stojí o sobě a Rudolf Steiner ho popisuje v šestém přednáškovém cyklu v souvislosti s odolností vůči houbovým chorobám.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 167.&lt;/ref&gt; K preparaci přichází v úvahu přeslička rolní (''Equisetum arvense''). Vedle dalších přesliček zastupuje dodnes — spolu s plavuněmi a kapradinami — praformy rostlinné říše. Předchůdné formy, jako jsou psilofyty, ukazují zpět až na konec siluru a počátek devonu, tedy přibližně do středu starohory (''paleozoikum''). Je to doba «Lemurisu», opakování planetárního předstupně «Starého Měsíce» ve vývoji Země.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Tyto praformy jsou zrozeny z vody a dobývají pevninu. Blízkost k živlu vody dokládá z celého bohatství tehdejší příbuzenské flóry rod Equisetum, existující dodnes. To se projevuje jak ve stanovištním prostředí, kde se přeslička přednostně vyskytuje, tak ve složitém dění klíčení. Přesličku nacházíme na hlinitých až jílovitých stanovištích se stagnující vodou nebo stagnačními horizonty. {{SE|449}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 34, S. 449.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 34: Der Ackerschachtelhalm mit Spross und unterirdisch bewurzeltem Rhizomsystem.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Erscheinungsform&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zevní podoba ====<br /> <br /> Zevní vzhled překvapí uprostřed okolní flóry. Stonek se zvedá rovně jako svíčka, členěný do jednotlivých článků (''internodií''), která do sebe zapadají jako škatulky (obrázek 34).<br /> <br /> Přeslenlicovitě nasedající, nevětvené postranní větve vykazují týž stavební princip. Pod mírným úhlem od vodorovné osy vybíhají šikmo vzhůru. Stonek i postranní větve jsou jednotně zelené a přebírají funkci {{SE|450}}<br /> <br /> listů. Co překvapí, je právě absence listů — a stejně tak nepřítomnost květů. Z toho plyne, že nelze pozorovat žádnou metamorfózu tvaru — až na to, že postranní větve jsou při bázi stonku kratší, pak se rozevírají a k vrcholu výhonku se pyramidálně zkracují. Listový vývoj se redukuje na podlouhlé, k vrcholu zašpičatělé obalné lístky, které těsně přiléhají k bázi článků stonku. V jejich šestihranném, škatulovitém uspořádání se uplatňuje křemen-křemičitý princip prostupující celou rostlinou — stejně jako v šestihranných štítcích pokrývajících prašníky plodných klasů. Celou rostlinou vládne stěbelní princip — zatímco kapradiny, které mají stejný časový původ, jsou ovládány listem. Plavuně zaujímají střední polohu. Co tolik udivuje, je rozpor, který přeslička sama daruje. Na jedné straně je to její blízkost k vlhku a vodnímu živlu v podloží, na druhé straně její silně proformovaná, zkřemenělá podoba, která se přísně začleňuje do svislé osy Země–Slunce. Přeslička rolní tento rozpor ovládá.<br /> <br /> Hledá-li se generativní pól této rostliny, nalézá se v několika málo exemplářích oddělených od vegetativní části v podobě červenohnědých, vřetenovitých klasů, které vyrůstají každý na výhonku s hustě řazenými články stonku; při jejich bázi jsou ovinuty věncem černo-hnědých špiček listů. Klasy podávají podobný obraz jako houby vyrůstající z temnoty země. To dělá přesličku rolní v rodině přesliček jedinečnou, a proto je i srozumitelný její účinek proti houbovitému: v oddělení plodného sporangioforu od sterilního zeleného výhonku se jaksi distancuje od houby-gesta. Ostatní přesličky nesou sporangiový klas na vrcholu zelené rostliny.&lt;ref&gt;Srov. také: Jean-Michel Florin (Hrsg.): ''Biologisch-dynamischer Weinbau'', Dornach 2020, S. 154 f.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Rhizom-Wurzelsphäre,_die_vegetative_und_generative_Vermehrung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Rhizomová kořenová sféra, vegetativní a generativní rozmnožování ====<br /> <br /> Svislý vegetativní výhonek pokračuje v téže posloupnosti článků stonku do hloubi země ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#449|obrázek 34]], s. 449). Narazí-li na horizont stagnující vody — například na rozhraní A-horizontu (svrchní půda) a na jíl bohatšího B-horizontu (podorničí) nebo na spodní vodu — odbočí postranní výhonek, který dále roste vodorovně podél hranice vrstevní vody. {{SE|451}}<br /> <br /> Rhizomové výhonky jsou vzdušné. Z rhizomových uzlů, zčásti i z primárních vertikálních výhonků, vyrůstají sekundární výhonky vzhůru ke světlu a starají se o rozmnožování vegetativního porostu. Vertikální rhizomy proráží s velkou dynamikou zhutněnou zónu, aby se znovu rozvětvily horizontálně na hlouběji ležící vodní vrstvě. Dokonce i z hloubek tří až čtyř metrů vysílají odtud svými černo-hnědými rhizomovými výhonky nahoru (obrázek 34, s. 449).<br /> <br /> Přeslička rolní nemá primární kořeny. Její jemné, vláknité, do hloubky směřující kořeny jsou výhonkového původu; vyrůstají z mezičlánků (internodií) rhizomových výhonků. Na sklonku podzimu se na přípovrchových horizontálních rhizomech tvoří vejčitá zduření — zásobárny živin pro jarní rašení, především pro jako první vyrážející úrodné načervenale hnědé výtrusnicové nosiče. Takový nosič nese v vřetenovitém uspořádání šestihranné výtrusnicové vaky. Po dozrání výtrusů úrodný výhonok rychle odumírá. Prašné výtrusy jsou unášeny větrem a klíčí, jakmile se dostanou do vlhko-vodnatého prostředí. Z klíčících výtrusů vychází nejprve kořeníčku podobný hrot; rozvíjí se pak zelenající, řasám podobný předklíček (*Prothallium*). «Do tohoto vývojového stádia je přeslička rolní zelenou vodní rostlinou.»&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: *Auf den Spuren der Präparatepflanzen*, Dornach 2005, S. 105.&lt;/ref&gt; Předklíčky se vyskytují ve dvou druzích. Jeden druh *Prothallium* tvoří kulovité spermatidy, které se mohou za pomoci dvou bičíků volně pohybovat ve vodě. Druhý druh předklíčku tvoří vaječné zárodky, jež jsou oplodňovány volně plavajícími spermatozoi. Po oplodnění opouští svisle nahoru i dolů rostoucí výhonok přesličky rolní vodnatou fázi a spojuje se s pevným zemským a silami slunce. Oba — jak úrodné, tak vegetativní výhonky — vyrůstají z rhizomů, které pronikají do hlubších půdních vrstev a tam se zakoření.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_oberirdische_Spross_und_der_Kieselprozess&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Nadzemní výhonok a křemičitý proces ====<br /> <br /> Nahoru do vzduchu, tepla a světla se táhnoucí, neplodný výhonok přesličky rolní je skrz naskrz stonek. Vlastní listové čepele chybějí; pouze rudimentární listové útvary v podobě nenápadných, do přeslenů sdružených, límcovitých ochranných pochev leží při základnách článků stonku. Rýhované články ústředního výhonku a bohaté větvení v přeslenitě uspořádané postranní větve ukazují, co se týče příjmu {{SE|452}}<br /> <br /> slunečního světla a výdeje vodní páry dostatečně velký povrch. Ten je utvořen tak, aby byl zajištěn vysoký průtok vody přesličkou. Její úzký vztah k živlu vody se uplatňuje také v tom, že z vody proudící ve vodivých drahách xylému odebírá přesliččina rolní křemičitou kyselinu, pocházející z minerálního zvětrávání půdy. Její anorganická povaha se oživuje působením Slunce dávajícím život v rostlině. Lze říci: Voda zprostředkovávající síly Měsíce v této rostlině, která odkazuje zpět do pradávných časů vývoje rostlin, znovu otevírá křemičitou kyselinu pro dnešní sluneční působení. Obdaří ji silami, které vytvářejí harmonický vyrovnávací přechod mezi minulým měsíčním působením a dnešním zemsko-slunečním. Tím stojí přeslička rolní v polárním protikladu k pampelišce. Jestliže pampeliška coby hvězdnicovitá patří k nejvýše vyvinutým rostlinám, pak přeslička patří k těm, které stojí na počátku vývoje suchozemských rostlin. V přesličce spojuje křemičitá kyselina minulé vývojové stupně s přítomností, v pampelišce pak vývojové výdobytky přítomnosti s budoucností.<br /> <br /> Životní proces přesličky rolní je metabolicky aktivní křemičitý proces zrozený ze živlu vody. Pohybuje se zevnitř směrem k periferii živých tkání. Jak voda odpařuje vnějším teplem, vylučuje se křemičitá kyselina a obaluje celou stonkovou rostlinu pláštěm vodnaté amorfní kyseliny křemičité. Nacházíme ji v pokožkových buňkách i uloženu mezi jejich buněčnými membránami. Procházejí se všechny stavy — od roztoku přes plastický gel až po ztvrdlý, amorfní, sklovitý opál, což je vodnatý oxid křemičitý (SiO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt; + H&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O). Zpopelní-li se stébelné pletivo přesličky, zůstane po vyhoření černé uhlíkové kostry nakonec bílá křemičitá kostra. Vykazuje čočkovité vypoukliny, které za živa usměrňují sluneční světlo na v řadách uspořádaný chlorofyl.&lt;ref&gt;Ebd., S. 107.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Vysoký obsah kyseliny křemičité — 70 % v popelu — určuje tuhý, paprskový vzhled přesličky rolní. Dělá ji drsnou a křehkou. Křemen v přesličce «žije» tak, «že se v ní opevnil jako v pevnosti».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 83.&lt;/ref&gt; {{SE|453}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Herstellung_und_Anwendung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Výroba a použití ====<br /> <br /> Z přesličky rolní se kolem svátku Jana, v době jejího největšího vegetativního rozkvětu, sbírá zelený výhonek za slunečného dne a na vzdušném stínu se rozloží v tenké vrstvě a suší. K dalšímu zpracování uvádí Rudolf Steiner: «dass man Equisetum arvense zu einer Art von Tee macht...» [citát ponechán v němčině]. Stappung celosvětově zdokumentoval rozmanité praxe přípravy čaje z přesličkové natě, co do délky vaření a následného kvašení na kejdu i studeného kvašení čerstvé natě, dob, množství a četnosti použití, a také toho, zda preparát jen předchází problémům, nebo slibuje účinek i při akutním napadení houbami. Ze souhrnu zkušeností s přípravou čaje vzešel tento recept: «V deseti až dvaceti litrech vody se vaří 200 až 300 gramů drogy přibližně jednu hodinu při slabém varu. Při použití čerstvé natě přibližně 1,5 kg na stejné množství vody.» Delší doba vaření je nutná jednak k rozluštění silně zkřemenělých periferních buněčných tkání, jednak k tomu, aby tento proces probíhal v univerzálním pralivedle tepla.<br /> <br /> Pokud jde o formu použití, používá Rudolf Steiner pojem «kejda». Ten naznačuje, že přeslička po fázi louhování má být vystavena kvašení, čímž může postupně docházet k rozluštění obtížněji rozložitelných organických látek. Tvorbou kyseliny se z čaje stává kejda a ta je poté po delší dobu trvanlivá a použitelná. Teprve když přejde do hniloby a začne páchnout (sulfan, H₂S), je třeba od dalšího použití upustit. Stranou by se mělo nechat i studeného kvašení čerstvého přesličkového materiálu, jak se tu a tam praktikuje. Při delších dobách kvašení hrozí předčasné vadné kvašení a nedostatečné rozluštění amorfní {{SE|454}}<br /> <br /> Křemičitosti je nevyhnutelná. Tepelné působení v procesu varu se zdá být zásadního významu pro to, aby se křemičitost mohla stát účinnou.&lt;ref&gt;Viz k tomu: Ulrich Meyer: «Optimierung der Kieselsäure-Extraktion aus Equisetum arvense – Ergebnisse für die alltägliche Praxis», in: Ulrich Meyer, Peter Alsted Pedersen (Hrsg.): ''Anthroposophische Pharmazie'', Berlin 2016, 807 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Doby použití se řídí tím, zda má být přeslička-kejda použita preventivně, nebo až v akutním případě. Podle Rudolfa Steinera jde v první řadě o preventivní opatření. Přeslička-kejda působí prostřednictvím půdy a při nadměrných, trvale vlhko-mokrých podmínkách snižuje tlak hub na rostliny. Z tohoto pohledu se doporučuje přesličku-kejdu v pokud možno ročním rytmu vylévat na celou zemědělskou a zahradní provozní plochu v množství 100 l/ha. Ideální by bylo, kdyby se to dělo třikrát až čtyřikrát ročně — na konci zimy a na jaře (březen), v létě a na podzim až do počátku zimy (listopad). V každém případě by v rámci osevního postupu zvláště houbám vystavené kultury, jako obilniny a určité okopaniny, měly dostat preventivní ošetření. Přímé postřiky do porostů při akutním napadení, často v kombinaci s kopřivovou kejdou, mohou napadení výrazně omezit. Jde o opatření, které napadení bojuje. Preventivní ošetření prostřednictvím půdy zajišťuje, že se s počátky nákazy zakročí včas.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wirksamkeit_des_Schachtelhalmpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Účinnost přípravku z přesličky ====<br /> <br /> Použit preventivně, rozvíjí přípravek z přesličky svou účinnost prostřednictvím půdy. Přijde-li tato půda po případně již vlhkém podzimu a mokré mírné zimě do jara, je celý prokořeněný prostor zvláště silně vystaven silovým záření Měsíce — a to zvláště při úplňku a přiblížení Měsíce k Zemi (''perigeu''). Ty jsou zprostředkovány vodou a probouzejí v půdě měsíční život, příbuzný oné vodní živosti, v níž se kdysi v pravěku vyvíjely nižší stupně rostlinného a živočišného života. Posunuty v čase, působí dnes tato živost ve světových oceánech a jinak v řekách, jezerech a rybnících. Tento původům ještě blízký, málo diferencovaný život pochází z geologické epochy raného a středního lemuru — z opakování vývoje «starého Měsíce», jenž předcházel vývoji Země.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Geologicky řečeno, jde o epochy {{SE|455}}<br /> <br /> *Proterozoika* a *paleozoika*. V této době převahy měsíčních sil ještě neexistovaly žádné kvetoucí rostliny. Byl to čas výtrusných rostlin, k nimž — vedle výše zmíněných — patří rovněž houby. V půdě, která se teprve vytvářela z vodního živlu, vstupují do proměnlivých vztahů síly měsíční se silami slunečními. V následné epoše *kenozoika* čili *terciéru* (Atlantida) získávají sluneční síly převahu; kvetoucí rostliny se rozvíjejí se svými primárními kořeny. V *neozoiku*, v novověku Země, se půdy vyvíjejí v humusnaté minerální půdy a pod rukou člověka v kulturní půdy.<br /> <br /> Přetrvává-li vlhko a měsíční síly přitom převažují, je kulturní půda jednostranně prostoupena měsíční živostí. Tím se probouzí právě ten nižší rostlinný a živočišný život oněch dřívějších vývojových stupňů — a tím zvláštním způsobem také růst hub. To se neděje pouze v půdě, nýbrž o patro výše také v nadzemních orgánech rostliny i na nich. Co má své oprávněné místo v temnotě půdy, vytváří si neprávem druhé dno ve vzdušném prostoru nad zemí; mikrobní život parazituje na živých tkáních rostliny. Ani nynější sluneční působení může jen omezeně bránit tomuto bujícímu cizímu životu. Je třeba hledat takovou rostlinu, která dokáže v sobě soustředit a zpracovat tolik sluneční síly, že zneškodní přebytečný měsíční život ve vodním živlu — ano, která ve smyslu syntézy dokáže vytvořit zdravý poměr mezi polaritami z minulosti působící měsíční astrality a ze současného kosmu přicházející sluneční astrality. Tuto schopnost má přeslička jako vynikající zástupce přechodu z rostliny vodou zrozené k rostlině zemí zrozené. Jako čajová kejda působí tak, že se půda odlehčuje od přebytečné měsíční síly, že přeslička «zbavuje vodu její zprostředkující síly a dává půdě více zemskosti, aby větší měsíční působení nepřijímala skrze přítomnou vodu».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 167.&lt;/ref&gt; Tímto popisem je jednoznačně poukazováno na profylaktické ošetření půd přípravkem z přesličky. Spolužití s chodem počasí v ročním běhu vychovává vědomí k tomu, aby jednalo s prozíravou moudrostí. Děje-li se profylaxe pravidelně rok od roku, předchází se akutnímu případu. Přesto je popsáno mnoho zkušeností, zejména {{SE|456}}<br /> <br /> z oblasti zahradnictví, o zkrocení akutního plísňového napadení a jiných pohrom přípravkem z přesličky ve formě čajové kejdy.&lt;ref&gt;Walter Stappung: *Die Düngerpräparate Rudolf Steiners – Herstellung und Anwendung*, Rüfenacht 2017, Bd. I + II: 748 S.&lt;/ref&gt; Experimentální dlouhodobé pokusy k preventivnímu účinku přípravku z přesličky neexistují. Exaktní pokusy překračují meze proveditelnosti. Jistota účinnosti — a to platí pro všechny zmíněné přípravky — spočívá v myšlenkovém proniknutí výsledků geisteswissenschaftlicher Forschung a v potvrzující zkušenosti, kterou učí praxe.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Kanon_der_sechs_Düngerpräparate,_ihr_Zusammenwirken_unter_Bildung_eines_neuen_Mittleren_–_eine_Zusammenschau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení při vytváření nového středu — celkový pohled ===<br /> <br /> Nabízí se otázka, zda pořadí šesti hnojivých preparátů, jak je Rudolf Steiner popisuje v Zemědělském kurzu, je náhodné či zákonité. Vše svědčí pro to, že platí to druhé, vezme-li se v úvahu jak zvláštní povaha výchozích materiálů pro preparaci, tak účinnost samotných preparátů v postupném budování bránicové půdy v oživlou, produševnělou a produchovenou celistvost mezi kosmickými výšinami a zemskými hlubinami.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Reihe_der_Präparatepflanzen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Řada preparátových rostlin ====<br /> <br /> Šest preparátových rostlin se vyznačuje tím, že mezi sírovým pólem květů a solným pólem kořenů vládnou specifické kosmické a pozemské substanční poměry; přičemž je nápadné, že první tři preparátové rostliny — řebříček, heřmánek a kopřiva — tvoří trojici, a stejnou trojici tvoří dubová kůra, pampeliška a kozlík ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#457|Obrázek 35]]).<br /> <br /> Mezi oběma trojicemi leží skrytá, a přitom zpředmětněná, práh vzájemného přechodu k jednomu středu — k půdě. Obě trojnosti tvoří polaritu. První z nich zastupuje více zásaditě-alkalický, pozemský pól. Na této straně vládne síra. V anorganickém je tvořitelkou kyselin, v organickém rozvíjí svou kosmickou povahu, neboť «na cestě síry vstupuje duch do fyzična přírody {{SE|457}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 35, S. 457.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 34: Die Reihe der Präparatepflanzen und Organhüllen in Beziehung zum Stoffwechsel- und Nerven-Sinnes-System des Tieres sowie die Mittebildung zwischen den Höhen- und Tiefenkräften.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> hereinwirkt, «síra je přímo nositelem duchovního».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach, 1999, S. 64.&lt;/ref&gt; Ve životních procesech rostlin jakoby odhmotňuje pozemské látky alkalií (K, Na) a zemin alkalických kovů (Ca, Mg) a také železo jako bázi těžkého kovu. V pořadí první trojice je to řebříček, který svou zvláštní silou síry zpracovává alkalický kov draslík. V rozšíření tohoto procesu přistupuje u heřmánku zemský alkalický kov vápník, a opět je to kopřiva, která svou silou síry — vedle draslíku a vápníku — zpracovává železo v železné záření. Tímto posledním vede dál ke skryté středu. Železo je v přírodě, až po člověka, kovem inkarnace; upevňuje v tělesné organizaci {{SE|458}}<br /> <br /> účinné síly duchovně-bytostného. V člověku se železo soustřeďuje v krvi, která svým oběhem spojuje srdce s periferií, s tělesnými funkcemi. V krevním proudu, který míří k srdci a, jím «uklidněn» se vrací zpět do těla, prožívá duchovní duše člověka své inkarnování v těle.<br /> <br /> Srdce se zamýšlí a sjednocuje to, co se krvi vepsalo v tělesných orgánech až k periferii těla. V srdci nalézá přitékající a odtékající krev vlastnoaktivní obal, který rytmicky pulzujíc udržuje krev životaschopnou. Druhý pól tvoří ledviny, které jiným, polárním způsobem znovu uvádějí krev do životaschopného stavu. Vytvářejí prostor, do něhož krev jako tepenný proud vystupuje z cévního systému a, vyzdvižena nad pozemsko-hmotné látkové procesy, je ledvinnou činností prohlédnuta, osvěžena a kde je vytvořen harmonický vyrovnávací stav mezi pozemsko-hmotným a kosmicko-duchovním. Teprve po «zkoušce srdce a ledvin» zůstává krev životaschopná.<br /> <br /> Jinak se to má s vyššími rostlinami. Rostou svým specifickým způsobem — jak právě ukazují preparátové rostliny — z úrodné půdy, ze «středu» mezi výšinami a hlubinami, vzhůru. Tento střed je teprve zárodečně založen; ve svých funkcích vzhledem k křemeni, vápenci, jílu a humusu ještě nepůsobí samostatně ze sebe; potřebuje výchovu. Týká se to především funkcí jílu, který ve své sezonní rytmice má vlohu k jakési srdeční funkci, a funkcí humusu, který ve své dynamice stojí blíže ledvinné funkci. Opatření k této výchově tvoří pravé umění zemědělství.<br /> <br /> Mezi různými opatřeními, která byla charakterizována, je to hnojení z ducha člověka, které otvírá bránu do budoucnosti. Toto hnojivé vychovávání se vztahuje na oživování pozemských látek hlubin. V jeho službě stojí první trojice — řebříček, heřmánek, kopřiva —, která středu, bránici, postupně pomáhá k stupňům funkční samostatnosti. Tyto tři léčivé byliny mají moc ve svých životních procesech přeměňovat pozemské látky draslík a vápník v dusík, to jest obdařovat je vlastností stát se nositeli astralických sil.<br /> <br /> K první trojici poznamenává Gunter Gebhard: «Síra jako element, který přímo z elementu ohně ‹spadl› do elementu země, je substancí, která vede duchovní do pozemského; zkráceně řečeno: síra je bytost, která může teplo hmotně zhustnout, to jest tam, kde {{SE|459}}<br /> <br /> toto bytí působí, se substanciálně ukazuje síra. Tím jsou první tři preparáty takovými, které podporují inkarnování duchovního (rostlinného života). U řebříčku je to draslík, který zcela nese v sobě tekutost a který zvláště vytváří vztah k éterickému (individuální ätherleib): vápník s heřmánkem vtahuje astrální do fyzického těla prostoupeného éterleibem (přitahuje z kosmu to, co dává rostlině gestalt); a s kopřivou konečně železo, jež má svůj těsný vztah k inkarnování Já u člověka a zde, zprostředkováno sírou, vede duchovní praobraz rostliny do fyzického zjevení a udržuje ‹kontakt› k prarůstlině ve sféře za kosmem (‹durchvernünftigen›). Prvními třemi preparáty se půda rozvíjí tak, aby byly podporovány všechny čtyři bytostné články, které náleží k fyzickému jeví se v pozemském, a to pro rostlinu.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Ve druhé trojici — dub, pampeliška, kozlík — je silněji zdůrazněna kosmická, kyselinová strana. Síra zde již není výslovně jmenována, třebaže patří právě k nejsilnějším tvůrcům kyselin. Tento zdánlivý rozpor se vyřeší, když si uvědomíme, že v případě první trojice je síra jmenována jako element, který zprostředkovává duchovní fyzicky-živoucímu. Ve formě kyseliny sírové z této funkce vypadla a stala se pozemskou. Ve druhé trojici jde o kyselinové působení sestoupené do fyzického.<br /> <br /> V případě dubové kůry/borky stojí sice vápník jako zemsky-alkalický kov v popředí. Rozhodující pro jeho funkci je ale ta struktura, v níž vápník v kůře nebo borce dubu leží v podobě šťavelanu vápenatého. Průchodem životními procesy dubu se tvoří jako produkt předčasně do kůry/borky vyloučeného a dohořelého procesu kvetení. Šťavelan vápenatý dostává svou «strukturu» (formu) souhrnně skrze bytostnou povahu dubu a zvláště skrze sulfurické působení kyseliny šťavelové. K tomu doplňuje Gunter Gebhard: «Dub, jako Mars-/železová bytost, má svůj hlubší vztah k Já, ke sféře za kosmem, tam, kde se duchovní praobrazce odkrývají nadsmyslově bádajícímu. Vápník vsává do sebe veškeré astrální; to, že forma ve fyzickém vůbec je možná, má svůj základ v astrálním; jak se forma ukazuje, zakládá se v Já (v ideji), které skrze astrální působí. Šťavelan vápenatý dubu vsává {{SE|460}}<br /> <br /> makrokosmické do mikrokosmu; a skrze železnou sílu dubu navazuje spojení s duchovním praobrazem. Jsou-li mikro- a makrokosmos vzájemně v harmonii, pak je organismus zdravý. Preparát z dubové kůry tuto harmonii mezi oběma póly udržuje a tím prophylakticky skrze půdu podporuje zdraví rostliny.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V dubové kůře/borce je tedy vápník jaksi uchopován shora, z kosmického pólu, který se darloží v procesu kyseliny šťavelové. U pampelišky se tento proces stupňuje tím, že pomocí nejvyšší dokonalosti rozvinutého květu přivádí «v kosmu jemně rozptýlenou kyselinu křemičitou» dovnitř a uvádí ji do vztahu s draslíkem oživovaným v mléčné šťávě. Opět je to působení kyseliny, skrze něž se síly kosmu shora vpečeťují do pampelišky a skrze ni do půdy. <br /> <br /> Kozlík ovládá v charakterizovaném způsobu fosforový proces.<br /> <br /> Polární bytostné vlastnosti šesti preparátových rostlin jsou tak ve svém spolupůsobení nadány k tomu, aby vytvořily vše přesahující syntézu: tvorbu preparátu nastávající, slunečné středy mezi výšinami a hlubinami. V erkraftování této středy se může půda, bránice, vyvíjet k stále větší vlastní aktivitě. Na zásadité straně trojice řebříčku, heřmánku a kopřivy zpřístupňuje zdola silám bránicové půdy látečné síly, na kyselé straně trojice dubové kůry, pampelišky a kozlíku substanční síly shora. Kozlíku přísluší přitom zvláštní postavení v tom smyslu, že prostřednictvím nositelství fosforu otevírá mimokosmickou sféru ducha, svět bytostných praobrazů (obrázek 36, s. 462).<br /> <br /> Gunter Gebhard k tomu doplňuje: «Ve svém chemickém chování jsou zásady (louhy) látky, jejichž charakter je ‹luciferský›, zatímco kyseliny nesou v sobě cosi bytostně ‹ahrimanského›. Stejně tak je síra bytostným obrazem Lucifera a fosfor zobrazuje ahrimanské síly. Uprostřed mezi těmito dvěma polárními mocnostmi protivníků stojí Kristus jako zástupce lidstva, který, udržuje rovnováhu mezi těmito bytostnými mocnostmi, ukazuje lidstvu cesty do budoucnosti. V ‹zemědělské individualitě› je tato středa vytvořena jako půdní bránice. Je nadále vložena do rukou člověka, aby přivedl k rozvoji tento životní zárodek středy.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt; {{SE|461}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Reihe_der_tierischen_Organhüllen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Řada živočišných orgánových obalů ====<br /> <br /> Také tyto se zákonitě člení na první trojici, viděno z látkově-výměnného pólu zvířete směrem k srdci, a na druhou trojici, z předního dílu zvířete, smyslového pólu, směrem ke středu. V této souvislosti charakterizuje Rudolf Steiner působení planet ve zvířeti ve vztahu ke Slunci ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#462|Abbildung 36]], S. 462). Vychází zcela z nazírání, z «tvarové a barevné podoby, také s ohledem na strukturu a konzistenci jeho substance od přední části dozadu, tedy od čenichu k srdci, kde jsou účinky Saturnu, Jupitera, Marsu, v srdci působení Slunce a za srdcem, směrem k ocasu, působení Venuše, Merkura, Měsíce».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 60.&lt;/ref&gt; Vyšší zvíře se tedy v horizontále páteře člení na polaritu působení podsluneční planet v látkově-výměnném pólu. Obojí je ze vzájemně protichůdných směrů orientováno k srdci.<br /> <br /> Ohledně pořadí podsluneční planet s Měsícem, Merkurem a Venuší navazuje Rudolf Steiner ze svého duchovního bádání na starou moudrost mystérií. Totéž platí pro charakterizaci jejich makrokosmických sfér působení ve vertikálním uspořádání «zemědělské individuality». Zde je pořadí od Země dolů do hlubin: Mars, Jupiter, Saturn, a nahoru do výšin: Měsíc, Merkur, Venuše, Slunce.&lt;ref&gt;Ebd., S.44.&lt;/ref&gt; Tato prapůvodní moudrost, pěstovaná v mystériích ve spojení se zbytky instinktivního jasnovidectví u lidí, doznívala ve světovém obraze Ptolemaiově. V tomto, stejně jako v dnes vládnoucím, který sahá ke Koperníkovi, se zrcadlí vývoj vědomí lidstva. V poatlantských kulturních epochách staroindické a staropersské kultury žilo v lidech v zbytcích jakési «vědomí nebes». To vyhaslo a s probuzením k sebevědomí bylo v přítomnosti proměněno v vědomí zemské, fixované na předměty. Lidé těchto raných dob prožívali ještě planetární sféry naplněné činy duchovních hierarchií, které měly planety za svůj příbytek.<br /> <br /> S vyhasínáním tohoto prožívání — které žilo dále obrazně v mytologiích — vznikla na počátku třetího kulturního věku ve třetím tisíciletí hvězdověda Sumerů, Babyloňanů a Egypťanů. Ve čtvrtém kulturním období se tato dále emancipovala a přešla do ptolemaiova světového obrazu {{SE|462}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 36, S. 462.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 36: Die polare Beziehung des unter- und obersonnigen Planetenwirkens zu den tierischen Organhüllen im Hinblick auf die Entwicklung der Wesensglieder der «Landwirtschaftlichen Individualität» und ihre Dreigliederung nach Leib (von unten), Geist (von oben) und Seele (rhythmische Mitte).&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Ve vzestupném věku vědomostní duše se světový obraz smrskl na to, co vnímají vnější smysly. U Koperníka a jeho následovníků vyhaslo vědomí bytostně naplněné planetární sféry a zbyla kulatá hmotou naplněná koule, pohybující se v berechenbaren pohybových průbězích prostorem.&lt;ref&gt;Vgl. Elisabeth Vreede: ''Astronomie und Anthroposophie'', Dornach 1980, S. 75; dieselbe: Über den Planeten Merkur, in: ''Kalender Ostern 1942–1943'', Arlesheim; sowie dieselbe: ''Texte über Planetensphären in den Rundschreiben 1927–1930''(Bearbeitung durch Liesbeth Bisterbosch und Frauke Roloff, Oktober 2020). – Im Zuge dieser Emanzipation des menschlichen Bewusstseins hin zum erwachenden, der Erde zugewandten Selbstbewusstsein kann es verständlich werden, dass eine Verwechselung von den Venus- und Merkursphären stattgefunden hat. Diese Verwechselung betrifft nicht den Planetenkörper als solchen, sondern ihre übersinnlich kraftenden Wirkenssphären, dasjenige, für was seit Urbeginn diese beiden Himmelskörper, Venus und Merkur, als geistig-seelisch wirksame Entitäten standen.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Každý z těchto světových obrazů je jakoby momentní snímek, lidský výtvor o tom, jak se člověk v průběhu věků ke světu {{SE|463}}<br /> <br /> stojí. Každý z nich je sám o sobě oprávněný a správný. Dnešní, na Koperníkovi spočívající světový obraz bere v úvahu již jen kvantitativní aspekt tělesnosti, nikoli kvalitativní, bytostně prostoupenou sféru působení. Kosmos se dnešnímu pohledu jeví prázdný — bez bytostí, bez činů.&lt;ref&gt;Lievegoed věnoval polární trojici hnojivých preparátů v jejich vztahu k působení planet a životním procesům v rostlině a živočichovi podrobnou studii (Bernhard C.J. Lievegoed: ''Planetenwirken und Lebensprozesse in Mensch und Erde'', Stuttgart 2002, 82 S.). Popisuje v ní, jak v životních procesech preparátních rostlin stojí vždy specificky jeden zástupce nadsluneční planety s jedním ze sféry podsluneční v polárním vztahu působení — Saturn k Měsíci, Jupiter k Merkuru a Mars k Venuši, vždy se Sluncem uprostřed; dále, jak síly tohoto polárního působení vstupují při obklopení živočišnými orgány, exponovanými zimním a slunečním silám, do zesílené vzájemné souhry a jsou v ní uchovávány; a jak se z toho stávají pochopitelnými ony procesy v půdě a rostlinách, jak je popsal Rudolf Steiner: osvěžující oživování, uzdravování, vzájemné sladění a zjemňování pro vnímání.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Na tomto místě je třeba poukázat na skutečnost, že posloupnost živočišných orgánových obalů je orientována od periferie pozemského i nejvzdálenějšího kosmu směrem k jednomu středu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#462|Obrázek 36]]).<br /> <br /> Navazujíce na výše uvedený citát o působení planet v organismu živočicha, soustřeďuje se podsluneční působení Měsíce, Merkuru a Venuše na břišní orgány ze zádu směrem k srdci — a přitom na systém ledvin v nejširším smyslu. Ledvina přijímá vyzařující síly Venuše.&lt;ref&gt;Viz: Lothar Vogel: ''Der dreigliedrige Mensch'', Dornach 1979, S. 239.&lt;/ref&gt; Těsně s nimi je spjato silové působení Merkuru a v systému ledvin a močového měchýře pak působení Měsíce. Podstata merkuriálního se projevuje v silně rytmicky utvářených funkcích břišních orgánů. V ledvině jsou to procesy vylučování a zpětného vstřebávání. Merkuriálně vylučuje z arteriálního krevního proudu primární moč, prochází ji, nově ji látkově uspořádá a to, co bylo harmonizováno jako použitelně roztříděné, vrací zpět do krve.&lt;ref&gt;Viz: Michaela Glöckler: «Das Nieren-Blasen-System und das Schafgarbenpräparat»; in: Manfred Klett und Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Frage der Düngung im biologisch-dynamischen Landbau'', Dornach 1994.&lt;/ref&gt; Tento proces jakési kapalinné dýchání se jednostranně zkoncentruje ve funkci močového měchýře na čistý vylučovací pochod látek, které se pro organismus staly nepoužitelnými. Zde síly Měsíce modifikují působení Venuše.<br /> <br /> Jinak se věci mají s přijatou potravou; ta je v trávení střev tříděna. Co pro organismus není využitelné, je vylučováno v konzistenci pevnější; i toto organické dění lze považovat za výraz měsíčního působení. Co naopak jako tekuté trávicí šťávy vstupuje do lymfatického a krevního oběhu, {{SE|464}}<br /> <br /> uplatňuje se v procesech, v nichž lze předpokládat, že působení Venuše je modifikováno působením Merkuru. Co se v břišních orgánech člověka a zvířete odehrává jako Venuše-ledvinový proces, modifikovaný Merkurem a Měsícem, to se znovu nalézá ve wirksamkeit preparátu z kopřivy. Zde, lze říci, se v organickém životě kopřivy — v součinnosti draslíku, vápníku, vodíku a železného záření — může uskutečňovat ta přeměna látek, o níž pojednává kapitola «K otázce přeměny látek» (s. 384 n.): astralizace oživené látkovosti k novotvorbě dusíku ze života rostliny.<br /> <br /> Sledujeme-li řadu obalových orgánů, které jsou — s jedinou výjimkou — odebírány z domácích zvířat pro preparaci, stojí na počátku jelení močový měchýř ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|obrázek 26]], s. 363). V měchýři se dovršuje ledvinový proces tím, že koncentruje to, co bylo v ledvině vytříděno, a vylučuje ven. V kulové podobě měchýře je tekutý živel napodobením zprostředkovatele měsíčních sil. V průběhu preparace přijímá měchýř slunečnou podstatu květů řebříčku, v nichž se to zemité draselné soli sublimovalo do živého.<br /> <br /> Dále dovnitř břicha následuje střevo. Jeho konec, tlusté střevo, mikrobiálně zpracovává část zbývajících nestravitelných zbytků potravy a vylučuje to, co již nelze dále zhodnotit. I to je proces stojící pod vlivem Měsíce. Počátek střeva tvoří tenké střevo — dlouhá hadice uložená v kličkách s niterně téměř neomezeným povrchem. Zde působení Venuše třídí živiny: co jde stranou k tlustému střevu, co coby trávicí šťávy vstupuje do lymfatické a krevní dráhy. Toto třídění je podporováno a modifikováno působením Merkuru. Uplatňuje se v rytmických pohybových procesech peristaltiky, v klcích střevní stěny až po dynamiku žlázových výměšků a proudů látek prostupujících střevními stěnami. Merkuriální síly se staví zprostředkujíce mezi působení Měsíce a Venuše. Na jedné straně se přizpůsobují proměnlivým podmínkám, na druhé straně přesahuje merkuriální působení hranice, které oddělují vnitřek od vnějšku.<br /> <br /> Do tenkého střeva jsou plněny heřmánkové květy. To sluneční v nich přivedlo vápník a draslík zemitého do stavu, který — v rozšíření osvěžujícího, oživujícího působení preparátu z řebříčku — napomáhá zdravému růstu. To je asi třeba chápat v tom smyslu, že bytostný praobraz rostlin se může ve svém pozemském odlesku v každé fázi růstu vyjádřit bez zkreslení. {{SE|465}}<br /> <br /> Kopřivový preparát jakožto třetí ve svazku svou účinností sahá již blízko ke středu ovládanému slunečními silami, to jest k skryté srdeční funkci půdy. Astrální «Innenwirkung» kopřivy je tak prostoupena rozumem/silou Já, že se obejde bez živočišného obalového orgánu. I ona dokáže zemité tvůrce solí draslík a vápník zpracovat v jejich organických procesech a navíc proměnit železo v blahodárné železné záření. Zdá se, že se v tom přece jen ozývá venušská účinnost. Ve spojení se řebříčkem a heřmánkem se stará o to, aby se zemité soli draslík a vápník proměnily do vyšších stupňů účinnosti, a navíc volá k záření marsický charakter železa. Venušské působení, vnitřně pochopené, vytváří v živém volné prostory pro nové možnosti dění; vzdává se. Lze říci: nevyživuje, nýbrž umožňuje výživu. V tomto smyslu lze rozumět železnému záření kopřivového preparátu. Působení venušské sféry je samo nepřináší, nýbrž umožňuje kopřivovému preparátu působit v tom smyslu, že v bránicové půdě uvádí hospodářství se železem na léčivou míru, jaká je zachovávána také v srdečně-cévním systému.<br /> <br /> «Alkalická trojnost» činí půdu zemsky zdatnou pro sluneční síly; otvírá zemské síly růstu rostlin. Staví zdola na fyzickém těle bránice. Jinak se věci mají s trojností preparátů z dubové kůry, pampelišky a kozlíku. Skrze ně se uplatňuje kosmické substanční dění, které stojí ve vztahu k podsluneční planetárním sférám.<br /> <br /> Zjevný obraz dubu, jeho mohutná zdrženlivost v růstu, tvrdost jeho dřeva atd., nese otisk marsického působení. Roste pomalu, vytrvale — tak jako i oběh Marsu kolem Slunce trvá s téměř dvěma lety (siderický oběh činí 687 dní) déle než oběh podsluneční planet Venuše (225 dní) a Merkuru (88 dní). Stejně tak je lebka domácího zvířete mocným formovým výrazem marsického působení. Mozková dutina je však naplněna substancí utvářenou měsíčními silami — mozkem. V průběhu preparace nastupuje na jeho místo šťavelan vápenatý kůry/borky, strukturovaný marskými silami dubu. Tytéž síly, které zformovaly lebku a prozářily měsíční povahu mozku, vtiskují se nyní do vápníku dubové kůry/borky. Jako preparát z dubové kůry působí — na rozdíl od heřmánkového preparátu — preventivně proti infekcím přicházejícím zvenčí. {{SE|466}}<br /> <br /> K obalení eichenrindepräparat lebkou domácího zvířete se váže otázka: Může vůbec existovat ještě jiný orgánový obal, skrze nějž by mohla být preparace pampelišek dále vedena? Hlava ve svých přísně ohraničených formách a ven obrácené smyslové organizaci nenachází pokračování — snad s výjimkou, alespoň po jistý kus cesty, nositelů parohů, nikoli nositelů rohů. Hlava stojí se smysly světu tváří v tvář. Pokračování nervově-smyslové činnosti musí být hledáno na vyšší rovině. Nalézá se jedinečně rozvinuté u přežvýkavců: smyslová organizace krávy se obrací od hlavy zpět, přes srdce, a pokračuje v senzoricky-nadsmyslové činnosti pobřišnice jaksi na vyšší rovině ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#457|Obrázek 35]], s. 457). Kráva se svými hlavovými smyslovými orgány obrací k vnějšímu světu srovnávacím způsobem tměji, svými dolními smysly však — jmenovitě životním smyslem pobřišnice — srovnávacím způsobem jasněji ke svému vnitřnímu světu. Svými rohy zadržujícími tok na hlavě přenáší své inteligentní bytí dále do tělního obalu. Smyslová činnost v hlavě a smyslová činnost v těle stojí ve vzájemném vztahu. Působí-li ta prvá smyslově vědomě, tu druhá nadsmyslově silotvorně.<br /> <br /> Je tedy okruží pobřišnice, jež ve trávicím dění skotu vnímá ze ducha účinné síly. Tato smyslová činnost pobřišnice, která je ve skotu zaměřena na látkové dovnitř, obrací se při obalení pampelišek ven na v kosmickém obvodu «jemně rozptýlenou kieselsäure». Třeba předpokládat, že je zde osloven vyšší, éterický stav kieselsäure. Pobřišniční obal přitahuje tuto křemičitou substanci smyslově aktivně a sjednocuje ji s v květech sublimovaným draslíkem mléčné šťávy. Látkové dění v pampelišce zdola a pobřišničního obalu shora naznačuje všezahrnující jupiterskou působnost. Jako jsou všechny planety místy působení hierarchických bytostí,&lt;ref&gt;Siehe hierzu z.B.: Rudolf Steiner: ''Geistige Hierarchien und ihre Widerspiegelung in der physischen Welt'', GA 110, Dornach 1991; sowie: ''Die geistigen Wesen in den Himmelskörpern und Naturreichen'', GA 136, Dornach 1996.&lt;/ref&gt; tak na Jupiteru jsou to bytosti moudrosti. Na Jupiteru je moudrost substanciální.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Esoterische Betrachtungen karmischer Zusammenhänge'', Bd. V, GA 239, Vortrag vom 9. Juni 1924, Dornach 1985, S. 166.&lt;/ref&gt; Představíme-li si zjevný obraz a substanční procesy pampelišky (srov. s. 406 nn.), stane se v této vysoce rozvinuté rostlině moudrostiplné jupiterské působení viditelné — od kořene přes listovou růžici, květ a jeho {{SE|467}}<br /> <br /> žiarivá žlutá až po bílou «Pampelišku». U květnatých rostlin jsou barvy žlutá a bílá přičítány jupiterovu působení: «neboť síla Jupitera, která podporuje kosmickou sluneční sílu, přináší do květů bílou a žlutou barvu».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 55.&lt;/ref&gt; Jupiterova moudrost, která se v pampelišce zobrazuje navenek, obrací se — uzavřena vnitřním «nebem» pobřišnice — dovnitř do moudrostiplného utváření a funkcí břišních orgánů. Přípravek z pampelišky tvoří syntézu tohoto jupiterova působení, které v pozemském přijalo formu a funkci. Sílu účinku této syntézy lze spatřovat v tom, čím «se rostlina stává vnímavou ke všemu a přitahuje vše».&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 138.&lt;/ref&gt; Lze tedy říci: přípravek z pampelišky zprostředkovává organickému hnojení skrze kosmický křemen bytostnou substanci Jupiterovy moudrosti, která se v rostlinách daruje jako vznikající síla vnímání.<br /> <br /> Obalíme-li nyní jupiterovým působením silně poznamenané květy pampelišky blánovitými vrstvami pobřišničního okruží, zůstává schopnost příjmu pro v kosmickém obvodu «jemně rozptýlenou křemičitost» v proudění. Skrze přípravek a organická hnojiva dochází plod této schopnosti k rostlinám — působí však nyní v opačném směru; činí rostliny «vnímavými» pro látky země, které potřebují k růstu. Co se již naznačilo jako účinek přípravku z dubové kůry, jeví se u přípravku z pampelišky na vyšším stupni. Životní souvislost bránice–půda–rostlina je tak říkajíc oduševňována. Jako účinnost první trojice přípravků otevírá pozemské látky a síly kořenovému pólu rostliny, tak druhá trojice otevírá substance a síly mimopozemského kosmu pólu kvetení.<br /> <br /> Na nejvyšším stupni konečně — lze říci — podněcuje přípravek z kozlíku skrze organická hnojiva a skrze fosfor uvolněný z rozkladných procesů takovým způsobem, že tento může opět stát se ve živém fyzickým nositelem Geistig-Wesenhaftého v pozemském.<br /> <br /> Z jiných důvodů než u kopřivy nepotřebuje kozlík žádný obal ze zvířecího orgánu. Má schopnost läutert fosfor z dynamického, se zemí spjatého, živého substančního dění v kořenových oddenků nahoru ve vertikálně vztyčujícím se stonku a přivést jej v květu do stavu čisté vnímavosti pro zjevení. {{SE|468}}<br /> <br /> vstoupit do ní, které nacházejí ve fosforu svůj fyzicko-étherický nositel.<br /> <br /> Kozlík je tak utvářen, že má silný vztah ke světlu a teplu. Látkové kompozice, které se v průběhu růstu rostliny utvářely působením slunce a pod- i nadsluneční ch planet, se rozpadají při odumírání rostliny. Při každém z rozkladných procesů se uvolňuje teplo. Nakonec se vše, co vzešlo z ducha, navrací zpět do živlu tepla, původu veškerého bytí. Co vzniklo, fyzicky mizí; je jako duchovní výdobytek vnitřního tepla, tepelnému éteru, podobno paměti, vepsáno celému živému planetárnímu systému.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Esoterische Betrachtungen karmischer Zusammenhänge'', GA 239, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1985, S. 172.&lt;/ref&gt; V tom nabývá platnosti princip Saturnu; podoben kosmické paměti, je strážcem minulosti, onoho velkého evolučního propojení mezi původem dění člověka a Země&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; a bytím přítomnosti. Navenek se to projevuje tím, že saturnická sféra uzavírá sluneční soustavu ze všech stran jako tepelný obal. Copak si princip Saturnu v kozlíku nevytvořil obraz? Kdekoli se preparát z kozlíku použije, vytváří saturnický tepelný obal, který vymezuje vnějšek vůči vnitřku.<br /> <br /> Postříká-li se preparátem z kozlíku hnojiště nebo kompostová hromada, působí pro ni hüllebildend právě tak jako zmíněné zvířecí obalové orgány ostatních preparátů. Lze předpokládat, že dává ohraničující obal nejen rozkladnému dění, nýbrž právě tak i záření, které vychází bodově z ostatních preparátových substancí vnesených do hromady, a tím způsobem je v hromadě udržuje. Tepelný obal, který preparát z kozlíku vytváří, je utkaný z vnějšího tepla (živel tepla) i z vnitřního tepla (tepelný éter). Lze jej chápat jako orgán, který přijímá záření hvězdného kosmu a ve fosforu, jenž vychází ze saturnických rozkladných procesů, nachází připravenou fyzickou nositelnost.<br /> <br /> Tak jako je tanec preparátů v duchovní konsekvenci otevírán přípravkem ze řebříčku, je uzavírán preparátem z kozlíku. Tato úvaha může probudit porozumění pro to, že kánon šesti hnojivých preparátů, které jsou ve službě vznikající Ganzheit, nepotřebuje žádného rozšíření ani doplnění. Tento kánon je {{SE|469}}<br /> <br /> tak komponovaný, že vytváří harmonický souzvuk. Ganzheit je střed mezi výšinami a hlubinami; její Werden znamená «oživení Erdig-Festého samotného». Souzvuk «zní» skrze člověkem geistgeführte práci, skrze nepodmíněné Wollen.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Düngerpräparate_in_ihrer_Ganzheitswirkung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Hnojivé preparáty v jejich celostném působení ====<br /> <br /> Každý ze šesti hnojivých preparátů přináší vývojový potenciál k utváření «Sedmého», totiž vznikající Mitte, bránicového orgánu stojícího pod vlivem Slunce. Teprve půda umožňuje existenci veškerého života na Zemi. V ní se sjednocují planetární a hvězdná záření stojící pod vládou Slunce s hlubinami Země vyzařujícími zdola. Toto vzájemné Ineinander-Wirken je dílem stanuvším z minulých dob zemského vývoje. Působí dál v moudrém Zusammenwirken přírodních říší. Poznat toto neohraničeně vztahuplné dědictví tvoří základ pro Hofgestaltung v biologicko-dynamickém zemědělství.<br /> <br /> Z tohoto poznání se odvozuje metodický princip: přetvářet geistgeführte prací nyní z lidského ducha dílo nalezené na daném stanovišti (statku) podle zákonů, které předepisuje fyzicky stávší se příroda a které jsou účinné v říši minerálů, rostlin a zvířat. Z toho vzniká v malém umělecky to, čím je Země ve velkém — v sobě uzavřený organismus. Tento princip — opakovat minulost ze síly probouzející se Bewusstseinsseele člověka v přítomném — je prvním krokem. Druhý krok otevírá bránu k vývojové cestě do budoucnosti. Znovu uchopuje metodický princip, který se mu v chemicko-technickém zemědělství vytratil, opakováním minulosti. Tento druhý krok povznáší zemědělství — oplodněné ideovým bohatstvím Geistesforschung — na vyšší stupeň. Staví člověka přítomnosti před nesmírnou výzvu: výzvu svobodného, sebeurčeného jednání z Erkraftung Bewusstseinsseele. Před tuto výzvu se vidí postaven každý, kdo se pokouší pěstovat geistgeführený, geistbewachter vztah k biologicko-dynamickým preparátům. Při jejich přípravě a používání se konec, to Gewordene, stává počátkem Werden do budoucnosti. Koncem jsou produkty z říše minerálů, rostlin a zvířat, dále účinkování aktuálně daných rytmů slunečního roku a konečně stavy čtyř živlů: Země, Vody, Vzduchu {{SE|470}}<br /> <br /> a Wärme. Toto evolutivní završení je poznáními Geistesforschung přiváděno do Beziehungsverhältnisse podle idejí, které se v zestálé přírodě nedají nalézt, které teprve v aplikaci postupně nabývají zákonného charakteru. Tyto ideje uvádějí v pohyb Umstülpung minulého do budoucího. Z toho vyvstává otázka, jakým způsobem jsou fenomény této Umstülpung vůbec uchopitelné přírodovědecky. Pojmy, které máme k dispozici, vztahují se vždy jen na to, co se dá měřit, počítat a vážit, na minulé — ne na to, co se teprve stává. Zde se v poznávání přírody otevírá propastně hluboká trhlina mezi mrtvým, mezi kvantitou a kvalitativními jevy oživené, oduševnělé a „oduחovnělé&quot; přírody.<br /> <br /> Vše kvalitativní se projevuje v polaritách — tak v protiklade bytosti a jevu, ducha a hmoty, světla a tmy a podobně. Syntéza těchto polarit se nedá nalézt v předmětném nazírání; uskutečňuje se v myslícím a cítícím nazírání, které ukazuje vůli směr. Syntéza se odehrává uvnitř, v Geist-erkenntnis člověka. To je velká výzva! Analytická Denkungsart namířená pouze na mrtvé této výzvě uhýbá. Chybí jí pojmy, které by pojmu kvality daly objektivní, hodnotící obsah. Hodnotící pojmy zahrnují faktor „čas&quot;; uvádějí myšlení do pohybu, činí je obrazným — a tím prožitelným. Tím vstupuje člověk na stezku, na níž se může síla myšlení stát prostřednicí mezi smyslově daným a tím, co bylo bez smyslovosti zkoumáno z ducha. Teprve tehdy, když se člověk snaží nechat obě pole fenoménů — smyslové a geistig-übersinnliche — vzájemně se osvětlovat v mocném myšlení, může hodnotící souzení nabýt objektivní výpovědní síly.<br /> <br /> Z tohoto předznamenání vyplývá neomezeně mnoho možností k jistému utváření úsudku při uchopování bytostného, které se vyslovuje v kvalitách. V každém jednotlivém případě musí být tento úsudek dobyt individuálně. To, co bylo dobyto jako individuální pravda, záhy se zaţije výměnou a korekcí jako reálně působící do obecné Geisteskultur lidstva.<br /> <br /> Kánon šesti Düngerpräparate, přidávaných do čerstvě vznikajících organických materiálů na statku, působí — opřen o rozmanité zkušenosti a experimentální nálezy — v čase postupně; působí rozvoji napomáhajícím způsobem na Lebenszusammenhang půdy a rostliny. Dají se charakterizovat tři evolutivní, do sebe přecházející kroky: {{SE|471}}<br /> <br /> 1. Düngerpräparate se vtiskují — každé ve specifickém způsobu působení svých záření — souhrnně do organických mas kompostních a hnojivých hromad nacházejících se v rozkladu. Zprostředkovávají víceméně živelnému rozrůstání rozkladu nadřazený, organizující princip. Ten usměrňuje složité procesy odbourávání a výstavby substance do správných drah a napomáhá kompostní nebo hnojné hromadě, aby se za rozvoje vlastního života uzavřela v organismus. Zkušenost učí, že rozkladné procesy probíhají harmoničtěji. To je patrné zvláště na srovnatelně rychlé proměně štiplavého zápachu v mírnou vůni. Experimentální srovnávací výzkumy potvrzují to, že fyziologické a biologické průběhy (například teplota, sorpční kapacita, osídlení žížalami) se zpevňují do stavu zdravého vyrovnání.<br /> <br /> 2. Účinky Düngerpräparate jsou po odpovídající době uložení hnojivých hromad do těchto souhrnně vstřebány. Preparovaná hnojiva se rozvinula do jakési všemocnosti svého účinkování v živém, která přesahuje jejich pouhou přírodou danou Wirkungsart. Svým výnosem na půdu postupně řadí a stabilizují veškeré půdní procesy na vyšší úroveň úrodnosti v souladu s rytmy slunečního roku. Nápadné a experimentálně doložené je to na mnoha parametrech — nejpřesvědčivěji v udržování srovnatelně vyšší humusové hladiny při současně vyšší mikrobiologické aktivitě, v prohloubení humusem obohaceného půdního profilu, i v osídlení žížalami a jinými půdními živočichy.<br /> <br /> 3. Jako souhrnné silové účinky biologicko-dynamických preparátů propůjčují organickým hnojivům vyšší, nikoli pouhou přírodou podmíněný stupeň oživení, tak tato hnojiva propůjčují jej půdě — a přes půdu rostoucím rostlinám.<br /> <br /> V poslední důsledku je úkolem Düngerpräparate zpřístupnit kosmicko-zemské podmínky růstu a tvorby plodů stanovištně {{SE|472}}<br /> <br /> na ty rostliny, které jsou právě pěstovány, individualizovat v průběhu roku. Jejich způsob působení míří k tomu, přiblížit stupeň oživení půdy živému rostliny. Obě tvoří jako syntéza střed polárního působení sil Země a Kosmu. Zde plně vstupuje v platnost vše přesahující význam hnojení půdy. Ten v postupném vývoji určuje, jak se kulturní rostliny svisle a vodorovně s kořenem, stonkem, listem, květem a plodem začleňují do této trojnosti výšin a hlubin a vzniklé středu. Rostliny jsou uchopeny organizační silou, skrze niž se otevírají růstovým podmínkám svého prostředí.<br /> <br /> Výsledky všeho toho jsou mnohonásobně potvrzeny v praktických zkušenostech a vědeckých šetřeních:<br /> <br /> * Rostlina tíhne k tomu, aby se ideálně typicky rozvinula v souladu se svou druhovou přirozeností.<br /> * Kořen si otevírá hlubší objem půdy, větví se jemněji a rovnoměrněji.&lt;ref&gt;Uli Johannes König: ''Ergebnisse aus der Präparateforschung'', Schriftenreihe Band 12, Institut für biologisch-dynamische Forschung, Darmstadt 1999, Loseblattsammlung.&lt;/ref&gt;<br /> * Výhonkový růst prochází výrazněji stadii metamorfózy listu, a tím i zjemňováním výstavby substance.<br /> * Fyziologické procesy při tvorbě potravinových plodů — ať v oblasti kořene, stonku, listu, květu nebo semene, jakož i plodů ovocných dřevin — dospívají v zralosti ke klidu. Potravinové plody dozrávají plně a zůstávají déle trvanlivé.<br /> * Kompozice látek se od základu ke květu strukturují a zjemňují; to zejména v oblasti bílkovin, např. poměr čistého proteinu k surovému proteinu, éterických olejů atd.<br /> * Tvorba výnosu usiluje, vyrovnávajíc extrémy, k optimálnímu výnosu.&lt;ref&gt;Ebd., siehe die dortige Literaturzusammenstellung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Bezprostředně přístupné vnímání je výraznější, příslušnému potravinovému plodu vlastní chuť a vůně, nuancování v barvě, konzistenci, jakož i vyšší stravitelnost a delší trvanlivost. Poučná je také často slýchaná výpověď zákazníků: „Potřebujeme méně, abychom se nasytili.&quot; Vše toto dohromady vzato charakterizuje rozšířenou výživnou hodnotu, která zdravotně působí na tělesný, duševní a duchovní vývoj člověka. V<br /> <br /> V tomto smyslu slouží hnojení preparáty postupujícímu vývoji země a člověka. Propůjčuje zemědělsko-zahradnické práci nový, vyšší smysl. Zacházení s nimi vede reálně k nové pracovní a badatelské gesinnungě — ke kmovému umělectví. Podnět k tomuto hnojení nevzniká z vnějšího popudu nebo z pouhého plnění normy, nýbrž z impulsu, který se stal záležitostí srdce. Čím více tomu tak je, tím svobodněji a tím individuálněji umělecky se uskutečňuje čin jeho zacházení. Význam biologicko-dynamických preparátů pro zemi a člověka se může otevřít jedině cestou poznání ducha; tato výzva bude mnohým připadat příliš náročná. Kdo se na ni však bezpředsudečně vydá, záhy zjistí, že pramen, který vybízí k činu, není hledat tam venku ve světě, nýbrž ryze v samém sobě. Výsledky — formy idejí — duchovního bádání jsou tímto pramenem. Šíří světlo nad tím, co člověk zpočátku ještě tápavě koná ve tmě. Vnitřní jistota však roste postupně ve vzájemném střídání myšlení a konání těchto idejí. Přitom nejde «o momentální úspěch, nýbrž o bezpodmínečnou práci».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Ansprache vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 234.&lt;/ref&gt; «Neboť žádný neúspěch není nikdy rozhodující pro pravdu duchovního impulsu, jehož působení bylo vnitřně prohlédnuto a uchopeno.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Jahreskreislauf als Atmungsvorgang der Erde und die vier großen Festeszeiten. Die Anthroposophie und das menschliche Gemüt'', GA 229, Vortrag vom 28. September 1923, Dornach 1923, S. 117.&lt;/ref&gt; {{SE|473}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Praxis_der_Landbaukunst_in_drei_Schritten&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Praxe zemědělského umění ve třech krocích ===<br /> <br /> Téma pojímat zemědělství jako umění v přítomnosti nežije. A přece bylo umění od věku velkého Zarathuštry, inaugurátora staropersské kultury a zakladatele polního hospodářství v 5./6. tisíciletí před Kr., zemědělskému vývoji nejhlouběji imanentní. Teprve v průběhu přírodovědně-materialistického věku od poloviny 19. století a jeho svěřence, agrárního industrialismu 20./21. století, padl každý zbývající prvek uměleckého smýšlení za oběť vědecko-technologické ratio. V předhistorické ranosti urindických a staropersských velkých starověkých kultur bylo náboženství, umění a to, co se později stalo vědou, {{SE|474}}<br /> <br /> ještě neodděleno skryto v temném atavistickém-hellseherském prožívání. Tyto velké starověké kultury stály, jak bylo vyloženo na začátku, pod vedením mystérií, v nichž byly právě tak živé moudrostní nauky z minulosti jako probouzející se vědomí pro prometheické impulsy budoucnosti. Z tohoto ještě zcela duchovnímu světu obrácenému všezahrnujícímu sakramentalismu se vydělilo sakrální umění, které se v průběhu vývoje vědomí lidstva v každé z následujících kultur stupňovitě v metamorfózách emancipovalo k ryzím uměleckým stvořením. Umění se postupně ustavovalo jako samostatný kulturní faktor vedle náboženství. V těchto věcích až do novověku bylo zemědělství kulturní základnou, z níž umělecká stvoření vyrůstala. Zcela a úplně platilo to pro počátky sakrálního umění, pro šlechtění domácích zvířat a kulturních rostlin. Dalšími kroky emancipace jsou pak stavba egyptských pyramid, jež se jakoby z duchovního světa snášejí dolů a v pozemském se vyvracejí, dále řecké umění, které dávalo božskému lidskou podobu, a po křesťanství umění středověku, s katedrálami strmícími odspodu vzhůru a s niterně zbožným pohledem člověka v sochařství a malířství.<br /> <br /> Obrovský krok emancipace se odehrál od novověku ve vývoji vědomí Já usilující k individuaci a — jako jeho charakteristický znak — v nastoupení přírodních věd. Ty se emancipují z náboženství a sakrálního umění, jež bylo tomuto dosud blízké. Původně vše-jedno se diferencuje v trojnost náboženství, umění a nakonec vědy. Vědecká cesta poznání převzala vedení; umění a náboženství v ní neměly místa. Staly se kulturním příslušenstvím. V zemědělství se tento proces odehrával velmi pomalu a nakonec překotně. Přitom mu vyschly prameny mravního jednání. Pojmy, které věda v podobě technologií vnáší do zemědělství zvenčí, jsou pojmy proveditelnosti; jsou abstrakt­ní, chladné, mrtvé a stopy, které zanechávají, jsou zpustošená, vyrabovaná, hyznosti vydaná země. S úbytkem tradic budou lidé «hnojit pole vědou».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 21.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Jak ale, kdyby tyto pojmy — pokud nevznikají z teorií, nýbrž prostě a nepředpojatě odrážejí smyslově dané skutečnosti — mohly být prohřáty a obdařeny tíhou tím, že by v duchovní duši {{SE|475}}<br /> <br /> poznávajícího byly probuzeny k vlastnímu životu? To by byl úkol nového, skutečnosti přiměřeného pojetí vědy, kdyby toto rozšířilo zajetý kvantifikující princip ke zdrojům umění, jež leží v duchovně-duševním člověka. Tyto zdroje nejsou ničím jiným než tím, co duch, podnícen smyslově vnímaným, promlouvá k duši jako idea. V prožívání této ideje se zjevuje něco mravního, v čem se zkušenost ducha a smyslů slévá v jednotu. Tento pramen mravního jednání si musí člověk usilující o ntshunxeko, to jest o vybudování vědomí Já, zpřístupnit.&lt;ref&gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: ''Die Philosophie der Freiheit'', GA 4, Dornach 1995.&lt;/ref&gt; Cestou, jak vědu a umění ze síly lidského Já usilujícího o sebepoznání spojit ve vyšší celek, šel Goethe v celoživotním zápase. Rudolf Steiner ji zpřístupnil jako cestu duchovního bádání duše každému člověku, který se po ní chce vydat.&lt;ref&gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: ''Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?'', GA 10, Dornach 1992.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V prožívání ideje se hlavový myšlenkový obraz stává myšlenkovým obrazem srdce; člověk žije v myšlenkovém obrazu, který dál roste a je nabídkou vůli, aby jej v svobodě uchopila a nechala se uskutečnit jako čin navenek. V této vůli k činu se probouzí v ideji přebývající duch jako cílevědomá mravní síla. V tom bude třeba hledat úkol vědy do budoucnosti: aby myslící duše věděla o svém duchovním cíli. Christian Morgenstern to vkládá do slov: «wer vom Ziel nicht weiß, kann den Weg nicht haben» (kdo nezná cíl, nemůže mít cestu).&lt;ref&gt;Christian Morgenstern: ''Werke und Briefe''. Stuttgarter Ausgabe, Band II, Lyrik 1906–14, Stuttgart 1992, S. 213 f.&lt;/ref&gt; Cesta k tomuto cíli je umělecká. Cíl leží v budoucnosti. Bude třeba vyvinout vědu, která dělá člověka vidoucím pro budoucnost, která mu ukazuje duchovní cíle k umělecké tvorbě. Zůstane-li těmto cílům věrný přes všechny odpory, uvolní se mravní síly, skrze něž může bytostné moci zla čelit s otevřeným hledím a veškeré své úsilí věnovat bytostným mocím dobra, pokroku lidstva. Cestou k cíli je umění vytvářející se z řádně pochopené, to jest jevu věrné vědy. Omezí-li se věda na myšlení v mrtvých abstraktních pojmech, vznikají technologie, které mají zcela svůj přítomnostní, ovšem na čistě fyzicko-smyslové omezený {{SE|476}}<br /> <br /> význam. Umění naproti tomu potřebuje myšlenkové obrazy idejí, které živě naplňují duši a v ní mohou růst. Tvaruje-li se tyto prožité myšlenkové obrazy navenek, vzniká umělecké dílo, které se staví vedle přírody, avšak ji nezobrazuje, nýbrž se v duchovním uchopení a prožívání ideje praobr­azu, typus nebo bytosti pokouší toto umělecky znovu vytvořit v obraze. Goethe hledal na základě jevů, jež rostlinná říše nabízí oku, prajev, který duchovně leží v základu všech rostlinných útvarů. Uchopil jej v ideji «Urpflanze» — prapůvodní rostliny — duchovně-imaginativně tak konkrétně, že mohl říci: «mit diesem Modell [der Urpflanze; Anmerkung des Verfassers] und dem Schlüssel dazu kann man alsdann noch Pflanzen ins Unendliche erfinden, die konsequent sein müssen, das heißt, die, wenn sie auch nicht existieren, doch existieren könnten und nicht etwa malerische oder dichterische Schatten und Scheine sind, sondern eine innere Wahrheit und Notwendigkeit haben. Dasselbe Gesetz wird sich auf alles Lebendige ausdehnen lassen.» (s tímto modelem [prapůvodní rostliny; poznámka autora] a klíčem k němu lze dále vynalézat rostliny do nekonečna, které musejí být důsledné, to jest které, i když neexistují, přece by existovat mohly a nejsou pouhými malířskými nebo básnickými stíny a zdáními, nýbrž mají vnitřní pravdu a nutnost. Týž zákon bude možno rozšířit na vše živé.)&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Goethes Werke. Naturwissenschaftliche Schriften'', hrsg. v. Rudolf Steiner, Band 1, in: ''Kürschners Deutsche National-Litteratur'', Berlin und Stuttgart 1887 (Reprint Dornach 1975): «Einleitung zum ersten Band», S. XXXI.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Klíč k tomu, aby se z ducha prajevu «vynalézalo do nekonečna» a vynalezené bylo utvářeno v umělecké dílo, lze navazujíc na Goetha nalézt ve formách idejí antroposofické duchovní vědy. Tyto formy idejí jsou — takto viděno — samy uměleckými stvořeními z nadsmyslového poznání. Mají tu zvláštnost, že se v myšlení oživují, v cítění se stávají duševním prožitkem a skrze vůli proměňují látku. Umělecké dílo, jež z toho vzniká, se již nestaví prostě vedle přírody, nýbrž tyto oživené ideje mají moc umělecky přetvářet skutečnost přírody v zrcadle vývoje lidské duše. Vůle, takto inspirovaná, pokračuje do nitra přírody a začíná znovu uvádět do pohybu dílo, jež bylo ztuhlé do vypočitatelnosti. V biologicko-dynamickém zemědělství se to děje ve třech stupních, vycházejíc od ještě přírodnějšího způsobu k způsobu vycházejícímu čistě z ducha.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;1._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_im_Sinne_der_Wiedergeburt_des_Handwerklichen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 1. stupeň: Umělecká tvorba ve smyslu znovuzrození řemesla ====<br /> <br /> Představme si činnost sochaře. Jeho náčiním, které potřebuje, aby v kameni zformoval obraz tvořeného uměleckého díla, je kámen, dláto a kladivo. K cíli vedoucí idea žije {{SE|477}}<br /> <br /> v něm. Nějak podobně je to i u zemědělce, ať se právě věnuje jakémukoli cíli. Sleduje-li cíl připravit pole k setbě, potřebuje pluh, kypřič a brány, aby vytvořil osevní lůžko; totéž platí o péči o kultury – zde se jedná o plečkové brány a motyku – a dále o sklizni, kde jde o rychlé, jisté a půdu šetřící shromáždění úrody. Myšlenkový obraz, který zemědělce vede ke všem těmto činnostem, žije v něm, a pole, rostliny, počasí atd. mu říkají, co je třeba udělat, tak jako kámen říká sochaři, jak a kde přiložit dláto a jak silný má být úder. Protože však zemědělec zachází s oživěnou a oduševnělou přírodou, tedy s bytostným, které si samo dává formu a stává se uměleckým dílem, je mu příroda na rovině řemesla velkou učitelkou. Co zemědělec potřebuje, je věda o pramenech, z nichž jeho učitelka čerpá a tvoří – ať v polním hospodářství a zahradnictví, v chovu hospodářských zvířat a pastvinářství, v ovocnářství a pěstování lesa i v utváření krajiny. Musí to být věda o tom, co je v ustavičném dění a umírání, věda, která nutně určuje cíl zemědělce. A jeho umění pak spočívá v tom, že z prožité moudrosti, z cítěním prodchnuté pravdy skrze svou řemeslnou práci vytváří předivo vztahů, jímž se mohou v celé rozmanitosti kulturní rostliny, domácí zvířata a kulturní půdy ideálně entfalten. Umění řemesla se v zemědělství v nejvyšší míře dává do služby přírody. Je to soutěžení s tím, co příroda jako velká umělkyně svého díla stvoření předurčuje. Jde o to,<br /> <br /> * pracovní postupy prožívanou ideou vnitřně prozářit a nechat plynule do sebe přecházet;<br /> * statek až do posledního koutu prostoupit vědomím;<br /> * aby ve veškeré práci žila jemnocitná pozornost, která rozpoznává neupravené, ošklivé, nezdařené, chybné a nechá to stát se podnětem k tomu, aby o to mocněji zaměřila smysl pro krásu a lásku k činu na to, co slouží uskutečnění duchovního cíle;<br /> * aby vše a každá věc spolu stála v harmonických poměrech a lesk krásy odrážel smýšlení lidí, kteří tam pracují;<br /> * řemeslně-uměleckou tvorbu nenechat degenerovat v pouhou odbytou práci.<br /> <br /> To vše se musí znovu naučit od základu. V tomto ohledu stojíme úplně na začátku. Jde právě o to, bez okolků, s ohněm {{SE|478}}<br /> <br /> ducha ukovat meč ideje, tímto mečem překopat zemi a v trpělivosti čekat na plody proměny — ty, které dozrávají ve mně, i ty, které dozrávají v zemi.&lt;ref&gt;Vgl. Rudolf Steiner: ''Geistige Wirkenskräfte im Zusammenleben von alter und junger Generation; Pädagogischer Jugendkurs'', GA 217, Dornach 1988.&lt;/ref&gt; Tato pracovní smýšlení může být znovu nabyto jedině individuálně, z duchovně-mravní přípravy. Každý se musí učit být druhému vzorem. Začne-li se to dít alespoň v náznaku, je vytvořen základ pro plodnou spolupráci — pro sociální umění pravého budování společenství.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;2._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_aus_der_Ganzheit_in_die_Glieder&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 2. stupeň: Umělecká tvorba z celku do článků ====<br /> <br /> Na tomto stupni je příroda mistryní jen s výhradami. Co učí, jsou vztahové souvislosti mezi věcmi a bytostmi přírody — například koexistence květů a hmyzu, vztah mezi činností žížal a úrodností půdy, sdružování zvířat a rostlin v biotopy atd. V těchto vztahových předivech vládne rozum, neviditelně v nich žije nadřazený celek, který se v smyslovém světě rozkládá do souhrnu jednotlivých jevů. Tato celost se nikde v přírodě smyslově neobjevuje, nýbrž jedině v člověku, který toto bytostně celé jako své Já v sobě nese. Člověk má možnost na cestě postupného sebepoznání poznat sebe jako duchovní bytost a touto schopností proniknout i poznávajícím způsobem do nezjevitelného celostního bytí, které se v říši zvířat, rostlin a minerálů odhaluje v moudrosti plném bohatství vztahů.<br /> <br /> Co se týče bohatého vztahového přediva zdravého zemědělského podniku, byla tato tvůrčí celost — odvozená od člověka — označena jako organismus, jako tělo zemědělské individuality. Příroda tomuto organismu jako ono „co&quot; dává k dispozici veškeré bohatství svého vztahového stvoření; avšak ono „jak&quot; — jak toto stvoření komponovat ve vyšší celek hospodářského organismu — to příroda neříká. To musí jako živá idea intuitivně zazářit v člověku. Syntéza z „co&quot; a „jak&quot; je umělecký akt. Odehrává se na jedné straně ve vnitřním prožívání onoho osobního vztahu, který si člověk buduje k věcem a bytostem celku statku. Na druhé straně se umělecký akt nalézá v tom, jak se — z idejí uchopených v duchu — zemědělská individualita, respektive její tělo, hospodářský organismus, člení v orgány a v přiměřené a rozumné vztahové předivo. {{SE|479}}<br /> <br /> Členění orgánů na hospodářství dobytka, pastvin, orné půdy, zahrad, ovocných sadů, lesů a remízků a jejich rozmanité dělení slouží na jedné straně užitečnosti výživy, na druhé straně zušlechťuje kulturní krajinu; stará se o estetiku lidského životního prostoru. Člověk utváří zemědělství tělesně-fyzicky i duševně-duchovně podle svého obrazu. Může se sám znovu nalézt v uměleckém díle, které vytvořil.<br /> <br /> Ani tímto druhým krokem umělecké tvorby ještě není překonána velká propast mezi ideou a skutečností. Člověk stále inklinuje k tomu, opírat se o velký vzor přírody a spokojovat se s tím, že hospodaří prostě „přirozeně&quot; či „biologicky&quot;. To se podobá tomu, kdo se již pokládá za umělce, protože kopíruje smyslově-věcné přírody. Jistě, příroda nabízí nástroj a dává poučení, jak jej podle svých zákonů rozumně používat — ale to, co z toho lidská ruka utváří na základě od člověka odvozené ideje organismu, respektive individuality, je něco nového: je to umělecké dílo, které to přírodou dané povznáší.<br /> <br /> Toto umělecké dílo není hotové, nýbrž se dále tvoří v souzvuku s vývojem pravého duchovního porozumění. Bylo-li toto v dřívějších dobách přibližováno lidskému nitru jako obsah víry takříkajíc zvenčí — náboženskými institucemi, církvemi a kláštery — pak nyní a v budoucnosti může být uchopeno zevnitř v uvědomování si skutečnosti ducha a může nacházet umělecký výraz navenek. Co bylo kdysi církví a klášterem, musí napříště živě usilovat v duši jako Já nesený duchovní impuls. Umění ze ducha uchopené, nově se utvářející Landbaukunst se neemancipuje od vědy. Naopak, s ní vyroste v novou jednotu. Umění vědy oživí a tím si bude lépe vědomé svého duchovního cíle.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;3._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_als_ein_Schöpfertum_rein_aus_dem_Geist&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 3. stupeň: Umělecká tvorba jako tvoření čistě z ducha ====<br /> <br /> Jádrový rys biologicko-dynamického zemědělství, a to i a právě s ohledem na praktikování nového uměleckého přístupu k věcem a bytostem přírody, se stává uchopitelným teprve skrze antroposofickou duchovní vědu a zvláště skrze Zemědělský kurz Rudolfa Steinera. Zde jsou příroda a věda plně postaveny do služby poznání ducha. To se týká především otázky hnojení a výroby a aplikace biologicko-dynamických {{SE|480}}<br /> <br /> preparátů. Ty vděčí za svůj vznik uměleckému procesu, který se zapaluje na prožívání forem idejí antroposofické duchovní vědy. Jedinečně zvláštní na tomto procesu je, že uspořádání látek nacházejících se v přírodě – které jsou, jak Rudolf Steiner uvádí, utvářeny «in dem Sinne, wie der Christus sie nach und nach angeordnet hat»&lt;ref&gt;Steiner Rudolf: ''Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit'', GA 15, Dornach 1987, S. 66.&lt;/ref&gt; (v tom smyslu, jak je Kristus postupně uspořádal) –, je nyní počínaje vloženo do rukou člověka. Je v jeho svobodě, toto uspořádání provádět z téhož duchovního pramene samotného. Jsou-li to zpočátku jen pokyny duchovního badatele, přece je člověk tak veden, aby v těchto cílech tušil, jak hluboko jsou zakotveny v duchovních základech. Tušení duchovního cíle ukazujícího do budoucnosti se může právě v uměleckém výkonu projasnit v duchovní jistotu. K tomu je však zapotřebí, aby při každém jednotlivém kroku, který se činí při výrobě a aplikaci, byla současně pozornost obrácena k velkým souvislostem, v rámci nichž se preparační dění odehrává. Spoluprožívání takových souvislostí v tady-a-teď pozemských daností vytváří po sobě jdoucím preparačním krokům jaksi obal. Tak například tehdy, když se člověk zamyslí nad krávou, jejíž význam v kosmickém kontextu jako dárkyně většiny orgánových obalů roste do nezměrna; nebo nad bylinami, jejichž květy se používají; nebo nad ročními obdobími a nad místem, kde jsou zakopávány, respektive vystavovány živlovému působení; nebo konečně nad působením Slunce, planet a hvězd, jež všestranně obklopuje dění. Celá periferie je kmotrou každému jednotlivému preparačnímu kroku. Pokus to při práci pocítit probouzí nové umění, nový druh umělecké tvorby, která se nepostavuje vedle přírody jako sochařství nebo malovaný obraz – povznášejíc ji z vlastního praobrazu prožívání, která přesto zůstává zdáním –, nýbrž umělecká tvorba, která se noří do přírody a v ní probouzí nové impulsy dění.<br /> <br /> Uměleckým způsobem vzniká v popsaných preparacích látko-duchové spojení, které ukazuje vývojovou cestu od přírody směrem k nadpřírodě, zatímco z neživé přírody odebrané zdánlivě hnojivé soli otevírají brány k pod-přírodě, k silám nepřátelským životu v podsmyslovém.<br /> <br /> Hnojení v biologicko-dynamickém zemědělství směřuje k tomu, aby přírodní působení otevřelo silám nadpřírody. Pojem {{SE|481}}<br /> <br /> té druhé lze, z hlediska zemědělství, myslet v jedno s ideou «zemědělské individuality». Tak jako tato «naplňuje své bytí», když je jako taková «pojata»,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 42: «Nun, eine Landwirtschaft erfüllt eigentlich ihr Wesen im besten Sinne des Wortes, wenn sie aufgefasst werden kann als eine Art Individualität für sich, eine wirklich in sich geschlossene Individualität.»&lt;/ref&gt; tak se naplňuje individualita člověka, Já, bytostnou substancí v té míře, jak silou Já své bytostné články – fyzické tělo, éterické a astrální tělo – zduchovňuje, to jest osvobozuje je z jejich vázanosti na přírodu. Bytostné naplnění Já tvoří vývojovou cestu člověka přes inkarnace. Čím více Já žijící v těle postupuje ve vědomí své duchovní povahy, tím více se může ze síly přebytku svého bytí rozšiřovat nad mimočlověčí přírodu a, přetvářejíc ji, cílenou činností «učit se pojímat zemědělský podnik jako jakýsi druh individuality». Toto uchopení znamená opravdovou inauguraci do budoucnosti, totiž vštípit vývojovou myšlenku nyní ze strany k vyššímu lidství probouzejícího se člověka do jsoucna přírody, jež se stalo. Zároveň to znamená, ze síly vyššího Já se vzdát toho, co chce pro sebe Já vázané na tělo, sobecké Já. Tím je ukázána cesta, jak může křesťanství novým způsobem opět zapustit kořeny v práci na zemi. Tento výhled do budoucnosti zakládá smýšlení, z nějž může zemědělec přírodě v lásce dávat, co nemá – dar, skrze nějž se může působení přírodních bytostí na daném stanovišti individualizovat k vyššímu celku.<br /> <br /> V tomto smyslu lze preparáty a organická hnojiva, v nichž docházejí k bytostné účinnosti, považovat za prostředky výchovy, respektive evoluce, skrze něž se zemědělství může naplnit bytím a stát se skutečnou individualitou. V ní se individualizují síly výšin a hlubin v umělecké dílo středu – úrodnou půdu.<br /> <br /> Totéž smýšlení, o němž je zde řeč, je však také to, které dává člověku poznávat bytost a význam spolupráce s ohledem na budoucnostně zaměřenou tvůrčí tvorbu společenství. Vznikající zemědělský organismus jako tělo zemědělské individuality a sociální organismus jako tělo lidského společenství cítícího se sjednoceného v Kristově bytosti jsou dvě poloviny jedné a {{SE|482}}<br /> <br /> téže skutečnosti. Teprve toto sjednocení představuje celkové umělecké dílo. Zárodek k takovému je na každém statku na světě, kde se z takového smýšlení pracuje, keimhaft přítomen; je rozpoznatelný a prožitelný. {{SE|483}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Dank&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Poděkování ===<br /> <br /> Co mě pohnulo z ukrytých hlubin mého osudu, nabylo podoby setkáváním s velmi mnohými lidmi. Všichni přikládali haléř k haléři k tomu, aby se ve mně zformoval obraz světa, který mě z pochopení minulosti, v jejích metamorfózách, ukazoval do budoucnosti. Jim všem budiž vyřčen dík. Mnohý z nich se mi stal průvodcem, abych odhodlaně vykročil branou poznání antroposofické duchovní vědy a na této cestě v obrysech rozpoznal přehojnost úkolů, které budoucnost klade pozemskému člověku. Že jsem mohl alespoň v základech uchopit takový budoucnostní úkol, vděčím vše-zahrnujícímu dílu Rudolfa Steinera.<br /> <br /> Dále patří můj dík všem těm, kdo mi pomáhali konat mé zpočátku ještě nejistné kroky k takovým budoucnostním cílům. Na zemědělském poli to byli Joseph Blockhuys, Ernst Becker, Hans Jörg Graf von Bothmer, Wolfgang Schaumann, na poli přírodovědeckém Herbert Koepf, Jochen Bockemühl a Georg Maier a na poli sociálního utváření Wilhelm Ernst Barkhoff, Rolf Kerler a Albert Fink. Celoživotním přítelem a rádcem mi byl Georg Glöckler, jemuž vděčím za mnoho poznatků o člověku a světě. Na závěr je třeba poděkovat Gunterovi Gebhardovi za jeho nesmírně chápavé pročtení rukopisu a za doplňující návrhy. Ve stejném smyslu míří můj dík Hansi-Christianu Zehnterovi, který s jemnocitným vnímáním obstaral lektorování. Velký dík náleží spolupracovnicím Dottenfelderhofes, jež se obětavě ujaly strojopisné verze, stejně tak grafičkám Ivaně Supan a Mathiasovi Buessovi.<br /> <br /> Zvláště velký dík budiž vyřčen Lieselotte Klettové, mé ženě, která se po desetiletí spolupodílela na tom, o čem je v knize řeč, která sledovala její vznik s láskyplně-kritickým pohledem a hájila mi záda pro hodiny klidu v neustále pracovně nabitém dění statku.<br /> <br /> A konečně budiž vyřčen velký dík panu Dr. Peteru Schnellovi a nadaci Software AG Stiftung za finanční podporu, skrze niž se vydání tohoto spisu teprve stalo možným.<br /> <br /> [[Manfred Klett]] {{SE|484}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Manfred Klett, Ostersonntag 2021.jpeg|frame|zentriert|&lt;center&gt;&lt;small&gt;Manfred Klett am Dottenfelderhof, Ostersonntag 2021. Foto: François Hagdorn, CC BY-SA 4.0.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> {{SE|485}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Lebenslauf_Manfred_Klett&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Životopis Manfreda Kletta ===<br /> <br /> [[Manfred Klett|Manfred Klett]] se narodil roku 1933 v Tanganjice, dnešní Tanzanii, u Kilimandžára. Školní léta prožil mimo jiné na škole Schloss Salem a po druhé světové válce na waldorfské škole ve Stuttgartu, s ročním výměnným pobytem v Anglii. Studium na Technické vysoké škole ve Stuttgartu bylo předčasně přerušeno úrazem. Během ročního pracovního pobytu na severovýchodě Sýrie se rozhodl stát zemědělcem. Po učební době následovalo studium zemědělství na Universität Stuttgart-Hohenheim s promocí v oboru půdoznalství. Další čtyři roky věnoval výzkumu na Institutu für biologisch-dynamische Wirtschaftsweise na téma «Düngung und Nahrungsqualität». Rok 1968 byl poznamenán založením [[Betriebsgemeinschaft Dottenfelderhof|hospodářského společenství Dottenfelderhof]] (pět rodin) a záhy poté i tamní Landbauschule Dottenfelderhof. Po dvaceti letech biologicko-dynamické budovatelské práce s manželkou a pěti dětmi převzal vedení «Zemědělského oddělení Přírodovědné sekce na Goetheanu» v Dornachu ve Švýcarsku. Po čtrnácti letech činnosti a dalších osmi letech jako svobodný spolupracovník mezitím přebudované «Sekce pro zemědělství» se vrátil na Dottenfelderhof a znovu se ujal výuky na tamní Landbauschule. Vedle toho již 21 let pečuje o vesnický projekt Juchowo v Polsku. Je to pokus vytvořit ve východní Evropě místo, v němž by se «vzdělávání Země» (Novalis) ukazovalo jako sociální úkol a «sociální otázka» nacházela odpověď ve vzdělávání Země.<br /> {{SE|485}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Sachwortregister&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> == Věcný rejstřík ==<br /> <br /> +++ Stav k 27. dubnu 2026: Tento věcný rejstřík není součástí tištěné verze! Je průběžně vyvíjen/doplňován/kontrolován. Zde se můžete rádi [[MitTun bei biodyn.wiki|zapojit]] +++<br /> <br /> {{GlossarNavigationArtikel|A}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|A}}<br /> <br /> * Polní hospodářství [[#45|45]], [[#53|53]], [[#65|65]], [[#66|66]], [[#107|107]]<br /> * Přeslička rolní (Equisetum) [[#253|253]]<br /> ** Postřik [[#253|253]], [[#356|356]]<br /> ** a křemen [[#253|253]]<br /> * Přeslička rolní (viz preparát z přesličky) [[#448|448]]<br /> * Agrární industrialismus [[#29|29]], [[#30|30]], [[#71|71]], [[#79|79]], [[#81|81]], [[#82|82]], [[#176|176]], [[#190|190]]<br /> * Étericko-astrální v kompostu [[#293|293]], [[#296|296]]<br /> ** v rostlině [[#224|224]], [[#251|251]], [[#362|362]]<br /> * Étericky živé na zvýšené úrovni [[#116|116]]<br /> * Étericky bující [[#284|284]]<br /> * Nedostatek éteru v oblasti kořenů stromu [[#302|302]]<br /> * Éterické tělo (organizace života) [[#41|41]], [[#98|98]], [[#100|100]], [[#104|104]], [[#235|235]], [[#268|268]]<br /> * Žíravé vápno v kompostu (pálené vápno) [[#283|283]], [[#284|284]]<br /> * Jablko [[#125|125]]<br /> * Astrální tělo (duševní organizace) [[#44|44]], [[#49|49]], [[#99|99]], [[#111|111]], [[#268|268]], [[#303|303]]<br /> * Astralita<br /> ** Astrální tělo a nemoc [[#99|99]], [[#250|250]]<br /> ** Astrálno a rostlina [[#111|111]], [[#225|225]], [[#250|250]], [[#362|362]]<br /> ** Bohatství astrálna v oblasti koruny stromu [[#125|125]], [[#302|302]]<br /> ** Astralizace vzduchu [[#221|221]]<br /> * Atmosféra [[#22|22]], [[#102|102]], [[#276|276]]<br /> * Atmosféra (vzdušný okruh) [[#102|102]], [[#103|103]], [[#118|118]], [[#121|121]]<br /> * Dýchání<br /> ** člověka [[#91|91]], [[#241|241]]<br /> ** zvířat [[#116|116]], [[#119|119]]<br /> ** a meditace [[#152|152]] (jako „promýšlení“ při přežvykování)<br /> ** a látková výměna [[#91|91]]<br /> ** a motýlokvěté rostliny [[#241|241]]<br /> ** Dýchání (fáze vzdušného dýchání v kompostu) [[#292|292]]<br /> * Výsev / doba výsevu [[#214|214]], [[#230|230]], [[#240|240]], [[#241|241]]<br /> ** Výživná síla, reprodukční síla [[#230|230]], [[#253|253]]<br /> ** Déšť, úplněk [[#244|244]]<br /> ** Fáze měsíce [[#244|244]], [[#253|253]]<br /> * Vylučování<br /> ** u rostliny [[#217|217]]<br /> ** látkovosti potravy v mozku [[#89|89]], [[#90|90]]<br /> * Výkaly (lidské) [[#323|323]], [[#324|324]]<br /> * Výkaly (zvířecí) [[#133|133]], [[#142|142]], [[#145|145]], [[#149|149]], [[#157|157]], [[#287|287]], [[#303|303]]<br /> * Postřik tekutými preparáty [[#356|356]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|B}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|B}}<br /> * Bakterie<br /> ** V půdě a hnoji [[#214|214]], [[#218|218]], [[#252|252]], [[#292|292]], [[#296|296]], [[#306|306]]<br /> ** Působení v hnojivu [[#296|296]], [[#306|306]]<br /> * Bakterie (střevní a hlízkové bakterie) [[#241|241]], [[#296|296]]<br /> * Květy kozlíku lékařského [[#434|434]]<br /> * Preparát z kozlíku lékařského [[#427|427]]<br /> * Pobřišnice (okruží) [[#154|154]], [[#157|157]]<br /> * Pobřišnice (okruží skotu) [[#157|157]], [[#331|331]], [[#415|415]]<br /> * Sedlák<br /> ** jako meditující [[#68|68]]<br /> ** a věda [[#82|82]], [[#86|86]]<br /> * Sedlák / Selský stav [[#30|30]], [[#71|71]], [[#76|76]], [[#86|86]], [[#184|184]]<br /> * Selská filozofie [[#43|43]], [[#169|169]]<br /> ** Pravidla a jejich moudrost [[#232|232]]<br /> * Strom, shromažďovatel astrality [[#125|125]], [[#302|302]]<br /> ** Vrstvy tvoření [[#302|302]]<br /> ** v protikladu k bylině [[#302|302]]<br /> * Strom (ovocný strom) [[#58|58]], [[#66|66]], [[#301|301]], [[#302|302]]<br /> * Oblast koruny stromu a oblast kořenů stromu [[#302|302]]<br /> * Hospodářské společenství [[#162|162]], [[#163|163]], [[#165|165]], [[#172|172]], [[#173|173]], [[#177|177]], [[#181|181]], [[#185|185]]<br /> * Hospodářský organismus [[#34|34]], [[#35|35]], [[#80|80]], [[#81|81]], [[#162|162]], [[#175|175]], [[#178|178]], [[#181|181]], [[#185|185]]<br /> * Včely (včela medonosná) [[#123|123]], [[#124|124]], [[#130|130]], [[#131|131]]<br /> * Obrazotvorné metody (krystalizace chloridu měďnatého) [[#317|317]], [[#318|318]]<br /> * Biologicko-dynamické preparáty [[#289|289]], [[#310|310]], [[#325|325]], [[#328|328]], [[#334|334]], [[#336|336]], [[#344|344]]<br /> * Teplo listů a květů pro rostlinu [[#224|224]], [[#237|237]]<br /> * Barva květu - planety [[#224|224]]<br /> * Půda<br /> ** Obsah vápníku [[#211|211]], [[#283|283]]<br /> ** Obsah křemene [[#211|211]], [[#284|284]]<br /> ** Přídavek jílu [[#210|210]], [[#211|211]]<br /> ** jako orgán [[#95|95]]<br /> ** Proniknutí rozumovostí [[#333|333]]<br /> ** Obsah železa a odželeznění [[#285|285]]<br /> ** geologický základ [[#205|205]]<br /> * Půda / Zpracování půdy [[#45|45]], [[#205|205]], [[#207|207]], [[#213|213]], [[#219|219]], [[#220|220]], [[#227|227]], [[#230|230]], [[#233|233]]<br /> * Půdní úrodnost [[#29|29]], [[#201|201]], [[#203|203]], [[#238|238]], [[#242|242]]<br /> * Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) [[#253|253]], [[#310|310]]<br /> * Preparát z kopřivy [[#379|379]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|C}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|C}}<br /> <br /> * Chamomilla off. (Heřmánek) [[#339|339]], [[#360|360]], [[#372|372]]<br /> * Chaos v semeni a v jeho okolí [[#290|290]]<br /> * Chaos (v procesu kompostování) [[#290|290]], [[#294|294]], [[#351|351]]<br /> * Chemicky působící v půdě [[#263|263]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|D}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|D}}<br /> * Proces tlumení [[#284|284]]<br /> * Trvalý humus [[#218|218]], [[#221|221]], [[#224|224]], [[#238|238]], [[#295|295]], [[#296|296]]<br /> * Trvalky [[#202|202]]<br /> * Trojčlennost (člověka) [[#88|88]], [[#89|89]], [[#90|90]], [[#92|92]], [[#114|114]]<br /> * Vůně [[#224|224]], [[#363|363]]<br /> * Hnojivo<br /> ** Ošetřování [[#304|304]], [[#305|305]], [[#309|309]]<br /> ** osobní vztah [[#287|287]], [[#303|303]]<br /> ** Zrozumovění [[#333|333]]<br /> ** Preparáty [[#326|326]], [[#334|334]], [[#360|360]]<br /> * Hnojení [[#259|259]], [[#267|267]], [[#273|273]], [[#280|280]], [[#286|286]], [[#303|303]], [[#323|323]]<br /> * Otázka hnojení [[#259|259]], [[#271|271]]<br /> * Hnojiště [[#307|307]]<br /> * Hnojiště [[#307|307]]<br /> * Cezení tekutiny preparátů [[#351|351]] (při míchání a postřiku)<br /> <br /> == E ==<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|E}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|E}}<br /> * Vysoká zvěř [[#112|112]]<br /> * Měchýř jelena [[#332|332]], [[#339|339]]<br /> * Dub, dubová kůra [[#339|339]], [[#389|389]]<br /> * Preparát z dubové kůry [[#389|389]]<br /> * Dub a období Marsu [[#211|211]], [[#224|224]]<br /> * Zakopávání preparátů [[#347|347]], [[#349|349]]<br /> * Jednoletá rostlina [[#44|44]]<br /> * Kysání (silážování) [[#148|148]]<br /> * Obsah železa v půdě a odželeznění [[#285|285]]<br /> * Železo, záření kopřivy (rozvedeno až v pozdějších kapitolách knihy)<br /> * Bílkovina<br /> ** Molekulární struktura [[#265|265]], [[#362|362]]<br /> ** a tvorba semen [[#362|362]]<br /> ** v živočišném a rostlinném organismu [[#362|362]]<br /> * Elementární bytosti [[#114|114]], [[#116|116]], [[#121|121]], [[#125|125]]<br /> * Živly<br /> ** nad a pod zemí [[#93|93]], [[#101|101]]<br /> ** Kvalitativní poměry [[#103|103]]<br /> * Elektřina [[#264|264]]<br /> * Elektrická konzervace krmiv (nezmíněno)<br /> * Embryonální život [[#44|44]], [[#215|215]]<br /> * Entity, působení nejmenších [[#326|326]], [[#348|348]]<br /> * Equisetum arvense (Přeslička rolní) [[#253|253]]<br /> ** Čaj [[#253|253]]<br /> * Půda jako orgán [[#95|95]]<br /> * Vůně zemních rostlin a stromů (nezmíněno)<br /> * Výživa [[#36|36]], [[#153|153]]<br /> * Výrobní podmínky (průmysl/zemědělství) [[#30|30]], [[#32|32]], [[#38|38]]<br /> * Vičenec<br /> * Osel [[#137|137]], [[#138|138]], [[#139|139]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|F}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|F}}<br /> * Využití fekálií [[#323|323]], [[#324|324]] <br /> * Barvy a planety [[#224|224]] <br /> * Hraboš polní [[#245|245]], [[#246|246]] <br /> * Oheň jako ničitel úrodnosti [[#245|245]] <br /> * Mrazová kyprost [[#208|208]] <br /> * Působení mrazu [[#208|208]] <br /> * Osevní postup [[#235|235]], [[#237|237]], [[#238|238]], [[#239|239]], [[#241|241]], [[#242|242]], [[#250|250]], [[#253|253]], [[#254|254]], [[#255|255]], [[#257|257]] <br /> * Plody<br /> ** Aroma a působení planet [[#224|224]], [[#225|225]] <br /> * Krmení zvířat [[#148|148]], [[#150|150]], [[#151|151]], [[#305|305]] <br /> * Pícniny<br /> ** Vlastnosti [[#249|249]]<br /> * Metody krmení [[#136|136]], [[#148|148]], [[#263|263]], [[#299|299]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|G}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|G}}<br /> * Mozek (síly a látkovost) [[#89|89]], [[#90|90]], [[#129|129]]<br /> * Drůbež (domácí drůbež) [[#131|131]], [[#132|132]], [[#133|133]]<br /> * Duch a hmota [[#268|268]]<br /> * Duchovní bádání [[#160|160]], [[#329|329]]<br /> * Okruží skotu [[#154|154]], [[#331|331]], [[#415|415]]<br /> * Geologický základ půdy [[#205|205]]<br /> * Horninové moučky [[#281|281]], [[#282|282]], [[#283|283]], [[#284|284]], [[#285|285]]<br /> * Konstelace hvězd [[#207|207]]<br /> * Tvorba paroží a rohů [[#113|113]], [[#155|155]]<br /> * Zelené hnojení [[#231|231]], [[#298|298]], [[#302|302]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|H}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|H}}<br /> * Okopaniny [[#248|248]], [[#254|254]]<br /> * Obilniny [[#247|247]], [[#253|253]]<br /> * Ruční práce a její význam [[#108|108]], [[#109|109]], [[#248|248]]<br /> * Domácí zvířata [[#126|126]], [[#127|127]], [[#128|128]]<br /> * Potírání ohnice [[#247|247]], [[#255|255]]<br /> * Léčení rostlinné přirozenosti [[#250|250]]<br /> * Léčivé prostředky [[#341|341]]<br /> * Seno, význam jako krmivo [[#67|67]]<br /> * Tvorba rohů [[#155|155]], [[#345|345]]<br /> * Rohokřemenný preparát [[#348|348]], [[#350|350]]<br /> * Rohový hnojový preparát [[#344|344]], [[#350|350]]<br /> * Luštěniny (Leguminózy) [[#241|241]], [[#256|256]]<br /> * Humus / Tvorba humusu [[#221|221]], [[#223|223]], [[#238|238]], [[#287|287]], [[#295|295]]<br /> * Humus, působení temnoty [[#225|225]]<br /> * Tvorba humusu v hospodaření přírody [[#223|223]], [[#297|297]]<br /> * Pes [[#140|140]], [[#141|141]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|I}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|I}}<br /> * Vloha Já (skot) [[#156|156]], [[#157|157]]<br /> * Organizace Já [[#160|160]]<br /> * Síla organizace Já<br /> ** Močůvka a hnůj [[#156|156]], [[#157|157]]<br /> * Očkovací pokusy u půd<br /> * Individualita, zemědělská [[#88|88]], [[#97|97]], [[#101|101]], [[#201|201]], [[#271|271]]<br /> * Průmysl (polarita k zemědělství) [[#27|27]], [[#30|30]]<br /> * Hmyz [[#122|122]], [[#123|123]]<br /> * Potírání hmyzu [[#250|250]]<br /> * Hmyz a rostlina [[#123|123]], [[#124|124]]<br /> * Pozemské síly a substance v organismu [[#235|235]], [[#236|236]]<br /> * Pozemské působení v rostlině [[#225|225]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|J}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|J}}<br /> * Roční období [[#206|206]], [[#213|213]], [[#220|220]], [[#228|228]]<br /> * Močůvka [[#309|309]], [[#311|311]]<br /> * Jupiter [[#211|211]], [[#224|224]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|K}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|K}}<br /> * Vápenec jako žádostivost [[#211|211]]<br /> * Vápenec jako léčitel<br /> * Obsah vápence v půdě [[#211|211]], [[#283|283]]<br /> * Vápenec v kompostu [[#284|284]]<br /> * Vápencový typus<br /> ** Vápenec a křemen<br /> ** Tvarující síla, součinnost [[#211|211]], [[#212|212]]<br /> ** a blízké planety [[#211|211]]<br /> ** Působení v rostlině [[#212|212]]<br /> * Vrstva kambia ve stromu [[#302|302]]<br /> * Heřmánek (Chamomilla off.) [[#339|339]], [[#360|360]], [[#372|372]]<br /> * Heřmánkový preparát [[#372|372]]<br /> * Heřmánkový proces v organismu [[#341|341]]<br /> * Brambor, požitek z brambor [[#248|248]], [[#254|254]]<br /> * Kočka [[#140|140]], [[#141|141]]<br /> * Křemen (křemen) [[#211|211]], [[#348|348]]<br /> * Křemen v půdě [[#211|211]]<br /> ** a Equisetum [[#253|253]], [[#448|448]]<br /> ** a vzdálené planety [[#211|211]]<br /> ** a vápenec [[#211|211]]<br /> ** a působení světla [[#225|225]]<br /> ** Pampeliška [[#339|339]], [[#405|405]]<br /> * Křemičitá substance, kyselina křemičitá [[#209|209]], [[#318|318]]<br /> ** Křemenný preparát v kravském rohu [[#348|348]]<br /> ** a teplo [[#349|349]]<br /> ** a kořenová podstata [[#357|357]]<br /> * Drcení křemene [[#349|349]]<br /> * Jetel [[#238|238]], [[#241|241]], [[#249|249]], [[#256|256]]<br /> * Kosterní systém zvířat [[#117|117]]<br /> * Vaření potravin<br /> * Uhlík jako nositel přirozených tvůrčích procesů [[#288|288]]<br /> * Kompostová hromada [[#287|287]], [[#289|289]], [[#290|290]]<br /> ** Přehazování [[#291|291]]<br /> ** k hnojení luk [[#299|299]]<br /> * Kompostování / Kompost [[#287|287]], [[#299|299]], [[#360|360]]<br /> * Konzervace elektřinou<br /> * Konzervace kysáním [[#148|148]]<br /> * Kosmicko-kvalitativní analýza [[#156|156]]<br /> * Kosmické působení podporované deštěm<br /> * Kosmické v křemičitém [[#211|211]]<br /> ** v rostlině [[#216|216]], [[#224|224]], [[#362|362]]<br /> ** a pozemské, jíl jako zprostředkovatel [[#212|212]]<br /> * Síly, živé v hnojivu [[#312|312]], [[#313|313]]<br /> * Silové proudy v organickém [[#265|265]]<br /> * Krystalizační síla Země v zimě [[#207|207]], [[#208|208]], [[#231|231]]<br /> * Kráva / Skot [[#146|146]], [[#149|149]]<br /> * Kravský roh [[#155|155]], [[#345|345]]<br /> ** Stáří, velikost, pohlaví [[#345|345]]<br /> ** Použití koňského hnoje [[#307|307]]<br /> ** Doba použití [[#347|347]]<br /> * Křemenný preparát [[#348|348]]<br /> ** Skladování [[#349|349]]<br /> ** Doba použití, distribuce, zakopání [[#347|347]], [[#349|349]], [[#356|356]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|L}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|L}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> * Zemědělství, individualita [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#88|88]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#101|101]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#201|201]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#202|202]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#271|271]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#327|327]] <br /> * Larva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#122|122]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#296|296]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]<br /> * Živé síly v hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#312|312]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]]<br /> * Leguminózy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#239|239]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#298|298]]<br /> ** jako sběrači dusíku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]<br /> ** Tvorba plodů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]] <br /> ** a proces vdechování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]<br /> * Lněné semínko [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]]<br /> * Pokus se světlem a stínem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#315|315]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|320]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#321|321]]<br /> * Pampeliška [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#331|331]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#342|342]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#405|405]]<br /> * Pampeliškový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#405|405]]<br /> * Vzduch [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#103|103]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#206|206]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]<br /> * Vojtěška [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#239|239]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#242|242]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]<br /> <br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|M}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|M}}<br /> * Mars, období Marsu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Stroje v zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#29|29]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#31|31]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#37|37]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#77|77]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#182|182]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#183|183]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#233|233]]<br /> * Krmení výkrmového dobytka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#134|134]]<br /> * Meditace [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#68|68]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#152|152]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#173|173]]<br /> ** a dýchání [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#152|152]]<br /> ** Lékařské [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#55|55]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#89|89]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#318|318]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#364|364]]<br /> * Lidské fekálie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#323|323]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#324|324]]<br /> * Lidský a zvířecí organismus [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#98|98]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]] *<br /> * Merkur, blízké planety [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> * Tvorba mléka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#36|36]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#158|158]]<br /> * Krmení dojnic [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|222]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]<br /> * Znehodnocování produktů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#226|226]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]]<br /> * Minerální hnojiva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#77|77]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#274|274]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#281|281]]<br /> * Hnůj (chlévská mrva) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#157|157]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]<br /> * [[Mist|Hnůj]]<br /> ** Oživení půdy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#185|185]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#204|204]]<br /> ** Vznik v živočišném organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]<br /> ** Míchací zařízení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]]<br /> ** Rozdělování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#174|174]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]]<br /> * Hnůj, přídavné preparáty [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#310|310]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#360|360]]<br /> * Mrkev jako krmivo [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]<br /> * Měsíc [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** Oživení Země v éterném [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> ** a reprodukční síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> * Fáze Měsíce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#108|108]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> * Působení Měsíce, příliš silné [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> * Působení Měsíce v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> * Působení Měsíce ve zvířeti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> * Působení Měsíce a plevel [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]<br /> * Svalový systém zvířete [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#266|266]]<br /> * [[Mysterium von Golgatha|Mystérium Golgoty]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#59|59]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#60|60]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#61|61]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|N}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|N}}<br /> * Příjem potravy u zvířete [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#149|149]]<br /> * Výživná síla a doba výsevu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]<br /> * Přírodovědecká sekce a pokusný kroužek<br /> * Braní a dávání v přírodě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#19|19]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#124|124]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#159|159]]<br /> * Háďátka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#247|247]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#255|255]]<br /> * Novoluní<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|O}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|O}}<br /> * Ovocnářství / Ovocný strom [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#53|53]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#58|58]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#66|66]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#108|108]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#301|301]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]<br /> * Ovocný strom [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]<br /> * Ovocné odrůdy, produkce<br /> * Princip organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#34|34]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#38|38]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#39|39]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#51|51]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#52|52]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#61|61]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#63|63]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#70|70]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#80|80]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#158|158]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#162|162]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#188|188]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|P}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|P}}<br /> * Trávení v bachoru [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#151|151]]<br /> * Paraziti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> * Osobní vztah k hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#287|287]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]<br /> * Kůň [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#137|137]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#138|138]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#139|139]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#140|140]]<br /> * Příprava &quot;pepře&quot; (popela) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> ** Hraboš polní [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]<br /> ** Hmyz [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]<br /> ** Plevel [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> * Koňský hnůj pro kravské rohy<br /> * Rostlina, pozemské a kosmické působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#262|262]]<br /> * Rostlina, reprodukční a výživná síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#299|299]]<br /> * Rostlinná strava<br /> * Choroby rostlin [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> ** Profylaxe [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> * Rostlinná přirozenost [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#286|286]]<br /> * Doby sázení a oběh planet<br /> * Švestka<br /> * Pluh / Orba [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#45|45]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#64|64]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#231|231]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#232|232]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#233|233]]<br /> * Planety [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#358|358]]<br /> ** vzdálené a trvalky [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** vzdálené a křemen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** blízké a jednoleté rostliny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** blízké a vápenec [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** Oběh a doby sázení<br /> ** Působení a aroma plodů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]]<br /> * Působení planet a barva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Působení planet v listu a květu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Působení planet ve zvířeti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> * Působení planet v kořeni [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#212|212]]<br /> * Planetární život v souvislosti s pozemským [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#358|358]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|Q}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|Q}}<br /> * Kvalita produktů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#35|35]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#226|226]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#318|318]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#319|319]]<br /> * Křemen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#282|282]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|348]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]<br /> * Křemenný preparát v kravském rohu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|348]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]<br /> * Drcení křemene [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]<br /> * Pýr [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#231|231]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#248|248]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|R}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|R}}<br /> <br /> * Drancování v zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#336|336]]<br /> * Mšička révokaz<br /> * Déšť jako podporovatel kosmického působení<br /> * [[Regenwurm|Žížala]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#223|223]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#296|296]]<br /> * Žížala, žížaly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#223|223]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]<br /> * Regulace lesa *Dráždivá a výživná hodnota látek v půdě<br /> * Reprodukční síla a doba výsevu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> ** a výživná síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> ** u [[Unkraut|plevele]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> ** a potírání škůdců<br /> * [[Rhythmus|Rytmus]] / rytmický střed (půda) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#92|92]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#328|328]]<br /> * Syrová strava<br /> * Červenka (nemoc)<br /> * Proces míchání (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#352|352]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#353|353]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#354|354]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#355|355]]<br /> * Háďátko řepné [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#255|255]]<br /> * Míchání, kravský rohový hnůj [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]]<br /> ** s míchacím zařízením [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#353|353]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#354|354]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|S}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|S}}<br /> * Osevní plodiny a luštěniny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]<br /> * [[Salz|Sůl]] v potravě<br /> * Sůl ke konzervaci<br /> * Tvorba semen, síla semen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#286|286]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#287|287]]<br /> * Saturn, období Saturna [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Saturnské síly a tepelný stav [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Kyslík jako nositel života [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#109|109]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|292]]<br /> * Potírání škůdců [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]]<br /> ** koncentrací<br /> ** z morálního hlediska<br /> * Přesličkový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#448|448]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#453|453]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#454|454]]<br /> * Ovce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#144|144]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#306|306]]<br /> * Řebříček [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#364|364]]<br /> * Řebříčkový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]]<br /> * Síra [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]<br /> ** řebříčku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]<br /> ** jako zprostředkovatel mezi duchovním a fyzickým [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]<br /> * Prase (domácí prase) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#134|134]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#135|135]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#136|136]]<br /> * Prase a krmení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#136|136]]<br /> * Sociální trojčlennost [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#73|73]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#84|84]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#85|85]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#187|187]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#188|188]]<br /> * Slunečnice [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]]<br /> * Působení Slunce v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]]<br /> ** na zvířeti<br /> ** diferencované zvěrokruhem<br /> * Postřikovač [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#356|356]]<br /> * Chlévský hnůj [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]<br /> * Stájové krmení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#148|148]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]]<br /> * Hnůj na hnojišti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]<br /> * Hvězdářství a působení hvězd [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#207|207]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> * [[Stickstoff|Dusík]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#79|79]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]<br /> ** Význam a vliv [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]<br /> ** Stálost<br /> ** v hromadě hnoje [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> ** Citlivost<br /> ** Vznik v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]<br /> * Dusík / Dusíkaté soli [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#79|79]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#276|276]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#278|278]]<br /> * Obsah dusíku v hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> * Dusík jako fyzický nositel astrality [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#279|279]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|292]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#297|297]]<br /> * Sběrači dusíku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]<br /> * Látková výměna, substance a síly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#272|272]]<br /> * Keře a savci<br /> * Zhušťování substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#261|261]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#263|263]]<br /> * Přeměna substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#294|294]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#341|341]]<br /> * Přeměna substance v organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#294|294]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|T}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|T}}<br /> * Terestrické síly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#205|205]]<br /> * [[Tiere|Zvíře]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#111|111]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]]<br /> ** Kosterní systém [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]]<br /> ** Působení Měsíce a Slunce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> ** Svalový systém [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#266|266]]<br /> ** Příjem potravy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#149|149]]<br /> ** Organismus ve svém členění [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#100|100]]<br /> ** a rostlina v rámci zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#65|65]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#67|67]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]<br /> * Krmení zvířat [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#148|148]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]]<br /> * Zvěrokruh [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#267|267]]<br /> * Svět zvířat (divoká fauna) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#112|112]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]]<br /> * Hnůj z hluboké podestýlky [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#306|306]]<br /> * Rajče [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#311|311]]<br /> ** Působení mrazu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#208|208]]<br /> ** Pěstování<br /> * [[Ton|Jíl]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#209|209]]<br /> ** Přídavek do půdy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#205|205]]<br /> ** Zprostředkovatel mezi vápencem a křemenem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** Zprostředkovatel mezi kosmickým a terestrickým [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#212|212]]<br /> * Jílové minerály [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#209|209]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#210|210]]<br /> * Rašelina v půdě<br /> * Rašelinová drť v kompostové hromadě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#290|290]]<br /> * Sušené řízky<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|U}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|U}}<br /> * Nad a pod zemí v jejich vzájemném působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]]<br /> * Přes léto (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]<br /> * Přezimování (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|347]]<br /> * Přeměna prvků [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#263|263]]<br /> * Potírání havěti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#135|135]]<br /> * [[Unkraut|Plevel]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#214|214]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#242|242]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#246|246]]<br /> * Regulace plevele (mechanická) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#246|246]]<br /> * Popelení semen plevele (příprava &quot;pepře&quot;) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|222]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> * Výuka, zemědělská [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#184|184]]<br /> * Urtica dioica (Kopřiva dvoudomá) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|V}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|V}}<br /> <br /> * Valeriana officinalis (Kozlík lékařský) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]]<br /> * Vegetariánská strava<br /> * Venuše [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> * Venuše ve Štíru<br /> * Trávení (skot) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#153|153]]<br /> * Spalování v organismu<br /> * Zhušťování substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#261|261]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]]<br /> * Ředění (kravský rohový hnůj) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]]<br /> * Dědičnost<br /> * Oživení Země [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#280|280]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#360|360]]<br /> * Učinit hnojivo rozumným [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#333|333]]<br /> * Pokusy, podněty [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]]<br /> * Pokusné plochy, velikost<br /> * Pokusné rostliny (pšenice a vičenec) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Příbuznost světa hmyzu a rostliny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#123|123]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#124|124]]<br /> * Tlení (hmyzí &quot;pepř&quot;)<br /> * Vitalita v půdě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Ptáci (svět ptáků) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]]<br /> * Svět ptáků [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]]<br /> * Chov ptáků a chov hmyzu<br /> * Úplněk [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> ** a déšť<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|W}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|W}}<br /> * Les [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#110|110]]<br /> * Teplo [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#103|103]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#260|260]]<br /> ** a křemen<br /> * Přeměna tepla v organismu (nachlazení)<br /> * Tepelný stav a Saturn [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Voda [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|102]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#208|208]]<br /> ** jako distributor měsíčních sil [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> ** nad a pod zemí [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|102]]<br /> * Vodík a jeho působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#295|295]]<br /> * Obsah vodíku v hnojivu<br /> * Čekanka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]]<br /> * Vinařství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#53|53]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#175|175]]<br /> * Pšenice (sklon k tvorbě semen) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Přežvykování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#151|151]]<br /> * Hnojení luk kompostem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#299|299]]<br /> * Ozimé obilí [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#207|207]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]<br /> * Červi a svět larev v půdě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]]<br /> * Kořen u stromu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]<br /> * Tvary kořenů jako výraz kosmických a terestrických působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#96|96]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Kořenová potrava [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#217|217]]<br /> * Růst kořenů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#216|216]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Kořenové teplo pro rostliny<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|X}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|X}}<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|Y}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|Y}}<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|Z}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|Z}}<br /> * Kozy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#144|144]]<br /> * Šlechtění kulturních rostlin [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#45|45]]<br /> * Šlechtění rostlin pro preparáty<br /> * Bránicový orgán (půda) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]]<br /> * Dvojčlennost živočišného organismu<br /> <br /> &lt;/div&gt;{{GlossarNavigationArtikel|0-9}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|0-9}}<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Filmbeiträge&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> == Filmové příspěvky ==<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Feier_zur_Buchveröffentlichung_von_Manfred_Klett&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Slavnost u příležitosti vydání knihy Manfreda Kletta ===<br /> <br /> [[Datei:Manfred Klett von der Agrartechnologie zur Landbaukunst.PNG|thumb|link=Manfred Klett - Feier zur Buchveröffentlichung: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst, 2021|[[Manfred Klett]] dne 18. července 2021 na [[Dottenfelderhof]]u]]<br /> <br /> Na počest Manfreda se 18. července 2021 v rámci malé slavnosti sešli někteří jeho průvodci na životní cestě, kteří dnes rovněž patří k nejznámějším osobnostem v [[Biologisch-dynamische Landwirtschaft|biologicko-dynamickém]] hnutí. S radostí a úlevou bylo slaveno, že Manfred Klett své nové dílo „'''Od agrotechnologie k umění zemědělství'''&quot; dokončil a vydal. <br /> <br /> '''''[[Manfred Klett - Feier zur Buchveröffentlichung: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst, 2021|Zde najdete přednášku]]'''''<br /> <br /> |&lt;small&gt;[[Manfred Klett|zpět k Manfredu Klettovi ◁]] &lt;/small&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Buchvorstellung_&amp;quot;Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst&amp;quot;_vom_Mitherausgeber_Ueli_Hurter&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Představení knihy „Od agrotechnologie k umění zemědělství&quot; spolunakladatelem Uelim Hurterem ===<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Ueli_Hurter_präsentiert_Buch_Manfred_Klett_von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst.jpg|thumb|link=https://www.youtube.com/watch?v=K_oQWzXnkJc|[[Ueli Hurter]] ]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Zde vidíme vedoucího [[Sektion für Landwirtschaft|Sekce pro zemědělství]] na [[A:Goetheanum|Goetheanu]] v [[A:Dornach|Dornachu]], [[Ueli Hurter]]a. Ueli byl také spolunakladatelem. <br /> <br /> „Tedy to, co se předává do rukou '''mladé generaci''', aby to mohlo být předáno na přinejmenším stejně dobré, ne-li ještě '''dále rozvinuté úrovni''', než jakou sami převzali od generace předchozí. A to nyní ekonomicky, podnikohospodářsky, ale i národohospodářsky vyjádřeno, je právě něco, na co '''autor''' '''poukazuje''', že zde v jádru leží něco, co vlastně '''celá ekonomika hledá, totiž regenerativní hospodářství.'''<br /> <br /> Nacházíme se dnes v celkové situaci s naší planetou Zemí, kde bezpodmínečně a rychle a na mnoha místech potřebujeme přístupy a nasazení směrem k '''hospodářství''', které není pouze '''spotřebovávající''', které není pouze '''zatěžující''', které nezanechává pouze '''negativní dopad''', nýbrž které je '''regenerativní''' – a zemědělství '''přirozeně''' díky své '''blízkosti k životním procesům''', avšak pak '''pochopeno''' jako '''biodynamické''' zemědělství. Pokud to pochopí, může se vlastně stát '''dárcem impulsu''', '''inspirátorem''' '''pro celé hospodářství'''.<br /> <br /> To je v této knize vypracováno a je to výzva, aby '''budoucí generace''' to vypracovaly ještě zřetelněji, aby s tím pracovaly a aby také nezůstávaly pouze v zemědělských souvislostech, nýbrž aby to '''vnášely''' do '''celohospodářského, celospoleč enského dialogu'''.&quot;<br /> <br /> '''''[[Ueli Hurter - Buchvorstellung Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst|zde najdete transkribovanou přednášku]]'''''<br /> <br /> &lt;small&gt;[[Manfred Klett|zpět k Manfredu Klettovi ◁]] &lt;/small&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Einzelnachweise&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Jednotlivé zdroje ===<br /> <br /> [[Kategorie:Autor]]<br /> [[Kategorie:Betriebsorganismus]]<br /> [[Kategorie:Bodenbearbeitung]]<br /> [[Kategorie:Bodenfruchtbarkeit]]<br /> [[Kategorie:Buch]]<br /> [[Kategorie:biologisch-dynamische Landwirtschaft]]<br /> [[Kategorie:biologisch-dynamische Präparate]]<br /> [[Kategorie:biodynamische Landwirtschaft]]<br /> [[Kategorie:Düngung]]<br /> [[Kategorie:Herausragende Persönlichkeit]]<br /> [[Kategorie:Inhaltsangabe (Buch)]]<br /> [[Kategorie:Landbaukunst]]<br /> [[Kategorie:Literatur]]<br /> [[Kategorie:Manfred Klett]]<br /> [[Kategorie:Pionier]]<br /> [[Kategorie:Rudolf Steiner]]<br /> [[Kategorie:Zukunftsimpuls]]<br /> &lt;references /&gt;{{Artikel unten}}</div>

Admin https://biodyn.wiki/index.php?title=Translations:Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/26/cs&diff=28208 2026-06-06T13:08:30Z

<p>Admin: </p> <hr /> <div>'''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Erste Säule:|První pilíř:]]&lt;/big&gt;'''</div>

Admin https://biodyn.wiki/index.php?title=Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/cs&diff=28207 2026-06-06T13:08:27Z

<p>Admin: </p> <hr /> <div>&lt;languages /&gt;<br /> <br /> {{SE|4}}<br /> <br /> {{SE|5}}<br /> <br /> {{SE|7}}<br /> <br /> {{SE|9}}<br /> <br /> [[Datei:Buch Manfred Klett Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst.jpg|mini|right|class=responsive-img|Kniha [[Manfred Klett]], 1. vydání 30. června 2021. Další knihy najdete v [[Literatura|literatuře]].]]<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> &lt;/div&gt;{{SE|4}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Online-Version im biodyn.wiki: © Copyright 2025 by François Hagdorn, Alle Rechte vorbehalten<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Einbandgestaltung: Wolfram Schildt, Lektorat: Hans-Christian Zehnter, Claus Jahncke, Bildkonzepte: Manfred Klett, Umsetzung: Mathias Buess und Ivana Suppan, wo nicht anders angegeben, Satz: Atelier Doppelpunkt, Johannes Onneken, Münchenstein, Druck: Beltz, Grafische Betriebe, Bad Langensalza<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Printversion erhältlich beim Verlag am Goetheanum, 2021, ISBN 978-3-7235-1668-3 [https://goetheanum-verlag.ch www.goetheanum-verlag.ch]{{SE|5}}<br /> &lt;center&gt;<br /> Gewidmet den Mitbegründern der <br /> [[Betriebsgemeinschaft Dottenfelderhof]] (1968)<br /> &lt;/div&gt; <br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> und denjenigen, die aus eigener Urteilskraft im gleichen Sinne <br /> eine neue Landwirtschafts- und Sozialkultur wollen.&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> __NOTOC__{{SE|7}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> &lt;center&gt;<br /> Unter Schmerzen hat unsere<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Muttererde sich verfestigt.<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Unsere Mission ist es,<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> sie wieder zu vergeistigen,<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> indem wir sie durch die<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Kraft unserer Hände<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> umarbeiten zu einem<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> geisterfüllten Kunstwerk.<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ''Rudolf Steiner&lt;ref&gt;Wiedergabe der Worte Rudolf Steiners bei der Grundsteinlegung zum Rosenkreuzertempel der Loge Malsch «Franz von Assisi» nach dem Gedächtnis von Hilde Stockmeyer; aus: Rudolf Steiner: Bilder okkulter Siegel und Säulen, GA 284, Dornach 1993, S. 113.&lt;/ref&gt;'' &lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> {{SE|9}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Inhaltsverzeichnis&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Obsah ===<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Předmluva|Úvodní slovo 17]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Úvod|Předmluva 21]]<br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Erster Teil|První část 25]]&lt;/big&gt;'''<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Polarita průmyslu a zemědělství|Polarita průmyslu a zemědělství 27]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Podmínky výroby v průmyslu a zemědělství|Podmínky produkce v průmyslu a zemědělství 30]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Organismový princip v zemědělství v zrcadle vývoje vědomí lidstva|Princip organismu v zemědělství v zrcadle vývoje lidského vědomí 39]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pravěk|Rané období 39]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Urindická kultura|Praindická kultura 40]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Staroperská kultura|Praperská kultura 42]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kultury starého Egypta a Mezopotámie|Kultury starověkého Egypta a Mezopotámie 46]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Řecko-římská kultura|Řecko-římská kultura 49]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kultura novověku|Kultura novověku 54]]<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kulturní proudy zemědělství až k obratu časů|Kulturní proudy v zemědělství do přelomu letopočtu 56]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Událost obratu časů, Mysterium Golgoty|Událost přelomu letopočtu, mystérium Golgoty 59]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Proměna principu organismu až do novověku|Proměna principu organismu do novověku 61]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Bod a periferie|Bod a okruh 63]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Princip organismu v novověku|Princip organismu v novověku 70]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nové zárodky|Nové klíčky 84]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trojčlennost člověka a zemědělská individualita|Trojčlennost člověka a zemědělská individualita 88]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hofového organismu|Čtyřčlennost člověka a uzavřenost organismu hospodářství 97]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Obraz čtyřčlenné struktury zemědělské individuality|Obraz čtyřčlennosti zemědělské individuality 101]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Fyzická organizace|Fyzická organizace 101]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Životní organizace|Životní organizace 104]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu|Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu 111]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Druhy volně žijící zvěře — orgány organismu statku a krajiny|Druhy divokých zvířat – orgány organismu hospodářství a krajiny 112]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Čtyři skupiny v rámci divoké fauny|Čtyři skupiny v rámci divoké fauny 114]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí zvířata — orgány v organismu statku a krajiny|Domácí zvířata – orgány v organismu hospodářství a krajiny 126]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Včela medonosná|Včela medonosná 130]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí drůbež|Domácí drůbež 131]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí prase|Prase domácí 134]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kůň a osel|Kůň a osel 137]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pes a kočka|Pes a kočka 140]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ovce a koza|Ovce a koza 143]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Skot|Skot 146]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Původ a mýtus|Původ a mýtus 146]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Postavení v hospodářském organismu|Postavení v organismu hospodářství 147]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Bytostná jevenost a bytostné poznání|Projev podstaty a poznání podstaty 149]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ústní trávení|Trávení v tlamě 149]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trávení v bachoru a přežvykování|Trávení v bachoru a přežvykování 150]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přežvykování jako vnímání a třídění látek a sil|Přežvykování, vnímání a třídění látek a sil 151]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trávení v tenkém a tlustém střevě|Trávení v tenkém a tlustém střevě 153]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Práh od vnějšího světa k vnitřnímu|Práh od vnějšího k vnitřnímu světu 154]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Význam rohů a paznehtů|Význam rohů a paznehtů 155]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já|Kosmicko-kvalitativní analýza a základ Já 156]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přebytečné výkony|Nadbytečné výkony 157]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zřeknutí|Zřeknutí se 158]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kravský chov a organismus hospodářství|Stádo skotu a organismus hospodářství 158]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Člověk a Já-organizace zemědělského organismu|Člověk a organizace Já zemědělského organismu 160]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní výzkum jako prostředník mezi bytostí a zjevem|Duchovní bádání jako prostředník mezi podstatě a jevem 160]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Aspekty sociální problematiky|Aspekty sociální problematiky 162]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství|K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství 165]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Chtění ve svobodě, cesta k iniciativnímu společenství|Chtění ve svobodě, cesta ke společenství iniciativy 166]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Cítění v rovnosti, cesta k živoucímu právnímu citu|Cítění v rovnosti, cesta k živému právnímu cítění 169]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Myšlení v lidskosti (bratrství) jako cesta k solidárnímu hospodaření|Myšlení v lidskosti (bratrství), cesta k solidárnímu hospodaření 173]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství|K duchovnímu vývoji a vedení zemědělského hospodářského společenství 177]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní cíl usilování|Duchovní cíl snažení 178]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Praxe spolupráce|Praxe spolupráce 179]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ranní pracovní porada|Ranní pracovní porada 179]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Studijní kruh k obsahům antroposofického duchovního výzkumu|Studijní kroužek k obsahům antroposofického duchovního bádání 180]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pracovní a správní konference|Pracovní a správní konference 180]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Organismus statku a člověkem z vlastního Já chtěná práce|Organismus hospodářství a člověkem z Já chtěná práce 182]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Impulzy biologicko-dynamického zemědělství pro rozvoj sociálního organismu|Impulsy biologicko-dynamického zemědělství pro vývoj sociálního organismu 187]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vůle ve svobodě|Chtění ve svobodě 188]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Cítění v rovnosti|Cítění v rovnosti 194]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Myšlení v bratrství čili lidské sounáležitosti|Myšlení v bratrství neboli lidskosti 197]]<br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zweiter Teil|Druhá část 199]]&lt;/big&gt;'''<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zemědělská individualita a tři pilíře půdní úrodnosti|Zemědělská individualita a tři pilíře úrodnosti půdy 201]]<br /> <br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Erste Säule:|První pilíř:]]&lt;/big&gt;'''<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#O podstatě zpracování půdy ve spojitosti s vývojem půdy v ročním koloběhu|O podstatě obdělávání půdy v souvislosti s vývojem půdy v běhu roku 205]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Půda|Půda 205]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zimní proces a zpracování půdy|Zimní proces a obdělávání půdy 207]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Vznik mrazové drobtovitosti půdy|Vytváření mrazové drobivosti 208]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Vznik tonmineralů a jejich nová tvorba|Vznik jílových minerálů a jejich novotvorba 209]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Nositelství a uchovávání kosmických formativních sil v ročním koloběhu|Nositelská role a uchovávání kosmických tvarotvorných sil v běhu roku 211]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Jarní proces a zpracování půdy|Jarní proces a obdělávání půdy 213]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#V předjaří|V předjaří 213]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Na jaře|Na jaře 214]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Tvorba krusty a zpracování kůže půdy|Tvorba krusty a ošetřování kůže půdy 219]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Letní proces a zpracování půdy|Letní proces a obdělávání půdy 220]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Podmítka, mulčovací zpracování, budování humusu a činnost půdních živočichů|Podmítka, mulčování, tvorba humusu a činnost půdních živočichů 220]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Tvorba plodů a zrání|Tvorba plodu a zrání 224]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Nářadí pro letní mulčování|Nářadí pro letní mulčování 227]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Podzimní proces a zpracování půdy|Podzimní proces a obdělávání půdy 228]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zrání, proměna, umírání|Zrání, proměna, umírání 228]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zpracování půdy na podzim|Obdělávání půdy na podzim 230]]<br /> <br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zweite Säule:|Druhý pilíř:]]&lt;/big&gt;'''<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#O podstatě střídání plodin|O podstatě osevního postupu 235]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Střídání plodin a životní organizace zemědělského organismu|Osevní postup a životní organizace zemědělského organismu 235]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#K systému střídání plodin|K systému osevního postupu 237]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Osevní postup a humusové hospodářství|Osevní postup a hospodaření s humusem 238]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Osevní postup a pěstování meziplodin|Osevní postup a pěstování meziplodin 239]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Střídání plodin a mobilizace minerálů, vázání dusíku|Osevní postup a rozklad minerálů, vázání dusíku 241]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele|Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele 242]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Metoda spálení semen plevelů na popel|Postup zpopelňování semen plevelů 244]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Mechanická regulace plevelů|Mechanická regulace plevelů 246]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Plevele a plevelné trávy v obilninách|Plevele a trávy ve stébelninách 247]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Plevele a plevelné trávy v okopaninách|Plevele a trávy v okopaninách 248]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Plevele a plevelné trávy v pěstování krmných rostlin|Plevele a trávy při pěstování pícnin 249]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Střídání plodin, choroby a škůdci|Osevní postup, choroby a napadení škůdci 250]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Choroby obilnin podmíněné střídáním plodin|Choroby stébelnin podmíněné osevním postupem 253]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Choroby okopanin podmíněné osevním postupem|Choroby okopanin podmíněné osevním postupem 254]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Choroby krmných rostlin podmíněné osevním postupem|Choroby pícnin podmíněné osevním postupem 255]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Osevní postup ve vztahu k hnojení, humusové bilanci a obdělávání pluhem|Osevní postup ve vztahu k hnojení, bilanci humusu a orbě 257]]<br /> <br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Dritte Säule:|Třetí pilíř:]]&lt;/big&gt;'''<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#O podstatě hnojení|O podstatě hnojení 259]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#K otázce látky a sil|K otázce látek a sil 259]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#K otázce ducha, bytosti a individuality|K otázce ducha, podstaty a individuality 268]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Otázka hnojení a zemědělská individualita|Otázka hnojení a zemědělská individualita 271]]<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stupeň 0: Aplikace minerálních látek|Stupeň 0: Použití minerálních látek 274]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Aplikace dusíkatých solí|Použití dusíkatých solí 275]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Použití kamenných moučí|Použití kamenných mouček 281]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stupeň 1: Hnojení ze živého rostlinné přírody|Stupeň 1: Hnojení z živého z rostlinné přirozenosti 286]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#O podstatě kompostování|O podstatě kompostování 287]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#1. Tepelná fáze|1. Fáze tepla 291]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#2. Fáze vzdušného dýchání a odplynění|2. Fáze dýchání vzduchu a odplyňování 292]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#3. Vodní čili proměnová fáze|3. Vodní neboli proměňovací fáze 294]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#4. Fáze pozeměšťování|4. Fáze přeměny v zeminu 295]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Použití kompostu|Použití kompostu 299]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompostové hnojení luk a pastvin|Hnojení luk a pastvin kompostem 299]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompostové hnojení v zahradnictví|Hnojení kompostem v zahradnictví 300]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompostové hnojení v ovocnářství|Hnojení kompostem v ovocnářství 301]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stupeň 2: Hnojení z duševní přírody domácích zvířat|Stupeň 2: Hnojení z duševna přirozenosti domácích zvířat 303]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Uchovávání hnojiv ze stáda hospodářských zvířat|Uchovávání hnojiv ze stavu domácích zvířat 304]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hnůj z hlubokého stojení|Hnůj z hluboké podestýlky 305]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hromadový hnůj|Hnůj z hnojiště 307]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hnojový kompost|Kompost z hnoje 307]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kejda|Močůvka 309]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Využití statkem vlastního živočišného hnoje|Použití vlastních živočišných hnojiv 311]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Účinnost hoferních živočišných hnojiv|Účinnost vlastních živočišných hnojiv 312]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Pokus světlo-stín|Pokus se světlem a stínem 313]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hodnocení morfologickými nálezy|Hodnocení na základě morfologických nálezů 314]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hodnocení na základě analytických nálezů|Hodnocení na základě analytických nálezů 317]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hodnocení krystaldiagnostickou metodou chloridukřemičitanové krystalizace|Hodnocení krystalizačně-diagnostickou metodou krystalizace chloridu měďnatého 318]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka|Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka 323]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Vylučování látkové výměny|Výměšky látkové výměny 323]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Duchovní činnost v práci|Duchovní činnost v práci 324]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty|Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty 325]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Duchovněvědecká výzkumná cesta|Duchovněvědná cesta bádání 329]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Přírodovědně-goetheánská výzkumná cesta|Přírodovědně-goetheanistická cesta bádání 331]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výzkumná cesta zkušenosti vůle|Cesta bádání skrze zkušenost vůle 332]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výroba, použití a účinnost preparátů v průběhu roku|Výroba, použití a účinnost preparátů v běhu roku 334]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Základní aspekty k metodice výroby a aplikace preparátů|Základní aspekty metodiky výroby a použití preparátů 336]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci|Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci 339]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty|Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty 344]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Rohomistový a rohokřemenný preparát — výroba, použití a účinnost&lt;ref&gt;Die folgende Darstellung ist eine überarbeitete Fassung von Beiträgen des Verfassers in Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft''– Gedanken, Erfahrungen, Forschungsergebnisse, eine Werkstattarbeit, Dornach 2007, S. 93–107.&lt;/ref&gt;|Preparát z rohového hnoje a rohového křemene – výroba, použití a účinnost 344]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Rohomistový preparát|Preparát z rohového hnoje 344]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Preparace v rytmu roku|Preparát z rohového křemene 348]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Proces míchání|Proces míchání 351]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Použití|Použití 356]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Účinnost|Účinnost 357]]<br /> * '''[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Die Kompost- oder Düngerpräparate|Kompostové neboli hnojivé preparáty 360]]'''<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompozice preparátu ze řebříčku|Kompozice řebříčkového preparátu 361]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stupně účinnosti|Stupně účinnosti 370]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Složení heřmánkového preparátu|Kompozice heřmánkového preparátu 372]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompozice kopřivového preparátu|Kompozice kopřivového preparátu 379]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#K otázce přeměny látek|K otázce přeměny látek 384]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompozice přípravku z dubové kůry|Kompozice preparátu z dubové kůry 389]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Dub, jeho kůra a borka|Dub, jeho kůra a borka 389]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Lebka hospodářského zvířete|Lebka domácího zvířete 395]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Preparace dubové kůry-borky|Preparace dubové kůry-borky 400]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompozice preparátu z pampelišky|Kompozice pampeliškového preparátu 405]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zjevný obraz pampelišky|Vzhled pampelišky 406]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kořen|Kořen 407]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výhonek a list|Výhon a list 408]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Květ|Květ 409]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Mléčná šťáva|Mléčná šťáva 411]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Pobřišnice resp. okruží skotu|Pobřišnice neboli okruží skotu 415]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kroky preparace|Kroky preparace 420]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Použití a účinnost|Použití a účinnost 424]]<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Složení přípravku z kozlíku|Kompozice kozlíkového preparátu 427]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zjevný obraz kozlíku|Vzhled kozlíku 428]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kořen|Kořen 430]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stonek|Stonek 431]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Posloupnost listů|Posloupnost listů 432]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Květ|Květ 434]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výroba a použití|Výroba a použití 438]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Předběžné poznámky k bytostné účinnosti|Předběžné poznámky k účinnosti 440]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Účinnost|Účinnost 446]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Přípravek z přesličky rolní|Přesličkový preparát 448]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zevní podoba|Vzhledová forma 449]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Rhizomová kořenová sféra, vegetativní a generativní rozmnožování|Sféra oddenku a kořene, vegetativní a generativní rozmnožování 450]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Nadzemní výhonok a křemičitý proces|Nadzemní výhon a křemičitý proces 451]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výroba a použití|Výroba a použití 453]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Účinnost přípravku z přesličky|Účinnost přesličkového preparátu 454]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení při vytváření nového středu — celkový pohled|Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení za vzniku nového středu – souhrnný pohled 456]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Řada preparátových rostlin|Řada preparátových rostlin 456]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Řada živočišných orgánových obalů|Řada živočišných orgánových obalů 461]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hnojivé preparáty v jejich celostném působení|Hnojivé preparáty v jejich celostním působení 469]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Praxe zemědělského umění ve třech krocích|Praxe umění zemědělství ve třech krocích 473]]<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Poděkování|Poděkování 483]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Životopis Manfreda Kletta|Životopis Manfreda Kletta 485]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Věcný rejstřík|Věcný rejstřík 486]]<br /> __NOTOC__ {{SE|16}}<br /> <br /> [[Datei:Manfred Klett bei einer Geologievorlesung.jpeg|frame|zentriert|&lt;center&gt;&lt;small&gt;[[Manfred Klett]] na přednášce z geologie se studenty [[Landbauschule Dottenfelderhof]] v roce 2009 © Copyright 2021 by Landbauschule des Dottenfelderhof.&lt;/small&gt;&lt;center/&gt;]]<br /> <br /> {{SE|17}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Geleitwort&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Předmluva ===<br /> <br /> Předložená kniha «Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst» smí být označena jako souhrn životního díla [[Manfred Klett|Manfreda Kletta]].<br /> <br /> Manfred Klett, ročník 1933, je doyen biodynamického hnutí. Poté, co po celá desetiletí vedle své praktické činnosti a odpovědností cestoval světem jako řečník, přednášející a partner v rozhovorech, mohl by se nyní zdát, že žije v klidném starobylém ústraní. Tento obraz klame, neboť z vnějšího klidu vstupuje Manfred Klett nyní ještě jednou do veřejnosti s obsáhlým dílem. A kdo ho zná, tuší bezprostředně, co nám tím Manfred Klett vkládá do rukou: kvintesenci svého celoživotního působení pro zemědělství budoucnosti. Zpětně jsou plody života prohledány a seřazeny; strukturovaná inventura toho, čím zemědělství bylo a je. Výhledově stojí před námi výzva pro nastupující generace ve smyslu pracovních směrů, k uchopení toho, co v sobě zemědělství nese jako budoucnostní potenciál.<br /> <br /> První podtitul «Wesenszüge des biologisch-dynamischen Landbaus» lze chápat jako souhrnný obsah. Ano, jde o biologicko-dynamické zemědělství, ale nikoli ve smyslu pohledu zevnitř, vnitřního dorozumívání biodynamického společenství se sebou samým. Jde tedy o pohled zvenčí? Ani to ne, neboť zvenčí se v tomto spisu vůbec nic neposuzuje. Bylo by však možné říci, že jde o pohled ‹navenek›. Pohled, v němž to, co nazýváme ‹biodynamickým›, je zkoumáno za hranicemi hnutí a jeho sebepojetí, aby se v jeho podstatných rysech nalezlo něco z toho, čím zemědělství je svým určením. To je velký nárok, který vyžaduje pevné odůvodnění. Předložené dílo lze číst jako toto odůvodnění, a domnívám se také, že ve smyslu autora tak má být čteno — a sice jak podle obsahu, tak podle stylu. Obsahově zahrnuje mimo jiné<br /> <br /> * dějiny zemědělství v jeho vztahu ke kulturnímu a vědomostnímu vývoji západního lidstva<br /> * sociálně-hospodářskou studii o vztahu průmyslu a zemědělství<br /> * nauku o zemědělském organismu v jeho tří- a čtyřčlenném uspořádání {{SE|18}}<br /> <br /> * zkoumání pojmu ‹zemědělská individualita›<br /> * v rámci tří pilířů polního hospodářství – zpracování půdy, osevního postupu a hnojení – podrobné pojednání o biodynamických preparátech<br /> * učebnici pro biodynamické zemědělce<br /> * učebnici pro hospodářská společenství a asociativní iniciativy v okolí statků<br /> <br /> Co se stylu týče, lze odůvodnění v nejlepším smyslu nazvat goetheanistickým. To znamená, není abstraktně-logické a systematické, nýbrž orientuje se na fenomén. Biografie autora je životem pro a s biodynamickým impulsem. Konkrétní pracovní zkušenosti a zásadní myšlenkové objevy k sobě patří. Prožitý život je vzájemným proplétáním obojího, a předložená práce zůstává tomuto jazyku života věrna. Konkrétní praxe – ať na poli, ve stáji nebo na pracovní poradě – a fenomenální formulace o půdě, domácích zvířatech nebo spolupráci stojí blízko sebe. To je záměrné. Styl lze označit jako ‹reálně-ideální›. A je uskutečněním toho, co Manfred Klett v názvu nazývá ‹umění zemědělství›. Reálné se neztrácí atomisticky v jednotlivostech dat a faktů a ideální se neztrácí v abstraktnosti obecného; hledají se navzájem a vzájemně se oplodňují k vyšší jednotě; toto umění smí být nazváno uměním zemědělství.<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> &lt;nowiki&gt;***&lt;/nowiki&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Z mnoha témat jsou dvě zpracována překvapivě podrobně. Prvním tematickým okruhem je sociálně-hospodářská analýza současného stavu zemědělství. Stručně řečeno: zemědělství se industrializovalo, aniž by kdy mohlo být průmyslem. Tvorba kapitálu a kapitálový výnos jsou zemědělství, nakolik má ještě cokoli společného s ‹půdou›, svou bytostnou povahou cizí. Naproti tomu mu je vlastní to, co průmysl nezná: svá výrobní prostředky – půdu, rostliny, zvířata – ve výrobním procesu nespotřebovává, nýbrž zachovává nebo zlepšuje. Tato pozitivní bilance ve smyslu hospodářství života Země, včetně vodního hospodářství a klimatu, je jeho skutečným národohospodářským přínosem; a autor vede celé pojednání tak, aby tento pohled byl osvětlen z budoucnosti. Neboť tím roste biodynamickému zemědělství sociálně-tvůrčí úkol, který ještě není v takové míře rozpoznán a uchopen, jak je to v tomto spisu vylíčeno. Vše {{SE|19}}<br /> <br /> Svět hledá trvale udržitelnou bilanci světového hospodářství – zde je ukázán jeden počáteční bod a tím vyslovena výzva, aby byl rozvíjen a vnesen do rozhovoru.<br /> <br /> Druhým tematickým okruhem jsou biodynamické preparáty. Tím dává autor najevo, že nenápadné přídavky k hnojení považuje za nanejvýš podstatné. Spojíme-li to s názvem knihy, lze formulovat: Preparáty jsou zvláště ‹umění zemědělství›, jsou ‹bytostí› biodynamického zemědělství a jsou to právě preparáty, které umožňují ‹zemědělství budoucnosti›. Jak je třeba zaměřit pohled, aby toto záměrné zdůraznění preparátů bylo srozumitelné? Směr pohledu Manfreda Kletta je základní vztah člověka a přírody. V tomto vztahu se s preparáty a skrze preparáty uskutečňuje přepólování brání a dávání: Člověk může dnes jako individuální člověk z mohutnosti své ‹duchovní duše› tvořivě, téměř jako umělec, zasahovat do vnitřního uspořádání přírody, a ona – příroda, která jej, člověka, vždy nesla a z jejíhož lůna jako pozemská bytost vyšel – může a chce se tomuto dalšímu kultivování prostřednictvím díla lidských rukou svěřit. Tento широký pohled na preparáty patří k zemědělskému odkazu, který je zde obsažen. Neříká se nic menšího než to, že tisíce let stará agri-kultura dostává skrze biodynamické preparáty obnovovací impuls, jenž jí vůbec otevírá budoucnost.<br /> <br /> ***<br /> <br /> Je výslovnou vůlí Manfreda Kletta, aby tato kniha byla vydána a zveřejněna v Goetheannu. Sektion für Landwirtschaft a nakladatelství Goetheana tomu rádi vyhověly. Sektion für Landwirtschaft je jako jedna z jedenácti sekcí nedílnou součástí Svobodné vysoké školy pro duchovní vědu při Goetheannu. Tato vysoká škola usiluje o to, aby pracovala z antroposofie. Aktuálně se chápe zejména tak, že se chce artikulovat v dění doby, aby přispívala k velkým výzvám přítomnosti. Přitom jde v každém odborném oboru o otázku: Jak může v veškeré technice a složitosti poznání člověka jako ‹Anthropa› poskytnout orientaci pro budoucnost? A jde také v každé pracovní oblasti o otázku: Jak mohou lidé, kteří konkrétně pracují – například v zemědělství –, pěstovat badatelské smýšlení? Kniha Manfreda Kletta do tohoto zaměření vysoké školy vynikajícím způsobem zapadá. Za prvé {{SE|20}}<br /> <br /> se snaží myslet zemědělství ve všech jeho aspektech důsledně z člověka. Paradigmatická věta z Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera, „der Mensch wird zur Grundlage gemacht&quot;, se autorovi stává pramenem, skrze nějž se mnoho dlouho známého objevuje v novém světle. Kniha je ale rovněž úrodou života, který stál vždy také v praxi činného a podnikatelského zemědělství, a může tak být příkladem a zdrojem inspirace pro mnohé rolníky a rolnice, aby se chápali jako výzkumníci z praxe a tak se uplatňovali.<br /> <br /> ‹Landbaukunst› stojí jako cílová orientace v názvu knihy, a lze se ptát: Má to přinést řešení pro výzvy klimatické změny, půdní eroze, výživy světa? Odpověď může znít: Ano, neboť umění, umění zemědělství znamená: Každý a každá se svým individuálním nasazením, na svém zcela zvláštním místě žije nenahraditelný příspěvek. Každý statek, každé místo, kde se pracuje ve smyslu této knihy, je reprezentantem Země, která nám byla svěřena ke kultivaci.<br /> <br /> Kniha vychází v roce 2021. Dovoluji si ji doporučit čtenářstvu a chápat ji jako preludium ke stým výročím Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera z roku 1924 v Koberwitz. Stojíme na konci prvního století biodynamického zemědělství. A tím vyvstává otázka: Co je nyní třeba činit s ohledem na druhé století působení biodynamického impulsu? Stojíme dnes před místy obtížnými skutečnostmi na statcích a v oblasti odbytu. Ale známe také principy a základní myšlenky z antroposofie, z nichž čerpáme naději, že u těchto skutečností nestroskotáme. Máme možnost rozvíjet sebe i zemědělství z budoucnosti a tak nejen vést problémy zemědělství k řešení a otevírat jeho budoucnost, nýbrž také získávat impulsy budoucnosti pro přírodní stránku světa a sociální utváření lidského života. K tomu nás Manfred Klett vyzývá.<br /> <br /> Pro [[Sektion für Landwirtschaft|Sekci pro zemědělství]] na Goetheanu <br /> <br /> [[Ueli Hurter]] {{SE|21}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vorwort&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Úvod ===<br /> <br /> Žádné mírové období novějších dějin neztížilo člověku tak jako to současné možnost utvářet zemědělský podnik do budoucnosti z jeho vlastních, zemsko-kosmických životních zákonů. Toto tvrzení udivuje, existují přece subvence a růstu nakloněný biorrtrh. A nezměnily se biofarmářství v místa nákupu a setkávání? Ano, jistě! Ale to vše zakrývá rozsáhlý deficit ovládající společenský život. Na třech oblastech lze tento deficit prožívat existenciálně:<br /> <br /> # Přes veškeré skvělé poznatky o přírodě a bohatství jejích projevů žije člověk dnes v dosud nevídaném odtrženém, emancipovaném vztahu k ní. Fenomény vznešenosti stvoření, jež leží před očima, se vytrácejí ze zorného pole. Teprve tehdy se to stane zcela jasným, když se z úrovně vědění, jež lze mít dnes, člověk pokusí utvářet kus země zemědělského podniku v živou celistvost. Člověk si povšimne, že pojmy se nekryjí se skutečností, do níž pracuje. Jsou vůči ní mrtvé, neboť mají vztah pouze k fyzicko-anorganickému. Co lze s těmito pojmy dělat, je zakládání říše vedle přírody – říše technologií. S nimi hrozí, že se člověk z přírody zcela vyloučí; staví se vedle ní jako divák, řídí zvenčí a je na cestě, kdy svoji řídící funkci zcela předá «inteligentnímu», sebe samého řídícímu digitálnímu systému. Skrze svůj pojmový svět vytváří duchovně-duševně v sobě samém i v přírodě kolem sebe poušť. Tu žízní a může se vynořit otázka, jak lze vlastní myšlenky tak oživit, aby nezůstaly pouze mrtvým odrazem smyslově vnímatelného, nýbrž staly se duchem prostoupenými prožitými idejemi, jež mají vztah k bytostnému bytí kolem nás. Jakou výcvikovou cestu je třeba nastoupit v myšlení, cítění a vůli, aby bylo možné překlenout s plným vědomím propast mezi prožitkem vlastního bytí a přírodou, bytím světa? Kde jsou lidé, kteří usilují o takové ideové schopnosti, kde jsou četné ruce, jež z těchto idejí chtějí utvářet kus země v malý vesmír, v organismus zemědělského statku? Toto uskutečnit je umělecký akt, a to v dvojím smyslu: vědomě se stát duchu, jenž ztuhl do uměleckého díla přírody, a z této {{SE|22}}duchovní gesinnung přivádět lidi k iniciativním společenstvím, která z vlastních sil utvářejí zemědělské podniky jako umělecká díla nového, budoucnosti otevřeného druhu. Kde se to děje byť jen v náznacích, tam padají civilizační zdi.<br /> # Zemědělství je doslova dušeno záplavou zákonů, nařízení, opatření, regulací, kontrol. Toto právní houští se stává stále hustším a zapleteným s každou katastrofou, kterou způsobí selhání v industrializovaném intenzivním pěstování (biocidy)&lt;ref&gt;Viz k tomu např.: Mathias Forster, Christopher Schümann: Das Gift und wir, Frankfurt a.M. 2020, 448 S.&lt;/ref&gt; nebo v velkochovu (např. BSE)&lt;ref&gt;BSE: zkratka pro «Bovine spongiforme Enzephalopathie», epizootie také známá jako «nemoc šílených krav», způsobená především chybným krmením skotu živočišnými bílkovinami. («Bovine spongiforme Enzephalopathie» – bovinní spongiformní encefalopatie; onemocnění způsobená zkrmováním živočišných bílkovin dobytku.)&lt;/ref&gt;. Tento nátlak k přebujícímu byrokratismu, který pak postihuje všechny, brzdí vlastní iniciativu působit právo-tvořivě. Nedovoluje vzejít důvěře, duchovní substanci práva prožívaného od člověka k člověku. Každý má na zřeteli jen sebe a žije kolem druhého. Právo se stává jakousi «technologií poručnictví». Podaří-li se však na místě prostřednictvím společně pěstovaného ideového myšlení probudit vůli k činu, dostane právní cit potravu. Člověk se učí cítit, co je v konkrétní spolupráci hospodářského společenství spravedlivé, jak se práce člení podle schopností, jak se utvářejí vlastnické poměry ohledně půdy a kapitálu, jak příjmová a bytová práva atd. Opět se otevírá výcvikové pole, tentokrát pole cítění, skrze něž se společenství učí budovat sociální umělecké dílo nezištnějším, důvěryplnějším způsobem. V krocích vývoje vyzařuje a naplňuje právní cítění lidí životem i v okruhu zemědělského podniku.<br /> # Na hospodářském poli stojí zemědělství pod tlakem anonymních, ceny diktujících trhů, technologie kalkulujícího egoismu. Jemu svojí podstatou cizí, enormně vysoká potřeba kapitálu ohledně nákupu výrobních prostředků (jako stroje, hnojiva, krmiva, prostředky pro ošetřování rostlin a zvířat, biocidy, energie atd.) ho nutí k jednostranné, životní prostředí zatěžující masové produkci, která zase zlevňuje ceny, celosvětově vyvolává vytlačovací konkurenci, napomáhá globalizaci zemědělských trhů a nese odpovědnost za hladomory ve třetích zemích. Zemědělství, visící na{{SE|23}}vodítku kapitálových zájmů, je odcizeno samo sobě; je skrz naskrz komercializováno. Nacházet cesty a prostředky, jak z tohoto vězení uniknout, představuje dnes pro každý zemědělský podnik největší výzvu. Překonat tyto zdi může pak uspět, pokud se statek hospodářsky asociuje s dalším zpracováním, obchodem a spotřebitelstvem v regionu. Zde se otevírá třetí, zcela do budoucnosti namířené výcvikové pole v sociálním. Pohled se rozšiřuje za hranice statku do sociálního prostředí. Hledá se a nacházejí hospodářští partneři, kteří jsou ochotni svou hospodářskou činnost postavit do služeb asociativního spolubytí a orientovat ji na blaho všech zúčastněných. Strebovaným cílem je vytvořit s asociací umělecké dílo «bratrství» nejprve vycházeje ze statku a v regionálním rámci mezi hospodářskými partnery. Jedná se o umění učit se myslet v pospolitosti při pěstování společného smyslu hospodářské skutečnosti obrazně v jejich souvislostech. Nacházejí svůj výraz v kultuře dohod o nezištném jednání ohledně regionálního pokrytí potřeb a nalézání spravedlivé ceny.<br /> <br /> Zemědělství 20./21. století se stává stále více otázkou ekologickou a – ještě dále sahající – otázkou vzdělávání Země, ve smyslu Novalisova «Zur Bildung der Erde sind wir berufen» («Jsme povoláni k utváření Země»).&lt;ref&gt;«Wir sind auf einer Mission: zur Bildung der Erde sind wir berufen», Novalis (1772–1801, básník německé romantiky), Blüthenstaub, ''&lt;nowiki/&gt;''§ 32. – «Jsme na misi: jsme povoláni k utváření Země.»&lt;/ref&gt; Zároveň však – a v jeho nesmírném dosahu je to dosud málo rozpoznáno – představuje dnes zemědělství, přesahujíc celý civilizační život, sociální otázku. Je to ono, co hlasitě volá po proměně smýšlení ve vědomí člověka vůči věcem a bytostem přírody. Člověk vystoupil ze stvoření k samostatnému, svobodnému tvůrčímu bytí. Chce to «připustit» a podle toho jednat? Chce se místo sloužení pouze sobě nezištně a odvážně zasadit za ostatní a za jiné? Zemědělství postrádá, jak se stalo pod dominancí racionální technologie a jak pod trendem k digitálnímu řízení stále více stávat slibuje, kulturně obnovujících impulsů. Ti však, kdo mají odvahu hospodařit biologicko-dynamicky podle vlastních poznatků, si brzy povšimnou, že ze zárodečných počátků ostrůvkovitě rozkvétá nová kultura, která vyzařuje. Jsou pak naplněni jistotou, že nastoupená cesta, kolik překážek se jim {{SE|24}}<br /> <br /> také – snad jen z maloměšťácké malodušnosti a zpátečnictví – staví do cesty, je zde a nyní schůdná.<br /> <br /> Tato kniha chce ukázat na vnitřní a vnější kroky této cesty, jak se vynořují pro toho, kdo se ji pokouší jít z poznatků antroposofické duchovní vědy v biologicko-dynamickém zemědělství. Na této cestě se člověk prožívá vždy jako ten, kdo stojí na začátku. Ideje získané z duchovní vědy jsou vodící hvězdou každodenní práce, co je uskutečnitelné, je dílem fragmentárním ve vývoji, jehož plodnost teprve odhaluje tvůrčí síla těchto idejí, a tím i jejich pravdu. Teprve v idejemi vedené práci tkví pramen prožívání pravdy. Člověk si při tom uvědomuje skutečnost, že úsilí biologicko-dynamického zemědělství není časově podmíněnou alternativou jako jiné k chemicko-technickému zemědělství, nýbrž vědomostně-historicky navazuje na červenou nit, která se táhne v neustálé metamorfóze dějinami předkřesťanských vysokých kultur a věky po Obratu časů až do dneška. Stane-li se člověk tohoto vědomým, ožije idea vývoje. Vlastní ideál se naplňuje jistotou poznání; člověk se cítí sám jako ten, kdo se stává, vsazen do úkolu, jenž impulzuje k uchopení červené niti, aby na ní do budoucnosti pokračoval v přadení, v vědomě cvičícím překonávání úvodem zmíněné emancipační propasti mezi člověkem a světem.<br /> <br /> [[Dottenfelderhof]], podzim 2020 <br /> <br /> Manfred Klett {{SE|25}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Erster_Teil&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''První část''' ===<br /> <br /> {{SE|27}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Polarität_von_Industrie_und_Landwirtschaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Polarita průmyslu a zemědělství ===<br /> <br /> Podíváme-li se na situaci v zemědělství nejen v celé Evropě, kde bylo západně-křesťanské zemědělství kdysi kulturotvorné, ale po celém světě, nemýlíme se v úsudku, že ztratilo svůj někdejší kulturní význam a nakonec se stalo jakousi zátěží civilizačního vývoje. Svědčí o tom přemíra skutečností. Zemědělství jako kulturotvorný impuls, který se v největší rozmanitosti rozšířil a prožíval napříč zeměmi a národy světa, ustoupilo civilizační uniformitě. Jako nosný kulturní prvek lidstva propadlo smrti. Vždy, když něco umírá, je na současníky vznesen požadavek, aby si takovou smrt uvědomili, stejně jako její okolnosti a možnosti vývoje, které mohou z této smrti vzejít jako nové životní zárodky. Člověk, jenž dospěl k sebevědomí, potřebuje prožitek prahu smrti. Teprve smrt probouzí a osvobozuje poznávající pohled pro otázky, jaké poznatky je třeba získat, jaké podmínky je třeba vytvořit, aby mohl vzniknout nový život a bytí, tedy jakési vzkříšení k novému kulturnímu poslání.<br /> <br /> Těchto otázek se, ovšem s vynecháním člověka, který si tyto otázky teprve klade, ve velmi omezené míře ujaly vědy. Z výzkumu čistě fyzické, vypočitatelné části skutečnosti přírodního celku, jdoucího do nejzazších podrobností, vzešly obrovské materiálně-ekonomické úspěchy, které lidi stále hlouběji vtahovaly do područí vědecky podložených technologických způsobů výroby. Rolnické zemědělství v tiché sociální revoluci bezděky propadlo, zpočátku pomalu a od 60. let 20. století mílovými kroky, industrializaci, a tím i své kulturní smrti.<br /> <br /> V předtuše tohoto vývoje ožila na počátku 20. století v několika málo lidech vůle hledat cesty k reformě zemědělství z pramenů jemu vlastní životní zákonitosti, z jeho vlastního eticko-morálního fondu. Církev sice ještě byla ve vsi přítomna, ale její síla slábla, než aby mohla být rolníkovi na cestě do moderny, ke svobodnému sebeurčení a tím i při zacházení s novými technickými možnostmi nadále duchovně-morální průvodkyní. Mezi těmi několika málo jich bylo jen pár, kteří se na základě své profesní praxe probudili ke konkrétním otázkám po metamorfóze {{SE|28}}<br /> <br /> starého v nové, budoucí. S těmito otázkami se obrátili na Rudolfa Steinera (1861–1925), zakladatele antroposofické duchovní vědy, s prosbou o vodítka k obnově zemědělství do budoucna. Této prosbě bylo vyhověno o Letnicích roku 1924 „Zemědělským kurzem“, který v rámci souborného vydání díla Rudolfa Steinera obdržel titul „Duchovněvědné základy pro zdárný rozvoj zemědělství“.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''<br /> Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtscht'', GA 327, Dornach 1999.&lt;/ref&gt; Kurz se konal na statku zámku Koberwitz (dnes Kobierzyce) u Vratislavi (dnes Wrocław v Polsku) ve Slezsku.&lt;ref&gt;Zámek Koberwitz existuje dodnes a od roku 1997 je sídlem polské obecní správy v Kobierzycích.&lt;/ref&gt; V osmi přednáškách je pohled zaměřen na souvislosti idejí, které vyzývají tvůrčí sílu člověka k činnosti ve dvou směrech. Jednak dovnitř, tím, že se člověk snaží tyto ideje duchovního bádání myslet v obrazech a myšlením je nechat stát se prožitkem. Jednak navenek, tím, že se člověk z tohoto prožívání idejí snaží utvářet přírodu určitého místa na zemi nad rámec přírodou daného bytí v celek zemědělství. Tento přístup předpokládá badatelské smýšlení jak ve vztahu k tomu, co se smyslům jeví jako přírodní základ statku, tak ve vztahu k tomu, co se jako výsledek duchovního bádání zjevuje myslícímu vědomí. Toto vědecké smýšlení otevírá svět skutečností smyslové i nadsmyslové povahy a zároveň kontext jejich vzájemných vztahů. V rozjímání o takových vztahových souvislostech, např. mezi sluncem a listovou zelení, měsíčními rytmy a povětrnostními jevy, květem a opylujícím hmyzem, žížalou a tvorbou humusu atd., se vytváří půda pro vnitřní prožitek, z něhož může vyrašit každý čin jako umělecký akt. V tomto smyslu je praxe antroposoficky orientovaného zemědělství skrz naskrz uměleckým děním: vnitřně vypracovaný prožitek idejí se přes most práce projevuje navenek. To, co je vyloženo ve výkladech Rudolfa Steinera v „Umění a poznání umění“&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Kunst und Kunsterkens'', GA 271, Dornach 1985, viz zejména přednášky z 15. a 17. února a 5. a 6. května 1918.&lt;/ref&gt;, lze zkráceně formulovat takto: Umění nastává, když se smyslové, žijící v nazírání, a – v něm skryté – nadsmyslové zvnitřní v hlubinách duše v prožitek a z tohoto prožitku se projeví ve vnějším světě. Umění takto raší {{SE|29}}<br /> <br /> z duše člověka. „Lidé tak získají schopnost vytvořit něco, co obohacuje zemi, co je na zemi nové, co by bez tvé schopnosti [umělce; pozn. autora] neexistovalo, co je na zemi jako zárodek budoucnosti.“&lt;ref&gt;Tamtéž, přednáška z 28. října 1909, s. 76.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Například úrodnost půdy je zrcadlem toho, jak detailně a zároveň komplexně jsou ve mně živé ideje, které představují tři pilíře skutečné půdní kultury, totiž: zpracování půdy, střídání plodin a hnojení.&lt;ref&gt;Vztah mezi prožíváním idejí a úrodností půdy je podrobně pojednán ve druhé části knihy.&lt;/ref&gt; Tento příklad lze rozšířit na celek statku. Ten je zrcadlem toho, jaký obraz statku je živý v tamním pracovním společenství, a stejně tak jej lze specifikovat na každý jednotlivý úkon při zacházení s oživenou a oduševnělou přírodou.<br /> <br /> Z uplatňování poznatků přírodních věd vzniká technika. Je produktem lidského vynalézavého ducha a zacházení se zákony, látkami a silami, které působí v neživé, tj. čistě fyzické přírodě. Pouze technický postup přerušuje vztahový poměr, který člověk při práci má, zčásti vědomě, zčásti nevědomě, k věcem a bytostem; pracovní postup stroje je pevně daný a ve stanovených mezích všeobecně platný. Uniká lidskému prožívání a tím uzavírá bránu k prožívání a vykonávání řemeslného umění, které tvoří most k oživené a oduševnělé přírodě.<br /> <br /> Nakolik technika rozděluje, redukuje a činí si nárok na všeobecnou platnost, natolik umění spojuje, dbá na rozmanitost souvislostí a je o to pravdivější a produktivnější, čím individuálněji postupuje.<br /> <br /> Zavádění techniky do zemědělství od 19. století s sebou přineslo sociální převraty největšího rozsahu. Ulevilo lidem od těžké práce, ale tím také vyracionalizovalo velkou část venkovského obyvatelstva z pracovního procesu. Zvýšilo produktivitu zjednostraněním systémů pěstování plodin a chovu zvířat a jako trvalý vedlejší účinek přivolalo na scénu globální ekologickou problematiku; zkrátka, technizace ve své vlastní dynamice napomohla globální industrializaci zemědělství a mezinárodní konkurenci, a tím i poklesu cen zemědělských produktů. Náklady na obrovské celosvětové škody na životním prostředí, {{SE|30}}<br /> <br /> které přitom vznikají, nejsou připsány původci, nýbrž jsou uvaleny na bedra veřejnosti; jsou socializovány.<br /> <br /> Rolnictvo, dosud zakořeněné v lidových tradicích, se s téměř stoletým zpožděním oproti městskému obyvatelstvu postupně probouzelo k sebevědomí, a tím i k sebeurčení, například ve volbě profesních drah.<br /> <br /> Venkovské obyvatelstvo následovalo touhu po svobodě, aby se vymanilo ze spjatosti s přírodou a z vedení duchem národa (které se projevovalo v lidových tradicích a v uměleckém utváření duší národů), a aby v moderní době dělby práce – stejně jako předtím proletariát – nastoupilo namáhavou cestu sebehledání. Vyměnilo někdejší bezpečí v proudu tradic národů a duší národů za vyzývavé a zároveň lákavé nabídky moderní doby dělby práce. Do takto vzniklého duchovního vakua na venkově vtrhl ve druhé polovině 20. století s mocí přívalové vlny agrární industrialismus a zaplavil zbytek rolnického obyvatelstva, s nevyhnutelným důsledkem unifikace zemědělských metod s metodami průmyslové výroby. Touto unifikací jsou vytvořeny skutečnosti, které mohou každého zemědělce při troše sebereflexe dovést k mezním prožitkům, k prožívání vlastnoručně vytvořených rozporů, jež dávají podnět k poznávacím otázkám. Jedna taková poznávací otázka, nově se vynořující čistě z rozpolcenosti životní praxe, zní: Jsou výrobní podmínky v zemědělství stejné jako v průmyslu, nebo zde existuje principiální rozdíl? Odpověď na tuto otázku lze nalézt pouze na základě charakteristiky faktorů průmyslového způsobu výroby ve srovnání se zemědělským.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Erzeugungsbedingungen_in_Industrie_und_Landwirtschaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Podmínky výroby v průmyslu a zemědělství ===<br /> <br /> Na počátku průmyslové tvorby hodnot stojí vynalézavý duch člověka. Jsou to myšlením zrozené ideje, které přiváděním z přírodního souvislosti vytržených přírodních zákonů, látek a sil neživé přírody do vzájemného působení lidskou prací vytvářejí mimo sféru stvořené přírody produkty (stroje, hnojiva, biocidy), jež pak jako zboží vstupují do hospodářského oběhu. {{SE|31}}<br /> <br /> Výhled na úspěch vynálezu přiměje banku poskytnout úvěr na zřízení výrobního závodu. Řečeno jinak: duch člověka (idea) tvoří kapitál, a ten se prací sráží v budovách, výrobních prostředcích, surovinách, energii atd. Max Weber — německý národní ekonom a sociolog (1864–1920) — konstatoval: «Neživý stroj je ztuhlý duch.»&lt;ref&gt;Max Weber: ''Wirtschaft und Gesellschaft'', Tübingen 1980, S. 834 ff.&lt;/ref&gt; Duch nyní usiluje dál o uskutečnění vynálezu; impulsuje k práci. Teprve prací vzniká výrobní zařízení a v něm v rozmanitých pracovních úkonech výroba produktu. To charakterizuje průmyslový výrobní proces: hodnoty vznikají čistě tím, že vynalézavý duch určuje průběh lidské práce a tuto práci nejrůzněji modifikuje, přičemž vnější výraz tohoto ducha je třeba hledat v různotvárné konfiguraci kapitálu.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Nationalökomischer Kurs'', GA 340, Vortrag vom 25. Juli 1922, Dornach 2002, S. 33.&lt;/ref&gt; Příroda v podobě surovin a energie přitom tím více ustupuje do pozadí, čím více lidské inteligence vstupuje do výrobního procesu, čím více se tedy tento proces člení dělbou práce. Dělba práce nadto zlevňuje výrobu zboží, a tím ještě více posiluje expanzní tlak průmyslu a řemesel až k zikomercionalizování veškerých služeb. Kapitál vzniká na jedné straně vynalézavým duchem člověka a dělbou práce, na straně druhé sám o sobě zajišťuje, že se dělba práce rozrůstá do neměřitelna. Průmyslový výrobní proces tím hrozí, že se zcela emancipuje od přírody a — cestou digitalizace — od pracujícího člověka. Stává se přemocným protipólem zemědělství a hrozí prolomit obě zábrany, které by jej měly měřitelně udržovat v mezích — totiž přírodu a právní řád.<br /> <br /> Výrobní proces končí výrobou zboží, do něhož vstoupily výchozí idea vynálezce a znalosti a schopnosti mnoha lidí v dnes světem prostupující dělbě práce. Kapitálem — tedy ztuhlou ideou — řízená práce se materializovala v konečném produktu a propůjčila mu hodnotu, která při výměně hodnot na trhu dostává cenu. Vezme-li se v úvahu, z čeho hodnota vzniká — v posledku je to prací vedená duchem —, pak cena není kalkulovatelná. Její vznik podléhá nepředvídatelnostem a zkreslením, jejichž příčinou je zejména to, že půda, kapitál a lidská práce jsou pojímány jako obchodovatelné zboží, a tím jako {{SE|32}}<br /> <br /> Kostenfaktor do tvorby ceny. Přesto se ceny — zdánlivě — stávají kalkulovatelnými, přestože jsou daleko od skutečné hodnoty výrobků, a to tím způsobem, že vše, co vstupuje do výroby, se pojímá jako zboží, a tím se převádí na nákladový faktor vyjádřitelný v penězích. Do ceny průmyslového výrobku tak vstupují veškeré výrobní náklady včetně mzdových nákladů a rezervy — odpisové sazby — prostřednictvím níž lze spotřebovaný výrobní kapitál (opotřebení strojů atd.) refinancovat a obnovit na aktuální úroveň.<br /> <br /> Pro průmysl platí, že výrobní prostředek se neobnovuje sám od sebe. Místo jeho vzniku je odděleno od místa jeho výkonu. Průmyslový výrobní proces spotřebovává konečné zdroje surovin a energie; vytváří odpad a výrobní prostředky samy podléhají opotřebení a rozpadu. Vzniká odpad, který se — pokud jej nelze s vysokými náklady vrátit do oběhu energie a surovin — hromadí jako hypotéka pro vzdálené budoucí časy na Zemi (např. jaderný odpad), zatěžuje vodu a vzduch a vyvádí z rovnováhy tepelný hospodářství. Průmyslové výrobě jsou dány meze růstu, její energetická a surovinová bilance je negativní. Čím méně má příroda podíl na průmyslové výrobě, čím více tedy lidská inteligence ovládá výrobní proces — například při výrobě počítačových čipů —, tím více se výroba uskutečňuje s dělbou práce a tím více se stává nezávislou na místě. Teoreticky by bylo možné vyrábět vysoce technologické výrobky na libovolném místě na Zemi — například na umělém ostrově v moři — a odtud pokrývat světovou poptávku po těchto výrobcích.<br /> <br /> Zemědělství je polárně k průmyslu zasazeno do celého přírodního hospodářství, do «*Oikos*». Tvorba hodnot je výkonem přírody. Z vzájemného vztahového přediva neživé (fyzické), oživené a oduševnělé přírody a pod vlivy kosmu ve veškerém rytmickém dění vzniká jako její výrobní výkon zrno obilí, mrkev, mléko atd. — a to v přísné vázanosti na místo. Příroda je tou, kdo vyrábí; člověk přistupuje k ní a svou prací řídí její tvořivou sílu. Výrobní prostředky nejsou stroje, traktor, kombajn atd. — ty jen nahrazují a zesilují výkony lidské ruky a tažné síly zvířat —, nýbrž úrodná půda, plodotvorné, výživu nesoucí rostliny a domácí zvířata se svým rozdílným přínosem k výkonu. V přeneseném smyslu tvoří tyto výrobní kapitál zemědělství. {{SE|33}} {{SE|34}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 1, S. 33.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 1: Die Polarität der Erzeugungsbedingungen in Industrie und Landwirtschaft.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> {{SE|34}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Jsou tím produktivnější, kvantitativně i kvalitativně, čím více se na každém provozním stanovišti nacházejí ve vzájemně se podporujícím vztahovém předivu. Přirozenou cestou se uzavírají do biocenóz, do menších i větších biotopů.<br /> <br /> Pracovní a duševní výkon člověka si vyhrazuje právo utvářet to, co příroda zakládá, ve vyšší celistvost, v co možná uzavřený organismus — v zemědělský podnik. S pohledem na kosmicko-pozemské podmínky výroby v zemědělství z nich nutně vyplývá utvářecí princip rozmanitě se členícího organismu. Ten tvoří v souhrnu výrobní prostředek zemědělství a stojí tak polárně naproti výrobnímu prostředku průmyslu, mechanismu. Mechanismus stojí na jednostrannosti, organismus na všestrannosti.<br /> <br /> Rozezná-li a ocení-li člověk plný dosah polarity podmínek výroby — v průmyslu, kde vyvěrají z ducha člověka, a v zemědělství, kde jsou vlastní přírodě —, pak v zemědělství nelze v přísném smyslu tvořit kapitál. Neboť to, co je z duševní síly člověka vynaloženo jako práce na přírodu, nestuhne v žádný výrobní prostředek, který by stál vedle přírody jako stroj; nejsou tu z přírodní souvislosti izolovány suroviny, energie a přírodní zákony a znovu kombinovány. Duševní výkon spočívá naopak v tom, myslet pojem uzavřenosti organismu jako celku, a pracovní výkon v tom, produktivní síly v přírodě účinné podle tohoto pojmu uspořádat a uvést do vzájemného spolupůsobení. Utváří-li se zemědělský podnik věrně svým podmínkám výroby, je nepřetržitě se stávající celostí, která zahrnuje jednajícího člověka a která se v samotném výrobním procesu sama reprodukuje. Tvorbu kapitálu v zemědělství — přeneseně řečeno — je proto třeba hledat především v časovém dění, totiž v zachování a rozvoji výrobních prostředků, kulturních půd, kulturních rostlin a domácích zvířat v kontextu nadřazené celistvosti hospodářského organismu.<br /> <br /> Průmysl a zemědělství se k sobě mají jako technologie k umění. Čistě technologický postup tíhne k automatizaci, k regulační technice. Člověk stojí vně výrobního dění nebo se stává docela zbytečným. Zemědělství však je, svou nejhlubší podstatou, právě tím uměním, že pracující člověk jako celý člověk s celou silou své duchovní duše se dává do služby<br /> <br /> Produktivním silám přírody. Zemědělství potřebuje pracující ruku, ba mnoho rukou; průmysl potřebuje vynalézavého ducha a kapitál, který lidskou pracovní sílu organizuje dělbou práce, nebo ji zcela zbytečnou činí. {{SE|35}}<br /> <br /> Ze zemědělství vycházejí produkty, především potraviny, po nichž má každý člověk každodenní potřebu. Vstupují na trh s průmyslovým zbožím, tj. zbožím vyráběným dělbou práce, do hodnotového vztahu, který se odráží v ceně. Cena průmyslového výrobku podléhá s pokračující dělbou práce zlevňování. Jestliže se zemědělský produkt už pro kolísavé podmínky prostředí, škůdcové kalamity atd. nedá kalkulovat, pak průběh tvorby ceny zemědělských produktů zůstává zcela ve tmě. Je přece obdarovanost, tj. produkční síla každého zemědělského provozního organismu, jiná. Bez vyrovnání cen v rámci hospodářsky asociativních sdružení, v nichž «hodnota zboží je určována vzájemným vztahem zboží»¹², by pak musel mít každý statek své vlastní tržní ceny. Skutečně se toto přibližně praktikuje v hnutí CSA.¹³<br /> <br /> Především platí, že zemědělství ve srovnání s průmyslovým podnikem nutně vyrábí draze, protože zlevňující princip dělby práce odporuje jeho podmínkám výroby, totiž mnohosti v celistvosti. Snaží se tomu uniknout přechodem k průmyslovému způsobu výroby. Celistvost provozního organismu se k tomu rozebere, rozloží na části. Každá část se sama o sobě se značným vynaložením kapitálu stane průmyslově-zemědělským jednotlivým podnikem, který za zdánlivě kalkulovatelných rámcových podmínek vysoce specializovaně vyrábí masy a ovládá trh nesoutěžitelně levně. Toto zlevnění je však klamem, protože následné náklady vzniklé ničením životního prostředí, poškozováním výživné hodnoty produktů a náklady subvencí — subvencované nerozumnosti — jsou nakládány na bedra společnosti mimo trh. Kdyby tyto skryté náklady byly přičteny k ceně výrobce průmyslového&lt;ref&gt;Tak se vyjádřil Rudolf Steiner v tzv. prvním vysokoškolském kurzu dne 10. října 1920. Citováno z Roman Boos: ''Landwirtschaft und Industrie'', Darmstadt 1957, S. 110/111.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;CSA, zkratka pro Community supported Agriculture. Viz k tomu mimo jiné: Trauger Groh, Steven Mc Fadden: ''Höfe der Zukunft, gemeinschaftsgetragene/solidarische Landwirtschaft (CSA)'', Darmstadt 2013, 276 S.&lt;/ref&gt; {{SE|36}}<br /> <br /> Landwirtschaft přičteny, ztratila by svou přemoc na trhu; tím by vyšla najevo skutečnost, že vyrábí zdánlivé hodnoty.<br /> <br /> Jak se cena v zemědělství tvoří, je okultní fenomén, který se prostřednictvím snah jako «free-trade» — nezaměňovat s dohodami o volném obchodu — nebo také v případě erzeuger- und Verbrauchergemeinschaften začíná kousek po kousku vyjasňovat. Cena zemědělské Urproduktion jako taková není kalkulovatelná; hodnotově-určující faktory pro ceny zemědělské Urproduktion jsou:<br /> <br /> * Přírodní nadání v oblasti vzájemného působení stanovištních faktorů země, vody, vzduchu a tepla, jakož i geomorfologické krajinné podoby.<br /> * Přírodní nadání v oblasti tvořivých sil, které jsou vlastní přírodním bytostem (rostlinám, zvířatům atd.) a jejich účinnosti v rytmech ročního běhu.<br /> * Ideami vedená práce člověka.<br /> * Uvážlivé sladění všech orgánů do celku provozního organismu člověkem.<br /> <br /> Prostřednictvím spolupůsobení těchto faktorů vzniká — polárně k tvorbě hodnot v průmyslu — objektivní hodnota produktů, jako je hodnota pšenice, mléka, chleba, sýra atd. Cena by pak byla spravedlivá, pokud by této objektivní hodnotě odpovídala nebo se jí alespoň přibližovala. Jak ale lze tuto cenu uchopit?<br /> <br /> Nad to je tvorba hodnoty zemědělské Urproduktion určována dvěma vlastnostmi: Zaprvé schopností v průběhu výrobního procesu samé sebe znovu vytvářet, a zadruhé tím, stát se potravinou pro člověka a zvíře. Pšeničné zrno například je společně s půdou, do níž je zaseto, výrobním prostředkem pro příští žeň, a zároveň je chlebovým obilím. Kráva se reprodukuje v teleti, a v souvislosti s tímto dějem spočívá její schopnost dávat více mléka, než je zapotřebí k odchovu telete. Výrobní prostředky zemědělství mají tu vlastnost, že se v průběhu výrobního procesu mohou samy vytvářet a zároveň se mohou stát potravinou pro člověka a zvíře. Náleží zemědělci, aby podmínky pěstování a chovu utvářel tak, aby obě schopnosti na vysoké úrovni v průběhu výrobního procesu trvale udržovaly rovnováhu. To znamená: musí zde a nyní pěstovat pšenici atd., chovat, krmit, ošetřovat a šlechtit krávu atd. tak, aby tyto výrobní prostředky živého zachovávaly své zvláštní vlastnosti až do vzdálené budoucnosti {{SE|37}}<br /> <br /> nebo dokonce nabývat nových, jak to odpovídá proměňujícím se výživovým potřebám.<br /> <br /> Tato skutečnost především zakládá zásadně polární způsob výroby v průmyslu a v zemědělství. Projevuje se také v tom, že zemědělské výrobní prostředky — půda, rostliny, zvířata — díky své schopnosti sebeobnovení nelze odepisovat. Co je v průmyslu odpis jako kapitálová rezerva, tím je v zemědělství hodnotuchující a rozvíjející síla hospodářského organismu jako celku. Nahrazení lidské pracovní síly a zvířecí tažné síly strojem přineslo nicméně zemědělství vysoké odpisy, které se nevztahují na výrobní prostředek jako takový. Ne kombajn však produkuje obilí, ne dojicí stroj mléko, nýbrž život, svět sil vytvářejících vztahy, jenž má svůj původ v bytostné povaze živé a oduševnělé přírody.<br /> <br /> Cena zemědělských produktů by tedy byla přiměřená teprve tehdy, kdyby odpovídala jejich objektivní hodnotě. Jistým měřítkem by mohlo být, kdyby cenová struktura prvovýroby zemědělského hospodářského organismu — tedy bez dalšího zpracování — pokrývala provozní náklady i obživu všech spolupracovníků a jejich rodin od jednoho roku sklizně do druhého.¹⁴<br /> <br /> To předpokládá odbytové struktury, které v regionálním okruhu sdružují zemědělce, zpracovatele, velkoobchodníky a maloobchodníky i spotřebitele, kteří chtějí v tomto smyslu spoluutvářet. Na rozdíl od průmyslu je zemědělství zaměřeno na regionální hospodářství. Odpovídajíc svým výrobním podmínkám, produkuje v celé své rozmanitosti všude tam, kde žijí lidé a kde to tyto podmínky dovolují. Je proto zcela přirozené, že nejkratší cesta od výrobce ke spotřebiteli je nejlevnější a zároveň nejšetrnější ke kvalitě.<br /> <br /> Také zemědělství, pokud jde o čistý kosmicko-zemský výrobní proces, produkuje odpad, avšak nikoli odpadky. Odpad pochází z živé a oduševnělé přírody, z rostlinných a živočišných zbytků, které se vracejí do lůna přírody a přeměňují se v humus,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner formuloval pro tuto cenovou orientaci ve svých ''Kernpunkten der sozialen Frage'' následující myšlenku: Cena musí být nastavena tak, «aby každý pracující za jeden produkt obdržel takový protiekvivalent, jaký je nezbytný k uspokojení veškerých potřeb jeho i osob k němu náležejících, dokud znovu nevytvoří produkt stejné práce. Takový cenový vztah nemůže vzniknout úředním stanovením, nýbrž musí se vytvořit jako výsledek živého součinnosti asociací činných v sociálním organismu» (GA 23, Dornach 1976, S. 132)&lt;/ref&gt; {{SE|38}}<br /> <br /> Nositelé úrodnosti půdy, přeměňují. Při řádném hospodaření, ve smyslu organismového principu, se látkový a silový haushalt statku do značné míry regeneruje sám. Průmyslové spotřebě energie a surovin stojí naproti výstavba, samovyrobené hnojivo a nová tvorba humusu. Čistá prvovýroba zemědělství má při zohlednění všech opatření sloužících výstavbě půdy (hnojení, osevní postup, zpracování půdy) kladnou energetickou bilanci. Tato skutečnost je dnes obrácena v pravý opak vysokým nasazením kapitálu v podobě dusíkatých hnojiv, pesticidů, cizích krmiv a energie. Třeba zmínit i erozcí podmíněné ztráty půdy, dokonce i na mírně skloněných plochách průmyslově provozovaného zemědělství (zejména při pěstování kukuřice). Celkohospodářsky a z hlediska budoucnosti však má zemědělství úkol postarat se o vyrovnání záporné energetické bilance průmyslu.<br /> <br /> Vidíme: polarita průmyslu a zemědělství musí být promyšlena radikálně a důsledky pro veškerý kulturní život musejí být přísně vzaty na zřetel. Bez vyrovnání tohoto obrovského pole napětí nemůže dojít k ozdravení hospodářského života. Teprve nalezení ceny zemědělských výrobků v regionalitě trhu a asociativním svazku s navazujícím zpracováním a obchodem může dát cenové tvorbě v dělbou práce organizovaném hospodářství orientaci. Měrový vztah k cenám v průmyslu a řemesle se musí v budoucnosti určovat podle zemědělské prvovýroby.<br /> <br /> Již samotné nazření disparity výrobních podmínek v průmyslu a zemědělství poukazuje na to, že pro zemědělství je organismus především bytostně přiměřeným utvářecím principem jeho tvorby hodnot. Organismový princip byl vývoji zemědělství — byť vždy za zcela jinak utvářených kulturních poměrů — vždy imanentní. Co se dnes musí stát otázkou vědecky fundovaného, vědomého porozumění organismu, vyvěralo v dřívějších dobách z lidově-instinktivního, moudrostí prostoupeného jednání. Vývoj vědomí lidstva a spolu s ním dějiny zemědělství se v hlavních rysech zrcadlí v tom, jak lidé postupně učinili organismový princip přírody imanentní — z čím dál vědomějšího prožívání vlastního tělesného organismu — základem pravého umění zemědělství. {{SE|39}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Organismusprinzip_in_der_Landwirtschaft_im_Spiegel_der_Bewusstseinsentwicklung_der_Menschheit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Organismový princip v zemědělství v zrcadle vývoje vědomí lidstva ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Frühzeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Pravěk ====<br /> <br /> Počátky zemědělství sahají hluboko do předhistorické doby. Lidstvo žilo v pravěku ještě v naprosto jiných stavech vědomí a pozemských poměrech. Schilderungen Rudolfa Steinera o těchto raných stavech evoluce člověka a Země nám nad tím dávají vysvětlení. V dobách poslední kontinentální profilace a velkých horotvorných procesů Země, tzv. «atlantské epochy», žilo lidstvo, které ještě nemyslelo v pojmech, nýbrž které v rozvinutém, duchovně inspirovaném instinktivním životě spolužilo živé tkaní přírody a tvůrčího ducha a které takto prožité dokázalo uchovávat s takřka neomezenými silami paměti.<br /> <br /> Sledujeme-li Steinerovy schilderungen v jeho «Tajné vědě v obrysu» a «Akašské kronice»,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989; Ders.: ''Aus der Akasha-Chronik'', GA 11, Dornach 2018.&lt;/ref&gt; pak se někdejší, bytostně geistický kosmos prožívající, snivé vědomí atlantské lidskosti rozvinulo v epochách poatlantských vysokých kultur až k dnešku k Zemi se obracejícímu sebevědomí. Hledáme-li zde přiřazení k epochám, jak je popisuje geologie, lze je přibližně ztotožnit s časovým úsekem, který je vymezen *neozoikem* nebo *[[Tertiär|terciérem]]* a *[[Quartär|kvartérem]]*.<br /> <br /> Z instinktivního propletení atlantské lidskosti s věcmi a bytostmi přírody a s duchovostí kosmu je pochopitelné, že lidé pod vedením bytostí nad nimi duchovně stojících disponovali schopnostmi působit na život rostlin (trav, bylin, stromů) a zvířat (savců, ptáků, hmyzu), jež se — tak jako oni sami — nacházely ještě v tvárném stavu. Atlantané nesli v sobě dědictví poslední periody lemurské epochy — geologicky přibližně *mezozoikum* —, v níž byli tito ranní předlidé obdarováni Já, individuálním bytostným jádrem.&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; Posláním tohoto Já bylo pak v následujících atlantských kulturních věkách profilovat podobu fyzického těla člověka a tím položit zárodek k {{SE|40}}<br /> <br /> rozvíjení vyšších stupňů vědomí až k probouzejícímu se sebevědomí.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Johannes-Evangelium'', GA 103, Dornach 1995, Vortrag vom 30. Mai 1908.&lt;/ref&gt; Tento vývoj završily velké doby ledové.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_urindische_Kultur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Urindická kultura ====<br /> <br /> Takzvaná «poatlantická kulturní věky» — geologicky: *holocén* — začala po ústupu ledové pokrývky v Evropě a ve středoasijských pohořích, zanechávajícím mohutné vrstvy sutin a sprašových nánosů, jež se dodnes staly výchozím materiálem pro vznik půd. Ve Starém zákoně i v mýtech národů je odkazováno na «velkou potopu», na potopu světa. V tomto mytickém obraze byl zaznamenán — jak z hlediska dějin Země, tak z hlediska dějin vědomí — zánik bájného kontinentu Atlantidy na sklonku atlantské doby, geologicky *terciér* a *[[Quartär|kvartér]]*. Jako první z poatlantských kulturních věků rozkvétala «[[urindická kultura]]» v osmém až šestém tisíciletí před Kristem.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989, S. 273 ff. – Eine Datierung der nachatlantischen bzw. nacheiszeitlichen Kulturepochen wird umso eher möglich, je weiter sie fortschreitend in historischen Dokumenten Konturen gewinnen. Diese aber sind nur der äußere Ausdruck einer jeweils vorherrschenden Bewusstseinsverfassung der Menschen ihrer Zeit.<br /> <br /> Der Mensch urständet im Geistkosmos: Er entwickelt sein Bewusstsein in der Begegnung mit der physisch-sinnlichen Welt. In dieser Welt von Zeit und Raum aber wirken Kräfte, die ebenso dem Geistkosmos entstammen und ihre jeweils spezifischen Quellen in den zwölf Regionen des Tierkreises haben. Von diesen zwölf Regionen strahlen, vermittelt durch die Sonne, die Impulse, die der Menschheit zu immer neuen Stufen der Bewusstwerdung des Mensch- und Weltseins verhelfen. Diese Impulse sind es, die über das Schöpfertum der Menschen einem Kulturzeitalter das Gepräge geben.<br /> <br /> Die Sonne benötigt auf ihrer ekliptischen Bahn in rückläufiger Bewegung (Präzession) für einen Durchgang durch den Tierkreis 25 920 Jahre (platonisches Weltenjahr). Je in 1/12 dieser Umlaufzeit, also in 2160 Jahren, empfängt sie die Kräftewirkungen einer Tierkreisregion. Aus diesem Zeitmaß ergibt sich die Dauer einer Kulturepoche (vgl. Elisabeth Vreede: Astronomie und Anthroposophie, Dornach 1980, S. 100 ff.). Jede der zwölf Regionen des Tierkreises trägt ein Schriftzeichen, ein Sternbild, das einen Namen hat, der auf uralte Weisheitslehren zurückgeht.<br /> <br /> So steht die altindische Kultur, die Erste der Siebenheit der nachatlantischen Kulturen, unter dem «Krebszeichen», andeutend, dass das zu Ende gehende atlantische Zeitalter (Neozoikum) sich involviert und ein neues, das nachatlantische (Quartär), sich evolviert. Die nachfolgende urpersische Kultur steht unter dem Zeichen der «Zwillinge», hinweisend auf die Polarität von Licht und Finsternis usw. <br /> <br /> In den vielen Betrachtungen, die Rudolf Steiner in seinem Schrifttum und Vortragswerk den Kulturepochen widmet, charakterisiert er die Bewusstseinsstufen, die sich die Menschheit im fortschreitenden Ergreifen der irdischen Verhältnisse erringt. Die Übergänge von einer zur nächsten dieser Epochen sind gleitend. Sie ergeben sich aus dem Herauf kommen und Abklingen der jeweils herrschenden Geistimpulse aus den Tierkreisregionen. Das gilt auch für den vierten nachatlantischen Zeitraum. Für diesen aber gibt Rudolf Steiner zugleich eine Datierung über Anfang und Ende an, die einen auf das Jahr datierten astronomischen Bezug zur Tierkreisregion des Widders hat. Der Beginn des griechisch-römischen Kulturzeitalters fällt demnach auf das Jahr 747 v. Chr. und dessen Ende, nach Ablauf von 2160 Jahren auf das Jahr 1413 (Rudolf Steiner: Die tieferen Entwicklungsimpulse der Menschheit, 12. Juni 1917, Publikation in Vorbereitung). Aufgrund dieser, auf einen kosmischen Rhythmus bezogenen Zahlenangaben lassen sich die Daten für die Vorausgegangenen Hochkulturen berechnen sowie diejenigen, die nachfolgen und die 1413 n. Chr. mit dem gegenwärtigen Zeitalter der Bewusstseinsseele begonnen haben.&lt;/ref&gt; Navazující velké kultury {{SE|41}}<br /> <br /> podél pásu táhnoucího se od východu na západ, který tvoří přechodnou zónu mezi tehdejšími severními glaciálními a jižními pluviálními oblastmi. Tyto jižní oblasti chovaly kdysi bohatý rostlinný a živočišný svět; dnes se tam rozkládají pouště.<br /> <br /> Žádné vnější dokumenty z těch pravěkých dob nepodávají svědectví o vysoké kultuře staré Indie. V ní se odehrál krok vědomí směrem ke kontemplatnímu prožívání božské moudrosti, do níž se praindický člověk cítil vpleten jako do své duchovní domoviny. Bytostně mu prosvítala skrze veškeré pozemské bytí. Teprve pozdější době bylo vyhrazeno — přibližně v přechodu do třetího tisíciletí před Kristem —, aby se se ztrátou někdejší bezprostřednosti k duchu dostavil pocit, že smyslový svět je pouhý zdáním, je máján. V tomto probouzení k soumračně kosmickému vědomí stál praindický člověk pod vedením kněžství a byl řízen vysokou moudrostí sedmi velkých učitelů staré Indie. Tito praučitelé byli nazýváni sedmi svatými Rišii; skrze ně hovořila «největší tajemství naší sluneční soustavy, světa vůbec».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geistige Hierarchien und ihre Widerspiegelung in der physischen Welt'', GA 110, Dornach 1991, S. 120.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Slabé ohlasy tohoto důvěrného, po dlouhé věky přetrvávajícího obrácení k duchu se objevují teprve ve třetím kulturním stupni Indie, ve druhém tisíciletí před Kristem, v moudroslovných knihách Indů — ve svatých písmech Véd a Bhagavadgíty. Toto snové probouzení k vyšší úrovni vědomí, k prožívání silových rytmů a bytostí planetárního kosmu, vděčí praindický člověk tomu, že Já se sesunulo do druhého bytostného článku člověka — do étherického těla. Teprve nyní vznikla ostrá hranice mezi nočním bezvědomím a denním bděním.<br /> <br /> Praindické kulturní věkové období se rozvíjelo — stejně jako obě následující — v oblastech, kde si příroda svými silami a látkami sama vytvářela půdu ke své úrodnosti, sama se spořádávala v «organismus v {{SE|42}}<br /> <br /> přírodním růstu» gestaltovat.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach, 1999 S. 44: «dass der Erdboden eine Art Organ ist in dem Organismus, der sich im Naturwachstum überall zeigt, wo eben ein solches Naturwachstum ist.»&lt;/ref&gt; To bylo příznačné pro oblasti ukrývající přebohaté rostlinné a živočišné dění v povodí řek Brahmaputry, Gangy a Indu, vyvěrajících z Himalájí. Spolupůsobení čtyř živlů — země, vody, vzduchu a tepla — bylo obdařeno takovou juvenilní silou, neustále se obnovující v rytmech ročního běhu, že jen nepatrné péče bylo třeba, aby sloužilo potřebám tehdejších lidí. Praindický člověk byl oddán kontemplaci. Fyzicko-smyslový svět mu byl cizí; usiloval o zachování svazku s domovem v duchu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_urpersische_Kultur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Staropersská kultura ====<br /> <br /> Staroorientální íránská vysoká kultura navazovala časově i zeměpisně — v postup na západ — na kulturu praindickou.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Johannes-Evangelium'', GA 103, Dornach 1995, Vortrag vom 29. Mai 1908.&lt;/ref&gt; Jako u ní platí, že přesné zeměpisné vymezení je obtížné; chybějí soudobé nálezy, z nichž by bylo možno usuzovat na výšku a jedinečnost této kultury — nebo spíše, skutečná svědectví nejsou jako taková rozpoznána. Přihlédne-li se k tomu, co je známo, ve světle Steinerova duchovního bádání, nebude se daleko od pravdy, zda se odhadne, že se tato kultura rozkládala od Západního Himálaje (Pamíru) přes Hindúkuš se středem v Afghánistánu až po Baktrii ve východním Íránu. Na sever se staropersský kulturní prostor otevíral přes malá i větší říční údolí podhůřích do předhůřních stepí a pouští. Dvě z tamních řek — Amudarja a Syrdarja (v antice: Oxus a Jaxartes) — překonávají step a ústí do Aralského moře. Polarita pouštní stepi a vysokohorského masivu, jakož i kočovné turanské prapopulace a usedlých, pozemsky zdatných Peršanů nemohla být výraznější. Vzestupný, na budoucnost orientovaný kulturní národ prastarých Peršanů se musel v mnohých válečných střetnutích ubránit přívalu Turanů, kteří zachovávali starší stupně vědomí. A přece mýtus vypráví o králi Turanů, «Džamšídovi», jenž prý přivedl své národy ze severu dolů do Íránu. Od slunečního boha Ahury Mazdy obdržel zlatý dýku — praobraz nástoje obrábějícího zemi {{SE|43}}<br /> <br /> přetvářejícího pluhu, dýka, «jež dává lidem sílu, aby si vnější smyslový svět zpracovali».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Matthäus-Evangelium,'' GA 123, Vortrag vom 1. September 1910, Dornach 1988, S. 27.&lt;/ref&gt; Táž sluneční božskost Ahury Mazday je i velkým inspirátorem Zarathustry, vůdce íránských národů, záhy po atlantské katastrofě.&lt;ref&gt;Ebd., S. 28f.&lt;/ref&gt; Tuto vznešenou individualitu nelze zaměňovat s historickým Zarathustrou nebo Nazaratem ze 6./7. století př. Kr., jenž je mu svou bytostnou povahou tak blízký — s Pythagorovým učitelem. Na pra-Zarathustru, zakladatele staropersské kultury v 6. předkřesťanském tisíciletí, navazují i staropersská mystéria, jejichž učení vzdáleně doznívají v zoroastrijské Avestě. Avesta, jež svou písemnou podobu získala teprve kolem obratu časů, je odvozována od historického Zarathustry z doby perských Achajmenovců (kolem 600 př. Kr.).&lt;ref&gt;Walther Hinz: ''Zarathustra'', Stuttgart 1961, 271 S.&lt;/ref&gt; Avšak texty zpěvů Avesty (Gáth) poukazují na mnohem starší tradice, sahající ke mystijní moudrosti pra-Zarathustry. Antické prameny z platonské školy ukazují vedle historického i na pra-Zarathustru, jenž měl žít 6000 let před smrtí Platónovou nebo 5000 let před trojskou válkou.&lt;ref&gt;Markus Osterrieder, Peter Guttenhöfer: ''Die Durchlichtung der Welt: Altiranische Geschichte'', Bildungswerk Beruf und Umwelt, Kassel 2008, 60 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Na místo kněžské vlády v starém Indii a působení sedmi svatých Rišiů nastoupili nyní kněží-králové, jejichž prvním byl předhistorický Zarathustra.&lt;ref&gt;Karl Heyer: ''Von der Atlantis bis Rom, Beiträge zur Geschichte des Abendlandes'', Band I, Stuttgart 1997, 254 S.&lt;/ref&gt; Učení staršího Zarathustry zvěstovalo praprotiklad světla a tmy, dobra a zla, vznešeného slunečního bytí Ahury Mazday neboli Ormuzda a ducha temnoty, Ahrimana neboli Angra mainju, vládce hlubiny země. Zarathustra nabádal lidi, aby se nevraceli pouze v úctě k vznešenému slunečnímu bytí, nýbrž aby je aktivně skrze máju hledali v zevním smyslovém světě — obdělávali zemi, prozařovali ji světlem, přetvářeli rostliny v jejich orgánech v výživný plod a divokost zvířete proměňovali v duševní otevřenost vůči člověku. Velká část kulturních rostlin, které až do dnešního dne představují základní potraviny lidstva, v první řadě obilniny (pšenice a ječmen), ale i druhy zeleniny a ovoce pocházejí ze {{SE|44}}<br /> <br /> V urperské kultuře, v době mezi 7. a 4. tisíciletím před Kristem.&lt;ref&gt;Manfred Klett: «Die Entstehung der Kulturpflanzen und das Saatgut als das Kulturerbe der Menschheit», in: Manfred Christ (Hrsg.): ''Bedrohte Saat'', Basel 2010, 328 S.&lt;/ref&gt; A právě tyto plodiny — nikoli kamenné nástroje *neolitu* — představují vrcholná umělecká stvoření této kultury.<br /> <br /> V urperství se Já probudilo v Empfindungsleib, ještě nediferencovaném třetím bytostném článku člověka, v astrálním těle.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Theosophie'', GA 9, Kap. IV. «Leib, Seele und Geist», Dornach 2003, S. 57 f.&lt;/ref&gt; Na tomto stupni pokračujícího vývoje vědomí vyhasínala síla starého instinktivního jasnovidectví a rostla schopnost — pod vedením mystérií a ze zažívání kosmicko-pozemských vztahů — přetvořit zemi, rostliny a zvířata. Sakrálně-magický vztah Atlantiďanů k působícím duchovním stvořitelským silám v zemi a kosmu se proměnil ve vztah sakrálně-umělecký. Bylo uměním urpersů, stavějíc na předchozích kulturních výkonech, v usídlení z instinktivní duchovní bezprostřednosti tak působit na duševní svébytnost určitých druhů zvířat, že se tato otevřela vůči člověku. Tím se zároveň hluboce přeměnila celá fyzicko-tělesná organizace zvířat. Ve svém obrácení ke zvířeti lidé formovali ze svého vnitřního prožívání v zevnějšku umělecké dílo: domácí zvíře. Oproti divokým druhovým příbuzným se domácí zvířata od počátku vyznačovala nesmírnou bohatostí forem. Přirozená vloha živočišného organismu byla jako celek přetvořena ke zvláštním výkonům látkové výměny, zpravidla na úkor aktivity nervově-smyslového systému. Stávání se domácím zvířetem spočívalo v umění udržet zárodečnou tvárnost po celý život. Domácí zvířata před člověkem neutíkají, ba naopak — vyhledávají jeho blízkost a potřebují ji.<br /> <br /> Je příznačné, že Turané měli za erbovní zvíře divokého vlka, praotce všech psů. Starý Íránec naproti tomu nosil v erbu jeho uměleckou přeměnu — psa, nejstaršího ze všech domácích zvířat.&lt;ref&gt;Norbert Benecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 1994, S. 68.&lt;/ref&gt; Tak jako urperský člověk mohl — navazuje na předchozí kulturní výkony — prostřednictvím duševního působení na zvířata přetvářet jejich tělesnou formaci, mohl stejnou cestou prostřednictvím živého působit na tvarovou a plodotvorbu rostlin. Toto poslední je jeho největší sakrálně-umělecký čin. V prožívání nadsmyslových kosmicko-planetárních rytmů a v nich se zjevujících tajemství života působil přes životní organizaci rostliny až dolů do konfigurace fyzické organizace. Jako stín vrhaný {{SE|45}}<br /> <br /> uchovává genom toto někdejší vtisknutí. To, co takto vzniklo z uměleckého aktu, se dnes stává předmětem svévolné manipulace. Velcí urpersičtí pěstitelé rostlin byli plastici bildekräfte živého. Měli schopnost přetvářet přirozeně daný typus rostlinného druhu ve tvaru i plodu v rostlinu výživnou. Pod vedením mystérií spočívalo jejich umění v tom, aby síly vedoucí k fruktifikaci a zrání přivedli k bytostné účinnosti ve všech orgánech rostliny: v kořeni (např. mrkev), ve stonku (např. kedluben), v pupenu (např. kapusta růžičková), v listu (např. salát, špenát), v květu (ovocné stromy), v semenu (obiloviny). Například u obilovin je reprodukční síla oproti divokým travám téhož druhu snížena — měřeno počtem semen —, a to ve prospěch zvýšené nährkraft pevně naplněných moučných těles (endospermu) obilných zrn. Avšak tento fruktifikační proces prostupuje celou obilnou rostlinou, poznatelný v zesílení a zbarvení stonku. Platí i zde, že zárodečná tvárnost bildekräfte rostliny je přesměrována do tvorby plodů a v ní po delší dobu udržována. Vznik uvedených výživných rostlin sahá před počátek třetího tisíciletí, a náleží tedy do doby kulturních okruhů impulzovaných urperskými lidmi.<br /> <br /> Toto sakrálně-umělecké umění urpersičtí lidé nevyčerpali jen výtvářením domácích zvířat a kulturních rostlin, nýbrž vztahovalo se stejnou měrou — a výslovně — na zpracování půdy. Bodenbearbeitung se rozvíjelo tam, kde «organismus v přirozeném růstu» nabízel ideální předpoklady k rozvinutí. Byla to jmenovaná horská údolí a povodí afghánského a východoíránského vysočí, která se na jihozápadě ztrácela v pouštích a na severu v turánských stepních oblastech. Zde byl činný člověk vyzýván. Prostřednictvím důmyslných závlahových soustav — mj. zachycením pramenů v štolách ražených hluboko do svahů údolí — byl půda na jedné straně oživována vodou a na druhé straně rýhovým pluhem a motykou částečně přiváděna k odumírání. Zde se ovládání vzájemné hry smrti a života, zemři a staň se, stává uměním. Každý mechanický zásah do půdy znamená podněcování rozkladných procesů. Zde se tak zakládá vysoké umění ackerbau, které v souvislosti s pěstováním kulturních rostlin spočívá v ovládnutí životonosných kosmických a smrtonosných pozemských sil.<br /> <br /> Se svým Já, tumpě vnímajícím v empfindungsleib, prožívá urperský člověk sám sebe jako sevřeného ve dvojnosti světla a tmy. Veden {{SE|46}}<br /> <br /> skrze zarathuštrovská učení a prostřednictvím inspirací, jež vtékaly do mystérií, povznesl se urperský člověk na stupeň vědomí, v němž se mu slunečný duch — skrze máju smyslového světa — odkrýval ve své práci na zemi. V urperské kultuře začíná člověk ve svém vztahu k sobě i ke světu utvářet střed mezi kosmickými výšinami a hlubinami země.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kulturen_Altägyptens_und_Mesopotamiens&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kultury starého Egypta a Mezopotámie ====<br /> <br /> Postupujíce od východu na západ navazuje na druhý kulturní věk Urpersie třetí poatlantická kulturní epocha, která se na jihozápad rozčleňuje do kulturního prostoru starého Egypta a na západ v oblasti mezopotámského Dvouříčí do po sobě jdoucích kultur Babylónie, Chaldeje a Asýrie. Tato třetí epocha se rozvíjí od počátku třetího tisíciletí až do osmého předkřesťanského století. V ní vstupuje tehdejší lidstvo z mytologické pravěkosti ''neolitu'' přímo a bez přechodu do vnějšně historicky uchopitelného vývoje doby bronzové. Ve starém Indii to bylo sedm svatých Rišiů, kteří inspirovali průběh kultury z věšteckých míst přiřazených jednotlivým planetám. Na svaté Rišie navázal Zarathustra, jenž inauguroval urperskou kulturu a její mystéria. Zakladateli altegyptské kultury a jejích mystérií byli Thovt neboli Hermes Trismegistos; a zakladateli starého Mezopotámí, staré babylonsko-chaldejské kultury a jejích mystérií byli Gilgameš a s ním spjatý zasvěcenec Eabani.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Okultní dějiny'', GA 126, Vortrag vom 28. Dezember 1910, Dornach 1992.&lt;/ref&gt; Na místo kněžského království Urpersie nastoupilo království — v Egyptě faraóni — avšak v těsném vztahu k mystériím. V tomto kulturním věku postupovalo lidstvo, z velké části za ztráty starého instinktivního hellsehen, k rozvinutí empfindungsseele.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989, S. 280f.&lt;/ref&gt; Pod vedením králů a mystérií v pozadí se empfindungsseele rozvíjela v postupném probouzení Já jako samostatný duševní článek. Tento krok k dalšímu projasňování vědomí vstupuje hned na počátku zřetelně do očí v nejmonumentálnějších sakrálních uměleckých stvoření lidstva — v pyramidách v Sakkáře a Gíze v Egyptě a v Sumeru, raném Babylónii, v zakládání měst, jež se mocnými hradbami ohrazovala proti okolní přírodě. Zde, jako v následujících dobách zvláště egyptské {{SE|47}}<br /> <br /> Kultur si člověk dobývá vědomí o anorganicko-mrtvé, fyzicko-minerální přírodě. Vysoké schopnosti příslušníků urperské kultury a předcházejících dob — zasahovat proměňujícím způsobem do duševního bytí zvířete a pak do živé přírody rostliny, až dolů do fyzického organismu, a to umělecky zpodobnit ve stvoření domácích zvířat a kulturních rostlin — vyhasly. Lidé sestoupili z instinktivních duchem nesených stupňů vědomí zcela dolů do pozemského bytí. Probouzeli se k tomu, co se smyslům nabízelo jako vnější svět jevů, a v jeho zjeveních hledali tvůrčího ducha, který v nich účinně působí. Rozvíjeli na tom vědomí, které žilo v čisté duchem nesené citovosti. Do této se utváře­jící empfindungsseele však zároveň proudily inspirace a moudrostní poklady mystérií. Již ne duševní bytí zvířete, již ne živé rostliny promlouvalo k lidem instinktivní bezprostředností ducha — nýbrž látka a forma mrtvého bytí. V kameni, v Babylónii a Chaldei v pálené cihle, hledali vyjádření svého citového života v monumentálních, geometrických a plasticky přísných, vznešených formách. V Egyptě se toto umělecko-sakrální cítění vztahovalo zvláště k vnímáním duchovního, které působí v kosmu a v člověku. Vnější život se utvářel z velké části jako odraz královského a kněžského vedení mystérií. V mezopotámském kulturním prostoru se naproti tomu tato totožnost vnitřního a vnějšího více rozpadala. Zde působily impulsy Gilgameše do vnější kultury a zasvěcenci mystérií na ni měli menší vliv.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Okultní dějiny'', GA 126, Vortrag vom 28. Dezember 1910, Dornach 1975, S. 42.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Také třetí poatlantský věk se rozvíjel tam, kde příroda nabízela k tomu vhodné předpoklady, kde souhra živlů — země, vody, vzduchu a tepla — se v rytmech ročního běhu formovala v „organismy v přirozeném růstu&quot;. Protikladnost mezi nimi stěží mohla být větší: na jedné straně životní tepna Nilu, která se hluboko zaříznutá táhne nubiijsko-egyptskými pouštními oblastmi, a na druhé straně rozlehlé úrodné roviny Mezopotámie mezi řekami Eufratem a Tigridem.<br /> <br /> Ve vyšší míře než v urperské kultuře je to voda, jsou to každoroční záplavy a sedimentace humusu, jílu a jemných písků, které jako hnojení udržovaly půdy mladé. Co v celé {{SE|48}}<br /> <br /> Rozmanitost pěstovaných druhů rostlin a chovaných druhů domácích zvířat již existovala, byla kulturním dědictvím prapůvodní Persie. Nyní se však vědomí obrací více k prostorovému rozměru Země. Umožnilo jim to brát přesné míry, formovat kámen dlátem a kladivem a spojovat jeden kámen s druhým, plochu k ploše, v tenoučké spáře – zkrátka: provozovat vysoké řemeslné umění a z síly vlastního citu vtiskávat mrtvému kameni každým úderem kladiva tvar. Tato schopnost určovala také zjemnění v obdělávání půdy, v kultivaci rostlin a v chovu zvířat. Přírodní podmínky však měly převahu; vzpomeňme na v Bibli zmíněných sedm tučných a sedm hubených let v Egyptě. A přesto dokázali lidé pomocí nejpropracovanějších zavlažovacích a odvodňovacích systémů zkrotit přírodní síly a prosadit se při budování své vyspělé kultury. Jedinečným příkladem takového uměleckého výkonu je Josefův kanál (arabsky: Bahr Júsuf), který ve středním Egyptě odbočuje z Nilu, vede asi 350 km podél západního okraje Nilu a u vstupu do oázy Fajjúm překonává práh okrajové údolní sníženiny. Odtud napájí v důmyslném zavlažovacím a odvodňovacím systému rozlehlou pánev oázy a činí z ní dodnes jednu z nejúrodnějších zahradních krajin Egypta. Vzhledem k tomu, že kanál dodnes nese jméno Josef a podle Emila Bocka&lt;ref&gt;Emil Bock: ''Pravěk. Starý zákon a duchovní dějiny lidstva I'', Stuttgart 1951, s. 151.&lt;/ref&gt; nemůže být pochyb o tom, že se za tímto jménem skrývá biblický Josef, lze předpokládat, že právě on byl stavitelem tohoto kanálového systému. Josef, který působil v Egyptě v roce 1750 př. n. l., v sobě spojuje mysterijní kulturu Babylonie a starověkého Egypta.&lt;ref&gt;Tamtéž, s. 160.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V paralelních kulturách Mezopotámie a Egypta byla, stejně jako v předchozích kulturách pra-Persie a pra-Indie, nespoutaná voda rozhodujícím faktorem v «organismu přirozeného růstu». Nyní však byly vodní síly řek spoutány hrázemi, rozsáhlými systémy kanálů a příkopů, zdymadly atd. V nejvyšší míře to platilo pro Egypt, kde musela být rok co rok, po ústupu vodních mas zaplavujících údolí, půda čerstvě pohnojená nilským bahnem vysušena, poté znovu zavlažena a rychle sklizena před další záplavou. Rok co rok {{SE|49}}<br /> <br /> verwandelte die Menschen ein extremes Naturbiotop v kulturbiotop – v zahradní krajinu.<br /> <br /> Empfindungsseele –感覺魂 – lidí, kteří byli nositeli tohoto kulturního věku, se utvářela jednak skrze boží slovo, jež ústy králů a kněží vycházelo z mystérií k lidem, jednak skrze vlastní zkušenosti v zacházení s anorganickou přírodou, s kamenem a vodou. Z tohoto duší nesené, duchem prostoupené a zároveň zemsky zdatné duševní postoje vyrůstala gigantická umělecká stvoření: v kámen vytesané formy, kultovní rytiny, hrobové malby, tvarované a pálené hliněné cihly, hliněné desky s písmem a ornamentálně zdobené hliněné nádoby, jakož i plastické ztvárnění „organismů v přirozeném růstu&quot; v zahradních krajinách.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_griechisch-römische_Kultur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Řecko-římská kultura ====<br /> <br /> Čtvrtá poatlantská epocha začíná – po předcházející krétsko-mykénské přechodné kultuře – ve osmém století př. Kr. a končí na počátku novověku, na začátku 15. století n. Kr. Prozatím bude pohled omezen na proměnu vývoje vědomí až po obrat časů. Je to doba vzestupu starého Řecka k vrcholu jeho kulturního rozkvětu – a k jeho úpadku. Duchovní vedení vycházelo ze dvou duchovních proudů, z apollinských a dionýských mystérií,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Orient im Lichte des Okzidents'', GA 113, Vortrag vom 28. August 1909, Dornach 1982.&lt;/ref&gt; apollinského, které skrze smyslový jas nazíralo působícího ducha v přírodě a kosmu, a dionýského, které přivádělo tohoto ducha k prožití z hloubi nitra duše, skrze závoj duševních pohnutek. Už ne tak jako v předcházejících dobách to byli králové, kteří spolu s kněžstvem mysterijních míst udávali v kulturně formativním smyslu směr společnému životu národů; nyní to byl lid sám, ba jednotlivý člověk, který – veden mysterijním slovem – hledal určení svého osudu. Je to rodná hodina demokracie, nového kroku vědomí, jehož ohniskové místo bylo apollinské věštírně v Delfách. Právě zde – od jeho vrcholného rozkvětu až po postupné vyhasínání ke sklonku obratu časů – se jasně ukazuje, jak vysoký byl význam mysterijního světa v průběhu všech předcházejících kulturních věků: čerpat z pramenů moudrosti, jež se pohledu {{SE|50}}<br /> <br /> Zasvěcených do vyšších světů ducha, vychovávat bytostné články člověka k nositelům postupujícího vědomí Já. V řecko-latinské epoše se to týkalo vstupu Já do rozumové neboli citové duše — po duši vnímavé druhé modifikace astrálního těla.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner:''Das Johannes-Evangelium'', GA 103, Vortrag vom 30. Mai 1908, Dornach 1995, S. 172f.&lt;/ref&gt; Já se teprve ukazuje v rozumové neboli citové duši.&lt;ref&gt;Näheres siehe: Rudolf Steiner:''Die Mission einzelner Volksseelen im Zusammenhange mit der germanisch-nordischen Mythologie,''<br /> GA 121, Vortrag vom 15. Juni 1910, Dornach 2017.&lt;/ref&gt; Já sice už myslelo ze sebe samého, ale stále se ještě hledalo. Sókratés v pátém století př. Kr. ještě neříkal: „Říkám si&quot;, nýbrž: „Můj daimón mi říká.&quot; Já žilo i v jazyce ještě skryté jako činný aktér začleněné do slovesa, například: řecky paideuo = vychovávám; latinsky cogito = poznávám.<br /> <br /> Věštírna v Delfách, otevřená všem, oslovovala duši rozumovou. Vychovávala k samostatnému myšlení. Kdo přicházel hledat radu, musel z vnitřního zesílení myšlení dokázat přinést otázku — a odpověď delfské Pýthie jej svou mnohovýznamností opět vyzývala k myšlení individuálnímu. Řectví v sobě neslo v odzvucích, zvnitřněnou, celou moudrosti mystérií minulosti. Starý Řek ale krok za krokem vystupoval z tehdejšího mysteriálního vedení; uchopoval sám sebe jako celého člověka, jako myslící osobnost, která — hledajíc ve všem střed — žila a darovala se v dokonalé harmonii mezi apollinským prožíváním světa a dionýským prožíváním vlastních hlubin duše. Z těchto dvou duchovně-skutečnostních pramenů tvořil Řek svá velká umělecká díla; tvaroval fyzicky-hmotnou mrtvou látku a vtiskoval jí svým duchem podobu. Ze soumraku mystérií vzešla úsvit řeckého uměleckého tvoření. Ať v plastice, architektuře, hudbě, malířství, básnictví nebo filozofii — ve všem stojí člověk jako obraz Božského ve středu. Z prožívání vlastní tělesné podoby tvoří sochy, které ve své čisté podobě pozdvihují člověka nad sebe sama do Božského, a staví chrámy, jejichž prostorová podoba je utvářena podle měr člověka. „Řecký chrám představuje uskutečnění vybudovaného organismu.&quot;&lt;ref&gt;Frank Teichmann:''Der Mensch und sein Tempel: Griechenland'', Stuttgart 1980, S. 79. – Zum Organismus-Gedanken siehe auch: Renatus Derbidge (Hrsg):''Rudolf Steiner: Organisches Denken'', Basel 2020, 256 S.&lt;/ref&gt; A přece — tak nedosažitelně vysoko, jak stojí právě řecká plastika a architektura {{SE|51}}<br /> <br /> před námi, přece jako by ji zastínil jistý tragický nádech. Co v starém Egyptě vzalo svůj počátek, dosahuje v antickém Řecku svého nejvyššího naplnění — totiž opracovávání a tvarování mrtvého kamene. Řekovi se podaří vdechnout kameni pouhou formou cosi jako život, zdánlivý život. Vtiskuje zvenčí do formy ducha, který v plastické živosti naplňuje jeho nitro; nedokáže však tohoto ducha vepsat do látky samé, aby se tato stala sама sebou tvořivou životodárnou substancí. Lidé první, a zejména druhé, postalantské kulturní epochy praperského světa měli díky své duševně-duchovní i tělesné konstituci a pod zarathuštrovským mysterijním vedením schopnost přivádět na svět umělecká stvoření tím, že substanciálně — plastickou proměnou duševního — vytvářeli z domácích zvířat a z živého kulturní rostliny. Ryze fyzicko-látkové kamene je však mrtvé. Řek tak stál před nerozluštitelností hádanky, jak lze kámen přivést k životu. Dokázal kameni propůjčit jen *zdánlivý* život — skrze formu. V tom spočívá velikost a zároveň tragika řeckého umění. Z hloubi své duše vytvořil ve svém lidském úsilí umění, které navenek v pozorovatelné podobě přináší do obrazu mysterijní minulost a dovnitř se stává zárodkem naděje na budoucnost — totiž zárodkem možnosti oživit samo erdig-materiální jako takové. Na popsaném pozadí vyvstává princip organismu opět v rozmanitě proměněné podobě. Začíná nyní zcela zárodečně prostupovat celý kulturní prostor Řecka — i v sociálním ohledu. Krajiny Řecka nesou samy o sobě božský, apollinský charakter, zcela na rozdíl od egyptských. Jako by to byli sami bohové, kteří v rozmanitosti krajinných povahy stvořili sobě podobu své bytosti. Pohled poutníka, bloudící šíří krajiny, jež se před ním rozkládá, nalezne záhy bod klidu — chrám zářící krásou a harmonií, jenž blahodárně vymezuje prostor nazírání. Tak se setkáváme s apollinskou svatyní v Delfách v těžko přístupné skalnaté horské krajině; jinak s chrámem zasvěceným Athéně, stojícím na skalnatých návrších a zachycujícím pohled již z dálky — jako akropolis v Athénách —, nebo nalézáme Héřin chrám uprostřed úrodných rovin.<br /> <br /> Jinak než ve předcházejících velkých starověkých kulturách, v nichž byl «organismus v přirozeném růstu» utvářen velkými říčními oblastmi, jsou krajiny Řecka ve svém hrdinném, bohům rovném charakteru {{SE|52}}<br /> <br /> jedinečná kompozice proplétajícího se a opět se uvolňujícího spoluhry čtyř živlů země, vody, vzduchu a tepla a světla. Země — mohutné, do výše se tyčící skály, kupící se horská pásma; voda — vyvěrá jako pramen ze skály a nejkratší cestou prahů a dravých potoků nebo malých říček spěje k blízkému mořskému pobřeží. Vzdušné a tepelné proudy, prozářené světlem, smíchávají se při východu slunce k nepopsatelným barevným závojům «Éós s růžovými prsty»,&lt;ref&gt;Éós (starořecky Ἠώς, Ēōs), bohyně jitřenky v řecké mytologii; odpovídá Auróře v mytologii římské.&lt;/ref&gt; aby se vzápětí opět rozdělily, chvíli přebývaly v samostatném bytí jako živel a brzy se opět sešly k nové barevné kompozici.<br /> <br /> Starý Řek nepociťoval přírodu jako něco vnějšího, od něho odděleného — hory a údolí, vrchy a roviny, prameny a vodní toky, omývané vodnými párami, vzduchem a teplem a přívalným světlem, prožíval jako protkané touž duchovností, již nacházel i živě tkající a duševně-duchovně podněcující v sobě samém. Toto cítění prodchnuté procitající rozumovou nebo citovou duší bylo podstatou jeho uměleckého bytí; z tohoto cítění tvořil Řek krajinu: pastýř otevřené horské výšiny se svými stády; pěstitel vína a ovoce terasování příkrých svahů; rolník vzdělával roviny obilím; a v blízkosti osad rozkvétala zahradní krajina. V celém řecko-latinském kulturním prostoru se organismus v přirozeném růstu, vyrostlý od prvopočátku, přeměňoval — zachovávaje přitom svůj příslušný typ — v drobné, členěné ovocnářské a zahradnické krajiny, jež byly jakýmsi zrcadlem utvářející se rozumové nebo citové duše.<br /> <br /> Princip organismu nenašel ve starém Řecku zárodečný vstup jen do utváření krajiny, ani vyjádření jen v umělecké dokonalosti plastik a stavby chrámů, nýbrž stejnou měrou i v oblasti sociální — v polis. Řek se jako osobnost prožíval jako příslušník městského společenství; cítil se Athéňanem, Thébanem, Sparťanem a tak dále. Polis však bylo otevřené město, sahající ven a zahrnující okolní krajiny; obětní oltáře stály ve svatém háji, venku mimo chrámy, ve volném lánu. V polis byl uchystán organismus vyššího řádu — jednota města a okolní krajiny.<br /> <br /> V římství a řectví se rozvíjela rozumová nebo citová duše polárním způsobem. V Řecku vstoupila do vztahu ke staré moudrost mystérií, k tomu, co se zrodilo z nejniternějšího duchovního života {{SE|53}}<br /> <br /> navenek umělecky ztvárnit. «Říman [...] přetvářel podle svého ducha nejen kámen a kov, nýbrž i celé velké lidské společenství.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner:''Vor dem Tore der Theosophie'', GA 95, Vortrag vom 1. September 1906, Dornach 1990, S. 107.&lt;/ref&gt; «Republikánský Řím není nic jiného než lidská moudrost, jež nastupuje na místo staré moudrostí kněžské.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner:''Die Theosophie des Rosenkreuzers''. GA 99, Vortrag vom 4. Juni 1907, Dornach 1985, S. 135.&lt;/ref&gt; Zde je to nyní lidská chytrost, která upravuje vztah člověka k člověku; je to hodina zrodu jurisprudence. Ta je vybudována čistě na prožívání osobnosti, na já, jež se odhaluje v rozumové nebo citové duši. Probouzí se právní cit a z něho vyrůstají právní pojmy, které ctí princip rovnosti a vtiskují se do všeobecně platného zákona. Právo se vztahuje přednostně na předměty světa přítomnosti, a tedy i na osobní disponibilitu s půdou. Vlastnictví, a s ním dědické právo, disponibilita přesahující smrt, má v tom svůj původ. V Římanovi se člověk stává zcela osobností. Jeho vědomí se obrací na protějšek, na druhého člověka a na přírodu, která ho obklopuje. Z toho vyplývá vztah, jenž se — na rozdíl od starého Řeka — projevuje ve více distancovaně-pojmovém způsobu; myslí racionálně ze sebe sama ven a stává se tím schopným pro pozemské. «Organismy v přirozeném růstu» Itálie a Sicílie, geomorfologicky příbuzné řeckým, již nejsou duchem prostoupené vnějšno, jež by spoluznívalo s vnitřním duchovním životem. Pohled Římanovy je více upřen na geopolitické zájmy, na užitek přírodních zdrojů pod imperiálními hledisky — jak vojensky, tak i zemědělsky.<br /> <br /> Jak velmi lidská ratio pozvolna začíná proměňovat dané přírodní podmínky a členit je, odhaluje Vergiliova poezie v jeho «Georgice».&lt;ref&gt;Vergil:''Sämtliche Werke'', Heimeran 1975.&lt;/ref&gt; On, Říman z Mantovy, stále ještě dýchající řecký duch, podává v něm ve slově básnickém celkový pohled na zemědělské praktiky v století před obratem časů: V polním hospodářství orbu, okopávání, setí, sklizeň a mlácení, význam úhoru a osevního postupu, zavlažování půdy, přepásání příliš bujně rostoucího obilí, péči o osivo, pozorování počasí a dbání na chod hvězd a mnoho dalšího; v ovocnářství vegetativní rozmnožování a techniku roubování, řezu, který druh stromu {{SE|54}}<br /> <br /> vyhovuje na jakém stanovišti v jaké krajině; ve vinohradnictví vyzimování zorané skývy, vysazování a hnojení sazeniček, zakládání kolového systému, řez atd.; v chovu hospodářských zvířat potulný pastýř se svými ovcemi, kozami, prasaty a stády skotu, chov a krmení podle druhu využití. Celou jednu kapitolu věnuje nakonec chovu a plemenitbě včel. V římském kulturním okruhu se rozprostírá přes krajiny síť vlastnického a pachtovního práva. Jako výchozí a vztažný bod racionálního hospodaření vznikají statky a stáje (chov koní) i zásobní hospodářství.<br /> <br /> To, co v tisíciletích postupného vývoje vědomí plynulo z mystérií coby moudrost do utváření každodenního života, přineslo zralé plody v uměleckých stvořeních: Na rovině oduševnělé přírody formováním k domácímu zvířeti, v oživené přírodě vytvářením kulturních rostlin, v mrtvé přírodě plastickým tvářením kamene do zdánlivého života. S postupným utichnutím mystérií ke konci starověku vyschl i tento pramen inspirace pro uměleckou tvorbu. Co kdysi přinášelo kulturu, ztuhlé se nyní v pouhé kulturní dědictví. Ve svých «Georgicích» nechává Vergil silou rozumové nebo citové duše toto kulturní dědictví ještě jednou ožít v básnické poezii.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kultur_der_Neuzeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kultura novověku ====<br /> <br /> S počátkem 15. století nastupuje páté poatlantské období, v němž Já vstupuje do třetí ze tří článků duše, do mieliala wa temba.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Johannes-Evangelium'', GA 103, Vortrag vom 30. Mai 1908, Dornach 1995, S. 172f.&lt;/ref&gt; Člověk se probouzí k sobě samému, k sebevědomí, tváří v tvář světu prožívanému jako předmětný. Vzniká zpočátku nepřekonatelná propast mezi sebevědoměním a tím, co vyvolává svět jevů. Ve svém Já, jež sebe sama poznává, může však člověk nalézt v sobě pramen ducha, «Já jsem», které se sice na jedné straně vnímavě staví vůči světu a na druhé straně se může poznávající spojit s duchovně-bytostným skrytým ve smyslových jevech. Co kdysi instinktivně proudilo do prožívání duše, nyní může být vědomě poznáno ve svém bytostném a sjednoceno s bytostnou substancí Já. Tak spočívá v moci mielialy wa temba, v jejím myšlení a konání nad sebou samou {{SE|55}}<br /> <br /> přerůstat sebe sama a uvědomovat si duchovní původ člověka a světa.<br /> <br /> Vědomostní duše se projevuje nejprve jánusovsky. Obrácena dozadu, hledá oporu ve zdánlivě bezpečném základě obecné pojmovosti, kterou si rozumová nebo citová duše vypracovala ve vědách; tím však hrozí, že při zakrňování citové duše upadne do chladného intelektualismu, pýchy a nespoutaného egoismu. Hledí-li však v sebepoznání a poznání světa vpřed do budoucnosti, zahřívá se u idejí, jež se stávají ideály — například uskutečňování myšlenkově uchopovaného principu organismu v zemědělské praxi. Zápasí o to, přetvářet minulé v přítomném v budoucí. Vědomostní duše usiluje postavit veškerou iniciativní sílu do služby naplňování ideje vývoje. To ale znamená: položit umělecký smysl jako základ veškerého konání. Jde o to, dávat idejím z budoucnosti myšlením život a s nimi ponořovat se chtěním do všech výzev skutečnosti tak, aby se z erkraftování prožívání v Já každá jednání stala svobodnou, stala se uměleckou.<br /> <br /> Potravou vědomostní duše jsou ideje, jež do ní zazářují z budoucnosti. Takovými idejemi jsou obsahy antroposofické duchovní vědy. Podstata a smysl těchto obsahů se odhaluje teprve silným myšlením. V obrazně myslícím nazírání oživují cítění a podněcují vůli. Jako smyslové vnímání, tak i výsledky duchovního bádání podněcují myšlení. V bdělé myšlenkové aktivitě však žije Já, jádro bytosti člověka. Já může ve svobodě rozhodnout, zda si přivlastní formy idejí duchovního bádání, či zda chce setrvat v pouhém protistojení vůči světu jevů. Vědomostní duše otevírá cestu k prožívání duchovních obsahů ve svobodě. Z tohoto plně lidského prožívání vyrůstá nová umělecká tvůrčí síla, jež se může prokázat jako plodná — a tím jako pravdivá — ve všech oblastech života: například v lékařství jako léčitelské umění, v pedagogice jako výchovné umění, v lidském spolužití jako sociální umění, v zemědělství jako umění zemědělství.<br /> <br /> Činnost Já ve vědomostní duši vznáší se takřka mezi nebem a peklem. Ochable-li, řítí se duše, zapomínajíc sebe samu, do propastí. Zlo ve své dvojí podobě — ahrimanská banalizace a luciferská nezainteresovanost — získává nad ní moc. Erkraftuje-li však Já v sobě samém, buduje most přes propast, je {{SE|56}}<br /> <br /> schopen poznávat jiné bytosti v sobě samém a dobývá si schopnost, proměnit to, co se stalo, v to, co teprve vzniká.<br /> <br /> Věk vědomostní duše ve svém dosavadním průběhu přivedl lidi k sebevědomí, vzbudil v nich touhu po svobodném sebeurčení, dal jim přeměřit propasti a otevřel jim cesty k pravému poznání ducha. Lidstvo se emancipovalo od přírody a — jaksi upadše do zapomnění sebe sama — myslí si, navzdory vlastnímu duchovnímu původu, že je dílem pouhého přírodního stvoření. Tím se do značné míry ztratilo v banalitě čistě materialistického pojetí bytí a vidí se ohroženo technologií, jež právě z tohoto pojetí vyrůstá. Organismusprinzip v zemědělství je touto denkungsartem vymazán. Na druhé straně může vědomostní duše, tváří v tvář tomuto sestupnému vývoji, být rozněcována idejemi, které jsou získány z poznání podstaty neživé, oživené a oduševnělé přírody. Tyto ideje-impulsy nevyvěrají již z kdysi duchem vedených instinktů, nýbrž jsou samy vydobyty. V probouzející se Já-činnosti oživuje vývojová idea a s ní novým způsobem idea organismu a — v rozšíření — idea individuality. Obě spojeny mohou se stát utvářecím principem zemědělství, jež kultury-zakládajícím způsobem působí do budoucnosti.<br /> <br /> V jakých symptomatických krocích se to připravovalo až k obratu časů a odtud až do novověku a dále v průběhu věku vědomostní duše, bude rozvedeno v následujících kapitolách.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kulturströmungen_der_Landwirtschaft_bis_zur_Zeitenwende&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kulturní proudy zemědělství až k obratu časů ===<br /> <br /> Ve Starém zákoně je v mytologickém obraze poukázáno na prapůvodní protiklad ve vývoji lidstva — na Kaina a Ábela. Jeden z nich, Ábel, je pastýřem, který střeží své stádo a přináší bohům oběti zvířat. V opatrování a péči o svěřený mu svět živočichů následuje vůli stvořitelských mocností; jeho oběť je bohy přijata. Jinak je tomu s jeho nevlastním bratrem Kainem, který obdělává pole a pěstuje rostliny, jež sám šlechtí z vlastní inteligence a z pocitu vlastní způsobilosti. Jeho rostlinná oběť bohy přijata není. Zde je praobrazně poukázáno na okamžik zrodu dvou polárních proudů, {{SE|57}}<br /> <br /> usedlých, zemědělsky hospodařících národů a kočovných pasteveckých národů. Zemědělec se prometheicky&lt;ref&gt;Obě postavy Prométhea a Epimethea stojí v řecké mytologii za samostatným, aktivním, prozíravým myšlením (prometheickým) a za zpětně obráceným, spíše pasivním, přijímajícím myšlením (epimetheickým).&lt;/ref&gt;-apollónsky spoléhá na vlastního ducha vynalézavosti; pluhem obdělává zemi, zraňuje ji a tím podněcuje plodotvorbu rostlin, které trvale povyšuje na kulturní rostliny, rozvíjí řemeslné dovednosti všeho druhu, v nichž dává výraz svému budoucnosti vstříc obráceném vědomí. Jinak pastevecké národy, které se v duševní oddanosti epimetheicky-dionýssky začleňují do dané stvořenosti, snaží se ji zachovávat a ve svém spíše zpětně obráceném vědomí — lpícím na zbytcích starého jasnozřivectví — pěstují kult předků.<br /> <br /> Oba tyto proudy splynuly se všeobecným kulturním životem teprve v době pokřesťanské. Avšak tu a tam se ještě dlouho uchovaly v časově posunutých kulturách v nejryzejší protikladnosti. Jeden příklad z vlastního prožívání to může osvětlit: V Africe třicátých let minulého století žily v dnešní Tanzanii v oblasti Kilimandžára v těsné prostorové sousednosti a při zachování svých kmenových zvyklostí národy Bantuů a Masajů. Tito poslední, hamitský národ, žili kočovně se svými stády zebu uprostřed divočiny v sousedství lva, slona, buvola atd. Ochranu pro člověka i stádo nabízela v noci tábořiště ohrazená trnitým houštím (tzv. «krále»); potrava sestávala z mléka a krve zebu a z kořenů některých planě rostoucích rostlin jako dietetika. A tu stál — pastýř, přes rameno přehozený šátek, lehce opřený o kopí, buvolí kožený štít přiložený k boku, vysoké postavy, ušlechtilých rysů tváře, klidný jako sloup v plném žáru slunce, s vážně sněním ponořeným pohledem upřeným do dálky, kolem sebe soustředěné stádo, obraceje se k cizinci — letmý pozdrav, jinak žádná otázka, žádné slovo. Masajové tehdy odmítali veškerou civilizaci, veškeré školní vzdělání. Žili vpleteni do přírody s vědomím sahajícím zpět do řetězce předků.<br /> <br /> V naprostém protikladu k tomu žili Bantuové usedlým způsobem, v uvolněném vesnickém osídlení. Přiblížil-li se člověk, rozlétly se závěsy u dveří kulatých slaměno-hliněných chatrčí, mladí i staří se valili ven s smějícími tvářemi, radostně zdravili a ptali se, co je nového na světě? Dychtivostí po učení, radostí z napodobování a řemeslnou zručností jsou cele obráceni k výdobytkům civilizace. Jejich potravou byly převážně plodiny {{SE|58}}<br /> <br /> pole, jež pěstovali bez pluhu, s ohnutými zády vedouce ruční motyku. Z přírodního biotopu divočiny vyrůstalo kolem vesnic uspořádání kulturního biotopu vytvořeného lidskou prací.<br /> <br /> Zemědělské a pastevecké národy žily prostorově a etnicky přísně odděleně, často ve vzájemném nepřátelství, jinde v pokojné koexistenci. Ve starém Egyptě například táhli pastevci se svými stády po obou stranách nilského údolí od Nubie až dolů do delty a zpět. Od nich si nilští rolníci půjčovali tažná zvířata ke kultivaci polí v mezidobích každoroční záplavy.<br /> <br /> Od staropersských dob se ze zemědělských národů vydělily dva dílčí proudy: zahradníci a pěstitelé ovoce. První z nich šlechtili a pěstovali zeleninu a zakládali záhony léčivých bylin i květin. Řemeslné vědění a umění žilo dále ve svazku kmenovém a rodinném v dědičném proudu. Tak se ještě v letech 1960–70 nacházeli v Teheránu tzv. zarathustristi, kteří tuto daleko do pravěku sahající tradici přenášeli dál. Pěstitelé ovoce se rozuměli šlechtění, pěstování a ošetřování ovocných dřevin. Columella († kolem 70 n. l.) podává zprávu o umění řezu ovocných stromů, jež bylo ve starém Římě ještě dědičně předáváno v generačním proudu.&lt;ref&gt;Will Richter (Hrsg.): ''Lucius Iunius Moderatus Columella: De res rustica'', 5. Buch. 10. Kapitel: Über den Obstbau, S. 605–630, München und Zürich 1981.&lt;/ref&gt; Tyto čtyři proudy zemědělství (včetně ovocnářství a zahradnictví) existovaly vedle sebe nebo v osídlených vesnicích v uvolněném vzájemném vztahu, aniž by se vzájemnou podporou prostupovaly do jednoho organismického celku. Tak například u Hindů v Indii není hnůj zvířat — zčásti dodnes — používán jako hnojivo v zemědělství nebo zahradnictví, nýbrž jako palivo.<br /> <br /> Až do obratu časů byly — zároveň jako výtěžek mysterijní kultury — veškeré po tisíciletí vyrostlé prvky zemědělské kultury, jako orba, zahradnictví a ovocnářství i živočišná výroba, hotově předtvořeny (viz obrázek 2, s. 66). Cítila snad lidstvo, že se dostalo na konec jednoho vývoje? Neustl snad i jazyk gnostiků, nezůstaly pohanské oltáře osiřelé?&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Aus der Akasha-Forschung. Das fünfte Evangelium'', GA 148, Vortrag vom 5. Oktober 1913, Dornach 1992, S. 63.&lt;/ref&gt; Nezhasla snad kulturně inspirující síla mystérií — až na zbytky jako například mitraismus? Co jejich moudrost bylo, působilo dál jen jako tradice nebo v málokterých lidech jako živé duchovní dědictví. Kde tedy bylo na {{SE|59}}<br /> <br /> prahu obratu časů ještě vůbec nějaké rozvojové perspektivy, naděje na budoucnost? Lidstvo plně sestoupilo do pozemského bytí. Vědomí bylo podstatně formováno tím, co se nabízelo smyslům a činnému styku s fyzicky-pozemským světem. V tomto opuštění duchem přistoupilo lidstvo k prahu a dozrálo k tomu, aby se otevřelo pronikavě novému vývojovému impulsu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Ereignis_der_Zeitenwende,_das_Mysterium_von_Golgatha&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Událost obratu časů, Mysterium Golgoty ===<br /> <br /> Stará mystéria splnila svůj úkol. Na kopci Golgoty v Jeruzalémě se uskutečnilo nové mystérium, ukazující do budoucnosti a zahrnující celé lidstvo. Co bylo kdysi uctíváno jako vznešená sluneční bytost, co u praindů slulo Višvakarman, co u praperštíků pod Zarathustrou bylo Ahura Mazdao, co Egypťané nazývali Osiris a co u raných Řeků mohlo být spatřováno v božské bytosti Apollona — to nyní sestoupilo — jak bylo zaslíbeno — na Zemi a inkarnovalo se v lidském těle Ježíše z Nazaretu jako Kristus.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die geistigen Wesenheiten in den Himmelskörpern und Naturreichen'', GA 136, Vortrag vom 13. April 1912, Dornach 1996, S. 178f.&lt;/ref&gt; Tak bylo «veškeré náboženské zvěstování před zjevením Krista Ježíše předzvěstováním Krista Ježíše».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Apokalypse des Johannes'', GA 104, Vortrag vom 17. Juni 1908, Dornach 1985, S. 25.&lt;/ref&gt; Ve Starém zákoně dostává Mojžíš na otázku, v čím pověření je vyslán, odpověď: «Řekni, ‹Já jsem› tě poslal.»&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 26. In 2 Mos 3,13-15 lautet die Stelle in der Einheitsübersetzung wie folgt: «Mose sagte zu Gott: ‹Wenn ich nun zu den Leuten von Israel komme und zu ihnen sage: 'Der Gott eurer Vorfahren hat mich zu euch geschickt', und sie mich dann fragen: 'Wie ist sein Name?' – was soll ich ihnen sagen?› Gott antwortete: ‹Ich bin da›, und er fügte hinzu: ‹Sag zum Volk Israel: 'Der Ich-bin-da hat mich zu euch geschickt: der Herr! Er ist der Gott eurer Vorfahren, der Gott Abrahams, Isaaks und Jakobs.' Denn 'Herr' (Er-ist-da) ist mein Name für alle Zeiten. Mit diesem Namen sollen mich auch die kommenden Generationen ansprechen, wenn sie zu mir beten.»&lt;/ref&gt; Gnóze poukazovala na božskost Krista, na jeho příchod v duchu, ne však na jeho zjevení v těle.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Apokalypse des Johannes'', GA 104, Vortrag vom 17. Juni 1908, Dornach 1985, S. 31.&lt;/ref&gt; Řečtí gnostičtí filosofové — Rudolf Steiner jmenuje přitom Thalése, Hérakleita, Empedokla — rozvíjeli v pojmové řeči, {{SE|60}}<br /> <br /> co kdysi spatřovaly zasvěcené osoby. Ve své pojmové logice «žíznily» po novém naplnění. Byly průkopníky vzniku filosofie Mystéria Golgoty. V pokřesťanské době vystoupil Augustinus (354–430 n. l.) proti tehdejšímu ortodoxnímu přesvědčení, že lidé předkřesťanské doby se radikálně odlišují od lidí doby pokřesťanské, slovy: «To, co se dnes nazývá křesťanským náboženstvím, existovalo u starých národů a nechybělo od počátků lidského rodu; a když se Kristus zjevil v těle, dostalo pravé náboženství, jež tu bylo již předtím, název křesťanského.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner:<br /> ''Das Markus-Evangelium'', GA 139, Vortrag vom 21. September 1912, Dornach 1985, S. 146.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Kristova událost, Mystérium smrti a zmrtvýchvstání, se naplnila pro všechny lidi na Zemi. To je esoterickým stavem věci jednoho exotericko-esoterního dění, které bylo vázáno na určitou dobu a určité místo. Lidstvo bylo v různé míře ve svém vývoji Já natolik pokročilé, že skryté nejsvětější duše — Já, bytostné jádro každého člověka — potřebovalo impulsu, aby se mohlo nalézt v sobě samém a v sebepoznání svobodně sebeurčit. Tento impuls se vtělil při křtu v Jordánu s přebýváním Kristova Já — sluneční bytosti naplněné duchem v nejvyšší dokonalosti — do těla člověka Ježíše z Nazaretu. Po tři léta působila tato božská bytost v tomto vyvoleném lidském těle. Byla to síla tohoto božského Já, která prostřednictvím smrti na kříži proměnila Zemi svázané tělo pozemské v ducha. Uskutečnilo se zmrtvýchvstání v duchu; od té doby stojí před lidstvem jako veliký světový cíl. Cesta k tomuto cíli dává veškerému vývoji do budoucnosti směr a obsah. S probuzením vědomí «Já jsem» nalézá každý člověk v sobě «cestu, pravdu a život». Toto nalezení znamená procházet propastmi bezduchovního ničeho; ale znamená také pracně dobývat plody ducha, jež vstávají z mrtvých do věčnostního těla Já. Postupující od Mystéria Golgoty, vidí se lidstvo postaveno do vědomého zápasu se zlem, s tím, co přináší smrt, s duchovní mocí, která se staví na odpor veškerému vývoji. Poznávat zlo láme jeho moc a propůjčuje Já sílu. Na místo starého mysteriálního bytí tak nastupuje {{SE|61}}<br /> <br /> a jeho mise postupné výchovy Já skrze kulturní věky — pokračující působení Mystéria Golgoty, jež ukazuje člověku cesty k sebevýchově, k poznání jeho duchovního původu a k činnému milování ze síly «Já jsem». Lehce pronesený pojem Obratu časů teprve skrze tento historický proces překlopení, jejž uvádí Mystérium Golgoty, nabývá smyslu a obsahu. Teprve tímto lidstvovým událím může v každém člověku idea vývoje v celém svém dosahu vzplanout a ukázat iniciativní síle směr. Až do Obratu časů byl to proud moudrosti, vytékající z mysterií, který vedl člověka k probuzení Já. Od Kristovy události může lidská duše skrze vnitřní zesílení myšlení tuto moudrost proměnit v činnnou lásku — v onu sílu, která dokáže to, co z ducha povstalo, překlopit v to, co se v duchu stává. Tuto metamorfózu nelze myslet dost velkou a dost širokou. Je zcela otevřena budoucnosti a zároveň má směr a cíl. To se jeví jako rozpor, který trvá tak dlouho, dokud člověk jedná z iluze a sobectví. Rozpor se sesype v sobě samém v té míře, v jaké se moudrost ležící všemu v základu proměňuje ve svobodném činu v lásku. Obě perspektivy — odvrácení od ducha, nebo v svobodném sebeurčení obrácení k němu — vtiskují v pokřesťanském čase ráz vývoji lidstva a jeho vztahu k přírodě, a tím k zacházení s principem organismu v zemědělství.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Wandel_des_Organismusprinzips_bis_zur_Neuzeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Proměna principu organismu až do novověku ===<br /> <br /> V prakřesťanství prvních staletí uchopil a pronikl Kristův impuls duši rozumovou neboli citovou těch lidí v řecko-římské kultuře, kteří pro něj byli vnímaví. Vědomí osobnosti se v silném posílení Já naplnilo hřejivou niterností. U raných křesťanů stálo v popředí pěstování vědomí o přebývání Kristova impulsu v lidské duši. Tento impuls znamenal otřes v probouzení Já. V tomto zárodečném stavu duše jistě mohlo dojít ke změně smýšlení ohledně způsobu individuálního vztahu k rostlině a zvířeti, k zemi a kosmu. Z celkového pohledu však zemědělství pokračovalo ve svých zaběhnutých kolejích. Teprve po rozpadu Římské říše a po proudech stěhování národů se křesťanský impuls vžil do jednotlivých lidí tak hluboce, že jej začali skrze {{SE|62}}<br /> <br /> práci svých rukou zasazovat do země. Reprezentantem tohoto vývoje byl [[Benedikt z Nursie]] (480–547 n. l.). Jeho životopis v tomto ohledu vykazuje symptomatické rysy: Nejprve za studií uprchl ze svého nemravného prostředí v Římě do poustevnického života, do jeskyně v Sabinských horách. Tam ve tříleté asketické samotě přijal v přísném duševním cvičení Kristův impuls do svého Já spočívajícího ve vůli. S touto prokřesťanštěnou vůlí Já pak vystoupil do světa, stal se reformátorem mnišství, založil roku 529 klášter a řád benediktinů na Monte Cassinu – za jeho života následovalo dvanáct dalších poboček. Pro své kulturně-tvůrčí zásluhy byl později nazván „otcem Evropy“. Od něj mimo jiné pochází klášterní pravidlo „ora et labora“, modli se a pracuj, heslo, jemuž mnišství holdovalo po celý středověk a které je pozvedlo k jeho vysokým kulturním výtvorům. „Práce“ Benedikta z Nursie, zrozená z nejniternějších hlubin duše a svázaná přísnými pravidly, se vztahovala na přepracování země. Tak jako Já proniká celého člověka a dokáže ho přepracovat k vyššímu vývoji, tak Benedikt sjednotil veškeré zemědělské kulturní dědictví tehdejšího lidstva, přepracoval je ve vyšší celistvost a stvořil – v metamorfóze „organismu v přirozeném růstu“, který utvářel předkřesťanské kulturní epochy – základy pro vznik zemědělského kulturního organismu. V něm si prokřesťanštěná lidská duše začala v práci inspirované a chtěné svým Já vytvářet obraz sebe sama. V činorodosti Benedikta z Nursie, obrácené ke světu a proměňující minulé v budoucí, se setkáváme s vynikajícím představitelem exoterního křesťanství, které tvoří vnější životní formy. Tento exoterně-křesťanský proud pronikl od jihu přes Alpy do oblasti Bodamského jezera (Chur se v pátém století stal biskupským sídlem) a na počátku sedmého století se tam setkal s proudem esoterního křesťanství, které přicházelo ze západu, z Irska, a přinášelo čistě v duchu prožívané, kosmické křesťanství. To se stalo duchovní potravou pro probouzení Já v lidech. Reprezentantem tohoto proudu je Kolumbán Mladší (kolem 530–615 n. l.). Legenda vypráví, že když v roce 610 vstoupil na ostrov Reichenau v Bodamském jezeře, pluje proti proudu Rýna, jeho prvním činem bylo, že z ostrova zapudil veškerou hadí havěť v podobě divokých prasat, takže se bídně utopila v jezeře. V tomto obraze se skrývá hluboká proměna, která se odehrála. Lze {{SE|63}}<br /> <br /> ji vyložit zhruba v tomto smyslu: Člověk jako Kolumbán, který v očištěné duši a v posíleném Já nesl v sobě Kristův impuls, nemůže strpět, aby kolem něj vládla divokost. Vnějšek musí být uveden do harmonického souladu s vnitřkem, což je umělecký akt. Prokřesťanštěné Já, které si začíná uvědomovat samo sebe, se rozšiřuje a činně se chápe svého okolí; prožívá se v tomto okolí a v odrazu tohoto prožívání si ho duševně uvědomuje.<br /> <br /> Setkání a vzájemné pronikání obou proudů křesťanství, exoterního a esoterního, vytvořilo na ostrově Reichenau po dobu více než 200 let, od sedmého do devátého století n. l., kulturní místo vyzařující do celé Evropy. Benediktinské opatství se stalo „diplomatickou školou“ Evropy, udržovalo vztahy mimo jiné se dvorem Karla Velikého a bylo ve spojení s grálským proudem. Kolem Bodamského jezera vznikaly ve velké hustotě osady nejrůznějších mnišských řádů. V období vrcholného středověku byly krajiny kolem Bodamského jezera nazývány „Boží zahradou uprostřed křesťanstva“. Zde vznikl praobraz kulturní krajiny.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Punkt_und_Umkreis&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Bod a periferie ===<br /> <br /> Stávání se evropských kulturních krajin je neseno eminentně křesťanským impulsem — uměleckou proměnou divoké přírody v kulturní přírodu podle principu bodu a periferie. Je to utvářecí princip veškeré organismusbildung, například jaderná-buňka-''cytoplazma'' nebo ''embryoblast-trofoblast'' v embryonálním vývoji. Na příkladu vzniku vesnice a jejího katastru obce to lze objasnit: Přeneseme-li se do doby po stěhování národů a před první velkou dobou klučení v sedmém a osmém století, byly rozsáhlé oblasti Evropy les-bažinaté krajiny, řídce osídlené lidmi, kteří se z valné části nepodíleli na ušlechtilém pronikavém utváření těla a duše jako příslušníci předkřesťanských vysokých kultur. Jako s prapůvodní mocí přírody, přebývala v těchto raných kmenech ještě nezbrzditelná síla, bouřlivá statečnost, neformovaná, bojovná, silně na krevní síly vázaná duševnost. Já však — věčnostní jádro člověka — bylo jako poupě, jež se otevírá slunečnímu paprsku, vnímavé pro duchovní impulsy, které ukazují do budoucnosti. Této neformované a zároveň duchovně-otevřené duševní ústavě vstřícně vyšel — osamocen procházeje živelnou divokostí lesních krajin {{SE|64}}<br /> <br /> Mnich, jenž v očištěné duši nesl v sobě Kristův impuls. Snad ho vidíme stanout u pramene — u pradávného, pohanského posvátného místa — jak si v temnotě lesa vytíná malou mýtinu a hrubě tesá kapličku, v jejímž nitru spočívá oltář. Vidíme, jak z lesa přistupují lidé, přijímají poučení, které pociťují jako duchovní pokrm pro své Já, jež v nich probouzí vůli Já k práci a činí z nich pomocníky toho Jednoho, mnicha. Začínají s ním dále kácet les, vysušují nedalekém bažinu a na sluncem prozářené mýtině pěstují rostliny ze semen, která přijali z rukou mnicha jako cizí kulturní statek. Vidíme, jak zanedlouho dřevěnou kapli vystřídá románská kamenná stavba, která se svým hrozivým, mohutným zdivem a úzkými okenními otvory schranně ukrývá před dosud nezkrocenými silami přírody kolem dokola. A konečně postřehneme, že kolem tohoto věnovaného a jménem pokřtěného středu vznikají selské statky a řemeslné živnosti. Vesnice se zrodila — s kaplí či kostelem ve středu a katastrem obce jako obvodem.<br /> <br /> V následující době až do 9./10. století se pod tímto nastupujícím kulturním impulsem proměnila soulová výchova lidí. Nezřízená, bouřlivá statečnost se zvnitřnila a proměnila v duševní sílu pokory. A Já, které v pronikání a šlechtění těla a duše nabývalo vědomí sebe sama v dalších stupních, vydřelo ze sebe vůči člověku i světu «otázku». Parzivalův příběh líčí tento obrat. Mladý Parzival vstupuje do světa jako «prostý blázen». Statečně přijímá boj s každým protivníkem, aniž by věděl, kdo to je. Teprve po boji sundají vítěz i poražený hledí a představí se. Jednání předcházelo poznání. Parzivalova pouť vede skrze přehmaty, pochybnosti a utrpení k probuzení Já, k otázce: «Kdo jsem já, co ti chybí?» Otevření duše k otázce na pravém místě v pravý čas povyšuje Parzivala na krále Grálu — na Já, které se v naplnění duchem samo ovládá. Jako ve starém Řecku v neúprosnosti osudu Oresta nebo Oidipa zaznívá tragika věku přicházejícího ke svému konci, tak se v Parzivalově osudu v úplné metamorfóze zjevuje budoucí cesta ke svobodnému sebeurčení.<br /> <br /> Mezi kláštery — benediktinským mnišstvím — a Pfalzy — královskou mocí — vznikaly nyní vesnické útvary. V nich se v proměněné podobě a na vyšším stupni zjevuje celé zemědělské {{SE|65}}<br /> <br /> Dědictví předkřesťanských kulturních epoch. Uprostřed katastru obce stojí vysoko nad štítovými střechami vesnice kostel s věží a lodí, umělecké dílo v dvojím smyslu: svisle strmí vzhůru věž, navenek ztvárněný obraz vnitřního zážitku Já; vodorovně se rozkládá loď, průmět duševního prožívání ve společenství. Toto zasazení středového bodu je stavebním výkonem celého vesnického společenství. Co zde vzniká jakožto křestní akt jednoho místa na zemi uprostřed divoké přírody, je úplné vyvracení dokonalého uměleckého díla z předkřesťanské doby — řeckého chrámu. Jako tento vystavoval svou vysokou estetiku navenek, především v kompozici sloupů, avšak nitro, cella, příbytek božstva, bylo v takřka hermetickém uzavření zdí odňato profánnímu pohledu, tak je v románské bazilice venkovní strana pevně obezděna, sloupy jsou přeneseny dovnitř a vnitřní prostor je obci otevřen. Umělecká síla citové duše každého jednotlivce ve vesnickém společenství byla prostoupena obrazovým prožíváním podzemně působícího esoterního lidového křesťanství a byla nesena a podpírána institucionálně-exoterním křesťanstvím, působícím výsostně v mnišství a ve šlechtě. Oba způsoby prožívání se spojovaly a soustřeďovaly dovnitř k středovému bodu katastru a vytvářely obci a kultickému dění u oltáře v uměleckém ztvárněnísílu formové hülseny.<br /> <br /> Táž umělecká síla se však obracela i k periferii, ke katastru vesnice. I zde se odehrává vyvracení. Týká se navzájem polárního proudu pasteveckého a rolnického a volně propojených, na žádné centrum nevázaných proudů zahradnického a ovocnářského z předkřesťanské doby.<br /> <br /> Vidíme, jak nyní kolem kostela, jenž tvoří středový bod, se seskupují selské statky. Někdejší nomádství se v křesťanství nepokračuje. Putující pastýř usazuje se se svými skotem, jak tomu u polokočovných Keltů a Germánů s jejich volnými dvorci již bylo. Od nynějška žijí skot i člověk pod jednou střechou. Chov hospodářských zvířat vstupuje v uzavřenosti polního katastru do vztahu k polnímu hospodářství, lukařství a pastvinářství. Pod vedením jednoho a téhož člověka se uskutečňuje sjednocení, ba «sňatek» polního hospodářství a chovu dobytka. Protiklad nepřátelských bratrů Kaina a Ábela je překonán. Dále se nyní zahradnictví v pokřesťanské době začleňuje do vznikajícího vesnického organismu {{SE|66}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 2, S. 66.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 2: Metamorphose und Durchdringung der vier agrarkulturellen Strömungen im Durchgang durch das Christusmysterium. Der Weg vom Organismus im Naturwachstum zum Kulturorganismus.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> začleňuje. Selské zahrady se přikládají k selským statkům jako lem obtáčející vesnici. Zde se na ohrazeném prostranství shromažďuje zděděné kulturní dědictví zeleniny, květin, léčivých bylin a bobulovitého ovoce; zde bylo sídlo včelařství; odtud se roje rozlétaly do okolní hofgemarkung, obstarávaly opylování a přinášely med.<br /> <br /> Jako se chov hospodářských zvířat a zahradnictví průchodem přes Obrat časů vyvinuly v orgány vznikajícího organismu vyššího řádu, tak i ovocnářství. Přikládalo se k zahradám jako další lem v druhově bohaté kultuře vzrostlých kmenů v podobě ovocných luk obtáčejících vesnici. V blízkosti stájí dodávaly ovocné louky zároveň čerstvou zeleň ke krmení mláďat.<br /> <br /> Za ovocnými loukami se otvíral katastr vesnice do polní krajiny, do luk a pastvin, do nížin, lužních luk nebo lemů doprovázejících potoky a řeky. Tato travní plocha, stejně jako kultury orné půdy, začleňuje se — zprostředkovaně skrze benediktiny — jako orgány do vesnického organismu. Oplodněny impulsem křesťanství se obilnářství a chov dobytka, ovocnářství a zahradnictví, lukařství a pastvinářství, pěstování živých plotů a les, jakož i vodní hospodářství, slučují v {{SE|67}}<br /> <br /> v celku, ve vnitřně uzavřeném organismu zemědělství. «Vnější kůži» tohoto organismu vůči přiléhajícímu lesu nebo sousedním katastrem vyznačují mezníky, a kde se z nějakého návrší otevírá volný výhled, zdraví z dáli kostelní věže sousedních vesnic.<br /> <br /> Z vědomostní síly prokřesťanštělé rozumové neboli citové duše jsou prvky předkřesťanského zemědělství pozdviženy na vyšší kultivní stupeň. V organismu vesnice nebo na jednotlivém statku vstupují do vzájemně se podporujícího vztahu. Nejpatrněji se to dotýká někdejšího prapůvodního protikladu polního hospodářství a chovu dobytka. Domácí zvířata jsou v druhu a počtu sladěna s dostupnou krmnou základnou. Dodávají hnůj, který spolu s trojpolním osevním postupem — ozim, jařina a úhor — podporovaný obracejícím obděláváním pluhem, zajišťuje půdou zakořeněnou trvalou úrodnost. Vše stojí prostorově i časově ve vzájemném vztahu: Na osevním členu úhoru — jenž znamená rok odpočinku pro půdu — vyrůstá po jarním přebrázení egge divoký porost bylin, trav, jetelovin atd., který je přes léto ovcemi a skotem spásán a zároveň hnojován. Tato orná pastvina obdrží před podmítkou a výsevem ozimů na podzim ještě navíc hnůj ze stájového chovu z předcházejícího podzimně-zimního období. Ve druhém roce stojí jako chlebné obilí ozimá obilnina, která zároveň dodává především slámu pro podestýlku ve stáji, a ve třetím roce stojí jako «ubírající plodina» jarní obilí a luskoviny, len, přadný len atd. Celá polní plocha je rozdělena přibližně do tří stejně velkých ploch, na nichž stojí vedle sebe plodiny, jež jsou pokaždé na jedné ze tří dílčích ploch pěstovány ve tříletém sledu za sebou (obrázek 2). Trojpolní hospodaření bylo až do novověku zárukou každoročně se obnovující, pouhé přírodní úrovně přesahující úrodnosti půdy. Louky, jež věnovaly seno pro zimní krmení ve stáji — a tím vznikal chlévský hnůj pro ornou půdu — byly nazývány «matkou orné půdy».<br /> <br /> Jako se živé buňky s jádrem a obalnou plazmou slučují do vyšších celků, třeba rostliny, tak se vesnice slučují do vyšší jednoty kulturní krajiny. Všechny evropské krajiny dostaly pod vlivem křesťanství vtisknut svůj svébytný kulturní charakter. Představují tkáň buněk stvořenou po staletí lidským duchem a lidskou rukou, {{SE|68}}<br /> <br /> Jednotlivé dvory a vesnické organismy. Jejich hodinou zrození bylo sedmé až desáté století, v lesnatých krajinách středoevropských to bylo století dvanácté.<br /> <br /> Vesnický organismus — nebo při rozptýlené poloze jednotlivých dvorů farní obvod — vykazuje tak své nitro a svůj vnějšek. Prožívání této polarity vtiskovalo svůj ráz každodenní práci ve stáji i na poli. V plném odevzdání citové duše tvořila práce most mezi tímto nitrem a vnějškem. Byly to tytéž ruce, které uměle tesaly kámen pro stavbu kostela, malovaly fresky, tvořily barevná okna — a zároveň venku pečovaly o dobytek, obdělávaly pole a stejně uměle utvářely kulturní krajiny. Bylo to totéž vědomí, které uchopovalo stavbu kostela jako střed, gemarkung jako periferii, a oba póly spojovalo prací, skrze «*ora et labora*», v celek vesnického organismu. Co jednotlivá duše, co celé vesnické společenství prožívalo jako posvátný úkon u oltáře, to vtékalo do práce a propůjčovalo jí na dvoře i na poli duchovní hybnou sílu a smysl — uspořádat vztahové předivo rolnictví, chovu dobytka, zahradnictví, ovocnářství a lesnictví, jakož i hospodaření na loukách a pastvinách v míře, harmonii a kráse navzájem.<br /> <br /> Co naopak zemědělec venku na jaře, v létě, na podzim a v zimě prožíval z živelných přírodních sil ve větru a počasí, co k němu mluvilo slunce, měsíc a hvězdy — to se v něm zhušťovalo, aniž by bylo «přemyšleno», v moudrost instinktivně jistého pracování. Bohatství tohoto prožívání z práce pod volným nebem nesl jako zvnitřněné dobro zpátky k oltáři — a tam přijímal znovu impulzaci z ducha. Toto rytmické vetkání do niterného i vnějšího prožívání v duchu křesťanství, stupňované slavením ročních svátků, kultivovalo celého člověka v jeho vztahu k práci, k přírodě a k společenství. Vpisovalo se do duše člověka právě tak jako do zevnějšku přírody. Z toho snad pramení, že z každého místa uvnitř evropských kulturních krajin k jemnějšímu vnímání promlouvá *spiritus loci*. Jak silně se v tom zjevuje obraz duše národa — nebo v charakteru krajiny: ducha národa — ukáže se, srovná-li se jemnější nuance uměleckých děl vyrůstajících z jednotlivých lidovostí s krajinami, v nichž vznikla. Lze v tomto smyslu hovořit o krajinném typu odpovídajícím anglické duši národa, a stejně tak o nizozemském, švédském, italském atd. typu krajin. Od raného středověku nesou krajiny {{SE|69}}<br /> <br /> v postupující individualizaci jednotlivých vesnických společenství pečeť příslušného vládnoucího ducha národa, duše národa a lidovosti.<br /> <br /> Stěhování národů mělo severně od Alp za následek zánik a zničení všech měst, jež Římané vybudovali: nová forma osídlení, vyrůstající z proKřesťanštěné duševní držení «*ora et labora*», se stala vesnicí. Teprve později, v desátém a jedenáctém století, se jednotlivá vesnická společenství — v návaznosti na šlechtická sídla, kláštery, ústřední obchodní místa a obdařena zvláštními výsadami — stala městy. Na počátku bylo zasazení kaple jako středobodu a vyklučování kusu divoké přírody v jejím okolí, po němž následovala stavba románské baziliky a rozmístění selských usedlostí k ní orientovaných, jakož i obestavění obklopující a zvenčí ohraničené zemské plochy. V té míře, v níž se centrum — kostel — s věží a lodí v umělecky plastickém tvarování zvedalo do výšin a formovalo, v téže míře se utvářela a členila někdejší bujná divoká příroda gemarkace v kulturní přírodu. Tento vývoj postupující umělecké harmonizace a zušlechťování dosáhl svého vrcholu v nastupující gotice. V románském slohu se v zárodečných rysech uměleckého vyobrazení zjevuje to, co se v lidech postupně v pokoře a oddanosti odhalilo a zvnitřnilo jako nejhlubší podstata křesťanství. Grálský impuls, vzešlý z proudu esoterního křesťanství v osmém a devátém století, prostoupil duše lidí a probudil v nich ve vysoké míře sílu zvnitřnění. V gotice z této niternosti duševního života rozkvétá neslýchaná umělecká tvořivá síla. Věž stoupá ještě výš, filigránská, do výšin; dlouhá, vysoká, široko rozkošatělá vícelodní basilika s příčnou lodí a chórem objímá ohromný vnitřní prostor prosycený barevným světlem, jež biblickými výjevy a postavami světců v barevných oknech vtéká dovnitř jako z vyššího světa. Jak asi prožíval tento prostor venkovský člověk, jenž bydlel v jednoduché, k zemi tísněné obydlí u pat mohutné stavby? Zvenčí se jeho pohledu nabízela prací jeho rukou utvářená příroda ve svých formách a barvách; vstoupiv do vnitřního prostoru vysoké stavby, zakoušel formy a barvy zcela jiného druhu. Jeho nazírání se nabízelo ve vysokém uměleckém ztvárnění zobrazení jeho vlastního citového geistig-duševního prožívání.<br /> <br /> V gotice dosahuje vybudování středobodu v obvodu náležející gemarkace svého vrcholu. Ryze z vnitřního {{SE|70}}<br /> <br /> Z ryze vnitřního prožívání lidí vytvořená stavba se tyčí v uměleckém povznesení z obklopující krajiny. Gotické katedrály, dómy, münstry a venkovské kostelíky i předcházející stavby románské neuzavírají krajinný prostor jako řecký chrám, nýbrž jsou ve vyšším smyslu ústředním orgánem celkového organismu zahrnujícího obklopující pozemskou přírodu. To lze dobře pocítit na vlastní kůži, když se k takovým stavbám, jako jsou například Chartres, štrasburský nebo ulnmský münster – odmyslíme-li si dnešní městské okolí –, nebo k nějakému venkovskému kostelíčku přibližujeme z dálky pěšky.<br /> <br /> V gotice vrcholného středověku byly i poslední zbytky bujné divoké přírody zkroceny a Já-chtěnou prací povzneseny na «Boží zahradu». Pohledem na množství skulptur v portálech a výklencích, na živě z hlavic vystupující bytosti, na rostlinnou ornamentiku, jež na mnoha místech zdobí zevní plášť staveb, lze nabýt dojmu, jako by nadbytečné, z obklopující přírody uvolněné a přečištěné živé tvořivé síly vplynuly do stavby, do dláta a štětců uměleckých rukou. Jako tyto stavby samotné, tak je s nimi nyní dovršena i kulturní krajina. Jako má gotika s jejími vysoko vzpínajícími se lomenými klenbami svorník (v románském slohu nese oblouk jako celek), tak tvoří gotika vcelku svorník ve vývoji organismu jako základního utvářecího principu západních kulturních krajin a zároveň svorník věku rozumové čili citové duše.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Organismusprinzip_in_der_Neuzeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Princip organismu v novověku ===<br /> <br /> Mohutné přelomy charakterizují přechod přes práh novověku, do věku bewusstseinsseely. Evropa se začíná členit do národních států. Čin Jany z Arku (1412–1431) zahajuje proces územního oddělení Francie a Anglie; mořeplavci ze španělských a portugalských království otevírají mořské cesty do vzdálených zemí; z abstrahujícího myšlení se zakládají novější vědy; Koperník (1473–1543) «nechává zemi obíhat kolem Slunce»; církev a šlechta propadají ortodoxii; obě trvají na svých privilegiích a soupeří o moc; města rostou a s nimi měšťanstvo. Umění nejzřetelněji odrážejí proměnu vědomí tím, že například malba zlatého pozadí, obraz příchodu věčného do časného, je nahrazena {{SE|71}}<br /> <br /> prostorovou perspektivou. Empirie, smyslové nazírání, nastupuje svůj vítězný pochod. Selství se snaží osvobodit z hegemonie církve a šlechty, aby si, zachovávajíc svou lidovost a z esoterních pramenů inspirované lidové křesťanství, razilo vlastní cesty svobodného sebeurčení. Nastupuje věk, ve kterém se člověk stále více vidí postaven do vědomého střetu se Zlým, do protikladu sil podporujících vývoj a sil retardujících, vývoj popírajících.<br /> <br /> Tento protiklad se stává zjevným, pokud jde o princip organismu, hned na počátku 15. století. Na jedné straně vidíme, jak Španělé a Portugalci táhnou se svými velkoplachetniky odvážně stále většími kruhy do Atlantiku přes déle už známé Kanárské ostrovy a jak právě Portugalci přitom roku 1425 objevili ostrov Madeira. Byl neobydlený a nesl druhově bohatý plášť pralesů, od pradávna rostlý «organismus v přirozeném růstu». O málo později, od roku 1426 do roku 1428, první osadníci-sedláci z Portugalska jedinečný přírodní biotop ostrova vypálili, přivedli si původní obyvatele Kanárských ostrovů, Guanče, zotročili je, nechali je táhnout síť závlahových kanálů a přes celý ostrov pěstovat třtinový cukr v monokultuře, který, zpracovaný v surový cukr, jako exportní zboží nacházel vítaný odbyt na pevnině a zejména v Anglii.&lt;ref&gt;Alfred W. Crosby: ''Die Früchte des weißen Mannes – Ökologischer Imperialismus 900–1900,'' Frankfurt, New York 1991, 280 S.&lt;/ref&gt; Zde, jako v zárodečné buňce, odehrává se symptomaticky to, co pak v následujících stoletích ve velkém v novém světě vedlo k záborům půdy, k rozsáhlým mýcením, k monokultuře, zotročení, obchodu s otroky a k vývozním trhům pro potraviny — raná podoba agrárního industrialismu a, v dekadenci, opakování kulturně podmíněných předkřesťanských vývojových proudů.<br /> <br /> Na druhé straně vidíme, jak zejména ve střední Evropě rolníci zápasili o svou svobodu vůči hegemonii církve a šlechty a pokoušeli se přenést svá kulturní dobytí přes práh novověku. Z vesnických společenství, která udávala tón v raném středověku, se od devátého a desátého století tu a tam vydělovala města. V nich se s měšťanstvem, s příchodem římského práva a od 13./14. století se zakládáním univerzit rozvíjel kulturní život emancipovaný od přírody — jiný než ten, jenž v selských gemeindách jako tvůrčí<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 3, S. 72.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 3: Die Natur- und Sozialordnung der freien wirtschaftlichen Dorfgemeinschaften.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Kraft aus dem Volkstum fortlebte. Tato hledala v přechodu do věku vědomostní duše jiný způsob kulturního rozvinutí a nalezla svůj vlastní, středoevropský výraz ve «svobodných hospodářských vesnických společenstvích». Ta se osvobodila od cizího řízení hegemonních mocí a jsou plodem vesnického vývoje od konce doby stěhování národů. {{SE|72}}&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophie, soziale Dreigliederung und Redekunst'', GA 339, Vortrag vom 12. Oktober 1921, Dornach 1984, S. 29.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Ve svobodných hospodářských vesnických společenstvích přišel v 15. století ze sil lidovosti ke krátkodobému rozkvětu vzájemně se podporující přírodní a sociální řád.<br /> <br /> Vedle výše popsaného organismického přírodního řádu se středem a členěným obvodem vesnického katastru se tu v zárodku vytvořil trojčlenně uspořádaný sociální řád. Pod povrchem historicky uchopitelného katolického (petrinského) křesťanství žilo lidové křesťanství, z jehož pramenů pečovala lidová duše o duchovní život, který šel od úst k uchu, který se daroval v obrazných vyprávěních, duchovních zážitcích a tušeních, v pověstech a legendách, v lidové poezii a hudbě atd. Z tohoto samého pramene vyvěralo právní žití, které zakotvovalo v právním citu každého jednotlivce, šlo nepsané od úst k uchu a každoročně bylo znovu určováno nebo potvrzováno. A {{SE|73}}<br /> <br /> rozumí se samo sebou, že ze strany klášterů, zemských pánů a vzestupem jdoucích měst římské, psané právo toto prožívané právní smýšlení stále více podrývalo. Na pozadí z lidovosti vyrůstajícího duchovního a právního žití se hospodářský život instinktivně utvářel v asociacích. Vesnické útvary se seskupovaly ve takové vzdálenosti okolo centrálního trhu, aby formani mohli přijet a zase odjet v jednom dni. Lidé ve vsích stáli navzájem a k centrálnímu trhu v takovém hospodářském vztahu, že výměna zboží kryla potřebu za ceny, které zajišťovaly živobytí selských a řemeslnických rodin tak dlouho, dokud tentýž produkt nebyl znovu zhotoven.<br /> <br /> «Svobodná hospodářská vesnická společenství» na počátku novověku nesou v sobě zárodek utváření sociálního žití do budoucnosti ve smyslu «trojčlennosti sociálního organismu». Toto rozkvétání svébytné, lidové duchovnosti sociálního žití ve vesnických společenstvích bylo uzpůsobeno k tomu, aby v Středoevropě zahájilo bázově-demokratický vývoj, podobný tomu, který se vytvořil ve Švýcarsku. Nejušlechtilejší té doby, jako například Matthias Grünewald (1470–1528), Tilman Riemenschneider (1460–1531), Paracelsus (1493–1541) a mnozí jiní, se solidarizovali s rolníky. Avšak stály proti tomu retardační síly v církvi a šlechtě. Konflikt se vybil v selských válkách 1524 až 1525. Co jako zárodečný, kulturně-obnovující impuls se mohlo postavit po bok vzestupem jdoucích měst, bylo utopeno v krvi. Protireformace udělala své, aby všechna další úsilí o samostatnost potlačovala v zárodku. Římské právo nastoupilo svou nadvládu i na venkově. Půda se stala v daném právním chápání soukromoprávním vlastnictvím a tím znenáhla obchodovatelným zbožím.<br /> <br /> Pak ale, kolem přelomu 15. do 16. století, znovu propuká sociálně-reformní impuls. Spis Valentina Andreaeho (1586–1654) «Chymická svatba Christiana Rosenkreutze» koluje od přibližně roku 1604 z ruky do ruky. Vydán byl roku 1616 ve Štrasburku. Odkazuje na Christiana Rosenkreutze (1378–1484) a jeho zasvěcení<br /> <br /> 1459. Ve stejné době se ustavilo «Bratrstvo Růžového kříže». Sdružovalo nevelký okruh jednotlivých lidí, kteří zůstávali nepoznáni a kteří — na rozdíl například od Paracelsa (1493–1541) — nevystupovali navenek s žádným učením, nýbrž skrytě, z duchovních inspirací, se nezištně stavěli do služby bližním. Pravděpodobně od téhož autora, Valentina Andreaeho (1586–1654), vzešla další růžokřížovnická díla: roku 1614 ''Fama Fraternitatis'' (obrácená na «hlavy, stavy a učené muže Evropy»), roku 1615 ''Confessio'' a roku 1617 ''Všeobecná a generální reforma celého světa''. V této «Generální reformě» z ducha růžokřížovnictví se znovu z ukrytí hlásily ony impulsy, které skrytě v 15. století kladly zárodek trojčlennosti sociálního života ve svobodných hospodářských vesnických společenstvích. {{SE|74}}<br /> <br /> Co z růžokřížovnictví — ze spirituálních impulsů, jež zachycovaly působivého ducha přírody i sociálního života stejnou měrou — mohlo pro 17. století znamenat průlom, bylo zničeno obrovitou pohromou třicetileté války a jejími následky. Tato válka zpustošila Středoevropou strategií spálené země. Mnohé vesnice se trvale proměnily v pustiny; venkovské obyvatelstvo padlo ze 40 %,&lt;ref&gt;Aus: Wilhelm Abel: ''Geschichte der deutschen Landwirtschaft'', Stuttgart 1967, S. 265.&lt;/ref&gt; městské ze 33 % za oběť hrůzám hladu, moru a válečných operací. Zásoby osiva a potravinářského obilí byly opakovaně vypleněny nebo zničeny vypalováním, zvířata hnána pryč procházejícími vojsky, studny otráveny vhazovanými zvířecími mršinami. Ještě do konce století, padesát let po Vestfálském míru roku 1648, panoval na mnoha místech hladomor. Třicetiletá válka fyzicky zlomila páteř zděděné zemědělské kultury Středoevropy. Mnoho z lidové moudrosti zaniklo, a jen namáhavě bylo možno z dochovaného zkušenostního vědění znovu probudit k životu princip organismu ve vesnicích a na jednotlivých statcích. [[Dottenfelderhof]] například — deset kilometrů od středu Frankfurtu nad Mohanem, jako dvůr přináležející k premonstrátskému klášteru Ilbenstadt — byl zcela srovnán se zemí. Teprve roku 1707 došlo k obnovení hlavní budovy s obytními prostory a obilnicí, a roku 1742, téměř sto let po válce, byl celý areál — nyní jako hermeticky uzavřený opevněný dvůr — obnoven.<br /> <br /> Po hlubokých propadech 17. století přineslo 18. století s osvícenstvím i probuzení v zemědělství. V jeho první polovině rozkvétala takzvaná literatura hospodářů domu, která v ohlédnutí za ztracenou moudrostí minulosti usilovala pochopit zemědělství ještě jako organismický, eticky zakotvený celek. Ve druhé polovině 18. století vstoupila do popředí experimentální ekonomie.&lt;ref&gt;Ebd., S. 202.&lt;/ref&gt; Hledělo se k tomu, co se v rámci organismické uzavřenosti empiricky osvědčilo jako rozumné, a co pak připravilo půdu pro nastupující agrární vědy 19. století. Po dlouhotrvající depresi, která sledovala zmatky třicetileté války, prošlo zemědělství v průběhu 18. století obrodem. Nehledě k uplatňování racionálnější, myšlenkově prohloubenější praxe, bylo zlepšení životní situace vděčno především „ozelenění úhoru&quot;. V rámci nadále provozovaného trojpolního hospodářství byla úhorová pole osázena okopaninovými plodinami (brambory) a především jetelem. Polním pícninářstvím se zvýšila úrodnost půdy, výnosy rostly a nouze ustoupila skromné prosperitě. {{SE|75}}<br /> <br /> V osvícenství 18. století vystupovalo ze skrytosti růžokřížovnictví a jiných příbuzných spirituálních proudů — zástupně jmenujme teologa a „teozofa&quot; Friedricha Oetingera (1702–1782)&lt;ref&gt;Vgl. Rudolf Steiner: ''Von Jesus zu Christus'', GA 131, Vortrag vom 13. Oktober 1911, Dornach 1988, S. 194 ff.; sowie Emil Bock: ''Die Boten des Geistes'', Stuttgart 1967, S. 55.&lt;/ref&gt; — do společenského vědomí. Německý idealismus čerpal ve filosofii, básnictví, vědě a umění právě z těchto spirituálních podzemních vod. Z týchž podzemních vod vyvěraly ideály, jež stály na počátku Francouzské revoluce, volání po svobodě, rovnosti a bratrství. Jsou to v proměněné podobě táž volání, jež byla zakotvena v trojčlennosti svobodných hospodářských vesnických společenství 15. a 16. století, táž, jež na počátku 17. století dávala impuls snahám růžokřížovníků o „Generalreformaci&quot;,&lt;ref&gt;Johann Valentin Andreae: ''Allgemeine und Generalreformation der ganzen weiten Welt – beneben der Fama Fraternitatis, des löblichen Ordens des Rosenkreuzes, an alle Gelehrte und Häupter Europa geschrieben'', Kassel 1614.&lt;/ref&gt; táž, jež [[Goethe]] (1749–1832) ve svém ''Wilhelmu Meisterovi'', v ''Heřmanovi a Dorotě'' a jinde básnicky zpracovával. Tato volání, jež proudila z esoterického vědění staletími, i ona ztroskotala na retardujících {{SE|76}}<br /> <br /> Síly; i ona dozněla v krvavých bojích a skončila opět vítězstvím restaurace.<br /> <br /> Jaký vývoj vzala na pozadí těchto historických událostí zemědělství? Jeho základ, organismusprinzip, zůstal zachován. Stal se však tradicí bez nadále působící duchovní hybné síly: kulturní krajiny, jež vzešly z rolnické práce, musely být v postupujícím chodu staletí udržovány se stejnou námahou jako stavby románských kostelů a gotických katedrál, jež s nimi tehdy tvořily jednotu. Nejprve odcházeli jednotlivci, odvážní lidé, kteří si zabalili uzlík a přestěhovali se do rodících se měst. Pak však, od 17. století, je ve vlnách vystěhovalectví následovaly tisíce, lákány heslem „Stadtluft macht frei&quot;. Přijímali ztrátu dědičného zázemí vesnice a jejího míru; usilovali ven z tísně a nesvobody života spojeného s přírodou a hledali v existenciální nejistotě svobodné sebeurčení v nově vznikajících povoláních. Příkladně a dojemně popisuje tuto osamělou cestu do nejistého pozdější oční lékař a básník Jung-Stilling (1740–1812),&lt;ref&gt;Johann Heinrich Jung-Stilling: ''Lebensgeschichte'', München 1968.&lt;/ref&gt; jemuž Goethe rázným zásahem pomáhal z nejedné existenční nouze. Stále více vysávala města lidi ze zemědělství, akademický život a přírodní vědy vzkvétaly a s nimi technické uplatňování poznaných zákonů anorganické přírody. Oproti celistvě lidsky universálnímu zaměření práce v zemědělství se nyní lidé ponořovali do světa průmyslu s jeho dělbou práce. Tito, kteří byli dosud zcela zakořeněni v lidovém vědomí, viděli se v existenciální nejistotě vyzváni k individuálnímu sebeuvedomění. Z rolníka se stal moderní, emancipovaný člověk — proletář. Ten nemohl z procesu dělby práce získat nic než svou mzdu; humanistické vzdělání jeho doby mu nedokázalo odpovědět na jeho životní otázky, stejně tak přírodní vědy, jež ho v otázce jeho lidství nechávaly pocházet z opice. V postupujícím novověku klesá selství do tradice vázané na dědická práva, z níž již nevycházely žádné obnovující impulsy. Tato tragika charakterizuje vývojový chod 19. a 20. století. Již osev úhoru jetelem v 18. století byl impulsem přicházejícím zvenčí, který narážel na odpor — mimo jiné i proto, že<br /> <br /> Někdejší pružná trojpolní soustava ztuhla zevnitř vlivem římsko-právního vlastnického řádu.<br /> <br /> Jak silně bylo setrvačnictví každé novinky nepřítelem, ukazuje na počátku 19. století pokus zavést do vysoce rozvinuté flanderské zemědělské kultury secí stroj. Tento pokus zpočátku selhal; rolníci instinktivně cítili tento záměr jako vpád do duchovně-mravního sebepochopení rolníka, jenž rozryté zemi v odměřeném kroku a rytmickém švihu svěřoval setbu a jenž zároveň tuto událost provázel v duševně-duchovním postoji svým požehnáním. Jak jinak ten, kdo secí stroj konstruoval — přicházeje zvenčí z města, rozložil v myšlenkové abstrakci proces sení na jeho jednotlivé funkce. Z toho postavil stroj, který musí splňovat tyto funkce: uložit určité množství osiva určité velikosti zrna v určité časové jednotce do určité hloubky v půdě a přikrýt je zemí. {{SE|77}}<br /> <br /> V 19. století přebíraly postupně přírodní vědy a technika správu nad zemědělstvím odcizenýmjeho duchovním impulsům. Hned na počátku byla zakládána jedna zemědělská fakulta za druhou. Do popředí vystoupila otázka toho, co bylo nazýváno „starou silou půdy&quot;, a z ní otázka hnojení. Chtělo se porozumět tomu, co propůjčovalo půdám trvalou úrodnost v průběhu věků. Z dohledu se vytratila celistvost organismu zemědělství a součinnost jeho článků — a hledaly se jednotlivé faktory. Byl rozpoznán humus jako nositel úrodnosti. Aby bylo možno experimentálně sledovat otázku trvalé úrodnosti půdy, byl v Kentu v Anglii v roce 1853 založen Rothamstedský pokus trvalého hnojení. Na parcelce s chlévským hnojem bylo hnojení po nějaké době přerušeno — a po padesáti letech bylo možno ještě konstatovat přetrvávající účinky tohoto někdejšího hnojení.&lt;ref&gt;Edward John Russel, John August Voelker: ''Fifty years of field experiments at the Woburn Experimental Station'', Rothamoted Monographs on Agricultural Science, London 1936.&lt;/ref&gt; Tím, a také pozdějšími dlouhodobými pokusy prováděnými jinde,&lt;ref&gt;Ernst Klapp: ''Lehrbuch des Acker- und Pflanzenbaus''. Berlin, Hamburg 1967, 611 S.&lt;/ref&gt; se potvrdilo, že „stará síla&quot; vděčí podstatně chovu skotu v organismu zemědělství.<br /> <br /> Výzkumy chemika Justuse von Liebiga (1803–1870) obrátily v otázce hnojení pozornost k významu jednotlivých látek. Ze svých rozborů sklizně vyvozoval, že půdy {{SE|78}}<br /> <br /> statku o tolik živin, kolik jich je obsaženo v prodaných plodinách.&lt;ref&gt;Justus von Liebig: ''Die organische Chemie in ihrer Anwendung auf Agrikulturchemie und Physiologie'', Braunschweig 1840.&lt;/ref&gt; Z tohoto závěru vyvodil svou teorii minerálního hnojení, podle níž živina, která je v minimu, omezuje výnos. Liebig, který stál jednou nohou ještě v německém idealismu a druhou v nastupujícím materialismu druhé poloviny 19. století, byl přesvědčen, že ztrátu půdou vázaných klíčových živin — fosforu, draslíku a dalších — je třeba hnojením nahradit. Jinak, v rozporu s panující naukou, soudil o dusíku. O ten se má postarat sama příroda. Stáli proti němu jeho odpůrci, zastánci dusíkatého hnojení, kteří v dalších letech získali převahu. Posmrtnou satisfakcí pro Liebiga bylo uskutečnění a potvrzení jeho tezí zemědělcem Schultzem-Lupitzem (1831–1899),&lt;ref&gt;Asmus Petersen: ''Schultz-Lupitz und sein Vermächtnis'', Stiftung Ökologischer Landbau (SÖL), Sonderausgabe Nr. 38, 2. Aufl. 1992, 66 S. Mit Vorworten von Gerhardt Preuschen und Wolfgang Schaumann.&lt;/ref&gt; jemuž se po desetiletém úsilí podařilo podstatně zlepšit výnosovou úroveň extrémně chudých písčitých půd v Lupitz prohloubením humusového profilu.<br /> <br /> Příznivý předplodinový efekt luskovin zůstával až do konce 19. století záhadou, dokud Hellriegel (1831–1895) v roce 1886 nezveřejnil svůj objev hlízkových bakterií vázajících dusík, které žijí v symbióze s kořeny luskovin. Přesto — navzdory těmto poznatkům z vědy i praxe o vázání dusíku ze vzduchu jako dění v živém — soustředilo se veškeré úsilí na otázku, jak by bylo možno dusík ze vzduchu technickou cestou, s obejitím živého, převést do podoby soli. Nešlo totiž jen o to získat tuto nejžádanější ze všech hnojivých látek pro zemědělství, nýbrž stejně tak pro výrobu výbušnin. Jediné světové naleziště dobyvatelných dusíkatých solí v podobě chilského ledku se nachází v poušti Atacama v Chile — vzdálený a přenákladný zdroj pro rostoucí potřebu 19. století.<br /> <br /> Tak působily přírodní vědy a technika od 19. století zvenku do zemědělství a staly se ve 20. století průkopníky odcizení zemědělství jeho vlastním vývojovým impulsům a výrobním podmínkám — a nakonec příčinou jeho zániku v agrární industrialismus. Hybatelem na této cestě je<br /> <br /> dusík, za nímž od 60. let 20. století následovaly syntetické herbicidy, pesticidy, prostředky pro zkracování stébel atd. a genetické inženýrství.<br /> <br /> Na počátku 20. století byl v Norsku po Birkeland-Eydeově postupu ve elektrické peci oxidován vzdušný dusík. Ukázalo se to jako příliš nákladné. Chemik Fritz Haber (1868–1934) vypracoval v letech 1905 až 1910 v BASF v Ludwigshafenu am Rhein vědecké základy syntézy amoniaku ze vzdušného dusíku; jeho partner, inženýr Carl Bosch, vytvořil pro tuto syntézu do roku 1913 velkoprůmyslová zařízení. V tomto Haber-Boschovým jménem nazvaném postupu je vzdušný dusík přiváděn k reakci s vodíkovým plynem v kontaktních pecích při tlaku 200 barů a teplotách 500 až 600 °C za přítomnosti katalyzátorů. Vidíme, jak nadmíru reakčně líný dusík vzduchu, který luskoviny tichým, jemným způsobem v kosmicko-zemských rytmech slunečního roku aktivují pro životní proces tvorby bílkovin, je zde na anorganicko-technické rovině, s vysokou spotřebou energie a bez ohledu na místo a čas, násilím donucen do reakceschopné sloučeniny. Tento vynález — podobně jako pozdější vynález uvolnění jaderné energie — zpřístupňuje síly pod-přírody lidské libovůli, přičemž nakládání s nimi zanechává od té doby stopy zkázy v díle stvoření přírody. {{SE|79}}<br /> <br /> Syntéza amoniaku byla výrobně technicky dozrálá právě před vypuknutím první světové války, učinila tak mocnosti středního bloku nezávislými na dovozech chilského ledku a atlantickou blokádu Angličanů, zaměřenou na zamezení těchto dovozů, obsoletní. Teprve syntézou amoniaku byl první světový válka jako artilérní a bombový válka v tom zničujícím rozsahu a takové délce pro mocnosti středního bloku veditelná. V průběhu války disponovali touto technikou také západní spojenci. Po konci války vyvstala ze strany dusíkového průmyslu otázka: Když žádná válka, co pak s dusíkem? Shodli se rychle — vítězové i poražení — a zřídili Evropský dusíkový syndikat a prohlásili zemědělství za nový trh. S obrovskou reklamou a průmyslem iniciovaným, praxe blízkým výzkumem přešla výroba dusíku plynule z produkce výbušnin pro bomby a granáty do výroby syntetických hnojiv pro zemědělství. Ještě jednou se potvrdila pravdivost výroku Hérakleita, že válka je «otcem všech věcí».&lt;ref&gt;Hérakleitos (předsókratický filosof, asi 520–460 př.Kr.), Fragment DK B 53: «Válka je otec všech věcí, král všech věcí. Jedny z nich činí bohy, druhé lidmi,&lt;/ref&gt; Totéž se stalo po<br /> <br /> Totéž se stalo po druhé světové válce ve Spojených státech, kde teprve po jejím konci našla dusíkatá hnojiva plošné uplatnění. V následujícím období se stal dusík ve spojení s technikou zavlažování v suchých oblastech globálním motorem v monokulturách produkujícího agrarindustrialismus.<br /> <br /> Ve střední Evropě odolával organismu-princip této bouřlivé době ještě dlouho. Friedrich Aereboe (1865–1942), zakladatel novějšího zemědělského provozního myšlení, popisuje kolem roku 1917 zemědělský podnik jako soudržný organický celek: „Já [...] pojímám zemědělský statek jako nedělitelný, organický celek a ukazuji, jak tento celek dostává a musí dostávat rozličnou podobu pod měnlivým vlivem vnějších a vnitřních životních podmínek.&quot; Porovnává „organickou bytostnou povahu hospodaření na statku&quot; ohledně členění na provozní odvětví s „tělem zvířete, které má srdce, plíce, játra a jiné orgány&quot;. Tak jako tyto orgány — každý podle svého úkolu — stojí ve vztahu k nadřazenému celku zvířete, tak jednotlivé složky zemědělství ke ganzheit hoforganismu. Aereboe poprvé uchopil hospodářské předivo vztahů zemědělského statku, jak toto předivo vzniklo z intuitivně-instinktivních podvědomých základů vědomí, v jasných, světlých myšlenkách. Vztahové předivo, které nalezl, mu bylo nezpochybnitelnou skutečností, jíž bylo třeba prosvítit myšlenkami a odpovídajícím způsobem provozně-hospodářsky optimalizovat. Samu skutečnost — bytostnou povahu celku — nestavěl pod otázku. {{SE|80}}<br /> <br /> Zásadu hospodářského organismu hájili představitelé zemědělského provozního myšlení v Německu až do 50. let 20. století. Dělo se tak se zohledněním všech technologických výdobytků tehdejší doby, zvláště „minerálního hnojení&quot;, a zde s osobitým důrazem na cílené použití synteticky vyráběných dusíkatých solí. Pak se však červená nit abendländischchristlichen zemědělství definitivně přetrhla. Od počátku 60. let se pojem hospodářského organismu vytrácel, a na jeho místo nastoupil pojem systému. Tento je ze všech stran otevřený a je myšlen jako síť propojení, bez vztahu k žádné „bytostné povaze&quot;, tj. k žádné v sobě samé odůvodněné ganzheit. Tím byla otevřena všechna stavidla k rozpadu zemědělství do agrárního průmyslu. Podstatným spouštěčem byl {{SE|81}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 4, S. 81.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 4: Die vierfache Zerstückelung des Betriebsorganismus in Monokultur und Massentierhaltung.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Podstatným spouštěčem bylo nástup syntetických herbicidů v 60. letech. Jsou to růstové látky, které jako „totální herbicidy&quot; systémově zasahují do životních dějů rostlin takovým způsobem, že se tyto rostliny doslova přerostou k smrti nebo odumírají jinou fyziologickou cestou. Nasazení systémových herbicidů, po nichž následovala syntetická fungicida a insekticida, rázem proměnilo klasickou pestrost provozní organizace. Ze roku na rok mohl rodinný podnik zdvojnásobit své osevní plochy cukrovou řepou, bramborami nebo polní zeleninou, nebo je — pokud to trh dovoloval — znásobit ještě víc. Mohl se libovolně specializovat na pouhopouhé několik nebo dokonce jen jednu pěstovanou plodinu a podle toho se cíleně a úsporněji vybavit strojní technikou. V polním hospodářství a zahradnictví se rozpadl vzájemně se podmiňující vztah trojnosti bodenbearbeitung, fruchtfolge a düngung. Monokultury převzaly vládu nad polními lány. Co po celé tisíciletí rostlo jako křesťansko-západní kulturní dědictví v nepřetržitém vývoji ekologicky i sociálně — organismus vesnických společenství a jednotlivých statků — se rozpadlo na specializované samostatné podniky, jejichž potřeba kapitálu ohledně nákupu výrobních prostředků vynucovala stále vyšší obraty, a tím průmyslový způsob výroby s dělbou práce a tvorbou kapitálu. (Obrázek 4.) {{SE|82}}<br /> <br /> Již v předcházejících desetiletích ztratilo centrum — církev — stále více svou duchovně-mravní i sociální vůdčí roli, ve prospěch probuzení k individuálnímu svobodnému sebeurčení. Souběžně s postupující industrializací zemědělství od 60. let 20. století to bylo právě tato skutečnost, která spustila poslední velkou vlnu odlivu obyvatelstva. Zatímco kolem roku 1800 pracovalo v zemědělství 62 % výdělečného obyvatelstva, kolem roku 1875 49 %, kolem roku 1950 25 %, dnes jsou to pouhá 2 %.&lt;ref&gt;Laut Auskunft der Gesellschaft für Agrargeschichte e.V. Ffm.&lt;/ref&gt; Na místo sedláka nastoupil agrotechnik, jehož orientační bod již neleží ve středu vesnice, nýbrž na periferii — v vzdělávacích centrech měst, v agrotechnologických inovacích a na nadregionálních trzích. V globálně propojeném agrárním industrialismu se kolem zemědělství buduje mocná hradba, inteligenční aparát do specializovaných oborů roztříštěného detailního vědění. Zemědělec se stává „výkonným orgánem&quot; cizí inteligence, která ho cizím způsobem určuje. V průběhu tohoto plíživého duchovního zbavení svéprávnosti se postupně jako první z vesnických a individuálních útvarů statků vymanilo zahradnictví a specializovalo se na monokultury ve sklenících — první krok rozčlenění organismu jako celku. Také v polním hospodářství se, v USA velmi záhy, osamostatnil pěstování obilnin, po němž následoval půdní úbytek větrnou a vodní erozí. Dnes celosvětově plošně vládne krajinnému obrazu jednotvárný vzor monokultur. Ve střední Evropě se tento druhý krok rozčlenění celistvosti dokonal — po jistém setrvačném odporu — teprve ke konci 20. století. Nakonec, ve třetím kroku rozčlenění, ztratil svou organickou funkci v zemědělském organismu i ovocnářství. V 70. letech byly vypláceny prémie za vyklučování vysokokmenných kultur; dnes je jejich ekologická hodnota opět doceňována. Výroba se však soustřeďuje na intenzivní plantáže v monokultuře v klimaticky zvýhodněných oblastech. Naposledy, ve čtvrtém kroku rozčlenění, bylo opuštěno i chov domácích zvířat vázaný na provozní zásobu krmiva, s důsledkem jednak vzniku provozů bez dobytka a jednak koncentrace na velkochov. Na místo pojmu „domácí zvíře&quot; nastoupil pojem „užitkové zvíře&quot;. Začalo to drůbeží v celoročním ustájení nebo klecovém chovu, po níž následoval chov prasat soustředěný ve velkochovech, a nakonec — kdo {{SE|83}}<br /> <br /> by to byl pomyslel u pasoucího se dobytka, tohoto haustiera par excellence — davové ustájení odrohačených zvířat v celoročním stájovém chovu, krmeném silážemi nebo krmivovými směsmi kalkulovanými na maximální výkon.<br /> <br /> Co se zrodilo v dobách gnóze, a v dobách ještě daleko vzdálenějších pod vedením mystérií, vázáno na duchovní ústrojí určitých národů, jako volné souběžné soužití čtyř proudů pastevectví, polního hospodářství, zahradnictví a ovocnářství; co pod vlivem křesťanství vzájemným prostoupením splynulo ve vyšší jednotu organismu zemědělství — to nyní v agnostickém rozdrobení padlo zpět do čtyř prvotních stavů.<br /> <br /> Přes všechny vskutku obdivuhodné vymoženosti moderní doby si nesmíme zavírat oči před touto skutečností: stojíme na troskách západo-křesťanské zemědělské kultury. Uzurpace průmyslovými výrobními metodami zlomila její kulturotvornou sílu a od 60. let 20. století jí kopala hrob. Ale v každé smrti je ukryt i zárodek nového dění. Uchopit je lze tehdy, když si člověk uvědomí hlubší vývojové impulsy minulosti. Výrok „Doctor Angelicus&quot;, Tomáše Akvinského (1225–1274), zní: Minulost a budoucnost má čas, přítomnost nikoliv.&lt;ref&gt;Vgl. Thomas von Aquin: ''Summa Theologica'', Questia 10, Proemium.&lt;/ref&gt; — Tento výrok lze myšlenkově dále prohloubit. V přítomnosti se oba časové proudy setkávají a navzájem se ruší. Proud minulosti odumírá do formy, do sinnenfälligen události. V této formě však proud času z budoucnosti oživuje jako zárodek. Rostlinné semeno toto dění zviditelňuje. Nese v sobě, sraženo do podoby genomu, razidlo minulosti. Tato „geprägte Form, die lebend sich entwickelt&quot;,&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Goethes Werke'', «Urworte Orphisch», Hamburger Ausgabe, Bd. 1, München 1978, S. 359.&lt;/ref&gt; obsahuje zárodek, který má potenci otevřít se časovému proudu budoucnosti. Lze tedy říci: Ve zvěcnění smyslově se jevícího leží moment smrti, v němž se čas minulosti obrací v budoucnost. Budoucnost je proměňující se minulost. {{SE|84}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_neuen_Keime&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Nové zárodky ===<br /> <br /> [[Anthroposophie|Antroposofická duchovní věda]] [[Rudolf Steiner|Rudolfa Steinera]] přináší poznání v podobě idejí, jež svou pravdu stvrzují v mocném myšlení dalekosáhlých duchovních vztahových souvislostí a v činu se prokazují jako zárodky, které ve svém růstu a plodnosti dávají tuto pravdu zakusit jako hnací sílu stále nového dění. Dva ideové zárodky Rudolfa Steinera jsou to, které — navazujíce na minulost a proměňujíce ji — ukazují zemědělství cesty k novému nositelství kultury:<br /> <br /> První z těchto ideových zárodků se vztahuje k významu zemědělství z hlediska sociální otázky: První světová válka způsobila zhroucení starého světového řádu. V nastalém sociálním chaosu inauguroval Rudolf Steiner «Dreigliederung des sozialen Organismus» (trojčlennost sociálního organismu). V tomto mohutném ideovém celku se z hlubin historického dění znovu vynoril v proměněné podobě onen impuls, který od novověku v po sobě jdoucích stoletích tlačil na povrch, narážel však na retardující mocenské struktury a znovu klesal do skrytosti. Připraven svými «Kernpunkte der sozialen Frage»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Kernpunkte der sozialen Frage in den Lebensnotwendigkeiten der Gegenwart und Zukunft'', GA 23, Dornach 1976.&lt;/ref&gt; začal Rudolf Steiner s lidmi, kteří stáli aktivně uprostřed života, podnikat konkrétní kroky k přetvoření sociálního života — ve smyslu:<br /> <br /> * svobodného duchovního života, který je autonomním tvůrcem a nositelem iniciativy všech duchovních impulsů prostupujících a oplodňujících společenský život,<br /> * právního života, který je autonomním tvůrcem a nositelem toho, co ve vzájemném vztahu člověka k člověku platí jako rovné právo a nabývá platnosti v zákonné podobě,<br /> * hospodářského života, který jedná autonomně a na smluvním základě v vědomě utvářených hospodářských asociacích «bratrsky/sestersky» přebírá péči o uspokojování lidských potřeb.<br /> <br /> V každém z těchto tří článků sociálního života stojí vědomě-nevědomě každý člověk. Každý z těchto tří článků dostává sobě vlastní autonomní životní skutečnost skrze to, co mu každý člověk vtiskuje ze svých tří duševních činností: svým chtěním duchovnímu životu, svým cítěním právnímu životu a svým myšlením hospodářskému životu. Jak tyto tři duševní činnosti jako autonomní články duše v člověku navzájem{{SE|85}}<br /> <br /> působí a ve vědomí Já vzplanují, udržovány pospolu a ve vzájemném působení silou Já, tak také tři články sociálního působí navzájem v celek sociálního organismu skrze probouzející se vědomí Já každého jednotlivého člověka. V tomto vzájemném vztahu vědomého vnitřního prožívání a utváření navenek vzniká sociální umění. Tak je utváření trojčlenného sociálního organismu zkušebním kamenem k rozvinutí a zjevení bewusstseinsseele (vědomí-duše). Téměř nadlidské úsilí, které Rudolf Steiner od roku 1919 vynakládal, aby hnutí trojčlennosti sociálního organismu uvedl v život, ztroskotalo roku 1922.&lt;ref&gt;Siehe hierzu insbesondere: Rudolf Steiner: ''Die großen Fragen der Zeit und die anthroposophische Geisterkenntnis'', GA 336, Basel 2019; sowie ders.: ''Zu sozialen und wirtschaftlichen Fragen'', GA 332b, Dornach, Basel 2020.&lt;/ref&gt; On sám pojal rozhodnutí ukončit tento první rozsáhle pojatý pokus. Vnějším podnětem k tomu byla především cválající inflace a malý počet lidí, kteří by této obrovské výzvě byli dostáli. Rudolf Steiner stavěl také na porozumění proletářů, z nichž mnozí však padli ve válce — a ti, kteří přežili, byli odtaženi propagandou komunisticky orientovaných dělnických vůdců. Zárodek však byl vložen do půdy historického dění. Byl prostřednictvím 20. století průběžně pěstován v dílčích konkrétních přístupech k jednání v ustavičné proměně jednoho umírání a stávání se. Především však byla Steinerova pojednání k sociální otázce poznatkově-vědecky zpracována v kontextu požadavků doby a zpřístupněna širší veřejnosti. Impuls k sociální trojčlennosti nadále čeká na pronikavě nový pokus o uskutečnění.<br /> <br /> Tento nový přístup vyrůstá z druhého ideového zárodku, který je obsažen v [[Landwirtschaftlicher Kurs|''Zemědělském kurzu'']] Rudolfa Steinera, v «Duchovně-vědeckých základech pro zdárný rozvoj zemědělství»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999.&lt;/ref&gt;. Tento kurz pro zemědělce se konal o Letnicích roku 1924 na statku Koberwitz u Breslau v dnešním Polsku, dva roky po zrušení «Kommenden Tages», orgánu hnutí trojčlennosti v Německu. V té době byla v zemědělství «kirchspiel» (farní obec) ještě ve vsi — praxe principu organismu byla tradičně ještě z velké části neporušena. Zemědělský způsob výroby tvořil ještě protipól k dělbou práce řízenému způsobu v průmyslu. Ekologická otázka a — s ní neoddělitelně spjatá — sociální {{SE|86}}<br /> <br /> otázka nebyla v zemědělství ještě akutní. Avšak hrozivá předzvěst, jako jsou účinky hnojení synteticky vyrobenými dusíkatými solemi, ztráta odrůdové stability a zdraví zvířat, citlivěla jednotlivé sedláky a zemědělce. Od roku 1920 se obraceli na Rudolfa Steinera s prosbou, aby jim z antroposofické duchovní vědy poskytl poznávací základy a praktické pokyny pro obnovu zemědělství do budoucnosti. Tazatelům šlo o ideje, o duchovní pravdivé obrazy, které by zemědělské práci nad pouhou provozní techniku znovu daly smysl a — budou-li tyto ideje uchopeny — mohly znovu vybudovat duchovně-morální most k věcem a bytostem v přírodě a kosmu. Zemědělský kurz obsahuje zárodečné položení základů pro vývoj zemědělství budoucnosti, v němž skrytý proud impulsů křesťansko-západního zemědělství vstupuje v hlubinné metamorfóze na povrch věku vědomí. Rudolf Steiner navázal bezprostředně na otázky lidí, kteří stáli ve staré, smrti zasvěcené zemědělské kultuře a kteří hledali přístupy k její obnově. Navázal na ještě právě existující minulost, aby ji proměnil v budoucí. Přitom apeloval na myslící vědomí činnými v praxi stojícího člověka.<br /> <br /> Výchozím bodem antroposofické duchovní vědy Rudolfa Steinera je «člověk». Na jeho bytostnou povahu ve světovém celku se vztahují otázky: Jaký je vývoj z jeho bytostného původu v duchu, jaké jsou ideové celky, které ho ve všech životních oblastech činí schopným jednat v souladu s jeho bytostnou povahou, jaké jsou cesty k sebepoznání a poznání světa do budoucnosti? Kdysi ještě nebyli lidé tak «chytří» jako dnes, za to však byli moudří. Prožívali sami sebe jako mikrokosmos, který v malém v sobě nese vše, co ve velkém duchovně-bytostně naplňuje makrokosmos. Vědecký intelektualismus novější doby staví se tváří v tvář smyslově vnímatelné světu, rozkládá jej na části, reflektuje tyto části v představách a přitom vylučuje toho, na koho se zapomíná — člověka, který se táže, myslí, cítí a chce. Pohled duchovního badatele je naproti tomu obrácen k poznávajícímu, k bytostné povaze člověka. Co se mu tam v nadsmyslovém poznání odkrývá, vrhá jasné světlo na to, co makrokosmicky v nejširším smyslu smyslově vnímatelné přírodě a kosmickému obvodu jako bytostně účinný princip leží v základu. Výsledky duchovněvědeckého bádání obsažené v Zemědělském kurzu navazují na přírodovědné {{SE|87}}<br /> <br /> pojmy, například pokud jde o anorganický svět látek, a označují jejich prvky jako nositele vždy specifických maatla ya ku vumba (formativních sil), které je z jejich fyzické přirozenosti povznášejí do procesuálního dění oživené a oduševnělé přírody.<br /> <br /> Tak je metodický postup Zemědělského kurzu předznačen klíčovou výpovědí: «Es wird vom Menschen ausgegangen; der Mensch wird zur Grundlage gemacht» (Vychází se z člověka; člověk je kladen za základ).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S.103.&lt;/ref&gt; Pod tímto zorným úhlem se pohled soustřeďuje na koncepci a utváření zemědělského podniku se slovy: «Eine Landwirtschaft erfüllt ihr Wesen, im besten Sinne des Wortes, wenn sie aufgefasst werden kann als eine Art Individualität für sich, eine wirklich in sich geschlossene Individualität und jede Landwirtschaft müsste eigentlich sich nähern – ganz kann das nicht erreicht werden, aber sie müsste sich nähern – diesem Zustand, eine in sich geschlossene Individualität zu sein» (Zemědělství naplňuje své bytí, v nejlepším smyslu slova, může-li být pojato jako jakási individualita pro sebe, skutečně v sobě uzavřená individualita, a každé zemědělství by se vlastně mělo přibližovat — zcela toho nelze dosáhnout, ale mělo by se přibližovat — tomuto stavu, být v sobě uzavřenou individualitou).&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 42.&lt;/ref&gt; Dále se říká: «Die Dinge können nicht in dieser Weise streng durchgeführt werden, aber man muss doch einen Begriff haben von dem notwendigen Geschlossensein einer Landwirtschaft […]» (Věci nemohou být takto přísně provedeny, avšak musí mít pojem o nezbytné uzavřenosti zemědělství […]).&lt;ref&gt;Ebd., S. 43.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tato vyjádření apelují na individuální soudnost. Z badatelského smýšlení musí ten, kdo je činný v zemědělství, usilovat o to, aby si v pojmech vypracoval myšlenkový obraz bytostné povahy mikrokosmického člověka. Tento myšlenkový obraz se stává klíčem k porozumění makrokosmu a konkrétně k porozumění jednomu jeho výseku: zemědělskému podniku. Přináší ideje, podle nichž lze tento makrokosmický výsek utvářet v jeden v sobě uzavřený celek, v organismus, v tělo «jakési zemědělské individuality». Ideová základna k tomu se formuje, jsou-li smyslově vnímatelné a přírodovědecké skutečnosti myšlením pozdviženy do smysl dávajícího celku výsledků nadsmyslového antroposofického duchovního bádání. O myšlenkově-obrazné uchopení tohoto smysluplného celku jde. V tom spočívá zárodek nového dění zemědělství. Toto dění se rozvíjí pod «sluncem idejí» sebe-si-vědomého-se-stávajícího lidského ducha; ten je to, kdo vede činnou ruku k smyslem naplněné práci. {{SE|88}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Dreigliederung_des_Menschen_und_die_landwirtschaftliche_Individualität&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Trojčlennost člověka a zemědělská individualita ===<br /> <br /> Organismus — se středem a periferií — jako základní utvářecí princip v zemědělství vyrostl od sedmého století po Kristu z přírodou daných biotopů, z «organismů v přirozeném růstu». Nesl od místa k místu zcela individuální ráz. Byl to instinktivně-inspirovaný růst z pokřesťanštěných lidových kultur. S jejich mizením v průběhu věku bewusstseinsseele se vytrácela i duchovně impulzující síla. Zemědělská podniková nauka 20. století sice rozpoznala smysluplnou souhru jednotlivých odvětví podniku v celek a nazvala ji hospodářský organismus. Co je «bytostnou povahou» tohoto celku, to se netázala. Pojem byl příliš bezmocný na to, aby mohl zadržet kulturní úpadek zemědělství. Ani ekologické hnutí přicházející od 70. let a s ním ekologické zemědělství nedokázaly pojmu hospodářského organismu znovu vdechnout život. Klíč k porozumění organismu lze hledat jedině v bytostném agentu, který ho přivádí k jevu v tělesné uzavřenosti a proživá se v ní. U zvířete je tímto agentem zvířecí duše, u člověka duchovní duše. Zvířecí duše je vázána na tělo; duchovní duše člověka má moc stále více se svými třemi duševními činnostmi — myšlením, cítěním a vůlí — z této vázanosti vynořovat, z ní se osvobozovat. Tím jí narůstá schopnost vědomě se sebou, v sebepoznání se uchopit jako tvůrčí duchovní bytost, jako sebe sama uskutečňující se Já. V Já nese člověk jako mikrokosmos zárodek ducha v sobě. Tím může nejen poznávat sebe sama a bytostnou povahu svého tělesného organismu, ale vědět se v tomto poznání ve spojitosti s bytostným, co nadsmyslově působí v přírodě a kosmu.<br /> <br /> Na cestě školení duchovní duše se může tento zárodek rozvinout do duševních orgánů. Tak jako se smyslové orgány otevírají smyslově danému světu, mohou tyto duševní orgány zpřístupnit duchovně-nadsmyslovou skutečnost vnímání. Z Já procitajícího v sebevědomí může člověk ve věku bewusstseinsseele opět, vystupujíce, vědomě dosáhnout svého duchovního původu, od nějž se sestupujíce na cestě sebeuvedomování odloučil. Co kdysi provázelo sestup coby učení moudrosti z mystérií, pak ale od {{SE|89}}<br /> <br /> co od Zeitenwende postupně dohořívalo, to lze od nynějška prostřednictvím antroposofické duchovní vědy, přístupné každému člověku, vědomě vystupujíce, znovu dobývat. Duchovní bádání Rudolfa Steinera přináší výsledky, které na všech polích lidské činnosti — ať již vědeckém, uměleckém, náboženském, medicínském, pedagogickém, sociálním atd. — a tak i na poli zemědělství, zárodečně ukazují jednání nové, to staré proměňující cesty.<br /> <br /> Chce-li si tedy někdo ujasnit ideové souvislosti, jež mají zemědělství z toho, co se stalo, pomoci k novému stávání se do budoucnosti, pak je metodicky cesta jasně předznačena: Aby bylo dosaženo hlubšího porozumění bytostné skutečnosti myšlenky organismu a individuality, je nutno nevyhnutelně vyjít od člověka, mikrokosmu. Přitom vyplývá z duchovního bádání v tělesně-fyzickém a duchovně-duševním ohledu v obrysech toto ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90):&lt;ref&gt;Viz k tomu zejména: Andreas Suchantke: ''Metamorphose: Kunstgriff der Evolution'', Stuttgart 2002, 332 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Při nazírání podoby člověka upoutá pozornost nejprve polarita hlavy a končetin: hlava jako do velké míry v sobě uzavřená kulatá podoba, končetiny paprskovitě vyzařující a svět uchopující. Morfologicky ovládá princip formy oblast hlavy, a polárně k tomu fyziologicky princip látky: oblast látkové výměny a končetin.<br /> <br /> Obal hlavy tvoří převážně tvrdé, silně mineralizované lebeční kosti. Ty obklopují lebeční dutinu, která je naplněna mozkomíšním mokem — vodojasnou, bezbuněčnou a bílkovinami neprostoupenou tekutinou — a v ní plovoucím mozkem. Dále se v hlavě soustřeďují smyslové orgány sloužící bdělému vědomí. V nich, jako i v hlavě jako celku, ustupuje život do značné míry před vládou fyzična. To se působivě ukazuje v anatomické stavbě oka — mimo jiné s světlolomnou čočkou — nebo ucha s bubínkem, řetězcem sluchových kůstek a kostěným labyrintem. Hlavový pól je čistému fyzičnu, smrti, blíže než životu. Morfologicky je hlava obrazem ztuhlých životních procesů. I mozek je ve své fyziologické činnosti jako vědomí-probouzející orgán tiše prostoupen procesy smrti. Nerv a mozek ztrácejí po krátkém čase po poranění schopnost regenerace. Proces, jenž je ovládá, je povahy rozkladné. O tom svědčí vysoká dýchací aktivita mozku a nutnost intenzivního zásobování kyslíkem skrze krev. {{SE|90}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 5, S. 90.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 5: Die Wesensbeziehung von Mensch und landwirtschaftlicher Individualität. Die Dreigliederung beider in vertikaler Ausrichtung: Die Landwirtschaft ist der auf den Kopf gestellte Mensch.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> rozkladná činnost vede fyzicky k mrtvé látce (CO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) a duchovně, jako zrcadlení životního procesu, totiž činnosti myšlení, k uvědomění myšlenek. Hlava je klidovým pólem a nositelem bdělého vědomí, které člověka duchovně spojuje se světem.<br /> <br /> Nakolik člověk nese ve své hlavě to z života vypadlé, minerálně-mrtvé, ukazuje i výskyt mozkového písku, zejména v epifýze (''šišinka mozková''). Jde o citrónově žluté kamínky sestávající z krystalů vápníku a hořčíku. Rudolf Steiner k tomu poznamenává: «Trochu mozkového písku musí mít každý člověk v sobě», nikoliv však jako trvalé usazeniny, nýbrž: «Tento mozkový písek musí vznikat a musí být opakovaně rozpouštěn.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Erkenntnis des Menschenwesens nach Leib, Seele und Geist. Über frühe Erdenzustände'', GA 347, Vortrag vom 9. August 1922, Dornach 1995, S. 53.&lt;/ref&gt; Tento proces tvorby krystalů a jejich opětovného rozpuštění popisuje Rudolf Steiner jako základ vědomí Já: «Kdybychom se nemohli rozpouštět, nemohli bychom myslet, nedospěli bychom k vědomí Já. V tomto rozpouštění spočívá to, co nazýváme naším vědomím Já.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 61.&lt;/ref&gt; V hlavě se uskutečňuje myšlenková činnost. {{SE|91}}<br /> <br /> Mozek si v každodenním vědomí neuvědomuje tento samotný proces, nýbrž jeho výsledek — zobrazení tohoto procesu: myšlenku.<br /> <br /> Formpól hlavy, soustředěný v mozku, se rozlišuje přes celý tělesný organismus do nervového systému. V horním člověku slouží vědomému vnímání, v dolním zprostředkovává duchovně-duševní činnost vegetativním životním procesům.<br /> <br /> Formpól stojí polárně naproti látkově-výměnnému pólu. Ten zahrnuje pod bránicí svět orgánů látkové výměny a končetiny. Duševní činnost tam zasahuje do životních procesů, řídí látkové přeměny, mobilizuje síly, jichž pak může vůle použít k tomu, aby uváděla do pohybu a udržovala v pohybu končetiny, tělesnou činnost jako celek. Veškeré organické pochody, které leží v základu rozvíjení vůle, veškeré procesy odbourávací, přeměňovací a výstavbové se uskutečňují v hlubokém bezesném nevědomí, ve vědomí spánku. Probíhají zčásti protiběžně v souběžnosti, zčásti v plynule proudícím časovém posloupném sledu. Oproti přísně v sobě spočívajícímu řádu nervově-smyslového systému vládne v látkově-výměnném pólu neustálá proměna a přeměna; včetně končetin je vše v pohybu; nic nezůstává ani chvíli stejné. Jako se duše v hlavovém pólu přes smysly duchovně spojuje se světem v pocitech a myšlenkách, tak vstupuje přes výživu a přes činnost končetin fyzicky do vztahu ke svému okolí.<br /> <br /> Bytostné zjevení vůle je pohyb — ať prostorově uchopující v končetinách, procesuálně v látkovém řádu, v růstu a regeneraci, v proudící krvi, nebo tichoučce vnikající do vědomí v dýchání a posléze v myšlenkové činnosti.<br /> <br /> I procesy vládnoucí v látkově-výměnně-pohybovém pólu prostupují v odpovídající metamorfóze celé tělo — v hlavě mimo jiné ve vylučování slinných žláz a sliznic nebo v žvýkací činnosti kloubně uloženého dolní čelisti.<br /> <br /> Polarita hlavového systému a látkově-výměnně-pohybového systému nalézá svůj vyrovnávající střed v orgánovém systému, jenž se mezitím vřazuje: ve dvou rytmicky dýchajících plicních křídlech, v rytmicky pulsujícím srdci a v bránici. Bránice ve svých pohybech pasivně sleduje rytmus dýchání — může jej však také vlastní aktivitou podpořit. Morfologicky se rytmická mitte projevuje v sledu žeber, jež uzavírají hrudní koš směrem nahoru k hlavě, dolů jej však otevírají a rozšiřují k bránicí překlenuté břišní dutině. Fyziologicky proudí krev od srdce a k srdci skrze celé tělo a {{SE|92}}<br /> <br /> sjednocuje oba póly ve vyšší jednotu. V rytmické mittě prožívá člověk sebe sama v cítění; snivě-cítíce se noří do sféry nevědomosti, do vůle; bdíce-cítíce sahá vzhůru do oblasti myšlení. V cítění prožívá člověk sebe sama v nejvyhraněnějším smyslu jako tuto a jedině tuto určitou duchovní duši. Rytmus je rezonančním tělesem cítění. Kývá se sem a tam mezi klidem hlavy a pohybem těla. Spojuje klid a pohyb a je obojím zároveň. Do rytmické středu se svrchu snižuje jasnost myšlenek do hlubin a zdola odpovídá z temna vůle síla iniciativy stoupající vstříc.<br /> <br /> Ve své vzpřímené postavě a tělesné trojčlennosti vstupuje člověk bytostně naplněn jako individualita do světa. Ve souzvuku svého myšlení a vůle v cítění prožívá sebe sama v procesu sebeuvědomování; nalézá se na cestě ke svobodnému sebeurčení. Z tohoto prožívání mu svítí bytostná skutečnost ideje vývoje — to budiž osvětleno:<br /> <br /> Kdysi žil princip vývoje instinktivně snivě, skrytý v pramenech prastaré moudrosti, jako účinná síla duchovního vedení v lidstvu. V postupujícím probouzení k sebeuvědomění toto dědictví haslo. Teprve velmi mladé — nejprve v době německého idealismu, ve výzkumech Charlese Darwina (1809–1882) a Ernsta Haeckela (1834–1919) a v plném rozsahu v antroposofické duchovní vědě — vynořuje se vývojový princip novým způsobem v myšlení. Vztažen k trojčlennosti duševních schopností člověka prožíváme jej dnes v myšlení především jako předvídavou idej, v cítění jako radostně-čilý impuls a ve vůli jako duchem nesoucí iniciativní sílu. Na cestách této trojnosti uchopuje se člověk v duchovním naplnění svého bytí jako Já a dělá z sebe iniciátora a nositele vývoje do budoucnosti. Ve svém usilování o svobodu žije vývojový princip dar. {{SE|93}}<br /> <br /> Uvědoměním vývojového principu se stává člověk z tvora tvůrcem. A tak vyvstává otázka: Je od nynějška povolán z volní svobody zasazovat idej vývoje do světa, který se stal? Nebo se může toto tvůrčí schopnost vztahovat jen na jeho vlastní a na lidský vývoj? Musí vše ostatní zanechat za sebou a odsoudit k pouhému užitku a k vykořisťování — totiž rostliny, zvířata, Zemi jako celek, která měla a má tak hlubokou účast na jeho vlastním vývoji? Probouzení k ekologickému vědomí sahá většinou jen tak daleko, jako přání zachovat vzniklé, v sobě dovršené dílo stvoření,<br /> <br /> Ano, chtít člověka jako ničitele tohoto díla stvoření držet stranou od přírody. Toto omezení však znamená zastavení vývoje. Jen v souvislosti s pokračujícím vývojem člověka a jen skrze něj jako iniciátora může být to, co se ve světě stalo, proměněno v nové stávání se. Neměl by snad být současný člověk, jehož vynalézavý duch má díky štěpení atomového jádra v rukou všechny prostředky k tomu, aby život na Zemi přivedl k několikanásobnému «Overkill», naopak také schopen, v rozšíření sebe sama, vštípit vývojový princip Zemi, přírodě, která ztuhla v dílo? Jak může sílu stávání se, kterou v sobě nosí, učinit plodnou pro nové procesy stávání se, které vyvedou přírodu z jejího hotového stavu? Tato poslední otázka stojí na počátku budoucí zemědělské kultury. Odpověď na ni nejprve přináší metodický pokyn Rudolfa Steinera:&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Duchovněvědecké základy pro zdárný rozvoj zemědělství'', Dornach 1995, přednášky z 10. a 12. června 1924.&lt;/ref&gt; «vycházet z člověka» a zemědělský podnik, má-li «naplnit svou podstatu», chápat jako «určitý druh individuality».<br /> <br /> Vydejme se na pole a pokusme se ve vnitřním klidu si zpřítomnit veškeré dění přístupné vnímajícímu a myslícímu nazírání, jež se odehrává nad zemí ve světle, vzduchu a teple, pod zemí v temnotě provlhlých, krystalických hlubin a mezi tím v kůži oživené půdy – pak se cítícímu vnímání zjeví hluboká příbuznost s tělesnou trojčlenností člověka ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|obrázek 5]], s. 90).<br /> <br /> Pod zemí narážíme na tvrdý, pevný, z života vypadlý, a proto mrtvý svět hornin a rovněž na vodní prvek hlubin. Pevná složka země spočívá v klidu, zachovává si svou krystalickou strukturu, která je během léta u zemského povrchu silněji vystavena procesům zvětrávání, v zimě se pod vlivem krystalotvorných sil okruhu stálic – Řekové jej nazývali «křišťálovým nebem» – prožívá ve své čisté krystalické přirozenosti.&lt;ref&gt;Tamtéž, přednáška z 10. června 1924.&lt;/ref&gt; Jako je mozek zrcadlem, které uvědomuje skrytou myšlenkovou činnost, tak krystalická přirozenost hornin příbuzných křemíku (křemeny, silikáty), podobně jako smyslové orgány, odráží krystalotvorné síly nejvzdálenějšího kosmického okruhu i síly planet vzdálených od Slunce (Mars, Jupiter, Saturn) v jejich nepřímém působení. Polárním způsobem to platí pro vápenec a horniny příbuzné vápenci, které ve své afinitě k planetárnímu, {{SE|94}}<br /> <br /> Vůbec sonnennahen Planeten (Měsíc, Venuše, Merkur), jejich síly na sebe vážou.&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; Zprostředkující postavení v této polaritě zaujímají jílové minerály, které svou pro minerální říši Země neobvyklou dynamikou přivádějí obě kráftové kvality prostřednictvím kořenů k růstu a tvarování rostliny. Tak pohlížíme na to, co se pod půdou táhne do hlubin, jako na hlavový pól této Rudolfem Steinerem tak nazvané «zemědělské individuality».<br /> <br /> Pokusíme-li se uvést geisteswissenschaftliche Hinweise do myšlenkové souvislosti s přírodovědně uchopitelnými fakty minerálního podloží půdy, ukazuje další fenomén na skutečnost, že se pod zemí nalézá hlavový pól «zemědělské individuality». Podobně jako v epifýze vystupuje krystalotvorba a její rozpouštění jako fyzický základ vědomí Já, tak se ve zvětrávací zóně půdy tvoří nejjemnější hexagonální krystalické lupínky. Krystalizují z amorfních koloidů hydroxidu hlinitého a křemičité kyseliny do takzvaných «sekundárních jílových minerálů». Ty se však mohou opět rozpustit zpět do koloidního stavu.&lt;ref&gt;Die Vermutung ist, dass die Bildung vorzüglich ein Winter- und die Auflösung (Verwitterung) ein Sommerprozess ist.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Polárně vůči hlavovému pólu pod zemí se nad zemí rozprostírá «břicho»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', Dornach 1995, Vorträge vom 10. und 12. Juni 1924.&lt;/ref&gt; zemědělské individuality. Zde, pod přímým působením kosmu, vzniká život způsobem jakési «vnější trávení» světla, tepla, vzduchu a vodních par. Zde vstupuje vše, co se rodí, formou a barvou do vnějšího zjevení, a vše, co zaniká, bere zjevení zpět do neviditelné vnitřní světa. Vše je v pohybu: raší rostlina, volně se pohybuje zvíře, činný je člověk; mraky táhnou, páry stoupají, déšť padá, vítr pohybuje každým jednotlivým listem, vlní se obilím, blesk zableskne a štěpí dub, hrom duní, planety obíhají své dráhy a slunce přináší nad zemí den a noc. Zde, ve Stoffwechselpolu zemědělské individuality, podléhá vše stálé proměně. Zatímco pod zemí proniká duchovně-živé, uvolněné od hmotného, zemí jako vnitřní hybnost — tak jako myšlenky prostupují hlavou&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; — tak se toto duchovně-živé nad zemí utváří formou a barvou v hmotném. To {{SE|95}}<br /> <br /> jen nadsmyslově uchopitelný život nakonec dohašína do formy a ve svém hanutí se v semenu znovu přináší na svět.<br /> <br /> Mezi póly Dole a Nahoře se horizontálně prostírá průzračně tenká kůže, půda, tvořící zárodečnou střed. Ta ve svých procesech nemá žádnou samostatnost, jako ji má rytmický systém člověka. Nelze tedy říci, že by půda měla plíce, srdce. V této souvislosti stojí za zmínku, že zemský povrch má stejně jako voda své přílivy a odlivy a ve střední Evropě se denně v průměru zvedá a klesá o 80 cm.&lt;ref&gt;Siehe hierzu die Forschungen von Gerhard Jentzsch am Lehrstuhl für Angewandte Geophysik an der Universität Jena.&lt;/ref&gt; A přece půda dýchá jako zvíře a člověk: přijímá kyslík a vydává oxid uhličitý. Jenže toto dýchání neprobíhá z niterně-vlastního impulsu, nýbrž je výsledkem exogenního spolupůsobení sil pólů Dole a Nahoře v půdě. V dynamice jílových minerálů lze spatřit jakési srdeční funkce. Ale i ty jsou podněcovány zvenčí a sledují rytmus impulsovaný Sluncem, který ročními cykly řídí a harmonizuje procesy rozpouštění a vázání látek v půdě. Z toho lze porozumět, proč Rudolf Steiner půdu apostrofoval jako «bránici»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', Dornach 1995, Vorträge vom 10. und 12. Juni 1924.&lt;/ref&gt; zde uvažované individuality. Tato bránicová kůže ve svých funkcích zrcadlí součinnost živlů země, vody, vzduchu a tepla v rytmech slunečního roku. Kultivovaná půda je tedy charakterizována tím, že staletími trvajícími orebními a rostlinopěstitelskými opatřeními — zejména hnojením kravským hnojem — obdržela nad svou «přírodní vlohu» dispozici k rozvoji svébytného rytmického orgánu: dispozici k vyrovnávající a rozvoje schopné «středu».<br /> <br /> V profilovém uspořádání tohoto bránicového orgánu středu, v půdě, opakuje se v malém trojčlenná vertikalita zemědělské individuality. V svrchní půdě, v takzvaném A-horizontu, nacházíme tmavší, vzdušně strukturovanou, pozůstatky rostlin protknutou humusovou vrstvu — sediment metabolické aktivity nad zemí, který do ní bakteriálními a jinými přeměnami vdechuje cosi jako svébytný život. Polárně k této oživené vrstvě se v podloží nacházejí ložná, nevyvetralá, mrtvá hornina — do půdy nahoru vyčnívající hlavový pól, C-horizont. Na jeho hranici se hornina vystavuje {{SE|96}}<br /> <br /> rozkladným, krystalický minerální svazek ničícím silám eroze. Mezi A- a C-horizontem se člení zvětrávací nebo B-horizont, v němž se uskutečňuje primární (zvětráváním) a sekundární (novou krystalizací) tvorba jílu. Jílem obohacený B-horizont představuje vlastní střední článek v půdě. Jeho dynamika zrcadlí rytmy Jahreslaufu: směrem dolů, k hlavové straně, zadržuje oživené atmosférické vody a s nimi v ní rozpuštěné látky proti gravitaci; směrem nahoru vstupuje do spojení s humusem (jílo-humusový komplex) a pečuje o procesuální kontinuitu v budování Bodenfruchtbarkeit.<br /> <br /> Zwerchfellorgan půda se zdá, měřeno rozměry výšin, jež se nad ní rozprostírají, a hlubin, jež se dole pohledům vymykají, být pouhým ničím. A přece je vším! Z ní vyrůstá vyšší rostlinná příroda, jež tvoří životní základ pro existenci zvířete a člověka na Zemi. Je to kořen rostliny, který vertikálně směřuje dolů k zemskému středu, a je to výhonek, který z vegetačního bodu klíčku v rytmické listové posloupnosti vertikálně stoupá vstříc Slunci a, obklopen Stoffwechselgeschehen ve světle, vzduchu a teple, v Blüten-, Frucht- und Samenbildung připravuje výživné látky pro zvíře a člověka v živé kompozici. V kvetoucí rostlině a stromové přirozenosti tvoří si zemědělská individualita přirozeně a jen v duchu uchopitelně svůj obraz. Duchovní tyč, jež nadsmyslově spojuje Erdentiefen se slunečními výšinami, jež v trojčlenném uspořádání sjednocuje síly tíže a tíhnoutí k vertikalitě, vtěluje se obrazně každý rok v rašení a výhonu rostlin.<br /> <br /> Rostliny a spolu s nimi zemědělská individualita stojí ve vztahu k trojčlennosti člověka na hlavě. Jak hluboko sahá zde příbuzenský vztah k člověku a zvířeti, ukazuje se v následujícím: Kořen ohmatává, podobně jako smyslový orgán rostliny, látky zemských hlubin. Přenese-li se fruktifikační proces rostliny až dolů do kořene, jako je tomu například u mrkve, zesílí a zabarví se kořen do zářivé červenožluté a prostoupí jeho jemnou tkáň sladkostí a vůněmi. Vzniká výživný plod, který svrchovaně vyživuje hlavu, nervově-smyslovou organizaci jako celek ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90). Plodí-li rostlina naopak v souvislosti se tvorbou semen vysoko nad zemí, jako je tomu například u obilovin, pak vzniká jako výživný plod<br /> <br /> … a silová kompozice, která vyživuje soustavu látkové výměny a končetin u člověka i zvířete. Vše, co mezi těmito póly vyrůstá ve stonku a listu jako potravní plod — například kedlubna (stonek), růžičková kapusta (pupen) nebo listová zelenina (salát, zelí, špenát atd.) — vyživuje a posiluje rytmický střed. {{SE|97}} V biologicko-dynamickém zemědělství je běžnou praxí toto pravidlo následovat: pícní mrkev pomáhá u telat podněcovat smyslovou aktivitu a dávat jim lesklou srst, u krav je to krmná řepa; naopak, má-li se podpořit látková výměna, má-li být zvíře radostně pohyblivé, přichází na řadu krmení lněným semenem; k rozvoji síly u koní je to „oves, který bodá&quot;. Vše, co se ve vegetativní oblasti utváří jako stonek a list — v bylinách, trávě, jeteli atd. — je základním krmivem pro dojnici žijící v přísném rytmu.<br /> <br /> Duchovně uchopitelná, v duchu skutečná idea zemědělské individuality otevírá chápajícímu pohledu brány do všech oblastí zemědělství; on je shrnuje jako orgány bytostného celku — příkladně to má být znázorněno v kapitole o otázce hnojení. To od základu vyžaduje změnu smyslu [Sinnesänderung]. Lze překonat duální poměr člověka a světa ve vědách, který metodicky vylučuje duchovně-duševní stránku poznávajícího a mravně jednajícího člověka. To platí tím více, přechází-li se tento velký, od člověka se odvíjející ideový celek v čin myšlením. V činu se osvědčuje jeho plodnost a skrze ni jeho pravda.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Viergliederung_des_Menschen_und_die_Geschlossenheit_des_Hoforganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hofového organismu ===<br /> <br /> Tělesný organismus člověka zahrnuje v sobě mikrokosmicky vše to, co se makrokosmicky rozkládá jako svět přírodních říší. Existuje tu úzký příbuzenský vztah, který se odhalí, srovnáme-li trojstupňovost přírody — říši anorganicko-fyzického, říši oživené rostlinné přírody a říši oduševnělé živočišné přírody — s tělesnou organizací člověka. Tak jsou v lidském těle účinné všechny látky, síly a zákony, které ovládají anorganicko-mrtvou minerální říši … {{SE|98}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 6, S. 98.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 6: Die Viergliederung des Menschen und der Organismus als Leib der Individualität.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> konstituují a které vědy fyziky a chemie se snaží prozkoumat. Například struktura trámečků ve vnitřní stavbě stehenní kosti v přechodu k ohnutému kyčelnímu kloubu je taková, že s minimem minerální substance (převážně fosforečnan vápenatý) je dosaženo maxima statiky. Podobně je tomu s podpůrnými tkáněmi, s konstrukcí kostry jako celku. Celé tělo je ve stavbě a funkci všech orgánů, v jejich pevných podpůrných tkáních a v jejich hospodaření s tekutinami a teplem prostoupeno a protkáno čistě fyzickou, moudrostí naplněnou zákonitostí. Ta tvoří — ohraničena na podobu těla — fyzické tělo, evolučně nejdokonalejší bytostný článek člověka. Svůj nejpřesnější výraz nachází ve stavbě a funkci smyslového systému. Podstata fyzického těla je nadsmyslová a zjevuje se ve všem viditelném (Obrázek 6).<br /> <br /> Co tedy v říši minerální vystupuje odděleně jako „mrtvá&quot; příroda, v čistě fyzické organizaci — to se v rostlině, zvířeti a člověku funkcionálně proplétá s vyššími bytostnými články. Takovým je především éterické, životní nebo časové tělo, jež světu rostlin propůjčuje život prostřednictvím éterkových sil všestranně proudících z kosmu. Je v sobě proudícím životem, který se podle druhu rostliny nadsmyslově vymezuje v „tělo&quot;, přivlastňuje si specifickým způsobem látky země proti tíži, jakož i<br /> <br /> a jejich sil si přivlastňuje a z nich buduje příslušné fyzické tělo. Jako architekt fyzického se životní tělo neprojevuje jako takové, nýbrž ve formách rostliny. Proto byl pro Goetha tvar a jeho metamorfóza — například v listové posloupnosti — východiskem jeho bádání o bytostné povaze živého. {{SE|99}}<br /> <br /> Vše, co se v rostlinné říši rozprostírá jako bytostná povaha živého, nalézá na vyšší stupni sjednocení v životním těle člověka a projevuje se v proudících tělesných tekutinách, v krvi, v lymfě a v sekrecích žlázového systému, jež regulují veškeré životní procesy (Obrázek 6). Éterické tělo je zdrojem zdraví. Nemoci mají svůj původ v duševnu. K jejich léčení nachází éterické tělo podporu v tom, co je jeho bytostné povaze vždy specifickým způsobem konformní — a to je svět léčivých rostlin. Paracelsus vyjadřuje v podstatě toto: Neexistuje nemoc, která by nemohla být vyléčena nějakým «bylinkou» nalezatelnou v rostlinné říši.<br /> <br /> Jako člověk nese ve stavbě svého těla přeměněnou minerální a rostlinnou říši povýšenou na vyšší stupeň, tak je i ve svém třetím bytostném článku — v duševním nebo astrálním těle — spřízněn s duševnem rozvinutým v živočišné říši (Obrázek 6). Zvířecí organizace se dovršuje zvířecí duší, která prostupuje fyzické tělo i tělo životní. Tento duševní článek přešel do zvířecího těla v podobě i funkci. Každý živočišný druh se tak morfologicky a fyziologicky člení ve vysoce diferencované nitro a vnějšek a disponuje rovněž druhově specifickým systémem končetin, skrze nějž se zvíře může volně pohybovat v živlech, které převládajícím způsobem podmínily jeho formování. Zvířecí duše se však projevuje především v «jak a co» činností, jež zvíře tělesně vázáno vykonává ve svém životním prostoru — tak žije červ v zemi, ryba ve vodě, pták ve vzduchu, hmyz v teple. Na základě tohoto v orgánovou činnost vázaného duševna zvířete mohl Goethe říci: «Zvíře je poučováno svými orgány. Člověk svými poučuje a vládne jim.» Duševní nebo astrální tělo je zdrojem vědomí; jeho fyzickým základem je nervová a smyslová organizace. {{SE|100}}<br /> <br /> I v člověku žije část duševna ponořena do životních pochodů — jako pudy, žádosti a vášně, pocity hladu a žízně a podobně. Ve své od těla osvobozené části žije duše sama v sobě a stává si vědoma svého ryze duševního prožívání — například toho, co vnímá jako pravdivé, krásné a dobré, ale i toho, co prožívá jako moc odchýlení ke zlému. Tímto článkem duše, který se osvobozuje z těla, povznáší se člověk z vázanosti na přírodu.<br /> <br /> V uvědomělém duševním životě cítí se člověk prostoupen něčím, co se mu teprve na cestě sebepoznání odkrývá jako jeho nejvlastnější bytostná povaha, jako jeho Já ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#98|Obrázek 6]], s. 98). Fyzickým základem působení Já v těle — Já-organizací — je krev. «Krev je ústředním orgánem organismu.»&lt;ref&gt;Lothar Vogel: ''Der dreigliedrige Mensch'', Dornach 1979, S. 147.&lt;/ref&gt; Je to tato v sobě samé spočívající jáství člověka, která má moc a sílu prostupovat, proměňovat a individualizovat tři popsané bytostné články. Vtiskuje tělu duševnímu, tělu životnímu a tělu fyzickému Já-organizaci. V této Já-činnosti přeměny a přivlastnění bytostných článků k výšinám jeho duchovního bytí leží pramen veškerého budoucího vývoje člověka i Země.<br /> <br /> Jako trojčlennost vede i čtyřčlennost k uchopení pojmu individuality. V Já-obdarování člověka se tento pojem naplňuje. Pojem organismu naproti tomu — pojmu uzavřenosti do sebe — se naplňuje již v živočišné říši, nikoli v pouhým životem obdařené rostlině. Ta by se teprve tehdy jevila jako úplný organismus, kdybychom k výhonku připočítali zemi, v níž koření, a k listu i ke květu kosmický obvod, do nějž se rozevírá.<br /> <br /> Pojem organismu se naplňuje, pokusíme-li se myslet spolupůsobení tří bytostných článků — fyzického těla, těla životního čili éterického, těla duševního čili astrálního — jako celek. Co teprve nadsmyslové poznání zpřístupňuje myšlení jako skutečnost, to může učit nazírání zvířete. Teprve s obdarováním astrálním tělem — totiž duševnem pronikajícím zemskou substanci, jak je tomu u veškeré živočišnosti — vzniká vnějšek a niternost: «V astrálním těle povstává zvířecí utváření navenek jako celá podoba a dovnitř jako utváření orgánů […] Je-li toto utváření dovedeno až do svého konce, formuje se to živočišné.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner, Ita Wegman: ''Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst'', GA 27, Dornach 1991, S. 35.&lt;/ref&gt; {{SE|101}}<br /> <br /> Touto charakteristikou je dán klíč k prohloubenému, obrazně myšlenkovému utváření pojmu organismu, resp. «uzavřenosti do sebe». S pohledem na zemědělství otevírá tento pojem možnost nechat zemědělský podnik z důsledně vědomé metamorfózy minulého znovu vzniknout — a to z moci a síly vědomé duše. Zůstalo-li by se u toho, bylo by to pouhé — byť vědomé — opakování toho, čím kdysi bylo periferní prostoupení dvora a gemarkování celé gemarkace. Ale jak je to s metamorfózou někdejšího duchovního středu, církve? Tento střed se v průběhu sebeuvědomění přesouvá do samého člověka. Člověk se musí naučit, aby v erkraftování své Já-individuality sebetvoříce probouzel mravní impulsy, které jej v práci vedou tak, že se makrokosmicky daná stanovištnost dvora bytostně rozvíjí v «zemědělskou individualitu». Jako trojčlennost vede pohled na vertikální členění dvora, na osu Země–Slunce, tak čtyřčlennost vede na plošně horizontální orientaci gemarkace — těla této individuality. Trojčlennost zpřístupňuje duchovní uchopení zemědělské individuality, čtyřčlennost ukazuje cesty praxe, jejího uskutečnění, jejího bytostného naplnění.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Bild_der_Viergliederung_der_landwirtschaftlichen_Individualität&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Obraz čtyřčlenné struktury zemědělské individuality ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_physische_Organisation&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Fyzická organizace ===<br /> <br /> Z raně středověkého původu tvořila gemarkace vesnice nebo solitárního dvora zaokrouhlenou plošnou jednotku. Je to stanoviště, na němž kráčivá působení sil a substance kosmu a Země vždy svým specifickým způsobem spolupůsobí a přinášejí se v podobě kulturní přírody k jevu.<br /> <br /> Fyzický základ tvoří vztahové předivo «živlů» — Země, vody, vzduchu a tepla — proměňující se v rytmech ročního běhu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|Obrázek 7]], s. 102).<br /> <br /> Erdigně pevný, krystalický základ gemarkace se vybudovává z horninových útvarů zemské kůry. Ty vystupují na hranici vzdušného obkruhu v mnohostranném reliéfu — údolí a výšiny, expozice {{SE|102}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 7, S. 102.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 7: Die physische Organisation oder der physische Leib des landwirtschaftlichen Organismus.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> podle světových stran atd. –, které samo modifikuje rytmické spolupůsobení čtyř živlů. Povrchová podoba každé gemarkace tak vypráví o své zemské a krajinné historii. Zvětrávání — to jest působení živlů vody, vzduchu a tepla na živel erdigně pevného — vytváří minerální kostru půdy, která se v závislosti na výchozí hornině skládá z hrubšího nebo jemnějšího zrna křemene-pazourku a jejich silikátových příbuzných, vápence a jeho příbuzných a dále z jílů. Toto ryze minerální složení se ukazuje tím významnější pro úrodnost půdy, čím vyrovnaněji a hlouběji je vybudováno.<br /> <br /> Živel vody prostupuje půdu rozmanitými způsoby. Zčásti se vyskytuje v koloidálním stavu svázaný s nejjemnějšími jílovými mineráliemi, zčásti jako hydrátové obaly půdních částic, zčásti jako pórová voda, zčásti jako průsaková voda a voda spodní. Uvolněn od živlu zemského odhaluje svou soudržnou, v sobě pohyblivou přirozenost v dešťové kapce, v tocích, rybnících a jezerech. Cestou výparu splývá konečně s živlem {{SE|103}}<br /> <br /> vzdušným, v mlze se formuje v nejjemnější kapičky, v oblacích v hrubší, a v proudícím dešti se z vzdušného obkruhu uvolňuje, aby se znovu spojil s živlem zemským. Každý statek se může šťastným nazývat, hraničí-li gemarkace s tokem řeky nebo jezera, prochází-li jí potok, živený snad pramenem, nebo chová-li mokřadní biotop s vysokou hladinou spodní vody nebo rybník. Jako terénní reliéf, tak i vodní hospodářství vtiskuje gemarkaci statku nebo vesnice — v závislosti na množství a rozložení srážek v průběhu roku — nezaměnitelně osobitý charakter.<br /> <br /> Živel vzduchu spočívá tu klidně nad gemarkací, tu se tiše přelévá přes krajinu, tu se přes ni žene bouřlivě. Podobně jako srážky, ba ještě spíše vzdušné proudy ve větru a počasí přesahují přes celé země a moře, avšak na každém místě země, kde jim překážky kříží cestu — ať je to hřeben hor, nebo stromy, živé ploty atd. –, vzdouvají se vírem, tlumí nebo se zcela uklidňují. Zejména přízemní vrstva vzduchu setrvává pod rostlinným porostem déle a je v neustálé výměně s půdním vzduchem, jenž dlí v puklinách a pórech svrchní půdy jednou déle, jednou kratší dobu. Ryze fyzický, anorganicky mrtvý charakter živlu vzduchu se projevuje v jeho látkovém složení. Hlavní složky — kyslík a dusík, v živém světě nejvýš aktivní látky — vytvářejí ve vnějším vzduchu sloučeniny samy se sebou, a jsou proto v nejvyšší míře reakčně inertní. Jinak se chová živel vzduchu v půdě. Tam vstupuje do vztahu s živly Země a vody a oživuje se k plné reakční síle, navazuje nová spojení. Jiným způsobem projevu pohybujícího se vzduchu je tlak, který vyvíjí, když v bouři a větru zvedá vodu ve vlnách, rozechvívá obilím, třese topoly a nechává padat celé lesy.<br /> <br /> Teplo se jako živel projevuje nejčistěji jako sálající teplo. Obecně se však odhaluje nepřímo na živlech a skrze ně — Zemi, vodě a vzduchu. Propůjčuje jim jejich vlastní dynamiku v procesuálním dění. Teprve skrze teplo se odhalují jejich specifické fyzické vlastnosti. Jeho nepřítomnost v zimě nechává půdu mrznout, tuhnout do živlu erdigně pevného; v letních vedrech nabývá vrchu spolu s vzduchem; na jaře proniká svými sourozeneckými živly, probouzí jejich vzájemnou dynamiku, oživuje půdy a připravuje je pro přijetí osiva; na podzim podobně, avšak pak se před zimou z tohoto svazku uvolňuje a každý z živlů vstupuje do svého zvláštního bytí. Podle expozice {{SE|104}}<br /> <br /> reliéfu vůči slunci — jižní svah, severní svah — vznikají v rámci gemarkace teplejší nebo chladnější stanoviště; stromové živé ploty, rozptýlená výsadba ovocných stromů, lesní ostrůvky atd. vytvářejí na malé ploše vyrovnaný tepelný hospodářský systém.<br /> <br /> Prostřednictvím tepla vznikají silové vztahy mezi živly. Toto fyzicko-anorganické předivo vztahů se mění místo od místa. Čím více se však při utváření hospodářství v uměleckém přiblížení uplatňuje organismusprinzip, tím více se elementární dění uzavírá do individuálního celku. Vzniká, příslušná typus stanoviště odpovídající, kompozice fyzikálních zákonů, sil a substancí působících ve čtyřech živlech. Tuto kompozici lze nazvat fyzickou organizací «zemědělské individuality», analogicky s «fyzickým tělem» člověka. Tato fyzická organizace pozemkového katastru hospodářství nebo vesnice je nadsmyslové bytostné povahy. Vystupuje smyslově ve světě látek ztuhlém do podoby, který je vlastní danému stanovišti, a jako taková je evolučně předem dána z minulosti. Poskytuje fakta, která musí zemědělec znát — pokud jde o geologickou stavbu, typy půd, hydrogeologické poměry a klima v malém i velkém měřítku —, ba více než to: musí s nimi srůst, pokud jde o odbornou praxi. Možnosti, jak v tomto předem daném světě faktů optimalizovat součinnost čtyř živlů ve prospěch pěstování kulturních rostlin, se omezují na zásahy do nejsvrchnější kůže zemské kůry, do půd, do onoho «bránicového orgánu» mezi «výšinami» a «hloubinami» krajiny. Jde přitom o výkon umění zpracování půdy, zavlažování a odvodnění, meliorace, terasování, hrázování a ochrany před větrem atd.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Lebensorganisation&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Životní organizace ===<br /> <br /> Tak jako má rostlina, zvíře a člověk, má i zemědělský organismus, který lze chápat jako tělo «zemědělské individuality», životní organizaci, «éterické čili živé tělo», jež si přičleňuje své bytostné povaze odpovídající «fyzické tělo» ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#106|Obrázek 8]], str. 106). Člověk je v pokušení ztotožnit toto živé tělo se souhrnem života, který každoročně vyrůstá v rostlinném světě. Kde však zůstává tento život, který se v podobách rostlin jeví, když rostliny na podzim odhazují listí nebo zcela odumírají? Dalo by se odpovědět: Život se stahuje zpět do semen, do humusu nebo do ''kambia''. Avšak i tato jsou jen zjevy živého {{SE|105}}<br /> <br /> v proudu vznikání a zanikání. Život sám je nadsmyslový. Organizace éterických formativních sil hospodářství prochází v rytmu slunečního roku střídavými stavy svého smyslově vnímatelného jevu. Od podzimu přes zimu žije stažena do čistě duchovní účinnosti v zemi, «v hlavovém pólu zemědělské individuality». V klíčení a zrání rostlin na jaře přes léto se pozvedá do «břicha zemědělské individuality». Vtiskuje se do života každé se utvářející podoby rostliny a jejích látkových kompozic v kořeni, stonku, listu a kvetu a opět se uvolňuje, když rostliny na podzim odumírají.<br /> <br /> Éterické čili živé tělo zemědělské individuality se odhaluje ve stoupajícím roce v souhrnu životních jevů, ve klesajícím roce opět mizí a je pak vnímatelné jen otevřenému duchovnímu zraku. Diskontinuita je jen zdánlivá.<br /> <br /> Vše živé stojí bytostně ve vztahu k živlům. Čím vyváženěji jsou vůči sobě země, voda, vzduch a teplo v poměru, tím rozmanitěji se může život přinést ke zjevení. Tento fakt se zřetelně vyslovuje v protikladu tropického deštného pralesa a písečné pouště. V prvním případě dosahuje rozmanitost druhů rostlin, stlačených na nejmenší prostor, maxima — v tropickém pralese Brazílie například přes sto druhů stromů na hektar —, v druhém případě se vůbec nebo jen řídce rostlinný život rozvíjí.<br /> <br /> Veškerému živému leží v základu životní organizace, složená z množství formativních sil, které vstupují se světlem slunce. V ní jako v celku se uskutečňují v navzájem se podporujícím střídavém vztahu životní procesy; jsou původci a nositeli zdraví. Samoregulace a trvale udržitelnost přírodního biotopu o tom vydává svědectví. Životní organizace hoforganismu je proto tím zdravější, čím všestranněji je tato v souladu se stanovištními faktory prověřena. Tento stav trvalého zdraví vytvářet je neustávající kulturní úkol člověka. Na něm závisí konstelace formativních sil živého, podle nichž se kulturní rostlina může podle svého typusu utvářet. Na této hospodářstvím podmíněné konstelaci formativních sil spočívá výživná hodnota výživných plodů a léčivá síla bylin, stejně tak kvalita humusu a plodnost půdy vcelku. Každý druh rostliny přispívá tedy k tomu, aby se z plnosti kosmických periferních sil mohla tvořit hofovému nebo vesnickému organismu vlastní životní organizace, která fyzické organizaci jako její utvářející architekta {{SE|106}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 8, S. 106.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 8: Die Lebensorganisation oder der Lebensleib des landwirtschaftlichen Organismus.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> nadřazena. Je nositelkou životního dění, které se ve formách rostlin stává vnímatelným obrazem, nadsmyslově se však darlebt jako v čase působící «tělo časů čili bildekräfteleib». Ve všem živém je nositelem vývoje. Na toto tělesné dění v čase chce pojem «biologicko-dynamický» poukazovat.<br /> <br /> Příroda se organizuje nutností svých zákonitostí do diverzity po svém způsobu; v zemědělském organismu připadá tento úkol uměleckému tvoření člověka. Vědomým herausgestaltungem éterické organizace hofové nebo vesnické gemarkace se zemědělec, jako tomu bylo kdysi ve starém selství, stává na nový způsob tvůrcem kulturní krajiny. Pěstováním kulturních rostlin sice ničí vzrostlou Wildnatur, ale buduje ji znovu jako Kulturnatur. Zatímco na fyzické rovině jsou jeho gestaltungskräftem úzce stanoveny meze, je v herausgestaltungu životní organizace Hoforganismu vyzýván k nejvyššímu uměleckému mistrovství. Musí překonávat rozpor jednostrannosti v pěstování a mnohostrannosti jako principu zdravé {{SE|107}}<br /> <br /> živosti prostředkem umění. Musí z ideálního prožívání celkové souvislosti betriebsního organismu přijímat opatření, která proměňují přírodní biotop v kulturní biotop. Ve vědomém novém stvoření musí být organismus zemědělství z devastovaných monokultureinöd urzellenhaft znovu herausplastiziert. Pokud jde o uměleckou celkovou durchgestaltung hofindividuální životní organizace, přicházejí v úvahu následující opatření ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#106|Obrázek 8]], s. 106):<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Fruchtfolge_im_Acker-_und_Gartenbau:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Fruchtfolge v zemědělství a zahradnictví: ====<br /> <br /> Dostupná orná půda je rozdělena tak, aby různé obilniny, okopaniny a pícniny – v zahradnictví různé druhy zeleniny –, které v jednom roce stojí vedle sebe každá na svém dílu, byly v následujících letech na témže dílu pěstovány postupně za sebou. Umění spočívá v tom, nechat jednotlivé polní plodiny – podle toho, zda humus obohacují nebo čerpají, zda jsou mělko- nebo hlubokokořenné, zda jsou náročné na hnojení nebo méně náročné – tak navazovat jedna na druhou, aby se předcházelo chorobám, podporovala se chuť k růstu a fruktifikace (výživná hodnota) a celkově se úrodnost půdy zachovávala, nebo lépe ještě zvyšovala. Velký význam má přitom to, aby osivo zůstávalo v podniku, tj. pocházelo z vlastního dalšího pěstování nebo ze šlechtitelského zpracování. Kultura polního hospodářství pracuje především se silami kosmu, které působí prostřednictvím země – křemene a vápna a zprostředkovaně skrze jíl – nepřímo zdola nahoru na růst rostlin. To se projevuje zvláště v pěstování obilnin, kde se ve srovnání s planou trávou celá rostlina v stéblu, listu a semeni prostupuje procesem fruktifikace.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Rückführung_des_Gartenbaus_in_den_Hof-_und_Dorforganismus:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Začlenění zahradnictví do organismu statku a vesnice: ====<br /> <br /> Děje se to zčásti obohacením polního osevního postupu polním pěstováním zeleniny, zčásti pěstováním jemné zeleniny, květin a bylin na ohrazeném areálu a pěstováním pod sklem. Zde v blízkosti statku je také místo pro včelín. Integrace všestranného zahradnictví zajišťuje kvetení a plodení od časného jara až do pozdního podzimu. Doplněno kvetoucími pásy v zemědělství se tak druhová rozmanitost jednoletých rostlin v míře bohatí až na hranice katastru obce. {{SE|108}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Rückführung_des_Obstbaus_in_den_Hof-_und_Dorforganismus:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zařazení ovocnářství zpět do organismu statku a vesnice: ====<br /> <br /> Vysoké kmeny co největší druhové rozmanitosti mají své místo podél polních cest, na mezích, na terasovaných svazích nebo na statkových ovocných loukách. Blahodárný účinek kultury ovocných stromů – obohacující krajinný obraz po celý rok – by měl prostupovat celou pozemkovou gemarkací statku a vesnice. Polokmeny a nízké intenzivní ovocné výsadby by měly stát v přiměřeném poměru k ostatním kulturám.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Eingliederung_und_Bewahrung_von_Wiesen_und_Weiden:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Začlenění a ochrana luk a pastvin: ====<br /> <br /> Jejich místo je v oblastech s vysokými srážkami, na svazích ohrožených erozí, na mělkých pastvinách a suchých polovinách využitelných jen extenzivně, především však všude tam, kde se mělce pod povrchem vyskytuje spodní voda – například po obou stranách podél potoků a řek, v nivách, u rašelinných sníženin nebo v přechodných rašeliništích. Rozorávání travních porostů (pěstování kukuřice) prostřednictvím odvodňování nebo snižování hladiny spodní vody by se mělo co nejdůsledněji zamezovat. Travní porost je odolný vůči záplavám a jako trvalá kultura působí čistícím způsobem na spodní vodu přitékající k otevřenému recipientu – zejména díky dlouhým sacím kořenům trav. Odčerpává z ní dusičnany pocházející ze vzdálenějších oblastí obilnářství. Trvalý travní porost se v důsledku pastvy a sečení nachází trvale ve vegetativním stadiu růstu. Proto potřebuje dostatek vody – nebo přesněji: éterické formativní síly, jež působí skrze živel vody; tedy vodu vystavenou silám Stoffwechselpol-u zemědělské individuality. Tato podmínka je splněna, nachází-li se spodní voda mělce pod povrchem (40 cm pod terénem), nebo při umělých loukách nebo v zavlažovacím hospodaření ve «svahové kultuře».<br /> <br /> Dokonalou formu umělých luk bylo možné nalézt ještě v polovině 20. století v polohách středohoří. Autor mohl v Rhönu krátce před zničením těchto mistrovských děl obdivovat poslední zbytky takzvaných Buckelwiesen – hrbolkových luk. Jejich zakládání, «hnojení» čistou vodou, pěstování, sečení na seno a přinášení sena do stodoly na ramenou v rozložených prostěradlech bylo výlučně nesmírně náročnou ruční prací. Odměnou bylo až pět sečí za rok. Z mlýnského příkopu ležícího výše na svahu údolí se směrem dolů stavěl jeden hrbol vedle druhého se střechovitými bočními plochami. Na hřbetě těchto hrbolových střech vedl kolmo od mlýnského potoka méně než lopatu široký slepý příkop s nulovým spádem. V době závlahy, závislé na fázích měsíce, tekla voda plošně na obě strany přes hranu slepého příkopu a stékala {{SE|109}}<br /> <br /> rychle pronikala travní drnou a shromažďovala se znovu ve střešním žlabu mezi dvěma hrboly. Ten pokračoval dál a stával se hřebenem příští řady kopečkovitých střech připojujících se níže po svahu – a tak to šlo stupeň po stupni dolů až do dna údolí.<br /> <br /> U tohoto druhu závlahového umění nešlo primárně o provlhčení podloží, nýbrž o rychle properlující pohyb vody – zpravidla chudé na minerály a zejména na dusík – skrze travní drn. Lze se domnívat, že vodě přísluší zde hnojivý účinek. Zdá se, že voda příjmem kyslíku – kyslíku jakožto nositele života&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', Vortrag vom 11. Juni 1924, GA 327, Dornach 1999, S. 68f.&lt;/ref&gt; – při pohyblivě-zurčícím průtoku oživuje růst trav a bylin takovým způsobem, že na těchto zpravidla minerálně chudých půdách bylo dosahováno kvalitativně i kvantitativně nejvyšších výnosů.<br /> <br /> Umělé louky jako krajinný prvek tvořící a oživující krajinu v podobě svahových nebo hrbolkových luk padly za oběť technologickému věku. Tato větev kdysi vysoké landbaukunst nedokázala obstát.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anpflanzung_von_Hecken,_Feldgehölz-_und_Bauminseln:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Výsadba živých plotů, polních remízků a stromových ostrovů: ====<br /> <br /> Zde se naskýtá příležitost přidělit všem dřevinám – keřům i stromům domácím v krajinném okolí – jejich místo v katastru obce, v živých plotech a remízcích, a tím v polní krajině zakládat chráněná území s vlastním mikroklimatem a celou gemarkaci samu nechat stát se harmonicky utvářejícím článkem kulturní krajiny. Výsadby slouží v otevřených krajinách jakoby jako náhrada lesa. Největší floristická a zároveň faunistická hustota kulturní krajiny se nachází na lesních okrajích, v přechodových a zároveň zónách pronikání otevřené polní a luční krajiny a lesa. Zde se patro nad patrem vrství druhově bohatá flora trav a bylin, pak nízko i výše rostoucí keřové porosty a konečně vysoko rostoucí rozložité koruny stromů. Týž výstavbový plán a tutéž ekologickou funkci mají živé ploty. Jsou vůči dvěma stranám polního katastru jakoby dvěma k sobě přiloženými, vzájemně prorůstajícími lesními lemy – stejně tak polní remízky a stromové ostrovy. {{SE|110}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Wald:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Les: ====<br /> <br /> Musí být spolu se zemědělstvím viděn jako jeden celek. Ano, přísně vzato k zemědělství náleží, stejně jako všechny výše jmenované funkční články životní organizace. Les mnohdy obklopuje katastr statků a vesnic, spojuje je a propojuje do sítě. Les plní uvnitř kulturních krajin nadřazenou, oživující funkci. K tomu působí vyrovnávajícím způsobem na klima a společně s katastrem statků a vesnic uchovává a profiluje po celé věky ráz kulturní krajiny v širokém měřítku.<br /> <br /> Les nemůže být předmětem pouhého lesnictví, ale ani pouhé ochrany přírody. Jeho využívání je – jako je tomu u každé polní gemarkace – kulturním úkolem, který se naplňuje v jeho utváření jako «trvalého lesa», jehož cílem je druhová rozmanitost dřevin odpovídající daném stanovišti. Trvalým lesem se stane teprve skrze soustavnou péči a využívání. Ponechat přirozené rezervace přirozenému stavu vede zpět do antropogenně podmíněné divočiny skrze zanedbání.<br /> <br /> Každý ze jmenovaných životních orgánů je sám o sobě již uměleckým stvořením přesahujícím přirozený biotop. O to více to platí, pokud jde o kompozici těchto životních článků v celek životní organizace hospodářského nebo vesnického organismu. Veškerá působení sféry stálic, planet, Slunce, Měsíce a Země se do ní vtiskly v průběhu roku a vstupují do «semenného stavu» «Všeobecně-Rostlinného» – do humusu uchovávajícího život. Rosenkruciánští alchymisté jej proto nazývali «Universálním semenem Země» (mateřská půda), na rozdíl od «individuálního semene», jež, tvořeno jednotlivou rostlinou, padá na mateřskou půdu. Humus nese pozemsky-zrozeně prožitý život předchozích let do přítomnosti. Proto jej lze strukturálně i substanciálně označit jako «paměť Země». Lze říci: v něm žije – v pozemsko-látkové formě ztuhlý – princip Všeobecně-Rostlinného. {{SE|111}}<br /> <br /> Je třeba rozlišovat mezi živými silovými proudy (jež tvoří život rostlin a ve svém celku tvoří jejich éterické čili životní tělo) a těmi, jež jako síly vyššího druhu vyzařují z astrálního světa kosmu. Jsou to síly, které se u zvířete rozvíjejí ve své<br /> <br /> duševním těle zvnitřnily, k prožívání hladu a žízně, vnímání bolesti a tak dále. Na proudící životní procesy rostlin působí tyto astrální síly z vnějšku tak, že je tvoří, formují, utvářejí a zadržují. Tvoří a zadržují proudící život do podoby kořene jinak než do podob stonku, listu a květu. Tvořivé síly se spojují s proudícím životem a vytvářejí si odraz v jakékoli vnější podobě rostlinného druhu, modifikovaný stanovištně odlišným spolupůsobením sil Země a kosmu. Podíváme-li se na druhovou rozmanitost trav a obilovin, na povahu bylin, trvalek, keřů a stromů jednoho statku a na jejich celkovou kompozici, pak se v jejich smyslově vnímatelných podobách zjevuje to, co se ve skrytu v tvořivě silném proudění prožívá jako éterická organizace organismu statku jako celku.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Seelenorganisation_oder_der_Astralleib_des_landwirtschaftlichen_Organismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu ===<br /> <br /> Z téže nadsmyslové oblasti, z níž vyzařují síly, které se rostliny takřka jen dotýkají z vnějšku, formují ji v růstu a nechávají ji odumřít do formy, pochází duševní neboli astrální tělo zvířat, které se ztělesňuje v těle zvířat a jako jejich duše je prozařuje zevnitř. Toto duševno, zjevující svou bytost, vymezuje zvíře navenek v jeho podobě a člení je dovnitř v řadu jeho orgánů. Duševní organizace zvířete je jeho životním tělem a to je nadřazeno jeho fyzické organizaci ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|obrázek 9]], s. 115). Jak již bylo zmíněno, v každém živočišném druhu je ztělesněna určitá duševní kvalita, v červu jiná než v rybě, ptáku, hmyzu nebo v řadě savců. Zvířecí duše si ve ztvárnění těla vytváří svůj obraz a projevuje se v tom, co zvíře dělá. Stanoviště obývá velké množství zvířat. Je o to početnější, čím mnohostranněji je utvořena životní organizace hospodářského nebo vesnického katastru. Členěny v druhy, čeledi a rody tvoří vcelku faunu stanoviště a stojí ke čtyřem živlům, k oživené přírodě i mezi sebou navzájem v nejrozmanitějším, moudrostí naplněném vztahu. Zvířenu hospodářství lze v jejím zjevu a chování chápat jako orgány «duševního neboli astrálního těla» celku hospodářství. {{SE|112}}<br /> <br /> Duševno, které je zvířatům vlastní, pochází z minulých evolučních stupňů Země.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Duševní tělo hospodářství nebo vesnického katastru se kromě toho utváří astrálními silami, které do něj s slunečním světlem proudí ze současného kosmu.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Leitsätze'', GA 26, Dornach 2020, darin der Brief «Der Mensch in seiner makrokosmischen Wesenheit».&lt;/ref&gt; Právě ony dávají rostlinám z vnějšku formu – srovnejme jemnolistost, resp. velkolistost rostlin, které vyrostly na světle nebo ve stínu –, nechávají je dozrávat, strukturují stavbu látek, např. bílkoviny, a podmiňují tak výživovou hodnotu plodin. Závisí tedy podstatně na fyzické a životní organizaci, do jakého stupně intenzity se duševní organizace utvoří a katastr hospodářství nebo vesnice se vymezí jako v sobě uzavřený organismus a vnitřně se rozčlení na orgány.<br /> <br /> Pro pochopení velmi diferencovaného příspěvku zvířeny k utváření duševní organizace organismu hospodářství nebo vesnice je třeba se podrobněji věnovat dvěma bytostně odlišným skupinám: divoké fauně a domácím zvířatům ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|obrázek 9]], s. 115).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wildtierarten_–_Organe_des_Hof-_und_Landschaftsorganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Druhy volně žijící zvěře — orgány organismu statku a krajiny ====<br /> <br /> Kulturně-tvůrčí výkon zemědělství spočíval v proměně divoké přírody v přírodu kulturní; i nadále zůstává jeho úkolem o ni pečovat a dále ji rozvíjet. Tento krok proměny znamenal mimo jiné buď zcela vytlačit z krajiny svět velkých volně žijících zvířat – jako jsou šelmy: vlk, medvěd, rys, a kopytníci jako pratur, los, zubr, divoké prase atd. – a nahradit je domácími zvířaty, nebo je vzít pod ochranu a do péče, jako je tomu u vysoké zvěře: jelena, srnce a soba, nebo u nízké zvěře, jako je zajíc, liška atd. Volně žijící savci jsou plaší a převážně noční. Jejich vynikající smyslové vlastnosti, čich, sluch a zrak, svědčí o bdělosti vědomějšího vnitřního života. Svými smysly se ponořují do vnějšího světa – větřením, nasloucháním, pátráním zrakem – jako například vysoká zvěř, když vychází na pastvu z šera lesa do otevřené krajiny. Duševně-instinktivní život je těmito vjemy podněcován a zároveň se rozšiřuje {{SE|113}}<br /> <br /> Duševní se otvírá a splývá s vnímaným. Tento vztah nitra a vnějšku se zjevuje nazírání v estetice chování, například v prchajícím srncovi, zajíci bijícím háky nebo hrdém jelenovi, jenž vznešeně tyčí své paroží do vzdušného obkruhu. Tímto z čelní kosti vyrůstajícím kostním stavením loví jelen kosmicko-astrální síly, které formotvorně působí na jeho vnitřní svět orgánů.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 97.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> U volně žijících zvířat to, co tvoří jejich duševní bytost, zcela vstoupilo do utváření těla. Toto duševní se v těle a skrze tělo prožívá. Tak vtiskují zvířata, vedena svými instinkty, to jest z vnitřní nutnosti, své vlastní bytí svému životnímu prostoru; rozšiřujíce sebe sama, oživují a oduševňují tento životní prostor svou činností a proměňují ho ve svůj revír: „Rostlina dává, zvíře bere v hospodářství přírody.&quot;&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 14. Juni 1924, S. 193.&lt;/ref&gt; Zvíře uspokojuje svou žádostivou přirozenost tím, co odebírá ze svého okolí. V tomto uspokojení má svůj blahobyt, který radostně dává světu najevo svými pohyby a hlasy.<br /> <br /> Divoké fauně se v souvislosti s jejími navzájem se prostupujícími podmínkami existence věnuje stále větší pozornost. Rozpoznává se, jak se životní cyklus zvířat moudře zapojuje do většího celku, ano, jak jsou souhrnně svou činností výkonnými orgány při utváření organismických celostí. Je tedy úkolem zemědělce věnovat divoké fauně v nejširším slova smyslu stejnou péči a pozornost jako hospodářským zvířatům. Ve vztahu k savcům se to děje mimo jiné lovem, přičemž egoistické pohnutky přitom hrají roli právě tak často jako při boji s takzvanými škůdci pomocí biocidů jiného druhu. Různé druhy zvířat přispívají každý svým dílem k obohacování a posilování soulové organizace hof- nebo dorforganismu. Každý nepromyšlený zásah do komplexního přediva vztahů je nechává onemocnět a oslabuje jejich síly sebeléčení.&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 15. Juni 1924.&lt;/ref&gt; {{SE|114}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vier_Gruppen_innerhalb_der_Wildfauna&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Čtyři skupiny v rámci divoké fauny ====<br /> <br /> Odhlédneme-li od savců a plazů, jsou pro nás nesmírně důležité čtyři velké skupiny živočišné říše, jejichž existence prostupuje gemarkungen svou – skrytěji působící – duševností. Ve svém tělesném utváření vykazují každá jiným způsobem příbuznost s funkční a morfologickou trojčlenností člověka, to jest s nervově-smyslovým systémem, s hrudní oblastí a se systémem látkové výměny a končetin. Jsou to čtyři skupiny: červi, ryby, ptáci a hmyz.<br /> <br /> Tato trojčlennost těla je nejzřetelněji vytvořena u hmyzu. U ostatních tří skupin ovládá existenci zvířete vždy jeden funkční okruh s vysokou specializací: u červů pól látkové výměny, u ryb rytmický střed a u ptáků nervově-smyslový pól. Každá z těchto čtyř skupin odhaluje ve své druhové rozmanitosti – nejintenzivněji hmyz – velkou variační šíři ve vyformování svých orgánových soustav. V porovnání s člověkem se již v dřívějších fázích evoluce jednostranně vyvinuly k tak vysoké dokonalosti, že lze říci: Část duševního těchto zvířat z velké části vstoupila do příslušného tělesného utváření, zatímco druhá, doplňující část se proživá nadsmyslově jako svět takzvaných „elementárních bytostí&quot;.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Welt der Elementarwesen'', ausgewählte Texte herausgegeben von Almut Bockemühl, Dornach 2005.&lt;/ref&gt; Elementární bytosti jsou poslové, kteří zprostředkovávají mezi bytostným prapůvodem veškerého bytí a jeho zobrazujícími formami projevu ve fyzicko-materiálním světě. Jejich bytost je duševně-astrální povahy; jejich tělo se specificky buduje z étericky živých sil. Elementární bytosti jsou duchovní poslové, kteří přivádějí do smyslově-vnímatelného jevu – obrazně, v čase a prostoru – praobrazů minerální, rostlinné, živočišné a lidské říše, jež jsou doma v říši vyšších duchovních světů. Jsou bytostmi vztahů mezi světem smyslového a duchovně-nadsmyslového a jako takovéto bytosti mohou být cítivě prožívány v cvičícím, myslícím nazírání. Jako nositelé procesů se zaklínají do všeho vzniku a osvobozují se z tohoto zakletí v zániku toho, co ztuhlo do smyslové formy.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vorträge vom 2., 3. und 4. November 1923.&lt;/ref&gt; Elementární bytosti se specifikují do čtyř skupin podle toho, ve kterém ze čtyř živlů – Zemi, Vodě, Vzduchu a Teple – mají převážně své pole působnosti. {{SE|115}}<br /> <br /> Nadsmyslově tvoří doplnění ke čtyřem skupinám zvířat, která v jednostrannosti v těchto živlech nalézají své fyzické životní podmínky. Svět elementárních bytostí je všude přítomen v pozemském. Jejich působnost, dosahující z nezjevitelného do zjevného, nemůže uniknout umělecky cítícímu nazírání. Prostírá nad přírodou a zvláště nad světem zvířat, jež v sobě vlastním způsobu oživují čtyři živly, jemný závoj moudrostí plné smyslovosti a duševnosti.<br /> <br /> V následujícím obrátíme pohled na bytost a význam zmíněných čtyř skupin živočišné říše (obr. 9):<br /> <br /> '''1. Skupina bezobratlých červovitých''', těch, kteří jsou spjati s živlem zemitě-pevného, na příkladu žížaly obecné (''Lumbricus terrestris''):<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 9, S. 115.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 9: Die Seelenorganisation oder der Seelenleib des landwirtschaftlichen Organismus.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Žížale chybí vyvinutá hlava. Je doslova osamostatněným, článkovaným střevním váčkem, tedy zvířetem naprosté a úplné metabolické aktivity, jehož smyslová organizace obrácená navenek {{SE|116}}<br /> <br /> je redukována na hmat — na bodové smysly rozmístěné po celém těle. Činností tohoto jemného, slizce-vodnatého zvířete je zpracování půdy. Je plastikem zemitě-pevného. Žije ve tmě zemského nitra, na hledání potravy z odumřelých rostlinných zbytků se protlačuje svrchní vrstvou kyprého obdělávání půdy a žere se do hloubek pevného minerálního podorničí, čímž buduje svislé trubičky, jež mu slouží jako vnější kostra a napomáhají mu k svislé vzpřímené poloze při pohybech nahoru a dolů. Svůj minerály prosycený trus nese contre la pesanteur vzhůru na povrch zemský (až 100 t/ha/rok) a tak rok od roku omladí půdu. Aktivně podporuje dýchání půdy, když při klesání svými trubičkami — jako pumpa — za sebou vtahuje kyslíkem bohatý vzduch a při stoupání vytlačuje vzduch ze země nasycený CO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;. Jeho potravou je odumřelá, bakteriálně se rozkládající organická hmota, kterou přijímá do svého nitra spolu s jílem, prachem a jemným pískem. Navenek vylučuje sliz, dovnitř jeho duševní organizace «prosmyslňuje» přijatý potravinový proud a řídí vojsko bakteriálních symbiotů, kteří potravu rozkládají, a uvádí — ve spojení s minerálními jílovými složkami potravy — do chodu tvorbu trvalého humusu, budování krůmkově stabilních jílovo-humusových komplexů.<br /> <br /> Žížala je ze své přirozenosti bytostí odříkání. Dovolme si tezi: evolutivně se vzdala plné metamorfózy přes zakuklení až k imagu. Ta by, řekněme jako motýl, v kráse tvaru a barvy zjevila to, co v červu zadrženo se prokazuje jako jeho požehnaná schopnost — být plastikem zemské půdy.<br /> <br /> Vědomí žížaly je spící-sněný stav, a přesto má moc vytvářet vztahy plný celek. V tomto jejím díle se jako odraz jeví to, co je — jako doplnění jejího metabolicky zdůrazněného bytí — její vyšší smyslová a rozumová přirozenost. Co žížale, co celkově červovitým živočichům chybí, je polární vyformování hlavy v poměru ke střevnímu systému. Chybějící — doplnění k hlavě — je však funkčně přítomno všude tam, kde jsou žížaly atd., a sice právě jako bytostně-nadsmyslové, jež je odděleno od fyzicky se jevícího těla, přesto k němu duševně stojí ve vztahu. Jde tu o specifickou skupinu elementárních bytostí — od nepaměti takzvaných *gnomů* —, jejichž bytostnou substancí je «smysl a rozum v {{SE|117}}<br /> <br /> je».&lt;ref&gt;Tamtéž, přednášky ze 2., 3., 4. listopadu 1923.&lt;/ref&gt; Svou wirksamkeit rozvíjejí v erdig-Festen a tvoří duševně-astrálně pojítko k bezobratlému živočišnému světu.<br /> <br /> Ke [[Landbaukunst|umění zemědělství]] patří, vytvářet této tak neúnavně činné a dobrotivé skupině živočichů v hojnosti životní prostor. Neboť tam, kde na poli, louce a pastvině, jakož i v hnojiště a kompostové hromadě rozvíjí žížala svou činnost, je přítomno také její duchovní korelát, elementární bytosti erdig-Festen. Bez žížaly by se půda postupně zhutňovala a tvrdla, ocitla by se takřka ve strnulosti smrti. Žížala půdu oživuje.<br /> <br /> '''2. Skupina živočichů spojená s živlem vody''' — ryby. Jako je žížala plastikem erdig-Festen, tak je rybou takovým plastikem vodního živlu. Hlava ryby, se svou diferencovanou smyslovou organizací, je zřetelně vyformována; přechází však bez přechodu do trupu a článku látkové výměny. Vše ovládající je střední část, trup — jemný, rytmicky bohatě členěný, chrupavčitě-kostnatý skeletní systém. Páteřní řetěz prochází tělem od ocasní ploutve až k hlavě a v ní se metamorfózuje do lebeční kosti. Po stranách se klene žeberní oblouky, kůstkami, které obepínají i břišní orgány. Navenek jsou překryty svalovou vrstvou, která ve spojení s ploutvemi propůjčuje rybě mimořádnou obratnost a rychlost v pohybu. Žížala přijímá to zemité až do svého trávicího traktu; jinak rybaa, která při pohybu nechává vodu proudit skrze žábry. Voda tím vstupuje přes hlavu do přímého vztahu k rytmickému trupovému systému; ryba se zásobuje kyslíkem, který přes žábry vodě odnímá. Vnější kůže se zhutňuje v šupinový šat, jímž se její tvarová podoba vymezuje vůči beztvaré vodě a jímž dává navenek najevo své duševní niterné bytí v rozmanité barevnosti. Ryba se neživí jako žížala odumírajícím životem, nýbrž přednostně tím, co se ve vodě rozvíjí jako rostlinný a živočišný život. Ryba rozšiřuje své duševní bytí za svůj tělesný tvar do okolní vody. Na jedné straně hmatá v klouzání vodu obtékající její tělo a na druhé straně vytváří svými pohyby nejjemnější proudy a víry. Jako vděčí ryba svůj proudnicový tvar živlu vody,{{SE|118}}<br /> <br /> tak jej oživuje a oduševňuje tím, co se z duševní pohyblivosti přelévá do pohybových průběhů. Ty jsou v tichém vodním tělese, rybníku, jiné než v mocně tekoucím potoce nebo řece. Lín například, druh kaprovitých, je zavalitější ve tvaru, tmavší v barvě, pomalý v pohybu a rád se občas zarývá do bahna na dně rybníka. V přímém protikladu k tomu se nachází štíhlý pstruh, druh lososovitých, v tekoucí, přes kameny proudící, křišťálově čisté vodě. Jako stín bleskurychle prochází prosvětlenou, pohyblivou vodou, nad oblázkovým dnem — buď u břehu potoka hledaje úkryt, nebo aktivně klidně stoje proti proudu, vnímaje teplo vyvolané pohybem přetékající vody.<br /> <br /> Jako patří jezero, rybník, tok řeky nebo potoka k [[Landschaft|krajině]], k [[Hof|statku]], tak k nim patří i v nich žijící rybí přirozenost. «Produševňuje» vodní plochy a činí je orgány hospodářsko-vesnických organismů. Je vloženo do rukou zemědělce, tyto krajinné orgány pečovat, obohacovat je uměním zakládáním rybníků, pokud možno dbát o jejich čistotu a o to, aby tekoucí vody nebyly rušeny ve svém přirozeném toku.<br /> <br /> U ryb dosahuje zvláštní dokonalosti zejména jejich rytmický střed, jejich trup — nikoli ještě hlava s jejím smyslovým systémem. Jejich vědomí je stlačeno do tupého snění. Co jim tělesně chybí, zůstává bytostně účinné v nadsmyslném; tká a žije jako další skupina beziehungsschaffenden Elementarwesen — und vytvářejících vztahy, jako undiny. Voda je jejich živlem a ony zprostředkovávají duchovní praobrazce tělesným a orgánovým formám, jež se utvářejí ve vodním prostředí.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> '''3. Skupina ptačího světa žijícího v živlu vzduchu.'''<br /> <br /> Ptáci plastizují, oživují a oduševňují v krátkých mocných úderech křídel, ve výrazných obloucích nebo ve vznešeném klouzavém letu ve velkých výškách živel vzduchu. Více než všechna ostatní zvířata, jež se mohou vznést do vzdušného prostoru, jsou ptáci pány vzduchů. Jako je žížala jakožto bytost látkové výměny narozena ze země — přijímá do sebe zemi —, jako je ryba jakožto bytost rytmu narozena z vody — nechává se vodou prostupovat —, tak je pták narozen ze vzduchu. Celý jeho leib je {{SE|119}}<br /> <br /> přetvořen v hlavu, ve velký smyslový orgán. Nejen že jeho hlava je provzdušněna zvenčí, stejně jako jeho peří, nejen že jej rozepjaté paže nesou vzduch, nýbrž vzdušný živel prostupuje celým jeho nitrem (viz níže).<br /> <br /> Ze zmíněných skupin dovršuje se v ptácích vývojový proud utváření hlavy; uchvacuje celé zvíře včetně hrudi a látkové výměny. K tomu se váže otázka: Není snad na dřívějším vývojovém stupni — u bezobratlých červovitých živočichů, ryb a ptáků, jakož i čtvrté skupiny, hmyzu — předobrazeno v předčasné dokonalosti cosi, co postupující evolucí nachází v Apokalypse Janově&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Apokalypse des Johannes'', GA 104, Dornach 1985.&lt;/ref&gt; výraz jako «Troj-zvíře» orla, lva, býka a čtvrtého, jenž nese lidský obličej? Rudolf Steiner označuje tři zvířata — orla (hlava), lva (hruď) a býka (látková výměna) — jako představitele tří vývojových proudů z ducha, jež se v člověku sjednocují ve vyšší celek.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 19. Oktober 1923.&lt;/ref&gt; A neleží snad v přísném, morfologickém a funkčním trojčlenném členění hmyzí podoby — v pravdě předčasně do formy geronnen — jakési shrnutí vývojových proudů bezobratlých, ryb a ptáků, tak jak se ukazuje v budoucnosti otevřené vývojové schopnosti v soutoce orlího, lvího a býčího proudu v postavě člověka?<br /> <br /> Ptáci odebírají kyslík ze vzduchu jak při nádechu, tak při výdechu. Při nádechu vstupuje vzduch zčásti do plic a — nespotřebovaný — zčásti do vzdušných vaků rozmístěných v těle a do zčásti dutých kostí. Při výdechu prochází tato zásobní vzduch plícemi (otevřený trubicový systém, nikoliv slepá plicní sklípka) zevnitř ven. Tíže se v ptačím leibu proměňuje v lehkost: lebka, jíž převážně přímo proudí venkovní vzduch, tělo provzdušněné vzdušnými vaky, vzduchoprázdné dutiny procházející velké části kostry zejména u velkých druhů ptáků, a konečně pohyblivé, provzdušněné peří. Tato lehkost je dále zdůrazněna tím, že vysoce koncentrovaná potrava — ať živočišného nebo rostlinného původu — podléhá rychlému trávení a po krátkém pobytu je znovu vyloučena. {{SE|120}}<br /> <br /> „Pták je … vlastně celý hlavou.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 27. Oktober 1923.&lt;/ref&gt; Zjev sýkory, červenky nebo střízlíka atd. toto tvrzení přímo potvrzuje. Trávicí trakt a hruď jsou zkráceny a vypadají, jako by byly vtaženy do hlavového pólu. Fyziognomii ovládá zobák a oči; uzavírá se však v tvaru, barvě a vzorování peřového šatu do hlavové gestalt ptáka jako celku. Pevné spojení lebeční kosti pokračuje přes kloubní střední krční obratle do trupu kostry; srostlé hřbetní obratle tvoří s lopatkou, pánví, žebry a hrudní kostí pevně uzavřenou jednotu. Naopak se hlavní činnost končetin přesouvá do křídel a dále dopředu do trhavě klovaného (slepice, vrabec atd.) nebo klepaného (datel) pohybu hlavy. Tak se v hlavě spojuje vysoce specializovaná činnost končetin s přeostrnou smyslovou činností. Pohlédneme-li do oka ptáka, zejména dravce, pociťujeme duševní sílu, která jako skrze klidový bod upoutává vlastní pohled přímo přemáhající mocí; pohled jako z pradávných dob. Duševní bytost ptáka se sděluje vzdušnému obkruhu v jednoduchých tónech až po zvukomalebné melodické sledy tónů. Ty vyvěrají ze syrinxu (tzv. dolního hrtanu), vyvolány vzdušným proudem při výdechu a zčásti i při nádechu. Skřivan polní, když se brzy za svítání za slunečního rozjasnění vznáší do výšin, dovede svou píseň trylkovat tak dlouho proto, že může provádět tzv. mikronádechové dechové pohyby, jimiž trvale doplňuje vzduchové vaky (srovnatelné s dudákem).&lt;ref&gt;Siehe z.B.: Einhard Bezzel und Roland Prinzinger: ''Ornithologie'', Stuttgart 1990, S. 269.&lt;/ref&gt; Stejně se to má s slavíkem, který svůj melodický zpěv právě takto může tak dlouho udržovat.<br /> <br /> Gestalt ptáka je v říši zvířat jedinečným způsobem utvářena jeho peřovým šatem. Z kůže roste jak brk, tak praporek pera. Co se pak ale vyjadřuje v bohatství barev a jemně cizelovaných forem jednotlivých per a opeření jako celku, vypadá jako vyvrácené navenek — jako rozperošený obraz vnitřního duševního světa ptáka. Pera se mu stala smyslovým orgánem pohybů vzduchu.&lt;ref&gt;Ernst-Michael Kranich: ''Wesensbilder der Tiere''. ''Einführung in goetheanistische Zoologie'', Stuttgart 2004, 386 S. – Siehe auch die Aussagen Rudolf Steiners in: ''Die Welt der Vögel'', herausgegeben und kommentiert von Hans-Christian Zehnter, Basel 2015, 288 S. sowie in: ''Die Welt der Tiere''. Herausgegeben und kommentiert von Hans-Christian Zehnter, Basel 2007, 182 S.&lt;/ref&gt; Rudolf Steiner charakterizuje tvorbu per {{SE|121}}<br /> <br /> Rudolf Steiner charakterizuje tvorbu per ptáka na příkladu orla tak, že na rovině fyzické je způsobována týmiž silami, jaké na rovině duševně-astrální, na základě mozku, způsobují tvorbu myšlenek.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 19. Oktober 1923.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Příroda ptáka se klene jako zvon nad hofem a dorfflur. Vztažným bodem k zemi je hnízdo. Od něj se rozvírá do pozemského a vzdušného obkruhu a duševně se prožívá v příslušném revíru. V jeho hranicích hledá pták potravu a nachází to, co ho podněcuje, aby své duševní bytí — ať za letu, nebo v korunách stromů a keřů — nechával vyproudit do okolí: ať je to káně, která krouží ve výšinách, nechává se prostupovat slunečním světlem a teplem a v pozorovateli tím obrazem pozemského vytržení probouzí pocit vznešeného klidu, podobného odpočívání ve vlastních myšlenkách. Nebo slavík, který za soumraku nechává u hranic svého revíru znít svou píseň. Nebo skřivan, který za ranních hodin náhle s jásavým trilkováním neviditelný na čistém nebi povznáší mysl těch, kteří shrbeni k zemi vytrhávají plevele.<br /> <br /> Smyslově aktivní hlavová přirozenost ptáka přemáhá takřka jeho funkci metabolismu a končetin. Pták polyká potravu téměř tak rychle, jako ji tráví, a vylučuje ji v do velké míry mineralizované podobě. Jeho fyziologické funkce metabolismu silně ustupují a přesouvají se do pohybových procesů ovládaných nervově-smyslovým systémem. Jejich doplnění k této jednostrannosti je nadsmyslové povahy a duševně-účinně žije jako elementární bytost vzduchu, od pradávna nazývaná Sylfa.&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 3. November 1923.&lt;/ref&gt; Její bytí je vázáno na svět ptáků. Taková elementární bytost sleduje letícího ptáka ve vzdušných vírech, které za sebou vytváří. V tomto společenství je každý let ptáka zdrojem oduševňování vzdušného obkruhu. Stačí jen delší dobu sledovat velkorysé a elegantní obloukové figury přesvištěných vlaštovek nebo rorýsů. Jako žížala plastizuje pevný živel země, jako ryba vodu, tak ptáci silami svého duševního bytí plastizují živel vzduchu.<br /> <br /> Úkolem zemědělce je proto také dbát o to, aby domácí ptačí svět nalézal svůj životní prostor na statku a v katastru obce. Vzdušný prostor mu stojí volně otevřen, pozemský prostor naproti tomu — co se týká možností hnízdění — vyžaduje co nejrozmanitější utváření krajiny v polích, {{SE|122}}<br /> <br /> Louky, meze, svahy pro druhy hnízdící na zemi, keře, živé ploty, v polní krajině rozesetými stromy a lesními ostrůvky pro pěvce a jiné. Je zapotřebí otevřených stájí pro vlaštovky obecné; pro vzácné hosty jako sýčky, sovy pálené je třeba dutin v ponechaném mrtvém dřevě, letových otvorů ve stodolách atd. Kdekoli se nacházejí místa k hnízdění, vznikají v okolí viditelně-neviditelné revíry, prostory duší, které tvoří neviditelné orgány v zemědělském organismu.<br /> <br /> '''4. Skupina světa hmyzu žijícího v živlu tepla:'''<br /> <br /> Hmyz tvoří zdaleka druhově a tvarově nejbohatší třídu v živočišné říši. Žije sice v zemi, ve vodě i převážně ve vzduchu, jeho vlastním elementárním říšem je však teplo. Z působení tepla žije hmyz. V teple tkví skrytě jeho duševno a svou činností strukturuje tepelné procesy, jako například při navštěvování květů, nebo zjevněji ještě při vývoji tepla v mraveništi nebo včelím úlu. Jako teplo proniká každý ze svých příbuzných živlů a uvádí je navzájem do vztahu, tak proniká i svět hmyzu se svou moudrostí plným instinktovým bytím těmito živly a vytváří na základě tepla na vyšší úrovni živou tkáň vztahových souvislostí.<br /> <br /> Jakmile totiž zjara stoupající slunce svým teplem probouzí přírodní bytí ze zimního stavu klidu, hemží se vzápětí v nejsvrchnější vrstvě půdy střevlíky, chvostoskoci atd.; v rybníce dovádějí potápnice, vodoměrky atd. a ve vzduchu tančí v tepelných paprscích slunce komáři; včely oblétávají květy; v nepřehledném bohatství tvarů bzučí, šumí, poletuje, vznáší se, tančí v stále cílevědomé píli vojsko hmyzu vzduchem.<br /> <br /> Vše v životě hmyzu se odehrává v teple. Vývoj vajíčka v larvu a její metamorfóza přes kuklu k imagu, hotovému hmyzu, potřebuje jarní a letní teplo.<br /> <br /> I tvarová bohatost hmyzu má co do činění s teplem. Ta je největší v tropech a ztrácí se v chladných pásmech.<br /> <br /> Je to vzájemný vztah k teplu, který v tělesné stavbě hmyzu vyrovnává jednostrannosti, jež lpějí na bezobratlých, rybách a ptácích. Tři funkční oblasti hlavy, hrudníku a metabolismu jsou u hmyzu, co se týká tvarové podoby, zpravidla rovnocenněji utvářeny, se zvláštním důrazem na střední článek (*thorax*), ba jsou zhusta od sebe ostrými zárezy navzájem odděleny (hmyz z lat. *insectum* = zářez). {{SE|123}}<br /> <br /> Jako všichni článkonožci nemá hmyz kostěnou vnitřní kostru; místo toho drží jeho trojčlennou podobu pohromadě vnější kostra, chitinový pancíř. Polarita hlavového pólu (*caput*) a metabolického pólu (*abdomen*) je zvláště výrazná. Avšak smyslová organizace hlavy s fasety a jednoduchýma očima, jakož i s makadly a tykadly (smysl čichu a hmatu), zprostředkovaná břišním gangliovým systémem, přesahuje na končetiny, např. u jednotlivých druhů na přední nohy (smysl tíhy a vibrace, sluch, chuť).&lt;ref&gt;Wolfgang Schad (Hrsg.): *Goetheanistische Naturwissenschaft, Band 3: Zoologie*, Stuttgart 1983, Seite 31. Siehe auch ders.: *Säugetiere und Mensch*, Stuttgart 2012, 1255 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Naopak v břišním článku hmyzu zcela chybí organizace končetin, která u člověka náleží k metabolickému pólu. Končetiny dosahují nejvyšší úrovně utváření ve třech párech noh (u pavoukovců čtyřech) a dvou párech křídel v oblasti hrudníku a zasahují až do hlavové organizace, například v pohyblivých, k periferii orientovaných tykadlech a ve vysoce diferencovaných kousacích a sacích nástrojích. To, co fyziologicky u obratlovců a v nejvyšší míře u člověka tvoří rytmický systém s plicním dýcháním a srdeční funkcí, v hrudníku hmyzu zcela chybí. Centrum hřbetně probíhajícího cévního systému leží v abdómenu. Dýchání probíhá otvory v kůži, rozmístěnými po celém těle, na něž navazuje trubicový systém tracheí. Rytmický systém se zcela redukuje na pohyb křídel a článkovaných nohou. V oblasti hrudníku si nevyvinul žádné vlastní rytmické orgánové systémy jako „skutečné&quot;plíce nebo „skutečné&quot; srdce.<br /> <br /> Hmyz se živí — ať jde o mšici, vosu, včelu nebo motýla — přednostně látkami, které jsou samy výsledkem tepelných procesů v rostlině: asimilačními šťávami, šťávou obsahující cukr — med z ní teprve vzniká trávicím traktem včely — z nektárií listů a květů, z pylu a pryskyřic. Ve výstavbě svého těla pokračuje v tepelně-kvetebním procesu, jímž růst rostliny končí. Tentýž druh duševně-astrálních sil, které z kosmu se slunečním světlem přitékají k rostlinám, dotýkají se jich zvenčí ve stonku, listu a květu a tvarují je — právě tyto síly se v hmyzu navštěvujícím květy zvnitřnily a zhustily do jeho duševního bytí, každý druh po svém způsobu. Jak jinak lze pochopit, že na jedné straně mnohé květy jsou utvořeny jakoby přesně pro návštěvu a opylení určitých druhů hmyzu, například květ jetele ve vztahu k {{SE|124}}<br /> <br /> čmelákům; na druhé straně mnohé druhy hmyzu mají v sestavě svého těla, zejména v ústrojích, organizaci uzpůsobenou k návštěvě specificky utvářených květů. Nazírání se nabízí organická jednota rostliny a hmyzu vyššího řádu. Podíváme-li se na orchidejové květy, například na květ čmelákovce mužského. Jeho květ působí jako hmyz, který ještě nepřišel k samostatnému životu. Právem proto Rudolf Steiner říká, že motýl je osvobozeným květem a květ je zajatým motýlem.&lt;ref&gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', Vortrag vom 26. Oktober 1923, GA 230, Dornach 1993, S. 73. Siehe auch: Hans-Christian Zehnter (Hrsg.) ''Warum singen Vögel?'', Zürich 2018, 240 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Co je v říši hmyzu všudypřítomné a ve vysoké míře zažitelné u zástupců tvořících státy, je v duševním skrytě vládnoucí moudrost, která se projevuje ve vysoce specializované, nástrojové tělesné stavbě — především však v dělné, vztahy vytvářející činnosti dávání a přijímání, jako například v úlu nebo mraveništi. V oněch dvou posledních případech nejsou závislí jen na vnější teplotě, nýbrž vytvářejí si teplo sami — například včely intenzivním pohybem v zimním chumáči, nebo termiti samovzněcováním stlačených čerstvých listů, trávy atd. k vyhřátí líhniště ve svých zemních stavbách. Co se u teplokrevných živočichů daruje jako instinktivní, duševní vnitřní život, u hmyzu se to vyvrací ven v dokonalou zručnost — například pavouk a jeho síť, včela a její plástev, vosa a její hnízdo.<br /> <br /> Stejně jako pro zmíněné skupiny živočichů žijících v půdě, vodě a vzduchu musí zemědělec na svém katastru vytvořit domov pro rozmanitý hmyzí život. Ten nalézá oporu v rovně rozmanité rostlinné přírodě. Žádný strom, žádný keř, žádná tráva ani bylina, jež by neposkytovaly larvám, housenám, popřípadě žravým lakvám určitých druhů hmyzu výživný základ. Housenky motýlů mají svého vždy specifického hostitele: otakárek fenyklový (*Papilio Machaon*) kopytníkovité, jako kopr, kmín, mrkev; babočka paví oko (*Vanessa Jo*), admirál (*Vanessa Atlanta*) a babočka kopřivová (*Vanessa Urticae*) — kopřivu; bělásek zelný (*Pieris brassicae*) druhy zelí atd. Mnohé nesou své jméno podle hostitelské rostliny, například hálkotvorka pšeničná (*Cecidomya tritice*) atd. Jakkoli jsou v tomto juvenilním stadiu vázány na určitou hostitelskou rostlinu, tak jako dospělý hmyz se jim otevírá {{SE|125}}<br /> <br /> ausgebildete Imago vylétá do široka a nachází bohatou nabídku potravy na kvetoucích lánech.<br /> <br /> Již těchto několik příkladů ukazuje, jak velkou pozornost a péči musí zemědělec věnovat vedle svých kulturních rostlin divoké rostlinné přírodě. Tím dbá o rovnováhu a vyváženost hmyzích druhů svého hospodářství. Musí usilovat o to, aby od jara až do podzimu kvetoucí rostliny oživovaly krajinu — ať již péčí o luční a cestní meze, svahy atd., anebo bohatě členěnou fruktfolge zakládáním kvetoucích pruhů v polních kulturách atd.<br /> <br /> Obrovské zesílení hmyzího života poskytuje bohatá tvarová rozmanitost divokých dřevin v živých plotech, především však ve vysokostmenných sadech. Padesát až šedesát let starý jabloň vysokostmen hostí ve kmeni, větvích, listech a květech přes 1000 druhů hmyzu.&lt;ref&gt;Hans Steiner: «Die Lebensgemeinschaft des Apfelbaums», ''Der Obstbau'' Nr. 3–5, 1958.&lt;/ref&gt; Taková rozložitá koruny stromu nebo druhově bohatý živý plot představuje nakupení astrální substance: «Z toho, co jakožto Astrálnem prosycené proniká stromy, žije a tká dospělý hmyz.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999, S. 183/84.&lt;/ref&gt; Nejvíce ze všeho je to hmyzí svět, který svou astrálně-duševní bytostí zprostředkovává k étericky-živému rostlinného světa. Bere od rostlin svou potravu a jako protidárek je opyluje, nebo je chrání před náhlým masovým výskytem škodlivého hmyzu, například parazitováním kolonií mšic lumčíky.<br /> <br /> Bytostí tepla par excellence mezi hmyzem je včelí lid, jehož chov je doložen od pátého tisíciletí před Kristem.&lt;ref&gt;Norbert Bennecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 2000, 470 S.&lt;/ref&gt; Ze svého úlu na zahradě a z ovocného lemu hospodářství oblétají polní katastr a přinášejí hospodářství svou sklizeň, tak jako zemědělec přináší svou ze zemědělských plodin.<br /> <br /> Druhy hmyzu mají vysoce specifickou, často krajně specializovanou tělesnou formaci, podle toho, jaká kvalita jednostranného duševního v nich ztuhlá. Tato jednostrannost nachází svůj doplněk v elementárních bytostech nadsmyslově účinných v živlu tepla, «ohně», totiž v *Salamandrech*.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 3. November 1923.&lt;/ref&gt; Jsou to oni, kdo v říši hmyzu tvoří dokonalost hraniční s divem — dokonalost souvztažnosti tělesné formace a instinktivně-inteligentních vzorců chování. {{SE|126}}<br /> <br /> Elementární bytosti tepla jsou to, které například v případě motýlů uskutečňují úplnou metamorfózu skrze všechny «živly», od vajíčka přes housenku, kuklu až k imagu. Duchovně prostupují duševní, jež je v tak vysoké míře ztuhlé do trojčlenné tělesné formace hmyzu. Vytvářejí vztahy přírodních říší navzájem a tak i k člověku, například ve vztahu pastýře k jeho ovcím, včelaře k jeho včelám. V bzučení a hučení hmyzu v teple slunečných dní, na jaře kolem kvetoucích živých plotů, ovocných stromů, lip, se stávají proživatelnými nálady, jež dávají tušit působení těchto elementárních bytostí ohně. Jsou přítomny a účinné všude tam, kde zemědělec tvoří hmyzu, fyzickému korelátu elementárních bytostí tepla, životní prostory.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Haustiere_–_Organe_im_Hof-_und_Landschaftsorganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Domácí zvířata — orgány v organismu statku a krajiny ====<br /> <br /> K domácím zvířatům náležejí především zástupci z říše savců: pes, kočka, prase, kůň, z řádu přežvýkavců: ovce, koza, skot, z říše ptáků: slepice, kachna, husa a holub, a z říše hmyzu: bourec morušový, včela ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|Obrázek 9]], S. 115). Liší se od svých volně žijících druhů z hlediska čtyř stupňů bytí:<br /> <br /> '''1. Z hlediska duchovně-bytostného:'''<br /> <br /> Stejně jako všichni živočichové, ani domácí zvířata nemají inkarnované Já, jež by jim, tak jako člověku, propůjčovalo sebevědomí a tím i moc ke svobodnému sebeurčení. Zvířata stojí pod vedením skupinových duší.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Natur- und Geistwesen – ihr Wirken in unserer sichtbaren Welt'', Vortrag vom 2. Februar 1908, vormittags, GA 98, Dornach 1996.&lt;/ref&gt; Jednotlivá zvířata jsou od těchto skupinových duší «odlištelna» — přirozeností celé skupinové duše do nich vtisklá, jsou jejím fyzicko-tělním obrazem. V divoké přírodě jsou tyto duševní vlastnosti evolučně ztuhlé do tělesné formace v podobě chování: ve fyzickém se projevují jako instinkt, v étericky-živém jako pud a v duševním jako zákon. Při domestikaci se člověk kdysi postavil po bok skupinové duše zvířat, jež vládne v nadsmyslovém, a převzal na Zemi v posvátném vztahu člověka a zvířete (abelovský proud) odpovědnost a péči. {{SE|127}}<br /> <br /> Jako skupinové či druhové duše zvířat označuje Rudolf Steiner&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Hereinwirken geistiger Wesenheiten in den Menschen'', GA 102, Dornach 2001, Vorträge vom 16. Mai 1908, 1. Juni 1908, 4. Juni 1908.&lt;/ref&gt; duchovní bytosti, jež jsou srovnatelné s Já člověka a které jednotlivá zvířata příslušejících živočišných druhů jaksi dirigují zvenčí. Skupinová duše vede a působí skrze krev — člověk však skrze svůj «chov», způsobem, jímž se vnitřně i vnějšně k zvířeti chová: zvíře «drží», jinak by padlo. Kdysi je pozvedl z jeho přirozeného, skupinovou duší vedeného tvorstva, zadržel je na stupni ještě zvýšené embryonální obraznosti a zachoval mu tak skrze všechny následující generace jistou míru mladistvosti. Tím vzal vývoj domácích zvířat skrze člověka jiný směr. Ten se tak říkajíc, ještě před pádem do divoké přírody, předčasně odchyluje. U volně žijící fauny jsou druhy morfologicky i fyziologicky evolučně dozrály do svého konečného stadia. Vlk například, jenž platí za praotce psů, ztratil evolučně vzato svou mladistvost. Je vlkem — již není plasticky tvárný, tak jako v dobách vrcholu své evoluce v ''terciéru'' (Atlantida). Jeho chování je ryze projekcí jeho skupinové duše do pozemské formy bytí. Naproti tomu pes, jako domácí zvířata vůbec, vystupuje takřka výbušně a s velkou tvárností v nepřeberném množství plemen. Tato mnohotvárnost je dílem lidstva, které v poatlantských dobách (''holocén'') se dále uvolňovalo ze sevření vlastní skupinové duševnosti a nyní samo, v duchovní mladistvosti probouzejícího se Já, se spojilo se skupinovými dušemi určitých živočišných druhů. Domácí zvířata tedy nevzešla pouhou selekcí jako genetický produkt z evolučního výsledku nějakého kmenového druhu; je spíše nabíledni předpokládat, že svůj původ vděčí zvláštní duševně-duchovní povaze raného lidstva, jež k druhovým duším zvířat stálo ještě v snové blízkosti.<br /> <br /> V domestikaci lze spatřovat krok k vyrovnání oné viny, kterou na sebe lidstvo nevině-vinně vzalo, tím že na své cestě evolucí vyčlenilo říši zvířat ze sebe a zanechalo ji za sebou. Domácí zvíře si výchovou člověka zachovalo svou tvárnost. Podřídilo se služebně vůli člověka, která je vede, a přitom natolik emancipovalo duši i tělo od divoké přírody, že do vší budoucnosti toto lidské vedení — «chov» — potřebuje; nemůže klesnout zpět do téhož stavu, {{SE|128}}<br /> <br /> zatímco divoký příslušník druhu tento stav přijal. Bez péče člověka zůstává bez vůdce a může jen zdivočet, jako dingové (zdivočelí psi) v Austrálii. Na místo evolučního vychovávání zvířat pod vedením mystérií ve starých vysokých kulturách nastoupil dnešní chov zvířat. Ten optimalizuje a využívá určité dědičné vlastnosti a dělá z domácího nebo kulturního zvířete pouhé užitkové zvíře, objekt masové produkce. Tomuto vývoji, jenž ve zvířeti vidí jen bezbytostný, materiální objekt libovolně manipulovatelný skrze jeho geny, lze čelit jen tehdy, usiluje-li se o pravé pochopení bytostné povahy různých druhů domácích zvířat. Jaká moudrost například promlouvá z nazírání a ze živého zacházení s krávou, koněm, včelou atd.? Vnímání jejich zjevného obrazu v kontextu jejich životního a činnostního prostoru, jejich faunistických vzájemných závislostí a podnětů z duchovně-vědeckého bádání probouzí pocity a ideje, které duchovně-morálnímu jednání otevírají nové, evolučně vedené cesty šlechtění a výchovy. Tyto budoucí cesty vyslovuje Christian Morgenstern (1871–1914) větou: „Celé věky lásky jsou nutné, aby se zvířatům odplatily jejich služby a zásluhy vůči nám.&quot;&lt;ref&gt;Christian Morgenstern: ''Wer vom Ziel nichts weiß'', Aphorismen, Piper, München 1964, S. 89.&lt;/ref&gt; K tomuto cíli je třeba navázat na to, co je na třech následujících stupních bytí evolučně vloženo jako vloha.<br /> <br /> **2. Z hlediska seinsstufe seelischen (Astralleib):**<br /> <br /> Domácí zvíře neopouští člověka, důvěřivě vyhledává jeho blízkost, otevírá se mu duševně a v naplnění této otevřenosti očekávavě hledá protidar péče a pozornosti. Jak hluboko se způsob přístupu domácímu zvířeti vtiskuje, jak silně se v něm obarví lidské svéráznosti, ukazuje rčení: „Jaký pán, takový krám.&quot; Tato duševní otevřenost až po jakési individuálně oddané chování — ve srovnání s divokou výchozí formou — klade dnes na člověka netušeně velkou zodpovědnost. Neboť duší otevřené očekávání domácích zvířat se nenaplní pouhou citovou pozorností, nýbrž teprve tehdy, když tato pozornost dává podnět k sebezačátečnější bytostné poznávání. Domácí zvíře nečeká od vedení člověkem žádnou sobeckou, citovou pozornost ve smyslu mentality mazlíčka, tím méně bezdušné využívání, nýbrž poznání jeho bytostné povahy, které mu v činech lásky dá,<br /> <br /> co skupinová duše sama nemůže dát ani nyní ani v budoucnosti. V tomto smyslu se zodpovědnost, se ideál budoucího šlechtění stávají teprve skutečnými. {{SE|129}}<br /> <br /> Dalším znakem duchovního vtiskování, sahajícím až do genomu, je zpravidla velká šíře ras domácích zvířat, na jejichž povahu bytosti by šlechtění mělo znovu navazovat. Zvláštním výrazem seelischen je rozmanitá kresba a zbarvení srsti nebo peří. Duševní rozrůzněnost nitra si v něm tvoří obraz navenek. Každá rasa domácích zvířat se tak jeví nezaměnitelně ve svém „astrálním šatu&quot;.<br /> <br /> **3. Z hlediska seinsstufe živého (Ätherleib):**<br /> <br /> U všech domácích zvířat — s výjimkou psů a koček — je nerven-smyslový pól redukován ve prospěch polu látkové výměny nebo pohybového aparátu. Pomysleme na ohromné metabolické výkony dojnic, prasat, koně zapřaženého před pluh a tak dále. Duševní otevřenost udržuje organické procesy životního těla se zvláštním důrazem na rytmické — každé po svém — tvárné a pohyblivé. Tak se domácí zvířata emancipovala od svých divokých protějšků jak dřívější pohlavní dospělostí a vyšší plodností, tak i reprodukčním cyklem a výměnou srsti nezávislými na ročním koloběhu.<br /> <br /> **4. Z hlediska seinsstufe fyzického (physischer Leib):**<br /> <br /> Duševní otevřenost zajišťuje trvalou tvárnost v životních procesech a ty zas plastizují fyzickou organizaci — nejnázorněji například ve stavbě kostry, která v největší variabilitě zachovává juvenilní formy. Nejnápadnějším znakem je zde zkrácení obličejového skeletu a hladší lebeční kosti, a to i u dospělých zvířat. To je bytostný znak mláďat. Mnoho ras přežvýkavců nese každá svůj specifický tvar rohů. Mozek skotu a prasat je objemem až o 30 % menší než u divokých příbuzných — o to silněji je ovšem vyvinutá páteřní mícha a sympatický nervový systém, který řídí látkovou výměnu. Zmenšení mozku se týká především předního mozku a znamená tím snížení smyslových výkonů zaměřených ven. Pro domácí zvířata platí obecně mimořádně velká šíře proměnlivosti tělesné stavby ras v rámci jednoho druhu — velcí nebo malí, zavalití nebo protáhlí, silní nebo štíhlí, dlouho- nebo krátkohubí atd. {{SE|130}}<br /> <br /> Druhy domácích zvířat jsou kulturním dědictvím lidstva z raných naceledních vyspělých kultur. Novějšími šlechtitelskými metodami se pohled na toto kulturní dědictví zužuje místy zcela na předem dané Genom jakož i na zaměnitelnost jeho genů u různých druhů domácích zvířat. Šlechtitelské cíle jsou libovolně směrovány k jednostranným výkonnostním maximalizacím na úkor pohody zvířat. Tento technologický způsob přístupu zaclání výhled na umělecký záměr, který z domácího zvířete teprve učinil to, čím je. V následujícím textu bude pojednáno o umělecko-šlechtitelském přístupu, který charakterizuje řadu domácích zvířat, učinil je člověku služebnými a dovolil jim stát se orgány hofového nebo vesnického organismu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Honigbiene&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Včela medonosná ====<br /> <br /> Obecně se s včelou (*Apis mellifera*) setkáváme jako s jednotlivcem při návštěvě květu, kde saje nektar, opyluje květy a sbírá pyl do košíčků na zadních nohách. Tato berouc-a-dáváuci činnost se odehrává na periferii jejího životního prostoru. Polárně k tomu nalézá toto jednotlivé stvoření své centrum v úlu, kde se s tisíci dalšími spojuje k nejčilejší aktivitě a stává se článkem veškerozahrnujícího vnitřního života — života «Biene», organismu organizujícího se ze sebe sama, s orgánové přesně se členícími činnostmi. Co jinak zůstává v orgánových funkcích organismu oku skryto, zde se pohledu otevírá dělbou práce podmíněné dění snášivé královny, masy dělnic, které samy s dělbou práce obstarávají stavbu plástů, péči o plod, krmení královny, samočistění, přínos potravy a zásobování, jakož i trubců, kteří oplodňují královnu při jejím slunečním snubním letu. Každá z těchto časoprostorově jemně sladěných činností vzbuzuje dojem nezištné oběti. V teple, které včely v úlu vlastní činností udržují přibližně na 35 °C, vytvářejí inkarnační médium pro skupinovou duši: včelař hovoří o «Biene» — přírodně vznikajícím sociálním organismu, který předjímá nezištné chování, jež si lidé v budoucnosti musejí teprve osvojit v sociálním soužití ze síly Já.<br /> <br /> Včela medonosná potřebuje člověka, «otce včel». Ten stojí skupinové duši, «Biene», po boku. Stará se o její příbytek, {{SE|131}}<br /> <br /> Košík nebo úl, v němž se společenstvo může uzavřít před světem. Úl je zařízen tak, aby se v něm mohlo pod dohledem a vedoucí rukou včelaře odehrávat dělbou práce podmíněný život včel. A přijde-li k rojení, postará se o to, aby včelí společenstvo nezmizelo do divočiny a nakonec do svého zániku, nýbrž aby byl roj chycen a byla mu přidělena nová příbytek. Stará se dále o to, aby včelín nebo jednotlivé úly stály v blízkosti statku tam, kde lze od jara do podzimu nalézt kvetoucí rostliny v polích a kde lze přes zimu pravidelně sledovat blaho roje a provádět odpovídající ošetření.<br /> <br /> Včelí společenstvo žije uzavřeno v duševním prostoru, v němž si nepřeje být rušeno zvenčí. Neruší je jediné ten člověk, který do sebe vsál moudré konání a bytostnou povahu včelího společenstva a z tohoto pramene s uctivostí, rozvážností a klidem vykonává svou prací ke kumštu povýšenou práci na včelím společenstvu. Tento duševní prostor se polarizuje v hlavovité centrum — roj — a v obkruh, který je navenek ohraničen mořem květů, jež obletují dělnice a z něhož se, naloženy medem a pylem, vracejí do středu — děj srovnatelný s krevním oběhem. Co do roje zanášejí, to sdílejí s člověkem: med jako potravu, vosk, propolis a jed k rozmanitým, mimo jiné léčebným účelům. Jsou s odpovídajícím počtem společenstev nezbytnými duševními orgány hofového organismu, jež ve své činnosti vetávají duchovní, působící v teple, do gemarkace jiným způsobem, než to činí zemědělec, když skrze svou práci ichgewollt vmýšlí své myšlenky do celku statku.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hausgeflügel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Domácí drůbež ====<br /> <br /> Ještě v 50. a 60. letech 20. století to byly slepice, kachny, husy, holubi, kteří dodávali hofovému životu zvláštní zabarvení a svým chováním vlastní rytmus. Pokud jde o slepice, začínal například denní průběh při východu slunce pronikavým budíčkem pro {{SE|132}}<br /> <br /> Člověk a zvíře, kohoutovu kikirikí. Vystoupil jako první, krk a hlava svisle vztyčeny, zobák dokořán otevřen, ocasní pera zvednutá a rozevřená — pohled, jako by chtěl celé své nitro vykokrhat do nastávajícího dne. Hejno slepiček ho následovalo z noční tiše stáje do kurníku nebo ve volném výběhu do dvora, na otevřené humno, na hnojiště; škrábajíce a zobajíce se rozptylují za potravou. Zanedlouho se z kurníku ozval první kdákot slepice, jímž oznamovala své štěstí z kladení vejce. Zpravidla odpoledne přišla prašná lázeň s čistěním peří a dál škrábání, drápání a zobání semen, larev, červů, hmyzu, trávy a zrníček písku. Se setměním se hejno znovu sešlo ve stáji a hustě namačkáno se posadilo na hřady. Podobně se přirozeně odehrával život kachen, hus, krůt a holubů; jejich vztažným bodem byl dvůr s chráněnou stájí a lidé, kteří se o ně starali.<br /> <br /> Slepice a krůty jsou spjaty se zemí, kachny a husy milují blízkost vody a pasou se přednostně na břehových travnatých plochách. Jako tyto pendlují mezi vodou a zemí, tak holubi mezi vzduchem a zemí; jejich pohybový prostor se rozšiřuje v převážně krátkých letech ze stromu na strom daleko do polní krajiny; k odpočinku se pak znovu shluknou, v řadě usazeni na nejvyšším hřebenu střechy statku. Jejich zorné pole je tak vedle zorného pole včel nejrozsáhlejší ze všech domácích zvířat, u vodního ptactva je podstatně omezenější a u slepic se omezuje na pouhé několik metrů. Slepice vidí ostře jen na krátké vzdálenosti — slepice jí očima. Rozlišení pohybu a barevná diferenciace jejich oka je daleko lepší než u lidského oka. Jako všichni ptáci má i domácí drůbež a tedy i slepice dobrý sluch. Chybí jim vnější ucho, vchod do vnitřního ucha leží skryt pod jemným opeřením hlavy. Duševní projevy jako vábivé hlasy, zvuky vzájemného dorozumívání jako kokrhání, kdákání, šklébání kachen a hus nebo vrkání holubů se vyměňují na větší vzdálenosti. Čich je zřejmě daleko lépe vyvinut, než se ještě až do {{SE|133}}<br /> <br /> nedávno ještě v 90. letech 20. století. Naproti tomu jsou vedle oka vysoce vyvinuté hmatové orgány v zobáku obvykle rozhodující pro výběr potravy a její zrnitost.<br /> <br /> Trávení probíhá právě tak rychle jako u divokého ptactva. Vysoce koncentrovaná potrava se dostává nerozmělněná do volového vaku; odtud do žláznatého a dále do svalnatého žaludku, kde se rozemílá. Po rychlém průchodu střevem a tlustým střevem se zastávkou ve dvou slepých střevech je vylučována společně s močí přes kloaku. Odpovídajíc výchozímu krmivu a rychlému trávení vzniká vysoce koncentrované hnojivo, bohaté na organickou hmotu i soli dusíku a fosforu — hodnotný organominerální přísadový materiál pro rostlinné komposty nebo jiná živočišná hnojiva. Solný charakter výměšků domácího ptactva odpovídá jejich výrazné hlavové čili nervově-smyslové povaze, která je ještě zvláště zdůrazněna téměř svislým postojem těchto běžců v ose hlavy, nataženého krku, hrudi a běháků. Zvláštní metabolické výkony se tedy nepřidávají, jako u přežvýkavců, do proudu trávení, nýbrž vstupují do růstu (masa) a reprodukce (vajec).<br /> <br /> Od 50. a 60. let 20. století ztratil chov drůbeže — a v čele všeho chov slepic — svou roli obohacující soulovou organizaci hospodářského organismu, odstraňující odpad a škůdce. Na jeho místo nastoupil průmyslový velkochov. Zvířata, chovaná na maximální efektivitu svých metabolických funkcí, žijí namačkána v hermeticky uzavřených, elektronicky řízených, plně klimatizovaných výrobních halách a jsou udržována zdravá po krátce odměřenou dobu svého produkčního života za použití převážně abiotických prostředků. Chov drůbeže se vyčlenil z celku zemědělského podniku. V moderním drůbežářském šlechtění a chovu prožívá drůbež jako domácí a dvorní zvíře svou kulturní smrt. Ze více než 150 plemen slepic&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; slouží dnes jen ještě jejich malý počet pro liniové, křížovecké a hybridní šlechtění. Jejich výkon, vyladěný na nejvyšší úroveň, se smršťuje na snáškové období pouhého jednoho roku.<br /> <br /> Zamyšlení nad tímto scestným vývojem vede stále více k reintegraci menších drůbežích stavů do nově se utvářejících hospodářských organismů: mobilní stáje se střídavým výběhem do otevřené polní krajiny jsou prvním krokem. Tento chov znovu navazuje vztah ke všem životním procesům {{SE|134}}<br /> <br /> hospodářského celku v průběhu roku a dovoluje slepicím, aby svůj instinktivní život uplatnily bez omezení. Kvůli dravé zvěři jsou však volnému střídání stanovišť hranice vytčeny nevyhnutelně: nezbytná je oplocení odolné před liškami! Dalším krokem, jak vést tento vývoj odpovídající domácímu zvířeti dále, je odklon od uniformní hybridní šlechtění provozované po celém světě několika málo velkými koncerny — ve prospěch šlechtění vázaného na konkrétní hospodářství. To zahrnuje regionální spolupráci šlechtitelských a chovatelských provozů, a to jak pokud jde o volbu rasy a šlechtitelské cíle, tak i ochotu spotřebitelů tuto nákladnou kulturní výkonu nést spolu s nimi.<br /> <br /> Další rozvoj domácí drůbeže je zprvu otázkou genetickou: Na jakou dědičnou vlohu z minulosti je nutné navázat? Především však jde o otázku epigenetiky — šlechtění nikoli pouze na základě vlastností již nabytých, nýbrž těch, které teprve mají být získány. Jaké podmínky musí být k tomuto poslednímu cíli vytvořeny v uspořádání hospodářského organismu — pokud jde o způsob chovu, o krmivovou základnu vlastní hospodářství, o lidskou péči a náklonnost —, aby se organismická celistvost mohla epigeneticky vtisknout do životní a fyzické organizace zvířat?<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hausschwein&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Domácí prase ====<br /> <br /> Srovnatelně jedině s vysokovýkonnými plemeny slepic bylo prase metodami moderního šlechtění, krmení a chovu přetvořeno ze svého původního způsobu života a pestrosti rasových typů na uniformní užitková plemena. Bylo kdysi převážně krajinně utvářejícím pasoucím se zvířetem, hlídaným pastýři, poté v 18. století v Anglii dovednějším zapojením asijských a jihoevropských plemen přivedeno k vyšším přírůstkům, v 19. století jako ušlechtilé domácí prase všeobecně zapojeno do rolnického hospodářství v ustájení s výběhem – dnes, počínaje druhou polovinou 20. století, je však vytrhováno ze životního celku hospodářství a produkováno ve velkochovech továrenského rázu. Cílem novějšího šlechtění bylo a je: pryč od slaniny – ke sjednocenému hybridu, raně zralému masovému praseti, jehož jatečná zralost nastává již v polovině doby dožití základních plemen. Stejně jako v moderním chovu slepic je i zde vyřazen nezbytný vztah člověk–zvíře, který je pro duševní podstatu domácího zvíře bytostně nutný, jakož i vztah ke ganzheit celého hospodářství a jeho katastru. Vypadne-li toto dvojí pouto, duševně zakrňuje prase a krajina {{SE|135}}<br /> <br /> degeneruje v beztvářnou monokulturu&lt;ref&gt;Srov. Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924.&lt;/ref&gt; a na mnohých místech v odkládací plochu pro prasečí kejdu, spojenou s rozsáhlým obtěžováním zápachem a emisemi působícími na klima. Polní katastr leží obnažen bez nálady a zohaven, jako odraz toho, co se zvířatům děje v celoživotním ustájení na betonových roštových podlahách – nelidskost bez hranic. Člověk má v rukou, zda bude v domácích zvířatech vidět pouze holý hospodářský užitek, čímž sám sebe duševně odcizí sobě samému, nebo zda nechá k dobru celého hospodářství rozvinout své duševně účinné instinkty. U domácího prasete jako všežravce jsou tyto instinkty zaměřeny na neobyčejně pestrý sortiment potravy, která je pozorně vybírána podle potřeby: tráva, seno, obilí, ovoce, zelenina, kořeny, červi, šneci, planě rostoucí byliny a léčivé rostliny, plody z volné přírody atd.&lt;ref&gt;Peter Steffen, Karl Schardax, Gernot Kürzel: ''Schweineglück, Bibel der Schweine'', Graz 2008, 392 S.&lt;/ref&gt; Prase je ve všech ohledech ideálním zpracovatelem zbytků v hospodářském organismu a vedle slepic terapeutem při likvidaci veškerého obtížného hmyzu a škůdců. Svým vysoce vyvinutým čichem, který se soustřeďuje v nosním kotouči – jakési vyhrnuté, se svrchním rtem srostlé nose – hledá svou potravu jednou na povrchu, jednou rytím pod zemí. Letně podzimní pastva na obilných strništích, vybrakovaných bramborových a polních zeleninových plochách nebo na meziplodinách vede prasata na polní lán, uspokojuje jejich pohybové nutkání, jejich neuhasitelnou zvědavost a neklade žádné meze lásce k rytí. Čenichajíce pracuje jejich žádostivá a pudová přirozenost skrze zeminu. Při pastvě se může ryjící práce poškozením travního drnu rychle stát závadou. Tato škoda zůstává v mezích, je-li k dispozici dostatek pastevní plochy s čerstvým, na bílkoviny bohatým porostem, přičemž lehké porušení drnu může být dokonce výhodou z hlediska provzdušnění a omlazení porostu. Navíc dochází k roznosu semen a tím k větší druhové rozmanitosti.&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; Na mnohých místech selhává pastevní chov z nákladových nebo pracovně-hospodářských důvodů. Místo toho vznikají z praxe systémy ustájení, které v co největší míře pestrým prostředím přihlížejí k možnosti projevovat behaviorální instinkty: skupinové uspořádání, pestrost potravy, zbytky z kuchyně a dalšího zpracování, zelená píce, krmné zbytky z kravína atd., příležitost k rytí, koulení, třením se, pohybová plocha pro pohyb, {{SE|136}}<br /> <br /> setkávání a prozkoumávání, krytý venkovní výkalistek, nastlaná místa k odpočinku, spací místa chráněná před chladem a větrem, ze všech stran uzavřená, jakož i příležitost k intenzivnímu kontaktu s ošetřujícím člověkem, např. skrze oslovení.<br /> <br /> Prasata mají smysl pro rodinu, jsou přívětivá a inteligentní, smyslově bdělá zvířata: čichový smysl ovládá jejich vnímání, utváří prožívání jejich pohody i nepohody. Živě komunikují jemným sluchem a v zvedání hlav hledí na přistupujícího člověka jasným, přímo chápavým pohledem. Přesto jsou jejich mozkové výkony oproti divokým příbuzným sníženy až o 30 %,&lt;ref&gt;Norbert Benecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 1994, 470 S.&lt;/ref&gt; tj. nervově-smyslový systém se více přesunul do míchy a sympatiků a slouží tak zvýšeným metabolickým výkonům co do plodnosti a nabývání masa a tuku.<br /> <br /> Kritická otázka, zda ztrátou smyslových výkonů zvířata hloupnou tím, jak je člověk dělá domácími, musí být za předpokladu zodpovězena záporně, že si je plně vědom své odpovědnosti vůči domácímu zvířeti. Co domácí zvíře svými metabolickými výkony člověku daruje, musí mu on dvojnásobně vrátit svým inteligentním jednáním v chovu, krmení, péči a šlechtěním, které bytost zvířete skutečně zachycuje.<br /> <br /> Funkce chrupu dělá z prasete všežravce, tedy požírače masa i rostlin. Kousá a žvýká jako člověk. I v trávicím traktu se projevuje tato dvojí funkce. Jednodutinový žaludek je relativně malý; prase proto musí přijímat potravu průběžně v malých dávkách. V dlouhém průchodu tenkým střevem a odbourávání enzymaticky snadno rozložitelných složek potravy a jejich resorpci probíhá ve slepém a tračníkovém střevě mikrobiální trávení na celulózu bohatých zbytků potravy. Prase tráví důkladně; na rozdíl od přežvýkavců odnímá potravě síly, které jako smyslově i zároveň metabolicky aktivní bytost spotřebovává pro sebe. To snižuje hnojivou sílu jeho výměšků, nikoli však jejich obsah minerálních látek. Výkaly jsou co do tvaru, barvy, konzistence a zápachu závislé na druhu potravy. Není-li zachována rovnováha žlázového a mikrobiálního trávení, např. při vysokovýkonném krmení a celoživotním ustájení na roštových podlahách, vzniká prasečí kejda, u níž {{SE|137}}<br /> <br /> se nelze divit páchnoucímu zápachu ani jednostranně pudoné hnojivé účinnosti.<br /> <br /> Umírněné přizpůsobení chovu prasat vlastní krmné základně hospodářství se stelivem, výběhem a pokud možno pastvou vytváří chudý zápachem, obsahově bohatý hnůj pevnější konzistence. Zřejmě z důvodu vnímání wesensartu prasat jako všežravců v porovnání s čistými fytofágy označovali rolníci v minulosti prasečí hnůj jako «kalten Dünger» (studený hnůj), vhodný méně pro «studená jílovitá půda» než pro «teplý písčitý půda». Ve směsi s ostatními hnojivy vznikajícími v hospodářském organismu je cenným doplňkem. Jako hnojivo nese látkově kompozičně i silově pečeť duševní povahy prasete. Co si při přehrabování země z rostlinné a živočišné potravy labužnicky vychutná čichem a v hlubokém tělesném klidu duševně prožívá, tím – jako i ostatní domácí zvířata hospodářství – provádí «kosmicko-kvalitativní analýzu»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 59.&lt;/ref&gt;. Výsledek této analýzy charakterizuje hodnotu hnojiva. Je pokaždé jiná, podle toho, zda je krmivo zboží z dovozu, nebo zda je vyprodukováno na vlastním hospodářství. Rozborem vlastního vyrobeného krmiva připravuje prase po svém způsobu hnojivo, které vstříc vychází stanovištním potřebám pro rozmnožení úrodnosti půdy.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Pferd_und_Esel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kůň a osel ====<br /> <br /> Ačkoli jsou si oba navzdory úzké příbuznosti povahou tak protichůdní, jsou oba jako jezdecká, nákladní a tažná zvířata nejvěrnějšími pomocníky člověka, doložitelnými zpět až do dob staropersské kultury, do doby čtvrtého až pátého předkřesťanského tisíciletí. Kůň nesl člověka na jeho velkých přeshraniční putovních a dobyvačných taženích, byl dopravním prostředkem z místa na místo, táhl s ním do velkých bitev; bojoval pod jeho vedením a řízením a obětoval se. Táhl pluh brázdu za brázdou a přivážel sklizeň na vysoko naložených žebřinových vozech. Nekonečné služby prokázal kůň člověku a nevyslovitelné oběti při tom přinesl. A tak i osel, stejně ochotný jako umíněný jezdecký jezdný osel a nosič nákladů sedláka a řemeslníka až po průvodce žebráka. Všechny břemena každodenního života byly vloženy na tohoto malého, tenkohohých osla; s jistým krokem {{SE|138}}<br /> <br /> nesl je přes překážky a kamení. Jak by se bylo bez osla dalo udržet sociální soužití mezi pasteveckými národy i uvnitř a mezi vesnickými společenstvími? Tak nesl na svém hřbetě toho nejmenšího a jeho tíživé břemeno a při příjezdu do Jeruzaléma na Květnou neděli nejvyšší bytost, která překonala veškerou pozemskou tíhu.<br /> <br /> Oba, kůň i osel, jsou lichokopytníci. Stojí a chodí na špičce středního prstu na noze nebo ruce. Ty jsou ukryty v kopytu, rohovém střevíci, který je nepropustný pro vnější silová záření, stejně jako kopýtka sudokopytníků a rohy přežvýkavců. Jakkoli jsou koně tělesně těžcí, pohybují se lehce, ba tanečně. Ve své kráse a eleganci jsou pohyby koně nepřekonatelné, neboť jeho duševní bytost se cele vyžívá v tělesném jazyce rytmické pohyblivosti. Ať v kroku nebo v zdrženlivém poskakování v klusu, obojí s hlavou vztyčenou, nebo v cílevědomém cvalu s nataženou hlavou a rozevřenými nozdrami, vždy nabízí obraz ušlechtilého rozvinutí sil a souměrnosti, jež se pod jezdcem plně stupňuje k vyšší harmonii. Teprve v jednotě koně a jezdce se zjevuje ušlechtilost v držení i charakteru. Jinak je tomu, když se zapřáhne do postroje a táhne pluh nebo těžký vůz, při každém kroku rytmicky zvedaje a spouštěje hlavu — tehdy probouzí obraz dokonalého odevzdání svého volního bytí výzvě a rukou vedoucí otěže člověka a službě, kterou nezištně koná pro zemi.<br /> <br /> I oslu jsou vlastní všechny chody koně. Méně ušlechtilý ve vzhledu a pohybu, jeví se spíše pokorně se skloněnou hlavou, zpravidla poslušný a odevzdaný vůči všemu, co se od něj požaduje, a pak zase vzdorný z většinou nevyzpytatelného důvodu. Ve svých kmenových oblastech na Orientu a v Africe se jeví tím ušlechtilejší, čím více je ještě vázán na starší kulturní formy vědomí a života.<br /> <br /> Kůň je ještě ve větší míře než osel vysoce učenlivý a potřebuje od narození důkladnou výchovu k rozvíjení svých talentů a po celý život k jejich uplatňování pod vedením člověka. V případě ušlechtilého arabského koně bylo například novorozené hříbě po delší dobu chováno pod střechou pasteveckého stanu v rodinném společenství. To platilo ještě ve 20. století.<br /> <br /> Tělesnost koně a osla je obrazem jejich duševního a zároveň obrazem krajiny, šíří travnaté stepi, v níž se toto duševní prožívá ve své radosti z pohybu. V souladu s tím se soustřeďuje {{SE|139}}<br /> <br /> smyslová organizace zvláště na navenek směřující, dálku zachycující smysly — zrak, sluch a čich. Výrazné, nápadně velké oči, stojící po stranách hlavy, zachycují téměř úplný zorný kruh. Jen dopředu — před a pod hlavou — je asi dva metry dlouhý slepý pruh, do nějž není vidět, stejně tak vzadu po obou stranách páteře. V hloubkové ostrosti (trojrozměrném vidění) zachycuje jen poměrně úzký zorný úhel 15 až 20 stupňů dopředu. Ve zbývajícím zorném poli se pohled zplošťuje a dozadu splývá. Právě v tom slepém pruhu vzadu sedí jezdec, vozka nebo za pluhem kráčející oráč, který jemným tahem na vodící otěž nebo přes uzdový náústek určuje chod a směr pohybu. V živé hře ušních boltců se v nejjemnějším odstínění zjevuje směr duševní pozornosti. Pro nás neslyšitelné zvuky jsou vyfiltrování z obecného hladiny hluku. Kůň vnímá především sluchem duševní rozpoložení, například jak se k němu mluví. Postavení uší, ať špičatých nebo svěšených, prozrazuje mnoho o jeho duševním cítění.<br /> <br /> Čich je mimořádně vysoce rozvinutý. Protáhlá hlava skrývá rozsáhlý systém nosních dutin, jejichž vnitřní povrchy přibližně odpovídají celkové ploše vnější kůže zvířete. Koně se přičichávají, aby se přivítali nebo poznali. Svým neobyčejně jemným čichem analyzují své okolí, při pastvě volí svou potravu, každé sebejemnější výpary i na velké vzdálenosti. Jsou to právě tyto tři smyslové schopnosti zraku, sluchu a čichu spolu s vlastností nést hlavu vztyčenou nad páteří, které dělají koně tak učenlivým, nechávají jej tak vysoce diferencovaně reagovat, že vzbuzuje přesvědčení, jako by dokázal myslet? V řecké mytologii líčí Perseův mýtus, jak se myšlení osvobodilo z krevní vázanosti těla, nositele v dávných dobách účinné jasnovidecké síly: v mytickém obraze sťal Perseus titánku Gorgo. Z krevního proudu, jenž tryská z jejího trupu, se zrodil Pegasus, okřídlený kůň. Symbolizuje tělu prosté myšlení, jehož křídla se nyní mohou volně vzepnout do světa ducha. Co se v inteligentním chování koňského těla jeví jako krevně vázané, to se v člověku z těchto pout uvolňuje a stává se svobodnou duchovně-duševní činností myšlení.<br /> <br /> Kůň a osel jsou býložravci. Ačkoli přijímají — jsou přitom nesmírně nenároční — potravu ještě bohatší na hrubou vlákninu než přežvýkavci se svým vysoce diferencovaným {{SE|140}}<br /> <br /> systémem předžaludků, mají jen složený, jednodutinový, relativně malý žaludek. Na ten navazuje dlouhé tenké střevo, které rozkládá snadno stravitelné složky potravy. Hůře stravitelná hrubá vláknina je teprve v mohutně vyvinutém slepém střevě a poté v tračníku a konečníku bakteriálně rozkládána. Tento způsob trávení odpovídá jejich způsobu žraní. Koně žerou dvakrát tak dlouho jako krávy, totiž 16 hodin denně. Jsou zvířaty dne i noci. Se svým dobrým zrakem i ve tmě nacházejí s jistým krokem i v noci svou potravu. Koně a tak skromný osel jsou vynikajícím způsobem vhodní k tomu, aby po střídání pastvy spásali rostliny, kterým se krávy vyhýbají.<br /> <br /> Radost z pohybu a síla koní a oslů se odráží v jejich silně proformovaném, stále ještě velmi vlákninovém trusu. Ten je polárně k 'chladnému prasečímu trusu' 'horlivým' hnojivem. Neustálým bakteriálním rozkladem, urychlovaným stykem s vnějším vzduchem, ohřívá se velmi rychle a byl díky této vlastnosti využíván jako podzemní vytápění a zároveň hnojivo pro raná záhony. Čerstvý koňský hnůj obsahuje poměrně dost amoniaku, jeho vůně je proto silná, ostrá a pronikavá, ale není nepříjemná.<br /> <br /> Kůň a osel se — v důsledku mechanizace pracovních postupů — do značné míry rozloučili se zemědělstvím (prozatím?). S nimi se ztratil důležitý prvek v oduševnění organismu statku, a to jak z hlediska využití krmiva a slámy, zvláštního druhu hnojiva a rytmizace pracovních procesů, tak i s ohledem na oduševnění práce, kterou konali v odevzdanosti lidskému vedení.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Hund_und_Katze&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Pes a kočka ====<br /> <br /> Oba patří k vývojové linii šelem. Svým duševním instinktivním životem obohacují duševní tělo zemědělského organismu naprosto protikladným způsobem. Pes je nejstarším z domácích zvířat, kočka patří k nejmladším; v Evropě se objevuje teprve od prvního tisíciletí př. n. l.&lt;ref&gt;Norbert Benecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 1994, 470 S.&lt;/ref&gt; Typ psa je příbuzný jeho divokým druhům, vlkovi, stejně jako typ kočky kočce divoké. Co je u psů obzvláště nápadné, je velká variabilita forem. Ta {{SE|141}}<br /> <br /> se vyskytuje již na samém počátku jejich domestikace ke konci ''třetihor'' (Atlantidy) v ''pleistocénu'' (dobách ledových), ale především pak v ''neolitu'', v prvních poatlantských dobách. Žádný z druhů domácích zvířat, které se objevily později, již nikdy této rozmanitosti forem nedosáhl.&lt;ref&gt;Tamtéž, s. 226.&lt;/ref&gt; Je nasnadě, jak již bylo dříve naznačeno, že vývoj domácích zvířat byl produktem raného lidstva. To bylo schopno na základě prožívání zvířecí duše a jejího duchovního původu, skupinové duše, zadržet ji v jejím tělesném utváření na embryonálnějším stupni a poskytnout tak tvarotvornému typu nepřeberné množství různých výrazových možností. Čím mladší jsou druhy domácích zvířat, čím více lidé vyměňovali svou instinktivní duchovní bezprostřednost za probouzení k sebevědomí, tím chudší na variace se stává vzhled domácích zvířat. Pokud v době starého Říma rozmanitost forem opět vzrostla (trpasličí plemena psů), je to již důsledek cíleného šlechtitelského výběru ve smyslu křížení a selekce. Jak velmi byla od počátků až po staroegyptskou kulturu domestikace psa a kočky – a tedy i ostatních druhů domácích zvířat – nikoli primárně otázkou účelné využitelnosti, nýbrž jak byla užitečnost neoddělitelně spjata s instinktivním, intimně-sakrálním cítěním, vyplývá jednak z pohřební kultury sjednocující člověka a psa, jednak z úcty, kterou lidé prokazovali kočkám a božské bytosti, jež v nich přebývala, což byl kult, který kulminoval ke konci staroegyptské kultury.&lt;ref&gt;Tamtéž, s. 348.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Zvířecí duševní dispozice psa a kočky se od sebe značně liší. Ještě více než kůň podřídil pes svou duševní instinktivní bytost, souhrn svých schopností, vedení člověka, což neplatí pro kočku. Dobře vychovaný pes poslechne na každé zavolání nebo písknutí. Svým pohybovým pudem se rozmáchle dere do dálky, jako lovecký pes, který svým čichem sleduje stopu, u ulovené zvěře hlásí nebo ji aportuje, jako ovčácký pes, který žene ovce nebo dobytek nebo drží stádo pohromadě. Vždy po vykonaném činu se vrací, sedá si na zadní, vrtí ocasem, zvedá hlavu nataženou vzhůru, hledí na svého pána věrně oddaně v očekávání dalšího povelu. Stejně pozorně a oddaně se chová jako hlídací pes domu a dvora, jako doprovodný a vodicí pes, např. slepecký, jako stopovací pes, který neomylně vyčmuchává i ty nejmenší pachové stopy, nebo jako {{SE|142}}<br /> <br /> saňový pes, který táhne těžká břemena sněhem a ledem. Každá z těchto schopností si vytváří tělo, které jí odpovídá: velké a silné, štíhlé a rychlé, malé a obratné atd. Tato tělesně duševní tvárnost v téměř každé myslitelné tělesné formě a s příslušným chováním po psím způsobu propadá již od dob římských emocionalitě člověka a zvrhává se v chov luxusních, trpasličích a pokojových psíků.<br /> <br /> Bytostný projev kočky domácí je zcela jiný. Zdá se, že evolučně upadla hlouběji do divokosti. Žije jakoby dva životy. V jednom se vyžívá stranou člověka, aktivní v noci, jako její divocí příbuzní. S napětím všech smyslů následuje své lovecké instinkty, plíží se svými cestami, číhá na kořist a zmocňuje se jí mohutným skokem. Hlodavci, jako myši a krysy, jsou její preferovanou potravou, bohužel také ptáci, jako ti, co hnízdí na zemi, v nízkých větvích, nebo vlaštovky, které ve dne létají příliš nízko nad zemí a které si ležérně rychle vystřelenou tlapkou zajistí jako jistou kořist. Svůj druhý život tráví tím, že vyhledává domácnost člověka jako své místo ke spánku, předouc se lísá ke členům rodiny, hravě těší děti a tímto způsobem se doporučuje další péči o potravu. Pak v noci opět nastává odchod do druhého života. A opět je to emocionalita člověka, která, scestně vedena, činí z kočky pouhé domácí a mazlivé zvíře.<br /> <br /> U psa je to vynikající, každou nuanci rozlišující čich, který uvádí v činnost tělo i duši, u kočky zrak specializovaný na noční vidění, které vtiskují zemědělskému organismu zvláštní kvalitu, uspořádávající princip: Pes, který v noci na stráži štěká, který doprovází sedláka s nosem u země a sleduje stopu přes pole, louky a pastviny, nebo který na pokyn pastýře obíhá stádo ovcí a drží je na jemu určené pastvině, je v jemu stanovených mezích vykonávajícím orgánem člověka. Kočka jím v tomto smyslu není. Zůstává nepozorována na svých nočních toulkách po dvoře a katastru, stanovuje si vlastní míru v hubení škodlivých hlodavců a přitom si vystačí sama.<br /> <br /> Zemědělskému organismu nejsou vítány výměšky psa a kočky – jsou páchnoucí, ale nejsou významné –, nýbrž jejich přínosem je uspořádávající strážní funkce. Bohužel pes a kočka tuto funkci jako člověkem vedení spolutvůrci oduševnělého přírodního celku z velké části ztratili. Jako domácí, {{SE|143}}<br /> <br /> společenská a luxusní zvířata se z velké části odcizila duševnímu tělu zemědělského organismu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Schaf_und_Ziege&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Ovce a koza ====<br /> <br /> Jako takzvaní «malí přežvýkavci» patří ovce a kozy po psech k nejstarším z našich domácích zvířat. Přestože jsou si blízce příbuzní, výrazně se liší temperamentem, pohyblivostí a v různé míře i skromností. Jako všichni přežvýkavci vystupují jako rohaté sudokopytníky z hlediska kmenové historie teprve na konci řady savců. Ba co více, tvarová rozmanitost divokých a pozdějších kulturních forem ovcím a kozám podobných druhů se rozvinula teprve v přechodu mladšího terciéru do dob ledových (pleistocén) a v nich samotných až do současnosti (''holocén'')&lt;ref&gt;Bernhard Grzimek: ''Grzimeks Tierleben, Enzyklopädie des Tierreichs'', Band 13, Säugetiere 4, München 1971, S. 470.&lt;/ref&gt; — tedy v dobách, v nichž člověk vstoupil mezi zvířata a z hlediska svého kosmicky utvářeného, instinktivně-duchu blízkého vědomí navázal s nimi magicko-kultický vztah, jenž nacházel výraz ve způsobu lovu se zřetelem na potravu a oděv a ve zvířecí oběti.<br /> <br /> Není tedy oprávněná otázka, zda nomadizující člověk, vpletený do vladaření přírodních sil, se nepodílel na této přeci jen velmi mladé diferenciaci forem? Nekazují na tuto myslitelnou možnost mýty národů, například zvířecí oběť Abelova nebo jeskynní kresby sahající do dob ledových (''pleistocén''), mimo jiné v Sahaře, a mnohé další? Nejsou tyto všechny výrazem magicko-kultického vztahu člověka a zvířete atlantské doby, pozdního kenozoika? A nevykonala se pak později, v druhé epoše poatlantského věku (''holocén'') ze zarathuštrovských mystérií, v jakési opakovaci na vyšším stupni, domestikace?<br /> <br /> Ovce a kozy, vybavené všemi znaky svého domáctví, se objevují od konce devátého tisíciletí př. Kr. v horských oblastech jihozápadní Asie. U ovcí jsou to tyto znaky: tvarově menší než divoká forma, vysoká variabilita tělesné velikosti, žádná sezónní proměna srsti, její proměna v nepřetržitě rostoucí vlněné rouno, živé zbarvení a vzorování. Podobnou rozmanitost zevního obrazu vykazují kozy, až po srst proměněnou v vlnu u koz angorských a kašmírských.&lt;ref&gt;Norbert Benecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 1994, S. 247.&lt;/ref&gt; {{SE|144}}<br /> <br /> Ovce a ještě více kozy jsou neobyčejně skromné. Jejich potravou jsou trávy, byliny, listy a výhonky. Kozy jsou přitom vysoce přizpůsobivé aromatické, na celulózu bohaté a slané nabídce potravy v extrémních geografických zónách, například v horských polohách a polopouštích. Přepásání těch posledně jmenovaných vede rychle k postupující dezertifikaci. Prostřednictvím rozmanitých darů obou malých přežvýkavců — vlny, masa, mléka, srsti, kožešiny, kůží a rohů — se stali velkými průvodci člověka v kultuře. Stáli v uzavřených stádech pod ochranou pasteveckých národů, jaksi jako základ jejich existence, a v mnohých venkovských sídlech se stali „krávou malého člověka&quot;. Těsný vztah ovce k prostředí a k člověku vedl celosvětově k velké rasové rozmanitosti, od středověku v Evropě k vytváření krajových odrůd, v novověku k liniovému šlechtění masných, vlnových a mléčných plemen. Šlechtění bílé vlnové ovce (merino) se uskutečnilo ve Španělsku. Ta dnes, v mnoha případech s příkrží krajových odrůd, dosáhla největšího rozšíření na celém světě.<br /> <br /> V Evropě přetrvává pastevectví pod vedením potulného pastuchy v zbytcích dodnes. Hospodářsky lze toto zachovat jen tím, že se ovčí stáda přednostně nasazují v chráněných krajinných oblastech pro péči o krajinu. Nejsilněji klesá chov koz. 95 % všech domácích koz slouží samozásobení v malorolnicky strukturovaném zemědělství třetího světa.<br /> <br /> Projevy podstaty ovce a kozy jsou navzájem polární. Smyslové výkony obou jsou sice podobné — nejlépe je vyvinut čich, za nímž následuje zrak a s určitým odstupem sluch. Avšak to duševní se různě projevuje v řeči těla a skrze smysly. S hlavou většinou skloněnou pod linii páteře, s mohutnějším tělem, více obrácenou k zemi a k vnitřnímu světu vlastního metabolismu, trmácivější v pohybech, projevuje se duševní bytost ovce spíše snivě, zdrženlivě. Jinak koza: živě vyskočí, přeskakuje přes pařezy a kameny, zvedá hlavu vysoko, zvědavě čichá sem i tam, šplhá na nejbližší vyvýšené stanoviště, drží pohled pozorně zaměřený do dálky. Namísto toho, aby se pasla přes rozlehlé roviny, dává přednost hornatým polohám na strmých svazích v úrovni hlavy, nebo se staví kolmo na zadní nohy, aby dosáhla na keři a stromě ještě na nejvýše dostupný list.<br /> <br /> Ovce a kozy mají rohy. Ty jsou na rozdíl od skotu u samců větší a podle plemene šroubovitě tvarované {{SE|145}}<br /> <br /> otočené nebo šavlovitě prohnuté dozadu. Vedle rohatých plemen existují bezrohá plemena, k nimž u ovcí náleží většina dnešních užitkových plemen.<br /> <br /> Při zúžení rasové rozmanitosti se šlechtění soustředí na vlnové nebo mléčné ovce, u koz na dojnice nebo masná zvířata.<br /> <br /> Malí přežvýkavci jsou stádní zvířata, ovce ještě více než kozy. Z toho důvodu jsou svou podstatou spíše krajinnými tvůrci ve velkém, méně utvářecím orgánem v jednotlivém zemědělském organismu. Dokud vesnické útvary se svými katastry ještě existovaly jako do značné míry uzavřený celek, bylo povoláním pastevce udělat ze svého ovčího stáda orgán tohoto celku: ať v pastvě na úhoru, na obecních nebo pustých plochách, při hnání přes sklizené pozemky s okopaninovými plodinami, přes příliš bujně do listu rašící ozimé osevy; nebo v pastvě bylinami bohatých cest a polních mezí na podzim jako dietetikum pro nadcházející zimní ustájení; nebo konečně v ohraničení na polích za účelem hnojení. To vše bylo zpečetěným právem a dělo se v dohodě s vesnickým společenstvím. Povolání pastevce znovu oživit — tomu jsou položeny úzké meze. Možnosti se nabízejí v péči o přírodní rezervace nebo na velkých podnicích s marginální půdou.<br /> <br /> Jinak je to s chovem mléčných ovcí a mléčných koz. Obě nejsou vázány na stádo a mohou v menších i větších stavech podstatně přispět k prohloubení duševního života zemědělského organismu. Především se malí přežvýkavci doporučují pro další rozvoj jednostranně zaměřených zahradnictví směrem k zahradnickým statkům. Zastupují tam skot ve zužitkování meziplodin k zelenému hnojení i odpadů z mnohostranné zeleninové produkce a starají se o jejich proměnu v trvale účinné hnojivo.<br /> <br /> Cestou čtyřžaludečního systému přežvýkavců podléhá rostlinná potrava jedinečně intenzivnímu trávení (viz kapitola „Skot&quot;, žvačkování v bachoru a přežvykování, strana 150 nn.). To umožňuje celulózu, tj. hrubovláknité výživné látky, rozložit a zpřístupnit pro růst, udržení a výkon (mléko, vlna, maso). V průběhu tohoto trávicího procesu dostává rostlinný výživný tok vtisknuta v sobě síly duševní organizace zvířete. Odpovídajíce bytostné povaze ovce a kozy je toto vtiskávání různé. Rozdíl nelze dostatečně odvodit z kvantitativního složení takzvaných živin hnojiva. Nikoli kvantitativní podíl {{SE|146}}<br /> <br /> Nikoliv kvantitativní podíl látek je rozhodující, nýbrž jejich kompozice skrze síly duševního těla, které vstupují do životních procesů. Wesensart sama hnojí skrze látky. Tak působí ovčí hnůj mírněji, harmonizujícím a strukturujícím způsobem na životní procesy, jež se ve vegetativní oblasti zhušťují k potravní plodině, například u listové zeleniny. Kozí hnůj naproti tomu působí žhavěji a — jak lze z bytostné povahy kozy předpokládat — povzbudivěji na růstový impuls v ose kořen–stonek–květ.<br /> <br /> Příspěvek ovce k oduševnění krajiny se stává prožitkem, táhne-li pastýř se svým ovčím stádem na podzim přes katastr statku a odtud dál skrze okolní kulturní krajinu: pastýř s holí kráčí v čele, stádo v těsném houfu za ním; nebo stojí uprostřed pole a ovce se na všechny strany kolem něj rozebírají za potravou. Tato scenérie probouzí náladu hlubokého míru, jenž se prostírá nad krajinou — obraz dokonalého klidu a pohybu zároveň. Takové ovčí stádo táhnoucí přes pole, od katastru ke katastru, jehož každý záchvěv bytí se soustřeďuje ve vědomí pastýře a je odtud řízen, zakládá vztahy, jimiž se jednotlivé zemědělské organismy uzavírají do vyšší jednoty kulturní krajiny. Oproti ovcím jsou kozy méně stádními zvířaty. Mají více vlastní vůle. Jsou chovány v omezeném rozsahu pro produkci mléka a masa a — zčásti jako náhrada za skot — prokáží v kánonu všech domácích zvířat cenné služby při utváření duševního těla zemědělského organismu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Rind&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Skot ====<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Herkunft_und_Mythos&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Původ a mýtus =====<br /> <br /> Podle obecně přijímaného názoru pochází skot (Bos taurus) od pratura nebo zubra (Bos primigenius). «Moderní zoologický výzkum domácích zvířat považuje dnes s jistotou jen jedno divoké hovězí zvíře, praura nebo zubra, za jedinou divokou výchozí formu domácího skotu.»<br /> <br /> Předpokládá se, že evropská plemena skotu přišla z «úrodného půlměsíce», z přední a střední Asie. Nejstarší nálezy kostí sahají do osmého tisíciletí před Kristem, tedy do počátků {{SE|147}}<br /> <br /> staropersské kultury. Raná i všechna pozdější plemena skotu mají menší tělesnou stavbu než předpokládaná divoká forma pratura a vykazují od samého počátku vysokou variabilitu zevní podoby. Právě na příkladu pastevních zvířat — skotu, ovcí a koz, nejstarších domácích zvířat hned po psech — se může stát zřejmým, jak hluboko v temnotách zůstává odvozování od jejich divokých forem. Pohlédneme-li na mýty národů, například na oběť Ábelovu ve Starém zákoně — byl pastýřem —, stojí v popředí náboženských obětních rituálů především ovce a skot. «Kulturněhistorické dokumenty ukazují, že skot v Mezopotámii, Egyptě, Persii a Indii sloužil zpočátku výhradně kultovním účelům.» Ve staroegyptském mýtu byla v dobytčeti praobrazně uctívána nebeská bohyně Hathor, zobrazovaná jako kráva nesoucí mezi rohy sluneční kotouč. V dnešní Indii platí kráva u hindů jako odnepaměti za posvátnou. Neukazuje to spíše na to, že duchovně reálné prožívání bytostné povahy skotu — toho, co nadsmyslově tvoří skupinovou duši —, bylo kmotrem procesu domestikace?<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stellung_im_Betriebsorganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Postavení v hospodářském organismu =====<br /> <br /> Pokud jde o utváření zemědělského organismu v uzavřený celek, je skot, respektive do vyšší jednoty zformovaný stádní organismus, «královnou a králem» mezi všemi domácími zvířaty. Jistě, každé z nich přináší svůj příspěvek podle toho duševního, jež se ponořilo do tělesné formace. Bytostné povaze krávy je však vlastní universální potence. Z tohoto důvodu nelze v přísném smyslu od chovu skotu upustit. Jeho podstatný význam spočívá teprve druhotně v tom, co produkuje v podobě potravin a jiných surovin. To je vnější stránka. Tuto stránku zastupuje řada polních plodin, které tvoří podstatný základní pilíř prvovýroby v hospodářském životě. Primární výkon leží na vnitřní straně; je jím zvláštní schopnost vztahovat fyziologické funkce — přesněji řečeno bytostné články hospodářského organismu — jedny na druhé, a tím tento organismus jako celek udržovat zdravým a schopným rozvoje. Kráva — stále myšlená jako článek stádního organismu vázaného na statek — nastavuje moudrostí prostoupené míro {{SE|148}}<br /> <br /> míry, vnitřní ekonomii celého provozu z hlediska utváření svého těla a souhry svých orgánových soustav prostřednictvím své vlastní činnosti a otiskuje ji do přírodní stránky hospodářského celku.<br /> <br /> O pravém stádním organismu lze hovořit teprve tehdy, kdy se stádo v průběhu generací doplňuje z vlastního odchovu a propojilo se se stanovištními poměry až k vlastní krmivové základně hospodářství. Pro plemeníky platí zvláštní postavení: jsou v pravidelných intervalech nahrazováni otci z chovatelských podniků stejného zaměření za účelem obnovy krve stáda. Stádní organismus je nadřazen součtu jednotlivých zvířat. To se projevuje mimo jiné v souběžnosti denně rytmických způsobů chování zvířat. Ráno následují jakoby v hierarchickém pořadí vedoucí krávu na pastvinu. Tam se rozptýlí, ale nepobíhají zmatkem; pasou se a táhnou jedním směrem, přijímají potravu sedm až osm hodin denně, přerušovanou společnými fázemi přežvykování, které rovněž trvají přibližně osm hodin denně. I chůze k napajadlu, přestávky v odpočinku a vydávání mléka podléhají přísnému rytmu ovládajícímu celé stádo. Všechna opatření v chovu, krmení, péči a plemenitbě by měla sloužit posílení tohoto stádně-rytmického dění. Čím je toto dění vyvinutější, tím je stádo zdravější.<br /> <br /> Metody, které jsou základem dnes celosvětově praktikovaného velkochovu — krmení siláží a snadno stravitelnými koncentráty z celého světa, celoroční ustájení na betonových roštových podlahách, praxe odrohovávání a šlechtění na maximální výkon, vše stlačeno do výrazně zkrácené délky života a podobně — oslabují krávy. Znamená to ztrátu schopnosti vytvořit vlastní uzavřený duševní tělesný článek. Dojnice jsou již v mládí vyčerpány a zpravidla po 4,5 letech, tj. po dvou «násilných» laktacích, za hranicí použitelnosti.<br /> <br /> Rozsah chovu skotu se řídí velikostí podniku, jeho přírodními předpoklady s ohledem na klimatické a půdní podmínky, a tím i potřebami hnojení, jakož i — ve stupních — intenzitou hospodaření. Rozhodující je přitom vlastní krmivová základna hospodářství, která zahrnuje dostupné travnaté plochy — louky a pastviny — i pícninářství na orné půdě. Rozsah posledně jmenovaného vyplývá z utváření osevního postupu v polním hospodářství. {{SE|149}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Wesenserscheinung_und_Wesenserkenntnis&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Bytostná jevenost a bytostné poznání =====<br /> <br /> Kráva je jako přežvýkavec nejvyšší vývojové úrovně bytostí stejně tak metabolicky aktivní jako rytmickou. Naproti tomu její nervově-smyslová aktivita — až na vysoce diferencované výkony čichu a chuti — ve vztahu k okolnímu prostředí výrazněji ustupuje do pozadí. Její smyslové výkony slouží prvořadě jejímu nitru, její trávicí činnosti. Její inteligentní bytost se navenek projevuje spíše flegmaticky, temně snivě, dovnitř pak vysokým, moudrostí plným instinktivním životem. Sama sebe prožívá, silně introvertovaná, v jakémsi vnitřním nazírání.<br /> <br /> Kdo se snaží poznávajícím způsobem přiblížit bytosti skotu, musí soustředit pozornost na jeho hlavní činnost: na procesuální kroky ve vzájemné souhře nitra a vnějšku při příjmu potravy, přes zpracování krmivové hmoty v trávení, až k vylučování hnůj a kejdy.<br /> <br /> Sleduje-li člověk přírodovědecká dílčí fakta týkající se trávicího dění, narazí záhy na hranice poznání. Těchto hranic si obecně nevšímá proto, že nevěnuje dostatečnou pozornost — a tedy ani váhu — prahu k smyslově nepozorovatelnému. Nepozorovaně se tak propadá do abstraktních, bezjakostních modelových představ. Uvědomí-li si však tuto mez poznání, která se otevírá mezi předmětně vnímatelným a procesuálním substančním děním — například při přechodu z vnějšku do nitra skrze střevní stěny — teprve tehdy začíná člověk skutečně oceňovat a vážit si dosahu a váhy výsledků duchovního bádání Rudolfa Steinera. Jsou-li tyto výsledky bádání přibrány, stává se poznání opírající se o vnější smysly stále se rozšiřujícím poznávacím procesem. Osvětlují účinné agens, to bytostně-působící, které přináší na svět jevy v jejich formách a barvách. Výsledky duchovního bádání přidávají k vnější stránce světa jevů bytostně-tvůrčí stránku vnitřní.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Maulverdauung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Ústní trávení =====<br /> <br /> Již při příjmu potravy — denně přibližně osmina tělesné hmotnosti, to odpovídá 60 až 70 kg čerstvé substance — ovládá látkovýměnně-pohybový systém oblast hlavy. Hlava se noří, čumákem hmatavě tápe hluboko do krmivové hmoty; jako úd ji obtáčí dlouhý {{SE|150}}<br /> <br /> jazyk patky Zunge, ukousne jako úd snop trávy, byliny nebo sena, stáhne je do tlamy a v případě zeleného porostu je oddělí přitlačením dolní čelisti ke hraně bezzubé ploténky horní čelisti. Mezi tím klouže jazyk s rozkoší přes pysk a ochutnává žlázové výměšky z něj. Pravděpodobně přitom skot provádí jakýsi první rozbor jakosti přijatého krmiva, patrně i s ohledem na druh a množství osliznutí slinami. Na pysku splývá horní ret s nosními dutinami vjedno. Tím jsou příjem potravy a dýchání těsně navzájem svázány — stejně tak hmat, chuť a čich.<br /> <br /> Po dobu krátkého setrvání krmiva v dlouhé tlamové dutině je to opět jazyk, který v několika žvýkacích záběrech pohybuje krmivem rytmicky tam a zpět mezi řadami stoliček. Tím se zahajuje první krok trávení rozdrceením a prosolizováním slinami. Řada žláz různé velikosti vylučuje sliny — při krmení senem až 180 litrů za den — a zajišťuje enzymatický rozklad škrobu na cukr.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Pansenverdauung_und_Wiederkäuen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Trávení v bachoru a přežvykování =====<br /> <br /> Tlamové trávení se mohutně stupňuje v aktu přežvykování. Ten probíhá protiběžně k příjmu potravy. Co skot spásl, ochutnal a spolkl, to si portáž po portáži přináší zpět z hlubší trávicí zóny, z předžaludků, žvýká to znovu a nyní teprve důkladně prochutná. Podle druhu krmiva — čerstvá zelená hmota či hrubé krmivo — vykoná 30 až 80 přežvykovacích záběrů na porci.<br /> <br /> Před tímto výkonem se odehrává pozoruhodná výměna. Jen málo rozdrcen přechází snop za snopem z tlamové dutiny krajiny hlavy skrze jícen a oddělující bránici do krajiny břicha, do tří žlázami nepokrytých předžaludků: zaprvé do čepce (*Reticulum*; zvaného také síťový nebo katapultový žaludek), odtamtud zadruhé do bachoru a zatřetí do knihy nebo listnatého žaludku (*Omasum*). Není-li to rozhodnuto již předtím v bachoru, pak se v knize definitivně rozhodne, zda potravní kaše přejde k dalšímu trávení do sýřiště neboli žlázového žaludku, nebo zda se — vymačkána — vydá ještě jednou zpět do tlamové dutiny k přežvykování. Svébytným úkolem předžaludků, a zde zejména bachoru, je mikrobiální rozklad na hrubou vlákninu bohaté rostlinné potravy. Bachor s ohromnou pojistností přibližně 150 litrů se táhne od bránice dozadu až do pánevní dutiny. {{SE|151}}<br /> <br /> Spolu s čepcem a knihou vyplňuje celou levou polovinu dutiny břišní. Ve velkém fermentačním prostoru bachoru probíhají v neustále se pohybujících potravních masách intenzivní kvasné procesy. Jakkoli chaoticky se odehrávají, tím přísněji stojí pod vedením astrálního těla skotu. Při těchto rytmicky probíhajících přeměnách rozkládají bakterie a nálevníci, patřící k prvokům, snadněji stravitelné složky potravní kaše, přičemž část z nich — jde zejména o energeticky bohaté mastné kyseliny — prochází již zde přes metabolicky aktivní bachořní sliznici do krevního oběhu.&lt;ref&gt;Anita Idel: ''Die Kuh ist kein Klimakiller'', Marburg 2012, 210 S.&lt;/ref&gt; Jakmile je bachor plný — zvenku patrné podle vyklenutí levé strany břicha — a nastupuje tedy sytost, většinou si kráva, resp. celé stádo, lehne a po nějaké době začne přežvykovat. Obsah bachoru se roztřídí do tří vrstev: spodní tekutá, nad ní plovoucí střední vrstva z hrubšího materiálu a svrchní vrstva kvasných plynů. Ze střední vrstvy bachoru a z vymačkaného materiálu z knihy polyká skot nyní porci za porcí zpět do tlamy a stejnou cestou propouští kvasné plyny. Ty proudí s výdechem až do čelních dutin, ano až do dutiny rohového čepu. Zde se skotu otevírá rozsáhlé pole vnímání a kvalitativní analýzy toho, co se mu do tohoto stadia trávicího procesu odhalilo po stránce látkové i silové.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Wiederkäuen,_eine_Wahrnehmung_und_Sichtung_von_Stoffen_und_Kräften&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Přežvykování jako vnímání a třídění látek a sil =====<br /> <br /> Při aktu přežvykování — osm až devět hodin denně — se proměňuje bytostný výraz krávy v základech. Její metabolicko-pohybová aktivita do značné míry ustupuje. Veškerá vnitřní i vnější činnost se přesunuje k hlavovému pólu. V silné, rytmické práci jsou nejen žvýkací svaly, meloucí zpět polknutý, přibližně na sto gramů dávkovaný vláknový chomáč potravy, ale stejně tak jazyk a slinné žlázy. Smysly se naproti tomu chovají právě opačně. V soustředění na akt přežvykování jaksi utichají, přicházejí k „rozjímání&quot;. Teprve nyní kráva skutečně promyslí, co přijala jako živou, strukturovanou substanci zvenku — z tohoto pole, oné louky nebo pastviny. Jistě, ona to {{SE|152}}<br /> <br /> Při pasení to již ohmatala, ochutala a očichala. Nyní však, v opětovném ochutnávání již předtrávené potravy, se to, co bylo vnímáno, sjednocuje s celým jejím duševním bytím. To, co bylo předtím pouhou živě strukturovanou rostlinnou hmotou, se v pozorném přežvykování povznáší k duševnímu prožitku. Kráva se v této činnosti probouzí ke svému vědomí, jež sníc je celé ponořeno do tělesných pochodů. Cítivá síla duševního těla je to, co odtud produševňuje veškeré další trávicí dění až ke konečnému produktu hnoje a kejdy. To, co Rudolf Steiner nazývá „kosmicko-kvalitativní analýzou&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, Seite 59.&lt;/ref&gt;, kterou zvíře vykonává při trávení, platí v nejvyšší míře pro skot. Při přežvykování tato analýza nabývá svého počátku. Na očích se to stává názorným; pohled se při přežvykování mění. Zatímco jindy hledíme do velkých očí jako do modré hloubky hlubokého pramene, nabývají nyní — při lehce zdvižené hlavě — oči i tvář napjatě soustředěného výrazu. Vypadá to, jako by kráva „rozjímala&quot; o všem, co si v této první fázi trávení jako vnímání zvnitřnila. Tak intenzivní, do nitra obrácený pohled nenajdeme v říši zvířat asi nikde jinde. Je to, jako by ve výrazu očí se zrcadlilo vědomění si formativních sil, jež se při mletí uhlíkových skeletů a bílkovinných struktur rostlinných hmot uvolňují. V aktu přežvykování je kráva zcela sama u sebe, blízka sebeuvědomění, jež mít nemůže, protože nemá inkarnované Já. Díky blízkosti svého vysoce soustředěného duševního těla ke své jáství, která se jako její „skupinová duše&quot; proживá&lt;ref&gt;Viz např.: Rudolf Steiner: ''Die geistigen Wesenheiten in den Himmelskörpern und Naturreichen'', GA 136, Vortrag vom 6. April 1912.&lt;/ref&gt; a v odrazu projevuje v organismu stáda, je obzvláštním způsobem schopna vnitřně zpracovávat mohutně se vzdouvající masu formativních sil. V prvním kroku vykonává zmíněnou „kosmicko-kvalitativní analýzu&quot; v rozkládání rostlinné potravy, vrcholící v aktu přežvykování. V duševní temnotě analyzuje formativní síly, jež z kosmu ve světle slunce vybudovaly podobu rostliny, jež ztuhly v jejích jednotlivých formách a jež se staly zároveň nositeli živého substančního dění v rostlinách. {{SE|153}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Dünn-_und_Dickdarmverdauung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Trávení v tenkém a tlustém střevě =====<br /> <br /> V rozplývání rostlinných forem v trávicím traktu se obrazotvorné síly postupně uvolňují ze svého hmotného zajetí. Je to výsledek postupného procesu rozkladu, který probíhá ve třech fázích: mechanicko-mikrobiální fáze od žvýkání přes bachor a knihu, fáze převážně enzymatická, ale zároveň bakteriální od slezu přes lačník (*Jejunum*) po kyčelník (*Ileum*), a odtud fáze ryze mikrobiální od slepého střeva (*Caecum*) přes tračník (*Colon*) po konečník (*Rectum*). Zatímco v předžaludcích je štěpení celulózy dominantním dějem a paralelně s ním probíhá díky neobyčejně aktivní mikrobní činnosti přestavba a budování bílkovinného metabolismu, začíná v slezu (*Abomasum*) v kyselém prostředí — navozovaném žaludečními šťávami — rozklad bílkovin. Ten pokračuje, včetně odumřelých mikrobních mas z předžaludků, enzymatickou a bakteriální cestou napříč oddíly tenkého střeva (*Intestinum tenue*): nejprve prostřednictvím sekretů slinivky (*Pancreas*), jež ústí — podobně jako žluč emulgující tuky — do dvanáctníku (*Duodenum*), poté skrze lačník (*Jejunum*) posetý nesčetnými žlázami a klky a nakonec krátkým kyčelníkem (*Ileum*). Kyčelník tvoří propust mezi lačníkem a tlustým střevem. Brání zpětnému toku z obsahu tračníku a konečníku bohatého na bakterie do bakteriemi chudého lačníku.&lt;ref&gt;Klaus Löffler, Gotthold Gäbel, Helga Pfannkuche: ''Anatomie und Physiologie der Haustiere'', Stuttgart 2018, 375 S.&lt;/ref&gt; Celková délka tenkého střeva dospělé krávy dosahuje až 48 metrů. Visí záhybovitě na okruží (*Mesenterium*) — záhybnaté serosové dvojlamelce. Okruží a tenké střevo kranzovitě obkružují odvíjející se a zavíjející se spirálu tračníku, který navazuje na kyčelník a slepé střevo a ústí do tlustého střeva čili konečníku — tvoří tak třetí oddíl.&lt;ref&gt;Rolf Krahmer, Lothar Schröder: ''Anatomie der Haustiere'', Leipzig 1985, S. 201ff.&lt;/ref&gt; To, co z hmoty bohaté na hrubou vlákninu prošlo bez strávení bachorem a lačníkem, podléhá nyní opětovně intenzivnímu mikrobiálnímu rozkladu. Nemalý zbytek nestráveného hrubého vlákna, prostoupený stále ještě aktivní mikrobní masou, se nakonec objevuje jako kravský výkal. Otázkou je, zda tento mikrobiálně oživený hmotný zbytek sám o sobě tvoří hnojivou hodnotu kravského hnoje.<br /> <br /> Hmotně-procesuální dění v trávicím traktu náleží, ač se odehrává pod vedením bytosti zvířete, od začátku do konce {{SE|154}}<br /> <br /> ke vnějšímu světu. Jeho úkolem je překonat cizost potravy. Děje se to úplným rozkladem, a to tak dalece, že předem utvářená forma, látková i silová konfigurace potravy — ať už trav, bylin nebo luskovin — zcela ztrácí svůj vlastní bytostný charakter.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Schwelle_von_der_Außen-_zur_Innenwelt&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Práh od vnějšího světa k vnitřnímu ====<br /> <br /> Práh od vnějšího světa trávicího traktu, přesunutého dovnitř těla zvířete, k mocně působícímu vnitřnímu světu vlastní bytosti tvoří slizniční stěny bachoru, slézu, tenkého střeva a — doznívajíce — tračníku a konečníku. Tyto hraniční blány jsou orgány, které ve srovnání s tělesnou vnější kůží vykazují obrácený — vyvráceně vybudovaný — uspořádání: mohutně vyvinuté sliznice jsou obráceny navenek, k proudu potravy; jsou v nejvyšší míře metabolicky aktivní jak v rozkladu potravy, tak v absorpci látek zbavených jejich cizosti. Strana střevní stěny obrácená k nitru těla, serosa, je inervována. Náleží pobřišnici (*Peritoneum*), která vystýlá břišní dutinu jaksi jako «vnitřní nebe» — a tím reprezentuje smyslově-nervový čili vnímavostní pól střevních stěn. Uprostřed se vřazuje — tvoříc střed — kruhová svalová vrstva, která rytmicky zajišťuje mimo jiné peristaltické pohyby. Je to duševno skotu samého, co je v oněch třech článcích trávicích blan činné, zároveň dění vnímá a nechává je souznít v celek tělesných funkcí.<br /> <br /> Tak proudí z trávicího traktu do tělesného vnitřního prostoru éterizovaný a duší prodchnutý proud substance: proud éterických formativních sil, uvolněných z jejich vázanosti v rostlinných formách; jakož i záření pocitových, to jest duševních sil, které skot v sobě svou smyslovou činností — zvláště při přežvykování — uvedl do pohybu. První jsou přijímány krví a jsou k dispozici pro budování tělu vlastní substance, pro růst a reprodukci. Druhé vyzařují v úzké vazbě ke krvi do organismu. Žilní krev, přitékající zpět z velkého tělního oběhu, se obohacuje o v střevních stěnách vstřebané látky a síly. Přes játra se dostává do malého krevního oběhu srdce a plic a tam se oživuje v krev tepennou. Ze srdce ústí do velkého krevního oběhu, přičemž část se větví dopředu do kmene hlavových tepen, z nichž jedna až {{SE|155}}<br /> <br /> do kostních čepů a jejich okostice (''Periost'') i do podkožních vrstev obou rohů. Jak silné je prokrvení rohových čepů vyrůstajících z čelní kosti, se ukazuje při zlomenině rohu: Krev tryská jako z pramene, téměř nezastavitelně.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Bedeutung_der_Hörner_und_Klauen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Význam rohů a paznehtů ====<br /> <br /> V rozích a paznehtách naráží krev – a s ní spojené étericky-astrální záření – na stěnu, jež je i pro toto záření neprostupná: na vnější rohový obal. Je to zevní kůže ztuhnutá v roh, čistá «forma», smrtelný pól oproti životnímu pólu substančního proudu pulsujícího z hlubin těla. Zde, v tomto bodu vzdutí čili smrti, jsou krev i záření vraceny zpět do organismu.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 96 ff.&lt;/ref&gt; V rozích a paznehtách se organismus přežvýkavců zcela uzavírá před vyzařujícími účinky kosmu a Země. Skot je odkazován zpět na sebe sama – nikoli však ve smyslu vystupňovaného vědomí v hlavě, nýbrž ve smyslu zvýšené gestaltungskraft v živém látkovýměnného pólu.<br /> <br /> Průběh kosmicko-kvalitativní analýzy se uskutečňuje v procesuálních krocích, v nichž se funkce nervově-smyslového systému ve vztahu k funkci systému látkové výměny polarizuje dvojím způsobem: Percepční činnost přežvykování a selekcí bachořními a tenkostřevními stěnami stojí polárně k posloupnosti trávicích kroků, která začíná v tlamě slinivým zvlhčením a drcením, pokračuje v předžaludcích mikrobiálním rozkladem, dosahuje vrcholu v žaludečním a tenkostřevním trávení a uzavírá se v tlustém střevě. Zde jsou látkové kompozice krmiva rozloženy natolik, že ztrácejí svůj vlastní charakter. Jsou postupně uváděny do fyzicko-minerálního, anorganického stavu, který ze strany látkové otevírá kosmicko-kvalitativní analýze široké pole. K tomuto ničivému dění stojí polárně životní proud krve, který tyto látky uvedené do stavu anorganiky přejímá do vlastních konstruktivních procesů těla a vede je až k periferním hranicím rohů a paznehtů.<br /> <br /> Přežvykování je smyslový proces, který se skrze mozek stává tlumeně vědomým a odráží se v soustředěném výrazu tváře. {{SE|156}}<br /> <br /> Kráva vnímá statek prostřednictvím krmiva. V žvýkání si uvědomuje jeho látkově-kompoziční a silový charakter i jeho původ z katastru statku. Tyto smyslové funkce pokračují dozadu v bachoru a střevech. Tam se postupně noří do bezvědomí.<br /> <br /> Co se naproti tomu odehrává v rozích a paznehtách, je vystupňované vnímání ve vztahu k vnitřnímu zesílení instinktivního života. Vnímání odkrývá, co krev z oblasti trávení nese dopředu k periférii těla coby prožitou živost. V příboji k mrtvé rohové hůlce nevzplane vědomí vázané na mozek, nýbrž duchovní síla působící do podvědomí a vyzařující zpět do organismu. Porozumění povaze této síly se může dostavit, porovnáme-li pohled na myšlenkovou sílu v člověku, která působí nadsmyslově a jejímž produktem jsou myšlenky, jež pak ve svém oslabení duchovní bytostnosti v hlavovém pólu vstupují přes mozek do vědomí. U skotu se tato síla nevystupňuje k myšlenkami nesené sebevědomosti. Zůstává vázána na látkovou výměnu jako síla, která má moc tlumivě, řádícím způsobem a odkrývajíc potenciály živé účinnosti působit na éterické formativní síly uvolněné z trávení. Tyto potenciály lze přirovnat k imaginativnímu světu obrazů, který si například umělec vzbuzuje v sobě při tvorbě svého uměleckého díla. Co má kráva v zárodku, může člověk rozvíjet v sebekultiváci skrze myšlení uvolněné od těla. Skrze ně se učí v plném vědomí poznávat v pravých obrazech svět sil vládnoucí a působící v něm i kolem něj. Je to krok k imaginaci, první krok od smyslového k duchovnímu poznání.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Stufen der höheren Erkenntnis'', GA 12, Dornach 1993.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Kosmisch-qualitative_Analyse_und_Ich-Anlage&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já ====<br /> <br /> Z celkového pohledu na bytost skotu vyvstává následující obraz: Označuje-li počátek kosmicko-kvalitativní analýzy přežvykování, pak její dovršení označují děje v rozích a paznehtách. Toto dovršení spočívá ve zpětném vzdutí krve a v odrazu záření spojených s krví na rohových hůlkách zcela erstorbených do pouhé formy zpět do organismu. Zpětné záření v sobě obsahuje souhrn všeho, co si duševní tělo skotu ze živého dění trávení {{SE|157}}<br /> <br /> na sebe si přivlastnilo z posílených vjemů. Potravou skotu jsou rostliny, převážně stonek a list. Jsou to útvary vzniklé ze záření kosmu do pozemského látkovosti. Když jíme rostliny, jíme kosmos. Skot se svým vysoce rozvinutým instinktivním životem analyzuje kosmický podíl fyzické gestaltové podoby rostliny. Orgán, který zpracovává výsledek této analýzy, zpětné záření, není mozek jako orgán vědomí. Spíše je třeba mít na mysli, že je to polárně protilehlá citlivá pobřišnice, jež vystýlá celou břišní dutinu, a zvláště pak *Mesenterium*. To se soustřeďuje dvoulalokově zejména v okruží, které nese tenké střevo. Co se tu skotu odhaluje v ospalé a snivé bdělosti, již není forma, nýbrž substanciálně-silové, bytostná strana látky. Jeho vlastní, neinkarnovávané Já-bytí, «skupinová duše», vstupuje v hloubkách látkové výměny do vztahu k bytostnému prapůvodu látkovosti.<br /> <br /> Předchozí úvahy o tomto bytostném vztahu mohou vybudovat most k počátečnímu porozumění tomu, co Rudolf Steiner u skotu nazývá «vlohou Já».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 16. Juni 1924, Dornach 1999, S. 201.&lt;/ref&gt; Není to právě ona, která si výsledek «kosmicko-kvalitativní analýzy» vělívá do sebe a tak jako hnojivý zdroj sil otiskuje kravský hnůj? Takto pochopeno, nese kravský hnůj «éterično-astrální, jež po právu je v břiše zvířete», ven a tím oplodňuje půdy hofgemarkung. &lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 12. Juni 1924, S. 98.&lt;/ref&gt; Je to «vloha Já» s do ní vělívým étericky-astrálním zpětným zářením z nejzazší periferie skotu zpět do substančního proudu trávení, která kravskému hnoji propůjčuje jeho trvale oživující a utvářející hnojivou sílu. Hnůj «má sílu přemáhat neorganické zemitého».&lt;ref&gt;Ebd., S. 99.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Überschussleistungen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Přebytečné výkony ====<br /> <br /> Co skot — a to platí v obměnách pro všechny přežvýkavce mezi hospodářskými zvířaty — ze svých mas rostlinné potravy přijímá v látkách a formativních silách, toho potřebuje pro sebe jen nejméně: pro rozvoj svého vědomí, pro svou pohybovou aktivitu, zachování života a reprodukci. Zbývá velký přebytek, který nepotřebuje pro {{SE|158}}<br /> <br /> se spotřebovávat, protože nemá Já, které by chtělo žít pro sebe. Člověk má Já a nárokuje si potravu pro to, čeho ke svému životu potřebuje v uplatňování svého sebevědomí. Skot odevzdává svou přebytečnou sílu zvýšeným životním výkonům, jako je reprodukce, růst, tzn. produkci mléka a masa, a dále — ve spojení s «vlohou Já» — hnoji a kejdě a skrze ně, jako oživující a beseelující hnojivo, zemi. Míru, podle níž se tyto přebytečné síly rozdělují jednak na produkci a tvorbu hodnoty potravin a jednak na tvorbu hodnoty hnoje, určuje zpočátku přirozeně duševní tělo skotu. Je-li tato míra vyrovnaná, vznikají zdraví, dlouhověkost a vysoká hodnotnost hnoje. Dnešnímu člověku se podařilo tuto moudrostiplnou míru násilně posunout ve prospěch maximálního kvantitativního výkonu. Tím trpí zdraví zvířat právě tak jako nahrungsqualita a hodnota hnoje. V podmínkách velkokapacitního chovu se otázka kvality hnoje ve smyslu trvalého oživujícího a beseelujícího účinku vůbec neklade. Vůdčím tématem je naopak problematika likvidace masově vznikající kejdy. Organismu principu je naproti tomu správná míra imanentní.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Verzicht&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zřeknutí ====<br /> <br /> Skot je — jako ve stupních všechna hospodářská zvířata — bytostí zřeknutí. Kráva se v nejvyšší míře vzdává něčeho, co jí bytostně přísluší: oněch vyživujících a hnojivých sil, jež doslova «nezištně» odevzdává člověku a zemi. Tyto síly oživují, léčí a harmonizují stanovištní trvalou úrodnost půd. Posilují a uzdravují vztahové předivo půdy a rostliny. Je to v čase postupující proces, který tím více nabývá na platnosti, čím výlučněji pochází hnůj od dobytčího stavu statku a stejně tak i krmivo, na němž kravský chov provádí kosmicko-kvalitativní analýzu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Rinderherde_und_Hoforganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kravský chov a organismus hospodářství ====<br /> <br /> Nahlíženo na celek duševního těla organismu hospodářství, plní kravský chov v proudu časů jakýsi pulzující srdce. Z obvodu hofgemarkung odebírá krmivo; každý rok požírá<br /> <br /> Dobrá část toho, co přinesla životní organizace hofského organismu. Co v průběhu roku přichází z luk, pastvin a pěstování polních krmiv, je produktem součinnosti fyzické a životní organizace statku. Tento produkt — bohatství trav a bylin — neslouží lidské výživě, nýbrž výživě přežvýkavců, a prostřednictvím rostlinných zbytků, hnoje a kejdy úrodnosti země. Skot požírá a zpracovává ohromné rostlinné masy, jako by je potřeboval výhradně pro sebe. Tak tomu ale vůbec není! Co je v těchto masách kosmicky oživující gestaltungskraft, to povznáší do sféry svého analyzujícího, tupě vnímajícího duševního těla, prosycuje éterické formativní síly, uvolněné trávením a prostupující celým tělem, těmito vjemovými silami a nakonec vytváří produkt, který vrací zemi jako přidanou hodnotu — a tak napomáhá půdě k trvalé a nepřestávající úrodnosti. {{SE|159}}<br /> <br /> Toto dění, odehrávající se v rytmu roku i let, je — jako krev — jen zdánlivě oběhem. Jako se krev obnovuje v plicích, impregnuje na periferii těla dojmy vnímanými v srdci a v ledvinách se přebírá podle látek použitelných a nepoužitelných — tak i v zemědělském organismu se ubírá přes metamorfózy cesta nárůstu píce: ta se každý rok obnovuje pod vlivy kosmu a země, vyrůstá daleko venku v obvodu hofgemarkung, je přijímána a analyzována dobytčím stavem, přebírána ve střevní stěně a přeměňována v hnůj, který uchovává výtěžek toho, co se stalo, a uvádí jej do nového stávání. Nejde o opakování téhož, nýbrž o proces postupujícího vývoje.<br /> <br /> Tak se naplňuje prostřednictvím činnosti skotu — nahlíženo z přírodní strany — na nejvyšší rovině zákon «dávání a přijímání», jenž vládne vší přírodou, a zároveň stádo skotu jako celku — jak to jiné hospodářské zvíře nedokáže — zajišťuje co největší uzavřenost hofského organismu. Je to jedinečný výkon skotu, že se přirozeně nejprve střed a periferie statku spojují ve vyšší celek. «Hnůj dělá více zázraků než svatí.»&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Italienische Reise'', Hamburger Ausgabe, Bd. 11, München 1978, S. 269; Výrok rolníků na Sicílii, 19. dubna 1787.&lt;/ref&gt; {{SE|160}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Mensch_und_die_Ichorganisation_des_landwirtschaftlichen_Organismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Člověk a Já-organizace zemědělského organismu ====<br /> <br /> Naskicovaná fyzická, životní a duševní organizace zemědělského podniku je makrokosmicky předurčena místním spolupůsobením přírodních říší v polárním napěťovém poli Země a kosmu. Úkolem člověka je tento předpoklad pozvednout a utvořit ve vyšší jednotu podle principů, jež jsou základem podoby jeho mikrokosmického těla a bytosti. Novalis shrnuje tuto skutečnost do slov: «Lidstvo má poslání, jsme povoláni ke vzdělávání Země.»154 Naplnění tohoto poslání si klade za úkol biologicko-dynamické zemědělství, a to v rozšíření západně-křesťanské zemědělské kultury o antroposofickou duchovní vědu. Výchozím bodem tohoto úsilí je zmíněný Zemědělský kurz Rudolfa Steinera z roku 1924.155 Biologicko-dynamické zemědělství usiluje o další rozvoj v té době stále ještě osvědčené místní praxe, a to především utvářením podniku v organický celek a nadto mimo jiné specifickými opatřeními v oblasti hnojení k podpoře půdní úrodnosti a výživnosti produktů. Dalším cílem je vytváření hospodářských společenství, která si dávají svůj sociální řád sama na základě životních a pracovních podmínek zemědělství a, vyzařujíce navenek, vštěpují společenskému prostředí sociálně-tvůrčí impulsy.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Geistesforschung_als_Mittlerin_zwischen_Wesen_und_Erscheinung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Duchovní výzkum jako prostředník mezi bytostí a zjevem ===<br /> <br /> Kulturně zakládající v budoucím smyslu jsou ideje a jejich uskutečnění v sebeurčené práci. Z toho vzniká svobodný vztah člověka k sobě samému i ke světu. V zemědělství se člověk setkává v každodenní práci s přírodními a nebeskými jevy, s nekonečností vesmíru. Smyslovému vnímání se tento jeví jako konečný souhrn jednotlivých faktů, v nichž lze na rovině fyzicko-smyslového jevu rozpoznat zákonitou souvislost zachytitelnou v přírodních zákonech&lt;ref&gt;Novalis (Friedrich von Hardenberg): ''Fragmente 1'', Bd. 1, Heidelberg 1957, S. 35.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1979.&lt;/ref&gt; {{SE|161}}<br /> <br /> — avšak pod tímto redukcionistickým úhlem pohledu se nenaplňuje pojem vesmíru jako všeobsáhlosti, celosti; nepodává žádnou výpověď o tom, co oživuje rostlinu mezi nebem a zemí, co obdařuje duší živočicha a co nechává člověka ptát se po svém původu v duchu. To jsou však otázky po bytostné stránce věcí. Zůstávají pouhopouhému smyslovému poznání uzavřeny. To nezjevuje to, co se stává, nýbrž to, co se stalo — to, co se smyslům jeví jako podoba, jako mrtvý odraz ducha, který živě tvoří z nadsmyslového.<br /> <br /> Přednější otázka, před níž se v přítomnosti vidí postaven každý usilující člověk, není pouze otázka po jevu, to jest po tvarové stránce věcí, nýbrž otázka po agens, které tuto formu vytváří. Formu vnímáme smysly, jež jsou vázány na tělesnost, bytost pak duševními orgány, které si teprve na cestě individuální duchovní školení můžeme rozvíjet v té části duše, jež se svobodně vyzdvihuje z tělesné vázanosti.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''<br /> Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?'', GA 10, Dornach 1992.&lt;/ref&gt; Z antroposofického duchovního bádání leží před námi výsledky výzkumu, jež duchovní badatel získal prostřednictvím poznání prostého tělesnosti na základě takto vyvinutých vyšších duševních orgánů a jež může myslící vědomí každého člověka pojmout. Bytostná faktičnost výsledků antroposofického duchovního bádání se otevírá obyčejnému vědomí jednak skrze logiku — v nepředpojatém myšlení výsledků duchovní vědy se navzájem podpírají a sjednocují v duchovně-reálné myšlenkové obrazy — jednak skrze čin: prokazují svou plodnost v každodenním konání. Oba poznávací cesty, prohloubené třetím, osobním duchovním školením, se doplňují a pomáhají duši k duchovní jistotě v Já ohledně toho, co duchovní badatel líčí o bytostném světě, jenž tvoří, utváří a gestaltuje. Antroposofické duchovní bádání otevírá lidskému rozumu prohloubené porozumění pojmu celosti. Člověk se učí chápat sebe jako mikrokosmos, jenž obsahuje vše, co makrokosmicky naplňuje vesmír. V sebepoznání a s podporou výsledků duchovního bádání může nabýt schopnosti objevovat svou duchovní příbuznost s věcmi a bytostmi země i kosmu. Příroda mu pak nepřipadá jako souhrn jednotlivých faktů, s nimiž lze libovolně manipulovat a které — v popření vlastní hodnotnosti — jsou vzájemně zaměnitelné, jak to charakterizuje metody agrárního industrialismu. {{SE|162}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Aspekte_zur_sozialen_Problematik&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Aspekty sociální problematiky ===<br /> <br /> Na rozdíl od panující tendence, která v průmyslově orientovaném zemědělství činí jednajícího člověka nadbytečným, vyžaduje rozvíjení a vedení biologicko-dynamického hospodářského organismu vědomostní sílu a radost z práce stále většího počtu lidí. S tímto protisměrným vývojem, který začal v šedesátých letech 20. století, vstoupila do zemědělství «sociální otázka» — více než sto let po vzniku městského proletariátu v 19. století. Dnes se na biologicko-dynamických podnicích stala otázkou palčivou. Jak bylo vyloženo v úvodní kapitole, způsobuje kapitál v průmyslovém výrobním procesu dělbu práce. Nesmírně pestrý životní svět mezi Zemí a kosmem v zemědělství a způsob, jakým člověk svou prací vstupuje k tomuto dění do osobního vztahu, člení celistvost v pracovní oblasti. Striktní dělba práce roztrhá články zemědělského organismu na části a osamostatní je. Aby bylo možné čelit tomuto velkému nebezpečí, je třeba se v rámci podniku od samého počátku usilovat o sociální řád, který je zaměřen na celistvou součinnost všech článků hospodářského organismu. Tato nová sociální forma se utváří ve Verantwortungs- oder Betriebsgemeinschaften — ve společenstvích odpovědnosti nebo hospodářských společenstvích. V zárodečných počátcích jsou taková společenství přítomna na všech biologicko-dynamických podnicích. Každý původně selský rodinný podnik se v členění svých pestrých úkolů postupně vyvinul v rodinně svázané společenství odpovědnosti.<br /> <br /> Oproti dalším krokům k budování společenství se nečekaně, a stále výše, vztyčují překážky. V poněkud vnějším smyslu je první překážkou kupní a prodejní charakter práv. Vlastnické právo k půdě a ke kapitálu se stalo obchodovatelným zbožím, hospodářským objektem, který má cenu na trhu nemovitostí a na kapitálovém trhu. Nejinak se to má s obchodováním s takzvanými «ekopunkty». Práva svou povahou nemohou být nikdy zbožím. Ve společenském životě náleží do sféry práva, nikoli do hospodářské sféry. Nelze je rozmnožovat nebo zmenšovat libovolně podle potřeby, jako je tomu u zboží. Práva se projevují v úmluvách a smlouvách, jimiž se řídí vztahové předivo člověka k člověku. Jak ale může právo přijít ke svému právu — to jest: stát se spravedlivým? Kdo je tím, kdo může jako vlastník právy disponovat, kdo je tím, kdo je může spravovat věcně a bytostně přiměřeně: {{SE|163}}<br /> <br /> stát, právnická osoba nebo soukromá ruka? Přísně vzato žádný z nich, pokud jsou půda a kapitál neseny na trh, pokud jsou tedy myšleny jako kapitalizovatelné a obchodovány jako zboží. Pohledem do budoucnosti: Kdo tedy může být vlastníkem? Opět jen lidé v institucích a organizacích, kteří toto právo spravují v souladu s duchovním cílem jako svěřenci a kteří předmět práva dávají k užívání těm, kdo jsou k tomu způsobilí.<br /> <br /> V prvním přiblížení k tomuto budoucímu cíli nabízí stát právní formu obecně prospěšné nositelské organizace. Ta je zaměřena na sloužení obecnému blahu a je odpovídajícím způsobem omezena na definované účelové určení, jež vylučuje vlastní prospěch. Zemědělství pod to nespadá; a priori se mu přičítá, že pracuje výdělkově zaměřeně, tedy sebezájemně. To neplatí pro biologicko-dynamické zemědělství, které bere vážně uplatňování principu organismu a tím ve vysoké míře slouží obecnému blahu. Hnací silou zde není vlastní prospěch z hospodářského úspěchu, z maximalizace zisku, nýbrž kulturní výkon «vzdělávání Země». Produkce potravin je, pokud se přísně řídí principem organismu, vždy orientována na obecné blaho.<br /> <br /> Větší biologicko-dynamické podniky se na mnoha místech spojily s obecně prospěšnými institucemi, například s institucemi sociální terapie a léčebné pedagogiky, jakož i s institucemi výzkumu a vzdělávání. To umožňuje z části nebo celoplošně převést půdu do obecné prospěšnosti. Překážky k tomu jsou však stále velmi vysoké a zákonná nová úprava ohledně hospodaření sloužícího obecnému blahu by byla naléhavě žádoucí. Kdekoli se lidé sdružují kvůli biologicko-dynamickému hospodaření na zemědělském podniku, vzniká kardinální otázka po vyčlenění (osvobození) půdy a kapitálu ze starých právních vazeb.<br /> <br /> Kde se takové vyčlenění celkově nebo částečně zdaří, tvoří se svéprávná, obecnému blahu zavázaná hospodářská společenství. Zřídit novou právní formu neutralizace vlastnictví půdy a kapitálu a tuto cvičně praktikovat je cílem takzvaných zemědělských společenství (LWG). Těm leží v základu myšlenka, že každý člověk má od narození nárok na kus půdy, jehož velikost se odvíjí od počtu lidí žijících v určitém území {{SE|164}}<br /> <br /> bydlet. To platí, jak řekl Rudolf Steiner, «ideálně-reálně».&lt;ref&gt;Siehe Rudolf Steiner: ''Soziale Ideen, soziale Wirklichkeit, soziale Praxis'', GA 337a, Studienabend vom 16. Juni 1920, Dornach 1999, S. 220f.&lt;/ref&gt; Tento nárok na jedné straně zajišťuje každému člověku fyzicko-tělesnou existenci, na druhé straně ho zavazuje, aby převzal coby správce zodpovědnost za péči o tento kus země. V průmyslovém, dělbou práce řízeném světě nemůže jednotlivec svůj nárok realizovat. Může se však s jinými lidmi a skupinami zemědělců sdružit do LWG, která v ideálním případě zemědělský podnik z dosavadních právních závazků vykoupí, zainventarizuje ho podle potřeb biologicko-dynamického hospodaření a zemědělce pověří, aby plnili povinnosti z práva k užívání vyplývající ze sloučených nároků všech členů. Tomuto pokusu — převést soukromě volně disponibilní vlastnictví půdy a pozemků v čisté právo k užívání, jež dává stejnou svobodu individuální iniciativě jako sociální vůli mnoha k utváření — klade platný právní řád, zejména daňovým právem, velké překážky. Odvážit se takového kroku vyžaduje důvěru, ochotu riskovat, odvahu a iniciační sílu, jakož i vysokou míru smyslu pro skutečnost a obecného ducha, ctnosti, které se rozvíjejí, když se jim otevře takové cvičné pole. Příbuzné pokusy, jak znovu přivést lidi do odpovědně jednajícího vztahu k zemi, se otevírají v solidárním zemědělství, jež se v Severní Americe rozšířilo pod označením &lt;u&gt;C&lt;/u&gt;ommunity-&lt;u&gt;S&lt;/u&gt;upported-&lt;u&gt;A&lt;/u&gt;griculture (CSA).&lt;ref&gt;Trauger Groh, Steven Mc Fadden: ''Farms of Tomorrow Revisited, Community Supported Farms – Farm Supported Communities'', Kimberton 1997, 312 S.&lt;/ref&gt; O jedné LWG v Anglii referuje Tom Petherick.&lt;ref&gt;Tom Petherick: ''Biodynamics in Practice, Life on a Community owned Farm'', Sophia Books, The Square, Forest Row 2010, 128 S.&lt;/ref&gt; V nejrůznějších obměnách nacházíme LWG a snahy solidárního zemědělství v různých zemích Evropy. V případě solidárního zemědělství jde přednostně o sociální utváření vztahu mezi producenty a spotřebiteli.<br /> <br /> V jednom případě si spotřebitelská společenství pronajme kus půdy, hledá si zahradníka, který podle všech pravidel umění biologicko-dynamického zahradnictví vypěstuje vše na čerstvé i skladovatelné zelenině, co společenství potřebuje. Provozní náklady a náklady na živobytí se rozpočtují na rok dopředu a předfinancují ve sjednaných splátkách. Po uplynutí hospodářského roku se provede bilance: zůstanou-li přebytky, převedou se do rozpočtu příštího roku, ztráty se poměrně {{SE|165}}<br /> <br /> vyděleny poměrně. Každý člen může přiložit ruku k dílu a každý si může podle potřeby brát z toho, co je ročním obdobím sezónně sklizeno a k dispozici. Cenu za kus zboží neexistuje, a tedy ani pokladnu.<br /> <br /> V druhém případě spolupracuje spotřebitelské společenství – za podobných podmínek – s existujícími biologicko-dynamickými podniky. Nebo vznikají ujednání ve smyslu systému předplacených bedýnek: týdenní nabídka sezónně dostupného sortimentu výrobků odebíraných za pevné ceny, zpravidla z vlastní produkce a dalšího zpracování podniku.<br /> <br /> Tímto způsobem vznikají na mnohých místech mosty, které zejména v hospodářské oblasti zakládají mezilidské sociální chování orientované na vnímání vzájemných potřeb a které budují asociativní vědomí pro rozvoj regionálních trhů, jež zemědělství pomáhají osvobodit se z pout globalizovaného agrárního industrialismu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_Bildung_und_Handlungsfähigkeit_landwirtschaftlicher_Betriebsgemeinschaften&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství ===<br /> <br /> Největší výzvu, pokud jde o budoucnosti schopnou odpověď na palčivou sociální otázku v zemědělství, představuje utváření hospodářských společenství. Tato společenství se budou muset v budoucnosti stát onou sociální formou, která vstoupí na místo starých rodinných svazků a selského pospolitého života. Zemědělská hospodářská společenství jsou cvičnými místy, na nichž každý kráčí cvičnou cestou k vyšší duchovní jistotě,<br /> <br /> * aby ze svobodné individuální iniciativy chtěl spolupracovat. Zdař závisí na „duchovním kreditu&quot;, jehož se společenství ve svém společném zápase musí nejprve ukázat hodným.<br /> * aby z uchopení bytostné celistvosti statku v každé dílčí oblasti dostál včas veškerým požadavkům biologicko-dynamické praxe.<br /> * aby v překonání na pokyny vázané námezdní práce sám konal to, co sám poznal, v bezpodmínečné práci.<br /> <br /> Hospodářské společenství si dává svůj sociální řád samo. Ten se utváří ze souzvuku myšlenek, pocitů a impulzů vůle zúčastněných. Jeho živé dále-působení potřebuje nepřestajného {{SE|166}}<br /> <br /> Kultivace. Hospodářské společenství bude jednat úspěšně a prozíravě tehdy, když každý zúčastněný bude svůj duševní život stejně sledovat a pěstovat, jako to dělá společenství se svým vlastním vzhledem ke společně vytýčenému cíli.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Wollen_in_Freiheit,_der_Weg_zur_Initiativgemeinschaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Chtění ve svobodě, cesta k iniciativnímu společenství ====<br /> <br /> Aktivní, k myšlenkové jasnosti směřující myšlení a do vnímání ponořené cítění se celé staví do služby chtění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], str. 172). Myšlení je zapaluje a ukazuje mu směr, cítění je oživuje a propůjčuje mu hloubku a šíři. Lidé se scházejí do hospodářského společenství z individuálních motivů. Je to pohnutka chtít společně s druhými obhospodařovat biologicko-dynamický podnik. Motivy jsou buď ještě dosti neurčité — temněji pociťovaný pud, subjektivní, proplétaný osudem — nebo jsou již myšlenkově světlejší, zaměřenější vědomým vyrovnáváním se s danou skutečností. Odváží-li se pak spolu skočit do nejistého, je to a zpočátku zůstává pouhou nakupenou motivační pospolitostí. Člověk si uvědomuje, jak málo osobní motiv unese, jak se spolupráce ráda opírá ještě o pouta přátelství. Ta však jsou, právě jako motiv sám, určena minulostí — a brzy se dostavují zklamání, konflikty, ba odcizení. Pak může být jedině vděčný, je-li Šetrnost hospodyní, nutnost-li velí rozumu a humor-li převládá. Taková období, kdy je člověk nucen omezit se na podstatné, na dosud netušené výzvy, rozjasňují chtění, jež v motivu temně tlačí vpřed. Společná soudnost začíná přebírat otěže tam, kde dosud pobízela nouze. Ale jde právě o pěstování této soudnosti. Ta se uskutečňuje — individuálně i v pospolitosti — na různých rovinách: Individuálně se soudnost rozšiřuje prostřednictvím školení myšlení a cítění ve spolupřežívání rytmické proměny přírodních jevů v zrcadle měnícího se vztahu Země, Slunce, Měsíce a hvězd v průběhu roku, dále v nazírání klidného světa hornin ve tvarech krajiny i v proměnách životních procesů v půdách, rostlinách a zvířatech — a celkově jako články vyššího celku. Zájem se probouzí jako znovu narozený; co se člověk domníval vědět, stává se znovu otázkou; z tuposti motivu se probouzí badatelské smýšlení; nazírání se na nový způsob otevírají vztahové souvislosti, osobně poznávající {{SE|167}}<br /> <br /> Vztah k věcem a bytostem přírody se rozvíjí; posiluje se jistota v úsudku, a s ní duchapřítomnost a rozhodnost chtít v svobodě konat to, co si čas žádá.<br /> <br /> Tento osobní poznávající cestou vytváří myšlenkové obrazy s tolika tvářemi, kolik je lidí, kteří touto cestou chtějí jít. Obrazoprostý intelekt se pokouší tyto obrazy metodicky vtěsnat do obecné formule, jež smazává obrazový obsah, a tím i vztah k poznávající duchovní duši. Co zbývá, je pojem — mrtvý odraz konkrétního prožitku — a takto vzniklé vědění se odděluje, podobno neživé poušti, od životaplné skutečnosti, níž stojíme v prožitku tváří v tvář. Tuto pocit může mít ten, jehož motivem je právě dostát bytosti živého v hospodaření na statku. Naráží se přitom na rozpor: že obvyklé, na smysly vázané myšlení nedosahuje na tajemství života. Ale právě tyto mrtvé, abstraktní pojmové formy, tvořené na smyslovém světě, jsou předpokladem pro výstup k poznání života. Toto pojmové myšlení rozvíjí a zostřuje sebevědomí. V tomto zasvítivším sebevědomí žije Já, jež poznává samo sebe — jádro bytosti člověka. Spojuje myšlenkové obrazy smyslového světa forem v duševní činnosti myšlení a cítění s duchovní silou, jež pramení z bytostné povahy Já. Tato cesta, na níž se navenek obrácené poznání přírody spojuje v Já s dovnitř obráceným sebepoznáním, teprve otvírá člověku možnost svobodného sebeurčení — a poznání přírody první tápavé kroky k tomu, aby se přiblížilo bytosti živého. Myšlení v logickém kauzálním řetězci abstraktních pojmů se rozšiřuje v pohyblivé obrazové myšlenky. Ty vyhledávají v nazírání vztahové souvislosti, jež zpřítomňují pojmové jednotlivosti jako prožitek. Nastupuje se cesta sebevýchovy v myšlení a cítění, která vědeckou poznávající cestu oplodňuje a oživuje uměním.<br /> <br /> Za každým aktem vnímání stojí celý člověk. Co vnímá, vtiskuje se do jeho prožitkem neseného myšlenkového života; je to zjevení ducha v obraze, jejž duše maluje v myšlenkách. Myšlenka žije v tomto obrazu. Výchova k poznávání spočívá v tom, uchovávat pojem silou sebevědomí v obrazovém celku, z něhož byl uchopen. Jde o to, aby obraz — jako subjektivně pocítěný podíl v aktu poznání — nebyl na cestě {{SE|168}}<br /> <br /> nikoli k vymazání, nýbrž naopak k přečištění, aby skrytý duch, jenž je mu vlastní, se mohl živě odhalovat v myšlence. Goethe překonal oddělení subjektu a objektu způsobem svého pozorování přírody. Pravdě skutečnosti, jež prosvítá celým jeho dílem, se tak přiblížil, že v nazíráním oživleném myšlení pociťoval týž působící duch, jenž se v přírodě zakouzlil do fenoménu.<br /> <br /> Vyžaduje to vnitřní úsilí, z celku pocitů vyčlenit ty, jež fenomén zkreslují přemrštěnou sympatií nebo popíravou antipatií. Je to sebevědomí, které zde volbu provádí — odděluje podstatný obsah pojmově určujícího obrazu od nepodstatného. Sebevědomí uzavírá myšlenku a obraz tím více v jednotu, čím více se poznávající duše obrací k fenoménu s úctou, věrností a láskou. Tvoří se úsudek, v němž spoluzní to duchovní, jež ve vnímání skrytě *waltet*, například životní souvislost vejce – housenka – kokon – motýl, jež se projevuje v metamorfóze. Co se v smyslové skutečnosti skrývá jako duchovně působící princip, to se odhaluje myslícímu vědomí skrze vědu, jež bere ducha samého za předmět vnímání. Výsledky tohoto duchovního bádání leží před námi ve formě idejí. Studuje-li se je, rozjasňuje se duchovně-pocítěné v smyslových myšlenkových obrazech v duchovní myšlenky — v ideje, jež duševní činnosti vůle propůjčují mravní sílu působení. Nyní může myšlení a cítění vstoupit do vůle a s ní splynout. Teprve nyní, v takových hvězdných okamžicích, může vznikat skutečně svobodná iniciativa. Ve skupině spolupracujících lidí se zapaluje oheň nadšení a přivádí je v soutoce svobodné, individuální vůle k iniciativnímu společenství ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172).<br /> <br /> Teprve když se v uvědomělém vnitřním zesílení myšlení Já a cítění Já s vůlí spojí v jedno, může se duchovní duše člověka povznést na poznávací stupeň intuice — na pramenné místo skutečně svobodného činu. Jak daleko nám však ještě stojí tato vysoká schopnost k nadsmyslovému poznání. Kdo ji hledá, musí se v svobodném sebeurčení oddat duševnímu cvičení. Jakým způsobem lze takové cvičení — například při práci venku na poli — praktikovat? Celý den člověk tělesně tvrdě pracoval, byl zcela ponořen do vůle. Pak, po vykonané práci, jde znovu, oduševněný dojmy<br /> <br /> dne, přechází v zamyšlené duševní klid přes pole; náhle, tak nečekaně jako blesk, přepadne člověka intuice — nezaměnitelná jistota, co je příštího dne v celku hospodářství třeba udělat. Člověk je v obraze, žije přítomností ducha z budoucnosti do přítomnosti. Učinit samu práci v tomto smyslu školní cestou k časově přiměřené intuitivní schopnosti rozhodování — to nechává iniciativní společenství, byť jen v hvězdných okamžicích, stát se společenstvím intuice. Člověk prožívá, jak se ideál a duchovní skutečnost sobě přibližují. {{SE|169}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Fühlen_in_Gleichheit,_der_Weg_zum_lebendigen_Rechtsempfinden&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Cítění v rovnosti, cesta k živoucímu právnímu citu ====<br /> <br /> Ve cítění prožívá člověk snivě blízkost ducha ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172). Směrem vzhůru, k bdělému myšlení, se cítění vyjasňuje, ztrácí však blízkost ducha. Směrem dolů k chtění se naplňuje duchem, ztrácí se však nakonec do bezvědomí. V cítění žije člověk zcela přítomností, v proměnlivých náladách dění doby a vztahů člověka k člověku. Stejným způsobem nelze cítit ani minulost ani budoucnost. Oboje musí být nejprve zpřítomněno: minulost tím, že je v myšlenkách znovu stvořena; budoucnost tím, že je předcítěna. Každý statek má svou, každé vesnické společenství svou biografii. Ta je uložena v análech, které zprostředkovávají jen stínový obraz života, utrpení a snažení minulých generací. Tato biografie se zapsala i do krajiny, do polí, luk, lesů, dobytka atd., do atmosférického obvodu. Na tato znamení musí zemědělec s vcítěním obrátit svou pozornost, musí si v myšlenkách osvojit co nejdál sahající historické porozumění, které dává potravu jeho cítění. Jen skrze takové, vědomé pocítění minulého se může znovu naučit s úctou, láskou a věrností proměňovat toto vzniklé v přítomné. Vztahuje se to na vše, co je nám dnes jako časově nutný úkol uložen: Oživení zemědělského organismu se všemi orgány, které ho konstituují, a vědomé zasazení vývojové myšlenky skrze ideami nesou práci. Myšlení splétá červenou nit kulturních výkonů minulosti až do přítomnosti a posiluje sílu cítění pro to, co zde a nyní příroda od nás tázavě očekává. {{SE|170}}<br /> <br /> Stejným způsobem je třeba usilovat o získání historického vědomí o vývoji a proměnách právního citu ve vesnických společenstvích a odlišným způsobem v rozvíjejících se městech, a dále o tom, jak právní cítění — usurpované abstrahujícím myšlením — ztuhlo do osobního nároku na vlastnictví a jak touto cestou vznikla hluboká propast mezi právem a spravedlností. V pocítění zhoubnosti této propasti může myšlení procítnout a vytvářet instituce, v nichž, čistě ze vztahu člověka k člověku, se může cítění stát nositelem živého právního cítění mezi sobě rovnými. Takovou institucí chce být zemědělské hospodářské společenství.<br /> <br /> Péče o silné cítění se vztahuje jednak na vztah, který hledáme k věcem a bytostem přírody, jednak ke všemu, co se odehrává mezi člověkem a člověkem. Vše toto tlačí do výrazové formy uměleckého. Pokud například vědomě zadržíme myšlení a necháme pohled spočinout na sluncem prosyceném, zrajícím obilném poli, hledá oko hmatajíce po něčem, co teprve uspokojí nazírání; hledá například po nebeské modři chrpy, která tu nebo onde zazáří ze zlatého pozadí vlnících se obilných klasů. Nebo se přeneseme do nálady, když k nám při zahradní práci přiletí odkudsi červenka a společí se s námi v důvěrné blízkosti. A tak je tomu se vším, co nás v průběhu roku bytostně provází. Zahledíme-li se na to se zájmem, vznikají nálady, které probouzejí smysl pro krásu. Čím více tento roste, nedá lidem pokoj, aby jej dali vykvétat i v každé práci, ve společném soužití, ve všech slavnostech.<br /> <br /> Moderní sebepojetí člověka tlačí k otázce, jak je cítění prohlubováno za hranice osobních zájmů, jak se může — opřeno o myšlení vázané na skutečnost a zušlechtěné chtění — stát vnímacím orgánem pro působení duševně-duchovního v přírodě a v lidech. Vůči přírodě se to může dít například tak, že se za zimní noci zdržujeme venku na poli, nad sebou vyzařující lesk hvězdami posetého nebe, kolem nás nehybný v mrazivém praskotu vzdušný obvod, pod sebou, v sobě spočívající, křišťálové hlubiny. V myšlenkovém klidu cítíme nekonečnou vznešenost daleko rozepjaté polarity; cítíme výšiny a hlubiny v srdci jako do jednoho bodu stažené, hřejíce nepojatelné. Podnikne-li se totéž za letní noci, cítí se srdce rozšířeno do obvodu. Cítíme se vzduchu a teplu {{SE|171}}<br /> <br /> propleteni a tomu, co ze souzvuku výšin a hlubin ze země vyrůstající naplňuje obvod životem. Stejným způsobem lze pak vcítit se i do jarního dění, kdy síly výšin a hlubin začínají se vzájemně pronikat a země to, co v ní je duchovně skryto, vydechujíc do vzduchu a tepla přivádí ke zjevení, nebo do podzimního dění, kdy se tyto síly začínají uvolňovat a země ve vnějším odumírání vdechuje duchovní plod průběhu roku.<br /> <br /> Toto navenek obrácené prožívání přírodních jevů se individualizuje s pohledem na celek statku. Teprve v důvěrnosti cítění oživuje se pojem uzavřenosti zemědělského organismu. Stává-li se cítění samo orgánem hlubšího prožívání přírody, jde se osamělou cestou, leč po proklestěné stezce. Co se cítí, je dáno předem, nabylo smyslově vnímatelné podoby. Jinak je tomu ve vztahu člověka k člověku. Tam chybí předem daný smysl přírodní zákonitosti. V lidském soužití se setkává individuální cítění jednoho s individuálním cítěním druhého. Na téže duševní rovině je tento vztah utvářen všemi aspekty přitažlivosti a odpudivosti, přijetí a odmítnutí, krásna nebo ošklivosti atd. Při vší té mnohotvárnosti je třeba si přiznat, že ten či onen způsob cítění je objektivní skutečností a že je třeba silou myšlení a chtění pomoci cítění k tomu, aby v nalézání své rovnovážné polohy probudilo smysl pro pravdu. Je to toto srdečné pocítění, které v druhém člověku rozpoznává sobě rovného, které vytváří důvěru člověka k člověku a tím půdu pro právní cit. Myšlení vázané na skutečnost osvětluje právní cit člověka k člověku a zhušťuje jej v dohody a zákony. V zušlechtěném chtění rozdmýchává iniciativu, lásku k činu. V důvěře žije sociální konsens; proměňuje rozporuplnou nerovnost v duševním prožívání ve vědomí důstojnosti rovnosti před právem. Důvěra staví na minulém a hledí bezvýhradně na budoucí.<br /> <br /> V zákoně je zapsán důvěryplný souhlas, který měl ve své době platnost. Hrozí, že se stane sociálním rukojmím, pokud se bez proměny přenáší dál, «wie eine ewige Krankheit forterbt» («jako dědičná věčná nemoc»).&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Faust I'', Vers 1973, Hamburger Ausgabe, Dramatische Dichtungen, Bd. 1, München 1976.&lt;/ref&gt; Pravý právní život založený na mravnosti může vzniknout teprve tehdy, kdy důvěra ve skupině spolupracujících lidí vždy<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> {{SE|172}}<br /> [[Datei:Abb. 10, S. 172.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 10: Das Wirken der Seelentätigkeiten der Betriebsgemeinschaft in die drei Wesenglieder des landwirtschaftlichen Organismus.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> z ducha znovu zrozena. Důvěra vyživuje a nese právní cit. Když je zlomena, není žádná záchranná síť, žádné zadostiučinění skrze soudní výrok; prožívá se pak do bezmezna sahající zklamání; pocítěná právní půda důvěry, na níž se člověk domníval tak bezpečně stát, se rozplynula v pouhé nic.<br /> <br /> K prosperitě hospodářského společenství patří proto nikdy neochabující péče a posilování důvěry a tím právního citu až do nejmenších věcí každodenního života. Přátelství obvykle netvoří bezpečný základ pro trvalou důvěru v spolupráci. Mají svůj původ v minulostech osudu, tj. v okolnostech, které byly jiné než ty přítomné. Nabývají teprve trvale nosné schopnosti, když se povznesou k duchovním přátelstvím. Tato se nalézají v ideálu a v iniciativě, nechat to, co bylo duchovně uchopeno, bezpodmínečně se stát činem. Teprve na tomto dvojím zkušenostním základě myšlení a chtění může důvěra růst. Z její duchovní substance se člověk učí předcítit budoucí. {{SE|173}}<br /> <br /> V praxi hospodářského společenství spočívá budování důvěry na tom, že každý zúčastněný žije ve vědomí svého v duchu kořenícího bytí a toho, co je individuálním a společným cílem snažení. K získání jasnosti v tom napomáhá studium antroposofické duchovní vědy v nejširším smyslu, péče o nazírající myšlení a jeho prohlubování meditací, jakož i meditativní zacházení s esoterickým výrokovým dědictvím Rudolfa Steinera.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner&lt;/ref&gt; Dále se důvěra zakládá na konsensu v otázkách, které se týkají přínosu každého jednotlivce: Jaké schopnosti může jednotlivec vnést, jak a kde je ochoten z vědomí pro celek statku přebírat spoluzodpovědnost, jak životně zdatně a duchapřítomně kdykoli a kdekoli nezištně zasáhnout do trhliny a jak je nakloněn nechat ve veškeré činnosti vládnout esteticky-umělecké smýšlení? Aby se takové otázky staly vědomými a stimulovaly rozvoj schopností, musí být vytvořeny instituce, na něž je poukázáno na straně 177 a dál (kap. «Zur geistigen Entwicklung und Führung einer landwirtschaftlichen Betriebsgemeinschaft» («K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství»)).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Denken_in_Mitmenschlichkeit_(Brüderlichkeit),_der_Weg_zum_solidarischen_Wirtschaften&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Myšlení v lidskosti (bratrství) jako cesta k solidárnímu hospodaření ====<br /> <br /> Kdo sestupuje ze sféry svobodného chtění, individuální iniciativy, do té, v níž z budování důvěry vládne právní cit být rovným mezi rovnými, otevírá se pro myslící vědomí nové pole zkušenosti ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172). V každodenním vědomí se myšlení opírá o smyslově daný jev. Ve společenském musí se z tohoto jevu pozvednout ke světu fenoménů, které teprve ve společném soužití vznikají. Jsou výrazem toho, co lidi hýbe duchovně-mravně. Způsoby jednání jsou fenoménem — a myšlení musí nyní usilovat o to, zkoumat cesty, jimiž lze mnohost těchto převážně instinktem řízených způsobů chování lidské přirozenosti uvést do správných kolejí. Zde ve sféře sociálního života myšlení již neodráží pouhé smyslově vnímatelné, nýbrž stojí před výzvou aktivně přinášet na svět něco, co ještě není nebo právě teprve vzniká. Ono&lt;ref&gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: ''Wahrspruchworte'', GA 40, Dornach 1998.&lt;/ref&gt; {{SE|174}}<br /> <br /> musí se z prožívání duchovně-mravního života lidí stát myšlením gestaltujícím, takovým, které v poznání prostém tělesnosti dochází k úsudkům, jež jsou v souladu s duchovně-mravním světem. Přírodnímu řádu je nutnost, zákon, imanentní; pro sociální řád se musí v myšlení prostém smyslovosti duchovní teprve v poznávání zhustit v zákon mravní. V gestaltujícím myšlení svítí budoucnost do přítomnosti, samotné jednání se stává budoucnosti zaměřeným. Uvědomit si tuto skutečnost v praktické spolupráci teprve uvolňuje pohled na cestu, na níž se zemědělské hospodářské společenství krok za krokem učí získávat způsobilost k jednání a schopnost sebevůdcovství. Stává se tak počátečním místem hospodaření obraceného k přírodní straně (ve smyslu utváření hospodářského organismu) i ke straně sociálního života; stává se výchozím bodem solidárně-asociativního hospodaření, které se jako autonomní článek začleňuje do sociálního organismu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Abbildung 10]], S. 172). Hospodaření se člení do tří funkcí: výroba, rozdělování a spotřeba. Vnitropodnikové hospodaření má za cíl uspokojování potřeb země, zúrodnění půdy. To se děje například výrobou vlastních statečních hnojiv, jejich rozdělením přes pole a jejich spotřebou skrze rostliny.<br /> <br /> Mimopodnikové hospodaření, které navazuje na zemědělskou výrobu, má za cíl uspokojování potřeb lidí po výživě. V obou případech jsou potřeby volního, tedy duchovního rázu.&lt;ref&gt;Potřeby vyvěrají z hlubin nevědomého v těle a ze světlejších podloží duševně-duchovního prožívání. Koření ve vůli, v níž žije duchovní prapůvod člověka, Já. V tělesné potřebě, například hladu a žízni, se ozývá impuls vyrovnat nerovnováhu v tělesných orgánových činnostech. Duševně-duchovní potřeba usiluje o to, vymanit se z pouta k tělesným dějům a svobodně se postavit do služby eticky-mravních ideálů. Takto je potřeba svým obsahem čímsi duchovním, prostředky k jejímu uspokojení jsou úkolem hospodaření.&lt;/ref&gt; Uchopit je a přes koloběh hospodaření uspokojovat — to je úkol gestaltujícího myšlení. V hospodaření je jevem, ke kterému se váže, potřeba. Vnitropodnikově se tato artikuluje v každém případě z celosti provozního organismu. Aby člověk mohl potřebu uspokojit, musí myslenkovitě ponořit do živého přediva vztahů, myslenkovitě každé opatření zvážit z hlediska podpory nebo brzdění a myslenkovitě výsledek činem začlenit do hospodářského organismu. Příroda uspokojuje skrze sobě vlastní moudrost své potřeby sama. V zemědělství člověk zároveň {{SE|175}}<br /> <br /> své potřeby přenáší na přírodu, například při pěstování kulturních rostlin a při chovu domácích zvířat. Aby obojí uvedl do souladu, musí se zemědělec naučit skrze gestaltující myšlení tvořit pojem uzavřenosti zemědělského organismu. Teprve z tohoto pojmu lze na vyšší úrovni odvodit všechna opatření, která nejenže uspokojují lidskou potřebu výživy, ale stejnou měrou berou zřetel i na latentní potřeby přírody po budoucím vývoji.<br /> <br /> Zemědělský výrobek se přímou cestou nebo zpracováním stává produktem, zbožím, které má výživnou nebo užitkovou hodnotu určenou podmínkami výroby. Tímto hodnotou se musí řídit cena. V hospodářském životě vůbec nelze toto ocenění určit jednotlivcem, prodejcem, podnikatelem, nýbrž jen srovnáváním všech výkonů, které všichni ostatní v hospodářském koloběhu od výroby produktu až ke spotřebě přinesli. Toto široké předivo vztahů, z něhož plyne zhodnocení produktu, musí být celistvě uchopeno v myšlení a zároveň musí být skrze gestaltující myšlení usilováno o přiblížení ceny k objektivní hodnotě. Pokud jde o tvorbu hodnoty a ceny, vyznačuje se zemědělství zvláštností stanovištní «přírodní obdarovanosti». Jako člověk produktivně vnáší svou obdarovanost do hospodářského života, tak příroda vnáší svou tvůrčí sílu (obdarovanost) v oblasti klimatu, půdy, topografie atd. Například strmý jižní svah v teplých oblastech se nehodí pro pěstování obilí, avšak velmi dobře pro vinohradnictví; hluboká, rovinná spraš je při stejné pracovní náročnosti nesrovnatelně výnosnější než mělká, kamenitá půda na svahu nebo ve zvlněném terénu.<br /> <br /> Souhrn všech vzájemných vztahů, jež vznikají spoluprací ve společenském životě a které předcházejí uspokojování potřeb, nelze ve své současnosti ani ve sledu zachytit jednotlivým úsudkem. Musí se vytvářet příležitosti k tomu, aby v pravidelné výměně vlastní dynamika vyústila do společného úsudku. Z takového úsilí vzniká smysl pro obecné dobro, který veškerou práci geisteswissenschaftlich cílevědomě a včas orientuje na celek statku. Tento smysl pro celek, nebo sociální smysl pro skutečnost, otevírá pole péče každodenního cvičení, jak v oblasti praktické práce, tak ve vztahu člověka k člověku.<br /> <br /> Co je věcně nezbytné — například souměřené sladění všech článků do celku provozního organismu — musí být živě uchopeno jako společný úsudek až do detailů a stát se vodítkem pro jednání každého {{SE|176}}<br /> <br /> Teprve zkušenostmi podložená, důkladná věcná znalost vytváří konsensus. Ten tvoří základ spolupráce, přináší průhlednost a probouzí radost z souměřeného (ekonomického) sladění všech článků a orgánů hoforganismu do celku.<br /> <br /> Také lidskost v hospodaření vyrůstá ze společného úsudku. Kde místo toho vládne úsudek jednotlivce, razí si cestu egoismus; vzniká konkurence, vzájemné přechytračování, vytlačovací soutěž, agrární industrialismus. Společný úsudek v hospodářském společenství vzniká ze zájmu o to, co dělá druhý. Postoj otázky «Kde je nouze, kde je třeba pomoci?» musí být v komunitě vůči každému jednotlivci živý. Hranice mezi oblastmi úkolů — jak uvnitř podniku, tak vůči přidruženým zpracovatelským podnikům a hofmarketingu — se musí stát pohyblivými a průchodnými, aby bylo možné vzájemně si pomáhat. Postoj hledat důvod vlastní hospodářské činnosti v potřebě druhého otevírá myslícímu vědomí nové pole zkušenosti — takové, které si dělá náplň obrazu ze snažení druhých. Na této cestě vzniká asociativní přehled oblastí činnosti; gestaltující myšlení ukazuje vůli cestu k asociativnímu jednání, tj. k jednání v bratrství. Na těchto nových březích hospodaření, jež je založeno na lidskosti, se přistávací pokusy dělají stále častěji — například v bio-velkoobchodě a bio-maloobchodě a v dalším zpracování. Břeh sám však je práh mezi zemědělskou prvovýrobou a hospodářským koloběhem příznakovým dělbou práce. Na tomto prahu — hranici statku — se oceňuje zboží, objektivní vlastní hodnota prvotní tvorby hodnot z oživené a oduševnělé přírody, prostřednictvím subjektivního hodnocení obchodníka a spotřebitele. V asociativním hospodaření se může toto hodnocení každého zúčastněného — na základě obecně usilované průhlednosti — opírat o konkrétní, nazíratelné skutečnosti, jež mají svůj prvopočátek nakonec v tělesných a duchovně-duševních potřebách bližních. Konkrétně to znamená: biodynamické podniky se musí otevřít dalšímu zpracování, obchodu a spotřebitelům, vstoupit ve věcném i vývojovém dialogu, společně hledat řešení, uzavírat dohody, uzavírat smlouvy.&lt;ref&gt;Viz k tomu např.: Rudolf Isler, Ueli Hurter: ''Assoziatives Wirtschaften. Was verstand Rudolf Steiner unter einer wirtschaftlichen Assoziation?'', Dornach 2019, 96 S.; sowie: Stefan Leber (Hrsg.): ''Die wirtschaftlichen Assoziationen, Beiträge zur Brüderlichkeit im Wirtschaftsleben'', Band 2, Stuttgart 1987, 352 S.&lt;/ref&gt; {{SE|177}}<br /> <br /> Přesněji vzato, tvoří «nové břehy» obě strany hranice statku. Jeden břeh sousedí s přírodou a tvoří vnější kůži hoforganismu, druhý břeh sousedí s emancipovaným společenským životem. Tento druhý se může konstituovat jako trojčlenný sociální organismus jen do té míry, do jaké zahrnuje zemědělství — do jaké lidé rozpoznají, jaký potenciál leží v zemědělství nově uspořádaném podle organismového principu. Biologicko-dynamické podniky začínají v malých krocích praktikovat asociační princip v lokálním a regionálním rámci jako jakési průkopnické předvozy. Tím mohou podněcovat k dalekosáhlejší spolupráci a hospodaření vůbec vštípit míru, která je osvobozuje od nutkání k růstu, vlastního kapitalismu.<br /> <br /> Čím vědoměji usiluje hospodářské společenství o to, aby utvářelo svůj statek jako organismus, tím více se spolupráce jakoby sama od sebe člení na duchovní, právní a hospodářskou sféru činnosti. Jakkoli tato tělesa vzájemně do sebe zasahují, přesto jsou prožívána jako od sebe oddělené oblasti. A veškerá duchovní síla společenství statku musí být zaměřena na to, aby toto oddělené svádělo dohromady — jak ideálně v obrazu, tak prostřednictvím práce — do vyšší jednoty. Zde se stranou dnešního «mainstreamu» hospodaření otevírá cvičné pole, jakási přípravná škola k pravé sociální praxi, která nechává v gestaltujícím myšlení, sahajícím daleko přes hranice statku, zakořenit impuls trojčlennosti sociálního organismu (Obrázek 11, s. 189).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_geistigen_Entwicklung_und_Führung_einer_landwirtschaftlichen_Betriebsgemeinschaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství ===<br /> <br /> Hospodářského společenství, které se osvědčilo jako vůbec první na světě, se počátky sahají do roku 1968. Od té doby vznikaly, povzbuzovány duchem doby, na větších statcích podobné sociální průkopnické podniky. Pohnutkou byla nutnost kánonu vzájemně se doplňujících schopností i přikládajících rukou ke zvládnutí rozmanitosti úkolů; dále osvobození půdy a kapitálu z pout přežilých práv a kroky k překonání mzdové práce vázané na příkazy.<br /> <br /> Zkušenost ukazuje: Cíl, zachycený v idejích, je nedosažitelně daleko vpřed do budoucnosti napjatý; schopnosti dostát mu individuálně i ve společenství narážejí rychle na hranice. Vědomé prožívání tohoto nesouladu vyvoluje v duchu a duši pole napětí, které bdícího, strebením naplněného člověka nenechá ani na okamžik spočinout — ani tehdy ne, kdy se natáhne za schůdnějšími řešeními tváří v tvář odporům, neúspěchům a podobnému. Nepokouší-li se člověk prožívat v plné síle tuto polaritu mezi duchovním cílem a smysly vázaným světem faktů, strebující síla slábne, společné chtění hrozí upadnout do banalit, každodenní záležitosti se vyčerpávají v rutinním vyřizování — a co se mohlo stát vývojem, propadá se do stagnace a zpátečnictví. {{SE|178}}<br /> <br /> Aby se hospodářské společenství znovu a znovu ujišťovalo o cestě k cíli, musí si vytvořit zřízení, která slouží nácviku sociálně-morálních technik. Ty se vztahují na stále vědomější uchopování obou pólů tohoto pole napětí a na pokus o jejich povznášející vyrovnání.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_geistige_Strebensziel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Duchovní cíl usilování ====<br /> <br /> Jako motiv, chtít hospodařit biologicko-dynamicky, žije více či méně zřetelně a osudově vázaně v každém jednotlivci. Jak může tento individuální pohnutka nejen zesílit ve vědomí, ale povznést se navíc ke strebenszielu celého společenství? Nesmí se jím spokojit ani jednotlivec, ani společenství — jednou je zformovat nestačí. Vyžaduje to soustavnou péči prostřednictvím studia antroposofické duchovní vědy. Její výzkumné obsahy, uváděné do pohybu vzájemným rozhovorem, podněcují myšlenky a pocity, jež předsvítají společně nastupované cestě. Týdenní studijní kruh tohoto druhu — podaří-li se — povzbuzuje dvojím způsobem: jednak se vnitroprovozní tok práce prostorově i časově koordinuje jakoby sám od sebe, jednak pohybuje společenství v takové z každodennosti vyzdvižené hodině myšlenkami, které se zrcadlí v nositeli motivu, tedy ve vědomí každého jednotlivce. Myšlenky takto získané ze společné duchovní poznávací práce vstupují do vztahu s každodenními pozorováními a zkušenostmi vůle učiněnými v práci. Obě polární konce zmíněného pole napětí se pohybují k sobě navzájem — nebo se v šťastných okamžicích částečně dokonce slévají vjedno. {{SE|179}}<br /> <br /> Antroposofická studijní práce se odehrává na «sachlichem Felde» («věcném poli»).&lt;ref&gt;K tomuto termínu viz Rudolf Steiner: ''Die Weihnachtstagung zur Begründung der Allgemeinen Anthroposophischen Gesellschaft 1923/24'', GA 260, Dornach 1994, Nr. 11 der Statuten, S. 53.&lt;/ref&gt; Posiluje a objektivizuje vědomí vlastního motivu i vědomí duchovního cíle snažení společenství.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Praxis_der_Zusammenarbeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Praxe spolupráce ====<br /> <br /> Celistvost podniku se člení na pracovní oblasti, o které podle schopností a sklonů zodpovědně pečují jednotliví členové nebo jejich skupiny. Toto členění, například na oblast polního a rostlinného hospodářství, zahradnictví či ovocnářství, hnojení, různé oblasti chovu hospodářských zvířat, lučního a pastevního hospodářství, péče o krajinu atd., se nesmí zvrhnout v dělbu práce, v nárokové postoje, v ohraničování se do vlastních království. Naopak, z vědomí celku je na místě nejvyšší flexibilita, plynulé přechody, vzájemná pomoc, zaskakování jeden za druhého, kdekoli a kdykoli je to zapotřebí.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Arbeitsbesprechung_am_Morgen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Ranní pracovní porada ====<br /> <br /> Koná se každý pracovní den po brzkých ranních přípravách ve velkém kruhu na statku a může být zahájena průpovídkou nebo humornou poznámkou. Veselost koření denní práci, aniž jí bere vážnost. Obsahově jde o výměnu aktuálních postřehů, pozoruhodných příhod a naléhavých věcí, a poté — navazujíce na pracovní tok předešlého dne — o konkrétní rozdělení úkolů. Přitom je třeba dbát na to, aby při všech pracích za účasti učňů, praktikantů a pomocníků členové hospodářského společenství plnili vzorovou funkci.<br /> <br /> Ranní pracovní porada by měla vždy znovu přivádět do vědomí obraz celku hospodářství v proměnách ročních období, a každý by měl vědět, co dělá druhý. Příliš snadno se dostaví přesvědčení, že je vše jasné, že se přece stojí v pracovním toku včerejška k dnešku — a znuděné mlčení obejde celý kruh. Nikoli: to, co se jeví jako samozřejmé, je třeba znovu pozvednout do vědomí všech. Na to navazuje výhled na celý den. Zdařilá pracovní porada tvoří již dobrou část efektivního vedení hospodářství. Zbytek je umění, je vzorností ve vší práci. {{SE|180}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Studienkreis_zu_Inhalten_anthroposophischer_Geistesforschung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Studijní kruh k obsahům antroposofického duchovního výzkumu ====<br /> <br /> V praxi sestupují ideje společného cíle snažení do životní skutečnosti hospodářského organismu. Jakkoli jsou tyto ideje budující a vytvářejí životní souvislosti, musí si člověk záhy přiznat, že se v mnohých očekáváních vidí zklamán. Nedaří se to, naráží se na hranice a člověk je odkázán zpět na sebe samého. Ideál se otřásá, člověk to prožívá jako odumírání, jako částečnou smrt duše. Nechce to připustit a hledá vnější důvody — například nepřízeň počasí, vlastní nebo cizí neschopnost, špatná rozhodnutí nebo selhání, nedorozumění, sociální roztržky atd. Ale tak jako život, i odumírání, smrt, se ukazuje v zahalené podobě. Jak má být poznáno, co nám chce selhání říci? Z této nejistoty plyne trápení, zkoušky pro jednotlivce i pro společenství. Postaví-li se člověk těmto zkušenostem, probouzí se sebepoznání a s ním z hlubin duše nevyslovená otázka — a nečekaně a náhle přichází odpověď zvenčí. Této příležitosti přijít nečekaně k novým, povzbudivým vhledům slouží týdenní setkání ke společné geisteswissenschaftliche Erkenntnisarbeit. V rozhovoru tu mohou být nevyžádaně a nečekaně vyřčeny myšlenky, které na tichounce uvnitř chovanou, svíravou otázku dávají smírnou odpověď a vedou k novému pohledu na věci a mohou volat k novému úsilí. Uskutečňuje se tu «probuzení člověka na duchovně-duševním druhého člověka».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Gemeinschaftsbildung'', GA 257, Vortrag vom 27. Februar 1923, Dornach 1989, S. 116.&lt;/ref&gt; Společná antroposofická studijní práce osvěžuje ducha, povznáší a rozšiřuje motiv z jeho subjektivní stísněnosti a probouzí síly, které v praxi pomáhají k vždy novému rozmachu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Arbeits-_und_Verwaltungskonferenz&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Pracovní a správní konference ====<br /> <br /> Další týdenní setkání má být věnováno — v retrospektivě i v krátkodobém a dlouhodobém výhledu — plánovacím, rozhodovacím a správním otázkám duchovní kontinuity v řízení hospodářství. V tomto rozhovoru hospodářské společenství zvažuje a rozhoduje {{SE|181}}<br /> <br /> celistvě a jednomyslně o všech věcných otázkách, které vyvstávají v jednotlivých pracovních oblastech.<br /> <br /> V retrospektivě by mělo být v co největší otevřenosti řečeno to, co se zdařilo i co se nezdařilo, jakož i to, co je pozoruhodné na zkušenostech, pozorováních atd. Zamlčování — záměrné nebo z nepozornosti — plodí přízraky a napomáhá mocenským impulsům. Dokumentace je žádoucí!<br /> <br /> Výhled se zaměřuje na práce sezónně přicházející ve svůj čas, jakož i na sociální a kulturní záležitosti s ohledem na<br /> <br /> * polní a zahradnická opatření týkající se zpracování půdy, osevního postupu a hnojení, jakož i produkce osiva, péče o kultury, sklizně, skladování a odbytu;<br /> * výroby biologicko-dynamických hnojivých preparátů a jejich včasné aplikace;<br /> * ovocnářská a krajinářská opatření jako péče o živé ploty a dřeviny;<br /> * vedení stáda, získávání krmiva a péče o pastviny, jakož i sklizeň krmných plodin na orné půdě;<br /> * chov, krmení, péče a plemenitba hospodářských zvířat se zaměřením na skot;<br /> * péče a opravy strojů, jakož i náhradní a nové investice;<br /> * péče a opravy budov a cest, jakož i plánování a financování novostaveb;<br /> * všeobecná správa, plánování rozpočtu a finance;<br /> * utváření příjmů členů hospodářského společenství;<br /> * personální otázky a příjmy učňů, praktikantů, pomocníků a spolupracovníků na dobu určitou;<br /> * utváření ročních slavností a jiných slavnostních příležitostí, jakož i ostatní akce jako prohlídky statku, zemědělské praxe pro školní třídy, kurzy atd.;<br /> * vlastní statek provázaný s experimentálním, praxí orientovaným výzkumem;<br /> * spolupráce s podniky zpracování a obchodu;<br /> * péče o okruh lidí spojených se statkem;<br /> * práce s veřejností;<br /> <br /> Hospodářské společenství se ve všech ohledech spravuje samo, tj. všichni zodpovědní jsou natolik zapojeni, že mají kdykoli přehled o celku. Největší výzvou je nepřerušený tok informací a křišťálově čirá průhlednost. Prvního lze dosáhnout jen {{SE|182}}<br /> <br /> trvalým zájmem každého jednotlivce o vše, co se děje. Z tohoto zájmu vyrůstá duchapřítomnost a smysl pro realitu, který předchází každému lpění na jednou přijatém soudu, každé ideologizaci. Průhlednost pak je otázkou spolehlivosti až do nejmenších věcí každodenního života, jasnosti v dohodách, pozornosti tam, kde panuje věcná nebo duševní nouze, a bezvýhradné připravenosti skočit do každé mezery.<br /> <br /> V pracovní a správní konferenci se uskutečňují plody školení skrze život. V těchto plodech se spojuje v nepřetržité syntéze vzájemné působení výše zmíněných pólů — duchovního cíle usilování a jeho zasazení do praxe. Z těchto plodů, z toho, co bylo vybojováno individuálně i ve společenství, teprve vytéká substance, která hospodářskému společenství propůjčuje jeho Eigenwesen; teprve ta je činí úvěryhodnou v duchovním smyslu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Hoforganismus_und_die_Ich-gewollte_Arbeit_des_Menschen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Organismus statku a člověkem z vlastního Já chtěná práce ====<br /> <br /> Práce v zemědělství je obecně určována věcmi a bytostmi, které jsou v přírodě činné. To, co v dřívějších dobách bylo instinktivně pociťováno jako vládnoucí, práci vedoucí a nesoucí moudrost, se v nastupujícím věku přírodní vědy emancipovalo do myšlenkové abstrakce přírodních zákonů. Bylo to na jedné straně svobodný akt vědomí Já, jež se probouzí, a na druhé straně pád do nucení materialismu jako od té doby panujícího světového názoru. Vnějším plodem tohoto svobodného aktu je technika — z fyzicko-anorganické přírody duchem člověka přetvořený extrakt. Technika sice umožňuje zbavit člověka těžké práce, avšak vnucuje se přírodě se světově zjevnými důsledky. Rozrušuje moudrosti plné vztahové souvislosti mezi fyzickou, oživovanou a oduševnělou přírodou.<br /> <br /> Technický pokrok usiluje o to, aby pracujícího člověka v zemědělství učinil nadbytečným. Biologicko-dynamické zemědělství usiluje o opak. Snahou je zde redukovat strojní práci co nejvíce, aby tak mohlo vzniknout dostatek volného prostoru pro tvůrčí-cvičnou, řemeslnou praxi. Do jaké míry se to může podařit, závisí na překonání nadměrných vnějších sociálních omezení. {{SE|183}}<br /> <br /> Co znamená pracovat v oživené a oduševnělé přírodě, musí být znovu objeveno. K tomu se musí nazírání a myšlení obrátit k jejich zvláštní podstatě — k tomu, co živě dorůstá do vnější podoby, a k tomu, co se duševně uzavírá do tělesné formy. Utvářené je uchopitelné v idejích; utvářející činitel osvětluje antroposofický duchovní výzkum, který v ideové formě zpřístupňuje svět bytostí, a ten se tak stává přístupným myšlení. Teprve bytostné poznání propůjčuje idejím, utvářeným na základě smyslového nazírání, avšak samotným kořenícím ve světě bytostí, mravní sílu. Jestliže uchopí vůli, stávají se bytostně vlastními. S těmito idejemi, jež vstoupily do vlastního já-bytostí, nalézá člověk nový, svobodný vztah k práci. Učí se pracovat z vlastního bytostného základu, nalézá v něm směr a cíl. Mravním zdrojem je člověk sám a z tohoto základu se svobodně určuje. Z tohoto prazákladu Já teprve tryská pravé nadšení. Vyvěrá z ideje, jež se stala duchovní skutečností. Ta práci předbíhá, zahřívá ji a naplňuje duševní radostí. Práce, jakkoli těžká, jakkoli zdánlivě nízká a nicotná, šlechtí se duchem, který ji prostupuje. Je duchem naplněna od začátku do konce a přidává hospodářskému organismu něco, co jej pozvedá z jeho pouhé přírodní danosti.<br /> <br /> Stroj se naopak v zemědělství vkliňuje jako klín mezi člověka a přírodu tvořící ze svých bytostí a sil. Funguje podle míry toho, co člověk z poznání neživé přírody do něj vkonstruoval. Výlučnou strojní prací hrozí, že duchovní tvůrčí síla člověka uvadne, práce zpustne v pouhou rutinu, vůle ztratí vedení a ochabne.<br /> <br /> Čím méně se práce vyčerpává v rutině, v pouhém odbývání, čím více je v uvedeném smyslu konána jako idejemi prozářená — tím více se probouzí smysl pro krásu, který teprve pozvedá lidské dílo, jež v případě stroje zpravidla upadá do jednotvárnosti a banality, ke skutečnému uměleckému dílu.<br /> <br /> V zemědělství je to moudrost působící v přírodě, do jejíchž služeb se lidská práce staví. Tato moudrost, správně poznána, žije smysl-udílející v práci dál. Nad to působí lidská schopnost idejí nadřazeně, smysl-zakládajícím způsobem, při utváření dvora v tělesný organismus «Zemědělské individuality».<br /> <br /> Tak jako se zemědělské řemeslo musí důkladně naučit, tak stejně po celý život učí. Posiluje sílu sebevědomí, když to, co bylo v práci vnímáno, člověk pozvedá k vědomému {{SE|184}}<br /> <br /> poznání; rozšiřuje a prohlubuje pohled na svět, když člověk zažívá, jak plodně to, co bylo konáno, tvarujícím způsobem dál působí v přírodním a sociálním životě.<br /> <br /> V této dvojnosti spočívá velký pedagogický význam práce, která se zaměřuje na věci a bytosti přírody. Prokazuje se jako požehnaná v školní zahradní výuce, v praxi na školních statcích, v zemědělských a lesnických praktikách pro žáky vyšších ročníků i v řízené spolupráci lidí s postižením. Z výše uvedených důvodů hledají mnozí mladí lidé jako «ve městě narození» biologicko-dynamické odborné vzdělání, které je stále více provozováno jako «Svobodné vzdělávání» ve vlastní režii biologicko-dynamickými pracovními společenstvími. Navíc biologicko-dynamická práce, především na větších provozně-společenstvím vedených podnicích nebo vesnici podobných zařízeních, nabývá stále na významu, např. v dalším vzdělávání dospělých, profesním přeorientování, hledání sebe sama atd. Na co Goethe v «Wilhelm Meisters Wanderjahre» v básnické předzvěsti upozornil popisem «Pedagogické provincie»,&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Wilhelm Meisters Wanderjahre'', Hamburger Ausgabe, Bd. 8, München 1972, «Zweites Buch».&lt;/ref&gt; a na co Rudolf Steiner před 100 lety poukázal, když hovoří o tom, že v budoucnu na venkově vzniknou kulturní střediska,&lt;ref&gt;Adalbert Graf von Keyserlingk: ''Koberwitz 1924'', Stuttgart 1974, S. 70.&lt;/ref&gt; to dnes tu a tam v nejrůznějších přístupech vystupuje na světlo.<br /> <br /> Duchovně-duševní rozpoložení, které práci v oživené a oduševnělé přírodě ukazuje cestu a cíl, musí si dnes každý člověk vědomě znovu dobýt. K tomu je vhodné vzít si za základ Rudolfem Steinerem roku 1905 formulovaný «Základní sociální zákon»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaft und soziale Frage'', in: ''Luzifer – Gnosis 1903–1908'', GA 34, Dornach 1987, S. 213: «Das Heil einer Gesamtheit von zusammenarbeitenden Menschen ist um so größer, je weniger der einzelne die Erträgnisse seiner Leistungen für sich beansprucht, das heißt, je mehr er von diesen Erträgnissen an seine Mitarbeiter abgibt, und je mehr seine eigenen Bedürfnisse nicht aus seinen Leistungen, sondern aus den Leistungen der anderen befriedigt werden.» (Blaho celku spolupracujících lidí je tím větší, čím méně jednotlivec nárokuje výsledky svých výkonů pro sebe, tj. čím více z těchto výsledků odevzdává svým spolupracovníkům, a čím více jsou jeho vlastní potřeby uspokojovány nikoli z jeho výkonů, nýbrž z výkonů ostatních.)&lt;/ref&gt; jako duchovní páteř každé formy spolupráce na sociálním poli. Je to zákon, který přichází tím více k platnosti, čím více je egoismus jako hnací síla sociálního jednání vymýcen. Inauguruje cestu školení k prosperujícímu sociálnímu soužití. Tento zákon vede mimo jiné k poznání, «že pro bližní pracovat a dosahovat určitého příjmu {{SE|185}}<br /> <br /> jsou dvě navzájem zcela oddělené věci».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd. – Siehe auch: Stefan Leber (Hrsg.): ''Das soziale Hauptgesetz, Beiträge zum Verhältnis von Arbeit und Einkommen'', Stuttgart 1986, 280 S.&lt;/ref&gt; Jedno je otázka náležející do duchovního života, druhé otázka náležející do právního života. Jako všechny právní záležitosti nemůže být práce měřena kupní cenou, např. hodinovou mzdou. Práce není zboží. V zemědělských provozních společenstvích se nabízí možnost nacvičovat oddělení práce a příjmu alespoň v zárodku. Nabízí se tehdy, když si člověk uvědomí dalekosáhlý duchovní rozměr bytostného členění zemědělského organismu. Tím se stává první a nejnaléhavější úlohou člověka a společenství lidí na statku, aby se o tom poučili a aby to učinili živým impulzem práce. Tak je to práce, skrze niž se v duchu uchopená organismusová idea stává uměleckým dílem v živém, jež se navenek formuje v podobu a dovnitř se člení v orgány.<br /> <br /> S uskutečňováním této v obraze uchopené ideje zasahuje každý v Já-chtěné práci, v souladu se všemi ostatními, do hospodářského organismu, prozařujíce spleť jeho bytostných článků ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Abbildung 10]], S. 172). Co tu pracuje, je Já; ono ve všem určuje míru. Vyzařuje do duševního těla dvora, stará se o druh přístupu, krmení, péče a věnování pozornosti zvířatům, jakož i o chovatelský rozvoj hospodářských zvířat, poskytuje domov divoké fauně a působí, aby se duševní tělo dvora individualizovalo a prožívalo se jako v sobě-uzavřené.<br /> <br /> Opět je to bytostný jádro člověka, Já, a v duchu-duši vzplanuvší obraz, jenž prozařuje životní organizaci dvora, udržuje ji zdravou v celé její mnohotvárnosti a pozvedá ji k vyšší, dvoru vlastní živosti. A konečně Já v práci prosiluje fyzickou organizaci, proměňuje a individualizuje tvořivě látkové složení — v přesažení přirozených daností stanoviště (srov. kapitola Hnojení). Zároveň tato trojí pronikání a stanovištní individualizace znamená, že bytostné články hospodářského organismu jsou uváděny do důvěrnějšího, shora dolů prostupujícího, vzájemně se podporujícího vztahu. Například hnůj dobytčího stavu se stará o oživení a oduševnění fyzické organizace, o život-nesoucí souhru čtyř živlů v půdě i o tvorbu plodů a výživnost rostlinných kultur. Jinak životní organizace: na jedné straně poskytuje zbytky rostlinného nárůstu jako základ pro tvorbu humusu v půdě, {{SE|186}}<br /> <br /> oživení fyzické organizace; na druhé straně tvoří krmivový základ pro divokou faunu a stav hospodářských zvířat — posílení duševní organizace.<br /> <br /> Skrze práci teprve se vedoucí idea stává bytostnou skutečností. Lze pohlédnout na to, co člověk vykonal, a zkoumat, co tím způsobil. Je to bádání, které spojuje člověka a svět a jehož hledání pravdy se měří tím, co bylo rozpoznáno jako plodné.<br /> <br /> V ještě mnohem vyšší míře platí toto o práci, jejíž ideový základ pramení výhradně z výsledků antroposofického duchovního výzkumu a k jejímuž poznání a účinnému zvládnutí je celé společenství statku resp. podniku vyzváno. Jde mimo jiné o výrobu a použití biologicko-dynamických hnojivých preparátů. Jejich bytostná povaha je pojednána v kapitole o otázce hnojení. Práce s těmito hnojivy, při jejich přípravě i použití, se táhne přes celý rok. Jejich použití v látkově nejmenších množstvích se děje buď v tekuté formě přímo na půdu a rostlinu od setí až do fáze zrání, nebo u většiny preparátů přes hofu vlastní komposty a hnojiva.<br /> <br /> S ohledem na hospodářský organismus spočívá hnojivá účinnost preparátů v jakési výchově jeho bytostných článků k vyšší celistvosti. Ve vazbě na rytmy slunečního roku nejen posilují a dynamisují specifické působení těchto bytostných článků, nýbrž podporují především jejich vzájemné pronikání, které teprve propůjčuje provoznímu organismu jeho uzavřenost a stanovišti přiměřený rozvoj. Zvláště je to práce s biologicko-dynamickými preparáty, která vede k osobnímu vztahu k látkám a silám, jež rostlinám připravují živě-úrodnou půdu. Tak se může já-přirozenost pracujícího člověka spojit s duchovním působením nitra přírody.<br /> <br /> Lidská práce nese všechny aspekty mravních účinků nižšího, na tělo vázaného já ven do světa. Ty jsou pak spoluurčovány lidskou přirozeností přání, svévolí, mocenskými impulzy atd. Odtud plynoucí egoismus může být ve svém proměňování překonán, když duše skrze duchovní sílu vyššího Já získá vládu nad tělem. Práce se stává smýšlením a idejemi nesenou, takovou, která je konána z lásky k věci nebo ve službě druhému člověku. Nesobecký čin se nečiní z nutnosti — je spíše z moudré náhlednutí sebeurčen. Svobodné sebeurčení v práci na {{SE|187}}<br /> <br /> oživené a oduševnělé přírodě může růst jen tehdy, když se smyslové poznání rozšiřuje v poznání duchovní. Pravda, která se tak otvírá, potvrzuje se v plodnosti jednání. Na tento stav věcí poukazují Janovy slova: «… poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými».&lt;ref&gt;Joh 8,32.&lt;/ref&gt; Teprve tato takto dobytá svoboda zakládá totožnost mezi vnitřkem a vnějškem. Svobodnému, v lásce vykonanému činu předchází oběť. Obětuje se něco, co zcela patří jednomu samému, co se stalo vlastnictvím vyšší jáství, a odevzdává se to. Stane-li se toto smýšlením ve společenství, které spolupracuje pro společně rozpoznaný úkol, vane vítr svobody ve vůli.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Impulse_des_biologisch-dynamischen_Landbaus_für_die_Entwicklung_des_sozialen_Organismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Impulzy biologicko-dynamického zemědělství pro rozvoj sociálního organismu ===<br /> <br /> Všechna dobová symptomata poukazují na naléhavost nového přírodního řádu a nové sociální Sozialordnung, jež by objímala celý život lidí. Tak jako člověk v neznalosti svého duchovního bytostného charakteru a z toho vyplývajících vývojových úkolů tíhne k vytváření neřádu, tak právě sebepoznání mu může otevřít oči pro princip uspořádání, který platí stejně pro přírodu jako pro utváření sociálního života. Je to menschenkundliche — ze znalosti člověka vyrůstající — objev Rudolfa Steinera: trojčlennost lidského organismu podle nervově-smyslového systému, rytmického systému a pólu látkové výměny a končetin (viz s. 88 nn.). Vše dosud představené i vše následující na tom staví. Rudolf Steiner se pokoušel v chaosu po první světové válce prostřednictvím odpovídajících institucí začlenit sociální život do funkční trojnosti duchovního života, právního života a hospodářského života, tak aby každý z těchto článků se mohl rozvíjet autonomně a zároveň v živé vzájemné součinnosti s ostatními a slučovat se ve vyšší celek sociálního organismu.&lt;ref&gt;Siehe hierzu u.a.: Rudolf Steiner: ''Die Kernpunkte der sozialen Frage'', GA 23, Dornach 1976; sowie ders.: ''Zu sozialen und wirtschaftlichen Fragen der Gegenwart'', GA 332b, Dornach 2020.&lt;/ref&gt; Počítal tehdy s otevřeností vědomí dělnictva, s proletariátem spoutaným v kapitálem řízené průmyslu. Tento velkolepý pokus ztroskotal, jak bylo vyloženo v úvodu, z rozmanitých vnějších důvodů. Lidé tehdy stále ještě činní v zemědělství (asi 40 %) nebyli stejnou měrou zasaženi sociální {{SE|188}}<br /> <br /> otázkou; těch málo, kdo dnes ještě zbyli (asi 2 %), jsou jí zasaženi v nejvyšší míře. Ano, zemědělství se globálně stalo celospolečenským sociálním případem. Nyní se ukazuje: Kdekoli se dnes hospodaří biologicko-dynamicky, vyrůstají organicky, jakoby z jediného bodu, sociálně účinné síly do společenského okolí. Rostou a odhalují svůj velký potenciál; musejí však být jako takové ve svém směru působení rozpoznány, vědomě začleněny a silně utvářeny. To se může dít jen prostřednictvím institucí, které přesahují přes hranice statku. Kde se takovéto instituce začínají utvářet, záhy se ukáže, že jsou plodné teprve tehdy, když si zúčastnění uvědomí, v které ze tří oblastí chtějí a mohou uplatňovat své schopnosti a aktivity ve vztahu k zemědělství — zda na poli duchovním, právním nebo/a hospodářském. Vědomě praktikovaný princip trojčlennosti zemědělského hospodářského organismu může napříště dávat míru a cílové zaměření obecnému sociálnímu životu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#189|Obrázek 11]]).<br /> <br /> Neboť při bližším pohledu stojí zemědělství ve vztahu ke všem oblastem sociálního života. Nestojí jen na počátku tvorby hodnot z oživené a oduševnělé přírody a neposkytuje jen potraviny a suroviny, nýbrž formuje tvář země a životní prostor pro rostlinu, zvíře a člověka v kulturních krajinách. Dále dává vědám bohatý podnět k rozšíření příliš úzkých hranic jejich metodiky — při omezení jejich teorií — na adekvátní uchopení fenoménů živého. Vytváří prostory pro živé nazírání, které uspokojují estetický pohled, a dává příležitost k novým způsobům prožívání. Prohlubování náboženského cítění otevírá rozsáhlé pole mravní praxe, a konečně zemědělství stavěné na principu organismu vytváří předpoklady pro znovuoživení jemu podřazených řemesel a jejich asociativního začlenění.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Wollen_in_Freiheit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Vůle ve svobodě ====<br /> <br /> Čím více se hofovnímu nebo provoznímu společenství daří stupňovat schopnosti a vůli k práci ke společné iniciativní síle, ke svobodě ve vůli, tím více se biologicko-dynamický podnik otevírá navenek a rozvíjí duchovní vyzařování, které probouzí zájem společenského okolí. Jsou kladeny otázky, přichází se do rozhovoru, v studijních kroužcích a na setkáních na statku jsou hledány odpovědi {{SE|189}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 11, S. 189.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 11: Der biologisch-dynamische Betrieb als Initialort für die Entwicklung der Dreigliederung des sozialen Organismus.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> jakož i při akcích kolem ročních svátků, na setkáních výzkumníků nebo – ještě konkrétněji – při dnech otevřených dveří, při prohlídkách statku a polí, při příležitostech dočasné spolupráce nebo při účasti na pravidelně se opakující preparátové práci. Dále informují informační tabule o tématech z praxe na statku a podél hojně navštěvovaných pěšin. Jak žádoucí by bylo, s ohledem na neustále napjatou pracovní situaci na statcích, moci vést rozhovory ještě intenzivněji. V mnohých věcných otázkách se přitom osvědčují přátelské okruhy a kruhy zájemců, které se kolem biologicko-dynamických statků tvoří.<br /> <br /> Vedle těchto úkolů vzdělávání dospělých, které biologicko-dynamickému zemědělství neočekávaně připadají, jsou to především pedagogická práce s mládeží a z praxe vyrůstající základní a další vzdělávání, jež se starají o to, aby se duchovní tykadla roztahovala do okolí. Dorůstající generace učňů jsou takřka {{SE|190}}<br /> <br /> výlučně «zrozeny ve městě». Stojí daleko od selské tradice. Nechtějí však být ani pouhou přijímači hotových znalostí o zemědělství, jehož technologické myšlení a jednání je zcela uvrhuje do zajetí redukcionistického přírodovědného světonázoru. Hledají celostní vzdělávací ideál, který zahrnuje člověka i přírodu a který biologicko-dynamickému zemědělství v nejširším smyslu leží v základě. To vedlo k tomu, že praktické vzdělávání se z velké části vymanilo ze státní vzdělávací nabídky odborných škol. Takzvané «svobodné vzdělávací programy» se řídí učebními plány, které vypracovávají sami zemědělci. Totéž platí pro nadpodnikové biologicko-dynamické vzdělávací instituce dalšího vzdělávání, které se v různých zemích ustavily.<br /> <br /> V úzkém spojení s duchovně-kulturními iniciativami, které vyzařují z biologicko-dynamických statků, stojí výzkum blízký praxi. Poté, co se obě — výuka i výzkum — po dobu 200 let postupně z zemědělství vyčlenily a akademizovaly, podrobilo se zemědělství zvenčí je řídícímu vědecko-technologickému pokroku, se ztrátou své v instinktivně-lidové moudrosti zakotvené svébytnosti. V protiběhu k tomu vyrůstala z praxe biologicko-dynamického zemědělství od samého počátku badatelská haltung a smýšlení, jež navazuje na tradiční postupy, proměňuje je a činí z nich základ svého dalšího duchovního cílového zaměření. Toto smýšlení se nemůže spokojit s kauzálně-analytickou, kvantitativně-reduktionistickou metodikou akademického bádání. Výzkumné úsilí se naopak rozšiřuje na kvalitativní stránku vnímání a myšlení, totiž na otázku, jaká hlubší poznání lze získat, když se badatelský pohled obrací na celistvost statku, jeho články a vše, co se tu živě a v duševním vlastním životě rozvíjí. Kamkoli oko pohlédne, nevidí nikdy něco jednotlivého, nýbrž vždy souvislost, v níž se toto jednotlivé jeví. Teprve rozum abstrahuje ze souvislosti to jednotlivé a staví je před sebe v pojmové podobě. Souvislost přitom vyblédá nebo se zcela ocitá mimo zřetel. To charakterizuje kauzálně-analytické počínání.<br /> <br /> Hledá-li se naproti tomu například ona souvislost, která se ustavuje, když se na jaře na statku objeví vlaštovky, pak lze nejprve popsat vše to, jak se vlaštovka ve svých činnostech projevuje. Budeme rozlišovat různé druhy, které na místě {{SE|191}}<br /> <br /> heimisch jsou, jako jsou vlaštovka obecná a jiřička obecná a již mezi vlaštovky nepočítaný rorýs obecný. Utvoří se obraz o jejich způsobu výživy – létající hmyz chytaný za letu –, o jejich místech hnízdění: vlaštovky obecné zpravidla uvnitř ve stájích, jiřičky obecné vně pod okapovými římsami stájí, rorýsi v dutinách starých zdí nebo otevřených krovech stodol. Člověk pozná jejich rozmanité hlasové projevy, bude sledovat jejich hnízdní chování a mnoho dalšího. To vše jsou činnosti, jimiž se tělem vázané duševní bytostí těchto ptáků ohlašuje smyslům. Jejich charakteristický projev bytosti je však jejich vytrvalý let. Jako opeřená nervově-smyslová bytost střelí vpřed, za sebou táhnouc vzdušné víry, vzdušný prostor hospodářství ve velkém obkruhu promodelujíce v obloucích a liniích, aby pak najednou bleskurychle mocným úderem křídel vyrazila nahoru, dolů nebo do strany – zachytit kořist. Jejich činnost se vyčerpává téměř zcela v nejobdivuhodnějších létacích uměních, a to od rána do večera po celé letní pololetí. V zimě zmizely na jih.<br /> <br /> Spočine-li pohled na těchto vztahových fenoménech, probouzejí se otázky po souvislostech, jež přesahují smyslově zkusitelné: Nevplétá se tu duševní bytost těchto smyslově silných tvorů v jejich daleko zasahujících, plasticky utvářejících letových pohybech do živlu vzduchu celého hospodářství? Nedochází tu k produševnění vzdušného obalu? A dále otázka: Proč se to děje pouze v letním pololetí od dubna do září? Monokauzální odpověď leží na dlani: Je to nabídka potravy létajícího hmyzu, která v zimě odpadá. Jenže i to je fenomén. Neukazuje snad, jako všechny zmíněné fenomény, na prafenomenální souvislost přesahující smyslové? Ta byla zmíněna jako polarita nervově-smyslového pólu pod zemí a pólu látkové výměny nad zemí zemědělské individuality (viz kapitola «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita», s. 88 a násl.).<br /> <br /> V letním pololetí převažují v teple a vzduchu étericky oživující síly látkové výměny, které potřebují uspořádávající a utvářející síly duševně-astrálního. Astrální bytost ptáka se ve letu vtiskuje vzdušnému obalu hospodářství. V nazírání zvláště letových pohybů vlaštovek se může prožitek zhušťovat do tohoto náladového obrazu. Člověk se cítí jako vetkán do smyslově-nadsmyslového dění. Lze říci, v udiveném prožívání se odhalují táž {{SE|192}}<br /> <br /> Tytéž síly na duchovně-duševní rovině jako ty, které ve vzdušném obkruhu tělesně modelují teplo, světlo a vzduch v pohyblivé podobě.<br /> <br /> S pohledem na popsaný «vztah fenoménů»&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl: «Elemente und Äther – Betrachtungsweisen der Welt», in: Ders. (Hrsg.): ''Erscheinungsformen des Ätherischen. Wege zum Erfahren des Lebendigen in Natur und Mensch'', Stuttgart 1985, S. 11–56.&lt;/ref&gt; se může abstrahující myšlení oživit k myšlení aktivnímu, syntetickému. Místo toho, aby byl jednotlivý pojem ostře ohraničen a ponechán stát sám pro sebe, usiluje se udržet jej ve vztahu k celkové jeveninové podobě. Rozšiřuje se v myšlenkový obraz, který badatele vede hlouběji k sinnému propojení věcí.<br /> <br /> Za tímto prvním krokem k bytostnému poznání následuje druhý, hlouběji sahající, když se člověk myslícím způsobem cvičí v tom, aby sledoval proměnu — například celku hospodářství v průběhu roku. Jedna jeveninová podoba se jako celek proměňuje v jinou. Tatáž rostlina ozimé pšenice, která po skrytém klíčení v zemi poprvé vstupuje do jevení jako ještě stočený první list, se proměňuje v takovou, která nyní z hustě nakupených uzlů vyráží další listy (odnožování), pak v takovou, která svou listovou růžici v zimě přitiskuje sternförmig k zemi, dále v takovou, která na jaře v teple staví listy, pak v takovou, která náhle jako svislý stéblo vystřeluje do výše, opět v takovou, která vyhání klas, zase v takovou, která dokončením klasu ukončuje svůj růst, a nakonec v takovou, která nenápadně kvete, opyluje se sama (nebo, jako žito, odevzdává pylové oblaky větru v žlutých mracích). Następují stupeň proměny úplného odumírání a v jeho průběhu zrání zrna nebo semene a nakonec jeho oddělení od životní souvislosti mateřské rostliny — nesoucí v sobě budoucnost. Tak ve stálé proměně otiskují souhrn všech rostlin a s nimi souhrn zvířat tvářnost katastru statku. Mezi každým z těchto kroků proměny existuje zřejmá souvislost, neboť je to přece vždy jedna a táž rostlina, jedno a totéž zvíře, které se tu tak tu jinak projevuje. Co se tu proměňuje, stává se vnímatelnou jeveninovou podobou; jak se proměňuje, zůstává ve tmě. Síly, skrze něž jedna jeveninová podoba vyrůstá z druhé a které tak způsobují «vztah proměn»&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl: Ebd.&lt;/ref&gt;, zůstávají neviditelné. Přechod jednoho k druhému se buď vůbec nestává otázkou — nebo se člověk ztrácí v teorii. {{SE|193}}<br /> <br /> «Das Was bedenke, mehr bedenke Wie.»&lt;ref&gt;J.W. Goethe: ''Faust, Zweiter Teil'', Vers 6922, Hamburger Ausgabe, Bd. 3, München 1976.&lt;/ref&gt; Co je předmětem zkoumání, je věcné, a proto smyslově vnímatelné; k tomu, jak se věci dějí, se může přiblížit badatelský pohled, když jedno fenomén srovnává s tím, co z něj vyrůstá, když to, co bylo nazřeno — proměnu formy — zvnitřní a přechod mocně-obrazně ve cvičícím myšlení spolu-prochází. Přebývat v myšlenkově-badatelském pohroužení do proměnných souvislostí «umři a buď» — i v oblasti sociálního — vytváří vědomí nepřetržitého proudu práce v průběhu roku.<br /> <br /> Třetí krok bádání vede konečně k uchopení kompozice proživeného živého, «životních souvislostí»&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl: Ebd.&lt;/ref&gt;, jak se ukazují v přírodě obecně a v biologicko-dynamickém hospodářství zvláště. Každá vyšší rostlina vytváří s kořenem, stonkem, listovou posloupností, květem a semenem životní souvislost — stejně tak téměř nekonečné předivo vztahů «oiku», domu přírody, který se dále diferencuje do mnohosti životních společenství (biotopů) — a stejně tak v tom, co z daností přírody lidskýma rukama jako zemědělský organismus vzniká. Životní souvislost téhož tvoří uměřeně sladěná kompozice polního hospodářství, chovu hospodářských zvířat, zahradnictví, ovocnářství a pěstování živých plotů, lukařství, pastvinářství, lesnictví a vodního hospodářství. Této kompozici leží v základech — ve velkém i malém — v kosmu a v zemi bytostně působící síly, právě ty, které způsobují přechod od jednoho jevu k druhému. Přírodní zákony jsou útržkovitými abstrakcemi lidského ducha z tohoto nadsmyslového světa sil, izolovaným věděním, skrze něž se zemědělec sám podílí na utváření této kompozice. Stane-li se toto vědění — bez snahy o poznání životních souvislostí — pouhou, izolovanou technickou nástrojí, například pesticidy, herbicidy a podobně, stiftet diese im Naturhaushalt unabsehbares Unheil. pak takový zásah způsobuje v přírodním hospodářství nedozírné zlo. Jsou to svévolné zásahy do bytostné povahy živého. Poznávat životní souvislosti znamená silou živého myšlení ze souhrnu jevů a jejich proměn pojmově vnitřně konsistentní celky obsahově vydolovat — jako například pojem organismu a individuality jakožto základní ideu pro utváření zemědělských podniků. Tím je pojmenován jádrový úkol bádání v biologicko-dynamickém zemědělství. Týká se: {{SE|194}}<br /> <br /> 1. Studium výsledků (fakt) geisteswissenschaftlichen Forschung, jejich myšlenkové pronikání a prožívání jejich duchovní skutečnosti v myšlenkové zkušenosti.<br /> <br /> 2. Studium a vlastní pozorování odpovídajících, smyslově vnímatelných, přírodovědně uchopitelných fakt.<br /> <br /> 3. Spojení smyslového a nadsmyslového světa fakt a prožívání jejich pravdy a plodnosti v bezvýhradné práci.<br /> <br /> Tato trojnásobná badatelská práce se vztahuje na utváření malého vesmíru, jakým je člověk jako mikrokosmos. Stavba tohoto malého vesmíru, tělesný organismus vznikající «Zemědělské individuality», se nakonec dotýká všech životních a činnostních polí, a tím i společenského života jako celku. Ještě před ne tak dávnou dobou tvořily zemědělství, řemeslo, živnosti a obchod provázanou regionální formu života a hospodářství. Za Goethova života bylo v zemědělství činných ještě přibližně 85 % pracujícího obyvatelstva. Dnes se lidé, hledajíce svobodné sebeurčení, z 98 % obrátili k jiným oblastem činnosti.<br /> <br /> Čím více bude rozpoznána duchovní dimenze úkolu zemědělství pro vývoj sociálního organismu, tím více se lidé ze svobodného chtění budou opět obracet k zemědělství a přispívat k tomu, aby vztahové předivo, které každý člověk k němu má, vědomě spoluutvářeli. Z toho vyrůstají impulsy pro svobodný duchovní život, který napříště, vyzařující z každého biologicko-dynamického podniku, pomáhá překonávat zužující, destruktivní světový názor materialismu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Fühlen_in_Gleichheit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Cítění v rovnosti ====<br /> <br /> Každý zemědělský podnik je začleněn do obecného právního řádu. Ten vytváří zákonem rovnost před právem. Rovnost je vysoké dobro, ale otázka je, jak vědomě žije princip rovnosti v lidech. Žije tento princip skrze diktát zákona nuceně zvenčí, oslovujíce pouhý rozum — nebo je to právní cit, který probouzí zevnitř ideál rovnosti k životu? V prvním případě vládne ve vztahu člověka k člověku anonymita; práva jsou vymahatelná, člověk se domáhá svého práva. V druhém případě člověk cítí, jemně diferencovaně, co je po právu, a řídí se tím. Z rozumu se živí právní cit, sebepociťování-v-rovnosti. Rozum<br /> <br /> sám se však živí z živého prožívání duchovně-reálných souvislostí v přírodě a společenském životě. Z tohoto prožívání vyrůstá důvěra; ta vytváří nejvyšší právní jistotu. To se okamžitě ukáže, zaměříme-li se na práva vztahující se k půdě, práci a kapitálu. Patří k obecnému společenskému povědomí, že tato jsou nepochybně právy, zároveň však také obchodovatelnými hospodářskými objekty; práva mají cenu! A tam začíná nerovnost. Mohou-li být půda, práce a kapitál neseny na trh, je princip rovnosti podkopáván. Jednotlivec se stává pánem nad půdou, prodává sám sebe na trhu práce a prostřednictvím hromadění kapitálu řídí lidskou práci k vlastnímu prospěchu. Právní cit zaniká z práva; právo se stává abstraktně nelidským; umírá smrtí práva. {{SE|195}}<br /> <br /> Tato problematika se stává vysoce virulentní, chceme-li rozvíjet biologicko-dynamický podnik; potřebujeme půdu, spolupracovníky a kapitál — tedy finanční objem, který se pekuniárně nikdy nevyplatí; pracovní místo v zemědělství je za dnešních okolností dražší než v chemickém průmyslu. Co tedy dělat? Je třeba vytvořit stav čistého práva, to jest takový, který je nesený ryze principem rovnosti. Takový stav v dnešním právním řádu neexistuje; práva se tu prodávají jako brambory. Tento stav nefalšovaného práva musí být teprve vynalezen, při jeho utváření. K tomu je zapotřebí právní rámec, v němž je to možné. Takový se v současném právním řádu nabízí v právu obecně prospěšných spolků, obchodním právu a právu nadací. Jde o to, prostřednictvím obecně prospěšných nositelských struktur zajistit co nejvíce nezcizitelnost půdy a kapitálu. K tomu je, kde je to jen možné, nezbytný akt darování — nebo jednorázovým financováním, à fonds perdue, vykoupení nemovitostí a tam vázaného kapitálu ze starých právních svazků (dědické právo atd.). Je-li toto zajištěno, mohou být nastoupeny nové cesty v oblasti správy pověřeneckou formou a práva užívání, v tom smyslu, že půda a kapitál jsou z ryze duchovních hledisek, s vyloučením dědického nároku, dány k dispozici k užívání těm, kteří se k tomu duchovněvědně ideálně i řemeslně prakticky způsobilými stali. Správa pověřeneckou formou leží v rukou těch, kteří jsou schopni duchovní impuls biologicko-dynamického zemědělství v proměnách historického postupu lidstva přenášet od jedné generace hospodářů ke generaci následující. {{SE|196}}<br /> <br /> Za prací stojí základní právo na práci a schopnosti lidí. Když se člověk snaží organismus — a skrze něj myšlenku individuality — uchopit v bezprostřední anschauung a v činu prožívané skutečnosti, pročišťuje se právní cit ke stále vyšší jasnosti. Říká mu pak nesporně: půda není způsobilá k vlastnictví, je však způsobilá k držení: člověk ji drží tak dlouho, dokud ji užívá, nebo dokud právo užívání nepřevezme způsobilý nástupce. Nejinak se to má s kapitálem, který je vtělen do provozních prostředků (stroje atd.) a stavebních zařízení.<br /> <br /> Zvláštní výzvu představuje utváření příjmového práva. V rámci zemědělského hospodářského společenství se lze v tomto ohledu odpoutat od poručnictví tarifního řádu — bohužel ne pokud jde o mzdové a platové příjemce. Ideálem, k němuž by bylo třeba usilovat, by bylo, aby se každý trvale spolupracující stal spolupodnikatelem a tvořil s ostatními podnikatelské společenství, které si výši příjmů určuje samo podle výnosové situace; za platné zákonné úpravy je to však jen velmi omezeně proveditelné. Předem určovat příjmy podle výše součtu možných potřeb jednotlivců je abstraktní a nevyhnutelně vede k nerovnostem, a tím ke konfliktům. Nejinak je tomu, hledá-li se řešení ve „stejném platu pro všechny&quot;. Utváření příjmů se vždy řídí konkrétními životními poměry. V gemeindschaftní správě závisí v podstatě na rodinných poměrech. Mladá rodina potřebuje v tutéž dobu méně příjmů než rodina, jejíž děti chodí do školy a potřebují hudební nástroje, nebo než rodina, jejíž děti procházejí studiem. Odejdou-li děti z domu, může se to, co je jako příjem skutečně potřeba, opět snížit — a ještě více ve stáří. To samozřejmě zahrnuje veškeré životní nehody, jimž se společenství musí případ od případu postavit.<br /> <br /> Je třeba se naučit nakládat v rámci samospravného hospodářského společenství s utvářením příjmů jako s dynamickým procesem. To zahrnuje — podle délky spolupráce — také právo k bydlení na čas nebo na dobu života. Mimozemědělské příjmy (jako honoráře za přednášky, semináře, poradenství nebo z jiných činností) plynou do společného rozpočtu.<br /> <br /> Hospodářsko-společenstevní utváření příjmů, s ohledem i na úpravu důchodového pojištění, práv k bydlení atd., vylučuje soukromou tvorbu kapitálu. To znamená nácvik vysoké míry {{SE|197}}<br /> <br /> na bdělost, empatii a jemný cit pro vše, co nevyslovené žije v mezilidském prostoru jako potřeba.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Denken_in_Brüderlichkeit_oder_Mitmenschlichkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Myšlení v bratrství čili lidské sounáležitosti ====<br /> <br /> Na hospodářském poli se myšlení již nestaví ke světu jako pouhý pozorovatel — vnoří se do něj a stává se samo tvůrčím procesem. Cítivě se ponoří do vůle a je tak zcela k dispozici bližnímu a světu. Myslíce nalézá člověk základ pro svou činnost v dobově nutných požadavcích provozu a v uspokojování potřeb svých bližních. Ty jsou myšlení v hospodaření posvátné. Pít kořalku může být potřebou. Výrobce kořalky neušetří žádné myšlenkové námahy, aby vynalezl nejlepší možný způsob, jak této potřebě vyhovět — přirozeně mu nic nebrání, aby ze svého duchovního vhledu poučil svého zákazníka o zhoubných následcích požívání alkoholu —, a obchodník drží výrobek na polici, protože ho lidé chtějí mít. Hospodářský život je — stejně jako právní a duchovní — autonomní. Přísně vzato není věcí hospodářsky jednajícího člověka zákazníkovi produkt odepřít proto, že se mu zdá být škodlivý. Rozhodovat o tom přísluší: na rovině duchovního života vhledu do příčin škodlivosti, na rovině právního života zákonu, který dostupnost omezuje. Každý člověk stojí, zodpovídaje se sám sobě, v těchto třech článcích a musí se učit zaměřovat své sociální chování podle platnosti autonomie tří článků společenského života.<br /> <br /> Bratrství a sesterství v hospodaření volá po nové denkungsart. Ta musí se smyslem pro skutečnost uchopit řetězec tvorby hodnot v jediném myšlenkovém obrazu jako panorama. Musí se pokoušet mít v každé fázi na zřeteli hospodářsky jednajícího člověka v jeho duchovním usilování i v daných právních rámcových podmínkách — aby bylo možno posoudit vlastní příspěvek k výkonu v poměru k příspěvku ostatních hospodářských partnerů. Konkrétně to znamená utvořit si obraz o životních a výrobních podmínkách tam, kde vše bere svůj počátek, totiž v prvovýrobě zemědělství. V biologicko-dynamickém zemědělství vychází tato prvovýroba z duchovního impulsu — z myšlenky organismu a individuality. Aby bylo možno tento impuls vštípit půdě jednoho celého hospodářství, je třeba schopností a rukou mnoha lidí. Lidé dávají své spolupráci {{SE|198}}<br /> <br /> Právní základ a vyrábějí zboží – náš každodenní chléb –, které odtud vtéká do oběhu zboží. Konečná spotřebitelská cena tohoto zboží musí být taková, aby tento tok zboží od počátku setí až po konec spotřeby mohl plynout nepřetržitě. To si žádá imaginativně tvořícího myšlení. Z něho se formuje společné úsudkování, které jediné je hospodářskému životu přiměřeno. Jednotlivý úsudek to nedokáže. Nezbytně uvízne ve slepé uličce egoismu. Teprve ve vytváření asociací, ve spolupůsobení hospodářských partnerů asociativní cestou, se může rozvíjet myšlení, které má za svůj orientační bod potřeby bližních. Ono obrazně uchopuje hospodářské souvislosti a plynně a živě přivádí na světlo společné úsudkování, jehož produktem je mimo jiné cena. Jedině tato denkungsart, upevňující a oživující se na faktech hospodaření, je s to vykořenit zdánlivě nepřemožitelný egoismus, tuto rakovinu hospodářského života.<br /> <br /> Cena zemědělské prvovýroby se přemění v peníze. Peníze jsou pak, vzaty o sobě, již nikoli hospodářský předmět, nýbrž protivýkon za hodnotu zboží. Peníze nabývají právní povahy; stávají se právem čerpání na zboží. Jsou prostředkem toku, aby usnadnily směnu zboží. Jako takové však musejí co nejrychleji znovu zmizet zpět do hospodářského procesu, z něhož vznikly. Zajišťují tak nepřetržitý tok prvovýroby, na nějž se musí měřit veškeré další celohospodářské tvoření hodnoty a ceny.<br /> <br /> Pohlédneme-li na zemědělský organismus a jeho tři bytostné články, je tento organismus jako semeno, které neklíčí a nevyvíjí se jen jednou, nýbrž nepřetržitě klíčí a rozvíjí se a vyzařuje přes své hranice do sociálního okolí, kde podněcuje sociální procesy. Nyní a nadále může takové zemědělství – obnovené z ideje organismu a individuality – znovu se stát prameništěm tvorby hodnoty ve veškerém hospodaření. Všude, vyzařujíc z jednotlivých míst, může přispívat k tomu, aby do spleti zamotané nitě sociálního života byly rozvinuty do tří oblastí autonomního duchovního, právního a hospodářského života a toto transparentně trojčlenné uspořádání se ztvárnilo v sociální organismus. Ten pak zpětně pomáhá, aby se klíčivé síly semene zemědělského organismu jako tělo zemědělské individuality nepřetržitě obnovovaly. {{SE|199}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zweiter_Teil&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''Druhá část''' ===<br /> <br /> {{SE|200}}Prázdná strana{{SE|201}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_landwirtschaftliche_Individualität_und_die_drei_Säulen_der_Bodenfruchtbarkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Zemědělská individualita a tři pilíře půdní úrodnosti ===<br /> <br /> Jak bylo zmíněno v kapitole «Dreigliederung člověka a zemědělská individualita» (str. 88 nn.), získává pojem «Zemědělská individualita» bytost a smysl teprve tehdy, když se zemědělec odváží uchopit jej na základě wesenserkenntnis člověka. To, co říká antroposofická duchovní věda o trojčlennosti člověka podle těla, duše a ducha, lze ověřit v sebezakušení a sebepoznání. Lze obrátit pohled na organizaci těla a shledat, že tato tvoří fyzický a životní základ pro činnost duše a působení ducha. Ve fyziologicky rozkladných procesech v nervech a smyslových orgánech si duše bdíce uvědomuje obsah svého vnímání a myšlení, ve fyziologicky budujících rozvíjí spíce svou vůli a, jako prostředník mezi oběma póly, v rytmu srdečního tepu a dýchání, uskutečňuje v polosnění duševní činnost cítění. Duch člověka, jeho nejpůvodnější jádro bytosti, je zakořeněn v Já. V Já-činnosti prostupuje duch tyto tři duševní činnosti a jim přiřazené tělesné procesy. Tělo je se svými orgány, látkovými kompozicemi a životními procesy pozemským orgánem duchovní duše, obrazem jí samé. Duchovní duše a s ní spojené vyšší hierarchické duchovní bytosti&lt;ref&gt;Viz např. Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; oživují a tvarují tělo v do značné míry uzavřený organismus. V něm, jako v mikrokosmu, je v plné účinnosti vše to, co naplňuje makrokosmos duchovně-duševně. Skrze svou duchovní duši je člověk vybaven schopností nalézat v sobě prostředky a cesty, jimiž může poznávat sebe sama i bytostné působení a bytí makrokosmu.&lt;ref&gt;Viz např. Rudolf Steiner: ''Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?'', GA 10, Dornach 1992.&lt;/ref&gt; Co bylo v makrokosmu v pravěkých dobách ještě bytostně živé, vylilo se v průběhu evoluce do světa, do bohatství forem přírodních říší. Stalo se dílem. V lidském Já žije zárodečně prapočátek jako mikrokosmos dál. Z Já vyrůstá člověku síla rozvíjet se, sebepoznávající, k svobodné individualitě.<br /> <br /> Tato poukázání mohou ještě jednou potvrdit oprávněnost a hloubku výroků Rudolfa Steinera: «der Mensch wird zur Grundlage gemacht», jde-li o to provozovat zemědělství způsobem přiměřeným duchu. Tato {{SE|202}}<br /> <br /> Pojmy individualita a uzavřenost organického celku (organismus) lze v nejpřísnějším smyslu odvodit jedině od člověka. Člověk, každý sám za sebe, je individualitou silou svého Já, své duchovní duše, která se nahoře otevírá říším duchovního světa a dole svou tělesnou organizací zahrnuje říše přírody. Člověk se stane srozumitelným teprve tehdy, naučíme-li se na něj v tomto smyslu nahlížet jako na občana dvou světů.<br /> <br /> Hovoří-li se o zemědělské individualitě v co největší uzavřenosti, pak se pojem uzavřenosti vztahuje na její tělesný organismus, který se silou ideje a vůle člověka utváří v nádobu přijímající zemědělskou individualitu. Na to bylo podrobně poukázáno pod aspektem čtyřčlennosti v kapitole «Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hospodářského organismu» (s. 97 n.). Co však dává pojmu «zemědělské individuality» obsah? Co naplňuje duchovně-bytostně kus země hospodářství? Obsah se utváří, jak bylo popsáno, skrze umělecké vzájemné uspořádání všech kulturních a krajinných prvků hospodářství plošně-horizontálně až k jeho hranicím. Středový bod, z něhož je toto dění řízeno, nově povstává z duchovní duše člověka, jež se povznáší k poznání ducha.<br /> <br /> Bytostné naplnění je makrokosmickým děním a zároveň děním, do něhož zasahovat — v dobrém, budujícím, nebo ve zlém, ničivém smyslu — je dnes a napříště postaveno do svobody člověka. Z instinktivních stavů vědomí starších epoch lidstva pocházejí zásahy, které vedly k rozvoji kulturní půdy, kulturní rostliny a domácích zvířat (srov. kap. «Staropersská kultura», s. 42 n.). Pečeť, kterou tyto kulturní výkony vtiskly přírodním věcem a bytostem, nese již «individualizovaný», stanovištně specifický charakter. Ten se stupňuje s probouzením Já — impulzem křesťanství, který ve středověku vedl k utváření vesnických společenství se středem a obvodem. Dnes stojíme před základní proměnou, totiž přesunem středového bodu zvenčí dovnitř. V té míře, v jaké se duchovní duše poznávající a jednající začleňuje do makrokosmických souvislostí a uvádí své konání s nimi v soulad, v téže míře se individualita člověka rozšiřuje a vtiskuje se «bytostně naplňující» celku hospodářství. Tím je naznačen vývoj do daleké budoucnosti: «Wir müssen uns überhaupt darüber klar sein, dass das landwirtschaftliche Gebiet mit dem zusammen,<br /> <br /> co leží pod povrchem půdy, představuje individualitu, která dále žije i v čase.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 50.&lt;/ref&gt; {{SE|203}}<br /> <br /> Jak bylo podrobně popsáno v kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 n.), je «zemědělská individualita» trojčlenná jako člověk a jako on se svisle začleňuje do osy Země-Slunce, s tím rozdílem, že funkce zemských hlubin jsou srovnatelné s nervově-smyslovým systémem člověka a funkce výšin nad zemí s jeho metabolickým systémem. Střed mezi těmito póly tvoří půda, srovnatelná s funkcemi lidské bránice. Půda se rozkládá jako kůže horizontálně přes pevný povrch Země. V ní se v rytmu koncentruje a vzájemně prostupuje působení sil výšin a hlubin a dělá z ní pratvůrčí základ veškerého vyššího života na Zemi.<br /> <br /> Na toto střední článek se nakonec soustřeďuje veškerá práce v zemědělství. Zemědělec se snaží usměrňovat spolupůsobení těchto sil výšin a hlubin a látek, k nimž tyto síly příslušně stojí ve vztahu, tak, aby se rytmický střed mohl rozvíjet k stále vyšší samostatnosti a individualizovat se. To se týká především druhově typického růstu, jakož i tvorby plodů a výživnosti kulturních rostlin. Jde v jádru o rozvoj «bránicové funkce» k postupující samostatné dynamice a o to, nechat síly výšin a hlubin v rytmu ročního koloběhu tak souznít, aby se orgán středu mohl stát ústředním orgánem vývoje zemědělské individuality. Toto nalézá a bude stále více nacházet svůj výraz v hofindividuální úrodnosti půdy. V ní se přírodní působení a lidské působení uzavírají do stávajícího se celku.<br /> <br /> Pojem úrodnosti půdy má přinejlepším ještě výpovědní hodnotu pro praktika ekologického zemědělství. Z vědeckého jazykového úzu zmizel s průlomem industrializace zemědělství od 60. let 20. století. Nelze ho odvodit z kvantifikovatelných parametrů, a proto není vědecko-metodicky uchopitelný. Na jeho místo nastoupil pojem produkční schopnosti půdy, který říká mírou, číslem a váhou, co půda vydá na výnosu, ale nikoli, jak tento výnos a jakými prostředky vznikl. Prostřednictvím libovolného nasazení provozních prostředků podle druhu a množství {{SE|204}}<br /> <br /> sogenanných minerálních živin, pesticidů, herbicidů, regulátorů růstu atd. se dosahuje i na od přírody málo «nadaných», tedy chudých, půdách rok od roku kalkulovatelných maximálních výnosů. Tím se stal kvalitativní aspekt úrodnosti půdy — např. stanovištní nebo původově specifická hodnota, resp. nutriční kvalita potravin — obsoletním. Pojem výnosové schopnosti se do velké míry vztahuje již jen na agrotechnologické otázky, pojem úrodnosti půdy však na otázku nově rozvíjené landbaukunst. Ta vyžaduje, jak bylo naznačeno výše, rozšíření pohledu na stránku podstaty světa, na intimnější silové účinky v hospodářství přírody.<br /> <br /> Navazujíce na odvození pojmů «Zemědělský organismus» a «Zemědělská individualita» (srov. s. 88 nn.) se teprve objasní dimenze, do jaké bytostné skutečnosti zemědělec vlastně pracuje. Veškerá polní a zahradnická opatření, která podniká, uplatňují se na středním článku «Zemědělské individuality» — na půdě, jejíž funkce je makrokosmicky srovnatelná s lidskou bránicí ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90). Tak jako bránice stojí se svou rytmickou dynamikou v souvislosti s pulzem srdce a plicním dýcháním, tak i půdní procesy odpovídají rytmům, jež mají svůj původ v pohybových poměrech Země a kosmosu. Tak jako se rytmus dne a noci mikro­kosmicky rozkládá do polárních stavů bdění a spánku, tak prožívá i ve skrytém působící svět přírodních bytostí polární stavy — na jedné straně zakletosti do plnosti forem jako letní spánek a na druhé straně, v zániku těchto forem, osvobozeni a osamostatnění jako zimní probuzení. Stejným způsobem znamenají přechody na jaře usínání a na podzim probouzení. Do tohoto stálého proměňování v ročním koloběhu zasahuje zemědělec; a proto se žádné opatření nepodobá druhému. Kontinuem v proměně jevů, na nějž se vztahují veškerá kultivační opatření, je půda a její výchova k trvalé úrodnosti.<br /> <br /> Podle stanovištní přírodní nadanosti spočívá úrodnost půdy na třech pilířích: zpracování půdy, osevním postupu a hnojení. Zpracování řídí dle potřeb pěstovaných rostlin fyzické procesy půdy, osevní postup přispívá k jejich oživení, hnojení je oživuje a prosycuje duší. Tyto tři nosné pilíře zemědělské prvovýroby mají být v dalším pojednány z rozšířených hledisek. {{SE|205}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Erste_Säule:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''První pilíř:''' ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vom_Wesen_der_Bodenbearbeitung_im_Zusammenhang_mit_der_Bodenentwicklung_im_Jahreslauf&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === O podstatě zpracování půdy ve spojitosti s vývojem půdy v ročním koloběhu ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Boden&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Půda ===<br /> <br /> Věda o půdě vymezuje v mírných klimatických pásmech půdu na prokořeněnou zvětrací vrstvu, jež nasedá na horninu podloží. Tato zvětrací vrstva je svou mocností a strukturou výrazem na jedné straně druhu geologického výchozího materiálu a zemských hlubinných sil, na druhé straně druhu atmosférického působení a kosmických sil výšin. Jako modifikující třetí člen přistupuje geomorfologie, krajinná podoba (tektonika, vodní a větrná eroze). Součinností této trojnosti sil a látek vzniká v závislosti na hloubce variantami bohaté, opět se trojčlenně členící půdní profil. Jeho svrchní zóna, A-horizont, je ve vysoké míře ovlivňována látkami a silami, jež přicházejí z atmosféry, z «břicha» zemědělské individuality. Zde v nejvrchnější vrstvě se soustřeďuje rostlinný a živočišný půdní život a z něho vzešlý humus jako rozhodující nositel úrodnosti. Humus zajišťuje tmavé zbarvení tohoto horizontu a póry bohatou drobtovitou strukturu.<br /> <br /> Střední vrstva, B-horizont, je výsledkem postupného zvětrávání. Buduje se ze směsi jílu, prachu, jemného a hrubého písku, jež se může jednostranně vyhranit až k extrémům těžké jílové nebo lehké písčité půdy. Nositelem úrodnosti v této zóně je harmonický poměr míšení minerálních těles křemene, jílu, vápna, jak je přítomen v mírné hlinité půdě.<br /> <br /> Pod zvětrávaným horizontem leží výchozí hornina, C-horizont. Hranici mezi oběma určuje čelo vápencového rozpouštění. Postupující debasací se tato hranice prohlubuje v sotva znatelných krocích rok od roku.<br /> <br /> Fyzický základ půdy tvoří čtyři klasické živly: země, voda, vzduch a teplo. Minerální půdy vykazují celkový objem pórů 40 až 50 %. Ten se skládá z komplexního systému {{SE|206}}<br /> <br /> nejjemnějších až po hrubé póry, trhliny smršťování, biogenní kanálky apod. Při dešti se plní vodou, při suchu a vsakování vzduchem. Teplo, jemuž fyzika od 16./17. století nepřiznává vlastní stav jako živel (skupenství), prostupuje svá tři sourozence, uvádí je do vzájemných vztahů, stará se o jejich přechod z jednoho elementárního stavu do druhého – nebo při své nepřítomnosti (v zimě) o jejich oddělení a setrvávání v jejich zvláštní existenci.<br /> <br /> V půdoznalství se na základě empirických studií profilové stavby hovoří o vývoji půdy, který probíhá od konce poslední doby ledové před 10 000 až 15 000 lety. Podle vnějšího obrazu různých půdních profilů a jejich mnohostranné diferenciace jako výsledku tohoto dlouhodobého vývoje se rozlišuje řada charakteristických půdních typů. V závislosti na intenzitě zvětrávání, vertikálních přesunech látek a horizontaci jde na jedné straně o půdní typy, které ještě vykazují mladé vývojové stupně, jako AC-půdy «rendzin» na vápencových stanovištích v svažitých nebo suchých polohách. Polárně k nim stojí, rovněž s AC-profilem, «rankery» na křemičito-kyselých horninách v erozních polohách. Od těchto mladých stadií lze na druhé straně sledovat půdní typy narůstajícího stáří, jako například na vápencových stanovištích sérii stárnutí rendzina –&gt; hnědozem –&gt; pseudoglej, nebo na kyselém křemenu-pazourku sérii ranker –&gt; hnědé půdy –&gt; podzoly.<br /> <br /> Každý statek má jeden nebo často více takových půdních typů. Jejich znalost vypovídá mnohé o obdělávatelnosti, schopnosti zadržet vodu a dalších růst určujících faktorech – zkrátka o jejich přírodní nadanosti. Nad tuto znalost je pro zemědělce ještě důležitější obrátit pozornost k vývoji půdy a vpravit se do něho – k tomu vývoji, který se odehrává rok od roku. Spoluutvářet jej znamená především umění zpracování půdy.<br /> <br /> Běh roku se člení do ročních období: zima, jaro, léto a podzim. Během těchto charakteristických časových úseků prochází půda vývojem, který je neoddělitelně spojen se životem a umíráním rostlin a půdní živočišné říše. Zpracováním půdy usiluje zemědělec a zahradník – podle okolností – podporovat nebo brzdit procesy života, a stejně tak procesy umírání. Symptomatika procesuálního dění se nejlépe vyjasňuje na příkladu pěstování obilovin. {{SE|207}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Winterprozess_und_die_Bodenbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Zimní proces a zpracování půdy ===<br /> <br /> V zimě je svět jeví­cích se jevů redukován na ryze fyzické. Vnější život je z velké části vyhaslý; stáhl se do klidového stavu spor, semen, pupenů a do kambia a zásobních orgánů (hlízy, bulvy). Růst listů na podzim zasetého ozimého obilí se zastavuje. S příchodem mrazu přilehají listy v růžici hvězdicovitě, jako obraz hvězdného nebe, plochý přitisklé k zemi.&lt;ref&gt;Jev, který u moderních, na vysokou odolnost vůči dusíku vyšlechtěných odrůd již téměř nelze pozorovat.&lt;/ref&gt; Jen kořeny pomalu dorůstají do hloubky. Příroda je oděna do světla a tmy, do bíla a černa. Z bílé sněhové pokrývky se kontrastně odráží temno větvoví stromů a keřů. Půda vykazuje od listopadu tmavší zbarvení než jindy během roku. Je to důsledek nasycení všech půdních pórů vodou. Tento jev ukazuje na ústřední zimní proces – na dalekosáhlé vzájemné oddělování čtyř živlů od sebe. Jinak vše prostupující teplo se stahuje zpět a přenechává svým třem sourozencům jejich fyzické vlastní bytí. Místo tepla nastupuje jako jeho protipól chlad. Vzduch je čistý a jasný a uvolňuje výhled do dálky nebo vzhůru k hvězdnému nebi. Voda přestává se vypařovat; houstne, těžkne a vsákává se do hloubky. Zemitě-pevné se stahuje a formuje se do své přísně geometrické krystalové povahy.<br /> <br /> Zimní proces uvádí zemi do stavu oddanosti sobě samé, jakéhosi duchovního probouzení. «Země je tedy v době hluboké zimy nejvíce Zemí; je tehdy svou vlastní podstatou.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen'', GA 229, Vortrag vom 6. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 23.&lt;/ref&gt; Emancipuje se od planetárních vlivů a otevírá se ozařujícím účinkům «nejzazšího kosmu», sféry stálic, kterou Řekové příznačně nazývali Křišťálovým nebem.&lt;ref&gt;Řekové nazývali Křišťálové nebe Uranos (řec. Οὐρανός, Ouranos; lat. Uranus, Coelus nebo Caelum, nebeská klenba). Křišťálové nebe se objevuje v Dantově Božské komedii. V esoterně-okultní tradici uchovává plody předcházející evoluční řady. Zahrnuje nebeskou klenbu a nebe stálic.&lt;/ref&gt; Zima je «dobou, kdy se v zemi může nejsilněji rozvíjet krystalotvorná síla, největší formativní síla pro minerální substance. Tehdy náleží nitru Země […] podléhat vlivu krystalotvorné {{SE|208}}<br /> <br /> sil, jež přicházejí z dálav kosmu […] a čím hlouběji sestupují, tím silnější je v nich tato touha stávat se v hospodářství přírody krystalicky čistými.&quot;<br /> <br /> Krystalotvorné formativní síly se v zimním mrazu zmocňují i živlu vody. Ten dosahuje své největší hustoty při +4 °C a začíná se – znovu se roztahuje – při teplotách pod 0 °C krystalizovat v led. Tento proces se odehrává na povrchu půdy a vodních ploch a ve vlhkosti vzduchu, přičemž vznikají sněhové vločky. Při velkém mrazu padají jednotlivé krystaly ve tvarech, z nichž žádný se nepodobá druhému; a přesto všechny krystalizují v kráse a čistotě podle téhož principu hexagonálně do šestiramenné hvězdy.<br /> <br /> Tyto z „dálného kosmu&quot; v průběhu zimy přicházející tvarové, resp. krystalotvorné síly mají pro vývoj půdy v následujícím roce trojí význam.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Bildung_der_Frostgare&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Vznik mrazové drobtovitosti půdy ====<br /> <br /> Vznik frostgare<br /> Důsledkem anomálie vody – při krystalizaci zvětšovat svůj objem a přitom se specificky odlehčovat – dochází v vodou nasycených vlásečnicových trhlinách, puklinách a pórech půdy k trhací síle. Ta je zvláště blahodárná tehdy, když po pozdní podzimní sklizni okopanin a při zamokřené půdě zanechá pluh rozmazanou, kohezně slisovanou ornici. Tehdy přichází ke slovu „Mistr Mráz&quot;, který uvede půdu zpět do drobivého stavu, jakého by zemědělec žádným nářadím nedosáhl. Mráz rozráží kohezní hmotu půdy v množství malých, ostrohrannných polygonálních drobtů – „frostgare&quot;. Protože tato struktura vzniká čistě fyzikální cestou, je nestabilní a při silném dešti se může snadno opět rozbředat. Přeje-li však zemědělci štěstí a zachová-li se frostgare až do časného jara, stabilizuje se biologickou cestou a zajišťuje – ještě dříve, než je v půdě jarní osev – jak se říká, polovinu sklizně.<br /> <br /> Přes zimu přebírá spolu s „Mistrem Mrazem&quot; sama příroda zpracování půdy. Lidská ruka spočívá. {{SE|209}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Entstehung_der_Tonmineralien_und_ihre_Neubildung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Vznik tonmineralů a jejich nová tvorba ====<br /> <br /> Jíl představuje směs různých tonmineralů i amorfních produktů zvětrávání, hydroxidů křemíku, hliníku, železa atd. Tyto hydroxidy jsou koloidní povahy, beztvaré – stav mezi pevným a kapalným, týž, který leží v základu veškerého procesuálního dění v živém. Plastičnost jílu pramení z jeho afinity k vodě, jakož i ze zčásti submikroskopické drobnosti krystalických tonmineralových lupínků, z bobtnavosti určitých druhů tonmineralů (*Montmorillonit* aj.) a z vysoké schopnosti půdních koloidů přijímat vodu. Voda nechává jíl bobtnát. Odvodnění vysycháním vytváří nejjemnější smrštěninové trhliny až hlubokými půdními prasklinami.<br /> <br /> Je-li dynamika jílu podstatně určována afinitou k vodě a v ní rozpuštěným solím, pak jsou to vzduch a teplo, které spolupůsobí rytmické kmitání tam a zpět mezi formou (tuhá kůra) a procesuální látkovou výměnou. Tento rytmus se projevuje zvláště v dynamice hydrátových obalů jílových částic. Při suchu (léto) se stahují a přibližují svou hustotou zemitě-pevnému. Při vlhku (zima) rozšiřují vodní obaly svůj objem. Jíl je tak nositelem rytmického součinnosti pevného, kapalného, plynného a tepla – a tím reprezentantem bytostného článku středu, „bránice&quot;, mezi metabolickým pólem nad zemí a hlavovým pólem pod zemí (srov. [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90).<br /> <br /> Strukturotvorné v jílu jsou tonmineraly; krystalizují hexagonálně v průsvitně tenkých lupíncích s plošným rozpětím menším než 0,002 mm. Štěpí se do takové submikroskopické tenkosti krystalových ploch, že tyto lze označit jako materializovanou ideu „roviny&quot; – která podle krystalotvorných formativních sil kosmu látkově rozvíjí krystalovou mřížku do plochy a ohraničuje se do šestihranné formy. Tonmineraly vděčí za vysokou dynamiku vázání a uvolňování látek rozšiřitelným mezivrstvám, ale zejména právě této dvojstrannosti svých v řazení za sebou téměř do bezedna se rozkládajících povrchů. Plošné rozpětí 1 g bobtnavého *Montmorilonitu* například činí 800 m².&lt;ref&gt;Willi Laatsch: *Dynamik der Mitteleuropäischen Mineralböden*, Dresden und Leipzig 1957, 280 S.&lt;/ref&gt; V rytmickém kmitání tam a zpět mezi krystalickou formou a vodně-substanciální {{SE|210}}<br /> <br /> dynamikou jsou to právě tonmineraly, které činí jíl nositelem úrodnosti v oblasti fyzicko-minerálního.<br /> <br /> Různé druhy tonmineralů vznikají trojím způsobem:<br /> <br /> * Fyzikálním zvětráváním slíd. Při tom se tvoří mimo jiné primární tonmineraly a jejich dalším chemickým rozkladem přeměny na sekundární tonmineraly.<br /> * Chemickým zvětráváním bazemi bohatých magmatitů a metamorfních hornin vznikají řady sekundárních tonmineralů až po úplný rozpad krystalových mřížek za vzniku výše zmíněných amorfních, koloidálních hydroxidů.<br /> * Novotvorba sekundárních tonmineralů syntézou koloidální hmoty hydroxidů křemíku a hliníku.<br /> <br /> Tato novotvorba je původním krystalizačním procesem, „zemí-stáváním&quot; z živého prvotního stavu koloidálně-vodního, položivé substance.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989, Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», S. 193.&lt;/ref&gt; Amorfní hmota půdních koloidů se znovu prostupuje formou. Látky se uspořádávají za vkládání kovových bází do přísné geometrie krystalové mřížky. Síly, které toto uspořádání způsobují, se obvykle hledají ve vlastnostech látek samých. Jak je ale možné, že určité krystaly – například křemen – vykazují geograficky závislý habitus, jiné – jako pyrit – mohou při shodném látkovém složení nabývat zcela odlišných modifikací krystalové podoby? Síly, které to způsobují, přicházejí z vně fyzicko-pozemského; jsou to zmíněné mimoprostorové a mimoč asové formativní síly z mimoplánárního kosmu, k jejichž projevení mají jednotlivé látkové prvky podle svých hmotně vázaných vlastností v prostoru a čase svůj vždy specifický vztah.<br /> <br /> Na skutečnost kosmického původu formujících, krystalotvorných sil upozorňuje Rudolf Steiner ve výše citovaných poukazech. Popisuje jejich působení jako zimní dění, jako něco, co uvádí zemi do krystalicky čistšího stavu až do jejích hlubin. Nabízí se spatřit zde souvislost tohoto působení formativních sil s přeměnou primárních na sekundární tonmineraly a zvláště s jejich novotvorbou z beztvarých stavů půdních koloidů. Týmž směrem míří i Willi Latsch (1905–1997),&lt;ref&gt;Willi Laatsch: Ebd., S. 47.&lt;/ref&gt; poukazující na to, že krystalové mřížky tonmineralů v půdě při nízkých teplotách {{SE|211}}<br /> <br /> vznikají (v zimě) a ve srovnání s krystalickými vyvřelinami vykazují nižší stupeň uspořádání krystalové mřížky.<br /> <br /> Lze tedy shrnout: Také z hlediska dynamiky zvětrávacích procesů v anorganické přírodě až po amorfní koloidní stavy, jakož i z hlediska dynamiky vzniku nových silikátových tonmineralů, označuje zima počátek vývoje půdy v ročním koloběhu.<br /> <br /> V zimě se půdy v rámci samozpracování zimními silami obnovují ve své fyzické konstituci.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Trägerschaft_und_Bewahrung_der_kosmischen_Formkräfte_im_Jahreslauf&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Nositelství a uchovávání kosmických formativních sil v ročním koloběhu ====<br /> <br /> Formativní síly, které v zimě dopadají, působí skrze látkovost země, a to tím silněji, čím přísnější zima je. K těmto krystalotvorným, strukturní čistotu vytvářejícím formativním silám stojí fyzicko-minerální příroda – zastoupená křemenem (kvarcem, silikáty), vápnem (bázemi bohatými horninami) a jílem – v různém vztahu. Křemen-křemík je v mírných a polárních pásmech téměř odolný vůči zvětrávání. Odráží formu-rozpouštějící sílu vody, kdežto vápenec ji přitahuje. Horský křišťál (křemen) je od přírody „krystalicky čistý&quot;; vápenec rozvíjí vlastní dynamiku odbourávání a opětovného budování; vyskytuje se v rozmanitých formách, v rozpětí od romboedricky v čistotě krystalizujícího kalcitu až po vodou prosycený sinterový vápenec. Křemen a vápenec tvoří v půdě a v horninách protiklady. Vápenec má vysokou affinitu k vodě. Tak jako je „dychtivě&quot; vnímavý pro formativní síly hvězdného nebe, tak je vnímavý i pro formující síly sluneční blízkosti planetárního obvodu, účinkující skrze živel vody – síly vyzařující z Merkuru, Venuše, zvláště ale z Měsíce. Poslední případ nastává na jaře v souvislosti s rozvinujícím se životem. V zimě naopak vápenec dychtivě nasává síly stálic, zatímco v sobě spočívající krystalicky čistý křemen je zpětně odráží. „Vápno vyžaduje vše, křemenné vyžaduje vlastně nic více \[…\] Křemenné je obecným vnějším smyslem v pozemském, vápenaté je obecnou vnější touhou v pozemském, a jíl oboje zprostředkovává.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 82f.&lt;/ref&gt; Jíl stojí vůči {{SE|212}}<br /> <br /> K čemu je křemen ještě blíže než k vápenci. To se ukazuje v silikáticky-krystalickém vrstvovém uspořádání jílových minerálů. Avšak jíl má schopnost – jakoby ve vyšší syntéze – kieselový a vápencový pól navzájem spojit. Jeho dynamika je dvojí: na jedné straně je povrch jílových částic obklopen hydratační obalem, na druhé straně může jíl mezi své krystalické vrstvy přijímat vodu. Přitom jsou ve vodě rozpuštěné, zejména bázické látky adsorpbovány na krystalických hraničních plochách, anebo se mohou z tohoto pouta znovu uvolnit výměnou za jiné. Hovoří-li se v půdoznalství o adsorpci či výměnné kapacitě půd, vztahují se tyto parametry vedle humusu především na jílové minerály. Ve světle výše řečeného je nasnadě, že zimními hvězdnými silami je ovlivňován jak krystalický stupeň uspořádání jílových minerálů, tak i stupeň uspořádání látek vázaných na hraniční a mezivrstevné plochy.<br /> <br /> Na druhé straně uchovává jíl tvarotvorné síly, které křemen zpět odráží a které si vápenec chce přisvojit, a ve věku vegetačního období je prostředkuje kořenům rostlin. Jíl je – prostřednictvím kořenů a v zákonech vzduchu a tepla rostoucím výhonkem – „podporovatelem kosmického vzestupného proudu&quot;.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 47.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tento pokyn ukazuje na proud solí a vodíku – Goethe mu říkal Erdsaft, zemní šťáva –, který ve stonkové ose probíhá xylémem uvnitř periferního kambia směrem vzhůru do listového patra. Tento formativní síly nesoucí proud je to, co rostlině pomáhá k fyzické výstavbě jejích substancí – bílkoviny, konstrukčních sacharidů atd. –, a tak celkově k smyslově vnímatelné podobě jejího typu.<br /> <br /> Fyzik a chemik od sebe látky odděluje podle jejich vlastností. Tyto vlastnosti jsou zpětně vedeny k silovému potenciálu – elektřině, magnetismu, jaderné síle –, který však charakterizuje jen fyzickou, zemí podmíněnou stránku látek. Rudolf Steiner si je v průběhu svého duchovního bádání této stránky plně vědom, avšak přidruzeně k ní zpřístupňuje druhou, kosmickou stránku látek, skrze niž se teprve odhaluje jejich ve fyzickém působné bytí. Fyzicko-silová povaha hmotného prvku – nebo kompozice takovýchto prvků, jakou je jílový minerál – osvědčuje se jako vztažný bod, zprostředkovatel a nositel sil specificky vyzařujících z kosmu: například sil tvarotvorných sil sféry stálic nebo sil životadárných éterických formativních sil {{SE|213}}<br /> <br /> slunce a planet. »Kosmický život« a »kosmický chemismus«&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 46.&lt;/ref&gt; se jakoby obsluhuje pozemských látek a sil, jak jsou přítomny v křemeni, vápenci a jílu v půdě, aby v tvarech rostlin plastizoval ven své praobraz, svůj typ.<br /> <br /> Pod výše uvedeným aspektem je krystalická povaha jílových minerálů spolu s látkami, které jsou k nim vázány podzemsky-pozemskými silami, v době zimy vystavena silovým záření nadpozemsky-kosmické povahy, která v organickém působí nositelem života a tvůrcem jeho tvarů. Tak lze výroky Rudolfa Steinera o jílu rozumět v tom smyslu, že jíl tyto tvarotvorné síly uchovává a v následující fázi růstu je zprostředkovává kořenům. Proudí vzhůru, tvarují rostlinnou podobu do obrazu jejího typu a skládají látky v plodech na nositele nährhaftigkeit.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Frühjahrsprozess_und_die_Bodenbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Jarní proces a zpracování půdy ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Im_Vorfrühling&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== V předjaří ====<br /> <br /> Dlouho předtím, než se nadzemní růst probouzí ze zimního klidu, rozhýbe se po několika dnech hřejivého slunce předjaří – zčásti již v únoru – překvapivě živý půdní život. Povrch půdy se vlivem vypařující se vody lehce zesvětlil, vzduch a teplo pronikají do pórů svrchní vrstvy půdy, čtyři živly se opět začínají prostupovat. Je to doba, kdy zemědělec přebírá režii nad [[Bodenentwicklung|vývojem půdy]] v průběhu roku a kdy ho přepadá netrpělivost, příliš brzy vyjet na pole s těžkými tažnými stroji. Aby se tomu vyhnul a udělal si jasný obraz o stavu půdy, sleze z vysokého traktoru, klekne si na pole, rukou a paží odsune svrchní vrstvu půdy stranou – a s údivem zjistí, kolik plevelů již vyklíčilo a dospělo do stádia niťovitých klíčků, jak se již hemží brouci, kolik kroužkovců, larev atd. je již na hledání potravy, především však, jak se díky činnosti mikrobů začíná [[Frostgare|frostgare]] zimy stabilizovat v drobtovité struktuře. Probíhá proces »[[Lebendverbauung|živého zabudování]]«.&lt;ref&gt;Günter Trolldenier: ''Bodenbiologie. Die Bodenorganismen im Haushalt der Natur'', Stuttgart 1982, 152 S.&lt;/ref&gt; {{SE|214}}<br /> <br /> Bakterie, propojené slizovitými látkami svých buněčných obalů do kolonií, tvoří mosty mezi půdními částicemi. Vznikají menší i větší dutiny, pórovitý objem se zvětšuje, výměna vzduchu a tepla v rytmu dne a noci se prohlubuje a půda se stává schopnou vstřebat i náhlé přívalové deště. Při bližším pohledu jsou však v hrubé brázdě hluboká místa brázd ještě tmavá, nasycená vodou; nebo se při podzimním vyrovnání pluhovým doběžníkem ukáže, že podorničí je příliš citlivé na tlak. Předčasné zpracování půdy – zpravidla příliš rané – zanechává v kolejích traktoru nevratné tlakové poškození: vývoj půdy pak stagnuje po zbytek roku. Jinak je tomu při práci s koňmi. Bodové tlakové stopy koňských kopyt se mikrobiálně záhy opět zahlazují.<br /> <br /> Zásada v předjaří zní: »Jak nejdříve to jde, vyjet na pole.« Tím se oní zmíněná netrpělivost stává pochopitelnou. Jde o to, vyrovnat pole, podpořit drobtovitou strukturu prostřednictvím prohřátí a provzdušnění půdy a připravit první klíčiště pro plevele. Tomuto účelu slouží první zpracování v průběhu roku – vláčení. Ve chemotechnickém zemědělství se stalo zbytečným díky nasazení herbicidů. Z úsporných důvodů a kvůli vysoké váze traktorů se pracovní kroky přípravy seťového lůžka kombinují přímo s výsevem. V biologicko-dynamickém zemědělství by tam, kde to počasí dovolí a kde je to jen trochu možné, vláčení a jeden nebo dva přejezdy bránami výsevu předcházet – aby plevele v jemném stádiu klíčku byly vyrvány a nechány uschnout. Zároveň jsou tím podněcovány drobtovitá struktura i látkové přeměny, přerušen kapilární vzlín vody a zimní vlhkost tak v půdě udržena.<br /> <br /> Vedle přípravy seťového lůžka pro jarní obilniny vyžaduje i ozim péče o půdu; ať již prolomením půdního škraloupu lehkou bránou nebo strigelem, ať přivalováním rostlin, aby kořenový systém po střídavých mrazech znovu získal kontakt s půdou.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Im_Frühjahr&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Na jaře ====<br /> <br /> Jarní procesy, které se nyní dostavují, mají být přiblíženy na příkladu jarního obilí. Po přípravných pracích předjaří přichází výsev. Semeno se klade do tmy země do hloubky několika centimetrů na mírně stlačenou podložku vytvořenou secím botem. To usnadňuje {{SE|215}}<br /> <br /> nabobtnání semene kapilárním vzlínem vody; ze stran a shora je výsev v jemnodrobtovité zemní přikrývce obklopen vzduchem a teplem. Klíčení semene je pochod, který nevyžaduje přítomnost živlu zemitě-pevného, tedy země, nýbrž živlů tepla, vzduchu a vody. To již svědčí o tom, že růst klíčivé rostliny odkazuje na evoluční stav, kdy země ještě nebyla zemí a rostlina byla ještě zrozena z vody. Tento stav se opakuje na počátku jejího stávání se zemskou rostlinou. Tento princip opakování dřívějších stavů formuloval Ernst Haeckel (1834–1919) v roce 1866 jako výsledek svých studií embryonálního vývoje u rostliny, živočicha a člověka jako «Biogenetické základní pravidlo», které říká: «Ontogeneze je opakováním fylogeneze»&lt;ref&gt;Ernst Haeckel: ''Generelle Morphologie'', Band II: ''Allgemeine Entwicklungsgeschichte der Organismen'', 1866/1906.&lt;/ref&gt;, nebo: «Individuální vývoj je opakováním vývoje kmene.» Rudolf Steiner toto poznání neomezuje pouze na stávání se Země a jejích přírodních říší, nýbrž rozšiřuje je na tři planetární stavy, které stávání se Země předcházely. Jsou popisovány jako «Satheni wa Khale» (s nímž vznikl živel čistého tepla), «Dyambu ra Khale» (s kondenzací části tepla v živel vzduchu) a «舊月亮紀» (s kondenzací části vzduchu v živel vody). Teprve ve čtvrtém planetárním stavu vznikl živel zemitě-pevného.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Na třetím evolučním stupni, «舊月亮紀», žilo rostlinné, utvářející se z vody, jako ještě málo diferencovaná živá masa. Na počátku vývoje Země se na vyšším stupni celkově opakuje stav Starého Měsíce právě tak jako oba předcházející evoluční stupně. Tím jak se rostlinný svět diferencuje v «zemsky zrozený», jak se do kořene, listu, stonku a květu začleňuje živel zemitého, stojí na počátku «individuálního vývoje» rostliny něžný, vodnatý klíček v opakování doby Starého Měsíce.<br /> <br /> Obilniny patří k travám a jako takové k jednoděložným. Semena se člení na klíček (embryo) a moučné těleso (endosperm). Obojí je od sebe odděleno jediným děložním listem, štítkem. Při klíčení nevystupuje děložní list na světlo, jak je to pravidlem u dvouděložných, a nezelená jako ony, nýbrž zůstává přichycen v půdě semenné slupky. Co se objevuje, je již špičatý první list. Klíčivá rostlina je rozvinutím toho, co na {{SE|216}}<br /> <br /> Orgánech již viditelně vytvořena v embryu.&lt;ref&gt;Wilhelm Troll, Karl Höhn: ''Allgemeine Botanik'', Stuttgart 1972, 994 S.&lt;/ref&gt; V embryu se zjevuje «kosmické [praobraz; doplněno autorem], které jako forma rostliny žije v semenu».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&lt;/ref&gt; Živné pletivo moučného tělesa, které z velké části vyplňuje objem semene, pochází z mateřské rostliny a je povahou i množstvím uzpůsobeno tak, že se rostlina může v opakování živě-vodnatého měsíčního stavu vyvinout jen do klíčivé rostliny, nikoli dále k vysoce diferencované, zemsky zrozené obilní rostlině. K tomu jsou zapotřebí dvě věci: zezelenání vzestupného stébla a listů v světle přítomnosti dopadajícího slunce a srůst kořene se zemí. Jak obecně u vyšších rostlin, tak i u obilnin vykazuje embryo v podélném řezu trojčlennou gestalt v zárodku předtvořenou — kořenový pól, výhonkový pól s vegetačním bodem a, tvořící střed, klíčový uzel, jenž v sobě skrývá sílu k vzpřímení.<br /> <br /> S bobtnáním semene a při odpovídajícím oteplení půdy nastupují v živném pletivu rozkladné procesy. Jako první začínají růst klíčové kořeny — u pšenice tři, u ovsa čtyři. Ty jsou ve stadiu klíčivé rostliny ještě bez kořenových vlásků; jsou to výchlipky buněk kořenové pokožky. Proto jsou plevele nejsnáze vyhnatelné bránami a strigelem, dokud je ještě nevidíme. Teprve se zezelenáním prvních listů, a tím i stimulací vlastního metabolismu, vstupují klíčové kořeny přes kořenové vlásky do těsného vztahu s půdou. Formují se vodivé svazky *hlívce* (asimiláty) a *xylému* (voda, soli). Kořenové vlásky, nyní hustě seřazené — až 100 na mm délky kořene&lt;ref&gt;Gerhard Geisler: ''Pflanzenbau'', Berlin-Hamburg 1988, 2. Aufl., S. 132.&lt;/ref&gt; — srostlé s jílovými a humusovými částicemi, osídlují v mládí nejprve s určitým odstupem od vrcholu kořene celou délku klíčových kořenů. Vytáhne-li se ovesná nebo na podzim žitná rostlina v jednolistém stadiu opatrně z půdy, přilnou na kořeni hroudky jako malé klobásy. Teprve svými kolmo do hlubin mířícími a větvenými kořeny a kolmo ke slunci vzestupným výhonkem opouští rostlina své měsíčně vodnaté klíčivé stadium a stává se obrazem vztahu Země a přítomně působícího kosmu. {{SE|217}}<br /> <br /> Klíček vyrůstá ze zemských látek a ze sil kosmu, které mu mateřská rostlina předala skrze moučné pletivo semene. Tento zdroj je s dokončením klíčivé rostliny vyčerpán. Jaký zdroj musí být nyní nově otevřen? Jaké živné pletivo nastoupí na místo spotřebovaného? Musí být, podobně jako ono, produktem minulých životních procesů. Je to humus, jenž vzniká přeměnou všeho toho, co zanechaly rostliny jako zbytky — vyjma toho, co vstoupilo do tvorby semen. Jak si ale může vyvinutá klíčivá rostlina tento nový zdroj výživy, ať výživný humus nebo vyzrálý trvalý humus, otevřít? Zde přichází v úvahu především tvorba vláknových neboli korunových kořenů. Na jaře vyrůstají z nejspodnějších jednoho až dvou uzlů a s přibývajícím odnožováním se množí. V porovnání s primárními klíčovými kořeny jsou vláknové kořeny sekundárními útvary. Rostou blízko povrchu a tvoří kořenový věnec, jenž v nejjemnějším větvení prostupuje ornicí. Vlastní rozrušování humusu se ale děje prostřednictvím zmíněných kořenových vlásků, jejichž osazením na klíčových i vláknových kořenech se kořenový povrch mnohonásobně zvětší. Skrze kořenové vlásky vstupuje rašící rostlina do přímého spojení s okolní půdou.<br /> <br /> Kořenové vlásky vylučují část asimilátů vytvořených v listech — cukry, bílkovinné slizové látky, fermenty, organické kyseliny — jež jsou perifernímproud *floému* sváděny dolů do kořenů. V protisměru přijímají minerální soli a vodu, která se svým látkových nákladem proti tíži prochází vodivým pletivem *xylému* do asimilujících orgánů nadzemního výhonku.<br /> <br /> Svými kořenovými výměšky se zdá rostlina být vědrem bez dna — zbytečná ztráta? Pravý opak je pravdou. Na jaře rozšiřuje svou «životní organizaci» do půdního prostoru prostoupeného kořeny a přebírá řízení nad nesčetnou armádou mikrobů. Kořenové výměšky vyvracejí jednostranný názor, že půda živí rostliny a ty jsou jen pasivními příjemkyněmi. Na jaře naopak rostliny ve značném rozsahu vlastní aktivitou živí půdu a spouštějí v ní procesy, jimiž si přisvojují úrodnost půdy. Je to dění stejně subtilní jako nepřehledně složité, ovládané životním tělem rostlin, v souladu s potřebami jejich postupujících růstových stavů.<br /> <br /> Kořenové výměšky živí, aktivují a řídí mikrobní činnost, budují v kořenové oblasti — v závislosti na druhu hostitelské rostliny — {{SE|218}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 12, S. 218.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 12: Winter- und Frühjahrsprozesse im Boden. Die Hautbearbeitung im Frühjahr.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> specifických životních společenství (symbióz) s bakteriemi a houbami a prostřednictvím účinných látek zvyšují rychlost rozmnožování bakterií v půdním prostoru blízkém kořenům, v rhizosféře, padesát- až stonásobně.&lt;ref&gt;Wilhelm Troll, Karl Höhn: ''Allgemeine Botanik'', Stuttgart 1972, S. 499.&lt;/ref&gt; Kyselé výměšky (kyselina uhličitá, kyselina jablečná) navíc přispívají k rozkladu minerálů.<br /> <br /> Řízený životní organizací rostliny rozšiřující se do rhizosféry se rozbíhá vlastní jarní proces — mikrobiální rozklad humusu až po úplnou mineralizaci (Obrázek 12).<br /> <br /> Život uchovaný ve hmotném složení zralého humusu se nyní přeměňuje v život heterotrofních organismů ve tmě země — nespočetných bakterií, prvoků a hub, jež se, srovnatelně se střevním trávením, samy v umírání rozpadají na své látkové složky a tyto pak přecházejí v podobě solí do roztoku v půdní vodě. Je to vegetativní růst porostu na jaře, který prostřednictvím procesu «trávení půdní úrodnosti» vede toto dění a tím také správnou míru uvolňovaných minerálních solí, zejména dusíku. Tyto jsou současně s vylučováním asimilátů, v protisměru k němu, adsorbovány kořenovými vlásky. {{SE|219}}<br /> <br /> Zatímco v zimě převládalo ryze fyzické dění — oddělování živlů, odumírání vnějšího organického života provázené procesy zhutňování a krystalizace —, na jaře je tomu tak s největším, vnějším rozvinutím života, pod zemí i nad ní. Toto k budoucnosti směřující dění však spotřebovává půdní úrodnost. Tato spotřeba vychází z rozkladu nositele minulého života — humusu. Jako náleží endosperm k semeni a ve vzcházení odumírá do tvorby klíční rostliny, tak je živné pletivo humusu klíčným základem, z něhož, pod vyzařujícími silami kosmu, může se nynější život rostliny až po tvorbu plodů pozemsky vytvářet.<br /> <br /> Takto mohou vyrůstající osety na jaře tuto přeměnu odumřelého v nový život tím aktivněji uskutečnit, čím úrodnější je půda a čím více se střídají sluneční svit a déšť, provzdušnění a prohřívání půdy.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Krustenbildung_und_Hautbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Tvorba krusty a zpracování kůže půdy ====<br /> <br /> Pod exogenními vlivy látkově-výměnného pólu nad zemí podléhá dynamika půdních procesů na jaře silným výkyvům, které zemědělce vyzývají k přesnému pozorování, zkoumavému myšlení a duchapřítomnému jednání. Pokud jde o obdělávání půdy, jde nyní o to, aby se vedle včasného potlačení růstu plevele vyrovnávaly jednostrannosti způsobené počasím ve prospěch srůstání půdy a rostliny. Jde o rozbíjení škraloupu. Tvorba škraloupu nastává po každém silnějším dešti; musí se až do sloupkování obilí stále znovu rozbíjet. Toto pro jaro typické rýhavé „ošetřování kůže půdy“ branami, prutovými branami či motykou se musí dít co nejrázněji: Každá tvorba škraloupu půdu uzavírá, omezuje nebo dokonce znemožňuje dýchání půdy, příjem kyslíku – nezbytného pro aerobní, rostlinný a živočišný život v půdě – a také odevzdávání kyseliny uhličité, kterou zčásti vylučují kořeny rostlin a zčásti se uvolňuje při mikrobiálním odbourávání humusu. Tvorba škraloupu znamená hromadění kyseliny uhličité v půdě. To působí jako jed, který brzdí jemné vzájemné působení kořenových výměšků a mikrobiální činnosti, a tím i dynamiku odbourávání humusu. Ošetřování kůže půdy tedy na jedné straně znamená aktivně odbourávat půdní úrodnost – občas lze pozorovat, jak pole oseté letním obilím {{SE|220}}<br /> <br /> vykazuje na včas vláčené části rychlejší růst než na části neobdělané –, na druhé straně vláčení prutovými branami pomáhá, aby oxid uhličitý, který je těžší než vzduch, mohl unikat z otevřených pórů, zejména když přes pole fouká vítr a sacím účinkem ho z půdy vytahuje. Hromadí se v přízemní vrstvě vzduchu, tedy tam, kde ho vdechují listy a kde se stává stavitelem kostry podoby rostliny.<br /> <br /> U obilí ukončuje sloupkování ošetřování kůže půdy. U okopanin a polních zeleninových kultur sahá až do časného léta. Vyžadují, jako například brambory, nepřetržité vláčení prutovými branami, přihrnování a okopávání, dokud se řádky nezapojí. Hluboký zásah do půdy na jaře frézou, kypřičem (gruberem) nebo dokonce pluhem musí být přesně promyšlen a zvážen s ohledem na jeho následky. Zpravidla znamená nejprve turbulentní ztrátu půdní úrodnosti, kterou čerstvě zaseté rostliny nemohou řídit ani využít. Nutnost takového hlubšího zpracování půdy nastává v polním hospodářství po zimní meziplodině, při škodách způsobených vyzimováním a při nuceném potírání pýru. Následkem tohoto nevhodně načasovaného hlubšího zásahu je úbytek humusu a ztráta zimní vláhy, což často vede k nutnosti zavlažování. V zahradnictví panuje v tomto ohledu zvláštní situace. V důsledku střídání po sobě jdoucích kultur se musí půda bez ohledu na roční období pro nový výsev zpracovávat hlouběji a kvůli rychlému vývoji kultur plodících ve vegetativní fázi se musí po celý rok udržovat ve stavu spíše jarním. Následkem je proto nevyhnutelně vyšší obrat humusu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Sommerprozess_und_die_Bodenbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Letní proces a zpracování půdy ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stoppelsturz,_Mulchbearbeitung,_Humusaufbau_und_die_Tätigkeit_der_Bodentierwelt&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Podmítka, mulčovací zpracování, budování humusu a činnost půdních živočichů ====<br /> <br /> V době květu obilí, kolem poloviny června, dosahuje tvorba kořenů a s ní i kyprost půdy svého vrcholu. Až do té doby půda ještě pruží pod nohama. Po odkvětu odumírají první [[Wurzel|kořeny]], stejně tak postupně odspodu nahoru i první listy. Sluneční paprsky pronikají až k zemi, a čím více se blíží zralost, tím více se půda stává tvrdou a suchou. Je to doba, kdy okopaniny {{SE|221}}<br /> <br /> zapojují řádky; ve stínu listové klenby se udržuje půdní vlhkost a s ní i živost kypré půdy.<br /> <br /> Ačkoli množství srážek v létě zpravidla v důsledku přívalových dešťů při bouřkách dosahuje ročního maxima, většinou se stejně rychle odpaří, případně se v závislosti na stavu struktury půdy ztratí povrchovým odtokem. K tomu dochází zpravidla v porostech kukuřice, a to již na mírně svažitých pozemcích. Zatímco v zimě jsme měli v půdě nasycení vodou a chlad, v létě jsou póry naplněny vzduchem a teplem. S nástupem sucha se snižuje rozkladná činnost mikrobů v půdě. Místo toho nyní scénu ovládá svět půdních živočichů. Byla-li v zimě procesní převaha fyzického, na jaře étericky-živého, pak v létě je to převaha duševně-astrálního. Činností půdních živočichů žijících ve vzduchu a teple probíhají procesy zvnitřňování, astralizace. Zatímco v pokročilém jaru se půdní živočichové svou rytím a hrabáním a zanecháváním exkrementů podstatně podíleli na vytváření hrubě porézní kypré půdy a jejího systému chodbiček, od léta k podzimu se jejich funkce postupně mění. Nyní nacházejí hojnost potravy v odumírající organické hmotě, především v prokořeněné svrchní vrstvě půdy, a starají se o to, aby tento «výživný humus» byl průchodem jejich trávicím traktem přeměněn na trvalé formy humusu. To, co se na jaře odbouralo z humusu ve prospěch vegetativního růstu rostlin, se obnovuje díky humusotvorné činnosti půdních živočichů, a to především od vrcholného léta ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222). Tento proces tvorby humusu probíhá časově polárně k procesu krystalizace během zimy a odehrává se v temnotě země. V důsledku toho musí být všechny rostlinné zbytky vzestupné části roku zapracovány do půdy v sestupné části roku. To se děje pracovním postupem, který organické zbytky na povrchu půdy, jako jsou strniště, zbytky slámy a mlácení, plevele, vmíchává do vrstvy kypré půdy. Toto «mulčovací zpracování» zasahuje hlouběji než jarní povrchové ošetřování kůže půdy, ale v ideálním případě ne hlouběji, než sahá vrstva kypré půdy vytvořená na jaře (cca 8–10 cm). Je-li tato vrstva plně vyzrálá, zanechává po zpracování jemně drobivou vrstvu, která přerušuje kapilární vzestup vody, chrání tak před dalším odpařováním, přijímá přívalové deště a vytváří lůžko pro výdrol a semena plevelů (Obrázek 13, s. 222). {{SE|222}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 13, S. 222.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 13: Sommer- und Herbstprozesse im Boden und deren Lenkung durch Mulch- und Tiefenbearbeitung.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Letní proces tvorby humusu podporuje mulčování tím, že navzdory silnému slunečnímu záření, teplu a převládajícímu suchu umožňuje půdním živočichům vhodné životní podmínky. To si ukážeme na příkladu podmítky strniště po sklizni obilí a na činnosti žížal. Po odklizení slámy se musí neprodleně provést podmítka strniště. V dobách před nástupem sklizně kombajnem (1950/60) se obilí sklízelo ve žluté zralosti do snopů, stavělo se do panáků k dozrání a dosušení, ukládalo se do stodoly a zpravidla se mlátilo v zimě. Přednost tohoto sklizňového postupu spočívala v následujícím:<br /> <br /> * Podmítka strniště o cca 14 dní dříve ve srovnání s plnou zralostí nutnou pro sklizeň kombajnem.<br /> * Zachování kyprosti půdy.<br /> * Ochrana před vysycháním a v ideálním případě dřívější setí meziplodiny.<br /> * Oddělený sběr plev. S bylinnými přísadami jsou vhodným dietetikem pro dojnice v zimním krmení.<br /> * Nevypadaná semena plevelů se dostanou se slámou z pole a mohou být použita při «spalování semen», což je postup,<br /> {{SE|223}}<br /> <br /> který doporučuje Rudolf Steiner&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 155.&lt;/ref&gt; k potlačení rozmnožování plevelů.<br /> <br /> * Ztráty při sklizni byly sice o něco vyšší, ale prospívaly volně žijící zvěři, především ptactvu.<br /> <br /> Vysoké umění letního zpracování strniště s koňským potahem spočívalo v tom, že podmítací pluh následoval bezprostředně za sečením samovazem, takže snopy padaly již na podmítnuté strniště. Sklizeň kombajnem jako technologicky nejelegantnější a nejefektivnější sklizňový postup pak brzy zvítězila. Toto vítězství šlo na úkor dřívějšího zpracování půdy šetřícího její kyprost a zásadně změnilo chod hospodářství.<br /> <br /> Mulčovací zpracování sice ničí narostlou letní kyprost půdy, ale zároveň mísí zbytky strniště a plevelů s kořenovou hmotou kypré, drobivé půdy. V tom nachází svět půdních živočichů, především žížaly, ideální podmínky, které potřebuje k rozvinutí své činnosti. Jsou to:<br /> <br /> * jemně rozptýlená nabídka potravy z odumřelých rostlinných zbytků,<br /> * jemně drobivá kyprá vrstva, kterou se žížaly mohou protlačovat všemi směry půdou,<br /> * intenzivní provzdušnění půdy a tím i zásobování kyslíkem,<br /> * tma pro světloplaché půdní živočichy,<br /> * dostatečná vlhkost: Voda kapilárně vzlínající z nezpracovaného podloží se odpařuje na spodní hranici mulčovací vrstvy a při nočním ochlazení se tam sráží jako rosa.<br /> <br /> Jsou-li tyto podmínky zajištěny, jsou žížaly (''Lumbricidae'') lákány ze hlubších zón půdy svými chodbičkami nahoru do mulčovací vrstvy, kde svou blahodárnou trávicí činností přeměňují výživný humus na trvalý humus. Bylo-li na jaře jakési vychlípení, zvnějšnění života kořene a jeho srůstání se zemí, tvořící exogenní symbiózy, pak v těle mimo jiné žížaly se jedná o vchlípení života, proces zvnitřnění. V prvním případě se humus odbourává, tj. život v něm uchovaný se v bakteriálně-symbiotické činnosti přeměňuje ve prospěch vegetativního růstu. V případě vchlípení je současný život prostřednictvím endogenní symbiózy pod režií {{SE|224}}<br /> <br /> duševní neboli astrální organizace přetvářen v uchovávající život nově se tvořících jílovito-humusových komplexů, což je děj, který probíhá převážně v období léta a podzimu. Tato nová tvorba látek v hospodaření přírody podněcuje k následujícím otázkám: Dokáží žížaly ve svém trávicím traktu zpracovat ony tvarotvorné síly, které z «nejvzdálenějšího kosmu» vyzařují skrze křemen, vápno a jíl, ještě zemitěji než rostliny, které se formují do své podoby? Jsou to tyto tvarotvorné síly, které spojují navzájem polární zemské látky, krystalický jíl a zbytky obecně rostlinného, ve vyšší jednotu, v jílovito-humusový komplex? A je to toto spojení minerálních a rostlinných látek oduševnělou činností žížal, které vytváří to, co se běžně nazývá matečnou půdou? Tato zvláštní schopnost žížaly platí jistě v různé míře i pro jiné druhy červů a pro živočichy, kteří žijí v půdě ve stadiu larvy ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtbildung_und_Reifung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Tvorba plodů a zrání ====<br /> <br /> Od časného léta se vegetativní růstové dění přesouvá do vyrůstání, substanciální výplně a formování plodů. Zpočátku jsou plody ještě zelené a asimilují na slunečním světle. Plod přibývá na objemu. Asimiláty, které až do doby kvetení zčásti sloužily vegetativnímu růstu, zčásti skrze kořen výživě půdního života, se kupí v praskajícím se plnícím plodu. Pochod zrání se uskutečňuje jak jako proces vnitřního působení, tak jako proces vnějšího působení.<br /> <br /> Vnější působení se projevuje v proměně ze zeleně na barevnou nádheru podobnou kvítku, dále v pronikavých vůních a v orosené průsvitné slupce jako přidechnuté zvenčí. Jsou to zjevné formy působení aktuálního slunečního záření a do něj vetknutých záření nadslunečních planet. Tak Mars způsobuje zbarvení červené, Jupiter bílé a žluté a Saturn modré.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 55.&lt;/ref&gt; V kterýchkoliv orgánech rostliny se proud šťáv ke vzpružující fruktifikaci zastaví — tedy kde vegetativní růst ustane nebo docela skončí — působí shora dolů kvetební impuls, přímé působení Slunce, podporované planetami od Slunce vzdálenými. Vnější zbarvení plodu pokračuje s postupující zralostí v obvykle jiných, méně intenzivních {{SE|225}}<br /> <br /> barevných tónech směrem dovnitř. Co tak rostlina jako čistě živoucí bytost jen zvenčí jako vyšší působení sil duševně-astrálního obklopuje a jemně se dotýká, to v dozrávajícím plodu do něj proniká hlouběji. Léčivé působení léčivých bylin spočívá právě na tomto pochodu a u zvlášť ustrojených planě rostoucích rostlin, např. rulíku zlomocného, ''Atropa belladonna'', může tento vést až k smrtonosnému tvoření jedu. U potravních rostlin se lidem v pradávné době pěstování rostlin, před třetím předkřesťanským tisíciletím, podařilo tento do života rostliny hlouběji pronikající astralizační proces ušlechtit k výživnosti.<br /> <br /> Při tvorbě humusu z rozmanitosti barevných a tvarově pestrých organických zbytků se rovněž uskutečňuje zrání k jakési organicko-minerální plodině — ke zmíněnému jílovohuminovému komplexu. Tato «plodina» je skrz naskrz černá, obraz toho, co bylo v praperských dobách jako «temnota» (zemský pól) postaveno naproti «světlu» (kosmický pól). V humusu je to Všeobecně-Rostlinné, které se zcela stalo «zemí»: humus «je konečným produktem zemitého se zemitým».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Notizen im Anhang, S. 274.&lt;/ref&gt; «Kosmické horniny, to křemičité přijímá světlo do země a přivádí je k působení v zemitém», humus nikoliv. Je to «bezsvětelné působení», které humus «vytváří».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 59.&lt;/ref&gt; Tento pokyn poukazuje mimo jiné na rozklad a výstavbu humusu probíhající ve tmě půdy skrze heterotrofní, bakteriálně-rostlinný život.<br /> <br /> Rostlina roste s kořenem, stonkem, listem a květem až k plodu a semenné zralosti především z «bezprostředního spolužití» s klasickými živly «země a vody».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 15. Juni 1924, S. 192.&lt;/ref&gt; Tyto ji zprostředkovávají jakési vnitřní působení, jež se projevuje v «zemní šťávě» (''Xylem'') proudící vzhůru v ose Země–Slunce. V ní proudí vzhůru — pojaté éterickou organizací rostliny — rozpuštěné látky země a «tvarotvorné síly» sféry stálic a slučují se s tepelnými a světelnými silami Slunce a planet za vzniku látkových kompozic vlastních každému druhu rostlin (bílkoviny, sacharidy, tuky, oleje, aromata, vitamíny atd.). Je to živoucí dění zaměřené na celek, řízené četnými enzymy. Tato silová útvarová uskupení vedou na cestě k plné zralosti ke vzniku stále nových, od stupně ke stupni komplexněji se strukturujících látkových kompozic. Nezralost plodu je vyznačena tím, že enzymatická aktivita ještě není {{SE|226}}<br /> <br /> uzavřena a jsou dále vytvářeny organické sloučeniny charakteristické pro určité vývojové stadium v procesu zrání. Tak se v tržních plodech, které navenek vypadají zrale, nalézají zhusta skupiny látek, jež vykazují fyziologickou nezralost, jako např. dehydroaskorbová kyselina (fyziologický předstupeň askorbové kyseliny, vitamínu C) nebo nízkomolekulární předstupně k tvorbě bílkovin (jako jsou dusičnany, volné aminokyseliny, amidy atd.).&lt;ref&gt;Manfred Klett: ''Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung'', Inst. f. Biol.-Dyn. Forschung, Darmstadt 1968.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Johannes Klein: ''Der Einfluss verschiedener Düngearten in gestaffelter Dosierung auf Qualität und Haltbarkeit pflanzlicher Produkte'', Inst. f. Biol.-Dyn. Forschung, Darmstadt 1968.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Přesněji vzato, při dnešní masové výrobě se fenomén fyziologické nezralosti vyskytuje takřka obecně pro všechny skupiny látek. Teprve když fyziologické procesy přijdou k odpočinku — tedy když enzymatická aktivita přestane — je dosaženo stadia plné zralosti a tím výživově-fyziologického optima tvorby kvality. Teprve ve fyziologické plné zralosti požíváme potravní plod, v němž kosmicko-zemské «vnější působení» a kosmicko-zemské «vnitřní působení» vstupují do dokonalé syntézy. Tato dokonalost nebývá pravidlem dosažena. «Vnější působení» předstírá plnou zralost, aktivita «vnitřního působení» oproti tomu nenachází konce. Tento takto derangovaný metabolismus vede k nedostatečné trvanlivosti&lt;ref&gt;Ilias Samaras: ''Nachernteverhalten unterschiedlich gedüngter Gemüsearten mit besonderer Berücksichtigung physiologischer und mikrobieller Parameter'', Dissertation, Gießen 1977.&lt;/ref&gt; a dává podnět ke znepokojení, zda v tom nespatřovat podstatnou příčinu chronických onemocnění. Důvody postupného snižování výživné hodnoty jsou:<br /> <br /> * Globální dostupnost: Sklizeň v nezralém stavu, chlazení na světových přepravních trasách — poté uměle indukované dozrávání, např. banány.<br /> * Dusíkaté hnojení (srov. kap. Hnojení): Od základu narušený či hypertrofický metabolismus rostlin. Ty chtějí stále dál růst.<br /> * Monokultura: Je umožněna všemi druhy genové techniky (GMO), svévolným zásahem do genomu, který je fyzickým stínem praobce rostlin, a také plošným nasazením životu nepřátelských pesticidů, herbicidů a dalších regulátorů růstu.<br /> <br /> Pojmová tvorba k otázce kvality potravin spočívá na materialistickém pojetí života. Vedle genetiky zůstala tato tvorba v podstatě u kvantitativní látková analytiky a dovedla k pojmu «látkové ekvivalence», která v živém neexistuje. «Více nebo méně» určité skupiny látek říká v nejlepším případě teprve {{SE|227}}<br /> <br /> něco, když je do úvahy vzat i časový faktor. K tomuto cíli musí být stadia zralosti analyticky sledována. Pokud se ve vyzrálém produktu nalézají skupiny látek, jež jsou ukazateli stadií nezralosti, musí být výsledek hodnocen záporně. Tímto způsobem může i kvantitativní analýza přispět k výpovědi o kvalitě. To ovšem vyžaduje značný analytický náklad a přesahuje nákladový rámec pro rutinní šetření.<br /> <br /> Podstatné rozšíření tvorby úsudku ohledně vyzrálosti a kvality potravin umožňují «Bildschaffende Methoden» (zobrazovací metody)&lt;ref&gt;Herbert Koepf, Bo D. Petterson, Wolfgang Schaumann: ''Biologische Landwirtschaft'', Stuttgart 1980, 303 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Wilfried Kamphausen: «Qualität im biologisch-dynamischen Obstbau», in: Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft'', Dornach 2007, 377 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Paul Doesburg et al.: «Standardisation and performance of a visual Gestalt evaluation of biocrystallisation patterns reflecting ripening and decomposition processes in food samples». ''Biological Agriculture &amp; Horticulture: An International Journal for sustainable Production Systems'', 2014, S. 1–18.&lt;/ref&gt; jako krystalace chloridu měďnatého, stoupavý obraz a chromatogram na kruhovém filtru. Pravda o hodnotě potravního výrobku se nejblíže přibližuje úsudku toho, skrz jehož ducha, srdce a ruce vzniká. Duch budiž řečeno: stálé úsilí o poznání toho, co v kosmu a zemi vládne a žije a co se v tomto velkém poli napětí co do sil a látek jako fyzický odraz duchovního praobce formuje.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Geräte_zur_sommerlichen_Mulchbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Nářadí pro letní mulčování ====<br /> <br /> Jestliže na jaře sloužily ke krustenbrechung nástroje jako brány, plečka a motyky, pak v postvýsledkové době léta nastupují takové, které mají svrchní půdu mělce kypřit a mísit s rostlinnými zbytky. Podle mocnosti drobtovité gareschicht dosahuje hloubka zpracování půdy 8 až 12 cm ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222). Rozmanitost nástrojů svědčí o tom, že zjevně žádný z nich plně neodpovídá všem požadovaným nárokům mulčování. Klasickým nástrojem podmítky byl a svou funkcí jím stále ještě mohl být loupací pluh: Plně prokrajuje spodek, mělce obrací a úzce krojí — ve střižném rozrývání a drobtovitě-sypném ukládání zralosti půdy má dobrý promísicí efekt. Při dnešních požadovaných velkých záběrových šířkách loupacích pluhů a stopách tlaku kombajnů sahajících většinou až ke spodku gareschicht je čistá loupací práce stěží {{SE|228}}<br /> <br /> ještě proveditelná. Na místo loupacího pluhu nastoupila v padesátých a šedesátých letech 20. století na krátkou dobu fréza. Měla být spasitelkou. Hřídel osazená sekacími noži se otáčí, poháněná vývodovým hřídelem, bije do půdy, vzdouvá ji a ukládá výtečně promíchanou. Závažné negativní průvodní jevy — tvorba skluzkové podrážky, uzavírání žížalích chodeb, sekání žížal, ztráta zralosti půdy zabahnění při přívalových deštích, vysoké opotřebení a energetická náročnost — vedly (s výjimkou zahradnictví) k jejímu brzkému zmizení. Jiným nástrojům poháněným vývodovým hřídelem, např. s dopředu kypřícími radličkami, byl rovněž přisouzen jen omezený úspěch. Dnes běžné postupy tvoří pestrou variaci nástrojů pro podmítku s kypřením půdy, vesměs s mírným promísicím účinkem. Loupacímu pluhu se nejvíce blíží talířová brána s hloubkou zpracování cca 5 cm. Lpí na ní nevýhoda, že prokrajuje a rozptyluje oddenky pýru, a tím přispívá k jeho množení. Tuto nevýhodu vynahrazuje úzkosečný, mnohozubý kypřič tím, že oddenky vytrhává a vynáší na povrch, takže je lze snáze vybrančovat. Jeho velkou nevýhodou však je, že nedostatečně mísí a gareschicht nepodkrojuje v celé šíři. Pcháč a šťovík mu příliš neodolávají. Kypřiče s odpovídajícími kombinacemi nástrojů mohou v tomto směru napomoci.<br /> <br /> Často vyslovovaná téze k podmítce — «flach mischen und tief lockern» («mělce mísit a hluboce kypřit») — nemůže platit takto obecně. Hlubší kypření celého vrstevného paketu přerušuje kapilární vzestup vody, urychluje vysychání a tím i činnost půdních živočichů. Hloubkové kypření může v zhutněné půdě působit blahodárně tehdy, když se pracuje úzkými radličkami při větších roztečích zubů (cca 50 cm).<br /> <br /> Koneckonců platí: Všechny nástroje zpracování půdy jsou nástrojem — jako kladivo a dláto v ruce sochaře. Nikoli jimi samými vzniká umělecké dílo, nýbrž skrze ně vedoucím, vnímajícím a myslícím duchem člověka.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Herbstprozess_und_die_Bodenbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Podzimní proces a zpracování půdy ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Reifen,_Verwandeln,_Sterben&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zrání, proměna, umírání ====<br /> <br /> Ve dnech vrcholného léta, hluboko do září, dává o sobě podzim vědět čím dál zřetelněji. V chladnoucích nocích konce srpna {{SE|229}}<br /> <br /> opět přibývá rosy, ranní mlhy stoupají a vyplňují údolí. Ohlašuje se nové roční dění, jehož podoby stojí v polárním protikladu k jaru. Zatímco na jaře proudí síly země do vnějšího okruhu a s sebou jako by nesou rostliny pnoucí se vzhůru – země tedy vydává, co v zimním klidu chovala v sobě –, v létě se vše vylévá v bohatství tvarů a barev a do tvorby výživných plodů, aby se na podzim v jediném velkém nádechovém tahu navráti zpět k zemi.&lt;ref&gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: ''Der Jahreskreislauf als Atmungsvorgang der Erde und die vier großen Festeszeiten'', GA 223, Dornach 1990.&lt;/ref&gt; Pravá podzimní nálada se rozehřívá kolem Michala koncem září a často se táhne v teplých, zlatých dnech až do října. Na povrchu čerstvě vyseté podzimní setby se náhle zaableskne stříbrný lesk pavučin utkaných přes celou šíři pole; nastává «babí léto»! Je to čas, kdy posledním plodinám – krmné řepě a cukrovce, zelí, mrkvi a dalším – se pole vyprazdňuje. Pro tyto pozdní okopaniny znamenají zlaté, sluncem prodchnuté říjnové dny ještě vydatný přírůstek výnosu a především nejvyšší stupeň tvorby kvality v plné zralosti. Totéž platí pro pozdně dozrávající druhy ovoce i pro vinnou révu. Je to také čas, kdy dřevnatějící stromy a keře – ať v sadech, živých plotech a polních hájcích, nebo v lesích – ještě jednou «rozkvétají» v listech zemitým leskem, než po prvním mrazu v ranním slunci tu jeden, onde druhý list bezhlasně splyne k zemi, nebo než listopadové vichry naráz vymetou větve do holá.<br /> <br /> Podzim je čas dovršení zrání a velkého tichého umírání. Co před chvílí ještě nechávalo strom a keř zářit v zeleni listí, nyní to leží větrem zafouknuto na zemi, vydáno napospas tlení.<br /> <br /> Týž proces proměny, přechod do trvalých forem a umírání, zachvacuje svět živočichů. Každý podzim to znovu překvapí: najednou jsou vlaštovky pryč, s nimi i jiné druhy ptáků na velikém tahu na jih; po cestních mezích již žádný motýl nevzlétne a žádný nekepří jako bloudivý květ nad obilními lány. Živé bzučení a šumění hmyzu je u konce. Kam zmizeli? Tu ještě poslední návštěva u kvítku, pak kladení vajíček na chráněném místě pod kůrou stromů, ve skulinách a dutinách, {{SE|230}}<br /> <br /> nebo přezimování ve stadiu kukly, nebo dokonce jako imago u společensky žijícího hmyzu, jakým je včelí roj. V půdě přechází jednobuněčný bakteriální život do trvalých forem, houbový život tvoří spory. Strom, keř, bylina a tráva tvoří semena, půdní hmyz klade vajíčka, žížaly se stahují do dutinkových prostor hlubších půdních vrstev. Bohatství zjevů raného podzimu chudne před očima a nakonec vtiskuje krajinnému obrazu svou pečeť tuhé, jako odumřelé větvoví stromů a keřů. Jediné, co při tomto umírání poskytuje vnímavému pohledu ještě naději na přetrvávající působení života, je trpká stálezelená jehlantí, ještě syté zelení luk a pastvin a jemné zelení podzimní setby.<br /> <br /> Co na podzim zaniká, jsou formy, které získaly svůj ročně specifický ráz prostřednictvím kosmicko-pozemského spolupůsobení látek a sil ve vzestupném roce. Již ve vadnutí květu se étérické, obrazotvorné živé, odděluje od toho, co se podle duchovního praobraz rostliny astrálně zformovalo. V tvorbě semen a humusu vzniká tento souvislost nově, vložení zárodku v proudu časů. Co se však uvolňuje z vazby na život smyslově vnímatelného fyzického světa, je nadsmyslové; propléstá se tak s podzimně zasvěcujícím světlem a teplem, že toto ve srovnání s jarem připadá vnímání mnohem plnějším, duchovně-duševně nasyceným, ano, ve své bytostné povaze navzájem silněji odděleným. To, co se v umírání uvolňuje, odděluje, může být pociťováno jako probouzení duchů prostupující celou přírodu. Uzavírá-li se člověk tomuto vnějšímu dění smrti, může si uvědomit smrt přemáhající sílu vlastního já-bytosti. Uvolňuje odvahové síly, michaelovské předtuchové cítění a předvídavé myšlení, jež je tak otevřeno budoucnosti a vývoji, jak je naopak otevřena rostlina, která v reprodukčním proudu od semene k semeni své bytí zachovává a uchovává.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Bodenbearbeitung_im_Herbst&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zpracování půdy na podzim ====<br /> <br /> Obilniny, s výjimkou kukuřice, jsou střídavě rostoucí; existují letní a ozimé formy. Ty druhé se sejí časně na podzim a v pozdních výsevech až do listopadu či prosince. Pozdní výsevy podporují reprodukční sílu semen, a tím schopnost zachování odrůd, zatímco podzimní výsevy bližší létu podporují «Nährhaftigkeit» (výživnost).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S.109.&lt;/ref&gt; Ozimy potřebují {{SE|231}}<br /> <br /> jako následnou plodinu po jiném druhu obilí, po okopaninách, meziplodině nebo krmných plodinách hlubší, kypřicí, obracecí a mísicí zpracování půdy. V případě meziplodiny jako zeleného hnojení musí být tato včas posečena, nechána zavadnout a poté zamulčována, než může být vtažena setební brázda, případně s půdně zhutňujícími přívěsy. Příliš dlouhé čekání v naději na nárůst hmoty může mít špatné následky: Silný padající déšť u zkracujících se dnů, přetrvávající mlha nebo mrholení způsobují při ne zcela zavadlé zelené hmotě hnilobu. Ta vede zejména na těžkých půdách prostřednictvím anaerobního prostředí k trvalým poruchám růstu. Hlubší setební brázda uvolňuje jemným klíčním kořínkům cestu, aby mohly přísně směřovat do hloubky. Je překvapivé vidět, jak rychle, přímočaře a hluboko prorůstají na podzim spolu s drobivou zeminou v jednotu. Tak jako rostliny na jaře při prodlužujících se dnech s lodyhou, listem a květem jakoby dorůstají ze země a směřují ke světlu, tak se na pozdní podzim při prvních nočních mrazech a prodlužujících se nocích v přitisknuté listové růžici přichycují ke zdu a svěřují své kořeny svisle do hloubky. Kořen se žene a roste do vnějšího bezsvětla a setkává se v temnotě země s kosmickým zářením působícím prostřednictvím křemene, vápence a jílu v pozemském, jež tvaruje praobraz rostlinných rodů, čeledí atd. do fyzicko-smyslového odrazu.<br /> <br /> Zpracování půdy přiměřené podzimnímu procesu přirozeného odumírání se již primárně netýká podpory a zachování životních procesů, jak je tomu u povrchového zpracování na jaře k aktivaci rozkladu humusu nebo u mulčovacího zpracování v létě k podpoře budování humusu. Zapravení porostu zeleného hnojení nebo krmné plochy sice přivádí do půdy výživný humus, ten se však z velké části přemění teprve na jaře následujícího ročního cyklu a přispívá k půdní dynamice. Zpracování půdy na podzim přísně vzato nebere ohled na minulé, nýbrž připravuje budoucí — zimní proces. Pozornost se nyní neobrací na zpracování metabolického pólu, humusové vrstvy, nýbrž na minerální složku půdy, na jíl, prach a jemný písek. Podzim, zejména pozdní podzim, dovoluje hluboké nebo jílové zpracování, podzimní/zimní brázdu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Abbildung 13]], S. 222). Ta způsobuje zničení — nebo lépe: chaotizaci — všeho toho, co se tak úžasně v průběhu roku v přísném řádu vybudovalo jako půdní život tvořící zralost půdy. To je nyní třeba — spolu s minerálními složkami půdy — chaotizovat, v přípravě na {{SE|232}}<br /> <br /> krystalizační procesy přicházející zimy a na uložení zárodku nového vývoje půdy v roce následujícím. Platí staré slovo: «Vor dem Winter gepflügt, ist halb gedüngt.» (Před zimou pooráno — napůl pohnojeno.)&lt;ref&gt;Chaotizace znamená převedení utvořeného do neutváreného stavu. V daném případě to znamená mechanicky rozlomit, uvolnit a promísit půdní strukturu, která vyrůstala prostřednictvím komplexních životních procesů v průběhu předcházejícího ročního cyklu (zralost půdy), zvířit ji, přemísťovat půdní částice vertikálně a horizontálně. Životem utvořená svrchní půda se stupňovitě přibližuje anorganickému stavu prostorového vedle sebe. Tato mechanická chaotizace připravuje půdu na přijetí vstupujících formativních sil zimy a nově oživujících planetárních a slunečních formativních sil přicházejícího jara.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Klasickým nástrojem hluboké orby je obracecí pluh (Abbildung 13, S. 222). V ekologickém zemědělství upadl z více hledisek do nemilosti, s důsledkem obratu k «bezorebné kultivaci půdy» na různých místech. Pluhové práci se vyčítají pochybení, která nelze odůvodnit v ní samé, nýbrž jsou důsledkem konstrukcí zaměřených především na pracovně-ekonomickou a technickou efektivitu. Dnešní pluhy, zpravidla těžké víceradličné celoobracecí pluhy, jsou konstruovány pro hloubku orby 25 až 35 cm a více a pro šířku záběru 35 až 45 cm. «Podle tvaru tělesa pluhu a rychlosti orby je půda přemísťována 20 až 70 cm vpřed a 40 až 70 cm do strany.»&lt;ref&gt;Walter Feuerlein: ''Geräte zur Bodenbearbeitung'', Stuttgart 1971, S. 40.&lt;/ref&gt; Toto velké přemístění si vynucuje odpovídající vyšší energetický výdaj. Přitom se obrací nahoru mnohem více neoživené minerální půdy a humusní svrchní půda dolů, a nevyhnutelně musí být brázda kvůli širokým kolům traktoru široce vyklizena. Tomuto problému se čelí víceradličnými pluhy přesahujícími šířku traktoru, které umožňují jet mimo brázdu, nebo se pluh nahrazuje těžkým kypřičem, diskovým pluhem a jinými stroji.<br /> <br /> Pluh uvolňuje brázdový hranol v poměru šířky (b) k hloubce (h) b:h = 1,2:1 až 1,4:1 — v kypré půdě o něco užší, avšak ne užší než 1:1.&lt;ref&gt;Ebd., S. 39.&lt;/ref&gt; Podchycuje s «podbřím» radličky hroudu, odlamuje ji od podloží, vede ji přes zkroucené odhrnovací plech, čímž se brázdový hranol v střihovém účinku rozpadá na předem dané lomy a, přesunut o šířku záběru, se přiklání přibližně pod úhlem 135° k předcházející ornici. Humusní svrchní půda se přitom buď seshora dolů ubývajícím způsobem drobí do krátce vznikající mezery před uložením hrouda, nebo je, v případě zapravení chlévského hnoje respektive {{SE|233}}<br /> <br /> víceleté hlavní krmné plodiny, s předradličkou napřed vhazována dolů do brázdy. Dvojvrstvým pluhem se usiluje o to, aby se zabránilo zahrnutí na výživný humus bohaté svrchní půdy. Přes vinutí odhrnovacího plechu se dostává jílem, prachem a jemným pískem bohatá spodní půda na povrch a tvoří hřeben brázdy. Její minerální podíly jsou tak přímo a bezprostředně vystaveny krystalotvorným silám kosmu v zimě, jakož i mrazové destrukci a v příštím roce silám zvětrávání. Tím, že je v přiměřené míře anorganický materiál vyzdvižen, dostává se pod oživující vliv sil metabolického pólu. Hluboká nebo jílová obdělávání mísí a chaotizuje ve vertikále. Omlazuje půdu, přináší z hloubky nahoru, co bylo mikroerozí prostřednictvím vsakující se vody přemístěno dolů jako nejjemnější jílové částice.<br /> <br /> V biologicko-dynamickém ackerbau by hloubka orby při podzimním setí normálně neměla přesahovat 16 až 18 cm, respektive 20 cm v případě zimní brázdy. To znamená při poměru šířky k hloubce 1,4:1 a šířce záběru přibližně 23 až 30 cm podstatně umírněnější přemístění. Problém bočního tlaku pneumatiky zde ovšem zůstává nevyřešen.<br /> <br /> «Hrubá zimní brázda» měla výhodu, že se půda s rozšířenou povrchem exponuje «krystalotvorným silám vzdáleného kosmu», a nevýhodu, že musela být na počátku jara urovnána smykováním. Tato nevýhoda je odstraněna přívěsy za pluhem — podpovrchovým zhutňovačem pro podzimní výsevy, mimo jiné aby se zabránilo vyzdvižení mladého porostu mrazem, nebo, pro zimní brázdu, vyrovnávající a drobivou Notzonegge a dalšími. V případě verdichtání podloží nebo pluhové paty lze pomocí hloubkového kypřiče uchyceného pod radličkou pracovat k postupnému prohloubení ornice.<br /> <br /> Pluh má své místo na konci vývoje půdy v průběhu roku, tehdy, když životní procesy v přírodním hospodářství přecházejí do všeobecného odumírání. Pluh chaotizuje to, co v půdě z rozmanitosti života dozrálo. Uvádí odumřelé zcela do stavu fyzického a je tím průkopníkem pro zimní proces, který do tohoto fyzického úmrtí vkládá duchovní zárodek nového života — nového cyklu vývoje půdy a rostlin v příštím roce.<br /> <br /> Kypřič se vyvinul v cenné doplnění, a to v částečnou náhradu pluhu. Charakterizuje jej pestrost nástrojů, od úzkých radliček až po plně řezající {{SE|234}}<br /> <br /> křídlové radličky, přesné nastavení pracovní hloubky a různorodé drobivé přívěsy. Hodí se pro mělký podmítací obrat strniště stejně tak jako pro hlubší obrat na podzim, například klíčícího jetele. Na mnoha místech se kypřič stejně jako pluh stal nástrojem hluboké orby, který připravuje půdy na zimu.<br /> <br /> Biologicko-dynamický zemědělec potřebuje pro své půdy a kultury vhodné zpracovací stroje. K dispozici mu stojí pestře rozvětvená nabídka na trhu. Hledání rozhodnutí z něj dělá experimentátora; hledá hodnoticí kritéria, která může nalézt jedině sám — pozorujíc a myslíc v činném zacházení. Poznává, že nabízená technika zpracování půdy mnohokrát jeho poznatkům a přáním neodpovídá. Zpracovací postupy, které by podle své funkce měly na sebe v čase navazovat, jsou sjednoceny kombinovanými těžkými stroji, například rotační brány a secí stroje, nebo jsou při vysoké efektivitě předimenzovány, například pluhy. Umění zpracování půdy, jež se odehrává jako dění v čase, se redukuje na pouhé technické odbavení.<br /> <br /> Tak se nestane jinak, než že biologicko-dynamický zemědělec se cítí vyzván ke svému vynalézavému duchu i na poli techniky zpracování půdy. Porozumění čtyřem ročním procesům mu ukazuje směr. {{SE|235}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zweite_Säule:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Druhý pilíř: ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vom_Wesen_der_Fruchtfolge&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === O podstatě střídání plodin ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Fruchtfolge_und_die_Lebensorganisation_des_landwirtschaftlichen_Organismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Střídání plodin a životní organizace zemědělského organismu ===<br /> <br /> Druhým nosným pilířem polního a zahradního hospodářství je osevní postup. Je to orgán životní organizace statku nebo — řečeno obrazem zemědělského organismu a jemu vlastní «vznikající zemědělské individuality» — jejího éterkového těla. V čem se tento projevuje? Je utkán z kráftového světa působícího z nadsmyslového. Rudolf Steiner jej označuje jako «univerzální síly», které staví do protikladu k «centrálním silám» tímto způsobem:<br /> <br /> Pro jevy probíhající v neživém lze říci: «Jeví se jako ovládané silami, které vyzařují z podstaty látky, od — relativního — středu k periferii. Životní jevy ukazují látku ovládanou silami, jež působí z vnějšku dovnitř, směrem k relativnímu středu. Při přechodu do života se musí látka vymanit ze sil vyzařujících a podřídit se silám vstřebávaným. […] Přijímá do sebe síly, které ze všech stran vstupují z mimozemského směrem k Zemi […] Ze všech stran na ni působí tyto síly, jako by směřovaly k středu Země.»<br /> <br /> Éterické tělo tedy náleží všem živým tvorům, ale nelze si je představit jako útvar v prostoru. Neomezují je fyzikální zákony působící v prostoru, nýbrž se utváří jako «tělo časů» skrze síly, jež vstupují z vyšší sféry duševně-astrálního, ze zásvětí času a prostoru. Síly éterického jsou čistě funkcionální povahy. Jsou všudypřítomné a tvoří — přitékajíce z periferie v nezměrné mnohotvárnosti — jaksi základní substanci kosmu. Duševně-astrální jim zprostředkovává směr jejich působení; činí z nich síly tvarující, formotvorné, jež se uzavírají v celistvost, v éterické tělo a — v substančním okruhu pozemského — zapalují život a nechávají jej vyrůstat do fyzicko-smyslových forem. {{SE|236}}<br /> <br /> Éterické tělo rostliny se stává v její formě (časové Gestaltu) názorným obrazem. Je médiem stávání se, smysluplného časového sledu — jako například procesuální dění rostliny, jež se odvíjí od klíčku přes výhonek ke květu. Bildekräftig-funkcionální základ éterického těla povznáší látky ovládané centrálními silami Země a odcizuje je jejich ryze fyzikálním vlastnostem. Komponuje je do organických látkových sloučenin, jako jsou bílkoviny, sacharidy apod., jejichž specifické funkční souslednosti přivádějí k jevu formu rostliny. Život se stává jevem ve formách, které vytváří za pomoci pozemských látek.<br /> <br /> Univerzální síly jsou čtveré povahy: diferencují se v éter tepla, éter světla, chemický éter (také zvukový neboli číselný éter) a éter života.&lt;ref&gt;Ernst Marti: ''Die vier Äther – zu Rudolf Steiners Ätherlehre'', Stuttgart 2016, 60 S.&lt;/ref&gt; Spojují se pod vlivem duševního čili astrálního těla v éterické tělo a to se zviditelňuje ve formách skrze látky, jež působí v živlech tepla, vzduchu, vody, země. Centrálními silami se rostlina ohraničuje do své pozemské Gestalt, universálními silami je otevřená vztahově všemi směry. Tak roste buk — vstřebávaje proudící záření kosmu — ve vztahu k celku do stromu, čekanka ve vztahu k celku v bylinu, luční lipnice ve vztahu k celku v trávu. Zároveň jsou však skrze látkoví působení v rámci čtyř živlů vázány na určité místo na Zemi. Universální povaha éterického si může v pozemském vytvořit obraz pouze v mnohosti jednotlivého. Příroda všude tam, kde se může rozvinout život — ať v pralese, savaně, na louce, na rašeliništi apod. —, vytváří místu odpovídající mnohoznačnost, druhovou rozmanitost rostlinných forem. Stojí vedle sebe v prostorovém sousedství, přičemž rostliny téhož druhu se zpravidla střídají s jinými druhy; například v nedotčeném pralese nestojí tytéž druhy stromů vedle sebe. Mnohoznačnost rostlinných druhů na jednom stanovišti je princip, který příroda předžívá. Tato rozmanitost tvoří spolu se všemi organismy žijícími v půdě a nad ní nadřazený, étericko-astrální silový celek — nebo — ekologicky řečeno — životní prostor (biotop) a pro něj charakteristické společenstvo živých organismů (biocenózu). Tato rozmanitost je to, co udržuje trvání, zdraví a reprodukční sílu v přírodním hospodářství. Ryze fyzicko-minerální tenduje k rozpadání — příkladný fenomén<br /> <br /> Příkladným fenoménem pro to je písek –, kdežto živě-éterické naopak buduje vyšší celky.<br /> <br /> Tento pra-ekologický princip je v jednotlivých článcích zemědělského organismu, především v polním hospodářství a zahradnictví, narušován principem monokultury. Pšenice, brambory na poli, salát v zahradě stojí zpravidla — odhlédneme-li od smíšených kultur — jako každá jiná plodina v čistém porostu. To s sebou nese jednostrannost, která nutně vede k oslabení životní organizace statku. Působí chorobotvorně a v agrárně-průmyslovém zemědělství, kde pravidelné osevní postupy přestaly hrát jakoukoli roli, ústí v nasazení širokého spektra abiotických výrobních prostředků — s nevyhnutelným důsledkem dalekosáhlých, životu nepřátelských vedlejších účinků. Každá jednostrannost redukuje podmínky, za nichž mohou universální síly kosmu vstupovat do jevu v pozemském. Ztrácejí nadvládu nad centrálními silami. Tím je zároveň zasaženo jádro otázky po kvalitě potravin. {{SE|237}}<br /> <br /> Umění polního hospodářství a zahradnictví spočívá v tom, nedostatek druhové rozmanitosti vyrovnat — nebo jej dokonce s mistrovstvím povýšit na vyšší úroveň, než jakou nabízí příroda sama. Osevní postup znamená: souhrn potravinářských, krmných a jiných pro obecné užití určených rostlin se každý rok pěstuje odděleně, rozdělených na jednotlivé plochy pole a záhonky zahrady. Tytéž plodiny se na každé z těchto ploch střídají podle určitých kritérií rok za rokem. Tak putují všechny polní plodiny v zákonité posloupnosti celým katastrem statku. Vyrovnávací účinek osevního postupu lze podstatně zvýšit smíšeným nebo společným pěstováním, například ovsa s fazolemi či hrachem, podsevem — jetelů červených, bílých nebo švédských —, zařazením meziplodin i mnohostranností pěstování podle potřeb regionálního trhu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zum_System_der_Fruchtfolge&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K systému střídání plodin ===<br /> <br /> Osevní postupy v biologicko-dynamickém hospodaření se liší podle klimatu, druhu půdy (písek, prach, hlína, jíl), utváření krajiny a blízkosti trhu. V konečném důsledku vycházejí ze systému trojpolního hospodářství, který sahá až do keltsko-germánských dob: ozim – jařina – úhor. Tento systém po staletí udržoval úrodnost půdy na úrovni vázané na dané stanoviště. Ke změně došlo v {{SE|238}}<br /> <br /> 18. století s takzvaným „zlepšeným osevním postupem“, letním osetím úhoru jetelem a následně okopaninami (brambory, řepa atd.). V průběhu intenzifikace pěstování ve 20. století vznikl systém střídání plodin s 50 % okopanin a 50 % obilovin. S nástupem techniky a možností téměř libovolného řízení růstu rostlin pomocí mimopodnikových prostředků vznikl bezsystémový, čistě tržně orientovaný „divoký osevní postup“.<br /> <br /> Osevní postupy v biologicko-dynamickém zemědělství se vyvinuly v postupy víceleté zařazením nejméně dvouleté jetelotrávy a/nebo vojtěškotrávy, přičemž jejich základní kostra zpravidla stále staví na tříletém systému.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge_und_Humushaushalt&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Osevní postup a humusové hospodářství ====<br /> <br /> V tvorbě humusu se pojí éterický čili životní tělo hospodářského organismu s jeho fyzicko-pozemskou organizací. Rozmanité formy a látkové kompozice posklizňových zbytků přecházejí v živlu zemitého do stavu obecně-živého — humusu. Jeho povaha ještě svědčí o svém původu. Patrné je to u takzvaných humusových forem «surový humus» a «moder». «Mull» naproti tomu je výsledkem úplné proměny. Surový humus se tvoří v kyselém, vlhkém a chladném prostředí, mull v půdě bohaté na zásady, v teplém a vlhkém klimatu. Surový humus a moder ještě vykazují rostlinné struktury. V mullu tyto zmizely; představuje novou tvorbu. A přesto je do jeho živě-látkové kompozice vepsána jaksi konstilace bildekräfte, vlastní organickému výchozímu materiálu — kořenům, stéblům a listům. Z množství růstových forem a látkových útvarů vzniká «obecně-klíčivé» černě-drobivého mullu.<br /> <br /> Jednotlivé druhy polních plodin čerpají z půdní úrodnosti — to jest z humusového hospodářství — každý po svém. Mají proto pro následující plodinu každý svou specifickou předplodinovou hodnotu, která se do značné míry určuje množstvím posklizňových zbytků, zejména kořenové hmoty. Nejnižší předplodinovou hodnotu mají okopaniny, mezi nimi zvláště hrubované kultury jako brambory a jiné. Platí za spálené humusu a zanechávají pro osevní postup nejmenší množství humusu tvořících posklizňových zbytků — u brambor 13 dt/ha, u cukrové řepy 8 dt/ha sušiny kořenů. Jinak je tomu s obilovinami, {{SE|239}}<br /> <br /> jehož kořenová sušina dosahuje u žita 30 dt/ha a u ostatních obilnin v průměru 23 dt/ha. Ve vztahu k předplodinové hodnotě zaujímají střední polohu, zvláště bere-li se v úvahu hmota slámy, která obvykle slouží jako stájová podestýlka a přes chlévský hnůj se vrací zpět do osevního postupu. Nejvyšší předplodinovou hodnotu mají luskoviny, a mezi nimi pak hlavní pícní rostliny — jetel červený se 42 dt/ha a vojtěška s 52 dt/ha kořenové sušiny. Mimoto tyto plodiny prorůstají do hloubky i do šířky relativně největší kořenový prostor s nejdelšími jednotlivými kořenovými vlákny.&lt;ref&gt;Gerhard Geisler: ''Pflanzenbau. Ein Lehrbuch – Biologische Grundlagen und Technik der Pflanzenproduktion'', Berlin-Hamburg, 1988, S. 506.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Eduard von Boguslawski: ''Ackerbau, Grundlagen der Pflanzenproduktion'', Frankfurt 1981, S. 237 f.&lt;/ref&gt; Pícní luskoviny, využívané zpravidla dvouletě, platí za humusnositele. Uvážlivé vzájemné slaďování okopanin, obilnin a pícních lukovin tvoří základní rámec každého osevního postupu, který je zaměřen na udržování humusového hospodářství — nebo ještě lépe na jeho zvyšování.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge_und_Zwischenfruchtanbau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Osevní postup a pěstování meziplodin ====<br /> <br /> Meziplodiny obohacují druhovou rozmanitost osevního postupu a zvyšují humusový obrat. Prostřednictvím podsevů, strniskových semenů i zimních meziplodin se může životní organizace hospodářského organismu projevit ještě mocněji a vyrovnaněji. Zatímco sklizňová produkce tržních plodin — potrava pro lidi — opouští hospodářství, meziplodiny stejně jako hlavní pícní rostliny osevního postupu zůstávají v podniku: jako živoucí výživa pro udržování a zvyšování bodyfruchtbarkeit — ano, pro ozdravení a zdárný rozvoj provozního organismu jako celku.<br /> <br /> Pěstování meziplodin se zapojuje do osevního postupu všude tam, kde mezi sklizní a novým výsevem hlavních plodin vznikají časové mezery. Jsou-li tyto mezery krátké — například mezi obilninou, která sklízí pozdě v létě, a novým výsevem ozimů na podzim —, lze jako strniskové kultury zařadit jen rychle rostoucí brukvovité: letní řepku, hořčici, olejnatou ředkev. Rostou se svým kůlovým kořenem a bohatým postranním kořenověním do hloubky, starají se o výživný humus a aktivitu žížal až do podorničí, vytvářejí zastíněním mikroklima, v němž mají půdní živočichové ideální podmínky pro svou humusnositele {{SE|240}}<br /> <br /> Tätigkeit finden und zanechávají kyprou, kořeny prostoupenou garu, která po zamulčování slibuje jemnodrobivé podzimní seťové lůžko.<br /> <br /> Jsou-li k dispozici delší časové odstupy mezi sklizní a novým výsevem — například po letní sklizni obilnin a přípravě okopanin na jaře příštího roku —, nabízí se směs převážně výrazně kůlový kořen tvořících luskovinových druhů, jako je bob koňský (*Vicia faba*) a vlčí bob (*Medicago*), dále bohatě prokořeňující vikev setá (*Vicia angustifolia*), hrách setý (*Pisum sativa*), jakož i jílek vytrvalý (*Lolium perenne*), svazenka vratičolistá (*Phacelia tanacetifolia*) a jako oporná plodina slunečnice roční (*Helianthus annuus*). Je-li tato směs zaseta pokud možno ještě v červenci, vytváří velké krmné masy — zčásti využívané jako pastvina na orné půdě —, bohaté prokořenění a ke konci léta pestrou nabídku nektaru pro hmyz navštěvující květy. Takové směsi mohou — vyseté třeba jako kvetoucí pásy rozdělující větší plochy okopanin nebo jako lemové pásy mezi kulturami — přilákat včely a stát se vůbec střediskem nesmírně bohatého hmyzího života. Víceleté pícní luskoviny — červený jetel a vojtěška s příměsí pícních trav a bylin — se zpravidla zakládají jako podsev na jaře, přednostně do brzy sklízené ozimé plodiny (žito, ječmen). Stejným způsobem lze jako podsev pod krycí plodinu zařadit i snesitelné meziplodiny, jako jsou druhy jetelů — červený, bílý a žlutý (*Trifolium*) — ve směsi s jílkem (*Lolium*) a ptačí nožičkou (*Ornithopus sativus*).<br /> <br /> Zimní meziplodiny — seté v pozdním létě jako řepka (*Brassica napus*), na začátku podzimu jako směs — pokrývají od pozdního podzimu přes celou zimu půdu, hluboce koření, na jaře v nejkratší době vytvoří velkou krmnou masu a zanechávají v půdě jako vynikající předplodina nesmírně bohatou kořenovou masu. Jde přitom o směsi jako vikev-žito (vikev huňatá a žito) a takzvanou Landsberger Gemenge (vikev huňatá [*Vicea villosa*], žito, jetel inkarnát [*Trifolium incarnatum*]).<br /> <br /> Pěstování meziplodin musí být v rámci osevního postupu nutně flexibilní. Vlivem povětrnostních podmínek jsou meziobdobí mimořádně proměnlivá. Pravidlo dodržet — jeden výsevní den v červenci má pro vývoj meziplodinových luskovin stejnou cenu jako celý týden v srpnu — bývá často věcí náhody. Vlhká období oddalují setí, suchá vzejití. Povede-li se meziplodina, půda ožije a dobytek ve stáji ocení čerstvou krmnou nabídku; nepovede-li se, ztrácí se dobrý efekt předplodiny. {{SE|241}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge_und_die_Mineralaufschließung,_die_Stickstoffbindung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Střídání plodin a mobilizace minerálů, vázání dusíku ====<br /> <br /> Kompozice osevního postupu slouží cíli vyvinout stabilní, nebo ještě lépe pozitivní humusovou bilanci, a spolu s ní i pozitivní bilanci dusíkovou. K posledně jmenované přispívají okopaniny a obilniny méně, tím více však luskoviny. Ty žijí v symbióze s bakteriemi v kořenové oblasti, takzvanými *Rhizobii* neboli hlízkovými bakteriemi, a mají ve spojení s mateřskou rostlinou schopnost vázat dusík ze vzduchu. Totéž dovede mj. i olše (Alnus glutinosa), která v kořenové oblasti žije v symbióze s houbám příbuznými *Aktinomycetami* — patrno z tmavě zeleného listí, podobně jako u luskovin. Schopnost vázat dusík, aniž by to bylo přímo vázáno na vyšší rostliny, nacházíme u volně žijících bakterií jako *Azetobacter*, které preferují půdní prostředí bohaté na zásady, více alkalické, a *Amylobacter*, které upřednostňují prostředí spíše kyselé.<br /> <br /> Rudolf Steiner popisuje schopnost luskovin vázat dusík jako děj «vdechování», přičemž všechny ostatní rostliny «se blíží výdechu».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 80.&lt;/ref&gt; Dusíkové vdechování luskovin je děj srovnatelný s tím, «co se odehrává na našich epitelových buňkách [plic; vložení autora]».&lt;ref&gt;Ebd., S. 80.&lt;/ref&gt; Symbióza s Rhizobii je endogenní; tvoří fyziologickou jednotu s mateřskou luskovinou. Ze země vstupují do ještě mladé rostliny a tam se rozmnožují za tvorby kořenových hlízek. Jsou tedy druhotně darem země luskovině — čímž je luskovině umožněno oživit anorganicky mrtvý prvek vzdušného dusíku (N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) a tím duševně-astrální, jehož nositelem je dusík,&lt;ref&gt;Ebd., S. 71.&lt;/ref&gt; důvěrně propojit s životním děním. Zjevy luskovin svědčí v mnohých znacích, až do utváření květu, ve vyšší míře o Innerlichkeit vpletené do životních procesů, než je tomu u ostatních krytosemenných rostlin.<br /> <br /> Vedle zvláštního vztahu luskovin k dusíku vykazují zvláštní afinitu k vápníku v půdě. Nejen že tyto rostliny nacházíme přednostně na stanovištích bohatých na vápník — kyselým půdám se vyhýbají, {{SE|242}}<br /> <br /> allen voran vojtěšku –, nýbrž jsou to právě ony, kdo vápník v podorničí mobilizují, přijímají jej do svých fyziologických procesů a ukládají jej do tkání a buněk. Tímto způsobem vápní přes své zbytky svrchní půdu. U vojtěšky, královny pícninových rostlin, je tomu tak ve vyšší míře než u jetele, a tím více při víceletém pěstování. Takové pěstování by v žádném osevním postupu v biologicko-dynamickém zemědělství a zahradnictví nemělo chybět.<br /> <br /> Každý rostlinný druh má obecné a nad to specifické aneignungsvermögen pro minerální látky. Obecně budiž řečeno: celé spektrum pozemských látek, které rostlina potřebuje, aby mohla přijmout pozemskou zjevnou podobu; specificky pak ty látky, jejichž prostřednictvím může éterická organizace rostlinného druhu, v souladu se svým duchovním praobrazem, vyjádřit zvláštní vlastnosti. Tyto vlastnosti se konfigurují a individualizují podle míry kvantitativně-kvalitativního vztahu určité pozemské látky ke kvalitativně-kvantitativní konstelaci kosmicko-éterických formativních sil. Taková vztahová přediva charakterizuje Rudolf Steiner, pokud jde o vlastnosti preparátních rostlin (srov. kap. «Kompostové nebo hnojivé preparáty», s. 360 nn.).<br /> <br /> V rámci osevního postupu tak přispívá každá hlavní plodina, a rovněž každá bylina nebo tráva doprovodné flóry (plevele a plevelné trávy), svým specifickým způsobem k mineralickému rozkladu prostřednictvím kyselého působení a kořenových výlučků, kořenově aktivních výměnných procesů a prostřednictvím navracení těchto minerálních látek zpět do půdy cestou organických zbytků. Vedle schopnosti vázat vzdušný dusík náleží luskovinám ještě jiná: totiž jejich vysoké schopnosti mineralického rozkladu, pokud jde o vápník, hořčík, fosfor a bór. Dle Paracelsa neexistuje žádná rostlina, která by neměla léčivý účinek. Spočívá ve schopnosti rostlinného ätherleib koncentrovat zemské látky v rostlinách a komponovat je do organických sloučenin, jimiž získávají svou hodnotu pro úrodnost půdy, svůj léčivý a výživný účinek.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge_und_ihre_Begleitflora,_die_Unkräuter&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele ====<br /> <br /> Odpovědí přírody na solitérní postavení kulturních rostlin v poli a zahradě jsou takzvané «plevele nebo průvodní byliny» a «plevelné trávy». Starají se o druhovou rozmanitost, o vyrovnání, které odráží přirozenou, stanovištní konfiguraci éterických formativních sil. Na vlhkém stanovišti je tato jiná než na suchém, jiná {{SE|243}}<br /> <br /> Na jílu je jiná než na písku, a opět jiná na půdách různého stupně kyselosti atd. Ze 292 popsaných druhů doprovodné flóry středoevropské oblasti se tak na každém stanovišti vždy vyskytují charakteristická, více či méně druhově bohatá společenstva plevelů, průvodních bylin a plevelných trav. Do tohoto každoročně se opakujícího smísení divoké flóry s kulturními rostlinami zasahuje zemědělec a zahradník. Snaží se rozsah zabuřenění a zaplevelení travami omezit na minimum různými pracovně náročnými opatřeními. Nejnáročnější a nejtěžší prací je přitom ruční okopávání a plení. Jaká úleva tedy, když v šedesátých letech přišly syntetické herbicidy. Od té doby existují přípravky s plošným účinkem a četné další, zaměřené selektivně na likvidaci určitých problémových plevelů a plevelných trav. V průběhu geneticko-technologických změn genomu pěstovaných cílových rostlin přibyly totální herbicidy, jako «Roundup Ready» s účinnou látkou glyfosát, který nastoupil svůj vítězný pochod světem. Herbicidy jsou vynálezy lidského ducha. Jsou tu od toho, aby zabíjely a ničily život. Zasahují systémově do souvztažnosti životních procesů a řídí je do nicoty. Éterické formativní síly, které konstituují životní organizaci rostlin, ztrácejí vládu nad organizací fyzického těla. Na místo astrálních sil, které skrze záření kosmických periferních sil, a těch, jež ze země vytváří a formuje zjevný obraz rostliny, nastupují síly trhající vlákna mezi bytostným praobrazem a smyslově-fyzickou podobou. Jsou to životu nepřátelské astrální síly z podpřírody, z fyzického podsvětí, které na stupni fyzického působí prostřednictvím syntetických látkových kompozic. Herbicidy jsou stejně jako souhrn pesticidů a ostatních syntetických prostředků na ochranu rostlin výtvory člověka sestavené čistě reduktionistickými cestami myšlení. Jsou nosiči životu nepřátelských sil, které stojí izolovaně v souvislostech světa. Postup libovolné syntézy látek odpovídá obráceně oné technologii, která prostřednictvím takzvaného štěpení jádra přinutí podfyzické síly, spoutané v látce, vystoupit na denní světlo — obojí s evolučně nepředvídatelnými následky. {{SE|244}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Verfahren_der_Unkrautsamenveraschung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Metoda spálení semen plevelů na popel ===<br /> <br /> Desetiletí předtím, než se výše zmíněné metody ničení plevelů přesměrováním jejich životních procesů staly celosvětovou praxí, Rudolf Steiner z výzkumu přírody kosmu a jeho spolupůsobení při tvorbě semen rozvinul metodu veraschování semen plevelů — «spalovací experiment». Je to metoda regulace plevelů, která působí proti klíčení semen. Doporučení zní: sbírat semena plevelů, veraschovat je — «nejlépe plamenem dřeva» — a získaný «pepř» rozptýlit po poli a zahradě. Tento postup vychází z poznání, že růst a jeho stupňování k reprodukci v tvorbě semen stojí v přímém vztahu k podslunečnímu planetárnímu působení Merkuru, Venuše, a především Měsíce. Měsíc odráží paprsky Slunce, planet a širšího kosmického periferie zpět k Zemi. Intenzita tohoto zpětného záření se řídí měsíčními fázemi a je největší při úplňku. Klíčivý a růstový impuls vzrůstajícího Měsíce směrem k úplňku je mnohonásobně experimentálně doložen. Semenné plevele vykazují zpravidla vysokou reprodukční sílu, která může například u heřmánku (Anthemis nobilis) dosahovat 10 000 – 20 000 semen na rostlinu, u pcháče rolního (Cirsium arvense) přibližně 4 500. Při mortalitě až 50 % se při slabém zaplevelení nalézá přece jen mezi 10 000 a 300 000 klíčivých semen plevelů na čtvereční metr, při silném zaplevelení až 30 000 na čtvereční metr. Panují-li v blízkosti povrchu půdy příznivé podmínky pro klíčení — půdní teplo (&gt; 9 °C) a půdní vlhkost —, stávají se měsíční síly aktivními a urychlují klíčení i růst. {{SE|245}}<br /> <br /> Veraschení semen se provádí v době klíčního klidu, ve stavu, kdy kosmično «jako forma rostliny žije v semeni». Prochází-li semeno ohněm, je plameny zcela pohlceno; zbývá pozemský podíl, popel. Oheň jako živel se na jedné straně smyslově zjevuje ve fenoménech tepla a světla. Druhá, působící vnitřní strana ohně je nadsmyslová. V lidském prožívání může toto nadsmyslové být zkušenostně dosažitelné jako zjev na duševní rovině — například tehdy, kdy duchovní impuls vzněcuje duši k ohni nadšení. Kdekoli oheň nastoupí, pohlcuje to, co se stalo fyzickým, a proměňuje to v popel. Z hlediska duchovně-působného svědčí popel o procesu läuterace, o takovém, který jsoucnu vštěpuje nové zárodky stávání se.<br /> <br /> Úkolem veraschení semen je nyní vytvořit v půdě podmínky, za nichž bude pro příslušný druh plevele potlačen klíčení stimulující účinek měsíčních sil. Popel, který vzniká zničením semene žilovým prvkem ohně, působí měsíčním silám v protisměru: «Jde nyní o to, aby půda byla ošetřena — protože Měsíc přece zastavit nelze — tak, aby se Země stala neschopnou přijímat měsíční účinky; a nejen Země se může stát neschopnou přijímat měsíční účinky, ale i rostliny, tyto plevele, mohou v jistém smyslu ošetřené půdě získat jakousi bázeň před tím, aby v ní rostly.» Toto poslední tvrzení nabízí myšlenku, že veraschení tak přemírou rozmnožovacích sil obdařených semen plevelů je z jejich uvěznění v pozemském reprodukčním cyklu jaksi osvobozuje, takže jejich výskyt se napříště drží v mezích.<br /> <br /> Porozumění duchovněvědným pokynům Rudolfa Steinera k veraschení plevelů vyžaduje neochabující poznávací úsilí a na něj navazující badatelskou smýšlení, která v bdělém obrácení dovnitř i navenek doprovází každý krok praktického uskutečňování. To tím spíše, že dosavadní snahy přinesly sice dílčí úspěchy, nikoli však ještě průrazné výsledky. Leží to především v následujícím:<br /> <br /> * Veraschení semen plevelů a účinek těchto popelů, jakož i popelů ze škodlivého hmyzu a kožek<br /> {{SE|246}}<br /> <br /> * reprodukčně silných zvířat způsobujících škody, jako je polní myš, musí být zcela zapojeno do provozní praxe a nepřetržitě pěstováno.<br /> * K tomu je zapotřebí spolupráce sociálního okolí podniků — lidí, kteří jsou ochotni a schopni prohlubovat duchovněvědné poznání, jež je základem metodiky veraschení, a cvičit je v trvalé praxi.<br /> * Mezitím propracované techniky mechanické regulace plevelů poněkud zatlačily výzkum a praxi veraschení semen do pozadí.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_mechanische_Unkrautregulierung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Mechanická regulace plevelů ===<br /> <br /> Zatímco herbicidy působí systémově-fyziologicky takříkajíc zevnitř — tedy přivádějí na scestí nadřazenou, budující funkci životního těla vůči fyzické organizaci —, působí mechanické postupy regulace unkrautového vzrůstu zvenčí. Pletím, stríglováním, bránováním a okopáváním jsou rostliny vytrhovány z kořenů, kosením odřezávány od kořenového trsu. Těmito opatřeními se nevystupuje z řádu zákonitosti vzniku a zániku. To platí i pro opalování plamenem, které zachycuje rychle klíčící a rostoucí plevele dříve, než klíčící osivo kulturní rostliny probije půdní škraloup a zazelená se.<br /> <br /> Každou kulturu článku osevního postupu doprovází zvláštní plevelná flóra. Její skladba je určována především stavem půdy, dobou výsevu, povětrnostními podmínkami, jakož i rychlejším nebo pomalejším růstem kultur, a tím i jejich stupněm pokryvnosti půdy.<br /> <br /> Mnohé druhy plevelů jsou indikátorové rostliny ve vztahu k půdní struktuře, např. stagnující vlhkost, zhutnění, zralost půdy, hospodaření s dusíkem a půdní acidita.&lt;ref&gt;Helmut Voitl, Elisabeth Guggenberger, Josef Willi: ''Das große Buch vom biologischen Land- und Gartenbau'', Wien 1992, 367 S.&lt;/ref&gt; Články osevního postupu lze z hlediska výskytu specifických plevelů a plevelných trav rozdělit do tří skupin: obilniny, okopaniny, víceleté pícniny. Zahradnické osevní postupy jsou v podstatě okopanino-postupy. {{SE|247}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Unkräuter_und_-gräser_in_den_Halmfrüchten&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Plevele a plevelné trávy v obilninách ====<br /> <br /> Doprovodná flóra ozimů se člení na podzimní a jarní klíčiče. Z plevelů a plevelných trav klíčících na podzim se stávají obtížnými ty, které jsou zimovzdorné, jako chundelka metlice (''Alopecurus myosuroides'') a psárka polní (''Apera spica venti''), jakož i plevele jako rmen (''Anthemis spec.''), rozrazil (''Veronica spec.'') atd. Pro svůj nízký stupeň pokryvnosti na podzim a v zimě je pšenice více ohrožena než žito a ječmen. Díky svému předozimnímu odnožování jsou tato dvě posledně jmenovaná ve svém růstu a pokryvnosti půdy o krok před travními plevely a plevely vůbec. Jen zřídka dovolí podzimní stav půdy zasáhnout regulačně stríglem nebo bránami. To lze dohnat jen omezeně na začátku jara. Okopávání s úzkými husopáterovými radličkami snese pouze pšenice — ta se odnožuje teprve na jaře —, nikoli žito a ječmen; ty již mají do značné míry vyvinuty své mělce rozběhlé korunové kořeny. K odvrácení jarních klíčičů v ozimech prokazují dobrých služeb strígl a lehké brány.<br /> <br /> Letní obiloviny, ječmen, pšenice a oves, vítají časný výsev; jsou proto — jako ostatně veškerá jarní osev — vystaveny zvýšenému tlaku plevelů. Jsou v konkurenci s plevely klíčícími již při nižších teplotách, jako je koukol polní (''Agrostemma githago''), vlčí mák (''Papaver rhoeas''), svízel (''Galium spec.''), rdesno (''Polygonum convolvolus'') a pozdějí ptačinec prostřední (''Stellaria media''), pěťour maloúborný (''Galinsoga parviflora'') a merlík (''Atriplex patula''), jakož i jako plevelná tráva oves hluchý (''Avena fatua''). Časové okno pro regulaci před výsevem je krátké, takže je nutné opakované výsevní zpracování stríglováním, lehkými bránami a okopáváním až do sloupkování. Zpracování před vzejitím umožňuje síťový strígl; po vzejití je třeba vyčkat s dalšími opatřeními do třetího listu.<br /> <br /> Se sloupkováním je zastíněním omezeno vegetativní rozvíjení semenných plevelů, nikoli však pcháčů a spolu sloupkujících plevelných trav. Pozdní klíčiče jako merlík (''Atriplex''), ohnice (''Raphanus''), lebeda (''Chenopodium'') a pěťour (''Galinsoga'') se přitom vyskytují méně.<br /> <br /> Protože semenné plevele a plevelné trávy rostoucí v obilí dosahují semenné zralosti před ním nebo zároveň s ním, jsou to ve srovnání s ozimy zejména letní obiloviny, které v rámci osevního postupu doplňují zásobu semen v půdě. Podmítka bezprostředně po sklizni musí {{SE|248}}<br /> <br /> zachovat jemně drobivé lůžko skývy, aby co největší část vypadaných semen mohla vzklíčit. Určitou starost při obilninách způsobuje neomezené rozrůstání kořenových plevelů a plevelných bylin jako pýr plazivý (''Agropyron repens'') a pcháč oset (''Cirsium arvense'') i šťovík s kůlovým kořenem. Po sklizni je nutné s nimi bojovat velmi pracně a časově náročně. Výborně se osvědčují plně podřezávající kypřiče s vlečkami, které vyhazují kořeny a kousky kořenů na povrch půdy k vyschnutí. Pcháč oset (''Cirsium arvense'') a šťovík tupolistý (''Rumex obtusifolius'') v porostu se velmi oslabují hlubokým vyřezáváním před kvetením.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Unkräuter_und_-gräser_in_den_Hackfrüchten&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Plevele a plevelné trávy v okopaninách ====<br /> <br /> Jak již název napovídá, okopaniny potřebují vedle dobrého provzdušnění skývy také intenzivní potlačování nárůstu plevelů a plevelných trav. Co do druhové rozmanitosti a konkurenčního tlaku je plevelný pokryv v rámci osevního postupu největší. Pozdějším výsevem okopanin oproti letním obilninám bývá zpravidla dost času předřadit výsevu jeden až tři průjezdy bránami, které vykořeňují brzy a středně brzy klíčící plevele a plevelné trávy. Kde to podmínky dovolují, například u řepy krmné (''Beta vulgaris''), zelí (''Brassica'') a dalších, lze přepichováním ze školky získat ještě více času a z pole vypudit i později klíčící plevele, jako pěťour maloúborný (''Galinsoga''), lebeda (''Atriplex''), merlík (''Chenopodium'') a jiné. Okopaniny mají zpravidla dlouhou mladost a dovolují proto pokračovat v mechanickém potlačování plevelů stříglováním, motyčkováním a hrázkováním až do zapojení řad. Podle potřeby je třeba řady ještě jednou projít ručně.<br /> <br /> V pěstování cukrové a krmné řepy a polní zeleniny jsou k dispozici vedle přepalování v předvzejítovém stadiu také propracované mechanické postupy, které ponechávají neošetřený jen nesmírně úzký pruh vrtných řad. Přes veškerou dobrou přípravu je však zbytkové ruční plení nezbytné. Tato práce patří k nemnohým, které zemědělci a zahradníkovi ještě zbyly, při nichž může vstoupit v přímý vztah k půdě a rostlinám hned ve dvojím smyslu: Na jedné straně je pracně a doslova rukama oddán činnosti, která jde tím snadněji a svižněji, čím více od sebe samého abstrahuje a obrací se s pozorným pohledem k rostlinám, jež mají být<br /> {{SE|249}}<br /> <br /> uvolněny, aby se mohly nerušeně rozvinout až k plnému utváření plodu. Toto obrácení působí dvojím způsobem: Je účelné — na to jedině je zaměřen stroj — a polárně k tomu probouzí duchovně zájem a duševně účinný vztah s ohledem na intimitu životního souznění rostliny a zeminy. Člověk si uvědomuje výzvu, neupadnout do prázdnoty pouhé rutiny, která práci přetěžuje. Plení plevelů může být vedle jiných takových činností cvičným polem, které buduje mosty a probouzí mravní vnímavost vůči věcem a bytostem přírody. Na druhé straně spočívá nazírající myšlení nad děním. Pozoruje se bohatství jevů — například jak se nejrůznější druhy bylin spolčují s jednou kulturou, kterou chceme pěstovat, jak jsou tyto různě utvářeny v kořeni, listu a květu a jak v pozemském zobrazení podávají zprávu o svém urobiázu, jenž bytuje v nadsmyslovém. Člověk rozpozná plevel nebo plevelnou trávu jako příslušníka určitého rodu a čeledi a uvědomí si, jak mnohé z nich mají významný léčivý účinek. Pozná, jak tento léčivý účinek je blízce příbuzný výživnému účinku postupně se rozvíjejícího plodu kulturní rostliny. Kvůli tomuto výživnému účinku musí do jisté míry ustoupit «zásoby léčivých bylin». To platí zvláště pro okopaniny plodící spíše ve vegetativní sféře. Tak připadá okopaninovému záhonu v rámci osevního postupu funkce čisticího záhonu pro následnou kulturu — zpravidla obilí — být. Zároveň je to ten, který nejvíce čerpá z půdní úrodnosti.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Unkräuter_und_-gräser_im_Futterpflanzenanbau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Plevele a plevelné trávy v pěstování krmných rostlin ====<br /> <br /> Hlavními krmivovými rostlinami jsou luskoviny, jetel a vojtěška v porostech s travami a — v menším podílu — dieteticky účinné byliny, jako je jitrocel kopinatý (''Plantago lanceolata''), bedrník (''Pimpinella agna''), čekanka (''Cichorium lupulina''), vojtěška žlutá (''Medicago lupulina''), štírovník (''Lotus corniculatus'') a komonice (''Melilotus'' spp.). Takovýto porost stojí v osevním postupu zpravidla dvě užitková léta. Tím zabírá dvě články osevního postupu. První seč se provádí dostatečně brzy, aby druhý obrůst v jinak květensky chudém vrcholném létě přišel k rozkvětu a nabídl létajícímu hmyzu bohaté nektarové zdroje. Další nektarové zdroje poskytují kvetoucí pásy na dílcích obilovin a okopanin. {{SE|250}}<br /> <br /> V hustě zapojených, plně vzrostlých dvouletých krmných porostech nemají jednoletá semenná plevele žádnou vývojovou možnost — naproti tomu v mezerovitých porostech ano. Při vícenásobné seči ani taková nejsou nebezpečná. Polní pícninářství je především osvědčeným prostředkem, jak se vypořádat s jinak těžko zvládnutelnými trvalými problémovými plevely, jako jsou pcháč oset (''Cirsium arvense'') a šťovík kadeřavý (''Rumex crispus''). Pcháč oset je oslaben již první sečí, ještě více pak druhou nebo dokonce třetí. Po takovémto dvouletém využití se daří udržet pole pro následnou plodinu — zpravidla ozimé obilí — do značné míry bez pcháče. U šťovíku, jenž je sice každou sečí oslazen, pak však rychle vyráží do semene, se omezená produkce semen obvykle nedá zcela vyloučit. Co se týče pýru plazivého (''Agropyron repens''), vícenásobný seč oslabuje výhonnou sílu oddenků, a tím i jejich další šíření.<br /> <br /> V rámci osevního postupu se s luskovinami bohatým polním pícninářstvím a meziplodinami odehrává jakýsi ekologický zázrak. Vrací půdě ztracenou úrodnost, vytváří harmonii v živém, přivádí zpět divokou faunu do krajiny a poskytuje ovcím i skotu v létě i v zimě vynikající krmivo a na podzim orební pastvinu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge,_Krankheiten_und_Schädlingsbefall&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Střídání plodin, choroby a škůdci ===<br /> <br /> Otázka zní, zda vůbec mohou rostliny onemocnět v tomtéž smyslu jako zvíře a člověk. Směr k odpovědi se otvírá, sledujeme-li zástavbu bytostných článků v přírodních říších a u člověka: Minerál je jednoartikulovaný, obdařen fyzickým tělem; ke dvouartikulovanosti rostliny s fyzickým tělem a éteriickým tělem přibývá u zvířete jako třetí článek astrální tělo a u člověka jako čtvrtý já-organizace. Příčinou onemocnění je astrální tělo.&lt;ref&gt;Viz např. Rudolf Steiner: ''Meditative Betrachtungen und Anleitungen zur Vertiefung der Heilkunst'', GA 316, Dornach 2003, Vortrag vom 3. Januar 1924, S. 33 f.&lt;/ref&gt; Takové se však v rostlině nevtěluje. Její duševní tělo zůstává v nadsmyslovém; vysílá své síly z periferie do prostoru a času, dotýká se rostlin jen zvenčí a vytváří si svůj odraz v jejich podobě. V čistotě éterické organizace rostliny se spojuje s látkami země, oživuje je a komponuje je do své fyzické organizace. V tomto spojení se stává ve svých formách smyslově viditelnou {{SE|251}}<br /> <br /> podobou. V těchto svých étericky živých formotvorných procesech je rostlina od základu zdravá; je nositelkou všech léčivých sil; svou vlastní organizací bildekräfte vlastně onemocnět nemůže. Co modifikuje její fenomenální obraz jako čistý obraz jejího typu, co ho dokonce deformuje nebo zcela ničí, jsou vlivy zvenčí. Dnes je zahrnujeme pod neurčitý pojem vlivy prostředí. Jakmile tyto sklouznou do extrémů, ztrácí se harmonie vztahu kosmických k pozemským účinkům; vznikají nerovnováhy. Ty mohou nastat přirozeně skrze požáry, bouře, záplavy a zemětřesení, nebo stále více skrze egoistická jednání člověka, nároky na vlastnictví a moc, rigorózní vykořisťování atd. Vlivy skrze člověka se projevují v oteplování Země, klimatické změně, znečištění Země, moří a stratosféry. Elektrosmog ze všech stran obaluje rostliny a odřezává je od kosmických účinků. V pěstování kulturních rostlin je toto extrémní ovlivňování ještě stupňováno technologiemi všeho druhu odcizenými životu, jako je excesivní hnojení dusíkatými solemi syntetizovanými ze vzduchu, hydroponika (pěstování v roztocích živných solí), pesticidy, herbicidy atd. Rostliny jsou zahaleny cizími látkami a zářeními, která oslabují jejich éterickou organizaci. Ta již není plně schopna budovat či udržovat svou fyzickou tělesnou organizaci v souladu s druhovým určením. Fyziologickým důsledkem je, že rostliny obsahují více vody (zvětšené buňky a mezibuněčné prostory) a v ní rozpuštěných solí, než jsou schopny zpracovat do stavby svých tvarově utvářecích pletiv. To celkově přivolává na scénu široké spektrum rostlinných a živočišných organismů — bakterie, houby, roztoče, hmyz — kteří v přírodním hospodářství na správném místě a ve správný čas konají užitečné služby, na místě nesprávném, v čas nesprávný se však jednostranně závratně množí a stávají se škodlivými organismy. Zvláštní případ v tomto kánonu tvoří virózya. Viry tvoří jakýsi druh pod-přírody rostlinné říše, jako radioaktivita takovou tvoří v říši minerální. Viry nemají vlastní metabolismus. Zapojují se do metabolismu živých organismů — od bakterií výše — a mohou se vyvíjet a množit jen skrze tento. Zatímco vše živé se projevuje v rytmech, virus se chová arytmicky. Zejména viry způsobují v říši kulturních rostlin stále rychleji probíhající odrůdový úpadek.<br /> <br /> Parazitární bakteriální a houbová onemocnění jsou výrazem přebytku silových účinků Měsíce, které jsou v půdě zprostředkovány {{SE|252}}<br /> <br /> prostřednictvím vody a vytvářejí tak jakési «měsíční životonosné dění». Za vyrovnaných povětrnostních podmínek toto dění v rostlinách působí až do tvorby semen.&lt;ref&gt;Vgl. Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S.166/67.&lt;/ref&gt; Pokud však Měsíc působí příliš silně — například v mírné zimě s vlhkem přetahujícím se do jara, a ještě k tomu zesílen přiváděním snadno rozpustných živných solí — stoupá houbový tlak. Přebytečný měsíční život vstupuje jaksi do soutěže s těmi silami, které z kosmu přes křemen, vápenec a jíl proudí formotvorně do rostlin. Ty se oslabují. Dochází k jakémusi předčasnému zplodování v oblasti vegetativní, ve sféře listů. Nad úrovní půdy — v jejímž nitru je přece pravá domovina celého onoho vojska bakterií a hub — vytváří se nahoře ve výhonkové oblasti druhá půdní úroveň pro parazity a houby. Pod tíhou přehnaných měsíčních sil podléhá rostlina rozkladu právě tímtéž říšemi nižších živých tvorů, jež jí ve tmě půdy konají užitečné služby.<br /> <br /> Nebezpečí příliš silného měsíčního působení lze předejít těmito opatřeními:<br /> <br /> * Hnojením podporujícím zdraví rostlin (posilováním jejich éterické organizace) — viz kap. «O podstatě hnojení», s. 259 nn.<br /> * Budováním půdy zemsky aktivní, bohaté na formy trvalého humusu (jílo-humus).<br /> * Opakovanými postřiky přesličkovým čajem v průběhu roku (křemenné působení).<br /> * Zachováváním a péčí o vlhké biotopy a rovněž o trvalé travní porosty v blízkosti odvodňovacích příkopů nebo spodní vody. To jsou přirozená stanoviště, na nichž mohou měsíční síly — uzdravujíce celek hofského organismu — se «vyžít» v rozvíjení bohatého houbového a bakteriálního života.<br /> <br /> Zpracování půdy pomáhá rostlině v prvním kroku k druhově přiměřené konfiguraci formativních sil jejího životního těla. Dalšího posílení se jí dostává správným zařazením v osevním postupu; nejvyššího stupňování zdravého růstu a tvorby i zrání plodů pak dosahuje hnojením (srov. kap. «O podstatě hnojení», s. 259 nn.). Pro utváření osevního postupu přicházejí v úvahu tři hlavní hlediska: snášenlivost s předplodinou téhož druhu, předplodinový účinek a udržování vysoké humusové dynamiky. V případě opakovaného pěstování téhož druhu jsou kultury množené vegetativně snášenlivé v podstatně vyšší míře než {{SE|253}}<br /> <br /> při generativním rozmnožování; leda že rodičovská generace je nosičem viru — to je hlavní problém při doosívání brambor, rozmnožování ovocných dřevin atd. Sama příroda demonstruje vysokou snášenlivost vegetativního rozmnožování, například pýr plazivý (*Agropyron repens*), kopřiva dvoudomá (*Urtica dioica*), pcháč rolní (*Cirsium arvense*), opletník plotní (*Polygonum convolvulus*), přeslička rolní (*Equisetum arvense*) atd.<br /> <br /> Při generativním doosívání pevných odrůd je v různé míře pravidlem degradace odrůdy. V základě nesnášenlivosti s týmž druhem leží jednostranné rozmnožování škodlivých organismů — bakterií, hub, hmyzu a jiné půdní fauny — jakož i patogenní kořenové výlučky samotných kulturních rostlin (*alelopatie*). Škodlivým organismům lze čelit následujícím způsobem:<br /> <br /> Veškerými opatřeními, která posilují konstituci, tedy organizaci bildekräfte rostliny. Patří k nim hofeigene produkce osiva prostřednictvím cíleného doosívání: «Wenn man [mit der Aussaat; Einfügung des Verfassers] nahe an den Wintermonaten ist, dann wird man eine starke Reproduktionsfähigkeit, wenn man weiter von den Wintermonaten ist, eine starke Nahrhaftigkeit in den Getreidepflanzen bewirken.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 109.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Dodržování doby výsevu podle kosmických rytmů, zejména synodického čili lunárního fázového cyklu.<br /> <br /> * Aktivní, úrodná půda, která každý druh jednostranných vlivů zvenčí rychle stráví a pro rostliny zneškodní.<br /> * Prostorový odstup od loňské kultury téhož druhu (např. zelí vzhledem ke kýlnatosti brukvovitých [*Plasmodiophora brassicae*], brambory vzhledem k napadení mandelinkou) a rovněž časový odstup, který podle míry snášenlivosti s týmž druhem činí tři až šest let.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Halmfrüchte&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Choroby obilnin podmíněné střídáním plodin ====<br /> <br /> Každý zpětný výsev přináší snížené výnosy nahromaděním specifických původců chorob. Snášenlivost s týmž druhem je tedy omezená — nejméně omezená u žita. Díky své nenáročnosti stojí oves a žito po ozimé ječmeni a pšenici jako abtragendes Früchte. Oves přitom platí za zdravicí plodinu. Předplodinová hodnota je nízká; v celkovém pohledu na osevní postup se však obiloviny starají o vyrovnanou humusovou bilanci. Přitom tvorba kořenů u pšenice a ječmene je podstatně slabší {{SE|254}}<br /> <br /> než u žita a ovsa. Prvně jmenované jsou středně silnými konzumenty humusu, a proto kladou vysoké nároky na předplodinu — dobře hnojené okopaniny. Pšenice je s ječmenem jako předplodinou nesnášenlivá. V tomto případě, jakož i vůbec při obilninami bohatých osevních postupech (&gt;50 %) a špatně rozložených slámových masách, nastupují patní choroby, plísňová onemocnění báze stébla pšenice — černonožkovitost (*Ophilus graminis*) nebo lom stébel (*Cercosporella herpotrichoides*). Pravidelné střídání hlíznaté a stébelnaté plodiny zde zjednává nápravu. Zvláštní postavení mezi travinami zaujímá kukuřice, snášenlivá sama se sebou ve vysoké míře. Houbové infekce se mohou u pšenice a ječmene, méně u ovsa a ještě méně u žita, vyskytnout na celém výhonku až do klasu. U pšenice jsou to především v oblasti listu rzi (*Puccinia*) — žlutá, hnědá a černá rez — a snětě (*Tilletia*), v klasu (*Helminthosporium gramineum*) trpasličí a páchnoucí sněť; u ječmene pruhovaná nemoc (*Ustilago avenae*) a padlí (*Erysiphe graminis*), v klasu ječná sněť volná; u ovsa sněť ovesná volná; u žita v oblasti listů sněžná plíseň (*Fusarium nivale*), v klasech námel (*Claviceps purpurea*). Kukuřice se bez problémů začleňuje do obilninami bohatých osevních postupů; patním chorobám vzdoruje.<br /> <br /> Poškození podmíněná osevním postupem způsobená hmyzem — jako napadení moucí osičkovou (*Oscinis frit*) nebo háďátky (*Ditylenchus dipsaci*) u žita, bejlomorkou nebo moucí česnekovou (*Hylemya correlata*) a dalšími u pšenice, moucí osičkovou (*Oscinis frit*) a třásněnkami (*Thrips lini*), hlísticemi u ovsa, moucí ječnou (*Chlorops taeniopus*) u ječmene a pšenice — padají vůči houbovým nákazám méně na váhu. Naproti tomu v pěstování kukuřice způsobuje zavíječ kukuřičný (*Pyrausta nubilalis*) převažující škody.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Hackfrüchte&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Choroby okopanin podmíněné osevním postupem ====<br /> <br /> Rozmanité druhy okopanin v polním a zahradním hospodářství mají každý své vlastní vzorce napadení a poškození. Zpravidla jsou samy se sebou nesnášenlivé a musejí být proto v osevním postupu vhodně odděleny. Jistou výjimku tvoří brambor. Vegetativní množení hlízami z něj činí nejsnášenlivější ze všech kulturních rostlin. V horských polohách může být pěstován zpětně po desetiletí. V teplo-vlhkých polohách nastupují nejrůznější virózy — přenášené mšicí broskvoňovou (*Myzodes persicae*) a dále šířené poraněními hlíz —, dále houbové infekce, jako mimo jiné obávaná plíseň bramborová (*Phytophtora infestans*), jakož i živočišný výskyt jako mandelinka bramborová (*Leptinotarsa decemlineata*), jež — {{SE|255}}<br /> <br /> Ertragsbildung již v prvním roce pěstování výrazně snižuje. Následný pěstování není proto zpravidla možný. V osevním postupu by měl být dodržen odstup čtyř let. Předplodinové vlastnosti brambor jsou pro všechny obilniny a okopaniny vynikající.<br /> <br /> Cukrovka a řepné plodiny (cukrová řepa, krmná řepa, červená řepa) jsou kvůli napadení háďátky v kořenové oblasti jen málo samosnesitelné. Háďátka (stonkové háďátko [''Ditylenchus dipsaci'']) patří k hlavním původcům chorob z osevního postupu. Jsou mnohorasová, napadají téměř všechny kulturní rostliny i mnohé plevele, jsou dlouhověká — proto musí být v osevním postupu dodržen odstup čtyř až šesti let do návratu některého druhu řepné plodiny. Betarůby vykazují široké spektrum škodlivých činitelů: virová onemocnění (mimo jiné žloutenková choroba [''Beta-Virus 4'']), houby (mimo jiné kořenová spála, různé houby), dále háďátka, mšice (''Phytophagus''), řepná moucha (''Pegomya hyoscyami''), atómárka šedá (''Atomaria linearis'') a další. Napadení je dílem podmíněno odrůdou a počasím, z největší části je však důsledkem nedostatečné půdní hygieny a příliš úzkého postavení v osevním postupu.<br /> <br /> Vhodné předplodiny pro cukrovku a řepné plodiny jsou zejména brambory a dusík vázající luskoviny, jakož i při dobré vlastní organické hnojení statku všechny druhy obilnin. Následné plodiny jsou zpravidla ozimé nebo jarní formy pšenice a ječmene.<br /> <br /> Brukvovité rostliny (''Kruzifery''), mezi nimi všechny druhy zelí, řepka a zástupci meziplodin — jako řepkové odnože, hořčice bílá (''Sinapis alba''), olejný ředkev (''Raphanus sativus var. oleiformis'') a další — obohacují osevní postup nesmírně. Přehojný kvet řepky (''Brassica napus'') a brukvovitých přicházejících do kvetu, meziplodin i — neúmyslně — plevelů hořčice a ohnice rolní (''Raphanus raphanistrum'') je zdrojem nektaru, který přitahuje množství létajícího hmyzu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Futterpflanzen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Choroby krmných rostlin podmíněné osevním postupem ====<br /> <br /> Brukvovité rostliny zároveň přitahují velké množství žravého hmyzu — v čele blecháče (druhy ''Phyllotreta''), kapustová moucha (''Chortophila brassicae''), blýskáček řepkový (''Meligethes aeneus'') a další. Stejně škodlivé je i množství houbových chorob, v první řadě nádorovitost košťálovin (''Plasmodiophora brassicae''), která jako typická choroba osevního postupu z velké míry určuje nesnášenlivost košťálovin, řepky atd., ale i brukvovitých plevelů navzájem. Dále je řepka hostitelskou rostlinou mnoha {{SE|256}}<br /> <br /> Nematodových druhů, které v následných plodinách páchají škody. Řepka potřebuje brzy vyklízející předplodiny jako ozimý ječmen a žito. Za sebou zanechává pro následnou plodinu vynikajícím způsobem strukturovanou, zralou, relativně bezplevelnou půdu. Z uvedených důvodů je stejně jako u košťálovin nutná přestávka v pěstování tři až čtyři roky. Při zařazení intenzivního zeleného hnojení brukvovitými do osevního postupu je třeba zvolit ještě delší odstupy.<br /> <br /> Ústřední místo v osevním postupu zaujímají vedle tržních plodin pícniny jetel (''Trifolium'') a vojtěška (''Medicago'') s přídavkem směsi pícních trav a bylinek. Jetel a vojtěška jednak jako hlubokokořenící rostliny přímou cestou — vázáním dusíku, zpřístupňováním minerálů a bohatstvím kořenové hmoty — oživují celý objem půdního profilu, a to tím více při víceletém, bujném porostu, jednak patří na rostlinné rovině nepřímo k největším podporovatelům trvalé úrodnosti půd. Děje se tak prostřednictvím pícních mas, které jsou přeměněny a zušlechtěny přežvykováním a jako hnojivo se vracejí na půdu. Pěstování pícních luskovin je doplněno zrninkovými luskovinami, mimo jiné bobem obecným (''Vicia faba''), lupinou (''Lupinus'') a hrachem setým (''Pisum sativum''). V osevním postupu stojí buď v čisté kultuře, nebo ve směsné kultuře s ovsem, přednostně před okopaninovými plodinami. Priorita jetele a vojtěšky v osevním postupu klade hranice pěstování zrninkových luskovin. Důvodem je kyjatka jetelová (''Sithonia lineata''), která dokáže pícní luskoviny v raném mládí značně poškodit. Klíčovým problémem červeného jetele — méně pěstování vojtěšky — je sklerotinia jetelová (''Sclerotinia trifolium''). Je to typická choroba osevního postupu. Černé sklerotie (plodnice houby) lpí na kořenovém krčku, ničí cévní svazky a jetelová rostlina uvadá na přelomu jara ze dne na den. Trvalé formy houby se mohou v půdě udržet až osm let. Návrat červeného jetele, a rovněž vojtěšky, by proto měl nastávat nejdříve každých pět až šest let. Při nejméně dvouletém pěstování je problém pcháče pro následnou plodinu vyřešen a rovněž stav nematodů se výrazně snížil.<br /> <br /> Dalšími listovými plodinami, které zpravidla tvoří součást biologicko-dynamických osevních postupů, jsou krmná řepa (''Beta vulgaris var. alba'') jako dietetikum při krmení dojnic a dále mrkev (''Daucus carota'') a lnička setá (''Linum usitatissimum'') při odchovu telat. Tyto plodiny, jakož i pěstování zeleniny a léčivých bylin pro zdraví zvířat jsou zčásti pěstovány zahradnicky, zčásti polním způsobem začleněny do okopaninovýchplodin. {{SE|257}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Fruchtfolge_in_Beziehung_zur_Düngung,_Humusbilanz_und_Pflugbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Osevní postup ve vztahu k hnojení, humusové bilanci a obdělávání pluhem ===<br /> <br /> Osevním postupem si biologicko-dynamický podnik vytváří pěstební rámec, který garantuje dauerfruchtbarkeit odpovídající stanovištním podmínkám. Tento prostorově-časový rámec předkládá téma, jež lze podle počasí a potřeb krmení i trhu různě variovat. Toto téma musí jako živý ideový celek žít ve vědomí hofgemeinschaft a být rok co rok soustavně vtisknuto hospodářskému organismu. Každý rok znovu se tento obraz osevního postupu stává v utváření přírodního dění viditelným uměleckým dílem. V následujícím příkladu (Dottenfelderhof) je představen dvanáctipólový osevní postup, který se člení do dvou šestipólových, v nichž je opět rozpoznatelný původní princip trojpólového hospodaření:<br /> <br /> {| class=&quot;wikitable&quot;<br /> !&lt;small&gt;Rok&lt;/small&gt;<br /> ! &lt;small&gt;Osevní postup&lt;/small&gt;<br /> !<br /> !&lt;small&gt;Meziplodina&lt;/small&gt;<br /> !&lt;small&gt;Hnojení&lt;/small&gt;<br /> !&lt;small&gt;Humusová bilance&lt;/small&gt;<br /> !&lt;small&gt;Podzimní orba&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;1&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Vojtěška – tráva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;100–200 dt kompostu&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;+&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;2&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Vojtěška – tráva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;Tvorba trvalého humusu&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;+&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;3&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Oz. pšenice – ječmen&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;Brukvovité&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || <br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;4&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Oz. žito&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;Luskoviny aj.&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || <br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;5&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Okopaniny: brambory, polní&lt;/small&gt;<br /> &lt;small&gt;zelenina, krmná řepa aj.&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;300 dt chlévského hnoje z hlubokého ustájení&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;zčásti brukvovité&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || &lt;small&gt;+~&lt;/small&gt;<br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;6&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Oves, špalda&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;Podsev jetele&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;7&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Jetelotráva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;100–200 dt kompostu&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;+&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;8&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Jetelotráva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;Tvorba trvalého humusu&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;+&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;9&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Oz. pšenice –&lt;/small&gt; <br /> &lt;small&gt;rozmnožování osiva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;Brukvovité&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || <br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;10&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Žito&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;Luskoviny aj.&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || <br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;11&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Okopaniny: jako pod 5&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;300 dt chlévského hnoje z hlubokého ustájení&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;zčásti brukvovité&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || &lt;small&gt;+~&lt;/small&gt;<br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;12&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Oves, špalda,&lt;/small&gt; <br /> &lt;small&gt;rozmnožování osiva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt; <br /> || &lt;small&gt;Podsev vojtěšky&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> | colspan=&quot;7&quot; |&lt;small&gt;BL = listová plodina; H = stébelnatá plodina; + = přírůstek humusu; ~ = udržování humusu; - = úbytek humusu; pf = orat&lt;/small&gt;<br /> |}<br /> <br /> Podíl listových plodin odpovídá s 50 % systému střídavého hospodaření. Meziplodiny však posunují poměr {{SE|258}}<br /> <br /> ke stonkovým. Hluboko kořenící kultury s největší kořenovou hmotou – vojtěška, za ní jetel – převažují nad podílem převážně mělce kořenících okopanin s malou kořenovou hmotou. Prostřední polohu v obojím ohledu zaujímají stébelnaté plodiny. Bez přihlédnutí k příspěvku meziplodin a organického hnojení lze humusovou bilanci v průběhu dvanácti let hodnotit jako mírně pozitivní. Zpracování půdy, především na jaře a na podzim, ji ovlivňuje negativně. Přerušení tohoto zpracování po čtvrtinu dvanácti let polním pícninářstvím zmírňuje ztráty humusu – právě tak jako mírné hloubkové zpracování na podzim a v předzimu pluhem, kypřičem, diskovým pluhem a podobně. Vyrovnání ztrát, nebo přímo postupné usazování na trvale vyšší úroveň obsahů humusu, je pak úkolem humus poskytujících meziplodin, především však hnojení chlévským hnojem a komposty. {{SE|259}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Dritte_Säule:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''Třetí pilíř:''' ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vom_Wesen_der_Düngung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === O podstatě hnojení ===<br /> <br /> Co hnojení vlastně znamená, to je záhadná otázka. Ze stanoviska obvyklé agronomické vědy se zdá, že tuto otázku dál klást nestojí za námahu; zdá se, že je jednou provždy rozluštěna. V tomto smyslu hnojení znamená: přivádět systému půda a rostlina – za účelem harmonicky vyváženého hospodaření s živinami – látky uvažované a vypočítávané v izolované formě jednotlivých chemických prvků, které dávají očekávat maximální výnosy, přibližně až po vyčerpání genetického potenciálu odpovídajícím způsobem šlechtěných odrůd kulturních rostlin.<br /> <br /> Tento bodový způsob myšlení v kategoriích vnějších příčinných a účinkových vztahů stojí polárně naproti výpovědi duchovněvědního výzkumu, který «tajemství hnojení» označuje jako «mimořádně skutečná tajemství».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 11.&lt;/ref&gt; «Zajisté, hnojení se provádí instinktivně z tradice starých dob. Ale podstatě hnojení dnes vlastně nikdo nerozumí», «kromě těch, kteří to mohou vědět z duchovního»..&lt;ref&gt;Ebd., S. 20.&lt;/ref&gt; Následující tři kapitoly jsou pokusem vytvořit základy porozumění pro toto radikální tvrzení. V dalších výkladech k stupňům hnojení se může tajemství podstaty hnojení stát zjevnějším.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_Stoff-_und_Kräftefrage&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K otázce látky a sil ===<br /> <br /> Provozovat zemědělství znamená pohybovat velkými masami látek, převážně z organické přírody: oživenou půdou při každém pracovním úkonu, pracovními postupy při sklizni zelené píce, sena a slámy atd., jakož i jejich uskladněním a každodenním předkládáním ke krmnému žlabu, stlaním ve stáji, vyklízením a skladováním chlévské mrvy a močůvky, jakož i jejich rozvozem na pole a louky, několikanásobnou aplikací postřikových preparátů na celý katastr hospodářství, sklizňovými hmotami obilí a okopanin, jejich uskladněním a konečně přípravou veškeré sklizně, která opouští hospodářství jako potraviny. {{SE|260}}<br /> <br /> Zemědělství je dopravní živnost proti své vůli. To je jedna stránka, druhou stránkou je, že se jedná o proces zasazený do rytmů běhu roku a pokračující i nad jejich rámec. To platí především pro hnojení. Hnojiva vyprodukovaná v podniku jsou sama výsledkem životních procesů a zároveň příčinou jejich udržení a stupňování.<br /> <br /> Co jsou to za látky, které se tu v různých formách projevů pohybují sem a tam? Co je to látka? Látky se projevují ve čtyřech klasických živlech: ve skupenstvích pevném (země), kapalném (voda), plynném (vzduch). K živlu tepla přírodověda dosud nenašla pojmový přístup, který by jej charakterizoval jako svébytný čtvrtý z klasických živlů. Dodnes platí metodický princip rozkladu jevů, který sahá až k zakladateli experimentální fyziky Francisi Baconovi (1561–1626). Tato metoda, hledat za jevy v materiálních procesech kauzální princip bytí, dodnes ovládá běžný vědecký provoz.<br /> <br /> Za subjektivně vnímaným jevem se hledá objekt, materiální předmětnost. Ta se nenachází v teple samotném, nýbrž sekundárně v teplotních stavech, které se měřitelně projevují na živlech pevném, kapalném a plynném. Teplo by bez tohoto vztahu ke třem živlům či skupenstvím zůstalo nepostřehnutelné. Pro Francise Bacona, který se právními prostředky učinil soudcem nad teplem, to byl zřejmě důvod, proč teplu upřít svébytnou existenci jakožto živlu. Dodnes zůstává nehmotnost tepla, jeho bytostná podstata, pojmově v temnotě. Neztělesňuje žádné vlastní skupenství. V novější době mají badatelé tendenci označovat energeticky bohatý, vysoce zředěný stav plazmatu za čtvrté skupenství. Ale i v této vysoce komplexní souvislosti jevů se teplo projevuje v podobě vázané na hmotu. Jeho čistá podstata jakožto tepelného živlu se ve vnímání stává fenoménem tepelného vjemu v odstupňování od studeného po horké, zprostředkovaného živly země, vody a vzduchu. Dále se jeho čistá nehmotná podstata projevuje ve vlastnosti převádět svou přítomností a nepřítomností elementární či agregátní stavy jeden v druhý.<br /> <br /> Otázka po podstatě látky, která se od 17. století postupně stala ústřední poznávací otázkou v přírodních vědách, se zdá být fyzikou a chemií v zásadě vyjasněna. Rozložíme-li analytickými metodami organické či anorganické látky – pomineme-li {{SE|261}}<br /> <br /> ty, které se od přírody nacházejí v elementárním stavu, jako zlato, stříbro aj. –, vyjde najevo soubor fyzikálně-chemických prvků, které se rozlišují podle svých vlastností. Představujeme si, že jsou tvořeny atomy (atom = nedělitelný).<br /> <br /> V 19. a 20. století byl i produkt rozkladu, prvek jako „nedělitelný atom“, rozložen na své elementární částice. Tím ztratil kvalitativní charakter vlastností chemických prvků na významu pro poznání podstaty látek. Tímto krokem byl překročen práh od přírody k „podpřírodě“&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Leitsätze'', GA 26, «Von der Natur zur Unternatur», Dornach 1998, S. 255 ff.&lt;/ref&gt; a vstoupilo se do subatomární oblasti elementárních částic (kvant). V ní se ztrácí smyslový svět a nastupuje jiný, svět měřitelných energetických účinků.<br /> <br /> Ty se liší od vyzařujících silových účinků kosmu, které pozemský svět látek pozvedají ke konstituci vyšších stupňů bytí života rostlinného světa, duševna světa zvířat a duchovna člověka. Naproti tomu se pozemské látky jeví jako vyzařující,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst nach geisteswissenschaftlichen Erkenntnissen'', GA27, Dornach 1991, S. 20).&lt;/ref&gt; jako zhuštěné silové útvary, jakoby procesy, které dospěly ke svému konci a v tomto stavu jsou spoutány.<br /> <br /> V atomech se spatřovala tělesa vyplňující prostor, hmota, která měla být jedinou příčinou veškerého vyššího bytí na Zemi. Tento názor vytvořil pro světonázor materialismu racionální, zdánlivě nevyvratitelný základ. Hmota, tak zní názor, je kontinuum, které bylo na počátku a bude na konci. Všechno bytí, které vzniklo mezi tímto počátkem (velký třesk) a tímto koncem (''konečná entropie'', tepelná smrt) a ještě existuje, se odvozuje z tohoto materiálního prazákladu, a tak i člověk, který si to vše jako materiální objekt takto myslí. V popření svého já jako duševně cítící, duchovně usilující a v lásce chtějící bytosti povýšil tuto teorii na axiom. Materialismus je kvůli svému zdánlivě jistému základu, rozluštění tajemství hmoty a z něj vzešlé technologii, nejméně reflektovaným světonázorem. Zahaluje pohled na člověka, který s nasazením nejvyšší síly rozumu konstruuje svět, v němž se jako ne-Já ztrácí v nicotě. „Rozum se vzdaluje od skutečnosti, rozumnost nás k ní {{SE|262}}<br /> <br /> opět přivádí.“ &lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Einleitungen zu Goethes Naturwissenschaftlichen Schriften'', Kap. X. «Wissen und Handeln im Lichte der Goetheschen Denkweise», GA 1, Dornach 1987, S. 171.&lt;/ref&gt;Světový obraz materialismu zažil jistý otřes poznatky kvantové fyziky, která dokazuje, že hmotu nelze diferencovat na součet atomárních částeček hmoty, nýbrž na energetická kvanta účinku. Kdo je ale jejich původcem? Zde se klade otázka po duchu, po světě bytostí tvořících z nadsmyslna. „Rozum nás vzdaluje od skutečnosti, rozumnost nás k ní opět přivádí.“<br /> <br /> Zaměří-li člověk veškerou sílu rozumnosti na sebe jako na myslící bytost, nalezne v sobě samém prostředky a cesty, které ho vyvedou ze statiky materialistického světového obrazu. Probouzí se k vědomí, že on sám je z duchovních prapočátků povolán být nositelem vývoje a stále více se jím stávat; že v sobě díky svým duševním silám myšlení, cítění a chtění může rozvíjet vyšší duševní poznávací orgány a s jejich pomocí se školit k vyšším náhledům. Ty mu umožňují, aby ve svobodném sebeurčení vzal svou budoucnost i budoucnost svého spolutvoření do vlastních rukou. Náznaky tohoto druhu se tu a tam objevují. Avšak: Otázka po podstatě látky ve všech jejích formách projevu, v neživé přírodě, v životě rostlin, v oduševnělosti zvířat a v duchovní či Já-organizaci člověka, se v tomto smyslu dosud neklade.<br /> <br /> Abychom získali vhled do tohoto komplexu otázek, je třeba si uvědomit: „Smyslově vnímatelný obraz světa je součtem metamorfujících se obsahů vnímání bez jakékoli hmoty, která by ležela v jeho základu.“&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Einleitungen zu Goethes Naturwissenschaftlichen Schriften'', Kap XVI. «Goethe als Denker und Forscher», GA 1, Dornach 1987, S. 274.&lt;/ref&gt; Vnímání, která činíme na smyslově vnímatelném předmětu, podněcují myšlení k tvorbě pojmů, které se snaží postihnout vlastnosti tohoto předmětu. Tak se charakterizují látkové prvky periodické soustavy vždy specifickými vlastnostmi, které jsou výrazem něčeho, co se nestává jevem, tedy nepřísluší vzniku a zániku v čase a prostoru. Hmota je však chápána jako kontinuum, jako to, co přetrvává v čase a prostoru, aniž by sama byla smyslově vnímatelným jevem a aniž by podléhala budujícím a ničivým silám, které v čase a prostoru působí. To, co se projevuje, jsou pojmově postižitelné vlastnosti. Jsou to projekce něčeho nad-časoprostorového, nadsmyslového, podstaty té či oné látky. Konstituují se {{SE|263}}<br /> <br /> ve vědomí člověka skrze vnímání a pojem v součet vlastností. Jejich vymezení a přiřazení k té či oné látce je předmětem výzkumu fyziky. Jejich konstelace je taková, že každý látkový prvek má specifickou afinitu k jiným látkám. Mohou spolu reagovat. Pokud k tomu dojde, výchozí látky zmizí z dohledu a, jakoby syntézou, vznikne nová látka s překvapivě novými vlastnostmi. Začátek a konec jsou spolu spojeny diskontinuálním děním. Například vodík (H) a kyslík (O) jsou plyny. Jejich vzájemná afinita je tak obrovská, že spolu reagují explozivně. Zmizí a objeví se voda, látka s nejbohatšími vlastnostmi, základ veškerého života. Dochází ke skoku z méně zhuštěného do více zhuštěného skupenství. Pokud je voda podrobena elektrolýze za vynaložení energie, objeví se opět výchozí prvky jako plyny. Při přechodu z plynného do kapalného stavu, jakož i při každé reakci mezi látkami, vstupuje do hry faktor času. Probíhá proces. Toto procesuální dění ve světě látek je především předmětem chemie. Lze jej empiricky sledovat v reaktivních doprovodných jevech, ale jako takové se vymyká vnímatelnosti. V chemickém procesu působí síly, které jsou dány podstatou látky a jejími vlastnostmi. Síly, které jsou v procesu v pohybu, setrvávají před začátkem a na konci reakce ve stavu klidu, ztuhnutí do formy. Ve formě se látka stává smyslově vnímatelnou a ve svých fyzikálních vlastnostech měřitelnosti, počitatelnosti a vážitelnosti vypočitatelnou.<br /> <br /> V průběhu procesuálně-chemického působení sil se objevují jevy, například tepelné, světelné, barevné a zvukové jevy, jakož i čichové a chuťové zážitky, které nelze odvodit z vlastností reagujících látek. Umožňují bádajícímu duchu člověka hlouběji se vžít do procesuálního dění, ba dokonce si v činném provádění s ním vytvořit osobní vztah, v němž se nadsmyslové působení sil v osobním prožitku zobrazuje blíže duchu. V spoluprožívání chemických jevů odhalují látky na malou skulinku svou silovou a tím i svou bytostnou podstatu.<br /> <br /> Čím dále postupovala fyzika v časoprostoru ve snaze rozluštit tajemství materiálně myšleného látkového prvku, atomu, tím více se jev vytrácel z dohledu experimentátora. Ten dále spřádal červenou nit na základě představených modelů pomocí {{SE|264}}<br /> <br /> matematiky. Nepozorovaně vystoupil z přírody do říše „podsmyslového“, do podpřírody, do říše přísně zákonitých, fixovaných, neživých a bezduchých poměrů sil hmoty, elektřiny, magnetismu a jaderné vazebné energie. V této podpřírodě je vše předmětné ze smyslově vnímatelného světa rozpuštěno ve vypočitatelný systém v sobě ztuhlých a přesto interagujících forem energie. Tam, kde působí izolovaně, jsou v nejvyšší míře nepřátelské životu. Podsmyslové síly působí v „prostoru“, a proto jsou nutně představovány jako tělesa v prostoru, jako mechanika kvant. Rozlišují se v prostorovém vymezení a – podle svého mechanismu účinku – různé elementární částice, respektive energetická kvanta.<br /> <br /> V průběhu vývoje kvantové fyziky se stalo zřejmým, že tyto představy, opírající se o smyslovou zkušenost, nejsou udržitelné. Niels Bohr (1885–1962), otec kvantové fyziky, dospěl k závěru: „Neexistuje žádný kvantový svět.“&lt;ref&gt;Zitiert nach Jos Verhulst: ''Der Glanz von Kopenhagen, geistige Perspektiven der modernen Physik'', Stuttgart 1994, S. 15.&lt;/ref&gt; Tento poznatek potvrdili jeho kongeniální kolegové Werner Heisenberg (1901–1976), Wolfgang Pauli (1900–1958) a další. Heisenberg píše: „Nejmenší jednotky hmoty ve skutečnosti nejsou fyzickými objekty v běžném smyslu; jsou to formy, ideje, které lze jednoznačně vyjádřit pouze v matematickém jazyce.“&lt;ref&gt;Ebd., S. 17.&lt;/ref&gt; – Atom tedy není věc v prostoru. A dále píše: „Pokud se pokusíme proniknout za tuto skutečnost [myšlena je ta smyslově vnímatelná; pozn. autora] do detailů atomárního dění, pak se kontury tohoto ‚objektivně-reálného‘ světa rozpouštějí – ne v mlze nové a přesto nejasné představy skutečnosti, nýbrž v průzračné jasnosti matematiky, která zákonitě spojuje to možné, nikoli faktické.“&lt;ref&gt;Ebd., S. 173.&lt;/ref&gt; Tato „průzračná jasnost“ je však abstrakcí. Jakkoli může být správná ve vztahu k bytí a působení podpřírody, naráží přesto na hranici, na níž si poznávající člověk může uvědomit, že z této abstrakce nelze vykřesat jiskru eticko-morálního impulsu. Matematika se zabývá tím, co se stalo fyzickým, co se myslícímu vědomí projevuje v číselných poměrech. Jejich správnost je postižitelná v myšlenkách, tedy čistě v duchu. V nich se objektivní a subjektivní spojuje v jedno. Jsou pravdivé v omezeném případě {{SE|265}}<br /> <br /> anorganicko-fyzického. V tomto smyslu je matematika vědou duchovní, a nikoli přírodní. Myslíme myšlenky, které jsou schopny převádět fyzikální zákony do technologických funkcí. Zůstaneme-li u těchto myšlenek a snažíme-li se v duchovním posílení prožít jejich důslednost, jejich logické souvislosti, pak se matematika nesráží do strnulé, neživé abstrakce, nýbrž se může stát předstupněm pravého duchovního poznání.<br /> <br /> Číselné poměry jsou výrazem poměrů energetických, respektive silových. Ty druhé jsou jednak nositeli procesů látkových reakcí, jednak jsou v látce spoutány jako „zadržené procesy“.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Konferenzen mit den Lehrern der freien Waldorfschule Stuttgart'',2. Bd., GA 300b, Konferenz vom 21. Juni 1922, Dornach 2019, S. 152.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Martin Rozumek, Peter Buck (Hrsg.): ''Das Chemische und die Stoffe, Zugänge zur Chemie'', Dornach 2008, Kap.: «Einleitung», S. 7.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Látka podléhá tíži. Tato zakusitelná vlastnost ji především činí reprezentantem pozemského. Je to součet forem energie či sil spoutaných do smyslově vnímatelné formy, které se projevují ve vlastnostech. Umožňují procesy probíhající podle přírodních zákonů, reprodukovatelné a matematicky abstrahovatelné do vzorců.<br /> <br /> V oživené přírodě již toto procesuální dění nelze odvodit pouze z vlastností fyzikálních látkových prvků. Naopak, životní procesy je do značné míry odcizují jejich fyzikální determinovatelnosti. Bílkovina se například skládá z pěti prvků: uhlíku, kyslíku, dusíku, vodíku a síry. Ty se se svými vlastnostmi stávají nositeli sil, které jsou kosmického původu.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 64f.&lt;/ref&gt; Tyto kosmické síly všudypřítomně proudí z planetárního okruhu a konfigurují se podle bytostné povahy rostliny nebo zvířete v éterické tělo neboli tělo životní. To je skrz naskrz tvůrcem procesů. Stává se architektem fyzické organizace, pozvedá fyzikální látky z jejich spoutanosti v pozemském, staví je do služeb životních procesů a udržuje je v proudu života tak dlouho, dokud tento proud neumírá do forem organických útvarů. Éterické tělo se pak rozpouští ve světovém éteru. Při bakteriálním rozkladu, mineralizaci, se pozemské látkové prvky uvolňují z organických útvarů; opět upadají zpět do své fyzikální vlastní zákonitosti.<br /> <br /> To, co se v organické přírodě označuje jako konstitutivní složky, jako jsou bílkoviny, sacharidy, tuky, hormony, vitaminy atd., jsou {{SE|266}}<br /> <br /> z životních souvislostí, v nichž se objevují, abstrahované, tělesné, mrtvé útvary. V souvislosti životních procesů jsou to silové útvary, které v téměř nekonečných variantách a vzájemných působeních pozvedají pozemský svět látek k oživeným kompozicím. Kdo komponuje tyto síly v tuto zvučnou symfonii, takže dub je v každém svém orgánu, v kořenech, kmeni, větvích, výhonech, listech, květech a plodech nezaměnitelně dubem, a růže růží? V rostlinné říši se hledá typus, bytost, která se v určitém druhu rostliny tvarově projevuje. Ani síly, ani hlouběji skrytá bytost, která tyto síly ze sebe plodí, nejsou smyslově vnímatelné. Otevírají se teprve nadsmyslovému nazírání.<br /> <br /> Co se v tomto ohledu projevuje u zvířete? Bytost, zdroj veškerého tvoření, zůstává skryta. V jevu se neobjevuje duše a tvořivá síla sama, nýbrž duševní projevy a působení sil. Kůň zapřažený do pluhu se duševně projevuje ve svých pohybech, v poslušnosti na tlak uzdy, aby zůstal ve stopě, a ve způsobu, jak se při postupu vpřed mocně opírá do postroje atd. Všechny tyto projevy síly mají nepochybně svůj původ v bytosti koně. Vnímáme je v napětí svalů, tažných lan, v rozrývané půdě, v klouzání plazu pluhu po odhrnovačce až po boční odkládání. Síla vycházející z koně se projevuje v polaritě klidu a pohybu, a to současně. To charakterizuje rytmus. Rytmus, který kůň projevuje ve všech svých pohybech, v kroku, klusu a cvalu, nebo v kývání hlavou nahoru a dolů při tahu těžkých břemen, pramení z duševní bytosti tohoto zvířete. Rytmus vytváří ekonomii v působení sil; šetří sílu. Toho všeho si jako divák uvědomujeme; základní dění, jak se duševno proměňuje v sílu a ta vnější čin, zůstává skryto.<br /> <br /> Jak se tedy utváří tento vztah bytosti a jevu člověka v zemědělství? On sám je cílevědomým aktérem a zároveň svým vlastním divákem: kočí a kůň v jednom. Bytost, duchovní cíl a čin jsou v sebeuvědomění bezprostředně propojeny: Vezmu-li rýč a rýji, účinek je podobný jako u pluhu. Avšak já jsem v každém okamžiku dárcem impulsu a vědomým účastníkem dění. Má duchovní bytost je původcem idejí, které mě vedou, a zároveň zdrojem síly, aby se staly činem. Nacházím v sobě samém bytost, která má moc se svobodně k {{SE|267}}<br /> <br /> tomuto činu určit. Zvířeti naproti tomu zůstává jeho bytost nevědomá; prožívá se čistě duševně ve svých instinktech. Bytost a duše rostliny působí z „nadpřírody“ v životních procesech a vytvářejí si ve formách smyslově vnímatelný obraz. Bytost minerálně-látkového se projevuje v prostorově ohraničené, fixované struktuře sil, která v krystalu ztuhla do geometricky daných forem.<br /> <br /> Tento vztah bytostí k jejich způsobům projevu v přírodních říších se vyjadřuje ve způsobu utváření látek budujících tělo. V člověku se tělesná kompozice látek individualizuje podle jeho duchovní duše, jeho Já. Bytost pozvedá látky z jejich pouhého fyzického bytí a komponuje je v silové útvary, které odpovídají stupni bytí, na němž se objevují. Na prvním, nejnižším stupni bytí fyzicko-anorganické přírody se stavba látek řídí zákony, které zde vládnou. Tyto zákony jsou postižitelné v chemicko-fyzikálních pojmech a manifestují se předmětně ve výtvorech techniky. Na druhém stupni bytí, v rostlinné říši, se látky komponují podle vyšších, již ne pojmově postižitelných zákonitostí éterického těla obrazných sil. Tímto tělem je pozemské působení sil začleněno do kosmického. Třetí stupeň bytí látkových kompozic konstituuje říše zvířat. Zvíře může své tělo budovat pouze příjmem potravy zvenčí. Cestou trávení ničí potravinové látky silou své vlastní duševní bytosti a z této duševní síly komponuje svou vlastní tělesnou látkovost. Ta je konfigurována tak, že je nositelem duševna přebývajícího ve zvířeti, které má svůj bytostný základ za sluneční sférou, ve vzdáleném kosmu, v takzvaném zvěrokruhu. Čtvrtý stupeň bytí látkového je ztělesněn v těle člověka. V něm je fyzické, éterické a astrální utváření látek individualizováno skrze Já. Pouze tím, že látky v těle – např. DNA – jsou uspořádány podle silového zdroje Já, mohou v těle přebývat. Vytvářejí si v těle Já-organizaci. Skrze ni se člověk projevuje jako individualita.<br /> <br /> Čtyři stupně forem projevu látkového konstituují pozemské bytí a tak i skutečnost zemědělského organismu. Při hnojení jde o to, uvést tyto stupně bytí do takového vzájemného vztahu, aby se to mrtvé, minerální, otevřelo silám živého, duševního a duchovního: „Člověk musí zemi přímo oživovat, a to nemůže, pokud postupuje mineralizujícím {{SE|268}}<br /> <br /> způsobem; to může jen tehdy, pokud postupuje s organickým, které uvede do odpovídající polohy, aby mohlo působit organizujícím, oživujícím způsobem na to pevné, zemské samotné.“&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 122.&lt;/ref&gt; Pojem hnojení tedy nelze uchopit na stupni neživého, „mrtvého, zemského“, nýbrž teprve tehdy, když se vezmou v úvahu stupně od živého výše.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_Frage_nach_Geist,_Wesen_und_Individualität&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K otázce ducha, bytosti a individuality ===<br /> <br /> Vše, co se zjevuje, je forma — šat látkového. Látkou naplněná forma je označována jako těleso v prostoru. Jak ukazuje předchozí úvaha, jeví se tato látkovost ztuhnutá do formy jako specifická kráftekomposition, jež procesově ztuhlá — «Konec cest Božích».&lt;ref&gt;Das Zitat lautet im Original: «Leiblichkeit ist das Ende der Werke Gottes»; aus: ''Biblisches und Emblematisches Wörterbuch'' des deutschen Theologen Friedrich Christoph Oetinger (1702– 1782).&lt;/ref&gt; Síly jsou neviditelné; projevují se ve svých účincích, například ve změnách formy. Principiálně neexistuje žádné silové působení bez příčiny, bez původce. Ti jsou smyslovému vnímání skryti ještě hlouběji než síla sama. Původce je ve hře sil velikým neznámým — duchem. Ten prostupuje všemi přírodními říšemi až k člověku a konstituuje fyzickou organizaci těla; ve své nejčistší podobě se zjevuje v krystalových formách minerální říše. Duch je pohybujícím v bildekräften, jež z dálek kosmu vyzařují dovnitř. Původce všech zjevení fyzicko-anorganické, mrtvé přírody je bytostný duch. Právě tak je to duch, jenž žije v proudech éterických sil přitékajících ze sfér Slunce a planet a tvoří z nich éterická těla rostlin, zvířat a — nad člověkem — éterická těla vyšších duchovních bytostí.&lt;ref&gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Původce veškerého života je bytostný duch. Právě tak je to duch, jenž tkáč v astrálních silách vyzařujících z kosmu a jenž tvaruje podle povahy zvířat, člověka i bytostí nad ním stojících jejich astrální tělo. U zvířete i u člověka zprostředkovává éterickým silám bildekräfte-impulsy, jež budují a udržují tělesné orgány, jakož i vyšší orgány sloužící duševnímu prožívání, rozvíjení morálních impulsů a vlastnímu bytostnému konání. Veškeré duševní bytí je duch! A nakonec je to duch, jenž naplňuje Já-bytost člověka a v {{SE|269}}<br /> <br /> V něm probouzí sebevědomí. V tom rozvíjí sílu k usilování o sebepoznání, k uchopení reálně působícího ducha v sobě samém, jakož i v přírodě a kosmu. V sebevědomí člověka vzplane duch — jasně v myšlení a snivě v cítění; ve vůli žije spící. Skutečnost ducha se mu stává tím více skutečností, čím více ideje myšlením uchopené prožívá v cítění a nechává je ve vůli stát se činem. V tomto úsilí pracuje Já na proměně bytostných článků: fyzického těla a ätherleib. Stává se jejich spoluúčastníkem; naplňuje se produktem této proměny, duchem, a vstupuje s ním do svobodného vztahu.<br /> <br /> Lidské Já chápe, že k rozšíření přírodní vědy nutně potřebuje také vědu o duchu, a nachází ji v antroposofické duchovní vědě. Její výsledky se sdělují myslícímu vědomě v formách idejí. Rozlévají světlo nad smyslový svět. Pojmově uchopené smyslové skutečnosti se rozšiřují a vzplane v vědomí jako duchovní skutečnosti. Člověk se učí poznávat jako duchovní bytost, jež je zakotvena sama v sobě, jako bytost, která se z vlastní, sebou samou poznané bytostnosti může svobodně sebeurčovat. Člověk se učí v sebezkoumání — školením svých duševních činností myšlení, cítění a vůle — poznávat jako Já, jež jako duchovní bytost koření ve věčném, jež si v prostoru a čase vytváří tělesnost a v ní stínem zahaleno vzplane v sebevědomí. Prostřednictvím vědy o duchu se lze naučit uvědomit si svůj původ v duchu.<br /> <br /> Prostřednictvím obvyklého na smysly vázaného myšlení se člověk učí poznávat svět kolem sebe jako dohotovený, završený — a sebe jako toho, kdo se stává, jako nedovršeného. Nalézá v sobě sílu a ukazatel cesty k tomu, aby nedovršené ve svých bytostných článcích — astrálním čili duševním těle, éterickém čili životním těle a těle fyzickém — proměňoval k vyšší dokonalosti. Tato síla k sebeproměně je vlastní každému člověku; tvoří celé lidství. Stane-li si člověk tohoto vědomým, stává se vývojová idea živou; stává se duchovně účinnou realitou. Staví člověka, který se prodírá k sebepoznání, do polohy, v níž se může povznést nad pouhé přírodní bytí — jež se oku zjevuje jen v odumřelých formách — a sám prožít i utvářet ten proces, který z proměny minulého v přítomnosti nechává vznikat budoucnost. Tento proces pořádá Já člověka a přitom samo sebe vnímá.<br /> <br /> Prožitá idea vývoje otvírá bytosti Já neomezené duchovní panorama, z nějž čerpá substanci, která jejímu vlastnímu bytí dává obsah a nechává je růst. «Já získává bytost a smysl od toho, s čím je spojeno.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Theosophie'', GA 9, Dornach 2003, S. 50.&lt;/ref&gt;Já žije v duši a je skrze tělo otevřeno smysly vůči fyzickému světu a otevřeno duchem vůči světu duchovních bytostí, které stojí nad člověkem. {{SE|270}}<br /> <br /> V tomto poli napětí prožívá člověk sám sebe jako individualitu. Tento pojem nelze, takto chápán, vztáhnout na věci a bytosti přírody. Ty jsou ve svém fyzickém bytí bez Já zapojeny do světa sil a bytostí kosmu. Tím, že si člověk uvědomil sebe sama ve fyzicko-smyslovém světě, se z tohoto poutat do značné míry emancipoval. Stojí jako vyvíjející se bytost tváří v tvář světu forem, který ztuh v dílo.<br /> <br /> Z tohoto stavu svého vědomí hrozí člověku, že se odcizí přírodě právě tak jako svému ve duchu kořenícímu bytí. Prožívá sám sebe stále více jako uzavřeného do sebe a mechanicky a elektronicky si konstruuje vnější svět, který již není přírodou, žádnou živě působící duchovností, nýbrž artefaktem duši prosté intelektuality. Jak ale, obrátí-li člověk pohled z nitra, z vnitřně posilněné duchovní duše, na přírodu, která z živého vytváří formy — jak, odhalí-li se z idejí poznání ducha inaugurační princip vývoje, jenž tyto formy vytváří? Člověk, který takto z poznání ducha uchopí sám sebe bytostně jako individualitu, nalézá v sobě ducha, který se přeměňuje v ideami nesené silové impulzy vůle. Tyto ideami prozářené silové impulzy vůle zasahují řídícím způsobem do světa sil přírody. Tuto cestu připravuje Goethe, když odkazuje na umění: «Komu začíná příroda odhalovat své zjevné tajemství, ten cítí neodolatelnou touhu po její nejdůstojnější tlumočnici — umění.»&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Maximen und Reflektionen'', Nr. 720, Hamburger Ausgabe, Bd. 12, München 1987.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tyto lidské silové impulzy vůle pozvedají zemědělský organismus jako celek z obecného přírodního dění a starají se o smysluplný a uměřený tok sil ve vzájemném působení jeho orgánů. To se děje především a s největším dosahem skrze hnojení těmi organickými látkami, které jsou v hospodářství vyloučeny z životních procesů. Zde je minulé látkové dění, procesuálně proměněné skrze přeměny, povoláno k přítomnému. {{SE|271}}<br /> <br /> To charakterizuje jednu stránku — stránku přírody. Druhou stránkou je duchovní výkon člověka. Ten z poznání ducha ukazuje vůli cesty, jak komponovat hnojivé látky, které otevírají dílem-jsoucí bytí silám, jež připravují cesty budoucím možnostem vývoje.<br /> <br /> Klíčem k hlubšímu porozumění podstatě a směru účinnosti těchto dvou polárně protikladných forem hnojení je pojem «zemědělské individuality», který Rudolf Steiner odvozuje od bytostného nazírání člověka.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 42.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Düngungsfrage_und_die_landwirtschaftliche_Individualität&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Otázka hnojení a zemědělská individualita ===<br /> <br /> V kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 nn.) byl pojem «zemědělské individuality» uveden do pohybu a odvozena jeho trojčlennost z trichotomie člověka podle těla, duše a ducha. Tělo se člení tak, že v hlavě čili v nervově-smyslovém systému pomáhá lidskému duchu dospět v myšlení k sebevědomí, v rytmickém systému hrudních orgánů nechává lidskou duši prožívat sebe sama v sebecítění a v soustavě látkové výměny a pohybu končetin se může uplatňovat lidská vůle. V člověku se sbíhá to, co se kolem něj rozkládá jako příroda, a to, co mu předmětnými smysly vstupuje vstříc jako protistojící svět. V zemědělství tedy zpočátku jednáme s obrazy, jejichž tvořivá bytost se v nich skrývá — tak jako se v zevnějšku krávy skrývá její bytost. Vědomě poznávajícímu člověku se ale otevírá možnost nezůstat stát u obrazu a — na tom základě — nepostulovat pra-základ bytí v bezduchém abstraktním myšlení v matérii, nýbrž nalézt jej v idejích, které v nazíravém vědomí rozsvěcují a v člověku probouzejí morálně-duchovní impulzy. Ideje pak přestávají být abstrakcemi, jakmile vědomě poznávající člověk sám je myšlením vytváří, sám je citovým prožíváním oživuje a vlastní vůli je vštěpuje jako morální impulzy. Takto uchopené ideje teprve zakládají svobodné tvoření, které přesahuje přírodu. To z etických intuicí staví most přes propast mezi tím, {{SE|272}}<br /> <br /> Morálně-duchovního v člověku a tvořivě-bytostného v přírodě.<br /> <br /> Ideové formy antroposofické duchovní vědy mají tu povahu, že v myšlenkovém zpřístupňování uvolňují život, který pobízí k činu. Tak lze, jak je vylíčeno v kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 nn.), z ideového celku trojčlennosti člověka a z aktivní přítomnosti uvnitř hospodářského organismu přímo sledovat, jak na jedné straně živlový prvek tepla a vzduchu nad zemí zapojuje zemské látky do životních procesů a podrobuje je jakémusi trávení,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&lt;/ref&gt; nepřetržité proměně jejich zjevných podob — a jak na druhé straně látkový prvek země a vody v hlubinách, pod úrovní půdy, vypadl ze života a v krystalizaci se skrze naskrze stává formou. Otevírá se velkolepá polarita výšin a hlubin, substančního dění a tuhnutí ve formě, pohybu a klidu. Je to právě ta polarita, která se mikrokosmy v člověku stahuje do pólů jeho soustavy látkové výměny a nervově-smyslové soustavy. Jako tyto póly nalézají svůj rytmický vyrovnávací pohyb v bijícím srdci a v plicním dýchání, tak ony póly výšin a hlubin v rytmické dynamice půdy ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#273|Obrázek 14]]).<br /> <br /> Zázrak půdy se skrývá ve své nenápadnosti. Látky a síly se zviditelňují ve formách zeminy; jejich působení a bytostná povaha zůstávají skryty a je třeba je hledat ve všech oblastech bytí pod-přírody, přírody a nadpřírody. Jsou to bytosti a síly, které působí rozpad, zánik a smrt (pod-příroda), dále takové, které působí fyzicko-mechanicky a konstituují fyzické tělo u rostliny, zvířete i člověka, dále takové, které v přírodních říších udělují život, a konečně takové, které v říši živočichů obdarovávají duší a jsou nositeli duše. Duch, který se v sebevědomí člověka probouzí jako nadpříroda, je vylit přes přírodní říše a vytváří si ve veškerém tvarování svůj odraz.<br /> <br /> Při výrobě potravin a při jejich spotřebě mimo zemědělský organismus se tomuto organismu ztrácejí nejen látky, nýbrž stejnou měrou i síly. Jsou to síly vyzařující shora z nadpřírody, z kosmických výšin, a zdola z hlubiny země, {{SE|273}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 14, S. 273.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 14: Die landwirtschaftliche Individualität, die drei Stufen der Düngung aus interner Erzeugung und die zwei Stufen der Mineralanwendung externer Herkunft.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> jsou to ve vlastním slova smyslu vyživující a hojivé síly. Úkolem hnojení je nyní kompenzovat ztrátu látek země a uvést půdu a rostlinu do stavu, kdy jsou schopny stále novým způsobem přijímat a být vnímavé pro síly a substance nadpřírody. Z toho logicky vyplývají tři stupně, na nichž se v plném smyslu naplňuje obsahová náplň pojmu «hnojení»:<br /> <br /> Jde o hnojení<br /> <br /> # látkami a silami z oživené rostlinné přírody,<br /> # látkami a silami z oduševnělé živočišné přírody a<br /> # látkami a silami, které jsou produktem lidského ducha. Oproti tomu má být jako «nultý stupeň» označováno vyrovnávání ztrát pozemsky vázaných látek. S vodnými solemi syntetickými nebo chemicky rozloženými, využívanými v industrializovaném zemědělství, se překračuje stupeň «-1», práh od přírody k pod-přírodě (Obrázek 14).<br /> <br /> V následujícím bude pojednáno o základních aspektech přínosu a problematiky aplikace minerálních látek a poté o třech stupních hnojení. Cesta k rozluštění {{SE|274}}<br /> <br /> jeho tajemství je jakási syntéza přírodovědných a duchovědných poznávacích snah na základě tathandlung. Nastupuje se zde cestu od vědy k umění, cestu bádání v činu, na níž se smysl pro pravdu, v malém i ve velkém, měří podle poznatelného a prožitelného přirozeného a sociálního gedeihen statku jako celku — nikoliv podle kvantitativního výsledku.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufe_0:_Die_Anwendung_von_Mineralstoffen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Stupeň 0: Aplikace minerálních látek ===<br /> <br /> Z pojetí, že jediným reálným základem všech světových jevů je hmota, se od 19. a 20. století v zemědělství zákonitě zformoval pojem «minerální hnojení» a spolu s ním pojetí souhrnu «živin», jež rostlina potřebuje k růstu. Za touto teorií se skrývá závažný předpoklad, že ze souhrnu anorganických, mrtvých látkových prvků může vzejít život, že s jejich pomocí by bylo možno život vytvářet a rozmnožovat. Život však vzniká ze života, z životních zárodků nebo semen. V přírodě nikde, ani při sebepečlivějším pozorování, nenalezneme oporu pro to, že by ze minerálně mrtvého mohl vzniknout život, nýbrž jen opak: Život propadá smrti. Pojem hnojení se ale vztahuje k tomu, aby byl život jako takový v růstových procesech rostliny, a stejně tak duševně-astrální působení zvenčí při tvarování, podporován způsobem odpovídajícím bytostné povaze. Nikoli náhodou se odvozuje pojem hnojiva od pradávna od významných účinků vylučování ze soulové a životní organizace domácích zvířat. Hovořilo se o «staré síle» takto pohnojeného pole. Z vládnoucího materialistického smýšlení se organickým hnojivům, kromě jejich mnohotvárného minerálního složení a podpory mikrobiálního půdního života, nepřisuzuje žádná specifická hnojivá hodnota.<br /> <br /> Jaká kritéria lze nalézt, abychom mohli posoudit důsledky, které způsobuje pojem hnojení chápající vzájemné vztahy půdy a rostliny pouze jako hmotné dění? V následujícím má být tato problematika sledována na příkladu motoru veškerého zvyšování rostlinných výnosů — na dusíku syntetizovaném do solné formy. {{SE|275}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung_von_Stickstoffsalzen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Aplikace dusíkatých solí ====<br /> <br /> Dusík (N) je se svými 79 % vlastním nositelem živlu vzduchu. Obtéká zelené listoví rostlin vzpínajících se do atmosféry, aniž by se přímo podílel na jejich růstových procesech. Jako vzdušná látka je podobně jako kyslík vázán sám se sebou (N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;), a proto je téměř reakčně mrtvý. Do hustších stavů vody a země se dostává přirozenou cestou pouze dvěma způsoby: 1. prostřednictvím energetických výbojů blesků, přibližně 6 kg/ha/rok,&lt;ref&gt;Manfred Klett: ''Die boden- und gesteinsbürtige Stofffracht von Oberflächengewässern'', Arbeiten der Landwirtschaftlichen Hochschule Hohenheim, Bd. 35, 1965, S. 42.&lt;/ref&gt; a 2. biologickou cestou prostřednictvím vazby dusíku rostlinnými organismy k tomu schopnými, zejména druhově bohatou čeledí luskovin. Prolomit tuto bariéru přirozeného vnášení dusíku, který si sám určuje svou míru, velkotechnickými postupy — to bylo výslovným cílem od konce 19. století. Průlom se podařil syntézou amoniaku Haber-Boschovým postupem. Za vysokého energetického příkonu se vzdušný dusík převádí ve vodném roztoku na vodíkovou sloučeninu amoniak (NH&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;). Dalším zahušťováním vznikají pevné sloučeniny s kyslíkem — dusičnanové soli — a s vodíkem — soli amonné, které rovněž snadno přecházejí do roztoku: první rychleji, druhé pomaleji. Obě sloučeniny jsou ve vodném roztoku vysoce reakčně aktivní a dusičnanové sloučeniny v pevné solné formě vysoce výbušné. Syntetickým postupem lze na libovolném místě země, nezávisle na biologických denních či ročních rytmech, vyrobit jakékoli množství dusíkatých solí. Vedle svého civilního nebo vojenského využití jako trhaviny způsobily v průběhu 20. století celosvětově revoluci v rostlinné výrobě. Tvoří produkční kapitál pro zemědělskou masovou výrobu a jsou — ve spojení s používáním herbicidů a pesticidů — příčinou vývoje k agrárnímu industrialismu.<br /> <br /> Tváří v tvář obrovskému nárůstu výnosů v polním, zahradním a ovocném hospodářství i ve všech ostatních speciálních kulturách by člověk musel zpívat chválu této světlé stránce nasazení průmyslově vyráběných dusíkatých solí — kdyby tu nebyly temné stíny. Dusíkaté sloučeniny, pokud nejsou ve formě amoniaku (NH&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt;) vázány na jílové minerály, mají tendenci co nejrychleji opět zmizet ze střední oblasti «bránicové půdy» — buď jako dusičnan (NO&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;) dolů do oblasti podzemní vody hlavového pólu, nebo jako amoniak (NH&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;), oxidy dusíku {{SE|276}}<br /> <br /> (oxid dusný N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O) nebo elementární dusík (N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) nahoru do pólů látkové výměny. Tyto ztráty tvoří přibližně stejným dílem asi 25 % vstupu syntetizovaných dusíkatých solí. Na jedné straně kontaminují podzemní vodu a vodu studniční, respektive eutrofizují povrchové vody. Na druhé straně přispívají svými emisemi ve značné míře ke znečištění atmosféry oxidem dusičnatým, a tím ke klimatické změně. Zbývajících 50 % vstupu dusíku způsobuje snížení biologické aktivity půd, respektive její jednostrannost,&lt;ref&gt;Martin Hartmann et al. (2015): ''Distinct soil microbial diversity under long-term organic and conventional farming'', ISME Journal, 9, S. 1177–1194.&lt;/ref&gt; jakož i vynucený růst rostlin při současném oslabení jejich organizačních sil, jejich výživné a léčivé účinnosti. Syntetizované dusíkaté soli přispívají rovněž k floristickému a faunistickému ochuzení druhů v krajinách. Teprve ony umožňují zúžení osevního postupu až po monokulturu a — nad to — pěstování v živných roztocích (''hydroponika'').<br /> <br /> V rostlinné výrobě znamená každá dávka dusíku zvenčí určitý druh nárazového růstového donucení. V každém případě — ať je podávána jako rychle působící dusičnanová, nebo jako pomaleji působící amonná sloučenina — zvyšuje se koncentrace dusíku v půdním roztoku, vůči níž se rostlina nemůže ubránit. Donucení přijmout nadbytek dusíkatých solí oslabuje éterickou organizaci rostliny ve všech jejích orgánech. V kořeni, který sestupuje dolů do hlavového pólu, se to projevuje jako ochromení jeho funkcí. Jednou z těchto funkcí je jeho vrozená schopnost jakési smyslové vnímavosti — nejen vůči formativním silám kosmu a vodnímu živlu, nýbrž zejména vůči živlu zemitě-pevného. Subtilnost těchto procesů se odhaluje v následujících fenoménech:<br /> <br /> Klasická «přírodní louka ponechaná přirozenému vývoji» z našich polních lánů z velké části zmizela. Z ní se kosinami sklízelo seno pro zimní krmení. Byla, podle stanoviště, nesmírně druhově bohatá na vrchní i spodní trávy a zejména na luskoviny a byliny.<br /> <br /> Přejde-li se nyní k tomu, že se za účelem zvýšení její bujnosti soustavně podávají dávky syntetických dusíkatých solí, spouští to — co se týče druhového složení — řetězovou reakci. Jako první z porostu mizí byliny, v dalším průběhu let luskoviny jako jetel červený, štírovník růžkatý a další. Nejdéle se drží jetel bílý. I spodní trávy nakonec ustupují moci vrchních trav, {{SE|277}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 15, S. 277.jpeg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 15: Die Funktionen der Wurzelhaare und deren Beeinträchtigung durch externe Zufuhr von Stickstoffsalzen.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> které na konci této posloupnosti dodávají monokulturní masové výnosy. Tento příklad objasňuje praufenomén vnějšího použití dusíku: druhové ochuzení asociovaných rostlinných společenstev.<br /> <br /> Zblízka viděno, uplatňuje se tento účinek v mnoha detailech v oblasti kořenů. Například u jetele červeného lze pozorovat, jak počet hlízek na kořenech — vznikajících endogenní symbiózu jetele s rhizobii, bakteriemi vázajícími dusík — klesá vlivem soustavného podávání dusíkatých solí. Vlivem vysoké koncentrace dusíku v půdním roztoku se snižuje schopnost kořene vázat dusík; ten postupně ztrácí svou schopnost vstupovat do symbiózy.<br /> <br /> Co platí pro endogenní symbiózy luskovin, platí i pro exogenní symbiózy s bakteriemi a houbami jiných rostlin. Na obrázku 15 je znázorněn podélný řez koncovým úsekem kořene.<br /> <br /> Kořenová špička se skládá z živé tkáně dělicích se buněk (''meristem''), s předsunutou slizovitou kořenovou čepičkou (''Calyptra''). Obě tvoří neustále se obnovující životní pól kořene. Kus výše po kořeni odumírá kořen do svého formového neboli smrtného pólu; dřevnatí. Jako zprostředkující střed se mezi nimi člení třetí prvek, v němž se — jak již bylo popsáno — oba póly, život a smrt, v obou funkcích {{SE|278}}<br /> <br /> kořenových vlásků navzájem prostupují (srov. kap. «Der Frühjahrsprozess und die Bodenbearbeitung», s. 213 nn.). Kořenové vlásky se skupují v rytmickém uspořádání kolem celého kořenového tělesa. Jsou to výchlipky z buněk kořenové pokožky (''epidermis''), které již nejsou schopny dělení. Jako takové jsou na jedné straně metabolicky aktivní: skrze ně proudí asimiláty z nad zemí ozelenělých rostlinných orgánů přes sestupný phloemový proud do půdy, kde aktivují mikrobiální a houbový život rhizosféry a symbioticky na sebe vážou. Kořenové výměšky (''exudáty'') tvoří v průměru u druhů kulturních rostlin přibližně 30 % jejich asimilačního výkonu.&lt;ref&gt;Christoph Felgentreu, Kirsten Engelke: ''Konzepte zur Erhaltung der Bodenfruchtbarkeit'', Deutsche Saatveredelung AG, Lippstadt.&lt;/ref&gt; Ätherleib rostliny tak řídí v souladu s jejími růstovými rytmy a potřebami prostřednictvím asimilačního proudu (phloem) půdní život — jsou to nízkomolekulární bílkoviny, sacharidy, enzymy, vitaminy, kyseliny, chelatační látky, kumariny, fenoly, glykosidy, alkaloidy, éterické oleje, ethylen.&lt;ref&gt;Lexikon der Biologie, https: www.spektrum.de.&lt;/ref&gt; Na druhé straně jsou kořenové vlásky smyslově aktivní. «Die Wurzel der Pflanzen […]: Es ist ein Auge, aber ein schlechtes Auge.» (Kořen rostlin je okem — ale špatným okem.)&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Schöpfung der Welt und des Menschen, Erdenleben und Sternenwirken'', GA 354, Vortrag vom 9. August 1924, Dornach 2000, S. 154.&lt;/ref&gt; Kořenové vlásky vnímají jaksi soli, které se rozpustily vlastní metabolickou činností (výměnnými procesy) a prostřednictvím svých symbiotů ve vlhko-vodném prostředí půdy. V procesuálně opačné současnosti — vlastnosti živého těla — vylučují kořenové vlásky asimiláty do kořenového okolí, podněcují jimi mikrobiální rozkladné procesy a přijímají jejich koncový produkt: mineralizovanou, mrtvou sůl. Ta postupuje v protisměru k asimilátům buněčnou tkání kořenů a ústí do vzestupného ''xylem''ového proudu. Jeden, mrtvý minerální proud zdola, a druhý, živý shora, jsou odděleny kambiem.<br /> <br /> Pouhým předmětným myšlením toto subtilní dění v kořenových vláscích a kolem nich není uchopitelné. Tyto v současnosti na sebe navzájem sladěné, takříkajíc do sebe vetkané životní a smyslové procesy jsou nasazením syntetizovaných dusíkatých solí citelně narušovány nebo postupně blokovány. Kořeny rostlin nemají rozlišovací schopnost ohledně původu rozpuštěných dusíkatých solí. Zvyšuje-li se jejich koncentrace soustavným přívodem zvenčí, ochabuje činnost kořenových vlásků. Kořeny se stávají metabolicky slabými a {{SE|279}}<br /> <br /> smyslově otupělými. Jejich schopnost vstupovat do symbióz je oslabena, jak bylo výše znázorněno na příkladu kořene jetele obsypaného hlízkami. Éterická organizace rostliny, rozšířená do kořenového okolí, se stahuje zpět na kořen; rhizosféra chudne. Postrádá utvářecí sílu kosmicko-astrálního, jehož «látkovým nositelem» je dusík.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 73.&lt;/ref&gt; Půda a rostlina tvoří životní jednotu. Z jejich životních procesů rozkladu organické substance pochází dusík a přechází — v průchodu mrtvou solnou formou — bezprostředně do životních procesů výstavby. Životní tělo rostliny ovládá moment smrti solné formy. Masivním přívodem syntetizovaných dusíkatých solí je rostlina vystavena jakémusi donucení je přijímat. Odpovídajíce svému původu jsou nositelkami sil z pod-přírody, které působí proti bildekräfte Übernatur — formativním silám nadpřírody.<br /> <br /> Výše zmíněná problematika vrhá světlo i na otázku platnosti zákona stálosti látek a sil. Je jejich chování a působení v neživé přírodě ve srovnání s přírodou živou kontinuální, nebo diskontinuální? Pozorování učí, že látka a způsob jejího silového působení nabývá podstaty a významu prostřednictvím souvislosti, v níž obojí vystupuje.<br /> <br /> Použití dusíkatých solí syntetizovaných ze vzduchu má moc negovat životní souvislosti ve prospěch vlastního mechanismu působení. Mají tendenci prosazovat v životní organizaci rostliny fyzikální princip časové následnosti příčiny a účinku. O tom svědčí i skutečnost, že k udržení výnosů je třeba rok co rok vynakládat přibližně stejné nebo dokonce rostoucí množství dusíkatých solí. Vnějším přívodem dusíku se výnosy stávají téměř bezcennými vypočitatelnými.<br /> <br /> To vše však znamená, že kořen je takzvaným «minerálním hnojením» odcizován své evolučně vrozené funkci. Střed rytmicky osazený kořenovými vlásky — mezi životním pólem kořenové špičky a smrtným pólem dřevnatějícího kořene — postupně ztrácí svou metabolicky a smyslově aktivní funkci; stává se pasivním. Rostlina je tendenciálně vracena zpět do dřívějšího evolučního stavu, v němž byla čistě «narozena z vody», volně se vznášejíc jako řasy ve slané vodě světových oceánů. Nyní však — kdy se v dlouhotrvajících vývojových krocích vypracovala k «narozené ze země», s kořeny, volně stojícím {{SE|280}}<br /> <br /> stonkem, listovou posloupností, květem a až po semeno — potřebuje hnojení, které je přiměřeno jejímu bytí jako zemské rostliny a je s to toto bytí dále udržovat ve vývoji.<br /> <br /> Syntetizované dusíkaté soli naplňují pojem hnojení jen zdánlivě. Nehnojí, nýbrž pohánějí a hypertrofují rostlinu reproduktivně do vodnaté masové bujnosti. Studium přitom se vyskytujících fenoménů z hlediska fyziologie a tvarování je neobyčejně poučné a přímo vybízí k tomu, aby byl pojem hnojení nově vymezen. «Die Pflanze lebt […] unmittelbar mit Erde und Wasser.» (Rostlina žije bezprostředně se zemí a vodou.)&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 192.&lt;/ref&gt; V čistě vodném prostředí se rostlinný (a také živočišný) život vyvíjí jen po nižší vývojové stupně; v provlhčené zemi rozvinuje svou kořenovou činnost. Roste aktivně dolů do živlu «pevného-zemitého» a rozvíjí v oblasti kořenových vlásků metabolickou aktivitu při rozrušování minerálních a rozkladu organických materiálů, jakož i smyslovou aktivitu vůči veškerému «was Erde [Salz; Anmerkung des Verfassers] und Wasser ist» (co je země [sůl; poznámka autora] a voda).&lt;ref&gt;Ebd., S. 192.&lt;/ref&gt; Hnojení tedy znamená přímo oživovat zemi, «a to nelze, postupuje-li se mineralizujícím způsobem».&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 122.&lt;/ref&gt; Hnojení, které samo oživuje zemi, zahrnuje trojí:<br /> <br /> # Zásobování půdy organickými zbytky z oživené a oduševnělé přírody.<br /> # Aktivaci rostlinného metabolismu ve vztahu ke kráftovirkungen (silovým působením) kosmického obvodu, jakož i k působení mezi kořenem a půdou.<br /> # Rozvíjení zárodečného smyslového nadání rostliny vůči látkám a silám země a kosmu k vyšší smyslové způsobilosti.<br /> <br /> Rozhodující pro posouzení hnojení podle hodnoty a účinku je jeho původ. Dusíkaté sloučeniny syntetizované za vysokého energetického příkonu (přibližně 50 MJ/kg N) pocházejí z anorganicky mrtvého vzdušného dusíku (N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;). Jsou donuceny stát se nositeli astralitu, který silově vzestupuje z pod-přírody a působí proti tomu, který vyzařuje z nadpřírody kosmu. Astrální měsíční síly, působící skrze vodu, získávají převahu nad sluneční astralitou, která působí skrze «pevné-zemité». Z tohoto důvodu je v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#273|obrázku 14]] (s. 273) {{SE|281}}<br /> <br /> použití syntetizovaných dusíkatých solí v zemědělství označeno úrovní účinku «-1». Pouze dusíku, který vychází ze životních procesů, lze v pravém smyslu přiznat hnojivý účinek. Zůstává v éterické organizaci rostliny, přijímá skrze ni formativní síly, jimiž formuje duchovní praobraz obrazně do smyslové podoby.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung_von_Gesteinsmehlen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Použití kamenných moučí ====<br /> <br /> Tak jako je pojem «dusíkaté hnojení» nepřesný, stejně tak nepřesný je pojem «minerální hnojení», který zahrnuje použití jakéhokoliv druhu minerálních látek v zemědělství a zahradnictví, bez ohledu na to, odkud v přírodním hospodářství pocházejí nebo jakým technickým postupem byly upraveny. Minerální prvky umožňují životní procesy způsobem vysoce diferencovaným, ale samy je nevytvářejí. Nehnojí život jako takový, nýbrž zajišťují jeho fyzicko-smyslový způsob projevu. V obecném pojetí minerálního hnojení se nečiní žádný rozdíl mezi dusíkem ze živlu vzduchu a látkami zrozenými ze země, jako jsou fosfor a kovy alkalické a alkalicko-zemité — draslík, vápník, hořčík a další. Dusík je v ovzduší téměř bez reaktivity a v zemi reaktivně živý. Látky země jsou reaktivně mrtvé ve svých hlubinách a stávají se aktivními v kontaktu se vzduchem a teplem. Toto pojmové zglajchšaltování bez kvalitativního rozlišení mělo fatální důsledky. Buď bylo «minerální hnojení» propagováno jako konečná moudrost, jako jediná účinná technologie zajišťování a zvyšování výnosů, nebo se vynořili «kacíři», kteří je paušálně odmítali. V praxi se duchy rozešly a hlubší poznání věci zůstalo na pospas. Dnes se o těchto věcech soudí diferencovaněji. Ke změně však nepřivedl náhled do podstaty látek, nýbrž brání ekologických souvislostí v praxi. Ve chvíli, kdy se hospodářství zřídí v duchu principu organismu tak, aby se o potřebnou dusíkovou bilanci příroda starala sama — podporována půdoobděláváním orientovaným na procesy, luskovinami bohatým osevním postupem a živočišnými hnojivy — reguluje se minerální bilance ze zdrojů půdy zpravidla sama od sebe. Tuto schopnost půdy udržovat se v dobrém zdraví na vyšší produkční úrovni, za to vděčí obratné ruce člověka. {{SE|282}}<br /> <br /> Stanoviště jsou z hlediska svého přirozeného minerálního hospodářství zpravidla velmi rozdílně «obdarována». Na spraších, naplaveninách, ledovcových základních morénách a na hlinito-jílových půdách staršího geologického původu je minerální bilance — v závislosti na erozi a stupni zvětrávání — poměrně vyrovnaná. Na stanovištích jako ledovcové písky, křemenné pískovce (Buntsandstein) nebo vápencové horniny (Weißjura) panuje vedle přebytku jednoho prvku někdy naprostý nedostatek jiného. Na starších písčitých půdách jde nejčastěji o deficit kovových bazí — vápníku, hořčíku a draslíku — a takzvaných stopových prvků. Na extrémně mělkých vápencových stanovištích chybí zpravidla fosfor. Nejcitelněji dopadá na přírodně nezpůsobilá stanoviště nedostatek vápníku, hořčíku, draslíku a fosforu. Tyto deficitní situace se přídavkem dusíkatých solí ještě vyhrocují a nevyhnutelně táhnou s sebou vymývání snadno rozpustných minerálních solí ve větším množství.<br /> <br /> V biologicko-dynamickém zemědělství a zahradnictví lze hovořit pouze o substituci stávajících minerálních deficitů. Přitom nejde o to, aby se látková hladina zvýšila na úroveň vědecky doporučených orientačních hodnot — pro postupné odvápňování obnovující rovnováhu kyselin a bazí může jako takový orientační bod platit pH &gt; 6 —, jde spíše o to, aby se prostřednictvím kamenných moučků podnítila výše zmíněná «smyslová činnost» kořene ve spojení s přidruženým půdním životem. Tato dvojnost periferní metabolické a kořenové smyslové činnosti řídí rozklíčování kamenné moučky a tím i uvolňování minerálních rezerv půdy, které se zadrhlo. V tomto ohledu mají zvláštní význam silikátové moučky z prahorních hornin. Obsahují celé spektrum všech těch látkových prvků, které tvoří výchozí bod vývoje nejúrodnějších půd. Při ryze mechanickém mletí se přísně geometrické látkové složení silikátů zachovává. Zvětrávání jemné zrnitosti probíhá v provzdušněném, humózním, metabolicky aktivním vrchním půdním horizontu a je proto do velké míry biogenní děj. Vede ke vzniku primárních a sekundárních jílových minerálů v oblasti jemných kořenů *rhizosféry*. Zároveň se při tom uvolňují chemicko- a životně-éterické síly, které byly od pravěku ztuhlé v přechodu ze stavu živě-vodního do mrtvého tvarového stavu zemitě-pevného.<br /> <br /> Nejúrodnější půdy světa vděčí za svůj vznik silikátovým horninám v práškovém stavu. Jsou to větrné nánosy «spraše» z {{SE|283}}<br /> <br /> z nánosů jemného písku z mladočtvrtohorních ledovců do bezledovcového předpolí, dále z ročních sedimentů jílu a prachovité hlíny v záplavových zónách řek (např. Nil před výstavbou Asuánské přehrady) a z úsad vulkanického popela. Posledně jmenované byly ve starověku ve středomořském prostoru používány ke zlepšení mezních půd. Také omlazení stárnoucích půd nebo přirozeně kyselých stanovišť prostřednictvím mergování (to jest vnášením měkkých, snadno zvětratelných, vápnitých jílovitých hornin) se nejpozději od ediktu Karla Lysého (823–877) z roku 864&lt;ref&gt;Helmut Snoek, Horst Wülfrath: ''Das Buch vom Steinmehl, Entstehung, Verwendung und Bedeutung im Land- und Gartenbau'', Hamburg 2000, 144 S.&lt;/ref&gt; stalo rozšířenou praxí. Dosah přepravy tak těžkých hmot byl ovšem omezený.<br /> <br /> V opakujících se vlnách se ve 19. a 20. století pokoušeli věnovat kamenným moučkám větší pozornost. Ocitali se přitom v beznadějné konkurenci s rychle se šířící takzvanou «průmyslovým hnojivárenstvím», tedy aplikací v podstatě dusíku, fosforu a draslíku ve vysoce koncentrované formě. Doufali v rychlé úspěchy — nedočkali se jich, což ani jinak očekávat nešlo. Při aplikaci kamenných moučků jde prostě o dlouhodobou melioraci, o postupné omlazování půd chudých na baze. Účinnost těchto moučků se urychluje s jemností jejich zrnitosti a je tím výraznější, jsou-li kombnovány s organickými látkami jako chlévský hnůj, kejda a komposty.<br /> <br /> Kamenné moučky se člení na ty ze sedimentárních hornin a na ty ze silikátů. V sedimentech se nacházejí — méně v jílových břidlicích, spíše v půdách na čistém vápenci, např. svrchní juře, nebo na křemitých pískovcích a kvarcitech — značné látkové deficity. V obou případech jsou půdy jen omezeně schopné vývoje. Na alkalické straně se vyskytuje nedostatek fosforu, na kyselé chybí vápník, hořčík a draslík. Teprve vyrovnání mezi oběma extrémy zajišťuje zdravou humifikaci a celkový vývoj půdy. Jde-li o snížení stupně kyselosti, tedy o zvýšení hodnoty pH směrem k 6 až 7, jsou vápencové moučky (CaCO&lt;small&gt;3&lt;/small&gt;) jako náhrada klasického mergování tím správným prostředkem. Jemně vymleté působí bezprostředně. Aby se zabránilo ztrátám draslíku výměnnými procesy, mělo by se potřebné množství v mírném dávkování rozložit na více let. Pro trvalou, půdu budující účinnost jsou vhodné hrubší zrnitosti až po vápencový štěrk. Zvláštní formu představuje použití páleného vápna (CaO). Je vysoce aktivní, postupně se však ve styku s půdní vlhkostí {{SE|284}}<br /> <br /> v neagresivní hašené vápno – hydroxid vápenatý, Ca(OH)₂ – přeměňuje. Pálené vápno se doporučuje jako přísada k rychle se rozkládajícím kompostním materiálům. Tlumí «příliš bujný život v étericku» ve prospěch tvarujících sil astrálního v kompostové hromadě.<br /> <br /> Půdy vyluhované vápnem s sebou nesou, zejména na jílem chudém písku, nedostatek hořčíku. Pomoci zde může dolomitová moučka. Vápenné usazeniny obsahují zpravidla nepatrné příměsi hořčíku. V dolomitu stoupají tyto příměsi na 50 %. Dalším kamenným moučkem je síran hořečnatý, kiserit. Na otázku, jak řešit nedostatek draslíku, odpovídá Rudolf Steiner hořečnanem draselným, patentkali – osvědčenou kombinací posilující hospodářství bází.<br /> <br /> Zvláštní formu vápnění – a to nejen vápnění, nýbrž zvláště v zahradnictví – představuje použití mořského vápna z řas. V něm je v celé své rozmanitosti soustředěno celé spektrum látkových prvků, které v sobě uchovává – lze to tak nazvat – minerálně-rostlinný život původu ve světových oceánech.<br /> <br /> Na kyselých půdách pokročilého věku může být v krajních případech k aktivaci půdního života nutná vedle meliora­ce hospodářství bází i meliora­ce fosfátová. Zatímco bazické složky půdy – vápník, hořčík, sodík a draslík – podléhají vymývání, platí to pro fosfor jen v nepatrné míře. V kyselém prostředí se váže s hliníkem, v zásaditém s vápníkem. Fosforečnany hliníku a vápníku jsou těžko rozpustné a jsou zpřístupňovány především kořenovými výměšky, symbiotickými bakteriemi a mykorhizami (houbovými hyfy). V normálním případě si v biologicky aktivní půdě hospodářství fosfátů reguluje samo.<br /> <br /> Pro meliorativní opatření přicházejí v úvahu fosforečnany vápenatéz terciérních kostních ložisek severní Afriky, jakož i fosforečnany vázané na křemík a vápník z vysokopecní strusky. Jejich zpřístupnění se uskutečňuje nakonec pod řízením éterické organizace rostlin, rozšiřující se do prokořeněného půdního prostoru.<br /> <br /> Zpřístupnění silikátových kamenných moučků, k nimž patří i sopečné popely, probíhá rovněž převážně biogenně. Jejich význam pro melioraci vyluhovaných půd je ještě jinak posuzovat.<br /> <br /> jako cílená meliorativní účinnost sedimentárních hornin. Silikátové moučky zvětrávají pomalu, v závislosti na stupni jemnosti svého mletí. Krátkodobě rozpoznatelný úspěch se nedostavuje, ale zde platí slovo: «Čas léčí.» Vývoj nabírá svůj počátek; dotýká se kořenové síly rostliny právě tak jako otevírajícího symbiotického půdního života i jakési homeopatické tvorby jílu *in statu nascendi*. Nastává nový začátek vlastní dynamiky zakotvené v půdě. Teprve opakované dávky ca. 2 t/ha/rok však prokazují účinky v drobtovité struktuře půdy a v rozšiřování kořenového prostoru. {{SE|285}}<br /> <br /> Mnohočetnost prvků, jež tvoří látkové složení magmatických hlubinných a výlevných hornin, je půdotvorná a zároveň ve velkém počtu zásadní pro zdárný rozvoj rostlin. Zde, v půdách a výchozích horninách, jako tamtéž v rostlinách a rostlinných druzích, se podíl těchto prvků mění. Tak vykazují například hlubinné horniny žulové řady od žuly s ca. 80 % SiO₂ přes *syenit* (60 %), *diorit* (55 %) a *gabro* (50–45 %) klesající obsah křemičitosti. Naopak obsahy oxidů železa, hořčíku a vápníku vzrůstají až na násobky. V porfyrové řadě od křemenného porfyru přes porfyr, porfyrit až po diabas nebo melafyr platí totéž, a stejně tak pro řadu výlevných hornin od křemenem bohatého *liparitu* přes *fonolit*, *andezit* až po čedič. Na čedičových pokrývkách nacházíme zvlášť úrodné, mineralicky bohaté půdy. Pro svůj rozšířený výskyt a svou spíše zásaditou mineralogickou kompozici s 45 % SiO₂, 10 % FeO, 7 % MgO, 10 % CaO++&lt;ref&gt;Georg Wagner: ''Einführung in die Erd- und Landschaftsgeschichte'', Öhringen 1960, 694+208 S.&lt;/ref&gt; dodává čedič nejčastěji používanou kamennou moučku. Přitom v širokém spektru prvkového složení náleží dominanci křemičitosti a hlíny (oxid hlinitý, Al₂O₃), respektive silovému potenciálu, který tato určitá kompozice přivodila, velký význam. Přísný stav formy krystalu se proměňuje v koloidní stav, v němž je substance udržována ve stavu vznášení se na pomezí pevného a kapalného.<br /> <br /> Vedle méně praktikovaného plošného rozsypávání jsou kamenné moučky přednostně vedeny přes kompostovací proces. Zpřístupnění a přijetí do životních procesů se uskutečňuje v mikrobiálním děni látkové výměny. Množstevní nasazení přes kompostování se omezuje na pouhé zaprachování kompostového materiálu při zakládání. {{SE|286}}<br /> <br /> Závěrem je třeba znovu zdůraznit: Při použití kamenných mouček jakéhokoli druhu nemůže jít o hnojení, nýbrž o substituci daných minerálních deficitů v anorganicko-mrtvé přírodě — ať již v důsledku jednostranného minerálního složení výchozí horniny při půdotvorbě, nebo v důsledku hluboko vyloužených půd pokročilého věku. Jde o nemocné půdy, které lze při relativně nízkých substitučních vstupech — v kombinaci s vlastními hnojivými opatřeními, jež budou popsána v dalším textu — terapeuticky ošetřit a pobídnout k nové vývojové dynamice. Vnější dávky dusíku v solné formě toto subtilní, životem rostliny a půdy nesené dění z velké části nebo zcela zmaří. Důsledkem je, že i na půdu vázané látky, převedené do lehce rozpustné formy a každoročně dávkované podle potřeb příslušných plodin, musejí být nasazovány ve větších množstvích.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufe_1:_Die_Düngung_aus_dem_Lebendigen_der_Pflanzennatur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Stupeň 1: Hnojení ze živého rostlinné přírody ===<br /> <br /> Rostlina po svém uvadnutí zanechává dvojí: semeno a vše, co je společné vyšším rostlinám — totiž kořen, stonek, list a květ. Ve srovnání s individuálním semenem to lze nazvat Všeobecně-rostlinným. Roste, rozvíjejíc svou podobu, od semene k semenu. V nově se tvořícím semeni však se pokaždé znovu otiskuje kosmické, «to, co jako forma rostliny žije v semeni»,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&lt;/ref&gt; pokaždé nově. Při klíčení semeno odumírá do formy, klíček se rozvíjí a je nyní silně podřízen působení pozemských sil. Semenná síla však neúnavně působí dál; prozařuje kořen strmící do hloubky, stejně tak kolmo vyhlušující stonek a listové žilky listů strmících do stran v podobě; nakonec se v podobě a květu obrazem zjevuje bytost, která duchovně jako forma žila v semeni. Skryta v květu, zbrzdí výhonek do semeníku, který — polárně k vyzařující blíži — se uzavírá jako obal semenných základů. Zde, v semenném základu, se semenná síla sjednocuje s «korunou» Všeobecně-rostlinného, s pylem. V odumírání rostliny dozrává dvojitý zárodek v semeno. Obsahuje vše, co se v prostoru a čase jako přítomné, zemsko-kosmické dění {{SE|287}}<br /> <br /> vtisknuto, substanciálně naplněno a utvářeno. Zároveň žije v semeni něco věčného, co se v pozemském stále znovu přítomní. Jinak je tomu se vším, co se z klíčícího a odumírajícího semene stalo zjevným obrazem rostliny. Všechny její orgány byly prostoupeny semenkraft [seedforce]. Skrze ni se zjevná podoba rostliny stala obrazem jejího typu. Semenkraft zanechala své stopy ve všech jejích orgánech — v kořeni, výhonku, listové posloupnosti a květu. Tyto stopy jsou tím výraznější, čím více tkáně, dosud prostoupené životem, tuhnou do formy kostry nebo zcela dřevnatí.<br /> <br /> V rostlinných zbytcích, ve všem, co se nestalo semenem, nýbrž za ním pozůstalo, nacházíme produkty prostoro-časového přírodního dění. Nesou v kompozici své látkovosti ještě stopy života a semenkraft. Hrozí jim úplné propadnutí smrti, mineralizaci. A k tomu dochází a docházet musí, neboť rostlina potřebuje mrtvé minerální soli, aby je silou své éterické organizace přivedla k novému životu. Jen se to má dít v pravý čas a v pravé míře. Příroda má moc tento mineralizační proces zpomalit nebo dokonce zastavit a přesměrovat k něčemu novému. Co pak vzniká, je humus. Rostlinnými zbytky a živočišnými pozůstatky, které se vracejí do země a proměňují se v humus, se země hnojí sama. Hnojí se v souladu se zásadou: „život hnojí život&quot;. S tvorbou humusu vzniká taková kompozice látek, která si teprve zaslouží název nejzákladnějšího hnojiva v hospodářství přírody.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vom_Wesen_der_Kompostierung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === O podstatě kompostování ===<br /> <br /> Co příroda předvádí, může se v rukou člověka povznést k pravé mistrovské dovednosti. Kompostování je pracovní umění, v němž myšlení, prožívání a konání stojí v nepřetržitém vzájemném dialogu. Lze — podle Rudolfa Steinera — získat „osobní vztah k hnojivu a zvláště k práci s hnojivem…&quot; Toho lze dosáhnout jedině tehdy, zná-li člověk všechny okolnosti druhu a původu materiálu — zda jde o mladou zeleň, zda je objemný nebo dokonce zdřevnatělý, bohatý na bílkoviny nebo kyselinu křemičitou, zda převažují kořeny, listy, masy slámy atd. Každá z těchto organických substancí má určitý {{SE|288}}<br /> <br /> geartete Stoffkomposition. Ideální by proto bylo, kdyby se kompostová hromada jako celek budovala z co největší rozmanitosti odpadních produktů. V zahradnictví je to spíše možné než v zemědělství. Zde napadají, v závislosti na ročním období, případně jednostranně velké masy.<br /> <br /> Hrubé, ale pro praxi použitelné orientační číslo pokud jde o pomalejší nebo rychlejší rozložitelnost, poskytuje takzvané poměr C/N. Čím vyšší je obsah dusíku vůči nosné kostře uhlíku, tím rychlejší je rozklad. Řada od těžce po snadno rozložitelné materiály vypadá takto:<br /> {| class=&quot;wikitable&quot;<br /> |+<br /> !<br /> !<br /> !<br /> |-<br /> |Piliny<br /> |=<br /> |500 C:1 N<br /> |-<br /> |Štěpka podle složení<br /> |=<br /> |250-400:1<br /> |-<br /> |Pšeničná sláma<br /> |=<br /> |100:1<br /> |-<br /> |Žitná sláma<br /> |=<br /> |65 :1<br /> |-<br /> |Ovesná sláma<br /> |=<br /> |50:1<br /> |-<br /> |Listí dubů a buků<br /> |=<br /> |40-60:1<br /> |-<br /> |Sláma luskovin<br /> |=<br /> |50-30:1<br /> |-<br /> |Čerstvý chlévský hnůj<br /> |=<br /> |20-25 :1<br /> |-<br /> |Kuchyňský odpad<br /> |=<br /> |25 :1<br /> |-<br /> |Zralý hnůj<br /> |=<br /> |50-20:1<br /> |-<br /> |Kravský hnůj<br /> |=<br /> |14-16:1<br /> |-<br /> |Zralý kompost<br /> |=<br /> |10-12:1&lt;ref&gt;Krafft von Heynitz, Georg Merckens: ''Das biologische Gartenbuch'', Stuttgart 1994, 351 S.&lt;/ref&gt;<br /> |}<br /> Vše, co zemědělský organismus v průběhu roku vylučuje dovnitř jako organickou substanci, může platit za výživný humus. Jde na orné půdě a v zahradách o strniště a kořenový systém, který tvoří přibližně třetinu hmoty celkového porostu, dále o hnůj z živočišné výroby (včetně slamnaté podestýlky) a o staré seno, slámu, zbytky krmiva ze stáje, listí, travní posečky, kuchyňský odpad, výkopek z příkopů atd.&lt;ref&gt;Pokud jde o praktické zacházení s přípravou kompostu, odkazujeme na příslušné publikace výše uvedených autorů; dále na Friedrich Sattler, Eckard von Wistinghausen: ''Der landwirtschaftliche Betrieb, Biologisch-Dynamisch'', Stuttgart 1989, 333 S.; dále na Herbert Koepf, Wolfgang Schaumann, Manon Hacius: ''Biologisch-dynamische Landwirtschaft: Eine Einführung'', Stuttgart 1996, 368 S.&lt;/ref&gt; Zde půjde zejména o procesuální dění od zakládání až po zralost. Kompostová hromada se zakládá na místě co nejvíce zastíněném, nad úrovní země, v oblasti působení vzduchu a tepla, látkovýměnného pólu zemědělství, na {{SE|289}}<br /> <br /> nezpevněném povrchu. Je nutné zajistit vztah ke krátkám hloubky a výšin. Zákonný požadavek kompostovat na nepropustné podložce (betonová deska) přestřihuje působení sil v kompostové hromadě od hloubkových sil země, které na ni působí zdola. Kompostová hromada je kus vyvrácené země,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 90.&lt;/ref&gt; srovnatelný s dřevnatým kmenem stromu zakořeněným v zemi a vzdouvajícím se nad ní do vzdušného obkruhu. Představa, že při kompostování prosakují do podloží nezanedbatelné množství dusičnanů, je pouhá teorie. Slizné látky uvolňující se v průběhu rozkladu uzavírají póry půdy. U hrubých pórů na písčitých půdách se doporučuje pokrýt povrch půdy tenkou vrstvou ''bentonitu'' (bobtnající jíl). Možné nebezpečí dočasného lokálního vyplavování dusičnanů v důsledku úniku průsakové vody po přívalových deštích bývá zpravidla způsobeno nevhodným zakládáním a nedostatečným zakrytím hromady. Tomuto zlu lze snadno odpomoci.<br /> <br /> Na kompostišti by mělo být k dispozici dostatečné množství základního kompostu jako očkovacího materiálu pro nově zakládanou hromadu, dále hlinitá půda, mergel nebo spraš k prokládání mezi jednotlivé vrstvy a k zakrytí hromady; a sláma jako konečná pokrývka. Pro zúžení poměru C/N lze přimíchat také chlévský hnůj, rohové hobloviny nebo krevní moučku. Jako další přísady v menší dávkování přicházejí v úvahu kamenné moučky, surový fosforit, kostní moučka, algový vápenec a další. Na přidání biologicko-dynamických kompostových preparátů bude ještě zvlášť pojednáno. Zakládání a míchání materiálů lze provádět rozmetadlem hnoje, nejlépe však zřejmě přece jen ručně. A zde leží bolavé místo. Kde jsou ty četné ruce, ti lidé, kteří by tu ne zcela lehkou práci vykonávali včas, rozumně a s radostí? Chybějí — a proto se buď příprava kompostu stala popelkou provozního dění, nebo otázkou pouhé technicky zvládnutelné rutiny. Tato rutina se omezuje na čistě mechanické procesy míchání — a to velmi omezeně —, zakládání a zpravidla opakovaného překopávání, aby se za přijetí vysokých ztrát urychlilo dozrávání na použitelné hnojivo. Zde se člověk opět zbavuje jednoho bohatého pole zkušeností — právě toho, «získat osobní vztah k hnojení a práci s hnojem». Stejně jako všechno organicky živé, podléhá kompostovací proces {{SE|290}}<br /> <br /> času. Vyvíjí se z chaotického metabolismu, z nárného humusu, do zralého formového stavu, do trvalého humusu. Je to proces, který probíhá v rytmu, v poli napětí mezi zdůrazněným pohybem na začátku (vysoký obrat) a zdůrazněným klidem na konci (utváření nové látky). Toto časoprostorové dění chce být ve všech svých fázích vnímavě doprovázeno a badatelsky promýšleno. Vyžaduje to, aby se člověk sám aktivně uvedl do pohybu a pak v dalším průběhu v klidu prodléval, vnímal vůně, konzistenci atd. a nazíraje a myslíce v tomto dění setrvával.<br /> <br /> V tomto smyslu je příprava kompostu pracovním polem vědomého cvičení, které požaduje a školí celého člověka. Vezme se vidle a lopata a na šířce asi 1,20 m se hromada vrství po vrstvách, přičemž se po dávkách vedle sebe a nad sebe ukládá snadno a obtížně rozložitelný materiál, mezi to se případně vkládají vrstvy chlévského hnoje a tenké vrstvy hlinité půdy, na okraji trochu základního kompostu, a jednotlivé vrstvy se — podle posouzení druhu potřeby — poprašují výše zmíněnými přísadami. V případě objemného a suchého materiálu platí staré pravidlo: «Pošlap ho pořádně a udržuj ho vlhký.» Při zakládání hromady se nesleduje žádné schéma — každému úkonu předchází uvážení.<br /> <br /> Hotově naskládaná hromada o výšce asi jednoho metru se záhy promění v živě bující chaos. Potřebuje vymezující obal, ochrannou, dýchající kůži. Tuto funkci nejlépe plní tenká zemní pokrývka a na ni vrstva slámy, starého sena nebo rašeliny. V tomto stavu splňuje kompostová hromada všechny podmínky, které charakterizují v sobě uzavřený organismus. S pomocí kyslíku, nositele éterických sil, rozvíjí vlastní život a ve spojení s dusíkem, nositelem astrálních sil, rozvíjí vnitřní život. Plastová folie jako jediná pokrývka je sice dešti vzdorná a vzduch propouštějící, ale přece jen pouhý surogát. Vnější kůže má funkci zadržovat vyzařující síly a vracet je zpět do nitra hromady. Zvenčí je hromada obklopena silami a rytmy živlového působení ve větru a počasí. Nezávisle na tomto vnějším dění rozvíjí kompostová hromada vlastní rytmiku a dynamiku v zákonité prostoupení stavů čtyř živlů — tepla, vzduchu, vody a země — a s nimi spolupůsobících, život tvořících éterických sil éterického tepla, světla, chemického éterického a životního éterického. {{SE|291}}<br /> <br /> V rámci svých rozsáhlých studií o životě kompostové hromady sledoval Bockemühl&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl: ''Vom Leben des Komposthaufens'', Dornach 1981, 67 S.&lt;/ref&gt; v kompostovacích pokusech (v dalším textu označovaných BKV) se směsí kravského a koňského hnoje řadu životních procesů, které se v hromadě odehrávají od jejího naskládání až po zrání. Ty v detailu potvrzují čtyři fáze vývoje kompostu, důvěrně známé pozornému praktikovi, a to na základě různých naměřených hodnot v časové posloupnosti — především však prostřednictvím výskytu a opětovného mizení různých skupin organismů v průběhu těchto čtyř fází. Jako reprezentativního zástupce rozkladných a přeměňovacích pochodů v hromadě si Bockemühl vybral druhově bohatou skupinu chvostoskoků (''Collembola''), kteří po červu kompostovém (''Eisenia foetida'') odvádějí hlavní díl přeměnné práce. V této souvislosti je nicméně třeba zdůraznit, že jejich činnost — stejně jako činnost kroužkovců, hlístic, hmyzích larev a bezmála do nekonečna se rozvětvující množství mikrobů — jsou vždy jen příznaky vztahového přediva, které je nutné chápat jako celek. Podmínky pro vznik této celosti vytváří lidská ruka. Aby se tato celost ve čtyřech fázích svébytně sjednotila v orgán v organismu zemědělství, je zapotřebí nepřetržité bdělosti a pečující ruky.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;1._Die_Wärmephase&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 1. Tepelná fáze ====<br /> <br /> V BKV se ohlašuje záhy skokovým nárůstem teploty ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]], s. 292), který pak stejně rychle opět klesá. Při kypré uložení — tedy při neomezeném přístupu kyslíku — může teplota vyšplhat až na 70 °C; při hutném a vlhčím uložení stoupá na optimum 55 až 60 °C a poté zcela pozvolna klesá na 30 až 25 °C. Oteplení je funkcí aerobní mikrobní činnosti, která uvolňuje sluneční teplo vázané v organickém materiálu z předchozích let a tím vytváří živelné životní prostředí pro na vztazích bohatý svět mikrobů v hromadě. Vývoj tepla vyžaduje řízení prostřednictvím — podle okolností — hústšího nebo kypřejšího naskládání, udržování vlhkosti, případně dodatečného podupání. Při příliš hutném a mokrém uložení hromada zůstane studená; dochází k hnilobě v důsledku anaerobního rozkladu. Přeložení je pak nevyhnutelné. Při silném oteplení na 65 až 70 °C zaniká ve výchozím materiálu {{SE|292}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 16, S. 292.jpeg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 16: Die vier Phasen des Kompostierungsprozesses.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> přítomných drobných živočichů, škodlivých organismů atd. a rovněž semena plevelů ztrácejí klíčivost. V BKV trvala první fáze — s překryvem do druhé fáze — přibližně dva týdny.<br /> <br /> Spolu se zjevením smyslově vnímatelného živlu tepla se uvolňuje také tepelný éter, vázaný v organické hmotě. Je to duchovně-nadsmyslové doplnění tepla jako živlu. Udržuje proces v chodu a ve správný čas ho převádí do příští procesní stupně. Vnější teplo tíhne k tomu, aby se rozptýlilo, zatímco tepelný éter vstupuje do vztahů — ba jest vlastním iniciátorem veškerého procesuálního dění. Proto je třeba dbát na to, aby se ohřívání odehrávalo spíše pomalu a vytrvale. Teplo by mělo zůstat v hromadě. S ním spjatý tepelný éter potom inauguruje vývoj, v němž se hromada organismicky uzavírá v celek.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;2._Die_Luftatmungs-_und_Entgasungsphase&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 2. Fáze vzdušného dýchání a odplynění ====<br /> <br /> Souběžně s fází ohřívání začíná jakýsi dýchací proces. Kyslík jako nositel éterické účinnosti ve fyzickém je takříkajíc vdechován; stimuluje explozivní bakteriální rozkladnou činnost. Přitom uvolňovaný {{SE|293}}<br /> <br /> oxid uhličitý (CO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) uniká jako plyn kůží hromady do vnějšího vzduchu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]]). V BKV bylo maximum dosaženo po třech až čtyřech týdnech, aby pak po sedmi týdnech rychle kleslo a v dalším průběhu rovnoměrně odpadalo až do konce pokusu po jednom roce. Jinak se věci měly s odplyněním amoniaku, které nastoupilo ihned od počátku, ve druhém a třetím týdnu dosáhlo maximální hodnoty a po šesti týdnech kleslo téměř na nulu. V tomto časovém úseku vylučování amoniaku — u materiálů bohatých na bílkoviny, jako jsou zeleninové odpady, také sirovodíku — vystupují navenek oblaka zápachu, která by ideálně měla zůstat uvnitř hromady: «organická látka je tím zdravější, čím více voní uvnitř a čím méně voní navenek».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 92.&lt;/ref&gt; Vyzařování zápachu je znamením stále bující, beztvaré dění. Poukazuje na nenávratné ztráty substance. Těm zabraňuje houbení (kloboučkové houby) nastupující ve druhé fázi. Přestože samo bují a prostupuje celou hromadou, způsobuje útlum bakteriálního rozkladu převládajícího v první fázi. Souběžně s houbením vzniká místo amoniaku napříště dusičnan, jehož obsah v následujících měsících soustavně narůstá a přes bílkovině podobné předstupně vstupuje do tvorby humusu.<br /> <br /> Charakteristický obraz mlh vodní páry stoupajících za chladných ranních hodin z hromad svědčí ve druhé fázi o postupném vysychání, a tím provzdušňování. Souběžně s tím se začíná zužovat poměr C/N, který v BKV nakonec ustálil na 12:1. Vývoj chvostoskoků (pro určitý druh chvostoskoků v BKV) ve čtvrtém týdnu skokem roste, aby pak do desátého týdne stejně rychle opět klesal. Jiné druhy nastupují a zase mizí. V BKV trvala druhá fáze — s překryvem do první a třetí — již bezmála čtyři týdny.<br /> <br /> S uvolněním plynů se uvolňuje světelný éter; je to étericky-nadsmyslové doplnění živlu vzduchu. Umožňuje živým bytostem kompostové hromady přežívat ve tmě navzdory nepřítomnosti přímého slunečního záření. Je to světloéterické, uchované z odumřelého vyššího života, které přivolává k bytí nižší rostlinný a živočišný život sahající k raným evolučním stupňům Země. Co je tedy příspěvkem světelného éteru k vývoji kompostové hromady? Na počátku je kompostová hromada spíše nahodilou směsí organických odpadů. Mikrobiální rozklad téže směsi není příčinným děním pro {{SE|294}}<br /> <br /> účinnosti světelného éteru, nýbrž dění souběžné. Světelný éter působí na jedné straně v růstu jednotlivých organismů, na straně druhé vytváří skrze činnost všech těchto nesčetných rostlinných a živočišných bytostí vztahové souvislosti, které celistvě orientují život kompostové hromady na tvorbu trvalého humusu. Světelný éter nechává kompostovou hromadu nejprve jakoby růst dovnitř a skrze činnost drobných živočichů prostorově utváří konečný produkt do sourodé, drobtovité sousednosti humusu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;3._Die_wässrige_oder_Verwandlungsphase&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 3. Vodní čili proměnová fáze ====<br /> <br /> Stává se zřetelnou v náhlém poklesu hromady. Po předcházející suché fázi leží nyní těsněji a sytí se sama sebou vlhkostí, neboť rozkladem těžko rozložitelných buněčných membrán vystupuje tekutina z buněčných vakuol a intercelulárních prostor ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]], s. 292). Hromada se silněji uzavírá vůči vnějšímu světu, nepáchne již leptavě a ve vlhkém-vodném prostředí se uskutečňují rozmanité přeměny, látková přeskupení i novotvary. Drobní živočichové, v jejich čele ''Collembola'', přebírají řízení; drtí materiál, požírají mikroby a houby, a tím jejich populaci zmenšují. Bující chaos první a druhé fáze se začíná — díky masovému rozmnožování drobných živočichů — uspořádávat a členit do provzdušněných vnitřních prostor. Podmínky prostředí se proměňují a odpovídajícím způsobem se metamorfózují i chvostoskoci: z červovitých, málo diferencovaných forem ke tvarům s výrazně vystupujícími orgánovými utvářeními. Z BKV je patrné, jak jeden druh následuje po druhém a zase mizí. Ve tmě hromady tak drobný živočišný svět evolučně prožívá ještě nižší, jakoby rostlinno-živočišné bytí. To je zčásti zevnitř, zčásti zvenčí prozařováno silami diferencovaně působícího duševně-astrálního. Tento vnímající život činí z kompostové hromady organismus. Ve třetí fázi se v ní uskutečňuje přechod z dosud beztvárného stavu vodního do stavu propracovaného zemitě-pevného — jediná velká substanční proměna.<br /> <br /> V BKV se třetí vodní fáze vyvíjí — s přesahem do druhé a čtvrté — po dobu sedmi týdnů. V tomto období dosahují chvostoskoci po dobu dvou týdnů maxima svého rozvinutí, tedy jeden a půl až dva měsíce po zakládání. {{SE|295}}<br /> <br /> Ve třetím, vlhko-vodním stadiu se aktivuje především chemický neboli zvukový éter. Druhy éteru jsou funkčně v kontrastu k živlům, s nimiž jsou evolučně stejného původu. Zatímco ve vodním stadiu nabývá hromada spíše husté, homogenní konzistence, tříští zvukový neboli chemický éter život hromady v nesčetnou rozmanitost jednotlivých buněk — avšak nikoliv nahodile, nýbrž v neustále se proměňujícím řádu. Rozděluje a spojuje v neustále nové variace. Podstatní nejsou jednotlivé bakterie, prvoky, řasy, houby, červi, larvy atd., nýbrž to, co se mezi nimi odehrává — interval. Přeneseně řečeno, lze procesové dění v kompostové hromadě přirovnat k symfonii. V symfonii vytvářejí tóny a intervaly, které tóny od sebe oddělují a zároveň je spojují, rytmus, melodii a harmonii. Symfonie má zpravidla čtyři věty, každá má své téma, jež zaznívá v pohyblivém proudu tónů, opakuje se a variuje. Ve stejném smyslu působí zvukový neboli chemický éter v kompostové hromadě — nikoliv ve vzdušném živlu tónů, nýbrž ve vlhkém zemitém živlu látek. V tomto je nositelem procesu všech rytmů, opakování a metamorfóz až do koncového bodu, kde se objevuje zralý humus. Tak lze humus v rozmanitostech svých číselných kompozic uhlíku (C), kyslíku (O), dusíku (N), vodíku (H) a síry (S) přirovnat k jakémusi pozemskému zrcadlu sférických harmonií.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;4._Die_Vererdungsphase&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 4. Fáze pozeměšťování ====<br /> <br /> Po ztrátách substance v první a druhé fázi a látkové přestavbě ve třetí se objem hromady pozvolna zmenšuje. Přechází do stavu zemitě-pevného; konsoliduje se a strukturuje jednotně v jakémsi látkovém novotvaru — v trvalém humusu (Obrázek 16, s. 292). Tento děj se projevuje nejen černým zbarvením a volně drobivou strukturou, nýbrž i čichovými a chuťovými kvalitami — tedy vjemy, které vedou hlouběji k bytostné povaze látkového. Hromada se zaplňuje dovnitř mírnou, zemitou vůní. Kvalitativní stránka chuti je samému procesovému dění imanentní: kompostová hromada je nyní uvedena do stavu, v němž dění určuje masově se množící svět drobných živočichů. Je to svět evolučně nižšího druhu, žijící ve tmě a vlhku {{SE|296}}<br /> <br /> a v nejvyšší specializaci se tu na různé způsoby rozkládá a přetváří. Každý živočišný druh nalézá v potravním řetězci připravenou potravu, na niž je nastaven jeho smysl pro chuť a jeho trávicí činnost. Jako poslední vstupuje na scénu s dešťovkami příbuzný kompostový červ (*Eisenia foetida*), který dalece převládající měrou odvádí vlastní práci trávení a látkové novotvorby. V podobném směru, avšak hmotností i kvalitou méně výrazně, působí kroužkovci (*Annelida*), mnohonožky (*Myriapoda*), stejnonožci (*Isopoda*), hmyzí larvy a další.<br /> <br /> Sáhne-li člověk do kompostové hromady, která se nachází na počátku fáze zeměnění, drží v rukou tmavohnědou až načernalou substanci, jež ještě obsahuje poslední, mikroby porostlé zbytky kořenů, stonků a listů a je zpravidla klubkovitě protkána velkou masou zmíněných kompostových červů. Červi i ostatní drobní živočichové odumírají, jakmile je stráven i poslední zbytek organických pozůstatků a v endogenní symbióze se střevními bakteriemi se mění v trus. Ten je jakožto étericko-oživená substance prosycen astrálními silami, jež trávicí hmota vstřebala průchodem skrze živočišný trávicí trakt. Tyto síly působí na jedné straně proměnu výživného humusu v trvalý humus a zkrocují odbourávající činnost mikrobů — nebo ji dokonce obracejí v budovatelskou. Na druhé straně jsou to astrální síly zprostředkované živočichem, které umožňují spojení s jílovými minerály a vznik jílovo-humózních komplexů. V této závěrečné fázi lze plným právem hovořit o astralizaci, o oduševnění hlinité hromady. Vše se organicky formuje a individualizuje v sjednocený celek.<br /> <br /> Až do plného zeměnění trvá čtvrtá fáze nejdéle. Trvá tím déle, čím je výchozí materiál bohatší na hrubá vlákna. V BKV (kravský/koňský hnůj) bylo toto stadium dosaženo přibližně po čtyřech měsících. Aktivita červů začala v 7. a skončila ve 13. týdnu. Teplota se držela s asi 25 °C téměř konstantně, v průměru asi 4 až 5 °C nad výkyvy vnější teploty.<br /> <br /> Čtvrté a poslední stadium — vznik humusu, přesněji jílovo-humózního komplexu — je ze všech nejzáhadnější. Zde rozvíjí svou hlavní působnost nejmladší, nejskrytější, nejjemnější a nejsilnější ze čtyř druhů éteru: životní éter. Životní éter je protipólem k živlu zemitě-pevného. Životní éter „tvoří život&quot;. Co se na Zemi jeví jako kámen, má svůj život {{SE|297}}<br /> <br /> V nadsmyslovém.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Grundelemente der Esoterik'', GA 93a, 30. září 1905, Dornach 1987, S. 44 f.&lt;/ref&gt; Životní éter je v kompostové hromadě tvůrcem života nesmírné rozmanitosti živých bytostí. Tento život je zároveň prostoupen smyslem. Odumírá-li toto smyslem prostoupené do formy, uvolňuje se životní éter, aby znovu komponoval látky do životní souvislosti — nakonec do humusu. Ten se na jedné straně stává, na základě kyslíku v humusu obsaženého, uchovatelem života; na druhé straně obsahuje humus dusík, který je — stejně jako kyslík a jiné prvky — vpředen do bílkovině podobné, bohaté na varianty látkovékompoziace. Látkově tvoří dusík most k astrálně-bytostnému, k tomu, co dává smysl. Z toho smíme usoudit, že životní éter v humusu je vlastní tvořivou silou, do jejíchž služeb se stavějí jeho tři starší příbuzní — éter tepla, světla a chemický éter. A nestává se snad právě tím vlastní tvořivou silou, že prostřednictvím dusíku má schopnost přivádět astrální k étericko-fyzickému? Nestává se tím kompost (trvalý humus) nejzákladnějším hnojivem bodem-podmíněné trvalé úrodnosti? A nepropůjčuje snad tento takto tvořivou silou se stávající životní éter životní souvislosti „půda a rostlina&quot; moc formovat se do celostí, individualizovat se a stávat se věrným odrazem svého v nadsmyslovém zakořeněného bytí? Všude tam, kde v živém rozeznáváme vzájemně působící, smysluplné nebo moudrosti plné souvislosti, sledujeme stopy životního éteru.<br /> <br /> Celkově vzato, lze shrnout: Organické odpadní látky, odumřelé z vyššího životního souvislosti, podléhají v kompostové hromadě nejprve rozkladné, avšak chaoticky probíhající oživující fázi, poté pak fázi budující — postupné proměně a opětovnému odumírání do pohumněné formy humusu. Ten však v sobě nese zárodek nového života na Zemi: «Universalsamen des Allgemein-Pflanzlichen» — univerzální semeno obecně-rostlinného. V tomto smyslu je humus hnojivem ze života pro rozvinutí vyššího života, totiž pro vegetativní rozvoj kulturních rostlin. Kompostové hnojivo je — podobně jako zrající plod, který živí člověka i zvíře — výživným plodem pro půdu a rostlinu. Skrze něj se minulé připojuje k přítomnému a umožňuje budoucí.<br /> <br /> Ve čtyřech stupních, jimiž prochází látkovost, jež dříve patřila rostlině nebo živočichu, až ke svému pohumňování, se odráží — nenápadně v malém a v časovém sledu — jakási opakování evoluce Země a {{SE|298}}<br /> <br /> kosmu. Na počátku všeho naplňovala ryzí teplo (tepelný éter — oběť vysokých duchovních bytostí) «starý Saturn». Za tímto stavem následovalo, na cestě zhušťování části tepla, vznikání živlu vzduchu a s ním světelného éteru na «staré Slunci», poté zhuštěním části vzduchu živlu vody na «starém Měsíci» a s ním éteru chemického čili zvukového — a konečně se zhuštěním části tekutého živlu stav živlu zemitě-pevného, Země jako hotového díla, a s ní životní éter.&lt;ref&gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Co se v kompostové hromadě, vyzdvižené nad úroveň půdy, odehrává jako umělý a přitom umělecký proces — pohumňování někdejšího vyššího života do trvalého humusu —, probíhá skrytějším způsobem ve všech půdách, zcela přirozeně v lesních půdách. Na ornicích a zahradních půdách je toto dění, usměrňované zpracováním půdy (viz s. 205 nn.), přiváděno na vyšší úroveň úrodnosti. Tomuto cíli slouží také zelené hnojení — pěstování rychle rostoucích trav, brukvovitých, luskovin a jiných rostlin výhradně k zásobení půdy humusem. Zvadlé zelené masy půdního pokryvu přitom poskytují výživný humus pro rozkladné stupně 1 a 2, zatímco kořenová masa zůstávající v půdě slouží zejména ve stavebních stupních 3 a 4 tvorbě trvalého humusu.<br /> <br /> Zelené hnojení se mulčuje a nabývá charakteru plošného kompostování. U tohoto jde o pokryv půdy organickými materiály od mladé zeleně až po dřevní štěpku mezi výsadby v zahradnictví. Účelné je i zde míchání různých materiálů. Od čisté slámy nebo listí je třeba upustit — sláma je příliš řídká a objemná, listí se ukládá příliš hustě, obojí se proto rozkládá jen pomalu.&lt;ref&gt;Krafft von Heynitz: ''Kompost im Garten'', Stuttgart 1999, 127 S.&lt;/ref&gt; Půdní pokryv chrání před výparem, zálehem, tvorbou krusty, erozí a zaplevelením, přitahuje mikrobní a žížalový život do půdní vrstvy a vytváří mu stále plynoucí zdroj potravy, udržuje půdní dýchání v chodu a oživuje zralost půdy.<br /> <br /> Humifikaci organické půdní vrstvy zajišťuje svět mikrobů a drobných živočichů, příznačný pro zvláštnosti daného stanoviště. Všem půdám je však společné, že namísto červeného kompostního červa se tu uplatňuje žížala obecná (*Lumbricus terrestris*), mistr půdní úrodnosti. Jenomže na písčitých půdách chudých jak na vápník, tak na jíl je počet jejích jedinců {{SE|299}}<br /> <br /> a tím i jeho blahodárná, humus stabilizující činnost velmi omezena. V polním hospodářství se plošné kompostování praktikuje pokud možno v kombinaci s podmítkou se zeleným hnojením; do porostu se vnáší závoj čerstvého nebo lehce nakysaného chlévského hnoje.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung_des_Kompostes&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Použití kompostu ===<br /> <br /> Zralý kompost je produkt rostlinně-živočišný. Není to jen proto, že se do něj přimísí živočišné výměšky a jiné složky pocházející od hospodářských zvířat, nýbrž proto, že proces humifikace jako takový by se nemohl uskutečnit bez astrální účinnosti světa drobných živočichů kompostové hromady. Hlavní složky jsou rostlinného původu, jejich přeměna v humus však podstatně závisí na činnosti a organizační síle zvířat. Kompost proto není hnojivem hnaným do rychlosti, které by násilně popohánělo vegetativní růst. Jeho působení tvaruje a formuje vegetativní. To z něj dělá hnojivo pro všechny ty kulturní rostliny, jež nesou plody především ve vegetativním — ať již jde o trávu, bylinu nebo strom. To se týká lukařství a pastvinářství, zahradní a polní zelinářské produkce i ovocnářství. Tvorba plodů, v rozšířeném smyslu, zde znamená substanciální tvorbu, která se hromadí a zaplňuje prostor v jednotlivých orgánech rostliny a jejíž výživnost je zaměřena na potřebu člověka a zvířete. Tato výživná schopnost si žádá hnojivo, které zadržuje rostovou a reprodukční sílu usilující ke semenotvorba a nechá ji proměnit a přetvořit v potravinovou substanci aktuálními záření Slunce a planetárního kosmu. Toto hnojivo vstupuje do působení sil rostlin řádem a formou. Je jím černý, drobivý trvalý humus.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kompostdüngung_von_Wiesen_und_Weiden&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kompostové hnojení luk a pastvin ====<br /> <br /> Trvalé travní porosty poskytují krmivo pro přežvýkavce a koně. Krmivo se skládá z vegetativních částí výhonku, ze stonku a listu. Porost je od jara do podzimu opakovaně spásán nebo sečen na zelené krmení či seno. Na pastvinách a ještě více na bylinami bohatých loukách dochází na jaře k rozkvětu jednotlivých bylin. Po odkvětu se stahují do listnatého rosettového stádia. Tráva vyrůstá ze svých odnožovacích uzlů stále znovu. Louka i pastvina zůstávají zelené v zimě i v létě. Porost je z velké části udržován v čistě<br /> <br /> Vegetativním stavu udržovány jsou i půdní procesy, které jsou po každém spásání nebo sečení reaktivovány k novým přeměnám. Půda ani rostlina nepřicházejí k odpočinku. Generativní dozrávání jim zůstává odepřeno. Při intenzivním využívání vede toto k ochuzování druhů. Proto si louka i pastvina žádají hnojení, které tento nedostatek vyrovnává — a tím je kompost. Na jaře po prvním spásání nebo prvním sečení sena, nebo lépe ještě na podzim, zprostředkovává travnatému drnu a půdě vyzrálou, zemitou kráftovou strukturu, která konfiguruje tvorbu substance ve stonku a listu jak na straně reprodukční, tak na straně výživné. {{SE|300}}<br /> <br /> Pravidelné kompostové hnojení trvalých travních porostů zhušťuje drn, sjednocuje a zkracuje pastevní okusy, obohacuje druhové složení — zejména o byliny — a zvyšuje výživnou hodnotu krmiva.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kompostdüngung_im_Gartenbau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kompostové hnojení v zahradnictví ====<br /> <br /> Podobně jako na trvalých travních porostech chybí i v zahradnictví dozrávající půdní klid; jedna kultura střídá druhou. Půda musí být po větší část roku udržována na vysoké úrovni úrodnosti, v jarní náladě nakloněné růstu. Tvorba potravinového nebo krmivového plodu se neodehrává v generativní fázi, nýbrž v době nejintenzivnějšího růstu. Velké sklizňové hmoty čerstvé, životaschopné substanciality opouštějí pozemek i statek. Co zůstává — především kořenová masa — stává se výživným humusem pro následující kulturu. Oproti tomu étericky-biologicky tvarující síla astralitou prostoupeného trvalého humusu zůstává v nevýhodě. To, co jinak na orné půdě v klidových dobách probíhá samo od sebe — přeměna výživného humusu v trvalý — musí být zahrádkářské půdě dodáno zvenčí jako vyzrálý kompost. Působí — podle druhu kultury — specificky jemně aromatizujícím způsobem na chuť a vůni, zpevňuje pletiva, zachovává čerstvost a zesiluje lesk a barevnost.<br /> <br /> Materiály pro kompost v zahradnictví zahrnují odstraněné sklizňové zbytky, organické odpady všeho druhu, drtě ze zeleného řezu, uvolněné meziplodiny, kamenné moučky, rohové lupínky a kdekoli je to možné, chlévský hnůj. Odpad a čistírenský kal jsou vyloučeny. Pro komposty bez plevelů — speciální komposty pro pěstírny a skleníkové kultury — se hodí nejrůznější směsi luskovin, trav, ovsa a dalšího. Ošetření kompostu horkou párou za účelem zničení škodlivých zárodků a semen plevelů {{SE|301}}<br /> <br /> by se, kromě pěstírenských zemí, mělo vyhnout. Kompost se tím do značné míry mění v mrtvý substrát.<br /> <br /> Kompost se zpravidla aplikuje rovnoměrně po celé ploše; zapracuje se mělce. Na písčitých, kamenitých a suchých stanovištích se osvědčuje náročný postup hnojení do sadebních jamek.<br /> <br /> V tropickém podnebí panuje v půdách chudoba humusu; organická substance podléhá urychlené mineralizaci. Totéž se tam odehrává vlivem vysokých teplot a vlhkosti i v kompostovém hromadě. Oproti tomu se tam osvědčuje kompostování „pod zemí&quot; ve velkých zemních jamách, do nichž se přes noc zatlačí jistý počet koz, ovcí nebo skotu. Ty duní a špástají materiál, zpravidla objemný a většinou zdřevnatělý, a obohacují ho svými výměšky. Dosahuje se tak dobré kvality humusu. Hrst takového humusu vložená do sadební jamky, osivo uložené do humusu a lehce překryté zemí způsobuje hotový zázrak: Výnosy stoupají na dosud neznámou výši a blahobyt obyvatelstva živořícího v chudobě roste.&lt;ref&gt;Mündliche Mitteilung von Matthias Guépin, Dozent am Emerson College (GB) und Berater in Kenia.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Podobným postupem je zakládání širokých vyvýšených záhonů nad odvodnitelné příkopy naplněné větvovím a křovím. Silně zpomaleným rozkladem a přeměnou v humus v podloží vzniká v zemním hřbetě taková míra oživení, že na nejmenším prostoru pestrá směs zelenin může nepřetržitě zásobovat jednu nebo více rodin. I tento postup potřebuje mnoho rukou; působí sociálně integračně a zajišťuje skromný blahobyt.<br /> <br /> Platí to pro celý svět: Umně provozované hospodaření s humusem osvobozuje od hladu a přináší nový kulturní rozkvět.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kompostdüngung_im_Obstbau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kompostové hnojení v ovocnářství ====<br /> <br /> Ovocnářství se od 20. století vyvíjelo od extenzivního, druhově bohatého pěstování vysokokmenů v rozptýlených sadech přes polokmeny až ke druhově chudému, intenzivnímu pěstování nízkokmenu s kratší dobou využití. V průběhu tohoto vývoje se tvorba plodů přesunula z vysoké, ve světle a vzduchu vznášející se koruny stromu dolů do přízemních vzduchových vrstev — a souběžně s tím enormně vzrostla potřeba hnojení. {{SE|302}}<br /> <br /> Ovocný strom dřevnatí a zároveň nese jemné, chutné plody. Ovládá polaritu světla a tmy, života a smrti, jakož i éterického a astrálního působení. To se projevuje zvláště u vysokokmenu. V něm usiluje éterická životnost z kořenového systému sahajícího do šířky i hloubky přes kmen a větve k olistěným výhonkům koruny. Toto silné oživení ve vzduchu a teple přitahuje bohatý hmyzí život: «Von demjenigen, was da als Astralreiches durch die Bäume hindurchgeht, lebt und webt das ausgebildete Insekt» (Z toho, co prochází stromy jako bohatá astralita, žije a tká vyvinutý hmyz).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 184.&lt;/ref&gt; Polárně k tomu vládne ve všem dřevnatějícím, a tedy především v oblasti kořenů, «éterická chudoba». V tomto prostředí, silněji vystaveném silám mineralizace, se rozvíjejí larvy hmyzu. Vysokokmen roubovaný na pomalu rostoucí podložce v sobě tuto polaritu jakoby ztělesňuje; je nenáročný a nepotřebuje žádné hnojení, tím méně takové, které působí bujným rašením.<br /> <br /> Jinak je to s jeho protikladem — nízkokmenovým stromem pěstovaným v uzavřených plantážích podobně jako monokultura na rychle rostoucí podložce. Roste spíše jako slabě dřevnatějící výhonek ze země a plodí zemně nízko, jakoby v mladém věku. Kambium, které u vysokokmenu tlumí příliš silnou bujnost, potřebuje u nízkokmenů nepřetržitou stimulaci prostřednictvím humusem bohaté, dobře prokořenitelné půdy. Tvořivá síla a živost humusu se jakoby dále přenáší do kambium samotného. Nízkokmenovník potřebuje hnojivo, které rozhodně nesmí působit bujně, nýbrž musí svou gestaltungskraft — živě proastralizovanou larvami a červy kompostové hromady — být příbuzné samotnému kambiu. U vysokokmenu se mineralizovaná země vytáčí do kmene a větvoví koruny. U bujného nízkokmenového stromu je toto vytočení omezeno ve prospěch stejnoměrně vysoké životnosti v kořenovém prostoru i v oblasti koruny. Ve stejném smyslu působí i intenzivní zelené hnojení pěstované v nízkokmenovém a polokmenovém ovocnářství.<br /> <br /> Intenzivní ovocnářství je úspěšné tehdy, když obsah humusu v půdě přesáhne 3 %; optimální je až přibližně 6 %, při současně minerálně silné půdě.<br /> <br /> Jako kompostovací materiál přicházejí vedle již zmíněných přísad přednostně v úvahu všechny druhy chlévského hnoje. Díky svému živočišnému původu disponují tyto tvořivými silami vyššího druhu, které bujnost nízkokmenovníků zkrocují na harmonickou míru. Tato harmonizace se projevuje v celém průběhu růstu z hlediska výrazně {{SE|303}}<br /> <br /> omezeného tlaku infekcí a škůdců, jakož i v chutnosti a trvanlivosti plodů.<br /> <br /> Souhrnně řečeno: kompost působí na vývoj rostlin zdravotně a harmonizačně; vytváří v půdě základ pro její trvalou úrodnost. Doporučuje se, aby v různorodě utvářeném hospodářském organismu byly komposty pro hlavní oblasti použití zakládány odděleně: pro kompost na trvalé kultury přicházejí — s těžištěm na chlévském hnoji — v úvahu veškeré odpady, i ty zatížené semeny plevelů; v zahradnictví vznikají v podstatě rostlinné odpady, které by měly být pokud možno prosté semen plevelů; podíl chlévského hnoje je vždy výhodný. V ovocných sadech by měl být vedle zeleného hnojení a před veškerými ostatními odpady upřednostněn chlévský hnůj.<br /> <br /> Toto doporučení apeluje na celé společenství statku, aby právě prostřednictvím kompostování vykonávalo a dovádělé k umění zmíněný «osobní vztah k práci s hnojivem» — rozšířený o práci s biologicko-dynamickými kompostovými preparáty (viz s. 344 násl.) — a aby různými druhy kompostových zemin odpovídalo specifické potřebě jednotlivých kulturních druhů.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufe_2:_Die_Düngung_aus_dem_Seelischen_der_Haustiernatur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Stupeň 2: Hnojení z duševní přírody domácích zvířat ===<br /> <br /> To duševně-astrální, které se rostliny jako čistě živoucí-éterné bytosti dotýká jen zvenčí, se ve zvířeti stalo vnitřní bytostí. Zvíře se jako tělesný organismus vymezuje navenek a utváří své tělo v nástroj rozvíjení své bytosti. Svými smysly prožívá zvíře svůj vnější svět a z tohoto prožívání rozvíjí svou činnost v teple, vzduchu, vodě a zemi. Mocí své duševní bytosti se látky skládají v zázračné dílo jeho orgánů, které podle svých vykonávaných činností přijímají ty nejpodivuhodnější podoby. V každé z těchto činností se projevuje dokonalá moudrost. Chceme-li se tedy poznáváním přiblížit bytosti zvířete, musíme usilovat o to, abychom zvnitřnili to, co vnímáme všemi smysly, a zformovali to v prožitý myšlenkový obraz. Moudrostí naplněná souvislost, která se v tom zjevuje, poskytuje vciťujícímu se poznání neklamnou jistotu, že síly, které skládají látky zvířecího těla a jimiž se může uvést v činnost, mají svůj bytostný prapůvod v astrálním neboli duševním těle zvířete {{SE|304}}<br /> <br /> Co tedy vychází z trávicí činnosti zvířat, získává svou hnojivou sílu zvláštní bytostnou povahou duševního bytí. O rostlinách bylo řečeno: «Živé hnojí živé» — pro zvířata pak platí přes to ještě: «Duševní hnojí duševní.» Tomuto stavu věcí bylo podrobně věnováno místo v kapitole «Duševní organizace čili astralleib zemědělského organismu» (s. 111 a násl.). K nejvyšší hnojivé síle na úrovni čistého přírodního působení přivádí duševní přirozenost přežvýkavců a zde zvláště přirozenost skotu (viz kap. «Skot»). Chápat hnojivou sílu jako souhrnný účinek jednotlivých takzvaných živin pramení z teorie, která si již neklade otázky. Naproti tomu hledat hnojivou hodnotu — jak již bylo opakovaně zdůrazněno — v «kompozitoru» (v koze, ovci nebo skotu), z jehož bytostné povahy se látky skládají právě v toto a žádné jiné uspořádání, to láme materialistické zábrany a otvírá pohled na otázky, které se obracejí ke skutečnosti života, duše a ducha. Sleduje-li se těchto otázek, ukazuje se, že hnojivá hodnota je tím vyšší, čím více jsou zvířata chována, krmena, ošetřována a šlechtěna způsobem odpovídajícím jejich bytostné povaze. To vše uvádí v chod z bytostné povahy hospodářských zvířat síly, které hnojí. Statek, jenž byl utvářen v organismus, tyto podmínky splňuje.<br /> <br /> Chov hospodářských zvířat statku je dimenzován tak, aby jej bylo možné jednak živit z krmné základny vlastní statku a jednak aby bylo k dispozici dostatek hnojiva pro hospodářské plochy. Množství a kvalitu vytváří příroda. Zachování nebo dokonce zušlechtění hnojiva až po jeho použití je věcí člověka.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Bewahrung_der_Dünger_des_Haustierbestandes&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Uchovávání hnojiv ze stáda hospodářských zvířat ===<br /> <br /> Při pastvě hnojí hnůj a kejda přímou cestou. Pravidelné rozhazování kravských plácků zabraňuje vzniku bujných míst. Naproti tomu hnůj pocházející ze stájového chovu musí být až do použití skladován co nejúsporněji bez ztrát. Nejlepší způsob, jak uchovat hnojivou sílu chlévského hnoje včetně kejdy, je ten se slámovou podestýlkou; nejpochybnější, avšak rozhodně nejracionálnější, je způsob tekutého hnoje neboli gülle. V gülle (kejda + hnůj) probíhají za převažujícího vzduchového uzávěru anaerobní fermentační procesy, při nichž se organické dusíkaté sloučeniny mineralizují na čpavek, který jako plyn uniká do vzduchu zejména při aplikaci (obtěžování zápachem). Míchadlem lze tento účinek zmírnit. Gülle působí na oživení {{SE|305}}<br /> <br /> toho vodně-měsíčního a tím, s obejitím živlu zemitě-pevného, přímo na bujnost rostliny, tedy tedy tendečně ve směru mírného minerálního hnojení. Podestýlka ze slámy má naproti tomu vícenásobnou přednost. Sláma saje část kejdy, při vyhánění se zcela promísí s hnojem a díky své tuhé objemnosti zajišťuje aerobní podmínky při skladování. K tomu přistupuje, že sláma obilí je proniknutá a utvářená touž fruktifikační procesem, který tvoří zrno v klasu. Stéblo je ztluštělé a uzavírá větší objem vzduchu ve stéblové rouře, než je tomu u divokých trav. Lze v tom rozpoznat výraz silnějšího vnitřního a astrálního působení. Navíc se po vytvoření kožky kýseliny křemičité v procesu zrání třpytí a barví do žlutých, načervenalých až zlatých tónů. Obklopuje se obalem z opálu. Sláma je slunečním plodem a teprve skutečně dělá z kravského hnoje sluneční-zemní hnojivo, «zlato sedláka».<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Tiefstallmist&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Hnůj z hlubokého stojení ====<br /> <br /> Nejlepší a nejúspornější způsob skladování je ten v hlubokém stáji. Skot, ovce a kozy kejdují a hnojí na čerstvou vrstvu slámy; kejda je zcela vsáknutá slámou. Svým obsahem dusíku urychluje aerobní rozklad na dusík chudé slámy. Zvířata sama splňují požadavek «drž jej vlhký a šlapej ho pevně».<br /> <br /> Hluboký stáj má ovšem nejvyšší potřebu slámy až 15 kg/zvíře a den oproti hnojném stáji na prošlap se 3 až 5 kg a boxovém volném stáji s podestýlkou s 0,5 až 1 kg.&lt;ref&gt;KTBL: ''Faustzahlen für den ökologischen Landbau'', Darmstadt 2015, 760 S.&lt;/ref&gt; V zájmu přípravy pevného hnoje a tím minimalizace vzniku gülle lze v hnojném stáji na prošlap a boxovém volném stáji příslušně zvýšit množství podestýlky. Kombinace vázaného stáje (krmení, ošetřování) s nočním pobytem v hlubokém stáji snižuje potřebu slámy. Vrchní vrstvy podestýlky hlubokého stáje, lůžková matrace, se ohřívají na ca. 30 °C a při mírném rozkladu látek procházejí první, tj. tepelnou fází kompostového hromady. Pevným šlapáním zvířat se pod nimi ležící vrstvy podestýlky zhušťují; ochlazují se a přecházejí do fermentačních procesů; podléhají za vzduchového uzávěru narůstající fermentaci. Analogicky k fázi 2 kompostové hromady je bující množení mikrobů {{SE|306}}<br /> <br /> Hefen a plísně jsou zbrzděny. *Chvostoskoci* a jiní drobní živočichové v tomto prostředí nenacházejí podmínky pro život. Fermentační enzymy, vytvořené autolýzou nebo vylučované bakteriemi, uvádějí závěrečnou fázi fermentace do pohybu: voda, bílkoviny, sacharidy, tuky atd. jsou štěpeny. Organické tkáně se rozvolňují, až na drobivé zbytky slámy a zdřevnatělé části; tvoří se aromata, hmota se stává homogenní a nabývá hnědavého zbarvení. Hnůj nyní voní jako chleba — jak se říká —, pokud se fermentace zdařila. Vícenásobně ošetřen biologicko-dynamickými preparáty a při nerušeném skladování přes léto je zralý produkt půdě «vtělen». Aby se v základní vrstvě hlubokého stájení předešlo stagnující vlhkosti a tím hnilobě, byl by vhodným podkladem udusaný jíl nebo hlína. Zde platí stejné pravidlo přímého dotyku se zemí jako pro kompostovou hromadu. Z neznalosti jemnějšího silového působení předepisuje zákon — bohužel i zde — nepropustnou betonovou podlahu. Nebezpečí takto vzniklého hromadění vlhkosti lze čelit vrstvou dřevní štěpky, vnesenou před ustájením na podzim.<br /> <br /> Stáj pro skot s hlubokým stáním by měla být konstrukčně navržena tak, aby se vrstva hnojního polštáře — při deseti čtverečních metrech prostoru pohybu a ležení na zvíře — mohla po šest měsíců, až do výhonu na pastvu na jaře, budovat do plné výše; dalším třem měsícům přes léto slouží dozrání. Mezičasové vyvážení a meziskladování v polních kompostech způsobuje značné ztráty substance. Ukazuje se jako bezproblémové udržovat krávy o váze 500 až 600 kg přes chladné a chladnější roční období na narůstajícím hnojním polštáři, aniž by se propadaly. S oteplením v březnu a dubnu se zrychluje rozklad horních vrstev slámy a může tak dojít k prohlubování průchozích cest a bočním vyklenutím. Toto změknutí lze včas nanesenou uzávěrovou vrstvou z jílu, hlíny nebo dřevní štěpky oddálit až do výhonu na pastvu.<br /> <br /> Také ovce a kozy jsou v zimní ohrádce chovány v hlubokém stáji. Hnůj a podestýlka jsou močením a dupáním velmi hustě uloženy, rychle fermentují a jsou bez ztrátného meziuložení přímo použitelné jako hodnotné hnojivo. {{SE|307}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Stapelmist&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Hromadový hnůj ====<br /> <br /> V boxovém, šlapacím a vazném stáji se vymíjí denně, případně při skrabákovém odklidu i vícekrát denně. Část kejdy se zachycuje odděleně. Zbývající část se jako směs hnoje, podestýlky a kejdy dostává na blízké meziskladiště. Na něm začínají již po krátké době fáze 1 a 2 — ohřev a provzdušnění — a tím nekontrolované rozkladné procesy se ztrátami substance. Z meziskladiště se pevný hnůj buď převáží k dalšímu zrání na polní komposty, nebo se kompostuje. V obou případech nastupují fáze 1 a 2 znovu s dalšími úbytky substance. Aby se tyto ztráty minimalizovaly, měl by být osvědčený postup hromadování hnoje znovu promyslen a důsledně uplatňován. Nepropustná podlahová deska s odvodňovacími žlábky po celém obvodu pro kejdu a dešťovou vodu jsou přitom nicméně nevyhnutelné. Čerstvý hnůj, vznikající denně ve sběrné jámě, se pokud možno ihned odebírá čelním nakladačem se stájovými hnojovými kleštěmi a po částech vedle sebe ukládá v šíři hnojného prostranství. Přesná práce je zde naprosto nezbytná. Před tuto první řadu přibývá druhá a třetí atd. Mezitím se první, druhá atd. řada ohřívá, takže ve stejném pořadí lze po částech přikládat druhou vrstvu a nakonec třetí a čtvrtou atd. až do maximální technicky dosažitelné výšky. Je-li tato výška s první řadou dosažena, lze začít s první vrstvou navazujícího oddílu. Tak se hromada postupně buduje do šířky i plné délky. Tlakem uložených vrstev procházejí fáze ohřevu, odplynění a provlhčení rychle a neúplně a končí ve fermentaci. Do té míry probíhají ve správně vybudovaném hromadovém hnojisku tytéž procesy jako v hlubokém stájení. Přesto jsou ztráty substance (přibližně 20 %) kvůli všestranné expozici vůči vnějšímu vzduchu vyšší než při hlubokém stájení. Rozklad postupuje na téměř svislých bočních plochách a na povrchu rychleji, znatelně mimo jiné podle výskytu kloboučkových hub.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Mistkompost&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Hnojový kompost ====<br /> <br /> V biologicko-dynamickém zemědělství se rozlišuje mezi «hnojivem», které pochází od zvířat, a kompostem, jenž je původu převážně rostlinného. Jsou to dvě různé kompozice sil, které tu hnojí. {{SE|308}}<br /> <br /> Při kompostování chlévského hnoje probíhají tytéž procesy jako popsané u rostlinného kompostu. V dozrálé, zušlechtěné podobě se utváří dauerhumus zvláštního druhu. Jeho silová konstelace uchovává astralitu domácích zvířat, která je hnoji vlastní. Právě jejich duševní síly jsou to, co dodává hnojivu mimořádný dlouhodobý účinek. Ve zvláštní míře platí to pro kompost z čistého nebo i z části přiměšovaného hovězího hnoje. Zprostředkovává životu rostliny síly, které sahají nad rámec astrálně-duševního a které byly v kap. «Skot» označeny jako «vloha Já». Tímto označením se odkazuje na silový souvis vyššího řádu, který kulturní rostliny nejenže zobrazuje jako obraz jejich nadsmyslové bytosti, nýbrž v nich zakládá dispozici, aby tato bytost mohla znovu vstoupit do vztahu k tomu, co z ní v minulé evoluci razo-prostorově ztvrdlo do díla — totiž k zjevné podobě rostliny — a mohla inaugurovat nové vývojové možnosti. Tím se ukazuje, že pravé hnojení z oživené a oduševnělé přírody šlechtitelský, vývojový hodnotu pro kulturní rostliny má a mít musí.<br /> <br /> Doporučuje se k hnojinovému kompostu vedle hovězího hnoje přimísit všechny ostatní druhy hnoje pocházejícího od ovcí, koz, koní, prasat a drůbeže chované na statku. Každý z těchto druhů zvířat provádí — jako výsledek své trávicí činnosti — své povaze odpovídající «kosmicko-kvalitativní analýzu» krmiva (viz kap. «Skot — Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já», s. 156 n.). Její výsledek se vtiskuje takřka jako vzor silové kompozice do hnoje. Slučují-li se různé takové vzory v kompostové hromadě, vzniká univerzální hnojivo, které — jak výše popsáno — podnětně prostupuje plodotvornost ve stadiu vegetativního růstu, jak je to výtečně nezbytné na loukách a pastvinách, v intenzivním ovocnářství a zelinářství.<br /> <br /> Pro kompostování celkového množství živočišného hnoje není důvod. Je příliš pracné a způsobuje skladovací ztráty padesát procent a více. Použitelnost v polním hospodářství nastává tehdy, když chlévský hnůj ztratil ostrost zápachu, nebo u prasečího hnoje přímo puch. To nastane, když jako ve štósovém a hlubokém stájení projde rotační fází 1 a zčásti 2. Další průběh rotace pak pokračuje v půdě pod vedením zejména žížaly a v kontextu s mikroby za životní a smyslové aktivity kořenů. Při kompostování příliš vlhkého chlévského hnoje — zpravidla důsledek nedostatečného {{SE|309}}<br /> <br /> Podestýlky (prasečí hnůj) — dochází ke vzniku mokrých jader, která vyžadují včasné přehazování.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Jauche&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kejda ====<br /> <br /> Kejda a hnůj mají na základě fyziologických procesů, z nichž vznikají, polární hnojivé kvality. Jak bylo objasněno na příkladu skotu (kap. «Skot», s. 146 n.), hnůj vychází z trávicího systému, v němž je zvenčí přijatá, tělu cizí potrava postupně rozebírána — přežvykováním, činností bachoru, žláznatého žaludku, tenkého a tlustého střeva — a při průchodu slizničními stěnami tříděna. Odtud se přecházejí takto své cizosti zbavené, mineralizované trávicí látky do žilní krevní dráhy a dále do jater. Moč naproti tomu je výloučením z tělního nitra, dostává se přes tepennout krevní dráhu do ledviny a dále přes močový měchýř do vnějšího světa. Ledvina třídí tělu vlastní látky a vylučuje v kapalné formě jako moč ty, jež se staly nepotřebnými. Podstatnou součástí moče je močovina, rozkladný produkt bílkovinného metabolismu. Na této dusíkaté sloučenině ještě lpí činnost duševního a životního těla zvířat. S močí nesou ven síly těchto dvou bytostných článků, a právě tyto síly to jsou, které hnojí. Jinak je tomu u kravského hnoje: ten sestává z nestravitelných zbytků krmiva, prostoupených odpadlými hlenovinami trávicích orgánů a impregnovaných výsledkem «kosmicko-kvalitativní analýzy» (srov. kap. «Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já», s. 156 n.). Hnojivé síly moče vytékají z minulostně působící, měsíční astrality skotu — v kravském hnoji se k nim přidávají síly, které v přítomnosti vyzařuje slunce. Jsou to síly, které skot ze svého zvláštního smyslového vztahu ke krmivu vtiskuje hnoji při výkonu «kosmicko-kvalitativní analýzy» — od přežvykování přes trávicí trakt až po zpětně odrážející funkci rohů jako «vlohy Já».<br /> <br /> Kejda se skladuje v jímkách nebo otevřených nadzemních nádobách; podléhá za převážně anaerobních podmínek kvašení. Doporučuje se proto mít k střídavému skladování alespoň dvě nádoby, aby po naplnění bylo k dispozici dostatek času k dozrání. Zušlechtění kejdy se děje mechanickou cestou — mícháním a provzdušňováním — a biologickou, popřípadě {{SE|310}}<br /> <br /> biologicky-dynamickou cestou prostřednictvím přísad. První způsob podporuje aerobní rozkladné a přestavbové procesy, druhý působí řídícím způsobem na celý průběh procesu až ke zralosti. Osvědčenými přísadami, které biologicky zpětně vážou čpavek vzniklý rozpadem močoviny, jsou zušlechtěné komposty chlévského hnoje v malých množstvích, dále nasekaná kopřiva, piliny a dřevní třísky. Biologicky-dynamické kompostní preparáty (viz kap. «Kompostní neboli hnojivé preparáty», s. 360 nn.) se ponoří v průlezných sáčcích do kejdy a hnojůvky, zavěšeny na plaváku. Aby se zabránilo ztrátám dusíku, mohou v otevřených kvasných komorách sloužit i plovoucí přikrývky ze slámy, kopřiv apod. s vpravenými příměsemi suroviny fosforitu a čediče.&lt;ref&gt;Herbert Koepf, Bo D. Petterson, Wolfgang Schaumann: ''Biologische Landwirtschaft'', Stuttgart 1980, 303 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V dnes běžných bezestýlkových ustájeních prasat a skotu vzniká tekutý výkal, kejda. Tato směs vody, hnojůvky a hnoje zkvasí, není-li dále upravována, v páchnoucí, rychle působící hnojivo. Mineralizace látek je značně pokročilá. V biologicky-dynamickém zemědělství by se místo kejdového hospodaření měla — pokud možno — prosazovat příprava pevného chlévského hnoje. V čistě trávnatých oblastech, kde chybí stelivo, nezůstává často jiná volba. O to důležitější je pak přijmout veškerá opatření k zušlechtění kejdy, jak platí i pro hnojůvku. Zpravidla se surová kejda z velkochovů vyvází na pole bez jakékoliv úpravy. Nehledě na takzvané obsahy živin platí za odpadní produkt, jehož je třeba se zbavit — se všemi důsledky v podobě obtěžování zápachem, úniků oxidů dusíku (oxid dusný, N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O), zatížení spodní vody dusičnany, ucpávání půdních pórů hlenovinami, ochuzování půdní flóry a fauny a snižování výživné hodnoty krmiva zejména nízkomolekulárními bílkovinnými sloučeninami. Velká vážnost, jíž se živočišnému hnoji kdysi dostávalo, padla za oběť myšlení v živinách. Při pečlivém zušlechťování, především prostřednictvím biologicky-dynamických preparátů, a dostatečně dlouhém skladování může postupně docházet k tomu, že i z kejdy vznikne trvale působící hnojivo, které se budujícím způsobem zařadí do půdních procesů. {{SE|311}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung_der_hofeigenen_tierischen_Dünger&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Využití statkem vlastního živočišného hnoje ===<br /> <br /> Pro všechny plodiny je hnojení chlévským hnojem dobrodiním: jako čerstvý hnůj pro lilkovité, brambory a rajčata, v přeloženém stavu pro okopaniny a obilniny, a jako vyzrálý, zeměmi prostoupený hnůj pro víceleté polní pícninářství i pro trvalý travní porost, zahradnictví a ovocnářství. Díky trvale vysoké hnojivé síle není nutno hnojit každoročně pro všechny plodiny — v rámci dobře komponovaného osevního postupu v polním hospodářství postačuje jednou za tři roky k okopáninám. Pro dobrou tvorbu výnosu pokrývá potřebu okopanin dávka přibližně 300 dt/ha. Pokud jde o celkové množství hnoje v podniku, je ideální roční dávka jedné velké dobytčí jednotky (VDJ) na ha (1 VDJ odpovídá 500 kg živé hmotnosti). V průměru lze u hovězího stáda včetně odchovu počítat s jednou VDJ na kus. Jedna skotská VDJ produkuje podle množství steliva 80 až 100 dt pevného hnoje. Včetně hnoje ostatních hospodářských zvířat je obsazení jednou VDJ na ha v menších a středních podnicích dosahováno, ba mnohdy i překračováno; u velkých podniků s převahou polního hospodářství klesá počet VDJ na ha hraničně na 0,4 až 0,3. Skotský hnůj tvoří hlavní hmotu a do ní se pokud možno přimísí menší množství hnoje od ostatních hospodářských zvířat. Přebytečné množství hnoje se v rámci osevního postupu zapravuje do sklízejících jařin před hlavní pícní plodinou, a to v dávce přibližně 100 dt.<br /> <br /> Výsev pevného hnoje k okopáninám se zpravidla provádí v předchozím roce na strniště předplodiny. Po lehkém zapravení do půdy následuje meziplodina, která díky pevnému hnoji vytvoří stejně bohatou kořenovou i nadzemní zelenou hmotu — a tím připraví dobrou, zpracovatelnou osivnou vrstvu pro jarní setí okopanin.<br /> <br /> Dobře vyzrálá hnojůvka a v případě nouze i kejda jsou vítanými hnojivy tehdy, jde-li o to napomoci ozimům na jaře k vývojovému skoku. Výpad ozimů a prořídlé porosty po střídavých mrazech na jaře mohou být pobídnuty k intenzivnějšímu odnožování. K tomu napomáhá dusík vázaný v močovině. Tato dusíkatá sloučenina mineralizovaná z bílkovinného metabolismu získává svou specifickou účinnost prostřednictvím astrálních sil, které pocházejí ze soulové složky zvířat a konfigurují látkové složení moči, do níž je dusík zapojen. Dalším aplikačním polem je hnojení strniště s ohledem na rychlý rozvoj meziplodiny zeleného hnojení. Na pastvině je {{SE|312}}<br /> <br /> Použití kejdy v časném jaru je prospěšné, popřípadě při střídavé pastvě po přehonu. Na porosty v plném růstu (zejména okopaniny) by se aplikace kejdy či hnojůvky měla vyhnout.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wirksamkeit_der_hofeigenen,_tierischen_Dünger&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Účinnost hoferních živočišných hnojiv ===<br /> <br /> U každého z hnojiv je třeba se ptát po jeho bytosti, po duševně-astrálním silovém potenciálu, který prostřednictvím životního a fyzického těla uspořádává látky a udržuje je v pohybu tak, aby se ve svém odrazovém obraze mohly fyzicko-smyslově projevit a podle své bytostné povahy působit. Na jednotlivé bytostné rysy divoké fauny a domácích zvířat bylo poukázáno v kapitole „Duševní organizace čili Astralní tělo zemědělského organismu&quot; (s. 111 a násl.). Přitom bylo zjištěno, že každý živočišný druh přispívá svou tělesnou činností jaksi hnojivým příspěvkem k celku přírody. Činností oduševnělého živočišného světa vzniká moudré předivo vztahů, které prostupuje celou přírodu smysl udělujícím způsobem. Mezi býložravými savci jsou to přežvýkavci, jejichž orgánová činnost je organizována tak, aby připravovala hnojivo, jež je s to „bránicový orgán&quot;, půdu, ve vyšší míře oživit a oduševnit. Z pouhého kvantitativního látkového složení to nelze vyčíst. Jde spíše o otázku kvalitativního poměru látek vůči sobě navzájem. Tento poměr nese pečeť bytosti krávy, ovce, kozy atd. Nejvyšší stupeň dokonalosti dosahuje skot. V kapitole „Skot&quot; (s. 146 a násl.) byl učiněn pokus charakterizovat trávicí dění prostoupené a prožité jeho bytostí, jakož i jeho se smyslovým vnímáním spjaté metabolicky aktivní smysly a inteligenci. Hledá-li se odtud porozumění pro dlouhotrvající, blahodárné působení speciálně skotského hnoje na půdu a rostliny, pak snad může být následující úvaha plodná: Rostlina roste na ose Země–Slunce. Kořen směřuje do hloubky k středu Země, stéblo, stonek nebo kmen se vztyčuje svisle do výšky vstříc Slunci. Z této svislé osy vyrůstají listy a větve do šíře a dálky. Listový aparát, rozestírající se plošně do horizontály, přijímá přímou cestou dopadající sluneční a planetární vlivy a zpracovává je v živou substanci, podporován „zemskou šťávou&quot; (xylém) stoupající v stonku, uvnitř kambia. Tento xylém zprostředkovává na jedné straně do horizontály spějícímu růstu životnost výživného humusu a tvarovou sílu {{SE|313}}<br /> <br /> Dauerhumus ve spojení s vápnem, tedy hnojivé síly vlastní rostlinnému kompostu. To platí i pro jemné kořínky rozvětvující se do šířky. Jinak je tomu s kůlovým kořenem, stéblem, stonkem a kmenem. Jejich vertikální impuls nemá po stránce látkové za základ humus jako hnojivo, nýbrž krystalické látky křemene, silikátů a jílových minerálů (srov. kap. «Vznik jílových minerálů a jejich novotvorba», s. 209 n.). Tyto křemenné minerály zprostředkovávají síly slunce, planet a stálic vcházející do rostliny nepřímou cestou. Ty se silou působení jílů soustřeďují do «kosmické vzestupné proudy» v rostlinách.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&lt;/ref&gt; Já člověka, jeho duchovní bytost, mu dává sílu vzpřímení; zvíře je zvířetem proto, že tuto sílu k plnému vzpřímení nemá; má však, jako v jedinečné míře skot, «Já v zárodku». Rostlina si, pevně zakořeněná v zemi, vytváří v «kosmické vzestupné proudění» svou vertikální podobu jako odraz svého nadsmyslového duchovního bytí. Živočišný hnůj může nyní — tak se smíme domýšlet — silou vlohy Já vtělené do něj prostřednictvím astrálního těla a étherického těla zvířete, učinit rostlinnou bytost samostatnější vůči sevření místně daných poměrů výšin a hlubin. Hnůj zprostředkovává rostlině základ k tomu, aby se až do vnější tvorby tvaru individualizovala, aby se důrazněji vlastní bytostnou povahou spojila s působením země i kosmu. Takto viděno je třeba — jak již bylo naznačeno — přiznat především rinderskému hnůji s ohledem na životní souvislost půdy a rostlin «výchovnou» schopnost.<br /> <br /> Hnojiva domácích zvířat (především Wiederkäuer) působí na substanční dění a typusem podmíněné tvarové utváření rostliny. Posilují síly, jimiž nadsmyslová bytost rostliny přichází k zjevu. Projevuje se to v jejím vertikálním směřování na ose kořen–výhonek–květ a — s tím podmíněno — v proměnách listů od báze ke květu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Licht-Schatten-Versuch&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Pokus světlo-stín ===<br /> <br /> V mnohaletém, variantně bohatém polním pokusu byly zkoumány účinky hnojení chlévským hnojovým kompostem ve srovnání s aplikací minerálních solí, dusíku, kyseliny fosforečné, draslíku (NPK) a s ošetřením takzvaným biologicko-dynamickým hornokřemenným preparátem {{SE|314}}<br /> <br /> ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|srov. kap. «Hornokřemenný preparát», s. 348 a n.]]) při plném slunečním světle, v polostínu a hlubokém stínu na žitu, pšenici, ovsu, bramborách, špenátu a ředkvičkách. Program šetření zahrnoval morfologické jevy, řadu analytických parametrů a hodnocení pomocí obrazotvorné metodiky krystalizace chloridu měďnatého.&lt;ref&gt;Manfred Klett: ''Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung'', Darmstadt 1968, 117 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Zde budiž vyzdvižena jen ta část pokusu, která se vztahuje na účinek hnojení chlévským hnojem ve srovnání s aplikací NPK.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Bewertungen_durch_morphologische_Befunde&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Hodnocení morfologickými nálezy ===<br /> <br /> Pokus potvrdil zkušenosti s všestranně kladnými účinky živočišného hnoje v podobě kompostovaného hovězího hnoje — zkušenosti, jež jsou pozornému, pozorujícímu praktikovi odedávna důvěrně známy:<br /> <br /> * Kořen si otevírá větší půdní prostor;<br /> * utváří se druhově ideálním způsobem odpovídajícím své typové vloze;<br /> * kůlový kořen (kosmický typus) mrkve, červené řepy, ředkvičky, špenátu vykazuje silný sklон do hloubky a je po stranách provázen jemným kořenovým větvením pyramidálně se sbíhajícím dolů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#315|obr. 17]]).<br /> * U ředkvičky plodní těleso — ztluštění ''hypokotýlu'' — tíhne k utváření dokonalé kulové podoby, od níž se kořen zřetelně odděluje. U NPK byl tento přechod více řepovitě utvářen; kůlový kořen se vytrácel a větvil se v blízkosti povrchu.<br /> * Také u typusu přirozeně sféricky se utvářejícího, silně rozčleněného kořene (zemitý kořenový typus) — keříčkové fazole, cibule, obilniny — vstupoval u NPK jev dezorientace kořene vůči druhové vloze výrazněji do popředí.<br /> * Pokud jde o výstavbu stébla (délky internodií), byly rozdíly sotva patrné; avšak u hnojení hnojovým kompostem bylo průběžně nápadné prodloužení nejvyššího, klas nesoucího článku stébla. Tento vitalitní výšvih se uplatňoval i u báze stébla vyšším stupněm odnožování, tedy větším počtem klas nesoucích stébel na jednu jednotlivou rostlinu.<br /> * Pokud jde o vývoj listů, přibližuje se při plném denním světle zjevný obraz listů prostorově — tvarem, barvou, ozubením, chlupatostí, členěním čepele listu, pevností ''kutikuly'' — xeromorfnímu ideálnímu typusu druhu, stejně tak časově, v řadě listů od {{SE|315}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 17, S. 315.jpeg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 17: Wurzelbilder von Spinat bei Mistkompostdüngung und NPK-Anwendung im Licht-Schatten-Versuch.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> * ... velkých, laločnatých, peřenosečných, přízemních až po malé, k stonku přiléhající, zašpičatělé v přechodu ke květu. Tato silně rytmicky utvářená zjevná podoba se v variantách s hnojovým kompostem vyjadřuje výrazněji než ve variantách s NPK ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#316|obr. 18]], s. 316). U ''monokotylních'' obilnin se projevuje táž tendence. Při hnojení hnojovým kompostem jsou listy užší, pevněji strukturovány a na listových okrajích a špičkách silněji prokřemeněny. Rostliny NPK kontrastují sklonem k ''hydromorfii'', podobně jako stínové rostliny.<br /> <br /> * Tak jako u ''monokotylních'' (jednoděložných) rostlin je pro ně příznačná internodiální řada od uzliny k uzlině — narůstá směrem nahoru progresivně na délce —, tak u ''dikotylních'' kvetoucích rostlin ... {{SE|316}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 18, S. 316.jpg|center|800px|]]&lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 18: Blattfolgen von Radies bei Mistkompostdüngung im Vergleich zu NPK im Licht-Schatten-Versuch.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Metamorfóza listů.&lt;ref&gt;Wilhelm Troll: ''Allgemeine Botanik'', Stuttgart 1959, 927 S.; Gerbert Grohmann:<br /> ''Die Pflanze'', Berlin 2013, 448 S.; Jochen Bockemühl: «Bildebewegungen im Laubblattbereich höherer Pflanzen», ''Elemente der Naturwissenschaft'' Nr. 4: 7–23, 1966.&lt;/ref&gt; Prostorově zobrazuje dynamiku růstu probíhajícího v čase.<br /> * Metamorfóza listů od bázových listů až po listy přiléhající ke květu je na příkladu ředkvičky zachycena na obrázku 18.<br /> * Základní formy vykazují i v dolní části peřenosečné, v horní části zaoblené, málo členěné a jemně zubaté čepele listu. U následných listů se čepel stále více redukuje na horní část. Ta je pak silně zubatá a progresivně kopinatě zašpičatělá. Toto polární tvarování listů — u primárních oproti následným — je na světle nejostřeji vyjádřeno. Vytrácí se směrem k<br /> {{SE|317}}hlubokému stínu, v němž si následné listy po delší dobu zachovávají habitus primárních listů (menší zubatost, zaoblenější čepel).<br /> * Týž rozdíl se projevuje při porovnání hnojení hnojovým kompostem s NPK. První jde konformně s vlivem světla, u druhého je přeměna listů podobně tlumena jako u rostlin ve stínu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Bewertungen_anhand_der_analytischen_Befunde&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Hodnocení na základě analytických nálezů ===<br /> <br /> Hodnocení na základě porovnávání množství látkových složek je bez zohlednění časového faktoru možné jen podmíněně. Co říká mnoho nějaké látky, co málo? Referenční bod hodnocení musí být hledán v procesuálním dění v rostlině s ohledem na jeden koncový bod. Tímto koncovým bodem — z hlediska výživově-fyziologické hodnoty — je zralost. K ní vedou ve stálé proměně látkových složek procesy výstavby, od ní odvracejí procesy rozpadu. Teprve sledování obojího poskytuje kritéria pro jakkoli spolehlivou výpověď o kvalitě. Z analytiky procesů výstavby získává pojem „fyziologie zralosti&quot; obsah. Přicházejí-li životní procesy v zralosti k odpočinku — enzymatické aktivity se snižují na minimum —, je dosažen optimální stupeň kvality a zajištěna přirozená skladovatelnost po určitou dobu. Zůstanou-li však enzymy v plné zralosti nadále aktivní, setrvává plod fyziologicky ve stavu nezralosti a je po krátké době vystaven rozpadu; jeho výživná hodnota musí být proto hodnocena jako podprůměrná.<br /> <br /> V pokusu světlo–stín byla pomocí poměrových čísel zjišťována dynamika látkové výstavby, od předstupňů signalizujících nezralost k takovým, jež charakterizují stav plné zralosti. Přitom se ukázalo, že u plodů hnojených hnojovým kompostem stupeň proměny látkových kompozic charakteristických pro plnou zralost narůstá:<br /> <br /> * Tak relativní obsah kyseliny askorbové, který se odvozuje z poměru dehydroaskorbové kyseliny (předstupně) ke kyselině askorbové (vitamínu C);<br /> * tak vyšší obsah disacharidů oproti monosacharidům; posledně jmenované jsou znakem stále ještě působící asimilační činnosti;<br /> * tak vyšší relativní obsah bílkovin; ten charakterizuje poměr celkových bílkovin (hrubého proteinu) k čistému, vysoce strukturovanému bílkovině. Hrubý protein, který vedle čistého bílkoviny obsahuje nízkomolekulární bílkovinné sloučeniny až po aminokyseliny a dusíkaté soli, jako jsou dusičnany,<br /> {{SE|318}}<br /> <br /> vykazuje zejména u listové zeleniny s bouřlivým růstem při aplikaci NPK-solí místy skokové nárůsty.<br /> <br /> * Tak velmi nízké enzymatické aktivity oxidující dehydrázy a sacharázy štěpící třtinový cukr ve sklizni pšenice, brambor, zeleniny. Při aplikacích NPK se zvýšily — stejně jako u rostlin ve stínu — skokovitě na úroveň signalizující nezralost.<br /> * Podobné nálezy ve prospěch hnojení hnojovým kompostem ukázaly obsahy kyseliny křemičité a popelnatých složek v pšeničné slámě; u zrna nebyly v tomto ohledu zjistitelné žádné rozdíly v obsazích.<br /> <br /> Běžná rutinní analytika se zpravidla zaměřuje na zjišťování kvantit, jako jsou analýzy reziduí škodlivých látek — ty vedou ke stanovení pochybných limitních hodnot, které musejí být znovu a znovu revidovány — nebo na takzvané hodnototvorné obsahové látky. K interpretaci dat chybí pojmový referenční bod, jako je například v případě pokusu světlo–stín srovnání za definovaných podmínek, nebo jako je relativní, fyziologický stav klidu zralosti, nebo specifická kompozice, v níž se nějaká látka vyskytuje a plní určitou funkci. Spolehlivá výpověď je možná teprve tehdy — a to nejde bez enormního úsilí —, když analytická data poskytují potvrzení pro pojmy, které jsme získali z myslícího nazírání životních jevů.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Bewertung_durch_die_kristalldiagnostische_Methode_der_Kupferchloridkristallisation&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Hodnocení krystaldiagnostickou metodou chloridukřemičitanové krystalizace ===<br /> <br /> Na rozdíl od kauzální analytiky, která se omezuje na zkoumání částí nějakého živého systému, umožňuje «empfindliche Kupferchloridkristallisation» («citlivá krystalizace chloridu měďnatého») po Ehrenfrieda Pfeiffera&lt;ref&gt;Ehrenfried Pfeiffer: 1899–1961, průkopník aplikovaného antroposofického výzkumu, vyvinul — vycházeje z podnětů Rudolfa Steinera pro zkoumání éterických formativních sil — metodu citlivé krystalizace chloridu měďnatého; spolu s Guentherem Wachsmuthem (1893–1963) pod vedením Rudolfa Steinera v letech 1922/23 poprvé připravil rohový hnůj. Do konce třicátých let 20. století vedl spolu s Guentherem Wachsmuthem výzkumnou laboratoř na Goetheanu. Od konce třicátých let rolník a zemědělský poradce v USA.&lt;/ref&gt; morfologicko-diagnostickou cestou získat úsudek o «živém organismu rostliny» jako celku, který se na anorganické rovině zobrazuje jako definovaný fyzikálně-chemický systém. Krystalizace chloridu měďnatého je proto způsobilá, {{SE|319}}<br /> <br /> znázornit éterickou formativní organizaci rostliny v mrtvém zobrazení. Princip spočívá na změně textury krystalizujících jehliček chloridu měďnatého při přídavku různých rostlinných extraktů jako spoluroztouštědel. Na základě této skutečnosti vznikají při krystalizaci na rovných skleněných deskách v klimatizovaných komorách pro přídavek charakteristické a reprodukovatelné jehlicové struktury a strukturní komplexy (textura nebo tracht), které lze srovnávacím způsobem posuzovat.<br /> <br /> Pfeifferovu metodu rozvinulo mnoho badatelů dále, zejména s ohledem na krystalovou diagnostiku: v oblasti humanní medicíny Selawry,&lt;ref&gt;Alla Selawry, Olleg Selawry: ''Die Kupferchloridkristallisation in Naturwissenschaft und Medizin'', Stuttgart 1957, 232 S.&lt;/ref&gt; v oblasti potravin v. Hahn,&lt;ref&gt;Friedrich Vincenz von Hahn: ''Thesigraphie'', Wiesbaden 1962, 244 S.&lt;/ref&gt; v oblasti rostlin Krüger,&lt;ref&gt;H. Krüger: ''Kupferchloridkristallisationen, ein Reagenz auf Gestaltungskräfte des Lebendigen'', Weleda – Schriftenreihe 1/1950.&lt;/ref&gt; v oblasti kvality rostlinných produktů Enquist,&lt;ref&gt;Magda Enquist: ''Strukturveränderungen im Kupferchloridkristallisationsbild von Pflanzen durch Alterung und Düngung'', Lebendige Erde 3, 1961.&lt;/ref&gt; Petterson&lt;ref&gt;Bo D. Petterson (1967): ''Beiträge zur Entwicklung der Kristallisationsmethode mit Kupferchlorid nach Pfeiffer'', Lebendige Erde 18 (1): S. 15–31.&lt;/ref&gt; a pro dnešní stav Doesburg.&lt;ref&gt;Paul Doesburg, Machteld Huber, Jens-Otto Andersen, Miriam Athmann, Guus van der Bie, Jürgen Fritz, Uwe Geier, Joop Hoekman, Johannes Kahl, Gaby Mergardt &amp; Nicolaas Busscher (2014): «Standardization and performance of a visual Gestalt evaluation of biocrystallization patterns reflecting ripening and decomposition processes in food samples», ''Biological Agriculture &amp; Horticulture: An International Journal for Sustainable Production Systems'', DOI: 10.1080/01448765.2014.993705.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Diagnostika krystalové textury obrazců chloridu měďnatého se zakládá na srovnání krystalového obrazce čerstvého extraktu s obrazci z jeho stárnutích stadií. Tomuto postupu leží v základu úvaha, že rychlost, s jakou se čerstvá šťáva za definovaných podmínek rozkládá (stárne), je funkcí hodnoty tohoto extraktu čerstvé šťávy. Zjišťuje se, že stárnoucí — tj. autolyticky a mikrobiálně rozpadající se — rostlinné extrakty se v krystalových obrazcích vtiskují v posloupnosti reprodukovatelných typů krystalových obrazců, takzvaných stárnutích stadií ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|Obrázek 19]], s. 320).<br /> <br /> Tato stadia se od sebe liší tím, že čerstvý rostlinný extrakt vyvolává pro rostlinu specifickou krystalovou texturu, kdežto rozpadající se extrakt vyvolává v rostoucí míře netypické texturní prvky, které se ve výsledku podobají textuře čistě krystalizujícího chloridu měďnatého. Z toho vyplývá jako měřítko pro {{SE|320}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 19, S. 320.jpg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 19: Kristallbilder einer Alterungsreihe von Kartoffeln im Licht-Schatten-Versuch (Var. 9).&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> hodnocení kvality rychlost, s jakou zkoumaná látka, je-li vystavena rozkladu, při krystalizaci prochází postupnými stadii rozpadové řady. Rychlý rozpad je přitom znakem méněcenné kvality. Totéž platí, pokud čerstvý extrakt vzorku vykazuje již znaky obrazce stárnuti z referenční řady.<br /> <br /> V pokusu světlo–stín přistoupil k hodnocení kvality ještě další vztažný bod: variace plného světla, polostínu a hlubokého stínu. Otázka mimo jiné zněla: Lze na pozadí polarity rostlin pěstovaných v plném slunečním světle a ve stínu pomocí krystalizačních obrazců kvalitativně rozlišit působení sil hnojivého kompostu a NPK? Každý druh rostlin zanechává v krystalových obrazcích<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> {{SE|321}}<br /> [[Datei:Abb. 20, S. 321.jpg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 20: Typische Kristalltexturen von Kartoffeln im Licht-Schatten-Versuch.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> charakteristický otisk své éterické formativní organizace. Může-li se tato nerušeně rozvíjet, bez rušivých vlivů, vzniká odpovídající jemně členěný, reprodukovatelný krystalový obrazec. U všech zkoumaných kultur (žito, pšenice, oves a některé druhy zeleniny) vykazují krystalmorfologické nálezy v tendenci nápadnou shodu. Rozdíly mezi hnojením hnojivým kompostem a použitím NPK vystupují přibližně stejně silně jako rozdíly mezi světlem a stínem.<br /> <br /> Typické krystalové textury na příkladu brambor v pokusu světlo–stín znázorňuje obrázek 20.<br /> <br /> Pokud jde o hnojivý kompost ve srovnání s NPK, je třeba «ve světle» srovnávat vždy varianty 9 a 12, resp. 10 a 11, a «v hlubokém stínu» varianty 1 a 4, resp. 2 a 3. Pod «H.Č.» jsou uvedena relativní «krystalizační hodnotová čísla». Ta abstrahují vizuální srovnání. Podle klíče je součet jednotlivých krystalotexturních jevů zachycen v jednom čísle: optimum = 100, pesimum = 0. Školenému pohledu podává krystalový obrazec sám text k pojmové evidenci.<br /> <br /> U všech zkoumaných rostlin, tak i u brambor (obrázek 20), se při přímém slunečním ozáření krystalový obrazec přibližuje příslušnému texturnímu optimu. Každý druh rostlin vtiskuje obrazně svůj éterické organizaci odpovídající krystalový obrazec. U «světelných rostlin» vykazuje tento obrazec dobrou koordinaci jednotlivých strukturních prvků, plynné přechody mezi jehlicovými kmeny a jemnými větvemi a jemné, konturované {{SE|322}}<br /> <br /> jehlice. V hlubokém stínu se pro doplněk specifické uspořádání jehlicových struktur stále více vytrácí ve prospěch obecně radiálního směrování. Větve jehlic se rozšiřují nalépáním jemných větviček; nasazují nepravidelně a v zónách vzdutí jehlicových kmenů. Totéž ukazuje stadium 2 a — v zesílené míře — stadium 3 rozpadové řady varianty 9 v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|obrázku 19]] (s. 320).<br /> <br /> Typus krystalových obrazců v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#3211|obrázku 20]] (s. 321) odpovídá při hnojení hnojivým kompostem světelným variantám, při použití NPK v tendenci stínovým variantám. U posledně jmenovaných jsou zvláště nápadné tyto texturní znaky: tvorba sekundárních zárodečných center při krystalizaci, větvení ve vzdutých zónách, široké radiálně orientované, nepravidelné, méně větvené jehlicové kmeny, nestejně dlouhé, vějířovité jemné větve. Koordinace jehlicových struktur podléhá v menší míře jednotnému utvářecímu principu (srov. var. 11). Ve většině případů se krystalová hodnotová čísla «světelných rostlin» NPK-parcel neliší od těch «stínových rostlin» organicky hnojených pokusných členů. Zvláště nápadná shoda NPK-krystalových obrazců světelných variant s těmi zastíněných pokusných členů svědčí o podstatně sníženém stupni oživení, resp. výživné hodnotě ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|obrázek 19]], var. 2 a 11, s. 320).<br /> <br /> Celkově vzato poukazují staré selské vědění, veškeré praxí ověřené zkušenosti, trvalé hnojicí pokusy&lt;ref&gt;Ernst Klapp: ''Lehrbuch des Acker- und Pflanzenbaus'', Berlin-Hamburg 1958, 503 S.; Edward John Russel: ''The World of the Soil'', London 1957, 242 S.&lt;/ref&gt; i zde ve výňatku reprodukovaný pokus světlo–stín na jedinečný význam hnojení prostřednictvím domácích zvířat, přede vším přežvýkavců. Tito korunují dílo přírody tím, že rozdávají trojí požehnání: svou přítomností a svým hnojem napomáhají<br /> <br /> * středu mezi «Výšinami a Hlubinami», «bránicovému orgánu Boden», k trvalé úrodnosti půdy,<br /> * rostlinám k jejich praobrazu blízkému fenomenálnímu obrazu a substanciálně proformované tvorbě plodů,<br /> * prostřednictvím hofu vlastní krmné základny sobě samým k budování tělesnosti, která v přebytku — jako oběť — přináší výkony nejrůznějšího druhu ve službě a ku prospěchu člověka.<br /> {{SE|323}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufe_3:_Die_Düngung_aus_dem_Geist_des_Menschen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Stoffwechselausscheidungen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Vylučování látkové výměny ===<br /> <br /> V horninách se manifestuje živel „erdig-pevného&quot;. Vznikly z pradávného, látkové výměně podobného životního dění ve vývoji Země a staly se — v podobách krystalů — „dílem&quot;. Teprve procesy zvětrávání, rozpadem krystalických forem, mohou být látky opět pozdviženy do procesů oživené přírody. Jako takové nemají žádnou hnojivou sílu. Rostliny se rozmnožují nejen prostřednictvím semen, nýbrž zároveň prostřednictvím zbytků „obecně-rostlinného&quot;, které v půdě vyvolávají procesy látkové výměny. Minulý život se přeměňuje v „univerzální semeno&quot; humus, který hnojí budoucí život. Zvířata konečně hnojí ze sil své oživěnosti a oduševnělosti. Navenek se to projevuje v takřka nekonečném bohatství variant jejich bytostných činností, dovnitř v činnosti trávení a přípravy oživelého a oduševnělého hnojiva.<br /> <br /> Z uvedené stupňovité posloupnosti by se snadno dalo usoudit, že vylučování člověka by způsobovalo opakované vystupňování hnojivé síly. Opak je však pravdou! Pohled na soustavu bytostných článků člověka a z toho vyplývající trávicí činnost to objasňuje. Čistě v duchu spočívající bytostný jádro člověka prozařuje tělesné bytostné články a upevňuje se v nich v Já-organizaci. Pracuje na těchto bytostných článcích a přetváří je na vyšší stupně jejich vývoje. V tom spočívá další vývoj člověka — takový, který si on sám bude muset v celé budoucnosti dobývat. Nejsilněji pracuje duchovní duše člověka v přítomné době na přetváření zčásti dosud tělem svázaného astrálního těla v tzv. „Geistselbst&quot; působící bez vazby na tělo.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Theosophie, Einführung in übersinnliche Welterkenntnis und Menschenbestimmung'', GA 9, Dornach 2003.&lt;/ref&gt; Tato práce Já na bytostných článcích — tedy také na živém čili étericém těle a fyzickém těle — si žádá sil. Já je přijímá skrze Já-organizaci: duševně prostřednictvím vnímání skrze smysly a tělesně prostřednictvím potravy. Látky a síly Země živí tělo, aby mohla duchovní duše člověka v tomto těle v rozvinutí duševních činností {{SE|324}}<br /> <br /> myšlení, cítění a vůle žít a působit. V případě člověka stojí trávicí dění potravy výlučně v jeho službě, nikoli zároveň ve službě Země. Potravu přijatou z vnějšku využívá zcela pro sebe. Ve srovnání se zvířetem a rostlinou je egoistem. Co člověk vylučuje ledvinami a močovým měchýřem jako tekutinu a tlusté střevo jako tužší látky, je vší živné síly zbaveno, je to mrtvá, bezduchá a bezdušná struska. Tyto látky jsou z životního a duševního kontextu beze zbytku «dekomponovány»; coby N, P, K, Si, Ca atd. jsou vrženy zpět do stavu ryze minerálního a mohou působit jedině v něm.<br /> <br /> Proto jsou lidské výměšky, například v podobě čistírenských kalů jako hnojivo, nevhodné pro produkci lidské potravy. Při cíleném použití jsou «antihnojivem», srovnatelným se synteticky vyrobeným dusíkem ze vzduchu.<br /> <br /> Vlivem materialistického způsobu myšlení — látka je nezávisle na svém původu stále táž látka — se člověk stále znovu přiklání k hledání postupů, jak přece jen využít «hodnotné živiny» N, P, K z lidských výkalů ve prospěch rostlinné výroby. Od produkce zeleniny na takzvaných «závlahových polích» v blízkosti velkoměst se upustilo. Sušení a kompostování čistírenských kalů se s úspěchem praktikuje. Výsledný produkt by však měl být používán výhradně mimo oblast zemědělství, k revitalizačním účelům v oblasti silničního a krajinářského stavitelství.<br /> <br /> Co člověk tělesně zanechává pod vedením duchovní duše, je jí silově vyčerpáno; přírodě nic nevrací. Kde tedy člověk svým duchem hnojivě působí? Je to ta část jeho bytosti, která není svázána s tělem — duchovní duše, jež se v myšlení, cítění a vůli obrací k věcem a bytostem přírody.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Geisttätigkeit_in_der_Arbeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Duchovní činnost v práci ===<br /> <br /> Zvíře rozšiřuje své bytí do životního okruhu, v němž je činné. V této činnosti vládne moudré instinktivní dění, které vytváří předivo vztahů. V tomto smyslu zvíře svým konáním hnojí v hospodářství přírody. Co se děje, podléhá železné nutnosti. Díky probouzejícímu se sebevědomí je člověku vrozena schopnost svobodného jednání. Může se rozhodnout pro to nebo ono, pro dobro nebo zlo, pro pravdu nebo lež. {{SE|325}}<br /> <br /> Co nad tím vším rozhoduje, je svědomí, do nějž nakonec vstupují všechny myšlenky, pocity a impulzy vůle a od nějž dostávají všechny činy svůj zvláštní morálně-etický ráz. Ve starém selství platilo úsloví: «Krok sedláka hnojí.» Chodilo se s uzdami v ruce za pluhem nebo jako rozsévač přes pole nebo v nedělní obchůzce po polích. Jak pravdivé bylo toto úsloví kdysi, tak pravdivé je dnes v proměně. Kdysi bylo ještě bezprostředně z lidového prožívání instinktivní zkušeností, co říká země tomu, kdo po ní kráčí, co hovoří ze stavu nálad okolí, co půda vdechuje, co vydechuje. Pak člověk věděl, co je důsledně udělat jako nejbližší. Dnes musí být jistota «dělat ve správnou chvíli správnou věc správně» znovu získána ze síly vědomostní duše. Při chůzi po poli, třeba po vykonané práci — jsi naplněn mnoha dojmy dne —, cítíš jistotu vyvstávající z neznámých hlubin duše, která nepochází z myšlení vázaného na smysly. Z vnímání celistvosti statku a všech jeho aktuálních životních vazeb víš náhle, co je příštího dne třeba udělat — ať jde o to obrátit pozornost k oblastem statku, jež vypadly z dohledu, nebo o to, že ta či ona kultura naléhavě potřebuje ošetření, jako je hřeblování nebo postřik preparáty. Dostavují se intuice, které z volní sféry temně tušící vysvítají do vědomí. Víš se stojícím v duchovně živém proudu od včerejška k dnešku a od dnešku k zítřku. Nechat ideje myšlenkově tak proudit do práce, aby v práci pocitově uchopily vůli — to uvolňuje cestu pro intuice, které vedou k novému umění hnojení z ducha, k takovému oživování látky, «pevného, zemitého samého».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S.122: «Man muss die Erde direkt beleben, und das kann man nicht, wenn man mineralisierend vorgeht, das kann man nur, wenn man mit Organischem vorgeht, das man in eine entsprechende Lage bringt, sodass es organisierend, belebend auf das Feste, Erdige selber wirken kann.»&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_landwirtschaftliche_Individualität_und_die_biologisch-dynamischen_Präparate&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty ===<br /> <br /> Ze svého duchovědného výzkumu o povaze látek a sil, jakož i o podstatě hnojení vyvinul Rudolf Steiner {{SE|326}}<br /> <br /> jakýsi druh technologie v oblasti živého. Podával pokyny k výrobě a aplikaci biologicko-dynamických hnojivých preparátů. Jde o dva postřikové čili polní preparáty a šest hnojivých čili kompostových preparátů. Ty jsou podle určitých zásad, k nimž bude přistoupeno později, zpravidla vyráběny přímo na samotných statcích a používány ve velmi malých dávkách. Pokud jde o praxi výroby a aplikace, odkazuje se na příslušnou odbornou literaturu. Zde má být učiněn pokus metodicky ukázat — ze souhrnného pohledu na výsledky antroposofického duchovního výzkumu, ze zkušeností žité praxe a z přírodovědně uchopitelných skutečností — cesty poznání a základy úsudku pro porozumění druhu hnojení, který pro běžný materialistický světový názor musí být nutně nepochopitelný.<br /> <br /> Pozadí, které teprve umožňuje rozeznat a prožít hlubší smysl kola biologicko-dynamických preparátů, tvoří všezahrnující základní idea «zemědělské individuality», její tělesný organismus a ideové souvislosti, jež konstituují biologicko-dynamický statek jako do značné míry uzavřenou celistvost v sobě samé. Jako na jedné straně práce s preparáty vytváří — jakoby zdola z volní sféry — základ zkušenosti, tak je na druhé straně, na tom vybudovaná, poznávací práce na nadsmyslové bytostné skutečnosti nutným doplněním shora. Duchovní poznání a poznání přírody musejí v konání splynout; teprve v konkrétním zacházení vytvářejí pravé obrazy, skrze něž se každá jednotlivost začleňuje do vyššího celku. Co takto jako pravý obraz ducha vzplane v duši, nabývá v jednotlivých preparátech látečné vnější podoby a pokračuje ve specifické silové účinnosti dál do přírodní souvislosti.<br /> <br /> V organismu zemědělského statku se individualizují výškové čili univerzální síly, vyzařující z periferie stálic, ze sfér planet a Slunce, i hloubkové čili centrální síly vyzařující ze Země. {{SE|327}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 21, S. 327.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 21: Die Präparate als Mittler der Höhen- und Tiefenkräfte im Organismus der landwirtschaftlichen Individualität.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Tato individuace se uskutečňuje v půdě, ve vyrovnávajícím středu výšin a hlubin, ve smyslu jakési srdeční a plicní funkce. Projevuje se v podobě rostliny ve svisle vzhůru pnoucím výhonku a v kůlovém kořenu rostoucím do hloubky, jakož i v horizontálně se rozrůstajícím listovém a jemnokořínovém systému. Na cestě individuace se každé pozemské stanoviště rozvíjí nejprve v «organismus v přirozeném růstu». I v něm je vložena trojnost: kořenový pól pod zemí, pól látkové výměny nad zemí a půda, která se jako rytmická mitte člení mezi nimi. Skrze ideu a vůli, to jest skrze umem řízenou ruku člověka, tato individuace pokračuje k výtvárnému utvářování «zemědělské individuality». Člověk sám jako bytost v dění dává i jí povahu bytosti v dění. Tento cíl — vštípit vývojový princip půdě, středu zemědělské individuality — bude napříště úlohou zemědělství. Prostředkem k tomu je hnojení, a to právě ono, jež má svůj původ v duchu člověka. Míní se tím biologicko-dynamické hnojivé preparáty, jakožto {{SE|328}}<br /> <br /> «látečné nosiče vývoje». Ty sbírají síly Nahoře a Dole v bránicovém orgánu půdy, zduchovňují, oduševňují a oživují tuto rytmickou mitte a starají se o transsubstanciaci fyzicko-minerálního. Mimo křemenný preparát, který v pólu látkové výměny přes vzduch a teplo v břiše zemědělského organismu podněcuje životní procesy, procesy tvorby plodů a zrání rostlin, rozvíjejí rohový hnůj a kompostové preparáty svou bytostnou účinnost přes kořenový pól a přes rytmickou mittu. Podporují a soustřeďují všechny ty půdní procesy, jež rostlinu z kořenového pólu ve smyslu zmíněné «kosmické vzestupné proudění» proudění solí, vody a sil nechávají vertikálně narůstat do hloubky i výše. Vyrostlá podoba je obrazem tohoto působení sil ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#327|Obrázek 21]], s. 327).<br /> <br /> Biologicko-dynamické preparáty jsou vynálezy lidského ducha, účinná umělecká zručnost, jejíž původ spočívá ve zkoumání světa bytostně-nadsmyslového. Jsou uchopitelné pouze duchovně-nadsmyslově, to jest cestou, na níž se duchovní duše člověka skrze dlouhé a přísné školení stává schopnou leibfreier poznání. Leibfrei znamená, že poznávající již nepotřebuje tělesných smyslů, aby měl myšlenky, nýbrž svět bytostí se na první vyšší poznávací stupni sám zobrazuje v myšlenkových obrazech: v imaginacích. Ty jsou otisky životatvořivé duchovní skutečnosti, zatímco myšlenky vázané na smysly a rozum se opírají o svět jevů; v tomto případě je vnější forma fenoménem. V leibfreier nazírání poznává duchovní badatel to duchovně-bytostné, jež v pozemském bytí tyto formy vytváří. Poznává, jak tyto formy, které představují náš svět jevů, jsou odumřelými koncovými body vývoje z ducha, který v průběhu dlouhých epoch předcházel. Spatřuje v každém jevovém tvaru v přírodní souvislosti, například u růže, lilie nebo krystalu, jedno «evolutivní dosažení», umělecké dílo odumřelé do formy. Spatřuje konec, věda přitom o jeho počátku. A tak se duchovnímu badateli klade otázka: Skrývá konec, dílo stvoření, zárodek k novému vše-objímajícímu dění? Může, ba musí být toto skryté evolutivní dosažení poznáno a skrze ducha, srdce a ruku člověka, který si uvědomuje své budoucí úkoly, uchopeno a přivedeno k rozvinutí? Neleží snad v tomto zárodku hledaná jiskra k nové zemědělské kultuře? A nejsou snad ideové obsahy «Zemědělského kurzu» — a zde umělecky duchovědný záměr vynálezu {{SE|329}}<br /> <br /> biologicko-dynamické preparáty, odpověď na výše položenou otázku? Rudolf Steiner leibfreier Wesenserkenntnisí zkoumal zárodečné, skryté v minerální, rostlinné a živočišné říši, a na základě těchto poznání vytvořil metodický princip, skrze nějž mohou být evolutivní dosažení ve spoli napětí kosmu a Země přivedena do nových vztahových poměrů. Plody z evolučních linií minulosti vstupují skrze lidskou ruku do vztahových poměrů zcela nového druhu, jež inaugurují nové dění, které to, co se stalo, proměňuje. Tento proměňující proces je pro každý z preparátů jiný; metodický postup, jenž leží v základu výroby preparátů, je však v principu u všech stejný nebo podobný; je to téma s variacemi. Aby bylo možno dospět k hlubšímu porozumění tohoto tématu, musí být popsány tři výzkumné cesty.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_geisteswissenschaftliche_Forschungsweg&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Duchovněvědecká výzkumná cesta ===<br /> <br /> Jako má přírodní výzkum za předmět smyslové jevy, tak má duchovní výzkum za předmět zjevení duchovní říšě bytostí. Výsledky tohoto posledního se představují myslícímu vědomí v ideových formách. Ukazují se oděny do určitého slovního znění přiměřeného idejím. To je fenomén. Čím přesněji a nestranněji toto slovní znění studujeme, tím jasněji se v myšlení rozsvěcuje duchovní obsah ideje. První krok tedy k porozumění duchovněvědeckým výsledkům v osmi přednáškách «Zemědělského kurzu» je studium přesného slovního znění. Při povrchním čtení lze snadno sejít z cesty a namísto orla najít jen jednotlivá pera. V kurzu jsou z antroposofické duchovní vědy před posluchačstvem, výlučně obeznámeným se zemědělstvím, rozebírána nejvyšší duchovní poznání, prostupující přírodní říšě, v jejich vztahu ke konkrétní zemědělské praxi. Vynaloží-li se při studiu textu úsilí o co největší nestrannost, pak slovní znění, v němž jsou nadsmyslové výsledky líčeny tak a ne jinak, je stejně tak danou skutečností jako každý smyslový fenomén.<br /> <br /> Vylíčení Rudolfa Steinera týkající se preparátů poukazují na vztahy, jež jsou zčásti přirozeně dány (například u léčivých rostlin vztahová souvislost určitých pozemských látek a jejich léčivých účinků), zčásti na vztahy, které teprve skrze ducha a ruku {{SE|330}}<br /> <br /> člověka teprve originárně vytvořeny (například vytvoření vztahu mezi rostlinnými substancemi a hůlennými orgány ze živočišné říše).<br /> <br /> Zde se uskutečňuje druhý výzkumný krok: člověk si musí přivést k prožité zkušenosti sám o sobě založený vztahový souvislost, to jest musí ho sám vykonat. V tomto konání se sám stává součástí dění. Aby byl tento druhý krok dále osvětlen, doporučuje se — jakoby jako přemostění — rozšířit studium na další oblasti duchovního bádání, naprosto centrálně na základní spisy Rudolfa Steinera&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?'', GA 10, Dornach 1992.&lt;/ref&gt; &lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Theosophie – Einführung in übersinnliche Welterkenntnis und Menschenbestimmung'', GA 9, Dornach 2003.&lt;/ref&gt; i na přednáškové cykly o pedagogice, medicíně, o přírodní vědě, umění, sociální otázce atd. Ač se tato témata zdají ležet daleko od zemědělství, přesto při důkladném studiu nečekaným způsobem rozšiřují, posilují a prohlubují porozumění obsahům «Zemědělského kurzu».<br /> <br /> Jako třetí krok vlastního badatelského prohlubování přistupuje meditativní cvičení. Člověk se musí pokusit obsahy «Zemědělského kurzu» myslícím způsobem zvnitřnit, mít je stále přítomné ve vší práci a nechat je stát se čilou substancí vědomostní duše. Tato ideová substance má moc bezprostředně podněcovat k práci. Její pravá bytostná povaha se odhaluje teprve ve vykonávání a v jeho důsledcích. Biologicko-dynamické preparáty získávají svůj smysl teprve v bezpodmínečném konání. Neboť teprve v konání se stávají bytostně skutečnými. V ideové formě jimi ještě nejsou — ta se naplňuje bytostí — jakoby z budoucnosti — teprve tehdy, když se stane svobodným činem. Cesta k tomu otevírá pohled na vyšší poznávací stupně Imaginace, Inspirace a Intuice, jejichž dobytí stojí před lidstvem jako budoucí cíl. Duchovní badatel touto cestou předešel. My stojíme skromně na počátku. Na základě výsledků duchovního bádání však můžeme ze síly vědomostní duše dobýt duchovní jistotu, že jsme na správné cestě. Na této cestě si cvičením získáváme nové umění, které «proměňuje nitro přírody».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 58: «Wir stehen auch vor einer großen Umwandlung des Innern der Natur.»&lt;/ref&gt; {{SE|331}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_naturwissenschaftlich-goetheanistische_Forschungsweg&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Přírodovědně-goetheánská výzkumná cesta ===<br /> <br /> Prostředky k přípravě preparátů jsou odebírány z říše minerální, rostlinné a živočišné a jsou vystaveny stavům fyzičnosti světa, živlům země, vody, vzduchu a tepla a v nich účinným rytmům ročních období. Antroposofický duchovní výzkum obrací tedy pohled na Co a Jak smyslově vnímatelného světa: na Co, například určité léčivé rostliny a živočišné orgánové obaly; na Jak, například vystavení silám léta nad zemí v prostředí vzduchu a tepla a silám zimy pod zemí v oblasti vodnatě-zemitého. Tím se pod zorným úhlem duchovního bádání stává smyslově vnímatelná příroda sama v nejširším rozsahu předmětem přírodovědeckých otázek, například: jaký podnět dává pampeliška lékařská (''Taraxacum officinalis'') z morfologického a fyziologického hlediska ohledně svého vztahu ke draslíku země a ke křemičitosti v nejjemnějším rozložení v obvodu Země, a jaké zvláštnosti a funkce pobřišnice skotu jsou to, díky nimž se právě tento orgán jeví jako vhodný k obalení pampeliškových květních úborů v průběhu preparace. Rozumí se samo sebou, že zde míněný přírodovědecký badatelský přístup nemůže být kvantifikující, nýbrž takový, který na základě vnímání smyslově vnímatelných faktů tvoří pojmy, jež mohou v běžném poznávání sloužit jako opora porozumění nadsmyslové anschauung.<br /> <br /> Přírodovědecká výzkumná cesta ostří pohled pro jednotlivý smyslově vnímatelný jev a hledá souvislost s onou celistvostí, na niž jako na výsledek svého bádání poukazuje duchovní věda. Goetheanistická přírodověda a antroposofická duchovní věda vstupují do vzájemně osvětlujícího dialogu.<br /> <br /> V zodpovídání otázek po přednášce na Technické vysoké škole ve Stuttgartu dne 17. června 1920 říká Rudolf Steiner: «Proto to, čím má být duchovní věda v zásadě, není nic jiného než fenomenologie; ale fenomenologie, která se nespokojuje s pozorováním jednotlivých fenoménů, nýbrž čte v souvislostech fenoménů. […] Ale porozumí se pak také, rozumí-li někdo fenomenologii tak jako Goethe – a duchovní věda je jen pokročilý goetheanismus.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Verhältnis der Anthroposophie zur Naturwissenschaft. Grundlagen und Methoden'', GA 75, Vortrag vom 17. Juni 1920, Dornach 2010.&lt;/ref&gt; {{SE|332}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Forschungsweg_der_Willenserfahrung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Výzkumná cesta zkušenosti vůle ===<br /> <br /> Na obou výše zmíněných výzkumných cestách začínáme obrazně zakoušet vnitřní souvislost každého jednotlivého preparátu. Plně prožitkově nasycen se však tento ideový celek stane teprve tehdy, když jej v opakovaném cvičení sami necháme stát se činem. V prožívání skutečnost zakládající moci ideje při přípravě preparátů se otevírají stále hlubší vrstvy porozumění. Zakoušíme sami sebe — podobně jako umělec — jako prostředníka, který látce vštěpuje cosi, co jako výsledek duchovního bádání oživuje v duševním vnímání. Duchovní obsah ideje, který se takto v sobě samém stále více osvětluje, je zárukou, že z toho vzešlý čin není pouhým svévolným aktem. Neboť čin v procesu výroby preparátů vytváří vztahy mezi přírodními objekty, např. mezi květy pampelišky a obalujícím pobřišnicí skotu, jež nejsou výrazem působícího přírodního zákona. Nezakládá se to v přírodě, v žádné jí vlastní síle (vůli), nýbrž v poznání ducha, které se prostřednictvím lidské vůle jako účinné agens vštěpuje přírodnímu dění.<br /> <br /> Tak se při práci s preparáty stává ideou nesená vůle prožitkovým prazákladem; sami si vytváříme jevy, které zpočátku buď z velké části zůstávají nevědomé, anebo z hlubších duševních vrstev vystupují jako pocity, nálady do myslícího vědomí. Na tyto je třeba při každém kroku preparace, resp. při aplikaci preparátů, soustřeďovat pozornost. Pohled badatele přitom směřuje dvěma směry: jeden vede zvenku dovnitř, druhý zevnitř ven.<br /> <br /> V případě pohledu zvenku dovnitř sestupujeme v projevu vůle, tedy v práci, do duchovní skutečnosti světa. Co se tam v nitru odehrává, zůstává z velké části nevědomé; například tehdy, když při přípravě preparátu z řebříčku plníme květy řebříčku do jelení měchýře. Vůbec bychom to nedělali, kdyby vůle nebyla impulsována duchem, který přebývá v oné ideji, k níž jejímu pochopení přibližujeme na obou výše zmíněných výzkumných cestách. Tak se v konání, jež je zpočátku prožíváno jen jako vnější děj, prověřuje ideový obsah vzplanuvší v myslícím vědomí. Prověřuje se jako vnitřní děj na skryté duchovní skutečnosti, v níž tento ideový obsah v konání tvůrčím způsobem zakládá nový vztah. Tato cesta zvenku dovnitř je cestou cvičení, tj. rok od roku {{SE|333}}<br /> <br /> opakovaného konání. Na této vědomě zvolené cvičné cestě ovšem nedospíváme k abstraktnímu poznání, jež by bylo možno uchopit jako přírodní zákon. Co však z takového poznávacího úsilí vzejít může, je postupující prohlubování smýšlení. Stává se objektivním duchovním základem, v němž se může utvářet osobní vztah, například ke krokům preparace. Idea duchovní vědy, uchopená zpočátku myšlením, proměňuje vůli vnitřně v sílu oddanosti, lásky, jež tuto práci činí svobodným činem.<br /> <br /> Pohled zevnitř ven obrací pozornost na přírodní souvislost, do níž s idejemi duchovního bádání při přípravě a aplikaci preparátů pracovně vstupujeme. Tu způsobujeme proměnu ve vlastním nitru, ve smyslu prohloubení porozumění, a rovněž proměnu «Inneren der Natur» («nitra přírody»).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 58: «Wir stehen auch vor einer großen Umwandlung des Innern der Natur.» (Stojíme také před velkou proměnou nitra přírody.)&lt;/ref&gt; Obě proměny stojí prostřednictvím ideami vedenou vůlí, tj. přes most práce, v duchovně reálném vztahu k sobě navzájem. Tak lze každý krok preparace doprovázet otázkou, jaký proměnový proces se odehrává; například v případě heřmánkového preparátu, když jsou květy heřmánku, obaleny tenkým střevem skotu, přes zimu zahrabány do země. V procesu přípravy všech preparátů se odehrávají proměnové kroky, jež vedou k novým látkovým stvořením s novými vlastnostmi. Každá z těchto nových kompozic látek má potenciál vlastností, který jako hnojivé působení způsobuje specifické proměny v živém. Směr naší badatelské pozornosti ohledně těchto hnojivých účinků nám ukazuje sám Rudolf Steiner. Poukazuje na to, že jako účinek preparátů se v živém odehrávají určité látkovopřeměnné procesy, a charakterizuje jejich působení na půdu a rostliny například jako «belebend», «gesundend», «durchvernünftigend», «empfindsammachend» (oživující, uzdravující, pronikající rozumem, schopnost vnímání probouzející).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999, Vortrag vom 13. Juni 1924.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tyto takto označené kvality — výsledky hnojivých látkových novotvoření z duchovního bádání na rovině živého a duševního — se mohou postupně stát vnitřní zkušeností, pokud se prostřednictvím prožitkového prazákladu činu pokusíme cítivě sledovat síly proměny do nitra přírody. {{SE|334}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Herstellung,_Anwendung_und_Wirksamkeit_der_Präparate_im_Jahreslauf&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Výroba, použití a účinnost preparátů v průběhu roku ===<br /> <br /> Výše zmíněné výzkumné cesty otevírají tři roviny zkušenosti skutečnosti v práci s preparáty. Tyto roviny se navzájem podmiňují. Žádné z nich se při poctivém hledání porozumění nelze vzdát. V průběhu roku existují dva kulminační body, v nichž lze toto zvláštním způsobem pozvednout do vědomí a přitom mu dát slavnostní ráz. V jarním čase jsou to dny po Velikonocích a na podzim dny kolem Michaeli. V obou dobách jsou určité preparáty vyjímány ze země a pečlivě uloženy, jiné jsou zhotoveny a vystaveny ročně-rytmicky působícím silám léta nad zemí nebo pod zemí a zimy pod zemí. Na některých místech se obě události usilují proměnit ve vyzdvižené svátky v průběhu roku — především Michalský den 29. září, na němž mohou spolupracovat nejen všichni na statku činní lidé, nýbrž i zájemci ze sociálního okolí. Ve smyslu tří výzkumných cest lze takový den uspořádat tak, že se nejprve přečtou místa v «Zemědělském kurzu», která se vztahují k právě zhotovovaným preparátům; pak může následovat rozjímání, jež se pokouší charakterizovat tu či onu preparátovou rostlinu nebo živočišnou orgánovou obalovou schránku v jejích zvláštních vlastnostech; nakonec je další průběh dne věnován vlastní činnosti výroby a pozorováním a zkušenostem, jichž se přitom lze dobýt.<br /> <br /> Veškeré úsilí má být zaměřeno na to, aby slavnostní ráz nebyl zajišťován především «vnějšími přísadami», nýbrž aby z vážnosti rozjímání a z radostnosti společné činnosti vyrostla ta pravá nálada. Podaří-li se to, je v takovýchto dnech snadno postřehnout, že práci s preparáty — jednotlivci i v pospolitosti — je vlastní prvek svobodného tvůrčího tvoření.<br /> <br /> Mezi oběma těmito kulminačními body v průběhu roku jsou to jednotlivé výrobní kroky preparátů, které v provozním pracovním rytmu vytvářejí po velkou část roku vyzdvižené hodiny: na jaře a v létě sběr preparátových rostlin, na jaře a na podzim obstarávání živočišných orgánových obalových schránek a v zimě a časném jaru výroba křemičité moučky. Každý jednotlivý krok, vždy<br /> <br /> vydávání preparátů — vždy je třeba mít v mysli průběh výroby celku preparátů, věci dělat včas a zůstat v nitřní oddanosti spojeni s děním i tehdy, kdy preparáty v zemi nebo nad zemí jsou vystaveny silám země a kosmu. K tomu každodenní pracovní logika nedává žádný podnět. Člověk si to musí sám vydobýt — nebo to společně chtít. {{SE|335}}<br /> <br /> Bereme-li v procesu výroby preparátů z přírody něco, pak jí jejich použitím přidáváme něco nového. Jako tkivem «individualizujících opatření» prostupujeme při aplikaci preparátů prostorově členěný, v časových rytmech žijící a rok od roku postupující zemědělský organismus. Zkusme si představit, jak v rámci tohoto organismu každá kultura — podle druhu a doby růstu — přichází k požitku účinků preparátů: ať už jde o polní plodiny v polním a zeleninovém hospodářství, louky a pastviny, ovocné stromy — ať jsou to polní preparáty od setí až do zralosti, nebo jiné preparáty, které přes kompost nebo hnůj ladí úrodnost půdy na rostlinám přiměřený poměr kosmu a země. Prožíváme bezprostředně, jak každé opatření při aplikaci sice míří bodově na tento lán nebo onu kulturu, jak ale odtud působí do celku hospodářského organismu. Každá rostlina, každá kultura se otevírá kosmicko-pozemskému okolí a stává se sama — až do látkové konfigurace — jeho obrazem.<br /> <br /> Ve spoluprožívání si lze uvědomit, jak se zemědělství teprve tímto tkivem činností a jejich účinky uzavírá do celku organismu — a to tím více, čím více se hospodářský provoz vnitřně diferencuje do rozmanitosti na sebe se vztahujících orgánových funkcí. Můžeme si udělat představu, jak prostorové vedle sebe polních plodin se proplétá vztažně k sobě právě tak jako jejich časové po sobě v osevním postupu.<br /> <br /> Pohledem na celkový rozsah působení preparátů v průběhu roku si lze uvědomit, jak ideje čerpané z duchovního bádání, které jinak v nás takto prostě žijí, se naší činností stávají navenek účinnými v přírodní souvislosti hospodářství a povznášejí je k tomu, co Rudolf Steiner nazývá «skutečně v sobě uzavřenou individualitou».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlage zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1979, S. 42.&lt;/ref&gt; {{SE|336}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Grundlegende_Aspekte_zur_Methodik_der_Herstellung_und_Anwendung_der_Präparate&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Základní aspekty k metodice výroby a aplikace preparátů ===<br /> <br /> V úvodu k tématu hnojivých preparátů poukazuje Rudolf Steiner na skutečnost, že zemědělství nutně provozuje „kořistnické hospodaření“. Proudem prvovýroby, která opouští statek, se hlavový a látkově-výměnný pól zemědělské individuality ochuzuje o látky a síly.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlage zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 120.&lt;/ref&gt; Úkolem hnojení je zde nejprve vytvořit vyrovnání. Pokud jde o látky a síly, zajišťují to hnojiva prvního stupně z oživlé přírody rostlin a druhého stupně z oduševnělé přírody zvířat. Pro ty látky a síly, které oživují zemi ve vyšším smyslu a které člověk v průběhu svého duchovně-duševního vývoje potřebuje jako potravu, musí začít působit síly z kosmu, pro něž se země musí teprve stát vnímavou. K tomu je zapotřebí nových látkových kompozic, které se v přírodě nevyskytují a které jsou schopny oživit neživé bytí hmoty a znovu ji otevřít jejímu duchovnímu původu. „Hmota“ – tak zní výsledek duchovního bádání Rudolfa Steinera – „je vybudována v tom smyslu, jak ji Kristus postupně uspořádal.“&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit'', GA 15, Dornach 1987, S. 66.&lt;/ref&gt; Toto přísně zákonité uspořádání látek nacházíme jako výsledek evoluce. V přírodních vědách je vynikajícím předmětem chemie. U třetího stupně hnojení jde tedy o to, vytvořit látkové a silové kompozice, které z již hotového díla přírodních říší vyjímají určité plody evoluce a uvádějí je do nových vzájemných vztahů. K tomu ukazuje antroposofická duchovní věda cestu, na níž je ponecháno na svobodě člověka, aby navázal na evoluční působení Krista. V tom lze spatřovat smysl a význam biologicko-dynamických preparátů. Metodická kostra jejich přípravy se odvozuje od trichotomie člověka, tedy od těla, duše a ducha, a při pohledu do přírody od Paracelsových „Tria Principia“, od Sal, Merkur a Sulfur, názorového postoje středověkých alchymistů navazujícího na staré mysterijní vědění. Tato trojice v jednotě se v novověku objevuje u rosekruciánů, filozoficky u Hegela jako „teze, antiteze a syntéza“ a v Goethově nazírání přírody {{SE|337}}<br /> <br /> v principu „polarity, metamorfózy a stupňování“. Trojice v jednotě neboli trojčlennost je imanentní veškerému bytí – v minulosti, přítomnosti i budoucnosti, nebo trinitárně řečeno ve „Otci, Synu a Duchu Svatém“.<br /> <br /> Myšlení v polaritách je klíčem k pochopení evoluce. Formálně konstituuje způsob Goethova pozorování přírody; příkladně jej rozvádí ve své „Metamorfóze rostlin“.&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Die Metamorphose der Pflanzen'', in: ''Goethes Werke. Naturwissenschaftliche Schriften'', hrsg. v. Rudolf Steiner, Band 1, in: ''Kürschners Deutsche National-Litteratur'', Berlin und Stuttgart 1887 (Reprint Dornach 1975).&lt;/ref&gt; Goethe jako člověk oka navázal ve svém bádání na to, co je z rostliny viditelné jako nadzemní útvar, její podzemní část, kořen, zůstala mimo dohled. Zahrneme-li i ten – v procesu abstrakce je třeba zviditelnit neviditelné tím, že kořen odkryjeme ze země –, stává se polarita kořen-květ názornou. Prajednota rostliny je v pozemském bytí rozštěpena do dvou pólů. To, co je merkurialně spojuje, je sled listů vynášený vzhůru stonkem. List symbolizuje střed mezi póly. Ve stupňování této trojice se útvar rostliny jeví jako celek, který se v květu nejčistěji stává obrazem své podstaty.<br /> <br /> Tato trojice je v zárodku semene založena jemně a ve vzájemné sounáležitosti. Vycházejíc ze středu, ze zárodečného pupenu, se diferencuje a odděluje kořen dolů a výhon nahoru. Všude ve stvořitelském díle přírody nalezneme střed mezi dvěma póly, který je však ve svých merkuriálních funkcích determinován. V trojici kořene, květu a střed tvořícího listu je rostlina dokonalým dílem. To platí i pro to, co je na člověku přírodou, pro jeho tělo a jeho orgány. Například kožní orgán, který se člení na inervovanou, smyslově aktivní pokožku (''epidermis''), prokrvenou škáru (''corium'') a látkově-výměnně aktivní podkoží (''subcutis''). Totéž platí pro zemědělský organismus: smyslová funkce hornin v hlubinách, trávicí aktivita ve větru a počasí ve výšinách a jako střední článek půda.<br /> <br /> Jinak je tomu u člověka, jakmile začne ve svobodném sebeurčení přebírat vládu nad duší. Tehdy se učí, jak to vyjadřuje Goethe, „poučovat své orgány“.&lt;ref&gt;«Das Tier wird durch seine Organe belehrt; der Mensch belehrt die seinigen und beherrscht sie», Johann Wolfgang von Goethe: ''Maximen und Reflexionen'', «Aus dem Nachlass – Über Natur und Naturwissenschaft».&lt;/ref&gt; Učí se vychovávat svou duši, která rytmicky zprostředkovává mezi duchem a tělem, ke stále vyšším stupňům {{SE|338}}<br /> <br /> samostatnosti. V té míře, v jaké o to usiluje, k čemuž je předurčen, vystupuje krok za krokem ze své tělesné vázanosti a zároveň z vázanosti smyslů na přírodní bytí. Povyšuje se nad přírodu a zároveň v ní koření. Nemusí se pak cítit povolán darovat přirozenému bytí Země něco, co tato ze sebe sama mít nemůže, co by musela navěky postrádat? Jistě, každá forma láskyplné náklonnosti je zde na místě. Může se však omezit pouze na ochranu, na zachování stávajícího, nebo musí být Zemi, jež se stala dílem, a s ní i kosmu, vštípen nový evoluční princip ve smyslu „stvoření z ničeho“, které není způsobeno žádnou vnější nutností, nýbrž které pramení jako svobodný čin z duchovně-duševní podstaty člověka?&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Menschenkunde'', GA 107, Dornach 1988, Vortrag «Evolution, Involution und Schöpfung aus dem Nichts», 17. Juni 1909.&lt;/ref&gt; V odpovědi na tuto otázku, smíme se domnívat, koncipoval Rudolf Steiner z poznání proudu času přicházejícího z budoucnosti biologicko-dynamické preparáty, jakoby „hnojivo“ pro proud času z minulosti, který se stal uměleckým dílem stvoření. Může se to zdát příliš velkolepě myšleno. Avšak ten, kdo v poznání srdcem pěstuje praktické zacházení s preparáty, může v hlubším cítění získat jistotu v úsudku, že jejich používání značí úplně první začátek v naznačeném směru. Způsob jejich přípravy se přísně řídí principem trojice – avšak novým způsobem; nečlení se podle dané prajednoty, nýbrž buduje se z produktů minulých evolučních linií. Tyto produkty, fyzicko-minerální (křemen) Země, oživlé z říše rostlin (květy) a oduševnělé z říše zvířat (orgány), tvoří póly polarity, která není dána přírodou. To, co tyto konečné produkty evoluce vzájemně vztahuje, a tím nechává vzniknout nové polaritě, a co tuto polaritu stupňuje k syntéze nové trojice, je ideou vedená vůle člověka. Idea a vůle jsou tvůrci nového středu (viz obrázky 23, 24, 25), nových látkových kompozic, které jsou nositeli sil fyzické, étericko-živé, astrálně-oduševnělé a duchovní povahy. Cestou duchovního bádání je do srdcí a rukou lidí vloženo duchovní bohatství, ideje, které mohou v proměně svobodným činem pokračovat v „díle“ uspořádání látek „Kristem“. Nová látková uspořádání preparátů jsou vynálezy duchovního bádání z nadpřírody, tak jako je syntéza amoniaku výsledkem bádání v {{SE|339}}<br /> <br /> anorganicko-fyzikální přírodě a atomová technologie výsledkem bádání v podpřírodě. V prvním případě se jedná o na umění povýšené zacházení s látkovými kompozicemi ze sféry života, duševna a ducha, aby se oživila hmota propadající smrti, to „pevné, zemské“. V obou posledních případech hrozí, že životodárná síla rostlinné přírody zakrní, respektive že bude zničeno bytí všeho stvoření na Zemi.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Annäherung_an_ein_Verständnis_der_Ausgangsstoffe_für_die_Präparation&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci ===<br /> <br /> Zástupcem minerální říše je krystal křemene a také ortoklas (draselný živec); z rostlinné říše jsou to řebříček (''Achillea millefolium''), heřmánek (''Matricaria recutita''), kopřiva (''Urtica dioica''), dubová kůra (''Quercus robur''), pampeliška (''Taraxacum officinalis'') a kozlík lékařský (''Valeriana officinalis''); z říše zvířat přichází v úvahu kravský hnůj a jednotlivé orgány, především krávy, v jednom případě vysoké zvěře. Všechny tyto výchozí látky jsou konečnými produkty evoluce s vlastnostmi, které nelze odvodit z jednotlivých prvků a jejich vlastností, jež se podílejí na složení výchozích látek. Jak již bylo několikrát naznačeno, plní křišťál (SiO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) v hospodaření přírody jakousi smyslovou funkci vůči silám, které jako tvarotvorné síly vyzařují z nejvzdálenějšího kosmu a každoročně opakovaně pomáhají rostlinám k jejich podobě, kterou přijaly v průběhu evoluce. Může být tato smyslová funkce křemene, která se uplatňuje pod zemí v prostoru kořenů, přepólována tak, aby nad zemí v listoví metabolicky aktivně zachycovala působení planet?<br /> <br /> A naopak, může být odumírající život rostliny podroben takovému procesu proměny, že pod zemí v kořenech podnítí smyslové procesy vůči tomu pouze minerálnímu v pevném a tekutém stavu? Těmto otázkám se budeme věnovat samostatně v následující kapitole.<br /> <br /> Při přípravě kompostových neboli hnojivých preparátů je výchozí otázkou: Jak lze novým způsobem oživit to „pevné, zemské“, tedy anorganicky mrtvé, v pouhý prvek rozložené (K, Ca, Fe, Si, P)? Výchozí látky k tomu poskytují výše uvedené preparátové rostliny a určitá zvířata (orgánové obaly). To, co je vlastní všem rostlinám, schopnost oživovat minerální látky prostřednictvím své životní organizace, je {{SE|340}}<br /> <br /> u preparátových rostlin přítomno jako specifická schopnost. Oživení zde znamená, že fyzicko-zemské látky jsou pozvednuty do proudícího života rostliny a přitom odcizeny svým fyzikálním vlastnostem. Například draslík, který má z fyzikálního hlediska pevně dané vlastnosti, nyní zjevuje sílu, jež se stává viditelnou a účinnou díky „vyššímu“ živému působení rostliny – sílu, kterou to „nižší“ nemůže projevit samo ze sebe. Stane-li se draslík tímto způsobem živým procesem, objeví se jiné vlastnosti, jako je například udržování tlaku mízy (turgoru), stabilizace tkání nebo v případě vápníku nové vlastnosti v podobě buněčného dělení a prodlužování buněk, růstu kořenů a výstavby tkání. Toto osvobozování látek z jejich vázanosti na čistě fyzikální vlastnosti postupuje tou měrou, jak se nadsmyslová životní organizace rostliny zhmotňuje ve vnější podobě, to znamená zároveň v ní odumírá. V oblasti kořene jsou ještě určující vlastnosti podobné solím. Ty se ztrácejí v růstových procesech zelenajících se listů a postupně v následnosti listů odspodu ke květu. Tento skrytý děj, který se zpočátku odehrává v oblasti vodního živlu, se vzestupně projevuje ve sférách působení vzduchu a tepla v rostoucím tvarování listů, ve formování květu a substanciálně ve tvorbě vysoce komplexních bílkovin, aromatických a vonných látek. Vlastnosti, které tedy látky přijaly v oblasti vegetativního růstu listů, se opět ztrácejí směrem k tvorbě květu. V květu vystupuje na povrch praobraz rostliny. V něm, v oblasti působení tepla, dosahuje odcizení látky jejím fyzikálním vlastnostem, a tím i míra jejího otevření se utvářejícím silám životní organizace rostliny, svého vrcholu. Vnějším podpisem tohoto dění je zářící květ, rozprašující se pyl a proudící vůně. Na cestě postupného oživování a zjemňování se zemský substanční proces v květu otevírá působení kosmického okruhu. To se může otevřít nazírání, vžijeme-li se do gesta bezvolně vzhůru směřujícího květu, který se obrací ke kosmu. Toto zjemňování míz&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Die Metamorphose der Pflanze'', Stuttgart 1985, S. 39.&lt;/ref&gt; – lze hovořit i v Goethově smyslu o pročišťování zemské mízy, vzestupného proudu solí a vody v ''xylému'' – respektive odcizování substančního proudu {{SE|341}}<br /> <br /> od jeho čistě fyzické přirozenosti svůj vrchol a završení v květu, v oblasti zjevujícího se praobrazu rostliny. Přes květ se rostlina již nemůže dále stupňovat. Květ však uvadá, sotva rozkvetl. Rostlina se vrací k zemi, buď jako semeno, nebo v podobě svých organických útvarů, které se v zemi přeměňují v humus.<br /> <br /> Ve svých organických procesech udržuje životní organizace rostliny v proudu neživou substanci přijatou z okolí: «Neživé se mění v živé.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner, Ita Wegman: ''Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst nach geisteswissenschaftlichen Erkenntnissen'', GA 27, Kap. V. «Pflanze, Tier, Mensch», Dornach 1991, S. 35.&lt;/ref&gt; To však odumírá do podoby rostlinných orgánů, např. listu květu. Vyvstává otázka, zda lze substanční proud, udržovaný v toku až do květu, tam však ukončený a otevřený kosmu, zachovat, ba dokonce na vyšším stupni nově oživit. Lze předpokládat, že to byla výchozí otázka Rudolfa Steinera při hledání hnojivých látek, které by mohly „samy oživit to zemské, pevné“. Odpověď z duchovního bádání mohla znít jedině takto: Pozvednout zemský substanční proud oživený rostlinou do sféry, která je vlastní vyšší přirozenosti zvířete. Neboť ve zvířeti zůstává živá substance v proudu díky jeho astrální organizaci, která vtváří orgány do proudícího života.&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V orgánové činnosti zvířete je život, který v rostlině odumírá do formy, udržován v proudění; čistě živá substance rostliny se ve zvířeti stává pociťující substancí. Existuje tedy, ptáme-li se znovu, cesta, jak pozvednout zemskou substanci oživenou rostlinou přes propast, která existuje mezi rostlinnou a živočišnou říší, do oblasti zvnitřňujících sil duševna? Že tato propast není absolutní, ukazují léčivé účinky některých rostlin na nemocné orgány u člověka a zvířat, například léčivý účinek heřmánku při střevních onemocněních, řebříčku při posilování krvetvorné síly v procesu ledvin a močového měchýře. Léčivý účinek přitom spočívá ve způsobu oživení specifických zemských substancí životní organizací příslušné léčivé rostliny. Toto specifické oživování zemských substančních procesů má Rudolf Steiner na mysli, když jde o to připravit hnojivou látku, v níž by tento substanční proces mohl být trvale udržován v proudu. Předchozí úvaha ukazuje, že se k tomu otevírá cesta, podaří-li se navázat bezprostřední vztah k {{SE|342}}<br /> <br /> odpovídajícímu orgánu a tím i k astrální organizaci určitého živočišného druhu. Takové vztahy odhalil Rudolf Steiner cestou duchovního bádání. Jedná se o orgánové obaly, které spolu s rostlinnými substancemi a působením sil Země i kosmu tvoří základ preparace.<br /> <br /> Význam tohoto vynálezu z duchovního bádání může na pozadí současného technologicko-přírodovědeckého vývoje objasnit následující úvaha: Jak již bylo několikrát naznačeno, v průběhu evoluce na cestě k lidství se přírodní říše vyčlenily z kdysi duchovního prapůvodního stavu, který zahrnoval člověka i Zemi.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Toto dění ztuhlo ve smyslově vnímatelné dílo stvoření; neživý minerál je oddělen od oživeného světa rostlin a ten zase od oduševnělé říše zvířat. Při nazírání přírody lze o každém smyslově vnímatelném jevu hovořit jako o konečném stavu, který ztuhl v dokonalosti. Krystal je jedním z nich, stejně jako kvetoucí rostlina nebo zvíře žijící svůj druh. Může být křišťál dokonalejší, než je, stejně jako pampeliška nebo červ, ryba, pták, hmyz či savec? To, co nám ve smyslové podobě v přírodních říších vystupuje vstříc, je v dokonalost ztuhlé stvořitelské dílo evoluce.<br /> <br /> Toto stvořitelské dílo je dnes výchozím bodem každé technologie. To platí zejména pro neživou přírodu, kterou lze přísně postihnout přírodními zákony. Člověk se snaží odhalit tajemství fyzické látky a vytváří z ní například technologii zaměřenou na to, aby cíleným roztříštěním látky chápané jako atom, tedy evolučního konečného stavu, uvolnil energii v ní spoutanou. Tato energie, uvolněná z neživé látky, se však ukazuje jako v nejvyšší míře nepřátelská životu. Má moc vyhladit evoluci, která ztuhla v dílo.<br /> <br /> Svévolně vyvolaný proces atomového rozpadu představuje polární protiklad k přístupu, na němž je založena výroba postřikových a hnojivých preparátů. Při jejich výrobě se to, co je v přírodě odděleno, dále nedělí, nýbrž evoluční konečný stav, např. květ rostliny, zvířecí orgán, se uvádí do vzájemného vztahu, pro který pouhé pozorování přírody neposkytuje žádný návod. Příroda jako časoprostorový „výdobytek“ poskytuje materiál: léčivé rostliny, zvířecí orgány a půdní podmínky v rytmech ročních období; konkrétní {{SE|343}}<br /> <br /> vzájemný vztah mezi nimi však odhaluje duchovní bádání a skutečností se stává činem člověka.<br /> <br /> Nová kompozice tří přírodních říší znamená umělecké přetvoření. To podstatně nové a živé se však děje z duchovní činnosti, z lidského Já, které se stává nádobou pro tvořivé božské vědomí, „kristovskou sílu“.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit'', GA 15, Dornach 1987, S. 66.&lt;/ref&gt; To je ve spojení s duchem vedeným duševním vývojem člověka cesta, která z impulsů svobody podněcuje k umělecké tvorbě na Zemi, cesta, jíž může být pokračováno ve stvoření, neboť božský Otec již nepůsobí na přírodu bezprostředně zvenčí. {{SE|344}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Herstellung_und_Handhabe_der_biologisch-dynamischen_Präparate&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hornmist-_und_Hornkieselpräparat_–_Herstellung,_Anwendung_und_WirksamkeitDie_folgende_Darstellung_ist_eine_überarbeitete_Fassung_von_Beiträgen_des_Verfassers_in_Markus_Hurter_(Hrsg.):_Zur_Vertiefung_der_biologisch-dynamischen_Landwirtschaft–_Gedanken,_Erfahrungen,_Forschungsergebnisse,_eine_Werkstattarbeit,_Dornach_2007,_S._93–107.&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Rohomistový a rohokřemenný preparát — výroba, použití a účinnost&lt;ref&gt;Die folgende Darstellung ist eine überarbeitete Fassung von Beiträgen des Verfassers in Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft''– Gedanken, Erfahrungen, Forschungsergebnisse, eine Werkstattarbeit, Dornach 2007, S. 93–107.&lt;/ref&gt; ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hornmistpräparat&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Rohomistový preparát ====<br /> <br /> V stoupajícím a klesajícím oblouku letního pololetí, v době vydechování země, se rostoucí rostlina stává obrazem sil, které působí v periferii světla, vzduchu a tepla. Tento vzrůst poskytuje potravu pro člověka i zvíře. Především je to přežvýkavec, skot, který přijímá vzrůst luk, pastvin a polních pícninových ploch. Toto krmivo je v aktu přežvykování a trávení v předžaludcích pozdviženo na stupeň duševního prožívání. V látkové rozkladu rostlinné substance kráva ochutnává kosmicky konstituující síly rostlinné substance. Provádí «kosmicko-kvalitativní analýzu» (srov. kap. «Skot», s. 146 nn.). V této chutnající, analyzující smyslové činnosti při zpracovávání krmiva kráva prožívá povahu prostředí, z nějž krmivo pochází, zvláštnost například stanovištních podmínek půdy a klimatu. Přežvýkajíc vnímá to vše jako mohutné silové útvary. V tomto stavu, navenek snovém a dovnitř bdělém a soustředěném, se její duše neboli miri wa moya zcela spojuje s éterictvím a toto mu zpětně zrcadlí fyzikálně-chemické trávicí děje. S nekonečnou libostí bere duše krávy účast na tom, co se děje v těle: «To je celý svět, který kráva vidí.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Faust-Problem. Die romantische und die klassische Walpurgisnacht'', GA 273, Geisteswissenschaftliche Erläuterungen zu Goethes Faust, Bd. II, Vortrag vom 27. Januar 1917, Dornach 1981, S. 75.&lt;/ref&gt; Toto živě-duševně-silové nemůže udržet a přivlastnit si, protože nemá vlastní bytost, nemá Já. Musí toto silové, jímž proniklo svým duševním bytím, vyloučit. To propůjčuje kravskému hnůji jedinečnou hnojivou sílu, nejvyšší a nejharmoničtější, jaké příroda dosahuje. {{SE|345}}<br /> <br /> Přes léto se pod přímým slunečním zářením stupňuje substanciální složení pícninového vzrůstu. To vnímá pasoucí se stádo krav průběžně při trávení. Na podzim dosahuje tento proces dozrávání krmiva a jeho kosmicko-kvalitativní analýzy krávou svého vrcholu. V pozorném spolupřežívání si to můžeme zpřítomnit. Z toho vyrůstá porozumění pro pokyn Rudolfa Steinera, sbírat na podzim z pastvin kravské výkaly potřebné pro následující preparaci. V tomto kravském hnoji máme před sebou převážně amorfní hmotu, konečný produkt látkové výměny, která obsahuje něco, co bytostně náleží krávě, protože jejím duševním bytím bylo sice prostoupeno, ale tímto bytím si přivlastněno nebylo. Vyloučením provádí kráva jakoby zřeknutí. Skotu hnůj, ponechán sám sobě, by splynul s obecným přírodním procesem tvorby humusu. Místo toho obracíme naruby normální průběh přírodního dění prvním nyní následujícím krokem preparace (viz obrázek 23, s. 347):<br /> <br /> Opatříme si kravské rohy – rohů býků jsou k tomu nevhodné –, pokud možno výhradně z vlastního stáda, a nacpeme do jejich dutiny hnůj. Kravský roh je vůči kravskému hnoji polárním útvarem. Sedí na hlavě, na nervově-smyslovém pólu zvířete, a je vysoce zhuštěným kožním útvarem, který ztrnul do čisté formy. Roh se nasazuje přes kostěný čep, vyrůstající bočně z čelní kosti, a svou vzduchovou dutinou komunikuje s čelní dutinou. Kostěný čep je propleten jemnou sítí žilek, zásobující kůži a pokožku, jež zajišťuje růst rohu, krví. Díky silnému prokrvení se roh na omak nápadně hřeje. V takovém životem pulsujícím rohu se čtyři fyzické živly pevného, tekutého, vzduchu a tepla soustřeďují do jakéhosi smyslového orgánu, který je namísto ven otevřen dovnitř; je to orgán zpětného vzdutí a soustředění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#346|Obrázek 22]], s. 346).<br /> <br /> Jako hustý formový obal vyzařuje zpět do trávicího organismu to, co z tohoto přes krevní oběh stoupá do hlavy. Lze říci, že skot potřebuje zpětně vyzařující funkci rohů, aby silové útvary z trávicího dění – jsou to nevědomé imaginace? – zkonfiguroval do pravé hnojivé síly.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', A 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 99.&lt;/ref&gt; {{SE|346}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 22, S. 346.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 22: Der physische Bau des Kuhhorns und das Zusammenwirken der vier Elemente zur Funktion eines nach innen gerichteten Sinnesorgans.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Se nacpáním rohů se uskutečňuje první krok preparace a s ním první krok emancipace od přirozeného průběhu přírodního dění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|Obrázek 23]]).<br /> <br /> Představuje vyvracení přírodního procesu. Co bylo vyloučeno ven, naplňuje nyní vnitřní prostor. Roh zhušťující se do čisté formy dává amorfní substanci obal. Sami se stavíme mezi nervově-smyslový a látkově-výměnný pól skotu a vytváříme, vedeni výsledkem duchovněvědeckého výzkumu, nový vztah mezi konečnými produkty obou pólů, rohem a hnojem. Co se v životě skotu vývojově završilo dvěma směry, tvoří ve svém sjednocení výchozí bod nové vývojové cesty. Chce-li se tento děj, stejně jako následující kroky preparace, vážit v celé své závažnosti, musí se pozornost zaměřit na tři zmíněné výzkumné cesty: na osvětlující ideový souvislost, na zkušenost vůle v samotné činnosti a, oboje zprostředkovávající, na pozorovatelné skutečnosti, které nás v poznávání životních projevů skotu poučují o významu kravského hnoje a rohů. {{SE|347}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 23, S. 347.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 23: Umstülpungs- und Emanzipationsschritte bei der Präparation des Hornmistes.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Ve druhém kroku preparace jsou rohy bezprostředně po jejich naplnění zahrabány do země a spočívají v ní přes zimu. Vegetace se stáhla do zárodečných stavů, země žije duchovně v smyslově bdělém stavu vdechu a je v živlech vodního a pevného nejsilněji vystavena krystalotvorným silám sféry stálic.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 49.&lt;/ref&gt; Znovu obracíme přírodní proces naruby – druhý krok emancipace od přirozeného průběhu –, přičemž amorfní substance hnoje, jež by přirozeně splývala v humus tvořících procesech léta, je nyní vystavena krystalotvorným silám zimy. Za prostorovým vyvracením následuje vyvracení v čase. Kravský hnůj se stává vnímavou matricí pro síly, které, zprostředkovány fyzikálními elementárními stavy pevného a tekutého, vyzařují do země do dutiny rohu a, zpětně vzdouty, se v mase hnoje soustřeďují jako utvářející hnojivá síla. {{SE|348}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Präparation_im_Rhythmus_des_Jahreslaufes&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Preparace v rytmu roku ====<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 24, S. 348.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 24: Umstülpungs- und Emanzipationsschritte bei der Präparation des Hornkiesels.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Na jaře vyjmeme rohy ze země – třetí emancipační krok –, vyklepeme obsah a v rukou držíme novou látku s novými vlastnostmi. Toto nové stvoření látky získává význam a účinnost díky popsanému procesu vzniku, jímž prochází. Hotový preparát je díky silám, které v zimě působí pod zemí, novou, «duchem proniknutou a protkanou» látkou&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen, GA 229, Vortrag vom 5. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 62: «So sehen Sie, dass wir durchaus jetzt, wo wir in die Zeit des sprießenden, sprossenden Lebens kommen, nicht sprechen können von geistdurchwobener Materie wie im Winter für die Erde, sondern wie wir sprechen müssen von materiedurchwobenem […] Geist.» (Tak vidíte, že nyní, když přicházíme do doby rašícího, pučícího života, rozhodně nemůžeme mluvit o duchem protkané hmotě jako v zimě pro zemi, nýbrž jak musíme mluvit o hmotou protkaném […] duchu.)&lt;/ref&gt; ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|obrázek 23]], s. 347).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hornkieselpräparat&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Preparát rohového křemene ====<br /> <br /> Výrobní proces rohokřemenného preparátu probíhá polárně ke dvěma prvním krokům přípravy rohového hnoje (Abbildung 24). {{SE|349}}<br /> <br /> Na rozdíl od hnoje jakožto produktu látkové výměny léta je krystalický křemen představitelem zimního dění Země: «Kiesel» (křemen, horský křišťál) je «äußerer Sinn im Irdischen» («vnější smysl v pozemském»).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 82: «Das Kieselige ist der allgemeine äußere Sinn im Irdischen.» (Křemenné je obecným vnějším smyslem v pozemském.)&lt;/ref&gt; Nejsilněji odolává silám zvětrávání. V prvním kroku emancipujeme křemen z jeho přirozeného krystalického bytí, rozbíjíme jeho krystalickou strukturu, meleme jej co nejjemněji na prach, činíme jej tedy amorfním. Pak křemičitou moučku zahněteme s trochou vody a naplníme ji do kravských rohů. I v tomto prvním kroku preparace se uskutečňuje vyvracení: vnějšek se stává vnitřkem ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|Abbildung 24]]). A totéž se děje ve druhém kroku, na druhém stupni emancipace. Křemen, blízký zimním silám, se stává letní substancí tím, že naplněné rohy jsou na jaře zakopány a tam přes léto odpočívají v zemi. Křemen přiblížený amorfnímu stavu se nyní stává vnímavou matricí pro metabolické síly v teple a vzduchu, jež během letní doby převládají. Zachyceny a zpětně vyzařovány vnitřní dutinou kravského rohu, koncentrují se tyto síly v takto vnímavě připravené křemičité moučce. Ta je tak uvedena do stavu, kdy může zachytit a uchovat síly letního působení — tak jako rohový hnůj uchovává síly zimního působení.<br /> <br /> Nabízí se otázka, proč jsou rohokřemenné rohy přes léto zakopány do země, a nikoliv vystaveny nad zemí přímo silám působícím v teple, světle a vzduchu. Moje úvaha k tomu je, že nejde o soustředění sil v kravském rohu tak, jak působí přímo nad zemí, nýbrž spíše o tytéž síly, pokud jsou vstřebávány vápnem pod zemí a tím nepřímo, zprostředkovaně přes jíl, skrze kořen působí na růst rostlin.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47/48.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Když pak na podzim, o Michaeli, rohy opět vykopáváme — třetí krok emancipace —, získáváme jejich obsahem opět novou látku s novými vlastnostmi: rohový křemen. Jeho podstata a jeho význam vyplývají z popsaných třístupňových kroků emancipace z pouhého přírodního dění skrze ideu a vůli člověka. Hotový preparát je prostoupen látkovým působením v {{SE|350}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 25, S. 350.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 25: Fortsetzung von [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|Abbildung 23]] und 24: Der Rührvorgang, die Anwendung und die Bereiche der Wirksamkeit des Hornmist- und Hornkieselpräparates.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> zemí během léta; je to koncentrát «hmotou protknutého ducha».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen'', GA 229, Vortrag vom 12. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 62.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Oba — rohový hnůj i rohový křemen — vznikají jako kompozice látek nikoli jako pokračování zákonitosti, jež přírody je vlastní. Ta se vyčerpává v tom, co příroda v ročním dění přináší jako útvary: půdu, hnůj, křemen, roh. Oba vznikají trojím vyvracením z prostoru do času a zpět do prostoru. Pokusíme-li se toto ve smyslu tří výzkumných cest {{SE|351}}<br /> <br /> ve vlastním prožívání rozjímavě spoluprocítit, může se skrytý smysl tohoto dění stále více odkrývat.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Rührvorgang&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Proces míchání ====<br /> <br /> Bezprostředně před aplikací následuje stejným způsobem pro oba preparáty, avšak každý zvlášť, čtvrtý krok preparace – a tím čtvrtý stupeň emancipace – proces míchání, to znamená převedení zemitě-pevného stavu preparátů do tekutého ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|Obrázek 25]]).<br /> <br /> Vždy nepatrné množství preparátové substance (rohový hnůj, nejvýše čtyři plné rohy na hektar; rohový křemen, špička nože = 3 až 4 g/ha) se míchá po dobu jedné hodiny v rytmickém střídání ve vodě teplé jako ruka. Nejlépe se k tomu hodí míchací tyč pohyblivě uchycená ke stropu nebo k příčnému trámu, ponořená míchadlem do sudu naplněného vodou. Začíná se tím, že kruhovým periferním mícháním se pomalu uvede vodní masa do pohybu. Stálým urychlováním putuje míchadlo k ústřední ose, ke vznikajícímu vírovému trychtýři. V něm dosahuje rychlost rotující vody maxima, ke stěně sudu se zpomaluje. Ve víru existuje tendence k neomezené rychlosti směrem ke středu — odtud sací síla; k periferii tenduje rychlost k nule. Mezi oběma póly vznikají díky rozdílům rychlostí vinuté vírové vrstvy přibližující se dvojrozměrnosti, ideji plochy. Homogenní těleso vody se strukturuje v plochy klouzající jedna podél druhé, a to jak prostorově ve vztahu středu a periferie, tak časově — od klidového stavu vody se stupňující až k maximálnímu rozvití rotačního trychtýře. Dosáhne-li trychtýř svého maximálního rozvinutí — kdy se dostáváme na hranici svých sil vodní masu dále urychlit —, zničí náhlé zastavení míchadla trychtýř; strukturovaná vodní masa se zhroutí, propadne do stavu beztvarého chaosu a na okamžik se přiblíží stavu homogenního klidu, aby pak byla v opačném směru urychlena k nové tvorbě trychtýře. Kapalina je tak v rytmickém střídání udržována v polaritách klidu a pohybu, homogenity a plošného prostoupení při výstavbě vírového trychtýře. {{SE|352}}<br /> <br /> Tato stále znovu obnovovaná vodní masa, rozrušovaná rozdíly rychlostí do plochy, se tím stává zároveň vnímavou matricí pro trojí vtisk:<br /> <br /> * soustředěného silového potenciálu substance preparátu,<br /> * aktuálně působících kosmických silových konstelací,<br /> * individuální duchovní duše člověka, která, působíc skrze vůli, proces inauguruje, řídí a udržuje.<br /> <br /> Rührvorgang trvá jednu hodinu. Je toto časové vymezení zvoleno libovolně — například proto, aby bylo zajištěno, že se účinek preparátu s vodou spojil —, nebo kde tkví smysl? Odpověď nemůže být hledána v přírodním dění, nýbrž v kosmických rytmech, které jsou v člověku bytostně účinné a v něm si zachovaly svůj původ. Makrokosmicky je to 24hodinový rytmus dne a noci. V tomto rytmu Země–Slunce žije Já, duchovní duše člověka, ve stavech spánku a bdění. Prostřednictvím Já-organizace nervově-smyslového systému, rytmického systému a soustavy látkové výměny a pohybu individualizuje makrokosmické rytmy a vtiskuje je fyzickému tělu — například jako rytmy dýchání a srdeční pulsace. Vlnové délky těchto rytmů se pohybují v oblasti sekund a minut. V nervově-smyslových procesech se frekvence zkracují na zlomky sekundy, zatímco ve svém protipólu, v aktivitách látkové výměny, se rozšiřují na časové měřítko hodiny nebo hodin.&lt;ref&gt;Bernd Roßlenbroich: ''Die rhythmische Organisation des Menschen: Aus der chrono-biologischen Forschung'', Stuttgart 1994, 163 S.&lt;/ref&gt; V pólu látkové výměny a končetin však žije vůle, jejíž aktivace a deaktivace se odehrává v oblasti hodiny — odtud například «vyučovací hodina». Toto i vlastní zkušenost opravňují k jistotě, že časové měřítko jednohodinového míchání se vztahuje k volnímu rytmu člověka látkové výměny a pohybu. Ten je přece tím, kdo rührvorgang uvádí do pohybu a udržuje jej.<br /> <br /> V nevědomých hlubinách vůle pak žije Já; působí skrze vůli do světa — zde do pohybované vody. Každý, kdo je s mícháním preparátů obeznámen, ví, že toto časové měřítko jedné hodiny lze zvládnout v konstantní volní aktivitě. Každý člověk naplňuje tento časový úsek jemu vlastním rytmem odpovídajícím jeho ve vůli žijícímu Já. Každý člověk vtiskuje svou vůlí svůj rytmus vodě dynamizované v pohyblivých vírových vrstvách. Tento {{SE|353}}<br /> <br /> Tento lidský volní rytmus je oproti všem rytmům přírody, jež mají makrokosmický původ, jediným a prvním rytmem, který člověk jakožto mikrokosmos v průběhu tohoto třetího kroku preparace vtiskuje přírodnímu dění.<br /> <br /> Za zamyšlení stojí ještě toto: V rührvorgangovi lze mikrokosmicky spatřovat technologické uskutečnění makrokosmického dění. Každý z planet má jemu vlastní sklon osy vůči Slunci a jemu vlastní rychlost otáčení. V tom se vyjadřuje individuální signatura jednotlivých planet, působení «planetárních duchů». Jeden zápisek v Steinerově zápisníku zní: «Ve sféře se vesmír rozplývá / V ose se utváří / Se Sluncem.»&lt;ref&gt;Notizbuch Nr. 52, 1921; siehe auch ''Beiträge zur Rudolf Steiner Gesamtausgabe'' Nr. 104, S. 63.&lt;/ref&gt; Z toho lze ve vztahu k rührvorgangovi vyvodit: «Duch člověka» určuje rychlost otáčení a právě tak «osu», totiž úhel odklonu od svislice, v němž je vedena míchací tyč.<br /> <br /> Na tomto pozadí může vzrůstat pochopení pro to, že Rudolf Steiner ve způsobu svého duchovědeckého výkladu klade důraz na míchání rukou. Nejenže se tím prostřednictvím vůle vtiskuje dynamizované tekutině cosi z individuálního duchovního bytí člověka, nýbrž zpětně přijímá z tohoto dění, které samo přivádí na svět, cosi, co se s ním bytostně spojuje. Míchání rukou proto nabízí příležitost, jakou jinde v celém dění preparace nenajdeme, pronikovat poznávajícím způsobem na zmíněných třech výzkumných cestách do těchto procesů.<br /> <br /> Této příležitosti ponořit se s bdělým vědomím do procesuálního dění míchání se člověk zříká, deleguje-li rührvorgang na stroj. Zbavuje tím vlastní poznávací snahu živné půdy prožitku. Otázka, proč se míchá hodinu, ztrácí vyřazením lidské vůle svůj vztažný bod a stává se bezvýznamnou. Kdyby šlo jen o optimální promísení, bylo by to s vhodně konstruovanými stroji, jakým je například *Turbula* Paula Schätze,&lt;ref&gt;Paul Schatz (1898–1979): Anthroposophisch orientierter Mathematiker, Techniker und Erfinder.&lt;/ref&gt; pracující podle pohybové dráhy obráceného krychle, dosažitelné již za zlomek hodiny. Ale o to nejde. Míchá-li se stroji, ať jakéhokoli provedení, nebo {{SE|354}}<br /> <br /> také s kaskádami Wirbelschalen Johna Wilkese (*flow forms*),&lt;ref&gt;A. John Wilkes: ''Das Flowform-Phänomen: Die verborgene rhythmische Energie des Wassers'', Stuttgart 2008, 239 S.&lt;/ref&gt; nabývá na váze Steinerovo upozornění, že «člověk se může rozhodnout postupně se proklouzávat do oblastí surrogátního».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 104.&lt;/ref&gt; Problém nespočívá v tom, že by stroj mohl napodobovat ruční míchání a vytvářet pravotočivé i levotočivé víry, nýbrž surrogatem je zde to, že namísto duchem vedeného, individuálního rytmus tvořícího vůle přebírá řízení dění regulačně-technický průběh, který jej taktuje zvenčí. Rytmus otevírá kosmos, zemi a člověka jednoho druhému, takt je od sebe odcizuje.<br /> <br /> Míchání preparátů vytváří — v nejlepším slova smyslu — vyzdvižené hodiny v předem určeném pracovním sledu dne. Tyto hodiny je třeba tvořit. Může se to dít tak, že se míchá pokud možno ve dvou, ve třech nebo ve více lidech a že se k účasti zvou lidé z okruhu přátel statku. Z tohoto činného spolubytí při individuálním utváření rytmického procesu může vyrůstat nálada uvolněnosti, veselosti a pocitu svobody v sebeurčené činnosti, která objímá vážnost, v níž se hlubší vrstvy vlastního volního bytí spojují s děním míchání.<br /> <br /> Jedinečnost míchání preparátů otevírá třem výzkumným cestám opět nové rozměry k prohlubujícímu se porozumění. Odhlédneme-li od duchovědeckých pokynů Rudolfa Steinera k způsobu míchání a od širokého pole pozorovatelných skutečností týkajících se tvorby a rozpouštění vírů atd., může nabývat na významu zvláště sebezkoumání v duševních činnostech myšlení, cítění a vůle. Přitom lze upozornit na tuto zkušenost: Sebepozorování ukazuje, že rytmické dění procesu míchání se odráží ve vztazích, v nichž v jednotlivých fázích stojí duševní činnosti myšlení, cítění a vůle vůči sobě navzájem. Dříve než se rozhodnu uvést vodní masu do pohybu, tvoří tyto tři duševní síly ve mně nerozdělenou jednotu. Jsem zcela sám sebou a stojím tváří v tvář vnějšku. V okamžiku, kdy se v uvědomělé myšlenkové činnosti rozhoduji pohybovat míchacím košíkem, začíná se vůle zvnějšňovat do činnosti. Toto zvnějšňování se dále a dále stupňuje, moje vůle musí nepřetržitě, ani na okamžik<br /> <br /> Aniž by polevoval, předcházet pohybující se vodě, dokud moje volní síla nenarazí na hranice, tedy dokud nemohu dále stupňovat pohybový impuls k tvorbě trychtýře. Zároveň se ve mně moje myslící vědomí stále více odpoutává od volní činnosti a zvnitřňuje se do té míry, že v dokonalém klidu a zvýšené sebevědomosti hledí na vlastní volní konání. Mé duševní prožívání se rozkládá do myšlenkového klidu a volní pohnutosti. V tomto poli napětí, které se buduje s postupující tvorbou víru, se může moje cítění, nezávisle na myšlení a vůli, rozvinout v duševní čistotě a otevřenosti k duchu. Mohou se pak dostavit okamžiky zostřené přítomnosti ducha. Mohu se tehdy mezi klidem a pohybem cítit jako jedno s vnějším děním. Jsem uprostřed toho. Zde, v tomto smysluprostém cítění přivozeném vlastní činností, leží zřejmě nejhlubší zdroj, z nějž mohu čerpat inspirativní jistotu o pravdivosti nastoupené cesty. {{SE|355}}<br /> <br /> Jakmile vůle ke stupňování pohybu vody ztratí sílu, myslící vědomí opět zakročí a přiměje vůli, aby náhlým protisměrným mícháním nechala trychtýřový vír zhroutit. Voda tak v okamžiku přelomového bodu opět tvoří homogenní jednotu — a právě tak myšlení, cítění a vůle, které při tomto aktu ze stavu oddělenosti «zhroutí» do jednoho, znovusjednocují se. Z tohoto sjednocení pak dozrává rozhodnutí k nové tvorbě trychtýře v opačném směru a opět se duševní síly od sebe oddělují. Tak duše v procesu míchání celou hodinu rytmicky tká mezi vlastní a světovou vztahovostí. Skrze tuto bránu se Já rytmicky vtiskuje do světa a týmž rytmem se svět bytostně noří do Já.<br /> <br /> „Trychtýř se tu při míchání stává reálným obrazem spojení světa a Já. V nasávající síle trychtýře (vyvolané, lépe řečeno k zjevení přivedené, lidskou vůlí) dostává substrát (i člověk) v koncovém bodě skrze nekonečno spojení s periferiemi, z nichž mohou kosmické síly, jež mají svůj vztah k materiálu stávajícímu se dílem, zářit zvenčí dovnitř a v prométaní se substrátem se s ním spojovat.&quot;&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung. – Gunter Gebhard: Geologe und Biologe, langjähriger Oberstufenlehrer an der Waldorfschule Überlingen; jetzt Dozent für goetheanistische Naturwissenschaft und Waldorfpädagogik in Russland und in landwirtschaftlichen Ausbildungsstätten in Deutschland.&lt;/ref&gt; {{SE|356}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Použití ====<br /> <br /> Poté, co byly oba preparáty převedeny ze stavu pevného do stavu kapalného, jsou bezprostředně nato rozstřikovány do vzduchu — rohový hnůj spíše hrubšími kapkami na půdu, rohový křemen spíše jemnou mlhou na rostliny ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|Obrázek 25]], s. 350). K tomu se používají příslušné přístroje pracující s nízkým tlakem a malým výkonem (40 až 60 litrů na hektar nebo méně). Nabízí se tu omezit pohled jen na nezbytné rovnoměrné roznesení. Co se však skutečně děje a co je přístupné nazírání, je rozpad kapaliny pohybované rytmickým střídáním do stavu, který se otevírá živlu vzduchu — totiž povrch, jenž se v kapkové formě rozestírá do bezhraniční šíře. Konstelace sil, která v okamžiku použití — například ráno jinak než večer — vládne nad polem, pastvinou, zahradou a ovocným sadem ve vzduchu, teple a světle a může být zakoušena jako nálada, vtiskuje se oné konstelaci sil, která se v časovém proudu předcházejících preparačních kroků soustředila v každé kapičce. Rozpadem míchaného prostředku v nejjemnější kapičky vzniká množství středů a — obráceno k vzduchu — periferních hraničních ploch, jejichž souhrn se rozrůstá do nesmírna. Kožní membrána každé kapičky v ní obklopujícím světle třpytí se ve všech barvách a je — polárně k nasávající síle rýhového víru — na hraničních plochách své kulovité podoby allseitig otevřena kosmickým periferním silám působícím v živlu vzduchu.<br /> <br /> Použití rohového hnoje se děje při setí na zpracovanou půdu, nejlépe současně v přímé kombinaci se setím, případně podruhé v souvislosti s ošetřováním kůže půdy na jaře. Na trvalých travních porostech leží časové body na podzim a na jaře, respektive po pasení a po senosečí, v ovocnářství před rašením pupenů a po sklizni. V denním průběhu jsou — ve shodě s rytmem pozemského výdechu — upřednostňovány pozdní odpolední hodiny k míchání i ke stříkání, zejména tehdy, je-li nebe zatažené.<br /> <br /> Polárně k rohovému hnoji se rohokřemenný preparát zpravidla aplikuje dvakrát nebo vícekrát v době růstu a zrání. Časové body vyplývají ze vcítění se do růstových rytmů jednotlivých kultur. Za základní pravidlo pro volbu správného okamžiku může platit, že rohokřemenný preparát harmonicky podporuje tu růstovou a zrací fázi, v níž se daná kultura právě nachází. V denním průběhu {{SE|357}}<br /> <br /> bude člověk, sleduje pochod pozemského výdechu a tím i vzestupný mízu proud, za časných ranních hodin míchat a stříkat do ještě rosou pokrytých porostů. Naproti tomu by v době zrání vegetativně plodících kultur, jako okopanin atd., bylo vhodné preferovat stříkání působící na sestupný mízu proud, a to v pozdních odpoledních hodinách až k večeru. Časové body aplikace obou preparátů nepodléhají žádnému všeobecnému pravidlu, nýbrž osobnímu vztahu, který člověk ke svým kulturám ve vztahu k celku hospodářství má. Vyplývají — a to často s velkou určitostí — ze síly intuice, když člověk například v práci zastaví — ať již večer, ať při chůzi přes pole — a rozjímá, přebývaje v pozorování, o tom, co prožil.<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ==== Die Wirksamkeit ====<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Oba preparáty na dosud uražené cestě prošly zpětně elementárními stavy zemitě-pevného, vody a vzduchu a v teple se rozplývají v čase a na místě, kde dopadají v podobě kapek ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). V nejkratší době je to, co je substanciálně uchopitelné, ponderabilní, buď pohlceno půdou, nebo se odpaří. Skrze stav tepla začíná působit to, co je ryzím silovým působením duchovní podstaty, co se v průběhu preparace koncentrovalo v dutině rohu v hnoji, respektive v křemeni. Člověk musí vnějším i vnitřním nazíráním projít touto čtyřstupňovou cestou, aby správně porozuměl výrazu duchovního badatele ohledně účinnosti: «jak hnůj z kravského rohu tlačí zdola nahoru, to druhé (rohový křemen) táhne shora».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, přednáška z 12. června 1924, Dornach 1999, s. 102.&lt;/ref&gt; Jsou zde oslovena čistá silová působení v živém, která vznikla průchodem časoprostorovým děním. Nyní působí zpět do pozemských poměrů prostoru a času tak, že se rostlina od klíčku přes růst výhonku až po zralost plodu a semene může začlenit podle svého typu a podmínek stanoviště do vertikální osy Země-Slunce. To bytostné žije v teple a zjevuje se skrze teplo.<br /> <br /> Rohový hnojový preparát rozvíjí svůj účinek pod zemí, obrazně řečeno v hlavě zemědělské individuality, v prostoru kořenů. V tomto smyslu je to «hlavové hnojivo». Hnojí procesy pod zemí, {{SE|358}}<br /> <br /> které jsou příbuzné nervově-smyslovým procesům v lidské hlavě ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). Tyto hnojivé síly přijal během odpočinku rohů v zimní zemi, v době, kdy v nitru země působí nejpřirozeněji a nejintenzivněji. V rohovém hnoji tak máme k dispozici «hnojivo zimních sil», které lze polárně k zimnímu období libovolně používat podle doby setí kulturních plodin od jara přes léto až do podzimu. Kravský hnůj, aktivní v látkové výměně, se proměnil ve smyslově aktivní hnojivo, které posiluje vlastní aktivitu kořene vůči pouhé mineralitě zemské říše. «Vychovává» smyslovou schopnost kořene, která se projevuje například ve schopnosti rozkládat minerály – «kořen rostlin […]: Je to oko, ale špatné oko.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Schöpfung der Welt und des Menschen. Erdenleben und Sternenwirken. Über die Gerüche'', GA 354, přednáška z 24. srpna 1924, Dornach 2000, s. 154.&lt;/ref&gt; Tuto skutečnost odrážejí experimentální výzkumy, které ukazují, že kořen roste typičtěji pro daný druh, jemněji se větví, proniká vertikálně hlouběji do půdy a tím si zpřístupňuje větší objem půdy.<br /> <br /> Rohový křemenný preparát rozvíjí svou účinnost nad zemí v oblasti výhonků a listů. Zde, v «břiše» zemědělské individuality, vládne ve výměně se vzduchem, teplem a světlem intenzivní činnost látkové výměny ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). V tomto vzájemném vztahu okružních sil na jedné straně a stoupajících a klesajících rostlinných šťáv na straně druhé působí rohový křemenný preparát harmonizujícím způsobem. V tomto smyslu je to «hnojivo pro látkovou výměnu» rostliny. Tuto hnojivou sílu přijal během odpočinku rohů v letní zemi, v době, kdy tyto letní síly látkové výměny působí nejintenzivněji. Krystalický, smyslově aktivní křemen – reprezentant zimní země – se v průběhu popsaných emancipačních kroků proměnil v hnojivo letních sil, aktivní v látkové výměně. S jeho pomocí můžeme opět libovolně individualizovat velký makrokosmický rytmus ročního cyklu pro kulturu, kterou právě pěstujeme. Otevírá rostlinu vůči jejímu okolí a stejně tak vůči jejímu typu, jejímu duchovnímu praobrazu. To se zřetelněji projevuje jak ve vzhledu rostliny, například v proformování listů, v metamorfóze listů, tak i ve složení látek ve všech stadiích vitalizace, růstu a devitalizace, kvetení, zrání a tvorby semen. V souhře s rohovým hnojovým preparátem harmonizuje procesy tvorby plodů, stará se, jak ukazují experimentální {{SE|359}}<br /> <br /> výzkumy, o fyziologický klid při dozrávání a tím i o kvalitativní vlastnosti v konzistenci, barvě, vůni a chuti, které, poukazujíce za práh čistě rostlinného, tvoří výživovou hodnotu pro zvíře a člověka.&lt;ref&gt;Ilias Samares: ''Nachernteverhalten unterschiedlich gedüngter Gemüsesorten mit besonderer Berücksichtigung physiologischer und mikrobiologischer Parameter.'' Forschungsring für biologisch-dynamische Wirtschaftsweise, Darmstadt 1980, 153 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Manfred Klett: ''Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung'', Darmstadt 1968, 117 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Johannes Klein: ''Der Einfluss verschiedener Düngungsarten in gestaffelter Dosierung auf Qualität und Haltbarkeit pflanzlicher Produkte''. Institut für biologisch-dynamische Forschung, Darmstadt 1968.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Rohový hnůj a rohový křemen se navzájem podmiňují. Působí v ose Země-Slunce, která se zhmotňuje ve svislici kořene a výhonku. Dále otevírají rostlinu okružním silám, což se projevuje v intenzivním větvení kořene a proformování listoví. Jedním hnojíme zimními, druhým letními silami. Hnojíme život tím, co veškerý život nese. Jsou to látky udržované v živém, které uvolňují síly, jež rytmus tvořící vztah Země-kosmos individualizují podle stanoviště.<br /> <br /> Existuje mnoho experimentálních studií o postřikových preparátech.&lt;ref&gt;Uli Johannes König: «Wissenschaftliche Untersuchungsergebnisse zum Nachweis der Präparatewirksamkeit» in: Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft'', Dornach 2007, S. 157 f.&lt;/ref&gt; Poskytují potvrzení jejich účinnosti v tom či onom směru. Pro toho, kdo se ptá po jejich podstatě a významu, poroste porozumění do té míry, do jaké se mu podaří na třech zmíněných badatelských cestách zpřístupnit si duchovněvědný ideový základ, poznáváním si zpřítomnit na něj se vztahující přírodní souvislosti v celku zemědělského organismu a nechat se poučit zkušeností vůle při činnosti. {{SE|360}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kompost-_oder_Düngerpräparate&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''Kompostní nebo hnojivé preparáty''' ===<br /> <br /> Souzvuk dvou jmenovaných stupňů hnojení z oživené a oduševnělé přírody pod vedením třetího — idejemi nesené lidské práce — je dědictvím abendländisch-křesťanské zemědělské kultury. Nyní, kdy jsou moudrostí naplněné instinkty tohoto dědictví ztraceny, musí být morální impulzy v praxi hnojení získávány z myslícího nazírání v přírodě skrytě působící moudrosti. Tato moudrost je výrazem z minulosti působícího makrokosmu. Sama příroda se stará o uspořádání látek v kravském hnoji, v rostlinném kompostu a v krystalech země. Toto uspořádání se opakuje podle moudrostních zákonů kosmické minulosti. Rozpustí-li se solný krystal ve vodě, vznikají odpařením opět solné krystaly téhož druhu. Ze semene heřmánku vznikne opět heřmánek. Může toto do «díla» ztuhlé uspořádání látek být oživeno v tom smyslu, že se otevře silám vznikajícího kosmu? Je to křesťanské budoucího zemědělství v tom, že v makrokosmickém vývoji dovršené uspořádání látek se v budoucnosti může proměnit svobodným činem člověka? Základní téma Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera je oživení samé Země. Tomuto cíli slouží oba již popsané postřikové neboli polní preparáty «rohomist a rohokřemen». Následuje řada šesti kompostních nebo hnojivých preparátů, které jsou jako přídavky k rostlinným a živočišným hnojivům rovněž aplikovány v homeopatické dávce. Rudolf Steiner otvírá tuto řadu popisem preparátu ze řebříčku, u nějž metodicko-kompoziční téma zaznívá jakoby v naplnění. Proto má být toto téma na příkladu preparátu ze řebříčku popsáno podrobněji. Odchylky od základního tématu při výrobě ostatních preparátů tím zřetelněji vynikne jejich vlastní charakter.<br /> <br /> Princip výroby opakuje princip nakládání a souzvuku přirozeně vznikajících druhů hnojení, nyní však na stupni, který se vymaňuje z podmíněnosti přírody. Přirozeně disponované hnojení zůstává vázáno na ztvrdlé «dílo». Výchozím bodem přípravy preparátů jsou látkové uspořádání tohoto díla — «pracovní materiály» ze tří přírodních říší, které skrze ruku {{SE|361}}<br /> <br /> člověkem složeny, nyní však z idejí duchovního poznání. Tyto ideje obsahují vztah vzniklého díla k jeho bytostnému základu; v praktickém uskutečnění uvádějí nový vývoj.<br /> <br /> Podrobné popisy výchozích materiálů preparace i jí samé podali tito autoři, a sice pro:<br /> <br /> * Preparátové rostliny: Jochen Bockemühl a Kari Järvinen&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl und Kari Järvinen: ''Auf den Spuren der Präparatepflanzen'', Dornach 2005, 153 S.&lt;/ref&gt; — pojednání, které vede k tomu, aby se postupovalo od nazírání k poznání bytosti.<br /> * «Prohloubené porozumění podstatě biologicko-dynamických preparátů z goetheanistického, christologického a duchovně-vědeckého hlediska» od Erdmutha-M. W. Hoernera.&lt;ref&gt;Erdmuth-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, 512 S.&lt;/ref&gt;<br /> * Praktické zacházení při výrobě a aplikaci biologicko-dynamických preparátů, obsáhlý přehled Waltera Stappunga.&lt;ref&gt;Walter Stappung: ''Die Düngerpräparate Rudolf Steiners, Herstellung und Anwendung'', Rüfenach 2017, 2 Bd. (Bd. 1: 632 S.; Bd. 2: 116 S.).&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Schafgarbenpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kompozice preparátu ze řebříčku ===<br /> <br /> Řebříček charakterizuje Rudolf Steiner jako «naprosto zvláštní zázračné dílo».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 126: «Diese Schafgarbe ist – eigentlich ist es ja jede Pflanze – ein Wunderwerk, aber wenn man wieder eine andere Blume anschaut, dann kommt einem das ganz besonders zu Herzen, was für ein Wunderwerk diese Schafgarbe ist; sie ist ein ganz besonderes Wunderwerk.»&lt;/ref&gt; «Řebříček se v přírodě představuje tak, jako by nějaký tvůrce rostlin měl u řebříčku model, aby byl síru ve správném poměru uveden ke všem ostatním rostlinným látkám.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999, S. 126.&lt;/ref&gt; A dále: «Řebříček rozvíjí svou síru-sílu přednostně v procesu tvorby draslíku. Proto má síru přesně v takovém množství, jaké je nezbytné ke zpracování draslíku.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 129.&lt;/ref&gt; «V řebříčku zpracovává síra obsah draslíku tak, «aby se ve správném vztahu choval v organickém procesu vůči tomu, co tvoří vlastní tělo, bílkovinatou podstatu rostliny.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 126.&lt;/ref&gt; {{SE|362}}<br /> <br /> Síra zprostředkovává duchovně-kosmické pozemským látkám. Ty se uspořádávají podle sil duchovního praobrazce, například řebříčku, a přivádějí jej ke zjevení v podobě nebo gestalt této rostliny. Síru lze v živém označit za nositele tvořivého principu z ducha, který nachází výraz ve formě, v tvarování. Draslík je jako tvůrce solí nositelem látkového principu a je tak reprezentantem Pozemského. V součinnosti obou polárních principů se v rostlině uskutečňuje — v procesu steigerung — tvorba bílkovin. Na každém stupni svého zjevování od semene až po květ je rostlina, a obzvláště řebříček, obrazem této polarity. Ryze věcně nám tato polarita vstoupí před oči, položíme-li semeno do země. V semenu se koncentruje praobraz rostliny. V něm žije Kosmické «jako forma rostliny».&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&lt;/ref&gt; Semeno je obklopeno humem, tím, kdo ve Pozemském tvaruje,&lt;ref&gt;Ebd., Notizblatt Nr. 9 im Anhang, S. 271: «Der Humus gestaltet das Untere durch die Erde.»&lt;/ref&gt; a minerálními složkami půdy — křemenem, vápnem, jílem a ve vodě rozpuštěnými solemi. Obklopuje je tedy pozemská látkovost, která ovšem ztrácí svůj charakter tou měrou, nakolik jsou minerální složky prokrystalované, a tedy ve vodě nerozpustné, jako například křemen. Ve krystalu se zjevuje kosmický praobraz minerálu jako forma. V rozpuštěné látkovosti vládnou fyzicko-pozemské zákony.<br /> <br /> S bobtnáním semene přijímá toto ze půdy vodu a v ní rozpuštěné soli. Kosmická forma rostliny vstupuje do vztahu s pozemskou substancí. Klíček se z tohoto vztahu vyvíjí merkuriálně. Co v semenu žije kosmicky jako forma rostliny, proměňuje se v pozemskou formu smyslově-fyzicky se zjevující rostliny. V okamžiku příjmu pozemské substance, například draslíku, odcizuje se tato již v prvním kroku své fyzicko-pozemské zákonitosti. V silovém poli pozemského-stávání-se formy rostliny a na druhé straně draslíku, jenž se v organickém dění postupně odcizuje své pozemské povaze, se tvoří bílkovina. V prasubstanci veškerého života se prostupují kosmická forma a pozemská substance. V tvorbě bílkovin — například ve vegetačním bodě — tlačí a bují kaliový proces zdola nahoru, a z bílkoviny buduje duch, užívaje síry jako svého zprostředkovatele, gestalt rostliny. V tvorbě rostlinné bílkoviny smíme spatřovat bod obratu, v němž se kosmická forma rostliny vymezuje do pozemské a reprezentant Pozemského, draslík, se přibližuje ke svému kosmickému {{SE|363}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 26, S. 363.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 26: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation der Schafgarbe.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Původní bytosti. Čím více tedy řebříček přivádí ke zjevení svou vnější pozemskou gestalt, tím více se draslík vymaňuje z podmíněnosti svými fyzickými vlastnostmi. Na každém stupni tohoto se proměňujícího vzájemného vztahu formy a substance, pozemského a kosmického stávání se, je bílkovina ve svém látkovém-formovém uspořádání jiná. V mladé rostlině a směrem ke kořeni je více příbuzná draslíku, tedy soli (nitráty, volné aminokyseliny), v dospělé rostlině a směrem ke květu a zralému plodu se strukturuje stále složitěji. Stává se síře, tedy formě příbuznou (obrázek 26, s. 363).<br /> <br /> V květu se zjevuje v pozemské dokonalosti formy to, co v semenu žilo kosmicky jako forma. Vše, co v semenu bylo jako možnost gestalt-stávání se uloženo, vylilo se do této určité formy. Bytost rostliny se nemůže zjevit nad to, co se až ke květu zjevuje v obrazu. Na druhé straně je zemský prvek draslík ve květu nejdále odcizen svému pozemskému charakteru. Ve květu vstupuje do nejjemnější, kosmicky zjemnělé tvorby substance — například v barevném okvětním plátku, v nektaru, v rozvanívajícím se vůni. Jedno, forma, {{SE|364}}<br /> <br /> vstupuje zcela do pozemského zjevení. V její formě poznáváme nezaměnitelně řebříček — v pevnosti jeho stonku, v rozkladu čepele listu v uspořádanou mnohočetnost kopijovitě se větvících peří a v bílých a růžových zářících květních širmech, k nimž se na mírně klenutém lůžku suchomilné, pevné a soustředěné, jednotlivé květy složnokvěté rostliny shromažďují. Druhé, látka, která se v půdě jako draslík jeví s fyzikálně přesně uchopitelnými vlastnostmi, mizí v organickém procesu, vtiskuje mu určité vlastnosti a pak, od listu k listu stoupajíc, ve květu ke kosmu přiblížená, přechází do jakéhosi zárodečného stavu. Pohleďme na květenství řebříčku — spatříme vysokou míru pozemsko-fyzické diferenciace formy a zároveň tuto vůli-prostou, kosmu se otevírající gestu. Především tato jemná, odevzdaná gesta, ale i barva, vůně a chuť mohou sloužit jako náznak toho, že se ve květu substanční proces v éterické zjemněnosti přibližuje kosmickým stavům.<br /> <br /> Tak se ve květu zrcadlí poměr kosmického k pozemskému ve formě a substanci polárně vůči semenu vzcházejícímu v půdě. Rostlina svou bytost odhaluje v tom, že ve květu vstupuje do formy umíraje, a v tom, že zároveň substanční proces jejím bytím prostoupený vstupuje ve květu do jakéhosi kosmického zárodečného stavu. Jakkoli uzavřeně a dokonale se květ jeví, právě tak otevřeně a zárodečně je zároveň ustaven. Tento stav otevírající se odevzdanosti kosmu trvá jen okamžik. Pak nastává jednak zaklíčení, které vede k tvorbě individuálního semene, jednak vadne rostlinná podoba až po květ a propadá humifikaci, tvorbě humusu jako «universálního semene». Jak uchovat tento status nascendi zjevení formy a éterické, v proudění udržované substance ve květu? Jak lze říkajíc mezi tvorbou semene a humusu provést výsledek rostlinné tvorby ve květu přes neúprosný práh přírody dál? Jak lze okamžiku květu propůjčit trvání?<br /> <br /> Lze si představit, že Rudolf Steiner, bádaje v duchu a upíraje zrak na řebříček, stál před takovými otázkami. Odpověď na tyto otázky nemůže poskytnout pouhé nazírání řebříčku. Jde dále ten, kdo sleduje působení řebříčku do živočišného a lidského organismu. Tam se osvědčuje jako významný léčivý prostředek, jenž může napravit «to, co na slabosti {{SE|365}}<br /> <br /> des astralického těla».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 126.&lt;/ref&gt; Kvetní proces řebříčku pokračuje při jeho použití jako léčivého prostředku do vyššího říše teplokrevného živočicha a do říše člověka a rozvíjí tam, za hranicí svého vnějšího pole výskytu, blahodárně hojivý účinek. Na tento vztah řebříčku k něčemu, co jako duševní a duchovní skutečnost leží za prahem jeho zjevení, upozorňuje duchovní badatel. Ale ta otázka, jak uchovat substanciální a formativní proces samotného květu, jím zodpovězena ještě není. Aby tohoto dosáhl, obrací Rudolf Steiner svůj badatelský zrak na říši zvířat, jež ve svém světě orgánů v tělem svázané duševní síle propůjčuje okamžiku trvání. Živočišný organismus uzavírá v sobě niterný svět, který je u kvetoucí rostliny na způsob obrazu obrácen navenek. Ze stupně živočišnosti obrací duchovní badatel zrak na řebříček s otázkou, který orgánový proces může konzervovat to, «co je v řebříčku».&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 128.&lt;/ref&gt; Tuto moc má «proces odehrávající se mezi ledvinou a močovým měchýřem, a tento proces je zase závislý na substanciální povaze měchýře».&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 128.&lt;/ref&gt; Tyto podmínky jsou splněny u měchýře samce — tedy paroží nesoucí — ušlechtilé zvěře. Zpravidla se používá měchýř jelena.<br /> <br /> Tekutinová látková výměna končí v měchýři. Vsává, koncentruje a vylučuje do vnějšího světa to, co ledvina — vnímajíc prosoulazeného tekutinového organismu — propouští z nitra jako nepotřebné. Činnost ledvin a měchýře stojí se svým protipólem, nervově-smyslovou činností obrácenou navenek, v pozoruhodném vztahu. Platí to zejména pro oko a u jelena pro paroží, jež po odumření na několik měsíců až do shozu se stává jakýmsi hmatajícím smyslovým orgánem. Oko se jeví, ve svém stavem téměř výhradně fyzikálními zákony ovládaném, jako kus vnějšího světa, který se «zálivovitě» zanořuje do organismu.&lt;ref&gt;Vgl. Rudolf Steiner: ''Von Seelenrätseln'', GA 21, Kap. «6. Die physischen und die geistigen Abhängigkeiten der Menschen-Wesenheit», Dornach 1983, S. 158: «In die Sinne erstreckt sich die Außenwelt wie in Golfen hinein in das Wesen des Organismus.»&lt;/ref&gt; Paroží vyrůstá jako kost končetiny přes hlavu a doslova odumírá do předmětu vnějšího světa.<br /> <br /> Tak žije ušlechtilá zvěř s vysoko neseným parožím a bdělým pohledem v neustávající tiché nervozitě, vnímajíc své okolí. To {{SE|366}}<br /> <br /> Oko se přitom chová polárně vůči měchýři. Tak jako měchýř zachycuje materiální substanciální proud z nitra prosouleného bytosti a koncentruje jej, tak naopak oko, které zachycuje duchovní obsah vnějšího světa a koncentruje jej do obrazu vnímání. A jako se měchýř vylučováním otevírá vnějšímu světu, tak oko zprostředkovává obrazový obsah, vstupující dovnitř, vnitřní bytosti. Jak silně spolu vnímání a vylučování souvisejí, zakusí každý, kdo nápadně a nanejvýš nevhod vstoupí do kravína. Krávy se na okamžik zpozorní — a už se probouzí látková výměna; začíná to šumět. U ušlechtilé zvěře je tato souvztažnost více polarizována směrem k nervově-smyslové stránce. V tělesně vázané smyslové otevřenosti spoluprožívá kosmické dění svého okolí — a toto dění se vtiskuje do její tělesné organizace. Této přijetosti vděčí měchýř ušlechtilé zvěře za svou zvláštní «substanciální povahu».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 128.&lt;/ref&gt; Co jelen prožívá jako kosmickou přítomnost, vtiskuje substanciální uspořádání tenounké membrány měchýře. Ta je ve svém substanciálním charakteru, určeném kosmickými silami, «téměř obrazem kosmu».&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 129.&lt;/ref&gt; Na druhé straně má měchýř ušlechtilé zvěře tvar téměř dokonalé koule. Jako obalový orgán obepíná vnitřní prostor a svou silovou podobou obalující hülle zachovává nepřetržitý průběh procesů v ní probíhajících. Jako všechny orgány nese měchýř v sobě — ve tvaru i v zachovávající funkci — dědictví dávného makrokosmu. Co dělá měchýř ušlechtilé zvěře ve srovnání například s měchýřem jiných přežvýkavců tak výjimečným a tak vhodným pro preparaci řebříčku, je dvojnost jeho funkce. Ve své substanciální povaze stojí u nosiče paroží ve vztahu k současně působícím kosmickým silám; ve svém tvaru naopak ke konzervujícím silám makrokosmu, působícím z minulosti.<br /> <br /> To, co se v přírodě rozvinulo do dvou zcela oddělených vývojových linií — na jedné straně do procesu síra-draslík, vrcholícího v květu řebříčku, a na druhé straně do procesu měchýř-ledvina, vrcholícího v ušlechtilé zvěři —, jsou evoluční koncové body. Duchovní badatel spatřuje konec vývojové cesty ve tvaru a substanciálním uspořádání a spatřuje stvořitelské síly počátku a jejich další vývoj. Ze souhrnného pohledu na oba světy se otevírá první krok preparace: květy řebříčku jsou, lehce stlačeny, plněny do jelení záštitky tak, aby jimi byla ze všech stran obklopena ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], I, S. 363). {{SE|367}}<br /> <br /> V tom, co se před tím jako květy řebříčku, obráceno ven, v bezvůlné oddanosti otevíralo vůči kosmu, je nyní naplněn vnitřní prostor. V tom, co bylo předtím jako měchýř zcela ve službě vnitřního organismu, ve svém tvaru stvoření dávného, ve své substanci obraz přítomného kosmu, je nyní předmět vnějšího světa. Měchýř je útvar astrálního těla jelena. Jakmile je jelenem odebrán, chybí mu astrální tělo. Na jeho místo nastupují, v expozici preparátu vůči okolí, záření «světového astrálního těla» (kosmu). Tímto prvním krokem preparace se uskutečňuje první obrácení naruby funkce měchýře. Přirozeně je měchýř orgánem metabolického dění; nyní se stává jako předmět v prostoru a čase svou substanciální povahou jakýmsi smyslovým orgánem vůči kosmu. Na druhé straně se dostávají květy, jež se přirozeně bezvůlně otevírají ven, do vnitřní sféry orgánu, který je živočišným organismem tak utvářen, aby svůj obsah pronikával willenhaft zachovávajícími silami.<br /> <br /> Ve druhém kroku preparace se začíná naplňovat to, co bylo prvním obratem naruby v kroku prvním připraveno ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], II, S. 363). Jelení měchýř s obsahem květů je zavěšen «na místě co nejvíce ozářeném sluncem».&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 127.&lt;/ref&gt; Tam je vystaven silám fyzického těla Země v živlech vzduchu a tepla a tomu, co působí jako bytostná skutečnost vertikálně v ose střed Země–Slunce. Smíme předpokládat, že to je nyní jeho substanciální povaha, jíž se mu dostalo z kosmického prožívání jelena, skrze niž se membrána měchýře stává smyslově přijímavou vůči tomu, co ji prostorově obklopuje jako fyzické působení sil. Tato silová signatura prosluněného prostoru ve vzduchu a teple, zprostředkovaná substancí měchýře, se sděluje uzavřené substanci květů. A tvarová hülle měchýře je tím, skrze co je přijaté v květech řebříčku zadrženo a uchováno. V procesech obrácení naruby tohoto prvního a druhého kroku preparace se vtiskuje působení periferie étericky povýšenému působení draslíku v květech řebříčku. To, tak lze věc asi pochopit, udržuje étericky povýšený draslíkový proces v pohybu a přeměňuje jej vyššími silami astrálního v «formativní sílu».<br /> <br /> Ve třetím kroku preparace zahrabáváme kuličky řebříčku «ne příliš hluboko do země»,&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 127.&lt;/ref&gt; takže jsou tam vystaveny silám fyzického {{SE|368}}<br /> <br /> těla Země v živlech kapalného a pevného a tomu, co v vertikálním směru bytostně působí ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], III, S. 363). Opět je to substanciální povaha měchýře, která hmotě řebříčku smyslově zprostředkovává, co ve tmě, v zemi a vodě fyzicky žije v prostoru, a tvarová hülle, která to trvale vtiskuje do zárodečného substančního stavu květů.<br /> <br /> Ve druhém a třetím kroku preparace je hmota květů řebříčku vystavena silám fyzického těla Země. To má svůj základ ve čtyřech živlech, které se v přírodě různě mísí a opět rozdělují, ve velkém však vystupují odděleně: vzduch a teplo nad zemí, kapalné a pevné pod zemí. V obou prostorových kvalitách «nahoře» a «dole», světla a tmy, se kuličky řebříčku ponořují jako semenné zárodky. V nich se tyto prostorové kvality «pozemského» uchovávají. «Horní», uchovávajíc se, prostupuje «dolní» a naopak. Jakoby kondenzována v jediném bodě, zrušuje se světová polarita výšin a hlubin, souřadnost v prostoru i zpředmětnění fyzického těla Země.<br /> <br /> Druhý krok preparace byl dosud uvažován jen pod fyzicko-prostorovým aspektem. Přistupuje k tomu aspekt časový. Kuličky řebříčku prodlévají, zavěšeny nad zemí a tam vystaveny silám tepla a vzduchu a světlu Slunce, od jara přes léto až do podzimu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], II, S. 363). V této době, zejména v létě, jsou vzduch a teplo a vlhkostní hülle Země prostoupeny éterickými a astrálními silami, které přímo ze Slunce a z planetárního obkruhu, zvláště podsluneční planet, vyzařují dovnitř. Co v těchto silách duchovně žije, nechává rostliny růst; utvářejí se ve svém nevyčerpatelném bohatství forem. Toto kräftewirken, působící jakoby horizontálně v teple, vzduchu a vlhkosti, přijímá hmota květů uvnitř obalu. Opět to bude substanciální povaha měchýře, která zprostředkovává, co žije v posloupnosti času, a organická forma měchýře, která uchovává otisk každého okamžiku.<br /> <br /> Ve třetím kroku preparace prodlévají kuličky řebříčku od podzimu přes zimu až do jara v zemi ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], III, S. 363). Tam je promoklá země prostoupena éterickými a astrálními silami, které nepřímo ze Slunce a z planetárního obkruhu, zvláště obkruhu nadslunečních planet, působí na růst rostlin. Co v těchto silách duchovně žije, vstupuje do vztahu k {{SE|369}}<br /> <br /> zástupcům minerálně-krystalické přírody Země, ke křemenu (pazourku), vápnu a jílové substanci. Jako nepřímé působení je zprostředkováno v «kosmické vzestupné proudění»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&lt;/ref&gt; tónem rostlinného světa a v něm se utváří například v barvách listů a květů a v jemnějším substanciování zrajících plodů. Ponořeny do tohoto působení sil, odpočívají kuličky řebříčku v zemi po celé zimní pololetí. Opět to bude substance obalového orgánu, která v jakési smyslové činnosti zprostředkovává to, co v čase postupuje, zárodečné podstatě květní hmoty, a forma bude to, co to v tomto zárodečném uchovává.<br /> <br /> Ve druhém a třetím kroku preparace je hmota řebříčku vložena ve svislém prostorovém vztahu do fyzického těla Země a vodorovně, ve vztahu k plynutí časů, k rytmické opakující se střídání vzniku a zániku, do éteru a astrálního těla Země. Tato se rozrůzňují v mnohost bytostí, které působí jevy v průběhu roku a rytmické střídání ročních období. Polárně stojí proti sobě zima a léto a přechody jaro a podzim. Pro jedno místo na Zemi nemůže být zároveň zima i léto. Střídají se v proudu času. Tím, že byly kuličky řebříčku vystaveny procesům letního pololetí ve vzduchu a teple a poté procesům zimního pololetí ve vodě a zemi, získala zárodečná podstata květní substance, zprostředkovaná a uchovaná jelenicovým měchýřem, otisk celého ročního průběhu. V obsahu květů prostupují se v současnosti všechny kvality časového posloupnosti v ročním průběhu. Letní pololetí, uchovávajíc se, prostupuje zimní pololetí a naopak. V takto preparovaném řebříčku kondenzuje se periferní působení celého ročního průběhu v bod v současnosti a tím v potenci nových vývojových možností.<br /> <br /> V dalším průběhu preparace řebříčku je substanciální proud, který v květu končí ve stavu zárodečného, veden přes práh vázanosti v prostoru a čase. Co se v květu řebříčku na okamžik vyjadřovalo v bezvolné gestuře jako pouhá potence, to se ve překročení tohoto prahu otevírá vyšší přírodě sil. Substanciálně zárodečné nepadá zpět do přirozeného dění tvorby semen a humusu, nýbrž vyklíčí, oplodněno silami fyzického, éteru a astrálního těla Země.<br /> <br /> Pohleďme v souhrnu na trojkrok preparace řebříčku z hlediska člověka, který ji vykonává. V řebříčku, právě tak jako v měchýři ušlechtilé zvěře, přichází makrokosmický vývoj ke svému konci. Tam vládne dovršení, tam to nejde dál. Duch člověka však dokáže v erkraftování své poznávací schopnosti proniknout do duchovních základů bytí a dění. Ty jsou přítomnostnímu vědomí zpřístupněny v výsledcích antroposofického duchovního výzkumu. Takovéto výsledky leží v Zemědělském kurzu Rudolfa Steinera a vedou k tomu, aby se v prvním kroku preparace sjednotilo to, co je v přírodě rozděleno, avšak co je původem přece jen k sobě vztažené. Tak se ve vnějším substančním dění z ducha člověka ve třech krocích preparace uskutečňuje jakýsi trojnásobný přechod přes práh. Kdekoli příroda v postupu preparace, v dovršení sama sebe, narazí na práh, můžeme ji z vhledů duchovního bádání tvůrčím způsobem přes něj provést. {{SE|370}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufen_der_Wirksamkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Stupně účinnosti ====<br /> <br /> Hotový preparát je, měřeno vůči množství přirozených hnojiv statku, zdánlivě zanedbatelné množství. V něm uspořádání látky není dílo, nýbrž zárodek. Navenek se jeví příbuzný humusu, a přece je mu v bytosti a účinnosti přesně protikladný. Humus «vytváří bezsvetlé působení».&lt;ref&gt;Ebd., S. 59.&lt;/ref&gt; «Tvaruje spodní sféru skrze zemi».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Notizblatt Nr. 9 im Anhang, S. 271: «Der Humus gestaltet das Untere durch die Erde.»&lt;/ref&gt; Smysl preparátu z řebříčku, jakož i v pozměněné podobě ostatních kompostových preparátů, spočívá však právě v tom, aby organickým hnojivům statku propadajícím se rozkladu zprostředkoval «působení plné světla», aby přirozeným hnojivům přenesl schopnost stát se přístupnými pro praobrazce kosmu, jež přebývají mimo prostor a čas.<br /> <br /> Bytost a význam preparátu z řebříčku stojí ve vztahu k bytosti a významu draslíku v přírodním hospodářství. Ve své fyzické přirozenosti se draslík projevuje ve svých determinovaných vlastnostech. S těmi počítá chemik jako s jediné reálným. V životním procesu rostliny, a archetypicky v řebříčku, odcizuje se {{SE|371}}<br /> <br /> se draslík této ve výsledek ztuhlé určenosti a je prostřednictvím zvláštního obsahu síry v řebříčku v procesu kvetení o první stupeň přiblížen svému kosmickému původnímu bytí. Lze to nazvat stupněm «bytostné účinnosti»,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Leitsätze'', GA 26, «Menschheitszukunft und Michaeltätigkeit», Dornach 1998, S. 94f.&lt;/ref&gt; stupněm účinného živého. V poli napětí se sírou rozvíjí draslík v živém svou bytostnou účinnost, která z pozemského pólu vede do tvorby bílkovin v oblasti listu. V květu ustupuje tvorba bílkovin téměř docela. Pokračuje se dál do tvorby semen. Tak je v květu draslíkový proces jaksi propuštěn ze své bytostné účinnosti v živém. Zjemňuje se do stavu zárodečného, do toho, co lze v obrazu pocítit jako bezvůlí otevírající se gesto květu. Tento stav trvá okamžik, a již propadá zárodečné tohoto substančního procesu s odumíráním rostliny mineralizaci, zpět do stavu určenosti fyzických vlastností. V okamžiku kvetení však nastupuje preparace. Prostřednictvím obalení střívkem ušlechtilé zvěře a dalších kroků preparace je draslík, jenž v květu dosáhl nejvyšší stupeň své proměny v živé, odloučen od rostliny-nosiče, udržován v bytostné účinnosti. To naznačuje, že draslík je nyní v proudu svého oživování přístupný vyšší sféře, sféře zjevování svého bytí. Tím je pozemská látka draslík pozdvižena nejen do sféry života, nýbrž do sféry života nesoucího vnímání. Stává se nositelem životem prostoupeného niterností.<br /> <br /> Toto oživování a astralizace látky se uskutečňuje i v živočichu prostřednictvím jeho duševního čili astrálního bytí. To se projevuje v mimořádné hnojivé síle výměšků přežvýkavců, v prvé řadě skotu.<br /> <br /> Výmluvným příkladem je tu kravský hnůj. V člověku se látka zduchovňuje nad zmíněné stupně, pod vládou Já, a stává se jeho nositelem. Mimořádné na preparaci je, že se tu látky uvádějí do uspořádání, skrze něž mohou být v půdě, mimo uzavřený tělesný organismus člověka a živočicha, nositeli kosmického života a kosmické astrality.<br /> <br /> Hotový preparát z řebříčku, výtvor z ducha člověka, reprezentuje třetí stupeň hnojení. Rozvíjí svůj účinek tím, že je v homeopaticky malých množstvích přidáván k tomu, {{SE|372}}<br /> <br /> co v zemědělském provozu v průběhu roku z rostlinné a živočišné světy přináší organické hmoty. Plně rozvinout svůj účinek může v kompostu a ve hnojišti. V pravý čas přicházejí tato hnojiva na půdu. Půda však není než tenounká pokožka. Tvoří jako «bránica»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 44.&lt;/ref&gt; střed mezi «Nahoře» a «Dole», mezi výšinami a hlubinami, světlem a temnotou. Zapracujeme-li hnojivo do tohoto pokožkovitého «středu», je jím toto nové uspořádání látek oplodněno — a to jako esence souzvuku minerální, rostlinné a živočišné přírody, rytmů slunečního roku a duchovně tvůrčí síly člověka. Toto hnojivo zušlechťuje a povznáší působnosti tří přírodních říší: krystalické smyslové přírody Země, rostlinného kompostu a živočišného hnoje. Nevyrovnává jen to, co bylo půdě drancováním odňato, nýbrž dává Zemi, tomuto «Dílu», schopnost, aby to, co je bez života, se oživovalo, aby to, co je oživené, stávalo se nositelem vnímání a aby se toto individualizovalo skrze ducha, jenž na nás vyzařuje z budoucnosti.<br /> <br /> Smysl třetí stupně hnojení lze spatřovat v tom, že tam, kde se takto pracuje, vedeme přírodní bytí v daleké perspektivě do budoucnosti, přes práh prostoru a času, a znovu je napojujeme na pokračující vývoj duchovní duše člověka a s ní i vesmíru.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Kamillenpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Složení heřmánkového preparátu ===<br /> <br /> Postup preparace sleduje stejné kroky jako u řebříčkového preparátu, avšak s jednou nejistotou: v textu kurzu druhý krok — zavěšení naplněných hovězích střev — není zmíněn; v poznámkách ke kurzu se však v tomto ohledu nachází příslušná narážka. Na tuto problematiku bude poukázáno později.<br /> <br /> Svým zjevným obrazem je heřmánek (*Matricaria recutita* resp. *Chamomilla officinalis*) řebříčku polárně protikladný, ačkoliv mu jako hvězdnicovitá rostlina (složnokvěté) je velmi blízce příbuzná. Naproti tomu vykazuje příbuzenskou blízkost ve funkčním poli napětí polarity kořene a květu. Jeho blízkost a zároveň vzdálenost zakládá jeho {{SE|373}} postavení jako druhého v řadě hnojivých preparátů.<br /> <br /> Duchovní bádání učí, že heřmánkový preparát má schopnost «způsobit, aby byl hnůj schopný přijmout do sebe tolik života, a tento život přenést na půdu», že hnůj se dostane do stavu, kdy «ještě více sváže látky nutné pro růst rostlin, vedle draslíku také vápník, vápenné sloučeniny». U řebříčku máme co do činění především s draselným účinkem. «Chceme-li zachytit i vápenaté účinky, potřebujeme opět rostlinu, […] která […] v homeopatické dávce rozložena obsahuje síru, a ze síry přitahovat ostatní pro rostlinu nutné látky.» «Heřmánek zpracovává [vedle draslíku; pozn. autora] k tomu vápník.» Přispívá k tomu, «vyloučit z rostliny škodlivé oplodňovací účinky, udržet rostlinu zdravou».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 129.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tyto pokyny Rudolfa Steinera osvětlují zároveň tak charakteristický zjevný obraz heřmánku ve srovnání s řebříčkem. Řebříček je díky své sírové aktivitě v oblasti tepla a vzduchu ve vzájemném působení s půdní solí-draslíkem, v postupujícím zušlechťování draselného procesu od kořene vzhůru přes stonek, listovou posloupnost až ke květu — celý vyjádřením ovládání zemitého a vodnatého. Vše na něm ukazuje tendenci k přísné formě a zdrženlivosti životních procesů, jako například silná sukulence jemně členěného a zároveň hustého listového zpeřování a trubkovité květy skryté jako za zdmi obalových kalichů. Naproti tomu heřmánek se jeví jako vyzdvižený z pozemského. Jeho vztah k draslíku se projevuje ještě v lehké sukulenci listů.&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl und Kari Järvinen: *Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen*, Dornach 2005, 154 S.&lt;/ref&gt; Jeho sírová aktivita se zdá však soustředit především na zpracování a sublimaci pozemské látky vápníku. Vše v něm směřuje k volné, silné členitosti jeho vegetativních orgánů. Od výrazného kůlového kořene, jenž se nahoru lehce řepovitě rozšiřuje, vyzařují zčásti horizontálně v husté posloupnosti postranní kořeny do šířky a hloubky. Primární výhonek se vztyčuje vertikálně do výšky, avšak záhy se dělí u základny na počet postranních větví, které se málo větví a vyzařují do šířky a výšky a celkově mají tendenci dávat rostlině jakýsi kulovitý tvar. Listy se člení do volného, málo uspořádaného zpeřování; lístky peříčka jsou {{SE|374}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 27, S. 374.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 27: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation der Kamille.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> úzké, vláknovité útvary, které se samy jen málo větví (obrázek 27). Tyto gesty paprsčitosti a zaoblování poukazují na znaky, jež jsou charakteristické pro bohatství forem výskytu minerálního vápence (CaCo3), jako například paprsčitost aragonitu nebo kulovité, resp. zaoblené formy krystalických vápenců, sprašových loulek, stalaktitů a stalagmitů atd.<br /> <br /> Výhonková podoba heřmánku navozuje dojem paprsčitého dělení a rozpouštění ve světle, teple a vzduchu. Že se zcela nerozpustí, o to se starají terminální květy, v nichž se formotvorná gesta celé rostliny ještě jednou na vyšším stupni opakuje a obrací dovnitř. Stonek se zdržuje a rozšiřuje v květní lůžko, na němž nenápadně vyrůstají trubkovité květy, na okraji ohraničené bílými jazykovitými květy. Při rozkvétání se květní lůžko klene do zaoblené kužele a zazáří v teplé zlatožluté barvě trubkovitých květů. Pod vyklenutím květního lůžka vzniká vzduchuplný dutý prostor — neomylné znamení, že jde o pravý heřmánek. Zvláštní příznak pohyblivosti heřmánku {{SE|375}}<br /> <br /> na rozdíl od řebříčku je zvedání bílých okrajových květů za úsvitu a jejich večerní snižování.<br /> <br /> &lt;div class=&quot;mw-translate-fuzzy&quot;&gt;<br /> V květech, jež kulovitou podobu volně rostoucího heřmánku obestírají a uzavírají, se jeho prosvětlené, prohřáté a provzdušněné bytí ještě jednou na vyšším stupni zjevuje. Sírový proces prostupuje celou rostlinu, v porovnání s řebříčkem, jiným způsobem — až dolů do kořene. A místo aby jako on udržoval draslík živě v zemitě-vodnatém, éterizuje heřmánek vzestupně proudící draslík-vápník v oblasti působení tepla a vzduchu, vrcholíce v květu, jenž vylučuje intenzivní vůni. Co v květu procesem přichází ke konci, tvoří v preparaci heřmánku začátek pro nové. Toto vyvracení je nastoleno nacpáním sebraných kamilkových květů do živočišné tvarové hüllenbory, do kousku tenkého střeva krávy, obrázek 27). Tenké střevo (Infestum tenue) navazuje na dvanácterník (Duodenum) přicházející od žaludku, přechází v kyčelník (Ilium), který ústí do slepého střeva (Caecum). Dlouhý mezičlánek tvoří lačník (Jejunum), jenž girlandovitě nebo věncovitě obklopuje spirálovitě uspořádanou desku tračníku (Colon). Ta tvoří středový díl tlustého střeva mezi slepým (Caecum) a konečníkem (Rectum). Pro preparaci přichází v úvahu lačník. V něm probíhá, nastoleno sekrety ústícími do dvanácterníku (játra, žluč, slinivka), a střevními vlastními žlázami, hlavní trávicí dění. Střevní stěna lačníku je mnohonásobně zvětšena hustě za sebou jdoucími střevními klky. Chráněny mohutnou sliznicí (Mucosa), dosahují v klcích krevní a lymfatické cévy hluboko do střevního kanálu. V něm probíhá skrze žlázové sekrety a bakteriální rozklad téměř úplná mineralizace přijatých potravin. Je to intenzivní látkovýměnné dění, provázené rytmickými pohyby ochabování a znovuvzpřimování střevních klků, jakož i peristaltiky střevních stěn skrze svalovou vrstvu, která je zase skrze pevně nervovou tkání prostoupenou, téměř průhlednou blánu — serózu — ohraničena vůči nitru břišní dutiny. Toto členění do tří blan a trojzvuk jejich funkcí vykazuje i jelení měchýř. A přece stojí oba orgánové systémy vůči sobě polárně. Měchýř centruje a skladuje tekutinu vyloučenou ledvinami {{SE|376}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> a vypouští ji do vnějšího světa; tenké střevo naproti tomu pohybuje pevně-tekutým z venku přijatou potravou, rozkládá ji, třídí ji při průchodu střevní stěnou a propouští vytříbené do vnitřního světa těla. Měchýř a ledviny jsou orgány astrálního těla v tekutém organismu; měchýř vylučuje to, co ledvina přetřídila jako nepotřebné, z nitra těla ven. Tenké střevo je orgán, který z pevného v potravě vyfiltruje to použitelné a zabuduje to do těla. Hluboko v podvědomí je u člověka na tomto ději zapojena Já-organizace. Ta zasahuje hluboko do trávicího dění a stará se o zničení cizí látkovosti až dolů na úroveň fyzicko-anorganického.<br /> <br /> První preparační krok je krokem vyvracení a emancipace od přirozeného průběhu. Otázka zní: Jak lze draselno-vápníkový proces, který byl v růstu heřmánku udržován v proudu a v květu dosáhl nejvyšší stupně éterické tvárnosti, povznést přes odumření květu z omezení prostoročasového ven, aby to, co je v květu zárodečně přítomno, mohlo být udržováno v proudu na vyšší rovině? Tento úkol plní tenké, respektive lačné střevo krávy. Obstaráme si takové střevo ideálně od krávy, která po celý svůj život prováděla ve svém trávicím systému na hofeigenen pícninách «kosmicko-kvalitativní analýzu». Tenké střevo nakrájíme na přibližně 25 až 50 cm dlouhé úseky, na jednom konci je zaváže a pomocí trychtýře nacpeme kamilkové květní úbory do střevního obalu, na otvoru to zaváže, a tak dostaneme napěchované, statné klobásky ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#374|Abbildung 27]], S. 374).<br /> <br /> Co dříve jako kamilkový květ bylo nakloněno šířavám kosmu, Slunci, naplňuje nyní hustě stěsnaně vnitřní prostor tenkého, neboli lačného střeva krávy. Toto vyvracení z vnějšku dovnitř platí i pro novou funkci tenkého střeva samého. Má nyní obsah, který již nestráví, enzymaticky nerozloží a nepohne, nýbrž naopak zachovává v jeho konzistenci a zpřístupňuje ho silám, které přicházejí z planetárního obkruhu skrze sluneční světlo. Obvyklá funkce střeva a střevní stěny spočívá v tom, zprostředkovat zpracovaný střevní obsah ze zemské potravy — fyzicky přes lymfatické a krevní dráhy a duchovně přes nervově-smyslovou kůži serózy — vnitřnímu tělu krávy. Polárně k tomu je nyní vnější kůže střeva (*Serosa*) obrácena k silám kosmu a země. Uvolněna od kravského organismu zprostředkovává pocitově prostoupená substance střevní kůže {{SE|377}}<br /> <br /> kamilkovým květům síly země a Slunce. Otázka zní: Nejsou to právě tyto síly, které udržují étericky nasycený draslík a vápník květů v proudu přes přirozenou zákonitou práh? Neboť na tom přece nakonec záleží u všech hnojivých preparátů! Prvním preparačním krokem vyvracení polárních procesů se uskutečňuje steigerung, která, jak se to dá rozumět, má potenci otevřít «dílo» vzniklého nové vývojové rovině wirksamkeit. Tato potence se nakonec realizuje v druhém, a především ve třetím kroku vyvracení a emancipace ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#374|Obrázek 27]], s. 374).<br /> <br /> Co se týče druhého kroku, vzniká na začátku zmíněná nejistota ohledně údaje Rudolfa Steinera v Zemědělském kurzu a ohledně poznámek, které si pořídil v přípravě na něj. Tyto jsou otištěny jako příloha v Zemědělském kurzu. Na listu 30 těchto poznámek se nachází poznámka: «Střeva – pověsit». O tom v pátém přednášce kurzu, tedy ve veřejném představení tohoto stavu věcí, není řeč. Naopak je výrazně zdůrazněn třetí krok, expozice v zemi vůči zimním silám: jako «přírodní působení […] nechat tam působit co nejpůdě příbuzné živé». Je dále také přesněji popsána povaha místa, kde má být heřmánkový preparát zakopán: «Tyto vzácné […] klobásky vystavovat po celou zimu v ne příliš velké hloubce co nejhumusnější zemi a vybírat si také taková místa […], kde sníh leží delší dobu, a kde sníh dobře osvětluje Slunce, aby tam co nejvíce působily kosmicko-astrální vlivy.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 130.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tomuto, ve srovnání se řebříčkem, třetímu kroku preparace přísluší zjevně vlastní, rozhodující význam. Druhý krok expozice vůči záření kosmu přes vzduch a teplo zůstává nezmíněn. Nověji se, analogicky k preparaci řebříčku, stále více praktikuje pověšení střev přes léto. Květní úbory koncem května až do června rozkvétající heřmánku se sbírají, lehce nasuší, nacpou do střev a ještě před Janem Křtitelem, respektive letním slunovratem, vystaví letním silám vzduchu a tepla.&lt;ref&gt;Matthias König, mündliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Hledáme-li, jak v duchu samotného Zemědělského kurzu správně zvážit různě znějící výpovědi o letním a zimním působení v případě heřmánku, může pomoci následující úvaha: Jak ukazuje způsob zacházení s dalšími preparátovými rostlinami, je tento způsob přizpůsoben jejich charakteristické vlastní povaze nakládání s kosmickými silami a pozemskými látkami. Jak bylo popsáno, je růst heřmánku výrazem panování intenzivní astrality v světle, teple a vzduchu. Ta se znovu stupňuje v květu a projevuje se ve vzduchem naplněném dutém prostoru pod klenutým lůžkem květním — tento dutý prostor lze zároveň bez rozporu chápat jako výraz tvorby vlastního, dosud bytostí nenaplněného, vnitřního (duševního) prostoru —, v pohybovém rytmu jazykovitých kvítků, ve vřelé, vzdušné vůni a v jejich vysoké léčivé účinnosti. To vše nasvědčuje tomu, že heřmánek je již ve svém růstovém dění vystaven tak silnému letně-kosmickému astrálnímu působení, že druhý krok preparace se jeví jako nadbytečný; heřmánek jej takříkajíc předjímá. Nicméně pověšení střev přes léto mu jistě neuškodí. {{SE|378}}<br /> <br /> Po přezimování v zemi — nutná je ochrana před liškami a psy — následuje jako další krok preparace a emancipace vykopání na jaře kolem Velikonoc. Vznikla nová látka s novými vlastnostmi, která díky své astrální formativní síle «je odolnější vůči dusíku než jiná hnojiva, ale navíc má tu zvláštnost, že oživuje půdu tak, že může působit mimořádně povzbudivě na růst rostlin. A zejména se vypěstují zdravější rostliny.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 130.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> «Osvěžující a oživující sílu» heřmánkového preparátu smíme připsat éterizovanému draslíku, léčivou sílu éterizovanému vápníku. Tento se stává přijímavým pro uspořádávající astrální síly vyzařující z nadsmyslové bytosti heřmánku. Ve «svazování» těchto pozemských látek, draslíku a vápníku, nabývá éterické čili životní tělo rostlin větší formativní síly; může tak «vyloučit škodlivé fruktifikační účinky».&lt;ref&gt;Ebd., S. 129.&lt;/ref&gt; «Fruktifikaci» lze zde chápat jako správný proces na nesprávném místě: V půdě fruktifikují bakterie, houby atd. a starají se o rozkladné procesy až po mineralizaci, pak ale také ve spojení s půdními živočichy o přeměnu a {{SE|379}}<br /> <br /> Stavěcí procesy. Tam, v půdě, je to správné místo — nesprávné tehdy, když toto dění začíná bujeti o patro výše, ve stonku nad zemí, například v podobě viroz nebo bakteriálních a houbových onemocnění. Tomuto ničivému vzestupnému působení zemitého půdního živlu do oblasti stonků a listů brání organické hnojivo ošetřené heřmánkovým preparátem.<br /> <br /> Stejně jako ostatní hnojivé preparáty se heřmánkový preparát uchovává v rovnoměrně temperované, spíše zatemnělé místnosti v hliněných nádobách, které jsou ze všech stran obklopeny rašelinou. Rašelina izoluje proti vyzařování. Aplikace se provádí v dávkách v řádu trojprstové špetky, dva až tři gramy na 2 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; v zahradnickém provozu, v zemědělském na 10 až 12 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; hnoje nebo kompostního materiálu, tedy podle velikosti hromady. Osobní vztah, který člověk buduje v práci s hnojem, určuje správnou míru.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Brennnesselpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kompozice kopřivového preparátu ===<br /> <br /> Jako třetí v trojici spolu se řebříčkem a heřmánkem vykazuje kopřiva ve svém výrazném zjevu k oběma sotva příbuzenské rysy, zato v způsobu, jakým nakládá s draslíkem, vápníkem a navíc se železem. Sírový proces mocně proniká celou rostlinou shora dolů. Zprostředkovává kopřivě schopnost vyzdvihovat jmenované látky z jejich zemitě-anorganické povahy a vtělovat je do svých životních procesů. Rudolf Steiner ji označuje jako «die größte Wohltäterin des Pflanzenwachstums […] Die Brennnessel ist wirklich ein Allerweltskerl, die kann ungeheuer viel […] außerdem, dass die Brennnessel Kali und Kalzium in ihren Strahlungen und Strömungen fortführt, außerdem hat die Brennnessel noch eine Art Eisenstrahlungen, die fast so günstig sind dem Laufe der Natur wie unsere eigenen Eisenstrahlungen im Blute. Die Brennnessel verdient es eigentlich durch ihre Güte gar nicht, dass sie da draußen oftmals so verachtet in der Natur wächst. Sie müsste eigentlich dem Menschen ums Herz herum wachsen, denn sie ist wirklich in der Natur draußen in ihrer großartigen Innenwirkung, ihrer inneren Organisation eigentlich ähnlich demjenigen, was das Herz im menschlichen Organismus ist» («největší dobrodinitelka růstu rostlin […] Kopřiva je skutečně všeuměl, dokáže nesmírně mnoho […] kromě toho, že kopřiva odvádí draslík a vápník ve svých záření a proudech, má kopřiva ještě jakési železné záření, které je přírodnímu dění téměř tak příznivé jako naše vlastní železné záření v krvi. Kopřiva si svou dobrotivostí vlastně vůbec nezaslouží, že venku v přírodě roste tak často opovrhována. Měla by vlastně růst člověku kolem srdce, neboť je skutečně venku v přírodě svým velkým vnitřním působením, svou vnitřní organizací vlastně podobna tomu, čím je srdce v lidském organismu»)&lt;ref&gt;Ebd., S. 131.&lt;/ref&gt; ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#383|Obrázek 28]], s. 383). {{SE|380}}<br /> <br /> Celý růst kopřivy, její sklon pokorně růst všude tam, kde lidskou rukou přišlo něco do nepořádku – například na místech, kde vládne hniloba nebo kde leží hromady sutin, či na zanedbávaných pastvinách a tam, kde staré stroje rezaví v křoví, anebo na půdách s povrchově blízkou, železitou podzemní vodou, a dále tam, kde jsou v krajině vytvořena přechodová pásma, jako u mezí, břehů vodních toků, okrajů remízků a lesů. To vše, jakož i intenzivní zeleň listů – jde tu o působení dusíku, především však železa, bez nějž by se nemohl tvořit hořečnatý chlorofyl – a stejně tak přísný řád jejího bojovného, vzpřímeného zjevu svědčí o tom, že ovládá železný proces, výraz zvýšené síly Já. Kde roste, tam vytváří díky svému «velkému vnitřnímu působení» řád uprostřed mezi «Nahoře a Dole». Nastoluje harmonický vyrovnání jednostranných půdních procesů za vzniku mimořádně stabilního, drobtovitého mullového humusu.<br /> <br /> Nápadné je, že kopřivě chybí ostré zdůraznění polarity kořene a květu, příznačné pro složnokvěté řebříček a heřmánek – kopřiva náleží řádu ''Urticales''. Se svými nenápadnými květenstvími se zanořuje do listového patra horní třetiny stonku. Květy vyrůstají z paždí listů přísně křížovitě vstřícně a patrově nad sebou uspořádaných listů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#383|Obrázek 28]], s. 383). Prašníkové rostliny mají spíše podlouhlou čepel listu a zaoblené zoubkování listového okraje, kdežto plodonosné rostliny mají naproti tomu spíše přihrblou srdčitou čepel listu a ostře zašpičatělé zoubkování. Metamorfóza listů se naznačuje jen slabě: již v nejspodnějším listě se odhaluje typus rostliny s výrazným, ještě poněkud kulatým zoubkováním a porostem žahavých chloupků; ba již děložní listy takové nesou. Směrem vzhůru k prostřední části výhonku se čepel listu rozšiřuje do výrazné srdčitosti a ke špičce stonku se opět zužuje do jemně a ostře zoubkatých, kopinatých forem.<br /> <br /> To, co je korunujícím vrcholem kvetoucích rostlin, jejich zjevení podstaty v květu, ustupuje zcela do pozadí. Květy nenají okvětní lístky. Nažloutle zelené prašníkové květy vyrůstají v delší laty a visí uvnitř horního listového patra dolů; pestíkové květy jsou bělavo-zelené a drží se hustěji sdruženy v blízkosti stonku. {{SE|381}}<br /> <br /> Veškeré listové patro, čtyřhranný, uvnitř dutý stonek i květ jsou porostlé žahavými chloupky. Jsou to jednobunkové výrůstky epidermis, u báze zpevněné vápencovými usazeninami. Na vrcholku nesou zkřemenělou hlavičku, která se při dotyku odlomí. Žahavý chloupek píchá jako injekční jehla do kůže a uvolňuje jedovatou buněčnou šťávu způsobující pálení – ''urtizin''. Ten obsahuje mimo jiné látky (''histamin'', ''serotonin'', ''acetylcholin''), které se jinak vyskytují pouze u člověka a zvířete.&lt;ref&gt;Erdmut-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, S. 320.&lt;/ref&gt; V žahavých chloupkách odumírá do formy směrem k periferii rostliny fyziologický proces, jak je to ostatně charakteristické právě pro květ. Lze proto s plným právem říci: Nejenže jsou květy kopřivy staženy dolů do listového patra, nýbrž celý nadzemní výhonek je žahavými chloupky od nejranějšího mládí oděn jakousi podobou procesu kvetení.<br /> <br /> Kopřivy vyrůstají prostřednictvím stonkových výběžků (''rhizomů'') v kolonie dosahující výšky jednoho až dvou metrů. Výběžkové výhony jsou nažloutlé barvy, probíhají mělce pod, řidčeji nad zemí a vysílají ze svých uzlů tuhé, rovněž nažloutlé kořenové provazce do hloubky, z nichž pak bělavé jemné kořínky, bohatě větvené, prostupují svrchní půdou. Z uzlů ''rhizomu'' vyrůstají vzhůru vždy dvě rostlinky. Stoupají s rozhodnou vzpřímecí silou a přísně harmonickým, geometrickým řádem do výšky. Ostrovně se výhonky shromažďují a ohraničují se navenek do bojovného obalu, který v silně stínícím listovém patru uzavírá vnitřní prostor. Kopřivě je vlastní «vnitřní působení», jež se soustřeďuje v tomto vnitřním prostoru, pokračuje do kořenového prostoru a takto harmonizuje neuspořádaný život půdy a přeměňuje ji v plodný trvalý humus.<br /> <br /> V kopřivě se odehrává ten div, že v sobě samé stupňuje polaritu kořene a květu k vyšší jednotě. Sírový proces shora dolů a sal-látkový proces zdola nahoru zůstávají ve vyšší míře v pohybu; oba se vzájemně prostupují ve stupňování merkuriálně v listu. Tento děj je na vyšší vývojové úrovni srovnatelný s krevním oběhem. V jeho středu, v srdci, jež je zároveň středem mezi Nahoře a Dole, se potkává žilní a tepenný krevní proud. Potkávají se minulost a budoucnost v přítomném: Krev, která na periferii jednak vydává síly do fyzické činnosti těla, jednak se však obtěžkává proudem {{SE|382}}<br /> <br /> prožitků vykonaných činů, přichází jako žilní krevní proud do středu. Tam se odehrává syntéza, srdeční cítění vystupující z podvědomí až do vědomí. Žilní krev se v srdci – prostřednictvím plicního dýchání – proměňuje a obnovuje v tepenný krevní proud, který vytékající impulsuje k nové činnosti. Tak i kopřiva na úrovni rostlinného: «Kvete» ze svého středu, z listu, až k periferii celé rostliny. Zemitě vázané látky, draslík, vápník a železo, zakoušejí své «pozdvihující pročišťování», své éterizování, ne teprve v konečném stavu rozkvétání, onoho odumírání do formy, nýbrž astrální síly působí skrze síru takovým způsobem, že vtiskují proces kvetení celému dění růstu a udržují jej v pohybu. Tím kopřiva naplňuje «své velké vnitřní působení», jež ji činí «podobnou tomu, čím je srdce v lidském organismu».&lt;ref&gt;Ebd., S. 131–132.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V tom tkví pravděpodobně důvod, proč Rudolf Steiner pro kopřivu nejmenuje žádný zvířecí orgán, jímž by bylo zajištěno udržování éterického v pohybu přes květ. Orgán, který by v úvahu připadal, by bylo srdce. Srdce však není kožním orgánem, nýbrž svalovým, vlastní aktivitou nadaným orgánem. V něm se ve rytmu srdečního tepu sjednocují látkoměnný a smyslový proces; stávají se jedním. Srdce ztělesňuje syntézu z polarity obou procesů. Je zároveň činným nitrem a orgánovou obálkou. Kopřiva plní podobnou funkci na úrovni pouhé oživené přírody. Její skrz naskrz astralitou prostoupené tělo formativních sil ji uschopňuje přeměňovat silovou přirozenost zemitě-pevných látek – draslíku, vápníku a železa – uvězněnou v erdig-pevném v léčivá záření uspořádávající živé.<br /> <br /> Pokud jde o preparaci, jde o otázku: Jak lze tuto jedinečnou schopnost stupňovat v silový hnůj, který propůjčí půdě a pěstovaným rostlinám schopnost vlastní kopřivě? Jak mohou organická hnojiva statku přídavkem tohoto silového hnojiva – ba, jak může nakonec sama půda – «se stát vnitřně citlivou», takže vzestupné i sestupné procesy budou v tomto vyšším smyslu probíhat «rozumně», že se půda individualizuje vzhledem k těm rostlinám, jež chceme právě pěstovat? «Es ist wirklich etwas wie eine ‹Durchvernünftigung› des Bodens, was man mit diesem Zusatz von ''Urtica dioica'' wird bewirken können.» («Jde skutečně o cosi jako ‹prorozumnění› půdy, čeho bude možno dosáhnout tímto přídavkem ''Urtica dioica''.»)&lt;ref&gt;Ebd., S. 133.&lt;/ref&gt; {{SE|383}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 28, S. 383.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 28: Die Stoffkomposition des Brennnesselpräparates im Durchgang eines Jahreslaufes.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Toho lze dosáhnout, vystaví-li se nadzemní výhonek kopřivy – v stonku a listu temně zelené, ke květu přišlé – polaritě, která ji pozdvihuje nad vlastní přírodou vázané dění jejího typového tvarování. Tím dochází k opětovnému stupňování, k syntéze nové látky v živém – kopřivovému preparátu. Kopřivy se skosí, přehnou nebo lépe hrubě posekají a «lehce nechají provadnout» (Obrázek 28).<br /> <br /> V úrodné svrchní půdě se vykope ne příliš hluboká jáma, vloží se do ní hmota, obklopí se trochou rašelinné moučky a opět se zakryje zemí. Na tomto místě zůstane celý rok a je tam vystavena jak zimním, tak letním silám. Po roce se rozkladem a pokročilou humifikací silně scvrklá hmota vykope a v rukou se ocitá hotový preparát – nová, astrálně zářivá látkovost. Praktické zacházení vyžaduje velkou pozornost, pokud jde o správný stav provadnutí; také by se při vadnutí mělo vyhnout přímému slunečnímu ozáření. Při příliš vlhkém stavu kopřivové hmoty snadno dochází k nežádoucím chybným kvašením a při příliš silném osvětlení k černání. Musí být ve stínu, {{SE|384}}<br /> <br /> nejlépe za přívodu teplého vzduchu, přisušena. Aby ji bylo možné po roce v zemi najít, používají se často staré lněné pytle, mělké a tenkostěnné dřevěné zelninářské bedny nebo drenážní keramické trubky, do nichž se nacpe. V posledním případě se získá z velké části humifikovaná černá hmota.<br /> <br /> Co platí i pro ostatní do země zahrabávaná preparáty, platí obzvláště pro kopřivu: Posouzení, zda je preparát více či méně zdařilý, nezávisí na stupni humifikace, nýbrž na volné struktuře preparátu, příjemném zápachu a především na tom, aby okolní půda byla v dobře provzdušněném, drobtovitě živém stavu. Rozhodující je, aby síly periferie zprostředkované přes zemi mohly vstoupit do vztahu s do éteru pozdviženými substancemi preparátních rostlin a být zachovány.<br /> <br /> Všechny hnojivé preparáty, s výjimkou preparátu z kozlíku, se vkládají odděleně do kompostových a hnojových hromad do 30–50 cm hlubokých otvorů, při vzdálenosti 50 cm až 3 m, podle velikosti resp. délky hromad. Kopřivový preparát, tak blízký funkci srdce, se vkládá zpravidla uprostřed na hřbet hromady; čtyři sourozenci mají, navzájem posunuty, svá místa na bocích. Jejich účinnost je astrálně zářivá – tedy taková, která se v smyslové skutečnosti kvalifikuje, avšak nikoli měřitelně kvantifikuje.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_Frage_der_Stoffumwandlung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K otázce přeměny látek ===<br /> <br /> K otázce přeměny látek přicházejí v úvahu tři různé kvality:<br /> <br /> 1 Spaluje-li se organická látka — uhlí nebo dřevo —, pozorujeme, jak její látkové složení mizí a jako produkty přeměny se objevují jiné látky, například plyny a popel. Naopak celá řada vzájemně reagujících látek se přeměňuje v novou kompozici, v novou sloučeninu — například uhlík, kyslík, dusík, vodík a síra se přeměňují v bílkoviny. Celé přírodní dění odhaluje ve všech svých jevech neustálou přeměnu látek. <br /> <br /> 2 Určité anorganické prvky — například uran, thorium a další, jakož i přirozené draselné soli (radioaktivní ⁴⁰K je obsažen v draslíku zhruba v 0,12 %) — vysílají v nerytmickém sledu měřitelné záření; v rozpadové řadě vznikají produkty přeměny {{SE|385}}<br /> <br /> (izotopy i prvky s nižší atomovou hmotností). Tyto záření-procesy se vymykají bezprostřední vnímatelnosti; působí takříkajíc zdola, z pod-přírody, do přírodního dění. Vyvolávají nemoci a působí v konečném důsledku smrtelně.<br /> <br /> 3 Od semene po plnou utvárenost forem rostlin, od zárodku po tělesnou dotvořenost zvířete i člověka, probíhají v neustálé přeměně látek procesy výstavby, odbourávání a přestavby. Zde působí život tvořící princip, něco nadsmyslově-bytostného, co si v přírodním bytí vytváří smyslově vnímatelný odraz. Zde silou svého bytí proniká do přírody bytostná skutečnost Přírody.<br /> <br /> Preparáty jsou látkovými kompozicemi, které — každý svým způsobem — «hnojí» ono pod bodem 3 uvedené vztahové předivo mezi Přírodou (Kosmem) a přírodou (Zemí). Přitom trojici preparátů z řebříčku, heřmánku a kopřivy náleží zvláštní význam. Vyvolávají zvláštní druh přeměny látek: zemí vázané prvky draslík a vápník jsou v životním kontextu rostlin nejen éterizovány, ale získávají vlastnosti, které je přibližují způsobu účinku dusíku. Stávají se nositeli astrálních sil, nebo se nakonec zcela přeměňují v dusík. Rudolf Steiner k tomu dává následující pokyny: „neboť v organickém procesu leží tajemná alchymie, která například draslík, pracuje-li tím správným způsobem, skutečně přeměňuje v dusík, a dokonce i vápník, pracuje-li správně, skutečně přeměňuje v dusík&quot;. A dále: „mezi vápníkem a vodíkem existuje vzájemný kvalitativní vztah, který je podobný kvalitativnímu vztahu mezi kyslíkem a dusíkem ve vzduchu. […] Pod vlivem vodíku je neustále vápník a draslík přeměňován v cosi dusíkového a nakonec ve skutečný dusík. […] Ten je právě nesmírně užitečný pro růst rostlin, ale musíte si jej nechat vytvořit takovými metodami, jak jsem je popsal&quot; — to jest uměleckým tvářením substanciálních procesů vznikání v organismu zemědělského podniku. Jako jsou pro malíře plátno, barva a štětec prostředky jeho umělecké tvorby, tak jsou pro zemědělce zemí a její oživování prostřednictvím výroby a použití preparátů. {{SE|386}}<br /> <br /> V předchozích citátech je z duchovního bádání dotknuto záhady transsubstanciace. Jak se lze k řešení tohoto problému přiblížit? Jistě ne týmž způsobem myšlení, jímž se člověk snaží rozluštit záhady anorganické přírody. Oba výše citované kvalitativní vztahy stojí vůči sobě polárně. Ten mezi kyslíkem a dusíkem ve vzduchu je rozhodující pro dýchání u zvířete a člověka. Obě látky konstituují vzdušný živel ve velké míře, obě se nacházejí ve vzduchu v plynném, anorganicky-neaktivním stavu. Obtékají rostlinný výhonek zvenčí. Jinak se věci mají s pozemskými látkami draslíkem a vápníkem. Ty jsou životní organizací rostliny povzneseny z jejich uvězení ve fyzické látkovosti, v «materiálu», do sféry živé účinnosti. Lze to pochopit takto: Určité rostliny, léčivé rostliny, jako právě řebříček, heřmánek a kopřiva, mají schopnost — silou svého éteru životního těla — uvést do pohybu organizaci látek draslíku a vápníku, ztuhlou do fyzična, z jejich spoutanosti ve formě. Ve svém zjevném obraze a svých vlastnostech jsou otiskem svého stavu, který byl ještě naplněn životem na raných evolučních stupních. Jak minerální forma vstupuje do životního procesu těchto rostlin, nabízí se myšlenka, že draslík a vápník se novým způsobem stávají přístupnými pro působení nejbližšího vyššího bytostného článku — éterického těla těchto látek. Jeho bytostnou skutečnost nachází duchovní badatel v nadsmyslném světě ducha, který jako nejnižší oblast hraničí s fyzicko-smyslovým. Nové, z budoucnosti působící duševně-astrální vývojové impulzy mohou pak tyto látky, obdarované jim vlastním životním tělem, uschopnit, aby se otevřely svým bytostným článkům, jejichž domov leží v ještě vyšší duchovní oblasti. Pozemské látky draslík a vápník se touto cestou stávají «dusíkovými», tím že samy se stávají nositeli duševně-astrálních sil. Přebírají vlastnosti dusíku, který ze své přirozenosti je ve všech životních procesech nositelem astralického světa, jenž zjevuje typus. «Dusík je v pravdě tím, kdo je nositelem počitku.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 74.&lt;/ref&gt; V oživené přírodě zpřítomňuje v tvorbě bílkovin životní procesy, které pocházejí z rané minulosti Země, prošly vývojovými stupni a staly se nyní «dílem» stvoření.<br /> <br /> O zpětné vedení draslíku a vápníku do jejich éterického stavu se stará jejich zvláštní kvalitativní vztah k vodíku. Jak tito {{SE|387}}<br /> <br /> Jako tvůrci solí sestoupili nejhlouběji do stavu čistě pozemského, kdežto vodík je ten, «kdo je tak blízko, jak jen možné, příbuzný s fyzickým, a zároveň, tak blízko, jak jen možné, příbuzný s duchovním».&lt;ref&gt;Ebd., S. 75.&lt;/ref&gt; Při svém budujícím působení v organickém používá síry a stejně tak při svém rozkládajícím. «Nese vše to, co je jakkoli utvářeným, oživeným astrálnem, zpět do šíří světového prostoru […] Vodík vlastně vše rozpouští.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 76.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Nyní je to zřejmě tento zmíněný kvalitativní vztah u řebříčku, heřmánku a kopřivy, skrze nějž vodík uvolňuje vázanost draslíku a vápníku v jejich formě a astrálno, které do této formy ztuhlo, vyvádí do «neurčitého, chaotického světového prostoru».&lt;ref&gt;Ebd., S. 76.&lt;/ref&gt; Tím může v těchto rostlinách éterické draslíku a vápníku znovu natolik přijít do pohybu, že se — zprostředkováno sírou — může stát nositelem nového světa sil přicházejícího z budoucnosti. Draslík a vápník se přeměňují na dusík, pokud se v tomto smyslu stávají nositeli této nové astralitu. Lze pak říci, že vzdušný dusík opakuje v přítomnosti to, co patří minulosti. Kdežto pozemské látky draslík a vápník, rovněž proměněné k nošení astrálních sil, umožňují přítomnosti to, co patří budoucnosti.<br /> <br /> Ale jak lze jednomu a témuž látku, dusíku, přisoudit dvě tak polárně protikladné kvality působení? Podle dnešního vědeckého pojetí existuje pouze jedna jediná — ta, která se odvozuje z jeho anorganických, fyzikálně-chemických vlastností. Připustíme-li jako jedině platný způsob myšlení, který leží tomuto pojetí v základě, pak je otázka oprávněná: Proč tímto složitým způsobem nechávat vznikat tak nepatrná množství dusíku, je-li ho v ovzduší nadbytek? Stačilo by přece jen dostatečně obohatit osevní postup luskovinami a mít po ruce dostatek organického hnojiva, aby byla zajištěna potřeba dusíku pro reprodukující růst. To je pohled, jenž denní zkušenosti myšlení zpřístupňuje pouze část skutečnosti. Jsou-li v rostlině síly uzavřené ve fyzickém oživovány jejím étericko-organickým uspořádáním a v živočichu pronikány jeho astrálním tělem, přicházejí do pohybu; tehdy {{SE|388}}<br /> <br /> nepodléhají již déle svým ryzím fyzickým zákonům, nýbrž oněm vyšším zákonům oživujícího éterična a tvořivého astrálna.<br /> <br /> Tím umožněná proměna mrtvé anorganické látkovosti dává rostlině, živočichu a člověku možnost vtělit se na Zemi. Vtělení jsou opakováními vývoje z pradávné minulosti; jsou to pochody železné nutnosti. Pouze člověk může — mocí své inkarnované duchovní duše — své jednání jako vývoj do budoucnosti svobodně sám určovat. To však znamená, že silou svého Já průběžně zduchovňuje tělobudující síly a substance, transsubstanciuje je. To charakterizuje pravou evoluci lidské budoucnosti.<br /> <br /> Z duchovního bádání leží v «Zemědělském kurzu» Rudolfa Steinera popis cesty, jak — ve svobodném konání, v přípravě biologicko-dynamických preparátů — lze vyrábět hnojivé látky, které propouštějí zdi železné nutnosti díla-ztuhlého makrokosmu vývojovými impulsy, tedy přivádějí do přítomnosti síly z budoucnosti.<br /> <br /> Skutečnost, že v případě trojice preparátů řebříčkového, heřmánkového a kopřivového je trojice zemských čili Sal-látek — zemské kovy draslík, vápník a železo — podrobena preparaci, skrze níž se samy za spoluúčinkování vodíku a dusíku stávají nositeli astrálních sil, je pochodem transsubstanciace. Tím je překračována hranice, kterou klade příroda. Výkonnostní kvalita tohoto druhu dusíku je z tohoto hlediska chápana jako polárně protikladná oné, jíž je evolučně rozhodující tvořivá síla obyčejného dusíku v hospodářství přírody. Dusík vytvořený preparací řebříčku, heřmánku a kopřivy je takovým, «který je právě tak nesmírně prospěšný pro růst rostlin».&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 137.&lt;/ref&gt; Preparáty řebříčku, heřmánku a kopřivy míří jako hnojivo na to, aby — ve spojení s duševním vývojem člověka — ve světě, jenž se stal «dílem», zakládaly nový vývojový potenciál. Zacházení s preparáty je odpovědí na poznámku Rudolfa Steinera: «Stojíme [od začátku 20. stol.; poznámka autora] před velkou přeměnou nitra přírody.»&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 58.&lt;/ref&gt; Tato přeměna se může obrátit k dobrému pouze tehdy, jde-li ruku v ruce s velkou přeměnou duševního vzdělání lidí. Kde k tomu nedochází, vzniká zkáza. {{SE|389}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Eichenrindepräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kompozice přípravku z dubové kůry ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Eiche,_ihre_Rinde_und_Borke&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Dub, jeho kůra a borka ====<br /> <br /> Mezi přípravkovými rostlinami je dub, dub letní (''Quercus robur''), pro naše zeměpisné šířky nejreprezentativnější dřevnatou trvalou rostlinou. K preparaci se z něj používá kůra nebo borka. To překvapuje tím více, že u všech ostatních přípravkových rostlin se k preparaci používají květní úbory — nebo, jako u kopřivy, pro její květnatý charakter celý výhonek. Květ dubu je jednodomý a ještě nenápadnější než květ kopřivy. Jen ve tvaru listů a v plodním tělísku sedícím v číšce, v žaludu, se nezaměnitelně odhaluje typ tohoto stromu. Chceme-li se v obrazném nazírání přiblížit jedinečnosti stromové přirozenosti dubu, je třeba obrátit pohled na pomalé, postupné dění jeho mohutné, sebeprosazující se statně-suchobýlné podoby — a na tomto pozadí na substanční dění, které se projevuje jednak v utváření kůry a borky, jednak v tvrdém odolném jádrovém dřevu. Toto substanční dění vychází z oživené kambiumzóny směrem dovnitř i ven a v obou směrech se jako konečný produkt rostlinného dění opět přibližuje minerálnímu. Duchovní badatel přitom poukazuje na význam procesu vápníku v dubové kůře a na to, jak tento proces udržuje rostliny zdravé: «vytváří řád, když éterické tělo působí příliš silně».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 134.&lt;/ref&gt; V živé zóně, v lýku kůry, se vedle tříslovin a jiných aromatických látek v jednotlivých buňkách tvoří organická vápníková sloučenina, šťavelan vápenatý, který krystalizuje v buněčných vakuolách a v borce se formuje do krystalových drůz a — protože je těžce rozpustný ve vodě — tam dlouho přetrvává.<br /> <br /> Po klíčení vysílá dub svůj kůlový kořen do hloubky, za nímž následují boční čili srdcové kořeny pronikající do stejně velkých hloubek. Na tyto nasedají mohutné boční kořeny horizontálně silně se rozrůstající do šířky, jež zase periferně ženou takzvané tažné kořeny do hloubky.&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: ''Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen'', Dornach 2005, 154 S.&lt;/ref&gt; Vzrostlý dub tvoří — jako zrcadlový obraz rozlehlé koruny stromu — jakousi rovněž mohutnou «kořenovou korunu» v hlubinách země. Jeho {{SE|390}}<br /> <br /> Se svým celkovým vzrůstem a substančními procesy v něm vydává svědectví o tomto sepětí se zemí.<br /> <br /> Výhonek mladého dubu roste, s přeslenitě nasedajícími větvemi, svisle do výše a v tomto vzrůstovém typu se podobá jiným listnatým stromům. Nezaměnitelně se však praobraz dubu projevuje od mládí v tak charakteristickém, v čepeli zlaločnatěném a zubatém dubovém listí. Teprve po zhruba dvaceti letech mládí se mění zjevný obraz letního dubu do jemu vlastní vzrůstové formy — široce se rozklenující, nepravidelně-volnější a světlem prostoupené koruny stromu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]], s. 401). Co se ve tvaru listů od samého počátku jen naznačovalo, zachvátí v následujících desetiletích mocně celý strom. Mohutná vzrůstová síla, jež může přetrvávat ještě v tisícileté dubové, působí ve všech jeho článcích jako zadržovaná — patrno na tom, jak vodivé výhonky loňského roku zaostávají a přerůstají je výhonky postranní, čímž vzniká nepravidelný průběh postranních větví, které se vyvíjejí jako kmeny. Rovněž se listy na špičce výhonku shromažďují v chomáče; kmen se «vzdouvá» dovnitř k veliké tvrdosti dřeva, ven k hutné, trvale přiléhající borce.<br /> <br /> S postupujícím tloušťkovým přírůstem mizí po zhruba dvaceti letech — pro svou hladkost a lesk tak nazývaná — zrcadlová kůra a na její místo nastupuje charakteristická rozpukaná borka.<br /> <br /> S odkazem na zvláště ideální strukturu vápníku&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 134: «In Bezug auf dasjenige, was dann als Kalzium zutage tritt, ist dasjenige, was an Kalziumstruktur in der Eichenrinde vorhanden ist, das alleridealste.»&lt;/ref&gt; hovoří Rudolf Steiner o dubové kůře; botanicky od ní odlišený pojem borky zůstává nezmíněn. To vedlo k různým názorům na to, která z obou — zrcadlová kůra, nebo borka — má být k preparaci použita. Hoerner ve svém důkladném a obsáhlém zpracování rozhodně pléduje pro zrcadlovou kůru mladého stromu, tu, jež se kdysi jako dubová kůra používala ke koželužskému zpracování kůží.&lt;ref&gt;Erdmut-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, 512 S.&lt;/ref&gt; {{SE|391}}<br /> <br /> V botanickém smyslu je to kůra — epidermou uzavřená živá tkáň lýka. V této knize však budiž dáno slovo borce. Budiž to v následujícím podrobněji zdůvodněno. Kůra se zraku vytrácí, jakmile dub doroste do své bytostně vlastní podoby. Rozšiřuje se v borku tím, že každoročně se obnovující lýkové pletivo směrem k periferii odumírá. Přechod k borce pak tvoří {{SE|392}}<br /> <br /> sekundární dělivé pletivo, korkové kambium, jehož buňky chrání lýkovou kůru před vnějšími vlivy a odumírající lýkové pletivo přeměňují v borku. Borka se vytváří zevnitř ven z každoročně odumírajících zkorkovatělých vrstev korového pletiva, přičemž tyto vrstvy na sobě ulpívají.&lt;ref&gt;Existuje důkladná práce Jana Alberta Rispense, která věnuje celou kapitolu otázce kůry a borky. Shrnuje: Lýko a asimilující korkový parenchym představují vlastně to listové, odumírající korková kůra a borka květní a plodový orgán kmene. – Jan Albert Rispens: ''Učíme se rozumět stromům'', Stuttgart 2018, s. 157.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V důsledku tloustnutí kmene a rozložitých větví puká borka do hlubokých štěrbin. Korkové buňky chrání odumřelé lýkové pletivo před rozkladem a tím i šťavelan vápenatý a část méně těkavých éterických olejů a aromatických sloučenin a jejich derivátů, které se vytvořily v kůře. U aromatických sloučenin se jedná o uhlovodíky, jejichž konečným produktem je vysoce polymerizovaná pryskyřice. Když Rudolf Steiner hovoří o tom, «že dubová pryskyřice je ještě poměrně účinná»&lt;ref&gt;Srov. Rudolf Steiner: ''Duchovněvědné základy pro zdárný rozvoj zemědělství'', GA 327, odpovědi na otázky z 13. června 1924, Dornach 1999, s. 147.&lt;/ref&gt; – jako takový sekret u dubu neexistuje –, má tím jistě na mysli nízce polymerizované mezistupně vedoucí k pryskyřici. Jsou to mimo jiné lehce těkavé vonné látky, příbuzné sekretům květů, nebo aromatické uhlovodíky obsažené v rostlinných olejích. Ty vznikají během fáze odživotňování rostliny směřující ke květu. «Vyprchají» – zčásti prostřednictvím vodíku, který se stal procesuálním «samovládcem» – do nerozlišitelnosti kosmu;&lt;ref&gt;Srov. tamtéž, přednáška z 11. června 1924, s. 75: «do nerozlišitelnosti vesmíru».&lt;/ref&gt; nebo jsou, jako v případě borky, méně těkavé a díky obalu z korku zůstávají déle zachovány. Tyto látky «blízké květu» vděčí za své složení tvarotvorným silám kůry a jejímu odživotnění do astralizované formy borky. Z borky vyprchal život, stejně jako se to děje v procesu směřujícím ke květu. Síly astrálna zůstávají zachovány v organické «struktuře» dubové borky, která v sobě uzavírá aromatické látkové útvary příbuzné květu a také krystalizovaný šťavelan vápenatý. Dub tedy vytváří teprve v borce strukturu, která vápníku propůjčuje mocnou sílu uzdravující rostliny a kterou lze na cestě následných preparačních kroků zužitkovat pro půdu a rostliny.<br /> <br /> Duby kvetou teprve tehdy, když je koruna stromu plně vyvinuta.&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: ''Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen'', Dornach 2005, 154 S.&lt;/ref&gt; To nastává přibližně v šedesátém roce věku. Květ si člověk sotva povšimne; teprve když v tomto pokročilém věku v září a říjnu padají žaludy, upozorňuje nás na hlubokou proměnu v životopisu stromu. V návaznosti na předcházející úvahu vyvstává otázka: Nekvetou snad duby a nenesou plody dávno předtím, než viditelně kvetou a plodí? V celé stromové přírodě, a zvláště příznačně u dubu, se vyvrací země naruby.&lt;ref&gt;Viz: Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 12. Juni 1924, S. 90.&lt;/ref&gt; Neodehrává se snad v tomto procesu vyvracení již jakýsi květ a plodotvorba — jen zastavená v kmeni a větvích, jakoby uvízlá na půli cesty? Přihlédneme-li k příčnému průřezu dubového kmene, nacházíme v horizontálním uspořádání ''Tria Prinzipia'' Paracelsa v samotném utváření kmene. Na okrajové zóně kmene se objevuje, pouhým okem sotva rozpoznatelná, životní vrstva kambium, která, skryta pod kůrou, objímá strom jako zelený list. Z této vrstvy roste dovnitř vodivé pletivo ''xylému'', jež přivádí nahoru vodu a soli a které — pohledem z horizontu — jako by „koření&quot; v oživnutém běli. V tom jsou, tak jako v sorpčním komplexu půdy, skladovány asimiláty a znovu mobilizovány. Je to zóna procesu „Sal&quot;. Směrem k jádru kmene odumírá bělové dřevo; mineralizuje se tak říkajíc v jádrové dřevo ukládáním dřevních látek, jako jsou ligniny a deriváty tříslovin, na ochranu před hnilobou.<br /> <br /> Směrem ven vystupuje z kambiu buněčné pletivo sítkovnic (''floém''). To vede asimiláty do všech nezelených částí stromu. Na ně navazuje pletivo kůry, čili lýko. Vnější pokožka, čili epidermis, pak poskytuje ochranu před větrem a počasím. Ta přivádí formu rostliny k zjevení. Kůra obsahuje různá buněčná pletiva, která zčásti obsahují chlorofyl, tedy absorbují světlo, jakož i jednotlivé buňky, jež ve svých vakuolách tvoří krystaly šťavelanu vápenatého. Celkově panuje v kůře intenzivní, zadržovaná a ke tvaru směřující látková přeměna. Tvoří se látky příbuzné květům, aromatické sloučeniny, jako třísloviny a jejich deriváty. V obrazu trojnosti Sal, Merkur a Sulfur lze v příčném průřezu kmene, v tenké, neobyčejně oživené obalové vrstvě kůry, rozpoznat stlačený, zadržený, merkuriální výhonkový růst, který se nevymkl v výhonek a {{SE|393}}<br /> <br /> listový charakter. Tato listově-výhonková povaha kůry je podpořena tím, že listové pupeny vyrůstají z kůry, a tím, že výhonkové pupeny procházejí kůrou a stojí v spojení s kambiem. Minerální vměstky a vznik uhlovodíků, jakési sulfurizování, poukazují na zadržený kvetební proces stále ještě ovládaný růstovými silami. Kůra stojí, skrze kambium prostřednictvím merkuriálních dřeňových paprsků, v spojení s dřevním tělem.<br /> <br /> Jako se přeměňují stonek a list rostliny v květ, tak pokračuje kůra jakoby v metamorfóze v borku. Tato proměna se děje tak, že namísto epidermis se utváří sekundární kambium, korkové kambium (*fellogén*). Z toho vzniklé pletivo korkových buněk spojuje a obklopuje rok od roku odumírající vnější vrstvu kůry, a tím i v ní obsažené minerální vměstky a méně těkavé aromatické sloučeniny.<br /> <br /> Jako dokonale vyvinutý květ odumírá do tvaru a barevnosti a do rozprchávajících se vonných látek, tak odumírá listově-výhonkový růst dubu do borky. V ní se stává vším, co bylo dříve prožito, strnulá, mrtvá forma; co bylo zelené, stává se zemitě hnědým a načervenalým, a co bylo vázáno na lehce těkavé aromatické látky, je rozvoněno. Takto nahlédnuto, dovršuje se v borce ještě zemskonaklonění a nedokončený kvetební, resp. sulfurizační proces. Látky se ještě zcela nevymkly svým fyzickým zákonitostem. Vápník však, povznesen do života rostliny, vstupuje do sloučeniny s v tomto životě vzniklou, sulfurickou šťavelovou kyselinou. Krystalizuje do šťavelanu vápenatého v různých krystalových formách: romboedrické, tyčinkovité a jehlicovité nebo oktaedrické v dvojitých pyramidách. Rozlišujeme krystalový písek, jednotlivé krystaly, dvojčata, drúzy a sférity.&lt;ref&gt;Hermann von Guttenberg: ''Lehrbuch der allgemeinen Botanik'', Berlin 1952, 641 S.&lt;/ref&gt; Šťavelan vápenatý vzniká v buněčné plazmě. Krystaly jsou v mladistvém stadiu vždy obaleny plazmatickým obalem, jenž v borce zrající odumírá. Co v borce ze všemožných látkových kompozic kůry zůstává, jsou těžko těkavé uhlovodíky a krystaly šťavelanu vápenatého. V posledně jmenovaných leží vápník ve struktuře, která svůj otisk obdržela z životní souvislosti dubu. Z borky ustoupil život; astrální však, jež tuto strukturu (formu) vytvořilo, zůstává s fyzicko-látkovým spojeno, tedy i s<br /> <br /> weniger hoch polymerisierten Kohlenwasserstoffen sowie mit den in diesen Lebenszusammenhang eingebetteten Kalziumoxalátech. Borka zůstává pevně spojena s kůrou. Proces, který se v borce dovršuje, lze přirovnat k hnojivé účinnosti kompostu: uděluje půdě něco, «co má sklon velice silně prostupovat astrální do zemitého bez oklik přes éterické».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 94.&lt;/ref&gt; Tento proces se dovršuje na nejvyšší úrovni v květu. Pod přesilou sulfurizačního procesu, rovnoznačného s astrálním působením, květ rozkvétá – přičemž zároveň do tohoto obrazu formy a barvy odumírá a tím svou bytost v obraze odhaluje. V květu se uskutečňuje úplná proměna fyzického, pozemsko-látkového. V borce se rovněž uskutečňuje jistý druh blühprozessu, který však na nižší úrovni zůstává v polovině cesty. Nedochází k látkové přeměně, nýbrž k sulfuricky-astrálnímu zachování organo-minerální látkové kompozice, jež vypadla ze života kůry a byla vtlačena do určité organické «struktury». {{SE|394}}<br /> <br /> Obrátí-li se pohled na stromy tvořící borku, jako je dub, lze si říci: Borka je výrazem zemitého blühprozessu přetrvávajícího přes roční období, který – v souběžnosti s kůrou, kambiem, bělí a jádrovým dřevem – stromu uprostřed proměny ročních období propůjčuje trvalost. V tomto smyslu je výchozí látkou pro preparát z dubové kůry rovněž látkovost vzešlá z procesu podobného kvetení. To potvrzuje odpověď Rudolfa Steinera na otázku posluchače: «Přichází v úvahu celá kůra?» «Vlastně jen vnější vrstva kůry, ta se rozpadá, když se odloupne.»&lt;ref&gt;Ebd., Fragenbeantwortung vom 13. Juni 1924, S. 147.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Co je stromu jako takovému obecně vlastní – silné zahuštění astrality v koruně stromu –, vyznačuje dub zcela zvláštním způsobem. V tom je dub příbuzný kopřivě, avšak ve smyslu obráceném. Pro kopřivu je charakteristická její mimořádná «vnitřní působnost». U dubu naproti tomu jakási vnější působnost, silná přitažlivost pro svět hmyzu, ba přímo kolébka pro mnohé jeho druhy. V kořenové oblasti jsou to larvy celé řady zejména broučích druhů, v trouchu dutého starého kmene mimo jiné larva roháče obecného nebo v oblasti listů žlabatky. Jejich obydlí, hálka, je symptomatické pro působení astrality zvířete. Žlabatka způsobuje, že prostřednictvím {{SE|395}}<br /> <br /> hormonálním vlivem dvojrozměrnost dubu listů z místa kladení vajíčka přerůstá do sféroidní hálky, tedy do trojrozměrnosti. V hálce, která ukrývá larvu, se list přetváří v jakýsi kulovitý kožní orgán — živinami bohaté nitro, které se uzavírá vůči vnějšku. Hálky se vyskytují i na jiných dřevinách. Dub jako jediná hostitelská rostlina dokáže vyprodukovat přes 100 různých druhů hálky.&lt;ref&gt;Eduard Strasburger: ''Lehrbuch der Botanik'', Stuttgart 1978, S. 422.&lt;/ref&gt; Pozoruhodný je vysoký obsah tříslovin a barviv v hálkách, což opět ukazuje na předčasnou sulfurizaci v oblasti listu, podobně jako v kůře a borce.<br /> <br /> Teprve pohledem na zjevný obraz dubu letního, na jeho zvláštní látkové procesy, na jeho vztah ke světu hmyzu a k silám periferie, lze se přiblížit k porozumění výroku geistesforscher, že »to, co je v dubové kůře přítomno jako vápencová struktura, je to nejvýše ideální«, co může na cestě dalšího preparování vyprodukovat hnojivo, které »dokáže profylakticky potírat rostlinné choroby«.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 134.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Haustierschädel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Lebka hospodářského zvířete ====<br /> <br /> Tak jako stojí dub zcela osamocen mezi preparátovými rostlinami, tak zdánlivě osamocen stojí i obalový orgán ze světa zvířat sloužící k preparování dubové kůry-borky — lebka domácího zvířete: »Je téměř jedno, od kterého z domácích zvířat pochází.«&lt;ref&gt;Ebd., S. 135.&lt;/ref&gt; Tento výrok duchovní vědy opět skrývá velká záhada. U ostatních preparátů je obalový orgán striktně přiřazen určité živočišné čeledi, jako ušlechtilé zvěři, nebo určitému živočišnému druhu, kravě jako domácímu zvířeti; zde však, v případě preparování dubové kůry, nehraje živočišný druh žádnou roli — záleží jedině na tom, aby bylo naplněno bytostné povahy domácího zvířete. Na zvláštní vlastnosti tělesné stavby a duševních způsobů chování bylo pojednáno v kapitole »Die Haustiere – Organe im Hof- und Landschaftsorganismus« (str. 126 a násl.). Tyto jsou velmi proměnlivé a liší se co do výraznosti i zaměření zásadně od jejich příbuzných žijících ve volné přírodě. Avšak co dělá — přes hranice druhu, čeledi i řádu — zvíře domácím zvířetem? Od chvíle, kdy bylo degradováno na pouhý užitkový kus v průmyslovém chovu, obsah pojmu domácí zvíře vyprázdnil. Nabývá {{SE|396}}<br /> <br /> teprve tehdy znovu nabývá váhy, když si uvědomíme, že u domácích zvířat jsou jejich vznik, jejich duševní otevřenost vůči člověku, jejich schopnost sloužit mu — Schöpfungen des Menschen. Domácí zvíře vděčí za své bytí a bude mít svou budoucnost skrze přízeň a lásku člověka. Tyto mu nepřetržitě dávají něco, co od přírody nemá. A právě tento dar se vepsal do tělesné formace domácího zvířete — až do fyzické výstavby kostní soustavy. Jako dub propůjčuje vápníku v kůře-borce ideální strukturu, tak vápník a jeho sloučeniny v téměř mrtvém lebečním kosti skrze domácí zvíře. Na to navazuje otázka: Jak je tomu v tomto ohledu s hybridizovanými nebo geneticky manipulovanými a digitálně chovanými užitkovými zvířaty? Lze takové lebce užitkového zvířete ještě přiznat kvalitu lebky domácího zvířete? Domácí zvíře musí být znovu poznáno ve své jedinečné bytostné povaze. Skrze ducha a ruku člověka musí být nepřetržitě kousek po kousku vyzdvihováno ze svého pouhého zvířecího bytí. To není pouhá otázka šlechtění, jak ji dnes chápeme, nýbrž otázka výchovy. Domácí zvíře potřebuje výchovu, aby se stalo domácím zvířetem, jako člověk ji potřebuje, aby se stal člověkem. Tuto výchovu zvířete k domáckovosti provádět vědomě a způsobem odpovídajícím jeho bytostné povaze — to je umění, které zvíře pozdvihuje nad instinkty zděděné z přírody. Domácí zvíře se jistým způsobem vzdává moudrých instinktů své divoké formy. Je v odpovědnosti člověka, aby tuto ztrátu více než vyrovnal. Protože zvíře nemá Já, potřebuje výchovné vedení skrze Já člověka. To dnes — poté, co tradiční praktiky selského vztahu člověka ke zvířeti vyhasly — vyžaduje poznání zvířecí bytosti, skrze něž samotné užívání znovu získává výchovnou hodnotu. Biologicko-dynamické chovatelství spočívá na tomto přístupu. Kde se v tomto smyslu prohloubeného porozumění pracuje na domáckovosti a na jejím stávání se, tam lze očekávat, že se naleznou takové lebky, které plní jim určený úkol při přípravě preparátu z dubové kůry. Totožnost užívání a výchovy byla kdysi názorně zřejmá v chovu koní — například u tažných koní zapřažených před vůz nebo pluh. Poté, co celý svůj koňský život vedeni uzdou konali svou práci, používal biologicko-dynamický Landbau rád jejich lebky pro preparaci. Tažný kůň (prozatím?) dosloužil. Dnes je obecně v užívání lebka krávy, která pak také — při včasné podzimní porážce — dodává orgánové obaly pro {{SE|397}}<br /> <br /> kamillový a löwenzahnový preparát. Případně se používají i ovčí nebo kozí lebky.<br /> <br /> Lebka se člení na obličejový a mozkový oddíl. U novorozených zvířat tvoří oba ještě jednotnou, přibližně kulovitou podobu, jakou si člověk zachovává po celý svůj život. Obličejová část lebky se pak v krátkém mládí zvířete prodlužuje a od té doby určuje celkový tvar hlavy. Hlava tam jaksi hrozí být přerůstána silami látkovéhoprostupována silami látkovéhoohrožena přehlcením ze strany látkové výměny. Tento jev a jeho zvládnutí vystupuje zvlášť působivě u nositelů parohů a jinak u skotu. Samec jelena například každoročně znovu podává obrovský výkon látkovéhoolbřímí výkon látkové výměny, neboť z mozkové části lebky vyrůstá mocně prokrvené, sametovou kůží pokryté paroží. Děje se tak v první polovině roku. Na začátku druhé poloviny roku je moc látkových sil, které se žene do hlavy, z paroží zapuzena, paroží odumírá do kostnaté, vnitřní prostor uzavírající formy větveného hřadí a stává se mohutným smyslovým orgánem, který hmatá po teplém-světelném-vzdušném okruhu. V zimě je shozen. Ne jinak, a přece polárně se chová to, co má na hlavě skot — rohy, jež rok od roku dál rostou a zároveň odumírají do rohové pochvy. Skrze tyto rohy, jež jsou smyslovým orgánem obráceným dovnitř, je mocné látkovýměnné dění, tlačící se vstříc nervově-smyslové organizaci, odvráceno odumřelou rohovou pochvou zpět do těla. Tak skot na jiný způsob než jelen chrání nervově-smyslové síly hlavy před náporem látkových sil.&lt;ref&gt;Über die organischen Bildungen, die im höheren Tierreich dem Ausgleich eines ungleichgewichtigen Verhältnisses der polaren Systeme dienen, siehe u.a.: Friedrich A. Kipp: «Bezahnung und Bildungsidee des Organismus», in: Wolfgang Schad (Hrsg.): ''Goetheanistische Naturwissenschaft'', Band 3: ''<br /> Zoologie'', Stuttgart 1983, S. 167 f.; sowie Andreas Suchantke: «Polarität und Dreigliederung im Tierreich», in: ders.: ''Metamorphose – Kunstgriff der Evolution'', Stuttgart 2002, S. 137 f.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Anatomická stavba tělesné konstituce a lebky se u domácích zvířat neliší od jejich divokých forem. A přesto tu je příznačný rozdíl ve způsobu jejich utváření: ten je velmi proměnlivý; obličejová část lebky zůstává poněkud zkrácena, smyslové výkony jsou nižší, látkověvýměnné výkony vyšší, objem mozkové dutiny je místy výrazně zmenšen (viz kapitola «Domácí zvířata — orgány v organismu hospodářství a krajiny», str. 126 nn.). Jsou to však symptomy vývoje u domácích zvířat zadržovaného, zachování jejich mladistvosti, jakéhosi embryonálnějšího stavu. Tato zachovaná {{SE|398}}<br /> <br /> Zachovaná mladistvost je tím, co určuje podstatu domácího zvířete. Evolutivně vděčí za svůj mladistvější charakter člověku. Tato skutečnost mu ukládá povinnost usměrňovat výchovu v chovu, krmení a péči na základě poznání bytosti a lásky.<br /> <br /> Jako živočišný obalový orgán pro rozdrobenou dubovou kůru a borku slouží mozková dutina v lebce jednoho z největších domácích zvířat. Tu obklopuje mozaika kostí horního šálku lebky, zčásti předutvářených z vaziva jako klenba lebeční (s čelní kostí, spánkovou a temenní kostí), zčásti z chrupavky jako kosti spodiny lební a zčásti kost týlní a kosti oddělující mozkovou dutinu od obličejové části lebky. Kostnatění vzniká kostními buňkami, které vyzařují z jednotlivých center ve vazivu a chrupavkách a ukládáním fosforečnanů vápenatých a hořečnatých, uhličitanů vápenatých a fluoridu vápenatého nechávají tuhnout pohyblivost základní tkáně. Vznikají z toho ploché krycí kosti, spojené vazivovatými nebo chrupavčitými můstky. Jak zvíře stárne, nakonec zkostnatí, v případě chrupavek do silněji tvarovaných, zčásti srostlých kostí, které ohraničují mozkovou dutinu směrem k obličejovému šálku. Kostnatění (osifikace) je postupné odumírání do formy. Srovnatelným způsobem odumírá kůra do formy borky. Avšak protože jde o živočicha, je tento proces odumírání zadržován tělem formativních sil. Životní procesy zůstávají do určité míry v proudu; stálý odbourávání, přestavba a budování kostních substancí probíhá i nadále. Jak silně jsou kosti přesto ještě prostoupeny životními procesy, osvětluje skutečnost, že třetina kostí sestává z organické základní substance, *osseinu*, a dvě třetiny z výše jmenovaných minerálních solí (P, Ca, Mg a F).&lt;ref&gt;Rolf Krahmer, Lothar Schröder: ''Anatomie der Haustiere'', Leipzig 1985, 368 S.&lt;/ref&gt; Formativní síly oživují a prozařují kosti zevní, inervovanou a prokrvenou okosticí — periostem.<br /> <br /> Z výše uvedených úvah, stejně jako z zmíněných morfologických zvláštností, nenajdeme žádný průkazný odkaz, který by výpovědi duchovního badatele přiblížil porozumění, že pro preparaci dubové kůry přichází v úvahu lebka: «Téměř jedno, od kterého z našich domácích zvířat.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 133.&lt;/ref&gt; Odpověď se zřejmě dá najít jedině tehdy, prozkoumáme-li vztah člověk–zvíře od dob ledových {{SE|399}}<br /> <br /> a po nich následujících velkých starověkých kultur. Lidstvo žilo tehdy ještě v snivém vědomí. Lze je nazvat i vědomím mytologickým. Z něho prýštily mýty národů, inspirace z duchovně reálně nadsmyslově prožívaného světa. Stálo pod vedením inspirovaného kněžství mystérií. V těchto duchovních pozadích je třeba hledat vznik domácích zvířat (srov. kap. «Domácí zvířata — orgány v organismu hospodářství a krajiny», s. 126 n.). Ten spočíval v tom, že evolučně podmíněný instinktivní život zvířat byl postupně nahrazován vedením ze strany člověka. Tento krok proměny ze seelisch-geistigen duševně-duchovní vědomostní konstituce tehdejšího lidstva se otiskl do životního těla zvířat a skrze ně i do těla fyzického, a tak i do dědičného proudu. Domácímu zvířeti to pomohlo zachovat si mladistvost a udržet svou tělesnou konstituci proměnlivou. V posledním důsledku smíme předpokládat, že tajemství vzniku domácích zvířat zanechalo svůj otisk ve fyzickém těle, ve specifickém uspořádání látek, v jejich «struktuře», tam, kde život zcela gerinnt odumírá do formy. Je-li forma stvořena, stahuje se z ní zpět, podléhá smrti. Toto uspořádání látek, vytvořené formativními silami domácího zvířete, je pokaždé jiné v trubicovitých kostech končetin, v kostech pánve, páteře a jiné opět v lebeční kostech, které obalují střed nervově-smyslového systému. Převládající látkou, z níž jsou poslední stavěny, je vápník; vyskytuje se v různých kompozicích s fosforem, uhlíkem, kyslíkem a fluorem. Jeho síly, namířené jakoby k jednomu středu, propůjčují mozkovně-lebeční části její tvaru koule se přibližující podobu. Kompoziční uspořádání vápníku v kostech mozkovny je — jak smíme uzavřít — výrazem duševního silového dění domácího zvířete, udržovaného v mladistvosti a podněceného člověkem. Na živočišné úrovni jde o vyšší druh uspořádání vápníku, než jaký se nalézá na rostlinné úrovni, například v kůře-borce dubu. Z tohoto pohledu uchovávají lebeční kosti domácího zvířete ve svých vápníkových kompozicích astrální síly, které domácímu zvířeti přitekly skrze aktivní lidskou péči a nastoupily na místo ztracených instinktů. Mají ve vyšším smyslu schopnost působit čistíce, läuternd očistně a léčivě na bující životní procesy.<br /> <br /> Tento pokus o myšlenkové přiblížení k porozumění výchozím materiálům preparátu z dubové kůry a lebky domácího zvířete musí být dále prohlouben. Tím se však ještě nerozluští hádanka<br /> <br /> Samotné preparace jako takové. Ta musí být vykonána lidskou rukou — umělecký akt! {{SE|400}}<br /> <br /> Dub vyrůstá v naší krajině, stejně jako se tam nacházejí všechny preparátové rostliny a tak i domácí zvířata; ale za jakých životních a ekologických podmínek? Musíme udělat vše, co je v naší moci, abychom v gestaltování uspořádání hospodářského organismu a organismu krajiny podporovali jejich wesensgemäß bytostně přirozené gedeihen zdárné daření. To zahrnuje, kdekoli je to možné, preparátové hnojení. Ve svém vzniku je synthézou látek a sil komponujících kompozici krajiny a ve svém použití je celkově léčebným prostředkem k jejich harmonizaci.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Präparation_der_Eichenrinde-Borke&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Preparace dubové kůry-borky ====<br /> <br /> V září si opatříme borku z dubu – pokud možno z dubu vyrostlého v katastru statku – a lebku, pokud možno od zvířete chovaného na tomto statku ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]]). U starších dubů s hluboce rozbrázděnou borkou se doporučuje nejsvrchnější, často lehce obrostle mechem, vrstvu seškrábat zubatým železem a teprve pak použít spodní, mladší vrstvy borky. Hmota, která se při slupování již trochu drolí, se pak zcela rozseká na drobtovitou strukturu. Z lebky domácího zvířete se po porážce odstraní mozek otvorem týlního kosti, stejně jako zbytky masa a kůže přilnuté zvenčí. Poté se použije horní část lebky a týmž otvorem týlního kosti – tím, kudy prochází nervový provazec míchy do malého mozku – se plní mozková dutina borkovou hmotou. Otvor se uzavře střepem lebeční kosti a utěsní hlínou.<br /> <br /> V tomto prvním preparačním kroku se uskutečňuje první vyvracení: něco vnějšího, borka, se stává něčím vnitřním, uzavřeným do kostěné schránky, která již za života domácího zvířete stála blíže smrti než životu. Hned po mozku sloužila k uvědomování instinktem vedených smyslových vjemů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]]).<br /> <br /> Ve druhém kroku preparace se uskutečňuje druhé vyvracení přírodního procesu, vedené duchem a rukou člověka. Lebky jsou hned po naplnění rostlinnou substancí mělce zahrabány na místě, kde je mnoho rostlinného bahna a kam přitéká atmosférická voda – déšť a sněhová voda. V tomto zemitém, měsíčně vodním prostředí odpočívají a jsou tam vystaveny podzimním a {{SE|401}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 29, S. 401.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 29: Die Stoffkomposition des Eichenrindenpräparates im Durchgang durch das Winterhalbjahr.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> zimním silám. Obtížnost co nejlépe splnit tyto podmínky vedla k nejrůznějším řešením.&lt;ref&gt;Walter Stappung: ''Die Düngerpräparate Rudolf Steiners, Herstellung und Anwendung'', Rüfenach 2017, 2 Bd. (Bd. 1: 632 S.; Bd. 2: 116 S.).&lt;/ref&gt; Pružný postup usnadňuje následující pokyn Rudolfa Steinera: Lebku «nyní [zakopeme; poznámka autora] do země a dáme […] navrch rašelinovou drť a pokusíme se, svedením jakéhosi žlabu, přivést na to místo co nejvíce dešťové vody. Dalo by se to udělat dokonce tak […] v kádě, do níž by nepřetržitě přitékala a zase odtékala dešťová voda […] tam dát takovou rostlinnou substanci, která silně způsobuje, že rostlinné bahno je stále přítomno.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 135.&lt;/ref&gt; Obě metody se v praxi uplatňují.<br /> <br /> Na jaře přichází třetí krok preparace: Lebky jsou vyňaty ze svého zemito-vodního prostředí. Opět se uskutečňuje vyvracení: Vnitřek, borkové náplně, přijal a soustředil působení sil zvenčí. Co se projeví navenek, je nová látka, poněkud tmavší barvy a lehce zvětrálé, avšak stále drobtovité konzistence. Je to nová látka proto, {{SE|402}}<br /> <br /> že je obdařena novou vlastností vyzařující astrální účinnosti, která kompostovému a hnojinovému hnojení «skutečně propůjčuje síly, které dokáží profylakticky potlačovat a zastavovat škodlivé rostlinné choroby».&lt;ref&gt;Ebd., S. 135.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Jak lze myšlenkově pochopit tento proces, který se odehrává mezi rostlinným bahnem, schránkou lebeční kosti a borkou dubu v průběhu zimního pololetí v pozemském? Následuje pokus o výklad. Jde o otázku: Jak lze využít vlastnost vápníku stahovat éterické síly? Příliš často se po vlhké zimě a jaru a po náhle nastupujícím sluncem bohatém teplém období hromadně objevují škodlivé cizí organismy, jako jsou mšice v koloniích. Jsou znamením étericko-bujivého růstu. Kosmicko-astrální síly jsou příliš slabé, aby nadměrnou růstovou sílu vtiskovaly do formy. Zde může pomoci stahující síla vápníku – nikoli však běžná vápníková sloučenina s kyselinným zbytkem kyseliny uhličité (CaCO&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;), nýbrž je k tomu zapotřebí vápníku se «strukturou», jakou vykazuje borka dubu. Tento šťavelan vápenatý, vynesený životními procesy dubu a jím vyloučený do borky, musí být teprve prostřednictvím preparačních kroků přiveden do stavu, v němž jakožto přísada k organickým hnojivům udržuje zdravou rovnováhu mezi životní souvislostí půda-rostlina a vstupujícími astrálními silami podsluneční planet Venuše, Merkuru, Měsíce. Toho lze dosáhnout tím způsobem, že se vytvoří stav chaoticky bující étericity. V rostlinném bahně tento stav existuje. Musí být průběžně udržován přítokem dešťové a sněhové vody. Atmosférická voda obsahuje kyslík, který zajišťuje, že anaerobně probíhající rozkladné procesy nepřecházejí do hniloby. Polárně k vodnatosti rostlinného bahna je kvalita přitékající, kosmickými silami prostoupené dešťové a sněhové vody. Tato voda kondenzuje v zimní atmosféře z plynné formy vzduchu do kapkové formy nebo krystalizuje do podoby sněhového krystalu. V obou skupenských stavech má voda své vlastní centrum. K tomuto centru vstupují síly makrokosmu do vztahu, koncentrují se ve vodním obalu a ohraničují jej do podoby kapky nebo sněhového krystalu. Sjednocují-li se nyní tyto vodní kapky v homogenní vodní masu v pozemském, odevzdávají své vlastní centrum středu zemského jádra. {{SE|403}}<br /> <br /> Kosmické síly soustředěné v kapkách se rozplývají v pozemském a v daném případě vstupují do prachaosu rostlinného bahna. Dochází k jakési syntézou podmíněnému vyrovnání: měsíčně mikrobiální rozkladné dění je přiváděno do rovnováhy silami přítomně působícího kosmu. Lze předpokládat, že tato rovnováha představuje spojení působení pod- a nadsluneční planetární sféry.<br /> <br /> Do tohoto prostředí beztvarého chaotického rostlinného bahna a nad ním proudící dešťové nebo sněhové vody jsou ponořeny lebky domácích zvířat s náplní dubové kůry v mozkové dutině. Sjednocující se éterické síly lebku nepřetržitě obtékají a prostupují kostěnou lebeční klenbou. Ta vykazuje strukturu vápníku, kterou utvářely vyšší astrální síly domácích zvířat stojících ve službě člověka. Ze srdce, jež stojí ve vztahu ke Slunci, působí v zvířeti směrem k hlavě síly nadsluneční planet, Marsu a Jupitera, zatímco v samotné hlavě dominují formu a strukturu tvořící síly Saturnu.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 60.&lt;/ref&gt; To znamená: éterické síly chaotizované v rostlinném bahně, přivedené dešťovou vodou do jakési rovnováhy, procházejí lebeční klenbou a jsou méně instinktivně vázanými astrálními silami domácích zvířat proměňovány v maatla ya ku vumba. Vápník lebeční klenby strukturovaný astrálním tělem domácích zvířat éterické síly stahuje a obdařuje je budující, uspořádávající mocností. V borce leží, takto dubem připravený, vápník na jedné straně v takové látková kompozici, že se stává vnímavým pro éterické proudy rostlinného bahna, proměněné lebeční klenbou v formativní síly. Na druhé straně leží v povaze vápníku tyto přijaté formativní síly ve funkčním celku borky dubu soustřeďovat a uchovávat.<br /> <br /> Lebky domácích zvířat s jejich náplní zůstávají po celé zimní pololetí vystaveny do zemito-vodního prostoru vstupujícím pozemsko-kosmickým silám. Tento postup lze vykládat tak, že na jedné straně je v této době planetární působení podsluneční sféry – a obzvláště Měsíce – ve vodnatém prostředí rostlinného bahna nejsilnější, na druhé straně formové síly vzdálenější periferie stálic, působící prostřednictvím pevně-zemitého, v tvrdé, do formy ztuhlé lebeční kosti domácích zvířat rozvíjejí svou největší účinnost. {{SE|404}}<br /> <br /> Hotový preparát se – stejně jako popsané preparáty – vnáší do kompostových a hnojových hromad v množství jedné tříprstové špetky na 1 až 2 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; v zahradnické oblasti, v zemědělské pak na 8 až 15 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;. Nezáleží na látce, nýbrž na vyzařování sil. I zde by se měl úsudek utvářet z toho, co učí osobní nazírání a zkušenost.<br /> <br /> Na rozdíl od křemene popisuje Rudolf Steiner vápno jako to, co chce vše «přitahovat k sobě». «Co chce vápno, žije v rostlinném.» «Vápnité je obecná vnější žádostivost v pozemském.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 11. Juni 1924, S. 82/83.&lt;/ref&gt; V této vlastnosti «žádostivosti» se přirozeně projevuje anorganicky mrtvé vápno. Prostřednictvím životních procesů rostlin – a zvláštním způsobem dubu – je postupně osvobozováno z tohoto pouta k pozemskému. Z tohoto oživlého stavu je v borce vyloučeno do stavu, který se sice blíží minerálnímu, avšak ve své «struktuře» vtiskuje šťavelanu vápenatému zabudovanému do tkáně borky pečeť organizace formativních sil dubu. Nelze v tom snad spatřovat smysl tří popsaných kroků vyvracení preparace, totiž že se «žádostivá povaha» mrtvého vápna převrací ve svůj opak? Proměňuje se ve svém silovém gefüge do stavu, v němž již nic nechce pro sebe, nýbrž zprostředkovává rostlinám síly, jimiž se mohou bránit proti chorobotvorným a škodlivým vlivům zvnějšku. Vápník ve vápně je procesními kroky preparace vyzdvižen ze svých evolučně fixovaných stavů; z příjemce se stává dárcem, léčitelem v životě rostlin.<br /> <br /> Souhrnně lze říci: Jako u všech preparátů nepůsobí jednotlivé kompoziční kroky aditivně, nýbrž multiplikativně. Vznikají látky, které nejsou variacemi vlastností přirozenoprávně fixovanými a pocházejícími z minulosti, nýbrž vlastnostmi, jež v životních souvislostech umožňují vývoj. V případě preparátu z dubové kůry je to nově nabytá vlastnost posilovat gefüge bytostných článků rostliny, a tím profylakticky působit proti rostlinným chorobám.<br /> <br /> Přírodní substance a síly, které v nové kompozici vytvářejí hnojivou substanci s takovou vlastností, jsou tyto: {{SE|405}}<br /> <br /> 4. Borka dubu: Dub uskutečňuje proces kvetení jako gesto otevírající se ke kosmu – svou bytostnou povahou «zemitější», což se pak substanciálně projevuje v borce v Ca-oxalátu.<br /> <br /> 5. Lebka domácího zvířete: Je metamorfována vedením člověka. U divokého zvířete utváří duch skupinové duše, u domácího zvířete k němu přistupuje duch člověka.<br /> <br /> 6. Dutina lebeční, v níž sídlí mozek a která je obklopena mozkomíšním mokem, je prostor vyzdvižený z přímého kontaktu s pozemským – mikrokosmický odraz makrokosmu.<br /> <br /> 7. V zimě je Země duchovně bdělá, odevzdána sama sobě.<br /> <br /> V těchto čtyřech kvalitách se vyjadřuje dostředivá, k Zemi orientovaná tendence působení. Přirozeně se vyskytují odděleně. Jsou-li uvedeny do vzájemného vztahu – jak prostorově, tak časově – na základě rostlinného bahna a atmosférické vody přitékající v zimním pololetí, je proces vápníku obdařen novou vlastností terapeuticky vyrovnávat jednostrannosti v pozemském.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Löwenzahnpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kompozice preparátu z pampelišky ===<br /> <br /> Při hledání rostliny, která je svými vlastními životními procesy schopna nechávat v sobě vznikat «správnou wechselwirkung [vzájemné působení] mezi kieselsäure [kyselinou křemičitou] a kaliem, nikoli kalziem», nalézá duchovní bádání löwenzahn [pampeliška lékařská] (Taraxacum officinale).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999, Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 137.&lt;/ref&gt; «Nevinný, žlutý löwenzahn [pampeliška], tam kde roste v nějakém kraji, je mimořádným dobrodiním. Je totiž prostředníkem mezi kieselsäure [kyselinou křemičitou] jemně homöopatisch [homeopaticky] rozptýlenou v kosmu a tím, co je jako kieselsäure [kyselina křemičitá] vlastně potřeba po celém kraji. Je skutečně jakousi Himmelsbote [nebeský posel].»&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Löwenzahn [Pampeliška lékařská] je evolutivně uzpůsobena k tomu, aby «správným způsobem kieselsäure [kyselinu křemičitou]» «z celého kosmického okolí» přitahovala. «Neboť kieselsäure [kyselinu křemičitou] musíme mít v rostlině. A právě vzhledem k příjmu kieselsäure [kyseliny křemičité] ztrácí země v průběhu času svou moc. Ztrácí ji pomalu, proto si toho nevšimneme.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 135.&lt;/ref&gt; Tato kieselsäure [kyselina křemičitá] «má naprosto největší bedeutung [význam] pro{{SE|406}}<br /> <br /> růst rostlin».&lt;ref&gt;Ebd., S. 136.&lt;/ref&gt; V ní obsažený «silizium [křemík] se zase přeměňuje v organismu v látku mimořádné důležitosti, která není v současné době vůbec řazena mezi chemické prvky».&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Zde duchovní badatel opět poukazuje na záhadu, k jejímuž řešení smyslové pozorování dodává jednotlivá fenomény poukazující na vyšší souvislost, na «das geistige Band [duchovní pouto]» ([[Goethe]]), jež se jako takové ale otevírá teprve myslícímu duchovnímu zkoumání.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Erscheinungsbild_des_Löwenzahns&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zjevný obraz pampelišky ====<br /> <br /> Löwenzahn [Pampeliška lékařská] odhaluje ve všech svých článcích hojnost jevů, které udivují a poukazují na jedinečný charakter, jenž ji vyzdvihuje i z osobitosti čeledi ''Kompositen'' [složnokvětých] (korbblütler [hvězdnicovitých]). Je to jarní květenka – několik žlutých barevných teček se pak znovu objevuje ke konci časného podzimu. – V návaznosti na jemný bílo-fialový závoj Wiesenschaumkraut [řeřišnice luční] (''Cardamine pratensis'') pokrývají se v dubnu louky, pastviny, meze zlatožlutou přikrývkou rozkvétajícího löwenzahnu [pampelišky lékařské]. Děje se to právě v tom okamžiku, kdy země ze svého zimního stažení vydechuje opět do okruhu své duševně-duchovní bytí. Moře löwenzahnblüten [pampeliškových květů] se jeví jako obraz tohoto znovuspojení země a kosmu. Tak rychle jak se koncem března objevil, tak rychle mizí koncem dubna z dohledu ve prospěch nyní rychle narůstající okolní trávy a bylin. Po celý rok následující po kvetení soustřeďuje a zachovává síly z kosmu a země, jež pak, pod paprsky stoupajícího jarního slunce příštího roku, náhle přes noc, vlna za vlnou, vyráží stonky květů do výše. Ty nesou vzhůru poupata, která se otvírají na širokém, daleko rozkládajícím se blütenböden [lůžku květním] a obracejí košík plný paprskových kvítků ke slunci.<br /> <br /> Růstová podoba pampelišky je v kořenu, stonku, listu a květu výrazně trojčlenná (Obrázek 32, s. 423). To poukazuje na silné působení astrálních sil, které pomáhají ätherické organizaci tohoto „posla nebes&quot; k jeho pozoruhodným formativním funkcím. Každý jeho článek se projevuje jako polarita stauování (klidu) a pohybu. Jsou to astrální síly, které tento protiklad vtiskují éterické organizaci pampelišky. To platí samozřejmě v mnohonásobně obměněné, méně {{SE|407}}<br /> <br /> výrazné podobě pro všechny kvetoucí rostliny. Astralleib rostliny, který ji ze světa nadsmyslového zvenčí obklopuje svým světlem, utváří v jakémsi vnitřním působení neustále se pohybující éterické síly ve formativní síly. Podle obrazu bytosti rostliny tyto síly brzní resp. staví do klidu životní procesy, nebo je aktivují k mohutnému růstu. U obilí například roste stéblo od jednoho zastavení růstu, od uzlu, k dalšímu. Z této zóny zastavení se pak prostřednictvím pohybového impulsu rozvíjí další článek stébla (*internodium*) a příslušný list, který obklopuje stéblo až k dalšímu uzlu jako listová pochva. Tomuto vnitřnímu působení, jež rychle odumírá do formy, stojí polárně naproti astrální vnější působení. To se projevuje v živlu vzduchu, který je teplem udržován v pohybu. Hlavní složkou vzduchu je minerálně mrtvý dusík (79 %), fyzický nositel astrálního kráftewirken. Lze říci, že s každým závanem vzduchu, který si pohrává s listy, každým nárůvanem, který jimi přehoupává, rozhoupává větve a větve nebo nechá žitné pole plynout v „kolébavých stříbrných vlnách&quot;&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: *Faust II*, Vers 4656.&lt;/ref&gt;, je účinný pohybový impuls – výraz astrálního vnějšího působení.<br /> <br /> Zcela jinak se chová pampeliška lékařská jako víceletá bylinná rostlina (životnost ca. osm let). Je skrze naskrz ovládána životem utvářejícím astrálním vnitřním působením, srovnatelná s kopřivou, avšak polárně k ní. Zatímco kopřiva, prosazující se sama a prezentující se navenek bojovně, dává svému mocnému vnitřnímu působení sama ochranný obal, ukazuje zjevný obraz pampelišky, jak dokonale je odevzdána jak zemi, tak kosmu. Přestože astrální organizace pampelišky si éterické síly mocně bere do své služby, je její zjevný obraz vzorem odevzdané vůle, nikoli vlastní vůle: „nevinná, žlutá pampeliška&quot;, jak ji duchovní badatel oslovuje.&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Vnější působení ve výše zmíněném smyslu se k ní téměř nedostane.<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ==== Die Wurzel ====<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Polarita zadržené a pohybující se životní síly mohutně poznamenává již kořen. To se projevuje na jedné straně v silné hloubkové výhonné síle kůlového kořene, který se v oblasti humusního svrchního půdního horizontu jedenkrát až vícekrát {{SE|408}}<br /> <br /> verzweigt. Kořenové provazce pronikají hluboko do minerálního podorničí a teprve tam se rozkládají do jemného kořenového vlášení. I kusy horní části kůlového kořene se dokážou na obou místech řezu znovu vyvinout v plně vytvořenou rostlinu.&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: ''Auf der Spurensuche der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen'', Dornach 2005, S. 97.&lt;/ref&gt; Na druhé straně se horní části rozvětvené primární kořene v orničním horizontu rübenartig ztlušťují v ''rhizomový kořen''. Je vyplněn volnou buněčnou hmotou, která je prostoupena navzájem propojenými trubičkami. Tyto kanálky vedou bílou, sliznatou mléčnou šťávu, jež je pod tlakem. Zde se uplatňuje vzduté působení, sledovatelné až do stvolu květu. Přeřízneme-li kořen, listovou žilku nebo stvol květu, mléčná šťáva okamžitě vytéká; celá rostlina pampeliška je trvale pod zvýšeným saftovým tlakem (*turgor*). Lze také říci: éterický tělo této rostliny je trvale pod „bildovým tlakem&quot; astrálního.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Spross_und_Blatt&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Výhonek a list ====<br /> <br /> Ve srovnání s „pólem soli&quot; kůlového kořene se merkuriální střed výhonku a listu pampelišky přechodem v horním rhizomu kořene vzdouvá do výrazné listové růžice (vyobrazení 32, str. 423). Stonek vězí v kořenovém krčku a zůstává po celý život vzdutý, zatímco životní bildekräfte s mocí střílí do spirálovitě seřazených, těsně nakupených listů. Listy těsně přiléhají k zemi, v zimě zcela; na jaře se zdvihají. Mladé listy rostoucí ze srdce listové růžice se stavějí vzpřímeně, aby při stárnutí pozvolna klesaly do roviny růžice a přibližovaly se zemi. Zatímco se tak od jara do podzimu tvoří nové listy – asi sto –, ty nejstarší na spodní straně růžice odumírají.<br /> <br /> Mocná výhonná síla listů vychází z plasticky vystupující centrální žilky, jež rovněž vede mléčnou šťávu. Na ni navazuje čepel, jež se od shora dolů zužující doprovází dlouhý řapík. V posloupnosti listů je tato čepel od děložních listů počínaje v horní části protáhle oblá. Brzy však tato silně do čepele stremhlavě se ženoucí výhonná síla naráží na zvenčí protikladně působící zadržovací neboli tvarovou sílu. V mocných ostrých zubech (lví zuby) vyráží ven a utrpí jakoby jako protipůsobení hluboké záseky dovnitř. Tak vzniká obraz silné, zčásti oboustranně disharmonické, bizarní {{SE|409}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 30, S. 409.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 30: Stadien des Aufblühens, Welkens und der Bildung der Schirmchensphäre in der Samenreife (aus: Bockemühl, Järvinen, 2005, S. 96).&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Okrajová gestalt protáhlých listů. Jen ve špičce listu dochází v přilbicovité rovnostranné trojúhelníkové gestalt k harmonickému vyrovnání výhonné a tvarové síly.<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ==== Die Blüte ====<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Polarita vzdutí a pohybu činí již nahoře saftovým vzdutím ztluštělý kůlový kořen jakoby svébytně se proživajícím článkem pampelišky. Neméně svébytná, ba ve stupňování, se rozvíjí listová růžice. A pak, jako od ní odtržen, vstupuje květ — přechodem bez přechodu, v dokonalém ovládnutí této polarity, jakoby pozdvižen nad pozemské — v Erscheinung.<br /> <br /> V paždí listů v srdci růžice se k podzimu nacházejí poupata. Přezimují „pod zemí&quot;, neboť je na podzim stahující se kořenový krček vtahuje do země. Je to poslední pohybový impuls před zimním klidem. Na jaře pak, v dubnových nocích, přece jen vyvine pampeliška jakýsi vertikálně vystřelující stonek. Se silami nasbíranými a nastavenými přes pozdní jaro předchozího roku, přes léto, podzim a zimu, vystřelují poupata na vrcholu rovněž mléčnou šťávou vedoucího, dutého, vzduchem naplněného stonkového tubusu do výše. Poupě je zelené kulaté hlavičkové tělísko, ovinuté několika vrstvami šupinovitých listenů. Pod teplými slunečními paprsky nastupujícího dne se vrstva za vrstvou otevírají a skládají dolů. Jen málé z nich dál obalují jazykové květy, jež se nyní rozvíjejí z lůžka květního (obrázek 30). {{SE|410}}<br /> <br /> Jak se poslední korbové lístky skládají dolů, rozevírají se, těsně vedle sebe, na rozepjatém lůžku květním v zářivé zlatožluté barvě 100 až 200 jednotlivých květů — druhá růžice na vyšším stupni, obrácená k nebi. Rozkvétají od okraje postupně směrem ke středu košíčku. Ten se pohybuje za slunečním chodem. Pozdě odpoledne se část korbových lístků opět vztyčuje, zároveň se lůžko květní snižuje, takže všechny paprskové květy stojí v jednom svazku vztyčeny a jsou korbovými lístky znovu ovinuty jako v poupěti. Za pěkného počasí se může rytmické otevírání a zavírání opakovat několik dní; za deštivé šedi zůstávají květní košíčky zavřeny. Po odkvětu se naposledy část korbových lístků zdvihne. Drží po celou následující tvorbu semen plnost květů pevně sevřenu. Mezitím roste trubicovitý stonek stále dál do výšky, předbíhaje dorůstající trávy a byliny. V tomto posledním ovinutí se na lůžku květním odehrává vzhledem k tvorbě semen umstülpung tímto způsobem: semeno trčí hlavičkou v lůžku květním, zatímco jeho protipól, na němž sedí jemnovláknité kališní lístky, čouhá nahoru k nebi. V době zrání semene se znovu probouzí pohybový impuls: z kališního pólu semene vyrůstá tenký stopečka, která na své špičce nese vláknité kališní lístky — chmýr. Při dorůstání odtlačují nahoru zvadlé korunní lístky z ovinutí korbových lístků ven. Po této delší přípravě se pak korbové lístky naposledy skládají dolů, lůžko květní se klene a zaobluje do koule, na níž se na dlouhých stopkách objevuje filigránová «Pusteblume» ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#409|Obrázek 30]], str. 409). Ve svých mnohých jednotlivých schirmchen je vždy zcela utvořena, neboť všechny semenné plůdky se vyvinuly v lůžku květním. Dozrálá semena se uvolňují z lůžka květního a plují jednotlivě s nejbližším nárůstem větru pryč.<br /> <br /> Vícenásobné otevírání a zavírání lístky lemovaného košíčku, pohyb lůžka květního a vyzařování kolonky květů do okolí jsou výmluvná gesta, která obrazně poukazují na blízkost působení duševního čili astrálního těla této zvláště vysoce vyvinuté kompositní rostliny. Ale ani tím není konec; znovu vyzařuje v době tvorby semen, přetváří vlásenkovité děložní lísty na stříbřitě se lesknoucí schirmchen, které se řadí jako hvězdy do obrazu kulové gestalt kosmu. Děložní lísty, jež se obvykle rozvíjejí v zemitě-vodním, obrátí se naruby a obracejí do vzduchu, {{SE|411}}<br /> <br /> teplo a světlo do kosmu. V dalším stupňování předchozího vzniká na okamžiky, v průsvitném ovinutí schirmchen, vzduch a světlem naplněný vnitřní prostor. Lze se ptát, zda tento jemně obkreslený vnitřní prostor není věrným fyzicko-smyslovým obrazem schopnosti pampelišky přitahovat kyselinu křemičitou z kosmu — tedy zda tato rostlina není skutečně «jakýmsi poslem nebes».<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Milchsaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Mléčná šťáva ====<br /> <br /> Vedle pampelišky vedou i jiné druhy složnokvětých, jako čekanka obecná (''Cichorium intybus''), locika kompasová (''Lactuca serriola''), mléč rolní (''Sonchus arvensis'') a pryšcovité rostliny (''Euphorbiaceae''), ve svých pletivech mléčnou šťávu. Tato šťáva je bílá mléčná emulze, která — v případě pampelišky, a právě tím je tato rostlina jedinečná — prochází v trubicovitých kanálcích jednotně celou rostlinou. Z řepovitě zesílené kořenové části táhnou se přes do kořenového krčku zatlačený stonek středními žilkami listů a konečně přes vzduchem naplněný stvol květu až nahoru k lůžku květnímu. Mléčná šťáva spojuje vzájemně tak odděleně působící články pampelišky v jeden celek. Stojíme před záhadou! Musí se mléčné šťávě nepřipisovat právě tak dobře salická jako sulfurická povaha — a oč víc ještě merkuriální? Nespojuje v sobě snad všechny tři kvality? Existuje zde vůbec základní princip kvetoucí rostliny — povznášení minerálního a jeho éterizace v procesu kvetení?<br /> <br /> Mléčná šťáva je sekret z okrajových buněk vzájemně propojených mléčných kanálků, které srůstají dohromady. Je to látková masa komponovaná éterickou organizací této rostliny, jež v určitých poměrech látkových množství obsahuje vše, co se pak rozvíjí do vysoce specifizovaných forem kůlového kořene, listové růžice a korbovitého květu. Rozbor odhaluje takovou mnohotvárnost rozpuštěných i suspendovaných látek, že se oprávněně jeví říci: Zde leží prvotní stav života v podobě z evoluční rané doby vývoje Země, v níž se říše minerálního, rostlinného a živočišného bytí ještě od sebe neoddělily — látková kompozice všemohoucího života. Jednotlivé skupiny látek podléhají, podle stanoviště, silným sezónním výkyvům, např. ''inulin'', polysacharid sestavený z ovocného cukru, který je s jarním růstem téměř spotřebován a ke konci podzimu se hromadí až na vysoké {{SE|412}}<br /> <br /> Gehalten dále obohacuje. Jarní kořen vykazuje největší obsah hořčin, srpnový kořen nejvíce *inulinu*, zářijový kořen nejvíce *taraxinu*, říjnový kořen nejvíce *lävulinu*.&lt;ref&gt;Werner Christian Simonis: ''Heilpflanzen und Mysterienpflanzen'', Wiesbaden 1991, S. 280.&lt;/ref&gt; Mléčná šťáva se skládá z vodě podobné základní substance — z *Taraxacum*-liquoru —, v němž jsou rozpuštěny mnohé minerální substance, jako mimo jiné draslík a křemík, jakož i organické sloučeniny jako bílkoviny, třísloviny, alkaloidy, vitaminy.&lt;ref&gt;Ebd., S. 282.&lt;/ref&gt; Látky suspendované v tomto roztoku v jemných kapičkách jsou pryskyřice a především kaučuk s koloidním bílkovinovým ochranným obalem. V popelu celé rostliny se nachází 7 % kyseliny křemičité, 40 % oxidu draselného, 8 % oxidu hořečnatého, 28,6 % oxidu sodného, jakož i stopy zinku, mědi, manganu a síry.&lt;ref&gt;Erdmuth-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, 512 S.&lt;/ref&gt; Číselné hodnoty analyticky prokazatelných látek poskytují — nad rámec jejich pouhé přítomnosti — jen malé opěrné body, které by dovolovaly rozeznat souvislost s tvořícím bytím. Více informací získáme, obrátíme-li pozornost na určité látkové kompozice, například na účinné látky a jejich léčivé působení. Ale ani ty nevypovídají nic o celku pampelišky, který tyto účinky vytváří. Dokud byl tento celek přijímán jako daná přírodní skutečnost, platila pampeliška za oficinální léčivou rostlinu. Nyní, kdy jsou účinné látky, jež jsou považovány za léčivé, izolovány a syntetizovány nebo mohou být nahrazeny jinými syntetickými látkami, pampeliška svůj čestný status léčivé rostliny ztratila. Tento status znovu získá — a tak i všechny ostatní léčivé rostliny —, teprve tehdy, až se budeme snažit rozpoznat vztahové předivo látek navzájem jako silové uspořádání, jehož architektem je — pod vedením zvenčí působících astrálních sil — éterické či životní tělo příslušné léčivé rostliny. Jednotlivé organické látkové sloučeniny sice obdržely svůj otisk od celku éterické organizace, ale tento celek plnohodnotně nezastupují.<br /> <br /> K tomu by bylo zapotřebí poznat skladatele, který si ve zjeveném obrazu pampelišky v tomto určitém uspořádání látek vytvořil autoportrét. Tohoto skladatele jako velkého umělce lze nalézt jen prostřednictvím poznání ducha. Teprve duchovní bádání otevírá „duchovní pouto&quot;,&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Faust I,'' Vers 1939.&lt;/ref&gt; které sinnstiftend spojuje empiricky nalezené jednotlivé skutečnosti. Taková duchovědná sinnstiftung ukazuje, že v pampelišce — na rozdíl od řebříčku, heřmánku a kopřivy — {{SE|413}}<br /> <br /> existuje nikoli vztah síry k zemsky vázaným látkám — draslíku, vápníku a železu —, nýbrž vztah křemene k draslíku. V živém přísluší draslíku úkol spojovat éterické tělo s fyzickým tělem; na opačném pólu stojí křemen. Na rozdíl od síry vytváří křemen jakýsi smyslový vztah mezi těmito dvěma bytostnými články a kosmicko-astrálními silami, které působí dovnitř ze Stoffwechselpol — z „Zemědělské individuality&quot;. Tato zvláštní vzájemná hra draslíku zdola a kyseliny křemičité shora se odehrává, jak lze předpokládat, v mléčné šťávě prostupující celou rostlinou. Nemůžeme v ní — v kontextu s pampeliškou, jež se utváří do vnějšího, trojčlenného zjevného obrazu — spatřovat „prostředníka [srov. poznámku autora] mezi v kosmu jemně homeopaticky rozptýlenou kyselinou křemičitou a tím, co je jako kyselina křemičitá skutečně zapotřebí po celém okolí&quot;?&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni, Dornach 1999, S. 137.&lt;/ref&gt; Zde se klade táž otázka jako u vzdušného dusíku: kyselina křemičitá přece stojí v půdě v pevné, koloidní i rozpuštěné formě dostatečně k dispozici — proč tedy přivádět kyselinu křemičitou z kosmu tak složitým způsobem, a navíc v tak nepatrných množstvích? Zřejmě se jedná o dva vzájemně polární stavy působení kyseliny křemičité, respektive v ní účinkujícího křemíku. Jedním stavem bytí kyseliny křemičité jsou křemen a silikáty. Jsou výsledkem vznikání a zanikání minulých zemských stavů. Jako horniny a jako jejich zvětrávací rozestup tvoří minerální základní kostru půd. K této zemsky vázané kyselině křemičité stojí kořen rostliny ve vztahu. Druhý stav působení kyseliny křemičité uplatňuje se v Stoffwechselpol nad zemí — jako „v kosmu jemně homeopaticky rozptýlená kyselina křemičitá&quot;.&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Pomyslí se ihned na meteorický prach, jenž se dostává do přitažlivé sféry Země. Ten však sám od sebe na Zemi prosévá. Toto minerální zemnění jistě nemůže být tím, co je míněno. Výrok Rudolfa Steinera zní, že „správná vzájemná hra draslíku a kyseliny křemičité v rostlině musí být přítomna, aby přitahovala kosmické&quot;.&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Je to aktivní proces, jenž vychází z rostliny a jejž je zapotřebí za pomoci náležitě připraveného hnojiva oživit. {{SE|414}}<br /> <br /> Co je zde mimo jiné označeno jako „kosmická kyselina křemičitá&quot;, označuje nehmotný, étericky-astrální stav. „Mohli bychom postupně, když budeme bezmyšlenkovitě dál hnojit, Zemi znemožnit, aby nasávala to, co jako kyselina křemičitá, olovo, rtuť je účinné&quot;, „co […] přichází z kosmické periferie a musí být přijato do rostlinného růstu&quot;.&lt;ref&gt;Ebd., S. 123–24.&lt;/ref&gt; Země ztrácí schopnost přijímat tyto kosmické substance. Aby bylo tomuto ztrácení čeleno, je zapotřebí opět zvláštní příprava hnojiva: preparát z pampelišky. Ten zprostředkovává půdě a rostlině schopnost, jež je pampelišce vlastní zvláštním způsobem — uvést draslík a kyselinu křemičitou v životních procesech rostlin do takového vzájemného vztahu, aby nabyly schopnosti přitahovat „kosmickou kyselinu křemičitou&quot;. V pampelišce vzniká tento vzájemný vztah teprve tím, že oba pozemské látky přijaté kořenem — draslík a kyselinu křemičitou — povznáší z anorganicko-fyzického do éterického stavu. Mléčná šťáva je ve své všemohoucnosti sice blíže svému praobrazí, přesto je v této podobě zjevení jeho odrazem právě tak jako jeho rytmus ve vzdutí a pohybu a jeho stupňování od kořene přes listovou růžici, vrcholící v květních úborech. Pampeliška je „jakýsi posel nebes&quot;; její zjevný obraz o tom vypovídá.<br /> <br /> Kyselina křemičitá takto vyzářená z kosmu a přijatá životními procesy rostliny vstupuje do vztahu s kyselinou křemičitou přijatou ze země, jež stojí ve vzájemném vztahu k draslíku. Teprve v této syntéze nalezne člověk pravděpodobně přístup k pochopení tohoto záhadného stavu věci popsaného duchovním badatelem. Kyselina křemičitá obsahuje křemík. „Křemík je zase v organismu přeměněn v látku mimořádné důležitosti, která v současnosti [tedy v roce 1924; poznámka autora] mezi chemickými prvky vůbec není uváděna.&quot;&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Je to tato přeměněná látka, skrze niž se zmíněné substanciality kosmu stávají novým způsobem přístupnými rostlinnému růstu?<br /> <br /> Pampeliška v sobě spojuje — jako evolučně nejranější forma existence života — mléčnou šťávu s kosmicko-pozemskou tvořivou silou dokonanou v přítomném. O tom vypovídá její zjevný obraz. Je to tato syntéza, jež pampelišce, především v jejím vynikajícím procesu kvetení, propůjčuje jedinečnou vlastnost, aby pozemsky vyzařující {{SE|415}}<br /> <br /> a kosmicky vstřikující křemičitou kyselinu v jedno spojit a přitom v Živém „v křemičité kyselině obsažený křemík&quot; proměnit v „novou látku&quot;? Kladnou odpověď naznačuje postup další preparace pampelišky i účinnost hotového preparátu.<br /> <br /> Na počátku preparace stojí otázka: Lze silový potenciál pampelišky zachytit, soustředit, koncentrát uchovat a nasadit jej v podobě hnojiva tak, aby se sdílel půdě a rostoucím rostlinám? Ve vadnutí pampelišky tento potenciál hasne. Poslední životní záchvěv je přeměna děložních listů v stopkatý chmýr, nesoucí pod svým deštníčkem semeno. Dříve než dojde k tomuto mistrnému závěru, musí být životní proces pampelišky, jenž ve květních úborech dosahuje svého vrcholu, udržován dále v proudu. To zase může zajistit jen obalový orgán, který pochází z přírodní říše o stupeň vyšší — z říše živočišné. Zvíře staví své životní procesy do služby svého duševního nitra a udržuje je tím v proudu. Podle duchovní vědy Rudolfa Steinera tuto úlohu plní, pokud jde o květní úbory pampelišky, pobřišnice, přesněji okruží skotu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Bauchfell_bzw._Gekröse_des_Rindes&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Pobřišnice resp. okruží skotu ====<br /> <br /> Slouží jako obalový orgán z říše živočišné při preparaci květních úborů pampelišky. Pobřišnice (''Serosa'', ''Peritoneum'') obaluje břišní dutinu se všemi orgány v ní uloženými, stejně tak dutinu pánevní. V břišní a pánevní dutině tvoří hraniční membránu metabolického pólu ve vlastním smyslu. Také hrudní dutina, centrum rytmického systému se srdcem a plícemi, je vystlána ''Peritoneem'' — pohrudnicí. Tato je však od pobřišnice přísně oddělena bránicí (''Diaphragma''). ''Peritoneum'' je kožní orgán obrácený do vnitřního světa těla, vyvráceného naruby. Jeho povrch přivrácený k nitru tvoří ploché buňky uložené v bazální membráně. Ta nasedá na pojivové a svalové tkáně stěn orgánových obalů, resp. tělních dutin. Odloupneme-li ji, držíme v rukou průsvitnou, lesklou, membránovitou kůži. Ta je prostoupena jemnou sítí nervových vláken, jež se centrují v jednotlivých gangliích a nakonec se sbíhají ve velkém gangliovém centru solárního plexu (''Plexus solare''), které leží u skotu pod páteří na hranici {{SE|416}}<br /> <br /> páteře hrudní a bederní. Tato nervová pletiva náleží vegetativnímu nervovému systému, jenž se člení na *Sympathicus* a k němu polárně se vztahující *Parasympathicus*. Jejich regulační působení se odehrává hluboko v podvědomí.<br /> <br /> Pouhé anatomicko-funkcionální pozorování pobřišnice osvětluje jen málo z jejího hlubšího dosahu. Konstatujeme silnou inervaci, vlhkostní film umožňující klouzavost orgánů břišní a pánevní dutiny — zvláště závitů tenkého střeva — a pozoruhodně vysokou schopnost resorbce tělesných tekutin; v součinnosti s lymfou a lymfatickými uzlinami zajišťuje detoxikaci — ve smyslu jakéhosi trávení — tělu cizích látek. Tento způsob pozorování, omezující se na vnější fakta, se ihned rozšiřuje, jakmile se ptáme po dosahu silné inervace. Odpověď dává pobřišnice sama. Je to smyslový orgán, jenž se obrací na to, co se v jednotlivých orgánech tohoto vnitřního prostoru vykonává ve vysoce specifických činnostech, a jenž přitom souhrn těchto činností uchopuje v bezvědomí jako celek — a z tohoto celku koordinuje a navzájem slaďuje orgánové aktivity.<br /> <br /> Tak jako vnější kůže a do ní vložené čtyři střední smysly — tepelný, zrakový, chuťový a čichový&lt;ref&gt;Willi Aeppli: *Sinnesorganismus, Sinnesverlust, Sinnespflege*; Stuttgart 1967; sowie<br /> : Dietrich Rapp, Hans-Christian Zehnter: *Die zwölf Sinne in der seelischen Beobachtung – Eine Exkursion*, Münchenstein 2019, 253 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: *Anthroposophie ein Fragment*, GA 45, Dornach 2002.&lt;/ref&gt; — zprostředkovávají bdělému vědomí smyslový obraz skutečnosti bytí, tak vnitřní kůže pobřišnice zprostředkovává zjevení samotné té bytostné skutečnosti; a to posledně jmenované zejména v souvislosti se životním smyslem. Ten temně oznamuje tělesné stavy. Patří vedle smyslu pro rovnováhu, vlastní pohyb a hmat k nižším, volním smyslům.&lt;ref&gt;Willi Aeppli: Ebd.; sowie: Dietrich Rapp, Hans-Christian Zehnter: Ebd.&lt;/ref&gt; Svou blízkostí k vůli spočívá jejich činnost v nejhlubším podvědomí — podvědomí hlubokého spánku; stojí v bezprostředním vztahu ke geistwirklichkeit bytí. Smyslový orgán pobřišnice tedy nevnímá předmětné protistojné, nýbrž ponořuje se do bytostných zjevení, jež se vyjadřují v činnosti orgánů tělních dutin. Tak je činnost močového měchýře jakožto orgánu koncentrace a vylučování jiná než činnost tenkého střeva jakožto orgánu vstřebávání trávicích šťáv. A opět jiné jsou činnosti jater, slinivky, sleziny atd. Pobřišnice je {{SE|417}}<br /> <br /> na jedné straně vetkáno do bytostného bytí a činnosti (účinnosti, funkce) každého jednotlivého orgánu břišní dutiny, na straně druhé zprostředkovává zároveň souhrn těchto činností hlavnímu gangliovému centru sluneční pleteně. Proto lze pobřišnici spolu s menšími gangliovými uzly a velkým gangliovým centrem nazvat vnitřním nebem. Také jiná, zjevně intuitivně zvolená ganglionová označení břišní dutiny, jako „hvězdicovité ganglium&quot; (''Ganglion stellatum'') a ''Ganglion coeliacum'' (''Coelum'' = nebe), poukazují na příbuznost s makrokosmem. „Tělesná dutina je nebe, kosmická enkláva.&lt;ref&gt;Lothar Vogel: ''Der dreigliedrige Mensch'', Dornach 1979, S. 105.&lt;/ref&gt; Zde v říši zvířat a zejména u přežvýkavců a mezi nimi především u skotu nachází tento nebeský vztah nejvyšší rozvinutí. Při přežvýkování nevnímá kráva obrazy smyslově dané vnější skutečnosti, nýbrž v podobě silotvorných obrazů zjevení té bytostné skutečnosti, která jí leží v základu.<br /> <br /> S ohledem na vztah pobřišnice k rozmanitým autonomním činnostem orgánů břišní dutiny, jež každý jednotlivě obaluje, vyvstává otázka, která část pobřišnice přichází v úvahu pro preparaci. Ve svém kurzu pro zemědělce jmenuje Rudolf Steiner kravské okruží: „Žlutá hlavičková pampelišková kvítka se sesbírají, nechají trochu povadnout, slisují a všijí do kravského okruží.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 137.&lt;/ref&gt; Na otázku, co je třeba rozumět pod kravským okružím, následuje odpověď: „Mínila se tím pobřišnice. Dle mého vědomí se okružím rozumí pobřišnice.&quot;&lt;ref&gt;Ebd., Fragenbeantwortung vom 14. Juni 1924, S. 175.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tato vyjádření vedla v praxi dodnes k pochybnosti: Záleží prvotně na pobřišnici jako takové, nebo specificky na okruží, jež tvoří část pobřišnice? Je-li tomu tak v prvním případě, nabízí se pro preparaci daleko spíše a jednodušeji velká předstěra (''Omentum majus''), méně pak malá předstěra (''Omentum minus''), jež ve dvoulisté ploténce spojuje játra a žaludek. Velká předstěra, rovněž dvoulistá ploténka pobřišnice, leží jako zástěra mezi břišní stěnou žaludku a kličkami střev. Splývá od žaludku dolů až k dolní ploše břišní dutiny, tvoří tam velkou kličku, obrací se zpět opět nahoru a kryje střeva jako hřejivý ochranný štít.&lt;ref&gt;Ulrike Remer-Bielitz: ''Dokumentation zum Rindgekröse''; Forschungsring, Materialien Nr. 8, Darmstadt 2001.&lt;/ref&gt; Jinak je tomu s okružím (''Mesenterium''). {{SE|418}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 31, S. 419.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 31: Querschnitt durch die Bauchhöhle des Rindes. Die Bauchfell-Serosadoppellamelle in Beziehung zur Dünndarmverdauung.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Upevněno na stěně břišní dutiny, bezprostředně pod páteří, nese celý střevní svazek. Z obou stran břišní dutiny se jednovrstvé peritoneum břišní dutiny skládá do serozní dvojploténky, okruží, a to tak, že jeho smyslově aktivní strany míří navenek do břišní dutiny (obrázek 31). Serozní dvojlamely se v oblasti tenkého střeva (''Jejunum'') dělí a obalují jej jako jednotlivá lamela. Okruží tak tvoří vějíř záhybů, jenž sleduje těsně k sobě přiléhající kličky tenkého střeva dobrým dílem břišní dutiny. Mezi oběma serozními listy okruží leží nervové provazce (větví se do obou listů a jsou v souvislosti s trávicím děním v tenkém střevě), dále tepenné a žilní krevní dráhy (udržují intenzivní životní procesy ve střevě), mízní cévy (přijímají přes střevní sliznici [''Mucosa''] trávicí šťávy [''Chylus'']), mízní uzliny (působí detoxikačně) a konečně pojivová tkáň a tukové vrstvy. Tím se stavba okruží jako části pobřišnice ustavuje tak, že je zároveň orgánem smyslovým i orgánem činnosti. Zprostředkovává trávicí činnost (vnější svět) celkovému organismu (vnitřní svět) a naopak.<br /> <br /> Zaměří-li se pozornost na tento vztah k činnosti, vyjasňuje se rozdíl mezi okružím a předstěrami (''Omentum majus'' a ''minus''). Pojem „pobřišnice&quot;, který Rudolf Steiner v odpovědích na otázky kurzu zmiňuje v souvislosti s okružím, míní něco obecného, {{SE|419}}<br /> <br /> jakoby ideu obsáhlého, do smyslové tmy metabolismu ponořujícího se, vědomí odňatého smyslového orgánu. Pojem „okruží&quot;, jenž nachází zmínku v pátém přednášce Zemědělského kurzu, míní něco specifického, funkční pole, na němž se obecné uplatňuje ve vysoce specifické činnosti, totiž v takové, jaká se v takto dokonalé podobě nachází jedině v trávicím traktu. Jeho jedinečnost plyne z důvěrné souvislosti s „vlohou Já&quot; probíranou v kapitole „Skot&quot; (s. 146 nn.). Tato vloha je v kravě předznačena v dlouhé cestě intenzivní trávicí činnosti, vrcholící přežvykováním. Výsledek tohoto trávicího otvírání látky vnímá seróza pobřišnice okruží. Vyzařuje jako astrální síla do nitra těla i do krevní dráhy a ta ji nese až k nervově-smyslovému pólu hlavy a do nasazených rohů, kde se vrátí zpět. Tím se na vyšší rovině znovu spouští vědomostní impuls, jehož výsledek zpětně ozařuje tělní dutinu a prostřednictvím obou serozních listů okruží se sděluje obsahu střeva. Ten je nyní prosycen silami, které z aktuální životní činnosti krávy nalezly cestu k její nadsmyslové bytostné skutečnosti. S vyloučením vstupuje toto silové potenciál, „vloha Já&quot;, do vnějšího světa. Propůjčuje kravskému hnoji jeho jedinečnou a trvalou hnojivou sílu. Toto dění, vycházející z vyššího bytí krávy, smí platit za další doklad toho, že pobřišnice představuje cosi „obecného&quot;, kdežto dvojlamelová okruží-pobřišnice cosi specifického. Tato druhá splňuje v „niterném nebi&quot;, v tomto vpáčeném kosmu, ústřední úkol: zprostředkovávat trávicí dění přežvýkavce organismu a od tohoto organismu zpět trávicímu systému, jenž se pak stává hnojivem.<br /> <br /> Toto dění, zahrnující celé bytí krávy, neplní ani velká ani malá předstěra. Obě mají specifické funkce mimo trávicí dění a s ním spojené kroky přeměny ve vyšší silové působení. Obě sice vykazují podobnou anatomickou stavbu s dvojlamelovou sérózou a mezi nimi ležícími nervovými, krevními a mízními drahami, mízními uzlinami a pojivovou tkání — přičemž tato pojivová tkáň je výrazně redukována. Příznačná pro velkou předstěru je sítkovitá distribuce uloženého tukového pletiva. Co však tato anatomická příbuznost vypovídá? Smyslová funkce je zásadně jiná. Je to taková, jež — jak se smíme domnívat — spočívá ve vnímání a řízení harmonického spolupůsobení {{SE|420}}<br /> <br /> Orgánů břišní dutiny, zejména na aktivitu tenkého a tlustého střeva ve vztahu k předcházející činnosti žaludku a předžaludků. Co se děje v bachoru, musí být v průběžném vzájemném vztahu sladěno s tím, co probíhá ve střevním trávení, a naopak. Navíc je velká předstěra vnímavě ponořena do tekutinového hospodářství břišní dutiny a řídí je sekrecí a resorpcí. Dále zajišťuje obranu proti tělu cizím látkám. Na základě toho a své velké pohyblivosti bylo velké předstěřové těleso označeno také jako «velký hadr břišní dutiny».&lt;ref&gt;Johannes W. Rohen: ''Funktionelle Anatomie des Menschen'', Stuttgart-New York 1993, S. 287.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Co jakožto obalový orgán pro květní úbory pampelišky jednoznačně svědčí pro kravské okruží, lze spatřit v následujícím: Jako vysoce vyvinutá složnokvětá rostlina má pampeliška moc přitahovat z kosmu substanciálně-bytostné jádro kyseliny křemičité. Kravské okruží má ze své strany moc — díky své smyslové činnosti obrácené dovnitř na látkové působení trávení v tenkém střevě — obdařit ještě nehmotnou kyselinu křemičitou jakousi vnímající niterností. Aby bylo možno tento potenciál, jenž je jako výsledek evolučního stávání se uložen v pampeliškovém květu a v kravském okruží, učinit využitelným pro růst rostlin, je zapotřebí opět preparace, která vyvěrá z duchovního poznání člověka a která v rytmu plynutí časů překlenuje hranice mezi přírodními říšemi.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Präparationsschritte&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kroky preparace ====<br /> <br /> Vhodný čas ke sběru — to platí pro střední Evropu — je slunečný dubnový den. Květní úbory se otevírají v brzkých ranních hodinách, rozkvetou řadu po řadě od okraje a rozepnou své jazykové květy radiálně do šířky. Přibližně kolem desáté hodiny dopoledne bývá dosaženo stadia, kdy ve středu úboru ještě zbývá drobný shluk poupat. V krátké době asi jedné hodiny, než nastane plný rozkvět, musí být úbory natrhány z dutých stopek a rozloženy k sušení, případně předsušeny teplým vzduchem. Sběr odpoledne, za plného rozkvětu nebo v pokročilé kvetoucí sezóně je třeba se vyvarovat pro nebezpečí předčasného přechodu k tvorbě chmýří a semen. {{SE|421}}<br /> <br /> V prvním přípravném kroku jsou květní úbory — podle stupně vysušení — lehce navlhčeny výluhem z listů pampelišky, trochu stlačeny, ze všech stran obaleny lalůčky okruží a provázkem z konopí (žádný syntetický materiál) svázány do malého balíčku. Jako «alternativa» k okruží se kvůli snazší manipulaci často upřednostňuje velká předstěra (''Omentum majus''); je plošnější a zpravidla méně prostoupena tukem. Připojuje se k žaludku a jinak nemá žádnou přímou spojitost s kličkami střevními.<br /> <br /> Obalení gekrózní membránou vede k první umstülpung přirozeného procesu, a tím k prvnímu kroku emancipace od něj: Vyzařující gesta löwenzahnových květů, obrácená ke kosmu, je nyní obrácena dovnitř a naplňuje vnitřní prostor. Jinak je tomu s pobřišnicí, jež jako jakési «nebeské klenby» vystýlala břišní dutinu, obemykala všechny břišní orgány a tak i umně kličky tenkého střeva a stála v smyslovém vztahu ke skryté trávicí činnosti — nyní je obrácena ven. Popsaná dvojitá lamela nebo -serosa okruží nyní v novém způsobu rozvíjí smyslovou činnost obrácenou ven i dovnitř. Dovnitř je tato — skrze ''serosu'' dovnitř obrácené lamely — zaměřena na životní dění, jež v květních úborech pampelišky dosáhlo evolučního vrcholu, zatímco ''serosa'' ven obrácené lamely se otevírá silám, které ze světové i zemské periferie zvenčí proudí dovnitř. Tak nahlíženo, se jednotná smyslová funkce střevního okruží rozštěpuje do polaritní dvojí funkce. Nedotčeny tím zůstávají pojivové strany obou lamel; nadále k sobě přilnou a tvoří jaksi pojivový článek mezi oběma polárními sférami vnímání.<br /> <br /> Fyzická a životní organizace pampelišky je evolučně zaměřena na to, aby utvářela vztahové předivo draslíku a kyseliny křemičité, vrcholící v květ. S tím se váže otázka, zda právě v onom pojivém článku — jako syntéza tohoto nového vztahu vnitřku a vnějšku — nemůže toto vztahové předivo být udrženo v proudu i za hranicí, která je evolučně rozvoji rostliny vytčena. Nespočívá právě v tom význam okruží, že jednak ve své funkční jednotě s trávením v tenkém střevě a jednak na základě funkce své dvojité lamely v prvním přípravném kroku přivádí do vzájemného vztahu dvě polární silová světa? Nejsou tím teprve v pozemském světě stvořeny podmínky, aby jedinečná vlastnost pampelišky — «přitahovat kyselinu křemičitou z kosmu» — {{SE|422}}<br /> <br /> na cestě hnojení přenášet na půdní a rostlinný život? Tyto otázky bude možné zodpovědět jen z osobního vztahu, který si člověk v činu a myšlení buduje k věcem a bytostem. Vyvstávají tváří v tvář praxí místy uplatňované, kdy jsou obě serosalamely — zpravidla velkého omenta — od sebe odděleny tak, že vzniká jakási kapsa, do níž se nacpou květní úbory a jejíž otevřené konce se pak zašijí. To znamená, že obal je jen jednovrstvý, to jest: uplatní se účinek pobřišnice jako něčeho obecného (výstelka břišní dutiny), a nikoliv okruží jako něčeho zvláštního.<br /> <br /> Druhý krok preparace si v praxi získal širší pozornost teprve poté, co s pátým vydáním Zemědělského kurzu (Dornach 1975) byly publikovány i poznámky Rudolfa Steinera k přednáškám kurzu. V nich poznamenává k preparátu z pampelišky: «Zavěsit okruží ve vzduchu.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Anhang, S. 293.&lt;/ref&gt; V páté přednášce kurzu to není řečeno těmito slovy, nýbrž je ihned odkazováno na třetí krok: «Pak musíme vystavit [okruží obklopené květní úbory pampelišky; poznámka autora] samozřejmě působení země, působení země v zimní době.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Tak tomu bylo i v následujících desetiletích v praxi vesměs dodržováno. Přesto zůstávala otázka stále otevřená, zda tím míněno, že druhý krok odpadá, případně jak je třeba rozumět bezprostředně následující větě: «Nyní však jde o to, abychom získali obklopující síly tím, že s ním naložíme stejně jako s ostatním.» Hádanka se rozluští s výše uvedeným citátem z poznámek «zavěsit ve vzduchu». Ten vykládá «obklopující síly», jež působí v létě ve vzduchu a teple nad zemí. Poznámka, «že s ním naložíme stejně jako s ostatním», musí být tedy vykládána ve stejném smyslu jako v případě řebříčku, kde bylo podrobně popsáno vystavení preparátu letním a zimním silám.<br /> <br /> Ve druhém kroku preparace se odehrává 2. akt everze a s ním stejně tak akt emancipace od přírodou daného dění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#423|Abbildung 32]]). To, co dříve náleželo vnitřní bytosti krávy a vděčilo celé své existenci právě její službě, je nyní orgánem vnějšího světa, ve službě sil, které se vyzařují z kosmického obvodu. {{SE|423}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 32, S. 423.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 32: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation des Löwenzahnpräparates.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Naopak květy pampelišky, které se ve vnějším světě obracejí ke kosmu a jemu vděčí za svou existenci, jsou nyní obklopeny zvířecím orgánním obalem, v němž se koncentrát sil květů pampelišky spojuje se silami makrokosmu, jež jsou tomuto koncentrátu zprostředkovány orgánním obalem kravského okruží.<br /> <br /> Nyní jde o to, aby sebrané květní úbory z dubna byly dostatečně usušeny, ihned poté obaleny laloky okruží krávy středního věku, pokud možno z vlastního stádního chovu statku, a takto svázaný kulovitý balíček byl zavěšen ve vzduchu, chráněn před ptačím zobáním. Přes letní pololetí až přibližně do Michaeli zůstává takto nad zemí vystaven slunečním a planetárním silám v teple a vzduchu. Ty vstupují do vzájemného působení s pozemskými látkami draslíku a kyseliny křemičité, které byly v květu povzneseny do éterického stavu. Na tomto stupni éterična — tak lze předpokládat — teprve může vznikat ono «vztahové předivo draslíku a kyseliny křemičité», na něž poukazuje duchovní bádání a které propůjčuje pampelišce schopnost jako «poslovi nebes» přitahovat kosmickou kyselinu křemičitou. Nechť je to pokus ukázat onen vztahový kontext, podle nějž za prvním krokem nutně musí následovat {{SE|424}}<br /> <br /> krok druhý, totiž vystavení balíčku z okruží atmosférickým silám.<br /> <br /> Ve třetím kroku preparace se uskutečňuje třetí proces everze a emancipace ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#423|Obrázek 32]], S. 423). Co bylo přes letní pololetí nad zemí, v «břiše zemědělské individuality», vystaveno silám periferie planetárního kosmu, je nyní exponováno silám, které z obvodu stálic působí cestou přes zemi v zemito-vodním živlu. Zatímco v létě jsou to přednostně astrální síly, které se vyzařují ze sluneční sféry a planetárních sfér a prostřednictvím zvířecích orgánních obalů vtiskují do substance květů pampelišky, jsou to v zimě v zemi především já-síly působící z vyšší duchovní světa, které se vtiskují do substance květů.<br /> <br /> Postup ve třetím preparačním kroku je následující: Po začátku podzimu, okolo Michaeli, jsou kulovité balíčky sundány a zahrabány do země, do hloubky přechodu od humusového svrchního půdy k jílovitějšímu a jemnopísčitějšímu podorničí. Jáma je opět zasypána a blízko povrchu půdy opatřena drátěnou sítí proti psům a lišáku. Dokud se zápach okruží do zimy nevytratí, může k tomuto účelu pomoci i dřevěná nebo kamenná přikrývka.<br /> <br /> Na jaře, okolo Velikonoc, je preparát vyjmut — jeho obal z okruží bývá zpravidla silně zetlelý — a uložen do hliněných nádob, allseitig obklopených rašelinovou drtí. S hotovým preparátem, jehož květní úbory si z velké části zachovaly svou strukturu, vznikla znovu nová látkovost — nebo lépe: nové uspořádání látek — jako vztažný bod ke silovému potenciálu zcela nového druhu. Na cestě svého vznikání, řízené duchem a rukou člověka, bylo udržováno v živém a rozvíjí svou bytostnou účinnost v živém.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Anwendung_und_Wirksamkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Použití a účinnost ====<br /> <br /> Preparát z pampelišky je jako ostatní preparáty silové hnojivo. Působí jako ony na «souzvuk tvořivého, formujícího a utvářejícího světového slova»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993.&lt;/ref&gt;, to jest — vztaženo na preparáty — na životní, astrální neboli duševní síly i na formující bytostné neboli já-síly, přičemž tyto posledně jmenované propůjčují rostlinám z hlubin země sílu vzpřímení {{SE|425}}<br /> <br /> verleihen.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Leitsätze'', GA 26, «Der Mensch in seiner makrokosmischen Wesenheit», Dornach 1998.&lt;/ref&gt; Vytvářejí, budují a tvarují úrodnou půdu i plodnosné rostliny — to, co se jako «bránicová střed» začleňuje mezi «hlavu a břicho» zemědělské individuality. Jedinečným způsobem to platí o preparátu z pampelišky. Kolik podmínek plných vzájemných vztahů musí souznět, aby bylo uděleno blossomům pampelišky schopnost jakési smyslové síly — přitahovat kieselsäure z kosmického obvodu? Jaký velkolepý soubor vztahů musí vládnout v látkové výměně krávy, aby bylo s okruží vytvořeno ústrojí, které má na jedné straně smyslový vztah k látkám přicházejícím zvenčí v proudu potravy a na druhé straně zprostředkovává výsledek tohoto vnímání astrálnímu bytí krávy? Spojení obojího — blossomů i pobřišnicového okruží — vytváří syntézu vyššího druhu, hnojivou substanci, jejíž účinnost představuje zesílení obou polárních kvalit.<br /> <br /> Vzniká nová kompozice látek v živém, hnojivo, které se v ještě intimnějším způsobu stará o to, aby se nadsmyslově-astrální organizace kulturních rostlin vtiskovala do jejich éterické a skrze ni do jejich fyzické organizace. Rostliny se stávají smysluplnějšími, a tím citlivějšími na látky, které potřebují ke svému růstu: «je-li rostlina tímto způsobem, v nejjemnějším způsobu prostoupena kieselsäure, proživána jí, pak se stane, že je citlivá ke všemu a ke všemu přitahuje».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 138.&lt;/ref&gt; Dále se uvádí, že tento obvod se zjevně nevztahuje jen na prokořeněný půdní prostor jednotlivé rostliny, nýbrž sahá až do sousedního pole, lesa a přilehlé louky.&lt;ref&gt;Ebd., S. 138.&lt;/ref&gt; Toto zpočátku záhadné tvrzení lze dnes při nynějším stavu vědeckého poznání docela dobře vysvětlit fenoménem symbiózy kořenů rostlin s půdními houbami (''Mykorrhiza''), jejichž mycelium — předivo buněčných vláken (''Hyphen'') — propojuje na větší vzdálenosti kořenové soustavy rostlin navzájem. Hyfeny na jedné straně zásobují rostliny vodou (lesní stromy), především však minerálními látkami, na druhé straně samy profitují z jejich energetického hospodářství. Fenomén vzájemně se podporujícího soužití (''Symbiose'') výše vyvinutých organismů s nižšími lze docela dobře ve {{SE|426}}<br /> <br /> způsobu pochopit, že zde vládnou temné stupně citlivosti, tak například u luskovin, jejichž výkon vazby dusíku lze organickými hnojivy znatelně zvýšit. Lze očekávat, že i zde přípravek z pampelišky přinese významný příspěvek. Avšak vyčerpává se tím, pokračováním přírodního procesu, bytost a účinnost tohoto látkového novotváření z duchovní vědy? Empfindung v daném případě jistě znamená, že astrální organizace působící na rostliny zvenčí se má v míře vyšší stát «tvůrcem a tvárcem» éterických čili životních sil a udržovat tyto jako «tvořivé» v proudu. Předstupeň k tomu se odehrává v květu pampelišky. Obdarován je schopností přitahovat křemičitost z kosmu díky své zemské zakořeněnosti (stoupající mléčná míza) a zároveň svému náklonu a otevřenosti ke slunci. Popsanou preparací, uskutečňující se v pozemském, je přípravek z pampelišky nakonec uveden do stavu, kdy prostřednictvím organických hnojiv zprostředkovává jiným pěstovaným rostlinám schopnost přitahovat ze sousedních kulturních půd zemské látky, které potřebují k zdravému růstu.<br /> <br /> S obvyklými vědecko-teoretickými pojmy je taková látková migrace nemyslitelná. Stává se pochopitelnější, naučíme-li se rozumět půdě samé, bránicovému orgánu «zemědělské individuality», jako životní souvislosti prostoupené astrálními silami, do níž kořen jako smyslový orgán svým způsobem vstupuje. Tento nepatrně rozvinutý smyslový orgán lze zcela otupět minerálními solemi (srov. kap. «Použití dusíkatých solí», s. 275 nn.), lze jej však také vychovávat k stále vyšší aktivitě souhrnným působením všech jmenovaných preparátů. A o to jde. Každý z nich přispívá jedním aspektem působení k rozvoji smyslové organizace, a tím k «citlivosti» vůči látkám a silám: «Opracovává-li se zemský půda tak […], pak se rostlina připraví k tomu, aby přitahovala věci z širokého obvodu.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 138.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Přípravek z pampelišky hnojí půdu astrálními silami. Ty činí bující život půdy mocným působením v tom smyslu, že půda sama se stává rostlinnou. V tomto prostředí stupňované půdní úrodnosti je asi třeba hledat odpověď na otázku: Jakého druhu je «citlivost» podnícená přípravkem z pampelišky? Je to {{SE|427}}<br /> <br /> Innenwirkung, která nevychází z vlastního duševního nitra – to rostlina nemá –, nýbrž taková, jež má z nadsmyslového prostřednictvím látkového uspořádání rostliny moc cíleně přitahovat pozemské látky. Jak se ale tyto látky dávají do pohybu? Nemusejí být nejprve přivedeny do proudění životní organizací těch rostlin, které rostou na sousedním poli, na louce a v lese? To znamená: nemusejí být pozemské látky nejprve povýšeny z fyzicko-materiálního stavu do stavu Bildekräfte? Tato záhadná otázka zůstává otevřená!<br /> <br /> Přípravek z pampelišky se aplikuje – spolu se čtyřmi předtím popsanými přípravky – jako přídavek v jakési homeopatické dávce do kompostů, chlévského hnoje, kejdy a gülle. Mírou je tříprstová špetkana přibližně 1 m² zahradní kompostové buňky až po 10 až 15 m² u hnojišť a kompostovišť, případně hlubokých stájí a tekutých hnojiv. Preparace by měla proběhnout bezprostředně po zakládání hromady, u tekutých hnojiv bezprostředně po zahájení plnění nádrže. Místo zavěšení v látkových sáčcích lze preparátové dávky také prohníst s jílem do kuliček a v této podobě přidat pevným i tekutým hnojivům. Opakování se doporučuje po každém přesypání hromad, respektive po promíchání a provzdušnění tekutých hnojiv. Preparáty tlumí přeměny, které se znovu ihned rozbíhají, a tím brání nadměrnému zahřívání, respektive ostrostii zápachů. Dusík a uhlík zůstávají «usazeny» v organických sloučeninách. Přípravek z pampelišky je navíc součástí «souhrnného preparátu» – intenzivně preparovaného koncentrátu na bázi chlévského hnoje bez podestýlky. Ten se v malých množstvích rozptyluje na čerstvý hnůj před každodenním vyvážením, respektive přidává do ložných míst boxových stájí.<br /> <br /> Jako každý z preparátů volá i ten z pampelišky k přítomnosti ducha v činu. Teprve ta – v souvislosti s celkem statku – probouzí otázky, a s nimi badatelské smýšlení. Otevírá se poznávací cesta, která nejprve jen vykonávající jednání oživuje na jednání umělecké.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Baldrianpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Složení přípravku z kozlíku ===<br /> <br /> Jako poslední v řadě šesti hnojivých preparátů stojí přípravek z kozlíku. V aplikaci i funkci zaujímá zaokrouhlující zvláštní postavení. V pouhých několika slovech charakterizuje Rudolf Steiner podstatu a účinnost tohoto preparátu takto: »tím, že se hnoji přidá způsobem velmi jemným ona zředěná šťáva z kozlíkového květu, lze v něm vyvolat to, co ho podněcuje k tomu, aby se k tomu, co nazýváme fosforovou substancí, choval správným způsobem.« {{SE|428}}<br /> <br /> V tomto výroku je již naznačeno, že šťáva vylisovaná z kozlíkového květu nepodléhá žádným dalším preparačním krokům – kromě jediného opatření, totiž že tinkturu je před použitím třeba zředit teplou vodou. Záhada, oč zde jde, se musí odkrýt jednak tím, co o ní prozrazuje zjevný obraz kozlíku lékařského (Valeriana officinalis), jednak tím, co lze získat z duchovního výzkumu jakožto poznání.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Erscheinungsbild_des_Baldrian&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zjevný obraz kozlíku ====<br /> <br /> Kozlík se nachází v okrajových a přechodových zónách obdělaných pozemků na hlinitých, humusnatých půdách, přednostně na vlhčích, spíše stinných místech – na lesních okrajích, na vlhkých loukách, v pobřežních pásech podél potoků a řek a u paty svahů s průsakovými vodami z podorničí. V horských údolích vystupuje až do značných nadmořských výšek. Lze ho pěstovat i zahradnicky. Zatímco se pampeliška – kromě své krátké doby kvetení – skrývá mezi trávami a bylinami, zvedá se kozlík z počátečního stádia listové růžice do hrdé vzpřímenosti vysoko nad své okolí, vrcholíce bíle až světle růžově rozkvétajícím lichookolíkem. Ten sestává z těsně semknutých, jemných, drobounkých jednotlivých kvítků, které se v intenzivně se šířící vůni zdají jakoby rozpouštět. Princip stonku ovládá celou rostlinu. Při výšce porostu až dva metry dosahuje stonek dolů až do prostoru kořenů, kde tvoří oddenky, a nahoru do vzdušného prostoru, kde se rozptyluje v květenství. Nahoru i dolů se rozčleňuje jednak v jemné stopky květů, jednak v mohutné oddenky. Ve stonku se jedinečným způsobem prolíná zemitost s působením vzduchu a tepla. Střídavě vstřícně se rozevírají lichozpeřené listy. V prvním roce po výsevu je metamorfóza listu nejzřetelněji vyjádřena. Z listové růžice se listová posloupnost zvedá stále ve větších vzdálenostech. Řapík se postupně zkracuje a v přechodu ke květenství se listy nakonec zcela stáhnou {{SE|429}}<br /> <br /> do stonku zpět. V následujícím roce je metamorfóza listů méně výrazná ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#431|Obrázek 33]], s. 431).<br /> <br /> Stejně zdůrazněně, jako se projevuje v podobě listů, vystupuje metamorfóza substančního dění v proměně vonných látek od kořenového oddenku přes stonek až ke květu, jejichž intenzita vyvanoucích vůní je nejsilnější při odkvétání. Jako oslovuje tvar a barva prostřednictvím zrakového smyslu cit, tak otevírá čichový smysl citu hlubší vrstvy působení substancí. V temněji ladícím cítění vede čich blíže ke kvalitě sil, jež jako astrální působí v živém. U kozlíku a kopřivy se navzájem vztahují polárně.<br /> <br /> Zjevný obraz kopřivy vzbuzuje dojem, že v její životní organizaci jsou účinné zejména chemický neboli zvukový éter a éter životní. Ty se stávají formativními silami skrze vyšší elementárně-astrální duchovost a jsou touto schopny přivodit zvláštní substanční skladbu této léčivé rostliny. Stává se obrazem té dovnitř směřující kompoziční přebytečné síly astrálna. Ta přísně formuje jednak až do periferie substanční sloučeniny – jako například urticin v žahavých chloupcích –, jednak zůstává potenciál zadržených astrálních sil, jež mají cestou preparace schopnost uvést pozemsky hmotné látky znovu do pohybu, oživit je a proměnit.<br /> <br /> Jinak kozlík: ten vyvanuje ven do vzduchu a tepla, co se v jeho životních procesech v listu, kořenovém oddenku a stonku pod astrálním působením utvořilo jako kompozice látek. U vůní chudé kopřivy konfigurují tyto formativní síly látky k nositelství oné «znamenité vnitřní účinnosti». Tuto kvalitu sil uchovává za ochrannou zdí své navenek uzavřeně vyhlížející podoby. Jinak opět kozlík: ten vyvanuje vše to, co jeho astrální organizace v působení formativních sil ze substancí zkomponovala. Zjevný obraz kopřivy ve svém sebeprosazení a pevnosti, jež se staly obrazem, poukazuje především na tvořivou sílu životního éteru – zjevný obraz prostředí otevřeného kozlíku na éter tepla a světla. Kozlík je dárcem tepla a světla. {{SE|430}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wurzel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kořen ====<br /> <br /> Semenáček kozlíku lékařského nejprve vytváří kůlový kořen, který brzy odumírá. Stonek zůstává zpočátku stlačený a z něj se rozvíjí volná listová růžice. V půdě, v přechodu ke kořeni, se rozděluje v několik krátkých, válcovitých ''rhizomů'' — jistý druh vegetativního tvoření plodů v kořenové oblasti —, od nichž kořeny vybíhají v páscích obloukovitě ven a do hloubky. Sféricky uzavírají dolů otevřený vnitřní prostor, rozčleňují se do jemného kořenového vlášení a tím představují typus «irdischen Wurzel»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 56.&lt;/ref&gt; («pozemského kořene») ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#431|Obrázek 33]]). Rhizomy vykazují — v pokračování vzduchem naplněného stonku — dutiny. V přechodu k mírně ztluštělým kořenovým páskům, které rovněž obsahují vonné látky, se na podzim tvoří pupeny, z nichž vyrůstají nové výhonky. K této formě vegetativního rozmnožování přistupuje ještě tvorba výběžkových výhonků, které se v místech svých prýtových uzlů znovu zakořeňují.<br /> <br /> Nejnápadnějším jevem kozlíku je silný, omamně zemsky těžký zápach, ano puch, který je stlačen zpět do kořenového trsu a při poranění z něj vychází. Chemická analytika odhaluje ve skupinách látek uhlohydrátů, bílkovin, olejů, alkaloidů, pryskyřic atd., jakož i organických kyselin a minerálních látek rozsáhlé spektrum sloučenin, které se plně kryje s pestrosti medicínských indikací, na něž preparáty z kozlíku tlumivě léčebně působí. Avšak Simonis zdůrazňuje, že «bisher ungenügend einleuchtende für das Wesen der Pflanze charakteristische Ergebnisse erzielt wurden».&lt;ref&gt;Werner Christian Simonis: ''Heilpflanzen und Mysterienpflanzen'', Wiesbaden 1981, S. 696.&lt;/ref&gt; (досud nebylo dosaženo dostatečně přesvědčivých výsledků charakteristických pro bytostnou povahu rostliny.)<br /> <br /> Kořenový trs kozlíku se podobá chemické kuchyni v živém. Vše životatvorné, co se shrnuje v ''Tria principia'' Paracelsa, zde spolupůsobí nejúžeji. V duchovědném vyjádření jsou to čtyři druhy éteru — éter života a chemický éter, světelný a tepelný éter —, které oživují anorganický svět látek převážně pod vedením chemického éteru a éteru života, stavitelů fyzické organizace rostlin. Architektem pak, který dodává stavební plány, je astrální organizace působící z nadsmyslna v čase a prostoru. Na předstupni — lze říci ještě neočištěna — soustřeďuje se v kořeni a ''rhizomu'' plnost kompozice látek, která pak v postupující proměně formuje fyzicko-smyslovou podobu kozlíku. Dokonce i sulfuricky-impondabilní živel {{SE|431}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 33, S. 431.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 33: Das Baldrianpräparat in Herstellung und Anwendung.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> tepelného a světelného éteru tvořícího v procesu kvetení sestupuje dolů do kořenové oblasti a v pozemské tíži salprocesů se stará o «lehkost» hořlavých éterických olejů, a s nimi o silné rozvinutí vůně. V rhizomu a kořenových páscích se soustřeďuje vše, co kozlík v kompozicích látek nabízí. Proto jsou to právě tyto části, které nacházejí lékařské využití při obtížích zejména vegetativního nervového systému, při poruchách spánku, nervových stavech vzrušení a podobně.&lt;ref&gt;Ebd., S. 593.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Stängel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Stonek ====<br /> <br /> Lodyhu kozlíku lékařského lze zcela oprávněně považovat za samostatný článek této rostliny (obrázek 33). Zatímco pampeliška nikdy neopustí své stádium růžice a rozkvétá blízko země jako košík plný květů na vlastním květním stonku, lodyha kozlíku na jaře vyráží ze {{SE|432}}<br /> <br /> své volné růžice vertikálně do výšky. Je to, jako by chtěla v co největší vzdálenosti od svého oddenku pozvednout své květenství do sféry tepla, světla a vzduchu. Lodyha určuje gesto této rostliny: jako vládnoucí článek spojuje kořenový systém pevně spjatý se zemí s květenstvím obráceným ke kosmu; jako se onen větví dolů, tak se toto větví nahoru do jemných větviček lichookolíku. Životní a oporné pletivo lodyhy obklopuje dutinu naplněnou vzduchem; navenek je mnohonásobně rýhovaná. V tom se znovu ukazuje polární dvojitost astrálního působení, které zvenčí vtlačuje růstovým silám tvar, zevnitř tvoří prostor a díky dusíku ve vzduchu uzavřeném v dutině lodyhy uspořádává, přetváří a pročišťuje látky v běhu životních procesů. Astralita, která vládne celé rostlině kozlíku, zjemňuje látkové dění při růstu lodyhy do výšky od jednoho páru listů k druhému. I lodyha, již zjemnělá do podoby květu, vydává typickou vůni kozlíkového oleje, v níž se aromata různých éterických olejů spojují v jednotu.<br /> <br /> Lze to vnímat jako fenomén zvláštního druhu, jakou povahu mají proudy mízy trvalky, jakou je kozlík. Nejprve asimilační proud (''floém'') z listové růžice napájí růst ''rhizomů'' a kořenů i jejich látkové kompozice, v nichž je již přítomna látková stavba celé rostliny. Jakmile lodyha začne vystřelovat do výšky, ústí tyto předformované látky do vzestupného proudu ''xylému'' a v ovzduší, světle a teple jsou znovu kompozičně zjemňovány tvarotvornými silami metamorfující se listové oblasti. Jejich prostřednictvím se bytostný praobraz kozlíku v lodyze, sledu listů a květenství utváří do vnější smyslové podoby. Zemská tíže látek v oddenku přechází v listoví a květu v «lehkost» a rozplývá se ve vůni.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Blattfolge&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Posloupnost listů ====<br /> <br /> Jako semenáč prochází kozlík všemi stadii vytrvalé byliny. První list po vyklíčení je dlouze řapíkatý s okrouhlou až oválnou čepelí. Následující listy se prodlužují a čepel se začíná členovat v lichozpeřené, ještě zaokrouhlené, na okraji mírně zubaté lístky. Při protahování řapíku se lístky rozvíjejí do více podlouhlých, přišpičatělých tvarů. V této fázi se {{SE|433}}<br /> <br /> lístky vztyčují a shromažďují v kytičkovité růžici. S prodlužováním stonku na sebe navazují páry listů v křižmostojném uspořádání v nápadně velkých vzdálenostech (Obrázek 33, s. 431). Lístky jsou stále užší, přišpičatělejší a řadí se párově. Ke konci léta se listy zkracují, opeření houstne, stonek objímá. Nakonec se listy s rozkvétem stahují zpět do stonku a jen listeny se ještě drží, až i ty v plném květu mizí. Na rašelinných, stinných stanovištích kozlík tenduje k bujnému růstu.<br /> <br /> Jako tvoří látková pestrost kořenové kůry s listovou růžicí životní souvislost, tak listová posloupnost výhonku s květenstvím. Proměna tvarů listů, od stonku vzhůru k květu (blattmetamorfóza), je do obrazu přenesený výraz v živém neviditelně se odehrávajících látkových procesů tvorby a přetváření. Při vzrůstu přechází výhonek z oblasti zemitě-vodního do oblasti tepla a prosvětleného vzduchu. Sem přímo a v přítomnosti září síly Slunce a planetárních sfér. Zde teprve se bytostný praobraz kozlíku ve své dokonalosti otiskuje obrazně do v rhizomovém kořeni předpřipraveného substančního dění. Jako mají v kořenovém trsu navrch síly působící v zemitě-vodním, tak ve vzestupném výhonku síly světla a tepla, zprostředkované vzduchem. Může být snad tím důvodem, proč se temně vědomí kalící vůně a trpce hořká chuť kořenového trsu v listech prakticky nevyskytují, avšak v méně intenzivní podobě přece jen ve stonku? V kořeni se tyto kvality zhušťují a soustřeďují, v posloupnosti listů naopak přecházejí v stálé proměně do pohybu.<br /> <br /> Myslící nazírání proměny tvarů v listové posloupnosti osvětluje otupělost čichových a chuťových vjemů. Pro myšlení je tvar listu opěrný bod, který nejprve stojí před námi jako věcný předmět pro sebe. Ale dostaneme před oči to, že právě sledovaný list svým tvarováním předpokládá a dál rozvíjí tvar listu předcházejícího. Přechod jednoho tvaru do druhého tvoří článek stonku, v němž jeden tvar mizí a vynořuje se následující. Existuje tedy souvislost v proměně tvarů listové posloupnosti, která se smyslové anschauung skrývá. Klíčem k poznání tohoto skrytého přechodu je myslící nazírání, školené na proměně tvarů. Zpočátku bodově konstatující myšlení přichází do pohybu; samo ze sebe tvůrčím způsobem vytváří myšlenkové obrazy na {{SE|434}}<br /> <br /> der Grundlage neomylné anschauung. Tytéž bildekräfte „tvořivého, obrazotvorného a utvářejícího Světového slova&quot; působí v přírodě a stejně tak na vyšší rovině v člověku. Pokusí-li se člověk myslivě vcítit do těchto na fenoménech opřených myšlenkových obrazů, nastupuje cestu poznání, na níž se ve stonku skryté pojítko z listu na list může postupně odhalit jako „duchovní pouto&quot;. Je to bytostný praobraz rostlinného, jenž z hlubiny země vyzařuje v ose Země–Slunce a sjednocuje se s étericko-astrálními bildekräfte vyzařujícími z kosmického obvodu.<br /> <br /> Tak je vžívání se do principu metamorfózy — jenž v přírodě působí všudypřítomně a jenž se může stát klíčem poznání zvláště k tomu, co vede k postupujícímu porozumění rostlinám preparátů a k schopnosti cestou preparace oživovat vztah půdy a rostliny — tímto vžíváním se plodným. Metamorfózy se odehrávají v merkuriálním pojítku mezi substančním děním kořene (pól sali čili pól zemský) a oním v květu (pól sulfuru čili pól kosmický). Co se týče formy, je tomu obráceně: květ odumírá do vysoce diferencovaných forem svých orgánů působením zemských sil. Kořen naproti tomu roste pod vlivem kosmických sil na kořenové špičce dále a vykazuje — zejména u kůlového kořene — jednolitější formu (viz také kap. „Kompozice přípravku ze šafgarby&quot;, s. 361 nn.). Agens metamorfózy je merkuriální mezi; vcítit se do tohoto mezi v meditativním nazírání, to školí a oživuje myšlení.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Blüte&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Květ ====<br /> <br /> Na rozdíl od kořene kozlíku, jehož mimořádně silná astralita se projevuje v kompozici nejrůznějších látek — zejména éterických olejů, jejichž temná, zčásti nepříjemně páchnoucí vůně je zadržována kořenovou kůrou — rozlévají květy tuto vůni v zjemnělé, přečištěné podobě. Kozlík má dlouhou dobu kvetení, sahající od konce května (s plným kvetením v červnu/červenci) až do září. Začíná vstřícným větvením hlavního výhonku u nejvyšších listových nasazení. Oboustranné větvení se opakuje ještě několikrát, takže hlavní výhonek přerůstá postranní větve. Tím nabývá květenství klenuté až polokulové podoby. K bázi postranních větví se přitulují poslední zašpičatělé, zpeřené listové čepele listové posloupnosti. Vstřícné větvení hlavního výhonku a postranních větví {{SE|435}}<br /> <br /> se opakuje, zpočátku ještě doprovázena úzkými, špičatými listeny. V květenství se větví redukuje na dva postranní větve. Centrální výhonek se zastavuje v terminálním květním poupěti. Postranní větve ho přerůstají a končí v druhém patře opět v květním poupěti, které přerůstají dva postranní větve, a tak se celý tento pochod opakuje ve třetím patře. Jednotlivé kvítky — může jich být až 2000 — se spojují a těsně nakupenin tvoří vrcholík neboli latnatý chocholík. Všechny procesy, které se u kozlíku odehrávají mezi póly Země–Kosmos ve vzájemně se stavějící metamorfóze, vrcholí v květu: jednak se ve vůni rozklenují do živlu vzduchu, jednak se zhušťují k tvorbě semen.<br /> <br /> Semeno stojí vzpřímeně ve vidlici postranních větví. Semeník je spodní, takže děložní listy se nacházejí na horním konci semenáčku. Zůstávají přisedlé a při dozrávání rozevírají svá jemná zpeřená lístečka křídlově do chmýru — pappusu — který podobně jako u pampelišky nese semeno na větru.<br /> <br /> Jednotlivý květ je nenápadný a svůj světle růžový odstín plně rozvíjí teprve v květenství jako celku. Zatímco květy v nejvyšším patře vrcholíku rozkvétají, vadnou ty v nižších a přecházejí v semenný stav. Tím se vysvětluje nápadně dlouhá doba kvetení. Květ se svými pěti nestejně velkými okvětními plátky, srostlými při bázi v trubičku, a se třemi prašníky vykazuje silnou asymetrii. Hoerner&lt;ref&gt;Erdmut-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, S. 340.&lt;/ref&gt; ji vykládá jako «znak velmi silné individualizace, způsobené hluboko do rostliny zasahujícím astrálem». Tento poukaz je podpořen i tím, že stonek čili vertikální princip dominuje tvarování kozlíku — což je příznačné pro to, že duchovní praobraz této rostliny, její bytost sama, se zjevuje v svislé ose Země–Slunce. Tento fakt dále dosvědčuje silný vztah kozlíku ke světlu, a stejně tak k teple, patrný z vysokého obsahu hořlavých látek. Teplo je pralivetem a nositelem bytosti ve vší bytnosti a dění.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», Dornach 1989, S. 157 ff.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Kozlíkový květ je zvláště v uvadání a docela v sušeném stavu mocným dárcem vůně. Ve všech květních orgánech se nacházejí nektaria, která obsahují různorodé látky v rozdílné konzistenci. V tekuté podobě jsou to různé cukry, které se na {{SE|436}}<br /> <br /> Blütengrund v blízkosti čnělky. Jiné jsou vpleteny do pletiv čnělky, blizny a plodolistů, zvláště však do okvětních plátků. Jejich vonné látky sublimují z pevně-tekutého, resp. koloidálního stavu do stavu plynného. Jsou to éterické oleje, které se od silně sulfurizované, avšak zemí svázané kořenové oblasti stupňovitě zjemnily v listové posloupnosti, aby, vedeny stonkem, vyvanuly v jemnějším květním parfému.<br /> <br /> Silná astralita, která prostupuje celý proces utváření kozlíku, vykazuje bytostnou příbuznost s tou, jež se u zvířete tělesnými pouty zvnitřňuje v duševno. Dosvědčuje to mimo jiné silná přitažlivost pro nejrůznější létající hmyz, brouky atd. Lze asi obecně říci: vycházející květní vůně je nejryzejší podobou zjevení bytosti a působností formativních sil. V nich je to pozemsko-látkové v nejvyšší míře odhmotněno. V průchodu procesem kvetení je nejen eterizováno, nýbrž tak pronikavě astralicky prokraftováno, že dokáže jak přitáhnout nejrůznější živočišné druhy zdálky k jejich zdroji potravy, tak oslovit duši člověka hlouběji, než co vidí oko.<br /> <br /> Květní substance jsou z velké části vysoce komplexní kompozice uhlíku a vodíku. Kyslík vedoucí k pozemskému zcela ustupuje. Proto jsou tyto substance vysoce hořlavé, aniž by zanechávaly pondérovatelný popel: uhlík se proměňuje v plynný stav oxidu uhličitého. Fenomén hořlavosti poukazuje na to, že vodík je nositelem živlu tepla, resp. jeho nadsmyslového korelátu — tepelného éteru. Chemik Rudolf Hauschka (1891–1969) na tuto skutečnost upozorňuje: «Kdyby se vodík pojmenovával podle svého vnitřního charakteru, musel by se jmenovat ohnivina.»&lt;ref&gt;Rudolf Hauschka: ''Substanzlehre'', Frankfurt/Main 1966, S. 51.&lt;/ref&gt; Rudolf Steiner charakterizuje vodík jako to «látkovité, jež je tak blízko duchovnímu na jedné straně, tak blízko látkovému na straně druhé». «Nese vše, co je jakýmkoli způsobem gestaltované, oživené, astrální, opět zpět do šíří světového prostoru.» «Vodík vlastně vše rozpouští.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 75/76.&lt;/ref&gt; V jedné přednášce pro dělníky&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Mensch und Welt. Das Wirken des Geistes in der Natur. Über das Wesen der Bienen'', GA 351, Vortrag vom 20. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 72.&lt;/ref&gt; hovoří Rudolf Steiner o nadsmyslové bytosti vodíku: «Zajisté, v chemii je {{SE|437}}<br /> <br /> «V chemii je vodík zcela jiná látka než fosfor […] Co je tedy vodík, který je všude ve světě rozšířen? — Vodík, jenž je rozlit po obvodu světa, je světový fosfor.» Gunter Gebhard k tomu poznamenává: «Z dnešního vědění a z fenoménů ukazuje vodík vlastně jen vztah k teplu. Fosfor má však svůj hlavní vztah ke světlu. Pohlížíme-li na fosfor jako na fyzický výraz tepelného éteru (který je zároveň živlem ohně), pak je to stará saturnská tepelnost, která v sobě ještě nese světlo. V ‹pádu› do hmoty se pak dnes v pozemském ukazují fosfor a síra.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Toto — ve vyšším smyslu — rozpouštěcí schopnost vodíku uplatňuje se morfologicky, když oproti kvěru listový oděv jakoby mizí do stonku, a fyziologicky, když fáze tvorby bílkovin je vystřídána fází devitalizace, tvorby vodíkem bohatých sacharidů, například ovocného cukru, éterických olejů apod. Pozoruhodné přitom je, že kozlík s velkou intenzitou přináší tuto fruktifikující tendenci sulfurického ke svému nejsilnějšímu výrazu v jeho protipólu — v kořeni. Tam zůstává vonné zpět hrazeno v kůře. Přeřízne-li se kořen, šíří pronikavý, tupě zemitý pach. V kvěru naproti tomu — zejména při vadnutí — se stává erdenflüchtig, voní květnatěji a halí nejbližší okolí do vůňového oblaku. Obrazně řečeno, vodíkový proces rozpouští veškerou formovou určenost látkových kompozic do chaosu nerozlišitelnosti kosmu, do prvotního stavu tepla. Vládne-li stonkový princip, je substanční dění kozlíku v tvorbě a rozpouštění shora dolů a naopak silně prokraftováno astralitou. Tento stav věci a zvláštní vztah k teplu může vzbudit pochopení pro to, proč květ kozlíku nepotřebuje ani žádné další preparování skrze živočišný orgán, ani expozici vůči silám kosmu a země v průběhu roku. Zřejmě by se ani nenašel živočišný orgán, který by byl dané rostlině přiměřen. Bytostná povaha kozlíku je v tomto ohledu polárně protikladná k bytostné povaze kopřivy. Jako tato si vytváří na základě své «astrální vnitřní účinnosti» sama sobě obal, v jehož nitru na cestě inkarnujícího vodíkového procesu vznikají nové substance — tak polárně exkarnující vodíkový proces v kvěrech kozlíku. Ten rozpouští veškeré tvarování do prvotního stavu tepla, jehož vlastní bytost veškerému bytí {{SE|438}}<br /> <br /> Obal a substance zároveň. Kozlík žije «astrální vnější působení», které ve svém vytékání tvoří obaly. K tomu dodává Gunter Gebhard: «V kopřivě jsou to síra a železo, které se uplatňují. Obě mají kvalitu soustředěnou do nitra. ‹Prorozumňující› kopřiva vykazuje vztah k mikrokosmickému, k Já-kvalitě rozumu. Pozemské přichází zcela zvláštním způsobem ke slovu také v rhizomech kopřivy. V květu kozlíku se substanční proces rozpouští do kosmu; míří vstříc kosmickému světlu. Naprosto stejně tak i kořeny kozlíku, které se jako světlo přímočaře, dlouze bez větvení a téměř bez sekundárního tloustnutí ‹vyzařují› do země. V kvéru vodíkové působení, v kořeni světelná kvalita, která se projevuje ve fosforu. Na rozdíl od kopřivy, která je ve vztahu k mikrokosmickému Já, kozlík vykazuje vztah k makrokosmickému Já.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ==== Herstellung und Anwendung ====<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Medicínsky jsou to rhizomatické kořeny kozlíku, které se používají; v kánonu ostatních kompostových preparátů jsou to naproti tomu květy, resp. kvéru příbuzné procesy, jako u kopřivy a dubové kůry. V kvéru na jedné straně rostlina odumírá, zhmotňuje svůj praobraz v podobě, barvě a vůni — na druhé straně se v procesu kvetení oživuje pozemský substanční proud.<br /> <br /> Baldrianové kvéry se trhají v době dosažení největší kvetní plnosti okolíku v červnu/červenci a okamžitě drtí vhodným zařízením (trhákem). Přitom vytéká buněčná šťáva, včetně éterických olejů, z buněčné plazmy a buněčných vakuol. Lisem na ovoce se oddělí od zbývající výlisků. Ty se smísí s přibližně stejným množstvím vody, jaké bylo v prvním průchodu získáno jako kvetní šťáva. Tato kaše stojí jeden den a pak se opět lisuje. Dvojím lisováním se z 2 až 3 kg kvérů získá přibližně 1 l lisovaného šťávy. Ta se plní do lahví a podléhá mléčnému kvašení. Přitom vznikající plyny musí moci unikat. Po přibližně 6 týdnech doby kvašení se lahve uzavřou korkovými nebo gumovými zátkami. Příliš velký přístup kyslíku vede k chybným kvašením, při nichž {{SE|439}}<br /> <br /> Preparát se stane nepoužitelným. Lahve se skladují v tmavém, rovnoměrně temperovaném prostoru — v preparátovém sklepě. Šťáva zůstává trvanlivá po léta.<br /> <br /> Pokud jde o použití květové šťávy, Rudolf Steiner upozorňuje, že má být ředěna «velmi silně» v teplé vodě.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&lt;/ref&gt; Údaje, které duchovní badatel uvádí jako vodítko pro konkrétní jednání, nemohou být brány dostatečně přesně; platí slovo od slova. Jsou to výsledky nadsmyslového duchovního bádání přivedené do forem idejí — a jsou to pokyny, které předjasňují cestu volního jednání, ale neurčují jej pravidly. Je třeba si zachovat svobodu tyto formy idejí stále znovu myslet v jejich velkých souvislostech. A čím více se o to člověk snaží, tím svobodněji bude moci to, co bylo uchopeno v duchu, věcně provádět i v praxi. Duchovědné ideje zakládají nové umění experimentování v praxi; z tohoto umění vyrůstá tak nezbytný «osobní vztah», který vede ideami nesený volní způsob hlouběji do duchovní skutečnosti, než toho jsou schopny vědecko-technologické výsledky, jež dnes zvnějšku řídí zemědělskou praxi.<br /> <br /> Jak individuálně a v nejširším spektru jsou geisteswissenschaftliche skutečnosti v praxi vykládány — zčásti dosti dobrodružně —, ukazuje velká radost z experimentování. Ta je v záslužném díle Stappungově&lt;ref&gt;Walter Stappung: ''Die Düngerpräparate Rudolf Steiners – Herstellung und Anwendung'', Rüfenacht 2017, Bd. I + II: 748 S. Siehe auch: Ueli Hurter et al. (2018): ''Biodynamische Präparate-Praxis weltweit – Die Fallbeispiele'', Darmstadt, 364 S.&lt;/ref&gt; zdokumentována v celosvětové praxi. Výsledky duchovního bádání odhalují svou pravou poznávací hodnotu teprve v cvičné praxi.<br /> <br /> Před samotným použitím extraktu z baldrianových květů jde o «silné ředění» urtinktury. Toho se dosáhne, když se do dané množství vlažné vody přikape tolik květové šťávy, aby po pěti až desetiminutovém míchání kapalina voněla baldrianem a projevila se v ní slabá hnědavá barva šťávy. Orientační množství pro použití se určuje — obdobně jako u pevných preparátů se třemi prsty — takto: 1 až 3 g = 1 až 2 cm&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; na 5 až 8 l vody na přibližně 8 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; hnojivého materiálu. Kapalina se nastříká na hromady a řady po jejich založení nebo — rozdělena na porce {{SE|440}}<br /> <br /> – shora naplněna do otvorů. V případě tekutých hnojiv (kejdy, močůvky) se nejlépe přidá zředěné množství šťávy při míchání. Ještě jednou budiž zdůrazněno, že nejlepšími rádci jsou myslící spolužití a vlastní experimentující duch.<br /> <br /> Vztah baldrianky k živlu tepla a jeho nadsmyslovému silovému korelátu, tepelnému éteru, nalezl uplatnění v biologicko-dynamické praxi i mimo její funkci hnojivého preparátu; tak při nebezpečí pozdních mrazů v květnu. Těsně před jejich nastoupením lze jemným rozprášením baldriánového extraktu, v ředění 1 ml na 1 l vody, nad ovocné květy i nad ohrožené zeleninové výsevy položit teplou pokrývku; ta zabrání mrazovým škodám až do dvou až tří stupňů pod nulou.&lt;ref&gt;Krafft von Heynitz, Georg Merckens: ''Das biologische Gartenbuch'', Stuttgart 1994, 351 S.&lt;/ref&gt; Také k obecnému posilování rostlin v zelinářství se doporučuje v ředění 10 až 30 kapek baldrianového preparátu na 3 l vody. Ve vinařství se baldrianovému preparátu dostalo zvláštního ocenění.&lt;ref&gt;Pierre Masson: ''Gartenbau und Landwirtschaft biodynamisch'', Aarau 2015, 224 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vorbemerkungen_zur_Wirksamkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Předběžné poznámky k bytostné účinnosti ====<br /> <br /> Baldriánový květový extrakt má — silně zředěn v teplé vodě — «hnoji velmi jemným způsobem přinést […] a v něm zejména vyvolat to, co ho podněcuje, aby se k tomu, co se nazývá fosforovou substancí, choval správným způsobem».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&lt;/ref&gt; Toto tak stručné, záhadné tvrzení ukazuje na konci tance šesti hnojivých preparátů — po jmenování síry na počátku u řebříčku, heřmánku a kopřivy — nyní u baldrianky na fosforovou substanci. Oba, síra i fosfor, jsou si navzájem velmi příbuzní. Oba jsou jaksi ztělesněním světla a tepla. A přece jsou to dvě různé látky. Ve stupnici tvůrců kyselin v periodické soustavě prvků stojí sice vedle sebe, v organickém dění se však chovají zcela polárně. Síra se vyskytuje v anorganické přírodě v rozmanitých sulfidech, v kovových solích kyseliny sírové, jakož i jako elementární síra ve sopečných usazeninách. Jako taková se vznítí při přibližně 250 °C a hoří namodralým plamenem na oxid siřičitý. Jinak fosfor: je neobyčejně reaktivní a vyskytuje se proto {{SE|441}}<br /> <br /> nikoli v elementární formě. Zobrazení jako elementární fosfor ukazuje pozoruhodný jev, že má v závislosti na teplotě pět modifikací svého způsobu existence. Jako první modifikace vzniká bílý fosfor; je jedovatý, ve tmě svítí a lze ho uchovávat pouze pod vodou. Při kontaktu se vzduchem se samovznítí při 44 °C a hoří jasně svítícím, horkým plamenem na oxid fosforečný (P&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O&lt;sub&gt;5&lt;/sub&gt;). Bez přístupu vzduchu a při zvýšené teplotě nebo při osvětlení vzniká druhá modifikace, červený fosfor; je stálý, nesvítí a není jedovatý. K němu se připojují tři další modifikace s podstatně různými vlastnostmi — světle červený, černý a černý amorfní fosfor.<br /> <br /> Fosfáty se nacházejí v sedimentárních horninách, především však v nejjemnějším rozptýlení v krystalických prvohorních horninách ve formě těžce rozpustného apatitu, vápenatého fosfátu s obsahem stop fluoru a chloru. Větší ložiska apatitu se těží na poloostrově Kola, u Kirova. Apatit zvětrává působením kyselin a tím obnovuje fosforovou hospodářství půd. V sedimentárních ložiscích, zejména severní Afriky, se nacházejí fosfority. Jsou to splavené zvířecí kosti z třetihor. Pomleté lze je jako těžce rozpustný surový nebo měkký fosfát meliorativně využívat na na fosfor chudých stanovištích.<br /> <br /> V rámci půdního profilu klesá obsah fosforu od látkovýměnně aktivního humusového svrchního půdního horizontu směrem k podorničí. Tento jev sám o sobě již ukazuje, že ztráty vyplachováním jsou velmi nízké — zpravidla méně než 0,3 kg/ha. Mnohonásobně vyšší jsou ztráty plošnou erozí (denudací).<br /> <br /> Stabilita fosforu (HPO&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt;)&lt;sup&gt;2–&lt;/sup&gt;, který přešel do roztoku při zvětrávání minerálů a rozkladu organické hmoty, je důsledkem jeho reaktivnosti. Vstupuje do nových vazeb zejména s vápníkem za vzniku sekundárních vápenatých fosfátů; dále je adsorbován hydroxydy hliníku a železa, které samy tvoří komplexy s huminovými a fulvokyselinami. Suspendovaně se nachází v půdních koloidech a adsorbovaný na jílových minerálech a humusových látkách. Až 80 % organických fosforečných sloučenin je přítomno ve formě fytátů (vápenaté a hořečnaté soli kyseliny inositolhexafosforečné); dalších 5 až 10 % se nachází v nukleových kyselinách buněčných jader rostlin a mikroorganismů.&lt;ref&gt;Friedrich Scheffer, Paul Schachtschabel: ''Lehrbuch der Bodenkunde'', Berlin 2018, 772 S.&lt;/ref&gt; {{SE|442}}<br /> <br /> Pozoruhodné je, že fosfor prostupuje v nejjemnějším rozptýlení a v nejpřísnějším kompozičním řádu veškerými přírodními říšemi, a tak i fyzickou organizací člověka. Omezí-li se pohled na jeho fyzicko-materiální způsob jevení, odhalí se jen málo o jeho bytosti a jeho funkci v hospodářství přírody. Jinak je tomu, rozšíří-li se zorné pole na rostlinnou říši a dále vzhůru. Tam vystupuje fosfor, éterizován na fosforový proces, všude tam v metamorfózách, kde panuje tendence k odvitalizování. Ta se bezprostředně odhaluje nazírání v procesu kvetení rostlin, jenž je podstatně fosforovou účinností. Kde toto odvitalizování dosahuje svého vrcholu — ve vadnutí květu a v tvorbě semen —, vystupuje fosforová účinnost zvláště do popředí.<br /> <br /> Odvitalizování znamená odumírání a přechod do čisté formy. Fyziologicky to zprostředkovává fosfor. Ve dědičnostním dění zprostředkovává formovou kvalitu prostřednictvím jaderných kyselin. Rovněž světlo, vázané v procesu fotosyntézy do hroznového cukru, a jeho přenos buněčným dýcháním na proces kyseliny fosforečné adenosintrifosforečné (ATP) váže světlo zcela do trvalé formy kořene, stonku, listu, květu a plodu. Stejně tak odvitalizovávají fosfolipidy myelinu v mozku a vytvářejí vědomí — anebo fosfor apatitu trvající formu kosti.<br /> <br /> V hlubokém skrytí nacházíme nyní i v děni růstu právě tolik bodových zón odvitalizování, kolik buněk má rostlina. Jsou to fosfor obsahující buněčná jádra. Ta hostí v podobě jaderné bílkoviny, nukleotidů, chromozomy — zprostředkovatele dědičnostního proudu z generace na generaci. Jádro, uzavřené jadernou membránou, představuje ve vztahu k buněčné plazmě ruhový pól buňky. Na základě fosforu v něm vládne vyšší princip, než je ten, který v rostlině, zvířeti a člověku napomáhá k utváření jejich příslušného zjevného obrazu. Je to princip, který v trvalé zárodečnosti přenáší veškerá vývojová dobytí z minulosti do přítomnosti a z ní do budoucnosti. Je tomuto vývojovému průběhu nadřazen; je to duchovní bytost samotné rostliny, vcházející v platnost z vyšší nadsmyslové oblasti, to, co v lidském vědomí vzplanuje jako já-bytost. Tak stojí myelin — jsou to fosfolipidy, které obalují nervová vlákna v mozku — v nejužším vztahu s {{SE|443}}<br /> <br /> vědomí (Sebe)Vědomím člověka! Rostlina jako čistě živá bytost nemá vtělené duševní ani vlastní bytostné jádro, proto také žádný nervový systém, který je třeba pokládat za pozemský základ astrálního těla. Avšak při pohledu na nukleus rostlinné buňky vyvstává otázka, zda jej nelze považovat za evoluční předstupeň k vytvoření takového systému. Jaderné kyseliny RNA a DNA vykazují vysoký obsah fosforu ve fosforečných zbytcích nukleotidů. Tak jako se u zvířete a člověka nervový systém jemně větví až do živé tkáně, nacházíme v jednotlivé buňce mimo buněčné jádro v buněčné plazmě organely, jako jsou ribozomy&lt;ref&gt;Ribozomy jsou sestaveny z ribozomální RNA. Pocházejí z nukleolu v buněčném jádru a tvoří v plazmě organely pro tvorbu bílkovin (kosmologicky je nukleolus ekvivalentem Země v mikrokosmu buňky). Buněčné jádro odpovídá měsíční sféře a buněčná membrána sféře Saturnu. Mitochondrie disponují vlastní nahou DNA, množí se vlastním rytmem a mají především úkol buněčného dýchání s železo obsahujícími cytochromy. Kosmologicky stojí mitochondrie ve vztahu k Marsu.&lt;/ref&gt; a mitochondrie, které jakožto nepatrné tvarované tělesné útvary stojí ve vztahu k plazmě i k jádru. Mitochondrie obsahují stejně jako jádro chromozomální struktury, u nichž lze předpokládat, že plní epigenetické funkce. To znamená, že jsou nositeli a zprostředkovateli vtisků, které cytoplazma přijala ze současných pozemských, slunečních a planetárních působení, jakož i z opatření péče, hnojení a šlechtění duchem a rukou člověka. Jsou to nově nabité vlastnosti ze současného bytí. Je třeba vycházet z toho, že takovéto epigenetické vtisky se v rostlinách uskutečňují v každém vegetačním roce. Aby se zachovaly plody tohoto «zpřítomnění» pozemsko-kosmických působení v průběhu roku — například přes hnojení preparáty —, doporučuje se vlastní rozmnožování až po šlechtění sortů vlastních statku.<br /> <br /> Osa Země-Slunce, do které se kvetoucí rostliny začleňují, se projevuje ve stonku, řapíku, stéblu, výhonku, větvi a kmeni. V této vzpřímené vládne, v odrazu duchovně-bytostném, táž síla, která na vyšší úrovni žije v člověku jako já-činnost ve vůli a vzplanuje v probouzejícím se sebevědomí. Fyzickým opěrným bodem pro to, aby sily já mohly nabývat účinnosti — v člověku a jiným způsobem v přírodních bytostech —, je fosfor, ne jako takový pouze, nýbrž vždy zapracovaný do příslušných látkových kompozic, například zmíněných nukleotidů buněčného jádra. Ve vztahu k člověku rozvíjí Rudolf Steiner tuto myšlenku: «Je to velmi zvláštní, jak lidské já, když je {{SE|444}}<br /> <br /> Nyní jako právě v člověku duchovně, duševně, organicky a také mineralizujícím způsobem, jest jistým způsobem, chtěl bych říci, nositelem fosforu.» «Prosycení lidského organismu fosforem je činností já.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Gesichtspunkte zur Therapie'', GA 313, Vortrag vom 15. April 1921, Dornach 2001, S. 91.&lt;/ref&gt; Tak řídí fosforový proces ve svém nejlabilnějším skupenství, kyselině adenosintrifosforečné (ATP), především metabolismus uhlohydrátů, nukleové kyseliny vázané na nukleoproteiny, metabolismus bílkovin, v podobě fosfolipidů metabolismus tuků, aby nakonec v spojení s fosforem obsahujícím vápnem (apatitem) vyústil v mineralizačním procesu tvorby kostí.&lt;ref&gt;Friedrich Husemann, Otto Wolff: ''Das Bild des Menschen als Grundlage der Heilkunst'', Band II: Zur allgemeinen Pathologie und Therapie, Stuttgart 1991, S. 394.&lt;/ref&gt; Jsou to pokaždé různé fosforové sloučeniny, které impulsují činnost éterických druhů ve vztahu k bytostným článkům: Já žije v tepelném éteru ve vztahu k fosforu; zprostředkováno tepelným éterem, vtiskuje se, na základě sodného fosfátu, do astrálního těla; skrze fosforečnan hořečnatý a světelný éter a skrze fosforečnan draselný a chemický éter působí v éterickém těle a, na základě fosforečnanu vápenatého a účinnosti životního éteru, géeí do pevné formy kostní soustavy, «fyzického otisku já-organizace».&lt;ref&gt;Ebd., S. 395.&lt;/ref&gt; Ve svém přímém vztahu k duchovnímu jádru bytosti, k já, pomáhá fosfor překonávat jednostrannosti ve fyziologických procesech a vyrovnávat protiklady.<br /> <br /> Ve středu buňky se fosforový proces koncentruje v nukleotidech, nositelích dědičnosti. Ty nesou minulost, výdobytek evoluce, do přítomnosti. V tomto díle stvoření se shrnuje veškeré někdejší stávání z ducha a zároveň obsahuje něco zárodečného, z čeho se toto stvoření v přítomném neustále obnovuje a přijímá impulsy, které tyto zárodečné síly nesou do nejzazší budoucnosti k novému stávání. Tyto impulsy přijímá plazma rostlinné buňky v rytmu dne a noci ze záření slunečního světla, jehož síly jsou modifikovány působením planet. Místem tohoto zpřítomnění zárodečného je buněčná nebo protoplazma obklopující jádro. Obsahuje — jakoby v ní plovoucí, v jemném rozptýlení — již zmíněné organely, ribozomy a mitochondrie, jakož i hořčík obsahující (nikoli fosfor obsahující) chloroplasty, v {{SE|445}}<br /> <br /> jímž je prostřednictvím chlorofylu pohlcováno světlo a oživována pozemská látkovost. Základní substanci protoplazmy tvoří cytoplazma, vodojasná, průhledná, tekutě-koloidní, do značné míry homogenní bílkovinná hmota.<br /> <br /> Cytoplazma je pohybovým pólem buňky. Proudí, rotuje kolem buněčných vakuol – nebo ve zvláštních případech dokonce cirkuluje kolem buněčného jádra. Intenzita proudění je závislá na kyslíku, nositeli éterných sil. Je citlivá na vnější podněty; podle počasí se – bobtnáním a smršťováním buněčných tkání – stará například o zavírání a otevírání průduchů, o pohyb květenství hvězdnicovitých rostlin podle chodu slunce atd. Dále reaguje na způsob hnojení i na pečující ruku člověka. Jako pečeť vtlačuje svůj tvar do pečetního vosku, tak se z vnějšku pronikající astrální síly vtiskují do cytoplazmy buňky. V botanice se buněčné plazmě připisuje «schopnost vnímání».&lt;ref&gt;Hermann von Guttenberg: ''Lehrbuch der allgemeinen Botanik'', Berlin 1955, s. 15.&lt;/ref&gt; Nepojmenovává se však její rostlinná svébytnost, ani hranice, která ji odděluje od živočišného vnímání. V buněčném jádře vládne fosfor a určuje jeho přísné struktury. S ním spojená bílkovina, nukleoprotein, stejně jako v zásadě všechny bílkoviny, neobsahuje žádný fosfor. Bílkovina je spojena se sírou a za svou látkotvornou pohyblivost vděčí síře, tak blízce příbuzné fosforu a ve svých vlastnostech přesto tak polární. Ta je však prostředníkem mezi astrálními silami vyzařujícími z okolí a látkami, které tvoří bílkovinu (C, O, N, H). Oba, síra i fosfor, způsobují harmonizaci bytostných článků. Ponoří-li se například astrální tělo a s ním i Já příliš hluboko do éterné a fyzické organizace, pak je «síra více astrální tělo, fosfor více Já» z této vazby vymaní.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Gesichtspunkte zur Therapie'', GA 313, přednáška z 12. dubna 1924, Dornach 2001, s. 44.&lt;/ref&gt; Oba jsou Merkurii mezi vyššími duchovními světy a jejich pozemským obrazem, mezi duchovně-zárodečným a tím, co se utváří do fyzické podoby, v dílo. Oba vstupují v nejvyšším zředění do veškerého živého dění jednotně, a přesto polárním způsobem, opakujíce minulost v přítomnosti a otvírajíce ji budoucnosti. Oba jsou ve vysokém zředění vpleteny do jádra (fosfor) a plazmy (síra) buňky. Jejich {{SE|446}}<br /> <br /> Jejich účinnost je přirozeným předobrazem pravé homeopatie, účinnosti nejmenších entit.<br /> <br /> O podstatě vodíku ve spojitosti s fosforem a sírou lze souhrnně poznamenat následující: Vodík byl charakterizován jako reprezentant živlu Ohně, resp. éteru tepla. Vodíku je stále ještě vtkáno teplo a světlo. Na cestě vývojovými stupni k Zemi&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; a nakonec materializací k «zemitě-pevnému» se teplé zhustilo v síru a světelné v fosfor. Síra umožňuje teplem pohyblivost/růst v látkovém — bez síry žádná látková výměna —, zatímco fosfor vytváří formy a na stupni lidského vědomí nechává látkově-zformované v obrazu stát se myšlenkou. Světlo je v duševním procesu prožíváno jako myšlenka. Vstoupí-li tato do vědomí, formuje se v jazyce ve slovo, v gramatiku.<br /> <br /> Síra a teplo/pohyb, fosfor a světlo/forma jsou vždy dominující vztahy. Přesto i síra ukazuje ve svém zářivě žlutém plameni svoji blízkost ke světlu a fosfor svou snadnou vznětlivostí svoji blízkost k teplu. V živém ovládá síra látkovou výměnu, fosfor prostřednictvím jaderných kyselin DNA a RNA dědičnost.&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V baldrianském květu se proces fosforového tak zjemnil, že tento — jak se smí předpokládat — prostřednictvím fosfonukleotidů ribozomů a mitochondrií plazmy, obdařen potencí duchovně-já-vlastní gestaltační síly, otvírá z přebytečných sil duchovně-zárodečného v pozemském nové vývojové možnosti rostlinného stávání.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wirksamkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Účinnost ====<br /> <br /> Jistě chybuje ten, kdo v baldrianském preparátu vidí organické fosforové hnojivo. Baldrián nemá v popelu více fosforu než jiné rostliny. O tom, co rozhoduje o účinnosti, je, že v baldrianském květu se shromažďuje koncentrace formativních sil, která je schopna utváření životních souvislostí takovým způsobem, aby v nich mohl fosfor zprostředkovávat síly, jež z oblasti čistě duchovního napomáhají rostlině k aufrechte, k organismickému vlastnímu bytí; {{SE|447}}<br /> <br /> nebo slovy Rudolfa Steinera: že «šťáva baldrianského květu» vede hnůj k tomu, aby se «vůči tomu, co se nazývá fosforovou substancí, choval správným způsobem».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&lt;/ref&gt; Tato pobídka je nezbytná všude tam, kde organické materiály hnijí — a tak tomu je při každé přípravě hnoje. Při autolytickém rozpadu a mikrobiálním rozkladu příslušných rostlinných a živočišných zbytků se rozpadá kompoziční řád, jemuž fosforová substance sloužila. Výsledný chaos látek, jež byly zbaveny svého nositelství, pak tíhne k tomu, aby tyto látky z oblasti živého upadaly zpět do stavu anorganického. Tento proces umírání příroda do jisté míry zachycuje sama tvorbou stabilních forem humusu. Tento proces se odehrává ve vlhkém-vodnatém a ovládají ho přede vším měsíční síly. Při kompaktním nahromadění organického materiálu v hnojiči a kompostové hromadě, jakož i při skladování kejdy a močůvky, vyžaduje zmíněná řídící opatření z rukou člověka.<br /> <br /> Účinnost baldrianského preparátu však přesahuje i toto. Nevyčerpává se tím, že fosfor uvolněný z organických sloučenin bezodkladně znovu zabudovává do jaderných bílkovin mikrobů, a tím ho dočasně váže, než ho přijmou kulturní rostliny. Mikrobiální dění se odehrává ve vlhkém-vodnatém, nejméně ze všeho zpočátku v zemitě-pevném. Toto nastává teprve v důsledku specializované činnosti půdních živočichů vedené astrálním tělem. Účinnost květní šťávy baldrianky se naproti tomu jeví jako všeobecná, do všech dílčích procesů zasahující a je stmelující — jako taková, která bujné Stoffwechselgeschehen hnojiště uzavírá do vcelku uzavřeného celku. Pod vlivem tohoto preparátu se hnojiště rozvíjí v jakousi podobu organismu, v němž astrální síly vyzařující z periferie prostupují chaos rozkladu. Tyto síly tvoří astrální organizaci hnojiště, která — mocí sil vyššího ryze duchovního já-bytí, jí vlastních — činí z fosforu, jenž se ze všech vazeb uvolňuje, opět nositele. Přidáním baldrianského preparátu se uskutečňuje jakési nové obdarování fosforu poté, co v průchodu chaosem rozkladu svlékl své dřívější nositelství ducha. {{SE|448}}<br /> <br /> Takto nahlíženo hnojí baldrianský preparát prostřednictvím organických hnojiv nejintimnějším způsobem životní tvořivé procesy, které se v horizontále plošně rozestírají v bránicovém orgánu půdy a v listech rostlin, a svisle pak to, co se jako duchovně-bytostné výšin a hlubin vyjadřuje ve stángelové síle rostlin. Na pozadí tohoto světového kříže je třeba hledat prvky nazírání, skrze něž lze nalézt potvrzení toho, co je svou vlastní silou průkazné v tom, co bylo prozkoumáno na duchovním poli. Každé z popsaných preparátů se to týká svým specifickým způsobem.<br /> <br /> Pro výsledky antroposofické duchovní vědy musí být teprve v průběžném myšlení a konání vytvářeny fenomény, jimiž se zaručuje pravdivost toho, co bylo poznáno v duchu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Schachtelhalmpräparat&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Přípravek z přesličky rolní ===<br /> <br /> Nepatří do řady kompostových preparátů; stojí o sobě a Rudolf Steiner ho popisuje v šestém přednáškovém cyklu v souvislosti s odolností vůči houbovým chorobám.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 167.&lt;/ref&gt; K preparaci přichází v úvahu přeslička rolní (''Equisetum arvense''). Vedle dalších přesliček zastupuje dodnes — spolu s plavuněmi a kapradinami — praformy rostlinné říše. Předchůdné formy, jako jsou psilofyty, ukazují zpět až na konec siluru a počátek devonu, tedy přibližně do středu starohory (''paleozoikum''). Je to doba «Lemurisu», opakování planetárního předstupně «Starého Měsíce» ve vývoji Země.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Tyto praformy jsou zrozeny z vody a dobývají pevninu. Blízkost k živlu vody dokládá z celého bohatství tehdejší příbuzenské flóry rod Equisetum, existující dodnes. To se projevuje jak ve stanovištním prostředí, kde se přeslička přednostně vyskytuje, tak ve složitém dění klíčení. Přesličku nacházíme na hlinitých až jílovitých stanovištích se stagnující vodou nebo stagnačními horizonty. {{SE|449}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 34, S. 449.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 34: Der Ackerschachtelhalm mit Spross und unterirdisch bewurzeltem Rhizomsystem.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Erscheinungsform&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zevní podoba ====<br /> <br /> Zevní vzhled překvapí uprostřed okolní flóry. Stonek se zvedá rovně jako svíčka, členěný do jednotlivých článků (''internodií''), která do sebe zapadají jako škatulky (obrázek 34).<br /> <br /> Přeslenlicovitě nasedající, nevětvené postranní větve vykazují týž stavební princip. Pod mírným úhlem od vodorovné osy vybíhají šikmo vzhůru. Stonek i postranní větve jsou jednotně zelené a přebírají funkci {{SE|450}}<br /> <br /> listů. Co překvapí, je právě absence listů — a stejně tak nepřítomnost květů. Z toho plyne, že nelze pozorovat žádnou metamorfózu tvaru — až na to, že postranní větve jsou při bázi stonku kratší, pak se rozevírají a k vrcholu výhonku se pyramidálně zkracují. Listový vývoj se redukuje na podlouhlé, k vrcholu zašpičatělé obalné lístky, které těsně přiléhají k bázi článků stonku. V jejich šestihranném, škatulovitém uspořádání se uplatňuje křemen-křemičitý princip prostupující celou rostlinou — stejně jako v šestihranných štítcích pokrývajících prašníky plodných klasů. Celou rostlinou vládne stěbelní princip — zatímco kapradiny, které mají stejný časový původ, jsou ovládány listem. Plavuně zaujímají střední polohu. Co tolik udivuje, je rozpor, který přeslička sama daruje. Na jedné straně je to její blízkost k vlhku a vodnímu živlu v podloží, na druhé straně její silně proformovaná, zkřemenělá podoba, která se přísně začleňuje do svislé osy Země–Slunce. Přeslička rolní tento rozpor ovládá.<br /> <br /> Hledá-li se generativní pól této rostliny, nalézá se v několika málo exemplářích oddělených od vegetativní části v podobě červenohnědých, vřetenovitých klasů, které vyrůstají každý na výhonku s hustě řazenými články stonku; při jejich bázi jsou ovinuty věncem černo-hnědých špiček listů. Klasy podávají podobný obraz jako houby vyrůstající z temnoty země. To dělá přesličku rolní v rodině přesliček jedinečnou, a proto je i srozumitelný její účinek proti houbovitému: v oddělení plodného sporangioforu od sterilního zeleného výhonku se jaksi distancuje od houby-gesta. Ostatní přesličky nesou sporangiový klas na vrcholu zelené rostliny.&lt;ref&gt;Srov. také: Jean-Michel Florin (Hrsg.): ''Biologisch-dynamischer Weinbau'', Dornach 2020, S. 154 f.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Rhizom-Wurzelsphäre,_die_vegetative_und_generative_Vermehrung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Rhizomová kořenová sféra, vegetativní a generativní rozmnožování ====<br /> <br /> Svislý vegetativní výhonek pokračuje v téže posloupnosti článků stonku do hloubi země ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#449|obrázek 34]], s. 449). Narazí-li na horizont stagnující vody — například na rozhraní A-horizontu (svrchní půda) a na jíl bohatšího B-horizontu (podorničí) nebo na spodní vodu — odbočí postranní výhonek, který dále roste vodorovně podél hranice vrstevní vody. {{SE|451}}<br /> <br /> Rhizomové výhonky jsou vzdušné. Z rhizomových uzlů, zčásti i z primárních vertikálních výhonků, vyrůstají sekundární výhonky vzhůru ke světlu a starají se o rozmnožování vegetativního porostu. Vertikální rhizomy proráží s velkou dynamikou zhutněnou zónu, aby se znovu rozvětvily horizontálně na hlouběji ležící vodní vrstvě. Dokonce i z hloubek tří až čtyř metrů vysílají odtud svými černo-hnědými rhizomovými výhonky nahoru (obrázek 34, s. 449).<br /> <br /> Přeslička rolní nemá primární kořeny. Její jemné, vláknité, do hloubky směřující kořeny jsou výhonkového původu; vyrůstají z mezičlánků (internodií) rhizomových výhonků. Na sklonku podzimu se na přípovrchových horizontálních rhizomech tvoří vejčitá zduření — zásobárny živin pro jarní rašení, především pro jako první vyrážející úrodné načervenale hnědé výtrusnicové nosiče. Takový nosič nese v vřetenovitém uspořádání šestihranné výtrusnicové vaky. Po dozrání výtrusů úrodný výhonok rychle odumírá. Prašné výtrusy jsou unášeny větrem a klíčí, jakmile se dostanou do vlhko-vodnatého prostředí. Z klíčících výtrusů vychází nejprve kořeníčku podobný hrot; rozvíjí se pak zelenající, řasám podobný předklíček (*Prothallium*). «Do tohoto vývojového stádia je přeslička rolní zelenou vodní rostlinou.»&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: *Auf den Spuren der Präparatepflanzen*, Dornach 2005, S. 105.&lt;/ref&gt; Předklíčky se vyskytují ve dvou druzích. Jeden druh *Prothallium* tvoří kulovité spermatidy, které se mohou za pomoci dvou bičíků volně pohybovat ve vodě. Druhý druh předklíčku tvoří vaječné zárodky, jež jsou oplodňovány volně plavajícími spermatozoi. Po oplodnění opouští svisle nahoru i dolů rostoucí výhonok přesličky rolní vodnatou fázi a spojuje se s pevným zemským a silami slunce. Oba — jak úrodné, tak vegetativní výhonky — vyrůstají z rhizomů, které pronikají do hlubších půdních vrstev a tam se zakoření.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_oberirdische_Spross_und_der_Kieselprozess&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Nadzemní výhonok a křemičitý proces ====<br /> <br /> Nahoru do vzduchu, tepla a světla se táhnoucí, neplodný výhonok přesličky rolní je skrz naskrz stonek. Vlastní listové čepele chybějí; pouze rudimentární listové útvary v podobě nenápadných, do přeslenů sdružených, límcovitých ochranných pochev leží při základnách článků stonku. Rýhované články ústředního výhonku a bohaté větvení v přeslenitě uspořádané postranní větve ukazují, co se týče příjmu {{SE|452}}<br /> <br /> slunečního světla a výdeje vodní páry dostatečně velký povrch. Ten je utvořen tak, aby byl zajištěn vysoký průtok vody přesličkou. Její úzký vztah k živlu vody se uplatňuje také v tom, že z vody proudící ve vodivých drahách xylému odebírá přesliččina rolní křemičitou kyselinu, pocházející z minerálního zvětrávání půdy. Její anorganická povaha se oživuje působením Slunce dávajícím život v rostlině. Lze říci: Voda zprostředkovávající síly Měsíce v této rostlině, která odkazuje zpět do pradávných časů vývoje rostlin, znovu otevírá křemičitou kyselinu pro dnešní sluneční působení. Obdaří ji silami, které vytvářejí harmonický vyrovnávací přechod mezi minulým měsíčním působením a dnešním zemsko-slunečním. Tím stojí přeslička rolní v polárním protikladu k pampelišce. Jestliže pampeliška coby hvězdnicovitá patří k nejvýše vyvinutým rostlinám, pak přeslička patří k těm, které stojí na počátku vývoje suchozemských rostlin. V přesličce spojuje křemičitá kyselina minulé vývojové stupně s přítomností, v pampelišce pak vývojové výdobytky přítomnosti s budoucností.<br /> <br /> Životní proces přesličky rolní je metabolicky aktivní křemičitý proces zrozený ze živlu vody. Pohybuje se zevnitř směrem k periferii živých tkání. Jak voda odpařuje vnějším teplem, vylučuje se křemičitá kyselina a obaluje celou stonkovou rostlinu pláštěm vodnaté amorfní kyseliny křemičité. Nacházíme ji v pokožkových buňkách i uloženu mezi jejich buněčnými membránami. Procházejí se všechny stavy — od roztoku přes plastický gel až po ztvrdlý, amorfní, sklovitý opál, což je vodnatý oxid křemičitý (SiO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt; + H&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O). Zpopelní-li se stébelné pletivo přesličky, zůstane po vyhoření černé uhlíkové kostry nakonec bílá křemičitá kostra. Vykazuje čočkovité vypoukliny, které za živa usměrňují sluneční světlo na v řadách uspořádaný chlorofyl.&lt;ref&gt;Ebd., S. 107.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Vysoký obsah kyseliny křemičité — 70 % v popelu — určuje tuhý, paprskový vzhled přesličky rolní. Dělá ji drsnou a křehkou. Křemen v přesličce «žije» tak, «že se v ní opevnil jako v pevnosti».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 83.&lt;/ref&gt; {{SE|453}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Herstellung_und_Anwendung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Výroba a použití ====<br /> <br /> Z přesličky rolní se kolem svátku Jana, v době jejího největšího vegetativního rozkvětu, sbírá zelený výhonek za slunečného dne a na vzdušném stínu se rozloží v tenké vrstvě a suší. K dalšímu zpracování uvádí Rudolf Steiner: «dass man Equisetum arvense zu einer Art von Tee macht...» [citát ponechán v němčině]. Stappung celosvětově zdokumentoval rozmanité praxe přípravy čaje z přesličkové natě, co do délky vaření a následného kvašení na kejdu i studeného kvašení čerstvé natě, dob, množství a četnosti použití, a také toho, zda preparát jen předchází problémům, nebo slibuje účinek i při akutním napadení houbami. Ze souhrnu zkušeností s přípravou čaje vzešel tento recept: «V deseti až dvaceti litrech vody se vaří 200 až 300 gramů drogy přibližně jednu hodinu při slabém varu. Při použití čerstvé natě přibližně 1,5 kg na stejné množství vody.» Delší doba vaření je nutná jednak k rozluštění silně zkřemenělých periferních buněčných tkání, jednak k tomu, aby tento proces probíhal v univerzálním pralivedle tepla.<br /> <br /> Pokud jde o formu použití, používá Rudolf Steiner pojem «kejda». Ten naznačuje, že přeslička po fázi louhování má být vystavena kvašení, čímž může postupně docházet k rozluštění obtížněji rozložitelných organických látek. Tvorbou kyseliny se z čaje stává kejda a ta je poté po delší dobu trvanlivá a použitelná. Teprve když přejde do hniloby a začne páchnout (sulfan, H₂S), je třeba od dalšího použití upustit. Stranou by se mělo nechat i studeného kvašení čerstvého přesličkového materiálu, jak se tu a tam praktikuje. Při delších dobách kvašení hrozí předčasné vadné kvašení a nedostatečné rozluštění amorfní {{SE|454}}<br /> <br /> Křemičitosti je nevyhnutelná. Tepelné působení v procesu varu se zdá být zásadního významu pro to, aby se křemičitost mohla stát účinnou.&lt;ref&gt;Viz k tomu: Ulrich Meyer: «Optimierung der Kieselsäure-Extraktion aus Equisetum arvense – Ergebnisse für die alltägliche Praxis», in: Ulrich Meyer, Peter Alsted Pedersen (Hrsg.): ''Anthroposophische Pharmazie'', Berlin 2016, 807 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Doby použití se řídí tím, zda má být přeslička-kejda použita preventivně, nebo až v akutním případě. Podle Rudolfa Steinera jde v první řadě o preventivní opatření. Přeslička-kejda působí prostřednictvím půdy a při nadměrných, trvale vlhko-mokrých podmínkách snižuje tlak hub na rostliny. Z tohoto pohledu se doporučuje přesličku-kejdu v pokud možno ročním rytmu vylévat na celou zemědělskou a zahradní provozní plochu v množství 100 l/ha. Ideální by bylo, kdyby se to dělo třikrát až čtyřikrát ročně — na konci zimy a na jaře (březen), v létě a na podzim až do počátku zimy (listopad). V každém případě by v rámci osevního postupu zvláště houbám vystavené kultury, jako obilniny a určité okopaniny, měly dostat preventivní ošetření. Přímé postřiky do porostů při akutním napadení, často v kombinaci s kopřivovou kejdou, mohou napadení výrazně omezit. Jde o opatření, které napadení bojuje. Preventivní ošetření prostřednictvím půdy zajišťuje, že se s počátky nákazy zakročí včas.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wirksamkeit_des_Schachtelhalmpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Účinnost přípravku z přesličky ====<br /> <br /> Použit preventivně, rozvíjí přípravek z přesličky svou účinnost prostřednictvím půdy. Přijde-li tato půda po případně již vlhkém podzimu a mokré mírné zimě do jara, je celý prokořeněný prostor zvláště silně vystaven silovým záření Měsíce — a to zvláště při úplňku a přiblížení Měsíce k Zemi (''perigeu''). Ty jsou zprostředkovány vodou a probouzejí v půdě měsíční život, příbuzný oné vodní živosti, v níž se kdysi v pravěku vyvíjely nižší stupně rostlinného a živočišného života. Posunuty v čase, působí dnes tato živost ve světových oceánech a jinak v řekách, jezerech a rybnících. Tento původům ještě blízký, málo diferencovaný život pochází z geologické epochy raného a středního lemuru — z opakování vývoje «starého Měsíce», jenž předcházel vývoji Země.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Geologicky řečeno, jde o epochy {{SE|455}}<br /> <br /> *Proterozoika* a *paleozoika*. V této době převahy měsíčních sil ještě neexistovaly žádné kvetoucí rostliny. Byl to čas výtrusných rostlin, k nimž — vedle výše zmíněných — patří rovněž houby. V půdě, která se teprve vytvářela z vodního živlu, vstupují do proměnlivých vztahů síly měsíční se silami slunečními. V následné epoše *kenozoika* čili *terciéru* (Atlantida) získávají sluneční síly převahu; kvetoucí rostliny se rozvíjejí se svými primárními kořeny. V *neozoiku*, v novověku Země, se půdy vyvíjejí v humusnaté minerální půdy a pod rukou člověka v kulturní půdy.<br /> <br /> Přetrvává-li vlhko a měsíční síly přitom převažují, je kulturní půda jednostranně prostoupena měsíční živostí. Tím se probouzí právě ten nižší rostlinný a živočišný život oněch dřívějších vývojových stupňů — a tím zvláštním způsobem také růst hub. To se neděje pouze v půdě, nýbrž o patro výše také v nadzemních orgánech rostliny i na nich. Co má své oprávněné místo v temnotě půdy, vytváří si neprávem druhé dno ve vzdušném prostoru nad zemí; mikrobní život parazituje na živých tkáních rostliny. Ani nynější sluneční působení může jen omezeně bránit tomuto bujícímu cizímu životu. Je třeba hledat takovou rostlinu, která dokáže v sobě soustředit a zpracovat tolik sluneční síly, že zneškodní přebytečný měsíční život ve vodním živlu — ano, která ve smyslu syntézy dokáže vytvořit zdravý poměr mezi polaritami z minulosti působící měsíční astrality a ze současného kosmu přicházející sluneční astrality. Tuto schopnost má přeslička jako vynikající zástupce přechodu z rostliny vodou zrozené k rostlině zemí zrozené. Jako čajová kejda působí tak, že se půda odlehčuje od přebytečné měsíční síly, že přeslička «zbavuje vodu její zprostředkující síly a dává půdě více zemskosti, aby větší měsíční působení nepřijímala skrze přítomnou vodu».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 167.&lt;/ref&gt; Tímto popisem je jednoznačně poukazováno na profylaktické ošetření půd přípravkem z přesličky. Spolužití s chodem počasí v ročním běhu vychovává vědomí k tomu, aby jednalo s prozíravou moudrostí. Děje-li se profylaxe pravidelně rok od roku, předchází se akutnímu případu. Přesto je popsáno mnoho zkušeností, zejména {{SE|456}}<br /> <br /> z oblasti zahradnictví, o zkrocení akutního plísňového napadení a jiných pohrom přípravkem z přesličky ve formě čajové kejdy.&lt;ref&gt;Walter Stappung: *Die Düngerpräparate Rudolf Steiners – Herstellung und Anwendung*, Rüfenacht 2017, Bd. I + II: 748 S.&lt;/ref&gt; Experimentální dlouhodobé pokusy k preventivnímu účinku přípravku z přesličky neexistují. Exaktní pokusy překračují meze proveditelnosti. Jistota účinnosti — a to platí pro všechny zmíněné přípravky — spočívá v myšlenkovém proniknutí výsledků geisteswissenschaftlicher Forschung a v potvrzující zkušenosti, kterou učí praxe.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Kanon_der_sechs_Düngerpräparate,_ihr_Zusammenwirken_unter_Bildung_eines_neuen_Mittleren_–_eine_Zusammenschau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení při vytváření nového středu — celkový pohled ===<br /> <br /> Nabízí se otázka, zda pořadí šesti hnojivých preparátů, jak je Rudolf Steiner popisuje v Zemědělském kurzu, je náhodné či zákonité. Vše svědčí pro to, že platí to druhé, vezme-li se v úvahu jak zvláštní povaha výchozích materiálů pro preparaci, tak účinnost samotných preparátů v postupném budování bránicové půdy v oživlou, produševnělou a produchovenou celistvost mezi kosmickými výšinami a zemskými hlubinami.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Reihe_der_Präparatepflanzen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Řada preparátových rostlin ====<br /> <br /> Šest preparátových rostlin se vyznačuje tím, že mezi sírovým pólem květů a solným pólem kořenů vládnou specifické kosmické a pozemské substanční poměry; přičemž je nápadné, že první tři preparátové rostliny — řebříček, heřmánek a kopřiva — tvoří trojici, a stejnou trojici tvoří dubová kůra, pampeliška a kozlík ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#457|Obrázek 35]]).<br /> <br /> Mezi oběma trojicemi leží skrytá, a přitom zpředmětněná, práh vzájemného přechodu k jednomu středu — k půdě. Obě trojnosti tvoří polaritu. První z nich zastupuje více zásaditě-alkalický, pozemský pól. Na této straně vládne síra. V anorganickém je tvořitelkou kyselin, v organickém rozvíjí svou kosmickou povahu, neboť «na cestě síry vstupuje duch do fyzična přírody {{SE|457}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 35, S. 457.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 34: Die Reihe der Präparatepflanzen und Organhüllen in Beziehung zum Stoffwechsel- und Nerven-Sinnes-System des Tieres sowie die Mittebildung zwischen den Höhen- und Tiefenkräften.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> hereinwirkt, «síra je přímo nositelem duchovního».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach, 1999, S. 64.&lt;/ref&gt; Ve životních procesech rostlin jakoby odhmotňuje pozemské látky alkalií (K, Na) a zemin alkalických kovů (Ca, Mg) a také železo jako bázi těžkého kovu. V pořadí první trojice je to řebříček, který svou zvláštní silou síry zpracovává alkalický kov draslík. V rozšíření tohoto procesu přistupuje u heřmánku zemský alkalický kov vápník, a opět je to kopřiva, která svou silou síry — vedle draslíku a vápníku — zpracovává železo v železné záření. Tímto posledním vede dál ke skryté středu. Železo je v přírodě, až po člověka, kovem inkarnace; upevňuje v tělesné organizaci {{SE|458}}<br /> <br /> účinné síly duchovně-bytostného. V člověku se železo soustřeďuje v krvi, která svým oběhem spojuje srdce s periferií, s tělesnými funkcemi. V krevním proudu, který míří k srdci a, jím «uklidněn» se vrací zpět do těla, prožívá duchovní duše člověka své inkarnování v těle.<br /> <br /> Srdce se zamýšlí a sjednocuje to, co se krvi vepsalo v tělesných orgánech až k periferii těla. V srdci nalézá přitékající a odtékající krev vlastnoaktivní obal, který rytmicky pulzujíc udržuje krev životaschopnou. Druhý pól tvoří ledviny, které jiným, polárním způsobem znovu uvádějí krev do životaschopného stavu. Vytvářejí prostor, do něhož krev jako tepenný proud vystupuje z cévního systému a, vyzdvižena nad pozemsko-hmotné látkové procesy, je ledvinnou činností prohlédnuta, osvěžena a kde je vytvořen harmonický vyrovnávací stav mezi pozemsko-hmotným a kosmicko-duchovním. Teprve po «zkoušce srdce a ledvin» zůstává krev životaschopná.<br /> <br /> Jinak se to má s vyššími rostlinami. Rostou svým specifickým způsobem — jak právě ukazují preparátové rostliny — z úrodné půdy, ze «středu» mezi výšinami a hlubinami, vzhůru. Tento střed je teprve zárodečně založen; ve svých funkcích vzhledem k křemeni, vápenci, jílu a humusu ještě nepůsobí samostatně ze sebe; potřebuje výchovu. Týká se to především funkcí jílu, který ve své sezonní rytmice má vlohu k jakési srdeční funkci, a funkcí humusu, který ve své dynamice stojí blíže ledvinné funkci. Opatření k této výchově tvoří pravé umění zemědělství.<br /> <br /> Mezi různými opatřeními, která byla charakterizována, je to hnojení z ducha člověka, které otvírá bránu do budoucnosti. Toto hnojivé vychovávání se vztahuje na oživování pozemských látek hlubin. V jeho službě stojí první trojice — řebříček, heřmánek, kopřiva —, která středu, bránici, postupně pomáhá k stupňům funkční samostatnosti. Tyto tři léčivé byliny mají moc ve svých životních procesech přeměňovat pozemské látky draslík a vápník v dusík, to jest obdařovat je vlastností stát se nositeli astralických sil.<br /> <br /> K první trojici poznamenává Gunter Gebhard: «Síra jako element, který přímo z elementu ohně ‹spadl› do elementu země, je substancí, která vede duchovní do pozemského; zkráceně řečeno: síra je bytost, která může teplo hmotně zhustnout, to jest tam, kde {{SE|459}}<br /> <br /> toto bytí působí, se substanciálně ukazuje síra. Tím jsou první tři preparáty takovými, které podporují inkarnování duchovního (rostlinného života). U řebříčku je to draslík, který zcela nese v sobě tekutost a který zvláště vytváří vztah k éterickému (individuální ätherleib): vápník s heřmánkem vtahuje astrální do fyzického těla prostoupeného éterleibem (přitahuje z kosmu to, co dává rostlině gestalt); a s kopřivou konečně železo, jež má svůj těsný vztah k inkarnování Já u člověka a zde, zprostředkováno sírou, vede duchovní praobraz rostliny do fyzického zjevení a udržuje ‹kontakt› k prarůstlině ve sféře za kosmem (‹durchvernünftigen›). Prvními třemi preparáty se půda rozvíjí tak, aby byly podporovány všechny čtyři bytostné články, které náleží k fyzickému jeví se v pozemském, a to pro rostlinu.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Ve druhé trojici — dub, pampeliška, kozlík — je silněji zdůrazněna kosmická, kyselinová strana. Síra zde již není výslovně jmenována, třebaže patří právě k nejsilnějším tvůrcům kyselin. Tento zdánlivý rozpor se vyřeší, když si uvědomíme, že v případě první trojice je síra jmenována jako element, který zprostředkovává duchovní fyzicky-živoucímu. Ve formě kyseliny sírové z této funkce vypadla a stala se pozemskou. Ve druhé trojici jde o kyselinové působení sestoupené do fyzického.<br /> <br /> V případě dubové kůry/borky stojí sice vápník jako zemsky-alkalický kov v popředí. Rozhodující pro jeho funkci je ale ta struktura, v níž vápník v kůře nebo borce dubu leží v podobě šťavelanu vápenatého. Průchodem životními procesy dubu se tvoří jako produkt předčasně do kůry/borky vyloučeného a dohořelého procesu kvetení. Šťavelan vápenatý dostává svou «strukturu» (formu) souhrnně skrze bytostnou povahu dubu a zvláště skrze sulfurické působení kyseliny šťavelové. K tomu doplňuje Gunter Gebhard: «Dub, jako Mars-/železová bytost, má svůj hlubší vztah k Já, ke sféře za kosmem, tam, kde se duchovní praobrazce odkrývají nadsmyslově bádajícímu. Vápník vsává do sebe veškeré astrální; to, že forma ve fyzickém vůbec je možná, má svůj základ v astrálním; jak se forma ukazuje, zakládá se v Já (v ideji), které skrze astrální působí. Šťavelan vápenatý dubu vsává {{SE|460}}<br /> <br /> makrokosmické do mikrokosmu; a skrze železnou sílu dubu navazuje spojení s duchovním praobrazem. Jsou-li mikro- a makrokosmos vzájemně v harmonii, pak je organismus zdravý. Preparát z dubové kůry tuto harmonii mezi oběma póly udržuje a tím prophylakticky skrze půdu podporuje zdraví rostliny.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V dubové kůře/borce je tedy vápník jaksi uchopován shora, z kosmického pólu, který se darloží v procesu kyseliny šťavelové. U pampelišky se tento proces stupňuje tím, že pomocí nejvyšší dokonalosti rozvinutého květu přivádí «v kosmu jemně rozptýlenou kyselinu křemičitou» dovnitř a uvádí ji do vztahu s draslíkem oživovaným v mléčné šťávě. Opět je to působení kyseliny, skrze něž se síly kosmu shora vpečeťují do pampelišky a skrze ni do půdy. <br /> <br /> Kozlík ovládá v charakterizovaném způsobu fosforový proces.<br /> <br /> Polární bytostné vlastnosti šesti preparátových rostlin jsou tak ve svém spolupůsobení nadány k tomu, aby vytvořily vše přesahující syntézu: tvorbu preparátu nastávající, slunečné středy mezi výšinami a hlubinami. V erkraftování této středy se může půda, bránice, vyvíjet k stále větší vlastní aktivitě. Na zásadité straně trojice řebříčku, heřmánku a kopřivy zpřístupňuje zdola silám bránicové půdy látečné síly, na kyselé straně trojice dubové kůry, pampelišky a kozlíku substanční síly shora. Kozlíku přísluší přitom zvláštní postavení v tom smyslu, že prostřednictvím nositelství fosforu otevírá mimokosmickou sféru ducha, svět bytostných praobrazů (obrázek 36, s. 462).<br /> <br /> Gunter Gebhard k tomu doplňuje: «Ve svém chemickém chování jsou zásady (louhy) látky, jejichž charakter je ‹luciferský›, zatímco kyseliny nesou v sobě cosi bytostně ‹ahrimanského›. Stejně tak je síra bytostným obrazem Lucifera a fosfor zobrazuje ahrimanské síly. Uprostřed mezi těmito dvěma polárními mocnostmi protivníků stojí Kristus jako zástupce lidstva, který, udržuje rovnováhu mezi těmito bytostnými mocnostmi, ukazuje lidstvu cesty do budoucnosti. V ‹zemědělské individualitě› je tato středa vytvořena jako půdní bránice. Je nadále vložena do rukou člověka, aby přivedl k rozvoji tento životní zárodek středy.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt; {{SE|461}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Reihe_der_tierischen_Organhüllen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Řada živočišných orgánových obalů ====<br /> <br /> Také tyto se zákonitě člení na první trojici, viděno z látkově-výměnného pólu zvířete směrem k srdci, a na druhou trojici, z předního dílu zvířete, smyslového pólu, směrem ke středu. V této souvislosti charakterizuje Rudolf Steiner působení planet ve zvířeti ve vztahu ke Slunci ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#462|Abbildung 36]], S. 462). Vychází zcela z nazírání, z «tvarové a barevné podoby, také s ohledem na strukturu a konzistenci jeho substance od přední části dozadu, tedy od čenichu k srdci, kde jsou účinky Saturnu, Jupitera, Marsu, v srdci působení Slunce a za srdcem, směrem k ocasu, působení Venuše, Merkura, Měsíce».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 60.&lt;/ref&gt; Vyšší zvíře se tedy v horizontále páteře člení na polaritu působení podsluneční planet v látkově-výměnném pólu. Obojí je ze vzájemně protichůdných směrů orientováno k srdci.<br /> <br /> Ohledně pořadí podsluneční planet s Měsícem, Merkurem a Venuší navazuje Rudolf Steiner ze svého duchovního bádání na starou moudrost mystérií. Totéž platí pro charakterizaci jejich makrokosmických sfér působení ve vertikálním uspořádání «zemědělské individuality». Zde je pořadí od Země dolů do hlubin: Mars, Jupiter, Saturn, a nahoru do výšin: Měsíc, Merkur, Venuše, Slunce.&lt;ref&gt;Ebd., S.44.&lt;/ref&gt; Tato prapůvodní moudrost, pěstovaná v mystériích ve spojení se zbytky instinktivního jasnovidectví u lidí, doznívala ve světovém obraze Ptolemaiově. V tomto, stejně jako v dnes vládnoucím, který sahá ke Koperníkovi, se zrcadlí vývoj vědomí lidstva. V poatlantských kulturních epochách staroindické a staropersské kultury žilo v lidech v zbytcích jakési «vědomí nebes». To vyhaslo a s probuzením k sebevědomí bylo v přítomnosti proměněno v vědomí zemské, fixované na předměty. Lidé těchto raných dob prožívali ještě planetární sféry naplněné činy duchovních hierarchií, které měly planety za svůj příbytek.<br /> <br /> S vyhasínáním tohoto prožívání — které žilo dále obrazně v mytologiích — vznikla na počátku třetího kulturního věku ve třetím tisíciletí hvězdověda Sumerů, Babyloňanů a Egypťanů. Ve čtvrtém kulturním období se tato dále emancipovala a přešla do ptolemaiova světového obrazu {{SE|462}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 36, S. 462.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 36: Die polare Beziehung des unter- und obersonnigen Planetenwirkens zu den tierischen Organhüllen im Hinblick auf die Entwicklung der Wesensglieder der «Landwirtschaftlichen Individualität» und ihre Dreigliederung nach Leib (von unten), Geist (von oben) und Seele (rhythmische Mitte).&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Ve vzestupném věku vědomostní duše se světový obraz smrskl na to, co vnímají vnější smysly. U Koperníka a jeho následovníků vyhaslo vědomí bytostně naplněné planetární sféry a zbyla kulatá hmotou naplněná koule, pohybující se v berechenbaren pohybových průbězích prostorem.&lt;ref&gt;Vgl. Elisabeth Vreede: ''Astronomie und Anthroposophie'', Dornach 1980, S. 75; dieselbe: Über den Planeten Merkur, in: ''Kalender Ostern 1942–1943'', Arlesheim; sowie dieselbe: ''Texte über Planetensphären in den Rundschreiben 1927–1930''(Bearbeitung durch Liesbeth Bisterbosch und Frauke Roloff, Oktober 2020). – Im Zuge dieser Emanzipation des menschlichen Bewusstseins hin zum erwachenden, der Erde zugewandten Selbstbewusstsein kann es verständlich werden, dass eine Verwechselung von den Venus- und Merkursphären stattgefunden hat. Diese Verwechselung betrifft nicht den Planetenkörper als solchen, sondern ihre übersinnlich kraftenden Wirkenssphären, dasjenige, für was seit Urbeginn diese beiden Himmelskörper, Venus und Merkur, als geistig-seelisch wirksame Entitäten standen.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Každý z těchto světových obrazů je jakoby momentní snímek, lidský výtvor o tom, jak se člověk v průběhu věků ke světu {{SE|463}}<br /> <br /> stojí. Každý z nich je sám o sobě oprávněný a správný. Dnešní, na Koperníkovi spočívající světový obraz bere v úvahu již jen kvantitativní aspekt tělesnosti, nikoli kvalitativní, bytostně prostoupenou sféru působení. Kosmos se dnešnímu pohledu jeví prázdný — bez bytostí, bez činů.&lt;ref&gt;Lievegoed věnoval polární trojici hnojivých preparátů v jejich vztahu k působení planet a životním procesům v rostlině a živočichovi podrobnou studii (Bernhard C.J. Lievegoed: ''Planetenwirken und Lebensprozesse in Mensch und Erde'', Stuttgart 2002, 82 S.). Popisuje v ní, jak v životních procesech preparátních rostlin stojí vždy specificky jeden zástupce nadsluneční planety s jedním ze sféry podsluneční v polárním vztahu působení — Saturn k Měsíci, Jupiter k Merkuru a Mars k Venuši, vždy se Sluncem uprostřed; dále, jak síly tohoto polárního působení vstupují při obklopení živočišnými orgány, exponovanými zimním a slunečním silám, do zesílené vzájemné souhry a jsou v ní uchovávány; a jak se z toho stávají pochopitelnými ony procesy v půdě a rostlinách, jak je popsal Rudolf Steiner: osvěžující oživování, uzdravování, vzájemné sladění a zjemňování pro vnímání.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Na tomto místě je třeba poukázat na skutečnost, že posloupnost živočišných orgánových obalů je orientována od periferie pozemského i nejvzdálenějšího kosmu směrem k jednomu středu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#462|Obrázek 36]]).<br /> <br /> Navazujíce na výše uvedený citát o působení planet v organismu živočicha, soustřeďuje se podsluneční působení Měsíce, Merkuru a Venuše na břišní orgány ze zádu směrem k srdci — a přitom na systém ledvin v nejširším smyslu. Ledvina přijímá vyzařující síly Venuše.&lt;ref&gt;Viz: Lothar Vogel: ''Der dreigliedrige Mensch'', Dornach 1979, S. 239.&lt;/ref&gt; Těsně s nimi je spjato silové působení Merkuru a v systému ledvin a močového měchýře pak působení Měsíce. Podstata merkuriálního se projevuje v silně rytmicky utvářených funkcích břišních orgánů. V ledvině jsou to procesy vylučování a zpětného vstřebávání. Merkuriálně vylučuje z arteriálního krevního proudu primární moč, prochází ji, nově ji látkově uspořádá a to, co bylo harmonizováno jako použitelně roztříděné, vrací zpět do krve.&lt;ref&gt;Viz: Michaela Glöckler: «Das Nieren-Blasen-System und das Schafgarbenpräparat»; in: Manfred Klett und Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Frage der Düngung im biologisch-dynamischen Landbau'', Dornach 1994.&lt;/ref&gt; Tento proces jakési kapalinné dýchání se jednostranně zkoncentruje ve funkci močového měchýře na čistý vylučovací pochod látek, které se pro organismus staly nepoužitelnými. Zde síly Měsíce modifikují působení Venuše.<br /> <br /> Jinak se věci mají s přijatou potravou; ta je v trávení střev tříděna. Co pro organismus není využitelné, je vylučováno v konzistenci pevnější; i toto organické dění lze považovat za výraz měsíčního působení. Co naopak jako tekuté trávicí šťávy vstupuje do lymfatického a krevního oběhu, {{SE|464}}<br /> <br /> uplatňuje se v procesech, v nichž lze předpokládat, že působení Venuše je modifikováno působením Merkuru. Co se v břišních orgánech člověka a zvířete odehrává jako Venuše-ledvinový proces, modifikovaný Merkurem a Měsícem, to se znovu nalézá ve wirksamkeit preparátu z kopřivy. Zde, lze říci, se v organickém životě kopřivy — v součinnosti draslíku, vápníku, vodíku a železného záření — může uskutečňovat ta přeměna látek, o níž pojednává kapitola «K otázce přeměny látek» (s. 384 n.): astralizace oživené látkovosti k novotvorbě dusíku ze života rostliny.<br /> <br /> Sledujeme-li řadu obalových orgánů, které jsou — s jedinou výjimkou — odebírány z domácích zvířat pro preparaci, stojí na počátku jelení močový měchýř ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|obrázek 26]], s. 363). V měchýři se dovršuje ledvinový proces tím, že koncentruje to, co bylo v ledvině vytříděno, a vylučuje ven. V kulové podobě měchýře je tekutý živel napodobením zprostředkovatele měsíčních sil. V průběhu preparace přijímá měchýř slunečnou podstatu květů řebříčku, v nichž se to zemité draselné soli sublimovalo do živého.<br /> <br /> Dále dovnitř břicha následuje střevo. Jeho konec, tlusté střevo, mikrobiálně zpracovává část zbývajících nestravitelných zbytků potravy a vylučuje to, co již nelze dále zhodnotit. I to je proces stojící pod vlivem Měsíce. Počátek střeva tvoří tenké střevo — dlouhá hadice uložená v kličkách s niterně téměř neomezeným povrchem. Zde působení Venuše třídí živiny: co jde stranou k tlustému střevu, co coby trávicí šťávy vstupuje do lymfatické a krevní dráhy. Toto třídění je podporováno a modifikováno působením Merkuru. Uplatňuje se v rytmických pohybových procesech peristaltiky, v klcích střevní stěny až po dynamiku žlázových výměšků a proudů látek prostupujících střevními stěnami. Merkuriální síly se staví zprostředkujíce mezi působení Měsíce a Venuše. Na jedné straně se přizpůsobují proměnlivým podmínkám, na druhé straně přesahuje merkuriální působení hranice, které oddělují vnitřek od vnějšku.<br /> <br /> Do tenkého střeva jsou plněny heřmánkové květy. To sluneční v nich přivedlo vápník a draslík zemitého do stavu, který — v rozšíření osvěžujícího, oživujícího působení preparátu z řebříčku — napomáhá zdravému růstu. To je asi třeba chápat v tom smyslu, že bytostný praobraz rostlin se může ve svém pozemském odlesku v každé fázi růstu vyjádřit bez zkreslení. {{SE|465}}<br /> <br /> Kopřivový preparát jakožto třetí ve svazku svou účinností sahá již blízko ke středu ovládanému slunečními silami, to jest k skryté srdeční funkci půdy. Astrální «Innenwirkung» kopřivy je tak prostoupena rozumem/silou Já, že se obejde bez živočišného obalového orgánu. I ona dokáže zemité tvůrce solí draslík a vápník zpracovat v jejich organických procesech a navíc proměnit železo v blahodárné železné záření. Zdá se, že se v tom přece jen ozývá venušská účinnost. Ve spojení se řebříčkem a heřmánkem se stará o to, aby se zemité soli draslík a vápník proměnily do vyšších stupňů účinnosti, a navíc volá k záření marsický charakter železa. Venušské působení, vnitřně pochopené, vytváří v živém volné prostory pro nové možnosti dění; vzdává se. Lze říci: nevyživuje, nýbrž umožňuje výživu. V tomto smyslu lze rozumět železnému záření kopřivového preparátu. Působení venušské sféry je samo nepřináší, nýbrž umožňuje kopřivovému preparátu působit v tom smyslu, že v bránicové půdě uvádí hospodářství se železem na léčivou míru, jaká je zachovávána také v srdečně-cévním systému.<br /> <br /> «Alkalická trojnost» činí půdu zemsky zdatnou pro sluneční síly; otvírá zemské síly růstu rostlin. Staví zdola na fyzickém těle bránice. Jinak se věci mají s trojností preparátů z dubové kůry, pampelišky a kozlíku. Skrze ně se uplatňuje kosmické substanční dění, které stojí ve vztahu k podsluneční planetárním sférám.<br /> <br /> Zjevný obraz dubu, jeho mohutná zdrženlivost v růstu, tvrdost jeho dřeva atd., nese otisk marsického působení. Roste pomalu, vytrvale — tak jako i oběh Marsu kolem Slunce trvá s téměř dvěma lety (siderický oběh činí 687 dní) déle než oběh podsluneční planet Venuše (225 dní) a Merkuru (88 dní). Stejně tak je lebka domácího zvířete mocným formovým výrazem marsického působení. Mozková dutina je však naplněna substancí utvářenou měsíčními silami — mozkem. V průběhu preparace nastupuje na jeho místo šťavelan vápenatý kůry/borky, strukturovaný marskými silami dubu. Tytéž síly, které zformovaly lebku a prozářily měsíční povahu mozku, vtiskují se nyní do vápníku dubové kůry/borky. Jako preparát z dubové kůry působí — na rozdíl od heřmánkového preparátu — preventivně proti infekcím přicházejícím zvenčí. {{SE|466}}<br /> <br /> K obalení eichenrindepräparat lebkou domácího zvířete se váže otázka: Může vůbec existovat ještě jiný orgánový obal, skrze nějž by mohla být preparace pampelišek dále vedena? Hlava ve svých přísně ohraničených formách a ven obrácené smyslové organizaci nenachází pokračování — snad s výjimkou, alespoň po jistý kus cesty, nositelů parohů, nikoli nositelů rohů. Hlava stojí se smysly světu tváří v tvář. Pokračování nervově-smyslové činnosti musí být hledáno na vyšší rovině. Nalézá se jedinečně rozvinuté u přežvýkavců: smyslová organizace krávy se obrací od hlavy zpět, přes srdce, a pokračuje v senzoricky-nadsmyslové činnosti pobřišnice jaksi na vyšší rovině ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#457|Obrázek 35]], s. 457). Kráva se svými hlavovými smyslovými orgány obrací k vnějšímu světu srovnávacím způsobem tměji, svými dolními smysly však — jmenovitě životním smyslem pobřišnice — srovnávacím způsobem jasněji ke svému vnitřnímu světu. Svými rohy zadržujícími tok na hlavě přenáší své inteligentní bytí dále do tělního obalu. Smyslová činnost v hlavě a smyslová činnost v těle stojí ve vzájemném vztahu. Působí-li ta prvá smyslově vědomě, tu druhá nadsmyslově silotvorně.<br /> <br /> Je tedy okruží pobřišnice, jež ve trávicím dění skotu vnímá ze ducha účinné síly. Tato smyslová činnost pobřišnice, která je ve skotu zaměřena na látkové dovnitř, obrací se při obalení pampelišek ven na v kosmickém obvodu «jemně rozptýlenou kieselsäure». Třeba předpokládat, že je zde osloven vyšší, éterický stav kieselsäure. Pobřišniční obal přitahuje tuto křemičitou substanci smyslově aktivně a sjednocuje ji s v květech sublimovaným draslíkem mléčné šťávy. Látkové dění v pampelišce zdola a pobřišničního obalu shora naznačuje všezahrnující jupiterskou působnost. Jako jsou všechny planety místy působení hierarchických bytostí,&lt;ref&gt;Siehe hierzu z.B.: Rudolf Steiner: ''Geistige Hierarchien und ihre Widerspiegelung in der physischen Welt'', GA 110, Dornach 1991; sowie: ''Die geistigen Wesen in den Himmelskörpern und Naturreichen'', GA 136, Dornach 1996.&lt;/ref&gt; tak na Jupiteru jsou to bytosti moudrosti. Na Jupiteru je moudrost substanciální.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Esoterische Betrachtungen karmischer Zusammenhänge'', Bd. V, GA 239, Vortrag vom 9. Juni 1924, Dornach 1985, S. 166.&lt;/ref&gt; Představíme-li si zjevný obraz a substanční procesy pampelišky (srov. s. 406 nn.), stane se v této vysoce rozvinuté rostlině moudrostiplné jupiterské působení viditelné — od kořene přes listovou růžici, květ a jeho {{SE|467}}<br /> <br /> žiarivá žlutá až po bílou «Pampelišku». U květnatých rostlin jsou barvy žlutá a bílá přičítány jupiterovu působení: «neboť síla Jupitera, která podporuje kosmickou sluneční sílu, přináší do květů bílou a žlutou barvu».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 55.&lt;/ref&gt; Jupiterova moudrost, která se v pampelišce zobrazuje navenek, obrací se — uzavřena vnitřním «nebem» pobřišnice — dovnitř do moudrostiplného utváření a funkcí břišních orgánů. Přípravek z pampelišky tvoří syntézu tohoto jupiterova působení, které v pozemském přijalo formu a funkci. Sílu účinku této syntézy lze spatřovat v tom, čím «se rostlina stává vnímavou ke všemu a přitahuje vše».&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 138.&lt;/ref&gt; Lze tedy říci: přípravek z pampelišky zprostředkovává organickému hnojení skrze kosmický křemen bytostnou substanci Jupiterovy moudrosti, která se v rostlinách daruje jako vznikající síla vnímání.<br /> <br /> Obalíme-li nyní jupiterovým působením silně poznamenané květy pampelišky blánovitými vrstvami pobřišničního okruží, zůstává schopnost příjmu pro v kosmickém obvodu «jemně rozptýlenou křemičitost» v proudění. Skrze přípravek a organická hnojiva dochází plod této schopnosti k rostlinám — působí však nyní v opačném směru; činí rostliny «vnímavými» pro látky země, které potřebují k růstu. Co se již naznačilo jako účinek přípravku z dubové kůry, jeví se u přípravku z pampelišky na vyšším stupni. Životní souvislost bránice–půda–rostlina je tak říkajíc oduševňována. Jako účinnost první trojice přípravků otevírá pozemské látky a síly kořenovému pólu rostliny, tak druhá trojice otevírá substance a síly mimopozemského kosmu pólu kvetení.<br /> <br /> Na nejvyšším stupni konečně — lze říci — podněcuje přípravek z kozlíku skrze organická hnojiva a skrze fosfor uvolněný z rozkladných procesů takovým způsobem, že tento může opět stát se ve živém fyzickým nositelem Geistig-Wesenhaftého v pozemském.<br /> <br /> Z jiných důvodů než u kopřivy nepotřebuje kozlík žádný obal ze zvířecího orgánu. Má schopnost läutert fosfor z dynamického, se zemí spjatého, živého substančního dění v kořenových oddenků nahoru ve vertikálně vztyčujícím se stonku a přivést jej v květu do stavu čisté vnímavosti pro zjevení. {{SE|468}}<br /> <br /> vstoupit do ní, které nacházejí ve fosforu svůj fyzicko-étherický nositel.<br /> <br /> Kozlík je tak utvářen, že má silný vztah ke světlu a teplu. Látkové kompozice, které se v průběhu růstu rostliny utvářely působením slunce a pod- i nadsluneční ch planet, se rozpadají při odumírání rostliny. Při každém z rozkladných procesů se uvolňuje teplo. Nakonec se vše, co vzešlo z ducha, navrací zpět do živlu tepla, původu veškerého bytí. Co vzniklo, fyzicky mizí; je jako duchovní výdobytek vnitřního tepla, tepelnému éteru, podobno paměti, vepsáno celému živému planetárnímu systému.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Esoterische Betrachtungen karmischer Zusammenhänge'', GA 239, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1985, S. 172.&lt;/ref&gt; V tom nabývá platnosti princip Saturnu; podoben kosmické paměti, je strážcem minulosti, onoho velkého evolučního propojení mezi původem dění člověka a Země&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; a bytím přítomnosti. Navenek se to projevuje tím, že saturnická sféra uzavírá sluneční soustavu ze všech stran jako tepelný obal. Copak si princip Saturnu v kozlíku nevytvořil obraz? Kdekoli se preparát z kozlíku použije, vytváří saturnický tepelný obal, který vymezuje vnějšek vůči vnitřku.<br /> <br /> Postříká-li se preparátem z kozlíku hnojiště nebo kompostová hromada, působí pro ni hüllebildend právě tak jako zmíněné zvířecí obalové orgány ostatních preparátů. Lze předpokládat, že dává ohraničující obal nejen rozkladnému dění, nýbrž právě tak i záření, které vychází bodově z ostatních preparátových substancí vnesených do hromady, a tím způsobem je v hromadě udržuje. Tepelný obal, který preparát z kozlíku vytváří, je utkaný z vnějšího tepla (živel tepla) i z vnitřního tepla (tepelný éter). Lze jej chápat jako orgán, který přijímá záření hvězdného kosmu a ve fosforu, jenž vychází ze saturnických rozkladných procesů, nachází připravenou fyzickou nositelnost.<br /> <br /> Tak jako je tanec preparátů v duchovní konsekvenci otevírán přípravkem ze řebříčku, je uzavírán preparátem z kozlíku. Tato úvaha může probudit porozumění pro to, že kánon šesti hnojivých preparátů, které jsou ve službě vznikající Ganzheit, nepotřebuje žádného rozšíření ani doplnění. Tento kánon je {{SE|469}}<br /> <br /> tak komponovaný, že vytváří harmonický souzvuk. Ganzheit je střed mezi výšinami a hlubinami; její Werden znamená «oživení Erdig-Festého samotného». Souzvuk «zní» skrze člověkem geistgeführte práci, skrze nepodmíněné Wollen.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Düngerpräparate_in_ihrer_Ganzheitswirkung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Hnojivé preparáty v jejich celostném působení ====<br /> <br /> Každý ze šesti hnojivých preparátů přináší vývojový potenciál k utváření «Sedmého», totiž vznikající Mitte, bránicového orgánu stojícího pod vlivem Slunce. Teprve půda umožňuje existenci veškerého života na Zemi. V ní se sjednocují planetární a hvězdná záření stojící pod vládou Slunce s hlubinami Země vyzařujícími zdola. Toto vzájemné Ineinander-Wirken je dílem stanuvším z minulých dob zemského vývoje. Působí dál v moudrém Zusammenwirken přírodních říší. Poznat toto neohraničeně vztahuplné dědictví tvoří základ pro Hofgestaltung v biologicko-dynamickém zemědělství.<br /> <br /> Z tohoto poznání se odvozuje metodický princip: přetvářet geistgeführte prací nyní z lidského ducha dílo nalezené na daném stanovišti (statku) podle zákonů, které předepisuje fyzicky stávší se příroda a které jsou účinné v říši minerálů, rostlin a zvířat. Z toho vzniká v malém umělecky to, čím je Země ve velkém — v sobě uzavřený organismus. Tento princip — opakovat minulost ze síly probouzející se Bewusstseinsseele člověka v přítomném — je prvním krokem. Druhý krok otevírá bránu k vývojové cestě do budoucnosti. Znovu uchopuje metodický princip, který se mu v chemicko-technickém zemědělství vytratil, opakováním minulosti. Tento druhý krok povznáší zemědělství — oplodněné ideovým bohatstvím Geistesforschung — na vyšší stupeň. Staví člověka přítomnosti před nesmírnou výzvu: výzvu svobodného, sebeurčeného jednání z Erkraftung Bewusstseinsseele. Před tuto výzvu se vidí postaven každý, kdo se pokouší pěstovat geistgeführený, geistbewachter vztah k biologicko-dynamickým preparátům. Při jejich přípravě a používání se konec, to Gewordene, stává počátkem Werden do budoucnosti. Koncem jsou produkty z říše minerálů, rostlin a zvířat, dále účinkování aktuálně daných rytmů slunečního roku a konečně stavy čtyř živlů: Země, Vody, Vzduchu {{SE|470}}<br /> <br /> a Wärme. Toto evolutivní završení je poznáními Geistesforschung přiváděno do Beziehungsverhältnisse podle idejí, které se v zestálé přírodě nedají nalézt, které teprve v aplikaci postupně nabývají zákonného charakteru. Tyto ideje uvádějí v pohyb Umstülpung minulého do budoucího. Z toho vyvstává otázka, jakým způsobem jsou fenomény této Umstülpung vůbec uchopitelné přírodovědecky. Pojmy, které máme k dispozici, vztahují se vždy jen na to, co se dá měřit, počítat a vážit, na minulé — ne na to, co se teprve stává. Zde se v poznávání přírody otevírá propastně hluboká trhlina mezi mrtvým, mezi kvantitou a kvalitativními jevy oživené, oduševnělé a „oduחovnělé&quot; přírody.<br /> <br /> Vše kvalitativní se projevuje v polaritách — tak v protiklade bytosti a jevu, ducha a hmoty, světla a tmy a podobně. Syntéza těchto polarit se nedá nalézt v předmětném nazírání; uskutečňuje se v myslícím a cítícím nazírání, které ukazuje vůli směr. Syntéza se odehrává uvnitř, v Geist-erkenntnis člověka. To je velká výzva! Analytická Denkungsart namířená pouze na mrtvé této výzvě uhýbá. Chybí jí pojmy, které by pojmu kvality daly objektivní, hodnotící obsah. Hodnotící pojmy zahrnují faktor „čas&quot;; uvádějí myšlení do pohybu, činí je obrazným — a tím prožitelným. Tím vstupuje člověk na stezku, na níž se může síla myšlení stát prostřednicí mezi smyslově daným a tím, co bylo bez smyslovosti zkoumáno z ducha. Teprve tehdy, když se člověk snaží nechat obě pole fenoménů — smyslové a geistig-übersinnliche — vzájemně se osvětlovat v mocném myšlení, může hodnotící souzení nabýt objektivní výpovědní síly.<br /> <br /> Z tohoto předznamenání vyplývá neomezeně mnoho možností k jistému utváření úsudku při uchopování bytostného, které se vyslovuje v kvalitách. V každém jednotlivém případě musí být tento úsudek dobyt individuálně. To, co bylo dobyto jako individuální pravda, záhy se zaţije výměnou a korekcí jako reálně působící do obecné Geisteskultur lidstva.<br /> <br /> Kánon šesti Düngerpräparate, přidávaných do čerstvě vznikajících organických materiálů na statku, působí — opřen o rozmanité zkušenosti a experimentální nálezy — v čase postupně; působí rozvoji napomáhajícím způsobem na Lebenszusammenhang půdy a rostliny. Dají se charakterizovat tři evolutivní, do sebe přecházející kroky: {{SE|471}}<br /> <br /> 1. Düngerpräparate se vtiskují — každé ve specifickém způsobu působení svých záření — souhrnně do organických mas kompostních a hnojivých hromad nacházejících se v rozkladu. Zprostředkovávají víceméně živelnému rozrůstání rozkladu nadřazený, organizující princip. Ten usměrňuje složité procesy odbourávání a výstavby substance do správných drah a napomáhá kompostní nebo hnojné hromadě, aby se za rozvoje vlastního života uzavřela v organismus. Zkušenost učí, že rozkladné procesy probíhají harmoničtěji. To je patrné zvláště na srovnatelně rychlé proměně štiplavého zápachu v mírnou vůni. Experimentální srovnávací výzkumy potvrzují to, že fyziologické a biologické průběhy (například teplota, sorpční kapacita, osídlení žížalami) se zpevňují do stavu zdravého vyrovnání.<br /> <br /> 2. Účinky Düngerpräparate jsou po odpovídající době uložení hnojivých hromad do těchto souhrnně vstřebány. Preparovaná hnojiva se rozvinula do jakési všemocnosti svého účinkování v živém, která přesahuje jejich pouhou přírodou danou Wirkungsart. Svým výnosem na půdu postupně řadí a stabilizují veškeré půdní procesy na vyšší úroveň úrodnosti v souladu s rytmy slunečního roku. Nápadné a experimentálně doložené je to na mnoha parametrech — nejpřesvědčivěji v udržování srovnatelně vyšší humusové hladiny při současně vyšší mikrobiologické aktivitě, v prohloubení humusem obohaceného půdního profilu, i v osídlení žížalami a jinými půdními živočichy.<br /> <br /> 3. Jako souhrnné silové účinky biologicko-dynamických preparátů propůjčují organickým hnojivům vyšší, nikoli pouhou přírodou podmíněný stupeň oživení, tak tato hnojiva propůjčují jej půdě — a přes půdu rostoucím rostlinám.<br /> <br /> V poslední důsledku je úkolem Düngerpräparate zpřístupnit kosmicko-zemské podmínky růstu a tvorby plodů stanovištně {{SE|472}}<br /> <br /> na ty rostliny, které jsou právě pěstovány, individualizovat v průběhu roku. Jejich způsob působení míří k tomu, přiblížit stupeň oživení půdy živému rostliny. Obě tvoří jako syntéza střed polárního působení sil Země a Kosmu. Zde plně vstupuje v platnost vše přesahující význam hnojení půdy. Ten v postupném vývoji určuje, jak se kulturní rostliny svisle a vodorovně s kořenem, stonkem, listem, květem a plodem začleňují do této trojnosti výšin a hlubin a vzniklé středu. Rostliny jsou uchopeny organizační silou, skrze niž se otevírají růstovým podmínkám svého prostředí.<br /> <br /> Výsledky všeho toho jsou mnohonásobně potvrzeny v praktických zkušenostech a vědeckých šetřeních:<br /> <br /> * Rostlina tíhne k tomu, aby se ideálně typicky rozvinula v souladu se svou druhovou přirozeností.<br /> * Kořen si otevírá hlubší objem půdy, větví se jemněji a rovnoměrněji.&lt;ref&gt;Uli Johannes König: ''Ergebnisse aus der Präparateforschung'', Schriftenreihe Band 12, Institut für biologisch-dynamische Forschung, Darmstadt 1999, Loseblattsammlung.&lt;/ref&gt;<br /> * Výhonkový růst prochází výrazněji stadii metamorfózy listu, a tím i zjemňováním výstavby substance.<br /> * Fyziologické procesy při tvorbě potravinových plodů — ať v oblasti kořene, stonku, listu, květu nebo semene, jakož i plodů ovocných dřevin — dospívají v zralosti ke klidu. Potravinové plody dozrávají plně a zůstávají déle trvanlivé.<br /> * Kompozice látek se od základu ke květu strukturují a zjemňují; to zejména v oblasti bílkovin, např. poměr čistého proteinu k surovému proteinu, éterických olejů atd.<br /> * Tvorba výnosu usiluje, vyrovnávajíc extrémy, k optimálnímu výnosu.&lt;ref&gt;Ebd., siehe die dortige Literaturzusammenstellung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Bezprostředně přístupné vnímání je výraznější, příslušnému potravinovému plodu vlastní chuť a vůně, nuancování v barvě, konzistenci, jakož i vyšší stravitelnost a delší trvanlivost. Poučná je také často slýchaná výpověď zákazníků: „Potřebujeme méně, abychom se nasytili.&quot; Vše toto dohromady vzato charakterizuje rozšířenou výživnou hodnotu, která zdravotně působí na tělesný, duševní a duchovní vývoj člověka. V<br /> <br /> V tomto smyslu slouží hnojení preparáty postupujícímu vývoji země a člověka. Propůjčuje zemědělsko-zahradnické práci nový, vyšší smysl. Zacházení s nimi vede reálně k nové pracovní a badatelské gesinnungě — ke kmovému umělectví. Podnět k tomuto hnojení nevzniká z vnějšího popudu nebo z pouhého plnění normy, nýbrž z impulsu, který se stal záležitostí srdce. Čím více tomu tak je, tím svobodněji a tím individuálněji umělecky se uskutečňuje čin jeho zacházení. Význam biologicko-dynamických preparátů pro zemi a člověka se může otevřít jedině cestou poznání ducha; tato výzva bude mnohým připadat příliš náročná. Kdo se na ni však bezpředsudečně vydá, záhy zjistí, že pramen, který vybízí k činu, není hledat tam venku ve světě, nýbrž ryze v samém sobě. Výsledky — formy idejí — duchovního bádání jsou tímto pramenem. Šíří světlo nad tím, co člověk zpočátku ještě tápavě koná ve tmě. Vnitřní jistota však roste postupně ve vzájemném střídání myšlení a konání těchto idejí. Přitom nejde «o momentální úspěch, nýbrž o bezpodmínečnou práci».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Ansprache vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 234.&lt;/ref&gt; «Neboť žádný neúspěch není nikdy rozhodující pro pravdu duchovního impulsu, jehož působení bylo vnitřně prohlédnuto a uchopeno.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Jahreskreislauf als Atmungsvorgang der Erde und die vier großen Festeszeiten. Die Anthroposophie und das menschliche Gemüt'', GA 229, Vortrag vom 28. September 1923, Dornach 1923, S. 117.&lt;/ref&gt; {{SE|473}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Praxis_der_Landbaukunst_in_drei_Schritten&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Praxe zemědělského umění ve třech krocích ===<br /> <br /> Téma pojímat zemědělství jako umění v přítomnosti nežije. A přece bylo umění od věku velkého Zarathuštry, inaugurátora staropersské kultury a zakladatele polního hospodářství v 5./6. tisíciletí před Kr., zemědělskému vývoji nejhlouběji imanentní. Teprve v průběhu přírodovědně-materialistického věku od poloviny 19. století a jeho svěřence, agrárního industrialismu 20./21. století, padl každý zbývající prvek uměleckého smýšlení za oběť vědecko-technologické ratio. V předhistorické ranosti urindických a staropersských velkých starověkých kultur bylo náboženství, umění a to, co se později stalo vědou, {{SE|474}}<br /> <br /> ještě neodděleno skryto v temném atavistickém-hellseherském prožívání. Tyto velké starověké kultury stály, jak bylo vyloženo na začátku, pod vedením mystérií, v nichž byly právě tak živé moudrostní nauky z minulosti jako probouzející se vědomí pro prometheické impulsy budoucnosti. Z tohoto ještě zcela duchovnímu světu obrácenému všezahrnujícímu sakramentalismu se vydělilo sakrální umění, které se v průběhu vývoje vědomí lidstva v každé z následujících kultur stupňovitě v metamorfózách emancipovalo k ryzím uměleckým stvořením. Umění se postupně ustavovalo jako samostatný kulturní faktor vedle náboženství. V těchto věcích až do novověku bylo zemědělství kulturní základnou, z níž umělecká stvoření vyrůstala. Zcela a úplně platilo to pro počátky sakrálního umění, pro šlechtění domácích zvířat a kulturních rostlin. Dalšími kroky emancipace jsou pak stavba egyptských pyramid, jež se jakoby z duchovního světa snášejí dolů a v pozemském se vyvracejí, dále řecké umění, které dávalo božskému lidskou podobu, a po křesťanství umění středověku, s katedrálami strmícími odspodu vzhůru a s niterně zbožným pohledem člověka v sochařství a malířství.<br /> <br /> Obrovský krok emancipace se odehrál od novověku ve vývoji vědomí Já usilující k individuaci a — jako jeho charakteristický znak — v nastoupení přírodních věd. Ty se emancipují z náboženství a sakrálního umění, jež bylo tomuto dosud blízké. Původně vše-jedno se diferencuje v trojnost náboženství, umění a nakonec vědy. Vědecká cesta poznání převzala vedení; umění a náboženství v ní neměly místa. Staly se kulturním příslušenstvím. V zemědělství se tento proces odehrával velmi pomalu a nakonec překotně. Přitom mu vyschly prameny mravního jednání. Pojmy, které věda v podobě technologií vnáší do zemědělství zvenčí, jsou pojmy proveditelnosti; jsou abstrakt­ní, chladné, mrtvé a stopy, které zanechávají, jsou zpustošená, vyrabovaná, hyznosti vydaná země. S úbytkem tradic budou lidé «hnojit pole vědou».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 21.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Jak ale, kdyby tyto pojmy — pokud nevznikají z teorií, nýbrž prostě a nepředpojatě odrážejí smyslově dané skutečnosti — mohly být prohřáty a obdařeny tíhou tím, že by v duchovní duši {{SE|475}}<br /> <br /> poznávajícího byly probuzeny k vlastnímu životu? To by byl úkol nového, skutečnosti přiměřeného pojetí vědy, kdyby toto rozšířilo zajetý kvantifikující princip ke zdrojům umění, jež leží v duchovně-duševním člověka. Tyto zdroje nejsou ničím jiným než tím, co duch, podnícen smyslově vnímaným, promlouvá k duši jako idea. V prožívání této ideje se zjevuje něco mravního, v čem se zkušenost ducha a smyslů slévá v jednotu. Tento pramen mravního jednání si musí člověk usilující o ntshunxeko, to jest o vybudování vědomí Já, zpřístupnit.&lt;ref&gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: ''Die Philosophie der Freiheit'', GA 4, Dornach 1995.&lt;/ref&gt; Cestou, jak vědu a umění ze síly lidského Já usilujícího o sebepoznání spojit ve vyšší celek, šel Goethe v celoživotním zápase. Rudolf Steiner ji zpřístupnil jako cestu duchovního bádání duše každému člověku, který se po ní chce vydat.&lt;ref&gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: ''Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?'', GA 10, Dornach 1992.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V prožívání ideje se hlavový myšlenkový obraz stává myšlenkovým obrazem srdce; člověk žije v myšlenkovém obrazu, který dál roste a je nabídkou vůli, aby jej v svobodě uchopila a nechala se uskutečnit jako čin navenek. V této vůli k činu se probouzí v ideji přebývající duch jako cílevědomá mravní síla. V tom bude třeba hledat úkol vědy do budoucnosti: aby myslící duše věděla o svém duchovním cíli. Christian Morgenstern to vkládá do slov: «wer vom Ziel nicht weiß, kann den Weg nicht haben» (kdo nezná cíl, nemůže mít cestu).&lt;ref&gt;Christian Morgenstern: ''Werke und Briefe''. Stuttgarter Ausgabe, Band II, Lyrik 1906–14, Stuttgart 1992, S. 213 f.&lt;/ref&gt; Cesta k tomuto cíli je umělecká. Cíl leží v budoucnosti. Bude třeba vyvinout vědu, která dělá člověka vidoucím pro budoucnost, která mu ukazuje duchovní cíle k umělecké tvorbě. Zůstane-li těmto cílům věrný přes všechny odpory, uvolní se mravní síly, skrze něž může bytostné moci zla čelit s otevřeným hledím a veškeré své úsilí věnovat bytostným mocím dobra, pokroku lidstva. Cestou k cíli je umění vytvářející se z řádně pochopené, to jest jevu věrné vědy. Omezí-li se věda na myšlení v mrtvých abstraktních pojmech, vznikají technologie, které mají zcela svůj přítomnostní, ovšem na čistě fyzicko-smyslové omezený {{SE|476}}<br /> <br /> význam. Umění naproti tomu potřebuje myšlenkové obrazy idejí, které živě naplňují duši a v ní mohou růst. Tvaruje-li se tyto prožité myšlenkové obrazy navenek, vzniká umělecké dílo, které se staví vedle přírody, avšak ji nezobrazuje, nýbrž se v duchovním uchopení a prožívání ideje praobr­azu, typus nebo bytosti pokouší toto umělecky znovu vytvořit v obraze. Goethe hledal na základě jevů, jež rostlinná říše nabízí oku, prajev, který duchovně leží v základu všech rostlinných útvarů. Uchopil jej v ideji «Urpflanze» — prapůvodní rostliny — duchovně-imaginativně tak konkrétně, že mohl říci: «mit diesem Modell [der Urpflanze; Anmerkung des Verfassers] und dem Schlüssel dazu kann man alsdann noch Pflanzen ins Unendliche erfinden, die konsequent sein müssen, das heißt, die, wenn sie auch nicht existieren, doch existieren könnten und nicht etwa malerische oder dichterische Schatten und Scheine sind, sondern eine innere Wahrheit und Notwendigkeit haben. Dasselbe Gesetz wird sich auf alles Lebendige ausdehnen lassen.» (s tímto modelem [prapůvodní rostliny; poznámka autora] a klíčem k němu lze dále vynalézat rostliny do nekonečna, které musejí být důsledné, to jest které, i když neexistují, přece by existovat mohly a nejsou pouhými malířskými nebo básnickými stíny a zdáními, nýbrž mají vnitřní pravdu a nutnost. Týž zákon bude možno rozšířit na vše živé.)&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Goethes Werke. Naturwissenschaftliche Schriften'', hrsg. v. Rudolf Steiner, Band 1, in: ''Kürschners Deutsche National-Litteratur'', Berlin und Stuttgart 1887 (Reprint Dornach 1975): «Einleitung zum ersten Band», S. XXXI.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Klíč k tomu, aby se z ducha prajevu «vynalézalo do nekonečna» a vynalezené bylo utvářeno v umělecké dílo, lze navazujíc na Goetha nalézt ve formách idejí antroposofické duchovní vědy. Tyto formy idejí jsou — takto viděno — samy uměleckými stvořeními z nadsmyslového poznání. Mají tu zvláštnost, že se v myšlení oživují, v cítění se stávají duševním prožitkem a skrze vůli proměňují látku. Umělecké dílo, jež z toho vzniká, se již nestaví prostě vedle přírody, nýbrž tyto oživené ideje mají moc umělecky přetvářet skutečnost přírody v zrcadle vývoje lidské duše. Vůle, takto inspirovaná, pokračuje do nitra přírody a začíná znovu uvádět do pohybu dílo, jež bylo ztuhlé do vypočitatelnosti. V biologicko-dynamickém zemědělství se to děje ve třech stupních, vycházejíc od ještě přírodnějšího způsobu k způsobu vycházejícímu čistě z ducha.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;1._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_im_Sinne_der_Wiedergeburt_des_Handwerklichen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 1. stupeň: Umělecká tvorba ve smyslu znovuzrození řemesla ====<br /> <br /> Představme si činnost sochaře. Jeho náčiním, které potřebuje, aby v kameni zformoval obraz tvořeného uměleckého díla, je kámen, dláto a kladivo. K cíli vedoucí idea žije {{SE|477}}<br /> <br /> v něm. Nějak podobně je to i u zemědělce, ať se právě věnuje jakémukoli cíli. Sleduje-li cíl připravit pole k setbě, potřebuje pluh, kypřič a brány, aby vytvořil osevní lůžko; totéž platí o péči o kultury – zde se jedná o plečkové brány a motyku – a dále o sklizni, kde jde o rychlé, jisté a půdu šetřící shromáždění úrody. Myšlenkový obraz, který zemědělce vede ke všem těmto činnostem, žije v něm, a pole, rostliny, počasí atd. mu říkají, co je třeba udělat, tak jako kámen říká sochaři, jak a kde přiložit dláto a jak silný má být úder. Protože však zemědělec zachází s oživěnou a oduševnělou přírodou, tedy s bytostným, které si samo dává formu a stává se uměleckým dílem, je mu příroda na rovině řemesla velkou učitelkou. Co zemědělec potřebuje, je věda o pramenech, z nichž jeho učitelka čerpá a tvoří – ať v polním hospodářství a zahradnictví, v chovu hospodářských zvířat a pastvinářství, v ovocnářství a pěstování lesa i v utváření krajiny. Musí to být věda o tom, co je v ustavičném dění a umírání, věda, která nutně určuje cíl zemědělce. A jeho umění pak spočívá v tom, že z prožité moudrosti, z cítěním prodchnuté pravdy skrze svou řemeslnou práci vytváří předivo vztahů, jímž se mohou v celé rozmanitosti kulturní rostliny, domácí zvířata a kulturní půdy ideálně entfalten. Umění řemesla se v zemědělství v nejvyšší míře dává do služby přírody. Je to soutěžení s tím, co příroda jako velká umělkyně svého díla stvoření předurčuje. Jde o to,<br /> <br /> * pracovní postupy prožívanou ideou vnitřně prozářit a nechat plynule do sebe přecházet;<br /> * statek až do posledního koutu prostoupit vědomím;<br /> * aby ve veškeré práci žila jemnocitná pozornost, která rozpoznává neupravené, ošklivé, nezdařené, chybné a nechá to stát se podnětem k tomu, aby o to mocněji zaměřila smysl pro krásu a lásku k činu na to, co slouží uskutečnění duchovního cíle;<br /> * aby vše a každá věc spolu stála v harmonických poměrech a lesk krásy odrážel smýšlení lidí, kteří tam pracují;<br /> * řemeslně-uměleckou tvorbu nenechat degenerovat v pouhou odbytou práci.<br /> <br /> To vše se musí znovu naučit od základu. V tomto ohledu stojíme úplně na začátku. Jde právě o to, bez okolků, s ohněm {{SE|478}}<br /> <br /> ducha ukovat meč ideje, tímto mečem překopat zemi a v trpělivosti čekat na plody proměny — ty, které dozrávají ve mně, i ty, které dozrávají v zemi.&lt;ref&gt;Vgl. Rudolf Steiner: ''Geistige Wirkenskräfte im Zusammenleben von alter und junger Generation; Pädagogischer Jugendkurs'', GA 217, Dornach 1988.&lt;/ref&gt; Tato pracovní smýšlení může být znovu nabyto jedině individuálně, z duchovně-mravní přípravy. Každý se musí učit být druhému vzorem. Začne-li se to dít alespoň v náznaku, je vytvořen základ pro plodnou spolupráci — pro sociální umění pravého budování společenství.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;2._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_aus_der_Ganzheit_in_die_Glieder&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 2. stupeň: Umělecká tvorba z celku do článků ====<br /> <br /> Na tomto stupni je příroda mistryní jen s výhradami. Co učí, jsou vztahové souvislosti mezi věcmi a bytostmi přírody — například koexistence květů a hmyzu, vztah mezi činností žížal a úrodností půdy, sdružování zvířat a rostlin v biotopy atd. V těchto vztahových předivech vládne rozum, neviditelně v nich žije nadřazený celek, který se v smyslovém světě rozkládá do souhrnu jednotlivých jevů. Tato celost se nikde v přírodě smyslově neobjevuje, nýbrž jedině v člověku, který toto bytostně celé jako své Já v sobě nese. Člověk má možnost na cestě postupného sebepoznání poznat sebe jako duchovní bytost a touto schopností proniknout i poznávajícím způsobem do nezjevitelného celostního bytí, které se v říši zvířat, rostlin a minerálů odhaluje v moudrosti plném bohatství vztahů.<br /> <br /> Co se týče bohatého vztahového přediva zdravého zemědělského podniku, byla tato tvůrčí celost — odvozená od člověka — označena jako organismus, jako tělo zemědělské individuality. Příroda tomuto organismu jako ono „co&quot; dává k dispozici veškeré bohatství svého vztahového stvoření; avšak ono „jak&quot; — jak toto stvoření komponovat ve vyšší celek hospodářského organismu — to příroda neříká. To musí jako živá idea intuitivně zazářit v člověku. Syntéza z „co&quot; a „jak&quot; je umělecký akt. Odehrává se na jedné straně ve vnitřním prožívání onoho osobního vztahu, který si člověk buduje k věcem a bytostem celku statku. Na druhé straně se umělecký akt nalézá v tom, jak se — z idejí uchopených v duchu — zemědělská individualita, respektive její tělo, hospodářský organismus, člení v orgány a v přiměřené a rozumné vztahové předivo. {{SE|479}}<br /> <br /> Členění orgánů na hospodářství dobytka, pastvin, orné půdy, zahrad, ovocných sadů, lesů a remízků a jejich rozmanité dělení slouží na jedné straně užitečnosti výživy, na druhé straně zušlechťuje kulturní krajinu; stará se o estetiku lidského životního prostoru. Člověk utváří zemědělství tělesně-fyzicky i duševně-duchovně podle svého obrazu. Může se sám znovu nalézt v uměleckém díle, které vytvořil.<br /> <br /> Ani tímto druhým krokem umělecké tvorby ještě není překonána velká propast mezi ideou a skutečností. Člověk stále inklinuje k tomu, opírat se o velký vzor přírody a spokojovat se s tím, že hospodaří prostě „přirozeně&quot; či „biologicky&quot;. To se podobá tomu, kdo se již pokládá za umělce, protože kopíruje smyslově-věcné přírody. Jistě, příroda nabízí nástroj a dává poučení, jak jej podle svých zákonů rozumně používat — ale to, co z toho lidská ruka utváří na základě od člověka odvozené ideje organismu, respektive individuality, je něco nového: je to umělecké dílo, které to přírodou dané povznáší.<br /> <br /> Toto umělecké dílo není hotové, nýbrž se dále tvoří v souzvuku s vývojem pravého duchovního porozumění. Bylo-li toto v dřívějších dobách přibližováno lidskému nitru jako obsah víry takříkajíc zvenčí — náboženskými institucemi, církvemi a kláštery — pak nyní a v budoucnosti může být uchopeno zevnitř v uvědomování si skutečnosti ducha a může nacházet umělecký výraz navenek. Co bylo kdysi církví a klášterem, musí napříště živě usilovat v duši jako Já nesený duchovní impuls. Umění ze ducha uchopené, nově se utvářející Landbaukunst se neemancipuje od vědy. Naopak, s ní vyroste v novou jednotu. Umění vědy oživí a tím si bude lépe vědomé svého duchovního cíle.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;3._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_als_ein_Schöpfertum_rein_aus_dem_Geist&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 3. stupeň: Umělecká tvorba jako tvoření čistě z ducha ====<br /> <br /> Jádrový rys biologicko-dynamického zemědělství, a to i a právě s ohledem na praktikování nového uměleckého přístupu k věcem a bytostem přírody, se stává uchopitelným teprve skrze antroposofickou duchovní vědu a zvláště skrze Zemědělský kurz Rudolfa Steinera. Zde jsou příroda a věda plně postaveny do služby poznání ducha. To se týká především otázky hnojení a výroby a aplikace biologicko-dynamických {{SE|480}}<br /> <br /> preparátů. Ty vděčí za svůj vznik uměleckému procesu, který se zapaluje na prožívání forem idejí antroposofické duchovní vědy. Jedinečně zvláštní na tomto procesu je, že uspořádání látek nacházejících se v přírodě – které jsou, jak Rudolf Steiner uvádí, utvářeny «in dem Sinne, wie der Christus sie nach und nach angeordnet hat»&lt;ref&gt;Steiner Rudolf: ''Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit'', GA 15, Dornach 1987, S. 66.&lt;/ref&gt; (v tom smyslu, jak je Kristus postupně uspořádal) –, je nyní počínaje vloženo do rukou člověka. Je v jeho svobodě, toto uspořádání provádět z téhož duchovního pramene samotného. Jsou-li to zpočátku jen pokyny duchovního badatele, přece je člověk tak veden, aby v těchto cílech tušil, jak hluboko jsou zakotveny v duchovních základech. Tušení duchovního cíle ukazujícího do budoucnosti se může právě v uměleckém výkonu projasnit v duchovní jistotu. K tomu je však zapotřebí, aby při každém jednotlivém kroku, který se činí při výrobě a aplikaci, byla současně pozornost obrácena k velkým souvislostem, v rámci nichž se preparační dění odehrává. Spoluprožívání takových souvislostí v tady-a-teď pozemských daností vytváří po sobě jdoucím preparačním krokům jaksi obal. Tak například tehdy, když se člověk zamyslí nad krávou, jejíž význam v kosmickém kontextu jako dárkyně většiny orgánových obalů roste do nezměrna; nebo nad bylinami, jejichž květy se používají; nebo nad ročními obdobími a nad místem, kde jsou zakopávány, respektive vystavovány živlovému působení; nebo konečně nad působením Slunce, planet a hvězd, jež všestranně obklopuje dění. Celá periferie je kmotrou každému jednotlivému preparačnímu kroku. Pokus to při práci pocítit probouzí nové umění, nový druh umělecké tvorby, která se nepostavuje vedle přírody jako sochařství nebo malovaný obraz – povznášejíc ji z vlastního praobrazu prožívání, která přesto zůstává zdáním –, nýbrž umělecká tvorba, která se noří do přírody a v ní probouzí nové impulsy dění.<br /> <br /> Uměleckým způsobem vzniká v popsaných preparacích látko-duchové spojení, které ukazuje vývojovou cestu od přírody směrem k nadpřírodě, zatímco z neživé přírody odebrané zdánlivě hnojivé soli otevírají brány k pod-přírodě, k silám nepřátelským životu v podsmyslovém.<br /> <br /> Hnojení v biologicko-dynamickém zemědělství směřuje k tomu, aby přírodní působení otevřelo silám nadpřírody. Pojem {{SE|481}}<br /> <br /> té druhé lze, z hlediska zemědělství, myslet v jedno s ideou «zemědělské individuality». Tak jako tato «naplňuje své bytí», když je jako taková «pojata»,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 42: «Nun, eine Landwirtschaft erfüllt eigentlich ihr Wesen im besten Sinne des Wortes, wenn sie aufgefasst werden kann als eine Art Individualität für sich, eine wirklich in sich geschlossene Individualität.»&lt;/ref&gt; tak se naplňuje individualita člověka, Já, bytostnou substancí v té míře, jak silou Já své bytostné články – fyzické tělo, éterické a astrální tělo – zduchovňuje, to jest osvobozuje je z jejich vázanosti na přírodu. Bytostné naplnění Já tvoří vývojovou cestu člověka přes inkarnace. Čím více Já žijící v těle postupuje ve vědomí své duchovní povahy, tím více se může ze síly přebytku svého bytí rozšiřovat nad mimočlověčí přírodu a, přetvářejíc ji, cílenou činností «učit se pojímat zemědělský podnik jako jakýsi druh individuality». Toto uchopení znamená opravdovou inauguraci do budoucnosti, totiž vštípit vývojovou myšlenku nyní ze strany k vyššímu lidství probouzejícího se člověka do jsoucna přírody, jež se stalo. Zároveň to znamená, ze síly vyššího Já se vzdát toho, co chce pro sebe Já vázané na tělo, sobecké Já. Tím je ukázána cesta, jak může křesťanství novým způsobem opět zapustit kořeny v práci na zemi. Tento výhled do budoucnosti zakládá smýšlení, z nějž může zemědělec přírodě v lásce dávat, co nemá – dar, skrze nějž se může působení přírodních bytostí na daném stanovišti individualizovat k vyššímu celku.<br /> <br /> V tomto smyslu lze preparáty a organická hnojiva, v nichž docházejí k bytostné účinnosti, považovat za prostředky výchovy, respektive evoluce, skrze něž se zemědělství může naplnit bytím a stát se skutečnou individualitou. V ní se individualizují síly výšin a hlubin v umělecké dílo středu – úrodnou půdu.<br /> <br /> Totéž smýšlení, o němž je zde řeč, je však také to, které dává člověku poznávat bytost a význam spolupráce s ohledem na budoucnostně zaměřenou tvůrčí tvorbu společenství. Vznikající zemědělský organismus jako tělo zemědělské individuality a sociální organismus jako tělo lidského společenství cítícího se sjednoceného v Kristově bytosti jsou dvě poloviny jedné a {{SE|482}}<br /> <br /> téže skutečnosti. Teprve toto sjednocení představuje celkové umělecké dílo. Zárodek k takovému je na každém statku na světě, kde se z takového smýšlení pracuje, keimhaft přítomen; je rozpoznatelný a prožitelný. {{SE|483}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Dank&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Poděkování ===<br /> <br /> Co mě pohnulo z ukrytých hlubin mého osudu, nabylo podoby setkáváním s velmi mnohými lidmi. Všichni přikládali haléř k haléři k tomu, aby se ve mně zformoval obraz světa, který mě z pochopení minulosti, v jejích metamorfózách, ukazoval do budoucnosti. Jim všem budiž vyřčen dík. Mnohý z nich se mi stal průvodcem, abych odhodlaně vykročil branou poznání antroposofické duchovní vědy a na této cestě v obrysech rozpoznal přehojnost úkolů, které budoucnost klade pozemskému člověku. Že jsem mohl alespoň v základech uchopit takový budoucnostní úkol, vděčím vše-zahrnujícímu dílu Rudolfa Steinera.<br /> <br /> Dále patří můj dík všem těm, kdo mi pomáhali konat mé zpočátku ještě nejistné kroky k takovým budoucnostním cílům. Na zemědělském poli to byli Joseph Blockhuys, Ernst Becker, Hans Jörg Graf von Bothmer, Wolfgang Schaumann, na poli přírodovědeckém Herbert Koepf, Jochen Bockemühl a Georg Maier a na poli sociálního utváření Wilhelm Ernst Barkhoff, Rolf Kerler a Albert Fink. Celoživotním přítelem a rádcem mi byl Georg Glöckler, jemuž vděčím za mnoho poznatků o člověku a světě. Na závěr je třeba poděkovat Gunterovi Gebhardovi za jeho nesmírně chápavé pročtení rukopisu a za doplňující návrhy. Ve stejném smyslu míří můj dík Hansi-Christianu Zehnterovi, který s jemnocitným vnímáním obstaral lektorování. Velký dík náleží spolupracovnicím Dottenfelderhofes, jež se obětavě ujaly strojopisné verze, stejně tak grafičkám Ivaně Supan a Mathiasovi Buessovi.<br /> <br /> Zvláště velký dík budiž vyřčen Lieselotte Klettové, mé ženě, která se po desetiletí spolupodílela na tom, o čem je v knize řeč, která sledovala její vznik s láskyplně-kritickým pohledem a hájila mi záda pro hodiny klidu v neustále pracovně nabitém dění statku.<br /> <br /> A konečně budiž vyřčen velký dík panu Dr. Peteru Schnellovi a nadaci Software AG Stiftung za finanční podporu, skrze niž se vydání tohoto spisu teprve stalo možným.<br /> <br /> [[Manfred Klett]] {{SE|484}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Manfred Klett, Ostersonntag 2021.jpeg|frame|zentriert|&lt;center&gt;&lt;small&gt;Manfred Klett am Dottenfelderhof, Ostersonntag 2021. Foto: François Hagdorn, CC BY-SA 4.0.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> {{SE|485}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Lebenslauf_Manfred_Klett&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Životopis Manfreda Kletta ===<br /> <br /> [[Manfred Klett|Manfred Klett]] se narodil roku 1933 v Tanganjice, dnešní Tanzanii, u Kilimandžára. Školní léta prožil mimo jiné na škole Schloss Salem a po druhé světové válce na waldorfské škole ve Stuttgartu, s ročním výměnným pobytem v Anglii. Studium na Technické vysoké škole ve Stuttgartu bylo předčasně přerušeno úrazem. Během ročního pracovního pobytu na severovýchodě Sýrie se rozhodl stát zemědělcem. Po učební době následovalo studium zemědělství na Universität Stuttgart-Hohenheim s promocí v oboru půdoznalství. Další čtyři roky věnoval výzkumu na Institutu für biologisch-dynamische Wirtschaftsweise na téma «Düngung und Nahrungsqualität». Rok 1968 byl poznamenán založením [[Betriebsgemeinschaft Dottenfelderhof|hospodářského společenství Dottenfelderhof]] (pět rodin) a záhy poté i tamní Landbauschule Dottenfelderhof. Po dvaceti letech biologicko-dynamické budovatelské práce s manželkou a pěti dětmi převzal vedení «Zemědělského oddělení Přírodovědné sekce na Goetheanu» v Dornachu ve Švýcarsku. Po čtrnácti letech činnosti a dalších osmi letech jako svobodný spolupracovník mezitím přebudované «Sekce pro zemědělství» se vrátil na Dottenfelderhof a znovu se ujal výuky na tamní Landbauschule. Vedle toho již 21 let pečuje o vesnický projekt Juchowo v Polsku. Je to pokus vytvořit ve východní Evropě místo, v němž by se «vzdělávání Země» (Novalis) ukazovalo jako sociální úkol a «sociální otázka» nacházela odpověď ve vzdělávání Země.<br /> {{SE|485}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Sachwortregister&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> == Věcný rejstřík ==<br /> <br /> +++ Stav k 27. dubnu 2026: Tento věcný rejstřík není součástí tištěné verze! Je průběžně vyvíjen/doplňován/kontrolován. Zde se můžete rádi [[MitTun bei biodyn.wiki|zapojit]] +++<br /> <br /> {{GlossarNavigationArtikel|A}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|A}}<br /> <br /> * Polní hospodářství [[#45|45]], [[#53|53]], [[#65|65]], [[#66|66]], [[#107|107]]<br /> * Přeslička rolní (Equisetum) [[#253|253]]<br /> ** Postřik [[#253|253]], [[#356|356]]<br /> ** a křemen [[#253|253]]<br /> * Přeslička rolní (viz preparát z přesličky) [[#448|448]]<br /> * Agrární industrialismus [[#29|29]], [[#30|30]], [[#71|71]], [[#79|79]], [[#81|81]], [[#82|82]], [[#176|176]], [[#190|190]]<br /> * Étericko-astrální v kompostu [[#293|293]], [[#296|296]]<br /> ** v rostlině [[#224|224]], [[#251|251]], [[#362|362]]<br /> * Étericky živé na zvýšené úrovni [[#116|116]]<br /> * Étericky bující [[#284|284]]<br /> * Nedostatek éteru v oblasti kořenů stromu [[#302|302]]<br /> * Éterické tělo (organizace života) [[#41|41]], [[#98|98]], [[#100|100]], [[#104|104]], [[#235|235]], [[#268|268]]<br /> * Žíravé vápno v kompostu (pálené vápno) [[#283|283]], [[#284|284]]<br /> * Jablko [[#125|125]]<br /> * Astrální tělo (duševní organizace) [[#44|44]], [[#49|49]], [[#99|99]], [[#111|111]], [[#268|268]], [[#303|303]]<br /> * Astralita<br /> ** Astrální tělo a nemoc [[#99|99]], [[#250|250]]<br /> ** Astrálno a rostlina [[#111|111]], [[#225|225]], [[#250|250]], [[#362|362]]<br /> ** Bohatství astrálna v oblasti koruny stromu [[#125|125]], [[#302|302]]<br /> ** Astralizace vzduchu [[#221|221]]<br /> * Atmosféra [[#22|22]], [[#102|102]], [[#276|276]]<br /> * Atmosféra (vzdušný okruh) [[#102|102]], [[#103|103]], [[#118|118]], [[#121|121]]<br /> * Dýchání<br /> ** člověka [[#91|91]], [[#241|241]]<br /> ** zvířat [[#116|116]], [[#119|119]]<br /> ** a meditace [[#152|152]] (jako „promýšlení“ při přežvykování)<br /> ** a látková výměna [[#91|91]]<br /> ** a motýlokvěté rostliny [[#241|241]]<br /> ** Dýchání (fáze vzdušného dýchání v kompostu) [[#292|292]]<br /> * Výsev / doba výsevu [[#214|214]], [[#230|230]], [[#240|240]], [[#241|241]]<br /> ** Výživná síla, reprodukční síla [[#230|230]], [[#253|253]]<br /> ** Déšť, úplněk [[#244|244]]<br /> ** Fáze měsíce [[#244|244]], [[#253|253]]<br /> * Vylučování<br /> ** u rostliny [[#217|217]]<br /> ** látkovosti potravy v mozku [[#89|89]], [[#90|90]]<br /> * Výkaly (lidské) [[#323|323]], [[#324|324]]<br /> * Výkaly (zvířecí) [[#133|133]], [[#142|142]], [[#145|145]], [[#149|149]], [[#157|157]], [[#287|287]], [[#303|303]]<br /> * Postřik tekutými preparáty [[#356|356]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|B}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|B}}<br /> * Bakterie<br /> ** V půdě a hnoji [[#214|214]], [[#218|218]], [[#252|252]], [[#292|292]], [[#296|296]], [[#306|306]]<br /> ** Působení v hnojivu [[#296|296]], [[#306|306]]<br /> * Bakterie (střevní a hlízkové bakterie) [[#241|241]], [[#296|296]]<br /> * Květy kozlíku lékařského [[#434|434]]<br /> * Preparát z kozlíku lékařského [[#427|427]]<br /> * Pobřišnice (okruží) [[#154|154]], [[#157|157]]<br /> * Pobřišnice (okruží skotu) [[#157|157]], [[#331|331]], [[#415|415]]<br /> * Sedlák<br /> ** jako meditující [[#68|68]]<br /> ** a věda [[#82|82]], [[#86|86]]<br /> * Sedlák / Selský stav [[#30|30]], [[#71|71]], [[#76|76]], [[#86|86]], [[#184|184]]<br /> * Selská filozofie [[#43|43]], [[#169|169]]<br /> ** Pravidla a jejich moudrost [[#232|232]]<br /> * Strom, shromažďovatel astrality [[#125|125]], [[#302|302]]<br /> ** Vrstvy tvoření [[#302|302]]<br /> ** v protikladu k bylině [[#302|302]]<br /> * Strom (ovocný strom) [[#58|58]], [[#66|66]], [[#301|301]], [[#302|302]]<br /> * Oblast koruny stromu a oblast kořenů stromu [[#302|302]]<br /> * Hospodářské společenství [[#162|162]], [[#163|163]], [[#165|165]], [[#172|172]], [[#173|173]], [[#177|177]], [[#181|181]], [[#185|185]]<br /> * Hospodářský organismus [[#34|34]], [[#35|35]], [[#80|80]], [[#81|81]], [[#162|162]], [[#175|175]], [[#178|178]], [[#181|181]], [[#185|185]]<br /> * Včely (včela medonosná) [[#123|123]], [[#124|124]], [[#130|130]], [[#131|131]]<br /> * Obrazotvorné metody (krystalizace chloridu měďnatého) [[#317|317]], [[#318|318]]<br /> * Biologicko-dynamické preparáty [[#289|289]], [[#310|310]], [[#325|325]], [[#328|328]], [[#334|334]], [[#336|336]], [[#344|344]]<br /> * Teplo listů a květů pro rostlinu [[#224|224]], [[#237|237]]<br /> * Barva květu - planety [[#224|224]]<br /> * Půda<br /> ** Obsah vápníku [[#211|211]], [[#283|283]]<br /> ** Obsah křemene [[#211|211]], [[#284|284]]<br /> ** Přídavek jílu [[#210|210]], [[#211|211]]<br /> ** jako orgán [[#95|95]]<br /> ** Proniknutí rozumovostí [[#333|333]]<br /> ** Obsah železa a odželeznění [[#285|285]]<br /> ** geologický základ [[#205|205]]<br /> * Půda / Zpracování půdy [[#45|45]], [[#205|205]], [[#207|207]], [[#213|213]], [[#219|219]], [[#220|220]], [[#227|227]], [[#230|230]], [[#233|233]]<br /> * Půdní úrodnost [[#29|29]], [[#201|201]], [[#203|203]], [[#238|238]], [[#242|242]]<br /> * Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) [[#253|253]], [[#310|310]]<br /> * Preparát z kopřivy [[#379|379]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|C}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|C}}<br /> <br /> * Chamomilla off. (Heřmánek) [[#339|339]], [[#360|360]], [[#372|372]]<br /> * Chaos v semeni a v jeho okolí [[#290|290]]<br /> * Chaos (v procesu kompostování) [[#290|290]], [[#294|294]], [[#351|351]]<br /> * Chemicky působící v půdě [[#263|263]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|D}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|D}}<br /> * Proces tlumení [[#284|284]]<br /> * Trvalý humus [[#218|218]], [[#221|221]], [[#224|224]], [[#238|238]], [[#295|295]], [[#296|296]]<br /> * Trvalky [[#202|202]]<br /> * Trojčlennost (člověka) [[#88|88]], [[#89|89]], [[#90|90]], [[#92|92]], [[#114|114]]<br /> * Vůně [[#224|224]], [[#363|363]]<br /> * Hnojivo<br /> ** Ošetřování [[#304|304]], [[#305|305]], [[#309|309]]<br /> ** osobní vztah [[#287|287]], [[#303|303]]<br /> ** Zrozumovění [[#333|333]]<br /> ** Preparáty [[#326|326]], [[#334|334]], [[#360|360]]<br /> * Hnojení [[#259|259]], [[#267|267]], [[#273|273]], [[#280|280]], [[#286|286]], [[#303|303]], [[#323|323]]<br /> * Otázka hnojení [[#259|259]], [[#271|271]]<br /> * Hnojiště [[#307|307]]<br /> * Hnojiště [[#307|307]]<br /> * Cezení tekutiny preparátů [[#351|351]] (při míchání a postřiku)<br /> <br /> == E ==<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|E}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|E}}<br /> * Vysoká zvěř [[#112|112]]<br /> * Měchýř jelena [[#332|332]], [[#339|339]]<br /> * Dub, dubová kůra [[#339|339]], [[#389|389]]<br /> * Preparát z dubové kůry [[#389|389]]<br /> * Dub a období Marsu [[#211|211]], [[#224|224]]<br /> * Zakopávání preparátů [[#347|347]], [[#349|349]]<br /> * Jednoletá rostlina [[#44|44]]<br /> * Kysání (silážování) [[#148|148]]<br /> * Obsah železa v půdě a odželeznění [[#285|285]]<br /> * Železo, záření kopřivy (rozvedeno až v pozdějších kapitolách knihy)<br /> * Bílkovina<br /> ** Molekulární struktura [[#265|265]], [[#362|362]]<br /> ** a tvorba semen [[#362|362]]<br /> ** v živočišném a rostlinném organismu [[#362|362]]<br /> * Elementární bytosti [[#114|114]], [[#116|116]], [[#121|121]], [[#125|125]]<br /> * Živly<br /> ** nad a pod zemí [[#93|93]], [[#101|101]]<br /> ** Kvalitativní poměry [[#103|103]]<br /> * Elektřina [[#264|264]]<br /> * Elektrická konzervace krmiv (nezmíněno)<br /> * Embryonální život [[#44|44]], [[#215|215]]<br /> * Entity, působení nejmenších [[#326|326]], [[#348|348]]<br /> * Equisetum arvense (Přeslička rolní) [[#253|253]]<br /> ** Čaj [[#253|253]]<br /> * Půda jako orgán [[#95|95]]<br /> * Vůně zemních rostlin a stromů (nezmíněno)<br /> * Výživa [[#36|36]], [[#153|153]]<br /> * Výrobní podmínky (průmysl/zemědělství) [[#30|30]], [[#32|32]], [[#38|38]]<br /> * Vičenec<br /> * Osel [[#137|137]], [[#138|138]], [[#139|139]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|F}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|F}}<br /> * Využití fekálií [[#323|323]], [[#324|324]] <br /> * Barvy a planety [[#224|224]] <br /> * Hraboš polní [[#245|245]], [[#246|246]] <br /> * Oheň jako ničitel úrodnosti [[#245|245]] <br /> * Mrazová kyprost [[#208|208]] <br /> * Působení mrazu [[#208|208]] <br /> * Osevní postup [[#235|235]], [[#237|237]], [[#238|238]], [[#239|239]], [[#241|241]], [[#242|242]], [[#250|250]], [[#253|253]], [[#254|254]], [[#255|255]], [[#257|257]] <br /> * Plody<br /> ** Aroma a působení planet [[#224|224]], [[#225|225]] <br /> * Krmení zvířat [[#148|148]], [[#150|150]], [[#151|151]], [[#305|305]] <br /> * Pícniny<br /> ** Vlastnosti [[#249|249]]<br /> * Metody krmení [[#136|136]], [[#148|148]], [[#263|263]], [[#299|299]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|G}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|G}}<br /> * Mozek (síly a látkovost) [[#89|89]], [[#90|90]], [[#129|129]]<br /> * Drůbež (domácí drůbež) [[#131|131]], [[#132|132]], [[#133|133]]<br /> * Duch a hmota [[#268|268]]<br /> * Duchovní bádání [[#160|160]], [[#329|329]]<br /> * Okruží skotu [[#154|154]], [[#331|331]], [[#415|415]]<br /> * Geologický základ půdy [[#205|205]]<br /> * Horninové moučky [[#281|281]], [[#282|282]], [[#283|283]], [[#284|284]], [[#285|285]]<br /> * Konstelace hvězd [[#207|207]]<br /> * Tvorba paroží a rohů [[#113|113]], [[#155|155]]<br /> * Zelené hnojení [[#231|231]], [[#298|298]], [[#302|302]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|H}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|H}}<br /> * Okopaniny [[#248|248]], [[#254|254]]<br /> * Obilniny [[#247|247]], [[#253|253]]<br /> * Ruční práce a její význam [[#108|108]], [[#109|109]], [[#248|248]]<br /> * Domácí zvířata [[#126|126]], [[#127|127]], [[#128|128]]<br /> * Potírání ohnice [[#247|247]], [[#255|255]]<br /> * Léčení rostlinné přirozenosti [[#250|250]]<br /> * Léčivé prostředky [[#341|341]]<br /> * Seno, význam jako krmivo [[#67|67]]<br /> * Tvorba rohů [[#155|155]], [[#345|345]]<br /> * Rohokřemenný preparát [[#348|348]], [[#350|350]]<br /> * Rohový hnojový preparát [[#344|344]], [[#350|350]]<br /> * Luštěniny (Leguminózy) [[#241|241]], [[#256|256]]<br /> * Humus / Tvorba humusu [[#221|221]], [[#223|223]], [[#238|238]], [[#287|287]], [[#295|295]]<br /> * Humus, působení temnoty [[#225|225]]<br /> * Tvorba humusu v hospodaření přírody [[#223|223]], [[#297|297]]<br /> * Pes [[#140|140]], [[#141|141]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|I}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|I}}<br /> * Vloha Já (skot) [[#156|156]], [[#157|157]]<br /> * Organizace Já [[#160|160]]<br /> * Síla organizace Já<br /> ** Močůvka a hnůj [[#156|156]], [[#157|157]]<br /> * Očkovací pokusy u půd<br /> * Individualita, zemědělská [[#88|88]], [[#97|97]], [[#101|101]], [[#201|201]], [[#271|271]]<br /> * Průmysl (polarita k zemědělství) [[#27|27]], [[#30|30]]<br /> * Hmyz [[#122|122]], [[#123|123]]<br /> * Potírání hmyzu [[#250|250]]<br /> * Hmyz a rostlina [[#123|123]], [[#124|124]]<br /> * Pozemské síly a substance v organismu [[#235|235]], [[#236|236]]<br /> * Pozemské působení v rostlině [[#225|225]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|J}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|J}}<br /> * Roční období [[#206|206]], [[#213|213]], [[#220|220]], [[#228|228]]<br /> * Močůvka [[#309|309]], [[#311|311]]<br /> * Jupiter [[#211|211]], [[#224|224]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|K}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|K}}<br /> * Vápenec jako žádostivost [[#211|211]]<br /> * Vápenec jako léčitel<br /> * Obsah vápence v půdě [[#211|211]], [[#283|283]]<br /> * Vápenec v kompostu [[#284|284]]<br /> * Vápencový typus<br /> ** Vápenec a křemen<br /> ** Tvarující síla, součinnost [[#211|211]], [[#212|212]]<br /> ** a blízké planety [[#211|211]]<br /> ** Působení v rostlině [[#212|212]]<br /> * Vrstva kambia ve stromu [[#302|302]]<br /> * Heřmánek (Chamomilla off.) [[#339|339]], [[#360|360]], [[#372|372]]<br /> * Heřmánkový preparát [[#372|372]]<br /> * Heřmánkový proces v organismu [[#341|341]]<br /> * Brambor, požitek z brambor [[#248|248]], [[#254|254]]<br /> * Kočka [[#140|140]], [[#141|141]]<br /> * Křemen (křemen) [[#211|211]], [[#348|348]]<br /> * Křemen v půdě [[#211|211]]<br /> ** a Equisetum [[#253|253]], [[#448|448]]<br /> ** a vzdálené planety [[#211|211]]<br /> ** a vápenec [[#211|211]]<br /> ** a působení světla [[#225|225]]<br /> ** Pampeliška [[#339|339]], [[#405|405]]<br /> * Křemičitá substance, kyselina křemičitá [[#209|209]], [[#318|318]]<br /> ** Křemenný preparát v kravském rohu [[#348|348]]<br /> ** a teplo [[#349|349]]<br /> ** a kořenová podstata [[#357|357]]<br /> * Drcení křemene [[#349|349]]<br /> * Jetel [[#238|238]], [[#241|241]], [[#249|249]], [[#256|256]]<br /> * Kosterní systém zvířat [[#117|117]]<br /> * Vaření potravin<br /> * Uhlík jako nositel přirozených tvůrčích procesů [[#288|288]]<br /> * Kompostová hromada [[#287|287]], [[#289|289]], [[#290|290]]<br /> ** Přehazování [[#291|291]]<br /> ** k hnojení luk [[#299|299]]<br /> * Kompostování / Kompost [[#287|287]], [[#299|299]], [[#360|360]]<br /> * Konzervace elektřinou<br /> * Konzervace kysáním [[#148|148]]<br /> * Kosmicko-kvalitativní analýza [[#156|156]]<br /> * Kosmické působení podporované deštěm<br /> * Kosmické v křemičitém [[#211|211]]<br /> ** v rostlině [[#216|216]], [[#224|224]], [[#362|362]]<br /> ** a pozemské, jíl jako zprostředkovatel [[#212|212]]<br /> * Síly, živé v hnojivu [[#312|312]], [[#313|313]]<br /> * Silové proudy v organickém [[#265|265]]<br /> * Krystalizační síla Země v zimě [[#207|207]], [[#208|208]], [[#231|231]]<br /> * Kráva / Skot [[#146|146]], [[#149|149]]<br /> * Kravský roh [[#155|155]], [[#345|345]]<br /> ** Stáří, velikost, pohlaví [[#345|345]]<br /> ** Použití koňského hnoje [[#307|307]]<br /> ** Doba použití [[#347|347]]<br /> * Křemenný preparát [[#348|348]]<br /> ** Skladování [[#349|349]]<br /> ** Doba použití, distribuce, zakopání [[#347|347]], [[#349|349]], [[#356|356]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|L}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|L}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> * Zemědělství, individualita [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#88|88]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#101|101]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#201|201]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#202|202]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#271|271]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#327|327]] <br /> * Larva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#122|122]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#296|296]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]<br /> * Živé síly v hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#312|312]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]]<br /> * Leguminózy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#239|239]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#298|298]]<br /> ** jako sběrači dusíku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]<br /> ** Tvorba plodů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]] <br /> ** a proces vdechování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]<br /> * Lněné semínko [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]]<br /> * Pokus se světlem a stínem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#315|315]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|320]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#321|321]]<br /> * Pampeliška [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#331|331]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#342|342]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#405|405]]<br /> * Pampeliškový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#405|405]]<br /> * Vzduch [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#103|103]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#206|206]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]<br /> * Vojtěška [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#239|239]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#242|242]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]<br /> <br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|M}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|M}}<br /> * Mars, období Marsu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Stroje v zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#29|29]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#31|31]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#37|37]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#77|77]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#182|182]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#183|183]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#233|233]]<br /> * Krmení výkrmového dobytka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#134|134]]<br /> * Meditace [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#68|68]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#152|152]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#173|173]]<br /> ** a dýchání [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#152|152]]<br /> ** Lékařské [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#55|55]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#89|89]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#318|318]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#364|364]]<br /> * Lidské fekálie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#323|323]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#324|324]]<br /> * Lidský a zvířecí organismus [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#98|98]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]] *<br /> * Merkur, blízké planety [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> * Tvorba mléka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#36|36]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#158|158]]<br /> * Krmení dojnic [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|222]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]<br /> * Znehodnocování produktů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#226|226]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]]<br /> * Minerální hnojiva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#77|77]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#274|274]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#281|281]]<br /> * Hnůj (chlévská mrva) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#157|157]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]<br /> * [[Mist|Hnůj]]<br /> ** Oživení půdy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#185|185]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#204|204]]<br /> ** Vznik v živočišném organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]<br /> ** Míchací zařízení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]]<br /> ** Rozdělování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#174|174]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]]<br /> * Hnůj, přídavné preparáty [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#310|310]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#360|360]]<br /> * Mrkev jako krmivo [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]<br /> * Měsíc [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** Oživení Země v éterném [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> ** a reprodukční síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> * Fáze Měsíce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#108|108]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> * Působení Měsíce, příliš silné [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> * Působení Měsíce v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> * Působení Měsíce ve zvířeti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> * Působení Měsíce a plevel [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]<br /> * Svalový systém zvířete [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#266|266]]<br /> * [[Mysterium von Golgatha|Mystérium Golgoty]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#59|59]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#60|60]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#61|61]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|N}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|N}}<br /> * Příjem potravy u zvířete [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#149|149]]<br /> * Výživná síla a doba výsevu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]<br /> * Přírodovědecká sekce a pokusný kroužek<br /> * Braní a dávání v přírodě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#19|19]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#124|124]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#159|159]]<br /> * Háďátka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#247|247]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#255|255]]<br /> * Novoluní<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|O}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|O}}<br /> * Ovocnářství / Ovocný strom [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#53|53]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#58|58]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#66|66]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#108|108]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#301|301]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]<br /> * Ovocný strom [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]<br /> * Ovocné odrůdy, produkce<br /> * Princip organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#34|34]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#38|38]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#39|39]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#51|51]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#52|52]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#61|61]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#63|63]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#70|70]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#80|80]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#158|158]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#162|162]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#188|188]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|P}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|P}}<br /> * Trávení v bachoru [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#151|151]]<br /> * Paraziti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> * Osobní vztah k hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#287|287]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]<br /> * Kůň [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#137|137]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#138|138]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#139|139]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#140|140]]<br /> * Příprava &quot;pepře&quot; (popela) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> ** Hraboš polní [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]<br /> ** Hmyz [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]<br /> ** Plevel [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> * Koňský hnůj pro kravské rohy<br /> * Rostlina, pozemské a kosmické působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#262|262]]<br /> * Rostlina, reprodukční a výživná síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#299|299]]<br /> * Rostlinná strava<br /> * Choroby rostlin [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> ** Profylaxe [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> * Rostlinná přirozenost [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#286|286]]<br /> * Doby sázení a oběh planet<br /> * Švestka<br /> * Pluh / Orba [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#45|45]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#64|64]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#231|231]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#232|232]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#233|233]]<br /> * Planety [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#358|358]]<br /> ** vzdálené a trvalky [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** vzdálené a křemen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** blízké a jednoleté rostliny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** blízké a vápenec [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** Oběh a doby sázení<br /> ** Působení a aroma plodů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]]<br /> * Působení planet a barva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Působení planet v listu a květu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Působení planet ve zvířeti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> * Působení planet v kořeni [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#212|212]]<br /> * Planetární život v souvislosti s pozemským [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#358|358]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|Q}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|Q}}<br /> * Kvalita produktů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#35|35]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#226|226]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#318|318]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#319|319]]<br /> * Křemen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#282|282]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|348]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]<br /> * Křemenný preparát v kravském rohu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|348]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]<br /> * Drcení křemene [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]<br /> * Pýr [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#231|231]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#248|248]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|R}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|R}}<br /> <br /> * Drancování v zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#336|336]]<br /> * Mšička révokaz<br /> * Déšť jako podporovatel kosmického působení<br /> * [[Regenwurm|Žížala]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#223|223]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#296|296]]<br /> * Žížala, žížaly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#223|223]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]<br /> * Regulace lesa *Dráždivá a výživná hodnota látek v půdě<br /> * Reprodukční síla a doba výsevu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> ** a výživná síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> ** u [[Unkraut|plevele]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> ** a potírání škůdců<br /> * [[Rhythmus|Rytmus]] / rytmický střed (půda) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#92|92]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#328|328]]<br /> * Syrová strava<br /> * Červenka (nemoc)<br /> * Proces míchání (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#352|352]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#353|353]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#354|354]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#355|355]]<br /> * Háďátko řepné [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#255|255]]<br /> * Míchání, kravský rohový hnůj [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]]<br /> ** s míchacím zařízením [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#353|353]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#354|354]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|S}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|S}}<br /> * Osevní plodiny a luštěniny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]<br /> * [[Salz|Sůl]] v potravě<br /> * Sůl ke konzervaci<br /> * Tvorba semen, síla semen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#286|286]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#287|287]]<br /> * Saturn, období Saturna [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Saturnské síly a tepelný stav [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Kyslík jako nositel života [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#109|109]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|292]]<br /> * Potírání škůdců [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]]<br /> ** koncentrací<br /> ** z morálního hlediska<br /> * Přesličkový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#448|448]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#453|453]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#454|454]]<br /> * Ovce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#144|144]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#306|306]]<br /> * Řebříček [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#364|364]]<br /> * Řebříčkový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]]<br /> * Síra [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]<br /> ** řebříčku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]<br /> ** jako zprostředkovatel mezi duchovním a fyzickým [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]<br /> * Prase (domácí prase) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#134|134]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#135|135]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#136|136]]<br /> * Prase a krmení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#136|136]]<br /> * Sociální trojčlennost [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#73|73]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#84|84]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#85|85]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#187|187]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#188|188]]<br /> * Slunečnice [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]]<br /> * Působení Slunce v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]]<br /> ** na zvířeti<br /> ** diferencované zvěrokruhem<br /> * Postřikovač [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#356|356]]<br /> * Chlévský hnůj [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]<br /> * Stájové krmení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#148|148]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]]<br /> * Hnůj na hnojišti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]<br /> * Hvězdářství a působení hvězd [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#207|207]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> * [[Stickstoff|Dusík]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#79|79]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]<br /> ** Význam a vliv [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]<br /> ** Stálost<br /> ** v hromadě hnoje [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> ** Citlivost<br /> ** Vznik v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]<br /> * Dusík / Dusíkaté soli [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#79|79]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#276|276]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#278|278]]<br /> * Obsah dusíku v hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> * Dusík jako fyzický nositel astrality [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#279|279]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|292]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#297|297]]<br /> * Sběrači dusíku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]<br /> * Látková výměna, substance a síly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#272|272]]<br /> * Keře a savci<br /> * Zhušťování substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#261|261]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#263|263]]<br /> * Přeměna substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#294|294]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#341|341]]<br /> * Přeměna substance v organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#294|294]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|T}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|T}}<br /> * Terestrické síly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#205|205]]<br /> * [[Tiere|Zvíře]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#111|111]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]]<br /> ** Kosterní systém [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]]<br /> ** Působení Měsíce a Slunce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> ** Svalový systém [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#266|266]]<br /> ** Příjem potravy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#149|149]]<br /> ** Organismus ve svém členění [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#100|100]]<br /> ** a rostlina v rámci zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#65|65]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#67|67]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]<br /> * Krmení zvířat [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#148|148]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]]<br /> * Zvěrokruh [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#267|267]]<br /> * Svět zvířat (divoká fauna) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#112|112]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]]<br /> * Hnůj z hluboké podestýlky [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#306|306]]<br /> * Rajče [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#311|311]]<br /> ** Působení mrazu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#208|208]]<br /> ** Pěstování<br /> * [[Ton|Jíl]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#209|209]]<br /> ** Přídavek do půdy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#205|205]]<br /> ** Zprostředkovatel mezi vápencem a křemenem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** Zprostředkovatel mezi kosmickým a terestrickým [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#212|212]]<br /> * Jílové minerály [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#209|209]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#210|210]]<br /> * Rašelina v půdě<br /> * Rašelinová drť v kompostové hromadě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#290|290]]<br /> * Sušené řízky<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|U}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|U}}<br /> * Nad a pod zemí v jejich vzájemném působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]]<br /> * Přes léto (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]<br /> * Přezimování (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|347]]<br /> * Přeměna prvků [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#263|263]]<br /> * Potírání havěti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#135|135]]<br /> * [[Unkraut|Plevel]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#214|214]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#242|242]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#246|246]]<br /> * Regulace plevele (mechanická) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#246|246]]<br /> * Popelení semen plevele (příprava &quot;pepře&quot;) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|222]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> * Výuka, zemědělská [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#184|184]]<br /> * Urtica dioica (Kopřiva dvoudomá) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|V}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|V}}<br /> <br /> * Valeriana officinalis (Kozlík lékařský) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]]<br /> * Vegetariánská strava<br /> * Venuše [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> * Venuše ve Štíru<br /> * Trávení (skot) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#153|153]]<br /> * Spalování v organismu<br /> * Zhušťování substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#261|261]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]]<br /> * Ředění (kravský rohový hnůj) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]]<br /> * Dědičnost<br /> * Oživení Země [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#280|280]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#360|360]]<br /> * Učinit hnojivo rozumným [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#333|333]]<br /> * Pokusy, podněty [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]]<br /> * Pokusné plochy, velikost<br /> * Pokusné rostliny (pšenice a vičenec) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Příbuznost světa hmyzu a rostliny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#123|123]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#124|124]]<br /> * Tlení (hmyzí &quot;pepř&quot;)<br /> * Vitalita v půdě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Ptáci (svět ptáků) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]]<br /> * Svět ptáků [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]]<br /> * Chov ptáků a chov hmyzu<br /> * Úplněk [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> ** a déšť<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|W}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|W}}<br /> * Les [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#110|110]]<br /> * Teplo [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#103|103]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#260|260]]<br /> ** a křemen<br /> * Přeměna tepla v organismu (nachlazení)<br /> * Tepelný stav a Saturn [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Voda [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|102]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#208|208]]<br /> ** jako distributor měsíčních sil [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> ** nad a pod zemí [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|102]]<br /> * Vodík a jeho působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#295|295]]<br /> * Obsah vodíku v hnojivu<br /> * Čekanka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]]<br /> * Vinařství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#53|53]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#175|175]]<br /> * Pšenice (sklon k tvorbě semen) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Přežvykování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#151|151]]<br /> * Hnojení luk kompostem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#299|299]]<br /> * Ozimé obilí [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#207|207]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]<br /> * Červi a svět larev v půdě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]]<br /> * Kořen u stromu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]<br /> * Tvary kořenů jako výraz kosmických a terestrických působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#96|96]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Kořenová potrava [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#217|217]]<br /> * Růst kořenů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#216|216]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Kořenové teplo pro rostliny<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|X}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|X}}<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|Y}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|Y}}<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|Z}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|Z}}<br /> * Kozy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#144|144]]<br /> * Šlechtění kulturních rostlin [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#45|45]]<br /> * Šlechtění rostlin pro preparáty<br /> * Bránicový orgán (půda) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]]<br /> * Dvojčlennost živočišného organismu<br /> <br /> &lt;/div&gt;{{GlossarNavigationArtikel|0-9}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|0-9}}<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Filmbeiträge&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> == Filmové příspěvky ==<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Feier_zur_Buchveröffentlichung_von_Manfred_Klett&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Slavnost u příležitosti vydání knihy Manfreda Kletta ===<br /> <br /> [[Datei:Manfred Klett von der Agrartechnologie zur Landbaukunst.PNG|thumb|link=Manfred Klett - Feier zur Buchveröffentlichung: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst, 2021|[[Manfred Klett]] dne 18. července 2021 na [[Dottenfelderhof]]u]]<br /> <br /> Na počest Manfreda se 18. července 2021 v rámci malé slavnosti sešli někteří jeho průvodci na životní cestě, kteří dnes rovněž patří k nejznámějším osobnostem v [[Biologisch-dynamische Landwirtschaft|biologicko-dynamickém]] hnutí. S radostí a úlevou bylo slaveno, že Manfred Klett své nové dílo „'''Od agrotechnologie k umění zemědělství'''&quot; dokončil a vydal. <br /> <br /> '''''[[Manfred Klett - Feier zur Buchveröffentlichung: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst, 2021|Zde najdete přednášku]]'''''<br /> <br /> |&lt;small&gt;[[Manfred Klett|zpět k Manfredu Klettovi ◁]] &lt;/small&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Buchvorstellung_&amp;quot;Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst&amp;quot;_vom_Mitherausgeber_Ueli_Hurter&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Představení knihy „Od agrotechnologie k umění zemědělství&quot; spolunakladatelem Uelim Hurterem ===<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Ueli_Hurter_präsentiert_Buch_Manfred_Klett_von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst.jpg|thumb|link=https://www.youtube.com/watch?v=K_oQWzXnkJc|[[Ueli Hurter]] ]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Zde vidíme vedoucího [[Sektion für Landwirtschaft|Sekce pro zemědělství]] na [[A:Goetheanum|Goetheanu]] v [[A:Dornach|Dornachu]], [[Ueli Hurter]]a. Ueli byl také spolunakladatelem. <br /> <br /> „Tedy to, co se předává do rukou '''mladé generaci''', aby to mohlo být předáno na přinejmenším stejně dobré, ne-li ještě '''dále rozvinuté úrovni''', než jakou sami převzali od generace předchozí. A to nyní ekonomicky, podnikohospodářsky, ale i národohospodářsky vyjádřeno, je právě něco, na co '''autor''' '''poukazuje''', že zde v jádru leží něco, co vlastně '''celá ekonomika hledá, totiž regenerativní hospodářství.'''<br /> <br /> Nacházíme se dnes v celkové situaci s naší planetou Zemí, kde bezpodmínečně a rychle a na mnoha místech potřebujeme přístupy a nasazení směrem k '''hospodářství''', které není pouze '''spotřebovávající''', které není pouze '''zatěžující''', které nezanechává pouze '''negativní dopad''', nýbrž které je '''regenerativní''' – a zemědělství '''přirozeně''' díky své '''blízkosti k životním procesům''', avšak pak '''pochopeno''' jako '''biodynamické''' zemědělství. Pokud to pochopí, může se vlastně stát '''dárcem impulsu''', '''inspirátorem''' '''pro celé hospodářství'''.<br /> <br /> To je v této knize vypracováno a je to výzva, aby '''budoucí generace''' to vypracovaly ještě zřetelněji, aby s tím pracovaly a aby také nezůstávaly pouze v zemědělských souvislostech, nýbrž aby to '''vnášely''' do '''celohospodářského, celospoleč enského dialogu'''.&quot;<br /> <br /> '''''[[Ueli Hurter - Buchvorstellung Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst|zde najdete transkribovanou přednášku]]'''''<br /> <br /> &lt;small&gt;[[Manfred Klett|zpět k Manfredu Klettovi ◁]] &lt;/small&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Einzelnachweise&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Jednotlivé zdroje ===<br /> <br /> [[Kategorie:Autor]]<br /> [[Kategorie:Betriebsorganismus]]<br /> [[Kategorie:Bodenbearbeitung]]<br /> [[Kategorie:Bodenfruchtbarkeit]]<br /> [[Kategorie:Buch]]<br /> [[Kategorie:biologisch-dynamische Landwirtschaft]]<br /> [[Kategorie:biologisch-dynamische Präparate]]<br /> [[Kategorie:biodynamische Landwirtschaft]]<br /> [[Kategorie:Düngung]]<br /> [[Kategorie:Herausragende Persönlichkeit]]<br /> [[Kategorie:Inhaltsangabe (Buch)]]<br /> [[Kategorie:Landbaukunst]]<br /> [[Kategorie:Literatur]]<br /> [[Kategorie:Manfred Klett]]<br /> [[Kategorie:Pionier]]<br /> [[Kategorie:Rudolf Steiner]]<br /> [[Kategorie:Zukunftsimpuls]]<br /> &lt;references /&gt;{{Artikel unten}}</div>

Admin https://biodyn.wiki/index.php?title=Translations:Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/25/cs&diff=28206 2026-06-06T13:08:23Z

<p>Admin: </p> <hr /> <div>* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zemědělská individualita a tři pilíře půdní úrodnosti|Zemědělská individualita a tři pilíře úrodnosti půdy 201]]</div>

Admin https://biodyn.wiki/index.php?title=Translations:Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/24/cs&diff=28205 2026-06-06T13:08:15Z

<p>Admin: </p> <hr /> <div>* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kulturní proudy zemědělství až k obratu časů|Kulturní proudy v zemědělství do přelomu letopočtu 56]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Událost obratu časů, Mysterium Golgoty|Událost přelomu letopočtu, mystérium Golgoty 59]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Proměna principu organismu až do novověku|Proměna principu organismu do novověku 61]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Bod a periferie|Bod a okruh 63]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Princip organismu v novověku|Princip organismu v novověku 70]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Nové zárodky|Nové klíčky 84]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trojčlennost člověka a zemědělská individualita|Trojčlennost člověka a zemědělská individualita 88]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hofového organismu|Čtyřčlennost člověka a uzavřenost organismu hospodářství 97]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Obraz čtyřčlenné struktury zemědělské individuality|Obraz čtyřčlennosti zemědělské individuality 101]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Fyzická organizace|Fyzická organizace 101]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Životní organizace|Životní organizace 104]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu|Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu 111]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Druhy volně žijící zvěře — orgány organismu statku a krajiny|Druhy divokých zvířat – orgány organismu hospodářství a krajiny 112]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Čtyři skupiny v rámci divoké fauny|Čtyři skupiny v rámci divoké fauny 114]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí zvířata — orgány v organismu statku a krajiny|Domácí zvířata – orgány v organismu hospodářství a krajiny 126]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Včela medonosná|Včela medonosná 130]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí drůbež|Domácí drůbež 131]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Domácí prase|Prase domácí 134]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kůň a osel|Kůň a osel 137]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pes a kočka|Pes a kočka 140]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ovce a koza|Ovce a koza 143]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Skot|Skot 146]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Původ a mýtus|Původ a mýtus 146]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Postavení v hospodářském organismu|Postavení v organismu hospodářství 147]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Bytostná jevenost a bytostné poznání|Projev podstaty a poznání podstaty 149]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ústní trávení|Trávení v tlamě 149]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trávení v bachoru a přežvykování|Trávení v bachoru a přežvykování 150]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přežvykování jako vnímání a třídění látek a sil|Přežvykování, vnímání a třídění látek a sil 151]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Trávení v tenkém a tlustém střevě|Trávení v tenkém a tlustém střevě 153]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Práh od vnějšího světa k vnitřnímu|Práh od vnějšího k vnitřnímu světu 154]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Význam rohů a paznehtů|Význam rohů a paznehtů 155]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já|Kosmicko-kvalitativní analýza a základ Já 156]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Přebytečné výkony|Nadbytečné výkony 157]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zřeknutí|Zřeknutí se 158]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kravský chov a organismus hospodářství|Stádo skotu a organismus hospodářství 158]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Člověk a Já-organizace zemědělského organismu|Člověk a organizace Já zemědělského organismu 160]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní výzkum jako prostředník mezi bytostí a zjevem|Duchovní bádání jako prostředník mezi podstatě a jevem 160]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Aspekty sociální problematiky|Aspekty sociální problematiky 162]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství|K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství 165]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Chtění ve svobodě, cesta k iniciativnímu společenství|Chtění ve svobodě, cesta ke společenství iniciativy 166]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Cítění v rovnosti, cesta k živoucímu právnímu citu|Cítění v rovnosti, cesta k živému právnímu cítění 169]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Myšlení v lidskosti (bratrství) jako cesta k solidárnímu hospodaření|Myšlení v lidskosti (bratrství), cesta k solidárnímu hospodaření 173]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství|K duchovnímu vývoji a vedení zemědělského hospodářského společenství 177]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Duchovní cíl usilování|Duchovní cíl snažení 178]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Praxe spolupráce|Praxe spolupráce 179]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Ranní pracovní porada|Ranní pracovní porada 179]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Studijní kruh k obsahům antroposofického duchovního výzkumu|Studijní kroužek k obsahům antroposofického duchovního bádání 180]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pracovní a správní konference|Pracovní a správní konference 180]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Organismus statku a člověkem z vlastního Já chtěná práce|Organismus hospodářství a člověkem z Já chtěná práce 182]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Impulzy biologicko-dynamického zemědělství pro rozvoj sociálního organismu|Impulsy biologicko-dynamického zemědělství pro vývoj sociálního organismu 187]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Vůle ve svobodě|Chtění ve svobodě 188]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Cítění v rovnosti|Cítění v rovnosti 194]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Myšlení v bratrství čili lidské sounáležitosti|Myšlení v bratrství neboli lidskosti 197]]<br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Zweiter Teil|Druhá část 199]]&lt;/big&gt;'''</div>

Admin https://biodyn.wiki/index.php?title=Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/cs&diff=28204 2026-06-06T13:07:36Z

<p>Admin: </p> <hr /> <div>&lt;languages /&gt;<br /> <br /> {{SE|4}}<br /> <br /> {{SE|5}}<br /> <br /> {{SE|7}}<br /> <br /> {{SE|9}}<br /> <br /> [[Datei:Buch Manfred Klett Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst.jpg|mini|right|class=responsive-img|Kniha [[Manfred Klett]], 1. vydání 30. června 2021. Další knihy najdete v [[Literatura|literatuře]].]]<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> &lt;/div&gt;{{SE|4}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Online-Version im biodyn.wiki: © Copyright 2025 by François Hagdorn, Alle Rechte vorbehalten<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Einbandgestaltung: Wolfram Schildt, Lektorat: Hans-Christian Zehnter, Claus Jahncke, Bildkonzepte: Manfred Klett, Umsetzung: Mathias Buess und Ivana Suppan, wo nicht anders angegeben, Satz: Atelier Doppelpunkt, Johannes Onneken, Münchenstein, Druck: Beltz, Grafische Betriebe, Bad Langensalza<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Printversion erhältlich beim Verlag am Goetheanum, 2021, ISBN 978-3-7235-1668-3 [https://goetheanum-verlag.ch www.goetheanum-verlag.ch]{{SE|5}}<br /> &lt;center&gt;<br /> Gewidmet den Mitbegründern der <br /> [[Betriebsgemeinschaft Dottenfelderhof]] (1968)<br /> &lt;/div&gt; <br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> und denjenigen, die aus eigener Urteilskraft im gleichen Sinne <br /> eine neue Landwirtschafts- und Sozialkultur wollen.&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> __NOTOC__{{SE|7}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> &lt;center&gt;<br /> Unter Schmerzen hat unsere<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Muttererde sich verfestigt.<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Unsere Mission ist es,<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> sie wieder zu vergeistigen,<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> indem wir sie durch die<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> Kraft unserer Hände<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> umarbeiten zu einem<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> geisterfüllten Kunstwerk.<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ''Rudolf Steiner&lt;ref&gt;Wiedergabe der Worte Rudolf Steiners bei der Grundsteinlegung zum Rosenkreuzertempel der Loge Malsch «Franz von Assisi» nach dem Gedächtnis von Hilde Stockmeyer; aus: Rudolf Steiner: Bilder okkulter Siegel und Säulen, GA 284, Dornach 1993, S. 113.&lt;/ref&gt;'' &lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> {{SE|9}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Inhaltsverzeichnis&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Obsah ===<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Předmluva|Úvodní slovo 17]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Úvod|Předmluva 21]]<br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Erster Teil|První část 25]]&lt;/big&gt;'''<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Polarita průmyslu a zemědělství|Polarita průmyslu a zemědělství 27]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Podmínky výroby v průmyslu a zemědělství|Podmínky produkce v průmyslu a zemědělství 30]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Organismový princip v zemědělství v zrcadle vývoje vědomí lidstva|Princip organismu v zemědělství v zrcadle vývoje lidského vědomí 39]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pravěk|Rané období 39]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Urindická kultura|Praindická kultura 40]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Staroperská kultura|Praperská kultura 42]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kultury starého Egypta a Mezopotámie|Kultury starověkého Egypta a Mezopotámie 46]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Řecko-římská kultura|Řecko-římská kultura 49]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kultura novověku|Kultura novověku 54]]<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kulturní proudy zemědělství až k obratu časů|Kulturní proudy v zemědělství do přelomu letopočtu 56]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Událost obratu časů, Mysterium Golgoty|Událost přelomu letopočtu, mystérium Golgoty 59]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Proměna principu organismu až do novověku|Proměna principu organismu do novověku 61]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Bod a periferie|Bod a okruh 63]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Princip organismu v novověku|Princip organismu v novověku 70]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Nové zárodky|Nové klíčky 84]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Trojčlennost člověka a zemědělská individualita|Trojčlennost člověka a zemědělská individualita 88]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hofového organismu|Čtyřčlennost člověka a uzavřenost organismu hospodářství 97]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Obraz čtyřčlenné struktury zemědělské individuality|Obraz čtyřčlennosti zemědělské individuality 101]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Fyzická organizace|Fyzická organizace 101]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Životní organizace|Životní organizace 104]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu|Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu 111]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Druhy volně žijící zvěře — orgány organismu statku a krajiny|Druhy divokých zvířat – orgány organismu hospodářství a krajiny 112]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Čtyři skupiny v rámci divoké fauny|Čtyři skupiny v rámci divoké fauny 114]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Domácí zvířata — orgány v organismu statku a krajiny|Domácí zvířata – orgány v organismu hospodářství a krajiny 126]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Včela medonosná|Včela medonosná 130]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Domácí drůbež|Domácí drůbež 131]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Domácí prase|Prase domácí 134]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kůň a osel|Kůň a osel 137]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Pes a kočka|Pes a kočka 140]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Ovce a koza|Ovce a koza 143]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Skot|Skot 146]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Původ a mýtus|Původ a mýtus 146]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Postavení v hospodářském organismu|Postavení v organismu hospodářství 147]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Bytostná jevenost a bytostné poznání|Projev podstaty a poznání podstaty 149]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Ústní trávení|Trávení v tlamě 149]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Trávení v bachoru a přežvykování|Trávení v bachoru a přežvykování 150]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Přežvykování jako vnímání a třídění látek a sil|Přežvykování, vnímání a třídění látek a sil 151]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Trávení v tenkém a tlustém střevě|Trávení v tenkém a tlustém střevě 153]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Práh od vnějšího světa k vnitřnímu|Práh od vnějšího k vnitřnímu světu 154]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Význam rohů a paznehtů|Význam rohů a paznehtů 155]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já|Kosmicko-kvalitativní analýza a základ Já 156]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Přebytečné výkony|Nadbytečné výkony 157]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zřeknutí|Zřeknutí se 158]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kravský chov a organismus hospodářství|Stádo skotu a organismus hospodářství 158]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Člověk a Já-organizace zemědělského organismu|Člověk a organizace Já zemědělského organismu 160]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Duchovní výzkum jako prostředník mezi bytostí a zjevem|Duchovní bádání jako prostředník mezi podstatou a jevem 160]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Aspekty sociální problematiky|Aspekty sociální problematiky 162]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství|K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství 165]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Chtění ve svobodě, cesta k iniciativnímu společenství|Chtění ve svobodě, cesta ke společenství iniciativy 166]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Cítění v rovnosti, cesta k živoucímu právnímu citu|Cítění v rovnosti, cesta k živému právnímu cítění 169]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Myšlení v lidskosti (bratrství) jako cesta k solidárnímu hospodaření|Myšlení v lidskosti (bratrství), cesta k solidárnímu hospodaření 173]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství|K duchovnímu vývoji a vedení zemědělského hospodářského společenství 177]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Duchovní cíl usilování|Duchovní cíl snažení 178]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Praxe spolupráce|Praxe spolupráce 179]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Ranní pracovní porada|Ranní pracovní porada 179]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Studijní kruh k obsahům antroposofického duchovního výzkumu|Studijní kroužek k obsahům antroposofického duchovního bádání 180]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Pracovní a správní konference|Pracovní a správní konference 180]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Organismus statku a člověkem z vlastního Já chtěná práce|Organismus hospodářství a člověkem z Já chtěná práce 182]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Impulzy biologicko-dynamického zemědělství pro rozvoj sociálního organismu|Impulsy biologicko-dynamického zemědělství pro vývoj sociálního organismu 187]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Vůle ve svobodě|Chtění ve svobodě 188]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Cítění v rovnosti|Cítění v rovnosti 194]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Myšlení v bratrství čili lidské sounáležitosti|Myšlení v bratrství neboli lidskosti 197]]<br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zweiter Teil|Druhá část 199]]&lt;/big&gt;'''<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zemědělská individualita a tři pilíře půdní úrodnosti|Zemědělská individualita a tři pilíře úrodnosti půdy 201]]<br /> <br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Erste Säule:|První pilíř:]]&lt;/big&gt;'''<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#O podstatě zpracování půdy ve spojitosti s vývojem půdy v ročním koloběhu|O podstatě obdělávání půdy v souvislosti s vývojem půdy v běhu roku 205]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Půda|Půda 205]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zimní proces a zpracování půdy|Zimní proces a obdělávání půdy 207]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Vznik mrazové drobtovitosti půdy|Vytváření mrazové drobivosti 208]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Vznik tonmineralů a jejich nová tvorba|Vznik jílových minerálů a jejich novotvorba 209]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Nositelství a uchovávání kosmických formativních sil v ročním koloběhu|Nositelská role a uchovávání kosmických tvarotvorných sil v běhu roku 211]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Jarní proces a zpracování půdy|Jarní proces a obdělávání půdy 213]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#V předjaří|V předjaří 213]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Na jaře|Na jaře 214]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Tvorba krusty a zpracování kůže půdy|Tvorba krusty a ošetřování kůže půdy 219]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Letní proces a zpracování půdy|Letní proces a obdělávání půdy 220]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Podmítka, mulčovací zpracování, budování humusu a činnost půdních živočichů|Podmítka, mulčování, tvorba humusu a činnost půdních živočichů 220]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Tvorba plodů a zrání|Tvorba plodu a zrání 224]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Nářadí pro letní mulčování|Nářadí pro letní mulčování 227]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Podzimní proces a zpracování půdy|Podzimní proces a obdělávání půdy 228]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zrání, proměna, umírání|Zrání, proměna, umírání 228]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zpracování půdy na podzim|Obdělávání půdy na podzim 230]]<br /> <br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zweite Säule:|Druhý pilíř:]]&lt;/big&gt;'''<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#O podstatě střídání plodin|O podstatě osevního postupu 235]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Střídání plodin a životní organizace zemědělského organismu|Osevní postup a životní organizace zemědělského organismu 235]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#K systému střídání plodin|K systému osevního postupu 237]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Osevní postup a humusové hospodářství|Osevní postup a hospodaření s humusem 238]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Osevní postup a pěstování meziplodin|Osevní postup a pěstování meziplodin 239]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Střídání plodin a mobilizace minerálů, vázání dusíku|Osevní postup a rozklad minerálů, vázání dusíku 241]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele|Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele 242]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Metoda spálení semen plevelů na popel|Postup zpopelňování semen plevelů 244]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Mechanická regulace plevelů|Mechanická regulace plevelů 246]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Plevele a plevelné trávy v obilninách|Plevele a trávy ve stébelninách 247]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Plevele a plevelné trávy v okopaninách|Plevele a trávy v okopaninách 248]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Plevele a plevelné trávy v pěstování krmných rostlin|Plevele a trávy při pěstování pícnin 249]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Střídání plodin, choroby a škůdci|Osevní postup, choroby a napadení škůdci 250]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Choroby obilnin podmíněné střídáním plodin|Choroby stébelnin podmíněné osevním postupem 253]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Choroby okopanin podmíněné osevním postupem|Choroby okopanin podmíněné osevním postupem 254]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Choroby krmných rostlin podmíněné osevním postupem|Choroby pícnin podmíněné osevním postupem 255]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Osevní postup ve vztahu k hnojení, humusové bilanci a obdělávání pluhem|Osevní postup ve vztahu k hnojení, bilanci humusu a orbě 257]]<br /> <br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Dritte Säule:|Třetí pilíř:]]&lt;/big&gt;'''<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#O podstatě hnojení|O podstatě hnojení 259]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#K otázce látky a sil|K otázce látek a sil 259]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#K otázce ducha, bytosti a individuality|K otázce ducha, podstaty a individuality 268]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Otázka hnojení a zemědělská individualita|Otázka hnojení a zemědělská individualita 271]]<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stupeň 0: Aplikace minerálních látek|Stupeň 0: Použití minerálních látek 274]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Aplikace dusíkatých solí|Použití dusíkatých solí 275]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Použití kamenných moučí|Použití kamenných mouček 281]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stupeň 1: Hnojení ze živého rostlinné přírody|Stupeň 1: Hnojení z živého z rostlinné přirozenosti 286]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#O podstatě kompostování|O podstatě kompostování 287]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#1. Tepelná fáze|1. Fáze tepla 291]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#2. Fáze vzdušného dýchání a odplynění|2. Fáze dýchání vzduchu a odplyňování 292]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#3. Vodní čili proměnová fáze|3. Vodní neboli proměňovací fáze 294]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#4. Fáze pozeměšťování|4. Fáze přeměny v zeminu 295]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Použití kompostu|Použití kompostu 299]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompostové hnojení luk a pastvin|Hnojení luk a pastvin kompostem 299]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompostové hnojení v zahradnictví|Hnojení kompostem v zahradnictví 300]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompostové hnojení v ovocnářství|Hnojení kompostem v ovocnářství 301]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stupeň 2: Hnojení z duševní přírody domácích zvířat|Stupeň 2: Hnojení z duševna přirozenosti domácích zvířat 303]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Uchovávání hnojiv ze stáda hospodářských zvířat|Uchovávání hnojiv ze stavu domácích zvířat 304]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hnůj z hlubokého stojení|Hnůj z hluboké podestýlky 305]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hromadový hnůj|Hnůj z hnojiště 307]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hnojový kompost|Kompost z hnoje 307]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kejda|Močůvka 309]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Využití statkem vlastního živočišného hnoje|Použití vlastních živočišných hnojiv 311]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Účinnost hoferních živočišných hnojiv|Účinnost vlastních živočišných hnojiv 312]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Pokus světlo-stín|Pokus se světlem a stínem 313]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hodnocení morfologickými nálezy|Hodnocení na základě morfologických nálezů 314]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hodnocení na základě analytických nálezů|Hodnocení na základě analytických nálezů 317]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hodnocení krystaldiagnostickou metodou chloridukřemičitanové krystalizace|Hodnocení krystalizačně-diagnostickou metodou krystalizace chloridu měďnatého 318]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka|Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka 323]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Vylučování látkové výměny|Výměšky látkové výměny 323]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Duchovní činnost v práci|Duchovní činnost v práci 324]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty|Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty 325]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Duchovněvědecká výzkumná cesta|Duchovněvědná cesta bádání 329]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Přírodovědně-goetheánská výzkumná cesta|Přírodovědně-goetheanistická cesta bádání 331]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výzkumná cesta zkušenosti vůle|Cesta bádání skrze zkušenost vůle 332]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výroba, použití a účinnost preparátů v průběhu roku|Výroba, použití a účinnost preparátů v běhu roku 334]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Základní aspekty k metodice výroby a aplikace preparátů|Základní aspekty metodiky výroby a použití preparátů 336]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci|Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci 339]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty|Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty 344]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Rohomistový a rohokřemenný preparát — výroba, použití a účinnost&lt;ref&gt;Die folgende Darstellung ist eine überarbeitete Fassung von Beiträgen des Verfassers in Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft''– Gedanken, Erfahrungen, Forschungsergebnisse, eine Werkstattarbeit, Dornach 2007, S. 93–107.&lt;/ref&gt;|Preparát z rohového hnoje a rohového křemene – výroba, použití a účinnost 344]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Rohomistový preparát|Preparát z rohového hnoje 344]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Preparace v rytmu roku|Preparát z rohového křemene 348]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Proces míchání|Proces míchání 351]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Použití|Použití 356]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Účinnost|Účinnost 357]]<br /> * '''[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Die Kompost- oder Düngerpräparate|Kompostové neboli hnojivé preparáty 360]]'''<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompozice preparátu ze řebříčku|Kompozice řebříčkového preparátu 361]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stupně účinnosti|Stupně účinnosti 370]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Složení heřmánkového preparátu|Kompozice heřmánkového preparátu 372]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompozice kopřivového preparátu|Kompozice kopřivového preparátu 379]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#K otázce přeměny látek|K otázce přeměny látek 384]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompozice přípravku z dubové kůry|Kompozice preparátu z dubové kůry 389]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Dub, jeho kůra a borka|Dub, jeho kůra a borka 389]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Lebka hospodářského zvířete|Lebka domácího zvířete 395]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Preparace dubové kůry-borky|Preparace dubové kůry-borky 400]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kompozice preparátu z pampelišky|Kompozice pampeliškového preparátu 405]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zjevný obraz pampelišky|Vzhled pampelišky 406]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kořen|Kořen 407]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výhonek a list|Výhon a list 408]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Květ|Květ 409]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Mléčná šťáva|Mléčná šťáva 411]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Pobřišnice resp. okruží skotu|Pobřišnice neboli okruží skotu 415]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kroky preparace|Kroky preparace 420]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Použití a účinnost|Použití a účinnost 424]]<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Složení přípravku z kozlíku|Kompozice kozlíkového preparátu 427]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zjevný obraz kozlíku|Vzhled kozlíku 428]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kořen|Kořen 430]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Stonek|Stonek 431]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Posloupnost listů|Posloupnost listů 432]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Květ|Květ 434]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výroba a použití|Výroba a použití 438]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Předběžné poznámky k bytostné účinnosti|Předběžné poznámky k účinnosti 440]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Účinnost|Účinnost 446]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Přípravek z přesličky rolní|Přesličkový preparát 448]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zevní podoba|Vzhledová forma 449]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Rhizomová kořenová sféra, vegetativní a generativní rozmnožování|Sféra oddenku a kořene, vegetativní a generativní rozmnožování 450]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Nadzemní výhonok a křemičitý proces|Nadzemní výhon a křemičitý proces 451]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Výroba a použití|Výroba a použití 453]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Účinnost přípravku z přesličky|Účinnost přesličkového preparátu 454]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení při vytváření nového středu — celkový pohled|Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení za vzniku nového středu – souhrnný pohled 456]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Řada preparátových rostlin|Řada preparátových rostlin 456]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Řada živočišných orgánových obalů|Řada živočišných orgánových obalů 461]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Hnojivé preparáty v jejich celostném působení|Hnojivé preparáty v jejich celostním působení 469]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Praxe zemědělského umění ve třech krocích|Praxe umění zemědělství ve třech krocích 473]]<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Poděkování|Poděkování 483]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Životopis Manfreda Kletta|Životopis Manfreda Kletta 485]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Věcný rejstřík|Věcný rejstřík 486]]<br /> __NOTOC__ {{SE|16}}<br /> <br /> [[Datei:Manfred Klett bei einer Geologievorlesung.jpeg|frame|zentriert|&lt;center&gt;&lt;small&gt;[[Manfred Klett]] na přednášce z geologie se studenty [[Landbauschule Dottenfelderhof]] v roce 2009 © Copyright 2021 by Landbauschule des Dottenfelderhof.&lt;/small&gt;&lt;center/&gt;]]<br /> <br /> {{SE|17}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Geleitwort&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Předmluva ===<br /> <br /> Předložená kniha «Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst» smí být označena jako souhrn životního díla [[Manfred Klett|Manfreda Kletta]].<br /> <br /> Manfred Klett, ročník 1933, je doyen biodynamického hnutí. Poté, co po celá desetiletí vedle své praktické činnosti a odpovědností cestoval světem jako řečník, přednášející a partner v rozhovorech, mohl by se nyní zdát, že žije v klidném starobylém ústraní. Tento obraz klame, neboť z vnějšího klidu vstupuje Manfred Klett nyní ještě jednou do veřejnosti s obsáhlým dílem. A kdo ho zná, tuší bezprostředně, co nám tím Manfred Klett vkládá do rukou: kvintesenci svého celoživotního působení pro zemědělství budoucnosti. Zpětně jsou plody života prohledány a seřazeny; strukturovaná inventura toho, čím zemědělství bylo a je. Výhledově stojí před námi výzva pro nastupující generace ve smyslu pracovních směrů, k uchopení toho, co v sobě zemědělství nese jako budoucnostní potenciál.<br /> <br /> První podtitul «Wesenszüge des biologisch-dynamischen Landbaus» lze chápat jako souhrnný obsah. Ano, jde o biologicko-dynamické zemědělství, ale nikoli ve smyslu pohledu zevnitř, vnitřního dorozumívání biodynamického společenství se sebou samým. Jde tedy o pohled zvenčí? Ani to ne, neboť zvenčí se v tomto spisu vůbec nic neposuzuje. Bylo by však možné říci, že jde o pohled ‹navenek›. Pohled, v němž to, co nazýváme ‹biodynamickým›, je zkoumáno za hranicemi hnutí a jeho sebepojetí, aby se v jeho podstatných rysech nalezlo něco z toho, čím zemědělství je svým určením. To je velký nárok, který vyžaduje pevné odůvodnění. Předložené dílo lze číst jako toto odůvodnění, a domnívám se také, že ve smyslu autora tak má být čteno — a sice jak podle obsahu, tak podle stylu. Obsahově zahrnuje mimo jiné<br /> <br /> * dějiny zemědělství v jeho vztahu ke kulturnímu a vědomostnímu vývoji západního lidstva<br /> * sociálně-hospodářskou studii o vztahu průmyslu a zemědělství<br /> * nauku o zemědělském organismu v jeho tří- a čtyřčlenném uspořádání {{SE|18}}<br /> <br /> * zkoumání pojmu ‹zemědělská individualita›<br /> * v rámci tří pilířů polního hospodářství – zpracování půdy, osevního postupu a hnojení – podrobné pojednání o biodynamických preparátech<br /> * učebnici pro biodynamické zemědělce<br /> * učebnici pro hospodářská společenství a asociativní iniciativy v okolí statků<br /> <br /> Co se stylu týče, lze odůvodnění v nejlepším smyslu nazvat goetheanistickým. To znamená, není abstraktně-logické a systematické, nýbrž orientuje se na fenomén. Biografie autora je životem pro a s biodynamickým impulsem. Konkrétní pracovní zkušenosti a zásadní myšlenkové objevy k sobě patří. Prožitý život je vzájemným proplétáním obojího, a předložená práce zůstává tomuto jazyku života věrna. Konkrétní praxe – ať na poli, ve stáji nebo na pracovní poradě – a fenomenální formulace o půdě, domácích zvířatech nebo spolupráci stojí blízko sebe. To je záměrné. Styl lze označit jako ‹reálně-ideální›. A je uskutečněním toho, co Manfred Klett v názvu nazývá ‹umění zemědělství›. Reálné se neztrácí atomisticky v jednotlivostech dat a faktů a ideální se neztrácí v abstraktnosti obecného; hledají se navzájem a vzájemně se oplodňují k vyšší jednotě; toto umění smí být nazváno uměním zemědělství.<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> &lt;nowiki&gt;***&lt;/nowiki&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Z mnoha témat jsou dvě zpracována překvapivě podrobně. Prvním tematickým okruhem je sociálně-hospodářská analýza současného stavu zemědělství. Stručně řečeno: zemědělství se industrializovalo, aniž by kdy mohlo být průmyslem. Tvorba kapitálu a kapitálový výnos jsou zemědělství, nakolik má ještě cokoli společného s ‹půdou›, svou bytostnou povahou cizí. Naproti tomu mu je vlastní to, co průmysl nezná: svá výrobní prostředky – půdu, rostliny, zvířata – ve výrobním procesu nespotřebovává, nýbrž zachovává nebo zlepšuje. Tato pozitivní bilance ve smyslu hospodářství života Země, včetně vodního hospodářství a klimatu, je jeho skutečným národohospodářským přínosem; a autor vede celé pojednání tak, aby tento pohled byl osvětlen z budoucnosti. Neboť tím roste biodynamickému zemědělství sociálně-tvůrčí úkol, který ještě není v takové míře rozpoznán a uchopen, jak je to v tomto spisu vylíčeno. Vše {{SE|19}}<br /> <br /> Svět hledá trvale udržitelnou bilanci světového hospodářství – zde je ukázán jeden počáteční bod a tím vyslovena výzva, aby byl rozvíjen a vnesen do rozhovoru.<br /> <br /> Druhým tematickým okruhem jsou biodynamické preparáty. Tím dává autor najevo, že nenápadné přídavky k hnojení považuje za nanejvýš podstatné. Spojíme-li to s názvem knihy, lze formulovat: Preparáty jsou zvláště ‹umění zemědělství›, jsou ‹bytostí› biodynamického zemědělství a jsou to právě preparáty, které umožňují ‹zemědělství budoucnosti›. Jak je třeba zaměřit pohled, aby toto záměrné zdůraznění preparátů bylo srozumitelné? Směr pohledu Manfreda Kletta je základní vztah člověka a přírody. V tomto vztahu se s preparáty a skrze preparáty uskutečňuje přepólování brání a dávání: Člověk může dnes jako individuální člověk z mohutnosti své ‹duchovní duše› tvořivě, téměř jako umělec, zasahovat do vnitřního uspořádání přírody, a ona – příroda, která jej, člověka, vždy nesla a z jejíhož lůna jako pozemská bytost vyšel – může a chce se tomuto dalšímu kultivování prostřednictvím díla lidských rukou svěřit. Tento широký pohled na preparáty patří k zemědělskému odkazu, který je zde obsažen. Neříká se nic menšího než to, že tisíce let stará agri-kultura dostává skrze biodynamické preparáty obnovovací impuls, jenž jí vůbec otevírá budoucnost.<br /> <br /> ***<br /> <br /> Je výslovnou vůlí Manfreda Kletta, aby tato kniha byla vydána a zveřejněna v Goetheannu. Sektion für Landwirtschaft a nakladatelství Goetheana tomu rádi vyhověly. Sektion für Landwirtschaft je jako jedna z jedenácti sekcí nedílnou součástí Svobodné vysoké školy pro duchovní vědu při Goetheannu. Tato vysoká škola usiluje o to, aby pracovala z antroposofie. Aktuálně se chápe zejména tak, že se chce artikulovat v dění doby, aby přispívala k velkým výzvám přítomnosti. Přitom jde v každém odborném oboru o otázku: Jak může v veškeré technice a složitosti poznání člověka jako ‹Anthropa› poskytnout orientaci pro budoucnost? A jde také v každé pracovní oblasti o otázku: Jak mohou lidé, kteří konkrétně pracují – například v zemědělství –, pěstovat badatelské smýšlení? Kniha Manfreda Kletta do tohoto zaměření vysoké školy vynikajícím způsobem zapadá. Za prvé {{SE|20}}<br /> <br /> se snaží myslet zemědělství ve všech jeho aspektech důsledně z člověka. Paradigmatická věta z Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera, „der Mensch wird zur Grundlage gemacht&quot;, se autorovi stává pramenem, skrze nějž se mnoho dlouho známého objevuje v novém světle. Kniha je ale rovněž úrodou života, který stál vždy také v praxi činného a podnikatelského zemědělství, a může tak být příkladem a zdrojem inspirace pro mnohé rolníky a rolnice, aby se chápali jako výzkumníci z praxe a tak se uplatňovali.<br /> <br /> ‹Landbaukunst› stojí jako cílová orientace v názvu knihy, a lze se ptát: Má to přinést řešení pro výzvy klimatické změny, půdní eroze, výživy světa? Odpověď může znít: Ano, neboť umění, umění zemědělství znamená: Každý a každá se svým individuálním nasazením, na svém zcela zvláštním místě žije nenahraditelný příspěvek. Každý statek, každé místo, kde se pracuje ve smyslu této knihy, je reprezentantem Země, která nám byla svěřena ke kultivaci.<br /> <br /> Kniha vychází v roce 2021. Dovoluji si ji doporučit čtenářstvu a chápat ji jako preludium ke stým výročím Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera z roku 1924 v Koberwitz. Stojíme na konci prvního století biodynamického zemědělství. A tím vyvstává otázka: Co je nyní třeba činit s ohledem na druhé století působení biodynamického impulsu? Stojíme dnes před místy obtížnými skutečnostmi na statcích a v oblasti odbytu. Ale známe také principy a základní myšlenky z antroposofie, z nichž čerpáme naději, že u těchto skutečností nestroskotáme. Máme možnost rozvíjet sebe i zemědělství z budoucnosti a tak nejen vést problémy zemědělství k řešení a otevírat jeho budoucnost, nýbrž také získávat impulsy budoucnosti pro přírodní stránku světa a sociální utváření lidského života. K tomu nás Manfred Klett vyzývá.<br /> <br /> Pro [[Sektion für Landwirtschaft|Sekci pro zemědělství]] na Goetheanu <br /> <br /> [[Ueli Hurter]] {{SE|21}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vorwort&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Úvod ===<br /> <br /> Žádné mírové období novějších dějin neztížilo člověku tak jako to současné možnost utvářet zemědělský podnik do budoucnosti z jeho vlastních, zemsko-kosmických životních zákonů. Toto tvrzení udivuje, existují přece subvence a růstu nakloněný biorrtrh. A nezměnily se biofarmářství v místa nákupu a setkávání? Ano, jistě! Ale to vše zakrývá rozsáhlý deficit ovládající společenský život. Na třech oblastech lze tento deficit prožívat existenciálně:<br /> <br /> # Přes veškeré skvělé poznatky o přírodě a bohatství jejích projevů žije člověk dnes v dosud nevídaném odtrženém, emancipovaném vztahu k ní. Fenomény vznešenosti stvoření, jež leží před očima, se vytrácejí ze zorného pole. Teprve tehdy se to stane zcela jasným, když se z úrovně vědění, jež lze mít dnes, člověk pokusí utvářet kus země zemědělského podniku v živou celistvost. Člověk si povšimne, že pojmy se nekryjí se skutečností, do níž pracuje. Jsou vůči ní mrtvé, neboť mají vztah pouze k fyzicko-anorganickému. Co lze s těmito pojmy dělat, je zakládání říše vedle přírody – říše technologií. S nimi hrozí, že se člověk z přírody zcela vyloučí; staví se vedle ní jako divák, řídí zvenčí a je na cestě, kdy svoji řídící funkci zcela předá «inteligentnímu», sebe samého řídícímu digitálnímu systému. Skrze svůj pojmový svět vytváří duchovně-duševně v sobě samém i v přírodě kolem sebe poušť. Tu žízní a může se vynořit otázka, jak lze vlastní myšlenky tak oživit, aby nezůstaly pouze mrtvým odrazem smyslově vnímatelného, nýbrž staly se duchem prostoupenými prožitými idejemi, jež mají vztah k bytostnému bytí kolem nás. Jakou výcvikovou cestu je třeba nastoupit v myšlení, cítění a vůli, aby bylo možné překlenout s plným vědomím propast mezi prožitkem vlastního bytí a přírodou, bytím světa? Kde jsou lidé, kteří usilují o takové ideové schopnosti, kde jsou četné ruce, jež z těchto idejí chtějí utvářet kus země v malý vesmír, v organismus zemědělského statku? Toto uskutečnit je umělecký akt, a to v dvojím smyslu: vědomě se stát duchu, jenž ztuhl do uměleckého díla přírody, a z této {{SE|22}}duchovní gesinnung přivádět lidi k iniciativním společenstvím, která z vlastních sil utvářejí zemědělské podniky jako umělecká díla nového, budoucnosti otevřeného druhu. Kde se to děje byť jen v náznacích, tam padají civilizační zdi.<br /> # Zemědělství je doslova dušeno záplavou zákonů, nařízení, opatření, regulací, kontrol. Toto právní houští se stává stále hustším a zapleteným s každou katastrofou, kterou způsobí selhání v industrializovaném intenzivním pěstování (biocidy)&lt;ref&gt;Viz k tomu např.: Mathias Forster, Christopher Schümann: Das Gift und wir, Frankfurt a.M. 2020, 448 S.&lt;/ref&gt; nebo v velkochovu (např. BSE)&lt;ref&gt;BSE: zkratka pro «Bovine spongiforme Enzephalopathie», epizootie také známá jako «nemoc šílených krav», způsobená především chybným krmením skotu živočišnými bílkovinami. («Bovine spongiforme Enzephalopathie» – bovinní spongiformní encefalopatie; onemocnění způsobená zkrmováním živočišných bílkovin dobytku.)&lt;/ref&gt;. Tento nátlak k přebujícímu byrokratismu, který pak postihuje všechny, brzdí vlastní iniciativu působit právo-tvořivě. Nedovoluje vzejít důvěře, duchovní substanci práva prožívaného od člověka k člověku. Každý má na zřeteli jen sebe a žije kolem druhého. Právo se stává jakousi «technologií poručnictví». Podaří-li se však na místě prostřednictvím společně pěstovaného ideového myšlení probudit vůli k činu, dostane právní cit potravu. Člověk se učí cítit, co je v konkrétní spolupráci hospodářského společenství spravedlivé, jak se práce člení podle schopností, jak se utvářejí vlastnické poměry ohledně půdy a kapitálu, jak příjmová a bytová práva atd. Opět se otevírá výcvikové pole, tentokrát pole cítění, skrze něž se společenství učí budovat sociální umělecké dílo nezištnějším, důvěryplnějším způsobem. V krocích vývoje vyzařuje a naplňuje právní cítění lidí životem i v okruhu zemědělského podniku.<br /> # Na hospodářském poli stojí zemědělství pod tlakem anonymních, ceny diktujících trhů, technologie kalkulujícího egoismu. Jemu svojí podstatou cizí, enormně vysoká potřeba kapitálu ohledně nákupu výrobních prostředků (jako stroje, hnojiva, krmiva, prostředky pro ošetřování rostlin a zvířat, biocidy, energie atd.) ho nutí k jednostranné, životní prostředí zatěžující masové produkci, která zase zlevňuje ceny, celosvětově vyvolává vytlačovací konkurenci, napomáhá globalizaci zemědělských trhů a nese odpovědnost za hladomory ve třetích zemích. Zemědělství, visící na{{SE|23}}vodítku kapitálových zájmů, je odcizeno samo sobě; je skrz naskrz komercializováno. Nacházet cesty a prostředky, jak z tohoto vězení uniknout, představuje dnes pro každý zemědělský podnik největší výzvu. Překonat tyto zdi může pak uspět, pokud se statek hospodářsky asociuje s dalším zpracováním, obchodem a spotřebitelstvem v regionu. Zde se otevírá třetí, zcela do budoucnosti namířené výcvikové pole v sociálním. Pohled se rozšiřuje za hranice statku do sociálního prostředí. Hledá se a nacházejí hospodářští partneři, kteří jsou ochotni svou hospodářskou činnost postavit do služeb asociativního spolubytí a orientovat ji na blaho všech zúčastněných. Strebovaným cílem je vytvořit s asociací umělecké dílo «bratrství» nejprve vycházeje ze statku a v regionálním rámci mezi hospodářskými partnery. Jedná se o umění učit se myslet v pospolitosti při pěstování společného smyslu hospodářské skutečnosti obrazně v jejich souvislostech. Nacházejí svůj výraz v kultuře dohod o nezištném jednání ohledně regionálního pokrytí potřeb a nalézání spravedlivé ceny.<br /> <br /> Zemědělství 20./21. století se stává stále více otázkou ekologickou a – ještě dále sahající – otázkou vzdělávání Země, ve smyslu Novalisova «Zur Bildung der Erde sind wir berufen» («Jsme povoláni k utváření Země»).&lt;ref&gt;«Wir sind auf einer Mission: zur Bildung der Erde sind wir berufen», Novalis (1772–1801, básník německé romantiky), Blüthenstaub, ''&lt;nowiki/&gt;''§ 32. – «Jsme na misi: jsme povoláni k utváření Země.»&lt;/ref&gt; Zároveň však – a v jeho nesmírném dosahu je to dosud málo rozpoznáno – představuje dnes zemědělství, přesahujíc celý civilizační život, sociální otázku. Je to ono, co hlasitě volá po proměně smýšlení ve vědomí člověka vůči věcem a bytostem přírody. Člověk vystoupil ze stvoření k samostatnému, svobodnému tvůrčímu bytí. Chce to «připustit» a podle toho jednat? Chce se místo sloužení pouze sobě nezištně a odvážně zasadit za ostatní a za jiné? Zemědělství postrádá, jak se stalo pod dominancí racionální technologie a jak pod trendem k digitálnímu řízení stále více stávat slibuje, kulturně obnovujících impulsů. Ti však, kdo mají odvahu hospodařit biologicko-dynamicky podle vlastních poznatků, si brzy povšimnou, že ze zárodečných počátků ostrůvkovitě rozkvétá nová kultura, která vyzařuje. Jsou pak naplněni jistotou, že nastoupená cesta, kolik překážek se jim {{SE|24}}<br /> <br /> také – snad jen z maloměšťácké malodušnosti a zpátečnictví – staví do cesty, je zde a nyní schůdná.<br /> <br /> Tato kniha chce ukázat na vnitřní a vnější kroky této cesty, jak se vynořují pro toho, kdo se ji pokouší jít z poznatků antroposofické duchovní vědy v biologicko-dynamickém zemědělství. Na této cestě se člověk prožívá vždy jako ten, kdo stojí na začátku. Ideje získané z duchovní vědy jsou vodící hvězdou každodenní práce, co je uskutečnitelné, je dílem fragmentárním ve vývoji, jehož plodnost teprve odhaluje tvůrčí síla těchto idejí, a tím i jejich pravdu. Teprve v idejemi vedené práci tkví pramen prožívání pravdy. Člověk si při tom uvědomuje skutečnost, že úsilí biologicko-dynamického zemědělství není časově podmíněnou alternativou jako jiné k chemicko-technickému zemědělství, nýbrž vědomostně-historicky navazuje na červenou nit, která se táhne v neustálé metamorfóze dějinami předkřesťanských vysokých kultur a věky po Obratu časů až do dneška. Stane-li se člověk tohoto vědomým, ožije idea vývoje. Vlastní ideál se naplňuje jistotou poznání; člověk se cítí sám jako ten, kdo se stává, vsazen do úkolu, jenž impulzuje k uchopení červené niti, aby na ní do budoucnosti pokračoval v přadení, v vědomě cvičícím překonávání úvodem zmíněné emancipační propasti mezi člověkem a světem.<br /> <br /> [[Dottenfelderhof]], podzim 2020 <br /> <br /> Manfred Klett {{SE|25}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Erster_Teil&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''První část''' ===<br /> <br /> {{SE|27}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Polarität_von_Industrie_und_Landwirtschaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Polarita průmyslu a zemědělství ===<br /> <br /> Podíváme-li se na situaci v zemědělství nejen v celé Evropě, kde bylo západně-křesťanské zemědělství kdysi kulturotvorné, ale po celém světě, nemýlíme se v úsudku, že ztratilo svůj někdejší kulturní význam a nakonec se stalo jakousi zátěží civilizačního vývoje. Svědčí o tom přemíra skutečností. Zemědělství jako kulturotvorný impuls, který se v největší rozmanitosti rozšířil a prožíval napříč zeměmi a národy světa, ustoupilo civilizační uniformitě. Jako nosný kulturní prvek lidstva propadlo smrti. Vždy, když něco umírá, je na současníky vznesen požadavek, aby si takovou smrt uvědomili, stejně jako její okolnosti a možnosti vývoje, které mohou z této smrti vzejít jako nové životní zárodky. Člověk, jenž dospěl k sebevědomí, potřebuje prožitek prahu smrti. Teprve smrt probouzí a osvobozuje poznávající pohled pro otázky, jaké poznatky je třeba získat, jaké podmínky je třeba vytvořit, aby mohl vzniknout nový život a bytí, tedy jakési vzkříšení k novému kulturnímu poslání.<br /> <br /> Těchto otázek se, ovšem s vynecháním člověka, který si tyto otázky teprve klade, ve velmi omezené míře ujaly vědy. Z výzkumu čistě fyzické, vypočitatelné části skutečnosti přírodního celku, jdoucího do nejzazších podrobností, vzešly obrovské materiálně-ekonomické úspěchy, které lidi stále hlouběji vtahovaly do područí vědecky podložených technologických způsobů výroby. Rolnické zemědělství v tiché sociální revoluci bezděky propadlo, zpočátku pomalu a od 60. let 20. století mílovými kroky, industrializaci, a tím i své kulturní smrti.<br /> <br /> V předtuše tohoto vývoje ožila na počátku 20. století v několika málo lidech vůle hledat cesty k reformě zemědělství z pramenů jemu vlastní životní zákonitosti, z jeho vlastního eticko-morálního fondu. Církev sice ještě byla ve vsi přítomna, ale její síla slábla, než aby mohla být rolníkovi na cestě do moderny, ke svobodnému sebeurčení a tím i při zacházení s novými technickými možnostmi nadále duchovně-morální průvodkyní. Mezi těmi několika málo jich bylo jen pár, kteří se na základě své profesní praxe probudili ke konkrétním otázkám po metamorfóze {{SE|28}}<br /> <br /> starého v nové, budoucí. S těmito otázkami se obrátili na Rudolfa Steinera (1861–1925), zakladatele antroposofické duchovní vědy, s prosbou o vodítka k obnově zemědělství do budoucna. Této prosbě bylo vyhověno o Letnicích roku 1924 „Zemědělským kurzem“, který v rámci souborného vydání díla Rudolfa Steinera obdržel titul „Duchovněvědné základy pro zdárný rozvoj zemědělství“.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''<br /> Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtscht'', GA 327, Dornach 1999.&lt;/ref&gt; Kurz se konal na statku zámku Koberwitz (dnes Kobierzyce) u Vratislavi (dnes Wrocław v Polsku) ve Slezsku.&lt;ref&gt;Zámek Koberwitz existuje dodnes a od roku 1997 je sídlem polské obecní správy v Kobierzycích.&lt;/ref&gt; V osmi přednáškách je pohled zaměřen na souvislosti idejí, které vyzývají tvůrčí sílu člověka k činnosti ve dvou směrech. Jednak dovnitř, tím, že se člověk snaží tyto ideje duchovního bádání myslet v obrazech a myšlením je nechat stát se prožitkem. Jednak navenek, tím, že se člověk z tohoto prožívání idejí snaží utvářet přírodu určitého místa na zemi nad rámec přírodou daného bytí v celek zemědělství. Tento přístup předpokládá badatelské smýšlení jak ve vztahu k tomu, co se smyslům jeví jako přírodní základ statku, tak ve vztahu k tomu, co se jako výsledek duchovního bádání zjevuje myslícímu vědomí. Toto vědecké smýšlení otevírá svět skutečností smyslové i nadsmyslové povahy a zároveň kontext jejich vzájemných vztahů. V rozjímání o takových vztahových souvislostech, např. mezi sluncem a listovou zelení, měsíčními rytmy a povětrnostními jevy, květem a opylujícím hmyzem, žížalou a tvorbou humusu atd., se vytváří půda pro vnitřní prožitek, z něhož může vyrašit každý čin jako umělecký akt. V tomto smyslu je praxe antroposoficky orientovaného zemědělství skrz naskrz uměleckým děním: vnitřně vypracovaný prožitek idejí se přes most práce projevuje navenek. To, co je vyloženo ve výkladech Rudolfa Steinera v „Umění a poznání umění“&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Kunst und Kunsterkens'', GA 271, Dornach 1985, viz zejména přednášky z 15. a 17. února a 5. a 6. května 1918.&lt;/ref&gt;, lze zkráceně formulovat takto: Umění nastává, když se smyslové, žijící v nazírání, a – v něm skryté – nadsmyslové zvnitřní v hlubinách duše v prožitek a z tohoto prožitku se projeví ve vnějším světě. Umění takto raší {{SE|29}}<br /> <br /> z duše člověka. „Lidé tak získají schopnost vytvořit něco, co obohacuje zemi, co je na zemi nové, co by bez tvé schopnosti [umělce; pozn. autora] neexistovalo, co je na zemi jako zárodek budoucnosti.“&lt;ref&gt;Tamtéž, přednáška z 28. října 1909, s. 76.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Například úrodnost půdy je zrcadlem toho, jak detailně a zároveň komplexně jsou ve mně živé ideje, které představují tři pilíře skutečné půdní kultury, totiž: zpracování půdy, střídání plodin a hnojení.&lt;ref&gt;Vztah mezi prožíváním idejí a úrodností půdy je podrobně pojednán ve druhé části knihy.&lt;/ref&gt; Tento příklad lze rozšířit na celek statku. Ten je zrcadlem toho, jaký obraz statku je živý v tamním pracovním společenství, a stejně tak jej lze specifikovat na každý jednotlivý úkon při zacházení s oživenou a oduševnělou přírodou.<br /> <br /> Z uplatňování poznatků přírodních věd vzniká technika. Je produktem lidského vynalézavého ducha a zacházení se zákony, látkami a silami, které působí v neživé, tj. čistě fyzické přírodě. Pouze technický postup přerušuje vztahový poměr, který člověk při práci má, zčásti vědomě, zčásti nevědomě, k věcem a bytostem; pracovní postup stroje je pevně daný a ve stanovených mezích všeobecně platný. Uniká lidskému prožívání a tím uzavírá bránu k prožívání a vykonávání řemeslného umění, které tvoří most k oživené a oduševnělé přírodě.<br /> <br /> Nakolik technika rozděluje, redukuje a činí si nárok na všeobecnou platnost, natolik umění spojuje, dbá na rozmanitost souvislostí a je o to pravdivější a produktivnější, čím individuálněji postupuje.<br /> <br /> Zavádění techniky do zemědělství od 19. století s sebou přineslo sociální převraty největšího rozsahu. Ulevilo lidem od těžké práce, ale tím také vyracionalizovalo velkou část venkovského obyvatelstva z pracovního procesu. Zvýšilo produktivitu zjednostraněním systémů pěstování plodin a chovu zvířat a jako trvalý vedlejší účinek přivolalo na scénu globální ekologickou problematiku; zkrátka, technizace ve své vlastní dynamice napomohla globální industrializaci zemědělství a mezinárodní konkurenci, a tím i poklesu cen zemědělských produktů. Náklady na obrovské celosvětové škody na životním prostředí, {{SE|30}}<br /> <br /> které přitom vznikají, nejsou připsány původci, nýbrž jsou uvaleny na bedra veřejnosti; jsou socializovány.<br /> <br /> Rolnictvo, dosud zakořeněné v lidových tradicích, se s téměř stoletým zpožděním oproti městskému obyvatelstvu postupně probouzelo k sebevědomí, a tím i k sebeurčení, například ve volbě profesních drah.<br /> <br /> Venkovské obyvatelstvo následovalo touhu po svobodě, aby se vymanilo ze spjatosti s přírodou a z vedení duchem národa (které se projevovalo v lidových tradicích a v uměleckém utváření duší národů), a aby v moderní době dělby práce – stejně jako předtím proletariát – nastoupilo namáhavou cestu sebehledání. Vyměnilo někdejší bezpečí v proudu tradic národů a duší národů za vyzývavé a zároveň lákavé nabídky moderní doby dělby práce. Do takto vzniklého duchovního vakua na venkově vtrhl ve druhé polovině 20. století s mocí přívalové vlny agrární industrialismus a zaplavil zbytek rolnického obyvatelstva, s nevyhnutelným důsledkem unifikace zemědělských metod s metodami průmyslové výroby. Touto unifikací jsou vytvořeny skutečnosti, které mohou každého zemědělce při troše sebereflexe dovést k mezním prožitkům, k prožívání vlastnoručně vytvořených rozporů, jež dávají podnět k poznávacím otázkám. Jedna taková poznávací otázka, nově se vynořující čistě z rozpolcenosti životní praxe, zní: Jsou výrobní podmínky v zemědělství stejné jako v průmyslu, nebo zde existuje principiální rozdíl? Odpověď na tuto otázku lze nalézt pouze na základě charakteristiky faktorů průmyslového způsobu výroby ve srovnání se zemědělským.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Erzeugungsbedingungen_in_Industrie_und_Landwirtschaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Podmínky výroby v průmyslu a zemědělství ===<br /> <br /> Na počátku průmyslové tvorby hodnot stojí vynalézavý duch člověka. Jsou to myšlením zrozené ideje, které přiváděním z přírodního souvislosti vytržených přírodních zákonů, látek a sil neživé přírody do vzájemného působení lidskou prací vytvářejí mimo sféru stvořené přírody produkty (stroje, hnojiva, biocidy), jež pak jako zboží vstupují do hospodářského oběhu. {{SE|31}}<br /> <br /> Výhled na úspěch vynálezu přiměje banku poskytnout úvěr na zřízení výrobního závodu. Řečeno jinak: duch člověka (idea) tvoří kapitál, a ten se prací sráží v budovách, výrobních prostředcích, surovinách, energii atd. Max Weber — německý národní ekonom a sociolog (1864–1920) — konstatoval: «Neživý stroj je ztuhlý duch.»&lt;ref&gt;Max Weber: ''Wirtschaft und Gesellschaft'', Tübingen 1980, S. 834 ff.&lt;/ref&gt; Duch nyní usiluje dál o uskutečnění vynálezu; impulsuje k práci. Teprve prací vzniká výrobní zařízení a v něm v rozmanitých pracovních úkonech výroba produktu. To charakterizuje průmyslový výrobní proces: hodnoty vznikají čistě tím, že vynalézavý duch určuje průběh lidské práce a tuto práci nejrůzněji modifikuje, přičemž vnější výraz tohoto ducha je třeba hledat v různotvárné konfiguraci kapitálu.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Nationalökomischer Kurs'', GA 340, Vortrag vom 25. Juli 1922, Dornach 2002, S. 33.&lt;/ref&gt; Příroda v podobě surovin a energie přitom tím více ustupuje do pozadí, čím více lidské inteligence vstupuje do výrobního procesu, čím více se tedy tento proces člení dělbou práce. Dělba práce nadto zlevňuje výrobu zboží, a tím ještě více posiluje expanzní tlak průmyslu a řemesel až k zikomercionalizování veškerých služeb. Kapitál vzniká na jedné straně vynalézavým duchem člověka a dělbou práce, na straně druhé sám o sobě zajišťuje, že se dělba práce rozrůstá do neměřitelna. Průmyslový výrobní proces tím hrozí, že se zcela emancipuje od přírody a — cestou digitalizace — od pracujícího člověka. Stává se přemocným protipólem zemědělství a hrozí prolomit obě zábrany, které by jej měly měřitelně udržovat v mezích — totiž přírodu a právní řád.<br /> <br /> Výrobní proces končí výrobou zboží, do něhož vstoupily výchozí idea vynálezce a znalosti a schopnosti mnoha lidí v dnes světem prostupující dělbě práce. Kapitálem — tedy ztuhlou ideou — řízená práce se materializovala v konečném produktu a propůjčila mu hodnotu, která při výměně hodnot na trhu dostává cenu. Vezme-li se v úvahu, z čeho hodnota vzniká — v posledku je to prací vedená duchem —, pak cena není kalkulovatelná. Její vznik podléhá nepředvídatelnostem a zkreslením, jejichž příčinou je zejména to, že půda, kapitál a lidská práce jsou pojímány jako obchodovatelné zboží, a tím jako {{SE|32}}<br /> <br /> Kostenfaktor do tvorby ceny. Přesto se ceny — zdánlivě — stávají kalkulovatelnými, přestože jsou daleko od skutečné hodnoty výrobků, a to tím způsobem, že vše, co vstupuje do výroby, se pojímá jako zboží, a tím se převádí na nákladový faktor vyjádřitelný v penězích. Do ceny průmyslového výrobku tak vstupují veškeré výrobní náklady včetně mzdových nákladů a rezervy — odpisové sazby — prostřednictvím níž lze spotřebovaný výrobní kapitál (opotřebení strojů atd.) refinancovat a obnovit na aktuální úroveň.<br /> <br /> Pro průmysl platí, že výrobní prostředek se neobnovuje sám od sebe. Místo jeho vzniku je odděleno od místa jeho výkonu. Průmyslový výrobní proces spotřebovává konečné zdroje surovin a energie; vytváří odpad a výrobní prostředky samy podléhají opotřebení a rozpadu. Vzniká odpad, který se — pokud jej nelze s vysokými náklady vrátit do oběhu energie a surovin — hromadí jako hypotéka pro vzdálené budoucí časy na Zemi (např. jaderný odpad), zatěžuje vodu a vzduch a vyvádí z rovnováhy tepelný hospodářství. Průmyslové výrobě jsou dány meze růstu, její energetická a surovinová bilance je negativní. Čím méně má příroda podíl na průmyslové výrobě, čím více tedy lidská inteligence ovládá výrobní proces — například při výrobě počítačových čipů —, tím více se výroba uskutečňuje s dělbou práce a tím více se stává nezávislou na místě. Teoreticky by bylo možné vyrábět vysoce technologické výrobky na libovolném místě na Zemi — například na umělém ostrově v moři — a odtud pokrývat světovou poptávku po těchto výrobcích.<br /> <br /> Zemědělství je polárně k průmyslu zasazeno do celého přírodního hospodářství, do «*Oikos*». Tvorba hodnot je výkonem přírody. Z vzájemného vztahového přediva neživé (fyzické), oživené a oduševnělé přírody a pod vlivy kosmu ve veškerém rytmickém dění vzniká jako její výrobní výkon zrno obilí, mrkev, mléko atd. — a to v přísné vázanosti na místo. Příroda je tou, kdo vyrábí; člověk přistupuje k ní a svou prací řídí její tvořivou sílu. Výrobní prostředky nejsou stroje, traktor, kombajn atd. — ty jen nahrazují a zesilují výkony lidské ruky a tažné síly zvířat —, nýbrž úrodná půda, plodotvorné, výživu nesoucí rostliny a domácí zvířata se svým rozdílným přínosem k výkonu. V přeneseném smyslu tvoří tyto výrobní kapitál zemědělství. {{SE|33}} {{SE|34}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 1, S. 33.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 1: Die Polarität der Erzeugungsbedingungen in Industrie und Landwirtschaft.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> {{SE|34}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Jsou tím produktivnější, kvantitativně i kvalitativně, čím více se na každém provozním stanovišti nacházejí ve vzájemně se podporujícím vztahovém předivu. Přirozenou cestou se uzavírají do biocenóz, do menších i větších biotopů.<br /> <br /> Pracovní a duševní výkon člověka si vyhrazuje právo utvářet to, co příroda zakládá, ve vyšší celistvost, v co možná uzavřený organismus — v zemědělský podnik. S pohledem na kosmicko-pozemské podmínky výroby v zemědělství z nich nutně vyplývá utvářecí princip rozmanitě se členícího organismu. Ten tvoří v souhrnu výrobní prostředek zemědělství a stojí tak polárně naproti výrobnímu prostředku průmyslu, mechanismu. Mechanismus stojí na jednostrannosti, organismus na všestrannosti.<br /> <br /> Rozezná-li a ocení-li člověk plný dosah polarity podmínek výroby — v průmyslu, kde vyvěrají z ducha člověka, a v zemědělství, kde jsou vlastní přírodě —, pak v zemědělství nelze v přísném smyslu tvořit kapitál. Neboť to, co je z duševní síly člověka vynaloženo jako práce na přírodu, nestuhne v žádný výrobní prostředek, který by stál vedle přírody jako stroj; nejsou tu z přírodní souvislosti izolovány suroviny, energie a přírodní zákony a znovu kombinovány. Duševní výkon spočívá naopak v tom, myslet pojem uzavřenosti organismu jako celku, a pracovní výkon v tom, produktivní síly v přírodě účinné podle tohoto pojmu uspořádat a uvést do vzájemného spolupůsobení. Utváří-li se zemědělský podnik věrně svým podmínkám výroby, je nepřetržitě se stávající celostí, která zahrnuje jednajícího člověka a která se v samotném výrobním procesu sama reprodukuje. Tvorbu kapitálu v zemědělství — přeneseně řečeno — je proto třeba hledat především v časovém dění, totiž v zachování a rozvoji výrobních prostředků, kulturních půd, kulturních rostlin a domácích zvířat v kontextu nadřazené celistvosti hospodářského organismu.<br /> <br /> Průmysl a zemědělství se k sobě mají jako technologie k umění. Čistě technologický postup tíhne k automatizaci, k regulační technice. Člověk stojí vně výrobního dění nebo se stává docela zbytečným. Zemědělství však je, svou nejhlubší podstatou, právě tím uměním, že pracující člověk jako celý člověk s celou silou své duchovní duše se dává do služby<br /> <br /> Produktivním silám přírody. Zemědělství potřebuje pracující ruku, ba mnoho rukou; průmysl potřebuje vynalézavého ducha a kapitál, který lidskou pracovní sílu organizuje dělbou práce, nebo ji zcela zbytečnou činí. {{SE|35}}<br /> <br /> Ze zemědělství vycházejí produkty, především potraviny, po nichž má každý člověk každodenní potřebu. Vstupují na trh s průmyslovým zbožím, tj. zbožím vyráběným dělbou práce, do hodnotového vztahu, který se odráží v ceně. Cena průmyslového výrobku podléhá s pokračující dělbou práce zlevňování. Jestliže se zemědělský produkt už pro kolísavé podmínky prostředí, škůdcové kalamity atd. nedá kalkulovat, pak průběh tvorby ceny zemědělských produktů zůstává zcela ve tmě. Je přece obdarovanost, tj. produkční síla každého zemědělského provozního organismu, jiná. Bez vyrovnání cen v rámci hospodářsky asociativních sdružení, v nichž «hodnota zboží je určována vzájemným vztahem zboží»¹², by pak musel mít každý statek své vlastní tržní ceny. Skutečně se toto přibližně praktikuje v hnutí CSA.¹³<br /> <br /> Především platí, že zemědělství ve srovnání s průmyslovým podnikem nutně vyrábí draze, protože zlevňující princip dělby práce odporuje jeho podmínkám výroby, totiž mnohosti v celistvosti. Snaží se tomu uniknout přechodem k průmyslovému způsobu výroby. Celistvost provozního organismu se k tomu rozebere, rozloží na části. Každá část se sama o sobě se značným vynaložením kapitálu stane průmyslově-zemědělským jednotlivým podnikem, který za zdánlivě kalkulovatelných rámcových podmínek vysoce specializovaně vyrábí masy a ovládá trh nesoutěžitelně levně. Toto zlevnění je však klamem, protože následné náklady vzniklé ničením životního prostředí, poškozováním výživné hodnoty produktů a náklady subvencí — subvencované nerozumnosti — jsou nakládány na bedra společnosti mimo trh. Kdyby tyto skryté náklady byly přičteny k ceně výrobce průmyslového&lt;ref&gt;Tak se vyjádřil Rudolf Steiner v tzv. prvním vysokoškolském kurzu dne 10. října 1920. Citováno z Roman Boos: ''Landwirtschaft und Industrie'', Darmstadt 1957, S. 110/111.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;CSA, zkratka pro Community supported Agriculture. Viz k tomu mimo jiné: Trauger Groh, Steven Mc Fadden: ''Höfe der Zukunft, gemeinschaftsgetragene/solidarische Landwirtschaft (CSA)'', Darmstadt 2013, 276 S.&lt;/ref&gt; {{SE|36}}<br /> <br /> Landwirtschaft přičteny, ztratila by svou přemoc na trhu; tím by vyšla najevo skutečnost, že vyrábí zdánlivé hodnoty.<br /> <br /> Jak se cena v zemědělství tvoří, je okultní fenomén, který se prostřednictvím snah jako «free-trade» — nezaměňovat s dohodami o volném obchodu — nebo také v případě erzeuger- und Verbrauchergemeinschaften začíná kousek po kousku vyjasňovat. Cena zemědělské Urproduktion jako taková není kalkulovatelná; hodnotově-určující faktory pro ceny zemědělské Urproduktion jsou:<br /> <br /> * Přírodní nadání v oblasti vzájemného působení stanovištních faktorů země, vody, vzduchu a tepla, jakož i geomorfologické krajinné podoby.<br /> * Přírodní nadání v oblasti tvořivých sil, které jsou vlastní přírodním bytostem (rostlinám, zvířatům atd.) a jejich účinnosti v rytmech ročního běhu.<br /> * Ideami vedená práce člověka.<br /> * Uvážlivé sladění všech orgánů do celku provozního organismu člověkem.<br /> <br /> Prostřednictvím spolupůsobení těchto faktorů vzniká — polárně k tvorbě hodnot v průmyslu — objektivní hodnota produktů, jako je hodnota pšenice, mléka, chleba, sýra atd. Cena by pak byla spravedlivá, pokud by této objektivní hodnotě odpovídala nebo se jí alespoň přibližovala. Jak ale lze tuto cenu uchopit?<br /> <br /> Nad to je tvorba hodnoty zemědělské Urproduktion určována dvěma vlastnostmi: Zaprvé schopností v průběhu výrobního procesu samé sebe znovu vytvářet, a zadruhé tím, stát se potravinou pro člověka a zvíře. Pšeničné zrno například je společně s půdou, do níž je zaseto, výrobním prostředkem pro příští žeň, a zároveň je chlebovým obilím. Kráva se reprodukuje v teleti, a v souvislosti s tímto dějem spočívá její schopnost dávat více mléka, než je zapotřebí k odchovu telete. Výrobní prostředky zemědělství mají tu vlastnost, že se v průběhu výrobního procesu mohou samy vytvářet a zároveň se mohou stát potravinou pro člověka a zvíře. Náleží zemědělci, aby podmínky pěstování a chovu utvářel tak, aby obě schopnosti na vysoké úrovni v průběhu výrobního procesu trvale udržovaly rovnováhu. To znamená: musí zde a nyní pěstovat pšenici atd., chovat, krmit, ošetřovat a šlechtit krávu atd. tak, aby tyto výrobní prostředky živého zachovávaly své zvláštní vlastnosti až do vzdálené budoucnosti {{SE|37}}<br /> <br /> nebo dokonce nabývat nových, jak to odpovídá proměňujícím se výživovým potřebám.<br /> <br /> Tato skutečnost především zakládá zásadně polární způsob výroby v průmyslu a v zemědělství. Projevuje se také v tom, že zemědělské výrobní prostředky — půda, rostliny, zvířata — díky své schopnosti sebeobnovení nelze odepisovat. Co je v průmyslu odpis jako kapitálová rezerva, tím je v zemědělství hodnotuchující a rozvíjející síla hospodářského organismu jako celku. Nahrazení lidské pracovní síly a zvířecí tažné síly strojem přineslo nicméně zemědělství vysoké odpisy, které se nevztahují na výrobní prostředek jako takový. Ne kombajn však produkuje obilí, ne dojicí stroj mléko, nýbrž život, svět sil vytvářejících vztahy, jenž má svůj původ v bytostné povaze živé a oduševnělé přírody.<br /> <br /> Cena zemědělských produktů by tedy byla přiměřená teprve tehdy, kdyby odpovídala jejich objektivní hodnotě. Jistým měřítkem by mohlo být, kdyby cenová struktura prvovýroby zemědělského hospodářského organismu — tedy bez dalšího zpracování — pokrývala provozní náklady i obživu všech spolupracovníků a jejich rodin od jednoho roku sklizně do druhého.¹⁴<br /> <br /> To předpokládá odbytové struktury, které v regionálním okruhu sdružují zemědělce, zpracovatele, velkoobchodníky a maloobchodníky i spotřebitele, kteří chtějí v tomto smyslu spoluutvářet. Na rozdíl od průmyslu je zemědělství zaměřeno na regionální hospodářství. Odpovídajíc svým výrobním podmínkám, produkuje v celé své rozmanitosti všude tam, kde žijí lidé a kde to tyto podmínky dovolují. Je proto zcela přirozené, že nejkratší cesta od výrobce ke spotřebiteli je nejlevnější a zároveň nejšetrnější ke kvalitě.<br /> <br /> Také zemědělství, pokud jde o čistý kosmicko-zemský výrobní proces, produkuje odpad, avšak nikoli odpadky. Odpad pochází z živé a oduševnělé přírody, z rostlinných a živočišných zbytků, které se vracejí do lůna přírody a přeměňují se v humus,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner formuloval pro tuto cenovou orientaci ve svých ''Kernpunkten der sozialen Frage'' následující myšlenku: Cena musí být nastavena tak, «aby každý pracující za jeden produkt obdržel takový protiekvivalent, jaký je nezbytný k uspokojení veškerých potřeb jeho i osob k němu náležejících, dokud znovu nevytvoří produkt stejné práce. Takový cenový vztah nemůže vzniknout úředním stanovením, nýbrž musí se vytvořit jako výsledek živého součinnosti asociací činných v sociálním organismu» (GA 23, Dornach 1976, S. 132)&lt;/ref&gt; {{SE|38}}<br /> <br /> Nositelé úrodnosti půdy, přeměňují. Při řádném hospodaření, ve smyslu organismového principu, se látkový a silový haushalt statku do značné míry regeneruje sám. Průmyslové spotřebě energie a surovin stojí naproti výstavba, samovyrobené hnojivo a nová tvorba humusu. Čistá prvovýroba zemědělství má při zohlednění všech opatření sloužících výstavbě půdy (hnojení, osevní postup, zpracování půdy) kladnou energetickou bilanci. Tato skutečnost je dnes obrácena v pravý opak vysokým nasazením kapitálu v podobě dusíkatých hnojiv, pesticidů, cizích krmiv a energie. Třeba zmínit i erozcí podmíněné ztráty půdy, dokonce i na mírně skloněných plochách průmyslově provozovaného zemědělství (zejména při pěstování kukuřice). Celkohospodářsky a z hlediska budoucnosti však má zemědělství úkol postarat se o vyrovnání záporné energetické bilance průmyslu.<br /> <br /> Vidíme: polarita průmyslu a zemědělství musí být promyšlena radikálně a důsledky pro veškerý kulturní život musejí být přísně vzaty na zřetel. Bez vyrovnání tohoto obrovského pole napětí nemůže dojít k ozdravení hospodářského života. Teprve nalezení ceny zemědělských výrobků v regionalitě trhu a asociativním svazku s navazujícím zpracováním a obchodem může dát cenové tvorbě v dělbou práce organizovaném hospodářství orientaci. Měrový vztah k cenám v průmyslu a řemesle se musí v budoucnosti určovat podle zemědělské prvovýroby.<br /> <br /> Již samotné nazření disparity výrobních podmínek v průmyslu a zemědělství poukazuje na to, že pro zemědělství je organismus především bytostně přiměřeným utvářecím principem jeho tvorby hodnot. Organismový princip byl vývoji zemědělství — byť vždy za zcela jinak utvářených kulturních poměrů — vždy imanentní. Co se dnes musí stát otázkou vědecky fundovaného, vědomého porozumění organismu, vyvěralo v dřívějších dobách z lidově-instinktivního, moudrostí prostoupeného jednání. Vývoj vědomí lidstva a spolu s ním dějiny zemědělství se v hlavních rysech zrcadlí v tom, jak lidé postupně učinili organismový princip přírody imanentní — z čím dál vědomějšího prožívání vlastního tělesného organismu — základem pravého umění zemědělství. {{SE|39}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Organismusprinzip_in_der_Landwirtschaft_im_Spiegel_der_Bewusstseinsentwicklung_der_Menschheit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Organismový princip v zemědělství v zrcadle vývoje vědomí lidstva ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Frühzeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Pravěk ====<br /> <br /> Počátky zemědělství sahají hluboko do předhistorické doby. Lidstvo žilo v pravěku ještě v naprosto jiných stavech vědomí a pozemských poměrech. Schilderungen Rudolfa Steinera o těchto raných stavech evoluce člověka a Země nám nad tím dávají vysvětlení. V dobách poslední kontinentální profilace a velkých horotvorných procesů Země, tzv. «atlantské epochy», žilo lidstvo, které ještě nemyslelo v pojmech, nýbrž které v rozvinutém, duchovně inspirovaném instinktivním životě spolužilo živé tkaní přírody a tvůrčího ducha a které takto prožité dokázalo uchovávat s takřka neomezenými silami paměti.<br /> <br /> Sledujeme-li Steinerovy schilderungen v jeho «Tajné vědě v obrysu» a «Akašské kronice»,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989; Ders.: ''Aus der Akasha-Chronik'', GA 11, Dornach 2018.&lt;/ref&gt; pak se někdejší, bytostně geistický kosmos prožívající, snivé vědomí atlantské lidskosti rozvinulo v epochách poatlantských vysokých kultur až k dnešku k Zemi se obracejícímu sebevědomí. Hledáme-li zde přiřazení k epochám, jak je popisuje geologie, lze je přibližně ztotožnit s časovým úsekem, který je vymezen *neozoikem* nebo *[[Tertiär|terciérem]]* a *[[Quartär|kvartérem]]*.<br /> <br /> Z instinktivního propletení atlantské lidskosti s věcmi a bytostmi přírody a s duchovostí kosmu je pochopitelné, že lidé pod vedením bytostí nad nimi duchovně stojících disponovali schopnostmi působit na život rostlin (trav, bylin, stromů) a zvířat (savců, ptáků, hmyzu), jež se — tak jako oni sami — nacházely ještě v tvárném stavu. Atlantané nesli v sobě dědictví poslední periody lemurské epochy — geologicky přibližně *mezozoikum* —, v níž byli tito ranní předlidé obdarováni Já, individuálním bytostným jádrem.&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; Posláním tohoto Já bylo pak v následujících atlantských kulturních věkách profilovat podobu fyzického těla člověka a tím položit zárodek k {{SE|40}}<br /> <br /> rozvíjení vyšších stupňů vědomí až k probouzejícímu se sebevědomí.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Johannes-Evangelium'', GA 103, Dornach 1995, Vortrag vom 30. Mai 1908.&lt;/ref&gt; Tento vývoj završily velké doby ledové.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_urindische_Kultur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Urindická kultura ====<br /> <br /> Takzvaná «poatlantická kulturní věky» — geologicky: *holocén* — začala po ústupu ledové pokrývky v Evropě a ve středoasijských pohořích, zanechávajícím mohutné vrstvy sutin a sprašových nánosů, jež se dodnes staly výchozím materiálem pro vznik půd. Ve Starém zákoně i v mýtech národů je odkazováno na «velkou potopu», na potopu světa. V tomto mytickém obraze byl zaznamenán — jak z hlediska dějin Země, tak z hlediska dějin vědomí — zánik bájného kontinentu Atlantidy na sklonku atlantské doby, geologicky *terciér* a *[[Quartär|kvartér]]*. Jako první z poatlantských kulturních věků rozkvétala «[[urindická kultura]]» v osmém až šestém tisíciletí před Kristem.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989, S. 273 ff. – Eine Datierung der nachatlantischen bzw. nacheiszeitlichen Kulturepochen wird umso eher möglich, je weiter sie fortschreitend in historischen Dokumenten Konturen gewinnen. Diese aber sind nur der äußere Ausdruck einer jeweils vorherrschenden Bewusstseinsverfassung der Menschen ihrer Zeit.<br /> <br /> Der Mensch urständet im Geistkosmos: Er entwickelt sein Bewusstsein in der Begegnung mit der physisch-sinnlichen Welt. In dieser Welt von Zeit und Raum aber wirken Kräfte, die ebenso dem Geistkosmos entstammen und ihre jeweils spezifischen Quellen in den zwölf Regionen des Tierkreises haben. Von diesen zwölf Regionen strahlen, vermittelt durch die Sonne, die Impulse, die der Menschheit zu immer neuen Stufen der Bewusstwerdung des Mensch- und Weltseins verhelfen. Diese Impulse sind es, die über das Schöpfertum der Menschen einem Kulturzeitalter das Gepräge geben.<br /> <br /> Die Sonne benötigt auf ihrer ekliptischen Bahn in rückläufiger Bewegung (Präzession) für einen Durchgang durch den Tierkreis 25 920 Jahre (platonisches Weltenjahr). Je in 1/12 dieser Umlaufzeit, also in 2160 Jahren, empfängt sie die Kräftewirkungen einer Tierkreisregion. Aus diesem Zeitmaß ergibt sich die Dauer einer Kulturepoche (vgl. Elisabeth Vreede: Astronomie und Anthroposophie, Dornach 1980, S. 100 ff.). Jede der zwölf Regionen des Tierkreises trägt ein Schriftzeichen, ein Sternbild, das einen Namen hat, der auf uralte Weisheitslehren zurückgeht.<br /> <br /> So steht die altindische Kultur, die Erste der Siebenheit der nachatlantischen Kulturen, unter dem «Krebszeichen», andeutend, dass das zu Ende gehende atlantische Zeitalter (Neozoikum) sich involviert und ein neues, das nachatlantische (Quartär), sich evolviert. Die nachfolgende urpersische Kultur steht unter dem Zeichen der «Zwillinge», hinweisend auf die Polarität von Licht und Finsternis usw. <br /> <br /> In den vielen Betrachtungen, die Rudolf Steiner in seinem Schrifttum und Vortragswerk den Kulturepochen widmet, charakterisiert er die Bewusstseinsstufen, die sich die Menschheit im fortschreitenden Ergreifen der irdischen Verhältnisse erringt. Die Übergänge von einer zur nächsten dieser Epochen sind gleitend. Sie ergeben sich aus dem Herauf kommen und Abklingen der jeweils herrschenden Geistimpulse aus den Tierkreisregionen. Das gilt auch für den vierten nachatlantischen Zeitraum. Für diesen aber gibt Rudolf Steiner zugleich eine Datierung über Anfang und Ende an, die einen auf das Jahr datierten astronomischen Bezug zur Tierkreisregion des Widders hat. Der Beginn des griechisch-römischen Kulturzeitalters fällt demnach auf das Jahr 747 v. Chr. und dessen Ende, nach Ablauf von 2160 Jahren auf das Jahr 1413 (Rudolf Steiner: Die tieferen Entwicklungsimpulse der Menschheit, 12. Juni 1917, Publikation in Vorbereitung). Aufgrund dieser, auf einen kosmischen Rhythmus bezogenen Zahlenangaben lassen sich die Daten für die Vorausgegangenen Hochkulturen berechnen sowie diejenigen, die nachfolgen und die 1413 n. Chr. mit dem gegenwärtigen Zeitalter der Bewusstseinsseele begonnen haben.&lt;/ref&gt; Navazující velké kultury {{SE|41}}<br /> <br /> podél pásu táhnoucího se od východu na západ, který tvoří přechodnou zónu mezi tehdejšími severními glaciálními a jižními pluviálními oblastmi. Tyto jižní oblasti chovaly kdysi bohatý rostlinný a živočišný svět; dnes se tam rozkládají pouště.<br /> <br /> Žádné vnější dokumenty z těch pravěkých dob nepodávají svědectví o vysoké kultuře staré Indie. V ní se odehrál krok vědomí směrem ke kontemplatnímu prožívání božské moudrosti, do níž se praindický člověk cítil vpleten jako do své duchovní domoviny. Bytostně mu prosvítala skrze veškeré pozemské bytí. Teprve pozdější době bylo vyhrazeno — přibližně v přechodu do třetího tisíciletí před Kristem —, aby se se ztrátou někdejší bezprostřednosti k duchu dostavil pocit, že smyslový svět je pouhý zdáním, je máján. V tomto probouzení k soumračně kosmickému vědomí stál praindický člověk pod vedením kněžství a byl řízen vysokou moudrostí sedmi velkých učitelů staré Indie. Tito praučitelé byli nazýváni sedmi svatými Rišii; skrze ně hovořila «největší tajemství naší sluneční soustavy, světa vůbec».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geistige Hierarchien und ihre Widerspiegelung in der physischen Welt'', GA 110, Dornach 1991, S. 120.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Slabé ohlasy tohoto důvěrného, po dlouhé věky přetrvávajícího obrácení k duchu se objevují teprve ve třetím kulturním stupni Indie, ve druhém tisíciletí před Kristem, v moudroslovných knihách Indů — ve svatých písmech Véd a Bhagavadgíty. Toto snové probouzení k vyšší úrovni vědomí, k prožívání silových rytmů a bytostí planetárního kosmu, vděčí praindický člověk tomu, že Já se sesunulo do druhého bytostného článku člověka — do étherického těla. Teprve nyní vznikla ostrá hranice mezi nočním bezvědomím a denním bděním.<br /> <br /> Praindické kulturní věkové období se rozvíjelo — stejně jako obě následující — v oblastech, kde si příroda svými silami a látkami sama vytvářela půdu ke své úrodnosti, sama se spořádávala v «organismus v {{SE|42}}<br /> <br /> přírodním růstu» gestaltovat.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach, 1999 S. 44: «dass der Erdboden eine Art Organ ist in dem Organismus, der sich im Naturwachstum überall zeigt, wo eben ein solches Naturwachstum ist.»&lt;/ref&gt; To bylo příznačné pro oblasti ukrývající přebohaté rostlinné a živočišné dění v povodí řek Brahmaputry, Gangy a Indu, vyvěrajících z Himalájí. Spolupůsobení čtyř živlů — země, vody, vzduchu a tepla — bylo obdařeno takovou juvenilní silou, neustále se obnovující v rytmech ročního běhu, že jen nepatrné péče bylo třeba, aby sloužilo potřebám tehdejších lidí. Praindický člověk byl oddán kontemplaci. Fyzicko-smyslový svět mu byl cizí; usiloval o zachování svazku s domovem v duchu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_urpersische_Kultur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Staropersská kultura ====<br /> <br /> Staroorientální íránská vysoká kultura navazovala časově i zeměpisně — v postup na západ — na kulturu praindickou.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Johannes-Evangelium'', GA 103, Dornach 1995, Vortrag vom 29. Mai 1908.&lt;/ref&gt; Jako u ní platí, že přesné zeměpisné vymezení je obtížné; chybějí soudobé nálezy, z nichž by bylo možno usuzovat na výšku a jedinečnost této kultury — nebo spíše, skutečná svědectví nejsou jako taková rozpoznána. Přihlédne-li se k tomu, co je známo, ve světle Steinerova duchovního bádání, nebude se daleko od pravdy, zda se odhadne, že se tato kultura rozkládala od Západního Himálaje (Pamíru) přes Hindúkuš se středem v Afghánistánu až po Baktrii ve východním Íránu. Na sever se staropersský kulturní prostor otevíral přes malá i větší říční údolí podhůřích do předhůřních stepí a pouští. Dvě z tamních řek — Amudarja a Syrdarja (v antice: Oxus a Jaxartes) — překonávají step a ústí do Aralského moře. Polarita pouštní stepi a vysokohorského masivu, jakož i kočovné turanské prapopulace a usedlých, pozemsky zdatných Peršanů nemohla být výraznější. Vzestupný, na budoucnost orientovaný kulturní národ prastarých Peršanů se musel v mnohých válečných střetnutích ubránit přívalu Turanů, kteří zachovávali starší stupně vědomí. A přece mýtus vypráví o králi Turanů, «Džamšídovi», jenž prý přivedl své národy ze severu dolů do Íránu. Od slunečního boha Ahury Mazdy obdržel zlatý dýku — praobraz nástoje obrábějícího zemi {{SE|43}}<br /> <br /> přetvářejícího pluhu, dýka, «jež dává lidem sílu, aby si vnější smyslový svět zpracovali».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Matthäus-Evangelium,'' GA 123, Vortrag vom 1. September 1910, Dornach 1988, S. 27.&lt;/ref&gt; Táž sluneční božskost Ahury Mazday je i velkým inspirátorem Zarathustry, vůdce íránských národů, záhy po atlantské katastrofě.&lt;ref&gt;Ebd., S. 28f.&lt;/ref&gt; Tuto vznešenou individualitu nelze zaměňovat s historickým Zarathustrou nebo Nazaratem ze 6./7. století př. Kr., jenž je mu svou bytostnou povahou tak blízký — s Pythagorovým učitelem. Na pra-Zarathustru, zakladatele staropersské kultury v 6. předkřesťanském tisíciletí, navazují i staropersská mystéria, jejichž učení vzdáleně doznívají v zoroastrijské Avestě. Avesta, jež svou písemnou podobu získala teprve kolem obratu časů, je odvozována od historického Zarathustry z doby perských Achajmenovců (kolem 600 př. Kr.).&lt;ref&gt;Walther Hinz: ''Zarathustra'', Stuttgart 1961, 271 S.&lt;/ref&gt; Avšak texty zpěvů Avesty (Gáth) poukazují na mnohem starší tradice, sahající ke mystijní moudrosti pra-Zarathustry. Antické prameny z platonské školy ukazují vedle historického i na pra-Zarathustru, jenž měl žít 6000 let před smrtí Platónovou nebo 5000 let před trojskou válkou.&lt;ref&gt;Markus Osterrieder, Peter Guttenhöfer: ''Die Durchlichtung der Welt: Altiranische Geschichte'', Bildungswerk Beruf und Umwelt, Kassel 2008, 60 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Na místo kněžské vlády v starém Indii a působení sedmi svatých Rišiů nastoupili nyní kněží-králové, jejichž prvním byl předhistorický Zarathustra.&lt;ref&gt;Karl Heyer: ''Von der Atlantis bis Rom, Beiträge zur Geschichte des Abendlandes'', Band I, Stuttgart 1997, 254 S.&lt;/ref&gt; Učení staršího Zarathustry zvěstovalo praprotiklad světla a tmy, dobra a zla, vznešeného slunečního bytí Ahury Mazday neboli Ormuzda a ducha temnoty, Ahrimana neboli Angra mainju, vládce hlubiny země. Zarathustra nabádal lidi, aby se nevraceli pouze v úctě k vznešenému slunečnímu bytí, nýbrž aby je aktivně skrze máju hledali v zevním smyslovém světě — obdělávali zemi, prozařovali ji světlem, přetvářeli rostliny v jejich orgánech v výživný plod a divokost zvířete proměňovali v duševní otevřenost vůči člověku. Velká část kulturních rostlin, které až do dnešního dne představují základní potraviny lidstva, v první řadě obilniny (pšenice a ječmen), ale i druhy zeleniny a ovoce pocházejí ze {{SE|44}}<br /> <br /> V urperské kultuře, v době mezi 7. a 4. tisíciletím před Kristem.&lt;ref&gt;Manfred Klett: «Die Entstehung der Kulturpflanzen und das Saatgut als das Kulturerbe der Menschheit», in: Manfred Christ (Hrsg.): ''Bedrohte Saat'', Basel 2010, 328 S.&lt;/ref&gt; A právě tyto plodiny — nikoli kamenné nástroje *neolitu* — představují vrcholná umělecká stvoření této kultury.<br /> <br /> V urperství se Já probudilo v Empfindungsleib, ještě nediferencovaném třetím bytostném článku člověka, v astrálním těle.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Theosophie'', GA 9, Kap. IV. «Leib, Seele und Geist», Dornach 2003, S. 57 f.&lt;/ref&gt; Na tomto stupni pokračujícího vývoje vědomí vyhasínala síla starého instinktivního jasnovidectví a rostla schopnost — pod vedením mystérií a ze zažívání kosmicko-pozemských vztahů — přetvořit zemi, rostliny a zvířata. Sakrálně-magický vztah Atlantiďanů k působícím duchovním stvořitelským silám v zemi a kosmu se proměnil ve vztah sakrálně-umělecký. Bylo uměním urpersů, stavějíc na předchozích kulturních výkonech, v usídlení z instinktivní duchovní bezprostřednosti tak působit na duševní svébytnost určitých druhů zvířat, že se tato otevřela vůči člověku. Tím se zároveň hluboce přeměnila celá fyzicko-tělesná organizace zvířat. Ve svém obrácení ke zvířeti lidé formovali ze svého vnitřního prožívání v zevnějšku umělecké dílo: domácí zvíře. Oproti divokým druhovým příbuzným se domácí zvířata od počátku vyznačovala nesmírnou bohatostí forem. Přirozená vloha živočišného organismu byla jako celek přetvořena ke zvláštním výkonům látkové výměny, zpravidla na úkor aktivity nervově-smyslového systému. Stávání se domácím zvířetem spočívalo v umění udržet zárodečnou tvárnost po celý život. Domácí zvířata před člověkem neutíkají, ba naopak — vyhledávají jeho blízkost a potřebují ji.<br /> <br /> Je příznačné, že Turané měli za erbovní zvíře divokého vlka, praotce všech psů. Starý Íránec naproti tomu nosil v erbu jeho uměleckou přeměnu — psa, nejstaršího ze všech domácích zvířat.&lt;ref&gt;Norbert Benecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 1994, S. 68.&lt;/ref&gt; Tak jako urperský člověk mohl — navazuje na předchozí kulturní výkony — prostřednictvím duševního působení na zvířata přetvářet jejich tělesnou formaci, mohl stejnou cestou prostřednictvím živého působit na tvarovou a plodotvorbu rostlin. Toto poslední je jeho největší sakrálně-umělecký čin. V prožívání nadsmyslových kosmicko-planetárních rytmů a v nich se zjevujících tajemství života působil přes životní organizaci rostliny až dolů do konfigurace fyzické organizace. Jako stín vrhaný {{SE|45}}<br /> <br /> uchovává genom toto někdejší vtisknutí. To, co takto vzniklo z uměleckého aktu, se dnes stává předmětem svévolné manipulace. Velcí urpersičtí pěstitelé rostlin byli plastici bildekräfte živého. Měli schopnost přetvářet přirozeně daný typus rostlinného druhu ve tvaru i plodu v rostlinu výživnou. Pod vedením mystérií spočívalo jejich umění v tom, aby síly vedoucí k fruktifikaci a zrání přivedli k bytostné účinnosti ve všech orgánech rostliny: v kořeni (např. mrkev), ve stonku (např. kedluben), v pupenu (např. kapusta růžičková), v listu (např. salát, špenát), v květu (ovocné stromy), v semenu (obiloviny). Například u obilovin je reprodukční síla oproti divokým travám téhož druhu snížena — měřeno počtem semen —, a to ve prospěch zvýšené nährkraft pevně naplněných moučných těles (endospermu) obilných zrn. Avšak tento fruktifikační proces prostupuje celou obilnou rostlinou, poznatelný v zesílení a zbarvení stonku. Platí i zde, že zárodečná tvárnost bildekräfte rostliny je přesměrována do tvorby plodů a v ní po delší dobu udržována. Vznik uvedených výživných rostlin sahá před počátek třetího tisíciletí, a náleží tedy do doby kulturních okruhů impulzovaných urperskými lidmi.<br /> <br /> Toto sakrálně-umělecké umění urpersičtí lidé nevyčerpali jen výtvářením domácích zvířat a kulturních rostlin, nýbrž vztahovalo se stejnou měrou — a výslovně — na zpracování půdy. Bodenbearbeitung se rozvíjelo tam, kde «organismus v přirozeném růstu» nabízel ideální předpoklady k rozvinutí. Byla to jmenovaná horská údolí a povodí afghánského a východoíránského vysočí, která se na jihozápadě ztrácela v pouštích a na severu v turánských stepních oblastech. Zde byl činný člověk vyzýván. Prostřednictvím důmyslných závlahových soustav — mj. zachycením pramenů v štolách ražených hluboko do svahů údolí — byl půda na jedné straně oživována vodou a na druhé straně rýhovým pluhem a motykou částečně přiváděna k odumírání. Zde se ovládání vzájemné hry smrti a života, zemři a staň se, stává uměním. Každý mechanický zásah do půdy znamená podněcování rozkladných procesů. Zde se tak zakládá vysoké umění ackerbau, které v souvislosti s pěstováním kulturních rostlin spočívá v ovládnutí životonosných kosmických a smrtonosných pozemských sil.<br /> <br /> Se svým Já, tumpě vnímajícím v empfindungsleib, prožívá urperský člověk sám sebe jako sevřeného ve dvojnosti světla a tmy. Veden {{SE|46}}<br /> <br /> skrze zarathuštrovská učení a prostřednictvím inspirací, jež vtékaly do mystérií, povznesl se urperský člověk na stupeň vědomí, v němž se mu slunečný duch — skrze máju smyslového světa — odkrýval ve své práci na zemi. V urperské kultuře začíná člověk ve svém vztahu k sobě i ke světu utvářet střed mezi kosmickými výšinami a hlubinami země.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kulturen_Altägyptens_und_Mesopotamiens&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kultury starého Egypta a Mezopotámie ====<br /> <br /> Postupujíce od východu na západ navazuje na druhý kulturní věk Urpersie třetí poatlantická kulturní epocha, která se na jihozápad rozčleňuje do kulturního prostoru starého Egypta a na západ v oblasti mezopotámského Dvouříčí do po sobě jdoucích kultur Babylónie, Chaldeje a Asýrie. Tato třetí epocha se rozvíjí od počátku třetího tisíciletí až do osmého předkřesťanského století. V ní vstupuje tehdejší lidstvo z mytologické pravěkosti ''neolitu'' přímo a bez přechodu do vnějšně historicky uchopitelného vývoje doby bronzové. Ve starém Indii to bylo sedm svatých Rišiů, kteří inspirovali průběh kultury z věšteckých míst přiřazených jednotlivým planetám. Na svaté Rišie navázal Zarathustra, jenž inauguroval urperskou kulturu a její mystéria. Zakladateli altegyptské kultury a jejích mystérií byli Thovt neboli Hermes Trismegistos; a zakladateli starého Mezopotámí, staré babylonsko-chaldejské kultury a jejích mystérií byli Gilgameš a s ním spjatý zasvěcenec Eabani.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Okultní dějiny'', GA 126, Vortrag vom 28. Dezember 1910, Dornach 1992.&lt;/ref&gt; Na místo kněžského království Urpersie nastoupilo království — v Egyptě faraóni — avšak v těsném vztahu k mystériím. V tomto kulturním věku postupovalo lidstvo, z velké části za ztráty starého instinktivního hellsehen, k rozvinutí empfindungsseele.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989, S. 280f.&lt;/ref&gt; Pod vedením králů a mystérií v pozadí se empfindungsseele rozvíjela v postupném probouzení Já jako samostatný duševní článek. Tento krok k dalšímu projasňování vědomí vstupuje hned na počátku zřetelně do očí v nejmonumentálnějších sakrálních uměleckých stvoření lidstva — v pyramidách v Sakkáře a Gíze v Egyptě a v Sumeru, raném Babylónii, v zakládání měst, jež se mocnými hradbami ohrazovala proti okolní přírodě. Zde, jako v následujících dobách zvláště egyptské {{SE|47}}<br /> <br /> Kultur si člověk dobývá vědomí o anorganicko-mrtvé, fyzicko-minerální přírodě. Vysoké schopnosti příslušníků urperské kultury a předcházejících dob — zasahovat proměňujícím způsobem do duševního bytí zvířete a pak do živé přírody rostliny, až dolů do fyzického organismu, a to umělecky zpodobnit ve stvoření domácích zvířat a kulturních rostlin — vyhasly. Lidé sestoupili z instinktivních duchem nesených stupňů vědomí zcela dolů do pozemského bytí. Probouzeli se k tomu, co se smyslům nabízelo jako vnější svět jevů, a v jeho zjeveních hledali tvůrčího ducha, který v nich účinně působí. Rozvíjeli na tom vědomí, které žilo v čisté duchem nesené citovosti. Do této se utváře­jící empfindungsseele však zároveň proudily inspirace a moudrostní poklady mystérií. Již ne duševní bytí zvířete, již ne živé rostliny promlouvalo k lidem instinktivní bezprostředností ducha — nýbrž látka a forma mrtvého bytí. V kameni, v Babylónii a Chaldei v pálené cihle, hledali vyjádření svého citového života v monumentálních, geometrických a plasticky přísných, vznešených formách. V Egyptě se toto umělecko-sakrální cítění vztahovalo zvláště k vnímáním duchovního, které působí v kosmu a v člověku. Vnější život se utvářel z velké části jako odraz královského a kněžského vedení mystérií. V mezopotámském kulturním prostoru se naproti tomu tato totožnost vnitřního a vnějšího více rozpadala. Zde působily impulsy Gilgameše do vnější kultury a zasvěcenci mystérií na ni měli menší vliv.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Okultní dějiny'', GA 126, Vortrag vom 28. Dezember 1910, Dornach 1975, S. 42.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Také třetí poatlantský věk se rozvíjel tam, kde příroda nabízela k tomu vhodné předpoklady, kde souhra živlů — země, vody, vzduchu a tepla — se v rytmech ročního běhu formovala v „organismy v přirozeném růstu&quot;. Protikladnost mezi nimi stěží mohla být větší: na jedné straně životní tepna Nilu, která se hluboko zaříznutá táhne nubiijsko-egyptskými pouštními oblastmi, a na druhé straně rozlehlé úrodné roviny Mezopotámie mezi řekami Eufratem a Tigridem.<br /> <br /> Ve vyšší míře než v urperské kultuře je to voda, jsou to každoroční záplavy a sedimentace humusu, jílu a jemných písků, které jako hnojení udržovaly půdy mladé. Co v celé {{SE|48}}<br /> <br /> Rozmanitost pěstovaných druhů rostlin a chovaných druhů domácích zvířat již existovala, byla kulturním dědictvím prapůvodní Persie. Nyní se však vědomí obrací více k prostorovému rozměru Země. Umožnilo jim to brát přesné míry, formovat kámen dlátem a kladivem a spojovat jeden kámen s druhým, plochu k ploše, v tenoučké spáře – zkrátka: provozovat vysoké řemeslné umění a z síly vlastního citu vtiskávat mrtvému kameni každým úderem kladiva tvar. Tato schopnost určovala také zjemnění v obdělávání půdy, v kultivaci rostlin a v chovu zvířat. Přírodní podmínky však měly převahu; vzpomeňme na v Bibli zmíněných sedm tučných a sedm hubených let v Egyptě. A přesto dokázali lidé pomocí nejpropracovanějších zavlažovacích a odvodňovacích systémů zkrotit přírodní síly a prosadit se při budování své vyspělé kultury. Jedinečným příkladem takového uměleckého výkonu je Josefův kanál (arabsky: Bahr Júsuf), který ve středním Egyptě odbočuje z Nilu, vede asi 350 km podél západního okraje Nilu a u vstupu do oázy Fajjúm překonává práh okrajové údolní sníženiny. Odtud napájí v důmyslném zavlažovacím a odvodňovacím systému rozlehlou pánev oázy a činí z ní dodnes jednu z nejúrodnějších zahradních krajin Egypta. Vzhledem k tomu, že kanál dodnes nese jméno Josef a podle Emila Bocka&lt;ref&gt;Emil Bock: ''Pravěk. Starý zákon a duchovní dějiny lidstva I'', Stuttgart 1951, s. 151.&lt;/ref&gt; nemůže být pochyb o tom, že se za tímto jménem skrývá biblický Josef, lze předpokládat, že právě on byl stavitelem tohoto kanálového systému. Josef, který působil v Egyptě v roce 1750 př. n. l., v sobě spojuje mysterijní kulturu Babylonie a starověkého Egypta.&lt;ref&gt;Tamtéž, s. 160.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V paralelních kulturách Mezopotámie a Egypta byla, stejně jako v předchozích kulturách pra-Persie a pra-Indie, nespoutaná voda rozhodujícím faktorem v «organismu přirozeného růstu». Nyní však byly vodní síly řek spoutány hrázemi, rozsáhlými systémy kanálů a příkopů, zdymadly atd. V nejvyšší míře to platilo pro Egypt, kde musela být rok co rok, po ústupu vodních mas zaplavujících údolí, půda čerstvě pohnojená nilským bahnem vysušena, poté znovu zavlažena a rychle sklizena před další záplavou. Rok co rok {{SE|49}}<br /> <br /> verwandelte die Menschen ein extremes Naturbiotop v kulturbiotop – v zahradní krajinu.<br /> <br /> Empfindungsseele –感覺魂 – lidí, kteří byli nositeli tohoto kulturního věku, se utvářela jednak skrze boží slovo, jež ústy králů a kněží vycházelo z mystérií k lidem, jednak skrze vlastní zkušenosti v zacházení s anorganickou přírodou, s kamenem a vodou. Z tohoto duší nesené, duchem prostoupené a zároveň zemsky zdatné duševní postoje vyrůstala gigantická umělecká stvoření: v kámen vytesané formy, kultovní rytiny, hrobové malby, tvarované a pálené hliněné cihly, hliněné desky s písmem a ornamentálně zdobené hliněné nádoby, jakož i plastické ztvárnění „organismů v přirozeném růstu&quot; v zahradních krajinách.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_griechisch-römische_Kultur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Řecko-římská kultura ====<br /> <br /> Čtvrtá poatlantská epocha začíná – po předcházející krétsko-mykénské přechodné kultuře – ve osmém století př. Kr. a končí na počátku novověku, na začátku 15. století n. Kr. Prozatím bude pohled omezen na proměnu vývoje vědomí až po obrat časů. Je to doba vzestupu starého Řecka k vrcholu jeho kulturního rozkvětu – a k jeho úpadku. Duchovní vedení vycházelo ze dvou duchovních proudů, z apollinských a dionýských mystérií,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Orient im Lichte des Okzidents'', GA 113, Vortrag vom 28. August 1909, Dornach 1982.&lt;/ref&gt; apollinského, které skrze smyslový jas nazíralo působícího ducha v přírodě a kosmu, a dionýského, které přivádělo tohoto ducha k prožití z hloubi nitra duše, skrze závoj duševních pohnutek. Už ne tak jako v předcházejících dobách to byli králové, kteří spolu s kněžstvem mysterijních míst udávali v kulturně formativním smyslu směr společnému životu národů; nyní to byl lid sám, ba jednotlivý člověk, který – veden mysterijním slovem – hledal určení svého osudu. Je to rodná hodina demokracie, nového kroku vědomí, jehož ohniskové místo bylo apollinské věštírně v Delfách. Právě zde – od jeho vrcholného rozkvětu až po postupné vyhasínání ke sklonku obratu časů – se jasně ukazuje, jak vysoký byl význam mysterijního světa v průběhu všech předcházejících kulturních věků: čerpat z pramenů moudrosti, jež se pohledu {{SE|50}}<br /> <br /> Zasvěcených do vyšších světů ducha, vychovávat bytostné články člověka k nositelům postupujícího vědomí Já. V řecko-latinské epoše se to týkalo vstupu Já do rozumové neboli citové duše — po duši vnímavé druhé modifikace astrálního těla.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner:''Das Johannes-Evangelium'', GA 103, Vortrag vom 30. Mai 1908, Dornach 1995, S. 172f.&lt;/ref&gt; Já se teprve ukazuje v rozumové neboli citové duši.&lt;ref&gt;Näheres siehe: Rudolf Steiner:''Die Mission einzelner Volksseelen im Zusammenhange mit der germanisch-nordischen Mythologie,''<br /> GA 121, Vortrag vom 15. Juni 1910, Dornach 2017.&lt;/ref&gt; Já sice už myslelo ze sebe samého, ale stále se ještě hledalo. Sókratés v pátém století př. Kr. ještě neříkal: „Říkám si&quot;, nýbrž: „Můj daimón mi říká.&quot; Já žilo i v jazyce ještě skryté jako činný aktér začleněné do slovesa, například: řecky paideuo = vychovávám; latinsky cogito = poznávám.<br /> <br /> Věštírna v Delfách, otevřená všem, oslovovala duši rozumovou. Vychovávala k samostatnému myšlení. Kdo přicházel hledat radu, musel z vnitřního zesílení myšlení dokázat přinést otázku — a odpověď delfské Pýthie jej svou mnohovýznamností opět vyzývala k myšlení individuálnímu. Řectví v sobě neslo v odzvucích, zvnitřněnou, celou moudrosti mystérií minulosti. Starý Řek ale krok za krokem vystupoval z tehdejšího mysteriálního vedení; uchopoval sám sebe jako celého člověka, jako myslící osobnost, která — hledajíc ve všem střed — žila a darovala se v dokonalé harmonii mezi apollinským prožíváním světa a dionýským prožíváním vlastních hlubin duše. Z těchto dvou duchovně-skutečnostních pramenů tvořil Řek svá velká umělecká díla; tvaroval fyzicky-hmotnou mrtvou látku a vtiskoval jí svým duchem podobu. Ze soumraku mystérií vzešla úsvit řeckého uměleckého tvoření. Ať v plastice, architektuře, hudbě, malířství, básnictví nebo filozofii — ve všem stojí člověk jako obraz Božského ve středu. Z prožívání vlastní tělesné podoby tvoří sochy, které ve své čisté podobě pozdvihují člověka nad sebe sama do Božského, a staví chrámy, jejichž prostorová podoba je utvářena podle měr člověka. „Řecký chrám představuje uskutečnění vybudovaného organismu.&quot;&lt;ref&gt;Frank Teichmann:''Der Mensch und sein Tempel: Griechenland'', Stuttgart 1980, S. 79. – Zum Organismus-Gedanken siehe auch: Renatus Derbidge (Hrsg):''Rudolf Steiner: Organisches Denken'', Basel 2020, 256 S.&lt;/ref&gt; A přece — tak nedosažitelně vysoko, jak stojí právě řecká plastika a architektura {{SE|51}}<br /> <br /> před námi, přece jako by ji zastínil jistý tragický nádech. Co v starém Egyptě vzalo svůj počátek, dosahuje v antickém Řecku svého nejvyššího naplnění — totiž opracovávání a tvarování mrtvého kamene. Řekovi se podaří vdechnout kameni pouhou formou cosi jako život, zdánlivý život. Vtiskuje zvenčí do formy ducha, který v plastické živosti naplňuje jeho nitro; nedokáže však tohoto ducha vepsat do látky samé, aby se tato stala sама sebou tvořivou životodárnou substancí. Lidé první, a zejména druhé, postalantské kulturní epochy praperského světa měli díky své duševně-duchovní i tělesné konstituci a pod zarathuštrovským mysterijním vedením schopnost přivádět na svět umělecká stvoření tím, že substanciálně — plastickou proměnou duševního — vytvářeli z domácích zvířat a z živého kulturní rostliny. Ryze fyzicko-látkové kamene je však mrtvé. Řek tak stál před nerozluštitelností hádanky, jak lze kámen přivést k životu. Dokázal kameni propůjčit jen *zdánlivý* život — skrze formu. V tom spočívá velikost a zároveň tragika řeckého umění. Z hloubi své duše vytvořil ve svém lidském úsilí umění, které navenek v pozorovatelné podobě přináší do obrazu mysterijní minulost a dovnitř se stává zárodkem naděje na budoucnost — totiž zárodkem možnosti oživit samo erdig-materiální jako takové. Na popsaném pozadí vyvstává princip organismu opět v rozmanitě proměněné podobě. Začíná nyní zcela zárodečně prostupovat celý kulturní prostor Řecka — i v sociálním ohledu. Krajiny Řecka nesou samy o sobě božský, apollinský charakter, zcela na rozdíl od egyptských. Jako by to byli sami bohové, kteří v rozmanitosti krajinných povahy stvořili sobě podobu své bytosti. Pohled poutníka, bloudící šíří krajiny, jež se před ním rozkládá, nalezne záhy bod klidu — chrám zářící krásou a harmonií, jenž blahodárně vymezuje prostor nazírání. Tak se setkáváme s apollinskou svatyní v Delfách v těžko přístupné skalnaté horské krajině; jinak s chrámem zasvěceným Athéně, stojícím na skalnatých návrších a zachycujícím pohled již z dálky — jako akropolis v Athénách —, nebo nalézáme Héřin chrám uprostřed úrodných rovin.<br /> <br /> Jinak než ve předcházejících velkých starověkých kulturách, v nichž byl «organismus v přirozeném růstu» utvářen velkými říčními oblastmi, jsou krajiny Řecka ve svém hrdinném, bohům rovném charakteru {{SE|52}}<br /> <br /> jedinečná kompozice proplétajícího se a opět se uvolňujícího spoluhry čtyř živlů země, vody, vzduchu a tepla a světla. Země — mohutné, do výše se tyčící skály, kupící se horská pásma; voda — vyvěrá jako pramen ze skály a nejkratší cestou prahů a dravých potoků nebo malých říček spěje k blízkému mořskému pobřeží. Vzdušné a tepelné proudy, prozářené světlem, smíchávají se při východu slunce k nepopsatelným barevným závojům «Éós s růžovými prsty»,&lt;ref&gt;Éós (starořecky Ἠώς, Ēōs), bohyně jitřenky v řecké mytologii; odpovídá Auróře v mytologii římské.&lt;/ref&gt; aby se vzápětí opět rozdělily, chvíli přebývaly v samostatném bytí jako živel a brzy se opět sešly k nové barevné kompozici.<br /> <br /> Starý Řek nepociťoval přírodu jako něco vnějšího, od něho odděleného — hory a údolí, vrchy a roviny, prameny a vodní toky, omývané vodnými párami, vzduchem a teplem a přívalným světlem, prožíval jako protkané touž duchovností, již nacházel i živě tkající a duševně-duchovně podněcující v sobě samém. Toto cítění prodchnuté procitající rozumovou nebo citovou duší bylo podstatou jeho uměleckého bytí; z tohoto cítění tvořil Řek krajinu: pastýř otevřené horské výšiny se svými stády; pěstitel vína a ovoce terasování příkrých svahů; rolník vzdělával roviny obilím; a v blízkosti osad rozkvétala zahradní krajina. V celém řecko-latinském kulturním prostoru se organismus v přirozeném růstu, vyrostlý od prvopočátku, přeměňoval — zachovávaje přitom svůj příslušný typ — v drobné, členěné ovocnářské a zahradnické krajiny, jež byly jakýmsi zrcadlem utvářející se rozumové nebo citové duše.<br /> <br /> Princip organismu nenašel ve starém Řecku zárodečný vstup jen do utváření krajiny, ani vyjádření jen v umělecké dokonalosti plastik a stavby chrámů, nýbrž stejnou měrou i v oblasti sociální — v polis. Řek se jako osobnost prožíval jako příslušník městského společenství; cítil se Athéňanem, Thébanem, Sparťanem a tak dále. Polis však bylo otevřené město, sahající ven a zahrnující okolní krajiny; obětní oltáře stály ve svatém háji, venku mimo chrámy, ve volném lánu. V polis byl uchystán organismus vyššího řádu — jednota města a okolní krajiny.<br /> <br /> V římství a řectví se rozvíjela rozumová nebo citová duše polárním způsobem. V Řecku vstoupila do vztahu ke staré moudrost mystérií, k tomu, co se zrodilo z nejniternějšího duchovního života {{SE|53}}<br /> <br /> navenek umělecky ztvárnit. «Říman [...] přetvářel podle svého ducha nejen kámen a kov, nýbrž i celé velké lidské společenství.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner:''Vor dem Tore der Theosophie'', GA 95, Vortrag vom 1. September 1906, Dornach 1990, S. 107.&lt;/ref&gt; «Republikánský Řím není nic jiného než lidská moudrost, jež nastupuje na místo staré moudrostí kněžské.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner:''Die Theosophie des Rosenkreuzers''. GA 99, Vortrag vom 4. Juni 1907, Dornach 1985, S. 135.&lt;/ref&gt; Zde je to nyní lidská chytrost, která upravuje vztah člověka k člověku; je to hodina zrodu jurisprudence. Ta je vybudována čistě na prožívání osobnosti, na já, jež se odhaluje v rozumové nebo citové duši. Probouzí se právní cit a z něho vyrůstají právní pojmy, které ctí princip rovnosti a vtiskují se do všeobecně platného zákona. Právo se vztahuje přednostně na předměty světa přítomnosti, a tedy i na osobní disponibilitu s půdou. Vlastnictví, a s ním dědické právo, disponibilita přesahující smrt, má v tom svůj původ. V Římanovi se člověk stává zcela osobností. Jeho vědomí se obrací na protějšek, na druhého člověka a na přírodu, která ho obklopuje. Z toho vyplývá vztah, jenž se — na rozdíl od starého Řeka — projevuje ve více distancovaně-pojmovém způsobu; myslí racionálně ze sebe sama ven a stává se tím schopným pro pozemské. «Organismy v přirozeném růstu» Itálie a Sicílie, geomorfologicky příbuzné řeckým, již nejsou duchem prostoupené vnějšno, jež by spoluznívalo s vnitřním duchovním životem. Pohled Římanovy je více upřen na geopolitické zájmy, na užitek přírodních zdrojů pod imperiálními hledisky — jak vojensky, tak i zemědělsky.<br /> <br /> Jak velmi lidská ratio pozvolna začíná proměňovat dané přírodní podmínky a členit je, odhaluje Vergiliova poezie v jeho «Georgice».&lt;ref&gt;Vergil:''Sämtliche Werke'', Heimeran 1975.&lt;/ref&gt; On, Říman z Mantovy, stále ještě dýchající řecký duch, podává v něm ve slově básnickém celkový pohled na zemědělské praktiky v století před obratem časů: V polním hospodářství orbu, okopávání, setí, sklizeň a mlácení, význam úhoru a osevního postupu, zavlažování půdy, přepásání příliš bujně rostoucího obilí, péči o osivo, pozorování počasí a dbání na chod hvězd a mnoho dalšího; v ovocnářství vegetativní rozmnožování a techniku roubování, řezu, který druh stromu {{SE|54}}<br /> <br /> vyhovuje na jakém stanovišti v jaké krajině; ve vinohradnictví vyzimování zorané skývy, vysazování a hnojení sazeniček, zakládání kolového systému, řez atd.; v chovu hospodářských zvířat potulný pastýř se svými ovcemi, kozami, prasaty a stády skotu, chov a krmení podle druhu využití. Celou jednu kapitolu věnuje nakonec chovu a plemenitbě včel. V římském kulturním okruhu se rozprostírá přes krajiny síť vlastnického a pachtovního práva. Jako výchozí a vztažný bod racionálního hospodaření vznikají statky a stáje (chov koní) i zásobní hospodářství.<br /> <br /> To, co v tisíciletích postupného vývoje vědomí plynulo z mystérií coby moudrost do utváření každodenního života, přineslo zralé plody v uměleckých stvořeních: Na rovině oduševnělé přírody formováním k domácímu zvířeti, v oživené přírodě vytvářením kulturních rostlin, v mrtvé přírodě plastickým tvářením kamene do zdánlivého života. S postupným utichnutím mystérií ke konci starověku vyschl i tento pramen inspirace pro uměleckou tvorbu. Co kdysi přinášelo kulturu, ztuhlé se nyní v pouhé kulturní dědictví. Ve svých «Georgicích» nechává Vergil silou rozumové nebo citové duše toto kulturní dědictví ještě jednou ožít v básnické poezii.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kultur_der_Neuzeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kultura novověku ====<br /> <br /> S počátkem 15. století nastupuje páté poatlantské období, v němž Já vstupuje do třetí ze tří článků duše, do mieliala wa temba.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Johannes-Evangelium'', GA 103, Vortrag vom 30. Mai 1908, Dornach 1995, S. 172f.&lt;/ref&gt; Člověk se probouzí k sobě samému, k sebevědomí, tváří v tvář světu prožívanému jako předmětný. Vzniká zpočátku nepřekonatelná propast mezi sebevědoměním a tím, co vyvolává svět jevů. Ve svém Já, jež sebe sama poznává, může však člověk nalézt v sobě pramen ducha, «Já jsem», které se sice na jedné straně vnímavě staví vůči světu a na druhé straně se může poznávající spojit s duchovně-bytostným skrytým ve smyslových jevech. Co kdysi instinktivně proudilo do prožívání duše, nyní může být vědomě poznáno ve svém bytostném a sjednoceno s bytostnou substancí Já. Tak spočívá v moci mielialy wa temba, v jejím myšlení a konání nad sebou samou {{SE|55}}<br /> <br /> přerůstat sebe sama a uvědomovat si duchovní původ člověka a světa.<br /> <br /> Vědomostní duše se projevuje nejprve jánusovsky. Obrácena dozadu, hledá oporu ve zdánlivě bezpečném základě obecné pojmovosti, kterou si rozumová nebo citová duše vypracovala ve vědách; tím však hrozí, že při zakrňování citové duše upadne do chladného intelektualismu, pýchy a nespoutaného egoismu. Hledí-li však v sebepoznání a poznání světa vpřed do budoucnosti, zahřívá se u idejí, jež se stávají ideály — například uskutečňování myšlenkově uchopovaného principu organismu v zemědělské praxi. Zápasí o to, přetvářet minulé v přítomném v budoucí. Vědomostní duše usiluje postavit veškerou iniciativní sílu do služby naplňování ideje vývoje. To ale znamená: položit umělecký smysl jako základ veškerého konání. Jde o to, dávat idejím z budoucnosti myšlením život a s nimi ponořovat se chtěním do všech výzev skutečnosti tak, aby se z erkraftování prožívání v Já každá jednání stala svobodnou, stala se uměleckou.<br /> <br /> Potravou vědomostní duše jsou ideje, jež do ní zazářují z budoucnosti. Takovými idejemi jsou obsahy antroposofické duchovní vědy. Podstata a smysl těchto obsahů se odhaluje teprve silným myšlením. V obrazně myslícím nazírání oživují cítění a podněcují vůli. Jako smyslové vnímání, tak i výsledky duchovního bádání podněcují myšlení. V bdělé myšlenkové aktivitě však žije Já, jádro bytosti člověka. Já může ve svobodě rozhodnout, zda si přivlastní formy idejí duchovního bádání, či zda chce setrvat v pouhém protistojení vůči světu jevů. Vědomostní duše otevírá cestu k prožívání duchovních obsahů ve svobodě. Z tohoto plně lidského prožívání vyrůstá nová umělecká tvůrčí síla, jež se může prokázat jako plodná — a tím jako pravdivá — ve všech oblastech života: například v lékařství jako léčitelské umění, v pedagogice jako výchovné umění, v lidském spolužití jako sociální umění, v zemědělství jako umění zemědělství.<br /> <br /> Činnost Já ve vědomostní duši vznáší se takřka mezi nebem a peklem. Ochable-li, řítí se duše, zapomínajíc sebe samu, do propastí. Zlo ve své dvojí podobě — ahrimanská banalizace a luciferská nezainteresovanost — získává nad ní moc. Erkraftuje-li však Já v sobě samém, buduje most přes propast, je {{SE|56}}<br /> <br /> schopen poznávat jiné bytosti v sobě samém a dobývá si schopnost, proměnit to, co se stalo, v to, co teprve vzniká.<br /> <br /> Věk vědomostní duše ve svém dosavadním průběhu přivedl lidi k sebevědomí, vzbudil v nich touhu po svobodném sebeurčení, dal jim přeměřit propasti a otevřel jim cesty k pravému poznání ducha. Lidstvo se emancipovalo od přírody a — jaksi upadše do zapomnění sebe sama — myslí si, navzdory vlastnímu duchovnímu původu, že je dílem pouhého přírodního stvoření. Tím se do značné míry ztratilo v banalitě čistě materialistického pojetí bytí a vidí se ohroženo technologií, jež právě z tohoto pojetí vyrůstá. Organismusprinzip v zemědělství je touto denkungsartem vymazán. Na druhé straně může vědomostní duše, tváří v tvář tomuto sestupnému vývoji, být rozněcována idejemi, které jsou získány z poznání podstaty neživé, oživené a oduševnělé přírody. Tyto ideje-impulsy nevyvěrají již z kdysi duchem vedených instinktů, nýbrž jsou samy vydobyty. V probouzející se Já-činnosti oživuje vývojová idea a s ní novým způsobem idea organismu a — v rozšíření — idea individuality. Obě spojeny mohou se stát utvářecím principem zemědělství, jež kultury-zakládajícím způsobem působí do budoucnosti.<br /> <br /> V jakých symptomatických krocích se to připravovalo až k obratu časů a odtud až do novověku a dále v průběhu věku vědomostní duše, bude rozvedeno v následujících kapitolách.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kulturströmungen_der_Landwirtschaft_bis_zur_Zeitenwende&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kulturní proudy zemědělství až k obratu časů ===<br /> <br /> Ve Starém zákoně je v mytologickém obraze poukázáno na prapůvodní protiklad ve vývoji lidstva — na Kaina a Ábela. Jeden z nich, Ábel, je pastýřem, který střeží své stádo a přináší bohům oběti zvířat. V opatrování a péči o svěřený mu svět živočichů následuje vůli stvořitelských mocností; jeho oběť je bohy přijata. Jinak je tomu s jeho nevlastním bratrem Kainem, který obdělává pole a pěstuje rostliny, jež sám šlechtí z vlastní inteligence a z pocitu vlastní způsobilosti. Jeho rostlinná oběť bohy přijata není. Zde je praobrazně poukázáno na okamžik zrodu dvou polárních proudů, {{SE|57}}<br /> <br /> usedlých, zemědělsky hospodařících národů a kočovných pasteveckých národů. Zemědělec se prometheicky&lt;ref&gt;Obě postavy Prométhea a Epimethea stojí v řecké mytologii za samostatným, aktivním, prozíravým myšlením (prometheickým) a za zpětně obráceným, spíše pasivním, přijímajícím myšlením (epimetheickým).&lt;/ref&gt;-apollónsky spoléhá na vlastního ducha vynalézavosti; pluhem obdělává zemi, zraňuje ji a tím podněcuje plodotvorbu rostlin, které trvale povyšuje na kulturní rostliny, rozvíjí řemeslné dovednosti všeho druhu, v nichž dává výraz svému budoucnosti vstříc obráceném vědomí. Jinak pastevecké národy, které se v duševní oddanosti epimetheicky-dionýssky začleňují do dané stvořenosti, snaží se ji zachovávat a ve svém spíše zpětně obráceném vědomí — lpícím na zbytcích starého jasnozřivectví — pěstují kult předků.<br /> <br /> Oba tyto proudy splynuly se všeobecným kulturním životem teprve v době pokřesťanské. Avšak tu a tam se ještě dlouho uchovaly v časově posunutých kulturách v nejryzejší protikladnosti. Jeden příklad z vlastního prožívání to může osvětlit: V Africe třicátých let minulého století žily v dnešní Tanzanii v oblasti Kilimandžára v těsné prostorové sousednosti a při zachování svých kmenových zvyklostí národy Bantuů a Masajů. Tito poslední, hamitský národ, žili kočovně se svými stády zebu uprostřed divočiny v sousedství lva, slona, buvola atd. Ochranu pro člověka i stádo nabízela v noci tábořiště ohrazená trnitým houštím (tzv. «krále»); potrava sestávala z mléka a krve zebu a z kořenů některých planě rostoucích rostlin jako dietetika. A tu stál — pastýř, přes rameno přehozený šátek, lehce opřený o kopí, buvolí kožený štít přiložený k boku, vysoké postavy, ušlechtilých rysů tváře, klidný jako sloup v plném žáru slunce, s vážně sněním ponořeným pohledem upřeným do dálky, kolem sebe soustředěné stádo, obraceje se k cizinci — letmý pozdrav, jinak žádná otázka, žádné slovo. Masajové tehdy odmítali veškerou civilizaci, veškeré školní vzdělání. Žili vpleteni do přírody s vědomím sahajícím zpět do řetězce předků.<br /> <br /> V naprostém protikladu k tomu žili Bantuové usedlým způsobem, v uvolněném vesnickém osídlení. Přiblížil-li se člověk, rozlétly se závěsy u dveří kulatých slaměno-hliněných chatrčí, mladí i staří se valili ven s smějícími tvářemi, radostně zdravili a ptali se, co je nového na světě? Dychtivostí po učení, radostí z napodobování a řemeslnou zručností jsou cele obráceni k výdobytkům civilizace. Jejich potravou byly převážně plodiny {{SE|58}}<br /> <br /> pole, jež pěstovali bez pluhu, s ohnutými zády vedouce ruční motyku. Z přírodního biotopu divočiny vyrůstalo kolem vesnic uspořádání kulturního biotopu vytvořeného lidskou prací.<br /> <br /> Zemědělské a pastevecké národy žily prostorově a etnicky přísně odděleně, často ve vzájemném nepřátelství, jinde v pokojné koexistenci. Ve starém Egyptě například táhli pastevci se svými stády po obou stranách nilského údolí od Nubie až dolů do delty a zpět. Od nich si nilští rolníci půjčovali tažná zvířata ke kultivaci polí v mezidobích každoroční záplavy.<br /> <br /> Od staropersských dob se ze zemědělských národů vydělily dva dílčí proudy: zahradníci a pěstitelé ovoce. První z nich šlechtili a pěstovali zeleninu a zakládali záhony léčivých bylin i květin. Řemeslné vědění a umění žilo dále ve svazku kmenovém a rodinném v dědičném proudu. Tak se ještě v letech 1960–70 nacházeli v Teheránu tzv. zarathustristi, kteří tuto daleko do pravěku sahající tradici přenášeli dál. Pěstitelé ovoce se rozuměli šlechtění, pěstování a ošetřování ovocných dřevin. Columella († kolem 70 n. l.) podává zprávu o umění řezu ovocných stromů, jež bylo ve starém Římě ještě dědičně předáváno v generačním proudu.&lt;ref&gt;Will Richter (Hrsg.): ''Lucius Iunius Moderatus Columella: De res rustica'', 5. Buch. 10. Kapitel: Über den Obstbau, S. 605–630, München und Zürich 1981.&lt;/ref&gt; Tyto čtyři proudy zemědělství (včetně ovocnářství a zahradnictví) existovaly vedle sebe nebo v osídlených vesnicích v uvolněném vzájemném vztahu, aniž by se vzájemnou podporou prostupovaly do jednoho organismického celku. Tak například u Hindů v Indii není hnůj zvířat — zčásti dodnes — používán jako hnojivo v zemědělství nebo zahradnictví, nýbrž jako palivo.<br /> <br /> Až do obratu časů byly — zároveň jako výtěžek mysterijní kultury — veškeré po tisíciletí vyrostlé prvky zemědělské kultury, jako orba, zahradnictví a ovocnářství i živočišná výroba, hotově předtvořeny (viz obrázek 2, s. 66). Cítila snad lidstvo, že se dostalo na konec jednoho vývoje? Neustl snad i jazyk gnostiků, nezůstaly pohanské oltáře osiřelé?&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Aus der Akasha-Forschung. Das fünfte Evangelium'', GA 148, Vortrag vom 5. Oktober 1913, Dornach 1992, S. 63.&lt;/ref&gt; Nezhasla snad kulturně inspirující síla mystérií — až na zbytky jako například mitraismus? Co jejich moudrost bylo, působilo dál jen jako tradice nebo v málokterých lidech jako živé duchovní dědictví. Kde tedy bylo na {{SE|59}}<br /> <br /> prahu obratu časů ještě vůbec nějaké rozvojové perspektivy, naděje na budoucnost? Lidstvo plně sestoupilo do pozemského bytí. Vědomí bylo podstatně formováno tím, co se nabízelo smyslům a činnému styku s fyzicky-pozemským světem. V tomto opuštění duchem přistoupilo lidstvo k prahu a dozrálo k tomu, aby se otevřelo pronikavě novému vývojovému impulsu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Ereignis_der_Zeitenwende,_das_Mysterium_von_Golgatha&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Událost obratu časů, Mysterium Golgoty ===<br /> <br /> Stará mystéria splnila svůj úkol. Na kopci Golgoty v Jeruzalémě se uskutečnilo nové mystérium, ukazující do budoucnosti a zahrnující celé lidstvo. Co bylo kdysi uctíváno jako vznešená sluneční bytost, co u praindů slulo Višvakarman, co u praperštíků pod Zarathustrou bylo Ahura Mazdao, co Egypťané nazývali Osiris a co u raných Řeků mohlo být spatřováno v božské bytosti Apollona — to nyní sestoupilo — jak bylo zaslíbeno — na Zemi a inkarnovalo se v lidském těle Ježíše z Nazaretu jako Kristus.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die geistigen Wesenheiten in den Himmelskörpern und Naturreichen'', GA 136, Vortrag vom 13. April 1912, Dornach 1996, S. 178f.&lt;/ref&gt; Tak bylo «veškeré náboženské zvěstování před zjevením Krista Ježíše předzvěstováním Krista Ježíše».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Apokalypse des Johannes'', GA 104, Vortrag vom 17. Juni 1908, Dornach 1985, S. 25.&lt;/ref&gt; Ve Starém zákoně dostává Mojžíš na otázku, v čím pověření je vyslán, odpověď: «Řekni, ‹Já jsem› tě poslal.»&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 26. In 2 Mos 3,13-15 lautet die Stelle in der Einheitsübersetzung wie folgt: «Mose sagte zu Gott: ‹Wenn ich nun zu den Leuten von Israel komme und zu ihnen sage: 'Der Gott eurer Vorfahren hat mich zu euch geschickt', und sie mich dann fragen: 'Wie ist sein Name?' – was soll ich ihnen sagen?› Gott antwortete: ‹Ich bin da›, und er fügte hinzu: ‹Sag zum Volk Israel: 'Der Ich-bin-da hat mich zu euch geschickt: der Herr! Er ist der Gott eurer Vorfahren, der Gott Abrahams, Isaaks und Jakobs.' Denn 'Herr' (Er-ist-da) ist mein Name für alle Zeiten. Mit diesem Namen sollen mich auch die kommenden Generationen ansprechen, wenn sie zu mir beten.»&lt;/ref&gt; Gnóze poukazovala na božskost Krista, na jeho příchod v duchu, ne však na jeho zjevení v těle.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Apokalypse des Johannes'', GA 104, Vortrag vom 17. Juni 1908, Dornach 1985, S. 31.&lt;/ref&gt; Řečtí gnostičtí filosofové — Rudolf Steiner jmenuje přitom Thalése, Hérakleita, Empedokla — rozvíjeli v pojmové řeči, {{SE|60}}<br /> <br /> co kdysi spatřovaly zasvěcené osoby. Ve své pojmové logice «žíznily» po novém naplnění. Byly průkopníky vzniku filosofie Mystéria Golgoty. V pokřesťanské době vystoupil Augustinus (354–430 n. l.) proti tehdejšímu ortodoxnímu přesvědčení, že lidé předkřesťanské doby se radikálně odlišují od lidí doby pokřesťanské, slovy: «To, co se dnes nazývá křesťanským náboženstvím, existovalo u starých národů a nechybělo od počátků lidského rodu; a když se Kristus zjevil v těle, dostalo pravé náboženství, jež tu bylo již předtím, název křesťanského.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner:<br /> ''Das Markus-Evangelium'', GA 139, Vortrag vom 21. September 1912, Dornach 1985, S. 146.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Kristova událost, Mystérium smrti a zmrtvýchvstání, se naplnila pro všechny lidi na Zemi. To je esoterickým stavem věci jednoho exotericko-esoterního dění, které bylo vázáno na určitou dobu a určité místo. Lidstvo bylo v různé míře ve svém vývoji Já natolik pokročilé, že skryté nejsvětější duše — Já, bytostné jádro každého člověka — potřebovalo impulsu, aby se mohlo nalézt v sobě samém a v sebepoznání svobodně sebeurčit. Tento impuls se vtělil při křtu v Jordánu s přebýváním Kristova Já — sluneční bytosti naplněné duchem v nejvyšší dokonalosti — do těla člověka Ježíše z Nazaretu. Po tři léta působila tato božská bytost v tomto vyvoleném lidském těle. Byla to síla tohoto božského Já, která prostřednictvím smrti na kříži proměnila Zemi svázané tělo pozemské v ducha. Uskutečnilo se zmrtvýchvstání v duchu; od té doby stojí před lidstvem jako veliký světový cíl. Cesta k tomuto cíli dává veškerému vývoji do budoucnosti směr a obsah. S probuzením vědomí «Já jsem» nalézá každý člověk v sobě «cestu, pravdu a život». Toto nalezení znamená procházet propastmi bezduchovního ničeho; ale znamená také pracně dobývat plody ducha, jež vstávají z mrtvých do věčnostního těla Já. Postupující od Mystéria Golgoty, vidí se lidstvo postaveno do vědomého zápasu se zlem, s tím, co přináší smrt, s duchovní mocí, která se staví na odpor veškerému vývoji. Poznávat zlo láme jeho moc a propůjčuje Já sílu. Na místo starého mysteriálního bytí tak nastupuje {{SE|61}}<br /> <br /> a jeho mise postupné výchovy Já skrze kulturní věky — pokračující působení Mystéria Golgoty, jež ukazuje člověku cesty k sebevýchově, k poznání jeho duchovního původu a k činnému milování ze síly «Já jsem». Lehce pronesený pojem Obratu časů teprve skrze tento historický proces překlopení, jejž uvádí Mystérium Golgoty, nabývá smyslu a obsahu. Teprve tímto lidstvovým událím může v každém člověku idea vývoje v celém svém dosahu vzplanout a ukázat iniciativní síle směr. Až do Obratu časů byl to proud moudrosti, vytékající z mysterií, který vedl člověka k probuzení Já. Od Kristovy události může lidská duše skrze vnitřní zesílení myšlení tuto moudrost proměnit v činnnou lásku — v onu sílu, která dokáže to, co z ducha povstalo, překlopit v to, co se v duchu stává. Tuto metamorfózu nelze myslet dost velkou a dost širokou. Je zcela otevřena budoucnosti a zároveň má směr a cíl. To se jeví jako rozpor, který trvá tak dlouho, dokud člověk jedná z iluze a sobectví. Rozpor se sesype v sobě samém v té míře, v jaké se moudrost ležící všemu v základu proměňuje ve svobodném činu v lásku. Obě perspektivy — odvrácení od ducha, nebo v svobodném sebeurčení obrácení k němu — vtiskují v pokřesťanském čase ráz vývoji lidstva a jeho vztahu k přírodě, a tím k zacházení s principem organismu v zemědělství.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Wandel_des_Organismusprinzips_bis_zur_Neuzeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Proměna principu organismu až do novověku ===<br /> <br /> V prakřesťanství prvních staletí uchopil a pronikl Kristův impuls duši rozumovou neboli citovou těch lidí v řecko-římské kultuře, kteří pro něj byli vnímaví. Vědomí osobnosti se v silném posílení Já naplnilo hřejivou niterností. U raných křesťanů stálo v popředí pěstování vědomí o přebývání Kristova impulsu v lidské duši. Tento impuls znamenal otřes v probouzení Já. V tomto zárodečném stavu duše jistě mohlo dojít ke změně smýšlení ohledně způsobu individuálního vztahu k rostlině a zvířeti, k zemi a kosmu. Z celkového pohledu však zemědělství pokračovalo ve svých zaběhnutých kolejích. Teprve po rozpadu Římské říše a po proudech stěhování národů se křesťanský impuls vžil do jednotlivých lidí tak hluboce, že jej začali skrze {{SE|62}}<br /> <br /> práci svých rukou zasazovat do země. Reprezentantem tohoto vývoje byl [[Benedikt z Nursie]] (480–547 n. l.). Jeho životopis v tomto ohledu vykazuje symptomatické rysy: Nejprve za studií uprchl ze svého nemravného prostředí v Římě do poustevnického života, do jeskyně v Sabinských horách. Tam ve tříleté asketické samotě přijal v přísném duševním cvičení Kristův impuls do svého Já spočívajícího ve vůli. S touto prokřesťanštěnou vůlí Já pak vystoupil do světa, stal se reformátorem mnišství, založil roku 529 klášter a řád benediktinů na Monte Cassinu – za jeho života následovalo dvanáct dalších poboček. Pro své kulturně-tvůrčí zásluhy byl později nazván „otcem Evropy“. Od něj mimo jiné pochází klášterní pravidlo „ora et labora“, modli se a pracuj, heslo, jemuž mnišství holdovalo po celý středověk a které je pozvedlo k jeho vysokým kulturním výtvorům. „Práce“ Benedikta z Nursie, zrozená z nejniternějších hlubin duše a svázaná přísnými pravidly, se vztahovala na přepracování země. Tak jako Já proniká celého člověka a dokáže ho přepracovat k vyššímu vývoji, tak Benedikt sjednotil veškeré zemědělské kulturní dědictví tehdejšího lidstva, přepracoval je ve vyšší celistvost a stvořil – v metamorfóze „organismu v přirozeném růstu“, který utvářel předkřesťanské kulturní epochy – základy pro vznik zemědělského kulturního organismu. V něm si prokřesťanštěná lidská duše začala v práci inspirované a chtěné svým Já vytvářet obraz sebe sama. V činorodosti Benedikta z Nursie, obrácené ke světu a proměňující minulé v budoucí, se setkáváme s vynikajícím představitelem exoterního křesťanství, které tvoří vnější životní formy. Tento exoterně-křesťanský proud pronikl od jihu přes Alpy do oblasti Bodamského jezera (Chur se v pátém století stal biskupským sídlem) a na počátku sedmého století se tam setkal s proudem esoterního křesťanství, které přicházelo ze západu, z Irska, a přinášelo čistě v duchu prožívané, kosmické křesťanství. To se stalo duchovní potravou pro probouzení Já v lidech. Reprezentantem tohoto proudu je Kolumbán Mladší (kolem 530–615 n. l.). Legenda vypráví, že když v roce 610 vstoupil na ostrov Reichenau v Bodamském jezeře, pluje proti proudu Rýna, jeho prvním činem bylo, že z ostrova zapudil veškerou hadí havěť v podobě divokých prasat, takže se bídně utopila v jezeře. V tomto obraze se skrývá hluboká proměna, která se odehrála. Lze {{SE|63}}<br /> <br /> ji vyložit zhruba v tomto smyslu: Člověk jako Kolumbán, který v očištěné duši a v posíleném Já nesl v sobě Kristův impuls, nemůže strpět, aby kolem něj vládla divokost. Vnějšek musí být uveden do harmonického souladu s vnitřkem, což je umělecký akt. Prokřesťanštěné Já, které si začíná uvědomovat samo sebe, se rozšiřuje a činně se chápe svého okolí; prožívá se v tomto okolí a v odrazu tohoto prožívání si ho duševně uvědomuje.<br /> <br /> Setkání a vzájemné pronikání obou proudů křesťanství, exoterního a esoterního, vytvořilo na ostrově Reichenau po dobu více než 200 let, od sedmého do devátého století n. l., kulturní místo vyzařující do celé Evropy. Benediktinské opatství se stalo „diplomatickou školou“ Evropy, udržovalo vztahy mimo jiné se dvorem Karla Velikého a bylo ve spojení s grálským proudem. Kolem Bodamského jezera vznikaly ve velké hustotě osady nejrůznějších mnišských řádů. V období vrcholného středověku byly krajiny kolem Bodamského jezera nazývány „Boží zahradou uprostřed křesťanstva“. Zde vznikl praobraz kulturní krajiny.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Punkt_und_Umkreis&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Bod a periferie ===<br /> <br /> Stávání se evropských kulturních krajin je neseno eminentně křesťanským impulsem — uměleckou proměnou divoké přírody v kulturní přírodu podle principu bodu a periferie. Je to utvářecí princip veškeré organismusbildung, například jaderná-buňka-''cytoplazma'' nebo ''embryoblast-trofoblast'' v embryonálním vývoji. Na příkladu vzniku vesnice a jejího katastru obce to lze objasnit: Přeneseme-li se do doby po stěhování národů a před první velkou dobou klučení v sedmém a osmém století, byly rozsáhlé oblasti Evropy les-bažinaté krajiny, řídce osídlené lidmi, kteří se z valné části nepodíleli na ušlechtilém pronikavém utváření těla a duše jako příslušníci předkřesťanských vysokých kultur. Jako s prapůvodní mocí přírody, přebývala v těchto raných kmenech ještě nezbrzditelná síla, bouřlivá statečnost, neformovaná, bojovná, silně na krevní síly vázaná duševnost. Já však — věčnostní jádro člověka — bylo jako poupě, jež se otevírá slunečnímu paprsku, vnímavé pro duchovní impulsy, které ukazují do budoucnosti. Této neformované a zároveň duchovně-otevřené duševní ústavě vstřícně vyšel — osamocen procházeje živelnou divokostí lesních krajin {{SE|64}}<br /> <br /> Mnich, jenž v očištěné duši nesl v sobě Kristův impuls. Snad ho vidíme stanout u pramene — u pradávného, pohanského posvátného místa — jak si v temnotě lesa vytíná malou mýtinu a hrubě tesá kapličku, v jejímž nitru spočívá oltář. Vidíme, jak z lesa přistupují lidé, přijímají poučení, které pociťují jako duchovní pokrm pro své Já, jež v nich probouzí vůli Já k práci a činí z nich pomocníky toho Jednoho, mnicha. Začínají s ním dále kácet les, vysušují nedalekém bažinu a na sluncem prozářené mýtině pěstují rostliny ze semen, která přijali z rukou mnicha jako cizí kulturní statek. Vidíme, jak zanedlouho dřevěnou kapli vystřídá románská kamenná stavba, která se svým hrozivým, mohutným zdivem a úzkými okenními otvory schranně ukrývá před dosud nezkrocenými silami přírody kolem dokola. A konečně postřehneme, že kolem tohoto věnovaného a jménem pokřtěného středu vznikají selské statky a řemeslné živnosti. Vesnice se zrodila — s kaplí či kostelem ve středu a katastrem obce jako obvodem.<br /> <br /> V následující době až do 9./10. století se pod tímto nastupujícím kulturním impulsem proměnila soulová výchova lidí. Nezřízená, bouřlivá statečnost se zvnitřnila a proměnila v duševní sílu pokory. A Já, které v pronikání a šlechtění těla a duše nabývalo vědomí sebe sama v dalších stupních, vydřelo ze sebe vůči člověku i světu «otázku». Parzivalův příběh líčí tento obrat. Mladý Parzival vstupuje do světa jako «prostý blázen». Statečně přijímá boj s každým protivníkem, aniž by věděl, kdo to je. Teprve po boji sundají vítěz i poražený hledí a představí se. Jednání předcházelo poznání. Parzivalova pouť vede skrze přehmaty, pochybnosti a utrpení k probuzení Já, k otázce: «Kdo jsem já, co ti chybí?» Otevření duše k otázce na pravém místě v pravý čas povyšuje Parzivala na krále Grálu — na Já, které se v naplnění duchem samo ovládá. Jako ve starém Řecku v neúprosnosti osudu Oresta nebo Oidipa zaznívá tragika věku přicházejícího ke svému konci, tak se v Parzivalově osudu v úplné metamorfóze zjevuje budoucí cesta ke svobodnému sebeurčení.<br /> <br /> Mezi kláštery — benediktinským mnišstvím — a Pfalzy — královskou mocí — vznikaly nyní vesnické útvary. V nich se v proměněné podobě a na vyšším stupni zjevuje celé zemědělské {{SE|65}}<br /> <br /> Dědictví předkřesťanských kulturních epoch. Uprostřed katastru obce stojí vysoko nad štítovými střechami vesnice kostel s věží a lodí, umělecké dílo v dvojím smyslu: svisle strmí vzhůru věž, navenek ztvárněný obraz vnitřního zážitku Já; vodorovně se rozkládá loď, průmět duševního prožívání ve společenství. Toto zasazení středového bodu je stavebním výkonem celého vesnického společenství. Co zde vzniká jakožto křestní akt jednoho místa na zemi uprostřed divoké přírody, je úplné vyvracení dokonalého uměleckého díla z předkřesťanské doby — řeckého chrámu. Jako tento vystavoval svou vysokou estetiku navenek, především v kompozici sloupů, avšak nitro, cella, příbytek božstva, bylo v takřka hermetickém uzavření zdí odňato profánnímu pohledu, tak je v románské bazilice venkovní strana pevně obezděna, sloupy jsou přeneseny dovnitř a vnitřní prostor je obci otevřen. Umělecká síla citové duše každého jednotlivce ve vesnickém společenství byla prostoupena obrazovým prožíváním podzemně působícího esoterního lidového křesťanství a byla nesena a podpírána institucionálně-exoterním křesťanstvím, působícím výsostně v mnišství a ve šlechtě. Oba způsoby prožívání se spojovaly a soustřeďovaly dovnitř k středovému bodu katastru a vytvářely obci a kultickému dění u oltáře v uměleckém ztvárněnísílu formové hülseny.<br /> <br /> Táž umělecká síla se však obracela i k periferii, ke katastru vesnice. I zde se odehrává vyvracení. Týká se navzájem polárního proudu pasteveckého a rolnického a volně propojených, na žádné centrum nevázaných proudů zahradnického a ovocnářského z předkřesťanské doby.<br /> <br /> Vidíme, jak nyní kolem kostela, jenž tvoří středový bod, se seskupují selské statky. Někdejší nomádství se v křesťanství nepokračuje. Putující pastýř usazuje se se svými skotem, jak tomu u polokočovných Keltů a Germánů s jejich volnými dvorci již bylo. Od nynějška žijí skot i člověk pod jednou střechou. Chov hospodářských zvířat vstupuje v uzavřenosti polního katastru do vztahu k polnímu hospodářství, lukařství a pastvinářství. Pod vedením jednoho a téhož člověka se uskutečňuje sjednocení, ba «sňatek» polního hospodářství a chovu dobytka. Protiklad nepřátelských bratrů Kaina a Ábela je překonán. Dále se nyní zahradnictví v pokřesťanské době začleňuje do vznikajícího vesnického organismu {{SE|66}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 2, S. 66.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 2: Metamorphose und Durchdringung der vier agrarkulturellen Strömungen im Durchgang durch das Christusmysterium. Der Weg vom Organismus im Naturwachstum zum Kulturorganismus.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> začleňuje. Selské zahrady se přikládají k selským statkům jako lem obtáčející vesnici. Zde se na ohrazeném prostranství shromažďuje zděděné kulturní dědictví zeleniny, květin, léčivých bylin a bobulovitého ovoce; zde bylo sídlo včelařství; odtud se roje rozlétaly do okolní hofgemarkung, obstarávaly opylování a přinášely med.<br /> <br /> Jako se chov hospodářských zvířat a zahradnictví průchodem přes Obrat časů vyvinuly v orgány vznikajícího organismu vyššího řádu, tak i ovocnářství. Přikládalo se k zahradám jako další lem v druhově bohaté kultuře vzrostlých kmenů v podobě ovocných luk obtáčejících vesnici. V blízkosti stájí dodávaly ovocné louky zároveň čerstvou zeleň ke krmení mláďat.<br /> <br /> Za ovocnými loukami se otvíral katastr vesnice do polní krajiny, do luk a pastvin, do nížin, lužních luk nebo lemů doprovázejících potoky a řeky. Tato travní plocha, stejně jako kultury orné půdy, začleňuje se — zprostředkovaně skrze benediktiny — jako orgány do vesnického organismu. Oplodněny impulsem křesťanství se obilnářství a chov dobytka, ovocnářství a zahradnictví, lukařství a pastvinářství, pěstování živých plotů a les, jakož i vodní hospodářství, slučují v {{SE|67}}<br /> <br /> v celku, ve vnitřně uzavřeném organismu zemědělství. «Vnější kůži» tohoto organismu vůči přiléhajícímu lesu nebo sousedním katastrem vyznačují mezníky, a kde se z nějakého návrší otevírá volný výhled, zdraví z dáli kostelní věže sousedních vesnic.<br /> <br /> Z vědomostní síly prokřesťanštělé rozumové neboli citové duše jsou prvky předkřesťanského zemědělství pozdviženy na vyšší kultivní stupeň. V organismu vesnice nebo na jednotlivém statku vstupují do vzájemně se podporujícího vztahu. Nejpatrněji se to dotýká někdejšího prapůvodního protikladu polního hospodářství a chovu dobytka. Domácí zvířata jsou v druhu a počtu sladěna s dostupnou krmnou základnou. Dodávají hnůj, který spolu s trojpolním osevním postupem — ozim, jařina a úhor — podporovaný obracejícím obděláváním pluhem, zajišťuje půdou zakořeněnou trvalou úrodnost. Vše stojí prostorově i časově ve vzájemném vztahu: Na osevním členu úhoru — jenž znamená rok odpočinku pro půdu — vyrůstá po jarním přebrázení egge divoký porost bylin, trav, jetelovin atd., který je přes léto ovcemi a skotem spásán a zároveň hnojován. Tato orná pastvina obdrží před podmítkou a výsevem ozimů na podzim ještě navíc hnůj ze stájového chovu z předcházejícího podzimně-zimního období. Ve druhém roce stojí jako chlebné obilí ozimá obilnina, která zároveň dodává především slámu pro podestýlku ve stáji, a ve třetím roce stojí jako «ubírající plodina» jarní obilí a luskoviny, len, přadný len atd. Celá polní plocha je rozdělena přibližně do tří stejně velkých ploch, na nichž stojí vedle sebe plodiny, jež jsou pokaždé na jedné ze tří dílčích ploch pěstovány ve tříletém sledu za sebou (obrázek 2). Trojpolní hospodaření bylo až do novověku zárukou každoročně se obnovující, pouhé přírodní úrovně přesahující úrodnosti půdy. Louky, jež věnovaly seno pro zimní krmení ve stáji — a tím vznikal chlévský hnůj pro ornou půdu — byly nazývány «matkou orné půdy».<br /> <br /> Jako se živé buňky s jádrem a obalnou plazmou slučují do vyšších celků, třeba rostliny, tak se vesnice slučují do vyšší jednoty kulturní krajiny. Všechny evropské krajiny dostaly pod vlivem křesťanství vtisknut svůj svébytný kulturní charakter. Představují tkáň buněk stvořenou po staletí lidským duchem a lidskou rukou, {{SE|68}}<br /> <br /> Jednotlivé dvory a vesnické organismy. Jejich hodinou zrození bylo sedmé až desáté století, v lesnatých krajinách středoevropských to bylo století dvanácté.<br /> <br /> Vesnický organismus — nebo při rozptýlené poloze jednotlivých dvorů farní obvod — vykazuje tak své nitro a svůj vnějšek. Prožívání této polarity vtiskovalo svůj ráz každodenní práci ve stáji i na poli. V plném odevzdání citové duše tvořila práce most mezi tímto nitrem a vnějškem. Byly to tytéž ruce, které uměle tesaly kámen pro stavbu kostela, malovaly fresky, tvořily barevná okna — a zároveň venku pečovaly o dobytek, obdělávaly pole a stejně uměle utvářely kulturní krajiny. Bylo to totéž vědomí, které uchopovalo stavbu kostela jako střed, gemarkung jako periferii, a oba póly spojovalo prací, skrze «*ora et labora*», v celek vesnického organismu. Co jednotlivá duše, co celé vesnické společenství prožívalo jako posvátný úkon u oltáře, to vtékalo do práce a propůjčovalo jí na dvoře i na poli duchovní hybnou sílu a smysl — uspořádat vztahové předivo rolnictví, chovu dobytka, zahradnictví, ovocnářství a lesnictví, jakož i hospodaření na loukách a pastvinách v míře, harmonii a kráse navzájem.<br /> <br /> Co naopak zemědělec venku na jaře, v létě, na podzim a v zimě prožíval z živelných přírodních sil ve větru a počasí, co k němu mluvilo slunce, měsíc a hvězdy — to se v něm zhušťovalo, aniž by bylo «přemyšleno», v moudrost instinktivně jistého pracování. Bohatství tohoto prožívání z práce pod volným nebem nesl jako zvnitřněné dobro zpátky k oltáři — a tam přijímal znovu impulzaci z ducha. Toto rytmické vetkání do niterného i vnějšího prožívání v duchu křesťanství, stupňované slavením ročních svátků, kultivovalo celého člověka v jeho vztahu k práci, k přírodě a k společenství. Vpisovalo se do duše člověka právě tak jako do zevnějšku přírody. Z toho snad pramení, že z každého místa uvnitř evropských kulturních krajin k jemnějšímu vnímání promlouvá *spiritus loci*. Jak silně se v tom zjevuje obraz duše národa — nebo v charakteru krajiny: ducha národa — ukáže se, srovná-li se jemnější nuance uměleckých děl vyrůstajících z jednotlivých lidovostí s krajinami, v nichž vznikla. Lze v tomto smyslu hovořit o krajinném typu odpovídajícím anglické duši národa, a stejně tak o nizozemském, švédském, italském atd. typu krajin. Od raného středověku nesou krajiny {{SE|69}}<br /> <br /> v postupující individualizaci jednotlivých vesnických společenství pečeť příslušného vládnoucího ducha národa, duše národa a lidovosti.<br /> <br /> Stěhování národů mělo severně od Alp za následek zánik a zničení všech měst, jež Římané vybudovali: nová forma osídlení, vyrůstající z proKřesťanštěné duševní držení «*ora et labora*», se stala vesnicí. Teprve později, v desátém a jedenáctém století, se jednotlivá vesnická společenství — v návaznosti na šlechtická sídla, kláštery, ústřední obchodní místa a obdařena zvláštními výsadami — stala městy. Na počátku bylo zasazení kaple jako středobodu a vyklučování kusu divoké přírody v jejím okolí, po němž následovala stavba románské baziliky a rozmístění selských usedlostí k ní orientovaných, jakož i obestavění obklopující a zvenčí ohraničené zemské plochy. V té míře, v níž se centrum — kostel — s věží a lodí v umělecky plastickém tvarování zvedalo do výšin a formovalo, v téže míře se utvářela a členila někdejší bujná divoká příroda gemarkace v kulturní přírodu. Tento vývoj postupující umělecké harmonizace a zušlechťování dosáhl svého vrcholu v nastupující gotice. V románském slohu se v zárodečných rysech uměleckého vyobrazení zjevuje to, co se v lidech postupně v pokoře a oddanosti odhalilo a zvnitřnilo jako nejhlubší podstata křesťanství. Grálský impuls, vzešlý z proudu esoterního křesťanství v osmém a devátém století, prostoupil duše lidí a probudil v nich ve vysoké míře sílu zvnitřnění. V gotice z této niternosti duševního života rozkvétá neslýchaná umělecká tvořivá síla. Věž stoupá ještě výš, filigránská, do výšin; dlouhá, vysoká, široko rozkošatělá vícelodní basilika s příčnou lodí a chórem objímá ohromný vnitřní prostor prosycený barevným světlem, jež biblickými výjevy a postavami světců v barevných oknech vtéká dovnitř jako z vyššího světa. Jak asi prožíval tento prostor venkovský člověk, jenž bydlel v jednoduché, k zemi tísněné obydlí u pat mohutné stavby? Zvenčí se jeho pohledu nabízela prací jeho rukou utvářená příroda ve svých formách a barvách; vstoupiv do vnitřního prostoru vysoké stavby, zakoušel formy a barvy zcela jiného druhu. Jeho nazírání se nabízelo ve vysokém uměleckém ztvárnění zobrazení jeho vlastního citového geistig-duševního prožívání.<br /> <br /> V gotice dosahuje vybudování středobodu v obvodu náležející gemarkace svého vrcholu. Ryze z vnitřního {{SE|70}}<br /> <br /> Z ryze vnitřního prožívání lidí vytvořená stavba se tyčí v uměleckém povznesení z obklopující krajiny. Gotické katedrály, dómy, münstry a venkovské kostelíky i předcházející stavby románské neuzavírají krajinný prostor jako řecký chrám, nýbrž jsou ve vyšším smyslu ústředním orgánem celkového organismu zahrnujícího obklopující pozemskou přírodu. To lze dobře pocítit na vlastní kůži, když se k takovým stavbám, jako jsou například Chartres, štrasburský nebo ulnmský münster – odmyslíme-li si dnešní městské okolí –, nebo k nějakému venkovskému kostelíčku přibližujeme z dálky pěšky.<br /> <br /> V gotice vrcholného středověku byly i poslední zbytky bujné divoké přírody zkroceny a Já-chtěnou prací povzneseny na «Boží zahradu». Pohledem na množství skulptur v portálech a výklencích, na živě z hlavic vystupující bytosti, na rostlinnou ornamentiku, jež na mnoha místech zdobí zevní plášť staveb, lze nabýt dojmu, jako by nadbytečné, z obklopující přírody uvolněné a přečištěné živé tvořivé síly vplynuly do stavby, do dláta a štětců uměleckých rukou. Jako tyto stavby samotné, tak je s nimi nyní dovršena i kulturní krajina. Jako má gotika s jejími vysoko vzpínajícími se lomenými klenbami svorník (v románském slohu nese oblouk jako celek), tak tvoří gotika vcelku svorník ve vývoji organismu jako základního utvářecího principu západních kulturních krajin a zároveň svorník věku rozumové čili citové duše.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Organismusprinzip_in_der_Neuzeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Princip organismu v novověku ===<br /> <br /> Mohutné přelomy charakterizují přechod přes práh novověku, do věku bewusstseinsseely. Evropa se začíná členit do národních států. Čin Jany z Arku (1412–1431) zahajuje proces územního oddělení Francie a Anglie; mořeplavci ze španělských a portugalských království otevírají mořské cesty do vzdálených zemí; z abstrahujícího myšlení se zakládají novější vědy; Koperník (1473–1543) «nechává zemi obíhat kolem Slunce»; církev a šlechta propadají ortodoxii; obě trvají na svých privilegiích a soupeří o moc; města rostou a s nimi měšťanstvo. Umění nejzřetelněji odrážejí proměnu vědomí tím, že například malba zlatého pozadí, obraz příchodu věčného do časného, je nahrazena {{SE|71}}<br /> <br /> prostorovou perspektivou. Empirie, smyslové nazírání, nastupuje svůj vítězný pochod. Selství se snaží osvobodit z hegemonie církve a šlechty, aby si, zachovávajíc svou lidovost a z esoterních pramenů inspirované lidové křesťanství, razilo vlastní cesty svobodného sebeurčení. Nastupuje věk, ve kterém se člověk stále více vidí postaven do vědomého střetu se Zlým, do protikladu sil podporujících vývoj a sil retardujících, vývoj popírajících.<br /> <br /> Tento protiklad se stává zjevným, pokud jde o princip organismu, hned na počátku 15. století. Na jedné straně vidíme, jak Španělé a Portugalci táhnou se svými velkoplachetniky odvážně stále většími kruhy do Atlantiku přes déle už známé Kanárské ostrovy a jak právě Portugalci přitom roku 1425 objevili ostrov Madeira. Byl neobydlený a nesl druhově bohatý plášť pralesů, od pradávna rostlý «organismus v přirozeném růstu». O málo později, od roku 1426 do roku 1428, první osadníci-sedláci z Portugalska jedinečný přírodní biotop ostrova vypálili, přivedli si původní obyvatele Kanárských ostrovů, Guanče, zotročili je, nechali je táhnout síť závlahových kanálů a přes celý ostrov pěstovat třtinový cukr v monokultuře, který, zpracovaný v surový cukr, jako exportní zboží nacházel vítaný odbyt na pevnině a zejména v Anglii.&lt;ref&gt;Alfred W. Crosby: ''Die Früchte des weißen Mannes – Ökologischer Imperialismus 900–1900,'' Frankfurt, New York 1991, 280 S.&lt;/ref&gt; Zde, jako v zárodečné buňce, odehrává se symptomaticky to, co pak v následujících stoletích ve velkém v novém světě vedlo k záborům půdy, k rozsáhlým mýcením, k monokultuře, zotročení, obchodu s otroky a k vývozním trhům pro potraviny — raná podoba agrárního industrialismu a, v dekadenci, opakování kulturně podmíněných předkřesťanských vývojových proudů.<br /> <br /> Na druhé straně vidíme, jak zejména ve střední Evropě rolníci zápasili o svou svobodu vůči hegemonii církve a šlechty a pokoušeli se přenést svá kulturní dobytí přes práh novověku. Z vesnických společenství, která udávala tón v raném středověku, se od devátého a desátého století tu a tam vydělovala města. V nich se s měšťanstvem, s příchodem římského práva a od 13./14. století se zakládáním univerzit rozvíjel kulturní život emancipovaný od přírody — jiný než ten, jenž v selských gemeindách jako tvůrčí<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 3, S. 72.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 3: Die Natur- und Sozialordnung der freien wirtschaftlichen Dorfgemeinschaften.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Kraft aus dem Volkstum fortlebte. Tato hledala v přechodu do věku vědomostní duše jiný způsob kulturního rozvinutí a nalezla svůj vlastní, středoevropský výraz ve «svobodných hospodářských vesnických společenstvích». Ta se osvobodila od cizího řízení hegemonních mocí a jsou plodem vesnického vývoje od konce doby stěhování národů. {{SE|72}}&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophie, soziale Dreigliederung und Redekunst'', GA 339, Vortrag vom 12. Oktober 1921, Dornach 1984, S. 29.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Ve svobodných hospodářských vesnických společenstvích přišel v 15. století ze sil lidovosti ke krátkodobému rozkvětu vzájemně se podporující přírodní a sociální řád.<br /> <br /> Vedle výše popsaného organismického přírodního řádu se středem a členěným obvodem vesnického katastru se tu v zárodku vytvořil trojčlenně uspořádaný sociální řád. Pod povrchem historicky uchopitelného katolického (petrinského) křesťanství žilo lidové křesťanství, z jehož pramenů pečovala lidová duše o duchovní život, který šel od úst k uchu, který se daroval v obrazných vyprávěních, duchovních zážitcích a tušeních, v pověstech a legendách, v lidové poezii a hudbě atd. Z tohoto samého pramene vyvěralo právní žití, které zakotvovalo v právním citu každého jednotlivce, šlo nepsané od úst k uchu a každoročně bylo znovu určováno nebo potvrzováno. A {{SE|73}}<br /> <br /> rozumí se samo sebou, že ze strany klášterů, zemských pánů a vzestupem jdoucích měst římské, psané právo toto prožívané právní smýšlení stále více podrývalo. Na pozadí z lidovosti vyrůstajícího duchovního a právního žití se hospodářský život instinktivně utvářel v asociacích. Vesnické útvary se seskupovaly ve takové vzdálenosti okolo centrálního trhu, aby formani mohli přijet a zase odjet v jednom dni. Lidé ve vsích stáli navzájem a k centrálnímu trhu v takovém hospodářském vztahu, že výměna zboží kryla potřebu za ceny, které zajišťovaly živobytí selských a řemeslnických rodin tak dlouho, dokud tentýž produkt nebyl znovu zhotoven.<br /> <br /> «Svobodná hospodářská vesnická společenství» na počátku novověku nesou v sobě zárodek utváření sociálního žití do budoucnosti ve smyslu «trojčlennosti sociálního organismu». Toto rozkvétání svébytné, lidové duchovnosti sociálního žití ve vesnických společenstvích bylo uzpůsobeno k tomu, aby v Středoevropě zahájilo bázově-demokratický vývoj, podobný tomu, který se vytvořil ve Švýcarsku. Nejušlechtilejší té doby, jako například Matthias Grünewald (1470–1528), Tilman Riemenschneider (1460–1531), Paracelsus (1493–1541) a mnozí jiní, se solidarizovali s rolníky. Avšak stály proti tomu retardační síly v církvi a šlechtě. Konflikt se vybil v selských válkách 1524 až 1525. Co jako zárodečný, kulturně-obnovující impuls se mohlo postavit po bok vzestupem jdoucích měst, bylo utopeno v krvi. Protireformace udělala své, aby všechna další úsilí o samostatnost potlačovala v zárodku. Římské právo nastoupilo svou nadvládu i na venkově. Půda se stala v daném právním chápání soukromoprávním vlastnictvím a tím znenáhla obchodovatelným zbožím.<br /> <br /> Pak ale, kolem přelomu 15. do 16. století, znovu propuká sociálně-reformní impuls. Spis Valentina Andreaeho (1586–1654) «Chymická svatba Christiana Rosenkreutze» koluje od přibližně roku 1604 z ruky do ruky. Vydán byl roku 1616 ve Štrasburku. Odkazuje na Christiana Rosenkreutze (1378–1484) a jeho zasvěcení<br /> <br /> 1459. Ve stejné době se ustavilo «Bratrstvo Růžového kříže». Sdružovalo nevelký okruh jednotlivých lidí, kteří zůstávali nepoznáni a kteří — na rozdíl například od Paracelsa (1493–1541) — nevystupovali navenek s žádným učením, nýbrž skrytě, z duchovních inspirací, se nezištně stavěli do služby bližním. Pravděpodobně od téhož autora, Valentina Andreaeho (1586–1654), vzešla další růžokřížovnická díla: roku 1614 ''Fama Fraternitatis'' (obrácená na «hlavy, stavy a učené muže Evropy»), roku 1615 ''Confessio'' a roku 1617 ''Všeobecná a generální reforma celého světa''. V této «Generální reformě» z ducha růžokřížovnictví se znovu z ukrytí hlásily ony impulsy, které skrytě v 15. století kladly zárodek trojčlennosti sociálního života ve svobodných hospodářských vesnických společenstvích. {{SE|74}}<br /> <br /> Co z růžokřížovnictví — ze spirituálních impulsů, jež zachycovaly působivého ducha přírody i sociálního života stejnou měrou — mohlo pro 17. století znamenat průlom, bylo zničeno obrovitou pohromou třicetileté války a jejími následky. Tato válka zpustošila Středoevropou strategií spálené země. Mnohé vesnice se trvale proměnily v pustiny; venkovské obyvatelstvo padlo ze 40 %,&lt;ref&gt;Aus: Wilhelm Abel: ''Geschichte der deutschen Landwirtschaft'', Stuttgart 1967, S. 265.&lt;/ref&gt; městské ze 33 % za oběť hrůzám hladu, moru a válečných operací. Zásoby osiva a potravinářského obilí byly opakovaně vypleněny nebo zničeny vypalováním, zvířata hnána pryč procházejícími vojsky, studny otráveny vhazovanými zvířecími mršinami. Ještě do konce století, padesát let po Vestfálském míru roku 1648, panoval na mnoha místech hladomor. Třicetiletá válka fyzicky zlomila páteř zděděné zemědělské kultury Středoevropy. Mnoho z lidové moudrosti zaniklo, a jen namáhavě bylo možno z dochovaného zkušenostního vědění znovu probudit k životu princip organismu ve vesnicích a na jednotlivých statcích. [[Dottenfelderhof]] například — deset kilometrů od středu Frankfurtu nad Mohanem, jako dvůr přináležející k premonstrátskému klášteru Ilbenstadt — byl zcela srovnán se zemí. Teprve roku 1707 došlo k obnovení hlavní budovy s obytními prostory a obilnicí, a roku 1742, téměř sto let po válce, byl celý areál — nyní jako hermeticky uzavřený opevněný dvůr — obnoven.<br /> <br /> Po hlubokých propadech 17. století přineslo 18. století s osvícenstvím i probuzení v zemědělství. V jeho první polovině rozkvétala takzvaná literatura hospodářů domu, která v ohlédnutí za ztracenou moudrostí minulosti usilovala pochopit zemědělství ještě jako organismický, eticky zakotvený celek. Ve druhé polovině 18. století vstoupila do popředí experimentální ekonomie.&lt;ref&gt;Ebd., S. 202.&lt;/ref&gt; Hledělo se k tomu, co se v rámci organismické uzavřenosti empiricky osvědčilo jako rozumné, a co pak připravilo půdu pro nastupující agrární vědy 19. století. Po dlouhotrvající depresi, která sledovala zmatky třicetileté války, prošlo zemědělství v průběhu 18. století obrodem. Nehledě k uplatňování racionálnější, myšlenkově prohloubenější praxe, bylo zlepšení životní situace vděčno především „ozelenění úhoru&quot;. V rámci nadále provozovaného trojpolního hospodářství byla úhorová pole osázena okopaninovými plodinami (brambory) a především jetelem. Polním pícninářstvím se zvýšila úrodnost půdy, výnosy rostly a nouze ustoupila skromné prosperitě. {{SE|75}}<br /> <br /> V osvícenství 18. století vystupovalo ze skrytosti růžokřížovnictví a jiných příbuzných spirituálních proudů — zástupně jmenujme teologa a „teozofa&quot; Friedricha Oetingera (1702–1782)&lt;ref&gt;Vgl. Rudolf Steiner: ''Von Jesus zu Christus'', GA 131, Vortrag vom 13. Oktober 1911, Dornach 1988, S. 194 ff.; sowie Emil Bock: ''Die Boten des Geistes'', Stuttgart 1967, S. 55.&lt;/ref&gt; — do společenského vědomí. Německý idealismus čerpal ve filosofii, básnictví, vědě a umění právě z těchto spirituálních podzemních vod. Z týchž podzemních vod vyvěraly ideály, jež stály na počátku Francouzské revoluce, volání po svobodě, rovnosti a bratrství. Jsou to v proměněné podobě táž volání, jež byla zakotvena v trojčlennosti svobodných hospodářských vesnických společenství 15. a 16. století, táž, jež na počátku 17. století dávala impuls snahám růžokřížovníků o „Generalreformaci&quot;,&lt;ref&gt;Johann Valentin Andreae: ''Allgemeine und Generalreformation der ganzen weiten Welt – beneben der Fama Fraternitatis, des löblichen Ordens des Rosenkreuzes, an alle Gelehrte und Häupter Europa geschrieben'', Kassel 1614.&lt;/ref&gt; táž, jež [[Goethe]] (1749–1832) ve svém ''Wilhelmu Meisterovi'', v ''Heřmanovi a Dorotě'' a jinde básnicky zpracovával. Tato volání, jež proudila z esoterického vědění staletími, i ona ztroskotala na retardujících {{SE|76}}<br /> <br /> Síly; i ona dozněla v krvavých bojích a skončila opět vítězstvím restaurace.<br /> <br /> Jaký vývoj vzala na pozadí těchto historických událostí zemědělství? Jeho základ, organismusprinzip, zůstal zachován. Stal se však tradicí bez nadále působící duchovní hybné síly: kulturní krajiny, jež vzešly z rolnické práce, musely být v postupujícím chodu staletí udržovány se stejnou námahou jako stavby románských kostelů a gotických katedrál, jež s nimi tehdy tvořily jednotu. Nejprve odcházeli jednotlivci, odvážní lidé, kteří si zabalili uzlík a přestěhovali se do rodících se měst. Pak však, od 17. století, je ve vlnách vystěhovalectví následovaly tisíce, lákány heslem „Stadtluft macht frei&quot;. Přijímali ztrátu dědičného zázemí vesnice a jejího míru; usilovali ven z tísně a nesvobody života spojeného s přírodou a hledali v existenciální nejistotě svobodné sebeurčení v nově vznikajících povoláních. Příkladně a dojemně popisuje tuto osamělou cestu do nejistého pozdější oční lékař a básník Jung-Stilling (1740–1812),&lt;ref&gt;Johann Heinrich Jung-Stilling: ''Lebensgeschichte'', München 1968.&lt;/ref&gt; jemuž Goethe rázným zásahem pomáhal z nejedné existenční nouze. Stále více vysávala města lidi ze zemědělství, akademický život a přírodní vědy vzkvétaly a s nimi technické uplatňování poznaných zákonů anorganické přírody. Oproti celistvě lidsky universálnímu zaměření práce v zemědělství se nyní lidé ponořovali do světa průmyslu s jeho dělbou práce. Tito, kteří byli dosud zcela zakořeněni v lidovém vědomí, viděli se v existenciální nejistotě vyzváni k individuálnímu sebeuvedomění. Z rolníka se stal moderní, emancipovaný člověk — proletář. Ten nemohl z procesu dělby práce získat nic než svou mzdu; humanistické vzdělání jeho doby mu nedokázalo odpovědět na jeho životní otázky, stejně tak přírodní vědy, jež ho v otázce jeho lidství nechávaly pocházet z opice. V postupujícím novověku klesá selství do tradice vázané na dědická práva, z níž již nevycházely žádné obnovující impulsy. Tato tragika charakterizuje vývojový chod 19. a 20. století. Již osev úhoru jetelem v 18. století byl impulsem přicházejícím zvenčí, který narážel na odpor — mimo jiné i proto, že<br /> <br /> Někdejší pružná trojpolní soustava ztuhla zevnitř vlivem římsko-právního vlastnického řádu.<br /> <br /> Jak silně bylo setrvačnictví každé novinky nepřítelem, ukazuje na počátku 19. století pokus zavést do vysoce rozvinuté flanderské zemědělské kultury secí stroj. Tento pokus zpočátku selhal; rolníci instinktivně cítili tento záměr jako vpád do duchovně-mravního sebepochopení rolníka, jenž rozryté zemi v odměřeném kroku a rytmickém švihu svěřoval setbu a jenž zároveň tuto událost provázel v duševně-duchovním postoji svým požehnáním. Jak jinak ten, kdo secí stroj konstruoval — přicházeje zvenčí z města, rozložil v myšlenkové abstrakci proces sení na jeho jednotlivé funkce. Z toho postavil stroj, který musí splňovat tyto funkce: uložit určité množství osiva určité velikosti zrna v určité časové jednotce do určité hloubky v půdě a přikrýt je zemí. {{SE|77}}<br /> <br /> V 19. století přebíraly postupně přírodní vědy a technika správu nad zemědělstvím odcizenýmjeho duchovním impulsům. Hned na počátku byla zakládána jedna zemědělská fakulta za druhou. Do popředí vystoupila otázka toho, co bylo nazýváno „starou silou půdy&quot;, a z ní otázka hnojení. Chtělo se porozumět tomu, co propůjčovalo půdám trvalou úrodnost v průběhu věků. Z dohledu se vytratila celistvost organismu zemědělství a součinnost jeho článků — a hledaly se jednotlivé faktory. Byl rozpoznán humus jako nositel úrodnosti. Aby bylo možno experimentálně sledovat otázku trvalé úrodnosti půdy, byl v Kentu v Anglii v roce 1853 založen Rothamstedský pokus trvalého hnojení. Na parcelce s chlévským hnojem bylo hnojení po nějaké době přerušeno — a po padesáti letech bylo možno ještě konstatovat přetrvávající účinky tohoto někdejšího hnojení.&lt;ref&gt;Edward John Russel, John August Voelker: ''Fifty years of field experiments at the Woburn Experimental Station'', Rothamoted Monographs on Agricultural Science, London 1936.&lt;/ref&gt; Tím, a také pozdějšími dlouhodobými pokusy prováděnými jinde,&lt;ref&gt;Ernst Klapp: ''Lehrbuch des Acker- und Pflanzenbaus''. Berlin, Hamburg 1967, 611 S.&lt;/ref&gt; se potvrdilo, že „stará síla&quot; vděčí podstatně chovu skotu v organismu zemědělství.<br /> <br /> Výzkumy chemika Justuse von Liebiga (1803–1870) obrátily v otázce hnojení pozornost k významu jednotlivých látek. Ze svých rozborů sklizně vyvozoval, že půdy {{SE|78}}<br /> <br /> statku o tolik živin, kolik jich je obsaženo v prodaných plodinách.&lt;ref&gt;Justus von Liebig: ''Die organische Chemie in ihrer Anwendung auf Agrikulturchemie und Physiologie'', Braunschweig 1840.&lt;/ref&gt; Z tohoto závěru vyvodil svou teorii minerálního hnojení, podle níž živina, která je v minimu, omezuje výnos. Liebig, který stál jednou nohou ještě v německém idealismu a druhou v nastupujícím materialismu druhé poloviny 19. století, byl přesvědčen, že ztrátu půdou vázaných klíčových živin — fosforu, draslíku a dalších — je třeba hnojením nahradit. Jinak, v rozporu s panující naukou, soudil o dusíku. O ten se má postarat sama příroda. Stáli proti němu jeho odpůrci, zastánci dusíkatého hnojení, kteří v dalších letech získali převahu. Posmrtnou satisfakcí pro Liebiga bylo uskutečnění a potvrzení jeho tezí zemědělcem Schultzem-Lupitzem (1831–1899),&lt;ref&gt;Asmus Petersen: ''Schultz-Lupitz und sein Vermächtnis'', Stiftung Ökologischer Landbau (SÖL), Sonderausgabe Nr. 38, 2. Aufl. 1992, 66 S. Mit Vorworten von Gerhardt Preuschen und Wolfgang Schaumann.&lt;/ref&gt; jemuž se po desetiletém úsilí podařilo podstatně zlepšit výnosovou úroveň extrémně chudých písčitých půd v Lupitz prohloubením humusového profilu.<br /> <br /> Příznivý předplodinový efekt luskovin zůstával až do konce 19. století záhadou, dokud Hellriegel (1831–1895) v roce 1886 nezveřejnil svůj objev hlízkových bakterií vázajících dusík, které žijí v symbióze s kořeny luskovin. Přesto — navzdory těmto poznatkům z vědy i praxe o vázání dusíku ze vzduchu jako dění v živém — soustředilo se veškeré úsilí na otázku, jak by bylo možno dusík ze vzduchu technickou cestou, s obejitím živého, převést do podoby soli. Nešlo totiž jen o to získat tuto nejžádanější ze všech hnojivých látek pro zemědělství, nýbrž stejně tak pro výrobu výbušnin. Jediné světové naleziště dobyvatelných dusíkatých solí v podobě chilského ledku se nachází v poušti Atacama v Chile — vzdálený a přenákladný zdroj pro rostoucí potřebu 19. století.<br /> <br /> Tak působily přírodní vědy a technika od 19. století zvenku do zemědělství a staly se ve 20. století průkopníky odcizení zemědělství jeho vlastním vývojovým impulsům a výrobním podmínkám — a nakonec příčinou jeho zániku v agrární industrialismus. Hybatelem na této cestě je<br /> <br /> dusík, za nímž od 60. let 20. století následovaly syntetické herbicidy, pesticidy, prostředky pro zkracování stébel atd. a genetické inženýrství.<br /> <br /> Na počátku 20. století byl v Norsku po Birkeland-Eydeově postupu ve elektrické peci oxidován vzdušný dusík. Ukázalo se to jako příliš nákladné. Chemik Fritz Haber (1868–1934) vypracoval v letech 1905 až 1910 v BASF v Ludwigshafenu am Rhein vědecké základy syntézy amoniaku ze vzdušného dusíku; jeho partner, inženýr Carl Bosch, vytvořil pro tuto syntézu do roku 1913 velkoprůmyslová zařízení. V tomto Haber-Boschovým jménem nazvaném postupu je vzdušný dusík přiváděn k reakci s vodíkovým plynem v kontaktních pecích při tlaku 200 barů a teplotách 500 až 600 °C za přítomnosti katalyzátorů. Vidíme, jak nadmíru reakčně líný dusík vzduchu, který luskoviny tichým, jemným způsobem v kosmicko-zemských rytmech slunečního roku aktivují pro životní proces tvorby bílkovin, je zde na anorganicko-technické rovině, s vysokou spotřebou energie a bez ohledu na místo a čas, násilím donucen do reakceschopné sloučeniny. Tento vynález — podobně jako pozdější vynález uvolnění jaderné energie — zpřístupňuje síly pod-přírody lidské libovůli, přičemž nakládání s nimi zanechává od té doby stopy zkázy v díle stvoření přírody. {{SE|79}}<br /> <br /> Syntéza amoniaku byla výrobně technicky dozrálá právě před vypuknutím první světové války, učinila tak mocnosti středního bloku nezávislými na dovozech chilského ledku a atlantickou blokádu Angličanů, zaměřenou na zamezení těchto dovozů, obsoletní. Teprve syntézou amoniaku byl první světový válka jako artilérní a bombový válka v tom zničujícím rozsahu a takové délce pro mocnosti středního bloku veditelná. V průběhu války disponovali touto technikou také západní spojenci. Po konci války vyvstala ze strany dusíkového průmyslu otázka: Když žádná válka, co pak s dusíkem? Shodli se rychle — vítězové i poražení — a zřídili Evropský dusíkový syndikat a prohlásili zemědělství za nový trh. S obrovskou reklamou a průmyslem iniciovaným, praxe blízkým výzkumem přešla výroba dusíku plynule z produkce výbušnin pro bomby a granáty do výroby syntetických hnojiv pro zemědělství. Ještě jednou se potvrdila pravdivost výroku Hérakleita, že válka je «otcem všech věcí».&lt;ref&gt;Hérakleitos (předsókratický filosof, asi 520–460 př.Kr.), Fragment DK B 53: «Válka je otec všech věcí, král všech věcí. Jedny z nich činí bohy, druhé lidmi,&lt;/ref&gt; Totéž se stalo po<br /> <br /> Totéž se stalo po druhé světové válce ve Spojených státech, kde teprve po jejím konci našla dusíkatá hnojiva plošné uplatnění. V následujícím období se stal dusík ve spojení s technikou zavlažování v suchých oblastech globálním motorem v monokulturách produkujícího agrarindustrialismus.<br /> <br /> Ve střední Evropě odolával organismu-princip této bouřlivé době ještě dlouho. Friedrich Aereboe (1865–1942), zakladatel novějšího zemědělského provozního myšlení, popisuje kolem roku 1917 zemědělský podnik jako soudržný organický celek: „Já [...] pojímám zemědělský statek jako nedělitelný, organický celek a ukazuji, jak tento celek dostává a musí dostávat rozličnou podobu pod měnlivým vlivem vnějších a vnitřních životních podmínek.&quot; Porovnává „organickou bytostnou povahu hospodaření na statku&quot; ohledně členění na provozní odvětví s „tělem zvířete, které má srdce, plíce, játra a jiné orgány&quot;. Tak jako tyto orgány — každý podle svého úkolu — stojí ve vztahu k nadřazenému celku zvířete, tak jednotlivé složky zemědělství ke ganzheit hoforganismu. Aereboe poprvé uchopil hospodářské předivo vztahů zemědělského statku, jak toto předivo vzniklo z intuitivně-instinktivních podvědomých základů vědomí, v jasných, světlých myšlenkách. Vztahové předivo, které nalezl, mu bylo nezpochybnitelnou skutečností, jíž bylo třeba prosvítit myšlenkami a odpovídajícím způsobem provozně-hospodářsky optimalizovat. Samu skutečnost — bytostnou povahu celku — nestavěl pod otázku. {{SE|80}}<br /> <br /> Zásadu hospodářského organismu hájili představitelé zemědělského provozního myšlení v Německu až do 50. let 20. století. Dělo se tak se zohledněním všech technologických výdobytků tehdejší doby, zvláště „minerálního hnojení&quot;, a zde s osobitým důrazem na cílené použití synteticky vyráběných dusíkatých solí. Pak se však červená nit abendländischchristlichen zemědělství definitivně přetrhla. Od počátku 60. let se pojem hospodářského organismu vytrácel, a na jeho místo nastoupil pojem systému. Tento je ze všech stran otevřený a je myšlen jako síť propojení, bez vztahu k žádné „bytostné povaze&quot;, tj. k žádné v sobě samé odůvodněné ganzheit. Tím byla otevřena všechna stavidla k rozpadu zemědělství do agrárního průmyslu. Podstatným spouštěčem byl {{SE|81}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 4, S. 81.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 4: Die vierfache Zerstückelung des Betriebsorganismus in Monokultur und Massentierhaltung.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Podstatným spouštěčem bylo nástup syntetických herbicidů v 60. letech. Jsou to růstové látky, které jako „totální herbicidy&quot; systémově zasahují do životních dějů rostlin takovým způsobem, že se tyto rostliny doslova přerostou k smrti nebo odumírají jinou fyziologickou cestou. Nasazení systémových herbicidů, po nichž následovala syntetická fungicida a insekticida, rázem proměnilo klasickou pestrost provozní organizace. Ze roku na rok mohl rodinný podnik zdvojnásobit své osevní plochy cukrovou řepou, bramborami nebo polní zeleninou, nebo je — pokud to trh dovoloval — znásobit ještě víc. Mohl se libovolně specializovat na pouhopouhé několik nebo dokonce jen jednu pěstovanou plodinu a podle toho se cíleně a úsporněji vybavit strojní technikou. V polním hospodářství a zahradnictví se rozpadl vzájemně se podmiňující vztah trojnosti bodenbearbeitung, fruchtfolge a düngung. Monokultury převzaly vládu nad polními lány. Co po celé tisíciletí rostlo jako křesťansko-západní kulturní dědictví v nepřetržitém vývoji ekologicky i sociálně — organismus vesnických společenství a jednotlivých statků — se rozpadlo na specializované samostatné podniky, jejichž potřeba kapitálu ohledně nákupu výrobních prostředků vynucovala stále vyšší obraty, a tím průmyslový způsob výroby s dělbou práce a tvorbou kapitálu. (Obrázek 4.) {{SE|82}}<br /> <br /> Již v předcházejících desetiletích ztratilo centrum — církev — stále více svou duchovně-mravní i sociální vůdčí roli, ve prospěch probuzení k individuálnímu svobodnému sebeurčení. Souběžně s postupující industrializací zemědělství od 60. let 20. století to bylo právě tato skutečnost, která spustila poslední velkou vlnu odlivu obyvatelstva. Zatímco kolem roku 1800 pracovalo v zemědělství 62 % výdělečného obyvatelstva, kolem roku 1875 49 %, kolem roku 1950 25 %, dnes jsou to pouhá 2 %.&lt;ref&gt;Laut Auskunft der Gesellschaft für Agrargeschichte e.V. Ffm.&lt;/ref&gt; Na místo sedláka nastoupil agrotechnik, jehož orientační bod již neleží ve středu vesnice, nýbrž na periferii — v vzdělávacích centrech měst, v agrotechnologických inovacích a na nadregionálních trzích. V globálně propojeném agrárním industrialismu se kolem zemědělství buduje mocná hradba, inteligenční aparát do specializovaných oborů roztříštěného detailního vědění. Zemědělec se stává „výkonným orgánem&quot; cizí inteligence, která ho cizím způsobem určuje. V průběhu tohoto plíživého duchovního zbavení svéprávnosti se postupně jako první z vesnických a individuálních útvarů statků vymanilo zahradnictví a specializovalo se na monokultury ve sklenících — první krok rozčlenění organismu jako celku. Také v polním hospodářství se, v USA velmi záhy, osamostatnil pěstování obilnin, po němž následoval půdní úbytek větrnou a vodní erozí. Dnes celosvětově plošně vládne krajinnému obrazu jednotvárný vzor monokultur. Ve střední Evropě se tento druhý krok rozčlenění celistvosti dokonal — po jistém setrvačném odporu — teprve ke konci 20. století. Nakonec, ve třetím kroku rozčlenění, ztratil svou organickou funkci v zemědělském organismu i ovocnářství. V 70. letech byly vypláceny prémie za vyklučování vysokokmenných kultur; dnes je jejich ekologická hodnota opět doceňována. Výroba se však soustřeďuje na intenzivní plantáže v monokultuře v klimaticky zvýhodněných oblastech. Naposledy, ve čtvrtém kroku rozčlenění, bylo opuštěno i chov domácích zvířat vázaný na provozní zásobu krmiva, s důsledkem jednak vzniku provozů bez dobytka a jednak koncentrace na velkochov. Na místo pojmu „domácí zvíře&quot; nastoupil pojem „užitkové zvíře&quot;. Začalo to drůbeží v celoročním ustájení nebo klecovém chovu, po níž následoval chov prasat soustředěný ve velkochovech, a nakonec — kdo {{SE|83}}<br /> <br /> by to byl pomyslel u pasoucího se dobytka, tohoto haustiera par excellence — davové ustájení odrohačených zvířat v celoročním stájovém chovu, krmeném silážemi nebo krmivovými směsmi kalkulovanými na maximální výkon.<br /> <br /> Co se zrodilo v dobách gnóze, a v dobách ještě daleko vzdálenějších pod vedením mystérií, vázáno na duchovní ústrojí určitých národů, jako volné souběžné soužití čtyř proudů pastevectví, polního hospodářství, zahradnictví a ovocnářství; co pod vlivem křesťanství vzájemným prostoupením splynulo ve vyšší jednotu organismu zemědělství — to nyní v agnostickém rozdrobení padlo zpět do čtyř prvotních stavů.<br /> <br /> Přes všechny vskutku obdivuhodné vymoženosti moderní doby si nesmíme zavírat oči před touto skutečností: stojíme na troskách západo-křesťanské zemědělské kultury. Uzurpace průmyslovými výrobními metodami zlomila její kulturotvornou sílu a od 60. let 20. století jí kopala hrob. Ale v každé smrti je ukryt i zárodek nového dění. Uchopit je lze tehdy, když si člověk uvědomí hlubší vývojové impulsy minulosti. Výrok „Doctor Angelicus&quot;, Tomáše Akvinského (1225–1274), zní: Minulost a budoucnost má čas, přítomnost nikoliv.&lt;ref&gt;Vgl. Thomas von Aquin: ''Summa Theologica'', Questia 10, Proemium.&lt;/ref&gt; — Tento výrok lze myšlenkově dále prohloubit. V přítomnosti se oba časové proudy setkávají a navzájem se ruší. Proud minulosti odumírá do formy, do sinnenfälligen události. V této formě však proud času z budoucnosti oživuje jako zárodek. Rostlinné semeno toto dění zviditelňuje. Nese v sobě, sraženo do podoby genomu, razidlo minulosti. Tato „geprägte Form, die lebend sich entwickelt&quot;,&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Goethes Werke'', «Urworte Orphisch», Hamburger Ausgabe, Bd. 1, München 1978, S. 359.&lt;/ref&gt; obsahuje zárodek, který má potenci otevřít se časovému proudu budoucnosti. Lze tedy říci: Ve zvěcnění smyslově se jevícího leží moment smrti, v němž se čas minulosti obrací v budoucnost. Budoucnost je proměňující se minulost. {{SE|84}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_neuen_Keime&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Nové zárodky ===<br /> <br /> [[Anthroposophie|Antroposofická duchovní věda]] [[Rudolf Steiner|Rudolfa Steinera]] přináší poznání v podobě idejí, jež svou pravdu stvrzují v mocném myšlení dalekosáhlých duchovních vztahových souvislostí a v činu se prokazují jako zárodky, které ve svém růstu a plodnosti dávají tuto pravdu zakusit jako hnací sílu stále nového dění. Dva ideové zárodky Rudolfa Steinera jsou to, které — navazujíce na minulost a proměňujíce ji — ukazují zemědělství cesty k novému nositelství kultury:<br /> <br /> První z těchto ideových zárodků se vztahuje k významu zemědělství z hlediska sociální otázky: První světová válka způsobila zhroucení starého světového řádu. V nastalém sociálním chaosu inauguroval Rudolf Steiner «Dreigliederung des sozialen Organismus» (trojčlennost sociálního organismu). V tomto mohutném ideovém celku se z hlubin historického dění znovu vynoril v proměněné podobě onen impuls, který od novověku v po sobě jdoucích stoletích tlačil na povrch, narážel však na retardující mocenské struktury a znovu klesal do skrytosti. Připraven svými «Kernpunkte der sozialen Frage»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Kernpunkte der sozialen Frage in den Lebensnotwendigkeiten der Gegenwart und Zukunft'', GA 23, Dornach 1976.&lt;/ref&gt; začal Rudolf Steiner s lidmi, kteří stáli aktivně uprostřed života, podnikat konkrétní kroky k přetvoření sociálního života — ve smyslu:<br /> <br /> * svobodného duchovního života, který je autonomním tvůrcem a nositelem iniciativy všech duchovních impulsů prostupujících a oplodňujících společenský život,<br /> * právního života, který je autonomním tvůrcem a nositelem toho, co ve vzájemném vztahu člověka k člověku platí jako rovné právo a nabývá platnosti v zákonné podobě,<br /> * hospodářského života, který jedná autonomně a na smluvním základě v vědomě utvářených hospodářských asociacích «bratrsky/sestersky» přebírá péči o uspokojování lidských potřeb.<br /> <br /> V každém z těchto tří článků sociálního života stojí vědomě-nevědomě každý člověk. Každý z těchto tří článků dostává sobě vlastní autonomní životní skutečnost skrze to, co mu každý člověk vtiskuje ze svých tří duševních činností: svým chtěním duchovnímu životu, svým cítěním právnímu životu a svým myšlením hospodářskému životu. Jak tyto tři duševní činnosti jako autonomní články duše v člověku navzájem{{SE|85}}<br /> <br /> působí a ve vědomí Já vzplanují, udržovány pospolu a ve vzájemném působení silou Já, tak také tři články sociálního působí navzájem v celek sociálního organismu skrze probouzející se vědomí Já každého jednotlivého člověka. V tomto vzájemném vztahu vědomého vnitřního prožívání a utváření navenek vzniká sociální umění. Tak je utváření trojčlenného sociálního organismu zkušebním kamenem k rozvinutí a zjevení bewusstseinsseele (vědomí-duše). Téměř nadlidské úsilí, které Rudolf Steiner od roku 1919 vynakládal, aby hnutí trojčlennosti sociálního organismu uvedl v život, ztroskotalo roku 1922.&lt;ref&gt;Siehe hierzu insbesondere: Rudolf Steiner: ''Die großen Fragen der Zeit und die anthroposophische Geisterkenntnis'', GA 336, Basel 2019; sowie ders.: ''Zu sozialen und wirtschaftlichen Fragen'', GA 332b, Dornach, Basel 2020.&lt;/ref&gt; On sám pojal rozhodnutí ukončit tento první rozsáhle pojatý pokus. Vnějším podnětem k tomu byla především cválající inflace a malý počet lidí, kteří by této obrovské výzvě byli dostáli. Rudolf Steiner stavěl také na porozumění proletářů, z nichž mnozí však padli ve válce — a ti, kteří přežili, byli odtaženi propagandou komunisticky orientovaných dělnických vůdců. Zárodek však byl vložen do půdy historického dění. Byl prostřednictvím 20. století průběžně pěstován v dílčích konkrétních přístupech k jednání v ustavičné proměně jednoho umírání a stávání se. Především však byla Steinerova pojednání k sociální otázce poznatkově-vědecky zpracována v kontextu požadavků doby a zpřístupněna širší veřejnosti. Impuls k sociální trojčlennosti nadále čeká na pronikavě nový pokus o uskutečnění.<br /> <br /> Tento nový přístup vyrůstá z druhého ideového zárodku, který je obsažen v [[Landwirtschaftlicher Kurs|''Zemědělském kurzu'']] Rudolfa Steinera, v «Duchovně-vědeckých základech pro zdárný rozvoj zemědělství»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999.&lt;/ref&gt;. Tento kurz pro zemědělce se konal o Letnicích roku 1924 na statku Koberwitz u Breslau v dnešním Polsku, dva roky po zrušení «Kommenden Tages», orgánu hnutí trojčlennosti v Německu. V té době byla v zemědělství «kirchspiel» (farní obec) ještě ve vsi — praxe principu organismu byla tradičně ještě z velké části neporušena. Zemědělský způsob výroby tvořil ještě protipól k dělbou práce řízenému způsobu v průmyslu. Ekologická otázka a — s ní neoddělitelně spjatá — sociální {{SE|86}}<br /> <br /> otázka nebyla v zemědělství ještě akutní. Avšak hrozivá předzvěst, jako jsou účinky hnojení synteticky vyrobenými dusíkatými solemi, ztráta odrůdové stability a zdraví zvířat, citlivěla jednotlivé sedláky a zemědělce. Od roku 1920 se obraceli na Rudolfa Steinera s prosbou, aby jim z antroposofické duchovní vědy poskytl poznávací základy a praktické pokyny pro obnovu zemědělství do budoucnosti. Tazatelům šlo o ideje, o duchovní pravdivé obrazy, které by zemědělské práci nad pouhou provozní techniku znovu daly smysl a — budou-li tyto ideje uchopeny — mohly znovu vybudovat duchovně-morální most k věcem a bytostem v přírodě a kosmu. Zemědělský kurz obsahuje zárodečné položení základů pro vývoj zemědělství budoucnosti, v němž skrytý proud impulsů křesťansko-západního zemědělství vstupuje v hlubinné metamorfóze na povrch věku vědomí. Rudolf Steiner navázal bezprostředně na otázky lidí, kteří stáli ve staré, smrti zasvěcené zemědělské kultuře a kteří hledali přístupy k její obnově. Navázal na ještě právě existující minulost, aby ji proměnil v budoucí. Přitom apeloval na myslící vědomí činnými v praxi stojícího člověka.<br /> <br /> Výchozím bodem antroposofické duchovní vědy Rudolfa Steinera je «člověk». Na jeho bytostnou povahu ve světovém celku se vztahují otázky: Jaký je vývoj z jeho bytostného původu v duchu, jaké jsou ideové celky, které ho ve všech životních oblastech činí schopným jednat v souladu s jeho bytostnou povahou, jaké jsou cesty k sebepoznání a poznání světa do budoucnosti? Kdysi ještě nebyli lidé tak «chytří» jako dnes, za to však byli moudří. Prožívali sami sebe jako mikrokosmos, který v malém v sobě nese vše, co ve velkém duchovně-bytostně naplňuje makrokosmos. Vědecký intelektualismus novější doby staví se tváří v tvář smyslově vnímatelné světu, rozkládá jej na části, reflektuje tyto části v představách a přitom vylučuje toho, na koho se zapomíná — člověka, který se táže, myslí, cítí a chce. Pohled duchovního badatele je naproti tomu obrácen k poznávajícímu, k bytostné povaze člověka. Co se mu tam v nadsmyslovém poznání odkrývá, vrhá jasné světlo na to, co makrokosmicky v nejširším smyslu smyslově vnímatelné přírodě a kosmickému obvodu jako bytostně účinný princip leží v základu. Výsledky duchovněvědeckého bádání obsažené v Zemědělském kurzu navazují na přírodovědné {{SE|87}}<br /> <br /> pojmy, například pokud jde o anorganický svět látek, a označují jejich prvky jako nositele vždy specifických maatla ya ku vumba (formativních sil), které je z jejich fyzické přirozenosti povznášejí do procesuálního dění oživené a oduševnělé přírody.<br /> <br /> Tak je metodický postup Zemědělského kurzu předznačen klíčovou výpovědí: «Es wird vom Menschen ausgegangen; der Mensch wird zur Grundlage gemacht» (Vychází se z člověka; člověk je kladen za základ).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S.103.&lt;/ref&gt; Pod tímto zorným úhlem se pohled soustřeďuje na koncepci a utváření zemědělského podniku se slovy: «Eine Landwirtschaft erfüllt ihr Wesen, im besten Sinne des Wortes, wenn sie aufgefasst werden kann als eine Art Individualität für sich, eine wirklich in sich geschlossene Individualität und jede Landwirtschaft müsste eigentlich sich nähern – ganz kann das nicht erreicht werden, aber sie müsste sich nähern – diesem Zustand, eine in sich geschlossene Individualität zu sein» (Zemědělství naplňuje své bytí, v nejlepším smyslu slova, může-li být pojato jako jakási individualita pro sebe, skutečně v sobě uzavřená individualita, a každé zemědělství by se vlastně mělo přibližovat — zcela toho nelze dosáhnout, ale mělo by se přibližovat — tomuto stavu, být v sobě uzavřenou individualitou).&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 42.&lt;/ref&gt; Dále se říká: «Die Dinge können nicht in dieser Weise streng durchgeführt werden, aber man muss doch einen Begriff haben von dem notwendigen Geschlossensein einer Landwirtschaft […]» (Věci nemohou být takto přísně provedeny, avšak musí mít pojem o nezbytné uzavřenosti zemědělství […]).&lt;ref&gt;Ebd., S. 43.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tato vyjádření apelují na individuální soudnost. Z badatelského smýšlení musí ten, kdo je činný v zemědělství, usilovat o to, aby si v pojmech vypracoval myšlenkový obraz bytostné povahy mikrokosmického člověka. Tento myšlenkový obraz se stává klíčem k porozumění makrokosmu a konkrétně k porozumění jednomu jeho výseku: zemědělskému podniku. Přináší ideje, podle nichž lze tento makrokosmický výsek utvářet v jeden v sobě uzavřený celek, v organismus, v tělo «jakési zemědělské individuality». Ideová základna k tomu se formuje, jsou-li smyslově vnímatelné a přírodovědecké skutečnosti myšlením pozdviženy do smysl dávajícího celku výsledků nadsmyslového antroposofického duchovního bádání. O myšlenkově-obrazné uchopení tohoto smysluplného celku jde. V tom spočívá zárodek nového dění zemědělství. Toto dění se rozvíjí pod «sluncem idejí» sebe-si-vědomého-se-stávajícího lidského ducha; ten je to, kdo vede činnou ruku k smyslem naplněné práci. {{SE|88}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Dreigliederung_des_Menschen_und_die_landwirtschaftliche_Individualität&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Trojčlennost člověka a zemědělská individualita ===<br /> <br /> Organismus — se středem a periferií — jako základní utvářecí princip v zemědělství vyrostl od sedmého století po Kristu z přírodou daných biotopů, z «organismů v přirozeném růstu». Nesl od místa k místu zcela individuální ráz. Byl to instinktivně-inspirovaný růst z pokřesťanštěných lidových kultur. S jejich mizením v průběhu věku bewusstseinsseele se vytrácela i duchovně impulzující síla. Zemědělská podniková nauka 20. století sice rozpoznala smysluplnou souhru jednotlivých odvětví podniku v celek a nazvala ji hospodářský organismus. Co je «bytostnou povahou» tohoto celku, to se netázala. Pojem byl příliš bezmocný na to, aby mohl zadržet kulturní úpadek zemědělství. Ani ekologické hnutí přicházející od 70. let a s ním ekologické zemědělství nedokázaly pojmu hospodářského organismu znovu vdechnout život. Klíč k porozumění organismu lze hledat jedině v bytostném agentu, který ho přivádí k jevu v tělesné uzavřenosti a proživá se v ní. U zvířete je tímto agentem zvířecí duše, u člověka duchovní duše. Zvířecí duše je vázána na tělo; duchovní duše člověka má moc stále více se svými třemi duševními činnostmi — myšlením, cítěním a vůlí — z této vázanosti vynořovat, z ní se osvobozovat. Tím jí narůstá schopnost vědomě se sebou, v sebepoznání se uchopit jako tvůrčí duchovní bytost, jako sebe sama uskutečňující se Já. V Já nese člověk jako mikrokosmos zárodek ducha v sobě. Tím může nejen poznávat sebe sama a bytostnou povahu svého tělesného organismu, ale vědět se v tomto poznání ve spojitosti s bytostným, co nadsmyslově působí v přírodě a kosmu.<br /> <br /> Na cestě školení duchovní duše se může tento zárodek rozvinout do duševních orgánů. Tak jako se smyslové orgány otevírají smyslově danému světu, mohou tyto duševní orgány zpřístupnit duchovně-nadsmyslovou skutečnost vnímání. Z Já procitajícího v sebevědomí může člověk ve věku bewusstseinsseele opět, vystupujíce, vědomě dosáhnout svého duchovního původu, od nějž se sestupujíce na cestě sebeuvedomování odloučil. Co kdysi provázelo sestup coby učení moudrosti z mystérií, pak ale od {{SE|89}}<br /> <br /> co od Zeitenwende postupně dohořívalo, to lze od nynějška prostřednictvím antroposofické duchovní vědy, přístupné každému člověku, vědomě vystupujíce, znovu dobývat. Duchovní bádání Rudolfa Steinera přináší výsledky, které na všech polích lidské činnosti — ať již vědeckém, uměleckém, náboženském, medicínském, pedagogickém, sociálním atd. — a tak i na poli zemědělství, zárodečně ukazují jednání nové, to staré proměňující cesty.<br /> <br /> Chce-li si tedy někdo ujasnit ideové souvislosti, jež mají zemědělství z toho, co se stalo, pomoci k novému stávání se do budoucnosti, pak je metodicky cesta jasně předznačena: Aby bylo dosaženo hlubšího porozumění bytostné skutečnosti myšlenky organismu a individuality, je nutno nevyhnutelně vyjít od člověka, mikrokosmu. Přitom vyplývá z duchovního bádání v tělesně-fyzickém a duchovně-duševním ohledu v obrysech toto ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90):&lt;ref&gt;Viz k tomu zejména: Andreas Suchantke: ''Metamorphose: Kunstgriff der Evolution'', Stuttgart 2002, 332 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Při nazírání podoby člověka upoutá pozornost nejprve polarita hlavy a končetin: hlava jako do velké míry v sobě uzavřená kulatá podoba, končetiny paprskovitě vyzařující a svět uchopující. Morfologicky ovládá princip formy oblast hlavy, a polárně k tomu fyziologicky princip látky: oblast látkové výměny a končetin.<br /> <br /> Obal hlavy tvoří převážně tvrdé, silně mineralizované lebeční kosti. Ty obklopují lebeční dutinu, která je naplněna mozkomíšním mokem — vodojasnou, bezbuněčnou a bílkovinami neprostoupenou tekutinou — a v ní plovoucím mozkem. Dále se v hlavě soustřeďují smyslové orgány sloužící bdělému vědomí. V nich, jako i v hlavě jako celku, ustupuje život do značné míry před vládou fyzična. To se působivě ukazuje v anatomické stavbě oka — mimo jiné s světlolomnou čočkou — nebo ucha s bubínkem, řetězcem sluchových kůstek a kostěným labyrintem. Hlavový pól je čistému fyzičnu, smrti, blíže než životu. Morfologicky je hlava obrazem ztuhlých životních procesů. I mozek je ve své fyziologické činnosti jako vědomí-probouzející orgán tiše prostoupen procesy smrti. Nerv a mozek ztrácejí po krátkém čase po poranění schopnost regenerace. Proces, jenž je ovládá, je povahy rozkladné. O tom svědčí vysoká dýchací aktivita mozku a nutnost intenzivního zásobování kyslíkem skrze krev. {{SE|90}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 5, S. 90.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 5: Die Wesensbeziehung von Mensch und landwirtschaftlicher Individualität. Die Dreigliederung beider in vertikaler Ausrichtung: Die Landwirtschaft ist der auf den Kopf gestellte Mensch.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> rozkladná činnost vede fyzicky k mrtvé látce (CO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) a duchovně, jako zrcadlení životního procesu, totiž činnosti myšlení, k uvědomění myšlenek. Hlava je klidovým pólem a nositelem bdělého vědomí, které člověka duchovně spojuje se světem.<br /> <br /> Nakolik člověk nese ve své hlavě to z života vypadlé, minerálně-mrtvé, ukazuje i výskyt mozkového písku, zejména v epifýze (''šišinka mozková''). Jde o citrónově žluté kamínky sestávající z krystalů vápníku a hořčíku. Rudolf Steiner k tomu poznamenává: «Trochu mozkového písku musí mít každý člověk v sobě», nikoliv však jako trvalé usazeniny, nýbrž: «Tento mozkový písek musí vznikat a musí být opakovaně rozpouštěn.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Erkenntnis des Menschenwesens nach Leib, Seele und Geist. Über frühe Erdenzustände'', GA 347, Vortrag vom 9. August 1922, Dornach 1995, S. 53.&lt;/ref&gt; Tento proces tvorby krystalů a jejich opětovného rozpuštění popisuje Rudolf Steiner jako základ vědomí Já: «Kdybychom se nemohli rozpouštět, nemohli bychom myslet, nedospěli bychom k vědomí Já. V tomto rozpouštění spočívá to, co nazýváme naším vědomím Já.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 61.&lt;/ref&gt; V hlavě se uskutečňuje myšlenková činnost. {{SE|91}}<br /> <br /> Mozek si v každodenním vědomí neuvědomuje tento samotný proces, nýbrž jeho výsledek — zobrazení tohoto procesu: myšlenku.<br /> <br /> Formpól hlavy, soustředěný v mozku, se rozlišuje přes celý tělesný organismus do nervového systému. V horním člověku slouží vědomému vnímání, v dolním zprostředkovává duchovně-duševní činnost vegetativním životním procesům.<br /> <br /> Formpól stojí polárně naproti látkově-výměnnému pólu. Ten zahrnuje pod bránicí svět orgánů látkové výměny a končetiny. Duševní činnost tam zasahuje do životních procesů, řídí látkové přeměny, mobilizuje síly, jichž pak může vůle použít k tomu, aby uváděla do pohybu a udržovala v pohybu končetiny, tělesnou činnost jako celek. Veškeré organické pochody, které leží v základu rozvíjení vůle, veškeré procesy odbourávací, přeměňovací a výstavbové se uskutečňují v hlubokém bezesném nevědomí, ve vědomí spánku. Probíhají zčásti protiběžně v souběžnosti, zčásti v plynule proudícím časovém posloupném sledu. Oproti přísně v sobě spočívajícímu řádu nervově-smyslového systému vládne v látkově-výměnném pólu neustálá proměna a přeměna; včetně končetin je vše v pohybu; nic nezůstává ani chvíli stejné. Jako se duše v hlavovém pólu přes smysly duchovně spojuje se světem v pocitech a myšlenkách, tak vstupuje přes výživu a přes činnost končetin fyzicky do vztahu ke svému okolí.<br /> <br /> Bytostné zjevení vůle je pohyb — ať prostorově uchopující v končetinách, procesuálně v látkovém řádu, v růstu a regeneraci, v proudící krvi, nebo tichoučce vnikající do vědomí v dýchání a posléze v myšlenkové činnosti.<br /> <br /> I procesy vládnoucí v látkově-výměnně-pohybovém pólu prostupují v odpovídající metamorfóze celé tělo — v hlavě mimo jiné ve vylučování slinných žláz a sliznic nebo v žvýkací činnosti kloubně uloženého dolní čelisti.<br /> <br /> Polarita hlavového systému a látkově-výměnně-pohybového systému nalézá svůj vyrovnávající střed v orgánovém systému, jenž se mezitím vřazuje: ve dvou rytmicky dýchajících plicních křídlech, v rytmicky pulsujícím srdci a v bránici. Bránice ve svých pohybech pasivně sleduje rytmus dýchání — může jej však také vlastní aktivitou podpořit. Morfologicky se rytmická mitte projevuje v sledu žeber, jež uzavírají hrudní koš směrem nahoru k hlavě, dolů jej však otevírají a rozšiřují k bránicí překlenuté břišní dutině. Fyziologicky proudí krev od srdce a k srdci skrze celé tělo a {{SE|92}}<br /> <br /> sjednocuje oba póly ve vyšší jednotu. V rytmické mittě prožívá člověk sebe sama v cítění; snivě-cítíce se noří do sféry nevědomosti, do vůle; bdíce-cítíce sahá vzhůru do oblasti myšlení. V cítění prožívá člověk sebe sama v nejvyhraněnějším smyslu jako tuto a jedině tuto určitou duchovní duši. Rytmus je rezonančním tělesem cítění. Kývá se sem a tam mezi klidem hlavy a pohybem těla. Spojuje klid a pohyb a je obojím zároveň. Do rytmické středu se svrchu snižuje jasnost myšlenek do hlubin a zdola odpovídá z temna vůle síla iniciativy stoupající vstříc.<br /> <br /> Ve své vzpřímené postavě a tělesné trojčlennosti vstupuje člověk bytostně naplněn jako individualita do světa. Ve souzvuku svého myšlení a vůle v cítění prožívá sebe sama v procesu sebeuvědomování; nalézá se na cestě ke svobodnému sebeurčení. Z tohoto prožívání mu svítí bytostná skutečnost ideje vývoje — to budiž osvětleno:<br /> <br /> Kdysi žil princip vývoje instinktivně snivě, skrytý v pramenech prastaré moudrosti, jako účinná síla duchovního vedení v lidstvu. V postupujícím probouzení k sebeuvědomění toto dědictví haslo. Teprve velmi mladé — nejprve v době německého idealismu, ve výzkumech Charlese Darwina (1809–1882) a Ernsta Haeckela (1834–1919) a v plném rozsahu v antroposofické duchovní vědě — vynořuje se vývojový princip novým způsobem v myšlení. Vztažen k trojčlennosti duševních schopností člověka prožíváme jej dnes v myšlení především jako předvídavou idej, v cítění jako radostně-čilý impuls a ve vůli jako duchem nesoucí iniciativní sílu. Na cestách této trojnosti uchopuje se člověk v duchovním naplnění svého bytí jako Já a dělá z sebe iniciátora a nositele vývoje do budoucnosti. Ve svém usilování o svobodu žije vývojový princip dar. {{SE|93}}<br /> <br /> Uvědoměním vývojového principu se stává člověk z tvora tvůrcem. A tak vyvstává otázka: Je od nynějška povolán z volní svobody zasazovat idej vývoje do světa, který se stal? Nebo se může toto tvůrčí schopnost vztahovat jen na jeho vlastní a na lidský vývoj? Musí vše ostatní zanechat za sebou a odsoudit k pouhému užitku a k vykořisťování — totiž rostliny, zvířata, Zemi jako celek, která měla a má tak hlubokou účast na jeho vlastním vývoji? Probouzení k ekologickému vědomí sahá většinou jen tak daleko, jako přání zachovat vzniklé, v sobě dovršené dílo stvoření,<br /> <br /> Ano, chtít člověka jako ničitele tohoto díla stvoření držet stranou od přírody. Toto omezení však znamená zastavení vývoje. Jen v souvislosti s pokračujícím vývojem člověka a jen skrze něj jako iniciátora může být to, co se ve světě stalo, proměněno v nové stávání se. Neměl by snad být současný člověk, jehož vynalézavý duch má díky štěpení atomového jádra v rukou všechny prostředky k tomu, aby život na Zemi přivedl k několikanásobnému «Overkill», naopak také schopen, v rozšíření sebe sama, vštípit vývojový princip Zemi, přírodě, která ztuhla v dílo? Jak může sílu stávání se, kterou v sobě nosí, učinit plodnou pro nové procesy stávání se, které vyvedou přírodu z jejího hotového stavu? Tato poslední otázka stojí na počátku budoucí zemědělské kultury. Odpověď na ni nejprve přináší metodický pokyn Rudolfa Steinera:&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Duchovněvědecké základy pro zdárný rozvoj zemědělství'', Dornach 1995, přednášky z 10. a 12. června 1924.&lt;/ref&gt; «vycházet z člověka» a zemědělský podnik, má-li «naplnit svou podstatu», chápat jako «určitý druh individuality».<br /> <br /> Vydejme se na pole a pokusme se ve vnitřním klidu si zpřítomnit veškeré dění přístupné vnímajícímu a myslícímu nazírání, jež se odehrává nad zemí ve světle, vzduchu a teple, pod zemí v temnotě provlhlých, krystalických hlubin a mezi tím v kůži oživené půdy – pak se cítícímu vnímání zjeví hluboká příbuznost s tělesnou trojčlenností člověka ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|obrázek 5]], s. 90).<br /> <br /> Pod zemí narážíme na tvrdý, pevný, z života vypadlý, a proto mrtvý svět hornin a rovněž na vodní prvek hlubin. Pevná složka země spočívá v klidu, zachovává si svou krystalickou strukturu, která je během léta u zemského povrchu silněji vystavena procesům zvětrávání, v zimě se pod vlivem krystalotvorných sil okruhu stálic – Řekové jej nazývali «křišťálovým nebem» – prožívá ve své čisté krystalické přirozenosti.&lt;ref&gt;Tamtéž, přednáška z 10. června 1924.&lt;/ref&gt; Jako je mozek zrcadlem, které uvědomuje skrytou myšlenkovou činnost, tak krystalická přirozenost hornin příbuzných křemíku (křemeny, silikáty), podobně jako smyslové orgány, odráží krystalotvorné síly nejvzdálenějšího kosmického okruhu i síly planet vzdálených od Slunce (Mars, Jupiter, Saturn) v jejich nepřímém působení. Polárním způsobem to platí pro vápenec a horniny příbuzné vápenci, které ve své afinitě k planetárnímu, {{SE|94}}<br /> <br /> Vůbec sonnennahen Planeten (Měsíc, Venuše, Merkur), jejich síly na sebe vážou.&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; Zprostředkující postavení v této polaritě zaujímají jílové minerály, které svou pro minerální říši Země neobvyklou dynamikou přivádějí obě kráftové kvality prostřednictvím kořenů k růstu a tvarování rostliny. Tak pohlížíme na to, co se pod půdou táhne do hlubin, jako na hlavový pól této Rudolfem Steinerem tak nazvané «zemědělské individuality».<br /> <br /> Pokusíme-li se uvést geisteswissenschaftliche Hinweise do myšlenkové souvislosti s přírodovědně uchopitelnými fakty minerálního podloží půdy, ukazuje další fenomén na skutečnost, že se pod zemí nalézá hlavový pól «zemědělské individuality». Podobně jako v epifýze vystupuje krystalotvorba a její rozpouštění jako fyzický základ vědomí Já, tak se ve zvětrávací zóně půdy tvoří nejjemnější hexagonální krystalické lupínky. Krystalizují z amorfních koloidů hydroxidu hlinitého a křemičité kyseliny do takzvaných «sekundárních jílových minerálů». Ty se však mohou opět rozpustit zpět do koloidního stavu.&lt;ref&gt;Die Vermutung ist, dass die Bildung vorzüglich ein Winter- und die Auflösung (Verwitterung) ein Sommerprozess ist.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Polárně vůči hlavovému pólu pod zemí se nad zemí rozprostírá «břicho»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', Dornach 1995, Vorträge vom 10. und 12. Juni 1924.&lt;/ref&gt; zemědělské individuality. Zde, pod přímým působením kosmu, vzniká život způsobem jakési «vnější trávení» světla, tepla, vzduchu a vodních par. Zde vstupuje vše, co se rodí, formou a barvou do vnějšího zjevení, a vše, co zaniká, bere zjevení zpět do neviditelné vnitřní světa. Vše je v pohybu: raší rostlina, volně se pohybuje zvíře, činný je člověk; mraky táhnou, páry stoupají, déšť padá, vítr pohybuje každým jednotlivým listem, vlní se obilím, blesk zableskne a štěpí dub, hrom duní, planety obíhají své dráhy a slunce přináší nad zemí den a noc. Zde, ve Stoffwechselpolu zemědělské individuality, podléhá vše stálé proměně. Zatímco pod zemí proniká duchovně-živé, uvolněné od hmotného, zemí jako vnitřní hybnost — tak jako myšlenky prostupují hlavou&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; — tak se toto duchovně-živé nad zemí utváří formou a barvou v hmotném. To {{SE|95}}<br /> <br /> jen nadsmyslově uchopitelný život nakonec dohašína do formy a ve svém hanutí se v semenu znovu přináší na svět.<br /> <br /> Mezi póly Dole a Nahoře se horizontálně prostírá průzračně tenká kůže, půda, tvořící zárodečnou střed. Ta ve svých procesech nemá žádnou samostatnost, jako ji má rytmický systém člověka. Nelze tedy říci, že by půda měla plíce, srdce. V této souvislosti stojí za zmínku, že zemský povrch má stejně jako voda své přílivy a odlivy a ve střední Evropě se denně v průměru zvedá a klesá o 80 cm.&lt;ref&gt;Siehe hierzu die Forschungen von Gerhard Jentzsch am Lehrstuhl für Angewandte Geophysik an der Universität Jena.&lt;/ref&gt; A přece půda dýchá jako zvíře a člověk: přijímá kyslík a vydává oxid uhličitý. Jenže toto dýchání neprobíhá z niterně-vlastního impulsu, nýbrž je výsledkem exogenního spolupůsobení sil pólů Dole a Nahoře v půdě. V dynamice jílových minerálů lze spatřit jakési srdeční funkce. Ale i ty jsou podněcovány zvenčí a sledují rytmus impulsovaný Sluncem, který ročními cykly řídí a harmonizuje procesy rozpouštění a vázání látek v půdě. Z toho lze porozumět, proč Rudolf Steiner půdu apostrofoval jako «bránici»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', Dornach 1995, Vorträge vom 10. und 12. Juni 1924.&lt;/ref&gt; zde uvažované individuality. Tato bránicová kůže ve svých funkcích zrcadlí součinnost živlů země, vody, vzduchu a tepla v rytmech slunečního roku. Kultivovaná půda je tedy charakterizována tím, že staletími trvajícími orebními a rostlinopěstitelskými opatřeními — zejména hnojením kravským hnojem — obdržela nad svou «přírodní vlohu» dispozici k rozvoji svébytného rytmického orgánu: dispozici k vyrovnávající a rozvoje schopné «středu».<br /> <br /> V profilovém uspořádání tohoto bránicového orgánu středu, v půdě, opakuje se v malém trojčlenná vertikalita zemědělské individuality. V svrchní půdě, v takzvaném A-horizontu, nacházíme tmavší, vzdušně strukturovanou, pozůstatky rostlin protknutou humusovou vrstvu — sediment metabolické aktivity nad zemí, který do ní bakteriálními a jinými přeměnami vdechuje cosi jako svébytný život. Polárně k této oživené vrstvě se v podloží nacházejí ložná, nevyvetralá, mrtvá hornina — do půdy nahoru vyčnívající hlavový pól, C-horizont. Na jeho hranici se hornina vystavuje {{SE|96}}<br /> <br /> rozkladným, krystalický minerální svazek ničícím silám eroze. Mezi A- a C-horizontem se člení zvětrávací nebo B-horizont, v němž se uskutečňuje primární (zvětráváním) a sekundární (novou krystalizací) tvorba jílu. Jílem obohacený B-horizont představuje vlastní střední článek v půdě. Jeho dynamika zrcadlí rytmy Jahreslaufu: směrem dolů, k hlavové straně, zadržuje oživené atmosférické vody a s nimi v ní rozpuštěné látky proti gravitaci; směrem nahoru vstupuje do spojení s humusem (jílo-humusový komplex) a pečuje o procesuální kontinuitu v budování Bodenfruchtbarkeit.<br /> <br /> Zwerchfellorgan půda se zdá, měřeno rozměry výšin, jež se nad ní rozprostírají, a hlubin, jež se dole pohledům vymykají, být pouhým ničím. A přece je vším! Z ní vyrůstá vyšší rostlinná příroda, jež tvoří životní základ pro existenci zvířete a člověka na Zemi. Je to kořen rostliny, který vertikálně směřuje dolů k zemskému středu, a je to výhonek, který z vegetačního bodu klíčku v rytmické listové posloupnosti vertikálně stoupá vstříc Slunci a, obklopen Stoffwechselgeschehen ve světle, vzduchu a teple, v Blüten-, Frucht- und Samenbildung připravuje výživné látky pro zvíře a člověka v živé kompozici. V kvetoucí rostlině a stromové přirozenosti tvoří si zemědělská individualita přirozeně a jen v duchu uchopitelně svůj obraz. Duchovní tyč, jež nadsmyslově spojuje Erdentiefen se slunečními výšinami, jež v trojčlenném uspořádání sjednocuje síly tíže a tíhnoutí k vertikalitě, vtěluje se obrazně každý rok v rašení a výhonu rostlin.<br /> <br /> Rostliny a spolu s nimi zemědělská individualita stojí ve vztahu k trojčlennosti člověka na hlavě. Jak hluboko sahá zde příbuzenský vztah k člověku a zvířeti, ukazuje se v následujícím: Kořen ohmatává, podobně jako smyslový orgán rostliny, látky zemských hlubin. Přenese-li se fruktifikační proces rostliny až dolů do kořene, jako je tomu například u mrkve, zesílí a zabarví se kořen do zářivé červenožluté a prostoupí jeho jemnou tkáň sladkostí a vůněmi. Vzniká výživný plod, který svrchovaně vyživuje hlavu, nervově-smyslovou organizaci jako celek ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90). Plodí-li rostlina naopak v souvislosti se tvorbou semen vysoko nad zemí, jako je tomu například u obilovin, pak vzniká jako výživný plod<br /> <br /> … a silová kompozice, která vyživuje soustavu látkové výměny a končetin u člověka i zvířete. Vše, co mezi těmito póly vyrůstá ve stonku a listu jako potravní plod — například kedlubna (stonek), růžičková kapusta (pupen) nebo listová zelenina (salát, zelí, špenát atd.) — vyživuje a posiluje rytmický střed. {{SE|97}} V biologicko-dynamickém zemědělství je běžnou praxí toto pravidlo následovat: pícní mrkev pomáhá u telat podněcovat smyslovou aktivitu a dávat jim lesklou srst, u krav je to krmná řepa; naopak, má-li se podpořit látková výměna, má-li být zvíře radostně pohyblivé, přichází na řadu krmení lněným semenem; k rozvoji síly u koní je to „oves, který bodá&quot;. Vše, co se ve vegetativní oblasti utváří jako stonek a list — v bylinách, trávě, jeteli atd. — je základním krmivem pro dojnici žijící v přísném rytmu.<br /> <br /> Duchovně uchopitelná, v duchu skutečná idea zemědělské individuality otevírá chápajícímu pohledu brány do všech oblastí zemědělství; on je shrnuje jako orgány bytostného celku — příkladně to má být znázorněno v kapitole o otázce hnojení. To od základu vyžaduje změnu smyslu [Sinnesänderung]. Lze překonat duální poměr člověka a světa ve vědách, který metodicky vylučuje duchovně-duševní stránku poznávajícího a mravně jednajícího člověka. To platí tím více, přechází-li se tento velký, od člověka se odvíjející ideový celek v čin myšlením. V činu se osvědčuje jeho plodnost a skrze ni jeho pravda.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Viergliederung_des_Menschen_und_die_Geschlossenheit_des_Hoforganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hofového organismu ===<br /> <br /> Tělesný organismus člověka zahrnuje v sobě mikrokosmicky vše to, co se makrokosmicky rozkládá jako svět přírodních říší. Existuje tu úzký příbuzenský vztah, který se odhalí, srovnáme-li trojstupňovost přírody — říši anorganicko-fyzického, říši oživené rostlinné přírody a říši oduševnělé živočišné přírody — s tělesnou organizací člověka. Tak jsou v lidském těle účinné všechny látky, síly a zákony, které ovládají anorganicko-mrtvou minerální říši … {{SE|98}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 6, S. 98.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 6: Die Viergliederung des Menschen und der Organismus als Leib der Individualität.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> konstituují a které vědy fyziky a chemie se snaží prozkoumat. Například struktura trámečků ve vnitřní stavbě stehenní kosti v přechodu k ohnutému kyčelnímu kloubu je taková, že s minimem minerální substance (převážně fosforečnan vápenatý) je dosaženo maxima statiky. Podobně je tomu s podpůrnými tkáněmi, s konstrukcí kostry jako celku. Celé tělo je ve stavbě a funkci všech orgánů, v jejich pevných podpůrných tkáních a v jejich hospodaření s tekutinami a teplem prostoupeno a protkáno čistě fyzickou, moudrostí naplněnou zákonitostí. Ta tvoří — ohraničena na podobu těla — fyzické tělo, evolučně nejdokonalejší bytostný článek člověka. Svůj nejpřesnější výraz nachází ve stavbě a funkci smyslového systému. Podstata fyzického těla je nadsmyslová a zjevuje se ve všem viditelném (Obrázek 6).<br /> <br /> Co tedy v říši minerální vystupuje odděleně jako „mrtvá&quot; příroda, v čistě fyzické organizaci — to se v rostlině, zvířeti a člověku funkcionálně proplétá s vyššími bytostnými články. Takovým je především éterické, životní nebo časové tělo, jež světu rostlin propůjčuje život prostřednictvím éterkových sil všestranně proudících z kosmu. Je v sobě proudícím životem, který se podle druhu rostliny nadsmyslově vymezuje v „tělo&quot;, přivlastňuje si specifickým způsobem látky země proti tíži, jakož i<br /> <br /> a jejich sil si přivlastňuje a z nich buduje příslušné fyzické tělo. Jako architekt fyzického se životní tělo neprojevuje jako takové, nýbrž ve formách rostliny. Proto byl pro Goetha tvar a jeho metamorfóza — například v listové posloupnosti — východiskem jeho bádání o bytostné povaze živého. {{SE|99}}<br /> <br /> Vše, co se v rostlinné říši rozprostírá jako bytostná povaha živého, nalézá na vyšší stupni sjednocení v životním těle člověka a projevuje se v proudících tělesných tekutinách, v krvi, v lymfě a v sekrecích žlázového systému, jež regulují veškeré životní procesy (Obrázek 6). Éterické tělo je zdrojem zdraví. Nemoci mají svůj původ v duševnu. K jejich léčení nachází éterické tělo podporu v tom, co je jeho bytostné povaze vždy specifickým způsobem konformní — a to je svět léčivých rostlin. Paracelsus vyjadřuje v podstatě toto: Neexistuje nemoc, která by nemohla být vyléčena nějakým «bylinkou» nalezatelnou v rostlinné říši.<br /> <br /> Jako člověk nese ve stavbě svého těla přeměněnou minerální a rostlinnou říši povýšenou na vyšší stupeň, tak je i ve svém třetím bytostném článku — v duševním nebo astrálním těle — spřízněn s duševnem rozvinutým v živočišné říši (Obrázek 6). Zvířecí organizace se dovršuje zvířecí duší, která prostupuje fyzické tělo i tělo životní. Tento duševní článek přešel do zvířecího těla v podobě i funkci. Každý živočišný druh se tak morfologicky a fyziologicky člení ve vysoce diferencované nitro a vnějšek a disponuje rovněž druhově specifickým systémem končetin, skrze nějž se zvíře může volně pohybovat v živlech, které převládajícím způsobem podmínily jeho formování. Zvířecí duše se však projevuje především v «jak a co» činností, jež zvíře tělesně vázáno vykonává ve svém životním prostoru — tak žije červ v zemi, ryba ve vodě, pták ve vzduchu, hmyz v teple. Na základě tohoto v orgánovou činnost vázaného duševna zvířete mohl Goethe říci: «Zvíře je poučováno svými orgány. Člověk svými poučuje a vládne jim.» Duševní nebo astrální tělo je zdrojem vědomí; jeho fyzickým základem je nervová a smyslová organizace. {{SE|100}}<br /> <br /> I v člověku žije část duševna ponořena do životních pochodů — jako pudy, žádosti a vášně, pocity hladu a žízně a podobně. Ve své od těla osvobozené části žije duše sama v sobě a stává si vědoma svého ryze duševního prožívání — například toho, co vnímá jako pravdivé, krásné a dobré, ale i toho, co prožívá jako moc odchýlení ke zlému. Tímto článkem duše, který se osvobozuje z těla, povznáší se člověk z vázanosti na přírodu.<br /> <br /> V uvědomělém duševním životě cítí se člověk prostoupen něčím, co se mu teprve na cestě sebepoznání odkrývá jako jeho nejvlastnější bytostná povaha, jako jeho Já ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#98|Obrázek 6]], s. 98). Fyzickým základem působení Já v těle — Já-organizací — je krev. «Krev je ústředním orgánem organismu.»&lt;ref&gt;Lothar Vogel: ''Der dreigliedrige Mensch'', Dornach 1979, S. 147.&lt;/ref&gt; Je to tato v sobě samé spočívající jáství člověka, která má moc a sílu prostupovat, proměňovat a individualizovat tři popsané bytostné články. Vtiskuje tělu duševnímu, tělu životnímu a tělu fyzickému Já-organizaci. V této Já-činnosti přeměny a přivlastnění bytostných článků k výšinám jeho duchovního bytí leží pramen veškerého budoucího vývoje člověka i Země.<br /> <br /> Jako trojčlennost vede i čtyřčlennost k uchopení pojmu individuality. V Já-obdarování člověka se tento pojem naplňuje. Pojem organismu naproti tomu — pojmu uzavřenosti do sebe — se naplňuje již v živočišné říši, nikoli v pouhým životem obdařené rostlině. Ta by se teprve tehdy jevila jako úplný organismus, kdybychom k výhonku připočítali zemi, v níž koření, a k listu i ke květu kosmický obvod, do nějž se rozevírá.<br /> <br /> Pojem organismu se naplňuje, pokusíme-li se myslet spolupůsobení tří bytostných článků — fyzického těla, těla životního čili éterického, těla duševního čili astrálního — jako celek. Co teprve nadsmyslové poznání zpřístupňuje myšlení jako skutečnost, to může učit nazírání zvířete. Teprve s obdarováním astrálním tělem — totiž duševnem pronikajícím zemskou substanci, jak je tomu u veškeré živočišnosti — vzniká vnějšek a niternost: «V astrálním těle povstává zvířecí utváření navenek jako celá podoba a dovnitř jako utváření orgánů […] Je-li toto utváření dovedeno až do svého konce, formuje se to živočišné.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner, Ita Wegman: ''Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst'', GA 27, Dornach 1991, S. 35.&lt;/ref&gt; {{SE|101}}<br /> <br /> Touto charakteristikou je dán klíč k prohloubenému, obrazně myšlenkovému utváření pojmu organismu, resp. «uzavřenosti do sebe». S pohledem na zemědělství otevírá tento pojem možnost nechat zemědělský podnik z důsledně vědomé metamorfózy minulého znovu vzniknout — a to z moci a síly vědomé duše. Zůstalo-li by se u toho, bylo by to pouhé — byť vědomé — opakování toho, čím kdysi bylo periferní prostoupení dvora a gemarkování celé gemarkace. Ale jak je to s metamorfózou někdejšího duchovního středu, církve? Tento střed se v průběhu sebeuvědomění přesouvá do samého člověka. Člověk se musí naučit, aby v erkraftování své Já-individuality sebetvoříce probouzel mravní impulsy, které jej v práci vedou tak, že se makrokosmicky daná stanovištnost dvora bytostně rozvíjí v «zemědělskou individualitu». Jako trojčlennost vede pohled na vertikální členění dvora, na osu Země–Slunce, tak čtyřčlennost vede na plošně horizontální orientaci gemarkace — těla této individuality. Trojčlennost zpřístupňuje duchovní uchopení zemědělské individuality, čtyřčlennost ukazuje cesty praxe, jejího uskutečnění, jejího bytostného naplnění.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Bild_der_Viergliederung_der_landwirtschaftlichen_Individualität&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Obraz čtyřčlenné struktury zemědělské individuality ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_physische_Organisation&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Fyzická organizace ===<br /> <br /> Z raně středověkého původu tvořila gemarkace vesnice nebo solitárního dvora zaokrouhlenou plošnou jednotku. Je to stanoviště, na němž kráčivá působení sil a substance kosmu a Země vždy svým specifickým způsobem spolupůsobí a přinášejí se v podobě kulturní přírody k jevu.<br /> <br /> Fyzický základ tvoří vztahové předivo «živlů» — Země, vody, vzduchu a tepla — proměňující se v rytmech ročního běhu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|Obrázek 7]], s. 102).<br /> <br /> Erdigně pevný, krystalický základ gemarkace se vybudovává z horninových útvarů zemské kůry. Ty vystupují na hranici vzdušného obkruhu v mnohostranném reliéfu — údolí a výšiny, expozice {{SE|102}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 7, S. 102.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 7: Die physische Organisation oder der physische Leib des landwirtschaftlichen Organismus.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> podle světových stran atd. –, které samo modifikuje rytmické spolupůsobení čtyř živlů. Povrchová podoba každé gemarkace tak vypráví o své zemské a krajinné historii. Zvětrávání — to jest působení živlů vody, vzduchu a tepla na živel erdigně pevného — vytváří minerální kostru půdy, která se v závislosti na výchozí hornině skládá z hrubšího nebo jemnějšího zrna křemene-pazourku a jejich silikátových příbuzných, vápence a jeho příbuzných a dále z jílů. Toto ryze minerální složení se ukazuje tím významnější pro úrodnost půdy, čím vyrovnaněji a hlouběji je vybudováno.<br /> <br /> Živel vody prostupuje půdu rozmanitými způsoby. Zčásti se vyskytuje v koloidálním stavu svázaný s nejjemnějšími jílovými mineráliemi, zčásti jako hydrátové obaly půdních částic, zčásti jako pórová voda, zčásti jako průsaková voda a voda spodní. Uvolněn od živlu zemského odhaluje svou soudržnou, v sobě pohyblivou přirozenost v dešťové kapce, v tocích, rybnících a jezerech. Cestou výparu splývá konečně s živlem {{SE|103}}<br /> <br /> vzdušným, v mlze se formuje v nejjemnější kapičky, v oblacích v hrubší, a v proudícím dešti se z vzdušného obkruhu uvolňuje, aby se znovu spojil s živlem zemským. Každý statek se může šťastným nazývat, hraničí-li gemarkace s tokem řeky nebo jezera, prochází-li jí potok, živený snad pramenem, nebo chová-li mokřadní biotop s vysokou hladinou spodní vody nebo rybník. Jako terénní reliéf, tak i vodní hospodářství vtiskuje gemarkaci statku nebo vesnice — v závislosti na množství a rozložení srážek v průběhu roku — nezaměnitelně osobitý charakter.<br /> <br /> Živel vzduchu spočívá tu klidně nad gemarkací, tu se tiše přelévá přes krajinu, tu se přes ni žene bouřlivě. Podobně jako srážky, ba ještě spíše vzdušné proudy ve větru a počasí přesahují přes celé země a moře, avšak na každém místě země, kde jim překážky kříží cestu — ať je to hřeben hor, nebo stromy, živé ploty atd. –, vzdouvají se vírem, tlumí nebo se zcela uklidňují. Zejména přízemní vrstva vzduchu setrvává pod rostlinným porostem déle a je v neustálé výměně s půdním vzduchem, jenž dlí v puklinách a pórech svrchní půdy jednou déle, jednou kratší dobu. Ryze fyzický, anorganicky mrtvý charakter živlu vzduchu se projevuje v jeho látkovém složení. Hlavní složky — kyslík a dusík, v živém světě nejvýš aktivní látky — vytvářejí ve vnějším vzduchu sloučeniny samy se sebou, a jsou proto v nejvyšší míře reakčně inertní. Jinak se chová živel vzduchu v půdě. Tam vstupuje do vztahu s živly Země a vody a oživuje se k plné reakční síle, navazuje nová spojení. Jiným způsobem projevu pohybujícího se vzduchu je tlak, který vyvíjí, když v bouři a větru zvedá vodu ve vlnách, rozechvívá obilím, třese topoly a nechává padat celé lesy.<br /> <br /> Teplo se jako živel projevuje nejčistěji jako sálající teplo. Obecně se však odhaluje nepřímo na živlech a skrze ně — Zemi, vodě a vzduchu. Propůjčuje jim jejich vlastní dynamiku v procesuálním dění. Teprve skrze teplo se odhalují jejich specifické fyzické vlastnosti. Jeho nepřítomnost v zimě nechává půdu mrznout, tuhnout do živlu erdigně pevného; v letních vedrech nabývá vrchu spolu s vzduchem; na jaře proniká svými sourozeneckými živly, probouzí jejich vzájemnou dynamiku, oživuje půdy a připravuje je pro přijetí osiva; na podzim podobně, avšak pak se před zimou z tohoto svazku uvolňuje a každý z živlů vstupuje do svého zvláštního bytí. Podle expozice {{SE|104}}<br /> <br /> reliéfu vůči slunci — jižní svah, severní svah — vznikají v rámci gemarkace teplejší nebo chladnější stanoviště; stromové živé ploty, rozptýlená výsadba ovocných stromů, lesní ostrůvky atd. vytvářejí na malé ploše vyrovnaný tepelný hospodářský systém.<br /> <br /> Prostřednictvím tepla vznikají silové vztahy mezi živly. Toto fyzicko-anorganické předivo vztahů se mění místo od místa. Čím více se však při utváření hospodářství v uměleckém přiblížení uplatňuje organismusprinzip, tím více se elementární dění uzavírá do individuálního celku. Vzniká, příslušná typus stanoviště odpovídající, kompozice fyzikálních zákonů, sil a substancí působících ve čtyřech živlech. Tuto kompozici lze nazvat fyzickou organizací «zemědělské individuality», analogicky s «fyzickým tělem» člověka. Tato fyzická organizace pozemkového katastru hospodářství nebo vesnice je nadsmyslové bytostné povahy. Vystupuje smyslově ve světě látek ztuhlém do podoby, který je vlastní danému stanovišti, a jako taková je evolučně předem dána z minulosti. Poskytuje fakta, která musí zemědělec znát — pokud jde o geologickou stavbu, typy půd, hydrogeologické poměry a klima v malém i velkém měřítku —, ba více než to: musí s nimi srůst, pokud jde o odbornou praxi. Možnosti, jak v tomto předem daném světě faktů optimalizovat součinnost čtyř živlů ve prospěch pěstování kulturních rostlin, se omezují na zásahy do nejsvrchnější kůže zemské kůry, do půd, do onoho «bránicového orgánu» mezi «výšinami» a «hloubinami» krajiny. Jde přitom o výkon umění zpracování půdy, zavlažování a odvodnění, meliorace, terasování, hrázování a ochrany před větrem atd.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Lebensorganisation&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Životní organizace ===<br /> <br /> Tak jako má rostlina, zvíře a člověk, má i zemědělský organismus, který lze chápat jako tělo «zemědělské individuality», životní organizaci, «éterické čili živé tělo», jež si přičleňuje své bytostné povaze odpovídající «fyzické tělo» ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#106|Obrázek 8]], str. 106). Člověk je v pokušení ztotožnit toto živé tělo se souhrnem života, který každoročně vyrůstá v rostlinném světě. Kde však zůstává tento život, který se v podobách rostlin jeví, když rostliny na podzim odhazují listí nebo zcela odumírají? Dalo by se odpovědět: Život se stahuje zpět do semen, do humusu nebo do ''kambia''. Avšak i tato jsou jen zjevy živého {{SE|105}}<br /> <br /> v proudu vznikání a zanikání. Život sám je nadsmyslový. Organizace éterických formativních sil hospodářství prochází v rytmu slunečního roku střídavými stavy svého smyslově vnímatelného jevu. Od podzimu přes zimu žije stažena do čistě duchovní účinnosti v zemi, «v hlavovém pólu zemědělské individuality». V klíčení a zrání rostlin na jaře přes léto se pozvedá do «břicha zemědělské individuality». Vtiskuje se do života každé se utvářející podoby rostliny a jejích látkových kompozic v kořeni, stonku, listu a kvetu a opět se uvolňuje, když rostliny na podzim odumírají.<br /> <br /> Éterické čili živé tělo zemědělské individuality se odhaluje ve stoupajícím roce v souhrnu životních jevů, ve klesajícím roce opět mizí a je pak vnímatelné jen otevřenému duchovnímu zraku. Diskontinuita je jen zdánlivá.<br /> <br /> Vše živé stojí bytostně ve vztahu k živlům. Čím vyváženěji jsou vůči sobě země, voda, vzduch a teplo v poměru, tím rozmanitěji se může život přinést ke zjevení. Tento fakt se zřetelně vyslovuje v protikladu tropického deštného pralesa a písečné pouště. V prvním případě dosahuje rozmanitost druhů rostlin, stlačených na nejmenší prostor, maxima — v tropickém pralese Brazílie například přes sto druhů stromů na hektar —, v druhém případě se vůbec nebo jen řídce rostlinný život rozvíjí.<br /> <br /> Veškerému živému leží v základu životní organizace, složená z množství formativních sil, které vstupují se světlem slunce. V ní jako v celku se uskutečňují v navzájem se podporujícím střídavém vztahu životní procesy; jsou původci a nositeli zdraví. Samoregulace a trvale udržitelnost přírodního biotopu o tom vydává svědectví. Životní organizace hoforganismu je proto tím zdravější, čím všestranněji je tato v souladu se stanovištními faktory prověřena. Tento stav trvalého zdraví vytvářet je neustávající kulturní úkol člověka. Na něm závisí konstelace formativních sil živého, podle nichž se kulturní rostlina může podle svého typusu utvářet. Na této hospodářstvím podmíněné konstelaci formativních sil spočívá výživná hodnota výživných plodů a léčivá síla bylin, stejně tak kvalita humusu a plodnost půdy vcelku. Každý druh rostliny přispívá tedy k tomu, aby se z plnosti kosmických periferních sil mohla tvořit hofovému nebo vesnickému organismu vlastní životní organizace, která fyzické organizaci jako její utvářející architekta {{SE|106}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 8, S. 106.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 8: Die Lebensorganisation oder der Lebensleib des landwirtschaftlichen Organismus.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> nadřazena. Je nositelkou životního dění, které se ve formách rostlin stává vnímatelným obrazem, nadsmyslově se však darlebt jako v čase působící «tělo časů čili bildekräfteleib». Ve všem živém je nositelem vývoje. Na toto tělesné dění v čase chce pojem «biologicko-dynamický» poukazovat.<br /> <br /> Příroda se organizuje nutností svých zákonitostí do diverzity po svém způsobu; v zemědělském organismu připadá tento úkol uměleckému tvoření člověka. Vědomým herausgestaltungem éterické organizace hofové nebo vesnické gemarkace se zemědělec, jako tomu bylo kdysi ve starém selství, stává na nový způsob tvůrcem kulturní krajiny. Pěstováním kulturních rostlin sice ničí vzrostlou Wildnatur, ale buduje ji znovu jako Kulturnatur. Zatímco na fyzické rovině jsou jeho gestaltungskräftem úzce stanoveny meze, je v herausgestaltungu životní organizace Hoforganismu vyzýván k nejvyššímu uměleckému mistrovství. Musí překonávat rozpor jednostrannosti v pěstování a mnohostrannosti jako principu zdravé {{SE|107}}<br /> <br /> živosti prostředkem umění. Musí z ideálního prožívání celkové souvislosti betriebsního organismu přijímat opatření, která proměňují přírodní biotop v kulturní biotop. Ve vědomém novém stvoření musí být organismus zemědělství z devastovaných monokultureinöd urzellenhaft znovu herausplastiziert. Pokud jde o uměleckou celkovou durchgestaltung hofindividuální životní organizace, přicházejí v úvahu následující opatření ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#106|Obrázek 8]], s. 106):<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Fruchtfolge_im_Acker-_und_Gartenbau:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Fruchtfolge v zemědělství a zahradnictví: ====<br /> <br /> Dostupná orná půda je rozdělena tak, aby různé obilniny, okopaniny a pícniny – v zahradnictví různé druhy zeleniny –, které v jednom roce stojí vedle sebe každá na svém dílu, byly v následujících letech na témže dílu pěstovány postupně za sebou. Umění spočívá v tom, nechat jednotlivé polní plodiny – podle toho, zda humus obohacují nebo čerpají, zda jsou mělko- nebo hlubokokořenné, zda jsou náročné na hnojení nebo méně náročné – tak navazovat jedna na druhou, aby se předcházelo chorobám, podporovala se chuť k růstu a fruktifikace (výživná hodnota) a celkově se úrodnost půdy zachovávala, nebo lépe ještě zvyšovala. Velký význam má přitom to, aby osivo zůstávalo v podniku, tj. pocházelo z vlastního dalšího pěstování nebo ze šlechtitelského zpracování. Kultura polního hospodářství pracuje především se silami kosmu, které působí prostřednictvím země – křemene a vápna a zprostředkovaně skrze jíl – nepřímo zdola nahoru na růst rostlin. To se projevuje zvláště v pěstování obilnin, kde se ve srovnání s planou trávou celá rostlina v stéblu, listu a semeni prostupuje procesem fruktifikace.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Rückführung_des_Gartenbaus_in_den_Hof-_und_Dorforganismus:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Začlenění zahradnictví do organismu statku a vesnice: ====<br /> <br /> Děje se to zčásti obohacením polního osevního postupu polním pěstováním zeleniny, zčásti pěstováním jemné zeleniny, květin a bylin na ohrazeném areálu a pěstováním pod sklem. Zde v blízkosti statku je také místo pro včelín. Integrace všestranného zahradnictví zajišťuje kvetení a plodení od časného jara až do pozdního podzimu. Doplněno kvetoucími pásy v zemědělství se tak druhová rozmanitost jednoletých rostlin v míře bohatí až na hranice katastru obce. {{SE|108}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Rückführung_des_Obstbaus_in_den_Hof-_und_Dorforganismus:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zařazení ovocnářství zpět do organismu statku a vesnice: ====<br /> <br /> Vysoké kmeny co největší druhové rozmanitosti mají své místo podél polních cest, na mezích, na terasovaných svazích nebo na statkových ovocných loukách. Blahodárný účinek kultury ovocných stromů – obohacující krajinný obraz po celý rok – by měl prostupovat celou pozemkovou gemarkací statku a vesnice. Polokmeny a nízké intenzivní ovocné výsadby by měly stát v přiměřeném poměru k ostatním kulturám.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Eingliederung_und_Bewahrung_von_Wiesen_und_Weiden:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Začlenění a ochrana luk a pastvin: ====<br /> <br /> Jejich místo je v oblastech s vysokými srážkami, na svazích ohrožených erozí, na mělkých pastvinách a suchých polovinách využitelných jen extenzivně, především však všude tam, kde se mělce pod povrchem vyskytuje spodní voda – například po obou stranách podél potoků a řek, v nivách, u rašelinných sníženin nebo v přechodných rašeliništích. Rozorávání travních porostů (pěstování kukuřice) prostřednictvím odvodňování nebo snižování hladiny spodní vody by se mělo co nejdůsledněji zamezovat. Travní porost je odolný vůči záplavám a jako trvalá kultura působí čistícím způsobem na spodní vodu přitékající k otevřenému recipientu – zejména díky dlouhým sacím kořenům trav. Odčerpává z ní dusičnany pocházející ze vzdálenějších oblastí obilnářství. Trvalý travní porost se v důsledku pastvy a sečení nachází trvale ve vegetativním stadiu růstu. Proto potřebuje dostatek vody – nebo přesněji: éterické formativní síly, jež působí skrze živel vody; tedy vodu vystavenou silám Stoffwechselpol-u zemědělské individuality. Tato podmínka je splněna, nachází-li se spodní voda mělce pod povrchem (40 cm pod terénem), nebo při umělých loukách nebo v zavlažovacím hospodaření ve «svahové kultuře».<br /> <br /> Dokonalou formu umělých luk bylo možné nalézt ještě v polovině 20. století v polohách středohoří. Autor mohl v Rhönu krátce před zničením těchto mistrovských děl obdivovat poslední zbytky takzvaných Buckelwiesen – hrbolkových luk. Jejich zakládání, «hnojení» čistou vodou, pěstování, sečení na seno a přinášení sena do stodoly na ramenou v rozložených prostěradlech bylo výlučně nesmírně náročnou ruční prací. Odměnou bylo až pět sečí za rok. Z mlýnského příkopu ležícího výše na svahu údolí se směrem dolů stavěl jeden hrbol vedle druhého se střechovitými bočními plochami. Na hřbetě těchto hrbolových střech vedl kolmo od mlýnského potoka méně než lopatu široký slepý příkop s nulovým spádem. V době závlahy, závislé na fázích měsíce, tekla voda plošně na obě strany přes hranu slepého příkopu a stékala {{SE|109}}<br /> <br /> rychle pronikala travní drnou a shromažďovala se znovu ve střešním žlabu mezi dvěma hrboly. Ten pokračoval dál a stával se hřebenem příští řady kopečkovitých střech připojujících se níže po svahu – a tak to šlo stupeň po stupni dolů až do dna údolí.<br /> <br /> U tohoto druhu závlahového umění nešlo primárně o provlhčení podloží, nýbrž o rychle properlující pohyb vody – zpravidla chudé na minerály a zejména na dusík – skrze travní drn. Lze se domnívat, že vodě přísluší zde hnojivý účinek. Zdá se, že voda příjmem kyslíku – kyslíku jakožto nositele života&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', Vortrag vom 11. Juni 1924, GA 327, Dornach 1999, S. 68f.&lt;/ref&gt; – při pohyblivě-zurčícím průtoku oživuje růst trav a bylin takovým způsobem, že na těchto zpravidla minerálně chudých půdách bylo dosahováno kvalitativně i kvantitativně nejvyšších výnosů.<br /> <br /> Umělé louky jako krajinný prvek tvořící a oživující krajinu v podobě svahových nebo hrbolkových luk padly za oběť technologickému věku. Tato větev kdysi vysoké landbaukunst nedokázala obstát.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anpflanzung_von_Hecken,_Feldgehölz-_und_Bauminseln:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Výsadba živých plotů, polních remízků a stromových ostrovů: ====<br /> <br /> Zde se naskýtá příležitost přidělit všem dřevinám – keřům i stromům domácím v krajinném okolí – jejich místo v katastru obce, v živých plotech a remízcích, a tím v polní krajině zakládat chráněná území s vlastním mikroklimatem a celou gemarkaci samu nechat stát se harmonicky utvářejícím článkem kulturní krajiny. Výsadby slouží v otevřených krajinách jakoby jako náhrada lesa. Největší floristická a zároveň faunistická hustota kulturní krajiny se nachází na lesních okrajích, v přechodových a zároveň zónách pronikání otevřené polní a luční krajiny a lesa. Zde se patro nad patrem vrství druhově bohatá flora trav a bylin, pak nízko i výše rostoucí keřové porosty a konečně vysoko rostoucí rozložité koruny stromů. Týž výstavbový plán a tutéž ekologickou funkci mají živé ploty. Jsou vůči dvěma stranám polního katastru jakoby dvěma k sobě přiloženými, vzájemně prorůstajícími lesními lemy – stejně tak polní remízky a stromové ostrovy. {{SE|110}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Wald:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Les: ====<br /> <br /> Musí být spolu se zemědělstvím viděn jako jeden celek. Ano, přísně vzato k zemědělství náleží, stejně jako všechny výše jmenované funkční články životní organizace. Les mnohdy obklopuje katastr statků a vesnic, spojuje je a propojuje do sítě. Les plní uvnitř kulturních krajin nadřazenou, oživující funkci. K tomu působí vyrovnávajícím způsobem na klima a společně s katastrem statků a vesnic uchovává a profiluje po celé věky ráz kulturní krajiny v širokém měřítku.<br /> <br /> Les nemůže být předmětem pouhého lesnictví, ale ani pouhé ochrany přírody. Jeho využívání je – jako je tomu u každé polní gemarkace – kulturním úkolem, který se naplňuje v jeho utváření jako «trvalého lesa», jehož cílem je druhová rozmanitost dřevin odpovídající daném stanovišti. Trvalým lesem se stane teprve skrze soustavnou péči a využívání. Ponechat přirozené rezervace přirozenému stavu vede zpět do antropogenně podmíněné divočiny skrze zanedbání.<br /> <br /> Každý ze jmenovaných životních orgánů je sám o sobě již uměleckým stvořením přesahujícím přirozený biotop. O to více to platí, pokud jde o kompozici těchto životních článků v celek životní organizace hospodářského nebo vesnického organismu. Veškerá působení sféry stálic, planet, Slunce, Měsíce a Země se do ní vtiskly v průběhu roku a vstupují do «semenného stavu» «Všeobecně-Rostlinného» – do humusu uchovávajícího život. Rosenkruciánští alchymisté jej proto nazývali «Universálním semenem Země» (mateřská půda), na rozdíl od «individuálního semene», jež, tvořeno jednotlivou rostlinou, padá na mateřskou půdu. Humus nese pozemsky-zrozeně prožitý život předchozích let do přítomnosti. Proto jej lze strukturálně i substanciálně označit jako «paměť Země». Lze říci: v něm žije – v pozemsko-látkové formě ztuhlý – princip Všeobecně-Rostlinného. {{SE|111}}<br /> <br /> Je třeba rozlišovat mezi živými silovými proudy (jež tvoří život rostlin a ve svém celku tvoří jejich éterické čili životní tělo) a těmi, jež jako síly vyššího druhu vyzařují z astrálního světa kosmu. Jsou to síly, které se u zvířete rozvíjejí ve své<br /> <br /> duševním těle zvnitřnily, k prožívání hladu a žízně, vnímání bolesti a tak dále. Na proudící životní procesy rostlin působí tyto astrální síly z vnějšku tak, že je tvoří, formují, utvářejí a zadržují. Tvoří a zadržují proudící život do podoby kořene jinak než do podob stonku, listu a květu. Tvořivé síly se spojují s proudícím životem a vytvářejí si odraz v jakékoli vnější podobě rostlinného druhu, modifikovaný stanovištně odlišným spolupůsobením sil Země a kosmu. Podíváme-li se na druhovou rozmanitost trav a obilovin, na povahu bylin, trvalek, keřů a stromů jednoho statku a na jejich celkovou kompozici, pak se v jejich smyslově vnímatelných podobách zjevuje to, co se ve skrytu v tvořivě silném proudění prožívá jako éterická organizace organismu statku jako celku.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Seelenorganisation_oder_der_Astralleib_des_landwirtschaftlichen_Organismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Duševní organizace neboli astrální tělo zemědělského organismu ===<br /> <br /> Z téže nadsmyslové oblasti, z níž vyzařují síly, které se rostliny takřka jen dotýkají z vnějšku, formují ji v růstu a nechávají ji odumřít do formy, pochází duševní neboli astrální tělo zvířat, které se ztělesňuje v těle zvířat a jako jejich duše je prozařuje zevnitř. Toto duševno, zjevující svou bytost, vymezuje zvíře navenek v jeho podobě a člení je dovnitř v řadu jeho orgánů. Duševní organizace zvířete je jeho životním tělem a to je nadřazeno jeho fyzické organizaci ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|obrázek 9]], s. 115). Jak již bylo zmíněno, v každém živočišném druhu je ztělesněna určitá duševní kvalita, v červu jiná než v rybě, ptáku, hmyzu nebo v řadě savců. Zvířecí duše si ve ztvárnění těla vytváří svůj obraz a projevuje se v tom, co zvíře dělá. Stanoviště obývá velké množství zvířat. Je o to početnější, čím mnohostranněji je utvořena životní organizace hospodářského nebo vesnického katastru. Členěny v druhy, čeledi a rody tvoří vcelku faunu stanoviště a stojí ke čtyřem živlům, k oživené přírodě i mezi sebou navzájem v nejrozmanitějším, moudrostí naplněném vztahu. Zvířenu hospodářství lze v jejím zjevu a chování chápat jako orgány «duševního neboli astrálního těla» celku hospodářství. {{SE|112}}<br /> <br /> Duševno, které je zvířatům vlastní, pochází z minulých evolučních stupňů Země.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Duševní tělo hospodářství nebo vesnického katastru se kromě toho utváří astrálními silami, které do něj s slunečním světlem proudí ze současného kosmu.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Leitsätze'', GA 26, Dornach 2020, darin der Brief «Der Mensch in seiner makrokosmischen Wesenheit».&lt;/ref&gt; Právě ony dávají rostlinám z vnějšku formu – srovnejme jemnolistost, resp. velkolistost rostlin, které vyrostly na světle nebo ve stínu –, nechávají je dozrávat, strukturují stavbu látek, např. bílkoviny, a podmiňují tak výživovou hodnotu plodin. Závisí tedy podstatně na fyzické a životní organizaci, do jakého stupně intenzity se duševní organizace utvoří a katastr hospodářství nebo vesnice se vymezí jako v sobě uzavřený organismus a vnitřně se rozčlení na orgány.<br /> <br /> Pro pochopení velmi diferencovaného příspěvku zvířeny k utváření duševní organizace organismu hospodářství nebo vesnice je třeba se podrobněji věnovat dvěma bytostně odlišným skupinám: divoké fauně a domácím zvířatům ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|obrázek 9]], s. 115).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wildtierarten_–_Organe_des_Hof-_und_Landschaftsorganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Druhy volně žijící zvěře — orgány organismu statku a krajiny ====<br /> <br /> Kulturně-tvůrčí výkon zemědělství spočíval v proměně divoké přírody v přírodu kulturní; i nadále zůstává jeho úkolem o ni pečovat a dále ji rozvíjet. Tento krok proměny znamenal mimo jiné buď zcela vytlačit z krajiny svět velkých volně žijících zvířat – jako jsou šelmy: vlk, medvěd, rys, a kopytníci jako pratur, los, zubr, divoké prase atd. – a nahradit je domácími zvířaty, nebo je vzít pod ochranu a do péče, jako je tomu u vysoké zvěře: jelena, srnce a soba, nebo u nízké zvěře, jako je zajíc, liška atd. Volně žijící savci jsou plaší a převážně noční. Jejich vynikající smyslové vlastnosti, čich, sluch a zrak, svědčí o bdělosti vědomějšího vnitřního života. Svými smysly se ponořují do vnějšího světa – větřením, nasloucháním, pátráním zrakem – jako například vysoká zvěř, když vychází na pastvu z šera lesa do otevřené krajiny. Duševně-instinktivní život je těmito vjemy podněcován a zároveň se rozšiřuje {{SE|113}}<br /> <br /> Duševní se otvírá a splývá s vnímaným. Tento vztah nitra a vnějšku se zjevuje nazírání v estetice chování, například v prchajícím srncovi, zajíci bijícím háky nebo hrdém jelenovi, jenž vznešeně tyčí své paroží do vzdušného obkruhu. Tímto z čelní kosti vyrůstajícím kostním stavením loví jelen kosmicko-astrální síly, které formotvorně působí na jeho vnitřní svět orgánů.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 97.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> U volně žijících zvířat to, co tvoří jejich duševní bytost, zcela vstoupilo do utváření těla. Toto duševní se v těle a skrze tělo prožívá. Tak vtiskují zvířata, vedena svými instinkty, to jest z vnitřní nutnosti, své vlastní bytí svému životnímu prostoru; rozšiřujíce sebe sama, oživují a oduševňují tento životní prostor svou činností a proměňují ho ve svůj revír: „Rostlina dává, zvíře bere v hospodářství přírody.&quot;&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 14. Juni 1924, S. 193.&lt;/ref&gt; Zvíře uspokojuje svou žádostivou přirozenost tím, co odebírá ze svého okolí. V tomto uspokojení má svůj blahobyt, který radostně dává světu najevo svými pohyby a hlasy.<br /> <br /> Divoké fauně se v souvislosti s jejími navzájem se prostupujícími podmínkami existence věnuje stále větší pozornost. Rozpoznává se, jak se životní cyklus zvířat moudře zapojuje do většího celku, ano, jak jsou souhrnně svou činností výkonnými orgány při utváření organismických celostí. Je tedy úkolem zemědělce věnovat divoké fauně v nejširším slova smyslu stejnou péči a pozornost jako hospodářským zvířatům. Ve vztahu k savcům se to děje mimo jiné lovem, přičemž egoistické pohnutky přitom hrají roli právě tak často jako při boji s takzvanými škůdci pomocí biocidů jiného druhu. Různé druhy zvířat přispívají každý svým dílem k obohacování a posilování soulové organizace hof- nebo dorforganismu. Každý nepromyšlený zásah do komplexního přediva vztahů je nechává onemocnět a oslabuje jejich síly sebeléčení.&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 15. Juni 1924.&lt;/ref&gt; {{SE|114}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vier_Gruppen_innerhalb_der_Wildfauna&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Čtyři skupiny v rámci divoké fauny ====<br /> <br /> Odhlédneme-li od savců a plazů, jsou pro nás nesmírně důležité čtyři velké skupiny živočišné říše, jejichž existence prostupuje gemarkungen svou – skrytěji působící – duševností. Ve svém tělesném utváření vykazují každá jiným způsobem příbuznost s funkční a morfologickou trojčlenností člověka, to jest s nervově-smyslovým systémem, s hrudní oblastí a se systémem látkové výměny a končetin. Jsou to čtyři skupiny: červi, ryby, ptáci a hmyz.<br /> <br /> Tato trojčlennost těla je nejzřetelněji vytvořena u hmyzu. U ostatních tří skupin ovládá existenci zvířete vždy jeden funkční okruh s vysokou specializací: u červů pól látkové výměny, u ryb rytmický střed a u ptáků nervově-smyslový pól. Každá z těchto čtyř skupin odhaluje ve své druhové rozmanitosti – nejintenzivněji hmyz – velkou variační šíři ve vyformování svých orgánových soustav. V porovnání s člověkem se již v dřívějších fázích evoluce jednostranně vyvinuly k tak vysoké dokonalosti, že lze říci: Část duševního těchto zvířat z velké části vstoupila do příslušného tělesného utváření, zatímco druhá, doplňující část se proživá nadsmyslově jako svět takzvaných „elementárních bytostí&quot;.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Welt der Elementarwesen'', ausgewählte Texte herausgegeben von Almut Bockemühl, Dornach 2005.&lt;/ref&gt; Elementární bytosti jsou poslové, kteří zprostředkovávají mezi bytostným prapůvodem veškerého bytí a jeho zobrazujícími formami projevu ve fyzicko-materiálním světě. Jejich bytost je duševně-astrální povahy; jejich tělo se specificky buduje z étericky živých sil. Elementární bytosti jsou duchovní poslové, kteří přivádějí do smyslově-vnímatelného jevu – obrazně, v čase a prostoru – praobrazů minerální, rostlinné, živočišné a lidské říše, jež jsou doma v říši vyšších duchovních světů. Jsou bytostmi vztahů mezi světem smyslového a duchovně-nadsmyslového a jako takovéto bytosti mohou být cítivě prožívány v cvičícím, myslícím nazírání. Jako nositelé procesů se zaklínají do všeho vzniku a osvobozují se z tohoto zakletí v zániku toho, co ztuhlo do smyslové formy.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vorträge vom 2., 3. und 4. November 1923.&lt;/ref&gt; Elementární bytosti se specifikují do čtyř skupin podle toho, ve kterém ze čtyř živlů – Zemi, Vodě, Vzduchu a Teple – mají převážně své pole působnosti. {{SE|115}}<br /> <br /> Nadsmyslově tvoří doplnění ke čtyřem skupinám zvířat, která v jednostrannosti v těchto živlech nalézají své fyzické životní podmínky. Svět elementárních bytostí je všude přítomen v pozemském. Jejich působnost, dosahující z nezjevitelného do zjevného, nemůže uniknout umělecky cítícímu nazírání. Prostírá nad přírodou a zvláště nad světem zvířat, jež v sobě vlastním způsobu oživují čtyři živly, jemný závoj moudrostí plné smyslovosti a duševnosti.<br /> <br /> V následujícím obrátíme pohled na bytost a význam zmíněných čtyř skupin živočišné říše (obr. 9):<br /> <br /> '''1. Skupina bezobratlých červovitých''', těch, kteří jsou spjati s živlem zemitě-pevného, na příkladu žížaly obecné (''Lumbricus terrestris''):<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 9, S. 115.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 9: Die Seelenorganisation oder der Seelenleib des landwirtschaftlichen Organismus.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Žížale chybí vyvinutá hlava. Je doslova osamostatněným, článkovaným střevním váčkem, tedy zvířetem naprosté a úplné metabolické aktivity, jehož smyslová organizace obrácená navenek {{SE|116}}<br /> <br /> je redukována na hmat — na bodové smysly rozmístěné po celém těle. Činností tohoto jemného, slizce-vodnatého zvířete je zpracování půdy. Je plastikem zemitě-pevného. Žije ve tmě zemského nitra, na hledání potravy z odumřelých rostlinných zbytků se protlačuje svrchní vrstvou kyprého obdělávání půdy a žere se do hloubek pevného minerálního podorničí, čímž buduje svislé trubičky, jež mu slouží jako vnější kostra a napomáhají mu k svislé vzpřímené poloze při pohybech nahoru a dolů. Svůj minerály prosycený trus nese contre la pesanteur vzhůru na povrch zemský (až 100 t/ha/rok) a tak rok od roku omladí půdu. Aktivně podporuje dýchání půdy, když při klesání svými trubičkami — jako pumpa — za sebou vtahuje kyslíkem bohatý vzduch a při stoupání vytlačuje vzduch ze země nasycený CO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;. Jeho potravou je odumřelá, bakteriálně se rozkládající organická hmota, kterou přijímá do svého nitra spolu s jílem, prachem a jemným pískem. Navenek vylučuje sliz, dovnitř jeho duševní organizace «prosmyslňuje» přijatý potravinový proud a řídí vojsko bakteriálních symbiotů, kteří potravu rozkládají, a uvádí — ve spojení s minerálními jílovými složkami potravy — do chodu tvorbu trvalého humusu, budování krůmkově stabilních jílovo-humusových komplexů.<br /> <br /> Žížala je ze své přirozenosti bytostí odříkání. Dovolme si tezi: evolutivně se vzdala plné metamorfózy přes zakuklení až k imagu. Ta by, řekněme jako motýl, v kráse tvaru a barvy zjevila to, co v červu zadrženo se prokazuje jako jeho požehnaná schopnost — být plastikem zemské půdy.<br /> <br /> Vědomí žížaly je spící-sněný stav, a přesto má moc vytvářet vztahy plný celek. V tomto jejím díle se jako odraz jeví to, co je — jako doplnění jejího metabolicky zdůrazněného bytí — její vyšší smyslová a rozumová přirozenost. Co žížale, co celkově červovitým živočichům chybí, je polární vyformování hlavy v poměru ke střevnímu systému. Chybějící — doplnění k hlavě — je však funkčně přítomno všude tam, kde jsou žížaly atd., a sice právě jako bytostně-nadsmyslové, jež je odděleno od fyzicky se jevícího těla, přesto k němu duševně stojí ve vztahu. Jde tu o specifickou skupinu elementárních bytostí — od nepaměti takzvaných *gnomů* —, jejichž bytostnou substancí je «smysl a rozum v {{SE|117}}<br /> <br /> je».&lt;ref&gt;Tamtéž, přednášky ze 2., 3., 4. listopadu 1923.&lt;/ref&gt; Svou wirksamkeit rozvíjejí v erdig-Festen a tvoří duševně-astrálně pojítko k bezobratlému živočišnému světu.<br /> <br /> Ke [[Landbaukunst|umění zemědělství]] patří, vytvářet této tak neúnavně činné a dobrotivé skupině živočichů v hojnosti životní prostor. Neboť tam, kde na poli, louce a pastvině, jakož i v hnojiště a kompostové hromadě rozvíjí žížala svou činnost, je přítomno také její duchovní korelát, elementární bytosti erdig-Festen. Bez žížaly by se půda postupně zhutňovala a tvrdla, ocitla by se takřka ve strnulosti smrti. Žížala půdu oživuje.<br /> <br /> '''2. Skupina živočichů spojená s živlem vody''' — ryby. Jako je žížala plastikem erdig-Festen, tak je rybou takovým plastikem vodního živlu. Hlava ryby, se svou diferencovanou smyslovou organizací, je zřetelně vyformována; přechází však bez přechodu do trupu a článku látkové výměny. Vše ovládající je střední část, trup — jemný, rytmicky bohatě členěný, chrupavčitě-kostnatý skeletní systém. Páteřní řetěz prochází tělem od ocasní ploutve až k hlavě a v ní se metamorfózuje do lebeční kosti. Po stranách se klene žeberní oblouky, kůstkami, které obepínají i břišní orgány. Navenek jsou překryty svalovou vrstvou, která ve spojení s ploutvemi propůjčuje rybě mimořádnou obratnost a rychlost v pohybu. Žížala přijímá to zemité až do svého trávicího traktu; jinak rybaa, která při pohybu nechává vodu proudit skrze žábry. Voda tím vstupuje přes hlavu do přímého vztahu k rytmickému trupovému systému; ryba se zásobuje kyslíkem, který přes žábry vodě odnímá. Vnější kůže se zhutňuje v šupinový šat, jímž se její tvarová podoba vymezuje vůči beztvaré vodě a jímž dává navenek najevo své duševní niterné bytí v rozmanité barevnosti. Ryba se neživí jako žížala odumírajícím životem, nýbrž přednostně tím, co se ve vodě rozvíjí jako rostlinný a živočišný život. Ryba rozšiřuje své duševní bytí za svůj tělesný tvar do okolní vody. Na jedné straně hmatá v klouzání vodu obtékající její tělo a na druhé straně vytváří svými pohyby nejjemnější proudy a víry. Jako vděčí ryba svůj proudnicový tvar živlu vody,{{SE|118}}<br /> <br /> tak jej oživuje a oduševňuje tím, co se z duševní pohyblivosti přelévá do pohybových průběhů. Ty jsou v tichém vodním tělese, rybníku, jiné než v mocně tekoucím potoce nebo řece. Lín například, druh kaprovitých, je zavalitější ve tvaru, tmavší v barvě, pomalý v pohybu a rád se občas zarývá do bahna na dně rybníka. V přímém protikladu k tomu se nachází štíhlý pstruh, druh lososovitých, v tekoucí, přes kameny proudící, křišťálově čisté vodě. Jako stín bleskurychle prochází prosvětlenou, pohyblivou vodou, nad oblázkovým dnem — buď u břehu potoka hledaje úkryt, nebo aktivně klidně stoje proti proudu, vnímaje teplo vyvolané pohybem přetékající vody.<br /> <br /> Jako patří jezero, rybník, tok řeky nebo potoka k [[Landschaft|krajině]], k [[Hof|statku]], tak k nim patří i v nich žijící rybí přirozenost. «Produševňuje» vodní plochy a činí je orgány hospodářsko-vesnických organismů. Je vloženo do rukou zemědělce, tyto krajinné orgány pečovat, obohacovat je uměním zakládáním rybníků, pokud možno dbát o jejich čistotu a o to, aby tekoucí vody nebyly rušeny ve svém přirozeném toku.<br /> <br /> U ryb dosahuje zvláštní dokonalosti zejména jejich rytmický střed, jejich trup — nikoli ještě hlava s jejím smyslovým systémem. Jejich vědomí je stlačeno do tupého snění. Co jim tělesně chybí, zůstává bytostně účinné v nadsmyslném; tká a žije jako další skupina beziehungsschaffenden Elementarwesen — und vytvářejících vztahy, jako undiny. Voda je jejich živlem a ony zprostředkovávají duchovní praobrazce tělesným a orgánovým formám, jež se utvářejí ve vodním prostředí.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> '''3. Skupina ptačího světa žijícího v živlu vzduchu.'''<br /> <br /> Ptáci plastizují, oživují a oduševňují v krátkých mocných úderech křídel, ve výrazných obloucích nebo ve vznešeném klouzavém letu ve velkých výškách živel vzduchu. Více než všechna ostatní zvířata, jež se mohou vznést do vzdušného prostoru, jsou ptáci pány vzduchů. Jako je žížala jakožto bytost látkové výměny narozena ze země — přijímá do sebe zemi —, jako je ryba jakožto bytost rytmu narozena z vody — nechává se vodou prostupovat —, tak je pták narozen ze vzduchu. Celý jeho leib je {{SE|119}}<br /> <br /> přetvořen v hlavu, ve velký smyslový orgán. Nejen že jeho hlava je provzdušněna zvenčí, stejně jako jeho peří, nejen že jej rozepjaté paže nesou vzduch, nýbrž vzdušný živel prostupuje celým jeho nitrem (viz níže).<br /> <br /> Ze zmíněných skupin dovršuje se v ptácích vývojový proud utváření hlavy; uchvacuje celé zvíře včetně hrudi a látkové výměny. K tomu se váže otázka: Není snad na dřívějším vývojovém stupni — u bezobratlých červovitých živočichů, ryb a ptáků, jakož i čtvrté skupiny, hmyzu — předobrazeno v předčasné dokonalosti cosi, co postupující evolucí nachází v Apokalypse Janově&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Apokalypse des Johannes'', GA 104, Dornach 1985.&lt;/ref&gt; výraz jako «Troj-zvíře» orla, lva, býka a čtvrtého, jenž nese lidský obličej? Rudolf Steiner označuje tři zvířata — orla (hlava), lva (hruď) a býka (látková výměna) — jako představitele tří vývojových proudů z ducha, jež se v člověku sjednocují ve vyšší celek.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 19. Oktober 1923.&lt;/ref&gt; A neleží snad v přísném, morfologickém a funkčním trojčlenném členění hmyzí podoby — v pravdě předčasně do formy geronnen — jakési shrnutí vývojových proudů bezobratlých, ryb a ptáků, tak jak se ukazuje v budoucnosti otevřené vývojové schopnosti v soutoce orlího, lvího a býčího proudu v postavě člověka?<br /> <br /> Ptáci odebírají kyslík ze vzduchu jak při nádechu, tak při výdechu. Při nádechu vstupuje vzduch zčásti do plic a — nespotřebovaný — zčásti do vzdušných vaků rozmístěných v těle a do zčásti dutých kostí. Při výdechu prochází tato zásobní vzduch plícemi (otevřený trubicový systém, nikoliv slepá plicní sklípka) zevnitř ven. Tíže se v ptačím leibu proměňuje v lehkost: lebka, jíž převážně přímo proudí venkovní vzduch, tělo provzdušněné vzdušnými vaky, vzduchoprázdné dutiny procházející velké části kostry zejména u velkých druhů ptáků, a konečně pohyblivé, provzdušněné peří. Tato lehkost je dále zdůrazněna tím, že vysoce koncentrovaná potrava — ať živočišného nebo rostlinného původu — podléhá rychlému trávení a po krátkém pobytu je znovu vyloučena. {{SE|120}}<br /> <br /> „Pták je … vlastně celý hlavou.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 27. Oktober 1923.&lt;/ref&gt; Zjev sýkory, červenky nebo střízlíka atd. toto tvrzení přímo potvrzuje. Trávicí trakt a hruď jsou zkráceny a vypadají, jako by byly vtaženy do hlavového pólu. Fyziognomii ovládá zobák a oči; uzavírá se však v tvaru, barvě a vzorování peřového šatu do hlavové gestalt ptáka jako celku. Pevné spojení lebeční kosti pokračuje přes kloubní střední krční obratle do trupu kostry; srostlé hřbetní obratle tvoří s lopatkou, pánví, žebry a hrudní kostí pevně uzavřenou jednotu. Naopak se hlavní činnost končetin přesouvá do křídel a dále dopředu do trhavě klovaného (slepice, vrabec atd.) nebo klepaného (datel) pohybu hlavy. Tak se v hlavě spojuje vysoce specializovaná činnost končetin s přeostrnou smyslovou činností. Pohlédneme-li do oka ptáka, zejména dravce, pociťujeme duševní sílu, která jako skrze klidový bod upoutává vlastní pohled přímo přemáhající mocí; pohled jako z pradávných dob. Duševní bytost ptáka se sděluje vzdušnému obkruhu v jednoduchých tónech až po zvukomalebné melodické sledy tónů. Ty vyvěrají ze syrinxu (tzv. dolního hrtanu), vyvolány vzdušným proudem při výdechu a zčásti i při nádechu. Skřivan polní, když se brzy za svítání za slunečního rozjasnění vznáší do výšin, dovede svou píseň trylkovat tak dlouho proto, že může provádět tzv. mikronádechové dechové pohyby, jimiž trvale doplňuje vzduchové vaky (srovnatelné s dudákem).&lt;ref&gt;Siehe z.B.: Einhard Bezzel und Roland Prinzinger: ''Ornithologie'', Stuttgart 1990, S. 269.&lt;/ref&gt; Stejně se to má s slavíkem, který svůj melodický zpěv právě takto může tak dlouho udržovat.<br /> <br /> Gestalt ptáka je v říši zvířat jedinečným způsobem utvářena jeho peřovým šatem. Z kůže roste jak brk, tak praporek pera. Co se pak ale vyjadřuje v bohatství barev a jemně cizelovaných forem jednotlivých per a opeření jako celku, vypadá jako vyvrácené navenek — jako rozperošený obraz vnitřního duševního světa ptáka. Pera se mu stala smyslovým orgánem pohybů vzduchu.&lt;ref&gt;Ernst-Michael Kranich: ''Wesensbilder der Tiere''. ''Einführung in goetheanistische Zoologie'', Stuttgart 2004, 386 S. – Siehe auch die Aussagen Rudolf Steiners in: ''Die Welt der Vögel'', herausgegeben und kommentiert von Hans-Christian Zehnter, Basel 2015, 288 S. sowie in: ''Die Welt der Tiere''. Herausgegeben und kommentiert von Hans-Christian Zehnter, Basel 2007, 182 S.&lt;/ref&gt; Rudolf Steiner charakterizuje tvorbu per {{SE|121}}<br /> <br /> Rudolf Steiner charakterizuje tvorbu per ptáka na příkladu orla tak, že na rovině fyzické je způsobována týmiž silami, jaké na rovině duševně-astrální, na základě mozku, způsobují tvorbu myšlenek.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 19. Oktober 1923.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Příroda ptáka se klene jako zvon nad hofem a dorfflur. Vztažným bodem k zemi je hnízdo. Od něj se rozvírá do pozemského a vzdušného obkruhu a duševně se prožívá v příslušném revíru. V jeho hranicích hledá pták potravu a nachází to, co ho podněcuje, aby své duševní bytí — ať za letu, nebo v korunách stromů a keřů — nechával vyproudit do okolí: ať je to káně, která krouží ve výšinách, nechává se prostupovat slunečním světlem a teplem a v pozorovateli tím obrazem pozemského vytržení probouzí pocit vznešeného klidu, podobného odpočívání ve vlastních myšlenkách. Nebo slavík, který za soumraku nechává u hranic svého revíru znít svou píseň. Nebo skřivan, který za ranních hodin náhle s jásavým trilkováním neviditelný na čistém nebi povznáší mysl těch, kteří shrbeni k zemi vytrhávají plevele.<br /> <br /> Smyslově aktivní hlavová přirozenost ptáka přemáhá takřka jeho funkci metabolismu a končetin. Pták polyká potravu téměř tak rychle, jako ji tráví, a vylučuje ji v do velké míry mineralizované podobě. Jeho fyziologické funkce metabolismu silně ustupují a přesouvají se do pohybových procesů ovládaných nervově-smyslovým systémem. Jejich doplnění k této jednostrannosti je nadsmyslové povahy a duševně-účinně žije jako elementární bytost vzduchu, od pradávna nazývaná Sylfa.&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 3. November 1923.&lt;/ref&gt; Její bytí je vázáno na svět ptáků. Taková elementární bytost sleduje letícího ptáka ve vzdušných vírech, které za sebou vytváří. V tomto společenství je každý let ptáka zdrojem oduševňování vzdušného obkruhu. Stačí jen delší dobu sledovat velkorysé a elegantní obloukové figury přesvištěných vlaštovek nebo rorýsů. Jako žížala plastizuje pevný živel země, jako ryba vodu, tak ptáci silami svého duševního bytí plastizují živel vzduchu.<br /> <br /> Úkolem zemědělce je proto také dbát o to, aby domácí ptačí svět nalézal svůj životní prostor na statku a v katastru obce. Vzdušný prostor mu stojí volně otevřen, pozemský prostor naproti tomu — co se týká možností hnízdění — vyžaduje co nejrozmanitější utváření krajiny v polích, {{SE|122}}<br /> <br /> Louky, meze, svahy pro druhy hnízdící na zemi, keře, živé ploty, v polní krajině rozesetými stromy a lesními ostrůvky pro pěvce a jiné. Je zapotřebí otevřených stájí pro vlaštovky obecné; pro vzácné hosty jako sýčky, sovy pálené je třeba dutin v ponechaném mrtvém dřevě, letových otvorů ve stodolách atd. Kdekoli se nacházejí místa k hnízdění, vznikají v okolí viditelně-neviditelné revíry, prostory duší, které tvoří neviditelné orgány v zemědělském organismu.<br /> <br /> '''4. Skupina světa hmyzu žijícího v živlu tepla:'''<br /> <br /> Hmyz tvoří zdaleka druhově a tvarově nejbohatší třídu v živočišné říši. Žije sice v zemi, ve vodě i převážně ve vzduchu, jeho vlastním elementárním říšem je však teplo. Z působení tepla žije hmyz. V teple tkví skrytě jeho duševno a svou činností strukturuje tepelné procesy, jako například při navštěvování květů, nebo zjevněji ještě při vývoji tepla v mraveništi nebo včelím úlu. Jako teplo proniká každý ze svých příbuzných živlů a uvádí je navzájem do vztahu, tak proniká i svět hmyzu se svou moudrostí plným instinktovým bytím těmito živly a vytváří na základě tepla na vyšší úrovni živou tkáň vztahových souvislostí.<br /> <br /> Jakmile totiž zjara stoupající slunce svým teplem probouzí přírodní bytí ze zimního stavu klidu, hemží se vzápětí v nejsvrchnější vrstvě půdy střevlíky, chvostoskoci atd.; v rybníce dovádějí potápnice, vodoměrky atd. a ve vzduchu tančí v tepelných paprscích slunce komáři; včely oblétávají květy; v nepřehledném bohatství tvarů bzučí, šumí, poletuje, vznáší se, tančí v stále cílevědomé píli vojsko hmyzu vzduchem.<br /> <br /> Vše v životě hmyzu se odehrává v teple. Vývoj vajíčka v larvu a její metamorfóza přes kuklu k imagu, hotovému hmyzu, potřebuje jarní a letní teplo.<br /> <br /> I tvarová bohatost hmyzu má co do činění s teplem. Ta je největší v tropech a ztrácí se v chladných pásmech.<br /> <br /> Je to vzájemný vztah k teplu, který v tělesné stavbě hmyzu vyrovnává jednostrannosti, jež lpějí na bezobratlých, rybách a ptácích. Tři funkční oblasti hlavy, hrudníku a metabolismu jsou u hmyzu, co se týká tvarové podoby, zpravidla rovnocenněji utvářeny, se zvláštním důrazem na střední článek (*thorax*), ba jsou zhusta od sebe ostrými zárezy navzájem odděleny (hmyz z lat. *insectum* = zářez). {{SE|123}}<br /> <br /> Jako všichni článkonožci nemá hmyz kostěnou vnitřní kostru; místo toho drží jeho trojčlennou podobu pohromadě vnější kostra, chitinový pancíř. Polarita hlavového pólu (*caput*) a metabolického pólu (*abdomen*) je zvláště výrazná. Avšak smyslová organizace hlavy s fasety a jednoduchýma očima, jakož i s makadly a tykadly (smysl čichu a hmatu), zprostředkovaná břišním gangliovým systémem, přesahuje na končetiny, např. u jednotlivých druhů na přední nohy (smysl tíhy a vibrace, sluch, chuť).&lt;ref&gt;Wolfgang Schad (Hrsg.): *Goetheanistische Naturwissenschaft, Band 3: Zoologie*, Stuttgart 1983, Seite 31. Siehe auch ders.: *Säugetiere und Mensch*, Stuttgart 2012, 1255 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Naopak v břišním článku hmyzu zcela chybí organizace končetin, která u člověka náleží k metabolickému pólu. Končetiny dosahují nejvyšší úrovně utváření ve třech párech noh (u pavoukovců čtyřech) a dvou párech křídel v oblasti hrudníku a zasahují až do hlavové organizace, například v pohyblivých, k periferii orientovaných tykadlech a ve vysoce diferencovaných kousacích a sacích nástrojích. To, co fyziologicky u obratlovců a v nejvyšší míře u člověka tvoří rytmický systém s plicním dýcháním a srdeční funkcí, v hrudníku hmyzu zcela chybí. Centrum hřbetně probíhajícího cévního systému leží v abdómenu. Dýchání probíhá otvory v kůži, rozmístěnými po celém těle, na něž navazuje trubicový systém tracheí. Rytmický systém se zcela redukuje na pohyb křídel a článkovaných nohou. V oblasti hrudníku si nevyvinul žádné vlastní rytmické orgánové systémy jako „skutečné&quot;plíce nebo „skutečné&quot; srdce.<br /> <br /> Hmyz se živí — ať jde o mšici, vosu, včelu nebo motýla — přednostně látkami, které jsou samy výsledkem tepelných procesů v rostlině: asimilačními šťávami, šťávou obsahující cukr — med z ní teprve vzniká trávicím traktem včely — z nektárií listů a květů, z pylu a pryskyřic. Ve výstavbě svého těla pokračuje v tepelně-kvetebním procesu, jímž růst rostliny končí. Tentýž druh duševně-astrálních sil, které z kosmu se slunečním světlem přitékají k rostlinám, dotýkají se jich zvenčí ve stonku, listu a květu a tvarují je — právě tyto síly se v hmyzu navštěvujícím květy zvnitřnily a zhustily do jeho duševního bytí, každý druh po svém způsobu. Jak jinak lze pochopit, že na jedné straně mnohé květy jsou utvořeny jakoby přesně pro návštěvu a opylení určitých druhů hmyzu, například květ jetele ve vztahu k {{SE|124}}<br /> <br /> čmelákům; na druhé straně mnohé druhy hmyzu mají v sestavě svého těla, zejména v ústrojích, organizaci uzpůsobenou k návštěvě specificky utvářených květů. Nazírání se nabízí organická jednota rostliny a hmyzu vyššího řádu. Podíváme-li se na orchidejové květy, například na květ čmelákovce mužského. Jeho květ působí jako hmyz, který ještě nepřišel k samostatnému životu. Právem proto Rudolf Steiner říká, že motýl je osvobozeným květem a květ je zajatým motýlem.&lt;ref&gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', Vortrag vom 26. Oktober 1923, GA 230, Dornach 1993, S. 73. Siehe auch: Hans-Christian Zehnter (Hrsg.) ''Warum singen Vögel?'', Zürich 2018, 240 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Co je v říši hmyzu všudypřítomné a ve vysoké míře zažitelné u zástupců tvořících státy, je v duševním skrytě vládnoucí moudrost, která se projevuje ve vysoce specializované, nástrojové tělesné stavbě — především však v dělné, vztahy vytvářející činnosti dávání a přijímání, jako například v úlu nebo mraveništi. V oněch dvou posledních případech nejsou závislí jen na vnější teplotě, nýbrž vytvářejí si teplo sami — například včely intenzivním pohybem v zimním chumáči, nebo termiti samovzněcováním stlačených čerstvých listů, trávy atd. k vyhřátí líhniště ve svých zemních stavbách. Co se u teplokrevných živočichů daruje jako instinktivní, duševní vnitřní život, u hmyzu se to vyvrací ven v dokonalou zručnost — například pavouk a jeho síť, včela a její plástev, vosa a její hnízdo.<br /> <br /> Stejně jako pro zmíněné skupiny živočichů žijících v půdě, vodě a vzduchu musí zemědělec na svém katastru vytvořit domov pro rozmanitý hmyzí život. Ten nalézá oporu v rovně rozmanité rostlinné přírodě. Žádný strom, žádný keř, žádná tráva ani bylina, jež by neposkytovaly larvám, housenám, popřípadě žravým lakvám určitých druhů hmyzu výživný základ. Housenky motýlů mají svého vždy specifického hostitele: otakárek fenyklový (*Papilio Machaon*) kopytníkovité, jako kopr, kmín, mrkev; babočka paví oko (*Vanessa Jo*), admirál (*Vanessa Atlanta*) a babočka kopřivová (*Vanessa Urticae*) — kopřivu; bělásek zelný (*Pieris brassicae*) druhy zelí atd. Mnohé nesou své jméno podle hostitelské rostliny, například hálkotvorka pšeničná (*Cecidomya tritice*) atd. Jakkoli jsou v tomto juvenilním stadiu vázány na určitou hostitelskou rostlinu, tak jako dospělý hmyz se jim otevírá {{SE|125}}<br /> <br /> ausgebildete Imago vylétá do široka a nachází bohatou nabídku potravy na kvetoucích lánech.<br /> <br /> Již těchto několik příkladů ukazuje, jak velkou pozornost a péči musí zemědělec věnovat vedle svých kulturních rostlin divoké rostlinné přírodě. Tím dbá o rovnováhu a vyváženost hmyzích druhů svého hospodářství. Musí usilovat o to, aby od jara až do podzimu kvetoucí rostliny oživovaly krajinu — ať již péčí o luční a cestní meze, svahy atd., anebo bohatě členěnou fruktfolge zakládáním kvetoucích pruhů v polních kulturách atd.<br /> <br /> Obrovské zesílení hmyzího života poskytuje bohatá tvarová rozmanitost divokých dřevin v živých plotech, především však ve vysokostmenných sadech. Padesát až šedesát let starý jabloň vysokostmen hostí ve kmeni, větvích, listech a květech přes 1000 druhů hmyzu.&lt;ref&gt;Hans Steiner: «Die Lebensgemeinschaft des Apfelbaums», ''Der Obstbau'' Nr. 3–5, 1958.&lt;/ref&gt; Taková rozložitá koruny stromu nebo druhově bohatý živý plot představuje nakupení astrální substance: «Z toho, co jakožto Astrálnem prosycené proniká stromy, žije a tká dospělý hmyz.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999, S. 183/84.&lt;/ref&gt; Nejvíce ze všeho je to hmyzí svět, který svou astrálně-duševní bytostí zprostředkovává k étericky-živému rostlinného světa. Bere od rostlin svou potravu a jako protidárek je opyluje, nebo je chrání před náhlým masovým výskytem škodlivého hmyzu, například parazitováním kolonií mšic lumčíky.<br /> <br /> Bytostí tepla par excellence mezi hmyzem je včelí lid, jehož chov je doložen od pátého tisíciletí před Kristem.&lt;ref&gt;Norbert Bennecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 2000, 470 S.&lt;/ref&gt; Ze svého úlu na zahradě a z ovocného lemu hospodářství oblétají polní katastr a přinášejí hospodářství svou sklizeň, tak jako zemědělec přináší svou ze zemědělských plodin.<br /> <br /> Druhy hmyzu mají vysoce specifickou, často krajně specializovanou tělesnou formaci, podle toho, jaká kvalita jednostranného duševního v nich ztuhlá. Tato jednostrannost nachází svůj doplněk v elementárních bytostech nadsmyslově účinných v živlu tepla, «ohně», totiž v *Salamandrech*.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 3. November 1923.&lt;/ref&gt; Jsou to oni, kdo v říši hmyzu tvoří dokonalost hraniční s divem — dokonalost souvztažnosti tělesné formace a instinktivně-inteligentních vzorců chování. {{SE|126}}<br /> <br /> Elementární bytosti tepla jsou to, které například v případě motýlů uskutečňují úplnou metamorfózu skrze všechny «živly», od vajíčka přes housenku, kuklu až k imagu. Duchovně prostupují duševní, jež je v tak vysoké míře ztuhlé do trojčlenné tělesné formace hmyzu. Vytvářejí vztahy přírodních říší navzájem a tak i k člověku, například ve vztahu pastýře k jeho ovcím, včelaře k jeho včelám. V bzučení a hučení hmyzu v teple slunečných dní, na jaře kolem kvetoucích živých plotů, ovocných stromů, lip, se stávají proživatelnými nálady, jež dávají tušit působení těchto elementárních bytostí ohně. Jsou přítomny a účinné všude tam, kde zemědělec tvoří hmyzu, fyzickému korelátu elementárních bytostí tepla, životní prostory.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Haustiere_–_Organe_im_Hof-_und_Landschaftsorganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Domácí zvířata — orgány v organismu statku a krajiny ====<br /> <br /> K domácím zvířatům náležejí především zástupci z říše savců: pes, kočka, prase, kůň, z řádu přežvýkavců: ovce, koza, skot, z říše ptáků: slepice, kachna, husa a holub, a z říše hmyzu: bourec morušový, včela ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|Obrázek 9]], S. 115). Liší se od svých volně žijících druhů z hlediska čtyř stupňů bytí:<br /> <br /> '''1. Z hlediska duchovně-bytostného:'''<br /> <br /> Stejně jako všichni živočichové, ani domácí zvířata nemají inkarnované Já, jež by jim, tak jako člověku, propůjčovalo sebevědomí a tím i moc ke svobodnému sebeurčení. Zvířata stojí pod vedením skupinových duší.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Natur- und Geistwesen – ihr Wirken in unserer sichtbaren Welt'', Vortrag vom 2. Februar 1908, vormittags, GA 98, Dornach 1996.&lt;/ref&gt; Jednotlivá zvířata jsou od těchto skupinových duší «odlištelna» — přirozeností celé skupinové duše do nich vtisklá, jsou jejím fyzicko-tělním obrazem. V divoké přírodě jsou tyto duševní vlastnosti evolučně ztuhlé do tělesné formace v podobě chování: ve fyzickém se projevují jako instinkt, v étericky-živém jako pud a v duševním jako zákon. Při domestikaci se člověk kdysi postavil po bok skupinové duše zvířat, jež vládne v nadsmyslovém, a převzal na Zemi v posvátném vztahu člověka a zvířete (abelovský proud) odpovědnost a péči. {{SE|127}}<br /> <br /> Jako skupinové či druhové duše zvířat označuje Rudolf Steiner&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Hereinwirken geistiger Wesenheiten in den Menschen'', GA 102, Dornach 2001, Vorträge vom 16. Mai 1908, 1. Juni 1908, 4. Juni 1908.&lt;/ref&gt; duchovní bytosti, jež jsou srovnatelné s Já člověka a které jednotlivá zvířata příslušejících živočišných druhů jaksi dirigují zvenčí. Skupinová duše vede a působí skrze krev — člověk však skrze svůj «chov», způsobem, jímž se vnitřně i vnějšně k zvířeti chová: zvíře «drží», jinak by padlo. Kdysi je pozvedl z jeho přirozeného, skupinovou duší vedeného tvorstva, zadržel je na stupni ještě zvýšené embryonální obraznosti a zachoval mu tak skrze všechny následující generace jistou míru mladistvosti. Tím vzal vývoj domácích zvířat skrze člověka jiný směr. Ten se tak říkajíc, ještě před pádem do divoké přírody, předčasně odchyluje. U volně žijící fauny jsou druhy morfologicky i fyziologicky evolučně dozrály do svého konečného stadia. Vlk například, jenž platí za praotce psů, ztratil evolučně vzato svou mladistvost. Je vlkem — již není plasticky tvárný, tak jako v dobách vrcholu své evoluce v ''terciéru'' (Atlantida). Jeho chování je ryze projekcí jeho skupinové duše do pozemské formy bytí. Naproti tomu pes, jako domácí zvířata vůbec, vystupuje takřka výbušně a s velkou tvárností v nepřeberném množství plemen. Tato mnohotvárnost je dílem lidstva, které v poatlantských dobách (''holocén'') se dále uvolňovalo ze sevření vlastní skupinové duševnosti a nyní samo, v duchovní mladistvosti probouzejícího se Já, se spojilo se skupinovými dušemi určitých živočišných druhů. Domácí zvířata tedy nevzešla pouhou selekcí jako genetický produkt z evolučního výsledku nějakého kmenového druhu; je spíše nabíledni předpokládat, že svůj původ vděčí zvláštní duševně-duchovní povaze raného lidstva, jež k druhovým duším zvířat stálo ještě v snové blízkosti.<br /> <br /> V domestikaci lze spatřovat krok k vyrovnání oné viny, kterou na sebe lidstvo nevině-vinně vzalo, tím že na své cestě evolucí vyčlenilo říši zvířat ze sebe a zanechalo ji za sebou. Domácí zvíře si výchovou člověka zachovalo svou tvárnost. Podřídilo se služebně vůli člověka, která je vede, a přitom natolik emancipovalo duši i tělo od divoké přírody, že do vší budoucnosti toto lidské vedení — «chov» — potřebuje; nemůže klesnout zpět do téhož stavu, {{SE|128}}<br /> <br /> zatímco divoký příslušník druhu tento stav přijal. Bez péče člověka zůstává bez vůdce a může jen zdivočet, jako dingové (zdivočelí psi) v Austrálii. Na místo evolučního vychovávání zvířat pod vedením mystérií ve starých vysokých kulturách nastoupil dnešní chov zvířat. Ten optimalizuje a využívá určité dědičné vlastnosti a dělá z domácího nebo kulturního zvířete pouhé užitkové zvíře, objekt masové produkce. Tomuto vývoji, jenž ve zvířeti vidí jen bezbytostný, materiální objekt libovolně manipulovatelný skrze jeho geny, lze čelit jen tehdy, usiluje-li se o pravé pochopení bytostné povahy různých druhů domácích zvířat. Jaká moudrost například promlouvá z nazírání a ze živého zacházení s krávou, koněm, včelou atd.? Vnímání jejich zjevného obrazu v kontextu jejich životního a činnostního prostoru, jejich faunistických vzájemných závislostí a podnětů z duchovně-vědeckého bádání probouzí pocity a ideje, které duchovně-morálnímu jednání otevírají nové, evolučně vedené cesty šlechtění a výchovy. Tyto budoucí cesty vyslovuje Christian Morgenstern (1871–1914) větou: „Celé věky lásky jsou nutné, aby se zvířatům odplatily jejich služby a zásluhy vůči nám.&quot;&lt;ref&gt;Christian Morgenstern: ''Wer vom Ziel nichts weiß'', Aphorismen, Piper, München 1964, S. 89.&lt;/ref&gt; K tomuto cíli je třeba navázat na to, co je na třech následujících stupních bytí evolučně vloženo jako vloha.<br /> <br /> **2. Z hlediska seinsstufe seelischen (Astralleib):**<br /> <br /> Domácí zvíře neopouští člověka, důvěřivě vyhledává jeho blízkost, otevírá se mu duševně a v naplnění této otevřenosti očekávavě hledá protidar péče a pozornosti. Jak hluboko se způsob přístupu domácímu zvířeti vtiskuje, jak silně se v něm obarví lidské svéráznosti, ukazuje rčení: „Jaký pán, takový krám.&quot; Tato duševní otevřenost až po jakési individuálně oddané chování — ve srovnání s divokou výchozí formou — klade dnes na člověka netušeně velkou zodpovědnost. Neboť duší otevřené očekávání domácích zvířat se nenaplní pouhou citovou pozorností, nýbrž teprve tehdy, když tato pozornost dává podnět k sebezačátečnější bytostné poznávání. Domácí zvíře nečeká od vedení člověkem žádnou sobeckou, citovou pozornost ve smyslu mentality mazlíčka, tím méně bezdušné využívání, nýbrž poznání jeho bytostné povahy, které mu v činech lásky dá,<br /> <br /> co skupinová duše sama nemůže dát ani nyní ani v budoucnosti. V tomto smyslu se zodpovědnost, se ideál budoucího šlechtění stávají teprve skutečnými. {{SE|129}}<br /> <br /> Dalším znakem duchovního vtiskování, sahajícím až do genomu, je zpravidla velká šíře ras domácích zvířat, na jejichž povahu bytosti by šlechtění mělo znovu navazovat. Zvláštním výrazem seelischen je rozmanitá kresba a zbarvení srsti nebo peří. Duševní rozrůzněnost nitra si v něm tvoří obraz navenek. Každá rasa domácích zvířat se tak jeví nezaměnitelně ve svém „astrálním šatu&quot;.<br /> <br /> **3. Z hlediska seinsstufe živého (Ätherleib):**<br /> <br /> U všech domácích zvířat — s výjimkou psů a koček — je nerven-smyslový pól redukován ve prospěch polu látkové výměny nebo pohybového aparátu. Pomysleme na ohromné metabolické výkony dojnic, prasat, koně zapřaženého před pluh a tak dále. Duševní otevřenost udržuje organické procesy životního těla se zvláštním důrazem na rytmické — každé po svém — tvárné a pohyblivé. Tak se domácí zvířata emancipovala od svých divokých protějšků jak dřívější pohlavní dospělostí a vyšší plodností, tak i reprodukčním cyklem a výměnou srsti nezávislými na ročním koloběhu.<br /> <br /> **4. Z hlediska seinsstufe fyzického (physischer Leib):**<br /> <br /> Duševní otevřenost zajišťuje trvalou tvárnost v životních procesech a ty zas plastizují fyzickou organizaci — nejnázorněji například ve stavbě kostry, která v největší variabilitě zachovává juvenilní formy. Nejnápadnějším znakem je zde zkrácení obličejového skeletu a hladší lebeční kosti, a to i u dospělých zvířat. To je bytostný znak mláďat. Mnoho ras přežvýkavců nese každá svůj specifický tvar rohů. Mozek skotu a prasat je objemem až o 30 % menší než u divokých příbuzných — o to silněji je ovšem vyvinutá páteřní mícha a sympatický nervový systém, který řídí látkovou výměnu. Zmenšení mozku se týká především předního mozku a znamená tím snížení smyslových výkonů zaměřených ven. Pro domácí zvířata platí obecně mimořádně velká šíře proměnlivosti tělesné stavby ras v rámci jednoho druhu — velcí nebo malí, zavalití nebo protáhlí, silní nebo štíhlí, dlouho- nebo krátkohubí atd. {{SE|130}}<br /> <br /> Druhy domácích zvířat jsou kulturním dědictvím lidstva z raných naceledních vyspělých kultur. Novějšími šlechtitelskými metodami se pohled na toto kulturní dědictví zužuje místy zcela na předem dané Genom jakož i na zaměnitelnost jeho genů u různých druhů domácích zvířat. Šlechtitelské cíle jsou libovolně směrovány k jednostranným výkonnostním maximalizacím na úkor pohody zvířat. Tento technologický způsob přístupu zaclání výhled na umělecký záměr, který z domácího zvířete teprve učinil to, čím je. V následujícím textu bude pojednáno o umělecko-šlechtitelském přístupu, který charakterizuje řadu domácích zvířat, učinil je člověku služebnými a dovolil jim stát se orgány hofového nebo vesnického organismu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Honigbiene&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Včela medonosná ====<br /> <br /> Obecně se s včelou (*Apis mellifera*) setkáváme jako s jednotlivcem při návštěvě květu, kde saje nektar, opyluje květy a sbírá pyl do košíčků na zadních nohách. Tato berouc-a-dáváuci činnost se odehrává na periferii jejího životního prostoru. Polárně k tomu nalézá toto jednotlivé stvoření své centrum v úlu, kde se s tisíci dalšími spojuje k nejčilejší aktivitě a stává se článkem veškerozahrnujícího vnitřního života — života «Biene», organismu organizujícího se ze sebe sama, s orgánové přesně se členícími činnostmi. Co jinak zůstává v orgánových funkcích organismu oku skryto, zde se pohledu otevírá dělbou práce podmíněné dění snášivé královny, masy dělnic, které samy s dělbou práce obstarávají stavbu plástů, péči o plod, krmení královny, samočistění, přínos potravy a zásobování, jakož i trubců, kteří oplodňují královnu při jejím slunečním snubním letu. Každá z těchto časoprostorově jemně sladěných činností vzbuzuje dojem nezištné oběti. V teple, které včely v úlu vlastní činností udržují přibližně na 35 °C, vytvářejí inkarnační médium pro skupinovou duši: včelař hovoří o «Biene» — přírodně vznikajícím sociálním organismu, který předjímá nezištné chování, jež si lidé v budoucnosti musejí teprve osvojit v sociálním soužití ze síly Já.<br /> <br /> Včela medonosná potřebuje člověka, «otce včel». Ten stojí skupinové duši, «Biene», po boku. Stará se o její příbytek, {{SE|131}}<br /> <br /> Košík nebo úl, v němž se společenstvo může uzavřít před světem. Úl je zařízen tak, aby se v něm mohlo pod dohledem a vedoucí rukou včelaře odehrávat dělbou práce podmíněný život včel. A přijde-li k rojení, postará se o to, aby včelí společenstvo nezmizelo do divočiny a nakonec do svého zániku, nýbrž aby byl roj chycen a byla mu přidělena nová příbytek. Stará se dále o to, aby včelín nebo jednotlivé úly stály v blízkosti statku tam, kde lze od jara do podzimu nalézt kvetoucí rostliny v polích a kde lze přes zimu pravidelně sledovat blaho roje a provádět odpovídající ošetření.<br /> <br /> Včelí společenstvo žije uzavřeno v duševním prostoru, v němž si nepřeje být rušeno zvenčí. Neruší je jediné ten člověk, který do sebe vsál moudré konání a bytostnou povahu včelího společenstva a z tohoto pramene s uctivostí, rozvážností a klidem vykonává svou prací ke kumštu povýšenou práci na včelím společenstvu. Tento duševní prostor se polarizuje v hlavovité centrum — roj — a v obkruh, který je navenek ohraničen mořem květů, jež obletují dělnice a z něhož se, naloženy medem a pylem, vracejí do středu — děj srovnatelný s krevním oběhem. Co do roje zanášejí, to sdílejí s člověkem: med jako potravu, vosk, propolis a jed k rozmanitým, mimo jiné léčebným účelům. Jsou s odpovídajícím počtem společenstev nezbytnými duševními orgány hofového organismu, jež ve své činnosti vetávají duchovní, působící v teple, do gemarkace jiným způsobem, než to činí zemědělec, když skrze svou práci ichgewollt vmýšlí své myšlenky do celku statku.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hausgeflügel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Domácí drůbež ====<br /> <br /> Ještě v 50. a 60. letech 20. století to byly slepice, kachny, husy, holubi, kteří dodávali hofovému životu zvláštní zabarvení a svým chováním vlastní rytmus. Pokud jde o slepice, začínal například denní průběh při východu slunce pronikavým budíčkem pro {{SE|132}}<br /> <br /> Člověk a zvíře, kohoutovu kikirikí. Vystoupil jako první, krk a hlava svisle vztyčeny, zobák dokořán otevřen, ocasní pera zvednutá a rozevřená — pohled, jako by chtěl celé své nitro vykokrhat do nastávajícího dne. Hejno slepiček ho následovalo z noční tiše stáje do kurníku nebo ve volném výběhu do dvora, na otevřené humno, na hnojiště; škrábajíce a zobajíce se rozptylují za potravou. Zanedlouho se z kurníku ozval první kdákot slepice, jímž oznamovala své štěstí z kladení vejce. Zpravidla odpoledne přišla prašná lázeň s čistěním peří a dál škrábání, drápání a zobání semen, larev, červů, hmyzu, trávy a zrníček písku. Se setměním se hejno znovu sešlo ve stáji a hustě namačkáno se posadilo na hřady. Podobně se přirozeně odehrával život kachen, hus, krůt a holubů; jejich vztažným bodem byl dvůr s chráněnou stájí a lidé, kteří se o ně starali.<br /> <br /> Slepice a krůty jsou spjaty se zemí, kachny a husy milují blízkost vody a pasou se přednostně na břehových travnatých plochách. Jako tyto pendlují mezi vodou a zemí, tak holubi mezi vzduchem a zemí; jejich pohybový prostor se rozšiřuje v převážně krátkých letech ze stromu na strom daleko do polní krajiny; k odpočinku se pak znovu shluknou, v řadě usazeni na nejvyšším hřebenu střechy statku. Jejich zorné pole je tak vedle zorného pole včel nejrozsáhlejší ze všech domácích zvířat, u vodního ptactva je podstatně omezenější a u slepic se omezuje na pouhé několik metrů. Slepice vidí ostře jen na krátké vzdálenosti — slepice jí očima. Rozlišení pohybu a barevná diferenciace jejich oka je daleko lepší než u lidského oka. Jako všichni ptáci má i domácí drůbež a tedy i slepice dobrý sluch. Chybí jim vnější ucho, vchod do vnitřního ucha leží skryt pod jemným opeřením hlavy. Duševní projevy jako vábivé hlasy, zvuky vzájemného dorozumívání jako kokrhání, kdákání, šklébání kachen a hus nebo vrkání holubů se vyměňují na větší vzdálenosti. Čich je zřejmě daleko lépe vyvinut, než se ještě až do {{SE|133}}<br /> <br /> nedávno ještě v 90. letech 20. století. Naproti tomu jsou vedle oka vysoce vyvinuté hmatové orgány v zobáku obvykle rozhodující pro výběr potravy a její zrnitost.<br /> <br /> Trávení probíhá právě tak rychle jako u divokého ptactva. Vysoce koncentrovaná potrava se dostává nerozmělněná do volového vaku; odtud do žláznatého a dále do svalnatého žaludku, kde se rozemílá. Po rychlém průchodu střevem a tlustým střevem se zastávkou ve dvou slepých střevech je vylučována společně s močí přes kloaku. Odpovídajíc výchozímu krmivu a rychlému trávení vzniká vysoce koncentrované hnojivo, bohaté na organickou hmotu i soli dusíku a fosforu — hodnotný organominerální přísadový materiál pro rostlinné komposty nebo jiná živočišná hnojiva. Solný charakter výměšků domácího ptactva odpovídá jejich výrazné hlavové čili nervově-smyslové povaze, která je ještě zvláště zdůrazněna téměř svislým postojem těchto běžců v ose hlavy, nataženého krku, hrudi a běháků. Zvláštní metabolické výkony se tedy nepřidávají, jako u přežvýkavců, do proudu trávení, nýbrž vstupují do růstu (masa) a reprodukce (vajec).<br /> <br /> Od 50. a 60. let 20. století ztratil chov drůbeže — a v čele všeho chov slepic — svou roli obohacující soulovou organizaci hospodářského organismu, odstraňující odpad a škůdce. Na jeho místo nastoupil průmyslový velkochov. Zvířata, chovaná na maximální efektivitu svých metabolických funkcí, žijí namačkána v hermeticky uzavřených, elektronicky řízených, plně klimatizovaných výrobních halách a jsou udržována zdravá po krátce odměřenou dobu svého produkčního života za použití převážně abiotických prostředků. Chov drůbeže se vyčlenil z celku zemědělského podniku. V moderním drůbežářském šlechtění a chovu prožívá drůbež jako domácí a dvorní zvíře svou kulturní smrt. Ze více než 150 plemen slepic&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; slouží dnes jen ještě jejich malý počet pro liniové, křížovecké a hybridní šlechtění. Jejich výkon, vyladěný na nejvyšší úroveň, se smršťuje na snáškové období pouhého jednoho roku.<br /> <br /> Zamyšlení nad tímto scestným vývojem vede stále více k reintegraci menších drůbežích stavů do nově se utvářejících hospodářských organismů: mobilní stáje se střídavým výběhem do otevřené polní krajiny jsou prvním krokem. Tento chov znovu navazuje vztah ke všem životním procesům {{SE|134}}<br /> <br /> hospodářského celku v průběhu roku a dovoluje slepicím, aby svůj instinktivní život uplatnily bez omezení. Kvůli dravé zvěři jsou však volnému střídání stanovišť hranice vytčeny nevyhnutelně: nezbytná je oplocení odolné před liškami! Dalším krokem, jak vést tento vývoj odpovídající domácímu zvířeti dále, je odklon od uniformní hybridní šlechtění provozované po celém světě několika málo velkými koncerny — ve prospěch šlechtění vázaného na konkrétní hospodářství. To zahrnuje regionální spolupráci šlechtitelských a chovatelských provozů, a to jak pokud jde o volbu rasy a šlechtitelské cíle, tak i ochotu spotřebitelů tuto nákladnou kulturní výkonu nést spolu s nimi.<br /> <br /> Další rozvoj domácí drůbeže je zprvu otázkou genetickou: Na jakou dědičnou vlohu z minulosti je nutné navázat? Především však jde o otázku epigenetiky — šlechtění nikoli pouze na základě vlastností již nabytých, nýbrž těch, které teprve mají být získány. Jaké podmínky musí být k tomuto poslednímu cíli vytvořeny v uspořádání hospodářského organismu — pokud jde o způsob chovu, o krmivovou základnu vlastní hospodářství, o lidskou péči a náklonnost —, aby se organismická celistvost mohla epigeneticky vtisknout do životní a fyzické organizace zvířat?<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hausschwein&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Domácí prase ====<br /> <br /> Srovnatelně jedině s vysokovýkonnými plemeny slepic bylo prase metodami moderního šlechtění, krmení a chovu přetvořeno ze svého původního způsobu života a pestrosti rasových typů na uniformní užitková plemena. Bylo kdysi převážně krajinně utvářejícím pasoucím se zvířetem, hlídaným pastýři, poté v 18. století v Anglii dovednějším zapojením asijských a jihoevropských plemen přivedeno k vyšším přírůstkům, v 19. století jako ušlechtilé domácí prase všeobecně zapojeno do rolnického hospodářství v ustájení s výběhem – dnes, počínaje druhou polovinou 20. století, je však vytrhováno ze životního celku hospodářství a produkováno ve velkochovech továrenského rázu. Cílem novějšího šlechtění bylo a je: pryč od slaniny – ke sjednocenému hybridu, raně zralému masovému praseti, jehož jatečná zralost nastává již v polovině doby dožití základních plemen. Stejně jako v moderním chovu slepic je i zde vyřazen nezbytný vztah člověk–zvíře, který je pro duševní podstatu domácího zvíře bytostně nutný, jakož i vztah ke ganzheit celého hospodářství a jeho katastru. Vypadne-li toto dvojí pouto, duševně zakrňuje prase a krajina {{SE|135}}<br /> <br /> degeneruje v beztvářnou monokulturu&lt;ref&gt;Srov. Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924.&lt;/ref&gt; a na mnohých místech v odkládací plochu pro prasečí kejdu, spojenou s rozsáhlým obtěžováním zápachem a emisemi působícími na klima. Polní katastr leží obnažen bez nálady a zohaven, jako odraz toho, co se zvířatům děje v celoživotním ustájení na betonových roštových podlahách – nelidskost bez hranic. Člověk má v rukou, zda bude v domácích zvířatech vidět pouze holý hospodářský užitek, čímž sám sebe duševně odcizí sobě samému, nebo zda nechá k dobru celého hospodářství rozvinout své duševně účinné instinkty. U domácího prasete jako všežravce jsou tyto instinkty zaměřeny na neobyčejně pestrý sortiment potravy, která je pozorně vybírána podle potřeby: tráva, seno, obilí, ovoce, zelenina, kořeny, červi, šneci, planě rostoucí byliny a léčivé rostliny, plody z volné přírody atd.&lt;ref&gt;Peter Steffen, Karl Schardax, Gernot Kürzel: ''Schweineglück, Bibel der Schweine'', Graz 2008, 392 S.&lt;/ref&gt; Prase je ve všech ohledech ideálním zpracovatelem zbytků v hospodářském organismu a vedle slepic terapeutem při likvidaci veškerého obtížného hmyzu a škůdců. Svým vysoce vyvinutým čichem, který se soustřeďuje v nosním kotouči – jakési vyhrnuté, se svrchním rtem srostlé nose – hledá svou potravu jednou na povrchu, jednou rytím pod zemí. Letně podzimní pastva na obilných strništích, vybrakovaných bramborových a polních zeleninových plochách nebo na meziplodinách vede prasata na polní lán, uspokojuje jejich pohybové nutkání, jejich neuhasitelnou zvědavost a neklade žádné meze lásce k rytí. Čenichajíce pracuje jejich žádostivá a pudová přirozenost skrze zeminu. Při pastvě se může ryjící práce poškozením travního drnu rychle stát závadou. Tato škoda zůstává v mezích, je-li k dispozici dostatek pastevní plochy s čerstvým, na bílkoviny bohatým porostem, přičemž lehké porušení drnu může být dokonce výhodou z hlediska provzdušnění a omlazení porostu. Navíc dochází k roznosu semen a tím k větší druhové rozmanitosti.&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; Na mnohých místech selhává pastevní chov z nákladových nebo pracovně-hospodářských důvodů. Místo toho vznikají z praxe systémy ustájení, které v co největší míře pestrým prostředím přihlížejí k možnosti projevovat behaviorální instinkty: skupinové uspořádání, pestrost potravy, zbytky z kuchyně a dalšího zpracování, zelená píce, krmné zbytky z kravína atd., příležitost k rytí, koulení, třením se, pohybová plocha pro pohyb, {{SE|136}}<br /> <br /> setkávání a prozkoumávání, krytý venkovní výkalistek, nastlaná místa k odpočinku, spací místa chráněná před chladem a větrem, ze všech stran uzavřená, jakož i příležitost k intenzivnímu kontaktu s ošetřujícím člověkem, např. skrze oslovení.<br /> <br /> Prasata mají smysl pro rodinu, jsou přívětivá a inteligentní, smyslově bdělá zvířata: čichový smysl ovládá jejich vnímání, utváří prožívání jejich pohody i nepohody. Živě komunikují jemným sluchem a v zvedání hlav hledí na přistupujícího člověka jasným, přímo chápavým pohledem. Přesto jsou jejich mozkové výkony oproti divokým příbuzným sníženy až o 30 %,&lt;ref&gt;Norbert Benecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 1994, 470 S.&lt;/ref&gt; tj. nervově-smyslový systém se více přesunul do míchy a sympatiků a slouží tak zvýšeným metabolickým výkonům co do plodnosti a nabývání masa a tuku.<br /> <br /> Kritická otázka, zda ztrátou smyslových výkonů zvířata hloupnou tím, jak je člověk dělá domácími, musí být za předpokladu zodpovězena záporně, že si je plně vědom své odpovědnosti vůči domácímu zvířeti. Co domácí zvíře svými metabolickými výkony člověku daruje, musí mu on dvojnásobně vrátit svým inteligentním jednáním v chovu, krmení, péči a šlechtěním, které bytost zvířete skutečně zachycuje.<br /> <br /> Funkce chrupu dělá z prasete všežravce, tedy požírače masa i rostlin. Kousá a žvýká jako člověk. I v trávicím traktu se projevuje tato dvojí funkce. Jednodutinový žaludek je relativně malý; prase proto musí přijímat potravu průběžně v malých dávkách. V dlouhém průchodu tenkým střevem a odbourávání enzymaticky snadno rozložitelných složek potravy a jejich resorpci probíhá ve slepém a tračníkovém střevě mikrobiální trávení na celulózu bohatých zbytků potravy. Prase tráví důkladně; na rozdíl od přežvýkavců odnímá potravě síly, které jako smyslově i zároveň metabolicky aktivní bytost spotřebovává pro sebe. To snižuje hnojivou sílu jeho výměšků, nikoli však jejich obsah minerálních látek. Výkaly jsou co do tvaru, barvy, konzistence a zápachu závislé na druhu potravy. Není-li zachována rovnováha žlázového a mikrobiálního trávení, např. při vysokovýkonném krmení a celoživotním ustájení na roštových podlahách, vzniká prasečí kejda, u níž {{SE|137}}<br /> <br /> se nelze divit páchnoucímu zápachu ani jednostranně pudoné hnojivé účinnosti.<br /> <br /> Umírněné přizpůsobení chovu prasat vlastní krmné základně hospodářství se stelivem, výběhem a pokud možno pastvou vytváří chudý zápachem, obsahově bohatý hnůj pevnější konzistence. Zřejmě z důvodu vnímání wesensartu prasat jako všežravců v porovnání s čistými fytofágy označovali rolníci v minulosti prasečí hnůj jako «kalten Dünger» (studený hnůj), vhodný méně pro «studená jílovitá půda» než pro «teplý písčitý půda». Ve směsi s ostatními hnojivy vznikajícími v hospodářském organismu je cenným doplňkem. Jako hnojivo nese látkově kompozičně i silově pečeť duševní povahy prasete. Co si při přehrabování země z rostlinné a živočišné potravy labužnicky vychutná čichem a v hlubokém tělesném klidu duševně prožívá, tím – jako i ostatní domácí zvířata hospodářství – provádí «kosmicko-kvalitativní analýzu»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 59.&lt;/ref&gt;. Výsledek této analýzy charakterizuje hodnotu hnojiva. Je pokaždé jiná, podle toho, zda je krmivo zboží z dovozu, nebo zda je vyprodukováno na vlastním hospodářství. Rozborem vlastního vyrobeného krmiva připravuje prase po svém způsobu hnojivo, které vstříc vychází stanovištním potřebám pro rozmnožení úrodnosti půdy.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Pferd_und_Esel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kůň a osel ====<br /> <br /> Ačkoli jsou si oba navzdory úzké příbuznosti povahou tak protichůdní, jsou oba jako jezdecká, nákladní a tažná zvířata nejvěrnějšími pomocníky člověka, doložitelnými zpět až do dob staropersské kultury, do doby čtvrtého až pátého předkřesťanského tisíciletí. Kůň nesl člověka na jeho velkých přeshraniční putovních a dobyvačných taženích, byl dopravním prostředkem z místa na místo, táhl s ním do velkých bitev; bojoval pod jeho vedením a řízením a obětoval se. Táhl pluh brázdu za brázdou a přivážel sklizeň na vysoko naložených žebřinových vozech. Nekonečné služby prokázal kůň člověku a nevyslovitelné oběti při tom přinesl. A tak i osel, stejně ochotný jako umíněný jezdecký jezdný osel a nosič nákladů sedláka a řemeslníka až po průvodce žebráka. Všechny břemena každodenního života byly vloženy na tohoto malého, tenkohohých osla; s jistým krokem {{SE|138}}<br /> <br /> nesl je přes překážky a kamení. Jak by se bylo bez osla dalo udržet sociální soužití mezi pasteveckými národy i uvnitř a mezi vesnickými společenstvími? Tak nesl na svém hřbetě toho nejmenšího a jeho tíživé břemeno a při příjezdu do Jeruzaléma na Květnou neděli nejvyšší bytost, která překonala veškerou pozemskou tíhu.<br /> <br /> Oba, kůň i osel, jsou lichokopytníci. Stojí a chodí na špičce středního prstu na noze nebo ruce. Ty jsou ukryty v kopytu, rohovém střevíci, který je nepropustný pro vnější silová záření, stejně jako kopýtka sudokopytníků a rohy přežvýkavců. Jakkoli jsou koně tělesně těžcí, pohybují se lehce, ba tanečně. Ve své kráse a eleganci jsou pohyby koně nepřekonatelné, neboť jeho duševní bytost se cele vyžívá v tělesném jazyce rytmické pohyblivosti. Ať v kroku nebo v zdrženlivém poskakování v klusu, obojí s hlavou vztyčenou, nebo v cílevědomém cvalu s nataženou hlavou a rozevřenými nozdrami, vždy nabízí obraz ušlechtilého rozvinutí sil a souměrnosti, jež se pod jezdcem plně stupňuje k vyšší harmonii. Teprve v jednotě koně a jezdce se zjevuje ušlechtilost v držení i charakteru. Jinak je tomu, když se zapřáhne do postroje a táhne pluh nebo těžký vůz, při každém kroku rytmicky zvedaje a spouštěje hlavu — tehdy probouzí obraz dokonalého odevzdání svého volního bytí výzvě a rukou vedoucí otěže člověka a službě, kterou nezištně koná pro zemi.<br /> <br /> I oslu jsou vlastní všechny chody koně. Méně ušlechtilý ve vzhledu a pohybu, jeví se spíše pokorně se skloněnou hlavou, zpravidla poslušný a odevzdaný vůči všemu, co se od něj požaduje, a pak zase vzdorný z většinou nevyzpytatelného důvodu. Ve svých kmenových oblastech na Orientu a v Africe se jeví tím ušlechtilejší, čím více je ještě vázán na starší kulturní formy vědomí a života.<br /> <br /> Kůň je ještě ve větší míře než osel vysoce učenlivý a potřebuje od narození důkladnou výchovu k rozvíjení svých talentů a po celý život k jejich uplatňování pod vedením člověka. V případě ušlechtilého arabského koně bylo například novorozené hříbě po delší dobu chováno pod střechou pasteveckého stanu v rodinném společenství. To platilo ještě ve 20. století.<br /> <br /> Tělesnost koně a osla je obrazem jejich duševního a zároveň obrazem krajiny, šíří travnaté stepi, v níž se toto duševní prožívá ve své radosti z pohybu. V souladu s tím se soustřeďuje {{SE|139}}<br /> <br /> smyslová organizace zvláště na navenek směřující, dálku zachycující smysly — zrak, sluch a čich. Výrazné, nápadně velké oči, stojící po stranách hlavy, zachycují téměř úplný zorný kruh. Jen dopředu — před a pod hlavou — je asi dva metry dlouhý slepý pruh, do nějž není vidět, stejně tak vzadu po obou stranách páteře. V hloubkové ostrosti (trojrozměrném vidění) zachycuje jen poměrně úzký zorný úhel 15 až 20 stupňů dopředu. Ve zbývajícím zorném poli se pohled zplošťuje a dozadu splývá. Právě v tom slepém pruhu vzadu sedí jezdec, vozka nebo za pluhem kráčející oráč, který jemným tahem na vodící otěž nebo přes uzdový náústek určuje chod a směr pohybu. V živé hře ušních boltců se v nejjemnějším odstínění zjevuje směr duševní pozornosti. Pro nás neslyšitelné zvuky jsou vyfiltrování z obecného hladiny hluku. Kůň vnímá především sluchem duševní rozpoložení, například jak se k němu mluví. Postavení uší, ať špičatých nebo svěšených, prozrazuje mnoho o jeho duševním cítění.<br /> <br /> Čich je mimořádně vysoce rozvinutý. Protáhlá hlava skrývá rozsáhlý systém nosních dutin, jejichž vnitřní povrchy přibližně odpovídají celkové ploše vnější kůže zvířete. Koně se přičichávají, aby se přivítali nebo poznali. Svým neobyčejně jemným čichem analyzují své okolí, při pastvě volí svou potravu, každé sebejemnější výpary i na velké vzdálenosti. Jsou to právě tyto tři smyslové schopnosti zraku, sluchu a čichu spolu s vlastností nést hlavu vztyčenou nad páteří, které dělají koně tak učenlivým, nechávají jej tak vysoce diferencovaně reagovat, že vzbuzuje přesvědčení, jako by dokázal myslet? V řecké mytologii líčí Perseův mýtus, jak se myšlení osvobodilo z krevní vázanosti těla, nositele v dávných dobách účinné jasnovidecké síly: v mytickém obraze sťal Perseus titánku Gorgo. Z krevního proudu, jenž tryská z jejího trupu, se zrodil Pegasus, okřídlený kůň. Symbolizuje tělu prosté myšlení, jehož křídla se nyní mohou volně vzepnout do světa ducha. Co se v inteligentním chování koňského těla jeví jako krevně vázané, to se v člověku z těchto pout uvolňuje a stává se svobodnou duchovně-duševní činností myšlení.<br /> <br /> Kůň a osel jsou býložravci. Ačkoli přijímají — jsou přitom nesmírně nenároční — potravu ještě bohatší na hrubou vlákninu než přežvýkavci se svým vysoce diferencovaným {{SE|140}}<br /> <br /> systémem předžaludků, mají jen složený, jednodutinový, relativně malý žaludek. Na ten navazuje dlouhé tenké střevo, které rozkládá snadno stravitelné složky potravy. Hůře stravitelná hrubá vláknina je teprve v mohutně vyvinutém slepém střevě a poté v tračníku a konečníku bakteriálně rozkládána. Tento způsob trávení odpovídá jejich způsobu žraní. Koně žerou dvakrát tak dlouho jako krávy, totiž 16 hodin denně. Jsou zvířaty dne i noci. Se svým dobrým zrakem i ve tmě nacházejí s jistým krokem i v noci svou potravu. Koně a tak skromný osel jsou vynikajícím způsobem vhodní k tomu, aby po střídání pastvy spásali rostliny, kterým se krávy vyhýbají.<br /> <br /> Radost z pohybu a síla koní a oslů se odráží v jejich silně proformovaném, stále ještě velmi vlákninovém trusu. Ten je polárně k 'chladnému prasečímu trusu' 'horlivým' hnojivem. Neustálým bakteriálním rozkladem, urychlovaným stykem s vnějším vzduchem, ohřívá se velmi rychle a byl díky této vlastnosti využíván jako podzemní vytápění a zároveň hnojivo pro raná záhony. Čerstvý koňský hnůj obsahuje poměrně dost amoniaku, jeho vůně je proto silná, ostrá a pronikavá, ale není nepříjemná.<br /> <br /> Kůň a osel se — v důsledku mechanizace pracovních postupů — do značné míry rozloučili se zemědělstvím (prozatím?). S nimi se ztratil důležitý prvek v oduševnění organismu statku, a to jak z hlediska využití krmiva a slámy, zvláštního druhu hnojiva a rytmizace pracovních procesů, tak i s ohledem na oduševnění práce, kterou konali v odevzdanosti lidskému vedení.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Hund_und_Katze&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Pes a kočka ====<br /> <br /> Oba patří k vývojové linii šelem. Svým duševním instinktivním životem obohacují duševní tělo zemědělského organismu naprosto protikladným způsobem. Pes je nejstarším z domácích zvířat, kočka patří k nejmladším; v Evropě se objevuje teprve od prvního tisíciletí př. n. l.&lt;ref&gt;Norbert Benecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 1994, 470 S.&lt;/ref&gt; Typ psa je příbuzný jeho divokým druhům, vlkovi, stejně jako typ kočky kočce divoké. Co je u psů obzvláště nápadné, je velká variabilita forem. Ta {{SE|141}}<br /> <br /> se vyskytuje již na samém počátku jejich domestikace ke konci ''třetihor'' (Atlantidy) v ''pleistocénu'' (dobách ledových), ale především pak v ''neolitu'', v prvních poatlantských dobách. Žádný z druhů domácích zvířat, které se objevily později, již nikdy této rozmanitosti forem nedosáhl.&lt;ref&gt;Tamtéž, s. 226.&lt;/ref&gt; Je nasnadě, jak již bylo dříve naznačeno, že vývoj domácích zvířat byl produktem raného lidstva. To bylo schopno na základě prožívání zvířecí duše a jejího duchovního původu, skupinové duše, zadržet ji v jejím tělesném utváření na embryonálnějším stupni a poskytnout tak tvarotvornému typu nepřeberné množství různých výrazových možností. Čím mladší jsou druhy domácích zvířat, čím více lidé vyměňovali svou instinktivní duchovní bezprostřednost za probouzení k sebevědomí, tím chudší na variace se stává vzhled domácích zvířat. Pokud v době starého Říma rozmanitost forem opět vzrostla (trpasličí plemena psů), je to již důsledek cíleného šlechtitelského výběru ve smyslu křížení a selekce. Jak velmi byla od počátků až po staroegyptskou kulturu domestikace psa a kočky – a tedy i ostatních druhů domácích zvířat – nikoli primárně otázkou účelné využitelnosti, nýbrž jak byla užitečnost neoddělitelně spjata s instinktivním, intimně-sakrálním cítěním, vyplývá jednak z pohřební kultury sjednocující člověka a psa, jednak z úcty, kterou lidé prokazovali kočkám a božské bytosti, jež v nich přebývala, což byl kult, který kulminoval ke konci staroegyptské kultury.&lt;ref&gt;Tamtéž, s. 348.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Zvířecí duševní dispozice psa a kočky se od sebe značně liší. Ještě více než kůň podřídil pes svou duševní instinktivní bytost, souhrn svých schopností, vedení člověka, což neplatí pro kočku. Dobře vychovaný pes poslechne na každé zavolání nebo písknutí. Svým pohybovým pudem se rozmáchle dere do dálky, jako lovecký pes, který svým čichem sleduje stopu, u ulovené zvěře hlásí nebo ji aportuje, jako ovčácký pes, který žene ovce nebo dobytek nebo drží stádo pohromadě. Vždy po vykonaném činu se vrací, sedá si na zadní, vrtí ocasem, zvedá hlavu nataženou vzhůru, hledí na svého pána věrně oddaně v očekávání dalšího povelu. Stejně pozorně a oddaně se chová jako hlídací pes domu a dvora, jako doprovodný a vodicí pes, např. slepecký, jako stopovací pes, který neomylně vyčmuchává i ty nejmenší pachové stopy, nebo jako {{SE|142}}<br /> <br /> saňový pes, který táhne těžká břemena sněhem a ledem. Každá z těchto schopností si vytváří tělo, které jí odpovídá: velké a silné, štíhlé a rychlé, malé a obratné atd. Tato tělesně duševní tvárnost v téměř každé myslitelné tělesné formě a s příslušným chováním po psím způsobu propadá již od dob římských emocionalitě člověka a zvrhává se v chov luxusních, trpasličích a pokojových psíků.<br /> <br /> Bytostný projev kočky domácí je zcela jiný. Zdá se, že evolučně upadla hlouběji do divokosti. Žije jakoby dva životy. V jednom se vyžívá stranou člověka, aktivní v noci, jako její divocí příbuzní. S napětím všech smyslů následuje své lovecké instinkty, plíží se svými cestami, číhá na kořist a zmocňuje se jí mohutným skokem. Hlodavci, jako myši a krysy, jsou její preferovanou potravou, bohužel také ptáci, jako ti, co hnízdí na zemi, v nízkých větvích, nebo vlaštovky, které ve dne létají příliš nízko nad zemí a které si ležérně rychle vystřelenou tlapkou zajistí jako jistou kořist. Svůj druhý život tráví tím, že vyhledává domácnost člověka jako své místo ke spánku, předouc se lísá ke členům rodiny, hravě těší děti a tímto způsobem se doporučuje další péči o potravu. Pak v noci opět nastává odchod do druhého života. A opět je to emocionalita člověka, která, scestně vedena, činí z kočky pouhé domácí a mazlivé zvíře.<br /> <br /> U psa je to vynikající, každou nuanci rozlišující čich, který uvádí v činnost tělo i duši, u kočky zrak specializovaný na noční vidění, které vtiskují zemědělskému organismu zvláštní kvalitu, uspořádávající princip: Pes, který v noci na stráži štěká, který doprovází sedláka s nosem u země a sleduje stopu přes pole, louky a pastviny, nebo který na pokyn pastýře obíhá stádo ovcí a drží je na jemu určené pastvině, je v jemu stanovených mezích vykonávajícím orgánem člověka. Kočka jím v tomto smyslu není. Zůstává nepozorována na svých nočních toulkách po dvoře a katastru, stanovuje si vlastní míru v hubení škodlivých hlodavců a přitom si vystačí sama.<br /> <br /> Zemědělskému organismu nejsou vítány výměšky psa a kočky – jsou páchnoucí, ale nejsou významné –, nýbrž jejich přínosem je uspořádávající strážní funkce. Bohužel pes a kočka tuto funkci jako člověkem vedení spolutvůrci oduševnělého přírodního celku z velké části ztratili. Jako domácí, {{SE|143}}<br /> <br /> společenská a luxusní zvířata se z velké části odcizila duševnímu tělu zemědělského organismu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Schaf_und_Ziege&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Ovce a koza ====<br /> <br /> Jako takzvaní «malí přežvýkavci» patří ovce a kozy po psech k nejstarším z našich domácích zvířat. Přestože jsou si blízce příbuzní, výrazně se liší temperamentem, pohyblivostí a v různé míře i skromností. Jako všichni přežvýkavci vystupují jako rohaté sudokopytníky z hlediska kmenové historie teprve na konci řady savců. Ba co více, tvarová rozmanitost divokých a pozdějších kulturních forem ovcím a kozám podobných druhů se rozvinula teprve v přechodu mladšího terciéru do dob ledových (pleistocén) a v nich samotných až do současnosti (''holocén'')&lt;ref&gt;Bernhard Grzimek: ''Grzimeks Tierleben, Enzyklopädie des Tierreichs'', Band 13, Säugetiere 4, München 1971, S. 470.&lt;/ref&gt; — tedy v dobách, v nichž člověk vstoupil mezi zvířata a z hlediska svého kosmicky utvářeného, instinktivně-duchu blízkého vědomí navázal s nimi magicko-kultický vztah, jenž nacházel výraz ve způsobu lovu se zřetelem na potravu a oděv a ve zvířecí oběti.<br /> <br /> Není tedy oprávněná otázka, zda nomadizující člověk, vpletený do vladaření přírodních sil, se nepodílel na této přeci jen velmi mladé diferenciaci forem? Nekazují na tuto myslitelnou možnost mýty národů, například zvířecí oběť Abelova nebo jeskynní kresby sahající do dob ledových (''pleistocén''), mimo jiné v Sahaře, a mnohé další? Nejsou tyto všechny výrazem magicko-kultického vztahu člověka a zvířete atlantské doby, pozdního kenozoika? A nevykonala se pak později, v druhé epoše poatlantského věku (''holocén'') ze zarathuštrovských mystérií, v jakési opakovaci na vyšším stupni, domestikace?<br /> <br /> Ovce a kozy, vybavené všemi znaky svého domáctví, se objevují od konce devátého tisíciletí př. Kr. v horských oblastech jihozápadní Asie. U ovcí jsou to tyto znaky: tvarově menší než divoká forma, vysoká variabilita tělesné velikosti, žádná sezónní proměna srsti, její proměna v nepřetržitě rostoucí vlněné rouno, živé zbarvení a vzorování. Podobnou rozmanitost zevního obrazu vykazují kozy, až po srst proměněnou v vlnu u koz angorských a kašmírských.&lt;ref&gt;Norbert Benecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 1994, S. 247.&lt;/ref&gt; {{SE|144}}<br /> <br /> Ovce a ještě více kozy jsou neobyčejně skromné. Jejich potravou jsou trávy, byliny, listy a výhonky. Kozy jsou přitom vysoce přizpůsobivé aromatické, na celulózu bohaté a slané nabídce potravy v extrémních geografických zónách, například v horských polohách a polopouštích. Přepásání těch posledně jmenovaných vede rychle k postupující dezertifikaci. Prostřednictvím rozmanitých darů obou malých přežvýkavců — vlny, masa, mléka, srsti, kožešiny, kůží a rohů — se stali velkými průvodci člověka v kultuře. Stáli v uzavřených stádech pod ochranou pasteveckých národů, jaksi jako základ jejich existence, a v mnohých venkovských sídlech se stali „krávou malého člověka&quot;. Těsný vztah ovce k prostředí a k člověku vedl celosvětově k velké rasové rozmanitosti, od středověku v Evropě k vytváření krajových odrůd, v novověku k liniovému šlechtění masných, vlnových a mléčných plemen. Šlechtění bílé vlnové ovce (merino) se uskutečnilo ve Španělsku. Ta dnes, v mnoha případech s příkrží krajových odrůd, dosáhla největšího rozšíření na celém světě.<br /> <br /> V Evropě přetrvává pastevectví pod vedením potulného pastuchy v zbytcích dodnes. Hospodářsky lze toto zachovat jen tím, že se ovčí stáda přednostně nasazují v chráněných krajinných oblastech pro péči o krajinu. Nejsilněji klesá chov koz. 95 % všech domácích koz slouží samozásobení v malorolnicky strukturovaném zemědělství třetího světa.<br /> <br /> Projevy podstaty ovce a kozy jsou navzájem polární. Smyslové výkony obou jsou sice podobné — nejlépe je vyvinut čich, za nímž následuje zrak a s určitým odstupem sluch. Avšak to duševní se různě projevuje v řeči těla a skrze smysly. S hlavou většinou skloněnou pod linii páteře, s mohutnějším tělem, více obrácenou k zemi a k vnitřnímu světu vlastního metabolismu, trmácivější v pohybech, projevuje se duševní bytost ovce spíše snivě, zdrženlivě. Jinak koza: živě vyskočí, přeskakuje přes pařezy a kameny, zvedá hlavu vysoko, zvědavě čichá sem i tam, šplhá na nejbližší vyvýšené stanoviště, drží pohled pozorně zaměřený do dálky. Namísto toho, aby se pasla přes rozlehlé roviny, dává přednost hornatým polohám na strmých svazích v úrovni hlavy, nebo se staví kolmo na zadní nohy, aby dosáhla na keři a stromě ještě na nejvýše dostupný list.<br /> <br /> Ovce a kozy mají rohy. Ty jsou na rozdíl od skotu u samců větší a podle plemene šroubovitě tvarované {{SE|145}}<br /> <br /> otočené nebo šavlovitě prohnuté dozadu. Vedle rohatých plemen existují bezrohá plemena, k nimž u ovcí náleží většina dnešních užitkových plemen.<br /> <br /> Při zúžení rasové rozmanitosti se šlechtění soustředí na vlnové nebo mléčné ovce, u koz na dojnice nebo masná zvířata.<br /> <br /> Malí přežvýkavci jsou stádní zvířata, ovce ještě více než kozy. Z toho důvodu jsou svou podstatou spíše krajinnými tvůrci ve velkém, méně utvářecím orgánem v jednotlivém zemědělském organismu. Dokud vesnické útvary se svými katastry ještě existovaly jako do značné míry uzavřený celek, bylo povoláním pastevce udělat ze svého ovčího stáda orgán tohoto celku: ať v pastvě na úhoru, na obecních nebo pustých plochách, při hnání přes sklizené pozemky s okopaninovými plodinami, přes příliš bujně do listu rašící ozimé osevy; nebo v pastvě bylinami bohatých cest a polních mezí na podzim jako dietetikum pro nadcházející zimní ustájení; nebo konečně v ohraničení na polích za účelem hnojení. To vše bylo zpečetěným právem a dělo se v dohodě s vesnickým společenstvím. Povolání pastevce znovu oživit — tomu jsou položeny úzké meze. Možnosti se nabízejí v péči o přírodní rezervace nebo na velkých podnicích s marginální půdou.<br /> <br /> Jinak je to s chovem mléčných ovcí a mléčných koz. Obě nejsou vázány na stádo a mohou v menších i větších stavech podstatně přispět k prohloubení duševního života zemědělského organismu. Především se malí přežvýkavci doporučují pro další rozvoj jednostranně zaměřených zahradnictví směrem k zahradnickým statkům. Zastupují tam skot ve zužitkování meziplodin k zelenému hnojení i odpadů z mnohostranné zeleninové produkce a starají se o jejich proměnu v trvale účinné hnojivo.<br /> <br /> Cestou čtyřžaludečního systému přežvýkavců podléhá rostlinná potrava jedinečně intenzivnímu trávení (viz kapitola „Skot&quot;, žvačkování v bachoru a přežvykování, strana 150 nn.). To umožňuje celulózu, tj. hrubovláknité výživné látky, rozložit a zpřístupnit pro růst, udržení a výkon (mléko, vlna, maso). V průběhu tohoto trávicího procesu dostává rostlinný výživný tok vtisknuta v sobě síly duševní organizace zvířete. Odpovídajíce bytostné povaze ovce a kozy je toto vtiskávání různé. Rozdíl nelze dostatečně odvodit z kvantitativního složení takzvaných živin hnojiva. Nikoli kvantitativní podíl {{SE|146}}<br /> <br /> Nikoliv kvantitativní podíl látek je rozhodující, nýbrž jejich kompozice skrze síly duševního těla, které vstupují do životních procesů. Wesensart sama hnojí skrze látky. Tak působí ovčí hnůj mírněji, harmonizujícím a strukturujícím způsobem na životní procesy, jež se ve vegetativní oblasti zhušťují k potravní plodině, například u listové zeleniny. Kozí hnůj naproti tomu působí žhavěji a — jak lze z bytostné povahy kozy předpokládat — povzbudivěji na růstový impuls v ose kořen–stonek–květ.<br /> <br /> Příspěvek ovce k oduševnění krajiny se stává prožitkem, táhne-li pastýř se svým ovčím stádem na podzim přes katastr statku a odtud dál skrze okolní kulturní krajinu: pastýř s holí kráčí v čele, stádo v těsném houfu za ním; nebo stojí uprostřed pole a ovce se na všechny strany kolem něj rozebírají za potravou. Tato scenérie probouzí náladu hlubokého míru, jenž se prostírá nad krajinou — obraz dokonalého klidu a pohybu zároveň. Takové ovčí stádo táhnoucí přes pole, od katastru ke katastru, jehož každý záchvěv bytí se soustřeďuje ve vědomí pastýře a je odtud řízen, zakládá vztahy, jimiž se jednotlivé zemědělské organismy uzavírají do vyšší jednoty kulturní krajiny. Oproti ovcím jsou kozy méně stádními zvířaty. Mají více vlastní vůle. Jsou chovány v omezeném rozsahu pro produkci mléka a masa a — zčásti jako náhrada za skot — prokáží v kánonu všech domácích zvířat cenné služby při utváření duševního těla zemědělského organismu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Rind&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Skot ====<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Herkunft_und_Mythos&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Původ a mýtus =====<br /> <br /> Podle obecně přijímaného názoru pochází skot (Bos taurus) od pratura nebo zubra (Bos primigenius). «Moderní zoologický výzkum domácích zvířat považuje dnes s jistotou jen jedno divoké hovězí zvíře, praura nebo zubra, za jedinou divokou výchozí formu domácího skotu.»<br /> <br /> Předpokládá se, že evropská plemena skotu přišla z «úrodného půlměsíce», z přední a střední Asie. Nejstarší nálezy kostí sahají do osmého tisíciletí před Kristem, tedy do počátků {{SE|147}}<br /> <br /> staropersské kultury. Raná i všechna pozdější plemena skotu mají menší tělesnou stavbu než předpokládaná divoká forma pratura a vykazují od samého počátku vysokou variabilitu zevní podoby. Právě na příkladu pastevních zvířat — skotu, ovcí a koz, nejstarších domácích zvířat hned po psech — se může stát zřejmým, jak hluboko v temnotách zůstává odvozování od jejich divokých forem. Pohlédneme-li na mýty národů, například na oběť Ábelovu ve Starém zákoně — byl pastýřem —, stojí v popředí náboženských obětních rituálů především ovce a skot. «Kulturněhistorické dokumenty ukazují, že skot v Mezopotámii, Egyptě, Persii a Indii sloužil zpočátku výhradně kultovním účelům.» Ve staroegyptském mýtu byla v dobytčeti praobrazně uctívána nebeská bohyně Hathor, zobrazovaná jako kráva nesoucí mezi rohy sluneční kotouč. V dnešní Indii platí kráva u hindů jako odnepaměti za posvátnou. Neukazuje to spíše na to, že duchovně reálné prožívání bytostné povahy skotu — toho, co nadsmyslově tvoří skupinovou duši —, bylo kmotrem procesu domestikace?<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stellung_im_Betriebsorganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Postavení v hospodářském organismu =====<br /> <br /> Pokud jde o utváření zemědělského organismu v uzavřený celek, je skot, respektive do vyšší jednoty zformovaný stádní organismus, «královnou a králem» mezi všemi domácími zvířaty. Jistě, každé z nich přináší svůj příspěvek podle toho duševního, jež se ponořilo do tělesné formace. Bytostné povaze krávy je však vlastní universální potence. Z tohoto důvodu nelze v přísném smyslu od chovu skotu upustit. Jeho podstatný význam spočívá teprve druhotně v tom, co produkuje v podobě potravin a jiných surovin. To je vnější stránka. Tuto stránku zastupuje řada polních plodin, které tvoří podstatný základní pilíř prvovýroby v hospodářském životě. Primární výkon leží na vnitřní straně; je jím zvláštní schopnost vztahovat fyziologické funkce — přesněji řečeno bytostné články hospodářského organismu — jedny na druhé, a tím tento organismus jako celek udržovat zdravým a schopným rozvoje. Kráva — stále myšlená jako článek stádního organismu vázaného na statek — nastavuje moudrostí prostoupené míro {{SE|148}}<br /> <br /> míry, vnitřní ekonomii celého provozu z hlediska utváření svého těla a souhry svých orgánových soustav prostřednictvím své vlastní činnosti a otiskuje ji do přírodní stránky hospodářského celku.<br /> <br /> O pravém stádním organismu lze hovořit teprve tehdy, kdy se stádo v průběhu generací doplňuje z vlastního odchovu a propojilo se se stanovištními poměry až k vlastní krmivové základně hospodářství. Pro plemeníky platí zvláštní postavení: jsou v pravidelných intervalech nahrazováni otci z chovatelských podniků stejného zaměření za účelem obnovy krve stáda. Stádní organismus je nadřazen součtu jednotlivých zvířat. To se projevuje mimo jiné v souběžnosti denně rytmických způsobů chování zvířat. Ráno následují jakoby v hierarchickém pořadí vedoucí krávu na pastvinu. Tam se rozptýlí, ale nepobíhají zmatkem; pasou se a táhnou jedním směrem, přijímají potravu sedm až osm hodin denně, přerušovanou společnými fázemi přežvykování, které rovněž trvají přibližně osm hodin denně. I chůze k napajadlu, přestávky v odpočinku a vydávání mléka podléhají přísnému rytmu ovládajícímu celé stádo. Všechna opatření v chovu, krmení, péči a plemenitbě by měla sloužit posílení tohoto stádně-rytmického dění. Čím je toto dění vyvinutější, tím je stádo zdravější.<br /> <br /> Metody, které jsou základem dnes celosvětově praktikovaného velkochovu — krmení siláží a snadno stravitelnými koncentráty z celého světa, celoroční ustájení na betonových roštových podlahách, praxe odrohovávání a šlechtění na maximální výkon, vše stlačeno do výrazně zkrácené délky života a podobně — oslabují krávy. Znamená to ztrátu schopnosti vytvořit vlastní uzavřený duševní tělesný článek. Dojnice jsou již v mládí vyčerpány a zpravidla po 4,5 letech, tj. po dvou «násilných» laktacích, za hranicí použitelnosti.<br /> <br /> Rozsah chovu skotu se řídí velikostí podniku, jeho přírodními předpoklady s ohledem na klimatické a půdní podmínky, a tím i potřebami hnojení, jakož i — ve stupních — intenzitou hospodaření. Rozhodující je přitom vlastní krmivová základna hospodářství, která zahrnuje dostupné travnaté plochy — louky a pastviny — i pícninářství na orné půdě. Rozsah posledně jmenovaného vyplývá z utváření osevního postupu v polním hospodářství. {{SE|149}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Wesenserscheinung_und_Wesenserkenntnis&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Bytostná jevenost a bytostné poznání =====<br /> <br /> Kráva je jako přežvýkavec nejvyšší vývojové úrovně bytostí stejně tak metabolicky aktivní jako rytmickou. Naproti tomu její nervově-smyslová aktivita — až na vysoce diferencované výkony čichu a chuti — ve vztahu k okolnímu prostředí výrazněji ustupuje do pozadí. Její smyslové výkony slouží prvořadě jejímu nitru, její trávicí činnosti. Její inteligentní bytost se navenek projevuje spíše flegmaticky, temně snivě, dovnitř pak vysokým, moudrostí plným instinktivním životem. Sama sebe prožívá, silně introvertovaná, v jakémsi vnitřním nazírání.<br /> <br /> Kdo se snaží poznávajícím způsobem přiblížit bytosti skotu, musí soustředit pozornost na jeho hlavní činnost: na procesuální kroky ve vzájemné souhře nitra a vnějšku při příjmu potravy, přes zpracování krmivové hmoty v trávení, až k vylučování hnůj a kejdy.<br /> <br /> Sleduje-li člověk přírodovědecká dílčí fakta týkající se trávicího dění, narazí záhy na hranice poznání. Těchto hranic si obecně nevšímá proto, že nevěnuje dostatečnou pozornost — a tedy ani váhu — prahu k smyslově nepozorovatelnému. Nepozorovaně se tak propadá do abstraktních, bezjakostních modelových představ. Uvědomí-li si však tuto mez poznání, která se otevírá mezi předmětně vnímatelným a procesuálním substančním děním — například při přechodu z vnějšku do nitra skrze střevní stěny — teprve tehdy začíná člověk skutečně oceňovat a vážit si dosahu a váhy výsledků duchovního bádání Rudolfa Steinera. Jsou-li tyto výsledky bádání přibrány, stává se poznání opírající se o vnější smysly stále se rozšiřujícím poznávacím procesem. Osvětlují účinné agens, to bytostně-působící, které přináší na svět jevy v jejich formách a barvách. Výsledky duchovního bádání přidávají k vnější stránce světa jevů bytostně-tvůrčí stránku vnitřní.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Maulverdauung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Ústní trávení =====<br /> <br /> Již při příjmu potravy — denně přibližně osmina tělesné hmotnosti, to odpovídá 60 až 70 kg čerstvé substance — ovládá látkovýměnně-pohybový systém oblast hlavy. Hlava se noří, čumákem hmatavě tápe hluboko do krmivové hmoty; jako úd ji obtáčí dlouhý {{SE|150}}<br /> <br /> jazyk patky Zunge, ukousne jako úd snop trávy, byliny nebo sena, stáhne je do tlamy a v případě zeleného porostu je oddělí přitlačením dolní čelisti ke hraně bezzubé ploténky horní čelisti. Mezi tím klouže jazyk s rozkoší přes pysk a ochutnává žlázové výměšky z něj. Pravděpodobně přitom skot provádí jakýsi první rozbor jakosti přijatého krmiva, patrně i s ohledem na druh a množství osliznutí slinami. Na pysku splývá horní ret s nosními dutinami vjedno. Tím jsou příjem potravy a dýchání těsně navzájem svázány — stejně tak hmat, chuť a čich.<br /> <br /> Po dobu krátkého setrvání krmiva v dlouhé tlamové dutině je to opět jazyk, který v několika žvýkacích záběrech pohybuje krmivem rytmicky tam a zpět mezi řadami stoliček. Tím se zahajuje první krok trávení rozdrceením a prosolizováním slinami. Řada žláz různé velikosti vylučuje sliny — při krmení senem až 180 litrů za den — a zajišťuje enzymatický rozklad škrobu na cukr.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Pansenverdauung_und_Wiederkäuen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Trávení v bachoru a přežvykování =====<br /> <br /> Tlamové trávení se mohutně stupňuje v aktu přežvykování. Ten probíhá protiběžně k příjmu potravy. Co skot spásl, ochutnal a spolkl, to si portáž po portáži přináší zpět z hlubší trávicí zóny, z předžaludků, žvýká to znovu a nyní teprve důkladně prochutná. Podle druhu krmiva — čerstvá zelená hmota či hrubé krmivo — vykoná 30 až 80 přežvykovacích záběrů na porci.<br /> <br /> Před tímto výkonem se odehrává pozoruhodná výměna. Jen málo rozdrcen přechází snop za snopem z tlamové dutiny krajiny hlavy skrze jícen a oddělující bránici do krajiny břicha, do tří žlázami nepokrytých předžaludků: zaprvé do čepce (*Reticulum*; zvaného také síťový nebo katapultový žaludek), odtamtud zadruhé do bachoru a zatřetí do knihy nebo listnatého žaludku (*Omasum*). Není-li to rozhodnuto již předtím v bachoru, pak se v knize definitivně rozhodne, zda potravní kaše přejde k dalšímu trávení do sýřiště neboli žlázového žaludku, nebo zda se — vymačkána — vydá ještě jednou zpět do tlamové dutiny k přežvykování. Svébytným úkolem předžaludků, a zde zejména bachoru, je mikrobiální rozklad na hrubou vlákninu bohaté rostlinné potravy. Bachor s ohromnou pojistností přibližně 150 litrů se táhne od bránice dozadu až do pánevní dutiny. {{SE|151}}<br /> <br /> Spolu s čepcem a knihou vyplňuje celou levou polovinu dutiny břišní. Ve velkém fermentačním prostoru bachoru probíhají v neustále se pohybujících potravních masách intenzivní kvasné procesy. Jakkoli chaoticky se odehrávají, tím přísněji stojí pod vedením astrálního těla skotu. Při těchto rytmicky probíhajících přeměnách rozkládají bakterie a nálevníci, patřící k prvokům, snadněji stravitelné složky potravní kaše, přičemž část z nich — jde zejména o energeticky bohaté mastné kyseliny — prochází již zde přes metabolicky aktivní bachořní sliznici do krevního oběhu.&lt;ref&gt;Anita Idel: ''Die Kuh ist kein Klimakiller'', Marburg 2012, 210 S.&lt;/ref&gt; Jakmile je bachor plný — zvenku patrné podle vyklenutí levé strany břicha — a nastupuje tedy sytost, většinou si kráva, resp. celé stádo, lehne a po nějaké době začne přežvykovat. Obsah bachoru se roztřídí do tří vrstev: spodní tekutá, nad ní plovoucí střední vrstva z hrubšího materiálu a svrchní vrstva kvasných plynů. Ze střední vrstvy bachoru a z vymačkaného materiálu z knihy polyká skot nyní porci za porcí zpět do tlamy a stejnou cestou propouští kvasné plyny. Ty proudí s výdechem až do čelních dutin, ano až do dutiny rohového čepu. Zde se skotu otevírá rozsáhlé pole vnímání a kvalitativní analýzy toho, co se mu do tohoto stadia trávicího procesu odhalilo po stránce látkové i silové.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Wiederkäuen,_eine_Wahrnehmung_und_Sichtung_von_Stoffen_und_Kräften&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Přežvykování jako vnímání a třídění látek a sil =====<br /> <br /> Při aktu přežvykování — osm až devět hodin denně — se proměňuje bytostný výraz krávy v základech. Její metabolicko-pohybová aktivita do značné míry ustupuje. Veškerá vnitřní i vnější činnost se přesunuje k hlavovému pólu. V silné, rytmické práci jsou nejen žvýkací svaly, meloucí zpět polknutý, přibližně na sto gramů dávkovaný vláknový chomáč potravy, ale stejně tak jazyk a slinné žlázy. Smysly se naproti tomu chovají právě opačně. V soustředění na akt přežvykování jaksi utichají, přicházejí k „rozjímání&quot;. Teprve nyní kráva skutečně promyslí, co přijala jako živou, strukturovanou substanci zvenku — z tohoto pole, oné louky nebo pastviny. Jistě, ona to {{SE|152}}<br /> <br /> Při pasení to již ohmatala, ochutala a očichala. Nyní však, v opětovném ochutnávání již předtrávené potravy, se to, co bylo vnímáno, sjednocuje s celým jejím duševním bytím. To, co bylo předtím pouhou živě strukturovanou rostlinnou hmotou, se v pozorném přežvykování povznáší k duševnímu prožitku. Kráva se v této činnosti probouzí ke svému vědomí, jež sníc je celé ponořeno do tělesných pochodů. Cítivá síla duševního těla je to, co odtud produševňuje veškeré další trávicí dění až ke konečnému produktu hnoje a kejdy. To, co Rudolf Steiner nazývá „kosmicko-kvalitativní analýzou&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, Seite 59.&lt;/ref&gt;, kterou zvíře vykonává při trávení, platí v nejvyšší míře pro skot. Při přežvykování tato analýza nabývá svého počátku. Na očích se to stává názorným; pohled se při přežvykování mění. Zatímco jindy hledíme do velkých očí jako do modré hloubky hlubokého pramene, nabývají nyní — při lehce zdvižené hlavě — oči i tvář napjatě soustředěného výrazu. Vypadá to, jako by kráva „rozjímala&quot; o všem, co si v této první fázi trávení jako vnímání zvnitřnila. Tak intenzivní, do nitra obrácený pohled nenajdeme v říši zvířat asi nikde jinde. Je to, jako by ve výrazu očí se zrcadlilo vědomění si formativních sil, jež se při mletí uhlíkových skeletů a bílkovinných struktur rostlinných hmot uvolňují. V aktu přežvykování je kráva zcela sama u sebe, blízka sebeuvědomění, jež mít nemůže, protože nemá inkarnované Já. Díky blízkosti svého vysoce soustředěného duševního těla ke své jáství, která se jako její „skupinová duše&quot; proживá&lt;ref&gt;Viz např.: Rudolf Steiner: ''Die geistigen Wesenheiten in den Himmelskörpern und Naturreichen'', GA 136, Vortrag vom 6. April 1912.&lt;/ref&gt; a v odrazu projevuje v organismu stáda, je obzvláštním způsobem schopna vnitřně zpracovávat mohutně se vzdouvající masu formativních sil. V prvním kroku vykonává zmíněnou „kosmicko-kvalitativní analýzu&quot; v rozkládání rostlinné potravy, vrcholící v aktu přežvykování. V duševní temnotě analyzuje formativní síly, jež z kosmu ve světle slunce vybudovaly podobu rostliny, jež ztuhly v jejích jednotlivých formách a jež se staly zároveň nositeli živého substančního dění v rostlinách. {{SE|153}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Dünn-_und_Dickdarmverdauung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Trávení v tenkém a tlustém střevě =====<br /> <br /> V rozplývání rostlinných forem v trávicím traktu se obrazotvorné síly postupně uvolňují ze svého hmotného zajetí. Je to výsledek postupného procesu rozkladu, který probíhá ve třech fázích: mechanicko-mikrobiální fáze od žvýkání přes bachor a knihu, fáze převážně enzymatická, ale zároveň bakteriální od slezu přes lačník (*Jejunum*) po kyčelník (*Ileum*), a odtud fáze ryze mikrobiální od slepého střeva (*Caecum*) přes tračník (*Colon*) po konečník (*Rectum*). Zatímco v předžaludcích je štěpení celulózy dominantním dějem a paralelně s ním probíhá díky neobyčejně aktivní mikrobní činnosti přestavba a budování bílkovinného metabolismu, začíná v slezu (*Abomasum*) v kyselém prostředí — navozovaném žaludečními šťávami — rozklad bílkovin. Ten pokračuje, včetně odumřelých mikrobních mas z předžaludků, enzymatickou a bakteriální cestou napříč oddíly tenkého střeva (*Intestinum tenue*): nejprve prostřednictvím sekretů slinivky (*Pancreas*), jež ústí — podobně jako žluč emulgující tuky — do dvanáctníku (*Duodenum*), poté skrze lačník (*Jejunum*) posetý nesčetnými žlázami a klky a nakonec krátkým kyčelníkem (*Ileum*). Kyčelník tvoří propust mezi lačníkem a tlustým střevem. Brání zpětnému toku z obsahu tračníku a konečníku bohatého na bakterie do bakteriemi chudého lačníku.&lt;ref&gt;Klaus Löffler, Gotthold Gäbel, Helga Pfannkuche: ''Anatomie und Physiologie der Haustiere'', Stuttgart 2018, 375 S.&lt;/ref&gt; Celková délka tenkého střeva dospělé krávy dosahuje až 48 metrů. Visí záhybovitě na okruží (*Mesenterium*) — záhybnaté serosové dvojlamelce. Okruží a tenké střevo kranzovitě obkružují odvíjející se a zavíjející se spirálu tračníku, který navazuje na kyčelník a slepé střevo a ústí do tlustého střeva čili konečníku — tvoří tak třetí oddíl.&lt;ref&gt;Rolf Krahmer, Lothar Schröder: ''Anatomie der Haustiere'', Leipzig 1985, S. 201ff.&lt;/ref&gt; To, co z hmoty bohaté na hrubou vlákninu prošlo bez strávení bachorem a lačníkem, podléhá nyní opětovně intenzivnímu mikrobiálnímu rozkladu. Nemalý zbytek nestráveného hrubého vlákna, prostoupený stále ještě aktivní mikrobní masou, se nakonec objevuje jako kravský výkal. Otázkou je, zda tento mikrobiálně oživený hmotný zbytek sám o sobě tvoří hnojivou hodnotu kravského hnoje.<br /> <br /> Hmotně-procesuální dění v trávicím traktu náleží, ač se odehrává pod vedením bytosti zvířete, od začátku do konce {{SE|154}}<br /> <br /> ke vnějšímu světu. Jeho úkolem je překonat cizost potravy. Děje se to úplným rozkladem, a to tak dalece, že předem utvářená forma, látková i silová konfigurace potravy — ať už trav, bylin nebo luskovin — zcela ztrácí svůj vlastní bytostný charakter.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Schwelle_von_der_Außen-_zur_Innenwelt&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Práh od vnějšího světa k vnitřnímu ====<br /> <br /> Práh od vnějšího světa trávicího traktu, přesunutého dovnitř těla zvířete, k mocně působícímu vnitřnímu světu vlastní bytosti tvoří slizniční stěny bachoru, slézu, tenkého střeva a — doznívajíce — tračníku a konečníku. Tyto hraniční blány jsou orgány, které ve srovnání s tělesnou vnější kůží vykazují obrácený — vyvráceně vybudovaný — uspořádání: mohutně vyvinuté sliznice jsou obráceny navenek, k proudu potravy; jsou v nejvyšší míře metabolicky aktivní jak v rozkladu potravy, tak v absorpci látek zbavených jejich cizosti. Strana střevní stěny obrácená k nitru těla, serosa, je inervována. Náleží pobřišnici (*Peritoneum*), která vystýlá břišní dutinu jaksi jako «vnitřní nebe» — a tím reprezentuje smyslově-nervový čili vnímavostní pól střevních stěn. Uprostřed se vřazuje — tvoříc střed — kruhová svalová vrstva, která rytmicky zajišťuje mimo jiné peristaltické pohyby. Je to duševno skotu samého, co je v oněch třech článcích trávicích blan činné, zároveň dění vnímá a nechává je souznít v celek tělesných funkcí.<br /> <br /> Tak proudí z trávicího traktu do tělesného vnitřního prostoru éterizovaný a duší prodchnutý proud substance: proud éterických formativních sil, uvolněných z jejich vázanosti v rostlinných formách; jakož i záření pocitových, to jest duševních sil, které skot v sobě svou smyslovou činností — zvláště při přežvykování — uvedl do pohybu. První jsou přijímány krví a jsou k dispozici pro budování tělu vlastní substance, pro růst a reprodukci. Druhé vyzařují v úzké vazbě ke krvi do organismu. Žilní krev, přitékající zpět z velkého tělního oběhu, se obohacuje o v střevních stěnách vstřebané látky a síly. Přes játra se dostává do malého krevního oběhu srdce a plic a tam se oživuje v krev tepennou. Ze srdce ústí do velkého krevního oběhu, přičemž část se větví dopředu do kmene hlavových tepen, z nichž jedna až {{SE|155}}<br /> <br /> do kostních čepů a jejich okostice (''Periost'') i do podkožních vrstev obou rohů. Jak silné je prokrvení rohových čepů vyrůstajících z čelní kosti, se ukazuje při zlomenině rohu: Krev tryská jako z pramene, téměř nezastavitelně.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Bedeutung_der_Hörner_und_Klauen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Význam rohů a paznehtů ====<br /> <br /> V rozích a paznehtách naráží krev – a s ní spojené étericky-astrální záření – na stěnu, jež je i pro toto záření neprostupná: na vnější rohový obal. Je to zevní kůže ztuhnutá v roh, čistá «forma», smrtelný pól oproti životnímu pólu substančního proudu pulsujícího z hlubin těla. Zde, v tomto bodu vzdutí čili smrti, jsou krev i záření vraceny zpět do organismu.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 96 ff.&lt;/ref&gt; V rozích a paznehtách se organismus přežvýkavců zcela uzavírá před vyzařujícími účinky kosmu a Země. Skot je odkazován zpět na sebe sama – nikoli však ve smyslu vystupňovaného vědomí v hlavě, nýbrž ve smyslu zvýšené gestaltungskraft v živém látkovýměnného pólu.<br /> <br /> Průběh kosmicko-kvalitativní analýzy se uskutečňuje v procesuálních krocích, v nichž se funkce nervově-smyslového systému ve vztahu k funkci systému látkové výměny polarizuje dvojím způsobem: Percepční činnost přežvykování a selekcí bachořními a tenkostřevními stěnami stojí polárně k posloupnosti trávicích kroků, která začíná v tlamě slinivým zvlhčením a drcením, pokračuje v předžaludcích mikrobiálním rozkladem, dosahuje vrcholu v žaludečním a tenkostřevním trávení a uzavírá se v tlustém střevě. Zde jsou látkové kompozice krmiva rozloženy natolik, že ztrácejí svůj vlastní charakter. Jsou postupně uváděny do fyzicko-minerálního, anorganického stavu, který ze strany látkové otevírá kosmicko-kvalitativní analýze široké pole. K tomuto ničivému dění stojí polárně životní proud krve, který tyto látky uvedené do stavu anorganiky přejímá do vlastních konstruktivních procesů těla a vede je až k periferním hranicím rohů a paznehtů.<br /> <br /> Přežvykování je smyslový proces, který se skrze mozek stává tlumeně vědomým a odráží se v soustředěném výrazu tváře. {{SE|156}}<br /> <br /> Kráva vnímá statek prostřednictvím krmiva. V žvýkání si uvědomuje jeho látkově-kompoziční a silový charakter i jeho původ z katastru statku. Tyto smyslové funkce pokračují dozadu v bachoru a střevech. Tam se postupně noří do bezvědomí.<br /> <br /> Co se naproti tomu odehrává v rozích a paznehtách, je vystupňované vnímání ve vztahu k vnitřnímu zesílení instinktivního života. Vnímání odkrývá, co krev z oblasti trávení nese dopředu k periférii těla coby prožitou živost. V příboji k mrtvé rohové hůlce nevzplane vědomí vázané na mozek, nýbrž duchovní síla působící do podvědomí a vyzařující zpět do organismu. Porozumění povaze této síly se může dostavit, porovnáme-li pohled na myšlenkovou sílu v člověku, která působí nadsmyslově a jejímž produktem jsou myšlenky, jež pak ve svém oslabení duchovní bytostnosti v hlavovém pólu vstupují přes mozek do vědomí. U skotu se tato síla nevystupňuje k myšlenkami nesené sebevědomosti. Zůstává vázána na látkovou výměnu jako síla, která má moc tlumivě, řádícím způsobem a odkrývajíc potenciály živé účinnosti působit na éterické formativní síly uvolněné z trávení. Tyto potenciály lze přirovnat k imaginativnímu světu obrazů, který si například umělec vzbuzuje v sobě při tvorbě svého uměleckého díla. Co má kráva v zárodku, může člověk rozvíjet v sebekultiváci skrze myšlení uvolněné od těla. Skrze ně se učí v plném vědomí poznávat v pravých obrazech svět sil vládnoucí a působící v něm i kolem něj. Je to krok k imaginaci, první krok od smyslového k duchovnímu poznání.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Stufen der höheren Erkenntnis'', GA 12, Dornach 1993.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Kosmisch-qualitative_Analyse_und_Ich-Anlage&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já ====<br /> <br /> Z celkového pohledu na bytost skotu vyvstává následující obraz: Označuje-li počátek kosmicko-kvalitativní analýzy přežvykování, pak její dovršení označují děje v rozích a paznehtách. Toto dovršení spočívá ve zpětném vzdutí krve a v odrazu záření spojených s krví na rohových hůlkách zcela erstorbených do pouhé formy zpět do organismu. Zpětné záření v sobě obsahuje souhrn všeho, co si duševní tělo skotu ze živého dění trávení {{SE|157}}<br /> <br /> na sebe si přivlastnilo z posílených vjemů. Potravou skotu jsou rostliny, převážně stonek a list. Jsou to útvary vzniklé ze záření kosmu do pozemského látkovosti. Když jíme rostliny, jíme kosmos. Skot se svým vysoce rozvinutým instinktivním životem analyzuje kosmický podíl fyzické gestaltové podoby rostliny. Orgán, který zpracovává výsledek této analýzy, zpětné záření, není mozek jako orgán vědomí. Spíše je třeba mít na mysli, že je to polárně protilehlá citlivá pobřišnice, jež vystýlá celou břišní dutinu, a zvláště pak *Mesenterium*. To se soustřeďuje dvoulalokově zejména v okruží, které nese tenké střevo. Co se tu skotu odhaluje v ospalé a snivé bdělosti, již není forma, nýbrž substanciálně-silové, bytostná strana látky. Jeho vlastní, neinkarnovávané Já-bytí, «skupinová duše», vstupuje v hloubkách látkové výměny do vztahu k bytostnému prapůvodu látkovosti.<br /> <br /> Předchozí úvahy o tomto bytostném vztahu mohou vybudovat most k počátečnímu porozumění tomu, co Rudolf Steiner u skotu nazývá «vlohou Já».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 16. Juni 1924, Dornach 1999, S. 201.&lt;/ref&gt; Není to právě ona, která si výsledek «kosmicko-kvalitativní analýzy» vělívá do sebe a tak jako hnojivý zdroj sil otiskuje kravský hnůj? Takto pochopeno, nese kravský hnůj «éterično-astrální, jež po právu je v břiše zvířete», ven a tím oplodňuje půdy hofgemarkung. &lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 12. Juni 1924, S. 98.&lt;/ref&gt; Je to «vloha Já» s do ní vělívým étericky-astrálním zpětným zářením z nejzazší periferie skotu zpět do substančního proudu trávení, která kravskému hnoji propůjčuje jeho trvale oživující a utvářející hnojivou sílu. Hnůj «má sílu přemáhat neorganické zemitého».&lt;ref&gt;Ebd., S. 99.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Überschussleistungen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Přebytečné výkony ====<br /> <br /> Co skot — a to platí v obměnách pro všechny přežvýkavce mezi hospodářskými zvířaty — ze svých mas rostlinné potravy přijímá v látkách a formativních silách, toho potřebuje pro sebe jen nejméně: pro rozvoj svého vědomí, pro svou pohybovou aktivitu, zachování života a reprodukci. Zbývá velký přebytek, který nepotřebuje pro {{SE|158}}<br /> <br /> se spotřebovávat, protože nemá Já, které by chtělo žít pro sebe. Člověk má Já a nárokuje si potravu pro to, čeho ke svému životu potřebuje v uplatňování svého sebevědomí. Skot odevzdává svou přebytečnou sílu zvýšeným životním výkonům, jako je reprodukce, růst, tzn. produkci mléka a masa, a dále — ve spojení s «vlohou Já» — hnoji a kejdě a skrze ně, jako oživující a beseelující hnojivo, zemi. Míru, podle níž se tyto přebytečné síly rozdělují jednak na produkci a tvorbu hodnoty potravin a jednak na tvorbu hodnoty hnoje, určuje zpočátku přirozeně duševní tělo skotu. Je-li tato míra vyrovnaná, vznikají zdraví, dlouhověkost a vysoká hodnotnost hnoje. Dnešnímu člověku se podařilo tuto moudrostiplnou míru násilně posunout ve prospěch maximálního kvantitativního výkonu. Tím trpí zdraví zvířat právě tak jako nahrungsqualita a hodnota hnoje. V podmínkách velkokapacitního chovu se otázka kvality hnoje ve smyslu trvalého oživujícího a beseelujícího účinku vůbec neklade. Vůdčím tématem je naopak problematika likvidace masově vznikající kejdy. Organismu principu je naproti tomu správná míra imanentní.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Verzicht&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zřeknutí ====<br /> <br /> Skot je — jako ve stupních všechna hospodářská zvířata — bytostí zřeknutí. Kráva se v nejvyšší míře vzdává něčeho, co jí bytostně přísluší: oněch vyživujících a hnojivých sil, jež doslova «nezištně» odevzdává člověku a zemi. Tyto síly oživují, léčí a harmonizují stanovištní trvalou úrodnost půd. Posilují a uzdravují vztahové předivo půdy a rostliny. Je to v čase postupující proces, který tím více nabývá na platnosti, čím výlučněji pochází hnůj od dobytčího stavu statku a stejně tak i krmivo, na němž kravský chov provádí kosmicko-kvalitativní analýzu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Rinderherde_und_Hoforganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kravský chov a organismus hospodářství ====<br /> <br /> Nahlíženo na celek duševního těla organismu hospodářství, plní kravský chov v proudu časů jakýsi pulzující srdce. Z obvodu hofgemarkung odebírá krmivo; každý rok požírá<br /> <br /> Dobrá část toho, co přinesla životní organizace hofského organismu. Co v průběhu roku přichází z luk, pastvin a pěstování polních krmiv, je produktem součinnosti fyzické a životní organizace statku. Tento produkt — bohatství trav a bylin — neslouží lidské výživě, nýbrž výživě přežvýkavců, a prostřednictvím rostlinných zbytků, hnoje a kejdy úrodnosti země. Skot požírá a zpracovává ohromné rostlinné masy, jako by je potřeboval výhradně pro sebe. Tak tomu ale vůbec není! Co je v těchto masách kosmicky oživující gestaltungskraft, to povznáší do sféry svého analyzujícího, tupě vnímajícího duševního těla, prosycuje éterické formativní síly, uvolněné trávením a prostupující celým tělem, těmito vjemovými silami a nakonec vytváří produkt, který vrací zemi jako přidanou hodnotu — a tak napomáhá půdě k trvalé a nepřestávající úrodnosti. {{SE|159}}<br /> <br /> Toto dění, odehrávající se v rytmu roku i let, je — jako krev — jen zdánlivě oběhem. Jako se krev obnovuje v plicích, impregnuje na periferii těla dojmy vnímanými v srdci a v ledvinách se přebírá podle látek použitelných a nepoužitelných — tak i v zemědělském organismu se ubírá přes metamorfózy cesta nárůstu píce: ta se každý rok obnovuje pod vlivy kosmu a země, vyrůstá daleko venku v obvodu hofgemarkung, je přijímána a analyzována dobytčím stavem, přebírána ve střevní stěně a přeměňována v hnůj, který uchovává výtěžek toho, co se stalo, a uvádí jej do nového stávání. Nejde o opakování téhož, nýbrž o proces postupujícího vývoje.<br /> <br /> Tak se naplňuje prostřednictvím činnosti skotu — nahlíženo z přírodní strany — na nejvyšší rovině zákon «dávání a přijímání», jenž vládne vší přírodou, a zároveň stádo skotu jako celku — jak to jiné hospodářské zvíře nedokáže — zajišťuje co největší uzavřenost hofského organismu. Je to jedinečný výkon skotu, že se přirozeně nejprve střed a periferie statku spojují ve vyšší celek. «Hnůj dělá více zázraků než svatí.»&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Italienische Reise'', Hamburger Ausgabe, Bd. 11, München 1978, S. 269; Výrok rolníků na Sicílii, 19. dubna 1787.&lt;/ref&gt; {{SE|160}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Mensch_und_die_Ichorganisation_des_landwirtschaftlichen_Organismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Člověk a Já-organizace zemědělského organismu ====<br /> <br /> Naskicovaná fyzická, životní a duševní organizace zemědělského podniku je makrokosmicky předurčena místním spolupůsobením přírodních říší v polárním napěťovém poli Země a kosmu. Úkolem člověka je tento předpoklad pozvednout a utvořit ve vyšší jednotu podle principů, jež jsou základem podoby jeho mikrokosmického těla a bytosti. Novalis shrnuje tuto skutečnost do slov: «Lidstvo má poslání, jsme povoláni ke vzdělávání Země.»154 Naplnění tohoto poslání si klade za úkol biologicko-dynamické zemědělství, a to v rozšíření západně-křesťanské zemědělské kultury o antroposofickou duchovní vědu. Výchozím bodem tohoto úsilí je zmíněný Zemědělský kurz Rudolfa Steinera z roku 1924.155 Biologicko-dynamické zemědělství usiluje o další rozvoj v té době stále ještě osvědčené místní praxe, a to především utvářením podniku v organický celek a nadto mimo jiné specifickými opatřeními v oblasti hnojení k podpoře půdní úrodnosti a výživnosti produktů. Dalším cílem je vytváření hospodářských společenství, která si dávají svůj sociální řád sama na základě životních a pracovních podmínek zemědělství a, vyzařujíce navenek, vštěpují společenskému prostředí sociálně-tvůrčí impulsy.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Geistesforschung_als_Mittlerin_zwischen_Wesen_und_Erscheinung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Duchovní výzkum jako prostředník mezi bytostí a zjevem ===<br /> <br /> Kulturně zakládající v budoucím smyslu jsou ideje a jejich uskutečnění v sebeurčené práci. Z toho vzniká svobodný vztah člověka k sobě samému i ke světu. V zemědělství se člověk setkává v každodenní práci s přírodními a nebeskými jevy, s nekonečností vesmíru. Smyslovému vnímání se tento jeví jako konečný souhrn jednotlivých faktů, v nichž lze na rovině fyzicko-smyslového jevu rozpoznat zákonitou souvislost zachytitelnou v přírodních zákonech&lt;ref&gt;Novalis (Friedrich von Hardenberg): ''Fragmente 1'', Bd. 1, Heidelberg 1957, S. 35.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1979.&lt;/ref&gt; {{SE|161}}<br /> <br /> — avšak pod tímto redukcionistickým úhlem pohledu se nenaplňuje pojem vesmíru jako všeobsáhlosti, celosti; nepodává žádnou výpověď o tom, co oživuje rostlinu mezi nebem a zemí, co obdařuje duší živočicha a co nechává člověka ptát se po svém původu v duchu. To jsou však otázky po bytostné stránce věcí. Zůstávají pouhopouhému smyslovému poznání uzavřeny. To nezjevuje to, co se stává, nýbrž to, co se stalo — to, co se smyslům jeví jako podoba, jako mrtvý odraz ducha, který živě tvoří z nadsmyslového.<br /> <br /> Přednější otázka, před níž se v přítomnosti vidí postaven každý usilující člověk, není pouze otázka po jevu, to jest po tvarové stránce věcí, nýbrž otázka po agens, které tuto formu vytváří. Formu vnímáme smysly, jež jsou vázány na tělesnost, bytost pak duševními orgány, které si teprve na cestě individuální duchovní školení můžeme rozvíjet v té části duše, jež se svobodně vyzdvihuje z tělesné vázanosti.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''<br /> Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?'', GA 10, Dornach 1992.&lt;/ref&gt; Z antroposofického duchovního bádání leží před námi výsledky výzkumu, jež duchovní badatel získal prostřednictvím poznání prostého tělesnosti na základě takto vyvinutých vyšších duševních orgánů a jež může myslící vědomí každého člověka pojmout. Bytostná faktičnost výsledků antroposofického duchovního bádání se otevírá obyčejnému vědomí jednak skrze logiku — v nepředpojatém myšlení výsledků duchovní vědy se navzájem podpírají a sjednocují v duchovně-reálné myšlenkové obrazy — jednak skrze čin: prokazují svou plodnost v každodenním konání. Oba poznávací cesty, prohloubené třetím, osobním duchovním školením, se doplňují a pomáhají duši k duchovní jistotě v Já ohledně toho, co duchovní badatel líčí o bytostném světě, jenž tvoří, utváří a gestaltuje. Antroposofické duchovní bádání otevírá lidskému rozumu prohloubené porozumění pojmu celosti. Člověk se učí chápat sebe jako mikrokosmos, jenž obsahuje vše, co makrokosmicky naplňuje vesmír. V sebepoznání a s podporou výsledků duchovního bádání může nabýt schopnosti objevovat svou duchovní příbuznost s věcmi a bytostmi země i kosmu. Příroda mu pak nepřipadá jako souhrn jednotlivých faktů, s nimiž lze libovolně manipulovat a které — v popření vlastní hodnotnosti — jsou vzájemně zaměnitelné, jak to charakterizuje metody agrárního industrialismu. {{SE|162}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Aspekte_zur_sozialen_Problematik&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Aspekty sociální problematiky ===<br /> <br /> Na rozdíl od panující tendence, která v průmyslově orientovaném zemědělství činí jednajícího člověka nadbytečným, vyžaduje rozvíjení a vedení biologicko-dynamického hospodářského organismu vědomostní sílu a radost z práce stále většího počtu lidí. S tímto protisměrným vývojem, který začal v šedesátých letech 20. století, vstoupila do zemědělství «sociální otázka» — více než sto let po vzniku městského proletariátu v 19. století. Dnes se na biologicko-dynamických podnicích stala otázkou palčivou. Jak bylo vyloženo v úvodní kapitole, způsobuje kapitál v průmyslovém výrobním procesu dělbu práce. Nesmírně pestrý životní svět mezi Zemí a kosmem v zemědělství a způsob, jakým člověk svou prací vstupuje k tomuto dění do osobního vztahu, člení celistvost v pracovní oblasti. Striktní dělba práce roztrhá články zemědělského organismu na části a osamostatní je. Aby bylo možné čelit tomuto velkému nebezpečí, je třeba se v rámci podniku od samého počátku usilovat o sociální řád, který je zaměřen na celistvou součinnost všech článků hospodářského organismu. Tato nová sociální forma se utváří ve Verantwortungs- oder Betriebsgemeinschaften — ve společenstvích odpovědnosti nebo hospodářských společenstvích. V zárodečných počátcích jsou taková společenství přítomna na všech biologicko-dynamických podnicích. Každý původně selský rodinný podnik se v členění svých pestrých úkolů postupně vyvinul v rodinně svázané společenství odpovědnosti.<br /> <br /> Oproti dalším krokům k budování společenství se nečekaně, a stále výše, vztyčují překážky. V poněkud vnějším smyslu je první překážkou kupní a prodejní charakter práv. Vlastnické právo k půdě a ke kapitálu se stalo obchodovatelným zbožím, hospodářským objektem, který má cenu na trhu nemovitostí a na kapitálovém trhu. Nejinak se to má s obchodováním s takzvanými «ekopunkty». Práva svou povahou nemohou být nikdy zbožím. Ve společenském životě náleží do sféry práva, nikoli do hospodářské sféry. Nelze je rozmnožovat nebo zmenšovat libovolně podle potřeby, jako je tomu u zboží. Práva se projevují v úmluvách a smlouvách, jimiž se řídí vztahové předivo člověka k člověku. Jak ale může právo přijít ke svému právu — to jest: stát se spravedlivým? Kdo je tím, kdo může jako vlastník právy disponovat, kdo je tím, kdo je může spravovat věcně a bytostně přiměřeně: {{SE|163}}<br /> <br /> stát, právnická osoba nebo soukromá ruka? Přísně vzato žádný z nich, pokud jsou půda a kapitál neseny na trh, pokud jsou tedy myšleny jako kapitalizovatelné a obchodovány jako zboží. Pohledem do budoucnosti: Kdo tedy může být vlastníkem? Opět jen lidé v institucích a organizacích, kteří toto právo spravují v souladu s duchovním cílem jako svěřenci a kteří předmět práva dávají k užívání těm, kdo jsou k tomu způsobilí.<br /> <br /> V prvním přiblížení k tomuto budoucímu cíli nabízí stát právní formu obecně prospěšné nositelské organizace. Ta je zaměřena na sloužení obecnému blahu a je odpovídajícím způsobem omezena na definované účelové určení, jež vylučuje vlastní prospěch. Zemědělství pod to nespadá; a priori se mu přičítá, že pracuje výdělkově zaměřeně, tedy sebezájemně. To neplatí pro biologicko-dynamické zemědělství, které bere vážně uplatňování principu organismu a tím ve vysoké míře slouží obecnému blahu. Hnací silou zde není vlastní prospěch z hospodářského úspěchu, z maximalizace zisku, nýbrž kulturní výkon «vzdělávání Země». Produkce potravin je, pokud se přísně řídí principem organismu, vždy orientována na obecné blaho.<br /> <br /> Větší biologicko-dynamické podniky se na mnoha místech spojily s obecně prospěšnými institucemi, například s institucemi sociální terapie a léčebné pedagogiky, jakož i s institucemi výzkumu a vzdělávání. To umožňuje z části nebo celoplošně převést půdu do obecné prospěšnosti. Překážky k tomu jsou však stále velmi vysoké a zákonná nová úprava ohledně hospodaření sloužícího obecnému blahu by byla naléhavě žádoucí. Kdekoli se lidé sdružují kvůli biologicko-dynamickému hospodaření na zemědělském podniku, vzniká kardinální otázka po vyčlenění (osvobození) půdy a kapitálu ze starých právních vazeb.<br /> <br /> Kde se takové vyčlenění celkově nebo částečně zdaří, tvoří se svéprávná, obecnému blahu zavázaná hospodářská společenství. Zřídit novou právní formu neutralizace vlastnictví půdy a kapitálu a tuto cvičně praktikovat je cílem takzvaných zemědělských společenství (LWG). Těm leží v základu myšlenka, že každý člověk má od narození nárok na kus půdy, jehož velikost se odvíjí od počtu lidí žijících v určitém území {{SE|164}}<br /> <br /> bydlet. To platí, jak řekl Rudolf Steiner, «ideálně-reálně».&lt;ref&gt;Siehe Rudolf Steiner: ''Soziale Ideen, soziale Wirklichkeit, soziale Praxis'', GA 337a, Studienabend vom 16. Juni 1920, Dornach 1999, S. 220f.&lt;/ref&gt; Tento nárok na jedné straně zajišťuje každému člověku fyzicko-tělesnou existenci, na druhé straně ho zavazuje, aby převzal coby správce zodpovědnost za péči o tento kus země. V průmyslovém, dělbou práce řízeném světě nemůže jednotlivec svůj nárok realizovat. Může se však s jinými lidmi a skupinami zemědělců sdružit do LWG, která v ideálním případě zemědělský podnik z dosavadních právních závazků vykoupí, zainventarizuje ho podle potřeb biologicko-dynamického hospodaření a zemědělce pověří, aby plnili povinnosti z práva k užívání vyplývající ze sloučených nároků všech členů. Tomuto pokusu — převést soukromě volně disponibilní vlastnictví půdy a pozemků v čisté právo k užívání, jež dává stejnou svobodu individuální iniciativě jako sociální vůli mnoha k utváření — klade platný právní řád, zejména daňovým právem, velké překážky. Odvážit se takového kroku vyžaduje důvěru, ochotu riskovat, odvahu a iniciační sílu, jakož i vysokou míru smyslu pro skutečnost a obecného ducha, ctnosti, které se rozvíjejí, když se jim otevře takové cvičné pole. Příbuzné pokusy, jak znovu přivést lidi do odpovědně jednajícího vztahu k zemi, se otevírají v solidárním zemědělství, jež se v Severní Americe rozšířilo pod označením &lt;u&gt;C&lt;/u&gt;ommunity-&lt;u&gt;S&lt;/u&gt;upported-&lt;u&gt;A&lt;/u&gt;griculture (CSA).&lt;ref&gt;Trauger Groh, Steven Mc Fadden: ''Farms of Tomorrow Revisited, Community Supported Farms – Farm Supported Communities'', Kimberton 1997, 312 S.&lt;/ref&gt; O jedné LWG v Anglii referuje Tom Petherick.&lt;ref&gt;Tom Petherick: ''Biodynamics in Practice, Life on a Community owned Farm'', Sophia Books, The Square, Forest Row 2010, 128 S.&lt;/ref&gt; V nejrůznějších obměnách nacházíme LWG a snahy solidárního zemědělství v různých zemích Evropy. V případě solidárního zemědělství jde přednostně o sociální utváření vztahu mezi producenty a spotřebiteli.<br /> <br /> V jednom případě si spotřebitelská společenství pronajme kus půdy, hledá si zahradníka, který podle všech pravidel umění biologicko-dynamického zahradnictví vypěstuje vše na čerstvé i skladovatelné zelenině, co společenství potřebuje. Provozní náklady a náklady na živobytí se rozpočtují na rok dopředu a předfinancují ve sjednaných splátkách. Po uplynutí hospodářského roku se provede bilance: zůstanou-li přebytky, převedou se do rozpočtu příštího roku, ztráty se poměrně {{SE|165}}<br /> <br /> vyděleny poměrně. Každý člen může přiložit ruku k dílu a každý si může podle potřeby brát z toho, co je ročním obdobím sezónně sklizeno a k dispozici. Cenu za kus zboží neexistuje, a tedy ani pokladnu.<br /> <br /> V druhém případě spolupracuje spotřebitelské společenství – za podobných podmínek – s existujícími biologicko-dynamickými podniky. Nebo vznikají ujednání ve smyslu systému předplacených bedýnek: týdenní nabídka sezónně dostupného sortimentu výrobků odebíraných za pevné ceny, zpravidla z vlastní produkce a dalšího zpracování podniku.<br /> <br /> Tímto způsobem vznikají na mnohých místech mosty, které zejména v hospodářské oblasti zakládají mezilidské sociální chování orientované na vnímání vzájemných potřeb a které budují asociativní vědomí pro rozvoj regionálních trhů, jež zemědělství pomáhají osvobodit se z pout globalizovaného agrárního industrialismu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_Bildung_und_Handlungsfähigkeit_landwirtschaftlicher_Betriebsgemeinschaften&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K utváření a akceschopnosti zemědělských hospodářských společenství ===<br /> <br /> Největší výzvu, pokud jde o budoucnosti schopnou odpověď na palčivou sociální otázku v zemědělství, představuje utváření hospodářských společenství. Tato společenství se budou muset v budoucnosti stát onou sociální formou, která vstoupí na místo starých rodinných svazků a selského pospolitého života. Zemědělská hospodářská společenství jsou cvičnými místy, na nichž každý kráčí cvičnou cestou k vyšší duchovní jistotě,<br /> <br /> * aby ze svobodné individuální iniciativy chtěl spolupracovat. Zdař závisí na „duchovním kreditu&quot;, jehož se společenství ve svém společném zápase musí nejprve ukázat hodným.<br /> * aby z uchopení bytostné celistvosti statku v každé dílčí oblasti dostál včas veškerým požadavkům biologicko-dynamické praxe.<br /> * aby v překonání na pokyny vázané námezdní práce sám konal to, co sám poznal, v bezpodmínečné práci.<br /> <br /> Hospodářské společenství si dává svůj sociální řád samo. Ten se utváří ze souzvuku myšlenek, pocitů a impulzů vůle zúčastněných. Jeho živé dále-působení potřebuje nepřestajného {{SE|166}}<br /> <br /> Kultivace. Hospodářské společenství bude jednat úspěšně a prozíravě tehdy, když každý zúčastněný bude svůj duševní život stejně sledovat a pěstovat, jako to dělá společenství se svým vlastním vzhledem ke společně vytýčenému cíli.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Wollen_in_Freiheit,_der_Weg_zur_Initiativgemeinschaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Chtění ve svobodě, cesta k iniciativnímu společenství ====<br /> <br /> Aktivní, k myšlenkové jasnosti směřující myšlení a do vnímání ponořené cítění se celé staví do služby chtění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], str. 172). Myšlení je zapaluje a ukazuje mu směr, cítění je oživuje a propůjčuje mu hloubku a šíři. Lidé se scházejí do hospodářského společenství z individuálních motivů. Je to pohnutka chtít společně s druhými obhospodařovat biologicko-dynamický podnik. Motivy jsou buď ještě dosti neurčité — temněji pociťovaný pud, subjektivní, proplétaný osudem — nebo jsou již myšlenkově světlejší, zaměřenější vědomým vyrovnáváním se s danou skutečností. Odváží-li se pak spolu skočit do nejistého, je to a zpočátku zůstává pouhou nakupenou motivační pospolitostí. Člověk si uvědomuje, jak málo osobní motiv unese, jak se spolupráce ráda opírá ještě o pouta přátelství. Ta však jsou, právě jako motiv sám, určena minulostí — a brzy se dostavují zklamání, konflikty, ba odcizení. Pak může být jedině vděčný, je-li Šetrnost hospodyní, nutnost-li velí rozumu a humor-li převládá. Taková období, kdy je člověk nucen omezit se na podstatné, na dosud netušené výzvy, rozjasňují chtění, jež v motivu temně tlačí vpřed. Společná soudnost začíná přebírat otěže tam, kde dosud pobízela nouze. Ale jde právě o pěstování této soudnosti. Ta se uskutečňuje — individuálně i v pospolitosti — na různých rovinách: Individuálně se soudnost rozšiřuje prostřednictvím školení myšlení a cítění ve spolupřežívání rytmické proměny přírodních jevů v zrcadle měnícího se vztahu Země, Slunce, Měsíce a hvězd v průběhu roku, dále v nazírání klidného světa hornin ve tvarech krajiny i v proměnách životních procesů v půdách, rostlinách a zvířatech — a celkově jako články vyššího celku. Zájem se probouzí jako znovu narozený; co se člověk domníval vědět, stává se znovu otázkou; z tuposti motivu se probouzí badatelské smýšlení; nazírání se na nový způsob otevírají vztahové souvislosti, osobně poznávající {{SE|167}}<br /> <br /> Vztah k věcem a bytostem přírody se rozvíjí; posiluje se jistota v úsudku, a s ní duchapřítomnost a rozhodnost chtít v svobodě konat to, co si čas žádá.<br /> <br /> Tento osobní poznávající cestou vytváří myšlenkové obrazy s tolika tvářemi, kolik je lidí, kteří touto cestou chtějí jít. Obrazoprostý intelekt se pokouší tyto obrazy metodicky vtěsnat do obecné formule, jež smazává obrazový obsah, a tím i vztah k poznávající duchovní duši. Co zbývá, je pojem — mrtvý odraz konkrétního prožitku — a takto vzniklé vědění se odděluje, podobno neživé poušti, od životaplné skutečnosti, níž stojíme v prožitku tváří v tvář. Tuto pocit může mít ten, jehož motivem je právě dostát bytosti živého v hospodaření na statku. Naráží se přitom na rozpor: že obvyklé, na smysly vázané myšlení nedosahuje na tajemství života. Ale právě tyto mrtvé, abstraktní pojmové formy, tvořené na smyslovém světě, jsou předpokladem pro výstup k poznání života. Toto pojmové myšlení rozvíjí a zostřuje sebevědomí. V tomto zasvítivším sebevědomí žije Já, jež poznává samo sebe — jádro bytosti člověka. Spojuje myšlenkové obrazy smyslového světa forem v duševní činnosti myšlení a cítění s duchovní silou, jež pramení z bytostné povahy Já. Tato cesta, na níž se navenek obrácené poznání přírody spojuje v Já s dovnitř obráceným sebepoznáním, teprve otvírá člověku možnost svobodného sebeurčení — a poznání přírody první tápavé kroky k tomu, aby se přiblížilo bytosti živého. Myšlení v logickém kauzálním řetězci abstraktních pojmů se rozšiřuje v pohyblivé obrazové myšlenky. Ty vyhledávají v nazírání vztahové souvislosti, jež zpřítomňují pojmové jednotlivosti jako prožitek. Nastupuje se cesta sebevýchovy v myšlení a cítění, která vědeckou poznávající cestu oplodňuje a oživuje uměním.<br /> <br /> Za každým aktem vnímání stojí celý člověk. Co vnímá, vtiskuje se do jeho prožitkem neseného myšlenkového života; je to zjevení ducha v obraze, jejž duše maluje v myšlenkách. Myšlenka žije v tomto obrazu. Výchova k poznávání spočívá v tom, uchovávat pojem silou sebevědomí v obrazovém celku, z něhož byl uchopen. Jde o to, aby obraz — jako subjektivně pocítěný podíl v aktu poznání — nebyl na cestě {{SE|168}}<br /> <br /> nikoli k vymazání, nýbrž naopak k přečištění, aby skrytý duch, jenž je mu vlastní, se mohl živě odhalovat v myšlence. Goethe překonal oddělení subjektu a objektu způsobem svého pozorování přírody. Pravdě skutečnosti, jež prosvítá celým jeho dílem, se tak přiblížil, že v nazíráním oživleném myšlení pociťoval týž působící duch, jenž se v přírodě zakouzlil do fenoménu.<br /> <br /> Vyžaduje to vnitřní úsilí, z celku pocitů vyčlenit ty, jež fenomén zkreslují přemrštěnou sympatií nebo popíravou antipatií. Je to sebevědomí, které zde volbu provádí — odděluje podstatný obsah pojmově určujícího obrazu od nepodstatného. Sebevědomí uzavírá myšlenku a obraz tím více v jednotu, čím více se poznávající duše obrací k fenoménu s úctou, věrností a láskou. Tvoří se úsudek, v němž spoluzní to duchovní, jež ve vnímání skrytě *waltet*, například životní souvislost vejce – housenka – kokon – motýl, jež se projevuje v metamorfóze. Co se v smyslové skutečnosti skrývá jako duchovně působící princip, to se odhaluje myslícímu vědomí skrze vědu, jež bere ducha samého za předmět vnímání. Výsledky tohoto duchovního bádání leží před námi ve formě idejí. Studuje-li se je, rozjasňuje se duchovně-pocítěné v smyslových myšlenkových obrazech v duchovní myšlenky — v ideje, jež duševní činnosti vůle propůjčují mravní sílu působení. Nyní může myšlení a cítění vstoupit do vůle a s ní splynout. Teprve nyní, v takových hvězdných okamžicích, může vznikat skutečně svobodná iniciativa. Ve skupině spolupracujících lidí se zapaluje oheň nadšení a přivádí je v soutoce svobodné, individuální vůle k iniciativnímu společenství ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172).<br /> <br /> Teprve když se v uvědomělém vnitřním zesílení myšlení Já a cítění Já s vůlí spojí v jedno, může se duchovní duše člověka povznést na poznávací stupeň intuice — na pramenné místo skutečně svobodného činu. Jak daleko nám však ještě stojí tato vysoká schopnost k nadsmyslovému poznání. Kdo ji hledá, musí se v svobodném sebeurčení oddat duševnímu cvičení. Jakým způsobem lze takové cvičení — například při práci venku na poli — praktikovat? Celý den člověk tělesně tvrdě pracoval, byl zcela ponořen do vůle. Pak, po vykonané práci, jde znovu, oduševněný dojmy<br /> <br /> dne, přechází v zamyšlené duševní klid přes pole; náhle, tak nečekaně jako blesk, přepadne člověka intuice — nezaměnitelná jistota, co je příštího dne v celku hospodářství třeba udělat. Člověk je v obraze, žije přítomností ducha z budoucnosti do přítomnosti. Učinit samu práci v tomto smyslu školní cestou k časově přiměřené intuitivní schopnosti rozhodování — to nechává iniciativní společenství, byť jen v hvězdných okamžicích, stát se společenstvím intuice. Člověk prožívá, jak se ideál a duchovní skutečnost sobě přibližují. {{SE|169}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Fühlen_in_Gleichheit,_der_Weg_zum_lebendigen_Rechtsempfinden&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Cítění v rovnosti, cesta k živoucímu právnímu citu ====<br /> <br /> Ve cítění prožívá člověk snivě blízkost ducha ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172). Směrem vzhůru, k bdělému myšlení, se cítění vyjasňuje, ztrácí však blízkost ducha. Směrem dolů k chtění se naplňuje duchem, ztrácí se však nakonec do bezvědomí. V cítění žije člověk zcela přítomností, v proměnlivých náladách dění doby a vztahů člověka k člověku. Stejným způsobem nelze cítit ani minulost ani budoucnost. Oboje musí být nejprve zpřítomněno: minulost tím, že je v myšlenkách znovu stvořena; budoucnost tím, že je předcítěna. Každý statek má svou, každé vesnické společenství svou biografii. Ta je uložena v análech, které zprostředkovávají jen stínový obraz života, utrpení a snažení minulých generací. Tato biografie se zapsala i do krajiny, do polí, luk, lesů, dobytka atd., do atmosférického obvodu. Na tato znamení musí zemědělec s vcítěním obrátit svou pozornost, musí si v myšlenkách osvojit co nejdál sahající historické porozumění, které dává potravu jeho cítění. Jen skrze takové, vědomé pocítění minulého se může znovu naučit s úctou, láskou a věrností proměňovat toto vzniklé v přítomné. Vztahuje se to na vše, co je nám dnes jako časově nutný úkol uložen: Oživení zemědělského organismu se všemi orgány, které ho konstituují, a vědomé zasazení vývojové myšlenky skrze ideami nesou práci. Myšlení splétá červenou nit kulturních výkonů minulosti až do přítomnosti a posiluje sílu cítění pro to, co zde a nyní příroda od nás tázavě očekává. {{SE|170}}<br /> <br /> Stejným způsobem je třeba usilovat o získání historického vědomí o vývoji a proměnách právního citu ve vesnických společenstvích a odlišným způsobem v rozvíjejících se městech, a dále o tom, jak právní cítění — usurpované abstrahujícím myšlením — ztuhlo do osobního nároku na vlastnictví a jak touto cestou vznikla hluboká propast mezi právem a spravedlností. V pocítění zhoubnosti této propasti může myšlení procítnout a vytvářet instituce, v nichž, čistě ze vztahu člověka k člověku, se může cítění stát nositelem živého právního cítění mezi sobě rovnými. Takovou institucí chce být zemědělské hospodářské společenství.<br /> <br /> Péče o silné cítění se vztahuje jednak na vztah, který hledáme k věcem a bytostem přírody, jednak ke všemu, co se odehrává mezi člověkem a člověkem. Vše toto tlačí do výrazové formy uměleckého. Pokud například vědomě zadržíme myšlení a necháme pohled spočinout na sluncem prosyceném, zrajícím obilném poli, hledá oko hmatajíce po něčem, co teprve uspokojí nazírání; hledá například po nebeské modři chrpy, která tu nebo onde zazáří ze zlatého pozadí vlnících se obilných klasů. Nebo se přeneseme do nálady, když k nám při zahradní práci přiletí odkudsi červenka a společí se s námi v důvěrné blízkosti. A tak je tomu se vším, co nás v průběhu roku bytostně provází. Zahledíme-li se na to se zájmem, vznikají nálady, které probouzejí smysl pro krásu. Čím více tento roste, nedá lidem pokoj, aby jej dali vykvétat i v každé práci, ve společném soužití, ve všech slavnostech.<br /> <br /> Moderní sebepojetí člověka tlačí k otázce, jak je cítění prohlubováno za hranice osobních zájmů, jak se může — opřeno o myšlení vázané na skutečnost a zušlechtěné chtění — stát vnímacím orgánem pro působení duševně-duchovního v přírodě a v lidech. Vůči přírodě se to může dít například tak, že se za zimní noci zdržujeme venku na poli, nad sebou vyzařující lesk hvězdami posetého nebe, kolem nás nehybný v mrazivém praskotu vzdušný obvod, pod sebou, v sobě spočívající, křišťálové hlubiny. V myšlenkovém klidu cítíme nekonečnou vznešenost daleko rozepjaté polarity; cítíme výšiny a hlubiny v srdci jako do jednoho bodu stažené, hřejíce nepojatelné. Podnikne-li se totéž za letní noci, cítí se srdce rozšířeno do obvodu. Cítíme se vzduchu a teplu {{SE|171}}<br /> <br /> propleteni a tomu, co ze souzvuku výšin a hlubin ze země vyrůstající naplňuje obvod životem. Stejným způsobem lze pak vcítit se i do jarního dění, kdy síly výšin a hlubin začínají se vzájemně pronikat a země to, co v ní je duchovně skryto, vydechujíc do vzduchu a tepla přivádí ke zjevení, nebo do podzimního dění, kdy se tyto síly začínají uvolňovat a země ve vnějším odumírání vdechuje duchovní plod průběhu roku.<br /> <br /> Toto navenek obrácené prožívání přírodních jevů se individualizuje s pohledem na celek statku. Teprve v důvěrnosti cítění oživuje se pojem uzavřenosti zemědělského organismu. Stává-li se cítění samo orgánem hlubšího prožívání přírody, jde se osamělou cestou, leč po proklestěné stezce. Co se cítí, je dáno předem, nabylo smyslově vnímatelné podoby. Jinak je tomu ve vztahu člověka k člověku. Tam chybí předem daný smysl přírodní zákonitosti. V lidském soužití se setkává individuální cítění jednoho s individuálním cítěním druhého. Na téže duševní rovině je tento vztah utvářen všemi aspekty přitažlivosti a odpudivosti, přijetí a odmítnutí, krásna nebo ošklivosti atd. Při vší té mnohotvárnosti je třeba si přiznat, že ten či onen způsob cítění je objektivní skutečností a že je třeba silou myšlení a chtění pomoci cítění k tomu, aby v nalézání své rovnovážné polohy probudilo smysl pro pravdu. Je to toto srdečné pocítění, které v druhém člověku rozpoznává sobě rovného, které vytváří důvěru člověka k člověku a tím půdu pro právní cit. Myšlení vázané na skutečnost osvětluje právní cit člověka k člověku a zhušťuje jej v dohody a zákony. V zušlechtěném chtění rozdmýchává iniciativu, lásku k činu. V důvěře žije sociální konsens; proměňuje rozporuplnou nerovnost v duševním prožívání ve vědomí důstojnosti rovnosti před právem. Důvěra staví na minulém a hledí bezvýhradně na budoucí.<br /> <br /> V zákoně je zapsán důvěryplný souhlas, který měl ve své době platnost. Hrozí, že se stane sociálním rukojmím, pokud se bez proměny přenáší dál, «wie eine ewige Krankheit forterbt» («jako dědičná věčná nemoc»).&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Faust I'', Vers 1973, Hamburger Ausgabe, Dramatische Dichtungen, Bd. 1, München 1976.&lt;/ref&gt; Pravý právní život založený na mravnosti může vzniknout teprve tehdy, kdy důvěra ve skupině spolupracujících lidí vždy<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> {{SE|172}}<br /> [[Datei:Abb. 10, S. 172.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 10: Das Wirken der Seelentätigkeiten der Betriebsgemeinschaft in die drei Wesenglieder des landwirtschaftlichen Organismus.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> z ducha znovu zrozena. Důvěra vyživuje a nese právní cit. Když je zlomena, není žádná záchranná síť, žádné zadostiučinění skrze soudní výrok; prožívá se pak do bezmezna sahající zklamání; pocítěná právní půda důvěry, na níž se člověk domníval tak bezpečně stát, se rozplynula v pouhé nic.<br /> <br /> K prosperitě hospodářského společenství patří proto nikdy neochabující péče a posilování důvěry a tím právního citu až do nejmenších věcí každodenního života. Přátelství obvykle netvoří bezpečný základ pro trvalou důvěru v spolupráci. Mají svůj původ v minulostech osudu, tj. v okolnostech, které byly jiné než ty přítomné. Nabývají teprve trvale nosné schopnosti, když se povznesou k duchovním přátelstvím. Tato se nalézají v ideálu a v iniciativě, nechat to, co bylo duchovně uchopeno, bezpodmínečně se stát činem. Teprve na tomto dvojím zkušenostním základě myšlení a chtění může důvěra růst. Z její duchovní substance se člověk učí předcítit budoucí. {{SE|173}}<br /> <br /> V praxi hospodářského společenství spočívá budování důvěry na tom, že každý zúčastněný žije ve vědomí svého v duchu kořenícího bytí a toho, co je individuálním a společným cílem snažení. K získání jasnosti v tom napomáhá studium antroposofické duchovní vědy v nejširším smyslu, péče o nazírající myšlení a jeho prohlubování meditací, jakož i meditativní zacházení s esoterickým výrokovým dědictvím Rudolfa Steinera.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner&lt;/ref&gt; Dále se důvěra zakládá na konsensu v otázkách, které se týkají přínosu každého jednotlivce: Jaké schopnosti může jednotlivec vnést, jak a kde je ochoten z vědomí pro celek statku přebírat spoluzodpovědnost, jak životně zdatně a duchapřítomně kdykoli a kdekoli nezištně zasáhnout do trhliny a jak je nakloněn nechat ve veškeré činnosti vládnout esteticky-umělecké smýšlení? Aby se takové otázky staly vědomými a stimulovaly rozvoj schopností, musí být vytvořeny instituce, na něž je poukázáno na straně 177 a dál (kap. «Zur geistigen Entwicklung und Führung einer landwirtschaftlichen Betriebsgemeinschaft» («K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství»)).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Denken_in_Mitmenschlichkeit_(Brüderlichkeit),_der_Weg_zum_solidarischen_Wirtschaften&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Myšlení v lidskosti (bratrství) jako cesta k solidárnímu hospodaření ====<br /> <br /> Kdo sestupuje ze sféry svobodného chtění, individuální iniciativy, do té, v níž z budování důvěry vládne právní cit být rovným mezi rovnými, otevírá se pro myslící vědomí nové pole zkušenosti ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Obrázek 10]], s. 172). V každodenním vědomí se myšlení opírá o smyslově daný jev. Ve společenském musí se z tohoto jevu pozvednout ke světu fenoménů, které teprve ve společném soužití vznikají. Jsou výrazem toho, co lidi hýbe duchovně-mravně. Způsoby jednání jsou fenoménem — a myšlení musí nyní usilovat o to, zkoumat cesty, jimiž lze mnohost těchto převážně instinktem řízených způsobů chování lidské přirozenosti uvést do správných kolejí. Zde ve sféře sociálního života myšlení již neodráží pouhé smyslově vnímatelné, nýbrž stojí před výzvou aktivně přinášet na svět něco, co ještě není nebo právě teprve vzniká. Ono&lt;ref&gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: ''Wahrspruchworte'', GA 40, Dornach 1998.&lt;/ref&gt; {{SE|174}}<br /> <br /> musí se z prožívání duchovně-mravního života lidí stát myšlením gestaltujícím, takovým, které v poznání prostém tělesnosti dochází k úsudkům, jež jsou v souladu s duchovně-mravním světem. Přírodnímu řádu je nutnost, zákon, imanentní; pro sociální řád se musí v myšlení prostém smyslovosti duchovní teprve v poznávání zhustit v zákon mravní. V gestaltujícím myšlení svítí budoucnost do přítomnosti, samotné jednání se stává budoucnosti zaměřeným. Uvědomit si tuto skutečnost v praktické spolupráci teprve uvolňuje pohled na cestu, na níž se zemědělské hospodářské společenství krok za krokem učí získávat způsobilost k jednání a schopnost sebevůdcovství. Stává se tak počátečním místem hospodaření obraceného k přírodní straně (ve smyslu utváření hospodářského organismu) i ke straně sociálního života; stává se výchozím bodem solidárně-asociativního hospodaření, které se jako autonomní článek začleňuje do sociálního organismu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Abbildung 10]], S. 172). Hospodaření se člení do tří funkcí: výroba, rozdělování a spotřeba. Vnitropodnikové hospodaření má za cíl uspokojování potřeb země, zúrodnění půdy. To se děje například výrobou vlastních statečních hnojiv, jejich rozdělením přes pole a jejich spotřebou skrze rostliny.<br /> <br /> Mimopodnikové hospodaření, které navazuje na zemědělskou výrobu, má za cíl uspokojování potřeb lidí po výživě. V obou případech jsou potřeby volního, tedy duchovního rázu.&lt;ref&gt;Potřeby vyvěrají z hlubin nevědomého v těle a ze světlejších podloží duševně-duchovního prožívání. Koření ve vůli, v níž žije duchovní prapůvod člověka, Já. V tělesné potřebě, například hladu a žízni, se ozývá impuls vyrovnat nerovnováhu v tělesných orgánových činnostech. Duševně-duchovní potřeba usiluje o to, vymanit se z pouta k tělesným dějům a svobodně se postavit do služby eticky-mravních ideálů. Takto je potřeba svým obsahem čímsi duchovním, prostředky k jejímu uspokojení jsou úkolem hospodaření.&lt;/ref&gt; Uchopit je a přes koloběh hospodaření uspokojovat — to je úkol gestaltujícího myšlení. V hospodaření je jevem, ke kterému se váže, potřeba. Vnitropodnikově se tato artikuluje v každém případě z celosti provozního organismu. Aby člověk mohl potřebu uspokojit, musí myslenkovitě ponořit do živého přediva vztahů, myslenkovitě každé opatření zvážit z hlediska podpory nebo brzdění a myslenkovitě výsledek činem začlenit do hospodářského organismu. Příroda uspokojuje skrze sobě vlastní moudrost své potřeby sama. V zemědělství člověk zároveň {{SE|175}}<br /> <br /> své potřeby přenáší na přírodu, například při pěstování kulturních rostlin a při chovu domácích zvířat. Aby obojí uvedl do souladu, musí se zemědělec naučit skrze gestaltující myšlení tvořit pojem uzavřenosti zemědělského organismu. Teprve z tohoto pojmu lze na vyšší úrovni odvodit všechna opatření, která nejenže uspokojují lidskou potřebu výživy, ale stejnou měrou berou zřetel i na latentní potřeby přírody po budoucím vývoji.<br /> <br /> Zemědělský výrobek se přímou cestou nebo zpracováním stává produktem, zbožím, které má výživnou nebo užitkovou hodnotu určenou podmínkami výroby. Tímto hodnotou se musí řídit cena. V hospodářském životě vůbec nelze toto ocenění určit jednotlivcem, prodejcem, podnikatelem, nýbrž jen srovnáváním všech výkonů, které všichni ostatní v hospodářském koloběhu od výroby produktu až ke spotřebě přinesli. Toto široké předivo vztahů, z něhož plyne zhodnocení produktu, musí být celistvě uchopeno v myšlení a zároveň musí být skrze gestaltující myšlení usilováno o přiblížení ceny k objektivní hodnotě. Pokud jde o tvorbu hodnoty a ceny, vyznačuje se zemědělství zvláštností stanovištní «přírodní obdarovanosti». Jako člověk produktivně vnáší svou obdarovanost do hospodářského života, tak příroda vnáší svou tvůrčí sílu (obdarovanost) v oblasti klimatu, půdy, topografie atd. Například strmý jižní svah v teplých oblastech se nehodí pro pěstování obilí, avšak velmi dobře pro vinohradnictví; hluboká, rovinná spraš je při stejné pracovní náročnosti nesrovnatelně výnosnější než mělká, kamenitá půda na svahu nebo ve zvlněném terénu.<br /> <br /> Souhrn všech vzájemných vztahů, jež vznikají spoluprací ve společenském životě a které předcházejí uspokojování potřeb, nelze ve své současnosti ani ve sledu zachytit jednotlivým úsudkem. Musí se vytvářet příležitosti k tomu, aby v pravidelné výměně vlastní dynamika vyústila do společného úsudku. Z takového úsilí vzniká smysl pro obecné dobro, který veškerou práci geisteswissenschaftlich cílevědomě a včas orientuje na celek statku. Tento smysl pro celek, nebo sociální smysl pro skutečnost, otevírá pole péče každodenního cvičení, jak v oblasti praktické práce, tak ve vztahu člověka k člověku.<br /> <br /> Co je věcně nezbytné — například souměřené sladění všech článků do celku provozního organismu — musí být živě uchopeno jako společný úsudek až do detailů a stát se vodítkem pro jednání každého {{SE|176}}<br /> <br /> Teprve zkušenostmi podložená, důkladná věcná znalost vytváří konsensus. Ten tvoří základ spolupráce, přináší průhlednost a probouzí radost z souměřeného (ekonomického) sladění všech článků a orgánů hoforganismu do celku.<br /> <br /> Také lidskost v hospodaření vyrůstá ze společného úsudku. Kde místo toho vládne úsudek jednotlivce, razí si cestu egoismus; vzniká konkurence, vzájemné přechytračování, vytlačovací soutěž, agrární industrialismus. Společný úsudek v hospodářském společenství vzniká ze zájmu o to, co dělá druhý. Postoj otázky «Kde je nouze, kde je třeba pomoci?» musí být v komunitě vůči každému jednotlivci živý. Hranice mezi oblastmi úkolů — jak uvnitř podniku, tak vůči přidruženým zpracovatelským podnikům a hofmarketingu — se musí stát pohyblivými a průchodnými, aby bylo možné vzájemně si pomáhat. Postoj hledat důvod vlastní hospodářské činnosti v potřebě druhého otevírá myslícímu vědomí nové pole zkušenosti — takové, které si dělá náplň obrazu ze snažení druhých. Na této cestě vzniká asociativní přehled oblastí činnosti; gestaltující myšlení ukazuje vůli cestu k asociativnímu jednání, tj. k jednání v bratrství. Na těchto nových březích hospodaření, jež je založeno na lidskosti, se přistávací pokusy dělají stále častěji — například v bio-velkoobchodě a bio-maloobchodě a v dalším zpracování. Břeh sám však je práh mezi zemědělskou prvovýrobou a hospodářským koloběhem příznakovým dělbou práce. Na tomto prahu — hranici statku — se oceňuje zboží, objektivní vlastní hodnota prvotní tvorby hodnot z oživené a oduševnělé přírody, prostřednictvím subjektivního hodnocení obchodníka a spotřebitele. V asociativním hospodaření se může toto hodnocení každého zúčastněného — na základě obecně usilované průhlednosti — opírat o konkrétní, nazíratelné skutečnosti, jež mají svůj prvopočátek nakonec v tělesných a duchovně-duševních potřebách bližních. Konkrétně to znamená: biodynamické podniky se musí otevřít dalšímu zpracování, obchodu a spotřebitelům, vstoupit ve věcném i vývojovém dialogu, společně hledat řešení, uzavírat dohody, uzavírat smlouvy.&lt;ref&gt;Viz k tomu např.: Rudolf Isler, Ueli Hurter: ''Assoziatives Wirtschaften. Was verstand Rudolf Steiner unter einer wirtschaftlichen Assoziation?'', Dornach 2019, 96 S.; sowie: Stefan Leber (Hrsg.): ''Die wirtschaftlichen Assoziationen, Beiträge zur Brüderlichkeit im Wirtschaftsleben'', Band 2, Stuttgart 1987, 352 S.&lt;/ref&gt; {{SE|177}}<br /> <br /> Přesněji vzato, tvoří «nové břehy» obě strany hranice statku. Jeden břeh sousedí s přírodou a tvoří vnější kůži hoforganismu, druhý břeh sousedí s emancipovaným společenským životem. Tento druhý se může konstituovat jako trojčlenný sociální organismus jen do té míry, do jaké zahrnuje zemědělství — do jaké lidé rozpoznají, jaký potenciál leží v zemědělství nově uspořádaném podle organismového principu. Biologicko-dynamické podniky začínají v malých krocích praktikovat asociační princip v lokálním a regionálním rámci jako jakési průkopnické předvozy. Tím mohou podněcovat k dalekosáhlejší spolupráci a hospodaření vůbec vštípit míru, která je osvobozuje od nutkání k růstu, vlastního kapitalismu.<br /> <br /> Čím vědoměji usiluje hospodářské společenství o to, aby utvářelo svůj statek jako organismus, tím více se spolupráce jakoby sama od sebe člení na duchovní, právní a hospodářskou sféru činnosti. Jakkoli tato tělesa vzájemně do sebe zasahují, přesto jsou prožívána jako od sebe oddělené oblasti. A veškerá duchovní síla společenství statku musí být zaměřena na to, aby toto oddělené svádělo dohromady — jak ideálně v obrazu, tak prostřednictvím práce — do vyšší jednoty. Zde se stranou dnešního «mainstreamu» hospodaření otevírá cvičné pole, jakási přípravná škola k pravé sociální praxi, která nechává v gestaltujícím myšlení, sahajícím daleko přes hranice statku, zakořenit impuls trojčlennosti sociálního organismu (Obrázek 11, s. 189).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_geistigen_Entwicklung_und_Führung_einer_landwirtschaftlichen_Betriebsgemeinschaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K duchovnímu rozvoji a vedení zemědělského hospodářského společenství ===<br /> <br /> Hospodářského společenství, které se osvědčilo jako vůbec první na světě, se počátky sahají do roku 1968. Od té doby vznikaly, povzbuzovány duchem doby, na větších statcích podobné sociální průkopnické podniky. Pohnutkou byla nutnost kánonu vzájemně se doplňujících schopností i přikládajících rukou ke zvládnutí rozmanitosti úkolů; dále osvobození půdy a kapitálu z pout přežilých práv a kroky k překonání mzdové práce vázané na příkazy.<br /> <br /> Zkušenost ukazuje: Cíl, zachycený v idejích, je nedosažitelně daleko vpřed do budoucnosti napjatý; schopnosti dostát mu individuálně i ve společenství narážejí rychle na hranice. Vědomé prožívání tohoto nesouladu vyvoluje v duchu a duši pole napětí, které bdícího, strebením naplněného člověka nenechá ani na okamžik spočinout — ani tehdy ne, kdy se natáhne za schůdnějšími řešeními tváří v tvář odporům, neúspěchům a podobnému. Nepokouší-li se člověk prožívat v plné síle tuto polaritu mezi duchovním cílem a smysly vázaným světem faktů, strebující síla slábne, společné chtění hrozí upadnout do banalit, každodenní záležitosti se vyčerpávají v rutinním vyřizování — a co se mohlo stát vývojem, propadá se do stagnace a zpátečnictví. {{SE|178}}<br /> <br /> Aby se hospodářské společenství znovu a znovu ujišťovalo o cestě k cíli, musí si vytvořit zřízení, která slouží nácviku sociálně-morálních technik. Ty se vztahují na stále vědomější uchopování obou pólů tohoto pole napětí a na pokus o jejich povznášející vyrovnání.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_geistige_Strebensziel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Duchovní cíl usilování ====<br /> <br /> Jako motiv, chtít hospodařit biologicko-dynamicky, žije více či méně zřetelně a osudově vázaně v každém jednotlivci. Jak může tento individuální pohnutka nejen zesílit ve vědomí, ale povznést se navíc ke strebenszielu celého společenství? Nesmí se jím spokojit ani jednotlivec, ani společenství — jednou je zformovat nestačí. Vyžaduje to soustavnou péči prostřednictvím studia antroposofické duchovní vědy. Její výzkumné obsahy, uváděné do pohybu vzájemným rozhovorem, podněcují myšlenky a pocity, jež předsvítají společně nastupované cestě. Týdenní studijní kruh tohoto druhu — podaří-li se — povzbuzuje dvojím způsobem: jednak se vnitroprovozní tok práce prostorově i časově koordinuje jakoby sám od sebe, jednak pohybuje společenství v takové z každodennosti vyzdvižené hodině myšlenkami, které se zrcadlí v nositeli motivu, tedy ve vědomí každého jednotlivce. Myšlenky takto získané ze společné duchovní poznávací práce vstupují do vztahu s každodenními pozorováními a zkušenostmi vůle učiněnými v práci. Obě polární konce zmíněného pole napětí se pohybují k sobě navzájem — nebo se v šťastných okamžicích částečně dokonce slévají vjedno. {{SE|179}}<br /> <br /> Antroposofická studijní práce se odehrává na «sachlichem Felde» («věcném poli»).&lt;ref&gt;K tomuto termínu viz Rudolf Steiner: ''Die Weihnachtstagung zur Begründung der Allgemeinen Anthroposophischen Gesellschaft 1923/24'', GA 260, Dornach 1994, Nr. 11 der Statuten, S. 53.&lt;/ref&gt; Posiluje a objektivizuje vědomí vlastního motivu i vědomí duchovního cíle snažení společenství.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Praxis_der_Zusammenarbeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Praxe spolupráce ====<br /> <br /> Celistvost podniku se člení na pracovní oblasti, o které podle schopností a sklonů zodpovědně pečují jednotliví členové nebo jejich skupiny. Toto členění, například na oblast polního a rostlinného hospodářství, zahradnictví či ovocnářství, hnojení, různé oblasti chovu hospodářských zvířat, lučního a pastevního hospodářství, péče o krajinu atd., se nesmí zvrhnout v dělbu práce, v nárokové postoje, v ohraničování se do vlastních království. Naopak, z vědomí celku je na místě nejvyšší flexibilita, plynulé přechody, vzájemná pomoc, zaskakování jeden za druhého, kdekoli a kdykoli je to zapotřebí.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Arbeitsbesprechung_am_Morgen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Ranní pracovní porada ====<br /> <br /> Koná se každý pracovní den po brzkých ranních přípravách ve velkém kruhu na statku a může být zahájena průpovídkou nebo humornou poznámkou. Veselost koření denní práci, aniž jí bere vážnost. Obsahově jde o výměnu aktuálních postřehů, pozoruhodných příhod a naléhavých věcí, a poté — navazujíce na pracovní tok předešlého dne — o konkrétní rozdělení úkolů. Přitom je třeba dbát na to, aby při všech pracích za účasti učňů, praktikantů a pomocníků členové hospodářského společenství plnili vzorovou funkci.<br /> <br /> Ranní pracovní porada by měla vždy znovu přivádět do vědomí obraz celku hospodářství v proměnách ročních období, a každý by měl vědět, co dělá druhý. Příliš snadno se dostaví přesvědčení, že je vše jasné, že se přece stojí v pracovním toku včerejška k dnešku — a znuděné mlčení obejde celý kruh. Nikoli: to, co se jeví jako samozřejmé, je třeba znovu pozvednout do vědomí všech. Na to navazuje výhled na celý den. Zdařilá pracovní porada tvoří již dobrou část efektivního vedení hospodářství. Zbytek je umění, je vzorností ve vší práci. {{SE|180}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Studienkreis_zu_Inhalten_anthroposophischer_Geistesforschung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Studijní kruh k obsahům antroposofického duchovního výzkumu ====<br /> <br /> V praxi sestupují ideje společného cíle snažení do životní skutečnosti hospodářského organismu. Jakkoli jsou tyto ideje budující a vytvářejí životní souvislosti, musí si člověk záhy přiznat, že se v mnohých očekáváních vidí zklamán. Nedaří se to, naráží se na hranice a člověk je odkázán zpět na sebe samého. Ideál se otřásá, člověk to prožívá jako odumírání, jako částečnou smrt duše. Nechce to připustit a hledá vnější důvody — například nepřízeň počasí, vlastní nebo cizí neschopnost, špatná rozhodnutí nebo selhání, nedorozumění, sociální roztržky atd. Ale tak jako život, i odumírání, smrt, se ukazuje v zahalené podobě. Jak má být poznáno, co nám chce selhání říci? Z této nejistoty plyne trápení, zkoušky pro jednotlivce i pro společenství. Postaví-li se člověk těmto zkušenostem, probouzí se sebepoznání a s ním z hlubin duše nevyslovená otázka — a nečekaně a náhle přichází odpověď zvenčí. Této příležitosti přijít nečekaně k novým, povzbudivým vhledům slouží týdenní setkání ke společné geisteswissenschaftliche Erkenntnisarbeit. V rozhovoru tu mohou být nevyžádaně a nečekaně vyřčeny myšlenky, které na tichounce uvnitř chovanou, svíravou otázku dávají smírnou odpověď a vedou k novému pohledu na věci a mohou volat k novému úsilí. Uskutečňuje se tu «probuzení člověka na duchovně-duševním druhého člověka».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Gemeinschaftsbildung'', GA 257, Vortrag vom 27. Februar 1923, Dornach 1989, S. 116.&lt;/ref&gt; Společná antroposofická studijní práce osvěžuje ducha, povznáší a rozšiřuje motiv z jeho subjektivní stísněnosti a probouzí síly, které v praxi pomáhají k vždy novému rozmachu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Arbeits-_und_Verwaltungskonferenz&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Pracovní a správní konference ====<br /> <br /> Další týdenní setkání má být věnováno — v retrospektivě i v krátkodobém a dlouhodobém výhledu — plánovacím, rozhodovacím a správním otázkám duchovní kontinuity v řízení hospodářství. V tomto rozhovoru hospodářské společenství zvažuje a rozhoduje {{SE|181}}<br /> <br /> celistvě a jednomyslně o všech věcných otázkách, které vyvstávají v jednotlivých pracovních oblastech.<br /> <br /> V retrospektivě by mělo být v co největší otevřenosti řečeno to, co se zdařilo i co se nezdařilo, jakož i to, co je pozoruhodné na zkušenostech, pozorováních atd. Zamlčování — záměrné nebo z nepozornosti — plodí přízraky a napomáhá mocenským impulsům. Dokumentace je žádoucí!<br /> <br /> Výhled se zaměřuje na práce sezónně přicházející ve svůj čas, jakož i na sociální a kulturní záležitosti s ohledem na<br /> <br /> * polní a zahradnická opatření týkající se zpracování půdy, osevního postupu a hnojení, jakož i produkce osiva, péče o kultury, sklizně, skladování a odbytu;<br /> * výroby biologicko-dynamických hnojivých preparátů a jejich včasné aplikace;<br /> * ovocnářská a krajinářská opatření jako péče o živé ploty a dřeviny;<br /> * vedení stáda, získávání krmiva a péče o pastviny, jakož i sklizeň krmných plodin na orné půdě;<br /> * chov, krmení, péče a plemenitba hospodářských zvířat se zaměřením na skot;<br /> * péče a opravy strojů, jakož i náhradní a nové investice;<br /> * péče a opravy budov a cest, jakož i plánování a financování novostaveb;<br /> * všeobecná správa, plánování rozpočtu a finance;<br /> * utváření příjmů členů hospodářského společenství;<br /> * personální otázky a příjmy učňů, praktikantů, pomocníků a spolupracovníků na dobu určitou;<br /> * utváření ročních slavností a jiných slavnostních příležitostí, jakož i ostatní akce jako prohlídky statku, zemědělské praxe pro školní třídy, kurzy atd.;<br /> * vlastní statek provázaný s experimentálním, praxí orientovaným výzkumem;<br /> * spolupráce s podniky zpracování a obchodu;<br /> * péče o okruh lidí spojených se statkem;<br /> * práce s veřejností;<br /> <br /> Hospodářské společenství se ve všech ohledech spravuje samo, tj. všichni zodpovědní jsou natolik zapojeni, že mají kdykoli přehled o celku. Největší výzvou je nepřerušený tok informací a křišťálově čirá průhlednost. Prvního lze dosáhnout jen {{SE|182}}<br /> <br /> trvalým zájmem každého jednotlivce o vše, co se děje. Z tohoto zájmu vyrůstá duchapřítomnost a smysl pro realitu, který předchází každému lpění na jednou přijatém soudu, každé ideologizaci. Průhlednost pak je otázkou spolehlivosti až do nejmenších věcí každodenního života, jasnosti v dohodách, pozornosti tam, kde panuje věcná nebo duševní nouze, a bezvýhradné připravenosti skočit do každé mezery.<br /> <br /> V pracovní a správní konferenci se uskutečňují plody školení skrze život. V těchto plodech se spojuje v nepřetržité syntéze vzájemné působení výše zmíněných pólů — duchovního cíle usilování a jeho zasazení do praxe. Z těchto plodů, z toho, co bylo vybojováno individuálně i ve společenství, teprve vytéká substance, která hospodářskému společenství propůjčuje jeho Eigenwesen; teprve ta je činí úvěryhodnou v duchovním smyslu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Hoforganismus_und_die_Ich-gewollte_Arbeit_des_Menschen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Organismus statku a člověkem z vlastního Já chtěná práce ====<br /> <br /> Práce v zemědělství je obecně určována věcmi a bytostmi, které jsou v přírodě činné. To, co v dřívějších dobách bylo instinktivně pociťováno jako vládnoucí, práci vedoucí a nesoucí moudrost, se v nastupujícím věku přírodní vědy emancipovalo do myšlenkové abstrakce přírodních zákonů. Bylo to na jedné straně svobodný akt vědomí Já, jež se probouzí, a na druhé straně pád do nucení materialismu jako od té doby panujícího světového názoru. Vnějším plodem tohoto svobodného aktu je technika — z fyzicko-anorganické přírody duchem člověka přetvořený extrakt. Technika sice umožňuje zbavit člověka těžké práce, avšak vnucuje se přírodě se světově zjevnými důsledky. Rozrušuje moudrosti plné vztahové souvislosti mezi fyzickou, oživovanou a oduševnělou přírodou.<br /> <br /> Technický pokrok usiluje o to, aby pracujícího člověka v zemědělství učinil nadbytečným. Biologicko-dynamické zemědělství usiluje o opak. Snahou je zde redukovat strojní práci co nejvíce, aby tak mohlo vzniknout dostatek volného prostoru pro tvůrčí-cvičnou, řemeslnou praxi. Do jaké míry se to může podařit, závisí na překonání nadměrných vnějších sociálních omezení. {{SE|183}}<br /> <br /> Co znamená pracovat v oživené a oduševnělé přírodě, musí být znovu objeveno. K tomu se musí nazírání a myšlení obrátit k jejich zvláštní podstatě — k tomu, co živě dorůstá do vnější podoby, a k tomu, co se duševně uzavírá do tělesné formy. Utvářené je uchopitelné v idejích; utvářející činitel osvětluje antroposofický duchovní výzkum, který v ideové formě zpřístupňuje svět bytostí, a ten se tak stává přístupným myšlení. Teprve bytostné poznání propůjčuje idejím, utvářeným na základě smyslového nazírání, avšak samotným kořenícím ve světě bytostí, mravní sílu. Jestliže uchopí vůli, stávají se bytostně vlastními. S těmito idejemi, jež vstoupily do vlastního já-bytostí, nalézá člověk nový, svobodný vztah k práci. Učí se pracovat z vlastního bytostného základu, nalézá v něm směr a cíl. Mravním zdrojem je člověk sám a z tohoto základu se svobodně určuje. Z tohoto prazákladu Já teprve tryská pravé nadšení. Vyvěrá z ideje, jež se stala duchovní skutečností. Ta práci předbíhá, zahřívá ji a naplňuje duševní radostí. Práce, jakkoli těžká, jakkoli zdánlivě nízká a nicotná, šlechtí se duchem, který ji prostupuje. Je duchem naplněna od začátku do konce a přidává hospodářskému organismu něco, co jej pozvedá z jeho pouhé přírodní danosti.<br /> <br /> Stroj se naopak v zemědělství vkliňuje jako klín mezi člověka a přírodu tvořící ze svých bytostí a sil. Funguje podle míry toho, co člověk z poznání neživé přírody do něj vkonstruoval. Výlučnou strojní prací hrozí, že duchovní tvůrčí síla člověka uvadne, práce zpustne v pouhou rutinu, vůle ztratí vedení a ochabne.<br /> <br /> Čím méně se práce vyčerpává v rutině, v pouhém odbývání, čím více je v uvedeném smyslu konána jako idejemi prozářená — tím více se probouzí smysl pro krásu, který teprve pozvedá lidské dílo, jež v případě stroje zpravidla upadá do jednotvárnosti a banality, ke skutečnému uměleckému dílu.<br /> <br /> V zemědělství je to moudrost působící v přírodě, do jejíchž služeb se lidská práce staví. Tato moudrost, správně poznána, žije smysl-udílející v práci dál. Nad to působí lidská schopnost idejí nadřazeně, smysl-zakládajícím způsobem, při utváření dvora v tělesný organismus «Zemědělské individuality».<br /> <br /> Tak jako se zemědělské řemeslo musí důkladně naučit, tak stejně po celý život učí. Posiluje sílu sebevědomí, když to, co bylo v práci vnímáno, člověk pozvedá k vědomému {{SE|184}}<br /> <br /> poznání; rozšiřuje a prohlubuje pohled na svět, když člověk zažívá, jak plodně to, co bylo konáno, tvarujícím způsobem dál působí v přírodním a sociálním životě.<br /> <br /> V této dvojnosti spočívá velký pedagogický význam práce, která se zaměřuje na věci a bytosti přírody. Prokazuje se jako požehnaná v školní zahradní výuce, v praxi na školních statcích, v zemědělských a lesnických praktikách pro žáky vyšších ročníků i v řízené spolupráci lidí s postižením. Z výše uvedených důvodů hledají mnozí mladí lidé jako «ve městě narození» biologicko-dynamické odborné vzdělání, které je stále více provozováno jako «Svobodné vzdělávání» ve vlastní režii biologicko-dynamickými pracovními společenstvími. Navíc biologicko-dynamická práce, především na větších provozně-společenstvím vedených podnicích nebo vesnici podobných zařízeních, nabývá stále na významu, např. v dalším vzdělávání dospělých, profesním přeorientování, hledání sebe sama atd. Na co Goethe v «Wilhelm Meisters Wanderjahre» v básnické předzvěsti upozornil popisem «Pedagogické provincie»,&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Wilhelm Meisters Wanderjahre'', Hamburger Ausgabe, Bd. 8, München 1972, «Zweites Buch».&lt;/ref&gt; a na co Rudolf Steiner před 100 lety poukázal, když hovoří o tom, že v budoucnu na venkově vzniknou kulturní střediska,&lt;ref&gt;Adalbert Graf von Keyserlingk: ''Koberwitz 1924'', Stuttgart 1974, S. 70.&lt;/ref&gt; to dnes tu a tam v nejrůznějších přístupech vystupuje na světlo.<br /> <br /> Duchovně-duševní rozpoložení, které práci v oživené a oduševnělé přírodě ukazuje cestu a cíl, musí si dnes každý člověk vědomě znovu dobýt. K tomu je vhodné vzít si za základ Rudolfem Steinerem roku 1905 formulovaný «Základní sociální zákon»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaft und soziale Frage'', in: ''Luzifer – Gnosis 1903–1908'', GA 34, Dornach 1987, S. 213: «Das Heil einer Gesamtheit von zusammenarbeitenden Menschen ist um so größer, je weniger der einzelne die Erträgnisse seiner Leistungen für sich beansprucht, das heißt, je mehr er von diesen Erträgnissen an seine Mitarbeiter abgibt, und je mehr seine eigenen Bedürfnisse nicht aus seinen Leistungen, sondern aus den Leistungen der anderen befriedigt werden.» (Blaho celku spolupracujících lidí je tím větší, čím méně jednotlivec nárokuje výsledky svých výkonů pro sebe, tj. čím více z těchto výsledků odevzdává svým spolupracovníkům, a čím více jsou jeho vlastní potřeby uspokojovány nikoli z jeho výkonů, nýbrž z výkonů ostatních.)&lt;/ref&gt; jako duchovní páteř každé formy spolupráce na sociálním poli. Je to zákon, který přichází tím více k platnosti, čím více je egoismus jako hnací síla sociálního jednání vymýcen. Inauguruje cestu školení k prosperujícímu sociálnímu soužití. Tento zákon vede mimo jiné k poznání, «že pro bližní pracovat a dosahovat určitého příjmu {{SE|185}}<br /> <br /> jsou dvě navzájem zcela oddělené věci».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd. – Siehe auch: Stefan Leber (Hrsg.): ''Das soziale Hauptgesetz, Beiträge zum Verhältnis von Arbeit und Einkommen'', Stuttgart 1986, 280 S.&lt;/ref&gt; Jedno je otázka náležející do duchovního života, druhé otázka náležející do právního života. Jako všechny právní záležitosti nemůže být práce měřena kupní cenou, např. hodinovou mzdou. Práce není zboží. V zemědělských provozních společenstvích se nabízí možnost nacvičovat oddělení práce a příjmu alespoň v zárodku. Nabízí se tehdy, když si člověk uvědomí dalekosáhlý duchovní rozměr bytostného členění zemědělského organismu. Tím se stává první a nejnaléhavější úlohou člověka a společenství lidí na statku, aby se o tom poučili a aby to učinili živým impulzem práce. Tak je to práce, skrze niž se v duchu uchopená organismusová idea stává uměleckým dílem v živém, jež se navenek formuje v podobu a dovnitř se člení v orgány.<br /> <br /> S uskutečňováním této v obraze uchopené ideje zasahuje každý v Já-chtěné práci, v souladu se všemi ostatními, do hospodářského organismu, prozařujíce spleť jeho bytostných článků ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Abbildung 10]], S. 172). Co tu pracuje, je Já; ono ve všem určuje míru. Vyzařuje do duševního těla dvora, stará se o druh přístupu, krmení, péče a věnování pozornosti zvířatům, jakož i o chovatelský rozvoj hospodářských zvířat, poskytuje domov divoké fauně a působí, aby se duševní tělo dvora individualizovalo a prožívalo se jako v sobě-uzavřené.<br /> <br /> Opět je to bytostný jádro člověka, Já, a v duchu-duši vzplanuvší obraz, jenž prozařuje životní organizaci dvora, udržuje ji zdravou v celé její mnohotvárnosti a pozvedá ji k vyšší, dvoru vlastní živosti. A konečně Já v práci prosiluje fyzickou organizaci, proměňuje a individualizuje tvořivě látkové složení — v přesažení přirozených daností stanoviště (srov. kapitola Hnojení). Zároveň tato trojí pronikání a stanovištní individualizace znamená, že bytostné články hospodářského organismu jsou uváděny do důvěrnějšího, shora dolů prostupujícího, vzájemně se podporujícího vztahu. Například hnůj dobytčího stavu se stará o oživení a oduševnění fyzické organizace, o život-nesoucí souhru čtyř živlů v půdě i o tvorbu plodů a výživnost rostlinných kultur. Jinak životní organizace: na jedné straně poskytuje zbytky rostlinného nárůstu jako základ pro tvorbu humusu v půdě, {{SE|186}}<br /> <br /> oživení fyzické organizace; na druhé straně tvoří krmivový základ pro divokou faunu a stav hospodářských zvířat — posílení duševní organizace.<br /> <br /> Skrze práci teprve se vedoucí idea stává bytostnou skutečností. Lze pohlédnout na to, co člověk vykonal, a zkoumat, co tím způsobil. Je to bádání, které spojuje člověka a svět a jehož hledání pravdy se měří tím, co bylo rozpoznáno jako plodné.<br /> <br /> V ještě mnohem vyšší míře platí toto o práci, jejíž ideový základ pramení výhradně z výsledků antroposofického duchovního výzkumu a k jejímuž poznání a účinnému zvládnutí je celé společenství statku resp. podniku vyzváno. Jde mimo jiné o výrobu a použití biologicko-dynamických hnojivých preparátů. Jejich bytostná povaha je pojednána v kapitole o otázce hnojení. Práce s těmito hnojivy, při jejich přípravě i použití, se táhne přes celý rok. Jejich použití v látkově nejmenších množstvích se děje buď v tekuté formě přímo na půdu a rostlinu od setí až do fáze zrání, nebo u většiny preparátů přes hofu vlastní komposty a hnojiva.<br /> <br /> S ohledem na hospodářský organismus spočívá hnojivá účinnost preparátů v jakési výchově jeho bytostných článků k vyšší celistvosti. Ve vazbě na rytmy slunečního roku nejen posilují a dynamisují specifické působení těchto bytostných článků, nýbrž podporují především jejich vzájemné pronikání, které teprve propůjčuje provoznímu organismu jeho uzavřenost a stanovišti přiměřený rozvoj. Zvláště je to práce s biologicko-dynamickými preparáty, která vede k osobnímu vztahu k látkám a silám, jež rostlinám připravují živě-úrodnou půdu. Tak se může já-přirozenost pracujícího člověka spojit s duchovním působením nitra přírody.<br /> <br /> Lidská práce nese všechny aspekty mravních účinků nižšího, na tělo vázaného já ven do světa. Ty jsou pak spoluurčovány lidskou přirozeností přání, svévolí, mocenskými impulzy atd. Odtud plynoucí egoismus může být ve svém proměňování překonán, když duše skrze duchovní sílu vyššího Já získá vládu nad tělem. Práce se stává smýšlením a idejemi nesenou, takovou, která je konána z lásky k věci nebo ve službě druhému člověku. Nesobecký čin se nečiní z nutnosti — je spíše z moudré náhlednutí sebeurčen. Svobodné sebeurčení v práci na {{SE|187}}<br /> <br /> oživené a oduševnělé přírodě může růst jen tehdy, když se smyslové poznání rozšiřuje v poznání duchovní. Pravda, která se tak otvírá, potvrzuje se v plodnosti jednání. Na tento stav věcí poukazují Janovy slova: «… poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými».&lt;ref&gt;Joh 8,32.&lt;/ref&gt; Teprve tato takto dobytá svoboda zakládá totožnost mezi vnitřkem a vnějškem. Svobodnému, v lásce vykonanému činu předchází oběť. Obětuje se něco, co zcela patří jednomu samému, co se stalo vlastnictvím vyšší jáství, a odevzdává se to. Stane-li se toto smýšlením ve společenství, které spolupracuje pro společně rozpoznaný úkol, vane vítr svobody ve vůli.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Impulse_des_biologisch-dynamischen_Landbaus_für_die_Entwicklung_des_sozialen_Organismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Impulzy biologicko-dynamického zemědělství pro rozvoj sociálního organismu ===<br /> <br /> Všechna dobová symptomata poukazují na naléhavost nového přírodního řádu a nové sociální Sozialordnung, jež by objímala celý život lidí. Tak jako člověk v neznalosti svého duchovního bytostného charakteru a z toho vyplývajících vývojových úkolů tíhne k vytváření neřádu, tak právě sebepoznání mu může otevřít oči pro princip uspořádání, který platí stejně pro přírodu jako pro utváření sociálního života. Je to menschenkundliche — ze znalosti člověka vyrůstající — objev Rudolfa Steinera: trojčlennost lidského organismu podle nervově-smyslového systému, rytmického systému a pólu látkové výměny a končetin (viz s. 88 nn.). Vše dosud představené i vše následující na tom staví. Rudolf Steiner se pokoušel v chaosu po první světové válce prostřednictvím odpovídajících institucí začlenit sociální život do funkční trojnosti duchovního života, právního života a hospodářského života, tak aby každý z těchto článků se mohl rozvíjet autonomně a zároveň v živé vzájemné součinnosti s ostatními a slučovat se ve vyšší celek sociálního organismu.&lt;ref&gt;Siehe hierzu u.a.: Rudolf Steiner: ''Die Kernpunkte der sozialen Frage'', GA 23, Dornach 1976; sowie ders.: ''Zu sozialen und wirtschaftlichen Fragen der Gegenwart'', GA 332b, Dornach 2020.&lt;/ref&gt; Počítal tehdy s otevřeností vědomí dělnictva, s proletariátem spoutaným v kapitálem řízené průmyslu. Tento velkolepý pokus ztroskotal, jak bylo vyloženo v úvodu, z rozmanitých vnějších důvodů. Lidé tehdy stále ještě činní v zemědělství (asi 40 %) nebyli stejnou měrou zasaženi sociální {{SE|188}}<br /> <br /> otázkou; těch málo, kdo dnes ještě zbyli (asi 2 %), jsou jí zasaženi v nejvyšší míře. Ano, zemědělství se globálně stalo celospolečenským sociálním případem. Nyní se ukazuje: Kdekoli se dnes hospodaří biologicko-dynamicky, vyrůstají organicky, jakoby z jediného bodu, sociálně účinné síly do společenského okolí. Rostou a odhalují svůj velký potenciál; musejí však být jako takové ve svém směru působení rozpoznány, vědomě začleněny a silně utvářeny. To se může dít jen prostřednictvím institucí, které přesahují přes hranice statku. Kde se takovéto instituce začínají utvářet, záhy se ukáže, že jsou plodné teprve tehdy, když si zúčastnění uvědomí, v které ze tří oblastí chtějí a mohou uplatňovat své schopnosti a aktivity ve vztahu k zemědělství — zda na poli duchovním, právním nebo/a hospodářském. Vědomě praktikovaný princip trojčlennosti zemědělského hospodářského organismu může napříště dávat míru a cílové zaměření obecnému sociálnímu životu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#189|Obrázek 11]]).<br /> <br /> Neboť při bližším pohledu stojí zemědělství ve vztahu ke všem oblastem sociálního života. Nestojí jen na počátku tvorby hodnot z oživené a oduševnělé přírody a neposkytuje jen potraviny a suroviny, nýbrž formuje tvář země a životní prostor pro rostlinu, zvíře a člověka v kulturních krajinách. Dále dává vědám bohatý podnět k rozšíření příliš úzkých hranic jejich metodiky — při omezení jejich teorií — na adekvátní uchopení fenoménů živého. Vytváří prostory pro živé nazírání, které uspokojují estetický pohled, a dává příležitost k novým způsobům prožívání. Prohlubování náboženského cítění otevírá rozsáhlé pole mravní praxe, a konečně zemědělství stavěné na principu organismu vytváří předpoklady pro znovuoživení jemu podřazených řemesel a jejich asociativního začlenění.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Wollen_in_Freiheit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Vůle ve svobodě ====<br /> <br /> Čím více se hofovnímu nebo provoznímu společenství daří stupňovat schopnosti a vůli k práci ke společné iniciativní síle, ke svobodě ve vůli, tím více se biologicko-dynamický podnik otevírá navenek a rozvíjí duchovní vyzařování, které probouzí zájem společenského okolí. Jsou kladeny otázky, přichází se do rozhovoru, v studijních kroužcích a na setkáních na statku jsou hledány odpovědi {{SE|189}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 11, S. 189.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 11: Der biologisch-dynamische Betrieb als Initialort für die Entwicklung der Dreigliederung des sozialen Organismus.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> jakož i při akcích kolem ročních svátků, na setkáních výzkumníků nebo – ještě konkrétněji – při dnech otevřených dveří, při prohlídkách statku a polí, při příležitostech dočasné spolupráce nebo při účasti na pravidelně se opakující preparátové práci. Dále informují informační tabule o tématech z praxe na statku a podél hojně navštěvovaných pěšin. Jak žádoucí by bylo, s ohledem na neustále napjatou pracovní situaci na statcích, moci vést rozhovory ještě intenzivněji. V mnohých věcných otázkách se přitom osvědčují přátelské okruhy a kruhy zájemců, které se kolem biologicko-dynamických statků tvoří.<br /> <br /> Vedle těchto úkolů vzdělávání dospělých, které biologicko-dynamickému zemědělství neočekávaně připadají, jsou to především pedagogická práce s mládeží a z praxe vyrůstající základní a další vzdělávání, jež se starají o to, aby se duchovní tykadla roztahovala do okolí. Dorůstající generace učňů jsou takřka {{SE|190}}<br /> <br /> výlučně «zrozeny ve městě». Stojí daleko od selské tradice. Nechtějí však být ani pouhou přijímači hotových znalostí o zemědělství, jehož technologické myšlení a jednání je zcela uvrhuje do zajetí redukcionistického přírodovědného světonázoru. Hledají celostní vzdělávací ideál, který zahrnuje člověka i přírodu a který biologicko-dynamickému zemědělství v nejširším smyslu leží v základě. To vedlo k tomu, že praktické vzdělávání se z velké části vymanilo ze státní vzdělávací nabídky odborných škol. Takzvané «svobodné vzdělávací programy» se řídí učebními plány, které vypracovávají sami zemědělci. Totéž platí pro nadpodnikové biologicko-dynamické vzdělávací instituce dalšího vzdělávání, které se v různých zemích ustavily.<br /> <br /> V úzkém spojení s duchovně-kulturními iniciativami, které vyzařují z biologicko-dynamických statků, stojí výzkum blízký praxi. Poté, co se obě — výuka i výzkum — po dobu 200 let postupně z zemědělství vyčlenily a akademizovaly, podrobilo se zemědělství zvenčí je řídícímu vědecko-technologickému pokroku, se ztrátou své v instinktivně-lidové moudrosti zakotvené svébytnosti. V protiběhu k tomu vyrůstala z praxe biologicko-dynamického zemědělství od samého počátku badatelská haltung a smýšlení, jež navazuje na tradiční postupy, proměňuje je a činí z nich základ svého dalšího duchovního cílového zaměření. Toto smýšlení se nemůže spokojit s kauzálně-analytickou, kvantitativně-reduktionistickou metodikou akademického bádání. Výzkumné úsilí se naopak rozšiřuje na kvalitativní stránku vnímání a myšlení, totiž na otázku, jaká hlubší poznání lze získat, když se badatelský pohled obrací na celistvost statku, jeho články a vše, co se tu živě a v duševním vlastním životě rozvíjí. Kamkoli oko pohlédne, nevidí nikdy něco jednotlivého, nýbrž vždy souvislost, v níž se toto jednotlivé jeví. Teprve rozum abstrahuje ze souvislosti to jednotlivé a staví je před sebe v pojmové podobě. Souvislost přitom vyblédá nebo se zcela ocitá mimo zřetel. To charakterizuje kauzálně-analytické počínání.<br /> <br /> Hledá-li se naproti tomu například ona souvislost, která se ustavuje, když se na jaře na statku objeví vlaštovky, pak lze nejprve popsat vše to, jak se vlaštovka ve svých činnostech projevuje. Budeme rozlišovat různé druhy, které na místě {{SE|191}}<br /> <br /> heimisch jsou, jako jsou vlaštovka obecná a jiřička obecná a již mezi vlaštovky nepočítaný rorýs obecný. Utvoří se obraz o jejich způsobu výživy – létající hmyz chytaný za letu –, o jejich místech hnízdění: vlaštovky obecné zpravidla uvnitř ve stájích, jiřičky obecné vně pod okapovými římsami stájí, rorýsi v dutinách starých zdí nebo otevřených krovech stodol. Člověk pozná jejich rozmanité hlasové projevy, bude sledovat jejich hnízdní chování a mnoho dalšího. To vše jsou činnosti, jimiž se tělem vázané duševní bytostí těchto ptáků ohlašuje smyslům. Jejich charakteristický projev bytosti je však jejich vytrvalý let. Jako opeřená nervově-smyslová bytost střelí vpřed, za sebou táhnouc vzdušné víry, vzdušný prostor hospodářství ve velkém obkruhu promodelujíce v obloucích a liniích, aby pak najednou bleskurychle mocným úderem křídel vyrazila nahoru, dolů nebo do strany – zachytit kořist. Jejich činnost se vyčerpává téměř zcela v nejobdivuhodnějších létacích uměních, a to od rána do večera po celé letní pololetí. V zimě zmizely na jih.<br /> <br /> Spočine-li pohled na těchto vztahových fenoménech, probouzejí se otázky po souvislostech, jež přesahují smyslově zkusitelné: Nevplétá se tu duševní bytost těchto smyslově silných tvorů v jejich daleko zasahujících, plasticky utvářejících letových pohybech do živlu vzduchu celého hospodářství? Nedochází tu k produševnění vzdušného obalu? A dále otázka: Proč se to děje pouze v letním pololetí od dubna do září? Monokauzální odpověď leží na dlani: Je to nabídka potravy létajícího hmyzu, která v zimě odpadá. Jenže i to je fenomén. Neukazuje snad, jako všechny zmíněné fenomény, na prafenomenální souvislost přesahující smyslové? Ta byla zmíněna jako polarita nervově-smyslového pólu pod zemí a pólu látkové výměny nad zemí zemědělské individuality (viz kapitola «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita», s. 88 a násl.).<br /> <br /> V letním pololetí převažují v teple a vzduchu étericky oživující síly látkové výměny, které potřebují uspořádávající a utvářející síly duševně-astrálního. Astrální bytost ptáka se ve letu vtiskuje vzdušnému obalu hospodářství. V nazírání zvláště letových pohybů vlaštovek se může prožitek zhušťovat do tohoto náladového obrazu. Člověk se cítí jako vetkán do smyslově-nadsmyslového dění. Lze říci, v udiveném prožívání se odhalují táž {{SE|192}}<br /> <br /> Tytéž síly na duchovně-duševní rovině jako ty, které ve vzdušném obkruhu tělesně modelují teplo, světlo a vzduch v pohyblivé podobě.<br /> <br /> S pohledem na popsaný «vztah fenoménů»&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl: «Elemente und Äther – Betrachtungsweisen der Welt», in: Ders. (Hrsg.): ''Erscheinungsformen des Ätherischen. Wege zum Erfahren des Lebendigen in Natur und Mensch'', Stuttgart 1985, S. 11–56.&lt;/ref&gt; se může abstrahující myšlení oživit k myšlení aktivnímu, syntetickému. Místo toho, aby byl jednotlivý pojem ostře ohraničen a ponechán stát sám pro sebe, usiluje se udržet jej ve vztahu k celkové jeveninové podobě. Rozšiřuje se v myšlenkový obraz, který badatele vede hlouběji k sinnému propojení věcí.<br /> <br /> Za tímto prvním krokem k bytostnému poznání následuje druhý, hlouběji sahající, když se člověk myslícím způsobem cvičí v tom, aby sledoval proměnu — například celku hospodářství v průběhu roku. Jedna jeveninová podoba se jako celek proměňuje v jinou. Tatáž rostlina ozimé pšenice, která po skrytém klíčení v zemi poprvé vstupuje do jevení jako ještě stočený první list, se proměňuje v takovou, která nyní z hustě nakupených uzlů vyráží další listy (odnožování), pak v takovou, která svou listovou růžici v zimě přitiskuje sternförmig k zemi, dále v takovou, která na jaře v teple staví listy, pak v takovou, která náhle jako svislý stéblo vystřeluje do výše, opět v takovou, která vyhání klas, zase v takovou, která dokončením klasu ukončuje svůj růst, a nakonec v takovou, která nenápadně kvete, opyluje se sama (nebo, jako žito, odevzdává pylové oblaky větru v žlutých mracích). Następují stupeň proměny úplného odumírání a v jeho průběhu zrání zrna nebo semene a nakonec jeho oddělení od životní souvislosti mateřské rostliny — nesoucí v sobě budoucnost. Tak ve stálé proměně otiskují souhrn všech rostlin a s nimi souhrn zvířat tvářnost katastru statku. Mezi každým z těchto kroků proměny existuje zřejmá souvislost, neboť je to přece vždy jedna a táž rostlina, jedno a totéž zvíře, které se tu tak tu jinak projevuje. Co se tu proměňuje, stává se vnímatelnou jeveninovou podobou; jak se proměňuje, zůstává ve tmě. Síly, skrze něž jedna jeveninová podoba vyrůstá z druhé a které tak způsobují «vztah proměn»&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl: Ebd.&lt;/ref&gt;, zůstávají neviditelné. Přechod jednoho k druhému se buď vůbec nestává otázkou — nebo se člověk ztrácí v teorii. {{SE|193}}<br /> <br /> «Das Was bedenke, mehr bedenke Wie.»&lt;ref&gt;J.W. Goethe: ''Faust, Zweiter Teil'', Vers 6922, Hamburger Ausgabe, Bd. 3, München 1976.&lt;/ref&gt; Co je předmětem zkoumání, je věcné, a proto smyslově vnímatelné; k tomu, jak se věci dějí, se může přiblížit badatelský pohled, když jedno fenomén srovnává s tím, co z něj vyrůstá, když to, co bylo nazřeno — proměnu formy — zvnitřní a přechod mocně-obrazně ve cvičícím myšlení spolu-prochází. Přebývat v myšlenkově-badatelském pohroužení do proměnných souvislostí «umři a buď» — i v oblasti sociálního — vytváří vědomí nepřetržitého proudu práce v průběhu roku.<br /> <br /> Třetí krok bádání vede konečně k uchopení kompozice proživeného živého, «životních souvislostí»&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl: Ebd.&lt;/ref&gt;, jak se ukazují v přírodě obecně a v biologicko-dynamickém hospodářství zvláště. Každá vyšší rostlina vytváří s kořenem, stonkem, listovou posloupností, květem a semenem životní souvislost — stejně tak téměř nekonečné předivo vztahů «oiku», domu přírody, který se dále diferencuje do mnohosti životních společenství (biotopů) — a stejně tak v tom, co z daností přírody lidskýma rukama jako zemědělský organismus vzniká. Životní souvislost téhož tvoří uměřeně sladěná kompozice polního hospodářství, chovu hospodářských zvířat, zahradnictví, ovocnářství a pěstování živých plotů, lukařství, pastvinářství, lesnictví a vodního hospodářství. Této kompozici leží v základech — ve velkém i malém — v kosmu a v zemi bytostně působící síly, právě ty, které způsobují přechod od jednoho jevu k druhému. Přírodní zákony jsou útržkovitými abstrakcemi lidského ducha z tohoto nadsmyslového světa sil, izolovaným věděním, skrze něž se zemědělec sám podílí na utváření této kompozice. Stane-li se toto vědění — bez snahy o poznání životních souvislostí — pouhou, izolovanou technickou nástrojí, například pesticidy, herbicidy a podobně, stiftet diese im Naturhaushalt unabsehbares Unheil. pak takový zásah způsobuje v přírodním hospodářství nedozírné zlo. Jsou to svévolné zásahy do bytostné povahy živého. Poznávat životní souvislosti znamená silou živého myšlení ze souhrnu jevů a jejich proměn pojmově vnitřně konsistentní celky obsahově vydolovat — jako například pojem organismu a individuality jakožto základní ideu pro utváření zemědělských podniků. Tím je pojmenován jádrový úkol bádání v biologicko-dynamickém zemědělství. Týká se: {{SE|194}}<br /> <br /> 1. Studium výsledků (fakt) geisteswissenschaftlichen Forschung, jejich myšlenkové pronikání a prožívání jejich duchovní skutečnosti v myšlenkové zkušenosti.<br /> <br /> 2. Studium a vlastní pozorování odpovídajících, smyslově vnímatelných, přírodovědně uchopitelných fakt.<br /> <br /> 3. Spojení smyslového a nadsmyslového světa fakt a prožívání jejich pravdy a plodnosti v bezvýhradné práci.<br /> <br /> Tato trojnásobná badatelská práce se vztahuje na utváření malého vesmíru, jakým je člověk jako mikrokosmos. Stavba tohoto malého vesmíru, tělesný organismus vznikající «Zemědělské individuality», se nakonec dotýká všech životních a činnostních polí, a tím i společenského života jako celku. Ještě před ne tak dávnou dobou tvořily zemědělství, řemeslo, živnosti a obchod provázanou regionální formu života a hospodářství. Za Goethova života bylo v zemědělství činných ještě přibližně 85 % pracujícího obyvatelstva. Dnes se lidé, hledajíce svobodné sebeurčení, z 98 % obrátili k jiným oblastem činnosti.<br /> <br /> Čím více bude rozpoznána duchovní dimenze úkolu zemědělství pro vývoj sociálního organismu, tím více se lidé ze svobodného chtění budou opět obracet k zemědělství a přispívat k tomu, aby vztahové předivo, které každý člověk k němu má, vědomě spoluutvářeli. Z toho vyrůstají impulsy pro svobodný duchovní život, který napříště, vyzařující z každého biologicko-dynamického podniku, pomáhá překonávat zužující, destruktivní světový názor materialismu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Fühlen_in_Gleichheit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Cítění v rovnosti ====<br /> <br /> Každý zemědělský podnik je začleněn do obecného právního řádu. Ten vytváří zákonem rovnost před právem. Rovnost je vysoké dobro, ale otázka je, jak vědomě žije princip rovnosti v lidech. Žije tento princip skrze diktát zákona nuceně zvenčí, oslovujíce pouhý rozum — nebo je to právní cit, který probouzí zevnitř ideál rovnosti k životu? V prvním případě vládne ve vztahu člověka k člověku anonymita; práva jsou vymahatelná, člověk se domáhá svého práva. V druhém případě člověk cítí, jemně diferencovaně, co je po právu, a řídí se tím. Z rozumu se živí právní cit, sebepociťování-v-rovnosti. Rozum<br /> <br /> sám se však živí z živého prožívání duchovně-reálných souvislostí v přírodě a společenském životě. Z tohoto prožívání vyrůstá důvěra; ta vytváří nejvyšší právní jistotu. To se okamžitě ukáže, zaměříme-li se na práva vztahující se k půdě, práci a kapitálu. Patří k obecnému společenskému povědomí, že tato jsou nepochybně právy, zároveň však také obchodovatelnými hospodářskými objekty; práva mají cenu! A tam začíná nerovnost. Mohou-li být půda, práce a kapitál neseny na trh, je princip rovnosti podkopáván. Jednotlivec se stává pánem nad půdou, prodává sám sebe na trhu práce a prostřednictvím hromadění kapitálu řídí lidskou práci k vlastnímu prospěchu. Právní cit zaniká z práva; právo se stává abstraktně nelidským; umírá smrtí práva. {{SE|195}}<br /> <br /> Tato problematika se stává vysoce virulentní, chceme-li rozvíjet biologicko-dynamický podnik; potřebujeme půdu, spolupracovníky a kapitál — tedy finanční objem, který se pekuniárně nikdy nevyplatí; pracovní místo v zemědělství je za dnešních okolností dražší než v chemickém průmyslu. Co tedy dělat? Je třeba vytvořit stav čistého práva, to jest takový, který je nesený ryze principem rovnosti. Takový stav v dnešním právním řádu neexistuje; práva se tu prodávají jako brambory. Tento stav nefalšovaného práva musí být teprve vynalezen, při jeho utváření. K tomu je zapotřebí právní rámec, v němž je to možné. Takový se v současném právním řádu nabízí v právu obecně prospěšných spolků, obchodním právu a právu nadací. Jde o to, prostřednictvím obecně prospěšných nositelských struktur zajistit co nejvíce nezcizitelnost půdy a kapitálu. K tomu je, kde je to jen možné, nezbytný akt darování — nebo jednorázovým financováním, à fonds perdue, vykoupení nemovitostí a tam vázaného kapitálu ze starých právních svazků (dědické právo atd.). Je-li toto zajištěno, mohou být nastoupeny nové cesty v oblasti správy pověřeneckou formou a práva užívání, v tom smyslu, že půda a kapitál jsou z ryze duchovních hledisek, s vyloučením dědického nároku, dány k dispozici k užívání těm, kteří se k tomu duchovněvědně ideálně i řemeslně prakticky způsobilými stali. Správa pověřeneckou formou leží v rukou těch, kteří jsou schopni duchovní impuls biologicko-dynamického zemědělství v proměnách historického postupu lidstva přenášet od jedné generace hospodářů ke generaci následující. {{SE|196}}<br /> <br /> Za prací stojí základní právo na práci a schopnosti lidí. Když se člověk snaží organismus — a skrze něj myšlenku individuality — uchopit v bezprostřední anschauung a v činu prožívané skutečnosti, pročišťuje se právní cit ke stále vyšší jasnosti. Říká mu pak nesporně: půda není způsobilá k vlastnictví, je však způsobilá k držení: člověk ji drží tak dlouho, dokud ji užívá, nebo dokud právo užívání nepřevezme způsobilý nástupce. Nejinak se to má s kapitálem, který je vtělen do provozních prostředků (stroje atd.) a stavebních zařízení.<br /> <br /> Zvláštní výzvu představuje utváření příjmového práva. V rámci zemědělského hospodářského společenství se lze v tomto ohledu odpoutat od poručnictví tarifního řádu — bohužel ne pokud jde o mzdové a platové příjemce. Ideálem, k němuž by bylo třeba usilovat, by bylo, aby se každý trvale spolupracující stal spolupodnikatelem a tvořil s ostatními podnikatelské společenství, které si výši příjmů určuje samo podle výnosové situace; za platné zákonné úpravy je to však jen velmi omezeně proveditelné. Předem určovat příjmy podle výše součtu možných potřeb jednotlivců je abstraktní a nevyhnutelně vede k nerovnostem, a tím ke konfliktům. Nejinak je tomu, hledá-li se řešení ve „stejném platu pro všechny&quot;. Utváření příjmů se vždy řídí konkrétními životními poměry. V gemeindschaftní správě závisí v podstatě na rodinných poměrech. Mladá rodina potřebuje v tutéž dobu méně příjmů než rodina, jejíž děti chodí do školy a potřebují hudební nástroje, nebo než rodina, jejíž děti procházejí studiem. Odejdou-li děti z domu, může se to, co je jako příjem skutečně potřeba, opět snížit — a ještě více ve stáří. To samozřejmě zahrnuje veškeré životní nehody, jimž se společenství musí případ od případu postavit.<br /> <br /> Je třeba se naučit nakládat v rámci samospravného hospodářského společenství s utvářením příjmů jako s dynamickým procesem. To zahrnuje — podle délky spolupráce — také právo k bydlení na čas nebo na dobu života. Mimozemědělské příjmy (jako honoráře za přednášky, semináře, poradenství nebo z jiných činností) plynou do společného rozpočtu.<br /> <br /> Hospodářsko-společenstevní utváření příjmů, s ohledem i na úpravu důchodového pojištění, práv k bydlení atd., vylučuje soukromou tvorbu kapitálu. To znamená nácvik vysoké míry {{SE|197}}<br /> <br /> na bdělost, empatii a jemný cit pro vše, co nevyslovené žije v mezilidském prostoru jako potřeba.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Denken_in_Brüderlichkeit_oder_Mitmenschlichkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Myšlení v bratrství čili lidské sounáležitosti ====<br /> <br /> Na hospodářském poli se myšlení již nestaví ke světu jako pouhý pozorovatel — vnoří se do něj a stává se samo tvůrčím procesem. Cítivě se ponoří do vůle a je tak zcela k dispozici bližnímu a světu. Myslíce nalézá člověk základ pro svou činnost v dobově nutných požadavcích provozu a v uspokojování potřeb svých bližních. Ty jsou myšlení v hospodaření posvátné. Pít kořalku může být potřebou. Výrobce kořalky neušetří žádné myšlenkové námahy, aby vynalezl nejlepší možný způsob, jak této potřebě vyhovět — přirozeně mu nic nebrání, aby ze svého duchovního vhledu poučil svého zákazníka o zhoubných následcích požívání alkoholu —, a obchodník drží výrobek na polici, protože ho lidé chtějí mít. Hospodářský život je — stejně jako právní a duchovní — autonomní. Přísně vzato není věcí hospodářsky jednajícího člověka zákazníkovi produkt odepřít proto, že se mu zdá být škodlivý. Rozhodovat o tom přísluší: na rovině duchovního života vhledu do příčin škodlivosti, na rovině právního života zákonu, který dostupnost omezuje. Každý člověk stojí, zodpovídaje se sám sobě, v těchto třech článcích a musí se učit zaměřovat své sociální chování podle platnosti autonomie tří článků společenského života.<br /> <br /> Bratrství a sesterství v hospodaření volá po nové denkungsart. Ta musí se smyslem pro skutečnost uchopit řetězec tvorby hodnot v jediném myšlenkovém obrazu jako panorama. Musí se pokoušet mít v každé fázi na zřeteli hospodářsky jednajícího člověka v jeho duchovním usilování i v daných právních rámcových podmínkách — aby bylo možno posoudit vlastní příspěvek k výkonu v poměru k příspěvku ostatních hospodářských partnerů. Konkrétně to znamená utvořit si obraz o životních a výrobních podmínkách tam, kde vše bere svůj počátek, totiž v prvovýrobě zemědělství. V biologicko-dynamickém zemědělství vychází tato prvovýroba z duchovního impulsu — z myšlenky organismu a individuality. Aby bylo možno tento impuls vštípit půdě jednoho celého hospodářství, je třeba schopností a rukou mnoha lidí. Lidé dávají své spolupráci {{SE|198}}<br /> <br /> Právní základ a vyrábějí zboží – náš každodenní chléb –, které odtud vtéká do oběhu zboží. Konečná spotřebitelská cena tohoto zboží musí být taková, aby tento tok zboží od počátku setí až po konec spotřeby mohl plynout nepřetržitě. To si žádá imaginativně tvořícího myšlení. Z něho se formuje společné úsudkování, které jediné je hospodářskému životu přiměřeno. Jednotlivý úsudek to nedokáže. Nezbytně uvízne ve slepé uličce egoismu. Teprve ve vytváření asociací, ve spolupůsobení hospodářských partnerů asociativní cestou, se může rozvíjet myšlení, které má za svůj orientační bod potřeby bližních. Ono obrazně uchopuje hospodářské souvislosti a plynně a živě přivádí na světlo společné úsudkování, jehož produktem je mimo jiné cena. Jedině tato denkungsart, upevňující a oživující se na faktech hospodaření, je s to vykořenit zdánlivě nepřemožitelný egoismus, tuto rakovinu hospodářského života.<br /> <br /> Cena zemědělské prvovýroby se přemění v peníze. Peníze jsou pak, vzaty o sobě, již nikoli hospodářský předmět, nýbrž protivýkon za hodnotu zboží. Peníze nabývají právní povahy; stávají se právem čerpání na zboží. Jsou prostředkem toku, aby usnadnily směnu zboží. Jako takové však musejí co nejrychleji znovu zmizet zpět do hospodářského procesu, z něhož vznikly. Zajišťují tak nepřetržitý tok prvovýroby, na nějž se musí měřit veškeré další celohospodářské tvoření hodnoty a ceny.<br /> <br /> Pohlédneme-li na zemědělský organismus a jeho tři bytostné články, je tento organismus jako semeno, které neklíčí a nevyvíjí se jen jednou, nýbrž nepřetržitě klíčí a rozvíjí se a vyzařuje přes své hranice do sociálního okolí, kde podněcuje sociální procesy. Nyní a nadále může takové zemědělství – obnovené z ideje organismu a individuality – znovu se stát prameništěm tvorby hodnoty ve veškerém hospodaření. Všude, vyzařujíc z jednotlivých míst, může přispívat k tomu, aby do spleti zamotané nitě sociálního života byly rozvinuty do tří oblastí autonomního duchovního, právního a hospodářského života a toto transparentně trojčlenné uspořádání se ztvárnilo v sociální organismus. Ten pak zpětně pomáhá, aby se klíčivé síly semene zemědělského organismu jako tělo zemědělské individuality nepřetržitě obnovovaly. {{SE|199}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zweiter_Teil&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''Druhá část''' ===<br /> <br /> {{SE|200}}Prázdná strana{{SE|201}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_landwirtschaftliche_Individualität_und_die_drei_Säulen_der_Bodenfruchtbarkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Zemědělská individualita a tři pilíře půdní úrodnosti ===<br /> <br /> Jak bylo zmíněno v kapitole «Dreigliederung člověka a zemědělská individualita» (str. 88 nn.), získává pojem «Zemědělská individualita» bytost a smysl teprve tehdy, když se zemědělec odváží uchopit jej na základě wesenserkenntnis člověka. To, co říká antroposofická duchovní věda o trojčlennosti člověka podle těla, duše a ducha, lze ověřit v sebezakušení a sebepoznání. Lze obrátit pohled na organizaci těla a shledat, že tato tvoří fyzický a životní základ pro činnost duše a působení ducha. Ve fyziologicky rozkladných procesech v nervech a smyslových orgánech si duše bdíce uvědomuje obsah svého vnímání a myšlení, ve fyziologicky budujících rozvíjí spíce svou vůli a, jako prostředník mezi oběma póly, v rytmu srdečního tepu a dýchání, uskutečňuje v polosnění duševní činnost cítění. Duch člověka, jeho nejpůvodnější jádro bytosti, je zakořeněn v Já. V Já-činnosti prostupuje duch tyto tři duševní činnosti a jim přiřazené tělesné procesy. Tělo je se svými orgány, látkovými kompozicemi a životními procesy pozemským orgánem duchovní duše, obrazem jí samé. Duchovní duše a s ní spojené vyšší hierarchické duchovní bytosti&lt;ref&gt;Viz např. Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; oživují a tvarují tělo v do značné míry uzavřený organismus. V něm, jako v mikrokosmu, je v plné účinnosti vše to, co naplňuje makrokosmos duchovně-duševně. Skrze svou duchovní duši je člověk vybaven schopností nalézat v sobě prostředky a cesty, jimiž může poznávat sebe sama i bytostné působení a bytí makrokosmu.&lt;ref&gt;Viz např. Rudolf Steiner: ''Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?'', GA 10, Dornach 1992.&lt;/ref&gt; Co bylo v makrokosmu v pravěkých dobách ještě bytostně živé, vylilo se v průběhu evoluce do světa, do bohatství forem přírodních říší. Stalo se dílem. V lidském Já žije zárodečně prapočátek jako mikrokosmos dál. Z Já vyrůstá člověku síla rozvíjet se, sebepoznávající, k svobodné individualitě.<br /> <br /> Tato poukázání mohou ještě jednou potvrdit oprávněnost a hloubku výroků Rudolfa Steinera: «der Mensch wird zur Grundlage gemacht», jde-li o to provozovat zemědělství způsobem přiměřeným duchu. Tato {{SE|202}}<br /> <br /> Pojmy individualita a uzavřenost organického celku (organismus) lze v nejpřísnějším smyslu odvodit jedině od člověka. Člověk, každý sám za sebe, je individualitou silou svého Já, své duchovní duše, která se nahoře otevírá říším duchovního světa a dole svou tělesnou organizací zahrnuje říše přírody. Člověk se stane srozumitelným teprve tehdy, naučíme-li se na něj v tomto smyslu nahlížet jako na občana dvou světů.<br /> <br /> Hovoří-li se o zemědělské individualitě v co největší uzavřenosti, pak se pojem uzavřenosti vztahuje na její tělesný organismus, který se silou ideje a vůle člověka utváří v nádobu přijímající zemědělskou individualitu. Na to bylo podrobně poukázáno pod aspektem čtyřčlennosti v kapitole «Čtyřčlennost člověka a uzavřenost hospodářského organismu» (s. 97 n.). Co však dává pojmu «zemědělské individuality» obsah? Co naplňuje duchovně-bytostně kus země hospodářství? Obsah se utváří, jak bylo popsáno, skrze umělecké vzájemné uspořádání všech kulturních a krajinných prvků hospodářství plošně-horizontálně až k jeho hranicím. Středový bod, z něhož je toto dění řízeno, nově povstává z duchovní duše člověka, jež se povznáší k poznání ducha.<br /> <br /> Bytostné naplnění je makrokosmickým děním a zároveň děním, do něhož zasahovat — v dobrém, budujícím, nebo ve zlém, ničivém smyslu — je dnes a napříště postaveno do svobody člověka. Z instinktivních stavů vědomí starších epoch lidstva pocházejí zásahy, které vedly k rozvoji kulturní půdy, kulturní rostliny a domácích zvířat (srov. kap. «Staropersská kultura», s. 42 n.). Pečeť, kterou tyto kulturní výkony vtiskly přírodním věcem a bytostem, nese již «individualizovaný», stanovištně specifický charakter. Ten se stupňuje s probouzením Já — impulzem křesťanství, který ve středověku vedl k utváření vesnických společenství se středem a obvodem. Dnes stojíme před základní proměnou, totiž přesunem středového bodu zvenčí dovnitř. V té míře, v jaké se duchovní duše poznávající a jednající začleňuje do makrokosmických souvislostí a uvádí své konání s nimi v soulad, v téže míře se individualita člověka rozšiřuje a vtiskuje se «bytostně naplňující» celku hospodářství. Tím je naznačen vývoj do daleké budoucnosti: «Wir müssen uns überhaupt darüber klar sein, dass das landwirtschaftliche Gebiet mit dem zusammen,<br /> <br /> co leží pod povrchem půdy, představuje individualitu, která dále žije i v čase.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 50.&lt;/ref&gt; {{SE|203}}<br /> <br /> Jak bylo podrobně popsáno v kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 n.), je «zemědělská individualita» trojčlenná jako člověk a jako on se svisle začleňuje do osy Země-Slunce, s tím rozdílem, že funkce zemských hlubin jsou srovnatelné s nervově-smyslovým systémem člověka a funkce výšin nad zemí s jeho metabolickým systémem. Střed mezi těmito póly tvoří půda, srovnatelná s funkcemi lidské bránice. Půda se rozkládá jako kůže horizontálně přes pevný povrch Země. V ní se v rytmu koncentruje a vzájemně prostupuje působení sil výšin a hlubin a dělá z ní pratvůrčí základ veškerého vyššího života na Zemi.<br /> <br /> Na toto střední článek se nakonec soustřeďuje veškerá práce v zemědělství. Zemědělec se snaží usměrňovat spolupůsobení těchto sil výšin a hlubin a látek, k nimž tyto síly příslušně stojí ve vztahu, tak, aby se rytmický střed mohl rozvíjet k stále vyšší samostatnosti a individualizovat se. To se týká především druhově typického růstu, jakož i tvorby plodů a výživnosti kulturních rostlin. Jde v jádru o rozvoj «bránicové funkce» k postupující samostatné dynamice a o to, nechat síly výšin a hlubin v rytmu ročního koloběhu tak souznít, aby se orgán středu mohl stát ústředním orgánem vývoje zemědělské individuality. Toto nalézá a bude stále více nacházet svůj výraz v hofindividuální úrodnosti půdy. V ní se přírodní působení a lidské působení uzavírají do stávajícího se celku.<br /> <br /> Pojem úrodnosti půdy má přinejlepším ještě výpovědní hodnotu pro praktika ekologického zemědělství. Z vědeckého jazykového úzu zmizel s průlomem industrializace zemědělství od 60. let 20. století. Nelze ho odvodit z kvantifikovatelných parametrů, a proto není vědecko-metodicky uchopitelný. Na jeho místo nastoupil pojem produkční schopnosti půdy, který říká mírou, číslem a váhou, co půda vydá na výnosu, ale nikoli, jak tento výnos a jakými prostředky vznikl. Prostřednictvím libovolného nasazení provozních prostředků podle druhu a množství {{SE|204}}<br /> <br /> sogenanných minerálních živin, pesticidů, herbicidů, regulátorů růstu atd. se dosahuje i na od přírody málo «nadaných», tedy chudých, půdách rok od roku kalkulovatelných maximálních výnosů. Tím se stal kvalitativní aspekt úrodnosti půdy — např. stanovištní nebo původově specifická hodnota, resp. nutriční kvalita potravin — obsoletním. Pojem výnosové schopnosti se do velké míry vztahuje již jen na agrotechnologické otázky, pojem úrodnosti půdy však na otázku nově rozvíjené landbaukunst. Ta vyžaduje, jak bylo naznačeno výše, rozšíření pohledu na stránku podstaty světa, na intimnější silové účinky v hospodářství přírody.<br /> <br /> Navazujíce na odvození pojmů «Zemědělský organismus» a «Zemědělská individualita» (srov. s. 88 nn.) se teprve objasní dimenze, do jaké bytostné skutečnosti zemědělec vlastně pracuje. Veškerá polní a zahradnická opatření, která podniká, uplatňují se na středním článku «Zemědělské individuality» — na půdě, jejíž funkce je makrokosmicky srovnatelná s lidskou bránicí ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90). Tak jako bránice stojí se svou rytmickou dynamikou v souvislosti s pulzem srdce a plicním dýcháním, tak i půdní procesy odpovídají rytmům, jež mají svůj původ v pohybových poměrech Země a kosmosu. Tak jako se rytmus dne a noci mikro­kosmicky rozkládá do polárních stavů bdění a spánku, tak prožívá i ve skrytém působící svět přírodních bytostí polární stavy — na jedné straně zakletosti do plnosti forem jako letní spánek a na druhé straně, v zániku těchto forem, osvobozeni a osamostatnění jako zimní probuzení. Stejným způsobem znamenají přechody na jaře usínání a na podzim probouzení. Do tohoto stálého proměňování v ročním koloběhu zasahuje zemědělec; a proto se žádné opatření nepodobá druhému. Kontinuem v proměně jevů, na nějž se vztahují veškerá kultivační opatření, je půda a její výchova k trvalé úrodnosti.<br /> <br /> Podle stanovištní přírodní nadanosti spočívá úrodnost půdy na třech pilířích: zpracování půdy, osevním postupu a hnojení. Zpracování řídí dle potřeb pěstovaných rostlin fyzické procesy půdy, osevní postup přispívá k jejich oživení, hnojení je oživuje a prosycuje duší. Tyto tři nosné pilíře zemědělské prvovýroby mají být v dalším pojednány z rozšířených hledisek. {{SE|205}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Erste_Säule:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''První pilíř:''' ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vom_Wesen_der_Bodenbearbeitung_im_Zusammenhang_mit_der_Bodenentwicklung_im_Jahreslauf&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === O podstatě zpracování půdy ve spojitosti s vývojem půdy v ročním koloběhu ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Boden&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Půda ===<br /> <br /> Věda o půdě vymezuje v mírných klimatických pásmech půdu na prokořeněnou zvětrací vrstvu, jež nasedá na horninu podloží. Tato zvětrací vrstva je svou mocností a strukturou výrazem na jedné straně druhu geologického výchozího materiálu a zemských hlubinných sil, na druhé straně druhu atmosférického působení a kosmických sil výšin. Jako modifikující třetí člen přistupuje geomorfologie, krajinná podoba (tektonika, vodní a větrná eroze). Součinností této trojnosti sil a látek vzniká v závislosti na hloubce variantami bohaté, opět se trojčlenně členící půdní profil. Jeho svrchní zóna, A-horizont, je ve vysoké míře ovlivňována látkami a silami, jež přicházejí z atmosféry, z «břicha» zemědělské individuality. Zde v nejvrchnější vrstvě se soustřeďuje rostlinný a živočišný půdní život a z něho vzešlý humus jako rozhodující nositel úrodnosti. Humus zajišťuje tmavé zbarvení tohoto horizontu a póry bohatou drobtovitou strukturu.<br /> <br /> Střední vrstva, B-horizont, je výsledkem postupného zvětrávání. Buduje se ze směsi jílu, prachu, jemného a hrubého písku, jež se může jednostranně vyhranit až k extrémům těžké jílové nebo lehké písčité půdy. Nositelem úrodnosti v této zóně je harmonický poměr míšení minerálních těles křemene, jílu, vápna, jak je přítomen v mírné hlinité půdě.<br /> <br /> Pod zvětrávaným horizontem leží výchozí hornina, C-horizont. Hranici mezi oběma určuje čelo vápencového rozpouštění. Postupující debasací se tato hranice prohlubuje v sotva znatelných krocích rok od roku.<br /> <br /> Fyzický základ půdy tvoří čtyři klasické živly: země, voda, vzduch a teplo. Minerální půdy vykazují celkový objem pórů 40 až 50 %. Ten se skládá z komplexního systému {{SE|206}}<br /> <br /> nejjemnějších až po hrubé póry, trhliny smršťování, biogenní kanálky apod. Při dešti se plní vodou, při suchu a vsakování vzduchem. Teplo, jemuž fyzika od 16./17. století nepřiznává vlastní stav jako živel (skupenství), prostupuje svá tři sourozence, uvádí je do vzájemných vztahů, stará se o jejich přechod z jednoho elementárního stavu do druhého – nebo při své nepřítomnosti (v zimě) o jejich oddělení a setrvávání v jejich zvláštní existenci.<br /> <br /> V půdoznalství se na základě empirických studií profilové stavby hovoří o vývoji půdy, který probíhá od konce poslední doby ledové před 10 000 až 15 000 lety. Podle vnějšího obrazu různých půdních profilů a jejich mnohostranné diferenciace jako výsledku tohoto dlouhodobého vývoje se rozlišuje řada charakteristických půdních typů. V závislosti na intenzitě zvětrávání, vertikálních přesunech látek a horizontaci jde na jedné straně o půdní typy, které ještě vykazují mladé vývojové stupně, jako AC-půdy «rendzin» na vápencových stanovištích v svažitých nebo suchých polohách. Polárně k nim stojí, rovněž s AC-profilem, «rankery» na křemičito-kyselých horninách v erozních polohách. Od těchto mladých stadií lze na druhé straně sledovat půdní typy narůstajícího stáří, jako například na vápencových stanovištích sérii stárnutí rendzina –&gt; hnědozem –&gt; pseudoglej, nebo na kyselém křemenu-pazourku sérii ranker –&gt; hnědé půdy –&gt; podzoly.<br /> <br /> Každý statek má jeden nebo často více takových půdních typů. Jejich znalost vypovídá mnohé o obdělávatelnosti, schopnosti zadržet vodu a dalších růst určujících faktorech – zkrátka o jejich přírodní nadanosti. Nad tuto znalost je pro zemědělce ještě důležitější obrátit pozornost k vývoji půdy a vpravit se do něho – k tomu vývoji, který se odehrává rok od roku. Spoluutvářet jej znamená především umění zpracování půdy.<br /> <br /> Běh roku se člení do ročních období: zima, jaro, léto a podzim. Během těchto charakteristických časových úseků prochází půda vývojem, který je neoddělitelně spojen se životem a umíráním rostlin a půdní živočišné říše. Zpracováním půdy usiluje zemědělec a zahradník – podle okolností – podporovat nebo brzdit procesy života, a stejně tak procesy umírání. Symptomatika procesuálního dění se nejlépe vyjasňuje na příkladu pěstování obilovin. {{SE|207}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Winterprozess_und_die_Bodenbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Zimní proces a zpracování půdy ===<br /> <br /> V zimě je svět jeví­cích se jevů redukován na ryze fyzické. Vnější život je z velké části vyhaslý; stáhl se do klidového stavu spor, semen, pupenů a do kambia a zásobních orgánů (hlízy, bulvy). Růst listů na podzim zasetého ozimého obilí se zastavuje. S příchodem mrazu přilehají listy v růžici hvězdicovitě, jako obraz hvězdného nebe, plochý přitisklé k zemi.&lt;ref&gt;Jev, který u moderních, na vysokou odolnost vůči dusíku vyšlechtěných odrůd již téměř nelze pozorovat.&lt;/ref&gt; Jen kořeny pomalu dorůstají do hloubky. Příroda je oděna do světla a tmy, do bíla a černa. Z bílé sněhové pokrývky se kontrastně odráží temno větvoví stromů a keřů. Půda vykazuje od listopadu tmavší zbarvení než jindy během roku. Je to důsledek nasycení všech půdních pórů vodou. Tento jev ukazuje na ústřední zimní proces – na dalekosáhlé vzájemné oddělování čtyř živlů od sebe. Jinak vše prostupující teplo se stahuje zpět a přenechává svým třem sourozencům jejich fyzické vlastní bytí. Místo tepla nastupuje jako jeho protipól chlad. Vzduch je čistý a jasný a uvolňuje výhled do dálky nebo vzhůru k hvězdnému nebi. Voda přestává se vypařovat; houstne, těžkne a vsákává se do hloubky. Zemitě-pevné se stahuje a formuje se do své přísně geometrické krystalové povahy.<br /> <br /> Zimní proces uvádí zemi do stavu oddanosti sobě samé, jakéhosi duchovního probouzení. «Země je tedy v době hluboké zimy nejvíce Zemí; je tehdy svou vlastní podstatou.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen'', GA 229, Vortrag vom 6. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 23.&lt;/ref&gt; Emancipuje se od planetárních vlivů a otevírá se ozařujícím účinkům «nejzazšího kosmu», sféry stálic, kterou Řekové příznačně nazývali Křišťálovým nebem.&lt;ref&gt;Řekové nazývali Křišťálové nebe Uranos (řec. Οὐρανός, Ouranos; lat. Uranus, Coelus nebo Caelum, nebeská klenba). Křišťálové nebe se objevuje v Dantově Božské komedii. V esoterně-okultní tradici uchovává plody předcházející evoluční řady. Zahrnuje nebeskou klenbu a nebe stálic.&lt;/ref&gt; Zima je «dobou, kdy se v zemi může nejsilněji rozvíjet krystalotvorná síla, největší formativní síla pro minerální substance. Tehdy náleží nitru Země […] podléhat vlivu krystalotvorné {{SE|208}}<br /> <br /> sil, jež přicházejí z dálav kosmu […] a čím hlouběji sestupují, tím silnější je v nich tato touha stávat se v hospodářství přírody krystalicky čistými.&quot;<br /> <br /> Krystalotvorné formativní síly se v zimním mrazu zmocňují i živlu vody. Ten dosahuje své největší hustoty při +4 °C a začíná se – znovu se roztahuje – při teplotách pod 0 °C krystalizovat v led. Tento proces se odehrává na povrchu půdy a vodních ploch a ve vlhkosti vzduchu, přičemž vznikají sněhové vločky. Při velkém mrazu padají jednotlivé krystaly ve tvarech, z nichž žádný se nepodobá druhému; a přesto všechny krystalizují v kráse a čistotě podle téhož principu hexagonálně do šestiramenné hvězdy.<br /> <br /> Tyto z „dálného kosmu&quot; v průběhu zimy přicházející tvarové, resp. krystalotvorné síly mají pro vývoj půdy v následujícím roce trojí význam.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Bildung_der_Frostgare&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Vznik mrazové drobtovitosti půdy ====<br /> <br /> Vznik frostgare<br /> Důsledkem anomálie vody – při krystalizaci zvětšovat svůj objem a přitom se specificky odlehčovat – dochází v vodou nasycených vlásečnicových trhlinách, puklinách a pórech půdy k trhací síle. Ta je zvláště blahodárná tehdy, když po pozdní podzimní sklizni okopanin a při zamokřené půdě zanechá pluh rozmazanou, kohezně slisovanou ornici. Tehdy přichází ke slovu „Mistr Mráz&quot;, který uvede půdu zpět do drobivého stavu, jakého by zemědělec žádným nářadím nedosáhl. Mráz rozráží kohezní hmotu půdy v množství malých, ostrohrannných polygonálních drobtů – „frostgare&quot;. Protože tato struktura vzniká čistě fyzikální cestou, je nestabilní a při silném dešti se může snadno opět rozbředat. Přeje-li však zemědělci štěstí a zachová-li se frostgare až do časného jara, stabilizuje se biologickou cestou a zajišťuje – ještě dříve, než je v půdě jarní osev – jak se říká, polovinu sklizně.<br /> <br /> Přes zimu přebírá spolu s „Mistrem Mrazem&quot; sama příroda zpracování půdy. Lidská ruka spočívá. {{SE|209}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Entstehung_der_Tonmineralien_und_ihre_Neubildung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Vznik tonmineralů a jejich nová tvorba ====<br /> <br /> Jíl představuje směs různých tonmineralů i amorfních produktů zvětrávání, hydroxidů křemíku, hliníku, železa atd. Tyto hydroxidy jsou koloidní povahy, beztvaré – stav mezi pevným a kapalným, týž, který leží v základu veškerého procesuálního dění v živém. Plastičnost jílu pramení z jeho afinity k vodě, jakož i ze zčásti submikroskopické drobnosti krystalických tonmineralových lupínků, z bobtnavosti určitých druhů tonmineralů (*Montmorillonit* aj.) a z vysoké schopnosti půdních koloidů přijímat vodu. Voda nechává jíl bobtnát. Odvodnění vysycháním vytváří nejjemnější smrštěninové trhliny až hlubokými půdními prasklinami.<br /> <br /> Je-li dynamika jílu podstatně určována afinitou k vodě a v ní rozpuštěným solím, pak jsou to vzduch a teplo, které spolupůsobí rytmické kmitání tam a zpět mezi formou (tuhá kůra) a procesuální látkovou výměnou. Tento rytmus se projevuje zvláště v dynamice hydrátových obalů jílových částic. Při suchu (léto) se stahují a přibližují svou hustotou zemitě-pevnému. Při vlhku (zima) rozšiřují vodní obaly svůj objem. Jíl je tak nositelem rytmického součinnosti pevného, kapalného, plynného a tepla – a tím reprezentantem bytostného článku středu, „bránice&quot;, mezi metabolickým pólem nad zemí a hlavovým pólem pod zemí (srov. [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Obrázek 5]], s. 90).<br /> <br /> Strukturotvorné v jílu jsou tonmineraly; krystalizují hexagonálně v průsvitně tenkých lupíncích s plošným rozpětím menším než 0,002 mm. Štěpí se do takové submikroskopické tenkosti krystalových ploch, že tyto lze označit jako materializovanou ideu „roviny&quot; – která podle krystalotvorných formativních sil kosmu látkově rozvíjí krystalovou mřížku do plochy a ohraničuje se do šestihranné formy. Tonmineraly vděčí za vysokou dynamiku vázání a uvolňování látek rozšiřitelným mezivrstvám, ale zejména právě této dvojstrannosti svých v řazení za sebou téměř do bezedna se rozkládajících povrchů. Plošné rozpětí 1 g bobtnavého *Montmorilonitu* například činí 800 m².&lt;ref&gt;Willi Laatsch: *Dynamik der Mitteleuropäischen Mineralböden*, Dresden und Leipzig 1957, 280 S.&lt;/ref&gt; V rytmickém kmitání tam a zpět mezi krystalickou formou a vodně-substanciální {{SE|210}}<br /> <br /> dynamikou jsou to právě tonmineraly, které činí jíl nositelem úrodnosti v oblasti fyzicko-minerálního.<br /> <br /> Různé druhy tonmineralů vznikají trojím způsobem:<br /> <br /> * Fyzikálním zvětráváním slíd. Při tom se tvoří mimo jiné primární tonmineraly a jejich dalším chemickým rozkladem přeměny na sekundární tonmineraly.<br /> * Chemickým zvětráváním bazemi bohatých magmatitů a metamorfních hornin vznikají řady sekundárních tonmineralů až po úplný rozpad krystalových mřížek za vzniku výše zmíněných amorfních, koloidálních hydroxidů.<br /> * Novotvorba sekundárních tonmineralů syntézou koloidální hmoty hydroxidů křemíku a hliníku.<br /> <br /> Tato novotvorba je původním krystalizačním procesem, „zemí-stáváním&quot; z živého prvotního stavu koloidálně-vodního, položivé substance.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989, Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», S. 193.&lt;/ref&gt; Amorfní hmota půdních koloidů se znovu prostupuje formou. Látky se uspořádávají za vkládání kovových bází do přísné geometrie krystalové mřížky. Síly, které toto uspořádání způsobují, se obvykle hledají ve vlastnostech látek samých. Jak je ale možné, že určité krystaly – například křemen – vykazují geograficky závislý habitus, jiné – jako pyrit – mohou při shodném látkovém složení nabývat zcela odlišných modifikací krystalové podoby? Síly, které to způsobují, přicházejí z vně fyzicko-pozemského; jsou to zmíněné mimoprostorové a mimoč asové formativní síly z mimoplánárního kosmu, k jejichž projevení mají jednotlivé látkové prvky podle svých hmotně vázaných vlastností v prostoru a čase svůj vždy specifický vztah.<br /> <br /> Na skutečnost kosmického původu formujících, krystalotvorných sil upozorňuje Rudolf Steiner ve výše citovaných poukazech. Popisuje jejich působení jako zimní dění, jako něco, co uvádí zemi do krystalicky čistšího stavu až do jejích hlubin. Nabízí se spatřit zde souvislost tohoto působení formativních sil s přeměnou primárních na sekundární tonmineraly a zvláště s jejich novotvorbou z beztvarých stavů půdních koloidů. Týmž směrem míří i Willi Latsch (1905–1997),&lt;ref&gt;Willi Laatsch: Ebd., S. 47.&lt;/ref&gt; poukazující na to, že krystalové mřížky tonmineralů v půdě při nízkých teplotách {{SE|211}}<br /> <br /> vznikají (v zimě) a ve srovnání s krystalickými vyvřelinami vykazují nižší stupeň uspořádání krystalové mřížky.<br /> <br /> Lze tedy shrnout: Také z hlediska dynamiky zvětrávacích procesů v anorganické přírodě až po amorfní koloidní stavy, jakož i z hlediska dynamiky vzniku nových silikátových tonmineralů, označuje zima počátek vývoje půdy v ročním koloběhu.<br /> <br /> V zimě se půdy v rámci samozpracování zimními silami obnovují ve své fyzické konstituci.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Trägerschaft_und_Bewahrung_der_kosmischen_Formkräfte_im_Jahreslauf&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Nositelství a uchovávání kosmických formativních sil v ročním koloběhu ====<br /> <br /> Formativní síly, které v zimě dopadají, působí skrze látkovost země, a to tím silněji, čím přísnější zima je. K těmto krystalotvorným, strukturní čistotu vytvářejícím formativním silám stojí fyzicko-minerální příroda – zastoupená křemenem (kvarcem, silikáty), vápnem (bázemi bohatými horninami) a jílem – v různém vztahu. Křemen-křemík je v mírných a polárních pásmech téměř odolný vůči zvětrávání. Odráží formu-rozpouštějící sílu vody, kdežto vápenec ji přitahuje. Horský křišťál (křemen) je od přírody „krystalicky čistý&quot;; vápenec rozvíjí vlastní dynamiku odbourávání a opětovného budování; vyskytuje se v rozmanitých formách, v rozpětí od romboedricky v čistotě krystalizujícího kalcitu až po vodou prosycený sinterový vápenec. Křemen a vápenec tvoří v půdě a v horninách protiklady. Vápenec má vysokou affinitu k vodě. Tak jako je „dychtivě&quot; vnímavý pro formativní síly hvězdného nebe, tak je vnímavý i pro formující síly sluneční blízkosti planetárního obvodu, účinkující skrze živel vody – síly vyzařující z Merkuru, Venuše, zvláště ale z Měsíce. Poslední případ nastává na jaře v souvislosti s rozvinujícím se životem. V zimě naopak vápenec dychtivě nasává síly stálic, zatímco v sobě spočívající krystalicky čistý křemen je zpětně odráží. „Vápno vyžaduje vše, křemenné vyžaduje vlastně nic více \[…\] Křemenné je obecným vnějším smyslem v pozemském, vápenaté je obecnou vnější touhou v pozemském, a jíl oboje zprostředkovává.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 82f.&lt;/ref&gt; Jíl stojí vůči {{SE|212}}<br /> <br /> K čemu je křemen ještě blíže než k vápenci. To se ukazuje v silikáticky-krystalickém vrstvovém uspořádání jílových minerálů. Avšak jíl má schopnost – jakoby ve vyšší syntéze – kieselový a vápencový pól navzájem spojit. Jeho dynamika je dvojí: na jedné straně je povrch jílových částic obklopen hydratační obalem, na druhé straně může jíl mezi své krystalické vrstvy přijímat vodu. Přitom jsou ve vodě rozpuštěné, zejména bázické látky adsorpbovány na krystalických hraničních plochách, anebo se mohou z tohoto pouta znovu uvolnit výměnou za jiné. Hovoří-li se v půdoznalství o adsorpci či výměnné kapacitě půd, vztahují se tyto parametry vedle humusu především na jílové minerály. Ve světle výše řečeného je nasnadě, že zimními hvězdnými silami je ovlivňován jak krystalický stupeň uspořádání jílových minerálů, tak i stupeň uspořádání látek vázaných na hraniční a mezivrstevné plochy.<br /> <br /> Na druhé straně uchovává jíl tvarotvorné síly, které křemen zpět odráží a které si vápenec chce přisvojit, a ve věku vegetačního období je prostředkuje kořenům rostlin. Jíl je – prostřednictvím kořenů a v zákonech vzduchu a tepla rostoucím výhonkem – „podporovatelem kosmického vzestupného proudu&quot;.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 47.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tento pokyn ukazuje na proud solí a vodíku – Goethe mu říkal Erdsaft, zemní šťáva –, který ve stonkové ose probíhá xylémem uvnitř periferního kambia směrem vzhůru do listového patra. Tento formativní síly nesoucí proud je to, co rostlině pomáhá k fyzické výstavbě jejích substancí – bílkoviny, konstrukčních sacharidů atd. –, a tak celkově k smyslově vnímatelné podobě jejího typu.<br /> <br /> Fyzik a chemik od sebe látky odděluje podle jejich vlastností. Tyto vlastnosti jsou zpětně vedeny k silovému potenciálu – elektřině, magnetismu, jaderné síle –, který však charakterizuje jen fyzickou, zemí podmíněnou stránku látek. Rudolf Steiner si je v průběhu svého duchovního bádání této stránky plně vědom, avšak přidruzeně k ní zpřístupňuje druhou, kosmickou stránku látek, skrze niž se teprve odhaluje jejich ve fyzickém působné bytí. Fyzicko-silová povaha hmotného prvku – nebo kompozice takovýchto prvků, jakou je jílový minerál – osvědčuje se jako vztažný bod, zprostředkovatel a nositel sil specificky vyzařujících z kosmu: například sil tvarotvorných sil sféry stálic nebo sil životadárných éterických formativních sil {{SE|213}}<br /> <br /> slunce a planet. »Kosmický život« a »kosmický chemismus«&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 46.&lt;/ref&gt; se jakoby obsluhuje pozemských látek a sil, jak jsou přítomny v křemeni, vápenci a jílu v půdě, aby v tvarech rostlin plastizoval ven své praobraz, svůj typ.<br /> <br /> Pod výše uvedeným aspektem je krystalická povaha jílových minerálů spolu s látkami, které jsou k nim vázány podzemsky-pozemskými silami, v době zimy vystavena silovým záření nadpozemsky-kosmické povahy, která v organickém působí nositelem života a tvůrcem jeho tvarů. Tak lze výroky Rudolfa Steinera o jílu rozumět v tom smyslu, že jíl tyto tvarotvorné síly uchovává a v následující fázi růstu je zprostředkovává kořenům. Proudí vzhůru, tvarují rostlinnou podobu do obrazu jejího typu a skládají látky v plodech na nositele nährhaftigkeit.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Frühjahrsprozess_und_die_Bodenbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Jarní proces a zpracování půdy ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Im_Vorfrühling&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== V předjaří ====<br /> <br /> Dlouho předtím, než se nadzemní růst probouzí ze zimního klidu, rozhýbe se po několika dnech hřejivého slunce předjaří – zčásti již v únoru – překvapivě živý půdní život. Povrch půdy se vlivem vypařující se vody lehce zesvětlil, vzduch a teplo pronikají do pórů svrchní vrstvy půdy, čtyři živly se opět začínají prostupovat. Je to doba, kdy zemědělec přebírá režii nad [[Bodenentwicklung|vývojem půdy]] v průběhu roku a kdy ho přepadá netrpělivost, příliš brzy vyjet na pole s těžkými tažnými stroji. Aby se tomu vyhnul a udělal si jasný obraz o stavu půdy, sleze z vysokého traktoru, klekne si na pole, rukou a paží odsune svrchní vrstvu půdy stranou – a s údivem zjistí, kolik plevelů již vyklíčilo a dospělo do stádia niťovitých klíčků, jak se již hemží brouci, kolik kroužkovců, larev atd. je již na hledání potravy, především však, jak se díky činnosti mikrobů začíná [[Frostgare|frostgare]] zimy stabilizovat v drobtovité struktuře. Probíhá proces »[[Lebendverbauung|živého zabudování]]«.&lt;ref&gt;Günter Trolldenier: ''Bodenbiologie. Die Bodenorganismen im Haushalt der Natur'', Stuttgart 1982, 152 S.&lt;/ref&gt; {{SE|214}}<br /> <br /> Bakterie, propojené slizovitými látkami svých buněčných obalů do kolonií, tvoří mosty mezi půdními částicemi. Vznikají menší i větší dutiny, pórovitý objem se zvětšuje, výměna vzduchu a tepla v rytmu dne a noci se prohlubuje a půda se stává schopnou vstřebat i náhlé přívalové deště. Při bližším pohledu jsou však v hrubé brázdě hluboká místa brázd ještě tmavá, nasycená vodou; nebo se při podzimním vyrovnání pluhovým doběžníkem ukáže, že podorničí je příliš citlivé na tlak. Předčasné zpracování půdy – zpravidla příliš rané – zanechává v kolejích traktoru nevratné tlakové poškození: vývoj půdy pak stagnuje po zbytek roku. Jinak je tomu při práci s koňmi. Bodové tlakové stopy koňských kopyt se mikrobiálně záhy opět zahlazují.<br /> <br /> Zásada v předjaří zní: »Jak nejdříve to jde, vyjet na pole.« Tím se oní zmíněná netrpělivost stává pochopitelnou. Jde o to, vyrovnat pole, podpořit drobtovitou strukturu prostřednictvím prohřátí a provzdušnění půdy a připravit první klíčiště pro plevele. Tomuto účelu slouží první zpracování v průběhu roku – vláčení. Ve chemotechnickém zemědělství se stalo zbytečným díky nasazení herbicidů. Z úsporných důvodů a kvůli vysoké váze traktorů se pracovní kroky přípravy seťového lůžka kombinují přímo s výsevem. V biologicko-dynamickém zemědělství by tam, kde to počasí dovolí a kde je to jen trochu možné, vláčení a jeden nebo dva přejezdy bránami výsevu předcházet – aby plevele v jemném stádiu klíčku byly vyrvány a nechány uschnout. Zároveň jsou tím podněcovány drobtovitá struktura i látkové přeměny, přerušen kapilární vzlín vody a zimní vlhkost tak v půdě udržena.<br /> <br /> Vedle přípravy seťového lůžka pro jarní obilniny vyžaduje i ozim péče o půdu; ať již prolomením půdního škraloupu lehkou bránou nebo strigelem, ať přivalováním rostlin, aby kořenový systém po střídavých mrazech znovu získal kontakt s půdou.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Im_Frühjahr&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Na jaře ====<br /> <br /> Jarní procesy, které se nyní dostavují, mají být přiblíženy na příkladu jarního obilí. Po přípravných pracích předjaří přichází výsev. Semeno se klade do tmy země do hloubky několika centimetrů na mírně stlačenou podložku vytvořenou secím botem. To usnadňuje {{SE|215}}<br /> <br /> nabobtnání semene kapilárním vzlínem vody; ze stran a shora je výsev v jemnodrobtovité zemní přikrývce obklopen vzduchem a teplem. Klíčení semene je pochod, který nevyžaduje přítomnost živlu zemitě-pevného, tedy země, nýbrž živlů tepla, vzduchu a vody. To již svědčí o tom, že růst klíčivé rostliny odkazuje na evoluční stav, kdy země ještě nebyla zemí a rostlina byla ještě zrozena z vody. Tento stav se opakuje na počátku jejího stávání se zemskou rostlinou. Tento princip opakování dřívějších stavů formuloval Ernst Haeckel (1834–1919) v roce 1866 jako výsledek svých studií embryonálního vývoje u rostliny, živočicha a člověka jako «Biogenetické základní pravidlo», které říká: «Ontogeneze je opakováním fylogeneze»&lt;ref&gt;Ernst Haeckel: ''Generelle Morphologie'', Band II: ''Allgemeine Entwicklungsgeschichte der Organismen'', 1866/1906.&lt;/ref&gt;, nebo: «Individuální vývoj je opakováním vývoje kmene.» Rudolf Steiner toto poznání neomezuje pouze na stávání se Země a jejích přírodních říší, nýbrž rozšiřuje je na tři planetární stavy, které stávání se Země předcházely. Jsou popisovány jako «Satheni wa Khale» (s nímž vznikl živel čistého tepla), «Dyambu ra Khale» (s kondenzací části tepla v živel vzduchu) a «舊月亮紀» (s kondenzací části vzduchu v živel vody). Teprve ve čtvrtém planetárním stavu vznikl živel zemitě-pevného.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Na třetím evolučním stupni, «舊月亮紀», žilo rostlinné, utvářející se z vody, jako ještě málo diferencovaná živá masa. Na počátku vývoje Země se na vyšším stupni celkově opakuje stav Starého Měsíce právě tak jako oba předcházející evoluční stupně. Tím jak se rostlinný svět diferencuje v «zemsky zrozený», jak se do kořene, listu, stonku a květu začleňuje živel zemitého, stojí na počátku «individuálního vývoje» rostliny něžný, vodnatý klíček v opakování doby Starého Měsíce.<br /> <br /> Obilniny patří k travám a jako takové k jednoděložným. Semena se člení na klíček (embryo) a moučné těleso (endosperm). Obojí je od sebe odděleno jediným děložním listem, štítkem. Při klíčení nevystupuje děložní list na světlo, jak je to pravidlem u dvouděložných, a nezelená jako ony, nýbrž zůstává přichycen v půdě semenné slupky. Co se objevuje, je již špičatý první list. Klíčivá rostlina je rozvinutím toho, co na {{SE|216}}<br /> <br /> Orgánech již viditelně vytvořena v embryu.&lt;ref&gt;Wilhelm Troll, Karl Höhn: ''Allgemeine Botanik'', Stuttgart 1972, 994 S.&lt;/ref&gt; V embryu se zjevuje «kosmické [praobraz; doplněno autorem], které jako forma rostliny žije v semenu».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&lt;/ref&gt; Živné pletivo moučného tělesa, které z velké části vyplňuje objem semene, pochází z mateřské rostliny a je povahou i množstvím uzpůsobeno tak, že se rostlina může v opakování živě-vodnatého měsíčního stavu vyvinout jen do klíčivé rostliny, nikoli dále k vysoce diferencované, zemsky zrozené obilní rostlině. K tomu jsou zapotřebí dvě věci: zezelenání vzestupného stébla a listů v světle přítomnosti dopadajícího slunce a srůst kořene se zemí. Jak obecně u vyšších rostlin, tak i u obilnin vykazuje embryo v podélném řezu trojčlennou gestalt v zárodku předtvořenou — kořenový pól, výhonkový pól s vegetačním bodem a, tvořící střed, klíčový uzel, jenž v sobě skrývá sílu k vzpřímení.<br /> <br /> S bobtnáním semene a při odpovídajícím oteplení půdy nastupují v živném pletivu rozkladné procesy. Jako první začínají růst klíčové kořeny — u pšenice tři, u ovsa čtyři. Ty jsou ve stadiu klíčivé rostliny ještě bez kořenových vlásků; jsou to výchlipky buněk kořenové pokožky. Proto jsou plevele nejsnáze vyhnatelné bránami a strigelem, dokud je ještě nevidíme. Teprve se zezelenáním prvních listů, a tím i stimulací vlastního metabolismu, vstupují klíčové kořeny přes kořenové vlásky do těsného vztahu s půdou. Formují se vodivé svazky *hlívce* (asimiláty) a *xylému* (voda, soli). Kořenové vlásky, nyní hustě seřazené — až 100 na mm délky kořene&lt;ref&gt;Gerhard Geisler: ''Pflanzenbau'', Berlin-Hamburg 1988, 2. Aufl., S. 132.&lt;/ref&gt; — srostlé s jílovými a humusovými částicemi, osídlují v mládí nejprve s určitým odstupem od vrcholu kořene celou délku klíčových kořenů. Vytáhne-li se ovesná nebo na podzim žitná rostlina v jednolistém stadiu opatrně z půdy, přilnou na kořeni hroudky jako malé klobásy. Teprve svými kolmo do hlubin mířícími a větvenými kořeny a kolmo ke slunci vzestupným výhonkem opouští rostlina své měsíčně vodnaté klíčivé stadium a stává se obrazem vztahu Země a přítomně působícího kosmu. {{SE|217}}<br /> <br /> Klíček vyrůstá ze zemských látek a ze sil kosmu, které mu mateřská rostlina předala skrze moučné pletivo semene. Tento zdroj je s dokončením klíčivé rostliny vyčerpán. Jaký zdroj musí být nyní nově otevřen? Jaké živné pletivo nastoupí na místo spotřebovaného? Musí být, podobně jako ono, produktem minulých životních procesů. Je to humus, jenž vzniká přeměnou všeho toho, co zanechaly rostliny jako zbytky — vyjma toho, co vstoupilo do tvorby semen. Jak si ale může vyvinutá klíčivá rostlina tento nový zdroj výživy, ať výživný humus nebo vyzrálý trvalý humus, otevřít? Zde přichází v úvahu především tvorba vláknových neboli korunových kořenů. Na jaře vyrůstají z nejspodnějších jednoho až dvou uzlů a s přibývajícím odnožováním se množí. V porovnání s primárními klíčovými kořeny jsou vláknové kořeny sekundárními útvary. Rostou blízko povrchu a tvoří kořenový věnec, jenž v nejjemnějším větvení prostupuje ornicí. Vlastní rozrušování humusu se ale děje prostřednictvím zmíněných kořenových vlásků, jejichž osazením na klíčových i vláknových kořenech se kořenový povrch mnohonásobně zvětší. Skrze kořenové vlásky vstupuje rašící rostlina do přímého spojení s okolní půdou.<br /> <br /> Kořenové vlásky vylučují část asimilátů vytvořených v listech — cukry, bílkovinné slizové látky, fermenty, organické kyseliny — jež jsou perifernímproud *floému* sváděny dolů do kořenů. V protisměru přijímají minerální soli a vodu, která se svým látkových nákladem proti tíži prochází vodivým pletivem *xylému* do asimilujících orgánů nadzemního výhonku.<br /> <br /> Svými kořenovými výměšky se zdá rostlina být vědrem bez dna — zbytečná ztráta? Pravý opak je pravdou. Na jaře rozšiřuje svou «životní organizaci» do půdního prostoru prostoupeného kořeny a přebírá řízení nad nesčetnou armádou mikrobů. Kořenové výměšky vyvracejí jednostranný názor, že půda živí rostliny a ty jsou jen pasivními příjemkyněmi. Na jaře naopak rostliny ve značném rozsahu vlastní aktivitou živí půdu a spouštějí v ní procesy, jimiž si přisvojují úrodnost půdy. Je to dění stejně subtilní jako nepřehledně složité, ovládané životním tělem rostlin, v souladu s potřebami jejich postupujících růstových stavů.<br /> <br /> Kořenové výměšky živí, aktivují a řídí mikrobní činnost, budují v kořenové oblasti — v závislosti na druhu hostitelské rostliny — {{SE|218}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 12, S. 218.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 12: Winter- und Frühjahrsprozesse im Boden. Die Hautbearbeitung im Frühjahr.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> specifických životních společenství (symbióz) s bakteriemi a houbami a prostřednictvím účinných látek zvyšují rychlost rozmnožování bakterií v půdním prostoru blízkém kořenům, v rhizosféře, padesát- až stonásobně.&lt;ref&gt;Wilhelm Troll, Karl Höhn: ''Allgemeine Botanik'', Stuttgart 1972, S. 499.&lt;/ref&gt; Kyselé výměšky (kyselina uhličitá, kyselina jablečná) navíc přispívají k rozkladu minerálů.<br /> <br /> Řízený životní organizací rostliny rozšiřující se do rhizosféry se rozbíhá vlastní jarní proces — mikrobiální rozklad humusu až po úplnou mineralizaci (Obrázek 12).<br /> <br /> Život uchovaný ve hmotném složení zralého humusu se nyní přeměňuje v život heterotrofních organismů ve tmě země — nespočetných bakterií, prvoků a hub, jež se, srovnatelně se střevním trávením, samy v umírání rozpadají na své látkové složky a tyto pak přecházejí v podobě solí do roztoku v půdní vodě. Je to vegetativní růst porostu na jaře, který prostřednictvím procesu «trávení půdní úrodnosti» vede toto dění a tím také správnou míru uvolňovaných minerálních solí, zejména dusíku. Tyto jsou současně s vylučováním asimilátů, v protisměru k němu, adsorbovány kořenovými vlásky. {{SE|219}}<br /> <br /> Zatímco v zimě převládalo ryze fyzické dění — oddělování živlů, odumírání vnějšího organického života provázené procesy zhutňování a krystalizace —, na jaře je tomu tak s největším, vnějším rozvinutím života, pod zemí i nad ní. Toto k budoucnosti směřující dění však spotřebovává půdní úrodnost. Tato spotřeba vychází z rozkladu nositele minulého života — humusu. Jako náleží endosperm k semeni a ve vzcházení odumírá do tvorby klíční rostliny, tak je živné pletivo humusu klíčným základem, z něhož, pod vyzařujícími silami kosmu, může se nynější život rostliny až po tvorbu plodů pozemsky vytvářet.<br /> <br /> Takto mohou vyrůstající osety na jaře tuto přeměnu odumřelého v nový život tím aktivněji uskutečnit, čím úrodnější je půda a čím více se střídají sluneční svit a déšť, provzdušnění a prohřívání půdy.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Krustenbildung_und_Hautbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Tvorba krusty a zpracování kůže půdy ====<br /> <br /> Pod exogenními vlivy látkově-výměnného pólu nad zemí podléhá dynamika půdních procesů na jaře silným výkyvům, které zemědělce vyzývají k přesnému pozorování, zkoumavému myšlení a duchapřítomnému jednání. Pokud jde o obdělávání půdy, jde nyní o to, aby se vedle včasného potlačení růstu plevele vyrovnávaly jednostrannosti způsobené počasím ve prospěch srůstání půdy a rostliny. Jde o rozbíjení škraloupu. Tvorba škraloupu nastává po každém silnějším dešti; musí se až do sloupkování obilí stále znovu rozbíjet. Toto pro jaro typické rýhavé „ošetřování kůže půdy“ branami, prutovými branami či motykou se musí dít co nejrázněji: Každá tvorba škraloupu půdu uzavírá, omezuje nebo dokonce znemožňuje dýchání půdy, příjem kyslíku – nezbytného pro aerobní, rostlinný a živočišný život v půdě – a také odevzdávání kyseliny uhličité, kterou zčásti vylučují kořeny rostlin a zčásti se uvolňuje při mikrobiálním odbourávání humusu. Tvorba škraloupu znamená hromadění kyseliny uhličité v půdě. To působí jako jed, který brzdí jemné vzájemné působení kořenových výměšků a mikrobiální činnosti, a tím i dynamiku odbourávání humusu. Ošetřování kůže půdy tedy na jedné straně znamená aktivně odbourávat půdní úrodnost – občas lze pozorovat, jak pole oseté letním obilím {{SE|220}}<br /> <br /> vykazuje na včas vláčené části rychlejší růst než na části neobdělané –, na druhé straně vláčení prutovými branami pomáhá, aby oxid uhličitý, který je těžší než vzduch, mohl unikat z otevřených pórů, zejména když přes pole fouká vítr a sacím účinkem ho z půdy vytahuje. Hromadí se v přízemní vrstvě vzduchu, tedy tam, kde ho vdechují listy a kde se stává stavitelem kostry podoby rostliny.<br /> <br /> U obilí ukončuje sloupkování ošetřování kůže půdy. U okopanin a polních zeleninových kultur sahá až do časného léta. Vyžadují, jako například brambory, nepřetržité vláčení prutovými branami, přihrnování a okopávání, dokud se řádky nezapojí. Hluboký zásah do půdy na jaře frézou, kypřičem (gruberem) nebo dokonce pluhem musí být přesně promyšlen a zvážen s ohledem na jeho následky. Zpravidla znamená nejprve turbulentní ztrátu půdní úrodnosti, kterou čerstvě zaseté rostliny nemohou řídit ani využít. Nutnost takového hlubšího zpracování půdy nastává v polním hospodářství po zimní meziplodině, při škodách způsobených vyzimováním a při nuceném potírání pýru. Následkem tohoto nevhodně načasovaného hlubšího zásahu je úbytek humusu a ztráta zimní vláhy, což často vede k nutnosti zavlažování. V zahradnictví panuje v tomto ohledu zvláštní situace. V důsledku střídání po sobě jdoucích kultur se musí půda bez ohledu na roční období pro nový výsev zpracovávat hlouběji a kvůli rychlému vývoji kultur plodících ve vegetativní fázi se musí po celý rok udržovat ve stavu spíše jarním. Následkem je proto nevyhnutelně vyšší obrat humusu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Sommerprozess_und_die_Bodenbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Letní proces a zpracování půdy ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stoppelsturz,_Mulchbearbeitung,_Humusaufbau_und_die_Tätigkeit_der_Bodentierwelt&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Podmítka, mulčovací zpracování, budování humusu a činnost půdních živočichů ====<br /> <br /> V době květu obilí, kolem poloviny června, dosahuje tvorba kořenů a s ní i kyprost půdy svého vrcholu. Až do té doby půda ještě pruží pod nohama. Po odkvětu odumírají první [[Wurzel|kořeny]], stejně tak postupně odspodu nahoru i první listy. Sluneční paprsky pronikají až k zemi, a čím více se blíží zralost, tím více se půda stává tvrdou a suchou. Je to doba, kdy okopaniny {{SE|221}}<br /> <br /> zapojují řádky; ve stínu listové klenby se udržuje půdní vlhkost a s ní i živost kypré půdy.<br /> <br /> Ačkoli množství srážek v létě zpravidla v důsledku přívalových dešťů při bouřkách dosahuje ročního maxima, většinou se stejně rychle odpaří, případně se v závislosti na stavu struktury půdy ztratí povrchovým odtokem. K tomu dochází zpravidla v porostech kukuřice, a to již na mírně svažitých pozemcích. Zatímco v zimě jsme měli v půdě nasycení vodou a chlad, v létě jsou póry naplněny vzduchem a teplem. S nástupem sucha se snižuje rozkladná činnost mikrobů v půdě. Místo toho nyní scénu ovládá svět půdních živočichů. Byla-li v zimě procesní převaha fyzického, na jaře étericky-živého, pak v létě je to převaha duševně-astrálního. Činností půdních živočichů žijících ve vzduchu a teple probíhají procesy zvnitřňování, astralizace. Zatímco v pokročilém jaru se půdní živočichové svou rytím a hrabáním a zanecháváním exkrementů podstatně podíleli na vytváření hrubě porézní kypré půdy a jejího systému chodbiček, od léta k podzimu se jejich funkce postupně mění. Nyní nacházejí hojnost potravy v odumírající organické hmotě, především v prokořeněné svrchní vrstvě půdy, a starají se o to, aby tento «výživný humus» byl průchodem jejich trávicím traktem přeměněn na trvalé formy humusu. To, co se na jaře odbouralo z humusu ve prospěch vegetativního růstu rostlin, se obnovuje díky humusotvorné činnosti půdních živočichů, a to především od vrcholného léta ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222). Tento proces tvorby humusu probíhá časově polárně k procesu krystalizace během zimy a odehrává se v temnotě země. V důsledku toho musí být všechny rostlinné zbytky vzestupné části roku zapracovány do půdy v sestupné části roku. To se děje pracovním postupem, který organické zbytky na povrchu půdy, jako jsou strniště, zbytky slámy a mlácení, plevele, vmíchává do vrstvy kypré půdy. Toto «mulčovací zpracování» zasahuje hlouběji než jarní povrchové ošetřování kůže půdy, ale v ideálním případě ne hlouběji, než sahá vrstva kypré půdy vytvořená na jaře (cca 8–10 cm). Je-li tato vrstva plně vyzrálá, zanechává po zpracování jemně drobivou vrstvu, která přerušuje kapilární vzestup vody, chrání tak před dalším odpařováním, přijímá přívalové deště a vytváří lůžko pro výdrol a semena plevelů (Obrázek 13, s. 222). {{SE|222}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 13, S. 222.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 13: Sommer- und Herbstprozesse im Boden und deren Lenkung durch Mulch- und Tiefenbearbeitung.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Letní proces tvorby humusu podporuje mulčování tím, že navzdory silnému slunečnímu záření, teplu a převládajícímu suchu umožňuje půdním živočichům vhodné životní podmínky. To si ukážeme na příkladu podmítky strniště po sklizni obilí a na činnosti žížal. Po odklizení slámy se musí neprodleně provést podmítka strniště. V dobách před nástupem sklizně kombajnem (1950/60) se obilí sklízelo ve žluté zralosti do snopů, stavělo se do panáků k dozrání a dosušení, ukládalo se do stodoly a zpravidla se mlátilo v zimě. Přednost tohoto sklizňového postupu spočívala v následujícím:<br /> <br /> * Podmítka strniště o cca 14 dní dříve ve srovnání s plnou zralostí nutnou pro sklizeň kombajnem.<br /> * Zachování kyprosti půdy.<br /> * Ochrana před vysycháním a v ideálním případě dřívější setí meziplodiny.<br /> * Oddělený sběr plev. S bylinnými přísadami jsou vhodným dietetikem pro dojnice v zimním krmení.<br /> * Nevypadaná semena plevelů se dostanou se slámou z pole a mohou být použita při «spalování semen», což je postup,<br /> {{SE|223}}<br /> <br /> který doporučuje Rudolf Steiner&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 155.&lt;/ref&gt; k potlačení rozmnožování plevelů.<br /> <br /> * Ztráty při sklizni byly sice o něco vyšší, ale prospívaly volně žijící zvěři, především ptactvu.<br /> <br /> Vysoké umění letního zpracování strniště s koňským potahem spočívalo v tom, že podmítací pluh následoval bezprostředně za sečením samovazem, takže snopy padaly již na podmítnuté strniště. Sklizeň kombajnem jako technologicky nejelegantnější a nejefektivnější sklizňový postup pak brzy zvítězila. Toto vítězství šlo na úkor dřívějšího zpracování půdy šetřícího její kyprost a zásadně změnilo chod hospodářství.<br /> <br /> Mulčovací zpracování sice ničí narostlou letní kyprost půdy, ale zároveň mísí zbytky strniště a plevelů s kořenovou hmotou kypré, drobivé půdy. V tom nachází svět půdních živočichů, především žížaly, ideální podmínky, které potřebuje k rozvinutí své činnosti. Jsou to:<br /> <br /> * jemně rozptýlená nabídka potravy z odumřelých rostlinných zbytků,<br /> * jemně drobivá kyprá vrstva, kterou se žížaly mohou protlačovat všemi směry půdou,<br /> * intenzivní provzdušnění půdy a tím i zásobování kyslíkem,<br /> * tma pro světloplaché půdní živočichy,<br /> * dostatečná vlhkost: Voda kapilárně vzlínající z nezpracovaného podloží se odpařuje na spodní hranici mulčovací vrstvy a při nočním ochlazení se tam sráží jako rosa.<br /> <br /> Jsou-li tyto podmínky zajištěny, jsou žížaly (''Lumbricidae'') lákány ze hlubších zón půdy svými chodbičkami nahoru do mulčovací vrstvy, kde svou blahodárnou trávicí činností přeměňují výživný humus na trvalý humus. Bylo-li na jaře jakési vychlípení, zvnějšnění života kořene a jeho srůstání se zemí, tvořící exogenní symbiózy, pak v těle mimo jiné žížaly se jedná o vchlípení života, proces zvnitřnění. V prvním případě se humus odbourává, tj. život v něm uchovaný se v bakteriálně-symbiotické činnosti přeměňuje ve prospěch vegetativního růstu. V případě vchlípení je současný život prostřednictvím endogenní symbiózy pod režií {{SE|224}}<br /> <br /> duševní neboli astrální organizace přetvářen v uchovávající život nově se tvořících jílovito-humusových komplexů, což je děj, který probíhá převážně v období léta a podzimu. Tato nová tvorba látek v hospodaření přírody podněcuje k následujícím otázkám: Dokáží žížaly ve svém trávicím traktu zpracovat ony tvarotvorné síly, které z «nejvzdálenějšího kosmu» vyzařují skrze křemen, vápno a jíl, ještě zemitěji než rostliny, které se formují do své podoby? Jsou to tyto tvarotvorné síly, které spojují navzájem polární zemské látky, krystalický jíl a zbytky obecně rostlinného, ve vyšší jednotu, v jílovito-humusový komplex? A je to toto spojení minerálních a rostlinných látek oduševnělou činností žížal, které vytváří to, co se běžně nazývá matečnou půdou? Tato zvláštní schopnost žížaly platí jistě v různé míře i pro jiné druhy červů a pro živočichy, kteří žijí v půdě ve stadiu larvy ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtbildung_und_Reifung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Tvorba plodů a zrání ====<br /> <br /> Od časného léta se vegetativní růstové dění přesouvá do vyrůstání, substanciální výplně a formování plodů. Zpočátku jsou plody ještě zelené a asimilují na slunečním světle. Plod přibývá na objemu. Asimiláty, které až do doby kvetení zčásti sloužily vegetativnímu růstu, zčásti skrze kořen výživě půdního života, se kupí v praskajícím se plnícím plodu. Pochod zrání se uskutečňuje jak jako proces vnitřního působení, tak jako proces vnějšího působení.<br /> <br /> Vnější působení se projevuje v proměně ze zeleně na barevnou nádheru podobnou kvítku, dále v pronikavých vůních a v orosené průsvitné slupce jako přidechnuté zvenčí. Jsou to zjevné formy působení aktuálního slunečního záření a do něj vetknutých záření nadslunečních planet. Tak Mars způsobuje zbarvení červené, Jupiter bílé a žluté a Saturn modré.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 55.&lt;/ref&gt; V kterýchkoliv orgánech rostliny se proud šťáv ke vzpružující fruktifikaci zastaví — tedy kde vegetativní růst ustane nebo docela skončí — působí shora dolů kvetební impuls, přímé působení Slunce, podporované planetami od Slunce vzdálenými. Vnější zbarvení plodu pokračuje s postupující zralostí v obvykle jiných, méně intenzivních {{SE|225}}<br /> <br /> barevných tónech směrem dovnitř. Co tak rostlina jako čistě živoucí bytost jen zvenčí jako vyšší působení sil duševně-astrálního obklopuje a jemně se dotýká, to v dozrávajícím plodu do něj proniká hlouběji. Léčivé působení léčivých bylin spočívá právě na tomto pochodu a u zvlášť ustrojených planě rostoucích rostlin, např. rulíku zlomocného, ''Atropa belladonna'', může tento vést až k smrtonosnému tvoření jedu. U potravních rostlin se lidem v pradávné době pěstování rostlin, před třetím předkřesťanským tisíciletím, podařilo tento do života rostliny hlouběji pronikající astralizační proces ušlechtit k výživnosti.<br /> <br /> Při tvorbě humusu z rozmanitosti barevných a tvarově pestrých organických zbytků se rovněž uskutečňuje zrání k jakési organicko-minerální plodině — ke zmíněnému jílovohuminovému komplexu. Tato «plodina» je skrz naskrz černá, obraz toho, co bylo v praperských dobách jako «temnota» (zemský pól) postaveno naproti «světlu» (kosmický pól). V humusu je to Všeobecně-Rostlinné, které se zcela stalo «zemí»: humus «je konečným produktem zemitého se zemitým».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Notizen im Anhang, S. 274.&lt;/ref&gt; «Kosmické horniny, to křemičité přijímá světlo do země a přivádí je k působení v zemitém», humus nikoliv. Je to «bezsvětelné působení», které humus «vytváří».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 59.&lt;/ref&gt; Tento pokyn poukazuje mimo jiné na rozklad a výstavbu humusu probíhající ve tmě půdy skrze heterotrofní, bakteriálně-rostlinný život.<br /> <br /> Rostlina roste s kořenem, stonkem, listem a květem až k plodu a semenné zralosti především z «bezprostředního spolužití» s klasickými živly «země a vody».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 15. Juni 1924, S. 192.&lt;/ref&gt; Tyto ji zprostředkovávají jakési vnitřní působení, jež se projevuje v «zemní šťávě» (''Xylem'') proudící vzhůru v ose Země–Slunce. V ní proudí vzhůru — pojaté éterickou organizací rostliny — rozpuštěné látky země a «tvarotvorné síly» sféry stálic a slučují se s tepelnými a světelnými silami Slunce a planet za vzniku látkových kompozic vlastních každému druhu rostlin (bílkoviny, sacharidy, tuky, oleje, aromata, vitamíny atd.). Je to živoucí dění zaměřené na celek, řízené četnými enzymy. Tato silová útvarová uskupení vedou na cestě k plné zralosti ke vzniku stále nových, od stupně ke stupni komplexněji se strukturujících látkových kompozic. Nezralost plodu je vyznačena tím, že enzymatická aktivita ještě není {{SE|226}}<br /> <br /> uzavřena a jsou dále vytvářeny organické sloučeniny charakteristické pro určité vývojové stadium v procesu zrání. Tak se v tržních plodech, které navenek vypadají zrale, nalézají zhusta skupiny látek, jež vykazují fyziologickou nezralost, jako např. dehydroaskorbová kyselina (fyziologický předstupeň askorbové kyseliny, vitamínu C) nebo nízkomolekulární předstupně k tvorbě bílkovin (jako jsou dusičnany, volné aminokyseliny, amidy atd.).&lt;ref&gt;Manfred Klett: ''Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung'', Inst. f. Biol.-Dyn. Forschung, Darmstadt 1968.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Johannes Klein: ''Der Einfluss verschiedener Düngearten in gestaffelter Dosierung auf Qualität und Haltbarkeit pflanzlicher Produkte'', Inst. f. Biol.-Dyn. Forschung, Darmstadt 1968.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Přesněji vzato, při dnešní masové výrobě se fenomén fyziologické nezralosti vyskytuje takřka obecně pro všechny skupiny látek. Teprve když fyziologické procesy přijdou k odpočinku — tedy když enzymatická aktivita přestane — je dosaženo stadia plné zralosti a tím výživově-fyziologického optima tvorby kvality. Teprve ve fyziologické plné zralosti požíváme potravní plod, v němž kosmicko-zemské «vnější působení» a kosmicko-zemské «vnitřní působení» vstupují do dokonalé syntézy. Tato dokonalost nebývá pravidlem dosažena. «Vnější působení» předstírá plnou zralost, aktivita «vnitřního působení» oproti tomu nenachází konce. Tento takto derangovaný metabolismus vede k nedostatečné trvanlivosti&lt;ref&gt;Ilias Samaras: ''Nachernteverhalten unterschiedlich gedüngter Gemüsearten mit besonderer Berücksichtigung physiologischer und mikrobieller Parameter'', Dissertation, Gießen 1977.&lt;/ref&gt; a dává podnět ke znepokojení, zda v tom nespatřovat podstatnou příčinu chronických onemocnění. Důvody postupného snižování výživné hodnoty jsou:<br /> <br /> * Globální dostupnost: Sklizeň v nezralém stavu, chlazení na světových přepravních trasách — poté uměle indukované dozrávání, např. banány.<br /> * Dusíkaté hnojení (srov. kap. Hnojení): Od základu narušený či hypertrofický metabolismus rostlin. Ty chtějí stále dál růst.<br /> * Monokultura: Je umožněna všemi druhy genové techniky (GMO), svévolným zásahem do genomu, který je fyzickým stínem praobce rostlin, a také plošným nasazením životu nepřátelských pesticidů, herbicidů a dalších regulátorů růstu.<br /> <br /> Pojmová tvorba k otázce kvality potravin spočívá na materialistickém pojetí života. Vedle genetiky zůstala tato tvorba v podstatě u kvantitativní látková analytiky a dovedla k pojmu «látkové ekvivalence», která v živém neexistuje. «Více nebo méně» určité skupiny látek říká v nejlepším případě teprve {{SE|227}}<br /> <br /> něco, když je do úvahy vzat i časový faktor. K tomuto cíli musí být stadia zralosti analyticky sledována. Pokud se ve vyzrálém produktu nalézají skupiny látek, jež jsou ukazateli stadií nezralosti, musí být výsledek hodnocen záporně. Tímto způsobem může i kvantitativní analýza přispět k výpovědi o kvalitě. To ovšem vyžaduje značný analytický náklad a přesahuje nákladový rámec pro rutinní šetření.<br /> <br /> Podstatné rozšíření tvorby úsudku ohledně vyzrálosti a kvality potravin umožňují «Bildschaffende Methoden» (zobrazovací metody)&lt;ref&gt;Herbert Koepf, Bo D. Petterson, Wolfgang Schaumann: ''Biologische Landwirtschaft'', Stuttgart 1980, 303 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Wilfried Kamphausen: «Qualität im biologisch-dynamischen Obstbau», in: Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft'', Dornach 2007, 377 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Paul Doesburg et al.: «Standardisation and performance of a visual Gestalt evaluation of biocrystallisation patterns reflecting ripening and decomposition processes in food samples». ''Biological Agriculture &amp; Horticulture: An International Journal for sustainable Production Systems'', 2014, S. 1–18.&lt;/ref&gt; jako krystalace chloridu měďnatého, stoupavý obraz a chromatogram na kruhovém filtru. Pravda o hodnotě potravního výrobku se nejblíže přibližuje úsudku toho, skrz jehož ducha, srdce a ruce vzniká. Duch budiž řečeno: stálé úsilí o poznání toho, co v kosmu a zemi vládne a žije a co se v tomto velkém poli napětí co do sil a látek jako fyzický odraz duchovního praobce formuje.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Geräte_zur_sommerlichen_Mulchbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Nářadí pro letní mulčování ====<br /> <br /> Jestliže na jaře sloužily ke krustenbrechung nástroje jako brány, plečka a motyky, pak v postvýsledkové době léta nastupují takové, které mají svrchní půdu mělce kypřit a mísit s rostlinnými zbytky. Podle mocnosti drobtovité gareschicht dosahuje hloubka zpracování půdy 8 až 12 cm ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Obrázek 13]], s. 222). Rozmanitost nástrojů svědčí o tom, že zjevně žádný z nich plně neodpovídá všem požadovaným nárokům mulčování. Klasickým nástrojem podmítky byl a svou funkcí jím stále ještě mohl být loupací pluh: Plně prokrajuje spodek, mělce obrací a úzce krojí — ve střižném rozrývání a drobtovitě-sypném ukládání zralosti půdy má dobrý promísicí efekt. Při dnešních požadovaných velkých záběrových šířkách loupacích pluhů a stopách tlaku kombajnů sahajících většinou až ke spodku gareschicht je čistá loupací práce stěží {{SE|228}}<br /> <br /> ještě proveditelná. Na místo loupacího pluhu nastoupila v padesátých a šedesátých letech 20. století na krátkou dobu fréza. Měla být spasitelkou. Hřídel osazená sekacími noži se otáčí, poháněná vývodovým hřídelem, bije do půdy, vzdouvá ji a ukládá výtečně promíchanou. Závažné negativní průvodní jevy — tvorba skluzkové podrážky, uzavírání žížalích chodeb, sekání žížal, ztráta zralosti půdy zabahnění při přívalových deštích, vysoké opotřebení a energetická náročnost — vedly (s výjimkou zahradnictví) k jejímu brzkému zmizení. Jiným nástrojům poháněným vývodovým hřídelem, např. s dopředu kypřícími radličkami, byl rovněž přisouzen jen omezený úspěch. Dnes běžné postupy tvoří pestrou variaci nástrojů pro podmítku s kypřením půdy, vesměs s mírným promísicím účinkem. Loupacímu pluhu se nejvíce blíží talířová brána s hloubkou zpracování cca 5 cm. Lpí na ní nevýhoda, že prokrajuje a rozptyluje oddenky pýru, a tím přispívá k jeho množení. Tuto nevýhodu vynahrazuje úzkosečný, mnohozubý kypřič tím, že oddenky vytrhává a vynáší na povrch, takže je lze snáze vybrančovat. Jeho velkou nevýhodou však je, že nedostatečně mísí a gareschicht nepodkrojuje v celé šíři. Pcháč a šťovík mu příliš neodolávají. Kypřiče s odpovídajícími kombinacemi nástrojů mohou v tomto směru napomoci.<br /> <br /> Často vyslovovaná téze k podmítce — «flach mischen und tief lockern» («mělce mísit a hluboce kypřit») — nemůže platit takto obecně. Hlubší kypření celého vrstevného paketu přerušuje kapilární vzestup vody, urychluje vysychání a tím i činnost půdních živočichů. Hloubkové kypření může v zhutněné půdě působit blahodárně tehdy, když se pracuje úzkými radličkami při větších roztečích zubů (cca 50 cm).<br /> <br /> Koneckonců platí: Všechny nástroje zpracování půdy jsou nástrojem — jako kladivo a dláto v ruce sochaře. Nikoli jimi samými vzniká umělecké dílo, nýbrž skrze ně vedoucím, vnímajícím a myslícím duchem člověka.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Herbstprozess_und_die_Bodenbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Podzimní proces a zpracování půdy ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Reifen,_Verwandeln,_Sterben&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zrání, proměna, umírání ====<br /> <br /> Ve dnech vrcholného léta, hluboko do září, dává o sobě podzim vědět čím dál zřetelněji. V chladnoucích nocích konce srpna {{SE|229}}<br /> <br /> opět přibývá rosy, ranní mlhy stoupají a vyplňují údolí. Ohlašuje se nové roční dění, jehož podoby stojí v polárním protikladu k jaru. Zatímco na jaře proudí síly země do vnějšího okruhu a s sebou jako by nesou rostliny pnoucí se vzhůru – země tedy vydává, co v zimním klidu chovala v sobě –, v létě se vše vylévá v bohatství tvarů a barev a do tvorby výživných plodů, aby se na podzim v jediném velkém nádechovém tahu navráti zpět k zemi.&lt;ref&gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: ''Der Jahreskreislauf als Atmungsvorgang der Erde und die vier großen Festeszeiten'', GA 223, Dornach 1990.&lt;/ref&gt; Pravá podzimní nálada se rozehřívá kolem Michala koncem září a často se táhne v teplých, zlatých dnech až do října. Na povrchu čerstvě vyseté podzimní setby se náhle zaableskne stříbrný lesk pavučin utkaných přes celou šíři pole; nastává «babí léto»! Je to čas, kdy posledním plodinám – krmné řepě a cukrovce, zelí, mrkvi a dalším – se pole vyprazdňuje. Pro tyto pozdní okopaniny znamenají zlaté, sluncem prodchnuté říjnové dny ještě vydatný přírůstek výnosu a především nejvyšší stupeň tvorby kvality v plné zralosti. Totéž platí pro pozdně dozrávající druhy ovoce i pro vinnou révu. Je to také čas, kdy dřevnatějící stromy a keře – ať v sadech, živých plotech a polních hájcích, nebo v lesích – ještě jednou «rozkvétají» v listech zemitým leskem, než po prvním mrazu v ranním slunci tu jeden, onde druhý list bezhlasně splyne k zemi, nebo než listopadové vichry naráz vymetou větve do holá.<br /> <br /> Podzim je čas dovršení zrání a velkého tichého umírání. Co před chvílí ještě nechávalo strom a keř zářit v zeleni listí, nyní to leží větrem zafouknuto na zemi, vydáno napospas tlení.<br /> <br /> Týž proces proměny, přechod do trvalých forem a umírání, zachvacuje svět živočichů. Každý podzim to znovu překvapí: najednou jsou vlaštovky pryč, s nimi i jiné druhy ptáků na velikém tahu na jih; po cestních mezích již žádný motýl nevzlétne a žádný nekepří jako bloudivý květ nad obilními lány. Živé bzučení a šumění hmyzu je u konce. Kam zmizeli? Tu ještě poslední návštěva u kvítku, pak kladení vajíček na chráněném místě pod kůrou stromů, ve skulinách a dutinách, {{SE|230}}<br /> <br /> nebo přezimování ve stadiu kukly, nebo dokonce jako imago u společensky žijícího hmyzu, jakým je včelí roj. V půdě přechází jednobuněčný bakteriální život do trvalých forem, houbový život tvoří spory. Strom, keř, bylina a tráva tvoří semena, půdní hmyz klade vajíčka, žížaly se stahují do dutinkových prostor hlubších půdních vrstev. Bohatství zjevů raného podzimu chudne před očima a nakonec vtiskuje krajinnému obrazu svou pečeť tuhé, jako odumřelé větvoví stromů a keřů. Jediné, co při tomto umírání poskytuje vnímavému pohledu ještě naději na přetrvávající působení života, je trpká stálezelená jehlantí, ještě syté zelení luk a pastvin a jemné zelení podzimní setby.<br /> <br /> Co na podzim zaniká, jsou formy, které získaly svůj ročně specifický ráz prostřednictvím kosmicko-pozemského spolupůsobení látek a sil ve vzestupném roce. Již ve vadnutí květu se étérické, obrazotvorné živé, odděluje od toho, co se podle duchovního praobraz rostliny astrálně zformovalo. V tvorbě semen a humusu vzniká tento souvislost nově, vložení zárodku v proudu časů. Co se však uvolňuje z vazby na život smyslově vnímatelného fyzického světa, je nadsmyslové; propléstá se tak s podzimně zasvěcujícím světlem a teplem, že toto ve srovnání s jarem připadá vnímání mnohem plnějším, duchovně-duševně nasyceným, ano, ve své bytostné povaze navzájem silněji odděleným. To, co se v umírání uvolňuje, odděluje, může být pociťováno jako probouzení duchů prostupující celou přírodu. Uzavírá-li se člověk tomuto vnějšímu dění smrti, může si uvědomit smrt přemáhající sílu vlastního já-bytosti. Uvolňuje odvahové síly, michaelovské předtuchové cítění a předvídavé myšlení, jež je tak otevřeno budoucnosti a vývoji, jak je naopak otevřena rostlina, která v reprodukčním proudu od semene k semeni své bytí zachovává a uchovává.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Bodenbearbeitung_im_Herbst&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zpracování půdy na podzim ====<br /> <br /> Obilniny, s výjimkou kukuřice, jsou střídavě rostoucí; existují letní a ozimé formy. Ty druhé se sejí časně na podzim a v pozdních výsevech až do listopadu či prosince. Pozdní výsevy podporují reprodukční sílu semen, a tím schopnost zachování odrůd, zatímco podzimní výsevy bližší létu podporují «Nährhaftigkeit» (výživnost).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S.109.&lt;/ref&gt; Ozimy potřebují {{SE|231}}<br /> <br /> jako následnou plodinu po jiném druhu obilí, po okopaninách, meziplodině nebo krmných plodinách hlubší, kypřicí, obracecí a mísicí zpracování půdy. V případě meziplodiny jako zeleného hnojení musí být tato včas posečena, nechána zavadnout a poté zamulčována, než může být vtažena setební brázda, případně s půdně zhutňujícími přívěsy. Příliš dlouhé čekání v naději na nárůst hmoty může mít špatné následky: Silný padající déšť u zkracujících se dnů, přetrvávající mlha nebo mrholení způsobují při ne zcela zavadlé zelené hmotě hnilobu. Ta vede zejména na těžkých půdách prostřednictvím anaerobního prostředí k trvalým poruchám růstu. Hlubší setební brázda uvolňuje jemným klíčním kořínkům cestu, aby mohly přísně směřovat do hloubky. Je překvapivé vidět, jak rychle, přímočaře a hluboko prorůstají na podzim spolu s drobivou zeminou v jednotu. Tak jako rostliny na jaře při prodlužujících se dnech s lodyhou, listem a květem jakoby dorůstají ze země a směřují ke světlu, tak se na pozdní podzim při prvních nočních mrazech a prodlužujících se nocích v přitisknuté listové růžici přichycují ke zdu a svěřují své kořeny svisle do hloubky. Kořen se žene a roste do vnějšího bezsvětla a setkává se v temnotě země s kosmickým zářením působícím prostřednictvím křemene, vápence a jílu v pozemském, jež tvaruje praobraz rostlinných rodů, čeledí atd. do fyzicko-smyslového odrazu.<br /> <br /> Zpracování půdy přiměřené podzimnímu procesu přirozeného odumírání se již primárně netýká podpory a zachování životních procesů, jak je tomu u povrchového zpracování na jaře k aktivaci rozkladu humusu nebo u mulčovacího zpracování v létě k podpoře budování humusu. Zapravení porostu zeleného hnojení nebo krmné plochy sice přivádí do půdy výživný humus, ten se však z velké části přemění teprve na jaře následujícího ročního cyklu a přispívá k půdní dynamice. Zpracování půdy na podzim přísně vzato nebere ohled na minulé, nýbrž připravuje budoucí — zimní proces. Pozornost se nyní neobrací na zpracování metabolického pólu, humusové vrstvy, nýbrž na minerální složku půdy, na jíl, prach a jemný písek. Podzim, zejména pozdní podzim, dovoluje hluboké nebo jílové zpracování, podzimní/zimní brázdu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Abbildung 13]], S. 222). Ta způsobuje zničení — nebo lépe: chaotizaci — všeho toho, co se tak úžasně v průběhu roku v přísném řádu vybudovalo jako půdní život tvořící zralost půdy. To je nyní třeba — spolu s minerálními složkami půdy — chaotizovat, v přípravě na {{SE|232}}<br /> <br /> krystalizační procesy přicházející zimy a na uložení zárodku nového vývoje půdy v roce následujícím. Platí staré slovo: «Vor dem Winter gepflügt, ist halb gedüngt.» (Před zimou pooráno — napůl pohnojeno.)&lt;ref&gt;Chaotizace znamená převedení utvořeného do neutváreného stavu. V daném případě to znamená mechanicky rozlomit, uvolnit a promísit půdní strukturu, která vyrůstala prostřednictvím komplexních životních procesů v průběhu předcházejícího ročního cyklu (zralost půdy), zvířit ji, přemísťovat půdní částice vertikálně a horizontálně. Životem utvořená svrchní půda se stupňovitě přibližuje anorganickému stavu prostorového vedle sebe. Tato mechanická chaotizace připravuje půdu na přijetí vstupujících formativních sil zimy a nově oživujících planetárních a slunečních formativních sil přicházejícího jara.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Klasickým nástrojem hluboké orby je obracecí pluh (Abbildung 13, S. 222). V ekologickém zemědělství upadl z více hledisek do nemilosti, s důsledkem obratu k «bezorebné kultivaci půdy» na různých místech. Pluhové práci se vyčítají pochybení, která nelze odůvodnit v ní samé, nýbrž jsou důsledkem konstrukcí zaměřených především na pracovně-ekonomickou a technickou efektivitu. Dnešní pluhy, zpravidla těžké víceradličné celoobracecí pluhy, jsou konstruovány pro hloubku orby 25 až 35 cm a více a pro šířku záběru 35 až 45 cm. «Podle tvaru tělesa pluhu a rychlosti orby je půda přemísťována 20 až 70 cm vpřed a 40 až 70 cm do strany.»&lt;ref&gt;Walter Feuerlein: ''Geräte zur Bodenbearbeitung'', Stuttgart 1971, S. 40.&lt;/ref&gt; Toto velké přemístění si vynucuje odpovídající vyšší energetický výdaj. Přitom se obrací nahoru mnohem více neoživené minerální půdy a humusní svrchní půda dolů, a nevyhnutelně musí být brázda kvůli širokým kolům traktoru široce vyklizena. Tomuto problému se čelí víceradličnými pluhy přesahujícími šířku traktoru, které umožňují jet mimo brázdu, nebo se pluh nahrazuje těžkým kypřičem, diskovým pluhem a jinými stroji.<br /> <br /> Pluh uvolňuje brázdový hranol v poměru šířky (b) k hloubce (h) b:h = 1,2:1 až 1,4:1 — v kypré půdě o něco užší, avšak ne užší než 1:1.&lt;ref&gt;Ebd., S. 39.&lt;/ref&gt; Podchycuje s «podbřím» radličky hroudu, odlamuje ji od podloží, vede ji přes zkroucené odhrnovací plech, čímž se brázdový hranol v střihovém účinku rozpadá na předem dané lomy a, přesunut o šířku záběru, se přiklání přibližně pod úhlem 135° k předcházející ornici. Humusní svrchní půda se přitom buď seshora dolů ubývajícím způsobem drobí do krátce vznikající mezery před uložením hrouda, nebo je, v případě zapravení chlévského hnoje respektive {{SE|233}}<br /> <br /> víceleté hlavní krmné plodiny, s předradličkou napřed vhazována dolů do brázdy. Dvojvrstvým pluhem se usiluje o to, aby se zabránilo zahrnutí na výživný humus bohaté svrchní půdy. Přes vinutí odhrnovacího plechu se dostává jílem, prachem a jemným pískem bohatá spodní půda na povrch a tvoří hřeben brázdy. Její minerální podíly jsou tak přímo a bezprostředně vystaveny krystalotvorným silám kosmu v zimě, jakož i mrazové destrukci a v příštím roce silám zvětrávání. Tím, že je v přiměřené míře anorganický materiál vyzdvižen, dostává se pod oživující vliv sil metabolického pólu. Hluboká nebo jílová obdělávání mísí a chaotizuje ve vertikále. Omlazuje půdu, přináší z hloubky nahoru, co bylo mikroerozí prostřednictvím vsakující se vody přemístěno dolů jako nejjemnější jílové částice.<br /> <br /> V biologicko-dynamickém ackerbau by hloubka orby při podzimním setí normálně neměla přesahovat 16 až 18 cm, respektive 20 cm v případě zimní brázdy. To znamená při poměru šířky k hloubce 1,4:1 a šířce záběru přibližně 23 až 30 cm podstatně umírněnější přemístění. Problém bočního tlaku pneumatiky zde ovšem zůstává nevyřešen.<br /> <br /> «Hrubá zimní brázda» měla výhodu, že se půda s rozšířenou povrchem exponuje «krystalotvorným silám vzdáleného kosmu», a nevýhodu, že musela být na počátku jara urovnána smykováním. Tato nevýhoda je odstraněna přívěsy za pluhem — podpovrchovým zhutňovačem pro podzimní výsevy, mimo jiné aby se zabránilo vyzdvižení mladého porostu mrazem, nebo, pro zimní brázdu, vyrovnávající a drobivou Notzonegge a dalšími. V případě verdichtání podloží nebo pluhové paty lze pomocí hloubkového kypřiče uchyceného pod radličkou pracovat k postupnému prohloubení ornice.<br /> <br /> Pluh má své místo na konci vývoje půdy v průběhu roku, tehdy, když životní procesy v přírodním hospodářství přecházejí do všeobecného odumírání. Pluh chaotizuje to, co v půdě z rozmanitosti života dozrálo. Uvádí odumřelé zcela do stavu fyzického a je tím průkopníkem pro zimní proces, který do tohoto fyzického úmrtí vkládá duchovní zárodek nového života — nového cyklu vývoje půdy a rostlin v příštím roce.<br /> <br /> Kypřič se vyvinul v cenné doplnění, a to v částečnou náhradu pluhu. Charakterizuje jej pestrost nástrojů, od úzkých radliček až po plně řezající {{SE|234}}<br /> <br /> křídlové radličky, přesné nastavení pracovní hloubky a různorodé drobivé přívěsy. Hodí se pro mělký podmítací obrat strniště stejně tak jako pro hlubší obrat na podzim, například klíčícího jetele. Na mnoha místech se kypřič stejně jako pluh stal nástrojem hluboké orby, který připravuje půdy na zimu.<br /> <br /> Biologicko-dynamický zemědělec potřebuje pro své půdy a kultury vhodné zpracovací stroje. K dispozici mu stojí pestře rozvětvená nabídka na trhu. Hledání rozhodnutí z něj dělá experimentátora; hledá hodnoticí kritéria, která může nalézt jedině sám — pozorujíc a myslíc v činném zacházení. Poznává, že nabízená technika zpracování půdy mnohokrát jeho poznatkům a přáním neodpovídá. Zpracovací postupy, které by podle své funkce měly na sebe v čase navazovat, jsou sjednoceny kombinovanými těžkými stroji, například rotační brány a secí stroje, nebo jsou při vysoké efektivitě předimenzovány, například pluhy. Umění zpracování půdy, jež se odehrává jako dění v čase, se redukuje na pouhé technické odbavení.<br /> <br /> Tak se nestane jinak, než že biologicko-dynamický zemědělec se cítí vyzván ke svému vynalézavému duchu i na poli techniky zpracování půdy. Porozumění čtyřem ročním procesům mu ukazuje směr. {{SE|235}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zweite_Säule:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Druhý pilíř: ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vom_Wesen_der_Fruchtfolge&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === O podstatě střídání plodin ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Fruchtfolge_und_die_Lebensorganisation_des_landwirtschaftlichen_Organismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Střídání plodin a životní organizace zemědělského organismu ===<br /> <br /> Druhým nosným pilířem polního a zahradního hospodářství je osevní postup. Je to orgán životní organizace statku nebo — řečeno obrazem zemědělského organismu a jemu vlastní «vznikající zemědělské individuality» — jejího éterkového těla. V čem se tento projevuje? Je utkán z kráftového světa působícího z nadsmyslového. Rudolf Steiner jej označuje jako «univerzální síly», které staví do protikladu k «centrálním silám» tímto způsobem:<br /> <br /> Pro jevy probíhající v neživém lze říci: «Jeví se jako ovládané silami, které vyzařují z podstaty látky, od — relativního — středu k periferii. Životní jevy ukazují látku ovládanou silami, jež působí z vnějšku dovnitř, směrem k relativnímu středu. Při přechodu do života se musí látka vymanit ze sil vyzařujících a podřídit se silám vstřebávaným. […] Přijímá do sebe síly, které ze všech stran vstupují z mimozemského směrem k Zemi […] Ze všech stran na ni působí tyto síly, jako by směřovaly k středu Země.»<br /> <br /> Éterické tělo tedy náleží všem živým tvorům, ale nelze si je představit jako útvar v prostoru. Neomezují je fyzikální zákony působící v prostoru, nýbrž se utváří jako «tělo časů» skrze síly, jež vstupují z vyšší sféry duševně-astrálního, ze zásvětí času a prostoru. Síly éterického jsou čistě funkcionální povahy. Jsou všudypřítomné a tvoří — přitékajíce z periferie v nezměrné mnohotvárnosti — jaksi základní substanci kosmu. Duševně-astrální jim zprostředkovává směr jejich působení; činí z nich síly tvarující, formotvorné, jež se uzavírají v celistvost, v éterické tělo a — v substančním okruhu pozemského — zapalují život a nechávají jej vyrůstat do fyzicko-smyslových forem. {{SE|236}}<br /> <br /> Éterické tělo rostliny se stává v její formě (časové Gestaltu) názorným obrazem. Je médiem stávání se, smysluplného časového sledu — jako například procesuální dění rostliny, jež se odvíjí od klíčku přes výhonek ke květu. Bildekräftig-funkcionální základ éterického těla povznáší látky ovládané centrálními silami Země a odcizuje je jejich ryze fyzikálním vlastnostem. Komponuje je do organických látkových sloučenin, jako jsou bílkoviny, sacharidy apod., jejichž specifické funkční souslednosti přivádějí k jevu formu rostliny. Život se stává jevem ve formách, které vytváří za pomoci pozemských látek.<br /> <br /> Univerzální síly jsou čtveré povahy: diferencují se v éter tepla, éter světla, chemický éter (také zvukový neboli číselný éter) a éter života.&lt;ref&gt;Ernst Marti: ''Die vier Äther – zu Rudolf Steiners Ätherlehre'', Stuttgart 2016, 60 S.&lt;/ref&gt; Spojují se pod vlivem duševního čili astrálního těla v éterické tělo a to se zviditelňuje ve formách skrze látky, jež působí v živlech tepla, vzduchu, vody, země. Centrálními silami se rostlina ohraničuje do své pozemské Gestalt, universálními silami je otevřená vztahově všemi směry. Tak roste buk — vstřebávaje proudící záření kosmu — ve vztahu k celku do stromu, čekanka ve vztahu k celku v bylinu, luční lipnice ve vztahu k celku v trávu. Zároveň jsou však skrze látkoví působení v rámci čtyř živlů vázány na určité místo na Zemi. Universální povaha éterického si může v pozemském vytvořit obraz pouze v mnohosti jednotlivého. Příroda všude tam, kde se může rozvinout život — ať v pralese, savaně, na louce, na rašeliništi apod. —, vytváří místu odpovídající mnohoznačnost, druhovou rozmanitost rostlinných forem. Stojí vedle sebe v prostorovém sousedství, přičemž rostliny téhož druhu se zpravidla střídají s jinými druhy; například v nedotčeném pralese nestojí tytéž druhy stromů vedle sebe. Mnohoznačnost rostlinných druhů na jednom stanovišti je princip, který příroda předžívá. Tato rozmanitost tvoří spolu se všemi organismy žijícími v půdě a nad ní nadřazený, étericko-astrální silový celek — nebo — ekologicky řečeno — životní prostor (biotop) a pro něj charakteristické společenstvo živých organismů (biocenózu). Tato rozmanitost je to, co udržuje trvání, zdraví a reprodukční sílu v přírodním hospodářství. Ryze fyzicko-minerální tenduje k rozpadání — příkladný fenomén<br /> <br /> Příkladným fenoménem pro to je písek –, kdežto živě-éterické naopak buduje vyšší celky.<br /> <br /> Tento pra-ekologický princip je v jednotlivých článcích zemědělského organismu, především v polním hospodářství a zahradnictví, narušován principem monokultury. Pšenice, brambory na poli, salát v zahradě stojí zpravidla — odhlédneme-li od smíšených kultur — jako každá jiná plodina v čistém porostu. To s sebou nese jednostrannost, která nutně vede k oslabení životní organizace statku. Působí chorobotvorně a v agrárně-průmyslovém zemědělství, kde pravidelné osevní postupy přestaly hrát jakoukoli roli, ústí v nasazení širokého spektra abiotických výrobních prostředků — s nevyhnutelným důsledkem dalekosáhlých, životu nepřátelských vedlejších účinků. Každá jednostrannost redukuje podmínky, za nichž mohou universální síly kosmu vstupovat do jevu v pozemském. Ztrácejí nadvládu nad centrálními silami. Tím je zároveň zasaženo jádro otázky po kvalitě potravin. {{SE|237}}<br /> <br /> Umění polního hospodářství a zahradnictví spočívá v tom, nedostatek druhové rozmanitosti vyrovnat — nebo jej dokonce s mistrovstvím povýšit na vyšší úroveň, než jakou nabízí příroda sama. Osevní postup znamená: souhrn potravinářských, krmných a jiných pro obecné užití určených rostlin se každý rok pěstuje odděleně, rozdělených na jednotlivé plochy pole a záhonky zahrady. Tytéž plodiny se na každé z těchto ploch střídají podle určitých kritérií rok za rokem. Tak putují všechny polní plodiny v zákonité posloupnosti celým katastrem statku. Vyrovnávací účinek osevního postupu lze podstatně zvýšit smíšeným nebo společným pěstováním, například ovsa s fazolemi či hrachem, podsevem — jetelů červených, bílých nebo švédských —, zařazením meziplodin i mnohostranností pěstování podle potřeb regionálního trhu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zum_System_der_Fruchtfolge&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K systému střídání plodin ===<br /> <br /> Osevní postupy v biologicko-dynamickém hospodaření se liší podle klimatu, druhu půdy (písek, prach, hlína, jíl), utváření krajiny a blízkosti trhu. V konečném důsledku vycházejí ze systému trojpolního hospodářství, který sahá až do keltsko-germánských dob: ozim – jařina – úhor. Tento systém po staletí udržoval úrodnost půdy na úrovni vázané na dané stanoviště. Ke změně došlo v {{SE|238}}<br /> <br /> 18. století s takzvaným „zlepšeným osevním postupem“, letním osetím úhoru jetelem a následně okopaninami (brambory, řepa atd.). V průběhu intenzifikace pěstování ve 20. století vznikl systém střídání plodin s 50 % okopanin a 50 % obilovin. S nástupem techniky a možností téměř libovolného řízení růstu rostlin pomocí mimopodnikových prostředků vznikl bezsystémový, čistě tržně orientovaný „divoký osevní postup“.<br /> <br /> Osevní postupy v biologicko-dynamickém zemědělství se vyvinuly v postupy víceleté zařazením nejméně dvouleté jetelotrávy a/nebo vojtěškotrávy, přičemž jejich základní kostra zpravidla stále staví na tříletém systému.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge_und_Humushaushalt&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Osevní postup a humusové hospodářství ====<br /> <br /> V tvorbě humusu se pojí éterický čili životní tělo hospodářského organismu s jeho fyzicko-pozemskou organizací. Rozmanité formy a látkové kompozice posklizňových zbytků přecházejí v živlu zemitého do stavu obecně-živého — humusu. Jeho povaha ještě svědčí o svém původu. Patrné je to u takzvaných humusových forem «surový humus» a «moder». «Mull» naproti tomu je výsledkem úplné proměny. Surový humus se tvoří v kyselém, vlhkém a chladném prostředí, mull v půdě bohaté na zásady, v teplém a vlhkém klimatu. Surový humus a moder ještě vykazují rostlinné struktury. V mullu tyto zmizely; představuje novou tvorbu. A přesto je do jeho živě-látkové kompozice vepsána jaksi konstilace bildekräfte, vlastní organickému výchozímu materiálu — kořenům, stéblům a listům. Z množství růstových forem a látkových útvarů vzniká «obecně-klíčivé» černě-drobivého mullu.<br /> <br /> Jednotlivé druhy polních plodin čerpají z půdní úrodnosti — to jest z humusového hospodářství — každý po svém. Mají proto pro následující plodinu každý svou specifickou předplodinovou hodnotu, která se do značné míry určuje množstvím posklizňových zbytků, zejména kořenové hmoty. Nejnižší předplodinovou hodnotu mají okopaniny, mezi nimi zvláště hrubované kultury jako brambory a jiné. Platí za spálené humusu a zanechávají pro osevní postup nejmenší množství humusu tvořících posklizňových zbytků — u brambor 13 dt/ha, u cukrové řepy 8 dt/ha sušiny kořenů. Jinak je tomu s obilovinami, {{SE|239}}<br /> <br /> jehož kořenová sušina dosahuje u žita 30 dt/ha a u ostatních obilnin v průměru 23 dt/ha. Ve vztahu k předplodinové hodnotě zaujímají střední polohu, zvláště bere-li se v úvahu hmota slámy, která obvykle slouží jako stájová podestýlka a přes chlévský hnůj se vrací zpět do osevního postupu. Nejvyšší předplodinovou hodnotu mají luskoviny, a mezi nimi pak hlavní pícní rostliny — jetel červený se 42 dt/ha a vojtěška s 52 dt/ha kořenové sušiny. Mimoto tyto plodiny prorůstají do hloubky i do šířky relativně největší kořenový prostor s nejdelšími jednotlivými kořenovými vlákny.&lt;ref&gt;Gerhard Geisler: ''Pflanzenbau. Ein Lehrbuch – Biologische Grundlagen und Technik der Pflanzenproduktion'', Berlin-Hamburg, 1988, S. 506.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Eduard von Boguslawski: ''Ackerbau, Grundlagen der Pflanzenproduktion'', Frankfurt 1981, S. 237 f.&lt;/ref&gt; Pícní luskoviny, využívané zpravidla dvouletě, platí za humusnositele. Uvážlivé vzájemné slaďování okopanin, obilnin a pícních lukovin tvoří základní rámec každého osevního postupu, který je zaměřen na udržování humusového hospodářství — nebo ještě lépe na jeho zvyšování.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge_und_Zwischenfruchtanbau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Osevní postup a pěstování meziplodin ====<br /> <br /> Meziplodiny obohacují druhovou rozmanitost osevního postupu a zvyšují humusový obrat. Prostřednictvím podsevů, strniskových semenů i zimních meziplodin se může životní organizace hospodářského organismu projevit ještě mocněji a vyrovnaněji. Zatímco sklizňová produkce tržních plodin — potrava pro lidi — opouští hospodářství, meziplodiny stejně jako hlavní pícní rostliny osevního postupu zůstávají v podniku: jako živoucí výživa pro udržování a zvyšování bodyfruchtbarkeit — ano, pro ozdravení a zdárný rozvoj provozního organismu jako celku.<br /> <br /> Pěstování meziplodin se zapojuje do osevního postupu všude tam, kde mezi sklizní a novým výsevem hlavních plodin vznikají časové mezery. Jsou-li tyto mezery krátké — například mezi obilninou, která sklízí pozdě v létě, a novým výsevem ozimů na podzim —, lze jako strniskové kultury zařadit jen rychle rostoucí brukvovité: letní řepku, hořčici, olejnatou ředkev. Rostou se svým kůlovým kořenem a bohatým postranním kořenověním do hloubky, starají se o výživný humus a aktivitu žížal až do podorničí, vytvářejí zastíněním mikroklima, v němž mají půdní živočichové ideální podmínky pro svou humusnositele {{SE|240}}<br /> <br /> Tätigkeit finden und zanechávají kyprou, kořeny prostoupenou garu, která po zamulčování slibuje jemnodrobivé podzimní seťové lůžko.<br /> <br /> Jsou-li k dispozici delší časové odstupy mezi sklizní a novým výsevem — například po letní sklizni obilnin a přípravě okopanin na jaře příštího roku —, nabízí se směs převážně výrazně kůlový kořen tvořících luskovinových druhů, jako je bob koňský (*Vicia faba*) a vlčí bob (*Medicago*), dále bohatě prokořeňující vikev setá (*Vicia angustifolia*), hrách setý (*Pisum sativa*), jakož i jílek vytrvalý (*Lolium perenne*), svazenka vratičolistá (*Phacelia tanacetifolia*) a jako oporná plodina slunečnice roční (*Helianthus annuus*). Je-li tato směs zaseta pokud možno ještě v červenci, vytváří velké krmné masy — zčásti využívané jako pastvina na orné půdě —, bohaté prokořenění a ke konci léta pestrou nabídku nektaru pro hmyz navštěvující květy. Takové směsi mohou — vyseté třeba jako kvetoucí pásy rozdělující větší plochy okopanin nebo jako lemové pásy mezi kulturami — přilákat včely a stát se vůbec střediskem nesmírně bohatého hmyzího života. Víceleté pícní luskoviny — červený jetel a vojtěška s příměsí pícních trav a bylin — se zpravidla zakládají jako podsev na jaře, přednostně do brzy sklízené ozimé plodiny (žito, ječmen). Stejným způsobem lze jako podsev pod krycí plodinu zařadit i snesitelné meziplodiny, jako jsou druhy jetelů — červený, bílý a žlutý (*Trifolium*) — ve směsi s jílkem (*Lolium*) a ptačí nožičkou (*Ornithopus sativus*).<br /> <br /> Zimní meziplodiny — seté v pozdním létě jako řepka (*Brassica napus*), na začátku podzimu jako směs — pokrývají od pozdního podzimu přes celou zimu půdu, hluboce koření, na jaře v nejkratší době vytvoří velkou krmnou masu a zanechávají v půdě jako vynikající předplodina nesmírně bohatou kořenovou masu. Jde přitom o směsi jako vikev-žito (vikev huňatá a žito) a takzvanou Landsberger Gemenge (vikev huňatá [*Vicea villosa*], žito, jetel inkarnát [*Trifolium incarnatum*]).<br /> <br /> Pěstování meziplodin musí být v rámci osevního postupu nutně flexibilní. Vlivem povětrnostních podmínek jsou meziobdobí mimořádně proměnlivá. Pravidlo dodržet — jeden výsevní den v červenci má pro vývoj meziplodinových luskovin stejnou cenu jako celý týden v srpnu — bývá často věcí náhody. Vlhká období oddalují setí, suchá vzejití. Povede-li se meziplodina, půda ožije a dobytek ve stáji ocení čerstvou krmnou nabídku; nepovede-li se, ztrácí se dobrý efekt předplodiny. {{SE|241}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge_und_die_Mineralaufschließung,_die_Stickstoffbindung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Střídání plodin a mobilizace minerálů, vázání dusíku ====<br /> <br /> Kompozice osevního postupu slouží cíli vyvinout stabilní, nebo ještě lépe pozitivní humusovou bilanci, a spolu s ní i pozitivní bilanci dusíkovou. K posledně jmenované přispívají okopaniny a obilniny méně, tím více však luskoviny. Ty žijí v symbióze s bakteriemi v kořenové oblasti, takzvanými *Rhizobii* neboli hlízkovými bakteriemi, a mají ve spojení s mateřskou rostlinou schopnost vázat dusík ze vzduchu. Totéž dovede mj. i olše (Alnus glutinosa), která v kořenové oblasti žije v symbióze s houbám příbuznými *Aktinomycetami* — patrno z tmavě zeleného listí, podobně jako u luskovin. Schopnost vázat dusík, aniž by to bylo přímo vázáno na vyšší rostliny, nacházíme u volně žijících bakterií jako *Azetobacter*, které preferují půdní prostředí bohaté na zásady, více alkalické, a *Amylobacter*, které upřednostňují prostředí spíše kyselé.<br /> <br /> Rudolf Steiner popisuje schopnost luskovin vázat dusík jako děj «vdechování», přičemž všechny ostatní rostliny «se blíží výdechu».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 80.&lt;/ref&gt; Dusíkové vdechování luskovin je děj srovnatelný s tím, «co se odehrává na našich epitelových buňkách [plic; vložení autora]».&lt;ref&gt;Ebd., S. 80.&lt;/ref&gt; Symbióza s Rhizobii je endogenní; tvoří fyziologickou jednotu s mateřskou luskovinou. Ze země vstupují do ještě mladé rostliny a tam se rozmnožují za tvorby kořenových hlízek. Jsou tedy druhotně darem země luskovině — čímž je luskovině umožněno oživit anorganicky mrtvý prvek vzdušného dusíku (N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) a tím duševně-astrální, jehož nositelem je dusík,&lt;ref&gt;Ebd., S. 71.&lt;/ref&gt; důvěrně propojit s životním děním. Zjevy luskovin svědčí v mnohých znacích, až do utváření květu, ve vyšší míře o Innerlichkeit vpletené do životních procesů, než je tomu u ostatních krytosemenných rostlin.<br /> <br /> Vedle zvláštního vztahu luskovin k dusíku vykazují zvláštní afinitu k vápníku v půdě. Nejen že tyto rostliny nacházíme přednostně na stanovištích bohatých na vápník — kyselým půdám se vyhýbají, {{SE|242}}<br /> <br /> allen voran vojtěšku –, nýbrž jsou to právě ony, kdo vápník v podorničí mobilizují, přijímají jej do svých fyziologických procesů a ukládají jej do tkání a buněk. Tímto způsobem vápní přes své zbytky svrchní půdu. U vojtěšky, královny pícninových rostlin, je tomu tak ve vyšší míře než u jetele, a tím více při víceletém pěstování. Takové pěstování by v žádném osevním postupu v biologicko-dynamickém zemědělství a zahradnictví nemělo chybět.<br /> <br /> Každý rostlinný druh má obecné a nad to specifické aneignungsvermögen pro minerální látky. Obecně budiž řečeno: celé spektrum pozemských látek, které rostlina potřebuje, aby mohla přijmout pozemskou zjevnou podobu; specificky pak ty látky, jejichž prostřednictvím může éterická organizace rostlinného druhu, v souladu se svým duchovním praobrazem, vyjádřit zvláštní vlastnosti. Tyto vlastnosti se konfigurují a individualizují podle míry kvantitativně-kvalitativního vztahu určité pozemské látky ke kvalitativně-kvantitativní konstelaci kosmicko-éterických formativních sil. Taková vztahová přediva charakterizuje Rudolf Steiner, pokud jde o vlastnosti preparátních rostlin (srov. kap. «Kompostové nebo hnojivé preparáty», s. 360 nn.).<br /> <br /> V rámci osevního postupu tak přispívá každá hlavní plodina, a rovněž každá bylina nebo tráva doprovodné flóry (plevele a plevelné trávy), svým specifickým způsobem k mineralickému rozkladu prostřednictvím kyselého působení a kořenových výlučků, kořenově aktivních výměnných procesů a prostřednictvím navracení těchto minerálních látek zpět do půdy cestou organických zbytků. Vedle schopnosti vázat vzdušný dusík náleží luskovinám ještě jiná: totiž jejich vysoké schopnosti mineralického rozkladu, pokud jde o vápník, hořčík, fosfor a bór. Dle Paracelsa neexistuje žádná rostlina, která by neměla léčivý účinek. Spočívá ve schopnosti rostlinného ätherleib koncentrovat zemské látky v rostlinách a komponovat je do organických sloučenin, jimiž získávají svou hodnotu pro úrodnost půdy, svůj léčivý a výživný účinek.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge_und_ihre_Begleitflora,_die_Unkräuter&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Osevní postup a jeho doprovodná flóra, plevele ====<br /> <br /> Odpovědí přírody na solitérní postavení kulturních rostlin v poli a zahradě jsou takzvané «plevele nebo průvodní byliny» a «plevelné trávy». Starají se o druhovou rozmanitost, o vyrovnání, které odráží přirozenou, stanovištní konfiguraci éterických formativních sil. Na vlhkém stanovišti je tato jiná než na suchém, jiná {{SE|243}}<br /> <br /> Na jílu je jiná než na písku, a opět jiná na půdách různého stupně kyselosti atd. Ze 292 popsaných druhů doprovodné flóry středoevropské oblasti se tak na každém stanovišti vždy vyskytují charakteristická, více či méně druhově bohatá společenstva plevelů, průvodních bylin a plevelných trav. Do tohoto každoročně se opakujícího smísení divoké flóry s kulturními rostlinami zasahuje zemědělec a zahradník. Snaží se rozsah zabuřenění a zaplevelení travami omezit na minimum různými pracovně náročnými opatřeními. Nejnáročnější a nejtěžší prací je přitom ruční okopávání a plení. Jaká úleva tedy, když v šedesátých letech přišly syntetické herbicidy. Od té doby existují přípravky s plošným účinkem a četné další, zaměřené selektivně na likvidaci určitých problémových plevelů a plevelných trav. V průběhu geneticko-technologických změn genomu pěstovaných cílových rostlin přibyly totální herbicidy, jako «Roundup Ready» s účinnou látkou glyfosát, který nastoupil svůj vítězný pochod světem. Herbicidy jsou vynálezy lidského ducha. Jsou tu od toho, aby zabíjely a ničily život. Zasahují systémově do souvztažnosti životních procesů a řídí je do nicoty. Éterické formativní síly, které konstituují životní organizaci rostlin, ztrácejí vládu nad organizací fyzického těla. Na místo astrálních sil, které skrze záření kosmických periferních sil, a těch, jež ze země vytváří a formuje zjevný obraz rostliny, nastupují síly trhající vlákna mezi bytostným praobrazem a smyslově-fyzickou podobou. Jsou to životu nepřátelské astrální síly z podpřírody, z fyzického podsvětí, které na stupni fyzického působí prostřednictvím syntetických látkových kompozic. Herbicidy jsou stejně jako souhrn pesticidů a ostatních syntetických prostředků na ochranu rostlin výtvory člověka sestavené čistě reduktionistickými cestami myšlení. Jsou nosiči životu nepřátelských sil, které stojí izolovaně v souvislostech světa. Postup libovolné syntézy látek odpovídá obráceně oné technologii, která prostřednictvím takzvaného štěpení jádra přinutí podfyzické síly, spoutané v látce, vystoupit na denní světlo — obojí s evolučně nepředvídatelnými následky. {{SE|244}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Verfahren_der_Unkrautsamenveraschung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Metoda spálení semen plevelů na popel ===<br /> <br /> Desetiletí předtím, než se výše zmíněné metody ničení plevelů přesměrováním jejich životních procesů staly celosvětovou praxí, Rudolf Steiner z výzkumu přírody kosmu a jeho spolupůsobení při tvorbě semen rozvinul metodu veraschování semen plevelů — «spalovací experiment». Je to metoda regulace plevelů, která působí proti klíčení semen. Doporučení zní: sbírat semena plevelů, veraschovat je — «nejlépe plamenem dřeva» — a získaný «pepř» rozptýlit po poli a zahradě. Tento postup vychází z poznání, že růst a jeho stupňování k reprodukci v tvorbě semen stojí v přímém vztahu k podslunečnímu planetárnímu působení Merkuru, Venuše, a především Měsíce. Měsíc odráží paprsky Slunce, planet a širšího kosmického periferie zpět k Zemi. Intenzita tohoto zpětného záření se řídí měsíčními fázemi a je největší při úplňku. Klíčivý a růstový impuls vzrůstajícího Měsíce směrem k úplňku je mnohonásobně experimentálně doložen. Semenné plevele vykazují zpravidla vysokou reprodukční sílu, která může například u heřmánku (Anthemis nobilis) dosahovat 10 000 – 20 000 semen na rostlinu, u pcháče rolního (Cirsium arvense) přibližně 4 500. Při mortalitě až 50 % se při slabém zaplevelení nalézá přece jen mezi 10 000 a 300 000 klíčivých semen plevelů na čtvereční metr, při silném zaplevelení až 30 000 na čtvereční metr. Panují-li v blízkosti povrchu půdy příznivé podmínky pro klíčení — půdní teplo (&gt; 9 °C) a půdní vlhkost —, stávají se měsíční síly aktivními a urychlují klíčení i růst. {{SE|245}}<br /> <br /> Veraschení semen se provádí v době klíčního klidu, ve stavu, kdy kosmično «jako forma rostliny žije v semeni». Prochází-li semeno ohněm, je plameny zcela pohlceno; zbývá pozemský podíl, popel. Oheň jako živel se na jedné straně smyslově zjevuje ve fenoménech tepla a světla. Druhá, působící vnitřní strana ohně je nadsmyslová. V lidském prožívání může toto nadsmyslové být zkušenostně dosažitelné jako zjev na duševní rovině — například tehdy, kdy duchovní impuls vzněcuje duši k ohni nadšení. Kdekoli oheň nastoupí, pohlcuje to, co se stalo fyzickým, a proměňuje to v popel. Z hlediska duchovně-působného svědčí popel o procesu läuterace, o takovém, který jsoucnu vštěpuje nové zárodky stávání se.<br /> <br /> Úkolem veraschení semen je nyní vytvořit v půdě podmínky, za nichž bude pro příslušný druh plevele potlačen klíčení stimulující účinek měsíčních sil. Popel, který vzniká zničením semene žilovým prvkem ohně, působí měsíčním silám v protisměru: «Jde nyní o to, aby půda byla ošetřena — protože Měsíc přece zastavit nelze — tak, aby se Země stala neschopnou přijímat měsíční účinky; a nejen Země se může stát neschopnou přijímat měsíční účinky, ale i rostliny, tyto plevele, mohou v jistém smyslu ošetřené půdě získat jakousi bázeň před tím, aby v ní rostly.» Toto poslední tvrzení nabízí myšlenku, že veraschení tak přemírou rozmnožovacích sil obdařených semen plevelů je z jejich uvěznění v pozemském reprodukčním cyklu jaksi osvobozuje, takže jejich výskyt se napříště drží v mezích.<br /> <br /> Porozumění duchovněvědným pokynům Rudolfa Steinera k veraschení plevelů vyžaduje neochabující poznávací úsilí a na něj navazující badatelskou smýšlení, která v bdělém obrácení dovnitř i navenek doprovází každý krok praktického uskutečňování. To tím spíše, že dosavadní snahy přinesly sice dílčí úspěchy, nikoli však ještě průrazné výsledky. Leží to především v následujícím:<br /> <br /> * Veraschení semen plevelů a účinek těchto popelů, jakož i popelů ze škodlivého hmyzu a kožek<br /> {{SE|246}}<br /> <br /> * reprodukčně silných zvířat způsobujících škody, jako je polní myš, musí být zcela zapojeno do provozní praxe a nepřetržitě pěstováno.<br /> * K tomu je zapotřebí spolupráce sociálního okolí podniků — lidí, kteří jsou ochotni a schopni prohlubovat duchovněvědné poznání, jež je základem metodiky veraschení, a cvičit je v trvalé praxi.<br /> * Mezitím propracované techniky mechanické regulace plevelů poněkud zatlačily výzkum a praxi veraschení semen do pozadí.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_mechanische_Unkrautregulierung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Mechanická regulace plevelů ===<br /> <br /> Zatímco herbicidy působí systémově-fyziologicky takříkajíc zevnitř — tedy přivádějí na scestí nadřazenou, budující funkci životního těla vůči fyzické organizaci —, působí mechanické postupy regulace unkrautového vzrůstu zvenčí. Pletím, stríglováním, bránováním a okopáváním jsou rostliny vytrhovány z kořenů, kosením odřezávány od kořenového trsu. Těmito opatřeními se nevystupuje z řádu zákonitosti vzniku a zániku. To platí i pro opalování plamenem, které zachycuje rychle klíčící a rostoucí plevele dříve, než klíčící osivo kulturní rostliny probije půdní škraloup a zazelená se.<br /> <br /> Každou kulturu článku osevního postupu doprovází zvláštní plevelná flóra. Její skladba je určována především stavem půdy, dobou výsevu, povětrnostními podmínkami, jakož i rychlejším nebo pomalejším růstem kultur, a tím i jejich stupněm pokryvnosti půdy.<br /> <br /> Mnohé druhy plevelů jsou indikátorové rostliny ve vztahu k půdní struktuře, např. stagnující vlhkost, zhutnění, zralost půdy, hospodaření s dusíkem a půdní acidita.&lt;ref&gt;Helmut Voitl, Elisabeth Guggenberger, Josef Willi: ''Das große Buch vom biologischen Land- und Gartenbau'', Wien 1992, 367 S.&lt;/ref&gt; Články osevního postupu lze z hlediska výskytu specifických plevelů a plevelných trav rozdělit do tří skupin: obilniny, okopaniny, víceleté pícniny. Zahradnické osevní postupy jsou v podstatě okopanino-postupy. {{SE|247}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Unkräuter_und_-gräser_in_den_Halmfrüchten&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Plevele a plevelné trávy v obilninách ====<br /> <br /> Doprovodná flóra ozimů se člení na podzimní a jarní klíčiče. Z plevelů a plevelných trav klíčících na podzim se stávají obtížnými ty, které jsou zimovzdorné, jako chundelka metlice (''Alopecurus myosuroides'') a psárka polní (''Apera spica venti''), jakož i plevele jako rmen (''Anthemis spec.''), rozrazil (''Veronica spec.'') atd. Pro svůj nízký stupeň pokryvnosti na podzim a v zimě je pšenice více ohrožena než žito a ječmen. Díky svému předozimnímu odnožování jsou tato dvě posledně jmenovaná ve svém růstu a pokryvnosti půdy o krok před travními plevely a plevely vůbec. Jen zřídka dovolí podzimní stav půdy zasáhnout regulačně stríglem nebo bránami. To lze dohnat jen omezeně na začátku jara. Okopávání s úzkými husopáterovými radličkami snese pouze pšenice — ta se odnožuje teprve na jaře —, nikoli žito a ječmen; ty již mají do značné míry vyvinuty své mělce rozběhlé korunové kořeny. K odvrácení jarních klíčičů v ozimech prokazují dobrých služeb strígl a lehké brány.<br /> <br /> Letní obiloviny, ječmen, pšenice a oves, vítají časný výsev; jsou proto — jako ostatně veškerá jarní osev — vystaveny zvýšenému tlaku plevelů. Jsou v konkurenci s plevely klíčícími již při nižších teplotách, jako je koukol polní (''Agrostemma githago''), vlčí mák (''Papaver rhoeas''), svízel (''Galium spec.''), rdesno (''Polygonum convolvolus'') a pozdějí ptačinec prostřední (''Stellaria media''), pěťour maloúborný (''Galinsoga parviflora'') a merlík (''Atriplex patula''), jakož i jako plevelná tráva oves hluchý (''Avena fatua''). Časové okno pro regulaci před výsevem je krátké, takže je nutné opakované výsevní zpracování stríglováním, lehkými bránami a okopáváním až do sloupkování. Zpracování před vzejitím umožňuje síťový strígl; po vzejití je třeba vyčkat s dalšími opatřeními do třetího listu.<br /> <br /> Se sloupkováním je zastíněním omezeno vegetativní rozvíjení semenných plevelů, nikoli však pcháčů a spolu sloupkujících plevelných trav. Pozdní klíčiče jako merlík (''Atriplex''), ohnice (''Raphanus''), lebeda (''Chenopodium'') a pěťour (''Galinsoga'') se přitom vyskytují méně.<br /> <br /> Protože semenné plevele a plevelné trávy rostoucí v obilí dosahují semenné zralosti před ním nebo zároveň s ním, jsou to ve srovnání s ozimy zejména letní obiloviny, které v rámci osevního postupu doplňují zásobu semen v půdě. Podmítka bezprostředně po sklizni musí {{SE|248}}<br /> <br /> zachovat jemně drobivé lůžko skývy, aby co největší část vypadaných semen mohla vzklíčit. Určitou starost při obilninách způsobuje neomezené rozrůstání kořenových plevelů a plevelných bylin jako pýr plazivý (''Agropyron repens'') a pcháč oset (''Cirsium arvense'') i šťovík s kůlovým kořenem. Po sklizni je nutné s nimi bojovat velmi pracně a časově náročně. Výborně se osvědčují plně podřezávající kypřiče s vlečkami, které vyhazují kořeny a kousky kořenů na povrch půdy k vyschnutí. Pcháč oset (''Cirsium arvense'') a šťovík tupolistý (''Rumex obtusifolius'') v porostu se velmi oslabují hlubokým vyřezáváním před kvetením.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Unkräuter_und_-gräser_in_den_Hackfrüchten&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Plevele a plevelné trávy v okopaninách ====<br /> <br /> Jak již název napovídá, okopaniny potřebují vedle dobrého provzdušnění skývy také intenzivní potlačování nárůstu plevelů a plevelných trav. Co do druhové rozmanitosti a konkurenčního tlaku je plevelný pokryv v rámci osevního postupu největší. Pozdějším výsevem okopanin oproti letním obilninám bývá zpravidla dost času předřadit výsevu jeden až tři průjezdy bránami, které vykořeňují brzy a středně brzy klíčící plevele a plevelné trávy. Kde to podmínky dovolují, například u řepy krmné (''Beta vulgaris''), zelí (''Brassica'') a dalších, lze přepichováním ze školky získat ještě více času a z pole vypudit i později klíčící plevele, jako pěťour maloúborný (''Galinsoga''), lebeda (''Atriplex''), merlík (''Chenopodium'') a jiné. Okopaniny mají zpravidla dlouhou mladost a dovolují proto pokračovat v mechanickém potlačování plevelů stříglováním, motyčkováním a hrázkováním až do zapojení řad. Podle potřeby je třeba řady ještě jednou projít ručně.<br /> <br /> V pěstování cukrové a krmné řepy a polní zeleniny jsou k dispozici vedle přepalování v předvzejítovém stadiu také propracované mechanické postupy, které ponechávají neošetřený jen nesmírně úzký pruh vrtných řad. Přes veškerou dobrou přípravu je však zbytkové ruční plení nezbytné. Tato práce patří k nemnohým, které zemědělci a zahradníkovi ještě zbyly, při nichž může vstoupit v přímý vztah k půdě a rostlinám hned ve dvojím smyslu: Na jedné straně je pracně a doslova rukama oddán činnosti, která jde tím snadněji a svižněji, čím více od sebe samého abstrahuje a obrací se s pozorným pohledem k rostlinám, jež mají být<br /> {{SE|249}}<br /> <br /> uvolněny, aby se mohly nerušeně rozvinout až k plnému utváření plodu. Toto obrácení působí dvojím způsobem: Je účelné — na to jedině je zaměřen stroj — a polárně k tomu probouzí duchovně zájem a duševně účinný vztah s ohledem na intimitu životního souznění rostliny a zeminy. Člověk si uvědomuje výzvu, neupadnout do prázdnoty pouhé rutiny, která práci přetěžuje. Plení plevelů může být vedle jiných takových činností cvičným polem, které buduje mosty a probouzí mravní vnímavost vůči věcem a bytostem přírody. Na druhé straně spočívá nazírající myšlení nad děním. Pozoruje se bohatství jevů — například jak se nejrůznější druhy bylin spolčují s jednou kulturou, kterou chceme pěstovat, jak jsou tyto různě utvářeny v kořeni, listu a květu a jak v pozemském zobrazení podávají zprávu o svém urobiázu, jenž bytuje v nadsmyslovém. Člověk rozpozná plevel nebo plevelnou trávu jako příslušníka určitého rodu a čeledi a uvědomí si, jak mnohé z nich mají významný léčivý účinek. Pozná, jak tento léčivý účinek je blízce příbuzný výživnému účinku postupně se rozvíjejícího plodu kulturní rostliny. Kvůli tomuto výživnému účinku musí do jisté míry ustoupit «zásoby léčivých bylin». To platí zvláště pro okopaniny plodící spíše ve vegetativní sféře. Tak připadá okopaninovému záhonu v rámci osevního postupu funkce čisticího záhonu pro následnou kulturu — zpravidla obilí — být. Zároveň je to ten, který nejvíce čerpá z půdní úrodnosti.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Unkräuter_und_-gräser_im_Futterpflanzenanbau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Plevele a plevelné trávy v pěstování krmných rostlin ====<br /> <br /> Hlavními krmivovými rostlinami jsou luskoviny, jetel a vojtěška v porostech s travami a — v menším podílu — dieteticky účinné byliny, jako je jitrocel kopinatý (''Plantago lanceolata''), bedrník (''Pimpinella agna''), čekanka (''Cichorium lupulina''), vojtěška žlutá (''Medicago lupulina''), štírovník (''Lotus corniculatus'') a komonice (''Melilotus'' spp.). Takovýto porost stojí v osevním postupu zpravidla dvě užitková léta. Tím zabírá dvě články osevního postupu. První seč se provádí dostatečně brzy, aby druhý obrůst v jinak květensky chudém vrcholném létě přišel k rozkvětu a nabídl létajícímu hmyzu bohaté nektarové zdroje. Další nektarové zdroje poskytují kvetoucí pásy na dílcích obilovin a okopanin. {{SE|250}}<br /> <br /> V hustě zapojených, plně vzrostlých dvouletých krmných porostech nemají jednoletá semenná plevele žádnou vývojovou možnost — naproti tomu v mezerovitých porostech ano. Při vícenásobné seči ani taková nejsou nebezpečná. Polní pícninářství je především osvědčeným prostředkem, jak se vypořádat s jinak těžko zvládnutelnými trvalými problémovými plevely, jako jsou pcháč oset (''Cirsium arvense'') a šťovík kadeřavý (''Rumex crispus''). Pcháč oset je oslaben již první sečí, ještě více pak druhou nebo dokonce třetí. Po takovémto dvouletém využití se daří udržet pole pro následnou plodinu — zpravidla ozimé obilí — do značné míry bez pcháče. U šťovíku, jenž je sice každou sečí oslazen, pak však rychle vyráží do semene, se omezená produkce semen obvykle nedá zcela vyloučit. Co se týče pýru plazivého (''Agropyron repens''), vícenásobný seč oslabuje výhonnou sílu oddenků, a tím i jejich další šíření.<br /> <br /> V rámci osevního postupu se s luskovinami bohatým polním pícninářstvím a meziplodinami odehrává jakýsi ekologický zázrak. Vrací půdě ztracenou úrodnost, vytváří harmonii v živém, přivádí zpět divokou faunu do krajiny a poskytuje ovcím i skotu v létě i v zimě vynikající krmivo a na podzim orební pastvinu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge,_Krankheiten_und_Schädlingsbefall&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Střídání plodin, choroby a škůdci ===<br /> <br /> Otázka zní, zda vůbec mohou rostliny onemocnět v tomtéž smyslu jako zvíře a člověk. Směr k odpovědi se otvírá, sledujeme-li zástavbu bytostných článků v přírodních říších a u člověka: Minerál je jednoartikulovaný, obdařen fyzickým tělem; ke dvouartikulovanosti rostliny s fyzickým tělem a éteriickým tělem přibývá u zvířete jako třetí článek astrální tělo a u člověka jako čtvrtý já-organizace. Příčinou onemocnění je astrální tělo.&lt;ref&gt;Viz např. Rudolf Steiner: ''Meditative Betrachtungen und Anleitungen zur Vertiefung der Heilkunst'', GA 316, Dornach 2003, Vortrag vom 3. Januar 1924, S. 33 f.&lt;/ref&gt; Takové se však v rostlině nevtěluje. Její duševní tělo zůstává v nadsmyslovém; vysílá své síly z periferie do prostoru a času, dotýká se rostlin jen zvenčí a vytváří si svůj odraz v jejich podobě. V čistotě éterické organizace rostliny se spojuje s látkami země, oživuje je a komponuje je do své fyzické organizace. V tomto spojení se stává ve svých formách smyslově viditelnou {{SE|251}}<br /> <br /> podobou. V těchto svých étericky živých formotvorných procesech je rostlina od základu zdravá; je nositelkou všech léčivých sil; svou vlastní organizací bildekräfte vlastně onemocnět nemůže. Co modifikuje její fenomenální obraz jako čistý obraz jejího typu, co ho dokonce deformuje nebo zcela ničí, jsou vlivy zvenčí. Dnes je zahrnujeme pod neurčitý pojem vlivy prostředí. Jakmile tyto sklouznou do extrémů, ztrácí se harmonie vztahu kosmických k pozemským účinkům; vznikají nerovnováhy. Ty mohou nastat přirozeně skrze požáry, bouře, záplavy a zemětřesení, nebo stále více skrze egoistická jednání člověka, nároky na vlastnictví a moc, rigorózní vykořisťování atd. Vlivy skrze člověka se projevují v oteplování Země, klimatické změně, znečištění Země, moří a stratosféry. Elektrosmog ze všech stran obaluje rostliny a odřezává je od kosmických účinků. V pěstování kulturních rostlin je toto extrémní ovlivňování ještě stupňováno technologiemi všeho druhu odcizenými životu, jako je excesivní hnojení dusíkatými solemi syntetizovanými ze vzduchu, hydroponika (pěstování v roztocích živných solí), pesticidy, herbicidy atd. Rostliny jsou zahaleny cizími látkami a zářeními, která oslabují jejich éterickou organizaci. Ta již není plně schopna budovat či udržovat svou fyzickou tělesnou organizaci v souladu s druhovým určením. Fyziologickým důsledkem je, že rostliny obsahují více vody (zvětšené buňky a mezibuněčné prostory) a v ní rozpuštěných solí, než jsou schopny zpracovat do stavby svých tvarově utvářecích pletiv. To celkově přivolává na scénu široké spektrum rostlinných a živočišných organismů — bakterie, houby, roztoče, hmyz — kteří v přírodním hospodářství na správném místě a ve správný čas konají užitečné služby, na místě nesprávném, v čas nesprávný se však jednostranně závratně množí a stávají se škodlivými organismy. Zvláštní případ v tomto kánonu tvoří virózya. Viry tvoří jakýsi druh pod-přírody rostlinné říše, jako radioaktivita takovou tvoří v říši minerální. Viry nemají vlastní metabolismus. Zapojují se do metabolismu živých organismů — od bakterií výše — a mohou se vyvíjet a množit jen skrze tento. Zatímco vše živé se projevuje v rytmech, virus se chová arytmicky. Zejména viry způsobují v říši kulturních rostlin stále rychleji probíhající odrůdový úpadek.<br /> <br /> Parazitární bakteriální a houbová onemocnění jsou výrazem přebytku silových účinků Měsíce, které jsou v půdě zprostředkovány {{SE|252}}<br /> <br /> prostřednictvím vody a vytvářejí tak jakési «měsíční životonosné dění». Za vyrovnaných povětrnostních podmínek toto dění v rostlinách působí až do tvorby semen.&lt;ref&gt;Vgl. Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S.166/67.&lt;/ref&gt; Pokud však Měsíc působí příliš silně — například v mírné zimě s vlhkem přetahujícím se do jara, a ještě k tomu zesílen přiváděním snadno rozpustných živných solí — stoupá houbový tlak. Přebytečný měsíční život vstupuje jaksi do soutěže s těmi silami, které z kosmu přes křemen, vápenec a jíl proudí formotvorně do rostlin. Ty se oslabují. Dochází k jakémusi předčasnému zplodování v oblasti vegetativní, ve sféře listů. Nad úrovní půdy — v jejímž nitru je přece pravá domovina celého onoho vojska bakterií a hub — vytváří se nahoře ve výhonkové oblasti druhá půdní úroveň pro parazity a houby. Pod tíhou přehnaných měsíčních sil podléhá rostlina rozkladu právě tímtéž říšemi nižších živých tvorů, jež jí ve tmě půdy konají užitečné služby.<br /> <br /> Nebezpečí příliš silného měsíčního působení lze předejít těmito opatřeními:<br /> <br /> * Hnojením podporujícím zdraví rostlin (posilováním jejich éterické organizace) — viz kap. «O podstatě hnojení», s. 259 nn.<br /> * Budováním půdy zemsky aktivní, bohaté na formy trvalého humusu (jílo-humus).<br /> * Opakovanými postřiky přesličkovým čajem v průběhu roku (křemenné působení).<br /> * Zachováváním a péčí o vlhké biotopy a rovněž o trvalé travní porosty v blízkosti odvodňovacích příkopů nebo spodní vody. To jsou přirozená stanoviště, na nichž mohou měsíční síly — uzdravujíce celek hofského organismu — se «vyžít» v rozvíjení bohatého houbového a bakteriálního života.<br /> <br /> Zpracování půdy pomáhá rostlině v prvním kroku k druhově přiměřené konfiguraci formativních sil jejího životního těla. Dalšího posílení se jí dostává správným zařazením v osevním postupu; nejvyššího stupňování zdravého růstu a tvorby i zrání plodů pak dosahuje hnojením (srov. kap. «O podstatě hnojení», s. 259 nn.). Pro utváření osevního postupu přicházejí v úvahu tři hlavní hlediska: snášenlivost s předplodinou téhož druhu, předplodinový účinek a udržování vysoké humusové dynamiky. V případě opakovaného pěstování téhož druhu jsou kultury množené vegetativně snášenlivé v podstatně vyšší míře než {{SE|253}}<br /> <br /> při generativním rozmnožování; leda že rodičovská generace je nosičem viru — to je hlavní problém při doosívání brambor, rozmnožování ovocných dřevin atd. Sama příroda demonstruje vysokou snášenlivost vegetativního rozmnožování, například pýr plazivý (*Agropyron repens*), kopřiva dvoudomá (*Urtica dioica*), pcháč rolní (*Cirsium arvense*), opletník plotní (*Polygonum convolvulus*), přeslička rolní (*Equisetum arvense*) atd.<br /> <br /> Při generativním doosívání pevných odrůd je v různé míře pravidlem degradace odrůdy. V základě nesnášenlivosti s týmž druhem leží jednostranné rozmnožování škodlivých organismů — bakterií, hub, hmyzu a jiné půdní fauny — jakož i patogenní kořenové výlučky samotných kulturních rostlin (*alelopatie*). Škodlivým organismům lze čelit následujícím způsobem:<br /> <br /> Veškerými opatřeními, která posilují konstituci, tedy organizaci bildekräfte rostliny. Patří k nim hofeigene produkce osiva prostřednictvím cíleného doosívání: «Wenn man [mit der Aussaat; Einfügung des Verfassers] nahe an den Wintermonaten ist, dann wird man eine starke Reproduktionsfähigkeit, wenn man weiter von den Wintermonaten ist, eine starke Nahrhaftigkeit in den Getreidepflanzen bewirken.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 109.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Dodržování doby výsevu podle kosmických rytmů, zejména synodického čili lunárního fázového cyklu.<br /> <br /> * Aktivní, úrodná půda, která každý druh jednostranných vlivů zvenčí rychle stráví a pro rostliny zneškodní.<br /> * Prostorový odstup od loňské kultury téhož druhu (např. zelí vzhledem ke kýlnatosti brukvovitých [*Plasmodiophora brassicae*], brambory vzhledem k napadení mandelinkou) a rovněž časový odstup, který podle míry snášenlivosti s týmž druhem činí tři až šest let.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Halmfrüchte&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Choroby obilnin podmíněné střídáním plodin ====<br /> <br /> Každý zpětný výsev přináší snížené výnosy nahromaděním specifických původců chorob. Snášenlivost s týmž druhem je tedy omezená — nejméně omezená u žita. Díky své nenáročnosti stojí oves a žito po ozimé ječmeni a pšenici jako abtragendes Früchte. Oves přitom platí za zdravicí plodinu. Předplodinová hodnota je nízká; v celkovém pohledu na osevní postup se však obiloviny starají o vyrovnanou humusovou bilanci. Přitom tvorba kořenů u pšenice a ječmene je podstatně slabší {{SE|254}}<br /> <br /> než u žita a ovsa. Prvně jmenované jsou středně silnými konzumenty humusu, a proto kladou vysoké nároky na předplodinu — dobře hnojené okopaniny. Pšenice je s ječmenem jako předplodinou nesnášenlivá. V tomto případě, jakož i vůbec při obilninami bohatých osevních postupech (&gt;50 %) a špatně rozložených slámových masách, nastupují patní choroby, plísňová onemocnění báze stébla pšenice — černonožkovitost (*Ophilus graminis*) nebo lom stébel (*Cercosporella herpotrichoides*). Pravidelné střídání hlíznaté a stébelnaté plodiny zde zjednává nápravu. Zvláštní postavení mezi travinami zaujímá kukuřice, snášenlivá sama se sebou ve vysoké míře. Houbové infekce se mohou u pšenice a ječmene, méně u ovsa a ještě méně u žita, vyskytnout na celém výhonku až do klasu. U pšenice jsou to především v oblasti listu rzi (*Puccinia*) — žlutá, hnědá a černá rez — a snětě (*Tilletia*), v klasu (*Helminthosporium gramineum*) trpasličí a páchnoucí sněť; u ječmene pruhovaná nemoc (*Ustilago avenae*) a padlí (*Erysiphe graminis*), v klasu ječná sněť volná; u ovsa sněť ovesná volná; u žita v oblasti listů sněžná plíseň (*Fusarium nivale*), v klasech námel (*Claviceps purpurea*). Kukuřice se bez problémů začleňuje do obilninami bohatých osevních postupů; patním chorobám vzdoruje.<br /> <br /> Poškození podmíněná osevním postupem způsobená hmyzem — jako napadení moucí osičkovou (*Oscinis frit*) nebo háďátky (*Ditylenchus dipsaci*) u žita, bejlomorkou nebo moucí česnekovou (*Hylemya correlata*) a dalšími u pšenice, moucí osičkovou (*Oscinis frit*) a třásněnkami (*Thrips lini*), hlísticemi u ovsa, moucí ječnou (*Chlorops taeniopus*) u ječmene a pšenice — padají vůči houbovým nákazám méně na váhu. Naproti tomu v pěstování kukuřice způsobuje zavíječ kukuřičný (*Pyrausta nubilalis*) převažující škody.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Hackfrüchte&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Choroby okopanin podmíněné osevním postupem ====<br /> <br /> Rozmanité druhy okopanin v polním a zahradním hospodářství mají každý své vlastní vzorce napadení a poškození. Zpravidla jsou samy se sebou nesnášenlivé a musejí být proto v osevním postupu vhodně odděleny. Jistou výjimku tvoří brambor. Vegetativní množení hlízami z něj činí nejsnášenlivější ze všech kulturních rostlin. V horských polohách může být pěstován zpětně po desetiletí. V teplo-vlhkých polohách nastupují nejrůznější virózy — přenášené mšicí broskvoňovou (*Myzodes persicae*) a dále šířené poraněními hlíz —, dále houbové infekce, jako mimo jiné obávaná plíseň bramborová (*Phytophtora infestans*), jakož i živočišný výskyt jako mandelinka bramborová (*Leptinotarsa decemlineata*), jež — {{SE|255}}<br /> <br /> Ertragsbildung již v prvním roce pěstování výrazně snižuje. Následný pěstování není proto zpravidla možný. V osevním postupu by měl být dodržen odstup čtyř let. Předplodinové vlastnosti brambor jsou pro všechny obilniny a okopaniny vynikající.<br /> <br /> Cukrovka a řepné plodiny (cukrová řepa, krmná řepa, červená řepa) jsou kvůli napadení háďátky v kořenové oblasti jen málo samosnesitelné. Háďátka (stonkové háďátko [''Ditylenchus dipsaci'']) patří k hlavním původcům chorob z osevního postupu. Jsou mnohorasová, napadají téměř všechny kulturní rostliny i mnohé plevele, jsou dlouhověká — proto musí být v osevním postupu dodržen odstup čtyř až šesti let do návratu některého druhu řepné plodiny. Betarůby vykazují široké spektrum škodlivých činitelů: virová onemocnění (mimo jiné žloutenková choroba [''Beta-Virus 4'']), houby (mimo jiné kořenová spála, různé houby), dále háďátka, mšice (''Phytophagus''), řepná moucha (''Pegomya hyoscyami''), atómárka šedá (''Atomaria linearis'') a další. Napadení je dílem podmíněno odrůdou a počasím, z největší části je však důsledkem nedostatečné půdní hygieny a příliš úzkého postavení v osevním postupu.<br /> <br /> Vhodné předplodiny pro cukrovku a řepné plodiny jsou zejména brambory a dusík vázající luskoviny, jakož i při dobré vlastní organické hnojení statku všechny druhy obilnin. Následné plodiny jsou zpravidla ozimé nebo jarní formy pšenice a ječmene.<br /> <br /> Brukvovité rostliny (''Kruzifery''), mezi nimi všechny druhy zelí, řepka a zástupci meziplodin — jako řepkové odnože, hořčice bílá (''Sinapis alba''), olejný ředkev (''Raphanus sativus var. oleiformis'') a další — obohacují osevní postup nesmírně. Přehojný kvet řepky (''Brassica napus'') a brukvovitých přicházejících do kvetu, meziplodin i — neúmyslně — plevelů hořčice a ohnice rolní (''Raphanus raphanistrum'') je zdrojem nektaru, který přitahuje množství létajícího hmyzu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Futterpflanzen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Choroby krmných rostlin podmíněné osevním postupem ====<br /> <br /> Brukvovité rostliny zároveň přitahují velké množství žravého hmyzu — v čele blecháče (druhy ''Phyllotreta''), kapustová moucha (''Chortophila brassicae''), blýskáček řepkový (''Meligethes aeneus'') a další. Stejně škodlivé je i množství houbových chorob, v první řadě nádorovitost košťálovin (''Plasmodiophora brassicae''), která jako typická choroba osevního postupu z velké míry určuje nesnášenlivost košťálovin, řepky atd., ale i brukvovitých plevelů navzájem. Dále je řepka hostitelskou rostlinou mnoha {{SE|256}}<br /> <br /> Nematodových druhů, které v následných plodinách páchají škody. Řepka potřebuje brzy vyklízející předplodiny jako ozimý ječmen a žito. Za sebou zanechává pro následnou plodinu vynikajícím způsobem strukturovanou, zralou, relativně bezplevelnou půdu. Z uvedených důvodů je stejně jako u košťálovin nutná přestávka v pěstování tři až čtyři roky. Při zařazení intenzivního zeleného hnojení brukvovitými do osevního postupu je třeba zvolit ještě delší odstupy.<br /> <br /> Ústřední místo v osevním postupu zaujímají vedle tržních plodin pícniny jetel (''Trifolium'') a vojtěška (''Medicago'') s přídavkem směsi pícních trav a bylinek. Jetel a vojtěška jednak jako hlubokokořenící rostliny přímou cestou — vázáním dusíku, zpřístupňováním minerálů a bohatstvím kořenové hmoty — oživují celý objem půdního profilu, a to tím více při víceletém, bujném porostu, jednak patří na rostlinné rovině nepřímo k největším podporovatelům trvalé úrodnosti půd. Děje se tak prostřednictvím pícních mas, které jsou přeměněny a zušlechtěny přežvykováním a jako hnojivo se vracejí na půdu. Pěstování pícních luskovin je doplněno zrninkovými luskovinami, mimo jiné bobem obecným (''Vicia faba''), lupinou (''Lupinus'') a hrachem setým (''Pisum sativum''). V osevním postupu stojí buď v čisté kultuře, nebo ve směsné kultuře s ovsem, přednostně před okopaninovými plodinami. Priorita jetele a vojtěšky v osevním postupu klade hranice pěstování zrninkových luskovin. Důvodem je kyjatka jetelová (''Sithonia lineata''), která dokáže pícní luskoviny v raném mládí značně poškodit. Klíčovým problémem červeného jetele — méně pěstování vojtěšky — je sklerotinia jetelová (''Sclerotinia trifolium''). Je to typická choroba osevního postupu. Černé sklerotie (plodnice houby) lpí na kořenovém krčku, ničí cévní svazky a jetelová rostlina uvadá na přelomu jara ze dne na den. Trvalé formy houby se mohou v půdě udržet až osm let. Návrat červeného jetele, a rovněž vojtěšky, by proto měl nastávat nejdříve každých pět až šest let. Při nejméně dvouletém pěstování je problém pcháče pro následnou plodinu vyřešen a rovněž stav nematodů se výrazně snížil.<br /> <br /> Dalšími listovými plodinami, které zpravidla tvoří součást biologicko-dynamických osevních postupů, jsou krmná řepa (''Beta vulgaris var. alba'') jako dietetikum při krmení dojnic a dále mrkev (''Daucus carota'') a lnička setá (''Linum usitatissimum'') při odchovu telat. Tyto plodiny, jakož i pěstování zeleniny a léčivých bylin pro zdraví zvířat jsou zčásti pěstovány zahradnicky, zčásti polním způsobem začleněny do okopaninovýchplodin. {{SE|257}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Fruchtfolge_in_Beziehung_zur_Düngung,_Humusbilanz_und_Pflugbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Osevní postup ve vztahu k hnojení, humusové bilanci a obdělávání pluhem ===<br /> <br /> Osevním postupem si biologicko-dynamický podnik vytváří pěstební rámec, který garantuje dauerfruchtbarkeit odpovídající stanovištním podmínkám. Tento prostorově-časový rámec předkládá téma, jež lze podle počasí a potřeb krmení i trhu různě variovat. Toto téma musí jako živý ideový celek žít ve vědomí hofgemeinschaft a být rok co rok soustavně vtisknuto hospodářskému organismu. Každý rok znovu se tento obraz osevního postupu stává v utváření přírodního dění viditelným uměleckým dílem. V následujícím příkladu (Dottenfelderhof) je představen dvanáctipólový osevní postup, který se člení do dvou šestipólových, v nichž je opět rozpoznatelný původní princip trojpólového hospodaření:<br /> <br /> {| class=&quot;wikitable&quot;<br /> !&lt;small&gt;Rok&lt;/small&gt;<br /> ! &lt;small&gt;Osevní postup&lt;/small&gt;<br /> !<br /> !&lt;small&gt;Meziplodina&lt;/small&gt;<br /> !&lt;small&gt;Hnojení&lt;/small&gt;<br /> !&lt;small&gt;Humusová bilance&lt;/small&gt;<br /> !&lt;small&gt;Podzimní orba&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;1&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Vojtěška – tráva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;100–200 dt kompostu&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;+&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;2&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Vojtěška – tráva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;Tvorba trvalého humusu&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;+&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;3&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Oz. pšenice – ječmen&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;Brukvovité&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || <br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;4&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Oz. žito&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;Luskoviny aj.&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || <br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;5&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Okopaniny: brambory, polní&lt;/small&gt;<br /> &lt;small&gt;zelenina, krmná řepa aj.&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;300 dt chlévského hnoje z hlubokého ustájení&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;zčásti brukvovité&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || &lt;small&gt;+~&lt;/small&gt;<br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;6&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Oves, špalda&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;Podsev jetele&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;7&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Jetelotráva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;100–200 dt kompostu&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;+&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;8&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Jetelotráva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;Tvorba trvalého humusu&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;+&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;9&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Oz. pšenice –&lt;/small&gt; <br /> &lt;small&gt;rozmnožování osiva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;Brukvovité&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || <br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;10&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Žito&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;Luskoviny aj.&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || <br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;11&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Okopaniny: jako pod 5&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;300 dt chlévského hnoje z hlubokého ustájení&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;zčásti brukvovité&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || &lt;small&gt;+~&lt;/small&gt;<br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;12&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Oves, špalda,&lt;/small&gt; <br /> &lt;small&gt;rozmnožování osiva&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt; <br /> || &lt;small&gt;Podsev vojtěšky&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> | colspan=&quot;7&quot; |&lt;small&gt;BL = listová plodina; H = stébelnatá plodina; + = přírůstek humusu; ~ = udržování humusu; - = úbytek humusu; pf = orat&lt;/small&gt;<br /> |}<br /> <br /> Podíl listových plodin odpovídá s 50 % systému střídavého hospodaření. Meziplodiny však posunují poměr {{SE|258}}<br /> <br /> ke stonkovým. Hluboko kořenící kultury s největší kořenovou hmotou – vojtěška, za ní jetel – převažují nad podílem převážně mělce kořenících okopanin s malou kořenovou hmotou. Prostřední polohu v obojím ohledu zaujímají stébelnaté plodiny. Bez přihlédnutí k příspěvku meziplodin a organického hnojení lze humusovou bilanci v průběhu dvanácti let hodnotit jako mírně pozitivní. Zpracování půdy, především na jaře a na podzim, ji ovlivňuje negativně. Přerušení tohoto zpracování po čtvrtinu dvanácti let polním pícninářstvím zmírňuje ztráty humusu – právě tak jako mírné hloubkové zpracování na podzim a v předzimu pluhem, kypřičem, diskovým pluhem a podobně. Vyrovnání ztrát, nebo přímo postupné usazování na trvale vyšší úroveň obsahů humusu, je pak úkolem humus poskytujících meziplodin, především však hnojení chlévským hnojem a komposty. {{SE|259}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Dritte_Säule:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''Třetí pilíř:''' ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vom_Wesen_der_Düngung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === O podstatě hnojení ===<br /> <br /> Co hnojení vlastně znamená, to je záhadná otázka. Ze stanoviska obvyklé agronomické vědy se zdá, že tuto otázku dál klást nestojí za námahu; zdá se, že je jednou provždy rozluštěna. V tomto smyslu hnojení znamená: přivádět systému půda a rostlina – za účelem harmonicky vyváženého hospodaření s živinami – látky uvažované a vypočítávané v izolované formě jednotlivých chemických prvků, které dávají očekávat maximální výnosy, přibližně až po vyčerpání genetického potenciálu odpovídajícím způsobem šlechtěných odrůd kulturních rostlin.<br /> <br /> Tento bodový způsob myšlení v kategoriích vnějších příčinných a účinkových vztahů stojí polárně naproti výpovědi duchovněvědního výzkumu, který «tajemství hnojení» označuje jako «mimořádně skutečná tajemství».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 11.&lt;/ref&gt; «Zajisté, hnojení se provádí instinktivně z tradice starých dob. Ale podstatě hnojení dnes vlastně nikdo nerozumí», «kromě těch, kteří to mohou vědět z duchovního»..&lt;ref&gt;Ebd., S. 20.&lt;/ref&gt; Následující tři kapitoly jsou pokusem vytvořit základy porozumění pro toto radikální tvrzení. V dalších výkladech k stupňům hnojení se může tajemství podstaty hnojení stát zjevnějším.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_Stoff-_und_Kräftefrage&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K otázce látky a sil ===<br /> <br /> Provozovat zemědělství znamená pohybovat velkými masami látek, převážně z organické přírody: oživenou půdou při každém pracovním úkonu, pracovními postupy při sklizni zelené píce, sena a slámy atd., jakož i jejich uskladněním a každodenním předkládáním ke krmnému žlabu, stlaním ve stáji, vyklízením a skladováním chlévské mrvy a močůvky, jakož i jejich rozvozem na pole a louky, několikanásobnou aplikací postřikových preparátů na celý katastr hospodářství, sklizňovými hmotami obilí a okopanin, jejich uskladněním a konečně přípravou veškeré sklizně, která opouští hospodářství jako potraviny. {{SE|260}}<br /> <br /> Zemědělství je dopravní živnost proti své vůli. To je jedna stránka, druhou stránkou je, že se jedná o proces zasazený do rytmů běhu roku a pokračující i nad jejich rámec. To platí především pro hnojení. Hnojiva vyprodukovaná v podniku jsou sama výsledkem životních procesů a zároveň příčinou jejich udržení a stupňování.<br /> <br /> Co jsou to za látky, které se tu v různých formách projevů pohybují sem a tam? Co je to látka? Látky se projevují ve čtyřech klasických živlech: ve skupenstvích pevném (země), kapalném (voda), plynném (vzduch). K živlu tepla přírodověda dosud nenašla pojmový přístup, který by jej charakterizoval jako svébytný čtvrtý z klasických živlů. Dodnes platí metodický princip rozkladu jevů, který sahá až k zakladateli experimentální fyziky Francisi Baconovi (1561–1626). Tato metoda, hledat za jevy v materiálních procesech kauzální princip bytí, dodnes ovládá běžný vědecký provoz.<br /> <br /> Za subjektivně vnímaným jevem se hledá objekt, materiální předmětnost. Ta se nenachází v teple samotném, nýbrž sekundárně v teplotních stavech, které se měřitelně projevují na živlech pevném, kapalném a plynném. Teplo by bez tohoto vztahu ke třem živlům či skupenstvím zůstalo nepostřehnutelné. Pro Francise Bacona, který se právními prostředky učinil soudcem nad teplem, to byl zřejmě důvod, proč teplu upřít svébytnou existenci jakožto živlu. Dodnes zůstává nehmotnost tepla, jeho bytostná podstata, pojmově v temnotě. Neztělesňuje žádné vlastní skupenství. V novější době mají badatelé tendenci označovat energeticky bohatý, vysoce zředěný stav plazmatu za čtvrté skupenství. Ale i v této vysoce komplexní souvislosti jevů se teplo projevuje v podobě vázané na hmotu. Jeho čistá podstata jakožto tepelného živlu se ve vnímání stává fenoménem tepelného vjemu v odstupňování od studeného po horké, zprostředkovaného živly země, vody a vzduchu. Dále se jeho čistá nehmotná podstata projevuje ve vlastnosti převádět svou přítomností a nepřítomností elementární či agregátní stavy jeden v druhý.<br /> <br /> Otázka po podstatě látky, která se od 17. století postupně stala ústřední poznávací otázkou v přírodních vědách, se zdá být fyzikou a chemií v zásadě vyjasněna. Rozložíme-li analytickými metodami organické či anorganické látky – pomineme-li {{SE|261}}<br /> <br /> ty, které se od přírody nacházejí v elementárním stavu, jako zlato, stříbro aj. –, vyjde najevo soubor fyzikálně-chemických prvků, které se rozlišují podle svých vlastností. Představujeme si, že jsou tvořeny atomy (atom = nedělitelný).<br /> <br /> V 19. a 20. století byl i produkt rozkladu, prvek jako „nedělitelný atom“, rozložen na své elementární částice. Tím ztratil kvalitativní charakter vlastností chemických prvků na významu pro poznání podstaty látek. Tímto krokem byl překročen práh od přírody k „podpřírodě“&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Leitsätze'', GA 26, «Von der Natur zur Unternatur», Dornach 1998, S. 255 ff.&lt;/ref&gt; a vstoupilo se do subatomární oblasti elementárních částic (kvant). V ní se ztrácí smyslový svět a nastupuje jiný, svět měřitelných energetických účinků.<br /> <br /> Ty se liší od vyzařujících silových účinků kosmu, které pozemský svět látek pozvedají ke konstituci vyšších stupňů bytí života rostlinného světa, duševna světa zvířat a duchovna člověka. Naproti tomu se pozemské látky jeví jako vyzařující,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst nach geisteswissenschaftlichen Erkenntnissen'', GA27, Dornach 1991, S. 20).&lt;/ref&gt; jako zhuštěné silové útvary, jakoby procesy, které dospěly ke svému konci a v tomto stavu jsou spoutány.<br /> <br /> V atomech se spatřovala tělesa vyplňující prostor, hmota, která měla být jedinou příčinou veškerého vyššího bytí na Zemi. Tento názor vytvořil pro světonázor materialismu racionální, zdánlivě nevyvratitelný základ. Hmota, tak zní názor, je kontinuum, které bylo na počátku a bude na konci. Všechno bytí, které vzniklo mezi tímto počátkem (velký třesk) a tímto koncem (''konečná entropie'', tepelná smrt) a ještě existuje, se odvozuje z tohoto materiálního prazákladu, a tak i člověk, který si to vše jako materiální objekt takto myslí. V popření svého já jako duševně cítící, duchovně usilující a v lásce chtějící bytosti povýšil tuto teorii na axiom. Materialismus je kvůli svému zdánlivě jistému základu, rozluštění tajemství hmoty a z něj vzešlé technologii, nejméně reflektovaným světonázorem. Zahaluje pohled na člověka, který s nasazením nejvyšší síly rozumu konstruuje svět, v němž se jako ne-Já ztrácí v nicotě. „Rozum se vzdaluje od skutečnosti, rozumnost nás k ní {{SE|262}}<br /> <br /> opět přivádí.“ &lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Einleitungen zu Goethes Naturwissenschaftlichen Schriften'', Kap. X. «Wissen und Handeln im Lichte der Goetheschen Denkweise», GA 1, Dornach 1987, S. 171.&lt;/ref&gt;Světový obraz materialismu zažil jistý otřes poznatky kvantové fyziky, která dokazuje, že hmotu nelze diferencovat na součet atomárních částeček hmoty, nýbrž na energetická kvanta účinku. Kdo je ale jejich původcem? Zde se klade otázka po duchu, po světě bytostí tvořících z nadsmyslna. „Rozum nás vzdaluje od skutečnosti, rozumnost nás k ní opět přivádí.“<br /> <br /> Zaměří-li člověk veškerou sílu rozumnosti na sebe jako na myslící bytost, nalezne v sobě samém prostředky a cesty, které ho vyvedou ze statiky materialistického světového obrazu. Probouzí se k vědomí, že on sám je z duchovních prapočátků povolán být nositelem vývoje a stále více se jím stávat; že v sobě díky svým duševním silám myšlení, cítění a chtění může rozvíjet vyšší duševní poznávací orgány a s jejich pomocí se školit k vyšším náhledům. Ty mu umožňují, aby ve svobodném sebeurčení vzal svou budoucnost i budoucnost svého spolutvoření do vlastních rukou. Náznaky tohoto druhu se tu a tam objevují. Avšak: Otázka po podstatě látky ve všech jejích formách projevu, v neživé přírodě, v životě rostlin, v oduševnělosti zvířat a v duchovní či Já-organizaci člověka, se v tomto smyslu dosud neklade.<br /> <br /> Abychom získali vhled do tohoto komplexu otázek, je třeba si uvědomit: „Smyslově vnímatelný obraz světa je součtem metamorfujících se obsahů vnímání bez jakékoli hmoty, která by ležela v jeho základu.“&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Einleitungen zu Goethes Naturwissenschaftlichen Schriften'', Kap XVI. «Goethe als Denker und Forscher», GA 1, Dornach 1987, S. 274.&lt;/ref&gt; Vnímání, která činíme na smyslově vnímatelném předmětu, podněcují myšlení k tvorbě pojmů, které se snaží postihnout vlastnosti tohoto předmětu. Tak se charakterizují látkové prvky periodické soustavy vždy specifickými vlastnostmi, které jsou výrazem něčeho, co se nestává jevem, tedy nepřísluší vzniku a zániku v čase a prostoru. Hmota je však chápána jako kontinuum, jako to, co přetrvává v čase a prostoru, aniž by sama byla smyslově vnímatelným jevem a aniž by podléhala budujícím a ničivým silám, které v čase a prostoru působí. To, co se projevuje, jsou pojmově postižitelné vlastnosti. Jsou to projekce něčeho nad-časoprostorového, nadsmyslového, podstaty té či oné látky. Konstituují se {{SE|263}}<br /> <br /> ve vědomí člověka skrze vnímání a pojem v součet vlastností. Jejich vymezení a přiřazení k té či oné látce je předmětem výzkumu fyziky. Jejich konstelace je taková, že každý látkový prvek má specifickou afinitu k jiným látkám. Mohou spolu reagovat. Pokud k tomu dojde, výchozí látky zmizí z dohledu a, jakoby syntézou, vznikne nová látka s překvapivě novými vlastnostmi. Začátek a konec jsou spolu spojeny diskontinuálním děním. Například vodík (H) a kyslík (O) jsou plyny. Jejich vzájemná afinita je tak obrovská, že spolu reagují explozivně. Zmizí a objeví se voda, látka s nejbohatšími vlastnostmi, základ veškerého života. Dochází ke skoku z méně zhuštěného do více zhuštěného skupenství. Pokud je voda podrobena elektrolýze za vynaložení energie, objeví se opět výchozí prvky jako plyny. Při přechodu z plynného do kapalného stavu, jakož i při každé reakci mezi látkami, vstupuje do hry faktor času. Probíhá proces. Toto procesuální dění ve světě látek je především předmětem chemie. Lze jej empiricky sledovat v reaktivních doprovodných jevech, ale jako takové se vymyká vnímatelnosti. V chemickém procesu působí síly, které jsou dány podstatou látky a jejími vlastnostmi. Síly, které jsou v procesu v pohybu, setrvávají před začátkem a na konci reakce ve stavu klidu, ztuhnutí do formy. Ve formě se látka stává smyslově vnímatelnou a ve svých fyzikálních vlastnostech měřitelnosti, počitatelnosti a vážitelnosti vypočitatelnou.<br /> <br /> V průběhu procesuálně-chemického působení sil se objevují jevy, například tepelné, světelné, barevné a zvukové jevy, jakož i čichové a chuťové zážitky, které nelze odvodit z vlastností reagujících látek. Umožňují bádajícímu duchu člověka hlouběji se vžít do procesuálního dění, ba dokonce si v činném provádění s ním vytvořit osobní vztah, v němž se nadsmyslové působení sil v osobním prožitku zobrazuje blíže duchu. V spoluprožívání chemických jevů odhalují látky na malou skulinku svou silovou a tím i svou bytostnou podstatu.<br /> <br /> Čím dále postupovala fyzika v časoprostoru ve snaze rozluštit tajemství materiálně myšleného látkového prvku, atomu, tím více se jev vytrácel z dohledu experimentátora. Ten dále spřádal červenou nit na základě představených modelů pomocí {{SE|264}}<br /> <br /> matematiky. Nepozorovaně vystoupil z přírody do říše „podsmyslového“, do podpřírody, do říše přísně zákonitých, fixovaných, neživých a bezduchých poměrů sil hmoty, elektřiny, magnetismu a jaderné vazebné energie. V této podpřírodě je vše předmětné ze smyslově vnímatelného světa rozpuštěno ve vypočitatelný systém v sobě ztuhlých a přesto interagujících forem energie. Tam, kde působí izolovaně, jsou v nejvyšší míře nepřátelské životu. Podsmyslové síly působí v „prostoru“, a proto jsou nutně představovány jako tělesa v prostoru, jako mechanika kvant. Rozlišují se v prostorovém vymezení a – podle svého mechanismu účinku – různé elementární částice, respektive energetická kvanta.<br /> <br /> V průběhu vývoje kvantové fyziky se stalo zřejmým, že tyto představy, opírající se o smyslovou zkušenost, nejsou udržitelné. Niels Bohr (1885–1962), otec kvantové fyziky, dospěl k závěru: „Neexistuje žádný kvantový svět.“&lt;ref&gt;Zitiert nach Jos Verhulst: ''Der Glanz von Kopenhagen, geistige Perspektiven der modernen Physik'', Stuttgart 1994, S. 15.&lt;/ref&gt; Tento poznatek potvrdili jeho kongeniální kolegové Werner Heisenberg (1901–1976), Wolfgang Pauli (1900–1958) a další. Heisenberg píše: „Nejmenší jednotky hmoty ve skutečnosti nejsou fyzickými objekty v běžném smyslu; jsou to formy, ideje, které lze jednoznačně vyjádřit pouze v matematickém jazyce.“&lt;ref&gt;Ebd., S. 17.&lt;/ref&gt; – Atom tedy není věc v prostoru. A dále píše: „Pokud se pokusíme proniknout za tuto skutečnost [myšlena je ta smyslově vnímatelná; pozn. autora] do detailů atomárního dění, pak se kontury tohoto ‚objektivně-reálného‘ světa rozpouštějí – ne v mlze nové a přesto nejasné představy skutečnosti, nýbrž v průzračné jasnosti matematiky, která zákonitě spojuje to možné, nikoli faktické.“&lt;ref&gt;Ebd., S. 173.&lt;/ref&gt; Tato „průzračná jasnost“ je však abstrakcí. Jakkoli může být správná ve vztahu k bytí a působení podpřírody, naráží přesto na hranici, na níž si poznávající člověk může uvědomit, že z této abstrakce nelze vykřesat jiskru eticko-morálního impulsu. Matematika se zabývá tím, co se stalo fyzickým, co se myslícímu vědomí projevuje v číselných poměrech. Jejich správnost je postižitelná v myšlenkách, tedy čistě v duchu. V nich se objektivní a subjektivní spojuje v jedno. Jsou pravdivé v omezeném případě {{SE|265}}<br /> <br /> anorganicko-fyzického. V tomto smyslu je matematika vědou duchovní, a nikoli přírodní. Myslíme myšlenky, které jsou schopny převádět fyzikální zákony do technologických funkcí. Zůstaneme-li u těchto myšlenek a snažíme-li se v duchovním posílení prožít jejich důslednost, jejich logické souvislosti, pak se matematika nesráží do strnulé, neživé abstrakce, nýbrž se může stát předstupněm pravého duchovního poznání.<br /> <br /> Číselné poměry jsou výrazem poměrů energetických, respektive silových. Ty druhé jsou jednak nositeli procesů látkových reakcí, jednak jsou v látce spoutány jako „zadržené procesy“.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Konferenzen mit den Lehrern der freien Waldorfschule Stuttgart'',2. Bd., GA 300b, Konferenz vom 21. Juni 1922, Dornach 2019, S. 152.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Martin Rozumek, Peter Buck (Hrsg.): ''Das Chemische und die Stoffe, Zugänge zur Chemie'', Dornach 2008, Kap.: «Einleitung», S. 7.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Látka podléhá tíži. Tato zakusitelná vlastnost ji především činí reprezentantem pozemského. Je to součet forem energie či sil spoutaných do smyslově vnímatelné formy, které se projevují ve vlastnostech. Umožňují procesy probíhající podle přírodních zákonů, reprodukovatelné a matematicky abstrahovatelné do vzorců.<br /> <br /> V oživené přírodě již toto procesuální dění nelze odvodit pouze z vlastností fyzikálních látkových prvků. Naopak, životní procesy je do značné míry odcizují jejich fyzikální determinovatelnosti. Bílkovina se například skládá z pěti prvků: uhlíku, kyslíku, dusíku, vodíku a síry. Ty se se svými vlastnostmi stávají nositeli sil, které jsou kosmického původu.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 64f.&lt;/ref&gt; Tyto kosmické síly všudypřítomně proudí z planetárního okruhu a konfigurují se podle bytostné povahy rostliny nebo zvířete v éterické tělo neboli tělo životní. To je skrz naskrz tvůrcem procesů. Stává se architektem fyzické organizace, pozvedá fyzikální látky z jejich spoutanosti v pozemském, staví je do služeb životních procesů a udržuje je v proudu života tak dlouho, dokud tento proud neumírá do forem organických útvarů. Éterické tělo se pak rozpouští ve světovém éteru. Při bakteriálním rozkladu, mineralizaci, se pozemské látkové prvky uvolňují z organických útvarů; opět upadají zpět do své fyzikální vlastní zákonitosti.<br /> <br /> To, co se v organické přírodě označuje jako konstitutivní složky, jako jsou bílkoviny, sacharidy, tuky, hormony, vitaminy atd., jsou {{SE|266}}<br /> <br /> z životních souvislostí, v nichž se objevují, abstrahované, tělesné, mrtvé útvary. V souvislosti životních procesů jsou to silové útvary, které v téměř nekonečných variantách a vzájemných působeních pozvedají pozemský svět látek k oživeným kompozicím. Kdo komponuje tyto síly v tuto zvučnou symfonii, takže dub je v každém svém orgánu, v kořenech, kmeni, větvích, výhonech, listech, květech a plodech nezaměnitelně dubem, a růže růží? V rostlinné říši se hledá typus, bytost, která se v určitém druhu rostliny tvarově projevuje. Ani síly, ani hlouběji skrytá bytost, která tyto síly ze sebe plodí, nejsou smyslově vnímatelné. Otevírají se teprve nadsmyslovému nazírání.<br /> <br /> Co se v tomto ohledu projevuje u zvířete? Bytost, zdroj veškerého tvoření, zůstává skryta. V jevu se neobjevuje duše a tvořivá síla sama, nýbrž duševní projevy a působení sil. Kůň zapřažený do pluhu se duševně projevuje ve svých pohybech, v poslušnosti na tlak uzdy, aby zůstal ve stopě, a ve způsobu, jak se při postupu vpřed mocně opírá do postroje atd. Všechny tyto projevy síly mají nepochybně svůj původ v bytosti koně. Vnímáme je v napětí svalů, tažných lan, v rozrývané půdě, v klouzání plazu pluhu po odhrnovačce až po boční odkládání. Síla vycházející z koně se projevuje v polaritě klidu a pohybu, a to současně. To charakterizuje rytmus. Rytmus, který kůň projevuje ve všech svých pohybech, v kroku, klusu a cvalu, nebo v kývání hlavou nahoru a dolů při tahu těžkých břemen, pramení z duševní bytosti tohoto zvířete. Rytmus vytváří ekonomii v působení sil; šetří sílu. Toho všeho si jako divák uvědomujeme; základní dění, jak se duševno proměňuje v sílu a ta vnější čin, zůstává skryto.<br /> <br /> Jak se tedy utváří tento vztah bytosti a jevu člověka v zemědělství? On sám je cílevědomým aktérem a zároveň svým vlastním divákem: kočí a kůň v jednom. Bytost, duchovní cíl a čin jsou v sebeuvědomění bezprostředně propojeny: Vezmu-li rýč a rýji, účinek je podobný jako u pluhu. Avšak já jsem v každém okamžiku dárcem impulsu a vědomým účastníkem dění. Má duchovní bytost je původcem idejí, které mě vedou, a zároveň zdrojem síly, aby se staly činem. Nacházím v sobě samém bytost, která má moc se svobodně k {{SE|267}}<br /> <br /> tomuto činu určit. Zvířeti naproti tomu zůstává jeho bytost nevědomá; prožívá se čistě duševně ve svých instinktech. Bytost a duše rostliny působí z „nadpřírody“ v životních procesech a vytvářejí si ve formách smyslově vnímatelný obraz. Bytost minerálně-látkového se projevuje v prostorově ohraničené, fixované struktuře sil, která v krystalu ztuhla do geometricky daných forem.<br /> <br /> Tento vztah bytostí k jejich způsobům projevu v přírodních říších se vyjadřuje ve způsobu utváření látek budujících tělo. V člověku se tělesná kompozice látek individualizuje podle jeho duchovní duše, jeho Já. Bytost pozvedá látky z jejich pouhého fyzického bytí a komponuje je v silové útvary, které odpovídají stupni bytí, na němž se objevují. Na prvním, nejnižším stupni bytí fyzicko-anorganické přírody se stavba látek řídí zákony, které zde vládnou. Tyto zákony jsou postižitelné v chemicko-fyzikálních pojmech a manifestují se předmětně ve výtvorech techniky. Na druhém stupni bytí, v rostlinné říši, se látky komponují podle vyšších, již ne pojmově postižitelných zákonitostí éterického těla obrazných sil. Tímto tělem je pozemské působení sil začleněno do kosmického. Třetí stupeň bytí látkových kompozic konstituuje říše zvířat. Zvíře může své tělo budovat pouze příjmem potravy zvenčí. Cestou trávení ničí potravinové látky silou své vlastní duševní bytosti a z této duševní síly komponuje svou vlastní tělesnou látkovost. Ta je konfigurována tak, že je nositelem duševna přebývajícího ve zvířeti, které má svůj bytostný základ za sluneční sférou, ve vzdáleném kosmu, v takzvaném zvěrokruhu. Čtvrtý stupeň bytí látkového je ztělesněn v těle člověka. V něm je fyzické, éterické a astrální utváření látek individualizováno skrze Já. Pouze tím, že látky v těle – např. DNA – jsou uspořádány podle silového zdroje Já, mohou v těle přebývat. Vytvářejí si v těle Já-organizaci. Skrze ni se člověk projevuje jako individualita.<br /> <br /> Čtyři stupně forem projevu látkového konstituují pozemské bytí a tak i skutečnost zemědělského organismu. Při hnojení jde o to, uvést tyto stupně bytí do takového vzájemného vztahu, aby se to mrtvé, minerální, otevřelo silám živého, duševního a duchovního: „Člověk musí zemi přímo oživovat, a to nemůže, pokud postupuje mineralizujícím {{SE|268}}<br /> <br /> způsobem; to může jen tehdy, pokud postupuje s organickým, které uvede do odpovídající polohy, aby mohlo působit organizujícím, oživujícím způsobem na to pevné, zemské samotné.“&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 122.&lt;/ref&gt; Pojem hnojení tedy nelze uchopit na stupni neživého, „mrtvého, zemského“, nýbrž teprve tehdy, když se vezmou v úvahu stupně od živého výše.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_Frage_nach_Geist,_Wesen_und_Individualität&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K otázce ducha, bytosti a individuality ===<br /> <br /> Vše, co se zjevuje, je forma — šat látkového. Látkou naplněná forma je označována jako těleso v prostoru. Jak ukazuje předchozí úvaha, jeví se tato látkovost ztuhnutá do formy jako specifická kráftekomposition, jež procesově ztuhlá — «Konec cest Božích».&lt;ref&gt;Das Zitat lautet im Original: «Leiblichkeit ist das Ende der Werke Gottes»; aus: ''Biblisches und Emblematisches Wörterbuch'' des deutschen Theologen Friedrich Christoph Oetinger (1702– 1782).&lt;/ref&gt; Síly jsou neviditelné; projevují se ve svých účincích, například ve změnách formy. Principiálně neexistuje žádné silové působení bez příčiny, bez původce. Ti jsou smyslovému vnímání skryti ještě hlouběji než síla sama. Původce je ve hře sil velikým neznámým — duchem. Ten prostupuje všemi přírodními říšemi až k člověku a konstituuje fyzickou organizaci těla; ve své nejčistší podobě se zjevuje v krystalových formách minerální říše. Duch je pohybujícím v bildekräften, jež z dálek kosmu vyzařují dovnitř. Původce všech zjevení fyzicko-anorganické, mrtvé přírody je bytostný duch. Právě tak je to duch, jenž žije v proudech éterických sil přitékajících ze sfér Slunce a planet a tvoří z nich éterická těla rostlin, zvířat a — nad člověkem — éterická těla vyšších duchovních bytostí.&lt;ref&gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Původce veškerého života je bytostný duch. Právě tak je to duch, jenž tkáč v astrálních silách vyzařujících z kosmu a jenž tvaruje podle povahy zvířat, člověka i bytostí nad ním stojících jejich astrální tělo. U zvířete i u člověka zprostředkovává éterickým silám bildekräfte-impulsy, jež budují a udržují tělesné orgány, jakož i vyšší orgány sloužící duševnímu prožívání, rozvíjení morálních impulsů a vlastnímu bytostnému konání. Veškeré duševní bytí je duch! A nakonec je to duch, jenž naplňuje Já-bytost člověka a v {{SE|269}}<br /> <br /> V něm probouzí sebevědomí. V tom rozvíjí sílu k usilování o sebepoznání, k uchopení reálně působícího ducha v sobě samém, jakož i v přírodě a kosmu. V sebevědomí člověka vzplane duch — jasně v myšlení a snivě v cítění; ve vůli žije spící. Skutečnost ducha se mu stává tím více skutečností, čím více ideje myšlením uchopené prožívá v cítění a nechává je ve vůli stát se činem. V tomto úsilí pracuje Já na proměně bytostných článků: fyzického těla a ätherleib. Stává se jejich spoluúčastníkem; naplňuje se produktem této proměny, duchem, a vstupuje s ním do svobodného vztahu.<br /> <br /> Lidské Já chápe, že k rozšíření přírodní vědy nutně potřebuje také vědu o duchu, a nachází ji v antroposofické duchovní vědě. Její výsledky se sdělují myslícímu vědomě v formách idejí. Rozlévají světlo nad smyslový svět. Pojmově uchopené smyslové skutečnosti se rozšiřují a vzplane v vědomí jako duchovní skutečnosti. Člověk se učí poznávat jako duchovní bytost, jež je zakotvena sama v sobě, jako bytost, která se z vlastní, sebou samou poznané bytostnosti může svobodně sebeurčovat. Člověk se učí v sebezkoumání — školením svých duševních činností myšlení, cítění a vůle — poznávat jako Já, jež jako duchovní bytost koření ve věčném, jež si v prostoru a čase vytváří tělesnost a v ní stínem zahaleno vzplane v sebevědomí. Prostřednictvím vědy o duchu se lze naučit uvědomit si svůj původ v duchu.<br /> <br /> Prostřednictvím obvyklého na smysly vázaného myšlení se člověk učí poznávat svět kolem sebe jako dohotovený, završený — a sebe jako toho, kdo se stává, jako nedovršeného. Nalézá v sobě sílu a ukazatel cesty k tomu, aby nedovršené ve svých bytostných článcích — astrálním čili duševním těle, éterickém čili životním těle a těle fyzickém — proměňoval k vyšší dokonalosti. Tato síla k sebeproměně je vlastní každému člověku; tvoří celé lidství. Stane-li si člověk tohoto vědomým, stává se vývojová idea živou; stává se duchovně účinnou realitou. Staví člověka, který se prodírá k sebepoznání, do polohy, v níž se může povznést nad pouhé přírodní bytí — jež se oku zjevuje jen v odumřelých formách — a sám prožít i utvářet ten proces, který z proměny minulého v přítomnosti nechává vznikat budoucnost. Tento proces pořádá Já člověka a přitom samo sebe vnímá.<br /> <br /> Prožitá idea vývoje otvírá bytosti Já neomezené duchovní panorama, z nějž čerpá substanci, která jejímu vlastnímu bytí dává obsah a nechává je růst. «Já získává bytost a smysl od toho, s čím je spojeno.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Theosophie'', GA 9, Dornach 2003, S. 50.&lt;/ref&gt;Já žije v duši a je skrze tělo otevřeno smysly vůči fyzickému světu a otevřeno duchem vůči světu duchovních bytostí, které stojí nad člověkem. {{SE|270}}<br /> <br /> V tomto poli napětí prožívá člověk sám sebe jako individualitu. Tento pojem nelze, takto chápán, vztáhnout na věci a bytosti přírody. Ty jsou ve svém fyzickém bytí bez Já zapojeny do světa sil a bytostí kosmu. Tím, že si člověk uvědomil sebe sama ve fyzicko-smyslovém světě, se z tohoto poutat do značné míry emancipoval. Stojí jako vyvíjející se bytost tváří v tvář světu forem, který ztuh v dílo.<br /> <br /> Z tohoto stavu svého vědomí hrozí člověku, že se odcizí přírodě právě tak jako svému ve duchu kořenícímu bytí. Prožívá sám sebe stále více jako uzavřeného do sebe a mechanicky a elektronicky si konstruuje vnější svět, který již není přírodou, žádnou živě působící duchovností, nýbrž artefaktem duši prosté intelektuality. Jak ale, obrátí-li člověk pohled z nitra, z vnitřně posilněné duchovní duše, na přírodu, která z živého vytváří formy — jak, odhalí-li se z idejí poznání ducha inaugurační princip vývoje, jenž tyto formy vytváří? Člověk, který takto z poznání ducha uchopí sám sebe bytostně jako individualitu, nalézá v sobě ducha, který se přeměňuje v ideami nesené silové impulzy vůle. Tyto ideami prozářené silové impulzy vůle zasahují řídícím způsobem do světa sil přírody. Tuto cestu připravuje Goethe, když odkazuje na umění: «Komu začíná příroda odhalovat své zjevné tajemství, ten cítí neodolatelnou touhu po její nejdůstojnější tlumočnici — umění.»&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Maximen und Reflektionen'', Nr. 720, Hamburger Ausgabe, Bd. 12, München 1987.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tyto lidské silové impulzy vůle pozvedají zemědělský organismus jako celek z obecného přírodního dění a starají se o smysluplný a uměřený tok sil ve vzájemném působení jeho orgánů. To se děje především a s největším dosahem skrze hnojení těmi organickými látkami, které jsou v hospodářství vyloučeny z životních procesů. Zde je minulé látkové dění, procesuálně proměněné skrze přeměny, povoláno k přítomnému. {{SE|271}}<br /> <br /> To charakterizuje jednu stránku — stránku přírody. Druhou stránkou je duchovní výkon člověka. Ten z poznání ducha ukazuje vůli cesty, jak komponovat hnojivé látky, které otevírají dílem-jsoucí bytí silám, jež připravují cesty budoucím možnostem vývoje.<br /> <br /> Klíčem k hlubšímu porozumění podstatě a směru účinnosti těchto dvou polárně protikladných forem hnojení je pojem «zemědělské individuality», který Rudolf Steiner odvozuje od bytostného nazírání člověka.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 42.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Düngungsfrage_und_die_landwirtschaftliche_Individualität&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Otázka hnojení a zemědělská individualita ===<br /> <br /> V kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 nn.) byl pojem «zemědělské individuality» uveden do pohybu a odvozena jeho trojčlennost z trichotomie člověka podle těla, duše a ducha. Tělo se člení tak, že v hlavě čili v nervově-smyslovém systému pomáhá lidskému duchu dospět v myšlení k sebevědomí, v rytmickém systému hrudních orgánů nechává lidskou duši prožívat sebe sama v sebecítění a v soustavě látkové výměny a pohybu končetin se může uplatňovat lidská vůle. V člověku se sbíhá to, co se kolem něj rozkládá jako příroda, a to, co mu předmětnými smysly vstupuje vstříc jako protistojící svět. V zemědělství tedy zpočátku jednáme s obrazy, jejichž tvořivá bytost se v nich skrývá — tak jako se v zevnějšku krávy skrývá její bytost. Vědomě poznávajícímu člověku se ale otevírá možnost nezůstat stát u obrazu a — na tom základě — nepostulovat pra-základ bytí v bezduchém abstraktním myšlení v matérii, nýbrž nalézt jej v idejích, které v nazíravém vědomí rozsvěcují a v člověku probouzejí morálně-duchovní impulzy. Ideje pak přestávají být abstrakcemi, jakmile vědomě poznávající člověk sám je myšlením vytváří, sám je citovým prožíváním oživuje a vlastní vůli je vštěpuje jako morální impulzy. Takto uchopené ideje teprve zakládají svobodné tvoření, které přesahuje přírodu. To z etických intuicí staví most přes propast mezi tím, {{SE|272}}<br /> <br /> Morálně-duchovního v člověku a tvořivě-bytostného v přírodě.<br /> <br /> Ideové formy antroposofické duchovní vědy mají tu povahu, že v myšlenkovém zpřístupňování uvolňují život, který pobízí k činu. Tak lze, jak je vylíčeno v kapitole «Trojčlennost člověka a zemědělská individualita» (s. 88 nn.), z ideového celku trojčlennosti člověka a z aktivní přítomnosti uvnitř hospodářského organismu přímo sledovat, jak na jedné straně živlový prvek tepla a vzduchu nad zemí zapojuje zemské látky do životních procesů a podrobuje je jakémusi trávení,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&lt;/ref&gt; nepřetržité proměně jejich zjevných podob — a jak na druhé straně látkový prvek země a vody v hlubinách, pod úrovní půdy, vypadl ze života a v krystalizaci se skrze naskrze stává formou. Otevírá se velkolepá polarita výšin a hlubin, substančního dění a tuhnutí ve formě, pohybu a klidu. Je to právě ta polarita, která se mikrokosmy v člověku stahuje do pólů jeho soustavy látkové výměny a nervově-smyslové soustavy. Jako tyto póly nalézají svůj rytmický vyrovnávací pohyb v bijícím srdci a v plicním dýchání, tak ony póly výšin a hlubin v rytmické dynamice půdy ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#273|Obrázek 14]]).<br /> <br /> Zázrak půdy se skrývá ve své nenápadnosti. Látky a síly se zviditelňují ve formách zeminy; jejich působení a bytostná povaha zůstávají skryty a je třeba je hledat ve všech oblastech bytí pod-přírody, přírody a nadpřírody. Jsou to bytosti a síly, které působí rozpad, zánik a smrt (pod-příroda), dále takové, které působí fyzicko-mechanicky a konstituují fyzické tělo u rostliny, zvířete i člověka, dále takové, které v přírodních říších udělují život, a konečně takové, které v říši živočichů obdarovávají duší a jsou nositeli duše. Duch, který se v sebevědomí člověka probouzí jako nadpříroda, je vylit přes přírodní říše a vytváří si ve veškerém tvarování svůj odraz.<br /> <br /> Při výrobě potravin a při jejich spotřebě mimo zemědělský organismus se tomuto organismu ztrácejí nejen látky, nýbrž stejnou měrou i síly. Jsou to síly vyzařující shora z nadpřírody, z kosmických výšin, a zdola z hlubiny země, {{SE|273}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 14, S. 273.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 14: Die landwirtschaftliche Individualität, die drei Stufen der Düngung aus interner Erzeugung und die zwei Stufen der Mineralanwendung externer Herkunft.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> jsou to ve vlastním slova smyslu vyživující a hojivé síly. Úkolem hnojení je nyní kompenzovat ztrátu látek země a uvést půdu a rostlinu do stavu, kdy jsou schopny stále novým způsobem přijímat a být vnímavé pro síly a substance nadpřírody. Z toho logicky vyplývají tři stupně, na nichž se v plném smyslu naplňuje obsahová náplň pojmu «hnojení»:<br /> <br /> Jde o hnojení<br /> <br /> # látkami a silami z oživené rostlinné přírody,<br /> # látkami a silami z oduševnělé živočišné přírody a<br /> # látkami a silami, které jsou produktem lidského ducha. Oproti tomu má být jako «nultý stupeň» označováno vyrovnávání ztrát pozemsky vázaných látek. S vodnými solemi syntetickými nebo chemicky rozloženými, využívanými v industrializovaném zemědělství, se překračuje stupeň «-1», práh od přírody k pod-přírodě (Obrázek 14).<br /> <br /> V následujícím bude pojednáno o základních aspektech přínosu a problematiky aplikace minerálních látek a poté o třech stupních hnojení. Cesta k rozluštění {{SE|274}}<br /> <br /> jeho tajemství je jakási syntéza přírodovědných a duchovědných poznávacích snah na základě tathandlung. Nastupuje se zde cestu od vědy k umění, cestu bádání v činu, na níž se smysl pro pravdu, v malém i ve velkém, měří podle poznatelného a prožitelného přirozeného a sociálního gedeihen statku jako celku — nikoliv podle kvantitativního výsledku.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufe_0:_Die_Anwendung_von_Mineralstoffen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Stupeň 0: Aplikace minerálních látek ===<br /> <br /> Z pojetí, že jediným reálným základem všech světových jevů je hmota, se od 19. a 20. století v zemědělství zákonitě zformoval pojem «minerální hnojení» a spolu s ním pojetí souhrnu «živin», jež rostlina potřebuje k růstu. Za touto teorií se skrývá závažný předpoklad, že ze souhrnu anorganických, mrtvých látkových prvků může vzejít život, že s jejich pomocí by bylo možno život vytvářet a rozmnožovat. Život však vzniká ze života, z životních zárodků nebo semen. V přírodě nikde, ani při sebepečlivějším pozorování, nenalezneme oporu pro to, že by ze minerálně mrtvého mohl vzniknout život, nýbrž jen opak: Život propadá smrti. Pojem hnojení se ale vztahuje k tomu, aby byl život jako takový v růstových procesech rostliny, a stejně tak duševně-astrální působení zvenčí při tvarování, podporován způsobem odpovídajícím bytostné povaze. Nikoli náhodou se odvozuje pojem hnojiva od pradávna od významných účinků vylučování ze soulové a životní organizace domácích zvířat. Hovořilo se o «staré síle» takto pohnojeného pole. Z vládnoucího materialistického smýšlení se organickým hnojivům, kromě jejich mnohotvárného minerálního složení a podpory mikrobiálního půdního života, nepřisuzuje žádná specifická hnojivá hodnota.<br /> <br /> Jaká kritéria lze nalézt, abychom mohli posoudit důsledky, které způsobuje pojem hnojení chápající vzájemné vztahy půdy a rostliny pouze jako hmotné dění? V následujícím má být tato problematika sledována na příkladu motoru veškerého zvyšování rostlinných výnosů — na dusíku syntetizovaném do solné formy. {{SE|275}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung_von_Stickstoffsalzen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Aplikace dusíkatých solí ====<br /> <br /> Dusík (N) je se svými 79 % vlastním nositelem živlu vzduchu. Obtéká zelené listoví rostlin vzpínajících se do atmosféry, aniž by se přímo podílel na jejich růstových procesech. Jako vzdušná látka je podobně jako kyslík vázán sám se sebou (N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;), a proto je téměř reakčně mrtvý. Do hustších stavů vody a země se dostává přirozenou cestou pouze dvěma způsoby: 1. prostřednictvím energetických výbojů blesků, přibližně 6 kg/ha/rok,&lt;ref&gt;Manfred Klett: ''Die boden- und gesteinsbürtige Stofffracht von Oberflächengewässern'', Arbeiten der Landwirtschaftlichen Hochschule Hohenheim, Bd. 35, 1965, S. 42.&lt;/ref&gt; a 2. biologickou cestou prostřednictvím vazby dusíku rostlinnými organismy k tomu schopnými, zejména druhově bohatou čeledí luskovin. Prolomit tuto bariéru přirozeného vnášení dusíku, který si sám určuje svou míru, velkotechnickými postupy — to bylo výslovným cílem od konce 19. století. Průlom se podařil syntézou amoniaku Haber-Boschovým postupem. Za vysokého energetického příkonu se vzdušný dusík převádí ve vodném roztoku na vodíkovou sloučeninu amoniak (NH&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;). Dalším zahušťováním vznikají pevné sloučeniny s kyslíkem — dusičnanové soli — a s vodíkem — soli amonné, které rovněž snadno přecházejí do roztoku: první rychleji, druhé pomaleji. Obě sloučeniny jsou ve vodném roztoku vysoce reakčně aktivní a dusičnanové sloučeniny v pevné solné formě vysoce výbušné. Syntetickým postupem lze na libovolném místě země, nezávisle na biologických denních či ročních rytmech, vyrobit jakékoli množství dusíkatých solí. Vedle svého civilního nebo vojenského využití jako trhaviny způsobily v průběhu 20. století celosvětově revoluci v rostlinné výrobě. Tvoří produkční kapitál pro zemědělskou masovou výrobu a jsou — ve spojení s používáním herbicidů a pesticidů — příčinou vývoje k agrárnímu industrialismu.<br /> <br /> Tváří v tvář obrovskému nárůstu výnosů v polním, zahradním a ovocném hospodářství i ve všech ostatních speciálních kulturách by člověk musel zpívat chválu této světlé stránce nasazení průmyslově vyráběných dusíkatých solí — kdyby tu nebyly temné stíny. Dusíkaté sloučeniny, pokud nejsou ve formě amoniaku (NH&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt;) vázány na jílové minerály, mají tendenci co nejrychleji opět zmizet ze střední oblasti «bránicové půdy» — buď jako dusičnan (NO&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;) dolů do oblasti podzemní vody hlavového pólu, nebo jako amoniak (NH&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;), oxidy dusíku {{SE|276}}<br /> <br /> (oxid dusný N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O) nebo elementární dusík (N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) nahoru do pólů látkové výměny. Tyto ztráty tvoří přibližně stejným dílem asi 25 % vstupu syntetizovaných dusíkatých solí. Na jedné straně kontaminují podzemní vodu a vodu studniční, respektive eutrofizují povrchové vody. Na druhé straně přispívají svými emisemi ve značné míře ke znečištění atmosféry oxidem dusičnatým, a tím ke klimatické změně. Zbývajících 50 % vstupu dusíku způsobuje snížení biologické aktivity půd, respektive její jednostrannost,&lt;ref&gt;Martin Hartmann et al. (2015): ''Distinct soil microbial diversity under long-term organic and conventional farming'', ISME Journal, 9, S. 1177–1194.&lt;/ref&gt; jakož i vynucený růst rostlin při současném oslabení jejich organizačních sil, jejich výživné a léčivé účinnosti. Syntetizované dusíkaté soli přispívají rovněž k floristickému a faunistickému ochuzení druhů v krajinách. Teprve ony umožňují zúžení osevního postupu až po monokulturu a — nad to — pěstování v živných roztocích (''hydroponika'').<br /> <br /> V rostlinné výrobě znamená každá dávka dusíku zvenčí určitý druh nárazového růstového donucení. V každém případě — ať je podávána jako rychle působící dusičnanová, nebo jako pomaleji působící amonná sloučenina — zvyšuje se koncentrace dusíku v půdním roztoku, vůči níž se rostlina nemůže ubránit. Donucení přijmout nadbytek dusíkatých solí oslabuje éterickou organizaci rostliny ve všech jejích orgánech. V kořeni, který sestupuje dolů do hlavového pólu, se to projevuje jako ochromení jeho funkcí. Jednou z těchto funkcí je jeho vrozená schopnost jakési smyslové vnímavosti — nejen vůči formativním silám kosmu a vodnímu živlu, nýbrž zejména vůči živlu zemitě-pevného. Subtilnost těchto procesů se odhaluje v následujících fenoménech:<br /> <br /> Klasická «přírodní louka ponechaná přirozenému vývoji» z našich polních lánů z velké části zmizela. Z ní se kosinami sklízelo seno pro zimní krmení. Byla, podle stanoviště, nesmírně druhově bohatá na vrchní i spodní trávy a zejména na luskoviny a byliny.<br /> <br /> Přejde-li se nyní k tomu, že se za účelem zvýšení její bujnosti soustavně podávají dávky syntetických dusíkatých solí, spouští to — co se týče druhového složení — řetězovou reakci. Jako první z porostu mizí byliny, v dalším průběhu let luskoviny jako jetel červený, štírovník růžkatý a další. Nejdéle se drží jetel bílý. I spodní trávy nakonec ustupují moci vrchních trav, {{SE|277}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 15, S. 277.jpeg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 15: Die Funktionen der Wurzelhaare und deren Beeinträchtigung durch externe Zufuhr von Stickstoffsalzen.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> které na konci této posloupnosti dodávají monokulturní masové výnosy. Tento příklad objasňuje praufenomén vnějšího použití dusíku: druhové ochuzení asociovaných rostlinných společenstev.<br /> <br /> Zblízka viděno, uplatňuje se tento účinek v mnoha detailech v oblasti kořenů. Například u jetele červeného lze pozorovat, jak počet hlízek na kořenech — vznikajících endogenní symbiózu jetele s rhizobii, bakteriemi vázajícími dusík — klesá vlivem soustavného podávání dusíkatých solí. Vlivem vysoké koncentrace dusíku v půdním roztoku se snižuje schopnost kořene vázat dusík; ten postupně ztrácí svou schopnost vstupovat do symbiózy.<br /> <br /> Co platí pro endogenní symbiózy luskovin, platí i pro exogenní symbiózy s bakteriemi a houbami jiných rostlin. Na obrázku 15 je znázorněn podélný řez koncovým úsekem kořene.<br /> <br /> Kořenová špička se skládá z živé tkáně dělicích se buněk (''meristem''), s předsunutou slizovitou kořenovou čepičkou (''Calyptra''). Obě tvoří neustále se obnovující životní pól kořene. Kus výše po kořeni odumírá kořen do svého formového neboli smrtného pólu; dřevnatí. Jako zprostředkující střed se mezi nimi člení třetí prvek, v němž se — jak již bylo popsáno — oba póly, život a smrt, v obou funkcích {{SE|278}}<br /> <br /> kořenových vlásků navzájem prostupují (srov. kap. «Der Frühjahrsprozess und die Bodenbearbeitung», s. 213 nn.). Kořenové vlásky se skupují v rytmickém uspořádání kolem celého kořenového tělesa. Jsou to výchlipky z buněk kořenové pokožky (''epidermis''), které již nejsou schopny dělení. Jako takové jsou na jedné straně metabolicky aktivní: skrze ně proudí asimiláty z nad zemí ozelenělých rostlinných orgánů přes sestupný phloemový proud do půdy, kde aktivují mikrobiální a houbový život rhizosféry a symbioticky na sebe vážou. Kořenové výměšky (''exudáty'') tvoří v průměru u druhů kulturních rostlin přibližně 30 % jejich asimilačního výkonu.&lt;ref&gt;Christoph Felgentreu, Kirsten Engelke: ''Konzepte zur Erhaltung der Bodenfruchtbarkeit'', Deutsche Saatveredelung AG, Lippstadt.&lt;/ref&gt; Ätherleib rostliny tak řídí v souladu s jejími růstovými rytmy a potřebami prostřednictvím asimilačního proudu (phloem) půdní život — jsou to nízkomolekulární bílkoviny, sacharidy, enzymy, vitaminy, kyseliny, chelatační látky, kumariny, fenoly, glykosidy, alkaloidy, éterické oleje, ethylen.&lt;ref&gt;Lexikon der Biologie, https: www.spektrum.de.&lt;/ref&gt; Na druhé straně jsou kořenové vlásky smyslově aktivní. «Die Wurzel der Pflanzen […]: Es ist ein Auge, aber ein schlechtes Auge.» (Kořen rostlin je okem — ale špatným okem.)&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Schöpfung der Welt und des Menschen, Erdenleben und Sternenwirken'', GA 354, Vortrag vom 9. August 1924, Dornach 2000, S. 154.&lt;/ref&gt; Kořenové vlásky vnímají jaksi soli, které se rozpustily vlastní metabolickou činností (výměnnými procesy) a prostřednictvím svých symbiotů ve vlhko-vodném prostředí půdy. V procesuálně opačné současnosti — vlastnosti živého těla — vylučují kořenové vlásky asimiláty do kořenového okolí, podněcují jimi mikrobiální rozkladné procesy a přijímají jejich koncový produkt: mineralizovanou, mrtvou sůl. Ta postupuje v protisměru k asimilátům buněčnou tkání kořenů a ústí do vzestupného ''xylem''ového proudu. Jeden, mrtvý minerální proud zdola, a druhý, živý shora, jsou odděleny kambiem.<br /> <br /> Pouhým předmětným myšlením toto subtilní dění v kořenových vláscích a kolem nich není uchopitelné. Tyto v současnosti na sebe navzájem sladěné, takříkajíc do sebe vetkané životní a smyslové procesy jsou nasazením syntetizovaných dusíkatých solí citelně narušovány nebo postupně blokovány. Kořeny rostlin nemají rozlišovací schopnost ohledně původu rozpuštěných dusíkatých solí. Zvyšuje-li se jejich koncentrace soustavným přívodem zvenčí, ochabuje činnost kořenových vlásků. Kořeny se stávají metabolicky slabými a {{SE|279}}<br /> <br /> smyslově otupělými. Jejich schopnost vstupovat do symbióz je oslabena, jak bylo výše znázorněno na příkladu kořene jetele obsypaného hlízkami. Éterická organizace rostliny, rozšířená do kořenového okolí, se stahuje zpět na kořen; rhizosféra chudne. Postrádá utvářecí sílu kosmicko-astrálního, jehož «látkovým nositelem» je dusík.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 73.&lt;/ref&gt; Půda a rostlina tvoří životní jednotu. Z jejich životních procesů rozkladu organické substance pochází dusík a přechází — v průchodu mrtvou solnou formou — bezprostředně do životních procesů výstavby. Životní tělo rostliny ovládá moment smrti solné formy. Masivním přívodem syntetizovaných dusíkatých solí je rostlina vystavena jakémusi donucení je přijímat. Odpovídajíce svému původu jsou nositelkami sil z pod-přírody, které působí proti bildekräfte Übernatur — formativním silám nadpřírody.<br /> <br /> Výše zmíněná problematika vrhá světlo i na otázku platnosti zákona stálosti látek a sil. Je jejich chování a působení v neživé přírodě ve srovnání s přírodou živou kontinuální, nebo diskontinuální? Pozorování učí, že látka a způsob jejího silového působení nabývá podstaty a významu prostřednictvím souvislosti, v níž obojí vystupuje.<br /> <br /> Použití dusíkatých solí syntetizovaných ze vzduchu má moc negovat životní souvislosti ve prospěch vlastního mechanismu působení. Mají tendenci prosazovat v životní organizaci rostliny fyzikální princip časové následnosti příčiny a účinku. O tom svědčí i skutečnost, že k udržení výnosů je třeba rok co rok vynakládat přibližně stejné nebo dokonce rostoucí množství dusíkatých solí. Vnějším přívodem dusíku se výnosy stávají téměř bezcennými vypočitatelnými.<br /> <br /> To vše však znamená, že kořen je takzvaným «minerálním hnojením» odcizován své evolučně vrozené funkci. Střed rytmicky osazený kořenovými vlásky — mezi životním pólem kořenové špičky a smrtným pólem dřevnatějícího kořene — postupně ztrácí svou metabolicky a smyslově aktivní funkci; stává se pasivním. Rostlina je tendenciálně vracena zpět do dřívějšího evolučního stavu, v němž byla čistě «narozena z vody», volně se vznášejíc jako řasy ve slané vodě světových oceánů. Nyní však — kdy se v dlouhotrvajících vývojových krocích vypracovala k «narozené ze země», s kořeny, volně stojícím {{SE|280}}<br /> <br /> stonkem, listovou posloupností, květem a až po semeno — potřebuje hnojení, které je přiměřeno jejímu bytí jako zemské rostliny a je s to toto bytí dále udržovat ve vývoji.<br /> <br /> Syntetizované dusíkaté soli naplňují pojem hnojení jen zdánlivě. Nehnojí, nýbrž pohánějí a hypertrofují rostlinu reproduktivně do vodnaté masové bujnosti. Studium přitom se vyskytujících fenoménů z hlediska fyziologie a tvarování je neobyčejně poučné a přímo vybízí k tomu, aby byl pojem hnojení nově vymezen. «Die Pflanze lebt […] unmittelbar mit Erde und Wasser.» (Rostlina žije bezprostředně se zemí a vodou.)&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 192.&lt;/ref&gt; V čistě vodném prostředí se rostlinný (a také živočišný) život vyvíjí jen po nižší vývojové stupně; v provlhčené zemi rozvinuje svou kořenovou činnost. Roste aktivně dolů do živlu «pevného-zemitého» a rozvíjí v oblasti kořenových vlásků metabolickou aktivitu při rozrušování minerálních a rozkladu organických materiálů, jakož i smyslovou aktivitu vůči veškerému «was Erde [Salz; Anmerkung des Verfassers] und Wasser ist» (co je země [sůl; poznámka autora] a voda).&lt;ref&gt;Ebd., S. 192.&lt;/ref&gt; Hnojení tedy znamená přímo oživovat zemi, «a to nelze, postupuje-li se mineralizujícím způsobem».&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 122.&lt;/ref&gt; Hnojení, které samo oživuje zemi, zahrnuje trojí:<br /> <br /> # Zásobování půdy organickými zbytky z oživené a oduševnělé přírody.<br /> # Aktivaci rostlinného metabolismu ve vztahu ke kráftovirkungen (silovým působením) kosmického obvodu, jakož i k působení mezi kořenem a půdou.<br /> # Rozvíjení zárodečného smyslového nadání rostliny vůči látkám a silám země a kosmu k vyšší smyslové způsobilosti.<br /> <br /> Rozhodující pro posouzení hnojení podle hodnoty a účinku je jeho původ. Dusíkaté sloučeniny syntetizované za vysokého energetického příkonu (přibližně 50 MJ/kg N) pocházejí z anorganicky mrtvého vzdušného dusíku (N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;). Jsou donuceny stát se nositeli astralitu, který silově vzestupuje z pod-přírody a působí proti tomu, který vyzařuje z nadpřírody kosmu. Astrální měsíční síly, působící skrze vodu, získávají převahu nad sluneční astralitou, která působí skrze «pevné-zemité». Z tohoto důvodu je v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#273|obrázku 14]] (s. 273) {{SE|281}}<br /> <br /> použití syntetizovaných dusíkatých solí v zemědělství označeno úrovní účinku «-1». Pouze dusíku, který vychází ze životních procesů, lze v pravém smyslu přiznat hnojivý účinek. Zůstává v éterické organizaci rostliny, přijímá skrze ni formativní síly, jimiž formuje duchovní praobraz obrazně do smyslové podoby.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung_von_Gesteinsmehlen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Použití kamenných moučí ====<br /> <br /> Tak jako je pojem «dusíkaté hnojení» nepřesný, stejně tak nepřesný je pojem «minerální hnojení», který zahrnuje použití jakéhokoliv druhu minerálních látek v zemědělství a zahradnictví, bez ohledu na to, odkud v přírodním hospodářství pocházejí nebo jakým technickým postupem byly upraveny. Minerální prvky umožňují životní procesy způsobem vysoce diferencovaným, ale samy je nevytvářejí. Nehnojí život jako takový, nýbrž zajišťují jeho fyzicko-smyslový způsob projevu. V obecném pojetí minerálního hnojení se nečiní žádný rozdíl mezi dusíkem ze živlu vzduchu a látkami zrozenými ze země, jako jsou fosfor a kovy alkalické a alkalicko-zemité — draslík, vápník, hořčík a další. Dusík je v ovzduší téměř bez reaktivity a v zemi reaktivně živý. Látky země jsou reaktivně mrtvé ve svých hlubinách a stávají se aktivními v kontaktu se vzduchem a teplem. Toto pojmové zglajchšaltování bez kvalitativního rozlišení mělo fatální důsledky. Buď bylo «minerální hnojení» propagováno jako konečná moudrost, jako jediná účinná technologie zajišťování a zvyšování výnosů, nebo se vynořili «kacíři», kteří je paušálně odmítali. V praxi se duchy rozešly a hlubší poznání věci zůstalo na pospas. Dnes se o těchto věcech soudí diferencovaněji. Ke změně však nepřivedl náhled do podstaty látek, nýbrž brání ekologických souvislostí v praxi. Ve chvíli, kdy se hospodářství zřídí v duchu principu organismu tak, aby se o potřebnou dusíkovou bilanci příroda starala sama — podporována půdoobděláváním orientovaným na procesy, luskovinami bohatým osevním postupem a živočišnými hnojivy — reguluje se minerální bilance ze zdrojů půdy zpravidla sama od sebe. Tuto schopnost půdy udržovat se v dobrém zdraví na vyšší produkční úrovni, za to vděčí obratné ruce člověka. {{SE|282}}<br /> <br /> Stanoviště jsou z hlediska svého přirozeného minerálního hospodářství zpravidla velmi rozdílně «obdarována». Na spraších, naplaveninách, ledovcových základních morénách a na hlinito-jílových půdách staršího geologického původu je minerální bilance — v závislosti na erozi a stupni zvětrávání — poměrně vyrovnaná. Na stanovištích jako ledovcové písky, křemenné pískovce (Buntsandstein) nebo vápencové horniny (Weißjura) panuje vedle přebytku jednoho prvku někdy naprostý nedostatek jiného. Na starších písčitých půdách jde nejčastěji o deficit kovových bazí — vápníku, hořčíku a draslíku — a takzvaných stopových prvků. Na extrémně mělkých vápencových stanovištích chybí zpravidla fosfor. Nejcitelněji dopadá na přírodně nezpůsobilá stanoviště nedostatek vápníku, hořčíku, draslíku a fosforu. Tyto deficitní situace se přídavkem dusíkatých solí ještě vyhrocují a nevyhnutelně táhnou s sebou vymývání snadno rozpustných minerálních solí ve větším množství.<br /> <br /> V biologicko-dynamickém zemědělství a zahradnictví lze hovořit pouze o substituci stávajících minerálních deficitů. Přitom nejde o to, aby se látková hladina zvýšila na úroveň vědecky doporučených orientačních hodnot — pro postupné odvápňování obnovující rovnováhu kyselin a bazí může jako takový orientační bod platit pH &gt; 6 —, jde spíše o to, aby se prostřednictvím kamenných moučků podnítila výše zmíněná «smyslová činnost» kořene ve spojení s přidruženým půdním životem. Tato dvojnost periferní metabolické a kořenové smyslové činnosti řídí rozklíčování kamenné moučky a tím i uvolňování minerálních rezerv půdy, které se zadrhlo. V tomto ohledu mají zvláštní význam silikátové moučky z prahorních hornin. Obsahují celé spektrum všech těch látkových prvků, které tvoří výchozí bod vývoje nejúrodnějších půd. Při ryze mechanickém mletí se přísně geometrické látkové složení silikátů zachovává. Zvětrávání jemné zrnitosti probíhá v provzdušněném, humózním, metabolicky aktivním vrchním půdním horizontu a je proto do velké míry biogenní děj. Vede ke vzniku primárních a sekundárních jílových minerálů v oblasti jemných kořenů *rhizosféry*. Zároveň se při tom uvolňují chemicko- a životně-éterické síly, které byly od pravěku ztuhlé v přechodu ze stavu živě-vodního do mrtvého tvarového stavu zemitě-pevného.<br /> <br /> Nejúrodnější půdy světa vděčí za svůj vznik silikátovým horninám v práškovém stavu. Jsou to větrné nánosy «spraše» z {{SE|283}}<br /> <br /> z nánosů jemného písku z mladočtvrtohorních ledovců do bezledovcového předpolí, dále z ročních sedimentů jílu a prachovité hlíny v záplavových zónách řek (např. Nil před výstavbou Asuánské přehrady) a z úsad vulkanického popela. Posledně jmenované byly ve starověku ve středomořském prostoru používány ke zlepšení mezních půd. Také omlazení stárnoucích půd nebo přirozeně kyselých stanovišť prostřednictvím mergování (to jest vnášením měkkých, snadno zvětratelných, vápnitých jílovitých hornin) se nejpozději od ediktu Karla Lysého (823–877) z roku 864&lt;ref&gt;Helmut Snoek, Horst Wülfrath: ''Das Buch vom Steinmehl, Entstehung, Verwendung und Bedeutung im Land- und Gartenbau'', Hamburg 2000, 144 S.&lt;/ref&gt; stalo rozšířenou praxí. Dosah přepravy tak těžkých hmot byl ovšem omezený.<br /> <br /> V opakujících se vlnách se ve 19. a 20. století pokoušeli věnovat kamenným moučkám větší pozornost. Ocitali se přitom v beznadějné konkurenci s rychle se šířící takzvanou «průmyslovým hnojivárenstvím», tedy aplikací v podstatě dusíku, fosforu a draslíku ve vysoce koncentrované formě. Doufali v rychlé úspěchy — nedočkali se jich, což ani jinak očekávat nešlo. Při aplikaci kamenných moučků jde prostě o dlouhodobou melioraci, o postupné omlazování půd chudých na baze. Účinnost těchto moučků se urychluje s jemností jejich zrnitosti a je tím výraznější, jsou-li kombnovány s organickými látkami jako chlévský hnůj, kejda a komposty.<br /> <br /> Kamenné moučky se člení na ty ze sedimentárních hornin a na ty ze silikátů. V sedimentech se nacházejí — méně v jílových břidlicích, spíše v půdách na čistém vápenci, např. svrchní juře, nebo na křemitých pískovcích a kvarcitech — značné látkové deficity. V obou případech jsou půdy jen omezeně schopné vývoje. Na alkalické straně se vyskytuje nedostatek fosforu, na kyselé chybí vápník, hořčík a draslík. Teprve vyrovnání mezi oběma extrémy zajišťuje zdravou humifikaci a celkový vývoj půdy. Jde-li o snížení stupně kyselosti, tedy o zvýšení hodnoty pH směrem k 6 až 7, jsou vápencové moučky (CaCO&lt;small&gt;3&lt;/small&gt;) jako náhrada klasického mergování tím správným prostředkem. Jemně vymleté působí bezprostředně. Aby se zabránilo ztrátám draslíku výměnnými procesy, mělo by se potřebné množství v mírném dávkování rozložit na více let. Pro trvalou, půdu budující účinnost jsou vhodné hrubší zrnitosti až po vápencový štěrk. Zvláštní formu představuje použití páleného vápna (CaO). Je vysoce aktivní, postupně se však ve styku s půdní vlhkostí {{SE|284}}<br /> <br /> v neagresivní hašené vápno – hydroxid vápenatý, Ca(OH)₂ – přeměňuje. Pálené vápno se doporučuje jako přísada k rychle se rozkládajícím kompostním materiálům. Tlumí «příliš bujný život v étericku» ve prospěch tvarujících sil astrálního v kompostové hromadě.<br /> <br /> Půdy vyluhované vápnem s sebou nesou, zejména na jílem chudém písku, nedostatek hořčíku. Pomoci zde může dolomitová moučka. Vápenné usazeniny obsahují zpravidla nepatrné příměsi hořčíku. V dolomitu stoupají tyto příměsi na 50 %. Dalším kamenným moučkem je síran hořečnatý, kiserit. Na otázku, jak řešit nedostatek draslíku, odpovídá Rudolf Steiner hořečnanem draselným, patentkali – osvědčenou kombinací posilující hospodářství bází.<br /> <br /> Zvláštní formu vápnění – a to nejen vápnění, nýbrž zvláště v zahradnictví – představuje použití mořského vápna z řas. V něm je v celé své rozmanitosti soustředěno celé spektrum látkových prvků, které v sobě uchovává – lze to tak nazvat – minerálně-rostlinný život původu ve světových oceánech.<br /> <br /> Na kyselých půdách pokročilého věku může být v krajních případech k aktivaci půdního života nutná vedle meliora­ce hospodářství bází i meliora­ce fosfátová. Zatímco bazické složky půdy – vápník, hořčík, sodík a draslík – podléhají vymývání, platí to pro fosfor jen v nepatrné míře. V kyselém prostředí se váže s hliníkem, v zásaditém s vápníkem. Fosforečnany hliníku a vápníku jsou těžko rozpustné a jsou zpřístupňovány především kořenovými výměšky, symbiotickými bakteriemi a mykorhizami (houbovými hyfy). V normálním případě si v biologicky aktivní půdě hospodářství fosfátů reguluje samo.<br /> <br /> Pro meliorativní opatření přicházejí v úvahu fosforečnany vápenatéz terciérních kostních ložisek severní Afriky, jakož i fosforečnany vázané na křemík a vápník z vysokopecní strusky. Jejich zpřístupnění se uskutečňuje nakonec pod řízením éterické organizace rostlin, rozšiřující se do prokořeněného půdního prostoru.<br /> <br /> Zpřístupnění silikátových kamenných moučků, k nimž patří i sopečné popely, probíhá rovněž převážně biogenně. Jejich význam pro melioraci vyluhovaných půd je ještě jinak posuzovat.<br /> <br /> jako cílená meliorativní účinnost sedimentárních hornin. Silikátové moučky zvětrávají pomalu, v závislosti na stupni jemnosti svého mletí. Krátkodobě rozpoznatelný úspěch se nedostavuje, ale zde platí slovo: «Čas léčí.» Vývoj nabírá svůj počátek; dotýká se kořenové síly rostliny právě tak jako otevírajícího symbiotického půdního života i jakési homeopatické tvorby jílu *in statu nascendi*. Nastává nový začátek vlastní dynamiky zakotvené v půdě. Teprve opakované dávky ca. 2 t/ha/rok však prokazují účinky v drobtovité struktuře půdy a v rozšiřování kořenového prostoru. {{SE|285}}<br /> <br /> Mnohočetnost prvků, jež tvoří látkové složení magmatických hlubinných a výlevných hornin, je půdotvorná a zároveň ve velkém počtu zásadní pro zdárný rozvoj rostlin. Zde, v půdách a výchozích horninách, jako tamtéž v rostlinách a rostlinných druzích, se podíl těchto prvků mění. Tak vykazují například hlubinné horniny žulové řady od žuly s ca. 80 % SiO₂ přes *syenit* (60 %), *diorit* (55 %) a *gabro* (50–45 %) klesající obsah křemičitosti. Naopak obsahy oxidů železa, hořčíku a vápníku vzrůstají až na násobky. V porfyrové řadě od křemenného porfyru přes porfyr, porfyrit až po diabas nebo melafyr platí totéž, a stejně tak pro řadu výlevných hornin od křemenem bohatého *liparitu* přes *fonolit*, *andezit* až po čedič. Na čedičových pokrývkách nacházíme zvlášť úrodné, mineralicky bohaté půdy. Pro svůj rozšířený výskyt a svou spíše zásaditou mineralogickou kompozici s 45 % SiO₂, 10 % FeO, 7 % MgO, 10 % CaO++&lt;ref&gt;Georg Wagner: ''Einführung in die Erd- und Landschaftsgeschichte'', Öhringen 1960, 694+208 S.&lt;/ref&gt; dodává čedič nejčastěji používanou kamennou moučku. Přitom v širokém spektru prvkového složení náleží dominanci křemičitosti a hlíny (oxid hlinitý, Al₂O₃), respektive silovému potenciálu, který tato určitá kompozice přivodila, velký význam. Přísný stav formy krystalu se proměňuje v koloidní stav, v němž je substance udržována ve stavu vznášení se na pomezí pevného a kapalného.<br /> <br /> Vedle méně praktikovaného plošného rozsypávání jsou kamenné moučky přednostně vedeny přes kompostovací proces. Zpřístupnění a přijetí do životních procesů se uskutečňuje v mikrobiálním děni látkové výměny. Množstevní nasazení přes kompostování se omezuje na pouhé zaprachování kompostového materiálu při zakládání. {{SE|286}}<br /> <br /> Závěrem je třeba znovu zdůraznit: Při použití kamenných mouček jakéhokoli druhu nemůže jít o hnojení, nýbrž o substituci daných minerálních deficitů v anorganicko-mrtvé přírodě — ať již v důsledku jednostranného minerálního složení výchozí horniny při půdotvorbě, nebo v důsledku hluboko vyloužených půd pokročilého věku. Jde o nemocné půdy, které lze při relativně nízkých substitučních vstupech — v kombinaci s vlastními hnojivými opatřeními, jež budou popsána v dalším textu — terapeuticky ošetřit a pobídnout k nové vývojové dynamice. Vnější dávky dusíku v solné formě toto subtilní, životem rostliny a půdy nesené dění z velké části nebo zcela zmaří. Důsledkem je, že i na půdu vázané látky, převedené do lehce rozpustné formy a každoročně dávkované podle potřeb příslušných plodin, musejí být nasazovány ve větších množstvích.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufe_1:_Die_Düngung_aus_dem_Lebendigen_der_Pflanzennatur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Stupeň 1: Hnojení ze živého rostlinné přírody ===<br /> <br /> Rostlina po svém uvadnutí zanechává dvojí: semeno a vše, co je společné vyšším rostlinám — totiž kořen, stonek, list a květ. Ve srovnání s individuálním semenem to lze nazvat Všeobecně-rostlinným. Roste, rozvíjejíc svou podobu, od semene k semenu. V nově se tvořícím semeni však se pokaždé znovu otiskuje kosmické, «to, co jako forma rostliny žije v semeni»,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&lt;/ref&gt; pokaždé nově. Při klíčení semeno odumírá do formy, klíček se rozvíjí a je nyní silně podřízen působení pozemských sil. Semenná síla však neúnavně působí dál; prozařuje kořen strmící do hloubky, stejně tak kolmo vyhlušující stonek a listové žilky listů strmících do stran v podobě; nakonec se v podobě a květu obrazem zjevuje bytost, která duchovně jako forma žila v semeni. Skryta v květu, zbrzdí výhonek do semeníku, který — polárně k vyzařující blíži — se uzavírá jako obal semenných základů. Zde, v semenném základu, se semenná síla sjednocuje s «korunou» Všeobecně-rostlinného, s pylem. V odumírání rostliny dozrává dvojitý zárodek v semeno. Obsahuje vše, co se v prostoru a čase jako přítomné, zemsko-kosmické dění {{SE|287}}<br /> <br /> vtisknuto, substanciálně naplněno a utvářeno. Zároveň žije v semeni něco věčného, co se v pozemském stále znovu přítomní. Jinak je tomu se vším, co se z klíčícího a odumírajícího semene stalo zjevným obrazem rostliny. Všechny její orgány byly prostoupeny semenkraft [seedforce]. Skrze ni se zjevná podoba rostliny stala obrazem jejího typu. Semenkraft zanechala své stopy ve všech jejích orgánech — v kořeni, výhonku, listové posloupnosti a květu. Tyto stopy jsou tím výraznější, čím více tkáně, dosud prostoupené životem, tuhnou do formy kostry nebo zcela dřevnatí.<br /> <br /> V rostlinných zbytcích, ve všem, co se nestalo semenem, nýbrž za ním pozůstalo, nacházíme produkty prostoro-časového přírodního dění. Nesou v kompozici své látkovosti ještě stopy života a semenkraft. Hrozí jim úplné propadnutí smrti, mineralizaci. A k tomu dochází a docházet musí, neboť rostlina potřebuje mrtvé minerální soli, aby je silou své éterické organizace přivedla k novému životu. Jen se to má dít v pravý čas a v pravé míře. Příroda má moc tento mineralizační proces zpomalit nebo dokonce zastavit a přesměrovat k něčemu novému. Co pak vzniká, je humus. Rostlinnými zbytky a živočišnými pozůstatky, které se vracejí do země a proměňují se v humus, se země hnojí sama. Hnojí se v souladu se zásadou: „život hnojí život&quot;. S tvorbou humusu vzniká taková kompozice látek, která si teprve zaslouží název nejzákladnějšího hnojiva v hospodářství přírody.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vom_Wesen_der_Kompostierung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === O podstatě kompostování ===<br /> <br /> Co příroda předvádí, může se v rukou člověka povznést k pravé mistrovské dovednosti. Kompostování je pracovní umění, v němž myšlení, prožívání a konání stojí v nepřetržitém vzájemném dialogu. Lze — podle Rudolfa Steinera — získat „osobní vztah k hnojivu a zvláště k práci s hnojivem…&quot; Toho lze dosáhnout jedině tehdy, zná-li člověk všechny okolnosti druhu a původu materiálu — zda jde o mladou zeleň, zda je objemný nebo dokonce zdřevnatělý, bohatý na bílkoviny nebo kyselinu křemičitou, zda převažují kořeny, listy, masy slámy atd. Každá z těchto organických substancí má určitý {{SE|288}}<br /> <br /> geartete Stoffkomposition. Ideální by proto bylo, kdyby se kompostová hromada jako celek budovala z co největší rozmanitosti odpadních produktů. V zahradnictví je to spíše možné než v zemědělství. Zde napadají, v závislosti na ročním období, případně jednostranně velké masy.<br /> <br /> Hrubé, ale pro praxi použitelné orientační číslo pokud jde o pomalejší nebo rychlejší rozložitelnost, poskytuje takzvané poměr C/N. Čím vyšší je obsah dusíku vůči nosné kostře uhlíku, tím rychlejší je rozklad. Řada od těžce po snadno rozložitelné materiály vypadá takto:<br /> {| class=&quot;wikitable&quot;<br /> |+<br /> !<br /> !<br /> !<br /> |-<br /> |Piliny<br /> |=<br /> |500 C:1 N<br /> |-<br /> |Štěpka podle složení<br /> |=<br /> |250-400:1<br /> |-<br /> |Pšeničná sláma<br /> |=<br /> |100:1<br /> |-<br /> |Žitná sláma<br /> |=<br /> |65 :1<br /> |-<br /> |Ovesná sláma<br /> |=<br /> |50:1<br /> |-<br /> |Listí dubů a buků<br /> |=<br /> |40-60:1<br /> |-<br /> |Sláma luskovin<br /> |=<br /> |50-30:1<br /> |-<br /> |Čerstvý chlévský hnůj<br /> |=<br /> |20-25 :1<br /> |-<br /> |Kuchyňský odpad<br /> |=<br /> |25 :1<br /> |-<br /> |Zralý hnůj<br /> |=<br /> |50-20:1<br /> |-<br /> |Kravský hnůj<br /> |=<br /> |14-16:1<br /> |-<br /> |Zralý kompost<br /> |=<br /> |10-12:1&lt;ref&gt;Krafft von Heynitz, Georg Merckens: ''Das biologische Gartenbuch'', Stuttgart 1994, 351 S.&lt;/ref&gt;<br /> |}<br /> Vše, co zemědělský organismus v průběhu roku vylučuje dovnitř jako organickou substanci, může platit za výživný humus. Jde na orné půdě a v zahradách o strniště a kořenový systém, který tvoří přibližně třetinu hmoty celkového porostu, dále o hnůj z živočišné výroby (včetně slamnaté podestýlky) a o staré seno, slámu, zbytky krmiva ze stáje, listí, travní posečky, kuchyňský odpad, výkopek z příkopů atd.&lt;ref&gt;Pokud jde o praktické zacházení s přípravou kompostu, odkazujeme na příslušné publikace výše uvedených autorů; dále na Friedrich Sattler, Eckard von Wistinghausen: ''Der landwirtschaftliche Betrieb, Biologisch-Dynamisch'', Stuttgart 1989, 333 S.; dále na Herbert Koepf, Wolfgang Schaumann, Manon Hacius: ''Biologisch-dynamische Landwirtschaft: Eine Einführung'', Stuttgart 1996, 368 S.&lt;/ref&gt; Zde půjde zejména o procesuální dění od zakládání až po zralost. Kompostová hromada se zakládá na místě co nejvíce zastíněném, nad úrovní země, v oblasti působení vzduchu a tepla, látkovýměnného pólu zemědělství, na {{SE|289}}<br /> <br /> nezpevněném povrchu. Je nutné zajistit vztah ke krátkám hloubky a výšin. Zákonný požadavek kompostovat na nepropustné podložce (betonová deska) přestřihuje působení sil v kompostové hromadě od hloubkových sil země, které na ni působí zdola. Kompostová hromada je kus vyvrácené země,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 90.&lt;/ref&gt; srovnatelný s dřevnatým kmenem stromu zakořeněným v zemi a vzdouvajícím se nad ní do vzdušného obkruhu. Představa, že při kompostování prosakují do podloží nezanedbatelné množství dusičnanů, je pouhá teorie. Slizné látky uvolňující se v průběhu rozkladu uzavírají póry půdy. U hrubých pórů na písčitých půdách se doporučuje pokrýt povrch půdy tenkou vrstvou ''bentonitu'' (bobtnající jíl). Možné nebezpečí dočasného lokálního vyplavování dusičnanů v důsledku úniku průsakové vody po přívalových deštích bývá zpravidla způsobeno nevhodným zakládáním a nedostatečným zakrytím hromady. Tomuto zlu lze snadno odpomoci.<br /> <br /> Na kompostišti by mělo být k dispozici dostatečné množství základního kompostu jako očkovacího materiálu pro nově zakládanou hromadu, dále hlinitá půda, mergel nebo spraš k prokládání mezi jednotlivé vrstvy a k zakrytí hromady; a sláma jako konečná pokrývka. Pro zúžení poměru C/N lze přimíchat také chlévský hnůj, rohové hobloviny nebo krevní moučku. Jako další přísady v menší dávkování přicházejí v úvahu kamenné moučky, surový fosforit, kostní moučka, algový vápenec a další. Na přidání biologicko-dynamických kompostových preparátů bude ještě zvlášť pojednáno. Zakládání a míchání materiálů lze provádět rozmetadlem hnoje, nejlépe však zřejmě přece jen ručně. A zde leží bolavé místo. Kde jsou ty četné ruce, ti lidé, kteří by tu ne zcela lehkou práci vykonávali včas, rozumně a s radostí? Chybějí — a proto se buď příprava kompostu stala popelkou provozního dění, nebo otázkou pouhé technicky zvládnutelné rutiny. Tato rutina se omezuje na čistě mechanické procesy míchání — a to velmi omezeně —, zakládání a zpravidla opakovaného překopávání, aby se za přijetí vysokých ztrát urychlilo dozrávání na použitelné hnojivo. Zde se člověk opět zbavuje jednoho bohatého pole zkušeností — právě toho, «získat osobní vztah k hnojení a práci s hnojem». Stejně jako všechno organicky živé, podléhá kompostovací proces {{SE|290}}<br /> <br /> času. Vyvíjí se z chaotického metabolismu, z nárného humusu, do zralého formového stavu, do trvalého humusu. Je to proces, který probíhá v rytmu, v poli napětí mezi zdůrazněným pohybem na začátku (vysoký obrat) a zdůrazněným klidem na konci (utváření nové látky). Toto časoprostorové dění chce být ve všech svých fázích vnímavě doprovázeno a badatelsky promýšleno. Vyžaduje to, aby se člověk sám aktivně uvedl do pohybu a pak v dalším průběhu v klidu prodléval, vnímal vůně, konzistenci atd. a nazíraje a myslíce v tomto dění setrvával.<br /> <br /> V tomto smyslu je příprava kompostu pracovním polem vědomého cvičení, které požaduje a školí celého člověka. Vezme se vidle a lopata a na šířce asi 1,20 m se hromada vrství po vrstvách, přičemž se po dávkách vedle sebe a nad sebe ukládá snadno a obtížně rozložitelný materiál, mezi to se případně vkládají vrstvy chlévského hnoje a tenké vrstvy hlinité půdy, na okraji trochu základního kompostu, a jednotlivé vrstvy se — podle posouzení druhu potřeby — poprašují výše zmíněnými přísadami. V případě objemného a suchého materiálu platí staré pravidlo: «Pošlap ho pořádně a udržuj ho vlhký.» Při zakládání hromady se nesleduje žádné schéma — každému úkonu předchází uvážení.<br /> <br /> Hotově naskládaná hromada o výšce asi jednoho metru se záhy promění v živě bující chaos. Potřebuje vymezující obal, ochrannou, dýchající kůži. Tuto funkci nejlépe plní tenká zemní pokrývka a na ni vrstva slámy, starého sena nebo rašeliny. V tomto stavu splňuje kompostová hromada všechny podmínky, které charakterizují v sobě uzavřený organismus. S pomocí kyslíku, nositele éterických sil, rozvíjí vlastní život a ve spojení s dusíkem, nositelem astrálních sil, rozvíjí vnitřní život. Plastová folie jako jediná pokrývka je sice dešti vzdorná a vzduch propouštějící, ale přece jen pouhý surogát. Vnější kůže má funkci zadržovat vyzařující síly a vracet je zpět do nitra hromady. Zvenčí je hromada obklopena silami a rytmy živlového působení ve větru a počasí. Nezávisle na tomto vnějším dění rozvíjí kompostová hromada vlastní rytmiku a dynamiku v zákonité prostoupení stavů čtyř živlů — tepla, vzduchu, vody a země — a s nimi spolupůsobících, život tvořících éterických sil éterického tepla, světla, chemického éterického a životního éterického. {{SE|291}}<br /> <br /> V rámci svých rozsáhlých studií o životě kompostové hromady sledoval Bockemühl&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl: ''Vom Leben des Komposthaufens'', Dornach 1981, 67 S.&lt;/ref&gt; v kompostovacích pokusech (v dalším textu označovaných BKV) se směsí kravského a koňského hnoje řadu životních procesů, které se v hromadě odehrávají od jejího naskládání až po zrání. Ty v detailu potvrzují čtyři fáze vývoje kompostu, důvěrně známé pozornému praktikovi, a to na základě různých naměřených hodnot v časové posloupnosti — především však prostřednictvím výskytu a opětovného mizení různých skupin organismů v průběhu těchto čtyř fází. Jako reprezentativního zástupce rozkladných a přeměňovacích pochodů v hromadě si Bockemühl vybral druhově bohatou skupinu chvostoskoků (''Collembola''), kteří po červu kompostovém (''Eisenia foetida'') odvádějí hlavní díl přeměnné práce. V této souvislosti je nicméně třeba zdůraznit, že jejich činnost — stejně jako činnost kroužkovců, hlístic, hmyzích larev a bezmála do nekonečna se rozvětvující množství mikrobů — jsou vždy jen příznaky vztahového přediva, které je nutné chápat jako celek. Podmínky pro vznik této celosti vytváří lidská ruka. Aby se tato celost ve čtyřech fázích svébytně sjednotila v orgán v organismu zemědělství, je zapotřebí nepřetržité bdělosti a pečující ruky.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;1._Die_Wärmephase&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 1. Tepelná fáze ====<br /> <br /> V BKV se ohlašuje záhy skokovým nárůstem teploty ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]], s. 292), který pak stejně rychle opět klesá. Při kypré uložení — tedy při neomezeném přístupu kyslíku — může teplota vyšplhat až na 70 °C; při hutném a vlhčím uložení stoupá na optimum 55 až 60 °C a poté zcela pozvolna klesá na 30 až 25 °C. Oteplení je funkcí aerobní mikrobní činnosti, která uvolňuje sluneční teplo vázané v organickém materiálu z předchozích let a tím vytváří živelné životní prostředí pro na vztazích bohatý svět mikrobů v hromadě. Vývoj tepla vyžaduje řízení prostřednictvím — podle okolností — hústšího nebo kypřejšího naskládání, udržování vlhkosti, případně dodatečného podupání. Při příliš hutném a mokrém uložení hromada zůstane studená; dochází k hnilobě v důsledku anaerobního rozkladu. Přeložení je pak nevyhnutelné. Při silném oteplení na 65 až 70 °C zaniká ve výchozím materiálu {{SE|292}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 16, S. 292.jpeg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 16: Die vier Phasen des Kompostierungsprozesses.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> přítomných drobných živočichů, škodlivých organismů atd. a rovněž semena plevelů ztrácejí klíčivost. V BKV trvala první fáze — s překryvem do druhé fáze — přibližně dva týdny.<br /> <br /> Spolu se zjevením smyslově vnímatelného živlu tepla se uvolňuje také tepelný éter, vázaný v organické hmotě. Je to duchovně-nadsmyslové doplnění tepla jako živlu. Udržuje proces v chodu a ve správný čas ho převádí do příští procesní stupně. Vnější teplo tíhne k tomu, aby se rozptýlilo, zatímco tepelný éter vstupuje do vztahů — ba jest vlastním iniciátorem veškerého procesuálního dění. Proto je třeba dbát na to, aby se ohřívání odehrávalo spíše pomalu a vytrvale. Teplo by mělo zůstat v hromadě. S ním spjatý tepelný éter potom inauguruje vývoj, v němž se hromada organismicky uzavírá v celek.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;2._Die_Luftatmungs-_und_Entgasungsphase&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 2. Fáze vzdušného dýchání a odplynění ====<br /> <br /> Souběžně s fází ohřívání začíná jakýsi dýchací proces. Kyslík jako nositel éterické účinnosti ve fyzickém je takříkajíc vdechován; stimuluje explozivní bakteriální rozkladnou činnost. Přitom uvolňovaný {{SE|293}}<br /> <br /> oxid uhličitý (CO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) uniká jako plyn kůží hromady do vnějšího vzduchu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]]). V BKV bylo maximum dosaženo po třech až čtyřech týdnech, aby pak po sedmi týdnech rychle kleslo a v dalším průběhu rovnoměrně odpadalo až do konce pokusu po jednom roce. Jinak se věci měly s odplyněním amoniaku, které nastoupilo ihned od počátku, ve druhém a třetím týdnu dosáhlo maximální hodnoty a po šesti týdnech kleslo téměř na nulu. V tomto časovém úseku vylučování amoniaku — u materiálů bohatých na bílkoviny, jako jsou zeleninové odpady, také sirovodíku — vystupují navenek oblaka zápachu, která by ideálně měla zůstat uvnitř hromady: «organická látka je tím zdravější, čím více voní uvnitř a čím méně voní navenek».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 92.&lt;/ref&gt; Vyzařování zápachu je znamením stále bující, beztvaré dění. Poukazuje na nenávratné ztráty substance. Těm zabraňuje houbení (kloboučkové houby) nastupující ve druhé fázi. Přestože samo bují a prostupuje celou hromadou, způsobuje útlum bakteriálního rozkladu převládajícího v první fázi. Souběžně s houbením vzniká místo amoniaku napříště dusičnan, jehož obsah v následujících měsících soustavně narůstá a přes bílkovině podobné předstupně vstupuje do tvorby humusu.<br /> <br /> Charakteristický obraz mlh vodní páry stoupajících za chladných ranních hodin z hromad svědčí ve druhé fázi o postupném vysychání, a tím provzdušňování. Souběžně s tím se začíná zužovat poměr C/N, který v BKV nakonec ustálil na 12:1. Vývoj chvostoskoků (pro určitý druh chvostoskoků v BKV) ve čtvrtém týdnu skokem roste, aby pak do desátého týdne stejně rychle opět klesal. Jiné druhy nastupují a zase mizí. V BKV trvala druhá fáze — s překryvem do první a třetí — již bezmála čtyři týdny.<br /> <br /> S uvolněním plynů se uvolňuje světelný éter; je to étericky-nadsmyslové doplnění živlu vzduchu. Umožňuje živým bytostem kompostové hromady přežívat ve tmě navzdory nepřítomnosti přímého slunečního záření. Je to světloéterické, uchované z odumřelého vyššího života, které přivolává k bytí nižší rostlinný a živočišný život sahající k raným evolučním stupňům Země. Co je tedy příspěvkem světelného éteru k vývoji kompostové hromady? Na počátku je kompostová hromada spíše nahodilou směsí organických odpadů. Mikrobiální rozklad téže směsi není příčinným děním pro {{SE|294}}<br /> <br /> účinnosti světelného éteru, nýbrž dění souběžné. Světelný éter působí na jedné straně v růstu jednotlivých organismů, na straně druhé vytváří skrze činnost všech těchto nesčetných rostlinných a živočišných bytostí vztahové souvislosti, které celistvě orientují život kompostové hromady na tvorbu trvalého humusu. Světelný éter nechává kompostovou hromadu nejprve jakoby růst dovnitř a skrze činnost drobných živočichů prostorově utváří konečný produkt do sourodé, drobtovité sousednosti humusu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;3._Die_wässrige_oder_Verwandlungsphase&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 3. Vodní čili proměnová fáze ====<br /> <br /> Stává se zřetelnou v náhlém poklesu hromady. Po předcházející suché fázi leží nyní těsněji a sytí se sama sebou vlhkostí, neboť rozkladem těžko rozložitelných buněčných membrán vystupuje tekutina z buněčných vakuol a intercelulárních prostor ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Obrázek 16]], s. 292). Hromada se silněji uzavírá vůči vnějšímu světu, nepáchne již leptavě a ve vlhkém-vodném prostředí se uskutečňují rozmanité přeměny, látková přeskupení i novotvary. Drobní živočichové, v jejich čele ''Collembola'', přebírají řízení; drtí materiál, požírají mikroby a houby, a tím jejich populaci zmenšují. Bující chaos první a druhé fáze se začíná — díky masovému rozmnožování drobných živočichů — uspořádávat a členit do provzdušněných vnitřních prostor. Podmínky prostředí se proměňují a odpovídajícím způsobem se metamorfózují i chvostoskoci: z červovitých, málo diferencovaných forem ke tvarům s výrazně vystupujícími orgánovými utvářeními. Z BKV je patrné, jak jeden druh následuje po druhém a zase mizí. Ve tmě hromady tak drobný živočišný svět evolučně prožívá ještě nižší, jakoby rostlinno-živočišné bytí. To je zčásti zevnitř, zčásti zvenčí prozařováno silami diferencovaně působícího duševně-astrálního. Tento vnímající život činí z kompostové hromady organismus. Ve třetí fázi se v ní uskutečňuje přechod z dosud beztvárného stavu vodního do stavu propracovaného zemitě-pevného — jediná velká substanční proměna.<br /> <br /> V BKV se třetí vodní fáze vyvíjí — s přesahem do druhé a čtvrté — po dobu sedmi týdnů. V tomto období dosahují chvostoskoci po dobu dvou týdnů maxima svého rozvinutí, tedy jeden a půl až dva měsíce po zakládání. {{SE|295}}<br /> <br /> Ve třetím, vlhko-vodním stadiu se aktivuje především chemický neboli zvukový éter. Druhy éteru jsou funkčně v kontrastu k živlům, s nimiž jsou evolučně stejného původu. Zatímco ve vodním stadiu nabývá hromada spíše husté, homogenní konzistence, tříští zvukový neboli chemický éter život hromady v nesčetnou rozmanitost jednotlivých buněk — avšak nikoliv nahodile, nýbrž v neustále se proměňujícím řádu. Rozděluje a spojuje v neustále nové variace. Podstatní nejsou jednotlivé bakterie, prvoky, řasy, houby, červi, larvy atd., nýbrž to, co se mezi nimi odehrává — interval. Přeneseně řečeno, lze procesové dění v kompostové hromadě přirovnat k symfonii. V symfonii vytvářejí tóny a intervaly, které tóny od sebe oddělují a zároveň je spojují, rytmus, melodii a harmonii. Symfonie má zpravidla čtyři věty, každá má své téma, jež zaznívá v pohyblivém proudu tónů, opakuje se a variuje. Ve stejném smyslu působí zvukový neboli chemický éter v kompostové hromadě — nikoliv ve vzdušném živlu tónů, nýbrž ve vlhkém zemitém živlu látek. V tomto je nositelem procesu všech rytmů, opakování a metamorfóz až do koncového bodu, kde se objevuje zralý humus. Tak lze humus v rozmanitostech svých číselných kompozic uhlíku (C), kyslíku (O), dusíku (N), vodíku (H) a síry (S) přirovnat k jakémusi pozemskému zrcadlu sférických harmonií.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;4._Die_Vererdungsphase&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 4. Fáze pozeměšťování ====<br /> <br /> Po ztrátách substance v první a druhé fázi a látkové přestavbě ve třetí se objem hromady pozvolna zmenšuje. Přechází do stavu zemitě-pevného; konsoliduje se a strukturuje jednotně v jakémsi látkovém novotvaru — v trvalém humusu (Obrázek 16, s. 292). Tento děj se projevuje nejen černým zbarvením a volně drobivou strukturou, nýbrž i čichovými a chuťovými kvalitami — tedy vjemy, které vedou hlouběji k bytostné povaze látkového. Hromada se zaplňuje dovnitř mírnou, zemitou vůní. Kvalitativní stránka chuti je samému procesovému dění imanentní: kompostová hromada je nyní uvedena do stavu, v němž dění určuje masově se množící svět drobných živočichů. Je to svět evolučně nižšího druhu, žijící ve tmě a vlhku {{SE|296}}<br /> <br /> a v nejvyšší specializaci se tu na různé způsoby rozkládá a přetváří. Každý živočišný druh nalézá v potravním řetězci připravenou potravu, na niž je nastaven jeho smysl pro chuť a jeho trávicí činnost. Jako poslední vstupuje na scénu s dešťovkami příbuzný kompostový červ (*Eisenia foetida*), který dalece převládající měrou odvádí vlastní práci trávení a látkové novotvorby. V podobném směru, avšak hmotností i kvalitou méně výrazně, působí kroužkovci (*Annelida*), mnohonožky (*Myriapoda*), stejnonožci (*Isopoda*), hmyzí larvy a další.<br /> <br /> Sáhne-li člověk do kompostové hromady, která se nachází na počátku fáze zeměnění, drží v rukou tmavohnědou až načernalou substanci, jež ještě obsahuje poslední, mikroby porostlé zbytky kořenů, stonků a listů a je zpravidla klubkovitě protkána velkou masou zmíněných kompostových červů. Červi i ostatní drobní živočichové odumírají, jakmile je stráven i poslední zbytek organických pozůstatků a v endogenní symbióze se střevními bakteriemi se mění v trus. Ten je jakožto étericko-oživená substance prosycen astrálními silami, jež trávicí hmota vstřebala průchodem skrze živočišný trávicí trakt. Tyto síly působí na jedné straně proměnu výživného humusu v trvalý humus a zkrocují odbourávající činnost mikrobů — nebo ji dokonce obracejí v budovatelskou. Na druhé straně jsou to astrální síly zprostředkované živočichem, které umožňují spojení s jílovými minerály a vznik jílovo-humózních komplexů. V této závěrečné fázi lze plným právem hovořit o astralizaci, o oduševnění hlinité hromady. Vše se organicky formuje a individualizuje v sjednocený celek.<br /> <br /> Až do plného zeměnění trvá čtvrtá fáze nejdéle. Trvá tím déle, čím je výchozí materiál bohatší na hrubá vlákna. V BKV (kravský/koňský hnůj) bylo toto stadium dosaženo přibližně po čtyřech měsících. Aktivita červů začala v 7. a skončila ve 13. týdnu. Teplota se držela s asi 25 °C téměř konstantně, v průměru asi 4 až 5 °C nad výkyvy vnější teploty.<br /> <br /> Čtvrté a poslední stadium — vznik humusu, přesněji jílovo-humózního komplexu — je ze všech nejzáhadnější. Zde rozvíjí svou hlavní působnost nejmladší, nejskrytější, nejjemnější a nejsilnější ze čtyř druhů éteru: životní éter. Životní éter je protipólem k živlu zemitě-pevného. Životní éter „tvoří život&quot;. Co se na Zemi jeví jako kámen, má svůj život {{SE|297}}<br /> <br /> V nadsmyslovém.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Grundelemente der Esoterik'', GA 93a, 30. září 1905, Dornach 1987, S. 44 f.&lt;/ref&gt; Životní éter je v kompostové hromadě tvůrcem života nesmírné rozmanitosti živých bytostí. Tento život je zároveň prostoupen smyslem. Odumírá-li toto smyslem prostoupené do formy, uvolňuje se životní éter, aby znovu komponoval látky do životní souvislosti — nakonec do humusu. Ten se na jedné straně stává, na základě kyslíku v humusu obsaženého, uchovatelem života; na druhé straně obsahuje humus dusík, který je — stejně jako kyslík a jiné prvky — vpředen do bílkovině podobné, bohaté na varianty látkovékompoziace. Látkově tvoří dusík most k astrálně-bytostnému, k tomu, co dává smysl. Z toho smíme usoudit, že životní éter v humusu je vlastní tvořivou silou, do jejíchž služeb se stavějí jeho tři starší příbuzní — éter tepla, světla a chemický éter. A nestává se snad právě tím vlastní tvořivou silou, že prostřednictvím dusíku má schopnost přivádět astrální k étericko-fyzickému? Nestává se tím kompost (trvalý humus) nejzákladnějším hnojivem bodem-podmíněné trvalé úrodnosti? A nepropůjčuje snad tento takto tvořivou silou se stávající životní éter životní souvislosti „půda a rostlina&quot; moc formovat se do celostí, individualizovat se a stávat se věrným odrazem svého v nadsmyslovém zakořeněného bytí? Všude tam, kde v živém rozeznáváme vzájemně působící, smysluplné nebo moudrosti plné souvislosti, sledujeme stopy životního éteru.<br /> <br /> Celkově vzato, lze shrnout: Organické odpadní látky, odumřelé z vyššího životního souvislosti, podléhají v kompostové hromadě nejprve rozkladné, avšak chaoticky probíhající oživující fázi, poté pak fázi budující — postupné proměně a opětovnému odumírání do pohumněné formy humusu. Ten však v sobě nese zárodek nového života na Zemi: «Universalsamen des Allgemein-Pflanzlichen» — univerzální semeno obecně-rostlinného. V tomto smyslu je humus hnojivem ze života pro rozvinutí vyššího života, totiž pro vegetativní rozvoj kulturních rostlin. Kompostové hnojivo je — podobně jako zrající plod, který živí člověka i zvíře — výživným plodem pro půdu a rostlinu. Skrze něj se minulé připojuje k přítomnému a umožňuje budoucí.<br /> <br /> Ve čtyřech stupních, jimiž prochází látkovost, jež dříve patřila rostlině nebo živočichu, až ke svému pohumňování, se odráží — nenápadně v malém a v časovém sledu — jakási opakování evoluce Země a {{SE|298}}<br /> <br /> kosmu. Na počátku všeho naplňovala ryzí teplo (tepelný éter — oběť vysokých duchovních bytostí) «starý Saturn». Za tímto stavem následovalo, na cestě zhušťování části tepla, vznikání živlu vzduchu a s ním světelného éteru na «staré Slunci», poté zhuštěním části vzduchu živlu vody na «starém Měsíci» a s ním éteru chemického čili zvukového — a konečně se zhuštěním části tekutého živlu stav živlu zemitě-pevného, Země jako hotového díla, a s ní životní éter.&lt;ref&gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Co se v kompostové hromadě, vyzdvižené nad úroveň půdy, odehrává jako umělý a přitom umělecký proces — pohumňování někdejšího vyššího života do trvalého humusu —, probíhá skrytějším způsobem ve všech půdách, zcela přirozeně v lesních půdách. Na ornicích a zahradních půdách je toto dění, usměrňované zpracováním půdy (viz s. 205 nn.), přiváděno na vyšší úroveň úrodnosti. Tomuto cíli slouží také zelené hnojení — pěstování rychle rostoucích trav, brukvovitých, luskovin a jiných rostlin výhradně k zásobení půdy humusem. Zvadlé zelené masy půdního pokryvu přitom poskytují výživný humus pro rozkladné stupně 1 a 2, zatímco kořenová masa zůstávající v půdě slouží zejména ve stavebních stupních 3 a 4 tvorbě trvalého humusu.<br /> <br /> Zelené hnojení se mulčuje a nabývá charakteru plošného kompostování. U tohoto jde o pokryv půdy organickými materiály od mladé zeleně až po dřevní štěpku mezi výsadby v zahradnictví. Účelné je i zde míchání různých materiálů. Od čisté slámy nebo listí je třeba upustit — sláma je příliš řídká a objemná, listí se ukládá příliš hustě, obojí se proto rozkládá jen pomalu.&lt;ref&gt;Krafft von Heynitz: ''Kompost im Garten'', Stuttgart 1999, 127 S.&lt;/ref&gt; Půdní pokryv chrání před výparem, zálehem, tvorbou krusty, erozí a zaplevelením, přitahuje mikrobní a žížalový život do půdní vrstvy a vytváří mu stále plynoucí zdroj potravy, udržuje půdní dýchání v chodu a oživuje zralost půdy.<br /> <br /> Humifikaci organické půdní vrstvy zajišťuje svět mikrobů a drobných živočichů, příznačný pro zvláštnosti daného stanoviště. Všem půdám je však společné, že namísto červeného kompostního červa se tu uplatňuje žížala obecná (*Lumbricus terrestris*), mistr půdní úrodnosti. Jenomže na písčitých půdách chudých jak na vápník, tak na jíl je počet jejích jedinců {{SE|299}}<br /> <br /> a tím i jeho blahodárná, humus stabilizující činnost velmi omezena. V polním hospodářství se plošné kompostování praktikuje pokud možno v kombinaci s podmítkou se zeleným hnojením; do porostu se vnáší závoj čerstvého nebo lehce nakysaného chlévského hnoje.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung_des_Kompostes&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Použití kompostu ===<br /> <br /> Zralý kompost je produkt rostlinně-živočišný. Není to jen proto, že se do něj přimísí živočišné výměšky a jiné složky pocházející od hospodářských zvířat, nýbrž proto, že proces humifikace jako takový by se nemohl uskutečnit bez astrální účinnosti světa drobných živočichů kompostové hromady. Hlavní složky jsou rostlinného původu, jejich přeměna v humus však podstatně závisí na činnosti a organizační síle zvířat. Kompost proto není hnojivem hnaným do rychlosti, které by násilně popohánělo vegetativní růst. Jeho působení tvaruje a formuje vegetativní. To z něj dělá hnojivo pro všechny ty kulturní rostliny, jež nesou plody především ve vegetativním — ať již jde o trávu, bylinu nebo strom. To se týká lukařství a pastvinářství, zahradní a polní zelinářské produkce i ovocnářství. Tvorba plodů, v rozšířeném smyslu, zde znamená substanciální tvorbu, která se hromadí a zaplňuje prostor v jednotlivých orgánech rostliny a jejíž výživnost je zaměřena na potřebu člověka a zvířete. Tato výživná schopnost si žádá hnojivo, které zadržuje rostovou a reprodukční sílu usilující ke semenotvorba a nechá ji proměnit a přetvořit v potravinovou substanci aktuálními záření Slunce a planetárního kosmu. Toto hnojivo vstupuje do působení sil rostlin řádem a formou. Je jím černý, drobivý trvalý humus.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kompostdüngung_von_Wiesen_und_Weiden&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kompostové hnojení luk a pastvin ====<br /> <br /> Trvalé travní porosty poskytují krmivo pro přežvýkavce a koně. Krmivo se skládá z vegetativních částí výhonku, ze stonku a listu. Porost je od jara do podzimu opakovaně spásán nebo sečen na zelené krmení či seno. Na pastvinách a ještě více na bylinami bohatých loukách dochází na jaře k rozkvětu jednotlivých bylin. Po odkvětu se stahují do listnatého rosettového stádia. Tráva vyrůstá ze svých odnožovacích uzlů stále znovu. Louka i pastvina zůstávají zelené v zimě i v létě. Porost je z velké části udržován v čistě<br /> <br /> Vegetativním stavu udržovány jsou i půdní procesy, které jsou po každém spásání nebo sečení reaktivovány k novým přeměnám. Půda ani rostlina nepřicházejí k odpočinku. Generativní dozrávání jim zůstává odepřeno. Při intenzivním využívání vede toto k ochuzování druhů. Proto si louka i pastvina žádají hnojení, které tento nedostatek vyrovnává — a tím je kompost. Na jaře po prvním spásání nebo prvním sečení sena, nebo lépe ještě na podzim, zprostředkovává travnatému drnu a půdě vyzrálou, zemitou kráftovou strukturu, která konfiguruje tvorbu substance ve stonku a listu jak na straně reprodukční, tak na straně výživné. {{SE|300}}<br /> <br /> Pravidelné kompostové hnojení trvalých travních porostů zhušťuje drn, sjednocuje a zkracuje pastevní okusy, obohacuje druhové složení — zejména o byliny — a zvyšuje výživnou hodnotu krmiva.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kompostdüngung_im_Gartenbau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kompostové hnojení v zahradnictví ====<br /> <br /> Podobně jako na trvalých travních porostech chybí i v zahradnictví dozrávající půdní klid; jedna kultura střídá druhou. Půda musí být po větší část roku udržována na vysoké úrovni úrodnosti, v jarní náladě nakloněné růstu. Tvorba potravinového nebo krmivového plodu se neodehrává v generativní fázi, nýbrž v době nejintenzivnějšího růstu. Velké sklizňové hmoty čerstvé, životaschopné substanciality opouštějí pozemek i statek. Co zůstává — především kořenová masa — stává se výživným humusem pro následující kulturu. Oproti tomu étericky-biologicky tvarující síla astralitou prostoupeného trvalého humusu zůstává v nevýhodě. To, co jinak na orné půdě v klidových dobách probíhá samo od sebe — přeměna výživného humusu v trvalý — musí být zahrádkářské půdě dodáno zvenčí jako vyzrálý kompost. Působí — podle druhu kultury — specificky jemně aromatizujícím způsobem na chuť a vůni, zpevňuje pletiva, zachovává čerstvost a zesiluje lesk a barevnost.<br /> <br /> Materiály pro kompost v zahradnictví zahrnují odstraněné sklizňové zbytky, organické odpady všeho druhu, drtě ze zeleného řezu, uvolněné meziplodiny, kamenné moučky, rohové lupínky a kdekoli je to možné, chlévský hnůj. Odpad a čistírenský kal jsou vyloučeny. Pro komposty bez plevelů — speciální komposty pro pěstírny a skleníkové kultury — se hodí nejrůznější směsi luskovin, trav, ovsa a dalšího. Ošetření kompostu horkou párou za účelem zničení škodlivých zárodků a semen plevelů {{SE|301}}<br /> <br /> by se, kromě pěstírenských zemí, mělo vyhnout. Kompost se tím do značné míry mění v mrtvý substrát.<br /> <br /> Kompost se zpravidla aplikuje rovnoměrně po celé ploše; zapracuje se mělce. Na písčitých, kamenitých a suchých stanovištích se osvědčuje náročný postup hnojení do sadebních jamek.<br /> <br /> V tropickém podnebí panuje v půdách chudoba humusu; organická substance podléhá urychlené mineralizaci. Totéž se tam odehrává vlivem vysokých teplot a vlhkosti i v kompostovém hromadě. Oproti tomu se tam osvědčuje kompostování „pod zemí&quot; ve velkých zemních jamách, do nichž se přes noc zatlačí jistý počet koz, ovcí nebo skotu. Ty duní a špástají materiál, zpravidla objemný a většinou zdřevnatělý, a obohacují ho svými výměšky. Dosahuje se tak dobré kvality humusu. Hrst takového humusu vložená do sadební jamky, osivo uložené do humusu a lehce překryté zemí způsobuje hotový zázrak: Výnosy stoupají na dosud neznámou výši a blahobyt obyvatelstva živořícího v chudobě roste.&lt;ref&gt;Mündliche Mitteilung von Matthias Guépin, Dozent am Emerson College (GB) und Berater in Kenia.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Podobným postupem je zakládání širokých vyvýšených záhonů nad odvodnitelné příkopy naplněné větvovím a křovím. Silně zpomaleným rozkladem a přeměnou v humus v podloží vzniká v zemním hřbetě taková míra oživení, že na nejmenším prostoru pestrá směs zelenin může nepřetržitě zásobovat jednu nebo více rodin. I tento postup potřebuje mnoho rukou; působí sociálně integračně a zajišťuje skromný blahobyt.<br /> <br /> Platí to pro celý svět: Umně provozované hospodaření s humusem osvobozuje od hladu a přináší nový kulturní rozkvět.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kompostdüngung_im_Obstbau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kompostové hnojení v ovocnářství ====<br /> <br /> Ovocnářství se od 20. století vyvíjelo od extenzivního, druhově bohatého pěstování vysokokmenů v rozptýlených sadech přes polokmeny až ke druhově chudému, intenzivnímu pěstování nízkokmenu s kratší dobou využití. V průběhu tohoto vývoje se tvorba plodů přesunula z vysoké, ve světle a vzduchu vznášející se koruny stromu dolů do přízemních vzduchových vrstev — a souběžně s tím enormně vzrostla potřeba hnojení. {{SE|302}}<br /> <br /> Ovocný strom dřevnatí a zároveň nese jemné, chutné plody. Ovládá polaritu světla a tmy, života a smrti, jakož i éterického a astrálního působení. To se projevuje zvláště u vysokokmenu. V něm usiluje éterická životnost z kořenového systému sahajícího do šířky i hloubky přes kmen a větve k olistěným výhonkům koruny. Toto silné oživení ve vzduchu a teple přitahuje bohatý hmyzí život: «Von demjenigen, was da als Astralreiches durch die Bäume hindurchgeht, lebt und webt das ausgebildete Insekt» (Z toho, co prochází stromy jako bohatá astralita, žije a tká vyvinutý hmyz).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 184.&lt;/ref&gt; Polárně k tomu vládne ve všem dřevnatějícím, a tedy především v oblasti kořenů, «éterická chudoba». V tomto prostředí, silněji vystaveném silám mineralizace, se rozvíjejí larvy hmyzu. Vysokokmen roubovaný na pomalu rostoucí podložce v sobě tuto polaritu jakoby ztělesňuje; je nenáročný a nepotřebuje žádné hnojení, tím méně takové, které působí bujným rašením.<br /> <br /> Jinak je to s jeho protikladem — nízkokmenovým stromem pěstovaným v uzavřených plantážích podobně jako monokultura na rychle rostoucí podložce. Roste spíše jako slabě dřevnatějící výhonek ze země a plodí zemně nízko, jakoby v mladém věku. Kambium, které u vysokokmenu tlumí příliš silnou bujnost, potřebuje u nízkokmenů nepřetržitou stimulaci prostřednictvím humusem bohaté, dobře prokořenitelné půdy. Tvořivá síla a živost humusu se jakoby dále přenáší do kambium samotného. Nízkokmenovník potřebuje hnojivo, které rozhodně nesmí působit bujně, nýbrž musí svou gestaltungskraft — živě proastralizovanou larvami a červy kompostové hromady — být příbuzné samotnému kambiu. U vysokokmenu se mineralizovaná země vytáčí do kmene a větvoví koruny. U bujného nízkokmenového stromu je toto vytočení omezeno ve prospěch stejnoměrně vysoké životnosti v kořenovém prostoru i v oblasti koruny. Ve stejném smyslu působí i intenzivní zelené hnojení pěstované v nízkokmenovém a polokmenovém ovocnářství.<br /> <br /> Intenzivní ovocnářství je úspěšné tehdy, když obsah humusu v půdě přesáhne 3 %; optimální je až přibližně 6 %, při současně minerálně silné půdě.<br /> <br /> Jako kompostovací materiál přicházejí vedle již zmíněných přísad přednostně v úvahu všechny druhy chlévského hnoje. Díky svému živočišnému původu disponují tyto tvořivými silami vyššího druhu, které bujnost nízkokmenovníků zkrocují na harmonickou míru. Tato harmonizace se projevuje v celém průběhu růstu z hlediska výrazně {{SE|303}}<br /> <br /> omezeného tlaku infekcí a škůdců, jakož i v chutnosti a trvanlivosti plodů.<br /> <br /> Souhrnně řečeno: kompost působí na vývoj rostlin zdravotně a harmonizačně; vytváří v půdě základ pro její trvalou úrodnost. Doporučuje se, aby v různorodě utvářeném hospodářském organismu byly komposty pro hlavní oblasti použití zakládány odděleně: pro kompost na trvalé kultury přicházejí — s těžištěm na chlévském hnoji — v úvahu veškeré odpady, i ty zatížené semeny plevelů; v zahradnictví vznikají v podstatě rostlinné odpady, které by měly být pokud možno prosté semen plevelů; podíl chlévského hnoje je vždy výhodný. V ovocných sadech by měl být vedle zeleného hnojení a před veškerými ostatními odpady upřednostněn chlévský hnůj.<br /> <br /> Toto doporučení apeluje na celé společenství statku, aby právě prostřednictvím kompostování vykonávalo a dovádělé k umění zmíněný «osobní vztah k práci s hnojivem» — rozšířený o práci s biologicko-dynamickými kompostovými preparáty (viz s. 344 násl.) — a aby různými druhy kompostových zemin odpovídalo specifické potřebě jednotlivých kulturních druhů.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufe_2:_Die_Düngung_aus_dem_Seelischen_der_Haustiernatur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Stupeň 2: Hnojení z duševní přírody domácích zvířat ===<br /> <br /> To duševně-astrální, které se rostliny jako čistě živoucí-éterné bytosti dotýká jen zvenčí, se ve zvířeti stalo vnitřní bytostí. Zvíře se jako tělesný organismus vymezuje navenek a utváří své tělo v nástroj rozvíjení své bytosti. Svými smysly prožívá zvíře svůj vnější svět a z tohoto prožívání rozvíjí svou činnost v teple, vzduchu, vodě a zemi. Mocí své duševní bytosti se látky skládají v zázračné dílo jeho orgánů, které podle svých vykonávaných činností přijímají ty nejpodivuhodnější podoby. V každé z těchto činností se projevuje dokonalá moudrost. Chceme-li se tedy poznáváním přiblížit bytosti zvířete, musíme usilovat o to, abychom zvnitřnili to, co vnímáme všemi smysly, a zformovali to v prožitý myšlenkový obraz. Moudrostí naplněná souvislost, která se v tom zjevuje, poskytuje vciťujícímu se poznání neklamnou jistotu, že síly, které skládají látky zvířecího těla a jimiž se může uvést v činnost, mají svůj bytostný prapůvod v astrálním neboli duševním těle zvířete {{SE|304}}<br /> <br /> Co tedy vychází z trávicí činnosti zvířat, získává svou hnojivou sílu zvláštní bytostnou povahou duševního bytí. O rostlinách bylo řečeno: «Živé hnojí živé» — pro zvířata pak platí přes to ještě: «Duševní hnojí duševní.» Tomuto stavu věcí bylo podrobně věnováno místo v kapitole «Duševní organizace čili astralleib zemědělského organismu» (s. 111 a násl.). K nejvyšší hnojivé síle na úrovni čistého přírodního působení přivádí duševní přirozenost přežvýkavců a zde zvláště přirozenost skotu (viz kap. «Skot»). Chápat hnojivou sílu jako souhrnný účinek jednotlivých takzvaných živin pramení z teorie, která si již neklade otázky. Naproti tomu hledat hnojivou hodnotu — jak již bylo opakovaně zdůrazněno — v «kompozitoru» (v koze, ovci nebo skotu), z jehož bytostné povahy se látky skládají právě v toto a žádné jiné uspořádání, to láme materialistické zábrany a otvírá pohled na otázky, které se obracejí ke skutečnosti života, duše a ducha. Sleduje-li se těchto otázek, ukazuje se, že hnojivá hodnota je tím vyšší, čím více jsou zvířata chována, krmena, ošetřována a šlechtěna způsobem odpovídajícím jejich bytostné povaze. To vše uvádí v chod z bytostné povahy hospodářských zvířat síly, které hnojí. Statek, jenž byl utvářen v organismus, tyto podmínky splňuje.<br /> <br /> Chov hospodářských zvířat statku je dimenzován tak, aby jej bylo možné jednak živit z krmné základny vlastní statku a jednak aby bylo k dispozici dostatek hnojiva pro hospodářské plochy. Množství a kvalitu vytváří příroda. Zachování nebo dokonce zušlechtění hnojiva až po jeho použití je věcí člověka.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Bewahrung_der_Dünger_des_Haustierbestandes&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Uchovávání hnojiv ze stáda hospodářských zvířat ===<br /> <br /> Při pastvě hnojí hnůj a kejda přímou cestou. Pravidelné rozhazování kravských plácků zabraňuje vzniku bujných míst. Naproti tomu hnůj pocházející ze stájového chovu musí být až do použití skladován co nejúsporněji bez ztrát. Nejlepší způsob, jak uchovat hnojivou sílu chlévského hnoje včetně kejdy, je ten se slámovou podestýlkou; nejpochybnější, avšak rozhodně nejracionálnější, je způsob tekutého hnoje neboli gülle. V gülle (kejda + hnůj) probíhají za převažujícího vzduchového uzávěru anaerobní fermentační procesy, při nichž se organické dusíkaté sloučeniny mineralizují na čpavek, který jako plyn uniká do vzduchu zejména při aplikaci (obtěžování zápachem). Míchadlem lze tento účinek zmírnit. Gülle působí na oživení {{SE|305}}<br /> <br /> toho vodně-měsíčního a tím, s obejitím živlu zemitě-pevného, přímo na bujnost rostliny, tedy tedy tendečně ve směru mírného minerálního hnojení. Podestýlka ze slámy má naproti tomu vícenásobnou přednost. Sláma saje část kejdy, při vyhánění se zcela promísí s hnojem a díky své tuhé objemnosti zajišťuje aerobní podmínky při skladování. K tomu přistupuje, že sláma obilí je proniknutá a utvářená touž fruktifikační procesem, který tvoří zrno v klasu. Stéblo je ztluštělé a uzavírá větší objem vzduchu ve stéblové rouře, než je tomu u divokých trav. Lze v tom rozpoznat výraz silnějšího vnitřního a astrálního působení. Navíc se po vytvoření kožky kýseliny křemičité v procesu zrání třpytí a barví do žlutých, načervenalých až zlatých tónů. Obklopuje se obalem z opálu. Sláma je slunečním plodem a teprve skutečně dělá z kravského hnoje sluneční-zemní hnojivo, «zlato sedláka».<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Tiefstallmist&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Hnůj z hlubokého stojení ====<br /> <br /> Nejlepší a nejúspornější způsob skladování je ten v hlubokém stáji. Skot, ovce a kozy kejdují a hnojí na čerstvou vrstvu slámy; kejda je zcela vsáknutá slámou. Svým obsahem dusíku urychluje aerobní rozklad na dusík chudé slámy. Zvířata sama splňují požadavek «drž jej vlhký a šlapej ho pevně».<br /> <br /> Hluboký stáj má ovšem nejvyšší potřebu slámy až 15 kg/zvíře a den oproti hnojném stáji na prošlap se 3 až 5 kg a boxovém volném stáji s podestýlkou s 0,5 až 1 kg.&lt;ref&gt;KTBL: ''Faustzahlen für den ökologischen Landbau'', Darmstadt 2015, 760 S.&lt;/ref&gt; V zájmu přípravy pevného hnoje a tím minimalizace vzniku gülle lze v hnojném stáji na prošlap a boxovém volném stáji příslušně zvýšit množství podestýlky. Kombinace vázaného stáje (krmení, ošetřování) s nočním pobytem v hlubokém stáji snižuje potřebu slámy. Vrchní vrstvy podestýlky hlubokého stáje, lůžková matrace, se ohřívají na ca. 30 °C a při mírném rozkladu látek procházejí první, tj. tepelnou fází kompostového hromady. Pevným šlapáním zvířat se pod nimi ležící vrstvy podestýlky zhušťují; ochlazují se a přecházejí do fermentačních procesů; podléhají za vzduchového uzávěru narůstající fermentaci. Analogicky k fázi 2 kompostové hromady je bující množení mikrobů {{SE|306}}<br /> <br /> Hefen a plísně jsou zbrzděny. *Chvostoskoci* a jiní drobní živočichové v tomto prostředí nenacházejí podmínky pro život. Fermentační enzymy, vytvořené autolýzou nebo vylučované bakteriemi, uvádějí závěrečnou fázi fermentace do pohybu: voda, bílkoviny, sacharidy, tuky atd. jsou štěpeny. Organické tkáně se rozvolňují, až na drobivé zbytky slámy a zdřevnatělé části; tvoří se aromata, hmota se stává homogenní a nabývá hnědavého zbarvení. Hnůj nyní voní jako chleba — jak se říká —, pokud se fermentace zdařila. Vícenásobně ošetřen biologicko-dynamickými preparáty a při nerušeném skladování přes léto je zralý produkt půdě «vtělen». Aby se v základní vrstvě hlubokého stájení předešlo stagnující vlhkosti a tím hnilobě, byl by vhodným podkladem udusaný jíl nebo hlína. Zde platí stejné pravidlo přímého dotyku se zemí jako pro kompostovou hromadu. Z neznalosti jemnějšího silového působení předepisuje zákon — bohužel i zde — nepropustnou betonovou podlahu. Nebezpečí takto vzniklého hromadění vlhkosti lze čelit vrstvou dřevní štěpky, vnesenou před ustájením na podzim.<br /> <br /> Stáj pro skot s hlubokým stáním by měla být konstrukčně navržena tak, aby se vrstva hnojního polštáře — při deseti čtverečních metrech prostoru pohybu a ležení na zvíře — mohla po šest měsíců, až do výhonu na pastvu na jaře, budovat do plné výše; dalším třem měsícům přes léto slouží dozrání. Mezičasové vyvážení a meziskladování v polních kompostech způsobuje značné ztráty substance. Ukazuje se jako bezproblémové udržovat krávy o váze 500 až 600 kg přes chladné a chladnější roční období na narůstajícím hnojním polštáři, aniž by se propadaly. S oteplením v březnu a dubnu se zrychluje rozklad horních vrstev slámy a může tak dojít k prohlubování průchozích cest a bočním vyklenutím. Toto změknutí lze včas nanesenou uzávěrovou vrstvou z jílu, hlíny nebo dřevní štěpky oddálit až do výhonu na pastvu.<br /> <br /> Také ovce a kozy jsou v zimní ohrádce chovány v hlubokém stáji. Hnůj a podestýlka jsou močením a dupáním velmi hustě uloženy, rychle fermentují a jsou bez ztrátného meziuložení přímo použitelné jako hodnotné hnojivo. {{SE|307}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Stapelmist&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Hromadový hnůj ====<br /> <br /> V boxovém, šlapacím a vazném stáji se vymíjí denně, případně při skrabákovém odklidu i vícekrát denně. Část kejdy se zachycuje odděleně. Zbývající část se jako směs hnoje, podestýlky a kejdy dostává na blízké meziskladiště. Na něm začínají již po krátké době fáze 1 a 2 — ohřev a provzdušnění — a tím nekontrolované rozkladné procesy se ztrátami substance. Z meziskladiště se pevný hnůj buď převáží k dalšímu zrání na polní komposty, nebo se kompostuje. V obou případech nastupují fáze 1 a 2 znovu s dalšími úbytky substance. Aby se tyto ztráty minimalizovaly, měl by být osvědčený postup hromadování hnoje znovu promyslen a důsledně uplatňován. Nepropustná podlahová deska s odvodňovacími žlábky po celém obvodu pro kejdu a dešťovou vodu jsou přitom nicméně nevyhnutelné. Čerstvý hnůj, vznikající denně ve sběrné jámě, se pokud možno ihned odebírá čelním nakladačem se stájovými hnojovými kleštěmi a po částech vedle sebe ukládá v šíři hnojného prostranství. Přesná práce je zde naprosto nezbytná. Před tuto první řadu přibývá druhá a třetí atd. Mezitím se první, druhá atd. řada ohřívá, takže ve stejném pořadí lze po částech přikládat druhou vrstvu a nakonec třetí a čtvrtou atd. až do maximální technicky dosažitelné výšky. Je-li tato výška s první řadou dosažena, lze začít s první vrstvou navazujícího oddílu. Tak se hromada postupně buduje do šířky i plné délky. Tlakem uložených vrstev procházejí fáze ohřevu, odplynění a provlhčení rychle a neúplně a končí ve fermentaci. Do té míry probíhají ve správně vybudovaném hromadovém hnojisku tytéž procesy jako v hlubokém stájení. Přesto jsou ztráty substance (přibližně 20 %) kvůli všestranné expozici vůči vnějšímu vzduchu vyšší než při hlubokém stájení. Rozklad postupuje na téměř svislých bočních plochách a na povrchu rychleji, znatelně mimo jiné podle výskytu kloboučkových hub.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Mistkompost&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Hnojový kompost ====<br /> <br /> V biologicko-dynamickém zemědělství se rozlišuje mezi «hnojivem», které pochází od zvířat, a kompostem, jenž je původu převážně rostlinného. Jsou to dvě různé kompozice sil, které tu hnojí. {{SE|308}}<br /> <br /> Při kompostování chlévského hnoje probíhají tytéž procesy jako popsané u rostlinného kompostu. V dozrálé, zušlechtěné podobě se utváří dauerhumus zvláštního druhu. Jeho silová konstelace uchovává astralitu domácích zvířat, která je hnoji vlastní. Právě jejich duševní síly jsou to, co dodává hnojivu mimořádný dlouhodobý účinek. Ve zvláštní míře platí to pro kompost z čistého nebo i z části přiměšovaného hovězího hnoje. Zprostředkovává životu rostliny síly, které sahají nad rámec astrálně-duševního a které byly v kap. «Skot» označeny jako «vloha Já». Tímto označením se odkazuje na silový souvis vyššího řádu, který kulturní rostliny nejenže zobrazuje jako obraz jejich nadsmyslové bytosti, nýbrž v nich zakládá dispozici, aby tato bytost mohla znovu vstoupit do vztahu k tomu, co z ní v minulé evoluci razo-prostorově ztvrdlo do díla — totiž k zjevné podobě rostliny — a mohla inaugurovat nové vývojové možnosti. Tím se ukazuje, že pravé hnojení z oživené a oduševnělé přírody šlechtitelský, vývojový hodnotu pro kulturní rostliny má a mít musí.<br /> <br /> Doporučuje se k hnojinovému kompostu vedle hovězího hnoje přimísit všechny ostatní druhy hnoje pocházejícího od ovcí, koz, koní, prasat a drůbeže chované na statku. Každý z těchto druhů zvířat provádí — jako výsledek své trávicí činnosti — své povaze odpovídající «kosmicko-kvalitativní analýzu» krmiva (viz kap. «Skot — Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já», s. 156 n.). Její výsledek se vtiskuje takřka jako vzor silové kompozice do hnoje. Slučují-li se různé takové vzory v kompostové hromadě, vzniká univerzální hnojivo, které — jak výše popsáno — podnětně prostupuje plodotvornost ve stadiu vegetativního růstu, jak je to výtečně nezbytné na loukách a pastvinách, v intenzivním ovocnářství a zelinářství.<br /> <br /> Pro kompostování celkového množství živočišného hnoje není důvod. Je příliš pracné a způsobuje skladovací ztráty padesát procent a více. Použitelnost v polním hospodářství nastává tehdy, když chlévský hnůj ztratil ostrost zápachu, nebo u prasečího hnoje přímo puch. To nastane, když jako ve štósovém a hlubokém stájení projde rotační fází 1 a zčásti 2. Další průběh rotace pak pokračuje v půdě pod vedením zejména žížaly a v kontextu s mikroby za životní a smyslové aktivity kořenů. Při kompostování příliš vlhkého chlévského hnoje — zpravidla důsledek nedostatečného {{SE|309}}<br /> <br /> Podestýlky (prasečí hnůj) — dochází ke vzniku mokrých jader, která vyžadují včasné přehazování.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Jauche&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kejda ====<br /> <br /> Kejda a hnůj mají na základě fyziologických procesů, z nichž vznikají, polární hnojivé kvality. Jak bylo objasněno na příkladu skotu (kap. «Skot», s. 146 n.), hnůj vychází z trávicího systému, v němž je zvenčí přijatá, tělu cizí potrava postupně rozebírána — přežvykováním, činností bachoru, žláznatého žaludku, tenkého a tlustého střeva — a při průchodu slizničními stěnami tříděna. Odtud se přecházejí takto své cizosti zbavené, mineralizované trávicí látky do žilní krevní dráhy a dále do jater. Moč naproti tomu je výloučením z tělního nitra, dostává se přes tepennout krevní dráhu do ledviny a dále přes močový měchýř do vnějšího světa. Ledvina třídí tělu vlastní látky a vylučuje v kapalné formě jako moč ty, jež se staly nepotřebnými. Podstatnou součástí moče je močovina, rozkladný produkt bílkovinného metabolismu. Na této dusíkaté sloučenině ještě lpí činnost duševního a životního těla zvířat. S močí nesou ven síly těchto dvou bytostných článků, a právě tyto síly to jsou, které hnojí. Jinak je tomu u kravského hnoje: ten sestává z nestravitelných zbytků krmiva, prostoupených odpadlými hlenovinami trávicích orgánů a impregnovaných výsledkem «kosmicko-kvalitativní analýzy» (srov. kap. «Kosmicko-kvalitativní analýza a vloha Já», s. 156 n.). Hnojivé síly moče vytékají z minulostně působící, měsíční astrality skotu — v kravském hnoji se k nim přidávají síly, které v přítomnosti vyzařuje slunce. Jsou to síly, které skot ze svého zvláštního smyslového vztahu ke krmivu vtiskuje hnoji při výkonu «kosmicko-kvalitativní analýzy» — od přežvykování přes trávicí trakt až po zpětně odrážející funkci rohů jako «vlohy Já».<br /> <br /> Kejda se skladuje v jímkách nebo otevřených nadzemních nádobách; podléhá za převážně anaerobních podmínek kvašení. Doporučuje se proto mít k střídavému skladování alespoň dvě nádoby, aby po naplnění bylo k dispozici dostatek času k dozrání. Zušlechtění kejdy se děje mechanickou cestou — mícháním a provzdušňováním — a biologickou, popřípadě {{SE|310}}<br /> <br /> biologicky-dynamickou cestou prostřednictvím přísad. První způsob podporuje aerobní rozkladné a přestavbové procesy, druhý působí řídícím způsobem na celý průběh procesu až ke zralosti. Osvědčenými přísadami, které biologicky zpětně vážou čpavek vzniklý rozpadem močoviny, jsou zušlechtěné komposty chlévského hnoje v malých množstvích, dále nasekaná kopřiva, piliny a dřevní třísky. Biologicky-dynamické kompostní preparáty (viz kap. «Kompostní neboli hnojivé preparáty», s. 360 nn.) se ponoří v průlezných sáčcích do kejdy a hnojůvky, zavěšeny na plaváku. Aby se zabránilo ztrátám dusíku, mohou v otevřených kvasných komorách sloužit i plovoucí přikrývky ze slámy, kopřiv apod. s vpravenými příměsemi suroviny fosforitu a čediče.&lt;ref&gt;Herbert Koepf, Bo D. Petterson, Wolfgang Schaumann: ''Biologische Landwirtschaft'', Stuttgart 1980, 303 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V dnes běžných bezestýlkových ustájeních prasat a skotu vzniká tekutý výkal, kejda. Tato směs vody, hnojůvky a hnoje zkvasí, není-li dále upravována, v páchnoucí, rychle působící hnojivo. Mineralizace látek je značně pokročilá. V biologicky-dynamickém zemědělství by se místo kejdového hospodaření měla — pokud možno — prosazovat příprava pevného chlévského hnoje. V čistě trávnatých oblastech, kde chybí stelivo, nezůstává často jiná volba. O to důležitější je pak přijmout veškerá opatření k zušlechtění kejdy, jak platí i pro hnojůvku. Zpravidla se surová kejda z velkochovů vyvází na pole bez jakékoliv úpravy. Nehledě na takzvané obsahy živin platí za odpadní produkt, jehož je třeba se zbavit — se všemi důsledky v podobě obtěžování zápachem, úniků oxidů dusíku (oxid dusný, N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O), zatížení spodní vody dusičnany, ucpávání půdních pórů hlenovinami, ochuzování půdní flóry a fauny a snižování výživné hodnoty krmiva zejména nízkomolekulárními bílkovinnými sloučeninami. Velká vážnost, jíž se živočišnému hnoji kdysi dostávalo, padla za oběť myšlení v živinách. Při pečlivém zušlechťování, především prostřednictvím biologicky-dynamických preparátů, a dostatečně dlouhém skladování může postupně docházet k tomu, že i z kejdy vznikne trvale působící hnojivo, které se budujícím způsobem zařadí do půdních procesů. {{SE|311}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung_der_hofeigenen_tierischen_Dünger&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Využití statkem vlastního živočišného hnoje ===<br /> <br /> Pro všechny plodiny je hnojení chlévským hnojem dobrodiním: jako čerstvý hnůj pro lilkovité, brambory a rajčata, v přeloženém stavu pro okopaniny a obilniny, a jako vyzrálý, zeměmi prostoupený hnůj pro víceleté polní pícninářství i pro trvalý travní porost, zahradnictví a ovocnářství. Díky trvale vysoké hnojivé síle není nutno hnojit každoročně pro všechny plodiny — v rámci dobře komponovaného osevního postupu v polním hospodářství postačuje jednou za tři roky k okopáninám. Pro dobrou tvorbu výnosu pokrývá potřebu okopanin dávka přibližně 300 dt/ha. Pokud jde o celkové množství hnoje v podniku, je ideální roční dávka jedné velké dobytčí jednotky (VDJ) na ha (1 VDJ odpovídá 500 kg živé hmotnosti). V průměru lze u hovězího stáda včetně odchovu počítat s jednou VDJ na kus. Jedna skotská VDJ produkuje podle množství steliva 80 až 100 dt pevného hnoje. Včetně hnoje ostatních hospodářských zvířat je obsazení jednou VDJ na ha v menších a středních podnicích dosahováno, ba mnohdy i překračováno; u velkých podniků s převahou polního hospodářství klesá počet VDJ na ha hraničně na 0,4 až 0,3. Skotský hnůj tvoří hlavní hmotu a do ní se pokud možno přimísí menší množství hnoje od ostatních hospodářských zvířat. Přebytečné množství hnoje se v rámci osevního postupu zapravuje do sklízejících jařin před hlavní pícní plodinou, a to v dávce přibližně 100 dt.<br /> <br /> Výsev pevného hnoje k okopáninám se zpravidla provádí v předchozím roce na strniště předplodiny. Po lehkém zapravení do půdy následuje meziplodina, která díky pevnému hnoji vytvoří stejně bohatou kořenovou i nadzemní zelenou hmotu — a tím připraví dobrou, zpracovatelnou osivnou vrstvu pro jarní setí okopanin.<br /> <br /> Dobře vyzrálá hnojůvka a v případě nouze i kejda jsou vítanými hnojivy tehdy, jde-li o to napomoci ozimům na jaře k vývojovému skoku. Výpad ozimů a prořídlé porosty po střídavých mrazech na jaře mohou být pobídnuty k intenzivnějšímu odnožování. K tomu napomáhá dusík vázaný v močovině. Tato dusíkatá sloučenina mineralizovaná z bílkovinného metabolismu získává svou specifickou účinnost prostřednictvím astrálních sil, které pocházejí ze soulové složky zvířat a konfigurují látkové složení moči, do níž je dusík zapojen. Dalším aplikačním polem je hnojení strniště s ohledem na rychlý rozvoj meziplodiny zeleného hnojení. Na pastvině je {{SE|312}}<br /> <br /> Použití kejdy v časném jaru je prospěšné, popřípadě při střídavé pastvě po přehonu. Na porosty v plném růstu (zejména okopaniny) by se aplikace kejdy či hnojůvky měla vyhnout.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wirksamkeit_der_hofeigenen,_tierischen_Dünger&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Účinnost hoferních živočišných hnojiv ===<br /> <br /> U každého z hnojiv je třeba se ptát po jeho bytosti, po duševně-astrálním silovém potenciálu, který prostřednictvím životního a fyzického těla uspořádává látky a udržuje je v pohybu tak, aby se ve svém odrazovém obraze mohly fyzicko-smyslově projevit a podle své bytostné povahy působit. Na jednotlivé bytostné rysy divoké fauny a domácích zvířat bylo poukázáno v kapitole „Duševní organizace čili Astralní tělo zemědělského organismu&quot; (s. 111 a násl.). Přitom bylo zjištěno, že každý živočišný druh přispívá svou tělesnou činností jaksi hnojivým příspěvkem k celku přírody. Činností oduševnělého živočišného světa vzniká moudré předivo vztahů, které prostupuje celou přírodu smysl udělujícím způsobem. Mezi býložravými savci jsou to přežvýkavci, jejichž orgánová činnost je organizována tak, aby připravovala hnojivo, jež je s to „bránicový orgán&quot;, půdu, ve vyšší míře oživit a oduševnit. Z pouhého kvantitativního látkového složení to nelze vyčíst. Jde spíše o otázku kvalitativního poměru látek vůči sobě navzájem. Tento poměr nese pečeť bytosti krávy, ovce, kozy atd. Nejvyšší stupeň dokonalosti dosahuje skot. V kapitole „Skot&quot; (s. 146 a násl.) byl učiněn pokus charakterizovat trávicí dění prostoupené a prožité jeho bytostí, jakož i jeho se smyslovým vnímáním spjaté metabolicky aktivní smysly a inteligenci. Hledá-li se odtud porozumění pro dlouhotrvající, blahodárné působení speciálně skotského hnoje na půdu a rostliny, pak snad může být následující úvaha plodná: Rostlina roste na ose Země–Slunce. Kořen směřuje do hloubky k středu Země, stéblo, stonek nebo kmen se vztyčuje svisle do výšky vstříc Slunci. Z této svislé osy vyrůstají listy a větve do šíře a dálky. Listový aparát, rozestírající se plošně do horizontály, přijímá přímou cestou dopadající sluneční a planetární vlivy a zpracovává je v živou substanci, podporován „zemskou šťávou&quot; (xylém) stoupající v stonku, uvnitř kambia. Tento xylém zprostředkovává na jedné straně do horizontály spějícímu růstu životnost výživného humusu a tvarovou sílu {{SE|313}}<br /> <br /> Dauerhumus ve spojení s vápnem, tedy hnojivé síly vlastní rostlinnému kompostu. To platí i pro jemné kořínky rozvětvující se do šířky. Jinak je tomu s kůlovým kořenem, stéblem, stonkem a kmenem. Jejich vertikální impuls nemá po stránce látkové za základ humus jako hnojivo, nýbrž krystalické látky křemene, silikátů a jílových minerálů (srov. kap. «Vznik jílových minerálů a jejich novotvorba», s. 209 n.). Tyto křemenné minerály zprostředkovávají síly slunce, planet a stálic vcházející do rostliny nepřímou cestou. Ty se silou působení jílů soustřeďují do «kosmické vzestupné proudy» v rostlinách.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&lt;/ref&gt; Já člověka, jeho duchovní bytost, mu dává sílu vzpřímení; zvíře je zvířetem proto, že tuto sílu k plnému vzpřímení nemá; má však, jako v jedinečné míře skot, «Já v zárodku». Rostlina si, pevně zakořeněná v zemi, vytváří v «kosmické vzestupné proudění» svou vertikální podobu jako odraz svého nadsmyslového duchovního bytí. Živočišný hnůj může nyní — tak se smíme domýšlet — silou vlohy Já vtělené do něj prostřednictvím astrálního těla a étherického těla zvířete, učinit rostlinnou bytost samostatnější vůči sevření místně daných poměrů výšin a hlubin. Hnůj zprostředkovává rostlině základ k tomu, aby se až do vnější tvorby tvaru individualizovala, aby se důrazněji vlastní bytostnou povahou spojila s působením země i kosmu. Takto viděno je třeba — jak již bylo naznačeno — přiznat především rinderskému hnůji s ohledem na životní souvislost půdy a rostlin «výchovnou» schopnost.<br /> <br /> Hnojiva domácích zvířat (především Wiederkäuer) působí na substanční dění a typusem podmíněné tvarové utváření rostliny. Posilují síly, jimiž nadsmyslová bytost rostliny přichází k zjevu. Projevuje se to v jejím vertikálním směřování na ose kořen–výhonek–květ a — s tím podmíněno — v proměnách listů od báze ke květu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Licht-Schatten-Versuch&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Pokus světlo-stín ===<br /> <br /> V mnohaletém, variantně bohatém polním pokusu byly zkoumány účinky hnojení chlévským hnojovým kompostem ve srovnání s aplikací minerálních solí, dusíku, kyseliny fosforečné, draslíku (NPK) a s ošetřením takzvaným biologicko-dynamickým hornokřemenným preparátem {{SE|314}}<br /> <br /> ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|srov. kap. «Hornokřemenný preparát», s. 348 a n.]]) při plném slunečním světle, v polostínu a hlubokém stínu na žitu, pšenici, ovsu, bramborách, špenátu a ředkvičkách. Program šetření zahrnoval morfologické jevy, řadu analytických parametrů a hodnocení pomocí obrazotvorné metodiky krystalizace chloridu měďnatého.&lt;ref&gt;Manfred Klett: ''Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung'', Darmstadt 1968, 117 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Zde budiž vyzdvižena jen ta část pokusu, která se vztahuje na účinek hnojení chlévským hnojem ve srovnání s aplikací NPK.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Bewertungen_durch_morphologische_Befunde&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Hodnocení morfologickými nálezy ===<br /> <br /> Pokus potvrdil zkušenosti s všestranně kladnými účinky živočišného hnoje v podobě kompostovaného hovězího hnoje — zkušenosti, jež jsou pozornému, pozorujícímu praktikovi odedávna důvěrně známy:<br /> <br /> * Kořen si otevírá větší půdní prostor;<br /> * utváří se druhově ideálním způsobem odpovídajícím své typové vloze;<br /> * kůlový kořen (kosmický typus) mrkve, červené řepy, ředkvičky, špenátu vykazuje silný sklон do hloubky a je po stranách provázen jemným kořenovým větvením pyramidálně se sbíhajícím dolů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#315|obr. 17]]).<br /> * U ředkvičky plodní těleso — ztluštění ''hypokotýlu'' — tíhne k utváření dokonalé kulové podoby, od níž se kořen zřetelně odděluje. U NPK byl tento přechod více řepovitě utvářen; kůlový kořen se vytrácel a větvil se v blízkosti povrchu.<br /> * Také u typusu přirozeně sféricky se utvářejícího, silně rozčleněného kořene (zemitý kořenový typus) — keříčkové fazole, cibule, obilniny — vstupoval u NPK jev dezorientace kořene vůči druhové vloze výrazněji do popředí.<br /> * Pokud jde o výstavbu stébla (délky internodií), byly rozdíly sotva patrné; avšak u hnojení hnojovým kompostem bylo průběžně nápadné prodloužení nejvyššího, klas nesoucího článku stébla. Tento vitalitní výšvih se uplatňoval i u báze stébla vyšším stupněm odnožování, tedy větším počtem klas nesoucích stébel na jednu jednotlivou rostlinu.<br /> * Pokud jde o vývoj listů, přibližuje se při plném denním světle zjevný obraz listů prostorově — tvarem, barvou, ozubením, chlupatostí, členěním čepele listu, pevností ''kutikuly'' — xeromorfnímu ideálnímu typusu druhu, stejně tak časově, v řadě listů od {{SE|315}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 17, S. 315.jpeg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 17: Wurzelbilder von Spinat bei Mistkompostdüngung und NPK-Anwendung im Licht-Schatten-Versuch.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> * ... velkých, laločnatých, peřenosečných, přízemních až po malé, k stonku přiléhající, zašpičatělé v přechodu ke květu. Tato silně rytmicky utvářená zjevná podoba se v variantách s hnojovým kompostem vyjadřuje výrazněji než ve variantách s NPK ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#316|obr. 18]], s. 316). U ''monokotylních'' obilnin se projevuje táž tendence. Při hnojení hnojovým kompostem jsou listy užší, pevněji strukturovány a na listových okrajích a špičkách silněji prokřemeněny. Rostliny NPK kontrastují sklonem k ''hydromorfii'', podobně jako stínové rostliny.<br /> <br /> * Tak jako u ''monokotylních'' (jednoděložných) rostlin je pro ně příznačná internodiální řada od uzliny k uzlině — narůstá směrem nahoru progresivně na délce —, tak u ''dikotylních'' kvetoucích rostlin ... {{SE|316}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 18, S. 316.jpg|center|800px|]]&lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 18: Blattfolgen von Radies bei Mistkompostdüngung im Vergleich zu NPK im Licht-Schatten-Versuch.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Metamorfóza listů.&lt;ref&gt;Wilhelm Troll: ''Allgemeine Botanik'', Stuttgart 1959, 927 S.; Gerbert Grohmann:<br /> ''Die Pflanze'', Berlin 2013, 448 S.; Jochen Bockemühl: «Bildebewegungen im Laubblattbereich höherer Pflanzen», ''Elemente der Naturwissenschaft'' Nr. 4: 7–23, 1966.&lt;/ref&gt; Prostorově zobrazuje dynamiku růstu probíhajícího v čase.<br /> * Metamorfóza listů od bázových listů až po listy přiléhající ke květu je na příkladu ředkvičky zachycena na obrázku 18.<br /> * Základní formy vykazují i v dolní části peřenosečné, v horní části zaoblené, málo členěné a jemně zubaté čepele listu. U následných listů se čepel stále více redukuje na horní část. Ta je pak silně zubatá a progresivně kopinatě zašpičatělá. Toto polární tvarování listů — u primárních oproti následným — je na světle nejostřeji vyjádřeno. Vytrácí se směrem k<br /> {{SE|317}}hlubokému stínu, v němž si následné listy po delší dobu zachovávají habitus primárních listů (menší zubatost, zaoblenější čepel).<br /> * Týž rozdíl se projevuje při porovnání hnojení hnojovým kompostem s NPK. První jde konformně s vlivem světla, u druhého je přeměna listů podobně tlumena jako u rostlin ve stínu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Bewertungen_anhand_der_analytischen_Befunde&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Hodnocení na základě analytických nálezů ===<br /> <br /> Hodnocení na základě porovnávání množství látkových složek je bez zohlednění časového faktoru možné jen podmíněně. Co říká mnoho nějaké látky, co málo? Referenční bod hodnocení musí být hledán v procesuálním dění v rostlině s ohledem na jeden koncový bod. Tímto koncovým bodem — z hlediska výživově-fyziologické hodnoty — je zralost. K ní vedou ve stálé proměně látkových složek procesy výstavby, od ní odvracejí procesy rozpadu. Teprve sledování obojího poskytuje kritéria pro jakkoli spolehlivou výpověď o kvalitě. Z analytiky procesů výstavby získává pojem „fyziologie zralosti&quot; obsah. Přicházejí-li životní procesy v zralosti k odpočinku — enzymatické aktivity se snižují na minimum —, je dosažen optimální stupeň kvality a zajištěna přirozená skladovatelnost po určitou dobu. Zůstanou-li však enzymy v plné zralosti nadále aktivní, setrvává plod fyziologicky ve stavu nezralosti a je po krátké době vystaven rozpadu; jeho výživná hodnota musí být proto hodnocena jako podprůměrná.<br /> <br /> V pokusu světlo–stín byla pomocí poměrových čísel zjišťována dynamika látkové výstavby, od předstupňů signalizujících nezralost k takovým, jež charakterizují stav plné zralosti. Přitom se ukázalo, že u plodů hnojených hnojovým kompostem stupeň proměny látkových kompozic charakteristických pro plnou zralost narůstá:<br /> <br /> * Tak relativní obsah kyseliny askorbové, který se odvozuje z poměru dehydroaskorbové kyseliny (předstupně) ke kyselině askorbové (vitamínu C);<br /> * tak vyšší obsah disacharidů oproti monosacharidům; posledně jmenované jsou znakem stále ještě působící asimilační činnosti;<br /> * tak vyšší relativní obsah bílkovin; ten charakterizuje poměr celkových bílkovin (hrubého proteinu) k čistému, vysoce strukturovanému bílkovině. Hrubý protein, který vedle čistého bílkoviny obsahuje nízkomolekulární bílkovinné sloučeniny až po aminokyseliny a dusíkaté soli, jako jsou dusičnany,<br /> {{SE|318}}<br /> <br /> vykazuje zejména u listové zeleniny s bouřlivým růstem při aplikaci NPK-solí místy skokové nárůsty.<br /> <br /> * Tak velmi nízké enzymatické aktivity oxidující dehydrázy a sacharázy štěpící třtinový cukr ve sklizni pšenice, brambor, zeleniny. Při aplikacích NPK se zvýšily — stejně jako u rostlin ve stínu — skokovitě na úroveň signalizující nezralost.<br /> * Podobné nálezy ve prospěch hnojení hnojovým kompostem ukázaly obsahy kyseliny křemičité a popelnatých složek v pšeničné slámě; u zrna nebyly v tomto ohledu zjistitelné žádné rozdíly v obsazích.<br /> <br /> Běžná rutinní analytika se zpravidla zaměřuje na zjišťování kvantit, jako jsou analýzy reziduí škodlivých látek — ty vedou ke stanovení pochybných limitních hodnot, které musejí být znovu a znovu revidovány — nebo na takzvané hodnototvorné obsahové látky. K interpretaci dat chybí pojmový referenční bod, jako je například v případě pokusu světlo–stín srovnání za definovaných podmínek, nebo jako je relativní, fyziologický stav klidu zralosti, nebo specifická kompozice, v níž se nějaká látka vyskytuje a plní určitou funkci. Spolehlivá výpověď je možná teprve tehdy — a to nejde bez enormního úsilí —, když analytická data poskytují potvrzení pro pojmy, které jsme získali z myslícího nazírání životních jevů.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Bewertung_durch_die_kristalldiagnostische_Methode_der_Kupferchloridkristallisation&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Hodnocení krystaldiagnostickou metodou chloridukřemičitanové krystalizace ===<br /> <br /> Na rozdíl od kauzální analytiky, která se omezuje na zkoumání částí nějakého živého systému, umožňuje «empfindliche Kupferchloridkristallisation» («citlivá krystalizace chloridu měďnatého») po Ehrenfrieda Pfeiffera&lt;ref&gt;Ehrenfried Pfeiffer: 1899–1961, průkopník aplikovaného antroposofického výzkumu, vyvinul — vycházeje z podnětů Rudolfa Steinera pro zkoumání éterických formativních sil — metodu citlivé krystalizace chloridu měďnatého; spolu s Guentherem Wachsmuthem (1893–1963) pod vedením Rudolfa Steinera v letech 1922/23 poprvé připravil rohový hnůj. Do konce třicátých let 20. století vedl spolu s Guentherem Wachsmuthem výzkumnou laboratoř na Goetheanu. Od konce třicátých let rolník a zemědělský poradce v USA.&lt;/ref&gt; morfologicko-diagnostickou cestou získat úsudek o «živém organismu rostliny» jako celku, který se na anorganické rovině zobrazuje jako definovaný fyzikálně-chemický systém. Krystalizace chloridu měďnatého je proto způsobilá, {{SE|319}}<br /> <br /> znázornit éterickou formativní organizaci rostliny v mrtvém zobrazení. Princip spočívá na změně textury krystalizujících jehliček chloridu měďnatého při přídavku různých rostlinných extraktů jako spoluroztouštědel. Na základě této skutečnosti vznikají při krystalizaci na rovných skleněných deskách v klimatizovaných komorách pro přídavek charakteristické a reprodukovatelné jehlicové struktury a strukturní komplexy (textura nebo tracht), které lze srovnávacím způsobem posuzovat.<br /> <br /> Pfeifferovu metodu rozvinulo mnoho badatelů dále, zejména s ohledem na krystalovou diagnostiku: v oblasti humanní medicíny Selawry,&lt;ref&gt;Alla Selawry, Olleg Selawry: ''Die Kupferchloridkristallisation in Naturwissenschaft und Medizin'', Stuttgart 1957, 232 S.&lt;/ref&gt; v oblasti potravin v. Hahn,&lt;ref&gt;Friedrich Vincenz von Hahn: ''Thesigraphie'', Wiesbaden 1962, 244 S.&lt;/ref&gt; v oblasti rostlin Krüger,&lt;ref&gt;H. Krüger: ''Kupferchloridkristallisationen, ein Reagenz auf Gestaltungskräfte des Lebendigen'', Weleda – Schriftenreihe 1/1950.&lt;/ref&gt; v oblasti kvality rostlinných produktů Enquist,&lt;ref&gt;Magda Enquist: ''Strukturveränderungen im Kupferchloridkristallisationsbild von Pflanzen durch Alterung und Düngung'', Lebendige Erde 3, 1961.&lt;/ref&gt; Petterson&lt;ref&gt;Bo D. Petterson (1967): ''Beiträge zur Entwicklung der Kristallisationsmethode mit Kupferchlorid nach Pfeiffer'', Lebendige Erde 18 (1): S. 15–31.&lt;/ref&gt; a pro dnešní stav Doesburg.&lt;ref&gt;Paul Doesburg, Machteld Huber, Jens-Otto Andersen, Miriam Athmann, Guus van der Bie, Jürgen Fritz, Uwe Geier, Joop Hoekman, Johannes Kahl, Gaby Mergardt &amp; Nicolaas Busscher (2014): «Standardization and performance of a visual Gestalt evaluation of biocrystallization patterns reflecting ripening and decomposition processes in food samples», ''Biological Agriculture &amp; Horticulture: An International Journal for Sustainable Production Systems'', DOI: 10.1080/01448765.2014.993705.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Diagnostika krystalové textury obrazců chloridu měďnatého se zakládá na srovnání krystalového obrazce čerstvého extraktu s obrazci z jeho stárnutích stadií. Tomuto postupu leží v základu úvaha, že rychlost, s jakou se čerstvá šťáva za definovaných podmínek rozkládá (stárne), je funkcí hodnoty tohoto extraktu čerstvé šťávy. Zjišťuje se, že stárnoucí — tj. autolyticky a mikrobiálně rozpadající se — rostlinné extrakty se v krystalových obrazcích vtiskují v posloupnosti reprodukovatelných typů krystalových obrazců, takzvaných stárnutích stadií ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|Obrázek 19]], s. 320).<br /> <br /> Tato stadia se od sebe liší tím, že čerstvý rostlinný extrakt vyvolává pro rostlinu specifickou krystalovou texturu, kdežto rozpadající se extrakt vyvolává v rostoucí míře netypické texturní prvky, které se ve výsledku podobají textuře čistě krystalizujícího chloridu měďnatého. Z toho vyplývá jako měřítko pro {{SE|320}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 19, S. 320.jpg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 19: Kristallbilder einer Alterungsreihe von Kartoffeln im Licht-Schatten-Versuch (Var. 9).&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> hodnocení kvality rychlost, s jakou zkoumaná látka, je-li vystavena rozkladu, při krystalizaci prochází postupnými stadii rozpadové řady. Rychlý rozpad je přitom znakem méněcenné kvality. Totéž platí, pokud čerstvý extrakt vzorku vykazuje již znaky obrazce stárnuti z referenční řady.<br /> <br /> V pokusu světlo–stín přistoupil k hodnocení kvality ještě další vztažný bod: variace plného světla, polostínu a hlubokého stínu. Otázka mimo jiné zněla: Lze na pozadí polarity rostlin pěstovaných v plném slunečním světle a ve stínu pomocí krystalizačních obrazců kvalitativně rozlišit působení sil hnojivého kompostu a NPK? Každý druh rostlin zanechává v krystalových obrazcích<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> {{SE|321}}<br /> [[Datei:Abb. 20, S. 321.jpg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 20: Typische Kristalltexturen von Kartoffeln im Licht-Schatten-Versuch.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> charakteristický otisk své éterické formativní organizace. Může-li se tato nerušeně rozvíjet, bez rušivých vlivů, vzniká odpovídající jemně členěný, reprodukovatelný krystalový obrazec. U všech zkoumaných kultur (žito, pšenice, oves a některé druhy zeleniny) vykazují krystalmorfologické nálezy v tendenci nápadnou shodu. Rozdíly mezi hnojením hnojivým kompostem a použitím NPK vystupují přibližně stejně silně jako rozdíly mezi světlem a stínem.<br /> <br /> Typické krystalové textury na příkladu brambor v pokusu světlo–stín znázorňuje obrázek 20.<br /> <br /> Pokud jde o hnojivý kompost ve srovnání s NPK, je třeba «ve světle» srovnávat vždy varianty 9 a 12, resp. 10 a 11, a «v hlubokém stínu» varianty 1 a 4, resp. 2 a 3. Pod «H.Č.» jsou uvedena relativní «krystalizační hodnotová čísla». Ta abstrahují vizuální srovnání. Podle klíče je součet jednotlivých krystalotexturních jevů zachycen v jednom čísle: optimum = 100, pesimum = 0. Školenému pohledu podává krystalový obrazec sám text k pojmové evidenci.<br /> <br /> U všech zkoumaných rostlin, tak i u brambor (obrázek 20), se při přímém slunečním ozáření krystalový obrazec přibližuje příslušnému texturnímu optimu. Každý druh rostlin vtiskuje obrazně svůj éterické organizaci odpovídající krystalový obrazec. U «světelných rostlin» vykazuje tento obrazec dobrou koordinaci jednotlivých strukturních prvků, plynné přechody mezi jehlicovými kmeny a jemnými větvemi a jemné, konturované {{SE|322}}<br /> <br /> jehlice. V hlubokém stínu se pro doplněk specifické uspořádání jehlicových struktur stále více vytrácí ve prospěch obecně radiálního směrování. Větve jehlic se rozšiřují nalépáním jemných větviček; nasazují nepravidelně a v zónách vzdutí jehlicových kmenů. Totéž ukazuje stadium 2 a — v zesílené míře — stadium 3 rozpadové řady varianty 9 v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|obrázku 19]] (s. 320).<br /> <br /> Typus krystalových obrazců v [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#3211|obrázku 20]] (s. 321) odpovídá při hnojení hnojivým kompostem světelným variantám, při použití NPK v tendenci stínovým variantám. U posledně jmenovaných jsou zvláště nápadné tyto texturní znaky: tvorba sekundárních zárodečných center při krystalizaci, větvení ve vzdutých zónách, široké radiálně orientované, nepravidelné, méně větvené jehlicové kmeny, nestejně dlouhé, vějířovité jemné větve. Koordinace jehlicových struktur podléhá v menší míře jednotnému utvářecímu principu (srov. var. 11). Ve většině případů se krystalová hodnotová čísla «světelných rostlin» NPK-parcel neliší od těch «stínových rostlin» organicky hnojených pokusných členů. Zvláště nápadná shoda NPK-krystalových obrazců světelných variant s těmi zastíněných pokusných členů svědčí o podstatně sníženém stupni oživení, resp. výživné hodnotě ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|obrázek 19]], var. 2 a 11, s. 320).<br /> <br /> Celkově vzato poukazují staré selské vědění, veškeré praxí ověřené zkušenosti, trvalé hnojicí pokusy&lt;ref&gt;Ernst Klapp: ''Lehrbuch des Acker- und Pflanzenbaus'', Berlin-Hamburg 1958, 503 S.; Edward John Russel: ''The World of the Soil'', London 1957, 242 S.&lt;/ref&gt; i zde ve výňatku reprodukovaný pokus světlo–stín na jedinečný význam hnojení prostřednictvím domácích zvířat, přede vším přežvýkavců. Tito korunují dílo přírody tím, že rozdávají trojí požehnání: svou přítomností a svým hnojem napomáhají<br /> <br /> * středu mezi «Výšinami a Hlubinami», «bránicovému orgánu Boden», k trvalé úrodnosti půdy,<br /> * rostlinám k jejich praobrazu blízkému fenomenálnímu obrazu a substanciálně proformované tvorbě plodů,<br /> * prostřednictvím hofu vlastní krmné základny sobě samým k budování tělesnosti, která v přebytku — jako oběť — přináší výkony nejrůznějšího druhu ve službě a ku prospěchu člověka.<br /> {{SE|323}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufe_3:_Die_Düngung_aus_dem_Geist_des_Menschen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Stupeň 3: Hnojení z ducha člověka ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Stoffwechselausscheidungen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Vylučování látkové výměny ===<br /> <br /> V horninách se manifestuje živel „erdig-pevného&quot;. Vznikly z pradávného, látkové výměně podobného životního dění ve vývoji Země a staly se — v podobách krystalů — „dílem&quot;. Teprve procesy zvětrávání, rozpadem krystalických forem, mohou být látky opět pozdviženy do procesů oživené přírody. Jako takové nemají žádnou hnojivou sílu. Rostliny se rozmnožují nejen prostřednictvím semen, nýbrž zároveň prostřednictvím zbytků „obecně-rostlinného&quot;, které v půdě vyvolávají procesy látkové výměny. Minulý život se přeměňuje v „univerzální semeno&quot; humus, který hnojí budoucí život. Zvířata konečně hnojí ze sil své oživěnosti a oduševnělosti. Navenek se to projevuje v takřka nekonečném bohatství variant jejich bytostných činností, dovnitř v činnosti trávení a přípravy oživelého a oduševnělého hnojiva.<br /> <br /> Z uvedené stupňovité posloupnosti by se snadno dalo usoudit, že vylučování člověka by způsobovalo opakované vystupňování hnojivé síly. Opak je však pravdou! Pohled na soustavu bytostných článků člověka a z toho vyplývající trávicí činnost to objasňuje. Čistě v duchu spočívající bytostný jádro člověka prozařuje tělesné bytostné články a upevňuje se v nich v Já-organizaci. Pracuje na těchto bytostných článcích a přetváří je na vyšší stupně jejich vývoje. V tom spočívá další vývoj člověka — takový, který si on sám bude muset v celé budoucnosti dobývat. Nejsilněji pracuje duchovní duše člověka v přítomné době na přetváření zčásti dosud tělem svázaného astrálního těla v tzv. „Geistselbst&quot; působící bez vazby na tělo.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Theosophie, Einführung in übersinnliche Welterkenntnis und Menschenbestimmung'', GA 9, Dornach 2003.&lt;/ref&gt; Tato práce Já na bytostných článcích — tedy také na živém čili étericém těle a fyzickém těle — si žádá sil. Já je přijímá skrze Já-organizaci: duševně prostřednictvím vnímání skrze smysly a tělesně prostřednictvím potravy. Látky a síly Země živí tělo, aby mohla duchovní duše člověka v tomto těle v rozvinutí duševních činností {{SE|324}}<br /> <br /> myšlení, cítění a vůle žít a působit. V případě člověka stojí trávicí dění potravy výlučně v jeho službě, nikoli zároveň ve službě Země. Potravu přijatou z vnějšku využívá zcela pro sebe. Ve srovnání se zvířetem a rostlinou je egoistem. Co člověk vylučuje ledvinami a močovým měchýřem jako tekutinu a tlusté střevo jako tužší látky, je vší živné síly zbaveno, je to mrtvá, bezduchá a bezdušná struska. Tyto látky jsou z životního a duševního kontextu beze zbytku «dekomponovány»; coby N, P, K, Si, Ca atd. jsou vrženy zpět do stavu ryze minerálního a mohou působit jedině v něm.<br /> <br /> Proto jsou lidské výměšky, například v podobě čistírenských kalů jako hnojivo, nevhodné pro produkci lidské potravy. Při cíleném použití jsou «antihnojivem», srovnatelným se synteticky vyrobeným dusíkem ze vzduchu.<br /> <br /> Vlivem materialistického způsobu myšlení — látka je nezávisle na svém původu stále táž látka — se člověk stále znovu přiklání k hledání postupů, jak přece jen využít «hodnotné živiny» N, P, K z lidských výkalů ve prospěch rostlinné výroby. Od produkce zeleniny na takzvaných «závlahových polích» v blízkosti velkoměst se upustilo. Sušení a kompostování čistírenských kalů se s úspěchem praktikuje. Výsledný produkt by však měl být používán výhradně mimo oblast zemědělství, k revitalizačním účelům v oblasti silničního a krajinářského stavitelství.<br /> <br /> Co člověk tělesně zanechává pod vedením duchovní duše, je jí silově vyčerpáno; přírodě nic nevrací. Kde tedy člověk svým duchem hnojivě působí? Je to ta část jeho bytosti, která není svázána s tělem — duchovní duše, jež se v myšlení, cítění a vůli obrací k věcem a bytostem přírody.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Geisttätigkeit_in_der_Arbeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Duchovní činnost v práci ===<br /> <br /> Zvíře rozšiřuje své bytí do životního okruhu, v němž je činné. V této činnosti vládne moudré instinktivní dění, které vytváří předivo vztahů. V tomto smyslu zvíře svým konáním hnojí v hospodářství přírody. Co se děje, podléhá železné nutnosti. Díky probouzejícímu se sebevědomí je člověku vrozena schopnost svobodného jednání. Může se rozhodnout pro to nebo ono, pro dobro nebo zlo, pro pravdu nebo lež. {{SE|325}}<br /> <br /> Co nad tím vším rozhoduje, je svědomí, do nějž nakonec vstupují všechny myšlenky, pocity a impulzy vůle a od nějž dostávají všechny činy svůj zvláštní morálně-etický ráz. Ve starém selství platilo úsloví: «Krok sedláka hnojí.» Chodilo se s uzdami v ruce za pluhem nebo jako rozsévač přes pole nebo v nedělní obchůzce po polích. Jak pravdivé bylo toto úsloví kdysi, tak pravdivé je dnes v proměně. Kdysi bylo ještě bezprostředně z lidového prožívání instinktivní zkušeností, co říká země tomu, kdo po ní kráčí, co hovoří ze stavu nálad okolí, co půda vdechuje, co vydechuje. Pak člověk věděl, co je důsledně udělat jako nejbližší. Dnes musí být jistota «dělat ve správnou chvíli správnou věc správně» znovu získána ze síly vědomostní duše. Při chůzi po poli, třeba po vykonané práci — jsi naplněn mnoha dojmy dne —, cítíš jistotu vyvstávající z neznámých hlubin duše, která nepochází z myšlení vázaného na smysly. Z vnímání celistvosti statku a všech jeho aktuálních životních vazeb víš náhle, co je příštího dne třeba udělat — ať jde o to obrátit pozornost k oblastem statku, jež vypadly z dohledu, nebo o to, že ta či ona kultura naléhavě potřebuje ošetření, jako je hřeblování nebo postřik preparáty. Dostavují se intuice, které z volní sféry temně tušící vysvítají do vědomí. Víš se stojícím v duchovně živém proudu od včerejška k dnešku a od dnešku k zítřku. Nechat ideje myšlenkově tak proudit do práce, aby v práci pocitově uchopily vůli — to uvolňuje cestu pro intuice, které vedou k novému umění hnojení z ducha, k takovému oživování látky, «pevného, zemitého samého».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S.122: «Man muss die Erde direkt beleben, und das kann man nicht, wenn man mineralisierend vorgeht, das kann man nur, wenn man mit Organischem vorgeht, das man in eine entsprechende Lage bringt, sodass es organisierend, belebend auf das Feste, Erdige selber wirken kann.»&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_landwirtschaftliche_Individualität_und_die_biologisch-dynamischen_Präparate&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Zemědělská individualita a biologicko-dynamické preparáty ===<br /> <br /> Ze svého duchovědného výzkumu o povaze látek a sil, jakož i o podstatě hnojení vyvinul Rudolf Steiner {{SE|326}}<br /> <br /> jakýsi druh technologie v oblasti živého. Podával pokyny k výrobě a aplikaci biologicko-dynamických hnojivých preparátů. Jde o dva postřikové čili polní preparáty a šest hnojivých čili kompostových preparátů. Ty jsou podle určitých zásad, k nimž bude přistoupeno později, zpravidla vyráběny přímo na samotných statcích a používány ve velmi malých dávkách. Pokud jde o praxi výroby a aplikace, odkazuje se na příslušnou odbornou literaturu. Zde má být učiněn pokus metodicky ukázat — ze souhrnného pohledu na výsledky antroposofického duchovního výzkumu, ze zkušeností žité praxe a z přírodovědně uchopitelných skutečností — cesty poznání a základy úsudku pro porozumění druhu hnojení, který pro běžný materialistický světový názor musí být nutně nepochopitelný.<br /> <br /> Pozadí, které teprve umožňuje rozeznat a prožít hlubší smysl kola biologicko-dynamických preparátů, tvoří všezahrnující základní idea «zemědělské individuality», její tělesný organismus a ideové souvislosti, jež konstituují biologicko-dynamický statek jako do značné míry uzavřenou celistvost v sobě samé. Jako na jedné straně práce s preparáty vytváří — jakoby zdola z volní sféry — základ zkušenosti, tak je na druhé straně, na tom vybudovaná, poznávací práce na nadsmyslové bytostné skutečnosti nutným doplněním shora. Duchovní poznání a poznání přírody musejí v konání splynout; teprve v konkrétním zacházení vytvářejí pravé obrazy, skrze něž se každá jednotlivost začleňuje do vyššího celku. Co takto jako pravý obraz ducha vzplane v duši, nabývá v jednotlivých preparátech látečné vnější podoby a pokračuje ve specifické silové účinnosti dál do přírodní souvislosti.<br /> <br /> V organismu zemědělského statku se individualizují výškové čili univerzální síly, vyzařující z periferie stálic, ze sfér planet a Slunce, i hloubkové čili centrální síly vyzařující ze Země. {{SE|327}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 21, S. 327.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 21: Die Präparate als Mittler der Höhen- und Tiefenkräfte im Organismus der landwirtschaftlichen Individualität.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Tato individuace se uskutečňuje v půdě, ve vyrovnávajícím středu výšin a hlubin, ve smyslu jakési srdeční a plicní funkce. Projevuje se v podobě rostliny ve svisle vzhůru pnoucím výhonku a v kůlovém kořenu rostoucím do hloubky, jakož i v horizontálně se rozrůstajícím listovém a jemnokořínovém systému. Na cestě individuace se každé pozemské stanoviště rozvíjí nejprve v «organismus v přirozeném růstu». I v něm je vložena trojnost: kořenový pól pod zemí, pól látkové výměny nad zemí a půda, která se jako rytmická mitte člení mezi nimi. Skrze ideu a vůli, to jest skrze umem řízenou ruku člověka, tato individuace pokračuje k výtvárnému utvářování «zemědělské individuality». Člověk sám jako bytost v dění dává i jí povahu bytosti v dění. Tento cíl — vštípit vývojový princip půdě, středu zemědělské individuality — bude napříště úlohou zemědělství. Prostředkem k tomu je hnojení, a to právě ono, jež má svůj původ v duchu člověka. Míní se tím biologicko-dynamické hnojivé preparáty, jakožto {{SE|328}}<br /> <br /> «látečné nosiče vývoje». Ty sbírají síly Nahoře a Dole v bránicovém orgánu půdy, zduchovňují, oduševňují a oživují tuto rytmickou mitte a starají se o transsubstanciaci fyzicko-minerálního. Mimo křemenný preparát, který v pólu látkové výměny přes vzduch a teplo v břiše zemědělského organismu podněcuje životní procesy, procesy tvorby plodů a zrání rostlin, rozvíjejí rohový hnůj a kompostové preparáty svou bytostnou účinnost přes kořenový pól a přes rytmickou mittu. Podporují a soustřeďují všechny ty půdní procesy, jež rostlinu z kořenového pólu ve smyslu zmíněné «kosmické vzestupné proudění» proudění solí, vody a sil nechávají vertikálně narůstat do hloubky i výše. Vyrostlá podoba je obrazem tohoto působení sil ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#327|Obrázek 21]], s. 327).<br /> <br /> Biologicko-dynamické preparáty jsou vynálezy lidského ducha, účinná umělecká zručnost, jejíž původ spočívá ve zkoumání světa bytostně-nadsmyslového. Jsou uchopitelné pouze duchovně-nadsmyslově, to jest cestou, na níž se duchovní duše člověka skrze dlouhé a přísné školení stává schopnou leibfreier poznání. Leibfrei znamená, že poznávající již nepotřebuje tělesných smyslů, aby měl myšlenky, nýbrž svět bytostí se na první vyšší poznávací stupni sám zobrazuje v myšlenkových obrazech: v imaginacích. Ty jsou otisky životatvořivé duchovní skutečnosti, zatímco myšlenky vázané na smysly a rozum se opírají o svět jevů; v tomto případě je vnější forma fenoménem. V leibfreier nazírání poznává duchovní badatel to duchovně-bytostné, jež v pozemském bytí tyto formy vytváří. Poznává, jak tyto formy, které představují náš svět jevů, jsou odumřelými koncovými body vývoje z ducha, který v průběhu dlouhých epoch předcházel. Spatřuje v každém jevovém tvaru v přírodní souvislosti, například u růže, lilie nebo krystalu, jedno «evolutivní dosažení», umělecké dílo odumřelé do formy. Spatřuje konec, věda přitom o jeho počátku. A tak se duchovnímu badateli klade otázka: Skrývá konec, dílo stvoření, zárodek k novému vše-objímajícímu dění? Může, ba musí být toto skryté evolutivní dosažení poznáno a skrze ducha, srdce a ruku člověka, který si uvědomuje své budoucí úkoly, uchopeno a přivedeno k rozvinutí? Neleží snad v tomto zárodku hledaná jiskra k nové zemědělské kultuře? A nejsou snad ideové obsahy «Zemědělského kurzu» — a zde umělecky duchovědný záměr vynálezu {{SE|329}}<br /> <br /> biologicko-dynamické preparáty, odpověď na výše položenou otázku? Rudolf Steiner leibfreier Wesenserkenntnisí zkoumal zárodečné, skryté v minerální, rostlinné a živočišné říši, a na základě těchto poznání vytvořil metodický princip, skrze nějž mohou být evolutivní dosažení ve spoli napětí kosmu a Země přivedena do nových vztahových poměrů. Plody z evolučních linií minulosti vstupují skrze lidskou ruku do vztahových poměrů zcela nového druhu, jež inaugurují nové dění, které to, co se stalo, proměňuje. Tento proměňující proces je pro každý z preparátů jiný; metodický postup, jenž leží v základu výroby preparátů, je však v principu u všech stejný nebo podobný; je to téma s variacemi. Aby bylo možno dospět k hlubšímu porozumění tohoto tématu, musí být popsány tři výzkumné cesty.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_geisteswissenschaftliche_Forschungsweg&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Duchovněvědecká výzkumná cesta ===<br /> <br /> Jako má přírodní výzkum za předmět smyslové jevy, tak má duchovní výzkum za předmět zjevení duchovní říšě bytostí. Výsledky tohoto posledního se představují myslícímu vědomí v ideových formách. Ukazují se oděny do určitého slovního znění přiměřeného idejím. To je fenomén. Čím přesněji a nestranněji toto slovní znění studujeme, tím jasněji se v myšlení rozsvěcuje duchovní obsah ideje. První krok tedy k porozumění duchovněvědeckým výsledkům v osmi přednáškách «Zemědělského kurzu» je studium přesného slovního znění. Při povrchním čtení lze snadno sejít z cesty a namísto orla najít jen jednotlivá pera. V kurzu jsou z antroposofické duchovní vědy před posluchačstvem, výlučně obeznámeným se zemědělstvím, rozebírána nejvyšší duchovní poznání, prostupující přírodní říšě, v jejich vztahu ke konkrétní zemědělské praxi. Vynaloží-li se při studiu textu úsilí o co největší nestrannost, pak slovní znění, v němž jsou nadsmyslové výsledky líčeny tak a ne jinak, je stejně tak danou skutečností jako každý smyslový fenomén.<br /> <br /> Vylíčení Rudolfa Steinera týkající se preparátů poukazují na vztahy, jež jsou zčásti přirozeně dány (například u léčivých rostlin vztahová souvislost určitých pozemských látek a jejich léčivých účinků), zčásti na vztahy, které teprve skrze ducha a ruku {{SE|330}}<br /> <br /> člověka teprve originárně vytvořeny (například vytvoření vztahu mezi rostlinnými substancemi a hůlennými orgány ze živočišné říše).<br /> <br /> Zde se uskutečňuje druhý výzkumný krok: člověk si musí přivést k prožité zkušenosti sám o sobě založený vztahový souvislost, to jest musí ho sám vykonat. V tomto konání se sám stává součástí dění. Aby byl tento druhý krok dále osvětlen, doporučuje se — jakoby jako přemostění — rozšířit studium na další oblasti duchovního bádání, naprosto centrálně na základní spisy Rudolfa Steinera&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?'', GA 10, Dornach 1992.&lt;/ref&gt; &lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Theosophie – Einführung in übersinnliche Welterkenntnis und Menschenbestimmung'', GA 9, Dornach 2003.&lt;/ref&gt; i na přednáškové cykly o pedagogice, medicíně, o přírodní vědě, umění, sociální otázce atd. Ač se tato témata zdají ležet daleko od zemědělství, přesto při důkladném studiu nečekaným způsobem rozšiřují, posilují a prohlubují porozumění obsahům «Zemědělského kurzu».<br /> <br /> Jako třetí krok vlastního badatelského prohlubování přistupuje meditativní cvičení. Člověk se musí pokusit obsahy «Zemědělského kurzu» myslícím způsobem zvnitřnit, mít je stále přítomné ve vší práci a nechat je stát se čilou substancí vědomostní duše. Tato ideová substance má moc bezprostředně podněcovat k práci. Její pravá bytostná povaha se odhaluje teprve ve vykonávání a v jeho důsledcích. Biologicko-dynamické preparáty získávají svůj smysl teprve v bezpodmínečném konání. Neboť teprve v konání se stávají bytostně skutečnými. V ideové formě jimi ještě nejsou — ta se naplňuje bytostí — jakoby z budoucnosti — teprve tehdy, když se stane svobodným činem. Cesta k tomu otevírá pohled na vyšší poznávací stupně Imaginace, Inspirace a Intuice, jejichž dobytí stojí před lidstvem jako budoucí cíl. Duchovní badatel touto cestou předešel. My stojíme skromně na počátku. Na základě výsledků duchovního bádání však můžeme ze síly vědomostní duše dobýt duchovní jistotu, že jsme na správné cestě. Na této cestě si cvičením získáváme nové umění, které «proměňuje nitro přírody».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 58: «Wir stehen auch vor einer großen Umwandlung des Innern der Natur.»&lt;/ref&gt; {{SE|331}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_naturwissenschaftlich-goetheanistische_Forschungsweg&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Přírodovědně-goetheánská výzkumná cesta ===<br /> <br /> Prostředky k přípravě preparátů jsou odebírány z říše minerální, rostlinné a živočišné a jsou vystaveny stavům fyzičnosti světa, živlům země, vody, vzduchu a tepla a v nich účinným rytmům ročních období. Antroposofický duchovní výzkum obrací tedy pohled na Co a Jak smyslově vnímatelného světa: na Co, například určité léčivé rostliny a živočišné orgánové obaly; na Jak, například vystavení silám léta nad zemí v prostředí vzduchu a tepla a silám zimy pod zemí v oblasti vodnatě-zemitého. Tím se pod zorným úhlem duchovního bádání stává smyslově vnímatelná příroda sama v nejširším rozsahu předmětem přírodovědeckých otázek, například: jaký podnět dává pampeliška lékařská (''Taraxacum officinalis'') z morfologického a fyziologického hlediska ohledně svého vztahu ke draslíku země a ke křemičitosti v nejjemnějším rozložení v obvodu Země, a jaké zvláštnosti a funkce pobřišnice skotu jsou to, díky nimž se právě tento orgán jeví jako vhodný k obalení pampeliškových květních úborů v průběhu preparace. Rozumí se samo sebou, že zde míněný přírodovědecký badatelský přístup nemůže být kvantifikující, nýbrž takový, který na základě vnímání smyslově vnímatelných faktů tvoří pojmy, jež mohou v běžném poznávání sloužit jako opora porozumění nadsmyslové anschauung.<br /> <br /> Přírodovědecká výzkumná cesta ostří pohled pro jednotlivý smyslově vnímatelný jev a hledá souvislost s onou celistvostí, na niž jako na výsledek svého bádání poukazuje duchovní věda. Goetheanistická přírodověda a antroposofická duchovní věda vstupují do vzájemně osvětlujícího dialogu.<br /> <br /> V zodpovídání otázek po přednášce na Technické vysoké škole ve Stuttgartu dne 17. června 1920 říká Rudolf Steiner: «Proto to, čím má být duchovní věda v zásadě, není nic jiného než fenomenologie; ale fenomenologie, která se nespokojuje s pozorováním jednotlivých fenoménů, nýbrž čte v souvislostech fenoménů. […] Ale porozumí se pak také, rozumí-li někdo fenomenologii tak jako Goethe – a duchovní věda je jen pokročilý goetheanismus.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Verhältnis der Anthroposophie zur Naturwissenschaft. Grundlagen und Methoden'', GA 75, Vortrag vom 17. Juni 1920, Dornach 2010.&lt;/ref&gt; {{SE|332}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Forschungsweg_der_Willenserfahrung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Výzkumná cesta zkušenosti vůle ===<br /> <br /> Na obou výše zmíněných výzkumných cestách začínáme obrazně zakoušet vnitřní souvislost každého jednotlivého preparátu. Plně prožitkově nasycen se však tento ideový celek stane teprve tehdy, když jej v opakovaném cvičení sami necháme stát se činem. V prožívání skutečnost zakládající moci ideje při přípravě preparátů se otevírají stále hlubší vrstvy porozumění. Zakoušíme sami sebe — podobně jako umělec — jako prostředníka, který látce vštěpuje cosi, co jako výsledek duchovního bádání oživuje v duševním vnímání. Duchovní obsah ideje, který se takto v sobě samém stále více osvětluje, je zárukou, že z toho vzešlý čin není pouhým svévolným aktem. Neboť čin v procesu výroby preparátů vytváří vztahy mezi přírodními objekty, např. mezi květy pampelišky a obalujícím pobřišnicí skotu, jež nejsou výrazem působícího přírodního zákona. Nezakládá se to v přírodě, v žádné jí vlastní síle (vůli), nýbrž v poznání ducha, které se prostřednictvím lidské vůle jako účinné agens vštěpuje přírodnímu dění.<br /> <br /> Tak se při práci s preparáty stává ideou nesená vůle prožitkovým prazákladem; sami si vytváříme jevy, které zpočátku buď z velké části zůstávají nevědomé, anebo z hlubších duševních vrstev vystupují jako pocity, nálady do myslícího vědomí. Na tyto je třeba při každém kroku preparace, resp. při aplikaci preparátů, soustřeďovat pozornost. Pohled badatele přitom směřuje dvěma směry: jeden vede zvenku dovnitř, druhý zevnitř ven.<br /> <br /> V případě pohledu zvenku dovnitř sestupujeme v projevu vůle, tedy v práci, do duchovní skutečnosti světa. Co se tam v nitru odehrává, zůstává z velké části nevědomé; například tehdy, když při přípravě preparátu z řebříčku plníme květy řebříčku do jelení měchýře. Vůbec bychom to nedělali, kdyby vůle nebyla impulsována duchem, který přebývá v oné ideji, k níž jejímu pochopení přibližujeme na obou výše zmíněných výzkumných cestách. Tak se v konání, jež je zpočátku prožíváno jen jako vnější děj, prověřuje ideový obsah vzplanuvší v myslícím vědomí. Prověřuje se jako vnitřní děj na skryté duchovní skutečnosti, v níž tento ideový obsah v konání tvůrčím způsobem zakládá nový vztah. Tato cesta zvenku dovnitř je cestou cvičení, tj. rok od roku {{SE|333}}<br /> <br /> opakovaného konání. Na této vědomě zvolené cvičné cestě ovšem nedospíváme k abstraktnímu poznání, jež by bylo možno uchopit jako přírodní zákon. Co však z takového poznávacího úsilí vzejít může, je postupující prohlubování smýšlení. Stává se objektivním duchovním základem, v němž se může utvářet osobní vztah, například ke krokům preparace. Idea duchovní vědy, uchopená zpočátku myšlením, proměňuje vůli vnitřně v sílu oddanosti, lásky, jež tuto práci činí svobodným činem.<br /> <br /> Pohled zevnitř ven obrací pozornost na přírodní souvislost, do níž s idejemi duchovního bádání při přípravě a aplikaci preparátů pracovně vstupujeme. Tu způsobujeme proměnu ve vlastním nitru, ve smyslu prohloubení porozumění, a rovněž proměnu «Inneren der Natur» («nitra přírody»).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 58: «Wir stehen auch vor einer großen Umwandlung des Innern der Natur.» (Stojíme také před velkou proměnou nitra přírody.)&lt;/ref&gt; Obě proměny stojí prostřednictvím ideami vedenou vůlí, tj. přes most práce, v duchovně reálném vztahu k sobě navzájem. Tak lze každý krok preparace doprovázet otázkou, jaký proměnový proces se odehrává; například v případě heřmánkového preparátu, když jsou květy heřmánku, obaleny tenkým střevem skotu, přes zimu zahrabány do země. V procesu přípravy všech preparátů se odehrávají proměnové kroky, jež vedou k novým látkovým stvořením s novými vlastnostmi. Každá z těchto nových kompozic látek má potenciál vlastností, který jako hnojivé působení způsobuje specifické proměny v živém. Směr naší badatelské pozornosti ohledně těchto hnojivých účinků nám ukazuje sám Rudolf Steiner. Poukazuje na to, že jako účinek preparátů se v živém odehrávají určité látkovopřeměnné procesy, a charakterizuje jejich působení na půdu a rostliny například jako «belebend», «gesundend», «durchvernünftigend», «empfindsammachend» (oživující, uzdravující, pronikající rozumem, schopnost vnímání probouzející).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999, Vortrag vom 13. Juni 1924.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tyto takto označené kvality — výsledky hnojivých látkových novotvoření z duchovního bádání na rovině živého a duševního — se mohou postupně stát vnitřní zkušeností, pokud se prostřednictvím prožitkového prazákladu činu pokusíme cítivě sledovat síly proměny do nitra přírody. {{SE|334}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Herstellung,_Anwendung_und_Wirksamkeit_der_Präparate_im_Jahreslauf&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Výroba, použití a účinnost preparátů v průběhu roku ===<br /> <br /> Výše zmíněné výzkumné cesty otevírají tři roviny zkušenosti skutečnosti v práci s preparáty. Tyto roviny se navzájem podmiňují. Žádné z nich se při poctivém hledání porozumění nelze vzdát. V průběhu roku existují dva kulminační body, v nichž lze toto zvláštním způsobem pozvednout do vědomí a přitom mu dát slavnostní ráz. V jarním čase jsou to dny po Velikonocích a na podzim dny kolem Michaeli. V obou dobách jsou určité preparáty vyjímány ze země a pečlivě uloženy, jiné jsou zhotoveny a vystaveny ročně-rytmicky působícím silám léta nad zemí nebo pod zemí a zimy pod zemí. Na některých místech se obě události usilují proměnit ve vyzdvižené svátky v průběhu roku — především Michalský den 29. září, na němž mohou spolupracovat nejen všichni na statku činní lidé, nýbrž i zájemci ze sociálního okolí. Ve smyslu tří výzkumných cest lze takový den uspořádat tak, že se nejprve přečtou místa v «Zemědělském kurzu», která se vztahují k právě zhotovovaným preparátům; pak může následovat rozjímání, jež se pokouší charakterizovat tu či onu preparátovou rostlinu nebo živočišnou orgánovou obalovou schránku v jejích zvláštních vlastnostech; nakonec je další průběh dne věnován vlastní činnosti výroby a pozorováním a zkušenostem, jichž se přitom lze dobýt.<br /> <br /> Veškeré úsilí má být zaměřeno na to, aby slavnostní ráz nebyl zajišťován především «vnějšími přísadami», nýbrž aby z vážnosti rozjímání a z radostnosti společné činnosti vyrostla ta pravá nálada. Podaří-li se to, je v takovýchto dnech snadno postřehnout, že práci s preparáty — jednotlivci i v pospolitosti — je vlastní prvek svobodného tvůrčího tvoření.<br /> <br /> Mezi oběma těmito kulminačními body v průběhu roku jsou to jednotlivé výrobní kroky preparátů, které v provozním pracovním rytmu vytvářejí po velkou část roku vyzdvižené hodiny: na jaře a v létě sběr preparátových rostlin, na jaře a na podzim obstarávání živočišných orgánových obalových schránek a v zimě a časném jaru výroba křemičité moučky. Každý jednotlivý krok, vždy<br /> <br /> vydávání preparátů — vždy je třeba mít v mysli průběh výroby celku preparátů, věci dělat včas a zůstat v nitřní oddanosti spojeni s děním i tehdy, kdy preparáty v zemi nebo nad zemí jsou vystaveny silám země a kosmu. K tomu každodenní pracovní logika nedává žádný podnět. Člověk si to musí sám vydobýt — nebo to společně chtít. {{SE|335}}<br /> <br /> Bereme-li v procesu výroby preparátů z přírody něco, pak jí jejich použitím přidáváme něco nového. Jako tkivem «individualizujících opatření» prostupujeme při aplikaci preparátů prostorově členěný, v časových rytmech žijící a rok od roku postupující zemědělský organismus. Zkusme si představit, jak v rámci tohoto organismu každá kultura — podle druhu a doby růstu — přichází k požitku účinků preparátů: ať už jde o polní plodiny v polním a zeleninovém hospodářství, louky a pastviny, ovocné stromy — ať jsou to polní preparáty od setí až do zralosti, nebo jiné preparáty, které přes kompost nebo hnůj ladí úrodnost půdy na rostlinám přiměřený poměr kosmu a země. Prožíváme bezprostředně, jak každé opatření při aplikaci sice míří bodově na tento lán nebo onu kulturu, jak ale odtud působí do celku hospodářského organismu. Každá rostlina, každá kultura se otevírá kosmicko-pozemskému okolí a stává se sama — až do látkové konfigurace — jeho obrazem.<br /> <br /> Ve spoluprožívání si lze uvědomit, jak se zemědělství teprve tímto tkivem činností a jejich účinky uzavírá do celku organismu — a to tím více, čím více se hospodářský provoz vnitřně diferencuje do rozmanitosti na sebe se vztahujících orgánových funkcí. Můžeme si udělat představu, jak prostorové vedle sebe polních plodin se proplétá vztažně k sobě právě tak jako jejich časové po sobě v osevním postupu.<br /> <br /> Pohledem na celkový rozsah působení preparátů v průběhu roku si lze uvědomit, jak ideje čerpané z duchovního bádání, které jinak v nás takto prostě žijí, se naší činností stávají navenek účinnými v přírodní souvislosti hospodářství a povznášejí je k tomu, co Rudolf Steiner nazývá «skutečně v sobě uzavřenou individualitou».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlage zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1979, S. 42.&lt;/ref&gt; {{SE|336}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Grundlegende_Aspekte_zur_Methodik_der_Herstellung_und_Anwendung_der_Präparate&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Základní aspekty k metodice výroby a aplikace preparátů ===<br /> <br /> V úvodu k tématu hnojivých preparátů poukazuje Rudolf Steiner na skutečnost, že zemědělství nutně provozuje „kořistnické hospodaření“. Proudem prvovýroby, která opouští statek, se hlavový a látkově-výměnný pól zemědělské individuality ochuzuje o látky a síly.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlage zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 120.&lt;/ref&gt; Úkolem hnojení je zde nejprve vytvořit vyrovnání. Pokud jde o látky a síly, zajišťují to hnojiva prvního stupně z oživlé přírody rostlin a druhého stupně z oduševnělé přírody zvířat. Pro ty látky a síly, které oživují zemi ve vyšším smyslu a které člověk v průběhu svého duchovně-duševního vývoje potřebuje jako potravu, musí začít působit síly z kosmu, pro něž se země musí teprve stát vnímavou. K tomu je zapotřebí nových látkových kompozic, které se v přírodě nevyskytují a které jsou schopny oživit neživé bytí hmoty a znovu ji otevřít jejímu duchovnímu původu. „Hmota“ – tak zní výsledek duchovního bádání Rudolfa Steinera – „je vybudována v tom smyslu, jak ji Kristus postupně uspořádal.“&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit'', GA 15, Dornach 1987, S. 66.&lt;/ref&gt; Toto přísně zákonité uspořádání látek nacházíme jako výsledek evoluce. V přírodních vědách je vynikajícím předmětem chemie. U třetího stupně hnojení jde tedy o to, vytvořit látkové a silové kompozice, které z již hotového díla přírodních říší vyjímají určité plody evoluce a uvádějí je do nových vzájemných vztahů. K tomu ukazuje antroposofická duchovní věda cestu, na níž je ponecháno na svobodě člověka, aby navázal na evoluční působení Krista. V tom lze spatřovat smysl a význam biologicko-dynamických preparátů. Metodická kostra jejich přípravy se odvozuje od trichotomie člověka, tedy od těla, duše a ducha, a při pohledu do přírody od Paracelsových „Tria Principia“, od Sal, Merkur a Sulfur, názorového postoje středověkých alchymistů navazujícího na staré mysterijní vědění. Tato trojice v jednotě se v novověku objevuje u rosekruciánů, filozoficky u Hegela jako „teze, antiteze a syntéza“ a v Goethově nazírání přírody {{SE|337}}<br /> <br /> v principu „polarity, metamorfózy a stupňování“. Trojice v jednotě neboli trojčlennost je imanentní veškerému bytí – v minulosti, přítomnosti i budoucnosti, nebo trinitárně řečeno ve „Otci, Synu a Duchu Svatém“.<br /> <br /> Myšlení v polaritách je klíčem k pochopení evoluce. Formálně konstituuje způsob Goethova pozorování přírody; příkladně jej rozvádí ve své „Metamorfóze rostlin“.&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Die Metamorphose der Pflanzen'', in: ''Goethes Werke. Naturwissenschaftliche Schriften'', hrsg. v. Rudolf Steiner, Band 1, in: ''Kürschners Deutsche National-Litteratur'', Berlin und Stuttgart 1887 (Reprint Dornach 1975).&lt;/ref&gt; Goethe jako člověk oka navázal ve svém bádání na to, co je z rostliny viditelné jako nadzemní útvar, její podzemní část, kořen, zůstala mimo dohled. Zahrneme-li i ten – v procesu abstrakce je třeba zviditelnit neviditelné tím, že kořen odkryjeme ze země –, stává se polarita kořen-květ názornou. Prajednota rostliny je v pozemském bytí rozštěpena do dvou pólů. To, co je merkurialně spojuje, je sled listů vynášený vzhůru stonkem. List symbolizuje střed mezi póly. Ve stupňování této trojice se útvar rostliny jeví jako celek, který se v květu nejčistěji stává obrazem své podstaty.<br /> <br /> Tato trojice je v zárodku semene založena jemně a ve vzájemné sounáležitosti. Vycházejíc ze středu, ze zárodečného pupenu, se diferencuje a odděluje kořen dolů a výhon nahoru. Všude ve stvořitelském díle přírody nalezneme střed mezi dvěma póly, který je však ve svých merkuriálních funkcích determinován. V trojici kořene, květu a střed tvořícího listu je rostlina dokonalým dílem. To platí i pro to, co je na člověku přírodou, pro jeho tělo a jeho orgány. Například kožní orgán, který se člení na inervovanou, smyslově aktivní pokožku (''epidermis''), prokrvenou škáru (''corium'') a látkově-výměnně aktivní podkoží (''subcutis''). Totéž platí pro zemědělský organismus: smyslová funkce hornin v hlubinách, trávicí aktivita ve větru a počasí ve výšinách a jako střední článek půda.<br /> <br /> Jinak je tomu u člověka, jakmile začne ve svobodném sebeurčení přebírat vládu nad duší. Tehdy se učí, jak to vyjadřuje Goethe, „poučovat své orgány“.&lt;ref&gt;«Das Tier wird durch seine Organe belehrt; der Mensch belehrt die seinigen und beherrscht sie», Johann Wolfgang von Goethe: ''Maximen und Reflexionen'', «Aus dem Nachlass – Über Natur und Naturwissenschaft».&lt;/ref&gt; Učí se vychovávat svou duši, která rytmicky zprostředkovává mezi duchem a tělem, ke stále vyšším stupňům {{SE|338}}<br /> <br /> samostatnosti. V té míře, v jaké o to usiluje, k čemuž je předurčen, vystupuje krok za krokem ze své tělesné vázanosti a zároveň z vázanosti smyslů na přírodní bytí. Povyšuje se nad přírodu a zároveň v ní koření. Nemusí se pak cítit povolán darovat přirozenému bytí Země něco, co tato ze sebe sama mít nemůže, co by musela navěky postrádat? Jistě, každá forma láskyplné náklonnosti je zde na místě. Může se však omezit pouze na ochranu, na zachování stávajícího, nebo musí být Zemi, jež se stala dílem, a s ní i kosmu, vštípen nový evoluční princip ve smyslu „stvoření z ničeho“, které není způsobeno žádnou vnější nutností, nýbrž které pramení jako svobodný čin z duchovně-duševní podstaty člověka?&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Menschenkunde'', GA 107, Dornach 1988, Vortrag «Evolution, Involution und Schöpfung aus dem Nichts», 17. Juni 1909.&lt;/ref&gt; V odpovědi na tuto otázku, smíme se domnívat, koncipoval Rudolf Steiner z poznání proudu času přicházejícího z budoucnosti biologicko-dynamické preparáty, jakoby „hnojivo“ pro proud času z minulosti, který se stal uměleckým dílem stvoření. Může se to zdát příliš velkolepě myšleno. Avšak ten, kdo v poznání srdcem pěstuje praktické zacházení s preparáty, může v hlubším cítění získat jistotu v úsudku, že jejich používání značí úplně první začátek v naznačeném směru. Způsob jejich přípravy se přísně řídí principem trojice – avšak novým způsobem; nečlení se podle dané prajednoty, nýbrž buduje se z produktů minulých evolučních linií. Tyto produkty, fyzicko-minerální (křemen) Země, oživlé z říše rostlin (květy) a oduševnělé z říše zvířat (orgány), tvoří póly polarity, která není dána přírodou. To, co tyto konečné produkty evoluce vzájemně vztahuje, a tím nechává vzniknout nové polaritě, a co tuto polaritu stupňuje k syntéze nové trojice, je ideou vedená vůle člověka. Idea a vůle jsou tvůrci nového středu (viz obrázky 23, 24, 25), nových látkových kompozic, které jsou nositeli sil fyzické, étericko-živé, astrálně-oduševnělé a duchovní povahy. Cestou duchovního bádání je do srdcí a rukou lidí vloženo duchovní bohatství, ideje, které mohou v proměně svobodným činem pokračovat v „díle“ uspořádání látek „Kristem“. Nová látková uspořádání preparátů jsou vynálezy duchovního bádání z nadpřírody, tak jako je syntéza amoniaku výsledkem bádání v {{SE|339}}<br /> <br /> anorganicko-fyzikální přírodě a atomová technologie výsledkem bádání v podpřírodě. V prvním případě se jedná o na umění povýšené zacházení s látkovými kompozicemi ze sféry života, duševna a ducha, aby se oživila hmota propadající smrti, to „pevné, zemské“. V obou posledních případech hrozí, že životodárná síla rostlinné přírody zakrní, respektive že bude zničeno bytí všeho stvoření na Zemi.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Annäherung_an_ein_Verständnis_der_Ausgangsstoffe_für_die_Präparation&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Přiblížení se k pochopení výchozích látek pro preparaci ===<br /> <br /> Zástupcem minerální říše je krystal křemene a také ortoklas (draselný živec); z rostlinné říše jsou to řebříček (''Achillea millefolium''), heřmánek (''Matricaria recutita''), kopřiva (''Urtica dioica''), dubová kůra (''Quercus robur''), pampeliška (''Taraxacum officinalis'') a kozlík lékařský (''Valeriana officinalis''); z říše zvířat přichází v úvahu kravský hnůj a jednotlivé orgány, především krávy, v jednom případě vysoké zvěře. Všechny tyto výchozí látky jsou konečnými produkty evoluce s vlastnostmi, které nelze odvodit z jednotlivých prvků a jejich vlastností, jež se podílejí na složení výchozích látek. Jak již bylo několikrát naznačeno, plní křišťál (SiO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) v hospodaření přírody jakousi smyslovou funkci vůči silám, které jako tvarotvorné síly vyzařují z nejvzdálenějšího kosmu a každoročně opakovaně pomáhají rostlinám k jejich podobě, kterou přijaly v průběhu evoluce. Může být tato smyslová funkce křemene, která se uplatňuje pod zemí v prostoru kořenů, přepólována tak, aby nad zemí v listoví metabolicky aktivně zachycovala působení planet?<br /> <br /> A naopak, může být odumírající život rostliny podroben takovému procesu proměny, že pod zemí v kořenech podnítí smyslové procesy vůči tomu pouze minerálnímu v pevném a tekutém stavu? Těmto otázkám se budeme věnovat samostatně v následující kapitole.<br /> <br /> Při přípravě kompostových neboli hnojivých preparátů je výchozí otázkou: Jak lze novým způsobem oživit to „pevné, zemské“, tedy anorganicky mrtvé, v pouhý prvek rozložené (K, Ca, Fe, Si, P)? Výchozí látky k tomu poskytují výše uvedené preparátové rostliny a určitá zvířata (orgánové obaly). To, co je vlastní všem rostlinám, schopnost oživovat minerální látky prostřednictvím své životní organizace, je {{SE|340}}<br /> <br /> u preparátových rostlin přítomno jako specifická schopnost. Oživení zde znamená, že fyzicko-zemské látky jsou pozvednuty do proudícího života rostliny a přitom odcizeny svým fyzikálním vlastnostem. Například draslík, který má z fyzikálního hlediska pevně dané vlastnosti, nyní zjevuje sílu, jež se stává viditelnou a účinnou díky „vyššímu“ živému působení rostliny – sílu, kterou to „nižší“ nemůže projevit samo ze sebe. Stane-li se draslík tímto způsobem živým procesem, objeví se jiné vlastnosti, jako je například udržování tlaku mízy (turgoru), stabilizace tkání nebo v případě vápníku nové vlastnosti v podobě buněčného dělení a prodlužování buněk, růstu kořenů a výstavby tkání. Toto osvobozování látek z jejich vázanosti na čistě fyzikální vlastnosti postupuje tou měrou, jak se nadsmyslová životní organizace rostliny zhmotňuje ve vnější podobě, to znamená zároveň v ní odumírá. V oblasti kořene jsou ještě určující vlastnosti podobné solím. Ty se ztrácejí v růstových procesech zelenajících se listů a postupně v následnosti listů odspodu ke květu. Tento skrytý děj, který se zpočátku odehrává v oblasti vodního živlu, se vzestupně projevuje ve sférách působení vzduchu a tepla v rostoucím tvarování listů, ve formování květu a substanciálně ve tvorbě vysoce komplexních bílkovin, aromatických a vonných látek. Vlastnosti, které tedy látky přijaly v oblasti vegetativního růstu listů, se opět ztrácejí směrem k tvorbě květu. V květu vystupuje na povrch praobraz rostliny. V něm, v oblasti působení tepla, dosahuje odcizení látky jejím fyzikálním vlastnostem, a tím i míra jejího otevření se utvářejícím silám životní organizace rostliny, svého vrcholu. Vnějším podpisem tohoto dění je zářící květ, rozprašující se pyl a proudící vůně. Na cestě postupného oživování a zjemňování se zemský substanční proces v květu otevírá působení kosmického okruhu. To se může otevřít nazírání, vžijeme-li se do gesta bezvolně vzhůru směřujícího květu, který se obrací ke kosmu. Toto zjemňování míz&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Die Metamorphose der Pflanze'', Stuttgart 1985, S. 39.&lt;/ref&gt; – lze hovořit i v Goethově smyslu o pročišťování zemské mízy, vzestupného proudu solí a vody v ''xylému'' – respektive odcizování substančního proudu {{SE|341}}<br /> <br /> od jeho čistě fyzické přirozenosti svůj vrchol a završení v květu, v oblasti zjevujícího se praobrazu rostliny. Přes květ se rostlina již nemůže dále stupňovat. Květ však uvadá, sotva rozkvetl. Rostlina se vrací k zemi, buď jako semeno, nebo v podobě svých organických útvarů, které se v zemi přeměňují v humus.<br /> <br /> Ve svých organických procesech udržuje životní organizace rostliny v proudu neživou substanci přijatou z okolí: «Neživé se mění v živé.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner, Ita Wegman: ''Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst nach geisteswissenschaftlichen Erkenntnissen'', GA 27, Kap. V. «Pflanze, Tier, Mensch», Dornach 1991, S. 35.&lt;/ref&gt; To však odumírá do podoby rostlinných orgánů, např. listu květu. Vyvstává otázka, zda lze substanční proud, udržovaný v toku až do květu, tam však ukončený a otevřený kosmu, zachovat, ba dokonce na vyšším stupni nově oživit. Lze předpokládat, že to byla výchozí otázka Rudolfa Steinera při hledání hnojivých látek, které by mohly „samy oživit to zemské, pevné“. Odpověď z duchovního bádání mohla znít jedině takto: Pozvednout zemský substanční proud oživený rostlinou do sféry, která je vlastní vyšší přirozenosti zvířete. Neboť ve zvířeti zůstává živá substance v proudu díky jeho astrální organizaci, která vtváří orgány do proudícího života.&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V orgánové činnosti zvířete je život, který v rostlině odumírá do formy, udržován v proudění; čistě živá substance rostliny se ve zvířeti stává pociťující substancí. Existuje tedy, ptáme-li se znovu, cesta, jak pozvednout zemskou substanci oživenou rostlinou přes propast, která existuje mezi rostlinnou a živočišnou říší, do oblasti zvnitřňujících sil duševna? Že tato propast není absolutní, ukazují léčivé účinky některých rostlin na nemocné orgány u člověka a zvířat, například léčivý účinek heřmánku při střevních onemocněních, řebříčku při posilování krvetvorné síly v procesu ledvin a močového měchýře. Léčivý účinek přitom spočívá ve způsobu oživení specifických zemských substancí životní organizací příslušné léčivé rostliny. Toto specifické oživování zemských substančních procesů má Rudolf Steiner na mysli, když jde o to připravit hnojivou látku, v níž by tento substanční proces mohl být trvale udržován v proudu. Předchozí úvaha ukazuje, že se k tomu otevírá cesta, podaří-li se navázat bezprostřední vztah k {{SE|342}}<br /> <br /> odpovídajícímu orgánu a tím i k astrální organizaci určitého živočišného druhu. Takové vztahy odhalil Rudolf Steiner cestou duchovního bádání. Jedná se o orgánové obaly, které spolu s rostlinnými substancemi a působením sil Země i kosmu tvoří základ preparace.<br /> <br /> Význam tohoto vynálezu z duchovního bádání může na pozadí současného technologicko-přírodovědeckého vývoje objasnit následující úvaha: Jak již bylo několikrát naznačeno, v průběhu evoluce na cestě k lidství se přírodní říše vyčlenily z kdysi duchovního prapůvodního stavu, který zahrnoval člověka i Zemi.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Toto dění ztuhlo ve smyslově vnímatelné dílo stvoření; neživý minerál je oddělen od oživeného světa rostlin a ten zase od oduševnělé říše zvířat. Při nazírání přírody lze o každém smyslově vnímatelném jevu hovořit jako o konečném stavu, který ztuhl v dokonalosti. Krystal je jedním z nich, stejně jako kvetoucí rostlina nebo zvíře žijící svůj druh. Může být křišťál dokonalejší, než je, stejně jako pampeliška nebo červ, ryba, pták, hmyz či savec? To, co nám ve smyslové podobě v přírodních říších vystupuje vstříc, je v dokonalost ztuhlé stvořitelské dílo evoluce.<br /> <br /> Toto stvořitelské dílo je dnes výchozím bodem každé technologie. To platí zejména pro neživou přírodu, kterou lze přísně postihnout přírodními zákony. Člověk se snaží odhalit tajemství fyzické látky a vytváří z ní například technologii zaměřenou na to, aby cíleným roztříštěním látky chápané jako atom, tedy evolučního konečného stavu, uvolnil energii v ní spoutanou. Tato energie, uvolněná z neživé látky, se však ukazuje jako v nejvyšší míře nepřátelská životu. Má moc vyhladit evoluci, která ztuhla v dílo.<br /> <br /> Svévolně vyvolaný proces atomového rozpadu představuje polární protiklad k přístupu, na němž je založena výroba postřikových a hnojivých preparátů. Při jejich výrobě se to, co je v přírodě odděleno, dále nedělí, nýbrž evoluční konečný stav, např. květ rostliny, zvířecí orgán, se uvádí do vzájemného vztahu, pro který pouhé pozorování přírody neposkytuje žádný návod. Příroda jako časoprostorový „výdobytek“ poskytuje materiál: léčivé rostliny, zvířecí orgány a půdní podmínky v rytmech ročních období; konkrétní {{SE|343}}<br /> <br /> vzájemný vztah mezi nimi však odhaluje duchovní bádání a skutečností se stává činem člověka.<br /> <br /> Nová kompozice tří přírodních říší znamená umělecké přetvoření. To podstatně nové a živé se však děje z duchovní činnosti, z lidského Já, které se stává nádobou pro tvořivé božské vědomí, „kristovskou sílu“.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit'', GA 15, Dornach 1987, S. 66.&lt;/ref&gt; To je ve spojení s duchem vedeným duševním vývojem člověka cesta, která z impulsů svobody podněcuje k umělecké tvorbě na Zemi, cesta, jíž může být pokračováno ve stvoření, neboť božský Otec již nepůsobí na přírodu bezprostředně zvenčí. {{SE|344}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Herstellung_und_Handhabe_der_biologisch-dynamischen_Präparate&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Výroba a zacházení s biologicko-dynamickými preparáty ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hornmist-_und_Hornkieselpräparat_–_Herstellung,_Anwendung_und_WirksamkeitDie_folgende_Darstellung_ist_eine_überarbeitete_Fassung_von_Beiträgen_des_Verfassers_in_Markus_Hurter_(Hrsg.):_Zur_Vertiefung_der_biologisch-dynamischen_Landwirtschaft–_Gedanken,_Erfahrungen,_Forschungsergebnisse,_eine_Werkstattarbeit,_Dornach_2007,_S._93–107.&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Rohomistový a rohokřemenný preparát — výroba, použití a účinnost&lt;ref&gt;Die folgende Darstellung ist eine überarbeitete Fassung von Beiträgen des Verfassers in Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft''– Gedanken, Erfahrungen, Forschungsergebnisse, eine Werkstattarbeit, Dornach 2007, S. 93–107.&lt;/ref&gt; ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hornmistpräparat&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Rohomistový preparát ====<br /> <br /> V stoupajícím a klesajícím oblouku letního pololetí, v době vydechování země, se rostoucí rostlina stává obrazem sil, které působí v periferii světla, vzduchu a tepla. Tento vzrůst poskytuje potravu pro člověka i zvíře. Především je to přežvýkavec, skot, který přijímá vzrůst luk, pastvin a polních pícninových ploch. Toto krmivo je v aktu přežvykování a trávení v předžaludcích pozdviženo na stupeň duševního prožívání. V látkové rozkladu rostlinné substance kráva ochutnává kosmicky konstituující síly rostlinné substance. Provádí «kosmicko-kvalitativní analýzu» (srov. kap. «Skot», s. 146 nn.). V této chutnající, analyzující smyslové činnosti při zpracovávání krmiva kráva prožívá povahu prostředí, z nějž krmivo pochází, zvláštnost například stanovištních podmínek půdy a klimatu. Přežvýkajíc vnímá to vše jako mohutné silové útvary. V tomto stavu, navenek snovém a dovnitř bdělém a soustředěném, se její duše neboli miri wa moya zcela spojuje s éterictvím a toto mu zpětně zrcadlí fyzikálně-chemické trávicí děje. S nekonečnou libostí bere duše krávy účast na tom, co se děje v těle: «To je celý svět, který kráva vidí.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Faust-Problem. Die romantische und die klassische Walpurgisnacht'', GA 273, Geisteswissenschaftliche Erläuterungen zu Goethes Faust, Bd. II, Vortrag vom 27. Januar 1917, Dornach 1981, S. 75.&lt;/ref&gt; Toto živě-duševně-silové nemůže udržet a přivlastnit si, protože nemá vlastní bytost, nemá Já. Musí toto silové, jímž proniklo svým duševním bytím, vyloučit. To propůjčuje kravskému hnůji jedinečnou hnojivou sílu, nejvyšší a nejharmoničtější, jaké příroda dosahuje. {{SE|345}}<br /> <br /> Přes léto se pod přímým slunečním zářením stupňuje substanciální složení pícninového vzrůstu. To vnímá pasoucí se stádo krav průběžně při trávení. Na podzim dosahuje tento proces dozrávání krmiva a jeho kosmicko-kvalitativní analýzy krávou svého vrcholu. V pozorném spolupřežívání si to můžeme zpřítomnit. Z toho vyrůstá porozumění pro pokyn Rudolfa Steinera, sbírat na podzim z pastvin kravské výkaly potřebné pro následující preparaci. V tomto kravském hnoji máme před sebou převážně amorfní hmotu, konečný produkt látkové výměny, která obsahuje něco, co bytostně náleží krávě, protože jejím duševním bytím bylo sice prostoupeno, ale tímto bytím si přivlastněno nebylo. Vyloučením provádí kráva jakoby zřeknutí. Skotu hnůj, ponechán sám sobě, by splynul s obecným přírodním procesem tvorby humusu. Místo toho obracíme naruby normální průběh přírodního dění prvním nyní následujícím krokem preparace (viz obrázek 23, s. 347):<br /> <br /> Opatříme si kravské rohy – rohů býků jsou k tomu nevhodné –, pokud možno výhradně z vlastního stáda, a nacpeme do jejich dutiny hnůj. Kravský roh je vůči kravskému hnoji polárním útvarem. Sedí na hlavě, na nervově-smyslovém pólu zvířete, a je vysoce zhuštěným kožním útvarem, který ztrnul do čisté formy. Roh se nasazuje přes kostěný čep, vyrůstající bočně z čelní kosti, a svou vzduchovou dutinou komunikuje s čelní dutinou. Kostěný čep je propleten jemnou sítí žilek, zásobující kůži a pokožku, jež zajišťuje růst rohu, krví. Díky silnému prokrvení se roh na omak nápadně hřeje. V takovém životem pulsujícím rohu se čtyři fyzické živly pevného, tekutého, vzduchu a tepla soustřeďují do jakéhosi smyslového orgánu, který je namísto ven otevřen dovnitř; je to orgán zpětného vzdutí a soustředění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#346|Obrázek 22]], s. 346).<br /> <br /> Jako hustý formový obal vyzařuje zpět do trávicího organismu to, co z tohoto přes krevní oběh stoupá do hlavy. Lze říci, že skot potřebuje zpětně vyzařující funkci rohů, aby silové útvary z trávicího dění – jsou to nevědomé imaginace? – zkonfiguroval do pravé hnojivé síly.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', A 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 99.&lt;/ref&gt; {{SE|346}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 22, S. 346.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 22: Der physische Bau des Kuhhorns und das Zusammenwirken der vier Elemente zur Funktion eines nach innen gerichteten Sinnesorgans.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Se nacpáním rohů se uskutečňuje první krok preparace a s ním první krok emancipace od přirozeného průběhu přírodního dění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|Obrázek 23]]).<br /> <br /> Představuje vyvracení přírodního procesu. Co bylo vyloučeno ven, naplňuje nyní vnitřní prostor. Roh zhušťující se do čisté formy dává amorfní substanci obal. Sami se stavíme mezi nervově-smyslový a látkově-výměnný pól skotu a vytváříme, vedeni výsledkem duchovněvědeckého výzkumu, nový vztah mezi konečnými produkty obou pólů, rohem a hnojem. Co se v životě skotu vývojově završilo dvěma směry, tvoří ve svém sjednocení výchozí bod nové vývojové cesty. Chce-li se tento děj, stejně jako následující kroky preparace, vážit v celé své závažnosti, musí se pozornost zaměřit na tři zmíněné výzkumné cesty: na osvětlující ideový souvislost, na zkušenost vůle v samotné činnosti a, oboje zprostředkovávající, na pozorovatelné skutečnosti, které nás v poznávání životních projevů skotu poučují o významu kravského hnoje a rohů. {{SE|347}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 23, S. 347.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 23: Umstülpungs- und Emanzipationsschritte bei der Präparation des Hornmistes.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Ve druhém kroku preparace jsou rohy bezprostředně po jejich naplnění zahrabány do země a spočívají v ní přes zimu. Vegetace se stáhla do zárodečných stavů, země žije duchovně v smyslově bdělém stavu vdechu a je v živlech vodního a pevného nejsilněji vystavena krystalotvorným silám sféry stálic.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 49.&lt;/ref&gt; Znovu obracíme přírodní proces naruby – druhý krok emancipace od přirozeného průběhu –, přičemž amorfní substance hnoje, jež by přirozeně splývala v humus tvořících procesech léta, je nyní vystavena krystalotvorným silám zimy. Za prostorovým vyvracením následuje vyvracení v čase. Kravský hnůj se stává vnímavou matricí pro síly, které, zprostředkovány fyzikálními elementárními stavy pevného a tekutého, vyzařují do země do dutiny rohu a, zpětně vzdouty, se v mase hnoje soustřeďují jako utvářející hnojivá síla. {{SE|348}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Präparation_im_Rhythmus_des_Jahreslaufes&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Preparace v rytmu roku ====<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 24, S. 348.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 24: Umstülpungs- und Emanzipationsschritte bei der Präparation des Hornkiesels.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Na jaře vyjmeme rohy ze země – třetí emancipační krok –, vyklepeme obsah a v rukou držíme novou látku s novými vlastnostmi. Toto nové stvoření látky získává význam a účinnost díky popsanému procesu vzniku, jímž prochází. Hotový preparát je díky silám, které v zimě působí pod zemí, novou, «duchem proniknutou a protkanou» látkou&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen, GA 229, Vortrag vom 5. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 62: «So sehen Sie, dass wir durchaus jetzt, wo wir in die Zeit des sprießenden, sprossenden Lebens kommen, nicht sprechen können von geistdurchwobener Materie wie im Winter für die Erde, sondern wie wir sprechen müssen von materiedurchwobenem […] Geist.» (Tak vidíte, že nyní, když přicházíme do doby rašícího, pučícího života, rozhodně nemůžeme mluvit o duchem protkané hmotě jako v zimě pro zemi, nýbrž jak musíme mluvit o hmotou protkaném […] duchu.)&lt;/ref&gt; ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|obrázek 23]], s. 347).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hornkieselpräparat&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Preparát rohového křemene ====<br /> <br /> Výrobní proces rohokřemenného preparátu probíhá polárně ke dvěma prvním krokům přípravy rohového hnoje (Abbildung 24). {{SE|349}}<br /> <br /> Na rozdíl od hnoje jakožto produktu látkové výměny léta je krystalický křemen představitelem zimního dění Země: «Kiesel» (křemen, horský křišťál) je «äußerer Sinn im Irdischen» («vnější smysl v pozemském»).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 82: «Das Kieselige ist der allgemeine äußere Sinn im Irdischen.» (Křemenné je obecným vnějším smyslem v pozemském.)&lt;/ref&gt; Nejsilněji odolává silám zvětrávání. V prvním kroku emancipujeme křemen z jeho přirozeného krystalického bytí, rozbíjíme jeho krystalickou strukturu, meleme jej co nejjemněji na prach, činíme jej tedy amorfním. Pak křemičitou moučku zahněteme s trochou vody a naplníme ji do kravských rohů. I v tomto prvním kroku preparace se uskutečňuje vyvracení: vnějšek se stává vnitřkem ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|Abbildung 24]]). A totéž se děje ve druhém kroku, na druhém stupni emancipace. Křemen, blízký zimním silám, se stává letní substancí tím, že naplněné rohy jsou na jaře zakopány a tam přes léto odpočívají v zemi. Křemen přiblížený amorfnímu stavu se nyní stává vnímavou matricí pro metabolické síly v teple a vzduchu, jež během letní doby převládají. Zachyceny a zpětně vyzařovány vnitřní dutinou kravského rohu, koncentrují se tyto síly v takto vnímavě připravené křemičité moučce. Ta je tak uvedena do stavu, kdy může zachytit a uchovat síly letního působení — tak jako rohový hnůj uchovává síly zimního působení.<br /> <br /> Nabízí se otázka, proč jsou rohokřemenné rohy přes léto zakopány do země, a nikoliv vystaveny nad zemí přímo silám působícím v teple, světle a vzduchu. Moje úvaha k tomu je, že nejde o soustředění sil v kravském rohu tak, jak působí přímo nad zemí, nýbrž spíše o tytéž síly, pokud jsou vstřebávány vápnem pod zemí a tím nepřímo, zprostředkovaně přes jíl, skrze kořen působí na růst rostlin.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47/48.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Když pak na podzim, o Michaeli, rohy opět vykopáváme — třetí krok emancipace —, získáváme jejich obsahem opět novou látku s novými vlastnostmi: rohový křemen. Jeho podstata a jeho význam vyplývají z popsaných třístupňových kroků emancipace z pouhého přírodního dění skrze ideu a vůli člověka. Hotový preparát je prostoupen látkovým působením v {{SE|350}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 25, S. 350.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 25: Fortsetzung von [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|Abbildung 23]] und 24: Der Rührvorgang, die Anwendung und die Bereiche der Wirksamkeit des Hornmist- und Hornkieselpräparates.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> zemí během léta; je to koncentrát «hmotou protknutého ducha».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen'', GA 229, Vortrag vom 12. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 62.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Oba — rohový hnůj i rohový křemen — vznikají jako kompozice látek nikoli jako pokračování zákonitosti, jež přírody je vlastní. Ta se vyčerpává v tom, co příroda v ročním dění přináší jako útvary: půdu, hnůj, křemen, roh. Oba vznikají trojím vyvracením z prostoru do času a zpět do prostoru. Pokusíme-li se toto ve smyslu tří výzkumných cest {{SE|351}}<br /> <br /> ve vlastním prožívání rozjímavě spoluprocítit, může se skrytý smysl tohoto dění stále více odkrývat.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Rührvorgang&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Proces míchání ====<br /> <br /> Bezprostředně před aplikací následuje stejným způsobem pro oba preparáty, avšak každý zvlášť, čtvrtý krok preparace – a tím čtvrtý stupeň emancipace – proces míchání, to znamená převedení zemitě-pevného stavu preparátů do tekutého ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|Obrázek 25]]).<br /> <br /> Vždy nepatrné množství preparátové substance (rohový hnůj, nejvýše čtyři plné rohy na hektar; rohový křemen, špička nože = 3 až 4 g/ha) se míchá po dobu jedné hodiny v rytmickém střídání ve vodě teplé jako ruka. Nejlépe se k tomu hodí míchací tyč pohyblivě uchycená ke stropu nebo k příčnému trámu, ponořená míchadlem do sudu naplněného vodou. Začíná se tím, že kruhovým periferním mícháním se pomalu uvede vodní masa do pohybu. Stálým urychlováním putuje míchadlo k ústřední ose, ke vznikajícímu vírovému trychtýři. V něm dosahuje rychlost rotující vody maxima, ke stěně sudu se zpomaluje. Ve víru existuje tendence k neomezené rychlosti směrem ke středu — odtud sací síla; k periferii tenduje rychlost k nule. Mezi oběma póly vznikají díky rozdílům rychlostí vinuté vírové vrstvy přibližující se dvojrozměrnosti, ideji plochy. Homogenní těleso vody se strukturuje v plochy klouzající jedna podél druhé, a to jak prostorově ve vztahu středu a periferie, tak časově — od klidového stavu vody se stupňující až k maximálnímu rozvití rotačního trychtýře. Dosáhne-li trychtýř svého maximálního rozvinutí — kdy se dostáváme na hranici svých sil vodní masu dále urychlit —, zničí náhlé zastavení míchadla trychtýř; strukturovaná vodní masa se zhroutí, propadne do stavu beztvarého chaosu a na okamžik se přiblíží stavu homogenního klidu, aby pak byla v opačném směru urychlena k nové tvorbě trychtýře. Kapalina je tak v rytmickém střídání udržována v polaritách klidu a pohybu, homogenity a plošného prostoupení při výstavbě vírového trychtýře. {{SE|352}}<br /> <br /> Tato stále znovu obnovovaná vodní masa, rozrušovaná rozdíly rychlostí do plochy, se tím stává zároveň vnímavou matricí pro trojí vtisk:<br /> <br /> * soustředěného silového potenciálu substance preparátu,<br /> * aktuálně působících kosmických silových konstelací,<br /> * individuální duchovní duše člověka, která, působíc skrze vůli, proces inauguruje, řídí a udržuje.<br /> <br /> Rührvorgang trvá jednu hodinu. Je toto časové vymezení zvoleno libovolně — například proto, aby bylo zajištěno, že se účinek preparátu s vodou spojil —, nebo kde tkví smysl? Odpověď nemůže být hledána v přírodním dění, nýbrž v kosmických rytmech, které jsou v člověku bytostně účinné a v něm si zachovaly svůj původ. Makrokosmicky je to 24hodinový rytmus dne a noci. V tomto rytmu Země–Slunce žije Já, duchovní duše člověka, ve stavech spánku a bdění. Prostřednictvím Já-organizace nervově-smyslového systému, rytmického systému a soustavy látkové výměny a pohybu individualizuje makrokosmické rytmy a vtiskuje je fyzickému tělu — například jako rytmy dýchání a srdeční pulsace. Vlnové délky těchto rytmů se pohybují v oblasti sekund a minut. V nervově-smyslových procesech se frekvence zkracují na zlomky sekundy, zatímco ve svém protipólu, v aktivitách látkové výměny, se rozšiřují na časové měřítko hodiny nebo hodin.&lt;ref&gt;Bernd Roßlenbroich: ''Die rhythmische Organisation des Menschen: Aus der chrono-biologischen Forschung'', Stuttgart 1994, 163 S.&lt;/ref&gt; V pólu látkové výměny a končetin však žije vůle, jejíž aktivace a deaktivace se odehrává v oblasti hodiny — odtud například «vyučovací hodina». Toto i vlastní zkušenost opravňují k jistotě, že časové měřítko jednohodinového míchání se vztahuje k volnímu rytmu člověka látkové výměny a pohybu. Ten je přece tím, kdo rührvorgang uvádí do pohybu a udržuje jej.<br /> <br /> V nevědomých hlubinách vůle pak žije Já; působí skrze vůli do světa — zde do pohybované vody. Každý, kdo je s mícháním preparátů obeznámen, ví, že toto časové měřítko jedné hodiny lze zvládnout v konstantní volní aktivitě. Každý člověk naplňuje tento časový úsek jemu vlastním rytmem odpovídajícím jeho ve vůli žijícímu Já. Každý člověk vtiskuje svou vůlí svůj rytmus vodě dynamizované v pohyblivých vírových vrstvách. Tento {{SE|353}}<br /> <br /> Tento lidský volní rytmus je oproti všem rytmům přírody, jež mají makrokosmický původ, jediným a prvním rytmem, který člověk jakožto mikrokosmos v průběhu tohoto třetího kroku preparace vtiskuje přírodnímu dění.<br /> <br /> Za zamyšlení stojí ještě toto: V rührvorgangovi lze mikrokosmicky spatřovat technologické uskutečnění makrokosmického dění. Každý z planet má jemu vlastní sklon osy vůči Slunci a jemu vlastní rychlost otáčení. V tom se vyjadřuje individuální signatura jednotlivých planet, působení «planetárních duchů». Jeden zápisek v Steinerově zápisníku zní: «Ve sféře se vesmír rozplývá / V ose se utváří / Se Sluncem.»&lt;ref&gt;Notizbuch Nr. 52, 1921; siehe auch ''Beiträge zur Rudolf Steiner Gesamtausgabe'' Nr. 104, S. 63.&lt;/ref&gt; Z toho lze ve vztahu k rührvorgangovi vyvodit: «Duch člověka» určuje rychlost otáčení a právě tak «osu», totiž úhel odklonu od svislice, v němž je vedena míchací tyč.<br /> <br /> Na tomto pozadí může vzrůstat pochopení pro to, že Rudolf Steiner ve způsobu svého duchovědeckého výkladu klade důraz na míchání rukou. Nejenže se tím prostřednictvím vůle vtiskuje dynamizované tekutině cosi z individuálního duchovního bytí člověka, nýbrž zpětně přijímá z tohoto dění, které samo přivádí na svět, cosi, co se s ním bytostně spojuje. Míchání rukou proto nabízí příležitost, jakou jinde v celém dění preparace nenajdeme, pronikovat poznávajícím způsobem na zmíněných třech výzkumných cestách do těchto procesů.<br /> <br /> Této příležitosti ponořit se s bdělým vědomím do procesuálního dění míchání se člověk zříká, deleguje-li rührvorgang na stroj. Zbavuje tím vlastní poznávací snahu živné půdy prožitku. Otázka, proč se míchá hodinu, ztrácí vyřazením lidské vůle svůj vztažný bod a stává se bezvýznamnou. Kdyby šlo jen o optimální promísení, bylo by to s vhodně konstruovanými stroji, jakým je například *Turbula* Paula Schätze,&lt;ref&gt;Paul Schatz (1898–1979): Anthroposophisch orientierter Mathematiker, Techniker und Erfinder.&lt;/ref&gt; pracující podle pohybové dráhy obráceného krychle, dosažitelné již za zlomek hodiny. Ale o to nejde. Míchá-li se stroji, ať jakéhokoli provedení, nebo {{SE|354}}<br /> <br /> také s kaskádami Wirbelschalen Johna Wilkese (*flow forms*),&lt;ref&gt;A. John Wilkes: ''Das Flowform-Phänomen: Die verborgene rhythmische Energie des Wassers'', Stuttgart 2008, 239 S.&lt;/ref&gt; nabývá na váze Steinerovo upozornění, že «člověk se může rozhodnout postupně se proklouzávat do oblastí surrogátního».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 104.&lt;/ref&gt; Problém nespočívá v tom, že by stroj mohl napodobovat ruční míchání a vytvářet pravotočivé i levotočivé víry, nýbrž surrogatem je zde to, že namísto duchem vedeného, individuálního rytmus tvořícího vůle přebírá řízení dění regulačně-technický průběh, který jej taktuje zvenčí. Rytmus otevírá kosmos, zemi a člověka jednoho druhému, takt je od sebe odcizuje.<br /> <br /> Míchání preparátů vytváří — v nejlepším slova smyslu — vyzdvižené hodiny v předem určeném pracovním sledu dne. Tyto hodiny je třeba tvořit. Může se to dít tak, že se míchá pokud možno ve dvou, ve třech nebo ve více lidech a že se k účasti zvou lidé z okruhu přátel statku. Z tohoto činného spolubytí při individuálním utváření rytmického procesu může vyrůstat nálada uvolněnosti, veselosti a pocitu svobody v sebeurčené činnosti, která objímá vážnost, v níž se hlubší vrstvy vlastního volního bytí spojují s děním míchání.<br /> <br /> Jedinečnost míchání preparátů otevírá třem výzkumným cestám opět nové rozměry k prohlubujícímu se porozumění. Odhlédneme-li od duchovědeckých pokynů Rudolfa Steinera k způsobu míchání a od širokého pole pozorovatelných skutečností týkajících se tvorby a rozpouštění vírů atd., může nabývat na významu zvláště sebezkoumání v duševních činnostech myšlení, cítění a vůle. Přitom lze upozornit na tuto zkušenost: Sebepozorování ukazuje, že rytmické dění procesu míchání se odráží ve vztazích, v nichž v jednotlivých fázích stojí duševní činnosti myšlení, cítění a vůle vůči sobě navzájem. Dříve než se rozhodnu uvést vodní masu do pohybu, tvoří tyto tři duševní síly ve mně nerozdělenou jednotu. Jsem zcela sám sebou a stojím tváří v tvář vnějšku. V okamžiku, kdy se v uvědomělé myšlenkové činnosti rozhoduji pohybovat míchacím košíkem, začíná se vůle zvnějšňovat do činnosti. Toto zvnějšňování se dále a dále stupňuje, moje vůle musí nepřetržitě, ani na okamžik<br /> <br /> Aniž by polevoval, předcházet pohybující se vodě, dokud moje volní síla nenarazí na hranice, tedy dokud nemohu dále stupňovat pohybový impuls k tvorbě trychtýře. Zároveň se ve mně moje myslící vědomí stále více odpoutává od volní činnosti a zvnitřňuje se do té míry, že v dokonalém klidu a zvýšené sebevědomosti hledí na vlastní volní konání. Mé duševní prožívání se rozkládá do myšlenkového klidu a volní pohnutosti. V tomto poli napětí, které se buduje s postupující tvorbou víru, se může moje cítění, nezávisle na myšlení a vůli, rozvinout v duševní čistotě a otevřenosti k duchu. Mohou se pak dostavit okamžiky zostřené přítomnosti ducha. Mohu se tehdy mezi klidem a pohybem cítit jako jedno s vnějším děním. Jsem uprostřed toho. Zde, v tomto smysluprostém cítění přivozeném vlastní činností, leží zřejmě nejhlubší zdroj, z nějž mohu čerpat inspirativní jistotu o pravdivosti nastoupené cesty. {{SE|355}}<br /> <br /> Jakmile vůle ke stupňování pohybu vody ztratí sílu, myslící vědomí opět zakročí a přiměje vůli, aby náhlým protisměrným mícháním nechala trychtýřový vír zhroutit. Voda tak v okamžiku přelomového bodu opět tvoří homogenní jednotu — a právě tak myšlení, cítění a vůle, které při tomto aktu ze stavu oddělenosti «zhroutí» do jednoho, znovusjednocují se. Z tohoto sjednocení pak dozrává rozhodnutí k nové tvorbě trychtýře v opačném směru a opět se duševní síly od sebe oddělují. Tak duše v procesu míchání celou hodinu rytmicky tká mezi vlastní a světovou vztahovostí. Skrze tuto bránu se Já rytmicky vtiskuje do světa a týmž rytmem se svět bytostně noří do Já.<br /> <br /> „Trychtýř se tu při míchání stává reálným obrazem spojení světa a Já. V nasávající síle trychtýře (vyvolané, lépe řečeno k zjevení přivedené, lidskou vůlí) dostává substrát (i člověk) v koncovém bodě skrze nekonečno spojení s periferiemi, z nichž mohou kosmické síly, jež mají svůj vztah k materiálu stávajícímu se dílem, zářit zvenčí dovnitř a v prométaní se substrátem se s ním spojovat.&quot;&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung. – Gunter Gebhard: Geologe und Biologe, langjähriger Oberstufenlehrer an der Waldorfschule Überlingen; jetzt Dozent für goetheanistische Naturwissenschaft und Waldorfpädagogik in Russland und in landwirtschaftlichen Ausbildungsstätten in Deutschland.&lt;/ref&gt; {{SE|356}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Použití ====<br /> <br /> Poté, co byly oba preparáty převedeny ze stavu pevného do stavu kapalného, jsou bezprostředně nato rozstřikovány do vzduchu — rohový hnůj spíše hrubšími kapkami na půdu, rohový křemen spíše jemnou mlhou na rostliny ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|Obrázek 25]], s. 350). K tomu se používají příslušné přístroje pracující s nízkým tlakem a malým výkonem (40 až 60 litrů na hektar nebo méně). Nabízí se tu omezit pohled jen na nezbytné rovnoměrné roznesení. Co se však skutečně děje a co je přístupné nazírání, je rozpad kapaliny pohybované rytmickým střídáním do stavu, který se otevírá živlu vzduchu — totiž povrch, jenž se v kapkové formě rozestírá do bezhraniční šíře. Konstelace sil, která v okamžiku použití — například ráno jinak než večer — vládne nad polem, pastvinou, zahradou a ovocným sadem ve vzduchu, teple a světle a může být zakoušena jako nálada, vtiskuje se oné konstelaci sil, která se v časovém proudu předcházejících preparačních kroků soustředila v každé kapičce. Rozpadem míchaného prostředku v nejjemnější kapičky vzniká množství středů a — obráceno k vzduchu — periferních hraničních ploch, jejichž souhrn se rozrůstá do nesmírna. Kožní membrána každé kapičky v ní obklopujícím světle třpytí se ve všech barvách a je — polárně k nasávající síle rýhového víru — na hraničních plochách své kulovité podoby allseitig otevřena kosmickým periferním silám působícím v živlu vzduchu.<br /> <br /> Použití rohového hnoje se děje při setí na zpracovanou půdu, nejlépe současně v přímé kombinaci se setím, případně podruhé v souvislosti s ošetřováním kůže půdy na jaře. Na trvalých travních porostech leží časové body na podzim a na jaře, respektive po pasení a po senosečí, v ovocnářství před rašením pupenů a po sklizni. V denním průběhu jsou — ve shodě s rytmem pozemského výdechu — upřednostňovány pozdní odpolední hodiny k míchání i ke stříkání, zejména tehdy, je-li nebe zatažené.<br /> <br /> Polárně k rohovému hnoji se rohokřemenný preparát zpravidla aplikuje dvakrát nebo vícekrát v době růstu a zrání. Časové body vyplývají ze vcítění se do růstových rytmů jednotlivých kultur. Za základní pravidlo pro volbu správného okamžiku může platit, že rohokřemenný preparát harmonicky podporuje tu růstovou a zrací fázi, v níž se daná kultura právě nachází. V denním průběhu {{SE|357}}<br /> <br /> bude člověk, sleduje pochod pozemského výdechu a tím i vzestupný mízu proud, za časných ranních hodin míchat a stříkat do ještě rosou pokrytých porostů. Naproti tomu by v době zrání vegetativně plodících kultur, jako okopanin atd., bylo vhodné preferovat stříkání působící na sestupný mízu proud, a to v pozdních odpoledních hodinách až k večeru. Časové body aplikace obou preparátů nepodléhají žádnému všeobecnému pravidlu, nýbrž osobnímu vztahu, který člověk ke svým kulturám ve vztahu k celku hospodářství má. Vyplývají — a to často s velkou určitostí — ze síly intuice, když člověk například v práci zastaví — ať již večer, ať při chůzi přes pole — a rozjímá, přebývaje v pozorování, o tom, co prožil.<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ==== Die Wirksamkeit ====<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Oba preparáty na dosud uražené cestě prošly zpětně elementárními stavy zemitě-pevného, vody a vzduchu a v teple se rozplývají v čase a na místě, kde dopadají v podobě kapek ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). V nejkratší době je to, co je substanciálně uchopitelné, ponderabilní, buď pohlceno půdou, nebo se odpaří. Skrze stav tepla začíná působit to, co je ryzím silovým působením duchovní podstaty, co se v průběhu preparace koncentrovalo v dutině rohu v hnoji, respektive v křemeni. Člověk musí vnějším i vnitřním nazíráním projít touto čtyřstupňovou cestou, aby správně porozuměl výrazu duchovního badatele ohledně účinnosti: «jak hnůj z kravského rohu tlačí zdola nahoru, to druhé (rohový křemen) táhne shora».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, přednáška z 12. června 1924, Dornach 1999, s. 102.&lt;/ref&gt; Jsou zde oslovena čistá silová působení v živém, která vznikla průchodem časoprostorovým děním. Nyní působí zpět do pozemských poměrů prostoru a času tak, že se rostlina od klíčku přes růst výhonku až po zralost plodu a semene může začlenit podle svého typu a podmínek stanoviště do vertikální osy Země-Slunce. To bytostné žije v teple a zjevuje se skrze teplo.<br /> <br /> Rohový hnojový preparát rozvíjí svůj účinek pod zemí, obrazně řečeno v hlavě zemědělské individuality, v prostoru kořenů. V tomto smyslu je to «hlavové hnojivo». Hnojí procesy pod zemí, {{SE|358}}<br /> <br /> které jsou příbuzné nervově-smyslovým procesům v lidské hlavě ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). Tyto hnojivé síly přijal během odpočinku rohů v zimní zemi, v době, kdy v nitru země působí nejpřirozeněji a nejintenzivněji. V rohovém hnoji tak máme k dispozici «hnojivo zimních sil», které lze polárně k zimnímu období libovolně používat podle doby setí kulturních plodin od jara přes léto až do podzimu. Kravský hnůj, aktivní v látkové výměně, se proměnil ve smyslově aktivní hnojivo, které posiluje vlastní aktivitu kořene vůči pouhé mineralitě zemské říše. «Vychovává» smyslovou schopnost kořene, která se projevuje například ve schopnosti rozkládat minerály – «kořen rostlin […]: Je to oko, ale špatné oko.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Schöpfung der Welt und des Menschen. Erdenleben und Sternenwirken. Über die Gerüche'', GA 354, přednáška z 24. srpna 1924, Dornach 2000, s. 154.&lt;/ref&gt; Tuto skutečnost odrážejí experimentální výzkumy, které ukazují, že kořen roste typičtěji pro daný druh, jemněji se větví, proniká vertikálně hlouběji do půdy a tím si zpřístupňuje větší objem půdy.<br /> <br /> Rohový křemenný preparát rozvíjí svou účinnost nad zemí v oblasti výhonků a listů. Zde, v «břiše» zemědělské individuality, vládne ve výměně se vzduchem, teplem a světlem intenzivní činnost látkové výměny ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|obrázek 25]], s. 350). V tomto vzájemném vztahu okružních sil na jedné straně a stoupajících a klesajících rostlinných šťáv na straně druhé působí rohový křemenný preparát harmonizujícím způsobem. V tomto smyslu je to «hnojivo pro látkovou výměnu» rostliny. Tuto hnojivou sílu přijal během odpočinku rohů v letní zemi, v době, kdy tyto letní síly látkové výměny působí nejintenzivněji. Krystalický, smyslově aktivní křemen – reprezentant zimní země – se v průběhu popsaných emancipačních kroků proměnil v hnojivo letních sil, aktivní v látkové výměně. S jeho pomocí můžeme opět libovolně individualizovat velký makrokosmický rytmus ročního cyklu pro kulturu, kterou právě pěstujeme. Otevírá rostlinu vůči jejímu okolí a stejně tak vůči jejímu typu, jejímu duchovnímu praobrazu. To se zřetelněji projevuje jak ve vzhledu rostliny, například v proformování listů, v metamorfóze listů, tak i ve složení látek ve všech stadiích vitalizace, růstu a devitalizace, kvetení, zrání a tvorby semen. V souhře s rohovým hnojovým preparátem harmonizuje procesy tvorby plodů, stará se, jak ukazují experimentální {{SE|359}}<br /> <br /> výzkumy, o fyziologický klid při dozrávání a tím i o kvalitativní vlastnosti v konzistenci, barvě, vůni a chuti, které, poukazujíce za práh čistě rostlinného, tvoří výživovou hodnotu pro zvíře a člověka.&lt;ref&gt;Ilias Samares: ''Nachernteverhalten unterschiedlich gedüngter Gemüsesorten mit besonderer Berücksichtigung physiologischer und mikrobiologischer Parameter.'' Forschungsring für biologisch-dynamische Wirtschaftsweise, Darmstadt 1980, 153 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Manfred Klett: ''Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung'', Darmstadt 1968, 117 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Johannes Klein: ''Der Einfluss verschiedener Düngungsarten in gestaffelter Dosierung auf Qualität und Haltbarkeit pflanzlicher Produkte''. Institut für biologisch-dynamische Forschung, Darmstadt 1968.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Rohový hnůj a rohový křemen se navzájem podmiňují. Působí v ose Země-Slunce, která se zhmotňuje ve svislici kořene a výhonku. Dále otevírají rostlinu okružním silám, což se projevuje v intenzivním větvení kořene a proformování listoví. Jedním hnojíme zimními, druhým letními silami. Hnojíme život tím, co veškerý život nese. Jsou to látky udržované v živém, které uvolňují síly, jež rytmus tvořící vztah Země-kosmos individualizují podle stanoviště.<br /> <br /> Existuje mnoho experimentálních studií o postřikových preparátech.&lt;ref&gt;Uli Johannes König: «Wissenschaftliche Untersuchungsergebnisse zum Nachweis der Präparatewirksamkeit» in: Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft'', Dornach 2007, S. 157 f.&lt;/ref&gt; Poskytují potvrzení jejich účinnosti v tom či onom směru. Pro toho, kdo se ptá po jejich podstatě a významu, poroste porozumění do té míry, do jaké se mu podaří na třech zmíněných badatelských cestách zpřístupnit si duchovněvědný ideový základ, poznáváním si zpřítomnit na něj se vztahující přírodní souvislosti v celku zemědělského organismu a nechat se poučit zkušeností vůle při činnosti. {{SE|360}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kompost-_oder_Düngerpräparate&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''Kompostní nebo hnojivé preparáty''' ===<br /> <br /> Souzvuk dvou jmenovaných stupňů hnojení z oživené a oduševnělé přírody pod vedením třetího — idejemi nesené lidské práce — je dědictvím abendländisch-křesťanské zemědělské kultury. Nyní, kdy jsou moudrostí naplněné instinkty tohoto dědictví ztraceny, musí být morální impulzy v praxi hnojení získávány z myslícího nazírání v přírodě skrytě působící moudrosti. Tato moudrost je výrazem z minulosti působícího makrokosmu. Sama příroda se stará o uspořádání látek v kravském hnoji, v rostlinném kompostu a v krystalech země. Toto uspořádání se opakuje podle moudrostních zákonů kosmické minulosti. Rozpustí-li se solný krystal ve vodě, vznikají odpařením opět solné krystaly téhož druhu. Ze semene heřmánku vznikne opět heřmánek. Může toto do «díla» ztuhlé uspořádání látek být oživeno v tom smyslu, že se otevře silám vznikajícího kosmu? Je to křesťanské budoucího zemědělství v tom, že v makrokosmickém vývoji dovršené uspořádání látek se v budoucnosti může proměnit svobodným činem člověka? Základní téma Zemědělského kurzu Rudolfa Steinera je oživení samé Země. Tomuto cíli slouží oba již popsané postřikové neboli polní preparáty «rohomist a rohokřemen». Následuje řada šesti kompostních nebo hnojivých preparátů, které jsou jako přídavky k rostlinným a živočišným hnojivům rovněž aplikovány v homeopatické dávce. Rudolf Steiner otvírá tuto řadu popisem preparátu ze řebříčku, u nějž metodicko-kompoziční téma zaznívá jakoby v naplnění. Proto má být toto téma na příkladu preparátu ze řebříčku popsáno podrobněji. Odchylky od základního tématu při výrobě ostatních preparátů tím zřetelněji vynikne jejich vlastní charakter.<br /> <br /> Princip výroby opakuje princip nakládání a souzvuku přirozeně vznikajících druhů hnojení, nyní však na stupni, který se vymaňuje z podmíněnosti přírody. Přirozeně disponované hnojení zůstává vázáno na ztvrdlé «dílo». Výchozím bodem přípravy preparátů jsou látkové uspořádání tohoto díla — «pracovní materiály» ze tří přírodních říší, které skrze ruku {{SE|361}}<br /> <br /> člověkem složeny, nyní však z idejí duchovního poznání. Tyto ideje obsahují vztah vzniklého díla k jeho bytostnému základu; v praktickém uskutečnění uvádějí nový vývoj.<br /> <br /> Podrobné popisy výchozích materiálů preparace i jí samé podali tito autoři, a sice pro:<br /> <br /> * Preparátové rostliny: Jochen Bockemühl a Kari Järvinen&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl und Kari Järvinen: ''Auf den Spuren der Präparatepflanzen'', Dornach 2005, 153 S.&lt;/ref&gt; — pojednání, které vede k tomu, aby se postupovalo od nazírání k poznání bytosti.<br /> * «Prohloubené porozumění podstatě biologicko-dynamických preparátů z goetheanistického, christologického a duchovně-vědeckého hlediska» od Erdmutha-M. W. Hoernera.&lt;ref&gt;Erdmuth-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, 512 S.&lt;/ref&gt;<br /> * Praktické zacházení při výrobě a aplikaci biologicko-dynamických preparátů, obsáhlý přehled Waltera Stappunga.&lt;ref&gt;Walter Stappung: ''Die Düngerpräparate Rudolf Steiners, Herstellung und Anwendung'', Rüfenach 2017, 2 Bd. (Bd. 1: 632 S.; Bd. 2: 116 S.).&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Schafgarbenpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kompozice preparátu ze řebříčku ===<br /> <br /> Řebříček charakterizuje Rudolf Steiner jako «naprosto zvláštní zázračné dílo».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 126: «Diese Schafgarbe ist – eigentlich ist es ja jede Pflanze – ein Wunderwerk, aber wenn man wieder eine andere Blume anschaut, dann kommt einem das ganz besonders zu Herzen, was für ein Wunderwerk diese Schafgarbe ist; sie ist ein ganz besonderes Wunderwerk.»&lt;/ref&gt; «Řebříček se v přírodě představuje tak, jako by nějaký tvůrce rostlin měl u řebříčku model, aby byl síru ve správném poměru uveden ke všem ostatním rostlinným látkám.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999, S. 126.&lt;/ref&gt; A dále: «Řebříček rozvíjí svou síru-sílu přednostně v procesu tvorby draslíku. Proto má síru přesně v takovém množství, jaké je nezbytné ke zpracování draslíku.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 129.&lt;/ref&gt; «V řebříčku zpracovává síra obsah draslíku tak, «aby se ve správném vztahu choval v organickém procesu vůči tomu, co tvoří vlastní tělo, bílkovinatou podstatu rostliny.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 126.&lt;/ref&gt; {{SE|362}}<br /> <br /> Síra zprostředkovává duchovně-kosmické pozemským látkám. Ty se uspořádávají podle sil duchovního praobrazce, například řebříčku, a přivádějí jej ke zjevení v podobě nebo gestalt této rostliny. Síru lze v živém označit za nositele tvořivého principu z ducha, který nachází výraz ve formě, v tvarování. Draslík je jako tvůrce solí nositelem látkového principu a je tak reprezentantem Pozemského. V součinnosti obou polárních principů se v rostlině uskutečňuje — v procesu steigerung — tvorba bílkovin. Na každém stupni svého zjevování od semene až po květ je rostlina, a obzvláště řebříček, obrazem této polarity. Ryze věcně nám tato polarita vstoupí před oči, položíme-li semeno do země. V semenu se koncentruje praobraz rostliny. V něm žije Kosmické «jako forma rostliny».&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&lt;/ref&gt; Semeno je obklopeno humem, tím, kdo ve Pozemském tvaruje,&lt;ref&gt;Ebd., Notizblatt Nr. 9 im Anhang, S. 271: «Der Humus gestaltet das Untere durch die Erde.»&lt;/ref&gt; a minerálními složkami půdy — křemenem, vápnem, jílem a ve vodě rozpuštěnými solemi. Obklopuje je tedy pozemská látkovost, která ovšem ztrácí svůj charakter tou měrou, nakolik jsou minerální složky prokrystalované, a tedy ve vodě nerozpustné, jako například křemen. Ve krystalu se zjevuje kosmický praobraz minerálu jako forma. V rozpuštěné látkovosti vládnou fyzicko-pozemské zákony.<br /> <br /> S bobtnáním semene přijímá toto ze půdy vodu a v ní rozpuštěné soli. Kosmická forma rostliny vstupuje do vztahu s pozemskou substancí. Klíček se z tohoto vztahu vyvíjí merkuriálně. Co v semenu žije kosmicky jako forma rostliny, proměňuje se v pozemskou formu smyslově-fyzicky se zjevující rostliny. V okamžiku příjmu pozemské substance, například draslíku, odcizuje se tato již v prvním kroku své fyzicko-pozemské zákonitosti. V silovém poli pozemského-stávání-se formy rostliny a na druhé straně draslíku, jenž se v organickém dění postupně odcizuje své pozemské povaze, se tvoří bílkovina. V prasubstanci veškerého života se prostupují kosmická forma a pozemská substance. V tvorbě bílkovin — například ve vegetačním bodě — tlačí a bují kaliový proces zdola nahoru, a z bílkoviny buduje duch, užívaje síry jako svého zprostředkovatele, gestalt rostliny. V tvorbě rostlinné bílkoviny smíme spatřovat bod obratu, v němž se kosmická forma rostliny vymezuje do pozemské a reprezentant Pozemského, draslík, se přibližuje ke svému kosmickému {{SE|363}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 26, S. 363.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 26: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation der Schafgarbe.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Původní bytosti. Čím více tedy řebříček přivádí ke zjevení svou vnější pozemskou gestalt, tím více se draslík vymaňuje z podmíněnosti svými fyzickými vlastnostmi. Na každém stupni tohoto se proměňujícího vzájemného vztahu formy a substance, pozemského a kosmického stávání se, je bílkovina ve svém látkovém-formovém uspořádání jiná. V mladé rostlině a směrem ke kořeni je více příbuzná draslíku, tedy soli (nitráty, volné aminokyseliny), v dospělé rostlině a směrem ke květu a zralému plodu se strukturuje stále složitěji. Stává se síře, tedy formě příbuznou (obrázek 26, s. 363).<br /> <br /> V květu se zjevuje v pozemské dokonalosti formy to, co v semenu žilo kosmicky jako forma. Vše, co v semenu bylo jako možnost gestalt-stávání se uloženo, vylilo se do této určité formy. Bytost rostliny se nemůže zjevit nad to, co se až ke květu zjevuje v obrazu. Na druhé straně je zemský prvek draslík ve květu nejdále odcizen svému pozemskému charakteru. Ve květu vstupuje do nejjemnější, kosmicky zjemnělé tvorby substance — například v barevném okvětním plátku, v nektaru, v rozvanívajícím se vůni. Jedno, forma, {{SE|364}}<br /> <br /> vstupuje zcela do pozemského zjevení. V její formě poznáváme nezaměnitelně řebříček — v pevnosti jeho stonku, v rozkladu čepele listu v uspořádanou mnohočetnost kopijovitě se větvících peří a v bílých a růžových zářících květních širmech, k nimž se na mírně klenutém lůžku suchomilné, pevné a soustředěné, jednotlivé květy složnokvěté rostliny shromažďují. Druhé, látka, která se v půdě jako draslík jeví s fyzikálně přesně uchopitelnými vlastnostmi, mizí v organickém procesu, vtiskuje mu určité vlastnosti a pak, od listu k listu stoupajíc, ve květu ke kosmu přiblížená, přechází do jakéhosi zárodečného stavu. Pohleďme na květenství řebříčku — spatříme vysokou míru pozemsko-fyzické diferenciace formy a zároveň tuto vůli-prostou, kosmu se otevírající gestu. Především tato jemná, odevzdaná gesta, ale i barva, vůně a chuť mohou sloužit jako náznak toho, že se ve květu substanční proces v éterické zjemněnosti přibližuje kosmickým stavům.<br /> <br /> Tak se ve květu zrcadlí poměr kosmického k pozemskému ve formě a substanci polárně vůči semenu vzcházejícímu v půdě. Rostlina svou bytost odhaluje v tom, že ve květu vstupuje do formy umíraje, a v tom, že zároveň substanční proces jejím bytím prostoupený vstupuje ve květu do jakéhosi kosmického zárodečného stavu. Jakkoli uzavřeně a dokonale se květ jeví, právě tak otevřeně a zárodečně je zároveň ustaven. Tento stav otevírající se odevzdanosti kosmu trvá jen okamžik. Pak nastává jednak zaklíčení, které vede k tvorbě individuálního semene, jednak vadne rostlinná podoba až po květ a propadá humifikaci, tvorbě humusu jako «universálního semene». Jak uchovat tento status nascendi zjevení formy a éterické, v proudění udržované substance ve květu? Jak lze říkajíc mezi tvorbou semene a humusu provést výsledek rostlinné tvorby ve květu přes neúprosný práh přírody dál? Jak lze okamžiku květu propůjčit trvání?<br /> <br /> Lze si představit, že Rudolf Steiner, bádaje v duchu a upíraje zrak na řebříček, stál před takovými otázkami. Odpověď na tyto otázky nemůže poskytnout pouhé nazírání řebříčku. Jde dále ten, kdo sleduje působení řebříčku do živočišného a lidského organismu. Tam se osvědčuje jako významný léčivý prostředek, jenž může napravit «to, co na slabosti {{SE|365}}<br /> <br /> des astralického těla».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 126.&lt;/ref&gt; Kvetní proces řebříčku pokračuje při jeho použití jako léčivého prostředku do vyššího říše teplokrevného živočicha a do říše člověka a rozvíjí tam, za hranicí svého vnějšího pole výskytu, blahodárně hojivý účinek. Na tento vztah řebříčku k něčemu, co jako duševní a duchovní skutečnost leží za prahem jeho zjevení, upozorňuje duchovní badatel. Ale ta otázka, jak uchovat substanciální a formativní proces samotného květu, jím zodpovězena ještě není. Aby tohoto dosáhl, obrací Rudolf Steiner svůj badatelský zrak na říši zvířat, jež ve svém světě orgánů v tělem svázané duševní síle propůjčuje okamžiku trvání. Živočišný organismus uzavírá v sobě niterný svět, který je u kvetoucí rostliny na způsob obrazu obrácen navenek. Ze stupně živočišnosti obrací duchovní badatel zrak na řebříček s otázkou, který orgánový proces může konzervovat to, «co je v řebříčku».&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 128.&lt;/ref&gt; Tuto moc má «proces odehrávající se mezi ledvinou a močovým měchýřem, a tento proces je zase závislý na substanciální povaze měchýře».&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 128.&lt;/ref&gt; Tyto podmínky jsou splněny u měchýře samce — tedy paroží nesoucí — ušlechtilé zvěře. Zpravidla se používá měchýř jelena.<br /> <br /> Tekutinová látková výměna končí v měchýři. Vsává, koncentruje a vylučuje do vnějšího světa to, co ledvina — vnímajíc prosoulazeného tekutinového organismu — propouští z nitra jako nepotřebné. Činnost ledvin a měchýře stojí se svým protipólem, nervově-smyslovou činností obrácenou navenek, v pozoruhodném vztahu. Platí to zejména pro oko a u jelena pro paroží, jež po odumření na několik měsíců až do shozu se stává jakýmsi hmatajícím smyslovým orgánem. Oko se jeví, ve svém stavem téměř výhradně fyzikálními zákony ovládaném, jako kus vnějšího světa, který se «zálivovitě» zanořuje do organismu.&lt;ref&gt;Vgl. Rudolf Steiner: ''Von Seelenrätseln'', GA 21, Kap. «6. Die physischen und die geistigen Abhängigkeiten der Menschen-Wesenheit», Dornach 1983, S. 158: «In die Sinne erstreckt sich die Außenwelt wie in Golfen hinein in das Wesen des Organismus.»&lt;/ref&gt; Paroží vyrůstá jako kost končetiny přes hlavu a doslova odumírá do předmětu vnějšího světa.<br /> <br /> Tak žije ušlechtilá zvěř s vysoko neseným parožím a bdělým pohledem v neustávající tiché nervozitě, vnímajíc své okolí. To {{SE|366}}<br /> <br /> Oko se přitom chová polárně vůči měchýři. Tak jako měchýř zachycuje materiální substanciální proud z nitra prosouleného bytosti a koncentruje jej, tak naopak oko, které zachycuje duchovní obsah vnějšího světa a koncentruje jej do obrazu vnímání. A jako se měchýř vylučováním otevírá vnějšímu světu, tak oko zprostředkovává obrazový obsah, vstupující dovnitř, vnitřní bytosti. Jak silně spolu vnímání a vylučování souvisejí, zakusí každý, kdo nápadně a nanejvýš nevhod vstoupí do kravína. Krávy se na okamžik zpozorní — a už se probouzí látková výměna; začíná to šumět. U ušlechtilé zvěře je tato souvztažnost více polarizována směrem k nervově-smyslové stránce. V tělesně vázané smyslové otevřenosti spoluprožívá kosmické dění svého okolí — a toto dění se vtiskuje do její tělesné organizace. Této přijetosti vděčí měchýř ušlechtilé zvěře za svou zvláštní «substanciální povahu».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 128.&lt;/ref&gt; Co jelen prožívá jako kosmickou přítomnost, vtiskuje substanciální uspořádání tenounké membrány měchýře. Ta je ve svém substanciálním charakteru, určeném kosmickými silami, «téměř obrazem kosmu».&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 129.&lt;/ref&gt; Na druhé straně má měchýř ušlechtilé zvěře tvar téměř dokonalé koule. Jako obalový orgán obepíná vnitřní prostor a svou silovou podobou obalující hülle zachovává nepřetržitý průběh procesů v ní probíhajících. Jako všechny orgány nese měchýř v sobě — ve tvaru i v zachovávající funkci — dědictví dávného makrokosmu. Co dělá měchýř ušlechtilé zvěře ve srovnání například s měchýřem jiných přežvýkavců tak výjimečným a tak vhodným pro preparaci řebříčku, je dvojnost jeho funkce. Ve své substanciální povaze stojí u nosiče paroží ve vztahu k současně působícím kosmickým silám; ve svém tvaru naopak ke konzervujícím silám makrokosmu, působícím z minulosti.<br /> <br /> To, co se v přírodě rozvinulo do dvou zcela oddělených vývojových linií — na jedné straně do procesu síra-draslík, vrcholícího v květu řebříčku, a na druhé straně do procesu měchýř-ledvina, vrcholícího v ušlechtilé zvěři —, jsou evoluční koncové body. Duchovní badatel spatřuje konec vývojové cesty ve tvaru a substanciálním uspořádání a spatřuje stvořitelské síly počátku a jejich další vývoj. Ze souhrnného pohledu na oba světy se otevírá první krok preparace: květy řebříčku jsou, lehce stlačeny, plněny do jelení záštitky tak, aby jimi byla ze všech stran obklopena ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], I, S. 363). {{SE|367}}<br /> <br /> V tom, co se před tím jako květy řebříčku, obráceno ven, v bezvůlné oddanosti otevíralo vůči kosmu, je nyní naplněn vnitřní prostor. V tom, co bylo předtím jako měchýř zcela ve službě vnitřního organismu, ve svém tvaru stvoření dávného, ve své substanci obraz přítomného kosmu, je nyní předmět vnějšího světa. Měchýř je útvar astrálního těla jelena. Jakmile je jelenem odebrán, chybí mu astrální tělo. Na jeho místo nastupují, v expozici preparátu vůči okolí, záření «světového astrálního těla» (kosmu). Tímto prvním krokem preparace se uskutečňuje první obrácení naruby funkce měchýře. Přirozeně je měchýř orgánem metabolického dění; nyní se stává jako předmět v prostoru a čase svou substanciální povahou jakýmsi smyslovým orgánem vůči kosmu. Na druhé straně se dostávají květy, jež se přirozeně bezvůlně otevírají ven, do vnitřní sféry orgánu, který je živočišným organismem tak utvářen, aby svůj obsah pronikával willenhaft zachovávajícími silami.<br /> <br /> Ve druhém kroku preparace se začíná naplňovat to, co bylo prvním obratem naruby v kroku prvním připraveno ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], II, S. 363). Jelení měchýř s obsahem květů je zavěšen «na místě co nejvíce ozářeném sluncem».&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 127.&lt;/ref&gt; Tam je vystaven silám fyzického těla Země v živlech vzduchu a tepla a tomu, co působí jako bytostná skutečnost vertikálně v ose střed Země–Slunce. Smíme předpokládat, že to je nyní jeho substanciální povaha, jíž se mu dostalo z kosmického prožívání jelena, skrze niž se membrána měchýře stává smyslově přijímavou vůči tomu, co ji prostorově obklopuje jako fyzické působení sil. Tato silová signatura prosluněného prostoru ve vzduchu a teple, zprostředkovaná substancí měchýře, se sděluje uzavřené substanci květů. A tvarová hülle měchýře je tím, skrze co je přijaté v květech řebříčku zadrženo a uchováno. V procesech obrácení naruby tohoto prvního a druhého kroku preparace se vtiskuje působení periferie étericky povýšenému působení draslíku v květech řebříčku. To, tak lze věc asi pochopit, udržuje étericky povýšený draslíkový proces v pohybu a přeměňuje jej vyššími silami astrálního v «formativní sílu».<br /> <br /> Ve třetím kroku preparace zahrabáváme kuličky řebříčku «ne příliš hluboko do země»,&lt;ref&gt;Tamtéž, S. 127.&lt;/ref&gt; takže jsou tam vystaveny silám fyzického {{SE|368}}<br /> <br /> těla Země v živlech kapalného a pevného a tomu, co v vertikálním směru bytostně působí ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], III, S. 363). Opět je to substanciální povaha měchýře, která hmotě řebříčku smyslově zprostředkovává, co ve tmě, v zemi a vodě fyzicky žije v prostoru, a tvarová hülle, která to trvale vtiskuje do zárodečného substančního stavu květů.<br /> <br /> Ve druhém a třetím kroku preparace je hmota květů řebříčku vystavena silám fyzického těla Země. To má svůj základ ve čtyřech živlech, které se v přírodě různě mísí a opět rozdělují, ve velkém však vystupují odděleně: vzduch a teplo nad zemí, kapalné a pevné pod zemí. V obou prostorových kvalitách «nahoře» a «dole», světla a tmy, se kuličky řebříčku ponořují jako semenné zárodky. V nich se tyto prostorové kvality «pozemského» uchovávají. «Horní», uchovávajíc se, prostupuje «dolní» a naopak. Jakoby kondenzována v jediném bodě, zrušuje se světová polarita výšin a hlubin, souřadnost v prostoru i zpředmětnění fyzického těla Země.<br /> <br /> Druhý krok preparace byl dosud uvažován jen pod fyzicko-prostorovým aspektem. Přistupuje k tomu aspekt časový. Kuličky řebříčku prodlévají, zavěšeny nad zemí a tam vystaveny silám tepla a vzduchu a světlu Slunce, od jara přes léto až do podzimu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], II, S. 363). V této době, zejména v létě, jsou vzduch a teplo a vlhkostní hülle Země prostoupeny éterickými a astrálními silami, které přímo ze Slunce a z planetárního obkruhu, zvláště podsluneční planet, vyzařují dovnitř. Co v těchto silách duchovně žije, nechává rostliny růst; utvářejí se ve svém nevyčerpatelném bohatství forem. Toto kräftewirken, působící jakoby horizontálně v teple, vzduchu a vlhkosti, přijímá hmota květů uvnitř obalu. Opět to bude substanciální povaha měchýře, která zprostředkovává, co žije v posloupnosti času, a organická forma měchýře, která uchovává otisk každého okamžiku.<br /> <br /> Ve třetím kroku preparace prodlévají kuličky řebříčku od podzimu přes zimu až do jara v zemi ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Obrázek 26]], III, S. 363). Tam je promoklá země prostoupena éterickými a astrálními silami, které nepřímo ze Slunce a z planetárního obkruhu, zvláště obkruhu nadslunečních planet, působí na růst rostlin. Co v těchto silách duchovně žije, vstupuje do vztahu k {{SE|369}}<br /> <br /> zástupcům minerálně-krystalické přírody Země, ke křemenu (pazourku), vápnu a jílové substanci. Jako nepřímé působení je zprostředkováno v «kosmické vzestupné proudění»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&lt;/ref&gt; tónem rostlinného světa a v něm se utváří například v barvách listů a květů a v jemnějším substanciování zrajících plodů. Ponořeny do tohoto působení sil, odpočívají kuličky řebříčku v zemi po celé zimní pololetí. Opět to bude substance obalového orgánu, která v jakési smyslové činnosti zprostředkovává to, co v čase postupuje, zárodečné podstatě květní hmoty, a forma bude to, co to v tomto zárodečném uchovává.<br /> <br /> Ve druhém a třetím kroku preparace je hmota řebříčku vložena ve svislém prostorovém vztahu do fyzického těla Země a vodorovně, ve vztahu k plynutí časů, k rytmické opakující se střídání vzniku a zániku, do éteru a astrálního těla Země. Tato se rozrůzňují v mnohost bytostí, které působí jevy v průběhu roku a rytmické střídání ročních období. Polárně stojí proti sobě zima a léto a přechody jaro a podzim. Pro jedno místo na Zemi nemůže být zároveň zima i léto. Střídají se v proudu času. Tím, že byly kuličky řebříčku vystaveny procesům letního pololetí ve vzduchu a teple a poté procesům zimního pololetí ve vodě a zemi, získala zárodečná podstata květní substance, zprostředkovaná a uchovaná jelenicovým měchýřem, otisk celého ročního průběhu. V obsahu květů prostupují se v současnosti všechny kvality časového posloupnosti v ročním průběhu. Letní pololetí, uchovávajíc se, prostupuje zimní pololetí a naopak. V takto preparovaném řebříčku kondenzuje se periferní působení celého ročního průběhu v bod v současnosti a tím v potenci nových vývojových možností.<br /> <br /> V dalším průběhu preparace řebříčku je substanciální proud, který v květu končí ve stavu zárodečného, veden přes práh vázanosti v prostoru a čase. Co se v květu řebříčku na okamžik vyjadřovalo v bezvolné gestuře jako pouhá potence, to se ve překročení tohoto prahu otevírá vyšší přírodě sil. Substanciálně zárodečné nepadá zpět do přirozeného dění tvorby semen a humusu, nýbrž vyklíčí, oplodněno silami fyzického, éteru a astrálního těla Země.<br /> <br /> Pohleďme v souhrnu na trojkrok preparace řebříčku z hlediska člověka, který ji vykonává. V řebříčku, právě tak jako v měchýři ušlechtilé zvěře, přichází makrokosmický vývoj ke svému konci. Tam vládne dovršení, tam to nejde dál. Duch člověka však dokáže v erkraftování své poznávací schopnosti proniknout do duchovních základů bytí a dění. Ty jsou přítomnostnímu vědomí zpřístupněny v výsledcích antroposofického duchovního výzkumu. Takovéto výsledky leží v Zemědělském kurzu Rudolfa Steinera a vedou k tomu, aby se v prvním kroku preparace sjednotilo to, co je v přírodě rozděleno, avšak co je původem přece jen k sobě vztažené. Tak se ve vnějším substančním dění z ducha člověka ve třech krocích preparace uskutečňuje jakýsi trojnásobný přechod přes práh. Kdekoli příroda v postupu preparace, v dovršení sama sebe, narazí na práh, můžeme ji z vhledů duchovního bádání tvůrčím způsobem přes něj provést. {{SE|370}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufen_der_Wirksamkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Stupně účinnosti ====<br /> <br /> Hotový preparát je, měřeno vůči množství přirozených hnojiv statku, zdánlivě zanedbatelné množství. V něm uspořádání látky není dílo, nýbrž zárodek. Navenek se jeví příbuzný humusu, a přece je mu v bytosti a účinnosti přesně protikladný. Humus «vytváří bezsvetlé působení».&lt;ref&gt;Ebd., S. 59.&lt;/ref&gt; «Tvaruje spodní sféru skrze zemi».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Notizblatt Nr. 9 im Anhang, S. 271: «Der Humus gestaltet das Untere durch die Erde.»&lt;/ref&gt; Smysl preparátu z řebříčku, jakož i v pozměněné podobě ostatních kompostových preparátů, spočívá však právě v tom, aby organickým hnojivům statku propadajícím se rozkladu zprostředkoval «působení plné světla», aby přirozeným hnojivům přenesl schopnost stát se přístupnými pro praobrazce kosmu, jež přebývají mimo prostor a čas.<br /> <br /> Bytost a význam preparátu z řebříčku stojí ve vztahu k bytosti a významu draslíku v přírodním hospodářství. Ve své fyzické přirozenosti se draslík projevuje ve svých determinovaných vlastnostech. S těmi počítá chemik jako s jediné reálným. V životním procesu rostliny, a archetypicky v řebříčku, odcizuje se {{SE|371}}<br /> <br /> se draslík této ve výsledek ztuhlé určenosti a je prostřednictvím zvláštního obsahu síry v řebříčku v procesu kvetení o první stupeň přiblížen svému kosmickému původnímu bytí. Lze to nazvat stupněm «bytostné účinnosti»,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Leitsätze'', GA 26, «Menschheitszukunft und Michaeltätigkeit», Dornach 1998, S. 94f.&lt;/ref&gt; stupněm účinného živého. V poli napětí se sírou rozvíjí draslík v živém svou bytostnou účinnost, která z pozemského pólu vede do tvorby bílkovin v oblasti listu. V květu ustupuje tvorba bílkovin téměř docela. Pokračuje se dál do tvorby semen. Tak je v květu draslíkový proces jaksi propuštěn ze své bytostné účinnosti v živém. Zjemňuje se do stavu zárodečného, do toho, co lze v obrazu pocítit jako bezvůlí otevírající se gesto květu. Tento stav trvá okamžik, a již propadá zárodečné tohoto substančního procesu s odumíráním rostliny mineralizaci, zpět do stavu určenosti fyzických vlastností. V okamžiku kvetení však nastupuje preparace. Prostřednictvím obalení střívkem ušlechtilé zvěře a dalších kroků preparace je draslík, jenž v květu dosáhl nejvyšší stupeň své proměny v živé, odloučen od rostliny-nosiče, udržován v bytostné účinnosti. To naznačuje, že draslík je nyní v proudu svého oživování přístupný vyšší sféře, sféře zjevování svého bytí. Tím je pozemská látka draslík pozdvižena nejen do sféry života, nýbrž do sféry života nesoucího vnímání. Stává se nositelem životem prostoupeného niterností.<br /> <br /> Toto oživování a astralizace látky se uskutečňuje i v živočichu prostřednictvím jeho duševního čili astrálního bytí. To se projevuje v mimořádné hnojivé síle výměšků přežvýkavců, v prvé řadě skotu.<br /> <br /> Výmluvným příkladem je tu kravský hnůj. V člověku se látka zduchovňuje nad zmíněné stupně, pod vládou Já, a stává se jeho nositelem. Mimořádné na preparaci je, že se tu látky uvádějí do uspořádání, skrze něž mohou být v půdě, mimo uzavřený tělesný organismus člověka a živočicha, nositeli kosmického života a kosmické astrality.<br /> <br /> Hotový preparát z řebříčku, výtvor z ducha člověka, reprezentuje třetí stupeň hnojení. Rozvíjí svůj účinek tím, že je v homeopaticky malých množstvích přidáván k tomu, {{SE|372}}<br /> <br /> co v zemědělském provozu v průběhu roku z rostlinné a živočišné světy přináší organické hmoty. Plně rozvinout svůj účinek může v kompostu a ve hnojišti. V pravý čas přicházejí tato hnojiva na půdu. Půda však není než tenounká pokožka. Tvoří jako «bránica»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 44.&lt;/ref&gt; střed mezi «Nahoře» a «Dole», mezi výšinami a hlubinami, světlem a temnotou. Zapracujeme-li hnojivo do tohoto pokožkovitého «středu», je jím toto nové uspořádání látek oplodněno — a to jako esence souzvuku minerální, rostlinné a živočišné přírody, rytmů slunečního roku a duchovně tvůrčí síly člověka. Toto hnojivo zušlechťuje a povznáší působnosti tří přírodních říší: krystalické smyslové přírody Země, rostlinného kompostu a živočišného hnoje. Nevyrovnává jen to, co bylo půdě drancováním odňato, nýbrž dává Zemi, tomuto «Dílu», schopnost, aby to, co je bez života, se oživovalo, aby to, co je oživené, stávalo se nositelem vnímání a aby se toto individualizovalo skrze ducha, jenž na nás vyzařuje z budoucnosti.<br /> <br /> Smysl třetí stupně hnojení lze spatřovat v tom, že tam, kde se takto pracuje, vedeme přírodní bytí v daleké perspektivě do budoucnosti, přes práh prostoru a času, a znovu je napojujeme na pokračující vývoj duchovní duše člověka a s ní i vesmíru.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Kamillenpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Složení heřmánkového preparátu ===<br /> <br /> Postup preparace sleduje stejné kroky jako u řebříčkového preparátu, avšak s jednou nejistotou: v textu kurzu druhý krok — zavěšení naplněných hovězích střev — není zmíněn; v poznámkách ke kurzu se však v tomto ohledu nachází příslušná narážka. Na tuto problematiku bude poukázáno později.<br /> <br /> Svým zjevným obrazem je heřmánek (*Matricaria recutita* resp. *Chamomilla officinalis*) řebříčku polárně protikladný, ačkoliv mu jako hvězdnicovitá rostlina (složnokvěté) je velmi blízce příbuzná. Naproti tomu vykazuje příbuzenskou blízkost ve funkčním poli napětí polarity kořene a květu. Jeho blízkost a zároveň vzdálenost zakládá jeho {{SE|373}} postavení jako druhého v řadě hnojivých preparátů.<br /> <br /> Duchovní bádání učí, že heřmánkový preparát má schopnost «způsobit, aby byl hnůj schopný přijmout do sebe tolik života, a tento život přenést na půdu», že hnůj se dostane do stavu, kdy «ještě více sváže látky nutné pro růst rostlin, vedle draslíku také vápník, vápenné sloučeniny». U řebříčku máme co do činění především s draselným účinkem. «Chceme-li zachytit i vápenaté účinky, potřebujeme opět rostlinu, […] která […] v homeopatické dávce rozložena obsahuje síru, a ze síry přitahovat ostatní pro rostlinu nutné látky.» «Heřmánek zpracovává [vedle draslíku; pozn. autora] k tomu vápník.» Přispívá k tomu, «vyloučit z rostliny škodlivé oplodňovací účinky, udržet rostlinu zdravou».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 129.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tyto pokyny Rudolfa Steinera osvětlují zároveň tak charakteristický zjevný obraz heřmánku ve srovnání s řebříčkem. Řebříček je díky své sírové aktivitě v oblasti tepla a vzduchu ve vzájemném působení s půdní solí-draslíkem, v postupujícím zušlechťování draselného procesu od kořene vzhůru přes stonek, listovou posloupnost až ke květu — celý vyjádřením ovládání zemitého a vodnatého. Vše na něm ukazuje tendenci k přísné formě a zdrženlivosti životních procesů, jako například silná sukulence jemně členěného a zároveň hustého listového zpeřování a trubkovité květy skryté jako za zdmi obalových kalichů. Naproti tomu heřmánek se jeví jako vyzdvižený z pozemského. Jeho vztah k draslíku se projevuje ještě v lehké sukulenci listů.&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl und Kari Järvinen: *Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen*, Dornach 2005, 154 S.&lt;/ref&gt; Jeho sírová aktivita se zdá však soustředit především na zpracování a sublimaci pozemské látky vápníku. Vše v něm směřuje k volné, silné členitosti jeho vegetativních orgánů. Od výrazného kůlového kořene, jenž se nahoru lehce řepovitě rozšiřuje, vyzařují zčásti horizontálně v husté posloupnosti postranní kořeny do šířky a hloubky. Primární výhonek se vztyčuje vertikálně do výšky, avšak záhy se dělí u základny na počet postranních větví, které se málo větví a vyzařují do šířky a výšky a celkově mají tendenci dávat rostlině jakýsi kulovitý tvar. Listy se člení do volného, málo uspořádaného zpeřování; lístky peříčka jsou {{SE|374}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 27, S. 374.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 27: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation der Kamille.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> úzké, vláknovité útvary, které se samy jen málo větví (obrázek 27). Tyto gesty paprsčitosti a zaoblování poukazují na znaky, jež jsou charakteristické pro bohatství forem výskytu minerálního vápence (CaCo3), jako například paprsčitost aragonitu nebo kulovité, resp. zaoblené formy krystalických vápenců, sprašových loulek, stalaktitů a stalagmitů atd.<br /> <br /> Výhonková podoba heřmánku navozuje dojem paprsčitého dělení a rozpouštění ve světle, teple a vzduchu. Že se zcela nerozpustí, o to se starají terminální květy, v nichž se formotvorná gesta celé rostliny ještě jednou na vyšším stupni opakuje a obrací dovnitř. Stonek se zdržuje a rozšiřuje v květní lůžko, na němž nenápadně vyrůstají trubkovité květy, na okraji ohraničené bílými jazykovitými květy. Při rozkvétání se květní lůžko klene do zaoblené kužele a zazáří v teplé zlatožluté barvě trubkovitých květů. Pod vyklenutím květního lůžka vzniká vzduchuplný dutý prostor — neomylné znamení, že jde o pravý heřmánek. Zvláštní příznak pohyblivosti heřmánku {{SE|375}}<br /> <br /> na rozdíl od řebříčku je zvedání bílých okrajových květů za úsvitu a jejich večerní snižování.<br /> <br /> &lt;div class=&quot;mw-translate-fuzzy&quot;&gt;<br /> V květech, jež kulovitou podobu volně rostoucího heřmánku obestírají a uzavírají, se jeho prosvětlené, prohřáté a provzdušněné bytí ještě jednou na vyšším stupni zjevuje. Sírový proces prostupuje celou rostlinu, v porovnání s řebříčkem, jiným způsobem — až dolů do kořene. A místo aby jako on udržoval draslík živě v zemitě-vodnatém, éterizuje heřmánek vzestupně proudící draslík-vápník v oblasti působení tepla a vzduchu, vrcholíce v květu, jenž vylučuje intenzivní vůni. Co v květu procesem přichází ke konci, tvoří v preparaci heřmánku začátek pro nové. Toto vyvracení je nastoleno nacpáním sebraných kamilkových květů do živočišné tvarové hüllenbory, do kousku tenkého střeva krávy, obrázek 27). Tenké střevo (Infestum tenue) navazuje na dvanácterník (Duodenum) přicházející od žaludku, přechází v kyčelník (Ilium), který ústí do slepého střeva (Caecum). Dlouhý mezičlánek tvoří lačník (Jejunum), jenž girlandovitě nebo věncovitě obklopuje spirálovitě uspořádanou desku tračníku (Colon). Ta tvoří středový díl tlustého střeva mezi slepým (Caecum) a konečníkem (Rectum). Pro preparaci přichází v úvahu lačník. V něm probíhá, nastoleno sekrety ústícími do dvanácterníku (játra, žluč, slinivka), a střevními vlastními žlázami, hlavní trávicí dění. Střevní stěna lačníku je mnohonásobně zvětšena hustě za sebou jdoucími střevními klky. Chráněny mohutnou sliznicí (Mucosa), dosahují v klcích krevní a lymfatické cévy hluboko do střevního kanálu. V něm probíhá skrze žlázové sekrety a bakteriální rozklad téměř úplná mineralizace přijatých potravin. Je to intenzivní látkovýměnné dění, provázené rytmickými pohyby ochabování a znovuvzpřimování střevních klků, jakož i peristaltiky střevních stěn skrze svalovou vrstvu, která je zase skrze pevně nervovou tkání prostoupenou, téměř průhlednou blánu — serózu — ohraničena vůči nitru břišní dutiny. Toto členění do tří blan a trojzvuk jejich funkcí vykazuje i jelení měchýř. A přece stojí oba orgánové systémy vůči sobě polárně. Měchýř centruje a skladuje tekutinu vyloučenou ledvinami {{SE|376}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> a vypouští ji do vnějšího světa; tenké střevo naproti tomu pohybuje pevně-tekutým z venku přijatou potravou, rozkládá ji, třídí ji při průchodu střevní stěnou a propouští vytříbené do vnitřního světa těla. Měchýř a ledviny jsou orgány astrálního těla v tekutém organismu; měchýř vylučuje to, co ledvina přetřídila jako nepotřebné, z nitra těla ven. Tenké střevo je orgán, který z pevného v potravě vyfiltruje to použitelné a zabuduje to do těla. Hluboko v podvědomí je u člověka na tomto ději zapojena Já-organizace. Ta zasahuje hluboko do trávicího dění a stará se o zničení cizí látkovosti až dolů na úroveň fyzicko-anorganického.<br /> <br /> První preparační krok je krokem vyvracení a emancipace od přirozeného průběhu. Otázka zní: Jak lze draselno-vápníkový proces, který byl v růstu heřmánku udržován v proudu a v květu dosáhl nejvyšší stupně éterické tvárnosti, povznést přes odumření květu z omezení prostoročasového ven, aby to, co je v květu zárodečně přítomno, mohlo být udržováno v proudu na vyšší rovině? Tento úkol plní tenké, respektive lačné střevo krávy. Obstaráme si takové střevo ideálně od krávy, která po celý svůj život prováděla ve svém trávicím systému na hofeigenen pícninách «kosmicko-kvalitativní analýzu». Tenké střevo nakrájíme na přibližně 25 až 50 cm dlouhé úseky, na jednom konci je zaváže a pomocí trychtýře nacpeme kamilkové květní úbory do střevního obalu, na otvoru to zaváže, a tak dostaneme napěchované, statné klobásky ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#374|Abbildung 27]], S. 374).<br /> <br /> Co dříve jako kamilkový květ bylo nakloněno šířavám kosmu, Slunci, naplňuje nyní hustě stěsnaně vnitřní prostor tenkého, neboli lačného střeva krávy. Toto vyvracení z vnějšku dovnitř platí i pro novou funkci tenkého střeva samého. Má nyní obsah, který již nestráví, enzymaticky nerozloží a nepohne, nýbrž naopak zachovává v jeho konzistenci a zpřístupňuje ho silám, které přicházejí z planetárního obkruhu skrze sluneční světlo. Obvyklá funkce střeva a střevní stěny spočívá v tom, zprostředkovat zpracovaný střevní obsah ze zemské potravy — fyzicky přes lymfatické a krevní dráhy a duchovně přes nervově-smyslovou kůži serózy — vnitřnímu tělu krávy. Polárně k tomu je nyní vnější kůže střeva (*Serosa*) obrácena k silám kosmu a země. Uvolněna od kravského organismu zprostředkovává pocitově prostoupená substance střevní kůže {{SE|377}}<br /> <br /> kamilkovým květům síly země a Slunce. Otázka zní: Nejsou to právě tyto síly, které udržují étericky nasycený draslík a vápník květů v proudu přes přirozenou zákonitou práh? Neboť na tom přece nakonec záleží u všech hnojivých preparátů! Prvním preparačním krokem vyvracení polárních procesů se uskutečňuje steigerung, která, jak se to dá rozumět, má potenci otevřít «dílo» vzniklého nové vývojové rovině wirksamkeit. Tato potence se nakonec realizuje v druhém, a především ve třetím kroku vyvracení a emancipace ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#374|Obrázek 27]], s. 374).<br /> <br /> Co se týče druhého kroku, vzniká na začátku zmíněná nejistota ohledně údaje Rudolfa Steinera v Zemědělském kurzu a ohledně poznámek, které si pořídil v přípravě na něj. Tyto jsou otištěny jako příloha v Zemědělském kurzu. Na listu 30 těchto poznámek se nachází poznámka: «Střeva – pověsit». O tom v pátém přednášce kurzu, tedy ve veřejném představení tohoto stavu věcí, není řeč. Naopak je výrazně zdůrazněn třetí krok, expozice v zemi vůči zimním silám: jako «přírodní působení […] nechat tam působit co nejpůdě příbuzné živé». Je dále také přesněji popsána povaha místa, kde má být heřmánkový preparát zakopán: «Tyto vzácné […] klobásky vystavovat po celou zimu v ne příliš velké hloubce co nejhumusnější zemi a vybírat si také taková místa […], kde sníh leží delší dobu, a kde sníh dobře osvětluje Slunce, aby tam co nejvíce působily kosmicko-astrální vlivy.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 130.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tomuto, ve srovnání se řebříčkem, třetímu kroku preparace přísluší zjevně vlastní, rozhodující význam. Druhý krok expozice vůči záření kosmu přes vzduch a teplo zůstává nezmíněn. Nověji se, analogicky k preparaci řebříčku, stále více praktikuje pověšení střev přes léto. Květní úbory koncem května až do června rozkvétající heřmánku se sbírají, lehce nasuší, nacpou do střev a ještě před Janem Křtitelem, respektive letním slunovratem, vystaví letním silám vzduchu a tepla.&lt;ref&gt;Matthias König, mündliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Hledáme-li, jak v duchu samotného Zemědělského kurzu správně zvážit různě znějící výpovědi o letním a zimním působení v případě heřmánku, může pomoci následující úvaha: Jak ukazuje způsob zacházení s dalšími preparátovými rostlinami, je tento způsob přizpůsoben jejich charakteristické vlastní povaze nakládání s kosmickými silami a pozemskými látkami. Jak bylo popsáno, je růst heřmánku výrazem panování intenzivní astrality v světle, teple a vzduchu. Ta se znovu stupňuje v květu a projevuje se ve vzduchem naplněném dutém prostoru pod klenutým lůžkem květním — tento dutý prostor lze zároveň bez rozporu chápat jako výraz tvorby vlastního, dosud bytostí nenaplněného, vnitřního (duševního) prostoru —, v pohybovém rytmu jazykovitých kvítků, ve vřelé, vzdušné vůni a v jejich vysoké léčivé účinnosti. To vše nasvědčuje tomu, že heřmánek je již ve svém růstovém dění vystaven tak silnému letně-kosmickému astrálnímu působení, že druhý krok preparace se jeví jako nadbytečný; heřmánek jej takříkajíc předjímá. Nicméně pověšení střev přes léto mu jistě neuškodí. {{SE|378}}<br /> <br /> Po přezimování v zemi — nutná je ochrana před liškami a psy — následuje jako další krok preparace a emancipace vykopání na jaře kolem Velikonoc. Vznikla nová látka s novými vlastnostmi, která díky své astrální formativní síle «je odolnější vůči dusíku než jiná hnojiva, ale navíc má tu zvláštnost, že oživuje půdu tak, že může působit mimořádně povzbudivě na růst rostlin. A zejména se vypěstují zdravější rostliny.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 130.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> «Osvěžující a oživující sílu» heřmánkového preparátu smíme připsat éterizovanému draslíku, léčivou sílu éterizovanému vápníku. Tento se stává přijímavým pro uspořádávající astrální síly vyzařující z nadsmyslové bytosti heřmánku. Ve «svazování» těchto pozemských látek, draslíku a vápníku, nabývá éterické čili životní tělo rostlin větší formativní síly; může tak «vyloučit škodlivé fruktifikační účinky».&lt;ref&gt;Ebd., S. 129.&lt;/ref&gt; «Fruktifikaci» lze zde chápat jako správný proces na nesprávném místě: V půdě fruktifikují bakterie, houby atd. a starají se o rozkladné procesy až po mineralizaci, pak ale také ve spojení s půdními živočichy o přeměnu a {{SE|379}}<br /> <br /> Stavěcí procesy. Tam, v půdě, je to správné místo — nesprávné tehdy, když toto dění začíná bujeti o patro výše, ve stonku nad zemí, například v podobě viroz nebo bakteriálních a houbových onemocnění. Tomuto ničivému vzestupnému působení zemitého půdního živlu do oblasti stonků a listů brání organické hnojivo ošetřené heřmánkovým preparátem.<br /> <br /> Stejně jako ostatní hnojivé preparáty se heřmánkový preparát uchovává v rovnoměrně temperované, spíše zatemnělé místnosti v hliněných nádobách, které jsou ze všech stran obklopeny rašelinou. Rašelina izoluje proti vyzařování. Aplikace se provádí v dávkách v řádu trojprstové špetky, dva až tři gramy na 2 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; v zahradnickém provozu, v zemědělském na 10 až 12 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; hnoje nebo kompostního materiálu, tedy podle velikosti hromady. Osobní vztah, který člověk buduje v práci s hnojem, určuje správnou míru.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Brennnesselpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kompozice kopřivového preparátu ===<br /> <br /> Jako třetí v trojici spolu se řebříčkem a heřmánkem vykazuje kopřiva ve svém výrazném zjevu k oběma sotva příbuzenské rysy, zato v způsobu, jakým nakládá s draslíkem, vápníkem a navíc se železem. Sírový proces mocně proniká celou rostlinou shora dolů. Zprostředkovává kopřivě schopnost vyzdvihovat jmenované látky z jejich zemitě-anorganické povahy a vtělovat je do svých životních procesů. Rudolf Steiner ji označuje jako «die größte Wohltäterin des Pflanzenwachstums […] Die Brennnessel ist wirklich ein Allerweltskerl, die kann ungeheuer viel […] außerdem, dass die Brennnessel Kali und Kalzium in ihren Strahlungen und Strömungen fortführt, außerdem hat die Brennnessel noch eine Art Eisenstrahlungen, die fast so günstig sind dem Laufe der Natur wie unsere eigenen Eisenstrahlungen im Blute. Die Brennnessel verdient es eigentlich durch ihre Güte gar nicht, dass sie da draußen oftmals so verachtet in der Natur wächst. Sie müsste eigentlich dem Menschen ums Herz herum wachsen, denn sie ist wirklich in der Natur draußen in ihrer großartigen Innenwirkung, ihrer inneren Organisation eigentlich ähnlich demjenigen, was das Herz im menschlichen Organismus ist» («největší dobrodinitelka růstu rostlin […] Kopřiva je skutečně všeuměl, dokáže nesmírně mnoho […] kromě toho, že kopřiva odvádí draslík a vápník ve svých záření a proudech, má kopřiva ještě jakési železné záření, které je přírodnímu dění téměř tak příznivé jako naše vlastní železné záření v krvi. Kopřiva si svou dobrotivostí vlastně vůbec nezaslouží, že venku v přírodě roste tak často opovrhována. Měla by vlastně růst člověku kolem srdce, neboť je skutečně venku v přírodě svým velkým vnitřním působením, svou vnitřní organizací vlastně podobna tomu, čím je srdce v lidském organismu»)&lt;ref&gt;Ebd., S. 131.&lt;/ref&gt; ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#383|Obrázek 28]], s. 383). {{SE|380}}<br /> <br /> Celý růst kopřivy, její sklon pokorně růst všude tam, kde lidskou rukou přišlo něco do nepořádku – například na místech, kde vládne hniloba nebo kde leží hromady sutin, či na zanedbávaných pastvinách a tam, kde staré stroje rezaví v křoví, anebo na půdách s povrchově blízkou, železitou podzemní vodou, a dále tam, kde jsou v krajině vytvořena přechodová pásma, jako u mezí, břehů vodních toků, okrajů remízků a lesů. To vše, jakož i intenzivní zeleň listů – jde tu o působení dusíku, především však železa, bez nějž by se nemohl tvořit hořečnatý chlorofyl – a stejně tak přísný řád jejího bojovného, vzpřímeného zjevu svědčí o tom, že ovládá železný proces, výraz zvýšené síly Já. Kde roste, tam vytváří díky svému «velkému vnitřnímu působení» řád uprostřed mezi «Nahoře a Dole». Nastoluje harmonický vyrovnání jednostranných půdních procesů za vzniku mimořádně stabilního, drobtovitého mullového humusu.<br /> <br /> Nápadné je, že kopřivě chybí ostré zdůraznění polarity kořene a květu, příznačné pro složnokvěté řebříček a heřmánek – kopřiva náleží řádu ''Urticales''. Se svými nenápadnými květenstvími se zanořuje do listového patra horní třetiny stonku. Květy vyrůstají z paždí listů přísně křížovitě vstřícně a patrově nad sebou uspořádaných listů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#383|Obrázek 28]], s. 383). Prašníkové rostliny mají spíše podlouhlou čepel listu a zaoblené zoubkování listového okraje, kdežto plodonosné rostliny mají naproti tomu spíše přihrblou srdčitou čepel listu a ostře zašpičatělé zoubkování. Metamorfóza listů se naznačuje jen slabě: již v nejspodnějším listě se odhaluje typus rostliny s výrazným, ještě poněkud kulatým zoubkováním a porostem žahavých chloupků; ba již děložní listy takové nesou. Směrem vzhůru k prostřední části výhonku se čepel listu rozšiřuje do výrazné srdčitosti a ke špičce stonku se opět zužuje do jemně a ostře zoubkatých, kopinatých forem.<br /> <br /> To, co je korunujícím vrcholem kvetoucích rostlin, jejich zjevení podstaty v květu, ustupuje zcela do pozadí. Květy nenají okvětní lístky. Nažloutle zelené prašníkové květy vyrůstají v delší laty a visí uvnitř horního listového patra dolů; pestíkové květy jsou bělavo-zelené a drží se hustěji sdruženy v blízkosti stonku. {{SE|381}}<br /> <br /> Veškeré listové patro, čtyřhranný, uvnitř dutý stonek i květ jsou porostlé žahavými chloupky. Jsou to jednobunkové výrůstky epidermis, u báze zpevněné vápencovými usazeninami. Na vrcholku nesou zkřemenělou hlavičku, která se při dotyku odlomí. Žahavý chloupek píchá jako injekční jehla do kůže a uvolňuje jedovatou buněčnou šťávu způsobující pálení – ''urtizin''. Ten obsahuje mimo jiné látky (''histamin'', ''serotonin'', ''acetylcholin''), které se jinak vyskytují pouze u člověka a zvířete.&lt;ref&gt;Erdmut-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, S. 320.&lt;/ref&gt; V žahavých chloupkách odumírá do formy směrem k periferii rostliny fyziologický proces, jak je to ostatně charakteristické právě pro květ. Lze proto s plným právem říci: Nejenže jsou květy kopřivy staženy dolů do listového patra, nýbrž celý nadzemní výhonek je žahavými chloupky od nejranějšího mládí oděn jakousi podobou procesu kvetení.<br /> <br /> Kopřivy vyrůstají prostřednictvím stonkových výběžků (''rhizomů'') v kolonie dosahující výšky jednoho až dvou metrů. Výběžkové výhony jsou nažloutlé barvy, probíhají mělce pod, řidčeji nad zemí a vysílají ze svých uzlů tuhé, rovněž nažloutlé kořenové provazce do hloubky, z nichž pak bělavé jemné kořínky, bohatě větvené, prostupují svrchní půdou. Z uzlů ''rhizomu'' vyrůstají vzhůru vždy dvě rostlinky. Stoupají s rozhodnou vzpřímecí silou a přísně harmonickým, geometrickým řádem do výšky. Ostrovně se výhonky shromažďují a ohraničují se navenek do bojovného obalu, který v silně stínícím listovém patru uzavírá vnitřní prostor. Kopřivě je vlastní «vnitřní působení», jež se soustřeďuje v tomto vnitřním prostoru, pokračuje do kořenového prostoru a takto harmonizuje neuspořádaný život půdy a přeměňuje ji v plodný trvalý humus.<br /> <br /> V kopřivě se odehrává ten div, že v sobě samé stupňuje polaritu kořene a květu k vyšší jednotě. Sírový proces shora dolů a sal-látkový proces zdola nahoru zůstávají ve vyšší míře v pohybu; oba se vzájemně prostupují ve stupňování merkuriálně v listu. Tento děj je na vyšší vývojové úrovni srovnatelný s krevním oběhem. V jeho středu, v srdci, jež je zároveň středem mezi Nahoře a Dole, se potkává žilní a tepenný krevní proud. Potkávají se minulost a budoucnost v přítomném: Krev, která na periferii jednak vydává síly do fyzické činnosti těla, jednak se však obtěžkává proudem {{SE|382}}<br /> <br /> prožitků vykonaných činů, přichází jako žilní krevní proud do středu. Tam se odehrává syntéza, srdeční cítění vystupující z podvědomí až do vědomí. Žilní krev se v srdci – prostřednictvím plicního dýchání – proměňuje a obnovuje v tepenný krevní proud, který vytékající impulsuje k nové činnosti. Tak i kopřiva na úrovni rostlinného: «Kvete» ze svého středu, z listu, až k periferii celé rostliny. Zemitě vázané látky, draslík, vápník a železo, zakoušejí své «pozdvihující pročišťování», své éterizování, ne teprve v konečném stavu rozkvétání, onoho odumírání do formy, nýbrž astrální síly působí skrze síru takovým způsobem, že vtiskují proces kvetení celému dění růstu a udržují jej v pohybu. Tím kopřiva naplňuje «své velké vnitřní působení», jež ji činí «podobnou tomu, čím je srdce v lidském organismu».&lt;ref&gt;Ebd., S. 131–132.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V tom tkví pravděpodobně důvod, proč Rudolf Steiner pro kopřivu nejmenuje žádný zvířecí orgán, jímž by bylo zajištěno udržování éterického v pohybu přes květ. Orgán, který by v úvahu připadal, by bylo srdce. Srdce však není kožním orgánem, nýbrž svalovým, vlastní aktivitou nadaným orgánem. V něm se ve rytmu srdečního tepu sjednocují látkoměnný a smyslový proces; stávají se jedním. Srdce ztělesňuje syntézu z polarity obou procesů. Je zároveň činným nitrem a orgánovou obálkou. Kopřiva plní podobnou funkci na úrovni pouhé oživené přírody. Její skrz naskrz astralitou prostoupené tělo formativních sil ji uschopňuje přeměňovat silovou přirozenost zemitě-pevných látek – draslíku, vápníku a železa – uvězněnou v erdig-pevném v léčivá záření uspořádávající živé.<br /> <br /> Pokud jde o preparaci, jde o otázku: Jak lze tuto jedinečnou schopnost stupňovat v silový hnůj, který propůjčí půdě a pěstovaným rostlinám schopnost vlastní kopřivě? Jak mohou organická hnojiva statku přídavkem tohoto silového hnojiva – ba, jak může nakonec sama půda – «se stát vnitřně citlivou», takže vzestupné i sestupné procesy budou v tomto vyšším smyslu probíhat «rozumně», že se půda individualizuje vzhledem k těm rostlinám, jež chceme právě pěstovat? «Es ist wirklich etwas wie eine ‹Durchvernünftigung› des Bodens, was man mit diesem Zusatz von ''Urtica dioica'' wird bewirken können.» («Jde skutečně o cosi jako ‹prorozumnění› půdy, čeho bude možno dosáhnout tímto přídavkem ''Urtica dioica''.»)&lt;ref&gt;Ebd., S. 133.&lt;/ref&gt; {{SE|383}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 28, S. 383.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 28: Die Stoffkomposition des Brennnesselpräparates im Durchgang eines Jahreslaufes.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Toho lze dosáhnout, vystaví-li se nadzemní výhonek kopřivy – v stonku a listu temně zelené, ke květu přišlé – polaritě, která ji pozdvihuje nad vlastní přírodou vázané dění jejího typového tvarování. Tím dochází k opětovnému stupňování, k syntéze nové látky v živém – kopřivovému preparátu. Kopřivy se skosí, přehnou nebo lépe hrubě posekají a «lehce nechají provadnout» (Obrázek 28).<br /> <br /> V úrodné svrchní půdě se vykope ne příliš hluboká jáma, vloží se do ní hmota, obklopí se trochou rašelinné moučky a opět se zakryje zemí. Na tomto místě zůstane celý rok a je tam vystavena jak zimním, tak letním silám. Po roce se rozkladem a pokročilou humifikací silně scvrklá hmota vykope a v rukou se ocitá hotový preparát – nová, astrálně zářivá látkovost. Praktické zacházení vyžaduje velkou pozornost, pokud jde o správný stav provadnutí; také by se při vadnutí mělo vyhnout přímému slunečnímu ozáření. Při příliš vlhkém stavu kopřivové hmoty snadno dochází k nežádoucím chybným kvašením a při příliš silném osvětlení k černání. Musí být ve stínu, {{SE|384}}<br /> <br /> nejlépe za přívodu teplého vzduchu, přisušena. Aby ji bylo možné po roce v zemi najít, používají se často staré lněné pytle, mělké a tenkostěnné dřevěné zelninářské bedny nebo drenážní keramické trubky, do nichž se nacpe. V posledním případě se získá z velké části humifikovaná černá hmota.<br /> <br /> Co platí i pro ostatní do země zahrabávaná preparáty, platí obzvláště pro kopřivu: Posouzení, zda je preparát více či méně zdařilý, nezávisí na stupni humifikace, nýbrž na volné struktuře preparátu, příjemném zápachu a především na tom, aby okolní půda byla v dobře provzdušněném, drobtovitě živém stavu. Rozhodující je, aby síly periferie zprostředkované přes zemi mohly vstoupit do vztahu s do éteru pozdviženými substancemi preparátních rostlin a být zachovány.<br /> <br /> Všechny hnojivé preparáty, s výjimkou preparátu z kozlíku, se vkládají odděleně do kompostových a hnojových hromad do 30–50 cm hlubokých otvorů, při vzdálenosti 50 cm až 3 m, podle velikosti resp. délky hromad. Kopřivový preparát, tak blízký funkci srdce, se vkládá zpravidla uprostřed na hřbet hromady; čtyři sourozenci mají, navzájem posunuty, svá místa na bocích. Jejich účinnost je astrálně zářivá – tedy taková, která se v smyslové skutečnosti kvalifikuje, avšak nikoli měřitelně kvantifikuje.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_Frage_der_Stoffumwandlung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === K otázce přeměny látek ===<br /> <br /> K otázce přeměny látek přicházejí v úvahu tři různé kvality:<br /> <br /> 1 Spaluje-li se organická látka — uhlí nebo dřevo —, pozorujeme, jak její látkové složení mizí a jako produkty přeměny se objevují jiné látky, například plyny a popel. Naopak celá řada vzájemně reagujících látek se přeměňuje v novou kompozici, v novou sloučeninu — například uhlík, kyslík, dusík, vodík a síra se přeměňují v bílkoviny. Celé přírodní dění odhaluje ve všech svých jevech neustálou přeměnu látek. <br /> <br /> 2 Určité anorganické prvky — například uran, thorium a další, jakož i přirozené draselné soli (radioaktivní ⁴⁰K je obsažen v draslíku zhruba v 0,12 %) — vysílají v nerytmickém sledu měřitelné záření; v rozpadové řadě vznikají produkty přeměny {{SE|385}}<br /> <br /> (izotopy i prvky s nižší atomovou hmotností). Tyto záření-procesy se vymykají bezprostřední vnímatelnosti; působí takříkajíc zdola, z pod-přírody, do přírodního dění. Vyvolávají nemoci a působí v konečném důsledku smrtelně.<br /> <br /> 3 Od semene po plnou utvárenost forem rostlin, od zárodku po tělesnou dotvořenost zvířete i člověka, probíhají v neustálé přeměně látek procesy výstavby, odbourávání a přestavby. Zde působí život tvořící princip, něco nadsmyslově-bytostného, co si v přírodním bytí vytváří smyslově vnímatelný odraz. Zde silou svého bytí proniká do přírody bytostná skutečnost Přírody.<br /> <br /> Preparáty jsou látkovými kompozicemi, které — každý svým způsobem — «hnojí» ono pod bodem 3 uvedené vztahové předivo mezi Přírodou (Kosmem) a přírodou (Zemí). Přitom trojici preparátů z řebříčku, heřmánku a kopřivy náleží zvláštní význam. Vyvolávají zvláštní druh přeměny látek: zemí vázané prvky draslík a vápník jsou v životním kontextu rostlin nejen éterizovány, ale získávají vlastnosti, které je přibližují způsobu účinku dusíku. Stávají se nositeli astrálních sil, nebo se nakonec zcela přeměňují v dusík. Rudolf Steiner k tomu dává následující pokyny: „neboť v organickém procesu leží tajemná alchymie, která například draslík, pracuje-li tím správným způsobem, skutečně přeměňuje v dusík, a dokonce i vápník, pracuje-li správně, skutečně přeměňuje v dusík&quot;. A dále: „mezi vápníkem a vodíkem existuje vzájemný kvalitativní vztah, který je podobný kvalitativnímu vztahu mezi kyslíkem a dusíkem ve vzduchu. […] Pod vlivem vodíku je neustále vápník a draslík přeměňován v cosi dusíkového a nakonec ve skutečný dusík. […] Ten je právě nesmírně užitečný pro růst rostlin, ale musíte si jej nechat vytvořit takovými metodami, jak jsem je popsal&quot; — to jest uměleckým tvářením substanciálních procesů vznikání v organismu zemědělského podniku. Jako jsou pro malíře plátno, barva a štětec prostředky jeho umělecké tvorby, tak jsou pro zemědělce zemí a její oživování prostřednictvím výroby a použití preparátů. {{SE|386}}<br /> <br /> V předchozích citátech je z duchovního bádání dotknuto záhady transsubstanciace. Jak se lze k řešení tohoto problému přiblížit? Jistě ne týmž způsobem myšlení, jímž se člověk snaží rozluštit záhady anorganické přírody. Oba výše citované kvalitativní vztahy stojí vůči sobě polárně. Ten mezi kyslíkem a dusíkem ve vzduchu je rozhodující pro dýchání u zvířete a člověka. Obě látky konstituují vzdušný živel ve velké míře, obě se nacházejí ve vzduchu v plynném, anorganicky-neaktivním stavu. Obtékají rostlinný výhonek zvenčí. Jinak se věci mají s pozemskými látkami draslíkem a vápníkem. Ty jsou životní organizací rostliny povzneseny z jejich uvězení ve fyzické látkovosti, v «materiálu», do sféry živé účinnosti. Lze to pochopit takto: Určité rostliny, léčivé rostliny, jako právě řebříček, heřmánek a kopřiva, mají schopnost — silou svého éteru životního těla — uvést do pohybu organizaci látek draslíku a vápníku, ztuhlou do fyzična, z jejich spoutanosti ve formě. Ve svém zjevném obraze a svých vlastnostech jsou otiskem svého stavu, který byl ještě naplněn životem na raných evolučních stupních. Jak minerální forma vstupuje do životního procesu těchto rostlin, nabízí se myšlenka, že draslík a vápník se novým způsobem stávají přístupnými pro působení nejbližšího vyššího bytostného článku — éterického těla těchto látek. Jeho bytostnou skutečnost nachází duchovní badatel v nadsmyslném světě ducha, který jako nejnižší oblast hraničí s fyzicko-smyslovým. Nové, z budoucnosti působící duševně-astrální vývojové impulzy mohou pak tyto látky, obdarované jim vlastním životním tělem, uschopnit, aby se otevřely svým bytostným článkům, jejichž domov leží v ještě vyšší duchovní oblasti. Pozemské látky draslík a vápník se touto cestou stávají «dusíkovými», tím že samy se stávají nositeli duševně-astrálních sil. Přebírají vlastnosti dusíku, který ze své přirozenosti je ve všech životních procesech nositelem astralického světa, jenž zjevuje typus. «Dusík je v pravdě tím, kdo je nositelem počitku.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 74.&lt;/ref&gt; V oživené přírodě zpřítomňuje v tvorbě bílkovin životní procesy, které pocházejí z rané minulosti Země, prošly vývojovými stupni a staly se nyní «dílem» stvoření.<br /> <br /> O zpětné vedení draslíku a vápníku do jejich éterického stavu se stará jejich zvláštní kvalitativní vztah k vodíku. Jak tito {{SE|387}}<br /> <br /> Jako tvůrci solí sestoupili nejhlouběji do stavu čistě pozemského, kdežto vodík je ten, «kdo je tak blízko, jak jen možné, příbuzný s fyzickým, a zároveň, tak blízko, jak jen možné, příbuzný s duchovním».&lt;ref&gt;Ebd., S. 75.&lt;/ref&gt; Při svém budujícím působení v organickém používá síry a stejně tak při svém rozkládajícím. «Nese vše to, co je jakkoli utvářeným, oživeným astrálnem, zpět do šíří světového prostoru […] Vodík vlastně vše rozpouští.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 76.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Nyní je to zřejmě tento zmíněný kvalitativní vztah u řebříčku, heřmánku a kopřivy, skrze nějž vodík uvolňuje vázanost draslíku a vápníku v jejich formě a astrálno, které do této formy ztuhlo, vyvádí do «neurčitého, chaotického světového prostoru».&lt;ref&gt;Ebd., S. 76.&lt;/ref&gt; Tím může v těchto rostlinách éterické draslíku a vápníku znovu natolik přijít do pohybu, že se — zprostředkováno sírou — může stát nositelem nového světa sil přicházejícího z budoucnosti. Draslík a vápník se přeměňují na dusík, pokud se v tomto smyslu stávají nositeli této nové astralitu. Lze pak říci, že vzdušný dusík opakuje v přítomnosti to, co patří minulosti. Kdežto pozemské látky draslík a vápník, rovněž proměněné k nošení astrálních sil, umožňují přítomnosti to, co patří budoucnosti.<br /> <br /> Ale jak lze jednomu a témuž látku, dusíku, přisoudit dvě tak polárně protikladné kvality působení? Podle dnešního vědeckého pojetí existuje pouze jedna jediná — ta, která se odvozuje z jeho anorganických, fyzikálně-chemických vlastností. Připustíme-li jako jedině platný způsob myšlení, který leží tomuto pojetí v základě, pak je otázka oprávněná: Proč tímto složitým způsobem nechávat vznikat tak nepatrná množství dusíku, je-li ho v ovzduší nadbytek? Stačilo by přece jen dostatečně obohatit osevní postup luskovinami a mít po ruce dostatek organického hnojiva, aby byla zajištěna potřeba dusíku pro reprodukující růst. To je pohled, jenž denní zkušenosti myšlení zpřístupňuje pouze část skutečnosti. Jsou-li v rostlině síly uzavřené ve fyzickém oživovány jejím étericko-organickým uspořádáním a v živočichu pronikány jeho astrálním tělem, přicházejí do pohybu; tehdy {{SE|388}}<br /> <br /> nepodléhají již déle svým ryzím fyzickým zákonům, nýbrž oněm vyšším zákonům oživujícího éterična a tvořivého astrálna.<br /> <br /> Tím umožněná proměna mrtvé anorganické látkovosti dává rostlině, živočichu a člověku možnost vtělit se na Zemi. Vtělení jsou opakováními vývoje z pradávné minulosti; jsou to pochody železné nutnosti. Pouze člověk může — mocí své inkarnované duchovní duše — své jednání jako vývoj do budoucnosti svobodně sám určovat. To však znamená, že silou svého Já průběžně zduchovňuje tělobudující síly a substance, transsubstanciuje je. To charakterizuje pravou evoluci lidské budoucnosti.<br /> <br /> Z duchovního bádání leží v «Zemědělském kurzu» Rudolfa Steinera popis cesty, jak — ve svobodném konání, v přípravě biologicko-dynamických preparátů — lze vyrábět hnojivé látky, které propouštějí zdi železné nutnosti díla-ztuhlého makrokosmu vývojovými impulsy, tedy přivádějí do přítomnosti síly z budoucnosti.<br /> <br /> Skutečnost, že v případě trojice preparátů řebříčkového, heřmánkového a kopřivového je trojice zemských čili Sal-látek — zemské kovy draslík, vápník a železo — podrobena preparaci, skrze níž se samy za spoluúčinkování vodíku a dusíku stávají nositeli astrálních sil, je pochodem transsubstanciace. Tím je překračována hranice, kterou klade příroda. Výkonnostní kvalita tohoto druhu dusíku je z tohoto hlediska chápana jako polárně protikladná oné, jíž je evolučně rozhodující tvořivá síla obyčejného dusíku v hospodářství přírody. Dusík vytvořený preparací řebříčku, heřmánku a kopřivy je takovým, «který je právě tak nesmírně prospěšný pro růst rostlin».&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 137.&lt;/ref&gt; Preparáty řebříčku, heřmánku a kopřivy míří jako hnojivo na to, aby — ve spojení s duševním vývojem člověka — ve světě, jenž se stal «dílem», zakládaly nový vývojový potenciál. Zacházení s preparáty je odpovědí na poznámku Rudolfa Steinera: «Stojíme [od začátku 20. stol.; poznámka autora] před velkou přeměnou nitra přírody.»&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 58.&lt;/ref&gt; Tato přeměna se může obrátit k dobrému pouze tehdy, jde-li ruku v ruce s velkou přeměnou duševního vzdělání lidí. Kde k tomu nedochází, vzniká zkáza. {{SE|389}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Eichenrindepräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kompozice přípravku z dubové kůry ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Eiche,_ihre_Rinde_und_Borke&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Dub, jeho kůra a borka ====<br /> <br /> Mezi přípravkovými rostlinami je dub, dub letní (''Quercus robur''), pro naše zeměpisné šířky nejreprezentativnější dřevnatou trvalou rostlinou. K preparaci se z něj používá kůra nebo borka. To překvapuje tím více, že u všech ostatních přípravkových rostlin se k preparaci používají květní úbory — nebo, jako u kopřivy, pro její květnatý charakter celý výhonek. Květ dubu je jednodomý a ještě nenápadnější než květ kopřivy. Jen ve tvaru listů a v plodním tělísku sedícím v číšce, v žaludu, se nezaměnitelně odhaluje typ tohoto stromu. Chceme-li se v obrazném nazírání přiblížit jedinečnosti stromové přirozenosti dubu, je třeba obrátit pohled na pomalé, postupné dění jeho mohutné, sebeprosazující se statně-suchobýlné podoby — a na tomto pozadí na substanční dění, které se projevuje jednak v utváření kůry a borky, jednak v tvrdém odolném jádrovém dřevu. Toto substanční dění vychází z oživené kambiumzóny směrem dovnitř i ven a v obou směrech se jako konečný produkt rostlinného dění opět přibližuje minerálnímu. Duchovní badatel přitom poukazuje na význam procesu vápníku v dubové kůře a na to, jak tento proces udržuje rostliny zdravé: «vytváří řád, když éterické tělo působí příliš silně».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 134.&lt;/ref&gt; V živé zóně, v lýku kůry, se vedle tříslovin a jiných aromatických látek v jednotlivých buňkách tvoří organická vápníková sloučenina, šťavelan vápenatý, který krystalizuje v buněčných vakuolách a v borce se formuje do krystalových drůz a — protože je těžce rozpustný ve vodě — tam dlouho přetrvává.<br /> <br /> Po klíčení vysílá dub svůj kůlový kořen do hloubky, za nímž následují boční čili srdcové kořeny pronikající do stejně velkých hloubek. Na tyto nasedají mohutné boční kořeny horizontálně silně se rozrůstající do šířky, jež zase periferně ženou takzvané tažné kořeny do hloubky.&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: ''Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen'', Dornach 2005, 154 S.&lt;/ref&gt; Vzrostlý dub tvoří — jako zrcadlový obraz rozlehlé koruny stromu — jakousi rovněž mohutnou «kořenovou korunu» v hlubinách země. Jeho {{SE|390}}<br /> <br /> Se svým celkovým vzrůstem a substančními procesy v něm vydává svědectví o tomto sepětí se zemí.<br /> <br /> Výhonek mladého dubu roste, s přeslenitě nasedajícími větvemi, svisle do výše a v tomto vzrůstovém typu se podobá jiným listnatým stromům. Nezaměnitelně se však praobraz dubu projevuje od mládí v tak charakteristickém, v čepeli zlaločnatěném a zubatém dubovém listí. Teprve po zhruba dvaceti letech mládí se mění zjevný obraz letního dubu do jemu vlastní vzrůstové formy — široce se rozklenující, nepravidelně-volnější a světlem prostoupené koruny stromu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]], s. 401). Co se ve tvaru listů od samého počátku jen naznačovalo, zachvátí v následujících desetiletích mocně celý strom. Mohutná vzrůstová síla, jež může přetrvávat ještě v tisícileté dubové, působí ve všech jeho článcích jako zadržovaná — patrno na tom, jak vodivé výhonky loňského roku zaostávají a přerůstají je výhonky postranní, čímž vzniká nepravidelný průběh postranních větví, které se vyvíjejí jako kmeny. Rovněž se listy na špičce výhonku shromažďují v chomáče; kmen se «vzdouvá» dovnitř k veliké tvrdosti dřeva, ven k hutné, trvale přiléhající borce.<br /> <br /> S postupujícím tloušťkovým přírůstem mizí po zhruba dvaceti letech — pro svou hladkost a lesk tak nazývaná — zrcadlová kůra a na její místo nastupuje charakteristická rozpukaná borka.<br /> <br /> S odkazem na zvláště ideální strukturu vápníku&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 134: «In Bezug auf dasjenige, was dann als Kalzium zutage tritt, ist dasjenige, was an Kalziumstruktur in der Eichenrinde vorhanden ist, das alleridealste.»&lt;/ref&gt; hovoří Rudolf Steiner o dubové kůře; botanicky od ní odlišený pojem borky zůstává nezmíněn. To vedlo k různým názorům na to, která z obou — zrcadlová kůra, nebo borka — má být k preparaci použita. Hoerner ve svém důkladném a obsáhlém zpracování rozhodně pléduje pro zrcadlovou kůru mladého stromu, tu, jež se kdysi jako dubová kůra používala ke koželužskému zpracování kůží.&lt;ref&gt;Erdmut-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, 512 S.&lt;/ref&gt; {{SE|391}}<br /> <br /> V botanickém smyslu je to kůra — epidermou uzavřená živá tkáň lýka. V této knize však budiž dáno slovo borce. Budiž to v následujícím podrobněji zdůvodněno. Kůra se zraku vytrácí, jakmile dub doroste do své bytostně vlastní podoby. Rozšiřuje se v borku tím, že každoročně se obnovující lýkové pletivo směrem k periferii odumírá. Přechod k borce pak tvoří {{SE|392}}<br /> <br /> sekundární dělivé pletivo, korkové kambium, jehož buňky chrání lýkovou kůru před vnějšími vlivy a odumírající lýkové pletivo přeměňují v borku. Borka se vytváří zevnitř ven z každoročně odumírajících zkorkovatělých vrstev korového pletiva, přičemž tyto vrstvy na sobě ulpívají.&lt;ref&gt;Existuje důkladná práce Jana Alberta Rispense, která věnuje celou kapitolu otázce kůry a borky. Shrnuje: Lýko a asimilující korkový parenchym představují vlastně to listové, odumírající korková kůra a borka květní a plodový orgán kmene. – Jan Albert Rispens: ''Učíme se rozumět stromům'', Stuttgart 2018, s. 157.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V důsledku tloustnutí kmene a rozložitých větví puká borka do hlubokých štěrbin. Korkové buňky chrání odumřelé lýkové pletivo před rozkladem a tím i šťavelan vápenatý a část méně těkavých éterických olejů a aromatických sloučenin a jejich derivátů, které se vytvořily v kůře. U aromatických sloučenin se jedná o uhlovodíky, jejichž konečným produktem je vysoce polymerizovaná pryskyřice. Když Rudolf Steiner hovoří o tom, «že dubová pryskyřice je ještě poměrně účinná»&lt;ref&gt;Srov. Rudolf Steiner: ''Duchovněvědné základy pro zdárný rozvoj zemědělství'', GA 327, odpovědi na otázky z 13. června 1924, Dornach 1999, s. 147.&lt;/ref&gt; – jako takový sekret u dubu neexistuje –, má tím jistě na mysli nízce polymerizované mezistupně vedoucí k pryskyřici. Jsou to mimo jiné lehce těkavé vonné látky, příbuzné sekretům květů, nebo aromatické uhlovodíky obsažené v rostlinných olejích. Ty vznikají během fáze odživotňování rostliny směřující ke květu. «Vyprchají» – zčásti prostřednictvím vodíku, který se stal procesuálním «samovládcem» – do nerozlišitelnosti kosmu;&lt;ref&gt;Srov. tamtéž, přednáška z 11. června 1924, s. 75: «do nerozlišitelnosti vesmíru».&lt;/ref&gt; nebo jsou, jako v případě borky, méně těkavé a díky obalu z korku zůstávají déle zachovány. Tyto látky «blízké květu» vděčí za své složení tvarotvorným silám kůry a jejímu odživotnění do astralizované formy borky. Z borky vyprchal život, stejně jako se to děje v procesu směřujícím ke květu. Síly astrálna zůstávají zachovány v organické «struktuře» dubové borky, která v sobě uzavírá aromatické látkové útvary příbuzné květu a také krystalizovaný šťavelan vápenatý. Dub tedy vytváří teprve v borce strukturu, která vápníku propůjčuje mocnou sílu uzdravující rostliny a kterou lze na cestě následných preparačních kroků zužitkovat pro půdu a rostliny.<br /> <br /> Duby kvetou teprve tehdy, když je koruna stromu plně vyvinuta.&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: ''Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen'', Dornach 2005, 154 S.&lt;/ref&gt; To nastává přibližně v šedesátém roce věku. Květ si člověk sotva povšimne; teprve když v tomto pokročilém věku v září a říjnu padají žaludy, upozorňuje nás na hlubokou proměnu v životopisu stromu. V návaznosti na předcházející úvahu vyvstává otázka: Nekvetou snad duby a nenesou plody dávno předtím, než viditelně kvetou a plodí? V celé stromové přírodě, a zvláště příznačně u dubu, se vyvrací země naruby.&lt;ref&gt;Viz: Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 12. Juni 1924, S. 90.&lt;/ref&gt; Neodehrává se snad v tomto procesu vyvracení již jakýsi květ a plodotvorba — jen zastavená v kmeni a větvích, jakoby uvízlá na půli cesty? Přihlédneme-li k příčnému průřezu dubového kmene, nacházíme v horizontálním uspořádání ''Tria Prinzipia'' Paracelsa v samotném utváření kmene. Na okrajové zóně kmene se objevuje, pouhým okem sotva rozpoznatelná, životní vrstva kambium, která, skryta pod kůrou, objímá strom jako zelený list. Z této vrstvy roste dovnitř vodivé pletivo ''xylému'', jež přivádí nahoru vodu a soli a které — pohledem z horizontu — jako by „koření&quot; v oživnutém běli. V tom jsou, tak jako v sorpčním komplexu půdy, skladovány asimiláty a znovu mobilizovány. Je to zóna procesu „Sal&quot;. Směrem k jádru kmene odumírá bělové dřevo; mineralizuje se tak říkajíc v jádrové dřevo ukládáním dřevních látek, jako jsou ligniny a deriváty tříslovin, na ochranu před hnilobou.<br /> <br /> Směrem ven vystupuje z kambiu buněčné pletivo sítkovnic (''floém''). To vede asimiláty do všech nezelených částí stromu. Na ně navazuje pletivo kůry, čili lýko. Vnější pokožka, čili epidermis, pak poskytuje ochranu před větrem a počasím. Ta přivádí formu rostliny k zjevení. Kůra obsahuje různá buněčná pletiva, která zčásti obsahují chlorofyl, tedy absorbují světlo, jakož i jednotlivé buňky, jež ve svých vakuolách tvoří krystaly šťavelanu vápenatého. Celkově panuje v kůře intenzivní, zadržovaná a ke tvaru směřující látková přeměna. Tvoří se látky příbuzné květům, aromatické sloučeniny, jako třísloviny a jejich deriváty. V obrazu trojnosti Sal, Merkur a Sulfur lze v příčném průřezu kmene, v tenké, neobyčejně oživené obalové vrstvě kůry, rozpoznat stlačený, zadržený, merkuriální výhonkový růst, který se nevymkl v výhonek a {{SE|393}}<br /> <br /> listový charakter. Tato listově-výhonková povaha kůry je podpořena tím, že listové pupeny vyrůstají z kůry, a tím, že výhonkové pupeny procházejí kůrou a stojí v spojení s kambiem. Minerální vměstky a vznik uhlovodíků, jakési sulfurizování, poukazují na zadržený kvetební proces stále ještě ovládaný růstovými silami. Kůra stojí, skrze kambium prostřednictvím merkuriálních dřeňových paprsků, v spojení s dřevním tělem.<br /> <br /> Jako se přeměňují stonek a list rostliny v květ, tak pokračuje kůra jakoby v metamorfóze v borku. Tato proměna se děje tak, že namísto epidermis se utváří sekundární kambium, korkové kambium (*fellogén*). Z toho vzniklé pletivo korkových buněk spojuje a obklopuje rok od roku odumírající vnější vrstvu kůry, a tím i v ní obsažené minerální vměstky a méně těkavé aromatické sloučeniny.<br /> <br /> Jako dokonale vyvinutý květ odumírá do tvaru a barevnosti a do rozprchávajících se vonných látek, tak odumírá listově-výhonkový růst dubu do borky. V ní se stává vším, co bylo dříve prožito, strnulá, mrtvá forma; co bylo zelené, stává se zemitě hnědým a načervenalým, a co bylo vázáno na lehce těkavé aromatické látky, je rozvoněno. Takto nahlédnuto, dovršuje se v borce ještě zemskonaklonění a nedokončený kvetební, resp. sulfurizační proces. Látky se ještě zcela nevymkly svým fyzickým zákonitostem. Vápník však, povznesen do života rostliny, vstupuje do sloučeniny s v tomto životě vzniklou, sulfurickou šťavelovou kyselinou. Krystalizuje do šťavelanu vápenatého v různých krystalových formách: romboedrické, tyčinkovité a jehlicovité nebo oktaedrické v dvojitých pyramidách. Rozlišujeme krystalový písek, jednotlivé krystaly, dvojčata, drúzy a sférity.&lt;ref&gt;Hermann von Guttenberg: ''Lehrbuch der allgemeinen Botanik'', Berlin 1952, 641 S.&lt;/ref&gt; Šťavelan vápenatý vzniká v buněčné plazmě. Krystaly jsou v mladistvém stadiu vždy obaleny plazmatickým obalem, jenž v borce zrající odumírá. Co v borce ze všemožných látkových kompozic kůry zůstává, jsou těžko těkavé uhlovodíky a krystaly šťavelanu vápenatého. V posledně jmenovaných leží vápník ve struktuře, která svůj otisk obdržela z životní souvislosti dubu. Z borky ustoupil život; astrální však, jež tuto strukturu (formu) vytvořilo, zůstává s fyzicko-látkovým spojeno, tedy i s<br /> <br /> weniger hoch polymerisierten Kohlenwasserstoffen sowie mit den in diesen Lebenszusammenhang eingebetteten Kalziumoxalátech. Borka zůstává pevně spojena s kůrou. Proces, který se v borce dovršuje, lze přirovnat k hnojivé účinnosti kompostu: uděluje půdě něco, «co má sklon velice silně prostupovat astrální do zemitého bez oklik přes éterické».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 94.&lt;/ref&gt; Tento proces se dovršuje na nejvyšší úrovni v květu. Pod přesilou sulfurizačního procesu, rovnoznačného s astrálním působením, květ rozkvétá – přičemž zároveň do tohoto obrazu formy a barvy odumírá a tím svou bytost v obraze odhaluje. V květu se uskutečňuje úplná proměna fyzického, pozemsko-látkového. V borce se rovněž uskutečňuje jistý druh blühprozessu, který však na nižší úrovni zůstává v polovině cesty. Nedochází k látkové přeměně, nýbrž k sulfuricky-astrálnímu zachování organo-minerální látkové kompozice, jež vypadla ze života kůry a byla vtlačena do určité organické «struktury». {{SE|394}}<br /> <br /> Obrátí-li se pohled na stromy tvořící borku, jako je dub, lze si říci: Borka je výrazem zemitého blühprozessu přetrvávajícího přes roční období, který – v souběžnosti s kůrou, kambiem, bělí a jádrovým dřevem – stromu uprostřed proměny ročních období propůjčuje trvalost. V tomto smyslu je výchozí látkou pro preparát z dubové kůry rovněž látkovost vzešlá z procesu podobného kvetení. To potvrzuje odpověď Rudolfa Steinera na otázku posluchače: «Přichází v úvahu celá kůra?» «Vlastně jen vnější vrstva kůry, ta se rozpadá, když se odloupne.»&lt;ref&gt;Ebd., Fragenbeantwortung vom 13. Juni 1924, S. 147.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Co je stromu jako takovému obecně vlastní – silné zahuštění astrality v koruně stromu –, vyznačuje dub zcela zvláštním způsobem. V tom je dub příbuzný kopřivě, avšak ve smyslu obráceném. Pro kopřivu je charakteristická její mimořádná «vnitřní působnost». U dubu naproti tomu jakási vnější působnost, silná přitažlivost pro svět hmyzu, ba přímo kolébka pro mnohé jeho druhy. V kořenové oblasti jsou to larvy celé řady zejména broučích druhů, v trouchu dutého starého kmene mimo jiné larva roháče obecného nebo v oblasti listů žlabatky. Jejich obydlí, hálka, je symptomatické pro působení astrality zvířete. Žlabatka způsobuje, že prostřednictvím {{SE|395}}<br /> <br /> hormonálním vlivem dvojrozměrnost dubu listů z místa kladení vajíčka přerůstá do sféroidní hálky, tedy do trojrozměrnosti. V hálce, která ukrývá larvu, se list přetváří v jakýsi kulovitý kožní orgán — živinami bohaté nitro, které se uzavírá vůči vnějšku. Hálky se vyskytují i na jiných dřevinách. Dub jako jediná hostitelská rostlina dokáže vyprodukovat přes 100 různých druhů hálky.&lt;ref&gt;Eduard Strasburger: ''Lehrbuch der Botanik'', Stuttgart 1978, S. 422.&lt;/ref&gt; Pozoruhodný je vysoký obsah tříslovin a barviv v hálkách, což opět ukazuje na předčasnou sulfurizaci v oblasti listu, podobně jako v kůře a borce.<br /> <br /> Teprve pohledem na zjevný obraz dubu letního, na jeho zvláštní látkové procesy, na jeho vztah ke světu hmyzu a k silám periferie, lze se přiblížit k porozumění výroku geistesforscher, že »to, co je v dubové kůře přítomno jako vápencová struktura, je to nejvýše ideální«, co může na cestě dalšího preparování vyprodukovat hnojivo, které »dokáže profylakticky potírat rostlinné choroby«.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 134.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Haustierschädel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Lebka hospodářského zvířete ====<br /> <br /> Tak jako stojí dub zcela osamocen mezi preparátovými rostlinami, tak zdánlivě osamocen stojí i obalový orgán ze světa zvířat sloužící k preparování dubové kůry-borky — lebka domácího zvířete: »Je téměř jedno, od kterého z domácích zvířat pochází.«&lt;ref&gt;Ebd., S. 135.&lt;/ref&gt; Tento výrok duchovní vědy opět skrývá velká záhada. U ostatních preparátů je obalový orgán striktně přiřazen určité živočišné čeledi, jako ušlechtilé zvěři, nebo určitému živočišnému druhu, kravě jako domácímu zvířeti; zde však, v případě preparování dubové kůry, nehraje živočišný druh žádnou roli — záleží jedině na tom, aby bylo naplněno bytostné povahy domácího zvířete. Na zvláštní vlastnosti tělesné stavby a duševních způsobů chování bylo pojednáno v kapitole »Die Haustiere – Organe im Hof- und Landschaftsorganismus« (str. 126 a násl.). Tyto jsou velmi proměnlivé a liší se co do výraznosti i zaměření zásadně od jejich příbuzných žijících ve volné přírodě. Avšak co dělá — přes hranice druhu, čeledi i řádu — zvíře domácím zvířetem? Od chvíle, kdy bylo degradováno na pouhý užitkový kus v průmyslovém chovu, obsah pojmu domácí zvíře vyprázdnil. Nabývá {{SE|396}}<br /> <br /> teprve tehdy znovu nabývá váhy, když si uvědomíme, že u domácích zvířat jsou jejich vznik, jejich duševní otevřenost vůči člověku, jejich schopnost sloužit mu — Schöpfungen des Menschen. Domácí zvíře vděčí za své bytí a bude mít svou budoucnost skrze přízeň a lásku člověka. Tyto mu nepřetržitě dávají něco, co od přírody nemá. A právě tento dar se vepsal do tělesné formace domácího zvířete — až do fyzické výstavby kostní soustavy. Jako dub propůjčuje vápníku v kůře-borce ideální strukturu, tak vápník a jeho sloučeniny v téměř mrtvém lebečním kosti skrze domácí zvíře. Na to navazuje otázka: Jak je tomu v tomto ohledu s hybridizovanými nebo geneticky manipulovanými a digitálně chovanými užitkovými zvířaty? Lze takové lebce užitkového zvířete ještě přiznat kvalitu lebky domácího zvířete? Domácí zvíře musí být znovu poznáno ve své jedinečné bytostné povaze. Skrze ducha a ruku člověka musí být nepřetržitě kousek po kousku vyzdvihováno ze svého pouhého zvířecího bytí. To není pouhá otázka šlechtění, jak ji dnes chápeme, nýbrž otázka výchovy. Domácí zvíře potřebuje výchovu, aby se stalo domácím zvířetem, jako člověk ji potřebuje, aby se stal člověkem. Tuto výchovu zvířete k domáckovosti provádět vědomě a způsobem odpovídajícím jeho bytostné povaze — to je umění, které zvíře pozdvihuje nad instinkty zděděné z přírody. Domácí zvíře se jistým způsobem vzdává moudrých instinktů své divoké formy. Je v odpovědnosti člověka, aby tuto ztrátu více než vyrovnal. Protože zvíře nemá Já, potřebuje výchovné vedení skrze Já člověka. To dnes — poté, co tradiční praktiky selského vztahu člověka ke zvířeti vyhasly — vyžaduje poznání zvířecí bytosti, skrze něž samotné užívání znovu získává výchovnou hodnotu. Biologicko-dynamické chovatelství spočívá na tomto přístupu. Kde se v tomto smyslu prohloubeného porozumění pracuje na domáckovosti a na jejím stávání se, tam lze očekávat, že se naleznou takové lebky, které plní jim určený úkol při přípravě preparátu z dubové kůry. Totožnost užívání a výchovy byla kdysi názorně zřejmá v chovu koní — například u tažných koní zapřažených před vůz nebo pluh. Poté, co celý svůj koňský život vedeni uzdou konali svou práci, používal biologicko-dynamický Landbau rád jejich lebky pro preparaci. Tažný kůň (prozatím?) dosloužil. Dnes je obecně v užívání lebka krávy, která pak také — při včasné podzimní porážce — dodává orgánové obaly pro {{SE|397}}<br /> <br /> kamillový a löwenzahnový preparát. Případně se používají i ovčí nebo kozí lebky.<br /> <br /> Lebka se člení na obličejový a mozkový oddíl. U novorozených zvířat tvoří oba ještě jednotnou, přibližně kulovitou podobu, jakou si člověk zachovává po celý svůj život. Obličejová část lebky se pak v krátkém mládí zvířete prodlužuje a od té doby určuje celkový tvar hlavy. Hlava tam jaksi hrozí být přerůstána silami látkovéhoprostupována silami látkovéhoohrožena přehlcením ze strany látkové výměny. Tento jev a jeho zvládnutí vystupuje zvlášť působivě u nositelů parohů a jinak u skotu. Samec jelena například každoročně znovu podává obrovský výkon látkovéhoolbřímí výkon látkové výměny, neboť z mozkové části lebky vyrůstá mocně prokrvené, sametovou kůží pokryté paroží. Děje se tak v první polovině roku. Na začátku druhé poloviny roku je moc látkových sil, které se žene do hlavy, z paroží zapuzena, paroží odumírá do kostnaté, vnitřní prostor uzavírající formy větveného hřadí a stává se mohutným smyslovým orgánem, který hmatá po teplém-světelném-vzdušném okruhu. V zimě je shozen. Ne jinak, a přece polárně se chová to, co má na hlavě skot — rohy, jež rok od roku dál rostou a zároveň odumírají do rohové pochvy. Skrze tyto rohy, jež jsou smyslovým orgánem obráceným dovnitř, je mocné látkovýměnné dění, tlačící se vstříc nervově-smyslové organizaci, odvráceno odumřelou rohovou pochvou zpět do těla. Tak skot na jiný způsob než jelen chrání nervově-smyslové síly hlavy před náporem látkových sil.&lt;ref&gt;Über die organischen Bildungen, die im höheren Tierreich dem Ausgleich eines ungleichgewichtigen Verhältnisses der polaren Systeme dienen, siehe u.a.: Friedrich A. Kipp: «Bezahnung und Bildungsidee des Organismus», in: Wolfgang Schad (Hrsg.): ''Goetheanistische Naturwissenschaft'', Band 3: ''<br /> Zoologie'', Stuttgart 1983, S. 167 f.; sowie Andreas Suchantke: «Polarität und Dreigliederung im Tierreich», in: ders.: ''Metamorphose – Kunstgriff der Evolution'', Stuttgart 2002, S. 137 f.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Anatomická stavba tělesné konstituce a lebky se u domácích zvířat neliší od jejich divokých forem. A přesto tu je příznačný rozdíl ve způsobu jejich utváření: ten je velmi proměnlivý; obličejová část lebky zůstává poněkud zkrácena, smyslové výkony jsou nižší, látkověvýměnné výkony vyšší, objem mozkové dutiny je místy výrazně zmenšen (viz kapitola «Domácí zvířata — orgány v organismu hospodářství a krajiny», str. 126 nn.). Jsou to však symptomy vývoje u domácích zvířat zadržovaného, zachování jejich mladistvosti, jakéhosi embryonálnějšího stavu. Tato zachovaná {{SE|398}}<br /> <br /> Zachovaná mladistvost je tím, co určuje podstatu domácího zvířete. Evolutivně vděčí za svůj mladistvější charakter člověku. Tato skutečnost mu ukládá povinnost usměrňovat výchovu v chovu, krmení a péči na základě poznání bytosti a lásky.<br /> <br /> Jako živočišný obalový orgán pro rozdrobenou dubovou kůru a borku slouží mozková dutina v lebce jednoho z největších domácích zvířat. Tu obklopuje mozaika kostí horního šálku lebky, zčásti předutvářených z vaziva jako klenba lebeční (s čelní kostí, spánkovou a temenní kostí), zčásti z chrupavky jako kosti spodiny lební a zčásti kost týlní a kosti oddělující mozkovou dutinu od obličejové části lebky. Kostnatění vzniká kostními buňkami, které vyzařují z jednotlivých center ve vazivu a chrupavkách a ukládáním fosforečnanů vápenatých a hořečnatých, uhličitanů vápenatých a fluoridu vápenatého nechávají tuhnout pohyblivost základní tkáně. Vznikají z toho ploché krycí kosti, spojené vazivovatými nebo chrupavčitými můstky. Jak zvíře stárne, nakonec zkostnatí, v případě chrupavek do silněji tvarovaných, zčásti srostlých kostí, které ohraničují mozkovou dutinu směrem k obličejovému šálku. Kostnatění (osifikace) je postupné odumírání do formy. Srovnatelným způsobem odumírá kůra do formy borky. Avšak protože jde o živočicha, je tento proces odumírání zadržován tělem formativních sil. Životní procesy zůstávají do určité míry v proudu; stálý odbourávání, přestavba a budování kostních substancí probíhá i nadále. Jak silně jsou kosti přesto ještě prostoupeny životními procesy, osvětluje skutečnost, že třetina kostí sestává z organické základní substance, *osseinu*, a dvě třetiny z výše jmenovaných minerálních solí (P, Ca, Mg a F).&lt;ref&gt;Rolf Krahmer, Lothar Schröder: ''Anatomie der Haustiere'', Leipzig 1985, 368 S.&lt;/ref&gt; Formativní síly oživují a prozařují kosti zevní, inervovanou a prokrvenou okosticí — periostem.<br /> <br /> Z výše uvedených úvah, stejně jako z zmíněných morfologických zvláštností, nenajdeme žádný průkazný odkaz, který by výpovědi duchovního badatele přiblížil porozumění, že pro preparaci dubové kůry přichází v úvahu lebka: «Téměř jedno, od kterého z našich domácích zvířat.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 133.&lt;/ref&gt; Odpověď se zřejmě dá najít jedině tehdy, prozkoumáme-li vztah člověk–zvíře od dob ledových {{SE|399}}<br /> <br /> a po nich následujících velkých starověkých kultur. Lidstvo žilo tehdy ještě v snivém vědomí. Lze je nazvat i vědomím mytologickým. Z něho prýštily mýty národů, inspirace z duchovně reálně nadsmyslově prožívaného světa. Stálo pod vedením inspirovaného kněžství mystérií. V těchto duchovních pozadích je třeba hledat vznik domácích zvířat (srov. kap. «Domácí zvířata — orgány v organismu hospodářství a krajiny», s. 126 n.). Ten spočíval v tom, že evolučně podmíněný instinktivní život zvířat byl postupně nahrazován vedením ze strany člověka. Tento krok proměny ze seelisch-geistigen duševně-duchovní vědomostní konstituce tehdejšího lidstva se otiskl do životního těla zvířat a skrze ně i do těla fyzického, a tak i do dědičného proudu. Domácímu zvířeti to pomohlo zachovat si mladistvost a udržet svou tělesnou konstituci proměnlivou. V posledním důsledku smíme předpokládat, že tajemství vzniku domácích zvířat zanechalo svůj otisk ve fyzickém těle, ve specifickém uspořádání látek, v jejich «struktuře», tam, kde život zcela gerinnt odumírá do formy. Je-li forma stvořena, stahuje se z ní zpět, podléhá smrti. Toto uspořádání látek, vytvořené formativními silami domácího zvířete, je pokaždé jiné v trubicovitých kostech končetin, v kostech pánve, páteře a jiné opět v lebeční kostech, které obalují střed nervově-smyslového systému. Převládající látkou, z níž jsou poslední stavěny, je vápník; vyskytuje se v různých kompozicích s fosforem, uhlíkem, kyslíkem a fluorem. Jeho síly, namířené jakoby k jednomu středu, propůjčují mozkovně-lebeční části její tvaru koule se přibližující podobu. Kompoziční uspořádání vápníku v kostech mozkovny je — jak smíme uzavřít — výrazem duševního silového dění domácího zvířete, udržovaného v mladistvosti a podněceného člověkem. Na živočišné úrovni jde o vyšší druh uspořádání vápníku, než jaký se nalézá na rostlinné úrovni, například v kůře-borce dubu. Z tohoto pohledu uchovávají lebeční kosti domácího zvířete ve svých vápníkových kompozicích astrální síly, které domácímu zvířeti přitekly skrze aktivní lidskou péči a nastoupily na místo ztracených instinktů. Mají ve vyšším smyslu schopnost působit čistíce, läuternd očistně a léčivě na bující životní procesy.<br /> <br /> Tento pokus o myšlenkové přiblížení k porozumění výchozím materiálům preparátu z dubové kůry a lebky domácího zvířete musí být dále prohlouben. Tím se však ještě nerozluští hádanka<br /> <br /> Samotné preparace jako takové. Ta musí být vykonána lidskou rukou — umělecký akt! {{SE|400}}<br /> <br /> Dub vyrůstá v naší krajině, stejně jako se tam nacházejí všechny preparátové rostliny a tak i domácí zvířata; ale za jakých životních a ekologických podmínek? Musíme udělat vše, co je v naší moci, abychom v gestaltování uspořádání hospodářského organismu a organismu krajiny podporovali jejich wesensgemäß bytostně přirozené gedeihen zdárné daření. To zahrnuje, kdekoli je to možné, preparátové hnojení. Ve svém vzniku je synthézou látek a sil komponujících kompozici krajiny a ve svém použití je celkově léčebným prostředkem k jejich harmonizaci.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Präparation_der_Eichenrinde-Borke&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Preparace dubové kůry-borky ====<br /> <br /> V září si opatříme borku z dubu – pokud možno z dubu vyrostlého v katastru statku – a lebku, pokud možno od zvířete chovaného na tomto statku ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]]). U starších dubů s hluboce rozbrázděnou borkou se doporučuje nejsvrchnější, často lehce obrostle mechem, vrstvu seškrábat zubatým železem a teprve pak použít spodní, mladší vrstvy borky. Hmota, která se při slupování již trochu drolí, se pak zcela rozseká na drobtovitou strukturu. Z lebky domácího zvířete se po porážce odstraní mozek otvorem týlního kosti, stejně jako zbytky masa a kůže přilnuté zvenčí. Poté se použije horní část lebky a týmž otvorem týlního kosti – tím, kudy prochází nervový provazec míchy do malého mozku – se plní mozková dutina borkovou hmotou. Otvor se uzavře střepem lebeční kosti a utěsní hlínou.<br /> <br /> V tomto prvním preparačním kroku se uskutečňuje první vyvracení: něco vnějšího, borka, se stává něčím vnitřním, uzavřeným do kostěné schránky, která již za života domácího zvířete stála blíže smrti než životu. Hned po mozku sloužila k uvědomování instinktem vedených smyslových vjemů ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Obrázek 29]]).<br /> <br /> Ve druhém kroku preparace se uskutečňuje druhé vyvracení přírodního procesu, vedené duchem a rukou člověka. Lebky jsou hned po naplnění rostlinnou substancí mělce zahrabány na místě, kde je mnoho rostlinného bahna a kam přitéká atmosférická voda – déšť a sněhová voda. V tomto zemitém, měsíčně vodním prostředí odpočívají a jsou tam vystaveny podzimním a {{SE|401}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 29, S. 401.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 29: Die Stoffkomposition des Eichenrindenpräparates im Durchgang durch das Winterhalbjahr.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> zimním silám. Obtížnost co nejlépe splnit tyto podmínky vedla k nejrůznějším řešením.&lt;ref&gt;Walter Stappung: ''Die Düngerpräparate Rudolf Steiners, Herstellung und Anwendung'', Rüfenach 2017, 2 Bd. (Bd. 1: 632 S.; Bd. 2: 116 S.).&lt;/ref&gt; Pružný postup usnadňuje následující pokyn Rudolfa Steinera: Lebku «nyní [zakopeme; poznámka autora] do země a dáme […] navrch rašelinovou drť a pokusíme se, svedením jakéhosi žlabu, přivést na to místo co nejvíce dešťové vody. Dalo by se to udělat dokonce tak […] v kádě, do níž by nepřetržitě přitékala a zase odtékala dešťová voda […] tam dát takovou rostlinnou substanci, která silně způsobuje, že rostlinné bahno je stále přítomno.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 135.&lt;/ref&gt; Obě metody se v praxi uplatňují.<br /> <br /> Na jaře přichází třetí krok preparace: Lebky jsou vyňaty ze svého zemito-vodního prostředí. Opět se uskutečňuje vyvracení: Vnitřek, borkové náplně, přijal a soustředil působení sil zvenčí. Co se projeví navenek, je nová látka, poněkud tmavší barvy a lehce zvětrálé, avšak stále drobtovité konzistence. Je to nová látka proto, {{SE|402}}<br /> <br /> že je obdařena novou vlastností vyzařující astrální účinnosti, která kompostovému a hnojinovému hnojení «skutečně propůjčuje síly, které dokáží profylakticky potlačovat a zastavovat škodlivé rostlinné choroby».&lt;ref&gt;Ebd., S. 135.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Jak lze myšlenkově pochopit tento proces, který se odehrává mezi rostlinným bahnem, schránkou lebeční kosti a borkou dubu v průběhu zimního pololetí v pozemském? Následuje pokus o výklad. Jde o otázku: Jak lze využít vlastnost vápníku stahovat éterické síly? Příliš často se po vlhké zimě a jaru a po náhle nastupujícím sluncem bohatém teplém období hromadně objevují škodlivé cizí organismy, jako jsou mšice v koloniích. Jsou znamením étericko-bujivého růstu. Kosmicko-astrální síly jsou příliš slabé, aby nadměrnou růstovou sílu vtiskovaly do formy. Zde může pomoci stahující síla vápníku – nikoli však běžná vápníková sloučenina s kyselinným zbytkem kyseliny uhličité (CaCO&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;), nýbrž je k tomu zapotřebí vápníku se «strukturou», jakou vykazuje borka dubu. Tento šťavelan vápenatý, vynesený životními procesy dubu a jím vyloučený do borky, musí být teprve prostřednictvím preparačních kroků přiveden do stavu, v němž jakožto přísada k organickým hnojivům udržuje zdravou rovnováhu mezi životní souvislostí půda-rostlina a vstupujícími astrálními silami podsluneční planet Venuše, Merkuru, Měsíce. Toho lze dosáhnout tím způsobem, že se vytvoří stav chaoticky bující étericity. V rostlinném bahně tento stav existuje. Musí být průběžně udržován přítokem dešťové a sněhové vody. Atmosférická voda obsahuje kyslík, který zajišťuje, že anaerobně probíhající rozkladné procesy nepřecházejí do hniloby. Polárně k vodnatosti rostlinného bahna je kvalita přitékající, kosmickými silami prostoupené dešťové a sněhové vody. Tato voda kondenzuje v zimní atmosféře z plynné formy vzduchu do kapkové formy nebo krystalizuje do podoby sněhového krystalu. V obou skupenských stavech má voda své vlastní centrum. K tomuto centru vstupují síly makrokosmu do vztahu, koncentrují se ve vodním obalu a ohraničují jej do podoby kapky nebo sněhového krystalu. Sjednocují-li se nyní tyto vodní kapky v homogenní vodní masu v pozemském, odevzdávají své vlastní centrum středu zemského jádra. {{SE|403}}<br /> <br /> Kosmické síly soustředěné v kapkách se rozplývají v pozemském a v daném případě vstupují do prachaosu rostlinného bahna. Dochází k jakési syntézou podmíněnému vyrovnání: měsíčně mikrobiální rozkladné dění je přiváděno do rovnováhy silami přítomně působícího kosmu. Lze předpokládat, že tato rovnováha představuje spojení působení pod- a nadsluneční planetární sféry.<br /> <br /> Do tohoto prostředí beztvarého chaotického rostlinného bahna a nad ním proudící dešťové nebo sněhové vody jsou ponořeny lebky domácích zvířat s náplní dubové kůry v mozkové dutině. Sjednocující se éterické síly lebku nepřetržitě obtékají a prostupují kostěnou lebeční klenbou. Ta vykazuje strukturu vápníku, kterou utvářely vyšší astrální síly domácích zvířat stojících ve službě člověka. Ze srdce, jež stojí ve vztahu ke Slunci, působí v zvířeti směrem k hlavě síly nadsluneční planet, Marsu a Jupitera, zatímco v samotné hlavě dominují formu a strukturu tvořící síly Saturnu.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 60.&lt;/ref&gt; To znamená: éterické síly chaotizované v rostlinném bahně, přivedené dešťovou vodou do jakési rovnováhy, procházejí lebeční klenbou a jsou méně instinktivně vázanými astrálními silami domácích zvířat proměňovány v maatla ya ku vumba. Vápník lebeční klenby strukturovaný astrálním tělem domácích zvířat éterické síly stahuje a obdařuje je budující, uspořádávající mocností. V borce leží, takto dubem připravený, vápník na jedné straně v takové látková kompozici, že se stává vnímavým pro éterické proudy rostlinného bahna, proměněné lebeční klenbou v formativní síly. Na druhé straně leží v povaze vápníku tyto přijaté formativní síly ve funkčním celku borky dubu soustřeďovat a uchovávat.<br /> <br /> Lebky domácích zvířat s jejich náplní zůstávají po celé zimní pololetí vystaveny do zemito-vodního prostoru vstupujícím pozemsko-kosmickým silám. Tento postup lze vykládat tak, že na jedné straně je v této době planetární působení podsluneční sféry – a obzvláště Měsíce – ve vodnatém prostředí rostlinného bahna nejsilnější, na druhé straně formové síly vzdálenější periferie stálic, působící prostřednictvím pevně-zemitého, v tvrdé, do formy ztuhlé lebeční kosti domácích zvířat rozvíjejí svou největší účinnost. {{SE|404}}<br /> <br /> Hotový preparát se – stejně jako popsané preparáty – vnáší do kompostových a hnojových hromad v množství jedné tříprstové špetky na 1 až 2 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; v zahradnické oblasti, v zemědělské pak na 8 až 15 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;. Nezáleží na látce, nýbrž na vyzařování sil. I zde by se měl úsudek utvářet z toho, co učí osobní nazírání a zkušenost.<br /> <br /> Na rozdíl od křemene popisuje Rudolf Steiner vápno jako to, co chce vše «přitahovat k sobě». «Co chce vápno, žije v rostlinném.» «Vápnité je obecná vnější žádostivost v pozemském.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 11. Juni 1924, S. 82/83.&lt;/ref&gt; V této vlastnosti «žádostivosti» se přirozeně projevuje anorganicky mrtvé vápno. Prostřednictvím životních procesů rostlin – a zvláštním způsobem dubu – je postupně osvobozováno z tohoto pouta k pozemskému. Z tohoto oživlého stavu je v borce vyloučeno do stavu, který se sice blíží minerálnímu, avšak ve své «struktuře» vtiskuje šťavelanu vápenatému zabudovanému do tkáně borky pečeť organizace formativních sil dubu. Nelze v tom snad spatřovat smysl tří popsaných kroků vyvracení preparace, totiž že se «žádostivá povaha» mrtvého vápna převrací ve svůj opak? Proměňuje se ve svém silovém gefüge do stavu, v němž již nic nechce pro sebe, nýbrž zprostředkovává rostlinám síly, jimiž se mohou bránit proti chorobotvorným a škodlivým vlivům zvnějšku. Vápník ve vápně je procesními kroky preparace vyzdvižen ze svých evolučně fixovaných stavů; z příjemce se stává dárcem, léčitelem v životě rostlin.<br /> <br /> Souhrnně lze říci: Jako u všech preparátů nepůsobí jednotlivé kompoziční kroky aditivně, nýbrž multiplikativně. Vznikají látky, které nejsou variacemi vlastností přirozenoprávně fixovanými a pocházejícími z minulosti, nýbrž vlastnostmi, jež v životních souvislostech umožňují vývoj. V případě preparátu z dubové kůry je to nově nabytá vlastnost posilovat gefüge bytostných článků rostliny, a tím profylakticky působit proti rostlinným chorobám.<br /> <br /> Přírodní substance a síly, které v nové kompozici vytvářejí hnojivou substanci s takovou vlastností, jsou tyto: {{SE|405}}<br /> <br /> 4. Borka dubu: Dub uskutečňuje proces kvetení jako gesto otevírající se ke kosmu – svou bytostnou povahou «zemitější», což se pak substanciálně projevuje v borce v Ca-oxalátu.<br /> <br /> 5. Lebka domácího zvířete: Je metamorfována vedením člověka. U divokého zvířete utváří duch skupinové duše, u domácího zvířete k němu přistupuje duch člověka.<br /> <br /> 6. Dutina lebeční, v níž sídlí mozek a která je obklopena mozkomíšním mokem, je prostor vyzdvižený z přímého kontaktu s pozemským – mikrokosmický odraz makrokosmu.<br /> <br /> 7. V zimě je Země duchovně bdělá, odevzdána sama sobě.<br /> <br /> V těchto čtyřech kvalitách se vyjadřuje dostředivá, k Zemi orientovaná tendence působení. Přirozeně se vyskytují odděleně. Jsou-li uvedeny do vzájemného vztahu – jak prostorově, tak časově – na základě rostlinného bahna a atmosférické vody přitékající v zimním pololetí, je proces vápníku obdařen novou vlastností terapeuticky vyrovnávat jednostrannosti v pozemském.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Löwenzahnpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kompozice preparátu z pampelišky ===<br /> <br /> Při hledání rostliny, která je svými vlastními životními procesy schopna nechávat v sobě vznikat «správnou wechselwirkung [vzájemné působení] mezi kieselsäure [kyselinou křemičitou] a kaliem, nikoli kalziem», nalézá duchovní bádání löwenzahn [pampeliška lékařská] (Taraxacum officinale).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999, Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 137.&lt;/ref&gt; «Nevinný, žlutý löwenzahn [pampeliška], tam kde roste v nějakém kraji, je mimořádným dobrodiním. Je totiž prostředníkem mezi kieselsäure [kyselinou křemičitou] jemně homöopatisch [homeopaticky] rozptýlenou v kosmu a tím, co je jako kieselsäure [kyselina křemičitá] vlastně potřeba po celém kraji. Je skutečně jakousi Himmelsbote [nebeský posel].»&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Löwenzahn [Pampeliška lékařská] je evolutivně uzpůsobena k tomu, aby «správným způsobem kieselsäure [kyselinu křemičitou]» «z celého kosmického okolí» přitahovala. «Neboť kieselsäure [kyselinu křemičitou] musíme mít v rostlině. A právě vzhledem k příjmu kieselsäure [kyseliny křemičité] ztrácí země v průběhu času svou moc. Ztrácí ji pomalu, proto si toho nevšimneme.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 135.&lt;/ref&gt; Tato kieselsäure [kyselina křemičitá] «má naprosto největší bedeutung [význam] pro{{SE|406}}<br /> <br /> růst rostlin».&lt;ref&gt;Ebd., S. 136.&lt;/ref&gt; V ní obsažený «silizium [křemík] se zase přeměňuje v organismu v látku mimořádné důležitosti, která není v současné době vůbec řazena mezi chemické prvky».&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Zde duchovní badatel opět poukazuje na záhadu, k jejímuž řešení smyslové pozorování dodává jednotlivá fenomény poukazující na vyšší souvislost, na «das geistige Band [duchovní pouto]» ([[Goethe]]), jež se jako takové ale otevírá teprve myslícímu duchovnímu zkoumání.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Erscheinungsbild_des_Löwenzahns&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zjevný obraz pampelišky ====<br /> <br /> Löwenzahn [Pampeliška lékařská] odhaluje ve všech svých článcích hojnost jevů, které udivují a poukazují na jedinečný charakter, jenž ji vyzdvihuje i z osobitosti čeledi ''Kompositen'' [složnokvětých] (korbblütler [hvězdnicovitých]). Je to jarní květenka – několik žlutých barevných teček se pak znovu objevuje ke konci časného podzimu. – V návaznosti na jemný bílo-fialový závoj Wiesenschaumkraut [řeřišnice luční] (''Cardamine pratensis'') pokrývají se v dubnu louky, pastviny, meze zlatožlutou přikrývkou rozkvétajícího löwenzahnu [pampelišky lékařské]. Děje se to právě v tom okamžiku, kdy země ze svého zimního stažení vydechuje opět do okruhu své duševně-duchovní bytí. Moře löwenzahnblüten [pampeliškových květů] se jeví jako obraz tohoto znovuspojení země a kosmu. Tak rychle jak se koncem března objevil, tak rychle mizí koncem dubna z dohledu ve prospěch nyní rychle narůstající okolní trávy a bylin. Po celý rok následující po kvetení soustřeďuje a zachovává síly z kosmu a země, jež pak, pod paprsky stoupajícího jarního slunce příštího roku, náhle přes noc, vlna za vlnou, vyráží stonky květů do výše. Ty nesou vzhůru poupata, která se otvírají na širokém, daleko rozkládajícím se blütenböden [lůžku květním] a obracejí košík plný paprskových kvítků ke slunci.<br /> <br /> Růstová podoba pampelišky je v kořenu, stonku, listu a květu výrazně trojčlenná (Obrázek 32, s. 423). To poukazuje na silné působení astrálních sil, které pomáhají ätherické organizaci tohoto „posla nebes&quot; k jeho pozoruhodným formativním funkcím. Každý jeho článek se projevuje jako polarita stauování (klidu) a pohybu. Jsou to astrální síly, které tento protiklad vtiskují éterické organizaci pampelišky. To platí samozřejmě v mnohonásobně obměněné, méně {{SE|407}}<br /> <br /> výrazné podobě pro všechny kvetoucí rostliny. Astralleib rostliny, který ji ze světa nadsmyslového zvenčí obklopuje svým světlem, utváří v jakémsi vnitřním působení neustále se pohybující éterické síly ve formativní síly. Podle obrazu bytosti rostliny tyto síly brzní resp. staví do klidu životní procesy, nebo je aktivují k mohutnému růstu. U obilí například roste stéblo od jednoho zastavení růstu, od uzlu, k dalšímu. Z této zóny zastavení se pak prostřednictvím pohybového impulsu rozvíjí další článek stébla (*internodium*) a příslušný list, který obklopuje stéblo až k dalšímu uzlu jako listová pochva. Tomuto vnitřnímu působení, jež rychle odumírá do formy, stojí polárně naproti astrální vnější působení. To se projevuje v živlu vzduchu, který je teplem udržován v pohybu. Hlavní složkou vzduchu je minerálně mrtvý dusík (79 %), fyzický nositel astrálního kráftewirken. Lze říci, že s každým závanem vzduchu, který si pohrává s listy, každým nárůvanem, který jimi přehoupává, rozhoupává větve a větve nebo nechá žitné pole plynout v „kolébavých stříbrných vlnách&quot;&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: *Faust II*, Vers 4656.&lt;/ref&gt;, je účinný pohybový impuls – výraz astrálního vnějšího působení.<br /> <br /> Zcela jinak se chová pampeliška lékařská jako víceletá bylinná rostlina (životnost ca. osm let). Je skrze naskrz ovládána životem utvářejícím astrálním vnitřním působením, srovnatelná s kopřivou, avšak polárně k ní. Zatímco kopřiva, prosazující se sama a prezentující se navenek bojovně, dává svému mocnému vnitřnímu působení sama ochranný obal, ukazuje zjevný obraz pampelišky, jak dokonale je odevzdána jak zemi, tak kosmu. Přestože astrální organizace pampelišky si éterické síly mocně bere do své služby, je její zjevný obraz vzorem odevzdané vůle, nikoli vlastní vůle: „nevinná, žlutá pampeliška&quot;, jak ji duchovní badatel oslovuje.&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Vnější působení ve výše zmíněném smyslu se k ní téměř nedostane.<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ==== Die Wurzel ====<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Polarita zadržené a pohybující se životní síly mohutně poznamenává již kořen. To se projevuje na jedné straně v silné hloubkové výhonné síle kůlového kořene, který se v oblasti humusního svrchního půdního horizontu jedenkrát až vícekrát {{SE|408}}<br /> <br /> verzweigt. Kořenové provazce pronikají hluboko do minerálního podorničí a teprve tam se rozkládají do jemného kořenového vlášení. I kusy horní části kůlového kořene se dokážou na obou místech řezu znovu vyvinout v plně vytvořenou rostlinu.&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: ''Auf der Spurensuche der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen'', Dornach 2005, S. 97.&lt;/ref&gt; Na druhé straně se horní části rozvětvené primární kořene v orničním horizontu rübenartig ztlušťují v ''rhizomový kořen''. Je vyplněn volnou buněčnou hmotou, která je prostoupena navzájem propojenými trubičkami. Tyto kanálky vedou bílou, sliznatou mléčnou šťávu, jež je pod tlakem. Zde se uplatňuje vzduté působení, sledovatelné až do stvolu květu. Přeřízneme-li kořen, listovou žilku nebo stvol květu, mléčná šťáva okamžitě vytéká; celá rostlina pampeliška je trvale pod zvýšeným saftovým tlakem (*turgor*). Lze také říci: éterický tělo této rostliny je trvale pod „bildovým tlakem&quot; astrálního.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Spross_und_Blatt&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Výhonek a list ====<br /> <br /> Ve srovnání s „pólem soli&quot; kůlového kořene se merkuriální střed výhonku a listu pampelišky přechodem v horním rhizomu kořene vzdouvá do výrazné listové růžice (vyobrazení 32, str. 423). Stonek vězí v kořenovém krčku a zůstává po celý život vzdutý, zatímco životní bildekräfte s mocí střílí do spirálovitě seřazených, těsně nakupených listů. Listy těsně přiléhají k zemi, v zimě zcela; na jaře se zdvihají. Mladé listy rostoucí ze srdce listové růžice se stavějí vzpřímeně, aby při stárnutí pozvolna klesaly do roviny růžice a přibližovaly se zemi. Zatímco se tak od jara do podzimu tvoří nové listy – asi sto –, ty nejstarší na spodní straně růžice odumírají.<br /> <br /> Mocná výhonná síla listů vychází z plasticky vystupující centrální žilky, jež rovněž vede mléčnou šťávu. Na ni navazuje čepel, jež se od shora dolů zužující doprovází dlouhý řapík. V posloupnosti listů je tato čepel od děložních listů počínaje v horní části protáhle oblá. Brzy však tato silně do čepele stremhlavě se ženoucí výhonná síla naráží na zvenčí protikladně působící zadržovací neboli tvarovou sílu. V mocných ostrých zubech (lví zuby) vyráží ven a utrpí jakoby jako protipůsobení hluboké záseky dovnitř. Tak vzniká obraz silné, zčásti oboustranně disharmonické, bizarní {{SE|409}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 30, S. 409.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 30: Stadien des Aufblühens, Welkens und der Bildung der Schirmchensphäre in der Samenreife (aus: Bockemühl, Järvinen, 2005, S. 96).&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Okrajová gestalt protáhlých listů. Jen ve špičce listu dochází v přilbicovité rovnostranné trojúhelníkové gestalt k harmonickému vyrovnání výhonné a tvarové síly.<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ==== Die Blüte ====<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Polarita vzdutí a pohybu činí již nahoře saftovým vzdutím ztluštělý kůlový kořen jakoby svébytně se proživajícím článkem pampelišky. Neméně svébytná, ba ve stupňování, se rozvíjí listová růžice. A pak, jako od ní odtržen, vstupuje květ — přechodem bez přechodu, v dokonalém ovládnutí této polarity, jakoby pozdvižen nad pozemské — v Erscheinung.<br /> <br /> V paždí listů v srdci růžice se k podzimu nacházejí poupata. Přezimují „pod zemí&quot;, neboť je na podzim stahující se kořenový krček vtahuje do země. Je to poslední pohybový impuls před zimním klidem. Na jaře pak, v dubnových nocích, přece jen vyvine pampeliška jakýsi vertikálně vystřelující stonek. Se silami nasbíranými a nastavenými přes pozdní jaro předchozího roku, přes léto, podzim a zimu, vystřelují poupata na vrcholu rovněž mléčnou šťávou vedoucího, dutého, vzduchem naplněného stonkového tubusu do výše. Poupě je zelené kulaté hlavičkové tělísko, ovinuté několika vrstvami šupinovitých listenů. Pod teplými slunečními paprsky nastupujícího dne se vrstva za vrstvou otevírají a skládají dolů. Jen málé z nich dál obalují jazykové květy, jež se nyní rozvíjejí z lůžka květního (obrázek 30). {{SE|410}}<br /> <br /> Jak se poslední korbové lístky skládají dolů, rozevírají se, těsně vedle sebe, na rozepjatém lůžku květním v zářivé zlatožluté barvě 100 až 200 jednotlivých květů — druhá růžice na vyšším stupni, obrácená k nebi. Rozkvétají od okraje postupně směrem ke středu košíčku. Ten se pohybuje za slunečním chodem. Pozdě odpoledne se část korbových lístků opět vztyčuje, zároveň se lůžko květní snižuje, takže všechny paprskové květy stojí v jednom svazku vztyčeny a jsou korbovými lístky znovu ovinuty jako v poupěti. Za pěkného počasí se může rytmické otevírání a zavírání opakovat několik dní; za deštivé šedi zůstávají květní košíčky zavřeny. Po odkvětu se naposledy část korbových lístků zdvihne. Drží po celou následující tvorbu semen plnost květů pevně sevřenu. Mezitím roste trubicovitý stonek stále dál do výšky, předbíhaje dorůstající trávy a byliny. V tomto posledním ovinutí se na lůžku květním odehrává vzhledem k tvorbě semen umstülpung tímto způsobem: semeno trčí hlavičkou v lůžku květním, zatímco jeho protipól, na němž sedí jemnovláknité kališní lístky, čouhá nahoru k nebi. V době zrání semene se znovu probouzí pohybový impuls: z kališního pólu semene vyrůstá tenký stopečka, která na své špičce nese vláknité kališní lístky — chmýr. Při dorůstání odtlačují nahoru zvadlé korunní lístky z ovinutí korbových lístků ven. Po této delší přípravě se pak korbové lístky naposledy skládají dolů, lůžko květní se klene a zaobluje do koule, na níž se na dlouhých stopkách objevuje filigránová «Pusteblume» ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#409|Obrázek 30]], str. 409). Ve svých mnohých jednotlivých schirmchen je vždy zcela utvořena, neboť všechny semenné plůdky se vyvinuly v lůžku květním. Dozrálá semena se uvolňují z lůžka květního a plují jednotlivě s nejbližším nárůstem větru pryč.<br /> <br /> Vícenásobné otevírání a zavírání lístky lemovaného košíčku, pohyb lůžka květního a vyzařování kolonky květů do okolí jsou výmluvná gesta, která obrazně poukazují na blízkost působení duševního čili astrálního těla této zvláště vysoce vyvinuté kompositní rostliny. Ale ani tím není konec; znovu vyzařuje v době tvorby semen, přetváří vlásenkovité děložní lísty na stříbřitě se lesknoucí schirmchen, které se řadí jako hvězdy do obrazu kulové gestalt kosmu. Děložní lísty, jež se obvykle rozvíjejí v zemitě-vodním, obrátí se naruby a obracejí do vzduchu, {{SE|411}}<br /> <br /> teplo a světlo do kosmu. V dalším stupňování předchozího vzniká na okamžiky, v průsvitném ovinutí schirmchen, vzduch a světlem naplněný vnitřní prostor. Lze se ptát, zda tento jemně obkreslený vnitřní prostor není věrným fyzicko-smyslovým obrazem schopnosti pampelišky přitahovat kyselinu křemičitou z kosmu — tedy zda tato rostlina není skutečně «jakýmsi poslem nebes».<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Milchsaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Mléčná šťáva ====<br /> <br /> Vedle pampelišky vedou i jiné druhy složnokvětých, jako čekanka obecná (''Cichorium intybus''), locika kompasová (''Lactuca serriola''), mléč rolní (''Sonchus arvensis'') a pryšcovité rostliny (''Euphorbiaceae''), ve svých pletivech mléčnou šťávu. Tato šťáva je bílá mléčná emulze, která — v případě pampelišky, a právě tím je tato rostlina jedinečná — prochází v trubicovitých kanálcích jednotně celou rostlinou. Z řepovitě zesílené kořenové části táhnou se přes do kořenového krčku zatlačený stonek středními žilkami listů a konečně přes vzduchem naplněný stvol květu až nahoru k lůžku květnímu. Mléčná šťáva spojuje vzájemně tak odděleně působící články pampelišky v jeden celek. Stojíme před záhadou! Musí se mléčné šťávě nepřipisovat právě tak dobře salická jako sulfurická povaha — a oč víc ještě merkuriální? Nespojuje v sobě snad všechny tři kvality? Existuje zde vůbec základní princip kvetoucí rostliny — povznášení minerálního a jeho éterizace v procesu kvetení?<br /> <br /> Mléčná šťáva je sekret z okrajových buněk vzájemně propojených mléčných kanálků, které srůstají dohromady. Je to látková masa komponovaná éterickou organizací této rostliny, jež v určitých poměrech látkových množství obsahuje vše, co se pak rozvíjí do vysoce specifizovaných forem kůlového kořene, listové růžice a korbovitého květu. Rozbor odhaluje takovou mnohotvárnost rozpuštěných i suspendovaných látek, že se oprávněně jeví říci: Zde leží prvotní stav života v podobě z evoluční rané doby vývoje Země, v níž se říše minerálního, rostlinného a živočišného bytí ještě od sebe neoddělily — látková kompozice všemohoucího života. Jednotlivé skupiny látek podléhají, podle stanoviště, silným sezónním výkyvům, např. ''inulin'', polysacharid sestavený z ovocného cukru, který je s jarním růstem téměř spotřebován a ke konci podzimu se hromadí až na vysoké {{SE|412}}<br /> <br /> Gehalten dále obohacuje. Jarní kořen vykazuje největší obsah hořčin, srpnový kořen nejvíce *inulinu*, zářijový kořen nejvíce *taraxinu*, říjnový kořen nejvíce *lävulinu*.&lt;ref&gt;Werner Christian Simonis: ''Heilpflanzen und Mysterienpflanzen'', Wiesbaden 1991, S. 280.&lt;/ref&gt; Mléčná šťáva se skládá z vodě podobné základní substance — z *Taraxacum*-liquoru —, v němž jsou rozpuštěny mnohé minerální substance, jako mimo jiné draslík a křemík, jakož i organické sloučeniny jako bílkoviny, třísloviny, alkaloidy, vitaminy.&lt;ref&gt;Ebd., S. 282.&lt;/ref&gt; Látky suspendované v tomto roztoku v jemných kapičkách jsou pryskyřice a především kaučuk s koloidním bílkovinovým ochranným obalem. V popelu celé rostliny se nachází 7 % kyseliny křemičité, 40 % oxidu draselného, 8 % oxidu hořečnatého, 28,6 % oxidu sodného, jakož i stopy zinku, mědi, manganu a síry.&lt;ref&gt;Erdmuth-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, 512 S.&lt;/ref&gt; Číselné hodnoty analyticky prokazatelných látek poskytují — nad rámec jejich pouhé přítomnosti — jen malé opěrné body, které by dovolovaly rozeznat souvislost s tvořícím bytím. Více informací získáme, obrátíme-li pozornost na určité látkové kompozice, například na účinné látky a jejich léčivé působení. Ale ani ty nevypovídají nic o celku pampelišky, který tyto účinky vytváří. Dokud byl tento celek přijímán jako daná přírodní skutečnost, platila pampeliška za oficinální léčivou rostlinu. Nyní, kdy jsou účinné látky, jež jsou považovány za léčivé, izolovány a syntetizovány nebo mohou být nahrazeny jinými syntetickými látkami, pampeliška svůj čestný status léčivé rostliny ztratila. Tento status znovu získá — a tak i všechny ostatní léčivé rostliny —, teprve tehdy, až se budeme snažit rozpoznat vztahové předivo látek navzájem jako silové uspořádání, jehož architektem je — pod vedením zvenčí působících astrálních sil — éterické či životní tělo příslušné léčivé rostliny. Jednotlivé organické látkové sloučeniny sice obdržely svůj otisk od celku éterické organizace, ale tento celek plnohodnotně nezastupují.<br /> <br /> K tomu by bylo zapotřebí poznat skladatele, který si ve zjeveném obrazu pampelišky v tomto určitém uspořádání látek vytvořil autoportrét. Tohoto skladatele jako velkého umělce lze nalézt jen prostřednictvím poznání ducha. Teprve duchovní bádání otevírá „duchovní pouto&quot;,&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Faust I,'' Vers 1939.&lt;/ref&gt; které sinnstiftend spojuje empiricky nalezené jednotlivé skutečnosti. Taková duchovědná sinnstiftung ukazuje, že v pampelišce — na rozdíl od řebříčku, heřmánku a kopřivy — {{SE|413}}<br /> <br /> existuje nikoli vztah síry k zemsky vázaným látkám — draslíku, vápníku a železu —, nýbrž vztah křemene k draslíku. V živém přísluší draslíku úkol spojovat éterické tělo s fyzickým tělem; na opačném pólu stojí křemen. Na rozdíl od síry vytváří křemen jakýsi smyslový vztah mezi těmito dvěma bytostnými články a kosmicko-astrálními silami, které působí dovnitř ze Stoffwechselpol — z „Zemědělské individuality&quot;. Tato zvláštní vzájemná hra draslíku zdola a kyseliny křemičité shora se odehrává, jak lze předpokládat, v mléčné šťávě prostupující celou rostlinou. Nemůžeme v ní — v kontextu s pampeliškou, jež se utváří do vnějšího, trojčlenného zjevného obrazu — spatřovat „prostředníka [srov. poznámku autora] mezi v kosmu jemně homeopaticky rozptýlenou kyselinou křemičitou a tím, co je jako kyselina křemičitá skutečně zapotřebí po celém okolí&quot;?&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni, Dornach 1999, S. 137.&lt;/ref&gt; Zde se klade táž otázka jako u vzdušného dusíku: kyselina křemičitá přece stojí v půdě v pevné, koloidní i rozpuštěné formě dostatečně k dispozici — proč tedy přivádět kyselinu křemičitou z kosmu tak složitým způsobem, a navíc v tak nepatrných množstvích? Zřejmě se jedná o dva vzájemně polární stavy působení kyseliny křemičité, respektive v ní účinkujícího křemíku. Jedním stavem bytí kyseliny křemičité jsou křemen a silikáty. Jsou výsledkem vznikání a zanikání minulých zemských stavů. Jako horniny a jako jejich zvětrávací rozestup tvoří minerální základní kostru půd. K této zemsky vázané kyselině křemičité stojí kořen rostliny ve vztahu. Druhý stav působení kyseliny křemičité uplatňuje se v Stoffwechselpol nad zemí — jako „v kosmu jemně homeopaticky rozptýlená kyselina křemičitá&quot;.&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Pomyslí se ihned na meteorický prach, jenž se dostává do přitažlivé sféry Země. Ten však sám od sebe na Zemi prosévá. Toto minerální zemnění jistě nemůže být tím, co je míněno. Výrok Rudolfa Steinera zní, že „správná vzájemná hra draslíku a kyseliny křemičité v rostlině musí být přítomna, aby přitahovala kosmické&quot;.&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Je to aktivní proces, jenž vychází z rostliny a jejž je zapotřebí za pomoci náležitě připraveného hnojiva oživit. {{SE|414}}<br /> <br /> Co je zde mimo jiné označeno jako „kosmická kyselina křemičitá&quot;, označuje nehmotný, étericky-astrální stav. „Mohli bychom postupně, když budeme bezmyšlenkovitě dál hnojit, Zemi znemožnit, aby nasávala to, co jako kyselina křemičitá, olovo, rtuť je účinné&quot;, „co […] přichází z kosmické periferie a musí být přijato do rostlinného růstu&quot;.&lt;ref&gt;Ebd., S. 123–24.&lt;/ref&gt; Země ztrácí schopnost přijímat tyto kosmické substance. Aby bylo tomuto ztrácení čeleno, je zapotřebí opět zvláštní příprava hnojiva: preparát z pampelišky. Ten zprostředkovává půdě a rostlině schopnost, jež je pampelišce vlastní zvláštním způsobem — uvést draslík a kyselinu křemičitou v životních procesech rostlin do takového vzájemného vztahu, aby nabyly schopnosti přitahovat „kosmickou kyselinu křemičitou&quot;. V pampelišce vzniká tento vzájemný vztah teprve tím, že oba pozemské látky přijaté kořenem — draslík a kyselinu křemičitou — povznáší z anorganicko-fyzického do éterického stavu. Mléčná šťáva je ve své všemohoucnosti sice blíže svému praobrazí, přesto je v této podobě zjevení jeho odrazem právě tak jako jeho rytmus ve vzdutí a pohybu a jeho stupňování od kořene přes listovou růžici, vrcholící v květních úborech. Pampeliška je „jakýsi posel nebes&quot;; její zjevný obraz o tom vypovídá.<br /> <br /> Kyselina křemičitá takto vyzářená z kosmu a přijatá životními procesy rostliny vstupuje do vztahu s kyselinou křemičitou přijatou ze země, jež stojí ve vzájemném vztahu k draslíku. Teprve v této syntéze nalezne člověk pravděpodobně přístup k pochopení tohoto záhadného stavu věci popsaného duchovním badatelem. Kyselina křemičitá obsahuje křemík. „Křemík je zase v organismu přeměněn v látku mimořádné důležitosti, která v současnosti [tedy v roce 1924; poznámka autora] mezi chemickými prvky vůbec není uváděna.&quot;&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Je to tato přeměněná látka, skrze niž se zmíněné substanciality kosmu stávají novým způsobem přístupnými rostlinnému růstu?<br /> <br /> Pampeliška v sobě spojuje — jako evolučně nejranější forma existence života — mléčnou šťávu s kosmicko-pozemskou tvořivou silou dokonanou v přítomném. O tom vypovídá její zjevný obraz. Je to tato syntéza, jež pampelišce, především v jejím vynikajícím procesu kvetení, propůjčuje jedinečnou vlastnost, aby pozemsky vyzařující {{SE|415}}<br /> <br /> a kosmicky vstřikující křemičitou kyselinu v jedno spojit a přitom v Živém „v křemičité kyselině obsažený křemík&quot; proměnit v „novou látku&quot;? Kladnou odpověď naznačuje postup další preparace pampelišky i účinnost hotového preparátu.<br /> <br /> Na počátku preparace stojí otázka: Lze silový potenciál pampelišky zachytit, soustředit, koncentrát uchovat a nasadit jej v podobě hnojiva tak, aby se sdílel půdě a rostoucím rostlinám? Ve vadnutí pampelišky tento potenciál hasne. Poslední životní záchvěv je přeměna děložních listů v stopkatý chmýr, nesoucí pod svým deštníčkem semeno. Dříve než dojde k tomuto mistrnému závěru, musí být životní proces pampelišky, jenž ve květních úborech dosahuje svého vrcholu, udržován dále v proudu. To zase může zajistit jen obalový orgán, který pochází z přírodní říše o stupeň vyšší — z říše živočišné. Zvíře staví své životní procesy do služby svého duševního nitra a udržuje je tím v proudu. Podle duchovní vědy Rudolfa Steinera tuto úlohu plní, pokud jde o květní úbory pampelišky, pobřišnice, přesněji okruží skotu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Bauchfell_bzw._Gekröse_des_Rindes&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Pobřišnice resp. okruží skotu ====<br /> <br /> Slouží jako obalový orgán z říše živočišné při preparaci květních úborů pampelišky. Pobřišnice (''Serosa'', ''Peritoneum'') obaluje břišní dutinu se všemi orgány v ní uloženými, stejně tak dutinu pánevní. V břišní a pánevní dutině tvoří hraniční membránu metabolického pólu ve vlastním smyslu. Také hrudní dutina, centrum rytmického systému se srdcem a plícemi, je vystlána ''Peritoneem'' — pohrudnicí. Tato je však od pobřišnice přísně oddělena bránicí (''Diaphragma''). ''Peritoneum'' je kožní orgán obrácený do vnitřního světa těla, vyvráceného naruby. Jeho povrch přivrácený k nitru tvoří ploché buňky uložené v bazální membráně. Ta nasedá na pojivové a svalové tkáně stěn orgánových obalů, resp. tělních dutin. Odloupneme-li ji, držíme v rukou průsvitnou, lesklou, membránovitou kůži. Ta je prostoupena jemnou sítí nervových vláken, jež se centrují v jednotlivých gangliích a nakonec se sbíhají ve velkém gangliovém centru solárního plexu (''Plexus solare''), které leží u skotu pod páteří na hranici {{SE|416}}<br /> <br /> páteře hrudní a bederní. Tato nervová pletiva náleží vegetativnímu nervovému systému, jenž se člení na *Sympathicus* a k němu polárně se vztahující *Parasympathicus*. Jejich regulační působení se odehrává hluboko v podvědomí.<br /> <br /> Pouhé anatomicko-funkcionální pozorování pobřišnice osvětluje jen málo z jejího hlubšího dosahu. Konstatujeme silnou inervaci, vlhkostní film umožňující klouzavost orgánů břišní a pánevní dutiny — zvláště závitů tenkého střeva — a pozoruhodně vysokou schopnost resorbce tělesných tekutin; v součinnosti s lymfou a lymfatickými uzlinami zajišťuje detoxikaci — ve smyslu jakéhosi trávení — tělu cizích látek. Tento způsob pozorování, omezující se na vnější fakta, se ihned rozšiřuje, jakmile se ptáme po dosahu silné inervace. Odpověď dává pobřišnice sama. Je to smyslový orgán, jenž se obrací na to, co se v jednotlivých orgánech tohoto vnitřního prostoru vykonává ve vysoce specifických činnostech, a jenž přitom souhrn těchto činností uchopuje v bezvědomí jako celek — a z tohoto celku koordinuje a navzájem slaďuje orgánové aktivity.<br /> <br /> Tak jako vnější kůže a do ní vložené čtyři střední smysly — tepelný, zrakový, chuťový a čichový&lt;ref&gt;Willi Aeppli: *Sinnesorganismus, Sinnesverlust, Sinnespflege*; Stuttgart 1967; sowie<br /> : Dietrich Rapp, Hans-Christian Zehnter: *Die zwölf Sinne in der seelischen Beobachtung – Eine Exkursion*, Münchenstein 2019, 253 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: *Anthroposophie ein Fragment*, GA 45, Dornach 2002.&lt;/ref&gt; — zprostředkovávají bdělému vědomí smyslový obraz skutečnosti bytí, tak vnitřní kůže pobřišnice zprostředkovává zjevení samotné té bytostné skutečnosti; a to posledně jmenované zejména v souvislosti se životním smyslem. Ten temně oznamuje tělesné stavy. Patří vedle smyslu pro rovnováhu, vlastní pohyb a hmat k nižším, volním smyslům.&lt;ref&gt;Willi Aeppli: Ebd.; sowie: Dietrich Rapp, Hans-Christian Zehnter: Ebd.&lt;/ref&gt; Svou blízkostí k vůli spočívá jejich činnost v nejhlubším podvědomí — podvědomí hlubokého spánku; stojí v bezprostředním vztahu ke geistwirklichkeit bytí. Smyslový orgán pobřišnice tedy nevnímá předmětné protistojné, nýbrž ponořuje se do bytostných zjevení, jež se vyjadřují v činnosti orgánů tělních dutin. Tak je činnost močového měchýře jakožto orgánu koncentrace a vylučování jiná než činnost tenkého střeva jakožto orgánu vstřebávání trávicích šťáv. A opět jiné jsou činnosti jater, slinivky, sleziny atd. Pobřišnice je {{SE|417}}<br /> <br /> na jedné straně vetkáno do bytostného bytí a činnosti (účinnosti, funkce) každého jednotlivého orgánu břišní dutiny, na straně druhé zprostředkovává zároveň souhrn těchto činností hlavnímu gangliovému centru sluneční pleteně. Proto lze pobřišnici spolu s menšími gangliovými uzly a velkým gangliovým centrem nazvat vnitřním nebem. Také jiná, zjevně intuitivně zvolená ganglionová označení břišní dutiny, jako „hvězdicovité ganglium&quot; (''Ganglion stellatum'') a ''Ganglion coeliacum'' (''Coelum'' = nebe), poukazují na příbuznost s makrokosmem. „Tělesná dutina je nebe, kosmická enkláva.&lt;ref&gt;Lothar Vogel: ''Der dreigliedrige Mensch'', Dornach 1979, S. 105.&lt;/ref&gt; Zde v říši zvířat a zejména u přežvýkavců a mezi nimi především u skotu nachází tento nebeský vztah nejvyšší rozvinutí. Při přežvýkování nevnímá kráva obrazy smyslově dané vnější skutečnosti, nýbrž v podobě silotvorných obrazů zjevení té bytostné skutečnosti, která jí leží v základu.<br /> <br /> S ohledem na vztah pobřišnice k rozmanitým autonomním činnostem orgánů břišní dutiny, jež každý jednotlivě obaluje, vyvstává otázka, která část pobřišnice přichází v úvahu pro preparaci. Ve svém kurzu pro zemědělce jmenuje Rudolf Steiner kravské okruží: „Žlutá hlavičková pampelišková kvítka se sesbírají, nechají trochu povadnout, slisují a všijí do kravského okruží.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 137.&lt;/ref&gt; Na otázku, co je třeba rozumět pod kravským okružím, následuje odpověď: „Mínila se tím pobřišnice. Dle mého vědomí se okružím rozumí pobřišnice.&quot;&lt;ref&gt;Ebd., Fragenbeantwortung vom 14. Juni 1924, S. 175.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tato vyjádření vedla v praxi dodnes k pochybnosti: Záleží prvotně na pobřišnici jako takové, nebo specificky na okruží, jež tvoří část pobřišnice? Je-li tomu tak v prvním případě, nabízí se pro preparaci daleko spíše a jednodušeji velká předstěra (''Omentum majus''), méně pak malá předstěra (''Omentum minus''), jež ve dvoulisté ploténce spojuje játra a žaludek. Velká předstěra, rovněž dvoulistá ploténka pobřišnice, leží jako zástěra mezi břišní stěnou žaludku a kličkami střev. Splývá od žaludku dolů až k dolní ploše břišní dutiny, tvoří tam velkou kličku, obrací se zpět opět nahoru a kryje střeva jako hřejivý ochranný štít.&lt;ref&gt;Ulrike Remer-Bielitz: ''Dokumentation zum Rindgekröse''; Forschungsring, Materialien Nr. 8, Darmstadt 2001.&lt;/ref&gt; Jinak je tomu s okružím (''Mesenterium''). {{SE|418}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 31, S. 419.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 31: Querschnitt durch die Bauchhöhle des Rindes. Die Bauchfell-Serosadoppellamelle in Beziehung zur Dünndarmverdauung.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Upevněno na stěně břišní dutiny, bezprostředně pod páteří, nese celý střevní svazek. Z obou stran břišní dutiny se jednovrstvé peritoneum břišní dutiny skládá do serozní dvojploténky, okruží, a to tak, že jeho smyslově aktivní strany míří navenek do břišní dutiny (obrázek 31). Serozní dvojlamely se v oblasti tenkého střeva (''Jejunum'') dělí a obalují jej jako jednotlivá lamela. Okruží tak tvoří vějíř záhybů, jenž sleduje těsně k sobě přiléhající kličky tenkého střeva dobrým dílem břišní dutiny. Mezi oběma serozními listy okruží leží nervové provazce (větví se do obou listů a jsou v souvislosti s trávicím děním v tenkém střevě), dále tepenné a žilní krevní dráhy (udržují intenzivní životní procesy ve střevě), mízní cévy (přijímají přes střevní sliznici [''Mucosa''] trávicí šťávy [''Chylus'']), mízní uzliny (působí detoxikačně) a konečně pojivová tkáň a tukové vrstvy. Tím se stavba okruží jako části pobřišnice ustavuje tak, že je zároveň orgánem smyslovým i orgánem činnosti. Zprostředkovává trávicí činnost (vnější svět) celkovému organismu (vnitřní svět) a naopak.<br /> <br /> Zaměří-li se pozornost na tento vztah k činnosti, vyjasňuje se rozdíl mezi okružím a předstěrami (''Omentum majus'' a ''minus''). Pojem „pobřišnice&quot;, který Rudolf Steiner v odpovědích na otázky kurzu zmiňuje v souvislosti s okružím, míní něco obecného, {{SE|419}}<br /> <br /> jakoby ideu obsáhlého, do smyslové tmy metabolismu ponořujícího se, vědomí odňatého smyslového orgánu. Pojem „okruží&quot;, jenž nachází zmínku v pátém přednášce Zemědělského kurzu, míní něco specifického, funkční pole, na němž se obecné uplatňuje ve vysoce specifické činnosti, totiž v takové, jaká se v takto dokonalé podobě nachází jedině v trávicím traktu. Jeho jedinečnost plyne z důvěrné souvislosti s „vlohou Já&quot; probíranou v kapitole „Skot&quot; (s. 146 nn.). Tato vloha je v kravě předznačena v dlouhé cestě intenzivní trávicí činnosti, vrcholící přežvykováním. Výsledek tohoto trávicího otvírání látky vnímá seróza pobřišnice okruží. Vyzařuje jako astrální síla do nitra těla i do krevní dráhy a ta ji nese až k nervově-smyslovému pólu hlavy a do nasazených rohů, kde se vrátí zpět. Tím se na vyšší rovině znovu spouští vědomostní impuls, jehož výsledek zpětně ozařuje tělní dutinu a prostřednictvím obou serozních listů okruží se sděluje obsahu střeva. Ten je nyní prosycen silami, které z aktuální životní činnosti krávy nalezly cestu k její nadsmyslové bytostné skutečnosti. S vyloučením vstupuje toto silové potenciál, „vloha Já&quot;, do vnějšího světa. Propůjčuje kravskému hnoji jeho jedinečnou a trvalou hnojivou sílu. Toto dění, vycházející z vyššího bytí krávy, smí platit za další doklad toho, že pobřišnice představuje cosi „obecného&quot;, kdežto dvojlamelová okruží-pobřišnice cosi specifického. Tato druhá splňuje v „niterném nebi&quot;, v tomto vpáčeném kosmu, ústřední úkol: zprostředkovávat trávicí dění přežvýkavce organismu a od tohoto organismu zpět trávicímu systému, jenž se pak stává hnojivem.<br /> <br /> Toto dění, zahrnující celé bytí krávy, neplní ani velká ani malá předstěra. Obě mají specifické funkce mimo trávicí dění a s ním spojené kroky přeměny ve vyšší silové působení. Obě sice vykazují podobnou anatomickou stavbu s dvojlamelovou sérózou a mezi nimi ležícími nervovými, krevními a mízními drahami, mízními uzlinami a pojivovou tkání — přičemž tato pojivová tkáň je výrazně redukována. Příznačná pro velkou předstěru je sítkovitá distribuce uloženého tukového pletiva. Co však tato anatomická příbuznost vypovídá? Smyslová funkce je zásadně jiná. Je to taková, jež — jak se smíme domnívat — spočívá ve vnímání a řízení harmonického spolupůsobení {{SE|420}}<br /> <br /> Orgánů břišní dutiny, zejména na aktivitu tenkého a tlustého střeva ve vztahu k předcházející činnosti žaludku a předžaludků. Co se děje v bachoru, musí být v průběžném vzájemném vztahu sladěno s tím, co probíhá ve střevním trávení, a naopak. Navíc je velká předstěra vnímavě ponořena do tekutinového hospodářství břišní dutiny a řídí je sekrecí a resorpcí. Dále zajišťuje obranu proti tělu cizím látkám. Na základě toho a své velké pohyblivosti bylo velké předstěřové těleso označeno také jako «velký hadr břišní dutiny».&lt;ref&gt;Johannes W. Rohen: ''Funktionelle Anatomie des Menschen'', Stuttgart-New York 1993, S. 287.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Co jakožto obalový orgán pro květní úbory pampelišky jednoznačně svědčí pro kravské okruží, lze spatřit v následujícím: Jako vysoce vyvinutá složnokvětá rostlina má pampeliška moc přitahovat z kosmu substanciálně-bytostné jádro kyseliny křemičité. Kravské okruží má ze své strany moc — díky své smyslové činnosti obrácené dovnitř na látkové působení trávení v tenkém střevě — obdařit ještě nehmotnou kyselinu křemičitou jakousi vnímající niterností. Aby bylo možno tento potenciál, jenž je jako výsledek evolučního stávání se uložen v pampeliškovém květu a v kravském okruží, učinit využitelným pro růst rostlin, je zapotřebí opět preparace, která vyvěrá z duchovního poznání člověka a která v rytmu plynutí časů překlenuje hranice mezi přírodními říšemi.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Präparationsschritte&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kroky preparace ====<br /> <br /> Vhodný čas ke sběru — to platí pro střední Evropu — je slunečný dubnový den. Květní úbory se otevírají v brzkých ranních hodinách, rozkvetou řadu po řadě od okraje a rozepnou své jazykové květy radiálně do šířky. Přibližně kolem desáté hodiny dopoledne bývá dosaženo stadia, kdy ve středu úboru ještě zbývá drobný shluk poupat. V krátké době asi jedné hodiny, než nastane plný rozkvět, musí být úbory natrhány z dutých stopek a rozloženy k sušení, případně předsušeny teplým vzduchem. Sběr odpoledne, za plného rozkvětu nebo v pokročilé kvetoucí sezóně je třeba se vyvarovat pro nebezpečí předčasného přechodu k tvorbě chmýří a semen. {{SE|421}}<br /> <br /> V prvním přípravném kroku jsou květní úbory — podle stupně vysušení — lehce navlhčeny výluhem z listů pampelišky, trochu stlačeny, ze všech stran obaleny lalůčky okruží a provázkem z konopí (žádný syntetický materiál) svázány do malého balíčku. Jako «alternativa» k okruží se kvůli snazší manipulaci často upřednostňuje velká předstěra (''Omentum majus''); je plošnější a zpravidla méně prostoupena tukem. Připojuje se k žaludku a jinak nemá žádnou přímou spojitost s kličkami střevními.<br /> <br /> Obalení gekrózní membránou vede k první umstülpung přirozeného procesu, a tím k prvnímu kroku emancipace od něj: Vyzařující gesta löwenzahnových květů, obrácená ke kosmu, je nyní obrácena dovnitř a naplňuje vnitřní prostor. Jinak je tomu s pobřišnicí, jež jako jakési «nebeské klenby» vystýlala břišní dutinu, obemykala všechny břišní orgány a tak i umně kličky tenkého střeva a stála v smyslovém vztahu ke skryté trávicí činnosti — nyní je obrácena ven. Popsaná dvojitá lamela nebo -serosa okruží nyní v novém způsobu rozvíjí smyslovou činnost obrácenou ven i dovnitř. Dovnitř je tato — skrze ''serosu'' dovnitř obrácené lamely — zaměřena na životní dění, jež v květních úborech pampelišky dosáhlo evolučního vrcholu, zatímco ''serosa'' ven obrácené lamely se otevírá silám, které ze světové i zemské periferie zvenčí proudí dovnitř. Tak nahlíženo, se jednotná smyslová funkce střevního okruží rozštěpuje do polaritní dvojí funkce. Nedotčeny tím zůstávají pojivové strany obou lamel; nadále k sobě přilnou a tvoří jaksi pojivový článek mezi oběma polárními sférami vnímání.<br /> <br /> Fyzická a životní organizace pampelišky je evolučně zaměřena na to, aby utvářela vztahové předivo draslíku a kyseliny křemičité, vrcholící v květ. S tím se váže otázka, zda právě v onom pojivém článku — jako syntéza tohoto nového vztahu vnitřku a vnějšku — nemůže toto vztahové předivo být udrženo v proudu i za hranicí, která je evolučně rozvoji rostliny vytčena. Nespočívá právě v tom význam okruží, že jednak ve své funkční jednotě s trávením v tenkém střevě a jednak na základě funkce své dvojité lamely v prvním přípravném kroku přivádí do vzájemného vztahu dvě polární silová světa? Nejsou tím teprve v pozemském světě stvořeny podmínky, aby jedinečná vlastnost pampelišky — «přitahovat kyselinu křemičitou z kosmu» — {{SE|422}}<br /> <br /> na cestě hnojení přenášet na půdní a rostlinný život? Tyto otázky bude možné zodpovědět jen z osobního vztahu, který si člověk v činu a myšlení buduje k věcem a bytostem. Vyvstávají tváří v tvář praxí místy uplatňované, kdy jsou obě serosalamely — zpravidla velkého omenta — od sebe odděleny tak, že vzniká jakási kapsa, do níž se nacpou květní úbory a jejíž otevřené konce se pak zašijí. To znamená, že obal je jen jednovrstvý, to jest: uplatní se účinek pobřišnice jako něčeho obecného (výstelka břišní dutiny), a nikoliv okruží jako něčeho zvláštního.<br /> <br /> Druhý krok preparace si v praxi získal širší pozornost teprve poté, co s pátým vydáním Zemědělského kurzu (Dornach 1975) byly publikovány i poznámky Rudolfa Steinera k přednáškám kurzu. V nich poznamenává k preparátu z pampelišky: «Zavěsit okruží ve vzduchu.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Anhang, S. 293.&lt;/ref&gt; V páté přednášce kurzu to není řečeno těmito slovy, nýbrž je ihned odkazováno na třetí krok: «Pak musíme vystavit [okruží obklopené květní úbory pampelišky; poznámka autora] samozřejmě působení země, působení země v zimní době.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Tak tomu bylo i v následujících desetiletích v praxi vesměs dodržováno. Přesto zůstávala otázka stále otevřená, zda tím míněno, že druhý krok odpadá, případně jak je třeba rozumět bezprostředně následující větě: «Nyní však jde o to, abychom získali obklopující síly tím, že s ním naložíme stejně jako s ostatním.» Hádanka se rozluští s výše uvedeným citátem z poznámek «zavěsit ve vzduchu». Ten vykládá «obklopující síly», jež působí v létě ve vzduchu a teple nad zemí. Poznámka, «že s ním naložíme stejně jako s ostatním», musí být tedy vykládána ve stejném smyslu jako v případě řebříčku, kde bylo podrobně popsáno vystavení preparátu letním a zimním silám.<br /> <br /> Ve druhém kroku preparace se odehrává 2. akt everze a s ním stejně tak akt emancipace od přírodou daného dění ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#423|Abbildung 32]]). To, co dříve náleželo vnitřní bytosti krávy a vděčilo celé své existenci právě její službě, je nyní orgánem vnějšího světa, ve službě sil, které se vyzařují z kosmického obvodu. {{SE|423}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 32, S. 423.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 32: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation des Löwenzahnpräparates.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Naopak květy pampelišky, které se ve vnějším světě obracejí ke kosmu a jemu vděčí za svou existenci, jsou nyní obklopeny zvířecím orgánním obalem, v němž se koncentrát sil květů pampelišky spojuje se silami makrokosmu, jež jsou tomuto koncentrátu zprostředkovány orgánním obalem kravského okruží.<br /> <br /> Nyní jde o to, aby sebrané květní úbory z dubna byly dostatečně usušeny, ihned poté obaleny laloky okruží krávy středního věku, pokud možno z vlastního stádního chovu statku, a takto svázaný kulovitý balíček byl zavěšen ve vzduchu, chráněn před ptačím zobáním. Přes letní pololetí až přibližně do Michaeli zůstává takto nad zemí vystaven slunečním a planetárním silám v teple a vzduchu. Ty vstupují do vzájemného působení s pozemskými látkami draslíku a kyseliny křemičité, které byly v květu povzneseny do éterického stavu. Na tomto stupni éterična — tak lze předpokládat — teprve může vznikat ono «vztahové předivo draslíku a kyseliny křemičité», na něž poukazuje duchovní bádání a které propůjčuje pampelišce schopnost jako «poslovi nebes» přitahovat kosmickou kyselinu křemičitou. Nechť je to pokus ukázat onen vztahový kontext, podle nějž za prvním krokem nutně musí následovat {{SE|424}}<br /> <br /> krok druhý, totiž vystavení balíčku z okruží atmosférickým silám.<br /> <br /> Ve třetím kroku preparace se uskutečňuje třetí proces everze a emancipace ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#423|Obrázek 32]], S. 423). Co bylo přes letní pololetí nad zemí, v «břiše zemědělské individuality», vystaveno silám periferie planetárního kosmu, je nyní exponováno silám, které z obvodu stálic působí cestou přes zemi v zemito-vodním živlu. Zatímco v létě jsou to přednostně astrální síly, které se vyzařují ze sluneční sféry a planetárních sfér a prostřednictvím zvířecích orgánních obalů vtiskují do substance květů pampelišky, jsou to v zimě v zemi především já-síly působící z vyšší duchovní světa, které se vtiskují do substance květů.<br /> <br /> Postup ve třetím preparačním kroku je následující: Po začátku podzimu, okolo Michaeli, jsou kulovité balíčky sundány a zahrabány do země, do hloubky přechodu od humusového svrchního půdy k jílovitějšímu a jemnopísčitějšímu podorničí. Jáma je opět zasypána a blízko povrchu půdy opatřena drátěnou sítí proti psům a lišáku. Dokud se zápach okruží do zimy nevytratí, může k tomuto účelu pomoci i dřevěná nebo kamenná přikrývka.<br /> <br /> Na jaře, okolo Velikonoc, je preparát vyjmut — jeho obal z okruží bývá zpravidla silně zetlelý — a uložen do hliněných nádob, allseitig obklopených rašelinovou drtí. S hotovým preparátem, jehož květní úbory si z velké části zachovaly svou strukturu, vznikla znovu nová látkovost — nebo lépe: nové uspořádání látek — jako vztažný bod ke silovému potenciálu zcela nového druhu. Na cestě svého vznikání, řízené duchem a rukou člověka, bylo udržováno v živém a rozvíjí svou bytostnou účinnost v živém.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Anwendung_und_Wirksamkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Použití a účinnost ====<br /> <br /> Preparát z pampelišky je jako ostatní preparáty silové hnojivo. Působí jako ony na «souzvuk tvořivého, formujícího a utvářejícího světového slova»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993.&lt;/ref&gt;, to jest — vztaženo na preparáty — na životní, astrální neboli duševní síly i na formující bytostné neboli já-síly, přičemž tyto posledně jmenované propůjčují rostlinám z hlubin země sílu vzpřímení {{SE|425}}<br /> <br /> verleihen.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Leitsätze'', GA 26, «Der Mensch in seiner makrokosmischen Wesenheit», Dornach 1998.&lt;/ref&gt; Vytvářejí, budují a tvarují úrodnou půdu i plodnosné rostliny — to, co se jako «bránicová střed» začleňuje mezi «hlavu a břicho» zemědělské individuality. Jedinečným způsobem to platí o preparátu z pampelišky. Kolik podmínek plných vzájemných vztahů musí souznět, aby bylo uděleno blossomům pampelišky schopnost jakési smyslové síly — přitahovat kieselsäure z kosmického obvodu? Jaký velkolepý soubor vztahů musí vládnout v látkové výměně krávy, aby bylo s okruží vytvořeno ústrojí, které má na jedné straně smyslový vztah k látkám přicházejícím zvenčí v proudu potravy a na druhé straně zprostředkovává výsledek tohoto vnímání astrálnímu bytí krávy? Spojení obojího — blossomů i pobřišnicového okruží — vytváří syntézu vyššího druhu, hnojivou substanci, jejíž účinnost představuje zesílení obou polárních kvalit.<br /> <br /> Vzniká nová kompozice látek v živém, hnojivo, které se v ještě intimnějším způsobu stará o to, aby se nadsmyslově-astrální organizace kulturních rostlin vtiskovala do jejich éterické a skrze ni do jejich fyzické organizace. Rostliny se stávají smysluplnějšími, a tím citlivějšími na látky, které potřebují ke svému růstu: «je-li rostlina tímto způsobem, v nejjemnějším způsobu prostoupena kieselsäure, proživána jí, pak se stane, že je citlivá ke všemu a ke všemu přitahuje».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 138.&lt;/ref&gt; Dále se uvádí, že tento obvod se zjevně nevztahuje jen na prokořeněný půdní prostor jednotlivé rostliny, nýbrž sahá až do sousedního pole, lesa a přilehlé louky.&lt;ref&gt;Ebd., S. 138.&lt;/ref&gt; Toto zpočátku záhadné tvrzení lze dnes při nynějším stavu vědeckého poznání docela dobře vysvětlit fenoménem symbiózy kořenů rostlin s půdními houbami (''Mykorrhiza''), jejichž mycelium — předivo buněčných vláken (''Hyphen'') — propojuje na větší vzdálenosti kořenové soustavy rostlin navzájem. Hyfeny na jedné straně zásobují rostliny vodou (lesní stromy), především však minerálními látkami, na druhé straně samy profitují z jejich energetického hospodářství. Fenomén vzájemně se podporujícího soužití (''Symbiose'') výše vyvinutých organismů s nižšími lze docela dobře ve {{SE|426}}<br /> <br /> způsobu pochopit, že zde vládnou temné stupně citlivosti, tak například u luskovin, jejichž výkon vazby dusíku lze organickými hnojivy znatelně zvýšit. Lze očekávat, že i zde přípravek z pampelišky přinese významný příspěvek. Avšak vyčerpává se tím, pokračováním přírodního procesu, bytost a účinnost tohoto látkového novotváření z duchovní vědy? Empfindung v daném případě jistě znamená, že astrální organizace působící na rostliny zvenčí se má v míře vyšší stát «tvůrcem a tvárcem» éterických čili životních sil a udržovat tyto jako «tvořivé» v proudu. Předstupeň k tomu se odehrává v květu pampelišky. Obdarován je schopností přitahovat křemičitost z kosmu díky své zemské zakořeněnosti (stoupající mléčná míza) a zároveň svému náklonu a otevřenosti ke slunci. Popsanou preparací, uskutečňující se v pozemském, je přípravek z pampelišky nakonec uveden do stavu, kdy prostřednictvím organických hnojiv zprostředkovává jiným pěstovaným rostlinám schopnost přitahovat ze sousedních kulturních půd zemské látky, které potřebují k zdravému růstu.<br /> <br /> S obvyklými vědecko-teoretickými pojmy je taková látková migrace nemyslitelná. Stává se pochopitelnější, naučíme-li se rozumět půdě samé, bránicovému orgánu «zemědělské individuality», jako životní souvislosti prostoupené astrálními silami, do níž kořen jako smyslový orgán svým způsobem vstupuje. Tento nepatrně rozvinutý smyslový orgán lze zcela otupět minerálními solemi (srov. kap. «Použití dusíkatých solí», s. 275 nn.), lze jej však také vychovávat k stále vyšší aktivitě souhrnným působením všech jmenovaných preparátů. A o to jde. Každý z nich přispívá jedním aspektem působení k rozvoji smyslové organizace, a tím k «citlivosti» vůči látkám a silám: «Opracovává-li se zemský půda tak […], pak se rostlina připraví k tomu, aby přitahovala věci z širokého obvodu.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 138.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Přípravek z pampelišky hnojí půdu astrálními silami. Ty činí bující život půdy mocným působením v tom smyslu, že půda sama se stává rostlinnou. V tomto prostředí stupňované půdní úrodnosti je asi třeba hledat odpověď na otázku: Jakého druhu je «citlivost» podnícená přípravkem z pampelišky? Je to {{SE|427}}<br /> <br /> Innenwirkung, která nevychází z vlastního duševního nitra – to rostlina nemá –, nýbrž taková, jež má z nadsmyslového prostřednictvím látkového uspořádání rostliny moc cíleně přitahovat pozemské látky. Jak se ale tyto látky dávají do pohybu? Nemusejí být nejprve přivedeny do proudění životní organizací těch rostlin, které rostou na sousedním poli, na louce a v lese? To znamená: nemusejí být pozemské látky nejprve povýšeny z fyzicko-materiálního stavu do stavu Bildekräfte? Tato záhadná otázka zůstává otevřená!<br /> <br /> Přípravek z pampelišky se aplikuje – spolu se čtyřmi předtím popsanými přípravky – jako přídavek v jakési homeopatické dávce do kompostů, chlévského hnoje, kejdy a gülle. Mírou je tříprstová špetkana přibližně 1 m² zahradní kompostové buňky až po 10 až 15 m² u hnojišť a kompostovišť, případně hlubokých stájí a tekutých hnojiv. Preparace by měla proběhnout bezprostředně po zakládání hromady, u tekutých hnojiv bezprostředně po zahájení plnění nádrže. Místo zavěšení v látkových sáčcích lze preparátové dávky také prohníst s jílem do kuliček a v této podobě přidat pevným i tekutým hnojivům. Opakování se doporučuje po každém přesypání hromad, respektive po promíchání a provzdušnění tekutých hnojiv. Preparáty tlumí přeměny, které se znovu ihned rozbíhají, a tím brání nadměrnému zahřívání, respektive ostrostii zápachů. Dusík a uhlík zůstávají «usazeny» v organických sloučeninách. Přípravek z pampelišky je navíc součástí «souhrnného preparátu» – intenzivně preparovaného koncentrátu na bázi chlévského hnoje bez podestýlky. Ten se v malých množstvích rozptyluje na čerstvý hnůj před každodenním vyvážením, respektive přidává do ložných míst boxových stájí.<br /> <br /> Jako každý z preparátů volá i ten z pampelišky k přítomnosti ducha v činu. Teprve ta – v souvislosti s celkem statku – probouzí otázky, a s nimi badatelské smýšlení. Otevírá se poznávací cesta, která nejprve jen vykonávající jednání oživuje na jednání umělecké.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Baldrianpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Složení přípravku z kozlíku ===<br /> <br /> Jako poslední v řadě šesti hnojivých preparátů stojí přípravek z kozlíku. V aplikaci i funkci zaujímá zaokrouhlující zvláštní postavení. V pouhých několika slovech charakterizuje Rudolf Steiner podstatu a účinnost tohoto preparátu takto: »tím, že se hnoji přidá způsobem velmi jemným ona zředěná šťáva z kozlíkového květu, lze v něm vyvolat to, co ho podněcuje k tomu, aby se k tomu, co nazýváme fosforovou substancí, choval správným způsobem.« {{SE|428}}<br /> <br /> V tomto výroku je již naznačeno, že šťáva vylisovaná z kozlíkového květu nepodléhá žádným dalším preparačním krokům – kromě jediného opatření, totiž že tinkturu je před použitím třeba zředit teplou vodou. Záhada, oč zde jde, se musí odkrýt jednak tím, co o ní prozrazuje zjevný obraz kozlíku lékařského (Valeriana officinalis), jednak tím, co lze získat z duchovního výzkumu jakožto poznání.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Erscheinungsbild_des_Baldrian&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zjevný obraz kozlíku ====<br /> <br /> Kozlík se nachází v okrajových a přechodových zónách obdělaných pozemků na hlinitých, humusnatých půdách, přednostně na vlhčích, spíše stinných místech – na lesních okrajích, na vlhkých loukách, v pobřežních pásech podél potoků a řek a u paty svahů s průsakovými vodami z podorničí. V horských údolích vystupuje až do značných nadmořských výšek. Lze ho pěstovat i zahradnicky. Zatímco se pampeliška – kromě své krátké doby kvetení – skrývá mezi trávami a bylinami, zvedá se kozlík z počátečního stádia listové růžice do hrdé vzpřímenosti vysoko nad své okolí, vrcholíce bíle až světle růžově rozkvétajícím lichookolíkem. Ten sestává z těsně semknutých, jemných, drobounkých jednotlivých kvítků, které se v intenzivně se šířící vůni zdají jakoby rozpouštět. Princip stonku ovládá celou rostlinu. Při výšce porostu až dva metry dosahuje stonek dolů až do prostoru kořenů, kde tvoří oddenky, a nahoru do vzdušného prostoru, kde se rozptyluje v květenství. Nahoru i dolů se rozčleňuje jednak v jemné stopky květů, jednak v mohutné oddenky. Ve stonku se jedinečným způsobem prolíná zemitost s působením vzduchu a tepla. Střídavě vstřícně se rozevírají lichozpeřené listy. V prvním roce po výsevu je metamorfóza listu nejzřetelněji vyjádřena. Z listové růžice se listová posloupnost zvedá stále ve větších vzdálenostech. Řapík se postupně zkracuje a v přechodu ke květenství se listy nakonec zcela stáhnou {{SE|429}}<br /> <br /> do stonku zpět. V následujícím roce je metamorfóza listů méně výrazná ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#431|Obrázek 33]], s. 431).<br /> <br /> Stejně zdůrazněně, jako se projevuje v podobě listů, vystupuje metamorfóza substančního dění v proměně vonných látek od kořenového oddenku přes stonek až ke květu, jejichž intenzita vyvanoucích vůní je nejsilnější při odkvétání. Jako oslovuje tvar a barva prostřednictvím zrakového smyslu cit, tak otevírá čichový smysl citu hlubší vrstvy působení substancí. V temněji ladícím cítění vede čich blíže ke kvalitě sil, jež jako astrální působí v živém. U kozlíku a kopřivy se navzájem vztahují polárně.<br /> <br /> Zjevný obraz kopřivy vzbuzuje dojem, že v její životní organizaci jsou účinné zejména chemický neboli zvukový éter a éter životní. Ty se stávají formativními silami skrze vyšší elementárně-astrální duchovost a jsou touto schopny přivodit zvláštní substanční skladbu této léčivé rostliny. Stává se obrazem té dovnitř směřující kompoziční přebytečné síly astrálna. Ta přísně formuje jednak až do periferie substanční sloučeniny – jako například urticin v žahavých chloupcích –, jednak zůstává potenciál zadržených astrálních sil, jež mají cestou preparace schopnost uvést pozemsky hmotné látky znovu do pohybu, oživit je a proměnit.<br /> <br /> Jinak kozlík: ten vyvanuje ven do vzduchu a tepla, co se v jeho životních procesech v listu, kořenovém oddenku a stonku pod astrálním působením utvořilo jako kompozice látek. U vůní chudé kopřivy konfigurují tyto formativní síly látky k nositelství oné «znamenité vnitřní účinnosti». Tuto kvalitu sil uchovává za ochrannou zdí své navenek uzavřeně vyhlížející podoby. Jinak opět kozlík: ten vyvanuje vše to, co jeho astrální organizace v působení formativních sil ze substancí zkomponovala. Zjevný obraz kopřivy ve svém sebeprosazení a pevnosti, jež se staly obrazem, poukazuje především na tvořivou sílu životního éteru – zjevný obraz prostředí otevřeného kozlíku na éter tepla a světla. Kozlík je dárcem tepla a světla. {{SE|430}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wurzel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kořen ====<br /> <br /> Semenáček kozlíku lékařského nejprve vytváří kůlový kořen, který brzy odumírá. Stonek zůstává zpočátku stlačený a z něj se rozvíjí volná listová růžice. V půdě, v přechodu ke kořeni, se rozděluje v několik krátkých, válcovitých ''rhizomů'' — jistý druh vegetativního tvoření plodů v kořenové oblasti —, od nichž kořeny vybíhají v páscích obloukovitě ven a do hloubky. Sféricky uzavírají dolů otevřený vnitřní prostor, rozčleňují se do jemného kořenového vlášení a tím představují typus «irdischen Wurzel»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 56.&lt;/ref&gt; («pozemského kořene») ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#431|Obrázek 33]]). Rhizomy vykazují — v pokračování vzduchem naplněného stonku — dutiny. V přechodu k mírně ztluštělým kořenovým páskům, které rovněž obsahují vonné látky, se na podzim tvoří pupeny, z nichž vyrůstají nové výhonky. K této formě vegetativního rozmnožování přistupuje ještě tvorba výběžkových výhonků, které se v místech svých prýtových uzlů znovu zakořeňují.<br /> <br /> Nejnápadnějším jevem kozlíku je silný, omamně zemsky těžký zápach, ano puch, který je stlačen zpět do kořenového trsu a při poranění z něj vychází. Chemická analytika odhaluje ve skupinách látek uhlohydrátů, bílkovin, olejů, alkaloidů, pryskyřic atd., jakož i organických kyselin a minerálních látek rozsáhlé spektrum sloučenin, které se plně kryje s pestrosti medicínských indikací, na něž preparáty z kozlíku tlumivě léčebně působí. Avšak Simonis zdůrazňuje, že «bisher ungenügend einleuchtende für das Wesen der Pflanze charakteristische Ergebnisse erzielt wurden».&lt;ref&gt;Werner Christian Simonis: ''Heilpflanzen und Mysterienpflanzen'', Wiesbaden 1981, S. 696.&lt;/ref&gt; (досud nebylo dosaženo dostatečně přesvědčivých výsledků charakteristických pro bytostnou povahu rostliny.)<br /> <br /> Kořenový trs kozlíku se podobá chemické kuchyni v živém. Vše životatvorné, co se shrnuje v ''Tria principia'' Paracelsa, zde spolupůsobí nejúžeji. V duchovědném vyjádření jsou to čtyři druhy éteru — éter života a chemický éter, světelný a tepelný éter —, které oživují anorganický svět látek převážně pod vedením chemického éteru a éteru života, stavitelů fyzické organizace rostlin. Architektem pak, který dodává stavební plány, je astrální organizace působící z nadsmyslna v čase a prostoru. Na předstupni — lze říci ještě neočištěna — soustřeďuje se v kořeni a ''rhizomu'' plnost kompozice látek, která pak v postupující proměně formuje fyzicko-smyslovou podobu kozlíku. Dokonce i sulfuricky-impondabilní živel {{SE|431}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 33, S. 431.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 33: Das Baldrianpräparat in Herstellung und Anwendung.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> tepelného a světelného éteru tvořícího v procesu kvetení sestupuje dolů do kořenové oblasti a v pozemské tíži salprocesů se stará o «lehkost» hořlavých éterických olejů, a s nimi o silné rozvinutí vůně. V rhizomu a kořenových páscích se soustřeďuje vše, co kozlík v kompozicích látek nabízí. Proto jsou to právě tyto části, které nacházejí lékařské využití při obtížích zejména vegetativního nervového systému, při poruchách spánku, nervových stavech vzrušení a podobně.&lt;ref&gt;Ebd., S. 593.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Stängel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Stonek ====<br /> <br /> Lodyhu kozlíku lékařského lze zcela oprávněně považovat za samostatný článek této rostliny (obrázek 33). Zatímco pampeliška nikdy neopustí své stádium růžice a rozkvétá blízko země jako košík plný květů na vlastním květním stonku, lodyha kozlíku na jaře vyráží ze {{SE|432}}<br /> <br /> své volné růžice vertikálně do výšky. Je to, jako by chtěla v co největší vzdálenosti od svého oddenku pozvednout své květenství do sféry tepla, světla a vzduchu. Lodyha určuje gesto této rostliny: jako vládnoucí článek spojuje kořenový systém pevně spjatý se zemí s květenstvím obráceným ke kosmu; jako se onen větví dolů, tak se toto větví nahoru do jemných větviček lichookolíku. Životní a oporné pletivo lodyhy obklopuje dutinu naplněnou vzduchem; navenek je mnohonásobně rýhovaná. V tom se znovu ukazuje polární dvojitost astrálního působení, které zvenčí vtlačuje růstovým silám tvar, zevnitř tvoří prostor a díky dusíku ve vzduchu uzavřeném v dutině lodyhy uspořádává, přetváří a pročišťuje látky v běhu životních procesů. Astralita, která vládne celé rostlině kozlíku, zjemňuje látkové dění při růstu lodyhy do výšky od jednoho páru listů k druhému. I lodyha, již zjemnělá do podoby květu, vydává typickou vůni kozlíkového oleje, v níž se aromata různých éterických olejů spojují v jednotu.<br /> <br /> Lze to vnímat jako fenomén zvláštního druhu, jakou povahu mají proudy mízy trvalky, jakou je kozlík. Nejprve asimilační proud (''floém'') z listové růžice napájí růst ''rhizomů'' a kořenů i jejich látkové kompozice, v nichž je již přítomna látková stavba celé rostliny. Jakmile lodyha začne vystřelovat do výšky, ústí tyto předformované látky do vzestupného proudu ''xylému'' a v ovzduší, světle a teple jsou znovu kompozičně zjemňovány tvarotvornými silami metamorfující se listové oblasti. Jejich prostřednictvím se bytostný praobraz kozlíku v lodyze, sledu listů a květenství utváří do vnější smyslové podoby. Zemská tíže látek v oddenku přechází v listoví a květu v «lehkost» a rozplývá se ve vůni.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Blattfolge&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Posloupnost listů ====<br /> <br /> Jako semenáč prochází kozlík všemi stadii vytrvalé byliny. První list po vyklíčení je dlouze řapíkatý s okrouhlou až oválnou čepelí. Následující listy se prodlužují a čepel se začíná členovat v lichozpeřené, ještě zaokrouhlené, na okraji mírně zubaté lístky. Při protahování řapíku se lístky rozvíjejí do více podlouhlých, přišpičatělých tvarů. V této fázi se {{SE|433}}<br /> <br /> lístky vztyčují a shromažďují v kytičkovité růžici. S prodlužováním stonku na sebe navazují páry listů v křižmostojném uspořádání v nápadně velkých vzdálenostech (Obrázek 33, s. 431). Lístky jsou stále užší, přišpičatělejší a řadí se párově. Ke konci léta se listy zkracují, opeření houstne, stonek objímá. Nakonec se listy s rozkvétem stahují zpět do stonku a jen listeny se ještě drží, až i ty v plném květu mizí. Na rašelinných, stinných stanovištích kozlík tenduje k bujnému růstu.<br /> <br /> Jako tvoří látková pestrost kořenové kůry s listovou růžicí životní souvislost, tak listová posloupnost výhonku s květenstvím. Proměna tvarů listů, od stonku vzhůru k květu (blattmetamorfóza), je do obrazu přenesený výraz v živém neviditelně se odehrávajících látkových procesů tvorby a přetváření. Při vzrůstu přechází výhonek z oblasti zemitě-vodního do oblasti tepla a prosvětleného vzduchu. Sem přímo a v přítomnosti září síly Slunce a planetárních sfér. Zde teprve se bytostný praobraz kozlíku ve své dokonalosti otiskuje obrazně do v rhizomovém kořeni předpřipraveného substančního dění. Jako mají v kořenovém trsu navrch síly působící v zemitě-vodním, tak ve vzestupném výhonku síly světla a tepla, zprostředkované vzduchem. Může být snad tím důvodem, proč se temně vědomí kalící vůně a trpce hořká chuť kořenového trsu v listech prakticky nevyskytují, avšak v méně intenzivní podobě přece jen ve stonku? V kořeni se tyto kvality zhušťují a soustřeďují, v posloupnosti listů naopak přecházejí v stálé proměně do pohybu.<br /> <br /> Myslící nazírání proměny tvarů v listové posloupnosti osvětluje otupělost čichových a chuťových vjemů. Pro myšlení je tvar listu opěrný bod, který nejprve stojí před námi jako věcný předmět pro sebe. Ale dostaneme před oči to, že právě sledovaný list svým tvarováním předpokládá a dál rozvíjí tvar listu předcházejícího. Přechod jednoho tvaru do druhého tvoří článek stonku, v němž jeden tvar mizí a vynořuje se následující. Existuje tedy souvislost v proměně tvarů listové posloupnosti, která se smyslové anschauung skrývá. Klíčem k poznání tohoto skrytého přechodu je myslící nazírání, školené na proměně tvarů. Zpočátku bodově konstatující myšlení přichází do pohybu; samo ze sebe tvůrčím způsobem vytváří myšlenkové obrazy na {{SE|434}}<br /> <br /> der Grundlage neomylné anschauung. Tytéž bildekräfte „tvořivého, obrazotvorného a utvářejícího Světového slova&quot; působí v přírodě a stejně tak na vyšší rovině v člověku. Pokusí-li se člověk myslivě vcítit do těchto na fenoménech opřených myšlenkových obrazů, nastupuje cestu poznání, na níž se ve stonku skryté pojítko z listu na list může postupně odhalit jako „duchovní pouto&quot;. Je to bytostný praobraz rostlinného, jenž z hlubiny země vyzařuje v ose Země–Slunce a sjednocuje se s étericko-astrálními bildekräfte vyzařujícími z kosmického obvodu.<br /> <br /> Tak je vžívání se do principu metamorfózy — jenž v přírodě působí všudypřítomně a jenž se může stát klíčem poznání zvláště k tomu, co vede k postupujícímu porozumění rostlinám preparátů a k schopnosti cestou preparace oživovat vztah půdy a rostliny — tímto vžíváním se plodným. Metamorfózy se odehrávají v merkuriálním pojítku mezi substančním děním kořene (pól sali čili pól zemský) a oním v květu (pól sulfuru čili pól kosmický). Co se týče formy, je tomu obráceně: květ odumírá do vysoce diferencovaných forem svých orgánů působením zemských sil. Kořen naproti tomu roste pod vlivem kosmických sil na kořenové špičce dále a vykazuje — zejména u kůlového kořene — jednolitější formu (viz také kap. „Kompozice přípravku ze šafgarby&quot;, s. 361 nn.). Agens metamorfózy je merkuriální mezi; vcítit se do tohoto mezi v meditativním nazírání, to školí a oživuje myšlení.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Blüte&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Květ ====<br /> <br /> Na rozdíl od kořene kozlíku, jehož mimořádně silná astralita se projevuje v kompozici nejrůznějších látek — zejména éterických olejů, jejichž temná, zčásti nepříjemně páchnoucí vůně je zadržována kořenovou kůrou — rozlévají květy tuto vůni v zjemnělé, přečištěné podobě. Kozlík má dlouhou dobu kvetení, sahající od konce května (s plným kvetením v červnu/červenci) až do září. Začíná vstřícným větvením hlavního výhonku u nejvyšších listových nasazení. Oboustranné větvení se opakuje ještě několikrát, takže hlavní výhonek přerůstá postranní větve. Tím nabývá květenství klenuté až polokulové podoby. K bázi postranních větví se přitulují poslední zašpičatělé, zpeřené listové čepele listové posloupnosti. Vstřícné větvení hlavního výhonku a postranních větví {{SE|435}}<br /> <br /> se opakuje, zpočátku ještě doprovázena úzkými, špičatými listeny. V květenství se větví redukuje na dva postranní větve. Centrální výhonek se zastavuje v terminálním květním poupěti. Postranní větve ho přerůstají a končí v druhém patře opět v květním poupěti, které přerůstají dva postranní větve, a tak se celý tento pochod opakuje ve třetím patře. Jednotlivé kvítky — může jich být až 2000 — se spojují a těsně nakupenin tvoří vrcholík neboli latnatý chocholík. Všechny procesy, které se u kozlíku odehrávají mezi póly Země–Kosmos ve vzájemně se stavějící metamorfóze, vrcholí v květu: jednak se ve vůni rozklenují do živlu vzduchu, jednak se zhušťují k tvorbě semen.<br /> <br /> Semeno stojí vzpřímeně ve vidlici postranních větví. Semeník je spodní, takže děložní listy se nacházejí na horním konci semenáčku. Zůstávají přisedlé a při dozrávání rozevírají svá jemná zpeřená lístečka křídlově do chmýru — pappusu — který podobně jako u pampelišky nese semeno na větru.<br /> <br /> Jednotlivý květ je nenápadný a svůj světle růžový odstín plně rozvíjí teprve v květenství jako celku. Zatímco květy v nejvyšším patře vrcholíku rozkvétají, vadnou ty v nižších a přecházejí v semenný stav. Tím se vysvětluje nápadně dlouhá doba kvetení. Květ se svými pěti nestejně velkými okvětními plátky, srostlými při bázi v trubičku, a se třemi prašníky vykazuje silnou asymetrii. Hoerner&lt;ref&gt;Erdmut-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, S. 340.&lt;/ref&gt; ji vykládá jako «znak velmi silné individualizace, způsobené hluboko do rostliny zasahujícím astrálem». Tento poukaz je podpořen i tím, že stonek čili vertikální princip dominuje tvarování kozlíku — což je příznačné pro to, že duchovní praobraz této rostliny, její bytost sama, se zjevuje v svislé ose Země–Slunce. Tento fakt dále dosvědčuje silný vztah kozlíku ke světlu, a stejně tak k teple, patrný z vysokého obsahu hořlavých látek. Teplo je pralivetem a nositelem bytosti ve vší bytnosti a dění.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», Dornach 1989, S. 157 ff.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Kozlíkový květ je zvláště v uvadání a docela v sušeném stavu mocným dárcem vůně. Ve všech květních orgánech se nacházejí nektaria, která obsahují různorodé látky v rozdílné konzistenci. V tekuté podobě jsou to různé cukry, které se na {{SE|436}}<br /> <br /> Blütengrund v blízkosti čnělky. Jiné jsou vpleteny do pletiv čnělky, blizny a plodolistů, zvláště však do okvětních plátků. Jejich vonné látky sublimují z pevně-tekutého, resp. koloidálního stavu do stavu plynného. Jsou to éterické oleje, které se od silně sulfurizované, avšak zemí svázané kořenové oblasti stupňovitě zjemnily v listové posloupnosti, aby, vedeny stonkem, vyvanuly v jemnějším květním parfému.<br /> <br /> Silná astralita, která prostupuje celý proces utváření kozlíku, vykazuje bytostnou příbuznost s tou, jež se u zvířete tělesnými pouty zvnitřňuje v duševno. Dosvědčuje to mimo jiné silná přitažlivost pro nejrůznější létající hmyz, brouky atd. Lze asi obecně říci: vycházející květní vůně je nejryzejší podobou zjevení bytosti a působností formativních sil. V nich je to pozemsko-látkové v nejvyšší míře odhmotněno. V průchodu procesem kvetení je nejen eterizováno, nýbrž tak pronikavě astralicky prokraftováno, že dokáže jak přitáhnout nejrůznější živočišné druhy zdálky k jejich zdroji potravy, tak oslovit duši člověka hlouběji, než co vidí oko.<br /> <br /> Květní substance jsou z velké části vysoce komplexní kompozice uhlíku a vodíku. Kyslík vedoucí k pozemskému zcela ustupuje. Proto jsou tyto substance vysoce hořlavé, aniž by zanechávaly pondérovatelný popel: uhlík se proměňuje v plynný stav oxidu uhličitého. Fenomén hořlavosti poukazuje na to, že vodík je nositelem živlu tepla, resp. jeho nadsmyslového korelátu — tepelného éteru. Chemik Rudolf Hauschka (1891–1969) na tuto skutečnost upozorňuje: «Kdyby se vodík pojmenovával podle svého vnitřního charakteru, musel by se jmenovat ohnivina.»&lt;ref&gt;Rudolf Hauschka: ''Substanzlehre'', Frankfurt/Main 1966, S. 51.&lt;/ref&gt; Rudolf Steiner charakterizuje vodík jako to «látkovité, jež je tak blízko duchovnímu na jedné straně, tak blízko látkovému na straně druhé». «Nese vše, co je jakýmkoli způsobem gestaltované, oživené, astrální, opět zpět do šíří světového prostoru.» «Vodík vlastně vše rozpouští.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 75/76.&lt;/ref&gt; V jedné přednášce pro dělníky&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Mensch und Welt. Das Wirken des Geistes in der Natur. Über das Wesen der Bienen'', GA 351, Vortrag vom 20. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 72.&lt;/ref&gt; hovoří Rudolf Steiner o nadsmyslové bytosti vodíku: «Zajisté, v chemii je {{SE|437}}<br /> <br /> «V chemii je vodík zcela jiná látka než fosfor […] Co je tedy vodík, který je všude ve světě rozšířen? — Vodík, jenž je rozlit po obvodu světa, je světový fosfor.» Gunter Gebhard k tomu poznamenává: «Z dnešního vědění a z fenoménů ukazuje vodík vlastně jen vztah k teplu. Fosfor má však svůj hlavní vztah ke světlu. Pohlížíme-li na fosfor jako na fyzický výraz tepelného éteru (který je zároveň živlem ohně), pak je to stará saturnská tepelnost, která v sobě ještě nese světlo. V ‹pádu› do hmoty se pak dnes v pozemském ukazují fosfor a síra.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Toto — ve vyšším smyslu — rozpouštěcí schopnost vodíku uplatňuje se morfologicky, když oproti kvěru listový oděv jakoby mizí do stonku, a fyziologicky, když fáze tvorby bílkovin je vystřídána fází devitalizace, tvorby vodíkem bohatých sacharidů, například ovocného cukru, éterických olejů apod. Pozoruhodné přitom je, že kozlík s velkou intenzitou přináší tuto fruktifikující tendenci sulfurického ke svému nejsilnějšímu výrazu v jeho protipólu — v kořeni. Tam zůstává vonné zpět hrazeno v kůře. Přeřízne-li se kořen, šíří pronikavý, tupě zemitý pach. V kvěru naproti tomu — zejména při vadnutí — se stává erdenflüchtig, voní květnatěji a halí nejbližší okolí do vůňového oblaku. Obrazně řečeno, vodíkový proces rozpouští veškerou formovou určenost látkových kompozic do chaosu nerozlišitelnosti kosmu, do prvotního stavu tepla. Vládne-li stonkový princip, je substanční dění kozlíku v tvorbě a rozpouštění shora dolů a naopak silně prokraftováno astralitou. Tento stav věci a zvláštní vztah k teplu může vzbudit pochopení pro to, proč květ kozlíku nepotřebuje ani žádné další preparování skrze živočišný orgán, ani expozici vůči silám kosmu a země v průběhu roku. Zřejmě by se ani nenašel živočišný orgán, který by byl dané rostlině přiměřen. Bytostná povaha kozlíku je v tomto ohledu polárně protikladná k bytostné povaze kopřivy. Jako tato si vytváří na základě své «astrální vnitřní účinnosti» sama sobě obal, v jehož nitru na cestě inkarnujícího vodíkového procesu vznikají nové substance — tak polárně exkarnující vodíkový proces v kvěrech kozlíku. Ten rozpouští veškeré tvarování do prvotního stavu tepla, jehož vlastní bytost veškerému bytí {{SE|438}}<br /> <br /> Obal a substance zároveň. Kozlík žije «astrální vnější působení», které ve svém vytékání tvoří obaly. K tomu dodává Gunter Gebhard: «V kopřivě jsou to síra a železo, které se uplatňují. Obě mají kvalitu soustředěnou do nitra. ‹Prorozumňující› kopřiva vykazuje vztah k mikrokosmickému, k Já-kvalitě rozumu. Pozemské přichází zcela zvláštním způsobem ke slovu také v rhizomech kopřivy. V květu kozlíku se substanční proces rozpouští do kosmu; míří vstříc kosmickému světlu. Naprosto stejně tak i kořeny kozlíku, které se jako světlo přímočaře, dlouze bez větvení a téměř bez sekundárního tloustnutí ‹vyzařují› do země. V kvéru vodíkové působení, v kořeni světelná kvalita, která se projevuje ve fosforu. Na rozdíl od kopřivy, která je ve vztahu k mikrokosmickému Já, kozlík vykazuje vztah k makrokosmickému Já.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ==== Herstellung und Anwendung ====<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Medicínsky jsou to rhizomatické kořeny kozlíku, které se používají; v kánonu ostatních kompostových preparátů jsou to naproti tomu květy, resp. kvéru příbuzné procesy, jako u kopřivy a dubové kůry. V kvéru na jedné straně rostlina odumírá, zhmotňuje svůj praobraz v podobě, barvě a vůni — na druhé straně se v procesu kvetení oživuje pozemský substanční proud.<br /> <br /> Baldrianové kvéry se trhají v době dosažení největší kvetní plnosti okolíku v červnu/červenci a okamžitě drtí vhodným zařízením (trhákem). Přitom vytéká buněčná šťáva, včetně éterických olejů, z buněčné plazmy a buněčných vakuol. Lisem na ovoce se oddělí od zbývající výlisků. Ty se smísí s přibližně stejným množstvím vody, jaké bylo v prvním průchodu získáno jako kvetní šťáva. Tato kaše stojí jeden den a pak se opět lisuje. Dvojím lisováním se z 2 až 3 kg kvérů získá přibližně 1 l lisovaného šťávy. Ta se plní do lahví a podléhá mléčnému kvašení. Přitom vznikající plyny musí moci unikat. Po přibližně 6 týdnech doby kvašení se lahve uzavřou korkovými nebo gumovými zátkami. Příliš velký přístup kyslíku vede k chybným kvašením, při nichž {{SE|439}}<br /> <br /> Preparát se stane nepoužitelným. Lahve se skladují v tmavém, rovnoměrně temperovaném prostoru — v preparátovém sklepě. Šťáva zůstává trvanlivá po léta.<br /> <br /> Pokud jde o použití květové šťávy, Rudolf Steiner upozorňuje, že má být ředěna «velmi silně» v teplé vodě.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&lt;/ref&gt; Údaje, které duchovní badatel uvádí jako vodítko pro konkrétní jednání, nemohou být brány dostatečně přesně; platí slovo od slova. Jsou to výsledky nadsmyslového duchovního bádání přivedené do forem idejí — a jsou to pokyny, které předjasňují cestu volního jednání, ale neurčují jej pravidly. Je třeba si zachovat svobodu tyto formy idejí stále znovu myslet v jejich velkých souvislostech. A čím více se o to člověk snaží, tím svobodněji bude moci to, co bylo uchopeno v duchu, věcně provádět i v praxi. Duchovědné ideje zakládají nové umění experimentování v praxi; z tohoto umění vyrůstá tak nezbytný «osobní vztah», který vede ideami nesený volní způsob hlouběji do duchovní skutečnosti, než toho jsou schopny vědecko-technologické výsledky, jež dnes zvnějšku řídí zemědělskou praxi.<br /> <br /> Jak individuálně a v nejširším spektru jsou geisteswissenschaftliche skutečnosti v praxi vykládány — zčásti dosti dobrodružně —, ukazuje velká radost z experimentování. Ta je v záslužném díle Stappungově&lt;ref&gt;Walter Stappung: ''Die Düngerpräparate Rudolf Steiners – Herstellung und Anwendung'', Rüfenacht 2017, Bd. I + II: 748 S. Siehe auch: Ueli Hurter et al. (2018): ''Biodynamische Präparate-Praxis weltweit – Die Fallbeispiele'', Darmstadt, 364 S.&lt;/ref&gt; zdokumentována v celosvětové praxi. Výsledky duchovního bádání odhalují svou pravou poznávací hodnotu teprve v cvičné praxi.<br /> <br /> Před samotným použitím extraktu z baldrianových květů jde o «silné ředění» urtinktury. Toho se dosáhne, když se do dané množství vlažné vody přikape tolik květové šťávy, aby po pěti až desetiminutovém míchání kapalina voněla baldrianem a projevila se v ní slabá hnědavá barva šťávy. Orientační množství pro použití se určuje — obdobně jako u pevných preparátů se třemi prsty — takto: 1 až 3 g = 1 až 2 cm&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; na 5 až 8 l vody na přibližně 8 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; hnojivého materiálu. Kapalina se nastříká na hromady a řady po jejich založení nebo — rozdělena na porce {{SE|440}}<br /> <br /> – shora naplněna do otvorů. V případě tekutých hnojiv (kejdy, močůvky) se nejlépe přidá zředěné množství šťávy při míchání. Ještě jednou budiž zdůrazněno, že nejlepšími rádci jsou myslící spolužití a vlastní experimentující duch.<br /> <br /> Vztah baldrianky k živlu tepla a jeho nadsmyslovému silovému korelátu, tepelnému éteru, nalezl uplatnění v biologicko-dynamické praxi i mimo její funkci hnojivého preparátu; tak při nebezpečí pozdních mrazů v květnu. Těsně před jejich nastoupením lze jemným rozprášením baldriánového extraktu, v ředění 1 ml na 1 l vody, nad ovocné květy i nad ohrožené zeleninové výsevy položit teplou pokrývku; ta zabrání mrazovým škodám až do dvou až tří stupňů pod nulou.&lt;ref&gt;Krafft von Heynitz, Georg Merckens: ''Das biologische Gartenbuch'', Stuttgart 1994, 351 S.&lt;/ref&gt; Také k obecnému posilování rostlin v zelinářství se doporučuje v ředění 10 až 30 kapek baldrianového preparátu na 3 l vody. Ve vinařství se baldrianovému preparátu dostalo zvláštního ocenění.&lt;ref&gt;Pierre Masson: ''Gartenbau und Landwirtschaft biodynamisch'', Aarau 2015, 224 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vorbemerkungen_zur_Wirksamkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Předběžné poznámky k bytostné účinnosti ====<br /> <br /> Baldriánový květový extrakt má — silně zředěn v teplé vodě — «hnoji velmi jemným způsobem přinést […] a v něm zejména vyvolat to, co ho podněcuje, aby se k tomu, co se nazývá fosforovou substancí, choval správným způsobem».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&lt;/ref&gt; Toto tak stručné, záhadné tvrzení ukazuje na konci tance šesti hnojivých preparátů — po jmenování síry na počátku u řebříčku, heřmánku a kopřivy — nyní u baldrianky na fosforovou substanci. Oba, síra i fosfor, jsou si navzájem velmi příbuzní. Oba jsou jaksi ztělesněním světla a tepla. A přece jsou to dvě různé látky. Ve stupnici tvůrců kyselin v periodické soustavě prvků stojí sice vedle sebe, v organickém dění se však chovají zcela polárně. Síra se vyskytuje v anorganické přírodě v rozmanitých sulfidech, v kovových solích kyseliny sírové, jakož i jako elementární síra ve sopečných usazeninách. Jako taková se vznítí při přibližně 250 °C a hoří namodralým plamenem na oxid siřičitý. Jinak fosfor: je neobyčejně reaktivní a vyskytuje se proto {{SE|441}}<br /> <br /> nikoli v elementární formě. Zobrazení jako elementární fosfor ukazuje pozoruhodný jev, že má v závislosti na teplotě pět modifikací svého způsobu existence. Jako první modifikace vzniká bílý fosfor; je jedovatý, ve tmě svítí a lze ho uchovávat pouze pod vodou. Při kontaktu se vzduchem se samovznítí při 44 °C a hoří jasně svítícím, horkým plamenem na oxid fosforečný (P&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O&lt;sub&gt;5&lt;/sub&gt;). Bez přístupu vzduchu a při zvýšené teplotě nebo při osvětlení vzniká druhá modifikace, červený fosfor; je stálý, nesvítí a není jedovatý. K němu se připojují tři další modifikace s podstatně různými vlastnostmi — světle červený, černý a černý amorfní fosfor.<br /> <br /> Fosfáty se nacházejí v sedimentárních horninách, především však v nejjemnějším rozptýlení v krystalických prvohorních horninách ve formě těžce rozpustného apatitu, vápenatého fosfátu s obsahem stop fluoru a chloru. Větší ložiska apatitu se těží na poloostrově Kola, u Kirova. Apatit zvětrává působením kyselin a tím obnovuje fosforovou hospodářství půd. V sedimentárních ložiscích, zejména severní Afriky, se nacházejí fosfority. Jsou to splavené zvířecí kosti z třetihor. Pomleté lze je jako těžce rozpustný surový nebo měkký fosfát meliorativně využívat na na fosfor chudých stanovištích.<br /> <br /> V rámci půdního profilu klesá obsah fosforu od látkovýměnně aktivního humusového svrchního půdního horizontu směrem k podorničí. Tento jev sám o sobě již ukazuje, že ztráty vyplachováním jsou velmi nízké — zpravidla méně než 0,3 kg/ha. Mnohonásobně vyšší jsou ztráty plošnou erozí (denudací).<br /> <br /> Stabilita fosforu (HPO&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt;)&lt;sup&gt;2–&lt;/sup&gt;, který přešel do roztoku při zvětrávání minerálů a rozkladu organické hmoty, je důsledkem jeho reaktivnosti. Vstupuje do nových vazeb zejména s vápníkem za vzniku sekundárních vápenatých fosfátů; dále je adsorbován hydroxydy hliníku a železa, které samy tvoří komplexy s huminovými a fulvokyselinami. Suspendovaně se nachází v půdních koloidech a adsorbovaný na jílových minerálech a humusových látkách. Až 80 % organických fosforečných sloučenin je přítomno ve formě fytátů (vápenaté a hořečnaté soli kyseliny inositolhexafosforečné); dalších 5 až 10 % se nachází v nukleových kyselinách buněčných jader rostlin a mikroorganismů.&lt;ref&gt;Friedrich Scheffer, Paul Schachtschabel: ''Lehrbuch der Bodenkunde'', Berlin 2018, 772 S.&lt;/ref&gt; {{SE|442}}<br /> <br /> Pozoruhodné je, že fosfor prostupuje v nejjemnějším rozptýlení a v nejpřísnějším kompozičním řádu veškerými přírodními říšemi, a tak i fyzickou organizací člověka. Omezí-li se pohled na jeho fyzicko-materiální způsob jevení, odhalí se jen málo o jeho bytosti a jeho funkci v hospodářství přírody. Jinak je tomu, rozšíří-li se zorné pole na rostlinnou říši a dále vzhůru. Tam vystupuje fosfor, éterizován na fosforový proces, všude tam v metamorfózách, kde panuje tendence k odvitalizování. Ta se bezprostředně odhaluje nazírání v procesu kvetení rostlin, jenž je podstatně fosforovou účinností. Kde toto odvitalizování dosahuje svého vrcholu — ve vadnutí květu a v tvorbě semen —, vystupuje fosforová účinnost zvláště do popředí.<br /> <br /> Odvitalizování znamená odumírání a přechod do čisté formy. Fyziologicky to zprostředkovává fosfor. Ve dědičnostním dění zprostředkovává formovou kvalitu prostřednictvím jaderných kyselin. Rovněž světlo, vázané v procesu fotosyntézy do hroznového cukru, a jeho přenos buněčným dýcháním na proces kyseliny fosforečné adenosintrifosforečné (ATP) váže světlo zcela do trvalé formy kořene, stonku, listu, květu a plodu. Stejně tak odvitalizovávají fosfolipidy myelinu v mozku a vytvářejí vědomí — anebo fosfor apatitu trvající formu kosti.<br /> <br /> V hlubokém skrytí nacházíme nyní i v děni růstu právě tolik bodových zón odvitalizování, kolik buněk má rostlina. Jsou to fosfor obsahující buněčná jádra. Ta hostí v podobě jaderné bílkoviny, nukleotidů, chromozomy — zprostředkovatele dědičnostního proudu z generace na generaci. Jádro, uzavřené jadernou membránou, představuje ve vztahu k buněčné plazmě ruhový pól buňky. Na základě fosforu v něm vládne vyšší princip, než je ten, který v rostlině, zvířeti a člověku napomáhá k utváření jejich příslušného zjevného obrazu. Je to princip, který v trvalé zárodečnosti přenáší veškerá vývojová dobytí z minulosti do přítomnosti a z ní do budoucnosti. Je tomuto vývojovému průběhu nadřazen; je to duchovní bytost samotné rostliny, vcházející v platnost z vyšší nadsmyslové oblasti, to, co v lidském vědomí vzplanuje jako já-bytost. Tak stojí myelin — jsou to fosfolipidy, které obalují nervová vlákna v mozku — v nejužším vztahu s {{SE|443}}<br /> <br /> vědomí (Sebe)Vědomím člověka! Rostlina jako čistě živá bytost nemá vtělené duševní ani vlastní bytostné jádro, proto také žádný nervový systém, který je třeba pokládat za pozemský základ astrálního těla. Avšak při pohledu na nukleus rostlinné buňky vyvstává otázka, zda jej nelze považovat za evoluční předstupeň k vytvoření takového systému. Jaderné kyseliny RNA a DNA vykazují vysoký obsah fosforu ve fosforečných zbytcích nukleotidů. Tak jako se u zvířete a člověka nervový systém jemně větví až do živé tkáně, nacházíme v jednotlivé buňce mimo buněčné jádro v buněčné plazmě organely, jako jsou ribozomy&lt;ref&gt;Ribozomy jsou sestaveny z ribozomální RNA. Pocházejí z nukleolu v buněčném jádru a tvoří v plazmě organely pro tvorbu bílkovin (kosmologicky je nukleolus ekvivalentem Země v mikrokosmu buňky). Buněčné jádro odpovídá měsíční sféře a buněčná membrána sféře Saturnu. Mitochondrie disponují vlastní nahou DNA, množí se vlastním rytmem a mají především úkol buněčného dýchání s železo obsahujícími cytochromy. Kosmologicky stojí mitochondrie ve vztahu k Marsu.&lt;/ref&gt; a mitochondrie, které jakožto nepatrné tvarované tělesné útvary stojí ve vztahu k plazmě i k jádru. Mitochondrie obsahují stejně jako jádro chromozomální struktury, u nichž lze předpokládat, že plní epigenetické funkce. To znamená, že jsou nositeli a zprostředkovateli vtisků, které cytoplazma přijala ze současných pozemských, slunečních a planetárních působení, jakož i z opatření péče, hnojení a šlechtění duchem a rukou člověka. Jsou to nově nabité vlastnosti ze současného bytí. Je třeba vycházet z toho, že takovéto epigenetické vtisky se v rostlinách uskutečňují v každém vegetačním roce. Aby se zachovaly plody tohoto «zpřítomnění» pozemsko-kosmických působení v průběhu roku — například přes hnojení preparáty —, doporučuje se vlastní rozmnožování až po šlechtění sortů vlastních statku.<br /> <br /> Osa Země-Slunce, do které se kvetoucí rostliny začleňují, se projevuje ve stonku, řapíku, stéblu, výhonku, větvi a kmeni. V této vzpřímené vládne, v odrazu duchovně-bytostném, táž síla, která na vyšší úrovni žije v člověku jako já-činnost ve vůli a vzplanuje v probouzejícím se sebevědomí. Fyzickým opěrným bodem pro to, aby sily já mohly nabývat účinnosti — v člověku a jiným způsobem v přírodních bytostech —, je fosfor, ne jako takový pouze, nýbrž vždy zapracovaný do příslušných látkových kompozic, například zmíněných nukleotidů buněčného jádra. Ve vztahu k člověku rozvíjí Rudolf Steiner tuto myšlenku: «Je to velmi zvláštní, jak lidské já, když je {{SE|444}}<br /> <br /> Nyní jako právě v člověku duchovně, duševně, organicky a také mineralizujícím způsobem, jest jistým způsobem, chtěl bych říci, nositelem fosforu.» «Prosycení lidského organismu fosforem je činností já.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Gesichtspunkte zur Therapie'', GA 313, Vortrag vom 15. April 1921, Dornach 2001, S. 91.&lt;/ref&gt; Tak řídí fosforový proces ve svém nejlabilnějším skupenství, kyselině adenosintrifosforečné (ATP), především metabolismus uhlohydrátů, nukleové kyseliny vázané na nukleoproteiny, metabolismus bílkovin, v podobě fosfolipidů metabolismus tuků, aby nakonec v spojení s fosforem obsahujícím vápnem (apatitem) vyústil v mineralizačním procesu tvorby kostí.&lt;ref&gt;Friedrich Husemann, Otto Wolff: ''Das Bild des Menschen als Grundlage der Heilkunst'', Band II: Zur allgemeinen Pathologie und Therapie, Stuttgart 1991, S. 394.&lt;/ref&gt; Jsou to pokaždé různé fosforové sloučeniny, které impulsují činnost éterických druhů ve vztahu k bytostným článkům: Já žije v tepelném éteru ve vztahu k fosforu; zprostředkováno tepelným éterem, vtiskuje se, na základě sodného fosfátu, do astrálního těla; skrze fosforečnan hořečnatý a světelný éter a skrze fosforečnan draselný a chemický éter působí v éterickém těle a, na základě fosforečnanu vápenatého a účinnosti životního éteru, géeí do pevné formy kostní soustavy, «fyzického otisku já-organizace».&lt;ref&gt;Ebd., S. 395.&lt;/ref&gt; Ve svém přímém vztahu k duchovnímu jádru bytosti, k já, pomáhá fosfor překonávat jednostrannosti ve fyziologických procesech a vyrovnávat protiklady.<br /> <br /> Ve středu buňky se fosforový proces koncentruje v nukleotidech, nositelích dědičnosti. Ty nesou minulost, výdobytek evoluce, do přítomnosti. V tomto díle stvoření se shrnuje veškeré někdejší stávání z ducha a zároveň obsahuje něco zárodečného, z čeho se toto stvoření v přítomném neustále obnovuje a přijímá impulsy, které tyto zárodečné síly nesou do nejzazší budoucnosti k novému stávání. Tyto impulsy přijímá plazma rostlinné buňky v rytmu dne a noci ze záření slunečního světla, jehož síly jsou modifikovány působením planet. Místem tohoto zpřítomnění zárodečného je buněčná nebo protoplazma obklopující jádro. Obsahuje — jakoby v ní plovoucí, v jemném rozptýlení — již zmíněné organely, ribozomy a mitochondrie, jakož i hořčík obsahující (nikoli fosfor obsahující) chloroplasty, v {{SE|445}}<br /> <br /> jímž je prostřednictvím chlorofylu pohlcováno světlo a oživována pozemská látkovost. Základní substanci protoplazmy tvoří cytoplazma, vodojasná, průhledná, tekutě-koloidní, do značné míry homogenní bílkovinná hmota.<br /> <br /> Cytoplazma je pohybovým pólem buňky. Proudí, rotuje kolem buněčných vakuol – nebo ve zvláštních případech dokonce cirkuluje kolem buněčného jádra. Intenzita proudění je závislá na kyslíku, nositeli éterných sil. Je citlivá na vnější podněty; podle počasí se – bobtnáním a smršťováním buněčných tkání – stará například o zavírání a otevírání průduchů, o pohyb květenství hvězdnicovitých rostlin podle chodu slunce atd. Dále reaguje na způsob hnojení i na pečující ruku člověka. Jako pečeť vtlačuje svůj tvar do pečetního vosku, tak se z vnějšku pronikající astrální síly vtiskují do cytoplazmy buňky. V botanice se buněčné plazmě připisuje «schopnost vnímání».&lt;ref&gt;Hermann von Guttenberg: ''Lehrbuch der allgemeinen Botanik'', Berlin 1955, s. 15.&lt;/ref&gt; Nepojmenovává se však její rostlinná svébytnost, ani hranice, která ji odděluje od živočišného vnímání. V buněčném jádře vládne fosfor a určuje jeho přísné struktury. S ním spojená bílkovina, nukleoprotein, stejně jako v zásadě všechny bílkoviny, neobsahuje žádný fosfor. Bílkovina je spojena se sírou a za svou látkotvornou pohyblivost vděčí síře, tak blízce příbuzné fosforu a ve svých vlastnostech přesto tak polární. Ta je však prostředníkem mezi astrálními silami vyzařujícími z okolí a látkami, které tvoří bílkovinu (C, O, N, H). Oba, síra i fosfor, způsobují harmonizaci bytostných článků. Ponoří-li se například astrální tělo a s ním i Já příliš hluboko do éterné a fyzické organizace, pak je «síra více astrální tělo, fosfor více Já» z této vazby vymaní.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Gesichtspunkte zur Therapie'', GA 313, přednáška z 12. dubna 1924, Dornach 2001, s. 44.&lt;/ref&gt; Oba jsou Merkurii mezi vyššími duchovními světy a jejich pozemským obrazem, mezi duchovně-zárodečným a tím, co se utváří do fyzické podoby, v dílo. Oba vstupují v nejvyšším zředění do veškerého živého dění jednotně, a přesto polárním způsobem, opakujíce minulost v přítomnosti a otvírajíce ji budoucnosti. Oba jsou ve vysokém zředění vpleteny do jádra (fosfor) a plazmy (síra) buňky. Jejich {{SE|446}}<br /> <br /> Jejich účinnost je přirozeným předobrazem pravé homeopatie, účinnosti nejmenších entit.<br /> <br /> O podstatě vodíku ve spojitosti s fosforem a sírou lze souhrnně poznamenat následující: Vodík byl charakterizován jako reprezentant živlu Ohně, resp. éteru tepla. Vodíku je stále ještě vtkáno teplo a světlo. Na cestě vývojovými stupni k Zemi&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; a nakonec materializací k «zemitě-pevnému» se teplé zhustilo v síru a světelné v fosfor. Síra umožňuje teplem pohyblivost/růst v látkovém — bez síry žádná látková výměna —, zatímco fosfor vytváří formy a na stupni lidského vědomí nechává látkově-zformované v obrazu stát se myšlenkou. Světlo je v duševním procesu prožíváno jako myšlenka. Vstoupí-li tato do vědomí, formuje se v jazyce ve slovo, v gramatiku.<br /> <br /> Síra a teplo/pohyb, fosfor a světlo/forma jsou vždy dominující vztahy. Přesto i síra ukazuje ve svém zářivě žlutém plameni svoji blízkost ke světlu a fosfor svou snadnou vznětlivostí svoji blízkost k teplu. V živém ovládá síra látkovou výměnu, fosfor prostřednictvím jaderných kyselin DNA a RNA dědičnost.&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V baldrianském květu se proces fosforového tak zjemnil, že tento — jak se smí předpokládat — prostřednictvím fosfonukleotidů ribozomů a mitochondrií plazmy, obdařen potencí duchovně-já-vlastní gestaltační síly, otvírá z přebytečných sil duchovně-zárodečného v pozemském nové vývojové možnosti rostlinného stávání.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wirksamkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Účinnost ====<br /> <br /> Jistě chybuje ten, kdo v baldrianském preparátu vidí organické fosforové hnojivo. Baldrián nemá v popelu více fosforu než jiné rostliny. O tom, co rozhoduje o účinnosti, je, že v baldrianském květu se shromažďuje koncentrace formativních sil, která je schopna utváření životních souvislostí takovým způsobem, aby v nich mohl fosfor zprostředkovávat síly, jež z oblasti čistě duchovního napomáhají rostlině k aufrechte, k organismickému vlastnímu bytí; {{SE|447}}<br /> <br /> nebo slovy Rudolfa Steinera: že «šťáva baldrianského květu» vede hnůj k tomu, aby se «vůči tomu, co se nazývá fosforovou substancí, choval správným způsobem».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&lt;/ref&gt; Tato pobídka je nezbytná všude tam, kde organické materiály hnijí — a tak tomu je při každé přípravě hnoje. Při autolytickém rozpadu a mikrobiálním rozkladu příslušných rostlinných a živočišných zbytků se rozpadá kompoziční řád, jemuž fosforová substance sloužila. Výsledný chaos látek, jež byly zbaveny svého nositelství, pak tíhne k tomu, aby tyto látky z oblasti živého upadaly zpět do stavu anorganického. Tento proces umírání příroda do jisté míry zachycuje sama tvorbou stabilních forem humusu. Tento proces se odehrává ve vlhkém-vodnatém a ovládají ho přede vším měsíční síly. Při kompaktním nahromadění organického materiálu v hnojiči a kompostové hromadě, jakož i při skladování kejdy a močůvky, vyžaduje zmíněná řídící opatření z rukou člověka.<br /> <br /> Účinnost baldrianského preparátu však přesahuje i toto. Nevyčerpává se tím, že fosfor uvolněný z organických sloučenin bezodkladně znovu zabudovává do jaderných bílkovin mikrobů, a tím ho dočasně váže, než ho přijmou kulturní rostliny. Mikrobiální dění se odehrává ve vlhkém-vodnatém, nejméně ze všeho zpočátku v zemitě-pevném. Toto nastává teprve v důsledku specializované činnosti půdních živočichů vedené astrálním tělem. Účinnost květní šťávy baldrianky se naproti tomu jeví jako všeobecná, do všech dílčích procesů zasahující a je stmelující — jako taková, která bujné Stoffwechselgeschehen hnojiště uzavírá do vcelku uzavřeného celku. Pod vlivem tohoto preparátu se hnojiště rozvíjí v jakousi podobu organismu, v němž astrální síly vyzařující z periferie prostupují chaos rozkladu. Tyto síly tvoří astrální organizaci hnojiště, která — mocí sil vyššího ryze duchovního já-bytí, jí vlastních — činí z fosforu, jenž se ze všech vazeb uvolňuje, opět nositele. Přidáním baldrianského preparátu se uskutečňuje jakési nové obdarování fosforu poté, co v průchodu chaosem rozkladu svlékl své dřívější nositelství ducha. {{SE|448}}<br /> <br /> Takto nahlíženo hnojí baldrianský preparát prostřednictvím organických hnojiv nejintimnějším způsobem životní tvořivé procesy, které se v horizontále plošně rozestírají v bránicovém orgánu půdy a v listech rostlin, a svisle pak to, co se jako duchovně-bytostné výšin a hlubin vyjadřuje ve stángelové síle rostlin. Na pozadí tohoto světového kříže je třeba hledat prvky nazírání, skrze něž lze nalézt potvrzení toho, co je svou vlastní silou průkazné v tom, co bylo prozkoumáno na duchovním poli. Každé z popsaných preparátů se to týká svým specifickým způsobem.<br /> <br /> Pro výsledky antroposofické duchovní vědy musí být teprve v průběžném myšlení a konání vytvářeny fenomény, jimiž se zaručuje pravdivost toho, co bylo poznáno v duchu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Schachtelhalmpräparat&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Přípravek z přesličky rolní ===<br /> <br /> Nepatří do řady kompostových preparátů; stojí o sobě a Rudolf Steiner ho popisuje v šestém přednáškovém cyklu v souvislosti s odolností vůči houbovým chorobám.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 167.&lt;/ref&gt; K preparaci přichází v úvahu přeslička rolní (''Equisetum arvense''). Vedle dalších přesliček zastupuje dodnes — spolu s plavuněmi a kapradinami — praformy rostlinné říše. Předchůdné formy, jako jsou psilofyty, ukazují zpět až na konec siluru a počátek devonu, tedy přibližně do středu starohory (''paleozoikum''). Je to doba «Lemurisu», opakování planetárního předstupně «Starého Měsíce» ve vývoji Země.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Tyto praformy jsou zrozeny z vody a dobývají pevninu. Blízkost k živlu vody dokládá z celého bohatství tehdejší příbuzenské flóry rod Equisetum, existující dodnes. To se projevuje jak ve stanovištním prostředí, kde se přeslička přednostně vyskytuje, tak ve složitém dění klíčení. Přesličku nacházíme na hlinitých až jílovitých stanovištích se stagnující vodou nebo stagnačními horizonty. {{SE|449}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 34, S. 449.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 34: Der Ackerschachtelhalm mit Spross und unterirdisch bewurzeltem Rhizomsystem.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Erscheinungsform&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zevní podoba ====<br /> <br /> Zevní vzhled překvapí uprostřed okolní flóry. Stonek se zvedá rovně jako svíčka, členěný do jednotlivých článků (''internodií''), která do sebe zapadají jako škatulky (obrázek 34).<br /> <br /> Přeslenlicovitě nasedající, nevětvené postranní větve vykazují týž stavební princip. Pod mírným úhlem od vodorovné osy vybíhají šikmo vzhůru. Stonek i postranní větve jsou jednotně zelené a přebírají funkci {{SE|450}}<br /> <br /> listů. Co překvapí, je právě absence listů — a stejně tak nepřítomnost květů. Z toho plyne, že nelze pozorovat žádnou metamorfózu tvaru — až na to, že postranní větve jsou při bázi stonku kratší, pak se rozevírají a k vrcholu výhonku se pyramidálně zkracují. Listový vývoj se redukuje na podlouhlé, k vrcholu zašpičatělé obalné lístky, které těsně přiléhají k bázi článků stonku. V jejich šestihranném, škatulovitém uspořádání se uplatňuje křemen-křemičitý princip prostupující celou rostlinou — stejně jako v šestihranných štítcích pokrývajících prašníky plodných klasů. Celou rostlinou vládne stěbelní princip — zatímco kapradiny, které mají stejný časový původ, jsou ovládány listem. Plavuně zaujímají střední polohu. Co tolik udivuje, je rozpor, který přeslička sama daruje. Na jedné straně je to její blízkost k vlhku a vodnímu živlu v podloží, na druhé straně její silně proformovaná, zkřemenělá podoba, která se přísně začleňuje do svislé osy Země–Slunce. Přeslička rolní tento rozpor ovládá.<br /> <br /> Hledá-li se generativní pól této rostliny, nalézá se v několika málo exemplářích oddělených od vegetativní části v podobě červenohnědých, vřetenovitých klasů, které vyrůstají každý na výhonku s hustě řazenými články stonku; při jejich bázi jsou ovinuty věncem černo-hnědých špiček listů. Klasy podávají podobný obraz jako houby vyrůstající z temnoty země. To dělá přesličku rolní v rodině přesliček jedinečnou, a proto je i srozumitelný její účinek proti houbovitému: v oddělení plodného sporangioforu od sterilního zeleného výhonku se jaksi distancuje od houby-gesta. Ostatní přesličky nesou sporangiový klas na vrcholu zelené rostliny.&lt;ref&gt;Srov. také: Jean-Michel Florin (Hrsg.): ''Biologisch-dynamischer Weinbau'', Dornach 2020, S. 154 f.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Rhizom-Wurzelsphäre,_die_vegetative_und_generative_Vermehrung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Rhizomová kořenová sféra, vegetativní a generativní rozmnožování ====<br /> <br /> Svislý vegetativní výhonek pokračuje v téže posloupnosti článků stonku do hloubi země ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#449|obrázek 34]], s. 449). Narazí-li na horizont stagnující vody — například na rozhraní A-horizontu (svrchní půda) a na jíl bohatšího B-horizontu (podorničí) nebo na spodní vodu — odbočí postranní výhonek, který dále roste vodorovně podél hranice vrstevní vody. {{SE|451}}<br /> <br /> Rhizomové výhonky jsou vzdušné. Z rhizomových uzlů, zčásti i z primárních vertikálních výhonků, vyrůstají sekundární výhonky vzhůru ke světlu a starají se o rozmnožování vegetativního porostu. Vertikální rhizomy proráží s velkou dynamikou zhutněnou zónu, aby se znovu rozvětvily horizontálně na hlouběji ležící vodní vrstvě. Dokonce i z hloubek tří až čtyř metrů vysílají odtud svými černo-hnědými rhizomovými výhonky nahoru (obrázek 34, s. 449).<br /> <br /> Přeslička rolní nemá primární kořeny. Její jemné, vláknité, do hloubky směřující kořeny jsou výhonkového původu; vyrůstají z mezičlánků (internodií) rhizomových výhonků. Na sklonku podzimu se na přípovrchových horizontálních rhizomech tvoří vejčitá zduření — zásobárny živin pro jarní rašení, především pro jako první vyrážející úrodné načervenale hnědé výtrusnicové nosiče. Takový nosič nese v vřetenovitém uspořádání šestihranné výtrusnicové vaky. Po dozrání výtrusů úrodný výhonok rychle odumírá. Prašné výtrusy jsou unášeny větrem a klíčí, jakmile se dostanou do vlhko-vodnatého prostředí. Z klíčících výtrusů vychází nejprve kořeníčku podobný hrot; rozvíjí se pak zelenající, řasám podobný předklíček (*Prothallium*). «Do tohoto vývojového stádia je přeslička rolní zelenou vodní rostlinou.»&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: *Auf den Spuren der Präparatepflanzen*, Dornach 2005, S. 105.&lt;/ref&gt; Předklíčky se vyskytují ve dvou druzích. Jeden druh *Prothallium* tvoří kulovité spermatidy, které se mohou za pomoci dvou bičíků volně pohybovat ve vodě. Druhý druh předklíčku tvoří vaječné zárodky, jež jsou oplodňovány volně plavajícími spermatozoi. Po oplodnění opouští svisle nahoru i dolů rostoucí výhonok přesličky rolní vodnatou fázi a spojuje se s pevným zemským a silami slunce. Oba — jak úrodné, tak vegetativní výhonky — vyrůstají z rhizomů, které pronikají do hlubších půdních vrstev a tam se zakoření.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_oberirdische_Spross_und_der_Kieselprozess&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Nadzemní výhonok a křemičitý proces ====<br /> <br /> Nahoru do vzduchu, tepla a světla se táhnoucí, neplodný výhonok přesličky rolní je skrz naskrz stonek. Vlastní listové čepele chybějí; pouze rudimentární listové útvary v podobě nenápadných, do přeslenů sdružených, límcovitých ochranných pochev leží při základnách článků stonku. Rýhované články ústředního výhonku a bohaté větvení v přeslenitě uspořádané postranní větve ukazují, co se týče příjmu {{SE|452}}<br /> <br /> slunečního světla a výdeje vodní páry dostatečně velký povrch. Ten je utvořen tak, aby byl zajištěn vysoký průtok vody přesličkou. Její úzký vztah k živlu vody se uplatňuje také v tom, že z vody proudící ve vodivých drahách xylému odebírá přesliččina rolní křemičitou kyselinu, pocházející z minerálního zvětrávání půdy. Její anorganická povaha se oživuje působením Slunce dávajícím život v rostlině. Lze říci: Voda zprostředkovávající síly Měsíce v této rostlině, která odkazuje zpět do pradávných časů vývoje rostlin, znovu otevírá křemičitou kyselinu pro dnešní sluneční působení. Obdaří ji silami, které vytvářejí harmonický vyrovnávací přechod mezi minulým měsíčním působením a dnešním zemsko-slunečním. Tím stojí přeslička rolní v polárním protikladu k pampelišce. Jestliže pampeliška coby hvězdnicovitá patří k nejvýše vyvinutým rostlinám, pak přeslička patří k těm, které stojí na počátku vývoje suchozemských rostlin. V přesličce spojuje křemičitá kyselina minulé vývojové stupně s přítomností, v pampelišce pak vývojové výdobytky přítomnosti s budoucností.<br /> <br /> Životní proces přesličky rolní je metabolicky aktivní křemičitý proces zrozený ze živlu vody. Pohybuje se zevnitř směrem k periferii živých tkání. Jak voda odpařuje vnějším teplem, vylučuje se křemičitá kyselina a obaluje celou stonkovou rostlinu pláštěm vodnaté amorfní kyseliny křemičité. Nacházíme ji v pokožkových buňkách i uloženu mezi jejich buněčnými membránami. Procházejí se všechny stavy — od roztoku přes plastický gel až po ztvrdlý, amorfní, sklovitý opál, což je vodnatý oxid křemičitý (SiO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt; + H&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O). Zpopelní-li se stébelné pletivo přesličky, zůstane po vyhoření černé uhlíkové kostry nakonec bílá křemičitá kostra. Vykazuje čočkovité vypoukliny, které za živa usměrňují sluneční světlo na v řadách uspořádaný chlorofyl.&lt;ref&gt;Ebd., S. 107.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Vysoký obsah kyseliny křemičité — 70 % v popelu — určuje tuhý, paprskový vzhled přesličky rolní. Dělá ji drsnou a křehkou. Křemen v přesličce «žije» tak, «že se v ní opevnil jako v pevnosti».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 83.&lt;/ref&gt; {{SE|453}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Herstellung_und_Anwendung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Výroba a použití ====<br /> <br /> Z přesličky rolní se kolem svátku Jana, v době jejího největšího vegetativního rozkvětu, sbírá zelený výhonek za slunečného dne a na vzdušném stínu se rozloží v tenké vrstvě a suší. K dalšímu zpracování uvádí Rudolf Steiner: «dass man Equisetum arvense zu einer Art von Tee macht...» [citát ponechán v němčině]. Stappung celosvětově zdokumentoval rozmanité praxe přípravy čaje z přesličkové natě, co do délky vaření a následného kvašení na kejdu i studeného kvašení čerstvé natě, dob, množství a četnosti použití, a také toho, zda preparát jen předchází problémům, nebo slibuje účinek i při akutním napadení houbami. Ze souhrnu zkušeností s přípravou čaje vzešel tento recept: «V deseti až dvaceti litrech vody se vaří 200 až 300 gramů drogy přibližně jednu hodinu při slabém varu. Při použití čerstvé natě přibližně 1,5 kg na stejné množství vody.» Delší doba vaření je nutná jednak k rozluštění silně zkřemenělých periferních buněčných tkání, jednak k tomu, aby tento proces probíhal v univerzálním pralivedle tepla.<br /> <br /> Pokud jde o formu použití, používá Rudolf Steiner pojem «kejda». Ten naznačuje, že přeslička po fázi louhování má být vystavena kvašení, čímž může postupně docházet k rozluštění obtížněji rozložitelných organických látek. Tvorbou kyseliny se z čaje stává kejda a ta je poté po delší dobu trvanlivá a použitelná. Teprve když přejde do hniloby a začne páchnout (sulfan, H₂S), je třeba od dalšího použití upustit. Stranou by se mělo nechat i studeného kvašení čerstvého přesličkového materiálu, jak se tu a tam praktikuje. Při delších dobách kvašení hrozí předčasné vadné kvašení a nedostatečné rozluštění amorfní {{SE|454}}<br /> <br /> Křemičitosti je nevyhnutelná. Tepelné působení v procesu varu se zdá být zásadního významu pro to, aby se křemičitost mohla stát účinnou.&lt;ref&gt;Viz k tomu: Ulrich Meyer: «Optimierung der Kieselsäure-Extraktion aus Equisetum arvense – Ergebnisse für die alltägliche Praxis», in: Ulrich Meyer, Peter Alsted Pedersen (Hrsg.): ''Anthroposophische Pharmazie'', Berlin 2016, 807 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Doby použití se řídí tím, zda má být přeslička-kejda použita preventivně, nebo až v akutním případě. Podle Rudolfa Steinera jde v první řadě o preventivní opatření. Přeslička-kejda působí prostřednictvím půdy a při nadměrných, trvale vlhko-mokrých podmínkách snižuje tlak hub na rostliny. Z tohoto pohledu se doporučuje přesličku-kejdu v pokud možno ročním rytmu vylévat na celou zemědělskou a zahradní provozní plochu v množství 100 l/ha. Ideální by bylo, kdyby se to dělo třikrát až čtyřikrát ročně — na konci zimy a na jaře (březen), v létě a na podzim až do počátku zimy (listopad). V každém případě by v rámci osevního postupu zvláště houbám vystavené kultury, jako obilniny a určité okopaniny, měly dostat preventivní ošetření. Přímé postřiky do porostů při akutním napadení, často v kombinaci s kopřivovou kejdou, mohou napadení výrazně omezit. Jde o opatření, které napadení bojuje. Preventivní ošetření prostřednictvím půdy zajišťuje, že se s počátky nákazy zakročí včas.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wirksamkeit_des_Schachtelhalmpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Účinnost přípravku z přesličky ====<br /> <br /> Použit preventivně, rozvíjí přípravek z přesličky svou účinnost prostřednictvím půdy. Přijde-li tato půda po případně již vlhkém podzimu a mokré mírné zimě do jara, je celý prokořeněný prostor zvláště silně vystaven silovým záření Měsíce — a to zvláště při úplňku a přiblížení Měsíce k Zemi (''perigeu''). Ty jsou zprostředkovány vodou a probouzejí v půdě měsíční život, příbuzný oné vodní živosti, v níž se kdysi v pravěku vyvíjely nižší stupně rostlinného a živočišného života. Posunuty v čase, působí dnes tato živost ve světových oceánech a jinak v řekách, jezerech a rybnících. Tento původům ještě blízký, málo diferencovaný život pochází z geologické epochy raného a středního lemuru — z opakování vývoje «starého Měsíce», jenž předcházel vývoji Země.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Geologicky řečeno, jde o epochy {{SE|455}}<br /> <br /> *Proterozoika* a *paleozoika*. V této době převahy měsíčních sil ještě neexistovaly žádné kvetoucí rostliny. Byl to čas výtrusných rostlin, k nimž — vedle výše zmíněných — patří rovněž houby. V půdě, která se teprve vytvářela z vodního živlu, vstupují do proměnlivých vztahů síly měsíční se silami slunečními. V následné epoše *kenozoika* čili *terciéru* (Atlantida) získávají sluneční síly převahu; kvetoucí rostliny se rozvíjejí se svými primárními kořeny. V *neozoiku*, v novověku Země, se půdy vyvíjejí v humusnaté minerální půdy a pod rukou člověka v kulturní půdy.<br /> <br /> Přetrvává-li vlhko a měsíční síly přitom převažují, je kulturní půda jednostranně prostoupena měsíční živostí. Tím se probouzí právě ten nižší rostlinný a živočišný život oněch dřívějších vývojových stupňů — a tím zvláštním způsobem také růst hub. To se neděje pouze v půdě, nýbrž o patro výše také v nadzemních orgánech rostliny i na nich. Co má své oprávněné místo v temnotě půdy, vytváří si neprávem druhé dno ve vzdušném prostoru nad zemí; mikrobní život parazituje na živých tkáních rostliny. Ani nynější sluneční působení může jen omezeně bránit tomuto bujícímu cizímu životu. Je třeba hledat takovou rostlinu, která dokáže v sobě soustředit a zpracovat tolik sluneční síly, že zneškodní přebytečný měsíční život ve vodním živlu — ano, která ve smyslu syntézy dokáže vytvořit zdravý poměr mezi polaritami z minulosti působící měsíční astrality a ze současného kosmu přicházející sluneční astrality. Tuto schopnost má přeslička jako vynikající zástupce přechodu z rostliny vodou zrozené k rostlině zemí zrozené. Jako čajová kejda působí tak, že se půda odlehčuje od přebytečné měsíční síly, že přeslička «zbavuje vodu její zprostředkující síly a dává půdě více zemskosti, aby větší měsíční působení nepřijímala skrze přítomnou vodu».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 167.&lt;/ref&gt; Tímto popisem je jednoznačně poukazováno na profylaktické ošetření půd přípravkem z přesličky. Spolužití s chodem počasí v ročním běhu vychovává vědomí k tomu, aby jednalo s prozíravou moudrostí. Děje-li se profylaxe pravidelně rok od roku, předchází se akutnímu případu. Přesto je popsáno mnoho zkušeností, zejména {{SE|456}}<br /> <br /> z oblasti zahradnictví, o zkrocení akutního plísňového napadení a jiných pohrom přípravkem z přesličky ve formě čajové kejdy.&lt;ref&gt;Walter Stappung: *Die Düngerpräparate Rudolf Steiners – Herstellung und Anwendung*, Rüfenacht 2017, Bd. I + II: 748 S.&lt;/ref&gt; Experimentální dlouhodobé pokusy k preventivnímu účinku přípravku z přesličky neexistují. Exaktní pokusy překračují meze proveditelnosti. Jistota účinnosti — a to platí pro všechny zmíněné přípravky — spočívá v myšlenkovém proniknutí výsledků geisteswissenschaftlicher Forschung a v potvrzující zkušenosti, kterou učí praxe.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Kanon_der_sechs_Düngerpräparate,_ihr_Zusammenwirken_unter_Bildung_eines_neuen_Mittleren_–_eine_Zusammenschau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kánon šesti hnojivých preparátů, jejich spolupůsobení při vytváření nového středu — celkový pohled ===<br /> <br /> Nabízí se otázka, zda pořadí šesti hnojivých preparátů, jak je Rudolf Steiner popisuje v Zemědělském kurzu, je náhodné či zákonité. Vše svědčí pro to, že platí to druhé, vezme-li se v úvahu jak zvláštní povaha výchozích materiálů pro preparaci, tak účinnost samotných preparátů v postupném budování bránicové půdy v oživlou, produševnělou a produchovenou celistvost mezi kosmickými výšinami a zemskými hlubinami.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Reihe_der_Präparatepflanzen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Řada preparátových rostlin ====<br /> <br /> Šest preparátových rostlin se vyznačuje tím, že mezi sírovým pólem květů a solným pólem kořenů vládnou specifické kosmické a pozemské substanční poměry; přičemž je nápadné, že první tři preparátové rostliny — řebříček, heřmánek a kopřiva — tvoří trojici, a stejnou trojici tvoří dubová kůra, pampeliška a kozlík ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#457|Obrázek 35]]).<br /> <br /> Mezi oběma trojicemi leží skrytá, a přitom zpředmětněná, práh vzájemného přechodu k jednomu středu — k půdě. Obě trojnosti tvoří polaritu. První z nich zastupuje více zásaditě-alkalický, pozemský pól. Na této straně vládne síra. V anorganickém je tvořitelkou kyselin, v organickém rozvíjí svou kosmickou povahu, neboť «na cestě síry vstupuje duch do fyzična přírody {{SE|457}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 35, S. 457.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 34: Die Reihe der Präparatepflanzen und Organhüllen in Beziehung zum Stoffwechsel- und Nerven-Sinnes-System des Tieres sowie die Mittebildung zwischen den Höhen- und Tiefenkräften.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> hereinwirkt, «síra je přímo nositelem duchovního».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach, 1999, S. 64.&lt;/ref&gt; Ve životních procesech rostlin jakoby odhmotňuje pozemské látky alkalií (K, Na) a zemin alkalických kovů (Ca, Mg) a také železo jako bázi těžkého kovu. V pořadí první trojice je to řebříček, který svou zvláštní silou síry zpracovává alkalický kov draslík. V rozšíření tohoto procesu přistupuje u heřmánku zemský alkalický kov vápník, a opět je to kopřiva, která svou silou síry — vedle draslíku a vápníku — zpracovává železo v železné záření. Tímto posledním vede dál ke skryté středu. Železo je v přírodě, až po člověka, kovem inkarnace; upevňuje v tělesné organizaci {{SE|458}}<br /> <br /> účinné síly duchovně-bytostného. V člověku se železo soustřeďuje v krvi, která svým oběhem spojuje srdce s periferií, s tělesnými funkcemi. V krevním proudu, který míří k srdci a, jím «uklidněn» se vrací zpět do těla, prožívá duchovní duše člověka své inkarnování v těle.<br /> <br /> Srdce se zamýšlí a sjednocuje to, co se krvi vepsalo v tělesných orgánech až k periferii těla. V srdci nalézá přitékající a odtékající krev vlastnoaktivní obal, který rytmicky pulzujíc udržuje krev životaschopnou. Druhý pól tvoří ledviny, které jiným, polárním způsobem znovu uvádějí krev do životaschopného stavu. Vytvářejí prostor, do něhož krev jako tepenný proud vystupuje z cévního systému a, vyzdvižena nad pozemsko-hmotné látkové procesy, je ledvinnou činností prohlédnuta, osvěžena a kde je vytvořen harmonický vyrovnávací stav mezi pozemsko-hmotným a kosmicko-duchovním. Teprve po «zkoušce srdce a ledvin» zůstává krev životaschopná.<br /> <br /> Jinak se to má s vyššími rostlinami. Rostou svým specifickým způsobem — jak právě ukazují preparátové rostliny — z úrodné půdy, ze «středu» mezi výšinami a hlubinami, vzhůru. Tento střed je teprve zárodečně založen; ve svých funkcích vzhledem k křemeni, vápenci, jílu a humusu ještě nepůsobí samostatně ze sebe; potřebuje výchovu. Týká se to především funkcí jílu, který ve své sezonní rytmice má vlohu k jakési srdeční funkci, a funkcí humusu, který ve své dynamice stojí blíže ledvinné funkci. Opatření k této výchově tvoří pravé umění zemědělství.<br /> <br /> Mezi různými opatřeními, která byla charakterizována, je to hnojení z ducha člověka, které otvírá bránu do budoucnosti. Toto hnojivé vychovávání se vztahuje na oživování pozemských látek hlubin. V jeho službě stojí první trojice — řebříček, heřmánek, kopřiva —, která středu, bránici, postupně pomáhá k stupňům funkční samostatnosti. Tyto tři léčivé byliny mají moc ve svých životních procesech přeměňovat pozemské látky draslík a vápník v dusík, to jest obdařovat je vlastností stát se nositeli astralických sil.<br /> <br /> K první trojici poznamenává Gunter Gebhard: «Síra jako element, který přímo z elementu ohně ‹spadl› do elementu země, je substancí, která vede duchovní do pozemského; zkráceně řečeno: síra je bytost, která může teplo hmotně zhustnout, to jest tam, kde {{SE|459}}<br /> <br /> toto bytí působí, se substanciálně ukazuje síra. Tím jsou první tři preparáty takovými, které podporují inkarnování duchovního (rostlinného života). U řebříčku je to draslík, který zcela nese v sobě tekutost a který zvláště vytváří vztah k éterickému (individuální ätherleib): vápník s heřmánkem vtahuje astrální do fyzického těla prostoupeného éterleibem (přitahuje z kosmu to, co dává rostlině gestalt); a s kopřivou konečně železo, jež má svůj těsný vztah k inkarnování Já u člověka a zde, zprostředkováno sírou, vede duchovní praobraz rostliny do fyzického zjevení a udržuje ‹kontakt› k prarůstlině ve sféře za kosmem (‹durchvernünftigen›). Prvními třemi preparáty se půda rozvíjí tak, aby byly podporovány všechny čtyři bytostné články, které náleží k fyzickému jeví se v pozemském, a to pro rostlinu.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Ve druhé trojici — dub, pampeliška, kozlík — je silněji zdůrazněna kosmická, kyselinová strana. Síra zde již není výslovně jmenována, třebaže patří právě k nejsilnějším tvůrcům kyselin. Tento zdánlivý rozpor se vyřeší, když si uvědomíme, že v případě první trojice je síra jmenována jako element, který zprostředkovává duchovní fyzicky-živoucímu. Ve formě kyseliny sírové z této funkce vypadla a stala se pozemskou. Ve druhé trojici jde o kyselinové působení sestoupené do fyzického.<br /> <br /> V případě dubové kůry/borky stojí sice vápník jako zemsky-alkalický kov v popředí. Rozhodující pro jeho funkci je ale ta struktura, v níž vápník v kůře nebo borce dubu leží v podobě šťavelanu vápenatého. Průchodem životními procesy dubu se tvoří jako produkt předčasně do kůry/borky vyloučeného a dohořelého procesu kvetení. Šťavelan vápenatý dostává svou «strukturu» (formu) souhrnně skrze bytostnou povahu dubu a zvláště skrze sulfurické působení kyseliny šťavelové. K tomu doplňuje Gunter Gebhard: «Dub, jako Mars-/železová bytost, má svůj hlubší vztah k Já, ke sféře za kosmem, tam, kde se duchovní praobrazce odkrývají nadsmyslově bádajícímu. Vápník vsává do sebe veškeré astrální; to, že forma ve fyzickém vůbec je možná, má svůj základ v astrálním; jak se forma ukazuje, zakládá se v Já (v ideji), které skrze astrální působí. Šťavelan vápenatý dubu vsává {{SE|460}}<br /> <br /> makrokosmické do mikrokosmu; a skrze železnou sílu dubu navazuje spojení s duchovním praobrazem. Jsou-li mikro- a makrokosmos vzájemně v harmonii, pak je organismus zdravý. Preparát z dubové kůry tuto harmonii mezi oběma póly udržuje a tím prophylakticky skrze půdu podporuje zdraví rostliny.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V dubové kůře/borce je tedy vápník jaksi uchopován shora, z kosmického pólu, který se darloží v procesu kyseliny šťavelové. U pampelišky se tento proces stupňuje tím, že pomocí nejvyšší dokonalosti rozvinutého květu přivádí «v kosmu jemně rozptýlenou kyselinu křemičitou» dovnitř a uvádí ji do vztahu s draslíkem oživovaným v mléčné šťávě. Opět je to působení kyseliny, skrze něž se síly kosmu shora vpečeťují do pampelišky a skrze ni do půdy. <br /> <br /> Kozlík ovládá v charakterizovaném způsobu fosforový proces.<br /> <br /> Polární bytostné vlastnosti šesti preparátových rostlin jsou tak ve svém spolupůsobení nadány k tomu, aby vytvořily vše přesahující syntézu: tvorbu preparátu nastávající, slunečné středy mezi výšinami a hlubinami. V erkraftování této středy se může půda, bránice, vyvíjet k stále větší vlastní aktivitě. Na zásadité straně trojice řebříčku, heřmánku a kopřivy zpřístupňuje zdola silám bránicové půdy látečné síly, na kyselé straně trojice dubové kůry, pampelišky a kozlíku substanční síly shora. Kozlíku přísluší přitom zvláštní postavení v tom smyslu, že prostřednictvím nositelství fosforu otevírá mimokosmickou sféru ducha, svět bytostných praobrazů (obrázek 36, s. 462).<br /> <br /> Gunter Gebhard k tomu doplňuje: «Ve svém chemickém chování jsou zásady (louhy) látky, jejichž charakter je ‹luciferský›, zatímco kyseliny nesou v sobě cosi bytostně ‹ahrimanského›. Stejně tak je síra bytostným obrazem Lucifera a fosfor zobrazuje ahrimanské síly. Uprostřed mezi těmito dvěma polárními mocnostmi protivníků stojí Kristus jako zástupce lidstva, který, udržuje rovnováhu mezi těmito bytostnými mocnostmi, ukazuje lidstvu cesty do budoucnosti. V ‹zemědělské individualitě› je tato středa vytvořena jako půdní bránice. Je nadále vložena do rukou člověka, aby přivedl k rozvoji tento životní zárodek středy.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt; {{SE|461}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Reihe_der_tierischen_Organhüllen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Řada živočišných orgánových obalů ====<br /> <br /> Také tyto se zákonitě člení na první trojici, viděno z látkově-výměnného pólu zvířete směrem k srdci, a na druhou trojici, z předního dílu zvířete, smyslového pólu, směrem ke středu. V této souvislosti charakterizuje Rudolf Steiner působení planet ve zvířeti ve vztahu ke Slunci ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#462|Abbildung 36]], S. 462). Vychází zcela z nazírání, z «tvarové a barevné podoby, také s ohledem na strukturu a konzistenci jeho substance od přední části dozadu, tedy od čenichu k srdci, kde jsou účinky Saturnu, Jupitera, Marsu, v srdci působení Slunce a za srdcem, směrem k ocasu, působení Venuše, Merkura, Měsíce».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 60.&lt;/ref&gt; Vyšší zvíře se tedy v horizontále páteře člení na polaritu působení podsluneční planet v látkově-výměnném pólu. Obojí je ze vzájemně protichůdných směrů orientováno k srdci.<br /> <br /> Ohledně pořadí podsluneční planet s Měsícem, Merkurem a Venuší navazuje Rudolf Steiner ze svého duchovního bádání na starou moudrost mystérií. Totéž platí pro charakterizaci jejich makrokosmických sfér působení ve vertikálním uspořádání «zemědělské individuality». Zde je pořadí od Země dolů do hlubin: Mars, Jupiter, Saturn, a nahoru do výšin: Měsíc, Merkur, Venuše, Slunce.&lt;ref&gt;Ebd., S.44.&lt;/ref&gt; Tato prapůvodní moudrost, pěstovaná v mystériích ve spojení se zbytky instinktivního jasnovidectví u lidí, doznívala ve světovém obraze Ptolemaiově. V tomto, stejně jako v dnes vládnoucím, který sahá ke Koperníkovi, se zrcadlí vývoj vědomí lidstva. V poatlantských kulturních epochách staroindické a staropersské kultury žilo v lidech v zbytcích jakési «vědomí nebes». To vyhaslo a s probuzením k sebevědomí bylo v přítomnosti proměněno v vědomí zemské, fixované na předměty. Lidé těchto raných dob prožívali ještě planetární sféry naplněné činy duchovních hierarchií, které měly planety za svůj příbytek.<br /> <br /> S vyhasínáním tohoto prožívání — které žilo dále obrazně v mytologiích — vznikla na počátku třetího kulturního věku ve třetím tisíciletí hvězdověda Sumerů, Babyloňanů a Egypťanů. Ve čtvrtém kulturním období se tato dále emancipovala a přešla do ptolemaiova světového obrazu {{SE|462}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 36, S. 462.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 36: Die polare Beziehung des unter- und obersonnigen Planetenwirkens zu den tierischen Organhüllen im Hinblick auf die Entwicklung der Wesensglieder der «Landwirtschaftlichen Individualität» und ihre Dreigliederung nach Leib (von unten), Geist (von oben) und Seele (rhythmische Mitte).&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Ve vzestupném věku vědomostní duše se světový obraz smrskl na to, co vnímají vnější smysly. U Koperníka a jeho následovníků vyhaslo vědomí bytostně naplněné planetární sféry a zbyla kulatá hmotou naplněná koule, pohybující se v berechenbaren pohybových průbězích prostorem.&lt;ref&gt;Vgl. Elisabeth Vreede: ''Astronomie und Anthroposophie'', Dornach 1980, S. 75; dieselbe: Über den Planeten Merkur, in: ''Kalender Ostern 1942–1943'', Arlesheim; sowie dieselbe: ''Texte über Planetensphären in den Rundschreiben 1927–1930''(Bearbeitung durch Liesbeth Bisterbosch und Frauke Roloff, Oktober 2020). – Im Zuge dieser Emanzipation des menschlichen Bewusstseins hin zum erwachenden, der Erde zugewandten Selbstbewusstsein kann es verständlich werden, dass eine Verwechselung von den Venus- und Merkursphären stattgefunden hat. Diese Verwechselung betrifft nicht den Planetenkörper als solchen, sondern ihre übersinnlich kraftenden Wirkenssphären, dasjenige, für was seit Urbeginn diese beiden Himmelskörper, Venus und Merkur, als geistig-seelisch wirksame Entitäten standen.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Každý z těchto světových obrazů je jakoby momentní snímek, lidský výtvor o tom, jak se člověk v průběhu věků ke světu {{SE|463}}<br /> <br /> stojí. Každý z nich je sám o sobě oprávněný a správný. Dnešní, na Koperníkovi spočívající světový obraz bere v úvahu již jen kvantitativní aspekt tělesnosti, nikoli kvalitativní, bytostně prostoupenou sféru působení. Kosmos se dnešnímu pohledu jeví prázdný — bez bytostí, bez činů.&lt;ref&gt;Lievegoed věnoval polární trojici hnojivých preparátů v jejich vztahu k působení planet a životním procesům v rostlině a živočichovi podrobnou studii (Bernhard C.J. Lievegoed: ''Planetenwirken und Lebensprozesse in Mensch und Erde'', Stuttgart 2002, 82 S.). Popisuje v ní, jak v životních procesech preparátních rostlin stojí vždy specificky jeden zástupce nadsluneční planety s jedním ze sféry podsluneční v polárním vztahu působení — Saturn k Měsíci, Jupiter k Merkuru a Mars k Venuši, vždy se Sluncem uprostřed; dále, jak síly tohoto polárního působení vstupují při obklopení živočišnými orgány, exponovanými zimním a slunečním silám, do zesílené vzájemné souhry a jsou v ní uchovávány; a jak se z toho stávají pochopitelnými ony procesy v půdě a rostlinách, jak je popsal Rudolf Steiner: osvěžující oživování, uzdravování, vzájemné sladění a zjemňování pro vnímání.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Na tomto místě je třeba poukázat na skutečnost, že posloupnost živočišných orgánových obalů je orientována od periferie pozemského i nejvzdálenějšího kosmu směrem k jednomu středu ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#462|Obrázek 36]]).<br /> <br /> Navazujíce na výše uvedený citát o působení planet v organismu živočicha, soustřeďuje se podsluneční působení Měsíce, Merkuru a Venuše na břišní orgány ze zádu směrem k srdci — a přitom na systém ledvin v nejširším smyslu. Ledvina přijímá vyzařující síly Venuše.&lt;ref&gt;Viz: Lothar Vogel: ''Der dreigliedrige Mensch'', Dornach 1979, S. 239.&lt;/ref&gt; Těsně s nimi je spjato silové působení Merkuru a v systému ledvin a močového měchýře pak působení Měsíce. Podstata merkuriálního se projevuje v silně rytmicky utvářených funkcích břišních orgánů. V ledvině jsou to procesy vylučování a zpětného vstřebávání. Merkuriálně vylučuje z arteriálního krevního proudu primární moč, prochází ji, nově ji látkově uspořádá a to, co bylo harmonizováno jako použitelně roztříděné, vrací zpět do krve.&lt;ref&gt;Viz: Michaela Glöckler: «Das Nieren-Blasen-System und das Schafgarbenpräparat»; in: Manfred Klett und Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Frage der Düngung im biologisch-dynamischen Landbau'', Dornach 1994.&lt;/ref&gt; Tento proces jakési kapalinné dýchání se jednostranně zkoncentruje ve funkci močového měchýře na čistý vylučovací pochod látek, které se pro organismus staly nepoužitelnými. Zde síly Měsíce modifikují působení Venuše.<br /> <br /> Jinak se věci mají s přijatou potravou; ta je v trávení střev tříděna. Co pro organismus není využitelné, je vylučováno v konzistenci pevnější; i toto organické dění lze považovat za výraz měsíčního působení. Co naopak jako tekuté trávicí šťávy vstupuje do lymfatického a krevního oběhu, {{SE|464}}<br /> <br /> uplatňuje se v procesech, v nichž lze předpokládat, že působení Venuše je modifikováno působením Merkuru. Co se v břišních orgánech člověka a zvířete odehrává jako Venuše-ledvinový proces, modifikovaný Merkurem a Měsícem, to se znovu nalézá ve wirksamkeit preparátu z kopřivy. Zde, lze říci, se v organickém životě kopřivy — v součinnosti draslíku, vápníku, vodíku a železného záření — může uskutečňovat ta přeměna látek, o níž pojednává kapitola «K otázce přeměny látek» (s. 384 n.): astralizace oživené látkovosti k novotvorbě dusíku ze života rostliny.<br /> <br /> Sledujeme-li řadu obalových orgánů, které jsou — s jedinou výjimkou — odebírány z domácích zvířat pro preparaci, stojí na počátku jelení močový měchýř ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|obrázek 26]], s. 363). V měchýři se dovršuje ledvinový proces tím, že koncentruje to, co bylo v ledvině vytříděno, a vylučuje ven. V kulové podobě měchýře je tekutý živel napodobením zprostředkovatele měsíčních sil. V průběhu preparace přijímá měchýř slunečnou podstatu květů řebříčku, v nichž se to zemité draselné soli sublimovalo do živého.<br /> <br /> Dále dovnitř břicha následuje střevo. Jeho konec, tlusté střevo, mikrobiálně zpracovává část zbývajících nestravitelných zbytků potravy a vylučuje to, co již nelze dále zhodnotit. I to je proces stojící pod vlivem Měsíce. Počátek střeva tvoří tenké střevo — dlouhá hadice uložená v kličkách s niterně téměř neomezeným povrchem. Zde působení Venuše třídí živiny: co jde stranou k tlustému střevu, co coby trávicí šťávy vstupuje do lymfatické a krevní dráhy. Toto třídění je podporováno a modifikováno působením Merkuru. Uplatňuje se v rytmických pohybových procesech peristaltiky, v klcích střevní stěny až po dynamiku žlázových výměšků a proudů látek prostupujících střevními stěnami. Merkuriální síly se staví zprostředkujíce mezi působení Měsíce a Venuše. Na jedné straně se přizpůsobují proměnlivým podmínkám, na druhé straně přesahuje merkuriální působení hranice, které oddělují vnitřek od vnějšku.<br /> <br /> Do tenkého střeva jsou plněny heřmánkové květy. To sluneční v nich přivedlo vápník a draslík zemitého do stavu, který — v rozšíření osvěžujícího, oživujícího působení preparátu z řebříčku — napomáhá zdravému růstu. To je asi třeba chápat v tom smyslu, že bytostný praobraz rostlin se může ve svém pozemském odlesku v každé fázi růstu vyjádřit bez zkreslení. {{SE|465}}<br /> <br /> Kopřivový preparát jakožto třetí ve svazku svou účinností sahá již blízko ke středu ovládanému slunečními silami, to jest k skryté srdeční funkci půdy. Astrální «Innenwirkung» kopřivy je tak prostoupena rozumem/silou Já, že se obejde bez živočišného obalového orgánu. I ona dokáže zemité tvůrce solí draslík a vápník zpracovat v jejich organických procesech a navíc proměnit železo v blahodárné železné záření. Zdá se, že se v tom přece jen ozývá venušská účinnost. Ve spojení se řebříčkem a heřmánkem se stará o to, aby se zemité soli draslík a vápník proměnily do vyšších stupňů účinnosti, a navíc volá k záření marsický charakter železa. Venušské působení, vnitřně pochopené, vytváří v živém volné prostory pro nové možnosti dění; vzdává se. Lze říci: nevyživuje, nýbrž umožňuje výživu. V tomto smyslu lze rozumět železnému záření kopřivového preparátu. Působení venušské sféry je samo nepřináší, nýbrž umožňuje kopřivovému preparátu působit v tom smyslu, že v bránicové půdě uvádí hospodářství se železem na léčivou míru, jaká je zachovávána také v srdečně-cévním systému.<br /> <br /> «Alkalická trojnost» činí půdu zemsky zdatnou pro sluneční síly; otvírá zemské síly růstu rostlin. Staví zdola na fyzickém těle bránice. Jinak se věci mají s trojností preparátů z dubové kůry, pampelišky a kozlíku. Skrze ně se uplatňuje kosmické substanční dění, které stojí ve vztahu k podsluneční planetárním sférám.<br /> <br /> Zjevný obraz dubu, jeho mohutná zdrženlivost v růstu, tvrdost jeho dřeva atd., nese otisk marsického působení. Roste pomalu, vytrvale — tak jako i oběh Marsu kolem Slunce trvá s téměř dvěma lety (siderický oběh činí 687 dní) déle než oběh podsluneční planet Venuše (225 dní) a Merkuru (88 dní). Stejně tak je lebka domácího zvířete mocným formovým výrazem marsického působení. Mozková dutina je však naplněna substancí utvářenou měsíčními silami — mozkem. V průběhu preparace nastupuje na jeho místo šťavelan vápenatý kůry/borky, strukturovaný marskými silami dubu. Tytéž síly, které zformovaly lebku a prozářily měsíční povahu mozku, vtiskují se nyní do vápníku dubové kůry/borky. Jako preparát z dubové kůry působí — na rozdíl od heřmánkového preparátu — preventivně proti infekcím přicházejícím zvenčí. {{SE|466}}<br /> <br /> K obalení eichenrindepräparat lebkou domácího zvířete se váže otázka: Může vůbec existovat ještě jiný orgánový obal, skrze nějž by mohla být preparace pampelišek dále vedena? Hlava ve svých přísně ohraničených formách a ven obrácené smyslové organizaci nenachází pokračování — snad s výjimkou, alespoň po jistý kus cesty, nositelů parohů, nikoli nositelů rohů. Hlava stojí se smysly světu tváří v tvář. Pokračování nervově-smyslové činnosti musí být hledáno na vyšší rovině. Nalézá se jedinečně rozvinuté u přežvýkavců: smyslová organizace krávy se obrací od hlavy zpět, přes srdce, a pokračuje v senzoricky-nadsmyslové činnosti pobřišnice jaksi na vyšší rovině ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#457|Obrázek 35]], s. 457). Kráva se svými hlavovými smyslovými orgány obrací k vnějšímu světu srovnávacím způsobem tměji, svými dolními smysly však — jmenovitě životním smyslem pobřišnice — srovnávacím způsobem jasněji ke svému vnitřnímu světu. Svými rohy zadržujícími tok na hlavě přenáší své inteligentní bytí dále do tělního obalu. Smyslová činnost v hlavě a smyslová činnost v těle stojí ve vzájemném vztahu. Působí-li ta prvá smyslově vědomě, tu druhá nadsmyslově silotvorně.<br /> <br /> Je tedy okruží pobřišnice, jež ve trávicím dění skotu vnímá ze ducha účinné síly. Tato smyslová činnost pobřišnice, která je ve skotu zaměřena na látkové dovnitř, obrací se při obalení pampelišek ven na v kosmickém obvodu «jemně rozptýlenou kieselsäure». Třeba předpokládat, že je zde osloven vyšší, éterický stav kieselsäure. Pobřišniční obal přitahuje tuto křemičitou substanci smyslově aktivně a sjednocuje ji s v květech sublimovaným draslíkem mléčné šťávy. Látkové dění v pampelišce zdola a pobřišničního obalu shora naznačuje všezahrnující jupiterskou působnost. Jako jsou všechny planety místy působení hierarchických bytostí,&lt;ref&gt;Siehe hierzu z.B.: Rudolf Steiner: ''Geistige Hierarchien und ihre Widerspiegelung in der physischen Welt'', GA 110, Dornach 1991; sowie: ''Die geistigen Wesen in den Himmelskörpern und Naturreichen'', GA 136, Dornach 1996.&lt;/ref&gt; tak na Jupiteru jsou to bytosti moudrosti. Na Jupiteru je moudrost substanciální.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Esoterische Betrachtungen karmischer Zusammenhänge'', Bd. V, GA 239, Vortrag vom 9. Juni 1924, Dornach 1985, S. 166.&lt;/ref&gt; Představíme-li si zjevný obraz a substanční procesy pampelišky (srov. s. 406 nn.), stane se v této vysoce rozvinuté rostlině moudrostiplné jupiterské působení viditelné — od kořene přes listovou růžici, květ a jeho {{SE|467}}<br /> <br /> žiarivá žlutá až po bílou «Pampelišku». U květnatých rostlin jsou barvy žlutá a bílá přičítány jupiterovu působení: «neboť síla Jupitera, která podporuje kosmickou sluneční sílu, přináší do květů bílou a žlutou barvu».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 55.&lt;/ref&gt; Jupiterova moudrost, která se v pampelišce zobrazuje navenek, obrací se — uzavřena vnitřním «nebem» pobřišnice — dovnitř do moudrostiplného utváření a funkcí břišních orgánů. Přípravek z pampelišky tvoří syntézu tohoto jupiterova působení, které v pozemském přijalo formu a funkci. Sílu účinku této syntézy lze spatřovat v tom, čím «se rostlina stává vnímavou ke všemu a přitahuje vše».&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 138.&lt;/ref&gt; Lze tedy říci: přípravek z pampelišky zprostředkovává organickému hnojení skrze kosmický křemen bytostnou substanci Jupiterovy moudrosti, která se v rostlinách daruje jako vznikající síla vnímání.<br /> <br /> Obalíme-li nyní jupiterovým působením silně poznamenané květy pampelišky blánovitými vrstvami pobřišničního okruží, zůstává schopnost příjmu pro v kosmickém obvodu «jemně rozptýlenou křemičitost» v proudění. Skrze přípravek a organická hnojiva dochází plod této schopnosti k rostlinám — působí však nyní v opačném směru; činí rostliny «vnímavými» pro látky země, které potřebují k růstu. Co se již naznačilo jako účinek přípravku z dubové kůry, jeví se u přípravku z pampelišky na vyšším stupni. Životní souvislost bránice–půda–rostlina je tak říkajíc oduševňována. Jako účinnost první trojice přípravků otevírá pozemské látky a síly kořenovému pólu rostliny, tak druhá trojice otevírá substance a síly mimopozemského kosmu pólu kvetení.<br /> <br /> Na nejvyšším stupni konečně — lze říci — podněcuje přípravek z kozlíku skrze organická hnojiva a skrze fosfor uvolněný z rozkladných procesů takovým způsobem, že tento může opět stát se ve živém fyzickým nositelem Geistig-Wesenhaftého v pozemském.<br /> <br /> Z jiných důvodů než u kopřivy nepotřebuje kozlík žádný obal ze zvířecího orgánu. Má schopnost läutert fosfor z dynamického, se zemí spjatého, živého substančního dění v kořenových oddenků nahoru ve vertikálně vztyčujícím se stonku a přivést jej v květu do stavu čisté vnímavosti pro zjevení. {{SE|468}}<br /> <br /> vstoupit do ní, které nacházejí ve fosforu svůj fyzicko-étherický nositel.<br /> <br /> Kozlík je tak utvářen, že má silný vztah ke světlu a teplu. Látkové kompozice, které se v průběhu růstu rostliny utvářely působením slunce a pod- i nadsluneční ch planet, se rozpadají při odumírání rostliny. Při každém z rozkladných procesů se uvolňuje teplo. Nakonec se vše, co vzešlo z ducha, navrací zpět do živlu tepla, původu veškerého bytí. Co vzniklo, fyzicky mizí; je jako duchovní výdobytek vnitřního tepla, tepelnému éteru, podobno paměti, vepsáno celému živému planetárnímu systému.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Esoterische Betrachtungen karmischer Zusammenhänge'', GA 239, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1985, S. 172.&lt;/ref&gt; V tom nabývá platnosti princip Saturnu; podoben kosmické paměti, je strážcem minulosti, onoho velkého evolučního propojení mezi původem dění člověka a Země&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; a bytím přítomnosti. Navenek se to projevuje tím, že saturnická sféra uzavírá sluneční soustavu ze všech stran jako tepelný obal. Copak si princip Saturnu v kozlíku nevytvořil obraz? Kdekoli se preparát z kozlíku použije, vytváří saturnický tepelný obal, který vymezuje vnějšek vůči vnitřku.<br /> <br /> Postříká-li se preparátem z kozlíku hnojiště nebo kompostová hromada, působí pro ni hüllebildend právě tak jako zmíněné zvířecí obalové orgány ostatních preparátů. Lze předpokládat, že dává ohraničující obal nejen rozkladnému dění, nýbrž právě tak i záření, které vychází bodově z ostatních preparátových substancí vnesených do hromady, a tím způsobem je v hromadě udržuje. Tepelný obal, který preparát z kozlíku vytváří, je utkaný z vnějšího tepla (živel tepla) i z vnitřního tepla (tepelný éter). Lze jej chápat jako orgán, který přijímá záření hvězdného kosmu a ve fosforu, jenž vychází ze saturnických rozkladných procesů, nachází připravenou fyzickou nositelnost.<br /> <br /> Tak jako je tanec preparátů v duchovní konsekvenci otevírán přípravkem ze řebříčku, je uzavírán preparátem z kozlíku. Tato úvaha může probudit porozumění pro to, že kánon šesti hnojivých preparátů, které jsou ve službě vznikající Ganzheit, nepotřebuje žádného rozšíření ani doplnění. Tento kánon je {{SE|469}}<br /> <br /> tak komponovaný, že vytváří harmonický souzvuk. Ganzheit je střed mezi výšinami a hlubinami; její Werden znamená «oživení Erdig-Festého samotného». Souzvuk «zní» skrze člověkem geistgeführte práci, skrze nepodmíněné Wollen.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Düngerpräparate_in_ihrer_Ganzheitswirkung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Hnojivé preparáty v jejich celostném působení ====<br /> <br /> Každý ze šesti hnojivých preparátů přináší vývojový potenciál k utváření «Sedmého», totiž vznikající Mitte, bránicového orgánu stojícího pod vlivem Slunce. Teprve půda umožňuje existenci veškerého života na Zemi. V ní se sjednocují planetární a hvězdná záření stojící pod vládou Slunce s hlubinami Země vyzařujícími zdola. Toto vzájemné Ineinander-Wirken je dílem stanuvším z minulých dob zemského vývoje. Působí dál v moudrém Zusammenwirken přírodních říší. Poznat toto neohraničeně vztahuplné dědictví tvoří základ pro Hofgestaltung v biologicko-dynamickém zemědělství.<br /> <br /> Z tohoto poznání se odvozuje metodický princip: přetvářet geistgeführte prací nyní z lidského ducha dílo nalezené na daném stanovišti (statku) podle zákonů, které předepisuje fyzicky stávší se příroda a které jsou účinné v říši minerálů, rostlin a zvířat. Z toho vzniká v malém umělecky to, čím je Země ve velkém — v sobě uzavřený organismus. Tento princip — opakovat minulost ze síly probouzející se Bewusstseinsseele člověka v přítomném — je prvním krokem. Druhý krok otevírá bránu k vývojové cestě do budoucnosti. Znovu uchopuje metodický princip, který se mu v chemicko-technickém zemědělství vytratil, opakováním minulosti. Tento druhý krok povznáší zemědělství — oplodněné ideovým bohatstvím Geistesforschung — na vyšší stupeň. Staví člověka přítomnosti před nesmírnou výzvu: výzvu svobodného, sebeurčeného jednání z Erkraftung Bewusstseinsseele. Před tuto výzvu se vidí postaven každý, kdo se pokouší pěstovat geistgeführený, geistbewachter vztah k biologicko-dynamickým preparátům. Při jejich přípravě a používání se konec, to Gewordene, stává počátkem Werden do budoucnosti. Koncem jsou produkty z říše minerálů, rostlin a zvířat, dále účinkování aktuálně daných rytmů slunečního roku a konečně stavy čtyř živlů: Země, Vody, Vzduchu {{SE|470}}<br /> <br /> a Wärme. Toto evolutivní završení je poznáními Geistesforschung přiváděno do Beziehungsverhältnisse podle idejí, které se v zestálé přírodě nedají nalézt, které teprve v aplikaci postupně nabývají zákonného charakteru. Tyto ideje uvádějí v pohyb Umstülpung minulého do budoucího. Z toho vyvstává otázka, jakým způsobem jsou fenomény této Umstülpung vůbec uchopitelné přírodovědecky. Pojmy, které máme k dispozici, vztahují se vždy jen na to, co se dá měřit, počítat a vážit, na minulé — ne na to, co se teprve stává. Zde se v poznávání přírody otevírá propastně hluboká trhlina mezi mrtvým, mezi kvantitou a kvalitativními jevy oživené, oduševnělé a „oduחovnělé&quot; přírody.<br /> <br /> Vše kvalitativní se projevuje v polaritách — tak v protiklade bytosti a jevu, ducha a hmoty, světla a tmy a podobně. Syntéza těchto polarit se nedá nalézt v předmětném nazírání; uskutečňuje se v myslícím a cítícím nazírání, které ukazuje vůli směr. Syntéza se odehrává uvnitř, v Geist-erkenntnis člověka. To je velká výzva! Analytická Denkungsart namířená pouze na mrtvé této výzvě uhýbá. Chybí jí pojmy, které by pojmu kvality daly objektivní, hodnotící obsah. Hodnotící pojmy zahrnují faktor „čas&quot;; uvádějí myšlení do pohybu, činí je obrazným — a tím prožitelným. Tím vstupuje člověk na stezku, na níž se může síla myšlení stát prostřednicí mezi smyslově daným a tím, co bylo bez smyslovosti zkoumáno z ducha. Teprve tehdy, když se člověk snaží nechat obě pole fenoménů — smyslové a geistig-übersinnliche — vzájemně se osvětlovat v mocném myšlení, může hodnotící souzení nabýt objektivní výpovědní síly.<br /> <br /> Z tohoto předznamenání vyplývá neomezeně mnoho možností k jistému utváření úsudku při uchopování bytostného, které se vyslovuje v kvalitách. V každém jednotlivém případě musí být tento úsudek dobyt individuálně. To, co bylo dobyto jako individuální pravda, záhy se zaţije výměnou a korekcí jako reálně působící do obecné Geisteskultur lidstva.<br /> <br /> Kánon šesti Düngerpräparate, přidávaných do čerstvě vznikajících organických materiálů na statku, působí — opřen o rozmanité zkušenosti a experimentální nálezy — v čase postupně; působí rozvoji napomáhajícím způsobem na Lebenszusammenhang půdy a rostliny. Dají se charakterizovat tři evolutivní, do sebe přecházející kroky: {{SE|471}}<br /> <br /> 1. Düngerpräparate se vtiskují — každé ve specifickém způsobu působení svých záření — souhrnně do organických mas kompostních a hnojivých hromad nacházejících se v rozkladu. Zprostředkovávají víceméně živelnému rozrůstání rozkladu nadřazený, organizující princip. Ten usměrňuje složité procesy odbourávání a výstavby substance do správných drah a napomáhá kompostní nebo hnojné hromadě, aby se za rozvoje vlastního života uzavřela v organismus. Zkušenost učí, že rozkladné procesy probíhají harmoničtěji. To je patrné zvláště na srovnatelně rychlé proměně štiplavého zápachu v mírnou vůni. Experimentální srovnávací výzkumy potvrzují to, že fyziologické a biologické průběhy (například teplota, sorpční kapacita, osídlení žížalami) se zpevňují do stavu zdravého vyrovnání.<br /> <br /> 2. Účinky Düngerpräparate jsou po odpovídající době uložení hnojivých hromad do těchto souhrnně vstřebány. Preparovaná hnojiva se rozvinula do jakési všemocnosti svého účinkování v živém, která přesahuje jejich pouhou přírodou danou Wirkungsart. Svým výnosem na půdu postupně řadí a stabilizují veškeré půdní procesy na vyšší úroveň úrodnosti v souladu s rytmy slunečního roku. Nápadné a experimentálně doložené je to na mnoha parametrech — nejpřesvědčivěji v udržování srovnatelně vyšší humusové hladiny při současně vyšší mikrobiologické aktivitě, v prohloubení humusem obohaceného půdního profilu, i v osídlení žížalami a jinými půdními živočichy.<br /> <br /> 3. Jako souhrnné silové účinky biologicko-dynamických preparátů propůjčují organickým hnojivům vyšší, nikoli pouhou přírodou podmíněný stupeň oživení, tak tato hnojiva propůjčují jej půdě — a přes půdu rostoucím rostlinám.<br /> <br /> V poslední důsledku je úkolem Düngerpräparate zpřístupnit kosmicko-zemské podmínky růstu a tvorby plodů stanovištně {{SE|472}}<br /> <br /> na ty rostliny, které jsou právě pěstovány, individualizovat v průběhu roku. Jejich způsob působení míří k tomu, přiblížit stupeň oživení půdy živému rostliny. Obě tvoří jako syntéza střed polárního působení sil Země a Kosmu. Zde plně vstupuje v platnost vše přesahující význam hnojení půdy. Ten v postupném vývoji určuje, jak se kulturní rostliny svisle a vodorovně s kořenem, stonkem, listem, květem a plodem začleňují do této trojnosti výšin a hlubin a vzniklé středu. Rostliny jsou uchopeny organizační silou, skrze niž se otevírají růstovým podmínkám svého prostředí.<br /> <br /> Výsledky všeho toho jsou mnohonásobně potvrzeny v praktických zkušenostech a vědeckých šetřeních:<br /> <br /> * Rostlina tíhne k tomu, aby se ideálně typicky rozvinula v souladu se svou druhovou přirozeností.<br /> * Kořen si otevírá hlubší objem půdy, větví se jemněji a rovnoměrněji.&lt;ref&gt;Uli Johannes König: ''Ergebnisse aus der Präparateforschung'', Schriftenreihe Band 12, Institut für biologisch-dynamische Forschung, Darmstadt 1999, Loseblattsammlung.&lt;/ref&gt;<br /> * Výhonkový růst prochází výrazněji stadii metamorfózy listu, a tím i zjemňováním výstavby substance.<br /> * Fyziologické procesy při tvorbě potravinových plodů — ať v oblasti kořene, stonku, listu, květu nebo semene, jakož i plodů ovocných dřevin — dospívají v zralosti ke klidu. Potravinové plody dozrávají plně a zůstávají déle trvanlivé.<br /> * Kompozice látek se od základu ke květu strukturují a zjemňují; to zejména v oblasti bílkovin, např. poměr čistého proteinu k surovému proteinu, éterických olejů atd.<br /> * Tvorba výnosu usiluje, vyrovnávajíc extrémy, k optimálnímu výnosu.&lt;ref&gt;Ebd., siehe die dortige Literaturzusammenstellung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Bezprostředně přístupné vnímání je výraznější, příslušnému potravinovému plodu vlastní chuť a vůně, nuancování v barvě, konzistenci, jakož i vyšší stravitelnost a delší trvanlivost. Poučná je také často slýchaná výpověď zákazníků: „Potřebujeme méně, abychom se nasytili.&quot; Vše toto dohromady vzato charakterizuje rozšířenou výživnou hodnotu, která zdravotně působí na tělesný, duševní a duchovní vývoj člověka. V<br /> <br /> V tomto smyslu slouží hnojení preparáty postupujícímu vývoji země a člověka. Propůjčuje zemědělsko-zahradnické práci nový, vyšší smysl. Zacházení s nimi vede reálně k nové pracovní a badatelské gesinnungě — ke kmovému umělectví. Podnět k tomuto hnojení nevzniká z vnějšího popudu nebo z pouhého plnění normy, nýbrž z impulsu, který se stal záležitostí srdce. Čím více tomu tak je, tím svobodněji a tím individuálněji umělecky se uskutečňuje čin jeho zacházení. Význam biologicko-dynamických preparátů pro zemi a člověka se může otevřít jedině cestou poznání ducha; tato výzva bude mnohým připadat příliš náročná. Kdo se na ni však bezpředsudečně vydá, záhy zjistí, že pramen, který vybízí k činu, není hledat tam venku ve světě, nýbrž ryze v samém sobě. Výsledky — formy idejí — duchovního bádání jsou tímto pramenem. Šíří světlo nad tím, co člověk zpočátku ještě tápavě koná ve tmě. Vnitřní jistota však roste postupně ve vzájemném střídání myšlení a konání těchto idejí. Přitom nejde «o momentální úspěch, nýbrž o bezpodmínečnou práci».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Ansprache vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 234.&lt;/ref&gt; «Neboť žádný neúspěch není nikdy rozhodující pro pravdu duchovního impulsu, jehož působení bylo vnitřně prohlédnuto a uchopeno.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Jahreskreislauf als Atmungsvorgang der Erde und die vier großen Festeszeiten. Die Anthroposophie und das menschliche Gemüt'', GA 229, Vortrag vom 28. September 1923, Dornach 1923, S. 117.&lt;/ref&gt; {{SE|473}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Praxis_der_Landbaukunst_in_drei_Schritten&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Praxe zemědělského umění ve třech krocích ===<br /> <br /> Téma pojímat zemědělství jako umění v přítomnosti nežije. A přece bylo umění od věku velkého Zarathuštry, inaugurátora staropersské kultury a zakladatele polního hospodářství v 5./6. tisíciletí před Kr., zemědělskému vývoji nejhlouběji imanentní. Teprve v průběhu přírodovědně-materialistického věku od poloviny 19. století a jeho svěřence, agrárního industrialismu 20./21. století, padl každý zbývající prvek uměleckého smýšlení za oběť vědecko-technologické ratio. V předhistorické ranosti urindických a staropersských velkých starověkých kultur bylo náboženství, umění a to, co se později stalo vědou, {{SE|474}}<br /> <br /> ještě neodděleno skryto v temném atavistickém-hellseherském prožívání. Tyto velké starověké kultury stály, jak bylo vyloženo na začátku, pod vedením mystérií, v nichž byly právě tak živé moudrostní nauky z minulosti jako probouzející se vědomí pro prometheické impulsy budoucnosti. Z tohoto ještě zcela duchovnímu světu obrácenému všezahrnujícímu sakramentalismu se vydělilo sakrální umění, které se v průběhu vývoje vědomí lidstva v každé z následujících kultur stupňovitě v metamorfózách emancipovalo k ryzím uměleckým stvořením. Umění se postupně ustavovalo jako samostatný kulturní faktor vedle náboženství. V těchto věcích až do novověku bylo zemědělství kulturní základnou, z níž umělecká stvoření vyrůstala. Zcela a úplně platilo to pro počátky sakrálního umění, pro šlechtění domácích zvířat a kulturních rostlin. Dalšími kroky emancipace jsou pak stavba egyptských pyramid, jež se jakoby z duchovního světa snášejí dolů a v pozemském se vyvracejí, dále řecké umění, které dávalo božskému lidskou podobu, a po křesťanství umění středověku, s katedrálami strmícími odspodu vzhůru a s niterně zbožným pohledem člověka v sochařství a malířství.<br /> <br /> Obrovský krok emancipace se odehrál od novověku ve vývoji vědomí Já usilující k individuaci a — jako jeho charakteristický znak — v nastoupení přírodních věd. Ty se emancipují z náboženství a sakrálního umění, jež bylo tomuto dosud blízké. Původně vše-jedno se diferencuje v trojnost náboženství, umění a nakonec vědy. Vědecká cesta poznání převzala vedení; umění a náboženství v ní neměly místa. Staly se kulturním příslušenstvím. V zemědělství se tento proces odehrával velmi pomalu a nakonec překotně. Přitom mu vyschly prameny mravního jednání. Pojmy, které věda v podobě technologií vnáší do zemědělství zvenčí, jsou pojmy proveditelnosti; jsou abstrakt­ní, chladné, mrtvé a stopy, které zanechávají, jsou zpustošená, vyrabovaná, hyznosti vydaná země. S úbytkem tradic budou lidé «hnojit pole vědou».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 21.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Jak ale, kdyby tyto pojmy — pokud nevznikají z teorií, nýbrž prostě a nepředpojatě odrážejí smyslově dané skutečnosti — mohly být prohřáty a obdařeny tíhou tím, že by v duchovní duši {{SE|475}}<br /> <br /> poznávajícího byly probuzeny k vlastnímu životu? To by byl úkol nového, skutečnosti přiměřeného pojetí vědy, kdyby toto rozšířilo zajetý kvantifikující princip ke zdrojům umění, jež leží v duchovně-duševním člověka. Tyto zdroje nejsou ničím jiným než tím, co duch, podnícen smyslově vnímaným, promlouvá k duši jako idea. V prožívání této ideje se zjevuje něco mravního, v čem se zkušenost ducha a smyslů slévá v jednotu. Tento pramen mravního jednání si musí člověk usilující o ntshunxeko, to jest o vybudování vědomí Já, zpřístupnit.&lt;ref&gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: ''Die Philosophie der Freiheit'', GA 4, Dornach 1995.&lt;/ref&gt; Cestou, jak vědu a umění ze síly lidského Já usilujícího o sebepoznání spojit ve vyšší celek, šel Goethe v celoživotním zápase. Rudolf Steiner ji zpřístupnil jako cestu duchovního bádání duše každému člověku, který se po ní chce vydat.&lt;ref&gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: ''Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?'', GA 10, Dornach 1992.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> V prožívání ideje se hlavový myšlenkový obraz stává myšlenkovým obrazem srdce; člověk žije v myšlenkovém obrazu, který dál roste a je nabídkou vůli, aby jej v svobodě uchopila a nechala se uskutečnit jako čin navenek. V této vůli k činu se probouzí v ideji přebývající duch jako cílevědomá mravní síla. V tom bude třeba hledat úkol vědy do budoucnosti: aby myslící duše věděla o svém duchovním cíli. Christian Morgenstern to vkládá do slov: «wer vom Ziel nicht weiß, kann den Weg nicht haben» (kdo nezná cíl, nemůže mít cestu).&lt;ref&gt;Christian Morgenstern: ''Werke und Briefe''. Stuttgarter Ausgabe, Band II, Lyrik 1906–14, Stuttgart 1992, S. 213 f.&lt;/ref&gt; Cesta k tomuto cíli je umělecká. Cíl leží v budoucnosti. Bude třeba vyvinout vědu, která dělá člověka vidoucím pro budoucnost, která mu ukazuje duchovní cíle k umělecké tvorbě. Zůstane-li těmto cílům věrný přes všechny odpory, uvolní se mravní síly, skrze něž může bytostné moci zla čelit s otevřeným hledím a veškeré své úsilí věnovat bytostným mocím dobra, pokroku lidstva. Cestou k cíli je umění vytvářející se z řádně pochopené, to jest jevu věrné vědy. Omezí-li se věda na myšlení v mrtvých abstraktních pojmech, vznikají technologie, které mají zcela svůj přítomnostní, ovšem na čistě fyzicko-smyslové omezený {{SE|476}}<br /> <br /> význam. Umění naproti tomu potřebuje myšlenkové obrazy idejí, které živě naplňují duši a v ní mohou růst. Tvaruje-li se tyto prožité myšlenkové obrazy navenek, vzniká umělecké dílo, které se staví vedle přírody, avšak ji nezobrazuje, nýbrž se v duchovním uchopení a prožívání ideje praobr­azu, typus nebo bytosti pokouší toto umělecky znovu vytvořit v obraze. Goethe hledal na základě jevů, jež rostlinná říše nabízí oku, prajev, který duchovně leží v základu všech rostlinných útvarů. Uchopil jej v ideji «Urpflanze» — prapůvodní rostliny — duchovně-imaginativně tak konkrétně, že mohl říci: «mit diesem Modell [der Urpflanze; Anmerkung des Verfassers] und dem Schlüssel dazu kann man alsdann noch Pflanzen ins Unendliche erfinden, die konsequent sein müssen, das heißt, die, wenn sie auch nicht existieren, doch existieren könnten und nicht etwa malerische oder dichterische Schatten und Scheine sind, sondern eine innere Wahrheit und Notwendigkeit haben. Dasselbe Gesetz wird sich auf alles Lebendige ausdehnen lassen.» (s tímto modelem [prapůvodní rostliny; poznámka autora] a klíčem k němu lze dále vynalézat rostliny do nekonečna, které musejí být důsledné, to jest které, i když neexistují, přece by existovat mohly a nejsou pouhými malířskými nebo básnickými stíny a zdáními, nýbrž mají vnitřní pravdu a nutnost. Týž zákon bude možno rozšířit na vše živé.)&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Goethes Werke. Naturwissenschaftliche Schriften'', hrsg. v. Rudolf Steiner, Band 1, in: ''Kürschners Deutsche National-Litteratur'', Berlin und Stuttgart 1887 (Reprint Dornach 1975): «Einleitung zum ersten Band», S. XXXI.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Klíč k tomu, aby se z ducha prajevu «vynalézalo do nekonečna» a vynalezené bylo utvářeno v umělecké dílo, lze navazujíc na Goetha nalézt ve formách idejí antroposofické duchovní vědy. Tyto formy idejí jsou — takto viděno — samy uměleckými stvořeními z nadsmyslového poznání. Mají tu zvláštnost, že se v myšlení oživují, v cítění se stávají duševním prožitkem a skrze vůli proměňují látku. Umělecké dílo, jež z toho vzniká, se již nestaví prostě vedle přírody, nýbrž tyto oživené ideje mají moc umělecky přetvářet skutečnost přírody v zrcadle vývoje lidské duše. Vůle, takto inspirovaná, pokračuje do nitra přírody a začíná znovu uvádět do pohybu dílo, jež bylo ztuhlé do vypočitatelnosti. V biologicko-dynamickém zemědělství se to děje ve třech stupních, vycházejíc od ještě přírodnějšího způsobu k způsobu vycházejícímu čistě z ducha.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;1._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_im_Sinne_der_Wiedergeburt_des_Handwerklichen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 1. stupeň: Umělecká tvorba ve smyslu znovuzrození řemesla ====<br /> <br /> Představme si činnost sochaře. Jeho náčiním, které potřebuje, aby v kameni zformoval obraz tvořeného uměleckého díla, je kámen, dláto a kladivo. K cíli vedoucí idea žije {{SE|477}}<br /> <br /> v něm. Nějak podobně je to i u zemědělce, ať se právě věnuje jakémukoli cíli. Sleduje-li cíl připravit pole k setbě, potřebuje pluh, kypřič a brány, aby vytvořil osevní lůžko; totéž platí o péči o kultury – zde se jedná o plečkové brány a motyku – a dále o sklizni, kde jde o rychlé, jisté a půdu šetřící shromáždění úrody. Myšlenkový obraz, který zemědělce vede ke všem těmto činnostem, žije v něm, a pole, rostliny, počasí atd. mu říkají, co je třeba udělat, tak jako kámen říká sochaři, jak a kde přiložit dláto a jak silný má být úder. Protože však zemědělec zachází s oživěnou a oduševnělou přírodou, tedy s bytostným, které si samo dává formu a stává se uměleckým dílem, je mu příroda na rovině řemesla velkou učitelkou. Co zemědělec potřebuje, je věda o pramenech, z nichž jeho učitelka čerpá a tvoří – ať v polním hospodářství a zahradnictví, v chovu hospodářských zvířat a pastvinářství, v ovocnářství a pěstování lesa i v utváření krajiny. Musí to být věda o tom, co je v ustavičném dění a umírání, věda, která nutně určuje cíl zemědělce. A jeho umění pak spočívá v tom, že z prožité moudrosti, z cítěním prodchnuté pravdy skrze svou řemeslnou práci vytváří předivo vztahů, jímž se mohou v celé rozmanitosti kulturní rostliny, domácí zvířata a kulturní půdy ideálně entfalten. Umění řemesla se v zemědělství v nejvyšší míře dává do služby přírody. Je to soutěžení s tím, co příroda jako velká umělkyně svého díla stvoření předurčuje. Jde o to,<br /> <br /> * pracovní postupy prožívanou ideou vnitřně prozářit a nechat plynule do sebe přecházet;<br /> * statek až do posledního koutu prostoupit vědomím;<br /> * aby ve veškeré práci žila jemnocitná pozornost, která rozpoznává neupravené, ošklivé, nezdařené, chybné a nechá to stát se podnětem k tomu, aby o to mocněji zaměřila smysl pro krásu a lásku k činu na to, co slouží uskutečnění duchovního cíle;<br /> * aby vše a každá věc spolu stála v harmonických poměrech a lesk krásy odrážel smýšlení lidí, kteří tam pracují;<br /> * řemeslně-uměleckou tvorbu nenechat degenerovat v pouhou odbytou práci.<br /> <br /> To vše se musí znovu naučit od základu. V tomto ohledu stojíme úplně na začátku. Jde právě o to, bez okolků, s ohněm {{SE|478}}<br /> <br /> ducha ukovat meč ideje, tímto mečem překopat zemi a v trpělivosti čekat na plody proměny — ty, které dozrávají ve mně, i ty, které dozrávají v zemi.&lt;ref&gt;Vgl. Rudolf Steiner: ''Geistige Wirkenskräfte im Zusammenleben von alter und junger Generation; Pädagogischer Jugendkurs'', GA 217, Dornach 1988.&lt;/ref&gt; Tato pracovní smýšlení může být znovu nabyto jedině individuálně, z duchovně-mravní přípravy. Každý se musí učit být druhému vzorem. Začne-li se to dít alespoň v náznaku, je vytvořen základ pro plodnou spolupráci — pro sociální umění pravého budování společenství.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;2._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_aus_der_Ganzheit_in_die_Glieder&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 2. stupeň: Umělecká tvorba z celku do článků ====<br /> <br /> Na tomto stupni je příroda mistryní jen s výhradami. Co učí, jsou vztahové souvislosti mezi věcmi a bytostmi přírody — například koexistence květů a hmyzu, vztah mezi činností žížal a úrodností půdy, sdružování zvířat a rostlin v biotopy atd. V těchto vztahových předivech vládne rozum, neviditelně v nich žije nadřazený celek, který se v smyslovém světě rozkládá do souhrnu jednotlivých jevů. Tato celost se nikde v přírodě smyslově neobjevuje, nýbrž jedině v člověku, který toto bytostně celé jako své Já v sobě nese. Člověk má možnost na cestě postupného sebepoznání poznat sebe jako duchovní bytost a touto schopností proniknout i poznávajícím způsobem do nezjevitelného celostního bytí, které se v říši zvířat, rostlin a minerálů odhaluje v moudrosti plném bohatství vztahů.<br /> <br /> Co se týče bohatého vztahového přediva zdravého zemědělského podniku, byla tato tvůrčí celost — odvozená od člověka — označena jako organismus, jako tělo zemědělské individuality. Příroda tomuto organismu jako ono „co&quot; dává k dispozici veškeré bohatství svého vztahového stvoření; avšak ono „jak&quot; — jak toto stvoření komponovat ve vyšší celek hospodářského organismu — to příroda neříká. To musí jako živá idea intuitivně zazářit v člověku. Syntéza z „co&quot; a „jak&quot; je umělecký akt. Odehrává se na jedné straně ve vnitřním prožívání onoho osobního vztahu, který si člověk buduje k věcem a bytostem celku statku. Na druhé straně se umělecký akt nalézá v tom, jak se — z idejí uchopených v duchu — zemědělská individualita, respektive její tělo, hospodářský organismus, člení v orgány a v přiměřené a rozumné vztahové předivo. {{SE|479}}<br /> <br /> Členění orgánů na hospodářství dobytka, pastvin, orné půdy, zahrad, ovocných sadů, lesů a remízků a jejich rozmanité dělení slouží na jedné straně užitečnosti výživy, na druhé straně zušlechťuje kulturní krajinu; stará se o estetiku lidského životního prostoru. Člověk utváří zemědělství tělesně-fyzicky i duševně-duchovně podle svého obrazu. Může se sám znovu nalézt v uměleckém díle, které vytvořil.<br /> <br /> Ani tímto druhým krokem umělecké tvorby ještě není překonána velká propast mezi ideou a skutečností. Člověk stále inklinuje k tomu, opírat se o velký vzor přírody a spokojovat se s tím, že hospodaří prostě „přirozeně&quot; či „biologicky&quot;. To se podobá tomu, kdo se již pokládá za umělce, protože kopíruje smyslově-věcné přírody. Jistě, příroda nabízí nástroj a dává poučení, jak jej podle svých zákonů rozumně používat — ale to, co z toho lidská ruka utváří na základě od člověka odvozené ideje organismu, respektive individuality, je něco nového: je to umělecké dílo, které to přírodou dané povznáší.<br /> <br /> Toto umělecké dílo není hotové, nýbrž se dále tvoří v souzvuku s vývojem pravého duchovního porozumění. Bylo-li toto v dřívějších dobách přibližováno lidskému nitru jako obsah víry takříkajíc zvenčí — náboženskými institucemi, církvemi a kláštery — pak nyní a v budoucnosti může být uchopeno zevnitř v uvědomování si skutečnosti ducha a může nacházet umělecký výraz navenek. Co bylo kdysi církví a klášterem, musí napříště živě usilovat v duši jako Já nesený duchovní impuls. Umění ze ducha uchopené, nově se utvářející Landbaukunst se neemancipuje od vědy. Naopak, s ní vyroste v novou jednotu. Umění vědy oživí a tím si bude lépe vědomé svého duchovního cíle.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;3._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_als_ein_Schöpfertum_rein_aus_dem_Geist&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 3. stupeň: Umělecká tvorba jako tvoření čistě z ducha ====<br /> <br /> Jádrový rys biologicko-dynamického zemědělství, a to i a právě s ohledem na praktikování nového uměleckého přístupu k věcem a bytostem přírody, se stává uchopitelným teprve skrze antroposofickou duchovní vědu a zvláště skrze Zemědělský kurz Rudolfa Steinera. Zde jsou příroda a věda plně postaveny do služby poznání ducha. To se týká především otázky hnojení a výroby a aplikace biologicko-dynamických {{SE|480}}<br /> <br /> preparátů. Ty vděčí za svůj vznik uměleckému procesu, který se zapaluje na prožívání forem idejí antroposofické duchovní vědy. Jedinečně zvláštní na tomto procesu je, že uspořádání látek nacházejících se v přírodě – které jsou, jak Rudolf Steiner uvádí, utvářeny «in dem Sinne, wie der Christus sie nach und nach angeordnet hat»&lt;ref&gt;Steiner Rudolf: ''Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit'', GA 15, Dornach 1987, S. 66.&lt;/ref&gt; (v tom smyslu, jak je Kristus postupně uspořádal) –, je nyní počínaje vloženo do rukou člověka. Je v jeho svobodě, toto uspořádání provádět z téhož duchovního pramene samotného. Jsou-li to zpočátku jen pokyny duchovního badatele, přece je člověk tak veden, aby v těchto cílech tušil, jak hluboko jsou zakotveny v duchovních základech. Tušení duchovního cíle ukazujícího do budoucnosti se může právě v uměleckém výkonu projasnit v duchovní jistotu. K tomu je však zapotřebí, aby při každém jednotlivém kroku, který se činí při výrobě a aplikaci, byla současně pozornost obrácena k velkým souvislostem, v rámci nichž se preparační dění odehrává. Spoluprožívání takových souvislostí v tady-a-teď pozemských daností vytváří po sobě jdoucím preparačním krokům jaksi obal. Tak například tehdy, když se člověk zamyslí nad krávou, jejíž význam v kosmickém kontextu jako dárkyně většiny orgánových obalů roste do nezměrna; nebo nad bylinami, jejichž květy se používají; nebo nad ročními obdobími a nad místem, kde jsou zakopávány, respektive vystavovány živlovému působení; nebo konečně nad působením Slunce, planet a hvězd, jež všestranně obklopuje dění. Celá periferie je kmotrou každému jednotlivému preparačnímu kroku. Pokus to při práci pocítit probouzí nové umění, nový druh umělecké tvorby, která se nepostavuje vedle přírody jako sochařství nebo malovaný obraz – povznášejíc ji z vlastního praobrazu prožívání, která přesto zůstává zdáním –, nýbrž umělecká tvorba, která se noří do přírody a v ní probouzí nové impulsy dění.<br /> <br /> Uměleckým způsobem vzniká v popsaných preparacích látko-duchové spojení, které ukazuje vývojovou cestu od přírody směrem k nadpřírodě, zatímco z neživé přírody odebrané zdánlivě hnojivé soli otevírají brány k pod-přírodě, k silám nepřátelským životu v podsmyslovém.<br /> <br /> Hnojení v biologicko-dynamickém zemědělství směřuje k tomu, aby přírodní působení otevřelo silám nadpřírody. Pojem {{SE|481}}<br /> <br /> té druhé lze, z hlediska zemědělství, myslet v jedno s ideou «zemědělské individuality». Tak jako tato «naplňuje své bytí», když je jako taková «pojata»,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 42: «Nun, eine Landwirtschaft erfüllt eigentlich ihr Wesen im besten Sinne des Wortes, wenn sie aufgefasst werden kann als eine Art Individualität für sich, eine wirklich in sich geschlossene Individualität.»&lt;/ref&gt; tak se naplňuje individualita člověka, Já, bytostnou substancí v té míře, jak silou Já své bytostné články – fyzické tělo, éterické a astrální tělo – zduchovňuje, to jest osvobozuje je z jejich vázanosti na přírodu. Bytostné naplnění Já tvoří vývojovou cestu člověka přes inkarnace. Čím více Já žijící v těle postupuje ve vědomí své duchovní povahy, tím více se může ze síly přebytku svého bytí rozšiřovat nad mimočlověčí přírodu a, přetvářejíc ji, cílenou činností «učit se pojímat zemědělský podnik jako jakýsi druh individuality». Toto uchopení znamená opravdovou inauguraci do budoucnosti, totiž vštípit vývojovou myšlenku nyní ze strany k vyššímu lidství probouzejícího se člověka do jsoucna přírody, jež se stalo. Zároveň to znamená, ze síly vyššího Já se vzdát toho, co chce pro sebe Já vázané na tělo, sobecké Já. Tím je ukázána cesta, jak může křesťanství novým způsobem opět zapustit kořeny v práci na zemi. Tento výhled do budoucnosti zakládá smýšlení, z nějž může zemědělec přírodě v lásce dávat, co nemá – dar, skrze nějž se může působení přírodních bytostí na daném stanovišti individualizovat k vyššímu celku.<br /> <br /> V tomto smyslu lze preparáty a organická hnojiva, v nichž docházejí k bytostné účinnosti, považovat za prostředky výchovy, respektive evoluce, skrze něž se zemědělství může naplnit bytím a stát se skutečnou individualitou. V ní se individualizují síly výšin a hlubin v umělecké dílo středu – úrodnou půdu.<br /> <br /> Totéž smýšlení, o němž je zde řeč, je však také to, které dává člověku poznávat bytost a význam spolupráce s ohledem na budoucnostně zaměřenou tvůrčí tvorbu společenství. Vznikající zemědělský organismus jako tělo zemědělské individuality a sociální organismus jako tělo lidského společenství cítícího se sjednoceného v Kristově bytosti jsou dvě poloviny jedné a {{SE|482}}<br /> <br /> téže skutečnosti. Teprve toto sjednocení představuje celkové umělecké dílo. Zárodek k takovému je na každém statku na světě, kde se z takového smýšlení pracuje, keimhaft přítomen; je rozpoznatelný a prožitelný. {{SE|483}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Dank&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Poděkování ===<br /> <br /> Co mě pohnulo z ukrytých hlubin mého osudu, nabylo podoby setkáváním s velmi mnohými lidmi. Všichni přikládali haléř k haléři k tomu, aby se ve mně zformoval obraz světa, který mě z pochopení minulosti, v jejích metamorfózách, ukazoval do budoucnosti. Jim všem budiž vyřčen dík. Mnohý z nich se mi stal průvodcem, abych odhodlaně vykročil branou poznání antroposofické duchovní vědy a na této cestě v obrysech rozpoznal přehojnost úkolů, které budoucnost klade pozemskému člověku. Že jsem mohl alespoň v základech uchopit takový budoucnostní úkol, vděčím vše-zahrnujícímu dílu Rudolfa Steinera.<br /> <br /> Dále patří můj dík všem těm, kdo mi pomáhali konat mé zpočátku ještě nejistné kroky k takovým budoucnostním cílům. Na zemědělském poli to byli Joseph Blockhuys, Ernst Becker, Hans Jörg Graf von Bothmer, Wolfgang Schaumann, na poli přírodovědeckém Herbert Koepf, Jochen Bockemühl a Georg Maier a na poli sociálního utváření Wilhelm Ernst Barkhoff, Rolf Kerler a Albert Fink. Celoživotním přítelem a rádcem mi byl Georg Glöckler, jemuž vděčím za mnoho poznatků o člověku a světě. Na závěr je třeba poděkovat Gunterovi Gebhardovi za jeho nesmírně chápavé pročtení rukopisu a za doplňující návrhy. Ve stejném smyslu míří můj dík Hansi-Christianu Zehnterovi, který s jemnocitným vnímáním obstaral lektorování. Velký dík náleží spolupracovnicím Dottenfelderhofes, jež se obětavě ujaly strojopisné verze, stejně tak grafičkám Ivaně Supan a Mathiasovi Buessovi.<br /> <br /> Zvláště velký dík budiž vyřčen Lieselotte Klettové, mé ženě, která se po desetiletí spolupodílela na tom, o čem je v knize řeč, která sledovala její vznik s láskyplně-kritickým pohledem a hájila mi záda pro hodiny klidu v neustále pracovně nabitém dění statku.<br /> <br /> A konečně budiž vyřčen velký dík panu Dr. Peteru Schnellovi a nadaci Software AG Stiftung za finanční podporu, skrze niž se vydání tohoto spisu teprve stalo možným.<br /> <br /> [[Manfred Klett]] {{SE|484}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Manfred Klett, Ostersonntag 2021.jpeg|frame|zentriert|&lt;center&gt;&lt;small&gt;Manfred Klett am Dottenfelderhof, Ostersonntag 2021. Foto: François Hagdorn, CC BY-SA 4.0.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> {{SE|485}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Lebenslauf_Manfred_Klett&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Životopis Manfreda Kletta ===<br /> <br /> [[Manfred Klett|Manfred Klett]] se narodil roku 1933 v Tanganjice, dnešní Tanzanii, u Kilimandžára. Školní léta prožil mimo jiné na škole Schloss Salem a po druhé světové válce na waldorfské škole ve Stuttgartu, s ročním výměnným pobytem v Anglii. Studium na Technické vysoké škole ve Stuttgartu bylo předčasně přerušeno úrazem. Během ročního pracovního pobytu na severovýchodě Sýrie se rozhodl stát zemědělcem. Po učební době následovalo studium zemědělství na Universität Stuttgart-Hohenheim s promocí v oboru půdoznalství. Další čtyři roky věnoval výzkumu na Institutu für biologisch-dynamische Wirtschaftsweise na téma «Düngung und Nahrungsqualität». Rok 1968 byl poznamenán založením [[Betriebsgemeinschaft Dottenfelderhof|hospodářského společenství Dottenfelderhof]] (pět rodin) a záhy poté i tamní Landbauschule Dottenfelderhof. Po dvaceti letech biologicko-dynamické budovatelské práce s manželkou a pěti dětmi převzal vedení «Zemědělského oddělení Přírodovědné sekce na Goetheanu» v Dornachu ve Švýcarsku. Po čtrnácti letech činnosti a dalších osmi letech jako svobodný spolupracovník mezitím přebudované «Sekce pro zemědělství» se vrátil na Dottenfelderhof a znovu se ujal výuky na tamní Landbauschule. Vedle toho již 21 let pečuje o vesnický projekt Juchowo v Polsku. Je to pokus vytvořit ve východní Evropě místo, v němž by se «vzdělávání Země» (Novalis) ukazovalo jako sociální úkol a «sociální otázka» nacházela odpověď ve vzdělávání Země.<br /> {{SE|485}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Sachwortregister&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> == Věcný rejstřík ==<br /> <br /> +++ Stav k 27. dubnu 2026: Tento věcný rejstřík není součástí tištěné verze! Je průběžně vyvíjen/doplňován/kontrolován. Zde se můžete rádi [[MitTun bei biodyn.wiki|zapojit]] +++<br /> <br /> {{GlossarNavigationArtikel|A}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|A}}<br /> <br /> * Polní hospodářství [[#45|45]], [[#53|53]], [[#65|65]], [[#66|66]], [[#107|107]]<br /> * Přeslička rolní (Equisetum) [[#253|253]]<br /> ** Postřik [[#253|253]], [[#356|356]]<br /> ** a křemen [[#253|253]]<br /> * Přeslička rolní (viz preparát z přesličky) [[#448|448]]<br /> * Agrární industrialismus [[#29|29]], [[#30|30]], [[#71|71]], [[#79|79]], [[#81|81]], [[#82|82]], [[#176|176]], [[#190|190]]<br /> * Étericko-astrální v kompostu [[#293|293]], [[#296|296]]<br /> ** v rostlině [[#224|224]], [[#251|251]], [[#362|362]]<br /> * Étericky živé na zvýšené úrovni [[#116|116]]<br /> * Étericky bující [[#284|284]]<br /> * Nedostatek éteru v oblasti kořenů stromu [[#302|302]]<br /> * Éterické tělo (organizace života) [[#41|41]], [[#98|98]], [[#100|100]], [[#104|104]], [[#235|235]], [[#268|268]]<br /> * Žíravé vápno v kompostu (pálené vápno) [[#283|283]], [[#284|284]]<br /> * Jablko [[#125|125]]<br /> * Astrální tělo (duševní organizace) [[#44|44]], [[#49|49]], [[#99|99]], [[#111|111]], [[#268|268]], [[#303|303]]<br /> * Astralita<br /> ** Astrální tělo a nemoc [[#99|99]], [[#250|250]]<br /> ** Astrálno a rostlina [[#111|111]], [[#225|225]], [[#250|250]], [[#362|362]]<br /> ** Bohatství astrálna v oblasti koruny stromu [[#125|125]], [[#302|302]]<br /> ** Astralizace vzduchu [[#221|221]]<br /> * Atmosféra [[#22|22]], [[#102|102]], [[#276|276]]<br /> * Atmosféra (vzdušný okruh) [[#102|102]], [[#103|103]], [[#118|118]], [[#121|121]]<br /> * Dýchání<br /> ** člověka [[#91|91]], [[#241|241]]<br /> ** zvířat [[#116|116]], [[#119|119]]<br /> ** a meditace [[#152|152]] (jako „promýšlení“ při přežvykování)<br /> ** a látková výměna [[#91|91]]<br /> ** a motýlokvěté rostliny [[#241|241]]<br /> ** Dýchání (fáze vzdušného dýchání v kompostu) [[#292|292]]<br /> * Výsev / doba výsevu [[#214|214]], [[#230|230]], [[#240|240]], [[#241|241]]<br /> ** Výživná síla, reprodukční síla [[#230|230]], [[#253|253]]<br /> ** Déšť, úplněk [[#244|244]]<br /> ** Fáze měsíce [[#244|244]], [[#253|253]]<br /> * Vylučování<br /> ** u rostliny [[#217|217]]<br /> ** látkovosti potravy v mozku [[#89|89]], [[#90|90]]<br /> * Výkaly (lidské) [[#323|323]], [[#324|324]]<br /> * Výkaly (zvířecí) [[#133|133]], [[#142|142]], [[#145|145]], [[#149|149]], [[#157|157]], [[#287|287]], [[#303|303]]<br /> * Postřik tekutými preparáty [[#356|356]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|B}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|B}}<br /> * Bakterie<br /> ** V půdě a hnoji [[#214|214]], [[#218|218]], [[#252|252]], [[#292|292]], [[#296|296]], [[#306|306]]<br /> ** Působení v hnojivu [[#296|296]], [[#306|306]]<br /> * Bakterie (střevní a hlízkové bakterie) [[#241|241]], [[#296|296]]<br /> * Květy kozlíku lékařského [[#434|434]]<br /> * Preparát z kozlíku lékařského [[#427|427]]<br /> * Pobřišnice (okruží) [[#154|154]], [[#157|157]]<br /> * Pobřišnice (okruží skotu) [[#157|157]], [[#331|331]], [[#415|415]]<br /> * Sedlák<br /> ** jako meditující [[#68|68]]<br /> ** a věda [[#82|82]], [[#86|86]]<br /> * Sedlák / Selský stav [[#30|30]], [[#71|71]], [[#76|76]], [[#86|86]], [[#184|184]]<br /> * Selská filozofie [[#43|43]], [[#169|169]]<br /> ** Pravidla a jejich moudrost [[#232|232]]<br /> * Strom, shromažďovatel astrality [[#125|125]], [[#302|302]]<br /> ** Vrstvy tvoření [[#302|302]]<br /> ** v protikladu k bylině [[#302|302]]<br /> * Strom (ovocný strom) [[#58|58]], [[#66|66]], [[#301|301]], [[#302|302]]<br /> * Oblast koruny stromu a oblast kořenů stromu [[#302|302]]<br /> * Hospodářské společenství [[#162|162]], [[#163|163]], [[#165|165]], [[#172|172]], [[#173|173]], [[#177|177]], [[#181|181]], [[#185|185]]<br /> * Hospodářský organismus [[#34|34]], [[#35|35]], [[#80|80]], [[#81|81]], [[#162|162]], [[#175|175]], [[#178|178]], [[#181|181]], [[#185|185]]<br /> * Včely (včela medonosná) [[#123|123]], [[#124|124]], [[#130|130]], [[#131|131]]<br /> * Obrazotvorné metody (krystalizace chloridu měďnatého) [[#317|317]], [[#318|318]]<br /> * Biologicko-dynamické preparáty [[#289|289]], [[#310|310]], [[#325|325]], [[#328|328]], [[#334|334]], [[#336|336]], [[#344|344]]<br /> * Teplo listů a květů pro rostlinu [[#224|224]], [[#237|237]]<br /> * Barva květu - planety [[#224|224]]<br /> * Půda<br /> ** Obsah vápníku [[#211|211]], [[#283|283]]<br /> ** Obsah křemene [[#211|211]], [[#284|284]]<br /> ** Přídavek jílu [[#210|210]], [[#211|211]]<br /> ** jako orgán [[#95|95]]<br /> ** Proniknutí rozumovostí [[#333|333]]<br /> ** Obsah železa a odželeznění [[#285|285]]<br /> ** geologický základ [[#205|205]]<br /> * Půda / Zpracování půdy [[#45|45]], [[#205|205]], [[#207|207]], [[#213|213]], [[#219|219]], [[#220|220]], [[#227|227]], [[#230|230]], [[#233|233]]<br /> * Půdní úrodnost [[#29|29]], [[#201|201]], [[#203|203]], [[#238|238]], [[#242|242]]<br /> * Kopřiva dvoudomá (Urtica dioica) [[#253|253]], [[#310|310]]<br /> * Preparát z kopřivy [[#379|379]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|C}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|C}}<br /> <br /> * Chamomilla off. (Heřmánek) [[#339|339]], [[#360|360]], [[#372|372]]<br /> * Chaos v semeni a v jeho okolí [[#290|290]]<br /> * Chaos (v procesu kompostování) [[#290|290]], [[#294|294]], [[#351|351]]<br /> * Chemicky působící v půdě [[#263|263]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|D}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|D}}<br /> * Proces tlumení [[#284|284]]<br /> * Trvalý humus [[#218|218]], [[#221|221]], [[#224|224]], [[#238|238]], [[#295|295]], [[#296|296]]<br /> * Trvalky [[#202|202]]<br /> * Trojčlennost (člověka) [[#88|88]], [[#89|89]], [[#90|90]], [[#92|92]], [[#114|114]]<br /> * Vůně [[#224|224]], [[#363|363]]<br /> * Hnojivo<br /> ** Ošetřování [[#304|304]], [[#305|305]], [[#309|309]]<br /> ** osobní vztah [[#287|287]], [[#303|303]]<br /> ** Zrozumovění [[#333|333]]<br /> ** Preparáty [[#326|326]], [[#334|334]], [[#360|360]]<br /> * Hnojení [[#259|259]], [[#267|267]], [[#273|273]], [[#280|280]], [[#286|286]], [[#303|303]], [[#323|323]]<br /> * Otázka hnojení [[#259|259]], [[#271|271]]<br /> * Hnojiště [[#307|307]]<br /> * Hnojiště [[#307|307]]<br /> * Cezení tekutiny preparátů [[#351|351]] (při míchání a postřiku)<br /> <br /> == E ==<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|E}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|E}}<br /> * Vysoká zvěř [[#112|112]]<br /> * Měchýř jelena [[#332|332]], [[#339|339]]<br /> * Dub, dubová kůra [[#339|339]], [[#389|389]]<br /> * Preparát z dubové kůry [[#389|389]]<br /> * Dub a období Marsu [[#211|211]], [[#224|224]]<br /> * Zakopávání preparátů [[#347|347]], [[#349|349]]<br /> * Jednoletá rostlina [[#44|44]]<br /> * Kysání (silážování) [[#148|148]]<br /> * Obsah železa v půdě a odželeznění [[#285|285]]<br /> * Železo, záření kopřivy (rozvedeno až v pozdějších kapitolách knihy)<br /> * Bílkovina<br /> ** Molekulární struktura [[#265|265]], [[#362|362]]<br /> ** a tvorba semen [[#362|362]]<br /> ** v živočišném a rostlinném organismu [[#362|362]]<br /> * Elementární bytosti [[#114|114]], [[#116|116]], [[#121|121]], [[#125|125]]<br /> * Živly<br /> ** nad a pod zemí [[#93|93]], [[#101|101]]<br /> ** Kvalitativní poměry [[#103|103]]<br /> * Elektřina [[#264|264]]<br /> * Elektrická konzervace krmiv (nezmíněno)<br /> * Embryonální život [[#44|44]], [[#215|215]]<br /> * Entity, působení nejmenších [[#326|326]], [[#348|348]]<br /> * Equisetum arvense (Přeslička rolní) [[#253|253]]<br /> ** Čaj [[#253|253]]<br /> * Půda jako orgán [[#95|95]]<br /> * Vůně zemních rostlin a stromů (nezmíněno)<br /> * Výživa [[#36|36]], [[#153|153]]<br /> * Výrobní podmínky (průmysl/zemědělství) [[#30|30]], [[#32|32]], [[#38|38]]<br /> * Vičenec<br /> * Osel [[#137|137]], [[#138|138]], [[#139|139]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|F}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|F}}<br /> * Využití fekálií [[#323|323]], [[#324|324]] <br /> * Barvy a planety [[#224|224]] <br /> * Hraboš polní [[#245|245]], [[#246|246]] <br /> * Oheň jako ničitel úrodnosti [[#245|245]] <br /> * Mrazová kyprost [[#208|208]] <br /> * Působení mrazu [[#208|208]] <br /> * Osevní postup [[#235|235]], [[#237|237]], [[#238|238]], [[#239|239]], [[#241|241]], [[#242|242]], [[#250|250]], [[#253|253]], [[#254|254]], [[#255|255]], [[#257|257]] <br /> * Plody<br /> ** Aroma a působení planet [[#224|224]], [[#225|225]] <br /> * Krmení zvířat [[#148|148]], [[#150|150]], [[#151|151]], [[#305|305]] <br /> * Pícniny<br /> ** Vlastnosti [[#249|249]]<br /> * Metody krmení [[#136|136]], [[#148|148]], [[#263|263]], [[#299|299]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|G}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|G}}<br /> * Mozek (síly a látkovost) [[#89|89]], [[#90|90]], [[#129|129]]<br /> * Drůbež (domácí drůbež) [[#131|131]], [[#132|132]], [[#133|133]]<br /> * Duch a hmota [[#268|268]]<br /> * Duchovní bádání [[#160|160]], [[#329|329]]<br /> * Okruží skotu [[#154|154]], [[#331|331]], [[#415|415]]<br /> * Geologický základ půdy [[#205|205]]<br /> * Horninové moučky [[#281|281]], [[#282|282]], [[#283|283]], [[#284|284]], [[#285|285]]<br /> * Konstelace hvězd [[#207|207]]<br /> * Tvorba paroží a rohů [[#113|113]], [[#155|155]]<br /> * Zelené hnojení [[#231|231]], [[#298|298]], [[#302|302]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|H}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|H}}<br /> * Okopaniny [[#248|248]], [[#254|254]]<br /> * Obilniny [[#247|247]], [[#253|253]]<br /> * Ruční práce a její význam [[#108|108]], [[#109|109]], [[#248|248]]<br /> * Domácí zvířata [[#126|126]], [[#127|127]], [[#128|128]]<br /> * Potírání ohnice [[#247|247]], [[#255|255]]<br /> * Léčení rostlinné přirozenosti [[#250|250]]<br /> * Léčivé prostředky [[#341|341]]<br /> * Seno, význam jako krmivo [[#67|67]]<br /> * Tvorba rohů [[#155|155]], [[#345|345]]<br /> * Rohokřemenný preparát [[#348|348]], [[#350|350]]<br /> * Rohový hnojový preparát [[#344|344]], [[#350|350]]<br /> * Luštěniny (Leguminózy) [[#241|241]], [[#256|256]]<br /> * Humus / Tvorba humusu [[#221|221]], [[#223|223]], [[#238|238]], [[#287|287]], [[#295|295]]<br /> * Humus, působení temnoty [[#225|225]]<br /> * Tvorba humusu v hospodaření přírody [[#223|223]], [[#297|297]]<br /> * Pes [[#140|140]], [[#141|141]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|I}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|I}}<br /> * Vloha Já (skot) [[#156|156]], [[#157|157]]<br /> * Organizace Já [[#160|160]]<br /> * Síla organizace Já<br /> ** Močůvka a hnůj [[#156|156]], [[#157|157]]<br /> * Očkovací pokusy u půd<br /> * Individualita, zemědělská [[#88|88]], [[#97|97]], [[#101|101]], [[#201|201]], [[#271|271]]<br /> * Průmysl (polarita k zemědělství) [[#27|27]], [[#30|30]]<br /> * Hmyz [[#122|122]], [[#123|123]]<br /> * Potírání hmyzu [[#250|250]]<br /> * Hmyz a rostlina [[#123|123]], [[#124|124]]<br /> * Pozemské síly a substance v organismu [[#235|235]], [[#236|236]]<br /> * Pozemské působení v rostlině [[#225|225]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|J}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|J}}<br /> * Roční období [[#206|206]], [[#213|213]], [[#220|220]], [[#228|228]]<br /> * Močůvka [[#309|309]], [[#311|311]]<br /> * Jupiter [[#211|211]], [[#224|224]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|K}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|K}}<br /> * Vápenec jako žádostivost [[#211|211]]<br /> * Vápenec jako léčitel<br /> * Obsah vápence v půdě [[#211|211]], [[#283|283]]<br /> * Vápenec v kompostu [[#284|284]]<br /> * Vápencový typus<br /> ** Vápenec a křemen<br /> ** Tvarující síla, součinnost [[#211|211]], [[#212|212]]<br /> ** a blízké planety [[#211|211]]<br /> ** Působení v rostlině [[#212|212]]<br /> * Vrstva kambia ve stromu [[#302|302]]<br /> * Heřmánek (Chamomilla off.) [[#339|339]], [[#360|360]], [[#372|372]]<br /> * Heřmánkový preparát [[#372|372]]<br /> * Heřmánkový proces v organismu [[#341|341]]<br /> * Brambor, požitek z brambor [[#248|248]], [[#254|254]]<br /> * Kočka [[#140|140]], [[#141|141]]<br /> * Křemen (křemen) [[#211|211]], [[#348|348]]<br /> * Křemen v půdě [[#211|211]]<br /> ** a Equisetum [[#253|253]], [[#448|448]]<br /> ** a vzdálené planety [[#211|211]]<br /> ** a vápenec [[#211|211]]<br /> ** a působení světla [[#225|225]]<br /> ** Pampeliška [[#339|339]], [[#405|405]]<br /> * Křemičitá substance, kyselina křemičitá [[#209|209]], [[#318|318]]<br /> ** Křemenný preparát v kravském rohu [[#348|348]]<br /> ** a teplo [[#349|349]]<br /> ** a kořenová podstata [[#357|357]]<br /> * Drcení křemene [[#349|349]]<br /> * Jetel [[#238|238]], [[#241|241]], [[#249|249]], [[#256|256]]<br /> * Kosterní systém zvířat [[#117|117]]<br /> * Vaření potravin<br /> * Uhlík jako nositel přirozených tvůrčích procesů [[#288|288]]<br /> * Kompostová hromada [[#287|287]], [[#289|289]], [[#290|290]]<br /> ** Přehazování [[#291|291]]<br /> ** k hnojení luk [[#299|299]]<br /> * Kompostování / Kompost [[#287|287]], [[#299|299]], [[#360|360]]<br /> * Konzervace elektřinou<br /> * Konzervace kysáním [[#148|148]]<br /> * Kosmicko-kvalitativní analýza [[#156|156]]<br /> * Kosmické působení podporované deštěm<br /> * Kosmické v křemičitém [[#211|211]]<br /> ** v rostlině [[#216|216]], [[#224|224]], [[#362|362]]<br /> ** a pozemské, jíl jako zprostředkovatel [[#212|212]]<br /> * Síly, živé v hnojivu [[#312|312]], [[#313|313]]<br /> * Silové proudy v organickém [[#265|265]]<br /> * Krystalizační síla Země v zimě [[#207|207]], [[#208|208]], [[#231|231]]<br /> * Kráva / Skot [[#146|146]], [[#149|149]]<br /> * Kravský roh [[#155|155]], [[#345|345]]<br /> ** Stáří, velikost, pohlaví [[#345|345]]<br /> ** Použití koňského hnoje [[#307|307]]<br /> ** Doba použití [[#347|347]]<br /> * Křemenný preparát [[#348|348]]<br /> ** Skladování [[#349|349]]<br /> ** Doba použití, distribuce, zakopání [[#347|347]], [[#349|349]], [[#356|356]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|L}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|L}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> * Zemědělství, individualita [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#88|88]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#101|101]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#201|201]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#202|202]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#271|271]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#327|327]] <br /> * Larva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#122|122]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#296|296]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]<br /> * Živé síly v hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#312|312]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]]<br /> * Leguminózy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#239|239]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#298|298]]<br /> ** jako sběrači dusíku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]<br /> ** Tvorba plodů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]] <br /> ** a proces vdechování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]<br /> * Lněné semínko [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]]<br /> * Pokus se světlem a stínem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#315|315]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|320]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#321|321]]<br /> * Pampeliška [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#331|331]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#342|342]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#405|405]]<br /> * Pampeliškový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#405|405]]<br /> * Vzduch [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#103|103]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#206|206]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]<br /> * Vojtěška [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#239|239]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#242|242]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]<br /> <br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|M}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|M}}<br /> * Mars, období Marsu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Stroje v zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#29|29]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#31|31]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#37|37]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#77|77]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#182|182]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#183|183]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#233|233]]<br /> * Krmení výkrmového dobytka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#134|134]]<br /> * Meditace [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#68|68]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#152|152]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#173|173]]<br /> ** a dýchání [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#152|152]]<br /> ** Lékařské [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#55|55]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#89|89]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#318|318]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#364|364]]<br /> * Lidské fekálie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#323|323]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#324|324]]<br /> * Lidský a zvířecí organismus [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#98|98]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]] *<br /> * Merkur, blízké planety [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> * Tvorba mléka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#36|36]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#158|158]]<br /> * Krmení dojnic [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|222]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]<br /> * Znehodnocování produktů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#226|226]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]]<br /> * Minerální hnojiva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#77|77]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#274|274]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#281|281]]<br /> * Hnůj (chlévská mrva) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#157|157]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]<br /> * [[Mist|Hnůj]]<br /> ** Oživení půdy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#185|185]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#204|204]]<br /> ** Vznik v živočišném organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]<br /> ** Míchací zařízení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]]<br /> ** Rozdělování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#174|174]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]]<br /> * Hnůj, přídavné preparáty [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#310|310]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#360|360]]<br /> * Mrkev jako krmivo [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]<br /> * Měsíc [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** Oživení Země v éterném [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> ** a reprodukční síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> * Fáze Měsíce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#108|108]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> * Působení Měsíce, příliš silné [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> * Působení Měsíce v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> * Působení Měsíce ve zvířeti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> * Působení Měsíce a plevel [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]<br /> * Svalový systém zvířete [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#266|266]]<br /> * [[Mysterium von Golgatha|Mystérium Golgoty]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#59|59]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#60|60]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#61|61]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|N}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|N}}<br /> * Příjem potravy u zvířete [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#149|149]]<br /> * Výživná síla a doba výsevu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]<br /> * Přírodovědecká sekce a pokusný kroužek<br /> * Braní a dávání v přírodě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#19|19]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#124|124]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#159|159]]<br /> * Háďátka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#247|247]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#255|255]]<br /> * Novoluní<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|O}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|O}}<br /> * Ovocnářství / Ovocný strom [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#53|53]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#58|58]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#66|66]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#108|108]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#301|301]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]<br /> * Ovocný strom [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]<br /> * Ovocné odrůdy, produkce<br /> * Princip organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#34|34]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#38|38]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#39|39]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#51|51]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#52|52]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#61|61]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#63|63]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#70|70]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#80|80]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#158|158]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#162|162]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#188|188]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|P}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|P}}<br /> * Trávení v bachoru [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#151|151]]<br /> * Paraziti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> * Osobní vztah k hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#287|287]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]<br /> * Kůň [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#137|137]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#138|138]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#139|139]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#140|140]]<br /> * Příprava &quot;pepře&quot; (popela) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> ** Hraboš polní [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]<br /> ** Hmyz [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]<br /> ** Plevel [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> * Koňský hnůj pro kravské rohy<br /> * Rostlina, pozemské a kosmické působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#262|262]]<br /> * Rostlina, reprodukční a výživná síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#299|299]]<br /> * Rostlinná strava<br /> * Choroby rostlin [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> ** Profylaxe [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> * Rostlinná přirozenost [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#286|286]]<br /> * Doby sázení a oběh planet<br /> * Švestka<br /> * Pluh / Orba [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#45|45]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#64|64]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#231|231]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#232|232]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#233|233]]<br /> * Planety [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#358|358]]<br /> ** vzdálené a trvalky [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** vzdálené a křemen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** blízké a jednoleté rostliny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** blízké a vápenec [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** Oběh a doby sázení<br /> ** Působení a aroma plodů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]]<br /> * Působení planet a barva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Působení planet v listu a květu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Působení planet ve zvířeti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> * Působení planet v kořeni [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#212|212]]<br /> * Planetární život v souvislosti s pozemským [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#358|358]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|Q}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|Q}}<br /> * Kvalita produktů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#35|35]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#226|226]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#318|318]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#319|319]]<br /> * Křemen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#282|282]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|348]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]<br /> * Křemenný preparát v kravském rohu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|348]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]<br /> * Drcení křemene [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]<br /> * Pýr [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#231|231]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#248|248]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|R}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|R}}<br /> <br /> * Drancování v zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#336|336]]<br /> * Mšička révokaz<br /> * Déšť jako podporovatel kosmického působení<br /> * [[Regenwurm|Žížala]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#223|223]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#296|296]]<br /> * Žížala, žížaly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#223|223]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]<br /> * Regulace lesa *Dráždivá a výživná hodnota látek v půdě<br /> * Reprodukční síla a doba výsevu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> ** a výživná síla [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> ** u [[Unkraut|plevele]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> ** a potírání škůdců<br /> * [[Rhythmus|Rytmus]] / rytmický střed (půda) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#92|92]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#328|328]]<br /> * Syrová strava<br /> * Červenka (nemoc)<br /> * Proces míchání (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#352|352]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#353|353]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#354|354]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#355|355]]<br /> * Háďátko řepné [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#255|255]]<br /> * Míchání, kravský rohový hnůj [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]]<br /> ** s míchacím zařízením [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#353|353]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#354|354]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|S}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|S}}<br /> * Osevní plodiny a luštěniny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]<br /> * [[Salz|Sůl]] v potravě<br /> * Sůl ke konzervaci<br /> * Tvorba semen, síla semen [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#286|286]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#287|287]]<br /> * Saturn, období Saturna [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Saturnské síly a tepelný stav [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Kyslík jako nositel života [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#109|109]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|292]]<br /> * Potírání škůdců [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]]<br /> ** koncentrací<br /> ** z morálního hlediska<br /> * Přesličkový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#448|448]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#453|453]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#454|454]]<br /> * Ovce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#144|144]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#306|306]]<br /> * Řebříček [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#364|364]]<br /> * Řebříčkový preparát [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]]<br /> * Síra [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]<br /> ** řebříčku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]<br /> ** jako zprostředkovatel mezi duchovním a fyzickým [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]<br /> * Prase (domácí prase) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#134|134]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#135|135]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#136|136]]<br /> * Prase a krmení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#136|136]]<br /> * Sociální trojčlennost [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#73|73]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#84|84]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#85|85]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#187|187]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#188|188]]<br /> * Slunečnice [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]]<br /> * Působení Slunce v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]]<br /> ** na zvířeti<br /> ** diferencované zvěrokruhem<br /> * Postřikovač [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#356|356]]<br /> * Chlévský hnůj [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]<br /> * Stájové krmení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#148|148]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]]<br /> * Hnůj na hnojišti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]<br /> * Hvězdářství a působení hvězd [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#207|207]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> * [[Stickstoff|Dusík]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#79|79]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]<br /> ** Význam a vliv [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]<br /> ** Stálost<br /> ** v hromadě hnoje [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> ** Citlivost<br /> ** Vznik v rostlině [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]<br /> * Dusík / Dusíkaté soli [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#79|79]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#276|276]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#278|278]]<br /> * Obsah dusíku v hnojivu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> * Dusík jako fyzický nositel astrality [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#279|279]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|292]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#297|297]]<br /> * Sběrači dusíku [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]<br /> * Látková výměna, substance a síly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#272|272]]<br /> * Keře a savci<br /> * Zhušťování substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#261|261]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#263|263]]<br /> * Přeměna substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#294|294]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#341|341]]<br /> * Přeměna substance v organismu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#294|294]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|T}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|T}}<br /> * Terestrické síly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#205|205]]<br /> * [[Tiere|Zvíře]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#111|111]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]]<br /> ** Kosterní systém [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]]<br /> ** Působení Měsíce a Slunce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> ** Svalový systém [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#266|266]]<br /> ** Příjem potravy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#149|149]]<br /> ** Organismus ve svém členění [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#100|100]]<br /> ** a rostlina v rámci zemědělství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#65|65]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#67|67]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]<br /> * Krmení zvířat [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#148|148]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]]<br /> * Zvěrokruh [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#267|267]]<br /> * Svět zvířat (divoká fauna) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#112|112]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]]<br /> * Hnůj z hluboké podestýlky [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#306|306]]<br /> * Rajče [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#311|311]]<br /> ** Působení mrazu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#208|208]]<br /> ** Pěstování<br /> * [[Ton|Jíl]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#209|209]]<br /> ** Přídavek do půdy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#205|205]]<br /> ** Zprostředkovatel mezi vápencem a křemenem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** Zprostředkovatel mezi kosmickým a terestrickým [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#212|212]]<br /> * Jílové minerály [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#209|209]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#210|210]]<br /> * Rašelina v půdě<br /> * Rašelinová drť v kompostové hromadě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#290|290]]<br /> * Sušené řízky<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|U}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|U}}<br /> * Nad a pod zemí v jejich vzájemném působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]]<br /> * Přes léto (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]<br /> * Přezimování (preparáty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|347]]<br /> * Přeměna prvků [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#263|263]]<br /> * Potírání havěti [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#135|135]]<br /> * [[Unkraut|Plevel]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#214|214]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#242|242]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#246|246]]<br /> * Regulace plevele (mechanická) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#246|246]]<br /> * Popelení semen plevele (příprava &quot;pepře&quot;) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|222]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> * Výuka, zemědělská [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#184|184]]<br /> * Urtica dioica (Kopřiva dvoudomá) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|V}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|V}}<br /> <br /> * Valeriana officinalis (Kozlík lékařský) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]]<br /> * Vegetariánská strava<br /> * Venuše [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> * Venuše ve Štíru<br /> * Trávení (skot) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#153|153]]<br /> * Spalování v organismu<br /> * Zhušťování substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#261|261]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]]<br /> * Ředění (kravský rohový hnůj) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]]<br /> * Dědičnost<br /> * Oživení Země [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#280|280]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#360|360]]<br /> * Učinit hnojivo rozumným [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#333|333]]<br /> * Pokusy, podněty [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]]<br /> * Pokusné plochy, velikost<br /> * Pokusné rostliny (pšenice a vičenec) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Příbuznost světa hmyzu a rostliny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#123|123]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#124|124]]<br /> * Tlení (hmyzí &quot;pepř&quot;)<br /> * Vitalita v půdě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Ptáci (svět ptáků) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]]<br /> * Svět ptáků [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]]<br /> * Chov ptáků a chov hmyzu<br /> * Úplněk [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> ** a déšť<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|W}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|W}}<br /> * Les [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#110|110]]<br /> * Teplo [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#103|103]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#260|260]]<br /> ** a křemen<br /> * Přeměna tepla v organismu (nachlazení)<br /> * Tepelný stav a Saturn [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Voda [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|102]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#208|208]]<br /> ** jako distributor měsíčních sil [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> ** nad a pod zemí [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|102]]<br /> * Vodík a jeho působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#295|295]]<br /> * Obsah vodíku v hnojivu<br /> * Čekanka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]]<br /> * Vinařství [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#53|53]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#175|175]]<br /> * Pšenice (sklon k tvorbě semen) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Přežvykování [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#151|151]]<br /> * Hnojení luk kompostem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#299|299]]<br /> * Ozimé obilí [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#207|207]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]<br /> * Červi a svět larev v půdě [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]]<br /> * Kořen u stromu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]<br /> * Tvary kořenů jako výraz kosmických a terestrických působení [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#96|96]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Kořenová potrava [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#217|217]]<br /> * Růst kořenů [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#216|216]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Kořenové teplo pro rostliny<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|X}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|X}}<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|Y}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|Y}}<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|Z}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|Z}}<br /> * Kozy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#144|144]]<br /> * Šlechtění kulturních rostlin [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#45|45]]<br /> * Šlechtění rostlin pro preparáty<br /> * Bránicový orgán (půda) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]]<br /> * Dvojčlennost živočišného organismu<br /> <br /> &lt;/div&gt;{{GlossarNavigationArtikel|0-9}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|0-9}}<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Filmbeiträge&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> == Filmové příspěvky ==<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Feier_zur_Buchveröffentlichung_von_Manfred_Klett&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Slavnost u příležitosti vydání knihy Manfreda Kletta ===<br /> <br /> [[Datei:Manfred Klett von der Agrartechnologie zur Landbaukunst.PNG|thumb|link=Manfred Klett - Feier zur Buchveröffentlichung: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst, 2021|[[Manfred Klett]] dne 18. července 2021 na [[Dottenfelderhof]]u]]<br /> <br /> Na počest Manfreda se 18. července 2021 v rámci malé slavnosti sešli někteří jeho průvodci na životní cestě, kteří dnes rovněž patří k nejznámějším osobnostem v [[Biologisch-dynamische Landwirtschaft|biologicko-dynamickém]] hnutí. S radostí a úlevou bylo slaveno, že Manfred Klett své nové dílo „'''Od agrotechnologie k umění zemědělství'''&quot; dokončil a vydal. <br /> <br /> '''''[[Manfred Klett - Feier zur Buchveröffentlichung: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst, 2021|Zde najdete přednášku]]'''''<br /> <br /> |&lt;small&gt;[[Manfred Klett|zpět k Manfredu Klettovi ◁]] &lt;/small&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Buchvorstellung_&amp;quot;Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst&amp;quot;_vom_Mitherausgeber_Ueli_Hurter&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Představení knihy „Od agrotechnologie k umění zemědělství&quot; spolunakladatelem Uelim Hurterem ===<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Ueli_Hurter_präsentiert_Buch_Manfred_Klett_von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst.jpg|thumb|link=https://www.youtube.com/watch?v=K_oQWzXnkJc|[[Ueli Hurter]] ]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Zde vidíme vedoucího [[Sektion für Landwirtschaft|Sekce pro zemědělství]] na [[A:Goetheanum|Goetheanu]] v [[A:Dornach|Dornachu]], [[Ueli Hurter]]a. Ueli byl také spolunakladatelem. <br /> <br /> „Tedy to, co se předává do rukou '''mladé generaci''', aby to mohlo být předáno na přinejmenším stejně dobré, ne-li ještě '''dále rozvinuté úrovni''', než jakou sami převzali od generace předchozí. A to nyní ekonomicky, podnikohospodářsky, ale i národohospodářsky vyjádřeno, je právě něco, na co '''autor''' '''poukazuje''', že zde v jádru leží něco, co vlastně '''celá ekonomika hledá, totiž regenerativní hospodářství.'''<br /> <br /> Nacházíme se dnes v celkové situaci s naší planetou Zemí, kde bezpodmínečně a rychle a na mnoha místech potřebujeme přístupy a nasazení směrem k '''hospodářství''', které není pouze '''spotřebovávající''', které není pouze '''zatěžující''', které nezanechává pouze '''negativní dopad''', nýbrž které je '''regenerativní''' – a zemědělství '''přirozeně''' díky své '''blízkosti k životním procesům''', avšak pak '''pochopeno''' jako '''biodynamické''' zemědělství. Pokud to pochopí, může se vlastně stát '''dárcem impulsu''', '''inspirátorem''' '''pro celé hospodářství'''.<br /> <br /> To je v této knize vypracováno a je to výzva, aby '''budoucí generace''' to vypracovaly ještě zřetelněji, aby s tím pracovaly a aby také nezůstávaly pouze v zemědělských souvislostech, nýbrž aby to '''vnášely''' do '''celohospodářského, celospoleč enského dialogu'''.&quot;<br /> <br /> '''''[[Ueli Hurter - Buchvorstellung Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst|zde najdete transkribovanou přednášku]]'''''<br /> <br /> &lt;small&gt;[[Manfred Klett|zpět k Manfredu Klettovi ◁]] &lt;/small&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Einzelnachweise&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Jednotlivé zdroje ===<br /> <br /> [[Kategorie:Autor]]<br /> [[Kategorie:Betriebsorganismus]]<br /> [[Kategorie:Bodenbearbeitung]]<br /> [[Kategorie:Bodenfruchtbarkeit]]<br /> [[Kategorie:Buch]]<br /> [[Kategorie:biologisch-dynamische Landwirtschaft]]<br /> [[Kategorie:biologisch-dynamische Präparate]]<br /> [[Kategorie:biodynamische Landwirtschaft]]<br /> [[Kategorie:Düngung]]<br /> [[Kategorie:Herausragende Persönlichkeit]]<br /> [[Kategorie:Inhaltsangabe (Buch)]]<br /> [[Kategorie:Landbaukunst]]<br /> [[Kategorie:Literatur]]<br /> [[Kategorie:Manfred Klett]]<br /> [[Kategorie:Pionier]]<br /> [[Kategorie:Rudolf Steiner]]<br /> [[Kategorie:Zukunftsimpuls]]<br /> &lt;references /&gt;{{Artikel unten}}</div>

Admin https://biodyn.wiki/index.php?title=Translations:Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/23/cs&diff=28203 2026-06-06T13:07:35Z

<p>Admin: </p> <hr /> <div>* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Předmluva|Úvodní slovo 17]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Úvod|Předmluva 21]]<br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Erster Teil|První část 25]]&lt;/big&gt;'''<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Polarita průmyslu a zemědělství|Polarita průmyslu a zemědělství 27]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Podmínky výroby v průmyslu a zemědělství|Podmínky produkce v průmyslu a zemědělství 30]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Organismový princip v zemědělství v zrcadle vývoje vědomí lidstva|Princip organismu v zemědělství v zrcadle vývoje lidského vědomí 39]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Pravěk|Rané období 39]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Urindická kultura|Praindická kultura 40]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Staroperská kultura|Praperská kultura 42]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kultury starého Egypta a Mezopotámie|Kultury starověkého Egypta a Mezopotámie 46]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Řecko-římská kultura|Řecko-římská kultura 49]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/cs#Kultura novověku|Kultura novověku 54]]</div>

Admin https://biodyn.wiki/index.php?title=Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/en&diff=28202 2026-06-06T12:44:54Z

<p>Admin: </p> <hr /> <div>&lt;languages /&gt;<br /> <br /> {{Artikel oben}}[[Datei:Buch Manfred Klett Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst.jpg|mini|right|class=responsive-img|Book [[Manfred Klett]], first edition 30 June 2021. [[Literatur|Further books here: Literature]] ]]<br /> <br /> &lt;div class=&quot;center&quot;&gt;<br /> [[Manfred Klett]]<br /> <br /> From Agrarian Technology to the Art of Farming<br /> <br /> Essential Features of Biodynamic Agriculture<br /> <br /> An Agriculture of the Future<br /> <br /> &lt;/div&gt;{{SE|4}}<br /> <br /> Online version in biodyn.wiki: © Copyright 2025 by François Hagdorn, All Rights Reserved<br /> <br /> Cover design: Wolfram Schildt, Editorial assistance: Hans-Christian Zehnter, Claus Jahncke, Image concepts: Manfred Klett, Realisation: Mathias Buess and Ivana Suppan, unless otherwise indicated, Typesetting: Atelier Doppelpunkt, Johannes Onneken, Münchenstein, Printing: Beltz, Grafische Betriebe, Bad Langensalza<br /> <br /> Print version available from Verlag am Goetheanum, 2021, ISBN 978-3-7235-1668-3 [https://goetheanum-verlag.ch www.goetheanum-verlag.ch]{{SE|5}}<br /> &lt;center&gt;<br /> Dedicated to the co-founders of the<br /> [[Betriebsgemeinschaft Dottenfelderhof]] (1968) <br /> <br /> and to those who, out of their own capacity for judgment, likewise seek<br /> a new culture of agriculture and social life.&lt;/center&gt;<br /> <br /> __NOTOC__{{SE|7}}<br /> <br /> &lt;center&gt;<br /> In pain has our<br /> <br /> mother earth hardened.<br /> <br /> Our mission is<br /> <br /> to spiritualise her again,<br /> <br /> by reshaping her through<br /> <br /> the force of our hands<br /> <br /> into a<br /> <br /> spirit-filled work of art.<br /> <br /> ''Rudolf Steiner&lt;ref&gt;Rendering of Rudolf Steiner's words at the laying of the foundation stone of the Rosicrucian temple of the lodge Malsch &quot;Franz von Assisi&quot;, from memory by Hilde Stockmeyer; from: Rudolf Steiner: Bilder okkulter Siegel und Säulen, GA 284, Dornach 1993, p. 113.&lt;/ref&gt;'' &lt;/center&gt;<br /> <br /> {{SE|9}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Inhaltsverzeichnis&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Table of Contents ===<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#Foreword|Foreword 17]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#Preface|Preface 21]]<br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#Erster Teil|Part One 25]]&lt;/big&gt;'''<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Polarity of Industry and Agriculture|The Polarity of Industry and Agriculture 27]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Conditions of Production in Industry and Agriculture|The Conditions of Production in Industry and Agriculture 30]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Organism Principle in Agriculture Mirrored in the Development of Human Consciousness|The Organism Principle in Agriculture in the Mirror of Humanity's Evolution of Consciousness 39]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#Early Times|The Early Age 39]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Ancient Indian Culture|The Ancient Indian Cultural Epoch 40]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Ancient Persian Culture|The Ancient Persian Cultural Epoch 42]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Cultures of Ancient Egypt and Mesopotamia|The Cultures of Ancient Egypt and Mesopotamia 46]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Greco-Roman Culture|The Greco-Roman Culture 49]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Culture of the Modern Era|The Culture of the Modern Era 54]]<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Cultural Currents of Agriculture up to the Turn of the Era|The Cultural Streams of Agriculture up to the Turning Point of Time 56]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Event of the Turning Point of Time, the Mystery of Golgotha|The Event of the Turning Point of Time, the Mystery of Golgotha 59]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Transformation of the Organism Principle up to the Modern Age|The Transformation of the Organism Principle up to the Modern Era 61]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#Point and Periphery|Point and Periphery 63]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Organism Principle in the Modern Age|The Organism Principle in the Modern Era 70]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The New Germs|The New Germs 84]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Threefold Nature of the Human Being and the Agricultural Individuality|The Threefold Nature of the Human Being and the Farm Individuality 88]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Fourfold Nature of the Human Being and the Closedness of the Farm Organism|The Fourfold Nature of the Human Being and the Self-Contained Character of the Farm Organism 97]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Image of the Fourfoldness of the Farm Individuality|The Image of the Fourfold Nature of the Farm Individuality 101]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Physical Organisation|The Physical Organisation 101]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Life Organisation|The Life Organisation 104]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Soul Organisation, or the Astral Body of the Agricultural Organism|The Soul Organization or the Astral Body of the Agricultural Organism 111]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Wild Animal Species — Organs of the Farm-and-Landscape Organism|Wild Animal Species — Organs of the Farm-and-Landscape Organism 112]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#Four Groups within the Wild Fauna|Four Groups within the Wild Fauna 114]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#Domestic Animals — Organs in the Farm-and-Landscape Organism|Domestic Animals — Organs in the Farm-and-Landscape Organism 126]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Honeybee|The Honeybee 130]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#Poultry|Domestic Poultry 131]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Domestic Pig|The Domestic Pig 134]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#Horse and Donkey|Horse and Donkey 137]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#Dog and Cat|Dog and Cat 140]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#Sheep and Goat|Sheep and Goat 143]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Cow|Cattle 146]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#Origin and Myth|Origin and Myth 146]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#Position within the Farm Organism|Place in the Farm Organism 147]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#Manifestation of Being and Knowledge of Being|Manifestation of Being and Knowledge of Being 149]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#Oral Digestion|Mouth Digestion 149]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#Rumen Digestion and Rumination|Rumen Digestion and Rumination 150]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#Rumination: A Perceiving and Sifting of Substances and Forces|Rumination — a Perceiving and Sifting of Substances and Forces 151]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#Small and Large Intestine Digestion|Small and Large Intestine Digestion 153]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Threshold from the Outer World to the Inner World|The Threshold from the Outer World to the Inner World 154]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Significance of the Horns and Hooves|The Significance of Horns and Hooves 155]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#Cosmic-Qualitative Analysis and I-Disposition|Cosmic-Qualitative Analysis and I-Disposition 156]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#Surplus Achievements|Surplus Capacities 157]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#Renunciation|Renunciation 158]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Cattle Herd and the Farm Organism|The Cattle Herd and the Farm Organism 158]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Human Being and the Ego Organisation of the Agricultural Organism|The Human Being and the I-Organisation of the Agricultural Organism 160]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#Spiritual Research as Mediator between Being and Appearance|Spiritual Research as Mediator between Being and Appearance 160]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#Aspects of the Social Question|Aspects of the Social Question 162]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#On the Formation and Capacity for Action of Agricultural Farm Communities|On the Formation and Capacity for Action of Agricultural Farm Communities 165]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#Willing in Freedom, the Path toward the Initiative Community|Willing in Freedom — the Path to a Community of Initiative 166]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#Feeling in Equanimity — the Path toward a Living Sense of Right|Feeling in Equality — the Path to a Living Sense of Right 169]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#Thinking in Human Fellowship (Brotherhood), the Path toward Solidary Economic Life|Thinking in Fellow-Humanity (Brotherhood) — the Path to Solidary Economic Life 173]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#On the Spiritual Development and Leadership of an Agricultural Farm Community|On the Spiritual Development and Leadership of an Agricultural Farm Community 177]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Spiritual Aim of Striving|The Spiritual Aim 178]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Practice of Working Together|The Practice of Collaboration 179]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Morning Work-Meeting|The Morning Work Meeting 179]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Study Circle on Anthroposophical Spiritual Research|The Study Circle on the Contents of Anthroposophical Spiritual Research 180]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Work-and-Administration Conference|The Work and Administrative Conference 180]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Farm Organism and the I-Willed Work of the Human Being|The Farm Organism and the I-Willed Work of the Human Being 182]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#Impulses of Biodynamic Farming for the Development of the Social Organism|Impulses of Biodynamic Farming for the Development of the Social Organism 187]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#Willing in Freedom|Willing in Freedom 188]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#Feeling in Equality|Feeling in Equality 194]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#Thinking in Brotherhood or Fellow-Humanity|Thinking in Brotherhood or Fellow-Humanity 197]]<br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#Zweiter Teil|Part Two 199]]&lt;/big&gt;'''<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Agricultural Individuality and the Three Pillars of Soil Fertility|The Farm Individuality and the Three Pillars of Soil Fertility 201]]<br /> <br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Erste Säule:|First Pillar:]]&lt;/big&gt;'''<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#On the Nature of Soil Cultivation in Connection with Soil Development in the Course of the Year|On the Essential Nature of Soil Cultivation in Connection with Soil Development through the Course of the Year 205]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Soil|The Soil 205]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Winter Process and Soil Cultivation|The Winter Process and Soil Cultivation 207]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Formation of Frost Tilth|The Formation of Frost Tilth 208]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Formation of Clay Minerals and Their Regeneration|The Origin of Clay Minerals and Their Reformation 209]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#Bearership and Preservation of the Cosmic Formative Forces in the Course of the Year|Bearership and Preservation of the Cosmic Formative Forces through the Course of the Year 211]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Spring Process and Soil Cultivation|The Spring Process and Soil Cultivation 213]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#In Early Spring|In Early Spring 213]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#In Spring|In Spring 214]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#Crust Formation and Skin Tillage|Crust Formation and Skin Tillage 219]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Summer Process and Soil Cultivation|The Summer Process and Soil Cultivation 220]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#Stubble Breaking, Mulch Cultivation, Humus Building, and the Activity of the Soil Animal World|Stubble Breaking, Mulch Cultivation, Humus Building and the Activity of the Soil Animal World 220]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#Fruit Formation and Ripening|Fruit Formation and Ripening 224]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The implements for summer mulch cultivation|The Implements for Summer Mulch Cultivation 227]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Autumn Process and Soil Cultivation|The Autumn Process and Soil Cultivation 228]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#Ripening, Transformation, Dying|Ripening, Transforming, Dying 228]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#Soil Cultivation in Autumn|Soil Cultivation in Autumn 230]]<br /> <br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Zweite Säule:|Second Pillar:]]&lt;/big&gt;'''<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#On the Essential Nature of Crop Rotation|On the Essential Nature of Crop Rotation 235]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#Crop Rotation and the Life Organisation of the Agricultural Organism|Crop Rotation and the Life Organisation of the Agricultural Organism 235]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#On the System of Crop Rotation|On the System of Crop Rotation 237]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#Crop Rotation and Humus Household|Crop Rotation and Humus Household 238]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#Crop Rotation and Cover Crop Cultivation|Crop Rotation and Cover Crop Cultivation 239]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#Crop Rotation and Mineral Mobilisation, Nitrogen Fixation|Crop Rotation and Mineral Unlocking, Nitrogen Fixation 241]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#Crop Rotation and Its Companion Flora, the Weeds|Crop Rotation and Its Companion Flora, the Weeds 242]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Procedure of Weed-Seed Incineration|The Method of Weed Seed Incineration 244]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#Mechanical Weed Regulation|Mechanical Weed Regulation 246]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#Weeds and Weed Grasses among the Cereal Crops|Weeds and Grasses in Cereal Crops 247]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#Weeds and Weed Grasses in Root Crops|Weeds and Grasses in Root Crops 248]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#Weeds and Weed Grasses in Fodder-Plant Cultivation|Weeds and Grasses in Fodder Plant Cultivation 249]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#Crop Rotation, Diseases and Pest Infestation|Crop Rotation, Diseases and Pest Infestation 250]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#Crop-Rotation-Related Diseases of Cereal Crops|Crop-Rotation-Induced Diseases of Cereal Crops 253]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#Crop-Rotation-Related Diseases of Root Crops|Crop-Rotation-Induced Diseases of Root Crops 254]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#Crop-Rotation-Related Diseases of Fodder Plants|Crop-Rotation-Induced Diseases of Fodder Plants 255]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Crop Rotation in Relation to Manuring, Humus Balance, and Plough-Working|Crop Rotation in Relation to Manuring, Humus Balance and Plough-Working 257]]<br /> <br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Dritte Säule:|Third Pillar:]]&lt;/big&gt;'''<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#On the Essential Nature of Manuring|On the Essential Nature of Manuring 259]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#On the Question of Substance and Forces|On the Question of Substance and Forces 259]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#On the Question of Spirit, Being and Individuality|On the Question of Spirit, Being and Individuality 268]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Question of Manuring and the Farm Individuality|The Question of Manuring and the Farm Individuality 271]]<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#Level 0: The Application of Mineral Substances|Level 0: The Application of Mineral Substances 274]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Application of Nitrogen Salts|The Application of Nitrogen Salts 275]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Application of Rock Dusts|The Application of Rock Dust 281]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#Stage 1: Manuring from the Living Substance of Plant Nature|Level 1: Manuring from the Living Element of Plant Nature 286]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#On the Nature of Composting|On the Essential Nature of Composting 287]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#1. The Warmth Phase|1. The Warmth Phase 291]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#2. The Air-Breathing and Degassing Phase|2. The Air-Breathing and Degassing Phase 292]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#3. The Watery or Transformation Phase|3. The Watery or Transformation Phase 294]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#4. The Earthing Phase|4. The Earthing Phase 295]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Application of Compost|The Application of Compost 299]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Compost Manuring of Meadows and Pastures|Compost Manuring of Meadows and Pastures 299]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Compost Manuring in Horticulture|Compost Manuring in Horticulture 300]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#Compost Manuring in Fruit Growing|Compost Manuring in Fruit Growing 301]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#Level 2: Fertilization from the Soul-Nature of Domestic Animals|Level 2: Manuring from the Soul Element of Domestic Animal Nature 303]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Preservation of Manures from the Domestic Animal Stock|The Preservation of the Manures of the Domestic Animal Stock 304]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#Deep-litter manure|Deep-Bedding Farmyard Manure 305]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Stack Manure|Stacked Manure 307]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#Manure Compost|Manure Compost 307]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#Liquid Manure|Liquid Manure 309]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Application of Farm-Own Animal Manures|The Application of the Farm's Own Animal Manures 311]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Efficacy of the Farm's Own Animal Manures|The Efficacy of the Farm's Own Animal Manures 312]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Light-Shadow Experiment|The Light-and-Shade Trial 313]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#Assessments through Morphological Findings|Assessments by Means of Morphological Findings 314]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#Assessments Based on the Analytical Findings|Assessments on the Basis of Analytical Findings 317]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#Assessment by the Crystal-Diagnostic Method of Copper Chloride Crystallisation|Assessment by the Crystal-Diagnostic Method of Copper Chloride Crystallisation 318]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#Level 3: Fertilisation from the Spirit of the Human Being|Level 3: Manuring from the Spirit of the Human Being 323]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Metabolic Excretions|Metabolic Excretions 323]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Spiritual Activity in Work|Spirit-Activity in Work 324]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Agricultural Individuality and the Biodynamic Preparations|The Farm Individuality and the Biodynamic Preparations 325]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Path of Spiritual-Scientific Research|The Path of Research through Spiritual Science 329]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Path of Spiritual-Scientific Research|The Natural-Scientific Goetheanistic Path of Research 331]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Scientific-Goetheanistic Path of Research|The Path of Research through Will-Experience 332]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#Production, Application and Efficacy of the Preparations in the Course of the Year|Manufacture, Application and Efficacy of the Preparations in the Course of the Year 334]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#Fundamental Aspects on the Method of Producing and Applying the Preparations|Fundamental Aspects of the Methodology of Manufacture and Application of the Preparations 336]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#Approaching an Understanding of the Source Materials for the Preparations|Approaching an Understanding of the Starting Materials for the Preparation 339]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Manufacture and Use of the Biodynamic Preparations|Manufacture and Handling of the Biodynamic Preparations 344]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Horn Manure and Horn Silica Preparations — Manufacture, Application and Efficacy&lt;ref&gt;Die folgende Darstellung ist eine überarbeitete Fassung von Beiträgen des Verfassers in Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft''– Gedanken, Erfahrungen, Forschungsergebnisse, eine Werkstattarbeit, Dornach 2007, S. 93–107.&lt;/ref&gt;|The Horn Manure and Horn Silica Preparations – Manufacture, Application and Efficacy 344]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Horn Manure Preparation|The Horn Manure Preparation 344]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#Preparation in the Rhythm of the Course of the Year|The Horn Silica Preparation 348]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Stirring Process|The Stirring Process 351]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Application|The Application 356]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Efficacy|The Efficacy 357]]<br /> * '''[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#Die Kompost- oder Düngerpräparate|The Compost or Manure Preparations 360]]'''<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Composition of the Yarrow Preparation|The Composition of the Yarrow Preparation 361]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#Stages of Efficacy|Levels of Efficacy 370]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Composition of the Chamomile Preparation|The Composition of the Chamomile Preparation 372]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Composition of the Stinging Nettle Preparation|The Composition of the Stinging Nettle Preparation 379]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#On the Question of Substance Transformation|On the Question of Substance Transformation 384]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Composition of the Oak Bark Preparation|The Composition of the Oak Bark Preparation 389]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Oak, Its Bark and Outer Bark|The Oak, Its Bark and Outer Bark 389]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Domestic Animal Skull|The Domestic Animal Skull 395]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Preparation of the Oak Bark|The Preparation of the Oak Bark–Outer Bark 400]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Composition of the Dandelion Preparation|The Composition of the Dandelion Preparation 405]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Outward Appearance of the Dandelion|The Outward Appearance of the Dandelion 406]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Root|The Root 407]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#Shoot and Leaf|Shoot and Leaf 408]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Flower|The Blossom 409]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Milky Sap|The Milky Sap 411]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Peritoneum or Mesentery of the Cattle|The Peritoneum and Mesentery of the Cattle 415]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Steps of Preparation|The Preparation Steps 420]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#Application and Efficacy|Application and Efficacy 424]]<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Composition of the Valerian Preparation|The Composition of the Valerian Preparation 427]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Outward Appearance of Valerian|The Outward Appearance of Valerian 428]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Root|The Root 430]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Stem|The Stem 431]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Sequence of Leaves|The Leaf Sequence 432]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Flower|The Blossom 434]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#Preparation and Application|Production and Application 438]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#Preliminary remarks on efficacy|Preliminary Remarks on Efficacy 440]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Efficacy|Efficacy 446]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Horsetail Preparation|The Horsetail Preparation 448]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Form of Appearance|The Form of Appearance 449]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Rhizome-Root Sphere, Vegetative and Generative Propagation|The Rhizome-Root Sphere, Vegetative and Generative Reproduction 450]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Aerial Shoot and the Silica Process|The Above-Ground Shoot and the Silica Process 451]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#Preparation and Application|Production and Application 453]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Efficacy of the Horsetail Preparation|The Efficacy of the Horsetail Preparation 454]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Canon of the Six Manure Preparations, Their Working-Together in the Formation of a New Middle — A Synopsis|The Canon of the Six Biodynamic Preparations, Their Interworking in the Formation of a New Middle — An Overview 456]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Series of Preparation Plants|The Series of Preparation Plants 456]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Series of Animal Organ Sheaths|The Series of Animal Organ Sheaths 461]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Manure Preparations in their Holistic Efficacy|The Biodynamic Preparations in Their Wholeness-Working 469]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#The Practice of the Art of Agriculture in Three Steps|The Practice of the Art of Farming in Three Steps 473]]<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#Acknowledgements|Acknowledgements 483]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#Life of Manfred Klett|Biography of Manfred Klett 485]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/en#Subject Index|Subject Index 486]]<br /> __NOTOC__ {{SE|16}}<br /> <br /> [[Datei:Manfred Klett bei einer Geologievorlesung.jpeg|frame|zentriert|&lt;center&gt;&lt;small&gt;[[Manfred Klett]] at a geology lecture with students of the [[Landbauschule Dottenfelderhof|Dottenfelderhof School of Agriculture]] in 2009 © Copyright 2021 by Landbauschule des Dottenfelderhof.&lt;/small&gt;&lt;center/&gt;]]<br /> <br /> {{SE|17}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Geleitwort&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Foreword ===<br /> <br /> The present book, ''From Agrarian Technology to the Art of Farming'', may rightly be called the summation of [[Manfred Klett]]'s life's work.<br /> <br /> Manfred Klett, born in 1933, is the doyen of the biodynamic movement. Having spent decades travelling the world — alongside his practical work and responsibilities — as a speaker, lecturer and conversation partner, one might now imagine him settled into a tranquil retirement. This picture deceives, for out of that outward stillness Manfred Klett steps once more before the public with a comprehensive work. And anyone who knows him will sense at once what he is placing in our hands: the quintessence of a lifetime's engagement on behalf of an agriculture of the future. Looking back, the fruits of a life are surveyed and ordered — a structured reckoning of what agriculture was and is. Looking forward, there stands before us a summons to the generations that follow, in the sense of directions for work, toward taking hold of what agriculture carries within itself as future potential.<br /> <br /> The first subtitle, ''Essential Features of Biodynamic Agriculture'', can be understood as a condensed statement of contents. Yes, the concern here is biodynamic agriculture — but not in the sense of an inward view, an internal conversation of the biodynamic community with itself. Is it then an outward view? That too falls short, for nothing in this writing is regarded from the outside. One might say, rather, that it is a view ''outward''. A view in which what we call 'biodynamic' is investigated beyond the movement and its self-understanding, in order to find in its essential features something of what agriculture is according to its very nature and calling. That is a large claim, and it demands a solid grounding. The present work may be read as that grounding — and I believe the author himself wishes it to be read in this way, both in content and in style. In terms of content it contains, among other things,<br /> <br /> * a history of agriculture in its relationship to the cultural and consciousness-development of Western humanity<br /> * a socio-economic study of the relationship between industry and agriculture<br /> * a doctrine of the agricultural organism in its three- and fourfold articulation {{SE|18}}<br /> <br /> * an investigation into the 'Farm Individuality'<br /> * within the framework of the three pillars of arable farming — soil cultivation, crop rotation, and manuring — a detailed account of the biodynamic preparations<br /> * a textbook for biodynamic farmers<br /> * a textbook for farm communities and associative initiatives in the orbit of farms<br /> <br /> In terms of style, the grounding can be called Goetheanistic in the best sense. That is to say, it is not abstract-logical and systematic, but orients itself by the phenomenon. The biography of the author is a life *for* and *with* the biodynamic impulse. The concrete working-experiences and the foundational thought-discoveries belong together. The life that has been lived is the weaving of both into one another, and the present work remains faithful to this language of life. Concrete practical experiences — whether in the field, in the barn, or at a working meeting — and archetypal-phenomenal formulations about soil, domestic animals, or collaboration stand close to one another. This is intentional. The style can be described as 'real-ideal.' And it is the carrying-out of what Manfred Klett calls, in his title, *the art of farming*. The real does not lose itself atomistically in the particulars of data and facts, nor does the ideal lose itself in the abstractness of the general; they seek each other out and fertilize each other into a higher unity — this art may rightly be called the art of farming.<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> &lt;nowiki&gt;***&lt;/nowiki&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Of the many themes, two are treated with remarkable thoroughness. The first complex of themes is the socio-economic analysis of the present situation of agriculture. Put briefly: agriculture has industrialized itself, without ever being able to *be* an industry. Capital formation and return on capital are alien to the nature of agriculture, insofar as it still has anything to do with 'land.' What belongs to it instead — and what industry does not know — is this: it does not consume its means of production — soil, plants, animals — in the production process, but rather preserves or improves them. This positive accounting in the sense of the living household of the earth, including its water and climate household, is agriculture's actual contribution to the economy as a whole; and the author conducts the entire consideration in such a way that this perspective receives an illumination from the future. For through this, biodynamic agriculture grows into a social-formative task that has not yet been recognized and taken hold of to the degree portrayed in this work. All {{SE|19}}<br /> <br /> The world is searching for a sustainable balance within the global economy — here a starting point is indicated, and with it the call is sounded to develop it and bring it into conversation.<br /> <br /> The second complex of themes is the biodynamic preparations. With this the author gives expression to his view that these inconspicuous manure supplements are of the highest importance. If one brings this into connection with the title of the book, one can formulate it thus: the preparations are, in particular, the *art of farming* — they are *the being* of biodynamic agriculture, and it is the preparations in particular that make possible an *agriculture of the future*. How must one direct one's gaze in order that this deliberate foregrounding of the preparations becomes comprehensible? Manfred Klett's direction of gaze is the fundamental relationship between the human being and nature. In this relationship, something is enacted in and through the preparations: a reversal of poles between taking and giving. The human being today — as an individual human being — can draw from the resources of his *spirit-soul* and work creatively into the inner fabric of nature, as an artist works; and nature — which has always borne the human being, from whose womb he sprang as an earthly creature — can and will entrust itself to this further cultivation through the human being's handwork. This wide gaze upon the preparations belongs to the agricultural legacy that lies before us here. Nothing less is said than this: that the millennia-old *agri-culture* receives, through the biodynamic preparations, the impulse of renewal that alone opens the future to it.<br /> <br /> ***<br /> <br /> It is Manfred Klett's deliberate will that this book be published and issued at the Goetheanum. The Section for Agriculture and the Verlag am Goetheanum have gladly complied with this wish. The Section for Agriculture is, as one of eleven sections, an integral part of the Free University for Spiritual Science at the Goetheanum. This university strives to work out of Anthroposophy. At present it understands itself in particular as wanting to articulate itself within contemporary events, in order to contribute to the great challenges of the present. In every field of specialization the question is this: how can the cognition of the human being as *Anthropos*, amid all the complexity of modern technology, provide orientation for the future? And in every field of work the question is also this: how can the people who work concretely — in agriculture, for example — cultivate a research-minded disposition? Manfred Klett's book fits admirably into this orientation of the university. In the first place it {{SE|20}}<br /> <br /> attempts to think through agriculture in all its aspects consistently from the standpoint of the human being. The paradigmatic sentence from Rudolf Steiner's Agriculture Course, &quot;the human being is made the foundation,&quot; becomes for the author a source through which much that is long familiar appears in a new light. But the book is equally the harvest of a life that has always stood in the practice of active, entrepreneurial agriculture, and can thereby serve as example and source of inspiration for many farmers — men and women alike — to understand and conduct themselves as practical researchers.<br /> <br /> *The Art of Farming* stands as the direction and aim in the title of the book, and one may ask: is this meant to provide the solution to the challenges of climate change, soil erosion, world nutrition? The answer can be: yes — for art, the art of farming, means this: every person, with his and her individual engagement, at his and her very particular place, lives an irreplaceable contribution. Every farm, every place where work is carried out in the spirit of this book, is a representative of the earth entrusted to us for cultivation.<br /> <br /> The book appears in 2021. I take the liberty of recommending it to its readers and of understanding it as a prelude to the centenary events of Rudolf Steiner's Agriculture Course of 1924 in Koberwitz. We stand at the end of the first century of biodynamic agriculture. And with this arises the question: what is now to be done, moving toward a second century of the working of the biodynamic impulse? We stand today before realities that are in part difficult — on the farms and in marketing. But we also know the principles and fundamental thoughts from Anthroposophy out of which we may hope not to founder upon these realities. We have the possibility of developing ourselves and agriculture out of the future — and in doing so not merely to bring the problems of agriculture toward resolution and open its future, but also to gain impulses for the future in regard to the natural side of the world and the social shaping of human life. To this Manfred Klett calls us.<br /> <br /> For the [[Sektion für Landwirtschaft|Section for Agriculture]] at the Goetheanum <br /> <br /> [[Ueli Hurter]] {{SE|21}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vorwort&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Preface ===<br /> <br /> No peacetime in recent history has made it as difficult as the present for people to shape an agricultural enterprise toward a viable future out of its own inherent, earthly-cosmic laws of life. This statement may cause astonishment, given that there are subsidies and an enthusiastically growing organic market. And have not the organic farms become places of shopping and encounter? Yes, indeed! All of this, however, conceals a far-reaching deficit that governs social life. On three levels, this deficit is existentially felt:<br /> <br /> # Despite all the magnificent insights into nature and the abundance of her manifestations, the human being today lives in an unprecedented, severed and emancipated relationship to her. The phenomena of the glory of creation lying plain before our eyes slip out of sight. This only becomes fully apparent when, out of the level of knowledge available to us today, one seeks to shape the piece of earth of a farm into a living wholeness. One notices: the concepts do not correspond to the reality into which one works. They are dead with respect to it, having relation only to the physical-inorganic. What one can do with these concepts is found a realm alongside nature — the realm of technologies. Through these, the human being threatens to exclude himself entirely from nature; he positions himself beside her as a spectator, steers from the outside, and is on the way to handing over his steering function entirely to an &quot;intelligent,&quot; self-governing digital system. Through his world of concepts, he creates in himself — spiritually and soul-wise — and in the nature around him, a desert. He thirsts in it, and the question may begin to dawn: how might one's own thoughts be so enlivened that they do not remain merely dead images of the sense-perceptible, but become spirit-permeated, lived ideas that bear relationship to the essential being around us? What path of practice must one walk in thinking, feeling and willing in order to bridge, with full consciousness, the gulf between the experience of one's own being and nature — the world-being? Where are the people who strive for such an ideational capacity, where the many hands that, out of these ideas, wish to shape a piece of earth into a small universe, into the organism of a farm? To accomplish this is an artistic act — in a double sense: to become conscious of the spirit that has congealed into the work of art of nature, and out of this {{SE|22}}spirit-imbued disposition to bring people together into communities of initiative that, out of their own strength, shape agricultural enterprises into works of art of a new, future-open kind. Wherever this happens, even in the most tentative beginnings, walls of civilisation fall.<br /> # Agriculture is being quite literally crushed by a flood of laws, ordinances, impositions, regulations, controls. This legal thicket ties itself ever more tightly and confusedly with each catastrophe that is triggered by misconduct in industrialised intensive cultivation (biocides)&lt;ref&gt;See for example: Mathias Forster, Christopher Schümann: Das Gift und wir, Frankfurt a.M. 2020, 448 pp.&lt;/ref&gt; or in factory farming (e.g. BSE).&lt;ref&gt;BSE: abbreviation for &quot;Bovine Spongiform Encephalopathy,&quot; the animal disease known as &quot;mad cow disease,&quot; attributable above all to the mistaken practice of feeding cattle with animal proteins.&lt;/ref&gt; This compulsion toward an overflowing bureaucratism — which then affects everyone — stifles the individual initiative to work in a rights-forming way. It does not allow trust — the spiritual substance of the right lived from person to person — to arise at all. One has only oneself in view, and lives past the other. Rights become a kind of &quot;technology of guardianship.&quot; If it succeeds, however, to awaken in a given place, through a jointly cultivated forming of ideas, the will toward action, then the sense of right receives nourishment. One learns to feel what is just in the concrete collaboration of a farm community — how the work articulates itself according to capacity, how the ownership of land and capital, income rights and rights of dwelling, and so forth, take form. Again a field of practice opens, now one of feeling, through which the community learns to build the social work of art in a more selfless, more trusting way. In steps of development it radiates outward and fills the sense of right among the people within the environs of a farm with life.<br /> # On the economic field, agriculture stands under the pressure of anonymous, price-dictating markets — a technology of calculating egoism. A capital requirement that is enormously high and, by its very nature, alien to agriculture — regarding the purchase of means of production (such as machinery, fertilizers, feedstuffs, plant and animal treatments, biocides, energy, and so forth) — forces it toward one-sided, environmentally burdensome mass production, which in turn cheapens prices, triggers displacement competition worldwide, furthers the globalisation of agricultural markets, and bears responsibility for famines in developing countries. Agriculture, dangling{{SE|23}}on the leading-strings of capital interests, is estranged from itself; it is commercialised through and through. To find ways and means of breaking out of this imprisonment is today the greatest challenge facing every agricultural enterprise. These walls may be overcome when the farm associates itself economically, in the region, with processing, trade and the consuming public. Here a third field of practice opens — one directed wholly toward the future, in the social realm. The gaze widens beyond the farm's boundaries into the social surroundings. One seeks and finds the economic partners who are willing to place their economic activity in the service of an associative working-together and to orient it toward the well-being of all involved. The striving aim is to create, through the association, a work of art of &quot;brotherhood&quot; — beginning from the farm and extending through the regional frame among the economic partners. It is the art of learning, in community, in the cultivation of a common sense, to think the economic facts imaginatively in their interconnections. This finds its expression in a culture of agreements of selfless dealing, in regard to regional needs-provision and the finding of a value-commensurate price.<br /> <br /> The agriculture of the twentieth and twenty-first centuries becomes increasingly an ecological question and, going beyond this, a question of the formation of the Earth, in the sense of Novalis's &quot;To the formation of the Earth we are called.&quot;&lt;ref&gt;«Wir sind auf einer Mission: zur Bildung der Erde sind wir berufen», Novalis (1772–1801, Dichter der deutschen Romantik), Blüthenstaub, ''&lt;nowiki/&gt;''<br /> § 32.&lt;/ref&gt; At the same time, however — and still little recognised in its immense import — it presents itself today, reaching across the whole of civilised life, as a social question. It is this that calls out loudly for a change of mind in human consciousness toward the things and beings of nature. The human being has risen from creation into an independent, free creativeness. Does he want to &quot;own this&quot; and act accordingly? Does he want, instead of serving only himself, to throw himself selflessly and courageously into the breach for others and for other things? Agriculture, as it has become under the dominance of rational technology and promises increasingly to become under the trend toward digital control, is bereft of culture-renewing impulses. But those who have the courage to farm biodynamically, following their own insights, will notice that before long, from germinal beginnings, a new culture blossoms forth in island-like fashion and radiates outward. They will then be filled with the certainty that the path they have taken, however many obstacles they may encounter — {{SE|24}}<br /> <br /> however many may place themselves in the way — perhaps from nothing more than bourgeois timidity and backward-lookingness — the path is walkable, here and now.<br /> <br /> The present book wishes to point toward the inner and outer steps of this path, as they present themselves to one who seeks to walk them out of the insights of anthroposophical spiritual science in biodynamic farming. On this path one always experiences oneself as standing at the beginning. The ideas won from spiritual science are the guiding star of daily work; what can be accomplished is piecework within a development whose fruitfulness only the creative force of these ideas can disclose — and therewith their truth. It is in idea-led work alone that the source of the experience of truth lies. One becomes conscious thereby of the fact that the strivings of biodynamic farming are not a time-bound alternative — like others — to chemical-technical agriculture, but connect, in terms of the history of consciousness, to a red thread that winds in unceasing metamorphosis through the history of the pre-Christian high cultures and through the ages following the Turning Point of Time, right down to the present day. When one becomes conscious of this, the idea of development comes alive. One's own ideal fills itself with the certainty of cognition; one feels oneself, as a becoming being, placed within a task that impels one to take up this red thread and knit forward along it into the future — in consciously practised overcoming of the emancipation-gap between the human being and the world, spoken of at the outset.<br /> <br /> [[Dottenfelderhof]], Autumn 2020 <br /> <br /> Manfred Klett {{SE|25}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Erster_Teil&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === First Part ===<br /> <br /> {{SE|27}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Polarität_von_Industrie_und_Landwirtschaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === The Polarity of Industry and Agriculture ===<br /> <br /> If one looks at the situation of agriculture not only across Europe, where Western-Christian farming once bore culture, but around the earth as a whole, one does not err in the judgment that it has lost its former cultural significance and has ultimately become a kind of burden upon civilizational development. An overabundance of facts bears witness to this. Agriculture, as a culture-bearing impulse that spread and lived itself forth across lands and peoples of the earth in the greatest diversity, has yielded to a civilizational uniformity. As a carrying element of culture for humanity, it has fallen subject to death. Whenever something dies, a call goes out to those who are contemporaries, to become conscious of such a death — of its circumstances, and of the possibilities of development that can emerge from this death as new seeds of life. The human being who has awakened to self-consciousness needs the experience of the threshold to death. Death alone wakens and frees the cognizing gaze for questions of what insights must be won, what conditions must be created, so that a new life and becoming — a resurrection, as it were, to a new culture-bearing — can arise.<br /> <br /> These questions have been taken up by the sciences, though to a very limited degree and with the omission of the human being who is, after all, the one who first poses these questions. From the investigation of the purely physical, calculable part of the reality of nature as a whole — pursued to the outermost detail — there have arisen immense material-economic successes that have drawn human beings ever deeper into the spell of scientifically grounded technological modes of production. Unawares, peasant farming fell — in a silent social revolution, at first slowly and then since the 1960s with giant strides — into industrialization, and therewith into its cultural death.<br /> <br /> In a forefeeling of this development, at the beginning of the 20th century, there stirred in a few scattered individuals the will to seek paths by which agriculture might be reformed out of the sources of its own life-lawfulness, out of its own ethical-moral ground. The Church was still in the village, yet its strength was waning — waning to the point where it could no longer be a spiritual-moral companion on the way for the farmer entering modernity, entering free self-determination, and thereby in the handling of new technical possibilities. Among the few were those still fewer who, out of their professional practice, had arrived at concrete questions about a metamorphosis {{SE|28}}<br /> <br /> of the old into the new, the yet-to-come. With these questions they turned to Rudolf Steiner (1861–1925), the founder of anthroposophical spiritual science, with the request for guidance toward a renewal of agriculture into the future. This request was met around the time of Whitsun 1924 with the [[Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft|Agriculture Course]], which in the framework of the Rudolf Steiner Collected Works bears the title ''Spiritual Foundations for the Renewal of Agriculture''.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtscht'', GA 327, Dornach 1999.&lt;/ref&gt; The course was held at the estate of Schloss Koberwitz (today Kobierzyce) near Breslau (today Wrocław in Poland) in Silesia.&lt;ref&gt;Das Schloss Koberwitz existiert noch heute und ist seit 1997 Sitz der polnischen Gemeindeverwaltung von Kobierzyce.&lt;/ref&gt; In eight lectures the gaze is directed toward idea-contexts that call forth human creative power in two directions. Inward, first — by endeavouring to think these ideas of spiritual research in living pictures, and to let that thinking become experience. And outward — by striving, out of this living experience of ideas, to shape the nature of a particular place on earth beyond its given natural being into the wholeness of a farm organism. This approach presupposes a spirit of inquiry directed both toward what presents itself to the senses as the natural foundation of the farm, and toward what reveals itself to thinking consciousness as the findings of spiritual research. This scientific disposition opens up a world of facts of a sense-perceptible and supersensible nature, and at the same time the context of their relationships to one another. In the contemplation of such relational contexts — between sun and leaf-green, lunar rhythms and weather phenomena, blossom and pollinating insect, earthworm and humus formation, and so on — the ground is prepared for an inner experience out of which every action, sprouting forth, can become an artistic act. In this sense the practice of a biodynamic farming is a through-and-through artistic happening: an inwardly wrought experience of ideas comes to outward expression across the bridge of work. What is set out in Rudolf Steiner's ''[[Kunst und Kunsterkenntnis|Art and Knowledge of Art]]''&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Kunst und Kunsterkens'', GA 271, Dornach 1985, siehe insbesondere die Vorträge vom 15. und 17. Februar sowie 5. und 6. Mai 1918.&lt;/ref&gt; can be condensed into the following form: Art is when a sense-perceptible living in intuitive beholding — and, concealed within it, a supersensible — inwardizes itself in the depths of the soul into an experience, and out of this experience represents itself in something outward. Art sprouts in this way {{SE|29}}<br /> <br /> out of the human soul. &quot;Through this, human beings will become capable of creating something that enriches the earth, something new upon the earth, something that without your capacity [of the artist; author's note] would not have been there, something that is like a seed of the future upon the earth.&quot;&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 28. Oktober 1909, S. 76.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Soil fertility, for example, is a mirror of how detailed and at the same time how comprehensive the ideas that constitute the three pillars of a true soil culture are alive within me — namely: soil cultivation, crop rotation, and manuring.&lt;ref&gt;Das Verhältnis von Ideenerleben und Bodenfruchtbarkeit wird ausführlich im zweiten Teil des Buches behandelt.&lt;/ref&gt; This example can be extended to the wholeness of the farm. It is a mirror of what is alive as the formative image of the farm within the working community active there — and equally it can be made specific right down to every individual gesture in the handling of enlivened and ensouled nature.<br /> <br /> From the implementation of the findings of the natural sciences, technology arises. It is the product of the human spirit of invention and the handling of laws, substances, and forces that are active in unliving — that is to say, purely physical — nature. The merely technical approach interrupts the relational nexus that one has in working, partly consciously, partly unconsciously, to the things and beings; the operational sequence of the machine is fixed and, within its set limits, universally valid. It withdraws itself from human experience and thereby shuts the door to the exercise and practice of a craft-art that forms the bridge to enlivened and ensouled nature.<br /> <br /> As much as technology separates, reduces, and raises the claim of universal validity — just so much does art connect, attends to the manifoldness of contexts, and is more truthful and more productive the more individually it goes about its work.<br /> <br /> The introduction of technology into agriculture since the nineteenth century has brought with it social upheavals of the greatest magnitude. It has relieved human beings of heavy labor — but through this has also rationalized a large portion of the rural population out of the work process. It has increased productivity through the one-sided narrowing of cropping and animal husbandry systems and, as a lasting side-effect, called the global environmental problematic onto the scene; in short, technology, following its own momentum, has lent impetus to the global industrialization of agriculture and to international competition and with that to the decline of agricultural prices. The costs of the immense worldwide environmental damage, {{SE|30}}<br /> <br /> that arise in this process are not imposed on those who caused them, but on the general public; they are socialized.<br /> <br /> The peasant culture still rooted in the folk heritage awakened, with a delay of almost a hundred years behind the urban population, gradually to self-consciousness and thereby to self-determination — for example in the choice of career paths.<br /> <br /> The rural population followed the drive toward freedom — to disentangle itself from its bondage to nature and from the guidance of the folk spirit (which had expressed itself in the folk heritages and in the artistic imprint of the folk souls) — in order, in the labor-divided modern world, to set out — as the proletariat had done before it — on the laborious path of self-discovery. It exchanged the former sense of shelter in the stream of tradition of the folk heritages and folk souls for the challenging and at the same time enticing offers of the labor-divided modern world. Into the spiritual vacuum on the land that had come about in this way, agrarian industrialism broke — with the force of a flash flood — over the remainder of the rural population in the second half of the twentieth century, with the unavoidable consequence of bringing agricultural methods into line with those of industrial production. Through this leveling, facts have been created that can lead every farmer, given some self-reflection, to experiences at the boundary — to an experience of self-created contradictions that give occasion for questions of cognition. One such question of cognition, arising freshly out of the sheer dividedness of the practice of life, runs: Are the conditions of production in agriculture the same as those in industry, or does a fundamental difference exist here? The answer to this question can only be found by characterizing the factors of industrial production in comparison with the agricultural mode.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Erzeugungsbedingungen_in_Industrie_und_Landwirtschaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === The Conditions of Production in Industry and Agriculture ===<br /> <br /> At the starting point of industrial value creation stands the inventive spirit of the human being. It is ideas sprung from thinking that bring the laws of nature, substances, and forces of inorganic nature — isolated from their natural context — into interaction through human labour in such a way that products arise outside of created nature (machines, fertilizers, biocides), which then flow as commodities into the economic cycle. {{SE|31}}<br /> <br /> The prospect of the invention's success prompts a bank to provide credit for the establishment of a production facility. That is to say, the spirit of the human being (idea) creates capital, and this congeals in the course of labour into buildings, means of production, raw materials, energy, and so on. Max Weber — German political economist and sociologist (1864–1920) — observed: «Eine leblose Maschine ist geronnener Geist.» (&quot;A lifeless machine is congealed spirit.&quot;)&lt;ref&gt;Max Weber: ''Wirtschaft und Gesellschaft'', Tübingen 1980, S. 834 ff.&lt;/ref&gt; The spirit now presses further toward the realization of the invention; it impels toward work. It is only through work that the production plant comes into being, and within it, through various stages of labour, the manufacture of the product. What characterizes the industrial production process is that values arise purely through the inventive spirit determining the course of human labour and modifying it in manifold ways — while the outward expression of this spirit must be sought in the manifold configuration of capital.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Nationalökomischer Kurs'', GA 340, Vortrag vom 25. Juli 1922, Dornach 2002, S. 33.&lt;/ref&gt; Nature in the form of raw materials and energy recedes into the background the more human intelligence flows into the production process, the more that process articulates itself through division of labour. Division of labour moreover drives down the cost of commodity production and thereby promotes all the more strongly the expansive drive of industry and trade, extending to the commercialization of all services. Capital arises on the one hand through the inventive spirit of the human being and through division of labour; on the other hand it ensures that division of labour spills over into the boundless. As a consequence, the industrial production process threatens to emancipate itself entirely from nature and — by way of digitalization — from the working human being. It becomes the overpowering counterpole to agriculture and threatens to burst the two constraints that are meant to hold it within measure: namely, nature and the legal order.<br /> <br /> The production process ends with the generation of the commodity, into which the founding idea of the inventor and the knowledge and capacities of many people — today in a worldwide division of labour — have entered. The labour directed by capital, which is the congealed idea, has materialized in the end product and conferred upon it a value that receives a price in the exchange of values on the market. If one takes the value-forming factors into account — ultimately it is idea-guided labour — the price is not calculable. Its emergence is subject to imponderables and distortions, whose cause lies in particular in the fact that land, capital, and human labour are regarded as tradeable commodities and thereby taken up as {{SE|32}}<br /> <br /> cost factors in price formation. And yet prices appear — far removed from the actual value of the products — to become calculable, inasmuch as everything that enters into production is conceived as a commodity and thereby made into a cost factor expressible in monetary terms. Thus into the price of an industrial product enter all production costs, including labour costs and a reserve — the depreciation rate — through which the consumed production capital (machine wear and so on) can be refinanced and brought up to date.<br /> <br /> For industry it holds that the means of production does not renew itself. The place of its manufacture is separated from the place of its performance. The industrial production process consumes finite raw material and energy resources; it generates waste, and the means of production themselves are subject to wear and decay. Refuse arises that, insofar as it cannot be returned to the energy and raw-material cycle except at great cost, accumulates on earth as a mortgage against distant future times (nuclear waste, for instance), burdens water and air, and throws the heat balance out of equilibrium. Industrial production is subject to limits of growth; its energy and raw-material balance is negative. The less nature has a share in industrial production — the more, that is, human intelligence dominates the manufacturing process, as in the case of computer chip production — the more articulated through division of labour the process becomes, and the more independent of a specific location. In theory, high-technology products could be manufactured at any arbitrary place on earth — on an artificial island in the sea, for instance — and from there the worldwide demand for these products could be met.<br /> <br /> Agriculture is, in polar contrast to industry, embedded in the whole household of nature, the *Oikos*. Value creation is the achievement of nature. Out of the reciprocal relational nexus of inorganic (physical), living, and ensouled nature, and under the influences of the cosmos in all rhythmic activity, the grain of wheat, the carrot, the milk, and so forth arise as the productive achievement — and in strict site-specificity. Nature is the producer; the human being steps in and through his labour guides her generative force. The means of production are not the machines, the tractor, the combine harvester, and so on — these only replace and enhance the capacities of the human hand and animal tractive power — but rather the fertile soil, the fruit-forming, nourishment-giving plants, and the domestic animals with their respective contribution to production. In a transferred sense, these constitute the production capital of agriculture. {{SE|33}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 1, S. 33.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 1: Die Polarität der Erzeugungsbedingungen in Industrie und Landwirtschaft.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> {{SE|34}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> They are the more productive — quantitatively and qualitatively — the more they stand at each operational location in a mutually fostering relationship of reciprocity. In their natural state they unite into biocoenoses, smaller and larger biotopes.<br /> <br /> It is reserved for the labour and spiritual achievement of the human being to shape what nature has disposed into a higher wholeness, into the as-far-as-possible self-enclosed organism — the agricultural operation. With a view to the cosmic-earthly conditions of production in agriculture, there follows necessarily from these the formative principle of the diversely articulated organism. This, taken as a whole, constitutes the means of production of agriculture and thereby stands in polar opposition to the means of production of industry, which is the mechanism. The mechanism rests on one-sidedness; the organism on all-sidedness.<br /> <br /> If one recognizes and appreciates the full import of the polarity between the conditions of production in industry — which spring from the spirit of the human being — and those in agriculture — which are inherent to nature — then, strictly speaking, no capital can be formed in agriculture. For what is expended of labour through the spiritual force of the human being upon nature does not congeal into a means of production that places itself alongside nature as the machine does; raw materials, energies, and laws of nature are not isolated from their natural context and recombined. The spiritual achievement consists, on the contrary, in thinking the concept of the self-enclosure of the organismic whole, and the labour-achievement in ordering the productive forces active in nature according to this concept and bringing them into reciprocal interaction. If an agricultural operation shapes itself faithfully to its conditions of production, it is a wholeness in perpetual becoming that includes the human being who acts within it and that reproduces itself in the course of the production process. Capital formation in agriculture, in the transferred sense of the word, must therefore be sought above all in a time-process — namely, in the preservation and development of the means of production: the cultivated soils, the cultivated plants, and the domestic animals in the context of the superordinate wholeness of the farm organism.<br /> <br /> Industry and agriculture relate to one another as technology relates to art. The merely technological procedure tends toward rule-bound technique, toward automation. The human being stands outside the production process or makes himself entirely superfluous. Agriculture, however, in its deepest essential nature, is precisely an art — in that the working human being brings the full force of his spirit-soul into the service of the {{SE|35}}<br /> <br /> productive forces of nature. Agriculture needs the working hand — indeed, many hands; industry needs the inventive spirit and the capital that organizes human labour power through division of labour or renders it entirely superfluous.<br /> <br /> From agriculture there emerge products — above all foodstuffs — for which every human being has daily need. These enter into a relationship of value with industrial goods, that is, commodities produced through division of labour, and this relationship is reflected in price. The price of the industrial product is subject to reduction as division of labour advances. If such a price is already incalculable owing to fluctuating environmental conditions, pest calamities, and so on, then the process of price formation for agricultural products remains entirely in the dark. For the endowment — that is, the generative force — of every agricultural farm organism is different from every other. Without a balancing of prices in the framework of economically associative groupings, in which «der Wert der Ware durch ihr gegenseitiges Verhältnis bestimmt wird» (&quot;the value of the commodity is determined by its reciprocal relationship&quot;),12 every farm would then have to have its own market prices. In practice this is approximated in the CSA movement.13<br /> <br /> To begin with, it holds that agriculture, in comparison with industrial enterprise, necessarily produces at higher cost, because the cost-reducing principle of division of labour contradicts its conditions of production — the manifoldness within the wholeness. One seeks to escape this by moving over to the industrial mode of production. The wholeness of the farm organism is for this purpose taken apart, broken into pieces. Each piece becomes for itself, with considerable capital expenditure, an industrial-agricultural single enterprise that, under apparently calculable framework conditions, produces masses of highly specialized output and dominates the market at unrivalled low prices. But this reduction in cost is a deception, because the consequential costs arising from environmental destruction and from the impairment of the nutritive value of products, as well as the costs of subsidies — of subsidized unreason — are passed beyond the market onto the general public. Were these hidden costs added to the producer price of the industrial&lt;ref&gt;So äußerte sich Rudolf Steiner im sog. ersten Hochschulkurs am 10. Oktober 1920. Zitiert aus Roman Boos: ''Landwirtschaft und Industrie'', Darmstadt 1957, S. 110/111.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;CSA, Abkürzung für Community supported Agriculture. Siehe hierzu u.a.: Trauger Groh, Steven Mc Fadden: ''Höfe der Zukunft, gemeinschaftsgetragene/solidarische Landwirtschaft (CSA)'', Darmstadt 2013, 276 S.&lt;/ref&gt; {{SE|36}}<br /> <br /> agriculture, it would lose its dominance on the market; the fact that it generates illusory values would come to light.<br /> <br /> How price forms in agriculture is an occult phenomenon that begins to illuminate itself somewhat through efforts such as &quot;free-trade&quot; — not to be confused with free-trade agreements — or likewise in the case of producer and consumer communities. The price of primary production as such is not calculable; the value-determining factors for the prices of agricultural primary production are:<br /> <br /> * The endowment of nature with respect to the reciprocal interactions of the site factors earth, water, air, and warmth, as well as the geomorphological configuration of the landscape.<br /> * The endowment of nature with respect to the creative forces that are inherent to natural beings (plants, animals, and so on) and to their activity in the rhythms of the course of the year.<br /> * The idea-guided labour of the human being.<br /> * The measured harmonization of all organs into the wholeness of the farm organism by the human being.<br /> <br /> Through the working together of these factors there arises — in polar contrast to value formation in industry — an objective value of the products: that of the wheat, the milk, the bread, the cheese, and so on. The price would then be just if it corresponded to this objective value or at least approached it. But how is this price to be grasped?<br /> <br /> Beyond this, the value formation of agricultural primary production is determined by two properties: first, by the capacity to reproduce itself again in the course of the production process, and second, to become foodstuffs for human beings and animals. The grain of wheat, for example, together with the soil into which it is sown, is a means of production for the next harvest and at the same time bread grain. The cow reproduces herself in the calf, and bound up with this process is her capacity to give more milk than is needed for raising the calf. The means of production of agriculture have the property of being able to reproduce themselves in the course of the production process and at the same time to become foodstuffs for human beings and animals. It is the task of the farmer to shape the conditions of cultivation and husbandry in such a way that both capacities sustainably hold each other in balance at a high level in the course of the production process. That means he must cultivate the wheat and so on here and now, keep, feed, care for, and breed the cow and so on in such a way that these living means of production preserve their particular properties into the far future {{SE|37}}<br /> <br /> or can even acquire new ones, in accordance with changing nutritional needs.<br /> <br /> This fact above all grounds the fundamentally polar mode of production in industry and agriculture. It also expresses itself in the fact that the agricultural means of production — soil, plants, animals — by virtue of their capacity for self-renewal cannot be depreciated. What depreciation as a capital reserve is in industry, is in agriculture the value-preserving and value-developing force of the farm organism as a wholeness. The replacement of human labour power and animal tractive power by the machine has nonetheless brought agriculture high depreciation costs — costs that do not relate to the means of production as such. But it is not the combine harvester that produces the grain, not the milking machine that produces the milk; it is life — the relationship-creating world of forces — that has its origin in the essential being of living and ensouled nature.<br /> <br /> Thus the price for agricultural products would be adequate only when it coincided with their objective value. A measure of this could be: if the price structure of the primary production of the agricultural farm organism — that is, without further processing — covers the operational costs as well as the livelihood of all collaborators and their families from one harvest year to the next.14<br /> <br /> That presupposes marketing structures that bring together farmers, processors, wholesalers and retailers, and consumers who wish to co-shape in this sense — in a regional round. In contrast to industry, agriculture is oriented toward regional economy. In accordance with its conditions of production, it produces in all its diversity everywhere where people live and where these conditions permit. It is therefore only natural that the shortest path from producer to consumer is the least costly and at the same time the most quality-preserving.<br /> <br /> Agriculture, too, where the pure cosmic-earthly production process is concerned, produces waste — but no refuse. The waste stems from living and ensouled nature, from the plant and animal residues that return to the womb of nature and are transformed into humus — the&lt;ref&gt;Rudolf Steiner prägte für diese Preisorientierung in seinen ''Kernpunkten der sozialen Frage'' den folgenden Gedanken: Der Preis muss so eingerichtet sein, «dass jeder Arbeitende für ein Erzeugnis so viel an Gegenwert erhält, als zur Befriedigung sämtlicher Bedürfnisse bei ihm und den zu ihm gehörenden Personen nötig ist, bis er ein Erzeugnis der gleichen Arbeit wieder hervorgebracht hat. Ein solches Preisverhältnis kann nicht durch amtliche Feststellung erfolgen, sondern es muss sich als Resultat ergeben aus dem lebendigen Zusammenwirken der im sozialen Organismus tätigen Assoziationen» (GA 23, Dornach 1976, S. 132)&lt;/ref&gt; {{SE|38}}<br /> <br /> bearer of soil fertility. With proper husbandry — in the sense of the organism principle — the substance and force household of the farm regenerates itself to a large degree. Set against industry's consumption of energy and raw materials stands the build-up, the self-generated manure, and the new formation of humus. The pure primary production of agriculture, taking into account all measures serving the build-up of the soil (manuring, crop rotation, soil cultivation), has a positive energy balance. This fact is today reversed into its opposite by the high capital input in the form of nitrogen fertilizers, biocides, purchased feedstuffs, and energy. The erosion-related loss of soil, even on only gently sloping ground in industrially operated agriculture (above all in maize cultivation), is also to be mentioned here. Viewed from the perspective of the economy as a whole and into the future, however, agriculture has the task of providing the counterbalance to the negative energy balance of industry.<br /> <br /> We see: the polarity of industry and agriculture must be thought through radically, and the consequences for the whole of cultural life must be squarely faced. Without the balancing of this immense field of tension, no healing of economic life can come about. The finding of the price of agricultural products in the regionality of the market and in associative connection with the downstream processing and trade — this alone can give the price formation in the economy organized through division of labour its orientation. The proportional relationship to prices in industry and trade must in future be determined by the primary production of agriculture.<br /> <br /> The consideration alone of the disparity in the conditions of production in industry and agriculture points to the fact that for the latter the organism is in the first instance the essentially appropriate formative principle of its value creation. The organism principle has always been immanent in the development of agriculture — even if under entirely differently constituted cultural conditions in each case. What today must become a matter of scientifically grounded, conscious understanding of the organism, arose in earlier times from a folk-instinctive, wisdom-filled activity. The evolution of consciousness of humanity, and with it the history of agriculture, reflects itself in broad outline in the manner in which human beings have step by step made the organism principle immanent in nature — drawn from the ever more conscious experience of their own bodily organism — the foundation of a true art of farming. {{SE|39}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Organismusprinzip_in_der_Landwirtschaft_im_Spiegel_der_Bewusstseinsentwicklung_der_Menschheit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === The Organism Principle in Agriculture Mirrored in the Development of Human Consciousness ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Frühzeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Early Times ====<br /> <br /> The origins of agriculture go far back into prehistoric times. In those early times, humanity still lived in entirely different states of consciousness and earthly conditions. Rudolf Steiner's descriptions of these early states of the evolution of man and the Earth provide insight into this. In the times of the last continental shaping and the great mountain formations of the Earth, the so-called «Atlantean age», there lived a humanity that did not yet think in concepts, but that, in a pronounced, spiritually inspired instinctive life, participated in the living weaving of nature and of the creative spirit, and that was able to preserve what it thus experienced with almost unlimited powers of memory.<br /> <br /> If one follows Rudolf Steiner's descriptions in his *An Outline of Esoteric Science* and the *Akasha Chronicle*,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989; Ders.: ''Aus der Akasha-Chronik'', GA 11, Dornach 2018.&lt;/ref&gt; then the formerly dreaming consciousness of Atlantean humanity — which experienced the spirit-cosmos in a being-way — has developed, through the epochs of the post-Atlantean great ancient civilizations up to the present, into the self-consciousness that turns toward the Earth. If one seeks a correspondence here to the ages as geology describes them, one can equate this roughly with the period designated as the *Neozoic* or the *[[Tertiär|Tertiary]]* and *Quaternary*.<br /> <br /> From the instinctive interweaving of Atlantean humanity with the things and beings of nature and the spirituality of the cosmos, it is understandable that human beings — under the guidance of spiritual beings standing above them — disposed of capacities to exert influence upon the life of plants (grasses, herbs, trees) and animals (mammals, birds, insects), which, like themselves, still found themselves in a formative condition. The Atlanteans carried within them the heritage of the last period of the Lemurian epoch — geologically approximately the *Mesozoic* — in which these early proto-human beings were endowed with the I, the individual kernel of being.&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; The mission of this I was then, in the subsequent Atlantean cultural ages, to shape the form of the physical body of the human being, and thereby to lay the germ for the {{SE|40}}<br /> <br /> development of higher levels of consciousness up to the awakening of self-consciousness.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Johannes-Evangelium'', GA 103, Dornach 1995, Vortrag vom 30. Mai 1908.&lt;/ref&gt; This development came to an end with the great ice ages.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_urindische_Kultur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== The Ancient Indian Culture ====<br /> <br /> The so-called &quot;post-Atlantean cultural epochs&quot; — geologically: the *Holocene* — began after the retreat of the ice coverings in Europe and the mountain ranges of central Asia, leaving behind vast deposits of rubble and loess that have each become, down to the present day, the parent material of soil formation. The Old Testament as well as the myths of the peoples make reference to the &quot;great flood,&quot; to the Deluge. In this mythic image, the passing of the legendary continent of Atlantis at the end of the Atlantean period — geologically the *Tertiary* and *Quaternary* — was recorded both in terms of the history of the Earth and of consciousness. The first of the post-Atlantean cultural epochs to unfold was the &quot;[[urindische Kultur|ancient Indian culture]],&quot; flourishing in the eighth to sixth millennia B.C.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989, S. 273 ff. – A dating of the post-Atlantean, respectively post-glacial cultural epochs becomes more possible the further they advance in gaining contours within historical documents. These, however, are only the outer expression of a consciousness-constitution prevailing among human beings of the respective time.<br /> <br /> The human being has his origin in the spirit-cosmos: he develops his consciousness in the encounter with the physical-sensory world. In this world of time and space, however, there work forces that likewise stem from the spirit-cosmos and have their specific sources each in the twelve regions of the zodiac. From these twelve regions there ray in, mediated through the Sun, the impulses that assist humanity toward ever new stages of becoming conscious of human and world existence. These impulses it is that, through the creative work of human beings, give a cultural epoch its particular character.<br /> <br /> The Sun requires, on its ecliptic path in retrograde movement (precession), 25,920 years for a passage through the zodiac (the Platonic World Year). In each 1/12 of this period of revolution, that is in 2,160 years, it receives the workings of forces of one zodiacal region. From this measure of time there results the duration of a cultural epoch (cf. Elisabeth Vreede: ''Astronomie und Anthroposophie'', Dornach 1980, S. 100 ff.). Each of the twelve regions of the zodiac bears a sign, a constellation, that has a name going back to ancient wisdom-teachings.<br /> <br /> Thus the ancient Indian culture, the first of the sevenfold sequence of the post-Atlantean cultures, stands under the &quot;sign of Cancer,&quot; indicating that the ending Atlantean age (Neozoic) is involving and a new one, the post-Atlantean (Quaternary), is evolving. The subsequent ancient Persian culture stands under the sign of &quot;Gemini,&quot; pointing to the polarity of light and darkness, and so forth. <br /> <br /> In the many studies that Rudolf Steiner devotes to the cultural epochs in his written and lecture work, he characterizes the levels of consciousness that humanity wins for itself in the progressive taking hold of earthly conditions. The transitions from one to the next of these epochs are gradual. They result from the arising and the ebbing of the ruling spirit-impulses from the zodiacal regions. This holds as well for the fourth post-Atlantean period. For this period, however, Rudolf Steiner gives at the same time a dating of beginning and end, one that has an astronomically grounded reference to a specific year in relation to the zodiacal region of Aries. The beginning of the Greco-Roman cultural epoch falls accordingly in the year 747 B.C. and its end, after the completion of 2,160 years, in the year 1413 A.D. (Rudolf Steiner: ''Die tieferen Entwicklungsimpulse der Menschheit'', 12. Juni 1917, Publikation in Vorbereitung). On the basis of these figures, which are related to a cosmic rhythm, the dates for the preceding great ancient civilizations can be calculated, as well as those that follow them and that in 1413 A.D. commenced with the present Age of the Consciousness Soul.&lt;/ref&gt; The great ancient civilizations that followed upon this one {{SE|41}}<br /> <br /> from east to west along a belt that forms the transitional zone between the former northern glacial and southern pluvial zones. The latter once harboured a rich plant and animal world; today deserts spread across them.<br /> <br /> No outward documents surviving from this prehistoric time bear witness to the high culture of primordial India. Within it a step of consciousness was accomplished toward a contemplative experience of a divine wisdom, into which the ancient Indian felt himself woven as into his spiritual home. It shone through all earthly existence as a being-reality. It was reserved for a later time — toward the transition into the third pre-Christian millennium — that with the loss of the former immediacy of spirit the feeling arose that the sense-world was mere semblance, was Maya. In this awakening to a twilight-cosmic consciousness, the ancient Indian stood under the guidance of a priesthood and was led by the high wisdom of the seven great teachers of ancient India. These primordial teachers were called the seven holy Rishis; through them spoke &quot;the greatest secrets of our solar system, of the world altogether.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geistige Hierarchien und ihre Widerspiegelung in der physischen Welt'', GA 110, Dornach 1991, S. 120.eit.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Faint echoes of this intimate spirit-directedness, working on through long ages, appear only in a third cultural stage of India, in the second pre-Christian millennium, in the wisdom-books of the Indians, the holy scriptures of the Vedas and the Bhagavad-Gita. This dreamlike awakening to a higher level of consciousness in the experience of the force-rhythms and the beings of the planetary cosmos — this the ancient Indian owes to the I's descent into the second member of the human being, into the etheric body. Only now did the sharp boundary arise between the unconsciousness of night and the waking of day.<br /> <br /> The primordial Indian cultural age unfolded itself — as did the two that followed it — in regions where nature, with its forces and substances, created for itself the soil of its own fertility, shaped itself into an &quot;organism in {{SE|42}}<br /> <br /> natural growth.&quot; This was the case in the regions sheltered by an overabundant plant and animal life — the regions of the rivers Brahmaputra, Ganges, and Indus, emerging from the Himalaya. The working-together of the four elements, earth, water, air, and warmth, was of such juvenile, self-renewing force in the rhythms of the course of the year, that only a little tending was needed to make them serviceable to the needs of the people of that time. The ancient Indian was given over to contemplation. The physical-sensory world was foreign to him; he sought to maintain his relationship to his home in the spirit.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_urpersische_Kultur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== The Ancient Persian Culture ====<br /> <br /> The old Iranian high culture followed upon that of ancient India in time as well as geographically, in an east-to-west progression.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Johannes-Evangelium'', GA 103, Dornach 1995, Vortrag vom 29. Mai 1908.&lt;/ref&gt; As with the latter, a precise geographical delimitation is difficult; there are no contemporary finds that would allow us to infer the height and uniqueness of this culture — or rather, the actual testimonies are not recognized as such. If one surveys what is known together with indications from the spiritual research of Rudolf Steiner, one will not go wrong in placing it across the region stretching from the western Himalaya (the Pamir range) through the Hindu Kush, with its centre in Afghanistan, as far as Bactria in eastern Iran. Toward the north, the ancient Persian cultural region opened out across the small and larger river valleys of the foothill landscapes into the steppes and deserts lying before them. Two of the rivers, the Amu Darya and the Syr Darya (in antiquity: the Oxus and the Jaxartes), subdue the steppe and empty into the Aral Sea. The polarity between desert-steppe and high mountain, between the nomadic Turanian aboriginal population and the settled, earth-capable ancient Persians, could not have been more pronounced. The aspiring, future-directed cultural people of the ancient Persians had to defend themselves in many warlike encounters against the surging Turanians, who preserved older levels of consciousness. And yet the myth speaks of a king of the Turanians, &quot;Dschemschid,&quot; who led his peoples down from the north into Iran. He received from the sun-god Ahura Mazdao a golden dagger — the archetypal image of the {{SE|43}}<br /> <br /> The remodelling plough, the dagger &quot;that gives men the force to work their way into the outer sensory world.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Matthäus-Evangelium,'' GA 123, Vortrag vom 1. September 1910, Dornach 1988, S. 27.&lt;/ref&gt; The same solar deity Ahura Mazdao is also the great inspirer of Zarathustra, the leader of the Iranian peoples, already shortly after the Atlantean catastrophe.&lt;ref&gt;Ebd., S. 28f.&lt;/ref&gt; This high individuality is not to be confused with the historical Zarathustra or Nazaratos so closely related to him in being — the Zarathustra of the 6th/7th century B.C., teacher of Pythagoras. It is to the primal Zarathustra, founder of the ancient Persian culture in the sixth pre-Christian millennium, that the ancient Persian Mysteries also trace back, whose teachings echo faintly and distantly in the Zoroastrian Avesta. The Avesta, which only received its written form around the Turning Point of Time, is traced back to the historical Zarathustra of the Persian Achaemenid period (around 600 B.C.).&lt;ref&gt;Walther Hinz: ''Zarathustra'', Stuttgart 1961, 271 S.&lt;/ref&gt; Yet texts of the Avestan songs (the Gathas) point toward far older traditions reaching back to the Mystery wisdom of the primal Zarathustra. Ancient sources from the Platonic school point, alongside the historical, to the primal Zarathustra, who is said to have lived 6,000 years before the death of Plato, or 5,000 years before the Trojan War.&lt;ref&gt;Markus Osterrieder, Peter Guttenhöfer: ''Die Durchlichtung der Welt: Altiranische Geschichte'', Bildungswerk Beruf und Umwelt, Kassel 2008, 60 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> In place of the priestly rule of ancient India and the working of the seven holy Rishis, there now stepped priest-kings, whose first was the pre-historical Zarathustra.&lt;ref&gt;Karl Heyer: ''Von der Atlantis bis Rom, Beiträge zur Geschichte des Abendlandes'', Band I, Stuttgart 1997, 254 S.&lt;/ref&gt; The teaching of the elder Zarathustra proclaimed the primal polarity of light and darkness, of good and evil, of the high solar being Ahura Mazdao or Ormuzd and the spirit of darkness, Ahriman or Angra Mainyu, ruler of the depths of the earth. Zarathustra directed men not to turn in veneration alone toward the high solar being, but to seek it actively through the maya, through the outer world of the senses — to work the earth, to light it through, to transform the plants in their organs into nourishing fruit, and to reshape the wildness of the animal into a soul-openness toward the human being. A great portion of the cultivated plants that to this day constitute the basic foodstuffs of humanity — above all the cereals (wheat and barley), but also vegetable and fruit species — have their origin in the {{SE|44}}<br /> <br /> ancient Persian cultural epoch, in the time between the 7th and 4th pre-Christian millennia.&lt;ref&gt;Manfred Klett: «Die Entstehung der Kulturpflanzen und das Saatgut als das Kulturerbe der Menschheit», in: Manfred Christ (Hrsg.): ''Bedrohte Saat'', Basel 2010, 328 S.&lt;/ref&gt; It is precisely these, not the stone tools of the *Neolithic*, that represent the great artistic creations of this culture.<br /> <br /> In the ancient Persian epoch the I awakened within the sentient body, the as-yet undifferentiated third member of the human being, the astral body.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Theosophie'', GA 9, Kap. IV. «Leib, Seele und Geist», Dornach 2003, S. 57 f.&lt;/ref&gt; At this stage of advancing consciousness the force of the old instinctive clairvoyance dimmed, and there grew in its place the capacity — under the guidance of the Mysteries and out of the living experience of cosmic-earthly relationships — to work upon earth, plants, and animals in a transforming way. The sacral-magical relationship of the Atlanteans to the active spiritual creative forces in earth and cosmos transformed itself into a sacral-artistic one. It was the high art of the ancient Persians, building upon the cultural achievements that had gone before, to work — out of an instinctive directness with the spirit, in the process of becoming settled — upon the soul-nature of certain animal species in such a way that this soul-nature opened itself toward the human being. But in doing so the entire physical-bodily organisation of the animals was transformed in its depths. In their turning toward the animal, human beings shaped out of their inner experience, in the outer world, a work of art: the domestic animal. From the very beginning, domestic animals appeared alongside their wild kindred in an extraordinary abundance of forms. The natural disposition of the animal organism was reshaped as a whole toward particular metabolic capacities, as a rule at the expense of nerve-sense activity. The becoming-domestic-animal consisted in the art of maintaining embryonic plasticity throughout the whole of life. Domestic animals do not flee from the human being — on the contrary, they seek his attention and are in need of it.<br /> <br /> It is telling that for the Turanians the wild wolf was the heraldic animal — the ancestor of all dogs. The ancient Iranian, by contrast, bore in his coat of arms the artistic transformation of that same creature: the dog, the oldest of all domestic animals.&lt;ref&gt;Norbert Benecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 1994, S. 68.&lt;/ref&gt; Just as the ancient Persian was able, building upon prior cultural achievements, to work transformingly upon the bodily formation of animals through their soul-nature, so equally could he work upon the form and fruit formation of plants through the living. The latter is his greatest sacral-artistic deed. In living experience of the supersensible cosmic-planetary rhythms and the life-secrets revealing themselves therein, he worked through the life organisation of the plant all the way down into the configuration of the physical organisation. Like the cast of a shadow {{SE|45}}<br /> <br /> the genome preserves this former imprinting. What came into being through an artistic act is made today the object of arbitrary manipulation. The great plant breeders of primordial Persia were sculptors of the formative forces of the living. They had the capacity to reshape the naturally given type of a plant species — in form and in fruit — into a food plant. Under the guidance of the Mysteries, their ability consisted in bringing the forces leading to fructification and maturity to efficacy in all the organs of the plant: in the root (e.g. carrot), in the stem (e.g. kohlrabi), in the bud (e.g. Brussels sprouts), in the leaf (e.g. lettuce, spinach), in the blossom (fruit trees), in the seed (cereals). In the case of cereals, for instance, the reproductive power is reduced in comparison to the kindred wild grasses — measured by the number of seeds — in favour of an enhanced nutritive force of the full-swelling flour-bodies (endosperm) of the grain kernels. Yet this fructification process permeates the whole cereal plant, recognisable in the thickening and colouring of the stem. Here too it holds that the embryonic flexibility of the formative forces of the plant is redirected into fruit formation and maintained there for a longer time. The emergence of the food plants named falls before the beginning of the third millennium, and thereby into the time of the cultural circles given their impulse by the ancient Persians.<br /> <br /> This sacral-artistic capacity of the ancient Persians did not exhaust itself only in the development of domestic animals and cultivated plants, but related equally — and precisely — to the working of the earth. Soil cultivation developed there where the «organism in natural growth» offered the ideal conditions for its unfolding. It was the mountain valleys and river regions of the Afghan and east-Iranian highlands mentioned above, which trailed away to the south-west into desert regions and to the north into the Turanian steppe territories. Here the active human being was called upon. Through ingenious irrigation systems — among others through spring catchments in tunnels driven deep into the valley slopes — the soil was on the one hand enlivened through water and on the other hand brought partially to dying through the scratch plough and the hoe. Here the handling of the interplay of death and life, of die-and-become, rises to an art. Every mechanical intervention in the soil means the stimulation of breakdown processes. Here, then, is founded the high art of arable farming, which, in connection with the cultivation of cultivated plants, rests upon the mastery of the life-bearing cosmic forces and the death-bringing earthly forces.<br /> <br /> With his I — sensing dully in the sentient body — the ancient Persian experiences himself as held taut within the duality of light and darkness. Guided {{SE|46}}<br /> <br /> Through the Zarathustrian teachings, and continuing to work through the Inspirations that flowed into the Mysteries, the ancient Persian raised himself to a level of consciousness in which the sun-like spirit disclosed itself to him through the maya of the sense world in its working upon the earth. In the ancient Persian culture the human being begins to develop, in his relationship to himself and to the world, the middle between the cosmic heights and the depths of the earth.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kulturen_Altägyptens_und_Mesopotamiens&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== The Cultures of Ancient Egypt and Mesopotamia ====<br /> <br /> Advancing from east to west, the second cultural age of ancient Persia is followed by the third post-Atlantean cultural epoch, which extends to the south-west into the cultural sphere of ancient Egypt and, in the west, through the land between the two rivers, articulates itself into the successive cultures of Babylonia, Chaldea, and Assyria. This third epoch unfolds from the beginning of the third millennium down into the eighth century before Christ. Within it, the humanity of that time steps — without transition — out of the mythological prehistory of the ''Neolithic'' into an outwardly historically graspable development of the Bronze Age. In ancient India it was the seven holy Rishis who inspired the course of culture from oracle-sites assigned to the individual planets. Upon the holy Rishis followed Zarathustra, who inaugurated the ancient Persian culture and its Mysteries. The founders of ancient Egyptian culture and its Mysteries were Thoth or Hermes Trismegistos; and those of ancient Mesopotamia, of the ancient Babylonian/Chaldean culture and its Mysteries, were Gilgamesh and the initiate Eabani who belonged with him.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Okkulte Geschichte'', GA 126, Vortrag vom 28. Dezember 1910, Dornach 1992.&lt;/ref&gt; In place of the priestly kingship of ancient Persia stepped kingship proper — in Egypt the Pharaohs — which nevertheless stood in close relationship to the Mysteries. In this cultural age humanity advanced, largely with the loss of the old instinctive clairvoyance, to the development of the sentient soul.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989, S. 280f.&lt;/ref&gt; Under the guidance of the kings and the Mysteries working in the background, the sentient soul developed, through the progressive awakening of the I, into an independent soul-member. This step toward a further illumination of consciousness appears openly from the very outset in the most monumental sacral artistic creations of humanity: in the pyramids of Saqqara and Giza in Egypt, and, in Sumer — early Babylonia — in the founding of cities that set themselves apart from surrounding nature with mighty walls. Here, as in the following times and especially in the Egyptian {{SE|47}}<br /> <br /> culture, humanity won for itself a consciousness of inorganic-dead, of physically-mineral nature. The high capacities of those belonging to the ancient Persian culture and to preceding times — to intervene transformingly into the soul-nature of the animal and then into the living nature of the plant, down into the physical organism, and to give artistic expression to this in the creations of domestic animals and cultivated plants — had been extinguished. Human beings had descended fully from instinctive spirit-borne levels of consciousness into earthly existence. They awoke to what presented itself to the senses as the world of outer appearances, and sought within its revelations the spirit working creatively. They developed out of this a consciousness that lived itself forth in pure spirit-borne feeling. Into this forming sentient soul there flowed at the same time, however, the Inspirations and wisdom-gifts of the Mysteries. No longer the soul-nature of the animal, no longer the living quality of the plant spoke to human beings in instinctive directness of spirit — what spoke now was the substance and form of dead existence. In stone — in Babylonia and Chaldea in fired brick — they sought to give expression to their feeling-life in monumental, geometrical and plastically severe, elevated forms. In Egypt this artistic-sacral feeling bore particularly upon perceptions of the spiritual working in the cosmos and in the human being. Outer life shaped itself largely as an image of the royal and priestly mystery-guidance. In the Mesopotamian cultural sphere, by contrast, this identity of inner and outer fell more apart. Here the impulses of Gilgamesh worked into the outer culture, and the initiates of the Mysteries exerted upon it less influence.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Okkulte Geschichte'', GA 126, Vortrag vom 28. Dezember 1910, Dornach 1975, S. 42.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> The third post-Atlantean age, too, unfolded there where nature offered the fitting conditions — where the interplay of the elements, earth, water, air and warmth, formed itself in the rhythms of the yearly round into &quot;organisms in natural growth.&quot; The contrasts between these could scarcely have been greater: on the one side the life-artery of the Nile, cutting deep through the Nubian-Egyptian desert regions, and on the other the wide fertile plains of Mesopotamia between the rivers Euphrates and Tigris.<br /> <br /> To a higher degree than in the ancient Persian culture, it is water — the yearly floodings and sedimentations of humus, clay and fine sands — that kept the soils young, like a manuring. What in all {{SE|48}}<br /> <br /> variety of plant species was cultivated, what variety of domestic animal species was kept, was already there — was the cultural heritage of ancient Persia. Now, however, consciousness turns more toward the spatial dimension of the earth. It made possible the taking of exact measure, the shaping of stone with chisel and hammer, and the joining of one stone to another, surface to surface, in a hairline seam — in short: the exercise of the high art of craftsmanship, the impressing of form upon dead stone with every hammer blow out of the force of one's own feeling-life. This capacity determined also the refinement in the working of the soils, in the cultivation of plants, and in the keeping of animals. The natural conditions, however, held the upper hand; one need only think of the seven fat and seven lean years in Egypt mentioned in the Bible. And yet the people were able, through the most elaborately developed irrigation and drainage systems, to master the forces of nature and to hold their ground in the building up of their high civilization. A unique example of such an artful achievement is the Joseph Canal (Arab.: Bahr Yussuf), which branches off from the Nile in central Egypt, runs approximately 350 km along the western bank of the Nile, and at the entrance to the Fayum Oasis overcomes the threshold of the valley-edge depression. From there it feeds, through an ingeniously devised system of irrigation and drainage, the wide basin of the oasis and makes it to this day one of the most fertile garden landscapes of Egypt. On account of the fact that to this day the canal bears the name &quot;Joseph,&quot; and — following Emil Bock&lt;ref&gt;Emil Bock: ''Urgeschichte. Das Alte Testament und die Geistesgeschichte der Menschheit I'', Stuttgart 1951, S. 151.&lt;/ref&gt; — no doubt can exist that behind this name the biblical Joseph stands concealed, it may be assumed that he was the builder of the canal system. Joseph, who was active in Egypt around 1750 BC, unites in himself the mystery-culture of Babylonia and ancient Egypt.&lt;ref&gt;Ebd., S. 160.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> In the parallel cultures of Mesopotamia and Egypt — as also in the preceding cultures of ancient Persia and ancient India — the untameable water was the dominant factor in the &quot;organism of natural growth.&quot; Now, however, the water-forces of the rivers were mastered through embankments, far-reaching canal and ditch systems, sluices, and the like. To the furthest-reaching degree this held for Egypt, where year upon year, anew, after the retreat of the water-masses flooding the valley, the soils freshly manured by Nile silt had to be drained, thereafter irrigated again, and harvested quickly before the next inundation. Year upon year anew {{SE|49}}<br /> <br /> the people transformed an extreme natural biotope into a culture-biotope — into a garden landscape.<br /> <br /> The sentient soul of the people who were the bearers of this cultural epoch formed itself, on the one hand, through the word of the gods, which spoke to the people from the Mysteries through the mouth of kings and priests, and on the other hand, through their own experiences in working with inorganic nature, with stone and water. Out of this soul-bearing, spirit-permeated, and at the same time earth-capable soul-disposition there sprang the tremendous artistic creations of stone chiselled into form, of cultic engravings, of tomb-paintings, of shaped and fired clay bricks, of inscription-tablets and ornamented clay vessels, as well as the plastic formation of &quot;organisms in natural growth&quot; in garden landscapes.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_griechisch-römische_Kultur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== The Greco-Roman Culture ====<br /> <br /> The fourth post-Atlantean epoch, following the preceding Creto-Mycenaean transitional culture, begins in the eighth century BC and ends at the beginning of the modern era, at the start of the fifteenth century AD. Here the gaze shall first be confined to the transformation of the evolution of consciousness up to the Turning Point of Time. This is the period of the rise of ancient Greece to its cultural flowering — and to its dissolution. Spiritual leadership proceeded from the two spiritual streams, the Apollinian and Dionysian Mysteries,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Orient im Lichte des Okzidents'', GA 113, Vortrag vom 28. August 1909, Dornach 1982.&lt;/ref&gt; the Apollinian, which through the veil of sense-appearance beheld the spirit active in nature and cosmos, the Dionysian, which brought this spirit to experience from out of the depths of the soul's interior, through the veil of soul-movements. No longer, as in the preceding times, were it the kings who, together with the priesthood of the Mystery-sites, gave direction to the communal life of the peoples in a culture-shaping way; now it was the people itself — indeed, the individual human being — who, guided by the word of the Mysteries, sought out his destiny. This is the birth-hour of democracy, a new step in consciousness, which had its place of cultivation, as if in a focal point, in the Apollinian Oracle of Delphi. Here above all — from its flowering to its gradual dying-away toward the Turning Point of Time — the high significance becomes clear that the Mystery-life held through all the preceding cultural epochs: namely, from the sources of wisdom that opened themselves to the gaze of the {{SE|50}}<br /> <br /> initiates into the higher spiritual worlds, to educate the members of the human being into bearers of the advancing I-consciousness. In the Greco-Latin epoch this concerned the entry of the I into the intellectual soul or mind soul — after the sentient soul, the second modification of the astral body.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner:''Das Johannes-Evangelium'', GA 103, Vortrag vom 30. Mai 1908, Dornach 1995, S. 172f.&lt;/ref&gt; The I comes to appearance first in the intellectual soul or mind soul.&lt;ref&gt;Näheres siehe: Rudolf Steiner:''Die Mission einzelner Volksseelen im Zusammenhange mit der germanisch-nordischen Mythologie,''<br /> GA 121, Vortrag vom 15. Juni 1910, Dornach 2017.&lt;/ref&gt; The I was already thinking out of itself, yet was still in search of itself. Socrates, in the fifth century BC, did not yet say: &quot;I tell myself,&quot; but rather: &quot;my daimon tells me.&quot; The I lived, even in language, still concealed — as an active agent integrated into the verb: for example, in Greek: *paideuo* = I educate; in Latin: *cogito* = I think.<br /> <br /> The oracle-site at Delphi, open to all, addressed the intellectual soul. It educated toward independent thinking. The one who came seeking counsel had to be capable of bringing forward a question out of the inner empowerment of thinking, and the answer of the Delphic Pythia, in its ambiguity, summoned the individual to thinking once more. Hellenism bore within itself, inwardly absorbed, the entire Mystery-wisdom of the past in lingering echoes. The ancient Greek, however, step by step departed from the Mystery-guidance of former times; he grasped himself as a whole human being, as a thinking personality who, in perfect harmony — seeking the middle in all things — lived himself forth between the Apollinian experience of the world and the Dionysian experience of his own soul-depths. Out of these two spirit-real sources the Greek created his high works of art; he shaped the physically-material dead substance and impressed upon it, in the giving of form, his spirit. Out of the evening-glow of the Mysteries arose the morning-glow of Greek artistic creation. Whether in sculpture, architecture, music, painting, poetry or philosophy — in all of it the human being stands at the centre as image of the Divine. Out of the experience of his own bodily form he creates sculptures that, purely in the formal gestalt, lift the human being beyond himself into the Divine; and he builds temples whose spatial form is fashioned after the measure of the human being. &quot;The Greek temple represents the realization of a built organism.&quot;&lt;ref&gt;Frank Teichmann:''Der Mensch und sein Tempel: Griechenland'', Stuttgart 1980, S. 79. – Zum Organismus-Gedanken siehe auch: Renatus Derbidge (Hrsg):''Rudolf Steiner: Organisches Denken'', Basel 2020, 256 S.&lt;/ref&gt; And yet — however unattainably high the Greek sculpture and architecture in particular {{SE|51}}<br /> <br /> stands before us, it is nevertheless cast, as it were, in the shadow of a certain tragedy. What had its beginnings in ancient Egypt reaches in classical Greece its highest perfection — the working, that is to say, and the giving of form to dead stone. The Greek succeeds in breathing into stone, purely through form, a kind of life, a semblance of life. He impresses upon the form from without the spirit that fills his inner being with plastic vitality; yet he cannot impress this spirit upon the substance itself, so that it might become a living, form-creating substance in its own right. The human beings of the first, and above all the second, post-Atlantean cultural epoch — the [[urpersische Kultur|ancient Persian cultural epoch]] — possessed, by virtue of their spiritual-soul and bodily constitution and under the mystery-guidance of Zarathustra, the capacity to bring forth artistic creations by substantially transforming, through plastic metamorphosis, the soul-nature of domestic animals and the living substance of cultivated plants. But the purely physical-material in stone is dead. Thus the Greek stood before the insolubility of the riddle: how can stone be awakened to life? He could only help stone to a ''semblance'' of life through form. This is what makes the greatness and at the same time the tragedy of Greek art. Out of the depths of his soul he created, in his human striving, an art which, outwardly beheld, brings a mystery-past into image, and inwardly becomes the germ of a future hope — namely, to be able to enliven the earthy-material as such. Against the background described, the organism principle reappears in manifoldly transformed gestalt. It begins now, quite germinal-ly, to permeate the entire cultural space of Greece, in social respects as well. The landscapes of Greece themselves bear a divine, an Apollinian character — wholly in contrast to the Egyptian. As though it were the gods who had created for themselves, in the diversity of landscape-characters, an image of their own being. The gaze of the wanderer, roaming across the expanse of the landscape spread before him, soon finds a pole of rest, a temple radiant in beauty and harmony, which benevolently bounds the space of beholding. Thus we encounter the sanctuary of Apollo at Delphi in a difficult rocky mountain landscape; different again is the temple consecrated to Athena — it stands on rocky hills and catches the eye already from far off, as the Acropolis in Athens; or we find the temple of Hera in the midst of fertile plains.<br /> <br /> Unlike the earlier great ancient civilizations, in which the [[Organismus im Naturwachstum|organism in natural growth]] was shaped by the great river-territories, the landscapes of Greece, in their heroic, god-like character, are {{SE|52}}<br /> <br /> a unique composition of the interweaving and again dissolving interplay of the four elements — earth, water, air and warmth — and of light. The earth: mighty upthrusting rocks, mountains piling upon mountains; the water: it releases itself as spring from the rock and strives by the shortest path, in brooks or small rivers, toward the nearby shore of the sea. The air and warmth currents, flooded through with light, mingle at sunrise into the indescribable colour-veils of &quot;rosy-fingered Eos&quot;,&lt;ref&gt;Eos (Ancient Greek Ἠώς, Ēōs), goddess of the dawn in Greek mythology; corresponds to Aurora in Roman mythology.&lt;/ref&gt; only to unmingle again at once, to dwell for a time in their separate existence as element, and presently to come together into new colour-composition.<br /> <br /> The ancient Greek did not experience nature as something external, severed from himself; rather, mountain and valley, hill and plain, spring and watercourse, lapped round by water-vapours, by air and warmth and flooding light — all this he experienced as permeated by the same spirituality he found living and weaving within himself and impulsing him soul-spiritually. This sensing, permeated by the awakening intellectual soul or mind soul, constituted his artistic being; out of this sensing the Greek shaped the landscape: the shepherd the open mountain heights with their herds; the vine- and fruit-grower the terracing of the steep slopes; the farmer cultivated the plains with grain; and close by the settlements a garden landscape flourished. Throughout the entire Greco-Latin cultural space, the [[Organismus im Naturwachstum|organism in natural growth]], grown out of primordial times, transformed itself — preserving its respective type — into small-scale, articulated orchard and garden landscapes, a mirror, as it were, of the intellectual soul or mind soul in the process of forming itself.<br /> <br /> The organism principle found its way into ancient Greece not only germinally into the shaping of the landscape, not only in artistic completion as expression in sculpture and temple-building, but equally in the social realm — in the Polis. The Greek experienced himself as a personality belonging to a city-community; he felt himself as Athenian, Theban, Spartan, and so forth. The Polis, however, was an open city, reaching out and drawing in the surrounding landscapes; the sacrificial altars stood in the sacred grove, outside the temples in the open field. In the Polis there was laid as disposition an organism of a higher order — a unity of city and surrounding landscape.<br /> <br /> In Roman and Greek culture the intellectual soul or mind soul developed in a polar manner. In Greece it entered into a relationship with the old mystery-wisdom, with that which from the innermost life of the spirit {{SE|53}}<br /> <br /> had its life in the old Hellenistic mysteries, and from which it could be outwardly formed into art. &quot;The Roman [...] shaped not only stone and bronze, but the entire great commonwealth of human beings according to his spirit.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner:''Vor dem Tore der Theosophie'', GA 95, Vortrag vom 1. September 1906, Dornach 1990, S. 107.&lt;/ref&gt; &quot;Republican Rome is nothing other than human wisdom taking the place of the old priestly wisdom.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner:''Die Theosophie des Rosenkreuzers''. GA 99, Vortrag vom 4. Juni 1907, Dornach 1985, S. 135.&lt;/ref&gt; Here it is human cleverness that now regulates the relationship of person to person; this is the birth-hour of jurisprudence. It is built purely upon the feeling of personality, upon the I revealing itself in the intellectual soul or mind soul. The sense of right awakens, and out of this arise legal concepts that honour the principle of equality and find expression in universally valid law. Law relates primarily to the objects of this earthly world — and thus also to personal disposability over land. Property, and with it the law of inheritance, the disposability reaching beyond death, has its origin there. In the Roman, the human being becomes wholly personality. His consciousness turns toward a counterpart — toward the other human being and toward the nature surrounding him. Out of this arises a relationship that, in contrast to the ancient Greek, lives itself forth in a more distanced, conceptual manner; he thinks rationally out of himself, and thereby makes himself [[erdentüchtig|capable for the earth]]. The [[Organismus im Naturwachstum|organisms in natural growth]] of Italy and Sicily, geomorphologically kindred to the Greek, are no longer a spirit-permeated exterior that sounds together with the inner life of spirit. The Roman's gaze is directed more strongly toward geopolitical interests, toward the utility of natural resources under imperial considerations — in military as well as in agricultural respects.<br /> <br /> How strongly human ratio gradually begins to alter and articulate the given conditions of nature, Virgil's poetry reveals in his ''Georgics''.&lt;ref&gt;Vergil:''Sämtliche Werke'', Heimeran 1975.&lt;/ref&gt; He — the Roman from Mantua, still breathing thoroughly the Greek spirit — gives there in poetic word a comprehensive view of agricultural practices in the century before the Turning Point of Time: in arable farming, the ploughing, hoeing, sowing, harvesting and threshing; the significance of fallow and crop rotation; soil irrigation; the overgrazing of too-luxuriantly proliferating grain; seed care; weather observation; and attention to the course of the stars, and more besides — in fruit-growing, vegetative propagation and the technique of grafting, of pruning, which tree species {{SE|54}}<br /> <br /> suits in which soil in which landscape; in viticulture, the winter-kill of the ploughed clod, the planting and manuring of the seedlings, the erection of the stake-frame, pruning, and more; in animal husbandry, the wandering shepherd with his flocks of sheep, goats, swine, and cattle, breeding and feeding according to the kind of use. An entire chapter, finally, he dedicates to the keeping and breeding of bees. In the Roman cultural sphere, a net of ownership and tenancy rights spreads itself across the lands. As starting-point and reference-point of rational management, country estates and stabling arise (horse-breeding), together with provision-keeping.<br /> <br /> What had flowed through millennia of advancing evolution of consciousness out of the Mysteries as wisdom into the shaping of everyday life bore ripe fruits in the artistic creations: on the level of ensouled nature with the cultivation toward the domestic animal, in living nature with the development of the cultivated plants, in dead nature with the plastic forming of stone into a semblance of life. With the gradual falling silent of the Mysteries toward the Turning Point of Time, this source of Inspiration for artistic creating was extinguished as well. What had once been culture-bearing congealed now into mere cultural heritage. In his *Georgics*, Virgil allows this cultural heritage to come alive once more in poetic poetry, out of the force of the intellectual soul or mind soul.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kultur_der_Neuzeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== The Culture of the Modern Era ====<br /> <br /> With the beginning of the fifteenth century, the fifth post-Atlantean age breaks in, in which the I enters into the third of the three soul-members, into the consciousness soul.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Johannes-Evangelium'', GA 103, Vortrag vom 30. Mai 1908, Dornach 1995, S. 172f.&lt;/ref&gt; The human being awakens, over against the objectively sensed world, to himself, to self-consciousness. There arises, for the time being, an unbridgeable gulf between the becoming-self-conscious and that which produces the world of appearances. In his self-knowing I, however, the human being can find within himself the source of spirit, the &quot;I am,&quot; which on the one side sets itself over against the world in perception, and on the other can unite itself in cognition with the spiritual-essential being concealed within the sense-appearances. What once flowed instinctively into the experience of the soul, now it can be consciously known in its essential being and united with the being-substance of the I. Thus it lies in the power of the consciousness soul, in its thinking and doing, to transcend itself {{SE|55}}<br /> <br /> and grow beyond itself, becoming conscious of the spiritual origin of the human being and of the world.<br /> <br /> The consciousness soul lives itself forth at first with a Janus face. Turned backward, it seeks to prop itself up on the seemingly secure foundation of the general conceptual framework worked out by the intellectual soul or mind soul in the sciences — yet in doing so it runs the risk of falling, through an atrophying of the mind soul, into cold intellectualism, into arrogance, and into unbridled egoism. But if it looks forward, in self-knowledge and world-knowledge, into the future, it warms itself at ideas that become ideals — for example, the realization, in agricultural practice, of the organism principle grasped in thought. It strives to transform the past, within the present, into something future. The consciousness soul strives to place all initiative force in the service of fulfilling the idea of development. But that means laying the artistic sense at the foundation of all doing. The task is to enliven ideas from the future in thought and, with them, to plunge willingly into all the challenges of reality in such a way that, out of the inner empowerment of experience within the I, every action becomes a free one, an artistic one.<br /> <br /> The nourishment of the consciousness soul is ideas that shine into it out of the future. Such ideas are the contents of anthroposophical spiritual science. The essential nature and significance of these contents reveal themselves only through vigorous thinking. In imaginatively thinking intuitive beholding they enliven feeling and give impulse to willing. Just as sense-perception does, so too do the results of spiritual research stimulate thinking. But in the conscious activity of thinking, the I lives — the kernel of being of the human being. The I can decide in freedom whether it will make the idea-forms of spiritual research its own, or whether it will remain in mere confrontation with the world of appearances. The consciousness soul opens the path to an experience of spirit-contents in freedom. Out of this fully human experience there grows a new artistic creative force, which can prove fruitful — and thereby true — in all spheres of life: in medicine, for instance, as the art of healing; in education as the art of upbringing; in human community life as the art of social living; in agriculture as the art of farming.<br /> <br /> The I-activity within the consciousness soul hovers, as it were, between heaven and hell. If it slackens, the soul, forgetting itself, plunges into the abyss. Evil in its twofold form — in ahrimanic banalization and luciferic indifference — gains power over it. But if the I strengthens itself within itself, it builds a bridge across the abyss, is {{SE|56}}<br /> <br /> capable of recognising other beings within itself, and wins for itself the capacity to transform what has become into a becoming.<br /> <br /> The Age of the Consciousness Soul in its course thus far has led human beings to self-consciousness, has awakened in them the urge toward free self-determination, has let them plumb the depths of the abyss and opened to them paths toward true knowledge of the spirit. Humanity has emancipated itself from nature, and — fallen, as it were, into a forgetting of itself — thinks itself, despite its own spiritual origin, to be the work of a merely natural creation. In doing so it has lost itself, broadly, in the banality of a purely materialistic view of existence, and finds itself threatened by a technology that springs from precisely this view. The organism principle in agriculture has been extinguished by this mode of thinking. On the other hand, in the face of this descending development, the consciousness soul can be fired by ideas won from the cognition of the essential being of lifeless, living, and ensouled nature. These idea-impulses no longer arise from the once spirit-guided instincts, but are themselves wrought. In the awakening I-activity the idea of development comes alive — and with it, in a new way, the idea of the organism, and, as its extension, the idea of individuality. Both united can become the formative principle of an agriculture that works into the future in a culture-founding way.<br /> <br /> In what symptomatic steps this has prepared itself up to the Turning Point of Time, and from there into the modern era, and then on through the course of the Age of the Consciousness Soul — this is elaborated in the chapters that follow.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kulturströmungen_der_Landwirtschaft_bis_zur_Zeitenwende&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === The Cultural Currents of Agriculture up to the Turn of the Era ===<br /> <br /> In the Old Testament, a primal polarity in the becoming of humanity is pointed to in mythological image: Cain and Abel. The one, Abel, is the shepherd, who tends his flock and offers his animal sacrifices to the gods. In the care and keeping of the animal world entrusted to him, he follows the will of the creator-powers; his offering is received by the gods. His half-brother Cain is another matter — he works the field and cultivates plants that he himself breeds out of his own intelligence and his sense of his own capacities. His plant-offering is not received by the gods. Here, archetypally, the moment of origin of the two polar streams is pointed to — {{SE|57}}<br /> <br /> the settled, arable-farming peoples and the nomadic pastoral peoples. The farmer trusts promethean&lt;ref&gt;In Greek mythology, the two figures Prometheus and Epimetheus stand for independent, active, forward-looking thinking (promethean) and for backward-turned, more passive, receptive thinking (epimethean).&lt;/ref&gt;-apollonian in his own spirit of invention; he works the earth with the plough, he wounds it, and in doing so stimulates the fruiting of the plants that he steadily cultivates into crop-plants, developing crafts of all kinds, in which he gives expression to a consciousness turned toward the future. The pastoral peoples are otherwise — in soul-surrender, epimethean-dionysian, they fit themselves into the given creation, seek to preserve it, and tend their more backward-turned consciousness, still bound to the remnants of old clairvoyance, in the cult of the ancestors.<br /> <br /> These two streams did not flow into general cultural life until post-Christian times. Yet here and there they long maintained themselves in time-displaced cultures with the purest contrariety. A personal experience can illuminate this: in the Africa of the 1930s, in what is today Tanzania in the Kilimanjaro region, the tribal peoples of the Bantu and the Maasai lived in close spatial proximity to one another, each preserving their tribal customs. The latter, a Hamitic people, lived nomadically with their Zebu herds amid the wilderness, neighbours to lion, elephant, buffalo and the rest. Protection for man and herd was provided at night by encampments surrounded with thorn-brush — so-called *kraals*; their nourishment consisted of the milk and blood of Zebu cattle, along with the roots of certain wild-growing plants as dietetics. There he stood, the shepherd — a cloth thrown over the shoulder, lightly resting on the spear, the buffalo-hide shield leaned against him, tall, with noble features, resting like a column in the full blaze of the sun, his grave and dreaming gaze directed toward the distance, the herd gathered around him — turning toward the stranger, a fleeting greeting, otherwise no question, no word. The Maasai of that time rejected every form of civilisation, every schooling. They lived interwoven into nature, with a consciousness reaching back into the chain of ancestors.<br /> <br /> In complete contrast, the Bantu lived settled lives, in loose village settlements. When one approached, the curtained doorways of the round straw-and-clay huts flew open, young and old streamed out with laughing faces, greeted joyfully and asked: what is new in the world? Eager to learn, in the joy of imitation and with craft-skill, they are wholly turned toward the achievements of civilisation. Their nourishment consisted predominantly of the fruits of the {{SE|58}}<br /> <br /> Fields they cultivated without a plough, bending their backs, driving the hand-hoe. Out of the natural biotope of the wilderness, the disposition toward a culture-biotope created by human labour grew up around the villages.<br /> <br /> The farming peoples and the pastoral peoples lived spatially and ethnically in strict separation — frequently at feud, elsewhere in peaceful coexistence. In ancient Egypt, for example, the herdsmen drove their flocks along both banks above the Nile valley, from Nubia down into the delta and back. From them the Nile farmers borrowed their draft animals to cultivate the fields during the intervals between the annual floods.<br /> <br /> Since the times of ancient Persia, two sub-currents have differentiated themselves out of the farming peoples: the garden-cultivators and the fruit-growers. The former bred and cultivated vegetable plants and grew medicinal herbs and flowers. The craft knowledge and skill lived on within the hereditary stream of tribe and family. So there were still, into the 1960s and 70s, in Tehran, the so-called Zarathustrians, who continued this tradition reaching far back into prehistoric times. The fruit-growers understood the breeding, cultivation and care of fruit trees. Columella (†c. 70 AD) reports on the art of fruit-tree pruning, which was still passed down in the generational stream in ancient Rome.&lt;ref&gt;Will Richter (Hrsg.): ''Lucius Iunius Moderatus Columella: De res rustica'', 5. Buch. 10. Kapitel: Über den Obstbau, S. 605–630, München und Zürich 1981.&lt;/ref&gt; These four streams of farming — including fruit- and garden-culture — existed alongside one another, or in loose relation within village settlements, without interpenetrating one another in mutual support to form an organismic whole. Thus, for example, among Hindus in India — partly to this day — the dung of animals is not used as manure in arable or garden farming, but as fuel.<br /> <br /> By the Turning Point of Time — and simultaneously as a fruit of the Mystery-culture — all the elements of agricultural culture that had grown over millennia, such as arable farming, garden- and fruit-culture, and livestock husbandry, were fully formed in advance (see Figure 2, p. 66). Must not people have felt themselves arrived at the end of a development? Had not the language of the Gnostics fallen silent as well, the pagan altars grown desolate?&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Aus der Akasha-Forschung. Das fünfte Evangelium'', GA 148, Vortrag vom 5. Oktober 1913, Dornach 1992, S. 63.&lt;/ref&gt; Had not the culture-inspiring force of the Mysteries — save for remnants such as the Mithraic service — gone out? What their wisdom-teachings had been lived on only as tradition, or in a few human beings as a living spirit-heritage. Where, then, was there at the {{SE|59}}<br /> <br /> Turning Point of Time itself still hold any developmental perspective, any hope for a future? Humanity had descended fully into earthly existence. Consciousness was essentially shaped by what the senses and active engagement with the physical-earthly world offered. In this God-forsakenness, humanity had stepped to a threshold and become ripe to open itself to a thoroughly new developmental impulse.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Ereignis_der_Zeitenwende,_das_Mysterium_von_Golgatha&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === The Event of the Turning Point of Time, the Mystery of Golgotha ===<br /> <br /> The ancient Mysteries had fulfilled their mission. A new Mystery — pointing toward the future, embracing all of humanity — accomplished itself on the hill of Golgotha in Jerusalem. What had once been venerated as the high Sun Being, what among the ancient Indians was called Vischvakarman, among the ancient Persians under Zarathustra the Ahura Mazdao, among the Egyptians Osiris, and among the early Greeks could be perceived in the divine being of Apollo — now it had — as foretold — descended to the earth and incarnated in the human body of Jesus of Nazareth as the Christ.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die geistigen Wesenheiten in den Himmelskörpern und Naturreichen'', GA 136, Vortrag vom 13. April 1912, Dornach 1996, S. 178f.&lt;/ref&gt; Thus &quot;all religious proclamation before the appearance of Christ Jesus was a pre-proclamation of Christ Jesus.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Apokalypse des Johannes'', GA 104, Vortrag vom 17. Juni 1908, Dornach 1985, S. 25.&lt;/ref&gt; In the Old Testament, Moses receives, to the question of whose commission he carries, the answer: &quot;Say, the 'I am' has sent you.&quot;&lt;ref&gt;Ebd., S. 26. In 2 Mos 3,13-15 lautet die Stelle in der Einheitsübersetzung wie folgt: «Mose sagte zu Gott: ‹Wenn ich nun zu den Leuten von Israel komme und zu ihnen sage: 'Der Gott eurer Vorfahren hat mich zu euch geschickt', und sie mich dann fragen: 'Wie ist sein Name?' – was soll ich ihnen sagen?› Gott antwortete: ‹Ich bin da›, und er fügte hinzu: ‹Sag zum Volk Israel: 'Der Ich-bin-da hat mich zu euch geschickt: der Herr! Er ist der Gott eurer Vorfahren, der Gott Abrahams, Isaaks und Jakobs.' Denn 'Herr' (Er-ist-da) ist mein Name für alle Zeiten. Mit diesem Namen sollen mich auch die kommenden Generationen ansprechen, wenn sie zu mir beten.»&lt;/ref&gt; The Gnosis pointed to the divinity of Christ, to his coming in the spirit — but not to his appearing in the flesh.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Apokalypse des Johannes'', GA 104, Vortrag vom 17. Juni 1908, Dornach 1985, S. 31.&lt;/ref&gt; The Gnostic philosophers of Greece — Rudolf Steiner names among them Thales, Heraclitus, Empedocles — developed in conceptual language, {{SE|60}}<br /> <br /> what was once beheld by the initiates. In their conceptual logic they &quot;thirsted&quot; for new fulfillment. They were forerunners of a philosophy of the Mystery of Golgotha.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Markus-Evangelium'', GA 139, Vortrag vom 21. September 1912, Dornach 1985, S. 146.&lt;/ref&gt; In post-Christian times, Augustine (354–430 AD) countered the earlier orthodox view that the people of the pre-Christian age were radically different from those of the post-Christian age with the words: &quot;What is now called the Christian religion existed among the ancients and was not absent from the beginning of the human race; when Christ appeared in the flesh, the true religion that was already there received the name Christian.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Von Jesus zu Christus'', GA 131, Vortrag vom 8. Oktober 1911, Dornach 1988, S. 100.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> The Christ Event, the Mystery of death and Resurrection, has taken place for all human beings on earth. This is the esoteric fact of an exoteric-esoteric happening bound to a particular time and a particular place. Humanity had advanced, in varying degrees, far enough in its I-development that the hidden holy of holies of the soul — the I, the kernel of being of every human being — stood in need of an impulse, in order to find itself within itself and, in self-knowledge, to determine itself in freedom. This impulse embodied itself during the Baptism in the Jordan with the indwelling of the Christ-I — the sun being filled with spirit in highest perfection — in the body of the human being Jesus of Nazareth. For three years the divine being worked in this chosen human body. It was the force of this divine I which, through death on the cross, spiritualized the substance-bound earthly body. The Resurrection in the spirit took place; it stands henceforth before humanity as the great world-goal. The path to this goal gives all future development its direction and content. With the awakening to consciousness of the &quot;I am,&quot; every human being finds within himself &quot;the way, the truth and the life.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Johannes-Evangelium'', GA 103, Vortrag vom 22. Mai 1908, Dornach 1995.&lt;/ref&gt; This finding means having to pass through abysses of spiritless nothingness; but it also means working to earn spiritual fruits that rise in resurrection into the eternal body of the I. Advancing since the Mystery of Golgotha, humanity finds itself placed into conscious confrontation with evil, with what brings death, with the spirit-power that resists all development. To recognize evil breaks its power and lends the I its strength. Thus in the place of the old Mystery-nature there steps {{SE|61}}<br /> <br /> and its mission of the gradual education of the I through the cultural epochs — the ever-working Mystery of Golgotha, which points humanity toward the paths of self-education, toward the recognition of its spiritual origin, and toward active love out of the force of the &quot;I am.&quot; The casually spoken concept of the Turning Point of Time receives meaning and significance only through this historical process of inversion that the Mystery of Golgotha sets in motion. Only through this event of humanity can the idea of development light up in every human being in its full weight and bearing, and point the way to the force of initiative. Up until the Turning Point of Time, it was the stream of wisdom flowing out of the Mysteries that led the human being toward the awakening of the I. Since the Christ Event, the human soul — through the inner empowerment of thinking — can transform this wisdom into active love: into that force which is able to invert what has become out of spirit into a becoming within spirit. This metamorphosis cannot be thought large enough or far enough. It is wholly open toward the future and at the same time has direction and goal. This appears a contradiction, and so it remains for as long as the human being acts out of illusion and self-seeking. The contradiction collapses in upon itself to the degree that the wisdom underlying all things transforms itself, in free deed, into love. Both perspectives — the turning away from spirit, or in free self-determination the turning toward it — shape, in the post-Christian era, the course of humanity's development and its relationship to nature, and with that to the handling of the organism principle in agriculture.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Wandel_des_Organismusprinzips_bis_zur_Neuzeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === The Transformation of the Organism Principle up to the Modern Age ===<br /> <br /> In primordial Christianity of the first centuries, the Christ impulse seized and permeated the intellectual or mind soul of those people in Greco-Roman culture who were receptive to it. The sense of personality was filled with a warming inwardness through a strong empowerment of the I. For the early Christians, the main focus was on cultivating the awareness of the indwelling of the Christ impulse in the human soul. This impulse signified a jolt in the I-awakening. In this germinal state of the soul, the inner disposition regarding the manner of individual devotion to plant and animal, Earth and cosmos, may certainly have undergone a transformation. On the whole, however, agriculture continued on its accustomed course. Only after the fall of the Roman Empire and after the torrents of the Migration Period had the Christian impulse settled so deeply into individual human beings that they began this through their {{SE|62}}<br /> <br /> hands. [[Benedikt von Nursia|Benedict of Nursia]] (480–547 AD) was the representative of this development. His biography shows symptomatic traits in this regard: first, during his student years, he fled from his dissolute surroundings in Rome into a hermit's existence, into a cave in the Sabine Hills. There, in three years of ascetic solitude, he received the Christ impulse — through rigorous soul-exercise — into his I resting in the will. With this Christ-permeated I-will he then stepped out into the world, became the reformer of monasticism, founded in 529 the monastery and the Order of the Benedictines on Monte Cassino — twelve further communities followed in his lifetime. On account of his culture-creating achievements he was later called the &quot;Father of Europe.&quot; To him belongs, among other things, the monastic rule of *ora et labora* — of prayer and work — the motto to which monasticism paid homage throughout the whole of the Middle Ages and which lifted it to its high cultural creations. The &quot;working&quot; of Benedict of Nursia, born out of the deepest depths of the soul and bound into strict rules, directed itself toward the reworking of the earth. Just as the I permeates the whole human being and is able to rework him toward higher development, so Benedict gathered the whole agricultural cultural heritage of humanity of that time, reworked it into a higher wholeness, and created — in metamorphosis of the &quot;organism in natural growth&quot; that had shaped the pre-Christian cultural epochs — the disposition toward the arising of the agricultural culture-organism. Within this, the Christ-permeated human soul began to create for itself an image in I-inspired and I-willed work. In the world-turned, past-into-future-transforming deed-force of Benedict of Nursia we encounter an outstanding representative of exoteric Christianity — a Christianity that creates outer forms of life. This exoteric-Christian stream pressed northward from the south across the Alps into the Lake Constance region (Chur became a bishop's seat in the fifth century), and there, at the beginning of the seventh century, it met the stream of esoteric Christianity coming out of the west, from Ireland — bringing with it a purely spirit-experienced, cosmic Christianity. This became spiritual nourishment for the I-awakening of human beings. The representative of this stream is Columban the Younger (c. 530–615 AD). Legend tells that when he, making his way up the Rhine in the year 610, set foot on the island of Reichenau in Lake Constance, his first deed was to banish the whole brood of serpents — in the form of wild boars — from the island, so that they drowned wretchedly in the lake. In this image there lies hidden the far-reaching transformation that had taken place. One can {{SE|63}}<br /> <br /> One might interpret it in roughly the following sense: a human being such as Columban, who in a purified soul and in I-empowerment bore the Christ-impulse within him, cannot tolerate wildness reigning around him. The outer must be brought into a harmonious consonance with the inner — an artistic act. The Christ-permeated I, becoming conscious of itself, expands and actively lays hold of its surroundings; it experiences itself in these surroundings and, in the mirroring-back of this experience, becomes inwardly conscious of them.<br /> <br /> The encounter and interpenetration of the two streams of Christianity — the exoteric and the esoteric — created, over two hundred years from the seventh to the ninth century AD, a cultural site on the Reichenau that sent its light across all of Europe. The Benedictine abbey became the &quot;school of diplomacy&quot; of Europe, cultivated relations among others with the court of Charlemagne, and stood in connection with the Grail-stream. Around the shores of Lake Constance, settlements of the most varied monastic orders arose in great density. In the High Middle Ages the landscapes around the Lake Constance region were called &quot;the garden of God in the heart of Christendom.&quot; Here arose the archetypal image of the cultural landscape.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Punkt_und_Umkreis&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Point and Periphery ===<br /> <br /> An eminently Christian impulse underlies the becoming of the European cultural landscapes—namely, the artistic reshaping of wild nature into cultivated nature according to the principle of point and periphery. This is the formative principle of all organism formation, for example, of the cell nucleus and ''cytoplasm'' or the ''embryoblast'' and ''trophoblast'' in embryonic development. This shall be illustrated by the example of the origin of the village and its bounds: if we transport ourselves into the time after the Migration Period and before the first great period of land clearing in the seventh and eighth centuries, vast areas of Europe were forest-swamp landscapes, sparsely populated by people who, for the most part, had not partaken in the ennobling transformation of body and soul as had the members of the pre-Christian high civilizations. Like the primordial power of nature, an untamed force, a tempestuous fortitude, still dwelt within these early peoples—an unformed, combative soul-nature strongly bound to the forces of the blood. The I, however, the human being's kernel of eternity, was, like a bud opening to the sun's ray, receptive to spiritual impulses pointing toward the future. This unformed and yet spirit-open soul-constitution was met by the monk, wandering alone through the elemental wildness of the forest landscapes {{SE|64}}<br /> <br /> who carried the Christ impulse within his purified soul. One sees him, perhaps, pausing at a spring, an ancient-holy, pagan place; he cuts a small clearing into the darkness of the forest and roughly timbers a chapel, whose interior shelters the altar. One sees how people step forth from the forest and receive instruction, which they feel as spiritual nourishment for their I, which awakens in them the I-will to work, which makes them helpers of the one, the monk. They begin to clear the forest further with him, drain the nearby swamp, and, in the now sun-illuminated clearing, cultivate plants from seeds they receive from the monk's hands as a foreign cultural good. One sees how the timbered chapel soon gives way to a Romanesque stone building that, with its defiant, mighty masonry and narrow window openings, shelters itself protectively from the still-untamed forces of nature all around. And finally, one becomes aware that around this established centre, baptised with a name, farmsteads and craft workshops arise. The village is born, with the chapel or church as its centre and the village bounds as its periphery.<br /> <br /> In the period that followed, up to the 9th/10th century, the soul-constitution of human beings was transformed under this emerging cultural impulse. The untamed, tempestuous fortitude was internalised and changed into the soul-force of humility. And from the I, which became conscious of itself in further degrees through the permeation and ennobling of body and soul, the 'question' wrested itself forth in the face of the human being and the world. The story of Parzival depicts this turning point. The young Parzival enters the world as a 'guileless fool'. Full of fortitude, he takes up the fight with every opponent, without knowing who it is. Only after the battle do victor and vanquished lift their visors and make themselves known. Action preceded cognition. Parzival's journey leads through misconduct, doubt, and suffering to the awakening of the I, to the question: 'Who am I, what ails thee?' This opening of the soul to the question in the right place at the right time elevates Parzival to the Grail King, to the I that rules itself in fulfilment of the spirit. Just as in Greek culture the tragedy of an age coming to an end is announced in the inexorability of the fate of Orestes or Oedipus, so in the course of Parzival's destiny, the future path to free self-determination is revealed in a complete metamorphosis.<br /> <br /> Between the monasteries, Benedictine monasticism, and the palaces, the royal courts, the village communities now arose. In them, the entire agricultural {{SE|65}}<br /> <br /> heritage of the pre-Christian cultural epochs appears in a transformed form and on a higher level. In the middle of the village bounds stands the church with its tower and nave, rising high above the gabled roofs of the village, a work of art in a twofold sense: the tower strives vertically upward, a sculptural image of inner I-experience formed externally; the nave extends horizontally, a projection of communal soul-experience. This establishment of a centre is a building achievement of the entire village community. What arises there, as a kind of baptismal act for a place on earth in the midst of wild nature, is the complete eversion of the perfected work of art from pre-Christian times, the Greek temple. Just as the latter presents its high aesthetic externally, pre-eminently in the composition of its columns, while its interior, the cella, the dwelling place of the deity, was withdrawn from the profane gaze in almost hermetic enclosure, so in the Romanesque basilica the exterior is solidly walled, the columns are taken inside, and the interior space is opened to the congregation. The artistic power of the mind soul of each individual in the village community was permeated by the pictorial experience of the esoterically working folk Christianity acting from below, and was supported and borne by the institutional-exoteric Christianity that was active pre-eminently in monasticism and the nobility. Both modes of experience united and concentrated themselves inwardly upon the centre of the village bounds and, in artistic configuration, created a formative sheath for the congregation and the cultic event at the altar.<br /> <br /> But it was the same artistic power that turned to the periphery, to the village bounds. Here, too, an eversion takes place. It concerns the mutually polar streams of pastoralism and arable farming, as well as the loosely networked streams of horticulture and fruit growing of pre-Christian times, which were not fixed on a centre.<br /> <br /> We see how the farmsteads now group themselves around the church, which forms the centre. The former nomadism does not continue in Christianity. The wandering herdsman becomes settled with his cattle, as was already the case with the semi-nomadic Celts and Germans with their loose hamlets. From now on, the cattle live under one roof with the human being. Within the enclosed unity of the field-bounds, animal husbandry enters into a relationship with arable farming, meadow and pasture husbandry. Under the guidance of one and the same human being, the union, indeed the 'marriage' of arable farming and animal husbandry is accomplished. The opposition of the hostile brothers Cain and Abel is overcome. Furthermore, in post-Christian times, horticulture now integrates itself into the nascent village organism {{SE|66}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 2, S. 66.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 2: Metamorphose und Durchdringung der vier agrarkulturellen Strömungen im Durchgang durch das Christusmysterium. Der Weg vom Organismus im Naturwachstum zum Kulturorganismus.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> The farm gardens arrange themselves adjoining the farmsteads, like a seam around the village. Here, within the hedged area, the traditional cultural heritage of vegetable species, flowers, medicinal herbs, and berry fruits is gathered; here was the location for beekeeping; from here the bees swarmed out into the surrounding village bounds, took care of pollination, and brought in the honey.<br /> <br /> Just as animal husbandry and horticulture developed into organs of a nascent organism of a higher order in their passage through the turn of the ages, so too did fruit growing. It arranged itself adjoining the gardens as a further seam around the village, in the form of orchards with a rich diversity of high-stemmed trees. In proximity to the stables, the orchards also supplied the fresh green fodder for the young animals.<br /> <br /> Beyond the orchards, the village bounds opened into the open fields, into the meadows and pastures, in the lowlands, floodplains, or in seams accompanying streams and rivers. These grasslands, as well as the crops of the arable land, are integrated as organs into the village organism, mediated by the Benedictines. Fertilised by the impulse of Christianity, arable farming and animal husbandry, fruit and garden cultivation, meadow and pasture husbandry, hedge and forest management, as well as water management, join together to form {{SE|67}}<br /> <br /> a whole, the self-contained organism of agriculture. The 'outer skin' of this organism, bordering the adjacent forest or neighbouring village lands, is marked by boundary stones, and where a free view opens up from a height, the church towers of neighbouring village communities greet from afar.<br /> <br /> From the power of consciousness of the Christianised intellectual or mind soul, the elements of pre-Christian agriculture are raised to a higher cultural level. In the village organism or individual farm, they enter into a mutually supportive interrelationship. This applies most obviously to the primordial opposition of arable farming and animal husbandry. The domestic animals are adapted in kind and number to the available fodder base. They supply the manure which, together with the three-field crop rotation—winter crop, spring-sown crop, and fallow—supported by ploughing that turns the soil, ensures an enduring, soil-born fertility. Everything stands in a reciprocal relationship in space and time: on the fallow rotation link—which means a year of rest for the soil—a wild growth of herbs, grasses, clover, etc., grows after a pass with the harrow in spring, which is grazed over the summer by sheep and cattle and manured in the process. Before being ploughed under and sown with the winter crop in autumn, this arable pasture additionally receives the manure from the stabling of the preceding autumn-winter period. In the second year stand the winter grains as the bread crop, which at the same time mainly supply the straw for bedding in the stable, and, in the third year, in 'depleting crop', stand the summer grains as well as legumes, linseed, flax, etc. The entire arable land is divided into roughly three equal areas, on which the crops stand side by side, each cultivated on one of the three sub-plots in succession at three-year intervals (Figure 2). The three-field system was, until modern times, the guarantor of a soil fertility that renewed itself from year to year, transcending the mere level of nature. The meadows, which provided the hay for winter feeding in the stable and thereby produced manure for the arable land, were called the 'mother of the arable land'.<br /> <br /> Just as living cells with a nucleus and enveloping plasma join together to form higher wholes, such as a plant, so do the village communities join to form the higher unity of the cultural landscape. All European landscapes have received their own unique cultural character imprinted under the influence of Christianity. They represent a cellular tissue of {{SE|68}}<br /> <br /> individual farm and village organisms created by the human spirit and human hand over centuries. Their hour of birth was the seventh to tenth centuries; in the forest landscapes of Central Europe, it was the twelfth century.<br /> <br /> Thus the village organism—or, in the case of scattered farmsteads, the parish—exhibits an inside and an outside. The experience of this polarity shaped the daily work in the stable and in the field. In complete devotion of the mind soul, work formed a bridge between this inside and outside. It was the same hands that artfully hewed the stone for the church building, that painted the frescoes, that created the stained-glass windows, as those that outside cared for the livestock, tilled the fields, and just as artfully shaped cultural landscapes. It was the same consciousness that grasped the church building as the centre and the village bounds as the periphery and united both poles through work, through 'ora et labora', into the whole of the village organism. What the individual soul, what the entire community of the village experienced as a sacred act at the altar, flowed into the work and gave it spiritual impulse-power and the meaning to arrange the web of relationships between arable farming, animal husbandry, garden, fruit, and forest cultivation, as well as meadow and pasture husbandry, in measure, harmony, and beauty.<br /> <br /> Conversely, what the farmer experienced outside in spring, summer, autumn, and winter of the elemental forces of nature in wind and weather, what sun, moon, and stars spoke to him, condensed within him, without being 'thought to pieces', into wisdom in his instinct-sure work. He carried the richness of this experience from working under the open sky back to the altar as an internalised good, and there he received a new impulse from the spirit. This rhythmic interweaving into an inner and an outer experience in the spirit of Christianity, heightened by the celebration of the yearly festivals, schooled the whole human being in his relationship to work, to nature, and to the community. It inscribed itself upon the human soul as much as upon the exterior of nature. It is likely from this that the fact is grounded that, from every place within the European cultural landscapes, a 'spiritus loci' speaks to a finer sensibility. How strongly an image of the folk soul—or in the character of the landscape: of the folk spirit—is revealed therein is shown when one compares the finer nuances of the artistic creations growing out of the folk-natures with the landscapes in which they arose. One can speak in this sense of a landscape type corresponding to the English folk soul, and likewise of a Dutch, Swedish, Italian, etc., type of landscape. From the early Middle Ages onwards, the landscapes bear {{SE|69}}<br /> <br /> in the progressive individualisation of the single village communities, the stamp of the particular folk spirit, folk soul, and folk-nature holding sway.<br /> <br /> The Migration Period north of the Alps had resulted in the decay and destruction of all cities founded by the Romans: the new form of settlement, emerging from the Christianised soul-attitude of 'ora et labora', became the village. Only later, in the tenth and eleventh centuries, in connection with nobles' seats, monasteries, and central trading places, endowed with special privileges, did individual village communities become towns. The beginning was made by the establishment of a chapel as a centre and the clearing of a piece of wild nature around it, followed by the building of a Romanesque basilica and the settlement of farmsteads oriented towards it, as well as the surrounding, outwardly bounded land. To the degree that the centre, the church, with its tower and nave, rose up and took shape in artistic, sculptural form, to that same degree the once-rampant wild nature of the village bounds was shaped and structured into cultivated nature. This development of progressive artistic harmonisation and ennobling reached its high point with the advent of the Gothic. In the Romanesque, what gradually revealed and internalised itself in human beings in humility and devotion as the deepest being of Christianity appears in germinal features in the artistic image. The Grail impulse, which emerged from the stream of esoteric Christianity in the eighth and ninth centuries, permeated the souls of human beings and awakened in them to a high degree the power of internalisation. In the Gothic, an unprecedented artistic formative power blossoms from this intimacy of soul life. The tower strives yet further, filigree-like, into the heights; the long, high, multi-aisled, expansive nave with transept and choir envelops a vast interior space, flooded with coloured light that streams in through the biblical scenes and the figures of the saints in the glass windows as if from a higher world. How must the peasant have experienced himself in this, he who dwelt in a simple, earth-hugging abode at the foot of the mighty structure? Outwardly, his gaze was met by nature shaped by the work of his hands in its forms and colours; stepping into the interior of the high building, he perceived forms and colours of a completely different kind. In high artistic form, an image of his own spiritual-soulish experience, felt in the heart, was offered to his perception.<br /> <br /> In the Gothic, the shaping of the centre within the periphery of its associated village bounds reaches its zenith. The building, created purely from the inner {{SE|70}}<br /> <br /> experience of human beings, rises up from the surrounding landscape in artistic transcendence. The Gothic cathedrals, domes, minsters, and village churches, as well as the preceding Romanesque structures, do not close off a landscape space like the Greek temple; rather, they are in a higher sense the central organ of a total organism that includes the surrounding earthly nature. This can become truly eye-catching when one approaches such buildings as, for example, Chartres, the Strasbourg or Ulm Minster—imagining away the present-day urban surroundings—or any little village church from a distance.<br /> <br /> In the Gothic of the High Middle Ages, the last remnants of rampant wild nature were also banished and, through I-willed work, ennobled into a 'garden of God'. In view of the abundance of sculptures in the portals and niches, the beings emerging vividly from the capitals, the plant-like ornamentation that often adorns the outer skin of the buildings, one can gain the impression that the surplus living formative forces, released and purified from the surrounding nature, had flowed into the building, into the sculpting and painting hands of the artists. Like these buildings themselves, the cultural landscape is now also completed with them. Just as in the Gothic the high-striving pointed vaults have a keystone (in the Romanesque, the round arch as a whole bears the load), so the Gothic as a whole forms the keystone in the development of the organism principle as the fundamental formative element of the Western cultural landscapes and, at the same time, the keystone of the age of the intellectual and mind soul.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Organismusprinzip_in_der_Neuzeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === The Organism Principle in the Modern Age ===<br /> <br /> Enormous upheavals mark the threshold passage into the modern era, into the Age of the Consciousness Soul. Europe begins to articulate itself into nation-states. The deed of the Maid of Orleans (1412–1431) initiates the process of territorial separation between France and England; the seafarers from the kingdoms of Spain and Portugal open the sea routes to distant lands; the newer sciences found themselves on abstracting thought; Copernicus (1473–1543) «lässt die Erde sich um die Sonne drehen» (sets the earth turning around the sun); Church and nobility succumb to orthodoxy; both insist on their privileges and contend for power; the cities grow, and with them the bourgeoisie. The arts mirror the shift in consciousness most clearly — as, for example, when the painting of the gold ground, an image of the eternal streaming into the temporal, is displaced by the {{SE|71}}<br /> <br /> spatial perspective. Empiricism, the beholding of the senses, begins its triumphal march. The peasant culture seeks to free itself from the hegemony of Church and nobility in order — while preserving its folk heritage and the folk Christianity inspired from esoteric sources — to find its own paths of free self-determination. The age dawns in which the human being finds himself placed more and more consciously in the confrontation with evil, in the opposition between the forces that promote development and those that retard and negate it.<br /> <br /> This opposition becomes manifest in relation to the organism principle at the very outset of the fifteenth century. On the one side we see how Spaniards and Portuguese, using the already long-familiar Canary Islands as their stepping-stone, venture with their great sailing ships into ever wider arcs across the Atlantic — and it was the Portuguese who, in the course of this, discovered the island of Madeira in 1425. It was uninhabited and bore a species-rich mantle of primeval forests, an «organism in natural growth» that had grown since time immemorial. Shortly afterwards, from 1426 to 1428, the first settler-farmers from Portugal burned off the island's unique natural biotope, brought over the original inhabitants of the Canary Islands — the Guanches — made them into slaves, had them lay a network of irrigation canals across the land and cultivate sugar cane in monoculture over the whole island; this was processed into raw sugar and found a ready market on the mainland and above all in England as an export commodity.&lt;ref&gt;Alfred W. Crosby: ''Die Früchte des weißen Mannes – Ökologischer Imperialismus 900–1900,'' Frankfurt, New York 1991, 280 S.&lt;/ref&gt; Here, as in a germinal cell, something takes place symptomatically that would then unfold on a grand scale in the following centuries in the New World — land seizure, large-scale clearance, monoculture, enslavement, the slave trade, and export markets for foodstuffs: an early form of agrarian industrialism and, in its decadence, a repetition of culturally grounded pre-Christian streams of development.<br /> <br /> On the other side we see how — above all in Central Europe — the peasants struggled for their freedom against the hegemony of Church and nobility, and sought to carry their cultural achievements across the threshold into the modern era. Out of the village communities that had set the tone in the early Middle Ages, cities crystallised here and there from the ninth and tenth centuries onward. Within these, a cultural life emancipated from nature unfolded alongside the rising bourgeoisie, with the entry of Roman law, and from the thirteenth and fourteenth centuries onward with the founding of universities — a cultural life different from that which lived on in the village communities as creative {{SE|72}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 3, S. 72.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 3: Die Natur- und Sozialordnung der freien wirtschaftlichen Dorfgemeinschaften.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> force out of the folk heritage. This sought, in the transition into the Age of the Consciousness Soul, another path of cultural unfolding, and found its proper, Central European expression in the «freien wirtschaftlichen Dorfgemeinschaften» (free economic village communities).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophie, soziale Dreigliederung und Redekunst'', GA 339, Vortrag vom 12. Oktober 1921, Dornach 1984, S. 29.&lt;/ref&gt; These had freed themselves from the external determination of the hegemonic powers and are the fruit of village development since the end of the Migration of Peoples.<br /> <br /> In the free economic village communities of the fifteenth century, a mutually sustaining natural and social order came, out of the forces of the folk heritage, briefly into flower.<br /> <br /> Alongside the already described organismic natural order — with its centre and articulated periphery of the village land — a threefold social order had developed in principle. Beneath the surface of the historically tangible Catholic (Petrine) Christianity, a folk Christianity was alive, from whose sources the folk soul cultivated a spiritual-cultural life that passed from mouth to ear, that lived itself forth in pictorial narratives, spiritual experiences and intimations, in sagas and legends, in folk poetry and music and so on. From this same source arose a rights-life rooted in the sense of right of each individual, which passed unwritten from mouth to ear and was newly determined or confirmed each year. It {{SE|73}}<br /> <br /> goes without saying that the Roman, the written law was increasingly undermining this lived sense of right on the part of monasteries, landed proprietors, and aspiring cities. Against the background of the spiritual-cultural life and rights-life growing out of the folk heritage, the economic life took shape instinctively in associations.&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 15. Oktober 1921, S. 86.&lt;/ref&gt; The village-organisms grouped themselves at such a distance from the central market that the carters could travel there and back in a single day. The people in the villages stood in such an economic relationship with one another and with the central market that the exchange of goods covered needs at prices that secured the livelihood of peasant and craftsman families until the same product could be brought forth once again.<br /> <br /> The «freien wirtschaftlichen Dorfgemeinschaften» (free economic village communities) at the dawn of the modern era carry within them the seed for shaping social life into the future in the sense of the Threefold Social Order.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Kernpunkte der Sozialen Frage in den Lebensnotwendigkeiten der Gegenwart und Zukunft'', GA 23, Dornach 1976.&lt;/ref&gt; This blossoming of an independent, folk-rooted spirituality of social life in the village communities was laid out to inaugurate a grass-roots democratic development in Central Europe, similar to that which took shape in Switzerland. The noblest figures of the age — such as Matthias Grünewald (1470–1528), Tilman Riemenschneider (1460–1531), Paracelsus (1493–1541), and many others — made common cause with the peasants. Set against this, however, were the retarding forces in Church and nobility. The conflict discharged itself in the Peasants' Wars of 1524 to 1525. What might, as a germinal, culture-renewing impulse, have stood alongside the rising cities was drowned in blood. The Counter-Reformation did its part to smother every further striving for independence in the bud. Roman law assumed its dominion over the countryside as well. Land became private property under the prevailing legal understanding and thus gradually a tradeable commodity.<br /> <br /> Then, however, around the turn of the fifteenth to the sixteenth century, a socially reforming impulse breaks open anew. The writing of Valentin Andreae (1586–1654), «Die chymische Hochzeit des Christian Rosenkreuz» (The Chemoical Wedding of Christian Rosencreutz), had been circulating from hand to hand since around 1604. It was published in 1616 in Strasbourg.&lt;ref&gt;Walter Weber (Hrsg.): Johann Valentin Andreae: ''Die chymische Hochzeit des Christian Rosenkreuz Anno 1459'', mit Beiträgen von Rudolf Steiner und Walter Weber, Basel 1987, 224 S.&lt;/ref&gt; It refers back to Christian Rosencreutz (1378–1484) and his initiation {{SE|74}}<br /> <br /> in 1459. At the same time the «Brotherhood of the Rose Cross» founded itself. This united individual, few people who remained unrecognised and who — unlike, for example, Paracelsus (1493–1541) — did not come forward outwardly through a teaching, but placed themselves selflessly in the service of their fellow human beings out of spiritual inspirations, hidden from view. Further Rosicrucian writings, presumably from the same author, Valentin Andreae (1586–1654), appeared — the ''Fama Fraternitatis'' in 1614 (addressed to the «heads, estates, and scholars of Europe»), the ''Confessio'' in 1615, and in 1617 the ''Allgemeine und Generalreformation der ganzen Welt'' (Universal and General Reformation of the Whole World). In this «General Reformation» out of the spirit of Rosicrucianism, those impulses stepped forth again from concealment that had quietly laid, in the fifteenth century, the seed for the threefoldness of social life in the free economic village communities.<br /> <br /> What might have become groundbreaking for the seventeenth century — those spiritual impulses from Rosicrucianism that grasped equally the effective spirit in nature and in social life — was made null and void by the enormous catastrophe of the Thirty Years' War and its consequences. This war devastated Central Europe by the strategy of scorched earth. Many villages were permanently turned into wastelands; 40% of the rural population&lt;ref&gt;Aus: Wilhelm Abel: ''Geschichte der deutschen Landwirtschaft'', Stuttgart 1967, S. 265.&lt;/ref&gt; and 33% of the urban population had fallen victim to the horrors of famine, plague, and military action. The seed and bread-grain stores were plundered or destroyed by fire on repeated occasions, the animals driven off by passing armies, the wells poisoned by the carcasses of animals thrown into them. Even up to the end of the century — fifty years after the Peace of Westphalia of 1648 — famines prevailed in many places. The Thirty Years' War physically broke the backbone of the inherited agricultural culture of Central Europe. Much of the folk wisdom perished, and only laboriously could the organism principle be reawakened to new life in the villages and individual farms out of the remaining store of experiential knowledge. The [[Dottenfelderhof]], for example — ten kilometres from the centre of Frankfurt am Main, a dairy farm belonging to the Premonstratensian monastery of Ilbenstadt — was completely razed. Only in 1707 did the rebuilding of the main house with living quarters and grain store take place, and in 1742, nearly a hundred years after the war, the complex of buildings was at last restored as a hermetically enclosed fortified farmstead. {{SE|75}}<br /> <br /> After the deep ruptures of the seventeenth century, the eighteenth century brought, with the Enlightenment, an awakening in agriculture as well. In its first half there flourished what was called the Hausväter-Literatur — the literature of the household patriarchs — which, looking back upon the lost body of customary wisdom, still sought to grasp agriculture as an organismic, ethically grounded whole. In the second half of the eighteenth century, experimental economics&lt;ref&gt;Ebd., S. 202.&lt;/ref&gt; moved into the foreground. What proved itself empirically as rational within the framework of organismic coherence was held up as a guide, and this in turn prepared the ground for the coming agricultural sciences of the nineteenth century. After the prolonged depression that followed in the wake of the upheavals of the Thirty Years' War, agriculture gained new momentum as the eighteenth century advanced. Apart from the handling of a more rational, thought-permeated practice, the improvement of living conditions was owed principally to the «Besömmerung der Brache» — the summer-cropping of the fallow. Within the framework of the three-field rotation that continued to be practised, the fallow areas were sown with root crops (potatoes) and above all with clover. Through this fodder-crop cultivation, soil fertility rose, yields increased, and hardship yielded to a modest prosperity.<br /> <br /> In the Enlightenment of the eighteenth century, something rose up from the concealment of Rosicrucianism and related spiritual currents into the social consciousness — the theologian and «theosopher» Friedrich Oetinger (1702–1782) may stand as one representative.&lt;ref&gt;Vgl. Rudolf Steiner: ''Von Jesus zu Christus'', GA 131, Vortrag vom 13. Oktober 1911, Dornach 1988, S. 194 ff.; sowie Emil Bock: ''Die Boten des Geistes'', Stuttgart 1967, S. 55.&lt;/ref&gt; German Idealism drew in philosophy, poetry, science, and the arts from these spiritual undercurrents. Out of these very undercurrents arose the ideals that stood at the beginning of the French Revolution — the calls for liberty, equality, and fraternity. They are, in transformed shape, the very same that were laid out in the threefoldness of the free economic village communities of the fifteenth and sixteenth centuries; the very same that at the beginning of the seventeenth century impulsed the Rosicrucian strivings toward a «Generalreformation» (General Reformation);&lt;ref&gt;Johann Valentin Andreae: ''Allgemeine und Generalreformation der ganzen weiten Welt – beneben der Fama Fraternitatis, des löblichen Ordens des Rosenkreuzes, an alle Gelehrte und Häupter Europa geschrieben'', Kassel 1614.&lt;/ref&gt; the very same that [[Goethe]] (1749–1832) worked over artistically in his ''Wilhelm Meister'', in ''Hermann und Dorothea'', and elsewhere. These calls, which flowed from the stream of an esoteric knowledge through the centuries — they too were shattered against the retarding {{SE|76}}<br /> <br /> forces; they too faded away in bloody struggles and ended once again with the victory of the Restoration.<br /> <br /> What course did agriculture now take against the background of these historical events? Its foundation — the organism principle — remained intact. But it became tradition without a continuing spiritual impulse-force: the cultivated landscapes that had arisen from peasant working had to be maintained, as the centuries advanced, just as laboriously as the buildings of the Romanesque churches and Gothic cathedrals that had once formed a unity with them. First in single drops, individual courageous people tied up their bundle and migrated to the rising cities. Then, from the seventeenth century onward, they followed in waves of migration the call «Stadtluft macht frei» («city air makes free»). They accepted the loss of village security and peace; they pressed outward from the narrowness and unfreedom of life bound to nature, and sought, in existential uncertainty, free self-determination in newly arising occupations. This lonely path into the unknown is described with exemplary force and heart-touching quality by the later ophthalmologist and poet Jung-Stilling (1740–1812),&lt;ref&gt;Johann Heinrich Jung-Stilling: ''Lebensgeschichte'', München 1968.&lt;/ref&gt; whom Goethe helped out of many an existential emergency by resolute intervention. More and more the cities drew people out of agriculture; academic life and the natural sciences flourished, and with them the technical application of the laws of inorganic nature that had been recognised. In contrast to the wholly human, universal orientation of the work in agriculture, people now immersed themselves in the division-of-labour world of industry. Those who were still entirely bound to the folk consciousness found themselves challenged, in existential uncertainty, toward individual self-awareness. Out of the peasant came the modern, emancipated human being — the proletarian. He could gain nothing from the division-of-labour process except his wages; the humanistic education of his time could give him no answer to his life-questions, any more than the natural sciences could, which traced his humanity back to the ape. As the modern era advances, the peasant culture sinks into a tradition bound by inheritance, from which no impulses for renewal could arise any more. This tragedy marks the course of development in the nineteenth and twentieth centuries. Already the summer-cropping of the fallow with clover in the eighteenth century was an impulse coming from outside, which met with resistance — not least because of the fact that the {{SE|77}}<br /> <br /> once flexible three-field rotation had grown rigid within itself under the Roman-law property order.<br /> <br /> An example of how greatly the force of inertia was the enemy of every innovation is shown at the beginning of the nineteenth century by the attempt to introduce the seed drill into the highly developed farming culture of Flanders. This attempt initially failed; the farmers felt instinctively that this suggestion was an intrusion upon the spiritual-moral self-understanding of the farmer, who in measured step and rhythmic swing entrusted the seed to the opened earth and who at the same time gave his blessing to this event in a certain bearing of soul and spirit. How different the designer of the seed drill — coming from outside, from the city — who analytically takes apart the act of sowing into its functions in conceptual abstraction. Out of these he constructs a machine that must fulfil the following functions: to deposit a defined quantity of seed of a defined grain-size at a defined depth in the soil in a defined unit of time, and to cover it with earth.<br /> <br /> In the nineteenth century, natural science and technology gradually took over direction of the agriculture that had become estranged from its spiritual impulses. At the very outset, one agricultural faculty after another was founded. The central question was what had been called the «old force of the soil», and from this the question of manuring. The aim was to understand what had given the soils their enduring fertility across the ages. The wholeness of the organism of agriculture and the interworking of its members had been lost from view, and the search was on for individual factors. The importance of humus as a bearer of fertility was recognised. To investigate this question of enduring soil fertility experimentally, the long-term manuring trial at Rothamsted was set up in 1853 in Kent, England. In one plot with farmyard manure dressing, this was discontinued after some time, and after fifty years the aftereffects of this former manuring were still to be observed.&lt;ref&gt;Edward John Russel, John August Voelker: ''Fifty years of field experiments at the Woburn Experimental Station'', Rothamsted Monographs on Agricultural Science, London 1936.&lt;/ref&gt; This — together with long-term trials carried out elsewhere at a later date&lt;ref&gt;Ernst Klapp: ''Lehrbuch des Acker- und Pflanzenbaus''. Berlin, Hamburg 1967, 611 S.&lt;/ref&gt; — confirmed that the «old force» is owed in essence to the keeping of cattle within the organism of agriculture.<br /> <br /> Through the researches of the chemist Justus von Liebig (1803–1870), attention was directed in the question of manuring toward the significance of individual substances. From his analyses of the harvested crop he concluded that the soils {{SE|78}}<br /> <br /> of a farm lose as many nutrients as are contained in the crops sold off it.&lt;ref&gt;Justus von Liebig: ''Die organische Chemie in ihrer Anwendung auf Agrikulturchemie und Physiologie'', Braunschweig 1840.&lt;/ref&gt; From this conclusion he founded his mineral fertiliser theory, according to which the nutrient present in minimum quantity limits the yield. Liebig — who stood with one foot still in German Idealism and with the other in the rising materialism of the second half of the nineteenth century — was convinced that the loss of the soil-bound core nutrients, phosphorus, potassium, and others, must be replaced in the soil through manuring. He judged differently, in opposition to the prevailing doctrine, regarding nitrogen: for this, nature itself would have to provide. Set against him were his opponents, the advocates of nitrogen fertilisation, who in the course of time gained the upper hand. A posthumous vindication for Liebig was the realisation and confirmation of his theses by the farmer Schultz-Lupitz (1831–1899),&lt;ref&gt;Asmus Petersen: ''Schultz-Lupitz und sein Vermächtnis'', Stiftung Ökologischer Landbau (SÖL), Sonderausgabe Nr. 38, 2. Aufl. 1992, 66 S. Mit Vorworten von Gerhardt Preuschen und Wolfgang Schaumann.&lt;/ref&gt; who, after decades of endeavour, succeeded in significantly improving the yield level of the extremely poor sandy soils of Lupitz by deepening the humus profile.<br /> <br /> The favourable pre-crop effect of legumes remained a riddle until the end of the nineteenth century, until in 1886 Hellriegel (1831–1895) published his discovery of the nitrogen-fixing nodule bacteria that live in symbiosis with the roots of legumes. Despite these insights from science and practice regarding the fixation of nitrogen from the air as a process occurring in the living realm, all zeal concentrated on the question of how the nitrogen of the air might be converted into the form of a salt by technical means, bypassing the living. For it was not only a matter of winning this most coveted of all fertiliser substances for agriculture, but equally for the production of explosives. The world's sole deposit of extractable nitrogen salts in the form of sodium nitrate is located in the Atacama Desert in Chile — a distant, exceedingly expensive source for the growing demand of the nineteenth century.<br /> <br /> Thus natural science and technology worked their way from outside into agriculture from the nineteenth century onward, and in the twentieth century became the pathfinders for the estrangement of agriculture from its own deepest developmental impulses and conditions of production, and ultimately the cause of its demise into agrarian industrialism. The active agent on this path is {{SE|79}}<br /> <br /> nitrogen — to which, from the 1960s onward, the synthetic herbicides, pesticides, stem-shortening agents and so on, as well as genetic engineering, subsequently followed.<br /> <br /> At the beginning of the twentieth century, atmospheric nitrogen was oxidised in Norway in the electric furnace by the Birkeland-Eyde process. It proved too costly. The chemist Fritz Haber (1868–1934) worked out, from 1905 to 1910 at BASF in Ludwigshafen am Rhein, the scientific foundations of the ammonia synthesis from atmospheric nitrogen; his partner, the engineer Carl Bosch, created the large-scale industrial plant for this synthesis by 1913. In this Haber-Bosch process named after them, atmospheric nitrogen is brought to react with hydrogen gas in contact furnaces at a pressure of 200 bar and temperatures of 500 to 600°C in the presence of catalysts. One can see how the extraordinarily inert nitrogen of the air — which the legumes activate for the life process of protein formation in the quiet, gentle way, within the cosmic-earthly rhythms of the solar year — is here, on the level of inorganic technology, with enormous expenditure of energy and independently of place and time, forced with violence into a highly reactive compound. This invention — like, later, that of the unleashing of nuclear energy — unlocks forces of sub-nature to human arbitrariness, whose handling leaves from then on traces of destruction in the work of creation of nature.<br /> <br /> The ammonia synthesis had reached productive maturity just before the outbreak of the First World War, thereby making the Central Powers independent of imports of Chilean saltpetre and rendering the Atlantic blockade by the English to prevent these imports obsolete. Only through the ammonia synthesis was the First World War — as a war of artillery and bombs — conductable for the Central Powers in the devastating extent and duration that it reached. In the course of the war, the Western Allies also gained command of this technology. After the end of the war, the question from the side of the nitrogen industry was: if no more war, then where is the nitrogen to go? Agreement was reached quickly among victors and vanquished alike; the European Nitrogen Syndicate was founded and agriculture was declared the new market. With enormous advertising campaigns and industry-driven, practically oriented research, nitrogen production passed seamlessly from the manufacture of explosives for bombs and shells over into the production of synthetic fertilisers for agriculture. Once more the truth of the statement of Heraclitus was borne out — that war is «der Vater aller Dinge» (the father of all things).&lt;ref&gt;Heraklit (vorsokratischer Philosoph, etwa 520–460 v.Chr), Fragment DK B 53: «Krieg ist aller Dinge Vater, aller Dinge König. Die einen macht er zu Göttern, die anderen zu Menschen,&lt;/ref&gt; The same occurred after {{SE|80}}<br /> <br /> the Second World War in the USA, where nitrogen fertilisation found widespread application only after its end. In the period that followed, nitrogen — in conjunction with irrigation technology in arid regions — became globally the motor of an agrarian industrialism producing in monocultures.<br /> <br /> In Central Europe the organism principle held out for a long time against this stormy development. Friedrich Aereboe (1865–1942), the founder of the modern science of agricultural farm management,&lt;ref&gt;Friedrich Aereboe: ''Allgemeine landwirtschaftliche Betriebslehre'', Berlin 1920.&lt;/ref&gt; describes around 1917 an agricultural operation as a coherent organic whole: «Ich [...] fasse das Landgut als ein untrennbares, organisches Ganzes auf und zeige, wie dieses Ganze unter dem wechselnden Einfluss äußerer und innerer Lebensbedingungen verschiedene Gestalt erhält und erhalten muss.» (I [...] conceive of the estate as an inseparable, organic whole and show how this whole acquires and must acquire different form under the changing influence of external and internal conditions of life.) He compares «die organische Wesensart der Landgutwirtschaft» (the organic essential nature of estate farming) regarding the articulation into branches of operation with the «Tierkörper, der Herz, Lunge, Leber und andere Organe hat» (animal body, which has heart, lung, liver, and other organs). Just as these — each according to its tasks — stand in relationship to the superordinate whole of the animal, so do the individual branches of agriculture stand in relationship to the wholeness of the farm organism. Aereboe grasps the economic relational nexus of an estate — as this had arisen out of intuitive-instinctive depths of consciousness — for the first time in clear, lucid thoughts. The web of relationships he found before him was for him an incontrovertible fact, one that was to be illuminated in thought and optimised accordingly in terms of farm economics. The fact itself — the being of the whole — he did not call into question.<br /> <br /> The principle of the farm organism was upheld by the representatives of agricultural farm management in Germany into the 1950s. This occurred with the inclusion of all the technological achievements of the time, in particular «Mineraldüngung» (mineral fertilisation) and here with special emphasis on the targeted application of synthetically produced nitrogen salts. But then the red thread of Western-Christian farming broke off for good. From the beginning of the 1960s, the concept of the farm organism fell away, and in its place stepped the concept of system. This is open on all sides and is conceived as a system of networks, without reference to any «Wesensart» (essential nature) — that is, without reference to a wholeness grounded in itself. With this, all the floodgates were opened to the fragmentation of agriculture into agrarian industrialism. One essential trigger was {{SE|81}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 4, S. 81.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 4: Die vierfache Zerstückelung des Betriebsorganismus in Monokultur und Massentierhaltung.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> the emergence of synthetic herbicides in the 1960s. These are growth substances which, as «Totalherbizide» (total herbicides), intervene systemically in the life-activity of plants in such a way that these either grow themselves to death or die off by other physiological pathways. The use of systemic herbicides — followed by synthetic fungicides and insecticides — transformed overnight the classical diversity of farm organisation. From one year to the next, a family farm could double its growing areas under sugar beet, potatoes, or field vegetables, or — as the market allowed — multiply them manifold. It could specialise at will in only a few or indeed in only a single crop and equip itself accordingly with machinery in a more targeted and cost-effective way. In arable and horticultural farming, the mutually conditioning relationship of the threefoldness of soil cultivation, crop rotation, and manuring dissolved. Monocultures assumed dominion over the arable fields. What had grown over more than a millennium as the Western-Christian cultural heritage — ecologically and socially, in continuous development — the organism of the village communities and the individual farms, disintegrated into specialised individual enterprises whose capital requirements, with regard to purchased inputs, forced ever higher turnovers and hence the industrial mode of production with division of labour and capital formation. (Figure 4). {{SE|82}}<br /> <br /> Already during the preceding decades the centre — the Church — had more and more forfeited its spiritual-moral and social leadership role, in favour of the awakening to individual self-determination. Concurrent with the increasing industrialisation of agriculture from the 1960s of the twentieth century onward, it was this fact that triggered the last great wave of migration from the land. Where around 1800 still 62% of the working population were active in agriculture, around 1875 49%, around 1950 25%, today only 2% remain.&lt;ref&gt;Laut Auskunft der Gesellschaft für Agrargeschichte e.V. Ffm.&lt;/ref&gt; In the place of the peasant stepped the agrotechnician, whose point of orientation no longer lies at the centre of the village but peripherally — in the educational centres of the city, in agrotechnological innovations, and in the supraregional markets. In the globally networked agrarian industrialism, a powerful wall builds itself up around agriculture — an apparatus of intelligence composed of a detailed knowledge fragmented into specialist fields. The farmer becomes the «executive organ» of an intelligence that determines him from without. In the course of this creeping spiritual disenfranchisement, horticulture was the first to detach itself gradually from the village and individual farm precincts and to specialise in monocultures under glass — a first step in the fragmentation of the organismic wholeness. In arable farming too — very early in the USA — grain growing became autonomous, followed by soil loss through wind and water erosion. Today a monotonous pattern of monocultures dominates the landscape image worldwide and without exception. In Central Europe this second step in the fragmentation of wholeness was accomplished, after some inertia, only towards the end of the twentieth century. Finally, in a third step of fragmentation, fruit growing too lost its organ-function within the agricultural organism. In the 1970s, premiums were paid for the grubbing-up of standard-tree orchards; today their ecological value is again appreciated. Production, however, concentrates in intensive installations in monoculture in climatically favoured regions. Last of all, in a fourth step of fragmentation, the keeping of domestic animals — bound to the farm's own fodder base — was also given up, with the consequence on the one hand of the emergence of livestock-free operations and on the other of the concentration on factory farming. The concept of «Haustier» (domestic animal) was replaced by the concept of «Nutztier» (production animal). It began with poultry in year-round indoor or cage housing, followed by pig-keeping concentrated in large-scale fattening units, and finally — who {{SE|83}}<br /> <br /> could ever have thought it possible for the grazing animal par excellence, the cattle beast, the domestic animal above all others — the herding of dehorned animals in year-round stall housing with silage feeding or with concentrate mixtures calculated for maximum performance.<br /> <br /> What had taken shape in the times of Gnosis — and in times lying far before that, under the guidance of the Mysteries, bound to the consciousness-constitution of specific peoples — as the four loosely coexisting streams of livestock farming, arable farming, horticulture, and fruit growing; what under the working of Christianity had fused in mutual interpenetration into the higher unity of the organism of agriculture — now, in agnostic fragmentation, it has fallen back again into the four primordial conditions.<br /> <br /> Despite all the genuinely admirable achievements of modernity, we must not close our eyes to the fact: we stand on a heap of rubble of the Western-Christian agricultural culture. The usurpation by industrial methods of production has broken its culture-bearing force and since the 1960s of the twentieth century has dug its grave. Yet every death also harbours the seed of a new becoming. This can be grasped when one becomes conscious of the deeper becoming-impulses of the past. A statement of the «Doctor Angelicus», Thomas Aquinas (1225–1274), runs: past and future time has, but not the present.&lt;ref&gt;Vgl. Thomas von Aquin: ''Summa Theologica'', Questia 10, Proemium.&lt;/ref&gt; — One can plumb this statement further in thought. In the present, both streams of time meet and extinguish one another. The stream of the past dies into form, into the sense-perceptible event. In this form, however, the stream of time from the future quickens as seed. The plant seed makes this event visible. It carries within itself, congealed into the form of the genome, the imprint-stamp of the past. This «geprägte Form, die lebend sich entwickelt» («form imprinted, that living forward develops»),&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Goethes Werke'', «Urworte Orphisch», Hamburger Ausgabe, Bd. 1, München 1978, S. 359.&lt;/ref&gt; contains a seed that has the potency to open itself to the stream of time from the future. Thus one can say: in the objectification of what appears to the senses lies the moment of death in which the time of the past turns toward the future. Future is past in transformation. {{SE|84}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_neuen_Keime&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === The New Germs ===<br /> <br /> The [[Anthroposophie|anthroposophical spiritual science]] of [[Rudolf Steiner|Rudolf Steiner]] furnishes cognitions in the form of ideas that, in the forceful thinking of wide-ranging spiritual relational contexts, vouch for their own truth — and that prove themselves in the doing as germs which, in their growing and bearing fruit, make this same truth experienceable as the driving force of an ever-new becoming. Two idea-germs of Rudolf Steiner's are the ones which, taking hold of what is past and transforming it, point the way for agriculture toward a new culture-bearing capacity:<br /> <br /> The first of these idea-germs takes up the significance of agriculture with respect to the social question: The First World War brought about the collapse of the old world order. In the social chaos that followed, Rudolf Steiner inaugurated the &quot;[[Dreigliederung des sozialen Organismus|Threefold Social Order]].&quot; In this vast nexus of ideas, that impulse which since the modern era had pressed to the surface in successive centuries — only to founder against the retarding power-structures and sink back again into concealment — reappeared from the underground depths of historical becoming, now in transformed form. Prepared through his *[[Die Kernpunkte der sozialen Frage in den Lebensnotwendigkeiten der Gegenwart und Zukunft|The Threefold Commonwealth]]*&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Kernpunkte der sozialen Frage in den Lebensnotwendigkeiten der Gegenwart und Zukunft'', GA 23, Dornach 1976.&lt;/ref&gt;, Rudolf Steiner began — together with people who stood actively in life — to undertake concrete steps toward a reshaping of social life, in the sense of:<br /> <br /> * a &quot;[[Freies Geistesleben|Free Spiritual-Cultural Life]]&quot; that is, autonomously, the creator and bearer of initiative of all spiritual impulses that permeate and fertilize social existence,<br /> * a [[Rechtsleben|rights-life]] that is, autonomously, the creator and bearer of what, in equality in the relationship of human being to human being, is lawful and attains validity in the form of law,<br /> * an [[Wirtschaftsleben|economic life]] that acts autonomously and, on the basis of contract, in consciously shaped economic associations takes up — in &quot;brotherly/sisterly&quot; fashion — the covering of human needs.<br /> <br /> In each of these three members of social life, every human being stands — consciously or unconsciously. Each of these three members receives its own proper autonomous life-reality through what every human being impresses into it from his three soul-activities: through his willing into the spiritual-cultural life, through his feeling into the rights-life, and through his thinking into the economic life. Just as these three soul-activities, as autonomous members of the soul, work into one another within the human{{SE|85}}<br /> <br /> being and light up in self-consciousness — held together, and in reciprocal interaction, by the force of the I — so too do the three members of the social work into one another toward the wholeness of the social organism, through the awakening I-consciousness of each individual human being. In this reciprocal relationship of conscious inner experience and outward shaping, social artistry comes into being. Thus the shaping of the threefold social organism is the touchstone for the unfolding and revelation of the consciousness soul. The very nearly superhuman efforts Rudolf Steiner undertook from 1919 onward to call the movement of the Threefold Social Order into life foundered in 1922.&lt;ref&gt;Cf. in particular: Rudolf Steiner: ''Die großen Fragen der Zeit und die anthroposophische Geisterkenntnis'', GA 336, Basel 2019; and idem: ''Zu sozialen und wirtschaftlichen Fragen'', GA 332b, Dornach, Basel 2020.&lt;/ref&gt; He himself made the decision to bring this first large-scale attempt to an end. The outward occasion for this was above all the galloping devaluation of money, together with the small number of people who were equal to this overwhelming challenge. Rudolf Steiner had also counted on the understanding of the proletarians, many of whom had been lost in the war — and who were drawn away by the propaganda of the communist-leaning workers' leaders. Yet the germ had been laid into the soil of historical becoming. Throughout the twentieth century it was tended — partially, in concrete approaches to action — in the continual transformation of a dying-and-becoming. Above all, however, Rudolf Steiner's expositions on the social question were worked through in terms of cognitive science, in the context of the demands of the time, and made accessible to a wider public. The impulse toward social threefolding continues to await a thoroughly new attempt at realization.<br /> <br /> This new attempt grows from the second seed-idea laid into the *Agriculture Course* of Rudolf Steiner — the *Spiritual Foundations for the Renewal of Agriculture*&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999.&lt;/ref&gt;. This course for farmers took place at Whitsun 1924 on the Koberwitz estate near Breslau, in what is today Poland — two years after the dissolution of &quot;Der Kommende Tag,&quot; the organ of the Threefold Social Order movement in Germany. At that time in agriculture &quot;the church was still in the village,&quot; the practice of the organism principle still largely intact in the traditional sense. The agricultural mode of production still formed a counterpole to the division-of-labour mode in industry. The ecological question — and, inseparably bound up with it, the social {{SE|86}}<br /> <br /> question — had not yet become acute in agriculture. But threatening signs, such as the effects of fertilizing with synthetically produced nitrogen salts, the loss of variety stability and of animal health, sensitized individual farmers and agriculturalists. From 1920 onward they approached Rudolf Steiner with the request that he give them, out of anthroposophical spiritual science, cognitive foundations and practical indications for the renewal of agriculture into the future. What the questioners were after were ideas — spiritual true-images that could give agricultural work a meaning again, beyond mere procedural technique, and, if these ideas were taken hold of, could once more build a spiritual-moral bridge to the things and beings in nature and in the cosmos. The Agriculture Course contains the seed-laying for the development of an agriculture of the future, in which the hidden stream of the impulses of Christian-Occidental farming rises in thoroughgoing metamorphosis to the surface of the age of consciousness. Rudolf Steiner connected directly with the questions of people who stood within the old, death-consecrated farming culture and who were seeking approaches to its renewal. He connected with a just-still-existing past in order to transform it into a future. In doing so he appealed to the thinking consciousness of the active human being standing in practice.<br /> <br /> The point of departure of Rudolf Steiner's anthroposophical spiritual science is &quot;the human being.&quot; To his essential nature in the context of the world, these questions are directed: What is the development out of his essential origin in the spirit — what are the idea-contexts that make him capable of acting in accordance with his nature across all spheres of life — what are the paths toward self-knowledge and knowledge of the world into the future? Once, human beings were not yet so &quot;clever&quot; as they are today, but they were wise. They experienced themselves as a microcosm, bearing within themselves in the small everything that in the large spiritually and essentially fills the macrocosm. The scientific intellectualism of the modern era places itself over against the sense-perceptible world, dissects it into parts, reflects these in representations — and in doing so excludes the very one who asks, thinks, feels, and wills: the human being himself. The gaze of the spiritual researcher, by contrast, is directed toward the one who knows, toward the essential nature of the human being. What reveals itself to him there in supersensible cognition throws a clear light on what, in the macrocosmic sense, underlies nature and the cosmic periphery as a being-effective principle — sense-perceptible in the widest sense. The findings of spiritual-scientific research presented in the Agriculture Course connect with the natural-scientific {{SE|87}}<br /> <br /> concepts — with respect, for example, to the inorganic world of substance — and characterize their elements as bearers of specific formative forces, which, out of their physical nature, they raise into the processual activity of enlivened and ensouled nature.<br /> <br /> Thus the methodical path of the Agriculture Course is marked out with the core statement: &quot;The point of departure is the human being; the human being is made the foundation.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Spiritual Foundations for the Renewal of Agriculture'', GA 327, lecture of 12 June 1924, Dornach 1999, S.103.&lt;/ref&gt; Under this perspective the gaze focuses on the conception and shaping of the agricultural operation, in these words: &quot;An agriculture fulfils its essential nature, in the best sense of the word, when it can be grasped as a kind of individuality unto itself, a truly self-contained individuality — and every agriculture ought really to approach — it cannot be fully achieved, but it ought to approach — this condition of being a self-contained individuality.&quot;&lt;ref&gt;Ibid., lecture of 10 June 1924, S. 42.&lt;/ref&gt; Further it is said: &quot;These things cannot be carried through with such strictness, but one must nonetheless have a concept of the necessary self-containedness of an agricultural operation […].&quot;&lt;ref&gt;Ibid., S. 43.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> These statements appeal to individual powers of judgment. Out of a striving cast of mind, the person active in agriculture must endeavour to work out in concepts a thought-picture of the essential nature of the human being as microcosm. This thought-picture becomes the key to an understanding of the macrocosm and, concretely, to an understanding of a portion of it: the agricultural operation. It furnishes the ideas according to which this macrocosmic portion can be shaped into a self-contained whole, into an organism — into the body of &quot;a kind of farm individuality.&quot; The ideational foundation for this takes form when the sense-perceptible and natural-scientific facts are raised in thought into the meaning-giving context of the findings of supersensible anthroposophical spiritual research. It is the thinking-pictorial grasp of this context of meaning that is at issue. Within it rests the germ of a new becoming of agriculture. This becoming unfolds under the &quot;idea-sun&quot; of the human spirit growing aware of itself; it is this spirit that guides the active hand toward meaning-filled work. {{SE|88}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Dreigliederung_des_Menschen_und_die_landwirtschaftliche_Individualität&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === The Threefold Nature of the Human Being and the Agricultural Individuality ===<br /> <br /> The organism—with its centre and periphery—as a fundamental formative principle in agriculture, grew out of the naturally given biotopes, the «organisms in natural growth», from the seventh century A.D. onwards. From place to place, it bore a thoroughly individual character. It was an instinctively inspired growth out of the Christianised folk-cultures. With their decline in the course of the Age of the Consciousness Soul, the spiritually impelling force was also lost. The theory of farm management in the 20th century did indeed recognise the meaningful interplay of the farm's different branches into a whole, and called it the farm organism. What the «essential nature» of this whole might be was not questioned. The concept was too powerless to halt the cultural decline of agriculture. Even the ecological movement that emerged in the 1970s, and with it organic farming, could not reawaken the concept of the farm organism to new life. A key to understanding the organism can only be sought in the agent, as a being, that brings it to appearance in bodily self-containment and lives itself forth within this. In the animal, this agent is the animal soul; in the human being, it is the spirit-soul. The animal soul is body-bound; the human spirit-soul has the power, through the three soul activities of thinking, feeling, and willing, to lift itself more and more out of this bondage, to free itself from it. Through this, the ability grows in it to become conscious of itself, to grasp itself in self-knowledge as a creatively active spiritual being, as the self-realising I. In the I, the human being as microcosm bears the spirit-germ within. Through this, he can not only cognise himself and the essential nature of his bodily organism, but also, in this cognition, know himself to be connected with that which partakes of being, which is supersensibly active in nature and the cosmos.<br /> <br /> On the path of the schooling of the spirit-soul, this germ can unfold into soul organs. As the sense organs open themselves to the world given through the senses, so can these soul organs disclose the spiritually supersensible reality to perception. Out of the I awakening in self-consciousness, the human being in the Age of the Consciousness Soul can again become consciously aware, in an ascending movement, of his spiritual origin — the very origin from which, in a descending movement, he had released himself along the path of self-conscious becoming. What once accompanied the descent from the Mysteries as teachings of wisdom, but then since the {{SE|89}}<br /> <br /> What had accompanied the descent from the Mysteries as teachings of wisdom, but had then gradually been extinguished since the Turning Point of Time, can henceforth be newly won, in a consciously ascending movement, through anthroposophical spiritual science, accessible to every human being. The spiritual research of Rudolf Steiner yields results that, in all fields of human activity — whether in the scientific, artistic, religious, medical, pedagogical, social sphere, and so also in the field of agriculture — point in germinal form to new, old-transforming paths of action.<br /> <br /> If one wishes to orient oneself to the idea-connections that can help agriculture, out of what has become, toward new becoming in the future, then the methodical path is clearly marked out: in order to reach a deeper understanding of the essential reality of the organism-idea and the individuality-idea, one must necessarily take as the starting point the human being — the microcosm. From spiritual research there emerges, in bodily-physical and spiritual-soul respects, in broad outline, the following ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Figure 5]], p. 90):&lt;ref&gt;See especially: Andreas Suchantke: ''Metamorphose: Kunstgriff der Evolution'', Stuttgart 2002, 332 pp.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> In beholding the human form, one is first struck by the polarity of head and limbs: the head as a largely self-contained spherical form, the limbs radiating outward and reaching into the world. Morphologically, the principle of form governs the head-region; and polar to this, physiologically, the principle of substance governs: the metabolic-limb region.<br /> <br /> The encasing of the head consists predominantly of the hard, heavily mineralised cranial bones. These enclose the cranial cavity, which is filled by the cerebrospinal fluid — a water-clear, cell-free and protein-free liquid — and, floating within it, by the brain itself. Beyond this, the sense organs serving waking consciousness are concentrated in the head. In them, as in the head as a whole, life recedes far behind the prevailing rule of the physical. This is shown impressively in the anatomical structure of the eye — with, among other things, the light-refracting lens — or of the ear, with its tympanic membrane, the chain of ossicles, and the bony labyrinth. The head pole stands closer to what is purely physical, to death, than to life. Morphologically, the head is an image of congealed life processes. Even the brain, in its physiological activity as the organ that produces consciousness, is quietly traversed by processes of dying. Nerve and brain are, after injury, no longer capable of regeneration after a short time. The process that governs them is of a breakdown nature. Of this speaks the high respiratory activity of the brain and the necessity of intensive oxygen supply through the blood. The {{SE|90}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 5, S. 90.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 5: Die Wesensbeziehung von Mensch und landwirtschaftlicher Individualität. Die Dreigliederung beider in vertikaler Ausrichtung: Die Landwirtschaft ist der auf den Kopf gestellte Mensch.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> The breakdown activity leads physically to lifeless substance (CO₂) and spiritually, in the mirroring of a life process — namely the activity of thinking — to the becoming-conscious of thoughts. The head is the pole of rest and the bearer of waking consciousness, which connects the human being with the world in a spiritual way.<br /> <br /> How profoundly the human being carries within his head the mineral-dead that has fallen out of life is shown also by the appearance of brain sand, predominantly in the pineal gland (*epiphysis*). These are lemon-yellow little stones consisting of calcium and magnesium crystals. Rudolf Steiner observes on this: &quot;Every human being must have a little brain sand within him&quot; — but not as a permanent deposit; rather: &quot;It must arise, the brain sand, and it must be dissolved again and again.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: *Die Erkenntnis des Menschenwesens nach Leib, Seele und Geist. Über frühe Erdenzustände*, GA 347, Vortrag vom 9. August 1922, Dornach 1995, S. 53.&lt;/ref&gt; This process of the formation of the crystals and their repeated dissolution Rudolf Steiner describes as the foundation of I-consciousness: &quot;If we were unable to dissolve ourselves, we would not be able to think, we would not arrive at I-consciousness. In this dissolving consists what we call our I-consciousness.&quot;&lt;ref&gt;Ebd., S. 61.&lt;/ref&gt; In the head, the activity of thinking fulfils itself. {{SE|91}}<br /> <br /> The brain does not bring to everyday consciousness this activity itself, but only its image — the thought.<br /> <br /> The form pole of the head, centred in the brain, differentiates itself throughout the whole bodily organism into the nervous system. In the upper human being it serves conscious perception; in the lower, it mediates the spirit-soul activity into the vegetative life processes.<br /> <br /> The form pole stands in polar opposition to the substance pole. This encompasses, below the diaphragm, the world of the metabolic organs and the limbs. Soul activity reaches there into the life processes, directing the transformations of substance, mobilising the forces which the will can then draw upon in order to set the limbs — and bodily activity as a whole — into motion and keep them there. All organic processes underlying the unfolding of will, all processes of breakdown, transformation and build-up, fulfil themselves in deep unconsciousness, in a sleep-consciousness. They run partly in counter-directions simultaneously, partly in flowing, streaming temporal succession. Over against the strict, self-contained ordering of the nerve-sense system, the metabolic pole is governed by a constant change and flux; limbs included, everything is in motion; nothing remains the same for a single moment. Just as the soul connects itself with the world spiritually through the senses in the head pole — in sensations and in thoughts — so it enters into relationship with its surroundings physically through nutrition and through the activity of the limbs.<br /> <br /> The essential revelation of will is movement: whether space-seizing in the limbs, processual in metabolism, in growth and regeneration, in the streaming blood, or quietly rising into consciousness in breathing — and finally in the activity of thinking.<br /> <br /> The processes holding sway in the metabolic-limb pole likewise permeate, in corresponding metamorphosis, the whole body — in the head, for instance, in the secretions of the salivary glands and mucous membranes, or in the chewing activity of the articulately-set lower jaw.<br /> <br /> The polarity of the head system and the metabolic-limb system finds its equilibration in the organ system that inserts itself between them: the two rhythmically breathing lung-lobes, the rhythmically pulsating heart, and the diaphragm. In its movements the latter follows the breathing rhythm passively — but can also support it through its own active engagement. Morphologically, the rhythmic middle expresses itself in the succession of the ribs, which close off the thorax upward toward the head, while opening and widening it downward toward the abdominal cavity spanned by the diaphragm. Physiologically, the blood streams from and to the heart through the whole body and {{SE|92}}<br /> <br /> unites both poles into a higher unity. In the rhythmic middle the human being experiences himself in feeling; feeling-dreaming, he sinks into the sphere of unconsciousness, into the will; feeling-waking, he reaches upward into the region of thinking. In feeling, the human being experiences himself in the most pronounced sense as this and only this particular spirit-soul. Rhythm is the sounding body of feeling. It swings back and forth between the repose of the head and the movement of the limbs. It unites rest and movement and is both at once. Into the rhythmic middle there descends from above the clarity of thought into the depths — and from below, striving upward out of the darkness of the will, answers the force of initiative.<br /> <br /> In his uprightness and threefold bodily nature, the human being stands in the world as an individuality filled with essential being. In the consonance of his thinking and willing within feeling, he experiences himself in the process of becoming self-conscious; he finds himself on the path toward free self-determination. Out of this experience there lights up within him the reality of being of the idea of development — this calls for elaboration:<br /> <br /> Once the principle of development lived instinctively, dreaming, hidden in the sources of primordial wisdom, as an effective force of spiritual guidance within humanity. In the advancing awakening to self-consciousness, this inheritance faded. Very young still — first in the time of German Idealism, in the researches of a Charles Darwin (1809–1882) and Ernst Haeckel (1834–1919), and comprehensively in anthroposophical spiritual science — the principle of development emerges in a new way within thinking. Related to the threefoldness of the human soul faculties, we experience this today in thinking above all as a forward-looking idea, in feeling as a joyfully stirring impulse, and in willing as a spirit-borne force of initiative. On the paths of this threefoldness the human being grasps himself, in spiritual fulfilment of his being, as the I — and makes himself the initiator and bearer of development into the future. In his striving toward freedom he lives forth the principle of development.<br /> <br /> Through the becoming-conscious of the principle of development, the human being passes from creature to creator. And so the question arises: Is he henceforth called to implant the idea of development into the world that has come into being, out of free willing? Or can this creative power refer only to his own development and to human development? Must he leave all else behind and condemn it to mere use and exploitation — namely plants, animals, the earth as a whole, which had and has so deep a share in his own development? The awakening to ecological consciousness generally reaches only so far as to want to preserve the accomplished work of creation as it has become, {{SE|93}}<br /> <br /> and even wanting to keep the human being as destroyer of this work of creation out of nature altogether. But this restriction means a standstill of development. Only in connection with the advancing development of the human being, and only through him as initiator, can what has become of the world be transformed into a new becoming. Should the human being of the present — whose spirit of invention holds in his hands, with atomic fission, all means to bring the manifold &quot;overkill&quot; upon life on earth — not also be capable, in an expansion of himself, of implanting the principle of development into the earth congealed into a work, into nature? How can he make the force of becoming that he carries within him fruitful for new processes of becoming that lead nature out of its having-become? This latter question stands at the beginning of an agricultural culture of the future. It answers itself first with Rudolf Steiner's methodological indication:&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Spiritual Foundations for the Renewal of Agriculture'', Dornach 1995, lectures of 10 and 12 June 1924.&lt;/ref&gt; &quot;To proceed from the human being&quot; and to grasp a farm, if it is to &quot;fulfil its being,&quot; as &quot;a kind of individuality.&quot;<br /> <br /> Let us take our way out onto a field and seek, in inner stillness, to bring before ourselves all the activity accessible to feeling and thinking perception — what plays out above the earth in light, air and warmth, and below the earth in the darkness of the moisture-filled, crystalline depths, and between them in the skin of the enlivened soil — then there reveals itself to the feeling senses the deep kinship with the threefold bodily nature of the human being ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Figure 5]], p. 90).<br /> <br /> Beneath the earth we meet the hard, solid world of rock that has fallen out of life and is therefore dead, and likewise the water element of the depths. The solid element of the earth rests in stillness, preserving its crystalline structure — which in summer finds itself more exposed to the weathering processes toward the earth's surface, while in winter it lives itself forth in its pure crystal nature under the crystal-forming formative forces of the sphere of the fixed stars — the Greeks called this the &quot;crystal heaven.&quot;&lt;ref&gt;Ibid., lecture of 10 June 1924.&lt;/ref&gt; Just as the brain is the consciousness-making mirror of concealed thinking activity, so is the crystal nature of the silica-related rocks — quartz, silicates — which, like sense organs, reflect back in indirect working the crystal-forming formative forces of the most distant cosmic periphery, as well as the forces of the planets remote from the sun: Mars, Jupiter, Saturn. In polar fashion this holds for limestone and the limestone-related rocks, which in their affinity to the planetary, {{SE|94}}<br /> <br /> in particular to the working of the planets near the sun — Moon, Venus, Mercury — drawing their forces into themselves.&lt;ref&gt;Ibid.&lt;/ref&gt; Mediating within this polarity stand the clay minerals, which in their way of working — unusual for the mineral kingdom of the earth — conduct both force-qualities through the roots to the growth and form-building of the plant. Thus in what extends beneath the soil into the depths we behold the head pole of this &quot;farm individuality&quot; as Rudolf Steiner named it.<br /> <br /> When we try to think the indications of spiritual science into connection with the scientifically graspable facts of the mineral subsoil, a further phenomenon points to the fact that the head pole of the &quot;farm individuality&quot; is to be found beneath the earth. Just as in the pineal gland the formation and dissolution of crystals arises as the physical basis of I-consciousness, so in the weathering zone of the soil the finest hexagonal crystal-platelets form themselves. They crystallize out of the amorphous colloids of aluminium hydroxide and silica into what are called &quot;secondary clay minerals.&quot; Yet these can also dissolve themselves again into the colloidal state.&lt;ref&gt;The supposition is that formation is predominantly a winter process and dissolution (weathering) a summer process.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Polar to the head pole beneath the earth, the &quot;belly&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: *Spiritual Foundations for the Renewal of Agriculture*, Dornach 1995, lectures of 10 and 12 June 1924.&lt;/ref&gt; of the farm individuality opens out above the earth. Here, under the direct working of the cosmos, life arises — as it were in the sense of a kind of &quot;outer digestion&quot; of light, warmth, air and watery vapours. Here everything coming into being steps into outer appearance in form and colour, and everything that passes away draws appearance back again into the invisible inner world. Everything is in motion — the sprouting plant, the freely moving animal, the active human being; the clouds draw past, the vapours rise, the rain falls, the wind moves every single leaf, surges through the grain, the lightning flashes and splits the oak, the thunder rolls, the wandering stars trace their paths and the sun brings day and night over the earth. Here, at the metabolic pole of the farm individuality, everything is subject to ceaseless transformation. While beneath the earth the spiritually living, released from the material, pervades the earth as inward stirring — as thoughts pervade the head —&lt;ref&gt;Ibid.&lt;/ref&gt; so above the earth this life shapes itself in form and colour within the material. The {{SE|95}}<br /> <br /> only supersensibly graspable life finally dies into form and brings itself forth anew in the seed through this dying.<br /> <br /> Between the poles of Below and Above there stretches, spread out horizontally, a paper-thin skin — the soil, forming the germinal middle. This middle has in its processes no independence, as does the rhythmic system of the human being. One cannot therefore say that the soil has a lung, a heart. In this connection it is worth noting that the earth's soil has its tides just as water does, rising and falling on average by 80 cm each day in Central Europe.&lt;ref&gt;Cf. the research of Gerhard Jentzsch at the Chair for Applied Geophysics at the University of Jena.&lt;/ref&gt; And yet the soil breathes in oxygen and breathes out carbon dioxide, as do animal and human being. Only this breathing does not come about through an inwardly autonomous impulse but is the result of the exogenous interworking of the forces of the poles of Below and Above within the soil. In the dynamics of the clay minerals, a kind of heart-function can be discerned. But this too is stimulated from without and follows a rhythm impulsed by the sun, which regulates and harmonises the processes of dissolution and binding of substances in the soil according to the seasons. From this one can begin to understand why Rudolf Steiner characterized the soil as the &quot;diaphragm&quot; of the individuality in question here.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: *Spiritual Foundations for the Renewal of Agriculture*, Dornach 1995, lectures of 10 and 12 June 1924.&lt;/ref&gt; This diaphragm-skin mirrors in its functions the interplay of the elements of earth, water, air and warmth in the rhythms of the solar year. The cultivated soil is therefore characterized by having received, through centuries of arable and horticultural measures — above all through manuring with cattle dung — beyond its &quot;natural endowment,&quot; the disposition toward developing an independent rhythmic organ: the disposition toward the equilibrating and developable &quot;middle.&quot;<br /> <br /> In the profile-structure of this diaphragm organ of the middle — the soil — the threefold verticality of the farm individuality repeats itself in miniature. We find in the topsoil, the so-called A-horizon, a darker, airily structured, humus-bearing layer permeated with plant residues — a precipitate of the metabolic activity above the soil, which breathes into it through bacterial and other transformations a kind of life of its own. Polar to this enlivened layer, we find in the subsoil the exposed, unweathered, dead rock — the head pole reaching up into the soil from below, the C-horizon. At its boundary the rock exposes itself to the {{SE|96}}<br /> <br /> degrading, crystal-structure-dissolving weathering forces. Between the A- and C-horizons, the weathering or B-horizon articulates itself, in which primary (through weathering) and secondary (through new crystallisation) clay formation takes place. The clay-enriched B-horizon constitutes the true middle member in the soil. Its dynamics mirror the rhythms of the course of the year: downward, toward the head side, it holds the enlivened atmospheric water and with it the substances dissolved in it against gravity; upward, it enters into connections with the humus (clay-humus complex) and provides for the processual continuity in the building up of soil fertility.<br /> <br /> The diaphragm organ of the soil seems, measured against the dimensions of the heights extending above it and the depths concealing themselves from view below, to be sheer nothingness. And yet it is everything! From it springs the higher plant nature that forms the foundation of life for the existence of animal and man on earth. It is the root of the plant that strives vertically downward in the direction of the earth's centre, and it is the shoot that strives vertically upward toward the sun from the vegetative point of the seedling in rhythmic leaf sequence — and, encompassed by the metabolic activity in light, air and warmth, prepares in blossom, fruit and seed formation the foodstuffs for animal and man in living composition. In the flowering plant and the tree-nature, the agricultural individuality creates for itself, in a nature-way and graspable only in spirit, an image. The spiritual staff that supersensibly connects the depths of the earth with the heights of the sun, that unites in threefold disposition the forces of heaviness and lightness into verticality, embodies itself imagewise each year in the sprouting and shooting of the plants.<br /> <br /> The plants, and with them the agricultural individuality, stand in relation to the threefoldness of the human being on their head. How deeply a kinship-relation to man and animal exists here becomes apparent in the following: The root feels its way, like a sense organ of the plant, into the substances of the earth's depths. When the fructifying process of the plant shifts all the way down into the root — as in the carrot, for example — the root thickens and colours itself into a luminous reddish-yellow, and a delicate sweetness and aromatic quality permeates its fine tissue. A foodstuff is formed that nourishes the head, the nerve-sense organisation as a whole, in an excellent way ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Figure 5]], p. 90). When, conversely, the plant fruits in connection with seed formation high above the earth — as is the case with the cereals, for example — then as a foodstuff there arises {{SE|97}}<br /> <br /> a substance-and-force composition that nourishes the metabolic-limb organisation in human being and animal. Everything that grows between these poles in stem and leaf into food-fruit — kohlrabi (stem), Brussels sprouts (bud), or leafy vegetables (lettuce, cabbage, spinach, etc.) — nourishes and strengthens the rhythmic middle. In biodynamic farming it is common practice to follow this principle: to stimulate sense activity in calves, to give them a glossy coat, the fodder carrot helps; for cows, the fodder beet; conversely, to stimulate their metabolic activity, to make them lively and eager to move, feeding with linseed is what is called for; for the unfolding of power in horses, it is &quot;the oats that sting.&quot; Everything that develops in the vegetative realm as stem and leaf — in herbs, grass, clover, etc. — is the staple feed for the milk-giving cow living in strict rhythm.&lt;ref&gt;On this nutritional and feeding concept see: Rudolf Steiner: ''Spiritual Foundations for the Renewal of Agriculture'', GA 327, in particular the lecture of 16 June 1924.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> The idea of the farm individuality — graspable in spirit, real in spirit — opens to the understanding eye the gates into every domain of agriculture; it gathers these domains together as organs of an essential whole — this will be illustrated exemplarily in the chapter on the question of manuring. This demands a change of mind from the ground up. The dual relation of human being and world in the sciences, which methodically excludes the spiritual-soul of the knowing and morally acting human being, can be overcome. This is all the more the case when one allows this great web of ideas, deriving from the human being, to become deed in thinking. In the doing its fruitfulness proves itself — and through that fruitfulness, its truth.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Viergliederung_des_Menschen_und_die_Geschlossenheit_des_Hoforganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === The Fourfold Nature of the Human Being and the Closedness of the Farm Organism ===<br /> <br /> The bodily organism of the human being gathers within itself, microcosmically, all that spreads itself out macrocosmically as the world of the kingdoms of nature. There exists here a close kinship-relation that reveals itself when one sets the three-levelled nature — the kingdom of the inorganic-physical, that of the enlivened plant world, and that of the ensouled animal world — in relation to the bodily organisation of the human being. Thus active within the human body are all the substances, forces and laws that govern the inorganic-dead mineral kingdom {{SE|98}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 6, S. 98.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 6: Die Viergliederung des Menschen und der Organismus als Leib der Individualität.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> The trabecular structure in the inner architecture of the femur at the transition to the angled hip joint is such that a minimum of mineral substance (predominantly calcium phosphate) achieves a maximum of structural support. Similar principles govern the supportive tissues, the construction of the skeleton as a whole. The entire body — in the architecture and function of all its organs, in their solid supportive tissues, in their fluid and warmth household — is pervaded and interwoven throughout by a purely physical, wisdom-filled lawfulness. This lawfulness, bounded within the bodily form, constitutes the physical body: the most evolutively perfected member of the human being.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''An Outline of Esoteric Science'', GA 13, chapter &quot;The Members of the Human Being&quot;, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; It finds its most incisive expression in the structure and function of the sense system. The being of the physical body is supersensible and reveals itself in everything visible (Figure 6).<br /> <br /> What appears in the mineral kingdom, then, separately as &quot;dead&quot; nature — in purely physical organisation — weaves itself functionally together with the higher members of the human being in the plant, the animal, and the human being. One such member is first of all the etheric, life, or time body, which endows the world of plants with life through the etheric forces working in from all sides out of the cosmos. It is in itself streaming life, which — differing according to plant species — demarcates itself supersensibly into a &quot;body,&quot; specifically appropriating for itself the substances of the earth against the force of gravity, as well as {{SE|99}}<br /> <br /> whose forces it appropriates and out of which it builds up the corresponding physical body. As architect of the physical, the life body does not come to expression as such, but rather in the forms of the plant. This is why, for Goethe, form and its metamorphosis — for example in the leaf sequence — was the starting point of his research into the being of the living.<br /> <br /> Everything that is spread out in the plant kingdom as the essential nature of the living is found, united at a higher level, in the life body of the human being, and reveals itself in the streaming bodily fluids: the blood, the lymph, and the secretions of the glandular system that regulate all life processes ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#98|Figure 6]]). The etheric body is the source of health. Illnesses have their origin in the soul. For their healing, the etheric body finds support in that which conforms to its essential nature in each specific way — and that is the world of medicinal plants. Paracelsus says, in effect: there is no illness that could not be healed by some &quot;herb&quot; to be found in the plant kingdom.&lt;ref&gt;See e.g. ''Astronomia magna oder die ganze Philosophia saga der Großen und Kleinen Welt'' (1537/38): «Denn alle creata seind buchstaben und bücher, des menschen herkomen zu beschreiben.» – From: ''Theophrast von Hohenheim gen. Paracelsus, Sämtliche Werke'', 1. Abteilung, hrsg. von Karl Sudhoff, München-Berlin 1929, Bd. XII, S. 32.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Just as the human being carries within himself — transformed to a higher level — the mineral and plant kingdoms in his bodily constitution, so too is he related, in his third member of the being, the soul or astral body, to the soul-nature spread out in the animal kingdom ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#98|Figure 6]]). The animal organisation is completed with the animal soul, which permeates the physical and life bodies. This soul-member has passed over into the animal body in form and function. In this way each animal species is articulated, morphologically and physiologically, into a highly differentiated inside and outside, and possesses an equally species-specific limb system through which the animal can move freely in those elements that have predominantly brought about its formation. Above all, however, the animal soul expresses itself in the &quot;how and what&quot; of the activities that the animal carries out, bound to its body, within its living space — so the worm in the earth, the fish in the water, the bird in the air, the insect in warmth. It was on account of this soul-nature of the animal, bound into its organ activity, that Goethe could say: &quot;The animal is instructed by its organs. The human being instructs his and masters them.&quot;&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Maximen und Reflexionen'', Hamburger Ausgabe, Bd. 12, München 1987.&lt;/ref&gt; The soul or astral body is the source of consciousness; its physical foundation is the nervous and sense organisation. {{SE|100}}<br /> <br /> In the human being too, a part of the soul-nature lives submerged in the life processes — the drives, desires and passions, the feelings of hunger and thirst, and so forth. In its body-free part, the soul lives within itself and becomes aware of its purely soul-borne experience: what it perceives as true, beautiful and good, and likewise what it experiences as the power of aberration toward evil. It is through this soul-member, freeing itself from the body, that the human being lifts himself out of bondage to nature.<br /> <br /> In conscious soul-life the human being feels himself permeated by something that reveals itself to him only on the path of self-knowledge as his own most essential being, as his I ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#98|Figure 6]], p. 98). The physical foundation of the I's working in the body — the I-organisation — is the blood. &quot;Blood is the central organ of the organism.&quot;&lt;ref&gt;Lothar Vogel: ''Der dreigliedrige Mensch'', Dornach 1979, S. 147.&lt;/ref&gt; It is this I-hood of the human being, resting within itself, that has the power and force to irradiate, transform and individualize the three members of the being described above. It imprints the I-organisation upon the soul body, life body and physical body. In this I-activity of transforming and assimilating the members of the being toward the height of his spirit being lies the source of all future development of the human being and the earth.<br /> <br /> As the threefoldness does, so too does the fourfoldness lead to a grasp of the concept of individuality. In the I-endowment of the human being this concept is fulfilled. The concept of the organism, however — of being closed within itself — is already fulfilled in the animal kingdom, but not in the plant, which is endowed with life alone. The plant would present itself as a complete organism only if one were to add in thought, to the shoot, the earth in which it is rooted, and to leaf and blossom, the cosmic periphery into which it unfolds.<br /> <br /> The concept of the organism is fulfilled when one attempts to conceive of the interaction of the three constituent members—physical body, life or etheric body, and soul or astral body—as a whole. What supersensible cognition first discloses to thinking as reality, the observation of the animal can teach. Only with the endowment of an astral body—that is, of a soul element permeating the earthly substance, as is the case in all animality—do an outside and an inside arise: «In the astral body, the animal shaping arises outwardly as a whole form and inwardly as the shaping of the organs […] If this shaping is carried through to its end, then the animal element is formed.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner, Ita Wegman: ''Fundamentals for an Extension of the Art of Healing'', GA 27, Dornach 1991, p. 35.&lt;/ref&gt; {{SE|101}}<br /> <br /> With this characterization, the key is given to a deepened, imaginatively conceptual elaboration of the concept of the organism — or of &quot;closedness.&quot; With an eye to agriculture, this concept opens the possibility of allowing an agricultural operation to arise anew out of the force of the consciousness soul and in conscious metamorphosis of the past. Were one to stop there, it would be only a — though conscious — repetition of what once was the peripheral shaping-through of farm and village bounds. But how does it stand with the metamorphosis of the former spiritual centre, the church? This centre shifts, in the course of the becoming self-aware of the human being, into the human being himself. He must learn, through the inner empowerment of his I-individuality, to awaken self-creatively the moral impulses that guide him in his work so that the macrocosmically given site-specificity of the farm develops essentially into the &quot;farm individuality.&quot; Just as the threefold nature of the human being directs the gaze toward the vertical articulation of the farm, toward the Earth-Sun axis, so does the fourfoldness direct it toward the spatially horizontal orientation of the village bounds — the body of this individuality. The former opens the spiritual conception of the farm individuality; the latter, the paths of practice, of its realization, of the fulfilment of its essential being.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Bild_der_Viergliederung_der_landwirtschaftlichen_Individualität&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === The Image of the Fourfoldness of the Farm Individuality ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_physische_Organisation&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === The Physical Organisation ===<br /> <br /> From its early medieval origins, the village bounds of a village or of an individual farm in scattered settlement formed an enclosed areal unit. It is the site at which the workings of forces and substances of cosmos and earth interact with one another in each case specifically, and bring themselves to appearance in the image of cultivated nature.<br /> <br /> The physical foundation is formed by the relational nexus of the &quot;elements&quot; — earth, water, air and warmth — transforming itself in the rhythms of the course of the year ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|Figure 7]], p. 102).<br /> <br /> The earthy-solid, crystalline foundation of the village bounds is built up from the rock formations of the earth's crust. These emerge at the boundary to the airy periphery in a many-formed relief — valleys and heights, exposures {{SE|102}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 7, S. 102.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 7: Die physische Organisation oder der physische Leib des landwirtschaftlichen Organismus.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> and orientations toward the compass points, and so on — which in turn modifies the rhythmic interplay of the four elements. The surface form of any given village bounds speaks in this way of its earth and landscape history. Through weathering — that is, the working of the elements water, air and warmth upon the element of the earthy-solid — the mineral framework of the soil comes into being, composed, depending on the parent rock, of finer or coarser grain from quartz-silica and its silicate kindred, from lime and its lime-kindred, and from clays. This purely mineral substance composition proves the more significant for soil fertility the more balanced and deep-reaching it is in its formation.<br /> <br /> The element of water permeates the soil in manifold ways. In part it appears in colloidal form bound to the finest clay minerals, in part as hydration sheaths around soil particles, in part as pore water, in part as seepage and groundwater. Loosed from the earth element it reveals its coherent, inwardly mobile nature in the raindrop, in flowing watercourses, ponds and lakes. By way of evaporation it becomes at last one with the {{SE|103}}<br /> <br /> air element, forms itself in mist into the finest droplets, in clouds into coarser ones, releases itself finally in streaming rain from the airy periphery, to unite once more with the earth element. Every farm may count itself fortunate if the village bounds border on a watercourse or lake, or are traversed by a brook — fed perhaps by a spring — or if it harbours a wetland biotope with a high water table or a pond. As with the relief, so too with the water balance: it is this, according to the quantity and distribution of precipitation through the course of the year, that lends the farm or village bounds an unmistakably individual character.<br /> <br /> The element of air rests now still over the village bounds, now sweeps gently, now stormily across the land. Just as the precipitation does, so do the air currents in wind and weather, reaching across lands and seas, yet at every earthly place where obstacles bar the way — be it a ridge of hills, be it trees, hedges and the like — become eddied, moderated, or brought to rest altogether. Above all the near-ground air layer persists longer under the plant cover and stands in constant exchange with the soil air that dwells for shorter or longer periods in the cracks and pores of the living topsoil. The purely physical, inorganically lifeless character of the air element shows itself in its substance composition. The chief constituents, oxygen and nitrogen — in living things highly active substances — enter in the outside air only into compounds with themselves and are therefore in the highest degree sluggish in their reactions. The air element behaves otherwise in the soil. There it enters into relationship with the elements of earth and water, enlivens itself to its full reactive force, entering into new compounds. Another mode of appearance of air in motion is the pressure it exerts when, in wind and storm, it drives water into waves, makes the grain undulate, sets the leaves of the poplar trembling, and brings whole forests down.<br /> <br /> Warmth appears as element most purely as radiant warmth. In general, however, it reveals itself indirectly in and through the elements earth, water and air. It lends to each its own particular dynamic in the processual activity of becoming. Only through warmth do their respective specific physical properties reveal themselves. Its absence in winter lets the soil freeze, congeal into the element of the earthy-solid; in the heat of summer it gains the upper hand together with the air; in spring it permeates its sister elements, wakes their reciprocal dynamic, enlivens the soils and renders them receptive to the sowings; in autumn likewise, but then it withdraws against winter from this interweaving, and each of the elements enters into its separate being. Depending on exposure {{SE|104}}<br /> <br /> From the relief's orientation to the sun—south-facing slope, north-facing slope—warmer or colder locations arise within the village bounds; hedgerows, traditional orchards, islands of forest, etc., provide on a small scale for a balanced warmth household.<br /> <br /> Through warmth, force-relationships arise between the elements. This physical-inorganic web of relationships shifts from place to place. The more, however, the organism principle comes into its own in the shaping of the farm through an artful approach, the more the elemental activity closes itself into an individual whole. There arises a composition, suited to the type of the site, of the physical laws, forces and substances working in the four elements. This composition may be called the physical organisation of the &quot;farm individuality,&quot; analogous to the &quot;physical body&quot; of the human being. This physical organisation of the farm or village precincts is of a supersensible essential nature. It appears sense-perceptibly in the world of substance congealed into the form of a site, and as such is evolutively given out of the past. It delivers the facts which the farmer must know — indeed, with which he must, in respect of a competent practice, have grown together — regarding the geological structure, the soil types, the hydrogeological as well as the small- and large-scale climatic conditions. The possibilities of optimising, in this given world of facts, the interplay of the four elements in favour of the cultivation of crops are limited to interventions in the outermost skin of the earth's crust, in the soils — the &quot;diaphragm organ&quot; between the &quot;heights&quot; and the &quot;depths&quot; of the landscape. What is involved here is the exercise of the art of soil cultivation, irrigation and drainage, land reclamation, terracing, dyking, and wind protection, and so forth.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Lebensorganisation&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === The Life Organisation ===<br /> <br /> Like plant, animal and human being, the agricultural organism — which one may understand as the body of the &quot;farm individuality&quot; — also has a life organisation, an &quot;etheric body or life body,&quot; which incorporates into itself a &quot;physical body&quot; suited to its essential nature ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#106|Fig. 8]], p. 106). One is inclined to equate this life body with the sum of the life that sprouts forth year by year in plant growth. But where does this life — which appears in the forms of plants — remain when the plants shed their leaves in autumn or die back altogether? One might answer: the life withdraws into the seed, into the humus, or into the ''cambium''. Yet these too are only forms of appearance of the living {{SE|105}}<br /> <br /> in the stream of arising and passing away. Life itself is supersensible. The organisation of the farm's etheric formative forces passes through changing states of its sense-perceptible appearance in the rhythm of the solar year. From autumn through winter it lives withdrawn into the earth in purely spiritual activity, &quot;in the head pole of the farm individuality.&quot; In the sprouting and ripening of plants from spring through summer it lifts itself upward into the &quot;belly of the farm individuality.&quot; It impresses itself upon the life of every plant form taking shape, and upon its substance compositions in root, stem, leaf and blossom, and dissolves again when the plants die back toward autumn.<br /> <br /> The etheric body or life body of the farm individuality reveals itself in the ascending year in the sum of life's manifestations; it recedes again in the descending year and is then perceptible only to the opened eye of spirit. The discontinuity is only an apparent one.<br /> <br /> All that lives stands in its very being in relationship to the elements. The more balanced earth, water, air and warmth are in their relation to one another, the more manifoldly can life bring itself to appearance. This fact speaks itself out clearly in the contrast between tropical rainforest and sandy desert. In the former case the diversity of plant species, compressed into the smallest space, reaches a maximum — in the tropical primeval forest of Brazil, for instance, over a hundred tree species per hectare — while in the latter, sparse or no plant growth comes forth at all.<br /> <br /> Underlying all that lives is a life organisation, composed of a multiplicity of formative forces that ray in with the light of the sun. Within it as a wholeness, the life processes accomplish themselves in a mutually furthering interplay; they are the originators and bearers of health. The self-regulation and sustainability of a natural biotope bears witness to this. The life organisation of a farm organism is therefore the healthier, the more manysidedly it is formed through according to the site conditions. To bring about this condition of enduring health is the ongoing cultural task of the human being. Upon it depends the constellation of formative forces of the living, according to which the cultivated plant is able to develop itself true to its type. The nutritive value of food crops and the healing force of medicinal herbs — as well as the quality of the humus, and of soil fertility altogether — rest upon this farm-related constellation of formative forces. Every plant species thus contributes to the fact that, out of the fullness of the cosmic peripheral forces, a life organisation proper to the farm or village organism can take form — one that stands toward the physical organisation as its formative architect {{SE|106}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 8, S. 106.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 8: Die Lebensorganisation oder der Lebensleib des landwirtschaftlichen Organismus.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> is superordinate to it. It is the bearer of the life-activity that becomes perceptible image in the forms of plants, yet lives itself forth supersensibly as a «time-body, or body of formative forces» working effectually in time. In all that lives, it is the bearer of development. It is toward this time-body-activity that the term «biodynamic» wishes to point.<br /> <br /> Nature organizes itself in diversity according to the necessity of its own lawfulness, in its own way; in the agricultural organism, this task falls to the artistry of the human being. In the conscious shaping-forth of the etheric organisation of a farm or village precinct, the farmer becomes — as was once the case in the old peasant culture — the creator of the cultural landscape in a new way. Through the cultivation of cultivated plants he destroys the grown wild nature, yet he builds it up anew as cultivated nature. While on the physical level his formative force is confined within narrow limits, in the shaping-forth of the life organisation of the farm organism he is challenged to the highest artistry. He must seek to overcome the contradiction of one-sidedness in cultivation and manysidedness as the principle of healthy {{SE|107}}<br /> <br /> vitality through the means of art. He must, out of the ideal experience of the total context of the farm organism, seize upon the measures that transform the natural biotope into a cultural biotope. In conscious new creation, the organism of agriculture must be re-sculpted, as if from a primordial cell, out of the devastated wastelands of monoculture. With regard to the artful shaping-through of the farm-individual life organisation, the following measures come into consideration ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#106|Figure 8]], p. 106):<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Fruchtfolge_im_Acker-_und_Gartenbau:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Crop Rotation in Arable Farming and Market Gardening: ====<br /> <br /> The available arable land is divided in such a way that the various cereals, root crops, and fodder plants — in market gardening, the various vegetable species — which stand side by side on individual plots in any given year, are grown in succession on one and the same plot across the sequence of years. The art lies in arranging the individual field crops — according to whether they build humus or deplete it, whether they root shallowly or deeply, whether they are demanding of manure or less exacting — so that diseases are avoided, vigour of growth and fructification (nutritive value) are encouraged, and soil fertility is on the whole maintained or, better still, increased. Of great significance here is that seed stock be kept within the farm operation itself — that is, sourced from one's own seed-saving or plant-breeding work. The culture of arable farming works above all with the forces of the cosmos, which act on plant growth indirectly from below upward, through the earth — silica and lime, mediated through clay. This finds its particular expression in cereal cultivation, where, in comparison to wild grass, the whole plant — in stem, leaf, and seed — is pervaded by the process of fructification.&lt;ref&gt;Vgl. hierzu Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', Dornach 1999, GA 327, insbesondere die Vorträge vom 7., 10. und 14. Juni 1924.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Rückführung_des_Gartenbaus_in_den_Hof-_und_Dorforganismus:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== The Re-integration of Market Gardening into the Farm and Village Organism: ====<br /> <br /> This is accomplished partly through the enrichment of the arable crop rotation by means of field vegetable cultivation, partly through the growing of fine vegetables, flowers, and herbs in an enclosed area, as well as through cultivation under glass. Here, close to the farmstead, is also the appropriate site for the beehive. The integration of a many-sided market garden provides for blossoming and fruiting from early spring through into late autumn. Supplemented by flowering strips within the arable land, the species diversity of the annual flora thus enriches itself to a high degree, reaching out to the very bounds of the village land.&lt;ref&gt;Vgl. hierzu Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', Dornach 1999, GA 327, insbesondere die Vorträge vom 7., 10. und 14. Juni 1924.&lt;/ref&gt; {{SE|108}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Rückführung_des_Obstbaus_in_den_Hof-_und_Dorforganismus:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== The Reintegration of Fruit Growing into the Farm and Village Organism: ====<br /> <br /> Standard trees, in the greatest possible diversity of species, have their place along field paths, field boundaries, on terraced slopes, or in orchards near the farmstead. The beneficial effect of fruit tree cultivation, enriching the landscape image throughout all seasons, should permeate the entire farm and village bounds. Intensive half-standard and low-stemmed orchards should stand in a measured proportion to the other crops.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Eingliederung_und_Bewahrung_von_Wiesen_und_Weiden:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== The Integration and Preservation of Meadows and Pastures: ====<br /> <br /> Their place is in rainfall-rich areas, on slopes endangered by erosion, on only extensively usable, shallow grazings and dry sites — but above all wherever groundwater rises close to the surface: along both banks of streams and watercourses, in low-lying ground, at boggy hollows, or in fenland. The breaking up of permanent grassland — through drainage or the lowering of the water table, for maize cultivation — should be avoided wherever possible. Permanent grassland is resistant to flooding and, as a standing culture, acts through the long absorbing roots of the grasses to purify the groundwater flowing toward the watercourse, drawing from it the nitrates that originate in the more distant arable regions. Permanent grassland, by virtue of grazing and hay-cutting, remains perpetually in a vegetative state of growth. It therefore requires abundant water — or more precisely: the etheric formative forces that work through the element of water; water, that is, which is exposed to the working of forces of the metabolic pole of the farm individuality. This is the case when the water table stands near the surface (40 cm below ground level), or in the case of water meadows, or in irrigated cultivation on the slope.<br /> <br /> The perfected form of the water meadow was still to be found, up until the middle of the twentieth century, in the upland regions of central Germany. The author was able to marvel at the last remnants of the so-called *Buckelwiesen* — raised ridged meadows — in the Rhön, shortly before the destruction of these artful formations. To lay them out, to «fertilise» them with clear water, to tend them, to mow them for hay, and to bring in the hay shouldered in large cloths — this was exclusively the most laborious hand-work. It was rewarded with up to five hay-cuts a year. From a millrace set higher up the valley slope, one earth mound was built beside the next down the slope, each with roof-like lateral flanks. Along the ridge of these mound-roofs, running at right angles from the mill-stream, ran a narrow trench — less than a spade's width — with zero gradient. At the time of irrigation, governed by the phases of the moon, the water flowed broadly over both sides of the trench edge, trickled {{SE|109}}<br /> <br /> quickly through the turf and gathered again in the eave-ditch between two mounds. This continued on and became the ridge of the following row of hill-roofs descending the valley — and so it went, step by step, down to the valley floor.<br /> <br /> With this kind of irrigation art, the concern was not primarily with saturating the subsoil, but with the swiftly pearling movement of the water — usually poor in minerals and above all in nitrogen — through the turf. One may surmise that the water here fulfils a manuring effect. Through the uptake of oxygen by the moving, trickling water — oxygen as the bearer of life&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', Vortrag vom 11. Juni 1924, GA 327, Dornach 1999, S. 68f.&lt;/ref&gt; — the water appears to enliven the growth of grasses and herbs in such a way that on these mostly mineral-poor soils, peak yields were achieved, both in quality and in quantity.<br /> <br /> The water meadows as a landscape-forming and landscape-enlivening element, in the form of the rückbau or *Buckelwiesen*, fell victim to the age of technology. This branch of what was once a high art of farming had no further continuation.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anpflanzung_von_Hecken,_Feldgehölz-_und_Bauminseln:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== The planting of hedgerows, copses and tree islands: ====<br /> <br /> Here the opportunity is given to assign a place in the village precincts — in hedgerows and copse islands — to all species of shrub and tree native to the surrounding landscape, and in this way to create sheltered areas with their own microclimate in the open fieldscape, and to allow the village precincts themselves to become a harmoniously formative member of the cultural landscape. In open country, such plantings serve as a kind of substitute for forest. The greatest floristic and at the same time faunistic density in the cultural landscape is found at the woodland margins — the transitional and simultaneously interpenetrating zones between open field-and-meadow land and forest. Here, arranged in tiers one above the other, a species-rich flora of grasses and herbs builds itself up, then the lower and higher growing shrub-growth, and finally the tall, wide-spreading tree crowns. The same structure and the same ecological function belong to the hedgerows. Toward two sides of the field boundary, they are, as it were, two woodland margins fastened together, grown into one another — as are the copses and tree islands too. {{SE|110}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Wald:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== The Forest: ====<br /> <br /> It must be seen together with agriculture as a whole. Yes, strictly speaking, it belongs to agriculture, like all the aforementioned functional members of the living organisation. The forest often surrounds the farm and village bounds; it connects and links them. Within the cultural landscapes, the forest fulfils a superordinate, enlivening function. In addition, it has a climate-balancing effect and, over the ages, together with the farm and village bounds, preserves and shapes the character of the cultural landscape at large.<br /> <br /> The forest cannot be the object of mere silviculture, nor yet of mere nature conservation. Its use is, like that of every field precinct, a task of culture, one that fulfils itself in the shaping toward the &quot;permanent forest&quot;,&lt;ref&gt;Leonard Jentgens: ''Vom Altersklassen-Einheitsforst zum naturgemäßen Dauerwald'', Borchen 2015, 60 S.&lt;/ref&gt; whose aim is a site-specific diversity of tree species. The permanent forest becomes a culture-forest only through continuous tending and use. Being left to nature in nature conservation reserves leads back into an anthropogenically conditioned wilderness through neglect.<br /> <br /> Each of the life-organs named is already, in itself, a work of art that goes beyond the natural biotope. This holds all the more with regard to the composition of these life-members into the whole of the life organisation of the farm or village organism. All the workings of the sphere of the fixed stars, of the planets, of the sun, of the moon, and of the earth have impressed themselves upon it through the course of the year and flow into the &quot;seed-state&quot; of the &quot;universal plant&quot; — into the life-preserving humus. The Rosicrucian alchemists therefore called it the &quot;universal seed of the earth&quot; (mother-soil),&lt;ref&gt;Walther Cloos: ''Werdende Natur'', Dornach 1966, 141 S.&lt;/ref&gt; in contrast to the &quot;individual seed&quot; which, formed by the individual plant, falls down upon the mother-soil. Humus carries the life of previous years — life that has become earthly — into the present. It can therefore also be addressed, structurally and substantively, as the &quot;memory of the earth.&quot; One can say: in it, congealed into earthly-material form, lives the principle of the universal plant.<br /> <br /> It is necessary to distinguish the living force-streams — those that constitute the life of the plants and that in their totality form their etheric or life body — from those that ray in as forces of a higher order from the astral world of the cosmos. These are forces that in the animal {{SE|111}}<br /> <br /> The soul body has been interiorized, leading to the experience of hunger and thirst, of pain-sensations and so forth. Upon the streaming life-processes of the plants these astral forces work from without — forming, shaping, configuring, damming. They form and dam the streaming life into the shape of the root differently than into the shapes of the stem, the leaf, the blossom. The formative forces unite with the streaming life and create for themselves an image in every manifest form of a plant species, modified through the site-specifically varying interplay of the forces of earth and cosmos. When one looks at the species diversity of the grasses and cereals, the herbaceous, perennial, shrubby, and arboreal life of a farm and their overall composition, there reveals itself in their sense-perceptible forms what works in concealment as formative-force-bearing streaming — living itself forth as the etheric organisation of the farm organism as a wholeness.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Seelenorganisation_oder_der_Astralleib_des_landwirtschaftlichen_Organismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === The Soul Organisation, or the Astral Body of the Agricultural Organism ===<br /> <br /> From that same supersensible region from which radiate the forces that touch the plant, as it were, only from without — forming it in its growth and letting it die into form — there originates the soul or astral body of the animals, which embodies itself in the body of the animals and irradiates it from within as its soul. This soul element, revealing its being, delimits the animal outwardly in its gestalt and articulates it inwardly into the succession of its organs. The soul organisation of the animal stands over its life body, and this stands over its physical organisation ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|Figure 9]], p. 115). As already mentioned, in every animal species a particular soul-quality is embodied — a different one in the worm than in the fish or bird or insect or in the sequence of the mammals. The animal soul creates for itself in the shaping of the body an image, and it expresses itself in what the animal does. A multiplicity of animals populates a site. It is the more numerous, the more many-sidedly the life organisation of the farm or village precincts has been configured throughout. Articulated into species, families, and genera, they form in their totality the fauna of the site and stand in the most manifold, wisdom-filled relationship to the four elements, to living nature, and to one another. One can regard the animal world of a farm in its appearance and behaviour as organs of the &quot;soul or astral body&quot; of the farm as a whole. This {{SE|112}}<br /> <br /> soul element that dwells within the animals derives from past evolutionary stages of the Earth.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> The soul body of the farm or village precincts constitutes itself beyond this through astral forces that ray in from the present cosmos with the sunlight.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Leitsätze'', GA 26, Dornach 2020, darin der Brief «Der Mensch in seiner makrokosmischen Wesenheit».&lt;/ref&gt; These are what give form to the plants from without — compare the fine or broad leafing of plants grown in light or shade — what lets them ripen, what structures the build-up of substance, protein for example, and thereby conditions the nutritive value of food crops. How far the soul organisation configures itself in intensity depends essentially on the physical and life organisation — and on how far the precincts of a farm or village delimit themselves into a self-enclosed organism and articulate inwardly into organs.<br /> <br /> To understand the highly differentiated contribution of the animal world to the formation of the soul organisation of the farm or village organism, two groups essentially different in nature must be treated at greater length: wild fauna and domestic animals ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|Figure 9]], p. 115).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wildtierarten_–_Organe_des_Hof-_und_Landschaftsorganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== The Wild Animal Species — Organs of the Farm-and-Landscape Organism ====<br /> <br /> The culture-creating achievement of agriculture was the transformation of wild nature into cultivated nature; it remains agriculture's ongoing task to provide for the care and further development of that cultivated nature. This step of transformation meant, among other things, either banishing the large wild animal world entirely from the landscapes — as with the predators: wolf, bear, lynx, as well as the ungulates such as aurochs, elk, bison, wild boar, and so on — and replacing them with domestic animals, or taking them under stewardship and care, as with noble game: red deer, roe deer, and reindeer, or small game: hare, fox, and the like. Wild-living mammals are shy of human beings and predominantly nocturnal. Their excellent sense faculties — smell, hearing, and sight — point to the alertness of a more conscious inner life. With their senses they plunge into the outer world, scenting, listening, watching — as, for example, noble game does when it steps out of the forest darkness into the open fieldscape to graze. The soul's instinctive life is stirred by these perceptions, and at the same time {{SE|113}}<br /> <br /> the soul element and becomes one with what is perceived. This relationship of an inside and outside reveals itself to intuitive beholding in the aesthetics of behaviour — in the fleeing roe deer, the hare doubling back on its tracks, or the proud stag that lifts its antlers in noble bearing into the airy periphery. With this bony scaffolding growing out of the frontal bone, the stag captures cosmic-astral forces that work formatively on its inner world of organs.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 97.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> In wild-living animals, what constitutes their soul-nature has passed entirely into the formation of the body. This soul element lives itself forth in and through the body. And so the animals, guided by their instincts — that is, out of inner necessity — imprint their own being on their habitat; extending themselves, they enliven and ensoul this habitat through their activity and make it their territory: «Die Pflanze gibt, das Tier nimmt im Haushalt der Natur.»&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 14. Juni 1924, S. 193.&lt;/ref&gt; The animal satisfies its desire-and-drive nature through what it takes from its surroundings. In this satisfaction it finds its ease, which it joyfully announces to the world in its movements and sounds.<br /> <br /> Wild fauna is attracting ever greater attention with regard to the interlocking conditions of its existence. One recognises how the life cycle of animals fits wisdom-filled into a larger whole — indeed, how they are collectively in their activity the organs of execution in the development of organismic wholeness. It is therefore the farmer's task to give wild fauna in the broadest sense the same attentive care and stewardship as domestic animals. In the case of mammals this happens, among other things, through hunting — though self-interested motives play their part here just as frequently as, in another way, does the combating of so-called pests through biocides. Each of the various animal species contributes something to the enrichment and strengthening of the soul organisation of the farm or village organism. Any thoughtless intervention in this complex web of relationships makes it fall ill and weakens its powers of self-healing.&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 15. Juni 1924.&lt;/ref&gt; {{SE|114}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vier_Gruppen_innerhalb_der_Wildfauna&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Four Groups within the Wild Fauna ====<br /> <br /> Apart from mammals and reptiles, four great groups of the animal kingdom are of eminent significance — groups whose existence permeates the village lands in a more hidden, soul-like activity. In their bodily formation they each show, in different ways, a kinship with the functional and morphological threefold nature of the human being — that is, with the head, chest, and metabolic-limb system. These four groups are worms, fishes, birds, and insects.<br /> <br /> This threefold nature of the body is most clearly developed in the insects. In the other three groups, one functional domain dominates the life of the animal in high specialisation: in worms, the metabolic pole; in fishes, the rhythmic middle; in birds, the head or nerve-sense pole. Each of these four groups reveals in its species diversity — most intensely in the insects — a wide range in the differentiation of its organ systems. Compared with the human being, they have already in earlier phases of evolution formed themselves one-sidedly to such a high degree of completion that one can say: a part of the soul element of these animals has been largely absorbed into their respective bodily formation, while the other, complementary part lives itself forth supersensibly as the world of the so-called elemental beings.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Welt der Elementarwesen'', ausgewählte Texte herausgegeben von Almut Bockemühl, Dornach 2005.&lt;/ref&gt; Elemental beings are messengers who mediate between the essential ground of all being and its image-like manifestations in the physical-material world. Their nature is of a soul-astral kind; their body is built up in each case specifically from the forces of the etheric-living. The elemental beings are the spirit-messengers who draw the archetypal images — those of the mineral, plant, animal, and human kingdoms, at home in the realm of the higher spiritual worlds — into sense-perceptible appearance in time and space, shaping them in image-likeness. They are beings of relationship between the world of the sensory and the spiritually supersensible, and as such can be experienced in feeling, through a practised, thinking beholding. As bearers of process, they enchant themselves into everything that is becoming, and free themselves from this enchantment as what has congealed into sensory form passes away.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vorträge vom 2., 3. und 4. November 1923.&lt;/ref&gt; The elemental beings differentiate into four groups, according to which of the four elements — earth, water, air, and warmth — each has its primary field of activity. {{SE|115}}<br /> <br /> They form, supersensibly, the complement to the four groups of animals that find their physical conditions of life in these elements through a one-sided narrowing. The world of elemental beings is present everywhere in the earthly. Their efficacy, reaching from the unmanifest into the manifest, cannot escape an artistically feeling intuitive beholding. It spreads over nature and especially over the animal world — which enlivens the four elements each in its specific way — a delicate veil of wisdom-filled sense and soulfulness.<br /> <br /> In what follows, attention shall be directed to the nature and significance of the four groups of the animal kingdom already mentioned (Figure 9):<br /> <br /> '''1. The group of the invertebrate-vermiform''', those connected with the element of the earthy-solid, using the earthworm (''Lumbricus terrestris'') as example:<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 9, S. 115.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 9: Die Seelenorganisation oder der Seelenleib des landwirtschaftlichen Organismus.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> The earthworm lacks a formed head. It is, as it were, an independently-become segmented intestinal tube — a wholly and entirely metabolically active animal, whose sense organization directed outward {{SE|116}}<br /> <br /> is reduced to the sense of touch, to point-senses distributed across the body. The activity of this delicate, slimy-watery animal is the working of the soil. It is a sculptor of the solid-earthy. It lives in the darkness of the earth, pressing itself in search of food through the loose living topsoil after the remains of dead plant matter, and eats its way into the depths of the dense mineral subsoil, forming its vertical tubes, which serve it as a kind of outer skeleton and lend it the vertical upright in its movements up and downward. Its mineral-permeated excrement it carries against gravity upward to the surface of the earth (up to 100 t/ha/year), and so rejuvenates the soil year by year. It actively promotes soil breathing, drawing oxygen-rich outside air behind it as it glides downward through its tubes — like a pump — and as it glides upward again, thrusting out CO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;-enriched soil air. Its food is dead, bacterially decomposing organic substance, which it takes into its interior together with clay, silt, and fine sand. Outwardly it secretes slime; inwardly its soul organization «thinks through» the ingested stream of nourishment and guides a host of bacterial symbionts that break the food down, and — in connection with the mineral clay constituents of the food — initiates the formation of stable humus, the formation of the crumb-stable clay-humus complexes.<br /> <br /> The earthworm is by its nature a being of renunciation. The thesis be permitted: it has evolutively foregone the full metamorphosis through pupation to the imago. This metamorphosis — as a butterfly, say — would reveal in beauty of form and colour what, held back within the worm, proves to be its beneficent capacity: to be a sculptor of the earth's soil.<br /> <br /> The consciousness of the earthworm is sleeping-dreaming, and yet it has the power to create a coherent whole full of relationship. In this its work there appears, as image, what — in complement to its metabolism-emphasised nature — is its higher sense and intellectual nature. What the earthworm lacks, what the vermiform animal world as a whole lacks, is the polar elaboration of the head in relation to the metabolic system. What is absent — the complement to the head — is nevertheless present functionally wherever earthworms etc. are found: precisely as a spiritually supersensible reality of being, separated from the physically appearing body, yet standing in soul-relation to it. What is involved here is a specific group of elemental beings — the ''Gnomes'', as they have been called since ancient times — whose substance of being is «sense and understanding in a {{SE|117}}<br /> <br /> is».&lt;ref&gt;Ibid., lectures of 2, 3, 4 November 1923.&lt;/ref&gt; They unfold their efficacy in the earthy-solid and form the soul-astral link to the world of invertebrates.<br /> <br /> It belongs to the art of farming to create, for this so ceaselessly active and beneficent group of animals, a living space of abundance. For wherever the earthworm unfolds its activity — in field, meadow and pasture, in the dung heap and compost pile — its spiritual correlate is present too: the elemental beings of the earthy-solid. Without the earthworm the soil would gradually compact and harden, falling, one might say, into a kind of death-rigidity. The earthworm enlivens the soil.<br /> <br /> '''2. The group of animals connected with the element of water''' — the fishes. As the earthworm is a sculptor of the earthy-solid, so the fish is a sculptor of the water element. The head of the fish, with its differentiated sense organization, is clearly marked; yet it passes without transition into the trunk and metabolic member. All-predominating is the middle part, the trunk — a fine, rhythmically richly articulated, cartilaginous-ossified skeletal system. The vertebral chain traverses the body from tail fin to head, metamorphosing in the head into the cranial bones. To either side the rib arches curve outward — the fish-bones — which also envelop the abdominal organs. Externally they are overlaid by a layer of muscle that, in connection with the fins, lends the fish an extraordinary nimbleness and speed of movement. The earthworm takes earthly matter into its very digestive tract; not so the fish, which in its forward movement lets water stream through its gills. The water thereby enters, via the head, into direct relationship with the rhythmic trunk system; the fish provides itself with oxygen, which it draws from the water through the gills. The outer skin densifies into the coat of scales, through which the fish's form-gestalt delimits itself against the formless water, and through which it makes known its inner soul-nature outwardly in manifold coloration. The fish does not nourish itself, as the earthworm does, from dying life, but preferably from what unfolds in the water as plant and animal life. The fish extends its soul-nature beyond its bodily form out into the surrounding water. On the one hand it senses in its gliding passage the water streaming along its body, and on the other it generates through its movements the finest currents and eddies. Just as the fish owes its streamlined form to the element of water,{{SE|118}}<br /> <br /> so it enlivens and ensoul this element through what of soulful stir continues into the sequences of movement. These sequences differ in a still body of water, a pond, from those in a powerfully flowing stream or river. The tench, for instance, a member of the carp family, is compact in form, darker in coloration, unhurried in movement, and likes at times to burrow down into the mud at the bottom of the pond. In complete contrast, the slender trout — a member of the salmon family — is found in flowing, crystal-clear water streaming over stones. Like a shadow it darts swiftly through the light-permeated, moving water, over pebbly ground, now seeking shelter at the bank of the stream, now actively holding still against the current, sensing the warmth released by the movement of the water flowing past.<br /> <br /> Just as the lake, the pond, the river or the course of a stream belong to the landscape and to the farm, so too does the fish-nature living within them. It «ensoul» the waters and makes them organs of the farm and village organisms. It lies in the hands of the farmer to tend these landscape organs, to enrich them artfully through the laying-out of ponds, to care as far as possible for their purity, and to ensure that flowing waters are not disturbed in their natural course.<br /> <br /> In fishes, it is above all their rhythmic middle part — the trunk — that achieves a certain completeness, not yet the head with its sense system. Their consciousness is muted down to a dull dreaming. What they lack in bodily terms remains as a being-force in the supersensible; it weaves and lives as a further group of relationship-creating elemental beings, the undines. They have water as their element and mediate the spiritual archetypes to the bodily and organ forms developing in the watery realm.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> '''3. The group of the bird world living in the element of air.'''<br /> <br /> Birds sculpt, enliven and ensoul the element of air in the powerful beat of wings, in sweeping arcs or in sublime gliding at great heights. More than any other animal that can rise into the aerial space, birds are the rulers of the skies. As the earthworm, as a being of metabolism, is earth-born — drawing the earth into itself — and the fish, as a being of rhythm, is water-born — allowing the water to stream through it — so the bird is air-born. Its entire body is {{SE|119}}<br /> <br /> re-formed into a head, into one great sense organ. Not only is its head ventilated from without, and its plumage likewise, not only is it carried by the air on outstretched wings, but the element of air permeates its entire interior (see below).<br /> <br /> Among the groups named, the evolutionary current of head-formation reaches its completion in the birds; it takes hold of the whole animal, including breast and metabolism. From this arises the question: is there not something prefigured in an earlier stage of evolution — in the invertebrate-worm-like animals, in the fishes and birds and in the fourth group, the insects — something brought to premature completion, that is spoken of in the progress of evolution in the Apocalypse of John&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Apokalypse des Johannes'', GA 104, Dornach 1985.&lt;/ref&gt; as the «threefold animal» of eagle, lion, bull and a fourth that bears a human countenance? Rudolf Steiner characterises the three animals — eagle (head), lion (breast), bull (metabolism) — as representatives of three streams of development out of spirit, which come together in the human being into a higher whole.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 19. Oktober 1923.&lt;/ref&gt; And is there not in the strict, morphological and functional threefoldness of the insect form — a threefoldness that has, admittedly, congealed prematurely into form — a gathering of the evolutionary streams of the invertebrates, the fishes and the birds, such as shows itself in future-open developmental capacity in the confluence of the eagle, lion and bull streams within the form of the human being?<br /> <br /> Birds extract oxygen from the air both in inhaling and in exhaling. On inhalation, the air enters partly into the lungs and, unused, partly into the air sacs distributed throughout the body and into the partly hollow bones. On exhalation, this stored air passes through the lungs — an open tube system, not the blind-alley-like pulmonary alveoli — from inside outward. Heaviness is transformed in the bird's body into lightness: the skull, streamed through for the most part directly by the outer air; the body ventilated by the air sacs; the air-filled cavities that penetrate large portions of the skeleton, especially in the great bird species; and finally the mobile, ventilated plumage. The lightness is further underscored by the fact that the highly concentrated food — whether of plant or animal origin — undergoes rapid digestion and is excreted again after only a brief sojourn. {{SE|120}}<br /> <br /> &quot;The bird is … in the whole essentially a head.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 27. Oktober 1923.&lt;/ref&gt; The outward appearance of a tit, a robin or a wren and so on confirms this statement directly. The metabolic tract and chest are shortened and appear as if drawn inward toward the head pole. The physiognomy is governed by beak and eyes; but it closes up, in the form, colour and patterning of the plumage, into the head-gestalt of the bird as a whole. The rigid union of the cranial bones continues through the jointed middle cervical vertebrae into the trunk skeleton; the fused dorsal vertebrae form with shoulder blade, pelvis, ribs and sternum a firmly closed unity. Conversely, the principal limb-activity shifts into the wings and further forward into the jerking, pecking mobility of the head — pecking (chicken, sparrow, etc.) or drumming (woodpecker). In the head, then, a highly specialised limb-activity closes together with an intensely wakeful sense-activity. When one looks into the eye of a bird — above all of a bird of prey — one feels a soul-force that, as though passing through a still point, arrests one's own gaze with an almost overwhelming power; a gaze as from ancient times. The soul-nature of the bird communicates itself to the airy periphery in simple calls reaching up to tonally painterly sequences of sound. These stream forth from the syrinx (the so-called lower larynx), brought about by the outbreathing and, in part, also the inbreathing airstream. The skylark, when it swings itself up into the air on an early sun-brightened morning, is able to trill its melody for so long because it can make what are called micro-inhalations, with which it continuously replenishes the air sacs — comparable to a bagpiper.&lt;ref&gt;Siehe z.B.: Einhard Bezzel und Roland Prinzinger: ''Ornithologie'', Stuttgart 1990, S. 269.&lt;/ref&gt; So it is also with the nightingale, which can sustain its melodic song in just this way for so long.<br /> <br /> Unique in the animal kingdom, the form of the bird is shaped by its plumage. Both the quill and the vane of the feather grow out of the skin. But what then expresses itself in the richness of colour and the finely chiselled forms of the individual feathers and of the plumage as a whole appears turned outward like a puffed-up image of the bird's inner soul-life. The feathers have become for it a sense organ of the movements of the air.&lt;ref&gt;Ernst-Michael Kranich: ''Wesensbilder der Tiere''. ''Einführung in goetheanistische Zoologie'', Stuttgart 2004, 386 S. – Siehe auch die Aussagen Rudolf Steiners in: ''Die Welt der Vögel'', herausgegeben und kommentiert von Hans-Christian Zehnter, Basel 2015, 288 S. sowie in: ''Die Welt der Tiere''. Herausgegeben und kommentiert von Hans-Christian Zehnter, Basel 2007, 182 S.&lt;/ref&gt; Rudolf Steiner characterises the feather-formation of the<br /> <br /> Rudolf Steiner characterises the feather-formation of the bird — taking the eagle as his example — in such a way that it is brought about on the physical level by the same forces that, on the soul-astral level, on the basis of the brain, bring about the formation of thoughts.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 19. Oktober 1923.&lt;/ref&gt; {{SE|121}}<br /> <br /> The nature of the bird arches like a bell over the farm and the village fieldscape. Its point of reference toward the earth is the nest. From there it widens out into the earthly and airy periphery and lives itself out, soul-wise, within its particular territory. Within the bounds of that territory the bird seeks its food and finds what stirs it to let its soul-being stream out into the surroundings — in flight, or in the branches of trees and hedgerows: whether it be like the buzzard, which, circling in the heights, lets itself be steeped in sunlight and warmth, and awakens in the beholder, through this image of earthly transcendence, the feeling of a sublime repose — akin to that of resting within one's own thoughts; or whether it be the nightingale, sounding its song at dusk along the borders of its territory; or the skylark, which in the morning hours suddenly lifts the spirit of those bent to the earth pulling weeds — with a jubilant trilling, invisible against the bright sky.<br /> <br /> The sense-active head-nature of the bird overwhelms, as it were, its metabolic-limb function. The bird swallows its food almost as quickly as it digests it, and excretes it in largely mineralised form. Its physiological metabolic functions recede strongly and shift into the movement sequences governed by the nerve-sense system. The complement to this one-sidedness is supersensible in nature and lives, soul-effectively, as an elemental being of the air — called from time immemorial a sylph.&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 3. November 1923.&lt;/ref&gt; Its being is bound to the world of birds. Such an elemental being follows the bird in flight within the vortices of air it leaves in its wake. In this community, every bird's flight is a source of ensoulment of the airy periphery. One need only follow for a stretch the generous, elegant sweep-figures of swifts or house martins shooting past. As the earthworm sculpts the solid earth, and the fish sculpts the water, so birds, with the forces of their soul-being, sculpt the element of air.<br /> <br /> It is therefore also the farmer's task to ensure that the native bird-world finds its living-space on farm and village land. The airspace stands open to it; the earthly space, however, demands — with respect to nesting possibilities — the most varied shaping of the landscape, in fields, {{SE|122}}<br /> <br /> meadows, field margins, embankments for ground-nesting birds, shrubs, hedgerows, trees scattered across the open fieldscape and woodland islands for songbirds among others. Open barns are needed for swallows; for rare visitors such as little owls and barn owls, hollows in standing deadwood are needed, flight-holes in barns and the like. Wherever nesting places are found, visible-invisible territories arise in the surrounding space — soul-spaces that form invisible organs within the agricultural organism.<br /> <br /> '''4. The group of insects living in the element of warmth:'''<br /> <br /> Insects form by far the most species-rich and form-rich class in the animal kingdom. They live, to be sure, in earth, water and predominantly in air, but their most primordial elemental realm is warmth. The insect lives from the working of warmth. Within warmth its soul-nature weaves in hiddenness, and through its activity it structures warmth-processes — as for instance in the visiting of blossoms, or more manifestly still in the heat-development within the ants' nest or the beehive. As warmth permeates each of its sister-elements and sets them in relation to one another, so the world of insects too, with its wisdom-filled instinct-nature, permeates these elements and creates, on the basis of warmth, on a higher level, a living web of relational contexts.<br /> <br /> For as soon as the rising sun in spring, bestowing warmth, awakens natural being from its wintry state of rest, ground beetles, springtails and the like are swarming in the topmost soil layer within the shortest time; diving beetles, water-striders and their kind are darting about in the pond; midges dance in the warm rays of the sun in the air; bees work the blossoms; in an unforeseeable abundance of forms, a host of insects hums, buzzes, flutters, hovers, dances through the air in ever purpose-filled industry.<br /> <br /> Everything in the life of insects plays out in warmth. The development of the egg into the larva, and the larva's metamorphosis through the cocoon to the imago, the fully formed insect, needs the warmth of spring and summer.<br /> <br /> The abundance of forms among insects, too, is bound up with warmth. This abundance is greatest in the tropics and diminishes toward the cold zones.<br /> <br /> It is the reciprocal relationship to warmth that, in the bodily structure of insects, equalises the one-sidednesses attaching to invertebrates, fish and birds. The three functional domains of head, thorax and metabolism are, in the insect as regards bodily form, as a rule more equally developed, with particular emphasis on the middle member (''thorax'') — indeed they are in many cases sharply demarcated from one another by incisions (insect from Latin {{SE|123}}<br /> <br /> ''insectum'' = cut-into). Like all arthropods, the insect has no bony inner skeleton; instead, its threefold form is held together by an outer skeleton, the chitin-armour. The polarity of head pole (''caput'') and metabolic pole (''abdomen'') is particularly pronounced. Yet the sensory organisation of the head — with compound and simple eyes, and with palps and antennae (sense of smell and touch) — reaches, mediated by the ventral ganglion system, across into the limbs; in certain species, for instance, onto the forelegs (sense of gravity and vibration, hearing, taste).&lt;ref&gt;Wolfgang Schad (Hrsg.): ''Goetheanistische Naturwissenschaft, Band 3: Zoologie'', Stuttgart 1983, Seite 31. Siehe auch ders.: ''Säugetiere und Mensch'', Stuttgart 2012, 1255 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> The belly segment of insects, by contrast, lacks entirely the limb-organisation that in the human being belongs to the metabolic pole. The limbs reach their highest development in the three pairs of legs (in arachnids, four) and the two pairs of wings in the thorax, and extend all the way into the head-organisation — for instance in the mobile, periphery-oriented antennae and the highly differentiated biting and sucking tools. What physiologically constitutes, in the vertebrates and in the highest degree in the human being, the rhythmic system with pulmonary respiration and cardiac function is entirely absent from the thorax of insects. The centre of the dorsally running blood-vessel system lies in the abdomen. Respiration takes place through openings in the skin distributed across the whole body, to which the tubular system of the tracheae connects. The rhythmic system reduces itself entirely to the movement of the wings and the jointed legs. In the thorax region itself it has developed no proper rhythmic organ-systems — no &quot;true&quot; lung, no &quot;true&quot; heart.<br /> <br /> Insects feed — whether aphid, wasp, bee or butterfly — preferentially on substances that are themselves the result of warmth-processes in the plant: on assimilate saps, sugar-laden juice — honey arises from this only through the digestive tract of the bee — from the nectaries of leaves and blossoms, from pollen and resins. In building up their bodies they continue the warmth-blossom process in which the growth of the plant comes to an end. It is the same kind of soul-astral forces that flood in from the cosmos with sunlight toward the plants, touching and forming them from without in stem, leaf and blossom — it is these forces that have become internalised in the flower-visiting insects and have condensed into their soul-nature in each case differently. How else is one to understand that on the one hand certain blossoms seem formed precisely for the visit and pollination of particular insect species — the clover blossom in its relationship to {{SE|124}}<br /> <br /> the bumblebees; on the other hand, many insect species are organized in their bodily form, especially in their mouthparts, toward visiting specifically shaped blossoms. To intuitive beholding, an organic unity of plant and insect of a higher order presents itself. One need only look at orchid blossoms — for instance those of the bee orchid. Its blossom has the appearance of an insect that has not yet come to independent life. Thus Rudolf Steiner rightly speaks of the butterfly as the liberated blossom, and the blossom as the captive butterfly.&lt;ref&gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', Vortrag vom 26. Oktober 1923, GA 230, Dornach 1993, S. 73. Siehe auch: Hans-Christian Zehnter (Hrsg.) ''Warum singen Vögel?'', Zürich 2018, 240 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> What is experienceable throughout the insect kingdom, and in a high degree among its state-forming representatives, is a wisdom working hidden in the soul, expressing itself in the highly specialized, tool-like bodily configuration — but above all in the division-of-labour, relationship-creating activity of a giving and taking, as for instance in the beehive or the ant-hill. In the latter two cases they are not merely dependent on external warmth: they generate the warmth themselves — the bees, for example, through intensive movement within the winter bee-cluster, the termites through the self-heating of compressed fresh leaves, grass and the like, to warm their brooding-places in their earthen structures. What otherwise lives itself forth in warm-blooded animals as instinctive, soul-filled inner life — in insects it turns itself inside out into consummate artistry: the spider and its web, the bee and its comb, the wasp and its nest.<br /> <br /> Just as for the animal groups mentioned above, living in earth, water and air, the farmer must also create on his farm precincts a home for a varied insect life. This is found in an equally varied plant world. There is no tree, no shrub, no grass or herb that does not serve as the nutritive foundation for the grubs, larvae or caterpillars of particular insect species. The caterpillars of butterflies, for example, each have their specific host: the swallowtail (*Papilio machaon*) the umbellifers, such as dill, caraway, carrot; the peacock butterfly (*Vanessa io*), the red admiral (*Vanessa atalanta*) and the small tortoiseshell (*Vanessa urticae*) the stinging nettle; the large white (*Pieris brassicae*) the cabbage species, and so on. Many have taken their name from their host plant — the wheat gall midge (*Cecidomyia tritici*), for instance. However closely they are bound in this larval stage to a particular host plant, so widely does there open before them as {{SE|125}}<br /> <br /> the fully formed imago, swarming out, a wide breadth of nourishment across the flowering fields.<br /> <br /> These few examples alone show how much attention and care the farmer must give, alongside his cultivated plants, to the world of wild plant nature. In doing so he provides for the balance and equilibrium of the insect species on his farm. He must strive to ensure that something blooming enlivens the landscape from spring through into autumn — whether through tending the meadow and wayside verges, embankments and the like, or through a richly articulated crop rotation, through the laying out of flowering strips in the arable crops, and so on.<br /> <br /> An enormous increase in insect life is offered by a rich variety of forms among wild woody plants in hedgerows, but above all in standard-tree plantings in fruit growing. A fifty- to sixty-year-old standard apple tree harbours in trunk, branches, foliage and blossom upwards of a thousand insect species.&lt;ref&gt;Hans Steiner: «Die Lebensgemeinschaft des Apfelbaums»,<br /> ''Der Obstbau'' Nr. 3–5, 1958.&lt;/ref&gt; Such a wide-spreading tree crown or a species-rich hedge constitutes an accumulation of astral substance: &quot;Of that which passes as astral richness through the trees, the fully formed insect lives and weaves.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999, S. 183/84.&lt;/ref&gt; It is the insect world above all that, with its astral-soul being, mediates toward the etheric-living of the plant world. It takes its nourishment from the plants and in return pollinates them, or protects them from sudden mass outbreaks of pest insects — for example through the parasitisation of aphid colonies by ichneumon wasps.<br /> <br /> The warmth being par excellence among insects is the bee colony, whose cultivation has been documented since the fifth millennium before Christ.&lt;ref&gt;Norbert Bennecke: ''Der Mensch und seine Haustiere''<br /> , Stuttgart 2000, 470 S.&lt;/ref&gt; From their beehive in the garden and from the fruit-tree margin of the farm, they range across the farm's field precincts and bring their harvest home to the farm just as the farmer brings his own in field crops.<br /> <br /> The insect species have a highly specific, frequently an extremely specialised bodily formation, according to what quality of a one-sided soul-nature has congealed into them. This one-sidedness finds its complement in the elemental beings working supersensibly in the element of warmth, of &quot;fire&quot; — that is, the *salamanders*.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 3. November 1923.&lt;/ref&gt; It is these that create in the insect kingdom the completeness — bordering on the miraculous — of the connection between bodily formation and instinctively intelligent patterns of behaviour. The<br /> <br /> elemental beings of warmth are those that — as in the case of butterflies — bring about the complete metamorphosis through all the &quot;elements,&quot; from egg through caterpillar, cocoon to imago. They permeate spiritually the soul-nature of the insects, congealed as it is to so high a degree into the threefold bodily form. They create relationships between the kingdoms of nature and so also to the human being — for example in the relationship of the shepherd to his sheep, of the beekeeper to his bees. In the whirring and humming of insects in the warmth of sun-bright days, in spring around flowering hedgerows, fruit trees, lime trees, moods become perceptible that allow one to sense the working of these elemental beings of fire. They are present and active wherever the farmer creates living spaces for the insects — the physical correlate of the elemental beings of warmth. {{SE|126}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Haustiere_–_Organe_im_Hof-_und_Landschaftsorganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Domestic Animals — Organs in the Farm-and-Landscape Organism ====<br /> <br /> Among the domestic animals we count above all representatives from the kingdom of mammals: dog, cat, pig, horse; from the order of ruminants: sheep, goat, cattle; from the kingdom of birds: hen, duck, goose and dove; and from the insect kingdom: silkworm, bee ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|Figure 9]], p. 115). They differ from their wild-living counterparts with respect to the four levels of being:<br /> <br /> '''1. With Regard to the Spiritual-Essential:'''<br /> <br /> Like all animals, domestic animals too have no incarnated I that would endow them, as it does the human being, with self-consciousness and thereby the power of free self-determination. The animals stand under the guidance of group souls.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Natur- und Geistwesen – ihr Wirken in unserer sichtbaren Welt'', Vortrag vom 2. Februar 1908, vormittags, GA 98, Dornach 1996.&lt;/ref&gt; From these, the individual animals are &quot;pinched-off portions&quot; that have received imprinted into them, in a being-way, the properties of the group soul to which they belong and of which they are, in their physical-bodily nature, an image. In the wild, these soul-properties have congealed evolutively as behavior into the bodily formation, and express themselves in the physical as instinct, in the etheric-living as drive, and in the soul element as desire. In the process of becoming domestic animals, the human being once stepped to the side of the group soul of the animals — holding sway in the supersensible — and took upon himself, on earth, in a sacred human-animal relationship (the Abel stream), the responsibility and the care.<br /> <br /> {{SE|127}}As group souls or genus souls of the animals, Rudolf Steiner&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Hereinwirken geistiger Wesenheiten in den Menschen'', GA 102, Dornach 2001, Vorträge vom 16. Mai 1908, 1. Juni 1908, 4. Juni 1908.&lt;/ref&gt; designates spiritual beings comparable to the I of the human being, beings that direct the individual animals of the animal species belonging to them, as it were from without. The group soul guides and works through the blood; the human being, however, through his &quot;keeping&quot; — through the manner in which he inwardly and outwardly conducts himself toward the animal: he &quot;keeps&quot; the domestic animal, otherwise it would fall. He once lifted it out of its natural, group-soul-guided creatureliness, held it back at the stage of still-heightened embryonal plasticity, and thereby preserved for it, across all subsequent generations, a certain measure of youthfulness. Thus through the human being the development of domestic animals took a different direction. It bends off, so to speak, prematurely — before the fall into wild nature. In the wild fauna, the development of species has aged morphologically and physiologically into an end-stage. The wolf, for example, regarded as the progenitor of dogs, has evolutively lost its youthfulness. It is wolf, is no longer plastically formable, as it was in the times of the high flowering of its evolution in the Tertiary (Atlantis). Its behavior is purely the projection of its group soul into the earthly form of existence. The dog, by contrast — like the domestic animal species as a whole — appears, as it were explosively and with great plasticity, in a multitude of breeds. This manifoldness is the work of a humanity that in the post-Atlantean ages (Holocene) freed itself further from its bondage within its own group-soul nature, and now itself, in the spirit-connected youthfulness of the I-awakening, united with the group souls of certain animal species. Domestic animals, seen in this light, have not emerged genetically from the evolutive end-product of a lineage through mere selection; rather, it is near at hand to assume that they owe their origin to the particular soul-spiritual constitution of an early humanity that still stood in a dreamlike relationship to the genus souls of the animals.<br /> <br /> One can see in the becoming-domestic of animals a step toward the compensation of that debt which humanity has taken upon itself — guiltlessly guilty — in that on its path of evolution it has set the animal kingdom out from itself and left it behind. The domestic animal, through the education of the human being, has preserved its plasticity. It has placed itself in service beneath the guiding will of the human being, and in so doing has emancipated soul and body from wild nature to such a degree that into all future it stands in need of this human guidance — &quot;the keeping&quot;; it cannot fall back down into the same condition that {{SE|128}}<br /> <br /> In place of the evolutive education of animals, conducted under the guidance of the Mysteries in the earlier great ancient civilizations, today's animal breeding has stepped in. It optimizes and exploits certain heritable traits, and makes the domestic or culture animal into a mere utility animal, an object of mass production. This development — seeing in the animal only a hollow, material object, arbitrarily manipulable through its genes — can be met only if the intuitive beholding strives for a true understanding of the essential nature of the various domestic animal species. What wisdom speaks, for example, from the beholding and active engagement with the cow, the horse, the bee? The becoming-aware of their outward appearance within the context of their living and activity space, their faunal interdependencies, and the indications from spiritual research awakens sensations and ideas that open to spirit-and-morally guided action new, evolutive paths of breeding and education. These paths into the future are given voice by Christian Morgenstern (1871–1914) in the sentence: &quot;Whole ages of love are necessary in order to repay the animals for their services and merits toward us.&quot;&lt;ref&gt;Christian Morgenstern: ''Wer vom Ziel nichts weiß'', Aphorismen, Piper, München 1964, S. 89.&lt;/ref&gt; Toward this aim, one must connect with what is evolutively disposed on the three following levels of being.<br /> <br /> '''2. With regard to the level of being of the soul element (astral body):'''<br /> <br /> The domestic animal does not flee from the human being — it seeks his nearness with trust, it opens itself soul-wise toward him and, in fulfillment of this openness, awaits expectantly the counter-gift of care and devotion. How deeply the manner of this devotion imprints itself upon the domestic animal, how thoroughly human peculiarities rub off onto it, is shown by the saying: &quot;Like master, like man.&quot; This soul-openness, extending to a kind of individually devoted comportment in comparison to the wild ancestral form, lays upon the human being today a responsibility of unsuspected magnitude. For the soul-open expectation of domestic animals is not fulfilled by mere emotional devotion, but only when this devotion gives occasion — however initial — for a knowledge of their essential nature. The domestic animal expects from human guidance not a self-referential, emotional devotion in the manner of a lap-dog mentality, still less a soulless utility, but a knowledge of its essential nature that, through deeds of love, gives the domestic animal {{SE|129}}<br /> <br /> what the group soul itself can no longer give, and will not be able to give in the future either. In this sense does responsibility become real — does a future ideal of breeding become real.<br /> <br /> A further mark of spiritual imprinting reaching down into the genome is the mostly wide range of domestic animal breeds, to whose essential image breeding should once again connect itself. A particular expression of the soul element is the manifold patterning and colouring of coat and plumage. The soul's inner differentiation creates for itself therein an image in the outward. Thus every breed of domestic animal shows itself unmistakably in its &quot;astral garment.&quot;<br /> <br /> '''3. Regarding the level of being of the living (etheric body):'''<br /> <br /> In all domestic animals, with the exception of dogs and cats, the nerve-sense pole is reduced in favour of the metabolic and limb pole. Consider the enormous metabolic performances of dairy cattle, pigs, the horse harnessed before the plough, and so forth. The openness of the soul element holds the organic processes of the etheric body — with particular emphasis on the rhythmic — in a specifically plastic and mobile condition of its own kind. Domestic animals have thus emancipated themselves from their wild kindred both in their earlier sexual maturity and higher fecundity, and also in their reproductive cycle and change of coat, which are no longer governed by the course of the year.<br /> <br /> '''4. Regarding the level of being of the physical (physical body):'''<br /> <br /> Soul-openness provides for a sustained plasticity in the life processes, and these in turn give plastic form to the physical organisation — expressed perhaps most strikingly in the skeletal structure, which in the greatest variability preserves juvenile forms. The most conspicuous mark of this is the shortening of the facial skull and the smoother cranial bones, even in fully grown animals — which is a characteristic trait of the young animal. The great number of ruminant breeds carry each their own specific horn forms. In cattle and pigs, the brain is smaller by up to thirty percent in volume compared to their wild kindred; the spinal cord and the sympathetic nervous system, which directs metabolism, are correspondingly more strongly developed. The reduction in brain size concerns above all the forebrain, and signifies thereby a diminution of the sense-faculties directed toward the outer world. For domestic animals generally, what holds is the extraordinary breadth of variation in the bodily configuration of breeds within a single species — large or small, compact or elongated, thick or slender, long-legged or short, and so forth. {{SE|130}}<br /> <br /> The domestic animal species are a human cultural heritage of the early post-glacial high civilizations. With the newer breeding methods, the gaze upon this cultural heritage narrows itself at certain points entirely onto the given genome and onto the interchangeability of its genes among the various domestic animal species. The breeding aims are directed arbitrarily toward one-sided performance increases at the expense of animal welfare. This technological mode of proceeding conceals from view the artistic throw that first made the domestic animal into what it is. What follows will address the artistic-breeding approach that characterizes the series of domestic animals, has made them serviceable to the human being, and has allowed them to become organs of the farm or village organism.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Honigbiene&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== The Honeybee ====<br /> <br /> In general we encounter the bee (*Apis mellifera*) as an individual in its visit to the blossom, where it sucks the nectar, pollinates the flowers, and collects pollen in its baskets on the hind legs. This taking and giving activity fulfils itself in the periphery of its living space. Polar to this, the single being finds its centre in the beehive, where it unites with thousands of others in the most vigorous activity and becomes a member of an all-encompassing inner life — the life of the «colony», a self-organizing organism whose activities articulate themselves with organ-like strictness. What otherwise in the functions of an organism remains hidden from view, here a division-of-labour activity opens itself to the gaze: the egg-laying queen, the mass of worker bees — who in their turn attend to comb-building, brood care, feeding of the queen, self-cleaning, foraging, and provisioning — and the drones, who fertilize the queen in her sun-directed nuptial flight. Each of these spatially and temporally finely attuned activities awakens the impression of a selfless going-forth in sacrifice. In the warmth that the bees seek to maintain in the hive through their own activity at approximately 35°C, they create the incarnation-medium for the group soul: the beekeeper speaks of «the colony», which in a nature-given way allows a social organism to arise that anticipates a selfless behaviour that human beings will first have to acquire in their social life together out of the force of the I.<br /> <br /> The honeybee requires the human being, the «bee-father». He steps to the side of the «colony», the group soul. He provides for its dwelling, the {{SE|131}}<br /> <br /> hive or the skep, in which the colony can close itself off from the world.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Mensch und Welt. Das Wirken des Geistes in der Natur. Über das Wesen der Bienen'', Dornach 1999, Vortrag vom 28. November 1923. – Siehe auch: Rudolf Steiner: ''Die Welt der Bienen'', herausgegeben und kommentiert von Martin Dettli.&lt;/ref&gt; The skep is so arranged that within it the division-of-labour life of the bees can unfold under the eyes and the guiding hand of the beekeeper. And when swarming comes, he ensures that the bee colony does not vanish into the wild and ultimately to its ruin, but is caught in the swarm cluster and assigned a new dwelling. He further ensures that the apiary or the individual hives have their position in the vicinity of the farm, where from spring to autumn blossoming things are to be found in the fields, and where through the winter the well-being of the hive can be regularly observed and appropriate treatments carried out.<br /> <br /> The bee colony lives enclosed in a soul-space in which it does not wish to be disturbed from without. Only *that* human being does not disturb it who has made the wisdom-filled doing and being of the bee colony wholly his own, and from this source — with reverence, composure, and stillness — carries out his work with the bee colony, a work raised to the level of artistry. This soul-space polarizes itself into a head-like centre, the hive, and into a periphery bounded on the outside by the sea of blossoms that the worker bees fly to and from which they return, laden with honey and pollen, to the centre — a process comparable to the circulation of the blood.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Mensch und Welt. Das Wirken des Geistes in der Natur. Über das Wesen der Bienen'', Dornach 1999, Vortrag vom 28. November 1923.&lt;/ref&gt; What they carry into the hive they share with the human being: honey for nourishment, wax, propolis, and venom for manifold purposes including healing. With an appropriate number of colonies they are indispensable soul-organs of the farm organism, which in their activity weave the spiritually active in warmth into the farm precincts in a different way than the farmer does when, out of I-directed will, he incorporates his thoughts into the whole of the farm through his work.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hausgeflügel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Poultry ====<br /> <br /> Right up into the 1950s and '60s it was still hens, ducks, geese, and pigeons that gave farm life a particular colouring and, through their behaviour, a rhythm all their own. In the case of hens, for example, the day's course began at sunrise with the high-pitched reveille for<br /> <br /> man and animal, the crowing of the cock. He stepped forward first, neck and head raised vertically, beak stretched wide open, tail feathers lifted and fanned out — a sight as though he wanted to crow his whole inner being out into the breaking day. The flock of hens followed him from the nocturnal rest of the stable into the chicken yard, or in free range across the farmstead, the open threshing floor, the midden; scratching and pecking, they scatter in search of food. Before long the first clucking of a hen would sound from the stable, announcing to the world her happiness at having laid an egg. Usually in the afternoon came the dust bath with feather-cleaning, and further scratching, scraping, and pecking at seeds, larvae, worms, insects, grass, and grains of sand. As darkness fell the flock gathered again in the stable and roosted close together on the perches. In much the same way the life of ducks, geese, turkeys, and pigeons naturally played itself out; their point of reference was the farmstead with its sheltered stable and the human beings who cared for them. {{SE|132}}<br /> <br /> Hens and turkeys are bound to the earth; ducks and geese love the nearness of water and prefer to graze the green zones close to the bank. Just as these swing back and forth between water and earth, so do pigeons between air and earth; their range of movement extends in mostly short flights from tree to tree out into the open fieldscape, and for rest they gather again, lined up along the highest ridge of the farm's rooftops. Their field of vision is thus, alongside the bees', the most expansive among the domestic animals; considerably more restricted is that of the waterfowl, and for hens it confines itself to only a few metres. Hens see sharply only at short distances — the hen eats with its eye. The eye's resolution of movement and differentiation of colour is far superior to that of the human eye. Like all birds, domestic poultry and so also the hen have good hearing. They lack an external ear; the entrance to the inner ear lies hidden beneath the fine plumage of the head. Soul-expressions such as calls, sounds of mutual communication — the crowing, clucking, quacking of ducks and geese, or the cooing of pigeons — are exchanged over considerable distances. The sense of taste is, as with their wild counterparts, weakly developed. Hens do distinguish, for example, the qualities salty and sweet, sour and bitter, but these sensations play only a minor role in the selection of food.&lt;ref&gt;Beate und Leopold Peitz: ''Hühnerhalten'', Stuttgart 1995, 187 S.&lt;/ref&gt; The sense of smell is apparently far better developed than was still believed until<br /> <br /> the 90s of the 20th century. By contrast, the highly developed touch organs in the beak, alongside the eye, are mostly decisive for the choice of feed and its grain size. {{SE|133}}<br /> <br /> Digestion is just as rapid as in wild fowl. The highly concentrated food passes unchewed into the crop; from there into the glandular stomach and on into the muscular stomach, where it is ground down. After swift passage through the intestine and large intestine, with a pause in the two caeca, it is excreted together with the urine via the cloaca. Corresponding to the original food and the rapid digestion, what arises is a highly concentrated manure, rich in organic substance as well as nitrogen and phosphorus salts — a valuable organo-mineral blending material for plant composts or other animal manures. The salt character of poultry excretions corresponds to their pronounced head-pole, or nerve-sense nature, which is further emphasised by the nearly vertical posture of these running birds along the axis of head, outstretched neck, breast and legs. The particular metabolic achievements do not, as with the ruminants, communicate themselves to the digestive stream — they are taken up entirely into growth (flesh) and reproduction (eggs).<br /> <br /> Since the 1950s and 60s, poultry keeping — above all, hen keeping — has lost its role of enriching the soul organisation of the farm organism, disposing of waste and vermin. In its place has come mass poultry keeping. Bred for the highest efficiency of their metabolic function, the animals live crowded together in hermetically sealed, electronically controlled, fully air-conditioned production facilities, and are kept healthy through the use of predominantly abiotic means for the brief span allotted to their productive lives. Poultry keeping has separated itself out from the agricultural whole. In modern poultry breeding and keeping, poultry as farmyard animal experiences its cultural death. Of the more than 150 chicken breeds,&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; today only a few are drawn upon for line, crossbreeding and hybrid breeding. Their performance, trimmed to the highest pitch, compresses itself into a laying span of only one year.<br /> <br /> Reflection on this misdevelopment increasingly leads to a reintegration of smaller poultry flocks into newly forming farm organisms: mobile housing with rotating access to open fieldscape is a first step. This form of keeping once again establishes a relationship to all the life processes<br /> <br /> of the farm whole in the course of the year and allows the chickens to bring their instinctive life to bear without restriction. Because of predators, unfortunately, any arbitrary change of location runs into limits: fox-proof fencing is essential! A further step in carrying forward the development befitting domestic animals is the turning away from the uniform hybrid breeding operated worldwide by a handful of large corporations, in favour of farm-based breeding. This includes the regional co-operation of breeding and rearing operations with respect to the choice of breed and breeding objectives, as well as the willingness of consumers to share in carrying such a demanding cultural achievement. {{SE|134}}<br /> <br /> The further development of domestic poultry is, in the first instance, a genetic question: what inherited predisposition from the past must be taken up again? Above all, however, it is a question of epigenetics — of breeding not only on the basis of acquired characteristics, but of characteristics yet to be acquired. What conditions, directed toward this latter aim, must be created in the shaping of the farm organism — with respect to keeping, the farm's own feed base, human care and attention — so that the organismic wholeness may imprint itself epigenetically upon the life organisation and physical organisation of the animals?<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hausschwein&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== The Domestic Pig ====<br /> <br /> Comparable only to the high-performance breeds of chicken, the pig has been reshaped through the methods of modern breeding, feeding and keeping — away from its original way of life and the diversity of breed types — into uniform production breeds. Once predominantly a pasture animal that shaped the landscape, tended by herdsmen, then, through crossbreeding in eighteenth-century England with Asian and southern European breeds, brought to higher growth performance, and in the nineteenth century as the improved landrace integrated across farming operations with outdoor access — today, beginning in the second half of the twentieth century, it is being lifted out of the living context of the farm whole and produced in factory-style mass keeping. The aim of modern breeding was and remains: away from lard — toward the uniform hybrid, the early-maturing meat pig, whose slaughter-readiness is reached at half the lifespan of the parent breeds. As in modern poultry keeping, the relationship between human and animal — necessary for the soul-nature of domestic animal existence — along with the relationship to the wholeness of the farm and its precincts, is switched off. When this double relationship falls away, the pig withers in its soul-nature and the landscape {{SE|135}}<br /> <br /> degenerates into featureless monoculture&lt;ref&gt;Vgl. hierzu: Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924.&lt;/ref&gt; and in many places into a disposal area for pig slurry, bound up with wide-ranging odour nuisance and climate-affecting emissions. Cheerless and disfigured, the farm's field precincts lie exposed — a mirror of the inhumanity visited upon animals in lifelong confinement on concrete slatted floors. It is in the human hand to see in the domestic animals either nothing more than bare economic utility, thereby estranging itself soullessly from itself, or to bring to unfoldment those instincts working out of the soul-nature for the good of the farm whole. In the domestic pig, an omnivore, these instincts are oriented toward an uncommonly diverse diet, carefully selected according to need: grass, hay, grain, fruit, vegetables, roots, worms, snails, wild and medicinal plants, wild fruit, and so on.&lt;ref&gt;Peter Steffen, Karl Schardax, Gernot Kürzel: ''Schweineglück, Bibel der Schweine'', Graz 2008, 392 S.&lt;/ref&gt; All in all the pig is the ideal utiliser of leftovers in the farm organism and, alongside the hens, a therapist in the elimination of all manner of vermin. With its highly developed sense of smell, concentrated in the disc of the snout — the nose turned outward as it were and grown together with the upper lip — it seeks out its food sometimes on the surface, sometimes rooting beneath the earth. Summer and autumn grazing of grain stubble, cleared potato and field-vegetable plots, or cover crops takes them out onto the open fieldscape, satisfies their drive for movement, their insatiable curiosity, and sets no limits whatsoever to their love of rooting. Snuffling, their desire-nature works its way through the earth. At pasture, the rooting work can quickly become a harm through injury to the turf. This damage stays within bounds when sufficient pasture area with fresh, protein-rich growth is available — whereby light breaks in the sward can even become an advantage in terms of aeration and rejuvenation of the turf. Beyond that, seeds get carried across and with them a greater species diversity.&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; In many places pasture keeping fails for reasons of cost or labour economics. Instead, out of practical experience there arise systems of stall-keeping that accommodate the living-out of behavioural instincts as far as possible through a varied environment: group formation, diversity of feed, kitchen and processing waste, green cuttings, feed remnants from the cattle barn and so on, opportunity for rooting, wallowing, rubbing, running space for movement, {{SE|136}}<br /> <br /> Encounter and exploration, a covered outdoor dunging passage, bedded resting areas, sleeping quarters closed on all sides and sheltered from cold and wind, as well as opportunity for intensive contact with the attending human being — through being spoken to, for instance.<br /> <br /> Pigs have a family sense; they are sociable, intelligent, sense-alert animals. Their sense of smell dominates their perception, shapes the feeling of their well-being and discomfort. They communicate vividly through a fine sense of hearing, and when they raise their heads they look at the approaching human being with a clear, almost knowing gaze. Yet their brain performance is reduced by up to thirty percent compared to their wild counterparts&lt;ref&gt;Norbert Benecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 1994, 470 S.&lt;/ref&gt; — that is, the nerve-sense system has shifted more into the spinal cord and the sympathetic nervous system, thereby serving an enhanced metabolic performance with regard to fertility and the laying down of meat and fat.<br /> <br /> The critical question — whether animals grow dull through the loss of sense-capacities when the human being makes them into domestic animals — must be answered with &quot;No,&quot; on the condition that he is fully aware of his full responsibility toward the domestic animal. What the domestic animal gives the human being through its metabolic performances, he must give back to it twofold through his intelligent behaviour in husbandry, feeding, care, and through a breeding practice that grasps the essential nature of the animal.<br /> <br /> The function of the dentition makes the pig an omnivore — an eater of flesh and plants alike. It bites and chews as the human being does. This double function shows itself in the digestive tract as well. The single-chambered stomach is relatively small; the pig must therefore take in its food continuously in small portions. In the long passage through the small intestine — with the enzymatic breakdown of the readily digestible food components and their resorption — microbial digestion of the cellulose-rich food residues takes place in the caecum and colon. The pig digests thoroughly; unlike the ruminants, it extracts forces from its food that it consumes for itself as a sense-active and simultaneously metabolically active being. This diminishes the fertilising force of its excretions — not their mineral content. The form, colour, consistency, and odour of the dung depend on the kind of feed. When the balance between glandular and microbial digestion is not maintained — as occurs with high-performance feeding and lifelong stall-keeping on slatted floors — pig slurry arises, in which {{SE|137}}<br /> <br /> the unpleasant stench and the one-sidedly drive-laden fertilising effect come as no surprise.<br /> <br /> The measured calibration of pig husbandry to the farm's own feed base — with bedding, outdoor access, and pasture grazing wherever possible — produces a low-odour, substantive manure of relatively firm consistency. In peasant tradition, probably on account of a sensitivity to the essential nature of pigs as omnivores in comparison with pure plant-eaters, pig dung was called &quot;cold manure&quot; — suited less to the &quot;cold clay soil&quot; than to the &quot;warm sandy soil.&quot; Mixed with the other manures arising in the farm organism, it is a valuable complement. As a manure it bears, in its substance-composition as well as in its forces, the stamp of the pig's soul-nature. What the pig tastingly savours and soulfully lives through in deep contentment as it roots in the earth — plant and animal food alike — it subjects, like the other domestic animals of the farm, to a &quot;cosmic-qualitative analysis.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 59.&lt;/ref&gt; The outcome of this analysis characterises the manure's fertilising value. It is a different value in each case, depending on whether the feed is imported goods or produced on the farm itself. By analysing the self-produced feed in its own way, the pig prepares a manure that meets the site-specific needs for the enhancement of soil fertility.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Pferd_und_Esel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Horse and Donkey ====<br /> <br /> Contrary as they are in temperament despite close kinship, both are — as riding, pack-bearing, and draught animals — the most faithful helpers of the human being, traceable back to the times of the ancient Persian cultural epoch, to the fourth and fifth millennia before the turn of time. The horse carried the human being on his great cross-country journeys of wandering and conquest; it was the means of travel from place to place, marched with him into great battles; it fought under his guidance and leadership, and gave itself up in sacrifice. It drew the plough furrow by furrow and brought in the harvest on the high-laden hayrack. Endless services has the horse rendered to the human being, and unspeakable sacrifices brought in doing so. And likewise the donkey — the equally willing and stubborn riding animal, the pack-bearer of the peasant and craftsman down to the companion of the beggar. All the burdens of daily life were heaped upon this small, thin-legged donkey; with sure-footed step {{SE|138}}<br /> <br /> carried them sure-footedly over stock and stone. How could social life among the pastoral peoples, and in and between the village communities, have been maintained without the donkey? So he carried on his back the least of men and his heavy burden, and in the ascent to Jerusalem on Palm Sunday the highest being who overcame all earthly heaviness.<br /> <br /> Both, horse and donkey, are odd-toed ungulates. They stand and walk on the tip of the middle toe, or middle finger respectively. These are encased in the hoof, a horn-shoe that is impermeable to outer force-radiations — just as are the cloven hooves of the even-toed ungulates and the horns of the ruminants. However heavy the horses are in body, so lightly, indeed so dance-like, do they move. In beauty and elegance the movements of the horse are unsurpassed, as indeed its soul-nature lives itself forth wholly in the body language of rhythmic movement. Whether at the walk, or in a measured tiptoeing trot — both with head held high — or in the purposefully forward-flying gallop with neck stretched and nostrils flared, it always offers the image of noble unfolding of force and of proportion, heightened to a higher harmony through the rider. Only in the unity of horse and rider does it reveal its nobility of bearing and character. It is otherwise when it puts its weight into the harness and draws the plough or the heavy wagon, rhythmically raising and lowering its head at each step: then it evokes the image of a complete surrender of its will-nature to the call and the rein-guiding hand of the human being, and to the service it performs selflessly upon the earth.<br /> <br /> The donkey too possesses all the gaits of the horse. Less noble in appearance and movement, it shows itself rather humble in the lowered carriage of its head, as a rule obedient and submissive to whatever is demanded of it — and then again stubborn from cause that is mostly unfathomable. In its ancestral territories of the Orient and Africa it appears all the nobler the more it is still embedded in older forms of cultural consciousness and life.<br /> <br /> The horse is, even more than the donkey, highly teachable and requires from birth a thorough upbringing for the unfolding of its talents, and throughout its life for the exercise of those talents under human guidance. In the case of the noble Arabian horse, for example, the newborn foal was kept for a considerable time under the roof of the shepherd's tent, within the family circle. This was still the case into the twentieth century.<br /> <br /> The bodily nature of horse and donkey is an image of their soul-nature, and at the same time an image of the landscape — the expanses of the grass steppe — in which this soul-nature experiences itself in its joy of movement. Consequently it concentrates {{SE|139}}<br /> <br /> The sense organization concentrates especially on the outward-directed, distance-encompassing senses — eye, ear and smell. The expressive, strikingly large eyes, set to the sides of the head, take in a nearly complete circle of vision. Only forward — in front of and below the head — is there a blind strip of roughly two metres that cannot be seen into; likewise behind, on both sides of the spine. In depth perception (three-dimensional seeing) the horse takes in only a relatively narrow angle of vision of fifteen to twenty degrees to the front. In the remaining arc of its visual field the sight flattens and blurs toward the rear. Precisely in that blind strip to the rear sits the rider, the coachman, or the ploughman walking behind the plough, who with a gentle pull on the lead rein or through the snaffle bit determines the gait and the direction of movement. In the lively play of the ear-flaps the direction of soul-attention is revealed in finest nuance. Sounds inaudible to us are filtered out from the general noise. The horse takes in above all through its hearing the soul-mood of its environment — how, for example, one speaks to it. The position of the ears, whether pricked or drooping, betrays much about its soul-feeling.<br /> <br /> The sense of smell is extraordinarily highly developed. The elongated head houses an extensive system of nasal cavities whose inner surfaces correspond approximately to the total area of the animal's outer skin. Horses sniff one another to greet or to make each other's acquaintance. With their exceedingly fine sense of smell they analyse their surroundings — whilst grazing, the selection of their fodder — every exhalation however subtle, even across great distances. Is it above all these three sense-capacities of eye, hearing and smell, together with the characteristic of carrying the head raised above the spine, that make the horse so teachable, let it respond with such high differentiation, that it awakens the belief it might be able to think? In Greek mythology the Perseus legend describes how thinking freed itself from the blood-boundness of the body — the bearer of the clairvoyant power active in ancient times: in the mythic image, Perseus beheads the Titaness Gorgo. From the stream of blood welling from her trunk, Pegasus springs forth — the winged horse. It symbolises thinking freed from the body, whose wings can now swing themselves freely up into the world of spirit. What appears in the intelligent behaviour of the horse's body as bound to the blood — in the human being it loosens itself from that bond and becomes the free spirit-soul activity of thinking.<br /> <br /> Horse and donkey are herbivores. Though they thrive on fodder even coarser in raw fibre than the ruminants with their highly differentiated {{SE|140}}<br /> <br /> fore-stomach system, they have only a composite, single-chambered, relatively small stomach. To this connects the long small intestine, which breaks down the readily digestible components of the fodder. The harder-to-digest raw fibre is broken down bacterially only in the enormously developed caecal sac and then in the colon and rectum. This mode of digestion corresponds to their feeding behaviour. Horses eat twice as long as cows — namely sixteen hours a day. They are day-and-night animals. With their good eyesight even in the dark, they find their fodder with sure step by night as well. Horses and the so frugal donkey are excellently suited, after pasture rotation, to graze back over the plants the cows have left untouched.<br /> <br /> The joy of movement and the strength of horses and donkeys find their expression in their strongly formed, still very raw-fibre-rich dung. Polar to the &quot;cold pig-dung&quot; it is a &quot;heating&quot; manure. Through continued bacterial breakdown, accelerated by contact with the open air, it warms itself very rapidly, and on account of this property was used as underground heating and simultaneously as manure for cold frames. Fresh horse manure contains a good deal of ammonia; its smell is therefore strong, sharp and penetrating — but not unpleasant.<br /> <br /> Horse and donkey have, by reason of the mechanisation of working processes, largely taken their leave of agriculture — for now? With them has been lost an important element in the ensouling of the farm organism — both with regard to the utilisation of fodder and straw, the particular character of the manure and the rhythmisation of working processes, and with regard to the ensouling of the work that they performed in devotion to human guidance.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Hund_und_Katze&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Dog and Cat ====<br /> <br /> Both belong to the line of development of the predators. With their soul-filled instinctive life they enrich the soul-body of the agricultural organism in thoroughly contrasting ways. The dog is the oldest of the domestic animals; the cat ranks among the most recent — it appears in Europe only from the first millennium BC.&lt;ref&gt;Norbert Benecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 1994, 470 S.&lt;/ref&gt; The type of the dog is related to that of its wild kindred, the wolf, as the type of the cat is to that of the wildcat. What strikes one especially in dogs is the great variability of forms. They {{SE|141}}<br /> <br /> The type variability found in dogs appears already at the very beginning of their domestication, towards the end of the *Tertiary* (Atlantis) in the *Pleistocene* (Ice Ages), and above all then in the *Neolithic*, in the first post-Atlantean ages. No domestic animal species that subsequently emerged has ever again attained this wealth of forms.&lt;ref&gt;Ibid., p. 226.&lt;/ref&gt; It stands to reason, as already intimated earlier, that the development of domestic animals was a product of early humanity. Humanity was in a position, out of its living experience of the animal soul and of its spiritual origin — the group soul — to hold this soul back at a more embryonic stage in its bodily formation, and thereby to furnish the form-building type with an abundance of varied possibilities of expression. The younger the domestic animal species, the more human beings had exchanged their instinctive directness with the spirit for the awakening to self-consciousness, and the more impoverished in variation becomes the outward appearance of domestic animals. When in ancient Roman times the wealth of forms increased again (dwarf dog breeds), this is already a consequence of deliberate selective breeding, in the sense of crossing and selection. How much the domestication of dog and cat — and likewise of the other domestic animal species — from its very origins down to ancient Egyptian culture was not primarily a matter of practical usefulness, but rather how this usefulness was inseparably bound up with an instinctive, intimately sacred feeling, is borne out on one hand by the burial culture uniting human being and dog, and on the other by the veneration accorded to cats and to the divine being dwelling within them — a cult that reached its culmination towards the end of ancient Egyptian culture.&lt;ref&gt;Ibid., p. 348.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> The soul disposition of dog and cat lies very far apart. Even more than the horse, the dog has subordinated its soul-instinctive nature — the sum of its capacities — to the guidance of the human being; not so the cat. Well trained, the dog obeys every call or whistle. With its impulse to movement it reaches out expansively into the wide — so the hunting dog, following the trail with its keen sense of smell, marking the kill or retrieving it; as a herding dog driving the sheep or cattle or holding the herd together. Always, after each task accomplished, it returns, settles onto its hindquarters, wags its tail, lifts its head stretched upward, gazes at its master with faithful devotion, in expectation of the next command. Equally attentive and devoted it is as a guard dog of house and farm, as a companion and guide dog — a dog for the blind, for instance — as a sniffer dog unerringly tracking down the faintest traces of scent, or as a {{SE|142}}<br /> <br /> sled dog, pulling heavy loads through snow and ice. Each of these capacities shapes for itself the body appropriate to it: large and powerful, lean and swift, small and nimble, and so forth. This plasticity of body and soul — in almost every conceivable bodily form and with the corresponding comportment of dog-kind — has, since Roman times, fallen prey to human emotionality and perverted into the breeding of luxury dogs, dwarf dogs, and lap dogs.<br /> <br /> The essential expression of the house-and-farm cat is an entirely different one. It seems to have fallen evolutively deeper into wildness. It lives, as it were, two lives. In the one it lives itself out apart from the human being, nocturnal as its wild kindred. With all its senses at full stretch it follows its hunting instincts, steals along its own ways, lies in wait for its prey, and seizes it in a powerful spring. Rodents — mice and rats — are its preferred nourishment; and unfortunately birds as well: ground-nesting birds, those nesting in low branches, or swallows that shoot too close to the ground by day, which it makes its sure quarry with a nonchalant upward-darting paw. Its second life it spends seeking out the domesticity of the human being as its sleeping place, purring its way around the family members in coaxing affection, delighting the children in playful sport — and thereby recommending itself for this further form of provisioning. Then at night the way out opens again into the other life. Here again it is human emotionality that, when misdirected, reduces the cat to a mere house pet and creature of cuddling.<br /> <br /> In the dog it is the preeminent sense of smell — differentiating every nuance, setting body and soul alike into activity — and in the cat the eye-sense specialized for night vision, that each imprints upon the agricultural organism a distinctive quality, an ordering principle: the dog that raises the alarm on its night watch, that accompanies the farmer with its nose to the ground across fields and meadows and pastures following a trail, or that, obeying the shepherd's sign, encircles the flock of sheep and holds it on its allotted grazing ground — within the limits set for it, it is the executing organ of the human being. The cat is not this in the same sense. It remains unobserved on its nocturnal forays across farmstead and precinct, sets its own measure in the destruction of harmful rodents, and is in this sufficient unto itself.<br /> <br /> It is not the excretions of dog and cat that are welcome to the agricultural organism — they are foul-smelling and carry no weight — but their contribution is the ordering watchman-function. Unfortunately dog and cat have largely lost this function as human-guided co-formers of an ensouled natural whole. As house, {{SE|143}}<br /> <br /> As companion animals and luxury pets, they have largely estranged themselves from the soul-body of the agricultural organism.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Schaf_und_Ziege&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Sheep and Goat ====<br /> <br /> As the so-called &quot;small ruminants,&quot; sheep and goats rank among the oldest of our domestic animals, following the dogs. Although closely related, they differ markedly in temperament, mobility, and in degrees of frugality. Like all ruminants, they appear in the history of their kind as cloven-hoofed horn-bearers only at the end of the mammalian series. Indeed, the diversity of forms among wild sheep- and goat-like creatures and the later domesticated forms developed only in the transition from the late Tertiary into the Ice Ages (Pleistocene) and within these epochs continuing into the present (''Holocene'')&lt;ref&gt;Bernhard Grzimek: ''Grzimeks Tierleben, Enzyklopädie des Tierreichs'', Band 13, Säugetiere 4, München 1971, S. 470.&lt;/ref&gt; — in times, that is, when the human being stepped among the animals and, out of a cosmically shaped, instinctively spirit-near consciousness, founded with them a magical-cultic relationship that found its expression in the manner of hunting with regard to food and clothing, and in animal sacrifice.<br /> <br /> Is it not therefore a legitimate question whether the nomadizing human being, woven into the workings of the forces of nature, did not play a part in this still very young differentiation of forms? Do not the myths of the peoples point toward this conceivability — for instance, the animal sacrifice of Abel, or the rock drawings reaching back into the Ice Ages (''Pleistocene''), among others in the Sahara, and many more besides? Are these not all together the expression of a magical-cultic human-animal relationship of the Atlantean time, of the late Cenozoic? And did there not then take place later, in the second epoch of the post-Atlantean age (''Holocene''), out of the Zarathustrian Mysteries, in a kind of repetition on a higher level, the process of domestication?<br /> <br /> Sheep and goats, endowed with all the characteristics of their domesticated state, appear from the end of the ninth millennium B.C. onward in the mountain regions of south and west Asia. In the sheep these characteristics are the following: smaller in form than the wild type, high variability of body size, no seasonal change of coat, the transformation of the coat into a continuously growing wool fleece, vivid coloring and patterning. A similar diversity of outward appearance is shown by the goats, extending even to the coat transformed into wool in the Angora and Cashmere goats.&lt;ref&gt;Norbert Benecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 1994, S. 247.&lt;/ref&gt; {{SE|144}}<br /> <br /> Sheep and goats are extraordinarily frugal. Their food is grasses, herbs, leaves and shoots. The goats in particular are highly adaptable to the aromatic, cellulose-rich and salt-bearing food supply of extreme geographical zones — mountain regions and semi-deserts, for instance. Overgrazing of the latter leads rapidly to progressive desertification. Through the manifold gifts of both small ruminants — wool, meat, milk, hair, hide, skin and horn — they became the great cultural companions of the human being. They stood in closed herds under the care of the pastoral peoples, as the very foundation of their existence, and in many places became in village settlements the &quot;poor man's cow.&quot; The close relationship of the sheep to its environment and to the human being led worldwide to a great diversity of breeds, and since the Middle Ages in Europe to the development of landraces, and in the modern era to line breeding for meat, wool and milk breeds. The breeding toward the white wool sheep (Merino) took place in Spain. Today, frequently through the crossing-in of landraces, it has found the widest distribution worldwide.<br /> <br /> In Europe, herd-keeping under the leadership of the itinerant shepherd persists in remnants to this day. It can be maintained economically only through the fact that the sheep flocks are employed pre-eminently in nature reserves for landscape management. The keeping of goats is declining most sharply. Ninety-five percent of all domestic goats serve the cause of self-sufficiency in the smallholder-structured agriculture of the developing world.<br /> <br /> The soul-expressions of sheep and goat are polar to one another. The sense-performances of both are admittedly similar — the sense of smell is the most excellently developed, followed by the sense of sight and, at some remove, the sense of hearing. Yet the soul element lives itself out differently in body language and through the senses. With head mostly lowered below the line of the spine, with a more massive body, more turned toward the earth and toward the inner world of its own metabolism, more ponderous in its movements, the soul-nature of the sheep expresses itself in a more dreamily subdued way. The goat is otherwise: it springs up vividly, leaps over stock and stone, raises the head high, sniffs curiously now at this, now at that, climbs the nearest available elevated position and holds its gaze attentively directed into the distance. Rather than grazing across wide plains, it prefers mountainous terrain — grazing at head height on steep slopes, or standing upright on its hind legs to reach for the highest attainable leaf on bush and tree.<br /> <br /> Sheep and goats carry horns. These, in contrast to cattle, are larger in the male animals and — depending on the breed — spiral in form {{SE|145}}<br /> <br /> twisted or curved sabre-like toward the rear. Alongside the horn-bearing breeds there are hornless breeds — among sheep, most of today's commercial breeds belong to this latter group.<br /> <br /> Where breed diversity narrows, breeding concentrates on the wool or dairy sheep and, in goats, on dairy or meat animals.<br /> <br /> The small ruminants are herd animals — sheep more so than goats. Consequently, by their essential nature, they are more landscape-shapers in the large sense, less a formative organ within the individual agricultural organism. As long as village-organisms with their village lands still existed as a more or less closed whole, it was the calling of the shepherd to make his flock the organ of that whole: whether in grazing the fallow, the commons, or the waste ground; in driving the animals across the harvested root-crop fields, across the winter sowings that had shot too luxuriantly into leaf; or in grazing the herb-rich verges of paths and field margins in autumn as a dietary measure before the coming winter stalling; or finally in folding the sheep on the arable for the purposes of manuring. All of this was established right, and it was done in agreement with the village community. There are narrow limits to any prospect of reviving the shepherd's calling. Opportunities present themselves in the care of nature reserves or on large farms with marginal soils.<br /> <br /> The situation is different with dairy sheep and dairy goat keeping. Neither is bound to the herd and both can, in smaller or larger numbers, contribute substantially to the ensoulment of the agricultural organism. The small ruminants recommend themselves above all for the further development of one-sidedly directed market gardens into garden-farms. There they stand in for cattle in the utilisation of cover crops for green manuring as well as of the residues from a diversified vegetable production, and they provide for the transformation of these into a sustainably effective manure.<br /> <br /> By way of the four-stomach system of the ruminants, plant-based foodstuffs undergo a uniquely intensive digestion (see chapter &quot;Cattle&quot;, rumen digestion and rumination, p. 150ff). This makes it possible to break down cellulose — that is, raw-fibre-rich nutritive substances — and render them serviceable for growth, maintenance and production (milk, wool, meat). In the course of this digestive process, forces of the animal's soul organization are impressed into the stream of plant-based nutrition. In keeping with the essential nature of sheep and goat, this impression differs between the two. The difference cannot be sufficiently grasped from the quantitative composition of the so-called nutrients of the manure. Not the quantitative proportion {{SE|146}}<br /> <br /> of the so-called nutrients is decisive — it is their composition through the forces of the soul-body working into the life processes. Essential nature itself manures through the substances. Thus sheep manure works more mildly, more harmonisingly and more structuringly upon the life processes that condense in the vegetative toward the food-fruit — in leafy vegetables, for instance. Goat manure, by contrast, works more heatedly and, as may be surmised from the essential nature of the goat, more stimulatingly upon the growth impulse along the axis root-stem-blossom.<br /> <br /> The sheep's contribution to the ensoulment of the landscape becomes experienceable when the shepherd draws with his flock in autumn across the farm precincts and beyond through the surrounding cultural landscape: the shepherd striding ahead with his staff, the flock pressing close behind him; or he standing in the midst of the field, the sheep ranging around him in search of food. This scene awakens a mood of deep peace that spreads across the landscape — a picture of perfect stillness and movement at one and the same time. A flock of sheep moving thus across the fields, from precinct to precinct, each stirring of whose being gathers itself in the shepherd's consciousness and is guided from thence, forges relationships that bind the individual agricultural organisms into the higher unity of the cultural landscape. The goats, beside the sheep, are less creatures of the herd. They have more &quot;self-will.&quot; They are kept in limited numbers for milk and meat production and render, partly as a substitute for cattle, valuable services in the whole canon of domestic animals toward the shaping of the soul-body of the agricultural organism.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Rind&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== The Cow ====<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Herkunft_und_Mythos&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Origin and Myth =====<br /> <br /> Cattle (*Bos taurus*) are, according to current understanding, descended from the aurochs (*Bos primigenius*).&lt;ref&gt;Norbert Benecke: *Der Mensch und seine Haustiere*, Stuttgart 1994, 470 S.&lt;/ref&gt; &quot;Modern zoological domestic-animal research regards [...] today with certainty only one wild bovine, the aurochs, as the sole ancestral form of domesticated cattle.&quot;&lt;ref&gt;Bernhard Grzimek: *Grzimeks Tierleben, Enzyklopädie des Tierreichs*, Band 13, Säugetiere 4, Augsburg 2000, S. 375.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> It is assumed that the European cattle breeds migrated from the &quot;fertile crescent,&quot; the Near and Middle Asian region. The oldest bone finds point back to the eighth millennium BC, to the beginnings {{SE|147}}<br /> <br /> of the ancient Persian cultural epoch. The early breeds, like all later ones, are smaller in build than the presumed wild form of the aurochs and show from the outset a high variability of outward appearance. Precisely in the grazing animals — cattle, sheep and goats, the oldest domestic animals after the dog — it becomes evident how the derivation from their wild forms remains obscure. When one looks to the myths of the peoples — the sacrifice of Abel in the Old Testament, for instance, who was a herdsman — sheep and cattle above all stand at the centre of religious sacrificial acts. &quot;Cultural-historical documents show that cattle in Mesopotamia, Egypt, Persia and India initially served solely for cultic purposes.&quot;&lt;ref&gt;Ebd., S. 377.&lt;/ref&gt; In the ancient Egyptian myth, the heavenly goddess Hathor was venerated in the archetype of the cow, depicted as a cow bearing the solar disc cradled between her horns. In India today the cow is sacred among Hindus as she was in primordial times. Does this not point rather to the fact that the spirit-real experience of the being of cattle — that which supersensibly constitutes the group soul&lt;ref&gt;See e.g.: Rudolf Steiner: *Natur- und Geistwesen – ihr Wirken in unserer sichtbaren Welt*, GA 98, Vortrag vom 7. Juni 1908, Dornach 1996, S. 96–97.&lt;/ref&gt; — stood as godparent to the process of domestication?<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stellung_im_Betriebsorganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Position within the Farm Organism =====<br /> <br /> With regard to shaping the agricultural organism into a self-contained whole, cattle — or rather the herd organism formed into a higher unity — are &quot;queen and king&quot; among all domestic animals. To be sure, each of them, as indicated in the preceding chapters, makes its contribution in accordance with the soul element submerged in its bodily formation. But to the being of the cow there belongs a universal potency. On account of this fact, cattle-keeping cannot, strictly speaking, be dispensed with. Their essential significance lies only secondarily in what they produce by way of foodstuffs and other raw materials. That is the outer side. This side is represented by the range of field crops that form a substantial foundation pillar of primary value-creation in economic life. The primary contribution lies on the inner side; it is the particular capacity to bring the physiological functions — or more precisely the members of the farm organism — into relation with one another, and thereby to maintain this organism as a wholeness that is healthy and capable of development. The cow — always conceived as a member of the farm-centred herd organism — sets the wisdom-filled measure {{SE|148}}<br /> <br /> in its bodily formation and in the interplay of its organ systems — sets this forth from out of itself through its activity, and thereby stamps, from the side of nature, the measure, the inner economy of the farm as a whole.<br /> <br /> One can speak of a true herd organism only when the herd replenishes itself over generations through its own breeding and has bound itself to the conditions of the place, down to the farm's own fodder supply. The breeding bulls occupy a special status: they are replaced at regular intervals by sires from herds of the same character, for the purpose of refreshing the blood of the herd. The herd organism stands above the sum of the individual animals. This finds expression, among other things, in the simultaneity of the animals' day-rhythmic behaviour. In the morning they follow the lead cow out to pasture in what might be called a hierarchical order. There they spread out, yet do not run in all directions; they graze moving in one direction, take in fodder for seven to eight hours a day, interrupted by communal rumination phases that likewise take up around eight hours a day. The going to the watering place, the rest periods, and the giving of milk are likewise subject to a strict rhythm that governs the whole herd. All measures of keeping, feeding, care, and breeding should serve to strengthen this herd-rhythmic process. The more fully developed it is, the healthier the herd.<br /> <br /> The methods underlying the factory farming practised worldwide today — feeding with silage and easily digestible concentrates from all corners of the world, year-round stall-keeping on concrete slatted floors, the practice of dehorning, and breeding for maximum output crammed into a sharply shortened lifespan — weaken the cows. It means the loss of the capacity to develop their own self-contained soul-body. The dairy cows are already spent in their youth and as a rule are gone after four and a half years — that is, after two &quot;forced&quot; lactations.<br /> <br /> The scale of cattle-keeping is determined by the size of the farm, by its natural endowment with regard to climate and soil conditions, and thereby by the need for manuring, as well as, in varying degrees, by the intensity of management. Decisive here is the farm's own fodder base, which comprises the available grasslands — meadows and pastures — together with field fodder cultivation. The extent of the latter follows from the configuration of the crop rotation in arable farming. {{SE|149}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Wesenserscheinung_und_Wesenserkenntnis&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Manifestation of Being and Knowledge of Being =====<br /> <br /> As a ruminant of the highest developmental stage, the cow is a being as metabolically active as it is rhythmic. Its nerve-sense activity, by contrast — setting aside its highly differentiated achievements in smell and taste — recedes more markedly in relation to the environment. Its sensory performances stand primarily in the service of its inner life, its digestive activity. Its intelligent being reveals itself outwardly in a rather phlegmatic, dully dreaming way; inwardly, however, in a high, wisdom-filled instinctive life. Highly introverted, it experiences itself in a kind of inner beholding.<br /> <br /> If one seeks to approach the essential being of the cow through cognition, one must direct attention to its principal activity: to the processual steps in the interplay of inside and outside in the taking-up of food, through the working-over of the fodder masses in digestion, all the way to the excretions of manure and liquid manure.<br /> <br /> If one follows what natural-scientific individual facts yield regarding the digestive process, one quickly reaches the limits of cognition. These limits are generally not noticed, because the threshold to what is sense-unobservable is not sufficiently attended to and consequently not weighed. One slides unawares into abstract, qualityless model-conceptions. But once one becomes aware of this boundary of cognition — which opens up between what is objectively perceptible and the processual character of substance-activity, for example in the transition from outside to inside through the intestinal walls — one first truly begins to appreciate and value the significance and range of Rudolf Steiner's findings in spiritual research. When these research findings are brought in, the cognition resting on the outer senses becomes a continually expanding process of cognition. They illuminate the operative agent, the essentially active being, that brings forth the appearances in their forms and colours. The findings of spiritual research add to the outer side of the world of appearances its essentially creative inner side.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Maulverdauung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Oral Digestion =====<br /> <br /> Already in the taking-up of fodder — daily around one eighth of body weight; that corresponds to 60 to 70 kg of fresh substance — the metabolic-limb system dominates the head region. The head plunges, feeling its way with the muzzle, deep into the fodder mass; like a limb, the long {{SE|150}}<br /> <br /> tongue seizes a tuft of grass, herbs, or hay, draws it into the mouth, and, in the case of fresh green growth, clips it off by pressing the lower jaw against the edge of the toothless pad of the upper jaw. Between times the tongue slides with pleasure across the muzzle and tastes the glandular secretions of the same. The cow is presumably carrying out thereby a kind of first quality-analysis of the fodder taken in, probably also with regard to the kind and quantity of salivation. In the muzzle, the upper lip has merged with the nasal cavities. Thereby fodder-uptake and breathing are closely bound together, and likewise the senses of touch, taste, and smell.<br /> <br /> During the short dwell-time of the fodder in the long-stretched oral cavity, it is again the tongue which, in the few chewing acts, moves the fodder rhythmically back and forth between the rows of molars. A first digestive step is thereby initiated through fragmentation and salivation. A number of glands of varying size secrete saliva — in hay-feeding up to 180 litres per day — and provide for the enzymatic breakdown of starch into sugar.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Pansenverdauung_und_Wiederkäuen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Rumen Digestion and Rumination =====<br /> <br /> Oral digestion undergoes a tremendous intensification in the act of rumination. This proceeds in the opposite direction to fodder-uptake. What the cow has grazed, tasted, and swallowed, it brings back up again in portions from a deeper digestive zone, the forestomachs, chews it and tastes it through once more — and now for the first time thoroughly. Depending on the kind of fodder, whether fresh green or roughage, it carries out 30 to 80 rumination strokes per portion.<br /> <br /> Before this process, a remarkable transition takes place. Little fragmented, tuft by tuft passes from the oral cavity of the head region, through the oesophagus and the separating diaphragm, into the abdominal region — into the three gland-free forestomachs: firstly into the reticulum (also called the honeycomb or centrifugal stomach), from there secondly into the rumen, and thirdly into the psalterium or leaf stomach (*Omasum*). If not already earlier in the rumen, it is decided definitively in the psalterium whether the fodder-pulp passes on for further digestion into the abomasum or glandular stomach, or whether it — pressed out — takes the way back once more into the oral cavity for rumination. The unique task of the forestomachs, and here above all of the rumen, is the microbial breakdown of the crude-fibre-rich plant food. The rumen with its enormous capacity of approximately 150 litres extends from the diaphragm rearward into the pelvic cavity.{{SE|151}}<br /> <br /> Together with the reticulum and the psalterium, it fills the entire left half of the abdominal cavity. In the great fermentation space of the rumen, intensive fermentation processes take place within the fodder masses, which are kept in constant motion. However chaotically these proceed, they stand under the strict direction of the astral body of the bovine. In these rhythmically unfolding churning processes, bacteria and ciliate organisms — belonging to the protozoa — break down the more readily digestible components of the fodder pulp; some of these, above all energy-rich fatty acids, pass here already — in their passage through the metabolically active rumen mucosa — into the bloodstream.&lt;ref&gt;Anita Idel: ''Die Kuh ist kein Klimakiller'', Marburg 2012, 210 S.&lt;/ref&gt; As soon as the rumen is full — visible from outside in the bulging of the left flank — satiation thus sets in, and as a rule the cow, or the whole herd, lies down and after some time begins to ruminate. The rumen contents sort themselves into three layers: a lower liquid one, floating above it a middle layer of still coarser material, and an upper layer of fermentation gases. From the middle layer of the rumen and from material pressed out of the psalterium, the bovine now swallows portion after portion back up into the mouth, releasing the fermentation gases by the same route. These travel with the exhalation stream as far as the frontal sinuses — indeed as far as the hollow of the horn peg. Here a wide tableau of perception and qualitative analysis opens up for the bovine, in relation to what has so far revealed itself to it, in terms of substance and forces, in the course of the digestive process.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Wiederkäuen,_eine_Wahrnehmung_und_Sichtung_von_Stoffen_und_Kräften&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Rumination: A Perceiving and Sifting of Substances and Forces =====<br /> <br /> In the activity of rumination — eight to nine hours a day — the essential expression of the cow changes fundamentally. Its metabolic-limb activity comes largely to rest. All inner and outer activity shifts toward the head pole. Not only is the cheek musculature engaged in powerful, rhythmic activity — grinding the fibre-rich bolus swallowed back up, dosed at roughly 100 grams — but equally the tongue and the salivary glands. The senses behave in complete contrast to this. In concentration upon the act of rumination they come, in a certain sense, to rest, to a state of inner recollection. Now for the first time the cow truly thinks through what it has taken in from outside — from this field, that meadow or pasture — in the way of living, structured substance. To be sure, it has done so in the {{SE|152}}<br /> <br /> in its grazing and wandering already felt, tasted, and smelled. Now, however, in the repeated tasting of the already pre-digested fodder stream, what was perceived unites with the cow's whole soul-nature. What was previously merely living, structured plant matter is now, in the perceiving act of rumination, lifted up to become soul sensation. The cow awakens in this activity to its consciousness — a consciousness that, dreaming, is wholly immersed in the processes of the body. It is the sentient force of the soul body that henceforth ensoul the entire further digestive process right through to the end products of manure and liquid manure. What Rudolf Steiner calls the &quot;cosmic-qualitative analysis&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, Seite 59.&lt;/ref&gt; that the animal carries out in digestion applies in the highest degree to the bovine. In rumination this analysis takes its beginning. This becomes visible at the eyes; the gaze changes during rumination. Whereas ordinarily one looks into the large eyes as into the blueness of a deep well, now — with the head slightly raised — eyes and face take on an intently concentrated expression. It has the appearance as though the cow were &quot;meditating&quot; all that it has inwardly received, in the way of perceptions, in this first phase of digestion. Such an intensely inward-directed gaze is found, one might well say, nowhere else in the animal kingdom. It is as though in the expression of the eyes there is mirrored the becoming-conscious of the formative forces that are released in the grinding down of the carbon scaffoldings and protein structures of the plant masses. In the act of rumination the cow is wholly with itself, close to a self-perception it cannot have — because it has no incarnated I. Through the proximity of its highly concentrated soul body to its I-hood, which lives itself forth as its &quot;group soul&quot;&lt;ref&gt;Siehe z.B.: Rudolf Steiner: ''Die geistigen Wesenheiten in den Himmelskörpern und Naturreichen'', GA 136, Vortrag vom 6. April 1912.&lt;/ref&gt; and comes to expression as a reflection in the herd organism, it is in a special measure fitted to work through inwardly the powerfully surging mass of formative forces. In a first step it carries out the aforementioned &quot;cosmic-qualitative analysis&quot; in the breaking down of the plant nourishment, culminating in the act of rumination. It analyses, in a dullness of soul, the formative forces that have built up the plant form from out of the cosmos in the light of the sun, that have congealed in the individual forms of those plants, and that have at the same time become bearers of the living substance-process within the plants. {{SE|153}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Dünn-_und_Dickdarmverdauung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Small and Large Intestine Digestion =====<br /> <br /> As the plant forms dissolve in the digestive tract, the formative forces are gradually released from their material confinement. This is the result of a step-by-step breakdown process that unfolds in three phases: a mechanical-to-microbial phase from chewing through to the rumen and psalterium activity; a predominantly enzymatic, though also bacterial phase from the abomasum through the jejunum to the ileum; and from there a purely microbial phase from the caecum through the colon to the rectum. While in the forestomachs the opening-up of cellulose is the governing process — and alongside it, through the extraordinarily active microbial life, a re-building and up-building protein metabolism takes place — protein breakdown begins in the abomasum (''Abomasum''), in the acid medium brought about by the gastric acids. This continues, taking in the dead microbial masses from the forestomachs, along enzymatic and bacterial pathways through the sections of the small intestine (''Intestinum tenue''): first through the secretions of the pancreas (''Pancreas''), which, like the bile that emulsifies fats, empty into the duodenum (''Duodenum''); then through the jejunum (''Jejunum''), set with countless glands and villi; and through the short ileum (''Ileum''). The latter forms a sluice between the jejunum and the large intestine. It prevents backflow from the bacterially rich contents of the colon and rectum into the bacterially poor jejunum.&lt;ref&gt;Klaus Löffler, Gotthold Gäbel, Helga Pfannkuche: ''Anatomie und Physiologie der Haustiere'', Stuttgart 2018, 375 S.&lt;/ref&gt; Altogether the small intestine reaches a length of up to 48 metres in the fully grown cow. It hangs in rich convolutions from the mesentery (''Mesenterium'') — a fold-rich double lamella of serosa. Mesentery and small intestine encircle, like a wreath, the in-winding and out-winding spiral of the colon, which, joining and opening into the caecum and ileum and then into the large intestine or rectum, forms the third section.&lt;ref&gt;Rolf Krahmer, Lothar Schröder: ''Anatomie der Haustiere'', Leipzig 1985, S. 201ff.&lt;/ref&gt; What has passed through rumen and jejunum undigested, in the way of raw-fibre-rich feed mass, is now subjected once more to an intensive microbial breakdown. A not inconsiderable remainder of undigested raw fibre, permeated by a still active microbial mass, appears finally as the cowpat. The question is whether this microbially enlivened, material residue alone makes up the manuring value of cattle dung.<br /> <br /> The substance-processual activity in the digestive tract belongs, although it unfolds under the governance of the being of the animal, from beginning to end to the {{SE|154}}<br /> <br /> outer world. Its task is to overcome the foreignness of the nourishment. This happens through complete breakdown — carried so far that the pre-formed configuration, the substance-processual and force-configuration of the feed, whether of grasses, herbs or legumes, loses its own-being character entirely.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Schwelle_von_der_Außen-_zur_Innenwelt&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== The Threshold from the Outer World to the Inner World ====<br /> <br /> The threshold between the outer world of the digestive tract — relocated into the animal body — and the efficacious inner world of the animal's own being is formed by the mucous membrane walls of the rumen, the glandular stomach, the small intestine, and, fading out, of the colon and rectum. These boundary membranes are organs that, in comparison with the external bodily skin, display an inverted structure: the powerfully developed mucous membranes are turned outward, toward the stream of feed; they are in the highest degree metabolically active with respect to the breakdown of feed and to the absorption of substances stripped of their foreignness. The side of the intestinal wall turned toward the body's interior — the serosa — is innervated. It belongs to the peritoneum, which lines the abdominal cavity rather like an &quot;inner sky&quot; and thereby represents the sense-nerve or perceptive pole of the intestinal walls. Between the two, forming the middle, a circular muscle layer articulates itself, which rhythmically provides, among other things, for the peristaltic movements. It is the soul-nature of the cow itself that is active in the three members of the digestive membranes — simultaneously perceiving the process and letting it sound together into the wholeness of the bodily functions.<br /> <br /> Thus from the digestive tract there works into the bodily inner space an etherised and soul-permeated substance-stream: a stream of etheric formative forces released from their binding in the plant forms; and radiations of sentient — that is, soul — forces that the cow has stirred in itself through its sense activity, above all during rumination. The former are taken up by the blood and stand available for the building of the organism's own substance, for growth and for reproduction. The latter radiate in close relationship to the blood into the organism. The venous blood, flowing back from the great systemic circulation, loads itself with the substances and forces sifted in the intestinal walls. It reaches, by way of the liver, the lesser circulation of heart and lungs, and there enlivens itself into arterial blood. From the heart it flows into the great systemic circulation, a portion branching forward into the trunk of the head arteries, one of which reaches as far as {{SE|155}}<br /> <br /> into the bony core-processes and their bone-sheaths (*periosteum*), as well as into the under-skins of the two horns. How vigorous the blood-supply to the horn-cores growing out of the frontal bone actually is, becomes plain in the case of a horn fracture: the blood wells up like a spring, seemingly without end.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Bedeutung_der_Hörner_und_Klauen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== The Significance of the Horns and Hooves ====<br /> <br /> In the horns and hooves the blood — and the etheric-astral radiation bound up with it — strikes against a wall that is impenetrable even to this radiation: the outer horn-sheath. This is the outer skin hardened into horn, pure &quot;form,&quot; the death-pole standing over against the life-pole of the substance-stream pulsing upward from the depths of the body. Here, at this point of damming-up or death, the blood and the radiation are driven back into the organism.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Spiritual Foundations for the Renewal of Agriculture'', GA 327, lecture of 12 June 1924, Dornach 1999, pp. 96 ff.&lt;/ref&gt; In the horns and hooves the organism of the ruminant closes itself off completely from the in-raying workings of cosmos and earth. The cow is thrown back upon itself — not, however, in the direction of a heightened consciousness in the head, but of an enhanced formative force in the living reality of the metabolic pole.<br /> <br /> The course of the cosmic-qualitative analysis proceeds in processual steps, in which the function of the nerve-sense system stands in polar relation to that of the metabolic system — and this in a twofold way: the perceptive activity of rumination and that of sifting through the rumen and intestinal walls stands polar to the sequence of digestive steps that begins in the mouth with salivating and breaking-down, continues in the forestomachs through microbial digestion, reaches a high point in the gastric and small-intestinal digestion, and comes to completion in the large intestine. Here the substance-compositions of the fodder are so far broken down that they lose their own character. They are transferred step by step into a physically-mineral, inorganic condition which, from the side of substance, opens a wide field for the cosmic-qualitative analysis. Standing in polar relation to this process of annihilation is the life-stream of the blood, which transfers these substances — now set into the state of the inorganic — into the body's own building-up processes and guides them all the way to the peripheral barriers of the horns and hooves.<br /> <br /> Rumination is a sense-process that becomes dimly conscious through the brain and reflects itself in the concentrated expression of the face. {{SE|156}}<br /> <br /> The cow perceives the farm through its fodder. In the grinding, the fodder's compositional character — its substance-compositions and the forces working within them — as well as its origin from the farm precincts become known to her. These sense-functions continue rearward in the rumen and intestine. There they sink gradually into unconsciousness.<br /> <br /> What takes place in horns and hooves, by contrast, is a heightened perception in relation to the inner empowerment of instinctive life. The perception discloses what the blood, suffused with ensouled vitality, carries forward from the digestive region toward the periphery of the body. In the surge against the dead horn-sheath, what lights up is not a consciousness bound to the brain, but a spiritual force working into the subconsciousness and raying back into the organism. An understanding of the nature of this force can arise when one turns, by way of comparison, to the thinking force working supersensibly in the human being — whose product is thoughts, which then become conscious in the head pole through the brain in a shaded reflection of their spiritual being-nature. In the cow this force does not rise to a thought-borne self-consciousness. It remains bound to the metabolism as a force that has the power to work upon the etheric formative forces freed from digestion — dampening, ordering, disclosing potentials of living efficacy. These potentials may be compared to an imaginative world of pictures that an artist, for example, stirs into activity within himself in the creating of his work of art. What the cow possesses as disposition, the human being can develop through self-schooling by way of body-free thinking. Through this he learns, in full wakefulness, to know in true pictures the world of forces holding sway in and around him. It is the step toward Imagination — the first step from knowledge of the senses to knowledge of the spirit.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Stufen der höheren Erkenntnis'', GA 12, Dornach 1993.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Kosmisch-qualitative_Analyse_und_Ich-Anlage&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Cosmic-Qualitative Analysis and I-Disposition ====<br /> <br /> From the comprehensive view of the essential being of the cow, the following picture emerges: if rumination marks the beginning of the cosmic-qualitative analysis, the processes in horns and hooves mark its completion. This completion consists in the damming-back of the blood and the repulsion of the radiations connected with the blood at the horn-sheaths — now died into mere form — back into the organism. The back-radiations contain the sum of all that the soul-body of the cow has {{SE|157}}<br /> <br /> appropriated to itself as strengthening sensations from the digestive process. The food of the cow consists of plants, predominantly stem and leaf. These are formations arising from the in-rayings of the cosmos into the earthly element of substance. When we eat plants, we eat the cosmos. The cow, with its highly developed instinctive life, analyses the cosmic share in the physical coming-into-form of the plant. The organ that processes the result of this analysis, of the back-radiation, is not the consciousness-engendering brain. Rather, what must be thought of is — in polar opposition — the sensitive peritoneum lining the entire abdominal cavity, and in particular the ''mesentery''. This concentrates itself in double-lobed fashion especially in the mesentery that bears the small intestine. What discloses itself to the cow there, in sleeping-dreaming awareness, is no longer the form, but the substantial-and-forceful, the being-side of substance. Its own, unincarnated I-being — the &quot;group soul&quot; — enters into relation, in the depths of metabolism, with the essential ground of the substantive.<br /> <br /> The foregoing considerations concerning this essential relationship can build a bridge toward an initial understanding of what Rudolf Steiner, with regard to the cow, calls the &quot;I-disposition.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner:<br /> ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 16. Juni 1924, Dornach 1999, S. 201.&lt;/ref&gt; Is it not this that incorporates the result of the &quot;cosmic-qualitative analysis&quot; into itself, and so imprints itself upon the cow dung as a fertilising force-source? Understood in this way, the cow dung carries outward «ein Ätherisch-Astralisches, das rechtmäßiger Weise im Bauch des Tieres ist», and through this fertilises the soils of the farm precincts.&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 12. Juni 1924, S. 98.&lt;/ref&gt; It is the &quot;I-disposition,&quot; with the etheric-astral back-radiation from the uttermost periphery of the cow incorporated within it — back into the substance-stream of digestion — that lends cow dung its enduringly enlivening and formative fertilising force. The dung has the power to overcome what is inorganic in the earthy.&lt;ref&gt;Ebd., S. 99.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Überschussleistungen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Surplus Achievements ====<br /> <br /> What the cow — and this holds, with variation, for all ruminants among the domestic animals — takes up from the masses of its plant food in the way of substances and formative forces, it needs to the least degree for itself: for the unfolding of its consciousness, for its movement-activity, the maintenance of life, and reproduction. A great surplus remains, which it does not need for {{SE|158}}<br /> <br /> itself, because it has no I that wishes to live itself out. The human being has an I and claims its food for what it needs for itself in the living-out of its self-consciousness. The cow yields its surplus force to the heightened life-performances, such as reproduction, growth — that is, the production of milk and flesh — as well as, in connection with the &quot;I-disposition,&quot; the manure and liquid manure, and through these, as an enlivening and ensouling fertiliser, to the earth. The measure by which these surplus forces are distributed between the production and value-formation of foodstuffs on the one hand and the value-formation of manure on the other is determined, in the first instance by way of nature, by the soul body of the cow. When this measure is in balance, health, longevity, and a high value-quality of the manure arise. The human being of the present has managed to shift this wisdom-filled measure by compulsion in favour of a quantitative maximum performance. The health of the animals suffers from this, just as do food quality and the value of the manure. In factory farming, the question of the quality of the manure — in the sense of the lasting potency of its enlivening and ensouling working — no longer arises at all. What stands in the foreground instead is the disposal problem of the slurry accumulating in mass quantities. The organism principle, by contrast, has the right measure immanent within it.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Verzicht&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Renunciation ====<br /> <br /> The cow is — as, in degrees, are all domestic animals — a being of renunciation. The cow, to the highest degree, renounces something that belongs to it by its very nature: the nourishing and fertilising forces that it gives over, in the most literal sense &quot;selflessly,&quot; to the human being and to the earth. These forces enliven, heal, and harmonise the site-specific enduring fertility of the soils. They strengthen and bring health to the relational nexus of soil and plant. This is a process advancing through time, which comes into its own the more exclusively the manure derives from the livestock of the farm, and likewise the fodder on which the cow herd carries out the cosmic-qualitative analysis.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Rinderherde_und_Hoforganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== The Cattle Herd and the Farm Organism ====<br /> <br /> Viewed in relation to the whole of the soul body of the farm organism, the cattle herd fulfils, in the stream of time, a kind of pulsating heart-function. It takes from the circumference of the farm precincts the fodder; it eats, year after year, a {{SE|159}}<br /> <br /> good measure of what the life body of the farm organism has brought forth. What comes, in the course of the year, from meadows, pastures, and field fodder cultivation is the product of the interworking of the physical and life organisation of the farm. This product — the abundance of grasses and herbs — does not serve human nutrition, but it does serve that of the ruminants, and, through plant residues as well as manure and liquid manure, the fertility of the earth. The cow eats and processes enormous masses of plant matter as though it needed all of this for itself alone. But this is not the case at all. What has congealed into those masses as cosmically enlivening formative force, the cow raises into the sphere of its analysing, dully sentient soul body; permeates with these forces of sentience the etheric formative forces released from digestion and suffusing the whole body; and finally generates a product that it bestows back upon the earth as a surplus value — and so helps the soil toward an enduring, continuously working fertility.<br /> <br /> This happening, which fulfils itself in the rhythm of the year and of years, is — like the blood — only outwardly a circulation. Just as the blood refreshes itself in the lungs, impregnates itself in the periphery of the body with impressions that are perceived in the heart, and is sifted at the kidney for usable and unusable substances — so too, in the agricultural organism, the path of fodder growth proceeds in metamorphoses: it renews itself every year under the influences of the cosmos and the earth, grows up far out in the periphery of the farm precincts, is taken up and analysed by the cattle herd, sifted at the intestinal wall and transformed into manure, which preserves the yield of what has become and leads it into a new becoming. It is not a repetition of the same, but a process of advancing development.<br /> <br /> Thus through the activity of the cattle — viewed from the side of nature — the law of &quot;giving and taking&quot; that holds sway in all nature fulfils itself at the highest level; and at the same time the cattle herd as a whole, as no other domestic animal does, ensures the greatest possible closedness of the farm organism. It is the unique achievement of the cow that, in the first instance in accordance with nature, centre and periphery of the farm close together into a higher whole. &quot;Manure works more wonders than the saints.&quot;&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Italienische Reise'', Hamburger Ausgabe, Bd. 11, München 1978, S. 269; Ausspruch von Bauern auf Sizilien, 19. April 1787.&lt;/ref&gt; {{SE|160}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Mensch_und_die_Ichorganisation_des_landwirtschaftlichen_Organismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== The Human Being and the Ego Organisation of the Agricultural Organism ====<br /> <br /> The outlined physical, life, and soul organisation of a farm is macrocosmically pre-given by the site-specific interaction of the kingdoms of nature within the polar field of tension between Earth and cosmos. The task of the human being is to form this given foundation up into a higher unity, according to the principles underlying their microcosmic bodily and essential form. Novalis summarises this state of affairs in the words: «Humanity is on a mission; we are called to the formation of the Earth.»154 The fulfilment of this mission is the task undertaken by biodynamic farming, as an extension of the Western-Christian agricultural culture through anthroposophical spiritual science. The starting point for this endeavour is Rudolf Steiner's aforementioned course for farmers from the year 1924.155 Biodynamic agriculture strives for a further development of the site-specific practices that were still time-tested at that time, primarily by shaping the farm into an organic whole and, beyond that, through specific manuring measures, among other things, to promote soil fertility and the nutritive quality of the produce. A further aim is the formation of farm communities, which give themselves their own social order out of the living and working conditions of agriculture itself and, radiating outwards, implant social formative impulses into the surrounding society.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Geistesforschung_als_Mittlerin_zwischen_Wesen_und_Erscheinung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Spiritual Research as Mediator between Being and Appearance ===<br /> <br /> What is culture-founding in the future sense are ideas and their realization in self-determined work. Out of this arises a free relationship of the human being to himself and to the world. In agriculture, the human being encounters in daily work the phenomena of nature and the heavens, the infinity of the universe. To sense-perception, this infinity appears as a finite sum of individual facts, which reveal a coherent connection graspable in natural laws only at the level of physical-sensory appearance.&lt;ref&gt;Novalis (Friedrich von Hardenberg): ''Fragmente 1'', Bd. 1, Heidelberg 1957, S. 35.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1979.&lt;/ref&gt; {{SE|161}}<br /> <br /> Beneath this reductionist gaze, however, the concept of the universe — of all-ness, of wholeness — does not fulfill itself; it yields no account of what enlivens the plant between heaven and earth, what ensoulds the animal, and what prompts the human being to ask after his origin in the spirit. These, however, are the questions concerning the essential side of things. They remain closed to mere sense-cognition. This reveals not the becoming, but the become — that which appears to the senses as form, as the dead image of the spirit that creates living from out of the supersensible.<br /> <br /> The overriding question confronting every striving human being today is not the question of appearance alone — that is, the side of form in things — but the question of the agent that creates this form. Form we perceive through the senses, which are body-bound; being we perceive through soul-organs, which we can first develop along the path of individual spiritual schooling, in that part of the soul that lifts itself free from body-boundness.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?'', GA 10, Dornach 1992.&lt;/ref&gt; From anthroposophical spiritual research there are results available — won by the spiritual researcher through body-free cognition on the basis of such developed higher soul-organs, and graspable by the thinking consciousness of every human being. The essential factuality of the results of anthroposophical spiritual research discloses itself to ordinary consciousness: on the one hand through logic — in the unprejudiced thinking-through of spiritual-scientific results they support one another and unite into spirit-real thought-pictures — and on the other hand through the deed of action — they prove their fruitfulness in daily doing. Both paths of cognition, deepened by a third, personal spiritual schooling, complement each other and help the soul toward a spirit-certainty within the I, concerning what the spiritual researcher describes of the world of beings that creates, forms and shapes. Anthroposophical spiritual research opens to human reason a deepened understanding of the concept of wholeness. The human being learns to understand himself as a microcosm that contains everything which, macrocosmically, fulfills the universe. Through self-knowledge, supported by the results of spiritual research, he can acquire the capacity to discover his spirit-kinship with the things and beings of earth and cosmos. Nature no longer appears to him as a sum of individual facts — arbitrarily manipulable and, in negation of their own worth, interchangeable with one another — as the methods of agrarian industrialism are characterized. {{SE|162}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Aspekte_zur_sozialen_Problematik&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Aspects of the Social Question ===<br /> <br /> In contrast to the prevailing tendency to render the working human being superfluous in industrially oriented agriculture, the development and leadership of a biodynamic farm organism requires the force of consciousness and the joy in work of ever more human beings. With this counter-movement, which began in the 1960s, the «social question» entered agriculture — more than a hundred years after the emergence of the urban proletariat in the nineteenth century. Today, on biodynamic farms, it has become a burning one. As set out in the introductory chapter, capital in the industrial production process brings about division of labour. The extraordinarily manifold life-activity between earth and cosmos in agriculture, and the way in which the human being, through working, enters into a personal relationship with it, articulates the wholeness into domains of work. Rigid division of labour tears the members of the agricultural organism into fragments and makes them self-contained. To meet this great danger, a social order must be sought within the farm from the outset — one directed toward the wholeness of all the members of the farm organism working together. This new social form takes shape in communities of responsibility or farm communities. In germinal beginnings, such communities are laid out on every biodynamic farm. Every formerly peasant family enterprise has developed, through the articulation of its manifold tasks, step by step into a family-bound community of responsibility.<br /> <br /> Toward further steps in community-building, ever higher hurdles rear up unexpectedly. In a more outward sense, a first hurdle is the buyability and sellability of rights. The property right over land and capital has become tradeable merchandise, an economic object that carries a price on the real estate and capital market. No different is the case with the trading of so-called «eco-points». By their very nature, rights can never be merchandise. In social life they belong to the sphere of rights — not to the economic sphere. They cannot be multiplied or diminished at will, as commodities can be according to need. Rights manifest in agreements and contracts, through which the relational nexuses between human being and human being are regulated. But how can the right come into its own right — that is, how can it become just? Who is it who, as owner, may dispose over rights; who is it who can administer them in accordance with their nature and their being: {{SE|163}}<br /> <br /> the state, a juridical person, or private hands? Strictly speaking, none of them — so long as land and capital are brought to market, so long, that is, as they are conceived as capitalizable and traded as commodities. Looking toward the future: who, then, can be the owner? Again, only human beings within institutions and organizations that administer this right in trust, in accordance with its spiritual aim, and that make the subject-matter of the right available for use by those who are capable of it.<br /> <br /> As a first approach toward this future aim, the state offers the legal form of non-profit bearership. It is designed to serve the common good and is accordingly restricted to defined purposes that exclude private benefit. Agriculture does not fall within this category; it is assumed a priori to operate for profit — that is, for private gain. This assumption does not hold for biodynamic farming, which takes the organism principle seriously in practice and thereby serves the common good to a high degree. What drives it here is not the private benefit of economic success, of profit maximization — but the cultural deed of *the formation of the Earth*. The production of foodstuffs, when it orients itself strictly according to the organism principle, is always oriented toward the common good.<br /> <br /> Larger biodynamic farms have in many places joined together with non-profit institutions — for example, with those engaged in social therapy and curative education, as well as those engaged in research and training. This makes it possible to transfer the land, in part or entirely, into the sphere of non-profit status. The hurdles toward this remain, however, very high, and a legislative restructuring with regard to a management oriented toward the common good would be urgently called for. Wherever human beings join together for the sake of the biodynamic management of an agricultural operation, the cardinal question arises of the release — the liberation — of land and capital from old legal bonds.<br /> <br /> Where such a release succeeds wholly or in part, self-responsible farm communities arise, pledged to the common good. To establish a new legal form for the neutralization of land and capital ownership — and to practice this formatively — is the aim of what are called agricultural communities (*Landwirtschaftsgemeinschaften*, LWG). These rest on the idea that every human being has, from birth, a right to a piece of land, whose size is measured by the number of people living within a given territory {{SE|164}}<br /> <br /> in the territory in question. This, Rudolf Steiner held, «ideal-real».&lt;ref&gt;See Rudolf Steiner: ''Soziale Ideen, soziale Wirklichkeit, soziale Praxis'', GA 337a, Studienabend vom 16. Juni 1920, Dornach 1999, pp. 220f.&lt;/ref&gt; This entitlement secures for every human being, on the one hand, physical-bodily existence, and on the other hand obliges him to take on, in a trusteeship capacity, responsibility for the stewardship of that piece of earth. In the commercial, labour-divided world the individual cannot realize his entitlement on his own. He can, however, join together with other people and groups of farmers in an LWG, which in the ideal case buys out an agricultural operation from old legal bonds, takes an inventory of it according to the needs of biodynamic farming, and commissions the farmers to realize the obligations of use arising from the pooled entitlements of all the members. Against this attempt — to transform privately and freely disposable ownership of land and soil into a pure right of use, which gives as much free scope to individual initiative as to the social will to shape — the prevailing legal order sets up great resistances, above all through tax law. To venture such a step demands trust, a readiness for risk, courage and initiative, as well as a high degree of practical sense and community sense — virtues that unfold when a field of practice such as this opens before them. Related attempts to bring human beings once more into a responsibly active relationship to the earth open up in community-supported agriculture, which in North America has found wide currency under the designation &lt;u&gt;C&lt;/u&gt;ommunity-&lt;u&gt;S&lt;/u&gt;upported &lt;u&gt;A&lt;/u&gt;griculture (CSA).&lt;ref&gt;Trauger Groh, Steven Mc Fadden: ''Farms of Tomorrow Revisited, Community Supported Farms – Farm Supported Communities'', Kimberton 1997, 312 pp.&lt;/ref&gt; Tom Petherick reports on an LWG in England.&lt;ref&gt;Tom Petherick: ''Biodynamics in Practice, Life on a Community owned Farm'', Sophia Books, The Square, Forest Row 2010, 128 pp.&lt;/ref&gt; In many variations, LWGs and the efforts of community-supported agriculture are to be found in various countries of Europe. In the case of community-supported agriculture, the concern is primarily with the social shaping of the relationship between producers and consumers.<br /> <br /> In one case, a body of consumers leases a piece of land, finds a gardener who, according to all the rules of the art of biodynamic horticulture, produces everything in the way of fresh and storage vegetables that the community needs. Operating costs and living costs are budgeted a year in advance and pre-financed in agreed instalments. At the close of the economic year, a reckoning is made: if surpluses remain, these are carried forward into the budget of the coming year; losses are distributed proportionally {{SE|165}}<br /> <br /> Each member is free to lend a hand, and each may draw, according to need, from whatever seasonal harvest produce is available. There is no price per unit of goods — and therefore no till.<br /> <br /> In the other case, a consumer community cooperates — under similar conditions — with existing biodynamic farms. Or arrangements arise in the spirit of the box-subscription system: the weekly provision of a seasonally available range of produce, subscribed to at fixed prices, from what is as a rule the farm's own growing and processing.<br /> <br /> In this way, bridges are thrown up in many places that ground, preferably on the economic field, a human social behaviour oriented toward perceiving one another's needs — and that builds an associative consciousness for the development of regional markets, which in turn help agriculture free itself from the shackles of globalised agrarian industrialism.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_Bildung_und_Handlungsfähigkeit_landwirtschaftlicher_Betriebsgemeinschaften&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === On the Formation and Capacity for Action of Agricultural Farm Communities ===<br /> <br /> The greatest challenge in regard to a future-bearing answer to the burning social question in agriculture is the formation of farm communities. These will in future have to become the social form that takes the place of the old family bonds and the peasant community. Agricultural farm communities are places of schooling in which each person walks a path of practice toward higher certainty of spirit —<br /> <br /> * so as to will collaboration out of free individual initiative. Success depends on the &quot;spiritual credit&quot; that the community must first prove itself worthy of through its shared striving.<br /> * so as to meet, from the grasping of the essential totality of the farm, every concern of biodynamic practice in every partial domain — at the right time.<br /> * so as to do, in overcoming instruction-bound wage labour, what one has inwardly recognised, in unconditional work, oneself.<br /> <br /> The farm community gives itself its own social order. This forms itself out of the consonance of thoughts, feelings, and impulses of will among those involved. Its living continuance requires the constant {{SE|166}}<br /> <br /> Cultivation. The farm community will act successfully and with foresight when each person involved keeps an eye on his own soul life and tends it, just as the community tends its own in regard to the commonly pursued goal.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Wollen_in_Freiheit,_der_Weg_zur_Initiativgemeinschaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Willing in Freedom, the Path toward the Initiative Community ====<br /> <br /> Active thinking that strives toward clarity of thought, and feeling that immerses itself in perceptions, place themselves wholly in the service of willing ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Figure 10]], p. 172). Thinking kindles willing and points it in a direction; feeling enlivens it and lends it depth and breadth. People come together into a farm community out of individual motives. The moving force is the wish to farm a biodynamic operation together with others. The motives are either still quite indeterminate — a more or less dark impulse, subjective, woven through with destiny — or they are already brighter in thought, directed through conscious engagement with the given reality. When one then ventures the leap into the unknown together, it is and remains, for a time, a thrown-together community of motives. One notices how little the personal motive can sustain, how gladly the collaboration still leans on bonds of friendship. But these, like the motive itself, are determined by the past — and soon enough disappointments, conflicts, and estrangements set in. One can then only be grateful when lean times rule the kitchen, when necessity commands reason and humour prevails. Such times of being pressed back to the essential, to challenges never before suspected, brighten the willing that presses darkly in the motive. Shared insight begins to take up the reins where until now necessity has been doing the pushing. But it is precisely this cultivation of insight that matters. It unfolds both individually and in community, on different levels: Individually, insight widens through the schooling of thinking and feeling in the shared living-through of the rhythmic alternation of natural phenomena — in the mirror of the shifting relationship between earth, sun, moon, and stars across the course of the year; further, in the intuitive beholding of the resting world of rock in the forms of the landscape, and in the changing life processes of soils, plants, and animals — and, taken together, as members of a higher whole. Interest awakens, as if newborn; what one believes one knows becomes question once again; out of the dullness of the motive a spirit of inquiry awakens; to the beholding eye, relational contexts open themselves up in a new way — a personally knowing {{SE|167}}<br /> <br /> relationship develops toward the things and beings of nature; certainty in judgment grows stronger, and with it the presence of mind and the resolve to do freely what the times demand.<br /> <br /> This personal path of cognition generates thought-pictures with as many facets as there are human beings willing to walk it. The imageless intellect tries to force these methodically into a general formula — one that extinguishes the image-content and with it the connection to the cognizing spirit-soul. What remains is the concept, the dead image of the concrete experience, and knowledge of this kind separates itself — like a lifeless desert — from the living reality one stands before in experience. This is a feeling that can come to the person whose very motive is to do justice to the being of the living in the running of a farm. One encounters there the contradiction that ordinary thinking, bound to the senses, cannot reach the secret of life. Yet it is precisely these dead, abstract concept-forms — shaped at the surface of the sense-world — that form the preconditions for ascending to a cognition of life. This conceptual thinking develops and sharpens self-consciousness. In this flaring self-consciousness lives the self-knowing I, the kernel of being of the human being. In the soul-activity of thinking and feeling, it binds the thought-images of the sensory world of form together with the spirit-force that springs from the essential nature of the I. This path — on which the outwardly directed knowledge of nature and the inwardly directed self-knowledge unite in the I — opens to the human being for the first time the possibility of free self-determination, and gives to the knowledge of nature its first groping steps toward the being of the living. Thinking in the logical chain of causation of abstract concepts widens into mobile image-thoughts. They seek out in intuitive beholding the relational contexts through which the individual conceptual facts become experienceable. One enters a path of self-schooling in thinking and feeling that fertilizes and enlivens the scientific path of cognition through art.<br /> <br /> Behind every act of perception stands the whole human being. What he perceives impresses itself into his feeling-borne life of thought; it is the revelation of the spirit in an image that the soul paints in thoughts. The thought lives in this image. The schooling of cognition consists in holding the concept, with the force of self-consciousness, within the image-context out of which one has grasped it. What matters is not to lose the image — as the subjectively felt share in the act of cognition — along the way of {{SE|168}}<br /> <br /> of abstraction to be eradicated — but on the contrary to purify it upward, so that the hidden spirit dwelling within it can reveal itself living in the thought. Goethe overcame the subject-object separation in the manner of his nature observation. He drew so close to the reality of the truth that shines through his whole work, that in the thinking enlivened by intuitive beholding he felt the same working spirit that has enchanted itself into the phenomenon in nature.<br /> <br /> It demands an inner effort to sort out from the sum of feelings those that distort the phenomenon through exuberant sympathy or negating antipathy. It is self-consciousness that makes the choice here — that separates the essential from the inessential within the concept-determining image-content. The more the cognizing soul turns to the phenomenon in reverence, faithfulness, and love, the more self-consciousness binds thought and image into a unity. A judgment takes shape in which the spirit resonates — the spirit that lies hidden and holds sway in perception: for instance, the living context, living itself forth in metamorphosis, of egg — caterpillar — cocoon — butterfly. What hides itself in sense-appearance as a spiritually working principle reveals itself to thinking consciousness through a science that has made spirit itself the object of perception. The results of this spiritual research lie before us in idea-forms. When one studies these, the spiritually felt element of the sensory thought-images brightens into spirit-thoughts — into ideas that lend the soul-activity of willing a moral force of working. Now thinking and feeling can plunge into willing and become one with it. Now at last, in such stellar moments, truly free initiative can arise. In a group of collaborating human beings the fire of enthusiasm kindles and gathers them, in the confluence of free individual willing, into a community of initiative ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Figure 10]], p. 172).<br /> <br /> Only when, in conscious inner empowerment, I-thinking and I-feeling become one with willing, can the spirit-soul of the human being lift itself to the level of cognition of Intuition — the source-place of the truly free deed. Yet how far we still stand from this high capacity for supersensible cognition. Whoever seeks it must surrender, in free self-determination, to the practice of soul-exercises. In what form can such a practice be carried out — in the work outdoors in the field, for instance? One has worked physically hard the whole day, was wholly submerged in the will. Then, after the work is done, one goes out once more, animated by the impressions {{SE|169}}<br /> <br /> of the day, in meditative stillness of mind, over the field; suddenly, swift as a lightning flash, intuition overtakes one — the unmistakable certainty of what is to be done on the morrow in the farm as a whole. One is in the picture, living in presence of mind out of the future into the present. To make the work itself, in this sense, into a path of training toward timely intuitive capacity for decision — this transforms the community of initiative, if only in stellar moments, into a community of intuition. One experiences how ideal and spirit-reality draw near to one another.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Fühlen_in_Gleichheit,_der_Weg_zum_lebendigen_Rechtsempfinden&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Feeling in Equanimity — the Path toward a Living Sense of Right ====<br /> <br /> In feeling, the human being experiences himself as dreaming, close to the spirit ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Figure 10]], p. 172). Upward, toward waking conscious thinking, feeling brightens — but loses its closeness to spirit. Downward toward willing it becomes more spirit-filled, yet finally loses itself into unconsciousness. In feeling, the human being lives wholly present-related, in the changing moods of current events and in the relationships of human being to human being. In equal measure one can neither feel the past nor the future. Both must first be brought into the present: the past, by being re-created in thought; the future, by being felt forward. Every farm has its biography, every village community has its own. It lies deposited in the annals, which convey only a shadow-image of the life, suffering, and striving of past generations. This biography has also inscribed itself in the landscape — in the fields, meadows, forests, the livestock, and so forth, in the atmospheric periphery. Upon these markers the farmer must direct his empathetic attention; he must, through thinking, acquire as far-reaching an understanding of history as possible — one that nourishes his feeling. Only through such conscious inner sensing of the past can he learn once more, in reverence, love, and faithfulness, to transform what has become into what is present. It bears upon all that is set before us today as a task demanded by the times: the re-enlivening of the agricultural organism with all the organs that constitute it, together with the conscious implanting of the idea of development through idea-borne work. Thinking spins the red thread of the cultural achievements of the past up into the present, and strengthens the force of feeling for what nature, here and now, questioningly awaits from us. {{SE|170}}<br /> <br /> In equal measure, one must strive to acquire a historical consciousness regarding the developments and transformations of the sense of right in village communities and, in a different way, in the rising towns — and furthermore regarding how the sense of right, usurped by abstracting thinking, has congealed into personal claims of ownership, and how in this way the deep gulf between right and justice came about. In the feeling of the unhealthy nature of this gulf, thinking can awaken and create institutions in which, purely from the relationship of human being to human being, feeling can become the bearer of a living sense of right among equals. Such an institution is what an agricultural farm community seeks to be.<br /> <br /> The cultivation of a powerful feeling relates, on the one hand, to the relationship we seek to the things and beings of nature, and on the other, to all that plays out between human being and human being. All of this presses toward the form of expression of the artistic. If one, for example, holds thinking consciously back and allows the gaze to rest upon a sun-permeated, ripening field of grain, the eye seeks, groping, for something that first satisfies the beholding; it seeks, for instance, the sky-blue of a cornflower, which here or there shines forth out of the golden ground of the swaying ears of grain. Or one transposes oneself into the mood when, from who knows where, a robin joins us in intimate nearness during the garden work. And so it is with all that accompanies us in an essential way throughout the course of the year. Looked upon with interest, moods arise that awaken the sense of beauty. The more this sense grows, the less it will let the human being rest until he has also let it come alive in all work, in social life together, in every celebration.<br /> <br /> The modern self-understanding of the human being presses toward the question of how feeling is deepened beyond personal concerns, how it — supported by reality-related thinking and purified willing — can become a sense organ for the working of the soul-spiritual in nature and in human beings. With regard to nature, this can come about, for example, by lingering outside in a winter's night on the open field — above one the radiant luminous splendour of the star-strewn sky, around one the motionless crystalline chill of the airy periphery, below one, resting in itself, the crystalline depths. In quiet thought one feels the infinite sublimity of the far-spanning polarity; one feels the heights and depths gathered together in the heart as if drawn to a single point, warming what cannot be grasped. If one undertakes the same in a midsummer night, the heart feels itself widened into the periphery. One feels oneself of the air and warmth {{SE|171}}<br /> <br /> interwoven with what, springing up from the earth out of the consonance of the heights and the depths, fills the periphery with life. In the same way one can then also feel one's way into the spring events, when the forces of the heights and the depths begin to interpenetrate one another, and the earth, breathing out into air and warmth what is spiritually hidden within it, brings it to appearance; or into the autumn events, when these forces begin to dissolve, and the earth, in outer dying-away, breathes in the spirit-fruit of the course of the year.<br /> <br /> This outwardly directed experience of natural appearances individualizes itself with regard to the farm as a whole. Only in the intimacy of feeling does the concept of the closedness of the agricultural organism come alive. When feeling itself becomes an organ of deeper nature-experience, one walks a solitary path — yet on a beaten track. What one feels is given in advance, has taken on sense-perceptible form. It is otherwise in the relationship of human being to human being. There the given meaning of natural law is absent. In human togetherness, the individual feeling of the one encounters the individual feeling of the other. On the same soul-level, this relationship is shaped by all the facets of sympathy and antipathy, of affirmation and denial, of beauty or ugliness, and so on. With all this wealth of facets, one must acknowledge that this or that manner of feeling is an objective fact — and that one must help feeling, through the force of thinking and willing, to find its point of equilibrium, and so awaken the sense of truth. It is this heart-felt sensing that recognizes in the other human being one's equal, that creates the trust from person to person and with it the ground for the sense of right. Reality-related thinking illuminates the sense of right between human beings and condenses it into agreements and laws. In purified willing it kindles initiative — the love of the deed. In trust lives the social consensus; it transforms the contradictory inequality in soul-experience into the consciousness of the dignity of equality before the law. Trust builds on what is past and looks without reservation toward what is to come.<br /> <br /> The law codifies the trustful consensus that was valid in its time. It threatens to become a social affliction if it continues untransformed, passing itself on «like an eternal disease»160. A true legal life founded on morality can only arise when the trust within a group of people working together is always&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Faust I'', line 1973, Hamburg Edition, Dramatic Works, Vol. 1, Munich 1976.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> {{SE|172}}<br /> [[Datei:Abb. 10, S. 172.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 10: Das Wirken der Seelentätigkeiten der Betriebsgemeinschaft in die drei Wesenglieder des landwirtschaftlichen Organismus.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> A genuine rights-life founded on morality can only come into being when trust in a group of collaborating human beings is ever and again born anew out of the spirit. Trust nourishes and bears the sense of right. When it is broken, there is no safety net, no satisfaction through the judge's verdict; one then experiences disappointments that reach into the boundless; the felt ground of right of trust, on which one believed oneself to stand so securely, has dissolved into sheer nothingness.<br /> <br /> The flourishing of a farm community therefore requires the never-flagging cultivation and strengthening of trust, and with it of the sense of right, down into the smallest things of daily life. Friendships ordinarily form no secure foundation for an enduring trust in collaboration. They have their origin in the past of destiny — that is, in circumstances that were other than those of the present. They gain continuing weight-bearing capacity only when they develop upward into spirit-friendships. These find themselves in the ideal and in the initiative of letting what is grasped in the spirit become deed without condition. Only on this twofold experiential ground of thinking and willing can trust grow. From its spirit-substance one learns to pre-sense what is to come. {{SE|173}}<br /> <br /> In the practice of the farm community, the building of trust rests on each participant living in the consciousness of his being rooted in the spirit, and of what the individual and common striving-goal is. To gain clarity about this, the study of anthroposophical spiritual science in the widest sense is of help, the cultivation of intuitive beholding and its deepening through meditation, as well as the meditative engagement with the esoteric word-wisdom of Rudolf Steiner.&lt;ref&gt;Siehe z.B. Rudolf Steiner: ''Wahrspruchworte'', GA 40, Dornach 1998.&lt;/ref&gt; Further, trust is grounded in consensus on questions that concern each individual's contribution: What capacities can the individual bring; how and where is one willing, out of consciousness for the wholeness of the farm, to take on a share of responsibility; how to throw oneself selflessly into the breach, life-capable and presence-of-mind, at any time and anywhere; and how is one inclined to let an esthetic-artistic inner disposition hold sway in all activity? So that such questions may become conscious and stimulate the building of capacities, institutions must be created — these are addressed on pages 177ff (chapter: &quot;On the Spiritual Development and Leadership of an Agricultural Farm Community&quot;).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Denken_in_Mitmenschlichkeit_(Brüderlichkeit),_der_Weg_zum_solidarischen_Wirtschaften&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Thinking in Human Fellowship (Brotherhood), the Path toward Solidary Economic Life ====<br /> <br /> When one works down from the sphere of free willing, of individual initiative, into that in which from the creation of trust the sense of right holds sway — of being an equal among equals — a new field of experience arises for the thinking consciousness ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Figure 10]], p. 172). In everyday consciousness, thinking supports itself on the sense-perceptible appearance. In the social realm it must raise itself from this toward a world of phenomena that come into being only in social togetherness. These are the expression of what moves human beings in a spiritual-moral way. Ways of acting are the phenomenon, and thinking must now strive to research paths by which the manifold of these predominantly instinct-guided modes of behavior of human nature can be directed into right channels. Here, in the sphere of social life, thinking no longer merely reflects what is sense-perceptible; it stands before the challenge of actively bringing forth something that does not yet exist or is only just now coming into being. It {{SE|174}}<br /> <br /> must become, out of the experience of what is spiritually-morally at work in human beings, a shaping thinking — one that arrives, in body-free cognition, at judgments conforming to the spiritual-moral world. Necessity, the law, is immanent in the natural order; for the social order, the spiritual must first condense, in sense-free thinking, into moral law through the act of cognition. In shaping thinking, the future shines into the present; action itself becomes directed toward the future. Becoming conscious of this fact in practical collaboration is what first opens the eye to the path along which an agricultural farm community learns, step by step, to become capable of action and of self-governance. It thereby becomes the initial site of an economy oriented toward the side of nature — in the sense of shaping the farm organism — and toward the side of social life; it becomes the point of departure for a solidary-associative economy that inserts itself, as an autonomous member, into the social organism ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Figure 10]], p. 172). Economic life articulates itself in three functions: production, distribution, and consumption. The internal economy of the farm has as its aim the meeting of the needs of the earth, the fertilizing of the soil. This occurs, for example, through the production of the farm's own manures, their distribution across the fields, and their consumption by the plants.<br /> <br /> The external economy — that which attaches itself to agricultural production — has as its aim the meeting of human needs for nourishment. In both cases the needs are of a will-like, that is to say spiritual, nature.&lt;ref&gt;Needs arise from the depths of the body's unconscious and from the more light-filled substrata of soul-spiritual experience. They are rooted in the will, in which the spiritual ground of the human being — the I — lives. In bodily need, hunger and thirst for example, the impulse stirs to compensate an imbalance in the functional activities of the bodily organs. The soul-spiritual need strives to free itself from its bondage to bodily processes and to place itself freely in the service of ethico-moral ideals. Thus needs are, by their content, spiritual in nature; the means of their satisfaction are a task of economic life.&lt;/ref&gt; To comprehend them and to satisfy them through the cycle of economic life is a task of shaping thinking. In economic life, the phenomenon it connects with is need. Within the farm, this need articulates itself in every case out of the wholeness of the farm organism. One must, in order to satisfy the need, plunge thinking into the living web of relationships, weigh in thought every measure according to whether it promotes or hinders, and incorporate the result into the farm organism through the deed. Nature satisfies its needs through the wisdom inherent in it. In agriculture, the human being simultaneously shapes {{SE|175}}<br /> <br /> his needs upon nature — in the cultivation of cultivated plants and in the keeping of domestic animals, for example. To reconcile both with one another, the farmer must learn, through shaping thinking, to form the concept of the closedness of the agricultural organism. From this concept alone — and only on a higher level — can all measures be derived that not only satisfy the human need for nourishment but likewise take account of nature's latent needs for future development.<br /> <br /> The agricultural product becomes, directly or through processing, a product, a commodity, which has a nutritive or use-value determined by the conditions of its production. Price must be measured against this value. In economic life generally, this measurement cannot be determined by the individual, the seller, the entrepreneur, but only through the balancing of all the contributions that all the others in the economic cycle have rendered, from the production of the product through to its consumption. This wide web of relationships, out of which the value-creation of a product emerges, must be grasped as a whole in thought — and at the same time the attempt must be made, through shaping thinking, to bring price closer to objective value. With regard to the formation of value and price, agriculture has the particular feature of the site-specific &quot;gift of nature.&quot; As the human being brings his gifts productively into economic life, so nature brings its productive power — its gift — with respect to climate, soil, topography and so forth. A steep south-facing slope in warm regions, for example, is unsuitable for grain cultivation, but entirely suited to viticulture; a deep, level loess soil of the fertile lowlands is, for the same expenditure of labour, incomparably more productive than a shallow, stone-rich soil on a hillside or in hilly terrain.<br /> <br /> The sum of all the reciprocal relationships that arise through collaboration in social life and that precede the meeting of needs — these cannot, in their simultaneity and succession, be grasped by individual judgement. One must create opportunities for a regular exchange in which the individual dynamic flows into a community judgement. Out of such effort there arises a common sense that, guided by spiritual science, orients all work purposefully and in keeping with the times toward the whole of the farm. This common or social sense of reality opens a field for the cultivation of daily practice — both in the sphere of practical work and in the relationship of human being to human being.<br /> <br /> What is objectively necessary — the measured attunement of all members to the whole of the farm organism, for example — must be grasped, alive down to its details, as a community judgement and made the guiding thread for the action of each {{SE|176}}<br /> <br /> made real. Only the comprehensive practical knowledge grounded in experience creates consensus. This forms the foundation of collaboration, creates transparency, and awakens the joy in the measured (economic) consonance of all members and organs of the farm organism into a whole.<br /> <br /> Human fellowship in economic life, too, grows out of a community judgement. Where individual judgement rules in its place, egoism forces its way through; competition arises, mutual exploitation, displacement rivalry, agrarian industrialism. Community judgement in economic collaboration emerges from interest in what the other does. The questioning stance — &quot;Where is there need, where is help required?&quot; — must be alive in the community toward each individual. The boundaries between areas of responsibility, both within the operation and in relation to associated processing enterprises and farm marketing, must become flexible and permeable for the sake of mutual assistance. The disposition to seek the ground of one's own economic activity in the need of the other creates for thinking consciousness a new field of experience — one that makes the striving of others its own content of perception. On this path there arises an associative overview of the fields of activity; formative thinking points the will toward associative action — that is, action in brotherliness. On these new shores of an economic life grounded in human fellowship, landing attempts are made ever more frequently — in organic wholesale and organic retail trade, for instance, as well as in further processing. The shore itself, however, is the threshold between agricultural primary production and the economically differentiated cycle of labour. At this threshold — the farm boundary — the commodity finds its value: the objective intrinsic worth of primary value-creation out of enlivened and ensouled nature is assessed through the subjective appreciation of the trader and consumer. In associative economic life, this appreciation by each participant can, by virtue of the transparency generally sought, rest on concrete, perceptible facts that ultimately have their origin in the bodily and spiritual-soul needs of fellow human beings. Concretely, this means: biodynamic operations must open themselves to further processing, trade and the consuming public — must enter into dialogue on all practical and developmental questions, seek solutions together, reach agreements, conclude contracts.&lt;ref&gt;Siehe hierzu z.B.: Rudolf Isler, Ueli Hurter: ''Assoziatives Wirtschaften. Was verstand Rudolf Steiner unter einer wirtschaftlichen Assoziation?'', Dornach 2019, 96 S.; sowie: Stefan Leber (Hrsg.): ''Die wirtschaftlichen Assoziationen, Beiträge zur Brüderlichkeit im Wirtschaftsleben'', Band 2, Stuttgart 1987, 352 S.&lt;/ref&gt; {{SE|177}}<br /> <br /> Looked at more closely, the &quot;new shores&quot; form the two sides of the farm boundary. One shore borders on nature and constitutes the outer skin of the farm organism; the other borders on emancipated social life. The latter can only take shape as a threefold social organism to the extent that it includes agriculture — to the extent that human beings come to recognise what potential lies in an agriculture newly configured in the spirit of the organism principle. Biodynamic operations are beginning, in small steps, to practise the principle of association as pioneers, so to speak, within local and regional settings. In doing so they can stimulate wider cooperation and, more generally, implant in economic life a measure that frees it from the compulsion to growth inherent in capitalism.<br /> <br /> The more consciously a farm community seeks to shape its farm into an organism, the more the work of collaboration articulates itself, as if of its own accord, into a spiritual, a legal and an economic sphere of activity. However deeply these members interpenetrate one another, they are nonetheless experienced as distinct and separate domains. And all the spiritual force of the farm community must be directed toward bringing what is separated together — both ideally, in an encompassing image, and through the work itself — into a higher wholeness. Here, away from today's economic mainstream, a field of practice opens up: something like a preparatory school for genuine social praxis, one that, through formative thinking reaching far beyond the farm's own boundaries, allows the impulse of the Threefold Social Order to take root ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#189|Figure 11]], p. 189).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_geistigen_Entwicklung_und_Führung_einer_landwirtschaftlichen_Betriebsgemeinschaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === On the Spiritual Development and Leadership of an Agricultural Farm Community ===<br /> <br /> The first farm community in the world to achieve lasting existence dates to the year 1968.&lt;ref&gt;Betriebsgemeinschaft Dottenfelderhof, Bad Vilbel, Deutschland.&lt;/ref&gt; Since then, encouraged by the spirit of the age, comparable social pioneering ventures have come into being on larger farms. The impetus was the necessity of a canon of complementary capacities and of capable hands for mastering the diversity of tasks; along with the liberation of land and capital from the constraints of outmoded rights, and steps toward overcoming the condition of directed wage labour. {{SE|178}}<br /> <br /> Experience shows: the goal as conceived in ideas is stretched unattainably far into the future, and the capacities to do justice to this goal — both individually and in community — run quickly up against their limits. Recognizing and consciously living through this discrepancy generates, in the spiritual-soul dimension, a field of tension that does not allow the consciously striving person to rest — not even for a moment — or, in the face of obstacles, failures and the like, to settle for whatever solutions happen to be at hand. If one does not experience oneself with full force within this polarity of spiritual aim and the sense-bound world of fact, the striving force grows lame; the shared willing threatens to collapse into banality; the everyday business exhausts itself in routine completion; and what could have become development sinks into stagnation and regression.<br /> <br /> In order to reassure itself, again and again, of its path toward the goal, the farm community must create institutions that serve the practice of social-moral techniques. These relate to the ever more conscious grasp of both poles of the field of tension — and to the attempt at their transcending equilibrium.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_geistige_Strebensziel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== The Spiritual Aim of Striving ====<br /> <br /> The motive to farm biodynamically lives — more or less clearly, and bound up with destiny — in every individual. How can this individual impulse not only become more conscious, but beyond that raise itself to the striving-goal of the whole community? Neither the individual nor the community may rest content with having once grasped that striving-goal. It requires continual cultivation through the study of anthroposophical spiritual science. Its research-contents, set in motion through mutual conversation, kindle thoughts and feelings that light the way ahead on the path to be walked together. A weekly study circle of this kind — when it truly succeeds — has a twofold enlivening effect: on the one hand, the inner working-flow of the farm coordinates itself, rightly in space and time, as if of its own accord; on the other, the community moves, in such an hour lifted out of daily life, thoughts that are mirrored in the bearer of the motive — that is, in the consciousness of each individual. Thoughts won in this way from shared spiritual-cognitive work enter into relationship with the observations and will-experiences made daily in the work itself. The two polar ends of the field of tension named above move toward one another — or, in fortunate moments, even partially merge. {{SE|179}}<br /> <br /> The anthroposophical study-work takes place on «sachlichem Felde» (objective ground).&lt;ref&gt;On this term see Rudolf Steiner: ''Die Weihnachtstagung zur Begründung der Allgemeinen Anthroposophischen Gesellschaft 1923/24'', GA 260, Dornach 1994, Nr. 11 der Statuten, S. 53.&lt;/ref&gt; It strengthens and objectifies both the consciousness of one's own motive and the consciousness of the community's spiritual striving-goal.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Praxis_der_Zusammenarbeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== The Practice of Working Together ====<br /> <br /> The wholeness of the farm articulates itself into fields of work, each responsibly attended to by one or several members according to ability and inclination. This articulation — into, for example, the field of arable farming and plant cultivation, of horticulture or fruit growing, of manuring, of the various areas of animal husbandry, of meadow and pasture husbandry, of landscape care, and so forth — must not degenerate into a division of labour, not into attitudes of entitlement, not into the marking-off of kingdoms. On the contrary: out of the consciousness of the whole, the highest flexibility is called for — fluid transitions, mutual help, stepping in for one another wherever and whenever it is needed.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Arbeitsbesprechung_am_Morgen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== The Morning Work-Meeting ====<br /> <br /> It takes place on every working day, after the early-morning preliminary tasks, in the great circle on the farm, and can be opened with a saying or a humorous remark. Good cheer seasons the day's work without taking away its earnestness. In terms of content, what is at stake is the exchange of current observations, noteworthy occurrences, and urgent matters — and then, picking up the thread of the previous day's work-flow, the concrete distribution of tasks. It is to be observed here that in all work undertaken with the participation of apprentices, trainees, and assistants, the members of the farm community exercise a function of exemplary leadership.<br /> <br /> Through the morning work-meeting, the image of the farm as a whole — in the changing round of the seasons — should be called ever anew into consciousness, and each person should know what the other is doing. Far too easily there arises the belief that everything is clear — one is, after all, in the work-flow from yesterday to today — and a bored silence makes its round. No: what appears self-evident must be lifted once more into the consciousness of all. Joined to that is the forward-look toward the day. A morning work-meeting that truly succeeds already constitutes a good part of efficient farm management. The rest is skill — is being an example in all work. {{SE|180}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Studienkreis_zu_Inhalten_anthroposophischer_Geistesforschung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== The Study Circle on Anthroposophical Spiritual Research ====<br /> <br /> In practice, the ideas of the shared striving-goal descend into the living reality of the farm organism. As constructive as these ideas are, as capable as they are of creating living interconnections, one must before long confess to oneself that certain expectations have gone unmet. Things will not come together; one runs up against limits and is thrown back upon oneself. The ideal is shaken — one experiences it as a dying-away, a partial death of the soul. One refuses to acknowledge this and searches for outer reasons: adverse weather, one's own incapacity or another's, wrong decisions or failures of execution, misunderstandings, social discord, and so forth. Yet — as life itself does — dying-away, death, shows itself in veiled form as well. How is one to recognise what failure is trying to tell us? From this uncertainty there follow painful experiences, trials for the individual and for the community alike. When one faces these experiences squarely, self-knowledge awakens — and with it, from out of the depths of the soul, an unspoken question; and then, unexpectedly and all at once, the answer arrives from without. It is precisely this opportunity — of arriving unexpectedly at new, encouraging insights — that the weekly gatherings of shared spiritual-scientific work of cognition serve. In conversation, thoughts can be voiced without being asked for and without being expected, thoughts that give a reconciling answer to the quietly harboured, pressing question in one's interior, and that can open a new view of things and summon one to new exertions. What takes place here is «Erwachen des Menschen am Geistig-Seelischen des anderen Menschen».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Gemeinschaftsbildung'', GA 257, Vortrag vom 27. Februar 1923, Dornach 1989, S. 116.&lt;/ref&gt; The shared anthroposophical study-work refreshes the spirit, lifts and broadens the motive out of its subjective narrowness, and awakens forces that help bring ever-renewed momentum to the practical work.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Arbeits-_und_Verwaltungskonferenz&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== The Work-and-Administration Conference ====<br /> <br /> A further weekly gathering is to be devoted — looking back and looking forward in the short and longer term — to planning, decision-making, and administrative questions, and to the spiritual continuity of farm management. In this conversational circle the farm community deliberates and decides {{SE|181}}<br /> <br /> collectively and unanimously on all practical questions that arise in the individual areas of work.<br /> <br /> In looking back, what succeeded and what failed, and whatever is noteworthy in the way of experiences, observations, and so on, should be brought to speech with the greatest possible openness. Concealment — whether deliberate or through inattentiveness — breeds ghosts and gives a foothold to impulses of power. Documentation is to be encouraged!<br /> <br /> The forward-looking perspective focuses on the seasonally due work, and on the social and cultural concerns with regard to<br /> <br /> * arable and horticultural measures concerning soil cultivation, crop rotation, and manuring, as well as seed production, crop care, harvest, storage, and marketing;<br /> * production of the biodynamic preparations and their timely application;<br /> * measures in fruit growing and landscape shaping, such as hedge and woody plant care;<br /> * herd management, fodder harvesting, and care of the pastures, as well as arable fodder harvesting;<br /> * keeping, feeding, care, and breeding of domestic animals, with the emphasis on cattle;<br /> * care and repair of machinery, and replacement and new investment;<br /> * care and repair of buildings and farm roads, as well as planning and financing of new construction;<br /> * general administration, budget planning, and finances;<br /> * income arrangements for the members of the farm community;<br /> * staffing questions and income with regard to apprentices, trainees, assistants, and temporary co-workers;<br /> * shaping of the seasonal festivals and other celebrations, as well as further events such as farm walks, agricultural practicums for school classes, courses, and so on;<br /> * farm-specific, experimental, practice-oriented research;<br /> * collaboration with processing and trading enterprises;<br /> * care of the circle of people connected with the farm;<br /> * public relations work;<br /> <br /> The farm community administers itself in all respects — that is, all those responsible are sufficiently involved that they are at any time conversant with the whole. The greatest challenge is the unbroken flow of information and crystal-clear transparency. The former is achievable only {{SE|182}}<br /> <br /> through the steady interest of every individual in everything that is going on. From this interest grows presence of mind, as well as a sense of reality that forestalls any clinging to a judgment once formed, any ideologizing. The latter — transparency — is a question of reliability down to the smallest things of daily life, of clarity in agreements, of attentiveness wherever practical or soul-related distress prevails, and of the unconditional readiness to step into any breach.<br /> <br /> In the work and administration conference, the fruits of schooling through life realize themselves. In these fruits, the interworking of the aforementioned poles — the spiritual striving-goal and its implanting into practice — unites itself in ongoing synthesis. From these fruits, from what has been won individually and in community, flows for the first time the substance that lends the farm community its own being; only this makes it creditworthy in the spiritual sense.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Hoforganismus_und_die_Ich-gewollte_Arbeit_des_Menschen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== The Farm Organism and the I-Willed Work of the Human Being ====<br /> <br /> Work in agriculture in general is determined by the things and beings active in nature. What in older times was instinctively felt as a prevailing wisdom guiding and sustaining the work has, in the dawning age of natural science, emancipated itself into the conceptual abstraction of the laws of nature. This was on the one hand an act of freedom on the part of the self-consciousness awakening in the I, and on the other hand a plunge into the compulsions of materialism as the henceforth dominant world-view. The outward fruit of this act of freedom is technology — an extract from physical-inorganic nature reshaped by the spirit of the human being. Technology does make it possible to relieve the human being of heavy labor, yet it imposes itself on nature with the consequences appearing worldwide. It severs the wisdom-filled relational contexts between physical, living, and ensouled nature from one another.<br /> <br /> Technical progress aims at making the working human being in agriculture superfluous. Biodynamic farming aims in the opposite direction. Here the endeavor is to reduce machine work as far as possible, so that sufficient open spaces can arise for creatively practicing, craft-grounded activity. How far this can succeed depends on overcoming an excess of external social restrictions. {{SE|183}}<br /> <br /> What working in enlivened and ensouled nature means must be rediscovered. For this, intuitive beholding and thinking must turn toward its distinctive character — toward what grows living into outward form, and toward what closes itself soul-wise into a bodily form. What has been formed is graspable in ideas; the formative agency is illuminated by anthroposophical spiritual research, which unlocks the world of beings in idea-form, making it thereby accessible to thinking. Knowledge of the essential being is what first lends to the ideas formed through sense-perception — which are themselves rooted in the world of beings — moral force. When they take hold of the will, they become one's own in being. With these ideas, absorbed into one's own I-being, one finds a new, a free relationship to work. One learns to work out of one's own ground of being, and finds in it direction and aim. The moral source is oneself, and one determines oneself in freedom from it. From this primal ground of the I alone flows the true enthusiasm. It springs from the idea that has become spirit-real. It is this that runs ahead of the work, warms it, and fills it with soul-joy. The work — however hard it may be, however apparently lowly and inconsequential — ennobles itself through the spirit that permeates it. It is spirit-filled from beginning to end, and adds something to the farm organism that lifts it out of its mere naturalness.<br /> <br /> The machine, by contrast, inserts itself into agriculture like a wedge between the human being and the nature that creates out of its beings and forces. It functions according to what the human being has constructed into it from his knowledge of inorganic nature. Through exclusive machine-work, the human being's spirit-creative power threatens to wither; work becomes desolate routine, the will is left without guidance and grows lame.<br /> <br /> The less work exhausts itself in routine, in mere getting-things-done — the more it is done, in the sense described, suffused with idea-joy — the more the sense of beauty is also awakened, which first raises what is human-made, ordinarily sinking in the case of the machine into monotony and banality, to the level of a true work of art.<br /> <br /> In agriculture it is the wisdom working in nature that human work places itself in service of. This wisdom, rightly understood, lives on in the work as meaning-giving. Beyond this, the human capacity for ideas works in a superordinate, meaning-founding way in the shaping of the farm into the bodily organism of the &quot;agricultural individuality.&quot;<br /> <br /> Just as thoroughly as the agricultural craft must be learned, so thoroughly does it teach throughout one's whole life. It strengthens the force of self-consciousness when what is perceived in the work is brought to conscious {{SE|184}}<br /> <br /> cognition; it broadens and deepens the world-view when one experiences how fruitfully what has been done continues to work, shaping, in natural and social life.<br /> <br /> In this twofoldness lies the great pedagogical significance of work that directs itself toward the things and beings of nature. It proves to be a blessing in school garden-education, in the practice on school farms, in the farming and forestry practicums for upper-school students, and in the supervised participation of people with disabilities. For the reasons named above, many young people born into city life seek a biodynamic vocational training, which is increasingly run as a &quot;free training&quot; under its own direction by the biodynamic working groups. Beyond this, biodynamic work gains increasing significance — above all on larger operations run as farm communities, or on village-like establishments — in adult education, vocational reorientation, self-discovery, and so on. What Goethe, in a poetic foreseeing, pointed toward in &quot;Wilhelm Meister's Journeyman Years&quot; with his description of the &quot;Pedagogical Province,&quot;&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Wilhelm Meisters Wanderjahre'', Hamburger Ausgabe, Bd. 8, München 1972, «Zweites Buch».&lt;/ref&gt; and what Rudolf Steiner pointed toward a hundred years ago when he spoke of how cultural sites would arise in the countryside in the future,&lt;ref&gt;Adalbert Graf von Keyserlingk: ''Koberwitz 1924'', Stuttgart 1974, S. 70.&lt;/ref&gt; — this is emerging today here and there in the most varied approaches.<br /> <br /> The spiritual-soul constitution that points the way and the goal for work in enlivened and ensouled nature — every human being today must consciously win this for themselves anew. To this end it is advisable to take Rudolf Steiner's &quot;Fundamental Social Law,&quot; formulated in 1905,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaft und soziale Frage'', in: ''Luzifer – Gnosis 1903–1908'', GA 34, Dornach 1987, S. 213: «Das Heil einer Gesamtheit von zusammenarbeitenden Menschen ist um so größer, je weniger der einzelne die Erträgnisse seiner Leistungen für sich beansprucht, das heißt, je mehr er von diesen Erträgnissen an seine Mitarbeiter abgibt, und je mehr seine eigenen Bedürfnisse nicht aus seinen Leistungen, sondern aus den Leistungen der anderen befriedigt werden.»&lt;/ref&gt; as the spiritual backbone of every form of collaboration in the social field. It is the law that comes into its own the more that egoism is rooted out as the driving force of social action. It inaugurates a path of schooling toward a flourishing social life together. Among other things, this law leads to the insight &quot;that working for one's fellow human beings and earning a certain income {{SE|185}}<br /> <br /> are two entirely separate things.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd. – Siehe auch: Stefan Leber (Hrsg.): ''Das soziale Hauptgesetz, Beiträge zum Verhältnis von Arbeit und Einkommen'', Stuttgart 1986, 280 S.&lt;/ref&gt; The one is a question belonging to spiritual-cultural life, the other belongs to rights-life. Like all matters of rights, labour cannot be measured by a purchase price — an hourly wage, for instance. Labour is not a commodity. In agricultural farm communities the possibility presents itself to practise the separation of labour and income in an initial way. This possibility opens up when one becomes conscious of the far-reaching spiritual dimension of the essential articulation of the agricultural organism. Thus it is the most urgent task of the human being and the human community on the farm to form a living picture of this and to make it the lived impulse-giver of the work. For it is through the work that the organism-idea grasped in spirit becomes a work of art in the living — one that forms itself outwardly into a gestalt and inwardly articulates itself into organs.<br /> <br /> Through the realization of this idea held in living picture, each person reaches into the farm organism in I-willed work, in accord with all the others, irradiating its web of essential members ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Figure 10]], p. 172). What works there is the I; it sets the measure in all things. It rays into the soul-body of the farm, takes care of the manner of keeping, feeding, and tending of the domestic animals as well as their breeding development, offers a home to the wild fauna, and brings it about that the soul-body of the farm individualizes itself through and through and lives itself forth as a self-enclosed whole.<br /> <br /> It is once again the kernel of being of the human being — the I — and the image lighting up in the spirit-soul, that irradiates the life organization of the farm, holds it healthy in all its manifold forms, and raises it to a higher, farm-individual vitality. And finally the I in its work in-forces the physical organization, transforms and individuates the substance compositions in a formative way, in transcendence of the natural givens of the site (cf. chapter on Manuring). At the same time this threefold interpenetration and site-specific individualization means that the essential members of the farm organism are brought into a more intimate, top-to-bottom mutually furthering relationship. The manure of the livestock, for instance, provides for the enlivening and ensoulment of the physical organization, for the life-bearing interplay of the four elements in the soil, and for the fruit formation and nourishing quality of the plant cultures. The life organization is different: on the one hand it donates, through the residues of plant growth, the basis for humus formation in the soil, {{SE|186}}<br /> <br /> the enlivening of the physical organization; on the other it provides the forage basis for the wild fauna and the livestock, the strengthening of the soul organization.<br /> <br /> Through the work, the idea guiding it first becomes reality of being. One can behold what one has done and investigate what one has brought about. It is a research that closes man and world together, and whose finding of truth measures itself against what one has recognized as fruitful.<br /> <br /> In an immeasurably higher degree this holds for a work whose ideational basis has its origin solely in the results of anthroposophical spiritual research and to whose cognition and effective management the farm or enterprise community as a whole sees itself called. It is among other things the making and application of the biodynamic preparations. Their essential nature is addressed in the chapter on the question of manuring. The work with these manure substances, in preparation and application, extends through the whole year. Their application in the smallest possible quantities of substance takes place either in liquid form, directly onto soil and plant from sowing through to the ripening phase, or — in the case of the majority of the preparations — through the farm's own composts and manures.<br /> <br /> With regard to the farm organism, the fertilising force of the preparations lies in a kind of educating of its members of the human being toward a higher wholeness. In the context of the rhythms of the solar year they strengthen and dynamize not only the specific working of each of these members, but they promote above all their mutual interpenetration — which is what first brings the farm organism to its self-enclosure and site-specific development. It is in particular the work with the biodynamic preparations that leads toward a personal relationship to the substances and forces that prepare a living-fertile soil for the plants. In this way the I-nature of the working human being can unite with the spiritual working of the inner nature of nature.<br /> <br /> Human work carries all the facets of the moral workings of the lower, body-bound I out into the world. These are then co-shaped by the human wish-nature, by arbitrariness, impulses of power, and the like. The egoism holding sway from that quarter can be overcome in transformation when, through the spiritual force of the higher I, the soul gains mastery over the body. Work becomes idea-borne and borne by inner disposition — work done out of love for the matter at hand or in service to another human being. An unselfish deed does not come about under compulsion; it is, rather, self-determined out of wise discernment. Free self-determination in the work at {{SE|187}}<br /> <br /> of enlivened and ensouled nature can only grow when sense-knowledge widens into knowledge of the spirit. The truth that opens up in this way confirms itself in the fruitfulness of action. This is what the words of John point toward: &quot;… you will know the truth and the truth will lead you to freedom.&quot;&lt;ref&gt;John 8:32.&lt;/ref&gt; Only this freedom, won in such a way, establishes identity between within and without. Before the free deed, done in love, goes a sacrifice. One sacrifices something that belongs entirely to oneself, that has become the possession of the higher I-hood, and gives it forth. When this becomes inner disposition within a community that works together for the sake of a commonly recognized task, a wind of freedom breathes through the willing.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Impulse_des_biologisch-dynamischen_Landbaus_für_die_Entwicklung_des_sozialen_Organismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Impulses of Biodynamic Farming for the Development of the Social Organism ===<br /> <br /> All the symptoms of our time point to the urgency of a new natural order and a new social order encompassing the whole of human life. Just as the human being, in ignorance of his spiritual being and consequently of his tasks of development, tends to create disorder, so it is precisely self-knowledge that can open his eyes to a principle of order which holds for nature just as it holds for the shaping of social life. It is Rudolf Steiner's anthropological discovery: the threefold nature of the human organism in nerve-sense system, rhythmic system, and metabolic-limb system (see pp. 88 ff.). Everything presented so far, and everything that follows, rests upon it. In the chaos following the First World War, Rudolf Steiner sought, through corresponding institutions, to articulate social life into the functional threefoldness of spiritual-cultural life, rights-life, and economic life, so that each of these members could develop autonomously and at the same time in living reciprocal interaction with one another, and unite into a higher whole of the social organism.&lt;ref&gt;See, among others: Rudolf Steiner: ''Die Kernpunkte der sozialen Frage'', GA 23, Dornach 1976; and idem: ''Zu sozialen und wirtschaftlichen Fragen der Gegenwart'', GA 332b, Dornach 2020.&lt;/ref&gt; He counted at that time on the openness of consciousness of the working class, on the proletariat held captive within capital-driven industry. This far-reaching attempt failed, as set out at the beginning, for many external reasons. The people still engaged in agriculture at that time (approx. 40%) were not in the same way affected by the social {{SE|188}}<br /> <br /> agriculture question; those few who remain today (approx. 2%) are affected by it to the highest degree. Indeed, agriculture has become globally a social case for society as a whole. And now it becomes evident: wherever biodynamic farming is practised today, socially effective forces grow organically, as if from a single point, into the social surroundings. They grow and reveal their great potential; but they must be recognised as such in their direction of working, consciously articulated and powerfully shaped. This can only happen through institutions that reach beyond the boundaries of the farm. Where such institutions begin to form, one soon recognises that they are fruitful only when those involved become conscious in which of the three spheres they wish and are able to bring their capacities and activities in relation to agriculture — whether in the spiritual-cultural, the legal, or the economic field. The consciously practised principle of the threefold nature of the agricultural farm organism can henceforth give measure and direction to general social life ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#189|Figure 11]]).<br /> <br /> For, looked at more closely, agriculture stands in relationship with every domain of social life. Not only does it stand at the beginning of value creation from enlivened and ensouled nature and provide food and raw materials, but it shapes the face of the earth and the living space for plant, animal and human being within cultural landscapes. Furthermore it gives the sciences ample occasion to extend the boundaries of their methodology — grown too narrow — under restriction of their theories, toward the adequate grasping of the phenomena of the living. It creates spaces of intuitive beholding that satisfy the aesthetic gaze, and opens opportunity for new modes of experience. It opens a wide field of moral practice to the deepening of religious feeling, and finally a farming that is built upon the organism principle creates the preconditions for a renewed quickening of the crafts subordinate to it and their associative integration.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Wollen_in_Freiheit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Willing in Freedom ====<br /> <br /> The more a farm or working community succeeds in raising capacities and the will to work to a common initiative-force, to freedom in willing, the more the biodynamic farm opens itself outward and develops a spiritual radiance that awakens the interest of the social surroundings. Questions are asked, conversations begin, answers are sought in study circles and gatherings on the farm {{SE|189}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 11, S. 189.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 11: Der biologisch-dynamische Betrieb als Initialort für die Entwicklung der Dreigliederung des sozialen Organismus.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> as well as at events marking the festivals of the year, at research gatherings, or — more concretely still — at open days, farm and field walks, occasions for temporary co-working, or through participation in the regularly recurring preparation work. Noticeboards further inform about practical themes throughout the farm and along well-trodden footpaths. How much to be wished for it would be, given the perpetually stretched labour situation on farms, to be able to carry these conversations still more intensively. Circles of friends and interested parties that form around the biodynamic farms prove helpful in many practical questions of this kind.<br /> <br /> Alongside these adult-educational tasks that fall to biodynamic farming unbidden, it is above all the educational work with young people, and the training and continuing education that grows out of practice, that see to it that threads of spiritual connection extend into the surrounding social sphere. The rising generations of apprentices are almost {{SE|190}}<br /> <br /> exclusively «city-born». They stand far from the peasant tradition. Yet neither do they wish to be mere recipients of ready-made knowledge from an agriculture whose technological thinking and acting draws them entirely under the spell of a reductionist-scientific world-view. They seek a wholeness-oriented educational ideal that encompasses both human being and nature and that underlies biodynamic farming in the most comprehensive sense. This has led to practical training having largely freed itself from the state educational provision of the vocational schools. The so-called «Free Training Programmes» follow curricula that the farmers themselves work out. The same applies to the cross-farm biodynamic training centres for continuing education that have established themselves in various countries.<br /> <br /> In intimate connection with the spiritual-cultural initiatives that radiate from biodynamic farms stands practice-near research. After both — teaching and research — gradually detached themselves from agriculture over two hundred years and became academised, agriculture submitted itself to a scientifically-technological progress that directed it from without, losing in the process the self-governance rooted in instinctive folk wisdom. Running counter to this, out of the practice of biodynamic farming there has grown from the very beginning a researching attitude and inner disposition that takes up the traditional methods, transforms them, and makes them the foundation of its further-reaching spiritual aims. This inner disposition cannot content itself with the causal-analytical, quantitative-reductionist methodology of academic research. The research endeavours extend themselves instead onto the qualitative side of perceiving and thinking — namely onto the question of what deeper cognitions are to be gained when the researching gaze turns toward the wholeness of the farm, its members, and all that develops there in living and soul-bearing self-life. Wherever the eye turns, it never sees an isolated thing — it always sees a context in which that thing appears. Only the intellect abstracts from the context the isolated thing and places it before itself in conceptual form. The context grows pale in the process, or falls entirely out of view. That marks the causal-analytical procedure.<br /> <br /> If one seeks instead, for example, the context that establishes itself when swallows appear on the farm in spring — one can begin by describing everything as to how the swallow lives itself forth in its activities. One will distinguish various species that are present {{SE|191}}<br /> <br /> In the farm's surroundings — the barn swallow and the house martin, and the common swift, which no longer belongs to the swallows proper. One will form a picture of their manner of feeding — insects snatched in flight —, of their nesting sites: the barn swallows mostly indoors in the stalls, the house martins outdoors under the eaves of barns, the swifts in cavities of old masonry or the open roof-timbers of outbuildings. One will come to know their various calls and songs, follow their breeding, and much else besides. All of these are activities through which the body-bound soul-nature of these birds makes itself known to the senses. Their characteristic expression of being, however, is their tireless flight. As feathered head-sense beings they shoot through the air, trailing vortices behind them, modelling the airspace of the farm in wide sweeping arcs and lines throughout its far periphery — only to break away suddenly with powerful wingbeats, swift as lightning, upward, downward, or sideways, to seize their prey. Their activity is almost wholly exhausted in the most astonishing feats of flight, and this from morning to evening throughout the summer half-year. In winter they have gone southward and vanished.<br /> <br /> When the gaze comes to rest on these meaning-laden phenomena, questions awaken about interconnections that reach beyond what the senses can experience: Does not the soul-nature of these sense-powerful creatures weave itself, in their wide-ranging, sculpting flight-movements, into the very element of air of the whole farm? Does there not come about here an ensouling of the air-mantle? And then the further question: Why does this happen only in the summer half-year from April to September? A monocausal answer lies ready to hand: it is the food supply of flying insects, which falls away in winter. Yet this too is phenomenon. Does it not point — as do all the phenomena named — toward an ur-phenomenal context that reaches beyond the sensory? This was addressed as the polarity of the head pole beneath the earth and the metabolic pole above the earth of the farm individuality (see chapter &quot;The Threefold Nature of the Human Being and the Farm Individuality,&quot; p. 88 ff.).<br /> <br /> In the summer half-year, the etheric-enlivening metabolic forces — which need the ordering and form-giving forces of the soul-astral — hold sway in warmth and air. The astral being of the bird impresses itself in flight into the air-mantle of the farm. In beholding especially the flight movements of the swallows, the experience can condense into this image-mood. One feels as if woven into a sense-supersensible event. One can say that in the wondering experience there reveal themselves the very same {{SE|192}}<br /> <br /> forces on a spiritual-soul level, such as those that in the airy periphery physically sculpt warmth, light and air in form of movement.<br /> <br /> When the gaze comes to rest on the described &quot;context of appearances,&quot;&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl: «Elemente und Äther – Betrachtungsweisen der Welt», in: Ders. (Hrsg.): ''Erscheinungsformen des Ätherischen. Wege zum Erfahren des Lebendigen in Natur und Mensch'', Stuttgart 1985, S. 11–56.&lt;/ref&gt; abstracting thinking can enliven itself into active, synthetic thinking. Instead of sharply demarcating the individual concept and letting it stand on its own, one seeks to hold it in connection with the whole of the appearance. It expands into a thought-picture that leads the researcher more deeply into the meaningful context.<br /> <br /> This first step toward knowledge of the essential being is followed by a second, more deeply penetrating one, when one practises in thinking the following of the transformation — for instance of the farm whole in the course of the year. The one form of appearance transforms itself, taken as a whole, into another. The very same winter-wheat plant that, after its hidden germination in the earth, first comes to appearance in its still rolled-up first leaf, transforms itself into one that now from its densely packed nodes puts forth further leaves (tillering); then into one that in winter presses its leaf rosette star-like to the ground; further into one that in the warmth of spring raises its leaves; then into one that suddenly shoots up as a vertical stem; again into one that pushes out the ear; once more into one that ends its growth in the forming of the ear; and finally into one that flowers inconspicuously, self-pollinates (or, as with rye, surrenders its spores in yellow clouds to the wind). There follow the transformation-stage of complete dying-away, and in the course of this the ripening of the grain or seed, and at last its detachment from the living context of the mother plant — bearing within itself what is yet to come. Thus in constant transformation the sum of all plants, and with them the sum of all animals, stamp the face of the farm precincts. Between each of these steps of transformation there exists an evident connection, for it is always one and the same plant, one and the same animal, that lives itself forth now in one way, now in another. What transforms itself there becomes perceptible appearance; how it transforms itself remains in darkness. The forces through which the one form of appearance arises out of the other, and which thereby bring about the &quot;context of transformation,&quot;&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl: Ebd.&lt;/ref&gt; remain invisible. The transition from the one to the other either never becomes a question — or one loses oneself in theory. {{SE|193}}<br /> <br /> «Consider what, far more consider how.»&lt;ref&gt;J.W. Goethe: ''Faust, Part Two'', line 6922, Hamburger Ausgabe, vol. 3, Munich 1976.&lt;/ref&gt; The what is objective and therefore sense-perceptible; the how the researching eye can approach when it compares one phenomenon with that which arises out of it, internalizes what has been beheld — the transformation of form — and in practising thinking powerfully and pictorially re-enacts the transition. To live one's way in thought and research into the transformation-contexts of &quot;Die and Become&quot; — in the social realm as well — creates a consciousness of the continuous flow of work through the course of the year.<br /> <br /> A third step of research leads finally to grasping the composition of the ensouled living, of the &quot;living interconnections,&quot;&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl: Ibid.&lt;/ref&gt; as they show themselves in nature generally and in the biodynamic farm organism in particular. Every higher plant forms a living interconnection with root, stem, leaf sequence, blossom and seed; so too does the near-infinite web of relationships of the &quot;oikos,&quot; the household of nature, which differentiates itself in turn into a multiplicity of living communities (biotopes) — and so too does that which, from what nature provides, is created by human hands as an agricultural organism. The living interconnection of this organism is formed by the measured, harmoniously attuned composition of arable farming, animal husbandry, garden, fruit and hedgerow cultivation, meadow, pasture, forestry and water management. This composition has as its basis — in the broad and deep sense — the forces working essentially in cosmos and earth: precisely those that bring about the transition from one form of appearance to the other. The laws of nature are fragmentary abstractions of the human spirit from this supersensible world of forces — an isolated knowledge, through which the farmer for his part co-shapes this composition. If this knowledge, without any effort of cognition directed toward the living interconnections, is reduced to a mere isolated technical implement — pesticides, herbicides, and the like — then it wreaks incalculable havoc in the household of nature. These are arbitrary interventions in the essential nature of the living. To recognise living interconnections means: with the force of living thinking, to peel out of the sum of appearances and their transformations conceptually self-consistent wholes of content — as, for instance, the concept of organism and individuality as the foundational idea for the shaping of agricultural operations. This is where the core task of research in biodynamic farming is touched upon. It concerns: {{SE|194}}<br /> <br /> 1. Study of the results (facts) of spiritual-scientific research, their penetration in thought, and the experiencing of their spirit-reality in the thinking-experience.<br /> <br /> 2. Study and one's own observations of corresponding, sense-perceptible, scientifically graspable facts.<br /> <br /> 3. The bringing-together of the sense-perceptible and supersensible world of facts, and the experiencing of their truth and fruitfulness in unconditional work.<br /> <br /> This threefold research-work concerns itself with the formation of a small universe, as the human being is one as microcosm. The building of this small universe, the bodily organism of the &quot;Farm Individuality&quot; in the process of becoming, touches ultimately on all spheres of life and activity, and thus on social life as a whole. Not so long ago, farming, craft, trade, and commerce formed a coherent regional form of life and economy. In Goethe's lifetime, roughly 85% of the working population was still active in agriculture. Today people have turned, in their search for free self-determination, to other fields of activity — all but 2%.<br /> <br /> The more the spiritual dimension of agriculture's task for the development of the social organism is recognised, the more people will, out of free will, turn again to farming, and contribute to shaping consciously the relational nexus that every human being has to it. From this there grow impulses for a free spiritual-cultural life that henceforth, radiating from every biodynamic farm, helps to overcome the narrowing, destructive world-view of materialism.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Fühlen_in_Gleichheit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Feeling in Equality ====<br /> <br /> Every agricultural operation is embedded in the general legal order. Through the law, this creates equality before rights. Equality is a high good — but the question is: how consciously does the principle of equality live in human beings? Does it live by the compulsion of law from without, addressing the intellect alone — or is it the sense of reason that awakens from within the ideal of equality to life? In the first case, anonymity prevails in the relationship of person to person; the rights can be enforced, one demands one's right. In the second case, one feels — finely differentiated — what is rightful, and holds to it. Reason nourishes the sense of right, the feeling-oneself-into-equality. Reason<br /> <br /> itself feeds on the living experience of spirit-real connections in nature and social life. Out of this experience grows trust; it creates the highest security of rights. This becomes immediately apparent when one looks at the rights relating to land, labour and capital. It belongs to the self-understanding of society that these are without question rights — yet at the same time tradeable economic objects; the rights have a price! And there the inequality begins. When land, labour and capital can be brought to market, the principle of equality is undermined. The individual makes himself master over land, sells himself on the labour market and directs, through the accumulation of capital, human labour to his own advantage. The sense of right vanishes from the law; the law becomes abstractly inhuman; it dies the death of rights. {{SE|195}}<br /> <br /> This problem becomes acutely virulent when one wishes to develop a biodynamic farm: one needs land, co-workers and capital — that is, a financial volume that can never pay off in monetary terms; the workplace in agriculture is, under present conditions, more expensive today than in the chemical industry. What is to be done? One must bring about a condition of pure right — that is, one carried purely by the principle of equality. Such a condition does not exist in today's legal order; rights are marketed like potatoes. One must first *invent* this condition of unadulterated right in the very act of bringing it forth. For this, a legal framework is needed in which that is possible. Such a framework is offered in the present legal order through non-profit association law, commercial law and foundation law. The task is to ensure, as far as possible through non-profit bearerships, the inalienability of land and capital. To this end, wherever at all possible, an act of gift is necessary — or, through a one-time financing, *à fonds perdue*, a buyout of the land-holdings and the capital bound within them from old legal encumbrances (inheritance law, and so on). Once this is secured, new paths can be taken in trustee stewardship and right of use — in the sense that land and capital are made available for use, from purely spiritual points of view and excluding any claim of inheritance, to those who have qualified themselves for it both spiritually-ideally in the sense of spiritual science and practically in craft. The trustee stewardship rests in the hands of those who are in a position to carry the spiritual impulse of biodynamic farming forward — through the changes of the historical advance of humanity — from one generation of cultivators to the next.<br /> <br /> Behind the work stands the basic right to work and the capacities of human beings. When one seeks to grasp the organism — and, beyond it, the idea of individuality — in direct intuitive beholding and active living experience, the sense of right clears to ever higher levels of clarity. It tells one unmistakably: land is not capable of ownership, but it is capable of possession — one possesses it for as long as one works it, or a qualified successor takes over the right of use. Capital embodied in the means of production (machinery, and so on) and in buildings stands in no different a position. {{SE|196}}<br /> <br /> A particular challenge presents itself with regard to the shaping of income rights. Within the framework of a farm community one can, in this respect, detach oneself from the guardianship of a wage-tariff order — though unfortunately not where employees on wages and salaries are concerned. The ideal — that every long-term member of the working community would be a co-entrepreneur, forming together with all the others an entrepreneurial community that determines its own incomes in accordance with the level of returns — would be a worthy goal to strive for, but under existing legislation it is only very limitedly practicable. To determine incomes in advance according to the sum of the possible needs of each individual is abstract and leads necessarily to inequalities, and with them to conflicts. The same holds when one seeks the solution in &quot;equal pay for all.&quot; Income arrangements are oriented in each case to the concrete conditions of life. Under communal management they depend essentially on family circumstances. A young family needs, at the same time, less income than one whose children are going to school and need musical instruments, or than one whose children are making their way through university. When the children have left the house, what is really needed as income can reduce again — and more still in old age. This naturally embraces all the adversities of life that the community must face from case to case.<br /> <br /> One must learn, within a self-managing farm community, to handle the formation of income as a dynamic process. Depending on the duration of one's participation, this also includes the right of residence for a period of time or for life. Income from outside agriculture — such as fees for lectures, seminars, consultations, or from other activities — flows into the communal budget.<br /> <br /> The community-based shaping of income, with regard also to the arrangement of old-age provision, rights of residence, and so on, excludes private capital formation. This means the practising of a high degree {{SE|197}}<br /> <br /> of attentiveness, empathy, and a sensitivity to all that lives unspoken in the human-between as need.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Denken_in_Brüderlichkeit_oder_Mitmenschlichkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Thinking in Brotherhood or Fellow-Humanity ====<br /> <br /> On economic ground, thinking no longer merely stands over against the world — it plunges into it and becomes itself a creative process. It plunges feelingly into the will and is wholly there for the fellow human being and for the world. In thinking, the human being finds the ground of his activity in the time-necessary demands of the farm and in the satisfaction of his fellow human beings' needs. These are held sacred by thinking in the economic realm. Drinking spirits, for example, can be a need. The distiller will spare no mental effort to devise the best possible process for meeting that need — naturally he is free, out of spiritual insight, to enlighten his spirits-consumer about the harmful consequences of alcohol consumption — and the trader keeps the product on the shelf because people want it. Economic life is autonomous, just as rights-life and spiritual-cultural life are autonomous. Strictly speaking, it is not the business of the one engaged in the economy to withhold a product from the consumer because he thinks it harmful. To decide on that belongs, at the level of spiritual-cultural life, to insight into the grounds of the harmfulness, and at the level of rights-life, to the law that restrains availability. Every human being stands, answerable for himself, within these three members, and must learn to align his social conduct to the validity of the autonomy of the three members of social life.<br /> <br /> Brotherhood and sisterhood in economic life calls for a new mode of thinking. This mode of thinking must grasp, with a sense for reality, the value-creation chain panoramically in a thought-picture. It must endeavour, at every phase, to keep in view the human being acting economically — in his spiritual striving and in the given legal framework — in order to be able to assess one's own contribution in relation to that of the other economic partners. Concretely, this means forming a picture of the conditions of life and production where everything has its starting point: in the primary production of agriculture. In biodynamic farming this originary production arises from a spiritual impulse, from the thought of organism and individuality. To plant this into the earth of a whole farm requires the capacities and hands of many people. These people give their collaboration a {{SE|198}}<br /> <br /> legal basis — and they produce commodities, daily bread, that flow outward into the circulation of goods. The end-consumer price of these commodities must be such that this stream of goods can flow continuously from the beginning of sowing to the end of consumption. This calls for an imaginatively formative thinking. Out of this thinking there forms a community judgment, and that alone is adequate to economic life. The individual judgment cannot accomplish this. It ends necessarily in the dead end of egoism. Only in the forming of associations, in the associative collaboration of economic partners, can a thinking develop that takes the needs of fellow human beings as its point of orientation. It grasps economic contexts in living pictures and brings forth, fluently and vitally, a community judgment whose product is, among other things, the price. Only this mode of thinking — one that anchors and enlivens itself at the facts of economic life — is capable of rooting out the apparently invincible egoism, the cancerous ill of economic life.<br /> <br /> The price of the primary production of agriculture converts into money. Money, taken by itself, is then no longer an object of economic life, but a counter-value for the value of the commodity. Money takes on the character of a right; it becomes a drawing-right on commodities. It is a means of flow, to ease the exchange of goods. But as such it must disappear back into the economic process, as quickly as possible, out of which it arose. In this way it guarantees the continuous flow of primary production, against which all further economy-wide value- and price-formation must measure itself.<br /> <br /> If one looks at the agricultural organism and its three members, it is like a seed that does not germinate and unfold only once, but goes on germinating and unfolding continuously, radiating beyond its boundaries into the social environment and there stimulating social processes. Now and henceforth, an agriculture renewed in this way — from the thought of organism and individuality — can become once more the source-place of value-formation in all economic life. Everywhere, radiating outward from individual points, it can contribute to disentangling the threads of social life, wound into a tangle, into the three domains of an autonomous spiritual-cultural life, rights-life, and economic life — and to shaping these, transparent and threefold, into the social organism. And it is this social organism that in turn helps, acting back, so that the germinal forces of the seed of the agricultural organism, as the body of the agricultural individuality, go on renewing themselves, continuously. {{SE|199}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zweiter_Teil&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Second Part ===<br /> <br /> {{SE|200}}Blank page{{SE|201}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_landwirtschaftliche_Individualität_und_die_drei_Säulen_der_Bodenfruchtbarkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === The Agricultural Individuality and the Three Pillars of Soil Fertility ===<br /> <br /> As mentioned in the chapter &quot;The Threefold Nature of the Human Being and the Agricultural Individuality&quot; (p. 88 ff.), the concept of &quot;Agricultural Individuality&quot; receives its essential being and meaning when the farmer undertakes to grasp it on the basis of a knowledge of the essential being of the human being. What anthroposophical spiritual science says about the threefoldness of the human being according to body, soul and spirit can be traced and verified in self-experience and self-knowledge. One can direct one's gaze toward the organisation of the body and find that this forms the physical and life-foundation for the activity of the soul and the working of the spirit. In the physiologically breaking-down processes in the nerves and sense organs, the soul becomes consciously awake to the content of its perceptual and thinking activity; in the physiologically building-up processes it unfolds, sleeping, its will-activity; and, mediating between the two poles, in the rhythm of heartbeat and breathing, it enacts, dreaming, the soul-activity of feeling. The spirit of the human being, his most original kernel of being, is rooted in the I. In the activity of the I, the spirit permeates these three soul-activities and the bodily processes belonging to them. The body, with its organs, substantive compositions and life processes, is the earthly organ of the spirit-soul — an image of that spirit-soul itself. The spirit-soul and the higher hierarchical spirit beings connected with it&lt;ref&gt;See, for example, Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; enliven and shape the body into a largely self-enclosed organism. Within it, as a microcosm, everything is active that fills the macrocosm spiritually and in soul. Through his spirit-soul, the human being is endowed with the disposition to find within himself the means and paths by which he can come to know both himself and the essential working and being of the macrocosm.&lt;ref&gt;See, for example, Rudolf Steiner: ''Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?'', GA 10, Dornach 1992.&lt;/ref&gt; What in primordial times was still essentially and livingly present in the macrocosm has, in the course of evolution, poured itself into the world — into the wealth of forms of the kingdoms of nature. It has become a Work. In the human I, the primordial beginning lives on, germinal, as microcosm. Out of the I, the force grows in the human being — through self-knowledge — to develop into a free individuality.<br /> <br /> These indications may once more confirm the justification and the depth of Rudolf Steiner's statements: &quot;The human being is made the foundation&quot; — when the task is to carry on agriculture in a manner befitting the spirit. The {{SE|202}}<br /> <br /> The concepts of individuality and the self-enclosed character of an organic whole (organism) can, in the strictest sense, be derived only from the human being. The human being, each one for himself, is an individuality by virtue of his I, his spirit-soul, which opens upward toward the realms of the spiritual world and downward, through its bodily organisation, binds in the realms of nature. The human being becomes comprehensible only when one learns to regard him in this sense as a citizen of two worlds.<br /> <br /> When we speak of an agricultural individuality in the greatest possible self-enclosure, the concept of self-enclosure refers to its bodily organism, which — through the idea and will of the human being — shapes itself into the vessel of reception for the agricultural individuality. This was indicated in detail, from the aspect of the fourfold nature, in the chapter &quot;The Fourfold Nature of the Human Being and the Self-Enclosure of the Farm Organism&quot; (p. 97 ff.). But what gives content to the concept of the &quot;agricultural individuality&quot;? What fills the piece of earth of the farm in a spiritual-essential way? The content arises, as described, through the artful coordination of all the cultivated and landscape elements of the farm, spread horizontally across its surface to its boundaries. The centre — from which this process is directed — arises anew out of the spirit-soul of the human being as it raises itself toward knowledge of the spirit.<br /> <br /> The filling with essential being is a macrocosmic event and at the same time one into which intervention — whether in the good, constructive sense or in the evil, destructive sense — is placed, now and henceforth, in the freedom of the human being. Out of the instinctive states of consciousness of earlier human epochs, interventions have occurred that led to the development of cultivated soil, the cultivated plant and domestic animals (cf. chapter &quot;The Ancient Persian Cultural Epoch,&quot; p. 42 ff.). The stamp impressed upon natural things and beings through these cultural achievements already bears an &quot;individualized,&quot; site-specific character. This intensifies with the awakening of the I — an impulse of Christianity, which in the Middle Ages led to the formation of village communities with centre and periphery. Today we stand at a fundamental turning point: the shift of the centre from without to within. To the degree that the spirit-soul places itself, cognizing and acting, into the macrocosmic contexts and brings its doing into accord with these — to precisely that degree does the individuality of the human being widen and impress itself, &quot;filling with essential being,&quot; upon the wholeness of the farm. With this, a development into the distant future is mapped out: &quot;We must be altogether clear that the agricultural domain, together with {{SE|203}}<br /> <br /> what already existed below the surface of the earth, represents an individuality that continues to live forward in time as well.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 50.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> As set out in detail in the chapter &quot;The Threefold Nature of the Human Being and the Farm Individuality&quot; (p. 88 ff.), the &quot;farm individuality&quot; is threefold like the human being and, like the human being, orients itself vertically along the Earth-Sun axis — with the difference that the functions of the depths of the earth are comparable to the nerve-sense system of the human being, and those of the heights above the earth to the metabolic system. The middle between these poles is formed by the soil, comparable to the functions of the human diaphragm. The soil spreads itself horizontally like a skin over the solid earth. Within it, the working of forces of the heights and the depths concentrates and interpenetrates rhythmically, making it the primordial ground of all higher life on earth.<br /> <br /> All work in agriculture ultimately concentrates upon this middle member as well. The farmer seeks to guide the interworking of these forces of the heights and the depths — and of the substances to which each stands in relation — in such a way that the rhythmic middle can develop and individualize toward ever greater self-sufficiency. This refers above all to species-typical growth and to the fruit formation and nourishing quality of cultivated plants. At its core, the task is to develop the &quot;diaphragm function&quot; toward a progressively independent dynamic — and to bring the forces of the heights and the depths into consonance through the rhythms of the course of the year in such a way that the organ of the middle can become the central organ of development of the farm individuality. This will find, and will increasingly find, its expression in the farm-individual soil fertility. In it, the working of nature and the working of the human being close together into a becoming wholeness.<br /> <br /> The concept of soil fertility has at best retained meaning for the practitioner of ecological farming. From scientific usage it has disappeared with the breakthrough of agricultural industrialization since the 1960s. It cannot be derived from quantifiable parameters and is therefore not amenable to scientific method. In its place has entered the concept of the yield capacity of the soil, which expresses in measure, number and weight what the soil yields — but not how that yield came about and by what means. Through the arbitrary deployment of production inputs according to type and quantity {{SE|204}}<br /> <br /> of so-called mineral nutrients, pesticides, herbicides, growth regulators, and so on, calculable maximum yields are achieved year after year even on soils that are by nature little &quot;gifted&quot; — that is, poor soils. With this, the qualitative aspect of soil fertility — for example, the site-specific or provenance-specific value, or the nutritional-physiological quality of foodstuffs — has become obsolete. The concept of yield capacity refers largely only to agrotechnological questions; the concept of soil fertility, however, refers to the question of an art of farming yet to be developed anew. This requires, as indicated above, that the view be widened to encompass the essential side of the world, to the more intimate workings of forces in the household of nature.<br /> <br /> Taking up the derivation of the concepts &quot;agricultural organism&quot; and &quot;farm individuality&quot; (cf. pp. 88 ff.), the dimension becomes clear into which reality of being the farmer is actually working. All the arable and horticultural measures he takes set their point of engagement at the middle member of the &quot;farm individuality&quot; — the soil, whose function, viewed macrocosmically, is comparable to the human diaphragm ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Figure 5]], p. 90). Just as the diaphragm stands in its rhythmic dynamic in relation to the pulse of the heart and the breathing of the lungs, so too do the soil processes answer to the rhythms that have their origin in the movement-relations of earth and cosmos. Just as the rhythm of day and night lays itself out microcosmically into the polar states of waking and sleeping, so too does the world of nature beings working in concealment experience polar states — on one hand, of being held fast in the fullness of forms as a summer sleep, and on the other, in the passing away of these forms, of being released and becoming self-sufficient as a winter waking. In like manner, the transitions in spring signify a falling asleep and in autumn an awakening. Into this steady transformation in the course of the year the farmer intervenes — with the consequence that no measure resembles another. The continuum within the changing of appearances, to which all cultural measures relate, is the soil and its education toward enduring fertility.<br /> <br /> Depending on the site-specific natural endowment, soil fertility rests on the three pillars of soil cultivation, crop rotation, and manuring. Cultivation steers, in accordance with the needs of the plants to be cultivated, the physical processes of the soil; crop rotation contributes to their enlivening; manuring enlivens and ensoul them. These three load-bearing pillars of primary agricultural production are to be considered in what follows from expanded points of view. {{SE|205}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Erste_Säule:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''First Pillar:''' ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vom_Wesen_der_Bodenbearbeitung_im_Zusammenhang_mit_der_Bodenentwicklung_im_Jahreslauf&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === On the Nature of Soil Cultivation in Connection with Soil Development in the Course of the Year ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Boden&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === The Soil ===<br /> <br /> The science of soil science, in the temperate climate zones, confines the soil to the rooted weathering layer that rests upon the bedrock of the substratum. This weathering layer is in its depth and structure an expression, on one side, of the nature of the geological parent material and the terrestrial forces of the depths, and on the other, of the nature of atmospheric working and the cosmic forces of the heights. As a modifying third there comes the geomorphology, the landscape form, (tectonics, water and wind erosion). Through the interplay of this threefold of forces and substances there arises in the vertical a variant-rich, again threefold-articulated soil profile. Its uppermost zone, the A-horizon, is in high degree influenced by substances and forces working in from the atmosphere, the &quot;belly&quot; of the agricultural individuality. Here in the uppermost layer is concentrated the plant and animal soil life, and, having arisen from this, the humus as a decisive bearer of fertility. The humus provides for the dark coloration of this horizon and for a pore-rich crumb structure.<br /> <br /> The middle layer, the B-horizon, is a result of progressive weathering. It builds itself up from a mixture of clay, silt, fine and coarse sand, which can one-sidedly narrow toward the extremes of a heavy clay soil or a light sandy soil. The bearer of fertility in this zone is the harmonious proportion of the mineral bodies silica, clay, lime, as such is present in a mild loam soil.<br /> <br /> Beneath the weathering horizon stands the parent rock, the C-horizon. The boundary between the two is determined by the lime-dissolution front. Through progressive decalcification, this deepens in barely perceptible steps from year to year.<br /> <br /> The physical foundation of the soil is formed by the four classical elements: earth, water, air and warmth. Mineral soils exhibit a total pore volume of 40 to 50 per cent. This is composed of a complex system of {{SE|206}}<br /> <br /> finest to coarse pores, shrinkage cracks, biogenic channels and the like. In rain they fill with water; in drought and percolation, with air. Warmth — to which physics, since the sixteenth and seventeenth centuries, has no longer granted a state of its own as an element (an aggregate state) — penetrates its three siblings, sets them in relation to one another, sees to their passage from one elemental state into another, or in its absence (cold) to their separation and their remaining in their own particularity.<br /> <br /> In soil science, on the basis of empirical studies of profile structure, one speaks of a soil development that has been taking place since the end of the last Ice Age, some ten to fifteen thousand years ago. According to the outward appearance of various soil profiles and their manifold differentiation as a consequence of this long-term development, a series of characteristic soil types are distinguished. Depending on weathering intensity, vertical substance-displacement and horizon formation, one deals on the one hand with soil types that still show juvenile stages of development — such as the AC soils of the *Rendzina* on lime-rich sites in sloping or dry positions. Polar to these, also with AC profile, the *Ranker* forms on siliceous-acid rock in erosion positions. Starting from these juvenile stages, one can on the other hand trace soil types of increasing age — for instance, on lime-rich sites the aging sequence Rendzina → Para-brown earth → Pseudogley, or on acid quartz-silica the sequence Ranker → Brown earths → Podsols.<br /> <br /> Every farm has one, or often several, of these soil types. Knowledge of them says a great deal about workability, water-retention capacity and other growth-determining factors — in short, about their natural endowment. Beyond this knowledge, it is still more important for the farmer to turn his attention to the soil development that takes place from year to year, and to grow into it, to make it his own. To participate in shaping it is, in the first place, the art of soil cultivation.<br /> <br /> The course of the year divides into the seasons winter, spring, summer and autumn. Through these characteristic successions of time the soil passes through a development that is inseparably bound up with the living and dying of plants and the world of soil animals. With soil cultivation the farmer and gardener seeks, according to circumstances, to promote or to hinder the processes of life — and likewise those of dying. The symptomatology of this processual activity becomes clearest of all in the example of cereal cultivation. {{SE|207}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Winterprozess_und_die_Bodenbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === The Winter Process and Soil Cultivation ===<br /> <br /> In winter, the world of appearances is reduced to the merely physical. Outer life has largely gone out; it has withdrawn into the resting state of spores, seeds, buds, and into the cambium and the storage organs — tubers, beet. The growth of the leaves of winter grain sown in autumn comes to a standstill. With the onset of cold the leaves press themselves, in a rosette, star-shaped, like an image of the starry heavens, flat against the earth.&lt;ref&gt;A phenomenon that is scarcely any longer to be observed in modern varieties bred for high nitrogen tolerance.&lt;/ref&gt; Only the roots go on growing slowly down into the depth. Nature is clothed in bright and dark, in white and black. Out of the white blanket of snow the darkness of the branching of trees and shrubs stands out in contrast. From November onward the soil shows a darker colouring than at other times of the year. It is a consequence of the saturation of all soil pores with water. This phenomenon points to the central winter process — to the far-reaching separation of the four elements from one another. The warmth that otherwise permeates everything withdraws, leaving its three siblings to their own physical being. In its place, as its counterpole, cold steps in. The air is pure and clear and opens the gaze into the distance, or upward into the starry sky. Water ceases to evaporate; it grows denser, heavier, and seeps down into the depth. The earthy-solid contracts and forms itself into its strictly geometrical crystal nature.<br /> <br /> The winter process places the earth in a state of surrender to itself, a kind of spiritual awakening. «The earth is thus most earthy in the depths of winter; that is when it is its true essential being.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner, ''The Four Seasons and the Archangels'', GA 229, lecture of 6 October 1923 (Dornach, 1999), p. 23.&lt;/ref&gt; It emancipates itself from the planetary influences and opens itself to the in-raying effects of the «farthest cosmos», the sphere of the fixed stars, which the Greeks significantly called the crystalline heaven.&lt;ref&gt;The Greeks called the crystalline heaven Uranos (Gk. Οὐρανός, Ouranos; Lat. Uranus, Coelus or Caelum, the vault of heaven). The crystalline heaven appears in Dante’s Divine Comedy. In the esoteric-occult tradition, it preserves the fruits of a preceding evolutionary series. It encompasses the vault of heaven and the heaven of the fixed stars.&lt;/ref&gt; Winter is «the time when the greatest force of crystallization, the greatest formative force, can be developed in the earth for the mineral substances. It is then characteristic of the earth’s interior […] to come under the influence of the crystal-forming {{SE|208}}<br /> <br /> «forces, which are in the expanses of the cosmos, to come […] and the deeper one goes, the more they have this longing to become crystal-pure in the economy of nature.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Spiritual Foundations for the Renewal of Agriculture'', GA 327, lecture of June 10, 1924, Dornach 1999, p. 49.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> The crystal-forming formative forces seize, in the cold of winter, the element of water as well. Water reaches its greatest density at +4 °C and begins — expanding again — to crystallize into ice below 0 °C. This process takes place at the surface of the earth and of bodies of water, and in the moisture of the air, forming snowflake crystals. In deep cold, individual crystals fall in forms of which no two are alike; and yet they all crystallize in beauty and purity according to the same principle — hexagonally, into the six-pointed star.<br /> <br /> These crystal-forming and formative forces that stream in during winter from the &quot;farthest cosmos&quot; are significant in a threefold way for soil development in the following year.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Bildung_der_Frostgare&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== The Formation of Frost Tilth ====<br /> <br /> As a consequence of the anomaly of water — that in crystallizing it expands in volume and thereby becomes specifically lighter — it produces a bursting action in the water-saturated capillary cracks, fissures, and pores of the soil. This is particularly beneficial when, after a late root-crop harvest in autumn and a waterlogged soil, the plough has left behind a smeared, coherence-compacted furrow slice. Then &quot;Master Frost&quot; is called for, who restores the soil to a crumbling condition such as no implement could achieve. The frost shatters the coherent mass of the soil into a multitude of small, angular, polygonal crumbs — the &quot;[[Frostgare|frost tilth]].&quot; Since it arises by purely physical means, it is unstable and can easily be washed back into a slurry by heavy rain. But if the farmer is fortunate, and the frost tilth holds through into early spring, it stabilizes by biological means and secures — so it is said — half the harvest, even before the spring seed is in the ground.<br /> <br /> Through the winter, with &quot;Master Frost,&quot; nature itself takes over the soil cultivation. The hand of the human being rests. {{SE|209}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Entstehung_der_Tonmineralien_und_ihre_Neubildung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== The Formation of Clay Minerals and Their Regeneration ====<br /> <br /> Clay is a mixture of various clay minerals together with the amorphous end-products of weathering — the hydroxides of silicon, aluminium, iron, and so on. These latter are colloidal in nature, formless: a condition between solid and liquid, the very same condition that underlies all processual activity in the living. The plasticity of clay derives from its affinity to water, as well as from the partly submicroscopic smallness of the crystalline clay-mineral platelets, from the swelling capacity of certain clay-mineral types (*Montmorillonite* and others), and from the high water-absorbing capacity of the soil colloids. Water makes clay swell. The withdrawal of water through drying generates the finest shrinkage cracks, right down to deep fissures in the soil.<br /> <br /> If the dynamics of clay are essentially determined by its affinity to water and the salts dissolved in it, then it is air and warmth that co-bring about the rhythmic swinging back and forth between form (solid crust) and processual substance-exchange. This rhythm manifests especially in the dynamics of the hydration sheaths of the clay particles. In dryness (summer) they contract and draw near in their density to the earthy-solid. In wetness (winter) the water sheaths expand their volume. Thus clay is the bearer of the rhythmic interplay of the solid, the liquid, the gaseous and warmth — and thereby the representative of the member of the middle, the &quot;diaphragm,&quot; between the metabolic pole above and the head pole below the earth (see [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Figure 5]], p. 90).<br /> <br /> What gives clay its structure-forming quality are the clay minerals themselves; they crystallize hexagonally in gossamer-thin platelets with a surface extension of less than 0.002 mm. They cleave to such submicroscopic thinness of crystal faces that one can address these as the materialized idea of the &quot;plane&quot; — which, following the crystal-forming forces of the cosmos, develops the crystal lattice in surface-spanning fashion out of substance and delimits itself into the hexagonal form. The clay minerals owe the high dynamic of binding and releasing substances to their expandable interlayers — but above all to this very double-sidedness of their surfaces, which in serial arrangement extend as if into the boundless. The surface extension of 1 g of swellable *Montmorillonite*, for instance, amounts to 800 m².&lt;ref&gt;Willi Laatsch: ''Dynamik der Mitteleuropäischen Mineralböden'', Dresden und Leipzig 1957, 280 S.&lt;/ref&gt; In the rhythmic swinging back and forth between crystalline form and the aqueous-substantial {{SE|210}}<br /> <br /> dynamic it is the clay minerals that make clay the bearer of fertility in the realm of the physical-mineral.<br /> <br /> The various types of clay minerals arise in three ways:<br /> <br /> * Through physical weathering of mica. In the process, among other things, primary clay minerals form, and through further chemical breakdown, transformations into secondary clay minerals.<br /> * Through chemical weathering of base-rich magmatic rocks and metamorphic rocks, series of secondary clay minerals arise, up to the complete disintegration of crystal lattices, with formation of the aforementioned amorphous, colloidal hydroxides.<br /> * New formation of secondary clay minerals through the synthesis of the colloidal mass of silicon and aluminium hydroxides.<br /> <br /> This new formation is an originary crystallization process, a becoming-earth out of the living primordial state of the colloidal-aqueous — a half-living substance.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989, Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», S. 193.&lt;/ref&gt; The amorphous mass of soil colloids forms itself anew. The substances arrange themselves, with the intercalation of metal bases, into the strict geometry of the crystal lattice. The forces that bring about this ordering are customarily sought in the properties of the substances themselves. But how is it possible that certain crystals — quartz, for instance — can exhibit a geographically dependent habit, while others, such as pyrite, can assume entirely different modifications of crystal form at identical material composition? The forces that bring this about come from outside the physical-earthly; they are the formative forces already named — extra-spatial and extra-temporal, out of the extra-planetary cosmos — to whose manifestation the individual substance-elements have, in accordance with their materially bound properties, each a specific relation in space and time.<br /> <br /> Rudolf Steiner draws attention to the fact of the cosmic origin of the formative, crystal-forming forces in the indications cited above. He describes their working as a winter-happening, as one that brings the earth, down into its depths, into a crystallically purer state. It is natural to see a connection between this working of formative forces and the transformation of primary into secondary clay minerals — and above all their new formation out of formless states of the soil colloids. Pointing in the same direction is the indication of Willi Laatsch (1905–1997)&lt;ref&gt;Willi Laatsch: Ebd., S. 47.&lt;/ref&gt; that the crystal lattices of clay minerals in the soil at low temperatures {{SE|211}}<br /> <br /> arise (in winter) and display, by comparison with the crystalline primary rocks, a lesser degree of ordering in their crystal lattices.<br /> <br /> One can thus say in summary: from the standpoint of the dynamics of weathering processes in inorganic nature — all the way to amorphous colloidal states — as well as the dynamics of the arising of new silicatic clay minerals, winter marks the beginning of soil development in the course of the year.<br /> <br /> In winter, soils renew themselves in their physical constitution through a self-working by the winter forces.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Trägerschaft_und_Bewahrung_der_kosmischen_Formkräfte_im_Jahreslauf&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Bearership and Preservation of the Cosmic Formative Forces in the Course of the Year ====<br /> <br /> The formative forces raying in during winter work through the material substance of the earth — and the more powerfully, the more severe the winter. Towards these crystal-forming, structural-purity-creating formative forces, the physical-mineral nature — represented by silica (quartz, silicates), lime (base-rich rocks) and clay — stands in differing relation. Quartz-silica, in the temperate and polar-adjacent zones, is nearly resistant to weathering. It repels the form-dissolving force of water; lime draws it in. Rock crystal (silica) is by nature &quot;crystallically pure&quot;; lime develops an intrinsic dynamic of breakdown and buildup; it appears in manifold forms, across the whole span from rhombohedrally crystallising calcite in its purity to water-bearing sinter lime. Silica and lime form polar opposites in the soil and in the world of rocks. Lime has a high affinity to water. Just as it &quot;greedily&quot; receives the formative forces of the starry heavens, so too does it receive the formative forces working through the element of water — the forming forces of the near-solar planetary periphery, radiating from Mercury, Venus, and above all the Moon. The latter is the case in spring, in connection with the life that is then unfolding. In winter, by contrast, lime greedily absorbs the fixed-star forces, while the inwardly resting, crystallically pure silica reflects them back. &quot;Lime lays claim to everything; silica claims, in truth, nothing at all any more [...] Silica is the general outer sense in the earthly realm, lime is the general outer desire in the earthly realm, and clay mediates between the two.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Spiritual Foundations for the Renewal of Agriculture'', GA 327, lecture of 11 June 1924, Dornach 1999, p. 82f.&lt;/ref&gt; Clay stands in relation to the {{SE|212}}<br /> <br /> Clay stands in closer relation to the siliceous than to the lime. This shows itself in the silicate-crystalline layered structure of the clay minerals. Yet it has the capacity — as though in a higher synthesis — to unite the silica pole and the lime pole with each other. Its dynamic is twofold: on the one hand, the surface of the clay particles is surrounded by a hydration sheath, and on the other it can receive water between its crystalline layers. The substances dissolved in the water — above all the basic ones — are in turn adsorbed by the crystalline boundary surfaces, or can release themselves from this bond in exchange for others. When soil science speaks of adsorption or of the exchange capacity of soils, these parameters refer — alongside humus — above all to the clay minerals. In the light of what was said above, it stands to reason that the winter star-forces influence both the degree of crystalline order in the clay minerals and that of the substances bound to the boundary and interlayer surfaces.<br /> <br /> On the other side, clay preserves the formative forces that silica reflects back and that lime would claim entirely for itself, and mediates them to the roots of the plants over the course of the growing period. Clay is — by way of the roots and the shoot growing upward into air and warmth — &quot;the promoter of the cosmic upward streaming.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ibid., lecture of 10 June 1924, p. 47.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> This indication points to the salt-water stream — Goethe called it the *Erdsaft*, the earth-sap — which in the shoot-axis moves upward through the xylem, inside the peripheral cambium, directed into the foliage. It is this stream, bearing formative forces, that helps the plant to the physical shaping of its substances — protein, the structural carbohydrates, and so forth — and thereby to the sense-perceptible gestalt of its type as a whole.<br /> <br /> The physicist and chemist delimits substances from one another according to their properties. These properties are traced back to a force-potential — electricity, magnetism, nuclear force — which, however, characterises only the physical, earth-bound side of substances. Rudolf Steiner is fully aware of this side in his spiritual research, but opens up alongside it the other side — the cosmic side of substances — through which alone their being, active in the physical, is disclosed. The physically force-endowed constitution of a substance-element — or of a composition of such, as the clay mineral is — proves to be a point of reference, mediator and bearer of the forces radiating specifically from the cosmos: such as the formative forces of the sphere of the fixed stars, or those of the life-bestowing etheric formative forces {{SE|213}}<br /> <br /> of the Sun and planets. &quot;Cosmic life&quot; and &quot;cosmic chemistry&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ibid., p. 46.&lt;/ref&gt; make use, as it were, of the earthly substances and forces present in the soil as silica, lime and clay, in order to sculpt out in the forms of plants their archetype, their type.<br /> <br /> Viewed under this aspect, the crystalline nature of the clay minerals — together with the substances bound to them through sub-physical, earthly forces — is exposed, during the winter season, to the force-radiations of a supra-physical, cosmic nature that work in the organic realm as life-bearing and life-shaping. One may therefore understand Rudolf Steiner's indications concerning clay as meaning that clay preserves these formative forces and transmits them to the roots in the following growing period. They stream upward, shaping the plant form into the image of its type and composing the substances in the fruits as bearers of nourishing quality.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Frühjahrsprozess_und_die_Bodenbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === The Spring Process and Soil Cultivation ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Im_Vorfrühling&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== In Early Spring ====<br /> <br /> Long before the above-ground growth awakens from its winter rest, a surprisingly lively soil life is already stirring — after no more than a few days of warming early-spring sun, sometimes as early as February. The soil surface has lightened slightly as water evaporates, air and warmth penetrate into the pores of the uppermost soil layer, the four elements begin once again to interpenetrate one another. It is the time when the farmer takes over the direction of [[Bodenentwicklung|soil development]] in the course of the year — and the time when impatience overtakes him, tempting him too early to drive the heavy tractors across the field. To guard against this and to form a clear picture of the soil's condition, he climbs down from the high seat of the tractor, kneels on the field, pushes aside the uppermost layer of soil with hand and arm, and discovers to his astonishment how many weeds have already germinated and advanced to the thread-like seedling stage, how beetles are already going about their business, how many earthworms, larvae and the like are already out in search of food — above all, however, how through microbial activity the [[Frostgare|frost tilth]] of winter is beginning to consolidate itself into a crumb structure. The process of *[[Lebendverbauung|living consolidation]]*&lt;ref&gt;Günter Trolldenier: ''Bodenbiologie. Die Bodenorganismen im Haushalt der Natur'', Stuttgart 1982, 152 S.&lt;/ref&gt; is taking place. {{SE|214}}<br /> <br /> Bacteria, bound together into colonies by the mucilaginous sheaths of their cell walls, form bridges between the soil particles. Smaller and larger cavities arise, the pore volume increases, the exchange of air and warmth in the rhythm of day and night intensifies, and the soil becomes receptive to sudden downpours. On closer inspection, however — where the furrow is still rough — the furrow-valleys are still dark, saturated with water; or, where the field was levelled in autumn by the plough's rear attachment, the subsoil proves too sensitive to pressure. Untimely soil cultivation — as a rule, too early — leaves irreversible compaction damage in the tractor tracks: soil development stagnates for the rest of the year. The situation is different with horse-drawn work. The localised pressure marks of the horses' hooves are soon restored again by microbial activity.<br /> <br /> The maxim in early spring is: «So früh wie möglich hinaus auf den Acker.» This makes the impatience described above understandable. The aim is to level the field, to encourage crumbling through the warming and [[Durchlüftung|aeration]] of the soil, and to create a first seedbed for the weeds. This purpose is served by the first working pass in the [[Jahreslauf|course of the year]] — the drag-levelling. It has become superfluous in agro-chemical farming through the use of [[Herbizide|herbicides]]. For reasons of cost and on account of the high weights of tractors, the working passes for preparing the seedbed are combined directly with sowing. In biodynamic farming, where conditions allow and wherever possible, drag-levelling and one or two [[Egge|harrow]] passes should precede sowing, in order to uproot the weeds still at their tender seedling stage and allow them to dry out. At the same time, [[Krümelbildung|crumb formation]] and [[Stoffumsetzungen|substance transformations]] are stimulated, capillary water rise is interrupted, and thereby the winter moisture is retained in the soil.<br /> <br /> Alongside the preparation of the seedbed for the [[Sommergetreide|spring-sown cereals]], the [[Winterung|winter crop]] also requires [[Bodenpflege|soil care]] — be it through breaking the soil crust with the light [[Egge|harrow]] or the [[Striegel|weeder harrow]], be it through rolling the plants so that the root system regains contact with the soil after alternating frosts.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Im_Frühjahr&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== In Spring ====<br /> <br /> The spring processes now setting in shall be illustrated through the example of [[Sommergetreide|spring-sown cereals]]. After the preparatory early-spring work, sowing takes place. The seed is laid a few centimetres deep into the darkness of the earth, on the slightly compacted layer formed by the seed coulter. This facilitates {{SE|215}}<br /> <br /> the swelling of the seed through capillary water rise; to the sides and from above, the seedling is surrounded by air and warmth in the finely crumbled soil covering. The germination of the seed is a process that does not presuppose the presence of the element of the earthy-solid, the earth — but it does presuppose the elements of warmth, air and water. This already bears witness to the fact that the growth of the seedling points back to an evolutionary condition in which the earth was not yet earth, and the plant was still a water-born being. This condition repeats itself at the beginning of the plant's own becoming as an earth-plant. Ernst Haeckel (1834–1919) formulated this principle of repetition of earlier states in 1866 as a result of his studies of embryonic development in plant, animal and human being — as the «Biogenetic Fundamental Law», which states: «Ontogeny is a repetition of phylogeny»&lt;ref&gt;Ernst Haeckel: ''Generelle Morphologie'', Band II: ''Allgemeine Entwicklungsgeschichte der Organismen'', 1866/1906.&lt;/ref&gt; — or: «The development of the individual is a repetition of the development of the species.» Rudolf Steiner does not confine this insight to the becoming of the Earth and its kingdoms of nature alone, but extends it to three planetary conditions that preceded the becoming of the Earth. These are described as «Old Saturn» (in which the element of pure warmth arose), «Old Sun» (in which a part of the warmth condensed into the element of air) and «Old Moon» (in which a part of the air condensed into the element of water). Only in a fourth planetary condition did the element of the earthy-solid arise.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; On the third stage of evolution, the «Old Moon», the plant-nature lived — forming itself out of water — as a still barely differentiated living mass. At the beginning of Earth evolution, the condition of the Old Moon repeats itself as a whole, on a higher level, just as do the two preceding evolutionary stages. As the plant world differentiates itself into the «earth-born», as root, leaf, stem and blossom incorporate the element of the earthy into themselves, the delicate, watery seedling stands at the beginning of the «individual development» of the plant — in repetition of the time of the Old Moon.<br /> <br /> The cereals belong to the grasses and as such to the monocotyledons. The seeds are organised into the embryo and the starchy endosperm. Both are separated from each other by the single cotyledon, the scutellum. On germination, the cotyledon does not emerge into the light, as is the rule with the dicotyledons, and does not turn green as they do — it remains embedded in the soil within the seed coat. What appears is already the sharpening first leaf. The seedling is the elaboration of what is {{SE|216}}<br /> <br /> already visible in its organs, laid down in the embryo.&lt;ref&gt;Wilhelm Troll, Karl Höhn: ''Allgemeine Botanik'', Stuttgart 1972, 994 S.&lt;/ref&gt; In the embryo is revealed «the cosmic [archetypal image; added by the author], that lives as the form of the plant in the seed».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&lt;/ref&gt; The nutrient tissue of the starchy endosperm, which largely fills the volume of the seed, derives from the mother plant and is so constituted in kind and quantity that the plant — in repetition of the living-watery Moon condition — can develop only as far as the seedling, not beyond that into the highly differentiated, earth-born cereal plant. For this, two things are required: the greening of the upward-striving stem and leaves under the light of the presently in-raying sun, and the growing-together of the root with the earth. As is generally the case with the higher plants, so also with the cereals: the embryo, in longitudinal section, shows a threefold form already prefigured in its organisation — the root pole, the shoot pole with its vegetative apex, and, forming the middle, the germinal node, which holds within itself the force of uprighting.<br /> <br /> With the swelling of the seed, and with the appropriate warming of the soil, breakdown processes set in within the nutrient tissue. First to begin is the growth of the seminal roots — three in wheat, four in oats. In the seedling stage these are still unoccupied by root hairs; they are outgrowths of cells of the root epidermis. For this reason weeds are most easily uprooted by harrow and weeder harrow when they are not yet visible. Only with the greening of the first leaves — and with it the stimulation of the plant's own metabolism — do the seminal roots enter into close relationship with the soil through the root hairs. The conducting pathways of the *phloem* (assimilates) and *xylem* (water, salts) take shape. The root hairs — now densely packed, up to 100 per mm of root length,&lt;ref&gt;Gerhard Geisler: ''Pflanzenbau'', Berlin-Hamburg 1988, 2. Aufl., S. 132.&lt;/ref&gt; grown together with particles of clay and humus — occupy, at some distance from the root tip, initially the entire length of the seminal roots during this juvenile stage. If one draws an oat plant — or in autumn a rye plant — in the one-leaf stage carefully out of the soil, crumbs of earth cling to the root like sausages. Only with its roots striving vertically into the depths, branching as they go, and with the shoot striving vertically upward toward the sun, does the plant leave its moon-like watery germinal stage behind and become the image of the relationship between the earth and the presently working cosmos. {{SE|217}}<br /> <br /> The seedling grows from earthly substances and from forces of the cosmos that the mother plant deposited in the grain's floury body for the seed. This source is exhausted with the completion of the seedling plant. What source must now be freshly opened up? What nutrient tissue takes the place of the one consumed? It must be, like that one, a product of past life processes. It is the humus, which arises through the transformation of everything that plants leave behind as residues, apart from what has gone into seed formation. But how can the fully developed seedling plant open up this new source of nourishment — whether nutritive or fully ripened stable humus? Here the formation of the fibrous or crown roots comes first into consideration. They grow in spring from the lowest one or two nodes and multiply with increasing tillering. Compared to the primary seminal roots, the fibrous roots are secondary formations. They grow close to the surface and form a wreath of roots that permeates the topsoil in the finest branching. The actual unlocking of the humus, however, comes about through the root hairs already mentioned — through their dense covering on seminal and fibrous roots the root surface is enlarged many times over. Through the root hairs the sprouting plant enters into direct connection with the surrounding soil.<br /> <br /> The root hairs excrete a portion of the assimilates formed in the leaves — sugars, protein-like mucilaginous substances, ferments, organic acids — conducted downward into the roots via the peripheral *phloem* stream. In the counter-current they take up mineral salts and water, which with its freight of substances is conducted against the force of gravity via the conducting tissue of the *xylem* up into the assimilating organs of the above-ground plant shoot.<br /> <br /> With its root excretions the plant seems a bucket without a bottom — a useless loss? The opposite is the case. In spring it extends its &quot;life organisation&quot; into the soil space it has permeated with roots and takes over the direction of the countless host of microbes. The root excretions refute the one-sided view that the soil feeds the plants and these are merely the passive recipients. In spring, conversely, the plants feed the soil to a significant degree out of their own active impulse, and set in motion within it processes through which they lay claim to the soil's fertility for themselves. It is a happening at once as subtle as it is immeasurably complex, governed by the life body of the plants, in accordance with the needs of their advancing stages of growth.<br /> <br /> The root excretions nourish, activate and steer the activity of microbes, building up — in the root zone, according to the type of host plant — a {{SE|218}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 12, S. 218.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 12: Winter- und Frühjahrsprozesse im Boden. Die Hautbearbeitung im Frühjahr.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> specific living communities (symbioses) with bacteria and fungi, and through active substances raise the rate of bacterial multiplication in the root-near soil space, the rhizosphere, by fifty to a hundredfold.&lt;ref&gt;Wilhelm Troll, Karl Höhn: ''Allgemeine Botanik'', Stuttgart 1972, S. 499.&lt;/ref&gt; The acid excretions (carbonic acid, malic acid) also contribute to the breaking-down of the minerals.<br /> <br /> Directed by the plant's life organisation as it extends itself into the rhizosphere, the actual spring process gets under way: the microbial breakdown of humus, all the way through to complete mineralization (Figure 12).<br /> <br /> The life preserved in the substance-composition of the fully ripened humus now converts itself into the life of heterotrophic organisms in the darkness of the earth — the countless multitude of bacteria, protozoa and fungi which, comparable to intestinal digestion, in their turn decompose as they die back into their material components, and these then pass into solution in the soil water as salts. It is the vegetative growth of the plant stand in spring that conducts the proceedings, by way of the process of &quot;digesting soil fertility,&quot; and so too governs the right measure of mineral salts released — above all nitrogen. The latter are adsorbed by the root hairs simultaneously with the excretion of assimilates, in counter-current to it. {{SE|219}}<br /> <br /> Where winter was dominated by a purely physical happening — the separation of the elements, a dying-away of outer organic life, accompanied by processes of densification and crystallisation — spring brings one of greatest outer life-unfolding, above and below the soil. Yet this future-directed becoming consumes soil fertility. That consumption proceeds from the breakdown of the bearer of past life: humus. As the endosperm belongs to the seed and dies into the formation of the germinating plant as it sprouts, so the nourishing tissue of the humus is the germinal ground from which, under the in-raying forces of the cosmos, the present life of the plant — all the way to fruit formation — can take shape in an earthly way.<br /> <br /> And so the growing crops in spring are able to carry through this conversion of spent into new life all the more actively, the more fertile the soil is and the more sunshine and rain, aeration and warming of the soil alternate in succession.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Krustenbildung_und_Hautbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Crust Formation and Skin Tillage ====<br /> <br /> Under the exogenous influences of the metabolic pole above the earth, the dynamics of soil processes in spring are subject to strong fluctuations that call the farmer to exact observation, discriminating thinking, and presence-of-mind in action. As regards soil cultivation, what now matters — alongside timely suppression of weed growth — is to balance out weather-conditioned one-sided narrowings in favour of the growing-together of soil and plant. It comes down to breaking the crust. Crust formation sets in after every heavier rainfall; it must, up until the cereal begins to shoot, be broken again and again afresh. This scratching &quot;skin tillage&quot; peculiar to spring — carried out with harrow, weeder, hoe — must be done with as much vigour as possible: every crust formation closes the soil, diminishing or even preventing altogether soil respiration, the uptake of oxygen — essential for the aerobic plant and animal life of the soil — as well as the release of carbonic acid, which is partly excreted by the plant roots, partly liberated by the microbial breakdown of humus. Crust formation means carbonic acid congestion in the soil. This acts as a poison, inhibiting the subtle interplay of root excretion and microbial activity, and with it the dynamics of humus breakdown. Soil skin tillage means, therefore, on the one hand actively running down soil fertility — one can occasionally observe how a field sown with spring grain {{SE|220}}<br /> <br /> has a more vigorous growth on the part that was striegelled in time than on the part left uncultivated —, on the other hand harrowing helps carbonic acid, which is heavier than air, to escape from the opened pores, especially when the wind passes over the field and draws it out of the soil by suction. It accumulates in the air layer close to the ground, where it is breathed in by the leaves and becomes the scaffold-builder of plant form.<br /> <br /> In the case of cereals, stem elongation puts an end to skin tillage. With root crops and field vegetable cultures it extends into early summer. These require — potatoes, for instance — a continued weeder-harrow, earthing-up, and hoeing work until the rows close. A deep intervention in the soil in spring with rotary cultivator, grubber, or even plough must be carefully weighed against its consequences. It ordinarily means, at first, a turbulent loss of soil fertility that cannot be directed or used by the freshly sown plants. The necessity for such deeper-reaching cultivation arises in arable farming after winter cover crops, winter-kill damage, and forced couch-grass control. The consequence of this untimely deeper intervention means loss of humus and loss of winter moisture, which frequently draws in its wake the necessity for irrigation. In horticulture a special situation prevails in this regard. As a result of the succession of consecutive crops, the soil must — regardless of season — be worked more deeply for re-sowing, and must, on account of the rapid development of the vegetatively fruiting crops, be kept throughout the year in a more spring-like condition. A higher humus turnover is therefore unavoidably the consequence.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Sommerprozess_und_die_Bodenbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === The Summer Process and Soil Cultivation ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stoppelsturz,_Mulchbearbeitung,_Humusaufbau_und_die_Tätigkeit_der_Bodentierwelt&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Stubble Breaking, Mulch Cultivation, Humus Building, and the Activity of the Soil Animal World ====<br /> <br /> At the flowering of the cereal crop, around mid-June, root formation — and with it [[Bodengare|soil tilth]] — reaches its peak. Until then the soil still springs elastically underfoot. After flowering, the first [[Wurzel|roots]] begin to die off, and likewise the first leaves, progressively from below upwards. The sun's rays penetrate down to the soil surface, and the further ripening advances, the harder and drier the soil becomes. This is the time in which the root crops {{SE|221}}<br /> <br /> close their rows; under the shade of the leaf canopy, soil moisture is retained — and with it, for that long, the vitality of soil tilth.<br /> <br /> Even though precipitation in summer normally reaches an annual maximum on account of the heavy rains of thunderstorms, these evaporate again for the most part just as rapidly — or, depending on soil structure, are lost through surface run-off. The latter is typically the case under maize stands, even on gently sloping ground. If in winter we had water saturation and cold in the soils, then in summer the pores are filled with air and warmth. With the onset of dryness, the breakdown activity of the microbes in the soil diminishes. In its place it is now the soil animal world that commands the scene. If in winter it was the processual predominance of the physical, in spring that of the etheric-living, then in summer it is that of the [[Seelisch-Astrales|soul-astral]]. Through the activity of the soil animals living in air and warmth, processes of inwardisation, of astralization, take place. If in the advancing spring the soil animals had, through their burrowing and digging activity and the legacy of their castings, played an essential part in building up a coarsely porous soil tilth and its system of channels — then from summer to autumn their function shifts by degrees. They now find abundant nourishment in the dying organic matter, above all in the root-permeated topsoil, and ensure that this [[Nährhumus|nutritive humus]], in passing through the digestive tract, is converted into enduring humus forms. What in spring was broken down from humus in favour of the vegetative growth of the plants — this is restored through the humus-building activity of the soil animal world, chiefly from high summer onward ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Figure 13]], p. 222). This process of humus building runs in time polar to that of crystallisation during winter, and takes place in the darkness of the earth. Consequently, all plant residues of the ascending course of the year must be worked into the soil during the descending. This is accomplished through a cultivation pass that incorporates the organic residues lying above the soil — stubble, straw and threshing remains, weeds — into the tilth layer. This [[Mulchbearbeitung|mulch cultivation]] reaches deeper than spring skin tillage, but ideally not deeper than the tilth layer pre-formed since spring extends (approx. 8–10 cm). When this is fully ripened, it leaves behind after working a finely crumbling layer that interrupts capillary water rise, thereby protecting against further evaporation, absorbing heavy rain, and creating a seedbed for shed grain and weed seeds (Figure 13, p. 222). {{SE|222}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 13, S. 222.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 13: Sommer- und Herbstprozesse im Boden und deren Lenkung durch Mulch- und Tiefenbearbeitung.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> The mulch working supports the summer process of humus building by providing the soil animal world with suitable living conditions in spite of the intense solar radiation, the warmth, and the prevailing dryness. The stubble breaking after the grain harvest, and the activity of earthworms, may serve to illustrate this. Once the straw has been cleared, the stubble must be broken without delay. In the times before combine harvesting came on the scene (1950s–60s), grain was harvested at the yellow-ripe stage in sheaves, set up in stooks to finish ripening and drying, stored in the barn, and as a rule threshed in winter. The advantages of this harvesting method were as follows:<br /> <br /> * A stubble breaking roughly 14 days earlier than the dead-ripe stage required for combine harvesting.<br /> * Preservation of [[Bodengare|soil tilth]].<br /> * Protection against drying out, and in the ideal case an early-advanced cover crop sowing.<br /> * Separate collection of the chaff. With herbal additions it makes a suitable dietary supplement for dairy cattle in winter feeding.<br /> * Weed seeds that had not yet shed went from the field with the straw and could be used in the &quot;[[Samenveraschung|seed-ash process]]&quot; — a method<br /> {{SE|223}}<br /> <br /> that Rudolf Steiner&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Spiritual Foundations for the Renewal of Agriculture'', GA 327, lecture of 14 June 1924, Dornach 1999, p. 155.&lt;/ref&gt; recommends for suppressing the multiplication of weeds.<br /> <br /> * Harvest loss was somewhat higher, but it benefited the [[Wildfauna|wild fauna]], above all the bird world.<br /> <br /> The high art of summer stubble working with horse-drawn implements lay in this: the [[Schälpflug|skim plough]] followed the mowing binder directly, so that the sheaves already fell onto the broken stubble. The combine harvester, as the technologically most elegant and efficient harvesting method, soon carried the day. That victory came at the cost of an early-advanced, [[Bodengare|tilth]]-protecting soil cultivation, and it altered the whole rhythm of farm operations fundamentally.<br /> <br /> The mulch working does destroy the grown summer tilth — yet in doing so it mixes the stubble and weed residues with the root mass of the loosely crumbling soil. In this the soil animal world, earthworms above all, finds the ideal conditions it needs to unfold its activity. These are:<br /> <br /> * a finely distributed food supply from dead plant residues,<br /> * a fine-crumbling, loosened layer through which earthworms can press themselves in every direction through the soil,<br /> * an intensive [[Bodendurchlüftung|aeration]] of the soil, and with it an oxygen supply,<br /> * darkness for the light-shy soil animals,<br /> * sufficient moisture: the water rising by capillary action from the unworked subsoil evaporates at the lower boundary of the mulch layer and, on cooling at night, settles there as dew.<br /> <br /> When these conditions are assured, the earthworms (*Lumbricidae*) are drawn up from the deeper zones of the soil through their channels into the mulch layer, where through their beneficent digestive activity they convert the [[Nährhumus|nutritive humus]] into [[Dauerhumus|stable humus]]. What in spring was a kind of eversion — an externalising of the life of the root and its growing-together with the earth, forming exogenous symbioses — what is at work in the body of the earthworm, among other things, is an invagination of life, a process of internalisation. In the former case humus is broken down: that is, the life preserved within it is converted through bacterial-symbiotic activity in favour of vegetative growth. In the case of invagination, present life is drawn inward through endogenous symbiosis under the direction of the {{SE|224}}<br /> <br /> soul or astral organisation into the preserving life of the newly forming clay-humus complexes — a process that occurs predominantly in the summer-autumn period. This substance-renewal in the household of nature prompts the following questions: Are the earthworms in their digestive tract able to work over, in an even more earth-bound manner, those formative forces that ray in from the «remotest cosmos» by way of silica, lime and clay, than the plants that are forming themselves into their gestalt? Are it these formative forces that unite the polar earthly substances — crystalline clay and the residues of the universal-plant — into a higher unity, the clay-humus? And is it this union of mineral and plant substances through the ensouled activity of the earthworms that creates what is commonly called topsoil? This particular capacity of the earthworm certainly holds in graduated measure for other worm species as well, and for animals that live in the soil during their larval stage ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Figure 13]], p. 222).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtbildung_und_Reifung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Fruit Formation and Ripening ====<br /> <br /> From early summer onward, the vegetative growth-activity shifts into the growing-out, the filling with substance and the shaping of the fruits. At first these are still green and assimilate in the sunlight. The fruit increases in volume. The assimilates that up until flowering had served partly for vegetative growth and partly, by way of the root, for the nourishment of the soil life, accumulate in the tautly filling fruit. The process of ripening unfolds both as a process of inward working and as one of outward working.<br /> <br /> The outward working reveals itself in the change from green to a blossom-like splendour of colour, further in the streaming fragrances and in the dew-like bloom settled on the surface as though breathed there from without. These are manifestations of the working of the actual solar radiation, and of the radiations of the supra-solar planets woven through it. Thus Mars brings about the red colouration, Jupiter the white and yellow, and Saturn the blue.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 55.&lt;/ref&gt; In whatever organs of the plant the flow of sap accumulates towards nourishing fructification — where vegetative growth thus pauses or reaches its end altogether — the blossoming impulse works from above downward: the direct working of the sun, supported by the sun-distant planets. The outer colouration of the fruit continues, as ripening advances, into mostly other, less intensive {{SE|225}}<br /> <br /> Colour-tones work their way inward, as ripening advances, into mostly other, less intensive shades. What envelops the plant as a purely living being only from without — the higher force-working of the soul-astral, touching it gently as cloud-light — penetrates in the ripening fruit more deeply into it. The healing action of medicinal herbs rests on this very process, and in certain specially constituted wild plants, for example the deadly nightshade, ''Atropa belladonna'', it can extend as far as lethal poison-formation. In the case of food plants, human beings succeeded in the early period of plant cultivation, before the third pre-Christian millennium, in ennobling this astralisation-process — penetrating ever more deeply into the life of the plant — toward nourishing quality.<br /> <br /> In the formation of humus from the manifold coloured and formed organic residues, there likewise unfolds a ripening toward a kind of organic-mineral fruit, the clay-humus complex already described. This &quot;fruit&quot; is black through and through — an image of what in ancient Persian times was set over against the &quot;light&quot; (the cosmic pole) as &quot;darkness&quot; (the earthly pole). In humus, the universal-plantlike that has become wholly &quot;earth&quot;: humus &quot;is the end-product of the earthy with the earthy.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Notizen im Anhang, S. 274.&lt;/ref&gt; &quot;The cosmic rock, the siliceous, takes the light into the earth and brings it to working within the earthly&quot; — the humus does not. It is a &quot;lightless working&quot; that it &quot;produces.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 59.&lt;/ref&gt; This indication points among other things to the breaking-down and building-up of humus that takes place in the darkness of the soil, carried out by heterotrophic, bacterial-plant life.<br /> <br /> The plant grows, with root, stem, leaf and blossom, through to fruit and seed-maturity, above all out of &quot;direct co-living&quot; with the classical elements &quot;earth and water.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 15. Juni 1924, S. 192.&lt;/ref&gt; These mediate to it a kind of inward working that manifests in the &quot;earth-sap&quot; (''xylem'') streaming upward along the Earth-Sun axis. Borne within it — taken up by the etheric organisation of the plant — the dissolved substances of the earth and the &quot;formative forces&quot; of the sphere of the fixed stars stream upward and unite with the warmth- and light-forces of sun and planets, giving rise to the substance compositions (proteins, carbohydrates, fats, oils, aromas, vitamins, etc.) that are proper to each plant species. It is a living activity directed toward a whole, governed by numerous enzymes. These force-configurations lead, on the path toward full ripeness, to the formation of ever new substance compositions structuring themselves with increasing complexity from stage to stage. The unripeness of a fruit is characterised by the fact that enzymatic activity has not yet {{SE|226}}<br /> <br /> completed, and organic compounds continue to be produced that are characteristic of a particular developmental stage in the ripening process. Thus in market fruits that appear outwardly ripe, one frequently finds substance groups indicating physiological unripeness — such as dehydroascorbic acid (a physiological precursor to ascorbic acid, vitamin C) or low-molecular precursors to protein formation (such as nitrates, free amino acids, amides, etc.).&lt;ref&gt;Manfred Klett: ''Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung'', Inst. f. Biol.-Dyn. Forschung, Darmstadt 1968.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Johannes Klein: ''Der Einfluss verschiedener Düngearten in gestaffelter Dosierung auf Qualität und Haltbarkeit pflanzlicher Produkte'', Inst. f. Biol.-Dyn. Forschung, Darmstadt 1968.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Looked at more closely, the phenomenon of physiological unripeness occurs in today's mass production virtually across the board, for all substance groups. Only when the physiological processes come to rest — when enzymatic activity ceases — is the stage of full maturity reached, and with it the nutritional-physiological optimum of quality formation. Only in physiological full-maturity do we consume a food-fruit in which the cosmic-earthly &quot;outward working&quot; and the cosmic-earthly &quot;inward working&quot; enter into a perfect synthesis. This perfection is as a rule not achieved. The &quot;outward working&quot; feigns a full-ripeness; the activity of the &quot;inward working,&quot; by contrast, finds no end. This thus-deranged metabolism leads to deficient keeping quality&lt;ref&gt;Ilias Samaras: ''Nachernteverhalten unterschiedlich gedüngter Gemüsearten mit besonderer Berücksichtigung physiologischer und mikrobieller Parameter'', Dissertation, Gießen 1977.&lt;/ref&gt; and gives cause for concern that herein lies a substantial cause of chronic disease. The reasons for the progressive diminishment of nutritive value are:<br /> <br /> * Global availability: harvest in an unripe state — refrigeration along world-spanning transport routes — thereafter artificially induced post-ripening, e.g. bananas.<br /> * Nitrogen fertilization (cf. Ch. Manuring): a fundamentally disturbed or hypertrophied metabolism in the plants. They want to keep on growing.<br /> * Monoculture: made possible by all kinds of genetic engineering (GMO) — an arbitrary intervention in the genome, the physical shadow cast by the archetypal image of plants — as well as by the large-scale application of life-hostile pesticides, herbicides and other growth regulators.<br /> <br /> The conceptual formation around the question of food quality rests on a materialistic conception of life. Alongside genetics, it has on the whole remained stuck at quantitative substance-analysis and has given rise to the concept of &quot;material equivalence&quot; — which does not exist in the living. A &quot;more or less&quot; of a substance group tells us at best only {{SE|227}}<br /> <br /> something, when the time factor is taken into account as well. To this end, the stages of ripening must be followed analytically. If substance groups are found in the fully ripened product that are indicators of unripe stages, the result must be rated negatively. In this way, even quantitative analysis can contribute to a statement about quality. This does however require a considerable analytical outlay and bursts the cost-frame for routine investigations.<br /> <br /> A substantial broadening of judgment-formation with regard to full-ripeness and food quality is permitted by the &quot;image-creating methods&quot;&lt;ref&gt;Herbert Koepf, Bo D. Petterson, Wolfgang Schaumann: ''Biologische Landwirtschaft'', Stuttgart 1980, 303 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Wilfried Kamphausen: «Qualität im biologisch-dynamischen Obstbau», in: Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft'', Dornach 2007, 377 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Paul Doesburg et al.: «Standardisation and performance of a visual Gestalt evaluation of biocrystallisation patterns reflecting ripening and decomposition processes in food samples». '&lt;Biological Agriculture &amp; Horticulture: An International Journal for sustainable Production Systems'', 2014, S. 1–18.&lt;/ref&gt; — such as copper chloride crystallization, the rising-image method, and the round-filter chromatogram. The truth about the value of a foodstuff comes nearest to the judgment of the one through whose spirit, heart and hands it comes into being. Spirit is meant to say: the unceasing striving for cognition of what holds sway and lives in cosmos and earth, and what takes shape, in this great field of tension, as the physical image of the spiritual archetype — through forces and through substance alike.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Geräte_zur_sommerlichen_Mulchbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== The implements for summer mulch cultivation ====<br /> <br /> Where in spring it was the crust-breaking implements — striegel, harrow and hoe — it is in the post-harvest summer those that are to loosen the topsoil shallowly and mix it with plant residues. Depending on the depth of the crumbly tilth-layer, the cultivation depth amounts to 8 to 12 cm ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Figure 13]], p. 222). The diversity of implements testifies to the fact that evidently none of them fully meets all the desired requirements of mulching. The classic implement for stubble cultivation was — and could by its function still be — the skim plough: cutting fully through the sole, turning shallowly, cutting narrowly, it achieves through its shearing break-up and the crumbling-sifting deposit of good tilth a fine mixing effect. With the large working-widths demanded of skim ploughs today, and with the pressure-tracks of combine harvesters reaching in most cases right down to the sole of the tilth-layer, a clean skim-work can hardly {{SE|228}}<br /> <br /> be carried out any longer. In the 1950s and 60s, the rotary tiller stepped into the place of the skim plough for a time. It was to be the great deliverer. A shaft fitted with chopping blades rotates, driven by the power take-off, strikes into the soil, throws it into turbulence and lays it down magnificently mixed. The grave attendant drawbacks — formation of a smear pan, sealing of earthworm channels, chopping up of earthworms, loss of tilth through silting under heavy rain, high wear and energy demand — prompted its rapid disappearance, except in horticulture. Other power-take-off-driven implements, fitted for instance with forward-loosening shares, met with only limited success as well. The current practices form a diverse variation of soil-loosening stubble-cultivation implements with, for the most part, a moderate mixing effect. Closest to the skim plough comes the disc harrow, at a cultivation depth of approximately 5 cm. It carries the drawback that it cuts through and distributes the rhizomes of couch grass and thereby contributes to its spread. This drawback the narrow-share, many-tined cultivator makes good, in that it tears the rhizomes loose and lifts them upward, so that they can more readily be harrowed out. Its great drawback, however, is that it mixes insufficiently and does not cut completely beneath the tilth-layer. Against thistle and dock it can do little. Cultivators with appropriate combinations of implements can bring remedy here.<br /> <br /> The frequently voiced thesis for stubble cultivation — &quot;mix shallowly and loosen deeply&quot; — cannot be applied in so general a form. The deeper loosening of the entire layer-packet interrupts capillary water rise, accelerates drying-out, and with it the activity of the soil organisms. Deep loosening can work beneficially in compacted soil when narrow shares are used at wider tine-spacings of approximately 50 cm.<br /> <br /> All in all: every implement of soil cultivation is a tool — like hammer and chisel in the sculptor's hand. The work of art comes into being not through these tools themselves, but through the spirit of the human being who guides them, who feels and thinks.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Herbstprozess_und_die_Bodenbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === The Autumn Process and Soil Cultivation ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Reifen,_Verwandeln,_Sterben&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Ripening, Transformation, Dying ====<br /> <br /> In the days of high summer and well into September, autumn has long been announcing itself. In the cooling nights of late August {{SE|229}}<br /> <br /> dew formation increases again, morning mists draw in and fill the valleys. A new seasonal happening announces itself, whose forms of appearance stand in polar contrast to spring. While in spring the forces of the earth stream outward into the periphery and in doing so carry the upward-growing plants along with them — the earth thus breathing out what it held within itself in wintry rest, and through the summer pouring all of this into the wealth of forms and colours, into the formation of nourishing fruits — in autumn it finds its way back to the earth in one great in-breathing.&lt;ref&gt;See e.g. Rudolf Steiner: ''Der Jahreskreislauf als Atmungsvorgang der Erde und die vier großen Festeszeiten'', GA 223, Dornach 1990.&lt;/ref&gt; The true mood of autumn comes fully alive around Michaelmas at the end of September, and frequently carries on into warm, golden days well into October. On the seedbed of a freshly sown autumn sowing there suddenly appears a silvery sheen, a net of gossamer threads woven across the expanse of the field; the &quot;old wives' summer&quot; has arrived! It is the time when the last crops vacate the field — the mangolds and sugar beets, the cabbages, the carrots and others. For these late-harvested root crops the golden sun-filled October days still bring a considerable increase in yield, and above all the highest degree of quality-formation in full ripeness. The same holds for the late-ripening fruit varieties and for the vine. It is also the time when the lignifying nature of tree and shrub — whether in orchards, hedgerows and field copses or in the forests — breaks into one last flowering in the leaves, in earth-coloured radiance, before after the first frost, in the sun of the breaking day, silently one and then another comes drifting down to the earth, or in the onset of the November storms the branches are swept bare all at once.<br /> <br /> Autumn is the time of the completion of ripening and of the great quiet dying. What only shortly before had made tree and shrub gleam in the green of their foliage — now it lies wind-scattered on the earth, given over to decay.<br /> <br /> The same transforming, this passing-over into enduring forms and dying, seizes hold of the animal world. Every year in autumn it strikes afresh: suddenly the swallows are gone, and with them other species of birds on the great migration southward; along the roadside verges no butterfly rises any more, none flutters like a blossom that has taken on a life of its own over the open land. The lively humming and buzzing of the insects has come to an end. Where have they gone? Here one last flower visit, then the laying of eggs in a sheltered place beneath the bark of a tree, in crevices and hollows, {{SE|230}}<br /> <br /> or overwintering in the pupal stage, or indeed as imago in the case of colony-forming insects, such as the bee colony. In the soil, single-celled bacterial life passes over into resting forms, fungal life produces spores. Tree, shrub, herb and grass form seeds, the soil insects lay their eggs, the earthworms withdraw into hollows of deeper soil layers. The abundance of early-autumn appearances grows visibly poorer, and at last what shapes the landscape is the rigid, as-if-dead branching of trees and shrubs. The one thing that in this dying still gives the feeling eye some hope of a continued working of life is the tart evergreen of the conifers, the still-lush green of the meadows and pastures, and the tender green of the autumn sowings.<br /> <br /> What passes away in autumn are forms that, through the cosmic-earthly interworking of substances and forces in the ascending year, have received their year-specific impress. Already in the wilting of the blossom, the etheric — the formative life — loosens itself from what has shaped itself astrally according to the essential image of the plant. In seed formation and humus formation this coherence arises anew, a laying-down of seed in the stream of time. What, however, releases itself from its bond to the life of the sense-perceptible physical world is supersensible; it interweaves itself with the autumnally in-raying light and warmth in such a way that these, by comparison with spring, appear to feeling much fuller, spiritually-soul-saturated, indeed in their essential nature more strongly differentiated from one another. This loosening, this separating that occurs in dying can be felt as a waking of spirits permeating all of nature. If one does not close oneself off to this outer dying-event, one can become aware of the death-overcoming force of one's own I-being. It releases forces of courage, a Michaelic fore-sensing and forward-looking thinking that is as open to the future and to development as, conversely, the plant is — which preserves and maintains its being in the reproductive stream from seed to seed.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Bodenbearbeitung_im_Herbst&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Soil Cultivation in Autumn ====<br /> <br /> Cereals, with the exception of maize, are alternating-growth plants; there are summer and winter forms. The latter are sown in early autumn and in late sowings extending into November and December. Late sowings promote the reproductive power of seeds and thereby the capacity for variety-maintenance, while summer-proximate autumn sowings on the other hand promote &quot;nourishing quality.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Spiritual Foundations for the Renewal of Agriculture'', GA 327, discussion of questions, 12 June 1924, Dornach 1999, p. 109.&lt;/ref&gt; The winter cereals require {{SE|231}}<br /> <br /> as a follow-on crop after another cereal, after root crops, cover crops, and fodder crops, a deeper, loosening, turning, and mixing soil cultivation is called for. In the case of a cover crop grown for green manure, this must be mown in good time, left to wilt, and then mulched in, before a seed furrow can be drawn — with crust-breaking press wheels where needed. Waiting too long in the hope of greater mass can have serious consequences: heavy dew-fall on the shortening days, persistent fog, or drizzle will cause putrefaction in green matter that has not wilted completely. On heavy soils above all, this leads through anaerobic conditions to lasting growth disturbances. The deeper-reaching seed furrow clears the way for the tender germinal roots, so that they can strive strictly downward. It is remarkable to see how swiftly, straight, and deep they grow together in autumn with the crumbling earth as one. As plants in spring, in the lengthening days, seem to outgrow the earth with stem, leaf, and blossom and strive toward the light, so in late autumn, with the first night frosts and the lengthening nights, they press their leaves to the ground in a compressed rosette and sink their roots vertically into the depth. The root strives and grows into the outwardly lightless, and meets in the darkness of the earth — through the cosmic radiation working in the earthly via silica, lime, and clay — that which shapes the archetypal image of plant genera, families, and so forth into their physically sense-perceptible likeness.<br /> <br /> The soil cultivation appropriate to the autumn process of natural dying no longer directs itself primarily toward the promotion and preservation of life processes — as does skin tillage in spring for the activation of humus breakdown, or mulch cultivation in summer for the promotion of humus formation. The breaking-up of a green manure or fodder stand does bring nutritive humus into the soil, but this for the most part only converts and contributes to soil dynamics in the following year's spring cycle. Soil cultivation in autumn, strictly speaking, takes no account of what is past but prepares what is to come: the winter process. Attention turns now not to the metabolic pole, the humus layer, but to the mineral element of the soil — to clay, silt, and fine sand. Autumn — above all late autumn — allows for a deep or clay working, an autumn-winter furrow ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Figure 13]], p. 222). It brings about a destruction — or better: a chaotization — of everything that has built itself up so wonderfully over the course of the year in strict order as soil life. This must now be chaotized — together with the mineral constituents of the soil — in preparation for the {{SE|232}}<br /> <br /> crystallization processes of the coming winter and toward the laying of a germ for a new soil development in the following year. The old saying holds: &quot;Ploughed before winter, half-manured.&quot;&lt;ref&gt;Chaotization means the transference of the formed into the unformed condition. In the present case this means: to break open mechanically, loosen, and mix the soil structure that had grown through complex life processes over the course of the preceding year (soil tilth); to stir it up, to displace the soil particles vertically and horizontally. The living topsoil shaped by life is brought by degrees toward the inorganic condition of a spatial side-by-side. This mechanical chaotization prepares the soil for the reception of the in-raying formative forces of winter and the newly enlivening planetary and solar formative forces of the coming spring.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> The classical instrument of deep working is the turning plough ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Figure 13]], p. 222). It has fallen into disrepute in organic farming on several counts, with the result that in many places there has been a turn toward &quot;ploughless soil cultivation.&quot; Faults are laid at the door of plough-working that are not grounded in plough-working as such, but are the consequence of designs oriented chiefly toward labour-economic and technical efficiency. Today's ploughs — as a rule heavy, multi-share full-inversion ploughs — are designed for ploughing depths of 25 to 35 cm and more, and cutting widths of 35 to 45 cm. &quot;Depending on the shape of the plough body and the ploughing speed, the soil is transported between 20 to 70 cm forward and 40 to 70 cm sideways.&quot;&lt;ref&gt;Walter Feuerlein: ''Geräte zur Bodenbearbeitung'', Stuttgart 1971, S. 40.&lt;/ref&gt; This high displacement compels a correspondingly higher expenditure of energy. In the process, far more lifeless mineral soil is turned upward and humus-bearing living topsoil is turned downward; and of necessity the furrow must be cleared broadly on account of the wide tractor wheels. One attempts to meet this problem with multi-share ploughs extending beyond the tractor's width, which allow driving outside the furrow — or else the plough is replaced by the heavy cultivator, disc plough, and the like.<br /> <br /> The plough detaches a furrow slice in the ratio of width (b) to depth (t) of b:t = 1.2:1 to 1.4:1 — in loose soil somewhat narrower, though not narrower than 1:1.&lt;ref&gt;Ebd., S. 39.&lt;/ref&gt; It passes beneath the clod with the &quot;undergrip&quot; of the ploughshare, breaks it free from the subsoil, leads it over the curved mouldboard — whereby the furrow slice shatters in shearing action into predetermined breaking-pieces — and, offset by the cutting width, leans against the preceding furrow slice at an inclination of approximately 135°. The humus-bearing living topsoil either crumbles, decreasing from top to bottom, into the momentarily arising cleft before the clod is laid down — or it is, in the case of the application of farmyard manure or<br /> <br /> of a several-year main fodder crop, is thrown downward into the furrow ahead of the skimmer. With the two-layer plough one seeks to counteract the burying of the topsoil rich in nutritive humus. Over the winding of the mouldboard, subsoil rich in clay, silt, and fine sand reaches the surface and forms the furrow crest. Its mineral constituents are thereby directly and immediately exposed to the crystal-forming forces of the cosmos in winter, as well as to frost-shattering and, in the following year, to the forces of weathering. As inorganic material is raised up in measure, it comes under the enlivening influence of the forces of the metabolic pole. Deep tillage or clay working mixes and chaotizes in the vertical. It rejuvenates the soil, drawing up from the depth what has been displaced downward in microerosion by percolating water as finest clay particles. {{SE|233}}<br /> <br /> In biodynamic arable farming the ploughing depth for autumn tillage should normally not exceed 16 to 18 cm, or 20 cm in the case of the winter furrow. This means, with a width-to-depth ratio of 1.4:1 and a cutting width of approximately 23 to 30 cm, a considerably more moderate displacement. However, the problem of lateral tyre pressure remains unsolved here.<br /> <br /> The &quot;rough winter furrow&quot; had the advantage that the soil, with its enlarged surface, is exposed to the &quot;crystal-forming forces of the distant cosmos,&quot; and the disadvantage of having to be levelled by dragging in early spring. This disadvantage is remedied by the plough follow-up implements — by the subsoil packer for autumn sowings, among other purposes to prevent the young seedlings from being lifted by frost — or, for the winter furrow, the levelling, crumbling light drag-harrow, and so forth. In the case of subsoil or plough-pan compaction, gradual deepening of the topsoil layer can be worked toward by means of a subsoiler attached beneath the share.<br /> <br /> The plough has its place at the end of soil development in the course of the year — then, when the life-processes in the household of nature pass over into a general dying. The plough chaotizes what has ripened in the soil out of the manifold of life. It leads what has died fully into the condition of the physical, and is thereby the pathbreaker for the winter process, which lays into this death of what has physically become the spiritual germ of new life — of a new cycle of soil and plant development in the following year.<br /> <br /> The cultivator has developed into a valuable complement, indeed a partial replacement, of the plough. It is characterized by a diverse array of working tools — narrow-bladed to fully cutting, with {{SE|234}}<br /> <br /> winged shares, a precise depth-of-working adjustment, and various crumbling follower attachments. It is suited for shallow stubble breaking just as well as for the deeper working in autumn of, for example, clover-grass leys. In many places the cultivator has become, like the plough, an implement of deep tillage that prepares the soils for winter.<br /> <br /> The biodynamic farmer requires, for his soils and crops, the appropriate cultivation implements. A wide range of offerings is available to him on the market. Finding his way among them makes him an experimenter; he searches for criteria of judgment that, in active engagement — through observation and thinking — he can only find for himself. He recognises that the cultivation technology on offer frequently does not correspond to his insights and intentions. The cultivation procedures that, by their function, ought to follow one another in time are compressed by combined heavy machinery — rotary harrow and seed drill coupled together, for instance — or are, for all their high efficiency, oversized — ploughs, for instance. The art of soil cultivation, which fulfils itself as a happening in time, is reduced to mere technical completion-work.<br /> <br /> It is therefore unavoidable that the biodynamic farmer finds himself challenged, in the field of soil cultivation technology as well, to exercise his spirit of invention. The understanding of the four seasonal processes points him in the direction. {{SE|235}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zweite_Säule:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''Second Pillar:''' ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vom_Wesen_der_Fruchtfolge&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === On the Essential Nature of Crop Rotation ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Fruchtfolge_und_die_Lebensorganisation_des_landwirtschaftlichen_Organismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Crop Rotation and the Life Organisation of the Agricultural Organism ===<br /> <br /> The second load-bearing pillar of arable and garden farming is crop rotation. It is an organ of the life organisation of the farm — or, in the image of the agricultural organism and the &quot;becoming farm individuality&quot; dwelling within it, an organ of that individuality's etheric body. In what way does this make itself known? It is woven from a world of forces working out of the supersensible. Rudolf Steiner designates these as &quot;universal forces,&quot; which he sets in contrast to &quot;central forces&quot; in the following way:&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst'', GA 27, Dornach 1991, S. 25 f.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Of the phenomena that run their course in the lifeless, one can say: &quot;They show themselves as governed by forces that radiate from the being of substance, from the — relative — centre-point toward the periphery. The phenomena of life show substance governed by forces that work from outside inward, toward the relative centre-point. At the transition into life, substance must withdraw from the radiating forces and submit to the in-streaming ones. [...] It is drawn into the forces that stream in toward the earth from the extra-terrestrial, from all sides [...] From all sides they work inward, these forces, as though striving toward the centre of the earth.&quot;&lt;ref&gt;Siehe auch: Hermann Poppelbaum: «Begriff und Wirkungsweise des Ätherleibs», in Jochen Bockemühl (Hrsg.): ''Erscheinungsformen des Ätherischen'', Stuttgart 1985, S. 179–195.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> The etheric body belongs, then, to all living creatures, but is not to be imagined as a structure in space. Not the physical laws working in space delimit it, but it forms itself into a &quot;time-body&quot; through forces that ray in from beyond time and space, from the higher sphere of the soul-astral. The forces of the etheric are purely functional in nature.&lt;ref&gt;Hermann Poppelbaum: Ebd.&lt;/ref&gt; They are omnipresent, and — streaming in from the periphery — form, in immeasurable multiplicity, the ground-substance of the cosmos, as it were. The soul-astral mediates to them the direction of their working; it makes them into formative, form-creating forces that close together into a wholeness, into an etheric body, and — in the substance-realm of the earthly — kindle life and cause it to sprout forth into the physically sense-perceptible forms. The {{SE|236}}<br /> <br /> etheric body of the plant becomes a visible image in its form — its time-gestalt. It is the medium of becoming, of the relationally ordered succession in time: for instance, the processual activity of the plant unfolding from germ through shoot to blossom. The formative-force-filled functional nature of the etheric body lifts the substances governed by the earth's central forces up toward itself and estranges them from their merely physical properties. It composes them into organic substance-compounds — proteins, carbohydrates, and so on — whose specific functional contexts bring the form of the plant to appearance. Life becomes appearance in the forms it creates with the help of earthly substances.<br /> <br /> The universal forces are fourfold in nature: they differentiate themselves into warmth ether, light ether, chemical ether (also called sound ether or number ether), and life ether.&lt;ref&gt;Ernst Marti: ''Die vier Äther – zu Rudolf Steiners Ätherlehre'', Stuttgart 2016, 60 S.&lt;/ref&gt; Under the working of the soul or astral body they unite into the etheric body, and this images itself forth in forms through the substances that work in the four elements of warmth, air, water, and earth. Through the central forces the plant delimits itself into its earthly gestalt; through the universal forces it stands in open relation to all directions. Thus the beech grows, relationally responsive to the in-streaming radiations of the cosmos, into a tree; the chicory into an herb; the meadow grass into a grass. Yet at the same time, through the working of substance within the four elements, they are bound to a particular place on earth. The universal nature of the etheric can create an image of itself in the earthly only in the multiplicity of individual things. Nature creates — wherever life can unfold, whether in primeval forest, savannah, meadow, or high moor — a site-appropriate diversity, a species diversity of plant forms. They stand in a spatial side-by-side, in which plants of the same species alternate as a rule with other species; in the untouched primeval forest, for example, trees of the same kind do not stand next to one another. The diversity of plant species at a given site is the principle that nature itself enacts. This diversity forms, together with all organisms living in and above the soil, a superordinate etheric-astral nexus of forces — or, ecologically speaking, a living space (biotope) and a community of living beings characteristic of that space (biocoenosis). It is this diversity that sustains endurance, health, and reproductive power in the household of nature. The merely physical-mineral tends toward fragmentation — an exemplary phenomenon {{SE|237}}<br /> <br /> — for sand is the exemplary instance of this —, while the living-etheric builds upward toward higher wholes.<br /> <br /> This primal-ecological principle is broken, in individual members of the agricultural organism, above all in arable and garden cultivation, by the principle of monoculture. Wheat, potatoes in the field, lettuce in the garden stand, as a rule — setting aside mixed cultures for the moment — like every other crop, in pure stand. This entails a one-sided narrowing that necessarily results in a weakening of the life organisation of the farm. It acts as a disease-maker and leads, in agrarian-industrial farming, where regulated crop rotations no longer play any role, to the deployment of a wide spectrum of abiotic production inputs, with the unavoidable effect of far-reaching, life-hostile side effects. Every one-sided narrowing reduces the conditions under which the universal forces of the cosmos bring themselves to appearance in the earthly. They lose their dominion over the central forces. And with that, the kernel of the question of food quality is simultaneously addressed.<br /> <br /> The art of arable and garden cultivation consists in compensating for the lack of species diversity, or even in raising it artistically to a higher level than the naturally given one. Crop rotation means: the sum of food, fodder, and other plants serving general use are grown each year separately from one another, distributed across individual field plots and garden parcels. The same crops follow one another on each of these areas according to certain criteria over the years. In this way all field crops move in lawful sequence through the farm precincts. The balancing effect of crop rotation can be substantially enhanced by mixed or companion sowing — oats with beans or peas, for instance — by undersowing with red, white, or Swedish clover, by the intercalation of cover crops, and by the multiplication of cultivation in accordance with the needs of a regional market.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zum_System_der_Fruchtfolge&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === On the System of Crop Rotation ===<br /> <br /> Depending on the climate, soil type (sand, silt, loam, clay), landscape form, and proximity to market, crop rotations under biodynamic management vary. They are ultimately based on the system of three-field crop rotation, which dates back to Celtic-Germanic times: winter crop – summer crop – fallow. For centuries, this system maintained the soils at a level of site-specific soil fertility. A change occurred in the {{SE|238}}<br /> <br /> eighteenth century with the so-called &quot;improved crop rotation&quot; — the summer-sowing of the fallow with clover, and subsequently with root crops (potatoes, beets, etc.). In the course of the intensification of cultivation during the twentieth century, there arose the system of alternating cropping with fifty percent root crops and fifty percent cereal crops. Through the advancing technology and the possibility of steering plant growth almost arbitrarily by means of inputs alien to the farm organism, there arose the systemless, purely market-driven &quot;wild crop rotation.&quot;<br /> <br /> The crop rotations in biodynamic farming have evolved, through the insertion of at least two years of clover- and/or lucerne-grass, into multi-year sequences whose basic structure generally still rests on the three-year system.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge_und_Humushaushalt&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Crop Rotation and Humus Household ====<br /> <br /> In humus formation, the etheric body or life body of the farm organism unites with its physical-earthly organisation. The manifold forms and substance compositions of the harvest residues pass over, in the element of the earthy-solid, into a condition of the universally living — humus. Its character still bears witness to its origin. This is plainly visible in the so-called humus forms &quot;raw humus&quot; and &quot;moder.&quot; Mull humus, by contrast, is a product of complete transformation. Raw humus forms in an acidic, moist-cool milieu; mull forms in the base-rich, active soil of a warm-humid climate. Raw humus and moder still show plant structures. In mull humus these have disappeared; it represents a new formation. And yet its living-substantive composition has, as it were, inscribed within it the constellation of formative forces that was proper to the organic starting material — the roots, stems, and leaves. Out of the multiplicity of growth forms and substance formations arises the &quot;universally germinal&quot; of the black, crumbling mull humus.<br /> <br /> The individual species of field crops draw on soil fertility — that is to say, on the humus household — each in a different way. They accordingly exert upon the following crop a specific preceding-crop effect, determined largely by the quantity of harvest residues, above all by that of the root mass. The lowest preceding-crop value belongs to the root crops, and among these especially to the ridged crops such as potatoes and the like. These are regarded as humus consumers and leave behind for the crop rotation the smallest mass of humus-forming harvest residues: in the case of potatoes, 13 dt/ha, in the case of sugar beets, 8 dt/ha of dry root mass. The cereals are otherwise — {{SE|239}}<br /> <br /> whose root dry mass comes to 30 dt/ha for rye and an average of 23 dt/ha for the other cereal crops. They occupy a middle position with regard to preceding-crop value, particularly when one takes account of the straw masses that as a rule serve for bedding in the stall and find their way back into the crop rotation by way of farmyard manure. The highest preceding-crop value belongs to the legumes, and among these to the main fodder plants — red clover at 42 dt/ha and lucerne at 52 dt/ha of root dry mass. Beyond that, they penetrate in depth and breadth comparatively the largest root space, with the longest individual root fibres.&lt;ref&gt;Gerhard Geisler: ''Pflanzenbau. Ein Lehrbuch – Biologische Grundlagen und Technik der Pflanzenproduktion'', Berlin-Hamburg, 1988, S. 506.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Eduard von Boguslawski: ''Ackerbau, Grundlagen der Pflanzenproduktion'', Frankfurt 1981, S. 237 f.&lt;/ref&gt; The fodder legumes, used predominantly over two years, are regarded as humus-builders. The measured mutual attunement of root crops, cereal crops, and fodder legumes forms the basic framework of every crop rotation that is designed to preserve the humus household — or better still to increase it.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge_und_Zwischenfruchtanbau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Crop Rotation and Cover Crop Cultivation ====<br /> <br /> Cover crops enrich the species diversity of the crop rotation and increase the humus turnover. Through undersowing, stubble sowings, and winter cover crops, the life organisation of the farm organism can manifest itself still more powerfully and with greater equanimity. While the harvested produce of the market crops — the food for human beings — leaves the farm, the cover crops remain on the holding, as do the main fodder plants of the crop rotation, as it were as living nourishment for the maintenance and increase of soil fertility — indeed, for the healing and thriving of the farm organism as a whole.<br /> <br /> Cover crop cultivation inserts itself wherever, between the harvest and the new sowing of the main crops, temporal gaps arise. Where these are short — for example, between a cereal crop vacating the field late in summer and the new sowing of a winter crop in autumn — only fast-growing crucifers can be introduced as stubble sowings: summer rape, mustard, oilseed radish. These grow with their taproot, richly branched, down into the depths, provide nutritive humus and earthworm activity into the subsoil, and through shading generate a microclimate in which the soil animals find ideal conditions for their humus-building {{SE|240}}<br /> <br /> activity, leaving behind a loose, root-rich tilth which, after mulching, promises a finely crumbled autumn seedbed.<br /> <br /> Where longer intervals are available between harvest and new sowing — for instance, after the summer cereal harvest and the establishment of a root crop the following spring — a mixture suggests itself, composed predominantly of strongly taproot-forming legume species: field bean (*Vicia faba*) and lupin (*Medicago*), as well as the richly rooting summer vetch (*Vicia angustifolia*), pea (*Pisum sativa*), together with ryegrass (*Lolium perenne*), phacelia (*Phacelia tanacetifolia*), and, as a supporting crop, sunflowers (*Helianthus annuus*). Sown if at all possible still in July, this mixture builds up large fodder masses — partly used for in-situ grazing — a rich root penetration of the soil, and towards autumn a diverse nectar offering for flower-visiting insects. Such mixtures — sown also as flowering strips subdividing larger root-crop fields, for instance, or as border strips between the stands of different crops — can become a bee pasture and altogether a gathering-place of an abundantly teeming insect life. The perennial fodder legumes, red clover and lucerne with admixtures of fodder grasses and herbs, are introduced as a rule in spring as undersowings, preferably into early-clearing winter crops (rye, barley). In the same way, cover crops that are tolerant of a nurse crop can also be undersown: red, white, and yellow clover (*Trifolium* spp.) in mixture with ryegrass (*Lolium* spp.), as well as serradella (*Ornithopus sativus*).<br /> <br /> The winter cover crops — sown in late summer as rape (*Brassica napus*), in early autumn as a mixture — cover the soil from late autumn through the winter, root deeply, develop in the shortest time in spring a large fodder mass, and leave behind in the soil, as an outstanding preceding crop, an abundantly rich root mass. These include mixtures such as vetch-rye (hairy vetch and rye) and the Landsberg mixture (hairy vetch [*Vicia villosa*], rye, crimson clover [*Trifolium incarnatum*]).<br /> <br /> Cover crop cultivation must inevitably be handled with flexibility within the crop rotation. Owing to weather conditions, the intervals between crops are extraordinarily variable. To hold to the rule — one sowing day in July is worth as much for the development of the cover crop legumes as a whole week in August — is often a matter of luck. Wet periods delay the sowing; dry spells delay germination. If the cover crop succeeds, the soil comes alive and the livestock in the stall appreciate the fresh fodder supply; if it fails, the beneficial preceding-crop effect is lost. {{SE|241}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge_und_die_Mineralaufschließung,_die_Stickstoffbindung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Crop Rotation and Mineral Mobilisation, Nitrogen Fixation ====<br /> <br /> The composition of the crop rotation serves the goal of developing a stable or, better still, a positive humus balance, and with it, a positive nitrogen balance. Root and cereal crops contribute less to the latter, but legumes contribute all the more. These live in symbiosis with bacteria in the root zone, the so-called ''Rhizobia'' or root-nodule bacteria, and in conjunction with the host plant have the ability to fix nitrogen from the air. The alder (''Alnus glutinosa''), among others, is also capable of the same; it lives in symbiosis in its root zone with the fungus-related ''Actinomycetes'', which is recognisable by the deep green of its foliage, similar to the legumes. The capacity for nitrogen formation without a direct relationship to higher plants is found in free-living bacteria, such as ''Azetobacter'', which prefer a base-rich, more alkaline soil environment, and ''Amylobacter'', which prefer a more acidic one.<br /> <br /> Rudolf Steiner describes the nitrogen-fixing capacity of the legumes as a process of &quot;inhalation&quot;, while all other plants &quot;stand close to exhalation&quot;.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 80.&lt;/ref&gt; The nitrogen inhalation of the legumes is a process comparable to &quot;what happens on our epithelial cells [of the lung; insertion by the author]&quot;.&lt;ref&gt;Ebd., S. 80.&lt;/ref&gt; The symbiosis with the Rhizobia is endogenous; they form a physiological unity with the mother legume. They migrate from the soil into the still-young plant and multiply there, forming the root nodules. They are therefore secondarily a gift of the earth to the legume plant — through which the legume is placed in a position to enliven the inorganically dead element of atmospheric nitrogen (N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;), and thereby to bind the soul-astral intimately into the life-activity, the soul-astral whose bearer nitrogen is.&lt;ref&gt;Ebd., S. 71.&lt;/ref&gt; The forms of appearance of the legumes bear witness, in many characteristics right down into the shaping of the blossom, to an inwardness woven into the life processes to a higher degree than is the case with other flowering plants.<br /> <br /> Alongside the particular relationship of the legumes to nitrogen, they show a particular affinity to lime in the soil. Not only are these plants found preferentially on lime-rich sites — acid soils they avoid, {{SE|242}}<br /> <br /> lucerne foremost among them — but it is they that mobilise the lime in the subsoil, take it up into their physiological processes and deposit it in their tissues and cells. In this way they re-lime the topsoil through their residues. This is the case to a higher degree with lucerne, the queen of fodder plants, than with clover, and the more so with multi-year cultivation. Such cultivation ought to be absent from no crop rotation in biodynamic agriculture and horticulture.<br /> <br /> Every plant species possesses a general and beyond that a specific capacity for the assimilation of mineral substances. General may mean: the whole spectrum of earthly substances that the plant requires in order to take on an earthly form of appearance; specific, those substances through which the etheric organisation of a plant species, in accordance with its spiritual archetype, is able to give expression to particular properties. These properties configure and individualize themselves according to the measure of the quantitative-qualitative relationship of a particular earthly substance to a qualitative-quantitative constellation of cosmic-etheric formative forces. Such relational nexuses Rudolf Steiner characterises with regard to the properties of the preparation plants (cf. chapter &quot;The Compost or Manure Preparations&quot;, p. 360 ff.).<br /> <br /> Thus within the framework of the crop rotation every main crop — and likewise every herb or grass of the companion flora (weeds and weed-grasses) — makes its own specific contribution to the unlocking of minerals through acid action and root exudates, as well as root-active exchange processes, and through the return of these mineral substances to the soil by way of organic residues. Alongside the capacity for fixing atmospheric nitrogen, the legumes possess yet another: namely that of their high mineral-unlocking capacity with regard to calcium, magnesium, phosphorus and boron. According to Paracelsus, there is no plant that does not possess a healing action. This rests on the capacity of the plant's etheric body to concentrate substances of the earth within the plant and to compose them into organic compounds — through which they receive their soil-fertility value, their healing and nutritive value.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge_und_ihre_Begleitflora,_die_Unkräuter&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Crop Rotation and Its Companion Flora, the Weeds ====<br /> <br /> Nature's answer to the isolated standing of cultivated plants in field and garden are the so-called &quot;weeds and companion herbs&quot; and &quot;weed-grasses&quot;. They provide species diversity, a balancing that mirrors the naturally given, site-specific configuration of the etheric formative forces. On a moist site this configuration is different from what it is on a dry one, different {{SE|243}}<br /> <br /> on clay than on sand, and yet again different on soils of various acidities. Thus, among the 292 species of companion flora described for Central Europe, there are always characteristic, more or less species-rich associations of weeds, companion herbs and weed-grasses, depending on the site.&lt;ref&gt;Wolfgang Holzner, Johann Glauninger: ''Ackerunkräuter: Bestimmung, Biologie, Landwirtschaftliche Bedeutung'', Graz 2005, 264 S.&lt;/ref&gt; Into this annually recurring intermixing of a wild flora with the cultivated plants, the farmer and gardener intervenes. He seeks to minimise the extent of weed and weed-grass infestation through manifold labour-intensive measures. The most costly and arduous of these is the use of the hand hoe and hand-weeding. What a relief, then, when in the 1960s synthetic herbicides arrived. Since then there are those with broad-spectrum action and numerous others directed selectively at the destruction of particular problem weeds and weed-grasses. In the wake of the genetic genome modifications of the target plants to be cultivated, total herbicides were added — such as &quot;Roundup Ready&quot;, which with its active substance *glyphosate* has begun its triumphal march across the world. Herbicides are inventions of the human spirit. They are there to kill life, to destroy it. They intervene systemically in the nexus of life processes and steer them into nothingness. The etheric formative forces that constitute the life organisation of the plants lose their dominion over the organisation of the physical body. In the place of the astral forces — those that, through the in-rayings of the cosmic peripheral forces, and those that rise up from the earth, shape and configure the outward appearance of the plant — step forces that tear the threads between the essential archetype and the sense-perceptible physical form of appearance. These are life-hostile astral forces from sub-nature, from the sub-physical, which become operative at the level of the physical through synthetic substance-compositions. Herbicides, like the sum of pesticides and other synthetic plant-treatment agents, are creations of the human being assembled along purely reductionist paths of thought. They are bearer-substances of life-hostile forces that stand in isolation within the world-context. The procedure of arbitrary substance synthesis corresponds, in reverse, to that technology which forces the sub-physical forces bound within matter up into the light of day by means of so-called nuclear fission — both with consequences that are, in terms of (spiritual) evolution, unforeseeable. {{SE|244}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Verfahren_der_Unkrautsamenveraschung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === The Procedure of Weed-Seed Incineration ===<br /> <br /> Decades before the aforementioned procedures for the destruction of weeds through the redirection of their life processes became worldwide practice, Rudolf Steiner — drawing on his research into the supra-nature of the cosmos and its participation in seed formation — opened up the procedure of incinerating weed seeds, the &quot;burning experiment.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', Dornach 1999, Vortrag vom 14. Juni 1924, S. 155 f.&lt;/ref&gt; It is a method of weed regulation that works against seed germination. The recommendation is to collect seeds from weeds, incinerate them — &quot;a wood flame is best&quot; — and scatter the resulting &quot;pepper&quot; across field and garden.&lt;ref&gt;Ebd., S. 156.&lt;/ref&gt; Underlying this procedure is the recognition that growth and its intensification toward reproduction in seed formation stands in direct relationship to the sub-solar planetary working of Mercury, Venus, and above all the Moon. The Moon reflects back the rays of the Sun, of the planets, and of the wider cosmic periphery. The intensity of this back-radiation toward the Earth is governed by the phases of the Moon and reaches its greatest strength at full moon. The germination- and growth-stimulating effect of the waxing moon moving toward full moon has been experimentally documented many times over.&lt;ref&gt;Lilly Kolisko: «Der Mond und das Pflanzenwachstum», in ''Gäa Sophia'', Bd. II, Dornach 1927, S. 349–357.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Hartmut Spieß: «Chronobiologische Untersuchungen mit besonderer Berücksichtigung lunarer Rhythmen im biologisch-dynamischen Pflanzenbau», ''Schriftreihe Institut für Biologisch-Dynamische Forschung'', Bd. 3, Darmstadt 1994, 272 S.&lt;/ref&gt; Seeding weeds exhibit as a rule a high reproductive power — which for chamomile (''Anthemis nobilis''), for example, can amount to 10,000–20,000 per plant, and for creeping thistle (''Cirsium arvense'') to approximately 4,500.&lt;ref&gt;Jürgen Appel: «Unkrautregulierung ohne Herbizide. Erfahrungen auf Betrieben der biologisch-dynamischen und organisch-biologischen Wirtschaftsweisen», ''Schriftreihe Lebendige Erde'', Darmstadt 1982, 113 S.&lt;/ref&gt; With a mortality rate of up to 50%, one finds even in lightly weeded soils somewhere between 10,000 and 300,000 viable weed seeds per square metre, and in heavily weeded soils up to 30,000 per square metre.&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; Where near-surface soil conditions are favourable for germination — soil warmth (above 9 °C) and soil moisture — the moon forces become active and accelerate both germination and growth. {{SE|245}}<br /> <br /> The incineration of seeds is carried out during the seed's dormancy — in that condition in which the cosmic element «lives as the form of the plant in the seed».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&lt;/ref&gt; When the seed is passed through fire, it is consumed entirely by the flames; what remains is the earthly portion — the ash. Fire as an element reveals itself on one side sense-perceptibly in the phenomena of warmth and light. The other side, the inwardly active side of fire, is supersensible. In human experience this supersensible can become perceptible as a phenomenon on the soul level — as when a spiritual impulse kindles the soul to the fire of enthusiasm. Wherever fire appears, it consumes what has become physical; that becomes ash. Spoken from the side of what is spiritually active: the ash bears witness to a process of purification — one that implants new impulses of becoming into existence.<br /> <br /> The task of seed incineration is now to create conditions in the soil such that the germination-stimulating effect of the moon forces is suppressed for the weed species in question. The ash that arises through the destruction of the seed by the fire element works against the moon forces: «Now the point is to treat the soil — since one cannot simply switch off the moon — in such a way that the earth becomes disinclined to receive the moon's workings; and not only can the earth become disinclined to receive the moon's workings, but the plants, these weeds, can also acquire a certain reluctance to grow in soil that has been treated in a certain sense.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 155.&lt;/ref&gt; This latter statement suggests the thought that incineration of these so excessively reproductive weed seeds liberates them, so to speak, from their bondage to the earthly reproductive cycle — so that their occurrence henceforth keeps within bounds.<br /> <br /> Understanding Rudolf Steiner's spiritual-scientific indications concerning weed incineration requires an unrelenting effort of cognition and, building on that, a researcher's inner disposition that accompanies each step of practical implementation with conscious attention directed both inward and outward. This all the more so because the efforts undertaken to date have brought some partial successes, yet nothing that has really broken through. The reasons for this lie above all in the following:<br /> <br /> * The incineration of weed seeds and the working of these ashes — as also those of harmful insects and those of the pelt of damage-<br /> {{SE|246}}<br /> <br /> * causing, highly reproductive animals such as the field mouse — must be fully embedded in farm practice and tended continuously.<br /> * This requires the support of the social environment surrounding the farms — people who are willing and capable of deepening the spiritual-scientific knowledge underlying the incineration method and practising it as an enduring discipline.<br /> * The increasingly refined techniques of mechanical weed control have meanwhile caused research into and practice with seed incineration to recede somewhat into the background.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_mechanische_Unkrautregulierung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Mechanical Weed Regulation ===<br /> <br /> While herbicides act systemically and physiologically — from within, so to speak — misleading the life body's higher organising function in its relation to the physical organisation, the mechanical methods of regulating weed growth act from without. Through weeding, harrowing with the weeder, harrowing, and hoeing, the plants are uprooted; through mowing they are severed from the root stock. These measures do not step outside the lawfulness of becoming and passing away. This applies equally to flame weeding, which catches rapidly germinating and growing weeds before the germinating seed of the cultivated plant has broken through the soil crust and turned green.<br /> <br /> Each crop in the rotation is accompanied by a characteristic weed flora. Its composition is determined above all by soil condition, by the time of sowing, by weather conditions, and by the faster or slower growth of the crops — and consequently by their degree of soil coverage as well.<br /> <br /> Many weed species are indicator plants with respect to soil structure — for example: waterlogging, compaction, soil tilth, the nitrogen household, and soil acidity.&lt;ref&gt;Helmut Voitl, Elisabeth Guggenberger, Josef Willi: ''Das große Buch vom biologischen Land- und Gartenbau'', Wien 1992, 367 S.&lt;/ref&gt; The members of the rotation can be divided, with regard to the occurrence of specific weeds and weed grasses, into three groups: cereal crops, root crops, perennial fodder plants. Horticultural rotations are essentially root-crop rotations. {{SE|247}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Unkräuter_und_-gräser_in_den_Halmfrüchten&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Weeds and Weed Grasses among the Cereal Crops ====<br /> <br /> The companion flora of winter crops divides into autumn and spring germinators. Among the weeds and weed grasses germinating in autumn, those that are winter-hardy prove troublesome: blackgrass (''Alopecurus myosuroides'') and loose silky-bent (''Apera spica venti''), along with weeds such as mayweed (''Anthemis spec.''), speedwell (''Veronica spec.''), and others. Because of its low ground cover in autumn and winter, wheat is more threatened than rye or barley. Through their pre-winter tillering, the latter two gain on the weed grasses and weeds in growth and soil coverage. Only rarely does the autumn soil condition allow one to intervene with weeder harrow or harrow at this stage. Even partial correction in early spring is of limited use. Hoeing with narrow goosefoot shares suits only wheat — which tillers only in spring — not rye and barley; these have already largely formed their shallow-running crown roots. Against spring germinators in the winter crop, the weeder harrow and the light harrow render good service.<br /> <br /> The summer cereals — barley, wheat, and oats — benefit from early sowing; for this reason, as with all other spring-sown crops, they are exposed to heightened weed pressure. They compete with weeds already germinating at lower temperatures: corncockle (''Agrostemma githago''), common poppy (''Papaver rhoeas''), cleavers (''Galium spec.''), black bindweed (''Polygonum convolvolus''), and later chickweed (''Stellaria media''), gallant soldier (''Galinsoga parviflora''), and orache (''Atriplex patula''), as well as, among the weed grasses, wild oat (''Avena fatua''). The window for control before sowing is short, so that repeated post-sowing cultivation with weeder harrow, light harrow, and hoe is required up to stem elongation. Pre-emergence working is possible with the net weeder; after emergence one must wait for further measures until the third-leaf stage.<br /> <br /> With stem elongation, shading restricts the vegetative development of seed weeds — but not that of thistles nor of the weed grasses that elongate alongside the crop. Late germinators such as orache (''Atriplex''), wild radish (''Raphanus''), fat hen (''Chenopodium''), and gallant soldier (''Galinsoga'') occur less, however.<br /> <br /> Since the seed weeds and weed grasses growing through with the grain come to seed maturity before the crop or together with it, it is above all the summer cereals — more so than winter crops — that replenish the seed bank in the soil within the rotation. Stubble breaking immediately after harvest must<br /> <br /> through a fine-crumbling seedbed ensure that as large a proportion as possible of the shed seeds are brought to germination. A concern with the cereal crops is the unimpeded development of the root weeds and root grasses such as couch grass (*Agropyron repens*) and creeping thistle (*Cirsium arvense*), as well as docks forming a taproot. These must be combated after harvest with considerable expenditure of labour and time. Particularly effective here are fully undercutting cultivators with following tines, which fling the roots and root fragments to the soil surface to dry out. Creeping thistle (*Cirsium arvense*) and dock (*Rumex obstusifolius*) in the stand are greatly weakened by deep digging-out before flowering. {{SE|248}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Unkräuter_und_-gräser_in_den_Hackfrüchten&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Weeds and Weed Grasses in Root Crops ====<br /> <br /> As the name already says, root crops require, alongside good crumb aeration, intensive suppression of the growth of weeds and weed grasses. With regard to species diversity and competitive pressure, the weed population is the greatest within the crop rotation. Because root crops are sown later than summer cereals, there is as a rule sufficient time to precede sowing with one to three harrow passes, which uproot the early- and medium-early germinating weeds and weed grasses. Where possible — for instance with fodder beet (*Beta vulgaris*), cabbage (*Brassica*), and others — transplanting from the seedbed can gain still more time, to keep even later-germinating weeds such as gallant soldier (*Galinsoga*), orache (*Atriplex*), and fat hen (*Chenopodium*) from the field. Root crops generally have a long juvenile period and therefore permit mechanical weed control with weeder harrow, hoe, and ridger to be continued up to row closure. Where necessary, the rows must be gone through once more by hand.<br /> <br /> In sugar and fodder beet cultivation and in field vegetable growing, refined mechanical methods are available — alongside pre-emergence flame weeding — that leave only an extremely narrow band along the drill rows untouched. Despite all good preparatory work, however, a residual hand-weeding is unavoidable. This work belongs to the few tasks still left to the farmer and gardener in which he can enter into direct relationship with soil and plants in a twofold sense: on the one side, he is laboriously and hands-on given over to an activity that goes all the more easily and swiftly the more one sets oneself aside and turns with a testing gaze toward the plants that are to be freed,<br /> {{SE|249}}<br /> <br /> so that they may unfold unhindered to the full formation of the fruit. This turning-toward works in two ways: it is purposeful — and toward that alone is the machine directed — and, polar to this, it awakens in the spirit an interest and in the soul an effective relationship with regard to the intimacy of the living context of plant and soil. One becomes aware of the challenge not to fall into the emptiness of mere routine, which makes the work a burden. Weeding can be, alongside other such activities, a field of practice that, bridge-building, awakens a moral sense toward the things and beings of nature. On the other side, contemplative thinking rests over the happening. One observes a wealth of phenomena — for instance, how the most varied herb species associate themselves with the one crop one is cultivating, how these are differently formed in root, leaf, and blossom and, in their earthly image, give tidings of the archetypal image that lives in its essential being in the supersensible. One identifies the weed or weed grass as belonging to a particular genus and family, and becomes aware how many of them carry a significant healing efficacy. One recognises how this healing efficacy is closely related to the nourishing efficacy of the fruit of the cultivated plant as it gradually develops. For the sake of this nourishing efficacy, the &quot;stand of medicinal herbs&quot; must yield to a certain degree. This holds especially for the root crops, which fruit more in the vegetative realm. Thus falls to the root-crop field, within the crop rotation, the function of serving as a cleansing field for the following crop — usually a cereal. At the same time it is the one that makes the greatest demands upon soil fertility.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Unkräuter_und_-gräser_im_Futterpflanzenanbau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Weeds and Weed Grasses in Fodder-Plant Cultivation ====<br /> <br /> The principal fodder plants are legumes — clover and lucerne in mixture with fodder grasses and, in small admixtures, dietetically active herbs such as ribwort plantain (''Plantago lanceolata''), burnet saxifrage (''Pimpinella agna''), chicory (''Cichorium lupulina''), black medick (''Medicago lupulina''), bird's-foot trefoil (''Lotus corniculatus''), and sweet clover (''Melilotus'' spp.). The mixture stands in the crop rotation as a rule for two years of use, and accordingly occupies two rotation members. The first cut is taken early enough that the second growth comes into flower during the otherwise blossom-poor height of summer, holding ready a rich nectar supply for flying insects. Additional nectar sources are provided by flowering strips in the cereal and root-crop fields. {{SE|250}}<br /> <br /> In densely standing, fully grown two-year fodder stands the annual seed weeds find no room for development — though they do in gappy ones. With repeated mowing even these pose no serious threat. Fodder-field cultivation is above all a proven means of gaining the upper hand over the otherwise hard-to-master perennial problem weeds such as creeping thistle (''Cirsium arvense'') and curly dock (''Rumex crispus''). The creeping thistle is already weakened by the first cut, more so still by the second or even third. After two years of use in this manner, it becomes possible to keep the field largely thistle-free for the following crop — usually a winter cereal. With regard to the dock, which is weakened after each mowing but then rapidly shoots to seed, a reduced seed production is usually unavoidable. As for couch grass (''Agropyron repens''), repeated cutting impairs the vigour of the rhizomes and thereby their further spread.<br /> <br /> In the frame of the crop rotation, something of an ecological wonder comes to pass with the legume-rich fodder-crop and cover-crop cultivation. It gives back to the soil the fertility it has lost, creates harmony in the living, draws the wild fauna back into the landscape, and offers sheep and cattle an excellent fodder through summer and winter alike — and in autumn a field pasture besides.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge,_Krankheiten_und_Schädlingsbefall&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Crop Rotation, Diseases and Pest Infestation ===<br /> <br /> The question arises whether plants can fall ill in the same sense as animals and human beings. A direction towards an answer opens up when one considers the constitution of the members of being in the kingdoms of nature and in the human being: The mineral is one-membered, endowed with a physical body; to the twofold constitution of the plant with its physical and etheric body, the astral body is added as a third member in the animal, and the I-organisation as a fourth in the human being. The astral body is the cause of illness.&lt;ref&gt;See, e.g., Rudolf Steiner: ''Meditative Considerations and Instructions for Deepening the Art of Healing'', GA 316, Dornach 2003, lecture of 3 January 1924, pp. 33 f.&lt;/ref&gt; Such a body does not embody itself in the plant. Its soul body remains in the supersensible; it radiates its forces from the periphery into time and space, touches the plants only from the outside, and creates a reflection of itself in their form. In the purity of its etheric organisation, the plant connects with the substances of the earth, enlivens them, and composes them into its physical organisation. In this connection, it becomes in its forms the sensuously visible {{SE|251}}<br /> <br /> gestalt. In these its etheric-living formative processes, the plant is healthy through and through; it is the bearer of all healing forces; it cannot, by virtue of its own formative forces organisation, actually fall ill. What modifies — or even distorts, or wholly destroys — its outward appearance as the pure image of its type are influences from without. These are gathered today under the vague concept of environmental effects. Whenever these slide into extremes, the harmony of the relationship between cosmic and earthly workings is lost; imbalances arise. These can occur naturally through fires, storms, floods and earthquakes — or, increasingly, through the egoistic actions of the human being: through claims of possession and power, through ruthless exploitation and the like. The influences wrought by the human being manifest in global warming, climate change, the littering of the earth, the oceans and the stratosphere. Electrosmog envelops the plants on all sides, cutting them off from the workings of the cosmos. In the cultivation of crop plants, this extreme form of influence is intensified still further through life-alien technologies of every kind: the excessive fertilisation with nitrogen salts synthesised from the air, hydroponics (cultivation in nutrient-salt solutions), pesticides, herbicides and the rest. The plants are wrapped in foreign substances and radiations that weaken their etheric organisation. It is no longer in full measure capable of building up — or maintaining — its physical bodily organisation in accordance with its species-specific predisposition. The physiological consequence is that the plants contain a greater quantity of water — enlarged cells and intercellular spaces — and salts dissolved within it than they are able to convert into the building of their form-building tissues. All of this calls onto the scene a broad spectrum of plant and animal organisms: bacteria, fungi, mites, insects — beings that render useful services in the right place and at the right time within the household of nature, yet in the wrong place, at the wrong time, proliferate explosively in a one-sided manner and become harmful organisms. A special case within this canon are the viroses. Viruses constitute a kind of sub-nature of the plant kingdom, as radioactivity constitutes such a sub-nature of the mineral kingdom. Viruses have no metabolism of their own. They insert themselves into the metabolism of living organisms — from bacteria upwards — and can develop and multiply only through that metabolism. Whereas all that is living lives itself forth in rhythms, the virus conducts itself arhythmically. It is viruses above all that bring about, within the kingdom of cultivated plants, the ever more rapidly proceeding deterioration of varieties.<br /> <br /> The parasitic bacterial and fungal diseases are the expression of an excess of the workings of forces of the moon, which in the soil, mediated {{SE|252}}<br /> <br /> durch das Wasser, eine «Mondenlebendigkeit» erzeugen. This moon-vitality works, under balanced weather conditions, upward through the plants as far as seed formation. But when the moon works too strongly — in a mild winter with wetness persisting into spring, further intensified by the supply of readily soluble nutrient salts — the fungal pressure rises. The excess moon-life enters, as it were, into competition with the forces that stream upward into the plants from the cosmos through silica, lime, and clay in a form-building manner. These are weakened. A kind of premature fructification arises in the vegetative realm, in the zone of the leaf. Above the level of the soil — within whose interior lies the true home of the host of bacteria and fungi — a second soil-level for parasites and fungi forms up in the shoot zone. Under the too-powerful moon forces, the plant falls prey to breakdown by precisely that same realm of lower organisms that renders it useful services in the darkness of the soil.<br /> <br /> The danger of an overly strong moon-working can be met by the following measures:<br /> <br /> * A manuring practice that promotes plant health — the strengthening of the plant's etheric organisation — (see chapter &quot;On the Nature of Manuring&quot;, p. 259 ff.).<br /> * Building up a soil that works in an earth-like manner, rich in stable humus forms (clay-humus).<br /> * Several sprayings in the course of the year with horsetail tea (silica activity).<br /> * Preservation and care of moist biotopes and of the permanent grassland close to drainage channels and the water table. These are the natural sites where moon forces can — healing for the whole of the farm organism — &quot;live themselves out&quot; in the unfolding of a rich fungal and bacterial life.<br /> <br /> Soil cultivation helps the plant, in a first step, toward the species-typical configuration of the formative forces of its etheric body. It receives a further strengthening through the right positioning in the crop rotation — and the highest intensification of healthy growth and of fruit formation and ripening through manuring (see chapter &quot;On the Nature of Manuring&quot;, p. 259 ff.). For the shaping of the crop rotation, three principal moments come into consideration: self-compatibility, preceding-crop effect, and the maintenance of a high humus dynamic. In the case of repeated successive cropping, the cultivated plants are, with vegetative propagation, self-compatible to a far higher degree than {{SE|253}}<br /> <br /> with generative propagation; unless the parent generation is a virus carrier, a chief problem with the replanting of potatoes, the propagation of fruit trees, etc. Nature itself demonstrates the high self-compatibility of vegetative propagation, for example: couch grass (*Agropyron repens*), stinging nettle (*Urtica dioica*), thistle (*Cirsium arvense*), field bindweed (*Polygonum convolvulus*), horsetail (*Equisetum arvense*), etc.<br /> <br /> With generative replanting of open-pollinated varieties, a varietal decline is the rule, in varying degrees. Underlying the self-incompatibility is the one-sided multiplication of harmful organisms such as bacteria, fungi, insects, and other soil animals, as well as pathogenic root exudates of the cultivated plants themselves (*allelopathy*). The harmful organisms can be met in the following ways:<br /> <br /> Through all measures that strengthen the constitution — that is, the formative-forces organisation of the plant. To this belongs the farm-grown seed production through targeted replanting: &quot;If one is [with the sowing; insertion by the author] close to the winter months, one will bring about a strong reproductive power; if one is further from the winter months, a strong nourishing quality in the cereal plants.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 109.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Observance of the sowing time according to cosmic rhythms, in particular the synodic or lunar-phase cycle.<br /> <br /> * A working, fertile soil that quickly digests every kind of one-sidedly narrowing influence from without and renders it harmless to the plants.<br /> * Spatial distance from the crop of the previous year (e.g. cabbage with respect to clubroot [*Plasmodiophora brassicae*], potatoes with respect to Colorado beetle infestation) and likewise a temporal distance that, depending on the degree of self-compatibility, amounts to three to six years.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Halmfrüchte&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Crop-Rotation-Related Diseases of Cereal Crops ====<br /> <br /> In any case, successive cropping leads to lower yields due to the accumulation of specific pathogens. Self-tolerance is therefore limited, least so for rye. Due to their less demanding nature, oats and rye are placed in the rotation after the winter crops of barley and wheat as depleting crops. Oats are considered a restorative crop. Their value as a preceding crop is low; however, seen over the entire rotation, cereals ensure a balanced humus balance. The root development of wheat and barley is considerably less than {{SE|254}}<br /> <br /> that of rye and oats. The former are moderately strong humus consumers and therefore make high demands on the preceding crop — well-manured root crops. Wheat is incompatible with barley as a preceding crop. In this case, as indeed in all cereal-heavy rotations (&gt;50%) and with poorly decomposed straw masses, foot diseases appear — fungal infections at the stem base of wheat, such as take-all (''Ophilus graminis'') or eyespot (''Cercosporella herpotrichoides''). Regular alternation of leafy and cereal crops provides the remedy here. Maize occupies a special position among the Gramineae as a crop highly compatible with itself. Fungal infections can affect wheat and barley, less so oats and still less rye, across the entire shoot up into the ear. In wheat, the principal ones in the leaf zone are rusts (''Puccinia'') — yellow rust, brown rust, and black rust — and the bunt diseases (''Tilletia''); in the ear, (''Helminthosporium gramineum''), dwarf bunt and stinking smut; in barley, stripe disease (''Ustilago avenae'') and powdery mildew (''Erysiphe graminis''), in the ear loose barley smut; in oats, loose oat smut; in rye, in the leaf zone snow mould (''Fusarium nivale''), in the ears ergot (''Claviceps purpurea''). Maize fits without difficulty into cereal-heavy rotations; foot diseases cannot harm it.<br /> <br /> Crop-rotation-related damage by insects — such as infestation by frit fly (''Oscinis frit''), stem nematode (''Ditylenchus dipsaci'') in rye, gall midge, wheat bulb fly (''Hylemya correlata'') and others in wheat, frit fly (''Oscinis frit'') and thrips (''Thrips lini''), nematodes in oats, gout fly (''Chlorops taeniopus'') in barley and wheat — carries less weight by comparison with fungal infestation. In maize cultivation, on the other hand, the European corn borer (''Pyrausta nubilalis'') causes the predominant damage.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Hackfrüchte&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Crop-Rotation-Related Diseases of Root Crops ====<br /> <br /> The many kinds of root crops in field and garden cultivation each have their own pattern of infestation and damage. They are as a rule incompatible with themselves and must accordingly be placed well apart in the crop rotation. The potato forms a certain exception. Vegetative tuber propagation makes it the most self-compatible of all cultivated plants. In upland situations it can be grown continuously for decades. In warm, moist situations, various virus diseases — transmitted by the peach-potato aphid (''Myzodes persicae'') and further multiplied through tuber injuries — along with fungal infections such as the dreaded late blight (''Phytophtora infestans''), and animal pests such as the Colorado beetle (''Leptinotarsa decemlineata''), set in at the {{SE|255}}<br /> <br /> yield formation already in the first year of cultivation. Replanting is therefore as a rule impossible. A gap of four years should be maintained in the crop rotation. The potato's value as a preceding crop is excellent for all cereal crops and root crops alike.<br /> <br /> Beta beets (sugar and fodder beets, red beets) are only slightly self-compatible owing to nematode infestation in the root zone. Nematodes (stem and bulb nematode [''Ditylenchus dipsaci'']) belong among the principal causes of crop-rotation diseases. They are many-raced, attack nearly all cultivated plants and many weed species as well, and are long-lived — which is why a gap of four to six years must be maintained in the crop rotation before a beta beet species returns. Beta beets show a wide spectrum of damaging organisms: virus diseases (including yellowing disease [''Beta-Virus 4'']), fungi (including root rot, various fungi), as well as nematodes, aphids (''Phytophagus''), beet fly (''Pegomya hyoscyami''), pygmy mangold beetle (''Atomaria linearis'') and others. Infestation is partly variety- and weather-conditioned, but for the most part a consequence of inadequate soil hygiene and too narrow a spacing in the crop rotation.<br /> <br /> Suitable preceding crops for beta beets are preferably potatoes and nitrogen-fixing legumes, and with good farm-own organic manuring, all cereal varieties as well. Following crops are as a rule winter or spring forms of wheat and barley.<br /> <br /> The crucifers (''Cruciferae'') — among them all cabbage species, oilseed rape, and representatives of the cover crops such as rape derivatives, white mustard (''Sinapis alba''), fodder radish (''Raphanus sativus var. oleiformis'') and others — enrich the crop rotation enormously. The overabundant flower display of oilseed rape (''Brassica napus'') and of the crucifers coming into flower, the cover crops, and — unintentionally — the weeds charlock and wild radish (''Raphanus raphanistrum''), constitutes a nectar source that draws in an abundance of flying insects.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Futterpflanzen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Crop-Rotation-Related Diseases of Fodder Plants ====<br /> <br /> At the same time, however, the crucifers also attract a multitude of feeding insects, foremost among them flea beetle (''Phyllotreta'' spp.), cabbage fly (''Chortophila brassicae''), pollen beetle (''Meligethes aeneus'') and others. Equally damaging is a series of fungal diseases — primarily clubroot (''Plasmodiophora brassicae''), which as a typical crop-rotation disease largely determines the incompatibility of the brassicas, oilseed rape and so on, but also of cruciferous weeds among themselves. Oilseed rape is furthermore a host plant for numerous {{SE|256}}<br /> <br /> nematode species that cause damage in the following crops. Oilseed rape requires early-vacating preceding crops such as winter barley and winter rye. It leaves behind for the following crop a superbly structured, well-conditioned, relatively weed-free soil. For the reasons given, as with the cabbage species, a break of three to four years in cropping is called for. Where intensive crucifer green manuring is incorporated into the crop rotation, the intervals must be extended still further.<br /> <br /> Central in the crop rotation, alongside the market crops, stand the fodder plants clover (''Trifolium'') and lucerne (''Medicago''), supplemented by a mixture of fodder grasses and herbs. Clover and lucerne, on the one hand, as deep-rooters enliven the entire volume of the soil profile by the direct pathway of nitrogen fixation, mineral release, and an abundance of root mass — all the more so with a stand of several years' vigorous growth —, while on the other hand they belong, at the plant level and indirectly, to the great promoters of the [[Dauerfruchtbarkeit|enduring fertility]] of the soils. This comes about through the fodder masses that, transformed and refined through ruminant digestion, return to the land as manure. The cultivation of fodder legumes is complemented by grain legumes, among them field bean (''Vicia faba''), lupin (''Lupinus'') and pea (''Pisum sativum''). These stand in the crop rotation either as a pure stand or in mixed cultivation with oats, preferably before a root crop. The priority of clover and lucerne in the crop rotation places limits on the growing of grain legumes. The reason is the leaf-margin weevil (''Sithonia lineata''), which is capable of causing considerable damage to fodder legumes in the early juvenile stage. The core problem of red clover — less so of lucerne cultivation — is clover rot (''Sclerotinia trifolium''). It is a typical crop-rotation disease. The black sclerotia (fruiting bodies of the fungus) cling to the root collar, destroy the vascular tissue, and the clover plant wilts from one day to the next as early spring breaks. The resting forms of the fungus can persist in the soil for up to eight years. A return of red clover, and of lucerne as well, should therefore not take place before five to six years at the earliest. With at least two years of cropping, the thistle problem for the following crop is resolved and the population of nematodes has also diminished significantly.<br /> <br /> Other broad-leaved crops that are as a rule part of biodynamic crop rotations are fodder beet (''Beta vulgaris var. alba'') as a dietary element in dairy cattle feeding, and carrot (''Daucus carota'') and linseed (''Linum usitatissimum'') in calf rearing. These, together with the cultivation of vegetable crops and medicinal herbs for animal health, are partly grown in garden fashion, partly integrated on a field scale into the root-crop blocks. {{SE|257}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Fruchtfolge_in_Beziehung_zur_Düngung,_Humusbilanz_und_Pflugbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === The Crop Rotation in Relation to Manuring, Humus Balance, and Plough-Working ===<br /> <br /> With the crop rotation, the biodynamic farm creates for itself a framework of cultivation that guarantees an enduring soil-born fertility corresponding to the site conditions. This spatial-temporal framework sets a theme that can be varied from year to year according to weather and the needs of fodder and market. The theme must live as a living idea-context in the consciousness of the farm community and be impressed upon the farm organism progressively, year after year. Each year anew, this image of the crop rotation becomes a perceptible work of art in the shaping of the course of nature. The following example — the Dottenfelderhof — presents a twelve-field crop rotation that divides into two six-field sequences, each of which in turn reveals the original principle of three-field husbandry:<br /> <br /> {| class=&quot;wikitable&quot;<br /> !&lt;small&gt;Year&lt;/small&gt;<br /> ! &lt;small&gt;Crop rotation&lt;/small&gt;<br /> !<br /> !&lt;small&gt;Cover crop&lt;/small&gt;<br /> !&lt;small&gt;Manuring&lt;/small&gt;<br /> !&lt;small&gt;Humus balance&lt;/small&gt;<br /> !&lt;small&gt;Autumn ploughing&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;1&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Lucerne – grass&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;100–200 dt compost&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;+&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;2&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Lucerne – grass&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;Stable humus formation&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;+&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;3&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;W. wheat – barley&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;Crucifers&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || <br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;4&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;W. rye&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;Legumes etc.&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || <br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;5&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Root crops: potatoes, field&lt;/small&gt;<br /> &lt;small&gt;vegetables, mangold beet etc.&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;300 dt deep-litter farmyard manure&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;partly crucifers&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || &lt;small&gt;+~&lt;/small&gt;<br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;6&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Oats, spelt&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;Clover undersowing&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;7&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Clover-grass&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;100–200 dt compost&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;+&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;8&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Clover-grass&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;Stable humus formation&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;+&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;9&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;W. wheat –&lt;/small&gt; <br /> &lt;small&gt;seed multiplication&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;Crucifers&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || <br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;10&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Rye&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;Legumes etc.&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || <br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;11&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Root crops: as under 5&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;BL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;300 dt deep-litter farmyard manure&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;partly crucifers&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || &lt;small&gt;+~&lt;/small&gt;<br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;12&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Oats, spelt,&lt;/small&gt; <br /> &lt;small&gt;seed multiplication&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;H&lt;/small&gt; <br /> || &lt;small&gt;Lucerne undersowing&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;-&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> | colspan=&quot;7&quot; |&lt;small&gt;BL = broad-leaved crop; H = cereal crop; + = humus increase; ~ = humus maintenance; - = humus depletion; pf = plough&lt;/small&gt;<br /> |}<br /> <br /> At 50%, the proportion of broad-leaved crops corresponds to the system of alternating husbandry. The cover crops, however, shift the ratio of the {{SE|258}}<br /> <br /> The cover crops shift the ratio of cereal to broad-leaved crops in favour of the latter. The deep-rooting crops with the greatest root mass — lucerne followed by clover — outweigh the proportion of mostly shallow-rooting root crops with their limited root mass. The cereal crops occupy the middle position in both respects. Leaving aside the contribution of cover crops and organic manuring, the humus balance over the twelve years may be assessed as slightly positive. Soil cultivation, principally in spring and autumn, exerts a negative influence on it. The suspension of this cultivation during one quarter of the twelve years through the growing of field fodder crops mitigates the humus loss, as does the moderate deep-working in autumn and early winter by plough, cultivator, disc plough, and the like. Compensating for losses, or indeed a gradual settling towards a lastingly higher level of humus content, is then the task of the humus-donating cover crops — but above all of manuring with farmyard manure and composts. {{SE|259}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Dritte_Säule:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''Third Pillar:''' ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vom_Wesen_der_Düngung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === On the Essential Nature of Manuring ===<br /> <br /> What manuring actually means is a question that remains a riddle. From the standpoint of conventional agricultural science, it no longer seems worth the trouble to probe further; the riddle appears to have been solved once and for all. In this sense, manuring means: supplying to the soil-and-plant system — conceived and calculated in the isolated form of individual chemical elements — those substances that may be expected to yield maximum harvests, approximating as closely as possible to the full exhaustion of the genetic potential of correspondingly bred cultivated plant varieties, all in the service of a harmoniously calibrated nutrient household.<br /> <br /> This punctiform way of thinking in terms of external cause-and-effect relationships stands in polar opposition to the finding of spiritual-scientific research, which addresses «die Geheimnisse des Düngens» as «außerordentliche wirkliche Geheimnisse».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Spiritual Foundations for the Renewal of Agriculture'', GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 11.&lt;/ref&gt; «Gewiss, es [das Düngen; Anmerkung des Verfassers] wird instinktiv durch Tradition aus alten Zeiten gemacht. Aber das Wesen des Düngens verstehen, das tut heute eigentlich kein Mensch», «außer denjenigen, die das aus Geistigem heraus wissen können».&lt;ref&gt;Ebd., S. 20.&lt;/ref&gt; The three chapters that follow are an attempt to lay a foundation of understanding for this radical statement. In the subsequent account of the stages of manuring, the secret of the essential nature of manuring may become something more revealed.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_Stoff-_und_Kräftefrage&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === On the Question of Substance and Forces ===<br /> <br /> Farming means moving large masses of material, predominantly from organic nature: the living soil at every pass of the implement; the operations involved in harvesting green fodder, hay and straw and the like, their storage and daily presentation at the feeding trough; the laying of bedding in the stall, the removal of dung and the storage of farmyard manure and liquid manure, together with their distribution across fields and grassland; the repeated application of the spray preparations over the entire farm precincts; the harvest masses of cereal crops and root crops, their storage, and finally the provision of all harvested goods that leave the farm as food. Agriculture {{SE|260}}<br /> <br /> is, against its will, a transport industry. That is the one side; the other side is that it is a process embedded in the rhythms of the course of the year and continuing beyond them. This holds above all for manuring. The manuring substances produced on the farm are themselves a result of life processes and at the same time the cause of their preservation and enhancement.<br /> <br /> What are these substances that are moved back and forth in their various forms of appearance? What is a substance? Substances appear in the four classical elements: in the states of aggregation of the solid (earth), the fluid (water), the gaseous (air). For the element of warmth, natural science has not yet found a conceptual access that would characterize it as an independent fourth among the classical elements. To this day, the methodological principle of the dissection of phenomena continues to hold sway — a principle that goes back to the founder of experimental physics, Francis Bacon (1561–1626). This method, of seeking behind the phenomena the causative principle of being in material processes, still governs the common scientific enterprise today.<br /> <br /> One seeks behind the subjectively experienced appearance the object — something materially concrete. One does not find this in warmth itself, but only secondarily in the thermal states that appear measurably in the elements of the solid, the fluid, and the gaseous. Warmth would remain imperceptible without this reference to the three elements or states of aggregation. For Francis Bacon, who with juridical means made himself judge over warmth, this was presumably the ground for denying warmth any independent existence as an element. To this day the immateriality of warmth, its essential nature, remains conceptually in the dark. It embodies no state of aggregation of its own. In more recent times, researchers have tended to designate the energy-rich, highly rarefied state of plasma as a fourth state of aggregation. Yet even in this highly complex context of appearances, warmth occurs in matter-bound form. Its pure nature as warmth-element becomes in perception the phenomenon of warmth-sensation in the gradations from cold to hot, mediated through the elements of earth, water, air. Furthermore, its pure immaterial nature reveals itself in the property of transferring, through its presence and absence, the elemental or aggregate states into one another.<br /> <br /> The question of the nature of substance — which from the seventeenth century onward gradually became the central question of cognition in the natural sciences — appears to have been clarified in principle by physics and chemistry. When one dissolves by means of analytic methods organic or inorganic substances — apart {{SE|261}}<br /> <br /> from those that occur in elemental form by nature, such as gold, silver, and others — a sum of physico-chemical elements comes to light, distinguished from one another by their properties. They are thought to be built up from atoms (atom = indivisible).<br /> <br /> In the nineteenth and twentieth centuries, the product of this dissection — the element as the &quot;indivisible atom&quot; — was itself dissected into its elementary particles. With this step, the qualitative character of the chemical elements lost its relevance for cognizing the essential nature of substances. In taking this step, one crossed a threshold from nature into &quot;sub-nature&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Leitsätze'', GA 26, «Von der Natur zur Unternatur», Dornach 1998, S. 255 ff.&lt;/ref&gt; and entered the subatomic domain of elementary particles — of quanta. In this domain the sense-world dissolves and another world takes its place: that of measurable energetic effects.<br /> <br /> These differ from the instreaming force-workings of the cosmos, which raise the earthly world of substances up to the constitution of the higher levels of existence — to the life of the plant world, the soul-nature of the animal world, the spiritual nature of the human being. The earthly substances, by contrast, reveal themselves as outstreaming,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst nach geisteswissenschaftlichen Erkenntnissen'', GA27, Dornach 1991, S. 20).&lt;/ref&gt; as condensed configurations of force — processes that have, as it were, run to their end and stand arrested in that condition.<br /> <br /> Atoms have been seen as space-filling bodies — as matter, taken to be the sole cause of all higher existence on earth. This view gave the worldview of materialism a rational, apparently unshakeable foundation. Matter, so runs the claim, is the continuum that was at the beginning and will be at the end. All existence that has arisen and still has its being between this beginning — the Big Bang — and this end — *final entropy*, heat death — derives from this material ground of origin; and so too the human being, who as a material object thinks all of this. In denial of himself as a soul-sensing, spirit-striving, will-bearing being of love, he has raised this theorem to an axiom. On the strength of its apparently secure foundation — the decipherment of the mystery of substance and the technology that has issued from it — materialism is the least reflected worldview of all. It veils the view of the human being who, deploying the highest force of the intellect, constructs for himself a world in which, as a non-I, he loses himself in a void. &quot;The intellect moves away from reality; reason leads us back to it {{SE|262}}<br /> <br /> &quot; — and reason leads us back to it.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Einleitungen zu Goethes Naturwissenschaftlichen Schriften'', Kap. X. «Wissen und Handeln im Lichte der Goetheschen Denkweise», GA 1, Dornach 1987, S. 171.&lt;/ref&gt; The worldview of materialism received a certain shaking through the findings of quantum physics, which demonstrates that matter cannot be differentiated into a sum of atomic material particles, but rather into energetic quanta of action. But who is their author? The question of spirit arises here — of a world of beings that creates out of the supersensible. &quot;The intellect moves away from reality; reason leads us back to it.&quot;<br /> <br /> When the human being directs all the force of his reason toward himself as a thinking being, he finds within himself the means and ways that lead him out of the stasis of the materialist worldview. He awakens to the consciousness that he himself — called forth from the spiritual primordial beginnings — is the bearer of development, and is to become ever more so; that within himself, through the soul forces of thinking, feeling and willing, he can cultivate higher soul organs of cognition and, with their help, school himself toward higher intuitive beholding. These enable him, in free self-determination, to take his own future — and the future of his fellow creation — into his own hands. Signs of this kind are dawning everywhere. And yet: the question of the being of substance in all its forms of appearance — in lifeless nature, in the life of plants, in the ensoulment of animals, and in the spirit or I-organisation of the human being — is not yet being asked in this sense.<br /> <br /> To gain an entry into this complex of questions, the following must be held fast: &quot;The sense-perceptible worldview is the sum of self-metamorphosing perceptual contents without any underlying matter.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Einleitungen zu Goethes Naturwissenschaftlichen Schriften'', Kap XVI. «Goethe als Denker und Forscher», GA 1, Dornach 1987, S. 274.&lt;/ref&gt; The perceptions we make of a sense-perceptible object stimulate thinking toward the formation of concepts that seek to grasp the properties of that object. Thus the substance-elements of the periodic system each characterise themselves through specific properties that are the expression of something which does not become appearance — that therefore does not belong to arising and passing away in time and space. Matter, however, is conceived as the continuum, the enduring thing in time and space, without itself being sense-perceptible appearance and without being subject to the building-up and breaking-down forces that work in time and space. What steps into appearance are the conceptually graspable properties. They are projections of something supra-spatiotemporal, something supersensible — of the being of this or that substance. They constitute themselves {{SE|263}}<br /> <br /> in the consciousness of the human being, through perception and concept, into a sum of properties. Their delimitation and assignment to this or that substance is the research concern of physics. Their constellation is such that each substance-element has a specific affinity to other substances. They can react with one another. When this occurs, the starting substances vanish from the field of view and, as a synthesis, a new substance arises — with surprisingly new properties. Beginning and end are connected by a discontinuous event. For example, hydrogen (H) and oxygen (O) are gases. Their affinity to one another is so immense that they react in an explosive manner. They vanish, and water steps forth — the substance richest in properties, the foundation of all life. A leap takes place from a less densely to a more densely condensed state of aggregation. When water is subjected to electrolysis under expenditure of energy, the starting elements re-emerge as gases. In the transition from the gaseous to the liquid state — as indeed in every reaction between substances — the factor of time enters the picture. A process is accomplished. This processual activity in the world of substances is pre-eminently the concern of chemistry. It can be followed empirically in its reactive accompanying phenomena, yet as such it withdraws from perceptibility. In the chemical process, forces are at work that are laid down in the being of the substance and its properties. The forces in motion during the process rest, before the start and at the end of the reaction, in a state of stillness — congealed into form. In the form, the substance becomes sense-perceptible and, in its physical properties of measurability, countability and weighability, calculable.<br /> <br /> In the course of the processual-chemical working of forces, phenomena arise — for example, warmth, light, colour and sound appearances, as well as experiences of smell and taste — that cannot be derived from the properties of the reacting substances. They allow the researching spirit of the human being to live more deeply into the processual activity and, indeed, in active enactment with it, to cultivate a personal relationship — in which the supersensible working of forces portrays itself, in personal experience, in a manner nearer to spirit. In co-experiencing the chemical appearances, substances reveal, by a crack, their force-nature and therewith their essential nature.<br /> <br /> The further physics advanced in its spatial-temporal pursuit of deciphering the secret of the materially conceived substance-element, the atom, the more the phenomenon withdrew from the experimenter's field of view. He spun the red thread by means of imagined models with the help of {{SE|264}}<br /> <br /> mathematics. He stepped, unnoticed, out of nature into a realm of the &quot;sub-sensible&quot; — into sub-nature, into a realm of strictly law-governed, fixed, lifeless and soulless force-relationships of mass, electricity, magnetism and nuclear binding energy. In this sub-nature, everything objective in the sense-perceptible world is dissolved into a calculable system of energy-forms that are congealed within themselves yet interactive. Where they act in isolation, they are, to the highest degree, hostile to life. The sub-sensible forces act in &quot;space&quot; and are therefore inevitably conceived as bodies in space — as a mechanics of quanta. One distinguishes, in spatial demarcation and — depending on their mechanism of action — diverse elementary particles or energy quanta.<br /> <br /> In the advance of quantum physics it became evident that these sense-experience-dependent ideas are not tenable. Niels Bohr (1885–1962), the father of quantum physics, arrived at the conclusion: &quot;There is no quantum world.&quot;&lt;ref&gt;Cited in Jos Verhulst: ''Der Glanz von Kopenhagen, geistige Perspektiven der modernen Physik'', Stuttgart 1994, p. 15.&lt;/ref&gt; His congenial colleagues Werner Heisenberg (1901–1976), Wolfgang Pauli (1900–1958) and others confirmed this insight. Heisenberg writes: &quot;The smallest units of matter are in reality not physical objects in the ordinary sense; they are forms, ideas, which can only be expressed unambiguously in mathematical language.&quot;&lt;ref&gt;Ibid., p. 17.&lt;/ref&gt; — The atom, then, is no thing in space. And he continues: &quot;When one attempts to penetrate behind this reality [by which is meant the sense-perceptible one; the author's note] into the details of atomic events, the contours of this 'objectively real' world dissolve — not into the mist of a new yet still unclear conception of reality, but into the transparent clarity of a mathematics that links the possible, not the factual, by lawful necessity.&quot;&lt;ref&gt;Ibid., p. 173.&lt;/ref&gt; This &quot;transparent clarity,&quot; however, is an abstraction. However correct it may be with respect to the being and working of sub-nature, it nevertheless runs up against a boundary — at which it can become clear to the cognizing human being that from this abstraction not a single spark of an ethical-moral impulse can be struck. Mathematics has to do with the physically-become, which makes itself known to thinking consciousness in numerical relationships. Their cogency is graspable in thought — that is, purely in the spirit. In them, the objective and the subjective fall into one. They are true in the restricted case of the {{SE|265}}<br /> <br /> Inorganic-Physical. In this respect, mathematics is a science of the spirit, not a natural science. One thinks thoughts that are capable of translating physical laws into technological functions. If one stays with these thoughts and seeks, in a spiritual inner empowerment, to bring their logical sequence, their logical connections, to the level of experience, then mathematics does not congeal into rigid, lifeless abstraction, but can become a preliminary stage of true knowledge of the spirit.<br /> <br /> Numerical relationships are the expression of relationships of energy or of forces. The latter are, on the one hand, the process-bearers of material reactions; on the other hand, they are bound into matter as &quot;arrested processes.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Konferenzen mit den Lehrern der freien Waldorfschule Stuttgart'',2. Bd., GA 300b, Konferenz vom 21. Juni 1922, Dornach 2019, S. 152.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Martin Rozumek, Peter Buck (Hrsg.): ''Das Chemische und die Stoffe, Zugänge zur Chemie'', Dornach 2008, Kap.: «Einleitung», S. 7.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Matter is subject to gravity. This perceptible property above all else makes it the representative of the earthly. It is a sum of forms of energy or forces, bound into sense-perceptible form, which manifest in its properties. They enable processes that run according to natural law, that are reproducible and abstractable into mathematical formulae.<br /> <br /> In living nature, this processual activity is no longer derivable solely from the properties of the physical elements of substance. On the contrary, the life processes estrange these elements, to the greatest possible degree, from their physical determinability. Protein, for example, is built up from the five elements carbon, oxygen, nitrogen, hydrogen and sulphur. These are taken, with their properties, to become bearers of forces that are of cosmic origin.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 64f.&lt;/ref&gt; These cosmic forces stream in from every quarter out of the planetary periphery and configure themselves, in accordance with the essential nature of a plant or an animal, into an etheric body or life body. This is through and through a creator of processes. It becomes the architect of the physical organisation, lifts the physical substances out of their captivity in the earthly, places them in the service of the life processes, and holds them so long in the stream of life until this stream dies into the forms of the organic formations. The etheric body then dissolves into the world-ether. In the bacterial breakdown — mineralization — the earthly substance elements are released from the organic formations; they fall back again into their own physical lawfulness.<br /> <br /> What one addresses in organic nature as constitutive components — proteins, carbohydrates, fats, hormones, vitamins, and so forth — are {{SE|266}}<br /> <br /> abstracted from the living contexts in which they appear — bodily, dead constructs. Within the nexus of life processes, they are force-formations that, in well-nigh infinite variants and reciprocal interactions, build the earthly world of substance up into living compositions. Who composes these forces into this resonant symphony, so that an oak, in each of its organs — in roots, trunk, branches, shoots, leaves, blossoms and fruits — is unmistakably an oak, a rose unmistakably a rose? One searches in the plant kingdom for the type, for the being that gives itself gestalt-expression in a particular plant species. Neither the forces nor the more deeply hidden being that brings these forces forth from out of itself is sense-perceptible. They open themselves only to supersensible intuitive beholding.<br /> <br /> What reveals itself in this regard in the animal? The being, the source of all formation, remains concealed. What appears is not soul and formative force themselves, but soul-expressions and workings of forces. A horse, harnessed to the plough, expresses itself in soul in its movements — in the compliance with rein-pressure, in holding to the furrow, and in the way it leans powerfully into the collar as it moves forward, and so forth. All these expressions of force have their origin, beyond any doubt, in the being of the horse. We perceive them in the tensed muscles, the traces, in the breaking-open soil, in the gliding of the furrow slice over the mouldboard to the lateral deposit. The force proceeding from the horse reveals itself in the polarity of rest and movement — and this in simultaneity. That is what characterises rhythm. The rhythm the horse displays in all its movements — in walking, trot and gallop, or in the up-and-down swing of the head when drawing heavy loads — springs from the soul-being of this animal. Rhythm creates economy in the working of forces; it saves force. One becomes conscious of all this as an onlooker; the underlying process — how the soul-element translates itself into force and force into an outward action — remains concealed.<br /> <br /> How now does this relationship between the being and the appearance of the human being shape itself in agriculture? He himself is a purposeful actor and at the same time his own onlooker: coachman and horse in one. The being, the spiritual aim and the deed are directly bound together in self-consciousness: if I take a spade and dig over the ground, the effect is similar to that of the plough. Only — in every moment I am the impulse-giver and conscious participant in the event. My spirit being is the originator of the ideas that guide me, and at the same time the source of force to let them become deed. I find within myself the being that has the power to determine itself in freedom — {{SE|267}}<br /> <br /> the power to determine myself in this deed. The animal, by contrast, remains unconscious of its own being; it lives itself out purely soul-wise in its instincts. The being and soul of the plant act from the &quot;supra-nature&quot; into the life processes and create for themselves in their forms a sense-perceptible image. The being of the mineral-substantial reveals itself in a spatially bounded, fixed force-structure, congealed in the crystal into geometrically determined forms.<br /> <br /> This relationship of beings to their modes of appearance in the kingdoms of nature finds expression in the manner in which the body-building substances are stamped. In the human being, the bodily substance-composition individualizes itself according to his spirit-soul, his I. The being lifts the substances out of their merely physical existence and composes them into force-configurations that correspond to the level of existence on which they appear. At the first, lowest level of existence — that of physically inorganic nature — the structure of substances follows the laws that hold sway there. These laws are graspable in chemical-physical concepts and manifest themselves objectively in the creations of technology. At a second level of existence, that of the plant kingdom, the substances compose themselves according to higher lawfulnesses, no longer graspable in concepts, of the etheric body of formative forces. Through this, earthly working of forces is incorporated into the cosmic. A third level of existence of substantial compositions constitutes the animal kingdom. The animal can build up its body only through the intake of nourishment from without. In the process of digestion it destroys the nutritive substances through the force of its own soul-being and composes out of this same soul-force its body-specific materiality. This is configured in such a way that it becomes the bearer of a soul-element dwelling within the animal — a soul-element whose essential ground lies beyond the sphere of the Sun, in the distant cosmos, in what is for that reason called the zodiac. The fourth level of existence of the substantial is embodied in the human body. In it, the physical, etheric and astral stamping of the substances is individualized through the I. Only through the substances in the body — the DNA, for instance — being arranged according to the force-source of the I can they dwell in the body. They create for themselves in the body an I-organization. Through this, the human being comes to appearance as an individuality.<br /> <br /> The four levels of the modes of appearance of the substantial constitute earthly existence — and with it the reality of the agricultural organism. In manuring, the task is to bring these levels of being into such a relationship with one another that the dead, the mineral, opens itself to the forces of the living, the soul-element and the spiritual: &quot;One must directly enliven the earth, and this one cannot do when one manures in a mineralizing {{SE|268}}<br /> <br /> way; one can do that only when one proceeds with what is organic, which one brings into a corresponding situation, so that it can work in an organising, enlivening way on the earthy-solid itself.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 122.&lt;/ref&gt; The concept of manuring cannot therefore be grasped at the level of the unliving &quot;dead, earthy,&quot; but only when one takes the levels from the living upward into consideration.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_Frage_nach_Geist,_Wesen_und_Individualität&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === On the Question of Spirit, Being and Individuality ===<br /> <br /> Everything that appears is form — the garment of the substantial. Form filled with substance is addressed as a body in space. As the preceding consideration makes clear, this form-congealed substantiality shows itself as a specific composition of forces that has solidified processually — &quot;the end of the ways of God.&quot;&lt;ref&gt;The original quotation reads: &quot;Leiblichkeit ist das Ende der Werke Gottes&quot;; from the *Biblisches und Emblematisches Wörterbuch* of the German theologian Friedrich Christoph Oetinger (1702–1782).&lt;/ref&gt; Forces are invisible; they manifest in their effects — form-changes, for instance. In principle there is no expression of force without a cause, without an originator. These are hidden from sense-perception even more deeply than the force itself. The originator is the great unknown in the play of forces — the spirit. Through all the kingdoms of nature, right up to the human being, it constitutes the physical bodily organization and reveals itself in its purest form of appearance in the crystal forms of the mineral kingdom. The spirit is the mover in the formative forces that ray in from the far reaches of the cosmos. The originator of all appearances of physically inorganic, dead nature is being-endowed spirit. Equally it is spirit that lives in the streams of etheric forces flooding in from the spheres of the Sun and planets, and forms these into etheric bodies of the plants, the animals, and — reaching beyond the human being — into etheric bodies of higher spirit beings.&lt;ref&gt;See, e.g., Rudolf Steiner: *Die Geheimwissenschaft im Umriss*, GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; The originator of all life is being-endowed spirit. Equally it is spirit that weaves in the astral forces raying in from the cosmos and, in accordance with the being of the animals, the human being, and beings standing above him, shapes their astral body. In the animal and the human being it mediates to the etheric forces the formative impulses that build up and sustain the bodily organs, as well as the higher organs that serve soul-experience, the unfolding of moral impulses, and the activity that is proper to each being's own nature. All soul-existence is spirit! And finally it is spirit that fills the I-being of human beings and in {{SE|269}}<br /> <br /> in it awakens self-consciousness. In this he develops the force to strive for self-knowledge, for grasping the spirit that works as real reality in himself as well as in nature and cosmos. In self-consciousness the spirit lights up, brightly in thinking and dream-like in feeling; in willing it lives asleep. The reality of the spirit becomes more and more a fact for him the more he lives in feeling the ideas grasped in thinking and lets them become deed in willing. In this striving the I works at the transformation of the members of the human being: of physical body and etheric body. It becomes their participant; it fills itself with the product of this transformation, with spirit, and enters into a free relationship with it.<br /> <br /> The human I grasps that, in extending the science of nature, it necessarily requires a science of the spirit as well, and finds it in anthroposophical spiritual science. Its results communicate themselves to the thinking person consciously in the form of ideas. They spread light over the world of the senses. The sense-facts grasped in concepts expand and light up in consciousness as spirit-facts. One learns to know oneself as a spirit being grounded in itself, as one that can determine itself freely out of its own self-known being-nature. The human being learns through self-experience, through the schooling of the soul-activities of thinking, feeling and willing, to know himself as an I that, as a spirit being, is rooted in the eternal, that creates for itself a bodiliness in space and time, and in this lights up, shadowed, in self-consciousness. Through the science of the spirit one can learn to become aware of one's origin in spirit.<br /> <br /> Through ordinary thinking bound to the senses the human being learns to know the world around him as something that has come into being, completed, and himself as something becoming, uncompleted. He finds in himself the force and the guiding direction to transform the uncompleted nature of his members — the astral body or soul body, the etheric body or life body, and the physical body — upward toward higher completion. This force toward self-transformation belongs to every human being; it constitutes the whole of being human. When one becomes conscious of this fact, the idea of development becomes living; it becomes a spiritually effective reality. It places the human being who struggles through to self-knowledge in a position to raise himself above merely natural being, which announces itself to the eye only in forms that have died away, and to experience and shape the process itself that allows the future to come into being, out of the transformation of what is past, in the present. This process is enacted by the I of the human being — and in doing so it perceives itself. {{SE|270}}<br /> <br /> The lived idea of development opens to the being of the I an unbounded panorama of spirit, from which it draws the substance that gives content to its own being and allows it to grow. &quot;The I receives being and significance from that with which it is connected.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Theosophie'', GA 9, Dornach 2003, S. 50.&lt;/ref&gt; The I lives in the soul and is, through the body, open to the senses toward the physical world and open to the spirit toward the world of spirit beings that stand above the human being.<br /> <br /> In this field of tension the human being experiences himself as an individuality. This concept, understood in this way, cannot be applied to the things and beings of nature. These are, in their physical existence, without an I — bound into the world of forces and beings of the cosmos. Through the awakening of self-consciousness at the physical-sensory world, the human being has emancipated himself to a great degree from this bond. He stands, as a developing being, over against a world of forms congealed into a work.<br /> <br /> Out of this condition of his consciousness, the human being is in danger of becoming estranged from nature just as much as from his own being rooted in spirit. He experiences himself more and more as if encapsulated within himself, and constructs for himself — mechanically and electronically — an outer world that is no longer nature, no longer a spirituality living and at work, but an artefact of soulless intellectuality. But what if, from within, out of the empowered spirit-soul, one turns one's gaze upon nature as she creates forms out of life itself — what if, out of the ideas of knowledge of the spirit, there reveals itself the development-inaugurating principle that creates these forms? The human being who in this way grasps himself, out of knowledge of the spirit, as an individuality in a being-way, finds within himself the spirit that transforms itself into idea-borne forces of will. These idea-illumined forces of will reach in, guiding, into the world of forces of nature. Preparing this path, Goethe points toward art: &quot;Whoever nature begins to reveal her open secret to, feels an irresistible longing for her worthiest interpreter — art.&quot;&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Maximen und Reflektionen'', Nr. 720, Hamburger Ausgabe, Bd. 12, München 1987.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> These human forces of will lift the agricultural organism as a wholeness out of the general working of nature and ensure a purposeful and measured flow of forces in the reciprocal interaction of its organs. This happens first and foremost, and with the greatest consequence, through the manuring with those organic substances that are excreted within the farm operation from the life processes. Here, past working of substance — transformed through processes of conversion — is called forth into the present. {{SE|271}}<br /> <br /> That characterizes the one side — the side of nature. The other side is the human being's spiritual achievement. Out of knowledge of the spirit, it points the will toward the paths of composing manuring substances that unlock present, work-become being for forces that prepare the ways for future possibilities of development.<br /> <br /> The key to a deeper understanding of the essential nature and direction of efficacy of these two polar forms of manuring is the concept of the &quot;farm individuality,&quot; which Rudolf Steiner derives from the intuitive beholding of the essential nature of the human being.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 42.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Düngungsfrage_und_die_landwirtschaftliche_Individualität&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === The Question of Manuring and the Farm Individuality ===<br /> <br /> In the chapter &quot;The Threefold Nature of the Human Being and the Farm Individuality&quot; (p. 88 ff.), the concept of the &quot;farm individuality&quot; was taken up, along with its derivation from the trichotomy of the human being according to body, soul and spirit. The body is articulated in such a way that in the head or nerve-sense system it helps the human spirit toward self-consciousness in thinking, in the rhythmic system of the chest organs it allows the human soul to experience itself in self-feeling, and in the metabolic-limb system the human will is able to be active. In the human being, what spreads out around him as nature and what meets him as an object through the senses — all of this gathers itself together. In agriculture, then, we are dealing first of all with images, whose generative being conceals itself within them — as, for example, in the outward appearance of the cow, her being lies hidden. But to the consciously cognizing human being there opens the possibility of not remaining standing within the image, and of finding — not, proceeding from it, postulating in soulless abstraction the primal ground of existence in matter — but finding this primal ground in ideas that light up in an intuitive consciousness and awaken moral-spiritual impulses in the human being. The ideas are then no longer abstractions, when the consciously cognizing one brings them forth through his own thinking, enlivens them through his own feeling-experience, and plants them into his own will as moral impulses. Ideas grasped in this way first of all establish a free creativity that goes beyond nature. This builds, out of ethical intuitions, a bridge that spans the gulf between the {{SE|272}}<br /> <br /> Moral-Spiritual in the human being and the creatively essential in nature.<br /> <br /> The idea-forms of anthroposophical spiritual science have the character of releasing, in their conceptual unfolding, a life that spurs toward deed. Thus, as described in the chapter &quot;The Threefold Nature of the Human Being and the Farm Individuality&quot; (p. 88 ff.), one can trace directly — out of the ideational nexus of the threefold nature of the human being and the active standing-within a farm organism — how on the one hand the warmth-air element above the earth draws earthly substances into life processes and subjects them to a kind of digestion,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Spiritual Foundations for the Renewal of Agriculture'', GA 327, lecture of 10 June 1924, Dornach 1999, p. 47.&lt;/ref&gt; a continuing transformation of their forms of appearance; and how on the other hand the substance-element of earth and water in the depths, below the level of the soil, has fallen out of life and becomes form through and through in crystallising. A tremendous polarity of the heights and the depths, of substance-processes and rigidification in form, of movement and rest opens up. It is precisely that polarity which, microcosmically, in the human being presses itself together as the poles of his metabolic and nerve-sense systems. As these poles find their rhythmic equilibrium in the pulsing heart and in the breathing of the lungs, so do those of the heights and depths in the rhythmic dynamic of the soil ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#273|Figure 14]]).<br /> <br /> The wonder of the soil conceals itself in its inconspicuousness. The substances and forces make themselves sense-perceptible in the forms of the earth; their working and being remains hidden, and is to be sought in all the realms of existence — of sub-nature, nature, and supra-nature. There are beings and forces that bring about breakdown, decay and death (sub-nature); those that work physically-mechanically and constitute the physical body in plant, animal and human being; further, those that bestow life in the kingdoms of nature; and finally those that, in the animal kingdom, endow and sustain the soul. The spirit, which comes alive in the self-consciousness of the human being as supra-nature, is poured out over the kingdoms of nature and creates for itself in all form-building an image.<br /> <br /> In the production of foodstuffs and their consumption outside the agricultural organism, what is lost to the latter is not only substances but forces as well. These are the forces raying down from supra-nature, from the cosmic heights, and raying up from the depths of the earth — {{SE|273}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 14, S. 273.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 14: Die landwirtschaftliche Individualität, die drei Stufen der Düngung aus interner Erzeugung und die zwei Stufen der Mineralanwendung externer Herkunft.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> the forces that nourish and heal in the proper sense. The task of manuring is now to compensate for the loss of substances from the soil, and to set soil and plant in a position to become ever anew receptive and open — sense-perceptible and capable of taking in — the forces and substances of supra-nature. From this there follow with inner necessity three levels at which the concept of &quot;manuring&quot; fills itself with full meaning:<br /> <br /> It is manuring<br /> <br /> # with substances and forces from enlivened plant nature,<br /> # with substances and forces from ensouled animal nature, and<br /> # with substances and forces that are a product of the human spirit. As against this, the loss-compensation of earth-bound substances is to be designated as the &quot;zero level.&quot; With the synthetic or chemically-digested, water-soluble salts used in industrialised farming, the level &quot;−1&quot; is crossed — the threshold from nature to sub-nature (Figure 14).<br /> <br /> What follows will address fundamental aspects of the uses and the problems of mineral substance application, and then the three levels of manuring. The path toward unlocking the {{SE|274}}<br /> <br /> mystery of the same is a kind of synthesis of the natural-scientific and spiritual-scientific efforts at cognition, on the basis of deed-action. One walks here the path from science to art — a path of researching in the doing, in which the feeling for truth, in the small as in the large, measures itself against the recognisable and experienceable natural and social thriving of the farm as a whole, not against the quantitative result.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufe_0:_Die_Anwendung_von_Mineralstoffen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Level 0: The Application of Mineral Substances ===<br /> <br /> From the conviction that matter alone constitutes the sole reality underlying all phenomena of the world, there developed in agriculture during the nineteenth and twentieth centuries the concept of «mineral fertilization» — and with it the notion of a sum of «nutrients» that the plant requires in order to grow. Behind this theory lies the fateful assumption that life can arise from a sum of inorganic, dead substance-elements, that one could generate and multiply life by means of these. Life, however, arises from life, from life-germs or seed. No matter how exact one's observation, nowhere in nature will one find the slightest indication that life could arise from mineral-dead matter — only the reverse: life falls into death. The concept of manuring, on the other hand, concerns itself with this: that life as such within the growth-processes of the plant, and equally the soul-astral working from without in form-building, is furthered in a manner true to its essential nature. It is not without reason that since ancient times the concept of manure has derived from the significant workings of the excretions of the soul-organization and the life-organization of domestic animals. People spoke of the «old force» of soils so manured. Out of the prevailing materialist inner disposition, one ascribes to organic manures — beyond their many-sided mineral composition and their promotion of microbial soil life — no specific fertilising force.<br /> <br /> What criteria can be found for assessing the consequences brought about by a concept of fertilization that grasps the interrelationship of soil and plant as material process alone? In what follows, this problem will be pursued by way of example through the motor of all plant yield-increase: nitrogen synthesized into salt form. {{SE|275}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung_von_Stickstoffsalzen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== The Application of Nitrogen Salts ====<br /> <br /> Nitrogen (N), constituting 79% of the atmosphere, is the true bearer of the air element. It streams around the green foliage of the plant as it strives upward into the atmosphere, without, however, taking any direct part in its growth processes. As a substance of the air, it is, like oxygen, bound to itself (N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) and is for this reason nearly reaction-dead. It enters the denser states of water and earth by natural means in two ways only: 1. through the energy discharges of lightning, at approximately 6 kg/ha/year,&lt;ref&gt;Manfred Klett: ''Die boden- und gesteinsbürtige Stofffracht von Oberflächengewässern'', Arbeiten der Landwirtschaftlichen Hochschule Hohenheim, Bd. 35, 1965, S. 42.&lt;/ref&gt; and 2. by biological means through nitrogen fixation by plant organisms capable of this, in particular the species-rich family of the legumes. To break through this barrier of the natural nitrogen input — which sets its own measure — by means of large-scale industrial processes was the declared aim from the end of the nineteenth century onward. The breakthrough came with the synthesis of ammonia by the Haber-Bosch process. Under high energy expenditure, atmospheric nitrogen is converted in aqueous solution into the hydrogen compound ammonia (NH&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;). Through further condensation there arise the solid compounds with oxygen — the nitrate salts — and with hydrogen — the ammonium salts — both of which likewise pass readily into solution, the former more quickly, the latter more slowly. Both compounds are in aqueous solution highly reactive, and the nitrate compounds in solid salt form are highly explosive. Through the synthesis process, any desired quantity of nitrogen salts can be produced at any location on earth, independently of the biological rhythms of day or year. Beyond their civil or military usefulness as explosives, they have, in the course of the twentieth century, unleashed a global revolution in plant production. They constitute the productive capital for agricultural mass production and are, in conjunction with the deployment of herbicides and pesticides, the cause of the development toward agrarian industrialism.<br /> <br /> In view of the enormous increase in yields in arable farming, horticulture, and fruit growing, as well as in all other specialised crops, one would be obliged to sing the praises of this bright side of industrially produced nitrogen salts — were it not for the dark shadow-side. Nitrogen compounds, insofar as they are not bound in the form of ammonium (NH&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt;) to clay minerals, have the tendency to disappear as quickly as possible from the middle region of the &quot;diaphragm-soil&quot; — either as nitrate (NO&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;) downward into the groundwater region of the head pole, or as ammonia (NH&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;), nitrogen oxides {{SE|276}}<br /> <br /> (laughing gas N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O) or elemental nitrogen (N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) upward into the metabolic pole. These losses amount to roughly 25% each of the total input of synthesised nitrogen salts — that is, equal portions on both sides. On the one hand they contaminate groundwater and well water, or cause eutrophication of surface waters. On the other hand, through their emissions, they contribute substantially to the nitrogen oxide burden of the atmosphere and thereby to climate change. The remaining 50% of the nitrogen input account for a reduction and one-sided narrowing of the biological activity of soils&lt;ref&gt;Martin Hartmann et al. (2015): ''Distinct soil microbial diversity under long-term organic and conventional farming'', ISME Journal, 9, S. 1177–1194.&lt;/ref&gt; as well as for a forcing of plant growth with simultaneous weakening of their organisational forces, their nourishing quality and healing efficacy. Synthesised nitrogen salts also contribute to the floristic and faunal impoverishment of species diversity in the landscape. It is they — and only they — that make possible the narrowing of crop rotations all the way to monoculture, and beyond that, cultivation in nutrient solutions (*hydroponics*).<br /> <br /> In plant production, every external application of nitrogen represents a kind of thrust-by-thrust compulsion to grow. In every case, whether administered as fast-acting nitrate or as the more slowly acting ammonium compound, the nitrogen concentration in the soil solution rises — and the plant has no defence against it. The compulsion to absorb an excess of nitrogen salts weakens the etheric organisation of the plant in all its organs. In the root, which reaches downward into the head pole, this manifests as a dulling of its functions. One of those functions is its predisposition toward a kind of sense capacity — not only in relation to the formative forces of the cosmos and the water element, but above all in relation to the element of the earthy-solid. The subtlety of these processes reveals itself in the following phenomena:<br /> <br /> The classic &quot;unimproved meadow&quot; has largely disappeared from our open fieldscape. From it, cut in several rounds, the hay for winter feeding was won. It was — depending on the site — extraordinarily rich in species: in upper and lower grasses, but above all in legumes and herbs.<br /> <br /> If one now proceeds to apply repeated dressings of synthetic nitrogen salts for the purpose of increasing its vigour, this triggers a chain reaction with respect to species composition. The herbs are the first to disappear from the sward, and as the years pass the legumes follow — red clover, bird's-foot trefoil, and others. White clover holds on the longest. Eventually even the lower grasses yield to the dominance of the upper grasses, {{SE|277}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 15, S. 277.jpeg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 15: Die Funktionen der Wurzelhaare und deren Beeinträchtigung durch externe Zufuhr von Stickstoffsalzen.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> which by the end of this sequence yield monoculture-like mass harvests. This example illustrates the primal phenomenon of external nitrogen application: the impoverishment of species in associated plant communities.<br /> <br /> Looked at more closely, this effect makes itself felt in a multitude of details within the root zone. In red clover, for instance, one can observe how the number of nodules on the roots — arising through the endogenous symbiosis of the clover with rhizobia, nitrogen-fixing bacteria — declines under continued applications of nitrogen salts. As a result of the high nitrogen concentration in the soil solution, the nitrogen-fixing capacity of the root diminishes; it loses, degree by degree, its capacity for symbiosis.<br /> <br /> What holds for the endogenous symbioses of the legumes holds equally for the exogenous symbioses with bacteria and fungi of other plants. Figure 15 shows a longitudinal section through the terminal portion of a root.<br /> <br /> The root tip consists of living tissue made up of dividing cells (''meristem''), with the mucilaginous root cap (''calyptra'') extending before it. Together they form the ever-renewing life pole of the root. A short distance further up the root, the root dies into its form pole, or death pole; it lignifies. Mediating between the two, as already described, a third member articulates itself, in which both poles — life and death — interpenetrate in the two functions {{SE|278}}<br /> <br /> of the root hairs (cf. Ch. &quot;The Spring Process and Soil Cultivation&quot;, p. 213 ff.). The root hairs arrange themselves in rhythmic order around the root body. They are outgrowths from the no-longer-dividing cells of the root skin (''epidermis''). As such, they are on the one hand metabolically active: through them the assimilates from the greening above-ground organs of the plant stream downward via the descending phloem current into the soil, where they activate the microbial and fungal life of the rhizosphere and draw it into symbiotic relationship with themselves. The root exudates amount on average, across cultivated plant species, to approximately 30% of their assimilatory output.&lt;ref&gt;Christoph Felgentreu, Kirsten Engelke: ''Konzepte zur Erhaltung der Bodenfruchtbarkeit'', Deutsche Saatveredelung AG, Lippstadt.&lt;/ref&gt; In this way the etheric body of the plants — in accordance with their rhythms and needs of growth — governs the soil life through the assimilation stream (phloem): these are low-molecular proteins, carbohydrates, enzymes, vitamins, acids, chelating agents, coumarins, phenols, glycosides, alkaloids, essential oils, ethylene.&lt;ref&gt;Lexikon der Biologie, https: www.spektrum.de.&lt;/ref&gt; On the other hand, the root hairs are sense-active. &quot;The root of plants […]: it is an eye, but a poor eye.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Schöpfung der Welt und des Menschen, Erdenleben und Sternenwirken'', GA 354, Vortrag vom 9. August 1924, Dornach 2000, S. 154.&lt;/ref&gt; The root hairs perceive, as it were, the salts that have dissolved in the moist-watery medium of the soil through their own metabolic activity (exchange processes) as well as through their symbionts. In a processual simultaneity running counter to itself — a property of the life body — the root hairs excrete the assimilates into the root's surroundings, stimulate microbial breakdown processes by means of these, and take up the end product of those processes: the mineralized, dead salt. This travels in countercurrent to the assimilates through the cell tissue of the roots and flows into the upward-directed ''xylem'' stream. The one stream — dead, mineral, from below — and the other — living, from above — are separated from each other by the cambium.<br /> <br /> With merely object-bound thinking, this subtle activity in and around the root hairs cannot be grasped. These life processes and sense processes — attuned to one another in simultaneity, woven together as it were — are sensitively disturbed or degree by degree blocked by the application of synthesized nitrogen salts. The plant roots have no capacity to distinguish the origin of the dissolved nitrogen salts. If their concentration rises through continued external supply, the activity of the root hairs flags. The roots become metabolically weak and {{SE|279}}<br /> <br /> sense-dulled. Their capacity to form symbioses is weakened, as was illustrated above by the example of the clover root bearing nodules. The etheric organisation of the plant, which had extended itself outward into the root's surroundings, withdraws back onto the root itself; the *rhizosphere* is impoverished. It lacks the formative force of the cosmic-astral, whose &quot;material bearer&quot; is nitrogen.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 73.&lt;/ref&gt; Soil and plant form a unity of life. From their life processes of breaking down organic substance, nitrogen arises and passes — through the dead salt form — directly into the life processes of building up. The life body of the plant governs the moment of death that belongs to the salt form. With the massive supply of synthesized nitrogen salts, the plant finds itself subjected, as it were, to a compulsion to take these up. In accordance with their origin, they are bearers of forces from sub-nature, forces that work against the formative forces of supra-nature.<br /> <br /> The above-mentioned problem sheds light as well on the question of the validity of the law of the conservation of substances and forces. Is their behaviour and working in non-living nature, compared to living nature, continuous or discontinuous? Observation teaches that substance and the manner of its force-working receive being and meaning through the context in which both appear.<br /> <br /> The application of nitrogen salts synthesized from the air has the power to negate living interconnections in favour of its own mechanism of action. They tend to bring the physical principle of the temporal succession of cause and effect into force within the life organisation of the plant. That this is so is spoken by the fact as well that, in order to maintain yields, roughly the same — or even increasing — quantities of nitrogen salts must be applied year after year anew. Through the external supply of nitrogen, yields become almost calculable.<br /> <br /> All this, however, means that the root is estranged from its evolutively endowed function by so-called &quot;mineral fertilization.&quot; The middle zone — rhythmically populated with root hairs, lying between the life pole of the root tip and the death pole of the lignifying root — gradually loses its metabolically and sense-active function; it becomes passive. The plant is tended to be thrown back into an earlier state of evolution, in which it was a purely &quot;water-born&quot; being, floating freely as the algae in the salt water of the world's oceans. But now, having developed itself through long-enduring steps of development into an &quot;earth-born&quot; being with roots, standing freely {{SE|280}}<br /> <br /> stem, leaf sequence, blossom, and up to the seed, it stands in need of a manuring that is serviceable to its being as an earth-plant and capable of holding that being further in development.<br /> <br /> The synthesized nitrogen salts fulfil the concept of manuring only in appearance. They do not manure — they drive and hypertrophy the plant reproductively into a watery mass-lushness. The study of the phenomena arising in this connection with respect to physiology and form-building is exceedingly instructive and calls forth, almost of itself, the demand that the concept of manuring be grasped anew. &quot;The plant lives [...] directly with earth and water.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 192.&lt;/ref&gt; In the purely watery milieu, plant (and likewise animal) life develops up to the lower stages of evolution; in the moisture-permeated earth it unfolds its root activity. It grows actively downward into the element of the earthy-solid and develops in the region of the root hairs a metabolic activity in the opening-up of mineral materials and the breaking-down of organic materials, as well as a sense activity toward everything &quot;that is earth [salt; note by the author] and water.&quot;&lt;ref&gt;Ebd., S. 192.&lt;/ref&gt; Manuring therefore means enlivening the earth directly, &quot;and that is not possible if one proceeds in a mineralizing way.&quot;&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 122.&lt;/ref&gt; A manuring that enlivens the earth itself encompasses a threefold:<br /> <br /> The supply of the soil with organic residues from living and ensouled nature.<br /> # The activation of plant metabolism in relation to the force-workings of the cosmic periphery and those between root and earth.<br /> # The development of the germinal sense-endowment of the plant toward the substances and forces of earth and cosmos into a higher sense-capacity.<br /> <br /> What is decisive for the assessment of manuring according to value and effect is its origin. The nitrogen compounds synthesized with great expenditure of energy (approx. 50 MJ/kg N) derive from the inorganic-dead atmospheric nitrogen (N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;). They are compelled to become bearers of an astrality that forces its way up from the sub-nature and works against that which rays in from the supra-nature of the cosmos. The astral moon forces, working through water, gain the upper hand over the solar astrality that works through the &quot;earthy-solid.&quot; For this reason, in [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#273|Figure 14]] (p. 273) the {{SE|281}}<br /> <br /> application of synthesized nitrogen salts in agriculture is designated with the efficacy-level &quot;-1.&quot; Only to nitrogen that arises out of life processes can a manuring effect in the true sense be attributed. It remains within the etheric organisation of the plant, receives through this the formative forces by which it forms the spiritual archetype, in image-fashion, into the sense-perceptible gestalt.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung_von_Gesteinsmehlen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== The Application of Rock Dusts ====<br /> <br /> Just as mistaken as the concept of &quot;nitrogen fertilization&quot; is, just as little applicable is that of &quot;mineral fertilization,&quot; which subsumes the application of every kind of mineral substance in agriculture and horticulture, regardless of what origin in the household of nature they may have or by what technical process they have been prepared. The mineral elements make life processes possible in a highly differentiated way, but do not bring them forth. They do not manure life as such, but provide for its physical-sense-perceptible appearance. In the current conception of mineral fertilization, no distinction is made between the nitrogen from the element of air and the earth-born substances, such as phosphorus and the alkali and alkaline-earth metals — potassium, calcium, magnesium, and others. Nitrogen is nearly reaction-dead in air and reaction-alive in earth. The substances of the earth are reaction-dead in their depths and become active in contact with air and warmth. This qualityless conceptual equalization had fatal consequences. Either &quot;mineral fertilization&quot; was propagated as the last word of wisdom, as the only successful technology of yield-assurance and yield-increase — or &quot;heretics&quot; appeared who rejected it in summa. In practice, minds divided and a deeper cognition of the matter fell by the wayside. Today, these things are judged in a more differentiated way. It is not insight into the being of substances that has brought about this change, but the taking-seriously of ecological contexts in practice. The moment one arranges the farm in the spirit of the organism principle such that nature itself takes care of the required nitrogen balance — supported by a process-oriented soil cultivation, a legume-rich crop rotation, and animal manures — the mineral balance regulates itself out of the soil's own resources, as a rule. This capacity of the soil to maintain itself in health at a higher level of production — that it owes to the artful hand of the human being. {{SE|282}}<br /> <br /> The sites, as regards their naturally given mineral balance, are in their endowments generally very different. On loess, alluvial land, glacial ground moraines, and on loam and clay soils of older geological origin, the mineral balance is, depending on the degree of erosion and weathering, reasonably well-equilibrated. On sites such as glacial sands, siliceous sandstones (Hauptbuntsandstein) or limestone (White Jurassic), abundance of one element is accompanied, sometimes, by complete absence of another. On older sandy soils it is mostly a deficit of metal bases — calcium, magnesium, and potassium — together with the so-called trace elements. On extremely shallow limestone sites, phosphorus is most often lacking. The deficiency that weighs most heavily on naturally disadvantaged sites is that of calcium, magnesium, potassium, and phosphorus. These deficient situations become still more precarious with the addition of nitrogen salts and necessarily draw after them the leaching of easily soluble mineral salts in increasing quantities.<br /> <br /> In biodynamic farming and gardening one can speak only of a substitution of existing mineral deficiencies. This is not a matter of raising the substance level to the level of scientifically recommended guideline values — for the gradual liming aimed at restoring an acid-base equilibrium, pH &gt; 6 can serve as such a guideline — but rather of stimulating, with the help of rock dusts, the &quot;sense activity&quot; of the root referred to above, in connection with the associated soil life. This twofold peripheral metabolic and root sense-activity directs the breakdown of the rock dust and through it the stalled biogenic breakdown of the mineral reserves of the soil. In this regard the silicate primordial rock dusts are of particular significance. They contain the full spectrum of all those substance-elements which form the starting-point of the development of the most fertile soils. In the purely mechanical grinding process, the strictly geometrical substance-composition of the silicates is preserved. The weathering of the fine particles occurs in the aerated, humus-rich, metabolically active topsoil and is therefore a largely biogenic process. It leads to the genesis of primary and secondary clay minerals in the fine-root zone of the *rhizosphere*. In addition, chemical and light etheric forces are released — forces which in primordial times had congealed in the passage from the condition of the living-watery into the dead form-state of the earthy-solid.<br /> <br /> The world's most fertile soils owe their genesis to silicate rock dusts. They are the dust-drifts of *loess* from the {{SE|283}}<br /> <br /> glacial drifts of the late ice age into the ice-free forelands, as well as the annual clay-silt sediments in the floodplains of rivers (e.g. the Nile before the construction of the Aswan Dam) and the deposition of volcanic ashes. The latter were used in antiquity throughout the Mediterranean region to improve marginal soils. The rejuvenation of ageing soils or naturally acid sites through marling — that is, through the application of loose, easily weathered, lime-rich clay rock — has been widespread practice since at least the edict of Charles the Bald (823–877) from the year 864.&lt;ref&gt;Helmut Snoek, Horst Wülfrath: ''Das Buch vom Steinmehl, Entstehung, Verwendung und Bedeutung im Land- und Gartenbau'', Hamburg 2000, 144 S.&lt;/ref&gt; The range over which such heavy masses could be transported was, of course, limited.<br /> <br /> In repeated waves during the nineteenth and twentieth centuries, attempts were made to give rock dusts greater attention. These efforts found themselves in hopeless competition with the rapidly spreading so-called &quot;artificial fertilizer economy&quot; — the application of essentially nitrogen, phosphorus and potassium in highly concentrated form. Quick results were hoped for; they failed to materialise — which could hardly have been otherwise. The application of rock dusts is, precisely, a matter of long-term amelioration, of a gradual rejuvenation of base-deficient soils. The efficacy of these dusts accelerates with their degree of fineness, and is still more effective in combination with organic materials such as farmyard manure, liquid manure and composts.<br /> <br /> Rock dusts divide into those derived from sedimentary rocks and those derived from silicates. In the sediments — less in the clay-shales than rather in soils on pure limestone, e.g. Upper Jurassic, or on quartz sandstones and quartzites — considerable substance deficiencies are to be found. In both cases the soils are only limitedly capable of development. On the alkaline side, phosphorus deficiency occurs; on the acid side, calcium, magnesium and potassium are lacking. Only the equilibration between the two extremes ensures a healthy humification and soil development overall. Where the aim is to lower the degree of acidity — that is, to raise the pH value towards 6 to 7 — lime dusts (CaCO₃) as a substitute for classical marling are the appropriate means. Finely ground, they act immediately. To avoid potassium losses through exchange processes, the required quantity should be distributed over several years in moderate doses. Coarser granulations up to lime grit ensure a lasting, soil-building efficacy. A special form is the use of burnt lime (CaO). It is highly active, but gradually converts in contact with soil moisture {{SE|284}}<br /> <br /> into the no longer aggressive slaked lime — calcium hydroxide, Ca(OH)&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;. Burnt lime is recommended as an additive to rapidly decomposing compost materials.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Spiritual Foundations for the Renewal of Agriculture'', GA 327, lecture of 12 June 1924, Dornach 1999, p. 94.&lt;/ref&gt; It dampens &quot;an overly rampant life in the etheric&quot; in favour of the shaping forces of the astral in the compost heap.<br /> <br /> Soils leached of lime draw a magnesium deficit after them, above all on clay-poor sand. Dolomite meal can remedy this. Limestone deposits contain, as a rule, small admixtures of magnesium. In dolomite (CaCo&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt; * MgCo&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;) these rise to 50%. A further rock dust is magnesium sulphate, kieserite (MgSo&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt; * H&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O). The question of remedying potassium deficiency is answered by Rudolf Steiner&lt;ref&gt;Ibid., discussion of questions, 12 June 1924, p. 117.&lt;/ref&gt; with potassium magnesia, patent potash (K&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;So&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt; * MgSo&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt;), a proven combination that strengthens the base balance.<br /> <br /> A special form of liming — not only of liming, but above all in horticulture — is the use of algae lime. In it, in all its diversity, the entire spectrum of elemental substances is united that the — one can call it so — mineral-plant life of origins in the world's oceans holds in readiness.<br /> <br /> On acid soils of advanced age, in extreme cases an amelioration of the phosphate balance may, alongside the amelioration of the base balance, also become necessary for the activation of soil life. While the basic constituents of the soil — calcium, magnesium, sodium and potassium — are subject to leaching, this is the case for phosphorus only to a small degree. In an acid medium it combines with aluminium, in an alkaline medium with calcium. Aluminium and calcium phosphates are sparingly soluble and are unlocked mainly through root exudates, symbiotic bacteria and mycorrhizae (*fungal hyphae*). Under normal conditions, in a biologically active soil the phosphate balance regulates itself.<br /> <br /> For ameliorative measures, calcium phosphates from the Tertiary bone deposits of North Africa come into consideration, as do phosphates of blast-furnace slag bound to silicon and calcium. Their breakdown proceeds ultimately, in the sense described, under the direction of the etheric organisation of the plants as it extends into the root-pervaded soil space.<br /> <br /> The breakdown of silicate rock dusts — which include volcanic ashes — likewise proceeds largely biogenically. Their significance for the amelioration of leached soils is to be assessed differently still {{SE|285}}<br /> <br /> than the targeted ameliorative action of sedimentary rocks. The silicate rock dusts weather slowly, depending on their degree of fineness. No short-term recognizable success makes itself apparent, yet here the saying holds: &quot;Time heals.&quot; A development takes its beginning; it concerns the root-force of the plant as much as the unlocking symbiotic soil life, and a quasi-homeopathic clay formation *in statu nascendi*. A new beginning of a soil-born intrinsic dynamic is underway. Yet only repeated applications of approximately 2 t/ha/year show effects in the tilth-readiness of the soil and in the widening of the root zone.<br /> <br /> The great number of elements that make up the substance-composition of magmatic intrusive and extrusive rocks are soil-forming and at the same time essential in large numbers for the thriving of plants. Here, in the soils and parent rocks, just as there in the plants and plant species, the proportion of these elements varies. The intrusive rocks of the granite series, for instance, show decreasing silica content from granite with approximately 80% SiO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt; through *syenite* (60%), *diorite* (55%) and *gabbro* (50–45%). Conversely, the content of iron, magnesium and calcium oxides increases to a multiple. In the porphyry series from quartz porphyry through porphyry, porphyrite to diabase or melaphyre, the same holds, as it does for the series of extrusive rocks from the silica-rich *liparite* through *phonolite*, *andesite* to basalt. On basalt plateaus one finds particularly fertile, mineral-rich soils. On account of its widespread occurrence and its rather basic mineral composition with 45% SiO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;, 10% FeO, 7% MgO, 10% CaO++&lt;ref&gt;Georg Wagner: ''Einführung in die Erd- und Landschaftsgeschichte'', Öhringen 1960, 694+208 S.&lt;/ref&gt; basalt furnishes the most widely applied rock dust. Here, in the broadly ranging elemental composition, the dominance of silica and of alumina (aluminium oxide, Al&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;), or respectively the force-potential that this particular composition has brought forth, is of great significance. The strict state of form of the crystal transforms itself into the colloidal, in which the substance is held in suspension between solid and liquid.<br /> <br /> Alongside the less commonly practised surface application, the rock dusts are preferably passed through the composting process. The unlocking and uptake into the life processes unfolds in a microbial metabolic activity. The quantity employed via composting is restricted to a mere light dusting of the compost material at setting-up. {{SE|286}}<br /> <br /> To summarize once more: where rock dusts of any kind are applied, this cannot be a matter of manuring — it is a substitution of given mineral deficits in the anorganic, dead realm of nature, whether on account of a one-sided mineral composition of the parent rock from which the soil formed, or as a result of deeply leached soils of advanced age. These are ailing soils, which can be treated and stimulated toward a new developmental dynamic through a comparatively modest substituting effort in combination with the actual manuring measures to be described in what follows. External nitrogen applications in salt form largely or wholly annihilate this subtle activity, borne by the life of the plant and of the soil. The consequence is that the earth-bound substances too, brought into readily soluble form and apportioned annually to the requirements of the respective crops, must be applied in ever greater quantities.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufe_1:_Die_Düngung_aus_dem_Lebendigen_der_Pflanzennatur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Stage 1: Manuring from the Living Substance of Plant Nature ===<br /> <br /> The plant leaves behind two things when it withers: the seed, and everything that is common to the higher plants — namely root, stem, leaf and blossom. One can call it, in contrast to the individual seed, the universal-plant. It grows, forming its gestalt, from seed to seed. In the newly forming seed, however, the cosmic — «that which lives as the form of the plant in the seed»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&lt;/ref&gt; — imprints itself anew each time. In the act of germinating the seed dies into form; the seedling unfolds and is now powerfully subject to the working of earthly forces. The seed-force, however, works on without ceasing; it streams through the root that strives downward into the depths, equally through the upward-shooting stem and through the leaf-veins of the leaves striving laterally into form; it reveals itself finally, in gestalt and blossom, as an image of the being that has lived spiritually as form within the seed. Hidden within the blossom, the shoot dams itself up into the ovary which, polar to the radiant blossom, closes off as the sheath of the seed-primordia. Here, in the seed-primordium, the seed-force unites itself with the «crown» of the universal-plant — the pollen. In the dying of the plant the twofold germ-disposition ripens into seed. It contains all that has unfolded in space and time as a present, earthly-cosmic activity {{SE|287}}<br /> <br /> imprinted into it, filled and formed with substance. At the same time there lives within the seed an Eternal, which again and again makes itself present anew in the earthly. It is otherwise with everything that has become the outward appearance of the plant from the germinating and dying seed. All its organs were irradiated by the seed-force. Through it the appearance of the plant became an image of its type. The seed-force has left its traces in all its organs — in root, shoot, leaf sequence and blossom. These traces are the more pronounced, the more the tissues still permeated with life congeal into the form of the structural framework, or become lignified altogether.<br /> <br /> In the residues of plants, in all that has not become seed but remained behind from it, there lie before us products of the spatiotemporal course of nature. In the composition of their materiality they still carry within them traces of life and of the seed-force. They threaten to fall wholly into death, into mineralization. And that does happen, and must happen, since the plant requires dead mineral salts in order to awaken them to new life through the power of its etheric organisation. Only it should happen at the right time and in the right measure. Now nature has the power to slow this mineralization process, or even to halt it and redirect it toward something new. What then comes into being is [[Humus|humus]]. With the plant residues and the animal remnants that return to the earth and transform themselves into humus, the earth manures itself. It manures itself according to the maxim: life manures life. With humus formation there arises a substance-composition that alone deserves the name of being the most elementary manure in the household of nature.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vom_Wesen_der_Kompostierung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === On the Nature of Composting ===<br /> <br /> What nature demonstrates, the human hand can raise to true artistry. Composting is a work-art in which thinking, experiencing and doing stand in continual conversation. One can, according to Rudolf Steiner, acquire «a personal relationship to manure and specifically to the working with manure …»&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 12. Juni 1924, S. 91.&lt;/ref&gt; One can only achieve that when one knows all the circumstances of the kind and origin of the material — for instance, whether it is young green matter, whether it is bulky or even lignified, rich in protein or in silica, whether it is predominantly roots, leaves, masses of straw, and so forth. Each of these organic substances has a definite {{SE|288}}<br /> <br /> character-based substance-composition. It would therefore be ideal if the compost heap as a whole were built up from as great a variety of waste products as possible. In horticulture this is more readily achievable than in agriculture. Here, conditioned by the seasons, disproportionately large masses of a single kind may accumulate.<br /> <br /> A rough but practically serviceable guide-figure with regard to the slower or faster decomposability of materials is provided by what is called the C/N ratio. The higher the nitrogen content in relation to carbon — the structural backbone — the faster the breakdown. The series from the difficult to the easily decomposable materials runs as follows:<br /> {| class=&quot;wikitable&quot;<br /> |+<br /> !<br /> !<br /> !<br /> |-<br /> |Sawdust<br /> |=<br /> |500 C:1 N<br /> |-<br /> |Wood chips, depending on composition<br /> |=<br /> |250–400:1<br /> |-<br /> |Wheat straw<br /> |=<br /> |100:1<br /> |-<br /> |Rye straw<br /> |=<br /> |65:1<br /> |-<br /> |Oat straw<br /> |=<br /> |50:1<br /> |-<br /> |Oak and beech leaf-litter<br /> |=<br /> |40–60:1<br /> |-<br /> |Legume straw<br /> |=<br /> |50–30:1<br /> |-<br /> |Fresh farmyard manure<br /> |=<br /> |20–25:1<br /> |-<br /> |Kitchen waste<br /> |=<br /> |25:1<br /> |-<br /> |Rotted manure<br /> |=<br /> |50–20:1<br /> |-<br /> |Cow dung<br /> |=<br /> |14–16:1<br /> |-<br /> |Mature compost<br /> |=<br /> |10–12:1&lt;ref&gt;Krafft von Heynitz, Georg Merckens: ''Das biologische Gartenbuch'', Stuttgart 1994, 351 S.&lt;/ref&gt;<br /> |}<br /> Everything the agricultural organism excretes inwardly as organic substance over the course of the year can count as nutritive humus. On arable and garden land this comprises the stubble residues and root-work, which amounts to roughly one third of the total grown mass, together with the manure arising from animal husbandry (including the straw bedding), and old hay, straw, feed remnants from the stall, leaf-litter, lawn clippings, kitchen waste, ditch excavations and so forth.&lt;ref&gt;In Bezug auf die praktische Handhabe der Kompostbereitung sei auf die einschlägigen Publikationen der oben genannten Autoren verwiesen; sowie auf Friedrich Sattler, Eckard von Wistinghausen: ''Der landwirtschaftliche Betrieb, Biologisch-Dynamisch'', Stuttgart 1989, 333 S.; sowie auf Herbert Koepf, Wolfgang Schaumann, Manon Hacius: ''Biologisch-dynamische Landwirtschaft: Eine Einführung'', Stuttgart 1996, 368 S.&lt;/ref&gt; What will be addressed here above all is the processual activity from the setting-up to maturity. The compost heap is laid down in a location as shaded as possible, above ground level, within the working sphere of air and warmth — the metabolic pole of agriculture — upon {{SE|289}}<br /> <br /> an unfastened ground. The relationship to the depth-forces and height-forces must be ensured. The legal requirement to compost on an impermeable surface (a concrete slab) severs the working of forces in the compost heap from the depth-forces of the earth working upward from below. The compost heap is a piece of inverted earth,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 90.&lt;/ref&gt; comparable to a lignified tree trunk rooting in the earth and rising above it into the airy periphery. The view that composting causes appreciable quantities of nitrate to filter into the subsoil is theory. Through the mucilaginous substances released in the course of decomposition, the soil pores seal themselves shut. With the coarse pores of sandy soils it is advisable to coat the ground surface with a thin skin of ''bentonite'' (swelling clay). The possible risk of occasional localised nitrate leaching, resulting from seepage water escaping after heavy rainfall, is as a rule the consequence of improper setting-up and inadequate covering. This deficiency is easily remedied.<br /> <br /> On the composting site there should always be enough starter compost on hand to inoculate the newly set-up material — likewise loam soil, marl or loess for scattering between the individual layers and for covering the heap; and straw for the final covering. To narrow the C/N ratio, farmyard manure, horn shavings or blood meal may also be mixed in. As further additions in small doses, rock dust, raw phosphate, bone meal, algae lime and the like may be considered. The addition of the biodynamic compost preparations will be dealt with separately. The setting-up and mixing of the materials can be done with a manure spreader, though most probably best of all by hand. And here lies the sore point. Where are the many hands, the people who will do this not altogether easy work in good time, with understanding and with joy? They are missing — and for this reason compost-making has either become the stepchild of the farm's working routines or a matter of merely technical routine to be mechanically managed. The latter confines itself to the purely mechanical operations of mixing — and that very limitedly — of setting up and usually of repeated turning, in order to accelerate ripening into usable manure at the cost of heavy losses. Here one again relinquishes a rich field of experience — precisely this one: of gaining &quot;a personal relationship to the manure and to working with the manure.&quot; Like everything organic and living, the composting process is subject to the {{SE|290}}<br /> <br /> It develops out of a chaotic metabolism, the nutritive humus, into the ripe condition of form, the stable humus. It is a process that runs in rhythm, in the field of tension between the emphasized movement at the start — high turnover — and the emphasized rest at the end — the formation of a new substance. This space-time activity wants to be accompanied perceptively in all its phases and pondered with active inquiry. This requires that one set oneself actively in motion and then, in the further course of things, pause in stillness — perceiving the smells, the consistency, and so forth — and dwell in the activity with attentive beholding and thinking.<br /> <br /> In this sense, compost-making is a field of work for conscious practice that demands and schools the whole human being. One takes up fork and spade and builds the heap in layers on a width of roughly 1.2 m — placing material that breaks down easily and material that breaks down slowly beside and on top of each other in portions, inserting between them, as occasion warrants, layers of farmyard manure as well as thin strata of loam soil, with a little starter compost along the edges, and dusting each individual layer with the additions mentioned above in accordance with one's reading of its particular need. In the case of bulky and dry material the old rule holds: &quot;Tread it firm and keep it moist.&quot; In setting up the heap one follows no scheme; every step of the work is preceded by a consideration.<br /> <br /> The heap, built up to roughly one metre in height, will within a short time become a lively, surging chaos. It needs a bounding sheath, a protecting, breathing skin. This function is best served by a thin earth covering with a layer of straw, old hay or peat over it. In this condition the compost heap fulfils all the requirements that characterize a self-contained organism. With the help of oxygen — the bearer of the etheric forces — it develops a life of its own, and in connection with nitrogen — the bearer of the astral forces — an inner life. The plastic fleece used as the sole covering is, to be sure, rain-repelling and air-permeable, but still only a surrogate. The outer skin has the function of holding back the radiating forces and directing them back into the interior of the heap. From outside, the heap is surrounded by the forces and rhythms of elemental working in wind and weather. Independent of this outer activity, the compost heap unfolds a rhythm and dynamic of its own in the lawful traversal of the states of the four elements — warmth, air, water, and earth — and the life-creating etheric forces working together with these: the warmth ether, light ether, chemical ether, and life ether. {{SE|291}}<br /> <br /> In his extensive studies of the life of the compost heap, Bockemühl&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl: ''Vom Leben des Komposthaufens'', Dornach 1981, 67 S.&lt;/ref&gt; traced in compost trials (referred to below as BKV) with a mixture of cow and horse manure a series of life processes that unfold in the heap from setting up to maturity. These confirm in detail the four phases of compost development familiar to the attentive practitioner — on the basis of various measurement data in temporal sequence, and above all on the basis of the appearance and disappearance of various groups of organisms during these four phases. As a representative of the processes of decomposition and transformation in the heap, Bockemühl chose the species-rich group of springtails (''Collembola''), which, after the red compost worm (''Eisenia foetida''), carry out the main work of conversion. In this connection it must, however, be emphasised that their activity — like that of the ringed worms, threadworms, insect larvae, and the seemingly endless multitude of microbes — is in each case a symptom of a web of relationships that must be grasped as a wholeness. The conditions for the formation of this wholeness are created by the hand of the human being. That these four phases unite, in a being-way proper to themselves, into an organ within the organism of agriculture — this requires the continuous attention and the nurturing hand.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;1._Die_Wärmephase&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 1. The Warmth Phase ====<br /> <br /> In the BKV it announces itself after a short time through a steeply rising warming ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Figure 16]], p. 292), which then falls away just as quickly. With loose packing — that is, with unimpeded access of oxygen — the temperature can shoot up to 70 °C; with denser and moister packing the temperature rises to the optimum of 55 °C to 60 °C and then falls quite gradually to 30 to 25 °C. The warming is a function of aerobic microbial activity, which releases the solar warmth bound in the organic material from previous years and in so doing creates the elemental living-milieu for the relationally rich microbial life of the heap. The development of warmth requires steering — by means of, depending on circumstances, denser or looser setting-up, keeping moist, and where necessary subsequent treading firm. With packing that is too dense and too wet the heap remains cold; putrefaction sets in as a consequence of anaerobic decomposition. Turning is then unavoidable. With strong warming up to around 65 to 70 °C, those present in the starting material {{SE|292}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 16, S. 292.jpeg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 16: Die vier Phasen des Kompostierungsprozesses.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> small animals present in the starting material, harmful organisms and the like are killed off, and the weed seeds too lose their capacity to germinate. In the BKV the first phase, overlapping with the second, lasted around two weeks.<br /> <br /> With the appearance of the sense-perceptible element of warmth, the warmth ether bound in the organic mass is also released. It is the spiritual-supersensible complement to warmth as element. It sustains the process and leads it, at the right moment, over into the next process-stage. The outer warmth tends to dissipate, whereas the warmth ether enters into relationships — indeed, it is the actual initiator of all processual activity. It is therefore important to ensure that the warming proceeds rather slowly and with persistence. The warmth should remain within the heap. The warmth ether connected with it then inaugurates a development in which the heap closes itself organismically into a whole.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;2._Die_Luftatmungs-_und_Entgasungsphase&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 2. The Air-Breathing and Degassing Phase ====<br /> <br /> Parallel to the warming phase there begins a kind of breathing process. Oxygen, as bearer of etheric efficacy within the physical, is as it were breathed in; it stimulates the explosive bacterial decomposition activity. The carbon dioxide (CO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) thereby released {{SE|293}}<br /> <br /> escapes as gas through the skin of the heap into the outer air ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Figure 16]]). In the BKV the maximum was reached after three to four weeks, then falling away rapidly after seven weeks and thereafter uniformly toward the end of the trial after one year. The ammonia degassing behaved differently: it set in at the very beginning, reached its peak value in the second and third week, and had fallen to nearly zero after six weeks. During this period of ammonia emission — and with protein-rich materials such as vegetable waste also of hydrogen sulphide — clouds of odour make their way outward that should as far as possible remain within the heap: &quot;an organic thing is the healthier, the more it smells inwardly and the less it smells outwardly.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 92.&lt;/ref&gt; The odour emanation is a sign of a still rampant, formless activity. It points to irretrievable losses of substance. These are checked by the fungal growth (cap fungi) that arises in the second phase. It ensures — though itself proliferating and permeating the entire heap — a suppression of the bacterial decomposition that dominates in the first phase. Parallel to the fungal development, nitrate forms in place of ammonia from this point onward, its content increasing steadily over the following months and entering into humus formation by way of protein-like precursor stages.<br /> <br /> The characteristic sight of mists of water vapour rising from the heaps in the cool morning hours bears witness in the second phase to a gradual drying-out and therewith to aeration. Simultaneously the C/N ratio begins to narrow, settling in the BKV at 12:1 by the end. The development of springtails rises — for one particular species of springtail in the BKV — sharply in the fourth week, then falling away again just as quickly by the tenth week. Other species follow and disappear again. In the BKV the duration of the second phase, overlapping with the first and third, already amounted to nearly four weeks.<br /> <br /> With the release of the gases the light ether is freed; it is the etheric-supersensible complement of the element of air. It enables the living beings of the compost heap, despite the absence of direct sunlight, to sustain a life in the dark. It is a light-etheric quality preserved from an earlier, higher life that has died away — one that calls into existence the lower plant and animal life reaching back to early stages of Earth evolution. What now is the contribution of the light ether to the development of the compost heap? At the outset the compost heap is a rather random mixture of organic waste. The microbial decomposition of these materials is no causal event for {{SE|294}}<br /> <br /> the activity of the light ether, but a simultaneous one. The light ether is active on the one hand in the growth of the individual organisms; on the other, through the activity of all these countless plant and animal living beings, it creates relational contexts that orient the life of the compost heap as a whole toward the formation of stable humus. The light ether causes the compost heap first to grow, as it were, inward, and through the activity of the small animals it spatialises the end-product into the unified, crumbling, side-by-side arrangement of humus.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;3._Die_wässrige_oder_Verwandlungsphase&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 3. The Watery or Transformation Phase ====<br /> <br /> It announces itself in the sudden subsidence of the heap. After the preceding dry phase, the heap now settles more densely and moistens itself, as through the breakdown of the hard-to-decompose cell membranes the liquid escapes from the cell vacuoles and intercellular spaces ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Figure 16]], p. 292). The heap closes itself more strongly against the outer world, no longer smells caustic, and in the moist-watery environment manifold conversions, substance-transformations and new formations take place. The small animals, foremost the *Collembola*, take over the direction; they comminute the material, feed on microbes and fungi and in doing so reduce their population. The proliferating chaos of phases 1 and 2 begins, through the mass multiplication of the small animals, to order itself and to articulate itself into aerated inner spaces. The environmental conditions shift, and correspondingly the springtails metamorphose from worm-like, little-differentiated forms into those with distinctly emergent organ-formations. From the BKV it is clear how one species follows another and disappears again. In this way, in the darkness of the heap, the world of small animals lives out evolutively a still lower, plant-animal as it were, mode of existence. This is irradiated, partly from within, partly from without, by forces of a differentiatedly working soul-astral. This sentient life makes the compost heap into an organism. In the third phase there takes place within it the transition from the still formless condition of the watery into that of the thoroughly formed earthy-solid — one single great substance-transformation.<br /> <br /> In the BKV the third, watery phase, overlapping with the second and fourth, develops over seven weeks. In this period the *Collembola* reach, over two weeks, a maximum of their unfolding — that is, one-and-a-half to two months after the setting-up.<br /> <br /> With the third, the moist-watery, stage, the chemical or sound ether becomes active above all. The etheric kinds stand in functional contrast to the elements with which they are evolutively of equal origin. While in the watery stage the heap assumes a more dense, homogeneous consistency, the sound or chemical ether shatters the life of the heap into a countless multiplicity of individual cells — yet not at random, but in a continually changing order. It divides and joins into ever new variations. The essential thing is not the individual bacteria, protozoa, algae, fungi, worms, larvae and so on, but what plays itself out between them: the interval. Brought into an image, one can compare the processual activity in the compost heap with a symphony. In a symphony, the tones and the intervals that separate the tones from one another and at the same time connect them generate rhythm, melody and harmony. A symphony has as a rule four movements, each one has its theme, which sounds forth in a streaming movement of tones, repeats itself and varies. In the same sense the sound ether or chemical ether works in the compost heap — not in the air element of tones, but in the moist earth element of substances. In the latter it is the bearer of all rhythms, repetitions and metamorphoses up to the end-point where the ripened humus appears. Thus one can regard humus, in the variations of its numerical compositions of carbon (C), oxygen (O), nitrogen (N), hydrogen (H) and sulphur (S), as it were as an earthly mirror of spherical harmonies. {{SE|295}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;4._Die_Vererdungsphase&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 4. The Earthing Phase ====<br /> <br /> After the losses of substance in the first and second phases and the substance-transformation in the third, the volume of the heap gradually diminishes. It passes over into the condition of the earthy-solid; it consolidates and structures itself uniformly in a kind of material new-formation, the stable humus ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Figure 16]], p. 292). This process shows itself not only in the darkening of colour and the loosely crumbling structure, but also in qualities of smell and taste — perceptions, therefore, that bring one closer to the essential nature of what is material. The heap fills itself inwardly with a mild, earthy scent. The qualitative of taste is immanent to the processual activity itself: the compost heap has now been brought into a condition in which a small-animal world multiplying in masses determines what comes to pass. It is evolutively of a lower kind, lives in the darkness and in the moisture {{SE|296}}<br /> <br /> and is active in a highly specialized, breaking-down and transforming way. Each animal species finds, prepared in the food chain, the nourishment for which its sense of taste and digestive activity are organized. Last of all comes the compost worm related to the earthworm (*Eisenia foetida*), which performs by far the greater part of the actual digestive and material renewal work. Acting in a similar direction, though weighing less in quality and mass, are ringed worms (*Annelida*), centipedes (*Myriapoda*), woodlice (*Isopoda*), insect larvae and others.<br /> <br /> If one reaches into a compost heap that is at the beginning of the earthing phase, one holds in one's hands a dark brown to blackish substance still containing the last root, stem and leaf remnants colonized by microbes, and frequently knotted through in clumps by a great mass of the compost worms named above. The worms and other small creatures die off as soon as even the last remnant of organic residues has been digested and — in endogenous symbiosis with the intestinal bacteria — has become casting. This, as an etherically enlivened substance, is as it were impregnated with astral forces, which the digestive mass absorbed in its passage through the animal digestive tract. On one side, these bring about the transformation of nutritive humus into stable humus and rein in the microbes' breaking-down activity or redirect it altogether toward a building-up one. On the other side, it is the astral forces mediated by the animal that make possible the bonding with the clay minerals to form clay-humus complexes. One may, with full right, speak of an astralization, an ensoulment of the earth mound in this final phase. Everything shapes and individualizes itself organismi­cally into a unified whole.<br /> <br /> Up to full earthing, the fourth phase takes the longest time. It lasts the longer, the richer the starting material is in raw fibre. In the BKV (cow/horse manure), the stage was reached after approximately four months. The worm activity began in the 7th and ended in the 13th week. The temperature held nearly constant at approximately 25 °C, on average approximately 4 to 5 °C above the fluctuations of the outside temperature.<br /> <br /> The fourth and last stage — humus formation, or more precisely clay-humus formation — is the most mysterious. Here the youngest, most hidden, finest and most powerful of the four kinds of ether, the life ether, unfolds its principal efficacy. The life ether is the other pole to the element of the earthy-solid. The life ether &quot;forms life.&quot; What appears on earth as stone has its life {{SE|297}}<br /> <br /> in the supersensible.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Grundelemente der Esoterik'', GA 93a, 30. September 1905, Dornach 1987, S. 44 f.&lt;/ref&gt; In the compost heap, the life ether is the builder of life for a great manifold of living beings. This life is at the same time meaning-filled. When this meaning-filled element dies into form, the life ether is freed to compose substances once again into a living context — at the end, into humus. This humus becomes, on one side, on the basis of the oxygen within it, a preserver of life; on the other side, humus contains nitrogen, which — like oxygen and others — is woven into a variant-rich substance-composition resembling protein. Substantively, nitrogen forms the bridge to the astral-essential, to that which gives meaning. From this it may be concluded that in humus the life ether is the actual formative force, in whose service its three elder kindred — the warmth, light, and sound ethers — stand. And does it not become the actual formative force precisely because, through the mediation of nitrogen, it has the capacity to bring the astral into relationship with the etheric and the physical? Does not compost — stable humus — thereby become the most elemental fertilizer of an enduring soil-born fertility? And does not this life ether, having thus become formative force, lend to the living context of &quot;soil and plant&quot; the power to form itself into wholeness, to individualize itself, and to become the faithful image of its being, rooted in the supersensible? Wherever we recognize in the living realm mutually interpenetrating, meaning-filled or wisdom-filled interconnections, we are following the traces of the life ether.<br /> <br /> Viewed as a whole, one can say in summary: Organic waste materials that have died out of a higher living context undergo in the compost heap, in a breaking-down direction, a renewed yet chaotically proceeding enlivening, then in a building-up direction a successive transformation and a renewed dying-into the earthed form of humus. This humus, however, carries within itself the germ of a new life on earth: the &quot;universal seed of the general-plantlike.&quot; In this sense humus is a fertilizer out of life for the unfolding of the higher life — that is, for the vegetative development of cultivated plants. Compost fertilizer is — like a ripening fruit that nourishes human being and animal — a nourishing fruit for soil and plant. Through it, what is past connects itself to what is present and makes possible what is future.<br /> <br /> In the four stages toward the earthing of substance that once belonged to a plant or an animal, there is mirrored — inconspicuously in the small and in temporal succession — a kind of repetition of the evolution of the Earth and the {{SE|298}}<br /> <br /> cosmos. In the primal beginning, pure warmth (warmth ether — a deed of sacrifice of high spiritual beings) filled &quot;Old Saturn.&quot; This condition was followed, by way of the condensation of a part of the warmth, by the arising of the air element and with it of the light ether on &quot;Old Sun&quot;; then, through condensation of a part of the air, the water element on &quot;Old Moon&quot; and with it the chemical or sound ether; and finally, with the condensation of a part of the fluid element, the condition of the element of the earthy-solid, the Earth become Work, and with it the life ether.&lt;ref&gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> What plays itself out in the compost heap — raised above the level of the soil as an artificial-artistic process, the earthing of former higher life into stable humus — takes place in a more concealed manner in all soils, wholly naturally in forest soils. On arable and garden soils this happening is, guided by soil cultivation (see p. 205 ff.), brought to a higher level of fertility. Green manure serves this aim as well: a cultivation of fast-growing grasses, crucifers, legumes and others, devoted specifically to the supply of humus. The wilted green masses of the ground cover supply the nutritive humus for breakdown stages 1 and 2, whereas the root mass remaining in the soil serves above all in building-up stages 3 and 4 for the formation of stable humus.<br /> <br /> The green manure is mulched in and takes on the character of a surface composting. This involves ground covers of organic materials — from young greens to wood chips — between the plantings in horticulture. A mixture of various materials is also appropriate here. Pure straw or leaf material should be avoided: the one is too loose and bulky, the other lies too densely, and both decompose only slowly.&lt;ref&gt;Krafft von Heynitz: ''Kompost im Garten'', Stuttgart 1999, 127 S.&lt;/ref&gt; The ground cover protects against evaporation, silting, crust formation, erosion, and weed growth; draws the microbial-worm life up into the soil layer and creates for it a steadily flowing source of nourishment; keeps the soil respiration going and enlivens the soil tilth.<br /> <br /> The humification of the organic ground layer is attended to by a world of microbes and small creatures that is characteristic of the particularities of the site. Common to all soils, however — in place of the red compost worm — is the appearance of the earthworm (*Lumbricus terrestris*), the master of soil fertility. Alone, on sandy soils poor in both lime and clay, its number of individuals {{SE|299}}<br /> <br /> The earthworm's beneficial, humus-stabilising activity is thus very limited. In arable farming, surface composting is practised wherever possible in combination with stubble green manuring; a veil of fresh or partly rotted farmyard manure is worked into the ground cover.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung_des_Kompostes&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === The Application of Compost ===<br /> <br /> Ripened compost is a plant-animal product. It is so not only because animal excretions and other components from domestic animals are mixed in, but because the process of humification as such could not take place without the astral efficacy of the small-creature world of the compost heap. The main components are of a plant nature; their transformation into humus is essentially subject to the activity and organising force of the animals. Compost is therefore not a lusty, vegetative-growth-forcing fertiliser. Its effect is one that shapes and forms the vegetative. This makes it the fertiliser for all those cultivated plants that bear fruit primarily in the vegetative — whether grass, herb or tree. This concerns meadow and pasture husbandry, garden and field vegetable growing, as well as fruit growing. Fruit formation, in an expanded sense, here means a substance-building that accumulates in individual organs of the plant, filling them with spatial presence, whose nourishing quality is oriented toward the needs of human being and animal. This nutritive capacity calls for a fertiliser that holds back the growth and reproductive force straining toward seed formation and allows it to be reshaped by the present radiations of the sun and the planetary cosmos and formed into nutritive substance. This fertiliser places itself ordering and shaping into the working of forces in the plants. It is the black, crumbling stable humus.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kompostdüngung_von_Wiesen_und_Weiden&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== The Compost Manuring of Meadows and Pastures ====<br /> <br /> Permanent grassland furnishes the fodder for ruminants and horses. This consists of the vegetative parts of the shoot — stem and leaf. The growth is grazed off repeatedly from spring through into autumn, or mown for green fodder or hay. On pastures, and still more on herb-rich meadows, individual herbs come to blossom in spring. After flowering they withdraw into the leaf-rich rosette stage. The grass grows up anew again and again from its tillering nodes. Meadow and pasture remain green through winter and summer alike. The growth is maintained largely in the purely<br /> <br /> vegetative growth — and so too the soil processes, which are reactivated to fresh turnovers after each grazing or cut. Soil and plant come to no rest. Generative ripening is denied them. Under intensive use this leads to a diminishment of species. Meadow and pasture therefore call for a manuring that compensates this deficiency — and that is compost. In spring, after the first grazing or the first hay cut, or better still in autumn, it mediates to the sward and the soil a ripened, earth-natured force-structure that configures the substance-building in stem and leaf toward both the reproductive and the nourishing side. {{SE|300}}<br /> <br /> Regular compost manuring of permanent grassland makes the sward denser, the grazing more even and shorter, the species composition — above all in herbs — more varied, and the fodder qualitatively richer.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kompostdüngung_im_Gartenbau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== The Compost Manuring in Horticulture ====<br /> <br /> As on permanent grassland, so too in horticulture the ripening soil-rest is absent; one crop follows another. The soil must be held, for the greater part of the year, at a high fertility level in the growth-eager mood of spring. The building toward food or fodder fruit does not unfold in the generative phase but in the time of most intensive growth. Large harvest masses of fresh, vigorous substance leave land and farm. What remains behind — chiefly the root mass — becomes nutritive humus for the following crop. Against this, the etheric-biologically shaping force of the astralized stable humus falls into the background. What otherwise plays itself out on the arable land during the soil's resting periods of its own accord — the reshaping of nutritive into stable humus — must be supplied to the garden ground from outside as ripened compost. Depending on the type of crop, it works specifically, mildly aromatizing on taste and smell, consolidating the tissues, preserving freshness, and intensifying gloss and colouration.<br /> <br /> The materials for compost in horticulture encompass cleared harvest residues, organic wastes of all kinds, green-cut chippings, wilted cover crops, rock dust, horn shavings, and wherever possible farmyard manure. Refuse and sewage sludge are excluded. For weed-free specialist composts for propagation and glasshouse crops, every kind of mixture of legumes, grasses, oats and others is suitable. A steam-sterilization treatment of the compost, to destroy harmful germs and weed seeds, {{SE|301}}<br /> <br /> should, except for propagation soils, be avoided. The compost is thereby rendered largely a lifeless substrate.<br /> <br /> Compost application is as a rule distributed evenly across the surface and worked in shallowly. On sandy, stony, and dry sites the laborious method of planting-hole manuring has proved its worth.<br /> <br /> Under tropical climatic conditions, soils are poor in humus; organic matter is subject to accelerated mineralization. The same takes place there in the compost heap itself, owing to the high temperatures and moisture. Against this, a composting &quot;underground&quot; in large earthen pits has proved its worth there — pits into which a number of goats, sheep, or cattle are penned overnight. They tread down the generally bulky, mostly woody material, moisten it, and enrich it with their excretions. A good humus quality is achieved. A handful of such humus placed in a planting hole, the seed embedded in the humus and lightly covered with soil, produces an outright miracle: yields rise to previously unknown heights, and the prosperity of a population living in poverty grows.&lt;ref&gt;Oral communication from Matthias Guépin, lecturer at Emerson College (GB) and adviser in Kenya.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> A similar method is the construction of broad raised beds over drainable ditches filled with brushwood and scrub. Through the greatly slowed decomposition and transformation into humus in the subsoil, such a degree of enlivening arises in the earthen mound that on the smallest area a varied mixture of vegetables can continuously supply one or several families. This method too requires many hands; it works in a socially integrating way and secures modest prosperity.<br /> <br /> It holds for the whole world: a skilfully managed humus economy liberates from famine and provides for a new cultural flowering.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kompostdüngung_im_Obstbau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Compost Manuring in Fruit Growing ====<br /> <br /> Fruit growing has, since the twentieth century, developed from an extensive, variety-rich standard-tree scattered-orchard cultivation toward half-standard plantings and finally, with shorter productive lifespan, toward the variety-poor low-standard intensive orchard. In the course of this, fruit formation has shifted down from the high tree crown — raised into light and air — into air layers close to the earth; and parallel to this, the demand for manure has enormously increased. {{SE|302}}<br /> <br /> The fruit tree lignifies and at the same time bears tender, palatable fruits. It masters the polarity of light and dark, life and death, and the working of ether and astral forces. This finds its fullest expression in the standard tree. In it, the etheric vitality strives upward from the root system reaching broadly and deeply, through trunk and branches into the leafy shoots of the tree crown. This strong enlivening in air and warmth draws a rich insect life: &quot;That which passes through the trees as something rich in astrality — in this the fully formed insect lives and moves.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Spiritual Foundations for the Renewal of Agriculture'', GA 327, lecture of 15 June 1924, Dornach 1999, p. 184.&lt;/ref&gt; Polar to this, throughout everything that lignifies and above all in the root zone, &quot;etheric poverty&quot; prevails. In this milieu, more strongly exposed to the forces of mineralization, the larvae of the insects unfold. The standard tree, grafted onto a slowly growing rootstock, embodies as it were this polarity; it is undemanding and requires no manuring — least of all manuring that stimulates excessive shoot growth.<br /> <br /> Different is its counterpole: the low-standard tree, cultivated in closed plantations in a monoculture-like manner on fast-growing rootstock. It grows rather as a weakly lignifying shoot from the ground and fruits close to the earth, as it were in youth. The cambium, which in the standard tree exerts a moderating effect on excessive vigour, requires in the low-standard tree a continuous stimulation through a humus-rich soil that roots can penetrate freely. The formative force and vitality of the humus continue, as it were, into the cambium itself. The low-standard tree requires a manure that in no way stimulates excessive shoot growth, but whose formative force — livingly astralized throughout by the larvae and worms of the compost heap — is akin to the cambium itself. In the standard tree, the mineralized earth turns itself inside out into trunk and branch-work of the crown. In the shoot-vigorous low-standard tree, this inversion is reduced, in favour of an equally high vitality both in the root zone and in the crown region. The intensive green manuring cultivated in low-standard and half-standard fruit growing works in the same sense.<br /> <br /> Intensive fruit growing succeeds when the humus content of the soil exceeds 3%; optimal is up to around 6%, combined with a mineralically potent soil.<br /> <br /> As compost material, in addition to the supplements already mentioned, all types of farmyard manure are preferably considered. By virtue of their animal origin, these possess formative forces of a higher order, which hold the shoot vigour of low-standard trees to a harmonious measure. This harmonization makes itself felt throughout the entire growth process with respect to a strongly {{SE|303}}<br /> <br /> reduced infection and pest pressure, as well as in the palatability and keeping quality of the fruits.<br /> <br /> To summarize: compost acts in a healing and harmonizing way on the development of plants; it creates in the soil the foundation for its enduring fertility. It is advisable, in the diversely structured farm organism, to prepare composts separately for the main areas of application: for meadow-and-pasture compost, with farmyard manure as the main component, all waste materials are suitable — including those carrying weed seeds; in horticulture, essentially plant-based waste arises, which should be as free of weed seeds as possible; proportions of farmyard manure are always an advantage. In fruit plantations, alongside green manuring and before all other waste materials, farmyard manure should be given priority.<br /> <br /> This recommendation appeals to the entire farm community — precisely through the practice of composting — to cultivate and bring to mastery that &quot;personal relationship to the work with manure&quot; already mentioned, extended through the handling of the biodynamic compost preparations (see p. 344 ff.), and through the various compost earths to meet the specific needs of the cultivated crops.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufe_2:_Die_Düngung_aus_dem_Seelischen_der_Haustiernatur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Level 2: Fertilization from the Soul-Nature of Domestic Animals ===<br /> <br /> The soul-astral, which touches the plant — as a purely living-etheric being — only from without, has in the animal become inner being. The animal bounds itself as a bodily organism against the outside and forms its body into the instrument of its essential unfolding. Through its senses the animal experiences its outer world and unfolds from this experience its activity in warmth, air, water, and earth. By virtue of its soul-nature, the substances compose themselves into the wonder-work of its organs, which in accordance with their executing activities assume the most wondrous configurations. In each of these activities a wisdom in its perfection expresses itself. If one would draw near in knowledge to the being of an animal, one must strive to inwardize all that has been perceived through the senses and to form it into a lived thought-picture. The wisdom-filled nexus that reveals itself therein furnishes the feeling cognition with the infallible certainty that the forces which compose the substances of the animal body — and through which it is able to set itself into activity — have their essential ground in the astral or soul body of the animal {{SE|304}}<br /> <br /> What comes forth, therefore, from the digestive activity of animals receives its fertilising force through the particular character of the soul-nature. As was said of plants: &quot;Living substance fertilises living substance&quot; — so beyond this it holds for animals: &quot;Soul-nature fertilises soul-nature.&quot; This matter was treated at length in the chapter &quot;The Soul-Organisation or the Astral Body of the Agricultural Organism&quot; (p. 111 ff.). The soul-nature of ruminants, and here in particular that of cattle, brings the fertilising force to its highest level on the plane of pure nature-working (see ch. &quot;The Cow&quot;). To understand fertilising force as the sum-effect of individual so-called nutrients springs from a theory no longer questioned. Whereas to seek the fertilising value — as has been emphasised more than once — in the &quot;composer&quot; (the goat, the sheep, or the cow), out of whose essential nature the substances arrange themselves into just this order and no other, breaks through the materialist barriers and frees the eye for questions directed toward the reality of life, soul, and spirit. When one pursues these questions, it proves itself: the fertilising value is the higher, the more in keeping with their essential nature the animals are kept, fed, tended, and bred. All of this sets in motion, out of the being of the domestic animals, forces that fertilise. The farm shaped into an organism fulfils these conditions.<br /> <br /> The stock of domestic animals on the farm is so measured that it can on the one hand be nourished from the farm's own feed-base, and on the other hold in readiness sufficient manure for the farm's fields. Quantity and quality — nature produces. The preservation, or even the ennobling, of the manure up to its application is the affair of the human being.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Bewahrung_der_Dünger_des_Haustierbestandes&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === The Preservation of Manures from the Domestic Animal Stock ===<br /> <br /> During grazing, dung and liquid manure fertilize directly. Regular distribution of cowpats prevents rank spots. In contrast, manure from stabling must be stored temporarily with as little loss as possible until it is applied. The best method for preserving the fertilizing power of stable manure, including liquid manure, is that with straw bedding; the most questionable, yet certainly the most rational, is that of liquid manure or slurry. In slurry (liquid manure + dung), under the extensive exclusion of air, anaerobic fermentation processes take place, during which the organic nitrogen compounds mineralize into ammonia, which escapes as a gas into the air, especially during application (odor nuisance). This effect can be mitigated by an agitator. Slurry acts on the enlivening {{SE|305}}<br /> <br /> of the watery-lunar element and thereby, bypassing the element of the earthy-solid, directly on the rankness of the plant — tending, in other words, in the direction of a moderate mineral fertilization. Straw bedding, by contrast, has a manifold advantage. The straw absorbs a portion of the liquid manure, mixes fully with the dung during mucking out, and on account of its bulkiness ensures aerobic conditions during storage. Add to this that the straw of the cereal is permeated and shaped by the same fructification process that forms the grain in the ear. The culm is thickened and encloses a larger volume of air in the hollow of the stalk than is the case with wild grasses. In this one can recognise the expression of a stronger inward working and astral working. Moreover, after developing its silica skin in the ripening process, it gleams and colours itself in tones of yellow, reddish through to gold. It surrounds itself with a sheath of opal. The straw is a sun-fruit and makes the cow manure all the more a sun-earth manure — &quot;the gold of the farmer.&quot;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Tiefstallmist&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Deep-litter manure ====<br /> <br /> The best and least wasteful form of storage is the deep-litter house. Cattle, sheep and goats urinate and dung onto fresh layers of straw; the liquid manure is absorbed completely by the straw. Its nitrogen content accelerates the aerobic breakdown of the nitrogen-poor straw. The animals themselves fulfil the requirement to «halt ihn feucht und tritt ihn fest» (keep it moist and tread it firm).<br /> <br /> The deep-litter house does, however, require the highest straw input — up to 15 kg per animal per day — compared with the loose-housing treading-manure system at 3 to 5 kg and the bedded cubicle-run house at 0.5 to 1 kg.&lt;ref&gt;KTBL: ''Faustzahlen für den ökologischen Landbau'', Darmstadt 2015, 760 S.&lt;/ref&gt; In the interests of solid manure production and thereby of minimising slurry accumulation, the quantities of bedding in the treading-manure and cubicle-run systems can be increased accordingly. A combination of tie-stall housing — for feeding and tending — with overnight stays in the deep-litter house reduces straw requirements. The uppermost bedding layers of the deep-litter house, the lying mattress, warm up to around 30°C and pass through the first phase of the compost heap — that is, the heat phase — with moderate breakdown of substance. Under the treading pressure of the animals, the layers beneath compact; they cool down and enter fermentation processes; deprived of air, they become subject to increasing fermentation. Analogous to phase 2 of the compost heap, the rampant proliferation of microbes, of {{SE|306}}<br /> <br /> yeasts and moulds, is checked. ''Collembola'' and other small creatures find no living conditions in this milieu. Ferments produced autolytically or excreted by bacteria initiate the final phase of fermentation: water, proteins, carbohydrates, fats and the like are broken down. The organic tissues dissolve — leaving only crumbling straw remnants and lignified parts; aromas develop, the mass becomes homogeneous and takes on a brownish colouration. The manure now smells like bread — as one is accustomed to say — when the fermentation has succeeded well. Treated several times with the biodynamic preparations and allowed to rest undisturbed through the summer, the ripened product is «einverleibt» (incorporated) into the field. To avoid waterlogging and thus putrefaction in the base layer of the deep-litter house, the ideal subfloor would be rammed clay or loam. The same rule of direct contact with the earth applies here as for the compost heap. Through ignorance of the subtler workings of forces, the law unfortunately also prescribes here a sealing concrete floor. One can counter the danger of moisture accumulation this brings with a layer of wood chips laid in before the animals are housed in autumn.<br /> <br /> The cattle deep-litter house should be designed so that the manure cushion — allowing ten square metres of movement and lying space per animal — can build up to its full height over six months until the animals go out to pasture in spring; the following three months over summer serve for full ripening. Interim mucking-out and intermediate storage in field clamps causes considerable substance losses. It proves unproblematic to keep cows weighing 500 to 600 kg through the cold and cooler months on the manure cushion as it grows upward, without their breaking through. With the warming of March and April the decomposition of the upper straw layers accelerates, and this can lead to the formation of sunken tread-paths and lateral bulges. This softening can be delayed until the animals go out to pasture by applying in good time a barrier layer of loam, clay or wood chips.<br /> <br /> Sheep and goats too are kept through the winter pen in the deep-litter house. Manure and bedding compact very densely through urination and treading, ferment rapidly for that reason, and can be applied directly as a valuable fertiliser without wasteful intermediate storage. {{SE|307}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Stapelmist&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== The Stack Manure ====<br /> <br /> In the cubicle, treading-manure, and tie stall, mucking-out takes place daily — or with push-bar scrapers several times a day. A portion of the liquid manure is collected separately. The remainder reaches a nearby intermediate store as a dung-bedding-liquid-manure mixture. In this store, phases 1 and 2 — warming and aeration — begin already after a short dwell time, and with them uncontrolled breakdown processes with substance losses. From the intermediate store, the solid manure is either taken to field clamps for further rotting or composted. In both cases phases 1 and 2 set in once more, with renewed substance losses. To minimise these, the time-honoured stacked-manure procedure should be reconsidered and freshly practised. An impermeable base slab with drainage channels running all round for liquid manure and rainwater is, however, unavoidable here. The fresh manure accumulating daily in a recessed bay is taken up as promptly as possible with a front loader and dung grab, and set down in portions side by side across the width of the manure slab. Precise working is called for here. In front of this first row a second and third follow, and so on. Meanwhile the first row, the second, and so on, warm up, so that in the same sequence the second layer can be placed portion by portion, and finally a third and fourth layer, and so on, up to the maximum height technically achievable. Once this is reached with the first row, the first layer of the adjoining section can be begun. In this way the stack builds up gradually in breadth and full length. Through the pressure of the overlying strata, the phases of warming, degassing, and moistening are run through rapidly and incompletely, and end in fermentation. To that extent the same processes take place in the correctly assembled stacked manure as in the deep-litter stall. Even so, substance losses — around 20% — are higher than in the deep-litter stall on account of the all-round exposure to the outer air. Rotting advances more quickly along the near-vertical side faces and the surface, as is visible among other things in the appearance of cap fungi.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Mistkompost&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Manure Compost ====<br /> <br /> In biodynamic farming a distinction is drawn between the &quot;manure&quot; that comes from the animals and the compost that is chiefly of plant origin. These are two different force-compositions that are doing the fertilising. {{SE|308}}<br /> <br /> In the composting of farmyard manure the same processes run their course as those described for plant compost. In its fully ripened, refined form a stable humus of a particular kind is built up. Its force-constellation preserves the astrality of the domestic animals carried in the manure. It is their soul forces that lend the manure its extraordinary long-term efficacy. This holds in especial measure for compost from pure cattle dung, or from cattle dung mixed in part with other dung. It mediates to the life of the plant forces that reach beyond the astral-soul realm — forces spoken of in the chapter &quot;The Cow&quot; as &quot;I-disposition.&quot; This designation points to a nexus of forces of a higher order, one that not only makes the cultivated plants the image of their supersensible being, but creates within them the disposition for that being to enter into relationship again with what, in past evolution, congealed out of it in space and time as accomplished work — namely, the plant form as it steps into appearance — and to inaugurate new possibilities of development. It becomes clear from this that true manuring from enlivened and ensouled nature has, and must have, a breeding value, a value for the development of cultivated plants.<br /> <br /> It is advisable to mix into the manure compost, alongside the cattle dung, all the other kinds of dung from the sheep, goats, horses, pigs, and poultry kept on the farm. Each of these animal species carries out, as the result of its digestive activity, a &quot;cosmic-qualitative analysis&quot; of the fodder appropriate to its own being (see chapter &quot;The Cow — Cosmic-Qualitative Analysis and I-Disposition,&quot; p. 156 f.). The result of this analysis impresses itself, as it were, as a pattern of the force-composition of the manure. When various such patterns unite in the compost heap, a universal fertilizer comes into being that — as described above — stimulates and works through the fruiting in the stage of vegetative growth, as is pre-eminently required in meadows and pastures, in intensive fruit-growing, and in vegetable cultivation.<br /> <br /> There is no occasion to compost the entire yield of animal manure. It is too laborious and causes storage losses of 50% and more. Suitability for use in arable farming is given when the solid manure has lost the sharpness of its smell — or, in the case of pig manure, the stench. This is so when it has run through rotting phase 1 and partly phase 2, as in stacked and deep-litter manure. The further course of rotting then continues in the soil, under the direction pre-eminently of the earthworm and the life- and sense-activity of the roots in concert with the microbes. In the composting of farmyard manure that is too moist — mostly a consequence of insufficient {{SE|309}}<br /> <br /> litter (pig manure) — the formation of wet cores occurs, which require timely turning.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Jauche&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Liquid Manure ====<br /> <br /> Liquid manure and solid manure have, by reason of the physiological processes from which they arise, polar fertilizing qualities. As explained in the example of the cow (chapter &quot;The Cow,&quot; p. 146 ff.), solid manure arises from the digestive system, in which the food taken in from outside — foreign to the body — is broken down step by step through the act of rumination, the activity of the rumen, the glandular stomach, the small and large intestines, and sifted in its passage through the mucous membrane walls. From there the mineralized digestive substances, stripped of their foreignness, pass into the venous bloodstream and onward into the liver. Urine, by contrast, is an excretion from the interior of the body and passes through the arterial bloodstream into the kidney, and from there through the bladder into the outer world. The kidney sifts the body's own substances and separates out those that have become unusable, in liquid form, as urine. An essential constituent of urine is urea, a breakdown product of protein metabolism. This nitrogen compound still carries the activity of the animals' soul body and life body. They carry outward with the urine forces of these two members of the human being — and it is these forces that fertilize. Different in the case of cattle dung: this consists of indigestible fodder residues, interspersed with spent mucous substances of the digestive organs and impregnated with the result of the &quot;cosmic-qualitative analysis&quot; (cf. chapter &quot;Cosmic-Qualitative Analysis and I-Disposition,&quot; p. 156 f.). If the fertilizing forces of the urine stream outward from the cow's past-acting, moon-like astrality, then to these forces in cattle dung are added those that ray in presently from the sun. These are the forces that the cow in particular — out of its singular sense-relationship to the fodder, in the course of the &quot;cosmic-qualitative analysis&quot; from rumination through the digestive tract to the back-raying function of the horns as &quot;I-disposition&quot; — impresses into the manure.<br /> <br /> Liquid manure is stored in pits or open elevated tanks; under largely anaerobic conditions it undergoes fermentation. It is therefore advisable to have at least two containers for alternating storage, so that after filling there is sufficient time for after-ripening. The refinement of the liquid manure takes place mechanically through stirring and aeration, and biologically or {{SE|310}}<br /> <br /> through the biodynamic route, by means of additives. The former promotes aerobic breakdown and transformation processes; the latter acts in a directing way on the entire course of the process right through to maturity. Proven additives that biologically re-bind the ammonia arising from the breakdown of urea include refined farmyard manure composts in small quantities, as well as chopped stinging nettle, sawdust and wood shavings. The biodynamic compost preparations (see chapter &quot;The Compost or Manure Preparations,&quot; p. 360 ff.) are submerged in the liquid manure and slurry in permeable bags, suspended from a float. To avoid nitrogen losses, floating covers of straw, stinging nettles, etc., with raw phosphate and basalt meal scattered in, can also serve in open fermentation chambers.&lt;ref&gt;Herbert Koepf, Bo D. Petterson, Wolfgang Schaumann: ''Biologische Landwirtschaft'', Stuttgart 1980, 303 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> In today's customary litter-free indoor housing of pigs and cattle, flushed manure — slurry — arises. This mixture of water, liquid manure and dung ferments, if left untreated, into a foul-smelling, fast-acting fertilizer. The mineralization of the substances is far advanced. In biodynamic farming, the preparation of solid manure should be aimed for instead of slurry production — as far as possible. In purely grassland areas, lack of bedding frequently leaves no other choice. All the more important it then becomes to take all measures for the refinement of the slurry, just as they apply to liquid manure. As a rule, raw slurry from factory farming operations is applied to the fields untreated. Apart from its so-called nutrient contents, it is regarded as a waste product that must be disposed of — with all the consequences of odour nuisance, nitrous oxide off-gassing (laughing gas, N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O), nitrate loading of groundwater, sealing of soil pores by mucous substances, impoverishment of the soil flora and fauna, and the reduction of the nutritive value of fodder through predominantly low-molecular protein compounds. The high esteem once accorded to animal manure has fallen victim to nutrient-based thinking. With careful refinement — above all through the biodynamic preparations — and sufficiently long storage, it can succeed by degrees to produce from slurry, too, a sustainably effective manure that works in a building way into the soil processes. {{SE|311}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung_der_hofeigenen_tierischen_Dünger&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === The Application of Farm-Own Animal Manures ===<br /> <br /> Farmyard manure is a blessing for all crops: as fresh manure for the nightshade family — potatoes and tomatoes — in a partially composted state for root crops and cereals, and as fully earthed-out manure for perennial forage crops, grassland, market gardens, and orchards. Because of its sustainably high fertilising force, not every crop needs annual manuring; within a well-composed crop rotation in arable farming, application every three years to the root crops is sufficient. For good yield formation, the requirements of root crops are met at approximately 300 dt/ha. With regard to the total manure output of the farm, an annual manure quantity of one livestock unit (LSU) per hectare is ideal — one LSU corresponding to 500 kg live weight. With an average dairy herd including young stock, one LSU per animal can be reckoned with. One bovine LSU produces, depending on the amount of bedding used, 80 to 100 dt of solid manure. Including the manure of the other domestic animals, a stocking density of one LSU per hectare is reached — and frequently exceeded — on smaller and medium-sized farms; in the case of large-scale operations engaged primarily in arable farming, the number of LSUs per hectare sinks to a borderline 0.4 to 0.3. Cattle manure forms the main bulk, to which the manure types from the rest of the domestic animal stock — arising in smaller quantities — are mixed as far as possible. Surplus manure quantities are applied within the crop rotation to the depleting spring-sown crop ahead of the main fodder crop, at approximately 100 dt.<br /> <br /> The application of solid manure for root crops takes place as a rule in the preceding year, onto the stubble of the previous crop. After light incorporation, a catch crop follows; through the solid manure it develops a root mass as abundant as its green mass, and with this it creates a well-structured seedbed for the spring sowing of the root crop.<br /> <br /> Well-ripened liquid manure, and if necessary slurry, are welcome fertilisers when it comes to giving winter-sown crops a developmental boost in spring. Winterkill damage and thinned-out stands — the result of alternating frosts in spring — can be stimulated toward more intensive tillering. For this, the urea serves. This nitrogen compound, mineralized from protein metabolism, receives its specific efficacy through the astral forces that originate in the soul body of the animals and that configure the material composition of the urine within which the nitrogen is bound. A further field of application is stubble fertilization with a view to the rapid development of a green manure catch crop. On pasture, the {{SE|312}} application of liquid manure in early spring is helpful, and where appropriate in rotational grazing after each move.<br /> <br /> On stands in full growth — root crops in particular — the application of liquid manure or slurry should be avoided.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wirksamkeit_der_hofeigenen,_tierischen_Dünger&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === The Efficacy of the Farm's Own Animal Manures ===<br /> <br /> With each of the manures one must ask after the being — after the soul-astral force-potential that, through the etheric body and the physical body, so arranges the substances and keeps them in flow that it can appear in its image in the physical-sense world and act in accordance with its being. Individual essential traits of the wild fauna and of the domestic animals were discussed in the chapter &quot;The Soul Organization or the Astral Body of the Agricultural Organism&quot; (p. 111 ff.). There it was established that each animal species, through its bodily activity, makes a contribution to the whole of nature that is, so to speak, a manuring one. Through the activity of the ensouled animal world a wisdom-filled web of relationships arises that pervades the whole of nature in a meaning-giving way. Among the plant-eating mammals it is the ruminants whose organ activity is organized toward preparing a manure that is capable of enlivening and ensouling the &quot;diaphragm organ&quot; — the soil — to a higher degree. This cannot be inferred from the merely quantitative substance-composition alone. It is rather a question of the qualitative relationship of the substances to one another. This bears the stamp of the being of the cow, the sheep, the goat, and so on. The highest level of perfection is reached by the cattle. In the chapter &quot;The Cattle&quot; (p. 146 ff.) an attempt was made to characterize the digestive process permeated and lived through by its essential being, as well as its metabolically-related sense activity and intelligence. If one seeks from there to arrive at an understanding of the long-lasting, beneficial effect of cattle manure in particular upon soil and plants, then perhaps the following consideration can carry us further: The plant grows along the Earth-Sun axis. The root strives into the depths in the direction of the Earth's centre, the culm, stem or trunk rises vertically upward toward the sun. From this vertical axis, leaves and branches grow outward into breadth and width. The leaf-work, spreading itself out horizontally in flat surfaces, receives the raying-in effects of sun and planets by direct path and works them up into living substance, supported by the &quot;earth-sap&quot; (*Xylem*) ascending within the stem, inside the cambium. This conveys to the horizontally striving growth, on the one hand, the vitality of the nutritive humus and the formative force of the {{SE|313}}<br /> <br /> stable humus in combination with the lime — thus the fertilising forces peculiar to plant compost. This holds equally for the finely branching lateral root-work spreading itself out into breadth. It is otherwise with taproot, culm, stem and trunk. Their vertical impulse is grounded in substance not by humus as manure, but by the crystalline of quartz, the silicates and clay minerals (cf. the chapter &quot;The Origin of Clay Minerals and Their New Formation&quot;, p. 209 ff.). These silica minerals mediate the raying-in forces of the sun, the planets and fixed stars by an indirect path. These gather themselves, through the working of the clay minerals, into the &quot;cosmic upward streaming&quot; within the plants.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Spiritual Foundations for the Renewal of Agriculture'', GA 327, lecture of 10 June 1924, Dornach 1999, p. 47.&lt;/ref&gt; The I of the human being, his spirit being, gives him the force of uprightness; the animal is animal because it does not possess this force in its fullness; it has, however — as the cattle in a particular way — &quot;the I as disposition.&quot; The plant, rooted fast in the earth, shapes its vertical form in &quot;cosmic upward streaming&quot; as the image of its supersensible spirit being. Animal manure is now able — so one may surmise — by virtue of the &quot;I-disposition&quot; woven into it through the astral body and etheric body of the animal, to make the plant being more independent in relation to its being held within the locally given conditions of the heights and the depths. Through the dung, the disposition is mediated to the plant to individualize itself even into its outward form-building, to connect itself more strongly, in its own essential nature, with the workings of earth and cosmos. Seen thus, one must — as already indicated — attribute above all to cattle manure, with regard to the living context of soil and plants, an &quot;educative&quot; capacity.<br /> <br /> The manures of the domestic animals — above all those of the ruminants — work upon the substance-process and the type-true form-imprinting of the plant. They strengthen the forces through which the supersensible being of the plant brings itself to appearance. This reveals itself in its vertical orientation along the root–shoot–blossom axis, and therewith, conditioned by this, in the form-changes of the leaves from the base toward the blossom.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Licht-Schatten-Versuch&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === The Light-Shadow Experiment ===<br /> <br /> In a multi-variant, multi-year field trial, the effects of fertilization with farmyard manure compost were compared with an application of mineral salts (nitrogen, phosphoric acid, potassium—NPK) and a treatment with the so-called biodynamic horn silica preparation {{SE|314}}<br /> <br /> ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|cf. chapter &quot;The Horn Silica Preparation,&quot; pp. 348 ff.]]) under full sunlight, in half-shade and deep shade, using rye, wheat, oats, potatoes, spinach and radishes. The programme of investigation encompassed morphological phenomena, a range of analytical parameters, and evaluations carried out by means of the image-forming method of copper chloride crystallisation.&lt;ref&gt;Manfred Klett: ''Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung'', Darmstadt 1968, 117 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Here only that part of the trial will be highlighted which concerns the effect of farmyard manure compared to the application of NPK.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Bewertungen_durch_morphologische_Befunde&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Assessments through Morphological Findings ===<br /> <br /> The trial confirmed the experiences — long familiar to the attentively observing practitioner — of the universally positive effects of animal manure in the form of composted cattle dung:<br /> <br /> * The root opens up for itself a larger soil space;<br /> * it develops according to the type-disposition of its species in an ideally typical way;<br /> * the taproot (cosmic type) of carrot, beetroot, radish, spinach shows a strong drive downward and is accompanied laterally by a fine root system tapering pyramidally toward the base ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#315|Fig. 17]]).<br /> * With radishes, the fruit bodies tend toward a thickening of the ''hypocotyl'' — toward the formation of a perfect spherical form, from which the root clearly sets itself apart. With NPK this transition was more turnip-like in character; the taproot lost itself and divided near the surface.<br /> * With the type that by nature develops in a spherical and strongly divided way (earthly root type) — bush bean, onion, grain — this phenomenon of disorientation of the root with respect to its species-disposition emerged more markedly under NPK.<br /> * With regard to stem formation (internode lengths), scarcely any differences were to be established; yet with manure compost dressing, a lengthening of the uppermost, ear-bearing internode was consistently striking. This surge of vitality also made itself felt at the stem base through a higher degree of tillering — that is, through a greater number of ear-bearing tillers per individual plant.<br /> * With regard to leaf development, under full daylight the outward appearance of the leaves approaches — in space, in form, colour, serration, hairiness and articulation of the leaf blade, in the firmness of the ''cuticula'' — the xeromorphic ideal type of the species; and equally in time, in the sequence of leaves from<br /> {{SE|315}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 17, S. 315.jpeg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 17: Wurzelbilder von Spinat bei Mistkompostdüngung und NPK-Anwendung im Licht-Schatten-Versuch.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> * ... the large-lobed, pinnate, basal leaves upward to the small, stem-close, tapering ones in the transition toward the blossom. This strongly rhythmically shaped mode of appearance finds more pronounced expression in the manure compost variants than in the NPK variants ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#316|Fig. 18]], p. 316). Among the ''monocotyledonous'' grains the same tendency appears. With manure compost dressing the leaves are narrower, more firmly structured, and more strongly silicified at the leaf margins and tips. The NPK plants contrast with their tendency toward ''hydromorphism'', like shade plants.<br /> <br /> * Just as in the ''monocotyledonous'' (single-cotyledon) plants the internode sequence from node to node is characteristic — it increases progressively in length toward the top — so too in the ''dicotyledonous'' flowering plants the...<br /> {{SE|316}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 18, S. 316.jpg|center|800px|]]&lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 18: Blattfolgen von Radies bei Mistkompostdüngung im Vergleich zu NPK im Licht-Schatten-Versuch.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Leaf metamorphosis.&lt;ref&gt;Wilhelm Troll: ''Allgemeine Botanik'', Stuttgart 1959, 927 S.; Gerbert Grohmann:<br /> ''Die Pflanze'', Berlin 2013, 448 S.; Jochen Bockemühl: «Bildebewegungen im Laubblattbereich höherer Pflanzen», ''Elemente der Naturwissenschaft'' Nr. 4: 7–23, 1966.&lt;/ref&gt; It maps spatially the dynamics of growth as it unfolds in time.<br /> * The leaf metamorphosis from the basal leaves upward toward the blossom is shown for the example of radishes in Figure 18.<br /> * The basal forms show, in the lower part pinnate, in the upper part rounded, little-articulated and finely toothed leaf blades. In the successive leaves the leaf blade reduces itself more and more to the upper portion. It then becomes strongly toothed and increasingly lanceolate-pointed. This polar leaf-shaping in the primary as against the successive leaves is most sharply expressed in light. It loses itself toward deep shade, in which the successive leaves retain the habit of the primary leaves for a longer time (less toothing, more rounded blade).<br /> * The same difference appears in comparing manure compost dressing to NPK. The former goes in step with the influence of light; in the latter, leaf transformation is similarly inhibited as in the plants growing under shade. {{SE|317}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Bewertungen_anhand_der_analytischen_Befunde&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Assessments Based on the Analytical Findings ===<br /> <br /> Evaluation on the basis of quantitative comparisons of material components is only conditionally possible without taking the time factor into account. What does a great quantity of a substance say — what does a small quantity say? The reference point for assessment must be sought in the processual activity within the plant with regard to an endpoint. This endpoint, in terms of nutritive value, is maturity. Toward this endpoint, build-up processes lead through continuous transformation of substance compositions; away from it, breakdown processes lead. Tracing both processes together first yields criteria for a reasonably secure quality statement. From the analysis of the build-up processes the concept of &quot;ripening physiology&quot; gains content. When the life processes come to rest in maturity — the enzymatic activities reduce themselves to a minimum — the optimal degree of quality is reached and a natural storage capacity, given for a certain period of time, is assured. But if the enzymes remain active in full ripeness, the fruit remains physiologically in a state of immaturity and is exposed to breakdown after a short time; its nutritive value must accordingly be rated as inferior.<br /> <br /> In the light-and-shade trial, the dynamics of substance build-up were determined by means of ratio figures — from precursors signalling immaturity to those characterising the state of full ripeness. It showed that in fruits fertilised with manure compost the degree of transformation of the substance compositions characteristic of full ripeness increases:<br /> <br /> * Thus the relative ascorbic acid content, which results from the ratio of dehydroascorbic acid (precursor) to ascorbic acid (Vitamin C);<br /> * thus a higher content of disaccharides as against monosaccharides; the latter are signs of still-continuing assimilatory activity;<br /> * thus the higher relative protein content; this characterises the ratio of total protein (crude protein) to pure, highly structured protein. The crude protein, which contains alongside the pure protein low-molecular protein compounds down to amino acids and nitrogen salts such as nitrates,<br /> {{SE|318}}<br /> <br /> shows in leaf vegetables with vigorous growth particularly steep rises upon application of NPK salts.<br /> <br /> * Thus the very low enzyme activities of the oxidising dehydrase and of the sucrose-cleaving saccharase in the harvested produce of wheat, potatoes, vegetables. With NPK applications these elevated themselves, as in the plants growing under shade, steeply to a level indicating immaturity.<br /> * Similar findings in favour of manure compost dressing were shown by the silica and ash contents of cereal straw; in the grain kernels no differences in content were to be established in this regard.<br /> <br /> The routine analytics commonly in use confine themselves as a rule to the establishment of quantities — residue analyses of harmful substances, for instance, leading to the fixing of questionable limit values that have to be revised time and again — or to so-called quality-conferring constituents. What is lacking here for the interpretation of the data is the conceptual point of reference: such as, in the case of the light-and-shade trial, the comparison under defined conditions; or the relative, physiological resting state of ripeness; or the specific composition in which a substance appears and fulfils a particular function. A reliable statement becomes possible only — and this cannot be done without enormous effort — when the analytical data furnish confirmation for concepts that one has gained from the thinking beholding of life's manifestations.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Bewertung_durch_die_kristalldiagnostische_Methode_der_Kupferchloridkristallisation&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Assessment by the Crystal-Diagnostic Method of Copper Chloride Crystallisation ===<br /> <br /> In contrast to causal analytics, which confines itself to researching the parts of a living system, the &quot;sensitive copper chloride crystallisation&quot; according to Ehrenfried Pfeiffer&lt;ref&gt;Ehrenfried Pfeiffer: 1899–1961, pioneer of applied anthroposophical research; developed, proceeding from indications by Rudolf Steiner for the investigation of formative forces, the method of sensitive copper chloride crystallisation; prepared, together with Guenther Wachsmuth (1893–1963) under the guidance of Rudolf Steiner, the horn manure preparation for the first time in 1922/23. Until the end of the 1930s, together with Guenther Wachsmuth, in the leadership of the research laboratory at the Goetheanum. From the end of the 1930s onwards, farmer and agricultural consultant in the USA.&lt;/ref&gt; permits, by morphological-diagnostic means, a judgement to be gained concerning the &quot;living organism of the plant&quot; as a wholeness that maps itself at the inorganic level as a defined physico-chemical system. The copper chloride crystallisation is accordingly suited to {{SE|319}}<br /> <br /> to render the formative-forces organisation of the plant sense-perceptible in a dead image. The principle rests on the change in texture of crystallising copper chloride needles when various plant extracts are added as co-solvents. On account of this fact, during crystallisation on plane glass plates in climate chambers, extract-characteristic and reproducible needle-structures and structural complexes (texture or habit) arise, which can be assessed comparatively.<br /> <br /> Pfeiffer's method was further developed by many experimenters, above all with regard to crystal diagnostics: in the field of human medicine by Selawry,&lt;ref&gt;Alla Selawry, Olleg Selawry: ''Die Kupferchloridkristallisation in Naturwissenschaft und Medizin'', Stuttgart 1957, 232 S.&lt;/ref&gt; in the field of foodstuffs by v. Hahn,&lt;ref&gt;Friedrich Vincenz von Hahn: ''Thesigraphie'', Wiesbaden 1962, 244 S.&lt;/ref&gt; in the field of plants by Krüger,&lt;ref&gt;H. Krüger: ''Kupferchloridkristallisationen, ein Reagenz auf Gestaltungskräfte des Lebendigen'', Weleda – Schriftenreihe 1/1950.&lt;/ref&gt; in the field of the quality of plant products by Enquist,&lt;ref&gt;Magda Enquist: ''Strukturveränderungen im Kupferchloridkristallisationsbild von Pflanzen durch Alterung und Düngung'', Lebendige Erde 3, 1961.&lt;/ref&gt; Petterson&lt;ref&gt;Bo D. Petterson (1967): ''Beiträge zur Entwicklung der Kristallisationsmethode mit Kupferchlorid nach Pfeiffer'', Lebendige Erde 18 (1): S. 15–31.&lt;/ref&gt; and, for the present state of the art, by Doesburg.&lt;ref&gt;Paul Doesburg, Machteld Huber, Jens-Otto Andersen, Miriam Athmann, Guus van der Bie, Jürgen Fritz, Uwe Geier, Joop Hoekman, Johannes Kahl, Gaby Mergardt &amp; Nicolaas Busscher (2014): «Standardization and performance of a visual Gestalt evaluation of biocrystallization patterns reflecting ripening and decomposition processes in food samples», ''Biological Agriculture &amp; Horticulture: An International Journal for Sustainable Production Systems'', DOI: 10.1080/01448765.2014.993705.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> The diagnostics of the crystal texture of copper chloride images rests on the comparison of the crystal image of the fresh extract with those from ageing stages of the same. Underlying this procedure is the consideration that the rate at which the fresh juice decomposes (ages) under defined conditions is a function of the quality of this fresh-juice extract. One finds that ageing — that is, autolytically and microbially degrading — plant extracts imprint themselves in the crystal image in a sequence of reproducible crystal-image types, so-called ageing stages ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|Figure 19]], p. 320).<br /> <br /> These differ in that the fresh plant extract produces a plant-specific crystal texture, whereas the decomposing one produces, to an increasing degree, atypical texture elements which in the final result resemble those of purely crystallising copper chloride. From this there emerges as a standard for {{SE|320}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 19, S. 320.jpg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 19: Kristallbilder einer Alterungsreihe von Kartoffeln im Licht-Schatten-Versuch (Var. 9).&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> the quality assessment: the speed at which the substance under examination, when subjected to decomposition, passes through the successive stages of the degradation series in the process of crystallising out. A rapid decomposition is the hallmark of inferior quality. The same holds when a fresh extract of a sample already shows features of an ageing image from the reference series.<br /> <br /> In the light-and-shade trial a further point of reference for quality assessment was added: the variation of full light, half-shade, and deep shade. One of the questions asked was: against the background of the polarity between plants grown in full sunlight and plants grown in shade, can the working of forces of dung compost and NPK be qualitatively differentiated by means of the crystallisation images? Every plant species leaves in the crystal image a<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> {{SE|321}}<br /> [[Datei:Abb. 20, S. 321.jpg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 20: Typische Kristalltexturen von Kartoffeln im Licht-Schatten-Versuch.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> characteristic imprint of its formative forces organisation. Where this is able to unfold unimpeded by disturbing influences, a correspondingly fine-membered, reproducible crystal image arises. In all the cultures examined — rye, wheat, oats, and several vegetable species — the crystal-morphological findings show, in their tendency, a striking agreement. The differences between dung-compost manuring and the application of NPK stand out with approximately the same strength as those between light and shade.<br /> <br /> Typical crystal textures, using potatoes in the light-and-shade trial as the example, are illustrated in Figure 20.<br /> <br /> With regard to dung compost compared with NPK: «in the light», variants 9 and 12 and variants 10 and 11 respectively are to be compared, and «in deep shade» variants 1 and 4 and variants 2 and 3 respectively. Under «C.V.» relative «crystallisation value numbers» are given. These abstract the visual comparison. According to a key, the sum of the individual crystal-texture phenomena is captured in a single number: optimum = 100, pessimum = 0. To the trained eye, the crystal image itself supplies the text for conceptual evidence.<br /> <br /> In all the plants examined — potatoes among them (Figure 20) — the crystal image, under direct sunlight, approaches the respective texture optimum. Each plant species imprints pictorially the crystal image corresponding to its etheric organisation. In the «light plants», this shows a good coordination of the individual structural elements, gliding transitions between needle-stems and fine branchings, as well as fine, contoured {{SE|322}}<br /> <br /> needles. In deep shade, the addition-specific order of the needle structures is progressively lost in favour of a general radial orientation. The needle branches become broader through the accretion of fine branchings; they attach irregularly and at stagnation zones of the needle stems. The same picture is shown by stage 2 and, in heightened form, stage 3 of the ageing series of variant 9 in [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|Figure 19]] (p. 320).<br /> <br /> The type of crystal images in [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#3211|Figure 20]] (p. 321) corresponds, with dung-compost manuring, to the light variants; with NPK applications, tendentially to the shade variants. In the latter, the following textural features are especially conspicuous: formation of secondary nucleation centres during crystallisation, branchings at stagnation zones, broad radially directed, irregular, less branched needle stems, unequally long, fan-shaped fine branchings. The coordination of the needle structures is subject, to a lesser degree, to a unified formative principle (cf. var. 11). In the majority of cases, the crystal value numbers of the «light plants» of the NPK plots do not differ from those of the «shade plants» of the organically manured trial members. The particularly striking agreement of the NPK crystal images of the light variants with those of the shaded trial members speaks for a substantially reduced degree of vitalisation, or nutritive value ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|Figure 19]], var. 2 and 11, p. 320).<br /> <br /> All in all — the old peasant knowledge, all practical experience, the long-term manuring trials,&lt;ref&gt;Ernst Klapp: ''Lehrbuch des Acker- und Pflanzenbaus'', Berlin-Hamburg 1958, 503 S.; Edward John Russel: ''The World of the Soil'', London 1957, 242 S.&lt;/ref&gt; and the light-and-shade trial reproduced here in extract — all point to the singular significance of manuring through domestic animals, pre-eminently the ruminants. They crown the work of nature by conferring a threefold blessing: through their being and their manure they bring<br /> <br /> * to the middle between the «heights and depths», to the «diaphragm soil», enduring fertility,<br /> * to the plants their archetypal form of appearance and a substantively formed-through fruiting,<br /> * through the farm's own fodder base, to themselves the building-up of a bodily nature that, in surplus — like an offering — renders services of the most manifold kind, in the service of and for the wellbeing of the human being.<br /> {{SE|323}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufe_3:_Die_Düngung_aus_dem_Geist_des_Menschen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Level 3: Fertilisation from the Spirit of the Human Being ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Stoffwechselausscheidungen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === The Metabolic Excretions ===<br /> <br /> In the rocks, the element of the «solid-earthly» manifests itself. They became «work» in the form of crystals out of a primeval, metabolic-like life process in the Earth's development. Only through the processes of weathering, the decay of crystalline forms, can the substances be lifted up again into the processes of living nature. As such, they have no fertiliser value. Plants reproduce not only through the seed, but at the same time through the residues of the «universal-plant-element», which trigger metabolic processes in the soil. Past life is transformed into the «universal seed» humus, which fertilises future life. Finally, animals fertilise from the forces of their vitality and ensoulment. This is revealed outwardly in the almost infinite variety of their activities of being, and inwardly in the activity of digesting and preparing an enlivened and ensouled fertiliser.<br /> <br /> From the sequence of levels set out above, one could easily conclude that the excretions of the human being would bring about a further enhancement of fertilising force. The opposite, however, is the case! A glance at the structure of the members of the human being and the digestive activity resulting from it throws light on the matter. The purely spirit-resting kernel of being of the human being irradiates the bodily members and establishes itself in them through the I-organisation. It works upon these members of the human being and reshapes them towards higher stages of their development. In this consists the further development of the human being — one that, into all future, is to be won by the human being alone. Most powerfully, in the present time, the spirit-soul of the human being works at the reshaping of the still partly body-bound astral body into the body-freely working so-called «spirit self».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Theosophie, Einführung in übersinnliche Welterkenntnis und Menschenbestimmung'', GA 9, Dornach 2003.&lt;/ref&gt; This work of the I upon the members of the human being — that is, upon the life or etheric body and the physical body as well — lays claim to forces. The I takes these up through the I-organisation: through the soul by way of the perceptions through the senses, and through the body by way of nourishment. The substances and forces of the earth nourish the body, so that the spirit-soul of the human being may, within this body, in the unfolding of the soul-activities {{SE|324}}<br /> <br /> of thinking, feeling and willing. In the case of the human being, the digestive process of nourishment stands exclusively in his service — not at the same time in that of the earth. He withdraws from the nourishment taken in all forces for himself alone. He is, by comparison with animal and plant, an egoist. What the human being excretes by way of the kidney-bladder process as fluid, and by way of intestinal digestion as more solid matter, is stripped of all nourishing forces — it is lifeless, soulless, and spiritless slag. Its substances are completely «decomposed» out of their living and soul-nexus; they are thrown back as N, P, K, Si, Ca, and so forth into the condition of the purely mineral, and can act only as such.<br /> <br /> Thus human excretions — in the form of sewage sludge used as fertilizer, for instance — are unsuitable for the production of human food. When deployed with deliberate intent, they are «anti-manure», comparable to the nitrogen synthesized from the air.<br /> <br /> On account of the materialistic way of looking at things — substance, regardless of its origin, is one and the same substance — one is repeatedly inclined to search for methods by which the «valuable nutrients» N, P, K of human faecal matter might yet be made serviceable for plant cultivation. The practice of vegetable production on the so-called «sewage fields» near large cities has been abandoned. Sewage sludge drying and composting is practised with success. Yet the product ought to be employed exclusively outside agriculture — for restoration purposes in road-building and landscape construction.<br /> <br /> What the human being leaves behind bodily, under the direction of the spirit-soul, is drained of its forces by that spirit-soul; he gives nothing back to nature. Where, then, does the spirit of the human being work in a fertilising way? It is the body-free part of his being — the spirit-soul — that in thinking, feeling and willing turns toward the things and beings of nature.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Geisttätigkeit_in_der_Arbeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === The Spiritual Activity in Work ===<br /> <br /> The animal extends its essential being out into the living sphere in which it is active. In this activity, a life of instinct imbued with wisdom holds sway, creating a fabric of interrelationships. Understood in this sense, it fertilises through its activity in the economy of nature. What happens is subject to an iron necessity. Thanks to his awakening self-consciousness, the human being is born with the capacity for freedom in action. He can choose this or that, good or evil, truth or falsehood. {{SE|325}}<br /> <br /> What decides this is the conscience, into which all thoughts, feelings, and will-impulses ultimately flow, and from which all actions receive their particular moral-ethical imprint. Among the farmers of old, the saying was held: «The farmer's footstep is the best manure». One walked behind the plough holding the reins, or across the field as a sower, or on a Sunday walk through the fields. As true as this saying was then, so true is it today in a metamorphosed form. Once, direct, instinctive experience still arose from the common folk-consciousness—an experience of what the earth says to the one walking over it, of what speaks from the moods of the surroundings, of what the soil breathes in and what it breathes out. One then knew what logically needed to be done next. Today, the certainty of «doing the right thing in the right way at the right moment» must be newly acquired from the power of the consciousness soul. When walking across the field, perhaps after the day's work is done—one is filled with the many impressions of the day—one feels a certainty emerging from unknown depths of the soul, a certainty that does not spring from sense-bound thinking. From the feeling for the wholeness of the farm and all its current life-relationships, one suddenly knows what must be done the next day—be it to direct attention to areas of the farm that have been overlooked, or that this or that crop urgently requires a treatment, such as harrowing with a tine weeder or a preparation spraying. Intuitions arise, shining up into consciousness from the sphere of the will as a dim premonition. One knows oneself to be standing in a stream alive with spirit, flowing from yesterday to today and from today to tomorrow. Letting ideas, through thinking, flow into the work in such a way that, in the work, they take hold of the will through feeling—this clears the way for intuitions that lead to a new art of manuring born of the spirit, to an art of enlivening substance, of «the solid, earthy element itself».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner, ''Spiritual Foundations for the Renewal of Agriculture'', GA 327, lecture of June 13, 1924, Dornach 1999, p. 122: «One must directly enliven the earth, and one cannot do that if one proceeds in a mineralising way; one can only do that if one proceeds with the organic, which one brings into a corresponding condition so that it can have an organising, enlivening effect on the solid, earthy element itself.»&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_landwirtschaftliche_Individualität_und_die_biologisch-dynamischen_Präparate&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === The Agricultural Individuality and the Biodynamic Preparations ===<br /> <br /> From his spiritual-scientific research into the nature of substances and forces, and into the nature of manuring, Rudolf Steiner developed {{SE|326}}<br /> <br /> a kind of technology within the realm of the living. He gave indications for the preparation and application of the biodynamic preparations. These are the two spray or field preparations and the six manure or compost preparations. They are produced, according to certain principles that will be discussed later, mostly on the farms themselves, and applied in very small dosages.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vorträge vom 12. und 13. Juni 1924.&lt;/ref&gt; For the practical details of preparation and application, the relevant literature is referred to.&lt;ref&gt;Christian von Wistinghausen et al.: ''Anleitung zur Anwendung der biologisch-dynamischen Feldspritz- und Düngerpräparate'', Arbeitsheft 2, Darmstadt 2005, 92 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Walter Stappung: ''Die Düngerpräparate Rudolf Steiners – Herstellung und Anwendung'', Rüfenacht 2017, Bd. I + II: 748 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Ueli Hurter et al. (2018): ''Biodynamische Präparate-Praxis weltweit – Die Fallbeispiele'', Darmstadt, 364 S.&lt;/ref&gt; What follows here is an attempt to lay out, from a combined view of the results of anthroposophical spiritual research, the experience of lived practice, and natural-scientifically graspable facts, methodical paths of research and grounds for judgment toward an understanding of a mode of manuring that must necessarily remain incomprehensible to the prevailing materialist worldview.<br /> <br /> The background that first makes the deeper significance of the round-dance of the biodynamic preparations recognizable and experienceable is the all-encompassing core idea of the «landwirtschaftlichen Individualität» (farm individuality), its bodily organism, and the interconnections of ideas that constitute a biodynamic farm as a wholeness largely closed within itself. Just as working with the preparations creates, as it were from below out of the sphere of willing, a foundation of experience, so on the other hand, building upon this, the cognitive work with the supersensible reality of being is the necessary complement from above. Knowledge of the spirit and knowledge of nature must flow together in the doing; only in concrete engagement do they generate true pictures through which every particular fits into a higher whole. What thus lights up in the soul as a true picture of the spirit takes on outwardly material form in the individual preparations and continues to work with specific force-activity into the nexus of nature.<br /> <br /> In the organism of an agricultural farm, the heights-forces or universal forces — raying in from the periphery of the fixed stars, the spheres of the planets and the Sun — and the depths-forces or central forces radiating out from the Earth individualize themselves. {{SE|327}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 21, S. 327.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 21: Die Präparate als Mittler der Höhen- und Tiefenkräfte im Organismus der landwirtschaftlichen Individualität.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> This individuation takes place in the soil, in the balancing middle of the heights and depths, in the manner of a kind of heart-and-lung function. It manifests in the form of the plant in the vertically upward-striving shoot and the taproot growing into the depths, as well as in the horizontally spreading leaf- and fine-root-work. Along the path of individuation, every site on earth first develops into an «Organismus im Naturwachstum» (organism in natural growth). Even in this, the threefoldness of head pole beneath the earth, metabolic pole above the earth, and the soil articulating itself between them is already laid in. Through idea and will — that is, through the skillful hand of the human being — this individuation advances further to the shaping-out of the «landwirtschaftlichen Individualität» (farm individuality). The human being, himself a becoming one, makes it into a becoming one. This aim — to plant the principle of development into the soil, into the middle of the farm individuality — will henceforth be the task of agriculture. The means to this end is manuring, and specifically that manuring which has its origin in the spirit of the human being. What is meant are the biodynamic preparations, as it were {{SE|328}}<br /> <br /> «stoffliche Entwicklungsträger» (material bearers of development). They bring together the forces of above and below in the diaphragm of the soil, spiritualize, ensoul, and enliven this rhythmic middle, and work toward a transubstantiation of the physically mineral. Apart from the horn silica preparation, which in the metabolic pole — via air and warmth in the belly of the agricultural organism — stimulates the life processes, fruit formation processes, and ripening processes of the plants, the horn manure preparation and the compost preparations unfold their efficacy through the head pole and through the rhythmic middle. They promote and concentrate all those soil processes that allow the plant to grow vertically, from the head pole in the sense of the already-mentioned «cosmic upward streaming», as a salt-, water-, and force-current, into depth and height. The fully grown form is an image of this working of forces ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#327|Figure 21]], p. 327).<br /> <br /> The biodynamic preparations are inventions of the human spirit, an efficacious artistry whose origin lies in the investigation of the world of the spiritually essential supersensible. They are graspable only by spirit and supersensible means — that is, along a path on which the spirit-soul of the human being, through long and rigorous training, makes itself capable of body-free cognition. Body-free means that the knower no longer requires the bodily senses in order to have thoughts; rather, the world of beings pictures itself, at the first higher level of cognition, directly in thought-pictures: in Imaginations. These are images of the life-creating spirit-reality, while thoughts bound to the senses and the intellect rest upon the world of appearances; in this case the outer form is the phenomenon. In body-free intuitive beholding, the spiritual researcher recognizes the spiritually essential being that, within earthly existence, creates these forms. He recognizes how these forms — which constitute our world of appearances — are dead endpoints of a development out of the spirit that preceded them over vast stretches of time. He beholds in every form-appearance within the nexus of nature — a rose, a lily, a crystal — an «Evolutionserreichnis» (evolution-achievement), a work of art that has died into form. He beholds the end, yet knowing its beginning. And so the question presents itself to the spiritual researcher: does the end, the work of creation, bear within it the seed of a new all-encompassing becoming? Can — indeed, must — this hidden evolution-achievement be recognized and, through spirit, heart, and hand of the human being growing conscious of its tasks for the future, be grasped and brought to unfoldment? Does this seed not hold the sought-for spark to ignite a new agricultural culture? And are not the idea-contents of the «Landwirtschaftlichen Kurses» (Agriculture Course), and here specifically the spiritual-scientifically artistic stroke of the invention of the {{SE|329}}<br /> <br /> biodynamic preparations, the answer to the question posed above? Rudolf Steiner investigated, in body-free essential cognition, the germinal element concealed in the mineral, plant, and animal worlds, and on the basis of these findings created a methodical principle through which the evolution-achievements in the field of tension between cosmos and earth can be brought into a relationship of an entirely new kind. The fruits from the evolutionary lineages of the past enter, through human hands, into relational nexuses of an entirely new kind — ones that inaugurate a new becoming that transforms what has become. This transformation process is a different one for each of the preparations; yet the methodical procedure underlying the production of the preparations is in principle the same or similar for all of them: it is a theme with variations. In order to arrive at a deeper understanding of this theme, three paths of research must be undertaken.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_geisteswissenschaftliche_Forschungsweg&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === The Path of Spiritual-Scientific Research ===<br /> <br /> Just as natural science has the phenomena of the senses as its object, so spiritual research has the revelations of a spiritual world of beings. The results of the latter present themselves to thinking consciousness in idea-forms. They appear clothed in a particular wording suited to the idea. This wording is the phenomenon. The more precisely and without preconception one studies this wording, the more brightly the spiritual content of the idea shines forth in one's thinking. The first step, then, toward understanding the results of spiritual science in the eight lectures of the *Agriculture Course* is the study of the exact wording. In superficial reading one easily goes astray and finds, instead of the eagle, only individual feathers. In the Course, out of anthroposophical spiritual science and before an audience intimately acquainted with agriculture, the highest knowledge of the spirit — penetrating the kingdoms of nature — is considered in connection with concrete agricultural practice. If one strives in the study of the text for the greatest possible unprejudiced openness, then the wording in which the supersensible results are described in this way and no other is an equally given fact as any phenomenon of the senses.<br /> <br /> Rudolf Steiner's presentations concerning the preparations point to relationships that are in part naturally given (for example, in medicinal plants, the relational context of particular earthly substances and their healing effects), and in part to relationships that are creatively brought into being for the first time through the spirit and hand of {{SE|330}}<br /> <br /> the human being (for example, the establishing of a relationship between plant substances and sheath organs from the animal kingdom).<br /> <br /> Here a second step of research is accomplished: one must bring the self-established relational context into experience — that is, one must carry it out oneself. In the doing, one becomes oneself a part of what is taking place. To illuminate this second step further, it recommends itself, as a kind of bridge-building, to extend the study to other areas of spiritual research — centrally to the foundational writings of Rudolf Steiner&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?'', GA 10, Dornach 1992.&lt;/ref&gt; &lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Theosophie – Einführung in übersinnliche Welterkenntnis und Menschenbestimmung'', GA 9, Dornach 2003.&lt;/ref&gt; as well as to the lecture cycles on education, medicine, natural science, art, the social question, and so forth. However remote these subjects may seem from agriculture, a thorough study of them deepens, supports, and broadens one's understanding of the contents of the *Agriculture Course* in ways one would not have imagined.<br /> <br /> As a third step of self-deepening research, meditative practice follows. One must endeavour to inwardly assimilate the contents of the *Agriculture Course* through thinking, to hold them present in all one's work, and to allow them to become the living substance of the consciousness soul. This substance of ideas has the power to impel one directly toward action. Its true being reveals itself only in the carrying-out and in its consequences. The biodynamic preparations receive their meaning only in unconditional doing. For only in the doing do they become real in a being-way. They are not yet so in the idea-form; rather, this idea-form fulfils itself — as if from out of the future — with being only when it becomes free deed. The path toward this opens the view onto the higher stages of cognition of Imagination, Inspiration, and Intuition, the winning of which stands as a goal for the future before humanity. The spiritual researcher has gone this path ahead of us. We stand humbly at the beginning. Yet on the basis of the results of spiritual research, we can, out of the force of the consciousness soul, win the certainty of spirit that we are on the right path. On this path we practise a new art that «das Innere der Natur verwandelt».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 58: «Wir stehen auch vor einer großen Umwandlung des Innern der Natur.»&lt;/ref&gt; {{SE|331}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_naturwissenschaftlich-goetheanistische_Forschungsweg&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === The Path of Spiritual-Scientific Research ===<br /> <br /> The means for preparing the preparations are drawn from the mineral, plant, and animal kingdoms, and exposed to the conditions of the physical world — the elements of earth, water, air, and warmth — and to the seasonal rhythms that come to efficacy within these elements. Anthroposophical spiritual research thus directs attention to the *what* and *how* of the sense-perceptible world: to the *what* — for example, certain medicinal plants and animal organ sheaths; to the *how* — for example, exposure to the forces of summer above the earth in air and warmth, and to the forces of winter beneath the earth in the domain of the watery-earthy. In this way, under the guiding perspective of spiritual research, sense-perceptible nature itself becomes, in the fullest measure, the object of scientific inquiry — for example: what indications does the dandelion (''Taraxacum officinale'') offer in morphological and physiological terms regarding its relationship to the potassium of the earth and to silica in its finest distribution in the periphery of the earth; and what peculiarities and functions of the peritoneum of the cow are those which make precisely this organ appear suited to enveloping the dandelion blossoms in the course of preparation. It goes without saying that the scientific research approach meant here cannot be a quantifying one, but rather one that, through the perception of sense-perceptible facts, forms concepts which may serve in ordinary cognition as a support for the understanding of supersensible beholding.<br /> <br /> The scientific path of research sharpens the eye for the individual sense-perceptible phenomenon and seeks out the connection to that wholeness to which spiritual science points as the result of its research. Goetheanistic natural science and anthroposophical spiritual science enter into a mutually illuminating dialogue.<br /> <br /> In answering questions following a lecture at the Technical College of Stuttgart on 17 June 1920, Rudolf Steiner says: «Deshalb ist dasjenige, was Geisteswissenschaft im Grunde genommen sein will, nichts anderes als Phänomenologie; aber Phänomenologie, welche nicht dabei stehen bleibt, die einzelnen Phänomene zu betrachten, sondern zu lesen im Zusammenhang der Phänomene. […] Aber man versteht dann auch, wenn jemand so die Phänomenologie auffasst wie Goethe – und Geisteswissenschaft ist nur fortgeschrittener Goetheanismus.» (For this reason, what spiritual science at bottom wants to be is nothing other than phenomenology — but phenomenology that does not stop at contemplating individual phenomena, but reads in the context of phenomena. [...] But one then also understands, when someone grasps phenomenology as Goethe did — and spiritual science is only advanced Goetheanismus.)&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Verhältnis der Anthroposophie zur Naturwissenschaft. Grundlagen und Methoden'', GA 75, Vortrag vom 17. Juni 1920, Dornach 2010.&lt;/ref&gt; {{SE|332}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Forschungsweg_der_Willenserfahrung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === The Scientific-Goetheanistic Path of Research ===<br /> <br /> Along both of the aforementioned paths of research, one begins to form an imaginative picture of the interconnection at work in each of the preparations. Yet this interconnection of ideas becomes fully saturated with experience only when one allows it to become deed through practiced repetition. In living through the reality-engendering power of the idea in the making of the preparations, ever deeper layers of understanding open themselves up. One experiences oneself — like the artist — as the mediator who implants into matter something that, as a result of spiritual research, comes alive in soul-perception. The spirit-content of the idea, illuminating itself ever more brightly within one's own being, is the guarantee that the action arising from it is no mere act of caprice. For the action in the process of preparation-making creates relationships between natural objects — for example, dandelion blossoms and the enveloping peritoneum of the cow — that are not the outflow of an operative law of nature. It is grounded not in nature, not in any force (will) inherent to her, but in knowledge of the spirit, which, through the human will, implants itself into the course of nature as an effective agent.<br /> <br /> Thus, in working with the preparations, the idea-borne will becomes the experiential ground of origin; one creates for oneself the phenomena that at first, however, either remain largely unconscious or emerge from deeper strata of the soul as feelings, as moods, into thinking consciousness. Toward these, at every preparation step and at every application of the preparations, attention must be directed. The gaze of the researcher moves in two directions: one leads from without to within, the other from within to without.<br /> <br /> In the case of the direction of gaze from without to within, we submerge — in the exercise of will, that is, in the work itself — into the spirit-reality of the world. What takes place within remains largely unconscious; as, for instance, when in making the yarrow preparation we stuff yarrow blossoms into a stag's bladder. We would not do it at all if the will were not impulsed by the spirit that indwells the idea we have approached in understanding along both of the aforementioned paths of research. Thus the idea-content that lights up in thinking consciousness is tested in the doing — initially experienced as a purely outer process. It is tested as an inner process against the hidden spirit-reality in which this idea-content, in the doing, creatively establishes a new relationship. This path from without to within is a path of practice — that is, of year after year {{SE|333}}<br /> <br /> repeated doing. On this consciously chosen path of practice one does not, to be sure, arrive at an abstract cognition that could be formulated like a law of nature. What can emerge from such striving toward cognition, however, is a progressive deepening of inner disposition. It becomes the objective spirit-ground in which a personal relationship — for example, to the individual preparation steps — can develop. The spiritual-scientific idea, first grasped in thinking, transforms the will inwardly into the force of devotion, of love, which makes this work a free deed.<br /> <br /> The direction of gaze from within to without directs attention toward the nexus of nature into which we work with the ideas of spiritual research in the making and application of the preparations. There we bring about a transformation within our own interior — in the sense of a deepening of understanding — and equally a transformation of the «Inneren der Natur».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 58: «Wir stehen auch vor einer großen Umwandlung des Innern der Natur.»&lt;/ref&gt; Both transformations stand, through the idea-guided will — that is, over the bridge of work — in a spirit-real relationship to one another. Thus one can accompany every preparation step with the question: what transformation-process is taking place? — as, for example, with the chamomile preparation, when the chamomile blossoms, enveloped by the small intestine of the cow, are buried in the earth over winter. In the process of making all the preparations, transformation-steps take place that lead to new substance-compositions with new properties. Each of these new substance compositions bears a potential of qualities that, as a fertilising force, brings about specific transformations in the living. The direction of our researching attention with regard to these fertilising effects is indicated by Rudolf Steiner himself. He points out that, as a working of the preparations, certain substance-transformations take place in the living, and characterises their effects on soil and plants — for example — as &quot;enlivening,&quot; &quot;health-giving,&quot; &quot;reason-pervading,&quot; &quot;sense-awakening.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''<br /> Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999, Vortrag vom 13. Juni 1924.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> These qualities — so designated, results of fertilising substance-creations out of spiritual research on the level of the living and the soul element — can gradually become inner experience, when, through the experiential ground of origin of the deed itself, one attempts to follow feelingly the forces of transformation into the inner nature of nature. {{SE|334}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Herstellung,_Anwendung_und_Wirksamkeit_der_Präparate_im_Jahreslauf&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Production, Application and Efficacy of the Preparations in the Course of the Year ===<br /> <br /> The aforementioned paths of research open up three levels of experiencing reality in working with the preparations. These condition one another. None of them can be dispensed with in the earnest search for understanding. There are two culmination points in the course of the year at which this can be brought especially to consciousness and can take on a festive character. These are the days after Easter in the spring and the days around Michaelmas in the autumn. At both times, certain preparations are taken from the earth and carefully stored, and others are prepared and exposed to the forces that are active in the rhythm of the year—those of summer, above or below the earth, and those of winter, below the earth. In some places, an attempt is made to shape both events into prominent festival days in the course of the year—especially Michaelmas on September 29, in which not only all the people working on the farm can participate, but also interested people from the social surroundings. In the spirit of the three paths of research, such a day can be structured so that first, the passages in the «Agriculture Course» are read that refer to the preparations currently being made; then a contemplation can follow that seeks to characterise one or another of the preparation plants or animal organ sheaths in its particular qualities; finally, the rest of the day is dedicated to the activity of making the preparations themselves and to the observations and experiences that can be gained in the process.<br /> <br /> All efforts should be directed not primarily toward ensuring the festive character through «external ingredients», but toward allowing the right atmosphere to arise from the seriousness of the contemplations and the serenity of the communal activity. If this succeeds, it is not difficult to notice on such days that an element of free creativity is inherent in the work with the preparations, both individually and in community.<br /> <br /> Between these two culmination points in the course of the year, it is the individual steps in making the preparations that create special hours in the farm's workflow throughout large parts of the year: in spring and summer, gathering the preparation plants; in spring and autumn, procuring the animal organ sheaths; and in winter and early spring, making the quartz meal. It strengthens the conscious experience of the year's course to carry out the individual steps at their respective times {{SE|335}}<br /> <br /> to keep the entire process of making the preparations in mind, to do things at the right time, and to remain inwardly connected to what is happening, even when the preparations are exposed to the forces of the earth and the cosmos in and above the ground. The daily logic of work gives no cause for this. One must wrest it from oneself or, rather, will it collectively.<br /> <br /> When we take something out of nature in the process of making the preparations, we add something new to it through their application. As with a fabric of «individualising measures», through the application of the preparations we permeate the agricultural organism—spatially structured, living in the rhythms of time, and progressing from year to year. One should try to visualise how, within this organism, each crop according to its type and growing season (that is, the field crops in arable and vegetable farming, the meadows and pastures, the fruit trees) comes to enjoy the effects of the preparations—be it the field spray preparations from sowing to maturity, or be it the other preparations that, via compost or manure, attune the soil's fertility to the relationship between cosmos and earth that is appropriate for the plants. We experience directly how each measure of application, while aimed at a specific point—this field or that crop—nevertheless works from there into the whole of the farm organism. Every plant, every crop, opens itself to the cosmic-terrestrial environment and becomes, right down to its material configuration, an image of that very environment.<br /> <br /> Through participatory experience, we can become aware of how an agriculture completes itself as the wholeness of an organism only through this web of activity and its effects—and all the more so, the more the farm enterprise differentiates inwardly into a diversity of interrelated organ functions. We can form a picture of how the spatial juxtaposition of the field crops becomes just as richly interwoven with relationships as their temporal succession in the crop rotation.<br /> <br /> When we consider the full scope of the preparations' working in the course of the year, we can observe how ideas drawn from spiritual research, which otherwise merely live within us, become effective outwardly through our activity within the natural context of the farm, elevating it to what Rudolf Steiner calls «a truly self-contained individuality».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Spiritual Foundations for the Renewal of Agriculture'', GA 327, lecture of June 10, 1924, Dornach 1979, p. 42.&lt;/ref&gt; {{SE|336}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Grundlegende_Aspekte_zur_Methodik_der_Herstellung_und_Anwendung_der_Präparate&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Fundamental Aspects on the Method of Producing and Applying the Preparations ===<br /> <br /> Introducing the biodynamic preparations, Rudolf Steiner points to the fact that agriculture necessarily carries on «Raubbau» (predatory cultivation). With the commodity stream of primary production leaving the farm, the head pole and metabolic pole of the agricultural individuality become impoverished in substances and forces.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlage zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, lecture of 15 June 1924, Dornach 1999, p. 120.&lt;/ref&gt; The task of manuring is, in the first instance, to create an equilibrium here. With respect to substances and forces, this is accomplished by the manures of the first level, drawn from the enlivened nature of plants, and by those of the second level, drawn from the ensouled nature of animals. For those substances and forces that enliven the earth in a higher sense — forces that the human being requires as nourishment in the course of his spiritual-soul development — forces from the cosmos must become active, forces for which the earth must first be made receptive. To this end, new substance-compositions are needed that do not exist in nature as given: compositions capable of enlivening the lifeless being of matter and opening it once more to its spiritual origin. «Matter» — so runs the result of Rudolf Steiner's spiritual research — «is built up in the sense in which Christ has gradually arranged it.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit'', GA 15, Dornach 1987, p. 66.&lt;/ref&gt; This strictly law-governed ordering of substance confronts us as a result of evolution. In the natural sciences it is preeminently the subject matter of chemistry. The third level of manuring therefore concerns the creation of substance-and-force compositions that reach into the accomplished Work of the kingdoms of nature, extracting from it certain fruits of evolution and bringing these into new relationships with one another. Anthroposophical spiritual science points the way along which it lies within the freedom of the human being to connect with the evolutive working of Christ. In this we may perceive the meaning and significance of the biodynamic preparations. The methodical framework of their mode of preparation derives from the trichotomy of the human being — body, soul, and spirit — and from what, looked at in nature, are the ''Tria Principia'' of Paracelsus: Sal, Mercurius, and Sulphur, the mode of beholding of the medieval alchemists, which reaches back to ancient Mystery knowledge. This threefoldness-in-unity reappears in the modern era among the Rosicrucians, philosophically in Hegel as &quot;thesis, antithesis, and synthesis,&quot; and in Goethe's way of beholding nature {{SE|337}}<br /> <br /> in the principle of «Polarität, Metamorphose und Steigerung» (polarity, metamorphosis, and enhancement). The threefoldness-in-unity, or threefold articulation, is immanent in all being — in past, present, and future; or, spoken in Trinitarian terms, in &quot;Father, Son, and Holy Spirit.&quot;<br /> <br /> Thinking in polarities is a key to understanding evolution. It constitutes, in the most literal sense, the character of Goethe's way of observing nature; he unfolds it exemplarily in his ''Metamorphosis of Plants''.&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Die Metamorphose der Pflanzen'', in: ''Goethes Werke. Naturwissenschaftliche Schriften'', ed. Rudolf Steiner, vol. 1, in: ''Kürschners Deutsche National-Litteratur'', Berlin and Stuttgart 1887 (reprint Dornach 1975).&lt;/ref&gt; As a man of the eye, Goethe in his research connected with what is visible of the plant as its above-ground form; its subterranean part, the root, remained out of sight. When this too is included — one must, through an act of abstraction, make the invisible visible by freeing the root from the soil — the polarity of root and blossom becomes perceptible. The primal unity of the plant is, in the earthly realm, divided into two poles. What connects them mercurially is the leaf sequence carried upward along the stem. The leaf makes sense-perceptible the middle between the poles. In an enhancement of this threefoldness, the form of the plant appears as a wholeness that in the blossom becomes most purely an image of its being.<br /> <br /> The threefoldness is laid out in the germ of the seed — tenderly and belonging-together. Proceeding from the middle, the germinal bud, the root differentiates and separates downward, the shoot upward. One will find everywhere in the creative Work of nature a middle between two poles — yet one that is determined in its mercurial functions. In the threefoldness of root, blossom, and the middle-forming leaf, the plant is an accomplished Work. The same holds for what in the human being is nature — his body and his organs. The skin organ, for instance, articulates itself into the innervated, sense-active epidermis (''Epidermis''), the blood-permeated dermis (''Corium''), and the metabolically active subcutaneous layer (''Subcutis''). The same principle holds for the agricultural organism: the sense-function of the rocks in the depths, the digestive activity of wind and weather in the heights, and, as the middle member, the soil.<br /> <br /> It becomes otherwise for the human being, as soon as he begins, in free self-determination, to assume sovereignty over the soul. Then he learns, as Goethe puts it, «seine Organe zu belehren» (to instruct his organs).&lt;ref&gt;«Das Tier wird durch seine Organe belehrt; der Mensch belehrt die seinigen und beherrscht sie» («The animal is instructed by its organs; the human being instructs his own and masters them»), Johann Wolfgang von Goethe: ''Maximen und Reflexionen'', «Aus dem Nachlass – Über Natur und Naturwissenschaft».&lt;/ref&gt; He learns to educate his soul — which mediates rhythmically between spirit and body — to ever higher degrees {{SE|338}}<br /> <br /> of independence. In the measure that he strives toward that which he is predestined for, he steps out step by step from his body-boundness and simultaneously from his sense-boundness to the natural being of things. He raises himself above nature and yet remains rooted within it. Must he not then feel himself called upon to bestow upon the natural being of the earth something that the earth cannot produce out of itself, something it would have to do without for ever? Certainly, every kind of love-borne devotion is called for here. But can this confine itself to mere protection, to the preservation of what exists — or must a new evolutionary principle be implanted into the earth that has become a Work, and with it into the cosmos: in the sense of a &quot;creation out of nothing&quot; caused by no outer necessity, but springing as a free deed from the spiritual-soul nature of the human being?&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Menschenkunde'', GA 107, Dornach 1988, lecture «Evolution, Involution und Schöpfung aus dem Nichts» (&quot;Evolution, Involution, and Creation out of Nothing&quot;), 17 June 1909.&lt;/ref&gt; In answer to this question — so one may venture to say — Rudolf Steiner, out of a cognition of the stream of time flowing from the future, conceived the biodynamic preparations: as a kind of «Dünger» (manure, fertilizer) for the stream of time flowing from the past, which has become the artwork of creation. This may seem too grand a thought. Yet whoever cultivates, in heart-knowledge, a practical working relationship with the preparations can win, in a deeper feeling, a certainty of judgment that their handling marks an altogether first beginning in the direction indicated. Their mode of preparation follows strictly the principle of threefoldness — yet in a new way: it does not articulate itself according to the given primal unity, but builds itself up from the products of past evolutionary lines. These products — the physical-mineral (silica) of the earth, the enlivened from the plant kingdom (blossoms), and the ensouled from the animal kingdom (organs) — form the poles of a polarity that is not given by nature. What relates these end-products of evolution to one another, thereby letting a new polarity arise, and what enhances this into the synthesis of a new threefoldness, is the idea-guided will of the human being. Idea and will are the formers of a new middle (see Figures 23, 24, 25) — of new substance-compositions that are bearers of forces of a physical, etheric-living, astral-ensouled, and spiritual nature. Through the path of spiritual research, a treasure of wisdom, ideas, have been laid into the hearts and hands of human beings who, through transformation, can carry forward in free deed the «Werk» (Work) of the ordering of substance by the «Christus» (Christ). The new substance-orderings of the preparations are inventions of spiritual research out of supra-nature — as the synthesis of ammonia is a result of the investigation of {{SE|339}}<br /> <br /> the inorganic-physical nature, and atomic technology a result of the investigation of sub-nature. In the first case we are dealing with a handling of substance-compositions drawn from the sphere of life, of the soul, and of the spirit — a handling raised to the level of art — in order to enliven matter that is falling into death, the «Feste, Erdige» (the solid, the earthy). In the two latter cases, what threatens is either the withering away of the life-generating force of plant nature, or the annihilation of the being of all creatures on earth.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Annäherung_an_ein_Verständnis_der_Ausgangsstoffe_für_die_Präparation&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Approaching an Understanding of the Source Materials for the Preparations ===<br /> <br /> As representative of the mineral kingdom, it is the quartz crystal and also orthoclase (potassium feldspar); from the plant kingdom: yarrow (*Achillea millefolium*), chamomile (*Matricaria recutita*), stinging nettle (*Urtica dioica*), oak bark (*Quercus robur*), dandelion (*Taraxacum officinalis*), and valerian (*Valeriana officinalis*); from the animal kingdom, cow dung as well as individual organs come into consideration — principally from the cow, in one case from noble game. All of these source materials are end-products of evolution, with properties that cannot be derived from the individual elements and their properties that are involved in the composition of the source materials. As has been indicated several times, rock crystal (SiO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) fulfils a kind of sense function in the household of nature toward the forces that ray in as formative forces from the farthest reaches of the cosmos and year after year, in repeated rhythms, help plants to their form — the form they have taken on evolutively. Can this sense function of quartz, which becomes effective beneath the earth in the root zone, be so reversed in polarity that above ground it captures planetary influences in a metabolically active way within the leaf growth?<br /> <br /> Conversely, can the dying-away life of the plant be subjected to such a process of transformation that it stimulates sense processes in the root beneath the earth — toward what is merely mineral in the solid-fluid — ? These questions are pursued separately in the following chapter.<br /> <br /> With the preparation of the compost or manure preparations, the starting question is: How can the &quot;earthy-solid&quot; — that is, the inorganic-dead, that which has been disintegrated to mere element (K, Ca, Fe, Si, P) — be enlivened in a new way? The source materials for this are donated by the above-named preparation plants together with certain animals (organ sheaths). What is proper to all plants — the capacity to enliven the mineral through their life organisation — lies {{SE|340}}<br /> <br /> in the preparation plants this capacity is present as a specific potency in each case. Enlivenment means here that the physically earthly substances are lifted up into the streaming life of the plant and thereby estranged from their physical properties. Potassium, for example, which in physical terms has sharply defined properties, now reveals a force that becomes visible and active through the &quot;higher&quot; living working of the plant — a force that the &quot;lower&quot; cannot bring to manifestation out of itself. When potassium becomes a living process in this way, other properties appear: the maintenance of sap pressure (turgor), the stabilisation of tissues — or, in the case of calcium, the new properties of cell division and cell elongation, of root growth and the building up of tissues. This liberation of substances from their bondage to purely physical properties advances in proportion as the supersensible life organisation of the plant sensuously expresses itself in the outer form — and in doing so, simultaneously dies into it. In the root zone, salt-like properties are still predominant. They lose themselves in the growth processes of the greening leaves and progressively through the leaf sequence from below toward the blossom. This hidden process, which first plays itself out in the sphere of the watery, expresses itself in ascending fashion through the spheres of air and warmth in the increasing formation of the leaves, in the elaboration of the blossom, and substantively in the formation of highly complex proteins, aromatic compounds, and scents. The properties that substances have taken on in the domain of the vegetative growth of the leaves thus lose themselves again as blossom formation is approached. In the blossom the archetypal image of the plant comes to light. There, within the sphere of warmth activity, the estrangement of substance from its physical properties — and with it the degree of its openness to the formative forces of the life organisation of the plant — reaches its culmination. The outer signature of this event is the radiant blossom, the dispersing pollen, and the streaming scents. Along the path of stepwise enlivenment and refinement, the earthly substance-process opens itself in the blossom to the workings of the cosmic periphery. This can disclose itself to intuitive beholding when one enters into the gesture of the blossom — willlessly upward-striving, turning toward the cosmos. This refinement of the saps&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Die Metamorphose der Pflanze'', Stuttgart 1985, S. 39.&lt;/ref&gt; — one may also speak in Goethe's sense of an upward clarification of the earth-sap, the ascending salt-and-water stream of the *xylem* — or, equally, the estrangement of the substance-stream {{SE|341}}<br /> <br /> from its merely physical nature reaches, in the blossom — in the domain where the archetypal image of the plant reveals itself — its culmination and close. Beyond the blossom the plant can no longer ascend. But the blossom wilts almost as soon as it has come into bloom. The plant returns to the earth, either as seed or in the form of its organic formations, which transform themselves in the soil into humus.<br /> <br /> In its organic processes the life organisation of the plant keeps in flux the lifeless substance taken up from its surroundings: &quot;The lifeless transforms itself into the living.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner, Ita Wegman: ''Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst nach geisteswissenschaftlichen Erkenntnissen'', GA 27, Kap. V. «Pflanze, Tier, Mensch», Dornach 1991, S. 35.&lt;/ref&gt; But this living thing dies into the form of the plant's organs — into the leaf, into the blossom, for instance. The question arises whether the stream of substance that has been kept in flux all the way into the blossom — there spent, yet open to the cosmos — can be preserved, indeed quickened anew at a higher level. One may assume that this was Rudolf Steiner's point of departure in his search for fertilising substances capable of &quot;enlivening the earthy, solid element itself.&quot; The answer from spiritual research could only have been: to lift the earthly substance-stream, enlivened through the plant, into a sphere proper to the higher nature of the animal. For in the animal the living substance is held in flux through its astral organisation, which forms the organs into the streaming life.&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> In the organ-activity of the animal, the life that in the plant dies into form is held in streaming; the merely living substance of the plant becomes, in the animal, sentient substance. Is there, then — the question posed once more — a path by which the earthly substance enlivened through the plant can be raised across the gulf that exists between the plant kingdom and the animal kingdom, up into the domain of the soul's inward-drawing forces? That this gulf is not absolute is shown by the healing effects of certain plants upon diseased organs in human beings and animals — for instance the healing effect of chamomile with regard to intestinal disorders, and of yarrow in relation to the strengthening of the blood-purifying force in the kidney-bladder process. The healing effect rests in each case upon the manner in which specific earthly substances are enlivened by the life organisation of the medicinal plant in question. It is this specific enlivening of earthly substance-processes that Rudolf Steiner has in view when the task is to prepare a fertilising substance in which this substance-process can be kept durably in flux. The foregoing consideration shows that a path opens up toward this when it proves possible to bring into direct relationship the {{SE|342}}<br /> <br /> specific organ, and thereby to the astral organisation of a particular animal species. Such relationships Rudolf Steiner opened up through the path of spiritual research. What is at stake are organ sheaths which, together with the plant substances and the working of forces from earth and cosmos, form the foundation of the preparation.<br /> <br /> The significance of this discovery arising from spiritual research can be illuminated, against the background of contemporary technological and natural-scientific development, by the following consideration: As has already been indicated several times, in the course of evolution along the path of the becoming-human, the kingdoms of nature have separated themselves out from an originally spiritual condition that once encompassed both the human being and the earth.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; This becoming has congealed into the sense-perceptible work of creation: the lifeless mineral finds itself separated from the living plant world, and the plant world from the ensouled animal kingdom. When one beholds nature, one can speak of every sense-perceptible appearance as a final state that has congealed into completeness — as something that has become. The crystal is such a state; so too is the flowering plant, and the animal living out its kind. Can the rock crystal be more perfect than it is — or a dandelion, a worm, a fish, a bird, an insect, a mammal? What meets us as sense-perceptible in the kingdoms of nature is the work of creation of evolution, congealed into completeness.<br /> <br /> This work of creation is today the point of departure for every kind of technology. This holds especially for lifeless nature, which is fully graspable in terms of laws of nature. One seeks to fathom the secret of physical substance and creates from it, for instance, a technology directed at releasing the energy locked within substance — understood as atom, that is, as an evolutive final state — through its targeted shattering. This energy, unbound from lifeless substance, proves to be in the highest degree hostile to life. It has the power to extinguish the evolution that has congealed into a work.<br /> <br /> The arbitrarily induced process of atomic disintegration represents the polar opposite of the approach that underlies the preparation of the spray and manure preparations. In making these, what is separated in nature is not divided still further; rather, the evolutive final state — the flower of a plant, the organ of an animal — is brought into a relational nexus for which mere observation of nature provides no indication whatsoever. Nature, as a spatio-temporal &quot;achievement,&quot; makes the material available: medicinal plants, animal organs, and the soil conditions in the rhythms of the seasons; the concrete {{SE|343}}<br /> <br /> — relational nexus of these to one another, however, is what spiritual research unlocks; and it becomes reality through the deed of the human being.<br /> <br /> The re-composition of the three kingdoms of nature signifies an artistic reshaping. What is essentially new and living, however, arises from spirit-activity, from the human I, which becomes a vessel for the creative divine consciousness, the &quot;Christ force.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit'', GA 15, Dornach 1987, S. 66.&lt;/ref&gt; This, together with spirit-guided human soul-development, is the path that — out of impulses of freedom — gives rise to artistic creating at the earth; the path through which creation can be carried forward, since the Father-divine no longer works directly into nature from without. {{SE|344}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Herstellung_und_Handhabe_der_biologisch-dynamischen_Präparate&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === The Manufacture and Use of the Biodynamic Preparations ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hornmist-_und_Hornkieselpräparat_–_Herstellung,_Anwendung_und_WirksamkeitDie_folgende_Darstellung_ist_eine_überarbeitete_Fassung_von_Beiträgen_des_Verfassers_in_Markus_Hurter_(Hrsg.):_Zur_Vertiefung_der_biologisch-dynamischen_Landwirtschaft–_Gedanken,_Erfahrungen,_Forschungsergebnisse,_eine_Werkstattarbeit,_Dornach_2007,_S._93–107.&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === The Horn Manure and Horn Silica Preparations — Manufacture, Application and Efficacy&lt;ref&gt;Die folgende Darstellung ist eine überarbeitete Fassung von Beiträgen des Verfassers in Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft''– Gedanken, Erfahrungen, Forschungsergebnisse, eine Werkstattarbeit, Dornach 2007, S. 93–107.&lt;/ref&gt; ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hornmistpräparat&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== The Horn Manure Preparation ====<br /> <br /> In the ascending and descending arc of the summer half-year — the time of the earth's out-breathing — the growing plant becomes an image of the forces active in the periphery of light, air and warmth. This growth provides nourishment for human being and animal. Above all it is the ruminant, the cow, that takes in the growth from meadows, pastures and fodder fields. This fodder is, in the act of rumination and rumen digestion, raised to the level of soul-experience. In the physical dissolving of the plant substance, the cow tastes the cosmically constituting forces of that substance. She carries out a &quot;cosmic-qualitative analysis&quot; (cf. ch. &quot;The Cow,&quot; p. 146 ff.). In this tasting, analysing sense activity in the processing of the fodder, the cow experiences the character of the environment from which the fodder comes — the particularity, for instance, of the site-specific conditions of the soil and the climate. Ruminating, she perceives all this as mighty force-formations. In this state — inwardly wakefully concentrated, outwardly dreamlike — her soul or astral body unites wholly with the etheric body, and this mirrors back to it the physical-chemical digestive processes. With infinite contentment, the soul of the cow takes part in what is happening in the body: &quot;That is a whole world which the cow sees.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Faust-Problem. Die romantische und die klassische Walpurgisnacht'', GA 273, Geisteswissenschaftliche Erläuterungen zu Goethes Faust, Bd. II, Vortrag vom 27. Januar 1917, Dornach 1981, S. 75.&lt;/ref&gt; She cannot hold fast this living-ensouled-force-filled quality and claim it for herself, for she has no being of her own, no I. She must excrete this force-filled quality, which she has permeated with her soul-nature. That is what lends cow dung its unique fertilising force — the highest and most harmonious that nature is capable of producing. {{SE|345}}<br /> <br /> Over the summer, under direct solar radiation, the substantive composition of the fodder growth intensifies. The grazing cow herd perceives this progressively in its digestion. In autumn this process of fodder ripening and its cosmic-qualitative analysis by the cow reaches its culmination. In observing and inwardly participating, we can bring this before us. From this grows an understanding of Rudolf Steiner's indication to collect, in autumn, cow dung from the pasture — dung that will be needed for the preparation to follow. In this cow manure we have before us a largely amorphous mass, a metabolic end-product that contains something which belongs in an essential way to the cow, because it has been permeated by her soul-nature but not claimed by it. In her excretion she performs, as it were, a renunciation. Left to itself, cattle manure would pass over into the general nature process of humus formation. Instead, we invert the normal course of natural events with what is now the first preparation step that follows (see figure 23, p. 347):<br /> <br /> We procure cow horns — bull horns are unsuitable for this purpose — as far as possible from one's own herd, and pack the dung into their cavity. The cow horn is a formation polar to cow manure. It sits upon the head, the nerve-sense pole of the animal, and is a highly compacted skin-formation that has congealed into pure form. The horn sheathes a bony core that grows laterally out of the frontal bone and communicates through its air-filled cavity with the frontal sinus. The bony core is traversed by a fine network of blood vessels that supplies the dermis and the epidermis — responsible for horn growth — with blood. Through this strong blood supply the horn feels remarkably warm. In the horn thus pulsing with life, the four physical elements of the solid, the liquid, the airy and the warmth concentrate into a kind of sense organ that opens not outward but inward; it is an organ of reflux and concentration (figure 22, p. 346).<br /> <br /> As a dense form-sheath, it radiates back into the digestive organism what presses up from that organism through the bloodstream into the head. One can say: the cow needs the reflecting function of the horns in order to configure the force-formations arising from the digestive process — are they unconscious Imaginations? — into the right fertilising force.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', A 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 99.&lt;/ref&gt; {{SE|346}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 22, S. 346.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 22: Der physische Bau des Kuhhorns und das Zusammenwirken der vier Elemente zur Funktion eines nach innen gerichteten Sinnesorgans.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> With the stuffing of the horns the first preparation step is accomplished, and with it the first step of emancipation from the natural course of nature's workings ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|Figure 23]]).<br /> <br /> It represents an inversion of the nature process. What was excreted outward now fills an inner space. The horn, condensed to pure form, gives the amorphous substance a sheath. We ourselves step between the nerve-sense pole and the metabolic pole of the cow and create — guided by the results of spiritual-scientific research — a new relationship between the end-products of both poles, the horn and the manure. What has evolutively come to its conclusion in the life of the cow in two directions forms, in its union, the point of departure for a new path of development. If one wishes to weigh this process — as also the preparation steps that follow — in its full import, one must direct attention to the three paths of research already named: toward the guiding nexus of ideas, toward the will-experience in the activity itself, and — mediating between both — toward the observable facts that enlighten us, in the cognition of the cow's life-expressions, about the significance of cow manure and the horns. {{SE|347}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 23, S. 347.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 23: Umstülpungs- und Emanzipationsschritte bei der Präparation des Hornmistes.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> In the second preparation step the horns, immediately after filling, are buried in the earth and rest there through the winter. Vegetation has withdrawn into germinal states; the earth lives spiritually in a sense-awake condition in its in-breathing, and in the elements of the watery and the solid is most strongly exposed to the crystal-forming forces of the sphere of the fixed stars.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 49.&lt;/ref&gt; Once again we invert the nature process — a second step of emancipation from the natural course — in that the amorphous substance of the manure, which in its natural course is taken up into the humus-forming processes of summer, is now exposed to the crystal-forming forces of winter. The spatial inversion is followed by one in time. The cow manure becomes a receptive matrix for the forces that, mediated through the physical elemental states of the solid and the liquid, ray into the hollow of the horn within the earth and — dammed back — concentrate themselves in the mass of the manure as a formative fertilising force. {{SE|348}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Präparation_im_Rhythmus_des_Jahreslaufes&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Preparation in the Rhythm of the Course of the Year ====<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 24, S. 348.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 24: Umstülpungs- und Emanzipationsschritte bei der Präparation des Hornkiesels.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> In spring we take the horns out of the earth — a third step of emancipation — knock out the contents, and hold in our hands a new substance with new properties. This new creation of substance receives its significance and efficacy through the process of becoming described above, through which it passes. The finished preparation is, by the forces active under the earth in winter, a new substance &quot;permeated and interwoven with spirit&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen'', GA 229, Vortrag vom 5. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 62: «So sehen Sie, dass wir durchaus jetzt, wo wir in die Zeit des sprießenden, sprossenden Lebens kommen, nicht sprechen können von geistdurchwobener Materie wie im Winter für die Erde, sondern wie wir sprechen müssen von materiedurchwobenem […] Geist.»&lt;/ref&gt; ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|Figure 23]], p. 347).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hornkieselpräparat&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== The Horn Silica Preparation ====<br /> <br /> The manufacturing process of the horn silica preparation runs polar to the first two steps in the preparation of horn manure (Figure 24). {{SE|349}}<br /> <br /> In contrast to manure as a metabolic product of summer, crystalline quartz is a representative of the earth's winter activity: &quot;silica&quot; (quartz, rock crystal) is the &quot;outer sense organ within the earthly.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 82: «Das Kieselige ist der allgemeine äußere Sinn im Irdischen.»&lt;/ref&gt; It resists most strongly the forces of weathering. In the first step we emancipate the quartz from its natural crystalline being: we shatter its crystalline structure, grind it as fine as dust, render it amorphous. We then work the quartz meal with a little water into a paste and fill it into cow horns. In this first step of preparation an inversion again takes place: an outer becomes an inner ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|Figure 24]]). And the same occurs in the second step, a second stage of emancipation. The quartz, standing close to the winter forces, becomes a summer substance when the filled horns are buried in spring and rest there in the earth throughout summer. The quartz, brought into an approximation of the amorphous state, now becomes a receptive matrix for the metabolic forces of warmth and air predominating in summertime. Caught and reflected back by the inner hollow of the cow horn, these concentrate themselves in the quartz meal made receptive for them. It is thus placed in a position to hold fast and preserve the forces of summer working — just as horn manure holds the forces of winter working.<br /> <br /> The question naturally arises: why are the silica horns buried in the earth over summer and not exposed directly above the earth to the forces active in warmth, light and air? My own consideration is that the point is not to concentrate the forces in the cow horn in the manner in which they work directly above the earth, but rather to work with those same forces insofar as they are absorbed by the lime beneath the earth and thereby work indirectly — mediated through the clay — on plant growth through the root.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47/48.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> When we then dig the horns out again in autumn, at Michaelmas — a third step of emancipation — we receive with their contents once again a new substance with new properties: the horn silica. Its being and its significance emerge from the three-stage steps of emancipation described above, out of mere natural process through the idea and will of the human being. The finished preparation is shaped by the working of substance in {{SE|350}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 25, S. 350.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 25: Fortsetzung von [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|Abbildung 23]] und 24: Der Rührvorgang, die Anwendung und die Bereiche der Wirksamkeit des Hornmist- und Hornkieselpräparates.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> the earth during summer; it is a concentrate of &quot;matter interwoven with spirit.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen'', GA 229, Vortrag vom 12. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 62.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Both — horn manure and horn silica — come into being as substance compositions not as a continuation of the lawfulness inherent in nature. That lawfulness exhausts itself in what nature brings forth through the seasonal course of events in the way of formations: soil, manure, quartz, horn. Both arise through a threefold inversion out of space into time and back again into space. If we endeavour to accompany this — in the sense of the three paths of research — {{SE|351}}<br /> <br /> inwardly in our own enactment, the hidden meaning of this process can unfold itself ever further.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Rührvorgang&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== The Stirring Process ====<br /> <br /> Immediately before application, the fourth step of preparation follows — and with it the fourth stage of emancipation — for both preparations alike, yet each separately in itself: the stirring process, that is, the transfer of the earthy-solid state of the preparations into the liquid state ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|Figure 25]]).<br /> <br /> A small quantity of preparation substance in each case — horn manure, at most four horn-fillings per hectare; horn silica, a knife-tip's worth, that is 3 to 4 g/ha — is stirred for one hour in hand-warm water with a rhythmical alternation. This is done best with a stirring rod mounted so as to move freely from the ceiling or a crossbeam, which dips with the stirring brush into a barrel filled with water. One begins by setting the body of water slowly in motion through circular, peripheral stirring. Through continued acceleration the stirring brush migrates toward the central axis against the forming vortex-funnel. In this, the speed of the rotating water reaches a maximum; toward the wall of the barrel it slows. In a vortex there exists the tendency toward unlimited speed at the centre — hence the drawing, sucking force — while toward the periphery the speed tends toward zero. Between the two poles, differences of speed give rise to spiralling vortex-layers that approach two-dimensionality, the idea of the surface. The homogeneous body of the water structures itself into surfaces gliding along one another — both in spatial relation between centre and periphery, and in time, building from the resting state of the water upward to the fullest unfolding of the rotational funnel.&lt;ref&gt;Cf. Theodor Schwenk: ''Das sensible Chaos'', Stuttgart 2010, 216 S.&lt;/ref&gt; Upon reaching this maximum formation — one comes to the limit of one's strength to accelerate the body of water any further — the funnel is destroyed by an abrupt counter-thrust of the stirring brush; the structured body of water collapses, falls into the condition of a formless chaos, and approaches for a moment the state of homogeneous rest, only to be accelerated again in the opposite direction toward a new formation of the funnel. The liquid is thus held in rhythmical alternation in the polarities of rest and movement, homogeneity and surface-structured formation in the building-up of the vortex-funnel. {{SE|352}}<br /> <br /> This water-mass, ever newly resolved through differences of speed into surface-layers, becomes thereby simultaneously the receptive matrix for a threefold impression:<br /> <br /> * of the concentrated force-potential of the preparation substance,<br /> * of the cosmically active force-constellations at work in the moment,<br /> * of the individual spirit-soul of the human being, who, working through the will, inaugurates, guides, and sustains the process.<br /> <br /> The stirring process lasts one hour. Is this measure of time chosen arbitrarily — to ensure, for example, that the efficacy of the preparation has united itself with the water — or where does its meaning lie? The answer cannot be sought in the course of nature, but must be sought in cosmic rhythms that are being-effectively at work within the human being and have preserved their origin in him. Macrocosmically it is the twenty-four-hour day-night rhythm. In this Earth-Sun rhythm the I, the spirit-soul of the human being, lives in the states of sleeping and waking. Through the I-organisation of the nerve-sense system, the rhythmic system, and the metabolic-movement system, it individualises the macrocosmic rhythms and impresses them into the physical body — for example as the rhythms of breathing and of the heartbeat. The wavelengths of these rhythms move in the range of seconds and minutes. In the nerve-sense processes the frequencies shorten to fractions of a second, while at their counterpole — the activities of metabolism — they expand to the measure of the hour or of hours.&lt;ref&gt;Bernd Roßlenbroich: ''Die rhythmische Organisation des Menschen: Aus der chrono-biologischen Forschung'', Stuttgart 1994, 163 S.&lt;/ref&gt; In the metabolic-limb pole, however, lives the will, whose activation and deactivation unfolds within the span of the hour — hence, for example, the «lesson-hour». This, together with self-experience, justifies the certainty that the time-measure of the one-hour stirring is related to the will-rhythm of the metabolic-movement human being. It is he, after all, who sets the stirring process in motion and sustains it.<br /> <br /> In the unconscious depths of the will, again, lives the I; it works through the will into the world — here into the water to be moved. Everyone who is familiar with the preparation-stirring knows that one can sustain the time-measure of one hour in constant will-activity. Every human being fills this span of time in a rhythm proper to him, in accordance with his I living in the will. Every human being, through his will, impresses his rhythm into the water dynamised in the moving vortex-layers. This {{SE|353}}<br /> <br /> human will-rhythm, over against all the rhythms of nature that are of macrocosmic origin, is the one and only rhythm — first and unprecedented — that the human being as microcosm, in the course of this third step of preparation, inscribes into the course of nature.<br /> <br /> Worth reflecting upon is the following: in the stirring process one can see, microcosmically, a technological realization of a macrocosmic event. Each of the planets has its own axial inclination in relation to the Sun, and its own rotational velocity. In this is expressed the individual signature of each individual planet, the working of the «planetary spirits». A notebook entry by Rudolf Steiner reads: «In the sphere the universe dissolves / In the axis it forms itself / With the Sun.»&lt;ref&gt;Notizbuch Nr. 52, 1921; siehe auch ''Beiträge zur Rudolf Steiner Gesamtausgabe'' Nr. 104, S. 63.&lt;/ref&gt; From this one can conclude, with regard to the stirring process: the «spirit of man» sets the rotational velocity, and likewise the «axis» — namely the inclination to the vertical in which the stirring rod is guided.<br /> <br /> Against this background, the understanding can grow that Rudolf Steiner, in the manner of his spiritual-scientific presentation, places value on stirring by hand. Not only does something of the individual spirit-being of the human being impress itself thereby — by way of the will — into the dynamised liquid; reciprocally it receives from this process, which it itself brings forth, something that unites with it in a being-way. Hand-stirring therefore offers an opportunity, found nowhere else in the entire preparation-process, to penetrate in a knowing way into the processes along the three research paths named.<br /> <br /> This opportunity — of immersing oneself with wakeful consciousness into the processual activity of the stirring — one forfeits when one delegates the stirring process to a machine. One thereby withdraws from one's own striving for cognition the ground of lived experience. The question of why one stirs for an hour loses its point of reference — on account of the elimination of the human will — and becomes meaningless. If it were only a matter of optimal mixing, this would already be achievable in a fraction of an hour with suitably constructed machines — such as, for example, the *Turbula* after Paul Schatz,&lt;ref&gt;Paul Schatz (1898–1979): Anthroposophisch orientierter Mathematiker, Techniker und Erfinder.&lt;/ref&gt; which works according to the movement-sequence of the inverted cube — but that is not the point. If one stirs with machines — of whatever construction — or {{SE|354}}<br /> <br /> or even with cascading vortex-shell forms after John Wilkes (*flow forms*),&lt;ref&gt;A. John Wilkes: ''Das Flowform-Phänomen: Die verborgene rhythmische Energie des Wassers'', Stuttgart 2008, 239 S.&lt;/ref&gt; Rudolf Steiner's remark comes into consideration: that «one can also resolve to slide gradually into something surrogate-like».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 104.&lt;/ref&gt; The problem is not that one might imitate hand-stirring with a machine and generate vortex-funnels turning both right and left — the surrogate consists in this: that in place of the spirit-guided, individually rhythm-generating will, a regulatory process steers events in a metered beat from outside. Rhythm opens cosmos, earth and human being toward one another; beat estranges them from one another.<br /> <br /> Preparation-stirring creates — in the best sense of the word — elevated hours within the predetermined work-sequences of the day. These hours are there to be shaped. This can come about by stirring, wherever possible, in pairs, in threes, or in larger company, and by inviting people from the circle of friends of the farm to take part. Out of this active togetherness in individually shaping a rhythmic process, there can grow the mood of release, of cheerfulness, of feeling-free in self-determined activity — a mood that holds within it the earnestness in which the deeper strata of one's own will-being unite with the stirring-event.<br /> <br /> The singularity of preparation-stirring opens new dimensions again, along the three research paths, toward a deepening understanding. Apart from Rudolf Steiner's spiritual-scientific indications regarding the manner of stirring, and from the wide field of observable facts concerning vortex-formation and vortex-dissolution and so forth, it is especially self-experience in the soul-activities of thinking, feeling and willing that can gain in significance. One can become attentive to the following experience: self-observation shows that the rhythmic activity of the stirring process mirrors itself in the relationships in which the soul-activities of thinking, feeling and willing stand to one another through the individual phases. Before I resolve to set the mass of water in motion, these three soul-forces form an undivided unity within me. I am wholly myself and stand over against something outside. In the moment when I resolve, in conscious thinking-activity, to move the stirring-brush, willing begins to externalise itself into activity. This externalisation intensifies further and further; my will must continually — without a moment's {{SE|355}}<br /> <br /> relenting — race ahead of the water that is to be moved, until my will-force reaches its limits, and I can no longer increase the impulse of motion toward the formation of the vortex. Parallel to this, my thinking consciousness detaches itself from the will-activity ever more completely and internalises itself to the degree that it looks upon its own will-activity in perfect stillness and heightened self-awareness. My soul-experience lays itself open into stillness of thought and movement of will. In this field of tension, which builds itself up with the advancing formation of the vortex, my feeling can unfold itself, independent of thinking and willing, in soul-purity and openness to spirit. Moments of heightened presence of mind can then arise. I can then experience myself, between stillness and movement, as one with the outer event. I am in the midst of it. Here — in this sense-free feeling brought about by one's own activity — lies what is perhaps the deepest source from which I can draw an inspirative certainty for the truth of the path I have taken.<br /> <br /> When the will to further acceleration of the water loses its force, thinking consciousness strikes back in and moves the will to let the vortex-funnel collapse by abrupt counter-stirring. In this way the water forms once again, at the moment of the turning-point, a homogeneous unity — and so too do thinking, feeling and willing, which at this act &quot;collapse&quot; together out of separation into one, reuniting themselves. Out of this becoming-one there then ripens the resolve toward a new vortex-formation in the opposite direction, and once again the soul-forces disengage from one another. Thus the soul weaves rhythmically, throughout an hour of stirring, between self-relatedness and world-relatedness. Through this gate the I inscribes itself rhythmically into the world, and in the same rhythm the world enters essentially into the I.<br /> <br /> &quot;The funnel becomes here, in the stirring, the real image of the connections between world and I. In the absorbing force of the funnel — produced, or better brought to appearance, through human will — the substrate (and the human being) receives, at the end-point through the infinite, the connection to the periphery, from which the cosmic forces that stand in relation to the material that has become the Work can ray in from without, and unite themselves with the substrate in the vortexing.&quot;&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung. – Gunter Gebhard: Geologe und Biologe, langjähriger Oberstufenlehrer an der Waldorfschule Überlingen; jetzt Dozent für goetheanistische Naturwissenschaft und Waldorfpädagogik in Russland und in landwirtschaftlichen Ausbildungsstätten in Deutschland.&lt;/ref&gt; {{SE|356}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== The Application ====<br /> <br /> After the two preparations have been transferred from the state of the solid into that of the liquid, they are sprayed directly thereafter into the air — the horn manure more in coarse drops onto the soil, the horn silica more as a fine-droplet mist onto the plants ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|Figure 25]], p. 350). Suitable implements are used for this purpose, working with low pressure and low delivery volume (40 to 60 litres per hectare, or even less). It is natural to weight this process with no more than the aspect of necessary distribution. What actually takes place, however, and what is accessible to intuitive beholding, is the dissolution of the rhythmically moved liquid into a condition that opens itself to the element of air — that is, a surface expanding into the boundless within the drop-form. The force-constellation that holds sway, at the moment of application — differently in the morning than in the evening, for example — over field, pasture, garden and orchard in air and warmth and light, and that can be sensed as a mood, impresses itself upon the force-constellation that has concentrated itself in each droplet in the time-stream of the preceding preparation steps. Through the dissolution of the stirred water into finest droplets, a multitude of centres arises, and, toward the air, of peripheral boundary-surfaces, which in their totality enlarge themselves into the immeasurable. The skin-membrane of each droplet shimmers in the light that radiates around it in all colours, and is — polar to the absorbing force of the stirring-vortex — open on all sides at the boundary-surfaces of its spherical form to the peripheral forces working in the element of air.<br /> <br /> The application of the horn manure takes place at sowing time on the cultivated soil, best of all simultaneously in direct combination with the sowing itself, with a possible second application in connection with soil skin tillage in spring. In grassland the times fall in autumn and spring, or respectively after grazing and hay cutting; in fruit growing, before bud break and after harvest. In the course of the day, following the rhythm of the earth's in-breathing, the later afternoon hours are preferred for stirring and spraying — above all when the sky is overcast.<br /> <br /> Polar to the horn manure, the horn silica preparation is applied, as a rule two or more times, during the period of growth and ripening. The timing arises out of an inward familiarisation with the growth rhythms of the individual crops. As a basic rule for the choice of timing, it may be said that the horn silica preparation lends harmonising support to the growth and ripening phase in which the respective crop currently finds itself. In the course of the day {{SE|357}}<br /> <br /> In the early morning hours, following the process of the earth's out-breathing and therewith the ascending sap-stream, one will stir and spray into the still dew-moist crops. By contrast, in the ripening phase of those crops that fruit vegetatively — root crops and the like — a spraying working on the descending sap-stream would be preferable in the late afternoon toward evening. The timing of application for both preparations is subject to no general rule, but to the personal relationship one has with one's crops in relation to the whole of the farm. They reveal themselves — and indeed frequently with great definiteness — out of the force of Intuition, when one pauses in the work, whether in the evening or in the course of walking over the fields, and, lingering in observation, takes stock of what has been experienced.<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ==== Die Wirksamkeit ====<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Both preparations have, retracing the path covered thus far, passed through the elemental states of the earthy-solid, of water and of air, and dissolve in warmth at the time and place where they arrive in droplet form ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|Illustration 25]], p. 350). In the briefest span the substantively graspable, the ponderable, has either been absorbed by the soil or evaporated. Through the state of warmth, what is pure force-working of a spiritual nature — what has concentrated itself in the course of preparation in the hollow of the horn in the manure or silica — becomes efficacious. One must, in outer and inner intuitive beholding, accompany this four-stage path, in order to meet the spiritual researcher's mode of expression regarding efficacy with the right understanding: &quot;as the cow horn manure thrusts upward from below, the other (horn silica) draws from above.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 102.&lt;/ref&gt; Pure force-workings in the living are what is meant — ones that have come into being through passage through a spatio-temporal process. They work back now into the earthly conditions of space and time in such a way that the plant, from the germ through shoot-growth to fruit and seed maturity, is able to integrate itself according to its type and the conditions of the site into the vertical axis of Earth and Sun. What is essential lives in warmth and reveals itself through warmth.<br /> <br /> The horn manure preparation unfolds its efficacy beneath the earth — figuratively speaking, in the head of the agricultural individuality, in the root-space. In this sense it is a &quot;head fertiliser.&quot; It fertilises the processes beneath the earth, {{SE|358}}<br /> <br /> which are akin to the nerve-sense processes in the human head ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|Figure 25]], p. 350). It has taken up these fertilising forces during the resting of the horns in the winter earth, in the time when they are naturally at their most intense in working within the interior of the earth. We have therefore in the horn manure a &quot;winter forces fertiliser&quot; at our disposal, which, polar to the winter season, can be applied at will in accordance with the sowing times of the cultivated plants from spring through summer to autumn. The metabolically active cow dung has transformed itself into a sense-active fertiliser, which strengthens the intrinsic activity of the root in relation to the merely mineral character of the soil. It &quot;educates&quot; the sense-faculty of the root, which finds expression for instance in the mineral-opening capacity — &quot;the roots of plants [...]: It is an eye, but a poor eye.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Schöpfung der Welt und des Menschen. Erdenleben und Sternenwirken. Über die Gerüche'', GA 354, Vortrag vom 24. August 1924, Dornach 2000, S. 154.&lt;/ref&gt; This fact is reflected in experimental investigations which show that the root grows true to type, branches more finely, penetrates vertically deeper into the soil and thereby opens up for itself a larger soil volume.<br /> <br /> The horn silica preparation unfolds its efficacy above the earth, in the shoot and leaf region. Here, in the &quot;belly&quot; of the agricultural individuality, intense metabolic activity prevails in exchange with air, warmth and light ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|Figure 25]], p. 350). In this reciprocal relationship of the peripheral forces on the one hand and the ascending and descending plant saps on the other, the horn silica preparation works harmonisingly. It is in this sense a &quot;metabolic fertiliser&quot; for the plant. It has taken up this fertilising force during the resting of the horns in the summer earth, in the time when these summer metabolic forces are at their most intensely active. The crystalline, sense-active quartz — a representative of the winter earth — has transformed itself, in the course of the emancipation steps described, into a metabolically active summer forces fertiliser. With its help we can once again individualize the great macrocosmic rhythm of the course of the year at will toward the culture we happen to be growing. It opens the plant toward its environment and equally toward its type, its spiritual archetype. This comes to expression both more distinctly in the outward appearance of the plant — for instance in the articulation of the leaves, in the leaf metamorphosis — and in the composition of substances in all the stages of vitalization, of growth, and of devitalization, of flowering, of ripeness and of seed formation. In interplay with the horn manure preparation it harmonizes the processes of fruit formation, ensures, as experimental {{SE|359}}<br /> <br /> studies show, for physiological rest in the ripening, and thus for consistency, colour, smell and taste — for qualitative properties that, pointing beyond the threshold of the merely plant-like, constitute the nutritive value for animal and human being.&lt;ref&gt;Ilias Samares: ''Nachernteverhalten unterschiedlich gedüngter Gemüsesorten mit besonderer Berücksichtigung physiologischer und mikrobiologischer Parameter.'' Forschungsring für biologisch-dynamische Wirtschaftsweise, Darmstadt 1980, 153 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Manfred Klett: ''Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung'', Darmstadt 1968, 117 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Johannes Klein: ''Der Einfluss verschiedener Düngungsarten in gestaffelter Dosierung auf Qualität und Haltbarkeit pflanzlicher Produkte''. Institut für biologisch-dynamische Forschung, Darmstadt 1968.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Horn manure and horn silica condition one another. They work in the Earth-Sun axis, which is made sense-perceptible in the vertical of root and shoot. They open the plant furthermore to the peripheral forces, which manifests in the intensive branching of the root and the thorough forming of the leaf-work. With the one we manure with winter forces, with the other with summer forces. We manure life through that which bears all life. These are substances held within the living, which release forces that individualize, site-specifically, the rhythm-creating relationship of Earth and cosmos.<br /> <br /> There are many experimental studies on the spray preparations.&lt;ref&gt;Uli Johannes König: «Wissenschaftliche Untersuchungsergebnisse zum Nachweis der Präparatewirksamkeit» in: Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft'', Dornach 2007, S. 157 f.&lt;/ref&gt; They furnish, in this or that direction, a confirmation of their efficacy. For the one who asks after their being and their significance, understanding will grow in the measure that it succeeds — on the three named paths of research — to open oneself to the spiritual-scientific foundation of ideas, to bring before oneself, in a knowing way, the nexus of nature bearing upon it within the whole of the agricultural organism, and to allow oneself to be instructed through the will-experience in the doing. {{SE|360}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kompost-_oder_Düngerpräparate&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''The Compost or Manure Preparations''' ===<br /> <br /> The consonance of the two named stages of manuring from enlivened and ensouled nature, under the guidance of the third — ideally borne human labour — is the inheritance of the Western-Christian agricultural culture. Now, where the wisdom-filled instincts of this inheritance are lost, the moral impulses in the practice of manuring must be won from a thinking intuitive beholding of the wisdom working hidden in nature. This is the expression of the macrocosm working out of the past. Nature itself provides for the ordering of substances in cow dung, in plant compost, and in the crystals of the earth. This ordering repeats itself according to the wisdom-laws of the cosmic past. When a salt crystal dissolves in water, evaporation brings forth again salt crystals of the same kind. From the seed of the chamomile there arises again a chamomile. Can this ordering of substances, congealed into a 'Work',&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Leitsätze'', «Michaelzukunft und Michaeltätigkeit», GA 26, Dornach 1998, S. 94 und 96.&lt;/ref&gt; be enlivened in such a way that it opens itself to the forces of a cosmos in the making? Is the Christian element of a future agriculture to be seen in this: that the ordering of substances, brought to its completion in macrocosmic evolution, can in future be transformed through the free deed of the human being? The central theme of Rudolf Steiner's Agriculture Course is the enlivening of the earth itself. Serving this aim are the two spray or field preparations already described — horn manure and horn silica. Now follows the sequence of the six compost or manure preparations, which, as additions to the plant and animal manures, are likewise applied in homoeopathic doses. Rudolf Steiner opens this sequence with the description of the yarrow preparation, in which the methodical-compositional theme sounds, as it were, in its fullness. For this reason it shall be described here more fully, using the yarrow preparation as the example. The deviations from the central theme in the making of the other preparations allow their individual character to emerge all the more distinctly.<br /> <br /> The principle of preparation repeats that of the handling and consonance of the manuring kinds arising from nature — but now on a level that lifts itself out of the conditionedness of nature. The naturally disposed manuring remains bound to the 'Work' as it has become. The starting point of preparation-making are substance-orderings of this Work — 'work-materials' from the three kingdoms of nature, which through the hand {{SE|361}}<br /> <br /> of the human being are now brought together, but now out of ideas drawn from knowledge of the spirit. These ideas contain the relationship of the Work as it has become to its essential ground; in practical realisation, they initiate a new development.<br /> <br /> Detailed descriptions of the starting materials of preparation-making and of the preparations themselves have been provided by the following authors — concerning:<br /> <br /> * the preparation plants by Jochen Bockemühl and Kari Järvinen,&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl und Kari Järvinen: ''Auf den Spuren der Präparatepflanzen'', Dornach 2005, 153 S.&lt;/ref&gt; a study that guides the reader from intuitive beholding towards knowledge of the essential being.<br /> * &quot;A deepened understanding of the essential being of the biodynamic preparations from a Goetheanistic, Christological and spiritual-scientific point of view&quot; by Erdmuth-M. W. Hoerner.&lt;ref&gt;Erdmuth-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, 512 S.&lt;/ref&gt;<br /> * The practical handling in the making and application of the biodynamic preparations, a comprehensive survey by Walter Stappung.&lt;ref&gt;Walter Stappung: ''Die Düngerpräparate Rudolf Steiners, Herstellung und Anwendung'', Rüfenach 2017, 2 Bd. (Bd. 1: 632 S.; Bd. 2: 116 S.).&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Schafgarbenpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === The Composition of the Yarrow Preparation ===<br /> <br /> Yarrow is characterised by Rudolf Steiner as &quot;a quite particular wonder-work.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 126: «Diese Schafgarbe ist – eigentlich ist es ja jede Pflanze – ein Wunderwerk, aber wenn man wieder eine andere Blume anschaut, dann kommt einem das ganz besonders zu Herzen, was für ein Wunderwerk diese Schafgarbe ist; sie ist ein ganz besonderes Wunderwerk.»&lt;/ref&gt; &quot;Yarrow presents itself in nature as though some plant-creator had taken it as a model for bringing sulphur into the right relationship with the other plant-substances.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999, S. 126.&lt;/ref&gt; And further: &quot;Yarrow develops its sulphur-force preferentially in the potassium-forming process. It therefore has sulphur in precisely the quantity necessary for working potassium.&quot;&lt;ref&gt;Ebd., S. 129.&lt;/ref&gt; &quot;In yarrow, the sulphur works upon the potassium content in such a way &quot;that it conducts itself in the right manner in the organic process in relation to that which now constitutes the actual body, the protein-nature of the plant.&quot;&lt;ref&gt;Ebd., S. 126.&lt;/ref&gt; {{SE|362}}<br /> <br /> Sulphur mediates the spiritually-cosmic to the earthly substances. These arrange themselves according to the forces of the spiritual archetype — of the yarrow, for instance — and bring it to appearance in the form or gestalt of this plant. Sulphur can be spoken of, within the living, as the bearer of the spirit-creating principle, which finds expression in form, in gestalt-formation. Potassium, as salt-former, is the bearer of the substance-principle and is thereby a representative of the earthly. In the interworking of these two polar principles, protein formation accomplishes itself in the plant through a process of enhancement. At every stage of its appearing, from seed to blossom, the plant — and yarrow in particular — is an image of this polarity. It stands before us in purely objective terms when we lay a seed in the earth. In the seed, the spiritual archetype of the plant concentrates itself. In it, the cosmic lives &quot;as the form of the plant.&quot;&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&lt;/ref&gt; The seed is surrounded by humus — the formative agent within the earthly&lt;ref&gt;Ebd., Notizblatt Nr. 9 im Anhang, S. 271: «Der Humus gestaltet das Untere durch die Erde.»&lt;/ref&gt; — and by the mineral constituents of the soil: silica, lime, clay, and the salts dissolved in water. It is surrounded, then, by earthly materiality, which, however, loses its character in proportion to how fully the mineral components have crystallized through and thereby become insoluble in water — silica, for instance. In the crystal, the cosmic archetype of the mineral appears as form. In dissolved materiality, the physical-earthly laws hold sway.<br /> <br /> With the swelling of the seed, it takes up water and the salts dissolved within it from the soil. The cosmic form of the plant enters into relationship with earthly substance. The seedling develops in a mercurial way out of this relationship. What lives in the seed as the cosmic form of the plant transforms itself into the earthly form of the sensuously-physically appearing plant. In the moment of taking up earthly substance — potassium, for example — this substance already estranges itself, in a first step, from its physical-earthly lawfulness. In the field of tension between the becoming-earthly of the plant's form on the one side, and the potassium that progressively estranges itself from its earthly nature within the organic process on the other, protein forms itself. In the primal substance of all life, cosmic form and earthly substance interpenetrate. In protein formation — at the vegetative point, for example — the potassium process presses and swells from below upward, and out of the protein the spirit builds up the gestalt of the plant, making use of sulphur as its mediator. In the formation of plant protein, one may see the turning-point at which the cosmic form of the plant circumscribes itself into the earthly, and the representative of the earthly — potassium — estranges itself toward its cosmic {{SE|363}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 26, S. 363.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 26: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation der Schafgarbe.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> original being unlocks. The more yarrow brings its outer earthly form to appearance, therefore, the more does potassium lift itself free of the conditionedness of its physical properties. At each stage of this shifting reciprocal relationship between form and substance, between the becoming-earthly and the becoming-cosmic, protein differs in its substance-form arrangement. In the young plant and toward the root, it is more closely related to potassium — that is, to salt (nitrates, free amino acids); in the fully grown plant, and toward the blossom and the ripened fruit, it structures itself with ever-greater complexity. It becomes sulphur-related — that is, form-related (Figure 26, p. 363).<br /> <br /> In the blossom, what lived cosmically as form in the seed appears in earthly formal completion. Everything that was laid down in the seed as the possibility of becoming form has poured itself into this determinate form. The being of the plant cannot reveal itself beyond what reveals itself up to the blossom in the image. On the other hand, the earthly substance potassium, in the blossom, has moved furthest from its earthly character. In the blossom it passes over into the most delicate, cosmically refined substance-formation — in the coloured petal, for instance, in the nectar, in the streaming fragrance. The one — form — {{SE|364}}<br /> <br /> passes completely into earthly appearance. In its form we recognise yarrow unmistakably: in the sturdiness of its stem, in the dissolution of the leaf blade into an ordered manifold of spear-like dividing pinnations, and in the flower umbels that radiate forth in white and rose, where the dry, densely concentrated individual florets of the composite gather on the gently arching receptacle. The other — the substance, which in the soil appears as potassium with its precisely graspable physical properties — disappears into the organic process, impressing certain qualities upon it, and then, rising from leaf to leaf, drawing near to the cosmos in the blossom, passes over into a kind of germinal state. Look upon the inflorescence of yarrow: one sees a high degree of earthly-physical formal differentiation, and simultaneously this gesture of opening itself so willlessly to the cosmos. Above all this delicate, devoted gesture — but also colour, fragrance, and taste — may stand as indication that in the blossom the substance-process approaches cosmic conditions in an etheric refinement.<br /> <br /> In this way the blossom mirrors the relationship of the cosmic to the earthly — in form and substance — in polar contrast to the seed germinating in the earth. The plant reveals its being in the fact that in the blossom it dies into form, and in the fact that simultaneously the substance-process, shaped by its being, flows into a kind of cosmic germinal state in the blossom. However complete and perfect the blossom may appear, it is at the same time open and germinal. This state of surrendering opening toward the cosmos lasts only a moment. Then comes, on the one hand, the inraying that leads to the formation of the individual seed, and on the other hand the plant form wilts from blossom downward and succumbs to humification — to the formation of humus as the &quot;universal seed.&quot; How can this *status nascendi* of formal revelation and etheric substance kept in flux be preserved in the blossom? How can the achievement of plant formation in the blossom be carried beyond the iron threshold set by nature — passing, as it were, between seed formation and humus formation? How can duration be granted to the moment of the blossom?<br /> <br /> One can imagine that Rudolf Steiner, researching in the spirit and directing his gaze toward yarrow, stood before such questions. The mere beholding of yarrow cannot give an answer to them. What takes us further is to follow the working of yarrow into the animal and human organism. There it proves itself to be a significant healing agent, able to restore &quot;what suffers from a weakness {{SE|365}}<br /> <br /> of the astral body.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 126.&lt;/ref&gt; The flowering process of yarrow, in its use as a healing agent, extends itself into the higher realm of the warm-blooded animal and into the realm of the human being, and there, beyond its outer field of appearance, it unfolds a beneficently healing working. The spiritual researcher draws attention to this relationship of yarrow to something that, as a soul and spiritual reality, lies beyond the threshold of its appearance. But this still gives no answer to the question of how the form-and-substance process of the blossom as such is to be preserved. To achieve this, Rudolf Steiner turns his researching gaze toward the animal kingdom, which in its world of organs grants duration to the moment through soul-force bound within the body. The animal organism encloses an inner world that in the flowering plant appears, as in a mirror-image, turned outward. From the level of animality the spiritual researcher turns his gaze back to yarrow, with the question of which organ-process can preserve &quot;what is in the yarrow.&quot;&lt;ref&gt;Ebd., S. 128.&lt;/ref&gt; This power belongs to the &quot;process that takes place between the kidney and the bladder, and this process is in turn dependent on the substantial constitution of the bladder.&quot;&lt;ref&gt;Ebd., S. 128.&lt;/ref&gt; These conditions are met in the bladder of the male — that is, the antler-bearing — noble game. The bladder of the stag is used as a rule.<br /> <br /> The fluid metabolism ends in the bladder. It absorbs, concentrates, and discharges into the outer world what the kidney, in its perception of the soul-permeated fluid organism, releases from the interior as unusable. The activity of kidney and bladder stands in a striking relationship to its counter-pole: the outwardly directed nerve-sense activity. This holds above all for the eye, and in the stag for the antlers, which after dying off remain for some months until shedding as a kind of groping sense organ. The eye, in its structure governed almost entirely by the laws of physics, appears like a piece of the outer world that sinks &quot;gulf-like&quot; into the organism.&lt;ref&gt;Vgl. Rudolf Steiner: *Von Seelenrätseln*, GA 21, Kap. «6. Die physischen und die geistigen Abhängigkeiten der Menschen-Wesenheit», Dornach 1983, S. 158: «In die Sinne erstreckt sich die Außenwelt wie in Golfen hinein in das Wesen des Organismus.»&lt;/ref&gt; The antlers grow as limb-bones beyond the head and die away, quite literally, into an object of the outer world.<br /> <br /> And so the noble game lives with its high-borne antlers and its gazing eye in a state of continual, quiet nervousness, perceiving its surroundings. The {{SE|366}}<br /> <br /> The eye stands in a polar relationship to the bladder. As the bladder captures a material stream of substance from the soul-permeated interior being and concentrates it, so conversely the eye, which captures the spiritual element of the outer world and concentrates it in the image of perception. And as the bladder, discharging, opens itself to the outer world, so the eye mediates the image-content, raying inward, to the interior being. How strongly perception and excretion are interconnected is experienced by anyone who enters a cow barn conspicuously and at an inopportune moment. The cows briefly take notice, and already the metabolism becomes active; a rushing begins. In noble game this connection is polarized more toward the nerve-sense side. In bodily-bound openness of sense, it lives along with the cosmic element of its surroundings, and this imprints itself upon its bodily organization. To this imprinting the noble game bladder owes its particular &quot;substantial constitution.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Spiritual Foundations for the Renewal of Agriculture'', GA 327, lecture of 13 June 1924, Dornach 1999, S. 128.&lt;/ref&gt; What the stag experiences as cosmic presence imprints the material arrangement of the paper-thin membrane of the bladder. In its substantial imprinting through the forces of the cosmos it is &quot;almost an image of the cosmos.&quot;&lt;ref&gt;Ebd., S. 129.&lt;/ref&gt; At the same time the noble game bladder has a nearly spherical form. As a sheath organ it encloses an inner space and, with this power-form of the re-forming sheath, preserves the continuous course of the processes unfolding within it. Like all organs the bladder carries within itself, in form and preserving function, the heritage of the past macrocosm. What makes the bladder of the noble game so outstanding in comparison with that of other ruminants, for instance, and so suited to the preparation of yarrow, is the duality of its function. In its substantial constitution it stands in relation to the presently working forces of the macrocosm — in its form, by contrast, to the preserving forces working out of the past.<br /> <br /> What in nature unfolds into two completely separate lines of evolution — on the one hand the sulphur-potassium process, culminating in the yarrow blossom, and on the other the bladder-kidney process, culminating in noble game — are evolutive endpoints. The spiritual researcher beholds the end of a developmental path in form and material arrangement, and beholds the creative powers of the beginning and their further development. From the joint contemplation of both worlds the first step of the preparation opens up: yarrow blossoms are filled, lightly compressed, into the stag bladder so that they are enclosed by it on all sides ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Figure 26]], I, p. 363). {{SE|367}}<br /> <br /> What had previously opened outward in the yarrow blossoms, in will-less surrender toward the cosmos, now fills an inner space. What had previously stood entirely in the service of an inner organism as a bladder — a creation of the past cosmos in its form, an image of the present cosmos in its substance — is now an object of the outer world. The bladder is a formation of the astral body of the stag. Once removed from the stag, it lacks the astral body. In its place, through the exposure of the preparation to the periphery, step the radiations of the &quot;world astral body&quot; (cosmos). With this first step of the preparation, a first inversion of the bladder's function takes place. In its natural condition the bladder is an organ of metabolic activity; now, as an object in space and time, it becomes in its substantial constitution a kind of sense organ toward the cosmos. The blossoms, on the other hand, which in nature open outward in will-less surrender, arrive in the inner sphere of an organ so shaped by the animal organism that it permeates its contents wilfully with preserving forces.<br /> <br /> In the second step of the preparation, what was laid down through the inversion in the first step begins to fulfil itself ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Figure 26]], II, p. 363). The stag bladder with its blossom contents is hung &quot;in a place exposed as much as possible to the sun.&quot;&lt;ref&gt;Ibid., p. 127.&lt;/ref&gt; There it is exposed to the forces of the physical body of the earth in the elements of air and warmth, and to what works as essential being along the vertical axis of earth-centre and sun. We may assume that it is now the substantial constitution of the bladder — that which came to it from the cosmic experience of the stag — through which the membrane of the bladder becomes receptively sense-active toward the physical working of forces surrounding it in space. This force-signature of the sun-permeated space in air and warmth, mediated through the substance of the bladder, communicates itself to the enclosed blossom-substance. And it is the form-sheath of the bladder through which what has been taken in is held fast and preserved in the yarrow blossoms. Through the inversion processes of this first and second preparation step, the working of the periphery imprints itself upon the potassium working — raised into the etheric — in the yarrow blossoms. It holds, so one may understand it, the etherised potassium process in flow and transforms it, through the higher forces of the astral, into a &quot;formative force.&quot;<br /> <br /> In the third step of the preparation we bury the yarrow spheres &quot;not very deep in the earth,&quot;&lt;ref&gt;Ibid., p. 127.&lt;/ref&gt; so that there they are exposed to the forces of the physical {{SE|368}}<br /> <br /> body of the earth in the elements of the fluid and the solid, and to what works as essential being in the vertical direction ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Figure 26]], III, p. 363). Again it is the substantial constitution of the bladder that mediates sense-actively to the yarrow mass what lives physically in space in darkness, in earth and water, and it is the form-sheath that imprints it enduringly upon the germinal substance-state of the blossoms.<br /> <br /> In the second and third steps of the preparation, the blossom mass of the yarrow is exposed to the forces of the physical body of the earth. This has its foundation in the four elements, which in nature mix and separate in manifold ways, but in the large separate out into air and warmth above the earth and into the fluid and the solid beneath the earth. Into both spatial qualities of &quot;above&quot; and &quot;below,&quot; of light and darkness, the yarrow spheres plunge like seed-germs. Within them these spatial qualities of &quot;the earthly&quot; are preserved. The &quot;upper,&quot; preserving itself, interpenetrates the &quot;lower,&quot; and conversely. Condensed as it were into a single point, the world-polarity of the heights and the depths — the side-by-side in space and the objectification of the physical body of the earth — is cancelled out.<br /> <br /> The second step of the preparation has until now been considered only under the physico-spatial aspect. To this is added the temporal aspect. The yarrow spheres remain, hung above the earth and there exposed to the forces of warmth and air and to the light of the sun, from spring through summer until autumn ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Figure 26]], II, p. 363). During this time, above all in summer, air and warmth and the moisture-sheath of the earth are permeated by etheric and astral forces that ray in directly from the sun and from the planetary periphery, especially that of the sub-solar planets. What lives spiritually in these forces allows the plants to grow; they configure themselves in their inexhaustible abundance of forms. This working of forces — holding sway as it were horizontally in warmth, air and moisture — is received by the blossom mass within the enclosing sheath. Again it will be the substantial constitution of the bladder that mediates what lives in the succession of time, and it will be its organ-form that preserves the imprint of each individual moment.<br /> <br /> In the third step of the preparation, the yarrow spheres remain from autumn through winter until spring in the earth ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Figure 26]], III, p. 363). There the moisture-saturated earth is permeated by etheric and astral forces that work upon plant growth indirectly from the sun and from the planetary periphery, above all that of the super-solar planets. What lives spiritually in these forces enters into relationship with {{SE|369}}<br /> <br /> the representatives of the mineral-crystalline nature of the earth, to quartz (silica), lime and clay substance. As an indirect working it is mediated in &quot;cosmic upward streaming&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&lt;/ref&gt; through the clay of the plant world and configures itself there, for example, in the leaf and blossom colours and in the finer substantiation of the ripening fruits. Immersed in this working of forces, the yarrow spheres rest in the earth through the winter half-year. Again it will be the substance of the organ-sheath that, in a kind of sense activity, mediates what advances through time to the germinal element of the blossom mass, and it will be the form that preserves this in the germinal element.<br /> <br /> In the second and third steps of the preparation, the yarrow mass is embedded vertically, in spatial relation, into the physical body of the earth, and horizontally, in relation to the course of time, to the rhythmic recurrence of arising and passing away, into the etheric and astral body of the earth. The latter differentiate themselves into a multiplicity of beings that bring about the phenomena of the course of the year and the rhythmic succession of the seasons. Winter and summer stand over against each other in polar opposition, and the transitions of spring and autumn. For any given place on earth, it cannot be winter and summer simultaneously — they follow one upon another in the stream of time. In the exposure of the yarrow spheres to the processes of the summer half-year in air and warmth, and thereafter to those of the winter half-year in water and earth, the germinal element of the blossom substance has had impressed upon it — mediated and preserved through the deer bladder — a whole course of the year. Within the blossom content, all the qualities of temporal succession through the course of the year interpenetrate one another in simultaneity. The summer half-year, preserving itself, interpenetrates the winter half-year, and conversely. In the yarrow thus prepared, the peripheral working of a whole course of the year condenses to a point in simultaneity — and thereby to a potency of new possibilities of development.<br /> <br /> In the further progression of the preparation of the yarrow, the stream of substance that ends in the blossom in the state of the germinal is carried across the threshold of boundness in space and time. What lived itself out in the yarrow blossom for a moment in a will-less gesture, as a mere potency — this, in crossing that threshold, opens itself to a higher nature of forces. The substantially germinal does not fall back into the natural course of seed formation and humus formation; rather, it germinates forth, fertilised by the forces of the physical, etheric and astral body of the earth. {{SE|370}}<br /> <br /> In the yarrow blossom, as equally in the bladder of the noble deer, a macrocosmic development reaches its end. There completion reigns — it goes no further. The human spirit, however, is capable, in the inner empowerment of its cognitive faculty, of pressing forward into the spiritual foundations of being and becoming. These have been opened to present-day consciousness in the results of anthroposophical spiritual science. Such results lie before us in the Agriculture Course of Rudolf Steiner, and they guide us to unite, in the first step of the preparation, what is separated in nature yet from its origin deeply related. Thus, in the outer substance-process, out of the human spirit, in the three steps of the preparation, a kind of threefold threshold-crossing accomplishes itself. Wherever nature, in the progression of the preparation, in the completion of itself, comes up against a threshold — there we can, out of the insights of spiritual research, lead it creatively across.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufen_der_Wirksamkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Stages of Efficacy ====<br /> <br /> The finished preparation is, measured against the mass of the natural manures of the farm, a quantity that appears almost negligible. In it, the arrangement of substance is not work but germ. It appears outwardly related to humus, yet in being and efficacy it is the precise opposite. Humus &quot;generates lightless working.&quot;&lt;ref&gt;Ebd., S. 59.&lt;/ref&gt; &quot;It shapes what is below through the earth.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Notizblatt Nr. 9 im Anhang, S. 271: «Der Humus gestaltet das Untere durch die Erde.»&lt;/ref&gt; But the meaning of the yarrow preparation, as in modified form of the other compost preparations too, is precisely to impart &quot;light-filled working&quot; to the organic manures of the farm that are falling into decomposition — to transfer to the natural manures the capacity to become receptive to the archetypes of the cosmos that exist beyond space and time.<br /> <br /> The being and significance of the yarrow preparation stands in connection with the being and significance of potassium in the household of nature. In its physical nature, potassium reveals itself in its determinate properties. With these the chemist reckons as the sole reality. In the life process of the plant, and archetypically in the yarrow, it estranges {{SE|371}}<br /> <br /> itself from the potassium of this congealed-into-work determinacy and is — through the particular sulphur content of the yarrow in the flowering process — brought a first step closer to its cosmic being of origin. One can call this the stage of &quot;efficacy,&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Leitsätze'', GA 26, «Menschheitszukunft und Michaeltätigkeit», Dornach 1998, S. 94f.&lt;/ref&gt; the stage of the efficacious living. In the field of tension with sulphur, potassium unfolds its efficacy within the living — which, proceeding from the earthly pole, leads into protein formation in the leaf domain. In the blossom, protein formation retreats almost entirely. It continues on into seed formation. So in the blossom the potassium process is, as it were, released from its efficacy within the living. It refines itself into the state of the germinal — into what one can feel in imagination as the gesture of the blossom opening itself without will. This state endures for a moment, and already the germinal of this substance-process, with the dying-away of the plant, falls into mineralization, back into the state of the determinacy of physical properties. But at the moment of flowering the preparation intervenes. Through the envelopment in the noble game bladder and the further steps of the preparation, the potassium — which in the blossom has reached the highest stage of its transformation into the living — is detached from the carrier plant and held in efficacy. This indicates that potassium now, in the stream of its enlivening, becomes receptive to a higher sphere — to that of the revelation of its being. Through this, potassium as an earthly substance is raised not only into the sphere of life, but into that of life bearing sentience. It becomes the bearer of a life pervaded by inwardness.<br /> <br /> This enlivening and astralization of substance is accomplished also in the animal through its soul- or astral being. This finds expression in the extraordinary fertilising force of the excretions of ruminants — above all of cattle.<br /> <br /> Cow dung is a telling example of this. In the human being, substance is spiritualized beyond the stages named, under the sovereignty of the I, and becomes its bearer. What is extraordinary about the preparation is that here substances are brought into an arrangement through which they can become, in the soil outside the closed bodily organism of human being and animal, bearers of cosmic life and of cosmic astrality.<br /> <br /> The finished yarrow preparation — a creation out of the spirit of the human being — represents the third stage of manuring. It unfolds its working by being added in homoeopathically small quantities to that which {{SE|372}}<br /> <br /> that accumulates in the agricultural operation in the course of the year from the plant and animal world. It unfolds its working in the compost and in the manure stack. At the appointed time these manures go out onto the soil. But the soil is only a gossamer-thin skin. It forms, as a &quot;diaphragm,&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 44.&lt;/ref&gt; the middle between the &quot;above&quot; and &quot;below,&quot; the heights and the depths, light and darkness. When we work the manure into this skin-like &quot;middle,&quot; it is fertilised through this new arrangement of substances — which is the essence of a consonance of the mineral, plant, and animal natures, of the rhythms of the solar year and of the spiritually creative force of the human being. This manure ennobles and transcendingly equalises the modes of working of the three kingdoms of nature — those of the crystalline sense-nature of the earth, of the plant compost, and of the animal manure. It does not merely compensate what was taken from the soil by exhaustive farming; it gives to the earth, to the &quot;Work,&quot; the capacity for the lifeless to become enlivened, for the enlivened to become sentience-bearing, and for this to individualize itself through the spirit raying in from the future.<br /> <br /> The significance of the third stage of manuring can be seen in this: that we lead, in far perspective, into the future — there where work is done in this way — the existence of nature beyond the threshold of space and time, and reconnect it with the advancing development of the spirit-soul of the human being, and with it, of the cosmos.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Kamillenpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === The Composition of the Chamomile Preparation ===<br /> <br /> The preparation follows the same steps as the yarrow preparation, with one uncertainty: in the text of the Course, the second step — the hanging of the filled cattle intestines — goes unmentioned; a corresponding indication, however, is found in the notes to the Course. This difficulty will be addressed later.<br /> <br /> In its outward appearance, chamomile (''Matricaria recutita'' resp. ''Chamomilla officinalis'') is polar to yarrow, though as a composite (Asteraceae) it is very closely related to it. At the same time it shows a kindred proximity within the functional field of tension of the polarity of root and blossom. This proximity and simultaneous distance grounds its position as the second in the sequence of biodynamic preparations. {{SE|373}}<br /> <br /> Spiritual research teaches that the chamomile preparation has the capacity to make &quot;the manure capable of absorbing as much life as possible, and of transferring this life to the soil,&quot; so that the manure is brought to the point of &quot;binding together even more of those substances necessary for plant growth — beyond potassium, also calcium, lime compounds.&quot; With yarrow we are dealing primarily with the potassium workings. &quot;If we also wish to capture the calcium workings, we need once again a plant [...] that [...] distributed in homeopathic doses, contains sulphur, and through the sulphur draws toward itself the remaining substances necessary for the plant.&quot; &quot;Chamomile processes [alongside potassium; author's note] calcium toward this end.&quot; It contributes to &quot;excluding from the plant those harmful fructification effects, to keeping the plant healthy.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 129.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> These indications of Rudolf Steiner cast light at the same time on the so characteristic outward appearance of chamomile in comparison to yarrow. Yarrow, by virtue of its sulphur activity in the warmth-air realm, stands in reciprocal interaction with the earth-salt potassium, in a progressive refinement of the potassium process from the root upward through stem, leaf sequence, to the blossom — it is entirely an expression of the mastery of the earthy and the watery. Everything about it shows the tendency toward strict form and toward a holding-back of the life processes: for instance, the pronounced succulence of the finely articulated yet dense pinnate foliage, and the tubular florets concealed as if behind walls of the involucral bracts. Chamomile, by contrast, appears as if lifted out of the earthly. Its relation to potassium shows itself still in a slight succulence of the leaves.&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl und Kari Järvinen: ''Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen'', Dornach 2005, 154 S.&lt;/ref&gt; Its sulphur activity, however, seems to concentrate itself above all on the processing and sublimation of the earth-substance calcium. Everything in it strives toward a loose, vigorous articulation of its vegetative organs. From the pronounced taproot — which widens slightly toward the top in a turnip-like manner — the lateral roots radiate partly horizontally in dense succession outward into breadth and depth. The primary shoot rises vertically upward, yet presently it divides itself at the base into a number of lateral branches which, branching little, radiate outward into breadth and height, and as a whole tend to give the plant a kind of spherical form. The leaves are articulated into a loose, sparsely ordered pinnation; the pinnate leaflets are {{SE|374}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 27, S. 374.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 27: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation der Kamille.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> narrow, thread-like formations that themselves branch only slightly (Figure 27). These gestures of the radiating and the rounding point to features that are characteristic of the wealth of forms in which mineral lime (CaCO&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;) appears — for instance the radiating character of aragonite, or the spherical and rounded forms of crystalline limes, löss nodules, stalactites, and the like.<br /> <br /> The shoot-form of chamomile awakens the impression of a radiant dispersal and dissolution into light, warmth, and air. That it does not dissolve altogether — this is ensured by the terminal blossoms, in which the formative gesture of the whole plant repeats itself once more on a higher level and turns inward. The stem dams up and widens into the receptacle, upon which the tubular florets appear unassumingly, bounded at the margin by the white ray-florets. In the opening of the blossom, the receptacle arches into a rounded cone and begins to radiate in the warm golden-yellow of the tubular florets. Beneath the arching of the receptacle, an air-filled hollow space comes into being — the unmistakable sign that one is dealing with true chamomile. A particular mark of the mobility of chamomile {{SE|375}}<br /> <br /> in contrast to yarrow is the lifting of the white ray-florets at daybreak and their lowering toward evening.&lt;ref&gt;Ebd., S. 82.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> In the blossoms, which envelop and complete the spherical form of the free-standing chamomile plant, its light-permeated, warmth-permeated, and air-permeated being appears once more on a higher level. The sulphur process permeates, compared to yarrow, the whole plant in a different way, all the way down into the root. And instead of holding the potash, as yarrow does, livingly within the earthy-watery, chamomile ætherises the upward-streaming potassium-calcium in the sphere of activity of warmth and air, culminating in the blossom, which gives out an intense fragrance. What comes to a processual end in the blossom forms, in the preparation of chamomile, the beginning of something new. This inversion is introduced by stuffing the gathered chamomile blossoms into an animal form-sheath — a section of the small intestine of the cow ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#374|Figure 27]]). The small intestine (*Intestinum tenue*) follows directly upon the duodenum (*Duodenum*) coming from the stomach, passes over into the ileum (*Ilium*), which opens into the caecum (*Caecum*). The long intermediate section is formed by the jejunum (*Jejunum*), which surrounds in garland- or wreath-like fashion the spirally arranged disc of the colon (*Colon*). This forms the middle section of the large intestine between the caecum (*Caecum*) and the rectum (*Rectum*). For the preparation, the jejunum is the relevant section. Within it — initiated by secretions that open into the duodenum (liver, bile, pancreas), and by the intestine's own glands — the main digestive activity takes place. The intestinal wall of the jejunum is enlarged many times over by the closely succeeding intestinal villi. Protected by the powerful mucous membrane (*Mucosa*), the blood and lymph vessels reach far into the intestinal canal within the villi. Here, through glandular secretions and bacterial breakdown, the nearly complete mineralization of the absorbed food takes place. It is an intensive metabolic activity, accompanied by the rhythmic movements of relaxing and re-erecting of the intestinal villi, as well as the peristalsis of the intestinal walls by a muscle layer, which in turn — through a strongly nerve-tissue-permeated, nearly transparent skin, the serosa — separates the intestinal wall from the interior of the abdominal cavity. This articulation into three membranes and the threefold chord of their functions is also shown by the stag's bladder. And yet both organ systems stand in polar relation to one another. The bladder centralises and stores the fluid secreted from the kidney {{SE|376}}<br /> <br /> and releases it into the outer world; the small intestine, by contrast, moves the solid-fluid of the nourishment taken in from outside, breaks it down, sifts it in its passage through the intestinal wall and releases what has been sifted into the inner world of the body. Bladder and kidney are organs of the astral body within the fluid organism; the bladder excretes what the kidney has sifted and rendered unusable from the interior of the body. The small intestine is an organ that filters the usable from the solid of the nourishment and inscribes it into the body. Deep in the unconscious, the I-organisation participates in this process in the human being. It reaches deeply into the digestive process and ensures the destruction of foreign substantiality right down to the level of the physically inorganic.<br /> <br /> The first preparation step is one of inversion and emancipation from the natural course of events. The question is: how can the potassium-calcium process, which was kept in flow during the growth of the chamomile and in the blossom reached the highest stage of etheric plasticity, be lifted beyond the dying-away of the blossom and out of the limitation of space and time, so that what was disposed in the blossom can be kept in flow at a higher level? This task is fulfilled by the small intestine — the jejunum — of the cow. We obtain one ideally from a cow that throughout her life has carried out the &quot;cosmic-qualitative analysis&quot; in her digestive system upon the farm's own fodder. We cut the jejunum into sections of approximately 25 to 50 cm, tie these at one end, and using a funnel stuff the chamomile flower heads into the intestinal sheath, tie it at the filling opening and obtain in this way taut, substantial sausages ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#374|Figure 27]], p. 374).<br /> <br /> What previously, as chamomile blossom, was turned toward the expanses of the cosmos, toward the sun, now fills densely packed the inner space of the small intestine — the jejunum — of a cow. This inversion from outside to inside holds also for the new function of the small intestine itself. It now has a content that it no longer digests, unlocks enzymatically and moves, but on the contrary preserves in its consistency and makes receptive to forces that ray in from the planetary periphery through sunlight. The ordinary function of the intestine and the intestinal wall consists in mediating the worked-up intestinal contents of the earthly nourishment to the interior of the cow's body — physically through the lymph and blood pathways, and spiritually through the nerve-sense skin of the serosa. In polar relation to this, the outer skin of the intestine (*Serosa*) is now turned toward the forces of the cosmos and the earth. Detached from the cow organism, the sensation-permeated substance of the intestinal membrane mediates {{SE|377}}<br /> <br /> to the chamomile blossoms forces of earth and sun. The question is: are these not precisely the forces that keep the etherized potassium and calcium of the blossoms flowing across the threshold set by natural law? For that, in the end, is what matters with all the manure preparations! With this first preparatory step — the inversion of polar processes — a heightening takes place that, as one may understand it, has the potency to open the &quot;Work&quot; of what has become to a new developmental stage of efficacy. This potency ultimately realizes itself in a second, and above all in a third, step of inversion and emancipation ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#374|Figure 27]], p. 374).<br /> <br /> With regard to the second step, the uncertainty mentioned at the outset arises concerning Rudolf Steiner's indication in the Agriculture Course and that in the notes he prepared in advance of it. These are printed as an appendix to the Agriculture Course. On sheet 30 of these notes there is the remark: &quot;Intestines — hang up.&quot; Of this there is no mention in the fifth lecture of the course, that is, in the public presentation of the matter. What is decisively emphasized instead is the third step — the exposure in the earth to the winter forces: as a &quot;natural effect [...] to allow something living that is as nearly kindred to the earthy as possible to work there.&quot; The character of the place where the chamomile preparation is to be buried is also described in some detail: &quot;Expose these precious [...] little sausages again throughout the whole winter in soil that is not too deeply buried, in soil as rich in humus as possible, and also seek out places [...] where the snow lies for a longer time, and where the sun shines well upon the snow, so that the cosmic-astral effects may work in there as fully as possible.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 130.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> This third step of preparation — compared with the yarrow, it is the third — is evidently where the actual significance lies. The second step, the exposure to cosmic influences through air and warmth, remains unmentioned. More recently, in analogy to the preparation of yarrow, the practice of hanging the intestines over the summer has become more and more widespread. The flower heads of the chamomile, which blooms from late May into June, are gathered, slightly dried, stuffed into the intestines, and exposed before Midsummer Day, or the summer solstice, to the summer forces of air and warmth.&lt;ref&gt;Matthias König, mündliche Mitteilung.&lt;/ref&gt; {{SE|378}}<br /> <br /> When one seeks to weigh the various statements concerning the summer and winter workings in the case of chamomile from the spirit of the Agriculture Course itself, the following consideration may be of help: as the procedure with the subsequent preparation plants shows, it is attuned to their characteristic way of dealing with the cosmic forces and earthly substances. As described, the growth of chamomile is an expression of the prevailing of an intense astrality in light, warmth, and air. This intensifies once more in the blossom and comes to expression in the air-filled hollow space beneath the arching receptacle — this hollow space can at the same time, without contradiction, be understood as an expression of the formation of an inner (soul) space of its own, not yet filled by the being — in the rhythmic movement of the ray florets, in the warming-airy fragrance, and in its high healing efficacy. All of this points to the fact that chamomile, already in its growth activity, is exposed to such a strong summerly-cosmic astral working that the second step of preparation appears almost superfluous; it anticipates this step, as it were. Nevertheless, a hanging of the intestinal sausages over the summer can certainly do no harm.<br /> <br /> After wintering in the earth — protection against foxes and dogs gnawing at them is necessary — there follows as a further step of preparation and emancipation the digging up in spring around Eastertide. A new substance with new properties has come into being, one that on account of its astral formative force &quot;is more resistant to nitrogen than other manures, but which also has the peculiarity of enlivening the soil in such an extraordinarily stimulating way that it can work upon plant growth. And one will above all produce healthier plants.&quot;&lt;ref&gt;Ebd., S. 130.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> The &quot;refreshing and enlivening force&quot; of the chamomile preparation may be ascribed to the etherized potassium, the healing force to the etherized calcium. The latter becomes receptive to the ordering astral forces streaming from the supersensible being of the chamomile. In the &quot;binding together&quot; of these earthly substances, potassium and calcium, the etheric or life body of the plants becomes richer in formative forces; it is thereby able to &quot;exclude the harmful fructification workings.&quot; &lt;ref&gt;Ebd., S. 129.&lt;/ref&gt; &quot;Fructification&quot; can here be understood as the right process in the wrong place: in the soil, bacteria, fungi, etc. fructify and provide for breakdown processes right through to mineralization, and then also in connection with soil animals for transformation and {{SE|379}}<br /> <br /> Building-up processes. There — in the soil — is the right place; the wrong place is when this activity begins to proliferate a storey higher, in the shoot above the ground, for example in the form of viral infections or bacterial and fungal diseases. This destructive upward-working of the earthly element of the soil into the stem and leaf zone is counteracted by the organic manure treated with the chamomile preparation.<br /> <br /> Like the other biodynamic preparations, the chamomile preparation is stored in evenly tempered, rather darkened rooms in earthenware vessels, surrounded on all sides by peat. Peat insulates against radiation. Application takes place in portions of roughly a three-fingered pinch — two to three grams per 2 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; in the horticultural context, in the agricultural context 10 to 12 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; of dung or compost material, that is to say depending on the size of the heap. The personal relationship one builds up through working with the manure sets the right measure.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Brennnesselpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === The Composition of the Stinging Nettle Preparation ===<br /> <br /> The third in alliance with yarrow and chamomile, stinging nettle shows in its characterful outward form scarcely any family resemblance to them — yet shows a marked kinship in the manner of its dealings with potassium, calcium, and additionally iron. The sulphur process penetrates powerfully from above through the whole plant. It gives the stinging nettle the capacity to lift these substances out of their earthly-inorganic nature and to incorporate them into its life processes. Rudolf Steiner names it «die größte Wohltäterin des Pflanzenwachstums […] Die Brennnessel ist wirklich ein Allerweltskerl, die kann ungeheuer viel […] außerdem, dass die Brennnessel Kali und Kalzium in ihren Strahlungen und Strömungen fortführt, außerdem hat die Brennnessel noch eine Art Eisenstrahlungen, die fast so günstig sind dem Laufe der Natur wie unsere eigenen Eisenstrahlungen im Blute. Die Brennnessel verdient es eigentlich durch ihre Güte gar nicht, dass sie da draußen oftmals so verachtet in der Natur wächst. Sie müsste eigentlich dem Menschen ums Herz herum wachsen, denn sie ist wirklich in der Natur draußen in ihrer großartigen Innenwirkung, ihrer inneren Organisation eigentlich ähnlich demjenigen, was das Herz im menschlichen Organismus ist» (&quot;the greatest benefactress of plant growth [...] The stinging nettle is truly a Jack-of-all-trades, it can do an immense amount [...] beyond the fact that the stinging nettle carries potash and calcium in its radiations and streamings, the stinging nettle has in addition a kind of iron radiations, almost as favourable to the course of nature as our own iron radiations in the blood. The stinging nettle does not really deserve, by virtue of its goodness, to grow out there so often despised in nature. It ought really to grow around the human heart, for out there in nature it is in its magnificent inward working, its inner organisation, truly akin to what the heart is in the human organism&quot;)&lt;ref&gt;Ebd., S. 131.&lt;/ref&gt; ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#383|Figure 28]], p. 383). {{SE|380}}<br /> <br /> The whole growth habit of the stinging nettle — its inclination to grow modestly wherever human hands have brought something into disorder: at sites where putrefaction reigns, where rubble heaps lie, on neglected pastures and where old machines rust away in the undergrowth, on soils with near-surface iron-bearing groundwater, and further, wherever transitional zones have been created in the landscape, along roadsides, waterway embankments, hedge-borders and woodland edges — all of this, together with the intense green of the leaves (itself an effect of nitrogen, but above all of iron, without which the magnesium-bearing chlorophyll could not form) and equally the strict order of its sturdy, upright gestalt, all of this points to the fact that the stinging nettle commands the iron process — an expression of heightened I-force. Wherever it grows, it creates, by virtue of its «großartigen Innenwirkung» (&quot;magnificent inward working&quot;), order in the middle between &quot;above and below.&quot; It brings about a harmonious levelling of one-sided soil processes, forming in the process an extraordinarily stable, crumbling mull humus.<br /> <br /> Strikingly absent from the stinging nettle is that sharp accentuation of the polarity between root and blossom which is so characteristic of the composite plants yarrow and chamomile; it belongs to the order of ''Urticales''. With its inconspicuous inflorescences it submerges into the foliage of the upper third of the stem. The flowers grow from the leaf axils of the strictly decussate, storey-upon-storey arranged leaves ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#383|Figure 28]], p. 383). The pollen-bearing plants show a more elongated leaf blade and a rounded serration of the leaf margin; those bearing fruit, by contrast, have a more compact, heart-shaped leaf blade and a sharply pointed serration. The leaf metamorphosis reveals itself only weakly: already in the lowest leaf the type of the plant discloses itself, with a pronounced though still somewhat rounded serration and a covering of stinging hairs; even the cotyledons already bear them. Moving upward toward the middle of the shoot, the leaf blade broadens into an emphatic heart-shape, and toward the tip of the stem it narrows again into finely and sharply serrated, lanceolate forms.<br /> <br /> The crowning element of flowering plants — their revelation of being in the blossom — recedes entirely. The flowers bear no petals. The yellowish-green pollen flowers develop into longer panicles and hang down within the upper foliage; the fruit flowers are whitish-green and hold themselves more densely clustered close to the stem. {{SE|381}}<br /> <br /> The entire foliage, the four-sided, hollow-stemmed stalk, and the flower are all covered with stinging hairs. These are single-celled outgrowths of the epidermis, reinforced at the base by lime deposits. They carry at the tip a silicified head that breaks off at a touch. The stinging hair pierces the skin like a hypodermic needle and releases a toxic cell-sap that causes the burning — the ''urticin''. This contains among other things substances (''histamine'', ''serotonin'', ''acetylcholine'') that normally occur only in human beings and animals.&lt;ref&gt;Erdmut-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, S. 320.&lt;/ref&gt; In the stinging hairs a physiological process dies into the periphery of the plant — precisely the character of what happens in the blossom. One can therefore say with full justification: not only have the stinging nettle's flowers been drawn down into the foliage, but its aerial shoot is clothed from earliest youth with stinging hairs in a kind of blossoming process.<br /> <br /> Stinging nettles grow by means of stem runners (rhizomes) into colonies one to two metres tall. The runner shoots are yellowish in colour, run shallowly below — more rarely above — the soil surface and send from their nodes tough, likewise yellowish root-strands down into the depth, from which a whitish, richly branched fine root-system threads through the living topsoil. From each rhizome node two small shoots grow upward. They strive upward with resolute uprighting force and strictly harmonious, geometric order. Island-like, the shoots gather together and set themselves off outwardly in a defensive sheath that — within the deeply shading foliage — encloses an interior. The stinging nettle has an «Innenwirkung» (&quot;inward working&quot;) that concentrates itself in this inner space, continues down into the root zone, and so harmonises the disordered life of the soil and transforms it into enduring, fertile stable humus.<br /> <br /> In the stinging nettle a wonder accomplishes itself: it raises within itself the polarity of root and blossom to a higher unity. The sulphur process from above downward and the sal-substance process from below upward remain in flow to a higher degree; both interpenetrate each other in a mercurial heightening in the leaf. This process is comparable, at a higher stage of development, to the blood circulation. At its centre — the heart, which is at the same time the middle between above and below — the venous and the arterial blood-stream meet. Past and future encounter each other in the present: the blood, which in the periphery on the one hand sacrifices forces into the physical activity of the body, while on the other hand it freights itself with the {{SE|382}}<br /> <br /> stream of experience of deeds accomplished — this blood arrives as venous blood-stream at the centre. There a synthesis is enacted, a heart-feeling rising from the unconscious up into consciousness. The venous blood transforms and renews itself in the heart — through the breathing of the lungs — into the arterial blood-stream, which streaming outward impels toward new activity. So too on the level of the plant: the stinging nettle &quot;blossoms&quot; from its middle — the leaf — out to the periphery of the whole plant. The earth-bound substances, potassium, calcium and iron, undergo their «Heraufläuterung» (&quot;upward purification&quot;), their etherization, not first in the final state of full blooming, of dying into form — rather the astral forces work through sulphur in such a manner that they impress the blossoming process upon the whole growth-event and keep it in flow. Through this the stinging nettle fulfils «ihre großartige Innenwirkung» (&quot;its magnificent inward working&quot;), which makes it «ähnlich demjenigen [macht], was das Herz im menschlichen Organismus ist» (&quot;akin to what the heart is in the human organism&quot;).&lt;ref&gt;Ebd., S. 131–132.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Here lies, in all likelihood, the reason why Rudolf Steiner names no animal organ for the stinging nettle — none that would ensure the process of keeping the etheric in flow beyond the blossom. The organ that would qualify here is the heart. But the heart is no skin organ — it is a muscular, self-active organ. Within it, in the rhythm of the pulse-beat, metabolic process and sense process unite; they become one. The heart embodies the synthesis arising from the polarity of both processes. It is active inwardness and organ-sheath simultaneously. The stinging nettle fulfils an analogous function on the level of merely living nature. Its astralised body of formative forces enables it to transform the force-nature of the earthly substances potassium, calcium, and iron — bound as they are into the earthy-solid — into healing radiations that bring order to the living.<br /> <br /> Regarding the preparation, the question is this: how can this unique capacity be raised to a force-fertiliser that imparts to the soil, and to the plants to be cultivated, the capacity belonging to the stinging nettle itself? How can the farm's organic manures be enhanced through the addition of this force-fertiliser — and indeed, how can the soil itself finally become «innerlich empfindlich» (&quot;inwardly sensitive&quot;), so that the building-up and breaking-down processes proceed «vernünftig» (&quot;rationally&quot;) in this higher sense, so that the soil individualises itself toward precisely the plants one wishes to raise? «Es ist wirklich etwas wie eine ‹Durchvernünftigung› des Bodens, was man mit diesem Zusatz von ''Urtica dioca'' wird bewirken können.» (&quot;It is truly something like a 'permeation with reason' of the soil that one will be able to bring about with this addition of ''Urtica dioica''.&quot;)&lt;ref&gt;Ebd., S. 133.&lt;/ref&gt; {{SE|383}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 28, S. 383.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 28: Die Stoffkomposition des Brennnesselpräparates im Durchgang eines Jahreslaufes.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> This can be achieved when the aerial shoot of the stinging nettle — deep green in stem and leaf, having come to blossom — is exposed to a polarity that lifts it beyond the bounds of its own nature-bound process of type-conforming form-building. Through this a further heightening comes about, a synthesis of a new substance within the living: the stinging nettle preparation. One mows stinging nettles, folds them together or better chops them roughly and &quot;wilts them lightly&quot; (Figure 28).<br /> <br /> One digs a pit not too deep in fertile living topsoil, lays the mass inside, surrounds it with a little peat, and covers it over again with earth. At this site it remains for a full year, exposed there both to the winter forces and to the summer forces. After a year one digs out the mass — by now considerably shrunken through decomposition and advanced humification — and holds in one's hands the finished preparation: a new, an astrally radiating substantiality. The practical handling requires great attentiveness regarding the right state of wilting; direct sunlight should also be avoided during the wilting. If the nettle mass is still too moist, unwanted fermentation errors easily occur; under too strong a light it turns black. It must be dried in the shade, {{SE|384}}<br /> <br /> preferably with the supply of warm air. In order to locate it again after a year in the soil, old linen sacks, flat, thin-walled wooden vegetable crates, or drainage clay pipes — into which the mass is packed — are often used. In the latter case one obtains a largely humified black mass.<br /> <br /> What holds for the other preparations to be buried in the earth applies with particular force to the stinging nettle: the judgement as to whether a preparation has turned out more or less well depends not on the degree of humification but on the loose structure of the preparation, the pleasant smell, and above all on the surrounding soil being in a well-aerated, crumbly, living condition. What is decisive is that the peripheral forces mediated through the earth can enter into relationship with — and be preserved within — the substances of the preparation plants that have been raised into the etheric.<br /> <br /> All the manure preparations, with the exception of the valerian preparation, are introduced separately into the compost and dung heaps in holes 30–50 cm deep, at distances of 50 cm to 3 m apart depending on the size or length of the heaps. The stinging nettle preparation — standing so close to the heart-function — is customarily placed centrally on the back of the heap; the four siblings, staggered relative to one another, have their place on the flanks. Its efficacy is an astrally radiating one — that is, a quality that makes itself apparent in the sense-perceptible appearance, but that cannot be measured in quantitative terms.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_Frage_der_Stoffumwandlung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === On the Question of Substance Transformation ===<br /> <br /> Three distinct qualities of substance transformation come into consideration:<br /> <br /> 1 When an organic substance — coal or wood, for instance — is burned, one observes how its substance-composition disappears and a series of other substance compositions emerges as transformation products: gases and ash, for example. Conversely, a series of substances reacting with one another transforms into a new composition (compound) — carbon, oxygen, nitrogen, hydrogen, and sulphur into protein, for example. The whole course of nature reveals, in all its appearances, a continuous transformation of substance. <br /> <br /> 2 Certain inorganic elements — uranium, thorium, and others, as well as natural potassium salts (radioactive ⁴⁰K is present in potassium to approximately 0.12%) — emit measurable radiation in an arrhythmic sequence; in a decay series, transformation products {{SE|385}}<br /> <br /> arise (isotopes as well as elements of lower atomic weight). These radiation processes withdraw themselves from direct sense-perception; they work, as it were, from below, out of sub-nature, upward into the course of nature. They give rise to illness and ultimately work toward death.<br /> <br /> 3 From the seed through to the full formation of the plant's forms, from the embryo through to the corporeal configuration of animal and human being, processes of building-up, breaking-down, and rebuilding take place in continuous substance transformation. Here a life-creating principle is at work — a supersensible being-nature that fashions for itself a sense-perceptible image within natural existence. Here the world of beings of a supra-nature works its forces into nature.<br /> <br /> The preparations are substance compositions which, each in its own way, &quot;fertilise&quot; the relational nexus described under point 3 — the nexus between supra-nature (cosmos) and nature (earth). Here the threefoldness of the yarrow, chamomile, and stinging nettle preparations carries a particular significance. They bring about a particular kind of substance transformation: the earth-bound elements potassium and calcium are not merely etherised within the living context of the plants — they acquire properties that bring them close to the mode of working of nitrogen. They become bearers of astral forces, or ultimately transform themselves entirely into nitrogen. Rudolf Steiner gives the following indications on this: &quot;because in the organic process there lies a secret alchemy which, when potash works within it in the right way, truly transforms the potash into nitrogen, and even transforms the lime — when that works in the right way — truly into nitrogen.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 136.&lt;/ref&gt; And further: there &quot;exists a mutual quality-relationship between lime and hydrogen that is analogous to the quality-relationship between oxygen and nitrogen in the air. […] Under the influence of hydrogen, lime and potash are continually transformed into something nitrogen-like, and ultimately into actual nitrogen. […] That is just enormously useful for plant growth, but one must have it produced through such methods as I have described&quot;&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; — that is to say, through an artistic shaping of substantive becoming-processes within the organism of the agricultural operation. As canvas, colour, and brush are the means of the painter's artistic creating, so for the farmer it is the earth and its enlivening through the making and application of the preparations. {{SE|386}}<br /> <br /> In the foregoing citations, spiritual research has touched upon the mystery of transubstantiation. How can one approach the solution of this problem? Certainly not with the same mode of thinking with which one seeks to decode the mysteries of inorganic nature. The two quality-relationships cited above stand to one another in polar opposition. That of oxygen to nitrogen in the air is determinative for the breathing of animal and human being. Both substances constitute the element of air to a large degree; both are present in the air in a gaseous, inorganically inactive state. They stream around the plant shoot from without. The situation is different with the earthly substances potassium and calcium. Through the life organisation of the plant they are lifted out of their captivity in the physical form of substance — the &quot;working material&quot; — into the sphere of living efficacy. One can understand it thus: certain plants, medicinal plants, such as yarrow, chamomile, and stinging nettle, have the capacity, by virtue of their etheric body, to set in motion the organisation of the substances potassium and calcium — congealed into the physical — out of their bondage to form. In their outward appearance and their properties they are an imprint of their condition in early stages of evolution, still filled with life. As the mineral form is absorbed into the life processes of these plants, the thought readily arises that potassium and calcium become receptive, in a new way, to the working of the next higher member of the being — the etheric body of these substances. The spiritual researcher finds the essential reality of this etheric body in the supersensible world of the spirit, which borders as its lowest region upon the physical-sensory world. New developmental impulses of a soul-astral character, working from out of the future, can then enable these substances — gifted with their own proper etheric body — to open themselves to their members of being that are at home in a still higher region of the spirit. The earthly substances potassium and calcium become in this way &quot;nitrogen-like,&quot; in that they themselves become bearers of soul-astral forces. They take on properties of nitrogen, which by its very nature is, in all life processes, the bearer of the type-revealing world of the astral. &quot;Nitrogen is in truth the one that is the bearer of sensation.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 74.&lt;/ref&gt; In living nature, nitrogen makes present, through protein formation, life processes that have their origin in an early earthly past, have passed through stages of development, and have now become part of the &quot;Work&quot; of creation.<br /> <br /> The restoration of potassium and calcium to their etheric condition is brought about by their particular quality-relationship to hydrogen. As these {{SE|387}}<br /> <br /> It is hydrogen that, among the salt-formers, has descended most deeply into the condition of the purely earthly — and yet hydrogen is the one that is &quot;related, as closely as is only possible, to the physical, and related, as closely as is only possible, to the spiritual.&quot;&lt;ref&gt;Ebd., S. 75.&lt;/ref&gt; In its building-up activity within the organic realm it makes use of sulphur, and equally so in its breaking-down activity. &quot;It carries everything that is in any way formed, living, astral, back up into the widths of the universe […] Hydrogen actually dissolves everything.&quot;&lt;ref&gt;Ebd., S. 76.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Now it is presumably this quality-relationship, just described, in yarrow, chamomile, and stinging nettle, through which hydrogen dissolves the boundness of potassium and calcium into form, and leads the astral that has congealed into this form out into the &quot;indeterminate, chaotic realm of the universe.&quot;&lt;ref&gt;Ebd., S. 76.&lt;/ref&gt; Through this, the etheric of potassium and calcium in these plants can come again into movement in such a way that it — mediated through sulphur — can become the bearer of a new world of forces streaming in from the future. Potassium and calcium transform themselves into nitrogen, insofar as they become in this sense bearers of this new astrality. One can then speak of atmospheric nitrogen as repeating what is past within the present. The earthly substances potassium and calcium, transformed likewise into bearers of astral forces, by contrast, enable what is future within the present.<br /> <br /> But how can one ascribe to one and the same substance, nitrogen, two quality-workings of so polar a character? According to current scientific understanding there is only the one — the one that derives from nitrogen's inorganic, physico-chemical properties. If one allows only this mode of thinking to hold good, then the question is justified: why, in so complicated a fashion, produce such minute quantities of nitrogen, when nitrogen is present in the air in abundance? One need only shape the crop rotation in agriculture to be sufficiently rich in legumes, and have enough organic manure to hand, in order to secure the nitrogen requirement for reproductive growth. This is a view that opens up to the thinking-experience only a partial cross-section of reality. When the forces banished into the physical are enlivened in the plant through the plant's etheric organisation, and ensouled in the animal through the animal's astral body, they come into movement; they {{SE|388}}<br /> <br /> they are no longer subject to their purely physical laws, but to those higher laws of the enlivening etheric and the formative astral.<br /> <br /> The transformation of dead inorganic materiality thereby brought about makes it possible for plant, animal and human being to embody themselves upon the earth. These embodiments are repetitions of a development from a primordially distant past; they are processes of iron necessity. Only the human being, by virtue of the incarnated spirit-soul, can determine the direction of his action as a development into the future, in freedom. But this means that through the force of the I he continually spiritualises the body-building forces and substances — transubstantiates them. This characterises the true evolution of humanity's future.<br /> <br /> From spiritual research there lies before us, in Rudolf Steiner's *Agriculture Course*, a path-description of how, in free action — in the preparation of the biodynamic preparations — manuring substances can be produced that render the walls of the iron necessity of the macrocosm congealed into a work permeable to developmental impulses: that thus bring forces from the future to bear in the present.<br /> <br /> The fact that, in the case of the threefoldness of the yarrow, chamomile and stinging nettle preparations, the threefoldness of the earth or sal substances — the earth-metals potassium, calcium and iron — is subjected to a preparation through which they themselves, with the participation of hydrogen and nitrogen, become bearers of astral forces, is a process of transubstantiation. With this, the boundary set by nature is crossed. The working-quality of this kind of nitrogen is in this sense to be understood as polar to that which constitutes the evolutively determining formative force of ordinary nitrogen in the household of nature. The nitrogen produced through the preparation of yarrow, chamomile and stinging nettle is one &quot;that is extraordinarily useful for plant growth.&quot;&lt;ref&gt;Ibid., lecture of 13 June 1924, p. 137.&lt;/ref&gt; Yarrow, chamomile and stinging nettle preparations aim, as manures, in connection with the soul-development of the human being, to lay the foundation for a new developmental potential in the world that has become a 'work'. The handling of the preparations is a response to Rudolf Steiner's remark: &quot;We stand [since the beginning of the 20th century; editor's note] before a great transformation of the inner nature of nature.&quot;&lt;ref&gt;Ibid., lecture of 10 June 1924, p. 58.&lt;/ref&gt; This can only turn to the good when it goes hand in hand with a great transformation in the soul-formation of human beings. Where this does not take place, destruction arises. {{SE|389}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Eichenrindepräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === The Composition of the Oak Bark Preparation ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Eiche,_ihre_Rinde_und_Borke&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== The Oak, Its Bark and Outer Bark ====<br /> <br /> Among the preparation plants, the oak — the pedunculate oak (*Quercus robur*) — is the most representative woody perennial plant of our latitudes. Its bark and outer bark are used for the preparation. This is all the more remarkable given that, with all the other preparation plants, the flower heads — or, as with the stinging nettle, on account of its flower-like nature, the entire shoot — are used for the preparation. The flower of the oak is monoecious and even less conspicuous than that of the stinging nettle. Only in the form of its leaves and in its fruiting body seated in a cup — the acorn — does the type of this tree reveal itself unmistakably. If one wishes to approach, in pictorial beholding, the uniqueness of the oak's tree-nature, one must turn one's gaze to the slow, gradual becoming of its mighty, self-asserting, sturdy-gnarled gestalt — and, against this background, to the substance-process that manifests on the one hand in the formation of bark and outer bark, and on the other in the hard, resistant heartwood. This substance-process radiates outward and inward from the living cambium zone and, as the end-product of plant becoming, approaches once more in each direction the mineral. Spiritual research points in this regard to the significance of the calcium process in oak bark and to how this keeps plants healthy: it &quot;creates order when the etheric body is working too strongly.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 134.&lt;/ref&gt; In the living zone — the bast of the bark — alongside tanning agents and other aromatic substances, an organic calcium compound forms in individual cells: calcium oxalate, which crystallises in the cell vacuoles and, in the outer bark, forms into crystal druses and, being poorly soluble in water, persists there for a long time.<br /> <br /> After germination, the oak sends its taproot down into the depths, followed by lateral or heart roots that likewise penetrate to great depths. From these, powerful lateral roots strike out horizontally in all directions, which in turn drive so-called sinker roots down into the depths at their periphery.&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: ''Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen'', Dornach 2005, 154 S.&lt;/ref&gt; Fully grown, the oak forms — as a mirror image to its wide-spreading crown — a kind of equally mighty &quot;root crown&quot; into the depths of the earth. Its {{SE|390}}<br /> <br /> Its entire growth — and with it its substance-processes — speaks of this rootedness in the earth.<br /> <br /> The shoot of the young oak climbs vertically upward with whorled branching and, in this growth-type, resembles that of other deciduous trees. Yet the archetypal image of the oak reveals itself unmistakably from youth onwards in the so characteristic, indented and lobed oak leaf. Only after some twenty years of its youth does the pedunculate oak's outward appearance change into the growth-form proper to it: the wide-spreading, irregularly open and light-filled tree crown ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Fig. 29]], p. 401). What had already announced itself in the form of the leaves from the very beginning takes hold of the whole tree with force in the decades that follow. The immense growth-force, which can persist even in a thousand-year-old oak, works in all its members as if dammed back — visible in how the leading shoots of the previous year are outgrown by lateral shoots, giving rise to the irregular course of the lateral branches that develop like trunks. Likewise the leaves pile up in clusters at the tip of each shoot; the trunk &quot;dams itself&quot; inward into the great hardness of the wood, outward into the condensing, durably adhering bark.<br /> <br /> With advancing girth-growth, the so-called mirror bark — named for its smoothness and sheen — disappears after about twenty years, and in its place appears the characteristic fissured outer bark.<br /> <br /> Referring to the particularly ideal calcium structure,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 134: «In Bezug auf dasjenige, was dann als Kalzium zutage tritt, ist dasjenige, was an Kalziumstruktur in der Eichenrinde vorhanden ist, das alleridealste.»&lt;/ref&gt; Rudolf Steiner speaks of oak bark; the distinction made in botany between this and the outer bark goes unmentioned. This has led to differing views on which of the two — the mirror bark or the outer bark — is to be used for the preparation. Hoerner, in his thorough and comprehensive account, argues decisively for the mirror bark of the young tree: the bark that was once used as oak tanbark for curing hides.&lt;ref&gt;Erdmut-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, 512 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> In the botanical sense, this is the bark proper — the living tissue of the bast enclosed by the epidermis. In the present book, however, it is the outer bark that shall be given the floor. This will be set out more fully in what follows. The bark proper passes from sight the moment the oak grows into the form proper to its being. It extends into the outer bark as the annually renewing bast tissue dies off toward the periphery. What marks the transition to the outer bark is henceforth {{SE|391}}<br /> <br /> a secondary meristematic tissue — the cork cambium — whose cells protect the bast bark from external influences and cork up the dying bast tissue into outer bark. The outer bark builds itself from the inside outward through the annually dying-off corked layers of the bark tissue, these layers adhering to one another.&lt;ref&gt;A thorough study by Jan Albert Rispens exists, devoting a whole chapter to the question of bark and outer bark. He summarises: bast and assimilating cork parenchyma represent what is properly leaf-like; the dying cork bark and outer bark, the flower and fruit organ of the trunk. — Jan Albert Rispens: ''Bäume verstehen lernen'', Stuttgart 2018, S. 157.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> As a result of the girth-growth of the trunk and the spreading branches, the outer bark tears open into deep fissures. The cork cells protect the dead bast tissue from decay — and with it the calcium oxalate and a portion of the less volatile essential oils and aromatic compounds and their derivatives that have formed within the bark. The aromatic compounds in question are hydrocarbons whose end product is the highly polymerised resin. When Rudolf Steiner speaks of &quot;the oak resin still being quite effective&quot;&lt;ref&gt;Cf. Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Fragenbeantwortung vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 147.&lt;/ref&gt; — for as such a secretion the oak does not produce it — he certainly means the lower-polymerised intermediate stages on the way toward resin. These are, among other things, the readily volatile fragrant substances, akin to blossom secretions, or the aromatic hydrocarbons contained in plant oils. They arise during the devitalisation phase of the plant as it moves toward flowering. They &quot;waft away&quot; — partly by virtue of hydrogen, which has become the processual &quot;sole sovereign&quot; — into the indistinguishability of the cosmos;&lt;ref&gt;Cf. ibid., lecture of 11 June 1924, S. 75: «in das Ununterscheidbare des Weltenalls».&lt;/ref&gt; or they are, as in the case of the outer bark, less volatile, and are preserved for a longer period through the encasement of the cork. These &quot;blossom-adjacent&quot; substances owe their composition to the formative forces of the bark and its devitalisation toward the astralised form of the outer bark. Life has withdrawn from the outer bark, as is also the case in the process toward flowering. The forces of the astral remain preserved in the organic &quot;structure&quot; of the oak's outer bark, which encloses the blossom-kindred aromatic substance-formations as well as the crystallised calcium oxalate. The oak thus first creates within the outer bark the structure that lends calcium its plant-healing efficacy — and that can be made serviceable for soil and plants along the path of the subsequent preparation steps. {{SE|392}}<br /> <br /> Oaks do not begin to flower until the crown is fully formed.&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: ''Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen'', Dornach 2005, 154 S.&lt;/ref&gt; This is the case at around sixty years of age. One scarcely notices the flowering; only when, at this advanced age, the acorns fall in September and October does one become aware of the far-reaching change in the biography of the tree. Connecting with what has been considered above, the question arises: does not the oak flower and bear fruit long before it visibly flowers and bears fruit? In all tree-nature, and most representatively in the oak, the earth turns itself inside out.&lt;ref&gt;See: Rudolf Steiner: Ibid., lecture of 12 June 1924, S. 90.&lt;/ref&gt; Does not this process of inversion already constitute a kind of flowering and fruiting process — only dammed back into trunk and branches, stuck, as it were, halfway along the way? If one takes a cross-section of an oak trunk, one can find in horizontal orientation the *Tria Principia* of Paracelsus reproduced in the formation of the trunk. In the outer zone of the trunk there appears, barely visible to the naked eye, the living layer of the cambium, which — concealed beneath the bark — envelops the tree like a green leaf. From this layer the conducting tissue of the *xylem* grows inward, drawing water and salts upward, and which — viewed horizontally — is, as it were, rooted in the living sapwood. Within the sapwood, as in the sorption complex of the soil, assimilates are stored and mobilised again. This is the zone of the &quot;Sal&quot; process. Toward the heartwood, the sapwood dies away; it mineralises, one might say, into heartwood through the deposition of wood substances such as lignins and tannin derivatives, as a protection against putrefaction.<br /> <br /> Outward from the cambium arises the cellular tissue of the sieve tubes (*phloem*). This conducts the assimilates into all non-greening parts of the tree. Adjoining this is the cortex tissue or bast. The outer skin or epidermis finally offers protection against wind and weather. It brings the form of the plant to appearance. The bark harbours various cellular tissues, which in part contain chlorophyll — thus absorbing light — as well as individual cells that form calcium oxalate crystals in their vacuoles. Altogether, an intensive, dammed-up metabolic activity striving toward form prevails within the bark. Blossom-kindred substances, aromatic compounds such as tannins and their derivatives, are formed. In the image of the threefoldness of Sal, Mercury and Sulphur, one can recognise in the cross-section of the trunk, within the thin, supremely enlivened sheath of the bark, a compressed, dammed-up, mercurial shoot-growth that does not unfold into bud and {{SE|393}}<br /> <br /> leaf. This leaf-and-shoot character of the bark is supported by the fact that the leaf buds grow out of the bark, and the growth buds stand in connection with the cambium through the bark. The mineral inclusions and the arising of hydrocarbons — a sulphurisation — point toward a flowering process still dominated by growth forces and held back. The bark stands in connection with the wood body through the cambium, by way of the mercurial medullary rays.<br /> <br /> Just as stem and leaf of the plant transform themselves into the blossom, so does the bark continue, as it were in metamorphosis, into the outer bark. This transformation takes place as, in the place of the epidermis, a secondary cambium, the cork cambium (*Phellogen*), forms. The cork-cell tissue arising from this binds together and encloses the outward layer of bark that dies away year by year, and with it the mineral inclusions contained therein, as well as the less readily volatile aromatic compounds.<br /> <br /> Just as the fully formed blossom dies into form and colour and into the volatilising fragrance substances, so does the leaf-and-shoot growth of the oak die into the outer bark. In it, everything that was formerly lived through becomes rigid, dead form; what was green becomes earth-brown and reddish, and what was bound in readily volatile aromatic substances has drifted away. Seen thus, there completes itself in the outer bark a sulphurisation process — a flowering process still close to earth and unfinished. The substances have not yet been entirely lifted free of their physical lawfulness. Calcium, however — raised up into the life of the plant — enters into a bond with the sulphurous oxalic acid that has arisen from this life. It crystallises into calcium oxalate in various crystal forms: rhombohedral, rod- and needle-shaped, or octahedral in double pyramids. One distinguishes crystal sand, individual crystals, twins, druses, and spherites.&lt;ref&gt;Hermann von Guttenberg: ''Lehrbuch der allgemeinen Botanik'', Berlin 1952, 641 S.&lt;/ref&gt; The oxalic lime (calcium oxalate) arises in the cell plasma. In their early stage the crystals are always enclosed by a plasmatic sheath, which in the outer bark ripens and dies away. What remains in the outer bark of the manifold substance-compositions of the bark are sparingly volatile hydrocarbons and the calcium oxalate crystals. In the latter, the calcium is present in a structure that has received its impress from the living context of the oak. Life has withdrawn from the outer bark; the astral, however — which created this structure (form) — remains bound to the physical-material, and so too to the {{SE|394}}<br /> <br /> The outer bark remains firmly joined to the inner bark. The process that completes itself in the outer bark can be compared with the fertilising effect of compost: it communicates to the soil something that &quot;has the tendency to interpenetrate the astral with the earthy very powerfully, without the detour through the etheric.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Spiritual Foundations for the Renewal of Agriculture'', GA 327, lecture of 12 June 1924, Dornach 1999, p. 94.&lt;/ref&gt; This process completes itself at its highest level in the blossom. Under the overwhelming force of the sulphurisation process — which is one and the same as the astral working — the blossom opens, revealing its being in image, and in the very same moment dies into that image of form and colour. In the blossom there is accomplished a complete transformation of the physical, of earthly substance. In the outer bark there is likewise accomplished a kind of flowering process, but one that remains, on a lower level, stopped halfway. What comes about is not a transformation of substance, but a sulphurous-astral preservation of the organo-mineral substance-composition that has fallen out of the life of the inner bark, impressed into a particular organic &quot;structure.&quot;<br /> <br /> When one turns one's gaze to bark-forming trees such as the oak, one can say to oneself: the outer bark is the expression of an earth-near flowering process that outlasts the seasons — which, simultaneously with the inner bark, the cambium, the sapwood and heartwood, lends the tree its durability through the changing of the year. Seen thus, the source material for the oak bark preparation is likewise a materiality that has arisen from a blossom-like process. This confirms Rudolf Steiner's answer to a listener's question: &quot;Does the whole bark come into consideration?&quot; &quot;Really only the outer layer of bark, which crumbles away when one detaches it.&quot;&lt;ref&gt;Ibid., question-and-answer session of 13 June 1924, p. 147.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> What is generally characteristic of the nature of trees — a strong condensation of astrality in the tree crown — marks the oak in a quite particular way. In this it is related to the stinging nettle, though in the opposite sense. In the latter, what is characteristic is its extraordinary inward working. In the oak, by contrast, a kind of outward working — a strong power of attraction upon the world of insects, a cradle, one might almost say, for many of their species. In the root zone it is the larvae of a great number of beetle species above all; in the mulch of the hollow old trunk, among others, the larva of the stag beetle; and in the leaf zone the gall wasps. Their dwelling, the gall, is symptomatic of the working of the animal's astral nature. The gall wasp ensures that through {{SE|395}}<br /> <br /> hormonal action causes the two-dimensionality of the oak leaf to grow out from the point of oviposition into a gall, that is, into three-dimensionality. In the gall, which houses the larva, the leaf develops into a kind of spherical, skin-like organ, an interior rich in nutritive tissue that seals itself off from the outside. Gall formations also occur on other woody plants. The oak, however, as a single host plant, is capable of producing over 100 different types of galls.&lt;ref&gt;Eduard Strasburger, ''Textbook of Botany'' (Stuttgart, 1978), p. 422.&lt;/ref&gt; Remarkable is the high content of tannic acids and dyes in the galls, which again indicates a premature sulfurisation in the leaf region, similar to that in the rind and bark.<br /> <br /> Only when one turns to the outward appearance of the pedunculate oak — to its particular substance-processes, its relationship to the world of insects and the peripheral forces — does one begin to approach an understanding of the spiritual researcher's statement: that &quot;what is present as calcium structure in the oak bark is the most ideal thing possible&quot; for producing, by way of a further-working preparation, a manure capable of &quot;combating plant diseases prophylactically.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ibid., lecture of 13 June 1924, p. 134.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Haustierschädel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== The Domestic Animal Skull ====<br /> <br /> Just as singular as the oak stands among the preparation plants, so apparently standing apart is the sheath organ from the animal kingdom that serves for the preparation of oak bark: the domestic animal skull — &quot;It is almost immaterial from which of the domestic animals.&quot;&lt;ref&gt;Ibid., p. 135.&lt;/ref&gt; This pronouncement of spiritual research harbours in turn great riddles. With the other preparations, the sheath organ is strictly assigned to a particular animal family — as with the noble game — or to a particular animal species, the cow as domestic animal; here, however, in the case of the oak bark preparation, the animal species plays no role; what alone counts is that the creature fulfils the essential quality of being a domestic animal. The particular characteristics of bodily constitution and soul-behaviour were treated in the chapter &quot;Domestic Animals — Organs in the Farm-and-Landscape Organism&quot; (pp. 126 ff.). These are highly variable and differ in their shaping and orientation essentially from their counterparts living in the wild. But what is it — beyond the boundaries of species, family, and order — that makes an animal a domestic animal? Since the domestic animal was degraded to a mere utility creature in factory farming, the concept has become empty of content. It regains {{SE|396}}<br /> <br /> its weight again only when one considers that with domestic animals their coming-into-being, their openness of soul toward the human being, their capacity to render him service — all these are creations of the human being. The domestic animal owes its existence and will have its future through the devotion and love of the human being. It is these that continually give the animal something it does not have by nature. And this gift is what has formed itself into the bodily formation of the domestic animal, down into the physical shaping of the bone system. Just as the oak confers upon calcium in the bark an ideal structure, so does calcium and its compounds in the nearly dead skull bone — through the domestic animal. To this is joined the question: What is the situation, in this regard, with hybridised or genetically manipulated and digitally kept utility animals? Can such a utility animal skull still be accorded the quality of a domestic animal skull? The domestic animal must be newly recognised according to its unique being. Through the spirit and hand of the human being it must continually be raised a degree out of its mere animal-being. This is not merely a question of breeding, as it is understood today, but one of education. The domestic animal requires an education in order to become a domestic animal, just as the human being requires one in order to become a human being. To practise this education of the animal toward domestic-animal-being in a conscious and being-appropriate way is an art that raises the animal beyond its nature-inherited instincts. The domestic animal relinquishes, in a certain sense, the wisdom-filled instincts of its wild form. It lies in the responsibility of the human being to compensate for this loss — more than compensate. Because the animal has no I, it requires the educative I-guidance of the human being. This demands today — after the traditional practices of the peasant human-animal relationship have faded away — a knowledge of the animal's being through which the use itself once again gains an educational value. Biodynamic animal husbandry has this approach as its foundation. Where work is done in this sense of a deepened understanding on domestic-animal-being and -becoming, one may expect to find such skulls as fulfil the task intended for them in the preparation of the oak bark preparation. The identity of use and education was once vividly present in horse-keeping — for instance with the work horses harnessed before wagon or plough. After they had done their work their whole horse-life long under rein-guidance, biodynamic farming gladly made use of their skulls for the preparation. The work horse has (for now?) had its day. In general use today is the skull of the cow, which then also — with timely slaughter in autumn — provides the organ sheaths for {{SE|397}}<br /> <br /> the chamomile and dandelion preparation. Where circumstances require it, sheep or goat skulls are used as well.<br /> <br /> The skull articulates into the facial skull and the braincase. In newborn animals, both still form a unified, approximately spherical shape — the shape the human being preserves throughout life. The facial skull then elongates during the animal's brief youth and thereafter dominates the head's form. The head is, in a certain sense, in danger of being overgrown by the metabolic forces. This phenomenon and its mastery appears with particular impressiveness in the antler-bearers, and differently again in cattle. The male deer, for instance, accomplishes each year anew a tremendous metabolic feat: from the braincase grows the richly blood-filled, velvet-skinned antler. This happens in the first half of the year. At the beginning of the second half-year, the power of the metabolic forces surging up into the head is expelled from the antler — it dies into the bony, interior-enclosing form of the branching tines and becomes a mighty sense organ, feeling its way into the warmth-light-air periphery. In winter it is shed. Not otherwise, and yet in polar contrast, is the situation with the head-extensions of cattle: the horns, which grow on year by year and at the same time die into the horn sheath. Through this inwardly directed sense organ, the tremendous metabolic activity pressing up toward the nerve-sense organisation is turned back into the body by the died-away horn sheath. Thus the cow preserves, in a way other than the deer, the nerve-sense forces of the head from the encroaching power of the metabolic forces.&lt;ref&gt;On the organic formations that serve in the higher animal kingdom to balance an unequal relationship between the polar systems, see among others: Friedrich A. Kipp: «Bezahnung und Bildungsidee des Organismus», in: Wolfgang Schad (Hrsg.): ''Goetheanistische Naturwissenschaft'', Band 3: ''Zoologie'', Stuttgart 1983, S. 167 f.; sowie Andreas Suchantke: «Polarität und Dreigliederung im Tierreich», in: ders.: ''Metamorphose – Kunstgriff der Evolution'', Stuttgart 2002, S. 137 f.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> The anatomical structure in the bodily formation and the skull is no different in domestic animals than in wild forms. And yet there is a telling difference in the manner of their shaping: it is highly variable; the facial skull remains somewhat shortened, sensory performances are lower, metabolic performances higher, the volume of the braincase is in part considerably reduced (see the chapter &quot;The Domestic Animals — Organs in the Farm-and-Landscape Organism,&quot; p. 126 ff.). These, however, are symptoms of a development held back in domestic animals — of a preservation of their youthfulness, of a condition that is, in a certain sense, more embryonic. This preserved {{SE|398}}<br /> <br /> It is this youthfulness that marks the essential nature of the domestic animal. Evolutively, it owes its more youthful being to the human being. This fact lays upon the human being the obligation to direct, out of knowledge of the being and out of love, the education of animals in keeping, feeding, and care accordingly.<br /> <br /> As the animal sheath organ for the crumbled oak bark, the braincase in the skull of one of the largest domestic animals serves this purpose. This is enclosed by a mosaic of bones of the upper skull — some pre-formed from connective tissue, as in the skullcap (with the frontal bone, temporal and parietal bones), others from cartilage, as in the bones of the skull base and in part the occiput, as well as the bones that demarcate the braincase from the facial skull. Ossification comes about through bone cells that radiate outward in connective tissue and cartilages from individual centres and, through the deposits of calcium and magnesium phosphates, calcium carbonates, and calcium fluoride, cause the mobility of the ground tissue to stiffen. From this arise the flat cover bones, connected by bridges of connective tissue or cartilage. In the process of ageing, these eventually ossify — in the case of the cartilages into the more strongly formed bones, partly fusing with one another, that bound the braincase toward the facial skull. Ossification is a progressive dying into form. In a comparable way, the bark dies into the form of the outer bark. And yet, because it is an animal, this process of dying-away is held back by the etheric body. The life processes continue to flow to a degree; a constant breaking-down, transformation, and building-up of the bone substances continues to take place. How strongly the bones are still permeated by life processes is illuminated by the fact that one third of the bones consist of organic ground substance, *ossein*, and two thirds of the mineral salts named above (P, Ca, Mg, and F).&lt;ref&gt;Rolf Krahmer, Lothar Schröder: ''Anatomie der Haustiere'', Leipzig 1985, 368 S.&lt;/ref&gt; The formative forces enliven and ray through the bones from the periosteum — the innervated and blood-supplied bone-skin lying on the outside.<br /> <br /> From the foregoing reflections, including the morphological particularities mentioned, one will find no conclusive indication that would bring the statement of the spiritual researcher closer to understanding — namely, that for the preparation of oak bark a skull comes into question: &quot;Almost regardless of which of our domestic animals.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 133.&lt;/ref&gt; An answer will likely only be found when one examines the relationship between the human being and the animal since the Ice Ages {{SE|399}}<br /> <br /> and the great civilizations that followed them. Humanity lived then still in a dreamlike consciousness. One can call it a mythological consciousness as well. Out of it flowed the myths of the peoples — inspirations from a world experienced as spiritually and supersensibly real. It stood under the guidance of the inspired priesthood of the Mysteries. In these spiritual backgrounds must the becoming-domestic of animals be sought (cf. chap. &quot;The Domestic Animals — Organs in the Farm-and-Landscape Organism,&quot; p. 126 ff.). This consisted in the fact that the evolutively disposed instinctive life of the animals was gradually replaced by human guidance. This step of transformation out of the soul-spiritual consciousness of humanity at that time impressed itself upon the life body of the animals, and through this upon the physical body, and so also upon the stream of heredity. It helped the domestic animal to preserve its youthfulness, to keep its bodily constitution variable. In the last consequence one may assume that the secret of the becoming-domestic has found its deposit in the physical body — in the specific arrangement of the substances, in their &quot;structure&quot; — there, where life congeals fully into form. Once the form is created, life withdraws from it; it falls prey to death. This arrangement of substances, created by the formative forces of the domestic animal, is in each case a different one: in the tubular bones of the limbs, in the bones of the pelvis and the spine, and again a different one in the cranial bones enclosing the centre of the nerve-sense system. The predominant substance that builds the latter is calcium; it occurs in various compositions with phosphorus, carbon, oxygen, and fluorine. Its forces directed, as it were, toward a midpoint lend the braincase its form approaching the spherical. The compositional arrangement of calcium in the bones of the braincase is — so one may conclude — the expression of the soul-force interplay of the domestic animal, held youthful and stimulated by the human being. It is, at the animal level, a higher kind of substance-arrangement of calcium than that which is present at the plant level — as, for instance, in the bark of the oak. Seen in this way, the domestic animal skull preserves in its calcium compositions astral forces that have flowed to the domestic animal through the active devotion of the human being, and have taken the place of the lost instincts. They possess, in a higher sense, the capacity to work in a purifying, clarifying, and healing way upon proliferating life processes.<br /> <br /> This attempt at a conceptual approach to understanding the starting materials of the oak bark preparation and the domestic animal skull must be deepened further. But even so, the riddle of the {{SE|400}}<br /> <br /> The preparation as such. This must be done by human hands — an artistic act!<br /> <br /> The oak grows up in our landscapes; so too are found there all the preparation plants, and likewise the domestic animals — but under what conditions of life and environment? Everything within our power must we do to promote, in the shaping of the farm-and-landscape organism, their flourishing in keeping with their essential nature. This includes, wherever possible, the application of the preparations. In its arising, it is a synthesis of the substances and forces composing the landscape, and in its application taken as a whole it is a remedy for their harmonization.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Präparation_der_Eichenrinde-Borke&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== The Preparation of the Oak Bark ====<br /> <br /> In September we obtain the bark of an oak — preferably one grown within the farm precincts — and a skull, preferably from an animal kept on the farm ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Illustration 29]]). With older oaks whose bark is deeply fissured, it is advisable to scrape away the outermost layer — often lightly mossed — with a draw iron, and to use only the younger bark layers beneath. The mass, which already crumbles somewhat during removal, is then chopped thoroughly into a friable, crumbling structure. After slaughtering, the brain is removed from the domestic animal skull through the occipital foramen, together with any remaining flesh and skin adhering to the exterior. One then uses the upper portion of the skull and fills the cranial cavity — through that same opening in the occipital bone through which the nerve cord of the spinal column passes into the cerebellum — with the bark mass. The opening is sealed with a splinter of skull bone and made airtight with clay.<br /> <br /> In this first preparation step, a first inversion takes place: something outer — the bark — becomes something inner, enclosed within a bony sheath that, even during the domestic animal's life, stood closer to death than to life. Next to the brain, it served the becoming-conscious of instinct-guided sense impressions ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Illustration 29]]).<br /> <br /> In the second step of the preparation, a second inversion of a nature process takes place, guided by the spirit and hand of the human being. The skulls are buried shallowly in the earth immediately after being filled with the plant substance — at a spot where there is abundant plant sludge and where atmospheric water, rain and snowmelt, flows in. In this earthy, moon-like watery environment they rest, exposed there to the autumn and {{SE|401}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 29, S. 401.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 29: Die Stoffkomposition des Eichenrindenpräparates im Durchgang durch das Winterhalbjahr.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> winter forces. The difficulty of fulfilling these conditions optimally has led to a wide variety of approaches.&lt;ref&gt;Walter Stappung: ''Die Düngerpräparate Rudolf Steiners, Herstellung und Anwendung'', Rüfenach 2017, 2 Bd. (Bd. 1: 632 S.; Bd. 2: 116 S.).&lt;/ref&gt; A flexible approach is made easier by the following indication of Rudolf Steiner: we «now lower [the skull; author's note] into the earth and place […] peat mull on top, and try, by directing some kind of channel, to bring as much rainwater as possible to the spot. One could even do it […] in a vat into which rainwater continually flows and again flows out […] place there such plant substance as strongly ensures that there is always plant sludge present.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 135.&lt;/ref&gt; Both methods are practised.<br /> <br /> In spring, the third step of the preparation takes place: the skulls are removed from their earthy-watery environment. Again an inversion occurs: the interior — the bark fillings — has received and concentrated the working of forces from without. What comes to appearance is a new substance, somewhat darker in colour on the outside and of a slightly more earthed yet still crumbling consistency. It is a new substance by virtue of the fact that {{SE|402}}<br /> <br /> it is endowed with the new property of a radiating astral action that «truly lends to the compost and manure the forces to combat harmful plant diseases prophylactically, to arrest them».&lt;ref&gt;Ebd., S. 135.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> How can one follow this process in thought — the process that unfolds between plant sludge, the skull-bone sheath, and the bark of the oak over the winter half-year within the earthly? What follows is an attempt at interpretation. The question at issue is: how can the property of calcium — its capacity to draw together the forces of the etheric — be made serviceable? All too frequently, after a wet winter and spring followed by the sudden onset of a sun-rich warm period, damaging alien organisms such as aphids appear in masses, in colonies. They are a sign of etherically proliferating growth. The cosmic-astral forces are too weak to shape the excess of growth-force into form. Here the contracting force of calcium can help — not, however, ordinary calcium compounds bonded to the acid residue of carbonic acid (CaCO&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;), but calcium possessing a «structure» of the kind present in the bark of the oak. This calcium oxalate, raised up by the life processes of the oak and secreted by it into the bark, must first be brought — by way of the preparation steps — to the point where, as an addition to organic manures, it holds the healthy equilibrium between the living context of soil and plant and the instreaming astral forces of the sub-solar planets Venus, Mercury, Moon. This can be achieved by generating a condition of chaotically proliferating ethericity. This condition is present in the plant sludge. It must be continuously maintained through the inflow of rain and snowwater. The atmospheric water contains oxygen, which ensures that the anaerobic processes of decomposition do not tip over into putrefaction. Polar to the wateriness of the plant sludge is the constitution of the inflowing rain and snowwater, permeated by cosmic forces. This water condenses in the wintry atmosphere from the gaseous form of the air into the droplet form, or crystallises into the snow crystal. In both states of matter the water has its own centre. The forces of the macrocosm enter into relationship with this centre, concentrate themselves in the water envelope and delimit it into droplet form or snow crystal. When these water droplets now unite into a homogeneous mass of water within the earthly, they surrender their own centre to the centre of the earth's midpoint. {{SE|403}}<br /> <br /> The cosmic forces concentrated in the droplets dissolve into the earthly and — in the present case — into the primordial chaos of the plant sludge. In a kind of synthesis an equilibrium is reached: the moon-like microbial process of decomposition is brought into balance by the forces of the presently active cosmos. One may assume that this equilibrium consists in the joining together of the workings of the sub-solar and supra-solar planets.<br /> <br /> Into this environment of formlessly chaotic plant sludge and the rain or snowwater streaming over it, the domestic animal skulls filled with oak bark in the cranial cavity are submerged. Continuously the uniting etheric forces stream around the skull and penetrate the bony skull-cap. This displays a calcium structure shaped by the higher astral forces of the domestic animals standing in the service of the human being. From the heart — which stands in relationship to the Sun — the forces of the supra-solar planets, Mars and Jupiter, work within the animal toward the head, while in the head itself the form- and structure-building forces of Saturn dominate.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 60.&lt;/ref&gt; That is to say: the etheric forces chaotised in the plant sludge, brought into a kind of equilibrium by the rainwater, are transformed in their passage through the skull-cap — by the less instinct-bound astral forces of the domestic animals — into formative forces. The calcium of the skull-cap, structured by the astral body of the domestic animals, draws the etheric forces together and endows them with an upbuilding, ordering power of efficacy. In the bark, prepared in this way by the oak, the calcium is present on the one hand in such a substance composition that it becomes receptive to the etheric streams of the plant sludge, transformed into formative forces and mediated through the domestic animal skull. On the other hand, it lies in the nature of calcium to concentrate and preserve these received formative forces within the working-context of the oak's bark.<br /> <br /> The domestic animal skulls with their filling remain throughout the winter half-year exposed to the earthly-cosmic forces streaming in within the earthy-watery. One can interpret this procedure as follows: on the one hand, during this time the sub-solar planetary working — and in particular that of the Moon — is in any case strongest in the wateriness of the plant sludge; on the other hand, the formative forces of the more distant periphery of the fixed stars, which work through the earthy-solid, develop their greatest efficacy in the hard, into-form congealed domestic animal skull. {{SE|404}}<br /> <br /> The finished preparation is applied — as with the preparations already described — to compost and manure heaps in the amount of a three-finger pinch per 1 to 2 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; in the horticultural context, and per 8 to 15 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; in the agricultural. It is not the substance that counts, but the radiation of forces. Here too, judgement should form itself from what personal observation and experience teaches.<br /> <br /> In contrast to silica, Rudolf Steiner describes lime as the one that wants to «draw everything toward itself». «What lime wants to have lives in the plant world.» «The calcareous is the general outer desire within the earthly.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 11. Juni 1924, S. 82/83.&lt;/ref&gt; In this quality of the «desire-nature», the inorganically dead lime lives itself forth in its natural state. Through the life processes of plants — and in a particular way those of the oak — it is gradually freed from this bondage to the earthly. From this enlivened condition it is secreted into the bark in a state that, while approaching the mineral, nonetheless stamps the calcium oxalate embedded in the bark tissue with the impress of the oak's formative-forces organisation. Can one not see in this the meaning of the three inversion steps of the preparation — namely, that the «desire-nature» of the dead lime inverts into its opposite? Its force-configuration transforms into a condition in which it no longer wants anything for itself, but mediates to the plants forces by which they can defend themselves against the disease-inducing and damaging influences from without. The calcium in the lime is lifted by the processual steps of the preparation out of its evolutively fixed states; from a taker it becomes a giver — a healer in the life of plants.<br /> <br /> In summary one can say: as with all the preparations, the individual composition steps work together not additively but multiplicatively. What arise are substances that are not variations of properties fixed by natural law and stemming from the past, but properties that enable development within living interconnections. In the case of the oak bark preparation, this is the newly gained property of strengthening the members of the plant's being and thereby prophylactically counteracting plant diseases.<br /> <br /> The natural substances and forces that in a novel composition generate a manure substance with such a property are the following: {{SE|405}}<br /> <br /> 4. The oak bark: The oak carries the flowering process — a gesture opening toward the cosmos — through its being in an «earthier» manner, which then expresses itself substantively in the calcium oxalate of the bark.<br /> <br /> 5. The domestic animal skull: it is metamorphosed through the guidance of the human being. In the wild animal, the spirit of the group soul shapes; in the domestic animal, the spirit of the human being joins to this.<br /> <br /> 6. The skull cavity, which holds the brain and is surrounded by the cerebral fluid, is a space lifted out of immediate contact with the earthly — a microcosmic image of the macrocosm.<br /> <br /> 7. In winter the earth is spirit-awake, given over to itself.<br /> <br /> In these four qualities a centripetal working-tendency directed toward the earth finds expression. They appear in nature as separate. When they are brought into relationship with one another — both spatially and temporally — on the basis of plant sludge and the atmospheric water streaming in during the winter half-year, the calcium process is endowed with the new property of therapeutically balancing out one-sidednesses within the earthly.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Löwenzahnpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === The Composition of the Dandelion Preparation ===<br /> <br /> In the search for a plant that is capable, through its own life processes, of bringing into being within itself «the right reciprocal interaction between silica and potassium — not calcium», spiritual research finds the dandelion (''Taraxacum officinale'').&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999, Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 137.&lt;/ref&gt; «The innocent, yellow dandelion — wherever it grows in a region, it is an extraordinary benefaction. For it is the mediator between the silica finely distributed homeopathically through the cosmos and what is actually needed as silica throughout the whole region. It is truly a kind of messenger from the heavens.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; The dandelion is evolutively disposed to draw «silica in the right way» «from the entire cosmic surroundings». «For we must have silica within the plant. And it is precisely with regard to the uptake of silica that the earth loses its power in the course of time. It loses it slowly, which is why one does not notice it.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 135.&lt;/ref&gt; This silica «is of the greatest significance for plant {{SE|406}}<br /> <br /> growth».&lt;ref&gt;Ebd., S. 136.&lt;/ref&gt; The «silicon contained in it is in turn transformed within the organism into a substance of extraordinary importance — one that at present is not counted among the chemical elements at all».&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Here the spiritual researcher points again to a riddle whose resolution the observation of the senses furnishes with individual phenomena that point towards a higher coherence — towards «the spiritual bond» ([[Goethe]]) — which as such, however, opens itself only to the thinking experience of spirit.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Erscheinungsbild_des_Löwenzahns&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== The Outward Appearance of the Dandelion ====<br /> <br /> The dandelion reveals in all its members a wealth of phenomena that astonish and point to a singular character that sets it apart even from the particularity of the ''Compositae'' family (composites). It is a spring bloomer — a few yellow splashes of colour appear again towards early autumn. — Following the delicate white-violet veil of the cuckoo flower (''Cardamine pratensis''), the meadows, pastures, and roadsides cover themselves in April with a golden-yellow carpet of dandelions coming into bloom. This happens precisely at the moment when the earth breathes out its soul-spiritual being once more into the periphery from its wintry withdrawal. The sea of dandelion blossoms appears as an image of this reconnection of earth and cosmos. As quickly as it appeared at the end of March, so quickly does it vanish from sight at the end of April behind the neighbouring grasses and herbs now growing swiftly up around it. Through the whole year following the blossom, it concentrates and preserves the forces from cosmos and earth which then, under the rays of the ascending spring sun of the following year, cause the flower stalks to shoot upward suddenly overnight, wave upon wave. They carry the flower buds upward, which open on the broadly spreading receptacle and turn the basket full of ray florets towards the sun.<br /> <br /> The growth form of the dandelion is pronouncedly threefold in root, stem, leaf, and blossom (Fig. 32, p. 423). This points to a powerful working of astral forces that lends the life-body of this &quot;messenger from the heavens&quot; its astonishing formative-force functions. Each of its members lives itself forth as a polarity of stasis (rest) and movement. It is astral forces that impress this contradiction into the etheric organisation of the dandelion. This holds, of course, in manifold modified, less {{SE|407}}<br /> <br /> marked ways for all flowering plants. The astral body of the plant, which rays in upon it from outside from the world of the supersensible, shapes — in a kind of inward working — the etheric forces, which are in constant movement, into formative forces. In accordance with the essential image of the plant, these restrain or dam back the life processes, or activate them toward vigorous growth. In cereals, for example, the stalk grows from one node — one point of growth-stasis — to the next. Out of this zone of stasis, a movement-impulse develops the next internode and the accompanying leaf, which sheaths the stalk as a leaf-sheath up to the following node. This inward working, rapidly dying into form, stands in polar contrast to an astral outward working. This expresses itself in the element of air, kept in motion through warmth. The principal constituent of air is mineralically dead nitrogen (79%), the physical bearer of astral force-working. One can say: with every breath of air that plays around the leaves, every gust of wind that sets them swaying back and forth, swings branch and bough to and fro, or sends a rye field streaming along in &quot;swaying silver waves&quot;&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Faust II'', Verse 4656.&lt;/ref&gt; — in all of this a movement-impulse is at work, the expression of an astral outward working.<br /> <br /> The dandelion as a perennial herbaceous plant (lifespan approximately eight years) behaves in a quite different manner. It is governed through and through by the life-shaping astral inward working — comparable to the stinging nettle, yet in polar contrast to it. While the stinging nettle, asserting itself and presenting itself defensively outward, gives its magnificent inward working a protective sheath of its own, the outward appearance of the dandelion shows how completely it is given over both to earth and to cosmos. Although the astral organisation of the dandelion places the etheric forces powerfully in its service, its outward appearance is a model of surrendering will — not of self-will: &quot;the innocent, yellow dandelion,&quot; as the spiritual researcher names it.&lt;ref&gt;Ibid., p. 137.&lt;/ref&gt; An outward working in the sense described above scarcely touches it.<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ==== Die Wurzel ====<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> The polarity of dammed and moving life-force already marks the root with great power. This shows itself on the one hand in the strong downward-driving force of the taproot, which within the zone of humus-rich topsoil branches {{SE|408}}<br /> <br /> out from the humus-rich topsoil, while its root strands penetrate deep into the mineral subsoil, spreading out there only with their finest rootlets. Even pieces of the upper taproot can redevelop at both cut ends into the fully formed plant.&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: ''Auf der Spurensuche der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen'', Dornach 2005, S. 97.&lt;/ref&gt; The upper parts of the branching primary root, meanwhile, thicken in the topsoil into a turnip-like *rhizome root*. This is filled with a loose cell mass traversed by a network of interconnected tubes. These channels carry a white, mucilaginous milky sap that is held under pressure. Here a damming effect makes itself felt, one that can be followed all the way up into the flower stalks. Cut through the root, the leaf midrib, or the flower stalk, and the milky sap wells out at once; the entire dandelion plant stands continuously under heightened sap pressure (*turgescence*). One can also say: the etheric body of this plant stands under a constant &quot;formative pressure&quot; from the astral.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Spross_und_Blatt&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Shoot and Leaf ====<br /> <br /> In contrast to the &quot;sal pole&quot; of the taproot, the mercurial middle of shoot and leaf in the dandelion — with the transition occurring in the upper root rhizome — dams itself into a pronounced leaf rosette (Figure 32, p. 423). The stem sits locked in the root neck and remains dammed for the whole of the plant's life, while the life-formative forces shoot with force into the spirally arranged, densely crowded leaves. The leaves lie close to the ground — in winter wholly so; in spring they raise themselves. The young leaves growing from the heart of the rosette stand erect, only to sink back gradually, as they age, down into the plane of the rosette, drawing nearer to the earth. While in this way new leaves — around a hundred of them — go on forming from spring through into autumn, the oldest ones die away on the underside of the rosette.<br /> <br /> The high driving force of the leaves proceeds from the plastically prominent central rib, which likewise carries milky sap. To this the blade attaches itself, narrowing from top to bottom as it accompanies the long leaf stalk. In the leaf sequence, the blade is elongated and roundish in the upper portion from the cotyledons onward. Soon, however, the driving force strongly pressing outward into the blade meets the damming or form-force working inward from without. In powerful pointed teeth — &quot;lion's teeth&quot; — it thrusts outward, and as an equal and opposite reaction suffers deep indentations inward. The result is the image of a forceful, partially discordant on both sides, bizarre {{SE|409}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 30, S. 409.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 30: Stadien des Aufblühens, Welkens und der Bildung der Schirmchensphäre in der Samenreife (aus: Bockemühl, Järvinen, 2005, S. 96).&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> margin-form of the elongated leaves. Only at the leaf tip does a harmonious equilibrium of driving force and formative force arrive, in the helmet-like equilateral triangular form.<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ==== Die Blüte ====<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> The polarity of damming and movement makes even the taproot — thickened upward by the stasis of sap — into a member of the dandelion that seems to live itself forth as something self-contained. No less self-standing, indeed in heightening, the leaf rosette unfolds. The blossom, then, appears wholly set apart from this — without transition, in complete mastery of this polarity, lifted as it were above the earthly.<br /> <br /> In the leaf axils at the heart of the rosette, the flower buds form as autumn draws near. They overwinter &quot;underground,&quot; drawn into the earth in autumn by the contracting root neck. It is a last impulse of movement before the winter rest. In spring, however, in the April nights, the dandelion still develops a kind of vertically shooting stem. With the forces gathered and dammed across the later spring of the previous year, across summer, autumn, and winter, the flower buds shoot upward at the tip of the likewise sap-bearing, hollow, air-filled tubular stem. The flower bud is a small green rounded head, enclosed in several layers of scale-like involucral bracts. Under the warm rays of the rising day they open in succession and fold back downward. Only a few continue to enclose the ray-florets now unfolding from the receptacle (Figure 30). {{SE|410}}<br /> <br /> As the last of the involucral bracts lower themselves, 100 to 200 individual florets unfold on the widened receptacle — pressed closely together, radiant in golden yellow, a second rosette on a higher level, turned toward the heavens. They open successively from the margin inward toward the centre of the flower head. This head moves in keeping with the course of the sun. In the late afternoon, some of the involucral bracts raise themselves upright again; simultaneously the receptacle sinks, so that all the ray-florets stand gathered upward in a single bundle and are once more enclosed bud-like by the bracts. In fine weather this rhythmic opening and closing can repeat itself over several days; in rainy dullness the flower heads remain closed. After the flowering is over, some of the involucral bracts lift themselves one last time. In the seed formation now following, they hold the fullness of the blossoms tightly enclosed. Meanwhile the tubular stem continues to grow upward still, outpacing the grasses and herbs growing up around it. Within this last enclosure, an inversion takes place on the receptacle with respect to seed formation, in the following way: the seed sits with its head in the receptacle, while its opposite pole, where the finely threaded calyx leaves are seated, reaches upward toward the heavens. During seed ripening, a fresh impulse of movement stirs: from the calyx pole of the seed, a slender stalk grows, bearing at its tip the threadlike calyx leaves, the pappus. As it grows upward, these push the withered petals upward out of the involucral bract enclosure. After this longer preparation, the involucral bracts then fold back downward one final time; the receptacle vaults and rounds itself into a sphere, on which — borne on long stalks — the filigree &quot;blowball&quot; appears (Figure 30, p. 409). It is always fully formed in all its individual little umbels, since every seed-fruit has developed within the receptacle. Fully ripe, the seeds release themselves from the receptacle and sail off one by one on the next gust of wind.<br /> <br /> The multiple opening and closing of the floret-encircled flower head, the movement of the receptacle, and the radiant outshining of the blossom-colony into the periphery — these are expressive gestures that point, in an image-like way, to the nearness of the working of the soul or astral body of this particularly highly developed composite plant. But not even that is all: once more it shines out during seed formation, transforming the hair-fine cotyledons into silvery gleaming little umbels that arrange themselves like stars into an image of the spherical form of the cosmos. The cotyledons, which ordinarily unfold in the earthly-watery, turn themselves inside out and turn toward the air, {{SE|411}}<br /> <br /> Warmth and light toward the cosmos. In a further heightening of all that has gone before, there arises for a few moments, within the permeable enclosure of the little umbels, an inner space filled with air and light. One may well ask whether this delicately outlined inner space is not the faithful sense-perceptible image of the dandelion's capacity to draw silica down from the cosmos — to be, as it were, &quot;truly a kind of messenger from the heavens.&quot;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Milchsaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== The Milky Sap ====<br /> <br /> Alongside the dandelion, several other composite species — among them chicory (''Cichorium intybus''), prickly lettuce (''Lactuca serriola''), perennial sowthistle (''Sonchus arvensis''), as well as the spurge family (''Euphorbiaceae'') — carry milky sap in their tissues. This is a white, milky emulsion that, in the case of the dandelion — and this is what makes it singular — runs uniformly through the whole plant in tubular channels. From the turnip-like swollen root, they reach through the stalk held back into the root collar, into the midrib of the leaves, and finally up through the air-filled flower stalk all the way to the receptacle. The milky sap binds together the members of the dandelion — which appear so markedly set apart from one another — into a whole. One stands before a riddle! Must this milky sap not be ascribed just as much a saline as a sulfurous nature — and how much more still a mercurial one? Does it not unite all three qualities within itself? Does the fundamental principle of the flowering plant even exist here — the refinement of the mineral-substantive and its etherization in the flowering process?<br /> <br /> The milky sap is a secretion from the fused marginal cells of the interconnected milk channels. It is a mass of substance composed by the etheric organisation of this plant, containing in specific proportional relationships everything that then shapes itself into the highly specified forms of the taproot, leaf rosette, and composite flower head. Analysis reveals such a manifold of dissolved and suspended substances that it seems justified to say: here lies a primordial state of life in an appearance-form from the evolutive early periods of Earth development, in which the kingdoms of mineral, plant, and animal being had not yet separated from one another — a substance composition of omnipotent life. Individual substance-groups are subject, depending on site, to strong seasonal fluctuations — for example, ''inulin'', a polysaccharide built up from fructose, which is almost entirely consumed with the growth of spring and toward autumn builds up again to high {{SE|412}}<br /> <br /> values. The spring root has the highest content of bitter substances, the August root the most *inulin*, the September root the most *taraxin*, the October root the most *lævulin*.&lt;ref&gt;Werner Christian Simonis: ''Heilpflanzen und Mysterienpflanzen'', Wiesbaden 1991, p. 280.&lt;/ref&gt; The milky sap consists of a water-like base substance — the *Taraxacum* liquor — in which many mineral substances, among them potassium and silica, as well as organic compounds such as proteins, tannins, alkaloids, and vitamins are dissolved.&lt;ref&gt;Ibid., p. 282.&lt;/ref&gt; The substances suspended in this solution in fine droplets are resins and, primarily, rubber with a colloidal protein protective sheath. In the ash of the whole plant one finds 7% silicic acid, 40% potassium oxide, 8% magnesium oxide, 28.6% sodium oxide, as well as traces of zinc, copper, manganese, and sulphur.&lt;ref&gt;Erdmuth-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, 512 pp.&lt;/ref&gt; The content figures of analytically detectable substances yield, beyond the mere fact of their presence, few indications that would allow one to discern a connection to the formative being. More information is obtained when one brings certain substance compositions into view — for example, active substances and their healing effects. But even these say nothing about the wholeness of the dandelion that brings these effects forth. As long as this whole was accepted as a given natural fact, the dandelion was regarded as an officinal medicinal plant. Now, since the active substances considered healing have been isolated and synthesised, or can be replaced by other synthetic substances, the dandelion has lost its honoured status as a medicinal plant. It will regain this status — and so will all other medicinal plants — only when one seeks to recognise the relational nexus of the substances to one another as a force-structure whose architect, under the direction of the astrality working from without, is the etheric or life body of the medicinal plant in question. The individual organic substance-compounds have indeed received their imprint through the wholeness of the etheric organisation, but they do not represent it in its full validity.<br /> <br /> For that, one would need to come to know the composer who has created for himself a self-portrait in the outward appearance of the dandelion in this particular arrangement of substances. This composer as the great artist can be found only through knowledge of the spirit. Only spiritual research opens up the &quot;spiritual bond&quot;&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Faust I,'' verse 1939.&lt;/ref&gt; that binds the empirically found individual facts together in a meaning-giving way. Such a spiritual-scientific meaning-giving shows that in the dandelion — unlike in yarrow, chamomile, and stinging nettle — {{SE|413}}<br /> <br /> a relational nexus exists not between sulphur and the earth-bound substances potassium, calcium, and iron, but between silica and potassium. In living beings, potassium has the significance of connecting the etheric body with the physical body; in polar contrast to this stands silica. Unlike sulphur, silica creates a kind of sense-relationship between these two members of the human being and the cosmic-astral forces that work inward from the metabolic pole, the &quot;farm individuality.&quot; This particular reciprocal interaction of potassium from below and silicic acid from above takes place, one may assume, in the milky sap that runs through the entire plant. Must one not see in this — in the context of the dandelion forming itself outward into its threefold, articulated appearance — the &quot;mediator [between; author's note] the silicic acid distributed in a finely homeopathic way through the cosmos and that which is actually needed as silicic acid throughout the whole region&quot;?&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni, Dornach 1999, S. 137.&lt;/ref&gt; Here the same question arises as with regard to the nitrogen of the air: silicic acid is, after all, abundantly available in the soil in solid, colloidal, and dissolved form — why then draw silicic acid in from the cosmos in so complicated a manner and, moreover, in such minute quantities? There are evidently two mutually polar states of activity of silicic acid, or rather of the silicon that determines its efficacy within it. The one state of being of silicic acid is quartz and the silicates. These are the outcome of the becoming and passing away of past conditions of the Earth. As rocks and as their weathering-products they form the mineral skeleton of the soils. To this earth-bound silicic acid, the root of the plant stands in relationship. The other state of activity of silicic acid makes itself felt at the metabolic pole above the earth — a &quot;silicic acid distributed in a finely homeopathic way through the cosmos.&quot;&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; One immediately thinks of meteoritic dust that has entered the Earth's sphere of attraction. Yet this trickles down to earth of its own accord. This mineral earthing cannot surely be what is meant. Rudolf Steiner's statement is that the &quot;right reciprocal interaction of potassium and silicic acid in the plant must be present in order to draw in the cosmic.&quot;&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; It is an active process, proceeding from the plant, which must be enlivened with the help of a suitably prepared manure. {{SE|414}}<br /> <br /> What is here referred to, among other things, as &quot;cosmic silicic acid&quot; designates an immaterial, etheric-astral condition. &quot;We could gradually, by continuing to manure in a haphazard way, prevent the earth from absorbing what is active in the way of silicic acid, lead, mercury&quot; — &quot;what comes in from the cosmic periphery and must be taken up into plant growth.&quot;&lt;ref&gt;Ebd., S. 123–24.&lt;/ref&gt; The earth loses its capacity to receive these cosmic substances. To counteract this loss, a specially prepared manure is once again needed: the dandelion preparation. It mediates to soil and plant the capacity that belongs to the dandelion in a quite particular way — to bring potassium and silicic acid into such a reciprocal relationship within the life processes of the plants that they acquire the capacity to draw in the &quot;cosmic silicic acid.&quot; In the dandelion this reciprocal relationship comes about precisely through the fact that it lifts the two earthly substances taken up through the root — potassium and silicic acid — out of the inorganic-physical state into an etherised condition. The milky sap is in its omnipotence closer to its archetypal image, yet even in this form of appearance it is an image of the same as are its rhythm in stasis and movement and the intensification of that rhythm from the root, through the leaf rosette, culminating in the flower heads. The dandelion is &quot;a kind of messenger from the heavens&quot;; its appearance announces as much.<br /> <br /> The silicic acid rayed in from the cosmos in this way, and taken up by the life processes of the plant, enters into relationship with the silicic acid absorbed from the earth, which stands in reciprocal relationship to the potassium. Only in this kind of synthesis will one find any approach to an understanding of this enigmatic state of affairs described by the spiritual researcher. Silicic acid contains silicon. &quot;Silicon in turn is transformed within the organism into a substance of extraordinary importance — one that at present [that is, in 1924; note by the author] is not counted at all among the chemical elements.&quot;&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Is it this transformed substance through which the named substantialities of the cosmos become accessible to plant growth in a new way?<br /> <br /> The dandelion unites within itself, as an evolutively earliest form of existence of life, the milky sap with a cosmic-earthly formative force brought to completion in the present. Its appearance speaks of this. Is it this synthesis that bestows upon the dandelion, above all in its outstanding flowering process, the unique property of the earthly-raying {{SE|415}}<br /> <br /> and the cosmic inraying silicic acid into one, and in doing so to transform the &quot;silicon contained in the silicic acid&quot; within the living into a &quot;new substance&quot;? An affirmative answer is suggested by the procedure of the further preparation of the dandelion and by the efficacy of the finished preparation.<br /> <br /> At the starting point of the preparation stands the question: Can one capture the force-potential of the dandelion, concentrate it, preserve the concentrate, and deploy it in the form of a manure in such a way that it communicates itself to the soil and to the growing plants? In the fading of the dandelion this potential is extinguished. The last stirring of life is the transformation of the cotyledons into the stalked pappus, which bears the seed beneath its little parasol. Before this artful conclusion is reached, the life process of the dandelion — which attains its culmination in the flower heads — must be kept in flow. This in turn can only be accomplished through a sheath organ that derives from the next higher kingdom of nature, the animal kingdom. The animal places its life processes in the service of its soul-interior being and keeps them in flow through this. According to the spiritual research of Rudolf Steiner, the peritoneum — or more precisely the mesentery — of the cattle fulfils this task with respect to the flower heads of the dandelion.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Bauchfell_bzw._Gekröse_des_Rindes&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== The Peritoneum or Mesentery of the Cattle ====<br /> <br /> It serves as the sheath organ from the animal kingdom in the preparation of the dandelion flower heads. The peritoneum (*Serosa*, *Peritoneum*) sheathes the abdominal cavity and all the organs contained within it, as well as the pelvic cavity. In the abdominal and pelvic cavity it forms the boundary membrane of the metabolic pole in the proper sense. The thoracic cavity too — the centre of the rhythmic system with heart and lungs — is lined by a *Peritoneum*, the pleura. This, however, is strictly separated from the peritoneum by the diaphragm (*Diaphragma*). The *Peritoneum* is a skin organ turned inward, inverted into the inner world of the body. Its surface, facing inward, is formed by squamous cells embedded in a basement membrane. This membrane rests upon the connective and muscle tissue of the walls of the organ sheaths and body cavities respectively. If one detaches it, one holds in one's hands a translucent, lustrous, membrane-like skin. It is traversed by a fine network of nerve fibres that centre themselves in individual ganglia and finally converge in the great ganglion centre of the solar plexus (*Plexus solare*), which in the ox lies beneath the spine at the boundary region {{SE|416}}<br /> <br /> between the thoracic and lumbar vertebrae. These nerve plexuses belong to the autonomic nervous system, which is articulated into the *Sympathicus* and the *Parasympathicus*, polar to it. Their regulatory activity plays out deep in the unconscious.<br /> <br /> A merely anatomical-functional consideration of the peritoneum illuminates little of its deeper significance. One notes a strong innervation, a film of moisture that enables the gliding of the organs of the abdominal and pelvic cavity — in particular of the small-intestine convolution — and the astonishingly high capacity for resorption of body fluids; in conjunction with the lymph and the lymph nodes, it provides detoxification — in the sense of a kind of digestion — of substances foreign to the body. This mode of consideration, restricting itself to more external facts, immediately widens when one asks after the significance of the strong innervation. An answer is given by the peritoneum itself. It is a sense organ that directs itself toward what takes place in highly specific activities within each individual organ of this inner space, and that simultaneously grasps the sum of these activities as a whole in unconsciousness, and from out of this whole coordinates and harmonises the organ activities with one another.<br /> <br /> Just as the outer skin and the four middle senses embedded within it — the senses of warmth, sight, taste and smell —&lt;ref&gt;Willi Aeppli: *Sinnesorganismus, Sinnesverlust, Sinnespflege*; Stuttgart 1967; sowie<br /> : Dietrich Rapp, Hans-Christian Zehnter: *Die zwölf Sinne in der seelischen Beobachtung – Eine Exkursion*, Münchenstein 2019, 253 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: *Anthroposophie ein Fragment*, GA 45, Dornach 2002.&lt;/ref&gt; convey to waking consciousness a sense-image of the reality of being, so the inner skin of the peritoneum conveys the revelation of this essential reality itself — the latter principally in connection with the life sense. This announces dimly the bodily conditions. It belongs, alongside the senses of balance, movement and touch, to the lower, the will-senses.&lt;ref&gt;Willi Aeppli: Ebd.; sowie: Dietrich Rapp, Hans-Christian Zehnter: Ebd.&lt;/ref&gt; By virtue of their proximity to will, their activity rests in the deepest unconscious — that of deep sleep; it stands in immediate relation to the spirit-reality of being. The sense organ of the peritoneum therefore does not perceive an objective counterpart standing over against it, but rather immerses itself in the revelations of being that come to expression in the activity of the body-cavity organs. Thus the activity of the bladder, as organ of concentration and excretion, is a different one from that of the small intestine as the organ that takes in the digestive juices. Different again are the activities of liver, pancreas, spleen, and so on. The peritoneum is {{SE|417}}<br /> <br /> on the one hand woven into the essential being and activity (working, function) of each individual organ of the abdominal cavity; on the other, it simultaneously conveys the sum of these activities to the chief ganglion centre of the solar plexus. One may therefore also call the peritoneum — together with the smaller ganglion nodes and the great ganglion centre — the inner heaven. Other ganglion designations of the abdominal cavity that have evidently been chosen intuitively, such as the «gestirnte Ganglion» (star-shaped ganglion) (*Ganglion stellatum*) and the *Ganglion coeliacum* (*Coelum* = heaven), likewise point to the kinship with the macrocosm. «The body cavity is a heaven, a cosmic enclave.»&lt;ref&gt;Lothar Vogel: *Der dreigliedrige Mensch*, Dornach 1979, S. 105.&lt;/ref&gt; Here in the animal kingdom, and especially among ruminants, and among these above all in the ox, this heavenly relationship finds its highest development. In the act of rumination the cow does not perceive images of a sense-given outer world, but rather — in the form of force-bearing images — a revelation of the essential reality underlying it.<br /> <br /> In view of the relationship of the peritoneum to the manifold autonomous activities of the organs of the abdominal cavity — each of which it sheathes individually — the question arises as to which part of it comes into consideration for the preparation. In his course for farmers, Rudolf Steiner names the bovine mesentery: «The yellow dandelion heads are gathered, allowed to wilt a little, pressed together, sewn into bovine mesentery.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: *Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft*, GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 137.&lt;/ref&gt; To the question of what is meant by bovine mesentery, the answer follows: «What is meant is the peritoneum. As far as I know, the mesentery is understood to be the peritoneum.»&lt;ref&gt;Ebd., Fragenbeantwortung vom 14. Juni 1924, S. 175.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> These statements have, up to the present day, given rise in practice to the doubt: does it depend primarily on the peritoneum, or specifically on the mesentery, which constitutes a part of the peritoneum? If the former is the case, the greater omentum (*Omentum majus*) offers itself far more readily and simply for the preparation — less so the lesser omentum (*Omentum minus*), which in a double lamella connects liver and stomach. The greater omentum, likewise a double lamella of the peritoneum, drapes itself like an apron between the abdominal wall of the stomach and the intestinal convolution. It swings down from the stomach to the underside of the abdominal cavity, forms a large loop there, turns back upward again, and covers the intestines like a warming protective shield.&lt;ref&gt;Ulrike Remer-Bielitz: *Dokumentation zum Rindgekröse*; Forschungsring, Materialien Nr. 8, Darmstadt 2001.&lt;/ref&gt; Different in nature is the mesentery (*Mesenterium*). {{SE|418}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 31, S. 419.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 31: Querschnitt durch die Bauchhöhle des Rindes. Die Bauchfell-Serosadoppellamelle in Beziehung zur Dünndarmverdauung.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Adhering to the abdominal cavity wall, directly beneath the spine, it carries the entire intestinal convolution. From both sides of the abdominal cavity, the single-layered peritoneum of the abdominal cavity folds itself together into a serosa double-leaf, the mesentery, in such a way that its sense-active sides face outward into the abdominal cavity (Figure 31). The serosa double lamellae divide at the small intestine (*Jejunum*) and invest it as a single lamella. The mesentery thus forms a fold-wreath that follows the tightly-packed loops of the small intestine through a good portion of the abdominal cavity. Between the two serosa leaves of the mesentery lie the nerve strands (they ramify into both leaves and stand in connection with the digestive process in the small intestine), as well as arterial and venous blood vessels (which sustain the intensive life processes in the intestine), lymph ducts (which take up through the intestinal mucosa [*Mucosa*] the digestive fluids [*Chylus*]), lymph nodes (which act in a detoxifying capacity), and finally connective tissue and fat deposits. The structure of the mesentery as a part of the peritoneum is thus constituted such that it is simultaneously sense organ and organ of activity. It mediates the digestive activity (outer world) to the total organism (inner world), and conversely.<br /> <br /> If one takes this relationship of activity as one's vantage point, the difference between the mesentery and the omenta (*Omentum majus* and *minus*) becomes clear. The concept «peritoneum», which Rudolf Steiner mentions in the question-and-answer session of the course in connection with the mesentery, denotes something general — {{SE|419}}<br /> <br /> as it were the idea of a comprehensive sense organ immersing itself in the sense-darkness of the metabolic process, withdrawn from consciousness. The concept «mesentery», which appears in the fifth lecture of the Agriculture Course, denotes something specific — a field of function in which the general translates itself into a highly specific activity, namely one that is found in such complete form only in the digestive tract. Its uniqueness arises from the intimate connection with the «I-disposition» discussed in the chapter &quot;The Ox&quot; (pp. 146 ff.). Its endowment in the ox is inscribed in the long path of intensive digestive activity, culminating in rumination. The result of this digestive unlocking of substance is perceived by the peritoneal serosa of the mesentery. It radiates as astral force into the inner body and into the blood stream, which carries it up into the nerve-sense pole of the head and into the horns seated upon it, where it is dammed back. This triggers, on a higher level, a renewed consciousness-impulse, whose result radiates back into the body cavity and communicates itself through the two serosa lamellae of the mesentery to the intestinal contents. These are now permeated by forces that, out of the ox's current life activity, have found their way to its supersensible essential reality. With excretion this force-potential — the «I-disposition» — enters the outer world. It lends cow manure its uniquely enduring fertilising force. This occurrence, arising from the higher being of the ox, may be taken as a further indication that the peritoneum represents a «general», whereas the double-lamellar mesenteric peritoneum represents a specific. The latter fulfils in the «inner heaven», in the invaginated cosmos, the core task: namely to mediate the digestive process of the ruminant to the organism, and from the organism back again to the digestive system — which then becomes the manure.<br /> <br /> This occurrence, which embraces the whole being of the ox, is fulfilled by neither the greater nor the lesser omentum. Both have specific functions outside the digestive process and the transformation steps connected with it toward a higher working of forces. Both display a similar anatomical structure, with a serosa double lamella and the nerve, blood and lymph vessels, lymph nodes and connective tissue lying between them — the last-named, however, strongly reduced. Characteristic of the greater omentum is the net-like distribution of deposited fatty tissue. But what does this anatomical kinship signify? The sense function is fundamentally different. It is one that — so one may assume — directs itself toward the perception and regulation of the harmonious co-working of the {{SE|420}}<br /> <br /> organs of the abdominal cavity, above all the small- and large-intestine activity in relation to the upstream activity of stomach and forestomachs. What happens in the rumen must be attuned — in simultaneous reciprocal relation — to what is taking place in intestinal digestion, and conversely. Beyond this, the greater omentum is perceptively immersed in the fluid balance of the abdominal cavity and regulates it through secretion and resorption. It further provides for the defence against substances foreign to the body. On these grounds, and owing to its great mobility, the greater omentum has also been called «the great dishcloth of the abdominal cavity».&lt;ref&gt;Johannes W. Rohen: *Funktionelle Anatomie des Menschen*, Stuttgart-New York 1993, S. 287.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> What speaks unequivocally for the bovine mesentery as the sheath organ for the dandelion flower heads can be seen in the following: As a highly developed composite, the dandelion has the power to draw the substantial-essential nature of silica down from the cosmos. The bovine mesentery, for its part, has the power — by virtue of its sense activity directed inward toward the substantive working of the small intestine's digestion — to endow the as yet immaterial silica with a kind of sentient inwardness. In order to make this potential — laid down as a result of evolutive becoming in the dandelion blossom and in the bovine mesentery — serviceable for plant growth, a preparation is needed in turn that springs from the spirit-knowledge of the human being and that, in the rhythm of the course of time, bridges the boundaries between the kingdoms of nature.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Präparationsschritte&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== The Steps of Preparation ====<br /> <br /> The right moment for picking — this holds for Central Europe — is a sunny day in April. The flower heads have opened in the early morning hours, blooming row by row from the outer edge inward, spreading their ray-florets radially outward. By around ten o'clock in the morning a stage is ordinarily reached where a small cluster of florets still stands gathered at the centre of the flower head. In the brief window of approximately one hour before full bloom sets in, the flowers must be picked from their hollow stems and spread out to dry, or pre-dried with warm air. Picking in the afternoon, at full bloom, or during the advanced flowering season should be avoided, on account of the danger of premature transition to pappus or seed formation. {{SE|421}}<br /> <br /> In the first preparation step, the flower heads — depending on the degree of drying — are lightly moistened with an extract of dandelion leaves, pressed gently together, wrapped on all sides with mesentery flaps, and tied into a small packet with hemp twine (no synthetic cord). As an «Alternativ» (alternative) to the mesentery, the greater omentum (''Omentum majus'') is frequently preferred for its easier handling; it is more expansive in surface and as a rule less fatty. It attaches at the stomach and otherwise has no direct connection to the coil of intestines.<br /> <br /> The envelopment in the mesenteric membrane brings about a first inversion of the natural process and with it a first step of emancipation from that process: the outward-radiating gesture of the dandelion flowers, turned toward the cosmos, is now turned inward, filling an interior space. Different the case of the peritoneum, which had lined the abdominal cavity like a kind of «Himmelsgewölbe» (vault of heaven), enclosing all the abdominal organs — and so artfully the loops of the small intestine as well — standing in sense-relation to the hidden activity of digestion: now it is turned outward. The double lamella, or double serosa, of the mesentery described above now unfolds in a new way a sense-activity directed both outward and inward. Inward, this activity is directed — through the serosa of the inward-turned lamella — toward a life-activity that has reached an evolutive culmination in the flower heads of the dandelion, while the serosa of the outward-turned lamella opens itself to the forces that ray in from cosmos and earth from without. Seen in this way, the unified sense-function of the bovine mesentery divides into a polar double function. Untouched by this remain the connective-tissue sides of the two lamellae; they continue to adhere to one another and form, as it were, the connecting link between the two polar spheres of perception.<br /> <br /> The physical and life organisation of the dandelion is evolutively directed toward shaping a relational nexus between potassium and silica, reaching its culmination in the blossom. To this attaches the question whether, in the connecting link mentioned — as a kind of synthesis of this new inner-outer relation — this relational nexus might not be kept in flow beyond the boundary that evolution has set for the development of the plant. Does not precisely the significance of the mesentery lie in this: that on the one hand, in its functional unity with the digestion of the small intestine, and on the other hand, by virtue of the function of its double lamella in the first preparation step, it brings two polar worlds of force into relation with one another? Is it not precisely thereby that the conditions are first created, within the earthly realm, for the unique capacity of the dandelion to «draw silica in from the cosmos» — {{SE|422}}<br /> <br /> — to be transferred by way of manuring to the life of soil and plant? These questions will yield their answer only from the personal relationship one builds up — in doing and in thinking — to the things and beings involved. They present themselves in view of the practice, exercised in some quarters, of separating the two serous lamellae — as a rule of the greater omentum — from one another in such a way that a kind of pouch is formed, into which the flower heads are stuffed and the open ends thereafter sewn shut. This means that the wrapping is only single-layered; that is to say, what comes into effect is the working of the peritoneum as something general (lining of the abdominal cavity), and not that of the mesentery as something particular.<br /> <br /> The second step of the preparation first received greater attention in practice after the fifth edition of the Agriculture Course (Dornach 1975) made available Rudolf Steiner's notes to the course lectures. In these he records, regarding the dandelion preparation: «In das Gekröse in der Luft hängen.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Anhang, S. 293.&lt;/ref&gt; (Hang in the mesentery in the air.) In the fifth lecture of the course this is not mentioned in these words; instead, direct reference is made to the third step: «Da muss man ihn [die vom Gekröse umhüllten Löwenzahnblüten; Anmerkung des Verfassers] selbstverständlich der Wirkung der Erde aussetzen, der Wirkung der Erde in der Winterzeit.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; (There one must naturally expose it [the dandelion flowers wrapped in mesentery; author's note] to the activity of the earth, to the activity of the earth in wintertime.) This is how it was widely practised in the following decades as well. Yet the question always remained open whether this meant that the second step was omitted, or how the immediately following sentence was to be understood: «Aber nun handelt es sich darum, dass man die umgebenden Kräfte dadurch gewinnt, dass man ihn ebenso behandelt wie das andere.» (But now the point is to gain the surrounding forces by treating it in the same way as the other.) The riddle resolves itself with the above-quoted note «in der Luft hängen» (hang in the air). It interprets «the surrounding forces» as those working during the summer in air and warmth above the earth. The remark that «one treats it in the same way as the other» must therefore be understood in the same sense as in the case of the yarrow preparation, where the exposure of the preparation to the forces of summer and winter was described in detail.<br /> <br /> In the second step of the preparation, a second act of inversion takes place — and with it a corresponding step of emancipation from the naturally given process ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#423|Figure 32]]). What previously belonged to the inner being of the cow — indeed, owed its entire existence to the service of that inner being — is now an organ of the outer world, in the service of the forces that ray in from the cosmic periphery. {{SE|423}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 32, S. 423.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 32: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation des Löwenzahnpräparates.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Conversely, the dandelion flowers — which in the outer world turned toward the cosmos and owed their existence to it — are now enclosed within an animal organ-sheath, within which the force-concentrate of the dandelion flowers unites with the forces of the macrocosm that are conveyed to this concentrate by the organ-sheath of the bovine mesentery.<br /> <br /> Now the task is to dry the flower heads collected in April sufficiently, to wrap them at once in the mesentery flaps of a cow of middle age — if possible from the farm's own herd — and to hang the tied, ball-like packet in the air, protected from birds. Through the summer half-year, until around Michaelmas, it remains thus exposed above the earth to the solar and planetary forces in warmth and air. These enter into reciprocal interaction with the earthly substances potassium and silica, which in the blossom have been lifted into the etheric condition. At this level of the etheric — so one may venture to assume — it is only then that the «relational nexus between potassium and silica» can arise, to which spiritual research points, bestowing upon the dandelion the capacity to draw in, as a «messenger from the heavens», the cosmic silica. May this stand as an attempt to make visible the living interconnection whereby the first {{SE|424}}<br /> <br /> step must necessarily be followed by the second — namely, the exposure of the mesentery packet to the atmospheric forces.<br /> <br /> In the third step of the preparation, a third process of inversion and emancipation unfolds ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#423|Figure 32]], p. 423). What through the summer half-year hung above the earth — in the «belly of the agricultural individuality» — exposed to the peripheral forces of the planetary cosmos, is now exposed to the forces that work from the sphere of the fixed stars by way of the earth, in the earthy-watery element. Whereas in summer it is predominantly astral forces that ray in from the solar sphere and the planetary spheres and impress themselves into the substance of the dandelion flowers by way of the animal organ-sheaths, so in winter, within the earth, it is above all I-forces working from the higher spiritual world that form themselves into the flower substance.<br /> <br /> The procedure in the third preparation step is as follows: After the beginning of autumn around Michaelmas, the ball-shaped packets are taken down and buried in the earth, at a depth marking the transition from the humus-rich topsoil to the subsoil richer in clay and fine sand. The pit is filled in again and, near the soil surface, covered with wire mesh to protect against dogs and foxes. Until the smell of the mesentery has dissipated by winter, a covering of wood or stone can serve the same purpose.<br /> <br /> In spring, around Eastertide, the preparation — whose mesentery wrapping is as a rule considerably decomposed — is taken out and stored in earthenware vessels enclosed on all sides with peat litter. With the finished preparation, whose flower heads have largely preserved their structure, a new substantiality has once again come into being — or more precisely: a new arrangement of substance, as the reference-point for a force-potential of an entirely new kind. In the course of its coming-into-being, guided by spirit and hand of the human being, it has been held within the living — and unfolds its efficacy within the living.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Anwendung_und_Wirksamkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Application and Efficacy ====<br /> <br /> The dandelion preparation is, like the other preparations, a force-fertilizer. It works, as they do, upon the «Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes» (the consonance of the creating, forming, and shaping World-Word)&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993.&lt;/ref&gt; — that is to say, applied to the preparations: upon the life-, astral-, or soul-forces, and upon the formative being- or I-forces, which latter bestow upon plants from the depths of the earth the uprighting force {{SE|425}}<br /> <br /> they need.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Leitsätze'', GA 26, «Der Mensch in seiner makrokosmischen Wesenheit», Dornach 1998.&lt;/ref&gt; They create, form, and shape in the fertile soil as well as in the fruit-bearing plants that which inserts itself as the «diaphragm-middle» between «head and belly» of the farm individuality. This holds in a unique way for the dandelion preparation. How many relation-bearing conditions must sound together to bestow upon the dandelion's blossom the capacity — a kind of sense-force — to draw silica in from the cosmic periphery? What a magnificent relational nexus must hold sway in the cow's metabolism in order to create with the mesentery an organ that on the one hand bears a sense-relation to the substances of the food-stream coming from without, and on the other hand mediates the result of this perceiving to the cow's astral being? The union of both — of the blossom and of the peritoneal mesentery — creates a synthesis of a higher order, a manure-substance whose working represents an enhancement of both polar qualities.<br /> <br /> A new substance-composition arises within the living — a manure that provides, in an even more intimate way, for the supersensible-astral organisation of cultivated plants to impress itself upon their etheric and, through this, upon their physical organisation. The plants become more capable of sense-perception and thereby more sensitive to the substances they need for their growth: «wird die Pflanze auf diese Weise, in der feinsten Weise mit Kieselsäure durchzogen, durchlebt, dann ist es so, dass sie empfindsam wird gegen alles und alles heranzieht» («when the plant is in this way, in the most delicate way, permeated and inwardly lived-through by silica, it becomes sensitive to everything and draws everything toward itself»).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 138.&lt;/ref&gt; It is further set forth that this periphery evidently does not refer only to the root-bearing soil-space of the individual plant, but extends into the neighboring field, forest, and bordering meadow.&lt;ref&gt;Ebd., S. 138.&lt;/ref&gt; This initially puzzling statement can, in light of current scientific knowledge, be readily interpreted through the phenomenon of the symbiosis of plant roots with soil fungi (*Mycorrhiza*), whose mycelia — a mesh of cell-threads (*hyphae*) — interconnect the root systems of plants across greater distances. The hyphae supply the plants on the one hand with water (forest trees), but above all with mineral substances, while on the other hand they benefit from the plants' energy-household. One can understand the phenomenon of mutually promoting cohabitation (*symbiosis*) of higher-developed organisms with lower ones in the {{SE|426}}<br /> <br /> sense that dull degrees of sensitivity hold sway here — as for example in legumes, whose nitrogen-fixing capacity can be noticeably enhanced through organic manures. One may expect that the dandelion preparation will make a significant contribution here as well. But does the being and efficacy of this substance-creation out of spiritual research exhaust itself in this — in the continuation of a nature process? Sensation, in the case before us, surely means bringing the astral organisation that works upon plants from without to bear as «former and shaper» of the etheric or life-forces in ever higher degree, and keeping these moving as «creators.» A preliminary stage of this takes place in the dandelion's blossom. Through its earth-connectedness (the rising milky sap) and at the same time its inclining and opening toward the sun, it is endowed with the capacity to draw silica in from the cosmos. Through the preparation described — accomplished within the earthly realm — the dandelion preparation is ultimately placed in a position to mediate to other cultivated plants, by way of the organic manures, the capacity to draw in from the surrounding cultivated soils those earthly substances they need for healthy growth.<br /> <br /> With the conventional concepts of scientific theory, such a migration of substance is unthinkable. It becomes more comprehensible when one learns to understand the soil itself — the diaphragm organ of the «farm individuality» — as a living context permeated by astral forces, into which the root immerses itself as a sense organ of a kind. One can wholly deaden this still weakly developed sense organ through nitrogen salts (cf. the chapter «Die Anwendung von Stickstoffsalzen», p. 275 ff.); one can also educate this sense organ to ever higher activity through the combined working of all the preparations named. And that is what it is about. Each one of them contributes an aspect of its working to the development of sense organization and thereby to «sensitivity» with regard to substances and forces: «Bearbeitet man den Erdboden so […], dann wird die Pflanze bereit, im weiten Umkreis die Dinge heranzuziehen.» («When the earth-soil is worked in this way […], then the plant becomes ready to draw things toward itself from a wide periphery.»)&lt;ref&gt;Ebd., S. 138.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> The dandelion preparation manures the soil with astral forces. These make the teeming life of the soil efficaciously powerful in such a way that the soil itself becomes plant-like. In this milieu of heightened soil fertility, the answer to the question must surely be sought: Of what nature is the «sensitivity» stimulated by the dandelion preparation? It is an {{SE|427}}<br /> <br /> inward working that does not arise from an inner, soul-nature of its own — the plant has no such thing — but rather one that has the power, from out of the supersensible and through the substance-arrangement of the plant, to draw earthly substances toward itself in a directed way. But how do these substances come into movement? Must they not first be set in flow in the right way through the life-organisation of the plants growing on neighboring fields, in meadow and in forest? That is to say: must the earthly substances not first be raised out of their physical-material condition into that of the formative forces? This riddle-question remains!<br /> <br /> The application of the dandelion preparation takes place — together with the four preparations described before it — as an addition in a kind of homeopathic dosage to composts, farmyard manures, liquid manures, and slurries. The measure is a three-finger pinch per approximately 1 m² of a garden compost cell, up to 10 to 15 m² for dung and compost heaps or deep-litter stalls and liquid manures. The preparation should take place immediately after the heap is set up; for liquid manures, immediately after the container begins to be filled. Instead of being hung in fabric pouches, the preparation portions can also be kneaded together with clay into balls and added in this form to solid and liquid manures. Repetitions are recommended after each turning of the heaps, or after the stirring and aeration of liquid manures. The preparations dampen the transformations that immediately start up again and thereby the excessive warming or the sharpness of the odors. Nitrogen and carbon remain «resident» in organic compounds. The dandelion preparation is moreover a constituent of the «collective preparation» — an intensively prepared concentrate on the basis of litter-free stable manure. It is scattered in small amounts onto the fresh manure before the daily mucking-out, or into the lying areas of cubicle housing stalls.<br /> <br /> Like each of the preparations, the dandelion's too calls for presence-of-mind in action. Only this — in the context of the wholeness of the farm — awakens questions, and with them a searching inner disposition. An path of cognition opens up that quickens the initially merely executive doing into an artistic act.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Baldrianpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === The Composition of the Valerian Preparation ===<br /> <br /> The valerian preparation is the last in the series of the six manure preparations. In its application and function, it occupies a special, rounding-off position. In just a few words, Rudolf Steiner characterizes the nature and efficacy of this preparation as follows: »so one can, if one... to the manure in {{SE|428}}<br /> <br /> «...in a very fine way applies this diluted juice of the valerian blossom, to call forth in it that which stimulates it to behave in the right way towards what is called phosphoric substance».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Spiritual Foundations for the Renewal of Agriculture'', GA 327, lecture of June 13, 1924, Dornach 1999, p. 138.&lt;/ref&gt; This sentence already indicates that the juice pressed from the valerian blossom is not subjected to any further preparation steps, except for the one measure that the mother tincture should be diluted with warm water before use. The riddle of what is at issue here must be unlocked, on the one hand, by what the phenomenal form of the valerian plant (''Valeriana officinalis'') reveals, and on the other hand, by what insights can be gained from spiritual research.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Erscheinungsbild_des_Baldrian&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== The Outward Appearance of Valerian ====<br /> <br /> Valerian is found in the marginal and transitional zones of cultivated land, on loamy, humus-rich soils, preferably in moister, rather shaded locations — at woodland edges, on damp meadows, along the bank strips of streams and rivers, and at the foot of embankments with pressure water rising from the subsoil. In mountain valleys it appears up into considerable altitudes. It can also be cultivated in the garden. Whereas the dandelion, outside its brief flowering period, conceals itself among grasses and herbs, valerian rises from its initial leaf rosette stage in proud uprightness high above its surroundings, culminating in the white to pale-pink blossoming cyme. This consists of densely crowded, delicate, tiny individual florets that seem almost to dissolve in the intensely streaming fragrance. The stem principle dominates the entire plant. Reaching a growth height of up to two metres, the stem extends downward into the root zone, forming rhizomes, and upward into the air space, dispersing itself in the inflorescence. Upward and downward alike it divides itself — on the one side into the delicate flower stalks, on the other into the bulky rhizomes. In the stem, the earthly interpenetrates in a singular way with the working of air and warmth. The unpinnately compound leaves unfold in decussate arrangement. In the first year after sowing, the leaf metamorphosis is most distinctly pronounced. From the leaf rosette upward, the leaf sequence rises at ever greater intervals. The leaf stalk shortens progressively, and in the transition toward the inflorescence the leaves finally draw themselves altogether {{SE|429}}<br /> <br /> back into the stem. In the following year, the metamorphosis of the leaves is less distinctly pronounced ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#431|Figure 33]], p. 431).<br /> <br /> Just as emphatically as in the form of the leaves, a metamorphosis of the substantive activity makes itself known in the transformation of the fragrant substances from the rootstock through the stem to the blossom — whose intensity of streaming fragrance is greatest at the point of fading. Just as form and colour address feeling through the sense of sight, so the sense of smell opens feeling to deeper layers of the workings of substances. In the dimmer mode of perception, smell leads more deeply toward the quality of those forces that are active in the living as astral forces. In valerian and stinging nettle they stand in polar relation to one another.<br /> <br /> The outward appearance of the stinging nettle gives the impression that in its life organisation it is above all the chemical or sound ether and the life ether that are at work. These become formative forces through a higher elementally astral spirituality, and through this are in a position to bring about the particular substance-composition of this medicinal plant. It becomes the image of this inwardly directed compositional surplus-force of the astral. This shapes, on the one side, the substance-compounds strictly out to the periphery — such as the urticin in the stinging hairs — while on the other side a potential of withheld astral forces remains, which through the path of preparation have the capacity to set earthly material substances flowing again, to enliven and transform them.<br /> <br /> Valerian is otherwise: it streams outward into air and warmth what, under astral influence, has formed itself as substance-compositions in its life processes within leaf, root-rhizome, and stem. In the case of the fragrance-poor stinging nettle, these formative forces configure the substances toward bearership of the &quot;magnificent inward working.&quot; It preserves this force-quality behind the protective wall of its form, which appears outwardly as though sealed off. Valerian again otherwise: it streams out everything that its astral organisation has composed in substances through the working of formative forces. The appearance of the stinging nettle in its self-assertion and firmness — turned to image — points above all to the creative force of the life ether; that of the environment-open valerian, to the force of the warmth ether and light ether. Valerian is a giver of warmth and light. {{SE|430}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wurzel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== The Root ====<br /> <br /> The valerian seedling first forms a taproot, which soon dies back. The stem remains initially compressed, and from it develops a loose leaf rosette. In the soil, at the transition to the root, it divides into several short, cylindrical *rhizomes* — a kind of vegetative fruit formation in the root zone — from which the roots reach outward and downward in strands, arching out in curves. They enclose spherically an inner space open at the bottom, divide themselves into fine rootlets, and so present the type of the &quot;earthly root&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 56.&lt;/ref&gt; ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#431|Figure 33]]). The rhizomes, in continuation of the air-filled stem, show cavities. At the transition to the slightly thickened root strands — which likewise contain aromatic substances — buds form toward autumn that grow out into new shoots. To this form of vegetative propagation is added the formation of runner shoots, which take root anew at their nodes.<br /> <br /> The most striking feature of valerian is the strong, stupefyingly earth-heavy smell — the stench, really — that is dammed back in the rootstock and streams from it whenever it is wounded. Chemical analysis reveals across the substance-groups of carbohydrates, proteins, oils, alkaloids, resins, and so on, as well as organic acids and mineral substances, a far-reaching spectrum of compounds — one that corresponds quite closely to the diversity of medicinal indications on which valerian preparations exert their damping, healing effect. Simonis does, however, emphasise that &quot;results adequately illuminating to the essential being of the plant have not yet been achieved.&quot;&lt;ref&gt;Werner Christian Simonis: ''Heilpflanzen und Mysterienpflanzen'', Wiesbaden 1981, S. 696.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> The rootstock of valerian resembles a chemical kitchen within the living. Everything life-creating that is summed up in the *tria principia* of Paracelsus works here in the closest mutual engagement. In the language of spiritual science, it is the four kinds of ether — life ether and sound ether, light ether and warmth ether — that enliven the inorganic world of substances under the direction principally of the sound ether and life ether, the master-builders of the plant's physical organisation. The architect, however, who supplies the building plans, is the astral organisation working into time and space out of the supersensible. At a preliminary stage — one can say, still unrefined — the fullness of the substance-compositions concentrates in root and *rhizom*, which then, in progressive transformation, form the physically sense-perceptible gestalt of valerian. Even the sulphurous-imponderable element {{SE|431}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 33, S. 431.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 33: Das Baldrianpräparat in Herstellung und Anwendung.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> of the warmth ether and light ether active in the flowering process descends into the root zone and, within the earthly gravity of the salt process, provides the &quot;lightness&quot; of the combustible essential oils and, through these, the strong development of fragrance. In rhizome and root-strands everything concentrates that the valerian has to offer in the way of substance compositions. It is consequently these that find medicinal application in disorders chiefly of the vegetative nervous system — in sleep disturbances, nervous states of excitation, and the like.&lt;ref&gt;Ebd., S. 593.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Stängel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== The Stem ====<br /> <br /> The stem of valerian may with full justification be regarded as a member of this plant unto itself (Figure 33). While the dandelion never leaves its rosette stage and blossoms close to the earth as a basket full of flowers upon its own flower-stalk, the stem of the valerian rises vertically out of its loose rosette in spring, {{SE|432}}<br /> <br /> as though it sought to lift its inflorescence, at the greatest possible distance from the rootstock, up into the sphere of warmth, light, and air. The stem determines the gesture of this plant: as its governing member it connects the earth-capable root-work with the inflorescence turned toward the cosmos; just as the roots branch downward, so the stem branches upward into the fine branchlets of the cyme. The living and supporting tissue of the stem encloses an air-filled tube; on the outside it is multiply furrowed. Here once again the polar doubleness of astral working shows itself — impressing the growth forces from without into form, building space from within, and, by virtue of the nitrogen in the enclosed air of the stem's tube, ordering, re-ordering, and upwardly refining the substances in the temporal unfolding of the life processes. The astrality that governs the entire valerian plant refines the substance-activity in the upward growing of the stem from one pair of leaves to the next. The stem, too, releases — already refined toward flower — the characteristic fragrance of valerian oil, in which the aromas of various essential oils come together into a unity.<br /> <br /> One can experience it as a phenomenon of a special kind, how the sap streams of a perennial plant like valerian are constituted. First, the assimilation stream (''phloem'') from the leaf rosette feeds the growth of the ''rhizomes'' and roots, as well as their substance compositions, in which the material structure of the whole plant is already present. As soon as the stem begins to shoot upwards, these pre-formed substances flow into the ascending ''xylem'' stream and are compositionally refined anew in air, light, and warmth by the formative forces of the metamorphosing leaf region. Through them, the essential archetype of valerian forms itself in stem, leaf sequence, and inflorescence into its outer, sensible appearance. The earthly gravity of the substances in the rootstock passes over into «lightness» in the foliage and blossom and dissipates as fragrance.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Blattfolge&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== The Sequence of Leaves ====<br /> <br /> As a seedling, valerian passes through all the stages of a herbaceous perennial. The first leaf after germination is long-stalked with a roundish-oval leaf blade. The following leaves lengthen, and the blade begins to articulate itself into unpaired, still roundish, lightly toothed leaflets along the margin. As the leafstalk extends, the leaflets develop into more oblong, tapering forms. In this phase the {{SE|433}}<br /> <br /> leaflets stand erect and gather into a bouquet-like rosette. With the elongation of the stem, the pairs of leaves follow one another in decussate arrangement at strikingly large intervals ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#431|Figure 33]], p. 431). The leaflets become progressively narrower, more pointed, and arrange themselves in pairs. Toward autumn the leaves shorten, the pinnation becomes denser, clasping the stem. Finally, with the coming into bloom, the leaves draw themselves back into the stem, and only the bracts remain — until these too disappear in full flowering. On boggy, shaded sites, valerian tends toward rampant growth.<br /> <br /> Just as the material diversity of the root bark forms a living context with the leaf rosette, so does the leaf sequence of the shoot with the inflorescence. The transformation of leaf forms up the stem to the flower — leaf metamorphosis — is the image-made expression of the substance-forming and substance-transforming processes taking place invisibly within the living. As the shoot grows upward, it passes out of the domain of the earthy-watery into that of warmth and light-permeated air. Here the forces of the sun and the planetary spheres ray in directly and presently. Here, for the first time, the essential archetype of valerian impresses itself — in its fullness — as reflected image upon the substance-process already pre-formed in the rhizome-root. As the forces working within the earthy-watery predominate in the rootstock, so in the upward-striving shoot the forces of light and warmth, mediated through the air. May that be the reason why the dull, consciousness-dulling smell and the astringent-bitter taste of the rootstock makes itself felt hardly at all in the leaves — though it does appear, in less intense form, in the stem? In the root these qualities condense and concentrate; in the succession of leaves, by contrast, they enter a steady transformation, flowing onward.<br /> <br /> The thinking beholding of the transformation of forms in the leaf sequence illuminates the dullness of smell- and taste-perception. For thinking, the form of the leaf is the point of reference, standing at first as an object in its own right. But one comes to see that the leaf now under observation, in its very forming, already presupposes and carries forward the form of the leaf that preceded it. The transition from one form to the next consists of a stem-internode in which the one form disappears and the following one emerges. There exists, therefore, a coherence in the transformation of forms through the leaf sequence that conceals itself from sense-perception. The key to recognizing this hidden transition is the thinking beholding that schools itself upon the changing of forms. The at-first point-by-point, noting thinking comes into movement; it generates, in self-creative manner, thought-pictures {{SE|434}}<br /> <br /> on the foundation of unerring intuitive beholding. The same formative forces of the «schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes» work in nature and equally, on a higher level, in the human being. When one attempts to think oneself into these phenomenon-grounded thought-pictures, one treads a path of cognition on which the connecting link hidden in the stem, from leaf to leaf, can reveal itself step by step as the «geistige Band». It is the essential archetype of the plant-nature, which rays up from the depths of the earth along the Earth-Sun axis and unites itself with the etheric-astral formative forces raying in from the cosmic periphery.<br /> <br /> Such is the living-into the principle of metamorphosis, which is active everywhere in nature and which can become a key of cognition precisely for what leads toward a progressive understanding of the preparation plants and toward the capacity to enliven, through the path of preparation, the relationship between soil and plant. Metamorphoses accomplish themselves in the mercurial connecting link between the substance-process of the root (the Sal, or earthly, pole) and that in the blossom (the Sulphur, or cosmic, pole). With regard to form, the reverse holds: the blossom dies into the highly differentiated forms of its organs through the working of earthly forces. The root, on the other hand, continues growing under the influence of cosmic forces at the root tip and shows — especially in the taproot — a more unified form (see also the chapter &quot;The Composition of the Yarrow Preparation,&quot; p. 361 ff.). The agent of metamorphosis is the mercurial in-between; meditatively thinking-beholding one's way into it schools and enlivens thinking.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Blüte&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== The Flower ====<br /> <br /> In contrast to the root of valerian, whose eminently strong astrality expresses itself in the composition of many and varied substances — above all essential oils, whose dull, in part foul-smelling fragrance is held back by the root bark — the blossoms stream this fragrance forth in a refined, purified form. Valerian has a long flowering time, reaching from the end of May (with full bloom in June/July) through to September. It begins with the opposite branching of the main shoot at the uppermost leaf nodes. This two-sided branching repeats itself several more times, so that the main shoot grows beyond the lateral branches. By this means the inflorescence takes on a domed to hemispherical form. Against the base of the lateral branches nestle the last pointed, pinnate foliage leaves of the leaf sequence. The opposite branching of the main shoot and the lateral branches {{SE|435}}<br /> <br /> continues, at last accompanied still by narrow, pointed bracts. In the inflorescence the branching reduces to the two lateral shoots. The central shoot dams up into a terminal flower bud. The lateral shoots overgrow this and end on a second tier again in a flower bud, which is in turn overgrown by two lateral shoots — and so this process repeats itself on a third tier. The individual florets — there can be up to 2,000 of them — gather together and form, closely compressed, the cyme or paniculate umbel. All the processes that play themselves out in valerian between the poles of earth and cosmos in a metamorphosis that builds upon itself end in the blossom: on the one hand expanding into the element of air in fragrance, on the other condensing toward the formation of seed.<br /> <br /> The seed stands upright in the fork of the lateral branches. The ovary is inferior, which is why the cotyledons are situated at the upper end of the small seed. They remain sessile and in their ripening spread their delicate pinnate leaflets out in a wing-like fashion into a pappus, which — much as in the dandelion — carries the seed away on the wind.<br /> <br /> The individual floret is inconspicuous, bringing its pale-pink colouring fully into its own only in the inflorescence as a whole. While the blossoms on the uppermost tier of the cyme are opening into flower, those on the lower tiers are fading and passing over into seed. This accounts for the strikingly long flowering time. The blossom shows, with its five petals — unequal in size and fused at the base into a tube — and with its three anthers, a marked asymmetry. Hoerner&lt;ref&gt;Erdmut-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate''<br /> , Stuttgart 2019, S. 340.&lt;/ref&gt; interprets this as &quot;a sign of a very strong individualization, caused by an astrality reaching deep into the plant.&quot; This indication is further supported by the fact that the stem — or rather the vertical principle — dominates the form-building of valerian: a mark of the fact that the spiritual archetype of this plant, its very being, makes itself sense-perceptible in the vertical axis of earth and sun. This circumstance also bears witness to valerian's strong relationship to light and equally to warmth, apparent in the high content of combustible substances. Warmth is the primal element and the bearer of being in all that exists and becomes.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», Dornach 1989, S. 157 ff.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> The valerian blossom is above all in its fading — and fully in its dried state — a potent source of fragrance. In all the floral organs nectaries are found, which contain substances of various kinds in differing consistencies. In liquid form these are various sugars, which at {{SE|436}}<br /> <br /> the base of the blossom, close to the style. Others are woven into the tissues of the style, the stigma and the carpels — above all, however, into the petals themselves. Their fragrant substances sublimate out of the solid-liquid, or colloidal, state into that of the gaseous. These are essential oils that have refined themselves step by step upward through the leaf sequence, rising from the already strongly sulphurised yet earth-bound root region, conducted by the stem, to pour themselves forth in the milder fragrance of the blossom.<br /> <br /> The strong astrality — at work throughout the entire formative process of valerian — shows a kinship of being with that astrality which, in the animal, internalizes itself as soul-nature bound to the body. This is attested, among other things, by the powerful attraction valerian exercises on all manner of flying insects, beetles and so forth. One can say, in general terms: the fragrance streaming forth from the blossom is the purest form of appearance in which the being-revelation and efficacy of the formative forces manifest. In these, the earthly-material has been dematerialized to the highest degree. In its passage through the flowering process it has not merely been etherized, but so thoroughly permeated by astral force that it is capable both of drawing the most varied species of animals from a great distance toward their source of nourishment, and of touching the human soul more deeply than anything the eye can see.<br /> <br /> The flower substances are, for the most part, highly complex compositions of carbon and hydrogen. Oxygen — which leads toward the earthly — recedes entirely. The substances are therefore highly combustible, leaving behind no ponderable ash: the carbon transforms itself into the gaseous state of carbon dioxide. The phenomenon of combustibility points to the fact that hydrogen is the bearer of the element of warmth — or rather of its supersensible correlate, the warmth ether. The chemist Rudolf Hauschka (1891–1969) draws attention to this: &quot;If one were to baptize hydrogen according to its inner character, it would have to be called fire-substance.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Hauschka: ''Substanzlehre'', Frankfurt/Main 1966, S. 51.&lt;/ref&gt; Rudolf Steiner characterizes hydrogen as that &quot;material thing which stands so near to the spiritual on one side, so near to the material on the other side.&quot; &quot;It carries everything that is in any way formed, living, astral — carries it back up again into the widths of the cosmos.&quot; &quot;Hydrogen actually dissolves everything.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 75/76.&lt;/ref&gt; In a workers' lecture&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Mensch und Welt. Das Wirken des Geistes in der Natur. Über das Wesen der Bienen'', GA 351, Vortrag vom 20. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 72.&lt;/ref&gt; Rudolf Steiner speaks of the supersensible being of hydrogen: &quot;Certainly, in chemistry {{SE|437}}<br /> <br /> The hydrogen — which in chemistry is quite a different substance from phosphorus [...] What, then, is the hydrogen that is spread out everywhere in the world? — The hydrogen that is spread out in the periphery of the world, that is the world-phosphorus.&quot; Gunter Gebhard observes on this: &quot;From present-day knowledge and the phenomena, hydrogen actually shows relationship only to warmth. Phosphorus, however, has its principal relationship to light. If we regard phosphorus as the physical expression of the warmth ether — which is simultaneously also the fire element — then this is the old Saturn-warmth, which still carries the light within itself. In the 'plunge' into matter, phosphorus and sulphur then appear today in the earthly.&quot;&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> The dissolving capacity of hydrogen — in the higher sense — makes itself felt morphologically when, toward the flower, the foliage vanishes as it were into the stem, and physiologically when the phase of protein formation is superseded by that of devitalization, of the formation of hydrogen-rich carbohydrates — fructose, essential oils, and the like. What is remarkable now is that valerian brings the fructifying tendency of the sulphuric to bear with great intensity precisely in its antipode — the root — and does so most strongly there. There, the fragrance remains dammed back within the bark. When one cuts into the root, it spreads a penetrating, dully earthy smell. In the flower, on the other hand — above all in wilting — it becomes earth-fleeting, smells more floral, and envelops the nearer surroundings in a cloud of scent. Expressed in image: the hydrogen process dissolves all formal determinacy of the substance compositions into the chaos of the cosmos's indistinguishability, into the primal state of warmth. Dominated by the stem principle, the substance-process of valerian — in formation as in dissolution, from above downward and back again — is powerfully charged through by strong astrality. This state of affairs, together with valerian's particular relationship to warmth, can awaken understanding for why the valerian blossom requires neither further preparation through an animal organ nor exposure to the forces of the cosmos and the earth across the course of the year. One would indeed hardly be able to find an animal organ appropriate to this plant. The essential nature of valerian is in this respect polar to that of the stinging nettle. Just as the nettle — by virtue of its &quot;astral inward working&quot; — creates for itself a sheath within which, along the path of the incarnating hydrogen process, new substances arise, so polar is the excarnating hydrogen process in the blossoms of valerian. This dissolves all formation into the primal state of warmth, whose intrinsic being to all existence {{SE|438}}<br /> <br /> Sheath and substance at once. Valerian lives forth an &quot;astral outward working&quot; that, in its outstreaming, acts sheath-forming. To this Gunter Gebhard adds: &quot;In the stinging nettle it is sulphur and iron that become active. Both have an inward-centred quality. The nettle, 'permeating with reason,' shows a relationship to the microcosmic — the I-quality of reason. The earthly comes to expression in a quite particular way also in the rhizomes of the nettle. In the blossom of valerian, the substance-process dissolves into the cosmos; it strives toward cosmic light. Entirely so are also the roots of valerian, which — like light — ray themselves into the earth in straight lines, for long stretches without branching and with almost no secondary thickening. In the blossom the hydrogen working, in the root the light quality, which shows itself in phosphorus. In contrast to the nettle, which stands in relationship to the microcosmic I, valerian shows a relationship to the macrocosmic I.&quot;&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ==== Herstellung und Anwendung ====<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Medically it is the rhizome roots of valerian that are used; in the canon of the other compost preparations, however, it is the blossoms, or blossom-related processes — as with stinging nettle and oak bark. In the blossom the plant dies on the one hand, manifesting its archetypal image in form, colour and fragrance; on the other hand, in the flowering process the earthly stream of substance comes alive.<br /> <br /> The valerian blossoms are picked in June/July at the moment of greatest fullness of the false umbel, and immediately crushed by a suitable device (a shredder). In this process the cell sap — including the essential oils — passes out of the cell plasma and the cell vacuoles. It is separated from the remaining pomace by means of a fruit press. The pomace is then mixed with approximately as much water as was obtained in juice during the first pressing. This mash stands for one day and is then pressed again. By pressing twice in this way, approximately 1 litre of press juice is obtained from 2 to 3 kg of blossoms. It is filled into bottles and undergoes lactic acid fermentation. The gases arising in this process must be able to escape. After a fermentation period of approximately 6 weeks, the bottles are sealed with corks or rubber stoppers. Too much ingress of oxygen leads to faulty fermentation, through which the {{SE|439}}<br /> <br /> preparation becomes unusable. The bottles are stored in a dark, evenly tempered room — the preparation cellar. The juice remains usable for years.<br /> <br /> With regard to the application of the blossom juice, Rudolf Steiner points out that it should be diluted «sehr stark» in warm water.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&lt;/ref&gt; The indications that the spiritual researcher gives as a guiding thread for concrete action cannot be taken precisely enough; they hold good word for word. They are results of supersensible spiritual research brought into idea-forms, and they are pointers that illuminate the way of the act of will in advance, without, however, fixing it in rules. One must preserve the freedom to think these idea-forms again and again anew in their great contexts. And the more one strives to do so, the more freely will one be able to carry out in practice what has been grasped in spirit — in a manner appropriate to the matter at hand. The ideas of spiritual science found a new art of experimentation in practice; out of this grows the so necessary «persönliches Verhältnis» that leads the idea-borne path of will more deeply into spirit-reality than the scientific-technological achievements are able to do that today direct agricultural practice from without.<br /> <br /> How individually, and across the broadest spectrum, the facts of spiritual science are applied in practice in many and various ways — in part quite adventurously — is shown by the great eagerness to experiment. This is documented in the meritorious work of Stappung&lt;ref&gt;Walter Stappung: ''Die Düngerpräparate Rudolf Steiners – Herstellung und Anwendung'', Rüfenacht 2017, Bd. I + II: 748 S. Siehe auch: Ueli Hurter et al. (2018): ''Biodynamische Präparate-Praxis weltweit – Die Fallbeispiele'', Darmstadt, 364 S.&lt;/ref&gt; in worldwide practice. The results of spiritual research reveal their true cognitive value only in the practising activity.<br /> <br /> Prior to the application of the valerian blossom extract comes the matter of «starke Verdünnung» of the mother tincture. This is achieved when one drops into a given quantity of hand-warm water just enough blossom juice that the liquid, after five to ten minutes of stirring, carries the scent of valerian and shows something of the brownish colour of the juice. A point of reference for the quantity to be applied is determined — corresponding to the three-finger pinch of the solid preparations — as follows: 1 to 3 g = 1 to 2 cm&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; per 5 to 8 litres of water per approximately 8 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; of manure material. The liquid is sprayed over the heaps and windrows after setting up, or — divided into portions {{SE|440}}<br /> <br /> – poured into holes on the upper side. In the case of liquid manures (liquid manure, slurry), the diluted quantity of juice is best added in during stirring. Let it be emphasised once more: the best advisers are the thinking co-experience and one's own experimenting spirit.<br /> <br /> The relationship of valerian to the element of warmth and its supersensible force-correlate, the warmth ether, has found its way into biodynamic practice also outside its function as a manure preparation — for instance in the face of the danger of late frosts in May. Immediately before these occur, a warmth sheath can be laid over fruit blossoms and over vulnerable vegetable seedbeds through fine misting of the valerian extract, diluted at 1 ml to 1 l of water; this prevents frost damage down to two to three degrees below zero.&lt;ref&gt;Krafft von Heynitz, Georg Merckens: ''Das biologische Gartenbuch'', Stuttgart 1994, 351 S.&lt;/ref&gt; For general strengthening of plants in vegetable growing, it is also recommended at a dilution of 10 to 30 drops of valerian preparation to 3 l of water. In viticulture the valerian preparation has come to enjoy particular esteem.&lt;ref&gt;Pierre Masson: ''Gartenbau und Landwirtschaft biodynamisch'', Aarau 2015, 224 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vorbemerkungen_zur_Wirksamkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Preliminary remarks on efficacy ====<br /> <br /> The valerian blossom extract, when &quot;introduced to the manure in a very fine way&quot; after strong dilution in warm water, is meant to &quot;call forth in it in particular that which stimulates it to relate in the right way to what one calls the phosphorus substance.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&lt;/ref&gt; This compressed, enigmatic statement, coming at the end of the sequence of the six manure preparations — after the naming of sulphur at the outset with yarrow, chamomile and stinging nettle — now, with valerian, points toward the phosphorus substance. Both sulphur and phosphorus are closely related to one another. Both are, in a sense, embodiments of light and warmth. And yet they are two distinct substances. They stand side by side among the acid-formers in the Periodic Table of the Elements, but in the organic realm they behave in quite polar fashion. Sulphur occurs in inorganic nature in the many sulphides, the metal salts of sulphuric acid, as well as as elemental sulphur in volcanic deposits. As such it ignites at around 250°C and burns with a bluish flame to sulphur dioxide. Phosphorus is otherwise: it is extraordinarily reactive and therefore occurs {{SE|441}}<br /> <br /> not elementally. The representation as elemental phosphorus shows the astonishing phenomenon that, depending on temperature, it has five modifications of its mode of appearance. The first modification to arise is white phosphorus; it is poisonous, luminous in the dark, and stable only under water. On contact with air it ignites spontaneously at 44°C and burns with a brightly glowing, hot flame to phosphorus pentoxide (P&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O&lt;sub&gt;5&lt;/sub&gt;). Under exclusion of air and at elevated temperature, or under exposure to light, a second modification arises, red phosphorus; it is stable, does not glow, and is non-toxic. Three further modifications follow with substantially different properties: a light-red, a black, and a black amorphous phosphorus.<br /> <br /> Phosphates are found in sedimentary rocks, but above all in the finest dispersion in crystalline primary rocks in the form of sparingly soluble apatite, a calcium phosphate with traces of fluorine and chlorine. Larger deposits of apatite are mined on the Kola Peninsula, Kirov. Apatite weathers under the action of acids and thereby regenerates the phosphorus balance of the soils. In sedimentary deposits, above all in North Africa, the phosphorites are found. These are slurried-together animal bones from the Tertiary. Ground, they can be applied as a relatively insoluble raw or soft-rock phosphate melioratively on phosphorus-poor sites.<br /> <br /> Within the soil profile, the phosphorus content decreases from the metabolically active humic topsoil down into the subsoil. This phenomenon alone shows that losses through leaching are very slight — as a rule less than 0.3 kg per hectare. Many times greater are the losses through surface erosion (denudation).<br /> <br /> The stability of phosphorus (HPO&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt;)&lt;sup&gt;2–&lt;/sup&gt; that has passed into solution through mineral weathering and decomposition of organic material is a consequence of its reactivity. It enters into new compounds above all with calcium, forming secondary calcium phosphates; furthermore it is absorbed by aluminium and iron hydroxides, which for their part form complexes with humic and fulvic acids. In suspension it occurs in soil colloids and adsorbed onto clay minerals and humus substances. Up to 80% of the organic phosphorus compounds are present in the form of phytates (calcium and magnesium salts of inositol hexaphosphoric acid); a further 5 to 10% are found in the nucleic acids of the cell nuclei of plants and microorganisms.&lt;ref&gt;Friedrich Scheffer, Paul Schachtschabel: ''Lehrbuch der Bodenkunde'', Berlin 2018, 772 S.&lt;/ref&gt; {{SE|442}}<br /> <br /> It is striking that phosphorus, in finest distribution and strictest compositional order, permeates all kingdoms of nature and with them the physical organisation of the human being. If one restricts one's gaze to its physico-material mode of appearance, little is revealed about its being and its function in the household of nature. The picture changes when one widens the field of vision to include the plant kingdom and further upward still. There phosphorus, etherised into the phosphorus process, appears in metamorphoses wherever a tendency toward devitalisation prevails. This reveals itself to intuitive beholding immediately in the flowering process of plants, which is essentially a phosphorus working. Where this devitalisation reaches its culmination — in the wilting of the blossom and in seed formation — the phosphorus working comes especially to the fore.<br /> <br /> Devitalisation means dying away and passing over into pure form. This is what phosphorus accomplishes physiologically. In the process of heredity it mediates the quality of form through the nucleic acids. So too does the light bound into grape sugar in photosynthesis, and its transference through cellular respiration to the phosphoric acid process of adenosine triphosphoric acid (ATP), bind the light wholly into the enduring form of root, stem, leaf, blossom and fruit. In like manner the phospholipids of *myelin* in the brain bring about devitalisation and create consciousness; or the phosphorus of apatite creates the enduring form of bone.&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> In deep concealment there are to be found, even within the process of growth, just as many localised zones of devitalisation as the plant has cells. These are the phosphorus-containing cell nuclei. They harbour, in the form of the nuclear protein — the nucleotides — the chromosomes, the mediators of the stream of heredity from generation to generation. The nucleus, enclosed by the nuclear membrane, represents in its relation to the cell plasma the pole of rest of the cell. Within it, on the basis of phosphorus, a higher principle holds sway than that which in plant, animal and human being assists toward the shaping of their respective outward appearance. It is the principle that, in enduring germinal quality, carries all the achievements of development from the past into the present and from the present on into the future. It is superordinate to this course of development; it is the spirit being of the plant itself, raying in from a higher supersensible region — that which in human consciousness lights up as the I-being. Thus *myelin* — these are phospholipids that ensheath the nerve fibres in the brain — stands in closest connection with {{SE|443}}<br /> <br /> The plant, as a purely living being, has no incarnated soul-nature and no proper being of its own — and therefore also no nervous system, which is to be regarded as the earthly foundation of the astral body. Yet, turning one's gaze upon the nucleus of the plant cell, the question arises whether this might not be regarded as an evolutive preliminary stage toward the formation of such a foundation. The nuclear acids RNA and DNA show a high phosphorus content in the phosphoric acid residues of the nucleotides. Just as in animal and human being the nervous system extends, with fine branching, into the living tissue, so within the individual cell there are to be found outside the cell nucleus, in the cell plasma, organelles such as the ribosomes&lt;ref&gt;Ribosomes are built up from ribosomal RNA. They originate in the nucleolus within the cell nucleus and form in the plasma the organelles for protein formation (cosmologically, the nucleolus is an equivalent of the Earth within the microcosm of the cell). The cell nucleus corresponds to the Moon sphere, and the cell membrane to the Saturn sphere. The mitochondria possess their own naked DNA, multiply in their own rhythm, and have above all the task of cellular respiration by means of the iron-containing cytochromes. Cosmologically, the mitochondria stand in relation to Mars.&lt;/ref&gt; and mitochondria, which, as tiny formed body-formations, stand in relation to plasma and nucleus alike. The mitochondria contain, like the nucleus, chromosomal structures from which it may be inferred that they have epigenetic functions. That is to say, they are the bearers and mediators of impressions that the cytoplasm has received from the present workings of Earth, Sun and planets, as well as from the measures of care, manuring and breeding by the spirit and hand of the human being. These are newly acquired properties arising out of present-being. One must proceed from the assumption that such epigenetic impressions accomplish themselves in the plants with every year of vegetation. In order to preserve the fruit of this &quot;presentification&quot; of the earthly-cosmic workings in the course of the year — for instance that of the preparation manuring — self-propagation is recommended, up to and including the breeding of farm-own varieties.<br /> <br /> The Earth-Sun axis, into which the flowering plants articulate themselves, manifests in stem, stalk, culm, shoot, branch and trunk. In this Upright there holds sway, as a spiritual-essential reflection, that same force which on a higher level lives in the human being as I-activity in the will, and lights up in the awakening self-consciousness. The physical point of departure for the coming-into-efficacy of the I-forces in the human being — and in another manner in the beings of nature — is phosphorus: not as such alone, but always embedded in the corresponding substance-compositions, for example in the aforementioned nucleotides of the cell nucleus. With regard to the human being, Rudolf Steiner sets forth: &quot;It is something very peculiar, how the human I, when we {{SE|444}}<br /> <br /> just as it now lives spiritually, psychically, organically, and also mineralisingly in the human being, a kind of — I would say — phosphorus bearer.&quot; &quot;The phosphorising-through of the human organism is an activity of the I.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Gesichtspunkte zur Therapie'', GA 313, Vortrag vom 15. April 1921, Dornach 2001, S. 91.&lt;/ref&gt; Thus the phosphorus process, in its most labile state-form — adenosine triphosphoric acid (ATP) — directs principally the carbohydrate metabolism, the nuclear acids bound up with the nucleoproteins, the protein metabolism, and in the form of phosphatides the fat metabolism, in order finally, in connection with the phosphorus-bearing lime (apatite), to come to an end in the mineralisation process of bone formation.&lt;ref&gt;Friedrich Husemann, Otto Wolff: ''Das Bild des Menschen als Grundlage der Heilkunst'', Band II: Zur allgemeinen Pathologie und Therapie, Stuttgart 1991, S. 394.&lt;/ref&gt; It is in each case different phosphorus compounds that impel the activity of the ether-kinds in relation to the members of the human being: the I lives in the warmth ether in relation to phosphorus; mediated through the warmth ether, it imprints itself, on the basis of sodium phosphate, into the astral body; through magnesium phosphate and the light ether, and through potassium phosphate and the chemical ether, it works in the etheric body; and on the basis of calcium phosphate and the efficacy of the life ether, it congeals into the solid form of the bone system, the &quot;physical image of the I-organisation.&quot;&lt;ref&gt;Ebd., S. 395.&lt;/ref&gt; In its direct relation to the spiritual kernel of being — the I — phosphorus helps to overcome one-sidednesses in the physiological processes and to balance out opposites.<br /> <br /> In the centre of the cell the phosphorus process concentrates itself in the nucleotides, the hereditary bearers. These carry the past — the attainment of evolution — into the present. In this work of creation all former becoming out of the spirit gathers itself together; and at the same time it contains something germinal, out of which this creation continually renews itself in the present and receives impulses that carry these germinal forces into the farthest future toward a new becoming. These impulses the plasma of the plant cell takes up, in the day-night rhythm, from the in-raying light of the Sun, whose forces are modified through the working of the planets. The site of this presentification of the germinal is the cell- or protoplasm surrounding the nucleus. It contains, floating within it as it were in fine distribution, the already-mentioned organelles — the ribosomes and mitochondria, as well as the magnesium-bearing (not phosphorus-bearing) chloroplasts, in {{SE|445}}<br /> <br /> which chlorophyll absorbs the light and enlivens the earthly substantiality. The basic substance of the protoplasm is the cytoplasm: a water-clear, transparent, fluid-colloidal, largely homogeneous protein mass.<br /> <br /> The cytoplasm is the movement pole of the cell. It streams, rotates around the cell vacuoles — or, in special cases, even circulates around the cell nucleus. The intensity of streaming depends on oxygen, the bearer of the etheric forces. It is sensitive to external stimuli; it ensures — depending on the weather, through the swelling and shrinking of the cell tissues — the closing and opening of the stomata, the movement of the flower heads of the composites in accordance with the course of the Sun, and so forth. It reacts, further, to the kind of manuring and to the tending hand of the human being. As the stamp impresses itself into the sealing wax, so do the astral forces pressing in from without impress themselves into the cytoplasm of the cell. In the science of botany, a &quot;faculty of sensation&quot; is attributed to the cell plasma.&lt;ref&gt;Hermann von Guttenberg: ''Lehrbuch der allgemeinen Botanik'', Berlin 1955, S. 15.&lt;/ref&gt; Yet no one names its specifically plant-like character — the boundary-drawing threshold to animal sensation. In the cell nucleus phosphorus prevails and determines its strict structures. The protein associated with it, the nucleoprotein, contains — as does all protein in principle — no phosphorus. Protein is associated with sulphur; it owes its substance-composing mobility to sulphur, which stands so close to phosphorus in kinship and yet is so polar in its properties. But sulphur is the mediator between the astral forces raying in from the periphery and the substances that build up the protein (C, O, N, H). Both — sulphur and phosphorus — bring about a harmonisation of the members of the human being. When, for instance, the astral body and with it the I sink too deeply into the etheric and physical organisation, then &quot;sulphur works more upon the astral body, phosphorus more upon the I,&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Gesichtspunkte zur Therapie'', GA 313, Vortrag vom 12. April 1924, Dornach 2001, S. 44.&lt;/ref&gt; drawing each back out of that binding. Both are Mercuries between the higher spirit worlds and their earthly image — between what is spiritually germinal and what works itself out into physical appearance, into the Work. Both appear, in highest dilution, in all living activity — unified and yet in polar working-mode, repeating the past in the present and opening it toward the future. Both are, in high dilution, interwoven into the nucleus (phosphorus) and the plasma (sulphur) of the cell. Their {{SE|446}}<br /> <br /> efficacy is, as it were, a nature-given prototype of true homoeopathy, of the efficacy of the smallest entities.<br /> <br /> Concerning the nature of hydrogen in its connection with phosphorus and sulphur, one can sum up the following: hydrogen has been characterised as the representative of the fire element, respectively of warmth ether. Warmth and light are still interwoven into hydrogen. On the path through the stages of evolution toward the Earth&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; and the materialisation finally into the &quot;earthy-solid,&quot; the warmth has condensed into sulphur and the light-nature into phosphorus. Sulphur, together with warmth, makes possible mobility and growth in the substantive — without sulphur, no metabolism — while phosphorus creates forms and, at the level of human consciousness, allows the substantively formed to become thought in the image. Light is experienced as thought in the soul process. When this enters consciousness, it shapes itself in language into word, into grammar.<br /> <br /> Sulphur and warmth/movement, phosphorus and light/form — these are the respectively dominant relationships. Yet sulphur too shows in its radiantly yellow flame its nearness to light, and phosphorus in its ready inflammability its nearness to warmth. In the living realm sulphur governs metabolism, phosphorus — through the nuclear acids DNA and RNA — governs heredity.&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> In the valerian blossom the phosphoric process has refined itself to such a degree that it — so one may assume — through the phosphonucleotides of the ribosomes and mitochondria of the plasma, is endowed with the potency of a spiritually I-imbued formative force, one that opens out of the surplus forces of what is spiritually germinal in the earthly realm new developmental possibilities of plant becoming.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wirksamkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== The Efficacy ====<br /> <br /> One certainly goes wrong in seeing in the valerian preparation an organic phosphorus fertilizer. Valerian does not contain more phosphorus in its ash than other plants. What decides its efficacy is that in the valerian blossom there comes together a concentration of formative forces capable of shaping living contexts in such a way that within these the phosphorus can mediate forces which, out of the world of the purely spiritual, help the plant toward uprightness, toward an organismic being-of-its-own; {{SE|447}}<br /> <br /> or in Rudolf Steiner's words: that the «Saft der Baldrianblüte» stimulates the manure «anregt dazu, sich gegenüber demjenigen, was man Phosphorsubstanz nennt, in der richtigen Weise zu verhalten».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&lt;/ref&gt; This stimulation is necessary wherever organic materials are rotting, and this is the case with all manure preparation. In the autolytic breakdown and microbial decomposition of the accumulating plant and animal residues, the compositional order which the phosphorus substance had served disintegrates. The resulting chaos of substances stripped of their bearership now tends toward these substances falling back out of the living into the state of the inorganic. Nature itself intercepts this death-process to a certain degree through the formation of stable humus forms. This process takes place in the moist-watery and is governed above all by the moon forces. In the compact massing of organic material in the manure and compost heap, as well as in the liquid manure and slurry storage, it requires the steering measures by the hand of the human being named above.<br /> <br /> Yet the efficacy of the valerian preparation goes beyond this. It does not exhaust itself in building the phosphorus released from the organic compounds back at once into the nuclear proteins of the microbes — thereby holding it in place for a time until it can be taken up by the cultivated plants. The microbial activity takes place in the moist-watery, least of all at first in the earthy-solid. The latter is only the case through the specialized activity of the soil animals, guided by an astral body. The efficacy of the blossom-juice of valerian appears by contrast as a general one — one that seizes all the sub-processes and brings them together, one that closes the proliferating metabolic activity of the manure heap into a self-contained whole. Under the influence of this preparation the manure heap develops into a kind of organism, in which the astral forces raying in from the periphery penetrate the chaos of decomposition. These forces form the astral organization of the manure heap, which — by virtue of the forces of the higher purely spiritual I-being dwelling within it — makes the phosphorus, now freed from all bonds, once again into a bearer. Through the addition of the valerian preparation there takes place a kind of re-endowment of the phosphorus, after it has, in its passage through the chaos of decomposition, shed its former spirit-bearership. {{SE|448}}<br /> <br /> Seen in this light, the valerian preparation fertilizes — through the organic manures, in the most intimate way — the life-formative processes that spread out horizontally across the surface in the soil-diaphragm organ and in the leaves of the plants, as well as, in the vertical, that which expresses itself as the spiritual-essential being of the heights and the depths in the stem force of the plants. Against the background of this world-cross, the elements of intuitive beholding must be sought through which confirmation can be found of what is already inwardly conclusive through itself in what has been researched on spiritual ground. In its own specific way, this holds for each of the preparations described.<br /> <br /> For the results of anthroposophical spiritual science, the phenomena must first be created — in continuous thinking and doing — through which the truth of what has been cognized in the spirit is authenticated.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Schachtelhalmpräparat&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === The Horsetail Preparation ===<br /> <br /> It does not belong to the series of compost preparations; it stands for itself and is described by Rudolf Steiner in connection with the warding off of fungal diseases in the sixth lecture.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 167.&lt;/ref&gt; For the preparation, field horsetail (*Equisetum arvense*) is the plant in question. It represents — alongside other equiseta up to the present day, alongside club-mosses and ferns — primordial forms of the plant kingdom. Precursor forms, such as those of the psilophytes, reach back to the end of the Silurian and the beginning of the Devonian — that is, to approximately the middle of the ancient era of the Earth (*Palaeozoic*). This is the time of the &quot;Lemuris,&quot; the repetition within Earth evolution of the planetary pre-stage of &quot;Old Moon.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; These primordial forms are water-born creatures that conquer dry land. The closeness to the element of water is shown — out of the abundance of the kindred flora of that time — by the genus *Equisetum*, which still exists today. This finds expression both in the site-conditions of its preferred habitats and in the intricate process of germination. One finds horsetail on loamy to clayey sites with waterlogging or impeding horizons. {{SE|449}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 34, S. 449.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 34: Der Ackerschachtelhalm mit Spross und unterirdisch bewurzeltem Rhizomsystem.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Erscheinungsform&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== The Form of Appearance ====<br /> <br /> The outward appearance comes as a surprise amid the surrounding flora. The stem rises bolt-upright, articulated into individual stem-elements (''internodes'') that slot into one another like cylinders in a box (Figure 34).<br /> <br /> The whorled, unbranched lateral branches show the same structure. They radiate upward at a slight angle from the horizontal. Stem and lateral branches are uniformly green and take over the function of {{SE|450}}<br /> <br /> leaves. What surprises is precisely the absence of leaves — and equally of flowers. Consequently no metamorphosis of form is to be perceived, except that the lateral branches are shorter at the base of the stem, then spread out, and taper again pyramidally toward the tip of the shoot. Leaf development is reduced to elongated, upward-pointed sheath-bracts that lie closely against the base of the stem-joints. In their hexagonal, box-like arrangement the silica-quartz principle that runs through the entire plant comes into its own — equally in the hexagonal shields that cover the anthers of the fertile cones. The whole plant is governed by the stem principle — whereas the ferns, which are of the same temporal origin, are governed by the leaf principle. The club-mosses occupy a middle position. What is so astonishing is the contradiction that the horsetail lives out. On the one side its closeness to the moist-watery in the substratum, on the other its strongly formed, silicified gestalt, which orders itself strictly into the vertical Earth-Sun axis. Field horsetail masters this contradiction.<br /> <br /> If one seeks the generative pole of this plant, one finds it — in a few specimens separated from the vegetative part — in the form of reddish-brown, spindle-shaped cones, each seated on a shoot with a closely compressed sequence of stem-joints; at their base they are wrapped in a fringe of dark-brown leaf-tips. The cones present a picture similar to that of mushrooms shooting up out of the darkness of the earth. This makes field horsetail unique in the horsetail family, and so its efficacy against the fungal is comprehensible: in separating the fertile sporangiophore from the sterile green shoot, it sets the fungal gesture, so to speak, aside from itself. The other horsetails carry the sporangial spike at the tip of the green plant.&lt;ref&gt;Vgl. auch: Jean-Michel Florin (Hrsg.): ''Biologisch-dynamischer Weinbau'', Dornach 2020, S. 154 f.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Rhizom-Wurzelsphäre,_die_vegetative_und_generative_Vermehrung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== The Rhizome-Root Sphere, Vegetative and Generative Propagation ====<br /> <br /> The vertical vegetative shoot continues in just such a sequence of stem-joints down into the depths of the earth ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#449|Figure 34]], p. 449). Where it meets a waterlogging horizon — for instance at the boundary of the A-horizon (living topsoil) to the more clay-rich B-horizon (subsoil), or at groundwater — a lateral shoot branches off, growing on horizontally, following the boundary of the perched water. {{SE|451}}<br /> <br /> The rhizome shoots are air-bearing. From the rhizome nodes — and partly from the primary vertical shoots as well — secondary shoots grow upward into the light and ensure the propagation of the vegetative stand. The vertical rhizomes penetrate the compaction zone with great dynamism, to branch out again horizontally on a deeper water-bearing stratum. Even from depths of three to four metres they send their black-brown rhizome shoots upward from there ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#449|Figure 34]], p. 449).<br /> <br /> Field horsetail has no primary roots. Its fine, thread-like roots, directed downward into the depth, are shoot-borne; they arise from the internodes of the rhizome shoots. Toward late autumn, oval swellings form on the near-surface horizontal rhizomes — nutrient reserves for the spring growth, above all for the fertile reddish-brown sporangiophores that shoot up first. Such a one bears the hexagonal sporangia in a spindle-shaped arrangement. After the spores ripen, the fertile shoot dies away rapidly. The dust-fine spores are carried off by the wind and germinate as soon as they reach what is moist and watery. From the germinating spores a root-like tip emerges first; there then develops a greening, algae-like prothallium. &quot;Up to this stage, field horsetail is a green water plant.&quot;&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: ''Auf den Spuren der Präparatepflanzen'', Dornach 2005, S. 105.&lt;/ref&gt; The prothallia appear in two kinds. One kind of prothallium forms rounded spermatids that can move freely through the water with the help of two flagella. The other kind of prothallium forms egg-cells, which are fertilised by the free-swimming spermatozoa. After fertilisation, the shoot of the field horsetail — growing vertically both upward and downward — leaves the watery phase and joins itself to what is solid in the earth and to the forces of the sun. Both, the fertile and the vegetative shoots alike, develop from the rhizomes that press forward into the deeper zones of the soil and take root there.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_oberirdische_Spross_und_der_Kieselprozess&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== The Aerial Shoot and the Silica Process ====<br /> <br /> The sterile shoot of the horsetail, striving upward into air, warmth, and light, is stem through and through. True foliage leaves are absent; only rudimentary leaf formations in the shape of inconspicuous collar-like protective sheaths, united into whorls, lie against the base of the stem nodes. The ribbed internodes of the central shoot and the rich branching into whorled lateral branches present, with respect to the absorption {{SE|452}}<br /> <br /> of sunlight and the release of water vapour, a surface area amply large. The latter is so constituted that the horsetail's high water throughput is assured. Its close relationship to the element of water finds expression also in the fact that it withdraws from the water streaming upward through the conducting pathways of the xylem the silica that derives from the mineral weathering of the soil. Its inorganic nature enlivens itself through the life-giving working of the sun within the plant. One may say: the water, mediating the forces of the Moon, renders the silica — in this plant that reaches back into ancient times of plant evolution — receptive once more to the present working of the Sun. It is endowed with forces that establish a harmonious balance between what works from the Moon-nature of the past and what works from the earth-solar nature of the present. In this, the horsetail stands in polar contrast to the dandelion. If the dandelion, as a member of the Compositae, belongs to the most highly developed plants, then the horsetail belongs to those that stand at the beginning of the evolution of land plants. In the horsetail, silica connects past stages of evolution to the present; in the dandelion, the evolutionary achievement of the present to the future.<br /> <br /> The life process of the horsetail is a metabolically active silica process, born out of the element of water. It moves from within outward toward the periphery of the living tissues. As the water evaporates through the outer warmth, the silica is precipitated and envelops the entire stem-plant in a mantle of water-bearing, amorphous silica. It is found in the epidermal cells as well as deposited between the cell membranes of the same. All states are passed through — from that of solution, through the plastic gel, to the hardened, amorphous, glass-like opal — a water-bearing silicon dioxide (SiO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt; + H&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O). When the stem-herb of the horsetail is incinerated, after the combustion of the black carbon skeleton there remains at last a white silica skeleton. It shows lens-shaped protrusions which, in the living state, direct sunlight onto the chlorophyll arranged in rows.&lt;ref&gt;Ebd., S. 107.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> The high silica content — 70% in the ash — shapes the rigid, ray-like outward appearance of the horsetail. It renders it rough and brittle. The silica «lives» in the horsetail in such a way «that it has entrenched itself there as though in a fortress».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 83.&lt;/ref&gt; {{SE|453}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Herstellung_und_Anwendung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Preparation and Application ====<br /> <br /> The green shoots of the field horsetail are gathered around St. John's tide, at the height of its vegetative development, on a sunny day, and then spread out thinly in airy shade to dry.&lt;ref&gt;Christian von Wistinghausen, Wolfgang Scheibe, Eckhard von Wistinghausen: ''Anleitung zur Herstellung der biologisch-dynamischen Präparate'', Arbeitsheft Nr. 1, Stuttgart 1998, 96 S.&lt;/ref&gt; With regard to further processing, Rudolf Steiner states: &quot;that one makes ''Equisetum arvense'' into a kind of tea, a fairly concentrated tea, which one dilutes and then uses as liquid manure for those fields […] [on which one; addition by the author] wishes to combat blight and similar plant diseases.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach, 1999, S. 167.&lt;/ref&gt; Stappung has documented worldwide the diverse practices of tea preparation from horsetail herb — with respect to the duration of cooking and the subsequent fermentation into liquid manure, as well as cold fermentation of the fresh herb, application times, quantities and frequency, and whether the preparation merely prevents or also promises an effect in cases of acute fungal attack.&lt;ref&gt;Walter Stappung: ''Die Düngerpräparate Rudolf Steiners – Herstellung und Anwendung'', Rüfenacht 2017, Bd. I + II: 748 S.&lt;/ref&gt; From the sum of experience in tea preparation, the following recipe has emerged: &quot;In ten to twenty litres of water, 200 to 300 grams of dried herb are simmered gently for about one hour. When using fresh herb, approximately 1.5 kg to the same quantity of water.&quot;&lt;ref&gt;Christian von Wistinghausen, Wolfgang Scheibe, Eckhard von Wistinghausen: ''Anleitung zur Herstellung der biologisch-dynamischen Präparate'', Arbeitsheft Nr. 1, Stuttgart 1998, S. 71.&lt;/ref&gt; The longer simmering time is necessary, on the one hand, to break open the heavily silicified peripheral cell tissue, and on the other, to hold this process within the universal primal element of warmth.<br /> <br /> With regard to the form of application, Rudolf Steiner uses the term ''Jauche'' — liquid manure. This indicates that the horsetail tea, after the steeping phase, should be exposed to fermentation, through which a gradual breaking-down of the more resistant organic substances can take place. Through the formation of acids, the tea becomes liquid manure and is thereby preserved and usable for a longer period. Only when it passes into putrefaction and begins to stink — hydrogen sulphide, H&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;S — should further use be discontinued. Cold fermentation of fresh horsetail material, as practised here and there, should likewise be avoided. With longer fermentation times, premature faulty fermentation as well as inadequate breakdown of the amorphous {{SE|454}}<br /> <br /> silica is unavoidable. The warming activity in the cooking process seems to be of essential significance for the silica to become effective.&lt;ref&gt;Siehe hierzu: Ulrich Meyer: «Optimierung der Kieselsäure-Extraktion aus Equisetum arvense – Ergebnisse für die alltägliche Praxis», in: Ulrich Meyer, Peter Alsted Pedersen (Hrsg.): ''Anthroposophische Pharmazie'', Berlin 2016, 807 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> The times of application are determined by whether the tea-liquid-manure is to be applied as a preventive measure or in an acute case. According to Rudolf Steiner's indication, it is primarily a prophylactic measure. The tea-liquid-manure works through the soil and, under conditions of excessive, persistently moist and watery conditions, reduces the fungal pressure on the plants. From this standpoint, it is advisable to apply the tea-liquid-manure over the entire agricultural and horticultural farm area at 100 l/ha, ideally on an annual cycle. Ideally this would happen three to four times a year: in late winter through to spring (March), in summer, and in autumn through to early winter (November). In any case, within the framework of crop rotation, crops particularly susceptible to fungal attack — such as cereals and certain root crops — should receive the preventive treatment. Direct spraying into the stands in acute cases, often in combination with stinging nettle liquid manure, can substantially contain the infestation. It is a measure that combats the infestation. The preventive treatment through the soil ensures that outbreaks are countered at their beginnings.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wirksamkeit_des_Schachtelhalmpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== The Efficacy of the Horsetail Preparation ====<br /> <br /> Applied preventively, the horsetail preparation unfolds its efficacy through the soil. When the soil comes into spring after what may already have been a wet autumn and a mild wet winter, the entire root zone is exposed with particular intensity to the force-radiations of the moon — especially at full moon and at lunar proximity (''perigee''). These are mediated through water and arouse in the soil a moon-like life that is akin to that watery vitality in which, in primal times, the lower stages of plant and animal life once developed. Displaced in time, this vitality works today in the world's oceans, and differently in rivers, lakes and ponds. This life — still close to its origins, little differentiated — stems from the Earth's geological age of early and middle Lemuria, the recapitulation of the development of the &quot;Old Moon&quot; that preceded Earth evolution.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Geologically speaking, these are the ages {{SE|455}}<br /> <br /> of the *Proterozoic* and *Palaeozoic*. During this time of the predominance of moon forces, there were as yet no flowering plants. It was the age of spore-bearing plants, to which — alongside those already mentioned — the fungi also belong. In the soil forming itself out of the watery element, the moon forces and the sun forces enter into relationship with one another in alternating states. In the following age of the *Cenozoic* or *Tertiary* (Atlantis), the sun forces gain the upper hand; the flowering plants develop with their primary roots. In the *Neozoic*, the modern era of the earth, soils develop into humus-bearing mineral soils, and under the hand of the human being into cultivated soils.<br /> <br /> When moon forces now predominate through sustained wetness, the cultivated soil is permeated one-sidedly by a moon-like vitality. This arouses precisely the lower plant and animal life of these earlier stages of evolution — and so in particular measure the growth of fungi. This happens not only in the soil, but a storey higher as well, in and upon the above-ground organs of the plant. What has its rightful place in the darkness of the soil creates for itself, unlawfully, a second soil in the air-space above the earth; the microbial life parasitises the living tissues of the plant. Even the presently working sun-forces can only partially check this proliferating alien life. One must seek a plant that can concentrate and work through so much sun-force that it renders the excess moon-life in the watery element harmless — indeed, in the sense of a synthesis, that can bring about a healthy relationship between the polarities of the moon-astrality working from out of the past and the sun-astrality raying in from the present cosmos. This capacity belongs to the horsetail as the outstanding representative of the transition from a water-born to an earth-born plant. As a tea-infused liquid manure it works in such a way that one relieves the earth of the excess moon-force, so that the horsetail tea «dem Wasser seine vermittelnde Kraft entzieht und der Erde mehr Erdenhaftigkeit gibt, damit sie die größere Mondenwirkung nicht aufnimmt durch das anwesende Wasser».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: *Spiritual Foundations for the Renewal of Agriculture*, GA 327, lecture of 14 June 1924, Dornach 1999, p. 167.&lt;/ref&gt; This description points unambiguously to the preventive treatment of soils with the horsetail preparation. Living-along with the course of weather through the course of the year trains the consciousness to act with wise foresight. When the prophylaxis is carried out regularly from year to year, one forestalls the acute case. Nevertheless many experiences are described, above all {{SE|456}}<br /> <br /> from the vegetable garden, concerning the curbing of acute fungal attack and other calamities through the horsetail tea liquid manure.&lt;ref&gt;Walter Stappung: *Die Düngerpräparate Rudolf Steiners – Herstellung und Anwendung*, Rüfenacht 2017, Bd. I + II: 748 S.&lt;/ref&gt; Long-term experimental trials on the preventive efficacy of the horsetail preparation do not exist. Controlled trials burst the boundaries of what is practicable. The certainty of efficacy — and this holds for all the preparations named — is the conceptual penetration of the results of spiritual-scientific research, together with the confirming experience that practice teaches.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Kanon_der_sechs_Düngerpräparate,_ihr_Zusammenwirken_unter_Bildung_eines_neuen_Mittleren_–_eine_Zusammenschau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === The Canon of the Six Manure Preparations, Their Working-Together in the Formation of a New Middle — A Synopsis ===<br /> <br /> The question arises of itself: whether the sequence of the six manure preparations, as Rudolf Steiner describes it in the Agriculture Course, is a contingent one or a consequential one. Everything speaks for the latter, when one takes into account both the particular properties of the source materials for the preparation and the efficacy of the preparations themselves in the successive building-up of the diaphragm-soil into an enlivened, ensouled and spirit-permeated wholeness between the cosmic heights and the depths of the earth.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Reihe_der_Präparatepflanzen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== The Series of Preparation Plants ====<br /> <br /> The six preparation plants are characterised by the fact that between the blossom-sulphur pole and the root-salt pole, specific cosmic and earthly substance-relationships prevail — and what is striking is that the first three preparation plants, yarrow, chamomile and stinging nettle, form a group of three, and likewise a group of three is formed by oak bark, dandelion and valerian ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#457|Figure 35]]).<br /> <br /> Between them lies a hidden and at the same time objectified threshold of mutual passage toward a middle — the soil. Both threefoldnesses form a polarity. The first represents the more basic-alkaline, the earthly pole. On this side sulphur holds sway. In the inorganic realm it is an acid-former; in the organic it unfolds its cosmic nature, in that «auf dem Wege des Schwefels der Geist in das Physische der Natur {{SE|457}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 35, S. 457.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 34: Die Reihe der Präparatepflanzen und Organhüllen in Beziehung zum Stoffwechsel- und Nerven-Sinnes-System des Tieres sowie die Mittebildung zwischen den Höhen- und Tiefenkräften.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> works into it — sulphur is veritably the bearer of the spiritual».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Spiritual Foundations for the Renewal of Agriculture'', GA 327, lecture of 11 June 1924, Dornach, 1999, p. 64.&lt;/ref&gt; It dematerialises, as it were, in the life processes of plants the earthly substances of the alkalis (K, Na) and alkaline earths (Ca, Mg), as well as iron as a heavy-metal base. In the sequence of the first threefoldness, it is yarrow that, with its particular sulphur force, works upon the alkali metal potassium. In an extension of this process, chamomile brings in the alkaline earth metal calcium; and again it is stinging nettle that, with its sulphur force, works upon potassium and calcium alongside iron, transforming it into iron radiations. With these it leads across toward the hidden middle. Iron is in nature — reaching up to the human being — the metal of incarnation; it consolidates within the bodily organisation {{SE|458}}<br /> <br /> the working forces of the spiritually essential being. In the human being, iron concentrates in the blood, which, circulating, connects the heart with the periphery, with the bodily functions. In the bloodstream moving toward the heart — and, «pacified» by it, returning into the body — the spirit-soul of the human being experiences its being-incarnate within the body.<br /> <br /> The heart recollects and unites what has impressed itself upon the blood in the bodily organs out to the periphery of the body. In the heart, the in-flowing and out-flowing blood finds a self-active sheath that, rhythmically pulsing, keeps the blood capable of life. The other pole is the kidneys, which in another, polar way render the blood once again fit for life. They form a space into which the blood, as an arterial stream, steps out from the vascular system and — lifted free of the earthly-material substance processes, sifted and refreshed by the activity of the kidneys — a harmonious balance is created between the earthly-material and the cosmic-spiritual. Only after this «testing of heart and kidneys» does the blood remain capable of life.<br /> <br /> The situation is different with higher plants. They grow, each in its specific way — as the preparation plants in particular demonstrate — up out of the fertile soil, the «middle» between the heights and the depths. This middle is, as yet, only germinally disposed; it does not yet act independently out of itself in its functions with regard to silica, lime, clay and humus; it stands in need of education. This concerns above all the functions of clay, which in their seasonal rhythmics carry a predisposition toward a kind of heart-function, and those of humus, whose dynamic is closer to the kidney-function. The measures taken toward this education constitute the true art of farming.<br /> <br /> Among the many measures that have been characterised, it is the manuring out of the spirit of the human being that opens the gate into the future. This fertilising education has to do with the enlivening of the earthly substances of the depths. In its service stands the first group of three — yarrow, chamomile, stinging nettle — which helps the middle, the diaphragm, progressively toward degrees of functional self-sufficiency. These three medicinal plants have the power, in their life processes, to transform the earthly substances potassium and lime into nitrogen — that is, to endow them with the quality of becoming bearers of astral forces.<br /> <br /> On the first group of three, Gunter Gebhard remarks: «Der Schwefel, als das Element, das direkt vom Element Feuer ins Element Erde ‹stürzte›, ist die Substanz, die Geistiges ins Irdische führt; verkürzt ausgedrückt: der Schwefel ist ein Wesen, das Wärme materiell verdichten kann, das heißt, da, wo {{SE|459}}<br /> <br /> dieses Wesen wirkt, erscheint substanziell Schwefel. Damit sind die ersten drei Präparate solche, die das Inkarnieren eines Geistigen (Pflanzenleben) befördern. Bei der Schafgarbe ist es das Kalium, das ganz das Flüssige in sich trägt, das insbesondere die Beziehung zum Ätherischen herstellt (individueller Ätherleib): das Kalzium mit der Kamille zieht das Astralische herein in den vom Ätherleib durchdrungenen physischen Leib (es holt das der Pflanze Gestaltgebende aus dem Kosmos herein); und mit der Brennnessel schließlich das Eisen, das mit dem Inkarnieren des Ich beim Menschen seine enge Beziehung hat und hier, durch den Schwefel befördert, das geistige Urbild der Pflanze in die physische Erscheinung führt und den ‹Kontakt› zur Urpflanze in der Sphäre jenseits des Kosmos aufrechterhält (das ‹Durchvernünftigen›). Mit den ersten drei Präparaten wird der Boden so entwickelt, dass alle vier mit dem physischen Erscheinen im Irdischen zusammenhängenden Wesensglieder für die Pflanze gefördert werden».&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> In the second group of three — oak, dandelion, valerian — the cosmic, the acid side, is more strongly emphasised. Sulphur is no longer explicitly named here, even though it is precisely one of the strongest acid-formers. This contradiction resolves itself when one bears in mind that in the case of the first group of three, sulphur is named as the element that mediates the spiritual to the physically living. In the form of sulphuric acid it has fallen away from this function and become earthly. In the second group of three, the concern is with the acid-working that has sunk down into the physical.<br /> <br /> In the case of oak bark, calcium as an alkaline earth metal does stand in the foreground. But what is decisive for its function is the structure in which the calcium is present in the bark of the oak in the form of calcium oxalate. In passing through the life processes of the oak, it forms itself as the product of a flowering process that has been prematurely discharged into the bark and has run its course to completion. The calcium oxalate receives its «structure» (form) as a whole through the essential nature of the oak, and in particular through the sulphuric working of oxalic acid. Hierzu ergänzt Gunter Gebhard: «Die Eiche, als Mars-/Eisenwesen, hat ihre tiefere Beziehung zum Ich, zur Sphäre hinter dem Kosmos, da wo auch die geistigen Urbilder sich dem übersinnlich Forschenden offenbaren. Das Kalzium saugt alles Astralische in sich hinein; dass Form im Physischen überhaupt möglich ist, hat seinen Grund im Astralischen, wie die Form sich zeigt, gründet sich im Ich (in der Idee), die durch das Astralische wirkt. Das Kalziumoxalat der Eiche saugt {{SE|460}}<br /> <br /> das Makrokosmische in den Mikrokosmos herein; und durch die Eisenkraft der Eiche stellt es den Zusammenhang mit dem geistigen Urbild her. Sind Mikro- und Makrokosmos in Harmonie miteinander, dann ist der Organismus gesund. Das Eichenrindepräparat hält diese Harmonie zwischen diesen Polen aufrecht und fördert dadurch prophylaktisch über den Boden die Gesundheit der Pflanze.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> In the oak bark and outer bark, then, the calcium is grasped, as it were from above, from the cosmic pole that lives itself forth in the oxalic acid process. In the dandelion this process intensifies: through its blossom, developed to the highest perfection, it draws in the «silica finely distributed through the cosmos» and brings it into relationship with the potassium enlivened in the milky sap. Once again it is the acid-working through which the forces of the cosmos impress themselves from above upon the dandelion and, through it, upon the soil. <br /> <br /> Valerian commands the phosphorus process in the manner that has been characterized.<br /> <br /> Thus the polar essential properties of the six preparation plants, in their working together, are disposed to create an all-encompassing synthesis — namely, the formation of a preparation of the becoming, sun-filled middle between the heights and the depths. Through the inner empowerment of this middle, the soil, the diaphragm, is able to develop toward ever greater self-activity. On the alkaline side, the threefoldness of yarrow, chamomile and stinging nettle opens the forces of substance upward from below to the diaphragm-soil; on the acid side, the threefoldness of oak bark, dandelion and valerian opens the forces of substance downward from above. Valerian occupies a special position insofar as it, through the bearership of phosphorus, opens up the extra-cosmic sphere of spirit — the world of the archetypal images of essential being (Fig. 36, p. 462).<br /> <br /> Gunter Gebhard ergänzt hierzu: «In ihrem chemischen Verhalten sind die Basen (Laugen) Substanzen, die in ihrem Charakter ‹luziferisch› sind, während die Säuren etwas wesenhaft ‹Ahrimanisches› in sich tragen. Ebenso ist der Schwefel ein Wesensbild des Luzifers und der Phosphor bildet Ahrimanische Kräfte ab. In der Mitte zwischen diesen beiden polaren Widersachermächten steht der Christus als der Menschheitsrepräsentant, der, die Balance zwischen diesen Wesensmächten haltend, der Menschheit die Wege in die Zukunft weist. In der ‹Landwirtschaftlichen Individualität› ist diese Mitte als das Boden-Zwerchfell angelegt. Es ist fortan in die Hände des Menschen gelegt, diesen Lebenskeim der Mitte zur Entwicklung zu bringen.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt; {{SE|461}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Reihe_der_tierischen_Organhüllen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== The Series of Animal Organ Sheaths ====<br /> <br /> These too articulate themselves, with inner necessity, into a first threefoldness — seen from the metabolic pole of the animal, moving toward the heart — and into a second threefoldness, from the anterior of the animal, the sense pole, toward the middle. In this connection Rudolf Steiner characterises the working of the planets in the animal in relation to the sun ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#462|Fig. 36]], p. 462). He proceeds entirely from intuitive beholding, from the «form and colour-configuration, also with respect to the structure and consistency of its substance, from front to back — that is, from the snout toward the heart — which bears the Saturn, Jupiter, Mars workings; in the heart the Sun working; and behind the heart, toward the tail, the Venus, Mercury, Moon workings».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Spiritual Foundations for the Renewal of Agriculture'', GA 327, lecture of 10 June 1924, Dornach 1999, p. 60.&lt;/ref&gt; The higher animal, then, articulates itself along the horizontal of the spine into the polarity of the working of the supra-solar planets in the nerve-sense pole and of the sub-solar planets in the metabolic pole. Both are oriented from opposing directions toward the heart.<br /> <br /> With regard to the sequence of the sub-solar planets — Moon, Mercury and Venus — Rudolf Steiner draws, from out of his spiritual research, upon the ancient wisdom of the Mysteries. This holds equally for the characterisation of their macrocosmic spheres of working in the vertical orientation of the «agricultural individuality». Here the sequence runs from the earth downward into the depths: Mars, Jupiter, Saturn — and upward into the heights: Moon, Mercury, Venus, Sun.&lt;ref&gt;Ibid., p. 44.&lt;/ref&gt; This primal wisdom, cultivated in the Mysteries and bound together with remnants of instinctive clairvoyance in human beings, faded into resonance in the world-picture of Ptolemy. In this world-picture — as in the one prevailing today, which goes back to Copernicus — the evolution of consciousness of humanity is mirrored. In the post-Atlantean cultural epochs of the ancient Indian and ancient Persian periods, a «heaven-consciousness» still lived in human beings as remnant. It was extinguished, and with the awakening to self-consciousness in the present it became the object-fixed earth-consciousness. The human beings of those early times still experienced the planetary spheres as filled with the deeds of the spiritual hierarchies who had taken the planets as their dwelling-place.<br /> <br /> With the fading of this experience — it lived on pictorially in the mythologies — the astronomy of the Sumerians, Babylonians and Egyptians arose at the beginning of the third cultural age, in the third millennium. In the fourth cultural period it emancipated itself further, and passed over into the Ptolemaic world-picture {{SE|462}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 36, S. 462.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 36: Die polare Beziehung des unter- und obersonnigen Planetenwirkens zu den tierischen Organhüllen im Hinblick auf die Entwicklung der Wesensglieder der «Landwirtschaftlichen Individualität» und ihre Dreigliederung nach Leib (von unten), Geist (von oben) und Seele (rhythmische Mitte).&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> In the rising Age of the Consciousness Soul, the world-picture shrinks to what the outer senses can perceive. For Copernicus and his successors, awareness of a being-filled planetary sphere faded away, and what remained was the round matter-filled ball moving through space in calculable orbital sequences.&lt;ref&gt;Cf. Elisabeth Vreede: ''Astronomie und Anthroposophie'', Dornach 1980, p. 75; the same author: Über den Planeten Merkur, in: ''Kalender Ostern 1942–1943'', Arlesheim; and the same author: ''Texte über Planetensphären in den Rundschreiben 1927–1930'' (edited by Liesbeth Bisterbosch and Frauke Roloff, October 2020). — In the course of this emancipation of human consciousness toward an awakening self-consciousness turned toward the earth, it becomes understandable that a confusion of the Venus and Mercury spheres took place. This confusion concerns not the planetary body as such, but their supersensibly force-bearing spheres of working — that for which, since primordial times, these two heavenly bodies, Venus and Mercury, have stood as spiritually and soul-actively working entities.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Each of these world-pictures is, as it were, a snapshot — a creation of the human being regarding the manner in which, through the ages, he has stood toward the world {{SE|463}}<br /> <br /> stands. Each is, in and of itself, justified and correct. Today's world-picture, grounded in Copernicus, takes account only of the quantitative aspect of the corporeal, not of the qualitatively being-filled sphere of working. The cosmos appears to the modern gaze as devoid of being and deed.&lt;ref&gt;Lievegoed devoted a thorough study to the polar threefoldness of the manure preparations in their relation to planetary working and the life processes in plant and animal (Bernhard C.J. Lievegoed: ''Planetenwirken und Lebensprozesse in Mensch und Erde'', Stuttgart 2002, 82 pp.). It describes how in the life processes of the preparation plants, a representative of the supra-solar planets stands in a polar working-relationship with one of the sub-solar planets — Saturn with the Moon, Jupiter with Mercury, Mars with Venus — with the Sun in the centre in each case; how the forces of this polar working, through the enveloping by the animal organs exposed to the winter and sun forces, are amplified in their reciprocal interaction and preserved; and how from this there becomes comprehensible what Rudolf Steiner has described as refreshingly enlivening, health-bringing, mutually attuning, sensitising processes in soil and plants.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Attention is drawn here to the fact that the sequence of the animal organ sheaths is oriented from the periphery of the earthly and of the most distant cosmos toward a centre ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#462|Fig. 36]]).<br /> <br /> Taking up the above passage on planetary working in the organism of the animal, the sub-solar planetary working of Moon, Mercury and Venus concentrates on the abdominal organs, from behind, toward the heart, and in doing so upon the kidney system in the widest sense. The kidney receives the in-raying forces of Venus.&lt;ref&gt;See: Lothar Vogel: ''Der dreigliedrige Mensch'', Dornach 1979, p. 239.&lt;/ref&gt; Closely bound up with these is the force-working of Mercury, and in the kidney-bladder system that of the Moon. The nature of the mercurial expresses itself in the strongly rhythmically shaped functions of the abdominal organs. In the kidney it is the processes of excretion and re-absorption. It separates out, in mercurial fashion, the primary urine from the arterial bloodstream, surveys this, regulates it afresh in terms of substance, and returns what has been harmonised — as usefully sifted — back into the blood.&lt;ref&gt;See: Michaela Glöckler: «Das Nieren-Blasen-System und das Schafgarbenpräparat»; in: Manfred Klett und Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Frage der Düngung im biologisch-dynamischen Landbau'', Dornach 1994.&lt;/ref&gt; This process — a kind of fluid breathing — narrows in the function of the bladder to a pure excretory act of substances that have become unusable for the organism. Here the moon forces modify the working of Venus.<br /> <br /> The situation is different with the food that has been taken in; it is surveyed in intestinal digestion. What cannot be utilised by the organism is excreted in a more solid consistency; this organic event too can be seen as an expression of lunar working. What, on the other hand, is secreted as fluid digestive juices into the lymph and blood vessels, {{SE|464}}<br /> <br /> makes itself felt in processes in which one may assume that the Venus-working is modified by that of Mercury. What takes place in the abdominal organs of human being and animal as Venus-kidney process, modified by Mercury and Moon — this finds itself again in the efficacy of the stinging nettle preparation. Here, one may say, the substance-transformation spoken of in the chapter &quot;On the Question of Substance Transformation&quot; (pp. 384 ff.) can take place within the organic life of the stinging nettle, in the interworking of potassium, calcium, hydrogen and iron radiation — the astralization of living materiality toward the new formation of nitrogen out of the life of the plant.<br /> <br /> If one follows the series of sheath organs that — with one exception — are drawn from domestic animals for the preparation work, one finds at the beginning the deer's bladder ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Illustration 26]], p. 363). In the bladder the kidney process completes itself, in that it concentrates what has been sifted in the kidney and excretes it outward. In the spherical form of the bladder, the fluid element is given shape after the image of the mediator of moon forces. In the preparation process it takes up the sun-nature of the yarrow blossoms, in which the earthy element of the potassium salt has been sublimated into the living.<br /> <br /> Further toward the interior of the abdomen follows the intestine. Its end, the large intestine, processes microbially a portion of the remaining food residues and excretes what can no longer be made use of. This too is a process that stands under the influence of the Moon. The beginning of the intestine is formed by the small intestine, a long tube laid in loops with an inwardly almost boundless surface. Here the Venus-working provides for the sifting of the nutritive substances — excreting toward the large intestine on the one side, and secreting the digestive juices into the lymph and blood vessels on the other. This is supported and modified by the working of Mercury. It makes itself felt in the rhythmic movement-processes of peristalsis, the intestinal villi, extending to the dynamics of glandular secretion and the substance-streams passing through the intestinal walls. The Mercury forces place themselves as mediator between the working of Moon and Venus. They adapt themselves on the one hand to the ever-changing conditions; on the other hand the Mercury-working crosses boundaries that separate an inside from an outside.<br /> <br /> Into the small intestine the chamomile blossoms are stuffed. Their sun-nature has placed the calcium and potassium of the earthly into a condition that — extending the refreshing, enlivening working of the yarrow preparation — is conducive to healthy growth. This is well to be understood in the sense that the essential archetype of the plants can express itself unadulterated in the earthly image through every phase of growth. {{SE|465}}<br /> <br /> The stinging nettle preparation, third in the alliance, reaches in its efficacy already close to the Sun-force-governed middle — that is, to the hidden heart-function of the soil. The astral &quot;inward working&quot; of the stinging nettle is so permeated by reason/I-force that it can dispense with an animal organ-sheath. It too is able to process the earthly salt-formers potassium and calcium within their organic processes, and beyond this to transform iron into a beneficent iron-radiation. It seems that a Venus-efficacy is expressing itself here. In conjunction with yarrow and chamomile it ensures that the earth-salts potassium and calcium transform themselves into higher stages of efficacy, and additionally it calls forth the Mars-character of iron into radiant activity. The Venus-working, understood inwardly, creates in the living realm free spaces for new possibilities of becoming; it practices renunciation. One can say: it does not nourish — it makes nourishment possible. In this sense the iron-radiations of the stinging nettle preparation are to be understood. The working of the Venus-sphere does not itself bring them forth; rather it enables the stinging nettle to work as a preparation in such a way that it regulates the iron-balance in the diaphragm-soil to a salutary measure — the kind of measure that is likewise maintained in the heart-and-circulatory system.<br /> <br /> The &quot;alkaline triad&quot; makes the soil earth-capable for the Sun-forces; it unlocks the earth-forces for plant growth. It builds, from below, the physical body of the diaphragm. The triad of oak bark, dandelion and valerian preparation stands otherwise. Through it, the cosmic substance-process — which stands in relation to the supra-solar planetary spheres — comes into its own.<br /> <br /> The outward appearance of the oak, its powerful reserve in growth, the hardness of its wood and so forth, bears the stamp of Mars-working. It grows slowly, persistently — just as the orbit of Mars around the Sun, at nearly two years (the sidereal orbit amounts to 687 days), takes longer than that of the sub-solar planets Venus (225 days) and Mercury (88 days). The domestic animal skull is likewise a powerful expression of Mars-working in form. The brain-cavity is, however, filled with a substance shaped by Moon-forces: the brain. In the preparation, the calcium oxalate of the bark, structured by the Mars-forces of the oak, takes its place. The same forces that shaped the skull — and that rayed through the Moon-nature of the brain — now imprint themselves upon the calcium of the oak bark. As the oak bark preparation, it works, unlike the chamomile preparation, preventively against infections from without. {{SE|466}}<br /> <br /> The question of which organ-sheath can enclose the dandelion blossoms connects itself with the domestic animal skull as sheath for the oak bark. Can there be, beyond the skull, any organ-sheath at all through which the preparation of the dandelion blossoms can be carried further? The head, in its strictly delimited forms and its outwardly directed sense organization, finds no continuation — except, at least to some degree, among the antler-bearers, not the horn-bearers. The head stands over against the world with its senses. The continuation of the nerve-sense activity must be sought on a higher level. It is found, uniquely developed, among the ruminants: the sense organization of the cow turns away from the head, back over the heart, and continues, in the sensory-supersensible activity of the peritoneum, on a higher level in a certain sense ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#457|Figure 35]], p. 457). The cow turns toward the outer world with its head-sense organs comparatively dully, but toward its inner world with its lower senses — above all the life sense of the peritoneum — comparatively brightly. Through its intelligence-damming horns at the head, it extends its intelligent being into the bodily sheath. The sense activity in the head and that in the body stand in reciprocal relation. Where the former works to make sensory-consciously aware, the latter works to empower supersensibly.<br /> <br /> It is thus the mesenteric peritoneum which, in the digestive activity of the cattle, perceives the forces working from out of the spirit. This sense activity of the peritoneum, which in the cattle is directed inward toward the material, directs itself — with the enclosure of the dandelion blossoms — outward toward the silica «finely distributed in the cosmic periphery». One must assume that it is the higher, etheric condition of the silica that is here addressed. The peritoneal sheath draws this silica-substance to itself in a sense-active manner and unites it with the potassium of the milky sap, sublimated in the blossoms. The substance-process in the dandelion from below, and the peritoneal sheath from above, point to a comprehensive Jupiter-activity. As all planets are working-places of hierarchical beings,&lt;ref&gt;See for example: Rudolf Steiner: ''Geistige Hierarchien und ihre Widerspiegelung in der physischen Welt'', GA 110, Dornach 1991; and: ''Die geistigen Wesen in den Himmelskörpern und Naturreichen'', GA 136, Dornach 1996.&lt;/ref&gt; so on Jupiter it is beings of wisdom. On Jupiter, wisdom is substantial.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Esoterische Betrachtungen karmischer Zusammenhänge'', Bd. V, GA 239, Vortrag vom 9. Juni 1924, Dornach 1985, S. 166.&lt;/ref&gt; When one brings before oneself the outward appearance and the substance-processes of the dandelion (cf. pp. 406 ff.), it becomes apparent in this highly developed plant how the wisdom-filled Jupiter-working extends from the root, through the leaf rosette, the blossom and its {{SE|467}}<br /> <br /> radiant yellow through to the white of the «dandelion clock» — made anschaubar. Among the flowering plants, the colours yellow and white are attributed to the Jupiter-working: «for the force of Jupiter, which supports the cosmic sun-force, brings forth in the blossoms the white and the yellow colour».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 55.&lt;/ref&gt; The Jupiter-wisdom which, in the dandelion, images itself outward — it turns, encompassed by the inner «heaven» of the peritoneum, inward into the wisdom-filled forming and function of the abdominal organs. The dandelion preparation forms the synthesis of this Jupiter-working that has assumed form and function in the earthly realm. The working-power of this synthesis may be seen in that whereby «the plant becomes sensitive to everything and draws everything to itself».&lt;ref&gt;Ibid., lecture of 13 June 1924, p. 138.&lt;/ref&gt; One can therefore say: the dandelion preparation mediates to the organic manure, by way of the cosmic silica, the essential wisdom-substance of Jupiter, which lives itself forth in the plants as a becoming force of sentience.<br /> <br /> When one now encloses the blossoms of the dandelion — so strongly stamped by the Jupiter-working — in the sheaths of the peritoneal mesentery, the receptivity for the silica «finely distributed in the cosmic periphery» remains in flow. Through the preparation and the organic manures, the fruit of this capacity reaches the plants — yet it now works in the opposite direction; it makes the plants «sensitive» to the earthly substances they need for growth. What had already intimated itself as an effect of the oak bark preparation appears in the dandelion preparation at a higher level. The living context of diaphragm–soil–plant is, as it were, ensouled. As the working of the first triad of preparations opens up the earthly substances and forces to the root pole of the plant, so the second triad opens up the substances and forces of the extra-terrestrial cosmos to the blossom pole.<br /> <br /> At the highest level, finally — one can say — the valerian preparation stimulates, by way of the organic manures and by way of the phosphorus freed through the processes of breakdown, in such a manner that this phosphorus can once again become in the living realm the physical bearer of a spiritual-essential being within the earthly.<br /> <br /> For reasons other than those applying to the stinging nettle, the valerian requires no enclosure in an animal organ. It possesses the capacity to purify the phosphorus — out of the dynamic, earth-bound, living substance-activity in the root rhizomes — upward through the vertically aspiring stem, and in the blossom to raise it into a condition of pure receptivity for revelations of {{SE|468}}<br /> <br /> transpose the forces from the world of spiritual archetypes that find their physical-etheric carrier as forces in the phosphorus.<br /> <br /> Valerian is of a nature such that it stands in strong relation to light and warmth. The substance compositions that have formed in the course of the plant's growth under the working of the sun and of the sub- and supra-solar planets dissolve in the dying-back of the plants. In each of the breakdown processes, warmth is released. Ultimately, everything that has arisen out of spirit transforms back into the element of warmth, the origin of all being. What had come into existence disappears physically; it is, as a spiritual achievement, inscribed into the inner warmth, the warmth ether — like a memory written into the whole living planetary system.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Esoterische Betrachtungen karmischer Zusammenhänge'', GA 239, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1985, S. 172.&lt;/ref&gt; Here the Saturn principle comes into its own; like a cosmic memory, it is the keeper of the past — of the great evolutionary context between the origin of the becoming of humanity and the Earth&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; and the being of the present. Outwardly this finds expression in the fact that the Saturn sphere encloses and delimits the solar system on all sides as a sheath of warmth. Has not the Saturn principle created a reflected image of itself in the valerian? Wherever the valerian preparation is applied, it creates a Saturnian warmth-sheath that demarcates an exterior from an interior.<br /> <br /> When the valerian preparation is sprayed onto a dung- or compost-heap, it works upon this heap in the same sheath-forming manner as the animal sheath-organs of the other preparations. One may assume that it gives not only the breakdown-process a bounding sheath, but equally the radiations that emanate point by point from the other preparation substances introduced into the heap — holding them, in this way, within the heap. The warmth-sheath produced by the valerian preparation is woven of outer warmth (the element of warmth) and inner warmth (the warmth ether). It can be understood as an organ that receives the in-raying of the star-cosmos and finds, in the phosphorus that emerges from the Saturnian breakdown-processes, a receptive physical bearer.<br /> <br /> Just as the round of preparations is opened in spiritual consequence by the yarrow preparation, so it is concluded by the valerian preparation. This reflection can awaken an understanding that the canon of the six manuring preparations, which stand in the service of a wholeness that is in the process of becoming, requires no extension or completion. This canon is {{SE|469}}<br /> <br /> so composed that it creates a harmonious consonance. The wholeness is the middle between the heights and the depths; its becoming means the &quot;enlivening of the earthy-solid itself.&quot; The consonance &quot;sounds forth&quot; through the spirit-guided work of the human being, through unconditional willing.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Düngerpräparate_in_ihrer_Ganzheitswirkung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== The Manure Preparations in their Holistic Efficacy ====<br /> <br /> Each of the six manuring preparations contributes a developmental potential toward the forming of a &quot;seventh&quot; — that of the becoming middle, of the diaphragm organ standing under the influence of the sun. It is the soil that first makes possible the existence of all life on earth. Within it, the planetary and stellar radiations standing under the dominion of the sun unite with the depth-forces of the earth that ray upward from below. This mutual working-into-one-another is the accomplished work — grown into deed — of past ages of the earth. It continues to work in the wisdom-filled collaboration of the kingdoms of nature. To recognize this boundlessly relational heritage forms the foundation for the shaping of the farm in biodynamic agriculture.<br /> <br /> From this recognition, the methodical principle derives: now out of the spirit of the human being, to translate — in spirit-guided work — the accomplished work encountered at a given site (a farm) according to the laws that physically-become nature itself prescribes, and that are active in the mineral, plant and animal kingdoms. Out of this there arises in miniature, as an artistic creation, what the earth is in the large: a self-contained organism. This principle — of repeating the past, in the present, out of the force of the awakening consciousness soul of the human being — is the first step. The second step opens the gate to a path of development into the future. It takes up again, by way of repeating the past, the methodical principle that has been lost to it in chemo-technical agriculture. This second step lifts agriculture — made fruitful by the ideas of spiritual research — onto a higher level. It places the human being of the present before an enormous challenge: that of free, self-determined action out of the inner empowerment of the consciousness soul. This challenge confronts everyone who seeks to cultivate a spiritually wakeful relationship with the biodynamic preparations. In their making and application, the end — what has become — turns into a beginning of a becoming into the future. The end consists of products from the mineral, plant and animal kingdoms, and further of the working of the rhythms of the solar year as currently given, and finally of the states of the four elements: earth, water, air {{SE|470}}<br /> <br /> and warmth. This evolutive end is brought into relational nexuses according to ideas — by the insights of spiritual research — ideas that cannot be found in nature as it has become, that acquire the character of law only gradually, through application. These ideas initiate an inversion of the past into the future. Out of this arises the question of how the phenomena of this inversion can be grasped at all by natural science. The concepts one has always refer only to what can be measured, counted and weighed — to the past, not to what is becoming. Here, in the knowledge of nature, an abyss-deep chasm opens between the lifeless, quantity, and the qualitative appearances of living, ensouled and &quot;inspirited&quot; nature.<br /> <br /> Everything qualitative lives itself forth in polarities — in the contrasts between being and appearance, spirit and matter, light and darkness, and so on. The synthesis of these polarities cannot be found through objective contemplation; it is accomplished through thinking and feeling intuitive beholding that points the will in its direction. The synthesis takes place in the interior, in the spirit-knowledge of the human being. That is the great challenge! The merely analytical mode of thinking directed only toward the lifeless evades this challenge. It lacks the concepts that give the concept of quality an objective, evaluative content. Evaluative concepts include the factor of &quot;time&quot;; they set thinking in motion, make it picture-forming, and thus experienceable. In this way, one enters a path on which the force of thinking can become mediator between what is sense-perceptible and what has been researched, free from the senses, out of the spirit. Only by striving to let both fields of phenomena — the sensory and the spiritual-supersensible field — mutually illuminate one another in vigorous thinking, can evaluative judgment attain objective power of expression.<br /> <br /> From this preliminary observation there arise unlimited possibilities for a sure formation of judgment in grasping what is essential, which expresses itself in qualities. In each individual case this judgment must be individually won. What has been won as an individual truth will, before long — through exchange and correction — establish itself as a real and effective contribution to the general spiritual-cultural life of humanity.<br /> <br /> The canon of the six biodynamic preparations, added to the freshly arising organic materials on the farm, works — supported by manifold experience and experimental findings — progressively in time; they work in a development-promoting way upon the living context of soil and plant. Three evolutive, mutually-transitioning steps can be characterised: {{SE|471}}<br /> <br /> 1. The preparations impress themselves upon the decomposing organic masses of the compost and manure heaps — each in the specific mode of working of its radiations, and all of them together as a whole. They convey to the more or less irregularly proliferating breakdown an overarching, organising principle. This directs the complex processes of substance-breakdown and substance-buildup into the right channels, and helps the compost or manure heap to close itself off into an organism, unfolding a life of its own. Experience teaches that the decomposition processes proceed more harmoniously. This can be established above all from the comparatively rapid transformation of a caustic into a mild smell. Experimental comparative investigations confirm the settling of the physiological and biological sequences — temperature, sorption capacity, earthworm population, for instance — into a condition of healthy equilibrium.&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl: ''Vom Leben des Komposthaufens'', Sonderdruck ''Elemente der Naturwissenschaft'' Nr. 29: S. 1–67, Dornach 1978.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Herbert Koepf: ''Landbau, natur-und menschengemäß. Methoden und Praxen der biologisch-dynamischen Landwirtschaft'', Stuttgart 1984, 270 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> 2. The workings of the preparations have, after a corresponding period of storage of the manure heaps, been absorbed into those heaps as a whole. The prepared manures have developed into an omnipotence of their efficacy within the living — one that surpasses their merely nature-given mode of working. Through their application to the soil they progressively order and stabilise the totality of all soil processes toward a higher level of fertility, in convergence with the rhythms of the solar year. This is striking and experimentally demonstrated across many parameters, most convincingly in the maintenance of a comparatively higher humus level alongside simultaneously higher microbiological activity, in a deepening of the humus-enriched soil profile,&lt;ref&gt;Ebd., 1980.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Uli Johannes König: ''Ergebnisse aus der Präparateforschung'', Schriftenreihe Band 12, Institut für biologisch-dynamische Forschung, Darmstadt 1999, Loseblattsammlung.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Paul Mäder et al.: ''Erkenntnisse aus 21 Jahren DOK-Versuch''. FiBL Dossier: Bio fördert Bodenfruchtbarkeit und Artenvielfalt, Frick 2000, 16 S.&lt;/ref&gt; as well as in the population of earthworms and other soil animals.<br /> <br /> 3. Just as the workings of forces of the biodynamic preparations as a whole confer upon the organic manures a higher, not merely nature-given degree of enlivening, so these in turn confer it upon the soil, and through the soil upon the growing plants.<br /> <br /> In the final consequence, it is the task of the preparations to establish the cosmic-earthly conditions of growth and fruit formation in a site-specific {{SE|472}}<br /> <br /> to individualize, in the course of the year, toward those plants that are actually being cultivated. Their mode of working moves in the direction of bringing the degree of enlivening of the soil closer to the living quality of the plant. Together these two form, as a synthesis, the middle of the polar working of the forces of earth and cosmos. The all-surpassing significance of the manuring of the soil comes fully into its own here. It determines, in progressive development, how the cultivated plants articulate themselves vertically and horizontally — with root, stem, leaf, blossom and fruit — into this trinity of the heights and the depths and of the middle that is coming into being. The plants are seized by an organizing force through which they open themselves to the conditions of growth of their environment.<br /> <br /> The precipitation of all this finds manifold confirmation in practical experience and in scientific investigation:<br /> <br /> * The plant tends to form itself ideally in accordance with its species-specific disposition.<br /> * The root opens up a deeper soil volume, branching more finely and evenly.&lt;ref&gt;Uli Johannes König: ''Ergebnisse aus der Präparateforschung'', Schriftenreihe Band 12, Institut für biologisch-dynamische Forschung, Darmstadt 1999, Loseblattsammlung.&lt;/ref&gt;<br /> * Shoot growth passes more markedly through the stages of leaf metamorphosis and therewith through the refinement of substance-building.<br /> * The physiological processes in the formation of food crops — whether in the root, stem, leaf, blossom or seed domain, as well as in the fruits of orchard trees — come to rest in ripeness. The food crops ripen fully and remain storable for longer.<br /> * The substance compositions structure and refine themselves from the base toward the blossom; this above all in the domain of proteins — for example, the ratio of pure protein to crude protein — of essential oils, and so on.<br /> * Yield formation, balancing out extremes, moves toward an optimum of yield.&lt;ref&gt;Ebd., siehe die dortige Literaturzusammenstellung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Directly accessible to perception are the more pronounced taste and fragrance proper to each food crop, the nuancing in colouring, in consistency, as well as the higher digestibility and longer storability. Equally revealing is a remark frequently heard from customers: &quot;We need less to feel satisfied.&quot; Taken all together, this characterizes an expanded nutritive value that works in a healing manner upon the bodily, soul and spiritual development of the human being. In {{SE|473}}<br /> <br /> the preparation manuring stands in the service of a progressive development of the Earth and of the human being. It lends to agricultural and horticultural work a new, a higher meaning. Its practice leads in reality to a new working- and researching-disposition, to a new artistry. The impulse toward this manuring does not spring from an external occasion or even from the fulfilment of a norm, but from an impulse that has become a matter of the heart. The more this is the case, the freer and therewith the more individually artistic becomes the deed of its practice. The significance of the biodynamic preparations for Earth and human being can only open itself on the path of knowledge of the spirit; this challenge will appear to many as too demanding. But if one engages with it without prejudice, one soon becomes aware that the source which calls to action is not to be sought outside in the world, but purely within oneself. The results — the idea-forms — of spiritual research are this source. It spreads light over what one at first still does groping in the dark. The inner certainty, however, grows gradually in the alternating thinking and doing of these ideas. Here it is &quot;not a matter of momentary success, but of unconditional working.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Ansprache vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 234.&lt;/ref&gt; &quot;For no failure is ever decisive for the truth of a spiritual impulse whose working has been inwardly seen through and taken hold of.&quot;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Jahreskreislauf als Atmungsvorgang der Erde und die vier großen Festeszeiten. Die Anthroposophie und das menschliche Gemüt'', GA 229, Vortrag vom 28. September 1923, Dornach 1923, S. 117.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Praxis_der_Landbaukunst_in_drei_Schritten&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === The Practice of the Art of Agriculture in Three Steps ===<br /> <br /> The theme of conceiving agriculture as an art does not live in the present. And yet, art has been profoundly immanent in the development of agriculture since the age of the great Zarathustra — inaugurator of the ancient Persian cultural epoch and founder of arable farming in the fifth and sixth millennia B.C. Only in the course of the natural-scientific-materialistic age since the mid-nineteenth century, and its offspring, agrarian industrialism in the twentieth and twenty-first centuries, did every remaining element of artistic disposition fall victim to the scientific-technological ratio. In the prehistoric early period of the ancient Indian and ancient Persian great civilizations, religion, art, and what later became science were {{SE|474}}<br /> <br /> still undivided, concealed within a dull, atavistic-clairvoyant experience. These great civilizations stood, as set out at the outset, under the guidance of the Mystery-life, within which the wisdom-teachings of the past were as vitally alive as an awakening consciousness for Promethean impulses toward the future. Out of this all-embracing sacramentalism — still wholly turned toward the spirit-world — sacred art released itself, and in the course of humanity's evolution of consciousness it emancipated itself by degrees, through metamorphoses, into pure artistic creations across each of the succeeding cultures. Art established itself progressively as an independent factor of culture alongside religion. Through these ages and into the modern era, agriculture was the cultural ground from which artistic creations sprang. This was true in the fullest sense for the beginnings of sacred art in the breeding of domestic animals and cultivated plants. Further steps of emancipation are then the building of the Egyptian pyramids — which, as it were, descended from the spirit-world and turned inside-out in the earthly — then Greek art, which gave divine realities human form, and after Christ the art of the Middle Ages, with its cathedrals striving upward from below and the devoutly inward gaze of the human being in sculpture and painting.<br /> <br /> A tremendous step of emancipation took place from the modern era onward in the development of the consciousness soul striving toward individuation, and as a hallmark of the same, through the emergence of the natural sciences. These emancipate themselves from religion and from the sacred art still closely bound to it. The originally all-one differentiates into the threefoldness of religion, art, and finally science. The scientific path of cognition assumed leadership; art and religion found no place within it any longer. They became the cultural accessories. In agriculture this process advanced very slowly and at last precipitously. In doing so, the sources of moral action dried up within it. The concepts that science imports into agriculture from outside, in the form of technologies, are concepts of the makeble; they are abstract, cold, dead — and the traces they leave behind are a devastated, gutted earth abandoned to ugliness. As the traditions fade away, people will «mit Wissenschaft die Äcker düngen» (fertilize their fields with science).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 21.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> But what if these concepts — not insofar as they derive from theories, but insofar as they simply and unbiasedly reflect sense-given facts — could be warmed and weighted by being awakened in the spirit-soul {{SE|475}}<br /> <br /> of the knower to a life of their own? That would be the task of a new, reality-adequate scientific outlook, if it were to extend the entrenched quantifying principle to the sources of art that lie in the spiritual-soul nature of the human being. These sources are nothing other than what the spirit, stimulated by what is sensuously perceived, speaks to the soul as idea. In the experience of this idea, something moral reveals itself, in which spirit-experience and sense-experience merge into a unity. This primal source of moral action must be unlocked by the human being who strives toward freedom — that is, toward the development of the consciousness soul.&lt;ref&gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: ''Die Philosophie der Freiheit'', GA 4, Dornach 1995.&lt;/ref&gt; Goethe spent a lifelong struggle advancing the path that unites science and art, out of the force of the human I striving toward self-knowledge, into a higher whole. Rudolf Steiner made it accessible as a path of soul schooling to every human being who wishes to walk it.&lt;ref&gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: ''Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?'', GA 10, Dornach 1992.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> In the experience of the idea, the head-thought becomes a heart-thought; one lives in a thought-picture that keeps growing and stands as an offer to the will — to take hold of it in freedom and let it become deed outwardly. In this will toward deed, the spirit dwelling within the idea awakens as a purposeful moral force. Therein lies the task to be sought for science into the future: that the thinking soul becomes conscious of its spiritual aim. Christian Morgenstern puts it in the words: «wer vom Ziel nicht weiß, kann den Weg nicht haben» (one who does not know the goal cannot have the path).&lt;ref&gt;Christian Morgenstern: ''Werke und Briefe''. Stuttgarter Ausgabe, Band II, Lyrik 1906–14, Stuttgart 1992, S. 213 f.&lt;/ref&gt; The path to this goal is an artistic one. The goal lies in the future. One will have to develop a science that makes far-sighted toward the future, one that points humanity toward its spiritual aims for an artistic creating. If one remains true to these aims through all resistance, moral forces are unbound — forces through which one can confront the being-power of evil that obstructs development with open visor, and dedicate all striving to the being-powers of the good and to human progress. The path to the goal is the art that forms itself out of a rightly understood science — that is, a science faithful to the phenomena. If one confines oneself in science to a thinking in dead abstract concepts, technologies arise that have their present-oriented, though to the purely physical-sensory restricted {{SE|476}}<br /> <br /> significance. Art, on the other hand, needs idea-images that fill the soul livingly and can grow within it. When one shapes these lived thought-pictures outward, the work of art arises — one that places itself beside nature, but does not imitate it; rather, in the spiritual grasping and experience of the idea of the archetypal image, the type, or the being, it seeks to recreate this artistically in image. Goethe sought, by way of the phenomena that the plant kingdom offers to the eye, after the primal phenomenon that underlies all plant formations in a spiritual sense. He grasped it, in the idea of the «Urpflanze» (archetypal plant), so concretely in spiritual-imaginative terms that he could say: «with this model [of the Urpflanze; author's note] and the key to it, one can then go on to invent plants to infinity, which must be consistent — that is, which, even if they do not exist, could exist, and are not merely painterly or poetic shadows and appearances, but have an inner truth and necessity. The same law will be extendable to all that lives.»&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Goethes Werke. Naturwissenschaftliche Schriften'', hrsg. v. Rudolf Steiner, Band 1, in: ''Kürschners Deutsche National-Litteratur'', Berlin und Stuttgart 1887 (Reprint Dornach 1975): «Einleitung zum ersten Band», S. XXXI.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> The key to an &quot;inventing to infinity&quot; out of the spirit of the primal phenomenon — and to shaping what is invented into a work of art — can, in continuation of Goethe, be found in the idea-forms of anthroposophical spiritual science. These idea-forms are, seen in this light, themselves artistic creations out of supersensible cognition. They have the distinctive quality of coming to life in thinking, of becoming soul-experience in feeling, and through the will of transforming substance. The work of art arising from this no longer merely places itself beside nature — rather, these enlivened ideas have the power to reshape the reality of nature artistically, in the mirror of the human soul's development. The will inspired in this way extends itself into the inner nature of nature and begins to bring back into movement the work that has congealed into calculability. In biodynamic farming this occurs in three stages, proceeding from a way still more determined by nature toward one arising purely out of the spirit.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;1._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_im_Sinne_der_Wiedergeburt_des_Handwerklichen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 1st Level: Artistic Creation in the Sense of a Rebirth of Craftsmanship ====<br /> <br /> One should bring before oneself the activity of the sculptor. His tools — those he needs in order to shape the image of the work of art to be created in stone — are the stone, the chisel, and the hammer. The idea leading toward the goal lives {{SE|477}}<br /> <br /> in him. It is no different for the farmer, whatever goal his activity may be directed toward at any given moment. If he pursues the goal of tilling the field, he needs plough, cultivator, and harrow to prepare the seedbed; equally so in the care of the crops — with weeder harrow and hoe — and further at harvest, where the concern is a swift, sure, and soil-sparing gathering-in. The idea-picture guiding the farmer in all these activities lives in him, and the field, the plants, the weather and so on tell him what needs doing, just as the stone tells the sculptor where and how he must set the chisel and how forceful the stroke should be. Since the farmer, however, lives and works with enlivened and ensouled nature — that is, with what is in a being-way and gives itself its own form and makes itself into a work of art — nature is for the farmer, at the level of craft, the great teacher. What the farmer needs is a science of the sources from which his teacher draws and creates: whether in arable farming and horticulture, in animal husbandry and pasture management, in fruit growing and silviculture, and in landscape shaping. It must be a science of what is perpetually becoming and dying, which of necessity determines the farmer's aim. And his art consists then in this: through his craft work, out of lived wisdom — knowledge that is felt and knowing — to create the relational contexts through which, in all their diversity, the cultivated plants, the domestic animals, and the cultivated soils can unfold in their ideal form. The art of craft in farming places itself in the service of nature to the utmost degree. It is a vying with what nature as the great artist of its work of creation sets before us. The concern is<br /> <br /> * to inwardly rejoice through the work processes, out of living experience of the idea, and let them flow into one another;<br /> * to permeate the farm to its last corner with consciousness;<br /> * that a fine-tuned attentiveness lives in all the work — one that recognises what is untidy, ugly, bungled, mistaken, and lets this become a spur to direct all the more forcefully the sense of beauty and love of deed toward what serves the realisation of the spiritual aim;<br /> * that everything and each thing stands in harmonious relationship to everything else, and that the radiance of beauty mirrors the inner disposition of the people who work there;<br /> * not to let craft-artistic creating degenerate into mere task-completion.<br /> <br /> All this must be learnt afresh from the ground up. In this regard we stand at the very beginning. It is simply a matter of — without ifs or buts, with the fire {{SE|478}}<br /> <br /> of the spirit — forging a sword of ideas, with it to dig up the earth, and in patience to await the fruits of transformation: those ripening in me, and those ripening in the earth.&lt;ref&gt;Vgl. Rudolf Steiner: ''Geistige Wirkenskräfte im Zusammenleben von alter und junger Generation; Pädagogischer Jugendkurs'', GA 217, Dornach 1988.&lt;/ref&gt; This working-disposition can only be newly won by each individual through spiritual-moral schooling. Each must learn to be a model for the other. Where this happens even in the beginning, the foundation is laid for flourishing collaboration — for the social art of true community-building.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;2._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_aus_der_Ganzheit_in_die_Glieder&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 2nd Level: Artistic Creation from the Whole into the Parts ====<br /> <br /> At this level, nature is only in a very limited sense the master. What she teaches are relational contexts between the things and beings of nature — for example, the coexistence of blossoms and insects, the relationship between earthworm activity and soil fertility, the grouping of animals and plants into biotopes, and so on. In these webs of relationship, reason holds sway; an overarching whole lives invisibly within them, one that unfolds in the world of the senses into a sum of individual appearances. This wholeness appears nowhere in nature to the senses — it appears only in the human being, who carries this essentially whole thing as his I within himself. The human being has the possibility, through advancing self-knowledge, to recognise himself as a spirit being, and with this capacity to penetrate cognitively also into the unmanifest wholeness-being that reveals itself in the animal, plant, and mineral kingdoms through the wisdom-filled wealth of relationships.<br /> <br /> With regard to the rich web of relationships of a healthy agricultural operation, this creative wholeness — derived from the human being — was addressed as organism, as the body of the farm individuality. Nature places at the disposal of this organism, as the &quot;What,&quot; the entire wealth of her relationship-rich creation; but the &quot;How&quot; — how this creation is to be composed into the higher whole of the farm organism — nature does not tell one. This must light up intuitively as a living idea within the human being. The synthesis of the &quot;What&quot; and the &quot;How&quot; is an artistic act. It plays out, on the one hand, in the inner experience of the personal relationship one builds up toward the things and beings of the farm whole. On the other hand, the artistic act is found in the way that — out of the ideas grasped in the spirit — the farm individuality, or rather its body, the farm organism, articulates itself into organs and into measured and rational relational nexuses. {{SE|479}}<br /> <br /> The organ-articulation into livestock, pasture, arable, garden, fruit, forest, and hedgerow husbandry — and their manifold sub-articulations — serves, on the one hand, the useful purpose of food supply; on the other, it ennobles the cultural landscape; it provides for the aesthetics of the human living-space. The human being shapes agriculture, bodily-physically and spiritually-soulfully, in his own image. He can find himself again in the work of art he has created.<br /> <br /> Even with this second step of artistic creating, there remains a wide gulf between idea and reality. One still tends to lean upon the great model of nature and to be satisfied with the fact that one farms in a &quot;nature-near&quot; or &quot;biological&quot; way. This resembles one who already fancies himself an artist by copying the sensory-objective world of nature. Certainly, nature provides the tool and gives instruction on how to deploy it rationally according to her rules — but what the organism- or individuality-idea derived from the human being shapes from this by human hands is something new; it is a work of art that transcends the nature-given.<br /> <br /> This work of art is not finished; it continues to form itself in consonance with the development of a true understanding of the spirit. Where in earlier times this had been brought near to the human soul, as it were from without, through the religious institutions — churches and monasteries — as contents of faith, it can now and in the future be grasped from within, in the awakening to the reality of the spirit, and find outward artistic expression. What was once church and monastery must henceforth live as an I-borne spirit impulse, rising upward in the soul. The art of a farming reborn out of the spirit does not emancipate itself from science. On the contrary — it will grow together with science into a new unity. Art will enliven the sciences, and through this it will become more conscious of its spiritual aim.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;3._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_als_ein_Schöpfertum_rein_aus_dem_Geist&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 3rd Level: Artistic Creation as Pure Creative Activity from the Spirit ====<br /> <br /> The core essential character of biodynamic farming — and this holds precisely with regard to the practice of a new artistic approach to the things and beings of nature — becomes graspable only through anthroposophical spiritual science, and in particular through the Agriculture Course of Rudolf Steiner. Here nature and science are placed entirely in the service of knowledge of the spirit. This concerns above all the question of manuring and the preparation and application of the biodynamic {{SE|480}}<br /> <br /> preparations. These owe their origin to an artistic process that is kindled at the experience of the idea-forms of anthroposophical spiritual science. What is uniquely particular to this process is that here the arrangement of substances found in nature — which, as Rudolf Steiner sets out, are built up &quot;in the sense in which Christ has gradually arranged them&quot;&lt;ref&gt;Steiner Rudolf: ''Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit'', GA 15, Dornach 1987, S. 66.&lt;/ref&gt; — is now placed, in its beginnings, into human hands. It is set within human freedom to carry out this arrangement from that very same source of spirit. If at first these are only indications from the spiritual researcher, one is nonetheless so guided that in these aims one can divine how deeply they are rooted in the grounds of spirit. The intuiting of a spiritual aim that points into the future can, precisely in artistic fulfilment, brighten into certainty of spirit. For this, however, it is required that at each individual step taken in the making and application, the attention is directed at the same time toward the great interconnections within which the preparation-activity unfolds. The co-experiencing of such interconnections in the here and now of earthly conditions creates, for the successive preparation steps, something like a sheath. So for instance when one calls to mind the cow — whose significance in the context of the cosmos grows immeasurably, as the bestower of most of the organ sheaths — or the herbs whose blossoms are used; or the seasons and the place where the preparations are buried or exposed to the working of the elemental; or finally the working of sun, planets and stars, which encloses the whole process from every side. The entire periphery stands as godparent to each individual preparation step. The attempt to sense this in the doing awakens a new art, a new kind of artistic creating — one that does not merely place itself alongside nature the way a sculpture or a painted image does, raising nature above itself out of one's own archetypal experience, yet remaining semblance — but an artistic creating that dives into nature and awakens in it new impulses of becoming.<br /> <br /> In an artistic way there arises in the preparations described a substance-spirit union that points a path of development from nature toward a supra-nature, while the supposedly fertilising salts taken from lifeless nature open the gates to sub-nature, to the life-hostile forces of the sub-sensory.<br /> <br /> Manuring in biodynamic farming aims to open up the working of nature to the forces of a supra-nature. One can {{SE|481}}<br /> <br /> One must think of the concept of the latter, from the perspective of farming, as one with the idea of the «farm individuality». Just as this individuality «fulfils its being» when it is «conceived» as such,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Spiritual Foundations for the Renewal of Agriculture'', GA 327, lecture of 10 June 1924, Dornach 1999, p. 42: «Now, a farm actually fulfils its being in the best sense of the word if it can be conceived as a kind of individuality in its own right, a truly self-contained individuality.»&lt;/ref&gt; so too does the individuality of the human being, the I, fill itself with the substance of being to the degree that, through the power of the I, it spiritualises its constituent members—physical body, etheric and astral body—that is, liberates them from their bondage to nature. The fulfilment of the I's being constitutes the developmental path of the human being across the incarnations. The more the I living in the body progresses in the consciousness of its spiritual nature, the more it can expand out of the surplus force of its being over the extra-human natural world and, in transforming it, through purposeful activity, learn to conceive of a farm as «a kind of individuality». This conceiving truly signifies an inauguration into the future: implanting the thought of development, which now comes from the human being awakening to his higher humanity, into the become being of nature. At the same time, it means to renounce, out of the power of the higher I, what the body-bound, selfish I wants for itself. This shows the way for Christianity to once again put down roots in the work on the earth in a new way. This vision of the future establishes the disposition out of which the farmer can give to nature in love what it does not have—a gift through which the working of the nature beings at a particular location can individualise itself into a higher whole.<br /> <br /> In this sense one can regard the preparations and the organic manures in which they come to efficacy as means of education and evolution, through which a farm can fill itself with being and become a real individuality. In this individuality the forces of the heights and the depths individualize themselves into the work of art of the middle — the fertile soil.<br /> <br /> But this same inner disposition, spoken of here, is also what enables the human being to recognize the nature and significance of working-together with a view to a future-directed, creative community-building. The becoming agricultural organism as the body of the farm individuality, and the social organism as the body of a human community that feels itself united in the being of Christ — these are the two halves of one and {{SE|482}}<br /> <br /> the same reality. This union alone constitutes the total work of art. The disposition toward such a work is present, in germinal form, on every farm in the world where work proceeds from such an inner disposition; it is recognizable and can be lived. {{SE|483}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Dank&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Acknowledgements ===<br /> <br /> What moved me from the hidden depths of my destiny took form through the encounter with very many people. All of them contributed penny by penny to the forming within me of a picture of the world that pointed me, out of the understanding of the past, through metamorphoses of that same past, into the future. To all of them, thanks be spoken. More than one among them became for me a signpost — to step courageously through the gate of cognition of anthroposophical spiritual science, and in this way to recognize, in broad outline, the overflowing abundance of tasks that the future places before the earthly human being. That I was able to take hold of such a future task, even in its first beginnings, I owe to the all-encompassing work of Rudolf Steiner.<br /> <br /> Further thanks are due to all those who helped me to take my at first still uncertain steps toward such future aims. In the agricultural sphere these were Joseph Blockhuys, Ernst Becker, Hans Jörg Graf von Bothmer, Wolfgang Schaumann; in the field of natural science, Herbert Koepf, Jochen Bockemühl and Georg Maier; and in the sphere of social shaping, Wilhelm Ernst Barkhoff, Rolf Kerler and Albert Fink. A lifelong friend and counsellor to me was Georg Glöckler, to whom I owe many insights into the human being and into the world. Finally, thanks are due to Gunter Gebhard for his exceedingly understanding review of the manuscript and for supplementary suggestions. In the same spirit my thanks go to Hans-Christian Zehnter, who carried out the editorial work with fine-grained feeling. Great thanks are owed to the co-workers of the Dottenfelder Hof who gave themselves selflessly to the typescript, and likewise to the graphic artists Ivana Supan and Mathias Buess.<br /> <br /> A particularly great thanks is spoken to Lieselotte Klett, my wife, who for decades co-shaped what this book speaks of, who followed its coming-into-being with a lovingly critical eye, and who kept my back free for hours of quiet in the always work-filled life of the farm.<br /> <br /> Last of all, a great thanks is spoken to Dr. Peter Schnell and the Software AG Stiftung for the financial support through which the publication of this work first became possible.<br /> <br /> [[Manfred Klett]] {{SE|484}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Manfred Klett, Ostersonntag 2021.jpeg|frame|zentriert|&lt;center&gt;&lt;small&gt;Manfred Klett am Dottenfelderhof, Ostersonntag 2021. Foto: François Hagdorn, CC BY-SA 4.0.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> {{SE|485}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Lebenslauf_Manfred_Klett&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Life of Manfred Klett ===<br /> <br /> [[Manfred Klett]] was born in 1933 in Tanganyika, present-day Tanzania, on the slopes of Kilimanjaro. His school years were spent, among other places, at the Schule Schloss Salem and, after the Second World War, at the Waldorf school in Stuttgart, with a one-year student exchange in England. A course of study at the Technische Hochschule Stuttgart came to a premature end through an accident. During a year-long working stay in north-eastern Syria he resolved to become a farmer. An apprenticeship was followed by the study of agriculture at the University of Stuttgart-Hohenheim, culminating in a doctorate in soil science. A further four years were devoted to research at the Institute for Biodynamic Farming Methods on the theme of &quot;Manuring and Food Quality.&quot; The year 1968 marked the founding of the [[Betriebsgemeinschaft Dottenfelderhof|Dottenfelderhof farm community]] (five families) and, shortly thereafter, of the Dottenfelderhof School of Agriculture. After twenty years of biodynamic building work together with his wife and five children, he took over the leadership of the &quot;Agricultural Department of the Natural Science Section at the Goetheanum&quot; in Dornach, Switzerland. After fourteen years in that post and a further eight years as a freelance collaborator at the in the meantime refounded &quot;Section for Agriculture,&quot; he returned to the Dottenfelder Hof and took up teaching once more at the School of Agriculture there. Alongside this he has, for twenty-one years, been tending the village project Juchowo in Poland — an attempt to create in eastern Europe a nursery in which the &quot;formation of the Earth&quot; (Novalis) presents itself as a social task, and in which &quot;the social question&quot; may find an answer in the formation of the Earth.<br /> {{SE|485}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Sachwortregister&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> == Subject Index ==<br /> <br /> +++ Status 27 April 2026: This subject index is not part of the printed version! It is in ongoing development / expansion / review. You are warmly invited to [[MitTun bei biodyn.wiki|participate]] +++<br /> <br /> {{GlossarNavigationArtikel|A}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|A}}<br /> <br /> * Arable farming [[#45|45]], [[#53|53]], [[#65|65]], [[#66|66]], [[#107|107]]<br /> * Field horsetail (Equisetum) [[#253|253]]<br /> ** Spraying [[#253|253]], [[#356|356]]<br /> ** and silica [[#253|253]]<br /> * Field horsetail (see horsetail preparation) [[#448|448]]<br /> * Agrarian industrialism [[#29|29]], [[#30|30]], [[#71|71]], [[#79|79]], [[#81|81]], [[#82|82]], [[#176|176]], [[#190|190]]<br /> * Etheric-astral in the compost heap [[#293|293]], [[#296|296]]<br /> ** in the plant [[#224|224]], [[#251|251]], [[#362|362]]<br /> * Etheric-living at an elevated level [[#116|116]]<br /> * Etheric-proliferating [[#284|284]]<br /> * Etheric poverty in the tree-root zone [[#302|302]]<br /> * Etheric body (life organisation) [[#41|41]], [[#98|98]], [[#100|100]], [[#104|104]], [[#235|235]], [[#268|268]]<br /> * Caustic lime in the compost heap (quicklime) [[#283|283]], [[#284|284]]<br /> * Apple [[#125|125]]<br /> * Astral body (soul organization) [[#44|44]], [[#49|49]], [[#99|99]], [[#111|111]], [[#268|268]], [[#303|303]]<br /> * Astrality<br /> ** Astral body and illness [[#99|99]], [[#250|250]]<br /> ** The astral and the plant [[#111|111]], [[#225|225]], [[#250|250]], [[#362|362]]<br /> ** Astral richness in the tree-crown zone [[#125|125]], [[#302|302]]<br /> ** Astralization of the air [[#221|221]]<br /> * Atmosphere [[#22|22]], [[#102|102]], [[#276|276]]<br /> * Atmosphere (airy periphery) [[#102|102]], [[#103|103]], [[#118|118]], [[#121|121]]<br /> * Breathing<br /> ** of the human being [[#91|91]], [[#241|241]]<br /> ** of animals [[#116|116]], [[#119|119]]<br /> ** and meditation [[#152|152]] (as &quot;thinking-through&quot; in rumination)<br /> ** and metabolism [[#91|91]]<br /> ** and leguminous plants [[#241|241]]<br /> ** Breathing (air-breathing phase in compost) [[#292|292]]<br /> * Sowing / sowing time [[#214|214]], [[#230|230]], [[#240|240]], [[#241|241]]<br /> ** Nutritive force, reproductive power [[#230|230]], [[#253|253]]<br /> ** Rain, full moon [[#244|244]]<br /> ** Moon phases [[#244|244]], [[#253|253]]<br /> * Excretion<br /> ** in the plant [[#217|217]]<br /> ** of nutritive substance in the brain [[#89|89]], [[#90|90]]<br /> * Excretions (human) [[#323|323]], [[#324|324]]<br /> * Excretions (animal) [[#133|133]], [[#142|142]], [[#145|145]], [[#149|149]], [[#157|157]], [[#287|287]], [[#303|303]]<br /> * Spraying of the liquid preparations [[#356|356]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|B}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|B}}<br /> * Bacteria<br /> ** In soil and manure [[#214|214]], [[#218|218]], [[#252|252]], [[#292|292]], [[#296|296]], [[#306|306]]<br /> ** Activity in manure [[#296|296]], [[#306|306]]<br /> * Bacteria (intestinal and nodule bacteria) [[#241|241]], [[#296|296]]<br /> * Valerian flowers [[#434|434]]<br /> * Valerian preparation [[#427|427]]<br /> * Peritoneum (mesentery) [[#154|154]], [[#157|157]]<br /> * Peritoneum (mesentery of the cow) [[#157|157]], [[#331|331]], [[#415|415]]<br /> * Farmer<br /> ** as meditant [[#68|68]]<br /> ** and science [[#82|82]], [[#86|86]]<br /> * Farmer / peasant culture [[#30|30]], [[#71|71]], [[#76|76]], [[#86|86]], [[#184|184]]<br /> * Peasant philosophy [[#43|43]], [[#169|169]]<br /> ** Rules and their wisdom [[#232|232]]<br /> * Tree, accumulator of astrality [[#125|125]], [[#302|302]]<br /> ** Formative layers [[#302|302]]<br /> ** in contrast to the herbaceous plant [[#302|302]]<br /> * Tree (fruit tree) [[#58|58]], [[#66|66]], [[#301|301]], [[#302|302]]<br /> * Tree-crown zone and tree-root zone [[#302|302]]<br /> * Farm community [[#162|162]], [[#163|163]], [[#165|165]], [[#172|172]], [[#173|173]], [[#177|177]], [[#181|181]], [[#185|185]]<br /> * Farm organism [[#34|34]], [[#35|35]], [[#80|80]], [[#81|81]], [[#162|162]], [[#175|175]], [[#178|178]], [[#181|181]], [[#185|185]]<br /> * Bees (honeybee) [[#123|123]], [[#124|124]], [[#130|130]], [[#131|131]]<br /> * Image-forming methods (copper chloride crystallization) [[#317|317]], [[#318|318]]<br /> * Biodynamic preparations [[#289|289]], [[#310|310]], [[#325|325]], [[#328|328]], [[#334|334]], [[#336|336]], [[#344|344]]<br /> * Leaf and blossom warmth for the plant [[#224|224]], [[#237|237]]<br /> * Flower colour — planets [[#224|224]]<br /> * Soil<br /> ** Lime content [[#211|211]], [[#283|283]]<br /> ** Silica content [[#211|211]], [[#284|284]]<br /> ** Clay addition [[#210|210]], [[#211|211]]<br /> ** as organ [[#95|95]]<br /> ** Permeation by reason [[#333|333]]<br /> ** Iron content and de-ironing [[#285|285]]<br /> ** Geological foundation [[#205|205]]<br /> * Soil / soil cultivation [[#45|45]], [[#205|205]], [[#207|207]], [[#213|213]], [[#219|219]], [[#220|220]], [[#227|227]], [[#230|230]], [[#233|233]]<br /> * Soil fertility [[#29|29]], [[#201|201]], [[#203|203]], [[#238|238]], [[#242|242]]<br /> * Stinging nettle (Urtica dioica) [[#253|253]], [[#310|310]]<br /> * Stinging nettle preparation [[#379|379]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|C}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|C}}<br /> <br /> * Chamomilla off. (chamomile) [[#339|339]], [[#360|360]], [[#372|372]]<br /> * Chaos in the seed and its periphery [[#290|290]]<br /> * Chaos (in the composting process) [[#290|290]], [[#294|294]], [[#351|351]]<br /> * Chemically active in the soil [[#263|263]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|D}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|D}}<br /> * Damping process [[#284|284]]<br /> * Stable humus [[#218|218]], [[#221|221]], [[#224|224]], [[#238|238]], [[#295|295]], [[#296|296]]<br /> * Perennial plants [[#202|202]]<br /> * Threefold nature of the human being [[#88|88]], [[#89|89]], [[#90|90]], [[#92|92]], [[#114|114]]<br /> * Fragrance [[#224|224]], [[#363|363]]<br /> * Manure<br /> ** Treatment [[#304|304]], [[#305|305]], [[#309|309]]<br /> ** Personal relationship [[#287|287]], [[#303|303]]<br /> ** Becoming reasonable [[#333|333]]<br /> ** Preparations [[#326|326]], [[#334|334]], [[#360|360]]<br /> * Manuring [[#259|259]], [[#267|267]], [[#273|273]], [[#280|280]], [[#286|286]], [[#303|303]], [[#323|323]]<br /> * The manuring question [[#259|259]], [[#271|271]]<br /> * Dung heap [[#307|307]]<br /> * Manure site [[#307|307]]<br /> * Straining of the preparation liquid [[#351|351]] (during the stirring process and spraying)<br /> <br /> == E ==<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|E}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|E}}<br /> * Noble game [[#112|112]]<br /> * Noble game bladder (deer bladder) [[#332|332]], [[#339|339]]<br /> * Oak, oak bark [[#339|339]], [[#389|389]]<br /> * Oak bark preparation [[#389|389]]<br /> * Oak tree and the Mars period [[#211|211]], [[#224|224]]<br /> * Burying of the preparations [[#347|347]], [[#349|349]]<br /> * Annual plant [[#44|44]]<br /> * Ensiling (silage feeding) [[#148|148]]<br /> * Iron content in the soil and iron removal [[#285|285]]<br /> * Iron, radiation of the stinging nettle (developed only in later chapters of the book)<br /> * Protein<br /> ** Molecular structure [[#265|265]], [[#362|362]]<br /> ** And seed formation [[#362|362]]<br /> ** In the animal and plant organism [[#362|362]]<br /> * Elemental beings [[#114|114]], [[#116|116]], [[#121|121]], [[#125|125]]<br /> * Elements<br /> ** Above and below the earth [[#93|93]], [[#101|101]]<br /> ** Qualitative relationships [[#103|103]]<br /> * Electricity [[#264|264]]<br /> * Electrical fodder preservation (not mentioned)<br /> * Embryonic life [[#44|44]], [[#215|215]]<br /> * Entities, working of the smallest [[#326|326]], [[#348|348]]<br /> * Equisetum arvense (field horsetail) [[#253|253]]<br /> ** Tea [[#253|253]]<br /> * The soil as organ [[#95|95]]<br /> * Soil-plant fragrance and tree fragrance (not mentioned)<br /> * Nutrition [[#36|36]], [[#153|153]]<br /> * Conditions of production (industry/agriculture) [[#30|30]], [[#32|32]], [[#38|38]]<br /> * Sainfoin<br /> * Donkey [[#137|137]], [[#138|138]], [[#139|139]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|F}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|F}}<br /> * Use of faecal matter [[#323|323]], [[#324|324]]<br /> * Colours and planets [[#224|224]]<br /> * Field mouse [[#245|245]], [[#246|246]]<br /> * Fire as destroyer of fertility [[#245|245]]<br /> * Frost tilth [[#208|208]]<br /> * Effects of frost [[#208|208]]<br /> * Crop rotation [[#235|235]], [[#237|237]], [[#238|238]], [[#239|239]], [[#241|241]], [[#242|242]], [[#250|250]], [[#253|253]], [[#254|254]], [[#255|255]], [[#257|257]]<br /> * Fruits<br /> ** Aroma and planetary influences [[#224|224]], [[#225|225]]<br /> * Feeding of animals [[#148|148]], [[#150|150]], [[#151|151]], [[#305|305]]<br /> * Fodder herbs<br /> ** Properties [[#249|249]]<br /> * Feeding methods [[#136|136]], [[#148|148]], [[#263|263]], [[#299|299]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|G}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|G}}<br /> * Brain (forces and substantiality) [[#89|89]], [[#90|90]], [[#129|129]]<br /> * Poultry (domestic poultry) [[#131|131]], [[#132|132]], [[#133|133]]<br /> * Spirit and matter [[#268|268]]<br /> * Spiritual research [[#160|160]], [[#329|329]]<br /> * Mesentery from the ox [[#154|154]], [[#331|331]], [[#415|415]]<br /> * Geological foundation of the soil [[#205|205]]<br /> * Rock dust [[#281|281]], [[#282|282]], [[#283|283]], [[#284|284]], [[#285|285]]<br /> * Stellar constellations [[#207|207]]<br /> * Antler formation and horn formation [[#113|113]], [[#155|155]]<br /> * Green manure [[#231|231]], [[#298|298]], [[#302|302]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|H}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|H}}<br /> * Root crops [[#248|248]], [[#254|254]]<br /> * Cereal crops [[#247|247]], [[#253|253]]<br /> * Manual work and its significance [[#108|108]], [[#109|109]], [[#248|248]]<br /> * Domestic animals [[#126|126]], [[#127|127]], [[#128|128]]<br /> * Control of wild radish [[#247|247]], [[#255|255]]<br /> * Healing the plant nature [[#250|250]]<br /> * Remedies [[#341|341]]<br /> * Hay, significance as fodder [[#67|67]]<br /> * Horn formation [[#155|155]], [[#345|345]]<br /> * Horn silica preparation [[#348|348]], [[#350|350]]<br /> * Horn manure preparation [[#344|344]], [[#350|350]]<br /> * Legumes (Leguminosae) [[#241|241]], [[#256|256]]<br /> * Humus / humus formation [[#221|221]], [[#223|223]], [[#238|238]], [[#287|287]], [[#295|295]]<br /> * Humus, darkening effect [[#225|225]]<br /> * Humus formation in the household of nature [[#223|223]], [[#297|297]]<br /> * Dog [[#140|140]], [[#141|141]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|I}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|I}}<br /> * I-disposition (ox) [[#156|156]], [[#157|157]]<br /> * I-organisation [[#160|160]]<br /> * Force of the I-organisation<br /> ** Liquid manure and dung [[#156|156]], [[#157|157]]<br /> * Inoculation trials with soils<br /> * Farm individuality [[#88|88]], [[#97|97]], [[#101|101]], [[#201|201]], [[#271|271]]<br /> * Industry (polarity to agriculture) [[#27|27]], [[#30|30]]<br /> * Insects [[#122|122]], [[#123|123]]<br /> * Insect control [[#250|250]]<br /> * Insects and the plant [[#123|123]], [[#124|124]]<br /> * Earthly forces and substances in the organism [[#235|235]], [[#236|236]]<br /> * Earthly activity in the plant [[#225|225]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|J}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|J}}<br /> * Seasons [[#206|206]], [[#213|213]], [[#220|220]], [[#228|228]]<br /> * Liquid manure [[#309|309]], [[#311|311]]<br /> * Jupiter [[#211|211]], [[#224|224]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|K}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|K}}<br /> * Lime as desire-nature [[#211|211]]<br /> * Lime as healer<br /> * Lime content of the soil [[#211|211]], [[#283|283]]<br /> * Lime in the compost [[#284|284]]<br /> * Lime-type<br /> ** Lime and silica<br /> ** Formative force, working together [[#211|211]], [[#212|212]]<br /> ** and the near planets [[#211|211]]<br /> ** Efficacy in the plant [[#212|212]]<br /> * Cambium layer in the tree [[#302|302]]<br /> * Chamomile (Chamomilla off.) [[#339|339]], [[#360|360]], [[#372|372]]<br /> * Chamomile preparation [[#372|372]]<br /> * Chamomile process in the organism [[#341|341]]<br /> * Potato, potato consumption [[#248|248]], [[#254|254]]<br /> * Cat [[#140|140]], [[#141|141]]<br /> * Silica (quartz) [[#211|211]], [[#348|348]]<br /> * Silica in the soil [[#211|211]]<br /> ** and Equisetum [[#253|253]], [[#448|448]]<br /> ** and the distant planets [[#211|211]]<br /> ** and lime [[#211|211]]<br /> ** and the working of light [[#225|225]]<br /> ** Dandelion [[#339|339]], [[#405|405]]<br /> * Silica substance, silicic acid [[#209|209]], [[#318|318]]<br /> ** Horn silica preparation in the cow horn [[#348|348]]<br /> ** and warmth [[#349|349]]<br /> ** and the root-nature [[#357|357]]<br /> * Silica grinding [[#349|349]]<br /> * Clover [[#238|238]], [[#241|241]], [[#249|249]], [[#256|256]]<br /> * Bone system of the animals [[#117|117]]<br /> * Cooking of foodstuffs<br /> * Carbon as bearer of natural formative processes [[#288|288]]<br /> * Compost heap [[#287|287]], [[#289|289]], [[#290|290]]<br /> ** Turning [[#291|291]]<br /> ** for meadow manuring [[#299|299]]<br /> * Composting / compost [[#287|287]], [[#299|299]], [[#360|360]]<br /> * Preservation by electricity<br /> * Preservation by acidification [[#148|148]]<br /> * Cosmic-qualitative analysis [[#156|156]]<br /> * Cosmic influence promoted by rain<br /> * The cosmic in the siliceous [[#211|211]]<br /> ** in the plant [[#216|216]], [[#224|224]], [[#362|362]]<br /> ** and the earthly, clay as mediator [[#212|212]]<br /> * Forces, living, in the fertilising agent [[#312|312]], [[#313|313]]<br /> * Force-streamings in the organic [[#265|265]]<br /> * Crystallisation force of the earth in winter [[#207|207]], [[#208|208]], [[#231|231]]<br /> * Cow / cattle [[#146|146]], [[#149|149]]<br /> * Cow horn [[#155|155]], [[#345|345]]<br /> ** Age, size, sex [[#345|345]]<br /> ** Use of horse manure [[#307|307]]<br /> ** Period of use [[#347|347]]<br /> * Horn silica preparation [[#348|348]]<br /> ** Storage [[#349|349]]<br /> ** Time of application, distribution, burying [[#347|347]], [[#349|349]], [[#356|356]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|L}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|L}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> * Agriculture, individuality [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#88|88]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#101|101]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#201|201]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#202|202]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#271|271]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#327|327]]<br /> * Larva [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#122|122]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#296|296]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]<br /> * Living forces in the fertilising agent [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#312|312]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]]<br /> * Legumes [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#239|239]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#298|298]]<br /> ** as nitrogen gatherers [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]<br /> ** fruit formation [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]<br /> ** and the inhalation process [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]<br /> * Linseed [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]]<br /> * Light-and-shade trial [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#315|315]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|320]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#321|321]]<br /> * Dandelion [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#331|331]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#342|342]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#405|405]]<br /> * Dandelion preparation [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#405|405]]<br /> * Air [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#103|103]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#206|206]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]<br /> * Lucerne [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#239|239]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#242|242]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]<br /> <br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|M}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|M}}<br /> * Mars, Mars period [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Machines in agriculture [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#29|29]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#31|31]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#37|37]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#77|77]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#182|182]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#183|183]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#233|233]]<br /> * Fattening livestock feeding [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#134|134]]<br /> * Meditation [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#68|68]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#152|152]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#173|173]]<br /> ** and breathing [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#152|152]]<br /> ** Medical matters [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#55|55]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#89|89]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#318|318]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#364|364]]<br /> * Human faeces [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#323|323]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#324|324]]<br /> * Human and animal organism [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#98|98]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]] *<br /> * Mercury, near planets [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> * Milk formation [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#36|36]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#158|158]]<br /> * Dairy cattle feeding [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|222]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]<br /> * Deterioration of produce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#226|226]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]]<br /> * Mineral fertilizers [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#77|77]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#274|274]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#281|281]]<br /> * Manure (farmyard manure) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#157|157]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]<br /> * [[Mist|Manure]]<br /> ** Enlivening of the soil [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#185|185]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#204|204]]<br /> ** Origin in the animal organism [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]<br /> ** Stirring apparatus [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]]<br /> ** Distribution [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#174|174]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]]<br /> * Manure, supplementary preparations [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#310|310]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#360|360]]<br /> * Carrot as fodder [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]<br /> * Moon [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** Enlivening of the earth in the etheric [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> ** and reproductive power [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> * Moon phases [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#108|108]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> * Moon influence, excessive [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> * Moon influence in the plant [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> * Moon influence in the animal [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> * Moon influence and weeds [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]<br /> * Muscle system of the animal [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#266|266]]<br /> * [[Mysterium von Golgatha|Mystery of Golgotha]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#59|59]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#60|60]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#61|61]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|N}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt;<br /> {{BS|N}}<br /> * Food intake in the animal [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#149|149]]<br /> * Nutritive force and sowing time [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]<br /> * Natural Science Section and experimental ring<br /> * Taking and giving in nature [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#19|19]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#124|124]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#159|159]]<br /> * Nematodes [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#247|247]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#255|255]]<br /> * New Moon<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|O}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt;<br /> {{BS|O}}<br /> * Fruit growing / fruit tree [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#53|53]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#58|58]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#66|66]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#108|108]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#301|301]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]<br /> * Fruit tree [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]<br /> * Fruit varieties, production<br /> * Organism principle [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#34|34]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#38|38]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#39|39]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#51|51]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#52|52]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#61|61]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#63|63]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#70|70]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#80|80]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#158|158]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#162|162]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#188|188]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|P}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt;<br /> {{BS|P}}<br /> * Rumen digestion [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#151|151]]<br /> * Parasites [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> * Personal relationship to manure [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#287|287]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]<br /> * Horse [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#137|137]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#138|138]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#139|139]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#140|140]]<br /> * Pepper preparation [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> ** Field mouse [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]<br /> ** Insects [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]<br /> ** Weeds [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> * Horse manure for cow horns<br /> * Plant, earthly and cosmic efficacy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#262|262]]<br /> * Plant, reproductive power and nutritive force [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#299|299]]<br /> * Plant-based diet<br /> * Plant diseases [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> ** Prophylaxis [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> * Plant nature [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#286|286]]<br /> * Planting times and planetary orbit<br /> * Plum<br /> * Plough / ploughing [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#45|45]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#64|64]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#231|231]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#232|232]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#233|233]]<br /> * Planets [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#358|358]]<br /> ** distant planets and perennial plants [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** distant planets and silica [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** near planets and annual plants [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** near planets and lime [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** orbital cycle and planting times<br /> ** influence on aroma of fruits [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]]<br /> * Planetary influence and colour [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Planetary influence in leaf and blossom [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Planetary influence in the animal [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> * Planetary influence in the root [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#212|212]]<br /> * Planetary life in connection with the earthly [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#358|358]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|Q}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt;<br /> {{BS|Q}}<br /> * Quality of produce [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#35|35]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#226|226]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#318|318]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#319|319]]<br /> * Quartz [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#282|282]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|348]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]<br /> * Quartz preparation in the cow horn [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|348]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]<br /> * Quartz grinding [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]<br /> * Couch grass [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#231|231]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#248|248]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|R}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt;<br /> {{BS|R}}<br /> <br /> * Soil exploitation in agriculture [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#336|336]]<br /> * Vine louse<br /> * Rain as promoter of cosmic influence<br /> * [[Regenwurm]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#223|223]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#296|296]]<br /> * Earthworm, earthworms [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#223|223]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]<br /> * Regulation of the forest * Stimulant and nutritive value of substances in the soil<br /> * Reproductive power and sowing time [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> ** and nutritive force [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> ** in [[Unkraut|weeds]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> ** and pest control<br /> * [[Rhythmus|Rhythm]] / rhythmic middle (soil) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#92|92]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#328|328]]<br /> * Raw food<br /> * Swine erysipelas<br /> * Stirring process (preparations) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#352|352]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#353|353]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#354|354]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#355|355]]<br /> * Beet eelworm [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#255|255]]<br /> * Stirring, horn manure [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]]<br /> ** with stirring machine [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#353|353]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#354|354]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|S}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt;<br /> {{BS|S}}<br /> * Grain crops and legumes [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]<br /> * [[Salz|Salt]] in food<br /> * Salt for preservation<br /> * Seed formation, seed force [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#286|286]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#287|287]]<br /> * Saturn, Saturn period [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Saturn forces and warmth condition [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Oxygen as bearer of life [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#109|109]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|292]]<br /> * Pest control [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]]<br /> ** through concentration<br /> ** from the moral point of view<br /> * Horsetail preparation [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#448|448]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#453|453]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#454|454]]<br /> * Sheep [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#144|144]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#306|306]]<br /> * Yarrow [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#364|364]]<br /> * Yarrow preparation [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]]<br /> * Sulphur [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]<br /> ** of yarrow [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]<br /> ** as mediator between the spiritual and the physical [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]<br /> * Pig (domestic pig) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#134|134]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#135|135]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#136|136]]<br /> * Pig and feeding [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#136|136]]<br /> * Threefold Social Order [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#73|73]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#84|84]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#85|85]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#187|187]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#188|188]]<br /> * Sunflower [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]]<br /> * Sun activity in the plant [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]]<br /> ** in the animal<br /> ** differentiated through the zodiac<br /> * Spray apparatus [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#356|356]]<br /> * Farmyard manure [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]<br /> * Stall feeding [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#148|148]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]]<br /> * Stacked manure [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]<br /> * Astronomy and stellar influences [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#207|207]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> * [[Stickstoff|Nitrogen]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#79|79]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]<br /> ** significance and influence [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]<br /> ** stability<br /> ** in the manure heap [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> ** sensitivity<br /> ** formation in the plant [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]<br /> * Nitrogen / nitrogen salts [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#79|79]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#276|276]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#278|278]]<br /> * Nitrogen content of manure [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> * Nitrogen as physical bearer of astrality [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#279|279]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|292]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#297|297]]<br /> * Nitrogen collectors [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]<br /> * Metabolism, substances and forces [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#272|272]]<br /> * Shrubs and mammals<br /> * Substance condensation [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#261|261]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#263|263]]<br /> * Substance transformation [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#294|294]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#341|341]]<br /> * Substance transformation in the organism [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#294|294]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|T}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|T}}<br /> * Terrestrial forces [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#205|205]]<br /> * [[Tiere|Animal]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#111|111]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]]<br /> ** Bone system [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]]<br /> ** Moon and sun influences [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> ** Muscle system [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#266|266]]<br /> ** Food intake [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#149|149]]<br /> ** Organism in its articulation [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#100|100]]<br /> ** and plant within agriculture [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#65|65]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#67|67]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]<br /> * Animal feeding [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#148|148]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]]<br /> * Zodiac [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#267|267]]<br /> * Animal world (wild fauna) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#112|112]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]]<br /> * Deep-litter manure [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#306|306]]<br /> * Tomato [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#311|311]]<br /> ** Frost effect [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#208|208]]<br /> ** Cultivation<br /> * [[Ton|Clay]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#209|209]]<br /> ** Addition in the soil [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#205|205]]<br /> ** Mediator between lime and silica [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** Mediator between the cosmic and the terrestrial [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#212|212]]<br /> * Clay minerals [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#209|209]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#210|210]]<br /> * Peat in the soil<br /> * Peat mulch in the compost heap [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#290|290]]<br /> * Dried beet pulp<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|U}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|U}}<br /> * Above and below the earth in their reciprocal interaction [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]]<br /> * Summer storage (preparations) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]<br /> * Winter storage (preparations) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|347]]<br /> * Transformation of elements [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#263|263]]<br /> * Pest control [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#135|135]]<br /> * [[Unkraut|Weed]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#214|214]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#242|242]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#246|246]]<br /> * Weed regulation (mechanical) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#246|246]]<br /> * Weed seed ashing (pepper preparation) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|222]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> * Agricultural education [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#184|184]]<br /> * Urtica dioica (stinging nettle) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|V}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|V}}<br /> <br /> * Valeriana officinalis (valerian) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]]<br /> * Vegetarian diet<br /> * Venus [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> * Venus in Scorpio<br /> * Digestion (cattle) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#153|153]]<br /> * Combustion in the organism<br /> * Condensation of substance [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#261|261]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]]<br /> * Dilution (horn manure) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]]<br /> * Heredity<br /> * Enlivening of the earth [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#280|280]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#360|360]]<br /> * Rationalising the manure [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#333|333]]<br /> * Experiments, suggestions [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]]<br /> * Trial plots, size<br /> * Trial plants (wheat and sainfoin) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Kinship of the insect world and the plant [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#123|123]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#124|124]]<br /> * Putrefaction (insect pepper)<br /> * Vitality in the soil [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Birds (bird world) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]]<br /> * Bird world [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]]<br /> * Bird breeding and insect breeding<br /> * Full moon [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> ** and rain<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|W}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|W}}<br /> * Forest [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#110|110]]<br /> * Warmth [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#103|103]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#260|260]]<br /> ** and silica<br /> * Warmth transformation in the organism (chilling)<br /> * Warmth condition and Saturn [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Water [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|102]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#208|208]]<br /> ** as distributor of moon forces [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> ** above and below the earth [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|102]]<br /> * Hydrogen and its working [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#295|295]]<br /> * Hydrogen content in the fertilizer<br /> * Chicory [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]]<br /> * Viticulture [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#53|53]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#175|175]]<br /> * Wheat (tendency toward seed formation) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Rumination [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#151|151]]<br /> * Meadow manuring with compost [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#299|299]]<br /> * Winter grain [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#207|207]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]<br /> * Worms and larval life in the soil [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]]<br /> * Root of the tree [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]<br /> * Root forms as expression of cosmic and terrestrial workings [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#96|96]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Root nutrition [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#217|217]]<br /> * Root growth [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#216|216]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Root warmth for the plants<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|X}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|X}}<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|Y}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|Y}}<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|Z}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|Z}}<br /> * Goats [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#144|144]]<br /> * Breeding of cultivated plants [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#45|45]]<br /> * Breeding of preparation plants<br /> * Diaphragm organ (soil) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]]<br /> * Twofold structure of the animal organism<br /> <br /> &lt;/div&gt;{{GlossarNavigationArtikel|0-9}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|0-9}}<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Filmbeiträge&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> == Film contributions ==<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Feier_zur_Buchveröffentlichung_von_Manfred_Klett&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Celebration of the book publication by Manfred Klett ===<br /> <br /> [[Datei:Manfred Klett von der Agrartechnologie zur Landbaukunst.PNG|thumb|link=Manfred Klett - Feier zur Buchveröffentlichung: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst, 2021|[[Manfred Klett]] on 18 July 2021 at the [[Dottenfelderhof]]]]<br /> <br /> In Manfred's honour, a small celebration on 18 July 2021 brought together some of his companions along the way, who today likewise belong to the best-known figures in the [[Biologisch-dynamische Landwirtschaft|biodynamic]] movement. With joy and relief it was celebrated that Manfred Klett had completed and published his new book &quot;'''Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst'''&quot;. <br /> <br /> '''''[[Manfred Klett - Feier zur Buchveröffentlichung: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst, 2021|Click here for the talk]]'''''<br /> <br /> |&lt;small&gt;[[Manfred Klett|back to Manfred Klett ◁]] &lt;/small&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Buchvorstellung_&amp;quot;Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst&amp;quot;_vom_Mitherausgeber_Ueli_Hurter&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Book Presentation &quot;From Agricultural Technology to the Art of Agriculture&quot; by Co-Editor Ueli Hurter ===<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Ueli_Hurter_präsentiert_Buch_Manfred_Klett_von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst.jpg|thumb|link=https://www.youtube.com/watch?v=K_oQWzXnkJc|[[Ueli Hurter]] ]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Seen here is the head of the [[Sektion für Landwirtschaft]] at the [[A:Goetheanum|Goetheanum]] in [[A:Dornach|Dornach]], [[Ueli Hurter]]. Ueli was also co-editor. <br /> <br /> &quot;So that what one places into the hands of the '''younger generation''' can be handed on at a level at least as good as, if not '''further developed''' than, what one received from the preceding generation. And that, expressed now in economic terms — both in terms of farm economics and national economics — is precisely something to which the '''author''' '''points''', that here at the core lies something that is actually '''what the whole economy is searching for: namely a regenerative economy.'''<br /> <br /> We find ourselves today in an overall situation with our planet Earth where we urgently and quickly and in many places need approaches and initiatives that lead into an '''economy''' that does not merely '''consume''', that is not merely '''burdensome''', that does not merely leave a '''negative impact''' behind, but that is '''regenerative''' — and agriculture '''naturally''', through its '''closeness to the life processes''', but then '''understood''' as '''biodynamic''' agriculture: if it grasps this, then it can actually become an '''impulse-giver''', an '''inspirator''', '''for the whole economy'''.<br /> <br /> This is worked out in this book and it is a call for the '''future generations''' to work it out still more clearly, to engage with it and thereby not only remain within agricultural contexts, but to bring it '''into the overall economic and overall social dialogue'''.&quot;<br /> <br /> '''''[[Ueli Hurter - Buchvorstellung Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst|Click here for the transcribed talk]]'''''<br /> <br /> &lt;small&gt;[[Manfred Klett|back to Manfred Klett ◁]] &lt;/small&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Einzelnachweise&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === References ===<br /> <br /> [[Kategorie:Autor]]<br /> [[Kategorie:Betriebsorganismus]]<br /> [[Kategorie:Bodenbearbeitung]]<br /> [[Kategorie:Bodenfruchtbarkeit]]<br /> [[Kategorie:Buch]]<br /> [[Kategorie:biologisch-dynamische Landwirtschaft]]<br /> [[Kategorie:biologisch-dynamische Präparate]]<br /> [[Kategorie:biodynamische Landwirtschaft]]<br /> [[Kategorie:Düngung]]<br /> [[Kategorie:Herausragende Persönlichkeit]]<br /> [[Kategorie:Inhaltsangabe (Buch)]]<br /> [[Kategorie:Landbaukunst]]<br /> [[Kategorie:Literatur]]<br /> [[Kategorie:Manfred Klett]]<br /> [[Kategorie:Pionier]]<br /> [[Kategorie:Rudolf Steiner]]<br /> [[Kategorie:Zukunftsimpuls]]<br /> &lt;references /&gt;{{Artikel unten}}</div>

Admin https://biodyn.wiki/index.php?title=Translations:Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/34/pl&diff=28201 2026-06-06T12:28:16Z

<p>Admin: </p> <hr /> <div>* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Podziękowania|Podziękowania 483]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Życiorys Manfreda Kletta|Życiorys Manfreda Kletta 485]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Indeks rzeczowy|Indeks rzeczowy 486]]<br /> __NOTOC__ {{SE|16}}</div>

Admin https://biodyn.wiki/index.php?title=Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/pl&diff=28200 2026-06-06T12:27:59Z

<p>Admin: </p> <hr /> <div>&lt;languages /&gt;<br /> <br /> {{Artikel oben}}[[Datei:Buch Manfred Klett Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst.jpg|mini|right|class=responsive-img|Książka [[Manfred Klett|Manfrieda Kletta]], pierwsze wydanie 30 czerwca 2021. [[Literatur|Więcej książek tutaj: Literatura]] ]]<br /> <br /> &lt;div class=&quot;center&quot;&gt;<br /> [[Manfred Klett]]<br /> <br /> Od agrotehnologii do sztuki uprawy ziemi<br /> <br /> Istotne rysy biologiczno-dynamicznej uprawy ziemi<br /> <br /> Rolnictwo przyszłości<br /> <br /> &lt;/div&gt;{{SE|4}}<br /> <br /> Wersja online w biodyn.wiki: © Copyright 2025 François Hagdorn, Wszelkie prawa zastrzeżone<br /> <br /> Projekt okładki: Wolfram Schildt, Redakcja: Hans-Christian Zehnter, Claus Jahncke, Koncepcja ilustracji: Manfred Klett, Realizacja: Mathias Buess i Ivana Suppan, jeśli nie zaznaczono inaczej, Skład: Atelier Doppelpunkt, Johannes Onneken, Münchenstein, Druk: Beltz, Grafische Betriebe, Bad Langensalza<br /> <br /> Wersja drukowana dostępna w wydawnictwie Verlag am Goetheanum, 2021, ISBN 978-3-7235-1668-3 [https://goetheanum-verlag.ch www.goetheanum-verlag.ch]{{SE|5}}<br /> &lt;center&gt;<br /> Dedykowane współzałożycielom<br /> [[Betriebsgemeinschaft Dottenfelderhof|wspólnoty gospodarczej Dottenfelderhof]] (1968) <br /> <br /> oraz tym, którzy z własnej siły sądzenia, w tym samym duchu,<br /> chcą nowej kultury rolnej i społecznej.&lt;/center&gt;<br /> <br /> __NOTOC__{{SE|7}}<br /> <br /> &lt;center&gt;<br /> W bólu nasza<br /> <br /> Matka Ziemia stężała.<br /> <br /> Naszą misją jest<br /> <br /> na nowo ją uduchowić,<br /> <br /> przerabiając ją<br /> <br /> mocą naszych rąk<br /> <br /> w dzieło sztuki<br /> <br /> pełne ducha.<br /> <br /> ''Rudolf Steiner&lt;ref&gt;Zapis słów Rudolfa Steinera podczas położenia kamienia węgielnego pod świątynię różokrzyżowców loży Malsch «Franz von Assisi» według wspomnień Hilde Stockmeyer; z: Rudolf Steiner: Bilder okkulter Siegel und Säulen, GA 284, Dornach 1993, S. 113.&lt;/ref&gt;'' &lt;/center&gt;<br /> <br /> {{SE|9}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Inhaltsverzeichnis&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Spis treści ===<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Słowo wstępne|Słowo wstępne 17]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Przedmowa|Przedmowa 21]]<br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Erster Teil|Część pierwsza 25]]&lt;/big&gt;'''<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Polarność przemysłu i rolnictwa|Polarność przemysłu i rolnictwa 27]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Warunki wytwarzania w przemyśle i rolnictwie|Warunki wytwarzania w przemyśle i rolnictwie 30]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Zasada organizmu w rolnictwie w zwierciadle rozwoju świadomości ludzkości|Zasada organizmu w rolnictwie w zwierciadle rozwoju świadomości ludzkości 39]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Czasy pierwotne|Czasy wczesne 39]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Kultura praindyjska|Kultura praindyjska 40]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Kultura praperska|Kultura praperska 42]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Kultury starożytnego Egiptu i Mezopotamii|Kultury starożytnego Egiptu i Mezopotamii 46]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Kultura grecko-rzymska|Kultura grecko-rzymska 49]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Kultura nowożytności|Kultura nowożytności 54]]<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Kulturowe nurty rolnictwa do przełomu epok|Kulturowe nurty rolnictwa aż do Przełomu Czasów 56]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Wydarzenie Przełomu Czasów, Misterium Golgoty|Wydarzenie Przełomu Czasów, Misterium Golgoty 59]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Przemiana zasady organizmu aż do nowożytności|Przemiana zasady organizmu aż do nowożytności 61]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Punkt i obwód|Punkt i obwód 63]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Zasada organizmu w nowożytności|Zasada organizmu w nowożytności 70]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Nowe zarodki|Nowe zarodki 84]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Trójczłonowość człowieka i rolnicza indywidualność|Trójczłonowość człowieka a indywidualność rolnicza 88]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Czterogliederung człowieka i zamkniętość organizmu gospodarstwa|Czterogliederowość człowieka a zamkniętość organizmu gospodarstwa 97]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Obraz czwórczłonowości indywidualności rolniczej|Obraz czterogliederowości indywidualności rolniczej 101]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Organizacja fizyczna|Organizacja fizyczna 101]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Organizacja życiowa|Organizacja życiowa 104]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Organizacja duszy, czyli ciało astralne organizmu rolniczego|Organizacja duszna czyli ciało astralne organizmu rolniczego 111]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Dzikie gatunki zwierząt – organy organizmu gospodarstwa i krajobrazu|Gatunki dzikich zwierząt – organy organizmu gospodarstwa i krajobrazu 112]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Cztery grupy w obrębie dzikiej fauny|Cztery grupy w obrębie dzikiej fauny 114]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Zwierzęta domowe – organy organizmu gospodarstwa i krajobrazu|Zwierzęta domowe – organy w organizmie gospodarstwa i krajobrazu 126]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Pszczoła miodna|Pszczoła miodna 130]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Drób domowy|Drób domowy 131]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Świnia domowa|Świnia domowa 134]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Koń i osioł|Koń i osioł 137]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Pies i kot|Pies i kot 140]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Owca i koza|Owca i koza 143]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Bydło|Bydło rogate 146]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Pochodzenie i mit|Pochodzenie i mit 146]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Miejsce w organizmie gospodarstwa|Miejsce w organizmie gospodarstwa 147]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Przejaw istoty i jej poznanie|Zjawisko istoty i poznanie istoty 149]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Trawienie w jamie ustnej|Trawienie w pysku 149]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Trawienie w żwaczu i przeżuwanie|Trawienie żwaczowe i przeżuwanie 150]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Przeżuwanie jako percepcja i selekcja substancji i sił|Przeżuwanie – percepcja i selekcja substancji i sił 151]]<br /> *** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Trawienie w jelicie cienkim i grubym|Trawienie w jelicie cienkim i grubym 153]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Próg między światem zewnętrznym a wewnętrznym|Próg od świata zewnętrznego do świata wewnętrznego 154]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Znaczenie rogów i racic|Znaczenie rogów i kopyt 155]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Kosmiczno-jakościowa analiza i zalążek jaźni|Analiza kosmiczno-jakościowa i zadatek Ja 156]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Nadwyżki produkcyjne|Nadwyżki wydajności 157]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Wyrzeczenie|Wyrzeczenie 158]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Stado bydła i organizm gospodarstwa|Stado bydła i organizm gospodarstwa 158]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Człowiek i organizacja jaźni organizmu rolniczego|Człowiek i organizacja Ja organizmu rolniczego 160]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Badania duchowe jako pośrednik między istotą a zjawiskiem|Badanie duchowe jako pośredniczka między istotą a zjawiskiem 160]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Aspekty problematyki społecznej|Aspekty problematyki społecznej 162]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#O kształtowaniu i zdolności do działania rolniczych wspólnot gospodarczych|O kształtowaniu i zdolności do działania rolniczych wspólnot gospodarczych 165]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Wola w wolności – droga do wspólnoty inicjatyw|Wola w wolności – droga ku wspólnocie inicjatywnej 166]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Czucie w równości – droga do żywego poczucia prawa|Czucie w równości – droga ku żywemu poczuciu prawa 169]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Myślenie we współczłowieczeństwie (braterstwie) – droga do solidarnej gospodarki|Myślenie we współczłowieczeństwie (braterstwie) – droga ku solidarnemu życiu gospodarczemu 173]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#O duchowym rozwoju i kierowaniu rolniczą wspólnotą gospodarczą|O duchowym rozwoju i prowadzeniu rolniczej wspólnoty gospodarczej 177]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Duchowy cel dążeń|Duchowy cel dążenia 178]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Praktyka współpracy|Praktyka współpracy 179]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Poranna narada robocza|Poranna narada robocza 179]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Krąg studyjny treści antropozoficznych badań duchowych|Krąg studyjny poświęcony treściom antropozoficznych badań duchowych 180]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Konferencja pracy i zarządzania|Konferencja robocza i administracyjna 180]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Organizm gospodarstwa i praca człowieka wynikająca z woli jaźni|Organizm gospodarstwa i chciana przez Ja praca człowieka 182]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Impulsy rolnictwa biodynamicznego dla rozwoju organizmu społecznego|Impulsy rolnictwa biologiczno-dynamicznego dla rozwoju organizmu społecznego 187]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Wola w wolności|Wola w wolności 188]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Czucie w równości|Czucie w równości 194]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Myślenie w braterstwie lub współczłowieczeństwie|Myślenie w braterstwie lub współczłowieczeństwie 197]]<br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Zweiter Teil|Część druga 199]]&lt;/big&gt;'''<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Indywidualność rolnicza i trzy filary żyzności gleby|Indywidualność rolnicza i trzy filary żyzności gleby 201]]<br /> <br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Erste Säule:|Filar pierwszy:]]&lt;/big&gt;'''<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#O istocie uprawy gleby w związku z jej rozwojem w ciągu roku|O istocie uprawy roli w związku z rozwojem gleby w biegu roku 205]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Gleba|Gleba 205]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Proces zimowy i uprawa gleby|Proces zimowy i uprawa roli 207]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Powstawanie mrozowej struktury gleby|Powstawanie dojrzałości mrozowej 208]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Powstawanie minerałów ilastych i ich odnowa|Powstawanie minerałów ilastych i ich odnowienie 209]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Nośnictwo i zachowanie kosmicznych sił formy w ciągu roku|Nośność i zachowanie kosmicznych sił kształtujących w biegu roku 211]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Proces wiosenny i uprawa gleby|Proces wiosenny i uprawa roli 213]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Przedwiośnie|Przedwiośnie 213]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Wiosna|Wiosna 214]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Tworzenie skorupy i obróbka powierzchni|Tworzenie się skorupy i pielęgnacja skóry gleby 219]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Proces letni i uprawa gleby|Proces letni i uprawa roli 220]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Podorywka ściernisk, mulczowanie, budowanie próchnicy i działalność fauny glebowej|Podorywka, uprawa mulczowa, budowanie próchnicy i działalność świata zwierząt glebowych 220]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Tworzenie i dojrzewanie owoców|Tworzenie owoców i dojrzewanie 224]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Narzędzia do letniego mulczowania|Narzędzia do letniej uprawy mulczowej 227]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Proces jesienny i uprawa gleby|Proces jesienny i uprawa roli 228]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Dojrzewanie, przemiana, obumieranie|Dojrzewanie, przemiana, umieranie 228]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Uprawa gleby jesienią|Uprawa roli jesienią 230]]<br /> <br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Zweite Säule:|Filar drugi:]]&lt;/big&gt;'''<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#O istocie płodozmianu|O istocie płodozmianu 235]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Płodozmian a organizacja życia organizmu rolniczego|Płodozmian i organizacja życiowa organizmu rolniczego 235]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#O systemie płodozmianu|O systemie płodozmianu 237]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Płodozmian a gospodarka próchnicą|Płodozmian i gospodarstwo próchnicy 238]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Płodozmian a uprawa roślin międzyplonowych|Płodozmian i uprawa międzyplonów 239]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Płodozmian a mobilizacja minerałów i wiązanie azotu|Płodozmian i udostępnianie minerałów, wiązanie azotu 241]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Płodozmian a towarzysząca flora, chwasty|Płodozmian i jego flora towarzysząca — chwasty 242]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Metoda spalania nasion chwastów|Metoda wypalania nasion chwastów 244]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Mechaniczna regulacja chwastów|Mechaniczne regulowanie chwastów 246]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Chwasty i trawy w zbożach|Chwasty i trawy w roślinach zbożowych 247]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Chwasty i trawy w roślinach okopowych|Chwasty i trawy w roślinach okopowych 248]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Chwasty i trawy w uprawie roślin pastewnych|Chwasty i trawy w uprawie roślin pastewnych 249]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Płodozmian, choroby i szkodniki|Płodozmian, choroby i pojaw szkodników 250]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Choroby zbóż związane z płodozmianem|Choroby roślin zbożowych uwarunkowane płodozmianem 253]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Choroby roślin okopowych związane z płodozmianem|Choroby roślin okopowych uwarunkowane płodozmianem 254]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Choroby roślin pastewnych związane z płodozmianem|Choroby roślin pastewnych uwarunkowane płodozmianem 255]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Płodozmian w odniesieniu do nawożenia, bilansu próchnicy i orki|Płodozmian w odniesieniu do nawożenia, bilansu próchnicy i uprawy pługiem 257]]<br /> <br /> '''&lt;big&gt;[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Dritte Säule:|Filar trzeci:]]&lt;/big&gt;'''<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#O istocie nawożenia|O istocie nawożenia 259]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#O kwestii substancji i sił|O kwestii substancji i sił 259]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#O kwestii ducha, istoty i indywidualności|O pytaniu o ducha, istotę i indywidualność 268]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Kwestia nawożenia a indywidualność rolnicza|Kwestia nawożenia i indywidualność rolnicza 271]]<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Poziom 0: Stosowanie minerałów|Stopień 0: Stosowanie substancji mineralnych 274]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Stosowanie soli azotowych|Stosowanie soli azotowych 275]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Stosowanie mączki skalnej|Stosowanie mączki skalnej 281]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Poziom 1: Nawożenie z żywej natury roślinnej|Stopień 1: Nawożenie z tego, co żywe w naturze roślinnej 286]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#O istocie kompostowania|O istocie kompostowania 287]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#1. Faza cieplna|1. Faza ciepła 291]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#2. Faza oddychania powietrzem i odgazowania|2. Faza oddychania powietrzem i odgazowania 292]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#3. Faza wodna lub przemiany|3. Faza wodna, czyli faza przemiany 294]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#4. Faza uziemnienia|4. Faza uziemnienia 295]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Stosowanie kompostu|Stosowanie kompostu 299]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Nawożenie kompostem łąk i pastwisk|Nawożenie kompostem łąk i pastwisk 299]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Nawożenie kompostem w ogrodnictwie|Nawożenie kompostem w ogrodnictwie 300]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Nawożenie kompostem w sadownictwie|Nawożenie kompostem w sadownictwie 301]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Poziom 2: Nawożenie z duszy natury zwierząt domowych|Stopień 2: Nawożenie z tego, co duszewne w naturze zwierząt domowych 303]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Przechowywanie nawozów od zwierząt domowych|Zachowanie nawozów od pogłowia zwierząt domowych 304]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Obornik głęboki|Obornik głębokościółkowy 305]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Obornik pryzmowy|Obornik układany warstwowo 307]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Kompost obornikowy|Kompost obornikowy 307]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Gnojówka|Gnojówka 309]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Stosowanie nawozów zwierzęcych z własnego gospodarstwa|Stosowanie własnych nawozów zwierzęcych gospodarstwa 311]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Skuteczność własnych nawozów zwierzęcych|Działanie własnych nawozów zwierzęcych gospodarstwa 312]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Doświadczenie światło-cień|Doświadczenie światło–cień 313]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Oceny na podstawie wyników morfologicznych|Oceny na podstawie wyników morfologicznych 314]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Oceny na podstawie wyników analitycznych|Oceny na podstawie wyników analitycznych 317]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Ocena metodą diagnostyki krystalicznej chlorku miedzi|Ocena metodą krystalnodiagnostyczną krystalizacji chlorku miedzi 318]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Poziom 3: Nawożenie z ducha człowieka|Stopień 3: Nawożenie z ducha człowieka 323]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Wydaliny metaboliczne|Wydaliny przemiany materii 323]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Działalność duchowa w pracy|Działalność ducha w pracy 324]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Indywidualność rolnicza a preparaty biodynamiczne|Indywidualność rolnicza i preparaty biologiczno-dynamiczne 325]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Droga badań nauk humanistycznych|Droga badawcza nauki duchowej 329]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Przyrodniczo-goetheanistyczna droga badań|Przyrodniczo-goetheanistyczna droga badawcza 331]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Droga badań przez doświadczenie woli|Droga badawcza doświadczenia woli 332]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Wytwarzanie, stosowanie i skuteczność preparatów w cyklu rocznym|Wytwarzanie, stosowanie i działanie preparatów w biegu roku 334]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Podstawowe aspekty metodyki wytwarzania i stosowania preparatów|Podstawowe aspekty metodyki wytwarzania i stosowania preparatów 336]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Zbliżenie do rozumienia substancji wyjściowych do preparacji|Zbliżanie się ku rozumieniu substancji wyjściowych do preparacji 339]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Wytwarzanie i obsługa preparatów biodynamicznych|Wytwarzanie i posługiwanie się preparatami biologiczno-dynamicznymi 344]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Preparat z nawozu rogowego i krzemionki rogowej – wytwarzanie, stosowanie i skuteczność|Preparat z nawozu w rogu i preparat rogu krzemiennego – wytwarzanie, stosowanie i działanie 344]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Preparat z nawozu rogowego|Preparat z nawozu w rogu 344]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Preparacja w rytmie cyklu rocznego|Preparat rogu krzemiennego 348]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Proces mieszania|Proces mieszania 351]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Stosowanie|Stosowanie 356]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Skuteczność|Działanie 357]]<br /> * '''[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Die Kompost- oder Düngerpräparate|Preparaty kompostowe, czyli nawozowe 360]]'''<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Kompozycja preparatu z krwawnika|Kompozycja preparatu z krwawnika 361]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Poziomy skuteczności|Stopnie działania 370]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Kompozycja preparatu z rumianku|Kompozycja preparatu rumiankowego 372]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Kompozycja preparatu z pokrzywy|Kompozycja preparatu pokrzywowego 379]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#O kwestii przemiany substancji|O kwestii przemiany substancji 384]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Kompozycja preparatu z kory dębu|Kompozycja preparatu z kory dębowej 389]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Dąb, jego kora i łyko|Dąb, jego kora i korek 389]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Czaszka zwierzęcia domowego|Czaszka zwierzęcia domowego 395]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Preparacja kory i łyka dębu|Preparacja kory dębowej i korka 400]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Kompozycja preparatu z mniszka lekarskiego|Kompozycja preparatu z mniszka lekarskiego 405]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Wygląd mniszka lekarskiego|Obraz zjawiskowy mniszka lekarskiego 406]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Korzeń|Korzeń 407]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Pęd i liść|Pęd i liść 408]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Kwiat|Kwiat 409]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Sok mleczny|Sok mleczny 411]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Otrzewna i krezka bydlęca|Otrzewna względnie krezka bydlęcia 415]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Kroki preparacji|Etapy preparowania 420]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Zastosowanie i skuteczność|Stosowanie i działanie 424]]<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Kompozycja preparatu z kozłka lekarskiego|Kompozycja preparatu z waleriany 427]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Obraz zjawiskowy waleriany|Obraz zjawiskowy waleriany 428]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Korzeń|Korzeń 430]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Łodyga|Łodyga 431]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Następstwo liści|Następstwo liści 432]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Kwiat|Kwiat 434]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Wytwarzanie i stosowanie|Wytwarzanie i stosowanie 438]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Uwagi wstępne do kwestii wirksamkeit|Uwagi wstępne o działaniu 440]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Skuteczność|Działanie 446]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Preparat ze skrzypu polnego|Preparat ze skrzypu polnego 448]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Forma zjawiskowa|Postać zjawiskowa 449]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Sfera ryzomowo-korzeniowa, wegetatywne i generatywne rozmnażanie|Sfera kłącza i korzenia, rozmnażanie wegetatywne i generatywne 450]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Nadziemny pęd i proces krzemionkowy|Nadziemny pęd i proces krzemionkowy 451]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Wytwarzanie i stosowanie|Wytwarzanie i stosowanie 453]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Skuteczność preparatu ze skrzypu polnego|Działanie preparatu ze skrzypu polnego 454]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Kanon sześciu preparatów nawozowych, ich współdziałanie w kształtowaniu nowego Pośredniego — przegląd|Kanon sześciu preparatów nawozowych, ich współdziałanie w kształtowaniu nowego środka – ujęcie całościowe 456]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Szereg roślin preparatowych|Szereg roślin preparatowych 456]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Szereg zwierzęcych powłok narządowych|Szereg zwierzęcych osłon organów 461]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Preparaty nawozowe w ich całościowym działaniu|Preparaty nawozowe w ich całościowym działaniu 469]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Praktyka sztuki uprawy ziemi w trzech krokach|Praktyka sztuki uprawy ziemi w trzech krokach 473]]<br /> <br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Podziękowania|Dank 483|Podziękowania 483]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Życiorys Manfreda Kletta|Lebenslauf Manfred Klett 485|Życiorys Manfreda Kletta 485]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#Indeks rzeczowy|Sachwortregister 486|Indeks rzeczowy 486]]<br /> __NOTOC__ {{SE|16}}<br /> <br /> [[Datei:Manfred Klett bei einer Geologievorlesung.jpeg|frame|zentriert|&lt;center&gt;&lt;small&gt;[[Manfred Klett]] podczas wykładu z geologii ze studentami [[Landbauschule Dottenfelderhof]] w roku 2009 © Copyright 2021 by Landbauschule des Dottenfelderhof.&lt;/small&gt;&lt;center/&gt;]]<br /> <br /> {{SE|17}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Geleitwort&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Słowo wstępne ===<br /> <br /> Niniejszą książkę «Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst» można by określić jako podsumowanie dzieła życia [[Manfred Klett|Manfreda Kletta]].<br /> <br /> Manfred Klett, rocznik 1933, jest dziekanem ruchu biodynamicznego. Przez dziesięciolecia, obok praktycznej działalności i związanych z nią odpowiedzialności, podróżował po całym świecie jako mówca, wykładowca i rozmówca — ktoś mógłby go teraz wyobrażać sobie jako spokojnego starca na zasłużonej emeryturze. Ten obraz jednak myli, gdyż z zewnętrznego spokoju Manfred Klett wkracza raz jeszcze w przestrzeń publiczną z dziełem ogarniającym całość. A kto go zna, ten natychmiast wyczuwa, co nam tym razem daje w ręce: kwintesencję całożyciowego działania na rzecz rolnictwa przyszłości. Patrząc wstecz, zebrane plony życia są tu przeglądane i porządkowane — ustrukturyzowany przegląd tego, czym rolnictwo było i jest. Patrząc naprzód, mamy przed sobą wezwanie skierowane do następnych pokoleń w sensie kierunków pracy, wezwanie do uchwycenia tego, co rolnictwo nosi w sobie jako potencjał przyszłości.<br /> <br /> Pierwszy podtytuł «Wesenszüge des biologisch-dynamischen Landbaus» można rozumieć jako syntetyczny opis treści. Tak, chodzi o rolnictwo biologiczno-dynamiczne, ale nie w sensie spojrzenia od wewnątrz, wewnętrznego porozumienia biodynamicznej wspólnoty ze samą sobą. Czy zatem chodzi o spojrzenie z zewnątrz? I to nie, bo z zewnątrz w tej rozprawie nic nie jest oglądane. Można by jednak powiedzieć, że chodzi o spojrzenie ‹na zewnątrz›. Spojrzenie, w którym to, co nazywamy ‹biodynamicznym›, jest badane poza ruchem i jego samookreśleniem, by w jego istotnych rysach odnaleźć coś z tego, czym rolnictwo z racji swego przeznaczenia jest. To duże roszczenie, które wymaga solidnego uzasadnienia. Niniejsze dzieło można czytać jako to uzasadnienie — i sądzę, że w intencji autora tak właśnie chce być czytane, zarówno pod względem treści, jak i stylu. Pod względem treści zawiera ono między innymi<br /> <br /> * historię rolnictwa w jego stosunku do kulturowego i świadomościowego rozwoju człowieczeństwa zachodniego<br /> * studium społeczno-gospodarcze dotyczące stosunku przemysłu do rolnictwa<br /> * naukę o organizmie rolniczym w jego trój- i czterostopniowości {{SE|18}}<br /> <br /> * badanie nad «Indywidualnością Rolniczą»<br /> * w ramach trzech filarów uprawy roli — bodenbearbeitung, płodozmian i nawożenie — szczegółowe przedstawienie biologiczno-dynamicznych preparatów<br /> * podręcznik dla biodynamicznych rolników<br /> * podręcznik dla wspólnot gospodarskich i asocjatywnych inicjatyw w otoczeniu gospodarstw<br /> <br /> Co do stylu, uzasadnienie to można w najlepszym sensie nazwać goetheanistycznym. Oznacza to: nie jest ono abstrakcyjno-logiczne i systematyczne, lecz orientuje się na fenomen. Biogram autora to życie dla biodynamicznego impulsu i razem z nim. Konkretne doświadczenia pracy i zasadnicze odkrycia myślowe należą do siebie. Przeżyte życie jest wzajemnym przeplataniem się jednego i drugiego, a niniejsza praca pozostaje wierna temu językowi życia. Konkretne doświadczenia praktyczne — czy to w polu, w oborze, czy na naradzie roboczej — i prafenomentalne sformułowania o glebie, zwierzętach domowych czy współpracy stoją blisko siebie. To zamierzone. Styl można określić jako ‹realno-idealny›. I jest on urzeczywistnieniem tego, co Manfred Klett w tytule nazywa «Landbaukunst» — sztuką uprawy ziemi. To, co realne, nie gubi się atomistycznie w szczegółach danych i faktów, a to, co idealne, nie rozpływa się w abstrakcyjności ogółu; jedno i drugie szuka się nawzajem i wzajemnie się przepaja, wznosząc się ku wyższej jedności — ta sztuka może być nazwana sztuką uprawy ziemi.<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> &lt;nowiki&gt;***&lt;/nowiki&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Spośród wielu tematów dwa są opracowane zaskakująco szczegółowo. Jeden kompleks tematyczny to społeczno-gospodarcza analiza aktualnego położenia rolnictwa. Krótko mówiąc: rolnictwo się zindustrializowało, nie mogąc nigdy być przemysłem. Tworzenie kapitału i rentowność kapitału są rolnictwu — o ile zachowuje ono jeszcze jakikolwiek związek z «ziemią» — obce w swej istocie. Za to właściwe mu jest to, co przemysłowi jest nieznane: nie zużywa ono swoich środków produkcji — gleby, roślin, zwierząt — w procesie produkcji, lecz je utrzymuje lub poprawia. To pozytywne bilansowanie w sensie domowego gospodarstwa życia Ziemi, w tym gospodarki wodnej i klimatycznej, jest jego właściwym wkładem do gospodarki narodowej; a autor prowadzi całe rozważanie w taki sposób, że ten ogląd doznaje oświetlenia z przyszłości. Albowiem przez to rolnictwu biologiczno-dynamicznemu przyroś­ta zadanie społeczno-kształtujące, które nie zostało jeszcze rozpoznane i ujęte w takim stopniu, jak przedstawia to niniejsza praca. Wsz­ys­cy {{SE|19}}<br /> <br /> Cały świat szuka trwałego bilansu światowej gospodarki — tu wskazany jest punkt wyjścia, a zarazem wezwanie, by go rozwijać i wprowadzać do rozmowy.<br /> <br /> Drugi obszar tematyczny to biologiczno-dynamiczne preparaty. Autor daje tym wyraz swemu przekonaniu, że niepozorne dodatki nawozowe są niezwykle istotne. Jeśli powiązać to z tytułem książki, można sformułować: preparaty są w szczególności «sztuką uprawy ziemi», są «istotą» biodynamicznej uprawy ziemi, i to właśnie one umożliwiają «rolnictwo przyszłości». Jak trzeba nakierować spojrzenie, by ta zamierzona intensywność uwagi na preparatach stała się zrozumiała? Kierunek spojrzenia Manfreda Kletta wyznacza zasadnicze odniesienie człowieka do przyrody. W tym odniesieniu dokonuje się na preparatach i poprzez nie odwrócenie biegunów brania i dawania: człowiek może dziś jako indywidualny człowiek z zasobu swej «duszy duchowej» twórczo, niczym artysta, wkraczać w wewnętrzny porządek przyrody — a ona, która zawsze go niosła i z której łona wyłonił się jako ziemska istota, może i chce zaufać temu dalej prowadzącemu kultywowaniu przez ręko-dzieło człowieka. To szerokie spojrzenie na preparaty należy do przekazanego tu rolniczego dziedzictwa. Mówi się tu nie mniej niż to: że licząca tysiące lat agri-kultura dzięki biologiczno-dynamicznym preparatom doznaje impulsu odnowy, który jako jedyny otwiera przed nią przyszłość.<br /> <br /> ***<br /> <br /> Jest zdecydowaną wolą Manfreda Kletta, żeby ta książka została wydana i opublikowana w Goetheaneum. Sekcja Rolnictwa i Wydawnictwo Goetheaneum chętnie temu przychyliły. Sekcja Rolnictwa jest jako jedna z jedenastu sekcji integralnym składnikiem Wolnej Wyższej Szkoły Nauki Duchowej w Goetheaneum. Szkoła ta dąży do tego, by pracować wychodząc z antropozofii. Aktualnie rozumie ona siebie szczególnie tak, że chce artykułować się w bieżących wydarzeniach, by wnosić wkład w wielkie wyzwania współczesności. Przy tym w każdej dziedzinie fachowej chodzi o pytanie: Jak w całej technice i złożoności może poznanie człowieka jako «Anthropos» wskazywać orientację na przyszłość? I w każdym obszarze pracy chodzi też o pytanie: Jak mogą ludzie, którzy konkretnie pracują — na przykład w rolnictwie — pielęgnować badawcze usposobienie duchowe? Książka Manfreda Kletta doskonale wpisuje się w to nastawienie Szkoły. Po pierwsze {{SE|20}}<br /> <br /> usiłuje myśleć rolnictwo we wszystkich jego aspektach konsekwentnie wychodząc od człowieka. Paradygmatyczne zdanie z Kursu rolniczego Rudolfa Steinera, «der Mensch wird zur Grundlage gemacht», staje się dla autora źródłem, przez które wiele z dawna znanych spraw ukazuje się w nowym świetle. Książka jest jednak również plonem życia, które zawsze stało również w praktyce czynnego i przedsiębiorczego rolnictwa i może tym samym być przykładem i inspiracją dla wielu rolników i rolniczek, by rozumieć siebie i działać jako badacze praktyki.<br /> <br /> «Sztuka uprawy ziemi» — jako kierunek docelowy widnieje w tytule książki, i można się zapytać: Czy to ma przynieść rozwiązanie dla wyzwań związanych ze zmianami klimatycznymi, erozją gleby, żywieniem świata? Odpowiedź może brzmieć: Tak, gdyż sztuka, sztuka uprawy ziemi oznacza: Każda i każdy ze swoim indywidualnym zaangażowaniem, na swoim zupełnie szczególnym miejscu przeżywa niezastąpiony wkład. Każde gospodarstwo, każde miejsce, gdzie pracuje się w sensie tej książki, jest reprezentantem ziemi, która jest nam powierzona do kultywowania.<br /> <br /> Książka ukazuje się w 2021 roku. Pozwalam sobie polecić ją czytelnikom i rozumieć jako preludium do stuletnich wydarzeń Kursu rolniczego Rudolfa Steinera z 1924 roku w Koberwitz. Stoimy u końca pierwszego stulecia biologiczno-dynamicznego rolnictwa. I tym samym powstaje pytanie: Co należy teraz czynić w drodze ku drugiemu stuleciu działania biologiczno-dynamicznego impulsu? Stoimy dziś przed częściowo trudnymi realiami w gospodarstwach i w sprzedaży. Znamy jednak również zasady i podstawowe myśli z antropozofii, z których wychodząc możemy mieć nadzieję, że nie rozbijemy się o te realia. Mamy możliwość rozwijania siebie i rolnictwa z przyszłości i w ten sposób nie tylko doprowadzać problemy rolnictwa do rozwiązania i otwierać jego przyszłość, lecz również pozyskiwać impulsy przyszłości dla przyrodniczej strony świata i społecznego kształtowania ludzkiego życia. Do tego wzywa nas Manfred Klett.<br /> <br /> Dla [[Sektion für Landwirtschaft|Sekcji Rolnictwa]] przy Goetheaneum <br /> <br /> [[Ueli Hurter]] {{SE|21}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vorwort&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Przedmowa ===<br /> <br /> Żaden okres pokoju w nowszej historii nie utrudnił człowiekowi w takim stopniu jak obecny tego, by prowadzić gospodarstwo rolne zgodnie z jego najgłębszymi, ziemsko-kosmicznymi prawami życia i czynić je zdolnym do przyszłości. To stwierdzenie może zdumiewać, skoro istnieją przecież subwencje i chętnie rosnący rynek ekologiczny. I czyż nie stały się gospodarstwa ekologiczne miejscami zakupów i spotkań? Tak, bez wątpienia! Wszystko to zasłania jednak rozległy deficyt, który opanowuje życie społeczne. Na trzech obszarach jest on odczuwalny egzystencjalnie:<br /> <br /> # Pomimo wszelkich wspaniałych poznań na temat przyrody i bogactwa jej zjawisk człowiek żyje dziś w stosunku do niej w niespotykany dotąd oderwany, wyemancypowany sposób. Fenomeny wspaniałości stworzenia, leżące przed oczami, wymykają się z pola widzenia. Staje się to w pełni jasne dopiero wtedy, gdy z zasobu wiedzy, który dziś można posiadać, usiłuje się ukształtować kawałek ziemi jakiegoś gospodarstwa rolnego w żywą całość. Zauważa się, że pojęcia nie przystają do rzeczywistości, w którą się wchodzi pracując. Są wobec niej martwe, gdyż odnoszą się wyłącznie do tego, co fizyczno-nieorganiczne. To, co można z tymi pojęciami czynić, to zakładać obok przyrody królestwo: królestwo technologii. Dzięki nim człowiek grozi sobie całkowitym wyłączeniem się z przyrody; ustawia się obok niej jako widz, steruje z zewnątrz i jest na drodze do całkowitego przekazania swej funkcji sterowania «inteligentnemu», samo się sterującemu cyfrowemu systemowi. Poprzez swój świat pojęć tworzy duchowo-duszewnie w sobie samym i w przyrodzie wokół siebie pustynię. Wtedy dręczy go pragnienie i może pojawić się pytanie, jak ożywić własne myśli tak, by nie pozostawały martwym odwzorowaniem tego, co zmysłowo uchwytne, lecz stawały się przeniknię­tymi duchem, przeżytymi ideami, które odnoszą się do istotowego bytu wokół nas. Jaką drogą ćwiczeń trzeba kroczyć w myśleniu, czuciu i woli, by z pełną świadomością móc zbudować most ponad przepaścią między przeżywaniem siebie jako własnej odrębności a przyrodą, byciem-w-świecie? Gdzie są ludzie, którzy troszczą się o takie możności ideowe, gdzie wiele rąk, które z tych idei wychodząc chcą ukształtować kawałek ziemi w mały wszechświat, w organizm gospodarstwa rolnego? Dokonanie tego jest aktem artystycznym, i to w dwojakim sensie: uświadomić sobie ducha, który zastygł w dzieło sztuki przyrody, i z tej {{SE|22}}ducho-postawy łączyć ludzi we wspólnoty inicjatywne, które z własnej siły kształtują gospodarstwa rolne jako dzieła sztuki nowego, ku przyszłości otwartego rodzaju. Tam, gdzie coś takiego nawet w zaczątkach się dzieje, opadają mury cywilizacji.<br /> # Rolnictwo jest dosłownie przytłaczane przez powódź ustaw, rozporządzeń, obciążeń, regulacji, kontroli. Ta gąszcz prawa zaciska się coraz ciaśniej i gmatwaj z każdą katastrofą, którą wywołuje błędne postępowanie w uprzemysłowionym intensywnym rolnictwie (biocydy)&lt;ref&gt;Zob. np.: Mathias Forster, Christopher Schümann: Das Gift und wir, Frankfurt a.M. 2020, 448 S.&lt;/ref&gt; lub w hodowli masowej (np. BSE)&lt;ref&gt;BSE: skrót od «Bovine spongiforme Enzephalopathie», epizootia znana również jako «choroba szalonych krów», spowodowana przede wszystkim błędnym żywieniem bydła białkami zwierzęcymi.&lt;/ref&gt;. Ten przymus ku wybujałemu biurokratyzmowi, który dotyka wówczas wszystkich, hamuje własną inicjatywę, by kształtować prawo czynnie. Nie pozwala wyrosnąć zaufaniu — duchowej substancji prawa żywego od człowieka do człowieka. Ma się na oku jedynie siebie i mija się z tym, co drugie. Prawo staje się rodzajem «technologii kurateli». Jeśli jednak uda się na miejscu, poprzez wspólnie pielęgnowane tworzenie idei, rozbudzić wolę do działania, poczucie prawa zyskuje pokarm. Uczy się odczuwać, co jest prawem w konkretnej współpracy wspólnoty gospodarstwa — jak stosownie do zdolności wznosi się struktura pracy, jak kształtuje się własność odnośnie do ziemi i kapitału, jak prawa do dochodu i zamieszkania i tak dalej. Znowu otwiera się pole ćwiczeń, tym razem pole czucia, dzięki któremu wspólnota uczy się budować społeczne dzieło sztuki bezinteresowniej, z większym zaufaniem. W krokach rozwoju promieniuje na zewnątrz i napełnia życiem poczucie prawa ludzi również w obrębie gospodarstwa rolnego.<br /> # Na polu gospodarczym rolnictwo stoi pod presją anonimowych, dyktujących ceny rynków — technologii kalkulującego egoizmu. Obcy jej, z natury jej rzeczy, ogromnie wysoki zapotrzebowanie kapitałowe dotyczące zakupu środków produkcji (takich jak maszyny, środki nawozowe, paszowe, do uprawy roślin i leczenia zwierząt, biocydy, energia itd.) zmusza je do jednostronnej, obciążającej środowisko produkcji masowej, która z kolei obniża ceny, wyzwala ogólnoświatową konkurencję wypierającą, sprzyja globalizacji rynków rolnych i jest odpowiedzialna za klęski głodu w krajach trzeciego świata. Rolnictwo, wiszące {{SE|23}}na sznurku interesów kapitałowych, jest wyobcowane z siebie samego; jest wskroś skomercjalizowane. Znaleźć drogi i środki, by wyrwać się z tego więzienia, stanowi dziś dla każdego gospodarstwa rolnego największe wyzwanie. Przełamanie tych murów może się udać, gdy gospodarstwo stowarzysza się gospodarczo z przetwórstwem, handlem i konsumentami w regionie. Tutaj otwiera się trzecie, całkowicie ku przyszłości skierowane pole ćwiczeń w sferze społecznej. Spojrzenie rozszerza się poza granice gospodarstwa w otoczenie społeczne. Szuka się i znajduje partnerów gospodarczych, którzy są gotowi postawić swoją działalność gospodarczą w służbę asocjatywnego współdziałania i ukierunkować ją na dobrobyt wszystkich uczestniczących. Celem dążenia jest, wychodząc od gospodarstwa i w regionalnych ramach wśród partnerów gospodarczych, tworzyć z asocjacji dzieło sztuki «braterstwa». Chodzi o sztukę uczenia się wspólnotowego myślenia obrazowego o gospodarcze stanach faktycznych w ich związkach, w procesie kształtowania poczucia wspólnoty. Wyraża się ona w kulturze umów bezinteresownego obcowania z myślą o regionalnym zaspokajaniu potrzeb i znajdowaniu ceny odpowiadającej wartości.<br /> <br /> Rolnictwo XX/XXI wieku staje się coraz bardziej kwestią ekologiczną, a wykraczając poza nią – kwestią kształtowania Ziemi, w sensie słów Novalisa: «Jesteśmy powołani do kształtowania Ziemi».&lt;ref&gt;«Wir sind auf einer Mission: zur Bildung der Erde sind wir berufen», Novalis (1772–1801, Dichter der deutschen Romantik), Blüthenstaub, ''&lt;nowiki/&gt;''<br /> § 32.&lt;/ref&gt;Zarazem jednak, i jeszcze mało w swej ogromnej doniosłości rozpoznana, jawi się ona dziś – ogarniając całe życie cywilizacyjne – jako kwestia społeczna. To ona domaga się głośno przemiany zmysłów w świadomości człowieka wobec rzeczy i istot przyrody. Człowiek wyrósł ze stworzenia ku samodzielnej, wolnej twórczości. Czy chce to «uznać za prawdziwe» i odpowiednio działać? Czy chce, zamiast służyć jedynie sobie, bezinteresownie i odważnie wkraczać w wyłom dla innych i dla czegoś innego? Rolnictwu – takiemu, jakim stało się pod dominacją racjonalnej technologii i jakim coraz bardziej obiecuje być pod prądem cyfrowego sterowania – brakuje impulsów odnowy kultury. Lecz ci, którzy mają odwagę prowadzić gospodarkę biologiczno-dynamiczną, podążając za własnymi spostrzeżeniami, zauważą wkrótce, że z zarodkowych zalążków wyspowo rozkwita nowa kultura, która promieniuje. Będą wtedy przepełnieni pewnością, że obrany kierunek, choćby jak wiele przeszkód się<br /> <br /> stawiało na drodze – może nawet z czysto mieszczańskiej małoduszności i odwrócenia ku przeszłości – jest tu i teraz do przejścia. {{SE|24}}<br /> <br /> Niniejsza książka chce wskazać na wewnętrzne i zewnętrzne kroki tej drogi, takie, jakie rysują się przed tym, kto stara się je przebyć – czerpiąc z poznań antropozoficznej nauki duchowej – w biologiczno-dynamicznej uprawie ziemi. Na tej drodze przeżywa się siebie jako stale stojącego na początku. Idee zdobyte z nauki duchowej są gwiazdą przewodnią codziennej pracy, to, co osiągalne, jest fragmentaryczne w obrębie pewnego rozwoju, którego owocność dopiero odsłania twórczą moc tych idei, a tym samym ich prawdziwość. Jedynie w pracy prowadzonej przez idee tkwi źródło przeżycia prawdy. Staje się przy tym świadomym tej rzeczy, że dążenia biologiczno-dynamicznej uprawy ziemi nie są czasowo uwarunkowaną alternatywą jak inne wobec chemo-technicznego rolnictwa, lecz że nawiązują, w sensie dziejów świadomości, do czerwonej nici, która w nieprzerwanej metamorfozie przeciąga się przez historię przedchrześcijańskich wielkich kultur, jak również przez wieki po Przełomie Czasów aż do dziś. Kto to sobie uświadomi, temu idea rozwoju ożywa. Własny ideał napełnia się pewnością poznania; czuje się siebie samego jako wstępującego w zadanie, które impulsuje do tego, by uchwycić tę czerwoną nić i splatać ją ku przyszłości – w świadomym ćwiczącym przezwyciężeniu wspomnianej na wstępie przepaści emancypacyjnej między człowiekiem a światem.<br /> <br /> Dottenfelderhof, jesień 2020 <br /> <br /> Manfred Klett {{SE|25}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Erster_Teil&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''Część pierwsza''' ===<br /> <br /> {{SE|27}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Polarität_von_Industrie_und_Landwirtschaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Polarność przemysłu i rolnictwa ===<br /> <br /> Patrząc na sytuację rolnictwa nie tylko w skali europejskiej, gdzie zachodniochrześcijańska uprawa ziemi była niegdyś dźwigarem kultury, ale i w skali całej Ziemi, nie popełnia się błędu w ocenie, że utraciło ono swoje dawne znaczenie kulturotwórcze i stało się w ostateczności swego rodzaju ciężarem cywilizacyjnego rozwoju. Nadmiar faktów składa o tym świadectwo. Rolnictwo jako niosący kulturę impuls, który rozprzestrzenił się i przeżywił w największej różnorodności ponad krajami i ludami Ziemi, ustąpiło cywilizacyjnej uniformizacji. Jako niosący element kultury ludzkości popadło w śmierć. Ilekroć coś umiera, skierowane jest do współczesnych wezwanie, aby stali się świadomymi takiej śmierci, jej okoliczności oraz możliwości rozwojowych, które mogą wyrastać z tej śmierci jako nowe zarodki życia. Człowiek przebudzony do samoświadomości potrzebuje przeżycia progu ku śmierci. Dopiero śmierć budzi i wyzwala poznający wzrok dla pytań, jakie wglądy należy zdobyć, jakie warunki stworzyć, aby mogło powstać nowe życie i stawanie się, niejako zmartwychwstanie ku nowej funkcji dźwigara kultury.<br /> <br /> Te pytania podjęły nauki, co prawda z pominięciem człowieka, który właśnie te pytania stawia, w bardzo ograniczonym stopniu. Z sięgającego w najdalszy szczegół badania czysto fizycznej, obliczalnej części rzeczywistości całości przyrody wyrosły potężne sukcesy materialno-ekonomiczne, które coraz głębiej wciągały ludzi w moc naukowo ugruntowanych technologicznych sposobów produkcji. Niepostrzeżenie rolnictwo chłopskie popadło w cichej rewolucji społecznej najpierw powoli, a od lat sześćdziesiątych XX wieku wielkimi krokami, w industrializację, a tym samym w swoją kulturową śmierć.<br /> <br /> W przeczuciu tego rozwoju, na początku XX wieku, u nielicznych jednostek obudowała się wola, by szukać dróg reformowania rolnictwa ze źródeł właściwych mu praw życia, z właściwego mu etyczno-moralnego fundamentu. Kościół był co prawda jeszcze we wsi, ale jego moc słabła, by móc być nadal duchowo-moralnym towarzyszem drogi dla chłopa, na drodze ku nowoczesności, ku wolnemu samookreśleniu, a tym samym przy obchodzeniu się z nowymi technicznymi możliwościami. Wśród nielicznych byli jeszcze nieliczniejsi, którzy ze swojej praktyki zawodowej dochodzili do konkretnych pytań o metamorfozę {{SE|28}}<br /> <br /> metamorfozy Starego w Nowe, Przyszłe. Z tymi pytaniami zwrócili się do Rudolfa Steinera (1861–1925), twórcy antropozoficznej nauki o duchu, z prośbą o wskazanie dróg ku odnowieniu rolnictwa w przyszłości. Tej prośbie wyszedł naprzeciw kurs wygłoszony w czasie Zielonych Świąt 1924 roku, który w ramach Dzieł zebranych Rudolfa Steinera nosi tytuł «Duchowo-naukowe podstawy pomyślnego rozwoju rolnictwa»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtscht'', GA 327, Dornach 1999.&lt;/ref&gt;. Kurs odbył się na dworze Koberwitz (dziś Kobierzyce) koło Wrocławia w Śląsku.&lt;ref&gt;Das Schloss Koberwitz existiert noch heute und ist seit 1997 Sitz der polnischen Gemeindeverwaltung von Kobierzyce.&lt;/ref&gt; W ośmiu wykładach kieruje się spojrzenie na związki idei, które zdolność twórczą człowieka wzywają do działania w dwóch kierunkach. Po pierwsze ku wnętrzu: próbując myśleć te idee nauki o duchu obrazowo i przez myślenie uczynić z nich przeżycie. Po drugie ku zewnętrzu: próbując z tego przeżycia idei kształtować naturę pewnego miejsca ziemi, ponad jej naturalną daność, ku całości rolnictwa. Takie podejście zakłada badawcze usposobienie duchowe: zarówno wobec tego, co zmysłom jawi się jako przyrodnicza podstawa gospodarstwa, jak i wobec tego, co jako wynik badania duchowego otwiera się myślącemu świadomości. Ta naukowa gesinnung otwiera świat faktów natury zmysłowej i nadzmysłowej, a zarazem kontekst ich wzajemnych powiązań. W skupieniu się nad takimi kontekstami powiązań — na przykład między słońcem a chlorofilem, rytmami Księżyca a zjawiskami pogodowymi, kwiatem a zapylającym go owadem, dżdżownicą a tworzeniem się próchnicy — budowana jest wewnętrznie gleba przeżycia, z której wyrastając każde działanie może stać się aktem artystycznym. W tym sensie praktyka rolnictwa zorientowanego antropozoficznie jest wskroś artystycznym dzianiem się: wewnętrznie wypracowane przeżycie idei przechodzi przez most pracy ku zewnętrznemu ucieleśnieniu. To, co Rudolf Steiner wykłada w «Kunst und Kunsterkenntnis»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Kunst und Kunsterkens'', GA 271, Dornach 1985, siehe insbesondere die Vorträge vom 15. und 17. Februar sowie 5. und 6. Mai 1918.&lt;/ref&gt;, daje się ująć skrótowo w tę formę: Sztuka jest wówczas, gdy to, co zmysłowe, żyjące w oglądzeniu, i — w nim ukryte — to, co nadzmysłowe, uwewnętrzniają się w głębi duszy ku przeżyciu i z tego przeżycia przedstawiają się w czymś zewnętrznym. W ten sposób sztuka wyrastając {{SE|29}}<br /> <br /> z duszy człowieka. «Zdolnymi się staną ludzie do tego, by tworzyć coś, co wzbogaca Ziemię, co jest na Ziemi nowe, czego bez twojej zdolności [artysty; uwaga autora] by nie było, co jest jak nasienie przyszłości na Ziemi.»&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 28. Oktober 1909, S. 76.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Żyzność gleby jest na przykład zwierciadłem tego, jak szczegółowo, a zarazem jak całościowo żyją we mnie idee, które tworzą trzy filary prawdziwej kultury glebowej, mianowicie: uprawa roli, płodozmian i nawożenie.&lt;ref&gt;Das Verhältnis von Ideenerleben und Bodenfruchtbarkeit wird ausführlich im zweiten Teil des Buches behandelt.&lt;/ref&gt; Ten przykład daje się rozszerzyć na całość gospodarstwa. Jest ona zwierciadłem tego, jak żywy jest obraz kształtu gospodarstwa we wspólnocie pracującej w danym miejscu, i tak samo można to sprecyzować aż do każdego pojedynczego chwytu w obcowaniu z ożywioną i uduchowioną przyrodą.<br /> <br /> Z przekształcenia wyników nauk przyrodniczych powstaje technika. Jest ona wytworem ludzkiego ducha wynalazczości oraz stosowania praw, substancji i sił działających w martwej, to znaczy czysto fizycznej przyrodzie. Czysto techniczne postępowanie przerywa stosunek wzajemny, który mamy w pracy — częściowo świadomie, częściowo nieświadomie — do rzeczy i istot; rytm pracy maszyny jest odgórnie ustalony i w swoich zadanych granicach powszechnie obowiązujący. Wymyka się on ludzkiemu przeżywaniu i tym samym zamyka bramę do ćwiczenia i uprawiania rzemieślniczej sztuki, która tworzy most ku ożywionej i uduchowionej przyrodzie.<br /> <br /> O tyle, o ile technika rozdziela, redukuje i podnosi roszczenie powszechnej ważności, o tyle sztuka łączy, szanuje wielość powiązań i jest tym prawdziwsza i płodniejsza, im bardziej indywidualnie do dzieła przystępuje.<br /> <br /> Wprowadzenie techniki do rolnictwa od XIX wieku pociągnęło za sobą wstrząsy społeczne największej miary. Technika odciążyła ludzi od ciężkiej pracy, lecz przez to wyracjonalizowała zarazem poza procesem pracy znaczną część wiejskiej ludności. Podniosła produktywność przez jednostronne systemy upraw i hodowli zwierząt, a jako trwały skutek uboczny wywołała na scenę globalną problematykę środowiskową; krótko mówiąc, technicyzacja — idąc za własną dynamiką — torowała drogę globalnej industrializacji rolnictwa i międzynarodowej konkurencji, a tym samym upadkowi cen rolnych. Koszty olbrzymich, ogólnoświatowych szkód środowiskowych, {{SE|30}}<br /> <br /> które przy tym powstają, nie są nakładane na sprawcę, lecz na ogół; zostają uspołecznione.<br /> <br /> Chłopstwo, jeszcze zakorzenione w ludowości, budziło się do samoświadomości, a tym samym do samostanowienia — na przykład w wyborze dróg zawodowych — z niemal stuletnim opóźnieniem w stosunku do ludności miejskiej.<br /> <br /> Ludność chłopska podążyła za dążeniem do wolności, by uwolnić się od przywiązania do przyrody i od prowadzenia przez ducha narodowego (który wyrażał się w ludowościach i w artystycznym piętnie dusz ludowych), aby w nowoczesności z podziałem pracy — podobnie jak wcześniej proletariat — podjąć mozolną drogę odnajdywania siebie. Wymieniła dawne zadomowienie w nurcie tradycji ludowości i dusz ludowych na kuszące i zarazem wymagające oferty nowoczesności z podziałem pracy. W powstałą w ten sposób duchową próżnię na wsi wdarł się z mocą potopu agrarindustrializm w drugiej połowie XX wieku nad resztą ludności chłopskiej, z nieuchronną konsekwencją zrównania metod rolniczych z metodami produkcji przemysłowej. Przez to zrównanie zostały stworzone fakty, które każdego rolnika — przy pewnej refleksji nad sobą — mogą prowadzić do doświadczeń granicznych, do przeżycia samemu sobie stworzonych sprzeczności, dających powód do pytań poznawczych. Jedno takie pytanie poznawcze, stawiane na nowo wyłącznie z rozdwojenia praktyki życia, brzmi: czy warunki wytwarzania w rolnictwie są takie same jak w przemyśle, czy też istnieje tu zasadnicza różnica? Odpowiedź na to pytanie daje się znaleźć jedynie z charakterystyki czynników przemysłowego sposobu produkcji w porównaniu z rolniczym.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Erzeugungsbedingungen_in_Industrie_und_Landwirtschaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Warunki wytwarzania w przemyśle i rolnictwie ===<br /> <br /> U punktu wyjścia przemysłowego tworzenia wartości stoi duch wynalazczy człowieka. To zrodzone z myślenia idee sprawiają, że wyizolowane z kontekstu przyrodniczego prawa natury, substancje i siły przyrody nieożywionej wchodzą we wzajemne oddziaływanie poprzez ludzką pracę w taki sposób, że poza stworzoną przyrodą powstają produkty (maszyny, nawozy, biocydy), które następnie jako towar trafiają do obiegu gospodarczego. {{SE|31}}<br /> <br /> Perspektywa sukcesu wynalazku skłania bank do udzielenia kredytu na utworzenie zakładu produkcyjnego. Oznacza to, że duch człowieka (idea) tworzy kapitał, a ten zastyga na drodze pracy w postaci budynków, środków produkcji, surowców, energii itd. Max Weber – niemiecki ekonomista i socjolog (1864–1920) – stwierdził: «Martwa maszyna to zastygły duch».&lt;ref&gt;Max Weber: ''Wirtschaft und Gesellschaft'', Tübingen 1980, S. 834 ff.&lt;/ref&gt; Duch zaś dąży dalej do urzeczywistnienia wynalazku; daje impuls do pracy. Dopiero poprzez pracę powstaje zakład produkcyjny, a w nim, w różnych etapach pracy, wytwarzanie produktu. To charakteryzuje przemysłowy proces produkcyjny, że wartości powstają wyłącznie dzięki temu, że duch wynalazczy określa przebieg ludzkiej pracy i modyfikuje ją na różnorodne sposoby, przy czym zewnętrznego wyrazu tego ducha należy szukać w różnorodnej konfiguracji kapitału.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Nationalökomischer Kurs'', GA 340, Vortrag vom 25. Juli 1922, Dornach 2002, S. 33.&lt;/ref&gt; Przyroda w formie surowców i energii schodzi przy tym tym bardziej na dalszy plan, im więcej ludzkiej inteligencji wpływa na proces produkcyjny, a więc im bardziej dzieli się on na etapy pracy. Podział pracy działa ponadto obniżająco na koszty wytwarzania towarów, a tym samym jeszcze bardziej sprzyja pędowi do ekspansji przemysłu i rzemiosła, aż po komercjalizację wszystkich usług. Kapitał powstaje z jednej strony dzięki duchowi wynalazczemu człowieka i podziałowi pracy, z drugiej strony sprawia on, że podział pracy rozrasta się bez miary. W konsekwencji przemysłowy proces produkcyjny grozi całkowitą emancypacją od przyrody i, na drodze cyfryzacji, od pracującego człowieka. Staje się on przemożnym biegunem przeciwnym dla rolnictwa i grozi rozerwaniem obu barier, które mają go utrzymywać w rozsądnych granicach, a mianowicie przyrody i porządku prawnego.<br /> <br /> Proces produkcyjny kończy się wytworzeniem towaru, w który weszła wyjściowa idea wynalazcy oraz wiedza i umiejętności wielu ludzi w dzisiejszym, ogólnoświatowym podziale pracy. Praca kierowana przez kapitał, czyli zastygłą ideę, zmaterializowała się w produkcie końcowym i nadała mu wartość, która w wymianie wartości na rynku otrzymuje cenę. Biorąc pod uwagę czynniki tworzące wartość – ostatecznie jest to praca kierowana przez ducha – cena nie jest obliczalna. Jej powstawanie podlega nieprzewidywalnościom i zafałszowaniom, które mają swoją przyczynę w szczególności w tym, że ziemia i grunt, kapitał oraz praca ludzka są postrzegane jako towar handlowy i tym samym jako {{SE|32}}<br /> <br /> czynnik kosztowy włączane w kształtowanie cen. Niemniej jednak ceny stają się pozornie – i dalekie od rzeczywistej wartości produktów – obliczalne przez to, że wszystko, co wchodzi w skład produkcji, jest pomyślane jako towar, a tym samym staje się czynnikiem kosztowym, który można wyrazić w wartości pieniężnej. W ten sposób w cenę produktu przemysłowego wchodzą wszystkie koszty produkcji, włącznie z kosztami pracy i rezerwą, stawką amortyzacyjną, dzięki której zużyty kapitał produkcyjny (zużycie maszyn itp.) może być refinansowany i zmodernizowany.<br /> <br /> Dla przemysłu obowiązuje zasada, że środek produkcji nie odnawia się sam. Miejsce jego wytworzenia jest oddzielone od miejsca jego działania. Przemysłowy proces produkcyjny zużywa skończone zasoby surowców i energii; wytwarza odpady, a same środki produkcji podlegają zużyciu i rozkładowi. Powstają śmieci, które, o ile nie da się ich przy wysokich kosztach zawrócić do obiegu energii i surowców, gromadzą się na ziemi jako hipoteka na odległą przyszłość (np. odpady atomowe), obciążają wodę i powietrze oraz wyprowadzają z równowagi bilans cieplny. Przemysłowej produkcji wyznaczone są granice wzrostu, jej bilans energetyczny i surowcowy jest ujemny. Im mniejszy udział przyrody w produkcji przemysłowej, im bardziej więc ludzka inteligencja dominuje w procesie wytwarzania, np. w przypadku produkcji chipów komputerowych, tym bardziej podzielony na etapy jest ten proces i tym bardziej niezależna od lokalizacji staje się produkcja. Teoretycznie produkty wysokotechnologiczne mogłyby być wytwarzane w dowolnym miejscu na ziemi – np. na sztucznej wyspie na morzu – i stamtąd pokrywane byłoby światowe zapotrzebowanie na te produkty.<br /> <br /> Rolnictwo, biegunowo przeciwnie do przemysłu, jest osadzone w całym gospodarstwie natury, w «''Oikos''». Tworzenie wartości jest dziełem przyrody. Z wzajemnych relacji między przyrodą nieożywioną (fizyczną), ożywioną i udusznioną oraz pod wpływem oddziaływań kosmosu we wszystkich rytmicznych procesach, powstaje jako jej dzieło twórcze ziarno zboża, marchew, mleko itd., i to w ścisłym powiązaniu z miejscem. Przyroda jest producentem, człowiek dołącza i poprzez swoją pracę kieruje jej siłą twórczą. Środkami produkcji nie są maszyny, traktor, kombajn itd. – te jedynie zastępują i zwiększają wydajność ludzkiej ręki i zwierzęcej siły pociągowej – lecz żyzna gleba, rośliny owocujące i dostarczające pożywienia oraz zwierzęta gospodarskie z ich różnorodnym wkładem. W sensie przenośnym to one stanowią kapitał produkcyjny rolnictwa. {{SE|33}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 1, S. 33.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 1: Die Polarität der Erzeugungsbedingungen in Industrie und Landwirtschaft.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> {{SE|34}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Są one tym bardziej produktywne, ilościowo i jakościowo, im bardziej w każdym gospodarstwie pozostają we wzajemnie wspierającej się relacji. W sposób naturalny łączą się w biocenozy, mniejsze i większe biotopy.<br /> <br /> Wysiłkowi pracy i ducha człowieka pozostawione jest ukształtowanie tego, co naturalnie uwarunkowane, w wyższą całość, w możliwie zamknięty w sobie organizm – w gospodarstwo rolne. Z perspektywy kosmiczno-ziemskich warunków wytwarzania w rolnictwie, z konieczności wynika z nich zasada kształtowania wielorako członowanego organizmu. Stanowi on w całości środek produkcji rolnictwa i tym samym stoi w biegunowej opozycji do środka produkcji przemysłu, czyli mechanizmu. Mechanizm opiera się na jednostronności, organizm na wszechstronności.<br /> <br /> Jeśli rozpozna się i doceni pełny zasięg polaryzacji warunków wytwarzania w przemyśle, które wynikają z ducha człowieka, oraz tych w rolnictwie, które są nieodłączne dla przyrody, to w rolnictwie, ściśle rzecz biorąc, nie może być tworzony kapitał. To bowiem, co poprzez siłę duchową człowieka jest wkładane w pracę nad przyrodą, nie zastyga w środek produkcji, który jak maszyna staje obok przyrody; nie izoluje się i nie rekombinuje surowców, energii i praw natury z ich przyrodniczego kontekstu. Wysiłek duchowy polega wręcz przeciwnie na myśleniu pojęcia zamknięcia organicznej całości, a wysiłek pracy na porządkowaniu i wprowadzaniu we wzajemne oddziaływanie sił produkcyjnych działających w przyrodzie. Jeśli gospodarstwo rolne kształtuje się zgodnie ze swoimi warunkami wytwarzania, jest ono nieustannie stającą się całością, która obejmuje działającego człowieka i która reprodukuje się sama w procesie produkcji. Tworzenie kapitału w rolnictwie, mówiąc w sensie przenośnym, należy zatem szukać przede wszystkim w procesie czasowym, a mianowicie w zachowaniu i rozwoju środków produkcji, gleb uprawnych, roślin uprawnych i zwierząt gospodarskich w kontekście nadrzędnej całości organizmu gospodarstwa.<br /> <br /> Przemysł i rolnictwo mają się do siebie jak technologia do sztuki. Czysto technologiczne podejście dąży do techniki regulacyjnej, do automatyzacji. Człowiek stoi na zewnątrz procesu produkcyjnego lub czyni się całkowicie zbędnym. Rolnictwo jednak, w swej najgłębszej istocie, jest sztuką właśnie przez to, że pracujący człowiek w pełni po ludzku, z całą siłą swojej duszy świadomości, oddaje się w służbę {{SE|35}}<br /> <br /> siłom produkcyjnym przyrody. Rolnictwo potrzebuje pracującej ręki, wręcz wielu rąk; przemysł potrzebuje ducha wynalazczego i kapitału, który organizuje siłę roboczą człowieka w systemie podziału pracy lub czyni ją całkowicie zbędną.<br /> <br /> Z rolnictwa pochodzą produkty, przede wszystkim środki spożywcze, na które każdy człowiek ma codzienne zapotrzebowanie. Na rynku wchodzą one w stosunek wartości z towarami przemysłowymi, tj. wytworzonymi w systemie podziału pracy, co odbija się w cenie. Cena produktu przemysłowego wraz z postępującym podziałem pracy podlega potanieniu. Jeśli już ta cena, ze względu na zmienne warunki środowiskowe, klęski szkodników itp., nie jest obliczalna, to proces kształtowania cen produktów rolnych pozostaje całkowicie w mroku. Przecież uzdolnienie, tj. siła twórcza każdego organizmu gospodarstwa rolnego, jest inna. Bez wyrównania cen w ramach gospodarczych zrzeszeń asocjacyjnych, w których «wartość towaru jest określana przez ich wzajemny stosunek»12, każde gospodarstwo musiałoby mieć swoje własne ceny rynkowe. W rzeczywistości jest to w przybliżeniu praktykowane w ruchu CSA.13<br /> <br /> Przede wszystkim obowiązuje zasada, że rolnictwo w porównaniu z przedsiębiorstwem przemysłowym z konieczności produkuje drożej, ponieważ obniżająca koszty zasada podziału pracy jest sprzeczna z jego warunkami wytwarzania, czyli wielością w całości. Próbuje się tego uniknąć, przechodząc na przemysłowy sposób produkcji. Całość organizmu gospodarstwa jest w tym celu rozbierana, dzielona na części. Każda część staje się sama w sobie, przy znacznym nakładzie kapitału, przemysłowo-rolniczym pojedynczym przedsiębiorstwem, które w pozornie obliczalnych warunkach ramowych, wysoce wyspecjalizowane, produkuje masowo i, bezkonkurencyjnie tanio, dominuje na rynku. To potanienie jest jednak złudzeniem, ponieważ koszty następcze, wynikające ze zniszczenia środowiska i pogorszenia wartości odżywczej produktów, a także koszty subsydiów – subsydiowanego nierozsądku – są, z pominięciem rynku, obarczane na ogół społeczeństwa. Gdyby te ukryte koszty doliczono do ceny producenta przemysłowego&lt;ref&gt;Tak wyraził się Rudolf Steiner w tak zwanym pierwszym kursie uniwersyteckim 10 października 1920 roku. Cytat za: Roman Boos: ''Landwirtschaft und Industrie'', Darmstadt 1957, s. 110/111.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;CSA, skrót od Community supported Agriculture. Zobacz na ten temat m.in.: Trauger Groh, Steven Mc Fadden: ''Höfe der Zukunft, gemeinschaftsgetragene/solidarische Landwirtschaft (CSA)'', Darmstadt 2013, 276 s.&lt;/ref&gt; {{SE|36}}<br /> <br /> rolnictwa, straciłoby ono swoją przewagę na rynku; na jaw wyszedłby fakt wytwarzania przez nie pozornych wartości.<br /> <br /> To, jak kształtuje się cena w rolnictwie, jest zjawiskiem okultystycznym, które zaczyna się nieco rozjaśniać dzięki dążeniom takim jak «free-trade» – nie mylić z umowami o wolnym handlu – lub też w przypadku wspólnot producentów i konsumentów. Cena produkcji pierwotnej jako takiej nie jest obliczalna; czynnikami określającymi wartość dla cen pierwotnej produkcji rolnej są:<br /> <br /> * Naturalne uzdolnienie w odniesieniu do wzajemnych oddziaływań czynników lokalizacyjnych: ziemi, wody, powietrza i ciepła oraz geomorfologicznego kształtu krajobrazu.<br /> * Naturalne uzdolnienie w odniesieniu do sił twórczych, które tkwią w istotach przyrody (roślinach, zwierzętach itd.) i ich skuteczności w rytmach biegu roku.<br /> * Praca człowieka kierowana ideą.<br /> * Umiarkowane dostosowanie przez człowieka wszystkich organów do całości organizmu gospodarstwa.<br /> <br /> Dzięki współdziałaniu tych czynników powstaje, biegunowo przeciwnie do tworzenia wartości w przemyśle, obiektywna wartość produktów, takich jak pszenica, mleko, chleb, ser itd. Cena byłaby sprawiedliwa, gdyby odpowiadała tej obiektywnej wartości lub przynajmniej się do niej zbliżała. Ale jak uchwycić tę cenę?<br /> <br /> Ponadto tworzenie wartości w pierwotnej produkcji rolnej jest determinowane przez dwie właściwości: po pierwsze, przez zdolność do odtwarzania samej siebie w procesie produkcji, a po drugie, przez zdolność do stawania się pożywieniem dla ludzi i zwierząt. Ziarno pszenicy, na przykład, jest wraz z glebą, w którą jest siane, środkiem produkcji dla następnych zbiorów, a jednocześnie jest zbożem chlebowym. Krowa reprodukuje się sama w cielęciu, a z tym procesem związana jest jej zdolność do dawania więcej mleka, niż jest to konieczne do odchowania cielęcia. Środki produkcji rolnictwa mają właściwość samoodtwarzania się w procesie produkcji i jednoczesnego stawania się pożywieniem dla ludzi i zwierząt. Do rolnika należy takie kształtowanie warunków uprawy i hodowli, aby obie te zdolności w procesie produkcji trwale utrzymywały równowagę na wysokim poziomie. Oznacza to, że musi on tu i teraz uprawiać pszenicę itd., hodować krowę itd., karmić, pielęgnować i rozmnażać w taki sposób, aby te środki produkcji tego, co żywe, zachowały swoje szczególne właściwości aż po daleką przyszłość {{SE|37}}<br /> <br /> lub nawet mogły nabyć nowe, odpowiednio do zmieniających się potrzeb żywieniowych.<br /> <br /> Ten fakt przede wszystkim uzasadnia zasadniczo biegunowy sposób produkcji w przemyśle i rolnictwie. Wyraża się on również w tym, że rolnicze środki produkcji – gleba, rośliny, zwierzęta – ze względu na ich zdolność do samoodnawiania nie podlegają amortyzacji. To, czym w przemyśle jest amortyzacja jako rezerwa kapitałowa, w rolnictwie jest siła zachowująca i rozwijająca wartość organizmu gospodarstwa jako całości. Zastąpienie ludzkiej siły roboczej i zwierzęcej siły pociągowej przez maszyny przyniosło jednak rolnictwu wysokie koszty amortyzacji, które nie odnoszą się do środka produkcji jako takiego. Ale to nie kombajn produkuje zboże, nie dojarka mleko, lecz życie, świat sił tworzących relacje, który ma swoje źródło w tym, co istotowe w przyrodzie ożywionej i udusznionej.<br /> <br /> Zatem cena produktów rolnych byłaby odpowiednia dopiero wtedy, gdyby pokrywała się z ich obiektywną wartością. Miarą tego mogłoby być, gdyby struktura cen produkcji pierwotnej organizmu gospodarstwa rolnego – czyli bez dalszego przetwarzania – pokrywała koszty operacyjne oraz utrzymanie wszystkich pracowników i ich rodzin od jednego roku zbiorów do następnego.&lt;ref&gt;14&lt;/ref&gt;<br /> <br /> To zakłada istnienie struktur zbytu, które w regionalnym gronie łączą rolników, przetwórców, hurtowników i detalistów oraz konsumentów, którzy chcą w tym duchu współtworzyć. W przeciwieństwie do przemysłu, rolnictwo jest zorientowane na gospodarkę regionalną. Zgodnie ze swoimi warunkami wytwarzania, produkuje ono w całej swej różnorodności wszędzie tam, gdzie żyją ludzie i gdzie te warunki na to pozwalają. Jest więc rzeczą naturalną, że najkrótsza droga od producenta do konsumenta jest najtańsza i jednocześnie najbardziej chroniąca jakość.<br /> <br /> Również rolnictwo, jeśli chodzi o czysty kosmiczno-ziemski proces produkcyjny, wytwarza odpady, ale nie śmieci. Odpady te pochodzą z ożywionej i uduchowionej przyrody, z roślinnych i zwierzęcych pozostałości, które powracają na łono natury i przekształcają się w humus, który&lt;ref&gt;Rudolf Steiner sformułował dla tej orientacji cenowej w swoich ''Głównych punktach kwestii socjalnej'' następującą myśl: Cena musi być tak ukształtowana, «aby każdy pracujący otrzymywał za produkt taką wartość wzajemną, jaka jest konieczna do zaspokojenia wszystkich jego potrzeb i potrzeb osób do niego należących, aż do czasu, gdy ponownie wytworzy produkt tej samej pracy. Taki stosunek cenowy nie może powstać w wyniku urzędowego ustalenia, lecz musi być rezultatem żywego współdziałania zrzeszeń działających w organizmie społecznym» (GA 23, Dornach 1976, s. 132)&lt;/ref&gt; {{SE|38}}<br /> <br /> Przy prawidłowym gospodarowaniu, w duchu zasady organizmu, gospodarka substancjami i siłami gospodarstwa w dużej mierze regeneruje się sama. Zużyciu energii i surowców przez przemysł przeciwstawia się budowa, samodzielnie wytworzony nawóz oraz tworzenie nowego humusu. Czysta produkcja pierwotna rolnictwa, uwzględniając wszystkie działania służące budowie gleby (nawożenie, płodozmian, uprawa), ma dodatni bilans energetyczny. Fakt ten jest dziś odwracany w swoje przeciwieństwo przez wysokie nakłady kapitałowe w postaci nawozów azotowych, biocydów, pasz z zewnątrz i energii. Należy tu również wspomnieć o utracie gleby w wyniku erozji, nawet na lekko nachylonych terenach rolnictwa prowadzonego przemysłowo (zwłaszcza przy uprawie kukurydzy). W ujęciu ogólnogospodarczym i z perspektywą na przyszłość rolnictwo ma jednak za zadanie zapewnić równowagę dla ujemnego bilansu energetycznego przemysłu.<br /> <br /> Widzimy, że polaryzacja przemysłu i rolnictwa musi być myślana radykalnie, a konsekwencje dla całego życia kulturowego muszą być bacznie obserwowane. Bez zrównoważenia tego ogromnego pola napięć nie może dojść do uzdrowienia życia gospodarczego. Dopiero znalezienie ceny produktów rolnych w regionalności rynku i w asocjacyjnym związku z dalszym przetwórstwem i handlem może nadać orientację kształtowaniu cen w gospodarce zorganizowanej na zasadzie podziału pracy. Stosunek miary do cen w przemyśle i rzemiośle musi w przyszłości być określany przez pierwotną produkcję rolną.<br /> <br /> Już samo rozważenie dysproporcji warunków wytwarzania w przemyśle i rolnictwie wskazuje, że dla tego drugiego organizm jest przede wszystkim zasadą kształtowania zgodną z jego istotą w procesie tworzenia wartości. Zasada organizmu była zawsze immanentna dla rozwoju rolnictwa, aczkolwiek w każdorazowo zupełnie innych warunkach kulturowych. To, co dziś musi stać się kwestią naukowo uzasadnionego, świadomego zrozumienia organizmu, w dawniejszych czasach wypływało z ludowo-instynktownego, pełnego mądrości działania. Rozwój świadomości ludzkości, a wraz z nim historia rolnictwa, odbija się w ogólnych zarysach w sposobie, w jaki ludzie stopniowo uczynili immanentną dla przyrody zasadę organizmu, czerpiąc z coraz bardziej świadomego przeżywania własnego organizmu cielesnego, podstawą prawdziwej sztuki uprawy ziemi. {{SE|39}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Organismusprinzip_in_der_Landwirtschaft_im_Spiegel_der_Bewusstseinsentwicklung_der_Menschheit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Zasada organizmu w rolnictwie w zwierciadle rozwoju świadomości ludzkości ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Frühzeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Czasy pierwotne ====<br /> <br /> Początki rolnictwa sięgają głęboko w czasy prehistoryczne. Ludzkość żyła w zaraniu dziejów jeszcze w zupełnie odmiennych stanach świadomości i odmiennych warunkach ziemskich. Opisy Rudolfa Steinera dotyczące tych wczesnych stanów ewolucji człowieka i Ziemi dają o tym wyczerpujące wyjaśnienie. W czasach ostatniego ukształtowania kontynentów i wielkich górotwórczych procesów Ziemi, w tzw. «epoce atlantyckiej», żyła ludzkość, która nie myślała jeszcze w pojęciach, lecz która w wyraźnym, duchowo inspirowanym życiu instynktownym współżyła z żywym tkaniem przyrody i twórczego ducha — i która to, co tak przeżywała, była zdolna przechowywać w niemal nieograniczonych siłach pamięci.<br /> <br /> Podążając za opisami Rudolfa Steinera w jego ''Wiedzy tajemnej w zarysie'' oraz ''Kronice Akaszy'',&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989; Ders.: ''Aus der Akasha-Chronik'', GA 11, Dornach 2018.&lt;/ref&gt; możemy zobaczyć, jak dawniej istotowo przeżywające duchowy kosmos, śniadopodobne świadomość atlantyckiej ludzkości rozwinęło się w epokach poatlantyckich wielkich kultur — aż do teraźniejszości — w kierującą się ku Ziemi świadomość siebie. Jeśli szukać tu przyporządkowania do epok geologicznych, można by to z grubsza przyrównać do okresu, który geologia opisuje jako ''neozoik'' albo ''[[Tertiär|trzeciorzęd]]'' i ''czwartorzęd''.<br /> <br /> Z instynktywnego wplecenia atlantyckiej ludzkości w rzeczy i istoty przyrody oraz w duchowość kosmosu jest zrozumiałe, że ludzie — pod przewodnictwem stojących nad nimi duchowo istot — dysponowali zdolnościami wywierania wpływu na życie roślin (traw, ziół, drzew) i zwierząt (ssaków, ptaków, owadów), które — podobnie jak oni sami — znajdowały się jeszcze w stanie plastycznym. Atlantyczycy nieśli w sobie dziedzictwo ostatniego okresu epoki lemuryckiej — geologicznie mniej więcej ''mezozoik'' — w której tym wczesnym poprzednikom człowieka nadano Ja, indywidualny jądro istoty.&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; Misją tego Ja było wówczas, w następujących po sobie atlantyckich epokach kulturowych, kształtowanie formy fizycznego ciała człowieka, a tym samym zasiewanie zarodka ku {{SE|40}}<br /> <br /> wykształcenia wyższych stopni świadomości aż po budzące się samopoczucie.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Johannes-Evangelium'', GA 103, Dornach 1995, Vortrag vom 30. Mai 1908.&lt;/ref&gt; Ten rozwój zakończył się wraz z wielkimi epokami lodowcowymi.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_urindische_Kultur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kultura praindyjska ====<br /> <br /> Tak zwane «poatlantyckie epoki kulturowe» — geologicznie: ''holocen'' — wzięły swój początek po cofnięciu się pokryw lodowych w Europie i w górach Azji Środkowej, pozostawiając potężne pokrywy zwietrzeliny i nanosów lessowych, które stały się po dziś dzień wyjściowym materiałem dla kształtowania się gleb. W Starym Testamencie oraz w mitach ludów mowa jest o «wielkiej powodzi», o potopie. W tym mitycznym obrazie zachowany został — zarówno z punktu widzenia historii Ziemi, jak i historii świadomości — upadek legendarnego kontynentu Atlantydy u schyłku epoki atlantyckiej: geologicznie ''trzeciorzęd'' i ''czwartorzęd''. Jako pierwsza spośród poatlantyckich epok kulturowych rozkwitła [[urindische Kultur|kultura praindyjska]] w ósmym do szóstego tysiąclecia p.n.e.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989, S. 273 ff. – Eine Datierung der nachatlantischen bzw. nacheiszeitlichen Kulturepochen wird umso eher möglich, je weiter sie fortschreitend in historischen Dokumenten Konturen gewinnen. Diese aber sind nur der äußere Ausdruck einer jeweils vorherrschenden Bewusstseinsverfassung der Menschen ihrer Zeit.<br /> <br /> Człowiek ma swój prapoczątek w duchowym kosmosie: rozwija on swoją świadomość w spotkaniu ze światem fizyczno-zmysłowym. W tym świecie czasu i przestrzeni działają jednak siły, które również pochodzą z duchowego kosmosu i mają swoje specyficzne źródła w dwunastu regionach zodiaku. Z tych dwunastu regionów, za pośrednictwem Słońca, promieniują impulsy, które pomagają ludzkości osiągać coraz to nowe stopnie świadomości bytu ludzkiego i światowego. To właśnie te impulsy, poprzez twórczość ludzi, nadają piętno epoce kulturowej.<br /> <br /> Słońce na swojej drodze po ekliptyce w ruchu wstecznym (precesja) potrzebuje na przejście przez zodiak 25 920 lat (platoński rok światowy). W każdej 1/12 tego czasu obiegu, czyli w ciągu 2160 lat, odbiera ono oddziaływania sił jednego regionu zodiaku. Z tej miary czasu wynika czas trwania epoki kulturowej (por. Elisabeth Vreede: Astronomie und Anthroposophie, Dornach 1980, s. 100 i nast.). Każdy z dwunastu regionów zodiaku nosi znak, gwiazdozbiór, którego nazwa sięga prastarych nauk mądrości.<br /> <br /> Tak więc kultura staroindyjska, pierwsza z siódemki kultur poatlantydzkich, stoi pod «znakiem Raka», wskazując na to, że kończąca się epoka atlantydzka (neozoik) ulega inwolucji, a nowa, poatlantydzka (czwartorzęd), ewoluuje. Następująca po niej kultura praperska stoi pod znakiem «Bliźniąt», wskazując na polaryzację światła i ciemności itd. <br /> <br /> W wielu rozważaniach, które Rudolf Steiner w swoich pismach i wykładach poświęca epokom kulturowym, charakteryzuje on stopnie świadomości, które ludzkość zdobywa w postępującym opanowywaniu ziemskich uwarunkowań. Przejścia od jednej do następnej z tych epok są płynne. Wynikają one z pojawiania się i wygasania panujących w danym czasie impulsów duchowych pochodzących z regionów zodiaku. Dotyczy to również czwartego okresu poatlantydzkiego. Jednakże dla tego okresu Rudolf Steiner podaje jednocześnie datowanie początku i końca, które ma określone co do roku astronomiczne odniesienie do regionu zodiaku Barana. Początek grecko-rzymskiej epoki kulturowej przypada zatem na rok 747 p.n.e., a jej koniec, po upływie 2160 lat, na rok 1413 (Rudolf Steiner: Głębsze impulsy rozwojowe ludzkości, 12 czerwca 1917, publikacja w przygotowaniu). Na podstawie tych odnoszących się do kosmicznego rytmu danych liczbowych można obliczyć daty dla poprzedzających wielkich kultur, jak również dla tych, które następują po niej i które rozpoczęły się w 1413 r. n.e. wraz z obecną epoką duszy świadomościowej.&lt;/ref&gt; Następujące po niej wielkie kultury zawierały {{SE|41}}<br /> <br /> rozciągały się ze wschodu na zachód wzdłuż pasa, który tworzy strefę przejściową między dawnymi północnymi strefami glacjalnymi a południowymi pluwialnymi. Te ostatnie mieściły niegdyś bogaty świat roślin i zwierząt; dziś rozciągają się tam pustynie.<br /> <br /> Żadne zewnętrzne dokumenty z owych pradziejowych czasów nie przekazują nam wiedzy o wysokiej kulturze praindyjskiej. Dokonał się w niej krok w świadomości ku kontemplatywnemu przeżywaniu bożej mądrości, w której praIndyjczyk czuł się wsnuty jak w swoją duchową ojczyznę. Przeświecała mu ona istotowo przez całe ziemskie bytowanie. Dopiero późniejszym czasom — mniej więcej w przejściu w trzecie tysiąclecie przed Chrystusem — przypadło w udziale, że wraz z utratą dawnej bezpośredniości duchowej pojawiło się odczucie, iż świat zmysłów jest jedynie pozorem, jest Mają. W tym przebudzeniu ku zmierzchowo-kosmicznej świadomości praIndyjczyk pozostawał pod przewodnictwem kapłaństwa i był prowadzony przez wysoką mądrość siedmiu wielkich nauczycieli dawnych Indii. Ci pranauczyciele zwani byli siedmioma świętymi Riszimi, przez nich mówiły «największe tajemnice naszego układu słonecznego, świata w ogóle».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geistige Hierarchien und ihre Widerspiegelung in der physischen Welt'', GA 110, Dornach 1991, S. 120.eit.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Słabe echa tej intymnej, przez długie czasy oddziałującej duchowej zwróconości pojawiają się dopiero na trzecim szczeblu kultury indyjskiej, w drugim tysiącleciu przed Chrystusem, w księgach mądrości Indyjczyków, w świętych pismach Wed i Bhagawadgity. To senno-syjące przebudzenie ku wyższemu szczeblu świadomości — ku przeżywaniu rytmów sił i istot kosmicznego systemu planetarnego — praIndyjczyk zawdzięcza zstępowaniu Ja w drugi człon istoty człowieka, w ciało eteryczne. Dopiero teraz powstała ostra granica między nocną bezświadomością a dziennym jawem.<br /> <br /> Kultura praindyjska rozwijała się, podobnie jak i dwie następne, na obszarach, gdzie przyroda z własnymi siłami i substancjami sama sobie tworzyła glebę dla swojej żyzności, sama z siebie stawała się «organizmem w {{SE|42}}<br /> <br /> naturalnego wzrostu».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach, 1999 S. 44: «dass der Erdboden eine Art Organ ist in dem Organismus, der sich im Naturwachstum überall zeigt, wo eben ein solches Naturwachstum ist.»&lt;/ref&gt; Miało to miejsce na obszarach rzek wypływających z Himalajów — Brahmaputry, Gangesu i Indusu — obfitujących w bujne życie roślinne i zwierzęce. Współdziałanie czterech żywiołów, ziemi, wody, powietrza i ciepła, odznaczało się tak młodzieńczą, w rytmach biegu roku odnawiającą się siłą, że tylko niewielu zabiegów trzeba było, aby uczynić je służebnymi potrzebom ówczesnych ludzi. PraIndyjczyk był oddany kontemplacji. Fizyczno-zmysłowy świat był mu obcy, szukał on możliwości utrzymania więzi ze swą ojczyzną w duchu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_urpersische_Kultur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kultura praperska ====<br /> <br /> Starairańska wysoka kultura nawiązywała zarówno czasowo, jak i przestrzennie — w progresji ze wschodu na zachód — do kultury praindyjskiej.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Johannes-Evangelium'', GA 103, Dornach 1995, Vortrag vom 29. Mai 1908.&lt;/ref&gt; Podobnie jak w jej przypadku, trudne jest dokładne wytyczenie granic geograficznych; brak współczesnych znalezisk, które pozwoliłyby wnioskować o wysokości i niepowtarzalności tej kultury — a właściwie prawdziwe świadectwa nie są rozpoznawane jako takie. Gdy zestawia się to, co znane, ze wskazówkami z badań duchowych Rudolfa Steinera, nie można się mylić, że kultura ta rozciągała się od zachodnich Himalajów (Góry Pamiru) przez Hindukusz z centrum w Afganistanie aż do Baktrii we wschodnim Iranie. Ku północy praperski obszar kulturowy otwierał się przez małe i większe doliny rzeczne krajobrazów podgórskich na rozległe stepy i pustynie. Dwie z rzek, Amu-daria i Syr-daria (w starożytności: Oksus i Jaksartes), pokonują step i uchodzą do Jeziora Aralskiego. Polarność pustynnego stepu i wysokich gór, a także koczowniczej turańskiej ludności rdzennej i osiadłych, zdolnych do ziemskiego działania Prapersów nie mogła być wyraźniejsza. Wspinające się ku górze, zwrócone ku przyszłości kulturowe lud Prapersów musiał się bronić w wielu zbrojnych starciach z napierającymi Turańczykami, zachowującymi starsze szczeble świadomości. A jednak mit mówi o królu Turańczyków, «Dschemschid», który miał prowadzić swoje ludy z północy do Iranu. Otrzymał on od boga słońca Ahura Mazdao złoty sztylet — praobraz obrabiającej ziemię {{SE|43}}<br /> <br /> kształtującego pług, sztylet, «który daje ludziom siłę, by zdobywali sobie zewnętrzny zmysłowy świat».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Matthäus-Evangelium,'' GA 123, Vortrag vom 1. September 1910, Dornach 1988, S. 27.&lt;/ref&gt; Ta sama słoneczna boskość, Ahura Mazdao, jest też wielkim inspiratorem Zaratustry, przywódcy ludów irańskich, wkrótce po katastrofie atlantydzkiej.&lt;ref&gt;Ebd., S. 28f.&lt;/ref&gt; Tej wysokiej indywidualności nie wolno mylić z historycznym Zaratustrą, czyli Nazaratosem z VI/VII wieku przed Chr., nauczycielem Pitagorasa, choć indywidualność ta jest mu istotowo tak bliska. Do pra-Zaratustry, założyciela kultury praperskiej w VI tysiącleciu przed Chr., sięgają korzeniami praperskie misteria, których nauki odległym echem pobrzmiewa w zoroastryjskiej Aweście. Awesta, która swoją pisemną postać uzyskała dopiero około Przełomu Czasów, jest odnoszona do historycznego Zaratustry z okresu perskich Achemenidów (około 600 przed Chr.).&lt;ref&gt;Walther Hinz: ''Zarathustra'', Stuttgart 1961, 271 S.&lt;/ref&gt; Jednak teksty pieśni Awesty (Gath) wskazują na znacznie starsze przekazy, sięgające mądrości misteryjnej pra-Zaratustry. Antyczne źródła ze szkoły platońskiej wskazują obok historycznego na pra-Zaratustrę, który miał żyć 6000 lat przed śmiercią Platona albo 5000 lat przed wojną trojańską.&lt;ref&gt;Markus Osterrieder, Peter Guttenhöfer: ''Die Durchlichtung der Welt: Altiranische Geschichte'', Bildungswerk Beruf und Umwelt, Kassel 2008, 60 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> W miejsce kapłańskiego panowania w starożytnych Indiach i działania siedmiu świętych Riszich wstąpili teraz królowie-kapłani, których pierwszym był przedhistoryczny Zaratustra.&lt;ref&gt;Karl Heyer: ''Von der Atlantis bis Rom, Beiträge zur Geschichte des Abendlandes'', Band I, Stuttgart 1997, 254 S.&lt;/ref&gt; Nauka starszego Zaratustry głosiła praprzeciwieństwo światła i ciemności, dobra i zła, wysokiego słonecznego jestestwa Ahura Mazdao, czyli Ormuzda, i ducha ciemności, Arymana, czyli Angra mainyu, władcy głębin ziemi. Zaratustra wskazywał ludziom, żeby nie zwracali się ku wysokiemu słonecznemu jestestwu jedynie z czcią, lecz szukali go czynnie przez Mają w zewnętrznym świecie zmysłów — żeby uprawiali ziemię, prześwietlali ją światłem, przekształcali rośliny w ich organach ku pożywnym plonom i przeobrażali dzikość zwierzęcia w otwartość duszy wobec człowieka. Znaczna część roślin kulturowych, które po dziś dzień stanowią podstawowe pożywienie dla ludzkości — na czele zboża (pszenica i jęczmień), ale też gatunki warzyw i owoców — wywodzi się z {{SE|44}}<br /> <br /> urperskiej kultury w czasie między VII a IV tysiącleciem przed Chrystusem.&lt;ref&gt;Manfred Klett: «Die Entstehung der Kulturpflanzen und das Saatgut als das Kulturerbe der Menschheit», in: Manfred Christ (Hrsg.): ''Bedrohte Saat'', Basel 2010, 328 S.&lt;/ref&gt; To właśnie one, a nie kamienne narzędzia *neolitu*, stanowią wielkie twory sztuki tej kultury.<br /> <br /> W prapersji przebudziło się Ja w ciele doznań — jeszcze niezróżnicowanym trzecim członie istoty człowieka, ciele astralnym.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner:''Theosophie'', GA 9, Kap. IV. «Leib, Seele und Geist», Dornach 2003, S. 57 f.&lt;/ref&gt; Na tym stopniu postępującej świadomości tlała, dogorywając, moc dawnego instynktownego jasnowidzenia, a rosło — pod kierownictwem misteriów i z przeżywania kosmiczno-ziemskich powiązań — zdolność do przekształcającego działania na ziemię, rośliny i zwierzęta. Sakralno-magiczny stosunek Atlantydów do działających duchowych sił stwórczych w ziemi i kosmosie przemienił się w sakralno-artystyczny. Wysoka sztuka Prapersów polegała na tym, żeby — wychodząc z dokonań poprzednich kultur, stając się ludem osiadłym z instynktowej bezpośredniości ducha — tak działać na to, co duszewne określonych gatunków zwierząt, aby otwierało się ono ku człowiekowi. Z tym przeobrażeniem zarazem głęboko zmieniała się cała fizyczno-cielesna organizacja zwierząt. W zwróceniu się ku zwierzęciu formowali ludzie z wewnętrznego przeżycia w tym, co zewnętrzne, dzieło sztuki: zwierzę domowe. Wobec dzikich pobratymców zwierzęta domowe wystąpiły od początku w niezwykłej obfitości form. Naturalna dyspozycja zwierzęcego organizmu została w swej całości ukształtowana ku szczególnym osiągnięciom przemiany materii, z reguły kosztem aktywności układu nerwowo-zmysłowego. Stawanie się zwierzęciem domowym polegało na sztuce utrzymywania przez całe życie embrionalnej plastyczności. Zwierzęta domowe nie uciekają przed człowiekiem — wręcz przeciwnie, szukają jego obecności i jej potrzebują.<br /> <br /> Znamienne jest, że dla Turanów heraldycznym zwierzęciem był dziki wilk — praojciec wszystkich psów. Starożytny Iranijczyk nosił natomiast w herbie jego artystyczne przeobrażenie — psa, najstarsze ze wszystkich zwierząt domowych.&lt;ref&gt;Norbert Benecke:''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 1994, S. 68.&lt;/ref&gt; Jak Prapersjanin, nawiązując do dokonań poprzednich kultur, mógł poprzez to, co duszewne zwierząt, przekształcająco działać na kształtowanie ciała, tak samo mógł poprzez to, co żywe, działać na kształtowanie formy i owoców roślin. To ostatnie jest jego największym czynem sakralno-artystycznym. W przeżywaniu nadzmysłowych, kosmiczno-planetarnych rytmów i objawiających się w nich tajemnic życia działał on poprzez organizację życiową rośliny aż w dół, ku konfiguracji fizycznej organizacji. Niczym cień rzucony {{SE|45}}<br /> <br /> bierze w siebie ten raz dokonany artystyczny akt — zachowuje go genom. To, co w ten sposób stało się z artystycznego aktu, staje się dziś przedmiotem samowolnej manipulacji. Wielcy hodowcy roślin Prapersji byli rzeźbiarzami eterycznych sił kształtujących żywego. Mieli zdolność przekształcania naturalnie danego typu gatunku roślinnego w jego postaci i owocach w roślinę uprawną. Pod kierownictwem misteriów polegało ich zdolność na tym, by siły prowadzące do fruktyfikacji i dojrzałości wprowadzać w działanie we wszystkich organach rośliny: w korzeniu (np. marchew), w łodydze (np. kalarepa), w pączku (np. brukselka), w liściu (np. sałata, szpinak), w kwiecie (drzewa owocowe), w nasieniu (zboże). Na przykład w przypadku zbóż siła reprodukcyjna jest w porównaniu z pokrewnymi dzikimi trawami zredukowana — mierząc liczbą nasion — na korzyść zwiększonej siły odżywczej pękatych ziaren mącznych (bielma) ziaren zboża. Ten proces fruktyfikacyjny przenika jednak całą roślinę zbożową, rozpoznawalny w pogrubieniu i zabarwieniu łodygi. Tutaj obowiązuje to samo: embrionalna elastyczność eterycznych sił kształtujących rośliny zostaje przekierowana w tworzenie owoców i w nim przez dłuższy czas podtrzymywana. Powstanie wymienionych roślin uprawnych wyprzedza początek trzeciego tysiąclecia i należy tym samym do czasu kręgów kulturowych zainicjowanych przez Prapersów.<br /> <br /> To sakralno-artystyczne zdolność Prapersów nie wyczerpywało się wyłącznie w wykształceniu zwierząt domowych i roślin uprawnych, lecz odnosiło się również — i właśnie — do uprawy ziemi. Uprawa roli rozwinęła się tam, gdzie «organizm w naturalnym wzroście» oferował idealne warunki do rozwinięcia się. Były to wymienione doliny górskie i obszary rzeczne afgańskiego i wschodnio-irańskiego wyżu, które ku południowemu zachodowi gubiły się w pustynnych i na północy w turańskich obszarach stepowych. Tu wymagany był człowiek czynu. Przez kunsztowne systemy nawadniające, m.in. przez ujęcia źródeł w sztolniach wbijanych głęboko w zbocza dolin, gleba była z jednej strony ożywiana przez wodę, z drugiej zaś przez pług rylcowy i motykę częściowo doprowadzana do obumierania. Tu obsługiwanie wzajemnej gry śmierci i życia, tego Obumrzyj i Stań się, staje się sztuką. Każda mechaniczna ingerencja w glebę oznacza pobudzenie procesów rozkładu. W ten sposób tutaj uzasadnia się wysoka sztuka uprawy roli, która w związku z uprawą roślin uprawnych opiera się na panowaniu nad życionośnymi kosmicznymi i śmiercionośnymi ziemskimi siłami.<br /> <br /> Swoim tępo odczuwającym w ciele doznań Ja przeżywa Prapersa wciągniętego w dwójnię światła i ciemności. Prowadzony {{SE|46}}<br /> <br /> poprzez nauki Zaratustry i nieustannie działające przez nie Inspiracje, które wnikały w misteria, wzniósł się Prapersa na taki poziom świadomości, na którym słoneczny Duch przebijał się ku niemu przez Maję świata zmysłowego w swym działaniu na Ziemię. W kulturze praperskiej człowiek zaczyna wypracowywać w swoim stosunku do siebie i do świata środek pomiędzy kosmicznymi wyżynami i głębinami ziemi.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kulturen_Altägyptens_und_Mesopotamiens&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kultury starożytnego Egiptu i Mezopotamii ====<br /> <br /> Postępując z wschodu na zachód, do drugiej epoki kulturowej Prapersji przylega trzecia poatlantycka epoka kulturowa, która ku południowemu zachodowi wchodzi w przestrzeń kulturową starożytnego Egiptu, a ku zachodowi w dwurzeczu rozgałęzia się w następujące po sobie kultury Babilonii, Chaldei i Asyrii. Ta trzecia epoka rozciąga się od początku trzeciego tysiąclecia aż po ósmy wiek przed Chrystusem. W jej obrębie ówczesna ludzkość wkracza nagle z mitologicznej prahistorii ''neolitu'' w dającą się uchwycić zewnętrznie historycznie Epokę Brązu. W starożytnych Indiach byli to siedem świętych Riszi, którzy inspirowali bieg kultury z wyroczni przyporządkowanych poszczególnym planetom. Na świętych Riszi nastąpił Zaratustra, który zainaugurował kulturę praperską i jej misteria. Założycielami kultury starożytnoegipskiej i jej misteriów byli Thoth albo Hermes Trismegistos; a tymi starej Mezopotamii, starej kultury babilońsko-chaldejskiej i jej misteriów — Gilgamesz i związany z nim Wtajemniczony Eabani.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Okkulte Geschichte'', GA 126, Vortrag vom 28. Dezember 1910, Dornach 1992.&lt;/ref&gt; W miejsce kapłańsko-królewskiego ustroju Prapersji wstąpiło królestwo — w Egipcie faraonów — pozostające wszakże w ścisłym związku z misteriami. W tej epoce kulturowej ludzkość, tracąc w znacznej mierze stare instynktowne jasnowidzenie, postępowała ku wykształceniu duszy doznań.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989, S. 280f.&lt;/ref&gt; Pod przewodnictwem królów i misteriów działających w tle dusza doznań wykształcała się w stopniowym przebudzeniu Ja jako samodzielny człon duszy. Ten krok ku dalszemu rozjaśnieniu świadomości ujawnia się od samego początku jawnie w najmonumentalniejszych sakralno-artystycznych tworach sztuki ludzkości — w piramidach Sakkary i Gizy w Egipcie oraz, w Sumerze, wczesnym Babilonii, w zakładaniu miast, które odgradzały się potężnymi murami od otaczającej przyrody. Tu, jak i w następnych czasach, zwłaszcza egipskich {{SE|47}}<br /> <br /> Kultur, zdobywa człowiek świadomość przyrody anorganiczno-martwej, fizyczno-mineralnej. Wygasły wysokie zdolności należących do kultury praperskiej i wcześniejszych epok — zdolność wnikania przemieniająco w duszewne jestestwo zwierzęcia, a następnie w żywą naturę rośliny, aż po fizyczny organizm, i artystycznego wyrażania tego w stworzeniach zwierząt domowych oraz roślin kulturowych. Ludzie zeszli z instynktownych, duchem niesionych szczebli świadomości ku pełnej egzystencji ziemskiej. Przebudzili się na tym, co zmysłom ukazywało się jako zewnętrzny świat zjawiskowy, i szukali w jego objawieniach ducha twórczo działającego. Wykształcali na tym świadomość, która wyżywała się w czystym, duchem niesionej doznaniu. W tę kształtującą się duszę doznań wpływały wszakże zarazem inspiracje i mądrości misteriów. Już nie duszewne jestestwo zwierzęcia, już nie to, co żywe w roślinie, przemawiało do ludzi w instynktywnej bezpośredniości ducha — lecz materia i forma martwego bytu. W kamieniu, w Babilonii i Chaldei w palonej cegle, szukali wyrazić swoje życie doznań w formach monumentalnych, geometrycznych i plastyczno-surowych, wyniosłych. W Egipcie to artystyczno-sakralne doznanie odnosiło się szczególnie do postrzeżeń duchowości działającej w kosmosie i w człowieku. Zewnętrzne życie kształtowało się w znacznej mierze jako odwzorowanie królewskiego i kapłańskiego prowadzenia misteriów. W mezopotamskim obszarze kulturowym natomiast ta jedność wnętrza i zewnętrza rozpadała się bardziej. Tu działały impulsy Gilgamesza w kulturę zewnętrzną, a wtajemniczeni misteriów wywierali na nią mniejszy wpływ.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Okkulte Geschichte'', GA 126, Vortrag vom 28. Dezember 1910, Dornach 1975, S. 42.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Również trzecia poatlantycka epoka rozwijała się tam, gdzie przyroda oferowała ku temu stosowne warunki, gdzie współgranie żywiołów — ziemi, wody, powietrza i ciepła — w rytmach biegу roku formowało się w «organizmy w naturalnym wzroście». Przeciwieństwa między nimi ledwie mogły być większe: z jednej strony żyłka życiowa Nilu, głęboko wcinająca się przez nubijsko-egipskie obszary pustynne, z drugiej zaś rozległe żyzne równiny Mezopotamii między rzekami Eufratem i Tygrysem.<br /> <br /> W wyższym stopniu niż w kulturze praperskiej jest to woda, są to doroczne przybory wód i sedymentacje humusu, gliny i piasków drobnoziarnistych, które — niby nawożenie — utrzymywały gleby w młodości. To, co we wszelkiej {{SE|48}}<br /> <br /> Różnorodność kultywowanych gatunków roślin, hodowanych gatunków zwierząt domowych — to wszystko już istniało, było dziedzictwem kultury praperskiej. Teraz jednak świadomość zwraca się bardziej ku przestrzenności ziemi. Zdolność ta pozwalała brać dokładne miary, kształtować kamień dłutem i młotem, i łączyć jeden z drugim, powierzchnię z powierzchnią, w najcieńszej spoinie — jednym słowem: uprawiać wysoką sztukę rzemiosła, każdym uderzeniem młota — z siły własnego doznania — odciskać na martwym kamieniu formę. Ta zdolność określała też subtelność w obróbce gleby, w uprawie roślin i w hodowli zwierząt. Przewagę miały jednak naturalne warunki — wystarczy pomyśleć o siedmiu tłustych i siedmiu chudych latach w Egipcie, o których mowa w Biblii. A jednak ludzie potrafili, poprzez wysublimowane systemy nawadniania i odwadniania, okiełznać potęgi przyrody i utrzymać się w budowaniu swej wysokiej kultury. Wyjątkowym przykładem takiego kunsztownego osiągnięcia jest Kanał Józefa (arab.: Bahr Yussuf), który odgałęzia się od Nilu w środkowym Egipcie, biegnie przez ok. 350 km wzdłuż zachodniego brzegu Nilu i przy wejściu do oazy Fajum pokonuje próg doliny. Stamtąd zasila w przemyślnym systemie nawadniania i odwadniania rozległą misę oazy i czyni ją po dziś dzień jednym z najbardziej urodzajnych ogrodniczych krajobrazów Egiptu. Ze względu na fakt, że kanał do dziś nosi imię «Józefa» i — jak stwierdza Emil Bock&lt;ref&gt;Emil Bock: ''Urgeschichte. Das Alte Testament und die Geistesgeschichte der Menschheit I'', Stuttgart 1951, S. 151.&lt;/ref&gt; — nie ma wątpliwości, że za tym imieniem kryje się biblijny Józef, można przyjąć, że to on był budowniczym systemu kanałów. Józef, działający w Egipcie około 1750 r. przed Chr., łączy w sobie kulturę misteriów Babilonii i starożytnego Egiptu.&lt;ref&gt;Ebd., S. 160.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> W kulturach równoległych Mezopotamii i Egiptu, podobnie jak w poprzedzających je kulturach praperskiej i praindyjskiej, nieokiełznana woda była czynnikiem panującym w «organizmie naturalnego wzrostu». Teraz jednak potęgi wodne rzek zostały okiełznane przez tamy, rozległe systemy kanałów i rowów, śluzy itd. W najszerszym zakresie dotyczyło to Egiptu, gdzie co roku na nowo — po ustąpieniu mas wodnych zalewających dolinę — gleby świeżo użyźnione mułem nilowym należało osuszyć, następnie znów nawodnić i szybko zebrać plony przed kolejną powodzią. Co roku na nowo {{SE|49}}<br /> <br /> ludzie przekształcali ekstremalny naturbiotop w kulturbiotop – w krajobraz ogrodniczy.<br /> <br /> Dusza odczuwająca ludzi, którzy byli nosicielami tej epoki kulturowej, kształtowała się z jednej strony przez słowo bogów, które przez usta królów i kapłanów przemawiało z misteriów do ludzi, a z drugiej strony przez własne doświadczenia w obcowaniu z nieorganiczną przyrodą, z kamieniem i wodą. Z tej pełnej odczucia, przeniknętej duchem, a zarazem zdolnej do ziemskiego działania postawy duszy wyrastały potężne twory sztuki: kamień wykuty w formę, kultyczne grawiury, malowidła grobowcowe, formowany i wypalany cegły gliniany, tabliczki pisarskie i zdobione naczynia gliniane, a wreszcie plastyczne ukształtowanie «organizmów w naturalnym wzroście» w krajobrazach ogrodniczych.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_griechisch-römische_Kultur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kultura grecko-rzymska ====<br /> <br /> Czwarta epoka poatlantycka, po poprzedzającej ją przejściowej kulturze kreteńsko-mykeńskiej, rozpoczyna się w ósmym wieku przed Chr. i kończy na początku nowożytności, u zarania XV wieku po Chr. Tu wzrok należy najpierw ograniczyć do przemiany rozwoju świadomości aż do Przełomu Czasów. Jest to czas wznoszenia się starego Greka do pełnego rozkwitu jego kultury – i do jej upadku. Duchowe prowadzenie wychodziło z dwóch duchowych prądów, misteriów apollińskich i dionizyjskich:&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Orient im Lichte des Okzidents'', GA 113, Vortrag vom 28. August 1909, Dornach 1982.&lt;/ref&gt; apollińskie, które poprzez pozory zmysłowe oglądało działającego ducha w przyrodzie i kosmosie, dionizyjskie, które owego ducha przez zasłonę poruszeń duszy z głębin wnętrza duszewnego czyniło sobie przeżyciem. Już nie jak w poprzednich czasach królowie, działający wspólnie z kapłaństwem miejsc misteriów, nadawali ton i kierunek współżyciu narodów – teraz był to sam lud, ba, pojedynczy człowiek, który, prowadzony słowem misteriów, szukał swego przeznaczenia. Jest to godzina narodzin demokracji, nowego kroku świadomości, który jak w soczewce znajdował swą przytulę w apollińskiej wyroczni w Delfach. Tu nade wszystko, od jej pełnego rozkwitu do stopniowego zamierania ku Przełomowi Czasów, uwidacznia się głębokie znaczenie, jakie miał świat misteriów przez wszystkie poprzednie epoki kulturowe: mianowicie, z powszechnych źródeł mądrości, które przed wzrokiem {{SE|50}}<br /> <br /> wtajemniczonych w wyższe światy duchowe, wychowywać człony istoty człowieka na nosicieli postępującego świadomości Ja. W epoce grecko-rzymskiej dotyczyło to wstępowania Ja w duszę rozumową lub uczuciową, drugiej – po duszy odczuwania – modyfikacji ciała astralnego.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner:''Das Johannes-Evangelium'', GA 103, Vortrag vom 30. Mai 1908, Dornach 1995, S. 172f.&lt;/ref&gt; Ja pojawia się dopiero w duszy rozumowej lub uczuciowej.&lt;ref&gt;Näheres siehe: Rudolf Steiner:''Die Mission einzelner Volksseelen im Zusammenhange mit der germanisch-nordischen Mythologie,''<br /> GA 121, Vortrag vom 15. Juni 1910, Dornach 2017.&lt;/ref&gt; Ja myślało już wprawdzie z samego siebie, lecz wciąż jeszcze szukało siebie samego. Sokrates, w piątym wieku przed Chr., nie mówił jeszcze: «Ja mówię sobie», lecz «mój Dajmon mi mówi». Ja żyło też w języku jeszcze ukryte jako czynny sprawca, wbudowane w czasownik, na przykład: po grecku: paideuo = wychowuję; po łacinie: cogito = poznaję.<br /> <br /> Wyrocznia w Delfach, otwarta dla każdego, przemawiała do duszy rozumowej. Wychowywała do samodzielnego myślenia. Ten, kto szukał rady, musiał z umocnienia myślenia potrafić wnieść pytanie, a odpowiedź delfickiej Pytii żądała znów, przez swą wieloznaczność, indywidualnego myślenia. Grecy nosili w sobie uwewnętrznioną całą mądrość misteriów przeszłości, jak echo, które milknie. Stary Grek wychodził wszakże stopniowo spod niegdysiejszego prowadzenia misteriów; ujmował siebie jako całego człowieka, jako myślącą osobowość, która w doskonałej harmonii, wszędzie szukając środka, przeżywała się między apollińskim przeżywaniem świata a dionizyjskim przeżywaniem własnych głębin duszewnych. Z tych dwóch duchowo-rzeczywistych źródeł tworzył Grek swe wielkie dzieła sztuki; kształtował fizyczno-materialną martwą materię i wciskał w nią swego ducha poprzez nadawanie formy. Z wieczornej zorzy misteriów wyłoniła się poranna zorza greckich twórczości artystycznych. Czy w rzeźbie, architekturze, muzyce, malarstwie, poezji czy filozofii – we wszystkim człowiek stoi w centrum jako odwzorowanie boskości. Z przeżywania własnej cielesnej postaci tworzy rzeźby, które czystą formą unoszą człowieka ponad siebie w to, co boskie, i buduje świątynie, których przestrzenna forma jest odmierzona wedle miary człowieka. «Grecka świątynia przedstawia urzeczywistnienie wybudowanego organizmu.»&lt;ref&gt;Frank Teichmann:''Der Mensch und sein Tempel: Griechenland'', Stuttgart 1980, S. 79. – Zum Organismus-Gedanken siehe auch: Renatus Derbidge (Hrsg):''Rudolf Steiner: Organisches Denken'', Basel 2020, 256 S.&lt;/ref&gt; A jednak, tak nieosiągalnie wysoko – właśnie grecka rzeźba i architektura {{SE|51}}<br /> <br /> przed nami, to przysłania ją pewna tragiczność. To, co w starożytnym Egipcie wzięło swój początek, osiąga w antycznej Grecji swe najwyższe wypełnienie: obróbka mianowicie i nadawanie formy martwemu kamieniowi. Grekom udaje się tchnąć w kamień rdzeniem czystej formy pewien rodzaj życia, życia pozornego. Z zewnątrz wyciska on w formę ducha, który w plastycznej żywotności wypełnia jego wnętrze; nie może jednak tego ducha wycisnąć w samą materię tak, ażeby ta stała się substancją żywą, formę stwarzającą. Ludzie pierwszej, a przede wszystkim drugiej poatlantyckiej epoki kulturowej – epoki praperskiej – posiadali dzięki swej duchowo-duszewnej i cielesnej konstytucji oraz pod zaratusztriańskim misteriów prowadzeniem zdolność do wytwarzania [[Kunstschöpfungen|tworów sztuki]] poprzez substancjalne, plastyczne przeobrażenie duszewności – to znaczy: zwierząt domowych, i tego, co żywe – to znaczy: roślin kulturowych. Lecz to, co jedynie fizyczno-materialne w kamieniu, jest martwe. Tak oto stanął Grek przed nierozwiązalnością zagadki, jak kamień można do życia obudzić. Mógł jedynie poprzez formę użyczyć kamieniowi *pozornego* życia. Na tym polega zarówno wielkość, jak i tragika sztuki greckiej. Z głębi swej duszy tworzył w swoim ludzkim dążeniu sztukę, która ku zewnętrzu, naocznie, przynosi w obraz przeszłość misteriów, a ku wnętrzu staje się zarodkiem nadziei na przyszłość – mianowicie [nadziei na to], by móc ożywić [[Erdig-Festes|to, co ziemisto-materialne]] jako takie. Na opisanym tle [[Organismusprinzip|zasada organizmu]] pojawia się znów w wielorako przeobrażonej postaci. Zaczyna teraz całkiem [[keimhaft|zarodkowo]] przenikać cały obszar kulturowy Grecji, także w sensie społecznym. Krajobrazy Grecji noszą same w sobie boski, apolliński charakter, w całkowitym przeciwieństwie do egipskich. Jak gdyby to bogowie byli tymi, którzy w różnorodności charakterów krajobrazowych stworzyli sobie wizerunek własnej istoty. Wzrok wędrowca błądzący po rozległości rozpościerającego się przed nim krajobrazu znajduje wkrótce punkt spoczynku – świątynię jaśniejącą pięknem i harmonią, która zbawiennie ogranicza przestrzeń oglądu. I tak napotykamy świątynię Apollona w Delfach w trudno dostępnym, skalistym krajobrazie górskim; inaczej świątynię poświęconą Atenie – stoi ona na skalistych wzgórzach i przyciąga wzrok z daleka, jak Akropol w Atenach; albo też świątynię Hery pośród urodzajnych równin.<br /> <br /> Inaczej niż we wcześniejszych [[Hochkulturen|wielkich kulturach]], w których «[[Organismus im Naturwachstum|organizm w naturalnym wzroście]]» kształtowany był przez wielkie obszary rzek, krajobrazy Grecji w swym heroicznym, bogom podobnym charakterze {{SE|52}}<br /> <br /> jedyną w swoim rodzaju kompozycję wzajemnie splatającego się i rozwiązującego współdziałania czterech żywiołów – ziemi, wody, powietrza i ciepła – oraz światła. Ziemia: potężnie wznoszące się skały, piętrujące się góry; woda: wydobywa się jako źródło ze skały i najkrótszą drogą, strumieniami lub małymi rzekami, dąży ku nieodległemu brzegowi morza. Prądy powietrza i ciepła, przesycone światłem, zlewają się o wschodzie słońca w nieopisane zasłony barwne «różanopalczastej Eos»,&lt;ref&gt;Eos (starogreckie Ἠώς, Ēōs), bogini jutrzenki w mitologii greckiej; odpowiada Aurorze w mitologii rzymskiej.&lt;/ref&gt; by natychmiast znowu się rozdzielić, przez pewien czas trwać w osobnym istnieniu jako żywioł, i wkrótce złączyć się w nową kompozycję barwną.<br /> <br /> Stary Grek nie odczuwał przyrody jako czegoś zewnętrznego, od niego oddzielonego; przeciwnie – góry i doliny, wzgórza i równiny, źródła i cieki wodne, opływane przez pary wodne, przez powietrze i ciepło i płynące światło, przeżywał jako przeniknięte tą samą duchowością, którą znajdował żywo tkającą w sobie samym i impulsującą go duszewno-duchowo. To przeżywanie, przeniknięte przez przebudzającą się duszę rozumową lub uczuciową, stanowiło o jego artystycznej naturze; z tego przeżywania Grek kształtował krajobraz: pasterz – otwarte wyżyny górskie ze swymi stadami; winogrodnik i sadownik – tarasy stromych stoków; rolnik uprawiał zbożem równiny; a blisko siedzib ludzkich krzewiła się ogrodowa przestrzeń. W całym obszarze kultury grecko-łacińskiej dawny [[Organismus im Naturwachstum|organizm w naturalnym wzroście]], ukształtowany przez prawieki, przemieniał się – zachowując swój właściwy [[Typus|typ]] – w drobnoprzestrzenne, rozczłonkowane krajobrazy sadownicze i ogrodowe, niczym lustro kształtującej się duszy rozumowej lub uczuciowej.<br /> <br /> [[Organismusprinzip|Zasada organizmu]] znalazła w dawnej Grecji wyraz nie tylko zarodkowo w kształtowaniu krajobrazu, nie tylko w artystycznej doskonałości rzeźb i budownictwa świątynnego, lecz również w sferze społecznej – w polis. Grek przeżywał siebie jako osobowość przynależną do wspólnoty miejskiej; czuł się Ateńczykiem, Tebańczykiem, Spartańczykiem itd. Polis była jednak miastem otwartym, sięgającym i włączającym otaczające krajobrazy; ołtarze ofiarne stały w świętym gaju, na wolnym polu poza świątyniami. W polis zawiązany był organizm wyższego rzędu – jedność miasta i otaczającego go krajobrazu.<br /> <br /> W Grecji i Rzymie [[Verstandes- oder Gemütsseele|dusza rozumowa lub uczuciowa]] rozwijała się w sposób polarny. W Grecji weszła w stosunek do dawnej mądrości misteryjnej, do tego, co wyrasta z najgłębszego życia duchowego {{SE|53}}<br /> <br /> «Der Römer […] formte nicht nur Stein und Erz, sondern auch das ganze große Gemeinwesen der Menschen nach seinem Geiste um.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Vor dem Tore der Theosophie'', GA 95, Vortrag vom 1. September 1906, Dornach 1990, S. 107.&lt;/ref&gt; «Das republikanische Rom ist nichts anderes als die menschliche Weisheit, die die alte Priesterweisheit ablöst.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Theosophie des Rosenkreuzers'', GA 99, Vortrag vom 4. Juni 1907, Dornach 1985, S. 135.&lt;/ref&gt; To już ludzka przezorność reguluje stosunki człowieka z człowiekiem; to godzina narodzin jurysprudencji. Jest ona zbudowana wyłącznie na poczuciu osobowości, na [[Ich|Ja]] objawiającym się w [[Verstandes- oder Gemütsseele|duszy rozumowej lub uczuciowej]]. Budzi się [[Rechtsgefühl|poczucie prawa]], a z niego wyrastają pojęcia prawne, które honorują zasadę równości i kryształują się w powszechnie obowiązującym prawie. Prawo odnosi się przede wszystkim do spraw doczesnego świata, a więc i do osobistego dysponowania [[Grund und Boden|ziemią]]. Własność – a wraz z nią prawo dziedziczenia, dysponowanie po śmierci – ma tutaj swój początek. W Rzymianinie człowiek staje się w pełni osobowością. Jego [[Bewusstsein|świadomość]] kieruje się ku temu, co naprzeciwko: ku drugiemu człowiekowi i ku otaczającej go przyrodzie. Wyrasta stąd stosunek, który – w przeciwieństwie do starego Greka – darzy się w sposób bardziej zdystansowany i pojęciowy; Rzymianin myśli racjonalnie z siebie samego i przez to staje się [[erdentüchtig|zdolny do ziemskiego działania]]. «[[Organismus im Naturwachstum|Organizmy w naturalnym wzroście]]» Italii i Sycylii, geomorfologicznie pokrewne greckim, nie są już duchem przesyconym zewnętrzen, które [[Zusammenklang|współbrzmi]] z wewnętrznym życiem duchowym. Wzrok Rzymianina kieruje się silniej ku interesom geopolitycznym, ku pożytkowi z zasobów naturalnych z perspektywy imperialnej – zarówno militarnej, jak i rolniczej.<br /> <br /> Jak bardzo ludzka ratio stopniowo zaczyna zmieniać i porządkować zastane stosunki przyrodnicze, ukazuje poezja Wergiliusza w jego *Georgikach*.&lt;ref&gt;Vergil: ''Sämtliche Werke'', Heimeran 1975.&lt;/ref&gt; On, Rzymianin z Mantui, oddychający jeszcze wyraźnie duchem greckim, daje tam w poetyckim słowie całościowy ogląd praktyk rolniczych na sto lat przed [[Zeitenwende|Przełomem Czasów]]: w [[Ackerbau|uprawie roli]] – orka, motyczenie, siew, żniwa i omłot, znaczenie ugoru i [[Fruchtfolge|płodozmianu]], nawadnianie gleby, zbytnią obsadę zwierząt na zbyt bujnie plonujących zbożach, pielęgnację nasion, obserwację pogody i przestrzeganie biegu gwiazd i inne; w [[Obstbau|sadownictwie]] – wegetatywne rozmnażanie i technikę szczepienia, cięcia, na jakich glebach który gatunek drzewa rośnie; {{SE|54}}<br /> <br /> w jakim krajobrazie się nadaje; w [[Weinbau|uprawie winorośli]] – zimowe bronowanie zaoranej skiby, sadzenie i nawożenie sadzonek, zakładanie tyczek, cięcie i tym podobne; w [[Viehhaltung|hodowli zwierząt]] – wędrowny pasterz z owcami, kozami, świniami i stadami bydła, hodowla i żywienie zależnie od sposobu użytkowania. Całemu rozdziałowi poświęca wreszcie [[Bienenhaltung|pszczelarstwo]] i hodowlę pszczół. W kręgu kultury rzymskiej rozpościera się nad krajami sieć praw własności i dzierżawy. Jako punkt wyjścia i odniesienia racjonalnej gospodarki powstają dwory i stajnie (hodowla koni) oraz gospodarka zapasami.<br /> <br /> To, co przez tysiąclecia postępującego [[Bewusstseinsentwicklung|rozwoju świadomości]] z misteriów jako mądrość wpływało w kształtowanie codziennego życia, dojrzałe wydało owoce w [[Kunstschöpfungen|tworach sztuki]]: na poziomie [[beseelte Natur|przyrody obdarzonej duszą]] – przez wykształcenie [[Haustier|zwierzęcia domowego]], w [[belebte Natur|przyrodzie ożywionej]] – przez wykształcenie [[Kulturpflanzen|roślin kulturowych]], w przyrodzie martwej – przez plastyczne kształtowanie kamienia ku pozornemu życiu. Kiedy misteria stopniowo zaczęły milknąć ku [[Zeitenwende|Przełomowi Czasów]], wygasł też ten źródłowy impuls dla [[künstlerisches Schaffen|twórczości artystycznej]]. Co niegdyś niosło kulturę, [[geronnen|zastygło]] teraz w zwykłe [[Kulturerbe|dziedzictwo kulturowe]]. W swoich ''Georgikach'' Wergiliusz pozwala z siły [[Verstandes- oder Gemütsseele|duszy rozumowej lub uczuciowej]] temu [[Kulturerbe|dziedzictwu kulturowemu]] raz jeszcze ożyć w poetyckiej poezji.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kultur_der_Neuzeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kultura nowożytności ====<br /> <br /> Z nastaniem XV wieku wybucha piąta epoka poatlantycka, w której Ja wstępuje w trzeci z trzech [[Wesensglieder|członów istoty]] duszy, w [[Bewusstseinsseele|duszę świadomości]].&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Johannes-Evangelium'', GA 103, Vortrag vom 30. Mai 1908, Dornach 1995, S. 172f.&lt;/ref&gt; Człowiek budzi się wobec napotykanego jako przedmiot świata zjawiskowego do siebie samego, do [[Selbstbewusstsein|samoświadomości]]. Powstaje na razie nieprzekraczalna przepaść między stawaniem się samoświadomym a tym, co świat zjawisk wyłania. W swym rozpoznającym siebie Ja człowiek może jednak w sobie odnaleźć źródło ducha, «Ja jestem», które z jednej strony postrzegająco staje naprzeciwko świata, a z drugiej – poznająco – może się połączyć z [[Geistig-Wesenhaftes|tym, co duchowo-istotowe]], ukrytym w zjawiskach zmysłowych. Co niegdyś instynktownie wpływało w przeżycie duszy, to teraz może być świadomie poznane w swej [[Wesen|istocie]] i zjednoczone z [[Wesenssubstanz|substancją istotową]] Ja. Tak leży to w mocy [[Bewusstseinsseele|duszy świadomości]], by w swym myśleniu i działaniu ponad siebie samą {{SE|55}}<br /> <br /> wyrosnąć i stać się świadomą duchowego pochodzenia człowieka i świata.<br /> <br /> [[Bewusstseinsseele|Dusza świadomości]] objawia się najpierw janusowo. Zwrócona wstecz, szuka oparcia na pozornie pewnym fundamencie ogólnej pojęciowości wypracowanej przez [[Verstandes- oder Gemütsseele|duszę rozumową lub uczuciową]] w naukach, naraża się jednak na niebezpieczeństwo popadnięcia — przez zanik [[Gemütsseele|duszy uczuciowej]] — w zimny intelektualizm, w pychę i nieskrępowany egoizm. Gdy jednak w samopoznaniu i [[Welterkenntnis|poznaniu świata]] patrzy ku przyszłości, rozgrzewa się przy ideach, które stają się ideałami, jak np. urzeczywistnienie ujętego myślowo [[Organismusprinzip|zasady organizmu]] w praktyce rolniczej. Zmaga się o to, by przeszłe w tym, co obecne, przemieniać w przyszłe. [[Bewusstseinsseele|Dusza świadomości]] dąży do tego, by wszelką siłę inicjatywy postawić w służbę wypełnienia [[Entwicklungsgedanke|idei rozwoju]]. To zaś oznacza: wszelkiemu działaniu u podstaw kłaść [[künstlerisches Schaffen|artystyczny]] zmysł. Chodzi o to, by idee z przyszłości myśląco ożywiać i z nimi wolicjonalnie zanurzać się we wszystkie wyzwania rzeczywistości tak, aby z [[Erkraftung|wewnętrznego umocnienia]] przeżycia w Ja każde działanie stawało się wolnym — i artystycznym.<br /> <br /> Pokarmem [[Bewusstseinsseele|duszy świadomości]] są idee, które z przyszłości w nią wświecają. Takimi ideami są treści [[anthroposophische Geisteswissenschaft|antropozoficznej nauki duchowej]]. [[Wesen|Istota]] i znaczenie tych treści odsłaniają się dopiero przez pełne siły myślenie. W obrazowo myślącej [[Anschauung|naoczności]] ożywiają czucie i pobudzają wolę. Podobnie jak postrzeżenie zmysłowe, tak i wyniki [[Geistesforschung|badań duchowych]] pobudzają myślenie. W świadomej aktywności myślenia żyje jednak Ja, [[Wesenskern|jądro istoty]] człowieka. Ja może w wolności rozstrzygać, czy przyswoi sobie [[Ideenformen|formy idei]] [[Geistesforschung|badań duchowych]], czy też trwać będzie w czystym naprzeciw świata zjawisk. [[Bewusstseinsseele|Dusza świadomości]] otwiera drogę do przeżywania treści duchowych w wolności. Z tego pełnocałkowitego ludzkiego przeżycia wyrasta nowa artystyczna siła twórcza, która we wszystkich dziedzinach życia może okazać się płodna, a przez to prawdziwa — jak na przykład w medycynie jako [[Heilkunst|sztuka leczenia]], w pedagogice jako sztuka wychowania, we wzajemnym współżyciu ludzi jako sztuka społeczna, w rolnictwie jako [[Landbaukunst|sztuka uprawy ziemi]].<br /> <br /> Działanie Ja w [[Bewusstseinsseele|duszy świadomości]] unosi się niejako między niebem a otchłanią. Gdy ustaje, dusza — zapomniawszy siebie — zapada w przepaści. Zło w swej podwójnej postaci, w ahrymanskiej banalizacji i lucyferycznej obojętności na wszystko, zdobywa nad nią władzę. Gdy jednak Ja umacnia się w sobie samym, buduje ponad przepaścią most, jest {{SE|56}}<br /> <br /> w stanie rozpoznać inne [[Wesen|istoty]] w sobie samym i zdobywa zdolność, by to, co się stało, przemieniać w to, co się staje.<br /> <br /> [[Bewusstseinsseelenzeitalter|Epoka duszy świadomości]] w dotychczasowym swoim przebiegu prowadziła ludzi do [[Selbstbewusstsein|samoświadomości]], obudziła w nich dążenie do [[freie Selbstbestimmung|wolnego samookreślenia]], pozwoliła im mierzyć [[Abgründe|głębiny przepaści]] i otworzyła im drogi do prawdziwego [[Geisterkenntnis|poznania ducha]]. Ludzkość wyemancypowała się z natury i — popadłszy niejako w samozapomnienie — myśli o sobie wbrew własnemu duchowemu pochodzeniu jako o dziele czysto przyrodniczego [[Schöpfung|stworzenia]]. Tym samym zatraciła się ona w dużej mierze w banalności czysto materialistycznego pojmowania bytu i widzi siebie zagrożoną przez technologię, która właśnie z tego pojmowania wyrasta. [[Organismusprinzip|Zasada organizmu]] w rolnictwie przez ten [[Denkungsart|sposób myślenia]] została wymazana. Z drugiej strony, w obliczu tego zstępującego rozwoju, [[Bewusstseinsseele|dusza świadomości]] może być rozpalana przez idee zdobyte z poznania [[Wesen|istoty]] przyrody nieożywionej, [[belebte und beseelte Natur|ożywionej i uduchowionej]]. Te idee-impulsy nie wywodzą się już z niegdyś duchem prowadzonych instynktów, lecz są wypracowane samodzielnie. W budzącej się aktywności Ja ożywa [[Entwicklungsgedanke|idea rozwoju]], a wraz z nią na nowy sposób myśl o [[Organismus|organizmie]] i — w poszerzeniu — myśl o [[Individualität|indywidualności]]. Obydwie razem mogą stać się [[Gestaltungsprinzip|zasadą kształtowania]] rolnictwa, które kulturotwórczo działa w przyszłość.<br /> <br /> W jakich symptomatycznych krokach przygotowywało się to aż do [[Zeitenwende|Przełomu Czasów]] i od tamtej pory aż do [[Neuzeit|nowożytności]], a potem dalej w toku epoki [[Bewusstseinsseele|duszy świadomości]] — zostanie to rozwinięte w następnych rozdziałach.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kulturströmungen_der_Landwirtschaft_bis_zur_Zeitenwende&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kulturowe nurty rolnictwa do przełomu epok ===<br /> <br /> W Starym Testamencie w obrazie mitologicznym wskazuje się na praprzeciwność w stawaniu się ludzkości — na Kaina i Abla. Jeden, Abel, jest pasterzem, który strzeże swojego stada i składa bogom ofiary ze zwierząt. W opiece i pielęgnacji powierzonego mu świata zwierząt idzie za wolą mocy stwórczych; jego ofiara jest przez bogów przyjmowana. Inaczej jego przyrodni brat Kain, który uprawia pole i hoduje rośliny, które sam z własnej inteligencji i z poczucia własnych zdolności doskonali. Jego ofiara z roślin nie jest przez bogów przyjmowana. Wskazuje się tu praobrazowo na moment powstania dwóch biegunowo przeciwstawnych nurtów — {{SE|57}}<br /> <br /> ludów osiadłych, trudniących się uprawą roli, i koczowniczych ludów pasterskich. Oracz prometejsko&lt;ref&gt;Dwie postacie, Prometeusz i Epimeteusz, stoją w mitologii greckiej za myśleniem samodzielnym, aktywnym, wybiegającym w przyszłość (prometejskim) i za myśleniem zwróconym wstecz, raczej biernym, receptywnym (epimeteicznym).&lt;/ref&gt;-apollińsko ufa własnemu [[Erfindergeist|duchowi wynalazczości]]; uprawia pługiem ziemię, rani ją i pobudza przez to tworzenie owoców roślin, które trwale wyhodowuje na [[Kulturpflanzen|rośliny kulturowe]], rozwija wszelkiego rodzaju umiejętności rzemieślnicze, w których daje wyraz swojej skierowanej ku przyszłości świadomości. Inaczej ludy pasterskie, które w dusznym oddaniu, epimeteiczno-dionizyjsko, wplatają się w dane [[Schöpfung|stworzenie]], usiłują je zachować i pielęgnują swą raczej wstecz skierowaną, tkwiącą w resztkach [[Altes Hellsehen|dawnego jasnowidzenia]] świadomość w kulcie przodków.<br /> <br /> Oba te nurty dopiero w czasach pochrześcijańskich wtopiły się w ogólne życie kulturowe. Jednakże tu i ówdzie długo jeszcze zachowywały się gdzieniegdzie w przesunięciu czasowym w najczystszej przeciwstawności. Pewien przykład z własnych przeżyć może to rozświetlić: W Afryce lat trzydziestych XX wieku żyły w dzisiejszej Tanzanii w rejonie Kilimandżaro, w bliskim sąsiedztwie przestrzennym, zachowując swe plemienne obyczaje, ludy Bantu i Masajów. Ci ostatni, lud hamicki, wiedli koczowniczy żywot ze swoimi stadami zebu pośród dzikiej przyrody, w sąsiedztwie lwa, słonia, bawoła i innych. Ochronę dla człowieka i stada dawały w nocy obozy otoczone kolczastymi zaroślami (tzw. „kraale&quot;); pożywienie stanowiło mleko i krew byków zebu oraz korzenie pewnych dziko rosnących roślin jako składniki diety. Oto stał on — pasterz, płótno zarzucone na ramię, lekko oparty na włóczni, tarcza z bawolich skór przyciśnięta do boku, wysoki, o szlachetnych rysach twarzy, spokojny jak kolumna w pełnym żarze słońca, z poważno-marzycielskim wzrokiem skierowanym w dal, z gromadą trzody wokół — zwracał się ku przybyszowi, przelotne pozdrowienie, poza tym żadne pytanie, żadne słowo. Masajowie w owych czasach odrzucali wszelką cywilizację, wszelkie kształcenie szkolne. Żyli wpleceni w przyrodę ze świadomością sięgającą wstecz w łańcuch przodków.<br /> <br /> Zupełnie inaczej żyli Bantu — osiadłe, w luźnym osadnictwie wiejskim. Gdy się podchodziło, frunęły zasłony drzwi okrągłych słomianych chat glinianych, młodzi i starzy wylewali się z uśmiechami na twarzach, witali radośnie i pytali: co nowego na świecie? Żądni wiedzy, radujący się naśladownictwem i zdolni rzemieślniczo, są całkowicie zwróceni ku osiągnięciom cywilizacji. Pożywieniem ich były przeważnie owoce {{SE|58}}<br /> <br /> Owoców pola, które uprawiali bez pługa, z pochylonym grzbietem prowadząc ręczną motykę. Z naturobiotopu dzikiej przyrody wyrastał wokół wsi zalążek kulturbiotopu stworzonego przez ludzką pracę.<br /> <br /> Ludy rolnicze i pasterskie żyły przestrzennie i etnicznie ściśle oddzielone, często w stanie wzajemnej waśni, gdzie indziej we friedlicher Koexistenz. W starożytnym Egipcie np. pasterze wędrowali ze swymi stadami po obu stronach doliny Nilu od Nubii aż po deltę i z powrotem. Od nich pożyczali nilscy rolnicy zwierzęta pociągowe do uprawy pól w przerwach między coroczną wielką powodzią.<br /> <br /> Od czasów praperskich z ludów rolniczych wyodrębniły się dwa podziemne nurty: ogrodnicy i sadownicy. Ci pierwsi hodowali i uprawiali rośliny warzywne, a także rośliny lecznicze i kwiaty. Rzemieślnicza wiedza i umiejętności trwały w strumieniu dziedziczenia, związane z rodziną i plemieniem. Tak jeszcze w latach 60. i 70. XX wieku w Teheranie żyli tzw. zarathustriści, którzy kontynuowali tę tradycję sięgającą daleko w czasy przedhistoryczne. Sadownicy znali się na hodowli, uprawie i pielęgnacji drzew owocowych. Columella († ok. 70 n. Chr.) pisze o sztuce cięcia drzew owocowych, która w starożytnym Rzymie była jeszcze przekazywana w pokoleniowym strumieniu.&lt;ref&gt;Will Richter (Hrsg.): ''Lucius Iunius Moderatus Columella: De res rustica'', 5. Buch. 10. Kapitel: Über den Obstbau, S. 605–630, München und Zürich 1981.&lt;/ref&gt; Te cztery nurty uprawy ziemi (łącznie z sadownictwem i ogrodnictwem) istniały obok siebie lub w luźnej wzajemnej relacji w osadach wiejskich, nie przenikając się jednak wzajemnie ku organizmicznej całości — we wzajemnym wspieraniu. Tak np. u Hindusów w Indiach, częściowo po dziś dzień, obornik zwierzęcy nie jest używany jako nawóz w rolnictwie czy ogrodnictwie, lecz jako materiał opałowy.<br /> <br /> Aż do Przełomu Czasów wszystkie wyrosłe przez tysiąclecia elementy kultury rolnej — jak uprawa roli, ogrodnictwo i sadownictwo oraz gospodarka hodowlana — były, zarazem jako owoc kultury misteriów, w pełni ukształtowane (patrz Rysunek 2, s. 66). Czy ludzie nie musieli czuć, że dotarli do kresu jakiegoś rozwoju? Czy nie zamilkł też język gnostyków, czy nie opustoszały pogańskie ołtarze?&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Aus der Akasha-Forschung. Das fünfte Evangelium'', GA 148, Vortrag vom 5. Oktober 1913, Dornach 1992, S. 63.&lt;/ref&gt; Czy nie wygasła kulturoinspirująca siła misteriów — poza resztkami takimi jak np. kult Mitry? To, czym były ich nauki mądrości, działało już tylko jako tradycja lub w niewielu ludziach jako żywe duchowe dziedzictwo. Gdzież więc istniało jeszcze u {{SE|59}}<br /> <br /> Progu Przełomu Czasów jakąkolwiek perspektywę rozwoju, jakąkolwiek nadzieję na przyszłość? Ludzkość zeszła całkowicie w ziemskie bytowanie. Świadomość była zasadniczo ukształtowana przez to, co ofiarowywały zmysły i czynne obcowanie ze światem fizyczno-ziemskim. W tym opuszczeniu przez ducha ludzkość stanęła u pewnego progu i dojrzała do tego, żeby otworzyć się na gruntownie nowy impuls rozwojowy.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Ereignis_der_Zeitenwende,_das_Mysterium_von_Golgatha&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Wydarzenie Przełomu Czasów, Misterium Golgoty ===<br /> <br /> Stare misteria wypełniły swoją misję. Nowe misterium — wskazujące w przyszłość, ogarniające całą ludzkość — dokonało się na wzgórzu Golgoty w Jerozolimie. To, co niegdyś czczono jako wyniosłą Istotę Słońca, co u praIndian nosiło imię Wiszwakarman, u praPersów pod Zaratustrą — Ahura Mazdao, u Egipcjan — Ozyrys, co u wczesnochrześcijańskich Greków mogło być widziane w boskiej istocie Apollina — zstąpiło teraz — jak przepowiedziano — na Ziemię i wcieliło się jako Chrystus w ludzkim ciele Jezusa z Nazaretu.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die geistigen Wesenheiten in den Himmelskörpern und Naturreichen'', GA 136, Vortrag vom 13. April 1912, Dornach 1996, S. 178f.&lt;/ref&gt; Tak oto «całe religijne głoszenie przed pojawieniem się Chrystusa Jezusa było przepowiadaniem Chrystusa Jezusa».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Apokalypse des Johannes'', GA 104, Vortrag vom 17. Juni 1908, Dornach 1985, S. 25.&lt;/ref&gt; W Starym Testamencie Mojżesz na pytanie, w czyim imieniu został posłany, otrzymuje odpowiedź: «Powiedz, że posłał cię ‹Jestem›».&lt;ref&gt;Ebd., S. 26. W 2 Mż 3,13-15 w Biblii Tysiąclecia odnośne miejsce brzmi następująco: «Mojżesz zaś rzekł Bogu: ‹Oto pójdę do Izraelitów i powiem im: Bóg ojców waszych posłał mię do was. Lecz gdy oni mnie zapytają, jakie jest Jego imię, to cóż im powiem?› Odpowiedział Bóg Mojżeszowi: «JESTEM, KTÓRY JESTEM». I dodał: «Tak powiesz synom Izraela: JESTEM posłał mnie do was». Mówił dalej Bóg do Mojżesza: «Tak powiesz Izraelitom: Jahwe, Bóg ojców waszych, Bóg Abrahama, Bóg Izaaka i Bóg Jakuba posłał mnie do was. To jest imię moje na wieki i to jest moje zawołanie na najdalsze pokolenia.»&lt;/ref&gt; Gnoza wskazywała na boskość Chrystusa, na Jego przyjście w duchu — lecz nie na Jego objawienie się w ciele.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Apokalypse des Johannes'', GA 104, Vortrag vom 17. Juni 1908, Dornach 1985, S. 31.&lt;/ref&gt; Gnostyczni filozofowie Grecji — Rudolf Steiner wymienia tutaj Talesa, Heraklita, Empedoklesa — rozwijali w języku pojęć, {{SE|60}}<br /> <br /> co niegdyś było oglądane przez wtajemniczonych. W swej logice pojęć «łaknęli» oni nowego wypełnienia. Byli zwiastunami rodzącego się filozoficznego rozumienia Misterium Golgoty.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Markus-Evangelium'', GA 139, Vortrag vom 21. September 1912, Dornach 1985, S. 146.&lt;/ref&gt; W epoce pochrześcijańskiej Augustyn (354–430 n.Chr.) wystąpił przeciw ówczesnemu ortodoksyjnemu poglądowi, jakoby ludzie epoki przedchrześcijańskiej radykalnie różnili się od ludzi epoki pochrześcijańskiej, wypowiadając słowa: «To, co dzisiaj nazywa się religią chrześcijańską, istniało już u starożytnych i nie brakowało go u zarania rodzaju ludzkiego, a gdy Chrystus ukazał się w ciele, prawdziwa religia, która już wcześniej istniała, otrzymała nazwę chrześcijańskiej.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Von Jesus zu Christus'', GA 131, Vortrag vom 8. Oktober 1911, Dornach 1988, S. 100.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Wydarzenie Chrystusowe, Misterium śmierci i Zmartwychwstania, dokonało się dla wszystkich ludzi na Ziemi. Taki jest ezoteryczny stan rzeczy — zdarzenia ezoteryczno-egzoterycznego, związanego z określonym czasem i określonym miejscem. Ludzkość osiągnęła w różnym stopniu taki poziom rozwoju swego Ja, że ukryte sanctissimum duszy — Ja, Wesenskern każdego człowieka — potrzebowało impulsu, aby mogło odnaleźć siebie w sobie samym i w samopoznaniu określić siebie w wolności. Impuls ten ucieleśnił się podczas Chrztu w Jordanie przez zamieszkanie Chrystusa-Ja — istoty słonecznej wypełnionej duchem w najwyższej pełni doskonałości — w ciele człowieka, Jezusa z Nazaretu. Przez trzy lata boska istota działała w tym wybranym ciele ludzkim. To moc tego boskiego Ja przenikała duchem związane z materią ziemskie ciało poprzez śmierć na krzyżu. Dokonało się Zmartwychwstanie w duchu; stoi ono odtąd przed ludzkością jako wielki cel światów. Droga ku temu celowi nadaje wszelkiemu rozwojowi ku przyszłości kierunek i treść. Wraz z uświadomieniem sobie «Ja jestem» każdy człowiek odnajduje w sobie «drogę, prawdę i życie».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Johannes-Evangelium'', GA 103, Vortrag vom 22. Mai 1908, Dornach 1995.&lt;/ref&gt; To odnalezienie oznacza konieczność przejścia przez otchłanie bezducha nicości; lecz oznacza też wypracowanie owoców ducha, które zmartwychwstają w wieczystym ciele Ja. Postępując naprzód od czasu Misterium Golgoty, ludzkość staje wobec świadomego zmagania się ze złem, z tym, co śmierć przynosi, z duchową mocą, która przeciwstawia się wszelkiemu rozwojowi. Poznanie zła łamie jego moc i nadaje Ja siłę. Na miejsce dawnego misterioznawstwa wstępuje zatem {{SE|61}}<br /> <br /> i jego misji stopniowego wychowywania Ja przez kolejne epoki kulturowe — trwające nadal Misterium Golgoty, które wskazuje człowiekowi drogi do samowychowania, do poznania swego duchowego pochodzenia i do czynnej miłości z mocy «Ja jestem». Pojęcie Przełomu Czasów, łatwo wypowiadane bez głębszego namysłu, dopiero poprzez ten historyczny proces wynicowania, który zapoczątkowuje Misterium Golgoty, zyskuje sens i znaczenie. Dopiero przez to mające znaczenie dla całej ludzkości wydarzenie może w każdym człowieku rozbłysnąć w pełni swego zasięgu idea rozwoju i wskazać siłom inicjatywy kierunek. Aż do Przełomu Czasów to strumień mądrości płynący z misteriów prowadził człowieka ku przebudzeniu Ja. Od czasu wydarzenia Chrystusowego dusza ludzka może przez wewnętrzne umocnienie myślenia przemieniać tę mądrość w czynną miłość — w ową siłę, która jest zdolna wynicować to, co powstało z ducha, w coś, co w duchu się staje. Tej metamorfozy nie można myśleć dość szeroko i dość daleko. Jest ona całkowicie otwarta na przyszłość, a zarazem ma kierunek i cel. Wydaje się to sprzecznością, która trwa tak długo, jak długo człowiek działa z iluzji i egoizmu. Sprzeczność ta zapada się sama w sobie w tej mierze, w jakiej leżąca u podstaw wszystkiego mądrość przemienia się w wolnym czynie w miłość. Obie perspektywy — odwrócenie od ducha albo w wolnym samookreśleniu zwrócenie się ku niemu — kształtują w epoce postchrześcijańskiej bieg rozwoju ludzkości i jej stosunku do przyrody, a tym samym sposób posługiwania się zasadą organizmu w rolnictwie.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Wandel_des_Organismusprinzips_bis_zur_Neuzeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Przemiana zasady organizmu aż do nowożytności ===<br /> <br /> W prachrześcijaństwie pierwszych wieków impuls Chrystusowy pochwycił i przeniknął duszę rozumową lub uczuciową podatnych na niego ludzi w kulturze grecko-rzymskiej. Poczucie osobowości napełniało się w silnym wzmocnieniu Ja ogrzewającą wewnętrznością. U wczesnych chrześcijan na pierwszym planie stała pielęgnacja uświadamiania sobie zamieszkiwania impulsu Chrystusowego w duszy ludzkiej. Ten impuls oznaczał przełom w przebudzeniu Ja. W tym zalążkowym stanie duszy z pewnością przemianie uległo usposobienie duchowe w kwestii indywidualnego stosunku do rośliny i zwierzęcia, Ziemi i kosmosu. Ogólnie rzecz biorąc, rolnictwo toczyło się jednak nadal swoim zwykłym trybem. Dopiero po upadku Imperium Rzymskiego i po potokach wędrówki ludów impuls chrześcijański tak głęboko zadomowił się w poszczególnych ludziach, że zaczęli go poprzez swoje {{SE|62}}<br /> <br /> rąk. [[Benedikt von Nursia|Benedykt z Nursji]] (480–547 n.Chr.) był reprezentantem tego rozwoju. Jego biografia wykazuje w tym względzie symptomatyczne rysy: Najpierw w czasie studiów zbiegł ze swego zepsutego otoczenia w Rzymie w życie pustelnicze, w grotę w Górach Sabińskich. Tam, w trzyletniej ascetycznej samotności, przyjął w surowej pracy duszy impuls Chrystusowy w swoje spoczywające w woli Ja. Z tym przechrześcijanionym wolą-Ja wystąpił potem na świat, stał się reformatorem monastycyzmu, założył w 529 roku klasztor i zakon benedyktynów na Monte Cassino — za jego życia powstało jeszcze dwanaście dalszych fundacji. Został ze względu na swe kulturowo-twórcze dokonania nazwany później «Ojcem Europy». Jemu przypisuje się między innymi jako regułę klasztorną zasadę «ora et labora», modlitwy i pracy — dewizę, którą odtąd przez całe Średniowiecze honorowało mnistwo i która wyniosła je do jego wielkich dzieł kultury. Zrodzone z najgłębszych głębin duszy, ujęte w surowe reguły «pracowanie» Benedykta z Nursji odnosiło się do przetwarzania ziemi. Jak Ja przenika całego człowieka i potrafi go przetwarzać ku wyższemu rozwojowi, tak Benedykt zebrał całe rolnicze dziedzictwo kulturowe ludzkości owego czasu, przetworzył je w wyższą całość i stworzył — w metamorfozie kształtującego przedchrześcijańskie epoki kulturowe «organizmu w naturalnym wzroście» — zaczątki powstawania rolniczego organizmu kulturowego. W nim dusza ludzka przeniknięta chrześcijaństwem zaczęła tworzyć sobie odwzorowanie w pracy natchnionej przez Ja i chcianej przez Ja. W zwróconej ku światu, przemieniającej przeszłość w przyszłość sile czynu Benedykta z Nursji spotykamy wybitnego reprezentanta chrześcijaństwa egzoterycznego, tworzącego zewnętrzne formy życia. Ten nurt egzoteryczno-chrześcijański napierał od południa przez Alpy w okolice Jeziora Bodeńskiego (Chur stało się siedzibą biskupią w piątym wieku) i spotkał tam na początku siódmego wieku nurt chrześcijaństwa ezoterycznego, niosącego z zachodu, z Irlandii, kosmiczne chrześcijaństwo przeżywane czysto w duchu. Stało się ono pokarmem duchowym dla przebudzenia Ja ludzi. Reprezentantem tego nurtu jest Kolumban Młodszy (około 530–615 n. Chr.). Legenda głosi, że gdy w roku 610, płynąc w górę Renu, postawił on stopę na wyspie Reichenau na Jeziorze Bodeńskim, jego pierwszym czynem było wygonić z wyspy całe wężowisko w postaci dzików, tak że żałośnie utonęły w jeziorze. W tym obrazie kryje się głęboka przemiana, która się dokonała. Można {{SE|63}}<br /> <br /> to rozumieć mniej więcej tak: człowiek taki jak Kolumban, który w oczyszczonej duszy i w mocy Ja niosł w sobie impuls Chrystusa, nie może znosić, by wokoło panowała dzikość. To, co zewnętrzne, musi zostać doprowadzone do harmonijnego współbrzmienia z tym, co wewnętrzne — jest to akt artystyczny. Przeniknięte przez Chrystusa, stające się sobie świadome Ja rozszerza się i czynnie obejmuje swoje otoczenie; przeżywa siebie w tym otoczeniu i staje się go świadome duszewnie w odbiciu tego przeżycia.<br /> <br /> Spotkanie i przenikanie się obu nurtów chrześcijaństwa — egzoterycznego i ezoterycznego — stworzyło przez przeszło 200 lat, od siódmego do dziewiątego wieku n.e. na Reichenau, ośrodek kultury promieniujący na całą Europę. Opactwo benedyktyńskie stało się «szkołą dyplomatów» Europy, pielęgnowało związki m.in. z dworem Karola Wielkiego i pozostawało w łączności z nurtem Graala. Wokoło Jeziora Bodeńskiego powstawały w wielkim zagęszczeniu osady najróżniejszych zakonów. We wczesnym średniowieczu okolice Jeziora Bodeńskiego nazywano «ogrodem Bożym w sercu chrześcijaństwa». Tu powstał praobraz krajobrazu kulturowego.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Punkt_und_Umkreis&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Punkt i obwód ===<br /> <br /> U podstaw stawania się europejskich krajobrazów kulturowych leży przemożny impuls chrześcijański: artystyczne przekształcanie dzikiej natury w naturę kulturową wedle zasady punktu i obwodu. Jest to zasada kształtowania wszelkiej organismusbildung, np. jądro komórkowe–*cytoplazma* albo *embrioblast–trofoblast* w rozwoju embrionalnym. Na przykładzie powstawania wsi i jej gruntów postaram się to wyjaśnić: przenieśmy się do czasu po wędrówce ludów i przed pierwszą wielką erą karczowania lasów w siódmym i ósmym wieku — rozległe obszary Europy były leśno-bagiennymi krajobrazami, rzadko zaludnionymi przez ludzi, którzy w przeważającej mierze nie uczestniczyli w uszlachetniającym kształtowaniu ciała i duszy tak, jak czynili to członkowie przedchrześcijańskich wielkich kultur. Podobnie jak w prasiłach natury, mieszkały w tych wczesnych ludach jeszcze niepohamowana moc, burzliwy hart ducha, nieuformowana, bojowa, silnie związana z siłami krwi duszność. Ja jednak — wieczny rdzeń człowieka — było, jak pąk, który otwiera się na promień słońca, wrażliwe na duchowe impulsy wskazujące w przyszłość. Z tą nieuformowaną, a zarazem otwartą na ducha dyspozycją duszewną spotkał się wędrujący samotnie przez żywiołową dzikość leśnych krajobrazów {{SE|64}}<br /> <br /> Wędrowny mnich, niosący w oczyszczonej duszy impuls Chrystusowy. Widzi się go może przy źródle, pradawnym, pogańskim miejscu świętym — zatrzymuje się; wycina w mroku lasu małą polanę i ciosem grubym skleja kaplicę, w której wnętrzu kryje się ołtarz. Widzi się, jak ludzie wychodzą z lasu, zbliżają się i otrzymują nauki, które czują jak duchowy pokarm dla swego Ja, które budzą w nich wolicjonalne Ja do pracy, które czynią z nich pomocników Jednego, mnicha. Zaczynają z nim wycinać las dalej, osuszają pobliskie bagnisko i uprawiają na rozświetlonej teraz pogorzeliskowej polanie rośliny z nasion, które otrzymali jako obce dobro kultury z rąk mnicha. Widzi się, jak wkrótce drewniana kaplica ustępuje miejsca romańskiej budowli kamiennej, która w swych groźnych, potężnych murach i wąskich otworach okiennych kryje się ochronnie przed jeszcze nie uśmierzonymi wokół siłami natury. I wreszcie spostrzega się, że wokół tego ufundowanego i ochrzczonego imieniem centrum wyrastają zagrody chłopskie i warsztaty rzemieślnicze. Wieś jest zrodzona — z kaplicą lub kościołem pośrodku i gruntami wiejskimi jako obwodem.<br /> <br /> W następnych stuleciach, aż po wiek dziewiąty i dziesiąty, pod tym wschodzącym impulsem kulturowym przemieniło się kształtowanie duszy ludzkiej. Niepohamowany, burzliwy hart ducha uwewnętrznił się i przeobraził w siłę duszy — w pokorę. I Ja, które w przenikaniu i uszlachetnianiu ciała i duszy stawało się jeszcze w dalszych stopniach świadome siebie, zdobywało się wobec człowieka i świata na «Pytanie». Historia Parsifala opisuje ten przełom. Młody Parsifal wchodzi w świat jako «niedojrzały głupiec». W harcie ducha podejmuje walkę z każdym przeciwnikiem, nie wiedząc, kto to jest. Dopiero po walce zwycięzca i zwyciężony opuszczają przyłbicę i przedstawiają się sobie. Działanie wyprzedzało poznanie. Wędrówka Parsifala wiedzie przez błędy, zwątpienie i cierpienie ku przebudzeniu Ja, ku pytaniu: «Kim jestem, czego Tobie brakuje?» Otwarcie duszy na Pytanie we właściwym miejscu we właściwym czasie wynosi Parsifala do godności króla Graala — Ja, które w wypełnieniu duchem panuje nad sobą samym. Tak jak w greckim losie Oresta lub Edypa w nieubłaganości przeznaczenia zapowiada się tragika dobiegającego końca wieku, tak w losie Parsifala — w pełnej metamorfozie — objawia się przyszłościowa droga do wolnego samookreślenia.<br /> <br /> Pomiędzy klasztorami — benedyktyńskim mnichostwem — a palatynami, królestwem, powstawały teraz wiejskie osady. W nich pojawia się, w przemienionej formie i na wyższym szczeblu, całe rolnicze {{SE|65}}<br /> <br /> Dziedzictwo przedchrześcijańskich epok kulturowych. Pośrodku gruntów wiejskich, górując wysoko nad szczytami dachów wsi, wznosi się kościół z wieżą i nawą — dzieło sztuki w podwójnym znaczeniu: pionowo ku górze strzela wieża, zewnętrznie ukształtowany obraz wewnętrznego przeżycia Ja; poziomo rozciąga się nawa, rzut dusznego przeżycia we wspólnocie. To centralne usytuowanie jest budowlanym dziełem całej wiejskiej społeczności. To, co tu powstaje niejako jako akt chrzcielny ziemskiego miejsca pośród dzikiej natury, jest pełnym wynicowaniem doskonałego dzieła sztuki z epoki przedchrześcijańskiej — greckiej świątyni. Jak ta ostatnia wystawiała swą wysoce estetyczną formę na zewnątrz, przede wszystkim w kompozycji kolumn, gdy tymczasem wnętrze — cella, mieszkanie bóstwa — ukryte było przed profanicznym wzrokiem w niemal hermetycznym zamknięciu murów, tak w romańskiej bazylice to, co na zewnątrz, jest mocno obmurowane, kolumny wzięte do środka, a przestrzeń wewnętrzna otwarta na gminę. Artystyczna siła duszy odczuwającej wewnętrznie każdego z osobna w wiejskim gemeinwesen przeniknięta była obrazowym przeżyciem ezoterycznego chrześcijaństwa ludowego działającego w głębinach i opierała się na instytucjonalno-egzoterycznym chrześcijaństwie, które działało przede wszystkim w mnichostwie i szlachcie. Obydwa sposoby przeżywania łączyły się i skupiały ku wewnątrz na centrum gruntów wiejskich i stwarzały dla gminy oraz kultycznego wydarzania się przy ołtarzu przez artystyczne ukształtowanie powłokę formy.<br /> <br /> Ta sama artystyczna siła zwracała się jednak ku peryferiom — ku gruntom wiejskim. I tu dokonuje się wynicowanie. Dotyczy ono polarnie wobec siebie stojących nurtów pasterskiego i rolnego oraz luźno powiązanych, nie skupionych na jednym centrum nurtów ogrodnictwa i sadownictwa z epoki przedchrześcijańskiej.<br /> <br /> Widzimy, jak teraz wokół kościoła, który tworzy środek, grupują się chłopskie zagrody. Dawne koczownictwo nie ma kontynuacji w chrześcijaństwie. Wędrowny pasterz z bydłem osiedla się, jak to miało już miejsce u półkoczowniczych Celtów i Germanów z ich luźnymi osadami. Odtąd bydło żyje pod jednym dachem z człowiekiem. Hodowla zwierząt wchodzi w obrębie zamkniętości gruntów polnych w relację z uprawą roli, gospodarstwem łąkowo-pastwiskowym. Pod kierownictwem jednego i tego samego człowieka dokonuje się zjednoczenie, wręcz «ślub» uprawy roli i hodowli zwierząt. Zażegnywany jest antagonizm wrogich braci Kaina i Abla. Ponadto ogrodnictwo wcielane jest teraz, w epoce nachrześcijańskiej, w stający się organizm wiejski {{SE|66}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 2, S. 66.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 2: Metamorphose und Durchdringung der vier agrarkulturellen Strömungen im Durchgang durch das Christusmysterium. Der Weg vom Organismus im Naturwachstum zum Kulturorganismus.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> wchodzi. Chłopskie ogrody układają się przy zagrodach jak obramowanie wokół wsi. Tu gromadzi się na ogrodzonym terenie przekazywany w tradycji zasób kulturowy w postaci gatunków warzyw, kwiatów, ziół leczniczych i owoców jagodowych; tu miał swoje miejsce chów pszczół; stąd pszczoły wylatywały w otaczającą gruntów wiejskich, dopełniały zapylenia i znosiły miód.<br /> <br /> Tak jak hodowla zwierząt i ogrodnictwo w przejściu przez Przełom Czasów ukształtowały się jako organy stającego się organizmu wyższego rzędu, tak też sadownictwo. Ułożyło się ono w nawiązaniu do ogrodów jako dalsze obramowanie — w bogatym w gatunki drzewostanie wysokopiennym — w postaci sadów łąkowych wokół wsi. Blisko stajni sady łąkowe dostarczały zarazem świeżej zieleni do karmienia młodych zwierząt.<br /> <br /> Za sadami łąkowymi grunta wiejskie otwierały się na krajobraz polny, na łąki i pastwiska — w nizinach, dolinach rzecznych albo w pasach towarzyszących strumieniom i rzekom. Te tereny zielone, jak również uprawy gruntów ornych, wcielały się — za pośrednictwem benedyktynów — jako organy w organizm wiejski. Ożywione impulsem chrześcijaństwa zrasta się uprawa roli i hodowla zwierząt, sadownictwo i ogrodnictwo, gospodarka łąkowo-pastwiskowa, żywopłotowo-leśna oraz gospodarka wodna w {{SE|67}}<br /> <br /> jednej całości, w zamknięty w sobie organizm rolnictwa. „Zewnętrzna skóra&quot; tego organizmu od strony przylegającego lasu lub sąsiednich gruntów wiejskich oznaczona jest przez kamienie graniczne, a tam, gdzie z jakiegoś wzgórza roztacza się swobodny widok, z daleka pozdrawiają wieże kościołów sąsiednich wsi.<br /> <br /> Z siły świadomości przeniknięcej chrześcijaństwem duszy rozumowej lub uczuciowej elementy przedchrześcijańskiego rolnictwa zostają uniesione na wyższy szczebel kultury. Wstępują one w organizmie wiejskim lub pojedynczym gospodarstwie we wzajemnie się wspierający stosunek wzajemny. Najwyraźniej dotyczy to dawnego pra-przeciwieństwa uprawy roli i hodowli zwierząt. Zwierzęta domowe są w gatunku i liczbie dostosowane do dostępnej bazy paszowej. Dostarczają one nawozu, który wraz z trójpolową płodozmianą — ozimina, jare i ugór — wspierany przez kształtującą uprawę pługiem, zapewnia zakorzenioną w glebie trwałą żyzność. Wszystko pozostaje ze sobą w przestrzennym i czasowym stosunku wzajemnym: na członie płodozmianu, jakim jest ugór — oznaczający rok spoczynku dla gleby — wyrasta po bronowaniu wiosną dziki porost ziół, traw, koniczyny itd., który przez lato jest owcami i bydłem spasany i nawożony. Ta orna pastwisko-rola otrzymuje przed przekopaniem i siewem oziminy jesienią dodatkowo nawóz ze stajniowo-oborowej hodowli z poprzedzającej jesienno-zimowej pory. W roku drugim stoją jako chlebonosne owoce ozime zboża, dostarczające zarazem głównie słomy do ściółki w oborze, a w roku trzecim stoją w „owocowaniu wyczerpującym&quot; letnie zboża oraz rośliny strączkowe, len, przędzalny len itd. Całe pole orne podzielone jest mniej więcej na trzy równe powierzchnie, na których sąsiadują ze sobą plony uprawiane kolejno na każdej z trzech części w odstępie trzech lat (rysunek 2). Gospodarka trójpolowa aż po nowożytność była rękojmią odnawiającej się z roku na rok, ponad poziom czystej natury wznoszącej się żyzności gleby. Łąki, które dawały siano do zimowego żywienia w oborze i z których powstawał obornik dla gruntów ornych, nazywano „matką gruntów ornych&quot;.<br /> <br /> Jak żywe komórki z jądrem i otaczającą plazmą łączą się w wyższe całości, choćby roślinę, tak wsie w wyższą jedność krajobrazu kulturowego. Wszystkie europejskie krajobrazy otrzymały swój własny kulturowy charakter naznaczony pod wpływem chrześcijaństwa. Stanowią one tkankę komórkową stworzoną przez ludzki duch i ludzką rękę przez wieki — {{SE|68}}<br /> <br /> — tworząc organizmy pojedynczych zagród i wsi. Ich godzina narodzin przypadła na wiek siódmy do dziesiątego, w leśnych krajobrazach środkowej Europy — na wiek dwunasty.<br /> <br /> Tak więc organizm wsi — lub, przy rozproszeniu pojedynczych zagród, kirchszpil — posiada swoje wnętrze i swoje zewnętrze. Przeżywanie tej polarności kształtowało codzienną pracę w stajni i na polu. W pełnym oddaniu duszy odczuwającej praca stanowiła most między tym wnętrzem a zewnętrzem. Te same ręce, które z mistrzostwem ciosały kamień pod budowę kościoła, malowały freski, tworzyły barwne okna — te same ręce troszczyły się na zewnątrz o bydło, uprawiały rolę i z równym mistrzostwem kształtowały krajobrazy kulturowe. Ta sama świadomość, która ogarniała budowę kościoła jako centrum, a gemarkung jako peryferie, łączyła oba bieguny przez pracę, przez «*ora et labora*», w całość organizmu wiejskiego. To, czego pojedyncza dusza i cała wspólnota wsi doświadczała jako świętego działania przy ołtarzu, wpływało w pracę i nadawało jej na zagrodzie i na polu duchową siłę impulsywną oraz sens: splot relacji pomiędzy uprawą roli, hodowlą zwierząt, ogrodnictwem, sadownictwem i leśnictwem, a także gospodarką łąkowo-pastwiskową — z umiarem, w harmonii i pięknie, wzajemnie dostrajać.<br /> <br /> To natomiast, czego chłop na zewnątrz — wiosną, latem, jesienią i zimą — doświadczał z żywiołowych sił przyrody w wietrze i pogodzie, co do niego mówiły słońce, księżyc i gwiazdy, gęstniało w nim, nie będąc «przemyślanym», w mądrość instynktownie pewnej pracy. Bogactwo tego przeżycia z pracy pod otwartym niebem niósł z powrotem ku ołtarzowi jako uświęcone dobro — i tam na nowo otrzymywał impulsowanie z ducha. To rytmiczne wplecenie w przeżycie wnętrza i zewnętrza w duchu chrześcijaństwa, wzmocnione przez świętowanie Świąt roku, kształciło całego człowieka w jego stosunku do pracy, do przyrody i do wspólnoty. Wpisywało się w duszę człowieka tak samo, jak w zewnętrze przyrody. Stąd zapewne bierze się, że z każdego miejsca w obrębie europejskich krajobrazów kulturowych przemawia — dla subtelniejszego odczuwania — «*spiritus loci*». Jak silnie ujawnia się w tym odbicie duszy ludowej — lub w charakterze krajobrazu: ducha ludowego — widać, gdy porównuje się subtelniejsze niuanse twórów sztuki wyrastających z poszczególnych ludowości z krajobrazami, w których powstały. Można w tym sensie mówić o typie krajobrazu odpowiadającym angielskiej duszy ludowej, a tak samo o holenderskim, szwedzkim, włoskim itd. typie krajobrazów. Od wczesnego średniowiecza krajobrazy noszą {{SE|69}}<br /> <br /> w postępującej indywidualizacji poszczególnych wsi piętno panującego każdorazowo ducha ludowego, duszy ludowej i ludowości.<br /> <br /> Wędrówka ludów spowodowała na północ od Alp upadek i zniszczenie wszystkich miast założonych przez Rzymian: nową, wyłaniającą się z przechrześcijanionej postawy duszy wyrażonej w «*ora et labora*» formą osiedleńczą stała się wieś. Dopiero później, w dziesiątym i jedenastym wieku, w związku z siedzibami szlachty, klasztorami, centralnymi miejscami handlu, obdarzone szczególnymi przywilejami poszczególne wsie stały się miastami. Początkiem było wyznaczenie centrum w postaci kaplicy i wyrąbanie skrawka dzikiej natury wokół niej, po czym następowała budowa romańskiej bazyliki oraz skierowane ku niej rozmieszczenie zagród chłopskich i otaczających je, ku zewnętrzu ograniczonych gruntów. W tej samej mierze, w jakiej centrum — kościół, z wieżą i nawą, w artystyczno-plastycznym ukształtowaniu — wznosiło się i wyformowywało, w tej samej mierze kształtowała się i gliczyła dawniej bujnie płonąca dzika natura obrębu wsi w naturę kulturową. Ten rozwój postępującej artystycznej harmonizacji i udoskonalania osiągnął swój szczyt w pojawieniu się gotyku. W romaniźmie ukazują się w zarodkowych rysach w artystycznym odwzorowaniu to, co w ludziach stopniowo w pokorze i oddaniu objawia się i uwewnętrznia jako najgłębsza istota chrześcijaństwa. Impuls Graala, który wyłonił się z nurtu ezoterycznego chrześcijaństwa w ósmym i dziewiątym wieku, przenikał dusze ludzi i budził w nich w wysokim stopniu siłę uwewnętrznienia. W gotyku rozkwita z tej intymności życia duszy bezprecedensowa artystyczna siła kształtowania. Wieża jeszcze bardziej filigranowo strzelała ku górze, długa, wysoka, wielonawowa bryła kościoła z transeptem i chórem otulała ogromną przestrzeń wewnętrzną, przepełnioną barwnym światłem, które przez biblijne sceny i postacie świętych w oknach witrażowych wpływało jak z wyższego świata. Jakże musiał się w tym odnajdywać człowiek chłopski, który mieszkał w prostej, przyciśniętej ku ziemi chacie u stóp potężnej budowli? Na zewnątrz wzrok jego obejmował naturę ukształtowaną przez pracę jego rąk — w swych formach i barwach; wkraczając do przestrzeni wewnętrznej wysokiej budowli, dostrzegał formy i barwy zupełnie innego rodzaju. Przed jego oglądem roztaczało się — w wysokim artystycznym ukształtowaniu — odwzorowanie jego własnego, uczuciowo-duchowo-duszewnego przeżycia.<br /> <br /> W gotyku kształtowanie centrum w obrębie należącej doń gemarkacji osiąga swój szczyt. Rdzenie z czysto wewnętrznego {{SE|70}}<br /> <br /> Zbudowana z wewnętrznego przeżycia ludzi budowla wznosi się w artystycznym wywyższeniu ponad otaczający krajobraz. Gotyckie katedry, domy i kościoły katedralne oraz poprzedzające je budowle romańskie nie zamykają przestrzeni krajobrazowej jak grecka świątynia, lecz są w wyższym sensie centralnym organem obejmującego otaczającą przyrodę ziemską całościowego organizmu. Uderza to z całą mocą, gdy takie budowle jak na przykład Chartres, katedra w Strasburgu czy w Ulm — odwiedzane z oddali, z pominięciem myślą dzisiejszego miejskiego otoczenia — albo jakiś wiejski kościółek zbliża się do wędrowca krok po kroku.<br /> <br /> W gotyku wysokiego średniowiecza ostatnie resztki bujnej dzikiej natury zostały ujarzmione i przez pracę chcianą przez Ja wyniesione do rangi „ogrodu Bożego&quot;. W obliczu bogactwa rzeźb w portalach i niszach, żywo wyłaniających się z kapitelów istot, roślinnych ornamentów zdobiących zewnętrzną powłokę budowli, można odnieść wrażenie, jakby nadwyżkowe, wyzwolone z otaczającej przyrody i oczyszczone, żywe siły kształtujące wpłynęły w budowlę, w rzeźbiące i malujące ręce artystów. Tak jak same te budowle, tak teraz i krajobraz kulturowy osiąga wraz z nimi swoje dopełnienie. Jak w gotyku strzeliście wznoszące się ostrołuki mają swój zwornik (w romaniźmie łuk półkolisty dźwiga jako całość), tak gotyk jako całość stanowi zwornik w rozwoju zasady organizmu jako podstawowego pierwiastka kształtowania zachodnioeuropejskich krajobrazów kulturowych — a zarazem zwornik epoki duszy rozumowej lub uczuciowej.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Organismusprinzip_in_der_Neuzeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Zasada organizmu w nowożytności ===<br /> <br /> Gwałtowne przewroty znamionują przekroczenie progu w epokę nowożytną, w wiek duszy świadomości. Europa zaczyna dzielić się na państwa narodowe. Czyn Dziewicy Orleańskiej (1412–1431) zapoczątkowuje proces terytorialnego rozdzielenia Francji i Anglii; żeglarze z królestw Hiszpanii i Portugalii otwierają szlaki morskie do dalekich krajów; z abstrahującego myślenia wywodzą się nowsze nauki; Kopernik (1473–1543) «każe Ziemi obracać się wokół Słońca»; Kościół i szlachta popadają w ortodoksję; obydwie strony domagają się swoich przywilejów i spierają o władzę; miasta rosną, a wraz z nimi mieszczaństwo. Sztuki najpełniej odzwierciedlają przemianę świadomości: malarstwo złotego tła — obraz wkraczania wieczności w czas — zostaje zastąpione przez {{SE|71}}<br /> <br /> perspektywę przestrzenną. Empiria, naoczność zmysłów, rozpoczyna swój pochód triumfalny. Chłopstwo dąży do wyzwolenia spod hegemonii Kościoła i szlachty, by — zachowując swoją ludowość i zrodzone z ezoterycznych źródeł chrześcijaństwo ludowe — znaleźć własne drogi wolnego samookreślenia. Nadchodzi wiek, w którym człowiek coraz bardziej staje w obliczu świadomej konfrontacji ze złem, w obliczu przeciwieństwa sił sprzyjających rozwojowi i sił go hamujących, negujących.<br /> <br /> To przeciwieństwo uwidacznia się w odniesieniu do zasady organizmu już na samym początku XV wieku. Z jednej strony widzimy, jak Hiszpanie i Portugalczycy wychodzą poza już wcześniej znane Wyspy Kanaryjskie i zapuszczają się swoimi wielkimi żaglowcami w coraz szersze kręgi Atlantyku — i to Portugalczycy odkryli w 1425 roku wyspę Maderę. Była ona niezamieszkana i okryta gatunkowo bogatym płaszczem pierwotnych lasów, [[Organismus im Naturwachstum|organizmem wyrosłym w naturalnym wzroście]] od zarania dziejów. Niebawem, w latach 1426–1428, pierwsi osadnicy-chłopi z Portugalii podpalili ten niepowtarzalny biotop naturalny wyspy, sprowadzili rdzennych mieszkańców Wysp Kanaryjskich, Guanczów, obrócili ich w niewolników, kazali im wykopać sieć kanałów nawadniających i obsadzić całą wyspę trzciną cukrową w monokulturze — ta zaś, przetworzona w cukier trzcinowy jako towar eksportowy, znajdowała chętnych nabywców na kontynencie, a przede wszystkim w Anglii.&lt;ref&gt;Alfred W. Crosby: ''Die Früchte des weißen Mannes – Ökologischer Imperialismus 900–1900,'' Frankfurt, New York 1991, 280 S.&lt;/ref&gt; Tutaj, niczym w komórce zarodkowej, rozgrywa się symptomatycznie to, co w następnych stuleciach w nowym świecie prowadziło na wielką skalę do zawłaszczania ziemi, rozległych wycinek lasów, monokultury, zniewolenia, handlu niewolnikami i rynków eksportowych dla żywności — wczesna postać agrarnego industrializmu, a w dekadencji: powtórzenie przedchrześcijańskich prądów rozwojowych zakorzenionych w danej kulturze.<br /> <br /> Z drugiej strony widzimy, jak przede wszystkim w Europie Środkowej chłopi walczyli o swą wolność wobec hegemonii Kościoła i szlachty, i usiłowali ocalić swoje dorobki kulturowe po drugiej stronie progu nowożytności. Z wiejskich wspólnot, które w początkach średniowiecza nadawały ton, od IX i X wieku wyłaniały się tu i ówdzie miasta. W nich — wraz z mieszczaństwem, wraz z napływem prawa rzymskiego i od XIII/XIV wieku wraz z zakładaniem uniwersytetów — rozwijało się życie kulturowe wyemancypowane z przyrody, odmienne od tego, które w wiejskich wspólnotach jako twórcze&lt;ref&gt;Alfred W. Crosby: ''Die Früchte des weißen Mannes – Ökologischer Imperialismus 900–1900,'' Frankfurt, New York 1991, 280 S.&lt;/ref&gt; {{SE|72}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 3, S. 72.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 3: Die Natur- und Sozialordnung der freien wirtschaftlichen Dorfgemeinschaften.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> W ludowości żyła dalej siła. Ta zaś, w okresie przejścia do epoki duszy świadomości, szukała sobie innej drogi rozwoju kulturowego i znalazła swój właściwy, środkowoeuropejski wyraz w «wolnych ekonomicznych wspólnotach wiejskich».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Antropozofia, trójczłonowość społeczna i sztuka przemawiania'', GA 339, wykład z 12 października 1921, Dornach 1984, s. 29.&lt;/ref&gt; Te uwolniły się od obcego panowania hegemonicznych mocarstw i są owocem rozwoju wiejskiego od końca wędrówki ludów.<br /> <br /> W wolnych ekonomicznych wspólnotach wiejskich w XV wieku zakwitł na krótko — z sił ludowości — wzajemnie się wspierający porządek przyrodniczy i społeczny.<br /> <br /> Obok opisanego już organizmicznego porządku przyrodniczego ze środkiem i członowanym obwodem gemarkacji wiejskiej ukształtował się w zalążku trójczłonowy porządek społeczny. Pod powierzchnią historycznie uchwytnego katolickiego (piotrowego) chrześcijaństwa żyło chrześcijaństwo ludowe, z którego źródeł dusza ludowa pielęgnowała życie duchowe, które przekazywano z ust do ucha, które przeżywia się w obrazowych opowieściach, duchowych przeżyciach i przeczuciach, w sagach i legendach, w poezji i muzyce ludowej itd. Z właśnie tego źródła wyrastało życie prawne zakorzenione w poczuciu prawa każdego jednostkowego człowieka, które niepisane przechodziło z ust do ucha i corocznie na nowo było ustalane, względnie potwierdzane. To {{SE|73}}<br /> <br /> Rozumie się samo przez się, że ze strony klasztorów, panów ziemskich i rosnących w siłę miast prawo rzymskie, prawo pisane, coraz bardziej podkopywało tę żywą poczuciową postawę prawną. Na tle wyrastającego z ludowości życia duchowego i prawnego życie gospodarcze kształtowało się instynktownie w asocjacje.&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 15. Oktober 1921, S. 86.&lt;/ref&gt; Gromady wiejskie grupowały się wokół centralnego rynku w takiej odległości, by furmanki mogły dojechać tam i z powrotem w ciągu jednego dnia. Ludzie we wsiach pozostawali ze sobą i z centralnym rynkiem w takim stosunku gospodarczym, że wymiana dóbr zaspokajała potrzeby po cenach, które zapewniały utrzymanie rodzin chłopskich i rzemieślniczych tak długo, aż ten sam produkt mógł być na nowo wytworzony.<br /> <br /> „Wolne ekonomiczne wspólnoty wiejskie&quot; z początku nowożytności noszą w sobie zarodek kształtowania życia społecznego w przyszłości w duchu „trójczłonowości organizmu społecznego&quot;.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Kernpunkte der Sozialen Frage in den Lebensnotwendigkeiten der Gegenwart und Zukunft'', GA 23, Dornach 1976.&lt;/ref&gt; Ten rozkwit samodzielnej, ludowej duchowości życia społecznego we wiejskich wspólnotach był nacelowany na to, by zainaugurować bazowo-demokratyczny rozwój w Europie Środkowej, podobny do tego, jaki ukształtował się w Szwajcarii. Najszlachetniejsi swojej epoki, jak choćby Matthias Grünewald (1470–1528), Tilman Riemenschneider (1460–1531), Paracelsus (1493–1541) i wielu innych, solidaryzowali się z chłopstwem. Naprzeciw stały jednak spowalniające siły w Kościele i szlachcie. Konflikt rozładował się w wojnach chłopskich 1524–1525. To, co jako impuls odnowy kultury — zarodkowy, żywy — mogło stanąć u boku rosnących w siłę miast, zostało utopione we krwi. Kontrreformacja dopełniła reszty, dusząc wszelkie dalsze dążenia do samodzielności w zarodku. Prawo rzymskie objęło swą hegemonię również na wsi. Ziemia stała się wedle obowiązującego rozumienia prawa prywatnoprywatną własnością — i tym samym stopniowo towarem na sprzedaż.<br /> <br /> Lecz potem, około przełomu XV i XVI wieku, wybucha na nowo impuls społeczno-reformatorski. Pismo Valentina Andreae (1586–1654) „Chymiczne wesele Christiana Rosenkreuza&quot; krąży z ręki do ręki od około 1604 roku. Opublikowano je w 1616 roku w Strasburgu.&lt;ref&gt;Walter Weber (Hrsg.): Johann Valentin Andreae: ''Die chymische Hochzeit des Christian Rosenkreuz Anno 1459'', mit Beiträgen von Rudolf Steiner und Walter Weber, Basel 1987, 224 S.&lt;/ref&gt; Nawiązuje ono do Christiana Rosenkreutza (1378–1484) i jego wtajemniczenia {{SE|74}}<br /> <br /> 1459. W tym samym czasie zawiązało się «Bractwo Różokrzyżowców». Skupiało ono nielicznych pojedynczych ludzi, którzy pozostawali nieznani i którzy — inaczej niż na przykład Paracelsus (1493–1541) — nie zaznaczali swojej obecności na zewnątrz poprzez jakieś nauczanie, lecz ukryci, z duchowych inspiracji, bezinteresownie stawiali się w służbie bliźnim. Przypuszczalnie z pióra tego samego autora, Valentina Andreae (1586–1654), wyszły kolejne pisma różokrzyżowe: w 1614 roku ''Fama Fraternitatis'' (skierowana do «głów, stanów i uczonych w Europie»), w 1615 roku ''Confessio'' oraz w 1617 roku ''Allgemeine und Generalreformation der ganzen Welt''. W tej «Generalreformacji» z ducha różokrzyżowstwa wyszły z ukrycia na jaw owe impulsy, które w XV wieku, podprogowo, złożyły zarodek trójczłonowości organizmu społecznego w wolnych ekonomicznie wspólnotach wiejskich.<br /> <br /> To, co z różokrzyżowstwa — jako duchowe impulsy ogarniające czynnego ducha równie w przyrodzie, jak i w życiu społecznym — mogło torować drogi przełomowe dla XVII wieku, zostało unicestwione przez ogromne nieszczęście wojny trzydziestoletniej i jej następstwa. Wojna ta spustoszyła Europę Środkową według strategii spalonej ziemi. Wiele wsi zamieniło się trwale w pustkowia; ludność wiejska padła ofiarą okrucieństw głodu, zarazy i działań wojennych w 40%,&lt;ref&gt;Aus: Wilhelm Abel: ''Geschichte der deutschen Landwirtschaft'', Stuttgart 1967, S. 265.&lt;/ref&gt; miejska w 33%. Zapasy ziarna siewnego i zbóż chlebowych grabiono wielokrotnie lub niszczono kontrybucjami, zwierzęta odpędzały przemaszerowujące wojska, studnie zatruwano wrzucanymi trupami zwierząt. Jeszcze do końca stulecia, pięćdziesiąt lat po Pokoju Westfalskim z roku 1648, w wielu miejscach panował głód. Wojna trzydziestoletnia złamała fizycznie kręgosłup zastanej kultury agrarnej Europy Środkowej. Wiele z ludowej mądrości przepadło bezpowrotnie, i tylko mozolnie, z resztek zachowanej wiedzy opartej na doświadczeniu, można było na nowo przywrócić do życia zasadę organizmu w wsiach i na pojedynczych gospodarstwach. [[Dottenfelderhof]] na przykład — dziesięć kilometrów od centrum Frankfurtu nad Menem, jako folwark należący do premonstrateńskiego klasztoru Ilbenstadt — był doszczętnie zrównany z ziemią. Dopiero w roku 1707 doszło do odbudowy głównego budynku z izbami mieszkalnymi i spichlerzem, a w roku 1742, blisko sto lat po wojnie, cały zespół budynków przywrócono do stanu gotowego do obrony, hermetycznie zamkniętego grodu. {{SE|75}}<br /> <br /> Po głębokich zapaściach XVII wieku wiek XVIII przyniósł wraz z Oświeceniem także przebudzenie w rolnictwie. W jego pierwszej połowie rozkwitła tak zwana literatura ojców domowych, która — spoglądając wstecz na utracone zwyczajowe mądrości — szukała jeszcze ujęcia rolnictwa jako organismicznej, etycznie ugruntowanej całości. W drugiej połowie XVIII wieku na pierwszy plan wysunęła się ekonomia eksperymentalna.&lt;ref&gt;Ebd., S. 202.&lt;/ref&gt; Trzymano się tego, co w ramach organismicznej zamkniętości okazywało się empirycznie rozsądne, i co potem przygotowało grunt pod rodzące się nauki rolnicze XIX wieku. Po długotrwałej depresji, która nastąpiła po zamętach wojny trzydziestoletniej, rolnictwo w miarę postępu XVIII wieku nabrało rozmachu. Niezależnie od stosowania bardziej racjonalnej, myślowo przeniknięcej praktyki, poprawa warunków życia zawdzięczana była przede wszystkim «obsianiu ugorów». W ramach nadal praktykowanej trójpolówki obsiewano odłogi roślinami okopowymi (ziemniakami) i przede wszystkim koniczyną. Dzięki uprawie roślin pastewnych na roli wzrosła żyzność gleby, plony rosły, a niedola ustępowała miejsca skromnemu dobrobytu.<br /> <br /> W Oświeceniu XVIII wieku z ukrycia różokrzyżowców i innych pokrewnych nurtów duchowych — jako przedstawiciela wymienić można teologa i «teozofa» Friedricha Oetingera (1702–1782)&lt;ref&gt;Vgl. Rudolf Steiner: ''Von Jesus zu Christus'', GA 131, Vortrag vom 13. Oktober 1911, Dornach 1988, S. 194 ff.; sowie Emil Bock: ''Die Boten des Geistes'', Stuttgart 1967, S. 55.&lt;/ref&gt; — wyłaniało się w społecznej świadomości nowe życie. Idealizm niemiecki czerpał w filozofii, poezji, nauce i sztukach z tych duchowych podziemi. Z tych samych podziemi wznosiły się ideały stojące u początków Rewolucji Francuskiej, wołania o wolność, równość i braterstwo. Są to — w przeobrażonej postaci — te same, które były zawiązane w trójczłonowości wolnych gospodarczych wspólnot wiejskich XV i XVI wieku, te same, które na początku XVII wieku impulsiły dążenia różokrzyżowców do «generalnej reformacji»,&lt;ref&gt;Johann Valentin Andreae: ''Allgemeine und Generalreformation der ganzen weiten Welt – beneben der Fama Fraternitatis, des löblichen Ordens des Rosenkreuzes, an alle Gelehrte und Häupter Europa geschrieben'', Kassel 1614.&lt;/ref&gt; te same, które [[Goethe]] (1749–1832) przetworzył poetycko w swym ''Wilhelmie Meistrze'', w ''Hermanie i Dorotei'' i innych dziełach. Te wołania, płynące poprzez wieki z nurtu ezoterycznej wiedzy — i one też rozbiły się o retardujące {{SE|76}}<br /> <br /> siłom retardującym; i one też rozbrzmiały echem w krwawych walkach i skończyły się ponownie zwycięstwem restauracji.<br /> <br /> Jaki przebieg wzięło na tym tle historycznym rolnictwo? Jego podstawa, zasada organizmu, trwała niezmiennie. Lecz bez działającej nadal siły duchowego impulsu stała się tradycją: krajobazy kulturowe wyrosłe z chłopskiego trudu musiały być przez następujące stulecia utrzymywane z równym wysiłkiem co budowle romańskich kościołów i gotyckich katedr, które niegdyś tworzyły z nimi jedność. Najpierw kropla po kropli pojedynczy, odważni ludzie wiązali swój tobołek i wędrowali do rozwijających się miast. Potem jednak, od XVII wieku, ruszali falami odpływowymi za wołaniem «miejskie powietrze daje wolność». Przyjmowali do wiadomości utratę wiejskiej zadomowioności i spokoju; parli precz z ciasnotą i nieswobodą życia związanego z naturą i szukali w egzystencjalnej niepewności wolnego samookreślenia w nowych, dopiero tworzących się zawodach. Przykładnie i poruszająco opisuje tę samotną drogę w niepewność późniejszy okulista i poeta Jung-Stilling (1740–1812),&lt;ref&gt;Johann Heinrich Jung-Stilling: ''Lebensgeschichte'', München 1968.&lt;/ref&gt; któremu Goethe zdecydowaną interwencją pomagał nieraz wyjść z egzystencjalnej biedy. Coraz bardziej pochłaniały miasta ludzi z rolnictwa, akademickie życie, nauki przyrodnicze rozkwitały, a z nimi techniczna realizacja poznanych praw nieorganicznej przyrody. W obliczu w pełni ludzkiego, uniwersalnego ukierunkowania pracy w rolnictwie ludzie zanurzali się teraz w podzielonym według zawodów świecie przemysłu. Oni, którzy wciąż tkwili całkowicie w ludowym sposobie świadomości, widzieli siebie w egzystencjalnej niepewności wezwanych do indywidualnego samouświadamiania. Z chłopa stawał się nowoczesny, wyemancypowany człowiek; proletariusz. Ten z procesu podziału pracy nie mógł wyciągnąć nic prócz swojej płacy: nie mogło mu dać odpowiedzi na pytania jego życia ani humanistyczne wykształcenie jego epoki, ani tym bardziej nauki przyrodnicze, które na pytanie o jego człowieczeństwo pozwalały mu wywodzić się od małpy. W postępującym biegu nowożytności chłopstwo pogrąża się w tradycję związaną dziedzicznym prawem, z której nie wychodziły już żadne impulsy odnowy. Ta tragika zaznacza drogę rozwoju XIX i XX wieku. Już besömmerowanie ugoru koniczyną w XVIII wieku było impulsem przychodzącym z zewnątrz, który napotykał na opór — nie w ostatniej mierze z tego powodu, że {{SE|77}}<br /> <br /> Niegdyś elastyczna trójpolówka skostniała w sobie poprzez rzymsko-prawny porządek własności.<br /> <br /> Przykład, jak bardzo opór wobec wszelkich nowości był wrogiem każdej innowacji, pokazuje na początku XIX wieku próba wprowadzenia siewnika do wysoko rozwiniętej kultury rolnej Flandrii. Próba ta początkowo się nie powiodła; chłopi wyczuwali instynktownie to żądanie jako wtargnięcie w duchowo-moralne rozumienie samego siebie przez rolnika, który otwartej ziemi miarowym krokiem i rytmicznym zamachem powierzał ziarno i który zarazem w nastawieniu duszy i ducha dawał temu zdarzeniu swoje błogosławieństwo. Jakże inaczej konstruktor siewnika, który, przychodząc z zewnątrz — z miasta — rozkłada czynność siewu w myślowej abstrakcji na jej funkcje. Buduje z tego maszynę, która musi spełniać następujące funkcje: umieszczać określoną ilość materiału siewnego o określonej wielkości ziarna w określonej jednostce czasu na określonej głębokości gleby i przykrywać ją ziemią.<br /> <br /> W XIX wieku nauki przyrodnicze i technika przejmowały stopniowo ster nad rolnictwem wyobcowanym z jego duchowych impulsów. Zaraz na początku powstawała jedna rolnicza uczelnia po drugiej. Na pierwszym planie stało pytanie o to, co nazywano „starą siłą gleby&quot;, a z tego pytanie o nawożenie. Chciano zrozumieć, co przez wieki nadawało glebom trwałą żyzność. Zagubiono całość organizmu rolnictwa i współdziałanie jego członów z oczu i szukano poszczególnych czynników. Dostrzeżono znaczenie próchnicy jako nosiciela żyzności. Aby temu zagadnieniu trwałej żyzności gleby śledzić eksperymentalnie, w Kent, w Anglii, w 1853 roku założono długoterminowe doświadczenie nawozowe w Rothamsted. W jednej parceli z nawożeniem obornikiem zostało ono po pewnym czasie wstrzymane — i po pięćdziesięciu latach dało się jeszcze stwierdzić skutki owego dawnego nawożenia.&lt;ref&gt;Edward John Russel, John August Voelker: ''Fifty years of field experiments at the Woburn Experimental Station'', Rothamoted Monographs on Agricultural Science, London 1936.&lt;/ref&gt; Tym samym, a także przez późniejsze długoterminowe doświadczenia przeprowadzone gdzie indziej,&lt;ref&gt;Ernst Klapp: ''Lehrbuch des Acker- und Pflanzenbaus''. Berlin, Hamburg 1967, 611 S.&lt;/ref&gt; potwierdziło się, że „stara siła&quot; zawdzięczana jest w istotnej mierze hodowli bydła w organizmie rolnictwa.<br /> <br /> Przez badania chemika Justusa von Liebiga (1803–1870) uwaga w kwestii nawożenia skierowana została na znaczenie poszczególnych substancji. Z analiz plonów wywiódł on, że gleby {{SE|78}}<br /> <br /> gospodarstwa tyle samo składników odżywczych, ile zawierają sprzedawane plony.&lt;ref&gt;Justus von Liebig: ''Die organische Chemie in ihrer Anwendung auf Agrikulturchemie und Physiologie'', Braunschweig 1840.&lt;/ref&gt; Z tego wniosku wyprowadził swoją teorię nawozów mineralnych, według której składnik odżywczy będący w minimum ogranicza plon. Liebig, który jedną nogą stał jeszcze w niemieckim idealizmie, a drugą — w rodzącym się materializmie drugiej połowy XIX wieku, był przekonany, że utratę glebowych pierwiastków kluczowych — fosforu, potasu i innych — trzeba uzupełniać nawożeniem. Inaczej jednak niż panująca doktryna oceniał azot: tym, przekonywał, natura sama powinna się troszczyć. Naprzeciw niego stali jego przeciwnicy — zwolennicy nawożenia azotowego — którzy w następnych czasach wzięli górę. Pośmiertnym zadośćuczynieniem dla Liebiga było wdrożenie i potwierdzenie jego tez przez rolnika Schultza-Lupitza (1831–1899),&lt;ref&gt;Asmus Petersen: ''Schultz-Lupitz und sein Vermächtnis'', Stiftung Ökologischer Landbau (SÖL), Sonderausgabe Nr. 38, 2. Aufl. 1992, 66 S. Mit Vorworten von Gerhardt Preuschen und Wolfgang Schaumann.&lt;/ref&gt; któremu po dziesięcioleciach wysiłków udało się znacznie poprawić poziom plonów ekstremalnie ubogich piaszczystych gleb Lupitz przez pogłębienie profilu próchniczego.<br /> <br /> Korzystne działanie przedplonowe roślin motylkowych pozostawało do końca XIX wieku zagadką — do roku 1886, kiedy Hellriegel (1831–1895) ogłosił odkrycie wiążących azot bakterii brodawkowych żyjących w symbiozie z korzeniami roślin motylkowych. Mimo tych odkryć naukowych i praktycznych dotyczących wiązania azotu z powietrza jako procesu zachodzącego w żywym, cały zapał skupiał się na pytaniu, jak azot z powietrza można by — z pominięciem żywego — przemienić drogą techniczną w formę soli. Chodziło bowiem nie tylko o to, by zdobyć ten najbardziej upragniony z wszystkich nawozów dla rolnictwa, lecz równie o wytwarzanie materiałów wybuchowych. Jedyne na świecie złoże azotanowych soli sodowych nadające się do eksploatacji — w postaci saletry sodowej — znajduje się na pustyni Atakama w Chile: odległe i niezwykle kosztowne źródło dla rosnącego zapotrzebowania w XIX wieku.<br /> <br /> W ten sposób nauki przyrodnicze i technika działały od XIX wieku na rolnictwo z zewnątrz i w XX wieku stały się zwiastunami wyobcowania rolnictwa z jego własnych impulsów rozwojowych i warunków wytwarzania, a ostatecznie przyczyną jego upadku w agroindustrializm. Czynnikiem sprawczym na tej drodze jest {{SE|79}}<br /> <br /> azot, po którym od lat sześćdziesiątych XX wieku nastąpiły syntetyczne herbicydy, pestycydy, regulatory wzrostu i skracacze źdźbeł itp., a w końcu inżynieria genetyczna.<br /> <br /> Na początku XX wieku w Norwegii utleniano azot atmosferyczny w piecu elektrycznym metodą Birkeland-Eyda. Okazała się zbyt kosztowna. Chemik Fritz Haber (1868–1934) pracował w latach 1905–1910 w BASF w Ludwigshafen nad Renem nad naukową podstawą syntezy amoniaku z azotu atmosferycznego; jego partner, inżynier Carl Bosch, stworzył dla tej syntezy do roku 1913 instalacje wielkotechniczne. W tak zwanym procesie Habera-Boscha reaguje azot atmosferyczny z gazem wodorowym w piecach kontaktowych przy ciśnieniu 200 bar i temperaturach 500–600°C w obecności katalizatorów. Widać tutaj, jak niezwykle obojętny azot atmosferyczny, który rośliny motylkowe na cichy, łagodny sposób, w kosmiczno-ziemskich rytmach roku słonecznego, aktywują w procesie życiowym tworzenia białka — jest tu, na poziomie nieorganiczno-technicznym, z ogromnym nakładem energii i w oderwaniu od miejsca i czasu, przemocą wtłaczany w reaktywne połączenie. To wynalezienie — podobnie jak późniejsze uwolnienie energii jądrowej — odsłania siły podnaturalnej sfery dla ludzkiej samowoli, a władanie nimi od tej pory pozostawia ślady zniszczenia w dziele stworzenia przyrody.<br /> <br /> Synteza amoniaku była technicznie dojrzała właśnie przed wybuchem pierwszej wojny światowej: dzięki niej państwa centralne uniezależniły się od importu chilijskiej saletry, a blokada atlantycka Anglii mająca te importy uniemożliwić stała się bezprzedmiotowa. Dopiero dzięki syntezie amoniaku pierwsza wojna światowa mogła być prowadzona przez państwa centralne jako wojna artyleryjska i bombardowania — w takim niszczycielskim wymiarze i przez tak długi czas. W toku wojny tę samą technikę stosowali również zachodni alianci. Po zakończeniu wojny pytanie ze strony przemysłu azotowego brzmiało: skoro nie ma już wojny, to dokąd z azotem? Zwycięzcy i pokonani szybko doszli do porozumienia: założono Europejski Syndykat Azotowy i obwołano rolnictwo nowym rynkiem. Przy ogromnej akcji reklamowej i finansowanych przez przemysł badaniach bliskich praktyce produkcja azotu przeszła bez przerwy od wytwarzania materiałów wybuchowych dla bomb i granatów do produkcji syntetycznych nawozów dla rolnictwa. Po raz kolejny potwierdziła się prawdziwość słów Heraklita, że wojna jest «ojcem wszystkich rzeczy».&lt;ref&gt;Heraklit (przedsokratyczny filozof, ok. 520–460 p.n.e.), fragment DK B 53: «Krieg ist aller Dinge Vater, aller Dinge König. Die einen macht er zu Göttern, die anderen zu Menschen,&lt;/ref&gt; To samo stało się po {{SE|80}}<br /> <br /> Drugą wojnę światową w USA, gdzie dopiero po jej zakończeniu nawożenie azotem weszło powszechnie w użycie. W późniejszym czasie azot, w połączeniu z techniką nawadniania na terenach suchych, stał się w skali globalnej siłą napędową agroindustrializmu produkującego w monokulturach.<br /> <br /> W Europie Środkowej zasada organizmu długo jeszcze stawiała opór tej gwałtownej fali. Friedrich Aereboe (1865–1942), twórca nowożytnej nauki o zarządzaniu gospodarstwem rolnym,&lt;ref&gt;Friedrich Aereboe: ''Allgemeine landwirtschaftliche Betriebslehre'', Berlin 1920.&lt;/ref&gt; opisuje ok. 1917 r. gospodarstwo rolne jako spójną organiczną całość: «Ja [...] ujmuję majątek ziemski jako nierozerwalną, organiczną całość i pokazuję, jak ta całość pod zmiennym wpływem zewnętrznych i wewnętrznych warunków życia przyjmuje i musi przyjmować różnorakie postacie». Porównuje «organiczną istotę bytu gospodarki majątkowej» w odniesieniu do podziału na działy operacyjne z «ciałem zwierzęcym, które ma serce, płuca, wątrobę i inne organy». Jak te — każdy stosownie do swych zadań — pozostają w związku z nadrzędną całością zwierzęcia, tak poszczególne gałęzie rolnictwa pozostają w związku z całością organizmu gospodarstwa. Aereboe ujął ekonomiczny splot relacji majątku ziemskiego, taki jaki wyłonił się z intuicyjno-instynktownych pokładów świadomości, po raz pierwszy w jasnych, przejrzystych myślach. Splot relacji, który zastał, był dla niego niezachwianym faktem, który należało prześwietlić myślowo i stosownie zoptymalizować pod względem zarządzania. Samego faktu — istoty całości — nie stawiał pod znakiem zapytania.<br /> <br /> Zasadę organizmu gospodarstwa utrzymywali w Niemczech przedstawiciele nauki o zarządzaniu gospodarstwem rolnym aż po lata 50. XX wieku. Czynili to, włączając wszelkie zdobycze technologiczne ówczesnej epoki, w szczególności «nawożenie mineralne», a tu ze szczególnym naciskiem na celowe stosowanie syntetycznie wytwarzanych soli azotowych. Potem jednak czerwona nić zachodnio-chrześcijańskiej uprawy ziemi urwała się ostatecznie. Od początku lat 60. pojęcie organizmu gospodarstwa zaczęło zanikać, a na jego miejsce wstąpił pojęcie systemu. To ostatnie jest ze wszystkich stron otwarte i myślane jako sieć powiązań, bez odniesienia do «istoty bytu», tj. do wewnętrznie ugruntowanej całości. Tym samym otwarte zostały wszystkie śluzy prowadzące do rozkawałkowania rolnictwa w agroindustrializm. Istotnym czynnikiem wyzwalającym był {{SE|81}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 4, S. 81.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 4: Die vierfache Zerstückelung des Betriebsorganismus in Monokultur und Massentierhaltung.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> nadejście syntetycznych herbicydów w latach 60. Są to substancje wzrostowe, które jako «totalne herbicydy» systemicznie wnikają w życiowe dzianie się roślin w taki sposób, że rośliny wyrastają się na śmierć lub obumierają inną drogą fizjologiczną. Stosowanie herbicydów systemicznych, za którymi poszły syntetyczne fungicydy i insektycydy, zmieniło z dnia na dzień klasyczną różnorodność organizacji gospodarstwa. Z roku na rok rodzinne gospodarstwo mogło podwajać swoje powierzchnie uprawne pod buraki cukrowe, ziemniaki czy warzywa polowe, albo — jeśli rynek na to pozwalał — zwielokrotniać je wielokrotnie. Mogło dowolnie wyspecjalizować się w kilku lub nawet tylko jednej roślinie uprawnej i wyposażyć się odpowiednio celowo i taniej w technikę maszynową. W uprawie roli i ogrodnictwie rozpadł się wzajemnie uwarunkowany stosunek trójni Bodenbearbeitung, Fruchtfolge i Düngung — uprawy gleby, płodozmianu i nawożenia. Monokultura przejęła panowanie na polach uprawnych. To, co przez ponad tysiąclecie wzrastało ekologicznie i społecznie jako zachodnio-chrześcijańskie dziedzictwo kulturowe w stałym rozwoju — organizm wiejskich gromad i pojedynczych gospodarstw — rozpadł się w wyspecjalizowane przedsiębiorstwa indywidualne, których zapotrzebowanie kapitałowe w zakresie zakupu środków produkcji wymuszało coraz wyższe obroty, a tym samym przemysłowy sposób wytwarzania z podziałem pracy i tworzeniem kapitału. (Rysunek 4). {{SE|82}}<br /> <br /> Już w poprzedzających dziesięcioleciach centrum — Kościół — coraz bardziej tracił swą duchowo-moralną i społeczną rolę kierowniczą na rzecz przebudzenia ku indywidualnej wolności samostanowienia. W ślad za narastającą industrializacją rolnictwa od lat 60. XX wieku ten właśnie fakt uruchomił ostatnią wielką falę odpływu ludności. Podczas gdy jeszcze około roku 1800 62% pracującej ludności było czynnych w rolnictwie, około roku 1875 — 49%, około roku 1950 — 25%, dziś jest to już tylko 2%.&lt;ref&gt;Laut Auskunft der Gesellschaft für Agrargeschichte e.V. Ffm.&lt;/ref&gt; Miejsce chłopa zajął agrotechnik, którego punkt orientacyjny nie leży już w centrum wsi, lecz peryferyjnie — w centrach edukacyjnych miasta, w innowacjach agrotechnologicznych i na ponadregionalnych rynkach. W globalnie usieciowanym agroindustrializmie wokół rolnictwa narasta potężny mur — aparat inteligencji rozdrobnionej wiedzy szczegółowej podzielonej na specjalistyczne dziedziny. Rolnik staje się «organem wykonawczym» obcej mu inteligencji. W toku tego pełzającego duchowego ubezwłasnowolnienia ogrodnictwo jako pierwsze wyodrębniło się stopniowo z obrębu wiejskich gromad i pojedynczych gospodarstw, specjalizując się w monokulturach pod szkłem — był to pierwszy krok rozkawałkowania organizmicznej całości. Również w uprawie roli — w Stanach Zjednoczonych już bardzo wcześnie — uprawa zbóż usamodzielniła się, za czym poszła erozja gleby przez wiatr i wodę. Dziś na całym świecie monotonny wzorzec monokultur panuje na obszarze całego krajobrazu. W Europie Środkowej ten drugi krok rozkawałkowania całości dokonał się, po pewnym oporze, dopiero pod koniec XX wieku. Wreszcie — w trzecim kroku rozkawałkowania — sadownictwo utraciło swoją organofunkcję w organizmie rolniczym. W latach 70. wypłacano premie za wykarczowanie upraw wysokopiennych; dziś ich wartość ekologiczna jest znów ceniona. Produkcja koncentruje się jednak na intensywnych uprawach w monokulturze w klimatycznie uprzywilejowanych regionach. Na ostatku — w czwartym kroku rozkawałkowania — zarzucono również hodowlę zwierząt domowych związaną z bazą paszową gospodarstwa: z jednej strony powstały bezinwentarzowe przedsiębiorstwa rolne, z drugiej — koncentracja na masowej hodowli zwierząt. Miejsce pojęcia «zwierzę domowe» zajęło pojęcie «zwierzę użytkowe». Zaczęło się od drobiu w całorocznej hodowli stajennej lub klatkowej, za którym poszła hodowla trzody chlewnej skupiona w wielkich tuczowarniach, i wreszcie — kto {{SE|83}}<br /> <br /> Czyż ktokolwiek mógłby to był przewidzieć dla wołu, tego zwierzęcia pastwiskowego, zwierzęcia domowego par excellence — zmasowanie pozbawionych rogów zwierząt w całorocznej hodowli stajennej z kiszonkową paszą bądź mieszankami treściwymi obliczonymi na maksymalną wydajność.<br /> <br /> To, co w czasach gnozy, co w leżących daleko wcześniej epokach pod przewodnictwem misteriów, związane ze stanem świadomości określonych ludów, ukształtowało się w luźnym współistnieniu jako cztery nurty — hodowla zwierząt, uprawa roli, ogrodnictwo i sadownictwo — co pod wpływem chrześcijaństwa stopiło się we wzajemnym przenikaniu w wyższą jedność organizmu rolnictwa — teraz, w agnostycznym rozkawałkowaniu, z powrotem opadło do czterech stanów pierwotnych.<br /> <br /> Mimo wszystkich, jak najbardziej godnych podziwu, osiągnięć nowoczesności — nie wolno nam zamykać oczu na ten fakt: stoimy na gruzowisku zachodnio-chrześcijańskiej kultury rolnej. Uzurpacja przez przemysłowe metody produkcji złamała jej kulturotwórczą siłę i od lat 60. XX wieku kopała jej grób. Lecz każda śmierć kryje w sobie zarodek nowego stawania się. Można to uchwycić, jeśli uświadomimy sobie głębsze impulsy stawania się w przeszłości. Pewne słowa «Doctor Angelicus», Tomasza z Akwinu (1225–1274), brzmią: Przeszłość i przyszłość ma czas, teraźniejszości nie ma.&lt;ref&gt;Vgl. Thomas von Aquin: ''Summa Theologica'', Questia 10, Proemium.&lt;/ref&gt; — Tę myśl można dalej sondować. W teraźniejszości spotykają się oba strumienie czasu i wzajemnie się znoszą. Strumień przeszłości zamiera w formę, w zmysłowo uchwytne wydarzenie. W tej formie jednak ożywa strumień czasu z przyszłości jako zarodek. Nasienie rośliny unaocznia to wydarzenie. Nosi w sobie, zastygły w formę genomu, pieczęć przeszłości. Ta «uformowana postać, co żyjąc się rozwija»,&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Goethes Werke'', «Urworte Orphisch», Hamburger Ausgabe, Bd. 1, München 1978, S. 359.&lt;/ref&gt; zawiera zarodek, który ma moc otwarcia się na strumień czasu z przyszłości. Tak można powiedzieć: W uprzedmiotowieniu tego, co zmysłowo się jawi, tkwi moment śmierci, w którym czas przeszłości obraca się ku przyszłości. Przyszłość jest przeszłością, która się przemienia. {{SE|84}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_neuen_Keime&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Nowe zarodki ===<br /> <br /> [[Anthroposophie|Antropozoficzna nauka duchowa]] [[Rudolf Steiner|Rudolfa Steinera]] dostarcza poznań w postaci idei, które w pełnym mocy myśleniu rozległych, duchowych kontekstów powiązań zaręczają swoją prawdziwość, a w działaniu okazują się zarodkami, które swoim wzrastaniem i owocowaniem właśnie tę prawdę udostępniają jako siłę napędową wciąż nowego stawania się. Dwa zarodki idei Rudolfa Steinera — nawiązując do przeszłości i przemieniając ją — wskazują rolnictwu drogi do nowej roli nosiciela kultury:<br /> <br /> Pierwszy z tych zarodków idei odnosi się do znaczenia rolnictwa w odniesieniu do kwestii społecznej: Pierwsza Wojna Światowa spowodowała upadek starego porządku świata. W wynikającym stąd chaosie społecznym Rudolf Steiner zainaugurował «[[Dreigliederung des sozialen Organismus|Trójczłonowość organizmu społecznego]]». W tym potężnym kontekście idei wyłonił się z głębin historycznego stawania się — w przemienionej postaci — ów impuls, który od czasów nowożytnych przez kolejne wieki parł ku powierzchni, lecz następnie rozbijał się o retardujące struktury władzy i z powrotem opadał w ukrycie. Przygotowany przez swoje «Kernpunkte der sozialen Frage»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Kernpunkte der sozialen Frage in den Lebensnotwendigkeiten der Gegenwart und Zukunft'', GA 23, Dornach 1976.&lt;/ref&gt; zaczął Rudolf Steiner wraz z ludźmi czynnie stojącymi w życiu podejmować konkretne kroki ku przebudowie życia społecznego — w duchu:<br /> <br /> * «Wolnego życia duchowego», które autonomicznie jest twórcą i nosicielem inicjatywy dla wszystkich duchowych impulsów przenikających i zapładniających życie społeczne,<br /> * [[Rechtsleben|życia prawnego]], które autonomicznie jest twórcą i nosicielem tego, co w stosunku człowieka do człowieka obowiązuje w równości i uzyskuje ważność w formie prawa,<br /> * [[Wirtschaftsleben|życia gospodarczego]], które działa autonomicznie i w świadomie kształtowanych gospodarczych stowarzyszeniach na zasadzie umowy «bratersko/siostrzanie» troszczy się o zaspokajanie potrzeb ludzkich.<br /> <br /> W każdym z tych trzech członów życia społecznego stoi świadomie-nieświadomie każdy człowiek. Każdy z tych trzech członów otrzymuje sobie właściwą, autonomiczną rzeczywistość życiową przez to, co każdy człowiek wciśka weń ze swoich trzech [[Seelentätigkeiten|czynności dusznych]]: przez swoje [[Wollen|wolicję]] — w życie duchowe, przez swoje [[Fühlen|czucie]] — w życie prawne, przez swoje [[Denken|myślenie]] — w życie gospodarcze. Jak te trzy czynności duszne jako autonomiczne człony duszy wzajemnie w sobie działają w człowieku i rozbłyskują w [[Selbstbewusstsein|samoświadomości]]{{SE|85}}<br /> <br /> utrzymywane razem i we wzajemnym oddziaływaniu przez siłę Ja — tak też działają trzy człony tego, co społeczne, wzajemnie w sobie ku całości organizmu społecznego przez budzącą się [[Ich-Bewusstsein|świadomość Ja]] każdego pojedynczego człowieka. W tym wzajemnym stosunku świadomego przeżywania wewnętrznego i kształtowania na zewnątrz rodzi się sztuka społeczna. Tak więc kształtowanie [[Dreigliederung des sozialen Organismus|trójczłonowego organizmu społecznego]] jest kamieniem probierczym rozwinięcia i objawienia [[Bewusstseinsseele|duszy świadomości]]. Wysiłki — wręcz nadludzkie — jakie Rudolf Steiner od roku 1919 podejmował, by ruch [[Dreigliederung des sozialen Organismus|Trójczłonowości organizmu społecznego]] powołać do życia, poniosły klęskę w roku 1922.&lt;ref&gt;Siehe hierzu insbesondere: Rudolf Steiner: ''Die großen Fragen der Zeit und die anthroposophische Geisterkenntnis'', GA 336, Basel 2019; sowie ders.: ''Zu sozialen und wirtschaftlichen Fragen'', GA 332b, Dornach, Basel 2020.&lt;/ref&gt; On sam podjął decyzję o zakończeniu tej pierwszej szeroko zakrojonej próby. Zewnętrzną przyczyną było przede wszystkim galopujące osłabienie wartości pieniądza oraz nikła liczba ludzi, którzy sprostaliby temu przeogromowi wyzwania. Rudolf Steiner budował ponadto na rozumieniu proletariatu, z którego wielu jednak zginęło w wojnie — i którzy zostali odprowadzeni przez propagandę robotniczych przywódców zorientowanych komunistycznie. Lecz zarodek został złożony w gleby historycznego stawania się. Był on przez wiek XX pielęgnowany w części przez konkretne podejścia do działania w nieustannej przemianie pewnego «Umieraj i stawaj się». Przede wszystkim jednak wywody Rudolfa Steinera na temat kwestii społecznej były poznawczo-naukowym trudem opracowywane w kontekście danych wymagań czasu i udostępniane szerszej opinii publicznej. Nadal impuls do społecznej trójczłonowości oczekuje na gruntownie nową próbę urzeczywistnienia.<br /> <br /> Ten nowy zalążek wyrasta z drugiego zarodka ideowego, który w [[Landwirtschaftlicher Kurs|''Kursie rolniczym'']] Rudolfa Steinera — «Duchowo-naukowych podstawach pomyślnego rozwoju rolnictwa» — został złożony.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999.&lt;/ref&gt; Kurs ten dla rolników odbył się w Zielone Świątki roku 1924 w majątku Koberwitz pod Wrocławiem, na dzisiejszym obszarze Polski — dwa lata po rozwiązaniu «Dnia Przyszłego», organu ruchu Trójczłonowości w Niemczech. W owym czasie w rolnictwie «kościół stał jeszcze we wsi» — praktyka zasady organizmu była tradycyjnie jeszcze w znacznej mierze nietkniętą. Rolniczy sposób produkcji tworzył jeszcze przeciwbiegun wobec pracy podzielonej w przemyśle. Kwestia ekologiczna, a nieodłącznie z nią związana kwestia społeczna, {{SE|86}}<br /> <br /> nie były w rolnictwie jeszcze akutnymi. Lecz zwiastuny nadchodzącego, jak skutki nawożenia syntetycznie wytwarzanymi solami azotowymi, utrata stabilności odmian i zdrowotności zwierząt, uwrażliwiały poszczególnych chłopów i rolników. Zwracali się oni od roku 1920 do Rudolfa Steinera z prośbą, by z zasobów antropozoficznej nauki duchowej dał im podstawy poznawcze i wskazówki praktyczne dla odnowienia rolnictwa w przyszłości. Pytającym chodziło o idee, o duchowe obrazy-prawd, które by rolniczej pracy ponad samą technikę postępowania na powrót nadały sens i — jeśli idee te zostaną podjęte — na nowo mogłyby zbudować duchowo-moralny most ku rzeczom i istotom w przyrodzie i kosmosie. Kurs rolniczy zawiera założenie zarodka do rozwoju rolnictwa przyszłości, w którym ukryty strumień impulsów chrześcijańsko-zachodnio-europejskiej kultury rolnej wynurza się w głębokiej metamorfozie na powierzchnię ery świadomości. Rudolf Steiner nawiązał bezpośrednio do pytań ludzi, którzy stali w starej, śmierci poświęconej kulturze rolnej i którzy szukali zalążków jej odnowienia. Nawiązał do czegoś, co ledwo jeszcze trwało w przeszłości — by przemienić to w coś przyszłościowego. Apelował przy tym do myślącego świadomości czynnego, stojącego w praktyce człowieka.<br /> <br /> Punktem wyjścia antropozoficznej nauki duchowej Rudolfa Steinera jest «człowiek». Do jego istotnej natury w kontekście świata odnoszą się pytania: Czym jest jego rozwój z istotowego praźródła w duchu, jakie są związki ideowe, które w każdym obszarze życia czynią go zdolnym do działania zgodnego z jego istotą, jakie drogi do samo- i światopoznania prowadzą ku przyszłości? Niegdyś ludzie nie byli jeszcze tak «mądrzy» jak dzisiaj — za to jednak byli mądrością napojenymi. Przeżywali siebie jako mikrokosmos, który w małym kryje w sobie wszystko, co w wielkim wypełnia w duchowo-istotowy sposób makrokosmos. Naukowy intelektualizm nowszych czasów staje naprzeciw sinnenfälligen światu, rozkłada go na części, reflektuje je w wyobrażeniach i wyklucza przy tym tego, kto pyta — człowieka, który myśli, odczuwa i chce. Spojrzenie badacza ducha natomiast skierowane jest ku poznającemu, ku istocie człowieka. To, co mu się tam w nadzmysłowym poznaniu odsłania, rzuca jasne światło na to, co makrokosmicznie w najszerszym sensie zmysłowo uchwytnie tkwi u podstaw przyrody i kosmicznego obwodu jako zasada działająca od istoty rzeczy. Wyniki badań nauki duchowej, przedstawione w Kursie rolniczym, nawiązują do przyrodoznawczych<br /> <br /> pojęcia, np. dotyczące anorganicznego świata substancji, i oznacza ich żywioły jako nosiciele swoistych sił kształtujących, które unoszą je z ich fizycznej natury ku procesualnym zdarzeniom ożywionej i uduchowionej przyrody. {{SE|87}}<br /> <br /> W ten sposób wytyczony jest metodyczny szlak Kursu rolniczego wraz z jego kluczowym twierdzeniem: «Wychodzi się od człowieka; człowiek staje się podstawą.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S.103.&lt;/ref&gt; Pod tym kątem skupia się spojrzenie na koncepcję i kształtowanie gospodarstwa rolnego, ujętą w słowach: «Rolnictwo spełnia swoje istotne powołanie — w najlepszym sensie tego słowa — wówczas, gdy można je pojąć jako swego rodzaju indywidualność dla siebie, prawdziwie zamkniętą w sobie indywidualność, i każde rolnictwo powinno właściwie zbliżać się — w pełni nie da się tego osiągnąć, ale powinno się zbliżać — do tego stanu, że jest zamkniętą w sobie indywidualnością.»&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 42.&lt;/ref&gt; Powiada się dalej: «Rzeczy nie mogą być w ten sposób ściśle przeprowadzone, lecz trzeba jednak mieć pojęcie o koniecznej zamkniętości rolnictwa […].»&lt;ref&gt;Ebd., S. 43.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Te twierdzenia apelują do indywidualnej siły sądzenia. Z badającego usposobienia duchowego pracujący w rolnictwie musi się starać wypracować w pojęciach obraz myślowy istoty mikrokosmosu — człowieka. Ten obraz myślowy staje się kluczem do rozumienia makrokosmosu, a konkretnie: do rozumienia pewnego jego wycinka — gospodarstwa rolnego. Dostarcza on idei, wedle których ten makrokosmiczny wycinek może być kształtowany w zamkniętą w sobie całość, w organizm — w ciało «swego rodzaju rolniczej indywidualności». Ideowa podstawa ku temu formuje się wtedy, gdy zmysłowo uchwytne i przyrodoznawcze fakty zostają myśląco wyniesione w sensotwórczy kontekst wyników nadzmysłowych antropozoficznych badań duchowych. Chodzi o myśląco-obrazowe uchwytywanie tego kontekstu sensu. W nim spoczywa zalążek nowego stawania się rolnictwa. To stawanie się rozwidniewa się pod «słońcem idei» uświadamiającego się sobie ludzkiego ducha; to on kieruje czynną rękę ku pracy przepełnionej sensem. {{SE|88}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Dreigliederung_des_Menschen_und_die_landwirtschaftliche_Individualität&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Trójczłonowość człowieka i rolnicza indywidualność ===<br /> <br /> Organizm — ze swym środkiem i obwodem — jako podstawowa zasada kształtowania w rolnictwie wyrastał od siódmego stulecia po Chrystusie z naturalnych biotopów, z «organizmów w naturalnym wzroście». Nosił on z miejsca na miejsce wybitnie indywidualne znamię. Było to instynktowo-inspirowane wyrastanie z przesiąkniętych chrystianizmem ludowości. Wraz z ich zanikiem w toku epoki [[Bewusstseinsseelenzeitalter|duszy świadomości]] zanikała też duchowo impulsująca siła. Nauka o prowadzeniu gospodarstwa rolnego XX wieku dostrzegała wprawdzie sensowne współdziałanie działów gospodarczych w jedną całość i nazywała je [[Betriebsorganismus|organizmem gospodarstwa]]. Czym jest «[[Wesensart|istota bytu]]» tej całości — tego nie zapytywano. Pojęcie było zbyt bezsilne, by móc powstrzymać kulturowy upadek rolnictwa. Także nadchodząca od lat siedemdziesiątych [[ökologische Bewegung|ruch ekologiczny]] i wraz z nim ekologiczna uprawa ziemi nie mogły ożywić pojęcia organizmu gospodarstwa. Klucza do rozumienia organizmu szukać można jedynie w istotowym [[Agens|agens]], które ukazuje go w cielesnej zamkniętości i samo w niej się przejawia. W zwierzęciu tym agens jest [[Tierseele|dusza zwierzęca]], w człowieku — [[Geistseele|dusza duchowa]]. [[Tierseele|Dusza zwierzęca]] jest [[Leibgebundenheit|związana z ciałem żywym]]; [[Geistseele|dusza duchowa]] człowieka ma moc, by z trzema [[Seelentätigkeiten|czynnościami duszemi]] [[Denken|myślenia]], [[Fühlen|czucia]] i [[Wollen|woli]] wznosić się coraz bardziej ponad to związanie, uwalniać się zeń. Dzięki temu wyrasta w niej zdolność do stawania się świadomą siebie samej, do ujęcia się w [[Selbsterkenntnis|samopoznaniu]] jako twórczo czynna [[Geistwesen|istota duchowa]], jako urzeczywistniające się samo [[Ich|Eu]]. W [[Ich|Eu]] człowiek jako mikrokosmos nosi w sobie duchowy [[Keim|zarodek]]. Dzięki temu może on nie tylko siebie samego i [[Wesensnatur|istotną naturę]] swego cielesnego [[Organismus|organizmu]] poznać, lecz w tym poznaniu wiedzieć się w związku z tym, co [[wesenhaft|istotowe]], co [[übersinnlich|nadzmysłowo]] jest czynne w przyrodzie i kosmosie.<br /> <br /> Na drodze kształcenia [[Geistseele|duszy duchowej]] ten [[Keim|zarodek]] może się rozwinąć w [[Seelenorgane|organy duszne]]. Jak [[Sinnesorgane|narządy zmysłowe]] otwierają się na zmysłowo daną rzeczywistość, tak te [[Seelenorgane|organy duszne]] mogą udostępniać duchowo-[[übersinnlich|nadzmysłową]] rzeczywistość [[Anschauung|oglądu]]. Z budzącego się w samoświadomości [[Ich|Eu]] człowiek w epoce [[Bewusstseinsseelenzeitalter|duszy świadomości]] może znów wstępująco stawać się świadomym swego duchowego pochodzenia, od którego zstępująco się oddalił na drodze uświadamiania siebie. To, co niegdyś z misteriów towarzyszyło owym zstępowaniu jako nauka mądrości, lecz od {{SE|89}}<br /> <br /> których jako nauka mądrości towarzyszyła owym zstępowaniu, lecz od [[Zeitenwende|Przełomu Czasów]] stopniowo wygasała, ta może odtąd być na nowo zdobyta przez dostępną każdemu człowiekowi [[anthroposophische Geistesforschung|antropozoficzną naukę o duchu]], świadomie wznosząco. [[Geistesforschung|Badania duchowe]] Rudolfa Steinera dostarczają wyników, które na wszystkich polach ludzkiej działalności, czy to na [[wissenschaftlichem|naukowym]], [[künstlerischem|artystycznym]], [[religiösem|religijnym]], [[medizinischem|medycznym]], [[pädagogischem|pedagogicznym]], [[sozialem|społecznym]] itd. polu, i tak też na polu [[Landwirtschaft|rolnictwa]], wskazują [[keimhaft|zarodkowo]] działaniu nowe, stare [[Verwandlung|przemieniające]] drogi.<br /> <br /> Jeśli więc chce się uzyskać jasność co do związków idei, które pomagają [[Landwirtschaft|rolnictwu]] z tego, co się stało, ku nowemu [[Werden|stawaniu się]] w przyszłości, to metodycznie droga jest jasno wytyczona: Aby dojść do głębszego rozumienia [[Wesenswirklichkeit|rzeczywistości istotowej]] myśli [[Organismus|organizmu]] i [[Individualität|indywidualności]], trzeba koniecznie wychodzić od człowieka, od [[Mikrokosmos|mikrokosmosu]]. Z [[Geistesforschung|badań duchowych]] wynika przy tym w zarysie, w odniesieniu do cielesno-fizycznej i [[geistig-seelisch|duchowo-duszewnej]] strony, co następuje ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Rycina 5]], s. 90):&lt;ref&gt;Zob. w szczególności: Andreas Suchantke: ''Metamorphose: Kunstgriff der Evolution'', Stuttgart 2002, 332 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> W [[Anschauung|oglądzie]] postaci człowieka rzuca się najpierw w oczy [[Polarität|polarność]] głowy i kończyn: głowa jako w dużej mierze zamknięta w sobie sferyczna postać, kończyny promienisto wypromieniowujące i ogarniające świat. Morfologicznie panuje zasada formy w obszarze głowy, a [[polar|polarnie]] do tego fizjologicznie zasada substancji: obszar [[Stoffwechsel-Gliedmaßen-Pol|przemiany materii i kończyn]].<br /> <br /> Powłokę głowy tworzą przeważnie twarde, silnie zmineralizowane [[Schädelknochen|kości czaszki]]. Obejmują one jamę czaszki, wypełnioną płynem mózgowo-rdzeniowym — przejrzystą jak woda, wolną od komórek i [[Eiweiß|białka]] cieczą — i pływającym w nim mózgiem. Nadto skupiają się w głowie służące [[Wachbewusstsein|świadomości jawy]] [[Sinnesorgane|narządy zmysłowe]]. W nich, jak i w głowie jako całości, życie w dużej mierze ustępuje wobec przewagi tego, co fizyczne. Ujawnia się to wyraziście w anatomicznej budowie oka — między innymi z łamiącą światło soczewką — czy ucha z błoną bębenkową, łańcuszkiem kosteczek słuchowych i kostnym labiryntem. [[Kopfpol|Biegun głowowy]] jest bliższy czystej fizyczności, śmierci, niż życiu. Morfologicznie głowa jest obrazem zastygłych [[Lebensprozesse|procesów życiowych]]. Również mózg, w swej fizjologicznej działalności jako [[Organ|organ]] uświadamiający, jest cicho przeplatany [[Absterbekräfte|siłami obumierania]]. Nerw i mózg po krótkim czasie od uszkodzenia nie są już zdolne do regeneracji. Władający nimi [[Naturprozess|proces]] jest natury rozkładowej. Świadczy o tym wysoka aktywność oddechowa mózgu i konieczność intensywnego zaopatrzenia w tlen przez krew. Ta {{SE|90}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 5, S. 90.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 5: Die Wesensbeziehung von Mensch und landwirtschaftlicher Individualität. Die Dreigliederung beider in vertikaler Ausrichtung: Die Landwirtschaft ist der auf den Kopf gestellte Mensch.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> rozkładowa aktywność prowadzi fizycznie do martwej materii ([[Kohlendioxid|CO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;]]) i duchowo — jako odwierciedlenie [[Lebensprozesse|procesu życiowego]], mianowicie czynności myślenia — do uświadamiania sobie myśli. Głowa jest [[Ruhepol|biegunem spokoju]] i nosicielem [[Wachbewusstsein|świadomości jawy]], która łączy człowieka duchowo ze światem.<br /> <br /> Jak bardzo człowiek nosi w swej głowie to, co wypadło z życia — mineralnie martwe — ukazuje też pojawienie się piasku mózgowego, przede wszystkim w szyszynce (''Epiphyse''). Są to cytrynowożółte kamyczki złożone z kryształów [[Kalzium|wapnia]] i magnezu. Rudolf Steiner zauważa przy tym: «Trochę piasku mózgowego musi mieć w sobie każdy człowiek», ale nie jako trwałe osady, lecz: «Ten piasek mózgowy musi powstawać i musi być ciągle na nowo rozpuszczany.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Erkenntnis des Menschenwesens nach Leib, Seele und Geist. Über frühe Erdenzustände'', GA 347, Vortrag vom 9. August 1922, Dornach 1995, S. 53.&lt;/ref&gt; Ten [[prozessuales Geschehen|proces]] powstawania kryształów i ich ponownego rozpuszczania opisuje Rudolf Steiner jako podstawę [[Ich-Bewusstsein|świadomości Ja]]: «Gdybyśmy nie mogli się rozpuszczać, nie moglibyśmy myśleć, nie moglibyśmy dojść do [[Ich-Bewusstsein|świadomości Ja]]. W tym rozpuszczaniu się polega to, co nazywamy naszą [[Ich-Bewusstsein|świadomością Ja]].»&lt;ref&gt;Ebd., S. 61.&lt;/ref&gt; W głowie dokonuje się czynność myślenia. {{SE|91}}<br /> <br /> Mózg nie uświadamia w codziennej świadomości samej tej czynności, lecz — jako jej odwzorowanie — jej wynik: myśl.<br /> <br /> Biegun formy głowy, skupiony w mózgu, różnicuje się przez cały organizm cielesny w układ nerwowy. W górnym człowieku służy on świadomemu postrzeganiu, w dolnym pośredniczy między duchowo-duszewną czynnością a wegetatywnymi procesami życiowymi.<br /> <br /> Biegun formy stoi w polarnym napięciu wobec bieguna przemiany materii. Ten obejmuje poniżej przepony świat organów przemiany materii oraz kończyny. Czynność duszy wkracza tam w procesy życiowe, kieruje przemianami substancji, mobilizuje siły, którymi wola może się następnie posługiwać, by wprawić w ruch kończyny i całą cielesną aktywność i podtrzymywać ją w ruchu. Wszelkie organiczne procesy leżące u podstaw rozwijania się woli, wszelkie procesy rozkładu, przebudowy i budowania dokonują się w głębokiej nieświadomości, w świadomości snu. Przebiegają one częściowo przeciwbieżnie, równocześnie, częściowo w płynno-strumieniowym czasowym następstwie. W przeciwieństwie do ścisłego, w sobie spoczywającego porządku układu nerwowo-zmysłowego w biegunie przemiany materii panuje nieustanna zmiana i przemiana; łącznie z kończynami wszystko jest w ruchu; nic nie pozostaje przez chwilę takim samym. Tak jak dusza w biegunie głowowym łączy się przez zmysły w doznaniach i myślach duchowo ze światem, tak przez odżywianie i przez czynność kończyn wchodzi fizycznie w relację z otoczeniem.<br /> <br /> Istotowym objawieniem woli jest ruch — czy to przestrzennie ogarniający kończyny, procesualny w przemianie materii, we wzroście i regeneracji, w strumieniu krwi, czy cicho przedzierający się do świadomości w oddychaniu, a wreszcie w czynności myślenia.<br /> <br /> Również procesy panujące w biegunie przemiany materii i kończyn przenikają w odpowiedniej metamorfozie cały organizm — tak w głowie m.in. w wydzielinach gruczołów ślinowych i błon śluzowych lub w czynności żucia stawowo osadzonej żuchwy.<br /> <br /> Polarność systemu głowowego i układu przemiany materii i kończyn znajduje swoje wyrównanie w wbudowującym się między nimi układzie organów dwóch rytmicznie oddychających płatów płuc, rytmicznie pulsującego serca i przepony. W swych ruchach przepona podąża biernie za rytmem oddychania. Może go jednak również własnoaktywnie wspierać. Morfologicznie rytmiczna środkowa wyraża się w szeregu żeber, które zamykają klatkę piersiową ku górze w stronę głowy, ku dołowi zaś otwierają ją i poszerzają ku rozpiętej przez przeponę jamie brzusznej. Fizjologicznie krew płynie od serca i do serca przez cały organizm i {{SE|92}}<br /> <br /> jednoczy oba bieguny w wyższą jedność. W rytmicznej środkowej człowiek przeżywa siebie w czuciu; czując-śniąc zanurza się w sferę nieświadomości, w wolę; czując-budząc się sięga wzwyż ku obszarowi myślenia. W czuciu przeżywa człowiek siebie w najpełniejszym sensie jako tę i tylko tę określoną Geist-Seele. Rytm jest ciałem dźwiękowym czucia. Waha się tam i z powrotem między spokojem głowy a ruchem ciała. Łączy spoczynek i ruch i jest obydwoma zarazem. W rytmiczną środkową zstępuje z góry jasność myśli w głębiny, a z dołu odpowiada z ciemności woli wznosząca się siła inicjatywy.<br /> <br /> W swej pionowej postawie i cielesnej trójczłonowości człowiek staje przed światem jako wypełniona istotą indywidualność. We współbrzmieniu swego myślenia i woli w czuciu przeżywa siebie w procesie stawania się świadomością siebie; odnajduje się na drodze do wolnego samookreślenia. Z tego przeżycia rozświetla się w nim rzeczywistość istotowa idei rozwoju — co wymaga objaśnienia:<br /> <br /> Niegdyś zasada rozwoju żyła instynktownie-śniąco, ukryta w źródłach prawiedzym, jako czynna siła duchowego prowadzenia w ludzkości. W postępującym przebudzeniu ku samoświadomości to dziedzictwo wygasło. Bardzo młode jeszcze, dopiero w czasach niemieckiego idealizmu, w badaniach Charlesa Darwina (1809–1882) i Ernsta Haeckla (1834–1919) i w pełnym zakresie w antropozoficznej nauce o duchu, zasada rozwoju pojawia się w nowy sposób w myśleniu. W odniesieniu do trójczłonowości ludzkich władz duszy przeżywamy to dziś w myśleniu przede wszystkim jako idę wybiegającą naprzód, w czuciu jako radośnie-ruchliwy impuls, w woli jako siłę inicjatywy niesioną przez ducha. Na drogach tej trójni człowiek ujmuje siebie w duchowym wypełnieniu swej istoty jako Ja i czyni się inicjatorem i nosicielem rozwoju w przyszłość. W swym dążeniu do wolności darzycia-życiem przeżywa zasadę rozwoju.<br /> <br /> Przez uświadomienie sobie zasady rozwoju człowiek staje się z tworzenia twórcą. I tak pojawia się pytanie: Czy jest od tej pory powołany do tego, by z wolnej woli wszczepić myśl rozwoju w świat, który się stał? Czy też to tworzenie może odnosić się tylko do jego i do ludzkiego rozwoju? Czy musi pozostawić za sobą wszystko inne i skazać na czysty użytek i eksploatację: mianowicie rośliny, zwierzęta, ziemię w ogóle, która tak głęboki udział miała i ma w jego własnym rozwoju? Przebudzenie do świadomości ekologicznej sięga na ogół tylko tak daleko, by chcieć zachować stały się, w sobie spełniony utwór stworzenia, {{SE|93}}<br /> <br /> Tak, człowieka jako niszczyciela tego dzieła stworzenia chcieć odsunąć od natury. To ograniczenie oznacza jednak zastój w rozwoju. Tylko w związku z postępującym rozwojem człowieka i tylko przez niego jako inicjatora to, co się stało, może zostać przemienione w nowe stawanie się. Czy dzisiejszy człowiek, którego duch wynalazczości z atomowym rozszczepeniem jądra trzyma w rękach wszelkie środki, by przynieść wielokrotny „overkill&quot; nad życiem na Ziemi, nie powinien być w stanie odwrotnie — w rozszerzeniu siebie samego — wszczepić zasadę rozwoju w zastygłą w dzieło Ziemię, w naturę? Jak może uczynić płodną siłę stawania się, którą nosi w sobie, dla nowych procesów stawania się, które wyprowadziłyby naturę z jej stanu-bycia-zastaną? To ostatnie pytanie stoi na początku kultury uprawy ziemi przyszłości. Odpowiedź na nie przychodzi najpierw z metodycznym wskazaniem Rudolfa Steinera:&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', Dornach 1995, Vorträge vom 10. und 12. Juni 1924.&lt;/ref&gt; „Wychodzić od człowieka&quot; i ujmować gospodarstwo rolne — ma ono „spełnić swą istotę&quot; — jako „pewnego rodzaju indywidualność&quot;.<br /> <br /> Wyjdźmy raz naszą drogą na pole i postarajmy się w wewnętrznym spokoju przywołać do obecności całe dostępne odczuwającej i myślącej analizie dzianie się, które rozgrywa się nad ziemią w świetle, powietrzu i cieple, i pod ziemią w ciemności przesiąkniętych wilgocią, krystalicznych głębin, i pomiędzy tym, w skórze ożywionej gleby — wtedy odczuwającemu namysłowi objawia się głębokie pokrewieństwo z cielesną trójczłonowością człowieka ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Rysunek 5]], s. 90).<br /> <br /> Pod ziemią natrafiamy na twardy, stały, wypadły z życia i dlatego martwy świat skalny, i na żywioł wody głębin. To, co stałe w ziemi, spoczywa w bezruchu, zachowuje swą krystaliczną strukturę, która latem, skierowana ku powierzchni ziemi, wystawia się silniej na procesy wietrzenia, a zimą — pod krystalicznie kształtującymi siłami formującymi sfery gwiazd stałych — Grecy nazywali ją „niebem kryształowym&quot; — darzy-życiem w swej czystej naturze krystalicznej.&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924.&lt;/ref&gt; Tak jak mózg jest uświadamiającym zwierciadłem ukrytej czynności myślenia, tak jest nią krystaliczna natura skał pokrewnych krzemionkowej (kwarcyty, krzemiany), które niczym narządy zmysłowe odbijają pośrednio — zwrotnie — krystalicznie kształtujące siły formujące najdalszego kosmicznego obwodu, a także siły planet odległych od Słońca (Marsa, Jowisza, Saturna). W polarny sposób odnosi się to do wapna i skał pokrewnych wapieniu, które w swym powinowactwie do tego, co planetarne, {{SE|94}}<br /> <br /> przyciągają do siebie siły planet bliskich Słońcu (Księżyca, Wenus, Merkurego).&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; Pośrednicząco w tej polarności stoją minerały ilaste, które w swej dynamice — dla królestwa mineralnego Ziemi wyjątkowej — doprowadzają obie jakości sił przez korzenie do wzrostu i kształtowania formy rośliny. Tak oto w tym, co pod ziemią sięga w głębiny, oglądamy biegun głowowy tej — przez Rudolfa Steinera tak nazwanej — «indywidualności rolniczej».<br /> <br /> Gdy staramy się myśleć duchowo-naukowe wskazania w powiązaniu z naturalnymi faktami mineralnego podglebia, kolejny fenomen wskazuje na to, że to właśnie pod ziemią znajduje się biegun głowowy «indywidualności rolniczej». Podobnie jak w szyszynce krystalizacja i jej rozpuszczanie pojawia się jako fizyczna podstawa świadomości Ja, tak w strefie wietrzenia gleby tworzą się najdrobniejsze, sześciokątne blaszki krystaliczne. Wykrystalizowują się z amorficznych koloidów wodorotlenku glinu i krzemionki w tak zwane «wtórne minerały ilaste». Mogą się jednak znów rozpuścić w stan koloidalny.&lt;ref&gt;Die Vermutung ist, dass die Bildung vorzüglich ein Winter- und die Auflösung (Verwitterung) ein Sommerprozess ist.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Biegunowo wobec bieguna głowowego pod ziemią rozszerza się nad ziemią «brzuch»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', Dornach 1995, Vorträge vom 10. und 12. Juni 1924.&lt;/ref&gt; indywidualności rolniczej. Tu, pod bezpośrednim wpływem kosmosu, rodzi się życie — niejako w sensie swoistego «zewnętrznego trawienia» światła, ciepła, powietrza i oparów wodnych. Tu wszystko, co staje się, ukazuje się w formie i barwie w zjawiskowym wyglądzie, i wszystko, co przemija, zabiera zjawisko z powrotem w niewidzialny świat wewnętrzny. Wszystko jest w ruchu: kiełkująca roślina, swobodnie poruszające się zwierzę, czynny człowiek; chmury ciągną, opary wznoszą się, deszcz spada, wiatr porusza każdy pojedynczy liść, faluje przez zboże, błyskawica migoce i rozszczepia dąb, grom turla się, planety wędrowne biegną swymi torami i słońce przynosi ziemi dzień i noc. Tu, w biegunie przemiany materii indywidualności rolniczej, wszystko podlega nieustannej przemianie. Gdy pod ziemią to, co duchowo-żywe, wyzwolone od materii, przebiega ziemię jako wewnętrzna ruchliwość — jak myśli przenikają głowę —&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; to nad ziemią to życie kształtuje się w formie i barwie w materii. To {{SE|95}}<br /> <br /> Tylko nadzmysłowo pojmowalne życie w końcu zamiera w formę i w tym zamieraniu rodzi się na nowo w nasieniu.<br /> <br /> Między biegunami dołu i góry rozpościera się poziomo cienka jak tchnienie skóra, gleba, tworząc zarodkową środę. Ta nie posiada w swoich procesach żadnej samodzielności, jak rytmiczny system człowieka. Nie można więc też powiedzieć, że gleba ma płuco, ma serce. Warto w tym kontekście wspomnieć, że ziemia uprawna, tak samo jak woda, ma swoje pływy i w Europie Środkowej wznosi się i opada każdego dnia średnio o 80 cm.&lt;ref&gt;Siehe hierzu die Forschungen von Gerhard Jentzsch am Lehrstuhl für Angewandte Geophysik an der Universität Jena.&lt;/ref&gt; A jednak gleba oddycha, jak zwierzę i człowiek: wdycha tlen i wydycha dwutlenek węgla. Tyle że to oddychanie nie dokonuje się przez żaden samodzielny impuls wewnętrzny, lecz jest wynikiem zewnętrznego współdziałania sił biegunów dołu i góry w glebie. W dynamice minerałów ilastych można doszukać się pewnej funkcji sercowej. Lecz i ona pobudzana jest z zewnątrz i podąża za rytmem uruchomionym przez słońce, który reguluje i harmonizuje sezonowo procesy rozpuszczania i wiązania substancji w glebie. Z tego może stać się zrozumiałe, dlaczego Rudolf Steiner opatrzył glebę mianem «przepony» tej tu rozważanej indywidualności.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', Dornach 1995, Vorträge vom 10. und 12. Juni 1924.&lt;/ref&gt; Ta skóra-przepona odzwierciedla w swych funkcjach współgranie żywiołów ziemi, wody, powietrza i ciepła w rytmach roku słonecznego. Kultura gleby jest zatem określona przez to, że przez trwające stulecia zabiegi ornej uprawy roli i roślinnej, a w szczególności przez nawożenie obornikiem bydlęcym, otrzymała ponad «naturalny dar» zadatek do wykształcenia samodzielnego organu rytmicznego — zadatek do wyrównującej i zdolnej do rozwoju «środy».<br /> <br /> W profilu tego organu-przepony środy, gleby, powtarza się w małej skali trójczłonowa pionowość indywidualności rolniczej. W warstwie wierzchniej, tak zwanym horyzoncie A, znajdziemy ciemniejszą, przewiewnie ustrukturyzowaną, przenikniętą resztkami roślinnymi warstwę próchnicy — osad przemiany materii ponad glebą, który poprzez przemiany bakteryjne i inne tchnąw nią pewien rodzaj własnego życia. Biegunowo wobec tej ożywionej warstwy, w głębszym podłożu, znajdziemy leżącą, niezetrzałą, martwą skałę macierzystą, sięgający ku górze biegun głowowy, horyzont C. Na jego granicy skała wystawia się na działanie {{SE|96}}<br /> <br /> Zbierające kryształy mineralne niszczące siły wietrzenia. Pomiędzy horyzontem A i C warstwuje się horyzont wietrzenia, czyli horyzont B, w którym dokonuje się pierwotne (poprzez wietrzenie) i wtórne (poprzez nową krystalizację) tworzenie się ilastego minerału. Wzbogacony iłem horyzont B stanowi właściwe środkowe ogniwo w glebie. Jego dynamika odzwierciedla rytmy biegu roku: Ku dołowi, od strony głowowej, utrzymuje ożywioną wodę atmosferyczną wraz z rozpuszczonymi w niej substancjami przed ciężarem; ku górze wchodzi w połączenia z próchnicą (kompleks ił-próchnica) i zapewnia procesualną ciągłość w budowie żyzności gleby.<br /> <br /> Organ-przepona gleba wydaje się, zmierzony wymiarami rozciągających się ponad nim wyżyn i umykających spojrzeniu głębin, czystym niczym. A jednak jest wszystkim! Z niego tryska wyższa natura roślinna, która stanowi podstawę życia dla bytu zwierzęcia i człowieka na Ziemi. Jest korzeń rośliny, który pionowo ku dołowi parzy w kierunku środka Ziemi, i jest pęd, który z punktu wegetacyjnego kiełka w rytmicznym następstwie liści pionowo ku górze parzy ku słońcu i, objęty dziejącym się przemianą materii w świetle, powietrzu i cieple, w tworzeniu się kwiatów, owoców i nasion przyrządza w żywej kompozycji substancje pokarmowe dla zwierzęcia i człowieka. W roślinie kwiatowej i naturze drzewnej tworzy sobie przyrodniczo i uchwytnie jedynie w duchu rolnicza indywidualność odbicie. Duchowy pion, który nadzmysłowo łączy głębiny Ziemi z słonecznymi wyżynami, który w trójczłonowym uposażeniu jednoczy siły ciężkości i lekkości w pionowości, wciela się obrazowo każdego roku w tryskaniu i strzelaniu roślin.<br /> <br /> Rośliny i na równi z nimi rolnicza indywidualność stoją w stosunku do trójczłonowości człowieka na głowie. Jak głęboko zakorzeniony jest tu pewien stopień pokrewieństwa z człowiekiem i zwierzęciem, ukazuje się w następującym: Korzeń macuje, niczym narząd zmysłowy rośliny, substancje głębin ziemskich. Gdy proces fruktyfikacji rośliny przesuwa się ku dołowi aż w korzeń, jak na przykład w wypadku marchwi, grubieje i przebarwia się korzeń w świecącą rdzawo-żółcień i przenika jego delikatną tkankę słodyczą i aromatami. Powstaje owoc pokarmowy, który znakomicie żywi głowę, układ nerwowo-zmysłowy w całości ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Rysunek 5]], s. 90). Owocuje roślina odwrotnie w związku z tworzeniem się nasion, wysoko ponad ziemią, jak to ma miejsce na przykład u zbóż, wówczas jako owoc pokarmowy powstaje {{SE|97}}<br /> <br /> kompozycja substancji i sił, która żywi biegun przemiany materii i kończyn u człowieka i zwierzęcia. Wszystko, co między tymi biegunami w łodydze i liściu wyrasta jako owoc pokarmowy — jak na przykład kalarepa (łodyga), brukselka (pączek) czy warzywa liściaste (sałata, kapusta, szpinak itd.) — odżywia i wzmacnia rytmiczny środek. W rolnictwie biologiczno-dynamicznym powszechną praktyką jest stosowanie tej reguły: przy cielętach, by pobudzić aktywność zmysłową, dać im błyszczącą sierść — pomocna jest marchew pastewna; przy krowach — brukiew pastewna; odwrotnie, by pobudzić ich czynność przemiany materii, uczynić je radośnie ruchliwymi, wskazane jest karmienie siemieniem lnianym; do rozwinięcia sił u koni jest to «owies, który kłuje». Wszystko, co w sferze wegetatywnej kształtuje się jako łodyga i liść — w ziołach, trawie, koniczynie itd. — jest podstawową paszą dla żyjącej w ścisłym rytmie, mlekodajnej krowy.&lt;ref&gt;Do tej koncepcji żywienia i karmienia zob.: Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, insbesondere Vortrag vom 16. Juni 1924.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Uchwytna w duchu, duchowo-rzeczywista idea rolniczej indywidualności otwiera rozumnemu spojrzeniu bramy we wszystkie obszary rolnictwa; ujmuje je jako organy istotowej całości — przykładowo ma to zostać zilustrowane w rozdziale o zagadnieniu nawożenia. Wymaga to od podstaw zmiany usposobienia. Dualistyczny stosunek człowieka i świata w naukach, który metodycznie wyklucza duchowo-duszewne poznającego i moralnie działającego człowieka, może zostać przezwyciężony. Jest tak tym bardziej, gdy ten wielki, wywodzący się od człowieka kontekst idei pozwoli się myśląc stać czynem. W działaniu ukazuje się jego owocność, a przez nią — jego prawda.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Viergliederung_des_Menschen_und_die_Geschlossenheit_des_Hoforganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Czterogliederung człowieka i zamkniętość organizmu gospodarstwa ===<br /> <br /> Cielesny organizm człowieka ujmuje w sobie mikrokosmicznie wszystko to, co makrokosmicznie rozciąga się jako świat królestw przyrody. Istnieje tu bliskie pokrewieństwo, które się ujawnia, gdy trójstopniowość przyrody — królestwo nieorganiczno-fizyczne, królestwo ożywionego świata roślinnego i królestwo uduchowionego świata zwierzęcego — postawi się w stosunku do cielesnej organizacji człowieka. Tak więc w ludzkim ciele czynne są wszystkie substancje, siły i prawa, które rządzą anorganiczno-martwym królestwem mineralnym {{SE|98}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 6, S. 98.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 6: Die Viergliederung des Menschen und der Organismus als Leib der Individualität.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> konstytuujące, które nauki fizyki i chemii starają się zgłębić. Przykładowo struktura beleczkowa w wewnętrznej budowie kości udowej w przejściu do wygiętego stawu biodrowego jest taka, że przy minimum substancji mineralnej (przeważnie fosforan wapnia) osiągane jest maksimum statyki. Podobnie ma się rzecz z tkankami podporowymi, z budową szkieletu jako całości. Całe ciało — w budowie i funkcji wszystkich organów, w ich stałych tkankach podporowych oraz w ich gospodarce płynowej i cieplnej — przeniknięte jest i przeorane przez czysto fizyczną, pełną mądrości prawidłowość. Tworzy ona, ograniczona do formy cielesnej, ciało fizyczne — ewolucyjnie najdoskonalszego człona istoty człowieka.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Kap. «Die Wesensglieder des Menschen», Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Swój najdosłowniejszy wyraz znajduje w budowie i funkcji systemu zmysłowego. Istota ciała fizycznego jest nadzmysłowa i objawia się we wszystkim, co widzialne (Rysunek 6).<br /> <br /> Co więc w królestwie mineralnym jawi się oddzielnie jako natura „martwa&quot;, w czysto fizycznej organizacji — to w roślinie, zwierzęciu i człowieku wplata się funkcjonalnie z wyższymi członami istoty. Takim jest przede wszystkim ciało eteryczne, życiowe lub czasowe, które obdarza życiem świat roślinny poprzez działające wszechstronnie z kosmosu siły eteryczne. Jest ono samo w sobie płynącym życiem, które — stosownie do gatunku rośliny — nadzmysłowo odgranicza się w pewien „ciało&quot;, pobiera sobie swoiście substancje ziemi wbrew ciężarowi oraz {{SE|99}}<br /> <br /> i przyswoić sobie te siły, z których buduje przynależne mu ciało fizyczne. Jako architekt tego, co fizyczne, ciało życiowe nie objawia się jako takie, lecz w formach rośliny. Dlatego dla Goethego forma i jej metamorfoza, na przykład w następstwie liści, była punktem wyjścia jego badań nad istotą tego, co żywe.<br /> <br /> Wszystko, co w królestwie roślinnym jest rozpostarte jako istotna natura tego, co żywe, znajduje się na wyższym stopniu zjednoczone w ciele życiowym człowieka i objawia się w płynących płynach ciała, we krwi, w limfie i w regulujących wszelkie procesy życiowe wydzielinach układu gruczołowego ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#98|Rysunek 6]]). Ciało eteryczne jest źródłem zdrowia. Choroby mają swój początek w tym, co duszewne. Dla ich leczenia ciało eteryczne znajduje wsparcie w tym, co w swoisty dla siebie sposób jest zgodne z jego istotą — a jest nim świat roślin leczniczych. Paracelsus wyraża sinngemäß: Nie ma takiej choroby, której nie mogłoby uleczyć jakieś «ziele» dające się znaleźć w królestwie roślinnym.&lt;ref&gt;Siehe z.B. ''Astronomia magna oder die ganze Philosophia saga der Großen und Kleinen Welt''(1537/38): «Denn alle creata seind buchstaben und bücher, des menschen herkomen zu beschreiben.» – Aus: ''Theophrast von Hohenheim gen. Paracelsus, Sämtliche Werke'', 1. Abteilung, hrsg. von Karl Sudhoff, München-Berlin 1929, Bd. XII, S. 32.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Jak człowiek w swojej budowie ciała nosi w sobie przeobrażone na wyższy stopień królestwo mineralne i roślinne, tak też jest on pokrewny w swoim trzecim członie istoty, w ciele duszewnym czyli astralnym, temu, co duszewne, rozpostarte w królestwie zwierzęcym ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#98|Rysunek 6]]). Organizacja zwierzęca dopełnia się wraz z duszą zwierzęcą, która przenika ciało fizyczne i ciało życiowe. Ten człon duszewny wtopiył się w postać i funkcję w ciało zwierzęcia. I tak każdy gatunek zwierzęcy gliederuje się morfologicznie i fizjologicznie w wysoko zróżnicowaną przestrzeń wewnętrzną i zewnętrzną, dysponując zarazem równie gatunkowo swoistym układem kończyn, dzięki któremu zwierzę może swobodnie poruszać się w żywiołach, które dominująco ukształtowały jego budowę. Przede wszystkim jednak dusza zwierzęca wyraża się w «tym jak i co» czynności, jakie zwierzę — związane z ciałem — wykonuje w swej przestrzeni życiowej: tak robak w ziemi, ryba w wodzie, ptak w powietrzu, owad w cieple. Ze względu na to związane z czynnością organów to, co duszewne, u zwierzęcia mógł Goethe powiedzieć: «Zwierzę jest uczone przez swoje organy. Człowiek naucza swoje i nimi włada.»&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Maximen und Reflexionen'', Hamburger Ausgabe, Bd. 12, München 1987.&lt;/ref&gt; Ciało duszewne czyli astralne jest źródłem świadomości, a jego fizyczną podstawą jest organizacja nerwowo-zmysłowa. {{SE|100}}<br /> <br /> Również w człowieku żyje część tego, co duszewne, zanurzona w procesy życiowe — jak popędy, pożądania i namiętności, uczucia głodu i pragnienia i tym podobne. W swej części wolnej od ciała dusza żyje w sobie samej i uświadamia sobie swoje czysto duszewne przeżycie — na przykład to, co odczuwa jako prawdziwe, piękne i dobre, a także to, czego doświadcza jako mocy odchylenia ku złemu. Tym członem duszy, który wyzwala się z ciała, człowiek unosi się ponad związanie z naturą.<br /> <br /> W świadomym życiu duszy człowiek czuje się przeniknięty przez coś, co dopiero na drodze samopoznania odsłania mu się jako jego najbardziej własna istota — jako jego Ja ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#98|Rysunek 6]], s. 98). Fizyczną podstawą działania Ja w ciele, organizacją Ja, jest krew. «Krew jest centralnym organem organizmu».&lt;ref&gt;Lothar Vogel: ''Der dreigliedrige Mensch'', Dornach 1979, S. 147.&lt;/ref&gt; Tę spoczywającą w sobie samej jaźniowość człowieka cechuje moc i siła, by prześwietlić, przemieniać i indywidualizować trzy opisane człony istoty. Ona odciska organizację Ja na ciele duszewnym, ciele życiowym i ciele fizycznym. W tej Ja-czynności przemieniania i przyswajania członów istoty ku wyżynom jego istoty duchowej leży źródło całego przyszłego rozwoju człowieka i Ziemi.<br /> <br /> Jak trójczłonowość, tak też czwórczłonowość prowadzi do uchwycenia pojęcia indywidualności. W Ja-uposażeniu człowieka spełnia się to pojęcie. Pojęcie organizmu natomiast — bycia zamkniętym w sobie — spełnia się już w królestwie zwierzęcym, lecz nie w roślinie, obdarzonej jedynie życiem. Roślina dopiero wówczas przedstawiałaby się jako pełny organizm, gdyby do pędu dołączyć myślą ziemię, w której się zakorzenia, a do liścia i kwiatu — kosmiczny obwód, w który się rozwijając wkracza.<br /> <br /> Pojęcie organizmu spełnia się, gdy usiłuje się myśleć o współdziałaniu trzech członów istoty — ciała fizycznego, ciała życiowego czyli eterycznego, ciała duszewnego czyli astralnego — jako całości. To, co dopiero nadzmysłowe poznanie otwiera myśleniu jako rzeczywistość, może nauczyć ogląd zwierzęcia. Dopiero z obdarowaniem ciałem astralnym — to znaczy przenikającym ziemską substancję tym, co duszewne, co ma miejsce we wszelkim zwierzęctwie — powstaje zewnętrze i wewnętrze: «W ciele astralnym wyłania się zwierzęca gestaltowanie na zewnątrz jako całościowa postać, a na wewnątrz jako gestaltowanie organów […] Gdy to gestaltowanie doprowadzone jest do swego kresu, tworzy się to, co zwierzęce.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner, Ita Wegman: ''Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst'', GA 27, Dornach 1991, S. 35.&lt;/ref&gt; {{SE|101}}<br /> <br /> Dzięki tej charakterystyce dany jest klucz do pogłębionej, obrazowo-myślowej rozbudowy pojęcia organizmu, czyli «zamkniętości». Z perspektywy rolnictwa pojęcie to otwiera możliwość, by z siły duszy świadomości i w świadomej metamorfozie tego, co minione, na nowo wyłonić się pozwolić gospodarstwu rolnemu. Gdyby na tym poprzestać, byłoby to tylko — aczkolwiek świadome — powtórzenie tego, czym niegdyś było peryferyjne ukształtowanie zagrody i gemarkung. Jak jednak wygląda sprawa metamorfozy dawnego duchowego centrum — kościoła? Ten środek przesuwa się w toku uświadamiania siebie samego w człowieka. Musi on nauczyć się, w erkraftung swojej Ja-indywidualności samodzielnie-twórczo budzić impulsy moralne, które tak będą go prowadzić w jego pracy, że makrokosmicznie uwarunkowana siedliskowość zagrody w sposób istotowy rozwinie się do «indywidualności rolniczej». Jak trójczłonowość człowieka kieruje wzrok ku pionowemu ukształtowaniu zagrody, ku osi Ziemia-Słońce, tak czwórczłonowość — ku powierzchniowo-horyzontalnemu ukierunkowaniu gemarkung, ciała tej indywidualności. Ta pierwsza otwiera duchowe ujęcie indywidualności rolniczej, ta druga — drogi praktyki, jej urzeczywistnienia, jej istotowego spełnienia.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Bild_der_Viergliederung_der_landwirtschaftlichen_Individualität&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Obraz czwórczłonowości indywidualności rolniczej ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_physische_Organisation&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Organizacja fizyczna ===<br /> <br /> Już od wczesnośredniowiecznego początku gemarkung wsi lub samotnego gospodarstwa w układzie rozproszonym tworzyła arrondowaną jednostkę powierzchniową. Jest to siedlisko, w którym oddziaływania sił i substancje kosmosu i Ziemi wchodzą ze sobą w oddziaływanie na swoisty dla danego miejsca sposób i ukazują się w obrazie natury kulturowej.<br /> <br /> Fizyczną podstawę tworzy przemieniające się w rytmach biegu roku wzajemne odniesienie «żywiołów»: Ziemi, Wody, Powietrza i Ciepła ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|Rysunek 7]], s. 102).<br /> <br /> Ziemisto-stały, krystaliczny fundament gemarkung buduje się ze skał tworzących skorupę ziemską. Wyłaniają się one na granicy z obwodem powietrznym w wielokształtnym reliefie — doliny i wyżyny, ekspozycje {{SE|102}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 7, S. 102.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 7: Die physische Organisation oder der physische Leib des landwirtschaftlichen Organismus.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> po stronach świata etc. –, który to relief z kolei modyfikuje rytmiczną grę czterech żywiołów. Kształt powierzchni każdej gemarkung opowiada w ten sposób o jej historii ziemskiej i krajobrazowej. Przez wietrzenie — to jest oddziaływanie żywiołów wody, powietrza i ciepła na żywioł ziemisto-stałego — powstaje mineralny szkielet gleby, który w zależności od skały macierzystej składa się z drobniejszego lub grubszego ziarna kwarcu-krzemienia i jego krzemianowych krewnych, wapna i pokrewnych wapniowi, a także z glin. Ta czysto mineralna kompozycja okazuje się tym ważniejsza dla żyzności gleby, im bardziej wyrównana i głębsza jest jej budowa.<br /> <br /> Żywioł wody przenika glebę na rozmaite sposoby. Pojawia się częściowo w stanie koloidalnym, związany z najdrobniejszymi minerałami ilastymi, częściowo jako hydratowe osłony cząstek glebowych, częściowo jako woda porowa, częściowo jako woda gruntowa i przesiąkająca. Uwolniony od żywiołu ziemi, objawia swoją spójną, wewnętrznie ruchliwą naturę w kropli deszczu, w płynących wodach, stawach i jeziorach. Drogą parowania staje się wreszcie jedno z żywiołem {{SE|103}}<br /> <br /> powietrza, kształtuje się w mgle w najdrobniejsze, w chmurach w grubsze kropelki, wyswabadza się ostatecznie w strumieniu deszczu z obwodu powietrznego, by znów połączyć się z żywiołem ziemi. Każde gospodarstwo może się uważać za szczęśliwe, jeśli gemarkung graniczy z biegiem rzeki lub jeziorem, albo przepływa przezeń strumyk, zasilany może przez źródło, albo jeśli mieści ono wilgotny biotop z wysokim poziomem wód gruntowych lub staw. Tak jak relief, tak i gospodarka wodna — zależnie od ilości i rozkładu opadów w biegu roku — nadaje gemarkung zagrody lub wsi nieomylnie indywidualny charakter.<br /> <br /> Żywioł powietrza zalega raz w bezruchu nad gemarkung, raz łagodnie, raz burzliwie przemierza kraj. Podobnie jak opady, tak tym bardziej prądy powietrzne wiatru i pogody obejmują kraje i morza, lecz w każdym miejscu na Ziemi, gdzie na drodze stają przeszkody — czy to pasmo wzniesień, czy drzewa, żywopłoty etc. — wpadają w wiry, łagodnieją lub zostają całkiem uśmierzone. Zwłaszcza przyziemna warstwa powietrza trwa dłużej pod pokrywą roślin i pozostaje w stałej wymianie z powietrzem glebowym, które przez dłuższy lub krótszy czas przebywa w szczelinach i porach wierzchniej warstwy gleby. Czysto fizyczny, nieorganicznie martwy charakter żywiołu powietrza objawia się w jego składzie substancjalnym. Główne składniki — tlen i azot, substancje w tym, co żywe, niezwykle aktywne — łączą się w powietrzu atmosferycznym ze sobą nawzajem i są przez to w najwyższym stopniu reaktywnie bierne. Inaczej zachowuje się żywioł powietrza w glebie. Tam wchodzi w relację z żywiołami ziemi i wody i ożywia się do swojej pełnej siły reakcji, tworząc nowe połączenia. Inną postacią ruchomego powietrza jest ciśnienie, jakie wywiera, gdy w wietrze i burzy bije wodę w fale, kołysze zbożem, sprawia, że drżą liście topoli i przewraca całe lasy.<br /> <br /> Ciepło pojawia się jako żywioł najczyściej w postaci ciepła promieniowania. W ogólności jednak objawia się pośrednio, poprzez żywioły ziemi, wody i powietrza i w nich. Nadaje im każdemu ich własną dynamikę w procesualnym przebiegu. Dopiero dzięki ciepłu odsłaniają się ich swoiste fizyczne właściwości. Jego nieobecność w zimie sprawia, że gleba zamarza, zastyga w żywioł ziemisto-stały; w letnim upale ono wraz z powietrzem zdobywa przewagę; wiosną przenika swoje żywioły-rodzeństwo, budzi ich wzajemną dynamikę, ożywia gleby i czyni je chłonnymi na zasiewy; podobnie jesienią, lecz wtedy wyswabadza się ku zimie z tego związku i każdy z żywiołów wchodzi w swoje odrębne bycie. Zależnie od ekspozycji {{SE|104}}<br /> <br /> terenu względem słońca — stok południowy, stok północny — odpowiadają w obrębie wsi cieplejsze lub chłodniejsze stanowiska; żywopłoty drzewne, sady łąkowe, wyspy leśne itp. dbają na małą skalę o wyrównany bilans cieplny.<br /> <br /> Przez ciepło powstają między żywiołami relacje sił. Ten fizyczno-nieorganiczny splot relacji zmienia się z miejsca na miejsce. Im bardziej jednak w kształtowaniu gospodarstwa dochodzi do głosu w kunsztownym przybliżeniu zasada organizmu, tym bardziej elementarne dzianie się zamyka się w indywidualną całość. Powstaje właściwa typowi danego stanowiska kompozycja fizycznych praw, sił i substancji, czynnych w czterech żywiołach. Tę kompozycję można nazwać fizyczną organizacją «indywidualności rolniczej» — przez analogię do «ciała fizycznego» człowieka. Ta fizyczna organizacja obrębu gospodarstwa lub wsi jest nadzmysłowej natury istotowej. Ukazuje się zmysłowo w zastygnię­tej w formę substancjalnej rzeczywistości danego stanowiska i jako taka jest ewolucyjnie zadana z przeszłości. Dostarcza faktów, które rolnik musi znać w zakresie budowy geologicznej, typów gleby, stosunków hydrogeologicznych oraz warunków małoklimatycznych i ogólnoklimatycznych — co więcej, z którymi musi być zrośnięty przez fachową praktykę. Możliwości optymalizowania w tej zadanej z góry rzeczywistości faktów współdziałania czterech żywiołów na korzyść upraw ograniczają się do ingerencji w najcieńszą skórkę skorupy ziemskiej, do gleb — do «organu-przepony» między «wyżynami» a «głębinami» krajobrazu. Chodzi tu o uprawianie sztuki uprawy roli, nawadniania i odwadniania, osuszania, tarasowania, grodzenia oraz ochrony przed wiatrem itp.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Lebensorganisation&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Organizacja życiowa ===<br /> <br /> Jak roślina, zwierzę i człowiek, tak i organizm rolniczy, który można rozumieć jako ciało «indywidualności rolniczej», posiada organizację życiową, «eter- lub ciało życiowe», które wgłębia w siebie stosowny do swej istotowej natury «ciało fizyczne» ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#106|Rysunek 8]], s. 106). Człowiek jest skłonny utożsamiać to ciało życiowe z sumą życia, kiełkującego co roku w rosnących roślinach. Ale gdzież się to objawione w formach roślinnych życie pozostaje, gdy rośliny na jesień zrzucają liście lub całkowicie obumierają? Można by odpowiedzieć: Życie wycofuje się do nasienia, do humusu, do ''kambium''. Lecz i te są tylko formami przejawiania się tego, co żywe, {{SE|105}}<br /> <br /> w strumieniu powstawania i przemijania. Samo życie jest nadzmysłowe. Organizacja eterycznych sił kształtujących gospodarstwa przebiega w rytmie roku słonecznego przez stany przemienne swego zmysłowo uchwytnego przejawiania się. Od jesieni przez zimę żyje wycofana w ziemi w czysto duchowej aktywności — «w biegunie głowowym indywidualności rolniczej». W kiełkowaniu i dojrzewaniu roślin od wiosny przez lato wznosi się ku «brzuchowi indywidualności rolniczej». Odciska się na życiu każdej formującej się postaci rośliny i jej kompozycjach substancji w korzeniu, łodydze, liściu i kwiecie — i rozwiązuje się znów, gdy rośliny ku jesieni obumierają.<br /> <br /> Eter- lub ciało życiowe indywidualności rolniczej objawia się w roku wstępującym w sumie przejawów życia, znika znów w roku zstępującym i jest wówczas dostrzegalne już tylko dla otwartego spojrzenia ducha. Nieciągłość jest tylko pozorna.<br /> <br /> Wszystko, co żywe, stoi istotowo w relacji do żywiołów. Im bardziej zrównoważone jest wzajemne stosowanie do siebie ziemi, wody, powietrza i ciepła, tym różnorodniej może życie przybierać postać zjawiskową. Fakt ten wyraża się wyraźnie w przeciwstawieniu tropikalnego lasu deszczowego i piaszczystej pustyni. W pierwszym przypadku wielość gatunków roślinnych, stłoczona na najmniejszej przestrzeni, osiąga maksimum — w tropikalnej puszczy Brazylii np. ponad sto gatunków drzew na hektar — w drugim przypadku pojawia się skąpe lub w ogóle żadne życie roślinne.<br /> <br /> U podstaw wszystkiego, co żywe, leży organizacja życiowa, skomponowana z wielości sił kształtujących, które wpadają wraz ze światłem słońca. W niej jako całości dokonują się wzajemnie się wspierające procesy życiowe; są one sprawcami i nosicielami zdrowia. Samoregulacja i trwałość naturalnego biotopa daje o tym świadectwo. Organizacja życiowa organizmu gospodarstwa jest tym zdrowsza, im wszechstronniej jest ona ukształtowana stosownie do czynników stanowiskowych. Stworzenie tego stanu trwałego zdrowia jest trwale działającym zadaniem kulturowym człowieka. Od niej zależy konstelacja sił kształtujących tego, co żywe, według której roślina kulturowa może ukształtować się zgodnie ze swoim typem. Na tej związanej z gospodarstwem konstelacji sił kształtujących opiera się wartość odżywcza owoców żywnościowych i lecznicza moc ziół, podobnie jak jakość humusu i żyzność gleby jako całości. Każdy gatunek roślinny przyczynia się więc do tego, że z pełni kosmicznych sił obwodowych może ukształtować się właściwa dla organizmu gospodarstwa lub wsi organizacja życiowa, która jest dla fizycznej organizacji jej kształtującą architektką {{SE|106}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 8, S. 106.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 8: Die Lebensorganisation oder der Lebensleib des landwirtschaftlichen Organismus.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> i jest jej przełożona. Jest ona nosicielką dziania się życia, które w formach roślin staje się postrzegalnym obrazem, w nadzmysłowości zaś uobecnia się jako działający w czasie «ciało czasów lub ciało sił kształtujących». We wszystkim, co żywe, jest on nosicielem rozwoju. Na to zeibliche dzianie się chce wskazywać pojęcie «biologiczno-dynamiczny».<br /> <br /> Przyroda organizuje się, idąc za koniecznością swojej prawidłowości, ku różnorodności na swój sposób; w organizmie rolniczym zadanie to przypada człowiekowi jako artyście. W świadomym wydobywaniu organizacji eterycznej gemarkung gospodarstwa lub wsi staje się rolnik — podobnie jak niegdyś w dawnym chłopstwie — w nowy sposób twórcą krajobrazu kulturowego. Przez uprawę roślin kulturowych niszczy wprawdzie wyrosłą dziką naturę, buduje ją jednak na nowo jako naturę kulturową. O ile na poziomie fizycznym jego siła kształtująca napotyka ciasne granice, o tyle w wydobywaniu organizacji życiowej organizmu gospodarstwa jest on wezwany do najwyższej kunsztowności. Musi szukać przezwyciężenia sprzeczności między jednostronnością w uprawie a wielostronnością jako zasadą zdrowej {{SE|107}}<br /> <br /> żywotności — środkiem zaś tej przezwyciężającej pracy jest sztuka. Musi z idealnego przeżywania całościowego kontekstu organizmu Betriebsorganismus podejmować działania, które przekształcają biotop naturalny w biotop kulturowy. W świadomym ponownym stwarzaniu musi organizm rolnictwa z zdewastowanych pustyń monokultur zostać wyplastyzowany na nowo — komórka po komórce. Co do kunsztownego całościowego ukształtowania indywidualnej dla danego gospodarstwa organizacji życiowej, rozważane są następujące działania ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#106|Rysunek 8]], s. 106):<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Fruchtfolge_im_Acker-_und_Gartenbau:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Płodozmian w uprawie roli i ogrodnictwie: ====<br /> <br /> Dostępna ziemia uprawna jest tak podzielona, że różne zboża, rośliny okopowe i pastewne — w ogrodnictwie różne gatunki warzyw — które w ciągu jednego roku stoją obok siebie na poszczególnych kwaterach, w kolejnych latach następują po sobie na tej samej kwaterze. Kunsztem jest przy tym takie następstwo poszczególnych roślin polowych — według zwiększających i zużywających humus, płytko- i głęboko korzeniących, potrzebujących nawożenia i mniej wymagających — by zapobiegać chorobom, sprzyjać radości wzrostu i fruktyfikacji (wartości odżywczej) oraz ogólnie zachowywać, a najlepiej jeszcze podnosić żyzność gleby. Szczególnie istotne jest przy tym, by materiał siewny pozostawał w gospodarstwie, tzn. pochodził z własnego rozmnażania lub z wypracowanej hodowli. Kultura uprawy roli pracuje przede wszystkim z siłami kosmosu, które przez ziemię — krzemień i wapno, zapośredniczone przez glinę — oddziałują pośrednio od dołu ku górze na wzrost roślin. Wyraża się to szczególnie w uprawie zbóż, gdzie w porównaniu z dziką trawą cała roślina — w źdźble, liściu i nasieniu — jest przeniknięta procesem fruktyfikacji.&lt;ref&gt;Vgl. hierzu Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', Dornach 1999, GA 327, insbesondere die Vorträge vom 7., 10. und 14. Juni 1924.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Rückführung_des_Gartenbaus_in_den_Hof-_und_Dorforganismus:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Reintegracja ogrodnictwa w organizm gospodarstwa i wsi: ====<br /> <br /> Odbywa się to częściowo poprzez wzbogacenie rolniczej płodozmianu o uprawę warzyw polowych, częściowo poprzez uprawę delikatnych warzyw, kwiatów i ziół na ogrodzonym obszarze, a także przez uprawę pod szkłem. Tu, w pobliżu zagrody, jest również miejsce na pasiekę. Integracja wszechstronnego ogrodnictwa zapewnia kwitnienie i owocowanie od wczesnej wiosny aż po późną jesień. Uzupełniony o pasy kwitnące w uprawach rolnych, różnorodność gatunkowa jednorocznej flory wzbogaca się w wysokim stopniu aż po granice gminnych gruntów.&lt;ref&gt;Vgl. hierzu Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', Dornach 1999, GA 327, insbesondere die Vorträge vom 7., 10. und 14. Juni 1924.&lt;/ref&gt; {{SE|108}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Rückführung_des_Obstbaus_in_den_Hof-_und_Dorforganismus:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Reintegracja sadownictwa w organizm gospodarstwa i wsi: ====<br /> <br /> Drzewa wysokopienne w możliwie największej różnorodności gatunkowej mają swoje miejsce wzdłuż polnych dróg, na granicach pól, na tarasowych zboczach lub w przydomowych łąkach sadowniczych. Dobroczynne działanie kultury drzew owocowych, wzbogacające obraz krajobrazu przez wszystkie pory roku, powinno przenikać całą gminę Hof i Dorfgemarkung. Sady półpienne i niskopienne należy utrzymywać w umiarkowanej proporcji do pozostałych upraw.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Eingliederung_und_Bewahrung_von_Wiesen_und_Weiden:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Włączenie i zachowanie łąk i pastwisk: ====<br /> <br /> Swoje miejsce mają na terenach obfitujących w opady, na stokach zagrożonych erozją i na płytkich, nadających się jedynie do ekstensywnego użytkowania hutingach i suchych stanowiskach, a przede wszystkim wszędzie tam, gdzie woda gruntowa stoi blisko powierzchni – po obu stronach wzdłuż strumieni i cieków wodnych, w obniżeniach, przy podmokłych zagłębieniach lub niskich torfowiskach. Zamiany trwałych użytków zielonych na grunty orne poprzez drenaż lub obniżanie poziomu wód gruntowych (uprawa kukurydzy) należy możliwie starannie unikać. Trwały użytek zielony jest odporny na zalania i działa jako uprawa stała, zwłaszcza dzięki długim korzeniom ssącym traw, oczyszczająco na wody gruntowe spływające do odbiornika. Wchłania z nich azotany pochodzące z odleglejszych obszarów polowych. Trwały użytek zielony pozostaje wskutek wypasu i koszenia siana zawsze w wegetatywnym stanie wzrostu. Dlatego potrzebuje obficie wody – a ściślej: eterycznych sił kształtujących, które działają przez żywioł wody; wody zatem, która jest wystawiona na kształtujące działanie bieguna przemiany materii indywidualności rolniczej. Tak jest, gdy woda stoi blisko powierzchni (40 cm pod poziomem terenu), w przypadku użytków zielonych kulturowych albo w kulturze nawodnieniowej na „Hangbau».<br /> <br /> Doskonałą formę użytków zielonych kulturowych znaleźć jeszcze można było do połowy XX wieku na terenach średnich gór. Autorowi dane było podziwiać w Rhön, tuż przed zniszczeniem tych kunsztownych tworów, ostatnie resztki tak zwanych Buckelwiesen – łąk pagórkowatych. Ich zakładanie, «nawożenie» czystą wodą, pielęgnowanie, koszenie na siano i znoszenie siana w wielkich płótnach na ramionach było wyłącznie pracą ręczną wymagającą ogromnego nakładu. Nagradzała za to do pięciu pokosów rocznie. Z wzniesionego wyżej na zboczu doliny rowu młyńskiego budowano w dół doliny jeden wał ziemny obok drugiego, z dachowatymi bocznymi skarpami. Na grzbiecie tych ziemnych dachów biegł prostopadle od rowu młyńskiego stichgraben węższy niż szerokość łopaty, z nachyleniem równym zeru. W czasie nawadniania, zależnym od faz Księżyca, woda płynęła szeroką smugą po obu stronach ponad krawędzią rynienki, sączyła się {{SE|109}}<br /> <br /> szybko przez darń trawiastą i zbierała się ponownie w okapie dachowym między dwoma pagórkami. Ten okap biegł dalej i stawał się grzbietem kolejnego rzędu ziemnych dachów opadających ku dołu doliny – i tak schodziło się stopień po stopniu aż do dna doliny.<br /> <br /> W tym rodzaju sztuki nawadniania nie chodziło w pierwszej kolejności o nawilżenie podłoża, lecz o szybko przez darń perlącą się ruchliwość wody z zasady ubogiej w minerały, a przede wszystkim w azot. Można przypuszczać, że wodzie tej przysługuje działanie nawozowe. Przez pobieranie tlenu przez wodę w ruchu i sączeniu się – tlen jako nośnik życia&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', Vortrag vom 11. Juni 1924, GA 327, Dornach 1999, S. 68f.&lt;/ref&gt; – zdaje się ona ożywiać wzrost traw i ziół w taki sposób, że na tych przeważnie ubogich w minerały glebach osiągano jakościowo i ilościowo najwyższe plony.<br /> <br /> Użytki zielone kulturowe jako element kształtujący i ożywiający krajobraz w postaci łąk pagórkowatych padły ofiarą epoki technologicznej. Ta gałąź niegdyś wysokiej sztuki uprawy ziemi nie miała już dalszego trwania.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anpflanzung_von_Hecken,_Feldgehölz-_und_Bauminseln:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Sadzenie żywopłotów, zadrzewień śródpolnych i wysp drzew: ====<br /> <br /> Tu jest sposobność, by wszystkim rodzimym gatunkom drzewiastym — krzewom i drzewom — wyznaczyć ich miejsce w obrębie gruntów wiejskich: w żywopłotach, w wyspach drzewiastych, i w ten sposób zakładać na polach chronione obszary z własnym mikroklimatem, a w ogólności pozwolić samej gemarkacji stać się harmonijnie kształtującym członem krajobrazu kulturowego. Nasadzenia służą w otwartych krajobrazach niejako jako zastępstwo lasu. Największe zagęszczenie florystyczne, a zarazem faunistyczne krajobrazu kulturowego znajduje się na obrzeżach leśnych — w strefach przejściowych i jednocześnie strefach przenikania między otwartą polaną i łąką a lasem. Tu nawarstwiają się piętrowo, jedna nad drugą, bogata gatunkowo flora traw i ziół, następnie zarośla rosnące nisko i wyżej, i wreszcie wysoko wystrzelające, rozłożyste korony drzew. Ten sam budulec i tę samą funkcję ekologiczną mają żywopłoty. Są one, zwrócone ku dwóm stronom pola, niejako dwoma zrośniętymi ze sobą obrzeżami leśnymi — podobnie jak śródpolne kępy drzew i wyspy drzewiaste. {{SE|110}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Wald:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Las: ====<br /> <br /> Las musi być widziany razem z rolnictwem jako pewna całość. Co więcej, ściśle rzecz biorąc, należy do rolnictwa tak samo jak wszystkie wymienione wcześniej funkcjonalne człony organizacji życiowej. Las otacza na ogół grunty wiejskie zagród i wsi, łączy je i tworzy między nimi sieć powiązań. Wewnątrz krajobrazów kulturowych las pełni nadrzędną, ożywiającą funkcję. Poza tym działa wyrównująco na klimat i przez czasy — wspólnie z gruntami zagród i wsi — zachowuje i kształtuje w wielkim wymiarze charakter krajobrazu kulturowego.<br /> <br /> Las nie może być przedmiotem wyłącznie leśnictwa gospodarczego, ale też nie może być przedmiotem wyłącznie ochrony przyrody. Jego użytkowanie jest — podobnie jak każdych gruntów polnych — zadaniem kulturowym, które spełnia się w ukształtowaniu ku «Dauerwald» — lasowi trwałemu,&lt;ref&gt;Leonard Jentgens: ''Vom Altersklassen-Einheitsforst zum naturgemäßen Dauerwald'', Borchen 2015, 60 S.&lt;/ref&gt; którego celem jest właściwe dla danego siedliska bogactwo gatunków drzewnych. Las trwały staje się lasem kulturowym dopiero przez ciągłą pielęgnację i użytkowanie. Pozostawienie samemu sobie rezerwatów przyrody prowadzi z powrotem w dzikość — dzikość wywołaną przez zaniedbanie ludzkie.<br /> <br /> Każdy z wymienionych organów życiowych jest już sam w sobie tworem artystycznym, wykraczającym poza naturalne biotopy. Tym bardziej odnosi się to do kompozycji tych członów życiowych w całość organizacji życiowej organizmu gospodarstwa lub wsi. Wszystkie działania sfery gwiazd stałych, planet, Słońca, Księżyca i Ziemi wpisały się w tę całość w biegu roku i wchodzą w «stan nasienia» «ogólno-roślinnego», w humus zachowujący życie. Różokrzyżowi alchemicy nazywali go dlatego «nasioniem uniwersalnym Ziemi» (glebą macierzystą)&lt;ref&gt;Walther Cloos: ''Werdende Natur'', Dornach 1966, 141 S.&lt;/ref&gt; — w odróżnieniu od «nasienia indywidualnego», które ukształtowane przez pojedynczą roślinę, opada na glebę macierzystą. Humus niesie uziemnione życie minionych lat w teraźniejszość. Można go dlatego określić — zarówno strukturalnie, jak i substancjalnie — jako «pamięć Ziemi». Można powiedzieć, że żyje w nim, skrzepnięte w ziemsko-substancjalną formę, zasada tego, co ogólno-roślinne.<br /> <br /> Należy odróżniać żywe prądy sił (które stanowią życie roślin i które w swojej całości tworzą ich ciało eteryczne, czyli ciało życiowe) od tych sił wyższego rodzaju, które jako siły wyższego rzędu wpromieniowują z astralnego świata kosmosu. Są to siły, które w zwierzęciu uwewnętrzniły się w jego {{SE|111}}<br /> <br /> ciało duszne — w przeżywanie głodu i pragnienia, bólu i tak dalej. Na strumieniujące procesy życiowe roślin siły te astralne działają kształtująco, formująco, gestaltatywnie, spiętrząco — z zewnątrz. Kształtują i spiętrzają strumieniujące życie w formę korzenia inaczej niż w formy łodygi, liścia, kwiatu. Kształtujące siły jednoczą się ze strumieniującym życiem i tworzą sobie odwzorowanie w każdej postaci wyglądu danego gatunku rośliny — zmodyfikowane przez swoiste dla danego siedliska, odmienne współdziałanie sił Ziemi i kosmosu. Gdy spojrzy się na bogactwo gatunkowe traw i zbóż, ziół, bylin, krzewów i drzew danego gospodarstwa oraz na całą ich kompozycję, wówczas w ich nazmysłowych formach objawia się to, co w ukryciu, jako kształtotwórcze strumieniowanie, darzyżyje jako eteryczna organizacja organizmu gospodarstwa jako całości.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Seelenorganisation_oder_der_Astralleib_des_landwirtschaftlichen_Organismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Organizacja duszy, czyli ciało astralne organizmu rolniczego ===<br /> <br /> Z tej samej nadzmysłowej sfery, z której promieniują siły, które roślinę niejako tylko z zewnątrz dotykają, kształtują ją w procesie wzrostu i pozwalają jej zamierać w formę, pochodzi dusza zwierząt, czyli ich ciało astralne, które wciela się w ciało zwierząt i prześwietla je od wewnątrz jako ich dusza. To duszewne, objawiające jego istotę, odgranicza zwierzę na zewnątrz w jego [[Gestalt|postaci]] i gliuje je od wewnątrz w rząd jego organów. Organizacja duszewna zwierzęcia jest jego ciałem życiowym, a to z kolei jest nadrzędne wobec jego fizycznej organizacji ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|Rysunek 9]], s. 115). Jak już wspomniano, w każdym gatunku zwierzęcym wcielona jest określona jakość duszewna — w robaku inna niż w rybie czy ptaku, w owadzie czy w rzędzie ssaków. Dusza zwierzęca tworzy sobie w ukształtowaniu ciała odwzorowanie i wyraża się w tym, co zwierzę czyni. Wielość zwierząt zamieszkuje dane siedlisko — tym liczniejsza, im wielostronniej przezetkana jest organizacja życiowa gemarkacji [[Dorfgemarkung|gruntów]] danego gospodarstwa lub wsi. Zgrupowane w gatunki, rodziny i rodzaje, tworzą razem faunę siedliska i pozostają z czterema żywiołami, z ożywioną przyrodą i między sobą w wielorakiej, mądrościowej relacji. Świat zwierzęcy danego gospodarstwa w jego pojawianiu się i zachowaniu można pojmować jako organy «duszy, czyli ciała astralnego» całości gospodarstwa. To {{SE|112}}<br /> <br /> duszewne, tkwiące w zwierzętach, pochodzi z minionych szczebli ewolucji Ziemi.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Ciało duszewne gospodarstwa lub gemarkacji [[Dorfgemarkung|gruntów wiejskich]] konstytuuje się ponadto przez siły astralne, które z obecnego kosmosu napływają z promieniowaniem słonecznym.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Leitsätze'', GA 26, Dornach 2020, darin der Brief «Der Mensch in seiner makrokosmischen Wesenheit».&lt;/ref&gt; To one nadają roślinom z zewnątrz formę — porównajmy drobnolistność albo wielkolistność roślin wyrosłych w świetle lub w cieniu — to one pozwalają im dojrzewać, strukturują budowę substancji, na przykład białka, i w ten sposób warunkują wartość odżywczą plonów. Tak więc zasadniczo od fizycznej organizacji i organizacji życiowej zależy, do jakiego stopnia intensywności konfiguruje się organizacja duszewna i w jakim stopniu gemarkacja danego gospodarstwa lub wsi odgranicza się jako zamknięty w sobie organizm i gliuje od wewnątrz w organy.<br /> <br /> Aby zrozumieć wielce zróżnicowany wkład świata zwierzęcego w kształtowanie organizacji duszewnej organizmu [[landwirtschaftlicher Organismus|organizmu gospodarstwa]] lub wsi, należy obszerniej omówić dwie istotowo odmienne grupy: dziką faunę i zwierzęta domowe ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|Rysunek 9]], s. 115).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wildtierarten_–_Organe_des_Hof-_und_Landschaftsorganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Dzikie gatunki zwierząt – organy organizmu gospodarstwa i krajobrazu ====<br /> <br /> Kulturotwórczym dokonaniem rolnictwa było przekształcenie dzikiej przyrody w przyrodę kultywowaną; zadaniem rolnictwa pozostaje nadal troska o jej pielęgnację i dalszy rozwój. Ten krok przemiany oznaczał między innymi wyparcie dziko żyjącej megafauny całkowicie z krajobrazów — jak drapieżniki: wilk, niedźwiedź, ryś, oraz kopytne jak tur, łoś, żubr, dzik i inne — i zastąpienie jej zwierzętami domowymi, bądź też wzięcie jej pod opiekę i ochronę, jak szlachetna zwierzyna łowna: jeleń, sarna i renifer, lub drobna zwierzyna, zając, lis i inne. Dzikie ssaki są płochliwe wobec człowieka i przeważnie nocne. Ich wyborne zdolności zmysłowe — węch, słuch i wzrok — wskazują na czujność bardziej świadomego życia wewnętrznego. Swymi zmysłami zanurzają się w świat zewnętrzny, wietrząc, nasłuchując, wytrzeszczając oczy — jak na przykład szlachetna zwierzyna, gdy o zmroku wysuwa się z leśnego mroku na otwartą przestrzeń, żeby się paść. Duszewne życie instynktów pobudza te spostrzeżenia, a zarazem rozszerza się {{SE|113}}<br /> <br /> to, co duszewne, i stapia się z tym, co postrzeżone. Ten związek między wnętrzem a zewnętrzem objawia się oglądowi w estetyce zachowania — na przykład w umykającej sarnie, w zającu robiącym haki albo w dumnym jeleniu, który wyniosłe swe poroże wznosi w atmosferyczny okrąg. Tym wyrastającym z kości czołowej rusztowaniem kostnym jeleń wychwytuje kosmiczno-astralne siły, które formująco oddziałują na jego wewnętrzny świat organów.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 97.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> U dzikich zwierząt to, co stanowi ich istotę duszewną, całkowicie wniknęło w kształtowanie ciała. To, co duszewne, przeżywia się w ciele i poprzez ciało. Tak więc zwierzęta, prowadzone przez swe instynkty, to znaczy z wewnętrznej konieczności, odciskają swe własne jestestwo na swej przestrzeni życiowej; rozszerzając siebie samych, ożywiają i uduchowiają duszą tę przestrzeń przez swą działalność i czynią z niej swoje rewiry: «Die Pflanze gibt, das Tier nimmt im Haushalt der Natur.» (Roślina daje, zwierzę bierze w gospodarstwie przyrody.)&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 14. Juni 1924, S. 193.&lt;/ref&gt; Zwierzę zaspokaja swą naturę pożądań przez to, co pobiera ze swego otoczenia. W tym zaspokojeniu ma swe zadowolenie, które radośnie obwieszcza światu swymi ruchami i głosami.<br /> <br /> Dzikie zwierzęta i ich wzajemnie przenikające się warunki bytowania cieszą się coraz większą uwagą. Rozpoznaje się, jak cykl życia zwierząt mądrościowo wpisuje się w większą całość — tak, jak one wszystkie razem są w swej działalności organami sprawczymi w kształtowaniu całości organizmicznych. Jest zatem zadaniem rolnika, by dzikiej faunie w najszerszym sensie poświęcać tę samą uwagę w hege i Pflege — w hodzowaniu i opiece — co zwierzętom domowym. W stosunku do ssaków dzieje się to między innymi przez polowania, przy czym niemałą rolę odgrywają tam często motywy egoistyczne — podobnie jak w innym wymiarze przy zwalczaniu tak zwanych szkodników za pomocą biocydów. Poszczególne gatunki zwierząt wnoszą każdy swój wkład w wzbogacenie i wzmocnienie organizacji duszewnej organizmu gospodarstwa lub wsi. Każda nieprzemyślana ingerencja w to złożone splot odniesień sprawia, że organizm zapada na chorobę i osłabia jego siły samouzdrowienia.&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 15. Juni 1924.&lt;/ref&gt; {{SE|114}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vier_Gruppen_innerhalb_der_Wildfauna&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Cztery grupy w obrębie dzikiej fauny ====<br /> <br /> Poza ssakami i gadami cztery wielkie grupy królestwa zwierząt mają znaczenie pierwszorzędne — ich bytowanie przenika obręby wiejskie w bardziej ukrytej, działającej duszewności. Każda z nich ujawnia w swej budowie cielesnej w odmienny sposób pokrewieństwo z funkcjonalnym i morfologicznym trójczłonowym podziałem człowieka, to znaczy z systemem głowowym, piersiowym i układem przemiany materii i kończyn. Są to cztery grupy: robaki, ryby, ptaki i owady.<br /> <br /> Ten trójpodział ciała jest najwyraźniej wykształcony u owadów. W pozostałych trzech grupach jeden obszar funkcjonalny dominuje byt zwierzęcia w wysokim stopniu specjalizacji: u robaków — biegun przemiany materii, u ryb — rytmiczny środek, u ptaków — system nerwowo-zmysłowy. Każda z tych czterech grup ujawnia w swej różnorodności gatunkowej — najintensywniej owady — szeroką rozpiętość w ukształtowaniu swych układów organicznych. W porównaniu z człowiekiem już we wcześniejszych fazach ewolucji wykształciły się one jednostronnie i z taką wysoką doskonałością, że można powiedzieć: część duszewnego tych zwierząt w znacznej mierze wtopiła się w odpowiednią budowę cielesną, podczas gdy uzupełniająca część drugiego bieguna żyje nadzmysłowo jako świat tak zwanych «istot żywiołowych».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Welt der Elementarwesen'', ausgewählte Texte herausgegeben von Almut Bockemühl, Dornach 2005.&lt;/ref&gt; Istoty żywiołowe są posłańcami pośredniczącymi między istotowym praźródłem wszelkiego bytu a jego odwzorowanymi formami przejawu w świecie fizyczno-materialnym. Ich istota ma charakter duszewno-astralny; ich ciało buduje się w każdym przypadku specyficznie z sił eteryczno-żywotnych. Istoty żywiołowe są duchowymi posłańcami, które zakorzenione w królestwie wyższych światów duchowych praobrazów królestwa mineralnego, roślinnego, zwierzęcego i ludzkiego — praobrazów tych — odwzorowawczo wcielają w czas i przestrzeń jako zmysłowo-doświadczalne zjawisko. Są bytami pośredniczącymi między światem zmysłowym a duchowo-nadzmysłowym i jako takie mogą być czuciowo przeżywane w ćwiczącej, myślącej kontemplacji. Jako nośniki procesów ulegają zaczarowaniu we wszystko, co się staje, i wyzwalają się z tego zaczarowania w przemijaniu tego, co zastygnęło w zmysłową formę.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vorträge vom 2., 3. und 4. November 1923.&lt;/ref&gt; Istoty żywiołowe różnicują się w cztery grupy zależnie od tego, w którym z czterech żywiołów — ziemi, wody, powietrza i ciepła — mają głównie swe pole działania.<br /> <br /> {{SE|115}} Tworzą one nadzmysłowo uzupełnienie czterech grup zwierząt, które w jednostronności w tych żywiołach znajdują swe fizyczne warunki życia. Świat istot żywiołowych jest wszędzie obecny w tym, co ziemskie. Ich wirksamkeit — działanie sięgające z tego, co nieujawnione, w to, co jawne — nie może ujść wrażliwej artystycznie kontemplacji. Rozpościera nad przyrodą, a zwłaszcza nad światem zwierzęcym, który w każdym przypadku specyficznie ożywia cztery żywioły, delikatną zasłonę pełnej mądrości duszewności i sensowności.<br /> <br /> W tym, co następuje, spojrzenie zostanie skierowane na istotę i znaczenie wspomnianych czterech grup królestwa zwierząt (Rysunek 9):<br /> <br /> '''1. Grupa bezkręgowców robakokształtnych''', tych, które są związane z żywiołem ziemsko-stałym, na przykładzie dżdżownicy (''Lumbricus terrestris''):<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 9, S. 115.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 9: Die Seelenorganisation oder der Seelenleib des landwirtschaftlichen Organismus.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Dżdżownica pozbawiona jest wykształconej głowy. Jest ona niejako usamodzielnioną, segmentowaną rurą jelitową — zwierzęciem całkowicie i na wskroś aktywnym przemianie materii, którego organizacja zmysłowa skierowana na zewnątrz<br /> <br /> {{SE|116}} sprowadzona jest do zmysłu dotyku, do punktowych zmysłów rozsianych po całym ciele. Czynność tego delikatnego, śluzowato-wilgotnego zwierzęcia jest obróbka gleby. Jest ono rzeźbiarzem stałego tego, co ziemskie. Żyje w mroku ziemi, na poszukiwaniu pokarmu w postaci obumarłych szczątków roślinnych przepycha się przez luźną wierzchnią warstwę gleby i wgryza się w głębię zwartego mineralnego podglebia, kształtując swe pionowe rurki, które służą mu niejako jako zewnętrzny szkielet i wspomagają je w pionowej wyprostowanej postawie w ruchach w górę i w dół. Swe przesycone minerałami odchody wynosi wbrew grawitacji ku górze na powierzchnię ziemi (do 100 t/ha/rok), odmładzając w ten sposób glebę rok po roku. Aktywnie wspomaga oddychanie gleby — niczym pompa, ześlizgując się przez swe rurki, wciąga za sobą bogatą w tlen powietrze zewnętrzne, a wspinając się ku górze, wypycha nasyconą CO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt; powietrzem glebowym. Jej pokarmem jest obumarła, bakteryjnie rozkładająca się materia organiczna, którą pobiera wraz z iłem, mułem i drobnym piaskiem do swego wnętrza. Na zewnątrz wydziela śluz, wewnątrz zaś jej organizacja duszewna «przenika myślą» pobrany strumień pokarmu i kieruje armią bakteryjnych symbiotów, które pokarm rozkładają, i — w powiązaniu z mineralnymi składnikami ilastymi pokarmu — zapoczątkowuje tworzenie trwałego humusu, budowanie stabilnych grudkowo kompleksów ił-humus.<br /> <br /> Dżdżownica jest ze swej natury istotą wyrzeczenia. Wolno postawić tezę: w toku ewolucji zrezygnowała z pełnej metamorfozy przez przepoczwarzenie aż do imago. Ta ostatnia, na przykład jako motyl, w pięknie formy i barwy objawiałaby to, co zatrzymane w robaku okazuje się jego błogosławioną zdolnością — zdolnością bycia rzeźbiarzem gleby.<br /> <br /> Świadomość dżdżownicy jest śpiąco-marzycielska, a mimo to ma moc tworzenia powiązanej całości. W tym jej dziele ukazuje się jako odwzorowanie to, co — w uzupełnieniu jej istoty akcentującej przemianę materii — jest jej wyższą naturą zmysłową i rozumową. Czego brakuje dżdżownicy, czego brakuje całemu zwierzęcemu światu robaków, to polarne ukształtowanie głowy w stosunku do układu przemiany materii. Tego, czego brak — uzupełnienie do głowy — jest jednak wszędzie funkcjonalnie obecne tam, gdzie są dżdżownice itp., właśnie jako istotowo-nadzmysłowe, oddzielone od fizycznie przejawiającego się ciała, pozostające z nim jednak w duszewnym związku. Chodzi tu o specyficzną grupę istot żywiołowych — od dawna zwanych ''Gnomami'' — których istotowa substancja «jest zarazem zmysłem i rozumem<br /> <br /> {{SE|117}} ».&lt;ref&gt;Ebd., Vorträge vom 2., 3., 4. November 1923.&lt;/ref&gt; Rozwijają swoją wirksamkeit — swą działalność — w tym, co ziemsko-stałe, i tworzą duszewno-astralnie ogniwo łączące ze światem bezkręgowców.<br /> <br /> Do sztuki uprawy ziemi należy tworzenie tej nieustannie czynnej i dobroczynnej grupie zwierząt przestrzeni życiowej w obfitości. Tam bowiem, gdzie na polu, łące i pastwisku oraz w gnojowiku i pryzmie kompostowej dżdżownica rozwija swoją działalność, obecny jest też jej duchowy korelatyw — istoty żywiołowe tego, co ziemsko-stałe. Bez dżdżownicy gleba stopniowo by się zagęszczała i tężała — popadałaby niejako w stężenie śmierci. Dżdżownica ożywia glebę.<br /> <br /> '''2. Grupa zwierząt związanych z żywiołem wody''' — ryby. Jak dżdżownica jest rzeźbiarzem tego, co ziemsko-stałe, tak ryba jest rzeźbiarzem żywiołu wodnego. Głowa ryby z jej zróżnicowaną organizacją zmysłową jest wyraźnie wykształcona; jednak przechodzi bez przejścia w człon tułowia i przemiany materii. Wszystko panującym jest środkowy odcinek, tułów — subtelny, rytmicznie bogato rozczłonowany, skostniały i skrzepły układ szkieletowy. Kręgosłup przebiega ciało od płetwy ogonowej aż do głowy i metamorfozuje się w niej w kości czaszki. Po bokach wyginają się żebrowe łuki, ości, które otaczają też narządy brzuszne. Od zewnątrz pokrywa je warstwa mięśniowa, która w połączeniu z płetwami nadaje rybie niezwykłą zwrotność i szybkość w poruszaniu. Dżdżownica wchłania ziemistość aż do swego przewodu pokarmowego; inaczej ryba, która w poruszaniu się pozwala wodzie przepływać przez skrzela. Woda wchodzi w ten sposób przez głowę w bezpośredni związek z rytmicznym układem tułowia; ryba zaopatruje się w tlen, który pobiera przez skrzela z wody. Skóra zewnętrzna zagęszcza się w łuszczasty strój, przez który jej kształt bryłowy odgranicza się od bezkształtnej wody i przez który wyraża na zewnątrz swe duszewne wnętrze w wielorakiej barwności. Ryba żywi się nie jak dżdżownica zamierającym życiem, lecz przede wszystkim tym, co w wodzie rozkwita jako życie roślinne i zwierzęce. Ryba rozszerza swe duszewne jestestwo poza swą cielesną postać w otaczającą wodę. Z jednej strony wyczuwa w swoim płynięciu wodę opływającą jej ciało, z drugiej zaś swoimi ruchami wytwarza najsubtelniejsze prądy i wiry. Jak ryba zawdzięcza swą opływową postać żywiołowi wody,<br /> <br /> {{SE|118}} tak je ożywia i ubeseelja przez to, co z duszewnej ruchliwości przenosi się w przebiegi ruchu. Te są inne w cichym zbiorniku, w stawie, a inne w potężnie wezbranym strumieniu lub rzece. Lin na przykład, karp z rodziny karpiowatych, jest przysadkowaty w swej postaci, ciemniejszy w ubarwieniu, spokojny w ruchu i lubi od czasu do czasu wgrzebywać się w muł na dnie stawu. Zupełnie inaczej smukły pstrąg, ryba łososiowata, zamieszkuje płynące, krystalicznie czyste wody spływające po kamieniach. Niczym cień przemyka szybko przez prześwietloną, ruchomą wodę — nad żwirowym dnem, szukając schronienia przy brzegu lub aktywnie stojąc nieruchomo naprzeciw prądu, wyczuwając ciepło wywoływane ruchem przepływającej wody.<br /> <br /> Jak jezioro, staw, rzeka czy strumień należą do krajobrazu, do gospodarstwa, tak też należy do nich rybia natura żyjąca w tych wodach. «Przesycaja duszą» wody i czynią z nich organy organizmów gospodarstwa i wsi. W rękach rolnika leży pielęgnacja tych organów krajobrazowych, wzbogacanie ich poprzez umiejętne zakładanie stawów, dbałość w jak największym stopniu o ich czystość oraz o to, by wody płynące nie były zakłócane w swym naturalnym biegu.<br /> <br /> U ryb szczególną doskonałość osiąga zwłaszcza ich rytmiczny środkowy odcinek, tułów — nie jeszcze głowa z jej układem zmysłowym. Ich świadomość stłumiona jest do głuchego marzenia. To, czego im brakuje cieleśnie, pozostaje istotowo czynne w nadzmysłowym; wije się i żyje jako kolejna grupa tworzących powiązania istot żywiołowych — Undyn. Woda jest ich żywiołem, a one pośredniczą duchovymi praobrazami wobec form cielesnych i organicznych kształtujących się w tym, co wodniste.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> '''3. Grupa ptaków żyjących w żywiole powietrza.'''<br /> <br /> Ptaki plastyzują, ożywiają i beseelja żywioł powietrza potężnym uderzeniem skrzydeł, w potężnych zamachach lub we wzniosłym szybowaniu na wielkich wysokościach. Bardziej niż wszystkie inne zwierzęta zdolne do unoszenia się w przestrzeni powietrznej, ptaki są władcami przestworzy. Jak dżdżownica jako istota przemiany materii jest dzieckiem ziemi — wchłaniającym ziemię, ryba jako istota rytmu jest dzieckiem wody — pozwalającym się przez nią przepływać, tak ptak jest dzieckiem powietrza. Jego całe ciało jest<br /> <br /> przekształcone w głowę, w wielki narząd zmysłowy. Nie tylko głowa jego jest przewietrzona od zewnątrz, podobnie jak jego upierzenie, nie tylko niesiony jest z rozpostartymi skrzydłami przez powietrze — żywioł powietrza przenika całe jego wnętrze (patrz niżej).<br /> <br /> {{SE|119}} Wśród wymienionych grup u ptaków spełnia się ewolucyjny nurt kształtowania głowy, obejmując całe zwierzę łącznie z piersią i przemianą materii. Z tym wiąże się pytanie: Czy nie w wcześniejszej fazie ewolucji z bezkręgowcami-robakami, rybami i ptakami oraz czwartą grupą — owadami — zostało zapowyedzione w przedwczesnej doskonałości coś, o czym w Apokalipsie Jana&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Apokalypse des Johannes'', GA 104, Dornach 1985.&lt;/ref&gt; jako o «Trójzwierzęciu» orła, lwa, byka i jednego Czwartego z ludzką twarzą jest mowa? Rudolf Steiner charakteryzuje trzy zwierzęta — orła (głowa), lwa (pierś) i byka (przemiana materii) — jako reprezentantów trzech nurtów rozwoju z ducha, które w człowieku skupiają się w wyższą całość.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 19. Oktober 1923.&lt;/ref&gt; I czy w surowej, morfologicznej i funkcjonalnej trójczłonowości postaci owada nie leży — jakkolwiek zastygłe przedwcześnie w formie — skupienie nurtów rozwojowych bezkręgowców, ryb i ptaków, takie jak ukazuje się w otwartej na przyszłość zdolności do rozwoju w zlaniu się nurtu orła, lwa i byka w postaci człowieka?<br /> <br /> Ptaki pobierają tlen z powietrza zarówno przy wdechu, jak i wydechu. Przy wdechu powietrze trafia częściowo do płuc, a niezużyte — częściowo do rozsianych w ciele worków powietrznych i do częściowo pustych kości. Przy wydechu to zapasowe powietrze przechodzi przez płuca (otwarty układ rurkowy, żadnych ślepych pęcherzyków płucnych) od wewnątrz na zewnątrz. W ciele ptaka ciężar staje się lekkością: przeważnie bezpośrednio przepływana przez powietrze zewnętrzne czaszka, ciało przewietrzone workami powietrznymi, przestrzenie wypełnione powietrzem przenikające znaczne partie szkieletu — zwłaszcza u dużych gatunków ptaków — i wreszcie ruchliwe, przewietrzone upierzenie. Lekkość jest tym bardziej podkreślona, że bardzo skoncentrowany pokarm — zarówno roślinny, jak i zwierzęcy — podlega szybkiemu trawieniu i po krótkim czasie zostaje znów wydalony.<br /> <br /> «Ptak jest… w istocie całkowicie głową.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 27. Oktober 1923.&lt;/ref&gt; Wygląd sikorki, rudzika lub strzyżyka itp. potwierdza to stwierdzenie wprost. Układ trawienny i pierś są skrócone i zdają się wciągnięte w biegun głowowy. Fizjonomię opanowują dziób i oczy; zamykają się jednak w formie, barwie i wzorze upierzenia w głowową postać ptaka jako całość. Sztywne połączenie kości czaszki przechodzi przez stawowe środkowe kręgi szyjne w szkielet tułowia; zrośnięte kręgi grzbietowe tworzą z łopatką, miednicą, żebrami i mostkiem szczelnie zwartą jedność. Odwrotnie, główna działalność kończyn przesuwa się w skrzydła i dalej do przodu w szarpiące dziobaniem (kura, wróbel itp.) lub stukające (dzięcioł) ruchy głowy. W głowie skupia się zatem wysoko wyspecjalizowana działalność kończyn z nadwrażliwie czuwającą czynnością zmysłową. Kto spojrzy w oko ptaka — zwłaszcza drapieżnego — odczuwa siłę duszewną, która jakby przez spoczywający punkt urzeka własne spojrzenie przemożną wręcz mocą; spojrzenie jakby z pradawnych czasów. Duszewne jestestwo ptaka udziela się powietrznemu obrzeżu w prostych dźwiękach, aż po dźwięcznie malarskie ciągi tonów. Wydobywają się one z syrinx (tzw. dolnej krtani), wywoływane przez wydychany i częściowo też wdychany strumień powietrza. Skowronek polny, wzbijając się wczesnym rankiem rozświetlonym słońcem w przestworza, jest w stanie tak długo trylować swą melodię, gdyż może wykonywać tak zwane mikrowdechy, którymi stale napełnia worki powietrzne (porównywalnie do gajdziarza).&lt;ref&gt;Siehe z.B.: Einhard Bezzel und Roland Prinzinger: ''Ornithologie'', Stuttgart 1990, S. 269.&lt;/ref&gt; Tak samo rzecz ma się ze słowikiem, który swoim melodyjnym śpiewem może w ten sam sposób tak długo się utrzymywać.<br /> <br /> {{SE|120}} W sposób jedyny w królestwie zwierząt postać ptaka określa jego upierzenie. Zarówno kiel pióra, jak i chorągiewka wyrastają ze skóry. To jednak, co wyraża się następnie w bogactwie barw i w subtelnie cyzelowanych formach poszczególnych piór i upierzenia jako całości, wydaje się wywrócone na zewnątrz niczym nadęty obraz wewnętrzno-duszewnego ptaka. Pióra stały się dla niego narządem zmysłowym ruchów powietrza.&lt;ref&gt;Ernst-Michael Kranich: ''Wesensbilder der Tiere''. ''Einführung in goetheanistische Zoologie'', Stuttgart 2004, 386 S. – Siehe auch die Aussagen Rudolf Steiners in: ''Die Welt der Vögel'', herausgegeben und kommentiert von Hans-Christian Zehnter, Basel 2015, 288 S. sowie in: ''Die Welt der Tiere''. Herausgegeben und kommentiert von Hans-Christian Zehnter, Basel 2007, 182 S.&lt;/ref&gt; Rudolf Steiner charakteryzuje kształtowanie się piór<br /> <br /> ptaka na przykładzie orła tak, że na poziomie fizycznym jest ono powodowane przez te same siły, które na poziomie duszewno-astralnym, na podstawie mózgu, powodują kształtowanie się myśli.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 19. Oktober 1923.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> {{SE|121}} Ptasia natura wygina się jak dzwon nad polami i drogami gospodarstwa i wsi. Punktem odniesienia ku ziemi jest gniazdo. Od niego rozszerza się w ziemskie i powietrzne obrzeże i żyje duszewnie w swym rewirze. W granicach tego rewiru ptak szuka swego pokarmu i znajduje to, co pobudza go do wylewania swego duszewnego bytu w lot lub w gałęzie drzew i żywopłotów ku otoczeniu: czy to jak myszołów, który kołując na wysokościach nasycą się słonecznym światłem i ciepłem i budzi w obserwatorze — wraz z tym obrazem ziemskiego oderwania — odczucie wzniosłego spokoju, podobne do spoczynku we własnych myślach. Czy też słowik, który w zmierzchu wieczornym na granicach swego rewiru rozbrzmiewa swą pieśnią, albo skowronek, który o porannych godzinach nagle radosnym trylowaniem niewidzialny na pogodnym niebie podnosi na duchu tych, co pochyleni ku ziemi pleją chwasty.<br /> <br /> Aktywne zmysłowo jestestwo głowowe ptaka przytłacza niejako jego funkcję układu przemiany materii i kończyn. Ptak połyka pokarm niemal tak szybko, jak go trawi, i wydala go w postaci w znacznej mierze zmineralizowanej. Jego fizjologiczne funkcje przemiany materii silnie ustępują w tło i przenoszą się w sterowane przez system nerwowo-zmysłowy przebiegi ruchowe. Ich uzupełnienie wobec tej jednostronności ma charakter nadzmysłowy i żyje jako istota żywiołowa powietrza duszewnie czynnie — od dawna zwana Sylfą.&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 3. November 1923.&lt;/ref&gt; Jej byt jest związany ze światem ptaków. Taka istota żywiołowa podąża za przelatującym ptakiem w wirach powietrza, które za sobą wytwarza. W tej wspólnocie każdy lot ptaka jest źródłem beseelja powietrznego obrzeża. Wystarczy choć raz dłuższy czas śledzić wspaniałe i eleganckie figury szybujących jaskółek lub jerzyków. Jak dżdżownica to, co stałe w ziemi, jak ryba wodę, tak ptaki plastyzują siłami swego duszewnego jestestwa żywioł powietrza.<br /> <br /> Dlatego też zadaniem rolnika jest dbałość o to, by rodzima ptasia świata znajdowała swą przestrzeń życiową na gospodarstwie i w obrębie pól. Przestrzeń powietrzna stoi przed nią otworem, przestrzeń ziemska natomiast wymaga pod względem możliwości gniazdowania jak najbardziej różnorodnego kształtowania krajobrazu — w polach,<br /> <br /> łąkach, miedzach, skarpach dla ptaków gniazdujących na ziemi, w krzewach, żywopłotach, w rozrzuconych po polu drzewach i wyspach leśnych dla m.in. ptaków śpiewających. Potrzeba otwartych stajni dla jaskółek dymówek; dla rzadkich gości, takich jak pójdźki i płomykówki, potrzeba dziupli w pozostawionym martwym drewnie, otworów wylotowych w stodołach itp. Gdziekolwiek znajdą się miejsca do gniazdowania, tworzą się w otaczającej przestrzeni widzialno-niewidzialne rewiry — przestrzenie duszewne, które tworzą niewidzialne organy w organizmie rolniczym.<br /> <br /> {{SE|122}} '''4. Grupa owadów żyjących w żywiole ciepła:'''<br /> <br /> Owady tworzą zdecydowanie najbogatszą w gatunki i formy klasę w królestwie zwierząt. Wprawdzie żyją w ziemi, w wodzie i przeważnie w powietrzu, jednak ich najbardziej własnym żywiołem jest ciepło. Z działania ciepła żyje owad. W cieple wije się ukryte jego duszewne; przez swoją działalność strukturyzuje procesy ciepła — na przykład przy odwiedzaniu kwiatów, albo jawniej jeszcze w wytwarzaniu ciepła w mrowisku lub ulu. Jak ciepło przenika każdy ze swoich siostrzanych żywiołów i stawia je do siebie w związek, tak też świat owadów swym pełnym mądrości instynktowym jestestwem przenika te żywioły i tworzy na podstawie ciepła na wyższym szczeblu żywą tkankę powiązanych odniesień.<br /> <br /> Skoro bowiem wiosną wstępujące słońce ciepłem swym budzi naturalne bycie z zimowego stanu spoczynku, w najkrótszym czasie roi się w wierzchniej warstwie gleby od biegaczy, skoczogonków itp.; w stawie pluskają się pływaki, nartniki itp., a w powietrzu tańczą w ciepłych promieniach słońca komary; pszczoły oblatują kwiaty; w nieprzeglądnej formach mnogości brzęczy, szumi, trzepocze, unosi się, tańczy w ciągłej zacietrzewiałej gorliwości cała armia owadów przez przestworza.<br /> <br /> Wszystko w życiu owadów rozgrywa się w cieple. Rozwój jaja do larwy i jej metamorfoza przez kokon do imago — wykształconego owada — potrzebuje wiosenno-letniego ciepła.<br /> <br /> Również obfitość form owadów ma związek z ciepłem. Jest ona największa w tropikach i zanika w strefach mrozu.<br /> <br /> To wzajemna zależność od ciepła wyrównuje w budowie ciała owadów jednostronności właściwe bezkręgowcom, rybom i ptakom. Trzy obszary funkcjonalne głowy, piersi i przemiany materii są u owada — jeśli chodzi o kształt bryłowy — z reguły wykształcone równorzędniej, z szczególnym podkreśleniem środkowego członu (''Thorax''), a wręcz wielokrotnie oddzielone od siebie wyraźnymi wcięciami (owad z łac.<br /> <br /> ''Insectum'' = wciągnięty). Jak wszystkie stawonogi, owad nie ma kostnego wewnętrznego rusztowania; zamiast tego trójczłonową jego postać spaja zewnętrzny szkielet — chitynowy pancerz. Polarność bieguna głowowego (''Caput'') i bieguna przemiany materii (''Abdomen'') jest szczególnie wyraźna. Jednak organizacja zmysłowa głowy z oczami fasetkowymi i punktowymi oraz z głaszczkami i czułkami (zmysł węchu i dotyku), pośredniczona przez brzuszny układ zwojowy, sięga na kończyny — na przykład u niektórych gatunków na odnóża przednie (zmysł ciężkości i wibracji, słuch, smak).&lt;ref&gt;Wolfgang Schad (Hrsg.): ''Goetheanistische Naturwissenschaft, Band 3: Zoologie'', Stuttgart 1983, Seite 31. Siehe auch ders.: ''Säugetiere und Mensch'', Stuttgart 2012, 1255 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> {{SE|123}} Odwrotnie — w brzusznym członie owadów całkowicie brak organizacji kończyn należącej u człowieka do bieguna przemiany materii. Kończyny osiągają swoje najwyższe ukształtowanie w trzech parach nóg (u pajęczaków czterech) i dwóch parach skrzydeł w obrębie tułowia i sięgają aż do organizacji głowy — na przykład w ruchliwych, zorientowanych ku obrzeżu czułkach i wysoko zróżnicowanych narzędziach do gryzienia i ssania. To, co fizjologicznie u kręgowców, a w najwyższym stopniu u człowieka, stanowi rytmiczny układ z oddychaniem płucnym i funkcją serca — w tułowiu owada brakuje tego całkowicie. Centrum grzbieto-bocznego układu naczyniowego leży w odwłoku. Oddychanie odbywa się przez otwory w skórze rozsiane po całym ciele, do których dołącza rurkowy układ tchawek. Układ rytmiczny redukuje się całkowicie do ruchu skrzydeł i odnóży. W obrębie tułowia nie wykształcił własnych rytmicznych układów organicznych jak «prawdziwe» płuca czy «prawdziwe» serce.<br /> <br /> Owady żywią się — czy to mszyca, osa, pszczoła, czy motyl — przede wszystkim substancjami, które same są wynikiem procesów cieplnych w roślinie: sokami asymilacyjnymi, sokiem cukrowym — miód z nich dopiero przez przewód pokarmowy pszczoły powstaje — z nektarników liści i kwiatów, pyłkiem kwiatowym i żywicami. Budując swoje ciało, kontynuują cieplno-kwiatowy proces, którym wzrost rośliny się kończy. Ten sam rodzaj duszewno-astralnych sił, które z kosmosu ze światłem słonecznym napływają do roślin, dotykają je i kształtują od zewnątrz w łodygi, liście i kwiaty — te same siły uwewnętrzniły się w odwiedzających kwiaty owadach i zagęściły się w ich duszewność w każdym przypadku w odmienny sposób. Jak inaczej można rozumieć, że z jednej strony niektóre kwiaty są niejako ukształtowane pod kątem odwiedzin i zapylenia przez określone gatunki owadów — na przykład kwiat koniczyny w odniesieniu do<br /> <br /> trzmieli — z drugiej zaś wiele gatunków owadów w swej cielesnej postaci, zwłaszcza narządów gębowych, jest zorganizowanych pod kątem odwiedzin specyficznie ukształtowanych kwiatów? Kontemplacji nasuwa się organiczna jedność rośliny i owada wyższego rzędu. Wystarczy przyjrzeć się kwiatom storczyków — na przykład storczycy trzmielinowej. Jej kwiat działa jak owad, który nie przyszedł jeszcze do samodzielnego życia. Dlatego Rudolf Steiner słusznie mówi, że motyl jest wyzwoloną Blüte — kwiatem — a kwiat jest uwięzionym motylem.&lt;ref&gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', Vortrag vom 26. Oktober 1923, GA 230, Dornach 1993, S. 73. Siehe auch: Hans-Christian Zehnter (Hrsg.) ''Warum singen Vögel?'', Zürich 2018, 240 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> {{SE|124}} To, co w królestwie owadów jest przeżywalne powszechnie, a w wysokim stopniu u tworzących państwa przedstawicieli, to ukryta w duszewnym panująca mądrość, wyrażająca się w wysokowyspecjalizowanej, narzędziowej budowie ciała — przede wszystkim jednak w podzielonej pracą, stwarzającej związki działalności dawania i brania, jak na przykład w ulu lub w mrowisku. W obu tych ostatnich przypadkach są one nie tylko zależne od zewnętrznego ciepła, lecz same tworzą sobie ciepło — na przykład pszczoły przez intensywny ruch w zimowej kiści pszczelej, albo termity przez samoogrzewanie się z uciśniętych świeżych liści, trawy itp. do ogrzewania komór lęgowych w ich ziemnych budowlach. To, co w innym przypadku w ciepłokrwistych zwierzętach darlebt jako instynktywne, duszewne życie wewnętrzne — u owadów wywraca się na zewnątrz w doskonałe mistrzostwo (na przykład pająk i jego sieć, pszczoła i jej plaster, osa i jej gniazdo).<br /> <br /> Jak dla wspomnianych grup zwierząt żyjących w ziemi, wodzie i powietrzu, tak też rolnik musi na swojej dorfgemarkung — w obszarze pól i wsi — tworzyć siedlisko dla różnorodnego życia owadów. Siedlisko to odnajduje się w równie różnorodnej naturze roślinnej. Nie ma drzewa, krzewu, trawy ani ziela, które nie stanowiłoby podstawy pokarmowej dla larw lub gąsienic poszczególnych gatunków owadów. Gąsienice motyli mają na przykład swego specyficznego żywiciela: Paź królowej (''Papilio Machaon'') — baldaszkowate, jak koper, kminek, marchew, Rusałka pawik (''Vanessa Jo''), Rusałka admirał (''Vanessa Atlanta'') i Rusałka pokrzywnik (''Vanessa Urticae'') — pokrzywę, Bielinek kapustnik (''Pieris brassicae'') — kapustowate itp. Wiele z nich wzięło nazwy od rośliny żywicielskiej, na przykład pryszczarek pszeniczny (''Cecidomya tritici'') itp. Tak bardzo, jak w tym młodocianym stadium są przywiązane do określonej rośliny żywicielskiej, tak bardzo — jako<br /> <br /> wykształcone imago wyrojem — otwiera się przed nimi szerokie bogactwo pokarmu na kwitnących polach.<br /> <br /> Już te nieliczne przykłady pokazują, jak wiele uwagi i pielęgnacji rolnik musi poświęcać obok swych roślin kulturowych naturze dzikich roślin. Tym samym dba o równowagę i wyważenie gatunków owadów swojego gospodarstwa. Musi dążyć do tego, by od wiosny aż do jesieni kwitnące rośliny ożywiały krajobraz — czy to przez pielęgnację łąkowych i przydrożnych miedz, skarp itp., czy przez bogato rozczłonowaną fruchtfolge — płodozmian — przez zakładanie pasów kwiatowych w uprawach polowych itp.<br /> <br /> {{SE|125}} Olbrzymie wzmożenie życia owadów daje bogata różnorodność form dzikich drzew i krzewów w żywopłotach, a przede wszystkim w wielopiennych plantacjach sadowniczych. Pięćdziesięcio- do sześćdziesięcioletnia jabłoń wielopienna na pniu, w gałęziach, liściach i kwiatach — ponad 1000 gatunków owadów.&lt;ref&gt;Hans Steiner: «Die Lebensgemeinschaft des Apfelbaums», ''Der Obstbau'' Nr. 3–5, 1958.&lt;/ref&gt; Taka rozłożysta korona drzewa lub gatunkowo bogaty żywopłot stanowi nagromadzenie substancji astralnej: «Von demjenigen, was da als Astralreiches durch die Bäume hindurchgeht, lebt und webt das ausgebildete Insekt.» (Z tego, co przenika drzewa jako bogactwo astralne, żyje i wije się wykształcony owad.)&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999, S. 183/84.&lt;/ref&gt; To przede wszystkim świat owadów ze swoim astraliczno-duszewnym jestestwem pośredniczy ku eteryczno-żywotnemu świata roślinnego. Pobiera od roślin swój pokarm i w zamian zapyla je lub chroni je przed nagłym masowym pojawianiem się owadów szkodliwych — na przykład przez pasożytowanie kolonii mszyc przez błonkówki pasożytnicze.<br /> <br /> Wärmewesen schlechthin — istotą ciepła par excellence — wśród owadów jest rodzina pszczela, której hodowla jest poświadczona od piątego tysiąclecia przed Chrystusem.&lt;ref&gt;Norbert Bennecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 2000, 470 S.&lt;/ref&gt; Ze swego ula w ogrodzie i z owocowego obrzeża gospodarstwa oblatują one obszar pól i przynoszą gospodarstwu swe zbiory — tak jak rolnik swoje z płodów pola.<br /> <br /> Gatunki owadów mają wysoce specyficzną, często skrajnie wyspecjalizowaną budowę cielesną, zależnie od tego, jakaś jakość jednostronnego duszewnego w nie zastygnęła. Ta jednostronność znajduje swe uzupełnienie w nadzmysłowo czynnych w żywiole ciepła, «ognia», istotach żywiołowych — to jest ''Salamandrach''.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993, Vortrag vom 3. November 1923.&lt;/ref&gt; To one w królestwie owadów tworzą graniczącą z cudem doskonałość związku między budową cielesną a instynktywno-inteligentnymi wzorcami zachowań. Te<br /> <br /> {{SE|126}} istoty żywiołowe ciepła są tymi, które — jak w przypadku motyli — sprawują pełną metamorfozę przez wszystkie «żywioły» — od jaja przez gąsienicę, kokon do imago. Duchowo przenikają zastygnięte w tak wysokim stopniu w trójczłonowej cielesnej postaci duszewne owadów. Tworzą związki królestw przyrody wzajemnie ze sobą, a tym samym też z człowiekiem — na przykład w stosunku pasterza do swych owiec, pszczelarza do jego pszczół. W brzęczeniu i szumie owadów w cieple słonecznych jasnych dni — wiosną wokół kwitnących żywopłotów, drzew owocowych, lip — stają się przeżywalne nastroje, które pozwalają przeczuwać działanie tych istot żywiołowych ognia. Są one wszędzie obecne i czynne, gdzie rolnik tworzy owadom — fizycznemu korelatowi istot żywiołowych ciepła — przestrzenie życiowe.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Haustiere_–_Organe_im_Hof-_und_Landschaftsorganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zwierzęta domowe – organy organizmu gospodarstwa i krajobrazu ====<br /> <br /> Do zwierząt domowych należą przede wszystkim przedstawiciele królestwa ssaków: pies, kot, świnia, koń, z rzędu przeżuwaczy: owca, koza, bydło, z królestwa ptaków: kura, kaczka, gęś i gołąb, oraz z królestwa owadów: jedwabnik, pszczoła ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|ilustracja 9]], s. 115). Różnią się od swych dziko żyjących pobratymców pod względem czterech stopni bytu:<br /> <br /> '''1. Pod względem tego, co duchowo-istotowe:'''<br /> <br /> Jak wszystkie zwierzęta, tak i zwierzęta domowe nie mają inkarnowanego Ja, które — jak człowiekowi — dawałoby im samoświadomość, a tym samym moc samostanowienia. Zwierzęta stoją pod przewodnictwem dusz grupowych.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Natur- und Geistwesen – ihr Wirken in unserer sichtbaren Welt'', Vortrag vom 2. Februar 1908, vormittags, GA 98, Dornach 1996.&lt;/ref&gt; Od tych dusz poszczególne zwierzęta są «odszczepieniami», które istotowo otrzymały wciśnięte cechy duszy grupowej, do której należą, i które fizyczno-cielesnie są odwzorowaniem duszy grupowej. Na wolności, w dzikim środowisku, te własności duszewne zakrzepły ewolutywnie jako ich zachowanie w kształtowaniu cielesności i wyrażają się w tym, co fizyczne, jako instynkt, w tym, co eteryczno-żywotne, jako popęd, a w tym, co duszewne, jako pożądanie. W procesie stawania się zwierzęciem domowym człowiek niegdyś stanął u boku władającej w nadzmysłowości duszy grupowej zwierząt i przejął na Ziemi — w sakralnej relacji człowiek-zwierzę (nurt Abla) — odpowiedzialność i troskę.<br /> <br /> {{SE|127}}Jako dusze grupowe lub gatunkowe zwierząt Rudolf Steiner&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Hereinwirken geistiger Wesenheiten in den Menschen'', GA 102, Dornach 2001, Vorträge vom 16. Mai 1908, 1. Juni 1908, 4. Juni 1908.&lt;/ref&gt; określa istoty duchowe, porównywalne z Ja człowieka, które kierują poszczególnymi zwierzętami należących do nich gatunków niejako z zewnątrz. Dusza grupowa kieruje i działa poprzez krew; człowiek natomiast przez swą «postawę», przez sposób, w jaki wewnętrznie i zewnętrznie odnosi się do zwierzęcia: «trzyma» zwierzę domowe — inaczej by ono upadło. Wyniósł je niegdyś z jego naturalnej, przez duszę grupową prowadzonej kreatury, zatrzymał je na stadium jeszcze wzmożonej embrionalnej plastyczności i zachował mu tym samym przez wszystkie następne pokolenia pewną miarę młodości. Tak dzięki człowiekowi rozwój zwierząt domowych obrał inny kierunek. Odgina się on niejako, przed upadkiem w dzikość, przedwcześnie. W dzikiej faunie rozwój gatunków starzeje się morfologicznie i fizjologicznie w stan końcowy. Wilk na przykład, który uchodzi za praprzodka psów, utracił ze swej młodości w sensie ewolutywnym. Jest wilkiem, nie jest już plastycznie kształtowalny, jak w czasach rozkwitu swej ewolucji w ''trzeciorzędzie'' (Atlantydzie). Jego zachowanie jest czysto projekcją jego duszy grupowej w ziemską formę bytowania. W porównaniu z nim pies — jak i wszelkie gatunki zwierząt domowych — pojawia się niejako eksplozywnie i z wielką plastycznością w mnogości ras. Ta różnorodność jest dziełem ludzkości, która w czasach poatlantyckich (''holocen'') coraz bardziej wyswobadzała się ze związania we własną duszność grupową i sama teraz, w duchowo sprzężonej młodości przebudzenia Ja, związała się z duszami grupowymi określonych gatunków zwierzęcych. Zwierzęta domowe nie wyłoniły się zatem na drodze czystej selekcji genetycznie z ewolutywnego końcowego produktu jakiejś formy pniowej; raczej nasuwa się przypuszczenie, że swój początek zawdzięczają szczególnej duszewno-duchowej konstytucji wczesnej ludzkości, która do dusz gatunkowych zwierząt pozostawała jeszcze w sennej, marzycielskiej relacji.<br /> <br /> W stawaniu się zwierzęciem domowym można widzieć krok ku wyrównaniu tej winy, którą ludzkość niewinnie-winnie na siebie wzięła, wyodrębniając na swej drodze ewolutywnej królestwo zwierząt z siebie i zostawiając je za sobą. Zwierzę domowe zachowało przez wychowanie człowieka swą plastyczność. Poddało się w służbie woli przewodniej człowieka i przy tym do tego stopnia wyemancypowało duszę i ciało od dzikości, że po wszystkie czasy przyszłe potrzebuje tego ludzkiego przewodnictwa, «tej postawy»; nie może spaść w ten sam stan, który {{SE|128}}<br /> <br /> przyjął dziki pobratymiec. Bez opieki człowieka traci przewodnictwo i może jedynie zdiczały, jak dingo (zdziczałe psy) w Australii. W miejsce ewolutywnego wychowania zwierząt, pod kierunkiem misteriów we wcześniejszych wielkich kulturach starożytnych, wstąpiła dzisiejsza hodowla zwierząt. Optymalizuje ona i wykorzystuje określone dziedziczone cechy i sprowadza zwierzę domowe lub kulturowe do roli czystego zwierzęcia użytkowego, do obiektu masowej produkcji. Temu sposobowi traktowania zwierzęcia — jako bezistotowego, materialnego, dowolnie przez jego geny manipulowalnego obiektu — można zaradzić tylko wtedy, gdy pogląd stara się o prawdziwe rozumienie istoty poszczególnych gatunków zwierząt domowych. Jaka mądrość przemawia na przykład z oglądu i czynnego obcowania z krową, koniem, pszczołą i innymi? Uświadamianie sobie ich obrazu zjawiskowego w kontekście ich przestrzeni życiowej i aktywności, ich faunistycznych wzajemnych zależności oraz wskazówek z duchowo-naukowych badań budzi odczucia i idee, które dla duchowo-moralnego działania otwierają nowe, ewolutywne drogi hodowlane czy wychowawcze. Te drogi przyszłości wyraża Christian Morgenstern (1871–1914) słowami: «Ganze Zeitalter von Liebe sind notwendig, um den Tieren ihre Dienste und Verdienste an uns zu vergelten.» (Całe epoki miłości są konieczne, by odpłacić zwierzętom za ich służbę i zasługi wobec nas.)&lt;ref&gt;Christian Morgenstern: ''Wer vom Ziel nichts weiß'', Aphorismen, Piper, München 1964, S. 89.&lt;/ref&gt; Ku temu celowi należy nawiązać do tego, co na trzech następnych stopniach bytu jest ewolutywnie uzdolnione.<br /> <br /> '''2. Pod względem stopnia bytu tego, co duszewne (ciało astralne):'''<br /> <br /> Zwierzę domowe nie ucieka przed człowiekiem, szuka ufnie jego bliskości, otwiera się duszewnie ku niemu i szuka w spełnieniu tej otwartości oczekiwanej wzajemności opieki i troski. Jak głęboko wrażenie rodzaju tej troski odciska się w zwierzęciu domowym, jak bardzo ludzkie cechy zabarwiają je sobą — pokazuje powiedzenie: «Jaki pan, taki kram.» Ta duszewna otwartość, posunięta aż do jakiegoś indywidualnie oddanego zachowania, w porównaniu z dziką formą pniową, nakłada dziś na człowieka nieprzeczuwaną wielką odpowiedzialność. Bo duszewnie otwarte oczekiwanie zwierząt domowych nie wypełnia się zwykłym emocjonalnym uczuciem, lecz dopiero wtedy, gdy staje się ono powodem choćby najwcześniej zaczętego poznania istoty. Zwierzę domowe nie oczekuje od przewodnictwa człowieka samozwrotnego, emocjonalnego uczucia w duchu mentalności pieszczocha, tym mniej bezdusznego korzystania z niego, lecz poznania jego natury istotowej, które w czynach miłości daje zwierzęciu domowemu {{SE|129}}<br /> <br /> to, czego dusza grupowa sama już nie może i nie będzie mogła dawać w przyszłości. W tym sensie odpowiedzialność — i przyszłościowy ideał hodowlany — staje się dopiero realna.<br /> <br /> Dalszą cechą duchowego wciśnięcia sięgającego aż w genom jest przeważnie wielka rozpiętość ras zwierząt domowych, do których obrazu istotowego hodowla powinna znów nawiązywać. Szczególnym wyrazem tego, co duszewne, jest wieloraka plamistość i barwność sierści lub upierzenia. Zróżnicowanie duszewne tego, co wewnętrzne, tworzy w ten sposób odwzorowanie w tym, co zewnętrzne. Tak każda rasa zwierząt domowych ukazuje się nieomylnie w swej «astralnej szacie».<br /> <br /> '''3. Pod względem stopnia bytu tego, co żywotne (ciało eteryczne):'''<br /> <br /> U wszystkich zwierząt domowych, z wyjątkiem psów i kotów, biegun nerwowo-zmysłowy jest zredukowany na korzyść bieguna metabolicznego lub kończynowego. Wystarczy pomyśleć o olbrzymich osiągnięciach metabolicznych bydła mlecznego, świń, konia zaprzęgniętego przed pług i innych. Otwartość tego, co duszewne, utrzymuje organiczne procesy ciała życia, ze szczególnym akcentem na to, co rytmiczne, w każdorazowo swoisty sposób plastycznie i ruchomo. Tak więc zwierzęta domowe wyemancypowały się od swych dzikich pobratymców zarówno przez wcześniejszą dojrzałość płciową i wyższą płodność, jak i przez niezależny od biegu roku cykl reprodukcyjny i zmianę szaty włosowej.<br /> <br /> '''4. Pod względem stopnia bytu tego, co fizyczne (ciało fizyczne):'''<br /> <br /> Duszewna otwartość zapewnia trwałą plastyczność w procesach życiowych, a te z kolei plastykują fizyczną organizację — szczególnie wyraziście na przykład w budowie szkieletu, który w największej zmienności zachowuje formy juvenilne. Najbardziej uderzającą cechą rozpoznawczą jest tu skrócenie czaszki twarzowej i gładsze kości czaszki, nawet u dorosłych zwierząt. Jest to cecha istotowa młodych zwierząt. Mnóstwo ras przeżuwaczy nosi każdorazowo swoiste kształty rogów. Mózg u bydła i świni jest o do 30% mniejszy objętościowo niż u dzikich pobratymców, za to rdzeń kręgowy i współczulny układ nerwowy, który kieruje przemianą materii, jest tym silniej wykształcony. Zmniejszenie mózgu dotyczy przede wszystkim przodomózgowia i oznacza tym samym redukcję skierowanych na zewnątrz osiągnięć zmysłowych. Dla zwierząt domowych obowiązuje ogólnie niezwykła rozpiętość kształtowania cielesności ras w obrębie jednego gatunku — od dużego lub małego, krępego lub wydłużonego, grubego lub smukłego, długonogiego lub krótkonogiego i tak dalej. {{SE|130}}<br /> <br /> Gatunki zwierząt domowych są mającym ogólnoludzki charakter dziedzictwem kulturowym wczesnych poglacjalnych wielkich kultur starożytnych. Przy nowych metodach hodowlanych spojrzenie na to dziedzictwo kulturowe zawęża się punktowo całkowicie do zadanego genomu oraz do wymienności jego genów między poszczególnymi gatunkami zwierząt domowych. Cele hodowlane są dowolnie kierowane na jednostronne zwiększanie wydajności ze szkodą dla dobrostanu zwierząt. Ten technologiczny sposób postępowania przesłania spojrzenie na artystyczny zamysł, który dopiero uczynił zwierzę domowe zwierzęciem domowym. W dalszej kolejności należy zająć się artystyczno-hodowlanym podejściem, które charakteryzuje szereg zwierząt domowych, uczyniło je służebnymi wobec człowieka i pozwoliło im stać się organami organizmu gospodarstwa lub organizmu wiejskiego.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Honigbiene&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Pszczoła miodna ====<br /> <br /> Na ogół spotykamy pszczołę miodną (''Apis mellifera'') pojedynczo, gdy odwiedza kwiaty — ssie nektar, zapyla kwiaty i zbiera pyłek w koszyczkach na tylnych nogach. Ta biorąco-dająca czynność dokonuje się na peryferiach jej przestrzeni życiowej. Biegunowo wobec tego to pojedyncze stworzenie odnajduje swoje centrum w ulu, gdzie łączy się z tysiącami innych do najruchliwszej działalności i staje się członem obejmującego wszystko życia wewnętrznego — życia «Pszczelnika», organizmu organizującego się z siebie samego, z działalnościami ściśle organicznie się członującymi. To, co zazwyczaj w funkcjach organizmu pozostaje ukryte przed oczyma, tutaj otwiera się przed spojrzeniem jako podziałowe zdarzenie — składające jaja matki, masy pszczół robotnic, które z kolei podziałowo troszczą się o budowę plastrów, pielęgnację czerwiu, żywienie matki, samoczyszczenie, zbieranie pokarmu i jego magazynowanie, a także trutni, które zapładniają matkę podczas jej skierowanego ku słońcu lotu godowego. Każda z tych przestrzenno-czasowo subtelnie na siebie nastrojonych działalności budzi wrażenie bezinteresownego ofiarowania. W cieple, które pszczoły w ulu przez własną działalność starają się utrzymywać na stałym poziomie ok. 35 °C, tworzą medium inkarnacji dla duszy grupowej: pszczelarz mówi o «Pszczelniku», który z natury tworzy organizm społeczny, który uprzedza bezinteresowne zachowanie, jakie ludzie w społecznym współżyciu z siły Ja będą musieli dopiero sobie wypracować.<br /> <br /> Pszczoła miodna potrzebuje człowieka, «ojca pszczół». Staje on u boku «Pszczelnika», duszy grupowej. Troszczy się o jej mieszkanie, {{SE|131}}<br /> <br /> kosz pszczeli lub ul, w którym rój może odgrodzić się od świata.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Mensch und Welt. Das Wirken des Geistes in der Natur. Über das Wesen der Bienen'', Dornach 1999, Vortrag vom 28. November 1923. – Siehe auch: Rudolf Steiner: ''Die Welt der Bienen'', herausgegeben und kommentiert von Martin Dettli.&lt;/ref&gt; Ul jest tak urządzony, że może się w nim dokonywać podziałowe życie pszczół pod oczyma i kierującą dłonią pszczelarza. A gdy dochodzi do rojenia, dba on o to, by rój nie umknął w dzikie ostępy i w końcu w swą zgubę, lecz by został schwytany w grono rojowe i przydzielono mu nowe mieszkanie. Ponadto dba o to, by pasieka lub poszczególne ule miały swoje miejsce w pobliżu gospodarstwa tam, gdzie od wiosny do jesieni kwitnie coś w polach i gdzie przez zimę można regularnie obserwować dobrostan ula i przeprowadzać odpowiednie zabiegi.<br /> <br /> Rój pszczeli żyje zamknięty w przestrzeni duszewnej, w której nie chce być zakłócany z zewnątrz. Tylko ''ten'' człowiek go nie zakłóca, który przyswoił sobie mądrościowe działanie i istotę roju i z tego źródła z czcią, roztropnością i spokojem wykonuje swą podniesioną do rangi sztuki pracę przy roju. Ta przestrzeń duszewna polaryzuje się w głowopodobne centrum — ul — oraz w obrzeże, które na zewnątrz ogranicza morze kwiatów, do którego przylatują pszczoły robotnice i z którego, obciążone miodem i pyłkiem, powracają do centrum — zdarzenie porównywalne z krążeniem krwi.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Mensch und Welt. Das Wirken des Geistes in der Natur. Über das Wesen der Bienen'', Dornach 1999, Vortrag vom 28. November 1923.&lt;/ref&gt; To, co wnoszą do ula, dzielą z człowiekiem: miód jako pokarm, wosk, propolis i jad do wielorakich celów, m.in. leczniczych. Z odpowiednią liczbą rojów są niezastąpionymi organami duszewnymi organizmu gospodarstwa, które swą działalnością wplatają działającego w cieple Ducha w gemarkację w inny sposób, niż czyni to rolnik, gdy z siłą Ja wciela swoje myśli przez swą pracę w całość gospodarstwa.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hausgeflügel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Drób domowy ====<br /> <br /> Jeszcze w latach 50. i 60. XX wieku to kury, kaczki, gęsi, gołębie nadawały życiu gospodarstwa szczególną barwę i swoim zachowaniem własny rytm. W odniesieniu do kur na przykład dzienny bieg zdarzeń zaczynał się o wschodzie słońca donośnym pobudkowym wołaniem dla {{SE|132}}<br /> <br /> człowieka i zwierzęcia — pianiem koguta. Wychodził pierwszy, szyję i głowę wyprostowane ku górze, dziób szeroko otwarty, sterówki uniesione i rozsiane — widok, jak gdyby chciał wypiać na zewnątrz całe swe wnętrze w nadchodzący dzień. Gromada kur wychodziła za nim z nocnego spokoju kurnika na podwórzec lub na wolny wybieg na całą obejście, otwartą klepiszcze, leżyska na gnojownicy; drapiąc i dziobiąc rozpraszały się w poszukiwaniu pożywienia. Wkrótce z kurnika dobiegało pierwsze gdakanie kury, która tym sposobem obwieszczała szczęście zniesienia jaja. Zazwyczaj po południu następowała kąpiel w pyle ze strząsaniem pierza, a nadal trwało drapanie, skrobanie i dziobanie nasion, larw, robaków, owadów, trawy i ziarenek piasku. Gdy zapadał zmrok, gromada zbierała się z powrotem w kurniku i szczelnie sadowiła na żerdziach gęsina przy gęsinie. W podobny sposób toczyło się naturalnie życie kaczek, gęsi, indyków i gołębi; ich punktem odniesienia było podwórze z chroniącą oborą i opiekujący się nimi ludzie.<br /> <br /> Kury i indyki są związane z ziemią, kaczki i gęsi lubią bliskość wody i pasą się chętnie na łąkowych strefach nadbrzeżnych. Jak one wahadłowo przemieszczają się między wodą a ziemią, tak gołębie między powietrzem a ziemią; ich przestrzeń ruchu rozszerza się w przeważnie krótkich lotach z drzewa na drzewo aż po otwartą rolę; na odpoczynek zbierają się z powrotem, ustawione w rząd na najwyższej kalenicy dachów gospodarstwa. Ich pole widzenia jest przez to — obok pola pszczół — najrozleglejszym spośród zwierząt domowych, wyraźnie ciaśniejszym u ptactwa wodnego, a u kur ogranicza się do zaledwie kilku metrów. Kury widzą ostro tylko na małe odległości — kura je okiem. Jego rozdzielczość ruchów i różnicowanie barw jest dalece lepsze niż u oka ludzkiego. Jak wszystkie ptaki, tak i drób domowy, a więc i kura, ma dobry słuch. Brak im małżowiny usznej, wejście do ucha wewnętrznego kryje się pod delikatnym upierzeniem głowy. Przejawy duszewne jak głosy wabienia, dźwięki wzajemnego porozumienia — pianie, gdakanie, kwaśnienie kaczek i gęsi czy gruchanie gołębi — wymieniane są na większe odległości. Zmysł smaku jest, podobnie jak u dzikich pobratymców, słabo rozwinięty. Co prawda kury rozróżniają na przykład jakości: słone i słodkie, kwaśne i gorzkie, lecz odczucia te odgrywają przy wyborze pokarmu jedynie małą rolę.&lt;ref&gt;Beate und Leopold Peitz: ''Hühnerhalten'', Stuttgart 1995, 187 S.&lt;/ref&gt; Zmysł węchu jest najwyraźniej o wiele lepiej rozwinięty, niż jeszcze do {{SE|133}}<br /> <br /> lat 90. XX wieku sądzono. Natomiast wysoce rozwinięte, obok oka, organy dotyku w dziobie są na ogół rozstrzygające dla wyboru pokarmu i jego granulacji.<br /> <br /> Trawienie przebiega równie szybko jak u dzikiego ptactwa. Silnie skoncentrowany pokarm trafia nierozgryziony do wola; stamtąd do żołądka gruczołowego i dalej do żołądka mięśniowego, gdzie zostaje roztarty. Po szybkim przejściu przez jelito cienkie i grube z pobytem w dwóch ślepych kiszkach wydalany jest wraz z moczem przez kloakę. Stosownie do składu pokarmu i szybkiego trawienia powstaje silnie skoncentrowany nawóz, bogaty w substancję organiczną oraz sole azotu i fosforu — cenny organiczno-mineralny materiał do wzbogacenia kompostów roślinnych lub innych nawozów zwierzęcych. Solny charakter wydzielin ptactwa domowego odpowiada jego wyraźnie zaznaczonej naturze głowowo-nerwowo-zmysłowej, którą dodatkowo podkreśla niemal pionowa postawa tych biegaczy w osi: głowa, wyprostowana szyja, pierś i nogi. Szczególne osiągnięcia przemiany materii nie spływają więc, jak u przeżuwaczy, w strumień trawienny, lecz wchodzą w przyrost masy ciała (mięso) i w reprodukcję (jaja).<br /> <br /> Poczynając od lat 50./60. XX wieku hodowla drobiu, a przede wszystkim kur, utraciła swą rolę wzbogacającą organizację duszewną organizmu gospodarstwa, usuwającą odpady i szkodniki. Na jej miejsce wstąpiła masowa hodowla drobiu. Wyhodowane na najwyższą wydajność swych funkcji przemiany materii, zwierzęta żyją stłoczone w hermetycznie zamkniętych, elektronicznie sterowanych, w pełni klimatyzowanych zakładach produkcyjnych i utrzymywane są przy zdrowiu — poprzez stosowanie przeważnie abiotycznych środków — przez krótko odmierzony czas swego życia produkcyjnego. Hodowla drobiu wyodrębniła się z całości rolniczego zakładu. We współczesnej hodowli i chowie drobiu ptactwo domowe i podwórzowe przeżywa swą kulturową śmierć. Spośród ponad 150 ras kur&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; jedynie nieliczne służą dziś do hodowli liniowej, krzyżówkowej i hybrydowej. Ich wydajność, wywindowana do granic możliwości, ściska się w przedziale nieśności obejmującym zaledwie jeden rok.<br /> <br /> Namysł nad tym błędnym rozwojem prowadzi coraz wyraźniej do reintegracji mniejszych stad drobiu w nowo kształtujących się organizmach gospodarskich: mobilne kurniki z wymiennym wybiegiem na otwartej roli są pierwszym krokiem. Ten sposób chowu przywraca na nowo związek ze wszystkimi procesami życiowymi {{SE|134}}<br /> <br /> całości gospodarstwa w biegu roku i pozwala kurom na nieograniczone wyrażanie swego życia instynktownego. Z powodu drapieżników niestety granice dla dowolnej zmiany miejsca są wyznaczone: niezbędne jest ogrodzenie odporne na lisa! Kolejnym krokiem, by kontynuować rozwój zgodny z naturą zwierzęcia domowego, jest odejście od jednolitej hodowli hybrydowej prowadzonej na całym świecie przez kilka wielkich koncernów — na rzecz hodowli zorientowanej na gospodarstwo. Obejmuje ona regionalną współpracę zakładów hodowlanych i odchowujących, jeśli chodzi o wybór rasy, cele hodowlane, a także gotowość konsumentów do współdźwigania tak kosztownego osiągnięcia kulturowego.<br /> <br /> Dalszy rozwój ptactwa domowego jest w pierwszej kolejności kwestią genetyczną: do jakich dziedzicznych predyspozycji z przeszłości należy nawiązać? Przede wszystkim jednak jest to kwestia epigenetyki — hodowli nie tylko na podstawie cech nabytych, lecz dopiero do nabycia. Jakie warunki do tego ostatniego celu muszą zostać stworzone w kształtowaniu organizmu gospodarstwa — pod względem sposobu chowu, własnej bazy paszowej gospodarstwa, ludzkiej troski i uwagi — aby organizmiczna całość mogła epigenetycznie wcisnąć swój ślad w życiową i fizyczną organizację zwierząt?<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hausschwein&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Świnia domowa ====<br /> <br /> Świnia, podobnie jak wysokowydajne rasy kur — i tylko do nich porównywalna — została metodami nowoczesnej hodowli, żywienia i utrzymania przekształcona ze swego pierwotnego trybu życia i bogactwa typów rasowych w jednorodne rasy użytkowe. Była niegdyś przede wszystkim kształtującym krajobraz zwierzęciem pastwiskowym, pilnowanym przez pasterzy; w XVIII wieku, poprzez wkrzyżowanie w Anglii ras azjatyckich i południowoeuropejskich, zyskała wyższą plenność wzrostową; w XIX stuleciu, jako uszlachetniona świnia krajowa, weszła powszechnie — w chowie oborowym z wybiegiem — w skład gospodarstw chłopskich. Dziś zaś, poczynając od drugiej połowy XX wieku, zostaje wyrwana ze związku życiowego całości gospodarstwa i produkowana w fabrycznej masowej hodowli. Celem nowszej hodowli było i jest: precz od słoniny — ku jednolitemu hybrydowi, wczesnodojrzałej świni mięsnej, która osiąga dojrzałość ubojową już w połowie życia ras wyjściowych. Jak w nowoczesnym chowie kur, tak i tutaj niezbędna dla duszewności bycia zwierzęciem domowym więź człowiek–zwierzę, a także więź z całością gospodarstwa i jego gruntami, zostaje wyłączona. Gdy ta podwójna relacja zanika, świnia więdnie duszewnie, a krajobraz {{SE|135}}<br /> <br /> popada w jednostajną monokulturę&lt;ref&gt;Vgl. hierzu: Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924.&lt;/ref&gt; i w wielu miejscach staje się obszarem utylizacji gnojowicy wieprzowej, powiązanej z rozległymi uciążliwościami zapachowymi i emisjami oddziałującymi na klimat. Pozbawiona nastroju i zniekształcona, leży polna dorfgemarkung obnażona — odbicie tego, co w postaci nieludzkości spotyka zwierzęta w dożywotnim chowie oborowym na betonowych rusztowaniach. Człowiek ma to w swoim ręku: czy w zwierzętach domowych widzieć tylko czysty pożytek ekonomiczny, przez co sam siebie duszewnie alienuje — czy też wyprowadzić ku rozkwitowi swe działające z głębi duszy instynkty dla dobra całości gospodarstwa. U świni domowej jako wszystkożercy instynkty te skierowane są ku niezwykle różnorodnej paszy, starannie dobieranej stosownie do potrzeby: trawa, siano, zboże, owoce, warzywa, korzenie, dżdżownice, ślimaki, rośliny dzikie i lecznicze, owoce leśne i inne.&lt;ref&gt;Peter Steffen, Karl Schardax, Gernot Kürzel: ''Schweineglück, Bibel der Schweine'', Graz 2008, 392 S.&lt;/ref&gt; Biorąc wszystko pod uwagę, świnia jest idealnym zagospodarowywaczem resztek w organizmie gospodarstwa — obok kur therapeutą w tępieniu wszelkiego robactwa. Swym wysoko rozwiniętym zmysłem węchu, skupionym w tarczy ryjkowej — tej jakby wywróconej na zewnątrz nosa zrośniętej z wargą górną — szuka pożywienia raz na powierzchni, raz ryjem pod ziemią. Letnie i jesienne wypasanie na ścierniskach zbożowych, zbranych polach ziemniaczanych i warzywnych czy na międzyplonach wiedzie ją na polną przestrzeń, zaspokaja jej popęd do ruchu, nienasyconą ciekawość i nie stawia żadnych granic miłości do rycia. Węsząc, jej natura pożądań pracuje się przez ziemię. Przy wypasie praca ryjkowa może przez uszkodzenie darni szybko stać się uciążliwością. Szkoda ta pozostaje w granicach, gdy dostępna jest wystarczająca powierzchnia pastwiskowa ze świeżym, zasobnym w białko porostem — przy czym lekkie rozerwania darni mogą stać się wręcz korzystne dla jej napowietrzenia i odmłodzenia. Dochodzi ponadto do rozsiewania nasion, a tym samym do większej różnorodności gatunkowej.&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; W wielu miejscach wypas nie dochodzi do skutku z przyczyn kosztowych i ekonomiki pracy. Zamiast tego z praktyki wyłaniają się systemy chowu oborowego, które w miarę możliwości poprzez urozmaicone otoczenie uwzględniają wyrażanie instynktów behawioralnych: tworzenie grup, różnorodność paszy, odpadki z kuchni i przetwórstwa, zielonka, resztki paszowe z obory i tym podobne, możliwość rycia, taplania się, ocierania, powierzchnia do ruchu, {{SE|136}}<br /> <br /> do spotkań i eksploracji, zadaszony zewnętrzny kącik do defekacji, wyścielone powierzchnie odpoczynku, miejsca do spania chroniące przed zimnem i wiatrem, zamknięte ze wszystkich stron, a także możliwość intensywnego kontaktu z opiekującym się człowiekiem — na przykład przez rozmowę.<br /> <br /> Świnie mają poczucie rodziny, są towarzyskimi i inteligentnymi, zmysłowo czujnymi zwierzętami: zmysł węchu dominuje w ich percepcji, kształtuje odczuwanie ich dobrostanu i niedoli. Żywo komunikują się za pośrednictwem subtelnego słuchu, a unosząc głowy, patrzą na zbliżającego się człowieka jasnym, wręcz rozumnym wzrokiem. Niemniej ich osiągnięcia mózgowe są w porównaniu z dzikimi pobratymcami obniżone nawet o 30%,&lt;ref&gt;Norbert Benecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 1994, 470 S.&lt;/ref&gt; to znaczy układ nerwowo-zmysłowy przesunął się bardziej w stronę rdzenia kręgowego i układu współczulnego i służy tym samym zwiększonej wydajności metabolicznej w zakresie płodności oraz przyrostów mięsa i tłuszczu.<br /> <br /> Krytyczne pytanie, czy przez utratę osiągnięć zmysłowych zwierzęta głupieją, gdy człowiek czyni z nich zwierzęta domowe, musi być — pod warunkiem że jest on w pełni świadom swej odpowiedzialności wobec zwierzęcia domowego — odparowane słowem «Nie». Co zwierzę domowe ofiarowuje człowiekowi swymi osiągnięciami metabolicznymi, to musi on mu zwrócić w podwójnej mierze przez swe inteligentne postępowanie w chowie, żywieniu, pielęgnacji oraz przez hodowlę ujmującą istotę zwierzęcia.<br /> <br /> Funkcja uzębienia czyni ze świni wszystkożercę — jednocześnie mięso- i roślinożercę. Gryzie i żuje jak człowiek. Także w przewodzie pokarmowym przejawia się ta podwójna funkcja. Żołądek jednojamowy jest stosunkowo mały; wskutek tego świnia musi pobierać pokarm w sposób ciągły, w małych porcjach. W długim pasażu przez jelito cienkie, przy rozkładzie enzymatycznie łatwo przyswajalnych składników pokarmowych i ich resorpcji, zachodzi w jelicie ślepym i okrężnicy fermentacja mikrobiologiczna zasobnych w celulozę resztek paszowych. Świnia trawi gruntownie; wyciąga z pożywienia — w odróżnieniu od przeżuwaczy — siły, które jako istota zmysłowa, a zarazem metabolicznie czynna, zużywa sama dla siebie. Umniejsza to siłę nawozową jej wydzielin, nie zaś ich zawartość składników mineralnych. Kał — swą formą, barwą, konsystencją i zapachem — zależy od rodzaju spożywanego pokarmu. Gdy równowaga między trawieniem gruczołowym a mikrobiologicznym nie jest zachowana — na przykład przy żywieniu wysokowydajnym i dożywotnim chowie oborowym na rusztowaniach — powstaje gnojowica świńska, przy której {{SE|137}}<br /> <br /> nie należy dziwić się cuchnącemu odorowi ani jednostronnie popędowemu działaniu nawozowemu.<br /> <br /> Wyważone dostosowanie chowu świń do własnej bazy paszowej gospodarstwa z ściółką, wybiegiem i w miarę możliwości wypasem daje nawóz ubogi w zapachy, zasobny w substancje, o raczej stałej konsystencji. Zapewne ze względu na odczucie wobec charakteru świni jako wszystkożercy w porównaniu z czystymi roślinożercami, w chłopskiej przeszłości obornik świński określano mianem «zimnego nawozu» — odpowiedniego mniej dla «zimnej gliny» niż dla «ciepłego piasku». W mieszaninie z pozostałymi nawozami wytwarzanymi w organizmie przedsiębiorstwa jest on cennym uzupełnieniem. Jako nawóz nosi substancjalnie, kompozycyjnie i pod względem sił piętno duszewnej natury świni. To, co ryjem wywraca z ziemi i smakując z rozkoszą spożywa jako pokarm roślinny i zwierzęcy, to, co duszewnie przeżywa w głębokim dobrostanie spoczynku — w tym wszystkim dokonuje ona — podobnie jak inne zwierzęta domowe gospodarstwa — «kosmicznej jakościowej analizy»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 59.&lt;/ref&gt;. Wynik tej analizy wyznacza wartość nawozową. Jest ona za każdym razem inna, zależnie od tego, czy pasza pochodzi z importu, czy jest wytwarzana w samym gospodarstwie. Analizując własną paszę, świnia przygotowuje na swój sposób nawóz, który wychodzi naprzeciw siedliskowym potrzebom mnożenia żyzności gleby.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Pferd_und_Esel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Koń i osioł ====<br /> <br /> Jakkolwiek przeciwstawne są z natury mimo bliskiego pokrewieństwa, jako zwierzęta juczne, wierzchowe i pociągowe były najtrwalszymi pomocnikami człowieka — sięgając wstecz aż do czasów praperskiej kultury, do czwartego i piątego tysiąclecia przed Chrystusem. Koń niósł człowieka na jego wielkich, przekraczających granice wyprawach i podbojach, był środkiem przemieszczeń z miejsca w miejsce, wyruszał z nim do wielkich bitew; walczył pod jego dowodzeniem i przywódczym kierownictwem i składał siebie w ofierze. Ciągnął pług skibę za skibą i przywoził na wysoko załadowanym wozie drabiniastym plony do domu. Niezliczone zasługi wyświadczył koń człowiekowi i niewyobrażalne ofiary przy tym poniósł. I tak samo osioł — równie gotowe do służby co uparte zwierzę wierzchowe i nosiciel ciężarów chłopa i rzemieślnika aż po towarzysza żebraka. Wszelkie brzemiona dnia codziennego wkładano na tego małego, cienkonogiego osła; pewnym krokiem<br /> <br /> dźwigał je przez pniaki i kamienie. Jakże bez osła mogłoby się utrzymać społeczne współżycie wśród ludów pasterskich i w obrębie gmin wiejskich oraz pomiędzy nimi? Tak więc niósł na swym grzbiecie najuboższego i jego ciążące brzemię, a w wjeździe do Jerozolimy w Niedzielę Palmową — najwyższą Istotę, która przezwyciężyła wszelką ziemską ciężkość.<br /> <br /> {{SE|138}} Oba — koń i osioł — należą do nieparzystokopytnych. Stają i chodzą na końcu środkowego palca u nogi, względnie środkowego palca u ręki. Palce te tkwią w kopycie, rogowym bucie nieprzepuszczalnym dla zewnętrznych promieniowań sił — podobnie jak racice parzystokopytnych i rogi przeżuwaczy. Choć konie bywają cieleśnie ciężkie, poruszają się z lekkością, wręcz taneczną swobodą. Piękność i elegancja ruchów konia są niezrównane — jego duszewna istota wyżywa się cała w języku ciała rytmicznej ruchliwości. Czy w stępie, czy w powściągliwym tanecznym kłusie, przy głowie uniesionej ku górze, czy w galopie rwącym naprzód z wyciągniętą szyją i rozdętymi nozdrzami — zawsze ukazuje obraz szlachetnego rozwinięcia siły i harmonii proporcji, która przez jeźdźca wznosi się ku jeszcze wyższej harmonii. Dopiero w jedności rumaka i jeźdźca objawia się szlachetność zarówno w postawie, jak i w charakterze. Inaczej jest, gdy zaprzęgnięty wkłada się w chomąto i ciągnie pług lub ciężki wóz, rytmicznie unosząc i opuszczając głowę z każdym krokiem — wtedy budzi obraz doskonałego oddania swej istoty wolicjonalnej na skinienie i prowadzącą rękę człowieka i na służbę, którą bezinteresownie spełnia wobec ziemi.<br /> <br /> Wszystkie chody konia właściwe są również osłowi. Mniej szlachetny w wyglądzie i ruchu, jest raczej pokorny — z głową zwieszoną ku dołowi, na ogół posłuszny i oddany wobec wszystkiego, czego się od niego wymaga, a potem znowu krnąbrny z zazwyczaj niedocieczonego powodu. W swoich rodzimych obszarach Orientu i Afryki wydaje się tym szlachetniejszy, im głębiej jest jeszcze osadzony w dawniejszych kulturowych formach świadomości i życia.<br /> <br /> Koń jest w jeszcze wyższym stopniu niż osioł pojętny i wymaga od urodzenia gruntownego wychowania dla rozwinięcia swych talentów, a przez całe życie — do ich ćwiczenia pod kierownictwem człowieka. W przypadku szlachetnego konia arabskiego, na przykład, noworodkę trzymano przez pewien czas pod namiotem pasterskim, w łonie rodziny. Zwyczaj ten przetrwał aż do XX wieku.<br /> <br /> Cielesność konia i osła jest obrazem ich duszewności, a zarazem obrazem krajobrazu — rozległości trawiastych stepów, w których ta duszewność przeżywa swoją radość ruchu. Z tego wynika, że<br /> <br /> organizacja zmysłów skupia się w szczególności na zmysłach skierowanych na zewnątrz, obejmujących dal — na wzroku, słuchu i węchu. Wyraziste, uderząco wielkie oczy, osadzone po bokach głowy, obejmują niemal pełny krąg widzenia. Jedynie ku przodowi — przed głową i poniżej niej — jest ślepy pas o długości około dwóch metrów, którego nie można dostrzec, podobnie jak z tyłu po obu stronach kręgosłupa. W głębi pola widzenia, czyli w widzeniu trójwymiarowym, obejmuje jedynie stosunkowo wąski kąt patrzenia rzędu piętnastu do dwudziestu stopni ku przodowi. W pozostałej części kręgu widzenia obraz spłyca się i rozmywa ku tyłowi. Właśnie w owym ślepym pasie z tyłu siedzi jeździec, woźnica lub idący za pługiem oracz, który delikatnym pociągnięciem wodzy lub poprzez wędzidło określa chód i kierunek ruchu. W żywej grze małżowin usznych ujawnia się z najsubtelniejszymi niuansami kierunek duszewnej uwagi. Dźwięki dla nas niesłyszalne są wychwytywane z ogólnego tła akustycznego. Koń przyjmuje przede wszystkim przez słuch duszewne nastrojenie — na przykład to, jak się do niego mówi. Ustawienie uszu, czy nastroszone, czy obwisłe, zdradza wiele o jego duszewnym odczuwaniu.<br /> <br /> {{SE|139}} Zmysł węchu jest nadzwyczajnie wysoko rozwinięty. Wydłużona głowa kryje rozległy system jam nosowych, których wewnętrzna powierzchnia odpowiada mniej więcej całkowitej powierzchni zewnętrznej skóry zwierzęcia. Konie obwąchują się, aby się przywitać lub poznać. Swym niezwykle delikatnym węchem analizują otoczenie, na pastwisku dobierając pokarm, wykrywając wszelkie, nawet najsubtelniejsze wyziewy — i to niekiedy z wielkich odległości. Czy to właśnie te trzy zdolności zmysłowe — wzrok, słuch i węch — wraz z właściwością noszenia głowy uniesionej ponad kręgosłupem sprawiają, że koń jest tak pojętny, że reaguje z tak wysokim zróżnicowaniem, iż budzi przekonanie, jakoby potrafił myśleć? W greckiej mitologii saga o Perseuszu ukazuje, jak myślenie wyzwoliło się z krwistej związaności ciała — nośnika jasnowidzących sił działających w dawnych czasach: w mitycznym obrazie Perseusz ścina głowę Tytance Gorgo. Z potoku krwi wytryskującej z jej tułowia wyskakuje Pegaz, uskrzydlony koń. Symbolizuje on myślenie wyzwolone z ciała, którego skrzydła mogą się odtąd swobodnie wznosić ku światu ducha. To, co w inteligentnym zachowaniu końskiego ciała wydaje się krwisto związane — w człowieku wyswobadza się z tych więzów i staje się wolną duchowo-duszewną działalnością myślenia.<br /> <br /> Koń i osioł są roślinożercami. Choć są niezwykle mało wymagające i pobierają pokarm bogatszy w surowe włókno niż przeżuwacze z ich wysoko zróżnicowanym<br /> <br /> układem przedżołądków, dysponują jedynie złożonym, jednokomorowym, stosunkowo małym żołądkiem. Za nim ciągnie się długie jelito cienkie, które rozkłada łatwiej przyswajalne składniki pokarmu. Trudniej strawne surowe włókno jest dopiero w potężnie rozwiniętym ślepym zaułku jelita ślepego, a następnie w okrężnicy i prostnicy bakteryjnie rozkładane. Ten sposób trawienia odpowiada ich sposobowi pobierania pokarmu. Konie jedzą dwa razy dłużej niż krowy — mianowicie szesnaście godzin dziennie. Są zwierzętami dnia i nocy. Dzięki dobremu wzrokowi nawet w ciemności znajdują z pewnym krokiem pokarm również w porze nocnej. Konie i tak skromny osioł doskonale nadają się do tego, by po zmianie pastwiska dogryzać rośliny omijane przez krowy.<br /> <br /> {{SE|140}} Radość ruchu i siła koni i osłów znajdują swój wyraz w ich mocno uformowanym, wciąż bardzo bogatym w surowe włókno kale. Jest on — biegunowo wobec «zimnego obornika świńskiego» — nawozem «gorącym». Przez nieprzerwany bakteryjny rozkład przyspieszany kontaktem z zewnętrznym powietrzem nagrzewa się bardzo szybko i z uwagi na tę właściwość był używany jako ogrzewanie podpowierzchniowe, a zarazem nawóz dla inspektów. Świeży obornik koński zawiera sporo amoniaku, jego zapach jest zatem silny, ostry i przenikliwy — ale nie nieprzyjemny.<br /> <br /> Koń i osioł w wyniku mechanizacji procesów pracy pożegnali się w znacznej mierze z rolnictwem — na razie? Z nimi odszedł ważny element uduchowienia duszewną siłą organizmu gospodarstwa: zarówno pod względem wykorzystania paszy i słomy, szczególnego rodzaju nawozu i rytmizacji procesów pracy, jak i pod względem uduchowienia pracy duszewną siłą, którą wkładały w oddaną służbę ludzkiemu kierownictwu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Hund_und_Katze&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Pies i kot ====<br /> <br /> Obie należą do linii rozwojowej drapieżników. Swoim duszewnym życiem instynktowym wzbogacają one ciało duszne organizmu rolniczego w sposób wyraźnie sobie przeciwstawny. Pies jest najstarszym ze zwierząt domowych, kot zalicza się do najmłodszych; w Europie pojawia się dopiero od pierwszego tysiąclecia przed Chr.&lt;ref&gt;Norbert Benecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 1994, 470 S.&lt;/ref&gt; Typus psa spokrewniony jest z typusem jego dzikich pobratymców — wilka, jak typus kota z typusem żbika. Co uderza u psów szczególnie, to wielka zmienność form. {{SE|141}}<br /> <br /> Pojawia się już na samym początku ich udomowienia, ku końcowi ''trzeciorzędu'' (Atlantyda), w ''plejstocenie'' (epoki lodowcowe), nade wszystko zaś w ''neolicie'', w pierwszych epokach poatlantyckich. Żadna z gatunków zwierząt domowych, które wyłoniły się w następnych czasach, nie osiągnęła już nigdy tej bogactwa form.&lt;ref&gt;Ebd., S. 226.&lt;/ref&gt; Nasuwa się — jak już wcześniej zaznaczono — że rozwój zwierząt domowych był wytworem wczesnej ludzkości. Była ona w stanie, wychodząc z przeżywania duszy zwierzęcej i jej duchowego źródła, duszy grupowej, zatrzymać ją w kształtowaniu ciała na bardziej embrionalnym szczeblu, a tym samym zapewnić typusowi kształtującemu formę obfitość rozmaitych możliwości wyrazu. Im młodsze są gatunki zwierząt domowych, im bardziej ludzie wymieniali swoją instynktowną bezpośredniość duchową na przebudzenie do samoświadomości, tym uboższe w odmiany staje się oblicze zwierząt domowych. Jeśli w dawnorzymskich czasach bogactwo form znowu wzrosło (rasy psów miniaturowych), jest to już rezultat celowej selekcji hodowlanej, w sensie krzyżowania i doboru. Jak bardzo od początków aż po starożytną kulturę egipską udomowienie psa i kota — a tak samo innych gatunków zwierząt domowych — nie było w pierwszym rzędzie kwestią pożytecznej użyteczności, lecz jak nierozłącznie spleciony był pożytek z instynktownie, intymno-sakralnie odczuwaną więzią, wynika z jednej strony z kultury pogrzebowej jednoczącej człowieka i psa, z drugiej zaś z czci, jaką oddawano kotom i zamieszkującej w nich boskości — kultu, który osiągnął szczyt ku schyłkowi staroegipskiej kultury.&lt;ref&gt;Ebd., S. 348.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Duszewna dyspozycja psa i kota leży daleko od siebie. Jeszcze bardziej niż koń pies poddał swoje duszewne życie instynktowe, sumę swoich zdolności, kierownictwu człowieka — kot nie tak. Dobrze ułożony, pies słucha na każde zawołanie czy gwizd. Swoim pędem do ruchu sięga szeroko w dal — tak pies myśliwski tropem podążający czujnym węchem, oznajmiający znalezienie upolowanej zwierzyny lub ją aportujący, jako pies pasterski pędzący owce lub bydło lub trzymający stado w kupie. Zawsze po dokonanym czynie wraca, siada na tylne łapy, wachluje ogonem, wyciąga głowę wyprostowaną w górę, patrzy na swego pana wiernie oddany, w oczekiwaniu na następny rozkaz. Równie uważnie, z całkowitym oddaniem zachowuje się jako pies stróżujący dom i obejście, jako pies towarzyszący i przewodnik, jak pies dla niewidomych, jako pies węszący, z nieomylnością wywęszający najsłabsze ślady zapachowe, lub jako {{SE|142}}<br /> <br /> pies zaprzęgowy, ciągnący ciężkie ładunki przez śnieg i lód. Każda z tych zdolności stwarza sobie właściwe jej ciało: duże i silne, smukłe i szybkie, małe i zwinne itd. Ta cielesno-duszewna podatność na kształtowanie, obejmująca niemal każdą wyobrażalną postać ciała z odpowiednim każdej rasie zachowaniem, popada już od czasów rzymskich pod wpływ emocjonalności człowieka i wyradza się w hodowlę psów luksusowych, miniaturowych i do noszenia na rękach.<br /> <br /> Wyraz istoty domowego kota jest zupełnie inny. Zdaje się on ewolucyjnie głębiej popaść w dzikość. Żyje niejako dwoma życiami. W jednym wyżywa się z dala od człowieka, aktywny nocą, jak jego dzicy pobratymcy. Wytężając wszystkie zmysły, podąża za instynktami łowieckimi, skrada się swoimi ścieżkami, czai się na zdobycz i chwyta ją potężnym skokiem. Gryzonie — myszy i szczury — to jego ulubiony pokarm, niestety również ptaki: naziemne ptaki lęgowe, gnieżdżące się w niskich gałęziach lub przelatujące za dnia zbyt nisko nad ziemią jaskółki, które chwyta niedbale szybkim uderzeniem wyciągniętej łapy. Drugie życie spędza, szukając domowego zacisza człowieka jako swojego miejsca snu, mrurkując łasząc się do członków rodziny, bawiąc dzieci i tym sposobem polecając się tej formie dalszej troski o wyżywienie. A potem znów nocą wyrusza w to inne życie. Znowu to emocjonalność człowieka, która — sprowadzona na manowce — czyni z kota zwykłe zwierzątko domowe do głaskania.<br /> <br /> U psa jest to przewyższający wszystko, różnicujący każdy odcień, wprawiający ciało i duszę w działanie zmysł węchu, u kota — wyspecjalizowany w widzeniu nocnym zmysł wzroku, które to organizm rolniczy wzbogacają szczególną jakością, porządkującą zasadą: Pies, który nocą na warcie szczeka, który towarzysząc chłopu z nosem przy ziemi obwąchuje pola, łąki i pastwiska śladem tropem, lub — idąc za skinieniem pasterza — obchodzi stado owiec i trzyma je na wyznaczonym mu terenie wypasu, jest w narzuconych mu granicach wykonawczym organem człowieka. Kot nim nie jest w tym sensie. Pozostaje niezauważony na swoich nocnych wędrówkach po obejściu i obrębie wsi, wyznacza własną miarę w tępieniu szkodliwych gryzoni i jest przy tym samowystarczalny.<br /> <br /> Nie odchody psa i kota są tym, co organizm rolniczy przyjmuje z wdzięcznością — są nieprzyjemnie cuchnące, lecz nie mają istotnego znaczenia — lecz ich wkład to porządkująca funkcja strażnicza. Niestety pies i kot utracili tę funkcję jako poprowadzeni przez człowieka współkształtujący uczestniczy uduchowionej całości przyrody w znacznej mierze. Jako zwierzęta domowe, {{SE|143}}<br /> <br /> towarzyskie i luksusowe wyobcowały się w znacznej mierze z ciała dusznego organizmu rolniczego.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Schaf_und_Ziege&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Owca i koza ====<br /> <br /> Do tak zwanych «małych przeżuwaczy» zaliczają się owce i kozy — po psach należą one do najstarszych naszych zwierząt domowych. Mimo bliskiego pokrewieństwa różnią się znacznie temperamentem, ruchliwością i stopniem skromności potrzeb. Jak wszystkie przeżuwacze, pojawiają się w historii rodowej jako rogate parzystokopytne dopiero na końcu szeregu ssaków. Co więcej, wielość form dzikich przodków owco- i kozopodobnych oraz późniejszych form kulturowych rozwinęła się dopiero w przejściu z późnego trzeciorzędu w epoki lodowcowe (plejstocen) i w nich samych aż po czasy obecne (''Holocen'')&lt;ref&gt;Bernhard Grzimek: ''Grzimeks Tierleben, Enzyklopädie des Tierreichs'', Band 13, Säugetiere 4, München 1971, S. 470.&lt;/ref&gt; — a więc w czasach, gdy człowiek wkroczył między zwierzęta i z głębi swej kosmicznie ukształtowanej, instynktownie-duchobliskiej świadomości nawiązał z nimi stosunek magiczno-kultyczny, który znajdował wyraz w sposobie polowania — dla zdobycia pożywienia i odzienia — oraz w ofierze ze zwierząt.<br /> <br /> Czy zatem nie nasuwa się pytanie, czy koczowniczy człowiek, wpleciony w działanie sił przyrody, nie brał udziału w tej przecież bardzo młodej dyferencjacji form? Czy nie wskazują na tę możliwość mity ludów — na przykład ofiara ze zwierząt złożona przez Abla, czy sięgające epok lodowcowych (''plejstocen'') rysunki naskalne, m.in. na Saharze, i wiele innych? Czy nie są one wszystkie wyrazem magiczno-kultycznej relacji człowieka ze zwierzęciem w czasach atlantyckich, późnego kenozoiku? I czy nie dokonało się potem, w drugiej epoce poatlantyckich dziejów (''Holozän''), z zaratusztrańskich misteriów, w rodzaju powtórzenia na wyższym szczeblu, udomowienie?<br /> <br /> Owce i kozy, wyposażone we wszystkie znamiona swego bycia zwierzętami domowymi, pojawiają się od końca dziewiątego tysiąclecia p.n.e. w górskich rejonach Azji Południowo-Zachodniej. U owiec są to następujące znamiona: postać mniejsza niż forma dzika, wysoka zmienność wielkości ciała, brak sezonowej wymiany okrywy włosowej, jej przekształcenie w stale rosnące runo wełniste, żywe ubarwienie i wzorowanie. Podobną różnorodność wyglądu zewnętrznego wykazują kozy, aż po okrywę włosową przemienioną w wełnę u kóz angorskich i kaszmirskich.&lt;ref&gt;Norbert Benecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 1994, S. 247.&lt;/ref&gt; {{SE|144}}<br /> <br /> Owce, a jeszcze bardziej kozy, są niezwykle skromne w potrzebach. Ich pokarmem są trawy, zioła, liście i pędy. Kozy cechuje przy tym wysoka zdolność przystosowania do aromatycznej, bogatej w celulozę i zasolonej oferty pokarmowej ekstremalnych stref geograficznych, na przykład terenów górskich i półpustyń. Nadmierne wypasanie tych ostatnich prowadzi szybko do postępującej dezertyfikacji. Dzięki wielorakim darom obojga małych przeżuwaczy — wełnie, mięsu, mleku, włosiu, skórze, wyprawionej skórze i rogowi — stały się one wielkimi towarzyszami kultury człowieka. Stały w zwartych stadach pod opieką ludów pasterskich jako podstawa ich egzystencji i w wielu miejscach w osadach wiejskich stały się «krową ubogich». Ścisły związek owcy z otoczeniem i z człowiekiem doprowadził na całym świecie do wielkiej różnorodności ras, od średniowiecza w Europie do wykształcenia się ras krajowych, w czasach nowożytnych zaś do hodowli liniowej na rasy mięsne, wełniane i mleczne. Hodowla białej owcy wełnistej (merynosa) dokonała się w Hiszpanii. Dziś znalazła ona, wielokroć z wkrzyżowaniem ras krajowych, największe rozprzestrzenienie na świecie.<br /> <br /> W Europie hodowla stadna pod kierownictwem wędrownego owczarza przetrwała w szczątkowej postaci do dziś. Opłacalność jej można utrzymać jedynie przez to, że stada owiec są stosowane przede wszystkim w obszarach chronionych dla pielęgnacji krajobrazu. Najbardziej spada hodowla kóz. 95% wszystkich kóz domowych służy samozaopatrzeniu w drobnorolniczo zorganizowanym rolnictwie krajów trzeciego świata.<br /> <br /> Przejawy istoty owcy i kozy są wobec siebie polarne. Sprawności zmysłowe obojga są wprawdzie podobne — najdoskonalej rozwinięty jest węch, po nim wzrok, a z pewnym odstępem słuch. Lecz to, co duszewne, wyraża się odmiennie w mowie ciała i poprzez zmysły. Z głową zazwyczaj opuszczoną poniżej linii kręgosłupa, z masywniejszą budową ciała, bardziej zwrócona ku ziemi i ku wnętrzu własnej przemiany materii, cięższa w ruchach — duszewna istota owcy ujawnia się w sposób bardziej śniąco-powściągliwy. Inaczej koza: żwawo zerwa się, przeskakuje przez przeszkody po skałach i kamieniach, unosi wysoko głowę, ciekawie obwąchuje to i owo, wspina się na najbliższe wzniesienie, trzyma spojrzenie uważnie skierowane w dal. Zamiast żerować przemaszerowując po rozległych równinach, woli wypasać się w górach na stromych zboczach na wysokości głowy, lub staje pionowo na tylnych nogach, by z krzewu i drzewa dosięgnąć jeszcze najwyżej dostępnego liścia.<br /> <br /> Owce i kozy noszą rogi. W przeciwieństwie do bydła, u samców są one większe i w zależności od rasy spiralnie {{SE|145}}<br /> <br /> skręcone lub też wygięte szablowato ku tyłowi. Obok zwierząt rogowych istnieją rasy bezrożne, do których u owiec należy większość dzisiejszych ras użytkowych.<br /> <br /> Przy zawężaniu różnorodności ras hodowla koncentruje się na owcy wełnistej bądź mlecznej, u kóz zaś na zwierzętach mlecznych bądź mięsnych.<br /> <br /> Małe przeżuwacze są zwierzętami stadnymi — owce jeszcze bardziej niż kozy. Wskutek tego są z natury swej bardziej kształtującymi krajobraz w skali ogółu, mniej zaś organem kształtującym w poszczególnym organizmie rolniczym. Dopóki gromady wiejskie ze swymi gruntami istniały jeszcze jako w przeważającej mierze zamknięta całość, powołaniem owczarza było czynić swoje stado owiec organem tej całości: czy to przez wypasanie na ugoru, gruntach wspólnych lub odłogach, przez przepędzanie przez ścięte pola okopowych, przez zbyt bujnie w liść strzelające zasiewy ozime; czy to przez wypasanie bogatych w zioła poboczy dróg i miedzach polnych jesienią jako dietetyk dla nadchodzącej zimowej stajni; czy to wreszcie przez przetaczanie na polach dla celów nawozowych. Wszystko to było prawnie usankcjonowane i odbywało się w uzgodnieniu z gromadą wiejską. Ożywieniu zawodu owczarza stawiane są wąskie granice. Możliwości otwierają się w pielęgnacji obszarów chronionych lub w wielkich gospodarstwach z glebach o granicznych plonach.<br /> <br /> Inaczej rzecz się ma z hodowlą owiec mlecznych i kóz mlecznych. Obie nie są związane ze stadem i mogą w mniejszych i większych stanach istotnie przyczyniać się do przenikania organizmu rolniczego duszą. Małe przeżuwacze szczególnie nadają się do dalszego rozwijania jednostronnie zorientowanych ogrodnictw w kierunku ogrodniczych gospodarstw. Zastępują tam bydło w zagospodarowaniu poplonów na zielony nawóz oraz odpadów z wielostronnej produkcji warzywnej i zapewniają ich przemianę w trwale działający nawóz.<br /> <br /> Na drodze czterożołądkowego układu przeżuwaczy pokarm roślinny podlega niezwykle intensywnemu trawieniu (zob. rozdział «Rind», Pansenverdauung und Wiederkäuen, Seite 150ff). Umożliwia to rozkład celulozy, tzn. bogatych w surowe błonnikowe substancje pokarmowych, i czynienie ich użytecznymi dla wzrostu, utrzymania i produkcji (mleka, wełny, mięsa). W toku tego procesu trawiennego strumień roślinnego pokarmu otrzymuje odciśnięte weń siły organizacji duszewnej zwierzęcia. Stosownie do natury istoty owcy i kozy odcisk ten jest odmienny. Tej odmienności nie sposób wystarczająco ująć na podstawie ilościowego składu tak zwanych składników odżywczych nawozu. Nie ilościowy udział {{SE|146}}<br /> <br /> tychże jest miarodajny, lecz ich kompozycja dokonana przez działające w procesy życiowe siły ciała duszewnego. Sama natura istoty nawozi poprzez substancje. Tak odchody owcy działają łagodniej, harmonizująco i strukturująco na procesy życiowe, które w sferze wegetatywnej zagęszczają się ku owocowi żywnościowemu — na przykład u warzyw liściowych. Nawóz kozy natomiast działa gwałtowniej i, jak można domniemywać z natury istoty kozy, pobudzająco na impuls wzrostowy w osi korzeń–łodyga–kwiat.<br /> <br /> Wkład owcy w przenikanie krajobrazu duszą staje się doświadczalny, gdy pasterz ze swym stadem owiec ciągnie jesienią przez grunty gospodarstwa i poza nie, przez otaczający krajobraz kulturowy: pasterz ze swą laską kroczący na przedzie, stado gęsto stłoczone za nim; lub stojący pośrodku pola, owce szukające pokarmu wokół niego ze wszystkich stron. Ta sceneria budzi nastrój głębokiego pokoju, który rozciąga się nad krajobrazem — obraz doskonałego spokoju i ruchu zarazem. Takie ciągnące przez pola, od gruntów do gruntów stado owiec, którego każdy przejaw istnienia skupia się w świadomości pasterza i z niej jest kierowany, stwarza związki, które łączą poszczególne organizmy rolnicze w wyższą jedność krajobrazu kulturowego. W porównaniu z owcami kozy są mniej zwierzętami stadnymi. Mają więcej «własnej woli». Utrzymuje się je w ograniczonym zakresie dla produkcji mleka i mięsa i świadczą — częściowo jako zastępstwo dla bydła — w kanonie wszystkich zwierząt domowych cenne usługi w kształtowaniu ciała duszewnego organizmu rolniczego.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Rind&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Bydło ====<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Herkunft_und_Mythos&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Pochodzenie i mit =====<br /> <br /> Według powszechnie przyjętego poglądu bydło domowe (''Bos taurus'') pochodzi od tura (''Bos primigenius'').&lt;ref&gt;Norbert Benecke: ''Der Mensch und seine Haustiere'', Stuttgart 1994, 470 S.&lt;/ref&gt; «Die moderne zoologische Haustierforschung betrachtet […] heute mit Sicherheit nur ein Wildrind, den Ur- oder Auerochsen als alleinige Stammform der Haustierrinder.» (Współczesne zoologiczne badania nad zwierzętami domowymi uznają [...] dziś z pewnością tylko jedno dzikie bydło, tura lub żubrobyka, za jedyną formę macierzystą bydła domowego.)&lt;ref&gt;Bernhard Grzimek: ''Grzimeks Tierleben, Enzyklopädie des Tierreichs'', Band 13, Säugetiere 4, Augsburg 2000, S. 375.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Przyjmuje się, że europejskie rasy bydła przybyły z «żyznego półksiężyca», z Azji Przedniej i Środkowej. Najstarsze znaleziska kostne sięgają ósmego tysiąclecia przed Chr., a więc początków {{SE|147}}<br /> <br /> kultury praperskiej. Wczesne, jak i wszystkie późniejsze rasy bydła mają mniejszą budowę ciała niż przypuszczalna dzika forma tura i od samego początku wykazują wysoką zmienność zewnętrznej postaci. Właśnie na przykładzie zwierząt pastwiskowych — bydła, owiec i kóz, najstarszych zwierząt domowych po psach — wyraźnie widać, jak wywodzenie ich od dzikich form pozostaje w mroku. Gdy spojrzeć na mity ludów, na przykład na ofiarę Abla w Starym Testamencie — był on pasterzem — na czoło religijnych obrzędów ofiarnych wysuwają się przede wszystkim owca i bydło. «Kulturhistorische Dokumente zeigen, dass die Rinder in Mesopotamien, Ägypten, Persien und Indien zunächst nur zu Kultzwecken gedient haben.» (Dokumenty historyczno-kulturowe świadczą, że bydło w Mezopotamii, Egipcie, Persji i Indiach służyło początkowo wyłącznie celom kultowym.)&lt;ref&gt;Ebd., S. 377.&lt;/ref&gt; W staroegipskim micie w bydle czczono praobraźnie boginię nieba Hathor, przedstawianą jako krowa dźwigająca między rogami tarczę słoneczną. W dzisiejszych Indiach krowa jest u hindusów, jak od praczasów, święta. Czy nie wskazuje to raczej na to, że duchowo-realne przeżycie istoty bydła — tego, czym jest nadzmysłowo dusza grupowa,&lt;ref&gt;Zob. np.: Rudolf Steiner: ''Natur- und Geistwesen – ihr Wirken in unserer sichtbaren Welt'', GA 98, Vortrag vom 7. Juni 1908, Dornach 1996, S. 96–97.&lt;/ref&gt; — stało u kolebki jego udomowienia?<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stellung_im_Betriebsorganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Miejsce w organizmie gospodarstwa =====<br /> <br /> W odniesieniu do kształtowania organizmu rolniczego jako zamkniętej w sobie całości bydło, a właściwie uformowany do wyższej jedności organizm stada, jest «Königin und König» (królową i królem) wśród wszystkich zwierząt domowych. Tak, każde z nich — jak zaznaczono w poprzednich rozdziałach — wnosi swój wkład stosownie do tego, co duszewne, zanurzone w budowie ciała. Jednak istocie krowy właściwa jest pewna moc universalna. Z tego powodu w ścisłym sensie nie można zrezygnować z hodowli bydła. Jej istotne znaczenie leży dopiero na drugim miejscu w tym, co wytwarza w postaci artykułów spożywczych i innych surowców. To jest strona zewnętrzna. Reprezentuje ją szereg płodów rolnych, stanowiących istotną podstawową kolumnę pratwórczości wartości w życiu gospodarczym. Pierwotne świadczenie leży po stronie wewnętrznej; jest to szczególna zdolność wzajemnego odnoszenia fizjologicznych funkcji, a jeszcze głębiej — członów istoty organizmu gospodarstwa — do siebie nawzajem, i tym samym utrzymywania go jako całości w zdrowiu i zdolności do rozwoju. Krowa — zawsze rozumiana jako ogniwo stada związanego z gospodarstwem — narzuca z siebie samej mądrą miarę {{SE|148}}<br /> <br /> w kształcie swojego ciała i w mierze współdziałania swych układów narządów przez swoją działalność, i tym samym od strony przyrody wyznacza miarę, wewnętrzną ekonomię całości gospodarstwa.<br /> <br /> O prawdziwym organizmie stada można mówić dopiero wtedy, gdy stado przez kolejne pokolenia uzupełnia się z własnego przychówku i związało się z warunkami siedliskowymi aż po własną bazę paszową gospodarstwa. Buhaje-reproduktory mają szczególny status: w regularnych odstępach czasu zastępuje się je ojcami z hodowli podobnego charakteru w celu odświeżenia krwi stada. Organizm stada jest nadrzędny wobec sumy poszczególnych zwierząt. Wyraża się to między innymi w równoczesności dobowo-rytmicznych zachowań zwierząt. Rano podążają w jakby hierarchicznym porządku za krową przewodnią na pastwisko. Tam rozkładają się, lecz nie biegają bezładnie; pasąc się, ciągną w jednym kierunku, przez siedem do ośmiu godzin dziennie pobierają pokarm, przerywany wspólnymi fazami przeżuwania, które również zajmują około ośmiu godzin dziennie. Również podchodzenie do wodopoju, przerwy w wypoczynku i oddawanie mleka podlegają ścisłemu rytmowi, władającemu całym stadem. Wszystkie środki pielęgnacji, żywienia, opieki i hodowli powinny służyć umacnianiu tego stadowo-rytmicznego dziania się. Im jest ono bardziej rozwinięte, tym stado zdrowsze.<br /> <br /> Metody leżące u podstaw powszechnie dziś na świecie praktykowanej masowej hodowli — żywienie kiszonką i łatwo przyswajalnymi paszami treściwymi z całego świata, całoroczne utrzymywanie w oborze na betonowych rusztach, praktyka usuwania rogów i hodowla nastawiona na maksymalną wydajność, skupiona na drastycznie skróconej długości życia itd. — osłabiają krowy. Oznacza to utratę zdolności do wytwarzania własnego, zamkniętego w sobie ciała duszy. Krowy mleczne są już w młodym wieku wyczerpane i z reguły po czterech i pół roku, to znaczy po dwóch «przemocowych» laktacjach, wybrakowane.<br /> <br /> Liczebność hodowli bydła zależy od wielkości gospodarstwa, od jego naturalnego uposażenia pod względem warunków klimatycznych i glebowych, a tym samym od potrzeb nawożenia, oraz — w różnych stopniach — od intensywności użytkowania. Decydująca jest tu własna baza paszowa gospodarstwa, obejmująca dostępne użytki zielone — łąki i pastwiska — oraz polową uprawę pasz. Rozmiar tej ostatniej wynika z kształtowania płodozmianu w uprawie roli. {{SE|149}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Wesenserscheinung_und_Wesenserkenntnis&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Przejaw istoty i jej poznanie =====<br /> <br /> Jako przeżuwacz najwyższego szczebla rozwoju krowa jest istotą równie żywą w przemianie materii, co rytmiczną. Jej aktywność nerwowo-zmysłowa natomiast — jeśli pominąć wysoko wyspecjalizowane osiągnięcia węchu i smaku — w stosunku do otoczenia wyraźnie ustępuje w tło. Jej zmysłowe dokonania służą przede wszystkim jej wnętrzu, jej czynności trawiennej. Inteligentne jestestwo krowy ujawnia się na zewnątrz raczej jako flegmatyczne, głucho śniące, ku wnętrzu zaś — w bogatym, pełnym mądrości życiu instynktowym. Krowa przeżywa siebie, głęboko introwertycznie, w pewnym rodzaju wewnętrznego oglądu.<br /> <br /> Kto stara się poznaniem zbliżyć do istoty bydła, musi skierować uwagę na jego główną czynność: na procesowe kroki we współdziałaniu tego, co zewnętrzne i wewnętrzne, przy pobieraniu pokarmu — poprzez przetwarzanie mas paszowych w trawieniu aż po wydalanie nawozu i gnojowicy.<br /> <br /> Podążając za tym, co poszczególne fakty przyrodoznawstwa przynoszą w odniesieniu do przebiegu trawienia, szybko natrafia się na granice poznania. Na ogół się ich nie dostrzega, ponieważ niewystarczająco uważa się na próg tego, co zmysłowo nieobserwowalne, i w następstwie tego nie przypisuje mu właściwej wagi. Niepostrzeżenie wpada się w abstrakcyjne, pozbawione jakości wyobrażenia modelowe. Gdy jednak uświadomi się sobie tę granicę poznania, która otwiera się między tym, co postrzegalne przedmiotowo, a procesualną stroną dziania się substancji — na przykład przy przejściu z zewnątrz do wewnątrz przez ściany jelit — zaczyna się dopiero prawdziwie doceniać i wartościować znaczenie oraz doniosłość wyników badań duchowych Rudolfa Steinera. Włączone w obieg poznania, wyniki tych badań przemieniają wiedzę opartą na zewnętrznych zmysłach w stale rozszerzający się proces poznawczy. Oświetlają one czynne agens — to, co istotowo-działające — które przywołuje zjawiska w ich formach i barwach. Wyniki badań duchowych dodają do zewnętrznej strony świata zjawisk istotowo-twórczą stronę wewnętrzną.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Maulverdauung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Trawienie w jamie ustnej =====<br /> <br /> Już przy pobieraniu pokarmu — dziennie około jednej ósmej masy ciała; odpowiada to 60–70 kg świeżej substancji — układ przemiany materii i kończyn dominuje nad rejonem głowy. Głowa zanurza się, wyczuwając ryjkiem, głęboko w masę paszową; kończynopodobnie oplatając {{SE|150}}<br /> <br /> długim językiem kępkę trawy, ziół lub siana, wciąga ją do pyska i — w przypadku zielonki — odrywa ją, przyciskając dolną szczękę do krawędzi bezzębnej płytki szczęki górnej. Pomiędzy tymi ruchami język ślizga się z lubością po ryjku i smakuje wydzieliny gruczołów tego ostatniego. Prawdopodobnie przeżuwacz przeprowadza przy tym rodzaj pierwszej analizy jakościowej pobranej paszy, zapewne również pod kątem rodzaju i ilości wydzielanej śliny. W ryjku warga górna zrośnięta jest z jamami nosowymi. Dzięki temu pobieranie pokarmu i oddychanie są ze sobą ściśle powiązane, a podobnie zmysł dotyku, smaku i węchu.<br /> <br /> Podczas krótkiego pobytu paszy w wydłużonej jamie ustnej znów to język przesuwa paszę rytmicznie tam i z powrotem między rzędami zębów trzonowych w nielicznych aktach żucia. Tym samym wprowadzany jest pierwszy krok trawienny poprzez rozdrabnianie i ślinienie. Szereg gruczołów różnej wielkości wydziela ślinę — przy żywieniu sianem do 180 litrów dziennie — i zapewnia enzymatyczny rozkład skrobi w cukry.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Pansenverdauung_und_Wiederkäuen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Trawienie w żwaczu i przeżuwanie =====<br /> <br /> Trawienie w jamie ustnej doznaje potężnego wzmocnienia w akcie przeżuwania. Dokonuje się on w kierunku odwrotnym do pobierania pokarmu. To, co bydlę przeżuło, przesmakowało i połknęło, wyciąga z powrotem porcjami z głębszej strefy trawiennej — z przedżołądków — przeżuwa ponownie i dopiero teraz gruntownie. Zależnie od rodzaju paszy, czy to świeżej zielonki, czy siana, wykonuje 30 do 80 uderzeń żucia na porcję.<br /> <br /> Temu procesowi poprzedza pewna godna uwagi przemiana. Ledwie rozdrobnione, kępka po kępce trafia z jamy ustnej rejonu głowy przez przełyk i rozdzielającą przeponę do obszaru brzucha, do trzech bezgruczołowych przedżołądków: po pierwsze do «czepca» (''Reticulum''; zwany też żołądkiem siatkowatym lub odśrodkowym), stamtąd po drugie do żwacza, a po trzecie do ksiąg, czyli żołądka listkowatego (''Omasum''). Jeśli nie wcześniej w żwaczu, to w księgach rozstrzyga się ostatecznie, czy papka paszowa trafia do trawienia dalszego w żołądku właściwym, czyli trawieńcu, czy też — wyciśnięta — wraca jeszcze raz do jamy ustnej, by zostać przeżuta. Jedynym w swoim rodzaju zadaniem przedżołądków, a przede wszystkim żwacza, jest mikrobiologiczny rozkład bogatego w surowy błonnik pokarmu roślinnego. Żwacz, o ogromnej pojemności wynoszącej ok. 150 litrów, rozciąga się od przepony ku tyłowi aż do jamy miednicy.<br /> <br /> {{SE|151}} Wraz z czepcem i księgami wypełnia całą lewą połowę jamy brzusznej. W wielkim zbiorniku fermentacyjnym żwacza, w nieustannie poruszanych masach paszowych, zachodzą intensywne procesy fermentacyjne. Choć przebiegają chaotycznie, podlegają ściśle kierownictwu ciała astralnego krowy. Podczas tych rytmicznie dokonujących się przeobrażeń bakterie i orzęski należące do pierwotniaków rozkładają łatwiej przyswajalne składniki papki paszowej, przy czym część z nich — przede wszystkim energetycznie bogate kwasy tłuszczowe — przedostaje się już tutaj, w trakcie przejścia przez metabolicznie czynną błonę śluzową żwacza, do krwiobiegu.&lt;ref&gt;Anita Idel: ''Die Kuh ist kein Klimakiller'', Marburg 2012, 210 S.&lt;/ref&gt; Kiedy żwacz jest pełny — widoczne z zewnątrz po wybrzuszeniu lewej strony brzucha — a więc gdy następuje uczucie sytości, krowa, a zwykle cała stada, kładzie się i po pewnym czasie zaczyna przeżuwać. Zawartość żwacza porządkuje się w trzy warstwy: dolną płynną, unoszoną nad nią środkową z materiału jeszcze grubszego oraz górną warstwę gazów fermentacyjnych. Z warstwy środkowej żwacza oraz z wyciśniętego materiału ksiąg bydlę połyka teraz porcję za porcją z powrotem do pyska i tą samą drogą odprowadza gazy fermentacyjne. Wnikają one wraz ze strumieniem wydychanego powietrza aż do zatok czołowych, a nawet do wnętrza rogu czaszki. Tutaj otwiera się przed bydlęciem rozległy obszar percepcji i jakościowej analizy tego, co do tego momentu procesu trawiennego — substancjalnie i pod względem sił — zdążyło mu się odsłonić.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Wiederkäuen,_eine_Wahrnehmung_und_Sichtung_von_Stoffen_und_Kräften&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Przeżuwanie jako percepcja i selekcja substancji i sił =====<br /> <br /> W czasie przeżuwania — osiem do dziewięciu godzin na dobę — wyraz istoty krowy zmienia się gruntownie. Jej aktywność przemiany materii i kończyn w znacznej mierze opada. Wszelka wewnętrzna i zewnętrzna czynność przesuwa się ku biegunowi głowowemu. Nie tylko mięśnie policzkowe pracują w silnym, rytmicznym ruchu, mieląc przełknięty z powrotem, porcjowany po około 100 gramów, włóknisty kęs paszowy — tak samo działa język i ślinianki. Zupełnie inaczej mają się rzeczy ze zmysłami. W skupieniu na akcie przeżuwania przychodzą niejako do spokoju, do «Besinnung» (wyciszenia, zebrania w sobie). Dopiero teraz krowa naprawdę przenika myślą to, co z zewnątrz przyjęła jako żywą, ustrukturowaną substancję — z tego pola, tej łąki czy pastwiska. Owszem, podczas {{SE|152}}<br /> <br /> wędrownego wypasania zdążyła to już wyczuć dotykiem, smakiem i powonieniem. Teraz jednak, w ponownym smakowania już wstępnie strawionego strumienia paszy, to, co postrzegała, łączy się z całym jej życiem duszewnym. To, co przedtem było jedynie żywą, ustrukturowaną masą roślinną, zostaje teraz w percypującym przeżuwaniu wyniesione do rangi duszewnego odczuwania. Krowa budzi się w tej czynności do swojej świadomości — śniącej, całkowicie zanurzonej w procesach cielesnych. To siła odczuwania ciała dusznego przenika odtąd dalsze dzianie się trawienia aż po końcowy produkt nawozu i gnojowicy. To, co Rudolf Steiner nazywa «kosmisch-qualitativer Analyse» («kosmiczną jakościową analizą»)&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, Seite 59.&lt;/ref&gt;, którą zwierzę przeprowadza w trawieniu, dotyczy w najwyższym stopniu bydła. W przeżuwaniu analiza ta bierze swój początek. Uwidacznia się to w oczach — spojrzenie zmienia się podczas przeżuwania. O ile zazwyczaj patrzy się w wielkie oczy jak w błękit głębokiej studni, o tyle teraz, przy lekko uniesionym łbie, oczy i pysk nabierają napięcie skupionego wyrazu. Wygląda to tak, jakby krowa «medytowała» wszystko to, co w tej pierwszej fazie trawienia uwewnętrzniła jako postrzeżenia. Tak intensywnego, ku wnętrzu skierowanego spojrzenia nie znajdzie się chyba nigdzie indziej w królestwie zwierząt. Jest tak, jakby w wyrazie oczu odbijało się uświadamianie sił kształtujących, które wyzwalają się podczas mielenia węglowych szkieletów i struktur białkowych mas roślinnych. W akcie przeżuwania krowa jest całkowicie przy sobie, blisko samopostrzegania, którego mieć nie może, ponieważ nie posiada inkarnowanego Ja. Przez bliskie sąsiedztwo jej wysoce skoncentrowanego ciała dusznego z jej jaźniowością, która przeżywia się jako jej «dusza grupowa»&lt;ref&gt;Siehe z.B.: Rudolf Steiner: ''Die geistigen Wesenheiten in den Himmelskörpern und Naturreichen'', GA 136, Vortrag vom 6. April 1912.&lt;/ref&gt; i daje o sobie znać w odbiciu w organizmie stada, jest ona w szczególnym stopniu zdolna do wewnętrznego przetwarzania potężnie falującej masy sił kształtujących. W pierwszym kroku przeprowadza wspomnianą «kosmiczną jakościową analizę» w rozkładaniu pokarmu roślinnego, osiągając swój szczyt w akcie przeżuwania. Analizuje — w duszewnej głuchości — siły kształtujące, które z kosmosu, w świetle słońca, zbudowały postać roślinną, zastygły w jej poszczególnych formach i stały się zarazem nosicielami żywego dziania się substancjalnego w roślinach. {{SE|153}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Dünn-_und_Dickdarmverdauung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ===== Trawienie w jelicie cienkim i grubym =====<br /> <br /> W rozkładaniu form roślinnych w przewodzie pokarmowym siły kształtujące wyzwalają się stopniowo z ich substancjalnego skrępowania. Jest to wynik stopniowego procesu rozkładu, który przebiega w trzech fazach: mechaniczno-mikrobialnej od żucia poprzez czynność żwacza i psałterza, wybitnie enzymatycznej, lecz i bakterialnej od trawieńca przez jelito czcze (''Jejunum'') do jelita krętego (''Ileum''), a stamtąd czysto mikrobialnej od jelita ślepego (''Caecum'') przez okrężnicę (''Colon'') do odbytnicy (''Rectum''). Podczas gdy w przedżołądkach rozkład celulozy jest procesem dominującym — a równolegle, za sprawą niezwykle aktywnej działalności drobnoustrojów, zachodzi przebudowujący i budujący metabolizm białkowy — w trawieńcu (''Abomasum''), w kwaśnym środowisku wywołanym przez soki żołądkowe, rozpoczyna się rozkład białek. Postępuje on dalej, obejmując obumarłe masy drobnoustrojów z przedżołądków, na drodze enzymatycznej i bakterialnej przez odcinki jelita cienkiego (''Intestinum tenue''): najpierw przez wydzieliny trzustki (''Pancreas''), które — podobnie jak żółć emulgująca tłuszcze — uchodzą do dwunastnicy (''Duodenum''), następnie przez jelito czcze (''Jejunum'') obsadzone niezliczonymi gruczołami i kosmkami oraz przez krótkie jelito kręte (''Ileum''). To ostatnie tworzy śluzę między jelitem czczym a jelitem grubym — zapobiega cofaniu się treści z bogatej w bakterie okrężnicy i odbytnicy do ubogiego w nie jelita czczego.&lt;ref&gt;Klaus Löffler, Gotthold Gäbel, Helga Pfannkuche: ''Anatomie und Physiologie der Haustiere'', Stuttgart 2018, 375 S.&lt;/ref&gt; Jelito cienkie osiąga u dorosłej krowy łączną długość do 48 metrów. Zwisa ono bogato pofałdowaną spiralą z krezki (''Mesenterium'') — wielofałdowej podwójnej blaszki surowiczej. Krezka i jelito cienkie obejmują wieńcowato wwijającą się i wywijającą spiralę okrężnicy, która — przylegając do jelita krętego i ślepego i uchodząc w jelito grube, czyli proste — tworzy trzeci odcinek.&lt;ref&gt;Rolf Krahmer, Lothar Schröder: ''Anatomie der Haustiere'', Leipzig 1985, S. 201ff.&lt;/ref&gt; To, co z bogatej w grube włókna masy paszowej przeszło niestrawione przez żwacz i jelito czcze, podlega teraz ponownie intensywnemu, mikrobialnemu rozkładowi. Niemały resztek niestrawionego włókna surowego, przeniknięty wciąż aktywną masą drobnoustrojów, ukazuje się wreszcie jako placek krowiego łajna. Pytanie brzmi, czy ten mikrobialnie ożywiony, substancjalny resztek stanowi sam w sobie całą wartość nawozową obornika.<br /> <br /> Substancjalno-procesowe dzianie się w przewodzie pokarmowym należy — choć przebiega pod władzą istoty zwierzęcia — od początku do końca {{SE|154}}<br /> <br /> do świata zewnętrznego. Jego zadaniem jest przezwyciężenie obcości pokarmu. Dokonuje się to przez całkowity rozkład, i to tak dalece, że wypreformowana postać, substancjalna i siłowa konfiguracja pokarmu — czy to traw, ziół, czy roślin strączkowych — całkowicie traci swój charakter własnej istoty.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Schwelle_von_der_Außen-_zur_Innenwelt&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Próg między światem zewnętrznym a wewnętrznym ====<br /> <br /> Próg między — wsuniętym w ciało zwierzęcia — zewnętrznym światem przewodu pokarmowego a władną mocą wewnętrznego świata własnej istoty tworzą ścianki śluzówkowe żwacza, trawieńca, jelita cienkiego i, wygasając, jelita grubego oraz odbytnicy. Te błony graniczne są organami o budowie odwróconej w porównaniu do zewnętrznej skóry ciała: potężnie rozwinięte błony śluzowe zwrócone są na zewnątrz, ku strumieniowi paszy; są one w najwyższym stopniu metabolicznie czynne zarówno w rozkładaniu paszy, jak i we wchłanianiu substancji wyzwolonych z ich obcości. Strona ściany jelitowej zwrócona ku wnętrzu ciała — błona surowicza, czyli ''surowicówka'' (''serosa'') — jest unerwiona. Należy ona do ''otrzewnej'' (''Peritoneum''), która wykłada jamę brzuszną niczym «wewnętrzne niebo» i tym samym reprezentuje zmysłowo-nerwowy, czyli percepcyjny biegun ścian jelitowych. Pomiędzy nimi artykułuje się, tworząc środek, okrężna warstwa mięśniowa, która rytmicznie zapewnia między innymi ruchy perystaltyczne. To samo duszewne jestestwo krowy jest czynne w trzech członach błon trawiennych — zarazem postrzega to, co się dzieje, i wprawia w harmonijną całość funkcje całego ciała.<br /> <br /> Z przewodu pokarmowego wpływa więc w wewnętrzną przestrzeń cielesną eteryzowany i przeniknięty duszą strumień substancji: strumień eterycznych sił kształtujących, wyzwolonych z ich wiązania w formy roślinne; oraz promieniowania sił doznaniowych, to znaczy sił duszewnych, które krowa rozbudziła w sobie przez swoją działalność zmysłową, a szczególnie podczas przeżuwania. Pierwsze zostają przyjęte przez krew i stoją do dyspozycji budowania własnej substancji ciała, wzrostu i reprodukcji. Drugie promieniują w organizmie w ścisłym związku z krwią. Krew żylna, odpływająca z wielkiego krwiobiegu, ładuje się substancjami i siłami wybranymi w ścianach jelitowych. Przez wątrobę dostaje się do małego krwiobiegu serca i płuc, gdzie ożywia się w krew tętniczą. Z serca wpływa w wielki krwiobieg, przy czym część odgałęzia się ku przodowi w pień tętnic głowowych, z których jedna sięga {{SE|155}}<br /> <br /> aż w czopy kostne i ich okostne (''Periost''), a także w podskórze obydwu rogów. Jak silne jest ukrwienie czopów rogowych wyrastających z kości czołowej, okazuje się w przypadku złamania rogu: krew tryska niemal niepowstrzymanie, niczym z żywego źródła.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Bedeutung_der_Hörner_und_Klauen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Znaczenie rogów i racic ====<br /> <br /> W rogach i kopytach krew – a wraz z nią eteryczno-astralne promieniowanie – napotyka nieprzepuszczalną dla tego promieniowania ścianę: zewnętrzną powłokę rogową. Jest ona rogowo stwardniałą skórą zewnętrzną, czystą «formą», biegunem śmierci naprzeciw bieguna życia strumienia substancji pulsującego z głębin ciała. Tu, w tym punkcie spiętrzenia czy śmierci, krew i promieniowanie zostają odrzucone z powrotem w organizm.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 96 ff.&lt;/ref&gt; W rogach i kopytach przeżuwacz zamyka się całkowicie przed napływającymi oddziaływaniami kosmosu i ziemi. Krowa zostaje odrzucona na siebie samą – nie jednak w kierunku wzmożonej świadomości w głowie, lecz ku podwyższonej sile kształtowania w tym, co żywe, po stronie bieguna przemiany materii.<br /> <br /> Przebieg kosmiczno-jakościowej analizy dokonuje się w procesualnych krokach, w których funkcja układu nerwowo-zmysłowego w stosunku do funkcji układu przemiany materii polaryzuje się w dwojaki sposób: zmysłowa czynność przeżuwania oraz selekcji przez ściany żwacza i jelita cienkiego stoi polarnie wobec ciągu kroków trawiennych, które zaczynają się w pysku od ślinienia i rozdrabniania, kontynuują się w przedżołądkach w mikrobiologicznym rozkładzie, osiągają punkt szczytowy w trawieniu żołądkowym i jelita cienkiego, a w jelicie grubym dochodzą do zakończenia. Tu kompozycje substancjalne paszy zostają rozłożone tak dalece, że tracą swój własny charakter. Wprowadzane są stopniowo w stan fizykalno-mineralny, nieorganiczny, który od strony substancjalnej otwiera kosmiczno-jakościowej analizie rozległe pole. Polarnie wobec tego niszczącego dziania się stoi strumień życiowy krwi, który te wprawione w stan nieorganiki substancje wprowadza w własne procesy budulcowe ciała i prowadzi je aż po peryferyczne granice rogów i kopyt.<br /> <br /> Przeżuwanie jest procesem zmysłowym, który przez mózg staje się głucho świadomy i odbija się w skupionym wyrazie twarzy. {{SE|156}}<br /> <br /> Krowa postrzega gospodarstwo poprzez paszę. W żuciu staje się jej świadomy substancjalny i siłowy charakter tego pokarmu, jak również jego pochodzenie z gruntów wiejskich gospodarstwa. Te funkcje zmysłowe kontynuują się ku tyłowi w żwaczu i jelicie. Pogrążają się tam stopniowo w nieświadomość.<br /> <br /> To zaś, co rozgrywa się w rogach i kopytach, jest wzmożonym postrzeganiem zorientowanym na rozbudzenie życia instynktownego. Postrzeganie odsłania, co przenikniętego duszą życia krew niesie z obszaru trawienia ku przodowi, przeciw peryferii ciała. W uderzeniu o martwą powłokę rogową nie rozbłyska świadomość związana z mózgiem, lecz duchowa siła działająca w podświadomości, wstecznie promieniująca w organizm. Rozumienie dla natury tej siły może wyłonić się, gdy porównawczo skieruje się spojrzenie na działającą w człowieku nadzmysłowo siłę myślenia, której produktem są myśli, które następnie – jako przyciemnione cienie swej duchowej istotowości – stają się świadome w biegunie głowowym przez mózg. W krowie siła ta nie wznosi się do opartego na myślach samoświadomości. Pozostaje związana z przemianą materii jako siła mająca moc działać łagodząco, porządkująco, otwierająco na potencjały żywej działalności, na wyzwolone z trawienia eteryczne siły kształtujące. Te potencjały dają się porównać z imaginatywnym światem obrazów, który np. artysta rozbudza w sobie w czasie tworzenia swego dzieła. To, co krowa ma z natury swych zadatków, człowiek może rozwinąć w samodoskonaleniu przez myślenie wolne od ciała. Przez nie uczy się w pełnej świadomości poznawać działający wokół niego i w nim świat sił w prawdziwych obrazach. Jest to krok ku Imaginacji – pierwszy krok od poznania zmysłowego do poznania ducha.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Stufen der höheren Erkenntnis'', GA 12, Dornach 1993.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Kosmisch-qualitative_Analyse_und_Ich-Anlage&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kosmiczno-jakościowa analiza i zalążek jaźni ====<br /> <br /> Z całościowego oglądu istoty bydła wyłania się następujący obraz: jeśli żucie przeżute znamionuje początek kosmiczno-jakościowej analizy, to procesy zachodzące w rogach i kopytach stanowią jej dopełnienie. Polega ono na wstecznym spiętrzeniu krwi oraz odrzuceniu związanych z krwią promieniowań z powrotem w organizm — odpartych przez powłoki rogowe, które obumarły do czystej formy. Wsteczne promieniowania zawierają sumę wszystkiego, co ciało-duszne bydła przyswoiło sobie z procesu trawienia jako umacniające doznania. {{SE|157}}<br /> <br /> Pokarmem bydła są rośliny, przede wszystkim łodygi i liść. Są one tworami promieniowań kosmicznych wnikających w ziemską substancjalność. Gdy spożywamy rośliny, spożywamy kosmos. Bydło z jego wysoce rozwiniętym życiem instynktowym analizuje kosmiczny udział w fizycznym ukształtowaniu postaci rośliny. Narząd przetwarzający wynik tej analizy, tego wstecznego promieniowania, to nie uświadamiający mózg. Myśleć raczej trzeba o tym, że przeciwbiegunowo jest nim wrażliwe otrzewna wyścielająca całą jamę brzuszną, a w szczególności ''mesenterium''. Skupia się ono dwupłatowo zwłaszcza w krezce, która dźwiga jelito cienkie. To, co w senno-śniącej świadomości odsłania się bydlęciu, to już nie forma, lecz substancjalno-mocarne, stronę istoty tworzywa. Jego własna, nieinkarnowana jaźń — «dusza grupowa» — wstępuje w głębinach przemiany materii w związek z istotowym pragrунtem substancjalności.<br /> <br /> Powyższe rozważania nad tą relacją istoty mogą zbudować pomost do początkowego rozumienia tego, co Rudolf Steiner — mając na widoku bydło — nazywa «Ich-Anlage»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 16. Juni 1924, Dornach 1999, S. 201.&lt;/ref&gt; — zadatkiem Ja. Czyż to nie ona wchłania wynik «kosmiczno-jakościowej analizy» i tak jako użyźniający zdrój sił wyciska swoje piętno na nawozie krowim? Tak rozumiany, nawóz krowi niesie «coś eteryczno-astralnego, co z prawa przynależy do brzucha zwierzęcia», i zapładnia tym glebyobrębu gospodarstwa.&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 12. Juni 1924, S. 98.&lt;/ref&gt; To «zadatek Ja» z wcielonym weń eteryczno-astralnym wstecznym promieniowaniem z najdalszej peryferii bydlęcia w strumień substancji trawienia nadaje nawozowi krowemu jego trwałą ożywiającą i kształtującą moc nawozową. Gnój «ma moc przezwyciężania nieorganicznego w tym, co ziemskie».&lt;ref&gt;Ebd., S. 99.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Überschussleistungen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Nadwyżki produkcyjne ====<br /> <br /> To, co bydło — a w odpowiednim przekształceniu dotyczy to wszystkich przeżuwaczy wśród zwierząt domowych — wchłania z mas swego pożywienia roślinnego jako substancje i siły kształtujące, tego najmniejszą tylko część potrzebuje dla siebie samego: dla rozwinięcia swej świadomości, dla swej aktywności ruchowej, podtrzymania życia i reprodukcji. Pozostaje wielka nadwyżka, której nie może zabrać dla<br /> <br /> {{SE|158}} siebie, ponieważ nie ma Ja, które chciałoby wyżyć się dla siebie. Człowiek ma Ja i zawłaszcza swoje pożywienie dla tego, czego potrzebuje wyżywając swoje samoświadomość. Bydło oddaje swą nadwyżkową moc wzmożonym osiągnięciom życiowym: reprodukcji, wzrostowi, to znaczy wytwarzaniu mleka i mięsa, a w związku z «Ich-Anlage» — zadatkiem Ja — gnojowi i gnojowicy, a przez nie, jako ożywiający i uduchowiony duszą nawóz, ziemi. Miarę, według której owe nadwyżkowe siły rozdzielają się między wytwarzanie i tworzenie wartości środków spożywczych z jednej strony, a tworzenie wartości nawozu z drugiej, wyznacza najpierw w sposób przyrodniczy ciało astralne bydlęcia. Gdy ta miara jest zrównoważona, powstaje zdrowie, długowieczność i wysoka wartościowość nawozu. Człowiek teraźniejszości potrafił tę pełną mądrości miarę przymusowo przesunąć na korzyść ilościowej wydajności maksymalnej. Cierpi na tym zdrowie zwierząt w równej mierze jak jakość żywności i wartość nawóz. W masowej hodowli zwierząt przestaje się w ogóle stawiać pytanie o jakość nawozu w sensie trwałości jego ożywiającego i uduchowiającego działania. Na pierwszym planie stoi natomiast problematyka utylizacji masowo powstającej gnojowicy. Zasadzie organizmu natomiast właściwa miara jest immanentna.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Verzicht&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Wyrzeczenie ====<br /> <br /> Bydło, jak w różnym stopniu wszystkie zwierzęta domowe, jest istotą wyrzeczenia. Krowa w najwyższym stopniu wyrzeka się czegoś, co do jej istoty należy — właśnie owych sił odżywiających i użyźniających, które w dosłownym sensie «bezinteresownie» oddaje człowiekowi i ziemi. Siły te ożywiają, uzdrawiają i harmonizują właściwą danemu miejscu bodenständige Dauerfruchtbarkeit gleby. Wzmacniają i uzdrawiają relację między glebą a rośliną. Jest to postępujący w czasie proces, który tym bardziej dochodzi do głosu, im wyłączniej nawóz pochodzi od pogłowia samego gospodarstwa, podobnie jak pasza, przy której stado krów dokonuje kosmiczno-jakościowej analizy.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Rinderherde_und_Hoforganismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Stado bydła i organizm gospodarstwa ====<br /> <br /> Patrząc na całość duszy-ciała organizmu gospodarstwa, stado bydła spełnia w nurcie czasu rodzaj pulsującej funkcji serca. Pobiera z obrzeża gemarkung gospodarstwa paszę; każdego roku zjada {{SE|159}}<br /> <br /> znaczną część tego, co wytworzył ciało życia organizmu gospodarstwa. To, co w biegu roku pochodzi z łąk, pastwisk i polowej uprawy pasz, jest produktem współdziałania fizycznej i życiowej organizacji gospodarstwa. Ten produkt — bogactwo traw i ziół — nie służy żywieniu człowieka, lecz przeżuwaczy, i za pośrednictwem roślinnych resztek oraz nawozu i gnojówki — żyzności ziemi. Bydło zjada i przetwarza ogromne masy roślinne tak, jakby potrzebowało ich wyłącznie dla siebie. A jednak jest zupełnie inaczej! Wznosi to, co w tych masach skrzepło jako kosmicznie ożywiająca siła kształtująca, w sferę swego analizującego, głucho odczuwającego ciała duszy, przesiąka tymi siłami odczuwania uwolnione z trawienia, przenikające cały leib eteryczne siły kształtujące i wytwarza w końcu produkt, który oddaje ziemi jako wartość dodaną i w ten sposób wspomaga gleby w trwaniu ku ciągłej dauerhumus-Dauerfruchtbarkeit.<br /> <br /> To dokonujące się w rytmie roku i lat zdarzenie jest, podobnie jak krew, tylko z zewnątrz widziane obiegiem. Tak jak ta ostatnia odświeża się w płucach, nasyca na obrzeżach ciała wrażeniami percypowanymi w sercu i jest w nerce przeglądana pod kątem substancji użytecznych i nieużytecznych — tak też w organizmie rolniczym przebiega w metamorfozach droga wzrostu paszowego: ten odnawiają się każdego roku pod wpływami kosmosu i ziemi, wyrasta daleko na zewnątrz w obrzeżu gemarkung gospodarstwa, jest percypowany i analizowany przez stado bydła, przeglądany na ścianie jelitowej i przekształcany w nawóz, który zachowuje plon tego, co się stało, i kieruje je ku nowemu stawaniu się. Nie chodzi tu o powtarzanie tego samego, lecz o proces postępującego rozwoju.<br /> <br /> Tak więc przez działalność bydła, patrząc od strony przyrody, spełnia się na najwyższym stopniu panujące w całej przyrodzie prawo «dawania i brania», a jednocześnie całe stado bydła dba bardziej niż jakiekolwiek inne zwierzę domowe o możliwie najdalej idącą Geschlossenheit organizmu gospodarstwa. Jest to jedyne w swoim rodzaju osiągnięcie bydła: że centrum i peryferia gospodarstwa naturalnie najpierw zrastają się w wyższą całość. «Mist tut mehr Wunder als die Heiligen.»&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Italienische Reise'', Hamburger Ausgabe, Bd. 11, München 1978, S. 269; Ausspruch von Bauern auf Sizilien, 19. April 1787.&lt;/ref&gt; (Nawóz czyni więcej cudów niż święci.) {{SE|160}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Mensch_und_die_Ichorganisation_des_landwirtschaftlichen_Organismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Człowiek i organizacja jaźni organizmu rolniczego ====<br /> <br /> Naszkicowana fizyczna, życiowa i duszewna organizacja gospodarstwa rolnego jest makrokosmicznie dana przez siedliskowe współdziałanie królestw przyrody w polarnym polu napięcia ziemi i kosmosu. Zadaniem człowieka jest podnieść tę daną — wedle zasad leżących u podstaw jego mikrokosmicznej cielesnej i istotowej postaci — do wyższej jedności. Novalis ujmuje ten stan rzeczy w słowa: «Die Menschheit ist auf einer Mission, zur Bildung der Erde sind wir berufen.»&lt;ref&gt;Novalis (Friedrich von Hardenberg): ''Fragmente'', zit. nach Manfred Klett.&lt;/ref&gt; (Ludzkość jest w drodze misji — powołani jesteśmy do kształtowania Ziemi.) Spełnienie tej misji stawia sobie za zadanie rolnictwo biologiczno-dynamiczne, poszerzając zachodnio-chrześcijańską kulturę rolną przez antropozoficzną naukę duchową. Punktem wyjścia tych dążeń jest wspomniany Kurs dla rolników Rudolfa Steinera z roku 1924. Rolnictwo biologiczno-dynamiczne dąży do dalszego rozwijania siedliskowej praktyki, która w owym czasie wciąż jeszcze się sprawdzała — przede wszystkim przez kształtowanie gospodarstwa w organiczną całość, a ponadto między innymi przez specyficzne zabiegi nawożenia służące wspieraniu żyzności gleby i wartości odżywczej plonów. Dalszym celem dążeń jest tworzenie wspólnot gospodarczych, które nadają sobie porządek społeczny z samych warunków życia i pracy w rolnictwie — i które, promieniując na zewnątrz, wszczepiają społecznemu otoczeniu impulsy kształtowania społecznego.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Geistesforschung_als_Mittlerin_zwischen_Wesen_und_Erscheinung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Badania duchowe jako pośrednik między istotą a zjawiskiem ===<br /> <br /> Kulturotwórcze w przyszłym sensie są idee i ich urzeczywistnianie w samostanowionej pracy. Z tego wyrasta wolny stosunek człowieka do siebie samego i do świata. W rolnictwie człowiek spotyka w codziennej pracy zjawiska przyrody i nieba, nieskończoność wszechświata. Zmysłowej percepcji ukazuje się ona jako skończona suma pojedynczych faktów, które jedynie na poziomie fizyczno-zmysłowej zjawiskowości pozwalają rozpoznać uchwytny w prawach przyrody związek&lt;ref&gt;Novalis (Friedrich von Hardenberg): ''Fragmente 1'', Bd. 1, Heidelberg 1957, S. 35.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1979.&lt;/ref&gt; {{SE|161}}<br /> <br /> — pozostając jednak dłużna. Pod tym redukcjonistycznym kątem widzenia nie wypełnia się bowiem pojęcie wszechświata jako całości, jako pełni; nie daje ono odpowiedzi na pytanie, co ożywia roślinę między niebem a ziemią, co ożywia duszą zwierzę i co każe człowiekowi pytać o jego origin w duchu. A właśnie to są pytania o stronę istotową. Pozostają one zamknięte dla samego tylko poznania przez zmysły. To ostatnie nie objawia tego, co się staje, lecz to, co się stało — co ukazuje się zmysłom jako forma, jako martwe odwzorowanie z nadzmysłowego żywo tworzącego ducha.<br /> <br /> Nadrzędne pytanie, wobec którego staje dziś każdy człowiek dążący naprzód, nie dotyczy jedynie zjawiska, to znaczy strony formalnej rzeczy, lecz agensa, który tę formę tworzy. Formę postrzegamy zmysłami, które są związane z ciałem; istotę — organami duszewnymi, które możemy dopiero rozwijać na drodze indywidualnego szkolenia duchowego w tej części duszy, która swobodnie wznosi się ponad związanie z ciałem.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?'', GA 10, Dornach 1992.&lt;/ref&gt; Z antropozoficznych badań duchowych dostępne są wyniki, które badacz ducha uzyskuje poprzez wolne od ciała poznanie na podstawie takich wykształconych wyższych organów duszewnych — i które może uchwycić myślące świadomości każdego człowieka. Istotowa rzeczywistość wyników antropozoficznych badań duchowych otwiera się zwykłej świadomości z jednej strony przez logikę — w nieskrępowanym myśleniu geisteswissenschaftlicher Ergebnisse wzajemnie się one podpierają i łączą w geistesreale Bildgedanken («realne duchowo myślo-obrazy») — z drugiej strony przez czyn: wykazują swą płodność w codziennym działaniu. Obie drogi poznania, pogłębione przez coś trzeciego, przez osobiste szkolenie duchowe, uzupełniają się nawzajem i pomagają duszy osiągnąć duchową pewność w Ja co do tego, co badacz ducha opisuje na temat świata istotowego, który tam tworzy, kształtuje i formuje. Antropozoficzne badania duchowe otwierają ludzkiemu rozumowi pogłębione rozumienie pojęcia całości. Człowiek uczy się pojmować siebie jako mikrokosmos, który zawiera wszystko to, co makrokosmicznie wypełnia wszechświat. W samopoznaniu, wspierany przez wyniki badań duchowych, może osiągnąć zdolność odkrywania swego duchowego pokrewieństwa z rzeczami i istotami ziemi i kosmosu. Przyroda nie jawi mu się dłużej jako suma pojedynczych faktów, które można dowolnie manipulować i które — w zaprzeczeniu ich własnej wartości — są wzajemnie zamienne, jak to znamionuje metody agroindustrializmu. {{SE|162}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Aspekte_zur_sozialen_Problematik&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Aspekty problematyki społecznej ===<br /> <br /> W przeciwieństwie do panującej tendencji, która czyni działającego człowieka zbędnym w przemysłowo ukierunkowanym rolnictwie, rozwój i prowadzenie biologiczno-dynamicznego organizmu gospodarstwa wymaga siły świadomości i radości pracy coraz większej liczby ludzi. Wraz z tym przeciwbiegiem, który rozpoczął się w latach 60. XX wieku, «kwestia społeczna» wkroczyła w rolnictwo — ponad sto lat po powstaniu miejskiego proletariatu w XIX wieku. Dziś na biologiczno-dynamicznych gospodarstwach stała się ona paląca. Jak wyłożono we wstępnym rozdziale, kapitał w przemysłowym procesie produkcji wytwarza podział pracy. Wielce różnorodne dzianie się życia między ziemią a kosmosem w rolnictwie i sposób, w jaki człowiek pracując wchodzi z nim w osobisty stosunek, gromadzi całość w obszary pracy. Ścisły podział pracy rozrywa człony organizmu rolniczego na części i usamodzielnia je. Aby tej wielkiemu niebezpieczeństwu zapobiec, należy od samego początku wewnątrz gospodarstwa dążyć do porządku społecznego ukierunkowanego na całościowe współdziałanie wszystkich członów organizmu Hoforganismus («organizmu gospodarstwa»). Ta nowa forma społeczna kształtuje się we wspólnotach odpowiedzialności czyli betriebsgemeinschaften. W formie zalążkowej obecne są one na wszystkich biologiczno-dynamicznych gospodarstwach. Każde dawne chłopskie gospodarstwo rodzinne rozwinęło się stopniowo — poprzez gromadzenie różnorodnych zadań — we wspólnotę odpowiedzialności związaną z rodziną.<br /> <br /> Naprzeciw dalej idącym krokom ku tworzeniu wspólnoty piętrzą się niespodziewanie coraz wyższe przeszkody. W sensie bardziej zewnętrznym pierwszą przeszkodą jest kupno- i sprzedawalność praw. Prawo własności do gruntu i kapitału stało się zbywalnym towarem, przedmiotem gospodarczym, który ma cenę na rynku nieruchomości i kapitału. Nie inaczej ma się rzecz z handlem tak zwanymi «ekopunktami». Ze swej istoty prawa nie mogą być nigdy towarem. W życiu społecznym należą do sfery prawnej, nie do sfery gospodarczej. Nie można ich jak towarów dowolnie mnożyć ani zmniejszać stosownie do potrzeb. Prawa przejawiają się w umowach i kontraktach, przez które regulują się stosunki wzajemne między człowiekiem a człowiekiem. Jak jednak prawo może dojść znów do swego prawa, to znaczy stać się sprawiedliwym? Kto jest tym, który jako właściciel może dysponować prawami, kto zaś może nimi zarządzać zgodnie z rzeczą i istotą:<br /> <br /> państwo, osoba prawna czy prywatna ręka? Ściśle rzecz biorąc — żaden z nich, dopóki grunt i kapitał są wnoszone na rynek, dopóki są zatem pomyślane jako kapitalizowalne i handlowane jako towar. Patrząc ku przyszłości: kto zatem może być właścicielem? Znowu tylko ludzie w instytucjach i organizacjach, które zarządzają tym prawem powierniczo zgodnie z duchowym celem i które przedmiot prawa oddają do użytkowania tym, którzy są do tego powołani.<br /> <br /> {{SE|163}} W pierwszym przybliżeniu do tego celu przyszłości państwo oferuje formę prawną powiernictwa pożytku publicznego. Jest ona ukierunkowana na służenie dobru wspólnemu i odpowiednio do tego ograniczona do zdefiniowanych celów, które wykluczają własny interes. Rolnictwo pod to nie podpada; a priori zakłada się, że pracuje ono nastawione na zysk, czyli z myślą o własnym interesie. Nie dotyczy to biologiczno-dynamicznej uprawy ziemi, która poważnie traktuje praktykowanie zasady organizmu i tym samym w wysokim stopniu służy dobru wspólnemu. Sprężyną nie jest tutaj własny interes w postaci ekonomicznego sukcesu, maksymalizacji zysku, lecz kulturowe dzieło «kształtowania Ziemi». Produkcja żywności, gdy ściśle kieruje się zasadą organizmu, jest zawsze ukierunkowana na dobro wspólne.<br /> <br /> Większe biologiczno-dynamiczne gospodarstwa połączyły się w wielu miejscach z instytucjami pożytku publicznego, na przykład z instytucjami terapii społecznej i pedagogiki leczniczej, jak też z instytucjami badań i kształcenia. Pozwala to częściowo lub całościowo przenosić grunt i glebę w sferę użyteczności publicznej. Przeszkody jednak są wciąż bardzo wysokie i pilnie potrzebna byłaby ustawowa nowa regulacja dotycząca gospodarowania na rzecz dobra wspólnego. Gdziekolwiek ludzie zrzeszają się w imię biologiczno-dynamicznego gospodarowania rolniczego, pojawia się kardynalne pytanie o wyswobodzenie (wyzwolenie) gleby i kapitału ze starych więzów prawnych.<br /> <br /> Tam gdzie takie wyswobodzenie udaje się w całości lub w części, powstają odpowiedzialne wobec siebie, zobowiązane dobru wspólnemu wspólnoty gospodarcze. Ustanowienie nowej formy prawnej neutralizowania własności gruntu i kapitału i ćwiczebne jej praktykowanie — oto cel tak zwanych wspólnot rolniczych (LWG). U ich podstaw leży idea, że każdy człowiek od urodzenia ma prawo do kawałka ziemi, której rozmiar mierzy się liczbą ludzi zamieszkujących określone terytorium —<br /> <br /> — jak mówił Rudolf Steiner — «idealnie-realnie».&lt;ref&gt;Siehe Rudolf Steiner: ''Soziale Ideen, soziale Wirklichkeit, soziale Praxis'', GA 337a, Studienabend vom 16. Juni 1920, Dornach 1999, S. 220f.&lt;/ref&gt; To uprawnienie zapewnia każdemu człowiekowi z jednej strony fizyczno-cielesne istnienie, z drugiej zaś zobowiązuje go do powierniczego przejęcia odpowiedzialności za pielęgnację tego kawałka Ziemi. W przemysłowym, podzielonym na prace świecie jednostka nie może zrealizować swego uprawnienia. Może jednak zjednoczyć się z innymi ludźmi i grupami rolników w LWG, która w idealnym przypadku wykupuje jakieś gospodarstwo rolne ze starych więzów prawnych, inwentaryzuje je zgodnie z potrzebami biologiczno-dynamicznej uprawy ziemi i zleca rolnikom realizowanie zobowiązań użytkowania wynikających ze zbiorczych uprawnień wszystkich członków. Tej próbie — przemiany prywatnie swobodnie dysponowalnej własności gruntu w czyste prawo użytkowania, które jednostkowej inicjatywie daje tyle samo swobodnego pola co społecznej woli kształtowania wielu — panujący porządek prawny, przede wszystkim przez prawo podatkowe, stawia wielkie opory. Odważyć się na taki krok wymaga zaufania, gotowości do ryzyka, odwagi i siły inicjatywy, a nadto wysokiej miary zmysłu rzeczywistości i zmysłu wspólnoty — cnót, które rozkwitają wówczas, gdy otwiera się dla nich takie pole ćwiczeń. Pokrewne próby ponownego wprowadzenia ludzi w odpowiedzialnie czynny stosunek do ziemi otwierają się w solidarnym rolnictwie, które w Ameryce Północnej pod nazwą [[Community-supported agriculture|Community-Supported-Agriculture]] (CSA) znalazło szerokie zastosowanie.&lt;ref&gt;Trauger Groh, Steven Mc Fadden: ''Farms of Tomorrow Revisited, Community Supported Farms – Farm Supported Communities'', Kimberton 1997, 312 S.&lt;/ref&gt; O pewnej LWG w Anglii pisze Tom Petherick.&lt;ref&gt;Tom Petherick: ''Biodynamics in Practice, Life on a Community owned Farm'', Sophia Books, The Square, Forest Row 2010, 128 S.&lt;/ref&gt; W rozmaitych odmianach spotyka się LWG i dążenia solidarnego rolnictwa w różnych krajach Europy. W przypadku solidarnego rolnictwa chodzi przede wszystkim o społeczne ukształtowanie stosunku między wytwórcami a konsumentami.<br /> <br /> {{SE|164}} W jednym przypadku jakaś wspólnota konsumentów dzierżawi kawałek ziemi, szuka ogrodnika, który według wszelkich reguł sztuki biologiczno-dynamicznego ogrodnictwa wytwarza wszystkie warzywa — delikatne i do przechowywania — jakich potrzebuje wspólnota. Koszty eksploatacji i utrzymania budżetowane są z rocznym wyprzedzeniem i prefinansowane w uzgodnionych ratach. Po upływie roku gospodarczego sporządza się bilans: Jeśli pozostają nadwyżki, przenoszone są na budżet roku następnego, straty zaś wyrównywane są proporcjonalnie —<br /> <br /> — każdy członek ma swobodę przyłożenia ręki do pracy, a każdy może korzystać według potrzeby z tego, co sezonowo dostępne jest w zbiorach. Ceny za jednostkę towaru nie ma, a zatem nie ma też kasy.<br /> <br /> {{SE|165}} W drugim przypadku wspólnota konsumentów współpracuje — na podobnych warunkach — z istniejącymi biologiczno-dynamicznymi gospodarstwami. Albo też powstają porozumienia w sensie systemu abonamentowej skrzynki: cotygodniowe udostępnianie sezonowo dostępnej palety produktów, abonowanej po stałych cenach, z reguły z własnej produkcji i przetwórstwa gospodarstwa.<br /> <br /> W taki oto sposób powstają w wielu miejscach pomosty, które przede wszystkim na polu gospodarczym ugruntowują międzyludzkie zachowanie społeczne ukierunkowane na dostrzeganie wzajemnych potrzeb i które buduje asocjatywną świadomość na rzecz tworzenia regionalnych rynków — rynków, które ze swej strony pomagają rolnictwu uwolnić się z kajdan globalnego agroindustrializmu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_Bildung_und_Handlungsfähigkeit_landwirtschaftlicher_Betriebsgemeinschaften&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === O kształtowaniu i zdolności do działania rolniczych wspólnot gospodarczych ===<br /> <br /> Największym wyzwaniem w obliczu palącej kwestii społecznej w rolnictwie — wyzwaniem, które musi przynieść odpowiedź zdolną przetrwać próbę czasu — jest tworzenie wspólnot gospodarczych. W przyszłości będą one musiały stać się tą formą życia społecznego, która zajmie miejsce dawnych więzów rodzinnych i chłopskiej wspólnoty. Rolnicze wspólnoty gospodarcze są miejscami szkolenia, w których każdy wkracza na drogę ćwiczeń prowadzącą ku wyższej pewności duchowej,<br /> <br /> * aby z wolnej, indywidualnej inicjatywy chcieć współpracy. Powodzenie zależy od «duchowego kredytu», na który wspólnota musi się najpierw zdobyć — w swoim wspólnym trudzie, by okazać się go godną.<br /> * aby przez uchwycenie istotowej całości gospodarstwa w każdym jego obszarze odpowiadać w porę na wszystkie potrzeby biologiczno-dynamicznej praktyki.<br /> * aby w przezwyciężeniu pracy najemnej, opartej na cudzym poleceniu, to, co samodzielnie rozpoznane, czynić samemu — w pracy bezwarunkowej.<br /> <br /> Wspólnota gospodarcza nadaje sobie swój porządek społeczny sama. Kształtuje się on z harmonijnego współbrzmienia myśli, odczuć i impulsów woli uczestniczących. Jego żywe oddziaływanie wymaga nieustannej {{SE|166}}<br /> <br /> Kultywacji. Wspólnota gospodarcza będzie działać skutecznie i dalekowzrocznie wtedy, gdy każdy uczestnik będzie miał w polu widzenia swoje własne życie duszy i pielęgnował je — tak jak wspólnota pielęgnuje swoje wspólne, mając na względzie wspólnie obrany cel.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Wollen_in_Freiheit,_der_Weg_zur_Initiativgemeinschaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Wola w wolności – droga do wspólnoty inicjatyw ====<br /> <br /> Aktywne myślenie dążące do jasności myślowej i wczuwające się w postrzeżenia uczucie oddają się całkowicie w służbę woli ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Rysunek 10]], s. 172). Myślenie zapala ją i wskazuje jej kierunek, uczucie ożywia ją i nadaje jej głębię i rozległość. Ludzie łączą się we wspólnotę gospodarczą z indywidualnych pobudek. Jest nią motyw, by wspólnie z innymi prowadzić gospodarstwo biologiczno-dynamiczne. Motywy są albo jeszcze dość nieokreślone — mniej lub bardziej ciemny popęd, subiektywny, splatający się z losem — albo już jaśniejsze myślowo, skierowane przez świadome zmierzenie się z daną rzeczywistością. Gdy potem razem waży się skok w nieznane, jest i pozostaje to początkowo wspólnotą motywów zebranych przypadkowo. Człowiek spostrzega, jak mało niesie osobisty motyw, jak chętnie współpraca chciałaby wciąż opierać się na więzach przyjaźni. Te jednak — podobnie jak sam motyw — zdeterminowane są przeszłością i rychło pojawiają się rozczarowania, konflikty, ba, nawet wyobcowanie. Można wtedy być tylko wdzięcznym, gdy bieda rządzi kuchnią, gdy konieczność nakazuje rozsądek i dominuje humor. Takie czasy przymusu, zmuszające do ograniczenia się do istoty, do wyzwań, których wcześniej nikt się nie domyślał, rozjaśniają wciśniętą ciemno w motyw wolę. Wspólna rozeznanie zaczyna przejmować wodze tam, gdzie dotąd pchała konieczność. Chodzi jednak właśnie o pielęgnację tego rozeznania. Dokonuje się ono indywidualnie i we wspólnocie na różnych poziomach: indywidualnie rozeznanie poszerza się przez szkolenie myślenia i uczucia w przeżywaniu rytmicznej zmienności zjawisk przyrody w zwierciadle przemian stosunku Ziemi, Słońca, Księżyca i gwiazd w biegu roku, dalej w oglądaniu spoczywającego świata skał w kształtach krajobrazu oraz w przemianie procesów życiowych w glebach, roślinach i zwierzętach — i całościowo jako członów wyższej całości. Zainteresowanie budzi się jak na nowo zrodzone; to, o czym sądzi się, że się wie, staje się ponownie pytaniem; z przytłumienia motywu budzi się gesinnung badacza; oglądowi otwierają się w nowy sposób powiązania relacyjne, rozwija się osobiste, poznające {{SE|167}}<br /> <br /> odniesienie do rzeczy i istot przyrody; umacnia się pewność w sądzie, a wraz z nią przytomność ducha i zdecydowanie, by to, co czasowo konieczne, chcieć czynić w wolności.<br /> <br /> Ta osobista droga poznania wytwarza obrazy myślowe o równie wielu obliczach, ile jest ludzi, którzy chcą tą drogą podążać. Bezobrazowy intelekt usiłuje sprowadzić je metodycznie do ogólnej formuły, która wymazuje treść obrazu, a tym samym związek z poznającą duszą-duchem. Co pozostaje, to pojęcie — martwe odwzorowanie konkretnego przeżycia — i wiedza tego rodzaju oddziela się — niczym martwa pustynia — od życiodajnej rzeczywistości, wobec której staje się przeżywając. To odczucie może mieć ten, czyim właśnie motywem jest sprawiedliwe obchodzenie się w prowadzeniu gospodarstwa z istotą tego, co żywe. Napotyka się tu na sprzeczność, że zwykłe, związane ze zmysłami myślenie nie dociera do tajemnicy życia. Jednak te martwe, abstrakcyjne formy pojęciowe, kształtujące się na świecie zmysłowym, tworzą właśnie warunki konieczne do wzniesienia się ku poznaniu życia. To myślenie pojęciowe rozwija i wyostrza samoświadomość. W tej rozjaśniającej się samoświadomości żyje poznające samo siebie Ja, jądro istoty człowieka. Łączy ono w działalności duszy — w myśleniu i uczuciu — myślowe odwzorowania zmysłowego świata form z siłą ducha, która wypływa z istotowej natury Ja. Ta droga, na której zewnętrznie skierowane poznanie przyrody łączy się z wewnętrznie skierowanym samopoznaniem w Ja, otwiera człowiekowi dopiero możliwość wolnego samostanowienia, a poznaniu przyrody pierwsze, omackiem stawiane kroki ku zbliżeniu się do istoty tego, co żywe. Myślenie w logicznym łańcuchu przyczynowym abstrakcyjnych pojęć rozszerza się ku ruchliwym obrazom-myślom. Szukają one w oglądzie powiązań relacyjnych, przez które poszczególne fakty pojęciowe stają się przeżywalne. Wkracza się na drogę samoszkolenia w myśleniu i uczuciu, która zapładnia i ożywia naukową drogę poznania przez sztukę.<br /> <br /> Za każdym aktem postrzeżenia stoi cały człowiek. To, co postrzega, wpisuje się w jego niesione odczuciem życie myślowe; jest to objawienie ducha w obrazie, który dusza maluje w myślach. Myśl żyje w tym obrazie. Szkolenie poznania polega na utrzymaniu pojęcia — mocą samoświadomości — w tym powiązaniu obrazowym, z którego zostało uchwycone. Chodzi o to, by obrazu jako subiektywnie odczutego udziału w akcie poznania nie wymazywać na drodze {{SE|168}}<br /> <br /> abstrakcji, lecz przeciwnie — oczyszczać go w górę, tak by tkwiący w nim ukryty duch mógł żywo objawić się w myśli. Goethe w swoim sposobie obserwacji przyrody przezwyciężył rozdzielenie podmiotu i przedmiotu. Zbliżył się tak bardzo do rzeczywistości prawdy, która prześwieca przez całe jego dzieło, że w myśleniu ożywionym w oglądzie odczuwał tego samego działającego ducha, który w przyrodzie zaczarował się w zjawisko.<br /> <br /> Wewnętrznego wysiłku wymaga wyodrębnienie z sumy uczuć tych, które z nadmiernej sympatii lub negującej antypatii fałszują zjawisko. To samoświadomość dokonuje tu wyboru — oddziela istotną treść obrazu określającego pojęcie od tego, co nieistotne. Samoświadomość spaja myśl i obraz tym bardziej w jedność, im bardziej poznająca dusza zwraca się ku zjawisku w czci, wierności i miłości. Kształtuje się sąd, w którym wspóldźwięczy to, co duchowe, skrycie «walczące» w postrzeżeniu — na przykład żywy związek Ja–gąsienica–kokon–motyl, darlejący się w metamorfozie. To, co kryje się w zmysłowym zjawisku jako duchowo czynna zasada, objawia się myślącemu świadomości przez naukę, która bierze ducha samego za przedmiot postrzeżenia. Wyniki tych badań duchowych leżą w formie idei. Gdy się je studiuje, to, co duchowo-odczute w zmysłowych obrazach myślowych, rozjaśnia się ku myślom-duchowym, ku ideom, które nadają działalności duszy woli moralną siłę działania. Teraz myślenie i uczucie mogą zanurzyć się w wolę i stać się z nią jednym. Dopiero teraz, w takich gwiazdowych chwilach, może powstać prawdziwie wolna inicjatywa. W grupie współpracujących ze sobą ludzi zapala się ogień entuzjazmu i w zlewie swobodnej, indywidualnej woli prowadzi ich do wspólnoty inicjatywnej ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Rysunek 10]], s. 172).<br /> <br /> Dopiero gdy w świadomym wzmocnieniu Ja-myślenie i Ja-uczucie stają się jednym z wolą, dusza-duch człowieka może wznieść się ku poziomowi poznania intuicji — ku źródłowemu miejscu prawdziwie wolnego czynu. Lecz jak jeszcze dalecy jesteśmy od tej wysokiej zdolności do nadzmysłowego poznania. Kto jej szuka, musi w wolnym samostanowieniu oddać się ćwiczeniom duszy. W jaki sposób można takie — na przykład w pracy na polu — uprawiać? Cały dzień pracowało się ciężko ciałem, było się całkowicie zatopionym w woli. Potem, po wykonanej pracy, wychodzi się jeszcze raz — ożywionym przez wrażenia {{SE|169}}<br /> <br /> dnia — w skupionej pogodzie ducha przez pole; nagle, tak niespodziewanie jak błysk, napada intuicja — jednoznaczna pewność, co dnia jutrzejszego w całości gospodarstwa należy uczynić. Jest się w obrazie, żyje się przytomnie duchem z przyszłości w teraźniejszość. Uczynienie samej pracy w tym sensie drogą samoszkolenia ku terminowej, intuicyjnej zdolności decyzji sprawia, że wspólnota inicjatywna staje się — choćby na gwiazdowe momenty — wspólnotą intuicji. Doświadcza się, jak ideał i duchowa rzeczywistość zbliżają się ku sobie.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Fühlen_in_Gleichheit,_der_Weg_zum_lebendigen_Rechtsempfinden&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Czucie w równości – droga do żywego poczucia prawa ====<br /> <br /> W czuciu człowiek przeżywa się śniąco bliski duchowi ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Rysunek 10]], s. 172). Ku górze, w stronę przebudzonego myślenia, czucie się rozjaśnia, traci jednak bliskość ducha. Ku dołowi, w stronę woli, napełnia się duchem coraz pełniej, gubi się jednak w końcu w nieświadomości. W czuciu człowiek żyje całkowicie teraźniejszościowo w zmiennych nastrojach bieżących wydarzeń i stosunków między ludźmi. Ani przeszłości, ani przyszłości nie można czuć w równy sposób. Obydwie muszą się najpierw uteraźniejszawiać: przeszłość — przez to, że jest myślowo odtworzona; przyszłość — przez to, że jest wyczuwana naprzód. Każde gospodarstwo ma swoją, każda wspólnota wiejska swoją biografię. Złożona jest ona w rocznikach, które dają jedynie cienisty obraz życia, cierpień i dążeń minionych pokoleń. Biografia ta wpisała się również w krajobraz, w pola, łąki, lasy, stan zwierzęcy i tak dalej, w atmosferyczne obrzeże. Na te znaki-pamiątki musi gospodarz nakierować swoją uwagę z empatycznym odczuciem, musi w myślach przyswoić sobie rozumienie dziejów sięgające jak najdalej wstecz, które daje pożywkę jego czuciu. Tylko przez takie świadome wyczuwanie przeszłości może na nowo nauczyć się — w czci, miłości i wierności — to, co się stało, przeobrażać w to, co teraźniejsze. Dotyczy to wszystkiego, co dziś jako zadanie jest nam czasowo konieczne: ożywienia organizmu rolniczego wraz ze wszystkimi organami, które go konstytuują, oraz świadomego wszczepienia myśli o rozwoju przez pracę niesioną ideami. Myślenie snuje czerwoną nić dokonań kulturowych przeszłości aż po teraźniejszość i wzmacnia siłę czucia dla tego, czego tu i teraz przyroda pytająco od nas oczekuje.<br /> <br /> {{SE|170}} Tak samo trzeba dążyć do wyrobienia w sobie historycznej świadomości dotyczącej przemian i przekształceń poczucia prawa w gromadach wiejskich i — w inny sposób — w rozwijających się miastach, a ponadto tego, jak poczucie prawa — zawłaszczone przez abstrakcyjne myślenie — zakrzepło w roszczenia do prywatnej własności i jak w ten sposób powstała głęboka przepaść między prawem a sprawiedliwością. W odczuciu zgubności tej przepaści może się obudzić myślenie i tworzyć urządzenia, w których — wyłącznie ze stosunku człowieka do człowieka — czucie może stać się nośnikiem żywego poczucia prawa wśród równych. Taką instytucją chce być wspólnota gospodarcza.<br /> <br /> Pielęgnowanie silnego czucia odnosi się z jednej strony do stosunku, jaki szukamy z rzeczami i istotami przyrody, z drugiej — do wszystkiego, co rozgrywa się między człowiekiem a człowiekiem. Wszystko to paruje ku artystycznej formie wyrazu. Jeśli na przykład świadomie powstrzymuje się myślenie i pozwoli oku spocząć na prześwietlonym słońcem, dojrzewającym polu zbożowym, to wzrok szukając dotyka czegoś, czym anschauung dopiero się nasyca; szuka na przykład błękitu nieba w chabrze, który gdzieniegdzie wyłania się ze złotego tła kłosów falującego zboża, promieniując. Albo przenosi się w nastrój, gdy — wiadomo skąd — przy pracy w ogrodzie dołącza się do nas sikorka w swojskiej bliskości. I tak jest ze wszystkim, co w biegu roku towarzyszy nam w sposób istotowy. Patrząc na to z zainteresowaniem, rodzą się nastroje, które budzą zmysł piękna. Im bardziej ten wzrasta, tym bardziej nie da człowiekowi spokoju — by dawał mu życie w każdej pracy, we wspólnocie społecznej, we wszelkich świętowaniach.<br /> <br /> Nowoczesne rozumienie siebie przez człowieka paruje ku pytaniu, jak czucie ponad osobistymi sprawami się pogłębia, jak — wsparte przez myślenie odniesione do rzeczywistości i oczyszczoną wolę — może stać się organem percepcji dla tego, co w przyrodzie i w ludziach działa jako duszewno-duchowe. Wobec przyrody może się to dziać na przykład przez to, że przebywa się w zimową noc na dworze, na polu — nad sobą wlewający się blask świetlisty nieba obsypanego gwiazdami, wokół nieruchomy w trzaskającym mrozie krąg powietrzny, pod sobą, spokojne w sobie, kryształowe głębiny. W spokoju myśli czuje się nieskończoną wzniosłość rozległej polarności; czuje się wyżyny i głębiny w sercu — jak ściągnięte do jednego punktu — ocieplające to, co niepojęte. Gdy czyni się to samo w noc późnoletnią, serce czuje się rozszerzone w krąg. Czuje się wplecionym w powietrze i ciepło<br /> <br /> {{SE|171}} i w to, co z harmonijnego współbrzmienia wyżyn i głębin, wyrastając z ziemi, napełnia krąg życiem. Tak samo można się wczuwać w wiosenne zdarzenie, gdy siły wyżyn i głębin zaczynają się przenikać, a ziemia to, co duchowo w niej ukryte, wydychając w powietrze i ciepło, przywodzi do zjawiska; albo w jesienne zdarzenie, gdy te siły zaczynają się rozluźniać, a ziemia w zewnętrznym zamieraniu wdycha duchowy owoc biegu roku.<br /> <br /> To skierowane na zewnątrz przeżywanie zjawisk przyrody indywidualizuje się w odniesieniu do całości gospodarstwa. Dopiero w intymności czucia ożywa pojęcie zamkniętości organizmu rolniczego. Gdy samo czucie staje się organem głębszego przeżycia przyrody, idzie się samotną drogą, lecz po utorowanym szlaku. To, co się czuje, jest z góry dane, przybrało postać naoczną. Inaczej jest w stosunku człowieka do człowieka. Tam brakuje danego z góry sensu przyrodniczego prawa. W ludzkim współbyciu indywidualne czucie jednego spotyka indywidualne czucie drugiego. Na tej samej duszewnej płaszczyźnie stosunek ten naznaczony jest wszystkimi odcieniami sympatii i antypatii, potwierdzenia i zaprzeczenia, piękna lub brzydoty i tak dalej. Przy całym tym bogactwie odcieni trzeba sobie przyznać, że ten lub ów sposób czucia jest obiektywnym faktem i że siłą myślenia i woli trzeba dopomóc czuciu, by w znalezieniu swojego punktu równowagi obudziło poczucie prawdy. To jest to wczucie serca, które w drugim człowieku rozpoznaje równego, które tworzy zaufanie między człowiekiem a człowiekiem i przez to grunt dla poczucia prawa. Myślenie odniesione do rzeczywistości rozjaśnia poczucie prawa między ludźmi i zagęszcza je w porozumienia i prawa. W oczyszczonej woli rozpala ono inicjatywę — miłość do czynu. W zaufaniu żyje społeczny konsens; przemienia ono sprzeczną nierówność w duszewnym przeżyciu w świadomość godności równości wobec prawa. Zaufanie buduje na przeszłości i patrzy bez zastrzeżeń na to, co przyszłe.<br /> <br /> W prawie utrwalone jest pełne zaufania porozumienie, które w swoim czasie miało moc obowiązującą. Grozi mu stanie się społecznym zakładnikiem, gdy trwa bez przeobrażenia, gdy «jak wieczna choroba dalej się dziedziczy»160. Prawdziwe życie prawne ufundowane na moralności może powstać dopiero wtedy, gdy zaufanie w grupie współpracujących ludzi nieustannie&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Faust I'', Vers 1973, Hamburger Ausgabe, Dramatische Dichtungen, Bd. 1, München 1976.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> {{SE|172}}<br /> [[Datei:Abb. 10, S. 172.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 10: Das Wirken der Seelentätigkeiten der Betriebsgemeinschaft in die drei Wesenglieder des landwirtschaftlichen Organismus.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> z ducha na nowo się rodzi. Zaufanie żywi i niesie poczucie prawa. Gdy zostaje złamane, nie ma żadnej siatki bezpieczeństwa, żadnego zadośćuczynienia przez wyrok sędziowski; przeżywa się wtedy sięgające w nieskończoność rozczarowania; duszewny grunt prawa zaufania, na którym tak pewnie zdawało się stać, rozpłynął się w czystą nicość.<br /> <br /> Do rozkwitu wspólnoty gospodarczej należy dlatego nigdy nie ustająca pielęgnacja i wzmacnianie zaufania, a wraz z nim poczucia prawa — aż w najmniejsze rzeczy codzienności. Przyjaźnie nie stanowią zwykle pewnej podstawy dla trwałego zaufania we współpracy. Mają swoje źródło w przeszłościach losu, to znaczy w okolicznościach, które były inne niż obecne. Zyskują niosącą dalej trwałość dopiero wtedy, gdy rozwijają się ku przyjaźniom ducha. Te odnajdują się w ideale i w inicjatywie, by to, co ujęte w duchu, stało się bezwarunkowo czynem. Dopiero na tej podwójnej podstawie doświadczenia myślenia i woli może zaufanie wzrastać. Z jego substancji ducha uczy się wyczuwać naprzód to, co przyszłe.<br /> <br /> W praktyce wspólnoty gospodarczej budowanie zaufania opiera się na tym, że każdy uczestnik żyje w świadomości swej istoty zakorzenionej w duchu oraz tego, czym jest indywidualny i wspólny cel dążenia. By zyskać w tej kwestii jasność, pomaga studium antropozoficznej nauki duchowej w najszerszym sensie, pielęgnowanie myślenia anschauującego i jego pogłębianie przez medytację, a także medytatywny obcowanie z ezoterycznym zasobem sentencji Rudolfa Steinera.161 Ponadto zaufanie gruntuje się na konsensie w kwestiach dotyczących wkładu każdego z osobna: jakie zdolności może wnieść jednostka, jak i gdzie jest się gotowym — z świadomości dla całości gospodarstwa — przejmować współodpowiedzialność za jego część, jak być sprawnym życiowo i przytomnym duchem o każdej porze i wszędzie bezinteresownie stawać w wyłom i jak jest się skłonnym we wszelkiej działalności dawać wyraz postawie estetyczno-artystycznej. Ażeby takie pytania stawały się świadome i pobudzały kształtowanie zdolności, trzeba tworzyć instytucje, o których mowa na stronie 177 i następnych (rozdz. «Zur geistigen Entwicklung und Führung einer landwirtschaftlichen Betriebsgemeinschaft»). {{SE|173}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Denken_in_Mitmenschlichkeit_(Brüderlichkeit),_der_Weg_zum_solidarischen_Wirtschaften&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Myślenie we współczłowieczeństwie (braterstwie) – droga do solidarnej gospodarki ====<br /> <br /> Gdy schodzi się z obszaru wolnej woli, indywidualnej inicjatywy, w tę sferę, w której z budowania zaufania wyrasta poczucie prawa, by być równym wśród równych, przed myślącą świadomością otwiera się nowe pole doświadczenia ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Rysunek 10]], s. 172). W potocznej świadomości myślenie opiera się na spostrzeżeniach zmysłowych. W życiu społecznym musi ono z tego wznieść się ku światu zjawisk, które dopiero we wspólnym ludzkim obcowaniu powstają. Są one wyrazem tego, co duchowo-moralnie porusza ludzi. Sposoby działania są zjawiskiem — i myślenie musi teraz szukać dróg, jak można różnorodność tych przeważnie instynktownie prowadzonych zachowań natury ludzkiej kierować we właściwe tory. Tu, w sferze życia społecznego, myślenie nie odzwierciedla już tylko tego, co zmysłowo uchwytne, lecz staje przed zadaniem, by czynnie wytwarzać to, czego jeszcze nie ma lub co dopiero powstaje. Musi ono&lt;ref&gt;Zob. np. Rudolf Steiner: ''Wahrspruchworte'', GA 40, Dornach 1998.&lt;/ref&gt; {{SE|174}}<br /> <br /> z przeżycia tego, co duchowo-moralne w ludziach, stać się myśleniem kształtującym — takim, które w poznaniu wolnym od cielesności dochodzi do sądów zgodnych z duchowo-moralnym światem. Porządkowi natury immanentna jest konieczność, prawo; dla porządku społecznego to, co duchowe, musi się dopiero w myśleniu wolnym od zmysłowości skondensować w poznaniu do prawa moralnego. W myśleniu kształtującym przyszłość rozświetla teraźniejszość, samo działanie staje się nakierowane na przyszłość. Uświadomić sobie tę prawdę we współpracy praktycznej — to dopiero otwiera spojrzenie na drogę, na której krok po kroku wspólnota gospodarcza uczy się zdobywać zdolność do działania i do samoprowadzenia. Staje się tym samym miejscem inicjalnym gospodarowania zarówno od strony natury (w sensie kształtowania organizmu gospodarstwa), jak i od strony życia społecznego; staje się punktem wyjścia solidarno-asocjacyjnego gospodarowania, które jako autonomowe ogniwo włącza się w organizm społeczny ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Rysunek 10]], s. 172). Gospodarowanie artykułuje się w trzech funkcjach: wytwarzanie, podział i zużycie. Wewnątrzbetriebowe gospodarowanie ma za cel zaspokojenie potrzeb ziemi, użyźnienie gleby. Dokonuje się to np. przez wytwarzanie własnych nawozów gospodarstwa, ich rozdzielenie po polach i ich zużycie przez rośliny.<br /> <br /> Zewnętrzne gospodarowanie, które łączy się z produkcją rolniczą, ma za cel zaspokojenie ludzkich potrzeb w zakresie żywności. W obydwu przypadkach potrzeby mają naturę wolicjonalną, a więc duchową.&lt;ref&gt;Potrzeby wyrastają z głębin nieświadomości ciała oraz z jaśniejszych podziemi przeżycia duszy i ducha. Są zakorzenione w woli, w której żyje duchowy prabyt człowieka — Ja. W cielesnej potrzebie, np. głodzie i pragnieniu, porusza się impuls wyrównania nierównowagi w cielesnych czynnościach organicznych. Duchowo-duszyczna potrzeba dąży do tego, by wyzwolić się z przywiązania do cielesnych procesów i swobodnie oddać się w służbę etyczno-moralnych ideałów. Tak więc co do swej treści potrzeba jest czymś duchowym, a środki jej zaspokojenia są zadaniem gospodarowania.&lt;/ref&gt; Uchwycić je i zaspokoić przez obieg gospodarowania — to zadanie myślenia kształtującego. W gospodarowaniu zjawiskiem, do którego ono się odnosi, jest potrzeba. Wewnątrzbetriebowo artykułuje się ona w każdym przypadku z całości organizmu gospodarstwa. By zaspokoić potrzebę, trzeba myśląco zanurzyć się w żywy splot powiązań, myśląco ważyć każde działanie pod kątem wspierania lub hamowania i myśląco wcielić wynik przez czyn w organizm gospodarstwa. Natura zaspokaja przez swoją immanentną mądrość swe potrzeby sama. W rolnictwie człowiek wyciska zarazem {{SE|175}}<br /> <br /> swe potrzeby na naturze, np. w uprawie roślin kulturowych i w hodowli zwierząt domowych. By pogodzić jedno z drugim, rolnik musi nauczyć się przez myślenie kształtujące budować pojęcie zamkniętości organizmu rolniczego. Dopiero z niego, na wyższym stopniu, można wywieść wszelkie działania, które nie tylko zaspokajają ludzką potrzebę żywności, lecz zarazem uwzględniają utajone potrzeby natury w zakresie przyszłego rozwoju.<br /> <br /> Produkt rolniczy staje się bezpośrednio lub przez przetworzenie wyrobem, towarem, który ma wartość odżywczą lub użytkową określoną przez warunki wytwarzania. Na tej wartości musi mierzyć się cena. W życiu gospodarczym w ogóle tego wymiaru nie może wyznaczać jednostka — sprzedawca, przedsiębiorca — lecz wyłącznie przez porównanie wszystkich świadczeń, jakie wszyscy inni w obiegu gospodarczym od wytworzenia produktu aż po jego zużycie wnieśli. Ten rozległy splot powiązań, z którego wyłania się wartość wytworzona przez produkt, musi być ujęty w myśleniu całościowo, a zarazem przez myślenie kształtujące trzeba usiłować przybliżyć cenę do obiektywnej wartości. W zakresie tworzenia wartości i ceny w rolnictwie szczególność stanowi «uzdolnienie naturalne» właściwe danemu miejscu. Jak człowiek wnosi swoje zdolności produktywnie w życie gospodarcze, tak natura wnosi swą moc twórczą (zdolność) w zakresie klimatu, gleby, topografii itd. Na przykład stromy stok południowy w ciepłych okolicach jest nieodpowiedni dla uprawy zbóż, lecz bardzo odpowiedni dla winiarstwa; głęboka, płaska gleba lessowo-czarnoziemna jest przy równym nakładzie pracy nieporównanie bardziej produktywna niż płytka, kamieniołomna gleba na stoku lub w terenie pagórkowatym.<br /> <br /> Suma wszystkich wzajemnych relacji, które przez współpracę w życiu społecznym powstają i które poprzedzają zaspokojenie potrzeb, nie jest w swej równoczesności i następstwie uchwytna przez sąd jednostkowy. Trzeba stwarzać możliwości, by w regularnej wymianie własna dynamika rozpłynęła się w zbiorowym sądzie wspólnoty. Z takiego wysiłku rodzi się wspólny zmysł, który całą pracę geisteswissenschaftlich celowo i stosownie do czasu ukierunkowuje na całość gospodarstwa. Ten wspólny zmysł, czyli społeczny zmysł rzeczywistości, otwiera pole codziennego ćwiczenia — zarówno w obszarze pracy praktycznej, jak i w relacji człowieka do człowieka.<br /> <br /> To, co rzeczowo konieczne, np. wyważone zharmonizowanie wszystkich ogniw z całością organizmu gospodarstwa, musi być ujęte żywo we wszelkich szczegółach jako sąd wspólnoty i stać się wytyczną dla działania każdego {{SE|176}}<br /> <br /> z osobna. Dopiero oparta na doświadczeniu, wszechstronna znajomość rzeczy tworzy konsens. On stanowi fundament współpracy, stwarza przejrzystość i budzi radość ze zrównoważonego (ekonomicznego) współbrzmienia wszystkich ogniw i organów organizmu gospodarstwa w jedną całość.<br /> <br /> Również ludzkość we wzajemnych stosunkach w gospodarowaniu wyrasta ze zbiorowego sądu wspólnoty. Gdzie zamiast tego rządzi sąd jednostkowy, tam toruje sobie drogę egoizm; powstaje konkurencja, wzajemne wyzyskiwanie, walka o wypieranie z rynku, industrializm agrarny. Zbiorowy sąd wspólnoty w gospodarczym współżyciu powstaje z zainteresowania tym, co robi drugi. Postawa pytania «Gdzie jest niedostatek, gdzie potrzeba pomocy?» musi być we wspólnocie żywa wobec każdej jednostki. Granice między obszarami zadań — zarówno wewnątrzbetriebowo, jak i wobec stowarzyszonych zakładów przetwórczych i zbytu hoferskiego — muszą stawać się ruchome i przepuszczalne w celu wzajemnej pomocy. Postawa szukania podstawy dla własnej działalności gospodarczej w potrzebie drugiego tworzy myślącej świadomości nowe pole doświadczenia — takie, które czyni ze dążeń innych treść swego wyobrażenia. Na tej drodze powstaje asocjacyjne współogarnięcie pól działalności; myślenie kształtujące wskazuje woli drogę do asocjacyjnego działania, tj. działania w braterstwie. Na tych nowych brzegach gospodarowania opartego na ludzkiej wspólnocie coraz częściej próbuje się lądować, np. w hurcie ekologicznym i ekologicznym handlu detalicznym oraz w przetwórstwie. Brzeg sam w sobie jest jednak progiem między rolniczą produkcją pierwotną a kształtowanym przez podział pracy obiegiem gospodarczym. Na tym progu — granicy gospodarstwa — towar, obiektywna wartość własna prabyt wartości z ożywionej i ożywionej duszą natury, jest wyceniany przez subiektywne wartościowanie handlarza i konsumenta. W asocjacyjnym gospodarowaniu to wartościowanie każdego uczestnika może, dzięki powszechnie pożądanej przejrzystości, opierać się na konkretnych, naocznych faktach, które ostatecznie swój prabyt mają w cielesno-duchowych i duszycznych potrzebach bliźnich. Konkretnie znaczy to: biologiczno-dynamiczne gospodarstwa muszą otwierać się na przetwórstwo, handel i konsumentów, stawać do dialogu we wszelkich kwestiach merytorycznych i rozwojowych, wspólnie szukać rozwiązań, zawierać porozumienia, podpisywać umowy.&lt;ref&gt;Zob. na ten temat np.: Rudolf Isler, Ueli Hurter: ''Assoziatives Wirtschaften. Was verstand Rudolf Steiner unter einer wirtschaftlichen Assoziation?'', Dornach 2019, 96 S.; oraz: Stefan Leber (Hrsg.): ''Die wirtschaftlichen Assoziationen, Beiträge zur Brüderlichkeit im Wirtschaftsleben'', Band 2, Stuttgart 1987, 352 S.&lt;/ref&gt; {{SE|177}}<br /> <br /> Dokładniej patrząc, «nowe brzegi» tworzą obie strony granicy gospodarstwa. Jeden brzeg graniczy z naturą i stanowi zewnętrzną skórę organizmu gospodarstwa, drugi brzeg graniczy z emancypowanym życiem społecznym. To ostatnie może kształtować się w trójczłonowy organizm społeczny tylko o tyle, o ile obejmuje rolnictwo — o ile ludzie rozpoznają, jaki potencjał leży w rolnictwie ukształtowanym od nowa w duchu zasady organizmu. Biologiczno-dynamiczne gospodarstwa zaczynają małymi krokami, niejako jako prekursorzy, praktykować zasadę asocjacji w ramach lokalnym i regionalnym. Mogą tym samym pobudzać do dalej idących współprac i zaszczepić gospodarstwu ogólnie miarę, która uwalnia je od przymusu wzrostu właściwego kapitalizmowi.<br /> <br /> Im świadomiej wspólnota gospodarcza szuka kształtowania swego gospodarstwa jako organizmu, tym bardziej współpraca sama z siebie artykułuje się w duchowy, prawny i gospodarczy obszar działalności. Choć te ogniwa wzajemnie się przenikają, są jednak doświadczane jako od siebie oddzielone dziedziny. I cała duchowa moc wspólnoty gospodarstwa musi być nakierowana na to, by to, co rozdzielone — zarówno ideowo w obrazie, jak i przez pracę — sprowadzić do wyższej całości. Tu, z dala od dzisiejszego «mainstreamu» gospodarowania, otwiera się pole ćwiczenia — niejako szkoła wstępna ku prawdziwej praktyce społecznej, która w myśleniu kształtującym daleko poza granicami gospodarstwa daje zakorzenić się impulsowi trójczłonowości organizmu społecznego ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#189|Rysunek 11]], s. 189).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_geistigen_Entwicklung_und_Führung_einer_landwirtschaftlichen_Betriebsgemeinschaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === O duchowym rozwoju i kierowaniu rolniczą wspólnotą gospodarczą ===<br /> <br /> Pierwsze na świecie założenie wspólnoty gospodarczej, które się ostało, sięga roku 1968.&lt;ref&gt;Betriebsgemeinschaft Dottenfelderhof, Bad Vilbel, Deutschland.&lt;/ref&gt; Od tamtej chwili powstawały, zachęcane przez ducha czasu, na większych gospodarstwach podobne pionierskie przedsięwzięcia społeczne. Pobudką była konieczność posiadania kanonu wzajemnie uzupełniających się zdolności oraz dzielnych rąk do sprostania wielości zadań; dalej — wyzwolenie ziemi i kapitału z więzów dziedzicznych praw, a także kroki ku przezwyciężeniu zależnej pracy najemnej. {{SE|178}}<br /> <br /> Doświadczenie pokazuje teraz: cel ujęty w idee rozpięty jest nieosi­ągalnie daleko w przyszłości, a zdolności — by sprostać mu indywidualnie i we wspólnocie — szybko napotykają granice. Uświadomienie sobie i świadome przeżywanie tej rozbieżności wytwarza duchowo-duszewnie pole napięcia, które nie pozwala świadomie dążącemu ani przez chwilę trwać w bezruchu, a w obliczu oporów, niepowodzeń i tym podobnych — skłania do szukania możliwych do przebycia dróg. Jeżeli nie przeżywa się siebie z całą mocą w tej polarności celu duchowego i zmysłowo związanego świata faktów, siła dążenia słabnie, wspólna wola grozi popadnięciem w banalność, codzienne zajęcia wyczerpują się w rutynowym załatwianiu spraw — i to, co mogło stać się rozwojem, zapada w stagnację i cofanie się.<br /> <br /> Aby jako wspólnota gospodarcza wciąż na nowo upewniać się co do drogi ku celowi, musi ona tworzyć sobie urządzenia służące ćwiczeniu społeczno-moralnych technik. Odnoszą się one do coraz świadomiejszego ujmowania obu biegunów pola napięcia oraz do próby ich wyrównania wywyższającego.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_geistige_Strebensziel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Duchowy cel dążeń ====<br /> <br /> Motyw do tego, by gospodarować biologiczno-dynamicznie, żyje mniej lub bardziej wyraźnie i związany z losem w każdym poszczególnym człowieku. Jak ten indywidualny pobudka może nie tylko stawać się coraz świadomsza, lecz wznosić się ponadto do celu dążenia całej wspólnoty? Ani pojedynczy człowiek, ani wspólnota nie może poprzestać na tym, że raz ujęła już cel dążenia. Wymaga on ciągłej pielęgnacji poprzez studium antropozoficznej nauki duchowej. Jej treści badawcze, poruszane we wzajemnej rozmowie, pobudzają myśli i odczucia, które rozświetlają drogę mającą być wspólnie przebywaną. Tygodniowy krąg studyjny tego rodzaju — jeśli się udaje — uskrzydla w dwojaki sposób: z jednej strony wewnętrzny przepływ pracy koordynuje się przestrzennie i czasowo niejako sam z siebie, z drugiej — wspólnota porusza w takiej wyodrębnionej z codzienności godzinie myśli, które odbijają się w nośniku motywu, to znaczy w świadomości każdego poszczególnego człowieka. Myśli pozyskane w ten sposób ze wspólnej duchowej pracy poznawczej wchodzą w związek z obserwacjami i doświadczeniami woli czynionymi każdego dnia w pracy. Oba bieguny wspomnianego pola napięcia zbliżają się ku sobie — albo, w szczęśliwych chwilach, częściowo wręcz ze sobą zlewają.<br /> <br /> {{SE|179}} Antropozoficzna praca studijna odbywa się na «sachlichem Felde» («polu rzeczowym»).&lt;ref&gt;Zu diesem Terminus siehe Rudolf Steiner: ''Die Weihnachtstagung zur Begründung der Allgemeinen Anthroposophischen Gesellschaft 1923/24'', GA 260, Dornach 1994, Nr. 11 der Statuten, S. 53.&lt;/ref&gt; Wzmacnia i obiektywizuje świadomość własnego motywu oraz świadomość duchowego celu dążenia wspólnoty.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Praxis_der_Zusammenarbeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Praktyka współpracy ====<br /> <br /> Całość gospodarstwa dzieli się na pola pracy, za które odpowiedzialnie opiekują się — stosownie do zdolności i skłonności — poszczególni lub kilkoro członków. Ten podział na przykład na pole uprawy roli i roślin, ogrodnictwa lub sadownictwa, nawożenia, różnych dziedzin hodowli zwierząt, gospodarki łąkowo-pastwiskowej, pielęgnacji krajobrazu itp. nie może przeradzać się w podział pracy, nie w roszczeniowe postawy, nie w odgraniczanie królestw. Wprost przeciwnie — ze świadomości całości konieczna jest najwyższa elastyczność: płynne przejścia, wzajemna pomoc, zastępowanie jedni drugich wszędzie tam i zawsze wtedy, gdzie i kiedy tylko zachodzi potrzeba.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Arbeitsbesprechung_am_Morgen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Poranna narada robocza ====<br /> <br /> Odbywa się w każdy dzień roboczy po porannych wstępnych pracach — w szerokim kręgu na terenie gospodarstwa — i można ją otwierać powiedzeniem lub żartobliwą uwagą. Pogodność dodaje pracy smaku, nie odbierając jej powagi. W treści chodzi o wymianę bieżących spostrzeżeń, godnych uwagi zdarzeń i spraw pilnych, a następnie — w nawiązaniu do toku pracy dnia poprzedniego — o konkretny podział zadań. Przy tym należy mieć na uwadze, że we wszystkich pracach z udziałem uczniów, praktykantów i pomocników członkowie wspólnoty gospodarstwa pełnią funkcję wzoru.<br /> <br /> Przez poranną naradę roboczą obraz całości gospodarstwa w zmianie pór roku powinien być przywoływany na nowo do świadomości, i każdy powinien wiedzieć, co robi drugi. Zbyt łatwo rodzi się przekonanie, że wszystko jest jasne, że przecież stoi się w toku pracy od wczoraj do dziś — i znudzone milczenie chodzi w kółko. Nie — to, co wydaje się oczywiste, powinno zostać raz jeszcze podniesione do świadomości wszystkich. Do tego dołącza się spojrzenie w przód na nadchodzący dzień. Udana narada robocza stanowi już znaczącą część sprawnego prowadzenia gospodarstwa. Reszta to umiejętność — to bycie wzorem we wszelkiej pracy. {{SE|180}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Studienkreis_zu_Inhalten_anthroposophischer_Geistesforschung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Krąg studyjny treści antropozoficznych badań duchowych ====<br /> <br /> W praktyce idee wspólnego celu zanurzają się w życiową rzeczywistość organizmu gospodarstwa. Jakże budujące i tworzące związki życiowe są te idee — a jednak wkrótce trzeba przyznać przed sobą, że niejedna nadzieja zawodzi. Nie udaje się, napotyka się granice i zostaje się odesłanym do siebie samego. Ideał ulega wstrząsowi, przeżywa się to jak obumieranie, jak częściową śmierć duszy. Nie chce się tego przyjąć do wiadomości i szuka się zewnętrznych przyczyn — kapryśnej pogody, własnej lub cudzej nieudolności, błędnych decyzji lub zaniedbań, nieporozumień, społecznych rozłamów i tym podobnych. Lecz jak życie — tak i obumieranie, i śmierć, ukazują się właśnie w zasłoniętej postaci. Jakże ma zostać rozpoznane to, co niepowodzenie chce nam powiedzieć? Z tej niepewności rodzą się bolesne doświadczenia, próby dla jednostki i dla wspólnoty. Kto staje wobec tych doświadczeń, budzi się w nim samopoznanie, a z nim z głębin duszy wyłania się niewypowiedziane pytanie — i nagle, niespodziewanie i nieoczekiwanie, przychodzi z zewnątrz odpowiedź. Temu darowi niespodziewanego dochodzenia do nowych, uskrzydlających wglądów służą cotygodniowe spotkania wspólnej pracy poznawczej z zakresu nauki duchowej. W rozmowie mogą tam paść — nieproszenie i nieoczekiwanie — myśli, które na skrycie w duszy nurtujące, naglące pytanie dają pojednawczą odpowiedź i prowadzą do nowego spojrzenia na rzeczy, a zarazem wołają do nowych wysiłków. Dokonuje się wówczas «Erwachen des Menschen am Geistig-Seelischen des anderen Menschen»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Gemeinschaftsbildung'', GA 257, Vortrag vom 27. Februar 1923, Dornach 1989, S. 116.&lt;/ref&gt; (przebudzenie człowieka przez to, co duchowo-duszewne w drugim człowieku). Wspólna antropozoficzna praca studijna działa orzeźwiająco na ducha, unosi i poszerza motyw z jego subiektywnej ciasności, i budzi siły, które w praktyce wciąż na nowo pomagają nabierać rozpędu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Arbeits-_und_Verwaltungskonferenz&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Konferencja pracy i zarządzania ====<br /> <br /> Kolejne cotygodniowe spotkanie ma być poświęcone — zarówno w retrospekcji, jak i w krótko- oraz długofalowym planowaniu — zagadnieniom planistycznym, decyzyjnym i administracyjnym, ze szczególnym uwzględnieniem duchowej ciągłości w prowadzeniu gospodarstwa. W tej rundzie rozmów wspólnota gospodarcza rozważa i rozstrzyga {{SE|181}}<br /> <br /> całościowo i jednomyślnie wszystkie kwestie merytoryczne, które pojawiają się w poszczególnych obszarach pracy.<br /> <br /> W retrospekcji powinno dochodzić do głosu — z możliwie największą otwartością — zarówno to, co się udało, i to, co się nie powiodło, jak i to, co godne uwagi w doświadczeniach, obserwacjach itp. Przemilczenie — zamierzone czy z nieuwagi — rodzi duchy i sprzyja impulsom władzy. Dokumentacja jest wskazana!<br /> <br /> Planowanie skupia się na pracach przypadających w danej porze roku oraz na kwestiach społecznych i kulturalnych odnośnie do<br /> <br /> * działań rolniczych i ogrodniczych w zakresie uprawy roli, płodozmianu i nawożenia, a także produkcji nasiennej, pielęgnacji upraw, zbioru, przechowywania i zbytu;<br /> * wytwarzania biologiczno-dynamicznych preparatów nawozowych i ich terminowego stosowania;<br /> * działań sadowniczych i krajobrazowych, takich jak pielęgnacja żywopłotów i zadrzewień;<br /> * prowadzenia stada, pozyskiwania pasz i pielęgnacji pastwisk oraz pozyskiwania pasz polowych;<br /> * utrzymania, żywienia, pielęgnacji i hodowli zwierząt domowych, ze szczególnym uwzględnieniem bydła;<br /> * pielęgnacji i napraw maszyn oraz inwestycji odtworzeniowych i nowych;<br /> * pielęgnacji i napraw budynków oraz dróg dojazdowych, a także planowania i finansowania nowych budowli;<br /> * ogólnej administracji, planowania budżetu i finansów;<br /> * kształtowania dochodów członków wspólnoty gospodarczej;<br /> * spraw personalnych i kwestii zarobkowych dotyczących uczniów, praktykantów, pomocników oraz pracowników czasowych;<br /> * organizacji świąt rocznych i innych uroczystości oraz pozostałych przedsięwzięć, takich jak obchody gospodarstwa, praktyki rolnicze dla klas szkolnych, kursy itp.;<br /> * własnych, eksperymentalnych, praktycznych badań prowadzonych w obrębie gospodarstwa;<br /> * współpracy z zakładami zajmującymi się przetwórstwem i handlem;<br /> * pielęgnacji kręgu ludzi związanych z gospodarstwem;<br /> * pracy z opinią publiczną;<br /> <br /> Wspólnota gospodarcza zarządza sobą samodzielnie we wszystkich dziedzinach, tzn. wszyscy odpowiedzialni są zaangażowani w takim stopniu, że w każdej chwili orientują się w stanie całości. Największym wyzwaniem jest nieprzerwany przepływ informacji i krystalicznie czysta przejrzystość. Ten pierwszy jest osiągalny jedynie {{SE|182}}<br /> <br /> przez stałe zainteresowanie każdego z osobna wszystkim, co się dzieje. Z tego zainteresowania wyrasta przytomność ducha oraz zmysł rzeczywistości, który zapobiega wszelkiemu trwaniu przy raz powziętym sądzie, wszelkiej ideologizacji. Ta druga — przejrzystość — jest kwestią niezawodności w najmniejszych nawet sprawach codziennych, jasności w ustaleniach, uwagi tam, gdzie panuje potrzeba merytoryczna lub duszewna, i bezwarunkowej gotowości, by wskakiwać w każdą wyłomem powstałą lukę.<br /> <br /> W konferencji roboczo-administracyjnej urzeczywistniają się owoce kształcenia przez życie. W tych owocach łączy się — w nieprzerwanej syntezie — wzajemne przenikanie wymienionych biegunów: duchowego celu dążeń i jego wszczepienia w praktykę. Z tych owoców, z tego, co zostało zdobyte w jednostkowym i wspólnotowym trudzie, dopiero wypływa substancja, która nadaje wspólnocie gospodarczej jej własne jestestwo; dopiero to czyni ją w duchowym sensie wiarygodną.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Hoforganismus_und_die_Ich-gewollte_Arbeit_des_Menschen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Organizm gospodarstwa i praca człowieka wynikająca z woli jaźni ====<br /> <br /> Praca w rolnictwie w ogóle wyznaczana jest przez rzeczy i istoty działające w przyrodzie. To, co w dawniejszych czasach instynktownie odczuwano jako panującą, prowadzącą i podtrzymującą pracę mądrość, wyemancypowało się wraz z nadchodzącą epoką przyrodoznawstwa w myślową abstrakcję praw natury. Był to z jednej strony akt wolności budzącego się w Jaźni samoświadomości, z drugiej zaś — upadek w przymusy materializmu jako odtąd panującego poglądu na świat. Zewnętrznym owocem tego aktu wolności jest technika — wyciąg z fizyczno-nieorganicznej przyrody, przetworzony duchem człowieka. Technika pozwala wprawdzie odciążyć człowieka od ciężkiej pracy, lecz narzuca się przyrodzie z ujawniającymi się na całym świecie konsekwencjami. Rozrywa pełne mądrości związki i powiązania między przyrodą fizyczną, ożywioną i uduchowioną duszą.<br /> <br /> Postęp techniczny zmierza ku temu, by pracującego człowieka w rolnictwie uczynić zbędnym. Rolnictwo biologiczno-dynamiczne zmierza w kierunku przeciwnym. Dąży się tu do tego, by pracę maszynową ograniczyć w możliwie największym stopniu, aby powstawało wystarczająco dużo przestrzeni dla twórczo-ćwiczącej, rzemieślniczej praktyki. Na ile to może się powieść, zależy od przezwyciężenia nadmiaru zewnętrznych ograniczeń społecznych.<br /> <br /> To, co znaczy pracować w ożywionej i uduchowionej duszą przyrodzie, musi zostać na nowo odkryte. W tym celu ogląd i myślenie muszą zwrócić się ku jej szczególnej swoistości — ku temu, co żywo wrasta w zewnętrzną postać, i ku temu, co duszewnie zamyka się w formę cielesną. To, co uformowane, jest uchwytne w ideach; formujące agens oświetla antropozoficzne badanie duchowe, które w postaci idei otwiera dostęp do świata istot, czyniąc go tym samym przystępnym dla myślenia. Dopiero poznanie istoty nadaje ideom ukształtowanym przy oglądzie zmysłowym — które same jednak są zakorzenione w świecie istot — moralną siłę. Gdy opanują wolę, stają się własnością istotową. Z tymi ideami, wchłoniętymi we własną istotę Jaźni, odnajduje się nowy, wolny stosunek do pracy. Uczy się pracować z własnego gruntu istotowego, znajduje się w nim kierunek i cel. Moralnym źródłem jest się samemu i w wolności wyznacza się z niego swą drogę. Z tego pra-gruntu Jaźni dopiero wypływa prawdziwy zapał. Rodzi się on z idei, która stała się duchem-rzeczywistością. To on wybiega naprzód przed pracę, ogrzewa ją i przenika duszewną radością. Praca — choćby była jak ciężka, choćby wydawała się niska i marna — uszlachetnia się przez ducha, który ją przesyca. Jest duchem wypełniona od początku do końca i dodaje organizmowi gospodarstwa coś, co wydobywa go ponad jego czysto naturalną naturowość.<br /> <br /> {{SE|183}} Maszyna natomiast wbija się w rolnictwie jak klin między człowieka a przyrodę tworzącą ze swych istot i sił. Działa zgodnie z miarą tego, co człowiek wkonstruował w nią z poznań dotyczących nieożywionej przyrody. Przez wyłącznie maszynową pracę duchowej twórczej sile człowieka grozi uwiąd, praca pustoszeje w zwykłą rutynę, wola traci przewodnika i słabnie.<br /> <br /> Im mniej praca wyczerpuje się w rutynie, w samym tylko załatwianiu spraw, im bardziej wykonywana jest we wspomnianym sensie przeniknięta radością idei — tym bardziej budzi się zarazem zmysł piękna, który to, co uczynione ludzką ręką — w przypadku maszyny z reguły pogrążające się w jednostajności i banalności — dopiero wynosi do rangi prawdziwego dzieła sztuki.<br /> <br /> W rolnictwie to właśnie działająca w przyrodzie mądrość jest tą, której służy ludzka praca. Ta mądrość, właściwie poznana, żyje dalej w pracy jako jej sens. Ponadto ludzka zdolność ideowa działa nadrzędnie, nadając sens kształtowaniu gospodarstwa jako cielesnego organizmu «rolniczej indywidualności».<br /> <br /> W równym stopniu, w jakim rzemiosło rolnicze musi być gruntownie opanowane, w równym stopniu jest ono przez całe życie nauczające. Wzmacnia siłę samoświadomości, gdy to, co w pracy postrzeżone, wznosi się do świadomego<br /> <br /> poznania; poszerza i pogłębia obraz świata, gdy się przeżywa, jak owocnie to, co uczynione, dalej kształtuje życie przyrodnicze i społeczne.<br /> <br /> {{SE|184}} W tej podwójności leży wielkie pedagogiczne znaczenie pracy skierowanej ku rzeczom i istotom przyrody. Okazuje się ona błogosławioną w szkolnym nauczaniu ogrodnictwa, w praktyce na szkolnych gospodarstwach rolnych, w praktykach rolniczych i leśnych dla uczniów klas starszych oraz we wspomaganej współpracy osób z niepełnosprawnością. Z wymienionych powodów wielu młodych ludzi — jako «urodzeni w mieście» — szuka biologiczno-dynamicznego wykształcenia zawodowego, które coraz częściej prowadzone jest jako «wolne kształcenie» na własną rękę przez biologiczno-dynamiczne grupy robocze. Ponadto praca biologiczno-dynamiczna, zwłaszcza w większych gospodarstwach prowadzonych jako wspólnoty gospodarcze lub w urządzeniach o charakterze wiejskim, zyskuje rosnące znaczenie — m.in. w kształceniu dorosłych, zawodowej reorientacji, poszukiwaniu siebie itd. Na co Goethe w ''Wilhelm Meisters Wanderjahre'' wskazał w poetyckiej przepowiedni opisem «Pedagogicznej Prowincji»,&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Wilhelm Meisters Wanderjahre'', Hamburger Ausgabe, Bd. 8, München 1972, «Zweites Buch».&lt;/ref&gt; i na co Rudolf Steiner wskazywał sto lat temu, mówiąc, że w przyszłości na wsi powstawać będą ośrodki kultury,&lt;ref&gt;Adalbert Graf von Keyserlingk: ''Koberwitz 1924'', Stuttgart 1974, S. 70.&lt;/ref&gt; to pojawia się dziś tu i ówdzie w najrozmaitszych zalążkach.<br /> <br /> Duchowo-duszewną kondycję, która wskazuje pracy w ożywionej i uduchowionej duszą przyrodzie drogę i cel, każdy człowiek musi dziś świadomie na nowo zdobyć. W tym celu zaleca się przyjąć za duchowy kręgosłup wszelkiej formy współpracy na polu społecznym sformułowane przez Rudolfa Steinera w 1905 roku «Społeczne Prawo Zasadnicze».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaft und soziale Frage'', in: ''Luzifer – Gnosis 1903–1908'', GA 34, Dornach 1987, S. 213: «Das Heil einer Gesamtheit von zusammenarbeitenden Menschen ist um so größer, je weniger der einzelne die Erträgnisse seiner Leistungen für sich beansprucht, das heißt, je mehr er von diesen Erträgnissen an seine Mitarbeiter abgibt, und je mehr seine eigenen Bedürfnisse nicht aus seinen Leistungen, sondern aus den Leistungen der anderen befriedigt werden.» (Dobrobyt zbiorowości współpracujących ludzi jest tym większy, im mniej jednostka rości sobie pretensje do owoców własnych zasług, to znaczy im więcej z tych owoców oddaje współpracownikom, i im bardziej jej własne potrzeby zaspokajane są nie z jej własnych zasług, lecz z zasług innych.)&lt;/ref&gt; Jest to prawo, które tym bardziej dochodzi do głosu, im bardziej egoizm jako sprężyna społecznego działania zostaje wykorzeniowany. Inauguruje ono drogę kształcenia ku owocnemu społecznemu współżyciu. Prowadzi ono między innymi do wglądu, «że praca dla współludzi i osiąganie pewnego dochodu<br /> <br /> {{SE|185}} to dwie całkowicie od siebie oddzielone sprawy».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd. – Siehe auch: Stefan Leber (Hrsg.): ''Das soziale Hauptgesetz, Beiträge zum Verhältnis von Arbeit und Einkommen'', Stuttgart 1986, 280 S.&lt;/ref&gt; Jedno jest kwestią przynależącą do życia duchowego, drugie — do życia prawnego. Jak wszystkie sprawy prawne, praca nie może być mierzona ceną zakupu, np. stawką godzinową. Praca nie jest towarem. We wspólnotach gospodarczych działających na roli stwarza się możliwość ćwiczenia rozdzielenia pracy i dochodu choćby w zarysie. Nasuwa się ona wtedy, gdy uświadamia się sobie daleko sięgającą duchową wymiarowość członiowania istotowego organizmu rolniczego. Dlatego najpilniejszym zadaniem człowieka i ludzkiej wspólnoty na gospodarstwie jest wyrobieniu sobie o tym obrazu i uczynienie go żywym dawcą impulsu pracy. Tak więc to przez pracę ujęta w duchu idea organizmu staje się dziełem sztuki w tym, co żywe — formując się na zewnątrz w postać i wewnętrznie członując się w organy.<br /> <br /> Przez urzeczywistnienie tej ujętej w obrazie idei każdy z osobna wkracza w Jaźniowo-chcianej pracy, w zgodzie ze wszystkimi innymi, w organizm gospodarczy, prześwietlając układ jego członów istotowych ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#172|Ilustracja 10]], s. 172). To, co tam pracuje, jest Jaźnią; we wszystkim wyznacza ona miarę. Wpromieniowuje się w duszewne ciało gospodarstwa, troszczy się o sposób hodowli, żywienia, pielęgnacji oraz o dalszy rozwój hodowlany zwierząt domowych, oferuje schronienie dla dzikiej fauny i sprawia, że duszewne ciało gospodarstwa przeniknięte zostaje indywidualnością i przeżywia się jako byt zamknięty w sobie.<br /> <br /> To znowu jądro istoty człowieka — Jaźń — i rozbłyskujący w Duchu-Duszy obraz prześwietla organizację życia gospodarstwa, utrzymuje ją w zdrowiu w całej wielopostaciowości i wznosi do wyższej, hodowlano-indywidualnej żywotności. I wreszcie Jaźń w pracy przesila fizyczną organizację, kształtująco przemienia i indywidualizuje kompozycje substancji — wywyższając naturalne dane stanowiska (por. rozdział o nawożeniu). Zarazem owo potrójne przenikanie i siedliskowa indywidualizacja oznaczają, że człony istotowe organizmu rolniczego wprowadzane są w bardziej intymną, przebiegającą z góry na dół, wzajemnie się wspierającą relację. Na przykład nawóz ze stanu zwierząt troszczy się o ożywienie i uduchowienie duszą organizacji fizycznej, o podtrzymujące życie współdziałanie czterech żywiołów w glebie, a także o kształtowanie owoców i pożywność kultur roślinnych. Inaczej organizacja życia: z jednej strony poprzez resztki wzrostu roślinnego dostarcza ona podstawy dla tworzenia się humusu w glebie,<br /> <br /> {{SE|186}} ożywienia organizacji fizycznej; z drugiej strony tworzy podstawę paszową dla dzikiej fauny i stanów zwierząt domowych — wzmocnienie organizacji duszewnej.<br /> <br /> Przez pracę prowadząca ją idea staje się dopiero rzeczywiście istotową. Można oglądać to, co uczyniono, i badać, co się osiągnęło. Jest to badanie, które zamyka człowieka i świat w jedno i którego znajdowanie prawdy mierzone jest tym, co zostało uznane za owocne.<br /> <br /> W jeszcze o wiele wyższym stopniu dotyczy to pracy, której ideowa podstawa urządza się wyłącznie w wynikach antropozoficznego badania duchowego i do której poznania i skutecznego opanowania cała wspólnota gospodarstwa czy przedsiębiorstwa czuje się wezwana. Jest to między innymi wytwarzanie i stosowanie biologiczno-dynamicznych preparatów nawozowych. Ich istotowej naturze poświęcony jest rozdział o zagadnieniu nawożenia. Praca z tymi substancjami nawozowymi — w przygotowaniu i zastosowaniu — rozciąga się przez cały rok. Ich stosowanie w substancjalnie najmniejszych ilościach odbywa się albo w postaci ciekłej bezpośrednio na glebie i roślinie — od siewu aż do fazy dojrzewania — albo w przypadku większości preparatów za pośrednictwem hofeigener Komposte und Dünger własnych kompostów i nawozów gospodarstwa.<br /> <br /> W odniesieniu do organizmu rolniczego, nawożące działanie preparatów polega na swoistym wychowaniu jego członów istotowych ku wyższej całości. W kontekście rytmów roku słonecznego nie tylko wzmacniają i dynamizują one każdorazowo swoiste działanie tych członów istotowych, lecz przede wszystkim sprzyjają ich wzajemnemu przenikaniu — które dopiero pomaga organizmowi przedsiębiorczemu osiągnąć jego zamkniętość i rozwój odpowiedni danemu stanowisku. W szczególności to właśnie praca z biologiczno-dynamicznymi preparatami prowadzi do osobistego stosunku do substancji i sił, które przygotowują roślinom żywą i owocną glebę. Tak może Jaźniowa natura pracującego człowieka połączyć się z duchowym działaniem wnętrza przyrody.<br /> <br /> Ludzka praca wynosi w świat wszystkie oblicza moralnych oddziaływań niższej, związanej z ciałem Jaźni. Są one przy tym współkształtowane przez wunschnaturę pożądaniową człowieka, przez samowolę, impulsy władzy itd. Panujący stąd egoizm może zostać przezwyciężony w przemianie, gdy przez duchową siłę wyższej Jaźni dusza zdobywa panowanie nad ciałem. Praca staje się usposobieniowo i ideowo niesiona — taką, która wykonywana jest z miłości do sprawy lub w służbie innemu człowiekowi. Bezinteresowny czyn nie dokonuje się z przymusu, lecz wynika z mądrego wglądu i jest samookreślony. Wolne samookreślenie w pracy przy<br /> <br /> {{SE|187}} ożywionej i uduchowionej duszą przyrodzie może wzrastać tylko wtedy, gdy poznanie zmysłowe poszerza się ku poznaniu duchowemu. Prawda, która się tak otwiera, potwierdza się w owocności działania. Na ten stan rzeczy wskazują słowa z Ewangelii Jana: «… poznacie prawdę, a prawda wyzwoli was».&lt;ref&gt;Joh 8,32.&lt;/ref&gt; Dopiero ta tak zdobyta wolność stwarza tożsamość między tym, co wewnętrzne, i tym, co zewnętrzne. Wolnemu, w miłości spełnionemu czynowi poprzedza ofiara. Poświęca się coś, co całkowicie przynależy do samego siebie, co stało się własnością wyższej jaźniowości, i oddaje się to. Gdy staje się to usposobieniem we wspólnocie, która współpracuje dla wspólnie poznanego zadania — w woli wieje wiatr wolności.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Impulse_des_biologisch-dynamischen_Landbaus_für_die_Entwicklung_des_sozialen_Organismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Impulsy rolnictwa biodynamicznego dla rozwoju organizmu społecznego ===<br /> <br /> Wszystkie symptomy czasów wskazują na pilność nowej porządku przyrody i nowego, obejmującego całe życie ludzi porządku społecznego. Jak człowiek, nieznający swojej duchowej istoty, a tym samym swoich zadań rozwojowych, skłonny jest tworzyć nieporządek, tak właśnie znajomość samego siebie może mu otworzyć oczy na zasadę porządku, która obowiązuje równie dobrze dla przyrody, jak i dla kształtowania życia społecznego. Jest nią antropologiczne odkrycie Rudolfa Steinera: trójczłonowość ludzkiego organizmu według układu nerwowo-zmysłowego, układu rytmicznego i bieguna przemiany materii i kończyn (zob. s. 88 nn.). To, co dotąd zostało przedstawione, i wszystko, co następuje, na tym się zasadza. Rudolf Steiner usiłował, w chaosie po pierwszej wojnie światowej, przez odpowiednie urządzenia społeczne ukształtować życie społeczne w funkcjonalną trójczłonowość życia duchowego, prawnego i gospodarczego, tak aby każdy z tych członów mógł się rozwijać autonomicznie, a zarazem w żywym wzajemnym oddziaływaniu, i zrastać się w wyższe całości organizmu społecznego.&lt;ref&gt;Siehe hierzu u.a.: Rudolf Steiner: ''Die Kernpunkte der sozialen Frage'', GA 23, Dornach 1976; sowie ders.: ''Zu sozialen und wirtschaftlichen Fragen der Gegenwart'', GA 332b, Dornach 2020.&lt;/ref&gt; Liczył wówczas na otwartość świadomości klasy robotniczej, na proletariat wtłoczony w sterowany kapitałem przemysł. Ta zakrojona na szeroką skalę próba nie powiodła się — jak wyłożono na wstępie — z wielu zewnętrznych powodów. Ludzie czynni wówczas jeszcze w rolnictwie (ok. 40%) nie byli w równym stopniu dotknięci kwestią społeczną. {{SE|188}}<br /> <br /> Nieliczni, którzy pozostali do dziś (ok. 2%), są nią dotknięci w stopniu najwyższym. Tak, rolnictwo stało się w skali globalnej ogólnospołecznym przypadkiem socjalnym. I oto okazuje się: gdziekolwiek dzisiaj prowadzi się gospodarkę biologiczno-dynamiczną, tam organicznie, jakby z jednego punktu, wyrastają w społeczne otoczenie siły o społecznym działaniu. Wyrastają i ujawniają swój wielki potencjał — ale jako takie muszą być rozpoznane w kierunku swojego oddziaływania, świadomie ukształtowane i wyposażone w siłę. Może to się dokonać jedynie przez instytucje sięgające poza granice poszczególnych gospodarstw. Gdzie takie instytucje zaczynają się tworzyć, szybko staje się widoczne, że są płodne tylko wówczas, gdy uczestniczący uświadamiają sobie, w którym z trzech obszarów chcą i mogą wnosić swoje zdolności i aktywności w odniesieniu do rolnictwa — czy na polu duchowym, prawnym, czy też gospodarczym. Świadomie praktykowana zasada trójczłonowości organizmu rolniczego może odtąd wyznaczać ogólnemu życiu społecznemu miarę i kierunek ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#189|Ilustracja 11]]).<br /> <br /> Albowiem, spojrzawszy dokładniej, rolnictwo pozostaje w związku ze wszystkimi dziedzinami życia społecznego. Nie tylko stoi na początku tworzenia wartości z ożywionej i uduchowionej duszą przyrody i troszczy się o pożywienie i surowce — ono kształtuje oblicze Ziemi oraz przestrzeń życiową dla rośliny, zwierzęcia i człowieka w krajobrazach kulturowych. Ponadto dostarcza naukom obfitego powodu, by zbyt ciasne granice ich metodyki, przy ograniczeniu ich teorii, rozszerzyć ku adekwatnemu ujmowaniu fenomenów życia. Stwarza przestrzenie naoczności, które zaspokajają estetyczne spojrzenie i dają sposobność do nowych sposobów przeżywania. Otwiera przed pogłębianiem religijnego odczucia rozległe pole moralnej praktyki, i wreszcie — rolnictwo zbudowane na zasadzie organizmu stwarza warunki dla ożywienia podporządkowanych mu rzemiosł i ich asocjacyjnego włączenia.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Wollen_in_Freiheit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Wola w wolności ====<br /> <br /> Im więcej wspólnocie gospodarstwa lub przedsiębiorstwa udaje się wznieść zdolności i wolę do pracy do wspólnej siły inicjatywy, do wolności w chceniu, tym bardziej biologiczno-dynamiczne gospodarstwo otwiera się na zewnątrz i rozwija duchowe promieniowanie, które budzi zainteresowanie społecznego otoczenia. Stawiane są pytania, nawiązują się rozmowy, szukane są odpowiedzi w kręgach studyjnych i na zjazdach w gospodarstwie {{SE|189}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 11, S. 189.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 11: Der biologisch-dynamische Betrieb als Initialort für die Entwicklung der Dreigliederung des sozialen Organismus.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> oraz na uroczystościach przy okazji świąt rocznych, na spotkaniach badaczy lub — jeszcze konkretniej — w dniach otwartych drzwi, podczas obchodów gospodarstwa i pól, przy okazji czasowej współpracy bądź udziału w regularnie powracającej pracy z preparatami. Ponadto tablice informacyjne przekazują treści z praktyki na terenie gospodarstwa i wzdłuż często uczęszczanych ścieżek spacerowych. Jakże pożądane byłoby, wobec stale napiętej sytuacji pracy w gospodarstwach, móc prowadzić te rozmowy jeszcze intensywniej. Pomocne w wielu kwestiach praktycznych okazują się tu kręgi przyjaciół i zainteresowanych, które tworzą się wokół biologiczno-dynamicznych gospodarstw.<br /> <br /> Obok tych zadań z zakresu edukacji dorosłych, które niespodziewanie przypadają biologiczno-dynamicznej uprawie ziemi, to przede wszystkim pedagogiczna praca z młodzieżą oraz wyrastające z praktyki kształcenie i doskonalenie zawodowe sprawiają, że duchowe czułki wyciągają się w okoliczny świat. Wyrastające pokolenia uczniów to niemal {{SE|190}}<br /> <br /> wyłącznie «urodzeni w mieście». Stoją daleko od tradycji chłopskiej. Nie chcą jednak być jedynie biernymi odbiorcami gotowej wiedzy o rolnictwie, którego technologiczny sposób myślenia i działania całkowicie wciąga ich w krąg redukcjonistyczno-przyrodniczego obrazu świata. Szukają całościowego ideału wychowania obejmującego człowieka i przyrodę, który leży u podstaw biologiczno-dynamicznej uprawy ziemi w najszerszym tego słowa znaczeniu. Doprowadziło to do tego, że praktyczne kształcenie w znacznej mierze wyzwoliło się z państwowej oferty edukacyjnej szkół zawodowych. Tak zwane «wolne kształcenie» podąża za programami nauczania, które sami rolnicy opracowują. To samo dotyczy ponadgospodarczych biologiczno-dynamicznych ośrodków szkoleniowych doskonalenia zawodowego, które założono w różnych krajach.<br /> <br /> W ścisłym związku z duchowo-kulturowymi inicjatywami, które promieniują z biologiczno-dynamicznych gospodarstw, stoi bliska praktyce badawczość. Odkąd obydwie — nauka i badania — przez 200 lat stopniowo wyodrębniały się z rolnictwa i ulegały akademizacji, rolnictwo poddało się kierowanemu z zewnątrz naukowo-technologicznemu postępowi, tracąc swą opartą na instynktowno-ludowej mądrości dojrzałość. W przeciwbieżności do tego z praktyki biologiczno-dynamicznej uprawy ziemi od samego początku wyrosła badawcza postawa i usposobienie, które nawiązuje do tradycyjnych metod, przekształca je i czyni podstawą swych dalej prowadzących duchowych celów. Ta postawa nie może zadowolić się kauzalno-analityczną, ilościowo-redukcjonistyczną metodologią akademickich badań. Wysiłki badawcze rozszerzają się wręcz przeciwnie na jakościową stronę postrzegania i myślenia, mianowicie na pytanie, jakie głębsze poznania można zdobyć, gdy badawcze spojrzenie kieruje się ku całości gospodarstwa, jego członom i wszystkiemu, co tam żywo i we właściwym sobie życiu duszy się rozwija. Dokądkolwiek spojrzy oko, nie widzi nigdy czegoś pojedynczego, lecz zawsze pewien związek, w którym to coś pojedynczego się jawi. Dopiero rozum abstrahuje z tego związku to, co jednostkowe, i stawia je przed sobą w formie pojęcia. Związek przy tym blednie lub całkowicie wypada z pola widzenia. To właśnie znamionuje kauzalno-analityczne postępowanie.<br /> <br /> Jeśli zamiast tego szuka się na przykład związku, który pojawia się wiosną, gdy na gospodarstwie ukazują się jaskółki, można na wstępie opisać wszystko, jak jaskółka uobecnia się w swych czynnościach. Rozróżni się różne gatunki, które w danym miejscu {{SE|191}}<br /> <br /> są u siebie, jak jaskółka dymówka i oknówka oraz nie należący już do jaskółek jerzyk. Wytworzy się obraz ich sposobu odżywiania się — owady chwytane w locie — oraz ich miejsc gniazdowania: dymówki zazwyczaj wewnątrz budynków, najczęściej w stajniach, oknówki na zewnątrz pod okapami dachów stajni, jerzyki w zagłębieniach starych murów lub otwartych więźbach dachowych stodół. Pozna się ich różnorodne śpiewy, będzie się śledzić ich lęgi i wiele więcej. To wszystko są czynności, w których związane z ciałem istoty duszne tych ptaków dają się poznać zmysłom. Ich charakterystyczna wypowiedź istoty to jednak wytrwały lot. Jako uskrzydlone istoty głowowo-zmysłowe śmigają, ciągnąc za sobą wiry powietrza, modelując przestrzeń powietrzną gospodarstwa w szerokim promieniu łukami i liniami, by nagle błyskawicznie, silnym uderzeniem skrzydeł, wyrywać się w górę, w dół lub w bok, by schwycić zdobycz. Ich aktywność wyczerpuje się niemal zupełnie w zadziwiających sztukach lotniczych i to od rana do wieczora przez całe półrocze letnie. Zimą znikają na południe.<br /> <br /> Gdy spojrzenie spoczywa na tych bogatych w powiązania zjawiskach, budzą się pytania o związki sięgające poza to, co dostępne zmysłom: czyż istota duszna tych pełnych sił zmysłowych stworzeń nie wplata się w swych szeroko sięgających, plastycznych ruchach lotnych w żywioł powietrza całego gospodarstwa? Czy nie dochodzi tu do przeniknięcia powietrznej otoczki duszą? I dalej pytanie: dlaczego dzieje się to jedynie w półroczu letnim od kwietnia do września? Monokausalna odpowiedź nasuwa się sama: to oferta pokarmowa w postaci latających owadów, która zimą odpada. Lecz i to jest zjawisko. Czy nie wskazuje ono, jak wszystkie wymienione, na urphänomenalny związek wskazujący poza to, co zmysłowe? Związek ten był omawiany jako polarność bieguna głowowego pod ziemią i bieguna przemiany materii nad ziemią indywidualności rolniczej (zob. rozdział «Trójczłonowość człowieka i indywidualność rolnicza», s. 88 nn.).<br /> <br /> W półroczu letnim w cieple i powietrzu przeważają eteryczno-ożywiające siły przemiany materii, które potrzebują porządkujących i kształtujących sił duszno-astralnego. Astralna istota ptaka wyciska się w locie w powietrzną otoczkę gospodarstwa. W oglądaniu zwłaszcza ruchów lotnych jaskółek przeżycie może się zagęścić w ten obraz nastroju. Czuje się jakby wprzędniętym w duszno-nadzmysłowe zdarzenie. Można powiedzieć, że w pełnym zdumienia przeżyciu objawiają się te same {{SE|192}}<br /> <br /> siły na duchowo-dusznym poziomie, co te, które w powietrznym obrębie fizycznie modelują ciepło, światło i powietrze w ruchliwej postaci.<br /> <br /> W spojrzeniu na opisany «związek zjawiskowy»&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl: «Elemente und Äther – Betrachtungsweisen der Welt», in: Ders. (Hrsg.): ''Erscheinungsformen des Ätherischen. Wege zum Erfahren des Lebendigen in Natur und Mensch'', Stuttgart 1985, S. 11–56.&lt;/ref&gt; abstrahujące myślenie może się ożywić do aktywnego, syntetycznego myślenia. Zamiast wyraźnie odgraniczać pojedyncze pojęcie i pozostawiać je dla siebie, szuka się, by utrzymać je w związku z całością zjawiska. Rozszerza się ono do obrazu myślowego, który prowadzi badającego głębiej ku sensownemu powiązaniu.<br /> <br /> Za tym pierwszym krokiem ku poznaniu istoty idzie drugi, głębszy, gdy ćwiczy się myślowo w śledzeniu przemiany na przykład całości gospodarstwa w biegu roku. Jedna postać zjawiskowa przemienia się całościowo w inną. Ta sama roślina pszenicy ozimej, która po ukrytym kiełkowaniu w ziemi po raz pierwszy ukazuje się jeszcze w zwiniętym pierwszym liściu, przemienia się w taką, która z gęsto skupionych węzłów wypuszcza kolejne liście (krzewienie), potem w taką, która swą rozetę liściową w zimie gwiazdowato przytula do ziemi, dalej w taką, która w cieple wiosny ustawia liście, potem w taką, która nagle jako pionowa słoma strzela w górę, znów w taką, która wypycha kłos, ponownie w taką, która w kształtowaniu kłosa kończy swój wzrost, i wreszcie w taką, która niepozornie kwitnie, zapyla się sama (lub, jak żyto, oddaje pyłek w żółtych chmurach wiatrowi). Następuje etap przemiany zupełnego zamierania i w jego toku dojrzewanie ziarna lub nasienia, i wreszcie jego odłączenie od związku życiowego rośliny matecznej, nosząc w sobie przyszłość. Tak w nieustannej przemianie suma wszystkich roślin i z nimi suma zwierząt kształtuje oblicze gruntów gospodarstwa. Między każdym z tych kroków przemiany zachodzi oczywisty związek, albowiem to przecież zawsze jedna i ta sama roślina, jedno i to samo zwierzę, które raz tak, raz inaczej się uobecnia. To, co się tam przemienia, staje się postrzegalną postacią; jak się przemienia, pozostaje w mroku. Siły, przez które jedna postać zjawiskowa wyłania się z drugiej i które tak powodują «związek przemiany»&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl: Ebd.&lt;/ref&gt;, pozostają niewidzialne. Przejście od jednego do drugiego albo nie staje się pytaniem, albo gubi się w teorii. {{SE|193}}<br /> <br /> «Das Was bedenke, mehr bedenke Wie.»&lt;ref&gt;J.W. Goethe: ''Faust, Zweiter Teil'', Vers 6922, Hamburger Ausgabe, Bd. 3, München 1976.&lt;/ref&gt; («Co — rozważaj, lecz bardziej — jak.») To Co jest przedmiotowe i dlatego dostępne zmysłom; ku Jak może zbliżyć się badawcze spojrzenie, gdy porównuje jedno zjawisko z wynikającym z niego, uwewnętrznia obserwowane, przemianę formy, i mocno-obrazowo współwykonuje w ćwiczącym myśleniu to przejście. Wżywać się myślowo-badawczo w związki przemiany «umieraj i stawaj się», również w tym, co społeczne, tworzy świadomość ciągłego przepływu pracy w biegu roku.<br /> <br /> Trzeci krok badań prowadzi wreszcie do uchwytywania kompozycji przeniknionego duszą żywego, «związków życiowych»&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl: Ebd.&lt;/ref&gt;, jak ukazują się w przyrodzie w ogóle i w biologiczno-dynamicznym gospodarstwie w szczególności. Każda wyższa roślina tworzy z korzeniem, łodygą, następstwem liści, kwiatem i nasieniem pewien związek życiowy, podobnie niemal nieskończona sieć powiązań «oikos», domu przyrody, która różnicuje się z kolei w wielość wspólnot życiowych (biotopów), i podobnie w tym, co z danych przez przyrodę ludzkimi rękami jest tworzone jako organizm rolniczy. Związek życiowy jego tworzy umiarkowanie wzajemnie zestrojona kompozycja uprawy roli, hodowli zwierząt, ogrodnictwa, sadownictwa i uprawy żywopłotów, gospodarki łąkowo-pastwiskowej, leśnej i wodnej. Tej kompozycji leżą w swej istocie u podstaw siły wesenswirksam w kosmosie i ziemi, właśnie te, które powodują przejście od jednej postaci zjawiskowej do drugiej. Prawa przyrody są fragmentarycznymi abstrakcjami ludzkiego ducha z tej nadzmysłowej siły świata, wyizolowaną wiedzą, przez którą rolnik ze swej strony współkształtuje tę kompozycję. Gdy ta wiedza, bez wysiłku poznawczego o związki życiowe, staje się jedynie wyizolowanym technicznym narzędziem, np. pestycydy, herbicydy itd., wyrządza ona w naturalnej gospodarce nieprzewidywalne zło. Są to samowolne ingerencje w istotową naturę żywego. Poznawać związki życiowe oznacza z siłą żywego myślenia ze sumy zjawisk i ich przemian wyłuskiwać pojęciowo spójne wewnętrznie całości, jak na przykład pojęcie organizmu i indywidualności jako podstawową ideę w odniesieniu do kształtowania gospodarstw rolnych. Tu dotknięto rdzennego zadania badań w biologiczno-dynamicznej uprawie ziemi. Dotyczy ono: {{SE|194}}<br /> <br /> 1. Studium wyników (faktów) badań geisteswissenschaftlicher, ich myślowego przeniknięcia i przeżywania ich rzeczywistości duchowej w doświadczeniu myślowym.<br /> <br /> 2. Studium i własne obserwacje odpowiadających, dostępnych zmysłom, naukowo-przyrodniczo uchwytnych faktów.<br /> <br /> 3. Złączenie zmysłowego i nadzmysłowego świata faktów i przeżywanie ich prawdy i płodności w bezwarunkowej pracy.<br /> <br /> Ta troista praca badawcza odnosi się do budowania małego wszechświata, jakim człowiek jako mikrokosmos jest. Budowa tego małego wszechświata, cielesny organizm będącej w stawaniu się «Indywidualności Rolniczej», dotyka ostatecznie wszystkich pól życia i działania, a tym samym całości życia społecznego. Jeszcze nie tak dawno temu rolnictwo, rzemiosło, przemysł i handel tworzyły spójną regionalną formę życia i gospodarowania. Za życia Goethego około 85% pracującej ludności było czynne w rolnictwie. Dziś ludzie, w poszukiwaniu wolnego samostanowienia, w 98% zwrócili się ku innym polom działalności.<br /> <br /> Im bardziej uznawany będzie duchowy wymiar zadania rolnictwa dla rozwoju organizmu społecznego, tym bardziej ludzie z wolnego chcenia na nowo będą zwracać się ku rolnictwu i przyczyniać się do tego, by świadomie współkształtować stosunek powiązania, jaki każdy człowiek do niego ma. Z tego wyrastają impulsy dla wolnego życia duchowego, które odtąd, promieniując z każdego biologiczno-dynamicznego gospodarstwa, pomaga przezwyciężyć zawężający, destrukcyjny światopogląd materializmu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Fühlen_in_Gleichheit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Czucie w równości ====<br /> <br /> Każde gospodarstwo rolne wpisane jest w powszechny porządek prawny. Ten ostatni ustanawia przez prawo równość wobec prawa. Równość jest dobrem najwyższym, lecz pytanie brzmi: jak świadomie zasada równości żyje w ludziach? Czy żyje przymusowo, narzucona z zewnątrz dyktatem prawa, przemawiając jedynie do rozumu — czy też jest to uczucie rozumowe, które od wewnątrz budzi ideał równości do życia? W pierwszym przypadku w stosunkach między ludźmi panuje anonimowość; prawa są egzekwowalne, dochodzi się swego prawa. W drugim przypadku człowiek czuje, subtelnie i zróżnicowanie, co jest prawem, i według tego się zachowuje. Z rozumu czerpie poczucie prawa — to odczuwanie-siebie-w-równości. Rozum zaś<br /> <br /> sam z kolei czerpie z czynnego przeżywania duchowo-realnych związków w przyrodzie i życiu społecznym. Z tego przeżywania wyrasta zaufanie; ono stwarza najwyższe poczucie bezpieczeństwa prawnego. Staje się to natychmiast oczywiste, gdy weźmie się pod uwagę prawa odnoszące się do ziemi, pracy i kapitału. Do społecznego rozumienia siebie należy przekonanie, że są to bez wątpienia prawa, a zarazem zbywalne przedmioty gospodarcze — prawa mają cenę! I tu zaczyna się nierówność. Gdy ziemia, praca i kapitał mogą być wynoszone na rynek, zasada równości zostaje podkopana. Jednostka staje się panem nad ziemią, sprzedaje siebie na rynku pracy i przez nagromadzenie kapitału kieruje ludzką pracą na własną korzyść. Poczucie prawa zanika z prawa; prawo staje się abstrakcyjnie nieludzkie; umiera śmiercią prawną.<br /> <br /> {{SE|195}} Ta problematyka staje się wysoce paląca, gdy chce się rozwijać biologiczno-dynamiczne gospodarstwo; potrzeba ziemi, współpracowników i kapitału — to znaczy wolumenu finansowego, który pecuniarnie nigdy się nie zwraca; miejsce pracy w rolnictwie jest w dzisiejszych warunkach droższe niż w przemyśle chemicznym. Cóż tedy czynić? Trzeba wytworzyć stan czystego prawa — to znaczy taki, który jest niesiony wyłącznie przez zasadę równości. Takiego stanu nie ma w dzisiejszym porządku prawnym; prawa sprzedaje się tu jak ziemniaki. Ten stan niesfałszowanego prawa trzeba dopiero wynaleźć w procesie jego tworzenia. Wymaga to ram prawnych, w których jest to możliwe. Takie ramy ofiaruje obecny porządek prawny w postaci prawa stowarzyszeń, prawa handlowego i prawa fundacyjnego o charakterze pożytku publicznego. Chodzi o to, by przez podmioty niosące działalność pożytku publicznego zapewnić w możliwie największym stopniu niezbywalność ziemi i kapitału. Tam, gdzie jest to w ogóle możliwe, niezbędny jest akt darowizny — albo przez jednorazowe finansowanie w trybie à fonds perdue — wykup nieruchomości i związanego z nimi kapitału ze starych więzów prawnych (prawo dziedziczenia itp.). Gdy to zostanie zapewnione, można kroczyć nowymi drogami powierniczego zarządzania i prawa użytkowania — w tym sensie, że ziemia i kapitał, z czysto duchowych punktów widzenia i z wyłączeniem roszczeń dziedzicznych, zostaną oddane do użytkowania tym, którzy duchowo-naukowo, ideowo i warsztatowo praktycznie zdołali się do tego wykwalifikować. Powiernicze zarządzanie spoczywa w rękach tych, którzy są w stanie nieść duchowy impuls biologiczno-dynamicznej uprawy ziemi — poprzez zmienność historycznego postępu ludzkości — z pokolenia na pokolenie zarządców.<br /> <br /> Za pracą stoi podstawowe prawo do pracy i zdolności ludzi. Gdy szuka się ujęcia organizmu, a ponad nim — myśli indywidualności, w bezpośrednim oglądzie i czynnym przeżywaniu, poczucie prawa rozjaśnia się do coraz wyższej jasności. Mówi ono bez cienia niejednoznaczności: ziemia nie jest zdolna do tego, by być własnością, jest natomiast zdolna do tego, by być w posiadaniu — posiada się ją tak długo, jak długo się ją użytkuje, względnie jak długo zdolny następca przejmuje prawo użytkowania. Nie inaczej ma się rzecz z kapitałem ucieleśnionym w środkach produkcji (maszynach itp.) i budowlach.<br /> <br /> {{SE|196}} Szczególnym wyzwaniem jest kształtowanie prawa do dochodu. W ramach rolniczej wspólnoty gospodarczej można pod tym względem uwolnić się od kurateli układu taryfowego — niestety nie w odniesieniu do pracowników zatrudnionych na etacie. Ideałem byłoby, gdyby każdy stały współpracownik był współprzedsiębiorcą i tworzył razem ze wszystkimi innymi wspólnotę przedsiębiorców, która — zależnie od sytuacji dochodowej — sama określa dochody; to cel godny dążenia, lecz przy obecnym ustawodawstwie możliwy do realizacji tylko w bardzo ograniczonym zakresie. Określanie dochodów z góry według sumy możliwych potrzeb poszczególnych osób jest abstrakcyjne i prowadzi nieuchronnie do nierówności, a przez to do konfliktów. Tak samo ma się rzecz, gdy szuka się rozwiązania w formule «równa płaca dla wszystkich». Kształtowanie dochodów dostosowuje się każdorazowo do konkretnych warunków życiowych. W zarządzaniu wspólnotowym zależy ono w zasadzie od sytuacji rodzinnej. Jeszcze młoda rodzina potrzebuje w tym samym czasie mniej dochodu niż ta, której dzieci chodzą do szkoły i potrzebują instrumentów muzycznych, albo niż ta, której dzieci przechodzą przez studia. Gdy dzieci opuszczą dom, to, co naprawdę jest potrzebne jako dochód, może znów się zmniejszyć — i jeszcze bardziej w starości. Obejmuje to oczywiście wszelkie niedole życia, z którymi wspólnota musi się mierzyć od przypadku do przypadku.<br /> <br /> Trzeba się nauczyć — w ramach samozarządzającej się wspólnoty gospodarczej — traktowania kształtowania dochodu jako procesu dynamicznego. W zależności od czasu trwania współpracy obejmuje to również prawo do zamieszkania na czas określony lub na całe życie. Dochody spoza rolnictwa (jak honoraria za wykłady, seminaria, doradztwo lub z innych działalności) wpływają do budżetu wspólnoty.<br /> <br /> Wspólnotowe kształtowanie dochodów — z uwzględnieniem także regulacji zabezpieczenia na starość, praw do zamieszkania itd. — wyklucza prywatne gromadzenie kapitału. Oznacza to ćwiczenie się w wysokim stopniu<br /> <br /> {{SE|197}} uważności, empatii i subtelnego wyczucia dla wszystkiego tego, co niewypowiedziane żyje między ludźmi w postaci potrzeb.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Denken_in_Brüderlichkeit_oder_Mitmenschlichkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Myślenie w braterstwie lub współczłowieczeństwie ====<br /> <br /> Na gruncie gospodarczym myślenie nie stoi już tylko naprzeciw świata — zanurza się weń i samo staje się procesem twórczym. Zanurza się czująco w wolę i jest tak całkowicie do dyspozycji bliźniego i świata. Myśląc, człowiek odnajduje podstawę swojej działalności w aktualnych wymaganiach przedsiębiorstwa i w zaspokajaniu potrzeb swoich bliźnich. Te ostatnie są myśleniu w gospodarowaniu święte. Picie wódki może być na przykład potrzebą. Producent wódki nie oszczędzi żadnego wysiłku myślowego, by wymyślić najlepszą możliwą metodę zaspokojenia tej potrzeby — oczywiście pozostaje mu wolność, by ze swoją konsumencką publicznością porozmawiać z duchowej przenikliwości o zgubnych skutkach spożywania alkoholu —, a handlarz trzyma produkt na półce, bo ludzie go chcą. Życie gospodarcze jest, podobnie jak życie prawne i duchowe, autonomiczne. Ściśle rzecz biorąc, nie jest sprawą gospodarującego odmawiać konsumentowi produktu dlatego, że uważa go za szkodliwy. Orzekanie o tym należy na poziomie życia duchowego do wglądu w przyczyny szkodliwości, a na poziomie życia prawnego do prawa, które zakazuje dostępności. Każdy człowiek stoi, odpowiadając sam za siebie, w obrębie tych trzech członów i musi nauczyć się kierować swoim zachowaniem społecznym zgodnie z ważnością autonomii trzech członów życia społecznego.<br /> <br /> Braterstwo i siostrzeństwo w gospodarowaniu domaga się nowego sposobu myślenia. Musi ono z wyczuciem rzeczywistości uchwycić łańcuch tworzenia wartości panoramicznie w jednym obrazie myślowym. Musi próbować mieć w polu widzenia na każdym etapie gospodarczo działającego człowieka — w jego duchowym dążeniu i w danych ramach prawnych — by móc ocenić własny wkład w stosunku do wkładu pozostałych partnerów gospodarczych. Konkretnie oznacza to: wyrobić sobie obraz warunków życia i produkcji tam, gdzie wszystko bierze swój początek, mianowicie w pierwotnej produkcji rolnictwa. W biologiczno-dynamicznej uprawie ziemi to pierwotne wytwarzanie wypływa z duchowego impulsu, z myśli organizmu i indywidualności. By zaszczepić ją glebie całości gospodarstwa, potrzeba zdolności i rąk wielu ludzi. Ludzie nadają swojej współpracy {{SE|198}}<br /> <br /> podstawę prawną i wytwarzają towary — codzienny chleb —, które odpływają na zewnątrz do obiegu towarowego. Cena detaliczna tych towarów musi być taka, by ten strumień towarów mógł płynąć nieprzerwanie od początku siewu aż do końca konsumpcji. Wymaga to imaginatywnie kształtującego myślenia. Z niego wyłania się wspólnotowy osąd, który jeden tylko jest adekwatny do życia gospodarczego. Jednostkowy osąd nie potrafi temu sprostać. Kończy się nieuchronnie w ślepym zaułku egoizmu. Dopiero w tworzeniu asocjacji, we wspólnym działaniu asocjacyjnym partnerów gospodarczych, może rozwinąć się myślenie, które ma za punkt orientacyjny potrzeby bliźnich. Ujmuje ono obrazowo gospodarcze powiązania i wydobywa płynnie-żywie na powierzchnię wspólnotowy osąd, którego produktem jest między innymi cena. Tylko ten sposób myślenia — zakorzeniony i ożywiony w faktach gospodarowania — potrafi wykorzenić pozornie niezwyciężony egoizm, tę nowotworową chorobę gospodarowania.<br /> <br /> Cena pierwotnej produkcji rolnej przekształca się w pieniądz. Pieniądz jest wtedy, sam w sobie, już nie obiektem gospodarczym, lecz ekwiwalentem wartości towaru. Pieniądz nabiera charakteru prawnego; staje się prawem ciągnienia na towar. Jest środkiem przepływu, który ułatwia wymianę towarową. Jako taki musi jednak jak najszybciej zniknąć z powrotem w procesie gospodarczym, z którego powstał. Zapewnia w ten sposób nieprzerwany przepływ pierwotnej produkcji, do którego cały dalszy ogólnogospodarczy proces tworzenia wartości i cen musi się odnosić.<br /> <br /> Gdy spojrzy się na organizm rolniczy i jego trzy człony istoty, okazuje się, że jest on jak nasienie, które nie tylko raz kiełkuje i rozkwita, lecz trwale kiełkując i rozwijając się promieniuje poza swoje granice w otoczenie społeczne i pobudza tam procesy społeczne. Teraz i odtąd takie rolnictwo — odnowione z idei organizmu i indywidualności — może stać się na nowo źródłem tworzenia wartości w całym gospodarowaniu. Wszędzie, promieniując z pojedynczych punktów, może przyczyniać się do rozplątania splątanych w kłębek nici życia społecznego w trzy obszary autonomicznego życia duchowego, prawnego i gospodarczego oraz do ukształtowania ich przejrzyście-trójczłonowo w organizm społeczny. Ten zaś rykoszetem pomaga, by siły kiełkowania nasienia organizmu rolniczego — jako ciało indywidualności rolniczej — trwale się odnawiały. {{SE|199}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zweiter_Teil&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''Część druga''' ===<br /> <br /> {{SE|200}}Strona pusta{{SE|201}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_landwirtschaftliche_Individualität_und_die_drei_Säulen_der_Bodenfruchtbarkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Indywidualność rolnicza i trzy filary żyzności gleby ===<br /> <br /> Jak wspomniano w rozdziale «Trójczłonowość człowieka a indywidualność rolnicza» (s. 88 i n.), pojęcie «indywidualność rolnicza» zyskuje istotę i znaczenie, gdy rolnik podejmuje próbę ujęcia go na podstawie poznania istoty człowieka. To, co antropozoficzna nauka duchowa mówi o trójczłonowości człowieka pod względem ciała, duszy i ducha, można prześledzić w doświadczeniu i poznaniu samego siebie. Można skierować spojrzenie na organizację ciała i odkryć, że stanowi ona fizyczną i życiową podstawę dla działalności duszy i działania ducha. W fizjologicznie rozkładających procesach w nerwach i narządach zmysłów dusza w stanie czuwania uświadamia sobie treść swojej działalności postrzegania i myślenia; w procesach fizjologicznie budujących rozwija ona w stanie snu swoją działalność woli, a pośrednicząc między tymi dwoma biegunami, w rytmie bicia serca i oddechu, dokonuje w stanie marzenia sennego dusznej działalności czucia. Duch człowieka, jego najgłębsze jądro istoty, zakorzeniony jest w Ja. W działalności Ja duch przenika promieniście te trzy rodzaje działalności duszy i przyporządkowane im procesy cielesne. Ciało ze swoimi organami, kompozycjami substancjalnymi i procesami życiowymi jest ziemskim organem ducho-duszy, obrazem jej samej. Ducho-dusza i związane z nią wyższe hierarchiczne istoty duchowe&lt;ref&gt;Zobacz na ten temat np. Rudolf Steiner: ''Tajemna Wiedza w zarysie'', GA 13.&lt;/ref&gt; ożywiają i kształtują ciało w w dużej mierze zamknięty organizm. W nim, jako w mikrokosmosie, działa wszystko to, co wypełnia makrokosmos duchowo-dusznie. Poprzez swoją ducho-duszę człowiek ma predyspozycje do tego, by znaleźć w sobie środki i drogi, dzięki którym może poznać samego siebie oraz istotowe działanie i byt makrokosmosu.&lt;ref&gt;Zobacz np. Rudolf Steiner: ''Jak osiągnąć poznanie wyższych światów?'', GA 10.&lt;/ref&gt; To, co w makrokosmosie w pradawnych czasach było jeszcze istotowo żywe, w toku ewolucji rozlało się w świat, w obfitość form królestw przyrody. Stało się dziełem. W ludzkim Ja żyje dalej w zarodku prapoczątek jako mikrokosmos. Z Ja wyrasta w człowieku siła, by poznając samego siebie, rozwinąć się w wolną indywidualność.<br /> <br /> Te wskazówki niechaj raz jeszcze potwierdzą słuszność i głębię wypowiedzi Rudolfa Steinera: «Człowiek zostaje uczyniony podstawą», gdy chodzi o prowadzenie rolnictwa w sposób zgodny z duchem. {{SE|202}}<br /> <br /> Pojęcia indywidualności i zamkniętości organicznej całości (organizmu) dają się wyprowadzić w najściślejszym sensie jedynie z człowieka. Człowiek, każdy z osobna, jest indywidualnością mocą swojego Ja, swojej ducho-duszy, która otwiera się ku górze na królestwa świata duchowego, a ku dołowi poprzez swoją organizację cielesną włącza w siebie królestwa przyrody. Człowieka można zrozumieć dopiero wtedy, gdy nauczy się go postrzegać w tym sensie jako obywatela dwóch światów.<br /> <br /> Gdy mowa o indywidualności rolniczej w możliwie największej zamkniętości, pojęcie zamkniętości odnosi się do jej cielesnego organizmu, który mocą idei i woli człowieka kształtuje się w naczynie przyjmujące indywidualność rolniczą. Wskazano na to szczegółowo z perspektywy czteroczłonowości w rozdziale «Czteroczłonowość człowieka a zamkniętość organizmu gospodarstwa» (s. 97 i n.). Co jednak nadaje treść pojęciu «indywidualność rolnicza»? Co wypełnia duchowo-istotowo kawałek ziemi gospodarstwa? Treść ta, jak opisano, wynika z kunsztownego, wzajemnego przyporządkowania wszystkich elementów kulturowych i krajobrazowych gospodarstwa w układzie płaszczyznowo-horyzontalnym aż po jego granice. Punkt centralny, z którego to wydarzenie jest kierowane, powstaje na nowo z ducho-duszy człowieka wznoszącej się do poznania ducha.<br /> <br /> Wypełnienie istotą jest wydarzeniem makrokosmicznym, a zarazem takim, w które ingerencja w dobrym, budującym, lub w złym, niszczycielskim sensie, jest dziś i na przyszłość oddana w wolność człowieka. Z instynktownych stanów świadomości dawniejszych epok ludzkości dokonywały się ingerencje, które doprowadziły do rozwoju gleby uprawnej, rośliny kulturowej i zwierząt domowych (por. rozdz. «Kultura praperska», s. 42 i n.). Piętno, które przez te osiągnięcia kulturowe zostało odciśnięte na rzeczach i istotach przyrody, nosi już „zindywidualizowany”, specyficzny dla danego miejsca charakter. Wzmaga się on wraz z przebudzeniem Ja – impulsem chrześcijaństwa, który w średniowieczu doprowadził do ukształtowania się gromad wiejskich z centrum i otoczeniem. Dziś stoimy w obliczu fundamentalnego zwrotu, mianowicie przeniesienia punktu centralnego z zewnątrz do wewnątrz. W tej mierze, w jakiej ducho-dusza, poznając i działając, sytuuje się w makrokosmicznych powiązaniach i swoje czyny z nimi harmonizuje, w tej samej mierze rozszerza się indywidualność człowieka i odciska się, «wypełniając istotą», na całości gospodarstwa. Tym samym nakreślony jest rozwój w daleką przyszłość: «Musimy w ogóle zdawać sobie sprawę z tego, że obszar rolniczy wraz z tym, {{SE|203}}<br /> <br /> co leży pod powierzchnią ziemi, stanowi bezwzględnie indywidualność, która żyje dalej również w czasie».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, wykład z 10 czerwca 1924, Dornach 1999, s. 50.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Jak szczegółowo przedstawiono w rozdziale «Trójczłonowość człowieka a indywidualność rolnicza» (s. 88 i n.), «indywidualność rolnicza» jest trójczłonowa jak człowiek i podobnie jak on wpisuje się pionowo w oś Ziemia-Słońce, z tą różnicą, że funkcje głębi ziemi są porównywalne z układem nerwowo-zmysłowym człowieka, a funkcje wyżyn ponad ziemią – z jego systemem przemiany materii. Środek między tymi biegunami tworzy gleba, porównywalna z funkcjami ludzkiej przepony. Gleba rozpościera się niczym skóra horyzontalnie nad stałą materią ziemi. W niej koncentruje się i przenika w rytmie działanie sił wyżyn i głębin, czyniąc ją pierwotną podstawą stworzenia wszelkiego wyższego życia na ziemi.<br /> <br /> Na środkowym członie koncentruje się ostatecznie także cała praca w rolnictwie. Rolnik stara się tak kierować współdziałaniem tych sił wyżyn i głębin oraz substancji, z którymi są one każdorazowo powiązane, aby rytmiczny środek mógł rozwijać się ku coraz wyższej samodzielności i indywidualizować się. Odnosi się to przede wszystkim do typowego dla gatunku wzrostu, a także do tworzenia owoców i wartości odżywczej roślin uprawnych. W istocie chodzi o rozwój «funkcji przepony» ku postępującej, samodzielnej dynamice oraz o to, by siły wyżyn i głębin współbrzmiały w rytmie biegu roku w taki sposób, aby organ środka mógł stać się centralnym organem rozwoju indywidualności rolniczej. Znajduje to i będzie znajdować coraz bardziej swój wyraz w indywidualnej dla danego gospodarstwa żyzności gleby. W niej działanie przyrody i działanie człowieka łączą się w stającą się całość.<br /> <br /> Pojęcie żyzności gleby ma jeszcze co najwyżej jakąś siłę wyrazu dla praktyka rolnictwa ekologicznego. Z naukowego języka zniknęło ono wraz z przełomem industrializacji rolnictwa od lat 60. XX wieku. Nie da się go wyprowadzić z kwantyfikowalnych parametrów i dlatego jest metodologicznie nieuchwytne dla nauki. Jego miejsce zajęło pojęcie zdolności plonotwórczej gleby, które według miary, liczby i wagi informuje o tym, jaki plon daje gleba, ale nie o tym, jak ten plon i za pomocą jakich środków powstał. Poprzez dowolne stosowanie środków produkcji pod względem rodzaju i ilości, {{SE|204}}<br /> <br /> tak zwanych składników mineralnych, pestycydów, herbicydów, regulatorów wzrostu itp., osiąga się z roku na rok obliczalne maksymalne plony, nawet na glebach z natury mało «uzdolnionych», czyli ubogich. Tym samym jakościowy aspekt żyzności gleby, np. wartość specyficzna dla danego miejsca lub pochodzenia, czy też jakość fizjologiczno-żywieniowa środków spożywczych, stał się przestarzały. Pojęcie zdolności plonotwórczej odnosi się w dużej mierze już tylko do kwestii agrotechnologicznych, natomiast pojęcie żyzności gleby – do kwestii nowej, mającej się rozwinąć sztuki uprawy ziemi. Wymaga ona, jak wyżej wskazano, poszerzenia spojrzenia na istotową stronę świata, na bardziej intymne działania sił w gospodarstwie natury.<br /> <br /> Nawiązując do wyprowadzenia pojęć «organizm rolniczy» i «indywidualność rolnicza» (por. s. 88 i n.), dopiero teraz staje się jasny wymiar, w jaką rzeczywistość istotową rolnik właściwie wrasta swoją pracą. Wszystkie podejmowane przez niego działania w uprawie polowej i ogrodniczej dotyczą środkowego członu «indywidualności rolniczej» – gleby, której funkcja, z makrokosmicznego punktu widzenia, jest porównywalna z ludzką przeponą ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Rysunek 5]], s. 90). Tak jak ta w swojej rytmicznej dynamice pozostaje w związku z tętnem serca i oddechem płuc, tak też procesy glebowe odpowiadają rytmom, które mają swoje źródło w stosunkach ruchowych Ziemi i kosmosu. Jak rytm dnia i nocy rozkłada się mikrokosmicznie na polarne stany czuwania i snu, tak też działający w ukryciu świat istot przyrody przeżywa stany polarne: z jednej strony bycia urzeczonym w pełni form jako sen letni, a z drugiej, w przemijaniu tych form, bycia uwolnionym i usamodzielniania się jako przebudzenie zimowe. W ten sam sposób przejścia na wiosnę oznaczają zasypianie, a jesienią – budzenie się. W tę nieustanną przemianę w biegu roku ingeruje rolnik, wskutek czego żadne działanie nie jest podobne do drugiego. Kontinuum w przemianie zjawisk, do którego odnoszą się wszystkie zabiegi uprawowe, stanowi gleba i jej wychowanie do trwałej żyzności.<br /> <br /> Zależnie od naturalnego uzdolnienia siedliska, żyzność gleby opiera się na trzech filarach: uprawy gleby, płodozmianu i nawożenia. Uprawa, zgodnie z potrzebami uprawianych roślin, steruje fizycznymi procesami gleby, płodozmian przyczynia się do ich ożywienia, a nawożenie ożywia je i przenika duszą. Te trzy nośne filary pierwotnego tworzenia wartości w rolnictwie zostaną w dalszej części rozpatrzone z poszerzonej perspektywy. {{SE|205}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Erste_Säule:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''Pierwszy filar:''' ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vom_Wesen_der_Bodenbearbeitung_im_Zusammenhang_mit_der_Bodenentwicklung_im_Jahreslauf&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === O istocie uprawy gleby w związku z jej rozwojem w ciągu roku ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Boden&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Gleba ===<br /> <br /> Gleboznawstwo w strefach klimatu umiarkowanego ogranicza pojęcie gleby do zwietrzałej, przeoranej korzeniami warstwy wietrzenia, zalegającej na skale podłoża. Ta warstwa wietrzenia — w swej miąższości i strukturze — jest wyrazem, z jednej strony, rodzaju geologicznego materiału wyjściowego i ziemskich sił głębi, z drugiej zaś — rodzaju atmosferycznego działania i kosmicznych sił wyżyn. Jako modyfikujący trzeci element dochodzi geomorfologia, kształt krajobrazu (tektonika, erozja wodna i wietrzna). Przez wzajemne oddziaływanie tej trójni sił i substancji powstaje w pionie urozmaicony, znów trójczłonowo glieder profil glebowy. Jego najwyższa strefa, horyzont A, jest w wysokim stopniu kształtowana przez substancje i siły napływające z atmosfery — z «brzucha» indywidualności rolniczej. Tu, w tej najwyższej warstwie, skupia się roślinne i zwierzęce życie gleby, a z niego wyłoniony humus jako miarodajny nośnik żyzności. Humus nadaje temu horyzontowi ciemne zabarwienie i bogatą w pory strukturę gruzełkowatą.<br /> <br /> Warstwa środkowa, horyzont B, jest wynikiem postępującego wietrzenia. Buduje się z mieszaniny iłu, mułu, piasku drobnego i grubego, która może przechylać się ku skrajnościom — ku ciężkiej glebie ilastej bądź lekkiej piaszczystej. Nośnikiem żyzności w tej strefie jest harmonijne proporcje mieszanki mineralnych składników — kwarcu-krzemienia, iłu, wapna — takie jak występuje w łagodnej glebie gliniastej.<br /> <br /> Pod horyzontem wietrzenia zalega skała macierzysta — horyzont C. Granicę między obydwoma wyznacza front rozpuszczania wapna. Wskutek postępującego wymywania zasad zagłębia się on, w ledwie zauważalnych krokach, rok po roku.<br /> <br /> Fizyczną podstawę gleby tworzą cztery klasyczne żywioły: ziemia, woda, powietrze i ciepło. Gleby mineralne wykazują całkowity objętościowy udział porów wynoszący 40 do 50%. Składa się on na złożony system<br /> <br /> porów — od najdrobniejszych po grube, szczeliny skurczowe, biogenne kanały i inne. Przy deszczu wypełniają się wodą, przy suszy i przesiąkaniu — powietrzem. Ciepło, któremu fizycy od XVI/XVII wieku nie przyznają już własnego stanu jako żywioł (stanu skupienia), przenika swoje troje rodzeństwo, wprowadza je we wzajemne stosunki, zapewnia im przejście z jednego stanu żywiołowego w drugi — lub przy swej nieobecności (w chłodzie) — ich rozdzielenie i trwanie w odrębności.<br /> <br /> {{SE|206}} W gleboznawstwie, na podstawie empirycznych badań budowy profilu, mówi się o rozwoju gleby, który dokonuje się od końca ostatniego zlodowacenia — od 10 000 do 15 000 lat temu. Na podstawie wyglądu rozmaitych profili glebowych i ich wielorakiego zróżnicowania jako skutku tego długotrwałego procesu wyróżnia się szereg charakterystycznych typów glebowych. W zależności od intensywności wietrzenia, pionowych przemieszczań substancji i horyzontowania mamy z jednej strony typy gleb wykazujące jeszcze młodociane stadia rozwoju — jak gleby AC «rędziny» na stanowiskach wapiennych w położeniach stokowych lub suchych. Biegunowo do nich, również z profilem AC, kształtują się «ranklery» na kwaśnych skałach krzemionkowych w położeniach erozyjnych. Wychodząc od tych młodocianych stadiów, dają się z drugiej strony śledzić typy gleb o wzrastającym wieku — jak na przykład na stanowiskach zasobnych w wapień szereg starzenia się: rędzina → brunatna gleba parabraunowa → pseudoglejowa, lub na kwaśnym kwarcu-krzemie szereg ranklera → gleby brunatne → bielice.<br /> <br /> Każde gospodarstwo ma jeden lub często kilka takich typów glebowych. Ich znajomość wiele mówi o zdolności do uprawy, zdolności zatrzymywania wody i innych czynnikach decydujących o wzroście — krótko mówiąc: o uzdolnieniu naturalnym gleby. Ważniejsze jednak od tej wiedzy jest dla rolnika skierowanie uwagi na rozwój gleby, który dokonuje się rok po roku, i wżycie się w niego. Współkształtować ten rozwój — to znaczy przede wszystkim sztuka uprawy gleby.<br /> <br /> Bieg roku dzieli się na pory roku: zimę, wiosnę, lato i jesień. W toku tych charakterystycznych następstw czasu gleba przechodzi rozwój nierozerwalnie związany z życiem i umieraniem roślin oraz świata zwierząt glebowych. Przez uprawę gleby rolnik i ogrodnik dąży — stosownie do okoliczności — do wspierania lub hamowania procesów życia, a tak samo procesów umierania. Symptomatykę tego procesualnego dziania się najwyraźniej unaocznia przykład uprawy zbóż. {{SE|207}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Winterprozess_und_die_Bodenbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Proces zimowy i uprawa gleby ===<br /> <br /> Zimą świat zjawisk redukuje się do tego, co czysto fizyczne. Życie zewnętrzne w dużej mierze wygasło; wycofało się w stan spoczynku zarodników, nasion, pąków, a także w kambium i organy spichrzowe (bulwy, korzenie). Wzrost liści wysianego jesienią zboża ozimego zamiera. Gdy nadchodzi mróz, liście zstępują w rozetę układającą się gwiaździście, niczym odbicie gwiaździstego nieba, płasko przy ziemi.&lt;ref&gt;Zjawisko to w nowoczesnych odmianach hodowanych na wysoką tolerancję azotową jest trudne do zaobserwowania.&lt;/ref&gt; Jedynie korzenie rosną powoli dalej w głąb. Natura przystraja się w jasność i ciemność, w biel i czerń. Z białej pokrywy śnieżnej kontrastowo wyłania się mrok gałęzi drzew i krzewów. Gleba wykazuje od listopada ciemniejszą barwę niż o innych porach roku. Jest to następstwo nasycenia wszystkich porów glebowych wodą. To zjawisko wskazuje na centralny zimowy proces — na daleko posuniętą separację czterech żywiołów od siebie nawzajem. Ciepło, które zwykle przenika wszystko, wycofuje się i pozostawia troje swych rodzeńców ich fizycznej własnej naturze. Na jego miejscu, jako biegun przeciwny, pojawia się chłód. Powietrze jest czyste i przejrzyste, otwierając widok w dal lub ku górnemu nieboskłonowi gwiazd. Woda przestaje parować; staje się gęstsza, ciężka i sączy się w głębię. To, co ziemsko-stałe, skupia się i formuje swą ściśle geometryczną, krystaliczną naturę.<br /> <br /> Zimowy proces wprawia ziemię w stan oddania sobie samej — pewnego rodzaju duchowego przebudzenia. «Die Erde ist also während der Tiefwinterzeit am meisten Erde; ihre eigentliche Wesenheit ist sie da.» (Ziemia jest więc w głębi zimy najbardziej ziemią; tam objawia się jej właściwa istota.)&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen'', GA 229, Vortrag vom 6. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 23.&lt;/ref&gt; Emancypuje się od wpływów planetarnych i otwiera na napromieniane oddziaływania «najdalszego kosmosu» — sfery gwiazd stałych, którą Grecy znamiennie nazywali Kristallhimmel, kryształowym niebem.&lt;ref&gt;Grecy nazywali kryształowe niebo Uranosem (gr. Οὐρανός, Ouranos; łac. Uranus, Coelus lub Caelum, sklepienie niebieskie). Kryształowe niebo pojawia się w Boskiej Komedii Dantego. W tradycji ezoteryczno-okultystycznej przechowuje ono owoce wcześniejszego szeregu ewolucji. Obejmuje sklepienie niebieskie i niebo gwiazd stałych.&lt;/ref&gt; Zima to «czas, w którym we wnętrzu ziemi może się rozwinąć największa siła krystalizacji, największa siła kształtująca dla substancji mineralnych. Wówczas wnętrzu ziemi właściwe jest […] podlegać wpływowi siły krystaliczotwórczej {{SE|208}}<br /> <br /> sił, które leżą w przestworzach kosmosu, przychodzić pod ich wpływ […] a im głębiej się schodzi, tym bardziej mają one tę tęsknotę, by stawać się krystalicznie czystymi w gospodarstwie przyrody.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 49.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Siły kształtujące, krystaliczotwórcze, sięgają w zimnym przechwytem zimy także do żywiołu wody. Woda osiąga swą największą gęstość przy +4 °C i zaczyna — ponownie się rozszerzając — przy temperaturach poniżej 0 °C krystalizować w lód. Proces ten dokonuje się na powierzchni ziemi i zbiorników wodnych oraz w wilgoci powietrza, formując płatki śnieżnych kryształów. Przy wielkim mrozie opadają pojedyncze kryształy w postaciach, z których żadna nie jest równa innej; a jednak wszystkie krystalizują w pięknie i czystości według tej samej zasady — sześciokątnie, jako sześcioramienna gwiazda.<br /> <br /> Te napromieniane w ciągu zimy z «dalekich przestworzy kosmosu» siły kształtujące, czyli krystaliczotwórcze, mają w trojakim sensie znaczenie dla rozwoju gleby w następnym roku.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Bildung_der_Frostgare&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Powstawanie mrozowej struktury gleby ====<br /> <br /> Na skutek anomalii wody — przy krystalizowaniu powiększania swej objętości i stawania się przy tym właściwiej lżejszą — wywiera ona w nasyconych wodą kapilarnych spękaniach, szczelinach i porach gleby działanie rozsadzające. Jest ono szczególnie zbawienne wówczas, gdy po późnym zbiorze roślin okopowych jesienią i rozmokłej glebie pług zostawia zamazany, sprasowany do koherencji [[Frostgare|Pflugbalken]]. Wtedy potrzebny jest «Meister Frost» — «pan Mróz» — który przywraca glebie grudkowaty stan, jakiego żadnym narzędziem nie zdołałby osiągnąć rolnik. Mróz rozsadza koherentną masę gleby w mnóstwo drobnych, kantowatych, wielobocznych grudek — [[Frostgare|szron-gara]], czyli «gruda mrozowa». Jako że powstaje ona czysto fizyczną drogą, jest nietrwała i przy ulewnym deszczu może łatwo znów ulec zamuleniu. Lecz jeśli sprzyja rolnikowi szczęście i gruda mrozowa utrzyma się aż do wczesnej wiosny, stabilizuje się biologiczną drogą i zapewnia — zanim jeszcze wiosenny zasiew znajdzie się w glebie — jak się mówi, połowę plonu.<br /> <br /> Przez zimę sama przyroda, wraz z «panem Mrozem», przejmuje uprawę gleby. Ręka człowieka spoczywa. {{SE|209}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Entstehung_der_Tonmineralien_und_ihre_Neubildung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Powstawanie minerałów ilastych i ich odnowa ====<br /> <br /> Glina stanowi mieszaninę różnych minerałów ilastych oraz amorficznych produktów końcowych wietrzenia — wodorotlenków krzemu, glinu, żelaza itd. Te ostatnie mają naturę koloidalną, są bezpostaciowe — stan pomiędzy stałym a ciekłym, ten sam, który leży u podstaw wszelkiego procesualnego dziania się w tym, co żywe. Plastyczność gliny wynika z jej powinowactwa z wodą oraz z częściowo submikroskopowej drobności krystalicznych blaszek minerałów ilastych, z pęczliwości pewnych rodzajów minerałów ilastych (''Montmorillonit'' i in.) oraz z wysokiej zdolności pochłaniania wody przez koloidy glebowe. Woda sprawia, że glina pęcznieje. Odwodnienie przez przesuszenie wytwarza najdrobniejsze rysy skurczowe aż po głębokie szczeliny glebowe.<br /> <br /> Gdy dynamika gliny jest w istotny sposób określona przez powinowactwo z wodą i rozpuszczonymi w niej solami, to powietrze i ciepło współtworzą rytmiczne wahanie pomiędzy formą (twardą skorupą) a procesualną wymianą substancji. Ten rytm przejawia się szczególnie w dynamice hydratacyjnych osłon cząstek ilastych. Przy suszy (latem) kurczą się one i w swojej gęstości zbliżają do tego, co stałe i ziemiste. Przy wilgoci (zimą) osłony wodne rozszerzają swoją objętość. Tak oto glina jest nośnikiem rytmicznego współdziałania tego, co stałe, ciekłe, gazowe, i ciepła — a tym samym reprezentantem członu istoty środka, «przepony», między bieguniem przemiany materii ponad ziemią a bieguniem głowowym pod ziemią (por. [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#90|Rysunek 5]], s. 90).<br /> <br /> Strukturotwórcze w glinie są minerały ilaste; krystalizują one heksagonalnie w cieniutkich blaszkach o rozciągłości powierzchni mniejszej niż 0,002 mm. Łupią się do tak submikroskopowej cienkości powierzchni krystalicznych, że można je określić jako zmaterializowaną ideę «płaszczyzny» — tę, która zgodnie z krystaliczotwórczymi siłami kształtującymi kosmosu, substancjalnie rozbudowuje sieć krystaliczną powierzchniowo i odgranicza się w formę sześciokąta. Minerały ilaste zawdzięczają wysoką dynamikę wiązania i uwalniania substancji rozszerzalnym warstwom pośrednim, przede wszystkim jednak właśnie tej dwustronności swoich powierzchni rozciągających się w szeregowaniu w niemal nieskończoność. Rozciągłość powierzchni 1 g pęczniejącego ''Montmorillonitu'' wynosi na przykład 800 m².&lt;ref&gt;Willi Laatsch: ''Dynamik der Mitteleuropäischen Mineralböden'', Dresden und Leipzig 1957, 280 S.&lt;/ref&gt; W rytmicznym wahaniu pomiędzy krystaliczną formą a wodnisto-substancjalną {{SE|210}}<br /> <br /> dynamiką to właśnie minerały ilaste czynią glinę nośnikiem żyzności w obszarze tego, co fizyczno-mineralne.<br /> <br /> Różne rodzaje minerałów ilastych powstają na trzy sposoby:<br /> <br /> * Przez fizyczne wietrzenie łyszczyków. Tworzą się przy tym m.in. pierwotne minerały ilaste, a przez dalszy chemiczny rozkład — przeobrażenia do wtórnych minerałów ilastych.<br /> * Przez chemiczne wietrzenie zasadowych magmatytów i metamorficznych skał powstają szeregi wtórnych minerałów ilastych aż po całkowity rozpad sieci krystalicznych, z wytworzeniem wspomnianych amorficznych, koloidalnych wodorotlenków.<br /> * Nowopowstanie wtórnych minerałów ilastych z syntezy koloidalnej masy wodorotlenków krzemu i glinu.<br /> <br /> To nowopowstanie jest oryginalnym procesem krystalizacji, «stawaniem się ziemią» z żywego prastanu koloidalno-wodnego, substancji półżywej.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989, Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», S. 193.&lt;/ref&gt; Amorficzna masa koloidów glebowych przeobraża się na nowo. Substancje porządkują się — z wbudowaniem zasad metalicznych — do ścisłej geometrii sieci krystalicznej. Siły sprawcze tego porządku szuka się zazwyczaj we właściwościach substancji. Jak jednak możliwe jest, że pewne kryształy — jak na przykład kwarc — wykazują geograficznie zależny habitus, inne zaś — jak piryt — mogą przy tej samej substancjalnej budowie przybierać całkiem różne modyfikacje formy krystalicznej? Siły, które to sprawiają, przychodzą z zewnątrz tego, co fizyczno-ziemskie; są to wspomniane pozaprzestrzenne i pozaczasowe siły kształtujące z kosmosu pozaplanetarnego, do których manifestacji poszczególne elementy substancji mają — stosownie do swych materialnie związanych właściwości — każdorazowo swoisty stosunek w przestrzeni i czasie.<br /> <br /> Na stan rzeczy kosmicznego pochodzenia kształtujących, krystaliczotwórczych sił Rudolf Steiner zwraca uwagę we wskazaniach przytoczonych powyżej. Opisuje ich działanie jako zdarzenie zimowe — jako to, które wprawia ziemię aż w jej głębie w stan krystalicznie czystszy. Nasuwa się tu dostrzeżenie związku tego działania sił kształtujących z przeobrażeniem pierwotnych w wtórne minerały ilaste, a zwłaszcza z ich nowopowstaniem z bezpostaciowych stanów koloidów glebowych. W tym samym kierunku idzie wskazanie Williego Laatscha (1905–1997),&lt;ref&gt;Willi Laatsch: Ebd., S. 47.&lt;/ref&gt; że sieci krystaliczne minerałów ilastych w glebie przy niskich temperaturach {{SE|211}}<br /> <br /> powstają (zimą) i w porównaniu z krystalicznymi skałami pierwotnymi wykazują niższy stopień uporządkowania sieci krystalicznych.<br /> <br /> Tak więc można podsumowując powiedzieć: również z punktu widzenia dynamiki procesów wietrzenia w nieorganicznej przyrodzie — aż po amorficzne stany koloidalne — oraz dynamiki powstawania nowych, krzemianowych minerałów ilastych, zima wyznacza początek rozwoju gleby w biegu roku.<br /> <br /> Zimą gleby odnawiają się w swojej fizycznej konstytucji w samouprawie przez zimowe siły kształtujące.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Trägerschaft_und_Bewahrung_der_kosmischen_Formkräfte_im_Jahreslauf&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Nośnictwo i zachowanie kosmicznych sił formy w ciągu roku ====<br /> <br /> Formkräfte promieniujące w zimie działają poprzez substancję ziemi — tym silniej, im zima surowsza. Do tych siły kształtujących, tworzących kryształy i stwarzających strukturalną czystość, fizyczno-mineralna przyroda — reprezentowana przez krzemień (kwarc, krzemiany), wapno (skały zasobne w zasady) i glinę — pozostaje w różnych relacjach. Kwarc-krzemień w strefach umiarkowanych i podbiegunowych jest niemal odporny na wietrzenie. Odpiera formordozę siłę wody, wapno zaś ją przyciąga. Kryształ górski (krzemień) jest z natury «kristallisch rein» (krystalicznie czysty); wapno rozwija własną dynamikę rozpadu i budowy; pojawia się w rozlicznych postaciach, w rozpiętości od kalcytu krystalizującego w romboedrycznej czystości aż po wodorotlenowy trawertyn. Krzemień i wapno tworzą przeciwieństwa w glebie i w świecie skał. Wapno posiada wysokie powinowactwo do wody. Tak jak jest ono «chciwie» podatne na siły kształtujące gwiaździstego nieba, tak i na formujące siły bliskiego Słońcu planetarnego otoczenia działające poprzez żywioł wody, promieniujące od Merkurego, Wenus, zwłaszcza zaś od Księżyca. To ostatnie zachodzi wiosną, w związku z rozwijającym się życiem. Zimą natomiast chciwie wessuje ono siły gwiazd stałych, podczas gdy spoczywający w sobie, krystalicznie czysty krzemień z powrotem je odrzuca. «Der Kalk beansprucht alles, das Kieselige beansprucht eigentlich gar nichts mehr […] Das Kieselige ist der allgemeine äußere Sinn im Irdischen, das Kalkige ist die allgemeine äußere Begierde im Irdischen, und der Ton vermittelt beides.» («Wapno rości sobie pretensje do wszystkiego, krzemień właściwie niczego już więcej nie potrzebuje [...] Krzemień jest powszechnym zewnętrznym zmysłem w tym, co ziemskie, wapno jest powszechnym zewnętrznym pożądaniem w tym, co ziemskie, a glina pośredniczy między nimi.»)&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 82f.&lt;/ref&gt; Glina stoi bliżej tego, co {{SE|212}}<br /> <br /> krzemionkowe, niż wapna. Uwidacznia się to w krzemianowo-krystalicznym, warstwowym budulcu minerałów ilastych. Lecz ma ona zdolność, niejako w wyższej syntezie, zjednoczenia bieguna krzemionkowego i wapiennego. Jej dynamika jest dwojaka: z jednej strony powierzchnia cząstek ilastych otoczona jest otoczką hydratu, z drugiej zaś — może ona przyjmować wodę między swoje krystaliczne warstwy. Substancje rozpuszczone w wodzie, przede wszystkim zasadowe, zostają przy tym ze swej strony adsorbowane przez krystaliczne powierzchnie graniczne albo mogą się z tego związania uwolnić w wymianie za inne. Gdy w gleboznawstwie mówi się o adsorpcji lub pojemności wymiennej gleb, parametry te odnoszą się, obok humusu, przede wszystkim do minerałów ilastych. W świetle powyższego nasuwa się, że zimowe siły gwiezdne wpływają zarówno na krystaliczny stopień uporządkowania minerałów ilastych, jak i na stopień uporządkowania substancji związanych z powierzchniami granicznymi i międzywarstwowymi.<br /> <br /> Z drugiej strony glina zachowuje siły kształtujące, które krzemień z powrotem odrzuca, a które wapno chce dla siebie przejąć, i pośredniczy nimi w ciągu okresu wegetacyjnego korzeniom roślin. Glina jest, poprzez korzenie i wyrastający w powietrze i ciepło pęd, «der Förderer der kosmischen Aufwärtsströmung» («krzewicielem kosmicznego prądu wznoszącego»).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 47.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Ta wskazówka nawiązuje do strumienia sól-woda — Goethe nazwał go Erdsaft (sokiem ziemskim) — skierowanego w osi pędu, w ksylemie, wewnątrz peryferycznego kambium ku górze, w liście. Ten niosący siły kształtujące strumień jest tym, który pomaga roślinie w fizycznym ukształtowaniu jej substancji — białek, budulcowych węglowodanów i tym podobnych — i tak jako całości ku zmysłowo uchwytnej postaci jej typus.<br /> <br /> Fizyk i chemik odgranicza substancje od siebie według ich właściwości. Właściwości te odnosi się do potencjału sił — elektryczności, magnetyzmu, siły jądrowej — który wszakże charakteryzuje jedynie fizyczną, ziemsko-związaną stronę substancji. Rudolf Steiner jest tej strony świadom w swoich badaniach duchowych, odsłania jednak ponadto drugą stronę substancji — kosmiczną — przez którą dopiero ujawnia się ich istota działająca w tym, co fizyczne. Fizyczno-siłowa konstytucja jakiegoś elementu substancji — lub kompozycji takich elementów, jaką jest minerał ilasty — okazuje się punktem odniesienia, pośrednikiem i nośnikiem specyficznie z kosmosu promieniujących sił, jak na przykład siły kształtujące sfery gwiazd stałych bądź dawcze życiu eteryczne siły kształtujące {{SE|213}}<br /> <br /> Słońca i planet. «Kosmiczne życie» i «kosmischer Chemismus» («kosmiczna chemizacja»)&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 46.&lt;/ref&gt; posługuje się niejako ziemskimi substancjami i siłami — takimi, jak krzemień, wapno i glina w glebie — aby w formach roślin wyplastyczniać ich praobraz, ich typus.<br /> <br /> Pod tym właśnie kątem rozpatrywana jest krystaliczna natura minerałów ilastych wraz z substancjami, które przez siły podfizyczyno-ziemskie są z nimi związane, wystawiona w czasie zimy na promieniowania sił nadfizyczyno-kosmicznej natury, działające w tym, co organiczne, jako niosące życie i kształtujące życie. Tak można rozumieć wypowiedzi Rudolfa Steinera o glinie w tym sensie, że glina zachowuje te siły kształtujące i pośredniczy nimi korzeniom w następującej fazie wzrostu. Wypływają one ku górze, kształtują postać rośliny na obraz jej typus i komponują substancje w owocach jako nośniki pożywności.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Frühjahrsprozess_und_die_Bodenbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Proces wiosenny i uprawa gleby ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Im_Vorfrühling&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Przedwiośnie ====<br /> <br /> Na długo zanim nadziemny wzrost budzi się z zimowego snu, po zaledwie kilku dniach ocieplającego słońca przedwiośnia — niekiedy już w lutym — porusza się zaskakująco żywe życie gleby. Powierzchnia gleby rozjaśniła się nieco wskutek parującej wody, powietrze i ciepło wnikają w pory wierzchniej warstwy, cztery żywioły zaczynają się na nowo przenikać. To czas, w którym rolnik przejmuje kierownictwo nad [[Bodenentwicklung|rozwojem gleby]] w biegu roku i w którym nachodzi go niecierpliwość, by zbyt wcześnie wjechać na pole ciężkimi ciągnikami. Aby się przed tym ustrzec i wyrobić sobie jasny obraz stanu gleby, schodzi z wysokiego ciągnika, klęka na polu, przesuwa ręką i ramieniem na bok wierzchnią warstwę — i z zdumieniem stwierdza, ile chwastów już skiełkowało i doszło do stadium nitkowatego, jak krzątają się już chrząszcze, ile dżdżownic, larw itp. jest już na poszukiwaniu pokarmu, przede wszystkim zaś, jak przez działanie mikroorganizmów zimowa [[Frostgare|gara mrozowa]] zaczyna stabilizować się w strukturze gruzełkowatej. Dokonuje się proces «[[Lebendverbauung|żywego budowania]]».&lt;ref&gt;Günter Trolldenier: ''Bodenbiologie. Die Bodenorganismen im Haushalt der Natur'', Stuttgart 1982, 152 S.&lt;/ref&gt; {{SE|214}}<br /> <br /> Bakterie połączone ze sobą w kolonie śluzowatymi substancjami swoich otoczek komórkowych tworzą mostki między cząstkami gleby. Powstają mniejsze i większe pustki, objętość porów powiększa się, wymiana powietrza i ciepła w rytmie dnia i nocy wzrasta, a gleba staje się chłonna na gwałtowne ulewy. Przy bliższym wejrzeniu widać jednak, że przy szorstkiej skibie dna bruzd są jeszcze ciemne, nasycone wodą; albo też, gdy jesienią teren wyrównany był przez docisk pługa, podglebie okazuje się zbyt wrażliwe na nacisk. Niestosowna — z reguły zbyt wczesna — uprawa pozostawia nieodwracalne uszkodzenia ciśnieniowe w koleinach ciągnika: rozwój gleby zastyga na resztę roku. Inaczej rzecz się ma przy pracy końmi. Punktowe ślady nacisku końskich kopyt szybko zanikają dzięki działaniu mikroorganizmów.<br /> <br /> Maksyma na przedwiośniu brzmi: «So früh wie möglich hinaus auf den Acker.» («Wyjść na pole tak wcześnie, jak to możliwe.») Czyni to wspomnianą niecierpliwość zrozumiałą. Chodzi o wyrównanie pola, o wspieranie gruzełkowania przez ogrzewanie i przewietrzanie gleby oraz o stworzenie pierwszego łoża kiełkowego dla chwastów. Temu celowi służy pierwszy zabieg uprawowy w biegu roku — wałowanie zgrzebłem. W rolnictwie chemotechnicznym stał się on zbędny dzięki stosowaniu herbicydów. Ze względów kosztowych i z powodu dużych ciężarów ciągników łączy się bezpośrednio zabiegi przygotowania łoża siewnego z siewem. W rolnictwie biologiczno-dynamicznym powinny, o ile warunki pogodowe na to pozwalają, gdziekolwiek tylko możliwe, poprzedzać siew wałowanie zgrzebłem oraz jeden lub dwa przejazdy broną — aby wyrwać z korzeniami i wysuszyć chwasty będące w delikatnym stadium siewki. Jednocześnie pobudzane są gruzełkowanie i przemiany substancji, przerywany jest kapilarny podciąg wody, a tym samym zimowa wilgoć jest zatrzymywana w glebie.<br /> <br /> Obok przygotowania łoża siewnego dla zbóż jarych pielęgnacji gleby wymaga też ozimina: czy to przez rozbijanie skorupy glebowej lekką broną lub zgrzebłem polowym, czy to przez wałowanie roślin, aby ich system korzeniowy po przemrożeniach na zmianę odzyskał kontakt z glebą.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Im_Frühjahr&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Wiosna ====<br /> <br /> Zachodzące teraz procesy wiosenne zostaną ukazane na przykładzie zboża jarego. Po przygotowawczych pracach przedwiosennych następuje siew. Ziarno składane jest na kilka centymetrów w ciemność ziemi, na podłożu lekko ubitym przez stopkę redlicy. Ułatwia to {{SE|215}}<br /> <br /> pęcznienie nasienia przez kapilarny podciąg wody; bocznie i od góry siew otoczony jest powietrzem i ciepłem w drobnogruzełkowatej przykrywie ziemnej. Kiełkowanie nasienia jest procesem, który nie zakłada obecności żywiołu stałego i ziemistego, czyli ziemi właśnie, zakłada jednak żywioły ciepła, powietrza i wody. Świadczy to już o tym, że wzrost rośliny kiełkującej wskazuje wstecz na stan ewolucyjny, kiedy Ziemia nie była jeszcze Ziemią, a roślina była jeszcze zrodzoną z wody. Ten stan powtarza się na początku jej stawania się rośliną ziemską. Tę zasadę powtarzania dawniejszych stanów sformułował Ernst Haeckel (1834–1919) w roku 1866, jako wynik swych badań nad rozwojem zarodkowym roślin, zwierząt i człowieka, jako «Biogenetische Grundregel» («Podstawowe prawo biogenetyczne»), głoszące: «Die Ontogenie ist eine Wiederholung der Phylogenie»&lt;ref&gt;Ernst Haeckel: ''Generelle Morphologie'', Band II: ''Allgemeine Entwicklungsgeschichte der Organismen'', 1866/1906.&lt;/ref&gt; («Ontogeneza jest powtórzeniem filogenzy»), czyli: «Rozwój osobniczy jest powtórzeniem rozwoju rodowego.» Rudolf Steiner nie ogranicza tego wglądu jedynie do stawania się Ziemi i jej królestw przyrody, lecz rozszerza go na trzy planetarne stany, które poprzedzały powstawanie Ziemi. Opisane zostają jako [[Stary Saturn|Stary Saturn]] (z którym powstał żywioł czystego ciepła), [[Stare Słońce|Stare Słońce]] (ze zagęszczeniem części ciepła w żywioł powietrza) i [[Stary Księżyc|Stary Księżyc]] (ze zagęszczeniem części powietrza w żywioł wody). Dopiero w czwartym stanie planetarnym powstał żywioł stałego i ziemistego.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Na trzecim szczeblu ewolucji, na [[Stary Księżyc|Starym Księżycu]], to, co roślinne, kształtując się z wody, żyło jako mało jeszcze zróżnicowana, żywa masa. Na początku rozwoju Ziemi powtarza się na wyższym szczeblu stan Starego Księżyca, tak samo jak oba poprzedzające go szczeble ewolucji. Gdy świat roślinny różnicuje się ku «ziemsko narodzonemu», gdy w korzeniu, liściu, łodydze i kwiecie wgłębia się żywioł ziemistości, na początku «rozwoju osobniczego» rośliny stoi delikatna, wodna siewka jako powtórzenie czasu Starego Księżyca.<br /> <br /> Zboża należą do traw, a jako takie do jednoliściennych. Nasiona dzielą się na zarodek (embryo) i bielmo (endosperm). Oddziela je od siebie jedna liścień, tarczka. Przy kiełkowaniu liścień nie wynurza się na światło, jak to jest regułą u dwuliściennych, i nie zielenieje jak one, lecz pozostaje w glebie przytwierdzona do łupiny nasiennej. To, co się pojawia, jest już kłującym pierwszym liściem. Roślina kiełkująca jest ukształtowaniem tego, co {{SE|216}}<br /> <br /> jako organy widoczne jest już zawiązane w zarodku.&lt;ref&gt;Wilhelm Troll, Karl Höhn: ''Allgemeine Botanik'', Stuttgart 1972, 994 S.&lt;/ref&gt; W zarodku ujawnia się «das Kosmische [Urbild; Ergänzung des Verfassers], das als Form der Pflanze im Samen lebt» («to, co Kosmiczne [praobraz; uzupełnienie autora], co jako forma rośliny żyje w nasieniu»).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&lt;/ref&gt; Tkanka odżywcza bielma, wypełniająca w znacznej mierze objętość nasienia, pochodzi od rośliny macierzystej i jest tak ukształtowana co do rodzaju i ilości, że roślina — w powtórzeniu żywo-wodnego stanu księżycowego — może rozwinąć się jedynie do siewki, nie zaś dalej ku wysoce zróżnicowanej, ziemskiej roślinie zbożowej. Do tego potrzeba dwóch rzeczy: zieleniejącego, ku górze dążącego źdźbła i liści pod światłem aktualnie naświetlającego słońca oraz zrastania się korzenia z ziemią. Jak ogólnie u roślin wyżej stojących, tak i u zbóż, zarodek na przekroju podłużnym ukazuje zawiązaną w zarysie trójczłonową postać: biegun korzeniowy, biegun pędowy z punktem wegetacyjnym i — tworząc środek — węzeł kiełkowy, który skrywa w sobie siłę ku wyproście.<br /> <br /> Z pęcznieniem nasienia, przy odpowiednim ogrzaniu gleby, w tkance odżywczej zaczynają się procesy rozkładu. Jako pierwsze zaczyna wzrastać korzenie kiełkowe: u pszenicy trzy, u owsa cztery. W stadium siewki nie są one jeszcze pokryte włośnikami korzenymi; są to uwypuklenia komórek skórki korzenia. Dlatego chwasty najłatwiej jest wykorzenić broną lub zgrzebłem polowym, kiedy jeszcze ich nie widać. Dopiero wraz z zielenienie się pierwszych liści i tym samym pobudzeniem własnej przemiany materii korzenie kiełkowe wchodzą przez włośniki korzeniowe w bliski związek z glebą. Formują się pasma przewodzące — ''phloem'' (asymilaty) i ''xylem'' (woda, sole). Włośniki korzeniowe, gęsto stłoczone — do 100 na milimetr długości korzenia&lt;ref&gt;Gerhard Geisler: ''Pflanzenbau'', Berlin-Hamburg 1988, 2. Aufl., S. 132.&lt;/ref&gt; — zrośnięte z cząstkami iłu i humusu, zajmują w młodocianym stadium w pewnym oddaleniu od czubka korzenia początkowo całą długość korzeni kiełkowych. Gdy wyciągnie się ostrożnie z gleby roślinę owsianą lub jesienią roślinę żytnią w stadium jednoliścieniowym, do korzenia przylegają grudki glebowe, jak kiełbaska. Dopiero ze swymi pionowo w głąb dążącymi i rozgałęziającymi się korzeniami oraz pionowo ku słońcu wznoszącym się pędem roślina opuszcza swe księżycowo-wodne stadium kiełkowe i staje się odbiciem związku ziemi z aktualnie działającym kosmosem. {{SE|217}}<br /> <br /> Siewka wzrasta z ziemskich substancji i z kosmicznych sił, które roślina macierzysta przekazała nasieniu w bielmo. To źródło wyczerpuje się z chwilą ukończenia siewki. Jakie źródło musi teraz zostać na nowo otwarte? Jaka tkanka odżywcza wstępuje na miejsce zużytej? Musi być ona, podobnie jak tamta, produktem minionych procesów życiowych. Jest nim humus, powstający przez przekształcenie wszystkiego, co rośliny pozostawiły jako resztki, z wyjątkiem tego, co weszło w wytwarzanie nasion. Jak jednak sformowana siewka może sięgnąć po to nowe źródło pożywienia — czy to po humus odżywczy, czy po dojrzały humus trwały? Tu na uwagę zasługuje najpierw kształtowanie się korzeni włóknistych, czyli wieńcowych. Wyrastają one wiosną z najniższych jednego do dwóch węzłów i mnożą się wraz ze wzrastającym krzewnieniem. W stosunku do pierwotnych korzeni kiełkowych korzenie włókniste są tworem wtórnym. Rosną one blisko powierzchni i tworzą wieniec korzeniowy, który w najdrobniejszym rozgałęzieniu przenika próchnicę. Właściwe udostępnianie humusu odbywa się jednak przez wspomniane włośniki korzeniowe, przez które gęsty ich obsad na korzeniach kiełkowych i włóknistych wielokrotnie powiększa powierzchnię korzeni. Przez włośniki korzeniowe wyrastająca roślina wchodzi w bezpośredni związek z otaczającą ją glebą.<br /> <br /> Włośniki korzeniowe wydzielają część asymilatów wytworzonych w liściach, takich jak cukry, białkopodobne substancje śluzowe, fermenty, kwasy organiczne, odprowadzanych obwodowym prądem ''phloem'' w dół ku korzeniom. W przeciwprądzie pobierają sole mineralne i wodę, która ze swym ładunkiem substancji — wbrew grawitacji — prowadzona jest przez tkankę przewodzącą ''xylem'' ku asymilującym organom nadziemnego pędu roślinnego.<br /> <br /> Przez swe wydzieliny korzeniowe roślina wydaje się być wiadrem bez dna — bezużyteczna strata? Jest wręcz odwrotnie. Wiosną rozszerza ona swą «organizację życiową» w przeniknięty przez siebie przestrzeń glebową i obejmuje kierownictwo nad niezliczoną armią drobnoustrojów. Wydzieliny korzeniowe obalają jednostronne przekonanie, że gleba żywi rośliny i że te byłyby jedynie biernymi odbiorcami. Wiosną, odwrotnie, rośliny w znacznym stopniu czynnie własnym działaniem żywią glebę i wyzwalają w niej procesy, przez które biorą dla siebie w posiadanie żyzność gleby. Jest to wydarzenie równie subtelne, co nieprzeglądnie złożone, kierowane przez ciało eteryczne roślin, stosownie do potrzeb ich postępujących stanów wzrostu.<br /> <br /> Wydzieliny korzeniowe żywią, aktywują i sterują działalnością drobnoustrojów, budują w obszarze korzeni, zależnie od gatunku rośliny-gospodarza, {{SE|218}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 12, S. 218.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 12: Winter- und Frühjahrsprozesse im Boden. Die Hautbearbeitung im Frühjahr.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> szereg specyficznych wspólnot życiowych (symbioz) z bakteriami i grzybami i przez substancje czynne podwyższają tempo rozmnażania bakterii w przykorzenionej przestrzeni glebowej, w ryzosferze, pięćdziesięcio- do stukrotnie.&lt;ref&gt;Wilhelm Troll, Karl Höhn: ''Allgemeine Botanik'', Stuttgart 1972, S. 499.&lt;/ref&gt; Ponadto wydzieliny kwasowe (kwas węglowy, kwas jabłkowy) przyczyniają się do udostępniania minerałów.<br /> <br /> Kierowany przez rozszerzającą się w ryzosferę organizację życiową rośliny, rusza właściwy proces wiosenny — mikrobiologiczny rozkład humusu aż po całkowite zmineralizowanie (Rysunek 12).<br /> <br /> Życie zakonserwowane w składzie substancyjnym dojrzałego humusu przeistacza się teraz w życie heterotroficznych organizmów w ciemności ziemi — niezliczonych bakterii, pierwotniaków i grzybów, które na podobieństwo trawienia jelitowego same z kolei, obumierając, rozpadają się na swe substancyjne składniki i rozpuszczają się w wodzie glebowej w postaci soli. To wegetatywny wzrost roślinnego łanu wiosną sprawuje rządy nad procesem «trawienia żyzności gleby» i tym samym nad właściwą miarą uwalnianych soli mineralnych, przede wszystkim azotu. Te ostatnie adsorbowane są przez włośniki korzeniowe jednocześnie z wydzielaniem asymilatów, w kierunku przeciwnym do niego. {{SE|219}}<br /> <br /> Gdy zimą przeważało czysto fizyczne dzianie się — oddzielanie żywiołów, obumieranie zewnętrznego życia organicznego, towarzyszące mu procesy zagęszczania i krystalizacji — to wiosną jest nim rozwijające się na zewnątrz życie największego rozmachu, pod ziemią i nad nią. To ku przyszłości zwrócone stawanie się zużywa jednak żyzność gleby. To zużycie wynika z rozkładu nośnika minionych procesów życiowych — humusu. Jak bielmo przynależy do nasienia i w kiełkowaniu zamiera ku tworzeniu siewki, tak tkanka odżywcza humusu jest glebą kiełkową, z której — pod napromieniwającymi siłami kosmosu — obecne życie rośliny aż po wytwarzanie owoców może ukształtować się ziemsko.<br /> <br /> Im żyźniejsza gleba i im bardziej nasłonecznienie i deszcz, a także przewietrzanie i przegrzewanie gleby nawzajem się przeplatają, tym aktywniej dojrzewające wiosną łany mogą dokonywać tego przeobrażenia obumarłego w nowe życie.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Krustenbildung_und_Hautbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Tworzenie skorupy i obróbka powierzchni ====<br /> <br /> Pod wpływem egzogennych oddziaływań bieguna przemiany materii ponad ziemią, dynamika procesów glebowych wiosną podlega silnym wahaniom, które wzywają rolnika do dokładnej obserwacji, badawczego myślenia i przytomnego działania. Jeśli chodzi o uprawę gleby, chodzi teraz o to, by obok terminowego hamowania wzrostu chwastów wyrównywać jednostronne skutki warunków pogodowych na korzyść zrastania się gleby z rośliną. Chodzi o rozbijanie skorupy. Skorupa tworzy się po każdym silniejszym opadzie deszczu; trzeba ją, aż do strzelania w źdźbło zbóż, wciąż na nowo rozbijać. Ta właściwa dla wiosny ryzująca «Hautbearbeitung» (pielęgnacja skóry gleby) egżą, zgrzebłem, motyką musi się dokonywać możliwie uderzeniowo: każde wytworzenie skorupy zamyka glebę, ogranicza lub wręcz uniemożliwia oddychanie gleby, pobieranie tlenu — niezbędnego dla aerobowego, roślinnego i zwierzęcego życia glebowego — oraz oddawanie kwasu węglowego, który po części wydziela się z korzeni roślin, po części uwalnia się z mikrobiologicznego rozkładu humusu. Wytworzenie skorupy oznacza zator kwasu węglowego w glebie. Działa on jak trucizna, hamując subtelną wymianę między wydzielinami korzeniowymi a aktywnością drobnoustrojów, a przez to dynamikę rozkładu humusu. Uprawa skóry gleby oznacza więc z jednej strony aktywne pomniejszanie żyzności gleby — niekiedy można zaobserwować, jak pole obsiane zbożem jarym {{SE|220}}<br /> <br /> na części terminowo zgrzeblowanej wykazuje bujniejszy wzrost niż na tej pozostawionej bez uprawy — z drugiej strony zgrzeblowanie pomaga, by dwutlenek węgla, cięższy od powietrza, mógł uciekać z otwartych porów, zwłaszcza gdy wiatr przesuwa się nad polem i wyciąga go z gleby siłą ssącą. Gromadzi się on w przyziemnej warstwie powietrza, a więc tam, gdzie jest wdychany przez liście i staje się budowniczym rusztowania postaci rośliny.<br /> <br /> U zbóż strzelanie w źdźbło kładzie kres pielęgnacji skóry gleby. U roślin okopowych i polowych kultur warzywnych sięga ona jeszcze w wczesne lato. Wymagają one — jak choćby ziemniaki — ciągłego zgrzeblowania, obsypywania i motyczenia, aż do czasu, gdy rzędy się zwarą. Głęboka ingerencja w glebę wiosną — frezą, kultywatorem lub wręcz pługiem — musi być dobrze przemyślana i zważona wobec swych następstw. Oznacza ona z reguły początkowo turbulentną, niemożliwą do opanowania i wykorzystania przez świeżo wysiany materiał roślinny stratę żyzności gleby. Konieczność tak głębiej sięgającej uprawy istnieje w uprawie roli po oziminie międzyplonowej, szkodach wymrożeniowych i wymuszonej walce z perznicy. Następstwem tej nieodpowiedniej głębszej ingerencji jest ubytek humusu oraz utrata zimowej wilgoci, która nierzadko pociąga za sobą konieczność nawadniania. W ogrodnictwie panuje pod tym względem szczególna sytuacja. Wskutek następowania po sobie kolejnych kultur gleba musi być głębiej uprawiana do ponownego siewu niezależnie od pory roku, a ze względu na szybki rozwój kultur owocujących w fazie wegetatywnej utrzymywana przez rok w stanie bardziej wiosennym. Wyższy obrót humusowy jest dlatego nieuchronną konsekwencją.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Sommerprozess_und_die_Bodenbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Proces letni i uprawa gleby ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stoppelsturz,_Mulchbearbeitung,_Humusaufbau_und_die_Tätigkeit_der_Bodentierwelt&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Podorywka ściernisk, mulczowanie, budowanie próchnicy i działalność fauny glebowej ====<br /> <br /> W czasie kwitnienia zbóż, około połowy czerwca, tworzenie korzeni, a wraz z nim gara gleby, osiąga swój szczytowy punkt. Do tego momentu gleba ugina się jeszcze elastycznie pod stopami. Po kwitnieniu pierwsze [[Wurzel|korzenie]] obumierają, podobnie jak — stopniowo, od dołu ku górze — pierwsze liście. Promienie słoneczne sięgają aż do powierzchni gleby, a im bardziej zbliża się pora dojrzewania, tym bardziej gleba twardnieje i wysycha. Jest to czas, w którym rośliny okopowe {{SE|221}}<br /> <br /> zwarują rzędy; pod ochroną cienia liściowego dachu wilgoć gleby utrzymuje się — a wraz z nią żywotność bodengary.<br /> <br /> Choć ilość opadów latem z reguły osiąga roczne maksimum wskutek nawałnicowych ulew, to te wyparowują przeważnie równie szybko, względnie — zależnie od struktury gleby — giną w powierzchniowym spływie. To ostatnie dzieje się z reguły pod łanami kukurydzy, już przy nieznacznym nachyleniu stoku. Jeśli zimą mieliśmy w glebach nasycenie wodą i chłód, to latem pory wypełnione są powietrzem i ciepłem. Wraz z nastającą suszą ogranicza się rozkładająca działalność mikroorganizmów w glebie. Za to teraz świat organizmów glebowych opanowuje scenę. Jeśli zimą przeważał procesowo pierwiastek fizyczny, wiosną eteryczno-życiowy, to latem panuje pierwiastek duszewno-astralny. Poprzez działalność organizmów glebowych żyjących w powietrzu i cieple zachodzą procesy uwewnętrznienia, astralizacji. Jeśli w postępującej wiośnie organizmy glebowe brały przez swą ryją i kopią działalność oraz pozostawianie odchodów istotny udział w budowie gruboporowatej bodengary i systemu kanałów, to ich funkcja zmienia się stopniowo od lata ku jesieni. Teraz znajdą one w obumierającej substancji organicznej, zwłaszcza w przerośniętej korzeniami wierzchniej warstwie gleby, obfite pożywienie i dbają o to, by ów «humus odżywczy» — w przejściu przez przewód pokarmowy — przekształcał się w trwałe formy humusu. To, co wiosną zostało rozłożone z humusu na korzyść wegetatywnego wzrostu roślin, restytuje się poprzez humusowo-budującą działalność organizmów glebowych, zwłaszcza od pełni lata ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Rysunek 13]], s. 222). Ów proces budowania humusu przebiega czasowo biegunowo wobec krystalizacji w zimie i dokonuje się w ciemności ziemi. W związku z tym wszystkie roślinne pozostałości wstępującego biegu roku muszą być w jego biegu zstępującym wmieszane w glebę. Dzieje się to przez jeden zabieg uprawowy, który wmiesza organiczne resztki nadziemne — jak ściernisko, resztki słomy i wymłótu, chwasty — w warstwę bodengary. Ta «uprawa mulczująca» sięga głębiej niż uprawa skóry gleby wiosną, ale w idealnym przypadku nie głębiej, niż sięga ukształtowana wiosną warstwa gary (ok. 8–10 cm). Gdy ta jest w pełni dojrzała, pozostawia po zabiegu drobnogruzełkową warstwę, która przerywa kapilarny podciąg wody, chroni tym samym przed dalszym parowaniem, przyjmuje ulewne deszcze i tworzy łoże dla ziarna osypanego i nasion chwastów (Rysunek 13, s. 222). {{SE|222}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 13, S. 222.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 13: Sommer- und Herbstprozesse im Boden und deren Lenkung durch Mulch- und Tiefenbearbeitung.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Letnią pracę budowania humusu wspiera uprawa mulczująca tym, że mimo silnego nasłonecznienia, ciepła i przeważającej suszy stwarza organizmom glebowym odpowiednie warunki bytowania. Na przykładzie podorywki po żniwach zbożowych oraz aktywności dżdżownic chcemy to zilustrować. Po sprzątnięciu słomy ściernisko musi być niezwłocznie zaorane (przełamane). W czasach przed pojawieniem się kombajnu (lata 1950/60) zboże żniwiono w dojrzałości żółtej w snopy, stawiano w kopyty do dojrzewania i suszenia, zwożono do stodoły i z reguły młócono zimą. Zaletą tego sposobu żniw było:<br /> <br /> * Podorywka wcześniejsza o ok. 14 dni w porównaniu z konieczną do kombajnu dojrzałością martwą.<br /> * Utrzymuje garę gleby.<br /> * Ochrona przed wyschnięciem i — w idealnym przypadku — przyspieszone wysiewy międzyplonów.<br /> * Oddzielny zbiór plew. Stanowią one — z dodatkiem ziół — odpowiedni dietetyk dla krów mlecznych w zimowym żywieniu.<br /> * Niesypane nasiona chwastów trafiają ze słomą z pola i mogą znaleźć zastosowanie w «wypalaniu na popiół», metodzie,<br /> {{SE|223}}<br /> <br /> którą poleca Rudolf Steiner,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 155.&lt;/ref&gt; aby zahamować rozmnażanie chwastów.<br /> <br /> * Straty w plonie były wprawdzie nieco wyższe, lecz wychodziły na korzyść dzikiej faunie, przede wszystkim światu ptaków.<br /> <br /> Wysoka sztuka letniej obróbki ścierniska przy zaprzęgu konnym polegała na tym, że pług podorywkowy szedł bezpośrednio za kosiarką snopowiązałką, tak że snopy opadały już na odwrócone ściernisko. Kombajn jako technologicznie najbardziej elegancki i wydajny sposób żniw wkrótce potem odniósł zwycięstwo. Zwycięstwo to odbyło się kosztem przyspieszonej, garę oszczędzającej uprawy roli i zmieniło rytm pracy w gospodarstwie w sposób zasadniczy.<br /> <br /> Uprawa mulczująca niszczy wprawdzie ukształtowaną garę letnią; wmiesza jednak przy tym resztki ścierniska i chwastów z masą korzeniową luźno gruzełkującej gleby. W tym właśnie środowisku organizmy glebowe — przede wszystkim dżdżownice — znajdują idealne warunki, jakich potrzebują do rozwinięcia swojej działalności. Są nimi:<br /> <br /> * drobno rozdrobnione pożywienie z obumarłych resztek roślinnych,<br /> * drobnogruzełkowa warstwa spulchniona, przez którą dżdżownice mogą się przeciskać w każdym kierunku przez glebę,<br /> * intensywne przewietrzanie gleby, a tym samym zaopatrzenie w tlen,<br /> * ciemność dla stroniących od światła organizmów glebowych,<br /> * dostateczna wilgotność: woda wznoszącą się kapilarnie z nieuprawionego podglebia paruje na dolnej granicy warstwy mulczującej i osiada tam przy nocnym ochłodzeniu jako rosa.<br /> <br /> Gdy warunki te są zapewnione, dżdżownice (''Lumbricidae'') wabione są z głębszych stref gleby przez swe kanały ku warstwie mulczującej, gdzie poprzez swą błogosławioną działalność trawienną przekształcają humus odżywczy w humus trwały. Jeśli wiosną mieliśmy do czynienia z pewnego rodzaju uwypukleniem, uwewnętrznieniem życia korzenia i jego zrastania z ziemią, tworzącego egzogenne symbiozy, to w ciele między innymi dżdżownicy chodzi o wgłębienie życia, o proces uwewnętrznienia. W pierwszym przypadku humus ulega rozkładowi, tzn. zachowane w nim życie zostaje przetworzone w bakteryjno-symbiotycznej działalności na korzyść wegetatywnego wzrostu. W przypadku wgłębienia obecne życie zostaje przez endogenną symbiozę pod rządami {{SE|224}}<br /> <br /> duszewnej lub astralnej organizacji przekształcone w zachowujące życie nowo tworzących się kompleksów ił-humus — proces zachodzący głównie latem i jesienią. To wytwarzanie nowych substancji w gospodarstwie przyrody nasuwa następujące pytania: Czy dżdżownice zdolne są w swoim przewodzie pokarmowym przetwarzać — jeszcze bardziej po ziemsku — owe siły kształtujące, które napływają z «najdalszego kosmosu» przez krzemień, wapno i glinę, niż kształtujące się w swą postać rośliny? Czy to właśnie te siły kształtujące łączą biegunowo przeciwstawne sobie ziemskie substancje — krystaliczną glinę i resztki Ogólno-Roślinnego — w wyższą jedność, w kompleks ił-humus? I czy to właśnie to połączenie substancji mineralnych i roślinnych przez uduchowioną duszą działalność dżdżownic stwarza to, co potocznie nazywa się glebą macierzystą? Owa szczególna zdolność dżdżownicy obowiązuje z pewnością stopniowo także dla innych gatunków robaków i zwierząt żyjących w glebie w stadium larwalnym ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Rysunek 13]], s. 222).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtbildung_und_Reifung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Tworzenie i dojrzewanie owoców ====<br /> <br /> Od wczesnego lata wegetatywne wzrastanie przenosi się w wyrastanie, substancjalne wypełnianie i kształtowanie owoców. Na początku są one jeszcze zielone i asymilują w świetle słonecznym. Owoc przybiera na objętości. Asymilaty, które do czasu kwitnienia służyły po części wegetatywnemu wzrostowi, po części zaś przez korzeń — odżywianiu życia glebowego — spiętrzają się w prężnie wypełniającym się owocu. Proces dojrzewania przebiega zarówno jako działanie od wewnątrz, jak i jako działanie od zewnątrz.<br /> <br /> Działanie na zewnątrz objawia się w przejściu od zieleni do rozkwitu barw równego barwom kwiatów, dalej w rozlewających się zapachach i w pokrytej jakby oddechem z zewnątrz rosolistej powłoce. Są to formy objawiania się aktualnego promieniowania słonecznego i wplecionych weń promieniowań planet nadsłonecznych. Mars sprawia więc zabarwienie czerwone, Jowisz biało-żółte, Saturn — niebieskie.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 55.&lt;/ref&gt; We wszystkich organach rośliny, gdziekolwiek strumień soków spiętrza się ku odżywczej fruktyfikacji — gdzie wegetatywne wzrastanie zatrzymuje się lub całkowicie dobiega końca — działa z góry na dół impuls kwitnienia, bezpośrednie oddziaływanie Słońca wsparte przez planety od niego oddalone. Zewnętrzne zabarwienie owocu przedłuża się w miarę postępowania dojrzałości w inne, na ogół mniej intensywne {{SE|225}}<br /> <br /> odcienie barw, posuwając się ku środkowi. To, co obleka roślinę jako czysto żyjące jestestwo jedynie od zewnątrz niby wyższe działanie sił pierwiastka duszewno-astralnego i tknie ją delikatnie, to w dojrzewającym owocu wnika weń głębiej. Na tym właśnie procesie opiera się lecznicze działanie roślin leczniczych; u pewnych szczególnie ukształtowanych dzikich roślin, np. wilczej jagody, ''Atropa belladonna'', może on doprowadzić aż do śmiercionośnego tworzenia trucizn. Ludziom w dawnych czasach uprawy roślin, przed trzecim tysiącleciem przed Chrystusem, udało się przy roślinach pokarmowych uszlachetnić ten głębiej wnikający w życie rośliny proces astralizacji ku pożywności.<br /> <br /> Przy tworzeniu humusu z różnorodności barwnych i ukształtowanych resztek organicznych dokonuje się również dojrzewanie ku pewnego rodzaju organiczno-mineralnej owocni — wspomnianemu kompleksowi ił-humus. Ów «owoc» jest na wskroś czarny, obraz tego, co w praczasach perskich jako «ciemność» (biegun ziemski) stawiano naprzeciw «światłu» (biegun kosmiczny). W humusie żyje to, co Ogólno-Roślinne, co stało się całkowicie «Ziemią»: humus «jest końcowym produktem pierwiastka ziemskiego z pierwiastkiem ziemskim».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Notizen im Anhang, S. 274.&lt;/ref&gt; «Kosmiczny głaz, krzemionkowe, pobiera w ziemi światło i sprowadza je do działania w tym, co ziemskie», humus zaś — nie. Wytwarza on «działanie bez światła».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 59.&lt;/ref&gt; Ta wskazówka nasuwa myśl m.in. o rozkładzie i budowie humusu dokonujących się w mroku gleby poprzez heterotroficzne, bakteryjno-roślinne życie.<br /> <br /> Roślina wzrasta z korzeniem, łodygą, liściem i kwiatem aż do owocu i dojrzałości nasion przede wszystkim z «bezpośredniego współżycia» z klasycznymi żywiołami «ziemi i wody».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 15. Juni 1924, S. 192.&lt;/ref&gt; Pośredniczą one dla niej w pewnego rodzaju działaniu od wewnątrz, które objawia się w wstępującym wzdłuż osi Ziemia–Słońce «soku ziemskim» (''Xylem''). Unosi on ku górze — przyjęte przez eteryczną organizację rośliny — rozpuszczone substancje ziemi i «siły kształtujące» sfery gwiazd stałych, które łączą się z siłami ciepła i światła Słońca i planet, tworząc właściwe każdemu gatunkowi rośliny kompozycje substancji (białka, węglowodany, tłuszcze, oleje, aromaty, witaminy itp.). Jest to żywe zdarzenie ukierunkowane na całość, sterowane przez liczne enzymy. Te wytwory sił prowadzą w drodze ku pełnej dojrzałości do powstawania coraz to nowych, z etapu na etap coraz bardziej złożenie strukturujących się kompozycji substancji. Niedojrzałość owocu cechuje to, że enzymatyczna aktywność nie jest jeszcze {{SE|226}}<br /> <br /> zamknięta i nadal wytwarzane są organiczne związki charakterystyczne dla określonego stadium rozwojowego w procesie dojrzewania. Tak więc w owocach rynkowych, wyglądających zewnętrznie na dojrzałe, stwierdza się wielokrotnie grupy substancji wskazujące na fizjologiczną niedojrzałość, jak np. kwas dehydroaskorbinowy (fizjologiczne stadium wstępne kwasu askorbinowego, witaminy C) czy niskocząsteczkowe stadia wstępne tworzenia białek (jak azotany, wolne aminokwasy, amidy itp.).&lt;ref&gt;Manfred Klett: ''Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung'', Inst. f. Biol.-Dyn. Forschung, Darmstadt 1968.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Johannes Klein: ''Der Einfluss verschiedener Düngearten in gestaffelter Dosierung auf Qualität und Haltbarkeit pflanzlicher Produkte'', Inst. f. Biol.-Dyn. Forschung, Darmstadt 1968.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Dokładniej rzecz ujmując, przy dzisiejszej produkcji masowej zjawisko fizjologicznej niedojrzałości występuje niemal powszechnie dla wszystkich grup substancji. Dopiero gdy procesy fizjologiczne ustają, a więc aktywność enzymatyczna wygasa, osiągnięty zostaje stan pełnej dojrzałości, a wraz z nim żywieniowo-fizjologiczne optimum kształtowania jakości. Dopiero w fizjologicznej pełnej dojrzałości spożywamy owoc pokarmowy, w którym kosmiczno-ziemskie «działanie od zewnątrz» i kosmiczno-ziemskie «działanie od wewnątrz» wchodzą w doskonałą syntezę. Tej doskonałości nie osiąga się z reguły. «Działanie od zewnątrz» udaje pełną dojrzałość, podczas gdy aktywność «działania od wewnątrz» nie może znaleźć końca. Ten tak zaburzony przemiana materii prowadzi do niepełnej trwałości&lt;ref&gt;Ilias Samaras: ''Nachernteverhalten unterschiedlich gedüngter Gemüsearten mit besonderer Berücksichtigung physiologischer und mikrobieller Parameter'', Dissertation, Gießen 1977.&lt;/ref&gt; i daje powód do niepokoju — trzeba tu widzieć istotną przyczynę chorób przewlekłych. Przyczyny postępującego obniżania wartości odżywczej są następujące:<br /> <br /> * Globalna dostępność: zbiór w stanie niedojrzałym, chłodzenie na światowych szlakach transportowych — a następnie sztucznie indukowane dojrzewanie po zbiorze, np. bananów.<br /> * Nawożenie azotem (por. rozdz. Nawożenie): gruntownie zaburzony, a właściwie przerostowy przemiana materii roślin. Chcą one wciąż rosnąć.<br /> * Monokultura: umożliwiają ją wszystkie rodzaje inżynierii genetycznej (GMO) — arbitralna ingerencja w genom, fizyczny cień praobiazu roślin — jak również wielkopowierzchniowe stosowanie pestycydów, herbicydów i innych regulatorów wzrostu wrogich życiu.<br /> <br /> U podstaw kształtowania pojęć dotyczących jakości żywności leży materialistyczne rozumienie życia. Obok genetyki utknęło ono w istocie przy ilościowej analityce substancji i doprowadziło do pojęcia «substancjalnej równoważności», której w tym, co żywe, nie ma. «Więcej lub mniej» danej grupy substancji mówi co najwyżej dopiero wtedy {{SE|227}}<br /> <br /> coś, gdy uwzględni się czynnik czasu. W tym celu trzeba analitycznie śledzić stadia dojrzewania. Jeśli w w pełni dojrzałym produkcie znajdą się grupy substancji będące wskaźnikami stadiów niedojrzałości, wynik musi zostać oceniony negatywnie. W ten sposób analiza ilościowa może również wnieść wkład do oceny jakości. Wymaga to jednak znacznego nakładu analitycznego i przekracza ramy kosztów dla badań rutynowych.<br /> <br /> Istotne poszerzenie kształtowania oceny w odniesieniu do pełnej dojrzałości i jakości żywności umożliwiają «Metody obrazotwórcze»&lt;ref&gt;Herbert Koepf, Bo D. Petterson, Wolfgang Schaumann: ''Biologische Landwirtschaft'', Stuttgart 1980, 303 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Wilfried Kamphausen: «Qualität im biologisch-dynamischen Obstbau», in: Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft'', Dornach 2007, 377 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Paul Doesburg et al.: «Standardisation and performance of a visual Gestalt evaluation of biocrystallisation patterns reflecting ripening and decomposition processes in food samples». ''Biological Agriculture &amp; Horticulture: An International Journal for sustainable Production Systems'', 2014, S. 1–18.&lt;/ref&gt; — takie jak krystalizacja chlorku miedzi, obraz wznoszenia się i chromatogram okrągłofiltrowy. Prawda o wartości produktu żywnościowego jest najbliższa osądowi tego, kto tworzy go duchem, sercem i rękami. Duch ma oznaczać: nieustanne dążenie do poznania tego, co w kosmosie i ziemi walczy i żyje, i co w tym wielkim polu napięć kształtuje się siłowo i substancjalnie jako fizyczny odwzorowanie duchowego praobiazu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Geräte_zur_sommerlichen_Mulchbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Narzędzia do letniego mulczowania ====<br /> <br /> Jeśli wiosną były to narzędzia rozbijające skorupę glebową — zgrzebło, brona, motyka — to w okresie pożniwnym latem są to urządzenia, które mają powierzchownie spulchnić wierzchnią warstwę gleby i wymieszać ją z resztkami roślinnymi. Zależnie od miąższości kruchej warstwy glebowej głębokość uprawy wynosi 8 do 12 cm ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Rysunek 13]], s. 222). Różnorodność narzędzi świadczy o tym, że żadne z nich najwyraźniej nie spełnia w pełni wszystkich pożądanych wymagań mulczowania. Klasycznym narzędziem do uprawy ścierniska był i mógłby nim być — ze względu na swą funkcję — pług podorywkowy: przecinający całą podeszwę, płytko skibujący i wąsko tnący, osiąga dobry efekt wymieszania dzięki tnąco-rozłupującemu rozwarstwieniu i krusząco-sypkiemu układaniu warstwy glebowej. Przy wymaganych dziś dużych szerokościach roboczych pługów podorywkowych i sięgających zazwyczaj aż do podeszwy warstwy glebowej śladach nacisku kombajnów zbożowych czysta praca podorywkowa jest ledwie {{SE|228}}<br /> <br /> jeszcze możliwa do przeprowadzenia. W latach 50. i 60. XX wieku pług podorywkowy zastąpiła na krótko glebogryzarka. Miała być zbawczynią. Wał obsadzony nożami siekającymi, napędzany wałem odbioru mocy, uderza w glebę, wzburza ją i układa znakomicie wymieszaną. Poważne negatywne skutki uboczne — tworzenie się podeszwy ślizgowej, zamykanie korytarzy dżdżownic, siekanie dżdżownic, utrata struktury gleby przez zamulenie przy intensywnych opadach, duże zużycie i nakład energii — spowodowały (poza ogrodnictwem) jej rychłe zniknięcie. Innym urządzeniom napędzanym wałem odbioru mocy — np. z uprzednio spulchniającymi redlicami — przypadł też tylko ograniczony sukces. Dzisiejsze powszechne metody tworzą różnorodną odmianę narzędzi do spulchniającej uprawy ścierniska o przeważnie umiarkowanym efekcie mieszania. Najbliżej pługowi podorywkowemu odpowiada talerzówka o głębokości roboczej ok. 5 cm. Jej wadą jest to, że przecina i rozmieszcza rozłogi perzu, przyczyniając się tym samym do jego rozmnażania. Tę wadę niweluje kultywator wąskoredlicowy, wielozębowy, odrywając i unosząc rozłogi, tak że można je łatwiej wybronować. Jego wielką wadą jest jednak niedostateczne mieszanie i brak całkowitego podcinania warstwy glebowej. Ostu i szczawiu zadaje niewiele szkody. Kultywatory z odpowiednimi kombinacjami narzędzi mogą tu pomóc.<br /> <br /> Często wygłaszanej tezy dotyczącej uprawy ścierniska — «mieszać płytko i spulchniać głęboko» — nie można przyjmować tak ogólnie. Głębsze spulchnienie całego pakietu warstw przerywa kapilarne podciąganie wody, przyspiesza wysychanie, a tym samym aktywność organizmów glebowych. Głębokie spulchnienie może działać zbawiennie w ubitej glebie wówczas, gdy pracuje się wąskoredlicowo przy większych odstępach między zębami (ok. 50 cm).<br /> <br /> Ogólnie biorąc: wszystkie narzędzia do uprawy gleby są jak młotek i dłuto w dłoni rzeźbiarza. Nie przez nie samych powstaje dzieło sztuki, lecz przez prowadzącego je, odczuwającego i myślącego ducha człowieka.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Herbstprozess_und_die_Bodenbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Proces jesienny i uprawa gleby ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Reifen,_Verwandeln,_Sterben&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Dojrzewanie, przemiana, obumieranie ====<br /> <br /> W dniach pełnego lata, ciągnących się daleko w głąb września, od dawna już zapowiada się jesień. W coraz chłodniejszych nocach końca sierpnia {{SE|229}}<br /> <br /> rosa opada coraz obficiej, poranne mgły napływają i wypełniają doliny. Zapowiada się nowe sezonowe wydarzenie, którego formy zjawiskowe stoją w biegunowej opozycji do wiosny. Podczas gdy wiosną siły ziemi wypływają ku obrzeżom i niejako unoszą ze sobą wzrastające rośliny — ziemia wydziela więc to, co w zimowym spoczynku w sobie zgromadziła — i podczas gdy latem wszystko to rozlało się w bogactwo form i barw, w kształtowanie żywnych owoców, to jesienią w wielkim oddechu wciągniętym powraca z powrotem ku ziemi.&lt;ref&gt;Zob. np. Rudolf Steiner: ''Der Jahreskreislauf als Atmungsvorgang der Erde und die vier großen Festeszeiten'', GA 223, Dornach 1990.&lt;/ref&gt; Właściwy nastrój jesieni ożywa w pełni dopiero w okolicach Dni Świętego Michała końcem września i ciągnie się często w ciepłe, złote dni głęboko w październik. Na skibach świeżo zasianych jesiennych zasiewów pojawia się nagle srebrny blask sieci pajęczych nici utkanych nad rozległością pola; przyszedł «babie lato»! To czas, gdy ostatnie plony opuszczają pole — jak buraki pastewne i cukrowe, kapusta, marchew i inne. Dla tych późnych roślin okopowych złote, nasłonecznione dni październikowe oznaczają jeszcze znaczny przyrost plonu, a nade wszystko najwyższy stopień wykształcenia jakości w pełnej dojrzałości. To samo dotyczy późno dojrzewających gatunków owoców i winorośli. To również czas, gdy drzewa i krzewy, w sadach, żywopłotach i śródpolnych zagajnikach czy w lasach, «rozkwitają» jeszcze raz w liściach o ziemistym blasku — zanim po pierwszym przymrozku, w słońcu wstającego dnia, bezgłośnie opada tu jeden, tam drugi, albo gdy przy nadchodzących burzach listopadowych gałęzie zostają nagle ogołocone z liści do cna.<br /> <br /> Jesień jest czasem dopełnienia dojrzewania i wielkiego, cichego umierania. Co jeszcze niedawno pozwalało drzewom i krzewom jaśnieć w zieleni liści — teraz leży zdmuchnięte przez wiatr na ziemi, oddane na pastwę rozkładu.<br /> <br /> Ta sama przemiana — przechodzenie w formy trwałe i umieranie — ogarnia świat zwierząt. Co roku jesień zaskakuje na nowo: nagle znikają jaskółki, a wraz z nimi inne gatunki ptaków odlatujące w wielkim locie na południe; przy przydrożnych miedzach nie wzlatuje już żaden motyl, żaden nie trzepocze jak usamodzielniony kwiat nad polami. Żwawe brzęczenie i szumienie owadów dobiegło końca. Gdzież się podziały? Tu jeszcze ostatnia wizyta na kwiecie, potem złożenie jaj w osłoniętym miejscu pod korą drzew, w szczelinach i zagłębieniach, {{SE|230}}<br /> <br /> albo zimowanie w stadium poczwarki, a nawet jako imago u owadów tworzących społeczności, jak rój pszczeli. W glebie jednokomórkowe życie bakteryjne przechodzi w formy przetrwalnikowe, życie grzybowe wytwarza zarodniki. Drzewa, krzewy, zioła i trawy tworzą nasiona, owady glebowe składają jaja, dżdżownice wycofują się do jam w głębszych warstwach gleby. Bogactwo zjawisk wczesnej jesieni ubożeje widocznie, a na koniec obraz krajobrazu kształtuje sztywne, jak obumarłe gałęzie drzew i krzewów. Jedyne, co w tym umieraniu daje wciąż wrażliwemu spojrzeniu nadzieję na trwanie życia, to surowa zieleń iglaków, wciąż syta zieleń łąk i pastwisk oraz delikatna zieleń jesiennych zasiewów.<br /> <br /> To, co jesienią przemija, to formy, które w toku wznoszącego się roku otrzymały swoje roczne piętno dzięki kosmiczno-ziemskiemu współdziałaniu substancji i sił. Już w więdnięciu kwiatu to, co eteryczne — kształtujące życie — odrywa się od tego, co pod wpływem wesensgefüge (praobraz) rośliny ukształtowało się astralicznie. W kształtowaniu nasienia i humusu ten związek powstaje na nowo — zasiew w nurcie czasu. To zaś, co wyzwala się z więzów z życiem zmysłowo-fizycznego świata, jest nadzmysłowe; przeplata się z jesiennie wpadającym światłem i ciepłem w ten sposób, że w porównaniu z wiosną zdają się one odczuciu o wiele pełniejsze, duchowo-duszowo nasycone, a wręcz ich własna natura silniej od siebie oddzielona. To, co w umieraniu się wyzwala i rozdziela, można odczuć jako przebiegające przez całą przyrodę przebudzenie duchów. Kto nie zamyka się na to zewnętrzne wydarzenie śmierci, może uświadomić sobie śmierć-zwyciężającą siłę własnej jaźniowości. Wyzwala ona siły odwagi — michaelistyczne przeczuwanie naprzód i wybiegające myślenie ku przyszłości, tak otwarte na przyszłość i rozwój, jak przeciwnie jest roślina, która w strumieniu rozmnażania od nasienia do nasienia utrzymuje i zachowuje swoje istnienie.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Bodenbearbeitung_im_Herbst&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Uprawa gleby jesienią ====<br /> <br /> Zboża, z wyjątkiem kukurydzy, są wechselwüchsig — mają formy jare i ozime. Te ostatnie sieje się wczesną jesienią, a w przypadku późnych siewów — aż do listopada i grudnia. Późne siewy sprzyjają sile reprodukcyjnej nasion, a tym samym zdolności do zachowania odmian, natomiast siewy jesienne bliskie latu sprzyjają «Nährhaftigkeit».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S.109.&lt;/ref&gt; Oziminy wymagają {{SE|231}}<br /> <br /> jako rośliny następcze po innym zbożu, po roślinach okopowych, między- i paszowych, głębszej, spulchniającej, przewracającej i mieszającej uprawy gleby. W przypadku rośliny poplonowej na zielony nawóz musi ona być w odpowiednim czasie skoszona, przywiedzona i następnie wmulczowana, zanim będzie można wykonać bruzdę siewną, w razie potrzeby z zagęszczającymi kruszącymi wałkami. Zbyt długie czekanie w nadziei na przyrost masy może mieć poważne następstwa: obfita rosa przy coraz krótszych dniach, trwała mgła lub mżawka wywołują gnicie wilgotnej zielonej masy, która nie zdążyła całkowicie przywiędzną. Prowadzi to zwłaszcza na ciężkich glebach — przez beztlenowość — do trwałych zaburzeń wzrostu. Głębsza bruzda siewna otwiera delikatnym korzonkom kiełkowym drogę, by mogły ściśle parzyć ku głębinom. Zdumiewające jest, jak szybko, prostoliniowo i głęboko wrastają one jesienią w krusząca się ziemię, stając się z nią jednym. Jak rośliny wiosną, przy wydłużających się dniach, jakby wyrastają z ziemi łodygą, liściem i kwiatem, dążąc ku światłu — tak późną jesienią, przy pierwszych nocnych przymrozkach i coraz dłuższych nocach, spłaszczoną rozetą przyklejają liście do gleby i pionowo zanurzają korzenie w głębinę. Korzeń dąży i wzrasta w zewnętrzną ciemność, pozornie pozbawioną światła, i spotyka w mroku ziemi — przez działające w tym, co ziemskie, poprzez krzemień, wapień i glinkę promieniowanie kosmiczne — praobraz rodzajów roślinnych, rodzin itd., który formuje fizyczno-zmysłowe odwzorowanie.<br /> <br /> Uprawa gleby odpowiednia do jesiennego procesu naturalnego obumierania nie odnosi się już przede wszystkim do wspierania i zachowania procesów życiowych — jak pielęgnacja skóry gleby wiosną w celu aktywizacji rozkładu humusu czy uprawa mulczem latem w celu wspierania budowy humusu. Przerwanie uprawy zielonego nawozu lub poplonu paszowego wnosi wprawdzie do gleby humus pokarmowy, który jednak w większości przetwarza się dopiero wiosną następnego cyklu rocznego i przyczynia się do dynamiki gleby. Uprawa gleby jesienią — ściśle rzecz biorąc — nie bierze pod uwagę przeszłości, lecz przygotowuje przyszłość: proces zimowy. Nie na biegun przemiany materii, na warstwę humusową, kieruje się teraz uwaga, lecz na to, co mineralne w glebie — na glinę, muł i drobny piasek. Jesień, zwłaszcza późna jesień, pozwala na głęboką uprawę gliny, na bruzdę jesienno-zimową ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|Abbildung 13]], S. 222). Wywołuje ona zniszczenie — lub lepiej: chaotyzację — wszystkiego, co tak cudownie przez cały rok budowało się w surowej kolejności jako życie gleby prowadzące do glebowej gotowoœci siewnej. To właśnie teraz należy — wraz z mineralnymi składnikami gleby — schaotyzować, w przygotowaniu na {{SE|232}}<br /> <br /> procesy krystalizacji nadchodzącej zimy i na zasiew kiełka nowego rozwoju gleby w roku następnym. Stare przysłowie głosi: «Vor dem Winter gepflügt, ist halb gedüngt» (Przed zimą zorano — w połowie nawieziono).&lt;ref&gt;Chaotyzacja oznacza przeniesienie tego, co uformowane, w stan nieukształtowany. W tym przypadku oznacza to mechaniczne przerwanie, spulchnienie i wymieszanie struktury gleby, która narastała przez złożone procesy życiowe w minionym cyklu rocznym (bodengare), jej wzburzenie, przesunięcie cząstek glebowych w pionie i poziomie. Wierzchnia warstwa gleby uformowana przez życie zostaje w stopniach przybliżona do nieorganicznego stanu przestrzennego sąsiedztwa. Ta mechaniczna chaotyzacja przygotowuje glebę na przyjęcie napływających sił kształtujących zimy oraz ożywiających na nowo sił budujących z planet i Słońca przyszłej wiosny.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Klasycznym narzędziem głębokiej uprawy jest obracający pług (Abbildung 13, S. 222). W ekologicznym rolnictwie popadł on w niełaskę z kilku względów, co w niektórych miejscach doprowadziło do odwrócenia się ku «uprawie gleby bez pługa». Pracy pługiem zarzuca się błędy, które nie wynikają z niej samej, lecz są następstwem konstrukcji nastawionych przede wszystkim na efektywność ekonomiczną i techniczną. Dzisiejsze pługi — z reguły ciężkie, wielosokowe pługi z pełnym obrotem — są zaprojektowane na głębokość orki od 25 do 35 cm i więcej oraz na szerokości skrawania od 35 do 45 cm. «W zależności od kształtu korpusu pługa i prędkości orania gleba jest transportowana od 20 do 70 cm do przodu i od 40 do 70 cm w bok.»&lt;ref&gt;Walter Feuerlein: ''eräte zur Bodenbearbeitung'', Stuttgart 1971, S. 40.&lt;/ref&gt; Ten znaczny przemieszczenie wymusza odpowiednio wyższy nakład energii. Przy tym z głębi wydobywana jest ku górze dużo więcej nieożywionej mineralnej gleby, a próchnicza wierzchnia warstwa zostaje zepchnięta ku dołowi; nieuchronnie bruzda musi być szeroko wybierana ze względu na szerokie koła ciągnika. Stara się temu zaradzić przez wielosokowe pługi przekraczające szerokość ciągnika, które pozwalają jeździć poza bruzdą, albo zastępuje się pług ciężkim kultywatorem, pługiem talerzowym i innymi.<br /> <br /> Pług odrywa skibę gleby w stosunku szerokości (b) do głębokości (g) jak b:g = 1,2:1 do 1,4:1 — w luźnej glebie nieco węziej, lecz nie węziej niż 1:1.&lt;ref&gt;Ebd., S. 39.&lt;/ref&gt; Podjeżdża pod skibę «od dołu», podcinając lemiesz, odrywa ją od podglebia, prowadzi przez skręcone odkładnicę, przez co skiba — w ścinającym działaniu — łamie się na kawałki przez linie słabości i, przesunięta o szerokość skrawania, z nachyleniem około 135° opiera się o poprzednią skibę pługową. Próchnicza wierzchnia warstwa gleby kruszy się przy tym albo z góry ku dołowi, opadając w malotę powstającą chwilowo przed ułożeniem skiby, albo zostaje — w przypadku wnoszenia obornika bądź {{SE|233}}<br /> <br /> wieloletnich głównych roślin paszowych — wyrzucona skrzydełkiem wstępnym ku dołowi w bruzdę. Pługiem dwuwarstwowym stara się przeciwdziałać zakopywaniu próchniczej wierzchniej warstwy bogatej w humus pokarmowy. Poprzez krzywiznę odkładnicy na powierzchnię wydostaje się podglebie bogate w glinę, muł i drobny piasek, tworząc grzbiet bruzdy. Jego składniki mineralne są tym samym bezpośrednio i natychmiast wystawione na działanie krystaliczotwórczych sił kosmosu zimą oraz na rozsadzanie przez mróz, a w roku następnym — na siły wietrzenia. W miarę jak wynoszone jest ku górze nieorganiczne tworzywo, dostaje się ono pod ożywiający wpływ sił bieguna przemiany materii. Głęboka uprawa — uprawa gliny — miesza i chaotyzuje w pionie. Odmładza glebę, wydobywa z głębi to, co w mikroerozji przez wsiąkającą wodę zostało przesunięte ku dołowi jako najdrobniejsze cząstki ilaste.<br /> <br /> W biologiczno-dynamicznej uprawie roli głębokość bruzdy pługowej przy jesiennej obsiewie nie powinna normalnie przekraczać 16 do 18 cm, względnie 20 cm w przypadku bruzdy zimowej. Przy stosunku szerokości do głębokości 1,4:1 i szerokości skrawania około 23 do 30 cm oznacza to znacznie umiarkowany przemieszczenie. Pozostaje jednak nierozwiązany problem bocznego nacisku opon.<br /> <br /> «Szorstka bruzda zimowa» miała tę zaletę, że gleba z powiększoną powierzchnią wystawiona była na działanie «krystaliczotwórczych sił dalekiego kosmosu», i tę wadę, że wczesną wiosną musiała być wyrównywana przez włókowanie. Tę wadę usuwają wałki za pługiem: zagęszczający wałek podglebowy dla jesiennych zasiewów — między innymi aby zapobiec wysadzaniu młodych zasiewów przez mróz — lub, dla bruzdy zimowej, wyrównująca, kruszącą brona Notzon i inne. W przypadku zagęszczenia podglebia lub podeszwy pługowej można za pomocą spulchniacza zamontowanego pod lemieszem stopniowo pogłębiać warstwę orną.<br /> <br /> Pług ma swoje miejsce na końcu rozwoju gleby w ciągu roku — wtedy, gdy procesy życiowe w gospodarstwem przyrody przechodzą w powszechne obumieranie. Pług chaotyzuje to, co w glebie dojrzało z wielości życia. Prowadzi to, co obumarło, w pełni w stan fizyczności i jest tym samym torem przygotowującym dla procesu zimowego, który w tę śmierć fizycznego, co stało się, wkłada duchowy zarodek nowego życia — nowego cyklu rozwoju gleby i roślin w roku następnym.<br /> <br /> Kultywator rozwinął się w cenne uzupełnienie, a nawet częściowy zamiennik pługa. Charakteryzuje go bogata w warianty gama narzędzi roboczych — od wąskich skok aż po w pełni tnące {{SE|234}}<br /> <br /> skrzydełka, precyzyjne nastawianie głębokości roboczej oraz różnorodne kruszące wałki tylne. Nadaje się zarówno do płytkiego podorywkowania ścierniska, jak i głębszego cięcia jesienią — na przykład koniczyny z trawą. W wielu miejscach kultywator — podobnie jak pług — stał się narzędziem głębokiej uprawy przygotowującym gleby na zimę.<br /> <br /> Rolnik biologiczno-dynamiczny potrzebuje dla swoich gleb i upraw odpowiednich narzędzi do uprawy. Na rynku stoi przed nim do dyspozycji bogata oferta. Proces decyzyjny czyni go eksperymentatorem; szuka kryteriów oceny, które w czynnym obcowaniu — obserwując i myśląc — może znaleźć tylko sam. Rozpoznaje, że oferowana technika uprawy gleby często nie odpowiada jego wglądom i życzeniom. Zabiegi uprawowe, które według swej funkcji powinny następować po sobie w czasie, są łączone przez kombinowane ciężkie maszyny — na przykład brona rotacyjna i siewnik — albo są przy wysokiej wydajności przewymiarowane, jak pługi. Sztuka uprawy gleby, która dokonuje się jako zdarzenie w czasie, redukuje się do zwykłej technicznej pracy zrządzenia.<br /> <br /> Tak nie da się uniknąć, że biologiczno-dynamiczny rolnik czuje się wyzwany do twórczości wynalazczej również na polu techniki uprawy gleby. Rozumienie czterech sezonowych procesów wskazuje mu kierunek. {{SE|235}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zweite_Säule:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''Drugi filar:''' ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vom_Wesen_der_Fruchtfolge&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === O istocie płodozmianu ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Fruchtfolge_und_die_Lebensorganisation_des_landwirtschaftlichen_Organismus&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Płodozmian a organizacja życia organizmu rolniczego ===<br /> <br /> Drugą nośną filarem uprawy roli i ogrodnictwa jest płodozmian. Jest on organem organizacji życia gospodarstwa, albo — w obrazie organizmu rolniczego i tkwiącej w nim «stającej się indywidualności rolniczej» — jej ciałem eterycznym. W czym się to ujawnia? Jest utkane ze świata sił działających z nadzmysłowego. Rudolf Steiner określa je mianem «sił uniwersalnych», które przeciwstawia «siłom centralnym» w następujący sposób:&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst'', GA 27, Dornach 1991, S. 25 f.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> O zjawiskach przebiegających w tym, co nieożywione, można powiedzieć: «Ujawniają się one jako opanowane przez siły, które promieniują od istoty substancji, od — względnego — środka ku obwodowi. Zjawiska życia ukazują substancję opanowaną przez siły działające z zewnątrz ku wewnątrz, w kierunku względnego środka. Przy przejściu w życie substancja musi się wymknąć siłom promieniującym na zewnątrz i poddać siłom promieniującym do wewnątrz. […] Zostaje włączona w siły, które ze sfer pozaziemskich promieniują ku Ziemi ze wszystkich stron […] Działają ze wszystkich stron, te siły, jak gdyby dążąc ku środkowi Ziemi.»&lt;ref&gt;Siehe auch: Hermann Poppelbaum: «Begriff und Wirkungsweise des Ätherleibs», in Jochen Bockemühl (Hrsg.): ''Erscheinungsformen des Ätherischen'', Stuttgart 1985, S. 179–195.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Ciało eteryczne przysługuje zatem wszystkim żywym istotom, ale nie należy wyobrażać go sobie jako tworu w przestrzeni. Nie prawa fizyczne działające w przestrzeni wyznaczają jego granice — ono kształtuje się jako «ciało czasowe» poprzez siły, które z ponadczasowej i ponadprzestrzennej wyższej sfery duszewno-astralnej wpromieniowują się weń. Siły eteryczne mają naturę czysto funkcjonalną.&lt;ref&gt;Hermann Poppelbaum: Ebd.&lt;/ref&gt; Są wszechobecne i tworzą — napływając z obrzeża w niezmierzonej wielości — niejako podstawową substancję kosmosu. To, co duszewne-astralne, pośredniczy im kierunek ich działania; czyni je siłami kształtującymi, tworzącymi formy, które zewierają się w całość, w ciało eteryczne, i — w obszarze substancjalnym tego, co ziemskie — zapalają życie i każą mu kiełkować w formy fizyczno-zmysłowe. {{SE|236}}<br /> <br /> Ciało eteryczne rośliny staje się dostrzegalnym obrazem w jej formie (postaci czasowej). Jest medium stawania się, pełnego związków następstwa w czasie — jak na przykład procesualny przebieg rośliny rozwijającej się od zarodka przez łodygę ku kwiatowi. To, co funkcjonalnie kształtująco-eteryczne w ciele eterycznym, dźwiga ku sobie substancje opanowane przez siły centralne Ziemi i oddala je od ich czysto fizycznych właściwości. Kompozycjonuje je w organiczne związki substancjalne — jak białka, węglowodany i inne — których każdorazowo swoiste funkcjonalne powiązania ujawniają formę rośliny w jej przejawieniu. Życie staje się zjawiskiem w formach, które tworzy z pomocą substancji ziemskich.<br /> <br /> Siły uniwersalne mają naturę czwórnasób: różnicują się w eter ciepła, eter światła, eter chemiczny (zwany też eterem dźwięku lub eterem liczb) oraz eter życia.&lt;ref&gt;Ernst Marti: ''Die vier Äther – zu Rudolf Steiners Ätherlehre'', Stuttgart 2016, 60 S.&lt;/ref&gt; Łączą się pod działaniem duszy, czyli ciała astralnego, w ciało eteryczne, a to ostatnie uprzedmiotawia się w formach poprzez substancje działające w żywiołach ciepła, powietrza, wody, ziemi. Poprzez siły centralne roślina ogranicza się do swojej ziemskiej postaci, poprzez siły uniwersalne jest otwarta na związki we wszystkich kierunkach. Tak oto buk wyrasta w drzewo — bogaty w związki — pod napływającymi strumieniami promieniowań kosmosu, podróżnik lekarski wyrasta w ziele, mietlica łąkowa w trawę. Zarazem jednak są one poprzez działanie substancji powiązane z czterema żywiołami i związane z określonym miejscem na Ziemi. To, co uniwersalne w eterycznym, może stworzyć sobie w tym, co ziemskie, odwzorowanie tylko w wielości tego, co jednostkowe. Przyroda tworzy wszędzie tam, gdzie może rozwijać się życie — czy to w puszczy pierwotnej, w sawannie, na łące, na wysokim torfowisku — różnorodność dostosowaną do danego siedliska, bogactwo gatunkowe form roślinnych. Stoją one obok siebie przestrzennie, przy czym rośliny tego samego gatunku na ogół przeplatają się z innymi gatunkami; na przykład w nienaruszonej puszczy pierwotnej drzewa tego samego gatunku nie stoją obok siebie. Różnorodność gatunków roślinnych w danym siedlisku to zasada, którą przyroda nam przedkłada. Ta wielość tworzy wraz z wszystkimi organizmami żyjącymi w glebie i nad nią nadrzędny, eteryczno-astralny związek sił — albo — mówiąc ekologicznie — przestrzeń życiową (biotop) i charakterystyczne dla niej zbiorowisko organizmów żywych (biocenozę). Ta wielość jest tym, co utrzymuje trwałość, zdrowie i zdolność do reprodukcji w gospodarce przyrody. To, co czysto fizyczno-mineralne, zmierza ku rozproszeniu — przykładowym zjawiskiem {{SE|237}}<br /> <br /> dla tego jest piasek — to zaś, co żywo-eteryczne, kształtuje się ku wyższym całościom.<br /> <br /> Ta pra-ekologiczna zasada zostaje przełamana w poszczególnych członach organizmu rolniczego — przede wszystkim w uprawie roli i ogrodnictwie — przez zasadę monokultury. Pszenica, ziemniaki na polu, sałata w ogrodzie stoją z reguły — pomijając uprawy mieszane — jak każda inna uprawa w czystym łanie. Warunkuje to jednostronność, która nieuchronnie pociąga za sobą osłabienie organizacji życia gospodarstwa. Działa chorobotwórczo i prowadzi w przemysłowym rolnictwie — gdzie uregulowane płodozmiany nie odgrywają już żadnej roli — do stosowania szerokiego spektrum abiotycznych środków produkcji, z nieuchronnym skutkiem daleko sięgających, wrogich życiu skutków ubocznych. Każde jednostronnienie ogranicza warunki, w których siły uniwersalne kosmosu mogą przejawiać się w tym, co ziemskie. Tracą one panowanie nad siłami centralnymi. Tym samym dotknięty został zarazem rdzeń pytania o jakość żywności.<br /> <br /> Sztuka uprawy roli i ogrodnictwa polega na tym, by wyrównać brak różnorodności gatunkowej albo wręcz w sposób artystyczny wznieść go na wyższy poziom niż ten dany przez naturę. Płodozmian oznacza: ogół roślin żywnościowych, paszowych i innych służących do powszechnego użytku uprawiany jest każdego roku oddzielnie, rozdzielony na poszczególne pola orne i parcele ogrodowe. Te same plony następują po sobie na każdej z tych powierzchni według określonych kryteriów przez kolejne lata. Tak wszystkie płody polne wędrują w prawidłowej kolejności przez grunty wiejskie gospodarstwa. Wyrównujące działanie płodozmianu może być istotnie zwiększone przez uprawę mieszaną lub łączoną — np. owies z bobem albo groszkiem — przez podplony, czerwoną, białą lub szwedzką koniczynę, przez włączanie międzyplonów oraz przez zwielokrotnienie uprawy stosownie do potrzeb regionalnego rynku.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zum_System_der_Fruchtfolge&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === O systemie płodozmianu ===<br /> <br /> Płodozmiany w gospodarstwie biologiczno-dynamicznym różnią się w zależności od klimatu, rodzaju gleby (piasek, pył, glina, ił), ukształtowania terenu i bliskości rynku. Opierają się ostatecznie na wywodzącym się z czasów celtycko-germańskich systemie trójpolówki: ozimina — jare — ugór. System ten przez stulecia utrzymywał gleby na poziomie żyzności zakorzenionej w miejscowych warunkach siedliskowych. Zmiana nastąpiła w {{SE|238}}<br /> <br /> XVIII wieku wraz z tak zwanym «ulepszonym płodozmianem» — obsiewaniem ugoru koniczyną, a następnie roślinami okopowymi (ziemniaki, buraki itd.). W toku intensyfikacji upraw w XX wieku powstał system zmianowania z 50% udział roślin okopowych i 50% zbóż. Nadchodząca technika i możliwość niemal dowolnego sterowania wzrostem roślin przy użyciu środków zewnętrznych wobec gospodarstwa zrodziły bezładny, czysto rynkowo zorientowany «dziki płodozmian».<br /> <br /> Płodozmiany w biologiczno-dynamicznej uprawie ziemi rozwinęły się — przez włączenie co najmniej dwuletnich traw z koniczyną i/lub lucerną — w wieloletnie następstwa roślin, których szkielet zasadniczy opiera się z reguły nadal na trójletnim systemie.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge_und_Humushaushalt&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Płodozmian a gospodarka próchnicą ====<br /> <br /> W powstawaniu humusu Ätherleib, czyli ciało życiowe organizmu gospodarstwa, łączy się z jego fizyczno-ziemską organizacją. Wielorakie formy i składy substancji resztek pożniwnych przechodzą w żywiole erdności w stan Ogólno-Żywego — w humus. Jego właściwości zaświadczają jeszcze o jego pochodzeniu. Widoczne jest to wyraźnie w tak zwanych formach humusu, «Rohhumus» (surowy humus) i «Moder» (próchnica niedojrzała). «Mullhumus» (próchnica właściwa) natomiast jest produktem pełnej przemiany. Surowy humus tworzy się w kwaśnym, wilgotno-chłodnym środowisku, próchnica właściwa — w zasobnym w zasady, czynnym glebie ciepło-wilgotnego klimatu. Surowy humus i Moder wykazują jeszcze struktury roślinne. W próchnicynie właściwej te znikły; stanowi ona nową tworność. A jednak w jej żywo-substancjalnym składzie jest niejako wpisana ta sama konstelacja sił kształtujących, która była właściwa organicznemu materiałowi wyjściowemu — korzeniom, łodygom i liściom. Z wielości form wzrostu i tworności substancji powstaje «Ogólno-Kiełkującosielne» czarno-gruzełkowej próchnicyne właściwej.<br /> <br /> Poszczególne gatunki roślin polowych obciążają żyzność gleby, to jest gospodarkę próchnicy, każda na swój odrębny sposób. Wywierają tym samym na roślinę następczą swoiście określone działanie przedplonowe, zależne w dużej mierze od ilości resztek pożniwnych, a zwłaszcza od masy korzeniowej. Najmniejszą wartość przedplonową mają rośliny okopowe, a wśród nich szczególnie kultury obsypnicze jak ziemniaki i inne. Uchodzą za pobieraczy humusu i pozostawiają w płodozmianie najmniejszą masę resztek próchnnicotwórczych: u ziemniaków 13 dt/ha, u buraka cukrowego 8 dt/ha suchej masy korzeniowej. Inaczej przedstawiają się zboża, {{SE|239}}<br /> <br /> których sucha masa korzeniowa wynosi u żyta 30 dt/ha, a u pozostałych roślin źdźbłowych przeciętnie 23 dt/ha. Zajmują one pozycję pośrednią pod względem wartości przedplonowej, zwłaszcza gdy uwzględni się masy słomy, które z reguły służą jako ściółka w oborze i przez obornik wracają do płodozmianu. Najwyższą wartość przedplonową mają rośliny motylkowe, a wśród nich główne rośliny pastewne — koniczyna czerwona z 42 dt/ha oraz lucerna z 52 dt/ha suchej masy korzeniowej. Co więcej, przerastają one korzeniami porównawczo największą przestrzeń glebową — w głąb i wszerz — z najdłuższymi poszczególnymi włóknami korzeniowymi.&lt;ref&gt;Gerhard Geisler: ''Pflanzenbau. Ein Lehrbuch – Biologische Grundlagen und Technik der Pflanzenproduktion'', Berlin-Hamburg, 1988, S. 506.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Eduard von Boguslawski: ''Ackerbau, Grundlagen der Pflanzenproduktion'', Frankfurt 1981, S. 237 f.&lt;/ref&gt; Pastewne rośliny motylkowe, użytkowane przeważnie przez dwa lata, uchodzą za pomnożycieli humusu. Wyważone wzajemne dostrojenie roślin okopowych, źdźbłowych i pastewnych motylkowych tworzy podstawowy szkielet każdego płodozmianu nastawionego na zachowanie gospodarki próchnicy — a jeszcze lepiej: na jej powiększenie.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge_und_Zwischenfruchtanbau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Płodozmian a uprawa roślin międzyplonowych ====<br /> <br /> Międzyplony wzbogacają różnorodność gatunkową płodozmianu i zwiększają obrót próchnicy. Przez wsiewy, zasiewy pożniwne oraz ozime międzyplony organizacja życiowa organizmu gospodarstwa może przejawiać się jeszcze silniej i wyrównująco. Podczas gdy plon rynkowy z roślin towarowych — żywność dla ludzi — opuszcza gospodarstwo, międzyplony pozostają w nim, podobnie jak główne rośliny pastewne w płodozmianie, jako żywa niejako karma dla zachowania i pomnażania żyzności gleby, ba — dla ozdrowienia i rozkwitu organizmu całego przedsiębiorstwa.<br /> <br /> Uprawa międzyplonów wsuwa się w płodozmian wszędzie tam, gdzie między żniwami a nowym siewem roślin głównych powstają luki czasowe. Gdy są one krótkie — np. między późno schodzącą latem rośliną źdźbłową a nowym siewem oziminy jesienią — można jako zasiewy pożniwne wprowadzić jedynie szybko rosnące krzyżowe, jak rzepak jary, gorczyca, rzodkiew oleista. Zapuszczają one swój korzeń palowy z bogatym ukorzenienia bocznym w głąb, zapewniają próchnicę pokarmową i aktywność dżdżownic aż do podglebia, wytwarzają przez zacienienie mikroklimat, w którym zwierzęta glebowe znajdują idealne warunki do swej próchnicopowstającej {{SE|240}}<br /> <br /> działalności, i pozostawiają pulchną, bogatą we włókna korzeniowe glebę gotową do siewu, która po mulczowaniu zapowiada drobnogruzełkowate jesienne łoże siewne.<br /> <br /> Gdy do dyspozycji stoją dłuższe odstępy czasu między żniwami a nowym siewem — np. po letnim zbiorze roślin źdźbłowych i obsiewie rośliny okopowej następnej wiosny — wskazana jest mieszanka złożona przeważnie z gatunków strączkowych wyraźnie tworzących korzeń palowy, jak bób (''Vicia faba'') i łubin (''Medicago''), a także bogato ukorzeniona wyka jara (''Vicia angustifolia''), groch (''Pisum sativa''), dalej życica trwała (''Lolium perenne''), facelia (''Phacelia tanacetifolia'') oraz, jako roślina podporowa, słonecznik (''Helianthus annuus''). Wysiana możliwie jeszcze w lipcu, mieszanka ta tworzy wielkie masy paszowe — częściowo wykorzystywane jako pastwisko polowe — bogate ukorzenienie, a ku jesieni różnorodną ofertę nektarową dla owadów odwiedzających kwiaty. Takie mieszanki — wysiane też jako pasy kwitnące na przykład dzielące większe kwatery okopowych albo jako pasy brzeżne między kulturami — mogą stać się pastwiskiem pszczelarskim i w ogóle miejscem skupienia przeobfitego życia owadziego. Wieloletnie strączkowe pastewne, koniczyna czerwona i lucerna z domieszkami traw i ziół pastewnych, wprowadzane są z reguły jako wsiewy wiosną, najchętniej pod wcześnie schodzącą oziminę (żyto, jęczmień). W ten sam sposób można podsiać również tolerujące rośliny okrywające międzyplony, jak koniczyna czerwona, biała i żółta (gatunki ''Trifolium'') w mieszance z życicą (gatunki ''Lolium'') oraz seradela (''Ornithopus sativus'').<br /> <br /> Ozime międzyplony — siane późnym latem jako rzepak (''Brassica napus''), wczesną jesienią jako mieszanka — okrywają glebę od późnej jesieni przez całą zimę, głęboko się ukorzeniają, rozwijają wczesną wiosną w najkrótszym czasie wielkie masy paszowe i pozostawiają w glebie jako znakomita przedplonowy przeobfitą masę korzeniową. Chodzi tu o mieszanki takie jak wyka-żyto (wyka kosmata i żyto) oraz mieszanka landsberska (wyka kosmata [''Vicia villosa''], żyto, koniczyna krwistoczerwona [''Trifolium incarnatum'']).<br /> <br /> Uprawa międzyplonów musi być w ramach płodozmianu prowadzona z konieczności elastycznie. Warunki pogodowe sprawiają, że okresy między siewami są nadzwyczaj zmienne. Zachowanie reguły — jeden dzień siewu w lipcu jest dla rozwoju strączkowych międzyplonowych tyle wart, co cały tydzień w sierpniu — bywa często kwestią szczęścia. Okresy wilgoci opóźniają siew, okresy suszy — wschody. Gdy udaje się międzyplon, gleba ożywa, a bydło w oborze docenia świeżą paszę; gdy się nie udaje, odpada dobry efekt przedplonowy. {{SE|241}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge_und_die_Mineralaufschließung,_die_Stickstoffbindung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Płodozmian a mobilizacja minerałów i wiązanie azotu ====<br /> <br /> Kompozycja płodozmianu służy celowi rozwijania stabilnego, a jeszcze lepiej — dodatniego bilansu próchnicy, a wraz z nim dodatniego bilansu azotu. Do tego ostatniego rośliny okopowe i zbożowe przyczyniają się w mniejszym stopniu, tym bardziej jednak rośliny strączkowe. Żyją one w symbiozie z bakteriami w strefie korzeniowej, tak zwanymi ''Rhizobium'' czyli bakteriami brodawkowymi, i mają w połączeniu z rośliną macierzystą zdolność wiązania azotu z powietrza. To samo potrafi między innymi olsza (''Alnus glutinosa''), żyjąca w symbiozie z pokrewnymi grzybom ''Actinomycetes'' w strefie korzeniowej — rozpoznawalna po głębokiej zieleni liści, podobnie jak rośliny strączkowe. Zdolność tworzenia azotu bez bezpośredniego związku z wyższymi roślinami znajdujemy u wolno żyjących bakterii, takich jak ''Azotobacter'', które preferują zasobne w zasady, bardziej ku alkaliczności skłaniające się środowisko glebowe, oraz ''Clostridium pasteurianum'', które wolą środowisko bardziej kwaśne.<br /> <br /> Rudolf Steiner opisuje zdolność wiązania azotu przez rośliny strączkowe jako proces «wdychania» («Einatmung»), podczas gdy wszystkie inne rośliny «bliskie są wydychaniu» («der Ausatmung nahestehen»).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 80.&lt;/ref&gt; Wdychanie azotu przez rośliny strączkowe jest procesem porównywalnym z tym, «co się dzieje na naszych komórkach nabłonkowych [płuc; uzupełnienie autora]» («was auf unseren Epithelzellen [der Lunge; Einfügung durch den Verfasser] geschieht»).&lt;ref&gt;Ebd., S. 80.&lt;/ref&gt; Symbioza z bakteriami Rhizobium ma charakter endogenny — tworzą one fizjologiczną jedność z rośliną macierzystą. Wnikają z gleby do jeszcze młodej rośliny i namnażają się tam, tworząc brodawki korzeniowe. Są więc wtórnie darem ziemi dla rośliny strączkowej, dzięki któremu ta uzyskuje zdolność ożywiania nieorganicznie martwego pierwiastka, jakim jest azot atmosferyczny (N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;), i przez to — głębokiego połączenia tego, co duszewno-astralne, czego nośnikiem jest azot,&lt;ref&gt;Ebd., S. 71.&lt;/ref&gt; z żywymi procesami życiowymi. Formy przejawiania się roślin strączkowych świadczą w wielorakich cechach — aż po ukształtowanie kwiatu — o zakorzenionej w procesach życiowych wewnętrzności w stopniu wyższym niż ma to miejsce u innych roślin kwiatowych.<br /> <br /> Obok szczególnej relacji roślin strączkowych do azotu wykazują one szczególne powinowactwo do wapnia w glebie. Nie tylko spotykamy te rośliny chętnie na stanowiskach zasobnych w wapń — gleb kwaśnych unikają, {{SE|242}}<br /> <br /> przede wszystkim lucerna — ale to właśnie one mobilizują wapń w podglebiu, włączają go w swoje procesy fizjologiczne i osadzają w tkankach i komórkach. W ten sposób wapnują przez swoje resztki pożniwne wierzchnią warstwę gleby. W wyższym stopniu dotyczy to lucerny, królowej roślin pastewnych, niż koniczyny, i tym bardziej przy uprawie wieloletniej. Takiej zaś nie powinno zabraknąć w żadnym płodozmianie w biologiczno-dynamicznej uprawie roli i ogrodnictwie.<br /> <br /> Każdy gatunek roślinny posiada ogólną, a ponadto specyficzną zdolność przyswajania substancji mineralnych. Ogólna niechaj oznacza: całe spektrum substancji ziemskich, których roślina potrzebuje, by przybrać ziemską formę przejawiania; specyficzna — te substancje, przez które eteryczna organizacja danego gatunku roślinnego, zgodnie z jego duchowym praobrazem, może wyrażać szczególne właściwości. Właściwości te konfigurują się i indywidualizują stosownie do ilościowo-jakościowego stosunku określonej substancji ziemskiej do jakościowo-ilościowej konstelacji kosmiczno-eterycznych sił kształtujących. Takie stosunki wzajemnych powiązań charakteryzuje Rudolf Steiner w odniesieniu do właściwości roślin preparatowych (por. rozdz. «Die Kompost- oder Düngerpräparate», s. 360 nn.).<br /> <br /> Tak więc w ramach płodozmianu każda roślina główna, a także każde ziele lub trawa towarzyszącej flory (chwasty i chwastowe trawy) wnosi swój swoisty wkład w udostępnianie minerałów poprzez działanie kwasów i wydzieliny korzeniowe oraz aktywne korzeniowo procesy wymiany, a także poprzez zawracanie tych substancji mineralnych do gleby drogą organicznych resztek pożniwnych. Obok zdolności wiązania wolnego azotu z powietrza przysługuje roślinom strączkowym jeszcze inna: mianowicie ich wysoka zdolność udostępniania wapnia, magnezu, fosforu i boru. Według Paracelsusa nie ma rośliny, która by nie miała działania leczniczego. Opiera się ono na zdolności roślinnego ciała eterycznego do koncentrowania w roślinach substancji ziemskich i komponowania ich w organiczne związki, przez które uzyskują swą wartość dla żyzności gleby, swą wartość leczniczą i odżywczą.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge_und_ihre_Begleitflora,_die_Unkräuter&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Płodozmian a towarzysząca flora, chwasty ====<br /> <br /> Odpowiedzią przyrody na wyizolowaną pozycję roślin kulturowych w polu i ogrodzie są tak zwane «Un- oder Beikräuter» i «Ungräser» (chwasty i chwastowe trawy). Dbają one o różnorodność gatunkową, o wyrównanie, które odzwierciedla naturalną, siedliskową konfigurację eterycznych sił kształtujących. Na stanowisku wilgotnym jest ona inna niż na suchym, inna {{SE|243}}<br /> <br /> na glinie niż na piasku, i znowu inna na glebach o różnym stopniu kwasowości itd. Tak więc spośród 292 opisanych dla Europy Środkowej gatunków flory towarzyszącej zawsze spotyka się, stosownie do siedliska, charakterystyczne, mniej lub bardziej gatunkowo bogate zbiorowiska chwastów i traw chwastowych.&lt;ref&gt;Wolfgang Holzner, Johann Glauninger: ''Ackerunkräuter: Bestimmung, Biologie, Landwirtschaftliche Bedeutung'', Graz 2005, 264 S.&lt;/ref&gt;W to coroczne zmieszanie dzikiej flory z roślinami kulturowymi wkracza rolnik i ogrodnik. Stara się ograniczyć zasięg zachwaszczenia i zadarnienia rozmaitymi pracochłonnymi zabiegami. Najbardziej wymagającą i uciążliwą pracą jest tu używanie ręcznej motyki i pielenie chwastów. Jakże wielką ulgą było więc pojawienie się w latach sześćdziesiątych XX wieku syntetycznych herbicydów. Od tej pory istnieją takie o szerokim spektrum działania i liczne inne, nastawione selektywnie na zwalczanie określonych uciążliwych chwastów i traw chwastowych. W ślad za inżynieryjnymi zmianami genomu hodowanych roślin docelowych pojawiły się herbicydy totalne, jak «Roundup Ready», który pod postacią substancji czynnej *glifosatu* wyruszył na podbój świata. Herbicydy są wynalazkami ludzkiego ducha. Są po to, żeby zabijać życie, unicestwiać je. Wkraczają systemowo w powiązanie procesów życiowych i kierują je ku nicości. Eteryczne siły kształtujące, konstytuujące życiową organizację roślin, tracą władzę nad organizacją fizycznego ciała. W miejsce sił astralnych, które poprzez napromieniowania kosmicznych sił obrzędu oraz tych, co z ziemi ku górze formują i kształtują oblicze rośliny, wstępują takie, które przerywają nici między istotowym praobrazem a zmysłowo-fizyczną postacią przejawiania. Są to wrogie życiu siły astralne z podprzyrody, z tego, co podzmysłowe, działające na poziomie tego, co fizyczne, poprzez syntetyczne kompozycje substancji. Herbicydy, podobnie jak ogół pestycydów i innych syntetycznych środków do ochrony roślin, są stworzeniami człowieka, złożonymi wyłącznie na drogach redukcjonistycznego myślenia. Są nośnikami wrogich życiu sił, które w powiązaniu świata stoją w odosobnieniu. Postępowanie polegające na dowolnej syntezie substancji odpowiada odwrotnie tej technologii, która za pomocą tak zwanego rozszczepienia jądra atomowego wypycha na światło dzienne uwięzione w materii siły podzmysłowe — obydwa z konsekwencjami ewolucyjnie nieprzewidywalnymi. {{SE|244}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Verfahren_der_Unkrautsamenveraschung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Metoda spalania nasion chwastów ===<br /> <br /> Na kilkadziesiąt lat przed tym, nim opisane wyżej metody unicestwiania chwastów poprzez przestawienie ich procesów życiowych stały się ogólnoświatową praktyką, Rudolf Steiner — badając nadprzyrodę kosmosu i jego współdziałanie przy tworzeniu nasion — odkrył metodę spalania nasion chwastów, «eksperyment ogniowy».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', Dornach 1999, Vortrag vom 14. Juni 1924, S. 155 f.&lt;/ref&gt;Jest to metoda regulacji zachwaszczenia, która przeciwdziała kiełkowaniu nasion. Zalecenie brzmi: zbierać nasiona chwastów, spalać je na popiół — «płomień drewna jest najlepszy» — a uzyskany «pieprz» rozsiewać po polach i ogrodach.&lt;ref&gt;Ebd., S. 156.&lt;/ref&gt;U podstaw tego postępowania leży poznanie, że wzrost i jego nasilenie ku rozrodowi w tworzeniu nasion pozostaje w bezpośrednim związku z podpierścieniowym działaniem planet — Merkurego, Wenus, a przede wszystkim Księżyca. Księżyc odbija promienie Słońca, planet i szerszego kosmicznego otoczenia ku Ziemi. Natężenie tego odbicia zależy od faz Księżyca i osiąga największą wartość przy pełni. Keim- und wachstumsanregende Wirkung des zunehmenden Mondes gegen den Vollmond hin jest wielokrotnie potwierdzona doświadczalnie — pobudzające kiełkowanie i wzrost działanie przybywającego Księżyca w kierunku pełni.&lt;ref&gt;Lilly Kolisko: «Der Mond und das Pflanzenwachstum», in ''Gäa Sophia'', Bd. II, Dornach 1927, S. 349–357.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Hartmut Spieß: «Chronobiologische Untersuchungen mit besonderer Berücksichtigung lunarer Rhythmen im biologisch-dynamischen Pflanzenbau», ''Schriftreihe Institut für Biologisch-Dynamische Forschung'', Bd. 3, Darmstadt 1994, 272 S.&lt;/ref&gt;Chwasty siewne wykazują z reguły bardzo wysoką siłę rozrodczą: u rumianku pospolitego (''Anthemis nobilis'') może ona wynosić od 10 000 do 20 000 nasion na jedną roślinę, u ostrożenia polnego (''Cirsium arvense'') około 4500.&lt;ref&gt;Jürgen Appel: «Unkrautregulierung ohne Herbizide. Erfahrungen auf Betrieben der biologisch-dynamischen und organisch-biologischen Wirtschaftsweisen», ''Schriftreihe Lebendige Erde'', Darmstadt 1982, 113 S.&lt;/ref&gt;Przy śmiertelności sięgającej 50% spotyka się przy niewielkim zachwaszczeniu od 10 000 do 300 000 zdolnych do kiełkowania nasion chwastów na metr kwadratowy, przy silnym zachwaszczeniu — do 30 000 na metr kwadratowy.&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt;Gdy w warstwie przypowierzchniowej gleby panują sprzyjające warunki kiełkowania — ciepło gleby (powyżej 9°C) i wilgotność — siły Księżyca stają się czynne i przyspieszają kiełkowanie oraz wzrost. {{SE|245}}<br /> <br /> Spalanie nasion na popiół dokonuje się w czasie spoczynku wegetatywnego, w tym stanie, w którym to, co kosmiczne, «żyje w nasieniu jako forma rośliny».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&lt;/ref&gt;Kiedy nasienie przechodzi przez ogień, zostaje w całości pochłonięte przez płomienie; pozostaje ziemska cząstka — popiół. Ogień jako żywioł objawia się z jednej strony zmysłowo w zjawiskach ciepła i światła. Druga strona ognia — ta sprawcza, wewnętrzna — jest nadzmysłowa. W ludzkim przeżyciu to, co nadzmysłowe, może stać się doświadczalne na poziomie duszy: na przykład gdy duchowy impuls rozpala duszę ogniem entuzjazmu. Ilekroć pojawia się ogień, pożera to, co stało się fizyczne — zostaje popiół. Z punktu widzenia tego, co duchowo sprawcze, popiół jest świadectwem procesu oczyszczenia, takiego, który wsiewa w byt nowe impulsy stawania się.<br /> <br /> Zadaniem spalania nasion jest tworzenie w glebie takich warunków, by dla danego gatunku chwastu zablokowane zostało pobudzające kiełkowanie działanie sił Księżyca. Popiół powstały ze zniszczenia nasienia przez żywioł ognia działa przeciwstawnie do sił Księżyca: «Chodzi teraz o to, by glebę potraktować w taki sposób — bo przecież nie można «wyłączyć» Księżyca — żeby ziemia stała się niechętna przyjmowaniu działań Księżyca; i nie tylko ziemia może stać się niechętna przyjmowaniu działań Księżyca, lecz również rośliny, te chwasty, mogą nabyć pewnej wstrzemięźliwości wobec wzrastania w glebie potraktowanej w pewien określony sposób.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 155.&lt;/ref&gt;To ostatnie stwierdzenie nasuwa myśl, że spalanie na popiół tak nadmiernie rozrodczych nasion chwastów niejako wyzwala je z uwięzienia w ziemskim cyklu rozrodczym — ich pojawianie się utrzymuje się odtąd w pewnych granicach.<br /> <br /> Zrozumienie duchowonaukowych wskazówek Rudolfa Steinera dotyczących spalania chwastów wymaga nieustającego wysiłku poznawczego, a w ślad za nim — postawy badacza, który w świadomym zwróceniu uwagi ku wewnątrz i ku zewnątrz towarzyszy każdemu krokowi praktycznego wdrożenia. Tym bardziej, że dotychczasowe wysiłki przyniosły co prawda pewne cząstkowe sukcesy, nie doprowadziły jednak do przełomowych rezultatów. Wynika to przede wszystkim z następujących przyczyn:<br /> <br /> * Spalanie na popiół nasion chwastów i działanie tych popiołów, podobnie jak działanie popiołów ze szkodliwych owadów oraz skórek zwierząt<br /> {{SE|246}}<br /> <br /> * powodujących szkody, silnie rozrodczych zwierząt, jak polna mysz, musi być całkowicie włączone w praktykę gospodarstwa i nieprzerwanie pielęgnowane.<br /> * Do tego potrzebna jest pomoc społecznego otoczenia gospodarstw — ludzi, którzy są gotowi i zdolni do pogłębiania duchowonaukowego poznania leżącego u podstaw metody spalania oraz do ćwiczenia jej w trwałej praktyce.<br /> * Dopracowane w międzyczasie techniki mechanicznej regulacji zachwaszczenia nieco odsunęły w cień zarówno badania nad spalaniem nasion, jak i praktykę z nim związaną.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_mechanische_Unkrautregulierung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Mechaniczna regulacja chwastów ===<br /> <br /> O ile herbicydy działają niejako systemiczno-fizjologicznie od wewnątrz — to znaczy wprowadzają w błąd nadrzędną, budującą funkcję ciała eterycznego względem organizacji fizycznej — o tyle mechaniczne metody regulacji zachwaszczenia działają z zewnątrz. Pielenie, zgrzeblenie, bronowanie i okopywanie wyrywają rośliny z korzeniami, koszenie odcina je od systemu korzeniowego. Te zabiegi nie wyłamują się z prawidłowości powstawania i przemijania. Dotyczy to również opalania, które dosięga szybko kiełkujące i rosnące chwasty zanim kiełkująca siewka rośliny kulturowej przebije skorupę glebową i zazieleni się.<br /> <br /> Każdy człon płodozmianu towarzyszy mu swoista flora chwastów. O jej składzie decydują przede wszystkim stan gleby, termin siewu, warunki pogodowe, a także szybsze lub wolniejsze tempo wzrostu roślin uprawnych, a w konsekwencji również stopień pokrycia przez nie gleby.<br /> <br /> Wiele gatunków chwastów to rośliny wskaźnikowe w odniesieniu do struktury gleby — na przykład zastoin wodnych, zagęszczeń, glebowej gary, bilansu azotowego i kwasowości gleby.&lt;ref&gt;Helmut Voitl, Elisabeth Guggenberger, Josef Willi: ''Das große Buch vom biologischen Land- und Gartenbau'', Wien 1992, 367 S.&lt;/ref&gt; Człony płodozmianu można podzielić pod względem występowania swoistych chwastów i chwastnic na trzy grupy: rośliny zbożowe, rośliny okopowe, wieloletnie rośliny pastewne. Ogrodnicze płodozmiany to w istocie płodozmiany okopowe. {{SE|247}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Unkräuter_und_-gräser_in_den_Halmfrüchten&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Chwasty i trawy w zbożach ====<br /> <br /> Flora towarzysząca oziminom dzieli się na kiełkujące jesienią i kiełkujące wiosną. Spośród chwastów i chwastnic kiełkujących jesienią uciążliwe stają się te, które są zimoodporne: wyczyniec polny (''Alopecurus myosuroides''), miotła zbożowa (''Apera spica venti'') oraz chwasty takie jak rumian polny (''Anthemis spec.''), przetacznik (''Veronica spec.'') i inne. Ze względu na słabe pokrycie gleby jesienią i zimą pszenica jest bardziej zagrożona niż żyto i jęczmień. Dzięki rozkrzewieniu przedziomowemu oba ostatnie wyprzedzają chwastnice i chwasty zarówno we wzroście, jak i w pokryciu gleby. Tylko rzadko jesienny stan gleby pozwala na regulujące działanie zgrzebłem lub broną. W ograniczonym stopniu można to nadrobić wczesną wiosną. Opielanie wąskimi redlinami gęsiej stopy znosi jedynie pszenica — ona krzewi się dopiero wiosną — a nie żyto i jęczmień; te ostatnie mają już w znacznej mierze wykształcone swoje płytko rozchodzące się korzenie koronowe. W zwalczaniu wiosennych kiełkujących w ozimych dobrze sprawdzają się zgrzebło i lekka brona.<br /> <br /> Zbożom jarym — jęczmieniowi, pszenicy i owsowi — służy wczesny siew; dlatego też one, jak i wszelkie inne zasiewy jare, narażone są na zwiększony nacisk chwastów. Konkurują z już przy niższych temperaturach kiełkującymi chwastami, takimi jak kąkol (''Agrostemma githago''), mak polny (''Papaver rhoeas''), przytulia (''Galium spec.''), rdestówka powojowata (''Polygonum convolvolus''), a później gwiazdnica pospolita (''Stellaria media''), żółtlica drobnokwiatowa (''Galinsoga parviflora'') i łoboda (''Atriplex patula''), a jako chwastnica — owies głuchy (''Avena fatua''). Czas na zwalczanie przed siewem jest krótki, toteż wielokrotna obróbka posiewna zgrzebłem, lekką broną i opielaczem aż do strzelania w źdźbło jest niezbędna. Obróbkę przedwschodową umożliwia brona sieciowa; po wschodach trzeba poczekać z dalszymi zabiegami do pojawienia się trzeciego liścia.<br /> <br /> Z chwilą strzelania w źdźbło zacienienie ogranicza wegetatywny rozkwit nasiennych chwastów, nie ogranicza natomiast ostu ani strzelających razem z nimi chwastnic. Późno kiełkujące gatunki jak łoboda (''Atriplex''), rzodkiew świrzepa (''Raphanus''), komosa (''Chenopodium'') i żółtlica (''Galinsoga'') występują jednak rzadziej.<br /> <br /> Ponieważ nasienne chwasty i chwastnice rosnące wśród zbóż osiągają dojrzałość nasienną przed zbożem lub równocześnie z nim, to przede wszystkim zboża jare — bardziej niż oziminy — uzupełniają w płodozmianie zapas nasion w glebie. Podorywka bezpośrednio po zbiorze musi {{SE|248}}<br /> <br /> zadbać poprzez drobnogruzełkowate łoże w warstwie ornej o to, by jak największa część wypadniętych nasion mogła wykiełkować. Kłopotem w zbożach jest nieskrępowany rozkwit chwastów i chwastnic korzeniowych, takich jak perz właściwy (''Agropyron repens'') i ostrożeń polny (''Cirsium arvense''), a także szczaw lancetowaty tworzący korzeń palowy. Zwalczanie ich po zbiorach wymaga dużego nakładu pracy i czasu. Znakomicie sprawdzają się przy tym kultywatory z całkowitym podcięciem wyposażone w redlice następcze, które wyrzucają korzenie i kawałki korzeni na powierzchnię gleby do wyschnięcia. Ostrożeń polny (''Cirsium arvense'') i szczaw tępolistny (''Rumex obtusifolius'') w łanie osłabia się bardzo skutecznie przez głębokie wycinanie przed kwitnieniem.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Unkräuter_und_-gräser_in_den_Hackfrüchten&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Chwasty i trawy w roślinach okopowych ====<br /> <br /> Jak wskazuje sama nazwa, rośliny okopowe wymagają — obok dobrego przewietrzenia warstwy ornej — intensywnego tłumienia chwastów i chwastnic. Pod względem różnorodności gatunkowej i presji konkurencyjnej chwastów nic w płodozmianie nie dorównuje łanowi okopowych. Ponieważ okopowe sieje się później niż zboża jare, jest z reguły dość czasu, by przed siewem przeprowadzić od jednego do trzech bronowań niszczących wcześnie i średniowcześnie kiełkujące chwasty i chwastnice. Tam, gdzie to możliwe — jak przy burakach ćwikłowych (''Beta vulgaris''), kapuście (''Brassica'') i innych — rozsada z inspektu pozwala zyskać jeszcze więcej czasu i usunąć z pola nawet później wschodzącej chwasty, takie jak żółtlica drobnokwiatowa (''Galinsoga''), łoboda (''Atriplex'') czy komosa biała (''Chenopodium''). Rośliny okopowe mają z reguły długi okres młodociany i pozwalają aż do zwarcia rzędów kontynuować mechaniczną walkę z chwastami przy użyciu zgrzebła, obsypnika i redlicy. W razie potrzeby trzeba jeszcze raz przejść rzędy ręcznie.<br /> <br /> W uprawie buraka cukrowego i pastewnego oraz warzyw polowych dostępne są — obok opalania w fazie przedwschodowej — wyrafinowane metody mechaniczne, pozostawiające nietkniętym jedynie wąziutki pas wzdłuż rzędów siewu. Mimo całej starannej pracy przygotowawczej końcowe ręczne pielenie jest jednak nieuchronne. Praca ta należy do niewielu, które rolnikowi i ogrodnikowi jeszcze pozostały, a przy których może w dwójnasób wejść w bezpośrednią relację z glebą i roślinami: z jednej strony jest mozolnie, ręcznie oddany czynności, która idzie tym lżej i sprawniej, im bardziej człowiek odsuwa się od siebie samego i z badawczym wzrokiem zwraca się ku roślinom, które mają być<br /> <br /> {{SE|249}} uwolnione, aby mogły bezkrępowanie rozwinąć się aż do pełnego wytworzenia owocu. To zwrócenie się ku roślinom działa dwojako: jest celowo-użytkowe — wyłącznie na to nastawiona jest maszyna — a biegunowo do tego budzi duchowo zainteresowanie i duszewnie żywą relację wobec intymności życiowego związku rośliny z ziemią. Uświadamia się sobie wyzwanie, by nie popaść w pustkę czystej rutyny, która pracę przemienia w ciężar. Pielenie chwastów może być — obok innych podobnych czynności — polem ćwiczeń, które budując most wyzwala moralne odczuwanie wobec rzeczy i istot przyrody. Z drugiej strony nad całym dzianiem się spoczywa oglądające myślenie. Obserwuje się bogactwo zjawisk: jak rozmaite gatunki ziół towarzyszą uprawianej kulturze, jak te zioła różnorako ukształtowane są w korzeniu, liściu i kwiecie i dają w ziemskim odbiciu wieść o swym obrazie prarodzimym żyjącym w nadzmysłowym. Rozpoznaje się chwast lub chwastnicę jako przynależne do określonego rodzaju i rodziny i odkrywa się, jak wiele z nich ma znaczące działanie lecznicze. Poznaje się, jak to działanie lecznicze jest bliskie krewniactwem z działaniem odżywczym rozwijającego się stopniowo owocu rośliny kulturowej. Dla dobra tej siły odżywczej musi do pewnego stopnia ustąpić «zasób leczniczo-ziołowy». Dotyczy to w szczególności okopowych fruktujących bardziej wegetatywnie. Tak więc łan okopowych spełnia w ramach płodozmianu funkcję łanu oczyszczającego dla kultury następczej — przeważnie zboża. Zarazem jest on tym, który najbardziej obciąża żyzność gleby.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Unkräuter_und_-gräser_im_Futterpflanzenanbau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Chwasty i trawy w uprawie roślin pastewnych ====<br /> <br /> Główne rośliny pastewne to rośliny strączkowe, koniczyna i lucerna w mieszance z trawami pastewnymi oraz — w niewielkich domieszkach — zioła o działaniu dietetycznym, jak babka lancetowata (''Plantago lanceolata''), biedrzeniec (''Pimpinella agna''), cykoria podróżnik (''Cichorium lupulina''), nostrzyk żółty (''Medicago lupulina''), komonica zwyczajna (''Lotus corniculatus'') i nostrzyk biały (''Melilotus'' spp.). Mieszanka stoi w płodozmianie z reguły przez dwa lata użytkowania, zajmując tym samym dwa ogniwa płodozmianu. Pierwszy pokos wykonuje się na tyle wcześnie, by drugi odrost mógł zakwitnąć w skąpym w kwiaty późnym lecie i zapewnić owadom latającym obfite źródło nektaru. Dodatkowe źródła nektaru stanowią pasy kwitnące na łanach zbożowych i okopowych. {{SE|250}}<br /> <br /> W gęstych, dobrze rozkrzewionych dwuletnich łanach pastewnych jednoroczne chwasty nasienne nie mają możliwości rozwoju — w łanach przerzedzonych owszem, ale przy wielokrotnym koszeniu i one nie są groźne. Uprawa polowych roślin pastewnych jest przede wszystkim wypróbowanym środkiem pozwalającym opanować trudno inaczej zwalczalne, trwałe chwasty problemowe, jak ostrożeń polny (''Cirsium arvense'') i szczaw kędzierzawy (''Rumex crispus''). Ostrożeń polny ulega osłabieniu już po pierwszym pokosie, silniejszemu po drugim, a nawet trzecim. Po dwuletnim użytkowaniu w ten sposób udaje się utrzymać rolę w dużej mierze wolną od ostrożeni dla kolejnej rośliny następczej — z reguły oziminy. Jeśli chodzi o szczaw, który po każdym pokosie słabnie, lecz szybko wyrzuca pędy nasienne, ograniczenia produkcji nasion zwykle nie da się w pełni uniknąć. W przypadku perzu właściwego (''Agropyron repens'') wielokrotne koszenie osłabia siłę wzrostu kłączy, a tym samym dalsze rozprzestrzenianie się rośliny.<br /> <br /> W ramach płodozmianu wraz z bogatą w rośliny strączkowe uprawą polowych roślin pastewnych i roślin poplonowych dokonuje się ekologiczny cud. Oddaje ona glebie utraconą żyzność, stwarza harmonię w tym, co żywe, sprowadza z powrotem dziką faunę w krajobraz i dostarcza owcom i bydłu — latem jak i zimą — doskonałą paszę, a jesienią pastwisko na roli.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolge,_Krankheiten_und_Schädlingsbefall&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Płodozmian, choroby i szkodniki ===<br /> <br /> Pytanie brzmi, czy rośliny mogą w ogóle chorować w tym samym sensie co zwierzę i człowiek. Kierunek ku odpowiedzi otwiera się, gdy ujmuje się w świetle wzajemne powiązanie członów istoty w królestwach przyrody i w człowieku: minerał jest jednorodny, obdarzony jedynie ciałem fizycznym; do dwuczłonowości rośliny z ciałem fizycznym i ciałem eterycznym dochodzi u zwierzęcia jako trzeci człon ciało astralne, a u człowieka jako czwarty — organizacja Ja. Chorobotwórcze jest ciało astralne.&lt;ref&gt;Zob. np. Rudolf Steiner: ''Meditative Betrachtungen und Anleitungen zur Vertiefung der Heilkunst'', GA 316, Dornach 2003, Vortrag vom 3. Januar 1924, S. 33 f.&lt;/ref&gt;Takie nie wcielą się w roślinę. Jej ciało duszne pozostaje w nadzmysłowości; promieniuje swymi siłami z obrzeża w czas i przestrzeń, dotyka roślin jedynie z zewnątrz i tworzy sobie ich postać jako odwzorowanie. W czystości eterycznej organizacji rośliny łączy się ona z substancjami ziemi, ożywia je i komponuje w swą fizyczną organizację. W tym połączeniu staje się w swych formach zmysłowo widzialną {{SE|251}}<br /> <br /> postacią. W tych swych eteryczno-żywych procesach kształtowania roślina jest na wskroś zdrowa; jest nośnikiem wszelkich uzdrawiających sił; przez właściwą jej organizację sił kształtujących właściwie nie może chorować. To, co jej formę ukazania się jako czysty obraz swego typu modyfikuje, a nawet zniekształca czy całkowicie niszczy, to wpływy zewnętrzne. Ujmuje się je dziś w nieokreślonym pojęciu oddziaływań środowiska. Gdy te ześlizgną się ku skrajnościom, zanika harmonia stosunku kosmicznych do ziemskich oddziaływań; powstają nierównowagi. Mogą one zachodzić z przyrody przez pożary, burze, powodzie i trzęsienia ziemi, bądź coraz częściej przez egoistyczne działania człowieka, przez roszczenia posiadania i władzy, bezwzględną eksploatację i tym podobne. Wpływy za sprawą człowieka manifestują się w ociepleniu Ziemi, zmianie klimatu, zaśmieceniu Ziemi, mórz i stratosfery. Elektrosmog otacza rośliny zewsząd i odcina je od kosmicznych oddziaływań. W uprawie roślin kulturowych to skrajne oddziaływanie potęgują jeszcze obce życiu technologie wszelkiego rodzaju — jak nadmierne nawożenie solami azotowymi syntetyzowanymi z powietrza, hydroponika (uprawa na roztworach soli odżywczych), pestycydy, herbicydy i tym podobne. Rośliny są otoczone obcymi substancjami i promieniowaniami, które osłabiają ich eteryczną organizację. Ta nie jest już w pełni zdolna do budowania bądź utrzymania swej fizycznej organizacji cielesnej zgodnie z predyspozycją gatunkową. Fizjologiczną konsekwencją jest to, że rośliny zawierają więcej wody (powiększone komórki i przestrzenie międzykomórkowe) i rozpuszczonych w niej soli, niż mogą przetworzyć w budowę swych kształtotwórczych tkanek. Wszystko to wzywa na scenę szerokie spektrum roślinnych i zwierzęcych organizmów — bakterii, grzybów, roztoczy, owadów — które w naturalnej gospodarce przyrody w odpowiednim miejscu i czasie spełniają pożyteczne służby, a w miejscu i czasie niewłaściwym mnożą się jednostronnie i gwałtownie i stają się organizmami szkodliwymi. Szczególnym przypadkiem w tym kanonie są wirozy. Wirusy tworzą pewien rodzaj podnatury królestwa roślinnego, tak jak radioaktywność jest taką podnaturą królestwa mineralnego. Wirusy nie mają własnego metabolizmu. Włączają się w przemianę materii żywych organizmów — począwszy od bakterii wzwyż — i tylko przez nią mogą się rozwijać i mnożyć. Podczas gdy wszystko, co żywe, darlebt się w rytmach, wirus zachowuje się arytmicznie. To przede wszystkim wirusy przyczyniają się do coraz szybciej dokonującego się rozpadu odmian w królestwie roślin kulturowych.<br /> <br /> Pasożytnicze choroby bakteryjne i grzybicze są wyrazem nadmiaru siłowego oddziaływania Księżyca, które w glebie, za pośrednictwem {{SE|252}}<br /> <br /> wody, wytwarza «księżycową żywotność» («Mondenlebendigkeit»). Działa ona przy wyrównanych warunkach pogodowych w roślinach aż po tworzenie nasion.&lt;ref&gt;Vgl. Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S.166/67.&lt;/ref&gt;Gdy Księżyc działa jednak zbyt silnie — na przykład w łagodną zimę z wilgocią sięgającą w głąb wiosny, potęgowaną jeszcze przez dopływ łatwo rozpuszczalnych soli odżywczych — wzrasta presja grzybicza. Nadmierne życie księżycowe wchodzi niejako w konkurencję z siłami, które z kosmosu przez krzem, wapień i glinę napływają kształtotwórczo do roślin. Siły te słabną. Dochodzi do pewnego rodzaju przedwczesnego owocnikowania w sferze wegetatywnej, w obszarze liści. Ponad poziomem gleby, w której wnętrzu jest właściwa ojczyzna zastępów bakterii i grzybów, tworzy się w górze, w obszarze pędów, drugie dno dla pasożytów i grzybów. Pod zbyt silnymi siłami Księżyca roślina ulega rozkładowi przez to samo królestwo niższych organizmów, które w mroku gleby spełnia jej pożyteczne służby.<br /> <br /> Niebezpieczeństwu zbyt silnego oddziaływania Księżyca można zapobiec następującymi środkami:<br /> <br /> * Nawożenie sprzyjające zdrowiu roślin (wzmocnieniu ich eterycznej organizacji) — zob. rozdz. «Vom Wesen der Düngung» («O istocie nawożenia»), s. 259 i nast.<br /> * Budowanie gleby działającej na sposób ziemski, bogatej w trwałe formy humusu (glina-humus).<br /> * Wielokrotne w ciągu roku opryski herbatą z skrzypu polnego (działanie krzemu).<br /> * Zachowanie i pielęgnacja mokrych biotopów oraz trwałych użytków zielonych bliskich ciekom bądź wodom gruntowym. Są to naturalne siedliska, w których — uzdrawiająco dla całości organizmu gospodarstwa — siły Księżyca mogą «wyżyć się» w rozwinięciu bogatego życia grzybów i bakterii.<br /> <br /> Uprawa gleby pomaga roślinie w pierwszym kroku ku typowej dla niej konfiguracji sił kształtujących jej ciała życiowego. Dalszego wzmocnienia doznaje ona przez właściwe miejsce w płodozmianie, a najwyższego wzmożenia zdrowego wzrostu oraz kształtowania i dojrzewania owoców — przez nawożenie (por. rozdz. «Vom Wesen der Düngung» («O istocie nawożenia»), s. 259 i nast.). Dla kształtowania płodozmianu miarodajne są trzy główne momenty: samotolerantywność, działanie przedplonu i utrzymanie wysokiej dynamiki próchnicy. W przypadku wielokrotnego dosiewu przy rozmnażaniu wegetatywnym uprawy są w znacznie wyższym stopniu samotolerantywne niż {{SE|253}}<br /> <br /> przy rozmnażaniu generatywnym — chyba że pokolenie rodzicielskie jest nosicielem wirusów, co jest głównym problemem przy dosiewie ziemniaków, rozmnażaniu drzew owocowych i tym podobnych. Sama przyroda daje wzorzec wysokiej samotolerantywności rozmnażania wegetatywnego — na przykład perz właściwy (''Agropyron repens''), pokrzywa zwyczajna (''Urtica dioica''), ostrożeń polny (''Cirsium arvense''), powój polny (''Polygonum convolvulus''), skrzyp polny (''Equisetum arvense'') i inne.<br /> <br /> Przy generatywnym dosiewie odmian samosiewnych regułą jest — w różnym stopniu — rozpad odmian. U podstaw samonieprzenosności leży jednostronne namnażanie organizmów szkodliwych: bakterii, grzybów, owadów i innych zwierząt glebowych, a także patogenne wydzieliny korzeniowe samych roślin kulturowych (''allelopatia''). Organizmom szkodliwym można przeciwdziałać w następujący sposób:<br /> <br /> Przez wszelkie środki wzmacniające konstytucję, to znaczy organizację sił kształtujących rośliny. Należy do tego własna produkcja nasion w gospodarstwie przez celowy dosiew: «Wenn man [mit der Aussaat; Einfügung des Verfassers] nahe an den Wintermonaten ist, dann wird man eine starke Reproduktionsfähigkeit, wenn man weiter von den Wintermonaten ist, eine starke Nahrhaftigkeit in den Getreidepflanzen bewirken.» (Gdy jest się [z siewem; wtrącenie autora] blisko miesięcy zimowych, wytworzy się w roślinach zbożowych silną zdolność reprodukcji; gdy jest się dalej od miesięcy zimowych — silną wartość odżywczą.)&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 109.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Uwzględnienie czasu siewu według rytmów kosmicznych, w szczególności obiegu synodycznego, czyli faz Księżyca.<br /> <br /> * Aktywna, żyzna gleba, która szybko strawia wszelkiego rodzaju jednostronne wpływy zewnętrzne i czyni je nieszkodliwymi dla roślin.<br /> * Przestrzenny dystans do uprawy z roku poprzedniego (np. kapusta wobec kiły kapustnej [''Plasmodiophora brassicae''], ziemniaki wobec żerowania stonki ziemniaczanej) oraz dystans czasowy, który — w zależności od stopnia samotolerantywności — wynosi od trzech do sześciu lat.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Halmfrüchte&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Choroby zbóż związane z płodozmianem ====<br /> <br /> W każdym przypadku siew następczy prowadzi wskutek nagromadzenia swoistych patogenów do obniżenia plonów. Samotolerancja jest więc ograniczona, najmniej u żyta. Ze względu na swą skromność owies i żyto zajmują po ozimej pszenicy i ozimym jęczmieniu miejsce roślin plonozbiorczych. Owies uchodzi przy tym za roślinę leczącą glebę. Wartość przedplonowa jest nieznaczna; patrząc na całość zmianowania, zboża dbają jednak o wyrównany bilans próchnicowy. Przy czym tworzenie korzeni pszenicy i jęczmienia jest znacznie słabsze niż<br /> <br /> {{SE|254}} u żyta i owsa. Pierwsze są umiarkowanie silnymi konsumentami próchnicy i stawiają dlatego wysokie wymagania przedplonowi — dobrze nawożonym roślinom okopowym. Pszenica jest nietolerancyjna wobec przedplonu żyta. W tym przypadku, jak i w ogóle przy zmianowaniach zbożowych (&gt;50%) oraz źle rozłożonych masach słomy, pojawiają się choroby podstawy źdźbła: zgorzelcowe porażenia u nasady źdźbła pszenicy, jak zgorzel podstawy źdźbła (''Ophilus graminis'') czy łamliwość źdźbła (''Cercosporella herpotrichoides''). Regularny płodozmian zbóż liściowych i źdźbłowych pomaga tu zaradzić trudności. Szczególne miejsce wśród traw zajmuje wykazująca w wysokim stopniu samotolerancję kukurydza. Porażenia grzybowe mogą u pszenicy i jęczmienia, rzadziej u owsa i jeszcze rzadziej u żyta, występować na całym źdźble aż po kłos. U pszenicy są to przede wszystkim w strefie liścia rdze (''Puccinia'') — żółta, brunatna i czarna — oraz choroby śniedzi (''Tilletia''), w kłosie (''Helminthosporium gramineum'') głownia karłowata i śmierdząca; u jęczmienia paskowanie liści (''Ustilago avenae'') oraz mączniak prawdziwy (''Erysiphe graminis''), w kłosie głownia pyląca jęczmienia; u owsa głownia pyląca owsiana; u żyta w strefie liścia pleśń śniegowa (''Fusarium nivale''), w kłosach sporysz (''Claviceps purpurea''). Kukurydza włącza się bezproblemowo w zmianowania zbożowe; choroby podstawy źdźbła nie mogą jej zaszkodzić.<br /> <br /> Uszkodzenia wynikające ze zmianowania, powodowane przez owady — jak oprzędzik zbożowy (''Oscinis frit''), węgorek (''Ditylenchus dipsaci'') u żyta, pryszczarek, śmietka kiełkówka (''Hylemya correlata'') i inne u pszenicy, oprzędzik zbożowy (''Oscinis frit'') i wciornastek (''Thrips lini''), nicienie u owsa, połyśnica paskowana (''Chlorops taeniopus'') u pszenicy i jęczmienia — są mniej dotkliwe niż porażenia grzybowe. Natomiast w uprawie kukurydzy omacnica prosowianka (''Pyrausta nubilalis'') wyrządza szkody dominujące.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Hackfrüchte&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Choroby roślin okopowych związane z płodozmianem ====<br /> <br /> Różnorodne gatunki roślin okopowych w uprawie polowej i ogrodowej mają swój własny, odrębny wzorzec porażeń i szkód. Z reguły są niezgodne same ze sobą i muszą być odpowiednio daleko rozsunięte w płodozmianie. Pewien wyjątek stanowi ziemniak. Wegetatywne rozmnażanie przez bulwy czyni go najbardziej samokompatybilną ze wszystkich roślin kulturowych. W partiach górskich można go uprawiać przez dziesięciolecia na tym samym stanowisku. W ciepłowilgotnych siedliskach zagrożenie plonowania w pierwszym roku uprawy poważnie nasilają wszelkiego rodzaju wirozy — przenoszone przez mszcę brzoskwiniową (''Myzodes persicae'') i dalej rozprzestrzeniające się przez uszkodzenia bulw — a nadto infekcje grzybowe, jak obawiana zaraza ziemniaka (''Phytophtora infestans''), oraz szkodniki zwierzęce, jak stonka ziemniaczana (''Leptinotarsa decemlineata''), {{SE|255}}<br /> <br /> znacznie już w pierwszym roku uprawy. Powielanie zasiewu na tym samym stanowisku jest dlatego z reguły niemożliwe. W płodozmianie należy zachować odstęp czterech lat. Własności przedplonowe ziemniaka są doskonałe dla wszystkich roślin źdźbłowych i okopowych.<br /> <br /> Burak ćwikłowy i jego odmiany (burak cukrowy, pastewny, ćwikłowy) wykazują ze względu na porażenie nicieniami w strefie korzenia jedynie niską samokompatybilność. Nicienie (węgorek niszczyk [''Ditylenchus dipsaci'']) należą do głównych sprawców chorób płodozmianowych. Są wielorasowe, porażają niemal wszystkie rośliny kulturowe, a także liczne gatunki chwastów; żyją długo, dlatego w płodozmianie należy zachować do powrotu gatunku buraka odstęp od czterech do sześciu lat. Buraki wykazują szerokie spektrum organizmów szkodliwych: wirozy (m.in. żółtaczka buraka [''Beta-Virus 4'']), grzyby (m.in. zgorzeli siewek, różne grzyby) oraz nicienie, mszyce (''Phytophagus''), śmietka ćwiklanka (''Pegomya hyoscyami''), chowacz brukwiaczek (''Atomaria linearis'') i inne. Porażenie jest po części uwarunkowane odmianą i pogodą, w przeważającej jednak mierze jest następstwem niedostatecznej higieny gleby i zbyt ciasnego miejsca w płodozmianie.<br /> <br /> Odpowiednimi przedplonami dla buraków są przede wszystkim ziemniaki i azotogromadzące rośliny strączkowe, a przy dobrej własnej organicznej dawce nawozów — wszystkie gatunki zbóż. Następcze uprawy to z reguły ozime lub jare formy pszenicy i jęczmienia.<br /> <br /> Krzyżowe (''Kruzifery''), wśród nich wszystkie odmiany kapusty, rzepak oraz przedstawiciele roślin poplonowych — pochodne rzepaku, gorczyca biała (''Sinapis alba''), rzodkiew oleista (''Raphanus sativus var. oleiformis'') i inne — niezwykle wzbogacają płodozmian. Obfity, wręcz przebogaty pokrój kwiatowy rzepaku (''Brassica napus'') i kwitnących krzyżowych, roślin poplonowych, a nieumyślnie też chwastów — gorczycy polnej i rzodkwi łuszczynowej (''Raphanus raphanistrum'') — stanowi źródło nektaru, które przyciąga bogactwo owadów latających.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Fruchtfolgebedingte_Krankheiten_der_Futterpflanzen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Choroby roślin pastewnych związane z płodozmianem ====<br /> <br /> Jednocześnie krzyżowe przyciągają też liczne owady żerujące, na czele z pchełką ziemną (''Phyllotreta'' spp.), muchówką kapuścianą (''Chortophila brassicae''), słodyszkiem rzepakowym (''Meligethes aeneus'') i innymi. Równie poważne straty powoduje szereg chorób grzybowych, przede wszystkim kiła kapusty (''Plasmodiophora brassicae''), będąca typową chorobą płodozmianową, która w dużej mierze decyduje o wzajemnej nietolerancji kapustnych, rzepaku i tym podobnych, ale też krzyżowych chwastów. Ponadto rzepak jest rośliną żywicielską licznych {{SE|256}}<br /> <br /> gatunków nicieni wyrządzających szkody w następczych uprawach. Rzepak potrzebuje przedplonów wcześnie opuszczających pole, jak żyto i pszenica ozima. Po sobie pozostawia dla następnika glebę doskonale ustrukturyzowaną, gareną, stosunkowo wolną od chwastów. Z wymienionych względów — podobnie jak przy kapustnych — konieczna jest przerwa w uprawie wynosząca trzy do czterech lat. Przy intensywnym włączeniu zielonych nawozów z krzyżowych do płodozmianu odstępy muszą być jeszcze bardziej wydłużone.<br /> <br /> Centralnym ogniwem płodozmianu, obok roślin towarowych, są rośliny pastewne: koniczyna (''Trifolium'') i lucerna (''Medicago'') z domieszką mieszanki traw pastewnych i ziół. Koniczyna i lucerna z jednej strony — jako rośliny głęboko korzeniące się — ożywiają bezpośrednio całą miąższość profilu glebowego poprzez wiązanie azotu, uruchamianie minerałów i bogactwo masy korzeniowej; dzieje się to tym skuteczniej, im dłużej i bujniej trwa uprawa wieloletnia. Z drugiej strony należą one na poziomie roślinnym pośrednio do wielkich sprawców trwałej żyzności gleb — poprzez masy paszowe, które po przetrawieniu i uszlachetnieniu przez przewód pokarmowy przeżuwaczy wracają na pole jako nawóz. Uprawę pastewnych roślin strączkowych uzupełniają strączkowe nasienne: bobu (''Vicia faba''), łubinu (''Lupinus'') i grochu (''Pisum sativum''). W płodozmianie stoją one albo w siewie czystym, albo w uprawie mieszanej z owsem, najchętniej przed okopowymi. Pierwszeństwo koniczyny i lucerny w płodozmianie wyznacza strączkowym nasiennym pewne granice. Powodem jest oprzędzik lucernowiec (''Sithonia lineata''), który potrafi wyrządzić poważne szkody w pastewnych roślinach strączkowych we wczesnym stadium wzrostu. Głównym problemem czerwonej koniczyny — w mniejszym stopniu lucerny — jest zgnilizna twardzikowa (''Sclerotinia trifolium''). Jest ona typową chorobą płodozmianową. Czarne sklerocja (owocniki grzyba) przyczepiają się do szyjki korzeniowej, niszczą naczynia przewodzące, a roślina więdnie z nastaniem wiosny z dnia na dzień. Trwałe formy grzyba mogą utrzymywać się w glebie do ośmiu lat. Powrót koniczyny czerwonej, a także lucerny powinien zatem następować najwcześniej co pięć do sześciu lat. Przy co najmniej dwuletniej uprawie problem z ostami dla rośliny następczej zostaje rozwiązany, a liczebność nicieni znacznie się zmniejsza.<br /> <br /> Do innych roślin liściastych należących z reguły do biologiczno-dynamicznych płodozmianów zalicza się buraki pastewne (''Beta vulgaris'' var. ''alba'') jako składnik dietetyczny w żywieniu bydła mlecznego oraz marchew (''Daucus carota'') i len oleisty (''Linum usitatissimum'') w odchowie cieląt. Te, podobnie jak uprawy warzyw i ziół leczniczych na potrzeby zdrowia zwierząt, prowadzi się częściowo ogrodniczo, częściowo polowo, włączając je w pola okopowych. {{SE|257}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Fruchtfolge_in_Beziehung_zur_Düngung,_Humusbilanz_und_Pflugbearbeitung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Płodozmian w odniesieniu do nawożenia, bilansu próchnicy i orki ===<br /> <br /> Płodozmian stwarza dla biologiczno-dynamicznego gospodarstwa ramy uprawy gwarantujące trwałą żyzność gleby odpowiadającą warunkom siedliskowym. Te przestrzenno-czasowe ramy wyznaczają temat, który może być wariowany stosownie do pogody oraz potrzeb paszowych i rynkowych. Temat ten musi żyć w świadomości wspólnoty gospodarstwa jako żywy związek idei i być rok po roku coraz głębiej wpisywany w organizm gospodarczy. Każdego roku na nowo ten obraz płodozmianu staje się w kształtowaniu procesu przyrodniczego naocznym dziełem sztuki. W poniższym przykładzie (Dottenfelderhof) przedstawia się dwunastopolowy płodozmian, który dzieli się na dwa sześciopolowe, ukazujące z kolei źródłową zasadę trójpolówki:<br /> <br /> {| class=&quot;wikitable&quot;<br /> !&lt;small&gt;Rok&lt;/small&gt;<br /> ! &lt;small&gt;Płodozmian&lt;/small&gt;<br /> !<br /> !&lt;small&gt;Międzyplon&lt;/small&gt;<br /> !&lt;small&gt;Nawożenie&lt;/small&gt;<br /> !&lt;small&gt;Bilans humusu&lt;/small&gt;<br /> !&lt;small&gt;Orka jesienna&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;1&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Lucerna – trawa&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;RL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;100–200 dt kompostu&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;+&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;–&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;2&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Lucerna – trawa&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;RL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;Tworzenie trwałego humusu&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;+&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;3&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Ps.-pszenica – jęczmień&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;ZŁ&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;Krzyżowe&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || <br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;4&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Ps.-żyto&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;ZŁ&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;Strączkowe i inne&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || <br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;5&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Okopowe: ziemniaki, warzywa polowe, buraki pastewne i inne&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;RL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;300 dt obornika z głębokiej ściółki&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;–&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;częściowo krzyżowe&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || &lt;small&gt;+~&lt;/small&gt;<br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;6&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Owies, orkisz&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;ZŁ&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;Podsiew koniczyny&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;–&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;7&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Koniczyna z trawą&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;RL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;100–200 dt kompostu&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;+&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;–&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;8&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Koniczyna z trawą&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;RL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;Tworzenie trwałego humusu&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;+&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |&lt;small&gt;9&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Ps.-pszenica – rozmnażanie nasion&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;ZŁ&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;Krzyżowe&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || <br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;10&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Żyto&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;ZŁ&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || <br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;Strączkowe i inne&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || <br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;11&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Okopowe: jak pod 5&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;RL&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;300 dt obornika z głębokiej ściółki&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;–&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;pf&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> |<br /> |<br /> || <br /> || &lt;small&gt;częściowo krzyżowe&lt;/small&gt;<br /> || <br /> || &lt;small&gt;+~&lt;/small&gt;<br /> || <br /> |-<br /> |&lt;small&gt;12&lt;/small&gt;<br /> | &lt;small&gt;Owies, orkisz, rozmnażanie nasion&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;ZŁ&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;Podsiew lucerny&lt;/small&gt;<br /> ||<br /> || &lt;small&gt;~&lt;/small&gt;<br /> || &lt;small&gt;–&lt;/small&gt;<br /> |-<br /> | colspan=&quot;7&quot; |&lt;small&gt;RL = roślina liściasta; ZŁ = zboże łanowe; + = przyrost humusu; ~ = utrzymanie humusu; – = ubytek humusu; pf = orka&lt;/small&gt;<br /> |}<br /> <br /> Udział roślin liściastych wynosi 50%, co odpowiada systemowi zmianowania. Międzyplony przesuwają jednak stosunek zbóż łanowych do roślin liściastych na korzyść tych ostatnich. {{SE|258}}<br /> <br /> Kultury głęboko ukorzeniające się z największą masą korzeniową — lucerna, a za nią koniczyna — przeważają nad udziałem przeważnie płytko ukorzenionych okopowych z niewielką masą korzeniową. Pozycję pośrednią pod oboma względami zajmują zboża łanowe. Nie uwzględniając wkładu międzyplonów i nawożenia organicznego, bilans humusu w ciągu dwunastu lat można ocenić jako nieznacznie dodatni. Uprawa gleby, prowadzona głównie wiosną i jesienią, wpływa na niego ujemnie. Zaniechanie jej przez ćwierć spośród dwunastu lat, w czasie polowej uprawy paszowej, łagodzi ubytek humusu — podobnie jak umiarkowana uprawa głęboka jesienią i w przedwiosennej porze roku przy użyciu pługa, grubera, pługa talerzowego itp. Wyrównanie strat, a tym bardziej stopniowe ustabilizowanie się na trwale wyższym poziomie zawartości humusu, jest zadaniem humusotwórczych międzyplonów, a przede wszystkim nawożenia obornikiem i kompostami. {{SE|259}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Dritte_Säule:&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''Trzeci filar:''' ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vom_Wesen_der_Düngung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === O istocie nawożenia ===<br /> <br /> Czym naprawdę jest nawożenie — to pytanie wciąż pozostaje zagadką. Ze stanowiska powszechnie przyjętej nauki rolniczej nie wydaje się, by warto było je dalej drążyć; zdaje się, że zostało ono raz na zawsze rozwiązane. W tym rozumieniu nawożenie znaczy tyle, co dostarczanie do układu gleba–roślina — pomyślane i wyliczone w odizolowanej postaci poszczególnych pierwiastków chemicznych — substancji, które z myślą o harmonijnie zrównoważonej gospodarce składnikami odżywczymi pozwalają oczekiwać plonów maksymalnych, w przybliżeniu aż do wyczerpania potencjału genetycznego odpowiednio wyhodowanych odmian roślin kulturowych.<br /> <br /> Ten punktowy sposób myślenia o zewnętrznych związkach przyczynowo-skutkowych stoi w biegunowej opozycji do tego, co mówią badania geisteswissenschaftliche, które mówią o «tajemnicach nawożenia» jako o «wyjątkowo prawdziwych tajemnicach».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 11.&lt;/ref&gt;«Z pewnością czyni się to [nawożenie; przypis autora] instynktownie, przez tradycję z dawnych czasów. Lecz istoty nawożenia nie rozumie dziś właściwie żaden człowiek» — «poza tymi, którzy mogą wiedzieć to z ducha».&lt;ref&gt;Ebd., S. 20.&lt;/ref&gt;Trzy kolejne rozdziały stanowią próbę stworzenia podstawy rozumienia tej radykalnej wypowiedzi. W następnych wywodach poświęconych stopniom nawożenia tajemnica istoty nawożenia będzie mogła stać się czymś, co coraz wyraźniej wychodzi na jaw.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_Stoff-_und_Kräftefrage&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === O kwestii substancji i sił ===<br /> <br /> Prowadzenie gospodarstwa rolnego oznacza przemieszczanie ogromnych mas materiału, przeważnie z organicznej natury: ożywioną glebę przy każdym zabiegu uprawowym, czynności przy zbiorze zielonki, siana i słomy itd. oraz ich składowanie i codzienne zadawanie przy żłobie, ścielenie w oborze, wywóz gnojowicy i obornika oraz ich przechowywanie i rozrzucanie na polach i użytkach zielonych, wielokrotne opryskiwanie preparatami na całej powierzchni gruntów gospodarstwa, masy zbiorcze zbóż i roślin okopowych, ich magazynowanie i wreszcie przygotowanie wszystkich płodów rolnych, które jako żywność opuszczają gospodarcze obejście.<br /> <br /> Rolnictwo jest mimowolnym przemysłem transportowym. To jedna strona — druga zaś polega na tym, że jest ono procesem wplecionym w rytmy biegu roku i trwającym ponad nie. Dotyczy to przede wszystkim nawożenia. Wytworzone w gospodarstwie substancje nawozowe są same wynikiem procesów życiowych, a zarazem przyczyną ich utrzymania i wzmożenia.<br /> <br /> {{SE|260}} Czym właściwie są substancje, które w różnych postaciach krążą z miejsca na miejsce? Czym jest substancja? Substancje przejawiają się w czterech klasycznych żywiołach: w stanach skupienia tego, co Stałe (Ziemia), Ciekłe (Woda), Gazowe (Powietrze). Do żywiołu Ciepła nauka przyrodnicza nie znalazła dotąd pojęciowego dostępu, który charakteryzowałby go jako samodzielny czwarty spośród żywiołów klasycznych. Po dziś dzień obowiązuje metodyczna zasada rozkładania zjawisk na czynniki pierwsze, sięgająca założyciela fizyki eksperymentalnej, Francisa Bacona (1561–1626). Ta metoda — szukania za zjawiskami, w procesach materialnych, zasady bytowej będącej ich przyczyną — panuje jeszcze dziś w powszechnie uprawianej nauce.<br /> <br /> Za subiektywnie odczuwanym zjawiskiem szuka się przedmiotu, czegoś materialnie rzeczowego. Nie znajduje się tego w samym cieple, lecz wtórnie — w stanach cieplnych, które mierzalnie ujawniają się w żywiołach Stałym, Ciekłym i Gazowym. Bez tego odniesienia do trzech żywiołów czy stanów skupienia ciepło pozostawałoby niepostrzegalne. Dla Francisa Bacona, który z prawniczym orężem ustanowił się sędzią nad ciepłem, był to zapewne powód, by odmówić mu samodzielnego bytowania jako żywiołowi. Po dziś dzień niematerialność ciepła, jego istotowa natura, pozostaje pojęciowo w mroku. Nie ucieleśnia ono żadnego własnego stanu skupienia. W nowszych czasach badacze skłaniają się ku temu, by bogatą w energię, silnie rozrzedzoną postać plazmy określać jako czwarty stan skupienia. Lecz i w tym wysoce złożonym kontekście zjawiskowym ciepło pojawia się w formie związanej z materią. Jego czysta natura jako żywiołu ciepła objawia się w spostrzeżeniu jako zjawisko odczuwania ciepła w odcieniach od zimna do gorąca, pośredniczone przez żywioły Ziemi, Wody, Powietrza. Ponadto czysta niematerialna natura ciepła ujawnia się we właściwości przeprowadzania stanów żywiołowych czy skupienia jednego w drugi poprzez swą obecność i nieobecność.<br /> <br /> Pytanie o naturę substancji, które od XVII wieku stopniowo stawało się centralnym pytaniem poznawczym nauk przyrodniczych, wydaje się być co do zasady wyjaśnione przez fizykę i chemię. Jeśli rozkłada się metodami analityki substancje organiczne lub nieorganiczne — pomijając<br /> <br /> {{SE|261}} te, które z natury swej występują w stanie elementarnym, jak złoto, srebro i inne — ujawnia się suma fizykochemicznych pierwiastków, różnionych według właściwości. Myśli się je zbudowane z atomów (atom = niepodzielny).<br /> <br /> W XIX i XX wieku rozkładano również sam produkt rozkładu, pierwiastek jako «niepodzielny atom», na jego cząstki elementarne. Tym samym jakościowy charakter właściwości pierwiastków chemicznych stracił na znaczeniu dla poznania istoty substancji. Tym krokiem przekroczono próg z Natury ku «Naturze-Poniżej»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Leitsätze'', GA 26, «Von der Natur zur Unternatur», Dornach 1998, S. 255 ff.&lt;/ref&gt;i dotarło się do subatomowego obszaru cząstek elementarnych (kwantów). W nim zanika świat zmysłów, a pojawia się inny — świat mierzalnych energetycznych oddziaływań.<br /> <br /> Oddziaływania te różnią się od wnikających sił kosmicznych, które unoszą ziemski świat substancji ku konstytucji wyższych szczebli bytowych: życia świata roślinnego, duszewności świata zwierzęcego i duchowości człowieka. Natomiast substancje ziemskie okazują się promieniującymi na zewnątrz,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst nach geisteswissenschaftlichen Erkenntnissen'', GA27, Dornach 1991, S. 20).&lt;/ref&gt;zagęszczonymi tworami sił — niejako procesami dobiegłymi końca i w tym stanie zakutymi w pęta.<br /> <br /> W atomach dostrzeżono wypełniające przestrzeń ciała, materię, która miałaby być jedyną przyczyną wszelkiego wyższego bytowania na Ziemi. To ujęcie stworzyło światopoglądowi materializmu racjonalny, pozornie niezachwiany fundament. Materia — głosi ten pogląd — jest continuum, które było na początku i będzie na końcu. Wszelkie bytowanie, które powstało i jeszcze trwa między tym początkiem (Wielki Wybuch) a tym końcem (*finalna entropia*, śmierć cieplna), wywodzi się z tego materialnego pra-gruntu — a więc i człowiek, który jako materialny przedmiot to wszystko tak myśli. Zaprzeczając sobie jako istocie doznającej duszewnie, duchowo dążącej i kochająco chcącej, wyniósł on ten teoremat do rangi aksomatu. Materializm jest, ze względu na swe pozornie pewne fundamenty — odgadnięcie tajemnicy substancji i wynikającą zeń technologię — najmniej przemyślanym światopoglądem. Zasłania on spojrzenie na człowieka, który w zaangażowaniu najwyższych sił intelektu buduje sobie świat, w którym jako Nie-Ja traci się w Nicość. «Intelekt oddala się od rzeczywistości, rozum zaś wiedzie nas z powrotem na nią<br /> <br /> z powrotem.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Einleitungen zu Goethes Naturwissenschaftlichen Schriften'', Kap. X. «Wissen und Handeln im Lichte der Goetheschen Denkweise», GA 1, Dornach 1987, S. 171.&lt;/ref&gt;Obraz świata materializmu doznał pewnego wstrząsu za sprawą odkryć fizyki kwantowej, która dowodzi, że materii nie można zróżnicować w sumę atomowych cząsteczek materialnych, lecz w energetyczne kwanty działania. Kto jednak jest ich sprawcą? Nasuwa się tu pytanie o ducha, o świat istot tworzących z nadzmysłowego. «Intelekt oddala nas od rzeczywistości, rozum wiedzie nas z powrotem na nią.»<br /> <br /> {{SE|262}} Gdy człowiek kieruje całą siłę rozumu ku sobie jako istocie myślącej, znajduje w sobie samym środki i drogi, które wyprowadzają go ze statyki materialistycznego obrazu świata. Budzi się w nim świadomość, że to on sam, powołany z duchowych pra-początków, jest i staje się w coraz większej mierze nośnikiem rozwoju; że dzięki swoim duszewnym siłom myślenia, czucia i woli może kształcić wyższe duszewne organy poznania i z ich pomocą doskonalić się ku wyższym oglądaniom. Te zaś umożliwiają mu w wolnym samostanowieniu wziąć w swe ręce przyszłość swoją i przyszłość swego współstworzenia. Zwiastuny tego rodzaju przebłyskują wszędzie. Lecz: pytanie o istotę substancji we wszystkich jej postaciach — w nieożywionej naturze, w życiu roślin, w duszewności zwierząt i w duchowej czyli Ja-organizacji człowieka — nie jest jeszcze stawiane w tym sensie.<br /> <br /> Aby uzyskać wejście w ten krąg pytań, należy stwierdzić: «Zmysłowo-naoczny obraz świata jest sumą metamorfozujących się treści spostrzeżeń bez leżącej u ich podstaw materii.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Einleitungen zu Goethes Naturwissenschaftlichen Schriften'', Kap XVI. «Goethe als Denker und Forscher», GA 1, Dornach 1987, S. 274.&lt;/ref&gt;Spostrzeżenia, jakich dokonujemy przy zmysłowo-naocznym przedmiocie, pobudzają myślenie do tworzenia pojęć, które starają się uchwycić właściwości tego przedmiotu. Tak więc pierwiastki substancji układu okresowego charakteryzują się każdy swymi specyficznymi właściwościami, będącymi wyrazem czegoś, co nie staje się zjawiskiem — a zatem nie należy do powstawania i przemijania w czasie i przestrzeni. Materia natomiast ujmowana jest jako continuum, jako to, co trwałe w czasie i przestrzeni, nie będąc sama zmysłowo-naocznym zjawiskiem i nie podlegając budującym i niszczącym siłom działającym w czasie i przestrzeni. To, co pojawia się w zjawisku, to pojęciowo uchwytne właściwości. Są one rzutowaniami czegoś Nad-Czasoprzestrzennego, nadzmysłowego — istoty tej lub owej substancji. Konstytucją w świadomości człowieka stają się przez spostrzeżenie i pojęcie<br /> <br /> jako suma właściwości. Ich wyodrębnienie i przyporządkowanie tej lub owej substancji jest przedmiotem badań fizyki. Ich konstelacja jest tego rodzaju, że każdy pierwiastek substancji ma specyficzne powinowactwo do innych substancji. Mogą one ze sobą reagować. Gdy tak się dzieje, substancje wyjściowe znikają z pola widzenia i — niejako jako synteza — powstaje nowa substancja o zaskakująco nowych właściwościach. Początek i koniec powiązane są ze sobą przez zdarzenie nieciągłe. Na przykład wodór (H) i tlen (O) są gazami. Ich wzajemne powinowactwo jest tak przemożne, że reagują ze sobą wybuchowo. Znikają, i wyłania się woda — substancja o najbogatszych właściwościach, podstawa wszelkiego życia. Dokonuje się skok z niżej ku wyżej zagęszczonemu stanowi skupienia. Gdy woda zostaje poddana elektrolizie z nakładem energii, znów pojawiają się pierwiastki wyjściowe jako gazy. Przy przejściu ze stanu gazowego w stan ciekły, jak zresztą przy każdej reakcji między substancjami, wchodzi w grę czynnik czasu. Dokonuje się proces. To procesowe dzianie się w świecie substancji jest przede wszystkim przedmiotem chemii. Można je śledzić empirycznie w towarzyszących mu reakcji zjawiskach, lecz jako takie wymyka się postrzegalności. W procesie chemicznym działają siły zakodowane w istocie substancji i jej właściwościach. Siły będące w ruchu w trakcie procesu trwają przed jego początkiem i po zakończeniu reakcji w stanie spoczynku, zastygnięcia w formę. W formie substancja staje się zmysłowo-naoczna i w swych fizycznych właściwościach mierzalności, przeliczalności i ważalności — obliczalna.<br /> <br /> {{SE|263}} W toku procesowo-chemicznego działania sił pojawiają się zjawiska — na przykład ciepło, światło, barwa, dźwięki, jak też wrażenia zapachu i smaku — których nie da się wyprowadzić z właściwości reagujących substancji. Pozwalają one badającemu duchowi człowieka wnikać głębiej w procesowe dzianie się, a nawet w czynnym uczestnictwie wyrobić sobie do niego osobisty stosunek, w którym nadzmysłowe działanie sił odwzorowuje się w osobistym przeżyciu bliżej ducha. We współprzeżywaniu zjawisk chemicznych substancje uchylają o szczelinę swą siłowo-istotową naturę.<br /> <br /> Im dalej postępująca fizyka starała się w Czasoprzestrzennym odgadnąć tajemnicę materialnie pomyślanego pierwiastka, atomu, tym bardziej zjawisko znikało z pola widzenia eksperymentatora. Snuł on czerwoną nić dalej za pomocą wyobrażonych modeli przy użyciu<br /> <br /> matematyki. Niezauważenie wyszedł z Natury w królestwo «Pod-Zmysłowego», w Naturę-Poniżej — w królestwo ściśle prawidłowych, utrwalonych, martwych i bezdusznych stosunków sił masy, elektryczności, magnetyzmu i energii wiązania jądrowego. W tej Naturze-Poniżej wszelka przedmiotowość świata zmysłowo-naocznego rozwiązana jest w dający się obliczyć system wzajemnie oddziałujących, lecz w sobie zastygłych form energetycznych. Tam, gdzie działają w izolacji, są w najwyższym stopniu wrogie życiu. Siły pod-zmysłowe działają w «przestrzeni» i dlatego z konieczności wyobraża się je jako ciała w przestrzeni — jako mechanikę kwantów. Wyróżnia się, w przestrzennym odgraniczeniu i — zależnie od mechanizmu działania — różne cząstki elementarne względnie kwanty energii.<br /> <br /> {{SE|264}} W dalszym biegu fizyki kwantowej stało się oczywiste, że te opierające się na doświadczeniu zmysłowym wyobrażenia nie są utrzymywalne. Niels Bohr (1885–1962), ojciec fizyki kwantowej, doszedł do wyniku: «Nie istnieje żaden świat kwantowy.»&lt;ref&gt;Zitiert nach Jos Verhulst: ''Der Glanz von Kopenhagen, geistige Perspektiven der modernen Physik'', Stuttgart 1994, S. 15.&lt;/ref&gt;Poznanie to potwierdzili jego wybitni koledzy Werner Heisenberg (1901–1976), Wolfgang Pauli (1900–1958) i inni. Heisenberg pisze: «Najmniejsze jednostki materii nie są w rzeczywistości fizycznymi obiektami w normalnym sensie; są formami, ideami, które można bez nieporozumień wyrazić jedynie w języku matematycznym.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 17.&lt;/ref&gt;— Atom nie jest zatem żadną rzeczą w przestrzeni. I dalej pisze: «Jeśli próbuje się za tą rzeczywistością [chodzi o zmysłowo-naoczną; uwaga autora] przeniknąć w szczegóły atomowego zdarzenia, kontury tego ‹obiektywno-realnego› świata rozwiązują się — nie w mgłę nowego, lecz wciąż niejasnego wyobrażenia rzeczywistości, lecz w przejrzystą jasność matematyki, która łączy prawidłowo to, co możliwe, nie zaś faktyczne.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 173.&lt;/ref&gt;Ta «przejrzysta jasność» jest jednak abstrakcją. Jakkolwiek słuszna może być w odniesieniu do bytu i działania Natury-Poniżej, napotyka ona granicę, przy której człowiek poznający może uświadomić sobie, że z tej abstrakcji nie da się wykrzesać ani iskry etyczno-moralnego impulsu. Matematyka ma do czynienia z tym, co Fizyczno-Stało-Się, co objawia się myślącemu świadomości w stosunkach liczbowych. Ich prawidłowość jest uchwytna w myślach — a więc czysto w duchu. W nich to, co obiektywne, zlewa się z tym, co subiektywne, w jedno. Są prawdziwe w ograniczonym przypadku<br /> <br /> tego, co Anorganiczno-Fizyczne. Matematyka jest więc nauką o duchu, a nie przyrodoznawstwem. Myśli się myśli zdolne do przekładania fizycznych praw na technologiczne funkcje. Jeśli pozostać przy tych myślach i szukać w duchowym wzmożeniu ich następstwa, przeżywać ich logiczne powiązania — matematyka nie zastyga w sztywną, martwą abstrakcję, lecz może stać się wstępem do prawdziwego poznania ducha.<br /> <br /> {{SE|265}} Stosunki liczbowe są wyrazem stosunków energetycznych czy sił. Te ostatnie są z jednej strony nośnikami procesów substancjalnych reakcji, z drugiej zaś — zaklęte są w substancji jako «zatrzymane procesy».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Konferenzen mit den Lehrern der freien Waldorfschule Stuttgart'', 2. Bd., GA 300b, Konferenz vom 21. Juni 1922, Dornach 2019, S. 152.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Martin Rozumek, Peter Buck (Hrsg.): ''Das Chemische und die Stoffe, Zugänge zur Chemie'', Dornach 2008, Kap.: «Einleitung», S. 7.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Substancja podlega ciężkości. Ta doświadczalna właściwość czyni ją przede wszystkim przedstawicielem tego, co Ziemskie. Jest ona zaklętą w zmysłowo-naoczną formę sumą form energetycznych czy sił, które wyrażają się we właściwościach. Umożliwiają one przebiegające zgodnie z prawami natury, reprodukowalne i matematycznie w formułach dające się abstrahować procesy.<br /> <br /> W ożywionej naturze to procesowe dzianie się nie daje się już wyprowadzać jedynie z właściwości fizycznych pierwiastków substancji. Przeciwnie — procesy życiowe wyobcowują je w możliwie najdalej idącym stopniu z ich fizycznej determinowalności. Białko na przykład buduje się z pięciu pierwiastków: węgla, tlenu, azotu, wodoru i siarki. Zostają one ze swymi właściwościami nośnikami sił mających kosmiczne pochodzenie.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 64f.&lt;/ref&gt;Siły te kosmiczne napływają wszechobecnie z planetarnego otoczenia i konfigurują się stosownie do istotowej natury rośliny lub zwierzęcia w ciało eteryczne czyli życiowe. Jest ono od początku do końca twórcą procesów. Staje się architektem fizycznej organizacji, wyrywa fizyczne substancje z ich zaklęcia w to, co Ziemskie, stawia je w służbie procesów życiowych i trzyma je tak długo w nurcie życia, aż ten w formach organicznych tworów zamiera. Ciało eteryczne rozpuszcza się wtedy w świat eteryczny. W bakteryjnym rozkładzie, mineralizacji, ziemskie pierwiastki substancji zostają wyzwolone z organicznych tworów i powracają do swej fizycznej własnej prawidłowości.<br /> <br /> To, co w organicznej naturze określa się jako składowe konstytutywne — białka, węglowodany, tłuszcze, hormony, witaminy itd. — są to<br /> <br /> {{SE|266}} abstrahowane z kontekstów życiowych, w których się pojawiają, cielesne, martwe twory. W kontekście procesów życiowych są one tworami sił, które w niemal nieskończonych wariantach i oddziaływaniach wzajemnych wznoszą ziemski świat substancji do ożywionych kompozycji. Kto komponuje te siły w tę dźwięczną symfonię, tak że dąb w każdym ze swych organów — w korzeniach, pniu, gałęziach, pędach, liściach, kwiatach i owocach — jest nieomylnie dębem, a róża różą? W świecie roślinnym szuka się Typusu, istoty, która w określonym gatunku roślinnym wyraża się kształtowo. Ani siły, ani głębiej ukryta istota, która te siły z siebie przynosi, nie są zmysłowo-naoczne. Odsłaniają się dopiero nadzmysłowemu oglądaniu.<br /> <br /> Co objawia się w tej mierze u zwierzęcia? Istota, źródło wszelkiego kształtowania, pozostaje ukryta. W zjawisku nie ukazują się dusza ani siła kształtująca same w sobie, lecz wyrazy duszewne i działania sił. Koń zaprzężony do pługa wyraża się duszewnie w swych ruchach, w uległości na nacisk cugli, w trzymaniu toru, i w tym, jak w marszu mocno paruje w chomąto itd. Wszystkie przejawy siły mają bez wątpienia swoje źródło w istocie konia. Postrzegamy je w napiętości mięśni, postronków, w otwierającej się glebie, w śliznięciu pługa po odkładnicy aż po boczne złożenie skiby. Siła wychodząca od konia objawia się w polarności spoczynku i ruchu — i to równocześnie. To właśnie znamionuje rytm. Rytm, który koń wykazuje we wszystkich swych ruchach — w stępie, kłusie i galopie, albo we wznoszącej się i opadającej głowie przy ciągnięciu ciężkich ładunków — wynika z duszewnej istoty tego zwierzęcia. Rytm tworzy oszczędność w działaniu sił; oszczędza siłę. Uświadamia się to sobie jako widz; leżące u podstaw zdarzenie — jak to, co duszewne przekształca się w siłę, a ta w zewnętrzne działanie — pozostaje ukryte.<br /> <br /> Jak kształtuje się teraz owo odniesienie istoty i zjawiska człowieka w rolnictwie? On sam jest zdecydowanym aktorem i zarazem własnym widzem: woźnica i koń w jednym. Istota, duchowe dążenie i czyn powiązane są bezpośrednio ze sobą w samoświadomości: Biorę łopatę i kopię — skutek jest podobny do skutku pługa. Tyle że w każdej chwili jestem dawcą impulsu i świadomym współuczestnikiem zdarzenia. Moja istota duchowa jest sprawcą idei, które mnie prowadzą, i zarazem źródłem siły, by stały się one czynem. Znajduję w sobie samym istotę, która ma moc, by w wolności<br /> <br /> {{SE|267}} do tego czynu się skierować. Zwierzęciu natomiast jego istota pozostaje nieświadoma; żyje się ono czysto duszewnie w swych instynktach. Istota i dusza rośliny działają z «Nad-Natury» w procesach życiowych i tworzą sobie w formach zmysłowo-naoczne odbicie. Istota Mineralno-Substancjalnego objawia się w przestrzennie odgraniczonej, utrwalonej strukturze sił, która w krysztale zastyga w geometrycznie określone formy.<br /> <br /> To odniesienie istot do ich sposobów przejawiania się w królestwach przyrody wyraża się w sposobie kształtowania substancji budujących ciało. W człowieku kompozycja cielesnych substancji indywidualizuje się stosownie do jego ducha-duszy, jego Ja. Istota wyrywa substancje z ich jedynie fizycznego bytowania i komponuje je w twory sił odpowiadające szczeblowi bytowemu, na którym się przejawiają. Na pierwszym, najniższym szczeblu bytowym fizyczno-anorganicznej natury budowa substancji podąża za rządzącymi tam prawami. Prawa te są uchwytne w pojęciach chemiczno-fizycznych i przejawiają się przedmiotowo w dziełach techniki. Na drugim szczeblu bytowym — świata roślinnego — substancje komponują się wedle wyższych, już niepojęciowo uchwytnych prawidłowości eterycznego ciała sił kształtujących. Przez nie irdische działanie sił zostaje włączone w kosmiczne. Trzeci szczebel bytowy kompozycji substancjalnych konstytuuje świat zwierzęcy. Zwierzę może budować swoje ciało tylko przez pobieranie pokarmu z zewnątrz. Na drodze trawienia niszczy substancje pokarmowe siłą własnej istoty duszewnej i z tej samej siły duszewnej komponuje właściwą sobie substancjalność cielesną. Jest ona tak skonfigurowana, że jest nośnikiem duszewnego zamieszkującego zwierzę, którego osnowa bytowa leży poza sferą słoneczną — w dalekim kosmosie, w tak zwanym dlatego Kręgu Zwierząt. Czwarty szczebel bytowy Substancjalnego ucieleśniony jest w ciele człowieka. W nim fizyczne, eteryczne i astralne kształtowanie substancji jest zindywidualizowane przez Ja. Jedynie dlatego, że substancje w ciele — np. DNA — zorganizowane są wedle źródła sił Ja, mogą one zamieszkiwać ciało. Tworzą sobie w ciele organizację Ja. Przez nią człowiek jawi się jako indywidualność.<br /> <br /> Cztery szczeble form przejawiania się Substancjalnego konstytuują ziemskie bytowanie, a zatem i rzeczywistość organizmu rolniczego. W nawożeniu chodzi o to, by te szczeble bytowe wprowadzić w takie wzajemne odniesienie, żeby to, co Martwe, Mineralne, otwierało się na siły Żywego, Duszewnego i Duchowego: «Trzeba bezpośrednio ożywiać ziemię, a tego nie można dokonać, jeśli postępuje się mineralizująco<br /> <br /> ; tego można dokonać jedynie, jeśli postępuje się z tym, co organiczne, które wprowadza się w odpowiedni stan, tak żeby mogło ono organizująco, ożywiająco działać na samo Stałe, Ziemskie.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 122.&lt;/ref&gt;Pojęcia nawożenia nie można zatem uchwycić na szczeblu nieożywionego «Martwego, Ziemskiego», lecz dopiero wtedy, gdy bierze się pod uwagę szczeble począwszy od Żywego w górę. {{SE|268}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_Frage_nach_Geist,_Wesen_und_Individualität&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === O kwestii ducha, istoty i indywidualności ===<br /> <br /> Wszystko, co się przejawia, jest formą — szatą Substancjalnego. Substancjalność wypełniona materią jest mówiona jako ciało w przestrzeni. Jak wskazuje poprzednie rozważanie, ta zastygła w formie substancjalność ukazuje się jako swoista kompozycja sił, która w procesie zastygła — «Das Ende der Wege Gottes» («Koniec dróg Bożych»).&lt;ref&gt;Cytat brzmi w oryginale: «Leiblichkeit ist das Ende der Werke Gottes»; z: ''Biblisches und Emblematisches Wörterbuch'' («Słownik biblijny i emblematyczny») niemieckiego teologa Friedricha Christopha Oetingera (1702–1782).&lt;/ref&gt; Siły są niewidzialne; przejawiają się w swych skutkach, na przykład w przemianach formy. Zasadniczo nie ma żadnego przejawu siły bez przyczyny, bez sprawcy. Są oni dla zmysłowego postrzegania jeszcze ukryci bardziej niż sama siła. Sprawca jest w grze sił wielką Nieznaną — Duchem. Konstytuuje on przez wszystkie królestwa przyrody aż do człowieka cielesną organizację fizyczną i objawia się w swej najczystszej postaci w kształtach kryształów królestwa mineralnego. Duch jest Poruszycielem w siłach kształtujących, które napływają z oddali kosmosu. Sprawcą wszelkich zjawisk fizyczno-nieorganicznej, martwej natury jest istotowy Duch. Podobnie jest Duchem ten, który żyje w napływających ze sfer Słońca i planet strumieniach sił eterycznych i formuje z nich ciała eteryczne roślin, zwierząt oraz — ponad człowiekiem — ciała eteryczne wyższych istot duchowych.&lt;ref&gt;Zob. np. Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Sprawcą wszelkiego życia jest istotowy Duch. Podobnie jest Duchem ten, który działa w napływających z kosmosu siłach astralnych i kształtuje ciała astralne zgodnie z istotą zwierząt, człowieka i bytujących ponad nim jestesstw. U zwierzęcia i człowieka pośredniczy on siłom eterycznym impulsy kształtujące, które budują i podtrzymują cielesne organy, a także wyższe organy służące duszewnemu przeżywaniu, rozwijaniu impulsów moralnych i własnemu, istotnemu działaniu. Wszelkie bycie duszewne jest Duchem! I wreszcie jest Duchem ten, który wypełnia jaźniową istotę człowieka i w {{SE|269}}<br /> <br /> nim budzi samoświadomość. W niej rozwija siłę do dążenia ku samopoznaniu, ku uchwyceniu realnie działającego Ducha w sobie samym, w przyrodzie i w kosmosie. W samoświadomości człowieka rozbłyska Duch — jasno w myśleniu, sennie w czuciu; w woli żyje śpiąco. Rzeczywistość Ducha staje się dlań tym bardziej faktem, im bardziej idee uchwycone w myśleniu przeżywa w czuciu i pozwala im stawać się czynem w woli. W tym wysiłku Ja pracuje nad przemianą członów istoty: nad cielesnym eterycznym i fizycznym. Staje się ich współuczestnikiem; wypełnia się owocem tej przemiany — Duchem — i wchodzi z nim w wolny stosunek.<br /> <br /> Ludzkie Ja pojmuje, że w rozszerzeniu nauki o przyrodzie koniecznie potrzebuje nauki o Duchu, i odnajduje ją w antropozoficznej nauce duchowej. Jej wyniki udzielają się myślącemu świadomie w postaci idei. Roztaczają one światło nad światem zmysłowym. Pojęciowo uchwycone fakty zmysłowe rozszerzają się i rozbłyskują w świadomości jako fakty duchowe. Człowiek uczy się poznawać siebie jako ugruntowane w sobie samym jestestwo duchowe — takie, które ze swej własnej, samopoznanej istotowości może się w wolności samo określać. Przez samodoświadczenie, przez kształcenie swych czynności duszewnych myślenia, czucia i woli, człowiek uczy się rozpoznawać siebie jako Ja zakorzenione jako jestestwo duchowe w tym, co wieczne, Ja, które w przestrzeni i czasie stwarza sobie cielesność i w niej — jako cień — rozbłyska w samoświadomości. Przez naukę o Duchu można nauczyć się bycia świadomym swego źródła w Duchu.<br /> <br /> Przez zwykłe myślenie przywiązane do zmysłów człowiek uczy się poznawać świat wokół siebie jako stały, dokonany, a siebie jako stającego się, niedokończonego. Odnajduje w sobie siłę i wskazanie drogi, by to, co niedokończone w jego członach istoty — w ciele astralnym czyli duszewnym, eterycznym czyli życiowym i w ciele fizycznym — przemieniać ku wyższej doskonałości. Ta siła do samoprzemiany jest własnością każdego człowieka; ona stanowi całe człowieczeństwo. Gdy staje się tego świadomym, ożywa myśl o rozwoju; staje się ona duchowo czynną rzeczywistością. Stawia ona człowieka przebijającego się ku samopoznaniu w położenie, by wznieść się ponad czysto przyrodnicze bycie, które oku objawia się jedynie w zamartwiałych formach, i by przeżywać i kształtować sam proces, który z przemiany tego, co przeszłe, pozwala w teraźniejszości stawać się przyszłości. Ten proces Ja człowieka urządza i w tym postrzega siebie samego. {{SE|270}}<br /> <br /> Przeżyta idea rozwoju otwiera istocie Ja nieograniczoną panoramę duchową, z której czerpie substancję, która nadaje jej własnemu jestestu treść i pozwala mu rosnąć. «Das Ich erhält Wesen und Bedeutung von dem, womit es verbunden ist.» («Ja otrzymuje istotę i znaczenie od tego, z czym jest związane.»)&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Theosophie'', GA 9, Dornach 2003, S. 50.&lt;/ref&gt; Ja żyje w duszy i jest przez ciało otwarte zmysłowo na świat fizyczny i otwarte duchowo na świat stojących ponad człowiekiem istot duchowych.<br /> <br /> W tym polu napięcia człowiek przeżywa siebie jako indywidualność. To pojęcie, tak rozumiane, nie da się zastosować do rzeczy i istot przyrody. Są one w swym fizycznym bycie pozbawione Ja — wbudowane w siłowo-istotowy świat kosmosu. Przez usamoświadamianie się na fizyczno-zmysłowym świecie człowiek wyemancypował się w znacznej mierze z tego powiązania. Stoi jako stające się jestestwo naprzeciw świata form zastygłego w dzieło.<br /> <br /> Z tej konstytucji swej świadomości grozi człowiekowi wyobcowanie od przyrody nie mniej niż od swego zakorzenionego w Duchu jestesstwa. Przeżywa się coraz bardziej jak zamknięty w sobie i konstruuje sobie mechanicznie i elektronicznie świat zewnętrzny, który nie jest już przyrodą, żadną żywo czynną duchowością, lecz artefaktem bezdusznej intelektualności. Co jednak, gdy z wnętrza, z erkraftowanej duszy-ducha, skieruje się spojrzenie na przyrodę tworzącą formy z samego życia — co, gdy z idei poznania ducha objawia się zasada inaugerująca rozwój, która te formy stwarza? Człowiek, który tak z poznania ducha chwyta siebie istotowo jako indywidualność, odnajduje w sobie Ducha, który przekształca się w ideami niesione siły woli. Te ideami rozjaśnione siły woli wkraczają sterująco w świat sił przyrody. Przygotowując tę drogę, Goethe wskazuje na sztukę: «Wem die Natur ihr offenbares Geheimnis zu enthüllen anfängt, der empfindet eine unwiderstehliche Sehnsucht nach ihrer würdigsten Auslegerin, der Kunst.» («Temu, komu natura zaczyna odsłaniać swą jawną tajemnicę, ten odczuwa nieodpartą tęsknotę za jej najgodniejszą tłumaczką — Sztuką.»)&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Maximen und Reflektionen'', Nr. 720, Hamburger Ausgabe, Bd. 12, München 1987.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Te ludzkie siły woli wyodrębniają organizm rolniczy jako całość z ogólnego działania przyrody i troszczą się o celowy i miarowy przepływ sił we wzajemnym oddziaływaniu jego organów. Dzieje się to przede wszystkim i z największą doniosłością przez nawożenie tymi substancjami organicznymi, które w gospodarstwie są wydalane z procesów życiowych. Tu minione działanie substancji — przemienione procesualnie przez przemiany — zostaje powołane do bycia teraźniejszym. {{SE|271}}<br /> <br /> To jest jedna strona — strona przyrody. Drugą stroną jest duchowy dokonanie człowieka. Ono wskazuje z poznania ducha woli drogi, by komponować substancje nawozowe, które otwierają teraźniejsze, zastygłe w dzieło bycie na siły torujące drogi przyszłym możliwościom rozwoju.<br /> <br /> Kluczem do głębszego rozumienia istoty i kierunku działania tych dwóch biegunowo do siebie odnoszących się form nawożenia jest pojęcie «landwirtschaftlichen Individualität» («indywidualności rolniczej»), które Rudolf Steiner wywodzi z istotowego oglądu człowieka.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 42.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Düngungsfrage_und_die_landwirtschaftliche_Individualität&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kwestia nawożenia a indywidualność rolnicza ===<br /> <br /> W rozdziale «Die Dreigliederung des Menschen und die landwirtschaftliche Individualität» («Trójczłonowość człowieka i indywidualność rolnicza», s. 88 nn.) podjęto pojęcie «landwirtschaftlichen Individualität» («indywidualności rolniczej») i jego wyprowadzenie z trójczłonowości człowieka według ciała, duszy i ducha. Ciało artykułuje się w ten sposób, że w głowie, czyli w układzie nerwowo-zmysłowym, pomaga duchowi ludzkiemu dojść do samoświadomości w myśleniu; w rytmicznym systemie organów klatki piersiowej pozwala duszy ludzkiej przeżywać siebie w samoodczuwaniu; a w układzie przemiany materii i kończyn ludzka wola może być czynna. W człowieku skupia się to, co wokół niego rozciąga się jako przyroda i co napotyka go przedmiotowo poprzez zmysły. W rolnictwie mamy zatem do czynienia z czymś odwzorowanym, za czym kryje się twórcza istota danej rzeczy — tak jak za wyglądem zewnętrznym krowy kryje się jej istota. Człowiekowi poznającemu świadomie otwiera się jednak możliwość, by nie zatrzymywać się na odwzorowaniu i, wychodząc od niego, nie postulować bezdusznie w abstrakcji prardzenia bytu w materii, lecz znajdować go w ideach, które rozjaśniają się w oglądającym świadomości i budzą w człowieku moralnie-duchowe impulsy. Idee przestają być abstrakcjami wówczas, gdy poznający świadomie sam je wytwarza myśląc, sam ożywia je w odczuwającym przeżywaniu i wszczepia je własnej woli jako impulsy moralne. Tak pojęte idee dopiero uzasadniają wolną twórczość wykraczającą poza przyrodę. Buduje ona z intuicji etycznych most, który przerzuca się ponad przepaścią między {{SE|272}}<br /> <br /> moralnym duchem człowieka a twórczym jesteswem w przyrodzie.<br /> <br /> Formy ideowe antropozoficznej nauki o Duchu mają ten charakter, że w myślowym odsłanianiu wyzwalają życie, które pobudza do czynu. Tak więc, jak przedstawiono w rozdziale «Die Dreigliederung des Menschen und die landwirtschaftliche Individualität» («Trójczłonowość człowieka i indywidualność rolnicza», s. 88 nn.), z ideowego powiązania trójczłonowości człowieka i czynnego przebywania w organizmie gospodarstwa daje się bezpośrednio pojąć, jak z jednej strony żywioł ciepłopowietrzny nad ziemią włącza substancje ziemi w procesy życiowe i poddaje je swoistemu trawieniu,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&lt;/ref&gt; nieustannemu przeobrażeniu ich form przejawiania się, a jak z drugiej strony substancjalny żywioł ziemi i wody w głębinach, poniżej poziomu gleby, wypadł z życia i przez i przez staje się formą w krystalizowaniu. Otwiera się potężna polarność wyżyn i głębin, procesów substancjalnych i zastygania w formie, ruchu i spoczynku. Jest to właśnie ta polarność, która w człowieku jako mikrokosmosie zacieśnia się jako bieguny jego układu przemiany materii i układu nerwowo-zmysłowego. Jak te bieguny znajdują swoje rytmiczne wyrównanie w bijącym sercu i w oddychaniu płuc, tak tamte — wyżyn i głębin — w rytmicznej dynamice gleby ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#273|Abbildung 14]]).<br /> <br /> Cud gleby skrywa się w jej niepozorności. Substancje i siły uzmysławiają się w formach gruntu; ich działanie i istota pozostają ukryte i trzeba ich szukać we wszystkich obszarach bytu: pod-przyrody, przyrody i nad-przyrody. Są to istoty i siły, które sprawują rozkład, rozpad i śmierć (pod-przyroda); takie, które działają fizykalno-mechanicznie i konstytuują fizyczne ciało rośliny, zwierzęcia i człowieka; dalej takie, które obdarzają życiem w królestwach przyrody; i wreszcie takie, które w królestwie zwierząt są duszę nadającymi i duszę noszącymi. Duch, który w samoświadomości człowieka rozkwita jako nad-przyroda, jest wylany ponad królestwami przyrody i tworzy sobie w każdym kształtowaniu form odwzorowanie.<br /> <br /> W wytwarzaniu żywności i jej spożywaniu poza organizmem rolniczym traci on nie tylko substancje, lecz w równym stopniu siły. Są to promieniujące z nad-przyrody, z kosmicznych wyżyn ku dołowi i z głębin ziemi ku górze, {{SE|273}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 14, S. 273.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 14: Die landwirtschaftliche Individualität, die drei Stufen der Düngung aus interner Erzeugung und die zwei Stufen der Mineralanwendung externer Herkunft.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> siły, które w prawdziwym sensie tego słowa żywią i leczą. Zadaniem nawożenia jest zatem kompensowanie utraty substancji ziemi i przywracanie glebie i roślinie zdolności do tego, by wciąż na nowe sposoby stawały się wrażliwe i otwarte na siły i substancje nad-przyrody. Z tego wynikają konsekwentnie trzy stopnie, na których pojęcie «nawożenia» wypełnia się treścią w pełnym tego słowa znaczeniu:<br /> <br /> Jest to nawożenie<br /> <br /> # substancjami i siłami z ożywionej przyrody roślinnej,<br /> # substancjami i siłami z obdarzonej duszą przyrody zwierzęcej oraz<br /> # substancjami i siłami będącymi wytworem ludzkiego ducha. Wyrównanie strat substancji związanych z ziemią należy natomiast oznaczyć jako «stopień zerowy». Stosowanie syntetycznych lub chemicznie rozłożonych, rozpuszczalnych w wodzie soli w uprzemysłowionym rolnictwie oznacza przekroczenie stopnia «-1», progu od przyrody ku pod-przyrodzie (Abbildung 14).<br /> <br /> W dalszym ciągu zostanie omówione kilka podstawowych aspektów korzyści i problematyki zastosowania substancji mineralnych, a następnie trzy stopnie nawożenia. Droga do rozszyfrowania {{SE|274}}<br /> <br /> jego tajemnicy jest swoistą syntezą wysiłków poznawczych nauk przyrodniczych i nauki o Duchu na gruncie czynu-działania. Kroczy się tu drogą od nauki do sztuki — drogą badania w działaniu, na której wyczucie prawdy, w małym jak i w wielkim, mierzy się poznawalnym i przeżywalnym naturalnym i społecznym rozkwitem gospodarstwa jako całości, a nie ilościowym wynikiem.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufe_0:_Die_Anwendung_von_Mineralstoffen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Poziom 0: Stosowanie minerałów ===<br /> <br /> Z przekonania, że jedyną realną podstawą wszelkich zjawisk świata jest materia, wykształcił się w rolnictwie od XIX/XX wieku konsekwentnie pojęcie «nawożenia mineralnego» («Mineraldüngung» — nawożenie mineralne), a wraz z nim wyobrażenie sumy «składników pokarmowych», których roślina potrzebuje do wzrostu. Za tą teorią kryje się brzemienne w skutki założenie, że z sumy nieorganicznych, martwych elementów substancjalnych może powstać życie — że można nim życie wytwarzać i mnożyć. Życie jednak powstaje z życia, z zarodków życia lub nasion. Nigdzie w przyrodzie, przy nawet najbardziej wnikliwej obserwacji, nie znajdzie się żadnego oparcia dla tezy, że z tego, co mineralnie martwe, mogłoby powstać życie — lecz tylko odwrotność: życie popada w śmierć. Pojęcie nawożenia odnosi się zaś do tego, że życie jako takie w procesach wzrostowych rośliny, a także duszno-astralne («seelisch-astralisch» — duszno-astralne) działanie z zewnątrz w kształtowaniu postaci, jest wspierane w sposób odpowiadający jego istocie. Nie bez powodu pojęcie nawozu wywodzi się od dawna od znamiennych wirkungen wydzielin z duszno-życiowej organizacji zwierząt domowych. Mówiono o «starej sile» («alte Kraft» — stara siła) gleb nawożonych w ten sposób. W duchu panującego materialistycznego usposobienia duchowego przypisuje się nawozom organicznym, poza ich wszechstronnym składem mineralnym i wspieraniem mikrobiologicznego życia gleby, żadnej szczególnej wartości nawozowej.<br /> <br /> Jakie kryteria można znaleźć, by ocenić następstwa wywoływane przez pojęcie nawozu, które wzajemne oddziaływanie gleby i rośliny pojmuje wyłącznie jako materialne dzianie się? W dalszym ciągu zostanie podjęty ten problem na przykładzie motoru wszelkiego wzrostu plonów roślinnych — azotu syntetyzowanego w formę soli. {{SE|275}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung_von_Stickstoffsalzen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Stosowanie soli azotowych ====<br /> <br /> Azot (N) stanowi 79% powietrza i jest właściwym nośnikiem żywiołu powietrznego. Opływa zielone liście wznoszących się ku atmosferze roślin, nie biorąc jednak bezpośredniego udziału w ich procesach wzrostowych. Jako składnik powietrza jest — podobnie jak tlen — połączony z samym sobą (N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) i dlatego jest niemal martwy reakcyjnie. Na drodze naturalnej dostaje się w gęstsze stany wody i ziemi tylko na dwa sposoby: 1. przez wyładowania energii błyskawic — około 6 kg/ha/rok&lt;ref&gt;Manfred Klett: ''Die boden- und gesteinsbürtige Stofffracht von Oberflächengewässern'', Arbeiten der Landwirtschaftlichen Hochschule Hohenheim, Bd. 35, 1965, S. 42.&lt;/ref&gt; oraz 2. na drodze biologicznej, przez wiązanie azotu przez zdolne do tego organizmy roślinne, w szczególności przez bogatą w gatunki rodzinę roślin motylkowych. Przełamanie tej bariery naturalnego dopływu azotu — bariery, która sama wyznacza sobie swoją miarę — było za pomocą wielkotechnicznych procesów wyraźnie wytyczonym celem od końca XIX wieku. Przełom nastąpił wraz z syntezą amoniaku metodą Habera-Boscha. Przy wysokim nakładzie energii atmosferyczny azot jest przeprowadzany w wodnym roztworze w połączenie z wodorem — amoniak (NH&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;). W wyniku dalszego zagęszczania powstają trwałe połączenia z tlenem — sole azotanowe — oraz z wodorem — sole amonowe, które również łatwo przechodzą w roztwór: pierwsze szybciej, drugie wolniej. Oba rodzaje połączeń są w wodnym roztworze wysoce reaktywne, a połączenia azotanowe w postaci stałej soli — wysoce wybuchowe. Dzięki temu procesowi syntezy w każdym miejscu na Ziemi, niezależnie od biologicznych rytmów dobowych czy rocznych, wytworzyć można dowolną ilość soli azotowych. Oprócz cywilnego i wojskowego zastosowania jako materiał wybuchowy wywołały one w ciągu XX wieku w skali globalnej rewolucję w produkcji roślinnej. Stanowią kapitał produkcyjny masowej produkcji rolniczej i — w powiązaniu ze stosowaniem herbicydów i pestycydów — są przyczyną rozwoju ku industrializmowi rolniczemu.<br /> <br /> Wobec ogromnego wzrostu plonów w rolnictwie, ogrodnictwie, sadownictwie oraz we wszystkich innych uprawach specjalnych, należałoby tej jasnej stronie stosowania przemysłowo wytwarzanych soli azotowych wyśpiewać hymn pochwalny — gdyby nie ciemne strony cienia. Związki azotowe, o ile nie są w formie jonów amonowych (NH&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt;) związane z minerałami ilastymi, mają skłonność do jak najszybszego znikania ze strefy środkowej «gleby-przepony» — albo jako azotany (NO&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;) w dół, ku strefy wód gruntowych bieguna głowowego, albo jako amoniak (NH&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;), tlenki azotu {{SE|276}}<br /> <br /> (podtlenek azotu N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O) lub azot elementarny (N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) w górę, ku biegunowi przemiany materii. Straty te wynoszą po równo około 25% każda z ogółu wnoszonego azotu z soli syntetycznych. Zanieczyszczają one z jednej strony wody gruntowe i studzienne, względnie powodują eutrofizację wód powierzchniowych. Z drugiej strony, poprzez emisje, w znacznym stopniu przyczyniają się do wzrostu obciążenia atmosfery tlenkami azotu, a tym samym do zmian klimatu. Pozostałe 50% dopływu azotu powoduje obniżenie względnie jednostronność aktywności biologicznej gleb&lt;ref&gt;Martin Hartmann et al. (2015): ''Distinct soil microbial diversity under long-term organic and conventional farming'', ISME Journal, 9, S. 1177–1194.&lt;/ref&gt; oraz wymuszony wzrost roślin przy jednoczesnym osłabieniu ich sił organizacyjnych, ich wartości odżywczej i leczniczej. Syntetyczne sole azotowe przyczyniają się ponadto do zubożenia florystycznego i faunistycznego w krajobrazie. Dopiero one umożliwiają zawężanie płodozmianu aż do monokultury, a — wychodząc jeszcze dalej — uprawę w pożywkach (''hydroponika'').<br /> <br /> W uprawie roślin każda dawka azotu z zewnątrz oznacza swego rodzaju przymuszający, napadowy wzrost. W każdym przypadku — czy podawana jest w postaci szybko działającego azotanu, czy wolniej działającego związku amonowego — wzrasta stężenie soli azotowych w roztworze glebowym, przed którym roślina nie potrafi się bronić. Przymus pobierania nadmiarowej ilości soli azotowych osłabia eteryczną organizację rośliny we wszystkich jej organach. W korzeniu, który dąży w dół ku biegunowi głowowemu, objawia się to jako stopniowe paraliżowanie jego funkcji. Jedną z tych funkcji jest wrodzona mu swoista zdolność zmysłowa — nie tylko wobec sił kształtujących kosmosu i wobec żywiołu wody, lecz w szczególności wobec żywiołu tego, co «Twarde-Ziemiste». Subtelność tych procesów ujawnia się w następujących zjawiskach:<br /> <br /> Klasyczna «łąka w stanie naturalnym» («naturbelassene Wiese» — łąka w stanie naturalnym) zniknęła w znacznym stopniu z naszych pól. Zbierano z niej wielokrotnie siano na zimowe karmienie. Była ona, w zależności od stanowiska, niezmiernie bogata w gatunki — górne i dolne trawy, a przede wszystkim rośliny motylkowe i zioła.<br /> <br /> Gdy przechodzi się do stosowania kolejnych dawek syntetycznych soli azotowych w celu zwiększenia jej bujności wzrostu, wyzwala to w odniesieniu do składu gatunkowego reakcję łańcuchową. W pierwszej kolejności znikają ze zbiorowiska zioła, a w miarę upływu lat — rośliny motylkowe, jak koniczyna czerwona, komonica zwyczajna i inne. Najdłużej utrzymuje się koniczyna biała. Również dolne trawy ustępują wreszcie sile traw górnych, {{SE|277}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 15, S. 277.jpeg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 15: Die Funktionen der Wurzelhaare und deren Beeinträchtigung durch externe Zufuhr von Stickstoffsalzen.<br /> &lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> które na końcu tej sekwencji dostarczają masowych plonów przypominających monokulturę. Ten przykład ilustruje prafenomen zewnętrznego stosowania azotu: zubożenie gatunkowe skojarzonych zbiorowisk roślinnych.<br /> <br /> Przyglądając się dokładniej, efekt ten ujawnia się w licznych szczegółach w strefie korzeniowej. Na przykład przy koniczynie czerwonej można zaobserwować, jak liczba brodawek na korzeniach — powstających w wyniku endogennej symbiozy koniczyny z rizobiami, bakteriami wiążącymi azot — maleje pod wpływem kolejnych dawek soli azotowych. Wskutek wysokiego stężenia soli azotowych w roztworze glebowym zmniejsza się zdolność wiązania azotu przez korzeń; traci on stopniowo swą zdolność do tworzenia symbiozy.<br /> <br /> To, co odnosi się do endogennych symbioz roślin motylkowych, dotyczy również symbioz egzogennych z bakteriami i grzybami innych roślin. Na rycinie 15 przedstawiony jest przekrój podłużny przez końcowy odcinek korzenia.<br /> <br /> Wierzchołek korzenia zbudowany jest z żywej tkanki zdolnych do podziału komórek (''merystem''), z przylegającą z przodu śluzowatą czapeczką korzeniową (''calyptra''). Oba tworzą stale odnawiający się biegun życia korzenia. Nieco wyżej, ku górze korzenia, korzen zamiera w swój biegun formy, czyli biegun śmierci — drewnieje. Tworząco pośrodku wchlinowuje się między nie, jak już opisano, co trzeciego, w którym oba bieguny — życie i śmierć — przenikają się w obu funkcjach {{SE|278}}<br /> <br /> włośników korzeniowych (por. rozdz. «Der Frühjahrsprozess und die Bodenbearbeitung», s. 213 nn.). Włośniki korzeniowe grupują się w rytmicznym układzie wokół ciała korzenia. Są one wyrostkami z niedzielnch już komórek naskórka korzenia (''epidermis''). Jako takie są z jednej strony metabolicznie aktywne: przez nie asymilaty z nadziemnych, zielonych organów rośliny wypływają — poprzez zstępujący prąd floemowy — do gleby, aktywując tam mikrobowe i grzybowe życie ryzosfery i wiążąc je z sobą symbiotycznie. Wydzieliny korzeniowe (''eksudaty'') wynoszą przeciętnie dla gatunków roślin uprawnych około 30% ich wydajności asymilacyjnej.&lt;ref&gt;Christoph Felgentreu, Kirsten Engelke: ''Konzepte zur Erhaltung der Bodenfruchtbarkeit'', Deutsche Saatveredelung AG, Lippstadt.&lt;/ref&gt; W ten sposób ciało eteryczne roślin — zgodnie z ich rytmami i potrzebami wzrostu — poprzez prąd asymilatów (floem) steruje życiem glebowym. Są to niskocząsteczkowe białka, węglowodany, enzymy, witaminy, kwasy, środki kompleksotwórcze, kumaryny, fenole, glikozydy, alkaloidy, olejki eteryczne, etylen.&lt;ref&gt;Lexikon der Biologie, https: www.spektrum.de.&lt;/ref&gt; Z drugiej strony włośniki korzeniowe są aktywne zmysłowo. «Korzeń roślin [...]: Jest to oko, ale złe oko.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Schöpfung der Welt und des Menschen, Erdenleben und Sternenwirken'', GA 354, Vortrag vom 9. August 1924, Dornach 2000, S. 154.&lt;/ref&gt; Włośniki korzeniowe niejako postrzegają sole, które — wskutek ich własnej aktywności metabolicznej (procesy wymiany) oraz dzięki ich symbiontem — rozpuściły się w wilgotno-wodnym środowisku gleby. W procesowo przeciwbieżnej jednoczesności — właściwość ciała życiowego — włośniki korzeniowe wydzielają asymilaty w otoczenie korzenia, pobudzają nimi mikrobialne procesy rozkładu i pobierają ich końcowy produkt — zmineralizowaną, martwą sól. Dociera ona — w przeciwprądzie do asymilatów — przez tkankę komórkową korzeni i uchodzi w skierowany ku górze prąd ''ksylemu''. Jeden, martwy mineralny prąd z dołu, i drugi, żywy z góry, rozdzielone są przez kambium.<br /> <br /> Zwykłym myśleniem przedmiotowym nie da się ująć tego subtelnego zdarzenia w i wokół włośników korzeniowych. Te skoordynowane jednocześnie, niejako przeplatające się ze sobą procesy życiowe i zmysłowe zostają przez stosowanie syntetycznych soli azotowych boleśnie zaburzone lub stopniowo blokowane. Korzenie roślin nie posiadają zdolności rozróżniania pochodzenia rozpuszczonych soli azotowych. Gdy ich stężenie wzrasta wskutek kolejnego dopływu z zewnątrz, aktywność włośników korzeniowych słabnie. Korzenie stają się metabolicznie słabe i {{SE|279}}<br /> <br /> zmysłowo stępione. Ich zdolność do tworzenia symbioz ulega osłabieniu, jak już zilustrowano powyżej na przykładzie korzenia koniczyny obsadzonego brodawkami. Eteryczna organizacja rośliny, rozszerzona na przestrzeń wokół korzenia, cofa się na sam korzeń; ''ryzosfera'' ubożeje. Pozbawiona jest kształtującej siły kosmiczno-astralnej, której «materialnym nośnikiem» jest azot.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 73.&lt;/ref&gt; Gleba i roślina tworzą jedność życia. Z ich procesów życiowych rozkładu substancji organicznej pochodzi azot i — w przejściu przez martwą formę solną — przechodzi bezpośrednio w procesy życiowe budowy. Ciało życiowe rośliny panuje nad momentem śmierci formy solnej. Wraz z masowym dopływem syntetycznych soli azotowych roślina poddawana jest niejako przymusowi ich pobierania. Zgodnie ze swym pochodzeniem są one nośnikami sił z podnatury, które przeciwdziałają siłom kształtującym nadnatury.<br /> <br /> Wspomniana problematyka rzuca światło również na pytanie o słuszność prawa stałości materii i sił. Czy ich zachowanie i działanie w przyrodzie nieożywionej jest, w porównaniu z ożywioną, ciągłe czy nieciągłe? Obserwacja poucza, że materia i rodzaj działania jej sił otrzymują swą istotę i znaczenie przez związek, w którym obie się pojawiają.<br /> <br /> Stosowanie syntetyzowanych z powietrza soli azotowych ma moc negowania żywych związków na rzecz własnego mechanizmu działania. Mają one skłonność do urzeczywistniania w organizacji życiowej rośliny fizycznej zasady następstwa czasowego przyczyny i skutku. Mówi o tym również fakt, że dla utrzymania plonów stosować trzeba co roku mniej więcej tę samą lub wręcz rosnącą ilość soli azotowych. Przez zewnętrzny dopływ azotu plony stają się niemal obliczalne.<br /> <br /> Wszystko to jednak oznacza, że korzeń przez tak zwane «nawożenie mineralne» («Mineraldüngung» — nawożenie mineralne) zostaje wyobcowany ze swej ewolucyjnie ukształtowanej funkcji. Środek rytmicznie obsadzony włośnikami, między biegunem życia wierzchołka korzenia a biegunem śmierci drewniejącego korzenia, stopniowo traci swą metabolicznie i zmysłowo czynną funkcję; staje się bierny. Roślina jest tendencyjnie cofana w wcześniejszy stan ewolucyjny, w którym była czysto «zrodzoną z wody», unosząc się swobodnie jak glony w słonej wodzie oceanów. Teraz jednak, gdy w długotrwałych krokach rozwojowych ukształtowała się w «zrodzoną z ziemi» — z korzeniami, swobodnie stojącym {{SE|280}}<br /> <br /> łodygą, następstwem liści, kwiatem i ku nasionom — potrzebuje nawożenia, które służy jej bytowi jako rośliny ziemskiej i zdolne jest utrzymywać ten byt w dalszym rozwoju.<br /> <br /> Syntetyczne sole azotowe spełniają pojęcie nawożenia jedynie pozornie. Nie nawożą, lecz popychają i przerośle rozrastają roślinę reproduktywnie ku wodnistej masywnej bujności. Studium pojawiających się przy tym zjawisk pod względem fizjologii i kształtowania postaci jest nadzwyczaj pouczające i wprost wzywa do nowego ujęcia pojęcia nawożenia. «Roślina żyje [...] bezpośrednio z ziemią i wodą.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 192.&lt;/ref&gt; W środowisku czysto wodnym życie roślinne (i również zwierzęce) rozwija się do niższych szczebli ewolucji; w przesiąkniętej wodą ziemi roślina rozwija swą korzeniową aktywność. Rośnie aktywnie w dół, w żywioł «Twardego-Ziemistego», i w strefie włośników korzeniowych rozwija aktywność metaboliczną w rozszczepianiu materiałów mineralnych i w rozkładzie materiałów organicznych, a także aktywność zmysłową wobec wszystkiego «co jest ziemią [solą; przyp. autora] i wodą».&lt;ref&gt;Ebd., S. 192.&lt;/ref&gt; Nawożenie oznacza zatem bezpośrednie ożywianie ziemi, «a tego nie można, gdy postępuje się mineralizująco».&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 122.&lt;/ref&gt; Nawożenie ożywiające samą ziemię obejmuje trójnię:<br /> <br /> # Zaopatrywanie gleby w organiczne resztki z ożywionej i uduchowionej duszą przyrody.<br /> # Aktywizowanie roślinnej przemiany materii w stosunku do działań sił kosmicznego obrzeża oraz tych między korzeniem a glebą.<br /> # Rozwijanie kiełkowej zdolności zmysłowej rośliny wobec substancji i sił ziemi i kosmosu ku wyższej zmysłowej sprawności.<br /> <br /> Miarodajne dla oceny nawożenia co do wartości i działania jest jego pochodzenie. Syntetyzowane przy wysokim nakładzie energii (ok. 50 MJ/kg N) związki azotowe pochodzą z nieorganiczno-martwego azotu atmosferycznego (N&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;). Stają się przymusowo nośnikami astralności, która czerpie siłę z podnatury i przeciwdziała tej, która promieniuje z nadnatury kosmosu. Astralne siły Księżyca, działające poprzez wodę, zyskują przewagę nad astralnością słoneczną, działającą poprzez «Twarde-Ziemiste». Z tego powodu w [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#273|rycinie 14]] (s. 273) {{SE|281}}<br /> <br /> stosowanie syntetycznych soli azotowych w rolnictwie oznaczone jest poziomem działania «-1». Jedynie azotowi, który pochodzi z procesów życiowych, można w właściwym sensie przypisać działanie nawozowe. Pozostaje on w eterycznej organizacji rośliny, przyjmuje przez nią siły kształtujące, dzięki którym formuje duchowy praobraz w zmysłową postać jako jego odwzorowanie.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung_von_Gesteinsmehlen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Stosowanie mączki skalnej ====<br /> <br /> Tak samo jak pojęcie «nawożenia azotem» jest chybione, tak samo mało trafne jest pojęcie «nawożenia mineralnego», które obejmuje stosowanie wszelkiego rodzaju substancji mineralnych w rolnictwie i ogrodnictwie — niezależnie od tego, jakie jest ich pochodzenie w gospodarce przyrody ani przez jakie techniczne procesy zostały przetworzone. Pierwiastki mineralne umożliwiają procesy życiowe w wielce zróżnicowany sposób, lecz ich nie wywołują. Nie nawożą życia jako takiego, lecz zapewniają jego fizyczno-zmysłowy sposób przejawiania się. W potocznym rozumieniu nawożenia mineralnego nie czyni się żadnej różnicy między azotem pochodzącym z żywiołu powietrza a substancjami zrodzonymi z ziemi, jak fosfor oraz metale alkaliczne i ziem alkalicznych, takie jak potas, wapń, magnez i inne. Azot jest niemal martwą w swej reaktywności w powietrzu i żywo reaktywny w glebie. Substancje ziemi są martwe pod względem reaktywnym w swych głębinach i stają się aktywne w kontakcie z powietrzem i ciepłem. To pozbawione jakościowego rozróżnienia pojęciowe zrównanie miało fatalne skutki. Albo «nawożenie mineralne» propagowano jako ostatnie słowo mądrości, jako jedyną skuteczną technologię zabezpieczania i zwiększania plonów, albo pojawiali się «heretycy», którzy odrzucali je w całości. W praktyce doszło do podziału dróg, a głębsze poznanie istoty rzeczy pozostawało w tyle. Dziś o tych sprawach wydaje się bardziej zróżnicowane sądy. Nie wgląd w istotę substancji spowodował tę zmianę, lecz poważne traktowanie ekologicznych powiązań w praktyce. W chwili, gdy urządza się gospodarstwo zgodnie z zasadą organizmu w taki sposób, że przyroda sama dba o niezbędną gospodarkę azotową — wspomagana przez procesowo zorientowaną uprawę gleby, bogatą w rośliny strączkowe płodozmianę oraz nawozy zwierzęce — gospodarka mineralna reguluje się z reguły sama, czerpiąc z zasobów gleby. Tę zdolność gleby do samodzielnego utrzymywania się w zdrowiu na wyższym poziomie produkcji zawdzięcza ona wprawnej ręce człowieka.<br /> <br /> Tymczasem stanowiska pod względem ich naturalnie danej gospodarki mineralnej są z reguły bardzo różnie «uzdolnione». Na lessach, glebach napływowych, glacjalnych glinach zwałowych oraz na glebach ilastych i gliniastych starszego geologicznego pochodzenia gospodarka mineralna jest — zależnie od stopnia erozji i wietrzenia — całkiem wyrównana. Na stanowiskach takich jak glacjalne piaski, piaskowce krzemionkowe (główny pstry piaskowiec) czy skały wapienne (biała jura) obok nadmiaru jednego pierwiastka panuje niekiedy zupełny brak innego. Na starszych glebach piaszczystych chodzi najczęściej o deficyt zasad metalicznych (wapnia, magnezu i potasu) oraz tak zwanych mikroelementów śladowych. Na skrajnie płytkich stanowiskach wapiennych brakuje zazwyczaj fosforu. Najdotkliwiej na stanowiskach z natury nieuprzylewilejowanych daje się we znaki brak wapnia, magnezu, potasu i fosforu. Te deficytowe sytuacje stają się tym bardziej dramatyczne przy wnoszeniu soli azotowych i pociągają za sobą nieuchronnie wymywanie łatwo rozpuszczalnych soli mineralnych w większych ilościach.<br /> <br /> {{SE|282}} W biologiczno-dynamicznym rolnictwie i ogrodnictwie można mówić jedynie o substytucji istniejących deficytów mineralnych. Nie chodzi przy tym o to, by podnieść poziom substancji do wielkości zalecanych naukowo wartości orientacyjnych — dla stopniowego wapnowania w celu przywrócenia równowagi kwasowo-zasadowej jako taka wartość orientacyjna może służyć pH &gt; 6 — chodzi raczej o to, by za pomocą mączek skalnych pobudzić wspomnianą powyżej «zmysłową aktywność» korzenia w powiązaniu ze skojarzonym życiem glebowym. Ta podwójność obwodowej przemiany materii i zmysłowej aktywności korzenia kieruje procesem rozszczepiania mączki skalnej i poprzez niego — zatrzymanym biogennym procesem rozszczepiania mineralnych rezerw gleby. W tym względzie szczególne znaczenie mają silikatowe mączki ze skał pierwotnych. Zawierają one pełne spektrum wszystkich tych pierwiastków, które stanowią punkt wyjścia do rozwoju najżyźniejszych gleb. Przy czysto mechanicznym procesie mielenia ścisła geometryczna kompozycja substancji krzemianów pozostaje zachowana. Wietrzenie drobnego uziarnienia dokonuje się w napowietrzonym, próchniastym, metabolicznie aktywnym poziomie powierzchniowym i jest dlatego procesem w przeważającej mierze biogennym. Prowadzi ono do genezy pierwotnych i wtórnych minerałów ilastych w strefie drobnych korzeni ''ryzosfery''. Przy tym zostają wyzwolone siły eteryczności chemicznej i życiowej, które niegdyś w pradawnych czasach zastygnęły w przejściu ze stanu żywo-wodnego w martwy stan formowy tego, co twardo-ziemiste.<br /> <br /> Najżyźniejsze gleby na świecie zawdzięczają swoje powstanie silikatowym mączkom skalnym. Są to nawiewane wiatrem pyłowe osady «lessu» z<br /> <br /> {{SE|283}} młodoglacjalnych lodowców na wolny od lodu przedpole, dalej coroczne osady iłowo-mułkowe w strefach zalewowych rzek (np. Nil przed budową Zapory Asuańskiej) oraz opad wulkanicznych popiołów. Te ostatnie były w starożytności w rejonie Morza Śródziemnego stosowane do poprawy gleb o granicznych plonach. Również odmładzanie starzejących się gleb lub naturalnie kwaśnych stanowisk przez marglowanie (czyli wnoszenie luźnych, łatwo wietrzejących, bogatych w wapno skał ilastych) stało się — najpóźniej od edyktu Karola Łysego (823–877) z roku 864&lt;ref&gt;Helmut Snoek, Horst Wülfrath: ''Das Buch vom Steinmehl, Entstehung, Verwendung und Bedeutung im Land- und Gartenbau'', Hamburg 2000, 144 S.&lt;/ref&gt; — powszechną praktyką. Zasięg transportu tak ciężkich mas był oczywiście ograniczony.<br /> <br /> W powtarzających się falach podejmowano w XIX i XX wieku próby, by poświęcić mączkom skalnym więcej uwagi. Znajdowano się jednak w beznadziejnej konkurencji z błyskawicznie rozprzestrzeniającą się tak zwaną «gospodarka nawozami sztucznymi» — stosowaniem azotu, fosforu i potasu w zasadniczo wysoko skoncentrowanej postaci. Spodziewano się szybkich sukcesów, które nie nadchodziły — czego zresztą inaczej nie można się było spodziewać. Przy stosowaniu mączek skalnych chodzi bowiem o długotrwałą meliorację, o stopniowe odmładzanie gleb ubogich w zasady. Skuteczność tych mączek przyspiesza się wraz z ich stopniem rozdrobnienia i jest tym skuteczniejsza w połączeniu z substancjami organicznymi, jak obornik, gnojówka i komposty.<br /> <br /> Mączki skalne dzielą się na te ze skał osadowych i te z krzemianów. W skałach osadowych — rzadziej w łupkach ilastych, a częściej na glebach na czystym wapniu, np. białej jurze, lub na piaskowcach kwarcowych i kwarcytach — spotyka się znaczne deficyty substancji. W obu przypadkach gleby mają ograniczone możliwości rozwoju. Po stronie alkalicznej pojawia się niedobór fosforu, po stronie kwaśnej brakuje wapnia, magnezu i potasu. Dopiero wyrównanie między tymi dwoma skrajnościami zapewnia zdrową humifikację i rozwój gleby w ogóle. Jeśli chodzi o obniżenie stopnia kwasowości, czyli o podniesienie wartości pH ku 6 do 7, mączki wapienne (CaCO&lt;small&gt;3&lt;/small&gt;) jako zastępstwo klasycznego marglowania są odpowiednim środkiem. Zmielone na drobno działają bezpośrednio. Aby uniknąć ubytków potasu na skutek procesów wymiennych, wymaganą ilość należy rozłożyć na kilka lat w umiarkowanych dawkach. Dla trwałego, glebotwórczego działania dba grubsze uziarnienie, aż do kruszywa wapiennego. Szczególną formą jest stosowanie palonego wapna (CaO). Jest ono wysoce aktywne, lecz w kontakcie z wilgocią glebową stopniowo zmienia się<br /> <br /> {{SE|284}} w nie agresywne już wapno gaszone — wodorotlenek wapnia, Ca(OH)&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;. Wapno palone jest zalecane jako dodatek do łatwo rozkładających się materiałów kompostowych.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 94.&lt;/ref&gt; Tłumi ono «nazbyt bujnie plenące się życie w eteryczności» («ein zu stark wucherndes Leben im Ätherischen») na korzyść kształtujących sił astralności w pryzmie kompostowej.<br /> <br /> Gleby wymyte z wapnia pociągają za sobą — przede wszystkim na ubogim w ił piasku — deficyt magnezu. Zaradzić temu może mączka dolomitowa. Złoża wapienne zawierają na ogół niewielkie domieszki magnezu. W dolomicie (CaCO&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt; * MgCO&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;) wzrastają one do 50%. Kolejną mączką skalną jest siarczan magnezu, kieseryt (MgSO&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt; * H&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O). Na pytanie o usunięcie niedoboru potasu Rudolf Steiner&lt;ref&gt;Ebd., Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, S. 117.&lt;/ref&gt; odpowiada kalimagnezytem, patentalim (K&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;SO&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt; * MgSO&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt;), sprawdzoną kombinacją wzmacniającą gospodarkę zasadami.<br /> <br /> Szczególną formą wapnowania — przede wszystkim w ogrodnictwie — jest stosowanie wapna algowego. Łączy ono w całej swej rozmaitości pełne spektrum pierwiastków, które mineralno-roślinne — można to tak nazwać — życie źródeł w oceanach świata posiada w swych zasobach.<br /> <br /> Na kwaśnych glebach zaawansowanego wieku może w skrajnych przypadkach — obok melioracji gospodarki zasadami — być konieczna również melioracja fosforanów w celu aktywizacji życia glebowego. O ile zasadowe składniki gleby — wapń, magnez, sód i potas — podlegają wymywaniu, o tyle w przypadku fosforu dzieje się tak tylko w niewielkim stopniu. W środowisku kwaśnym łączy się on z glinem, w zasadowym z wapniem. Fosforany glinu i wapnia są trudno rozpuszczalne i są rozkładane głównie przez wydzieliny korzeniowe, symbiotyczne bakterie i mikoryzy (''grzybnię''). W normalnych warunkach gospodarka fosforanowa reguluje się sama w biologicznie aktywnej glebie.<br /> <br /> Jako środki melioracyjne wchodzą w grę fosforany wapniowe z trzeciorzędowych złóż kostnych Afryki Północnej, jak również fosforany związane z krzemem i wapniem w żużlu wielkopiecowym. Ich rozszczepianie dokonuje się we wspomnianym sensie ostatecznie pod rządami rozszerzającej się w ukorzenioną przestrzeń glebową eterycznej organizacji roślin.<br /> <br /> Rozszczepianie silikatycznych mączek skalnych — do których należą również wulkaniczne popioły — przebiega również w przeważającej mierze biogennie. Ich znaczenie dla melioracji wymytych gleb należy oceniać jeszcze inaczej<br /> <br /> {{SE|285}} niż celowo melioracyjne działanie skał osadowych. Silikatyczne mączki wietrzeją powoli, zależnie od stopnia swojego rozdrobnienia. Dostrzegalny w krótkim czasie sukces nie pojawia się, lecz tu obowiązuje słowo: «Czas leczy.» Pewien rozwój bierze swój początek; dotyczy on zarówno siły korzeniowej rośliny, jak i rozkładającego życia glebowego w symbiozie oraz — rzec można — homeopatycznego tworzenia minerałów ilastych ''in statu nascendi''. Dochodzi do nowego początku właściwej glebie samodzielnej dynamiki. Dopiero jednak powtarzane dawki ok. 2 t/ha/rok wykazują efekty w zdolności gleby do gary i w poszerzeniu przestrzeni korzeniowej.<br /> <br /> Wielka liczba pierwiastków tworzących kompozycję substancyjną magmowych skał głębinowych i wylanych jest glebotwórcza, a zarazem w dużej liczbie niezbędna do pomyślnego wzrostu roślin. Tutaj, w glebach i skałach wyjściowych, jak i tam, w roślinach i gatunkach roślin, udział tych pierwiastków jest zróżnicowany. Tak na przykład skały głębinowe serii granitowej od granitu z ok. 80% SiO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt; przez ''syenit'' (60%), ''dioryt'' (55%) i ''gabro'' (50–45%) wykazują malejące zawartości krzemionki. Odwrotnie, zawartości tlenków żelaza, magnezu i wapnia wzrastają nawet kilkakrotnie. W serii porfirów od kwarcporfiru przez porfir, porfiryt aż do diabazu lub melafiru zachodzi to samo, podobnie jak dla serii skał wylanych od bogatego w kwarc ''liparitu'' przez ''fonolit'', ''andezyt'' aż po bazalt. Na pokrywach bazaltowych spotyka się szczególnie żyzne, bogate w minerały gleby. Bazalt — ze względu na swoje powszechne występowanie i raczej zasadową kompozycję mineralną z 45% SiO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;, 10% FeO, 7% MgO, 10% CaO++&lt;ref&gt;Georg Wagner: ''Einführung in die Erd- und Landschaftsgeschichte'', Öhringen 1960, 694+208 S.&lt;/ref&gt; — dostarcza najczęściej stosowanej mączki skalnej. Przy tym w szerokim wachlarzu budowy pierwiastkowej wielkie znaczenie przypada dominacji krzemionki i tlenku glinu (Al&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;), względnie potencjałowi sił, który ta określona kompozycja wywołała. Ścisły stan formowy kryształu przemienia się w koloidalny, w którym substancja utrzymywana jest w stanie zawieszenia między ciałem stałym a cieczą.<br /> <br /> Poza rzadziej stosowanym wysianiem powierzchniowym mączki skalne prowadzone są preferowaną drogą przez proces kompostowania. Rozszczepianie i włączanie w procesy życiowe dokonuje się w mikrobiologicznym metabolizmie. Ilość materiału używanego przez kompostowanie ogranicza się do samego opylania materiału kompostowego przy jego układaniu.<br /> <br /> Podsumowując, należy raz jeszcze podkreślić: przy stosowaniu mączek skalnych wszelkiego rodzaju nie może być mowy o nawożeniu, lecz o substytucji istniejących deficytów mineralnych w nieorganicznej-martwej przyrodzie — czy to z powodu jednostronnej kompozycji mineralnej skały wyjściowej glebotworzenia, czy to wskutek głęboko wymytych gleb zaawansowanego wieku. Są to gleby chore, które za pomocą stosunkowo niewielkiego substytucyjnego nakładu — w połączeniu z właściwymi zabiegami nawożeniowymi opisanymi w dalszej części — mogą być leczone i pobudzone do nowej dynamiki rozwoju. Zewnętrzne dawki azotu w postaci soli w przeważającej mierze lub całkowicie unicestwiają to subtelne, niesione przez życie rośliny i gleby dzianie się. Następstwem tego jest, że również substancje związane z ziemią, przetworzone w łatwo rozpuszczalną formę i odmierzane coroczne potrzebom poszczególnych kultur, muszą być stosowane w większych ilościach. {{SE|286}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufe_1:_Die_Düngung_aus_dem_Lebendigen_der_Pflanzennatur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Poziom 1: Nawożenie z żywej natury roślinnej ===<br /> <br /> Po obumarciu roślina pozostawia po sobie dwojakie: nasienie i wszystko to, co jest wspólne wyższym roślinom — korzeń, łodygę, liść i kwiat. Można to, w odróżnieniu od indywidualnego nasienia, nazwać Ogólno-Roślinnym. Roślina rośnie, kształtując swą postać, od nasienia do nasienia. W nowo tworzącym się nasieniu odciska się jednak każdorazowo na nowo to, co kosmiczne, «das als Form der Pflanze im Samen lebt» («co jako forma rośliny żyje w nasieniu»).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&lt;/ref&gt; W kiełkowaniu obumiera nasienie, kiełek się rozwija i jest teraz silnie poddany działaniu ziemskich sił. Lecz siła nasienna działa nieustannie dalej; prześwietla dążący w głąb korzeń, prześwietla równie dobrze strzelającą pionowo w górę łodygę i żebra liści parcia bocznego ku formie; objawia się wreszcie w postaci i kwiecie jako obraz Istoty, która duchowo jako forma żyła w nasieniu. Ukryty w kwiecie, spędza się pęd ku zalążni, która — biegunowo do rozkwitającego kwiatu — zamyka się w osłonę zawiązków nasiennych. Tu, w zawiązku nasiennym, jednoczy się siła nasienna z «koroną» Ogólno-Roślinnego — pyłkiem. W obumieraniu rośliny dojrzewa ten dwoisty zawiązek do nasienia. Zawiera ono wszystko to, co wcisnęło się weń, napełniło substancjalnie i ukształtowało jako obecne, ziemsko-kosmiczne dzianie się w przestrzeni i czasie. {{SE|287}}<br /> <br /> Zarazem żyje w nasieniu coś Wiecznego, co wciąż na nowo uobecnia się w tym, co ziemskie. Inaczej rzecz się ma ze wszystkim, co z kiełkującego i obumierającego nasienia stało się zjawiskiem rośliny. Wszystkie jej organy były prześwietlone siłą nasienną. Dzięki niej zjawisko rośliny stało się obrazem swego typus. Siła nasienna pozostawiła swe ślady we wszystkich jej organach — w korzeniu, pędzie, następstwie liści i kwiecie. Ślady te są tym wyraźniejsze, im bardziej tkanki jeszcze przenikane życiem krzepną w formę rusztowania czy wręcz drewnieją.<br /> <br /> W resztkach roślinnych, we wszystkim, co nie stało się nasieniem, lecz od niego pozostało — mamy do czynienia z produktami przestrzenno-czasowego przyrodniczego dziania się. Noszą one jeszcze w kompozycji swej substancjalności ślady życia i siły nasiennej. Zagrażają im jednak całkowite popadnięcie w śmierć, w mineralizację. I to też się dzieje i musi się dziać, ponieważ roślina potrzebuje martwych soli mineralnych, by mocą swej eterycznej organizacji budzić je do nowego życia. Tylko że winno się to dokonywać we właściwym czasie i we właściwej mierze. Natura ma zaś moc, by proces ten mineralizacji spowalniać czy wręcz powstrzymywać i przekierowywać ku czemuś nowemu. To, co wtedy powstaje, jest [[Humus|humusem]]. Resztkami roślinnymi i zwierzęcymi pozostałościami powracającymi do ziemi i przemieniającymi się w humus — Ziemia użyźnia samą siebie. Użyźnia się ona zgodnie z maksymą: «Życie użyźnia życie». W powstawaniu humusu rodzi się kompozycja substancjalna, która dopiero zasługuje na miano najbardziej elementarnego nawozu w gospodarstwie przyrody.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vom_Wesen_der_Kompostierung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === O istocie kompostowania ===<br /> <br /> To, co przyroda ukazuje jako wzór, może w rękach człowieka wznieść się do prawdziwej sztuki. Kompostowanie jest sztuką pracy, w której myślenie, przeżywanie i działanie pozostają w nieustającym wzajemnym dialogu. Można — jak mówi Rudolf Steiner — «ein persönliches Verhältnis zum Dünger und namentlich zu dem Arbeiten mit dem Dünger …»&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 12. Juni 1924, S. 91.&lt;/ref&gt; (osobisty stosunek do nawozu, a zwłaszcza do pracy z nawozem) zdobyć. Można to osiągnąć jedynie wtedy, gdy zna się wszystkie okoliczności dotyczące rodzaju i pochodzenia materiału — czy chodzi o młodą zieleń, czy jest ona objęta, a może wręcz zdrewniała, bogata w białka czy w kwas krzemowy, czy przeważają korzenie, liście, masy słomiane itp. Każda z tych substancji organicznych ma określoną {{SE|288}}<br /> <br /> kompozycję substancjalną. Ideałem byłoby zatem, gdyby pryzma kompostowa jako całość budowała się z możliwie jak największej różnorodności produktów odpadowych. W ogrodnictwie jest to łatwiej osiągalne niż w rolnictwie. Tu bowiem, w zależności od pory roku, mogą powstawać jednostronnie wielkie ilości jednego materiału.<br /> <br /> Wprawdzie zgrubną, ale praktycznie użyteczną wartość orientacyjną co do wolniejszego lub szybszego rozkładu dostarcza tak zwany stosunek C/N. Im wyższa zawartość azotu w stosunku do węgla — tworzącego rusztowanie — tym szybszy rozkład. Szereg od materiałów trudno rozkładalnych do łatwo rozkładalnych przebiega następująco:<br /> {| class=&quot;wikitable&quot;<br /> |+<br /> !<br /> !<br /> !<br /> |-<br /> |Trociny<br /> |=<br /> |500 C:1 N<br /> |-<br /> |Zrębki w zależności od składu<br /> |=<br /> |250-400:1<br /> |-<br /> |Słoma pszenna<br /> |=<br /> |100:1<br /> |-<br /> |Słoma żytnia<br /> |=<br /> |65 :1<br /> |-<br /> |Słoma owsiana<br /> |=<br /> |50:1<br /> |-<br /> |Liście dębowe i bukowe<br /> |=<br /> |40-60:1<br /> |-<br /> |Słoma roślin strączkowych<br /> |=<br /> |50-30:1<br /> |-<br /> |Świeży obornik<br /> |=<br /> |20-25 :1<br /> |-<br /> |Odpadki kuchenne<br /> |=<br /> |25 :1<br /> |-<br /> |Obornik przefermentowany<br /> |=<br /> |50-20:1<br /> |-<br /> |Łajno krowie<br /> |=<br /> |14-16:1<br /> |-<br /> |Dojrzały kompost<br /> |=<br /> |10-12:1&lt;ref&gt;Krafft von Heynitz, Georg Merckens: ''Das biologische Gartenbuch'', Stuttgart 1994, 351 S.&lt;/ref&gt;<br /> |}<br /> Wszystko, co organizm rolniczy w ciągu roku wydala ku wewnątrz jako substancję organiczną, może uchodzić za humus odżywczy. Na gruntach ornych i ogrodowych są to resztki ściernisk i układ korzeniowy, stanowiący mniej więcej jedną trzecią masy całego plonu, a ponadto obornik powstający przy hodowli zwierząt (wraz ze słomą ściółkową) oraz stare siano, słoma, resztki pasz ze stajni, liście, ścinki trawnikowe, odpadki kuchenne, urobek z rowów itp.&lt;ref&gt;In Bezug auf die praktische Handhabe der Kompostbereitung sei auf die einschlägigen Publikationen der oben genannten Autoren verwiesen; sowie auf Friedrich Sattler, Eckard von Wistinghausen: ''Der landwirtschaftliche Betrieb, Biologisch-Dynamisch'', Stuttgart 1989, 333 S.; sowie auf Herbert Koepf, Wolfgang Schaumann, Manon Hacius: ''Biologisch-dynamische Landwirtschaft: Eine Einführung'', Stuttgart 1996, 368 S.&lt;/ref&gt; Tu zajmiemy się przede wszystkim procesualnym dzianiem się — od zakładania pryzmy aż do jej dojrzałości. Pryzma kompostowa zakładana jest w miejscu możliwie zacienionym, ponad poziomem gruntu, w zasięgu działania powietrza i ciepła — bieguna przemiany materii rolnictwa — na {{SE|289}}<br /> <br /> niezabezpieczonym podłożu glebowym. Związek z siłami głębin i wyżyn musi być zapewniony. Ustawowe wymaganie kompostowania na nieprzepuszczalnym podłożu (płyta betonowa) odcina działanie sił w pryzmie od działających od spodu sił głębin ziemi. Pryzma kompostowa jest kawałkiem wywróconej ziemi,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 90.&lt;/ref&gt; porównać ją można do zakorzenionego w ziemi i wznoszącego się ponad nią w krąg powietrza zdrewniałego pnia drzewa. Przekonanie, że podczas kompostowania znaczące ilości azotanów przesączają się w głąb podłoża, jest teorią. Przez śluzowate substancje uwalniane w toku rozkładu pory glebowe się zamykają. Przy większych porach na glebach piaszczystych zaleca się pokrycie powierzchni gruntu cienką warstwą [[Bentonit|bentonitu]] (pęczniejącego iłu). Możliwe zagrożenie czasowym, punktowym wymywaniem azotanów wskutek wycieku wody przesiąkowej po ulewnych deszczach wynika z reguły z niewłaściwego założenia pryzmy i niedostatecznego przykrycia. Temu złu łatwo zaradzić.<br /> <br /> Na placu kompostowym powinno znajdować się wystarczająco dużo kompostu macierzystego do zaszczepienia świeżo zakładanego materiału, a także gleba iłowa, margiel lub less do przesypywania pomiędzy poszczególne warstwy i do okrywania pryzmy; ponadto słoma do ostatecznego przykrycia. Dla zawężenia stosunku C/N można domieszkiwać obornik, odpady rogowe lub mączkę krwawą. Jako dalsze dodatki wchodzą w grę w niewielkich dawkach mączki skalne, fosforyty, mączka kostna, wapno algowe i inne. Do stosowania biologiczno-dynamicznych preparatów kompostowych zostanie jeszcze osobno nawiązane. Zakładanie i mieszanie materiałów może odbywać się przy użyciu rozrzutnika obornika, najlepiej jednak chyba ręcznie. I tu leży bolesny punkt. Gdzie są te liczne ręce, ci ludzie, którzy tę niełatwą pracę wykonają we właściwym czasie, ze zrozumieniem i z radością? Brakuje ich — i dlatego przygotowanie kompostu stało się albo pasierbem zakładowych procesów roboczych, albo kwestią czysto technicznie rozwiązywanej rutyny. Ta ostatnia ogranicza się do czysto mechanicznych czynności mieszania — i to bardzo ograniczonego — zakładania oraz przeważnie wielokrotnego przerzucania, by z przyjęciem wysokich strat przyspieszyć dojrzewanie do użytecznego nawozu. Tu znowu zrzeka się bogatego pola doświadczeń — właśnie tego, jak «ein persönliches Verhältnis zu dem Dünger und dem Arbeiten mit dem Dünger» (osobisty stosunek do nawozu i do pracy z nawozem) zdobyć. Jak wszystko, co organiczno-żywe, proces kompostowania podlega {{SE|290}}<br /> <br /> czasowi. Rozwija się z chaotycznego metabolizmu — humusu odżywczego — ku dojrzałemu stanowi formy, ku humusowi trwałemu. Jest to proces przebiegający w rytmie, w polu napięcia między wyraźnym ruchem na początku (wysoki obrót) a wyraźnym spokojem na końcu (tworzenie się nowej substancji). To przestrzenno-czasowe dzianie się chce być w każdej fazie z uwagą towarzyszone i badawczo przemyślane. Wymaga to, by samemu czynnie wprawić się w ruch, a następnie w dalszym przebiegu zatrzymać się w spokoju, postrzegać zapachy, konsystencję itp. i oglądając i myśląc trwać w tym dzianiu się.<br /> <br /> W tym sensie przygotowanie kompostu jest polem pracy świadomego ćwiczenia, które wymaga od człowieka całego i go kształci. Bierze się widły i łopatę i buduje pryzmę warstwowo na szerokości około 1,20 m, rozmieszczając przy tym porcjami materiał trudno i łatwo rozkładalny obok siebie i nad sobą, wstawiając pomiędzy nie ewentualnie warstwy obornika oraz cienkie warstwy gleby iłowej, a przy krawędzi nieco kompostu macierzystego, i pudrując poszczególne warstwy — stosownie do oceny rodzaju ich potrzeb — wymienionymi dodatkami. W przypadku materiału objętego i suchego obowiązuje stara reguła: «Tritt ihn fest und halt ihn feucht» (Ubij go mocno i trzymaj wilgotnym). Przy zakładaniu pryzmy nie trzyma się żadnego schematu — każdemu krokowi działania poprzedza namysł.<br /> <br /> Pryzma gotowo usypana do mniej więcej metra wysokości staje się po krótkim czasie żywo-bujającym chaosem. Potrzebuje ograniczającej otoczki, ochronnej, oddychającej skóry. Tę funkcję najlepiej spełnia cienka ziemna pokrywa, a nad nią warstwa słomy, starego siana lub torfu. W tym stanie pryzma kompostowa spełnia wszystkie warunki charakteryzujące organicznie zamknięty w sobie organizm. Rozwija przy pomocy tlenu — nośnika sił eterycznych — własne życie, a w związku z azotem — nośnikiem sił astralnych — życie wewnętrzne. Włóknina z tworzywa sztucznego jako jedyna okrywa jest co prawda nieprzepuszczalna dla deszczu i przepuszczalna dla powietrza, lecz jest tylko surogatem. Zewnętrzna skóra ma funkcję zatrzymywania promieniujących na zewnątrz sił i odprowadzania ich z powrotem ku wnętrzu pryzmy. Od zewnątrz pryzma otoczona jest siłami i rytmami żywiołowego działania wiatru i pogody. Niezależnie od tego zewnętrznego dziania się pryzma kompostowa rozwija własną rytmikę i dynamikę w prawidłowym przechodzeniu przez stany czterech żywiołów — ciepła, powietrza, wody i ziemi — oraz współdziałających z nimi, stwarzających życie eterycznych sił: eteru ciepła, eteru światła, eteru chemicznego i eteru życia. {{SE|291}}<br /> <br /> W swoich obszernych badaniach nad życiem pryzmy kompostowej Bockemühl&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl: ''Vom Leben des Komposthaufens'', Dornach 1981, 67 S.&lt;/ref&gt; śledził w doświadczeniach kompostowych (w dalszym ciągu: BKV) z mieszaniną nawozu krowiego i końskiego szereg procesów życiowych, które dokonują się w pryzmie od jej założenia aż do dojrzałości. Potwierdzają one szczegółowo cztery fazy rozwoju kompostu znane uważnemu praktykowi — na podstawie różnych danych pomiarowych w następstwie czasowym, a przede wszystkim na podstawie pojawiania się i ponownego zanikania różnych grup organizmów w trakcie tych czterech faz. Jako reprezentatywnego przedstawiciela procesów rozkładu i przekształcania w pryzmie Bockemühl wybrał gatunkowo bogatą grupę skoczogonków (''Collembola''), które — po czerwonym dżdżowniku kompostowym (''Eisenia foetida'') — wykonują główną pracę przemiany. W tym związku trzeba jednak podkreślić, że ich działalność, jak i działalność pierścienic, nicieni, larw owadów oraz wprost nieprzeliczonej wielości drobnoustrojów, jest każdorazowo symptomem relacyjnego splotu, który pojąć należy jako całość. Warunki do kształtowania tej całości tworzy ręka człowieka. To, że owe cztery fazy łączą się w byt swoisty, w organ w organizmie rolnictwa, wymaga nieustannej uważności i pielęgnującej ręki.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;1._Die_Wärmephase&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 1. Faza cieplna ====<br /> <br /> Zapowiada się ona w BKV po krótkim czasie gwałtownie narastającym ociepleniem ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Rysunek 16]], s. 292), które jednak równie szybko opada. Przy luźnym ułożeniu, a więc przy niezakłóconym dostępie tlenu, temperatura może wzrosnąć do 70 °C; przy ułożeniu gęstszym i wilgotniejszym osiąga optimum 55 °C do 60 °C, po czym opada bardzo powoli do 30–25 °C. Ocieplenie jest funkcją tlenowej działalności drobnoustrojów, która uwalnia związane w materiale organicznym słoneczne ciepło z lat poprzednich i w ten sposób tworzy żywiołowe środowisko życia dla bogatego w relacje życia drobnoustrojów pryzmy. Rozwój ciepła wymaga sterowania — poprzez, stosownie do okoliczności, gęstsze lub luźniejsze ułożenie, utrzymywanie wilgoci, ewentualne późniejsze udeptanie. Przy zbyt gęstym i zbyt mokrym ułożeniu pryzma pozostaje zimna; dochodzi do gnicia wskutek beztlenowego rozkładu. Przestawienie jest wtedy nieuniknione. Przy silnym ociepleniu do 65–70 °C zawarte w materiale wyjściowym {{SE|292}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 16, S. 292.jpeg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 16: Die vier Phasen des Kompostierungsprozesses.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> drobne zwierzęta, organizmy szkodliwe itp. giną, a nasiona chwastów tracą zdolność kiełkowania. W BKV pierwsza faza trwała, nakładając się na fazę drugą, około dwóch tygodni.<br /> <br /> Z pojawieniem się zmysłowo postrzegalnego żywiołu ciepła uwalnia się również związany w masie organicznej eter ciepła. Jest on duchowo-nadzmysłowym uzupełnieniem ciepła jako żywiołu. Podtrzymuje on proces i prowadzi go w odpowiednim czasie ku następnemu stopniowi processualnemu. Zewnętrzne ciepło zmierza ku temu, by się rozwiać, podczas gdy eter ciepła wchodzi w relacje — owszem, jest właściwym inicjatorem wszelkiego procesualnego dziania się. Dlatego trzeba zadbać o to, by ocieplanie przebiegało raczej powoli i trwale. Ciepło powinno pozostawać w pryzmie. Związany z nim eter ciepła inauguruje wówczas rozwój, w którym pryzma zamyka się organizmicznie w pewną całość.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;2._Die_Luftatmungs-_und_Entgasungsphase&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 2. Faza oddychania powietrzem i odgazowania ====<br /> <br /> Równolegle do fazy ocieplania rozpoczyna się pewien rodzaj procesu oddechowego. Tlen jako nośnik eterycznej skuteczności w sferze fizycznej zostaje niejako wciągnięty w oddech; pobudza on wybuchową bakteryjną działalność rozkładową. Uwolniony przy tym<br /> <br /> {{SE|293}} dwutlenek węgla (CO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) uchodzi jako gaz przez skórę pryzmy do powietrza zewnętrznego ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Rysunek 16]]). W BKV maksimum osiągnięto po trzech do czterech tygodniach, by następnie po siedmiu tygodniach gwałtownie opaść i potem opadać równomiernie aż do końca badania po roku. Inaczej rzecz miała się z odgazowaniem amoniaku, które zaczęło się od samego początku, w drugim i trzecim tygodniu osiągnęło wartość maksymalną i po sześciu tygodniach opadło niemal do zera. W tym okresie wydzielania amoniaku — przy materiałach bogatych w białko, jak odpadki warzywne, również siarkowodoru — na zewnątrz wydostają się chmury zapachowe, które powinny możliwie pozostawać wewnątrz pryzmy: «ein Organisches ist umso gesünder, je mehr es im Innern und je weniger es nach außen riecht» (im zdrowsza jest materia organiczna, tym więcej pachnie w środku, a mniej na zewnątrz).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 92.&lt;/ref&gt; Emanacja zapachowa jest znakiem wciąż jeszcze bujnego, bezkształtnego dziania się. Wskazuje ona na nieodwracalne straty substancji. Kres temu kładzie pojawiające się w drugiej fazie zagrzybienie (grzyby kapeluszowe). Ono właśnie, choć samo bujne i przenikające całą pryzmę, hamuje dominujący w pierwszej fazie bakteryjny rozkład. Równolegle do zagrzybienia zamiast amoniaku zaczyna powstawać azotan, którego zawartość w następnych miesiącach stale wzrasta i — poprzez białkopodobne stadia pośrednie — wchodzi w tworzenie humusu.<br /> <br /> Charakterystyczny obraz mgieł pary wodnej unoszących się w chłodnych godzinach porannych z pryzm świadczy w drugiej fazie o stopniowym wysychaniu, a tym samym o przewietrzaniu. Równolegle do tego stosunek C/N zaczyna się zawężać, osiągając w BKV na końcu wartość 12:1. Rozwój skoczogonków wznosi się (dla pewnego gatunku skoczogonków w BKV) gwałtownie w czwartym tygodniu, by następnie aż do dziesiątego tygodnia równie szybko spaść. Kolejne gatunki pojawiają się i znów znikają. W BKV czas trwania drugiej fazy, nakładając się na pierwszą i trzecią, wyniósł już niemal cztery tygodnie.<br /> <br /> Z uwolnieniem gazów wyzwala się eter świetlny; jest on eteryczno-nadzmysłowym uzupełnieniem żywiołu powietrza. Umożliwia on istotom żywym pryzmy kompostowej, mimo nieobecności bezpośredniego nasłonecznienia, bytowanie w ciemności. Jest to zachowane z obumarłego wyższego życia coś eteryczno-świetlnego, które powołuje do istnienia niższe życie roślinne i zwierzęce sięgające wstecz ku wczesnym stopniom ewolucji Ziemi. Czym jest zatem wkład eteru świetlnego w rozwój pryzmy kompostowej? Na początku pryzma jest raczej przypadkową mieszaniną odpadów organicznych. Mikrobiologiczny ich rozkład nie jest zdarzeniem przyczynowym dla<br /> <br /> {{SE|294}} uaktywnienia się eteru świetlnego, lecz równoczesnym. Eter świetlny działa z jednej strony we wzrastaniu poszczególnych organizmów, z drugiej strony — w aktywności wszystkich tych niezliczonych roślinnych i zwierzęcych istot żywych — tworzy powiązania odniesień, które całościowo orientują życie pryzmy kompostowej ku tworzeniu humusu trwałego. Eter świetlny sprawia, że pryzma kompostowa niejako rośnie najpierw ku wewnątrz, a przez działalność małych zwierząt uprzestrzennia produkt końcowy w jednolitą, grudkowatą współobecność humusu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;3._Die_wässrige_oder_Verwandlungsphase&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 3. Faza wodna lub przemiany ====<br /> <br /> Staje się ona widoczna w nagłym osiadaniu pryzmy. Po poprzedniej fazie suchej leży ona teraz gęściej i nawilża się sama, gdy przez rozkład trudno rozkładalnych błon komórkowych płyn wydostaje się z wakuoli komórkowych i przestrzeni międzykomórkowych ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Rysunek 16]], s. 292). Pryzma zamyka się silniej wobec świata zewnętrznego, nie wydziela już żrącego zapachu, i w wilgotno-wodnistym środowisku zachodzą rozliczne przetworzenia, przemiany i nowe tworzenie się substancji. Małe zwierzęta, a przede wszystkim ''skoczogonki'', przejmują kierownictwo; rozdrabniają materiał, żywią się mikroorganizmami i grzybami, zmniejszając tym samym ich populacje. Chaotyczne wrzenie fazy 1 i 2 zaczyna się — dzięki masowemu rozmnożeniu się małych zwierząt — porządkować i dzielić na napowietrzone przestrzenie wewnętrzne. Warunki środowiskowe zmieniają się, i odpowiednio do tego skoczogonki metamorfizują się z robaczkowatych, mało zróżnicowanych form ku formom z wyraźnie zaznaczającymi się ukształtowaniami organów. Z BKV wynika, jak jeden gatunek następuje po drugim i znów znika. Tak żyje w ciemności pryzmy świat małych zwierząt ewolucyjnie niższym, niejako roślinno-zwierzęcym bytowaniem. Przenika je częściowo od wewnątrz, częściowo z zewnątrz, siła różnicująco działającego pierwiastka duszewno-astralnego. To odczuwające życie czyni z pryzmy kompostowej organizm. W trzeciej fazie dokonuje się w niej przejście z jeszcze bezkształtnego stanu wodnistości ku stanowi przeformowanego erdig-festen — ziemistej twardości — jedna jedyna wielka przemiana substancji.<br /> <br /> W BKV trzecia wodnista faza, nakładając się na drugą i czwartą, przebiega przez siedem tygodni. W tym czasie skoczogonki osiągają przez dwa tygodnie maksimum swego rozkwitu — a więc półtora do dwóch miesięcy po założeniu pryzmy. {{SE|295}}<br /> <br /> Z trzecim, wilgotno-wodnistym stadium uaktywnia się przede wszystkim eter chemiczny, zwany też ''Klangäther'' — eterem dźwięku. Rodzaje eterów kontrastują funkcjonalnie z żywiołami, z którymi są ewolucyjnie wspólnego pochodzenia. Podczas gdy w stadium wodnistym pryzma przybiera bardziej gęstą, jednorodną konsystencję, eter dźwięku, czyli chemiczny, rozszczepuje życie pryzmy w niezliczoną wielość poszczególnych komórek — nie przypadkowo jednak, lecz w stale zmieniającym się porządku. Rozdziela i łączy w coraz to nowe warianty. Tym, co istotne, nie są poszczególne bakterie, pierwotniaki, glony, grzyby, robaki, larwy i tym podobne, lecz to, co rozgrywa się pomiędzy nimi — interwał. Ujęte w obraz: procesowe wydarzenie w pryzmie kompostowej można porównać do symfonii. W symfonii dźwięki i interwały, które dźwięki od siebie oddzielają, a zarazem łączą, tworzą rytm, melodię i harmonię. Symfonia ma zazwyczaj cztery części, każda ma swój temat, który rozbrzmiewa w strumieniu ruchu dźwięków, powtarza się i wariuje. W tym samym sensie działa eter dźwięku, czyli chemiczny, w pryzmie kompostowej — nie w żywiole powietrza dźwięków, lecz w wilgotnym żywiole ziemistych substancji. W tych ostatnich jest on nośnikiem wszystkich rytmów, powtórzeń i metamorfoz, aż do punktu końcowego, gdzie ukazuje się dojrzały humus. Tak można na humus — w wariacjach jego liczbowych kompozycji węgla (C), tlenu (O), azotu (N), wodoru (H) i siarki (S) — patrzeć niejako jak na ziemskie zwierciadło sferycznych harmonii.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;4._Die_Vererdungsphase&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 4. Faza uziemnienia ====<br /> <br /> Po stratach substancji w pierwszej i drugiej fazie oraz przebudowie materii w trzeciej objętość pryzmy stopniowo się zmniejsza. Przechodzi ona w stan erdig-festen — staje-się-ziemistą-stałością; konsoliduje się i strukturyzuje jednolicie w pewnego rodzaju substancjalnej nowopowstałości, jaką jest Dauerhumus — trwały humus ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|Rysunek 16]], s. 292). Proces ten uwidacznia się nie tylko w czernieniu i luźno grudkowatej strukturze, lecz także w jakościach zapachowych i smakowych — w postrzeżeniach, które prowadzą głębiej ku istotowej naturze tego, co substancjalne. Pryzma wypełnia się od wewnątrz łagodnym, ziemistym zapachem. Jakościowość smaku jest immanentna samemu procesowemu wydarzeniu: pryzma kompostowa wkracza teraz w stan, w którym rozmnażający się masowo świat drobnoustrojów i drobnych zwierząt przejmuje rządy. Jest on ewolucyjnie niższego rodzaju, żyje w mroku i wilgoci<br /> <br /> i działa w wysokim stopniu wyspecjalizowania, rozkładając i przebudowując. Każdy gatunek zwierząt, przygotowany w łańcuchu pokarmowym, napotyka pokarm, na który jego zmysł smaku i jego czynność trawienna są zorganizowane. Jako ostatni pojawia się spokrewniony z dżdżownicą kompostwurm (''Eisenia foetida''), który wykonuje zdecydowanie największą właściwą pracę trawienną i substancjalnego przeobrażania. W podobnym kierunku działają, lecz w jakości i masie mniej znaczące: dżdżownice właściwe (''Annelida''), krocionogi (''Myriapoda''), stonogi (''Isopoda''), larwy owadów i inne.<br /> <br /> {{SE|296}} Jeśli wsunie się rękę w pryzmy kompostową znajdującą się na początku fazy uziemniania, trzyma się w dłoniach ciemnobrązową do czarnawej substancję, zawierającą jeszcze ostatnie, zasiedlone przez mikroby resztki korzeni, łodyg i liści, często przeniknięte kłębowiskiem wielkiej masy wspomnianych kompostwurm. Robaki i inne drobne stworzenia obumierają, gdy tylko ostatnia resztka organicznych pozostałości zostaje strawiona i — w endogenicznej symbiozie z bakteriami jelitowymi — staje się odchodem. Ten ostatni, jako eterycznie ożywiona substancja, jest niejako impregnowany siłami astralnymi, które masa trawienna pochłonęła w przejściu przez zwierzęcy przewód pokarmowy. Sprawiają one z jednej strony przemianę humusu odżywczego w humus trwały i powściągają rozkładową czynność mikroorganizmów lub wręcz kierują ją ku budowaniu. Z drugiej strony to właśnie pośredniczone przez zwierzę siły astralne umożliwiają połączenie z minerałami ilastymi, prowadzące do tworzenia kompleksów ił-humus. Można w tej końcowej fazie z pełnym prawem mówić o astralizacji, o uduchowieniu duszą kopca ziemnego. Wszystko formuje się i indywidualizuje organizmicznie w jednolitą całość.<br /> <br /> Do pełnego uziemnienia faza czwarta pochłania najwięcej czasu. Trwa tym dłużej, im bogatsze w surowe włókna jest materiał wyjściowy. W doświadczeniu BKV (obornik krowi/koński) stadium zostało osiągnięte po około czterech miesiącach. Aktywność robaków zaczęła się w 7. i zakończyła w 13. tygodniu. Temperatura utrzymywała się na poziomie ok. 25 °C niemal stale, średnio ok. 4 do 5 °C powyżej wahań temperatury zewnętrznej.<br /> <br /> Czwarte i ostatnie stadium — tworzenie humusu, a ściślej: tworzenie kompleksu ił-humus — jest najbardziej tajemnicze. Tu roztacza swoją główną skuteczność najmłodszy, najbardziej ukryty, najsubtelniejszy i najsilniejszy spośród czterech rodzajów eterów: eter życia. Eter życia jest przeciwnym biegunem wobec żywiołu erdig-festen — ziemisto-stałości. Eter życia «kształtuje życie». To, co na Ziemi zjawia się jako kamień, ma swoje życie<br /> <br /> w nadzmysłowym.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Grundelemente der Esoterik'', GA 93a, 30. September 1905, Dornach 1987, S. 44 f.&lt;/ref&gt; Eter życia jest w pryzmie kompostowej stwórcą życia wielkiej różnorodności istot żywych. Życie to jest zarazem nasycone sensem. Gdy to, co nasycone sensem, obumiera w formę, eter życia zostaje wyzwolony, aby na nowo komponować substancje w żywy związek — na końcu w humus. Humus staje się z jednej strony, na podstawie tlenu w nim zawartego, stróżem życia; z drugiej strony zawiera humus azot, który — podobnie jak tlen i inne — wpleciony jest w bogatą wariantami kompozycję substancji zbliżoną do białka. Substancjalnie azot tworzy pomost ku temu, co astralno-istotowe, ku temu, co nadające sens. Wolno z tego wywnioskować, że eter życia jest w humusie właściwą siłą kształtującą, której służą jego trzej starsi krewni: eter ciepła, eter światła i eter chemiczny. Czy nie staje się właśnie siłą kształtującą przez to, że za pośrednictwem azotu posiada zdolność przybliżania tego, co astralne, ku temu, co eteryczne i fizyczne? Czy nie czyni przez to kompost (humus trwały) najbardziej elementarnym nawozem dla bodenständige Dauerfruchtbarkeit — trwałej żyzności zakorzenionej w glebie? Czy nie nadaje ten tak stający-się-siłą-kształtującą eter życia żywemu związkowi «gleba i roślina» mocy formowania się w całości, indywidualizowania się i stawania się wiernym odbiciem swej zakorzenionej w nadzmysłowym istoty? Gdziekolwiek rozpoznajemy w tym, co żywe, wzajemnie na siebie oddziałujące, sensowne lub pełne mądrości związki — śledzimy ślady etera życia.<br /> <br /> {{SE|297}} Ujęte w całości, można podsumowująco powiedzieć: obumarłe z wyższego żywego związku organiczne substancje odpadowe podlegają w pryzmie kompostowej, w trybie rozkładowym, ponownemu — jednak chaotycznie przebiegającemu — ożywieniu, a następnie, w trybie budowania, sukcesywnej przemianie i ponownemu obumieraniu w uziemszczoną formę humusu. Ten jednak nosi w sobie zarodek nowego życia na Ziemi: «nasienie uniwersalne tego, co ogólno-roślinne» — ''Universalsamen des Allgemein-Pflanzlichen''. W tym sensie humus jest nawozem z życia dla rozwinięcia wyższego życia, to znaczy dla wegetatywnego rozwoju roślin kulturowych. Nawóz kompostowy jest — niczym dojrzewający owoc, który żywi człowieka i zwierzę — owcem żywotnym dla gleby i rośliny. Przez niego to, co minione, łączy się z tym, co teraźniejsze, i umożliwia to, co przyszłe.<br /> <br /> W czterech stadiach uziemszczania substancjalności, która przynależała niegdyś do rośliny lub zwierzęcia, odbija się — niepozornie w małym i w następstwie czasowym — pewien rodzaj powtórzenia ewolucji Ziemi i<br /> <br /> kosmosu. Czyste ciepło (eter ciepła — ofiara wysokich duchowych istot) wypełniało w prapoczątku «Stary Saturn». Po tym stanie nastąpiło, na drodze zagęszczenia części ciepła, powstanie żywiołu powietrza i wraz z nim eteru światła na «Starym Słońcu»; następnie przez zagęszczenie części powietrza — żywioł wody na «Starym Księżycu» i wraz z nim eter chemiczny, czyli dźwięku; i wreszcie wraz z zagęszczeniem części żywiołu płynnego — stan żywiołu erdig-festen, ziemia stała-się-dziełem, i wraz z nią eter życia.&lt;ref&gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> {{SE|298}} To, co w pryzmie kompostowej — wyniesioneج ponad poziom gleby — rozgrywa się jako proces sztuczno-artystyczny, uziemszczanie dawnego wyższego życia w trwały humus, zachodzi w bardziej ukryty sposób we wszystkich glebach, zupełnie naturalnie w glebach leśnych. Na glebach uprawnych i ogrodowych to wydarzenie jest, kierowane przez uprawę gleby (zob. s. 205 i nast.), doprowadzane do wyższego poziomu żyzności. Temu celowi służy też Gründüngung — zielony nawóz — uprawa szybkorosnących traw, roślin krzyżowych, motylkowych i innych, prowadzona specjalnie dla zaopatrzenia w humus. Obumarłe zielone masy okrywy glebowej dostarczają przy tym humusu odżywczego dla stadiów rozkładowych 1 i 2, podczas gdy zalegająca w glebie masa korzeniowa służy przede wszystkim w stadiach budowania 3 i 4 tworzeniu humusu trwałego.<br /> <br /> Zielony nawóz jest mulczowany i przyjmuje charakter powierzchniowego kompostowania. Polega ono na okrywaniu gleby materiałami organicznymi — od świeżej zieleni aż po zrębki — pomiędzy uprawami w ogrodnictwie. Celowe jest i tu mieszanie różnych materiałów. Od czystej słomy lub liści należy się powstrzymać: pierwsze jest zbyt luźne i napowietrzone, drugie układa się zbyt gęsto i oba rozkładają się przez to tylko powoli.&lt;ref&gt;Krafft von Heynitz: ''Kompost im Garten'', Stuttgart 1999, 127 S.&lt;/ref&gt; Okrywa glebowa chroni przed parowaniem, zamulaniem, powstawaniem skorupy, erozją i zachwaszczaniem, przyciąga życie mikrobów i robaków ku górze, w warstwę nadziemną, i tworzy dla niego stale płynące źródło pokarmu, podtrzymuje oddychanie gleby i ożywia jej garkę — jej strukturalną dojrzałość.<br /> <br /> Humifikacją organicznej okrywy glebowej zajmuje się świat mikrobów i drobnych zwierząt właściwy osobliwościom danego siedliska. Wszystkim glebom wspólne jest jednak — zamiast czerwonego Kompostwurm — pojawienie się dżdżownicy (''Lumbricus terrestris''), mistrza żyzności gleby. Lecz na glebach piaszczystych ubogich zarówno w wapień, jak i w ił, liczebność jej osobników<br /> <br /> i tym samym jej dobroczynna, stabilizująca humus czynność są bardzo ograniczone. W uprawie roli powierzchniowe kompostowanie praktykuje się w miarę możliwości w połączeniu ze Stoppelgründüngung — zielonym nawozem ścierniskowym; w porośnięty roślinami teren wprowadza się zasłonę ze świeżego lub podgniłego obornika. {{SE|299}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung_des_Kompostes&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Stosowanie kompostu ===<br /> <br /> Dojrzały kompost jest produktem roślinno-zwierzęcym. Nie tylko dlatego, że wprowadza się weń wydaliny i inne składniki pochodzące od zwierząt hodowlanych, lecz dlatego, że sam proces humifikacji nie mógłby się dokonać bez astralnego działania świata drobnych zwierząt kompostownika. Główne składniki są roślinnego pochodzenia, lecz ich przemiana w humus podlega w istocie czynności i sile organizacyjnej zwierząt. Dlatego też kompost nie jest nawozem pobudzającym, wymuszającym wzrost wegetatywny. Jego działanie jest kształtujące, formujące to, co wegetatywne. To właśnie czyni go nawozem dla wszystkich tych roślin kulturowych, które przynoszą owoc przede wszystkim w sferze wegetatywnej — czy to trawa, ziele, czy drzewo. Dotyczy to gospodarki łąkowo-pastwiskowej, ogrodniczego i polowego uprawiania warzyw oraz sadownictwa. Owocowanie — w rozszerzonym sensie — oznacza tu zatrzymującą się w poszczególnych organach rośliny, przestrzeń wypełniającą substancjotwórczość, której wartość odżywcza jest nakierowana na potrzeby człowieka i zwierzęcia. Ta zdolność odżywcza wymaga nawozu, który powstrzymuje siłę wzrostu i reprodukcji parącą ku tworzeniu nasion i pozwala ją przeobrazić za sprawą aktualnych promieniowań słońca i kosmicznego układu planet — uformować w substancję pokarmową. Ten nawóz wstępuje porządkująco i kształtująco w działanie sił rośliny. Jest nim czarny, kruchy humus trwały.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kompostdüngung_von_Wiesen_und_Weiden&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Nawożenie kompostem łąk i pastwisk ====<br /> <br /> Trwałe użytki zielone dostarczają paszy dla przeżuwaczy i koni. Składa się ona z wegetatywnych części pędu — z łodygi i liścia. Odrost jest wielokrotnie spasany od wiosny do jesieni albo koszony na zielonkę bądź siano. Na pastwiskach, a jeszcze bardziej na bogatych w zioła łąkach, wiosną zakwita część ziół. Po przekwitnięciu cofają się w liściaste stadium rozety. Trawa wyrasta wciąż na nowo ze swoich węzłów krzewienia. Łąka i pastwisko pozostają zielone zimą i latem. Odrost jest utrzymywany przeważnie w czysto {{SE|300}}<br /> <br /> wegetatywnym, podobnie jak procesy glebowe, które po każdym spasaniu lub koszeniu zostają reaktywowane do nowych przemian. Gleba i roślina nie dochodzą do spoczynku. Generatywne dojrzewanie pozostaje im odmówione. Przy intensywnym użytkowaniu prowadzi to do zubożenia gatunkowego. Dlatego łąka i pastwisko wymagają nawożenia, które wyrównuje ten brak — a jest nim kompost. Wiosną po pierwszym spasaniu lub pierwszym koszeniu siana, a lepiej jeszcze jesienią, przekazuje on darni i glebie dojrzałą, ziemistą strukturę sił, która konfiguruje substancjotwórczość w łodydze i liściu zarówno po stronie reprodukcyjnej, jak i odżywczej.<br /> <br /> Regularne nawożenie kompostem użytków zielonych sprawia, że darń staje się gęstsza, zgryz — bardziej równomierny i krótszy, skład gatunkowy — zwłaszcza pod względem ziół — bogatszy, a pasza jakościowo wyższej wartości.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kompostdüngung_im_Gartenbau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Nawożenie kompostem w ogrodnictwie ====<br /> <br /> Podobnie jak na użytkach zielonych, tak i w ogrodnictwie brakuje dojrzewającej glebobocznoci; jedna kultura następuje po drugiej. Gleba przez większą część roku musi być utrzymywana na wysokim poziomie żyzności, w wiosennym nastroju sprzyjającym wzrostowi. Kształtowanie się owocu jako pokarmu lub paszy nie dokonuje się w fazie generatywnej, lecz w czasie najintensywniejszego wzrostu. Ogromne masy plonów świeżej, pełnej życia substancjalności opuszczają pole i zagrodę. To, co pozostaje — przede wszystkim masa korzeniowa — staje się humusem odżywczym dla następnej kultury. W zamian za to eteryczno-biologicznie kształtująca siła przesyconego astralnie humusu trwałego schodzi na dalszy plan. To, co na polu w okresach spoczynku gleby dokonuje się samo z siebie — przemiana humusu odżywczego w trwały — musi być ziemi ogrodowej dostarczone z zewnątrz jako dojrzały kompost. Działa on — zależnie od rodzaju uprawy — w sposób specyficznie łagodnie aromatyzujący na smak i zapach, wzmacniając strukturę tkanek, zachowując świeżość oraz potęgując połysk i barwę.<br /> <br /> Materiały do kompostu w ogrodnictwie obejmują usunięte resztki pożniwne, odpady organiczne wszelkiego rodzaju, sieczkarowane zielone odcinki, zwiędłe rośliny okrywowe, mączki kamienne, strużyny rogowe oraz, gdzie tylko możliwe, obornik. Odpady komunalne i osady ściekowe są wykluczone. Do wolnych od chwastów kompostów specjalnych do upraw rozsadnikowych i szklarniowych nadają się wszelkiego rodzaju mieszanki roślin strączkowych, traw, owsa i innych. Obróbka kompostu gorącą parą w celu zniszczenia szkodliwych zarazków i nasion chwastów, {{SE|301}}<br /> <br /> powinna — poza kompostami do upraw rozsadnikowych — być unikana. Kompost staje się przez to w znacznej mierze martwym substratem.<br /> <br /> Zastosowanie kompostu odbywa się z reguły równomiernie na całej powierzchni; jest on płytko wmieszany w glebę. Na stanowiskach piaszczystych, kamienistych i suchych sprawdza się pracochłonna metoda nawożenia dolistno-dołkowego.<br /> <br /> W warunkach klimatu tropikalnego gleby są ubogie w humus; substancja organiczna ulega przyspieszonej mineralizacji. To samo dzieje się tam w pryzmie kompostowej wskutek wysokich temperatur i wilgotności. Natomiast sprawdza się tam kompostowanie «pod ziemią» w dużych dołach ziemnych, do których na noc zapędza się pewną liczbę kóz, owiec lub bydła. Ugniatają one zazwyczaj sypki, przeważnie zdrewniały materiał, nawilżają go i wzbogacają swoimi wydzielinami. Uzyskuje się w ten sposób dobrą jakość humusu. Garść takiego humusu umieszczona w dołku sadzeniowym, materiał siewny osadzony w humusie i lekko przykryty ziemią, daje wprost cud: plony wzrastają do nieznanej dotąd wysokości, a dobrobyt ludności żyjącej w ubóstwie rośnie.&lt;ref&gt;Ustna informacja Matthiasa Guépina, wykładowcy w Emerson College (GB) i doradcy w Kenii.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Podobną metodą jest zakładanie szerokich grzędek kopczykowych nad odwadnialnymi rowami wypełnionymi gałęziami i krzewami. Dzięki silnie spowolnionemu rozkładowi i przemianie w humus w podglebiu powstaje w kopczyku ziemnym taki stopień ożywienia, że na najmniejszej przestrzeni barwna mieszanka warzyw może nieprzerwanie żywić jedną lub kilka rodzin. Ta metoda również wymaga wielu rąk; działa integrująco społecznie i zapewnia skromny dobrobyt.<br /> <br /> Obowiązuje to dla całego świata: kunsztownie prowadzona gospodarka humusowa wyzwala od klęsk głodu i troszczy się o nowy kulturowy rozkwit.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kompostdüngung_im_Obstbau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Nawożenie kompostem w sadownictwie ====<br /> <br /> Sadownictwo rozwinęło się od XX w. od ekstensywnej, bogatej odmianowo uprawy wysokopiennych drzew rozproszonych przez półpienniki, a wreszcie — przy krótszym czasie użytkowania — do ubogiego odmianowo, intensywnego sadownictwa niskopiennego. W ślad za tym tworzenie owoców przeniosło się z wysokich, wzniesionych w światło i powietrze koron ku przyziemnym warstwom powietrza, a równolegle z tym ogromnie wzrosło zapotrzebowanie na nawożenie.<br /> <br /> {{SE|302}} Drzewo owocowe drewnieje i równocześnie wydaje delikatne, smaczne owoce. Panuje nad biegunowością światła i ciemności, życia i śmierci, działania eterycznego i astralnego. Wyraża się to szczególnie w wysokopienniku. W nim eteryczna żywotność wznosi się z rozległego w szerz i głąb systemu korzeniowego przez pień i konary ku liściastym pędom korony. To silne ożywienie w powietrzu i cieple przyciąga bogate życie owadów: «Von demjenigen, was da als Astralreiches durch die Bäume hindurchgeht, lebt und webt das ausgebildete Insekt» (Z tego, co przenika przez drzewa jako bogatość astralna, żyje i snuje się rozwinięty owad).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 184.&lt;/ref&gt; Biegunowo naprzeciw tego w tym wszystkim, co drewnieje — a więc przede wszystkim w strefie korzeni — panuje «ubóstwo eteryczne». W tym środowisku, silniej wystawionym na siły mineralizacji, rozwijają się larwy owadów. Wysokopiennik szczepiony na wolno rosnącej podkładce ucieleśnia niejako tę biegunowość; jest skromny w wymaganiach i nie potrzebuje nawożenia — tym bardziej takiego, które pobudza wybujały wzrost.<br /> <br /> Inaczej jego biegunowe przeciwieństwo — niskopiennik, uprawiany w zamkniętych plantacjach monokulturowo na szybko rosnącej podkładce. Wyrasta raczej jako słabo drewnieący pęd z gleby i owocuje blisko ziemi, niejako w wieku młodocianym. Kambium, które w wysokopienniku hamuje nadmierny wzrost, wymaga w niskopienniku ciągłej stymulacji przez bogaty w humus, dobrze przenikliwy dla korzeni biegun. Kształtująca siła i żywotność humusu kontynuuje się niejako w kambium. Niskopiennik potrzebuje nawozu, który w żadnym razie nie pobudza wybujałego wzrostu, lecz w swojej sile kształtującej — żywo przeastralowanej przez larwy i dżdżownice kompostownika — jest pokrewny samemu kambium. W wysokopienniku zmineralizowana ziemia wynicowuje się ku górze w pień i rozgałęzienia korony. W wybujałym niskopienniku to wynicowywanie jest ograniczone na korzyść równie wysokiej żywotności zarówno w przestrzeni korzeniowej, jak i w strefie korony. W tym samym sensie działa też intensywne nawożenie zielone pielęgnowane w sadownictwie nisko- i półpiennym.<br /> <br /> Intensywne sadownictwo odnosi sukces wówczas, gdy zawartość humusu w glebie przekracza 3%; optymalna jest wartość zbliżona do 6%, przy jednoczesnej mineralnej zasobności gleby.<br /> <br /> Jako materiał kompostowy obok już wymienionych dodatków szczególnie polecają się wszelkie rodzaje obornika. Dzięki zwierzęcemu pochodzeniu dysponują one siłami kształtującymi wyższego rodzaju, które opanowują wybujałość niskopienników, sprowadzając ją do harmonijnej miary. Ta harmonizacja zaznacza się w całym przebiegu wzrostu pod względem silnie<br /> <br /> {{SE|303}} ograniczonego nacisku infekcji i szkodników, a także w smaczności i trwałości owoców.<br /> <br /> Podsumowując: kompost działa uzdrawiająco i harmonizująco na rozwój roślin; stwarza w glebie podstawę jej trwałej żyzności. Zaleca się, aby w wielostronnie ukształtowanym organizmie gospodarstwa zakładać komposty oddzielnie dla głównych obszarów zastosowania: do kompostowania łąkowego nadają się — z naciskiem na obornik — wszelkie odpady, również obciążone nasionami chwastów; w ogrodnictwie gromadzą się zasadniczo odpadki roślinne, które powinny być w miarę możliwości wolne od nasion chwastów; dodatki obornika są zawsze korzystne. W sadach obok nawożenia zielonego i przed wszelkimi innymi odpadkami należy przyznać pierwszeństwo obornikowi.<br /> <br /> To zalecenie jest apelem do całej wspólnoty gospodarstwa, by właśnie na przykładzie kompostowania ćwiczyła się we wspomnianym «persönlichen Verhältnis zur Arbeit mit dem Dünger» (osobistym stosunku do pracy z nawozem) — poszerzonym o posługiwanie się biologiczno-dynamicznymi preparatami kompostowymi (zob. s. 344 nn.) — doprowadzając tę sprawność do rangi kunsztu i odpowiadając różnymi ziemiami kompostowymi na specyficzne potrzeby poszczególnych gatunków roślin uprawnych.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufe_2:_Die_Düngung_aus_dem_Seelischen_der_Haustiernatur&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Poziom 2: Nawożenie z duszy natury zwierząt domowych ===<br /> <br /> To, co duszewno-astralne, dotyka roślinę jako czysto żywo-eteryczną istotę jedynie z zewnątrz — w zwierzęciu stało się ono życiem wewnętrznym. Zwierzę odgranicza się jako organizm cielesny od świata zewnętrznego i kształtuje swoje ciało na narzędzie rozwinięcia swojej istoty. Poprzez zmysły przeżywa zwierzę swój świat zewnętrzny i z tego przeżywania rozwija swoją działalność w cieple, powietrzu, wodzie i ziemi. Mocą swojego bytu duszewnego substancje komponują się w cudowne dzieło jego organów, które stosownie do swoich czynności wykonawczych przybierają najdziwniejsze kształty. W każdej z tych czynności wyraża się mądrość w jej spełnieniu. Kto zatem chce poznawczo zbliżyć się do istoty zwierzęcia, musi dążyć do tego, by to, co postrzegane wszystkimi zmysłami, uwewnętrznić i uformować w przeżywany obraz myślowy. Pełen mądrości związek, który się w tym objawia, dostarcza czującemu poznaniu niezawodną pewność, że siły komponujące substancje ciała zwierzęcego i umożliwiające mu podejmowanie działania mają swój istotowy prapoczątek w ciele astralnym czyli duszewnym zwierzęcia.<br /> <br /> To, co wyłania się z trawiennej działalności zwierząt, otrzymuje swoją siłę nawozową dzięki szczególnej naturze bytu duszewnego. O roślinach powiedziano: «Lebendiges düngt Lebendiges» (żywe użyźnia żywe) — tak samo obowiązuje dla zwierząt: «Seelisches düngt Seelisches» (duszewne użyźnia duszewne). Na ten stan rzeczy wskazano obszernie w rozdziale «Die Seelenorganisation oder der Astralleib des landwirtschaftlichen Organismus» (Organizacja duszewna czyli ciało astralne rolniczego organizmu), s. 111 nn. Do najwyższej siły nawozowej na poziomie czystego działania przyrody doprowadza duszewna natura przeżuwaczy, a wśród nich szczególnie natura bydła (zob. rozdz. «Das Rind»). Rozumienie siły nawozowej jako sumarycznego działania poszczególnych tak zwanych składników odżywczych wyrasta z teorii, której nikt już nie kwestionuje. Natomiast poszukiwanie wartości nawozowej — jak wielokrotnie podkreślano — w «kompozytorze» (w kozie, owcy lub bydle), z którego natury substancje układają się właśnie w ten a nie inny porządek, przełamuje materialistyczne bariery i uwalnia spojrzenie dla pytań, które kierują się ku rzeczywistości życia, duszy i ducha. Gdy się tym pytaniom poświęca uwagę, okazuje się, że wartość nawozowa jest tym wyższa, im bardziej zgodnie z istotą trzyma się, żywi, pielęgnuje i hoduje zwierzęta. To wszystko wyzwala z istoty zwierząt domowych siły, które użyźniają. Ukształtowane jako organizm gospodarstwo rolne spełnia te warunki.<br /> <br /> {{SE|304}} Pogłowie zwierząt domowych w gospodarstwie jest tak dobrane, by z jednej strony mogło być żywione z własnej bazy paszowej, a z drugiej strony by zapewniało wystarczającą ilość nawozu dla użytków rolnych. Ilość i jakość wytwarza przyroda. Zachowanie, a nawet uszlachetnienie nawozu aż do jego zastosowania jest sprawą człowieka.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Bewahrung_der_Dünger_des_Haustierbestandes&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Przechowywanie nawozów od zwierząt domowych ===<br /> <br /> Podczas wypasu nawóz i gnojowica użyźniają bezpośrednio. Regularne rozbijanie placków krowich zapobiega powstawaniu gejlszteli. Natomiast nawóz ze stajni musi być do czasu użycia przechowywany z jak najmniejszymi stratami. Najlepszą metodą zachowania siły nawozowej nawozu stallowego wraz z gnojowicą jest metoda z podściółką ze słomy; najbardziej wątpliwą, choć bezsprzecznie najbardziej racjonalną — metoda gnojowicy płynnej lub gnojownicy. W gnojownicy (gnojowica + nawóz) zachodzą w warunkach niemal całkowitego braku powietrza beztlenowe procesy fermentacji, podczas których organiczne związki azotu mineralizują się do amoniaku, ulatniającego się jako gaz przede wszystkim podczas rozlewania (uciążliwość zapachowa). Mieszadło pozwala ten efekt złagodzić. Gnojownica działa na ożywienie {{SE|305}}<br /> <br /> wodnisto-księżycowego i tym samym, z pominięciem pierwiastka ziemisto-stałego, bezpośrednio na popędowość rośliny, a więc tendencyjnie w kierunku umiarkowanego nawożenia mineralnego. Podściółka ze słomy ma natomiast wieloraką przewagę. Słoma wchłania część gnojowicy, miesza się przy wybieraniu obornika w całości z nawozem i dzięki swojej porowatości zapewnia podczas składowania warunki tlenowe. Dochodzi do tego, że słoma zbóż jest przeniknięta i ukształtowana przez ten sam proces fruktyfikacyjny, który tworzy ziarno w kłosie. Źdźbło jest zgrubiałe i zamyka w swej rurce większą objętość powietrza niż dzieje się to u traw dzikich. Można w tym rozpoznać wyraz silniejszego działania wewnętrznego i astralnego. Prócz tego lśni po wytworzeniu skórki krzemionkowej w procesie dojrzewania i zabarwia się w żółte, czerwonawe aż złociste tony. Otacza się powłoką z opalu. Słoma jest owocem słońca i sprawia, że nawóz krowi staje się tym bardziej słoneczno-ziemskim nawozem — «das Gold des Bauern» (złotem rolnika).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Tiefstallmist&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Obornik głęboki ====<br /> <br /> Najlepszym i połączonym z najmniejszymi stratami sposobem składowania jest głęboka ściółka. Bydło, owce i kozy gnojują i moczątkują na świeżą warstwę słomy; gnojowica jest przez słomę całkowicie wchłaniana. Dzięki swojej zawartości azotu przyspiesza ona tlenowe rozkładanie ubogiej w azot słomy. Zwierzęta same spełniają wymóg «halt ihn feucht und tritt ihn fest» (trzymaj wilgotnym i udeptuj mocno).<br /> <br /> Głęboka ściółka wymaga jednak największego zużycia słomy — do 15 kg na zwierzę i dzień, w porównaniu z oborą na ściółce udeptanej, gdzie wystarcza 3 do 5 kg, i z legowiskowymi boksami na ściółce — 0,5 do 1 kg.&lt;ref&gt;KTBL: ''Faustzahlen für den ökologischen Landbau'', Darmstadt 2015, 760 S.&lt;/ref&gt; W interesie wytwarzania obornika stałego, a tym samym minimalizowania powstawania gnojowicy, w oborach z udeptaną ściółką i boksach legowiskowych można odpowiednio zwiększyć nakłady na podściółkę. Połączenie obory na uwięzi (żywienie, pielęgnacja) z nocnym pobytem w głębokiej ściółce zmniejsza zużycie słomy. Górne warstwy podściółki w głębokiej ściółce — materia legowiskowa — nagrzewają się do ok. 30°C i przechodzą przy umiarkowanym rozkładzie substancji pierwszą, czyli cieplną fazę pryzmy kompostowej. Pod wpływem udeptywania przez zwierzęta leżące poniżej warstwy podściółki ulegają zagęszczeniu; ochładzają się i przechodzą w procesy fermentacyjne; przy braku dostępu powietrza w coraz większym stopniu podlegają fermentacji. Analogicznie do fazy 2 pryzmy kompostowej, wybujały rozrost drobnoustrojów jest hamowany przez {{SE|306}}<br /> <br /> drożdże i grzyby pleśniowe. ''Collembola'' i inne drobne zwierzęta nie znajdują w tym środowisku warunków do życia. Wytwarzane autolitycznie lub wydzielane przez bakterie fermenty zapoczątkowują końcową fazę fermentacji: woda, białka, węglowodany, tłuszcze itd. zostają rozłożone. Organiczne tkanki ulegają rozpuszczeniu, pozostają jedynie kruche resztki słomy i zdrewniałe części; tworzą się aromaty, masa staje się jednorodna i przybiera brunatne zabarwienie. Obornik pachnie teraz — jak się zwykło mówić — jak chleb, jeśli fermentacja przebiegła pomyślnie. Wielokrotnie zasilony preparatami biologiczno-dynamicznymi i przechowywany przez lato bez zakłóceń, dojrzały produkt zostaje «wcielony» w grunt orny. Aby w warstwie podstawowej głębokiej ściółki uniknąć stagnacji wody, a tym samym gnicia, odpowiednim podłożem byłaby ubita glina lub ił. Obowiązuje tu ta sama zasada bezpośredniego kontaktu z ziemią, co w przypadku pryzmy kompostowej. Z nieznajomości subtelniejszych oddziaływań sił prawo, niestety, i w tym przypadku nakazuje nieprzepuszczalne betonowe podłoże. Niebezpieczeństwu gromadzenia się wilgoci, jakie to stwarza, można przeciwdziałać warstwą zrębków drzewnych, wnoszoną przed ustabilizowaniem zwierząt w oborze jesienią.<br /> <br /> Obora bydlęca na głębokiej ściółce powinna być konstruktywnie tak zaprojektowana, aby poduszka obornikowa — przy dziesięciu metrach kwadratowych przestrzeni do ruchu i legowania na zwierzę — mogła narastać przez sześć miesięcy do pełnej wysokości, aż do wyjścia na pastwisko wiosną; kolejne trzy miesiące przez lato służą dojrzewaniu. Pośrednie wywożenie obornika i przejściowe składowanie w polowych pryzmach powoduje znaczne straty substancji. Nie stwarza żadnych problemów utrzymywanie krów o wadze 500 do 600 kg przez chłodną i zimną porę roku na narastającej poduszce obornikowej, bez jej przebicia. Wraz z ociepleniem w marcu i kwietniu przyspiesza rozkład górnych warstw słomy i może dochodzić do powstawania zagłębień w szlakach przejścia i bocznych wybrzuszeń. Temu rozmiękaniu można zapobiec do czasu wyjścia na pastwisko poprzez nałożoną w odpowiednim momencie warstwę uszczelniającą z gliny, iłu lub zrębków drzewnych.<br /> <br /> W zimowym kurniku na głębokiej ściółce utrzymuje się również owce i kozy. Obornik i podściółka ulegają pod wpływem gnojowania i udeptywania bardzo gęstemu zagęszczeniu, fermentują dlatego szybko i bez stratnych przechowalni pośrednich nadają się bezpośrednio do stosowania jako wartościowy nawóz. {{SE|307}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Stapelmist&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Obornik pryzmowy ====<br /> <br /> W oborze boksowej, na głębokiej ściółce z pełnym odchodem lub w oborze uwiązowej odbywa się codzienne, względnie wielokrotne w ciągu dnia usuwanie obornika za pomocą popychacza. Część gnojówki odprowadzana jest osobno. Pozostała część trafia jako mieszanina obornika, podściółki i gnojówki na zlokalizowane w pobliżu obory tymczasowe składowisko. Tu — już po krótkim czasie składowania — uruchamiają się fazy 1 i 2: ogrzewanie i przewietrzanie, a wraz z nimi niekontrolowane procesy rozkładu ze stratami substancji. Ze składowiska pośredniego obornik stały trafia albo do dalszego kompostowania w polowych pryzmach, albo bezpośrednio na kompost. W obu przypadkach fazy 1 i 2 uruchamiają się na nowo, z kolejnymi ubytkami substancji. Aby je ograniczyć do minimum, należy na nowo przemyśleć i na nowo zastosować sprawdzoną od dawna metodę obornika układanego w stosy. Niezbędna jest tu jednak nieprzepuszczalna płyta betonowa z obwodowymi rynnami odwadniającymi dla gnojówki i wody deszczowej. Świeży obornik powstający każdego dnia w zagłębieniu należy jak najszybciej — ładowaczem czołowym z widłami do obornika — zbierać i układać porcjami obok siebie na szerokość płyty gnojowiskowej. Precyzja pracy ma tu zasadnicze znaczenie. Przed pierwszym rzędem układa się drugi, trzeci i kolejne. Tymczasem rząd pierwszy, drugi i następne ogrzewają się, tak że w tej samej kolejności można porcjami układać drugą warstwę, a następnie trzecią i czwartą, aż do maksymalnej technicznie osiągalnej wysokości. Gdy zostaje ona osiągnięta przy pierwszym rzędzie, można przystąpić do pierwszej warstwy przyległej partii. W ten sposób stos narasta stopniowo na całą szerokość i pełną długość. Pod ciśnieniem zalegających warstw fazy ogrzewania, odgazowania i nawilżania przebiegają szybko i niepełnie, kończąc się w fermentacji. W taki oto sposób w fachowo ułożonym obornikowym stosie zachodzą te same procesy co w oborze na głębokiej ściółce. Niemniej straty substancji — około 20% — są wyższe niż w oborze głębokościółkowej, ze względu na allstronne wystawienie na działanie powietrza zewnętrznego. Rozkład postępuje szybciej na niemal pionowych ścianach bocznych i na powierzchni, co widoczne jest między innymi w pojawianiu się kapeluszy grzybów.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Mistkompost&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kompost obornikowy ====<br /> <br /> W rolnictwie biologiczno-dynamicznym rozróżnia się między «nawozem» (*Dünger*) pochodzącym od zwierząt a kompostem, który wywodzi się głównie z materii roślinnej. Są to dwie różne kompozycje sił, które użyźniają glebę. {{SE|308}}<br /> <br /> W kompostowaniu obornika przebiegają te same procesy co opisane dla kompostu roślinnego. W swej dojrzałej, uszlachetnionej postaci wytwarza się pewien szczególny rodzaj humusu trwałego. Jego konstelacja sił zachowuje astralność zwierząt domowych, którą mist ze sobą niesie. To właśnie ich siły duszy nadają nawozowi ową nadzwyczajną długotrwałość działania. W szczególnym stopniu dotyczy to kompostu z czystego — lub też częściowo uzupełnianego — nawozu krowiego. Przekazuje on życiu rośliny siły sięgające poza to, co astralno-duszewne, siły, o których w rozdziale «Das Rind» była mowa jako o «Ich-Anlage» (zalążku Ja). To określenie wskazuje na powiązanie sił wyższego rzędu, które nie tylko czynią rośliny kulturowe obrazem ich nadzmysłowej istoty, lecz stwarzają w nich zalążek umożliwiający tej istocie ponowne wejście w relację z tym, co w minionych etapach ewolucji z niej raum-zeitlich (przestrzenno-czasowo) skrzepło w dziele — to znaczy z jawną postacią rośliny — i może inaugurować nowe możliwości rozwoju. Staje się przez to jasne, że prawdziwe nawożenie z ożywionej i uduchowionej duszą przyrody ma i mieć musi wartość hodowlaną, wartość rozwojową dla roślin kulturowych.<br /> <br /> Wskazane jest, by do kompostu obornikowego obok nawozu krowiego dodawać wszystkie pozostałe rodzaje obornika zwierząt utrzymywanych na gospodarstwie — owiec, kóz, koni, świń oraz drobiu. Każdy z tych gatunków zwierzęcych dokonuje, jako owoc swej działalności trawiennej, «kosmiczno-jakościowej analizy» (*kosmisch-qualitative Analyse*) paszy odpowiadającej jego istocie (zob. rozdz. «Das Rind – Kosmisch-qualitative Analyse und Ich-Anlage», s. 156 n.). Jej wynik odciska się niejako jako wzorzec kompozycji sił w oborniku. Gdy w pryzmie kompostowej spotykają się różne takie wzorce, powstaje nawóz uniwersalny, który — jak wyżej opisano — pobudza i przenika to, co owocne, w stadium wegetatywnego wzrostu, co jest szczególnie potrzebne na łąkach i pastwiskach, w intensywnej uprawie owoców i w warzywnictwie.<br /> <br /> Nie ma powodu, by kompostować cały zebrany nawóz zwierzęcy. Jest to zbyt pracochłonne i powoduje straty podczas składowania sięgające 50% i więcej. Przydatność do użycia w uprawie roli zachodzi wtedy, gdy obornik utracił ostrość zapachu — lub w przypadku gnoju świńskiego — smród. Tak jest, gdy jak w oborniku stosowym i głębokościółkowym przeszedł on pierwszą i częściowo drugą fazę rozkładu. Dalszy przebieg rottowania dokonuje się wówczas w glebie, pod kierownictwem przede wszystkim dżdżownicy oraz życiowej i zmysłowej aktywności korzeni w powiązaniu z mikroorganizmami. Przy kompostowaniu zbyt wilgotnego obornika — będącego zazwyczaj następstwem zbyt małej ilości {{SE|309}}<br /> <br /> ściółki (gnój świński) — dochodzi do powstawania mokrych jąder, które wymagają terminowego przerzucania.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Jauche&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Gnojówka ====<br /> <br /> Gnojówka i obornik mają, ze względu na fizjologiczne procesy, z których wynikają, polarne jakości nawozowe. Jak wyjaśniono na przykładzie bydła (rozdz. «Das Rind», s. 146 i nast.), obornik pochodzi z układu trawiennego, w którym pobierany z zewnątrz, obcy organizmowi pokarm jest stopniowo rozkładany — przez akt przeżuwania, czynność żwacza, trawieńca, jelita cienkiego i grubego — i przeglądany podczas przejścia przez ściany śluzówki. Stamtąd zmineralizowane produkty trawienia, odarte już z obcości, przedostają się do żylnego krwiobiegu, a dalej do wątroby. Mocz natomiast jest wydalaniem z wnętrza ciała: trafia przez tętniczy krwiobieg do nerki, a stamtąd przez pęcherz do świata zewnętrznego. Nerka przesiewa własne substancje ciała i wydziela te, które stały się bezużyteczne, w formie płynnej jako mocz. Istotnym składnikiem moczu jest mocznik — produkt rozpadu przemiany białkowej. Przy tym związku azotowym tkwi jeszcze czynność duszy i ciała życiowego zwierząt. Wraz z moczem wynoszą na zewnątrz siły obu tych członów istoty — i to właśnie te siły nawożą. Inaczej w przypadku obornika krowiego: składa się on z niestrawionych resztek paszy, przeszytych wydzielinami śluzowymi narządów trawiennych i impregnowanych wynikiem «kosmiczno-jakościowej analizy» (por. rozdz. «Kosmisch-qualitative Analyse und Ichanlage», s. 156 i nast.). O ile nawożące siły gnojówki wypływają z działającej z przeszłości, księżycowej astralności bydła, o tyle w oborniku krowim dochodzą do nich te siły, które aktualnie promieniują ze Słońca. Są to siły, które bydło — przede wszystkim ze szczególnej zmysłowej relacji do paszy, w przebiegu «kosmiczno-jakościowej analizy», od przeżuwania przez cały trakt trawienny aż po odwrotnie oddziałującą funkcję rogów jako «zawiązku Ja» — wszczepia w nawóz.<br /> <br /> Gnojówka przechowywana jest w zbiornikach lub otwartych pojemnikach nadziemnych; podlega fermentacji w warunkach w znacznej mierze beztlenowych. Dlatego zaleca się posiadanie co najmniej dwóch pojemników do naprzemiennego przechowywania, tak aby po napełnieniu pierwszego był wystarczający czas na dojrzewanie następcze. Uszlachetnianie gnojówki odbywa się na drodze mechanicznej — przez mieszanie i napowietrzanie — oraz na drodze biologicznej, względnie<br /> <br /> biologiczno-dynamicznej, przez dodatki. To pierwsze sprzyja tlenowym procesom rozkładu i przebudowy, to drugie działa kierująco na cały przebieg procesu aż do dojrzałości. Sprawdzonymi dodatkami, które ponownie wiążą biologicznie amoniak powstający z rozpadu mocznika, są w małych ilościach uszlachetniony kompost obornikowy, a także siekana pokrzywa, trociny i wióry drzewne. Biologiczno-dynamiczne preparaty kompostowe (zob. rozdz. «Die Kompost- oder Düngerpräparate», s. 360 i nast.) zanurza się w gnojówce i gnojowicy w przepuszczalnych woreczkach, zawieszonych na pływaku. Aby uniknąć strat azotowych, w otwartych komorach fermentacyjnych mogą służyć również pływające kołdry ze słomy, pokrzyw itp. z rozsypanym fosforytami i mączką bazaltową.&lt;ref&gt;Herbert Koepf, Bo D. Petterson, Wolfgang Schaumann: ''Biologische Landwirtschaft'', Stuttgart 1980, 303 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> {{SE|310}} W dziś powszechnych bezściółkowych chlewniach i oborach dla świń i bydła powstaje gnojowica — płynny nawóz. Ta mieszanina wody, gnojówki i obornika fermentuje, jeśli nie jest dalej przetwarzana, w cuchnący, szybko działający nawóz. Mineralizacja substancji jest mocno zaawansowana. W rolnictwie biologiczno-dynamicznym zamiast gnojowicowania należy — w miarę możliwości — dążyć do sporządzania nawozu stałego. Z braku ściółki na terenach czysto użytkowanych jako łąki i pastwiska często nie ma innego wyjścia. Tym ważniejsze jest wówczas podjęcie wszelkich działań uszlachetniających gnojowicę, tak jak stosuje się je w przypadku gnojówki. Na ogół surowa gnojowica z masowych hodowli zwierząt wywożona jest na pola bez żadnego uszlachetnienia. Pomijając jej tak zwane zawartości składników pokarmowych, uchodzi za produkt odpadowy wymagający utylizacji — ze wszystkimi konsekwencjami: uciążliwości zapachowej, emisji tlenków azotu (podtlenek azotu, N₂O), obciążenia azotanami wód gruntowych, zamykania porów gleby przez substancje śluzowe, zubożenia flory i fauny glebowej oraz obniżenia wartości odżywczej paszy przede wszystkim przez niskocząsteczkowe związki białkowe. Wysoka ranga, jaką niegdyś cieszył się nawóz zwierzęcy, padła ofiarą myślenia w kategoriach składników pokarmowych. Przy starannym uszlachetnianiu — przede wszystkim za pomocą biologiczno-dynamicznych preparatów — i wystarczająco długim przechowywaniu można stopniowo uzyskać nawet z gnojowicy trwale działający nawóz, który wbudowuje się budująco w procesy glebowe. {{SE|311}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung_der_hofeigenen_tierischen_Dünger&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Stosowanie nawozów zwierzęcych z własnego gospodarstwa ===<br /> <br /> Nawożenie obornikiem jest dobrodziejstwem dla wszystkich upraw: świeży — dla psiankowatych, ziemniaków i pomidorów; częściowo rozłożony — dla okopowych i zbóż; zmineralizowany — dla wieloletnich upraw pastewnych polowych oraz dla łąk, pastwisk, ogrodnictwa i sadownictwa. Ze względu na trwale wysoką siłę nawożącą nie każda uprawa wymaga corocznego nawożenia; w ramach starannie skomponowanej płodozmianu wystarczy nawozić okopowe co trzy lata. Dla dobrego plonowania zapotrzebowanie okopowych pokrywa dawka ok. 300 dt/ha. Jeśli chodzi o całkowite zasoby nawozu w gospodarstwie, idealna jest roczna dawka jednej dużej jednostki przeliczeniowej (DJP) na ha (1 DJP odpowiada 500 kg masy ciała). W stadzie krów łącznie z odchowem można średnio przyjąć 1 DJP na sztukę. Jedna DJP bydlęca wytwarza, zależnie od ilości ściółki, od 80 do 100 dt obornika stałego. Wliczając nawozy pozostałych zwierząt hodowlanych, obsada jednej DJP na ha jest w mniejszych i średnich gospodarstwach osiągana, a niejednokrotnie nawet przekraczana; w przypadku wielkich gospodarstw z przeważającą uprawą roli liczba DJP na ha spada granicznie do 0,4–0,3. Obornik bydlęcy stanowi główną masę, do której w miarę możliwości domieszane są w mniejszych ilościach nawozy z pozostałego pogłowia zwierząt domowych. Nadwyżki nawozowe stosuje się w ramach płodozmianu pod wyeksploatowaną jarinę przed główną rośliną pastewną, w ilości ok. 100 dt.<br /> <br /> Wywóz obornika stałego pod okopowe odbywa się z reguły w roku poprzedzającym, na ściernisko po przedplonie. Po lekkim przykryciu następuje uprawa międzyplonu, który dzięki oborninikowi wytwarza równie bogatą masę korzeniową, jak i zieloną, tworząc z niej wyrównane łoże siewne dla wiosennego siewu okopowych.<br /> <br /> Dobrze dojrzała gnojówka, a w razie potrzeby także gnojowica, jest mile widzianym nawozem wówczas, gdy chodzi o pobudzenie ozimin do skoku rozwojowego wiosną. Wyziębienia i przerzedzone łany wskutek przemiennych mrozów wczesną wiosną można pobudzić do intensywniejszego krzewienia. Sprzyja temu mocznik. Ten związek azotowy, zmineralizowany w toku przemiany białkowej, otrzymuje swoją specyficzną skuteczność dzięki siłom astralnym, wywodzącym się z ciała dusznego zwierząt, które konfigurują skład substancjalny moczu, w który azot jest wbudowany. Kolejnym polem zastosowania jest nawożenie ścierniska w celu szybkiego rozwoju zielonawozowego międzyplonu. Na pastwisku {{SE|312}}<br /> <br /> pomocne jest stosowanie gnojówki wczesną wiosną, ewentualnie przy wypasie zmiennym — po przegonie. Na łany w pełni wzrostu (zwłaszcza okopowe) należy unikać stosowania gnojówki i gnojowicy.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wirksamkeit_der_hofeigenen,_tierischen_Dünger&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Skuteczność własnych nawozów zwierzęcych ===<br /> <br /> Przy każdym z nawozów trzeba pytać o istotę — o duszewno-astralne potencjały sił, które poprzez ciało życiowe i fizyczne tak porządkują substancje i utrzymują je w ruchu, by mogły w odbiciu fizyczno-zmysłowym wejść w zjawisko i działać zgodnie ze swoją istotą. Poszczególnym rysomistotowym cechom dzikiej fauny i zwierząt domowych poświęcono rozdział «Die Seelenorganisation oder der Astralleib des landwirtschaftlichen Organismus» (s. 111 nn.), gdzie stwierdzono, że każdy gatunek zwierzęcy poprzez czynność swojego ciała wnosi niejako nawozowy wkład w całość przyrody. Przez działanie uduchowionego świata zwierzęcego powstaje pełna mądrości sieć powiązań, która nadaje przyrodzie sens w całej jej rozciągłości. Spośród roślinożernych ssaków to przeżuwacze mają czynność swoich organów tak zorganizowaną, że przygotowują nawóz zdolny w wyższym stopniu ożywiać i obdarzać duszą «organ-przeponę» — glebę. Ze zwykłego ilościowego składu substancji nie da się tego wywnioskować; jest to raczej kwestia jakościowego stosunku substancji do siebie nawzajem. Stosunek ten nosi pieczęć istoty krowy, owcy, kozy itd. Najwyższy stopień doskonałości osiąga bydło rogate. W rozdziale «Das Rind» (s. 146 nn.) podjęto próbę scharakteryzowania przebiegu trawienia przenikanego i przeżywiającego się przez swoją istotność, jak też zmysłowej czynności bydła i jego inteligencji w odniesieniu do przemiany materii. Kto stąd pragnie zrozumieć długotrwałe, uzdrowicielskie działanie nawozu wołowego na glebę i rośliny, temu może służyć pomocą następujące rozważanie. Roślina rośnie w osi Ziemia-Słońce. Korzeń dąży w głąb w kierunku środka Ziemi, źdźbło, łodyga lub pień wznosi się pionowo ku wysokości Słońca. Od tej pionowej osi liście i gałęzie rosną w dal i szerokość. Blaszka liściowa, rozwijająca się powierzchniowo w poziomie, bezpośrednio odbiera napływające działania Słońca i planet i przetwarza je w żywą substancję, wspierana przez wznoszący się w łodydze, wewnątrz kambium, «sok ziemi» (''Xylem''). Sok ten pośredniczy z jednej strony między dążącym ku poziomowi wzrostem a żywotnością próchnicy żywicielskiej i siłą kształtującą {{SE|313}}<br /> <br /> humusu trwałego w połączeniu z wapnem — czyli siłami nawozu właściwymi kompostowi roślinnemu. Dotyczy to również rozgałęziającego się wszerz systemu korzeni włośnikowych. Inaczej rzecz się ma z korzeniem palowym, źdźbłem, łodygą i pniem. Ich pionowy impuls substancjalnie nie opiera się na humusie jako nawozie, lecz na krystalinie kwarcu, krzemianów i minerałów ilastych (por. rozdz. «Die Entstehung der Tonmineralien und ihre Neubildung», s. 209 nn.). Te minerały krzemionkowe pośredniczą w przekazywaniu napływających sił Słońca, planet i gwiazd stałych drogą pośrednią. Skupiają się one mocą działania iłów w «kosmiczny prąd wznoszący» w roślinach.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&lt;/ref&gt; Ja człowieka, jego duchowe jestestwo, daje mu siłę wyprostowania; zwierzę jest zwierzęciem, ponieważ tej siły do pełnego wyprostowania nie posiada; ma jednak, jak w szczególny sposób bydło rogate, «Ja w zalążku». Roślina, mocno zakorzeniona w ziemi, kształtuje sobie w «kosmicznym prądzie wznoszącym» swoją pionową postać na wzór i odbicie swego nadzmysłowego duchowego jestestwa. Nawóz zwierzęcy może teraz — tak wolno przypuszczać — dzięki wplecionemu weń poprzez ciało astralne i eteryczne zwierzęcia «zalążkowi Ja» czynić jestestwo roślinne bardziej samodzielnym wobec uwikłania w miejscowo dane warunki wyżyn i głębin. Przez nawóz roślinnie jest przekazywany zalążek do indywidualizacji aż w zewnętrzne kształtowanie się formy, do silniejszego łączenia się z własną istotą z działaniami Ziemi i kosmosu. Tak ujmując rzecz, trzeba — jak już zaznaczono — ponad wszystko przyznać nawozowi wołowemu, w odniesieniu do życiowego związku gleby i roślin, zdolność «wychowawczą».<br /> <br /> Nawozy zwierząt domowych (zwłaszcza przeżuwaczy) działają na substancjalne dzianie się i typowe kształtowanie formy rośliny. Wzmacniają one siły, poprzez które nadzmysłowe jestestwo rośliny wychodzi w zjawisko. Ujawnia się to w jej pionowym ukierunkowaniu w osi korzeń-pęd-kwiat, a tym samym w zmianach kształtu liści od nasady ku kwitnieniu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Licht-Schatten-Versuch&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Doświadczenie światło-cień ===<br /> <br /> W wielowariantowym, wieloletnim doświadczeniu polowym zbadano działanie nawożenia kompostem ze stajni w porównaniu z zastosowaniem soli mineralnych, azotu, kwasu fosforowego, potasu (NPK) oraz z zabiegiem przy użyciu tak zwanego biologiczno-dynamicznego preparatu rogowo-krzemowego {{SE|314}}<br /> <br /> ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|por. rozdz. «Das Hornkieselpräparat», s. 348 nast.]]) w pełnym nasłonecznieniu, w półcieniu i głębokim cieniu — na życie, pszenicy, owsie, ziemniakach, szpinaku i rzodkiewce. Program badań obejmował zjawiska morfologiczne, szereg parametrów analitycznych oraz oceny z zastosowaniem obrazotwórczej metodyki krystalizacji chlorku miedzi.&lt;ref&gt;Manfred Klett: ''Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung'', Darmstadt 1968, 117 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tu wyróżnić należy jedynie tę część doświadczenia, która dotyczy działania nawożenia obornikiem w porównaniu z zastosowaniem NPK.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Bewertungen_durch_morphologische_Befunde&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Oceny na podstawie wyników morfologicznych ===<br /> <br /> Doświadczenie potwierdziło doświadczenia praktyczne, znane uważnie obserwującemu rolnikowi od dawna — dotyczące wszechstronnie pozytywnego działania nawozu zwierzęcego w postaci kompostowanego obornika bydlęcego:<br /> <br /> * Korzeń odkrywa sobie większą przestrzeń glebową;<br /> * wykształca się zgodnie ze swoją gatunkową dyspozycją w ideotypowo doskonały sposób;<br /> * korzeń palowy (typ kosmiczny) — marchew, burak ćwikłowy, rzodkiewka, szpinak — wykazuje silny wzrost w głąb i jest bocznie obramowany drobnym systemem korzeniowym zwężającym się piramidowo ku dołowi ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#315|Rysunek 17]]).<br /> * U rzodkiewki owocniki wykazują tendencję do pogrubienia ''hypokotylu'' — do ukształtowania doskonałej kuli, od której korzeń wyraźnie się oddziela. Przy NPK to przejście było wykształcone bardziej rzepowato; korzeń palowy zanikał i rozgałęział się blisko powierzchni.<br /> * Również u typu korzenia z natury sferycznie wykształconego, silnie rozdrobnionego (irdischer Wurzeltyp — ziemski typ korzenia) — fasola karłowa, cebula, zboża — przy NPK zjawisko dezorientacji korzenia wobec gatunkowej dyspozycji ujawniało się wyraźniej.<br /> * Co do budowy źdźbła (długości międzywęźli) różnice były ledwo zauważalne, natomiast przy nawożeniu kompostem obornikiem stale rzucało się w oczy wydłużenie najwyższego, kłosonośnego członu źdźbła. Ten przypływ witalności zaznaczał się też u podstawy źdźbła wyższym stopniem krzewienia — czyli większą liczbą kłosonośnych źdźbeł na jedną roślinę.<br /> * Co do rozwoju liści: przy pełnym świetle dziennym wygląd liści zbliża się przestrzennie — w formie, barwie, ząbkowaniu, owłosieniu, budowie blaszki liściowej, spoistości ''kutikuli'' — do ''kseromorficznego'' ideotypu gatunku; tak samo czasowo, w następstwie liści od<br /> {{SE|315}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 17, S. 315.jpeg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 17: Wurzelbilder von Spinat bei Mistkompostdüngung und NPK-Anwendung im Licht-Schatten-Versuch.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> * ... dużo płatowych, pierzastych, podstawowych — aż po małe, przybliżone do łodygi, zaostrzone w przejściu ku kwiatu. Ten silnie rytmicznie ukształtowany sposób przejawiania się jest w wariantach z kompostem obornikiem bardziej wyrazisty niż w wariantach z NPK ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#316|Rysunek 18]], s. 316). U ''jednoliściennych'' zbóż ujawnia się ta sama tendencja. Przy nawożeniu kompostem obornikiem liście są węższe, o mocniejszej strukturze, silniej skrzemionkowane na brzegach i wierzchołkach. Rośliny NPK kontrastują z tym skłonnością ku ''hydromorphii'' — podobnie jak rośliny cieniste.<br /> <br /> * Podobnie jak u roślin ''jednoliściennych'' (jednoliściennych) znamienny jest ciąg międzywęźli od węzła do węzła — ku górze progresywnie wzrasta on w długości — tak u ''dwuliściennych'' roślin kwiatowych jest to...<br /> {{SE|316}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 18, S. 316.jpg|center|800px|]]&lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 18: Blattfolgen von Radies bei Mistkompostdüngung im Vergleich zu NPK im Licht-Schatten-Versuch.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> metamorfoza liści.&lt;ref&gt;Wilhelm Troll: ''Allgemeine Botanik'', Stuttgart 1959, 927 S.; Gerbert Grohmann: ''Die Pflanze'', Berlin 2013, 448 S.; Jochen Bockemühl: «Bildebewegungen im Laubblattbereich höherer Pflanzen» (Ruchy kształtujące w obszarze liści wyższych roślin), ''Elemente der Naturwissenschaft'' Nr. 4: 7–23, 1966.&lt;/ref&gt; Odwzorowuje ona przestrzennie dynamikę wzrostu przebiegającego w czasie.<br /> * Metamorfoza liści od liści podstawowych aż ku kwiatu jest przedstawiona na przykładzie rzodkiewki na Rysunku 18.<br /> * Formy podstawowe wykazują — zarówno w dolnej części pierzaste, w górnej zaokrąglone, słabo podzielone i ząbkowane blaszki liściowe. U liści następczych blaszka liściowa redukuje się coraz bardziej do swej górnej części. Jest ona wówczas silnie ząbkowana i coraz bardziej lancetowato zaostrzona. To polarne kształtowanie liści — u pierwotnych w zestawieniu z następczymi — jest najwyraźniej zaznaczone w pełnym świetle. Zanika ku<br /> {{SE|317}}głębokiemu cieniowi, w którym liście następcze dłużej zachowują pokrój liści pierwotnych (słabsze ząbkowanie, bardziej zaokrąglona blaszka).<br /> * Ta sama różnica wynika przy porównaniu nawożenia kompostem obornikiem z NPK. Pierwsze zgadza się z wpływem światła; przy drugim przemiana liści jest podobnie zahamowana jak u roślin w cieniu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Bewertungen_anhand_der_analytischen_Befunde&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Oceny na podstawie wyników analitycznych ===<br /> <br /> Ocena oparta na ilościowych porównaniach składników materialnych jest możliwa jedynie w ograniczonym zakresie, jeśli nie uwzględnia się czynnika czasu. Co mówi duża ilość danej substancji, co mała? Punkt odniesienia dla oceny musi być poszukiwany w procesualnym zachodzeniu w roślinie, z ukierunkowaniem na pewien punkt końcowy. Tym punktem końcowym, z perspektywy wartości fizjologiczno-żywieniowej, jest dojrzałość. Ku niej wiodą — w nieustannej przemianie składników materialnych — procesy budowania; od niej oddalają procesy rozpadu. Dopiero śledzenie obu dostarcza kryteriów dla w miarę pewnego stwierdzenia jakości. Z analityki procesów budowania pojęcie «fizjologii dojrzewania» nabiera treści. Gdy procesy życiowe w dojrzałości dochodzą do spoczynku — aktywności enzymatyczne redukują się do minimum — osiągnięty zostaje optymalny stopień jakości i zagwarantowana naturalna zdolność przechowywania na pewien czas. Jeśli jednak enzymy pozostają aktywne w pełnej dojrzałości, owoc trwa fizjologicznie w stanie niedojrzałości i po krótkim czasie ulega rozpadowi; jego wartość odżywczą należy w związku z tym ocenić jako niższą.<br /> <br /> W doświadczeniu świetlno-cieniowym ustalono za pomocą liczb stosunkowych dynamikę budowania substancji — od stadiów wstępnych sygnalizujących niedojrzałość ku takim, które charakteryzują stan pełnej dojrzałości. Okazało się przy tym, że u owoców nawożonych kompostem obornikiem stopień przemiany charakterystycznych dla pełnej dojrzałości kompozycji substancji wzrasta:<br /> <br /> * Tak względna zawartość kwasu askorbinowego, wynikająca ze stosunku dehydroaskorbinianu (stadium wstępne) do kwasu askorbinowego (witamina C);<br /> * tak wyższa zawartość disacharydów w stosunku do monosacharydów; te ostatnie są oznaką wciąż działającej asymilacji;<br /> * tak wyższa, względna zawartość białka; charakteryzuje ona stosunek białka ogólnego (białka surowego) do białka czystego, wysoko ustrukturyzowanego. Białko surowe, zawierające obok białka czystego niskocząsteczkowe związki białkowe aż po aminokwasy i sole azotowe, jak azotany,<br /> {{SE|318}}<br /> <br /> wykazuje — szczególnie u liściastych warzyw o bujnym wzroście — częściowo skokowe wzrosty przy stosowaniu soli NPK.<br /> <br /> * Tak bardzo niskie aktywności enzymatyczne oksydującej dehydrazy i sacharazy rozkładającej cukier trzcinowy w plonie pszenicy, ziemniaków, warzyw. Przy stosowaniu NPK wzrastały one — podobnie jak u roślin w cieniu — skokowo do poziomu wskazującego na niedojrzałość.<br /> * Zbliżone wyniki na korzyść nawożenia kompostem obornikiem wykazały zawartości kwasu krzemowego i popiołu w słomie zbóż; w przypadku ziaren nie stwierdzono pod tym względem żadnych różnic zawartości.<br /> <br /> Powszechna rutynowa analityka odnosi się z reguły do stwierdzania ilości — jak analizy pozostałości szkodliwych substancji, prowadzące do ustalania wątpliwych wartości granicznych, które raz po raz muszą być rewidowane — albo do tak zwanych składników wartościujących. Do interpretacji danych brakuje tu pojęciowego punktu odniesienia: takiego jak na przykład w przypadku doświadczenia świetlno-cieniowego porównanie w określonych warunkach, albo jak względny, fizjologiczny stan spoczynku dojrzałości, albo specyficzna kompozycja, w której dana substancja się pojawia i pełni określoną funkcję. Wiarygodne stwierdzenie jest możliwe dopiero wówczas — a nie obejdzie się bez ogromnego nakładu pracy — gdy dane analityczne dostarczają potwierdzenia dla pojęć, które zostały wypracowane w myślącym oglądaniu zjawisk życiowych.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Bewertung_durch_die_kristalldiagnostische_Methode_der_Kupferchloridkristallisation&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Ocena metodą diagnostyki krystalicznej chlorku miedzi ===<br /> <br /> W przeciwieństwie do analityki przyczynowej, która ogranicza się do badania części żywego układu, «wrażliwa krystalizacja chlorku miedzi» według Ehrenfriedta Pfeiffera&lt;ref&gt;Ehrenfried Pfeiffer: 1899–1961, pionier stosowanych badań antropozoficznych, który wychodząc od wskazówek Rudolfa Steinera dla badania sił kształtujących, rozwinął metodę wrażliwej krystalizacji chlorku miedzi; wspólnie z Guentherem Wachsmuthem (1893–1963) pod kierunkiem Rudolfa Steinera sporządził w latach 1922/23 po raz pierwszy preparat z nawozu w rogu. Do końca lat trzydziestych XX wieku prowadził razem z Guentherem Wachsmuthem laboratorium badawcze przy Goetheanum. Od końca lat trzydziestych rolnik i doradca rolniczy w USA.&lt;/ref&gt; pozwala na drodze morfologiczno-diagnostycznej zdobyć sąd o «żywym organizmie rośliny» jako całości, która na poziomie nieorganicznym odwzorowuje się jako określony układ fizykochemiczny. Krystalizacja chlorku miedzi nadaje się zatem do tego, {{SE|319}}<br /> <br /> by uzmysłowić organizację sił kształtujących rośliny w martwym odwzorowaniu. Zasada metody opiera się na zmianie tekstury krystalizujących igieł chlorku miedzi przy dodaniu różnych ekstraktów roślinnych jako współrozpuszczalników. Wskutek tego faktu przy krystalizacji na płaskich szklanych płytkach w komorach klimatycznych powstają swoiste dla danego dodatku i reprodukowalne struktury igłowe oraz kompleksy strukturalne (tekstura lub habitus), które można oceniać porównawczo.<br /> <br /> Metoda Pfeiffera była rozwijana przez wielu eksperymentatorów, przede wszystkim w zakresie diagnostyki kryształów: na polu medycyny ludzkiej przez Selawry,&lt;ref&gt;Alla Selawry, Olleg Selawry: ''Die Kupferchloridkristallisation in Naturwissenschaft und Medizin'', Stuttgart 1957, 232 S.&lt;/ref&gt; na polu środków spożywczych przez v. Hahna,&lt;ref&gt;Friedrich Vincenz von Hahn: ''Thesigraphie'', Wiesbaden 1962, 244 S.&lt;/ref&gt; na polu roślin przez Krügera,&lt;ref&gt;H. Krüger: ''Kupferchloridkristallisationen, ein Reagenz auf Gestaltungskräfte des Lebendigen'', Weleda – Schriftenreihe 1/1950.&lt;/ref&gt; na polu jakości produktów roślinnych przez Enquist,&lt;ref&gt;Magda Enquist: ''Strukturveränderungen im Kupferchloridkristallisationsbild von Pflanzen durch Alterung und Düngung'', Lebendige Erde 3, 1961.&lt;/ref&gt; Pettersona&lt;ref&gt;Bo D. Petterson (1967): ''Beiträge zur Entwicklung der Kristallisationsmethode mit Kupferchlorid nach Pfeiffer'', Lebendige Erde 18 (1): S. 15–31.&lt;/ref&gt; oraz w odniesieniu do aktualnego stanu przez Doesburga.&lt;ref&gt;Paul Doesburg, Machteld Huber, Jens-Otto Andersen, Miriam Athmann, Guus van der Bie, Jürgen Fritz, Uwe Geier, Joop Hoekman, Johannes Kahl, Gaby Mergardt &amp; Nicolaas Busscher (2014): «Standardization and performance of a visual Gestalt evaluation of biocrystallization patterns reflecting ripening and decomposition processes in food samples», ''Biological Agriculture &amp; Horticulture: An International Journal for Sustainable Production Systems'', DOI: 10.1080/01448765.2014.993705.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Diagnostyka tekstury kryształów na obrazach chlorku miedzi opiera się na porównaniu obrazu kryształów świeżego ekstraktu z obrazami pochodzącymi z kolejnych stadiów starzenia się tego samego ekstraktu. U podstaw tego postępowania leży rozważanie, że szybkość, z jaką świeży sok rozkłada się (starzeje) w określonych warunkach, jest funkcją wartości tego ekstraktu świeżego soku. Stwierdza się, że starzejące się — to znaczy ulegające autolizie i mikrobiologicznemu rozkładowi — ekstrakty roślinne odciskają się w obrazie kryształów w postaci reprodukowalnych typów obrazów kryształów, tak zwanych stadiów starzenia, następujących po sobie w określonej kolejności ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|Rysunek 19]], s. 320).<br /> <br /> Różnią się one tym, że świeży ekstrakt roślinny wywołuje swoistą dla danej rośliny teksturę kryształów, natomiast ekstrakt ulegający rozkładowi — w coraz większym stopniu atypowe elementy teksturalne, które w wyniku końcowym upodabniają się do tych, jakie tworzy czysto krystalizujący chlorek miedzi. Z tego wynika jako miara {{SE|320}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 19, S. 320.jpg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 19: Kristallbilder einer Alterungsreihe von Kartoffeln im Licht-Schatten-Versuch (Var. 9).&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> oceny jakości szybkość, z jaką badana substancja — gdy zostaje wystawiona na działanie rozkładu — przechodzi przy krystalizacji przez kolejne stadia szeregu rozkładu. Szybki rozkład jest przy tym znamieniem niskiej jakości. To samo obowiązuje wówczas, gdy świeży ekstrakt próbki wykazuje już cechy obrazu starzenia szeregu referencyjnego.<br /> <br /> W doświadczeniu świetlno-cieniowym doszedł jeszcze jeden punkt odniesienia dla oceny jakości: zróżnicowanie pełnego światła słonecznego, półcienia i głębokiego cienia. Pytanie brzmiało między innymi: Czy na tle polarności roślin wyrosłych w pełnym słońcu i w cieniu da się na podstawie obrazów krystalizacji jakościowo odróżnić działanie kompostu obornikowego i NPK? Każdy gatunek roślinny pozostawia w obrazie kryształów<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> {{SE|321}}<br /> [[Datei:Abb. 20, S. 321.jpg|center|800px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 20: Typische Kristalltexturen von Kartoffeln im Licht-Schatten-Versuch.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> charakterystyczny odcisk swojej organizacji sił kształtujących. Gdy może się ona swobodnie rozwinąć — bez zakłócających wpływów — powstaje odpowiednio subtelnie rozczłonkowany, reprodukowalny obraz kryształów. We wszystkich badanych kulturach (żyto, pszenica, owies i kilka gatunków warzyw) wyniki krystalomorfologiczne wykazują w swej tendencji uderzającą zgodność. Różnice między nawożeniem kompostem obornikowym a stosowaniem NPK uwydatniają się w przybliżeniu tak wyraźnie jak różnice między światłem a cieniem.<br /> <br /> Typowe tekstury kryształów na przykładzie ziemniaków w doświadczeniu światło-cień ilustruje Rysunek 20.<br /> <br /> Jeśli chodzi o kompost obornikowy w porównaniu z NPK, «w świetle» należy porównywać odpowiednio warianty 9 i 12 oraz 10 i 11, a «w głębokim cieniu» — warianty 1 i 4 oraz 2 i 3. Pod oznaczeniem «W.Z.» podane są względne «liczby wartości krystalizacji». Abstrahują one wizualne porównanie. Według określonego klucza suma jednostkowych zjawisk teksturalnych kryształów ujmowana jest w jednej liczbie: optimum = 100, pessimum = 0. Wprawionemu oku sam obraz kryształów dostarcza tekstu do pojęciowej oczywistości.<br /> <br /> We wszystkich badanych roślinach, tak też u ziemniaków (Rysunek 20), pod bezpośrednim nasłonecznieniem obraz kryształów zbliża się do odpowiedniego optimum tekstury. Każdy gatunek roślinny odciska obrazowo obraz kryształów właściwy swojej eterycznej organizacji. U «roślin świetlnych» wykazuje on dobrą koordynację poszczególnych elementów strukturalnych, płynne przejścia między pniami igłowymi a subtelnymi rozgałęzieniami oraz subtelne, wyraźnie zarysowane {{SE|322}}<br /> <br /> igły. W głębokim cieniu zanika stopniowo swoista dla danego dodatku kolejność struktur igłowych na rzecz ogólnego ukierunkowania radialnego. Gałęzie igieł stają się szersze wskutek narastania drobnych rozgałęzień; wyrastają nieregularnie i w strefach spiętrzeń pni igłowych. Ten sam obraz wykazuje stadium 2 i — w nasileniu — stadium 3 szeregu starzenia wariantu 9 na [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|Rysunku 19]] (s. 320).<br /> <br /> Typ obrazów kryształów na [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#3211|Rysunku 20]] (s. 321) odpowiada przy nawożeniu kompostem obornikowym wariantom świetlnym, przy stosowaniu NPK — tendencyjnie wariantom cieniowym. U tych ostatnich szczególnie rzucają się w oczy następujące cechy teksturalne: tworzenie się wtórnych ognisk zarodkowania przy krystalizacji, rozgałęzienia w strefach spiętrzeń, szerokie, radialnie skierowane, nieuporządkowane, słabiej rozgałęzione pnie igłowe, nierówno długie, wachlarzowate drobne rozgałęzienia. Koordynacja struktur igłowych podlega w mniejszym stopniu jednolitej zasadzie kształtowania (por. War. 11). W większości przypadków liczby wartości krystalizacji «roślin świetlnych» pól NPK nie różnią się od tych u «roślin cieniowych» członów doświadczalnych nawożonych organicznie. Szczególnie uderzająca zgodność obrazów kryształów NPK wariantów świetlnych z tymi u cieniowanych członów doświadczalnych przemawia za istotnie obniżonym stopniem ożywienia, względnie wartością odżywczą ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|Rysunek 19]], War. 2 i 11, s. 320).<br /> <br /> Wszystko razem — stara wiedza chłopska, wszystkie doświadczenia praktyczne, doświadczenia trwałego nawożenia&lt;ref&gt;Ernst Klapp: ''Lehrbuch des Acker- und Pflanzenbaus'', Berlin-Hamburg 1958, 503 S.; Edward John Russel: ''The World of the Soil'', London 1957, 242 S.&lt;/ref&gt; oraz przywołane tu we fragmentach doświadczenie świetlno-cieniowe — wskazuje na jedyną w swoim rodzaju doniosłość nawożenia przez zwierzęta domowe, w szczególności przeżuwacze. Koronują one dzieło natury, udzielając trojakiego błogosławieństwa: swoim bytowaniem i swoim nawozem dają<br /> <br /> * środkowi między «wyżynami i głębinami» — «przeponie-glebie» — trwałą żyzność,<br /> * roślinom — ich wygląd bliski praobrazowi i substancjalnie ukształtowane tworzenie owoców,<br /> * za sprawą własnej bazy paszowej — sobie samym — budowę cielesności, która w nadmiarze — niczym ofiara — przynosi świadczenia najrozmaitszego rodzaju w służbie i dla dobra człowieka.<br /> {{SE|323}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufe_3:_Die_Düngung_aus_dem_Geist_des_Menschen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Poziom 3: Nawożenie z ducha człowieka ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Stoffwechselausscheidungen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Wydaliny metaboliczne ===<br /> <br /> W skałach objawia się żywioł «tego co stałe i ziemskie». Powstały one z praodwiecznych, metabolizmopodobnych procesów życiowych w rozwoju Ziemi — stały się «dziełem» utrwalonym w formach kryształów. Jedynie przez procesy wietrzenia, przez rozpad form krystalicznych, substancje te mogą zostać na powrót wyniesione w procesy ożywionej przyrody. Jako takie nie mają żadnej wartości nawozowej. Rośliny rozmnażają się nie tylko przez nasienie, lecz zarazem przez pozostałości «Ogólno-Roślinnego», które w glebie wyzwalają procesy metaboliczne. Minione życie przemienia się w «nasienie uniwersalne» — humus, który użyźnia życie przyszłe. Zwierzęta wreszcie nawożą z sił swojej ożywioności i obdarowania duszą. Na zewnątrz ujawnia się to w niemal nieskończonym bogactwie wariantów ich działań bytowych, wewnątrz zaś — w działaniu trawienia i przyrządzaniu nawozu ożywionego i obdarowanego duszą.<br /> <br /> Z przytoczonej powyżej hierarchii stopni dałoby się bez trudu wyciągnąć wniosek, że wydaliny człowieka powodowałyby kolejny szczebel wzrostu siły nawozowej. Rzecz ma się jednak dokładnie odwrotnie! Jedno spojrzenie na układ członów istoty człowieka i wynikającą z niego czynność trawienia rozjaśnia tę kwestię. Czysto duchowo spoczywający jądro istoty człowieka prześwietla cielesne człony istoty i umacnia się w nich w organizacji Ja. Pracuje ono nad tymi członami istoty i przekształca je ku wyższym szczeblom ich rozwoju. Na tym polega dalszy rozwój człowieka — taki, który po wsze czasy chce być zdobyty przez niego samego. Najintensywniej pracuje duchowa dusza człowieka w obecnych czasach nad przekształceniem częściowo jeszcze z ciałem żywym związanego ciała astralnego w tak zwane «Jaźń Duchową», działającą wolną od ciała żywego.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Theosophie, Einführung in übersinnliche Welterkenntnis und Menschenbestimmung'', GA 9, Dornach 2003.&lt;/ref&gt; Ta praca Ja nad członami istoty — a więc i ciałem życia, czyli eterycznym, i ciałem fizycznym — pochłania siły. Ja pobiera je za pośrednictwem organizacji Ja: dusznie — przez postrzeżenia za pośrednictwem zmysłów, cielesnie — przez pokarm. Substancje i siły Ziemi żywią ciało, aby duchowa dusza człowieka mogła w tym ciele, w rozwinięciu działań duszy {{SE|324}}<br /> <br /> myślenia, czucia i woli — żyć i działać. W przypadku człowieka trawienie pokarmu stoi wyłącznie w jego służbie, nie zarazem w służbie Ziemi. Pobiera z przyjętego pokarmu wszystkie siły dla siebie samego. Jest on w porównaniu ze zwierzęciem i rośliną egoistą. To, co człowiek wydala za pośrednictwem procesu nerkow-pęcherzowego w postaci płynnej i za pośrednictwem trawienia jelitowego w postaci bardziej stałych substancji, jest pozbawione wszelkich sił odżywczych — jest martwym, bezdusznym i bezducho­wym żużlem. Jego substancje są doszczętnie «rozłożone» z życiowo-duszewnego kontekstu; jako N, P, K, Si, Ca itd. zostały zepchnięte z powrotem w stan czysto mineralny i jedynie jako takie mogą działać.<br /> <br /> Tak więc wydaliny ludzkie — na przykład w postaci osadów ściekowych stosowanych jako nawóz — są nieodpowiednie do produkcji ludzkiej żywności. W ukierunkowanym zastosowaniu są one «antynawozem», porównywalnym z azotem syntetyzowanym z powietrza.<br /> <br /> Z powodu materialistycznego sposobu patrzenia — substancja niezależnie od swojego pochodzenia jest jedną i tą samą substancją — skłonni jesteśmy wciąż na nowo szukać metod, dzięki którym «cenne składniki odżywcze» N, P, K ludzkich fekaliów można by jednak wykorzystać z pożytkiem dla uprawy roślin. Odeszło się od produkcji warzyw na tak zwanych «polach irygacyjnych» w pobliżu wielkich miast. Suszenie i kompostowanie osadów ściekowych praktykowane jest z powodzeniem. Produkt powinien być jednak stosowany wyłącznie poza rolnictwem — do celów renaturyzacji w budownictwie drogowym i krajobrazowym.<br /> <br /> To, co człowiek pod rządami duchowej duszy pozostawia cieleśnie, jest przez nią wyczerpane z sił; nie daje on przyrodzie nic z powrotem. Gdzie więc duchowa działalność człowieka staje się nawozem? Jest to wolna od ciała żywego część jego istoty — duchowa dusza — która w myśleniu, czuciu i woli zwraca się ku rzeczom i istotom przyrody.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Geisttätigkeit_in_der_Arbeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Działalność duchowa w pracy ===<br /> <br /> Zwierzę rozszerza swoją istotę na życiowy okrąg, w którym jest czynne. W tej czynności przejawia się mądre życie instynktowne, które tworzy tkankę wzajemnych powiązań. W tym sensie pojęte — nawozi ono przez swe działanie w gospodarstwie przyrody. To, co się dzieje, podlega żelaznej konieczności. Dzięki budzącemu się samoświadomości człowiekowi wrodzona jest zdolność do wolności w działaniu. Może on się decydować na to lub tamto, na dobro lub zło, na prawdę lub kłamstwo.<br /> <br /> To, co nad tym rozstrzyga, jest sumieniem, do którego wchodzą ostatecznie wszystkie myśli, uczucia i impulsy woli, i od którego wszystkie czyny otrzymują swoje szczególne moralno-etyczne piętno. W dawnym chłopstwie obowiązywało powiedzenie: «Der Tritt des Bauern düngt» («Krok chłopa nawozi»). Biegło się trzymając lejce za pługiem, albo jako siewca przez pole, albo w niedzielnym obchodzie przez pola. Jak prawdziwe było niegdyś to powiedzenie, tak prawdziwe jest w metamorfozie i dziś. Niegdyś z ludowego przeżywania była jeszcze bezpośrednio instynktywnym doświadczeniem to, co ziemia mówi kroczącemu po niej, co przemawia z nastrojów otoczenia, co gleba wdycha, a co wydycha. Wiedziało się wówczas, co jako następne logicznie czynić. Dziś pewność «czynienia w odpowiedniej chwili właściwego właściwie» musi być na nowo zdobyta z siły duszy świadomości. Krocząc po polu — powiedzmy po skończonej pracy, wypełnionym wieloma wrażeniami dnia — czuje się pewność wyłaniającą się z nieznanych głębin duszy, która nie pochodzi z myślenia związanego ze zmysłami. Z odczucia całości gospodarstwa i wszystkich jego aktualnych odniesień życiowych wie się nagle, co następnego dnia czynić — czy to kierując uwagę na obszary gospodarstwa, które wypadły z pola widzenia, czy też że ta lub inna uprawa pilnie wymaga zabiegu pielęgnacyjnego, jak zgrzeblenie albo oprysk preparatami. Nawiedzają intuicje, które z głucho przeczuwającej woli rozświetlają się ku świadomości. Wie się, że stoi w żywym duchowo strumieniu od wczoraj ku dziś i od dziś ku jutru. Wpuszczać idee myśląc tak w pracę, żeby chwytały one czując wolę w pracy — to otwiera drogę dla intuicji prowadzących do nowej sztuki nawożenia z ducha, do sztuki ożywiania materii, «das Feste, Erdige selber» («samego stałego, ziemistego»).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S.122: «Man muss die Erde direkt beleben, und das kann man nicht, wenn man mineralisierend vorgeht, das kann man nur, wenn man mit Organischem vorgeht, das man in eine entsprechende Lage bringt, sodass es organisierend, belebend auf das Feste, Erdige selber wirken kann.» (Trzeba bezpośrednio ożywiać ziemię, a nie można tego czynić, postępując mineralnie; można to tylko, postępując organicznie, wprowadzając materię organiczną w odpowiednie warunki, tak by działała organizująco, ożywiająco na samo stałe, ziemiste.)&lt;/ref&gt; {{SE|325}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_landwirtschaftliche_Individualität_und_die_biologisch-dynamischen_Präparate&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Indywidualność rolnicza a preparaty biodynamiczne ===<br /> <br /> Ze swoich badań duchoznawczych nad istotą substancji i sił oraz nad istotą nawożenia rozwinął Rudolf Steiner {{SE|326}}<br /> <br /> pewien rodzaj technologii w obrębie tego, co żywe. Dał wskazówki do wytwarzania i stosowania biologiczno-dynamicznych preparatów nawozowych. Chodzi o dwa preparaty opryskowe, czyli polowe, oraz o sześć preparatów do gnojówki i kompostu. Wytwarzane są według określonych zasad — do których powrócimy później — najczęściej na samych gospodarstwach i stosowane w bardzo małych dawkach.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vorträge vom 12. und 13. Juni 1924.&lt;/ref&gt; W kwestii praktyki wytwarzania i stosowania odsyła się do stosownej literatury.&lt;ref&gt;Christian von Wistinghausen et al.: ''Anleitung zur Anwendung der biologisch-dynamischen Feldspritz- und Düngerpräparate'', Arbeitsheft 2, Darmstadt 2005, 92 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Walter Stappung: ''Die Düngerpräparate Rudolf Steiners – Herstellung und Anwendung'', Rüfenacht 2017, Bd. I + II: 748 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Ueli Hurter et al. (2018): ''Biodynamische Präparate-Praxis weltweit – Die Fallbeispiele'', Darmstadt, 364 S.&lt;/ref&gt; Tu podjęta zostanie próba ukazania — przez połączenie wyników antropozoficznego badania duchowego, doświadczeń żywej praktyki i naukowo uchwytnych faktów — metodycznych dróg poznania i podstaw do oceny, pozwalających zrozumieć sposób nawożenia, który materialistycznemu światopoglądowi musi pozostać nieodmiennie niezrozumiały.<br /> <br /> Tłem, które dopiero pozwala rozpoznać i przeżyć głębsze znaczenie korowodu biologiczno-dynamicznych preparatów, jest wszechogarniająca idea przewodnia «indywidualności rolniczej», jej cielesny organizm oraz powiązania idei, które konstytuują biologiczno-dynamiczne gospodarstwo jako w znacznej mierze zamkniętą w sobie całość. Jak z jednej strony praca z preparatami tworzy niejako od dołu, ze sfery woli, podstawę doświadczenia, tak z drugiej strony — budując na tym — praca poznawcza nad nadzmysłową rzeczywistością istotową jest koniecznym dopełnieniem od góry. Poznanie ducha i poznanie przyrody muszą we działaniu zlać się w jedno; dopiero w konkretnym obcowaniu wytwarzają one prawdziwe obrazy, przez które każdy szczegół wpisuje się w wyższe całość. To, co tak jako prawdziwy obraz ducha rozświetla się w duszy, przybiera w poszczególnych preparatach materialną zewnętrzną postać i trwa dalej w specyficznym działaniu sił w przyrodniczym powiązaniu.<br /> <br /> W organizmie gospodarstwa rolnego ulegają indywidualizacji zarówno siły wyżyn, czyli siły uniwersalne, napływające z kręgu sfery gwiazd stałych, sfer planet i Słońca, jak i siły głębin, czyli siły centralne, wypromieniowujące z Ziemi. {{SE|327}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 21, S. 327.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 21: Die Präparate als Mittler der Höhen- und Tiefenkräfte im Organismus der landwirtschaftlichen Individualität.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Ta indywiduacja dokonuje się w glebie — w wyrównującym środku wyżyn i głębin — w sensie pewnego rodzaju funkcji serca i płuc. Przejawia się w postaci rośliny: w pionowo ku górze strzelającym pędzie i w rosnącym ku głębi korzeniu palowym, a także w poziomo rozrastającej się sieci liści i drobnych korzeni. Na drodze indywiduacji każde miejsce na Ziemi rozwija się najpierw ku «organizmowi w naturalnym wzroście». Również w nim zakorzeniona jest trójność: biegun głowowy pod ziemią, biegun przemiany materii nad ziemią i wczłonowująca się między nimi gleba. Przez ideę i wolę — to znaczy przez wprawną rękę człowieka — ta indywiduacja posuwa się dalej ku kształtowaniu «indywidualności rolniczej». Człowiek, sam będący w stawaniu się, czyni ją stającą się. Ten cel — wszczepić zasadę rozwoju glebie, środkowi indywidualności rolniczej — będzie odtąd zadaniem rolnictwa. Środkiem do tego jest nawożenie, i to właśnie to, które ma swój początek w duchu człowieka. Chodzi o biologiczno-dynamiczne preparaty nawozowe jako niejako {{SE|328}}<br /> <br /> «nośniki rozwoju w materii». Sprowadzają one siły góry i dołu ku sobie w przeponie-glebie, uduchowiają, oduszawiają i ożywiają tę rytmiczną środkę i troszą się o transsubstancjację fizyczno-mineralnego. Poza preparatem krzemowym, który w biegunie przemiany materii — przez powietrze i ciepło — w brzuchu organizmu rolniczego pobudza procesy życiowe, owocowania i dojrzewania roślin, preparat z nawozu w rogu i preparaty kompostowe rozwijają swoje działanie przez biegun głowowy oraz przez rytmiczną środkę. Wspierają i skupiają wszystkie te procesy glebowe, które pozwalają roślinie rosnąć z bieguna głowowego — zgodnie z przywołanym wcześniej «kosmicznym prądem wznoszącym» jako strumień soli, wody i sił — pionowo w głąb i w górę. Wyrośnięta postać jest obrazem tego działania sił ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#327|Rysunek 21]], s. 327).<br /> <br /> Biologiczno-dynamiczne preparaty są wynalazkami ludzkiego ducha, skuteczną dzielnością, która ma swój początek w badaniu świata istotowo-nadzmysłowego. Są uchwytne jedynie duchowo-nadzmysłowo, to znaczy na drodze, na której duch-dusza człowieka przez długie i surowe szkolenie zdolną czyni się do poznania wolnego od ciała. Wolne od ciała oznacza, że poznający nie potrzebuje już zmysłów ciała, by mieć myśli, lecz świat istot odwzorowuje się na pierwszym wyższym stopniu poznania sam w sobie w obrazach myślowych: w Imaginacjach. Są one odwzorowaniami życiotwórczej rzeczywistości ducha, podczas gdy myśli związane ze zmysłami i rozumem opierają się na świecie zjawisk; w tym przypadku zewnętrzna forma jest fenomenem. W wolnej od ciała kontemplacji badacz duchowy rozpoznaje duchowo-istotowe, które w ziemskim bycie tworzy te formy. Rozpoznaje, jak formy te — stanowiące nasz świat zjawiskowy — są zamarłymi punktami końcowymi rozwoju z ducha, poprzedzającego je przez długie czasy. W każdym zjawisku formowym w przyrodniczym powiązaniu — na przykład w róży, lilii czy krysztale — dostrzega «osiągnięcie ewolucji», dzieło sztuki zamarłe w formę. Widzi koniec, lecz znając jego początek. I tak przed badaczem duchowym staje pytanie: czy kryje koniec, dzieło stworzenia, zarodek ku nowemu wszechogarniającemu stawaniu się? Czy to ukryte osiągnięcie ewolucji może, tak — musi zostać rozpoznane i przez ducha, serce i rękę człowieka uświadamiającego sobie swoje przyszłe zadania uchwycone i ku rozwinięciu przywiedzio­ne? Czy nie leży w tym zarodku szukana iskra zapalająca ku nowej sztuce uprawy ziemi? I czy nie są treści idei «Kursu rolniczego» — a tu duchoznawczo-artystyczny zamach wynalezienia {{SE|329}}<br /> <br /> biologiczno-dynamicznych preparatów — odpowiedzią na powyższe pytanie? Rudolf Steiner zbadał w wolnym od ciała poznaniu istoty to, co zarodkowe, ukryte w świecie mineralnym, roślinnym i zwierzęcym, i stworzył na podstawie tych poznań zasadę metodyczną, przez którą osiągnięcia ewolucji w polu napięcia między kosmosem a Ziemią mogą zostać postawione w nowe relacje. Owoce z linii ewolucji przeszłości wchodzą przez rękę człowieka w relacje zupełnie nowego rodzaju, które inaugurują nowe stawanie się, przeobrażające to, co się stało. Ten proces przeobrażenia jest dla każdego z preparatów inny; zasada metodyczna leżąca u podstaw wytwarzania preparatów jest jednak w swojej istocie we wszystkich taka sama lub podobna; jest to temat z wariacjami. By dojść do głębszego rozumienia tego tematu, muszą zostać przebyte trzy drogi badania.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_geisteswissenschaftliche_Forschungsweg&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Droga badań nauk humanistycznych ===<br /> <br /> Tak jak nauki przyrodnicze mają za przedmiot zmysłowe zjawiska, tak duchoznawstwo — objawienia duchowego świata istot. Wyniki tego ostatniego przedstawiają się myślącemu świadomości w formach idei. Ukazują się przyobleczone w określone, idei odpowiednie słowne sformułowanie. To właśnie jest zjawiskiem. Im dokładniej i bezstronniej studiuje się to sformułowanie, tym jaśniej rozświetla się w myśleniu duchowa treść idei. Pierwszym więc krokiem ku rozumieniu wyników geisteswissenschaftlichen badań duchoznawczych w ośmiu wykładach «Kursu rolniczego» jest studium dokładnego brzmienia tekstu. W pobieżnym czytaniu łatwo pobłądzić i znaleźć zamiast orła jedynie pojedyncze pióra. W kursie rozpatrywane są, z zakresu antropozoficznej nauki duchowej, wobec słuchaczy szczególnie obeznanych z rolnictwem, najwyższe, przenikające królestwa przyrody, poznania duchowe w powiązaniu z konkretną praktyką rolniczą. Gdy w studium tekstu zabiega się o możliwie największą bezstronność, wówczas sformułowanie, w którym wyniki nadzmysłowe opisane są tak a nie inaczej, jest równie danym faktem jak każde zjawisko zmysłowe.<br /> <br /> Przedstawienia Rudolfa Steinera dotyczące preparatów wskazują na relacje, które po części są naturalnie dane (jak np. u roślin leczniczych związek określonych substancji ziemskich z ich działaniami leczniczymi), po części zaś na relacje, które dopiero przez ducha i rękę {{SE|330}}<br /> <br /> człowieka zostają pierwotnie stworzone (np. ustanowienie relacji między substancjami roślinnymi a organami-osłonami z królestwa zwierzęcego).<br /> <br /> Tu dokonuje się drugi krok badawczy: trzeba samemu doprowadzić do doświadczenia ustanowiony przez siebie związek relacyjny, to znaczy trzeba go samemu spełnić. W działaniu staje się samemu częścią tego, co się dzieje. By ten drugi krok jeszcze jaśniej oświetlić, warto — niejako jako przerzucenie mostu — rozszerzyć studium na inne obszary duchoznawstwa, zupełnie centralnie na podstawowe pisma Rudolfa Steinera&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?'', GA 10, Dornach 1992.&lt;/ref&gt; &lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Theosophie – Einführung in übersinnliche Welterkenntnis und Menschenbestimmung'', GA 9, Dornach 2003.&lt;/ref&gt; oraz na cykle wykładów z zakresu pedagogiki, medycyny, nauk przyrodniczych, sztuki, kwestii społecznej itd. Jakkolwiek tematy te zdają się leżeć z dala od rolnictwa, to przy gruntownym studium poszerzają, wspierają i pogłębiają w niespodziewany sposób rozumienie treści «Kursu rolniczego».<br /> <br /> Jako trzeci krok samodzielnego badawczego pogłębiania dołącza się medytacyjne ćwiczenie. Trzeba próbować myśląco uwewnętrznić treści «Kursu rolniczego» i mieć je stale obecne w całej pracy, pozwalając im stawać się żywą substancją duszy świadomości. Ta substancja idei ma moc bezpośredniego impulsowania do pracy. Jej prawdziwa istota odsłania się dopiero w spełnieniu i w jego następstwach. Preparaty biologiczno-dynamiczne otrzymują swoje znaczenie dopiero w bezwarunkowym działaniu. Albowiem dopiero w działaniu stają się istotowo-rzeczywiste. Nie są jeszcze takie w formie idei — ta bowiem wypełnia się — jakby z przyszłości — dopiero istotą, gdy staje się wolnym czynem. Droga tam otwiera widok na wyższe stopnie poznania Imaginacji, Inspiracji i Intuicji, których zdobycie stoi przed ludzkością jako cel przyszłości. Badacz duchowy tą drogą poszedł naprzód. My stoimy skromnie na początku. Na podstawie jednak wyników duchoznawstwa możemy z siły duszy świadomości wywalczyć duchową pewność, że jesteśmy na właściwej drodze. Na tej drodze ćwiczymy nową sztukę, która «przemienia wnętrze przyrody».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 58: «Wir stehen auch vor einer großen Umwandlung des Innern der Natur.» (Stoimy również przed wielką przemianą wnętrza przyrody.)&lt;/ref&gt; {{SE|331}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_naturwissenschaftlich-goetheanistische_Forschungsweg&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Przyrodniczo-goetheanistyczna droga badań ===<br /> <br /> Środki do sporządzenia preparatów pobierane są z królestwa mineralnego, roślinnego i zwierzęcego i poddawane oddziaływaniu stanów fizycznych świata — żywiołów ziemi, wody, powietrza i ciepła — oraz działających w tych żywiołach rytmów pór roku. Antropozoficzne badanie duchowe kieruje więc wzrok na *co* i *jak* świata zmysłowego: na *co* — na przykład określone rośliny lecznicze i zwierzęce osłony organowe; na *jak* — na przykład wystawianie na siły lata ponad ziemią, w powietrzu i cieple, oraz na siły zimy pod ziemią, w sferze tego, co wodisto-ziemiste. W ten sposób, pod kątem widzenia badania duchowego, zmysłowo-uchwytna przyroda sama staje się w najszerszym zakresie przedmiotem przyrodoznawczych pytań badawczych — na przykład: jaką wskazówkę daje mniszek lekarski (*Taraxacum officinale*) pod względem morfologicznym i fizjologicznym co do swojego związku z potasem gleby i z kwasem krzemowym w najdrobniejszym rozproszeniu w otoczeniu Ziemi; i jakie właściwości oraz funkcje otrzewnej bydlęcej sprawiają, że właśnie ten organ wydaje się odpowiedni do owijania kwiatów mniszka w toku preparacji. Rozumie się samo przez się, że omawiany tu przyrodoznawczy kierunek badań nie może być podejściem kwantyfikującym, lecz takim, które na podstawie postrzegania zmysłowo-uchwytnych faktów tworzy pojęcia mogące — w zwykłym poznaniu — stanowić oparcie dla rozumienia nadzmysłowego oglądu.<br /> <br /> Przyrodoznawcza droga badań wyostrza spojrzenie na poszczególne zjawisko zmysłowe i szuka powiązania z tą całością, na którą nauka duchowa wskazuje jako na wynik swoich badań. Goetheanistyczna nauka o przyrodzie i antropozoficzna nauka duchowa wchodzą w dialog wzajemnego oświetlania.<br /> <br /> W odpowiedziach na pytania podczas wykładu na Technische Hochschule w Stuttgarcie 17 czerwca 1920 roku Rudolf Steiner mówi: «Deshalb ist dasjenige, was Geisteswissenschaft im Grunde genommen sein will, nichts anderes als Phänomenologie; aber Phänomenologie, welche nicht dabei stehen bleibt, die einzelnen Phänomene zu betrachten, sondern zu lesen im Zusammenhang der Phänomene. […] Aber man versteht dann auch, wenn jemand so die Phänomenologie auffasst wie Goethe – und Geisteswissenschaft ist nur fortgeschrittener Goetheanismus.» (Dlatego to, czym nauka duchowa chce być w gruncie rzeczy, nie jest niczym innym jak fenomenologią — ale fenomenologią, która nie poprzestaje na rozpatrywaniu poszczególnych fenomenów, lecz czyta w ich wzajemnym powiązaniu. […] Rozumie się wtedy również, gdy ktoś ujmuje fenomenologię tak jak Goethe — a nauka duchowa jest tylko bardziej zaawansowanym goetheanizmem.)&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Verhältnis der Anthroposophie zur Naturwissenschaft. Grundlagen und Methoden'', GA 75, Vortrag vom 17. Juni 1920, Dornach 2010.&lt;/ref&gt; {{SE|332}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Forschungsweg_der_Willenserfahrung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Droga badań przez doświadczenie woli ===<br /> <br /> Na obu wspomnianych drogach badań zaczyna się wyobrażać sobie — obrazowo — powiązanie każdego z preparatów. Pełnię doświadczenia ów związek idei osiąga jednak dopiero wtedy, gdy pozwala się mu stać czynem w ćwiczącej powtarzalności. W doświadczaniu rzeczywistościotwórczej mocy idei — w procesie wytwarzania preparatów — otwierają się coraz głębsze warstwy rozumienia. Przeżywamy siebie samych — jak artysta — jako pośrednika, który wczepia w materię coś, co jako owoc badania duchowego budzi się w odczuwaniu duszy. Treść duchowa idei, rozjaśniająca się coraz bardziej we własnym wnętrzu, jest gwarancją, że wynikające z niej działanie nie jest czczym aktem woli. Albowiem czyn w procesie wytwarzania preparatów stwarza relacje między obiektami przyrodniczymi — np. między kwiatami mniszka lekarskiego a otaczającą je otrzewną bydlęcą — które nie są wynikiem działającego prawa przyrody. Nie ma tego w przyrodzie, w żadnej tkwiącej w niej sile (woli), lecz tkwi to w poznaniu ducha, które przez wolę człowieka wczepia się jako sprawcze agens w bieg przyrody.<br /> <br /> Tak oto w pracy z preparatami wola niesiona ideą staje się pra-gruntem doświadczenia; stwarza się samemu sobie fenomeny, które początkowo albo w znacznej mierze pozostają nieświadome, albo wyłaniają się z głębszych podstaw duszy jako uczucia, nastroje — w myślące świadomość. Na te właśnie należy kierować uwagę przy każdym kroku preparacji albo przy stosowaniu preparatów. Spojrzenie — widziane od strony badającego — przebiega przy tym w dwóch kierunkach: jeden wiedzie z zewnątrz do wewnątrz, drugi z wewnątrz na zewnątrz.<br /> <br /> W przypadku kierunku spojrzenia z zewnątrz do wewnątrz zanurzamy się w aktywności woli, czyli w pracy, w duchową rzeczywistość świata. To, co się przy tym dokonuje w środku, pozostaje w znacznej mierze nieświadome — na przykład wtedy, gdy w przypadku wytwarzania preparatu z krwawnika upychamy kwiaty krwawnika w pęcherz jelenia. Nie robilibyśmy tego wcale, gdyby wola nie była impulsowana przez ducha, który ożywia ową ideę, do której rozumienia przybliżyliśmy się na obu wspomnianych drogach badań. Tak oto w czynie — przeżywanym początkowo jedynie jako zewnętrzny przebieg — sprawdza się treść idei rozświetlająca się w myślącej świadomości. Sprawdza się jako wewnętrzny przebieg w obliczu ukrytej duchowej rzeczywistości, w której owa treść idei w czynie stwarza twórczo nową relację. Ta droga z zewnątrz do wewnątrz jest drogą ćwiczenia, to znaczy corocznie ponawianego<br /> <br /> {{SE|333}} czynu. Na tej świadomie wybranej drodze ćwiczenia nie dochodzi się jednak do abstrakcyjnego poznania, które dałoby się ująć jak prawo przyrody. To, co z takiego wysiłku poznawczego może wynikać, to postępujące pogłębienie usposobienia duchowego. Staje się ono obiektywnym duchowym gruntem, w którym może kształtować się osobisty stosunek — na przykład do poszczególnych kroków preparacji. Ujęta początkowo w myśleniu idea geisteswissenschaftlich przemienia wolę od wewnątrz w siłę oddania, miłości, która czyni tę pracę wolnym czynem.<br /> <br /> Kierunek spojrzenia z wewnątrz na zewnątrz kieruje uwagę ku temu powiązaniu z przyrodą, w które wchodzimy z ideami badania duchowego podczas wytwarzania i stosowania preparatów. Dokonujemy tam przemiany we własnym wnętrzu — w sensie pogłębienia rozumienia — a zarazem przemiany «Inneren der Natur» («wnętrza przyrody»).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 58: «Wir stehen auch vor einer großen Umwandlung des Innern der Natur.»&lt;/ref&gt; Obie przemiany pozostają w rzeczywistości duchowej we wzajemnej relacji — przez wolę kierowaną ideami, to znaczy przez pomost pracy. Każdy krok preparacji można zatem towarzyszyć pytaniem, jaki proces przemiany się dokonuje; np. w przypadku preparatu z rumianku, gdy kwiaty rumianku, otulone jelitem cienkim bydlęcym, zostają zakopane w ziemi na zimę. W procesie wytwarzania wszystkich preparatów dokonują się kroki przemiany prowadzące do nowych twórczych substancji o nowych właściwościach. Każda z tych nowych kompozycji substancjalnych posiada potencjał właściwości, który jako działanie nawozowe wywołuje swoiste przemiany w tym, co żywe. Kierunek naszej badawczej uwagi wobec tych działań nawozowych wskazuje sam Rudolf Steiner. Wskazuje on, że jako działanie preparatów dokonują się w tym, co żywe, określone przemiany substancjalne, i charakteryzuje ich wpływ na glebę i rośliny jako na przykład «belebend», «gesundend», «durchvernünftigend», «empfindsammachend» («ożywiające», «uzdrawiające», «przepajające rozumem», «czyniące wrażliwymi»).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999, Vortrag vom 13. Juni 1924.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Te tak określone jakości — owoce nawożących twórczych substancji wyłonionych z badania duchowego na poziomie tego, co żywe i duszewne — mogą stopniowo stawać się wewnętrznym doświadczeniem, jeśli ktoś przez pra-grunt doświadczenia czynu próbuje czująco podążać siłom przemiany w wnętrze przyrody. {{SE|334}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Herstellung,_Anwendung_und_Wirksamkeit_der_Präparate_im_Jahreslauf&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Wytwarzanie, stosowanie i skuteczność preparatów w cyklu rocznym ===<br /> <br /> Wymienione wyżej drogi badań otwierają trzy poziomy doświadczenia rzeczywistości w pracy z preparatami. Warunkują się one wzajemnie. Z żadnego z nich nie można zrezygnować w poważnym dążeniu do rozumienia. W ciągu roku istnieją dwa punkty kulminacyjne, w których można to szczególnie podnosić do świadomości, nadając temu świąteczny charakter. Są to w czasie wiosny dni po Wielkanocy, a jesienią — dni około Dni Świętego Michała. W obu tych porach wyjmuje się z ziemi określone preparaty i starannie je przechowuje, inne zaś się przygotowuje i wystawia na działanie sił lata — ponad ziemią lub pod nią — oraz sił zimy pod ziemią, działających w rytmach rocznych. W niektórych miejscach podejmuje się starania, by obydwa te zdarzenia kształtować jako wyróżnione dni świąteczne w biegu roku — przede wszystkim dzień Świętego Michała 29 września, w którym nie tylko wszyscy pracujący w gospodarstwie ludzie mogą brać udział, lecz także zainteresowani goście z otoczenia społecznego. W duchu trzech dróg badań taki dzień można ukształtować tak, że najpierw czyta się z ''Kursu rolniczego'' fragmenty odnoszące się do właśnie wyrabianych preparatów; następnie może nastąpić rozważanie, które usiłuje scharakteryzować swoiste właściwości tej lub innej rośliny preparatowej albo zwierzęcej osłony organowej; wreszcie dalszy tok dnia poświęcony jest samej czynności wyrabiania, obserwacjom i doświadczeniom, jakie przy tym można poczynić.<br /> <br /> Wszystkie starania powinny być skierowane na to, by świątecznego charakteru nie zapewniać przede wszystkim przez «zewnętrzne dodatki», lecz pozwolić wyrastać właściwemu nastrojowi z powagi rozważań i z pogody wspólnej pracy. Jeśli to się udaje, w takie dni łatwo zauważyć, że pracy z preparatami — zarówno indywidualnie, jak i we wspólnocie — właściwy jest pierwiastek wolnego twórczości.<br /> <br /> Między tymi dwoma punktami kulminacyjnymi w biegu roku poszczególne kroki wyrabiania preparatów tworzą przez znaczną część roku wyróżnione godziny w toku pracy w gospodarstwie: wiosną i latem — zbieranie roślin preparatowych, wiosną i jesienią — pozyskiwanie zwierzęcych osłon organowych, zimą i wczesną wiosną — wyrabianie mączki krzemionkowej. Wzmocnieniem świadomego współprzeżywania biegu roku jest, by poszczególne kroki wciąż mieć w pamięci<br /> <br /> {{SE|335}} z perspektywy całości przebiegu wyrabiania wszystkich preparatów, dokonywać rzeczy w odpowiednim czasie i pozostawać wewnętrznie zwróconym ku temu, co się dzieje, również wtedy, gdy preparaty — wystawione na siły ziemi i kosmosu — spoczywają w ziemi lub nad nią. Do tego codzienna logika pracy nie daje żadnego powodu. Trzeba to sobie samemu zdobyć — albo chcieć tego razem.<br /> <br /> Kiedy w procesie wytwarzania preparatów wyjmujemy coś z przyrody, to przez ich zastosowanie dodajemy jej coś nowego. Niby tkaniną «zindywidualizowanych działań» przenikamy przez stosowanie preparatów przestrzennie rozczłonkowany, w rytmach czasowych żyjący i z roku na rok postępujący organizm rolniczy. Warto sobie uzmysłowić, jak w obrębie tego organizmu każda kultura — stosownie do gatunku i czasu wzrostu (a więc rośliny polowe w uprawie rolnej i warzywniczej, łąki i pastwiska, drzewa owocowe) — korzysta z działań preparatów: czy to preparatów polowych od siewu do dojrzałości, czy to innych preparatów, które przez kompost lub nawóz dostrajają żyzność gleby do właściwego dla roślin stosunku kosmosu i ziemi. Przeżywamy bezpośrednio, jak każde działanie aplikacyjne jest wprawdzie punktowo skierowane na to konkretne pole lub tę konkretną kulturę, lecz jak stąd promieniuje na całość organizmu gospodarstwa. Każda roślina, każda kultura otwiera się na kosmiczno-ziemskie otoczenie i sama staje się — aż w swej konfiguracji substancjalnej — jego obrazem.<br /> <br /> We współprzeżywaniu możemy spostrzec, jak rolnictwo dopiero przez tę tkaninę działań i jej skutki zamyka się w całość organizmu — i tym bardziej, im bardziej gospodarcze wnętrze różnicuje się w wielość wzajemnie powiązanych funkcji organowych. Możemy sobie zbudować obraz tego, jak przestrzenne sąsiedztwo roślin polowych splata się ze sobą w tak samo żywych relacjach, jak ich następstwo w płodozmianie.<br /> <br /> Patrząc na całościowy zakres działania preparatów w biegu roku, możemy zauważyć, jak idee zaczerpnięte z badania duchowego — żyjące dotąd jedynie w nas — przez naszą pracę stają się czynne na zewnątrz, w przyrodniczym powiązaniu gospodarstwa, i podnoszą je do tego, co Rudolf Steiner nazywa «eine wirklich in sich geschlossene Individualität» («prawdziwie zamkniętą w sobie indywidualnością»).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlage zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1979, S. 42.&lt;/ref&gt; {{SE|336}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Grundlegende_Aspekte_zur_Methodik_der_Herstellung_und_Anwendung_der_Präparate&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Podstawowe aspekty metodyki wytwarzania i stosowania preparatów ===<br /> <br /> Wprowadzając temat preparatów nawozowych, Rudolf Steiner wskazuje na fakt, że rolnictwo z konieczności uprawia «Raubbau» (rabunek gleby). Wraz ze strumieniem towarów opuszczających gospodarstwo uboższa biegun głowowy i biegun przemiany materii rolniczej indywidualności w substancje i siły.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlage zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 15. Juni 1924, Dornach 1999, S. 120.&lt;/ref&gt; Zadaniem nawożenia jest tu przede wszystkim stworzenie wyrównania. W odniesieniu do substancji i sił dokonują tego nawozy pierwszego stopnia z ożywionej przyrody roślin i drugiego stopnia z uduchowionej duszą przyrody zwierząt. Dla tych substancji i sił, które ożywiają ziemię w wyższym sensie i których człowiek potrzebuje jako pokarmu w toku swojego duchowo-duszewnego rozwoju, muszą stać się czynne siły z kosmosu — a ziemia musi najpierw zostać uczyniona na nie podatną. Do tego potrzeba nowych kompozycji substancji, których nie ma w przyrodzie, zdolnych ożywić martwe bycie materii i na powrót otworzyć ją na jej duchowe źródło. «Materia» — tak głosi wynik badania duchowego Rudolfa Steinera — «jest zbudowana w tym sensie, w jakim Chrystus stopniowo ją urządził».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit'', GA 15, Dornach 1987, S. 66.&lt;/ref&gt; Ten ściśle zgodny z prawami układ substancji zastajemy jako owoc ewolucji. W naukach przyrodniczych jest on przede wszystkim przedmiotem chemii. Trzeci stopień nawożenia polega zatem na tworzeniu kompozycji substancji i sił, które z dokonanego dzieła królestw przyrody wychwytują określone owoce ewolucji i wprowadzają je w nowe wzajemne relacje. Do tego wskazuje drogę antropozoficzna nauka duchowa — drogę, na której w wolności człowieka leży nawiązanie do ewolucyjnego działania Chrystusa. W tym można widzieć sens i znaczenie preparatów biologiczno-dynamicznych. Metodyczny szkielet ich sposobu wytwarzania wywodzi się z trójczłonowości człowieka według ciała, duszy i ducha, a także — wpatrując się w przyrodę — z «Tria Principia» Paracelsusa, z Sal, Merkuriusza i Siarki, ze sposobu oglądu średniowiecznych alchemików nawiązującego do dawnej wiedzy misteriów. Ta trójność w jedności pojawia się w nowożytności u różokrzyżowców, filozoficznie u Hegla jako «teza, antyteza i synteza» oraz w przyrodoznawstwie Goethego {{SE|337}}<br /> <br /> w zasadzie «polarności, metamorfozy i wznoszenia». Trójność w jedności, czyli trójczłonowość, jest immanentna wszelkiemu bytowi — w przeszłości, teraźniejszości i przyszłości, czyli trynitarnie wyrażając: w «Ojcu, Synu i Duchu Świętym».<br /> <br /> Myślenie w kategoriach polarności jest kluczem do rozumienia ewolucji. Konstytuuje ono wręcz sposób, w jaki Goethe obserwował przyrodę; wzorcowo wykłada go w swojej «Metamorfosis roślin».&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Die Metamorphose der Pflanzen'', in: ''Goethes Werke. Naturwissenschaftliche Schriften'', hrsg. v. Rudolf Steiner, Band 1, in: ''Kürschners Deutsche National-Litteratur'', Berlin und Stuttgart 1887 (Reprint Dornach 1975).&lt;/ref&gt; Jako człowiek oka Goethe opierał swe badania na tym, co z rośliny jest widzialne jako nadziemna postać — jej część podziemna, korzeń, pozostawała poza zasięgiem wzroku. Gdy włączymy i ją — trzeba w akcie abstrakcji uczynić niewidzialne widzialnym, odsłaniając korzeń z ziemi — staje się uchwytna naocznie polarność korzenia i kwiatu. Prajedność rośliny rozszczepia się w tym, co ziemskie, na dwa bieguny. To, co łączy je merkurialnie, to dźwigana ku górze wraz z łodygą następstwo liści. Liść naocznia środek między biegunami. W wznoszeniu tej trójności postać rośliny jawi się jako całość, która w kwiecie najczyściej staje się obrazem swej istoty.<br /> <br /> Trójność jest w zarodku nasienia zarysowana delikatnie i jako przynależna sobie wzajemnie. Wychodząc od środka, od pączka zarodkowego, różnicuje się i wyodrębnia korzeń ku dołowi, pęd ku górze. Wszędzie w dziele stworzenia przyrody znajdziemy środek między dwoma biegunami — determinowany jednak w swych merkurialnych funkcjach. W trójności korzenia, kwiatu i środkotwórczego liścia roślina jest dziełem doskonałym. To samo dotyczy tego, co w człowieku jest przyrodą — jego ciała i jego organów. Organ skóry na przykład, który dzieli się na unerwioną, zmysłowo czynną naskórkę (''Epidermis''), przetykaną krwią skórę właściwą (''Corium'') i czynną w przemianie materii tkankę podskórną (''Subcutis''). To samo odnosi się do organizmu rolniczego: zmysłowa funkcja skał w głębinach, aktywność trawienia wiatru i pogody w wyżynach oraz — jako człon środka — gleba.<br /> <br /> Inaczej staje się dla człowieka, gdy zaczyna w wolnym samostanowieniu przejmować panowanie nad duszą. Wtedy uczy się, jak wyraża to Goethe, «belehren seine Organe» («pouczać swoje organy»).&lt;ref&gt;«Das Tier wird durch seine Organe belehrt; der Mensch belehrt die seinigen und beherrscht sie», Johann Wolfgang von Goethe: ''Maximen und Reflexionen'', «Aus dem Nachlass – Über Natur und Naturwissenschaft».&lt;/ref&gt; Uczy się wychowywać swą duszę — rytmicznie pośredniczącą między duchem a ciałem — do coraz wyższych stopni {{SE|338}}<br /> <br /> samodzielności. W takiej mierze, w jakiej do tego dąży — a jest do tego przeznaczony — wychodzi krok za krokiem ze swego związania z ciałem, a zarazem ze zmysłowego związania z przyrodniczym bytem. Wznosi się ponad przyrodę, a zarazem w niej się zakorzeniony. Czyż nie musi czuć się wezwany, by ofiarować naturalnemu bytowi ziemi coś, czego ta nie może mieć z siebie samej, czego musiałaby się na zawsze wyrzec? Owszem, wszelkiego rodzaju zwrócenie się niesione miłością jest tu potrzebne. Lecz czy może ono ograniczyć się jedynie do gołej ochrony, do zachowania tego, co istnieje — czy też ziemi, która stała się dziełem, i wraz z nią kosmosowi musi zostać wszczepiona nowa zasada ewolucji, w sensie «stworzenia z niczego», którego nie powoduje żadna zewnętrzna konieczność, lecz które jako wolny czyn wyrasta z duchowo-duszewnego jestestwa człowieka?&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Menschenkunde'', GA 107, Dornach 1988, Vortrag «Evolution, Involution und Schöpfung aus dem Nichts», 17. Juni 1909.&lt;/ref&gt; Odpowiadając na to pytanie — tak można przypuszczać — Rudolf Steiner z poznania strumienia czasów z przyszłości ukształtował preparaty biologiczno-dynamiczne, niejako jako «nawóz» dla strumienia czasów z przeszłości, który stał się dziełem sztuki stworzenia. Może to wydawać się pomyślane zbyt wielce. Lecz kto w poznaniu serca pielęgnuje praktyczny obcowanie z preparatami, może w głębszym odczuciu zdobyć pewność osądu, że ich stosowanie wyznacza pierwszy z możliwych początków w zarysowanym kierunku. Ich sposób wytwarzania podąża ściśle za zasadą trójności — lecz w nowy sposób; nie artykułuje się stosownie do danej prajedności, lecz buduje się z wytworów minionych linii ewolucji. Te wytwory — to, co fizyczno-mineralne (kiesel) ziemi, to, co ożywione z królestwa roślin (kwiaty) i to, co uduchowione duszą z królestwa zwierząt (organy) — tworzą bieguny polarności, która nie jest dana przez przyrodę. To, co odnosi te końcowe wytwory ewolucji do siebie nawzajem, a tym samym daje powstać nowej polarności, i co wznosi ją do syntezy nowej trójności — to prowadzona ideą wola człowieka. Idea i wola są kształtodawcami nowego środka (zob. Ryciny 23, 24, 25), nowych kompozycji substancji będących nośnikami sił fizycznych, eteryczno-żywotnych, astraliczno-duszewnych i duchowych. Na drodze badania duchowego złożono w serca i ręce ludzi dobro mądrości, idee, które w przemianie mogą kontynuować — jako wolny czyn — «dzieło» układu substancji przez «Chrystusa». Nowe układy substancji w preparatach są wynalazkami badania duchowego z nadzielelementy przyrody, jak synteza amoniaku jest wynikiem badania {{SE|339}}<br /> <br /> przyrody anorganiczno-fizycznej, a technologia atomowa — przyrody podprzyrody. W pierwszym przypadku chodzi o podniesione do rangi sztuki posługiwanie się kompozycjami substancji ze sfery życia, duszewności i ducha, by ożywić skazaną na śmierć materię, «to, co stałe, ziemiste». W obu pozostałych przypadkach grozi albo skarlenie siły rodzącej życie z natury roślinnej, albo unicestwienie bytu wszelkiego stworzenia na Ziemi.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Annäherung_an_ein_Verständnis_der_Ausgangsstoffe_für_die_Präparation&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Zbliżenie do rozumienia substancji wyjściowych do preparacji ===<br /> <br /> Przedstawicielem królestwa mineralnego jest kryształ kwarcu, a także ortoklaz (skaleń potasowy); z królestwa roślin pochodzą krwawnik pospolity (''Achillea millefolium''), rumianek (''Matricaria recutita''), pokrzywa zwyczajna (''Urtica dioica''), kora dębu (''Quercus robur''), mniszek lekarski (''Taraxacum officinalis'') i waleriana (''Valeriana officinalis''); z królestwa zwierząt wchodzą w grę nawóz krowi oraz pojedyncze organy, przede wszystkim krowy, a w jednym przypadku szlachetnej zwierzyny łownej. Wszystkie te substancje wyjściowe są końcowymi wytworami ewolucji o właściwościach, których nie można wyprowadzić z poszczególnych elementów ani z właściwości tych elementów, biorących udział w kompozycji substancji wyjściowych. Jak wielokrotnie już wskazywano, kryształ górski (SiO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;) spełnia w gospodarstwie przyrody rodzaj funkcji zmysłowej wobec sił, które jako siły kształtujące wpadają z najdalszego kosmosu i corocznie, w powtarzającym się rytmie, pomagają roślinom przybrać tę postać, którą przyjęły w toku ewolucji. Czy ta funkcja zmysłowa kwarcu, która pod ziemią — w przestrzeni korzeniowej — dochodzi do działania, może zostać tak przepolaryzowana, by nadziemnie, w obrębie listowia, metabolicznie czynna, wychwytywała planetarne działania?<br /> <br /> Odwrotnie: czy zamierające życie rośliny może zostać poddane takiemu procesowi przemiany, by pod ziemią pobudzało w korzeniu procesy zmysłowe wobec tego, co czysto mineralne w tym, co stałe i płynne? Tym pytaniom poświęcone jest osobno następne rozdziały.<br /> <br /> Przy preparacji preparatów kompostowych lub nawozowych pytanie wyjściowe brzmi: Jak można «to, co stałe, ziemiste», to znaczy to, co anorganiczno-martwe, zdesintegrowane do samego tylko żywiołu (K, Ca, Fe, Si, P), ożywić w nowy sposób? Substancje wyjściowe do tego dostarczają wymienione wyżej rośliny preparatowe oraz określone zwierzęta (osłony organów). To, co jest wspólne wszystkim roślinom — zdolność ożywiania tego, co mineralne, przez ich organizację życiową — przejawia się {{SE|340}}<br /> <br /> w roślinach preparatowych jako każdorazowo swoiste zdolności. Ożywianie oznacza tu, że fizyczno-ziemskie substancje zostają uniesione w strumieniące życie rośliny i zarazem wyobcowane ze swoich fizycznych właściwości. Potas na przykład, który z fizycznego punktu widzenia ma ściśle zarysowane właściwości, ujawnia teraz siłę stającą się widzialną i czynną przez «wyższe» żywe działanie rośliny — siłę, której «to, co niższe» nie może z siebie samego przywieść do zjawiska. Kiedy potas staje się w ten sposób żywym procesem, pojawiają się inne właściwości, jak na przykład utrzymywanie ciśnienia soków (turgor), stabilizacja tkanek — albo, w przypadku wapnia, nowe właściwości podziału i wydłużania komórek, wzrostu korzeni i budowania tkanek. To wyzwalanie substancji z ich związania z czysto fizycznymi właściwościami postępuje w miarę jak nadzmysłowa organizacja życiowa rośliny przenika się w zewnętrzną postać, to znaczy zarazem w niej obumiera. W obszarze korzenia wciąż dominują właściwości solne. Tracą się w procesach wzrostu zieleniejących liści i postępująco w następstwie liści od dołu ku kwiatu. Ten ukryty proces, rozgrywający się początkowo w obszarze tego, co wodniste, przejawia się — wstępując — w sferach oddziaływania powietrza i ciepła: w coraz doskonalszym ukształtowaniu liści, w wykształceniu kwiatu i substancjalnie w powstawaniu wysokozłożonych białek, substancji aromatycznych i zapachowych. Właściwości zatem, które substancje przyjęły w obszarze wegetatywnego wzrostu liści, zanikają znowu ku kwitnięciu. W kwiecie zjawia się praobraz rośliny. W nim, w obszarze działania ciepła, wyobcowanie substancji od jej fizycznych właściwości — a tym samym stopień jej otwarcia na kształtujące siły organizacji życiowej rośliny — osiąga swój szczyt. Zewnętrzną sygnaturą tego dziania się jest rozjaśniający kwiat, rozsypujący się pyłek i rozlewające zapachy. Na drodze stopniowego ożywiania i udoskonalania ów ziemski proces substancji otwiera się w kwiecie na oddziaływania kosmicznego obrzeża. Może się to otworzyć dla anschauung, gdy ktoś wczuje się w gest bezwolnie ku górze wznoszącego się kwiatu, zwracającego się ku kosmosowi. To udoskonalanie soków&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Die Metamorphose der Pflanze'', Stuttgart 1985, S. 39.&lt;/ref&gt; — można też, w sensie Goethego, mówić o oczyszczaniu ku górze soku ziemskiego, o wstępującym strumieniu solnym i wodnym ksylemu — albo wyobcowanie strumienia substancji {{SE|341}}<br /> <br /> od jego czysto fizycznej natury — znajduje w kwiecie, w obszarze objawiającego się praobrazu rośliny, swój szczyt i zakończenie. Poza kwiatem roślina nie może się już bardziej wznosić. Kwiat jednak więdnie, ledwie zakwitnął. Roślina powraca do ziemi — albo jako nasienie, albo w postaci swoich organicznych wytworów, które przetwarzają się w ziemi w humus.<br /> <br /> W swoich organicznych procesach organizacja życiowa rośliny utrzymuje w ruchu przyjętą z otoczenia martwą substancję: «To, co martwe, przemienia się w to, co żywe.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner, Ita Wegman: ''Grundlegendes für eine Erweiterung der Heilkunst nach geisteswissenschaftlichen Erkenntnissen'', GA 27, Kap. V. «Pflanze, Tier, Mensch», Dornach 1991, S. 35.&lt;/ref&gt; To jednak obumiera w formę roślinnych organów, np. liścia, kwiatu. Nasuwa się pytanie, czy strumieniący aż do kwiatu, tam jednak dobiegający końca, otwarty ku kosmosowi strumień substancji może zostać zachowany — owszem, na wyższym szczeblu odnowiony. Można przypuszczać, że było to wyjściowe pytanie Rudolfa Steinera w poszukiwaniu substancji nawozowych, które mogą «sam ziemski, stały pierwiastek ożywiać». Odpowiedź z badania duchowego mogła brzmieć chyba tylko tak: Unieść ożywiony przez roślinę ziemski strumień substancji w sferę właściwą wyższej naturze zwierzęcia. Albowiem w zwierzęciu żywa substancja pozostaje w ruchu dzięki jego organizacji astralnej, która wkształca organy w strumieniące życie.&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> W czynności organów zwierzęcia życie, które w roślinie obumiera w formę, jest trzymane w strumieniu; czysto żywa substancja rośliny staje się w zwierzęciu substancją odczuwającą. Czy istnieje zatem — pytamy raz jeszcze — droga, by ożywioną przez roślinę ziemską substancję przeprowadzić ponad przepaścią istniejącą między królestwem roślin a królestwem zwierząt i wynieść ją w obszar uwewnętrzniających sił duszy? Że ta przepaść nie istnieje absolutnie, pokazują lecznicze działania pewnych roślin na chore organy u człowieka i zwierzęcia — tak na przykład lecznicze działanie rumianku na choroby jelitowe, krwawnika na wzmocnienie oczyszczającej krew siły w procesie nerek i pęcherza. Lecznicze działanie opiera się przy tym na sposobie ożywiania swoistych ziemskich substancji przez organizację życiową danej rośliny leczniczej. To swoiste ożywianie ziemskich procesów substancji Rudolf Steiner ma na oku, gdy chodzi o przyrządzenie substancji nawozowej, w której ten proces substancji może być trwale trzymany w ruchu. Poprzedzające rozważanie ukazuje, że ku temu otwiera się droga, gdy uda się ustanowić bezpośredni związek z {{SE|342}}<br /> <br /> odpowiednim organem, a tym samym z organizacją astralną określonego gatunku zwierzęcego. Takie związki Rudolf Steiner odsłonił na drodze badania duchowego. Chodzi o osłony organów, które razem z substancjami roślinnymi i działaniem sił ziemi i kosmosu stanowią podstawę preparacji.<br /> <br /> Wartość tego wynalazku z badania duchowego może na tle współczesnego rozwoju technologiczno-przyrodoznawczego przybliżyć następujące rozważanie: Jak wielokrotnie wskazywano, w toku ewolucji, na drodze stawania się człowiekiem, królestwa przyrody wyodrębniły się z niegdyś duchowego, człowieka i Ziemię obejmującego stanu pierwotnego.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; To stawanie się zastygło w zmysłowo dostępnym dziele stworzenia: martwe minerały są oddzielone od ożywionego świata roślinnego, a ten od uduchowionego duszą królestwa zwierząt. Przyglądając się przyrodzie, można o każdym zmysłowo dostępnym zjawisku mówić jako o końcowym stanie, który zastygł w doskonałość. Kryształ jest takim stanem, podobnie kwitnąca roślina, jak i zwierzę przeżywające swoją naturę. Czy kryształ górski może być doskonalszy, niż jest — tak samo mniszek lekarski czy dżdżownica, ryba, ptak, owad lub ssak? To, co w królestwach przyrody zmysłowo nam napotrzeja, jest zastygłym w doskonałość dziełem stworzenia ewolucji.<br /> <br /> To dzieło stworzenia jest dziś punktem wyjścia wszelkiej technologii. Dotyczy to szczególnie martwej przyrody, dającej się ująć w ścisłe prawa przyrodnicze. Szuka się tajemnicy fizycznej substancji i tworzy się z niej na przykład technologię, która zmierza do wyzwolenia — przez ukierunkowane rozkruszanie substancji pojętej jako atom, a więc ewolucyjnego stanu końcowego — uwięzionej w niej energii. Ta uwolniona z martwej substancji energia okazuje się jednak w najwyższym stopniu wroga życiu. Ma moc unicestwienia ewolucji zastygłej w dzieło.<br /> <br /> Dowolnie wywołany proces atomowego rozpadu stanowi biegunowy przeciwieństwo podejścia leżącego u podstaw wytwarzania preparatów opryskowych i nawozowych. Przy ich wytwarzaniu to, co w przyrodzie rozdzielone, nie jest dalej rozdrabniane, lecz ewolucyjny stan końcowy — na przykład kwiat rośliny, organ zwierzęcy — zostaje wprowadzony w stosunek związkowy, dla którego czyste przyglądanie się przyrodzie nie dostarcza żadnej wskazówki. Przyroda jako czasoprzestrzenne «osiągnięcie» dostarcza materiału: rośliny lecznicze, organy zwierzęce oraz warunki glebowe w rytmach pór roku; konkretny {{SE|343}}<br /> <br /> stosunek związkowy między nimi natomiast odsłania badanie duchowe — i staje się rzeczywistością przez czyn człowieka.<br /> <br /> Nowa kompozycja trzech królestw przyrody oznacza artystyczne nowe ukształtowanie. To jednak, co istotnie nowe i żywe, dzieje się z działalności ducha, z ludzkiego Ja, które staje się naczyniem dla twórczej boskiej świadomości, «siły Chrystusa».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit'', GA 15, Dornach 1987, S. 66.&lt;/ref&gt; Jest to — w związku z duchem prowadzonym rozwojem duszy ludzkiej — droga, która z impulsów wolności pobudza do artystycznego tworzenia przy Ziemi, droga, przez którą stworzenie może być kontynuowane, odkąd ojcowskie bóstwo nie działa już bezpośrednio z zewnątrz w przyrodę. {{SE|344}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Herstellung_und_Handhabe_der_biologisch-dynamischen_Präparate&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Wytwarzanie i obsługa preparatów biodynamicznych ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hornmist-_und_Hornkieselpräparat_–_Herstellung,_Anwendung_und_WirksamkeitDie_folgende_Darstellung_ist_eine_überarbeitete_Fassung_von_Beiträgen_des_Verfassers_in_Markus_Hurter_(Hrsg.):_Zur_Vertiefung_der_biologisch-dynamischen_Landwirtschaft–_Gedanken,_Erfahrungen,_Forschungsergebnisse,_eine_Werkstattarbeit,_Dornach_2007,_S._93–107.&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Preparat z nawozu rogowego i krzemionki rogowej – wytwarzanie, stosowanie i skuteczność ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hornmistpräparat&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Preparat z nawozu rogowego ====<br /> <br /> W wznoszącym się i opadającym łuku letniego półrocza, czasu wydechu Ziemi, rosnąca roślina staje się obrazem sił działających w obrębie światła, powietrza i ciepła. Ten wzrost daje pokarm dla człowieka i zwierzęcia. Przede wszystkim to przeżuwacz, bydło rogate, pobiera wzrost łąk, pastwisk i polowych upraw paszowych. Ta pasza zostaje w akcie przeżuwania i trawienia przedżołądkowego wyniesiona na poziom duszewnego przeżycia. W substancjalnym rozkładaniu substancji roślinnej krowa osmakuje kosmicznie konstytuujące siły substancji roślinnej. Dokonuje «kosmisch-qualitative Analyse» (kosmiczno-jakościowej analizy) (por. rozdz. «Das Rind», s. 146 i nast.). W tej smakującej, analizującej czynności zmysłowej w przetwarzaniu paszy krowa przeżywa właściwości środowiska, z którego pasza pochodzi — szczególność siedliskowo-miejscowych warunków gleby i klimatu. Przeżuwając postrzega to wszystko jako potężne twory siłowe. W tym, skierowanym ku wnętrzu czujnie-skupionym, na zewnątrz zaś sennym stanie, jej ciało duszne, czyli astralny, łączy się całkowicie z ciałem eterycznym, a to ostatnie odbija mu zachodzące procesy fizykochemicznego trawienia. Z nieskończoną rozkoszą bierze dusza krowy udział w tym, co dzieje się w ciele: «Das ist eine ganze Welt, welche die Kuh sieht» (To jest cały świat, który krowa widzi).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Faust-Problem. Die romantische und die klassische Walpurgisnacht'', GA 273, Geisteswissenschaftliche Erläuterungen zu Goethes Faust, Bd. II, Vortrag vom 27. Januar 1917, Dornach 1981, S. 75.&lt;/ref&gt; Nie może ona tego żywotno-duszewno-siłowego zatrzymać i rościć sobie do niego prawa, gdyż nie ma własnej istoty, nie ma Ja. Musi to siłowe, którym przeniknęła swą duszewną istotą, wydalić. To nadaje nawozowi krowiemu niepowtarzalną siłę nawozową — najwyższą i najbardziej harmonijną, do jakiej przyroda dochodzi.<br /> <br /> {{SE|345}} Przez lato pod bezpośrednim nasłonecznieniem wzrasta substancjalna kompozycja wzrostu paszowego. Pasące się stado krów postrzega to stopniowo w trawieniu. Jesienią proces dojrzewania paszy i jej kosmiczno-jakościowej analizy przez krowę osiąga swój punkt szczytowy. W obserwującym współprzeżywaniu możemy to sobie uprzytomniać. Stąd wyrasta rozumienie wskazówki Rudolfa Steinera, by jesienią zbierać z pastwiska krowie łajno potrzebne do następnej preparacji. W tym nawozie krowim mamy przed sobą w znacznej mierze amorficzną masę — końcowy produkt przemiany materii, który zawiera coś należącego istotowo do krowy, gdyż zostało przenikniete jej duszewną istotą, lecz przez nią nie przejęte na własność. Wydalając, dokonuje ona niejako wyrzeczenia. Nawóz krowi, pozostawiony samemu sobie, wtopić by się musiał w ogólny przyrodniczy proces tworzenia humusu. Zamiast tego odwracamy normalny tok naturalnego zdarzenia pierwszym teraz następującym krokiem preparacji (por. rysunek 23, s. 347):<br /> <br /> Zaopatrujemy się w rogi krowie — rogi bycze są do tego nieodpowiednie — w miarę możności wyłącznie z własnego stada i wypełniamy nawozem ich wgłębienie. Róg krowi jest tworem polarnym wobec nawozu krowiego. Osadza się na głowie, na nerwowo-zmysłowym biegunie zwierzęcia, i jest wysoce zagęszczoną skórną formacją, zastyg<br /> niętą w czystą formę. Róg nakłada się na kostny czop wyrastający bocznie z kości czołowej i swą wypełnioną powietrzem jamą komunikuje z zatoką czołową. Kostny czop przenika delikatna sieć żylna, zaopatrująca w krew skórę właściwą i naskórek odpowiedzialny za wzrost rogu. Dzięki intensywnemu ukrwieniu róg jest wyraźnie ciepły w dotyku. W tak tętniącym życiem rogu cztery fizyczne żywioły — stałe, ciekłe, powietrze i ciepło — skupiają się w rodzaj organu zmysłowego otwartego nie na zewnątrz, lecz do wewnątrz; jest to organ piętrzący i koncentrujący ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#346|rysunek 22]], s. 346).<br /> <br /> Jako gęsta powłoka formowa promieniuje z powrotem do organizmu trawiennego to, co przez krwiobieg wznosi się z niego ku głowie. Można powiedzieć, że bydło rogate potrzebuje wsteczno-promienistej funkcji rogów, by konfigurować twory siłowe z procesu trawiennego — czy są to nieświadome Imaginacje? — w należytą siłę nawozową.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', A 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 99.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 22, S. 346.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 22: Der physische Bau des Kuhhorns und das Zusammenwirken der vier Elemente zur Funktion eines nach innen gerichteten Sinnesorgans.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Z wypełnieniem rogów dokonuje się pierwszy krok preparacji, a wraz z nim pierwszy krok emancypacji od naturalnego biegu przyrodniczego zdarzenia ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|rysunek 23]]).<br /> <br /> Stanowi on odwrócenie procesu przyrodniczego. To, co zostało wydalone na zewnątrz, wypełnia teraz przestrzeń wewnętrzną. Zagęszczony w czystą formę róg daje amorficznej substancji powłokę. Sami wstawiamy się między nerwowo-zmysłowy i metaboliczno-kończynowy biegun bydlęcia i tworzymy — prowadzeni wynikami badania duchowego — nowy związek między końcowymi produktami obu biegunów: rogiem i nawozem. To, co ewolucyjnie w życiu bydlęcia dobiegło końca w dwóch kierunkach, tworzy w swym połączeniu punkt wyjścia nowej drogi rozwoju. Kto chce ocenić tę czynność — jak i następne kroki preparacji — w jej doniosłości, musi skierować uwagę na trzy wspomniane drogi badania: na wskazujący drogę związek idei, na doświadczenie woli w samej czynności i — pośrednicząc między oboma — na obserwowalne stany rzeczy, które w poznawaniu przejawów życia bydlęcia pouczają nas o znaczeniu nawozu krowiego i rogów.<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 23, S. 347.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 23: Umstülpungs- und Emanzipationsschritte bei der Präparation des Hornmistes.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> W drugim kroku preparacji rogi zostają, bezpośrednio po napełnieniu, zagrzebane w ziemi i spoczywają w niej przez zimę. Roślinność wycofała się w stany zarodkowe, ziemia żyje duchowo w stanie czujnego zmysłowo wdechu i jest w żywiołach wody i stałości wystawiona najsilniej na siły krystaliczotwórcze sfer gwiazd stałych.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 49.&lt;/ref&gt; Ponownie odwracamy proces przyrodniczy — drugi krok emancypacji od naturalnego biegu — mianowicie tak, że amorficzna substancja nawozu, która naturalnie wtapiałaby się w humusowe procesy lata, wystawiona jest teraz na siły krystaliczotwórcze zimy. Po przestrzennym odwróceniu następuje odwrócenie w czasie. Nawóz krowi staje się podatną matrix dla sił, które — pośredniczone przez fizyczne stany elementarne stałości i ciekłości — promieniują w ziemi do wgłębienia rogu i piętrząc się skupiają w masie nawozu jako kształtująca siła nawozowa. {{SE|348}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Präparation_im_Rhythmus_des_Jahreslaufes&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Preparacja w rytmie cyklu rocznego ====<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 24, S. 348.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 24: Umstülpungs- und Emanzipationsschritte bei der Präparation des Hornkiesels.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Wiosną wyjmujemy rogi z ziemi — trzeci krok emancypacji — wytrząsamy zawartość i trzymamy w rękach nową substancję o nowych właściwościach. Ta substancjalna nowość otrzymuje znaczenie i działanie przez opisany proces stawania się, który przeszła. Gotowy preparat jest — za sprawą sił działających przez zimę pod ziemią — nową substancją «przeniknięta i przetkana duchem»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen'', GA 229, Vortrag vom 5. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 62: «So sehen Sie, dass wir durchaus jetzt, wo wir in die Zeit des sprießenden, sprossenden Lebens kommen, nicht sprechen können von geistdurchwobener Materie wie im Winter für die Erde, sondern wie wir sprechen müssen von materiedurchwobenem […] Geist.» (Widzi Pan zatem, że teraz, gdy wchodzimy w czas kiełkującego, pączkującego życia, nie możemy mówić o materii przetkkanej duchem, jak w zimie w odniesieniu do Ziemi, lecz musimy mówić o duchu przetkkanym materią.)&lt;/ref&gt; ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|Rysunek 23]], s. 347).<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Hornkieselpräparat&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Preparat z krzemionki rogowej ====<br /> <br /> Proces wytwarzania preparatu z rogu krzemiennego przebiega polarnie wobec pierwszych dwóch kroków przy przygotowaniu nawozu rogowego (Rysunek 24). {{SE|349}}<br /> <br /> W przeciwieństwie do nawozu jako produktu metabolizmu lata, krystaliczny kwarc jest reprezentantem zimowego działania Ziemi: «Kiesel» (kwarc, kryształ górski) jest «zewnętrznym zmysłem w tym, co ziemskie».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 82: «Das Kieselige ist der allgemeine äußere Sinn im Irdischen.» (Krzemionka jest ogólnym zewnętrznym zmysłem w tym, co ziemskie.)&lt;/ref&gt; Stawia on najsilniejszy opór siłom wietrzenia. W pierwszym kroku emancypujemy kwarc z jego naturalnego krystalicznego bytu: rozbijamy jego krystaliczną strukturę, mielimy go jak najdrobniej, czynimy go tedy amorficznym. Następnie zarabiamy mączkę kwarcową z odrobiną wody i wypełniamy nią rogi krowie. I tutaj, w tym pierwszym kroku preparacji, dokonuje się wywrócenie na lewą stronę: to, co zewnętrzne, staje się wewnętrznym ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|Rysunek 24]]). Tak samo dzieje się w kroku drugim, na drugiej stopni emancypacji. Kwarc, bliski siłom zimowym, staje się substancją letnią przez to, że wypełnione rogi zakopuje się wiosną w ziemi i spoczywają tam przez lato. Kwarc przybliżony do stanu amorficznego staje się teraz podatną matrycą dla przeważających latem sił metabolizmu w cieple i powietrzu. Uchwycone i odbite od wewnętrznej wklęsłości rogu krowiego, koncentrują się one w tak przygotowanej mączce kwarcowej. Zostaje ona w ten sposób zdolna do zatrzymywania i zachowywania sił letniego działania — tak jak nawóz rogowy zatrzymuje siły zimowego działania.<br /> <br /> Nasuwa się pytanie, dlaczego rogi z krzemionką zakopuje się na lato w ziemi, zamiast wystawić je bezpośrednio nad ziemią na działanie sił pracujących w cieple, świetle i powietrzu. Moje rozważanie w tej kwestii jest takie, że nie chodzi o koncentrację sił w rogu krowim w takiej postaci, w jakiej działają one bezpośrednio nad ziemią, lecz raczej o te same siły, o tyle, o ile są one wchłaniane przez wapno pod ziemią i przez to — pośrednio, za pośrednictwem gliny — stają się czynne we wzroście roślin poprzez korzeń.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47/48.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Gdy jesienią, na Święto Świętego Michała, wydobywamy rogi ponownie z ziemi — trzeci krok emancypacji — otrzymujemy wraz z ich zawartością znowu nową substancję o nowych właściwościach: preparat rogu krzemiennego. Jego istota i jego znaczenie wynikają z opisanych trzystopniowych kroków emancypacji z czysto naturalnego dziania się — poprzez ideę i wolę człowieka. Gotowy preparat jest naznaczony substancjalnym działaniem w {{SE|350}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 25, S. 350.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 25: Fortsetzung von [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|Abbildung 23]] und 24: Der Rührvorgang, die Anwendung und die Bereiche der Wirksamkeit des Hornmist- und Hornkieselpräparates.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> ziemi podczas lata; jest on koncentratem «ducha przetkkanego materią».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Das Miterleben des Jahreslaufes in vier kosmischen Imaginationen'', GA 229, Vortrag vom 12. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 62.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Oba — nawóz rogowy i preparat rogu krzemiennego — powstają jako kompozycje substancjalne nie jako kontynuacja prawidłowości, która tkwi w przyrodzie. Ta wyczerpuje się w tym, co przyroda w sezonowym dzianiu się wytwarza jako formacje: gleba, nawóz, kwarc, róg. Oba powstają poprzez trójkrotne wywrócenie na lewą stronę z przestrzeni w czas i z powrotem w przestrzeń. Gdy usiłujemy przeżyć to współmyśleniem we własnym wykonaniu — w duchu trzech dróg badawczych {{SE|351}}<br /> <br /> — może się coraz szerzej odsłaniać ukryty sens tego procesu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Rührvorgang&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Proces mieszania ====<br /> <br /> Bezpośrednio przed zastosowaniem następuje — w jednakowy sposób dla obu preparatów, lecz każdy z osobna — czwarty krok preparacji, a tym samym czwarty stopień emancypacji: mieszanie, to znaczy przeprowadzenie stałego, ziemistego stanu preparatów w stan ciekły ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|Rysunek 25]]).<br /> <br /> Niewielką ilość substancji preparatu (nawóz rogowy — najwyżej cztery zawartości rogów na hektar; preparat rogu krzemiennego — szczypta na czubku noża = 3 do 4 g/ha) miesza się przez godzinę w rytmicznej zmianie w wodzie o temperaturze ręki. Najlepiej robi się to pałką mieszającą, przymocowaną ruchomo do sufitu lub belki poprzecznej, która zanurzona jest miotełką mieszającą w beczce napełnionej wodą. Zaczyna się od tego, że przez okrężne, obwodowe mieszanie wprawia się powoli masę wody w ruch. Przez trwające bez przerwy przyspieszanie miotełka mieszająca wędruje ku centralnej osi, ku tworzącemu się lejowi wirującemu. W nim prędkość obracającej się wody osiąga maksimum; ku ściance beczki zwalnia. W wirze istnieje tendencja do nieograniczonej prędkości ku centrum, stąd siła ssąca; ku obwodowi prędkość dąży do zera. Pomiędzy oboma biegunami, przez różnice prędkości, powstają wijące się warstwy wirujące zbliżające się do dwuwymiarowości, do idei płaszczyzny. Jednorodne ciało wody strukturuje się w ślizgające się po sobie płaszczyzny — zarówno w przestrzennym stosunku między centrum a obwodem, jak i czasowo, wznosząc się od stanu spoczynku wody aż po maksymalne rozwinięcie leja rotacyjnego.&lt;ref&gt;Vgl. Theodor Schwenk: ''Das sensible Chaos'', Stuttgart 2010, 216 S.&lt;/ref&gt; Gdy ów lej osiągnie swoje maksymalne ukształtowanie — gdy dochodzimy do granicy własnych sił w dalszym przyspieszaniu masy wodnej — gwałtowne przeciwruchy miotełki niszczą lej: ustrukturyzowana masa wody załamuje się, popada w stan bezforemnego chaosu i przez chwilę zbliża się do stanu jednorodnego spoczynku, by następnie w przeciwnym kierunku zostać przyspieszona ku nowej formacji leja. Ciecz jest więc utrzymywana w rytmicznej zmianie polarności spokoju i ruchu, jednorodności i płaszczyznowego ukształtowania w budowie leja wirującego. {{SE|352}}<br /> <br /> Ta wciąż na nowo, przez różnice prędkości w płaszczyznę się rozwiązująca masa wody staje się przez to jednocześnie podatną matrycą dla trójjakiego odcisku:<br /> <br /> * skoncentrowanego potencjału sił substancji preparatu,<br /> * aktualnie działających kosmicznych konstelacji sił,<br /> * indywidualnej ducho-duszy człowieka, która — działając przez wolę — inauguruje, kieruje i podtrzymuje ten proces.<br /> <br /> Mieszanie trwa godzinę. Czy ten wymiar czasu jest wybrany dowolnie — na przykład po to, by zapewnić, że działanie preparatu połączyło się z wodą — czy też gdzie tkwi głębszy sens? Odpowiedzi nie można szukać w przyrodniczym dzianiu się, lecz w kosmicznych rytmach, które są istotowo czynne w człowieku i w nim zachowały swój pierwotny źródłosłów. W perspektywie makrokosmicznej jest to dobowy rytm dnia i nocy, trwający 24 godziny. W tym rytmie Ziemi i Słońca żyje Ja, ducho-dusza człowieka, w stanach snu i jawy. Przez Ja-organizację układu nerwowo-zmysłowego, układu rytmicznego i układu przemiany materii i ruchu indywidualizuje ona rytmy makrokosmiczne i wyciska je w ciele fizycznym — na przykład jako rytmy oddechu i tętna. Długości fal tych rytmów oscylują w zakresie sekund i minut. W procesach nerwowo-zmysłowych częstotliwości skracają się do ułamków sekund, podczas gdy na przeciwległym biegunie — w działaniach przemiany materii — rozszerzają się do wymiaru godziny lub godzin.&lt;ref&gt;Bernd Roßlenbroich: ''Die rhythmische Organisation des Menschen: Aus der chrono-biologischen Forschung'', Stuttgart 1994, 163 S.&lt;/ref&gt; W biegunie przemiany materii i kończyn żyje jednak wola, której aktywacja i deaktywacja przebiega w zakresie godziny — stąd na przykład «lekcja szkolna». To i samodświadczenie uprawniają do pewności, że godzinny wymiar czasu mieszania odnosi się do rytmu woli człowieka przemiany materii i ruchu. To on właśnie uruchamia i podtrzymuje proces mieszania.<br /> <br /> W nieświadomych głębinach woli żyje z kolei Ja; działa ono przez wolę w świat — tutaj w wodę, którą należy wprawić w ruch. Każdy, kto jest oswojony z mieszaniem preparatów, wie, że tę godzinę można wytrwać w stałej aktywności woli. Każdy człowiek wypełnia ten czas odcinkami w sobie właściwym rytmie, zgodnym z jego Ja żyjącym w woli. Każdy człowiek przez swoją wolę wyciska swój rytm w wodzie zdynamizowanej w ruchomych warstwach wirujących. Ten {{SE|353}}<br /> <br /> ludzki rytm woli jest — wobec wszystkich rytmów przyrody, mających swe źródło w makrokosmosie — jedynym i po raz pierwszy przez człowieka jako mikrokosmos wniesionym rytmem, który człowiek w toku tego trzeciego kroku preparacji wpisuje w przyrodnicze dzianie się.<br /> <br /> Warte namysłu jest jeszcze i to: w procesie mieszania można widzieć mikrokosmiczne technologiczne przełożenie makrokosmicznego dziania się. Każda z planet ma sobie właściwe nachylenie osi w stosunku do Słońca i sobie właściwą prędkość obrotową. Wyraża się w tym indywidualna sygnatura poszczególnych planet, działanie «duchów planet». Pewien zapis w notesie Rudolfa Steinera brzmi: «In der Sphaere löst sich das Weltall auf / In der Axe bildet es sich / Mit der Sonne.»&lt;ref&gt;Notizbuch Nr. 52, 1921; siehe auch ''Beiträge zur Rudolf Steiner Gesamtausgabe'' Nr. 104, S. 63.&lt;/ref&gt; (W sferze rozwiązuje się wszechświat / W osi kształtuje się / Ze Słońcem.) Z tego można wyciągnąć wniosek dotyczący procesu mieszania: «duch człowieka» nadaje prędkość obrotową, a zarazem «oś» — to znaczy nachylenie ku pionie, wzdłuż którego prowadzona jest pałka mieszająca.<br /> <br /> Na tym tle może wzrastać rozumienie tego, że Rudolf Steiner w sposobie swojego geisteswissenschaftliche-go przedstawienia przykłada wagę do mieszania ręcznego. Nie tylko dlatego, że przez wolę wciśnięte zostaje w zdynamizowaną ciecz coś z indywidualnego jestestwa duchowego człowieka — lecz zwrotnie odbiera on z tego procesu, który sam wywołuje, coś, co łączy się z nim istotowo. Mieszanie ręczne stwarza więc okazję, jak nigdzie indziej w całym dzianiu się preparacji, do poznawczego wnikania w procesy za pomocą wymienionych trzech dróg badawczych.<br /> <br /> Z tej okazji — zanurzenia się w procesowe dzianie się mieszania z przytomną świadomością — rezygnuje ten, kto oddelegowuje mieszanie maszynie. Odbiera sobie przez to grunt doznaniowy własnych wysiłków poznawczych. Pytanie, dlaczego miesza się przez godzinę, traci — przez wyłączenie ludzkiej woli — swój punkt odniesienia i staje się pozbawione sensu. Gdyby chodziło tylko o optymalne wymieszanie, byłoby to możliwe do osiągnięcia w ułamku godziny za pomocą odpowiednio skonstruowanych maszyn — jak na przykład ''Turbula'' Paula Schatza,&lt;ref&gt;Paul Schatz (1898–1979): Anthroposophisch orientierter Mathematiker, Techniker und Erfinder.&lt;/ref&gt; pracująca według schematu ruchu wywróconego sześcianu. Ale o to nie chodzi. Kto miesza maszynami — jakiegokolwiek rodzaju — lub {{SE|354}}<br /> <br /> kaskadami wirujących muszli Johna Wilkesa (''flow forms''),&lt;ref&gt;A. John Wilkes: ''Das Flowform-Phänomen: Die verborgene rhythmische Energie des Wassers'', Stuttgart 2008, 239 S.&lt;/ref&gt; powinien wziąć pod uwagę wskazówkę Rudolfa Steinera, że «man sich auch entschließen kann, allmählich in Surrogatmäßiges hineinzurutschen» (można również zdecydować się na to, by powoli zsuwać się w coś zastępczego).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Fragenbeantwortung vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 104.&lt;/ref&gt; Problemem nie jest to, że maszyna mogłaby naśladować mieszanie ręczne i wytwarzać lewo- i prawoskrętne leje wirujące — surogatem jest to, że zamiast woli prowadzonej przez ducha, wytwarzającej indywidualny rytm, techniczny proces regulacji steruje przebiegiem z zewnątrz, w mechanicznym takcie. Rytm otwiera wzajemnie na siebie kosmos, Ziemię i człowieka — takt ich od siebie oddala.<br /> <br /> Mieszanie preparatów stwarza — w najlepszym tego słowa znaczeniu — wyróżnione godziny w z góry wyznaczonych rytmach pracy dnia. Te godziny należy kształtować. Może się to dziać przez to, że miesza się możliwie we dwoje, we troje lub w gronie szerszym, i że zaprasza się do współudziału ludzi z kręgu przyjaciół gospodarstwa. Z tego czynnego wspólnego działania w indywidualnym kształtowaniu rytmicznego procesu może wyrastać nastrój rozluźnienia, pogody i poczucia wolności w samookreślającej się czynności — nastrój, który ogarnia powagę, w której głębsze warstwy własnej istoty woli łączą się z dzianiem się mieszania.<br /> <br /> Wyjątkowość mieszania preparatów otwiera trzy drogi badawcze na nowe wymiary ku pogłębiającemu się rozumieniu. Niezależnie od geisteswissenschaftliche wskazówek Rudolfa Steinera dotyczących sposobu mieszania oraz rozległego pola obserwowalnych faktów dotyczących tworzenia się i rozwiązywania wirów itd. — szczególnego znaczenia może nabierać samodoświadczenie w duszewnych czynościach myślenia, czucia i woli. Można przy tym uważnie zauważyć następujące doświadczenie: samoobserwacja wskazuje, że rytmiczne dzianie się procesu mieszania odzwierciedla się w stosunkach, w jakich w poszczególnych fazach duszewne czynności myślenia, czucia i woli stoją do siebie. Zanim zdecyduję się wprawić masę wody w ruch, te trzy siły duszy tworzą we mnie nierozdzielną jedność. Jestem całkowicie sobą i stoję naprzeciw zewnętrza. W tej chwili, gdy w świadomej czynności myślowej decyduję się poruszyć miotełkę, wola zaczyna orzeczniać się ku zewnętrznej czynności. To uzewnętrznianie się wzmaga coraz bardziej; moja wola musi bez przerwy, ani na chwilę {{SE|355}}<br /> <br /> nie popuszczając, wyprzedzać poruszaną wodę — aż moja siła woli napotka granice i nie będę już mógł zwiększać impulsów ruchu ku formowaniu leja. Równolegle do tego moje myślące świadomość coraz bardziej oddziela się we mnie od czynności woli i uwewnętrznia się do tego stopnia, że w zupełnym spokoju i podwyższonej samoświadomości spogląda na własną czynność woli. Moje przeżycie duszewne rozkłada się na spokój myśli i ruchliwość woli. W tym polu napięcia, które buduje się wraz z postępującą formacją wiru, może moje czucie — niezależnie od myślenia i woli — rozwijać się w duszewnej czystości i otwartości na ducha. Mogą wówczas nastawać chwile wzmożonej przytomnoduszności. Mogę wtedy czuć się — między spokojem a ruchem — jako jedno z zewnętrznym dzianiem się. Jestem w samym środku. Tu, w tym wolnym od zmysłowości czuciu, przywołanym przez własną czynność, tkwi chyba najgłębsze źródło, z którego mogę czerpać inspiratywną pewność co do prawdziwości obranej drogi.<br /> <br /> Gdy wola do dalszego przyspieszania wody traci siłę, wkracza ponownie myślące świadomość i skłania wolę do tego, by przez gwałtowne przeciwmieszanie sprowadziła lej wirowy do upadku. Woda tworzy wówczas znowu w chwili punktu przełomu jednorodną jedność — i tak samo myślenie, czucie i wola, które przy tym akcie «staczają się» z rozdzielności w jedność, zjednoczają się na nowo. Z tego stawania się jednym dojrzewa następnie postanowienie ku nowej formacji leja w przeciwnym kierunku — i znowu siły duszy rozdzielają się od siebie. Tak dusza tka przez godzinę rytmicznie w procesie mieszania między odniesieniem do siebie a odniesieniem do świata. Przez tę bramę Ja wpisuje się rytmicznie w świat — i w tym samym rytmie świat wchodzi istotowo w Ja.<br /> <br /> «Der Trichter wird hier beim Rühren zum Real-Bild der Verbindungen von Welt und Ich. In der aufsaugenden Kraft des Trichters (erzeugt, oder besser zur Erscheinung gebracht, durch menschlichen Willen) bekommt das Substrat (und der Mensch) im Endpunkt durch das Unendliche die Verbindung zum Umkreis, von welchem aus die kosmischen Kräfte, die mit dem Werk gewordenen Material ihren Zusammenhang haben, von außen einstrahlen können und sich im Verwirbeln mit dem Substrat verbinden.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung. – Gunter Gebhard: Geologe und Biologe, langjähriger Oberstufenlehrer an der Waldorfschule Überlingen; jetzt Dozent für goetheanistische Naturwissenschaft und Waldorfpädagogik in Russland und in landwirtschaftlichen Ausbildungsstätten in Deutschland.&lt;/ref&gt; (Lej staje się tu podczas mieszania realnym obrazem połączeń świata i Ja. W ssącej sile leja — wytworzonej, a raczej wywołanej do zjawiska przez ludzką wolę — substrat i człowiek otrzymują w punkcie krańcowym przez nieskończoność połączenie z obrzeżem, z którego kosmiczne siły, mające swój związek z materiałem stałym się dziełem, mogą z zewnątrz wpromieniowywać się i łączyć z substratem w wirujące przeplatanie się.) {{SE|356}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Anwendung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Stosowanie ====<br /> <br /> Gdy oba preparaty zostały przeprowadzone ze stanu stałego w stan ciekły, zostają one bezpośrednio potem rozpylone w powietrze — nawóz rogowy grubszymi kroplami na glebę, preparat rogowo-krzemowy bardziej jako delikatna mgiełka drobnych kropel na rośliny ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|Rysunek 25]], s. 350). Używa się do tego odpowiednich urządzeń pracujących z niskim ciśnieniem i małą wydajnością przepływu (40 do 60 litrów na hektar lub nawet mniej). Nasuwa się myśl, by w tym procesie ważyć jedynie aspekt koniecznego rozprowadzenia. To jednak, co realnie się dzieje i co dostępne jest anschauung, jest rozwiązaniem się poruszanej w rytmicznej przemianie cieczy w stan otwierający się na żywioł powietrza — to znaczy ku powierzchni rozrastającej się w bezmiar w postaci kropel. Konfiguracja sił, która w chwili zastosowania — na przykład inna rano niż wieczorem — panuje nad polem, pastwiskiem, ogrodem i sadem w powietrzu i cieple i świetle, i może być odczuwana jako nastrój, odciska się w tę konfigurację sił, która w strumieniu czasu poprzedzających kroków preparacji skoncentrowała się w każdej drobinie. Poprzez rozwiązanie się mieszanej wody w najdrobniejsze krople powstaje wielość ośrodków i — ku powietrzu — peryferyjnych powierzchni granicznych, które w swej całości rozrastają się w niezmierzone. Błona skórna każdej kropelki migocze w opromienijącym ją świetle we wszystkich barwach i jest — biegunowo wobec wciągającej siły wiru mieszania — na powierzchniach granicznych swej kulistej postaci ze wszystkich stron otwarta na działające w żywiole powietrza siły obrzeża.<br /> <br /> Stosowanie nawozu rogowego następuje przy siewie na uprawioną glebę — najlepiej równocześnie w bezpośrednim połączeniu z siewem, ewentualnie po raz drugi w związku z pielęgnacją skóry gleby wiosną. Na użytkach zielonych terminy przypadają jesienią i wiosną, względnie po wypasie i po sianokosach, w sadownictwie — przed ruszaniem pąków i po zbiorach. W ciągu dnia, podążając za rytmem wdechu Ziemi, późne godziny popołudniowe są preferowane do mieszania i opryskiwania — zwłaszcza wtedy, gdy niebo jest pokryte chmurami.<br /> <br /> Biegunowo wobec nawozu rogowego preparat rogowo-krzemowy stosuje się z reguły dwa lub więcej razy w czasie wzrostu i dojrzewania. Terminy wynikają z wczucia się w rytmy wzrostowe poszczególnych kultur. Jako ogólna zasada dla wyboru terminu może obowiązywać, że preparat rogowo-krzemowy harmonizująco wspiera tę fazę wzrostu i dojrzewania, w której dana kultura właśnie się znajduje. W ciągu dnia {{SE|357}}<br /> <br /> będzie się — podążając za procesem wydechu Ziemi, a tym samym za wznoszącym się prądem soków — mieszać we wczesnych godzinach rannych i opryskiwać wciąż jeszcze rosą zwilżone uprawy. Natomiast w fazie dojrzewania kultur owocujących wegetatywnie, jak rośliny okopowe itp., należałoby preferować opryskiwanie działające na zstępujący prąd soków — późnym popołudniem, ku wieczorowi. Terminy stosowania obu preparatów nie podlegają żadnej ogólnej regule, lecz temu osobistemu stosunkowi, jaki ma się do swoich kultur w odniesieniu do całości gospodarstwa. Wynikają one — i to często z wielką stanowczością — z siły intuicji, gdy na przykład w pracy się zatrzymujemy — czy to wieczorem, czy to podczas przechodzenia przez pola — i trwając w obserwacji, skupiamy się nad tym, co przeżyte.<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ==== Die Wirksamkeit ====<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Oba preparaty przebyły na dotychczasowej drodze wstecz stany żywiołów ziemsko-stałego, wody i powietrza, i w cieple rozwiązują się w czasie i miejscu, gdzie przybyły w formie kropel ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|Rysunek 25]], s. 350). W najkrótszym czasie to, co substancjalnie uchwytne, co ponderalne, zostaje albo wchłonięte przez ziemię, albo odparowane. Przez stan ciepła staje się skuteczne to, co jest czystym działaniem siłowym pewnej Geistigkeit, co w toku preparacji skoncentrowało się w zagłębieniu rogu — w nawozie względnie w krzemieni. Trzeba zewnętrznie i wewnętrznie towarzyszyć tej czterostopniowej drodze, by właściwie rozumieć sposób wyrażania się badacza duchowego odnośnie do działania: «jak nawóz rogowy uderza od dołu ku górze, tak tamten (preparat rogowo-krzemowy) pociąga z góry».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 102.&lt;/ref&gt; Mówi się o czystych działaniach siłowych w tym, co żywe, powstałych w przejściu przez określone zdarzenie przestrzenno-czasowe. Działają one teraz na powrót w ziemskie warunki przestrzeni i czasu tak, że roślina — od kiełka przez wzrost pędu aż po dojrzałość owocu i nasienia — może rozwijać się zgodnie ze swoim typem i warunkami stanowiska oraz wpisywać się w pionową oś Ziemia-Słońce. To, co istotne, żyje w cieple i przez ciepło się objawia.<br /> <br /> Preparat z nawozu rogowego rozciąga swe działanie pod ziemią — obrazowo mówiąc w głowie indywidualności rolniczej, w przestrzeni korzeniowej. W tym sensie jest on «nawozem głowowym» (Kopfdünger). Nawozi on procesy pod ziemią,<br /> <br /> pokrewne procesom nerwowo-zmysłowym w ludzkim czole ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|Rysunek 25]], s. 350). Pobrał te nawożące siły w czasie spoczynku rogów w zimowej ziemi, w tym czasie, gdy w sposób naturalny działają one najintensywniej we wnętrzu Ziemi. Mamy zatem w nawozie rogowym do dyspozycji «nawóz zimowych sił» (Winterkräftedünger), który polarnie wobec pory zimowej można stosować dowolnie, odpowiednio do terminów siewu roślin kulturowych — od wiosny przez lato aż do jesieni. Przemianoławobec aktywny metabolicznie nawóz krowi przemienił się w nawóz aktywny zmysłowo, który wzmacnia własną aktywność korzenia wobec czysto mineralnego podłoża gleby. «Wychowuje» on zdolność zmysłową korzenia, wyrażającą się na przykład w umiejętności udostępniania minerałów — «korzeń roślin […]: jest okiem, ale okiem słabym».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Schöpfung der Welt und des Menschen. Erdenleben und Sternenwirken. Über die Gerüche'', GA 354, Vortrag vom 24. August 1924, Dornach 2000, S. 154.&lt;/ref&gt; Ten stan rzeczy odzwierciedlają badania eksperymentalne, które pokazują, że korzeń rośnie bardziej zgodnie z typem gatunkowym, rozgałęzia się delikatniej, wnika pionowo głębiej w glebę, a tym samym udostępnia sobie większą objętość gleby.<br /> <br /> {{SE|358}} Preparat rogowo-krzemowy rozciąga swą skuteczność nad ziemią — w strefie pędu i liści. Tutaj, w «brzuchu» indywidualności rolniczej, w wymianie z powietrzem, ciepłem i światłem panuje intensywna działalność metaboliczna ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#350|Rysunek 25]], s. 350). W tej wzajemnej relacji sił obwodowych z jednej strony oraz wznoszących się i zstępujących soków roślinnych z drugiej — preparat rogowo-krzemowy działa harmonizująco. W tym sensie jest on dla rośliny «nawozem metabolicznym» (Stoffwechseldünger). Tę nawożącą siłę pobrał w czasie spoczynku rogów w letniej ziemi, w tym czasie, gdy te letnie siły metaboliczne działają najintensywniej. Krystaliczny, zmysłowo aktywny kwarc — reprezentant zimowej ziemi — przemienił się w toku opisanych kroków emancypacji w metabolicznie aktywny nawóz sił letnich (Sommerkräftedünger). Z jego pomocą możemy z kolei dowolnie indywidualizować wielki makrokosmiczny rytm biegu roku pod kątem tej kultury, którą właśnie uprawiamy. Otwiera on roślinę zarówno wobec jej środowiska, jak i wobec jej typu, jej duchowego praobrazowu. Ten ostatni występuje wyraźniej zarówno w wyglądzie zewnętrznym rośliny — na przykład w ukształtowaniu liści, w metamorfozie liścia — jak i w kompozycji substancji we wszystkich stadiach witalizacji, wzrostu i dewitalizacji, kwitnienia, dojrzałości i tworzenia nasion. W powiązaniu z preparatem z nawozu rogowego harmonizuje on procesy tworzenia owocu, dba — jak pokazują badania eksperymentalne,<br /> <br /> {{SE|359}} — o fizjologiczny spoczynek w dojrzewaniu, a tym samym o właściwości jakościowe w konsystencji, barwie, zapachu i smaku, które — wykraczając poza próg tego, co czysto roślinne — stanowią o wartości odżywczej dla zwierzęcia i człowieka.&lt;ref&gt;Ilias Samares: ''Nachernteverhalten unterschiedlich gedüngter Gemüsesorten mit besonderer Berücksichtigung physiologischer und mikrobiologischer Parameter.'' Forschungsring für biologisch-dynamische Wirtschaftsweise, Darmstadt 1980, 153 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Manfred Klett: ''Untersuchungen über Licht- und Schattenqualität in Relation zum Anbau und Test von Kieselpräparaten zur Qualitätshebung'', Darmstadt 1968, 117 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Johannes Klein: ''Der Einfluss verschiedener Düngungsarten in gestaffelter Dosierung auf Qualität und Haltbarkeit pflanzlicher Produkte''. Institut für biologisch-dynamische Forschung, Darmstadt 1968.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Nawóz rogowy i preparat rogowo-krzemowy wzajemnie się warunkują. Działają w osi Ziemia-Słońce, która w pionie korzenia i pędu się uzmysławia. Otwierają ponadto roślinę na siły obwodowe, co przejawia się w intensywnym rozgałęzieniu korzenia i ukształtowaniu systemu liściowego. Jednym nawożymy siłami zimy, drugim — siłami lata. Nawożymy życie przez to, co niesie wszelkie życie. Są to substancje utrzymane w tym, co żywe, które wyzwalają siły indywidualizujące stanowiskowo rytmizujący stosunek Ziemia-Kosmos.<br /> <br /> Istnieje wiele badań eksperymentalnych dotyczących preparatów do opryskiwania.&lt;ref&gt;Uli Johannes König: «Wissenschaftliche Untersuchungsergebnisse zum Nachweis der Präparatewirksamkeit» in: Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Vertiefung der biologisch-dynamischen Landwirtschaft'', Dornach 2007, S. 157 f.&lt;/ref&gt; Dostarczają one w tym lub owym kierunku potwierdzenia ich skuteczności. Temu, kto pyta o ich istotę i znaczenie, rozumienie będzie wzrastać w takiej mierze, w jakiej uda się — trzema wymienionymi drogami badawczymi — otworzyć sobie duchowo-naukową podstawę idei, poznawczo uobecnić sobie związki przyrodnicze z nią związane w całości organizmu rolniczego i pozwolić się pouczać przez doświadczenie woli w działaniu. {{SE|360}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Kompost-_oder_Düngerpräparate&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === '''Preparaty kompostowe lub nawozowe''' ===<br /> <br /> Współbrzmienie dwóch wymienionych stopni nawożenia z ożywionej i uduchowionej duszą przyrody, pod kierownictwem trzeciego — ideami niesionej ludzkiej pracy — jest dziedzictwem zachodnio-chrześcijańskiej kultury rolnej. Teraz, gdy mądre instynkty tego dziedzictwa zanikły, moralne impulsy w praktyce nawożenia muszą być zdobywane z myślącej kontemplacji mądrości, która skrycie działa w przyrodzie. Jest ona wyrazem makrokosmosu działającego z przeszłości. Sama przyroda troszczy się o ułożenie substancji w nawozie krowim, w kompoście roślinnym i w kryształach ziemi. Ułożenie to powtarza się według praw mądrości kosmicznej przeszłości. Gdy kryształ soli rozpuszcza się w wodzie, przez odparowanie znowu powstają kryształy soli tego samego rodzaju. Z nasienia rumianku znowu wyrasta rumianek. Czy to ułożenie substancji, zestalone w «dzieło»,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Leitsätze'', «Michaelzukunft und Michaeltätigkeit», GA 26, Dornach 1998, S. 94 und 96.&lt;/ref&gt; może zostać ożywione w tym sensie, by otworzyło się na siły stającego się kosmosu? Czy to, co chrześcijańskie w rolnictwie przyszłości, polega na tym, że ułożenie substancji, które w makrokosmicznym rozwoju dobiegło końca, będzie mogło się w przyszłości przemieniać przez wolny czyn człowieka? Podstawowym tematem Kursu rolniczego Rudolfa Steinera jest ożywienie samej Ziemi. Temu celowi służą oba opisane już preparaty do opryskiwania — «nawóz rogowy i preparat rogowo-krzemowy». Następuje teraz korowód sześciu preparatów kompostowych, czyli nawozowych, stosowanych jako dodatki do nawozów roślinnych i zwierzęcych, również w dawkach homeopatycznych. Rudolf Steiner otwiera ten korowód opisem preparatu z krwawnika, w którym temat metodyczno-kompozycyjny rozbrzmiewa niejako w pełni. Dlatego właśnie przy preparacie z krwawnika zostanie on opisany obszerniej. Odchylenia od tematu przewodniego przy wytwarzaniu innych preparatów pozwolą tym wyraźniej ukazać ich własny charakter.<br /> <br /> Zasada wytwarzania powtarza zasadę posługiwania się nawozami i ich współbrzmienia wyłaniającymi się z przyrody, teraz jednak na stopniu, który wznosi się ponad uwarunkowania przyrody. Nawożenie właściwe przyrodzie trwa w związaniu z gotowym «dziełem». Punktem wyjścia przygotowania preparatów są ułożenia substancji tego dzieła — «tworzywa» z trzech królestw przyrody, które przez rękę {{SE|361}}<br /> <br /> człowieka zostają złączone, teraz jednak z idei poznania ducha. Idee te zawierają relację gotowego dzieła do jego podstawy istotowej; w praktycznym urzeczywistnieniu zapoczątkowują nowy rozwój.<br /> <br /> Szczegółowe opisy materiałów wyjściowych preparacji i samej preparacji przedstawili następujący autorzy, a mianowicie o:<br /> <br /> * roślinach preparatowych — Jochen Bockemühl i Kari Järvinen&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl und Kari Järvinen: ''Auf den Spuren der Präparatepflanzen'', Dornach 2005, 153 S.&lt;/ref&gt; — rozważanie, które prowadzi ku temu, by od kontemplacji postępować ku poznaniu istoty.<br /> * «Pogłębione rozumienie istoty biologiczno-dynamicznych preparatów z punktu widzenia goetheańskiego, chrystologicznego i duchowo-naukowego» — Erdmuth-M. W. Hoerner.&lt;ref&gt;Erdmuth-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, 512 S.&lt;/ref&gt;<br /> * Praktyczne posługiwanie się przy wytwarzaniu i stosowaniu preparatów biologiczno-dynamicznych, obszerne zestawienie Waltera Stappunga.&lt;ref&gt;Walter Stappung: ''Die Düngerpräparate Rudolf Steiners, Herstellung und Anwendung'', Rüfenach 2017, 2 Bd. (Bd. 1: 632 S.; Bd. 2: 116 S.).&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Schafgarbenpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kompozycja preparatu z krwawnika ===<br /> <br /> Krwawnik jest przez Rudolfa Steinera określony jako «ein ganz besonderes Wunderwerk» («szczególnie osobliwe dzieło cudowne»).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 126: «Diese Schafgarbe ist – eigentlich ist es ja jede Pflanze – ein Wunderwerk, aber wenn man wieder eine andere Blume anschaut, dann kommt einem das ganz besonders zu Herzen, was für ein Wunderwerk diese Schafgarbe ist; sie ist ein ganz besonderes Wunderwerk.»&lt;/ref&gt; «Diese Schafgarbe stellt sich in der Natur so dar, als wenn irgendwelcher Pflanzenschöpfer bei dieser Schafgarbe ein Modell gehabt hätte, um den Schwefel in der richtigen Weise zu den anderen Pflanzensubstanzen in ein richtiges Verhältnis zu bringen.» («Krwawnik ukazuje się w przyrodzie tak, jakby jakiś stwórca roślin posłużył się nim jako modelem, aby siarkę w należyty sposób wprowadzić we właściwe proporcje do pozostałych substancji roślinnych.»)&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999, S. 126.&lt;/ref&gt; I dalej: «Die Schafgarbe entwickelt vorzugsweise im Kalibildungsprozess ihre Schwefelkraft. Daher hat sie den Schwefel genau in der Menge, die notwendig ist, um Kali zu verarbeiten.» («Krwawnik rozwija swą moc siarkową przede wszystkim w procesie tworzenia potasu. Dlatego zawiera siarkę dokładnie w takiej ilości, jaka jest niezbędna do przetwarzania potasu.»)&lt;ref&gt;Ebd., S. 129.&lt;/ref&gt; «In der Schafgarbe verarbeitet der Schwefel den Kaliumgehalt so», («W krwawniku siarka przetwarza zawartość potasu w ten sposób»,) «dass er in der richtigen Weise sich verhält im organischen Prozess gegenüber dem, was nun den eigentlichen Leib, das Eiweißartige der Pflanze ausmacht.» («że zachowuje się we właściwy sposób w procesie organicznym wobec tego, co stanowi właściwe ciało rośliny, jej białkową naturę.»)&lt;ref&gt;Ebd., S. 126.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> {{SE|362}} Siarka pośredniczy między tym, co duchowo-kosmiczne, a substancjami ziemskimi. Porządkują się one zgodnie z siłami duchowego praobraz u — na przykład krwawnika — i ukazują go w formie czy postaci tej rośliny. W żywym siarce można mówić jako o nośniku stwarzającego z ducha princypium, które wyraża się w formie, w kształtowaniu postaci. Potas jako sól odgrywa rolę nośnika substancjalnego princypium i jest tym samym reprezentantem tego, co ziemskie. We wzajemnym działaniu obu tych biegunowych princypiów dokonuje się w roślinie, stopniowo się wznosząc, tworzenie białka. Na każdym szczeblu swego ukazywania się — od nasienia aż po kwiat — roślina, a w szczególności krwawnik, jest obrazem tej polarności. Widzimy ją przed sobą w sposób czysto przedmiotowy, gdy kładziemy nasienie w ziemię. W nasieniu skupia się praobraz rośliny. Żyje w nim to, co kosmiczne, «jako forma rośliny».&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 53.&lt;/ref&gt; Nasienie otoczone jest próchnicą — kształtującym czynnikiem w sferze ziemskiej&lt;ref&gt;Ebd., Notizblatt Nr. 9 im Anhang, S. 271: «Der Humus gestaltet das Untere durch die Erde.»&lt;/ref&gt; — oraz mineralnymi składnikami gleby: krzemem, wapniem, gliną i solami rozpuszczonymi w wodzie. Otacza je więc ziemska substancjalność, która traci jednak swój charakter w tym stopniu, w jakim jej mineralne składniki są gruntownie skrystalizowane, a przez to nierozpuszczalne w wodzie — jak na przykład kwarc. W krysztale kosmiczny praobraz minerału ukazuje się jako forma. W rozpuszczonej substancjalności panują fizyczno-ziemskie prawa.<br /> <br /> Gdy nasienie pęcznieje, pobiera z gleby wodę i rozpuszczone w niej sole. Kosmiczna forma rośliny wchodzi w relację z ziemską substancją. Z tej relacji kiełek rozwija się merkurialnie. To, co w nasieniu żyje kosmicznie jako forma rośliny, przekształca się w ziemską postać rośliny ukazującej się zmysłowo-fizycznie. W chwili pobierania ziemskiej substancji — na przykład potasu — substancja ta w pierwszym kroku już wyobcowuje się ze swojej fizyczno-ziemskiej prawności. W polu napięcia między stawaniem się ziemskim formy rośliny a potasem, który postępowo wyobcowuje się w organicznym przebiegu ze swej ziemskiej natury, tworzy się białko. W prasubstancji wszelkiego życia przenikają się kosmiczna forma i ziemska substancja. W tworzeniu białka — na przykład w strefie wegetacyjnej — proces potasowy parze i wzbiera od dołu ku górze, a z białka duch buduje postać rośliny, posługując się siarką jako swym pośrednikiem. W kształtowaniu roślinnego białka wolno nam widzieć punkt zwrotny, w którym kosmiczna forma rośliny zawęża się w ziemską, a reprezentant tego, co ziemskie — potas — otwiera się ku swemu kosmicznemu<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 26, S. 363.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 26: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation der Schafgarbe.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Prajestestu. Im bardziej więc krwawnik ukazuje swą zewnętrzną ziemską postać, tym bardziej potas wyswobadza się z uwarunkowania przez swe fizyczne właściwości. Na każdym szczeblu tej przemieniającej się wzajemnej relacji formy i substancji, stawania się ziemskim i stawania się kosmicznym, białko jest inne w swoim substancjalno-formalnym rozkładzie. W młodej roślinie i ku korzeniowi jest ono bardziej pokrewne potasowi, czyli soli (azotany, wolne aminokwasy); w roślinie dojrzałej i ku kwiatowi oraz dojrzałemu owocowi strukturyzuje się coraz bardziej złożenie. Staje się pokrewne siarce, czyli formie (Rysunek 26, s. 363).<br /> <br /> W kwiecie ukazuje się w ziemskim dopełnieniu formy to, co w nasieniu żyło kosmicznie jako forma. Wszystko, co w nasieniu było zalążkiem stawania się postacią, wylało się w tę określoną formę. Istota rośliny nie może objawić się ponad to, czym ukazuje się w obrazie aż po kwiat. Z drugiej strony ziemska substancja — potas — w kwiecie jest najdalej wyobcowana od swego ziemskiego charakteru. W kwiecie wchodzi w najdelikatniejsze, kosmicznie wysubtelniałe kształtowanie substancji — na przykład w barwnym płatku kwiatu, w nektarze, w roztaczanym zapachu. To pierwsze — forma —<br /> <br /> {{SE|364}} wypełnia się całkowicie w ziemskim ukazaniu. Po jej formie rozpoznajemy bezbłędnie krwawnik — po zwartości jego łodygi, po rozpadzie blaszki liściowej w uporządkowaną wielość pierzastych odcinków rozchodzących się jak włócznie i po białych i różowych kwiatostanach rozświetlających się jak parasolki, wokół których na lekko wypukłym dnie kwiatowym zbierają się suche, zwarte i skupione wydające się pojedyncze kwiaty koszyczka. To drugie — substancja, która w ziemi ukazuje się jako potas o fizycznie dokładnie uchwytnych właściwościach — znika w procesie organicznym, nadaje mu pewne cechy, by następnie wznosząc się od liścia do liścia, przybliżona w kwiecie do kosmosu, przejść w jakiś stan zarodkowy. Niechaj kto spojrzy na kwiatostan krwawnika — zobaczy wysoki stopień ziemsko-fizycznego różnicowania formy, a zarazem ten gest otwierający się wobec kosmosu w bezwolnej oddaności. Nade wszystko ten delikatny, oddany gest — ale i barwa, zapach i smak — mogą służyć jako wskazówka, że w kwiecie proces substancjalny przybliża się w eterycznym wysubtelnieniu do stanów kosmicznych.<br /> <br /> Tak więc w kwiecie odzwierciedla się stosunek tego, co kosmiczne, do tego, co ziemskie — w formie i substancji — polarnie do kiełkującego w ziemi nasienia. Roślina objawia swą istotę w tym, że w kwiecie zamiera w formę, i w tym, że zarazem uformowany przez jej istotę proces substancjalny wpada w kwiecie w rodzaj kosmicznego stanu zarodkowego. Jakkolwiek zamknięty i doskonały może kwiat się wydawać, tak samo jest on jednocześnie otwarty i zarodkowy. Ten stan otwierającej się oddaności kosmosowi trwa tylko chwilę. Potem następuje z jednej strony impuls prowadzący do tworzenia indywidualnego nasienia, a z drugiej więdnie postać rośliny aż po kwiat i ulega humifikacji — tworzeniu próchnicy jako «nasienia uniwersalnego». Jak zachować ten status nascendi objawienia formy i utrzymywanej w ruchu eterycznej substancji w kwiecie? Jak można by — poniekąd między tworzeniem nasienia a tworzeniem próchnicy — wynieść to, co roślina osiąga w kwiecie, ponad postawioną przez naturę spiżową granicę? Jak można by nadać chwili kwiatu trwałość?<br /> <br /> Można sobie wyobrazić, że Rudolf Steiner, badając w duchu i kierując wzrok ku krwawnikowi, stał przed takimi pytaniami. Odpowiedzi na te pytania sama tylko kontemplacja krwawnika dać nie może. Dalej prowadzi śledzenie działania krwawnika w organizmie zwierzęcym i ludzkim. Tam okazuje się on znaczącym środkiem leczniczym, zdolnym naprawiać «was an einer Schwäche<br /> <br /> {{SE|365}} des astralischen Leibes liegt» («to, co leży u źródła słabości ciała astralnego»).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 126.&lt;/ref&gt; Proces kwiatowy krwawnika przedłuża się w jego zastosowaniu jako środka leczniczego w wyższe królestwo ciepłokrwistego zwierzęcia i w królestwo człowieka i tam, poza polem swego zewnętrznego ukazywania się, rozwija dobroczynne lecznicze działanie. Na tę relację krwawnika do czegoś, co jako duchowa i psychiczna rzeczywistość leży poza granicą jego ukazywania się, zwraca uwagę badacz duchowy. Nie daje to jednak jeszcze odpowiedzi na pytanie, jak zachować jako takie proces formy i substancji kwiatu. By to osiągnąć, Rudolf Steiner kieruje badawczy wzrok ku królestwu zwierząt, które w świecie swych organów z ciałem związaną mocą duszy nadaje trwałość chwili. Organizm zwierzęcy zamyka w sobie świat wewnętrzny, który u rośliny kwiatowej wydaje się odwrócony obrazem ku zewnętrzu. Ze szczebla zwierzęcości badacz duchowy zwraca wzrok ku krwawnikowi z pytaniem, który proces organiczny może zachować to, «was in der Schafgarbe ist» («co jest w krwawniku»).&lt;ref&gt;Ebd., S. 128.&lt;/ref&gt; Tę moc ma «zwischen der Niere und der Blase sich abspielende Prozess, und dieser Prozess ist wiederum von der substanziellen Beschaffenheit der Blase abhängig» («proces rozgrywający się między nerką a pęcherzem, a ten proces jest z kolei zależny od substancjalnej właściwości pęcherza»).&lt;ref&gt;Ebd., S. 128.&lt;/ref&gt; Te warunki spełnia pęcherz samca — czyli zwierzęcia noszącego poroże — szlachetnej zwierzyny. Używa się zazwyczaj pęcherza jelenia.<br /> <br /> Przemiana materii płynów kończy się w pęcherzu. Wchłania on, koncentruje i wydala na zewnątrz to, co nerka — sprawująca pieczę nad przenikniętym duszą organizmem płynnym — uwalnia z wnętrza jako niepotrzebne. Czynność nerek i pęcherza pozostaje w uderzającym związku ze swym biegunem przeciwnym — skierowaną ku zewnętrzu czynnością układu nerwowo-zmysłowego. Dotyczy to przede wszystkim oka, a u jelenia poroża, które po obumarciu przez kilka miesięcy aż do zrzucenia staje się rodzajem wyczuwającego narządu zmysłów. Oko wydaje się — w swej budowie zdominowanej niemal wyłącznie przez prawa fizyczne — jak kawałek świata zewnętrznego, który «na kształt zatoki» wgłębia się w organizm.&lt;ref&gt;Vgl. Rudolf Steiner: ''Von Seelenrätseln'', GA 21, Kap. «6. Die physischen und die geistigen Abhängigkeiten der Menschen-Wesenheit», Dornach 1983, S. 158: «In die Sinne erstreckt sich die Außenwelt wie in Golfen hinein in das Wesen des Organismus.»&lt;/ref&gt; Poroże wyrasta jako kość kończyny ponad głowę i zamiera dosłownie w przedmiot świata zewnętrznego.<br /> <br /> {{SE|366}} Tak żyje szlachetna zwierzyna z wysoko noszonym porożem i bacznym spojrzeniem w nieustannej cichej nerwowości, postrzegając swe otoczenie.<br /> <br /> Oko zachowuje się przy tym polarnie wobec pęcherza. Jak pęcherz wychwytuje i koncentruje materialny strumień substancji z przenikniętego duszą jestestwa wewnętrznego, tak odwrotnie oko — które wychwytuje to, co duchowe ze świata zewnętrznego, i koncentruje w obrazie spostrzeżenia. I jak pęcherz, wydalając, otwiera się na świat zewnętrzny, tak oko pośredniczy, wpromieniowując treść obrazu, jestestwu wewnętrznemu. Jak silnie spostrzeganie i wydalanie są ze sobą związane, przekonuje się ten, kto wyraźnie i niekoniecznie we właściwej porze wchodzi do obory. Krowy na chwilę uszają, i już przemiana materii staje się aktywna; zaczyna szumieć. U szlachetnej zwierzyny ten związek jest bardziej spolaryzowany ku stronie nerwowo-zmysłowej. W cielesnej otwartości zmysłowej przeżywa ona to, co kosmiczne w swym otoczeniu, i to odciska się w organizacji jej ciała. Tej pieczęci zawdzięcza pęcherz szlachetnej zwierzyny swą szczególną «substancjalną właściwość».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 128.&lt;/ref&gt; To, czego jeleń doświadcza jako kosmicznej teraźniejszości, odciska się w substancjalnym rozkładzie cienkiej jak pergamin błony pęcherza. Jest ona w swym substancjalnym odciśnięciu przez siły kosmosu «niemal obrazem kosmosu» («fast ein Abbild des Kosmos»).&lt;ref&gt;Ebd., S. 129.&lt;/ref&gt; Z drugiej strony pęcherz szlachetnej zwierzyny ma kształt niemal kulisty. Jako organ-powłoka zamyka wewnętrzną przestrzeń i tą silną postacią otaczającej przeobrażającej powłoki zachowuje ciągły bieg procesów rozgrywających się w jej wnętrzu. Jak wszystkie organy, pęcherz nosi w sobie — w formie i zachowującej funkcji — dziedzictwo przeszłego makrokosmosu. To, co czyni pęcherz szlachetnej zwierzyny tak wyjątkowym i tak odpowiednim do preparacji krwawnika w porównaniu na przykład z pęcherzem innych przeżuwaczy, to podwójność jego funkcji. W swej substancjalnej właściwości pozostaje on u zwierzęcia noszącego poroże w relacji do aktualnie działających sił makrokosmosu, w swej formie natomiast — do zachowujących, z przeszłości działających sił makrokosmosu.<br /> <br /> To, co w przyrodzie rozchodzi się w dwie całkowicie rozdzielne linie ewolucji — z jednej strony w proces siarkowo-potasowy, kulminujący w kwiecie krwawnika, a z drugiej w proces pęcherzowo-nerkowy, kulminujący w szlachetnej zwierzynie — są to ewolucyjne punkty końcowe. Badacz duchowy spogląda na kres drogi rozwoju w formie i substancjalnym rozkładzie i spogląda na stwórcze moce początku i ich dalszy rozwój. Z całościowego oglądu obu światów otwiera się pierwszy krok preparacji: kwiaty krwawnika są, lekko uciśnięte, napełniane w pęcherz jelenia tak, by były przez niego allseitig otoczone ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Rysunek 26]], I, s. 363).<br /> <br /> {{SE|367}} To, co wcześniej w kwiatach krwawnika — skierowane ku zewnętrzu — otwierało się w bezwolnej oddaności wobec kosmosu, wypełnia teraz przestrzeń wewnętrzną. To, co wcześniej jako pęcherz służyło całkowicie organizmowi wewnętrznemu — będąc w swej formie tworem przeszłego, a w swej substancji obrazem obecnego kosmosu — jest teraz przedmiotem świata zewnętrznego. Pęcherz jest tworem ciała astralnego jelenia. Wyjęty z jelenia, brakuje mu ciała astralnego. Na jego miejsce wstępują — w ekspozycji preparatu wobec otoczenia — wpromieniowania «Weltenastralleibu» (kosmosu) («kosmicznego ciała astralnego»). Wraz z tym pierwszym krokiem preparacji dokonuje się pierwsze wywrócenie na nice funkcji pęcherza. W naturze pęcherz jest organem procesu przemiany materii; teraz jako przedmiot w przestrzeni i czasie staje się w swej substancjalnej właściwości rodzajem narządu zmysłów wobec kosmosu. Z drugiej strony kwiaty — które w naturze bezwolnie otwierają się ku zewnętrzu — dostają się w wewnętrzną sferę organu, który przez organizm zwierzęcy tak jest ukształtowany, że przenika swą treść wolowo siłami zachowującymi.<br /> <br /> W drugim kroku preparacji zaczyna spełniać się to, co przez wywrócenie na nice w pierwszym kroku zostało ugruntowane ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Rysunek 26]], II, s. 363). Pęcherz jelenia z zawartością kwiatów zostaje zawieszony «an einem möglichst von der Sonne beschienenen Ort» («w miejscu możliwie dobrze nasłonecznionym»).&lt;ref&gt;Ebd., S. 127.&lt;/ref&gt; Jest tam wystawiony na działanie sił fizycznego ciała Ziemi w żywiołach powietrza i ciepła oraz tego, co działa istotowo w pionie na osi środek Ziemi–Słońce. Możemy przyjąć, że to właśnie teraz jej substancjalna właściwość — udzielona jej przez kosmiczne doświadczenie jelenia — sprawia, że błona pęcherza staje się zmysłowo odbiorcza na to, co przestrzennie otacza ją jako fizyczne działanie sił. Ta sygnatura sił przestrzeni przesyconej słońcem w powietrzu i cieple — pośredniczona przez substancję pęcherza — udziela się zamkniętej substancji kwiatowej. I właśnie forma-powłoka pęcherza sprawia, że to, co zostało przyjęte, jest w kwiatach krwawnika zatrzymane i zachowane. W wywrotach pierwszego i drugiego kroku preparacji działanie obrzeża wyciska się w uniesione w eterycznie działanie potasu w kwiatach krwawnika. Utrzymuje ono — tak wolno to chyba rozumieć — eteryzowany proces potasowy w ruchu i przemienia go przez wyższe siły tego, co astralne, w «siłę kształtującą».<br /> <br /> {{SE|368}} W trzecim kroku preparacji zakopujemy kule krwawnika «nicht sehr tief in die Erde» («niezbyt głęboko w ziemię»),&lt;ref&gt;Ebd., S. 127.&lt;/ref&gt; tak by były tam wystawione na działanie sił fizycznego<br /> <br /> ciała Ziemi w żywiołach płynnego i stałego oraz tego, co działa istotowo w kierunku pionowym ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Rysunek 26]], III, s. 363). I znowu to substancjalna właściwość pęcherza zmysłowo pośredniczy masie krwawnikowej to, co w ciemności, w ziemi i wodzie żyje fizycznie w przestrzeni, a forma-powłoka trwale wyciska to w zarodkowy stan substancji kwiatów.<br /> <br /> W drugim i trzecim kroku preparacji masa kwiatowa krwawnika wystawiona jest na działanie sił fizycznego ciała Ziemi. Ma ono swą podstawę w czterech żywiołach, które w przyrodzie wielorako się mieszają i znowu rozdzielają, lecz w wielkim porządku rozstępują się — powietrze i ciepło ponad ziemią oraz płynne i stałe pod ziemią. W obu przestrzennych jakościach «Góry» i «Dołu», światła i ciemności, kule krwawnikowe zanurzają się jak zarodki kiełkujące. W nich zachowują się te przestrzenne jakości «Ziemskiego». «To, co Górne», zachowując się, przenika «To, co Dolne» i odwrotnie. Jakby skondensowana w jednym punkcie, znosi się biegunowość świata wyżyn i głębin, sąsiedztwo w przestrzeni i urzeczywistnienie fizycznego ciała Ziemi.<br /> <br /> Drugi krok preparacji był dotychczas rozpatrywany jedynie pod fizyczno-przestrzennym względem. Dochodzi do tego aspekt czasowy. Kule krwawnikowe przebywają — zawieszone nad ziemią i wystawione tam na działanie sił ciepła i powietrza oraz światła słońca — od wiosny przez lato aż do jesieni ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Rysunek 26]], II, s. 363). W tym czasie, zwłaszcza latem, powietrze i ciepło oraz wilgotna powłoka Ziemi są przeniknięte przez eteryczne i astralne siły, które wpromieniowują się bezpośrednio ze słońca i z planetarnego obrzeża — szczególnie od planet podsłonecznych. To, co żyje duchowo w tych siłach, sprawia, że rośliny rosną; kształtują się w swej niewyczerpanej obfitości form. To działanie sił panujące jakby poziomo w cieple, powietrzu i wilgoci odbiera masa kwiatowa wewnątrz otuliny. I znowu to substancjalna właściwość pęcherza będzie pośredniczyć to, co żyje w następstwie czasu, a jej forma organiczna będzie zachowywać odciśnięcie każdej chwili.<br /> <br /> W trzecim kroku preparacji kule krwawnikowe przebywają od jesieni przez zimę aż do wiosny w ziemi ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Rysunek 26]], III, s. 363). Tam przesycona wilgocią ziemia jest przepełniona przez eteryczne i astralne siły, które pośrednio — ze słońca i z planetarnego obrzeża, przede wszystkim od planet nadsłonecznych — działają na wzrost roślin. To, co żyje duchowo w tych siłach, wchodzi w relację z<br /> <br /> {{SE|369}} reprezentantami mineraliczno-krystalicznej natury Ziemi — z kwarcem (krzemem), wapnem i substancją gliniastą. Jako działanie pośrednie jest ono pośredniczone przez glinę w «kosmicznym prądzie wznoszącym»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 47.&lt;/ref&gt; ku światu roślin i kształtuje się w nim — na przykład w barwach liści i kwiatów oraz w subtelniejszym substancjonowaniu dojrzewających owoców. Zanurzone w tym działaniu sił, kule krwawnikowe spoczywają w ziemi przez półrocze zimowe. I znowu to substancja organicznej powłoki będzie — w rodzaju czynności zmysłowej — pośredniczyć to, co postępuje w czasie, ku temu, co zarodkowe w masie kwiatowej, a forma będzie to zachowywać w tym, co zarodkowe.<br /> <br /> W drugim i trzecim kroku preparacji masa krwawnikowa jest w pionowej relacji przestrzennej wbudowana w fizyczne ciało Ziemi, a poziomo — w relacji do biegu roku, do rytmicznego powrotu powstawania i przemijania — w eteryczne i astralne ciało Ziemi. Te ostatnie różnicują się w wielość istot, które sprawiają zjawiska w biegu roku i rytmiczną następczość pór roku. Polarnie naprzeciw siebie stają zima i lato, a pomiędzy nimi przejścia — wiosna i jesień. Dla jakiegoś miejsca na Ziemi nie może być jednocześnie zimy i lata. Następują po sobie w strumieniu czasu. W wystawieniu kul krwawnikowych na procesy letniego półrocza w powietrzu i cieple, a następnie zimowego półrocza w wodzie i ziemi — to, co zarodkowe w substancji kwiatowej, pośredniczone i zachowane przez pęcherz jelenia, otrzymało wciśnięty w siebie cały bieg roku. W zawartości kwiatowej przenikają się jednocześnie wszystkie jakości czasowego następstwa w biegu roku. Letnie półrocze, zachowując się, przenika zimowe i odwrotnie. W tak preparowanym krwawniku działanie obrzeża całego biegu roku kondensuje się do punktu w jednoczesności — a tym samym w potencję nowych możliwości rozwoju.<br /> <br /> W dalszym przebiegu preparacji krwawnika strumień substancji, który w kwiecie kończy się w stanie zarodkowym, zostaje wyniesiony ponad próg związania z przestrzenią i czasem. To, co w kwiecie krwawnika przez chwilę przeżywało się w bezwolnym geście — jako czysta potencja — otwiera się w przekraczaniu tej granicy na wyższą naturę sił. To, co substancjalnie zarodkowe, nie opada z powrotem w naturalne zdarzenie tworzenia nasienia i próchnicy, lecz kiełkuje — zapłodnione przez siły fizycznego, eterycznego i astralnego ciała Ziemi.<br /> <br /> {{SE|370}} Rozpatrzmy podsumowująco trójkrok preparacji krwawnika z punktu widzenia człowieka, który go wykonuje. W krwawniku, podobnie jak w pęcherzu szlachetnej zwierzyny, makrokosmiczny rozwój dochodzi do swego końca. Panuje tam dopełnienie, tam nie idzie się dalej. Ludzki duch jednak potrafi — wzmacniając swą zdolność poznawczą — wnikać w duchowe głębiny bytu i stawania się. Zostały one otwarte dla obecnej świadomości w wynikach antropozoficznej nauki duchowej. Takie wyniki są zawarte w ''Kursie rolniczym'' Rudolfa Steinera i prowadzą do tego, by to, co w przyrodzie jest rozdzielone, lecz z początku pozostające ze sobą w relacji, jednoczyć w pierwszym kroku preparacji. Tak więc w zewnętrznym substancjalnym przebiegu — z ludzkiego ducha — dokonuje się w trzech krokach preparacji rodzaj potrójnego przejścia przez próg. Wszędzie tam, gdzie przyroda w przebiegu preparacji — w dopełnieniu samej siebie — napotyka na próg, możemy ją z wglądów badania duchowego twórczo poprowadzić ponad nim.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Stufen_der_Wirksamkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Poziomy skuteczności ====<br /> <br /> Gotowy preparat stanowi, mierzony masą naturalnych nawozów gospodarstwa, ilość zdającą się niemal zaniedbywalną. Układ substancji w nim nie jest dziełem, lecz zarodkiem. Na zewnątrz sprawia wrażenie spokrewnionego z humusem, a przecież jest mu dokładnie przeciwstawny zarówno w istocie, jak i w działaniu. Humus «erzeugt lichtloses Wirken» («tworzy działanie bez światła»).&lt;ref&gt;Ebd., S. 59.&lt;/ref&gt; «Er gestaltet das Untere durch die Erde» («Kształtuje to, co dolne, poprzez ziemię»).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Notizblatt Nr. 9 im Anhang, S. 271: «Der Humus gestaltet das Untere durch die Erde.»&lt;/ref&gt; Sens preparatu z krwawnika — podobnie jak w zmienionej postaci pozostałych preparatów kompostowych — polega właśnie na tym, by ulegającym rozkładowi organicznym nawozy gospodarstwa przekazywać «lichtvolles Wirken» («działanie pełne światła»), przenosić na nawozy naturalne zdolność do stawania się wrażliwymi na pozaprzestrzenne i pozaczasowe praobrazы kosmosu.<br /> <br /> Istota i znaczenie preparatu z krwawnika pozostają w związku z istotą i znaczeniem potasu w przyrodniczym gospodarstwie. W swojej fizycznej naturze potas objawia się w swych zdeterminowanych właściwościach. Nimi liczy się chemik jako czymś jedynie realnym. W procesie życiowym rośliny — i archetypicznie w krwawniku — wyobcowuje się {{SE|371}}<br /> <br /> potas z tej skrzepłej w dzieło zdeterminowości i przez szczególną zawartość siarki w krwawniku zostaje w procesie kwitnienia przybliżony o pierwszy stopień ku swemu kosmicznemu pra-jesteсtwu. Można to nazwać stopniem «Wirksamkeit» («działania»),&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Leitsätze'', GA 26, «Menschheitszukunft und Michaeltätigkeit», Dornach 1998, S. 94f.&lt;/ref&gt; stopniem czynnego, żywego działania. W napięciu wobec siarki potas rozwinięcia swe działanie w tym, co żywe, które od ziemskiego bieguna prowadzi do tworzenia białka w obszarze liści. W kwiecie tworzenie białka niemal całkowicie ustępuje w tył. Ciągnie się dalej w tworzenie nasienia. Tak więc w kwiecie proces potasowy zostaje niejako zwolniony z swego działania w żywym. Wysubtelnia się w stan zarodkowy, w to, co w obrazie można odczuć jako bezwolnie otwierający się gest kwiatu. Stan ten trwa chwilę, i już to, co zarodkowe w tym procesie substancjalnym, wraz z obumieraniem rośliny zapada w mineralizację, wraca w stan zdeterminowości właściwości fizycznych. W chwili kwitnienia jednak wkracza preparacja. Przez owinięcie w pęcherz szlachetnej zwierzyny i dalsze kroki preparacji potas — który w kwiecie osiągnął najwyższy stopień swej przemiany w to, co żywe — zostaje oderwany od rośliny nośnej i utrzymany w działaniu. Wskazuje to na to, że potas płynąc w swym ożywieniu staje się wrażliwy na wyższą sferę, na sferę objawienia swego jestestwa. Dzięki temu ziemski pierwiastek potas jest wyniesiony nie tylko w sferę życia, lecz w sferę życia noszącego doznanie. Staje się nośnikiem życia przeniknionego wewnętrznością.<br /> <br /> To ożywienie i astralizacja substancji dokonuje się też w zwierzęciu przez jego duszewne, czyli astralne jestestwo. Wyraża się to w niezwykłej sile nawozowej wydalin przeżuwaczy, a przede wszystkim bydła.<br /> <br /> Wymownym przykładem jest tu nawóz krowi. W człowieku substancja uduchawia się ponad wymienione stopnie, pod panowaniem Ja, i staje się jego nośnikiem. To, co w preparacji jest nadzwyczajne, polega na tym, że substancje zostają tu wprowadzone w układ, przez który mogą poza zamkniętym organizmem cielesnym człowieka i zwierzęcia stać się w glebie nośnikami kosmicznego życia i kosmicznej astralności.<br /> <br /> Gotowy preparat z krwawnika — twór z ducha człowieka — reprezentuje trzeci stopień nawożenia. Rozwinięcia swe działanie przez to, że w ilościach homeopatycznie małych dodawany jest do tego, {{SE|372}}<br /> <br /> co w ciągu roku gromadzi się w gospodarstwie rolnym z organicznych mas ze świata roślinnego i zwierzęcego. Rozwijając swe działanie, wchłania się w kompost i stos nawozowy. W stosownym czasie nawozy te trafiają na glebę. Gleba zaś jest jedynie cienką jak skóra warstwą. Jako «Zwerchfell» («przepona»)&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 44.&lt;/ref&gt; tworzy środek między «Oben» i «Unten» («tym, co górne» i «tym, co dolne»), między wyżynami i głębinami, między światłem i ciemnością. Gdy nawóz wpraco-wujemy w tę skóropodobną «środkę», zostaje ona zapłodniona przez ten nowy układ substancji — będący esencją współbrzmienia mineralnej, roślinnej i zwierzęcej natury, rytmów roku słonecznego i duchowo-twórczej siły człowieka. Ten nawóz uszlachetnia i przewyższa sposoby działania trzech królestw przyrody: krystalicznej zmysłowej natury Ziemi, kompostu roślinnego i nawozu zwierzęcego. Nie tylko wyrównuje to, co przez grabieżczą gospodarkę zostało glebie odebrane, lecz daje Ziemi, temu «dziełu», zdolność, by to, co bez życia, ożywiło się, to, co ożywione, niosło doznanie, a to zaś — przez wnikający z przyszłości duch — zindywidualizowało się.<br /> <br /> Znaczenie trzeciego stopnia nawożenia można dostrzec w tym, że w szerokim spojrzeniu ku przyszłości przyrodnicze istnienie tam, gdzie tak się pracuje, prowadzimy ponad próg przestrzeni i czasu i na nowo przyłączamy do postępującego rozwoju duszy świadomości człowieka — i wraz z nią kosmosu.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Kamillenpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kompozycja preparatu z rumianku ===<br /> <br /> Preparacja przebiega według tych samych kroków co preparat z krwawnika, z jedną niepewnością: w tekście Kursu drugi krok — wieszanie wypełnionych jelit krowich — nie jest wspomniany; natomiast w notatkach do Kursu pojawia się w tym zakresie stosowna wzmianka. Do tej kwestii powrócimy w dalszej części.<br /> <br /> W swoim wyglądzie rumianek (''Matricaria recutita'' bzw. ''Chamomilla officinalis'') jest krwawnikowi polarny, choć jako złożona (astrowata) jest z nim bardzo blisko spokrewniony. Wykazuje natomiast pokrewieństwo w funkcjonalnym polu napięcia polarności korzenia i kwiatu. Ta bliskość, a zarazem oddalenie, uzasadnia jego pozycję jako drugiego w korowodzie preparatów nawozowych. {{SE|373}}<br /> <br /> Badanie duchowe poucza, że preparat z rumianku posiada zdolność «den Dünger fähig zu machen, so viel Leben in sich aufzunehmen, und dieses Leben auf die Erde zu übertragen» (uczynienia nawozu zdolnym do przyjęcia w siebie tyle życia i przeniesienia tego życia na glebę), że nawóz staje się w stanie «noch mehr zusammenzubinden diejenigen Stoffe, die für das Pflanzenwachstum nötig sind, außer dem Kalium auch das Kalzium, Kalkverbindungen» (związywać jeszcze silniej substancje niezbędne dla wzrostu roślin — poza potasem również wapń, związki wapniowe). W krwawniku mamy do czynienia przede wszystkim z działaniem potasu. «Wollen wir auch noch die Kalziumwirkungen einfangen, so brauchen wir wiederum eine Pflanze, […] die, […] in einer homöopathischen Dosis verteilt, Schwefel enthält, und vom Schwefel aus die übrigen der Pflanze notwendigen Stoffe heranzuziehen» (Jeśli chcemy uchwycić również działanie wapnia, potrzebujemy znowu rośliny, która — rozłożona w dawce homeopatycznej — zawiera siarkę i za pośrednictwem siarki przyciąga pozostałe substancje niezbędne roślinie). «Die Kamille verarbeitet [neben dem Kalium; uwaga autora] das Kalzium dazu» (Rumianek przetwarza [obok potasu] do tego wapń). Przyczynia się do tego, «jene schädlichen Fruktifizierungswirkungen von der Pflanze auszuschließen, die Pflanze gesund zu erhalten» (wykluczenia ze wzrostu roślin owych szkodliwych działań fruktyfikacyjnych i zachowania roślin w zdrowiu).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 129.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Te wskazania Rudolfa Steinera rzucają zarazem światło na tak charakterystyczny wygląd rumianku w porównaniu z krwawnikiem. Krwawnik — dzięki swej aktywności siarkowej w obszarze ciepła i powietrza — pozostaje w oddziaływaniu wzajemnym z solą ziemską — potasem, w postępującym udoskonaleniu procesu potasowego od korzenia ku górze, przez łodygę, następstwo liści aż do kwiatu, i jest wyrazem opanowania żywiołu ziemskiego i wodnego. Wszystko w nim wskazuje na dążenie ku ścisłej formie i powściągliwości procesów życiowych — jak choćby silna sukulencja drobno członowanego, a zarazem gęstego pierzastego ulistnienia oraz kwiaty rurkowe ukryte niby za murami działek kieliszka. Rumianek natomiast sprawia wrażenie wydobytego z żywiołu ziemskiego. Jego związek z potasem przejawia się jeszcze w lekkiej sukulencji liści.&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl und Kari Järvinen: ''Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen'', Dornach 2005, 154 S.&lt;/ref&gt; Jego aktywność siarkowa zdaje się jednak skupiać przede wszystkim na przetwarzaniu i sublimacji ziemskiej substancji — wapnia. Wszystko w nim dąży ku luźnemu, intensywnemu rozczłonkowaniu organów wegetatywnych. Od wyraźnego korzenia palowego, który ku górze lekko grubieje na kształt rzepy, promieniują częściowo poziomo, w gęstych seriach, korzenie boczne ku szerokości i głębokości. Pęd główny wznosi się pionowo ku górze, lecz wkrótce u nasady dzieli się na szereg gałęzi bocznych, które — mało się rozgałęziając — rozchodzą się wszerz i w górę, nadając roślinie w całości skłonność do kulistej postaci. Liście tworzą luźne, mało uporządkowane pierzaste odcinki; odcinki pierzaste są {{SE|374}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 27, S. 374.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 27: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation der Kamille.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> wąskimi, nitkowatymi tworami, które same z siebie rozgałęziają się tylko nieznacznie (rycina 27). Te gesty promienistości i zaokrąglania wskazują na cechy charakterystyczne dla bogactwa form wapienia mineralnego (CaCO&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;), jak choćby promienistość aragonitu czy kuliste bądź zaokrąglone formy krystalicznych wapieni, okruchów lessowych, nacieków jaskiniowych itp.<br /> <br /> Postać pędu rumianku budzi wrażenie promienistego rozczłonkowywania się i rozpuszczania w świetle, cieple i powietrzu. O to, by nie rozpuścić się całkowicie, dbają kwiatostany szczytowe, w których gest kształtowania całej rośliny powtarza się na wyższym poziomie i zwraca ku wnętrzu. Łodyga zatrzymuje się i rozszerza w dno kwiatowe, na którym niepostrzeżenie wyrastają kwiaty rurkowe, obrzeżone od zewnątrz białymi kwiatami języczkowymi. W rozkwitaniu dno kwiatowe wypukla się w zaokrąglony stożek i jarzy się ciepłą złotą żółcią kwiatów rurkowych. Pod tym wypukleniem dna kwiatowego powstaje wypełniona powietrzem pustka — niezawodny znak, że mamy do czynienia z prawdziwym rumiankiem. Szczególną oznaką ruchliwości rumianku {{SE|375}}<br /> <br /> w przeciwieństwie do krwawnika jest unoszenie się białych kwiatów brzeżnych o świcie i ich opadanie wieczorem.&lt;ref&gt;Ebd., S. 82.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> W kwiatach, które owijają i zamykają kulistą postać swobodnie stojącego rumianku, jego przeniknięte światłem, ciepłem i powietrzem jestestwo pojawia się raz jeszcze na wyższym poziomie. Proces siarkowy przenika — w porównaniu z krwawnikiem — w odmienny sposób całą roślinę aż w dół do korzenia. I zamiast utrzymywać potas żywo w żywiole ziemskim i wodnym jak tamten, rumianek eteryzuje wznoszący się potas-wapń w obszarze oddziaływania ciepła i powietrza, osiągając szczyt w kwiecie, który wydziela intensywny zapach. To, co w kwiecie dobiega procesualnie końca, stanowi w preparacji rumianku początek czegoś nowego. To odwrócenie na lewą stronę zostaje zapoczątkowane przez wypchanie zebranych kwiatostanów rumianku w zwierzęcą otulinkę formową — odcinek jelita cienkiego krowy ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#374|rycina 27]]). Jelito cienkie (''Intestinum tenue'') łączy się z dwunastnicą (''Duodenum'') przychodzącą od żołądka, przechodzi w jelito biodrowe (''Ileum''), które wpada do jelita ślepego (''Caecum''). Długi odcinek środkowy tworzy jelito czcze (''Jejunum''), które w kształcie girland lub wieńca otacza spiralnie ułożoną tarczę okrężnicy (''Colon''). Ta tworzy środkowy odcinek jelita grubego między jelitem ślepym (''Caecum'') a odbytnicą (''Rectum''). Do preparacji nadaje się jelito czcze. W nim odbywa się — zapoczątkowane przez wydzieliny wpływające do dwunastnicy (wątroba, żółć, trzustka) oraz przez gruczoły własne jelita — główne trawienie. Ściana jelita czczego jest wielokrotnie powiększona przez gęsto ułożone kosmki jelitowe. Chronione przez potężną błonę śluzową (''Mucosa''), naczynia krwionośne i limfatyczne sięgają w kosmkach głęboko do kanału jelitowego. W nim dzięki wydzielinom gruczołowym i bakteryjnemu rozkładowi następuje niemal całkowita mineralizacja przyjętego pokarmu. Jest to intensywne wydarzenie metaboliczne, któremu towarzyszą rytmiczne ruchy rozluźniania i ponownego prostowania kosmków jelitowych oraz perystaltyka ścian jelitowych poprzez warstwę mięśniową, która z kolei przez mocno przetkaną tkanką nerwową, niemal przezroczystą błonę — surowicówkę (''Serosa'') — oddziela ścianę jelitową od wnętrza jamy brzusznej. To rozczłonkowanie na trzy błony i trójdźwięk ich funkcji wykazuje też pęcherz jelenia. A jednak oba układy narządów pozostają względem siebie polarne. Pęcherz centruje i gromadzi ciecz wydzieloną przez nerkę {{SE|376}}<br /> <br /> i odprowadza ją do świata zewnętrznego; jelito cienkie natomiast porusza stało-płynną zawartość przyjętego z zewnątrz pokarmu, rozkłada ją, przesiewa w przebiegu przez ścianę jelitową i wprowadza to, co przesiane, do wewnętrznego świata ciała. Pęcherz i nerka są narządami ciała astralnego w organizmie płynnym; pęcherz wydala z wnętrza ciała to, co nerka odsiała jako nieprzydatne. Jelito cienkie jest narządem, który z tego, co stałe w pokarmie, filtruje to, co użyteczne, i wcina je w ciało. Głęboko w nieświadomości bierze u człowieka udział w tym procesie organizacja Ja. Wkracza ona głęboko w przebieg trawienia i dba o zniszczenie obcej substancjalności aż do poziomu fizyczno-nieorganicznego.<br /> <br /> Pierwszy krok preparacji jest krokiem odwrócenia i emancypacji od naturalnego przebiegu. Pytanie brzmi: Jak proces potasowo-wapniowy, który w trakcie wzrostu rumianku był utrzymywany w ruchu i w kwiecie osiągnął najwyższy stopień eterycznej plastyczności, może zostać — ponad obumieraniem kwiatu — wydobyty z ograniczenia przestrzenno-czasowego, tak aby to, co w kwiecie zostało zawiązane, mogło być utrzymane w ruchu na wyższym poziomie? To zadanie spełnia jelito czcze krowy. Zdobywamy je najlepiej od krowy, która przez całe życie dokonywała «kosmiczno-jakościowej analizy» w swym układzie trawiennym na paszy z własnego gospodarstwa. Tniemy jelito czcze na odcinki o długości ok. 25 do 50 cm, zawiązujemy je z jednego końca i za pomocą lejka wpychamy koszyczki kwiatostanów rumianku do osłonki jelitowej, zawiązujemy od strony otworu wsypowego i otrzymujemy w ten sposób napięte, pokaźne kiełbaski ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#374|rycina 27]], s. 374).<br /> <br /> To, co uprzednio jako kwiat rumianku było zwrócone ku rozległości kosmosu, ku słońcu, wypełnia teraz stłoczone wnętrze jelita czczego krowy. To odwrócenie z zewnątrz do wewnątrz dotyczy również nowej funkcji samego jelita cienkiego. Ma ono teraz zawartość, której już nie trawi, enzymatycznie nie otwiera i nie porusza, lecz przeciwnie — zachowuje ją w swej konsystencji i czyni wrażliwą na siły, które wnikają z planetarnego obrzeża poprzez światło słoneczne. Zwyczajna funkcja jelita i ściany jelitowej polega na tym, by przetworzoną zawartość jelit z chwilą ziemskiego pokarmu — fizycznie przez układ limfatyczny i krwionośny, duchowo przez nerwowo-zmysłową skórę surowicówki — pośredniczyć wnętrzu ciała krowy. Polarnie do tego zewnętrzna skóra jelita (''Serosa'') jest teraz zwrócona ku siłom kosmosu i Ziemi. Oderwana od organizmu krowiego, przesiąknięta doznaniem substancja ściany jelitowej pośredniczy {{SE|377}}<br /> <br /> kwiatom rumianku siły Ziemi i Słońca. Pytanie brzmi: Czy to nie one właśnie utrzymują w ruchu — ponad naturalnie wyznaczoną granicę — eteryzowany potas i wapń kwiatów? Na tym przecież ostatecznie polega zadanie wszystkich preparatów nawozowych! Wraz z pierwszym krokiem preparacji, odwróceniem procesów polarnych, dokonuje się wznoszenie, które — tak można to rozumieć — ma potencję, by otworzyć «dzieło» tego, co się stało, na nowy stopień rozwoju wirksamości. Ta potencja realizuje się ostatecznie w drugim, a zwłaszcza w trzecim kroku odwrócenia i emancypacji ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#374|rycina 27]], s. 374).<br /> <br /> Co do drugiego kroku powstaje wspomniana na wstępie niepewność dotycząca wskazania Rudolfa Steinera w Kursie rolniczym i tego, co zawarł w notatkach, które sporządził w przygotowaniu do niego. Są one wydrukowane jako aneks w Kursie rolniczym. Na arkuszu 30 tych notatek znajduje się uwaga: «Därme – aufhängen» («Jelita — powiesić»). O tym nie ma mowy w piątym wykładzie Kursu, a więc w publicznym omówieniu tego zagadnienia. Podkreślony jest tam zdecydowanie krok trzeci — ekspozycja w glebie wobec kosmicznych sił zimowych: jako «Naturwirkung […] möglichst dem Erdigen verwandtes Lebendiges da wirken zu lassen» (działanie naturalne — pozwolić tam działać temu, co żywe i możliwie jak najbliżej spokrewnione z żywiołem ziemskim). Opisana jest też dokładniej właściwość miejsca, w którym należy zakopać preparat z rumianku: «Diese kostbaren […] Würstchen wiederum den ganzen Winter hindurch in einer nicht zu großen Tiefe einer möglichst humusreichen Erde aussetzen und sich auch solche Stellen aussuchen […], wo der Schnee liegen bleibt längere Zeit, und den […] Schnee gut die Sonne bescheint, sodass möglichst die kosmisch-astralen Wirkungen da hineinwirken» (Te cenne kiełbaski wystawiać z kolei przez całą zimę na niedużej głębokości w glebie możliwie bogatej w humus i wybierać takie miejsca, gdzie śnieg zalega przez dłuższy czas i gdzie śnieg jest dobrze nasłoneczniony, tak aby możliwie silnie działały tam kosmiczno-astralne wpływy).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 130.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Temu trzeciemu — w porównaniu z krwawnikiem — krokowi preparacji przypada najwyraźniej zasadnicze znaczenie. Drugi krok ekspozycji na promieniowanie kosmosu przez powietrze i ciepło pozostaje nie wspomniany. Ostatnio, analogicznie do preparacji krwawnika, coraz szerzej praktykuje się wieszanie jelit przez całe lato. Koszyczki kwiatostanów rumianku kwitnącego od końca maja do czerwca zbiera się, lekko podsusza, wpycha do jelit i jeszcze przed Janem lub przesileniem letnim wystawia na letnie siły powietrza i ciepła.&lt;ref&gt;Matthias König, mündliche Mitteilung.&lt;/ref&gt; {{SE|378}}<br /> <br /> Gdy próbujemy ocenić — z ducha samego Kursu rolniczego — różnie brzmiące wypowiedzi dotyczące letniego i zimowego działania w przypadku rumianku, pomocna może być następująca rozwaga: Jak wskazuje postępowanie przy kolejnych roślinach preparatowych, jest ono dostosowane do charakterystycznej właściwości każdej rośliny w obchodzeniu się z siłami kosmicznymi i substancjami ziemskimi. Jak opisano, wzrost rumianku jest wyrazem przewagi intensywnej astralności w świetle, cieple i powietrzu. Wznosi się ona jeszcze raz w kwiecie i przejawia się w wypełnionej powietrzem pustce pod wygiętym dnem kwiatowym — pustkę tę można jednocześnie bez sprzeczności rozumieć jako wyraz kształtowania się własnej, jeszcze nie wypełnionej istotą, wewnętrznej przestrzeni (duszy) — w rytmice ruchów kwiatów języczkowych, w ciepło-powietrznym zapachu i w jego silnym działaniu leczniczym. Wszystko to wskazuje na to, że rumianek jest już w toku swego wzrostu wystawiony na tak silne letnie kosmiczne działanie astralne, że drugi krok preparacji wydaje się zbędny; rumianek niejako sam go uprzedza. Niemniej jednak wieszanie kiełbasek jelitowych przez lato z pewnością nie może zaszkodzić.<br /> <br /> Po przezimowaniu w glebie — konieczna jest ochrona przed lisami i psami — następuje jako kolejny krok preparacji i emancypacji odkopanie wiosną w okolicach Wielkanocy. Powstała nowa substancja o nowych właściwościach, która dzięki swej astralnej sile kształtowania «stickstoffbeständiger ist als andere Dünger, der aber außerdem die Eigentümlichkeit hat, die Erde so zu beleben, dass sie in außerordentlich anregender Weise auf das Pflanzenwachstum wirken kann. Und man wird vor allen Dingen gesündere Pflanzen […] erzeugen» (jest trwalsza azotem niż inne nawozy, ma ponadto tę właściwość, że ożywia glebę w sposób nadzwyczaj pobudzający wzrost roślin — i przede wszystkim będzie się hodować zdrowsze rośliny).&lt;ref&gt;Ebd., S. 130.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> «Odświeżającą i ożywiającą siłę» preparatu z rumianku można przypisać eteryzowanemu potasowi, uzdrawiającą zaś — eteryzowanemu wapniowi. Ten ostatni staje się wrażliwy na porządkujące siły astralne emanujące z nadzmysłowego jestestwa rumianku. W «związywaniu» tych substancji ziemskich — potasu i wapnia — ciało eteryczne czyli życiowe roślin staje się bogatsze w siły kształtujące; może tym samym «die schädlichen Fruktifizierungswirkungen aus[zu]schließen» (wykluczać szkodliwe działania fruktyfikacyjne).&lt;ref&gt;Ebd., S. 129.&lt;/ref&gt; «Fruktifikację» można tu rozumieć jako właściwy proces w niewłaściwym miejscu: W glebie fruktyfikują bakterie, grzyby itp. i zapewniają procesy rozkładu aż do mineralizacji, a następnie — w połączeniu ze zwierzętami glebowymi — procesy przebudowy i {{SE|379}}<br /> <br /> budowy. Tam, w glebie, jest właściwe miejsce; niewłaściwe — gdy to samo zjawisko zaczyna wybujale panować piętro wyżej, w łodydze nad ziemią, np. w postaci wirusoz albo bakteryjnych i grzybiczych chorób roślin. Temu niszczycielskiemu wdzieraniu się tego, co ziemskie, z gleby w obszar łodyg i liści przeciwdziała nawóz organiczny potraktowany preparatem z rumianku.<br /> <br /> Podobnie jak inne preparaty nawozowe, preparat z rumianku przechowuje się w równomiernie utrzymywanym chłodzie, w nieco przyciemnionym pomieszczeniu, w glinianych naczyniach otoczonych ze wszystkich stron torfem. Torf izoluje przed promieniowaniem. Stosuje się go w porcjach wielkości szczypty trzema palcami — dwa do trzech gramów na 2 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; w ogrodnictwie, w rolnictwie na 10 do 12 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; obornika bądź materiału kompostowego, czyli w zależności od wielkości pryzmy. Właściwa miara wynika z osobistego stosunku, który człowiek buduje w pracy z nawozem.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Brennnesselpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kompozycja preparatu z pokrzywy ===<br /> <br /> Pokrzywa, trzecia w tym związku obok krwawnika i rumianku, nie wykazuje w swym charakterystycznym wyglądzie prawie żadnego z nimi pokrewieństwa — wykazuje je jednak w sposobie obchodzenia się z potasem, wapniem i dodatkowo z żelazem. Proces siarczanu przenika od góry z mocą całą roślinę. Użycza pokrzywie zdolności wydobywania wymienionych substancji z ich ziemsko-nieorganicznej natury i wcielania ich w swoje procesy życiowe. Rudolf Steiner nazywa ją «der größten Wohltäterin des Pflanzenwachstums» (największą dobrodziejką wzrostu roślin) i mówi: «Die Brennnessel ist wirklich ein Allerweltskerl, die kann ungeheuer viel […] außerdem, dass die Brennnessel Kali und Kalzium in ihren Strahlungen und Strömungen fortführt, außerdem hat die Brennnessel noch eine Art Eisenstrahlungen, die fast so günstig sind dem Laufe der Natur wie unsere eigenen Eisenstrahlungen im Blute. Die Brennnessel verdient es eigentlich durch ihre Güte gar nicht, dass sie da draußen oftmals so verachtet in der Natur wächst. Sie müsste eigentlich dem Menschen ums Herz herum wachsen, denn sie ist wirklich in der Natur draußen in ihrer großartigen Innenwirkung, ihrer inneren Organisation eigentlich ähnlich demjenigen, was das Herz im menschlichen Organismus ist»&lt;ref&gt;Ebd., S. 131.&lt;/ref&gt; (pokrzywa jest naprawdę wszechstronnym stworzeniem, potrafi niezmiernie wiele [...] oprócz tego, że pokrzywa prowadzi potas i wapń w swych promieniowaniach i prądach, posiada jeszcze jakiś rodzaj promieniowania żelazowego, niemal tak korzystnego dla biegu przyrody jak nasze własne promieniowanie żelaza we krwi. Pokrzywa właściwie ze swej dobroci wcale nie zasługuje na to, że rośnie sobie tam, na zewnątrz, tak często pogardzana. Powinna właściwie rosnąć człowiekowi wokół serca, gdyż jest naprawdę na zewnątrz w przyrodzie, w swym wspaniałym działaniu wewnętrznym, w swej wewnętrznej organizacji, podobna do tego, czym jest serce w ludzkim organizmie) ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#383|Rysunek 28]], s. 383). {{SE|380}}<br /> <br /> Cały wzrost pokrzywy, jej skłonność do skromnego rozrastania się wszędzie tam, gdzie przez ludzką rękę coś popadło w nieład — na przykład w miejscach, gdzie panuje gnicie albo gdzie leżą hałdy gruzu, lub na zaniedbanych pastwiskach i tam, gdzie stare maszyny rdzewieją w zaroślach, czy też na glebach z blisko powierzchni zalegającą wodą gruntową bogatą w żelazo, a dalej wszędzie tam, gdzie w krajobrazie powstają strefy przejściowe, jak przy miedzach, skarpach wodnych, żywopłotach i skrajach lasów — to wszystko, a także intensywna zieleń liści, będąca wyrazem działania azotu, przede wszystkim jednak żelaza, bez którego zawierający magnez chlorofil nie mógłby się tworzyć, jak również surowy ład jej okazałej, wyprostowanej postaci — wszystko to wskazuje, że pokrzywa opanowała proces żelazowy, wyraz wzmożonej siły Ja. Gdzie rośnie, tam dzięki swemu «wspaniałemu działaniu wewnętrznemu» tworzy ład w środku pomiędzy «tym, co w górze, i tym, co w dole». Wytwarza harmonijne wyrównanie jednostronnych procesów glebowych, tworząc niezwykle trwały, okruchowy próchniczny humus wierzchni.<br /> <br /> Znamienne jest, że ostre uwydatnienie polarności korzenia i kwiatu, charakterystyczne dla złożonych — krwawnika i rumianku — jest pokrzywie obce; należy ona do rzędu *Urticales*. Swymi niepozornymi kwiatostanami zanurza się w ulistnienie górnej jednej trzeciej łodygi. Kwiaty wyrastają z kątów liści ustawionych ściśle krzyżowo-naprzeciwlegle i piętrowo jeden nad drugim ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#383|Rysunek 28]], s. 383). Rośliny pylonośne wykazują bardziej podłużną blaszkę liściową i zaokrąglone ząbkowanie brzegu liścia, podczas gdy rośliny owocujące mają bardziej zwartą, sercowatą blaszkę i ostro zaostrzone ząbkowanie. Metamorfoza liścia zaznacza się tylko słabo: już w najniższym liściu ujawnia się typ rośliny z wyraźnym, nieco jeszcze okrągławym ząbkowaniem i porostem włosków parzących; co więcej, nawet liścienie je już noszą. Ku górze, w kierunku środka pędu, blaszka liściowa rozszerza się ku wyraźnej sercowatości, a ku wierzchołkowi łodygi znowu zwęża się ku delikatnym, ostro ząbkowanym, lancetowatym formom.<br /> <br /> To, co u roślin kwiatowych jest uwieńczeniem, ujawnieniem ich istoty w kwiecie, cofa się zupełnie. Kwiaty nie mają płatków. Żółtawozielone kwiaty pylkowe wyrastają w dłuższe wiechowate skupienia i zwisają w obrębie górnego ulistnienia; kwiaty owocowe są białawozielone i trzymają się gęściej skupione, bliżej łodygi. {{SE|381}}<br /> <br /> Całe ulistnienie, czworokancista, wewnątrz pusta łodyga oraz kwiat obsiane są włoskami parzącymi. Są to jednokomórkowe uwypuklenia naskórka, u podstawy wzmocnione przez złogi wapnia. Na szczycie noszą skrzemionkowaną główkę, która przy dotknięciu odłamuje się. Włosek parzący wbija się w skórę jak igła strzykawki i uwalnia trujący sok komórkowy wywołujący pieczenie — *urtycynę*. Zawiera ona między innymi substancje (*histaminę*, *serotoninę*, *acetylocholinę*), które normalnie występują wyłącznie u człowieka i zwierząt.&lt;ref&gt;Erdmut-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, S. 320.&lt;/ref&gt; We włoskach parzących ku peryferii rośliny zamiera proces fizjologiczny — tak jak to właśnie jest charakterystyczne dla kwiatu. Można zatem z pełnym przekonaniem powiedzieć: nie tylko kwiaty pokrzywy zostały wciągnięte w ulistnienie, lecz jej nadziemny pęd jest od najwcześniejszej młodości okryty za sprawą włosków parzących jakby procesem kwitnienia.<br /> <br /> Pokrzywy rozrastają się przez rozłogi łodygowe (kłącza) w kolonie o wysokości od jednego do dwóch metrów. Pędy rozłogowe mają żółtawe zabarwienie, biegną płasko pod ziemią, rzadziej nad nią, i wysyłają ze swych węzłów żylaste, również żółtawe sznury korzeniowe w głąb, od których następnie biała, drobna korzeniowina, bogato rozgałęziona, przenika warstwę wierzchnią gleby. Z węzłów kłącza wyrastają ku górze każdorazowo dwa pędki. Dążą w górę z zdecydowaną siłą wyprostowania i surowym harmonijnym, geometrycznym ładem. Wyspowo skupiają się pędy i odgraniczają ku zewnątrz obronną osłoną, która w silnie zacieniającym ulistnieniu zamyka w sobie wnętrze. Pokrzywie właściwe jest «działanie wewnętrzne», które koncentruje się w tej przestrzeni wewnętrznej, rozciąga w przestrzeń korzeniową i w ten sposób harmonizuje nieuporządkowane życie gleby i przekształca je w żyzny, trwały humus wierzchni.<br /> <br /> W pokrzywie dokonuje się cud: streszcza ona w sobie samej polarność korzenia i kwiatu, podnosząc ją ku wyższej jedności. Proces siarczanu z góry ku dołowi i proces Sal-substancji z dołu ku górze pozostają w wyższym stopniu w ruchu; oba przenikają się, wznosząc się, merkurialnie w liściu. Ten proces jest na wyższym stopniu rozwoju porównywalny z krążeniem krwi. W jego środku, w sercu, które jest zarazem środkiem między tym, co w górze, i tym, co w dole, spotykają się żylny i tętniczy prąd krwi. Stykają się przeszłość i przyszłość w tym, co teraźniejsze: krew, która z jednej strony na peryferii ofiarowuje siły w fizyczną czynność ciała, z drugiej zaś obarcza się {{SE|382}}<br /> <br /> strumieniem doznań spełnionych czynów, dociera jako żylny prąd krwi do centrum. Tam dokonuje się synteza, unoszące się z podświadomości ku świadomości czucie sercowe. Krew żylna przemienia się i odnawia w sercu — poprzez oddychanie płucne — w tętniczy prąd krwi, który wylewając się pobudza do nowej czynności. Tak samo na stopniu roślinności pokrzywa: «kwitnie» od swego środka, od liścia, aż po peryferie całej rośliny. Substancje ziemskie — potas, wapń i żelazo — doznają swego «wznoszącego oczyszczenia», swej eteryzacji, nie dopiero w końcowym stanie rozkwitania, zamierania w formę, lecz siły astralne działają poprzez siarkę w taki sposób, że proces kwitnienia wdrukują w całe wydarzenie wzrostu i utrzymują go w ruchu. Przez to pokrzywa spełnia «swoje wspaniałe działanie wewnętrzne», które czyni ją «podobną do tego, czym jest serce w ludzkim organizmie».&lt;ref&gt;Ebd., S. 131–132.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Tu leży zapewne powód, dla którego Rudolf Steiner nie wskazuje dla pokrzywy żadnego organu zwierzęcego, który miałby zapewnić utrzymanie w ruchu tego, co eteryczne, poza procesem kwiatu. Organem, który by tu wchodził w rachubę, byłoby serce. Serce jednak nie jest organem skórnym, lecz mięśniowym, samoistnie czynnym. W nim w rytmie uderzeń pulsu łączą się proces przemiany materii i proces zmysłowy; stają się jednym. Serce ucieleśnia syntezę z polarności obu procesów. Jest zarazem czynnym wewnątrzbyciem i powłoką organową. Pokrzywa spełnia podobną funkcję na stopniu życia czysto ożywionej przyrody. Jej przesycony astralnie organizm sił kształtujących uzdalnia ją do przekształcania zaklinowanej w stałość ziemską naturę sił ziemskich substancji — potasu, wapnia i żelaza — w uzdrawiające promieniowania porządkujące to, co żywe.<br /> <br /> W odniesieniu do preparacji chodzi o pytanie: jak tę jedyną w swoim rodzaju zdolność można wznieść do rangi nawozu sił, który glebie i uprawianym roślinom udziela zdolności właściwych pokrzywie? Jak organiczne nawozy gospodarstwa można przez dodanie tego nawozu sił — jak wreszcie samą glebę — uczynić «wewnętrznie wrażliwą», tak żeby procesy budowania i rozkładu przebiegały w tym wyższym sensie «rozumnie», żeby gleba indywidualizowała się ku tym roślinom, które właśnie chcemy uprawiać? «Es ist wirklich etwas wie eine ‹Durchvernünftigung› des Bodens, was man mit diesem Zusatz von ''Urtica dioca'' wird bewirken können.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 133.&lt;/ref&gt; (Jest to naprawdę coś w rodzaju ‹przeniknięcia rozumem› gleby, co będzie można osiągnąć tym dodatkiem *Urtica dioica*.) {{SE|383}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 28, S. 383.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 28: Die Stoffkomposition des Brennnesselpräparates im Durchgang eines Jahreslaufes.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Można to osiągnąć, gdy nadziemny pęd pokrzywy — głębokozielonej w łodydze i liściu, która doszła już do kwitnienia — poddać się polarności wynoszącej ją ponad właściwe jej, naturą uwarunkowane wydarzenie typowego kształtowania się jej postaci. Przez to dochodzi do kolejnego wzniesienia, do syntezy nowej substancji w tym, co żywe — do preparatu z pokrzywy. Kosi się pokrzywę, zgina ją razem lub lepiej grubo sieka i «lekko przywędza» (Rysunek 28).<br /> <br /> Wykopuje się w żyznej warstwie wierzchniej gleby niezbyt głęboko dół, wkłada się masę do środka, otacza się ją nieco torfem i przykrywa z powrotem ziemią. W tym miejscu pozostaje przez cały rok i jest tam wystawiona zarówno na zimowe, jak i na letnie siły. Po roku wykopuje się silnie skurczoną przez rozkład i zaawansowaną humifikację masę i trzyma w rękach gotowy preparat — nową, astralnie promieniującą substancjalność materialną. Praktyczne wykonanie wymaga wielkiej uważności co do właściwego stanu przywiędnięcia; przy odwiędaniu należy też unikać bezpośredniego nasłonecznienia. Przy zbyt jeszcze wilgotnym stanie masy pokrzywowej łatwo dochodzi do niepożądanych błędnych fermentacji, a przy zbyt silnym naświetleniu — do zaczarniania. Musi ona w cieniu, {{SE|384}}<br /> <br /> najlepiej przy dopływie ciepłego powietrza, zostać podsuszona. Żeby po roku znaleźć ją z powrotem w ziemi, używa się często starych lnianych worków, płaskich i cienkościennych drewnianych skrzynek na warzywa albo drenażowych rurek glinianych, do których się ją wpycha. W tym ostatnim przypadku otrzymuje się w znacznej mierze zhumifikowaną czarną masę.<br /> <br /> Co dotyczy też innych preparatów zakopywanych w ziemi, dotyczy szczególnie pokrzywy: ocena, czy preparat udał się lepiej czy gorzej, nie zależy od stopnia humifikacji, lecz od luźnej struktury preparatu, przyjemnego zapachu i przede wszystkim od tego, by otaczająca gleba była w dobrze przewietrzonym, okruchowo żywym stanie. Rozstrzygające jest, że siły okolicznego świata przekazywane przez ziemię mogą wejść w relację z substancjami roślin preparatowych wyniesionymi w to, co eteryczne, i mogą być zachowane.<br /> <br /> Wszystkie preparaty nawozowe, z wyjątkiem preparatu z waleriany, wprowadza się osobno w pryzmy kompostowe i gnojowe, w otwory o głębokości 30–50 cm, w odstępach od 50 cm do 3 m, w zależności od wielkości czy długości pryzm. Preparat z pokrzywy, tak bliski funkcji serca, wprowadza się zwykle pośrodku, na grzbiecie pryzmy; czworo rodzeństwa ma, wzajemnie przesunięte, swoje miejsce na bokach. Ich działanie jest astralnie promieniujące — a więc takie, które kwalifikuje się w zmysłowej zjawiskowości, nie zaś ilościowo mierzalnie.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Zur_Frage_der_Stoffumwandlung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === O kwestii przemiany substancji ===<br /> <br /> Pod uwagę wchodzą trzy różne jakości przemiany substancji:<br /> <br /> 1 Gdy spala się organiczną substancję, jak węgiel czy drewno, obserwuje się, jak jej materialna kompozycja znika i jako produkty przemiany pojawiają się inne kompozycje substancjalne — na przykład gazy i popiół. Odwrotnie: szereg wzajemnie reagujących substancji łączy się w nową kompozycję (związek), jak na przykład węgiel, tlen, azot, wodór i siarka — w białko. Całe przyrodnicze dzianie się ujawnia we wszystkich zjawiskach nieustanną przemianę substancji. <br /> <br /> 2 Pewne nieorganiczne pierwiastki — jak uran, tor i inne — oraz naturalne sole potasowe — radioaktywny ⁴⁰K zawarty jest w potasie w ilości nieco powyżej 0,12% — wysyłają w nieregularnych odstępach mierzalne promieniowanie; w szeregu rozpadów powstają produkty przemiany {{SE|385}}<br /> <br /> (izotopy oraz pierwiastki o niższej masie atomowej). Procesy te wymykają się bezpośredniemu postrzeganiu; działają jakby od dołu, z podnatury, ku górze, wkraczając w naturalne dzianie się. Wywołują choroby i w ostatecznym rachunku działają śmiertelnie.<br /> <br /> 3 Od nasienia aż po pełne ukształtowanie form roślinnych, od zarodka aż po cielesne wyformowanie zwierzęcia i człowieka — w nieustannej przemianie substancji zachodzą procesy budowania, rozkładu i przebudowy. Działa tu zasada życiotwórcza, coś istotowo nadzmysłowego, co tworzy sobie w przyrodniczym bycie zmysłowo postrzegalny obraz. Tu siły świata istot nadnatury krafcą w naturę.<br /> <br /> Preparaty są kompozycjami substancjalnymi, które — każdy na swój sposób — «użyźniają» opisany pod punktem 3. stosunek wzajemny między naturą (Ziemią) a nadnaturą (kosmosem). Szczególne znaczenie przypada tutaj trójni preparatu z krwawnika, rumianku i pokrzywy. Sprawiają one szczególny rodzaj przemiany substancji: ziemskie pierwiastki potas i wapń zostają w żywym kontekście roślin nie tylko eteryzowane, lecz uzyskują właściwości, które przybliżają je do sposobu działania azotu. Stają się nosicielami sił astralnych, a w końcu całkowicie przemieniają się w azot. Rudolf Steiner wskazuje na to następująco: «bo mianowicie w procesie organicznym leży tajemna alchemia, która na przykład potaż, gdy tylko pracuje w nim w odpowiedni sposób, naprawdę przemienia w azot, a nawet wapno, gdy właściwie pracuje, naprawdę przemienia w azot».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 136.&lt;/ref&gt; A dalej: «istnieje wzajemny stosunek jakościowy między wapnem a wodorem, podobny do stosunku jakościowego między tlenem a azotem w powietrzu. […] Pod wpływem wodoru wapno i potas nieustannie przemieniają się w coś azotopodobnego, a w końcu w prawdziwy azot. […] jest on właśnie tak niezmiernie pożyteczny dla wzrostu roślin, ale trzeba go sobie dać wytworzyć przez takie metody, jakie opisałem»&lt;ref&gt;Ebd.&lt;/ref&gt; — to znaczy przez artystyczne kształtowanie substancjalnych procesów stawania się w organizmie rolniczego gospodarstwa. Jak dla malarza płótno, farba i pędzel są środkami jego artystycznego tworzenia, tak dla rolnika — ziemia i jej ożywianie przez wytwarzanie i stosowanie preparatów.<br /> <br /> {{SE|386}} W przytoczonych wyżej cytatach badanie duchowe dotyka tajemnicy transsubstancjacji. Jak można się przybliżyć do rozwiązania tego problemu? Z pewnością nie z tym samym sposobem myślenia, którym usiłuje się rozwiązywać zagadki natury nieorganicznej. Oba przytoczone stosunki jakościowe stoją do siebie polarnie. Ten między tlenem a azotem w powietrzu jest miarodajny dla oddychania u zwierzęcia i człowieka. Obie substancje konstytuują w przeważającej mierze żywioł powietrza, obie pozostają w powietrzu w stanie gazowym, nieorganicznie nieaktywnym. Opływają zewnętrznie pęd rośliny. Inaczej rzecz się ma z ziemskimi substancjami — potasem i wapniem. Są one wynoszone przez życiową organizację rośliny ze skrępowania w fizycznej postaci substancjalnej, w «tworzywie», w sferę żywego działania. Można to rozumieć tak: pewne rośliny, rośliny lecznicze — właśnie krwawnik, rumianek i pokrzywa — mają zdolność, mocą swego ciała eterycznego, wprawienia w ruch organizacji potasu i wapnia ściętej w to, co fizyczne, wyzwolenia jej z zakrzepnięcia w formę. W swej postaci zjawiskowej i swych właściwościach są one odciskiem swego stanu, który na wczesnych stopniach ewolucji był jeszcze wypełniony życiem. Gdy mineralna forma wchodzi w procesy życiowe tych roślin, nasuwa się myśl, że potas i wapń stają się w nowy sposób podatne na działanie następnego, wyższego członu istoty — ciała eterycznego tych substancji. Jego istotową rzeczywistość geistesforscher napotyka w nadzmysłowym świecie ducha, który jako najniższy krąg graniczy z fizyczno-zmysłowym. Nowe, działające z przyszłości, duszewno-astralne impulsy rozwojowe mogą wtedy zdolnić te obdarzone własnym ciałem eterycznym substancje do otwarcia się na człony istoty zadomowione w jeszcze wyższej sferze ducha. Ziemskie substancje — potas i wapń — stają się tą drogą «azotopodobne», stając się same nosicielami sił duszewno-astralnych. Przejmują właściwości azotu, który z natury swej jest we wszystkich procesach życiowych nosicielem ujawniającej typus świata astralnego. «Azot jest naprawdę tym, który jest nosicielem odczucia.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 74.&lt;/ref&gt; Uprzytamnia on w ożywionej przyrodzie, w tworzeniu białka, procesy życiowe wywodzące się z dawnej przeszłości Ziemi, które przeszły stopnie rozwojowe i stały się teraz «dziełem» stworzenia.<br /> <br /> O przywróceniu potasu i wapnia do ich eterycznego stanu decyduje ich szczególny stosunek jakościowy do wodoru. Jak te {{SE|387}}<br /> <br /> jako sole najgłębiej opadły w stan czysto ziemskiego, tak wodór jest tym, «który możliwie najbliżej spokrewniony jest z tym, co fizyczne, i zarazem możliwie najbliżej spokrewniony jest z tym, co duchowe».&lt;ref&gt;Ebd., S. 75.&lt;/ref&gt; W swej budującej aktywności w tym, co organiczne, posługuje się siarką — i tak samo w swej aktywności rozkładającej. «Wynosi on ku rozległościom wszechświata wszystko to, co jest w jakikolwiek sposób ukształtowaną, ożywioną astralnością […] Wodór właściwie wszystko rozpuszcza.»&lt;ref&gt;Ebd., S. 76.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Otóż, to właśnie ów wymieniony stosunek jakościowy w krwawniku, rumianku i pokrzywie sprawia, że wodór rozluźnia w potasie i wapniu skrępowanie w formę i wyprowadza to, co astralne, zakrzepłe w tej formie, w «nieokreślone, chaotyczne przestrzenie wszechświata».&lt;ref&gt;Ebd., S. 76.&lt;/ref&gt; Przez to to, co eteryczne potasu i wapnia, może w tych roślinach znów wpłynąć w takim stopniu, że za pośrednictwem siarki może stać się nosicielem nowego, z przyszłości napromienionego świata sił. Potas i wapń przemieniają się w azot, o ile w tym sensie stają się nosicielami tej nowej astralności. Można wtedy powiedzieć, że azot powietrzny powtarza przeszłe w teraźniejszym. Natomiast ziemskie substancje — potas i wapń — również przeobrażone w nosiciele sił astralnych — umożliwiają przyszłe w teraźniejszym.<br /> <br /> Lecz jak można przypisać jednej i tej samej substancji, azotowi, dwie tak biegunowo różne jakości działania? Zgodnie z aktualnym naukowym poglądem istnieje tylko jedna — ta, którą wyprowadza się z jego nieorganicznych, fizykochemicznych właściwości. Jeśli dopuszcza się wyłącznie sposób myślenia leżący u podstaw tego poglądu, pytanie jest uzasadnione: po co tą skomplikowaną drogą wytwarzać tak znikome ilości azotu, skoro jest on w powietrzu w nadmiarze? Wystarczyłoby przecież ukształtować odpowiednio bogatą w rośliny strączkowe płodozmianę i mieć pod ręką wystarczającą ilość organicznego nawozu, aby zabezpieczyć zapotrzebowanie na azot dla reproduktywnego wzrostu. Jest to spojrzenie, które doświadczeniu myślowemu otwiera tylko wycinek rzeczywistości. Gdy siły skrępowane w tym, co fizyczne, ożywiane są w roślinie przez jej eteryczną organizację, a w zwierzęciu przeniknięte przez jego ciało astralne — wprawiają się w ruch; {{SE|388}}<br /> <br /> nie podlegają już odtąd swym czysto fizycznym prawom, lecz wyższym prawom ożywiającego eteru i kształtującego astralu.<br /> <br /> Sprawiona przez to przemiana martwej nieorganicznej substancjalności umożliwia roślinie, zwierzęciu i człowiekowi wcielanie się na Ziemi. Wcielenia są powtórzeniami rozwoju z prardalekiej przeszłości; są procesami żelaznej konieczności. Tylko człowiek, mocą swej inkarnowanej duszy-ducha, może określać swe działanie jako rozwój ku przyszłości, w wolności, samodzielnie. Oznacza to jednak, że mocą swego Ja nieustannie uduchowia siły i substancje budujące ciało, transsubstancjuje je. To charakteryzuje prawdziwą ewolucję ludzkościowej przyszłości.<br /> <br /> Z badania duchowego pochodzi w «Kursie rolniczym» Rudolfa Steinera opis drogi, jak w wolnym działaniu — w przygotowaniu preparatów biologiczno-dynamicznych — można wytwarzać substancje nawozowe, które czynią mury żelaznej konieczności «dzieła», w jakie skrzepł makrokosmos, przepuszczalnymi dla impulsów rozwojowych — a więc które sprawiają, że siły z przyszłości dochodzą do głosu w teraźniejszym.<br /> <br /> Fakt, że w przypadku trójni preparatów krwawnikowych, rumiankowych i pokrzywowych trójnia ziemskich substancji, czyli substancji sal — metale ziemskie potas, wapń i żelazo — poddana zostaje preparacji, przez którą same, przy współudziale wodoru i azotu, stają się nosicielami sił astralnych, jest procesem transsubstancjacji. Tym samym przekracza się granicę, którą stawia natura. Jakość działania tego rodzaju azotu rozumieć należy jako biegunową wobec tej, którą stanowi ewolucyjnie miarodajna siła kształtująca zwykłego azotu w gospodarstwie natury. Azot wytworzony przez preparację krwawnika, rumianku i pokrzywy jest tym, «który właśnie tak niezmiernie pożyteczny jest dla wzrostu roślin».&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 137.&lt;/ref&gt; Preparaty krwawnikowe, rumiankowe i pokrzywowe jako nawozy zmierzają do tego, by w powiązaniu z rozwojem duszewnym człowieka zasadzić nowy potencjał rozwojowy w «dziele» stającego się świata. Posługiwanie się preparatami jest odpowiedzią na uwagę Rudolfa Steinera: «Stoimy [od początku XX wieku; uwaga autora] przed wielką przemianą wnętrza natury.»&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 58.&lt;/ref&gt; Może ona obrócić się ku dobru jedynie wtedy, gdy towarzyszy jej wielka przemiana kształtowania duszewnego ludzi. Gdzie ta nie następuje, powstaje zniszczenie. {{SE|389}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Eichenrindepräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kompozycja preparatu z kory dębu ===<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Eiche,_ihre_Rinde_und_Borke&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Dąb, jego kora i łyko ====<br /> <br /> Spośród roślin preparatowych dąb szypułkowy (''Quercus robur'') jest najbardziej reprezentatywną dla naszych szerokości geograficznych drewniejącą rośliną trwałą. Do preparacji używa się jego kory, względnie borku. Jest to tym bardziej zaskakujące, że w przypadku wszystkich innych roślin preparatowych do preparacji wykorzystuje się koszyczki kwiatowe — lub, jak w przypadku pokrzywy, ze względu na jej kwiatopodobny charakter, cały pęd. Kwiat dębu jest jednopłciowy i jeszcze mniej okazały niż kwiat pokrzywy. Tylko w formie liści i owocniku osadzonym w miseczce — żołędzi — nieomylnie objawia się typus tego drzewa. Kto chce w obrazowej oglądalności zbliżyć się do wyjątkowości drzewnej natury dębu, musi zwrócić wzrok ku powolnemu, stopniowemu stawaniu się jego potężnej, sękatej, samej siebie afirmującej postaci — i na tym tle — ku procesowi substancji, który przejawia się z jednej strony w tworzeniu się kory i borku, z drugiej w twardym, odpornym drewnie rdzeniowym. Proces ten wychodzi ze strefy ożywionego kambium ku wnętrzu i na zewnątrz, przybliżając się w każdym przypadku, jako produkt końcowy roślinnego stawania się, z powrotem ku temu, co mineralne. Badanie duchowe wskazuje przy tym na znaczenie procesu wapniowego w korze dębu i na to, jak utrzymuje on rośliny w zdrowiu: «schafft Ordnung, wenn der Ätherleib zu stark wirkt» (wprowadza porządek, gdy ciało eteryczne działa zbyt silnie).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 134.&lt;/ref&gt; W strefie życia, we łyku kory, obok kwasów garbnikowych i innych substancji aromatycznych tworzy się w pojedynczych komórkach organiczny związek wapnia — szczawian wapnia — który krystalizuje w wakuolach komórkowych i w borku wytrąca się w druzach krystalicznych, a ponieważ jest trudno rozpuszczalny w wodzie, długo się tam utrzymuje.<br /> <br /> Dąb po skiełkowaniu posyła swój korzeń palowy w głąb, a za nim równie głęboko wnikające korzenie boczne, czyli sercowe.&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: ''Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen'', Dornach 2005, 154 S.&lt;/ref&gt; Do nich przyczepiają się poziomo, z wielką siłą ku rozległości dążące korzenie boczne, które z kolei na obrzeżach zapuszczają w głąb tak zwane korzenie kotwiące. W pełni wyrośnięty dąb tworzy, jak lustrzane odbicie rozłożystej korony, rodzaj równie potężnej «korony korzeniowej» w głębinach ziemi. Jego {{SE|390}}<br /> <br /> cały wzrost, a wraz z nim procesy substancji, przemawiają o tym zakorzenioniu w ziemi.<br /> <br /> Pęd młodego dębu rośnie pionowo ku górze z okółkowato osadzonymi rozgałęzieniami i pod względem tego typu wzrostu podobny jest do innych drzew liściastych. Ale już od początku nieomylnie objawia się praobraz dębu w tak charakterystycznym dla niego, wciętym i klapowanym liściu. Dopiero po mniej więcej 20 latach młodości wygląd dębu szypułkowego zmienia się w swoistą mu formę wzrostu — szeroko rozpostartą, nieregularnie luźniejszą i prześwietloną koronę ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Rysunek 29]], s. 401). To, co w formie liści dawało się już od początku przeczuć, w następnych dziesięcioleciach ogarnia z mocą całe drzewo. Potężna siła wzrostu, która trwać może nawet w tysiącletnim dębie, działa we wszystkich jego członach jak spiętrzana, widoczna w tym, że zeszłoroczne pędy przewodnie zostają w tyle i zarastają przez pędy boczne, przez co powstaje nieregularny przebieg konarów rozwijających się na kształt pnia. Tak samo liście spiętrzają się na czubkach pędów w pęczki; pień «spiętrza się» ku wnętrzu w wielką twardość drewna, ku zewnętrzu — w zagęszczający się, trwale przylegający borek.<br /> <br /> W miarę postępu wzrostu na grubość, po około 20 latach znika tak zwana kora lustrzana — nazwana tak od swojej gładkości i połysku — a na jej miejscu pojawia się charakterystyczny, spękany borek.<br /> <br /> Nawiązując do szczególnie idealnej struktury wapniowej,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 134: «In Bezug auf dasjenige, was dann als Kalzium zutage tritt, ist dasjenige, was an Kalziumstruktur in der Eichenrinde vorhanden ist, das alleridealste.» (Co do tego, co jako wapń dochodzi do głosu, to to, co jako struktura wapniowa jest obecne w korze dębowej, jest rzeczą najidealniejszą ze wszystkich.)&lt;/ref&gt; Rudolf Steiner mówi o korze dębu; używany w botanice odrębny od niej termin «borek» pozostaje niewspomniany. Doprowadziło to do rozbieżnych poglądów na temat tego, którą z obu — korę lustrzaną czy borek — należy stosować do preparacji. Hoerner w swoim gruntownym i wyczerpującym opracowaniu opowiada się zdecydowanie za korą lustrzaną młodego drzewa — tą, której ongiś używano jako «Eichenlohe» do garbowania skór.&lt;ref&gt;Erdmut-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, 512 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> W sensie botanicznym jest to kora — żywa tkanka łyka otoczona przez epidermy. W niniejszej książce jednak oddane zostanie słowo borkowi. Niżej zostanie to szerzej uzasadnione. Kora znika z pola widzenia, gdy tylko dąb wyrasta do swojej właściwej postaci. Rozszerza się ona w borek, ponieważ corocznie odnawiająca się tkanka łykowa obumiera ku peryferiom. Przejście ku borkowi tworzy odtąd {{SE|391}}<br /> <br /> wtórna tkanka meristematyczna — fellogen, którego komórki chronią łyko przed wpływami zewnętrznymi i korkowacieje obumierającą tkankę łykową w borek. Borek buduje się od wewnątrz ku zewnętrzu z corocznie obumierających, zakorkowanych warstw tkanki korowej, przy czym warstwy te pozostają ze sobą zrośnięte.&lt;ref&gt;Istnieje gruntowna praca Jana Alberta Rispensa, poświęcająca całe osobne rozdziały zagadnieniu kory i borku. Podsumowuje on: łyko i asymilujący miękisz korkotwórczy stanowią właściwy pierwiastek liściowy, obumierająca korkowa kora i borek — kwiatowy i owocowy organ pnia. – Jan Albert Rispens: ''Bäume verstehen lernen'', Stuttgart 2018, S. 157.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Wskutek wzrostu pnia i rozłożystych konarów na grubość borek pęka w głębokie szczeliny. Komórki korkowe chronią obumarłą tkankę łykową przed rozkładem, a tym samym szczawian wapnia i część trudniej lotnych olejków eterycznych oraz związków aromatycznych i ich pochodnych, które wytworzyły się w korze. Spośród związków aromatycznych chodzi o węglowodory, których produktem końcowym jest żywica wysokopolimeryzowana. Gdy Rudolf Steiner mówi, że «żywica dębowa powinna być jeszcze dość skuteczna»&lt;ref&gt;Vgl. Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Fragenbeantwortung vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 147.&lt;/ref&gt; — jako takiej wydzieliny dąb właściwie nie wytwarza — to z pewnością ma na myśli niskopolimeryzowane stadia pośrednie na drodze ku żywicy. Są to między innymi łatwo lotne substancje zapachowe, pokrewne wydzielinom kwiatowym, oraz aromatyczne węglowodory zawarte w olejkach roślinnych. Powstają one podczas fazy dewitalizacji rośliny ku kwitnieniu. «Ulatniają się» — po części za sprawą wodoru, który stał się procesualnym «jedynowładcą» — w nieodróżnialność kosmosu;&lt;ref&gt;Vgl. ebd., Vortrag vom 11. Juni 1924, S. 75: «in das Ununterscheidbare des Weltenalls» (w nieodróżnialność wszechświata).&lt;/ref&gt; albo są, jak w przypadku borku, trudniej lotne i dzięki otuleniu korka dłużej się zachowują. Te «bliskie kwiatom» substancje zawdzięczają swój skład siłom kształtującym kory i jej dewitalizacji ku zaastralizowanej formie borku. Z borku uszło życie — tak samo jak dzieje się to w procesie ku kwitnieniu. Siły tego, co astralne, zachowane są w organicznej «strukturze» dębowego borku, który zamyka w sobie pokrewne kwiatom aromatyczne formacje substancji oraz skrystalizowany szczawian wapnia. Dąb stwarza zatem dopiero w borku strukturę, która nadaje wapniowi uzdrawiającą rośliny moc działania i która na drodze dalszych kroków preparacji może być uczyniona użyteczną dla gleby i roślin. {{SE|392}}<br /> <br /> Dęby kwitną dopiero wówczas, gdy korona drzewa jest w pełni uformowana.&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: ''Auf den Spuren der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen'', Dornach 2005, 154 S.&lt;/ref&gt; Następuje to w wieku około 60 lat. Kwitnienia prawie się nie zauważa; dopiero gdy w tym zaawansowanym wieku we wrześniu i październiku opadają żołędzie, zwraca się uwagę na głęboką przemianę w biografii drzewa. Nawiązując do poprzednich rozważań, nasuwa się pytanie: czy dąb nie kwitnie i nie wydaje owoców już na długo wcześniej, zanim kwitnie i owocuje w sposób widzialny? W całej drzewnej naturze, a szczególnie reprezentatywnie w dębie, ziemia wywraca się na zewnątrz.&lt;ref&gt;Siehe hierzu: Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 12. Juni 1924, S. 90.&lt;/ref&gt; Czy nie dokonuje się już w tym procesie wywracania rodzaj kwitnienia i owocowania, tylko spiętrzony wstecz w pień i gałęzie, jakby zatrzymany w połowie drogi? Gdy popatrzy się na przekrój poprzeczny pnia dębowego, można w poziomym układzie odnaleźć ''Tria Principia'' Paracelsusa w budowie pnia. W strefie obrzeżnej pnia pojawia się — ledwo dostrzegalny gołym okiem — żywy pokład kambium, który ukryty pod korą otacza drzewo niczym zielony liść. Z tej warstwy ku wnętrzu wyrasta tkanka przewodząca ''ksylemu'', która wznosi wodę i sole mineralne i która — w układzie poziomym — zakorzeniona jest niejako w żywej bieli. W niej, podobnie jak w kompleksie sorpcyjnym gleby, przechowywane i ponownie mobilizowane są asymilaty. Jest to strefa procesu «Sal». Ku rdzeniowi pnia biel obumiera; mineralizuje się niejako w drewno rdzeniowe przez inkrustację substancji drzewnych — lignin oraz pochodnych kwasów garbnikowych — dla ochrony przed gniciem.<br /> <br /> Ku zewnętrzu z kambium wychodzi tkanka komórkowa rurek sitowych (''floem''). Prowadzi ona asymilaty do wszystkich niezieleniejących części drzewa. Do niej przylega tkanka korowa, czyli łyko. Zewnętrzna skórka, epiderma, zapewnia wreszcie ochronę przed wiatrem i pogodą. Przyobleka ona formę rośliny w widzialność. Kora mieści różne tkanki komórkowe, które po części zawierają chlorofil i pochłaniają światło, oraz komórki pojedyncze, które w swoich wakuolach tworzą kryształy szczawianu wapnia. Całościowo w korze panuje intensywna, spiętrzająca się i ku formie dążąca czynność metaboliczna. Tworzą się substancje pokrewne kwiatom, aromatyczne związki, jak kwasy garbnikowe i ich pochodne. W obrazie trójni Sal, Merkur i Sulfur można w przekroju pnia, w cienkiej, niezwykle ożywionej okrywie kory, rozpoznać skupiony, spiętrzony, merkurialny wzrost pędowy, który nie różnicuje się w pęd i {{SE|393}}<br /> <br /> liść. Ten liściowo-pędowy charakter kory podpierany jest faktem, że pąki liściowe wyrastają z kory, a pąki pędowe przez korę pozostają w łączności z kambium. Mineralne inkluzje i powstawanie węglowodorów — sulfuryzacja — wskazują na wciąż przez siły wzrostu opanowany, wstrzymany proces kwitnienia. Kora pozostaje za pośrednictwem kambium, przez merkurialne promienie rdzeniowe, w łączności z ciałem drzewnym.<br /> <br /> Jak łodyga i liść rośliny przemieniają się w kwiat, tak kora kontynuuje się niejako w metamorfozie w borek. Ta przemiana dokonuje się w ten sposób, że na miejscu epidermis tworzy się wtórne kambium — fellogen (''Phellogen''). Tkanka komórek korkowych, która z niego powstaje, łączy i otula rok po roku obumierającą warstwę zewnętrzną kory, a wraz z nią zawarte w niej mineralne inkluzje oraz trudniej lotne związki aromatyczne.<br /> <br /> Jak w pełni rozwinięty kwiat zamarza w formę, barwę oraz ulatniające się substancje zapachowe, tak liściowo-pędowy wzrost dębu — w borek. W nim wszystko, co wcześniej było przeżyte, przybiera sztywną, martwą formę; to, co było zielone, staje się gliniasto-brunatne i rdzawe; a to, co było związane z łatwo lotnymi substancjami aromatycznymi, ulotniło się. Tak widziane, w borku dopełnia się bliski jeszcze ziemi i niedokończony proces kwitnienia, czyli sulfuryzacji. Substancje nie są jeszcze całkowicie wyswobodzone ze swej fizycznej prawidłowości. Wapń jednak, wyniesiony w życie rośliny, wchodzi w połączenie z siarkowym kwasem szczawiowym, który z tego życia powstał. Krystalizuje w szczawian wapnia w różnych formach krystalicznych: romboedrycznej, słupkowej i igłowej lub oktaedrycznej w podwójnych piramidach. Rozróżnia się piasek krystaliczny, kryształy pojedyncze, zbliźniaczone, druzy i sferity.&lt;ref&gt;Hermann von Guttenberg: ''Lehrbuch der allgemeinen Botanik'', Berlin 1952, 641 S.&lt;/ref&gt; Szczawian wapnia tworzy się w plazmie komórkowej. Kryształy w stadium młodości otoczone są zawsze plazmatyczną osłoną, która dojrzewając w borku obumiera. To, co z wielorakich kompozycji substancji kory pozostaje w borku, to trudno lotne węglowodory i kryształy szczawianu wapnia. W tych ostatnich wapń obecny jest w strukturze, która swoje ukształtowanie otrzymała z życiowego kontekstu dębu. Z borku uszło życie, lecz to, co astralne — ono, które stworzyło tę strukturę (formę) — pozostaje związane z tym, co fizyczno-substancjalne, a więc także z {{SE|394}}<br /> <br /> niskopolimeryzowanymi węglowodorami oraz z osadzonymi w tym życiowym kontekście szczawianami wapnia. Borek pozostaje trwale zrośnięty z korą. Proces, który w borku dochodzi do końca, można porównać z nawozowym działaniem kompostu: przekazuje glebie coś, «co ma skłonność do tego, by bardzo silnie przenikać to, co astralne, z tym, co ziemne, bez pośrednictwa tego, co eteryczne».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 12. Juni 1924, Dornach 1999, S. 94.&lt;/ref&gt; Proces ten dokonuje się na najwyższym poziomie w kwiecie. Pod przewagą procesu sulfuryzacji, równoznacznego z astralnym oddziaływaniem, rozkwita on, objawiając w ten sposób swą istotę w obrazie — i jednocześnie w ten obraz formy i barwy zamarza. W kwiecie dokonuje się całkowita przemiana tego, co fizyczne, substancjalności ziemskiej. W borku dokonuje się również rodzaj procesu kwitnienia, który jednak na niższym poziomie zatrzymuje się w połowie drogi. Nie dochodzi do przemiany substancji, lecz do sulfuryczno-astralnego zachowania organo-mineralnej kompozycji substancji — wypadłej z życia kory, uformowanej w określoną organiczną «strukturę».<br /> <br /> Kto kieruje wzrok ku drzewom tworzącym borek, takim jak dąb, może sobie powiedzieć: borek jest wyrazem przetrwającego pory roku, bliskiego ziemi procesu kwitnienia, który — w równoczesności z korą, kambium, bielą i drewnem rdzeniowym — nadaje drzewu trwałość w zmienności pór roku. Tak widziane, wyjściowy materiał dla preparatu z kory dębowej jest również substancjalnością, która wyłoniła się z procesu kwiatopodobnego. Potwierdza to odpowiedź Rudolfa Steinera na pytanie jednego ze słuchaczy: «Czy w rachubę wchodzi cała kora?» «Właściwie tylko zewnętrzna warstwa kory, która kruszy się, gdy się ją odrywa.»&lt;ref&gt;Ebd., Fragenbeantwortung vom 13. Juni 1924, S. 147.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> To, co w ogóle właściwe jest drzewnej naturze — silne zagęszczenie astralności w koronie drzewa — cechuje dąb w sposób szczególny. Pod tym względem dąb jest pokrewny pokrzywie, lecz w sensie odwrotnym. Dla pokrzywy charakterystyczne jest jej niezwykłe «działanie ku wnętrzu». U dębu natomiast — rodzaj działania ku zewnętrzu, silna siła przyciągania dla świata owadów, wręcz jakby kołyska dla wielu jego gatunków. W strefie korzeniowej są to larwy mnóstwa gatunków przede wszystkim chrząszczy, w próchnicy wypróchniałego, starego pnia między innymi larwa jelonka rogacza, w strefie liściowej zaś galasówki. Ich siedlisko — galasy — jest symptomatyczne dla działania tego, co astralne, zwierzęcia. Galasówka sprawia, że przez {{SE|395}}<br /> <br /> hormonalne oddziaływanie dwuwymiarowość liścia dębowego od punktu złożenia jaj wyrasta w galasik miąższowy, to znaczy przybiera trójwymiarowość. W galas chroniący larwę liść przeobraża się w rodzaj kulistego organu skórnego — bogatą w tkankę odżywczą treść zamkniętą wobec zewnętrza. Galasy tworzą się również na innych roślinach zdrewniałych. Dąb jako pojedyncza roślina żywicielska potrafi jednak wydawać ponad 100 różnych rodzajów galasów.&lt;ref&gt;Eduard Strasburger: ''Lehrbuch der Botanik'', Stuttgart 1978, S. 422.&lt;/ref&gt; Godna uwagi jest wysoka zawartość w galasach kwasów garbnikowych i barwników, co ponownie wskazuje na przedwczesną sulfuryzację w strefie liściowej, podobną jak w korze i borku.<br /> <br /> Dopiero patrząc na wygląd dębu szypułkowego, na jego szczególne procesy substancji, jego stosunek do świata owadów i sił obrzeża kosmicznego, zbliżamy się do rozumienia słów badacza duchowego, że «to, co jako struktura wapniowa jest obecne w korze dębowej, jest rzeczą najidealniejszą ze wszystkich», by na drodze dalszej preparacji wytworzyć nawóz zdolny «profilaktycznie zwalczać choroby roślin».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 134.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Haustierschädel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Czaszka zwierzęcia domowego ====<br /> <br /> Tak jak dąb zajmuje osobne miejsce wśród roślin preparatowych, tak pozornie samotna stoi również osłona organiczna z królestwa zwierząt, służąca do preparacji kory dębowej i borku — czaszka zwierzęcia domowego: «Jest niemal obojętne, od którego ze zwierząt domowych».&lt;ref&gt;Ebd., S. 135.&lt;/ref&gt; To stwierdzenie badacza duchowego kryje w sobie znów wielkie zagadki. Przy pozostałych preparatach osłona organiczna jest ściśle przypisana określonej rodzinie zwierzęcej, jak szlachetna zwierzyna łowna, albo określonemu gatunkowi, krowie jako zwierzęciu domowemu; tutaj jednak, w przypadku preparacji kory dębowej, gatunek nie odgrywa żadnej roli — liczy się wyłącznie to, że spełniona jest istotowa jakość bycia zwierzęciem domowym. Na szczególne właściwości budowy ciała i duszy zwierząt domowych zwrócono uwagę w rozdziale «Zwierzęta domowe — organy organizmu gospodarstwa i krajobrazu» (s. 126 nn.). Są one wysoce zmienne i różnią się kształtem i ukierunkowaniem zasadniczo od pobratymców żyjących na wolności. Ale co to właściwie — ponad granicami gatunku, rodziny i rzędu — czyni zwierzę zwierzęciem domowym? Odkąd zostało zdegradowane do roli czysto użytkowej w masowej hodowli, pojęcie zwierzęcia domowego opustoszało. Odzyska ono {{SE|396}}<br /> <br /> ciężar właściwy dopiero wtedy, gdy weźmie się pod uwagę, że u zwierząt domowych ich powstanie, ich otwartość duszy na człowieka, ich zdolność do świadczenia mu usług — wszystko to jest dziełem człowieka. Domowość zwierzęcia zawdzięcza swe istnienie i będzie miała swą przyszłość dzięki trosce i miłości człowieka. One to właśnie dają zwierzęciu nieustannie coś, czego z natury nie posiada. I ten dar właśnie wpisał się w kształtowanie ciała zwierzęcia domowego aż po fizyczne ukształtowanie układu kostnego. Tak jak dąb nadaje wapniowi w korze i borku idealną strukturę, tak wapń i jego związki — w niemal martwej kości czaszki — nadkształtowane przez zwierzę domowe. Z tym łączy się pytanie: jak pod tym względem wygląda sytuacja ze zwierzętami użytkowymi hybrydyzowanymi lub genetycznie manipulowanymi i utrzymywanymi cyfrowo? Czy czaszce takiego zwierzęcia użytkowego można jeszcze przypisać jakość czaszki zwierzęcia domowego? Zwierzę domowe musi zostać na nowo poznane w swej jedynej w swoim rodzaju istocie. Ręką i duchem człowieka musi być nieustannie wynoszone choć trochę ponad swą czystą zwierzęcość. To nie tylko kwestia hodowli w dzisiejszym jej rozumieniu — to kwestia wychowania. Zwierzę domowe potrzebuje wychowania, aby stać się zwierzęciem domowym, tak jak człowiek potrzebuje go, by stać się człowiekiem. Praktykowanie tego wychowania zwierzęcia ku domowości w sposób świadomy i zgodny z jego istotą jest sztuką, która wynosi zwierzę ponad instynkty odziedziczone po naturze. Zwierzę domowe wyrzeka się poniekąd mądrych instynktów swej dzikiej postaci. Na człowieku ciąży odpowiedzialność za więcej niż wyrównanie tej straty. Ponieważ zwierzę nie posiada Ja, potrzebuje prowadzenia przez Ja człowieka w procesie wychowania. Wymaga to dziś — gdy tradycyjne praktyki chłopskiej relacji człowiek–zwierzę zanikły — poznania istoty zwierzęcia, dzięki któremu samo użytkowanie odzyska wartość wychowawczą. Biologiczno-dynamiczna hodowla zwierząt opiera się na tym właśnie podejściu. Tam, gdzie w tym sensie pogłębionego rozumienia pracuje się nad domowością zwierzęcia i jej stawaniem się, można oczekiwać znalezienia takich czaszek, które wypełnią przeznaczone im zadanie przy sporządzaniu preparatu z kory dębowej. Jedność użytkowania i wychowania była niegdyś naocznie widoczna w hodowli koni — na przykład przy koniach roboczych zaprzęgniętych do wozu lub pługa. Po tym jak przez całe swe końskie życie wykonywały swą pracę prowadzone przez cugle, w rolnictwie biologiczno-dynamicznym chętnie używano ich czaszek do preparacji. Koń roboczy (na razie?) odszedł do przeszłości. Dziś powszechnie używa się czaszki krowy, która również — przy uboju w odpowiednim czasie jesienią — dostarcza organicznych osłon dla {{SE|397}}<br /> <br /> preparatu z rumianku i preparatu z mniszka lekarskiego. W razie potrzeby używa się też czaszek owcy lub kozy.<br /> <br /> Czaszka dzieli się na część twarzową i część mózgową. U noworodków obie tworzą jeszcze jedną zwartą, zbliżoną do kulistej formę — taką, jaką człowiek zachowuje przez całe życie. Część twarzowa wydłuża się następnie w krótkim czasie młodości zwierzęcia i odtąd dominuje kształt głowy. Głowa grozi tu poniekąd zalaniem przez siły przemiany materii. To zjawisko i jego opanowanie przejawia się szczególnie wymownie u zwierząt z porożem, a inaczej u bydła. Jeleń samiec na przykład dokonuje co roku na nowo ogromnego wyczynu metabolicznego: z czaszki mózgowej wyrasta silnie ukrwione, pokryte aksamitną skórą poroże. Dzieje się to w pierwszej połowie roku. Z początkiem drugiego półrocza moc sił metabolicznych wdzierających się w głowę zostaje wygnana z poroża — zamiera ono w kostną, obejmującą przestrzeń wewnętrzną formę rozgałęzionych tyk i staje się potężnym narządem zmysłowym, wyczuwającym obrzeże ciepła, światła i powietrza. Zimą jest zrzucane. Nie inaczej, a jednak biegunowo, rzecz się ma z wyrostkami głowy u bydła — rogami, rosnącymi rok po roku i jednocześnie zamierającymi w rogową osłonę. Przez te skierowane ku wewnątrz narządy zmysłowe potężny napór przemian metabolicznych na organizację nerwowo-zmysłową jest odpychany przez martwą rogową osłonę z powrotem w ciało. W ten sposób bydło, inaczej niż jeleń, chroni nerwowo-zmysłowe siły głowy przed napierającą mocą sił metabolicznych.&lt;ref&gt;Über die organischen Bildungen, die im höheren Tierreich dem Ausgleich eines ungleichgewichtigen Verhältnisses der polaren Systeme dienen, siehe u.a.: Friedrich A. Kipp: «Bezahnung und Bildungsidee des Organismus», in: Wolfgang Schad (Hrsg.): ''Goetheanistische Naturwissenschaft'', Band 3: ''Zoologie'', Stuttgart 1983, S. 167 f.; sowie Andreas Suchantke: «Polarität und Dreigliederung im Tierreich», in: ders.: ''Metamorphose – Kunstgriff der Evolution'', Stuttgart 2002, S. 137 f.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Anatomiczna budowa ciała i czaszki u zwierząt domowych nie różni się od budowy dzikich form. Istnieje jednak znamienna różnica w sposobie ukształtowania: jest ono wysoce zmienne; część twarzowa czaszki pozostaje nieco skrócona, sprawność zmysłów jest mniejsza, wydajność metaboliczna wyższa, objętość jamy mózgowej miejscami znacznie zredukowana (zob. rozdział «Zwierzęta domowe — organy organizmu gospodarstwa i krajobrazu», s. 126 nn.). Są to jednak symptomy powstrzymanego u zwierząt domowych rozwoju, zachowania ich młodości, statusu poniekąd bardziej embrionalnego. Ta zachowana {{SE|398}}<br /> <br /> młodość właśnie wyznacza istotę zwierzęcia domowego. Ewolucyjnie zawdzięcza ono swą bardziej młodzieńczą naturę człowiekowi. Ten fakt nakłada nań zobowiązanie, by w poznaniu istoty i w miłości ukierunkować wychowanie w hodowli, żywieniu i pielęgnacji stosownie do tej prawdy.<br /> <br /> Jako zwierzęca osłona organiczna dla pokruszonej kory dębowej i borku służy jama mózgowa w czaszce jednego z większych zwierząt domowych. Otacza ją mozaika kości górnej czaszki, ukształtowanych częściowo z tkanki łącznej — jak sklepienie czaszki (z kością czołową, skroniową i ciemieniową) — częściowo z chrząstki, jak kości podstawy czaszki i częściowo potylica, a także kości odgraniczające jamę mózgową od czaszki twarzowej. Skostnienie powstaje przez komórki kostne, które promieniują w tkankę łączną i chrząstki z poszczególnych ośrodków i przez odkładanie fosforanów wapnia i magnezu, węglanów wapnia oraz fluorku wapnia unieruchamiają ruchliwość tkanki podstawowej. Powstają z tego płaskie kości okrywające, połączone mostkami z tkanki łącznej lub chrząstki. W miarę starzenia się ulegają one w końcu skostnieniu — kości chrząstkowe w mocniej uformowane, częściowo zrastające się ze sobą kości ograniczające jamę mózgową od strony czaszki twarzowej. Skostnienie (ossyfikacja) jest postępującym zamieraniem w formę. W porównywalny sposób kora zamiera w formę borku. A jednak — ponieważ mamy do czynienia ze zwierzęciem — ten proces obumierania jest hamowany przez ciało sił kształtujących. Procesy życiowe pozostają w pewnym stopniu w ruchu; nieustanny rozpad, przekształcanie i odbudowa substancji kostnych trwa nadal. Jak bardzo kości są jednak jeszcze przeniknięte procesami życiowymi, oświetla fakt, że jedna trzecia kości składa się z organicznej substancji podstawowej, z ''ossein'', a dwie trzecie z wyżej wymienionych soli mineralnych (P, Ca, Mg i F).&lt;ref&gt;Rolf Krahmer, Lothar Schröder: ''Anatomie der Haustiere'', Leipzig 1985, 368 S.&lt;/ref&gt; Siły kształtujące ożywiają i prześwietlają kości od leżącej na zewnątrz, unerwionej i ukrwionej okostnej, czyli periosteum.<br /> <br /> Z powyższych rozważań, ani też z przywołanych morfologicznych osobliwości, nie wyciągniemy rozstrzygającego wskazania, które przybliżyłoby rozumieniu stwierdzenie badacza duchowego, że do preparacji kory dębowej nadaje się czaszka: «niemal obojętnie od którego z naszych zwierząt domowych».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 133.&lt;/ref&gt; Odpowiedź znajdzie się zapewne tylko wtedy, gdy weźmiemy pod uwagę relację człowieka ze zwierzęciem od epok lodowcowych {{SE|399}}<br /> <br /> i następujących po nich wielkich kultur starożytnych. Ludzkość żyła wówczas jeszcze w sennym, mrocznym stanie świadomości. Można go też nazwać świadomością mitologiczną. Z niej wypływały mity ludów — inspiracje z duchowo-rzeczywistego, nadzmysłowo odczuwanego świata. Pozostawała pod kierownictwem natchnionego kapłaństwa misteriów. W tych duchowych tłach należy szukać stawania się zwierzęcia domowym (por. rozdz. «Zwierzęta domowe — organy organizmu gospodarstwa i krajobrazu», s. 126 nn.). Polegało ono na tym, że instynktowne życie zwierząt, ukształtowane przez ewolucję, było stopniowo zastępowane przez prowadzenie przez człowieka. Ten krok przemiany, wynikający z duszewno-duchowej konstytucji świadomości ówczesnej ludzkości, wycisnął piętno na ciele życiowym zwierząt, a przez nie na ciele fizycznym i tym samym na strumieniu dziedziczności. Pomogło to zwierzęciu domowemu zachować jego młodość, utrzymać zmienność jego cielesnej konstytucji. W ostatecznej konsekwencji można przyjąć, że tajemnica stawania się zwierzęciem domowym znalazła swój osad w ciele fizycznym — w specyficznym rozmieszczeniu substancji, w ich «strukturze» — tam, gdzie życie ostatecznie krzepnie w formę. Gdy forma zostaje stworzona, życie wycofuje się z niej, wydaje ją śmierci. To rozmieszczenie substancji, stworzone przez siły kształtujące zwierzęcia domowego, jest za każdym razem inne w kościach rurkowych kończyn, w kościach miednicy, kręgosłupa, i znów inne w kościach czaszki otulających centrum układu nerwowo-zmysłowego. Przeważającą substancją budującą te ostatnie jest wapń; występuje w różnych kompozycjach z fosforem, węglem, tlenem i fluorem. Jego siły, skierowane jakby ku jednemu środkowi, nadają czaszce mózgowej kształt zbliżony do kulistego. Kompozycyjne rozmieszczenie wapnia w kościach czaszki mózgowej jest — można tak wnioskować — wyrazem zainspirowanego przez człowieka, utrzymywanego w młodości duszy gry sił zwierzęcia domowego. Jest ono na zwierzęcym poziomie wyższym sposobem rozmieszczenia wapnia niż to, które na poziomie roślinnym, na przykład w korze i borku dębu, jest obecne. Tak widziane, czaszka zwierzęcia domowego zachowuje w swoich kompozycjach wapniowych siły astralne, które napłynęły do zwierzęcia domowego przez czynną troskę i zastąpiły utracone instynkty. Posiadają one w wyższym sensie zdolność oczyszczającego, uzdrawiającego i leczniczego oddziaływania na wrzące procesy życiowe.<br /> <br /> Ta próba myślowego przybliżenia do rozumienia wyjściowych materiałów preparatu z kory dębowej i czaszki zwierzęcia domowego musi być pogłębiana dalej. Ale nawet to nie rozwiązuje zagadki {{SE|400}}<br /> <br /> samej preparacji jako takiej. Musi ona zostać dokonana ręką ludzką — akt artystyczny!<br /> <br /> Dąb wyrasta w naszych krajobrazach, podobnie jak wszystkie rośliny preparatowe i zwierzęta domowe; lecz w jakich warunkach życia i środowiskowych? Musimy czynić wszystko, co leży w naszej mocy, by poprzez kształtowanie organizmu gospodarstwa i krajobrazu sprzyjać ich kwitnieniu zgodnemu z ich istotą. Obejmuje to, wszędzie gdzie to możliwe, nawożenie preparatami. W swoim powstawaniu jest ono syntezą substancji i sił komponujących krajobraz, a w swym zastosowaniu — jako całość — środkiem leczniczym służącym ich harmonizacji.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Präparation_der_Eichenrinde-Borke&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Preparacja kory i łyka dębu ====<br /> <br /> We wrześniu zdobywamy korę borkowatą z dębu — możliwie takiego, który wyrósł w gemarkacji gospodarstwa — oraz czaszkę, możliwie zwierzęcia hodowanego na tym samym gospodarstwie ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Rysunek 29]]). W przypadku starszych dębów o głęboko pofałdowanej borce zaleca się, by zewnętrzną, często lekko omszałą warstwę zeskrobać żelazkiem i dopiero warstwy głębsze, młodsze, wziąć do użycia. Masa, która już przy zdejmowaniu zaczyna się kruszyć, zostaje następnie posiekana na drobno, aż uzyska strukturę sypką, grudkowatą. Z czaszki zwierzęcia domowego — po uboju — usuwa się mózg przez otwór potyliczny oraz resztki przylegającego z zewnątrz mięsa i skóry. Używa się następnie górnej części czaszki i przez ten sam otwór kości potylicznej — przez który pęczek nerwowy rdzenia kręgowego przechodzi do móżdżku — wypełnia się komorę mózgową masą borkowo-korową. Otwór zamyka się odłamkiem kości czaszki i uszczelnia gliną.<br /> <br /> W tym pierwszym kroku preparacji dokonuje się pierwsze wywrócenie na nice: coś zewnętrznego, kora-borka, staje się czymś wewnętrznym, zamkniętym w powłoce kostnej, która już za życia zwierzęcia domowego bliższa była śmierci niż życiu. Tuż przy mózgu służyła ona uświadamianiu sobie instynktownie kierowanych doznań zmysłowych ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#401|Rysunek 29]]).<br /> <br /> W drugim kroku preparacji dokonuje się drugie wywrócenie na nice procesu przyrodniczego, prowadzonego przez ducha i rękę człowieka. Czaszki zostają zaraz po wypełnieniu substancją roślinną zakopane płytko w ziemi, w miejscu, gdzie jest dużo szlamu roślinnego i gdzie napływa woda atmosferyczna — deszczowa i roztopowa. W tym ziemistym, księżycowo-wodnym środowisku spoczywają, wystawione na działanie sił jesiennych i {{SE|401}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 29, S. 401.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 29: Die Stoffkomposition des Eichenrindenpräparates im Durchgang durch das Winterhalbjahr.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> zimowych. Trudność spełnienia tych warunków w sposób optymalny doprowadziła do rozmaitych rozwiązań.&lt;ref&gt;Walter Stappung: ''Die Düngerpräparate Rudolf Steiners, Herstellung und Anwendung'', Rüfenach 2017, 2 Bd. (Bd. 1: 632 S.; Bd. 2: 116 S.).&lt;/ref&gt; Pewną swobodę postępowania ułatwia następująca wskazówka Rudolfa Steinera: «versenken nun [den Schädel; Anmerkung des Verfassers] in die Erde und geben […] Torfmull drauf und versuchen, durch Einleitung irgendeiner Rinne möglichst viel Regenwasser an den Platz zu bekommen. Man könnte es sogar so machen […] in einem Bottich, in den immerfort Regenwasser einfließen und wiederum abfließen könnte […] da solche Pflanzensubstanz hineingeben, die stark bewirkt, dass immer Pflanzenschlamm da ist» («zakopujemy teraz [czaszkę; uwaga autora] w ziemi i kładziemy na niej torf, a przez jakiś rów staramy się doprowadzić jak najwięcej wody deszczowej na to miejsce. Można nawet tak postąpić [...] w kadzi, do której wciąż wpływałaby i wypływała woda deszczowa [...] wkładać tam taką substancję roślinną, która silnie sprawia, że zawsze jest tam szlam roślinny»).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 135.&lt;/ref&gt; Obie metody są stosowane w praktyce.<br /> <br /> Wiosną następuje trzeci krok preparacji: czaszki wyjmowane są z ich ziemisto-wodnego środowiska. Znów dokonuje się wywrócenie na nice: to, co wewnętrzne — wypełnienie z kory-borki — wchłonęło i skupiło w sobie działające z zewnątrz siły. To, co się ukazuje, jest nową substancją, nieco ciemniejszą z wyglądu, o konsystencji lekko uziemnionej, lecz wciąż jeszcze grudkowatej. Jest to nowa substancja, {{SE|402}}<br /> <br /> obdarzona nową właściwością promieniującego działania astralnego, które kompostowi i nawozowi gnojowemu «wirklich die Kräfte verleiht, schädliche Pflanzenkrankheiten prophylaktisch zu bekämpfen, aufzuhalten» («naprawdę nadaje siły do profilaktycznego zwalczania i powstrzymywania szkodliwych chorób roślin»).&lt;ref&gt;Ebd., S. 135.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Jak można myślowo prześledzić ten proces, który rozgrywa się w tym, co ziemiste, między szlamem roślinnym, kostną powłoką czaszki a korą-borką dębu przez zimowe półrocze? Poniżej próba interpretacji. Chodzi o pytanie: jak można uczynić pożyteczną właściwość wapnia, polegającą na ściąganiu sił eterycznych? Zbyt często po wilgotnej zimie i wiośnie, gdy nagle nastaje bogaty w słońce okres ciepła, masowo pojawiają się szkodliwe obce organizmy — jak mszyce w koloniach. Są one znakiem eterycznie bujnie rozrastającego się wzrostu. Kosmiczno-astralne siły są zbyt słabe, by nadmiar siły wzrostu ukształtować w formę. Tu może pomóc ściągająca siła wapnia — nie jednak zwykłego związku wapniowego z resztą kwasową kwasu węglowego (CaCO&lt;sub&gt;3&lt;/sub&gt;), lecz takiego wapnia, który ma «strukturę» właściwą korze-borce dębu. Ten szczawian wapnia, wyniesiony przez procesy życiowe dębu i przez niego wydzielony w korę-borkę, musi zostać przez kolejne kroki preparacji doprowadzony do stanu, w którym — jako dodatek do nawozów organicznych — podtrzymuje zdrową równowagę między życiowym związkiem gleba-roślina a wnikającymi siłami astralnymi podsłonecznych planet Wenus, Merkurego, Księżyca. Osiągnąć to można w ten sposób, że wytwarza się stan chaotycznie bujnej eteryczności. Stan ten istnieje w szlamie roślinnym. Musi być przez ciągły dopływ wody deszczowej i roztopowej stale podtrzymywany. Woda atmosferyczna zawiera tlen, który sprawia, że przebiegające beztlenowo procesy rozkładu nie przechodzą w gnicie. Biegunowo do wodnistości szlamu roślinnego stoi natura napływającej, przepojonej kosmicznymi siłami wody deszczowej i roztopowej. Skrapla się ona w zimowej atmosferze z gazowej postaci powietrza w postać kropli albo krystalizuje w kryształ śniegu. W obu stanach skupienia woda ma swoje własne centrum. Do tego centrum przystępują siły makrokosmosu, koncentrują się w powłoce wodnej i ograniczają ją do postaci kropli czy kryształu śniegu. Gdy owe krople wody łączą się teraz w jednolitą masę wodną w tym, co ziemiste, oddają swoje własne centrum centrum środka Ziemi. {{SE|403}}<br /> <br /> Kosmiczne siły skupione w kroplach rozchodzą się w tym, co ziemiste, i — w tym przypadku — wchodzą w pierwochaos szlamu roślinnego. Dochodzi w pewnego rodzaju syntezie do wyrównania: księżycowo-mikrobialne dzianie się rozkładu zostaje przez siły aktualnie działającego kosmosu wprowadzone w równowagę. Można przyjąć, że w tej równowadze chodzi o połączenie planetarnego działania podsłonecznego i nadsłonecznego.<br /> <br /> W to środowisko bezkształtnie chaotycznego szlamu roślinnego i przepływającej nad nim wody deszczowej czy roztopowej zanurzone zostają czaszki zwierząt domowych z wypełnieniem z kory dębu w komorze mózgowej. Nieprzerwanie opływają je i przenikają przez kostną powłokę czaszki łączące się siły eteryczne. Wykazuje ona strukturę wapniową ukształtowaną przez wyższe siły astralne zwierząt domowych, które stoją w służbie człowieka. Z serca, które pozostaje w związku ze Słońcem, działają w zwierzęciu ku głowie siły nadsłonecznych planet, Marsa i Jowisza, podczas gdy w samej głowie dominują kształtujące formę i strukturę siły Saturna.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 60.&lt;/ref&gt; Oznacza to, że zchaotyzowane w szlamie roślinnym, wprowadzone przez wodę deszczową w pewien rodzaj równowagi siły eteryczne — w przejściu przez powłokę czaszki — zostają przez mniej instynktowo związane siły astralne zwierząt domowych przemienione w siły kształtujące. Wapń powłoki czaszki, ustrukturyzowany przez ciało astralne zwierząt domowych, ściąga siły eteryczne i obdarza je budującą, porządkującą mocą działania. W korze-borce leży, tak przyrządzone przez dąb, wapń z jednej strony w takiej kompozycji substancjalnej, że staje się podatny na eteryczne strumienie szlamu roślinnego, przemienione w siły kształtujące za pośrednictwem czaszki zwierzęcia domowego. Z drugiej strony leży w naturze wapnia, by te odebrane siły kształtujące skupiać i zachowywać w związku działania kory-borki dębu.<br /> <br /> Czaszki zwierząt domowych wraz ze swym wypełnieniem pozostają przez zimowe półrocze wystawione na wnikające w to, co ziemisto-wodne, siły ziemsko-kosmiczne. Postępowanie to można tak interpretować, że z jednej strony w tym czasie i tak planetarne działanie podsłoneczne — a w szczególności działanie Księżyca — jest najsilniejsze w tym, co wodniste szlamu roślinnego, z drugiej zaś siły kształtujące dalszego obrzeża gwiazd stałych, działające poprzez to, co twarde i ziemiste, rozwijają w twardej, skamieniałej w formę czaszce zwierzęcia domowego swą największą skuteczność. {{SE|404}}<br /> <br /> Gotowy preparat wprowadza się — tak samo jak opisane wyżej — do pryzm kompostowych i gnojowych w ilości trzech palców (szczypcie) na 1 do 2 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; w zakresie ogrodniczym, w zakresie rolniczym na 8 do 15 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt;. Nie liczy się substancja, lecz promieniowanie sił. I tutaj osąd powinien kształtować się z tego, czego uczy własna obserwacja i doświadczenie.<br /> <br /> W przeciwieństwie do krzemu Rudolf Steiner opisuje wapno jako to, co chce «an sich heranziehen» («przyciągać wszystko ku sobie»). «Was der Kalk haben will, lebt im Pflanzlichen» («To, czego wapno chce, żyje w tym, co roślinne»). «Das Kalkige ist die allgemeine äußere Begierde im Irdischen» («To, co wapienne, jest powszechną zewnętrzną żądzą w tym, co ziemskie»).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 11. Juni 1924, S. 82/83.&lt;/ref&gt; W tej właściwości «żądliwości» wyżywa się przyrodniczo nieorganicznie martwe wapno. Przez procesy życiowe roślin — a w szczególny sposób dębu — zostaje ono stopniowo wyzwolone z tego przykucia do tego, co ziemskie. Z tego ożywionego stanu zostaje wydzielone w korę-borkę w taki stan, który wprawdzie zbliża się ku mineralnemu, lecz w swej «strukturze» odciska na osadzonym w tkance kory-borki szczawianie wapnia piętno organizacji sił kształtujących dębu. Czy nie można w tym widzieć sensu trzech opisanych kroków wywrócenia na nice preparacji, mianowicie że «natura żądliwa» martwego wapna odwraca się w swoje przeciwieństwo? W swym układzie sił przemienia się w stan, w którym niczego już nie chce dla siebie, lecz przekazuje roślinom siły, dzięki którym mogą się bronić przed chorobotwórczymi i szkodliwymi wpływami z zewnątrz. Wapń w wapieniu zostaje przez procesowe kroki preparacji wydobyty ze swych ewolucyjnie utrwalonych stanów; z biorącego staje się dającym, uzdrowicielem w życiu roślin.<br /> <br /> Podsumowując, można powiedzieć: jak przy wszystkich preparatach, poszczególne kroki kompozycji nie działają addytywnie, lecz multiplikatywnie. Powstają substancje, które nie są wariantami właściwości, utrwalonych zgodnie z prawami przyrody i wywodzących się z przeszłości, lecz właściwościami umożliwiającymi rozwój w życiowych związkach. W przypadku preparatu z kory dębu jest to nowo zdobyta właściwość wzmacniania układu członów istoty rośliny i tym samym profilaktycznego przeciwdziałania chorobom roślinnym.<br /> <br /> Substancje i siły przyrodnicze, które w nowatorskiej kompozycji wytwarzają substancję nawozową o takiej właściwości, są następujące: {{SE|405}}<br /> <br /> 4. Kora-borka dębu: Dąb czyni z procesu kwitnienia gest otwierający się ku kosmosowi — przez swą istotę jest «bardziej ziemski», co wyraża się substancjalnie w borce w postaci szczawianu wapnia.<br /> <br /> 5. Czaszka zwierzęcia domowego: Została zmetamorfozowana przez prowadzenie człowieka. W zwierzęciu dzikim kształtuje duch duszy grupowej, w domowym dochodzi do niego duch człowieka.<br /> <br /> 6. Jama czaszki, w której kryje się mózg i którą otacza woda mózgowa, jest przestrzenią wydobytą z bezpośredniego kontaktu z tym, co ziemskie — mikrokosmicznym odbiciem makrokosmosu.<br /> <br /> 7. Zimą ziemia jest duchowo czujna, oddana samej sobie.<br /> <br /> W tych czterech jakościach wyraża się dążność działania odśrodkowa ku ziemi. Pojawiają się one w przyrodzie rozdzielnie. Gdy zostają ze sobą powiązane — zarówno przestrzennie, jak i czasowo — na podstawie szlamu roślinnego i napływającej w zimowym półroczu wody atmosferycznej, proces wapniowy zostaje obdarzony nową właściwością terapeutycznego wyrównywania jednostronności w tym, co ziemskie.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Löwenzahnpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kompozycja preparatu z mniszka lekarskiego ===<br /> <br /> W poszukiwaniu rośliny, która przez własne procesy życiowe jest zdolna do wytworzenia w sobie «właściwego wzajemnego oddziaływania między kwasem krzemowym a potasem, nie wapniem», badanie duchowe wskazuje na mniszka lekarskiego (Taraxacum officinale).&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Dornach 1999, Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 137.&lt;/ref&gt; «Der unschuldige, gelbe Löwenzahn, wo er in einer Gegend wächst, ist er eine außerordentliche Wohltat. Denn er ist der Vermittler zwischen der im Kosmos fein homöopathisch verteilten Kieselsäure und demjenigen, was als Kieselsäure eigentlich gebraucht wird über die ganze Gegend hin. Er ist wirklich eine Art Himmelsbote.» (Niewinny, żółty mniszek, tam gdzie rośnie w jakiejś okolicy, jest niezwykłym dobrodziejstwem. Jest bowiem pośrednikiem między kwasem krzemowym rozproszonym w kosmosie subtelnie i homeopatycznie a tym, czego jako kwasu krzemowego naprawdę potrzeba w całej tej okolicy. Jest naprawdę rodzajem posłańca niebios.)&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Mniszek jest ewolucyjnie predysponowany do tego, by «we właściwy sposób» przyciągać «kwas krzemowy» «z całego kosmicznego otoczenia». «Denn die Kieselsäure müssen wir in der Pflanze drin haben. Und gerade in Bezug auf die Kieselsäureaufnahme verliert die Erde im Lauf der Zeit ihre Macht. Sie verliert sie langsam, daher bemerkt man das nicht.» (Kwas krzemowy musimy mieć w roślinie. I właśnie w odniesieniu do pobierania kwasu krzemowego ziemia traci z biegiem czasu swoją moc. Traci ją powoli, dlatego tego nie zauważamy.)&lt;ref&gt;Ebd., S. 135.&lt;/ref&gt; Ten kwas krzemowy «ma największe znaczenie dla wzrostu{{SE|406}}<br /> <br /> roślin».&lt;ref&gt;Ebd., S. 136.&lt;/ref&gt; Zawarte w nim «krzem przekształca się z kolei w organizmie w substancję o niezwykłej doniosłości, która w chwili obecnej nie jest w ogóle wymieniana wśród pierwiastków chemicznych».&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Badacz duchowy wskazuje tu znowu na zagadkę, do której rozwiązania obserwacja zmysłowa dostarcza poszczególnych zjawisk — zjawisk wskazujących na wyższy związek, na «das geistige Band» («duchowe wiązadło») ([[Goethe]]), które jako takie otwiera się jednak dopiero przed myślącym doświadczeniem ducha.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Erscheinungsbild_des_Löwenzahns&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Wygląd mniszka lekarskiego ====<br /> <br /> Mniszek lekarski objawia we wszystkich swoich członach bogactwo zjawisk zdumiewających, wskazujących na jedyny w swoim rodzaju charakter, który wyróżnia go nawet spośród osobliwości rodziny ''Compositae'' (koszyczkowatych). Jest wiosennym kwiatonikiem — kilka żółtych plam barwnych pojawia się jeszcze pod koniec wczesnej jesieni. — Za delikatną biało-fioletową zasłoną rzeżuchy łąkowej (''Cardamine pratensis'') Wiesen, łąki, miedze i przydroża pokrywają się w kwietniu złotożółtą kapą rozkwitającego mniszka. Dzieje się to w tej samej chwili, gdy ziemia z zimowego odosobnienia wydycha znowu swoje duszewno-duchowe jestestwo w otaczający ją krag. Morze kwiatów mniszka jawi się jak obraz tego ponownego złączenia Ziemi z kosmosem. Tak szybko, jak pojawił się pod koniec marca, tak szybko znika on pod koniec kwietnia z pola widzenia, skryty przez szybko teraz wyrastające sąsiednie trawy i zioła. Przez cały rok następujący po kwitnieniu skupia i zachowuje siły z kosmosu i Ziemi — by potem, pod promieniami wznoszącej się wiosennej słońca roku następnego, nagle przez noc, fala po fali, wystrzelić łodygi kwiatostanowe ku górze. Unoszą one ku górze pąki kwiatowe, które otwierają się na szeroko rozpostartym dnie kwiatowym i zwracają koszyczek pełen kwiatów języczkowych ku słońcu.<br /> <br /> Kształt wzrostowy mniszka jest w korzeniu, łodydze, liściu i kwiecie wyraźnie trójczłonowy (rysunek 32, s. 423). Wskazuje to na silne działanie sił astralnych, które pomagają ciału eterycznemu tego «posłańca niebios» w jego zdumiewających funkcjach siłotwórczo-kształtujących. Każdy z jego członów przeżywia się jako polarność stagnacji (spoczynku) i ruchu. To siły astralne wdrukowują tę sprzeczność w eteryczną organizację mniszka. Oczywiście dotyczy to — w wielorako zmodyfikowanej, mniej {{SE|407}}<br /> <br /> wyraźnej formie — wszystkich roślin kwiatowych. Ciało astralne rośliny, które promieniuje na nią z zewnątrz ze świata nadzmysłowego, kształtuje — w rodzaju działania od wewnątrz — będące w nieustannym ruchu siły eteryczne w siły kształtujące. Zgodnie z obrazem istoty rośliny hamują one bądź tamują procesy życiowe albo pobudzają je do energicznego wzrostu. U zbóż na przykład łodyga rośnie od jednego zatamowan wzrostu, od węzła, do następnego. Z tej strefy stagnacji wychodzi — przez impuls ruchu — następny człon łodygi (''internodium'') i towarzyszący mu liść, który otacza łodygę pochewką liściową aż do następnego węzła. Temu szybko w formę zamierającemu działaniu wewnętrznemu przeciwstawia się polarnie astralne działanie zewnętrzne. Przejawia się ono w żywiole powietrza, utrzymywanego w ruchu przez ciepło. Głównym składnikiem powietrza jest mineralnie martwy azot (79%) — fizyczny nośnik astralnego działania sił. Można powiedzieć: z każdym powiewem wiatru igrającym z liśćmi, z każdym podmuchem kołyszącym nimi tam i z powrotem, wprawiającym gałązki i konary w wahadłowy ruch lub niosącym pole żyta w «schwanken Silberwellen» (chybotliwych srebrnych falach)&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Faust II'', Vers 4656.&lt;/ref&gt; — za każdym razem działa impuls ruchu: wyraz astralnego działania zewnętrznego.<br /> <br /> Zupełnie inaczej zachowuje się mniszek jako wieloletnia roślina zielna (żywotność około ośmiu lat). Jest on na wskroś opanowany przez życiokształtujące astralne działanie wewnętrzne — porównywalny z pokrzywą, lecz do niej polarny. Podczas gdy pokrzywa, twierdzą swego jestestwa i prezentując się na zewnątrz zbrojnie, sama otacza swoje wielkie działanie wewnętrzne osłaniającą powłoką, obraz zewnętrzny mniszka pokazuje, jak całkowicie oddany jest on zarówno Ziemi, jak i kosmosowi. Choć astralna organizacja mniszka mocą swą zaprzęga siły eteryczne do swojej służby, jego wygląd jest wzorem woli oddającej się, nie woli własnej: «Der unschuldige, gelbe Löwenzahn» (niewinny, żółty mniszek), jak nazywa go badacz duchowy.&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Działanie zewnętrzne w powyższym sensie ledwie do niego dosięga.<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ==== Die Wurzel ====<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Polarność zastojowej i przepływającej siły życiowej potężnie już zaznacza się w korzeniu. Ujawnia się to z jednej strony w silnej sile wgłębnego pędu korzenia palowego, który w strefie próchnicznych wierzchnich warstw gleby {{SE|408}}<br /> <br /> jeden raz lub wielokrotnie się rozgałęzia. Wiązki korzeniowe wnikają głęboko w mineralną glebę podorną i dopiero tam, w jej głębi, rozwijają drobne ukorzenienie. Nawet kawałki górnej części korzenia palowego zdolne są z powrotem odrosnąć — z obu końców cięcia — do w pełni wykształconej rośliny.&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: ''Auf der Spurensuche der biologisch-dynamischen Präparatepflanzen'', Dornach 2005, S. 97.&lt;/ref&gt; Z drugiej zaś strony górne partie rozgałęzionego korzenia pierwotnego grubieją w wierzchniej warstwie gleby rzepowato w ''korzeń kłączowy''. Wypełniony jest on luźną masą komórkową przetykaną siecią wzajemnie połączonych rurek. Kanały te prowadzą biały, śluzowaty mleczny sok, który pozostaje pod ciśnieniem. Tu daje znać o sobie efekt zastoju, dający się śledzić aż po szypułki kwiatowe. Gdy przetniemy korzeń, żebro liściowe lub szypułkę kwiatową, mleczny sok natychmiast wypływa; cała roślina mniszka pozostaje w stanie nieustannie podwyższonego ciśnienia soków (''turgescencja''). Można też powiedzieć: ciało eteryczne tej rośliny pozostaje pod trwałym «Bildedruck» (ciśnieniem kształtującym) astralności.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Spross_und_Blatt&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Pęd i liść ====<br /> <br /> W porównaniu z «biegunem solnym» korzenia palowego, z przejściem w górnym kłączu korzeniowym, merkuryczny środek pędu i liścia mniszka lekarskiego spiętrza się w wyraźną rozetę liściową (Rysunek 32, s. 423). Łodyga tkwi w szyjce korzeniowej i przez całe życie pozostaje spiętrzona, podczas gdy życiowe siły kształtujące z mocą wystrzeliwują w spiralnie ułożone, gęsto stłoczone liście. Liście przylegają ściśle do ziemi, zimą całkowicie; wiosną podnoszą się. Młode liście, wyrastające z serca rozety liściowej, ustawiają się pionowo, by z wiekiem stopniowo opaść do płaszczyzny rozety, zbliżając się do ziemi. Podczas gdy w ten sposób od wiosny do jesieni tworzą się nowe liście – około 100 – najstarsze u spodu rozety obumierają.<br /> <br /> Wielka siła pędu liści wychodzi od plastycznie uwydatnionego nerwu głównego, który również prowadzi sok mleczny. Do niego przylega blaszka liściowa, która zwężając się od góry do dołu, towarzyszy długiemu ogonkowi liściowemu. W następstwie liści, poczynając od liścieni, jest ona w górnej części podłużnie zaokrąglona. Wkrótce jednak silnie dążąca w blaszkę liściową siła pędu napotyka przeciwdziałającą z zewnątrz siłę spiętrzającą lub kształtującą. W potężnych, spiczastych zębach (lwich zębach) wybija się na zewnątrz i doznaje, niejako w ramach przeciwdziałania, głębokich wcięć do wewnątrz. Tak powstaje obraz pełnego siły, częściowo obustronnie dysharmonicznego, bizarnego {{SE|409}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 30, S. 409.jpg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 30: Stadien des Aufblühens, Welkens und der Bildung der Schirmchensphäre in der Samenreife (aus: Bockemühl, Järvinen, 2005, S. 96).&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> kształtu brzegu podłużnych liści. Dopiero w wierzchołku liścia, w jego hełmiastym, równobocznym kształcie trójkąta, dochodzi do harmonijnej równowagi między siłą pędu a siłą kształtującą.<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ==== Die Blüte ====<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Polarność zastoju i ruchu sprawia, że już sam palowy korzeń, zgrubiały ku górze przez zastój soków, przejawia się jako samodzielny członek mniszka. Nie mniej samodzielnie, a wręcz w spotęgowanej formie, rozwija się rozeta liściowa. Wreszcie, jakby od niej oddzielony, bez żadnego przejścia pojawia się kwiat, w doskonałym opanowaniu tej polarności, jakby uniesiony ponad to, co ziemskie.<br /> <br /> W kącikach liści w sercu rozety jesienią tworzą się pąki kwiatowe. Zimują one «pod ziemią», wciągane jesienią w głąb przez kurczącą się szyjkę korzeniową. Jest to ostatni impuls ruchowy przed zimowym spoczynkiem. Wiosną jednak, w kwietniowe noce, mniszek lekarski rozwija mimo wszystko rodzaj pionowo wystrzelającej łodygi. Z siłami zebranymi i skumulowanymi przez późną wiosnę minionego roku, lato, jesień i zimę, pąki kwiatowe wystrzeliwują w górę na szczycie również wypełnionej mlecznym sokiem, pustej, napełnionej powietrzem rurkowatej łodygi. Pąk kwiatowy to zielona, okrągła główka, otoczona kilkoma warstwami łuskowatych listków okrywy. Pod ciepłymi promieniami słońca wschodzącego dnia otwierają się one szeregami i odginają w dół. Tylko nieliczne nadal otulają rozwijające się teraz z dna kwiatowego kwiaty promieniste (Rysunek 30).<br /> <br /> Gdy i ostatnie listki koszyczka opadają, {{SE|410}} na poszerzonym dnie kwiatowym, w promiennym złocistożółtym kolorze, rozwija się od 100 do 200 pojedynczych, ciasno stłoczonych kwiatów – druga rozeta na wyższym poziomie, zwrócona ku niebu. Rozkwitają one stopniowo od brzegu ku centrum koszyczka kwiatowego. Ten porusza się, podążając za biegiem słońca. Późnym popołudniem część listków koszyczka ponownie się prostuje, jednocześnie dno kwiatowe obniża się, tak że wszystkie kwiaty promieniste stają wzniesione w pęczku i znów są otulone przez listki okrywy niczym pąk. Przy dobrej pogodzie to rytmiczne otwieranie i zamykanie może powtarzać się przez kilka dni; w deszczową, pochmurną pogodę główki kwiatowe pozostają zamknięte. Po przekwitnięciu część listków koszyczka podnosi się po raz ostatni. W następującym teraz procesie tworzenia nasion trzymają one obfitość kwiatów mocno zamkniętą. W międzyczasie rurkowata łodyga wciąż rośnie wzwyż, wyprzedzając rosnące trawy i zioła. W tej ostatniej osłonie na dnie kwiatowym, w odniesieniu do tworzenia nasion, dokonuje się wywinięcie w następujący sposób: nasiono tkwi główką w dnie kwiatowym, podczas gdy jego przeciwbiegun, na którym osadzone są delikatne, nitkowate działki kielicha, wznosi się ku niebu. Podczas dojrzewania nasion ponownie ożywa impuls ruchowy: z bieguna kielichowego nasiona wyrasta cienka łodyżka, która na swoim szczycie niesie nitkowate działki kielicha, czyli puch kielichowy. Wznosząc się, wypychają one zwiędłe płatki kwiatów w górę, na zewnątrz osłony z listków koszyczka. Po tym dłuższym przygotowaniu listki koszyczka po raz ostatni odginają się w dół, dno kwiatowe uwypukla się i zaokrągla w kulę, na której pojawia się na długiej szypułce filigranowy «dmuchawiec» ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#409|Rysunek 30]], s. 409). Jest on w swoich licznych pojedynczych parasolkach zawsze w pełni ukształtowany, ponieważ wszystkie owoce nasienne rozwinęły się w dnie kwiatowym. Dojrzałe nasiona uwalniają się z dna kwiatowego i z najbliższym podmuchem wiatru odlatują pojedynczo.<br /> <br /> Wielokrotne otwieranie się i zamykanie otoczonego listkami koszyczka kwiatowego, ruch dna kwiatowego i rozpromienianie się kolonii kwiatów w otoczeniu to pełne wyrazu gesty, które w obrazowy sposób wskazują na bliskość działania ciała dusznego, czyli ciała astralnego, tej szczególnie wysoko rozwiniętej rośliny złożonej. Ale to nie wszystko; podczas tworzenia nasion rozpromienia się ona ponownie, przekształca włoskowate liścienie w srebrzyście lśniące parasolki, które niczym gwiazdy układają się w odwzorowanie kulistego kształtu kosmosu. Liścienie, które zwykle rozwijają się w tym, co ziemsko-wodne, wywijają się i zwracają w {{SE|411}} powietrzu,<br /> <br /> cieple i świetle ku kosmosowi. W kolejnym spotęgowaniu tego, co było wcześniej, na chwilę, w przejrzystej osłonie parasolek, powstaje wewnętrzna przestrzeń wypełniona powietrzem i światłem. Można zadać sobie pytanie, czy ta delikatnie zarysowana wewnętrzna przestrzeń nie jest wiernym fizyczno-zmysłowym odwzorowaniem zdolności mniszka do przyciągania kwasu krzemowego z kosmosu, a więc bycia «rzeczywiście rodzajem niebiańskiego posłańca».<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Milchsaft&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Sok mleczny ====<br /> <br /> Obok mniszka lekarskiego jeszcze inne gatunki złożonych, jak podróżnik ([[Cichorium intybus|''Cichorium intybus'']]), sałata kłująca ([[Lactuca serriola|''Lactuca serriola'']]), mlecz polny ([[Sonchus arvensis|''Sonchus arvensis'']]), a także wilczomleczowate ([[Euphorbiaceae|''Euphorbiaceae'']]), prowadzą w swych tkankach sok mleczny. Jest on białą, mleczną emulsją, która — w przypadku mniszka, i to czyni go jedynym w swoim rodzaju — przebiega w kanalikach rurkowatych jednolicie przez całą roślinę. Od korzenia zgrubiałego na kształt rzepy biegną one przez łodygę cofniętą ku szyjce korzeniowej, dalej w środkowe żebro liści, a wreszcie przez powietrzny łodyżka kwiatowa aż po dno kwiatowe. Sok mleczny łączy wzajemnie tak wyraźnie od siebie odseparowane człony mniszka w jedną całość. Stajemy tu przed zagadką! Czyż nie należy przypisać temu sokowi mlecznemu zarówno natury salnej, jak i sulfurycznej — a ileż bardziej jeszcze merkurialnej? Czyż nie jednoczy on w sobie wszystkich trzech jakości? Czy istnieje tu w ogóle zasadnicze prawidło rośliny kwiatowej — wznoszące oczyszczanie tego, co mineralno-substancjalne, i jego eteryzacja w procesie kwitnienia?<br /> <br /> Sok mleczny jest wydzieliną ze zrośniętych komórek brzegowych wzajemnie ze sobą powiązanych kanałów mlecznych. Jest to masa substancjalna skomponowana przez organizację eteryczną tej rośliny, zawierająca w określonych proporcjach ilościowych wszystko to, co następnie kształtuje się w wysoko wyspecjalizowane formy korzenia palowego, rozety liściowej i koszyczka kwiatowego. Analiza ujawnia tak wielką różnorodność substancji rozpuszczonych i zawieszonych, że uprawnione wydaje się stwierdzenie: Oto mamy przed sobą pierwotny stan życia w postaci zjawiskowej z ewolucyjnie wczesnych czasów kształtowania się Ziemi, w której królestwa bytu mineralnego, roślinnego i zwierzęcego nie oddzieliły się jeszcze od siebie — kompozycja substancji wszechmocnego życia. Poszczególne grupy substancji podlegają, w zależności od stanowiska, silnym wahaniom sezonowym — na przykład ''inulina'', polisacharyd zbudowany z fruktozy, który wiosną podczas wzrostu jest niemal zużyty, a ku jesieni gromadzi się do wysokich {{SE|412}}<br /> <br /> Wiosenna korzeniowa wykazuje najwięcej substancji gorzkich, sierpniowa — najwięcej ''inuliny'', wrześniowa — najwięcej ''taraksyny'', październikowa — najwięcej ''lewuliny''.&lt;ref&gt;Werner Christian Simonis: ''Heilpflanzen und Mysterienpflanzen'', Wiesbaden 1991, S. 280.&lt;/ref&gt; Sok mleczny składa się z wodoopodobnej substancji podstawowej — ''Taraxacum''-Liquoru — w której rozpuszczone są liczne substancje mineralne, jak między innymi potas i krzem, oraz organiczne związki, jak białka, garbniki, alkaloidy, witaminy.&lt;ref&gt;Ebd., S. 282.&lt;/ref&gt; Substancje zawieszone w tym roztworze w drobnych kroplezkach to żywice, a przede wszystkim kauczuk z koloidalną otoczką ochronną z białka. W popiele całej rośliny znajduje się 7% kwasu krzemowego, 40% tlenku potasu, 8% tlenku magnezu, 28,6% tlenku sodu oraz śladowe ilości cynku, miedzi, manganu i siarki.&lt;ref&gt;Erdmuth-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, 512 S.&lt;/ref&gt; Liczby zawartości analitycznie oznaczalnych substancji dają, poza stwierdzeniem ich obecności, niewiele punktów zaczepienia, które pozwoliłyby rozpoznać związek z kształtującą istotą. Więcej informacji uzyska się, gdy skieruje się uwagę na określone kompozycje substancji, np. na substancje czynne i ich lecznicze działanie. Ale i te nie mówią nic o całości mniszka, która te działania wywołuje. Dopóki tę całość przyjmowano jako daną naturalną, mniszek uchodził za oficynalną roślinę leczniczą. Teraz jednak, gdy substancje czynne uznawane za lecznicze zostały wyizolowane i zsyntetyzowane lub mogą być zastępowane innymi syntetycznymi substancjami, mniszek utracił swój zaszczytny status rośliny leczniczej. Odzyska go dopiero — i tak samo wszystkie inne rośliny lecznicze — gdy zacznie się poszukiwać wzajemnego stosunku substancji do siebie jako układu sił, którego architektem jest, pod kierownictwem działających z zewnątrz sił astralnych, ciało eteryczne lub ciało życiowe danej rośliny leczniczej. Poszczególne organiczne związki substancjalne otrzymały wprawdzie swoje piętno od całości organizacji eterycznej, ale jej w pełni wartościowo nie reprezentują.<br /> <br /> W tym celu trzeba by było poznać kompozytora, który w obrazie zjawiskowym mniszka stworzył sobie — w tym określonym układzie substancji — autoportret. Ten kompozytor jako wielki artysta może być odnaleziony jedynie przez poznanie ducha. Dopiero badanie duchowe otwiera dostęp do «duchowej więzi»,&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Faust I'', Vers 1939.&lt;/ref&gt; która znaczeniotwórczo łączy empirycznie znalezione pojedyncze fakty. Takie geisteswissenschaftliche znaczeniotwórcze powiązanie pokazuje, że w mniszku nie — jak w krwawniku, rumianku i pokrzywie —<br /> <br /> nie stosunek między siarką a substancjami ziemnopokrewnymi — potasem, wapniem i żelazem — lecz stosunek krzemu do potasu. W żywym organizmie potasowi przypada rola łączenia ciała eterycznego z ciałem fizycznym; biegun przeciwny zajmuje krzemień. W odróżnieniu od siarki, krzemień stwarza pewien rodzaj zmysłowej relacji między tymi dwoma członami istoty a kosmiczno-astralnymi siłami, które wnikają z bieguna przemiany materii — z «indywidualności rolniczej». To szczególne wzajemne oddziaływanie potasu od dołu i kwasu krzemowego od góry dokonuje się, jak można przyjąć, w przenikającym całą roślinę soku mlecznym. Czy nie trzeba w nim — w kontekście wytwarzającego się w zewnętrzną, trójczłonową postać zjawiskową mniszka — widzieć «pośrednika [między; uwaga autora] rozłożonym w kosmosie w sposób homeopatyczny kwasem krzemowym a tym, czego jako kwasu krzemowego rzeczywiście potrzeba na całym obszarze»?&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni, Dornach 1999, S. 137.&lt;/ref&gt; Tu nasuwa się to samo pytanie co w odniesieniu do azotu w powietrzu: kwas krzemowy jest przecież w glebie dostępny w obfitości — w postaci stałej, koloidalnej i rozpuszczonej — dlaczego zatem sprowadzać go z kosmosu w tak skomplikowany sposób i w tak małych ilościach? Chodzi najwyraźniej o dwa biegunowo sobie przeciwstawne stany działania kwasu krzemowego, czyli warunkującego jego aktywność krzemu. Jednym stanem bytowania kwasu krzemowego są kwarc i krzemiany. Są one wynikiem stawania się i przemijania minionych stanów Ziemi. Jako skały i jako ich zwietrzały rozpad tworzą mineralny szkielet gleb. Z tym ziemno-pokrewnym kwasem krzemowym korzeń rośliny pozostaje w związku. Drugi stan działania kwasu krzemowego objawia się w biegunie przemiany materii ponad ziemią — jako «kwas krzemowy rozłożony w kosmosie w sposób homeopatyczny».&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Myśl biegnie natychmiast ku pyłowi meteorytowemu wciągniętemu w obszar przyciągania Ziemi. Ale on i tak opada ku ziemi sam z siebie. Ta mineralna uziemnienie z pewnością nie może być tutaj zamierzona. Twierdzenie Rudolfa Steinera brzmi: «właściwe wzajemne oddziaływanie potasu i kwasu krzemowego w roślinie musi istnieć, by przyciągać to, co kosmiczne».&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Jest to aktywny proces, który wychodzi od rośliny i który należy ożywić za pomocą odpowiednio przygotowanego nawozu. {{SE|413}}<br /> <br /> To, co określane jest tutaj m.in. jako «kosmiczny kwas krzemowy», oznacza stan niematerialny, eteryczno-astralny. «Moglibyśmy stopniowo, nawożąc bez planu, uniemożliwić ziemi wchłanianie tego, co działa jako kwas krzemowy, ołów, rtęć», «tego, co [...] przybywa z kosmicznego obwodu i musi zostać przyjęte we wzrost rośliny».&lt;ref&gt;Ebd., S. 123–24.&lt;/ref&gt; Ziemia traci zdolność przyjmowania tych kosmicznych substancji. Aby temu zanikowi przeciwdziałać, potrzebne jest z kolei specjalne przygotowanie nawozu: preparat z mniszka lekarskiego. Pośredniczy on między glebą a rośliną w zdolności, która jest szczególnie właściwa mniszkowi — zdolności, by potas i kwas krzemowy sprowadzić w procesach życiowych roślin w takie wzajemne oddziaływanie, by zyskały one zdolność «przyciągania kosmicznego kwasu krzemowego». U mniszka to wzajemne oddziaływanie powstaje dopiero wtedy, gdy oba pobrane przez korzeń ziemskie składniki — potas i kwas krzemowy — wynosi on z anorganiczno-fizycznego w eteryzowany stan. Sok mleczny, w swojej wszechmocy, jest wprawdzie bliższy swojemu praobrazowi, niemniej jednak w tej postaci zjawiskowej jest równie dobrze jego odwzorowaniem jak jego rytm w stagnacji i ruchu, i jego wznoszenie się od korzenia, przez rozetę liściową, osiągające szczyt w koszyczkach kwiatowych. Mniszek jest «pewnego rodzaju posłańcem niebios»; jego obraz zjawiskowy jest tego zapowiedzią. {{SE|414}}<br /> <br /> Tak ze kosmosu napromieniowany i przyjęty przez procesy życiowe rośliny kwas krzemowy wchodzi w związek z kwasem krzemowym pobranym z ziemi, stojącym we wzajemnym oddziaływaniu z potasem. Dopiero w tej rodzaju syntezie znajdzie się zapewne jakiś punkt wyjścia do zrozumienia tego zagadkowego stanu rzeczy, opisanego przez badacza ducha. Kwas krzemowy zawiera krzem. «Krzem z kolei zostaje przemieniony w organizmie w substancję o nadzwyczajnej doniosłości, którą w chwili obecnej [a więc w roku 1924; uwaga autora] w ogóle nie wymienia się wśród pierwiastków chemicznych».&lt;ref&gt;Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Czy to ta przemieniona substancja sprawia, że wymienione substancjalności kosmosu stają się w nowy sposób dostępne dla wzrostu rośliny?<br /> <br /> Mniszek łączy w sobie, jako ewolucyjnie najwcześniejsza forma bytowania życia, sok mleczny z doskonałą w teraźniejszości kosmiczno-ziemską siłą kształtującą. Mówi o tym jego obraz zjawiskowy. Czy to ta synteza nadaje mniszkowi — przede wszystkim w jego wyróżniającym się procesie kwitnienia — tę jedyną w swoim rodzaju właściwość, by ziemsko promieniująca {{SE|415}}<br /> <br /> i kosmicznie napromieniowujący kwas krzemowy — w jedno, i przy tym «zawarty w kwasie krzemowym krzem» w żywym przekształcić w «nową substancję»? Odpowiedź twierdząca nasuwa się zarówno przez sam sposób dalszej preparacji mniszka, jak i przez skuteczność gotowego preparatu.<br /> <br /> Punktem wyjścia preparacji jest pytanie: Czy można uchwycić potencjał sił mniszka, skoncentrować go, zachować koncentrat i wprowadzić go w postaci nawozu tak, by udzielał się glebie i rosnącym roślinom? W przekwitaniu mniszka ten potencjał wygasa. Ostatnią oznaką życia jest przebudowanie liścieni w łodyżkowy pappus, niosący pod swoją parasolką nasienie. Zanim dojdzie do tego kunsztownego zakończenia, proces życiowy mniszka, który swój szczyt osiąga w koszyczkach kwiatowych, musi być utrzymany w dalszym przepływie. To zaś może się dokonać jedynie przez organ otoczkowy przynależny do następnego wyższego królestwa przyrody — do królestwa zwierzęcego. Zwierzę oddaje swoje procesy życiowe w służbę swojej dusznej istoty wewnętrznej i utrzymuje je przez nią w przepływie. Według badań duchowych Rudolfa Steinera zadanie to, w odniesieniu do koszyczków kwiatowych mniszka, spełnia otrzewna, a dokładniej — krezka bydlęca.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Bauchfell_bzw._Gekröse_des_Rindes&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Otrzewna i krezka bydlęca ====<br /> <br /> Służy jako organ otoczkowy z królestwa zwierzęcego przy preparacji koszyczków kwiatowych mniszka. Otrzewna (''Serosa'', ''Peritoneum'') okrywa jamę brzuszną i wszystkie znajdujące się w niej narządy, jak również jamę miednicy. W jamie brzusznej i miednicy tworzy ona błonę graniczną bieguna przemiany materii we właściwym sensie. Również jama klatki piersiowej — centrum systemu rytmicznego z sercem i płucami — jest wyścielona przez ''peritoneum'', mianowicie przez opłucną. Ta jednak jest przez przeponę (''Diaphragma'') ściśle oddzielona od otrzewnej. ''Peritoneum'' jest skierowanym ku przestrzeni wewnętrznej ciała, wynicowanym narządem skórnym. Jego powierzchnię, zwróconą ku wnętrzu, tworzą komórki płaskie osadzone w błonie podstawnej. Ta przylega do tkanki łącznej i mięśniowej ścian osłon narządów i jam ciała. Gdy się ją oddziela, trzyma się w rękach przejrzystą, błyszczącą, błoniastą skórę. Jest ona przeniknięta delikatną siecią włókien nerwowych, skupiających się w poszczególnych zwojach i zbiegających się ostatecznie w wielkim centrum zwojowym splotu słonecznego (''Plexus solaris''), który u bydła leży pod kręgosłupem w obszarze granicznym {{SE|416}}<br /> <br /> od odcinka piersiowego i lędźwiowego kręgosłupa. Sploty te należą do wegetatywnego układu nerwowego, który dzieli się na *sympathicus* i polarny wobec niego *parasympathicus*. Ich regulacyjna wirksamkeit rozgrywa się głęboko w podświadomości.<br /> <br /> Czysto anatomiczno-funkcjonalne rozpatrywanie otrzewnej wyjaśnia niewiele o jej głębszym znaczeniu. Stwierdza się silne unerwienie, błonkę wilgoci umożliwiającą ślizganie się narządów jamy brzusznej i miednicy, zwłaszcza splotu jelita cienkiego, oraz zdumiewająco wysoką zdolność resorpcji płynów ustrojowych; w powiązaniu z limfą i węzłami chłonnymi otrzewna dba — w sensie swoistego trawienia — o odtruwanie substancji obcych ciału. Ten ograniczony do bardziej zewnętrznych faktów sposób rozpatrywania poszerza się natychmiast, gdy zapytamy o znaczenie silnego unerwienia. Odpowiedź daje samo bauchfell. Jest ono narządem zmysłowym, który kieruje się ku temu, co w poszczególnych narządach tej przestrzeni wewnętrznej dokonuje się jako wysoce swoista czynność, i który równocześnie sumę tych czynności ogarnia nieświadomie jako całość i z tej całości koordynuje i wzajemnie dostosowuje czynności organów.<br /> <br /> Jak zewnętrzna skóra i osadzone w niej cztery środkowe zmysły — zmysł ciepła, wzroku, smaku i węchu — &lt;ref&gt;Willi Aeppli: ''Sinnesorganismus, Sinnesverlust, Sinnespflege''; Stuttgart 1967; sowie<br /> : Dietrich Rapp, Hans-Christian Zehnter: ''Die zwölf Sinne in der seelischen Beobachtung – Eine Exkursion'', Münchenstein 2019, 253 S.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophie ein Fragment'', GA 45, Dornach 2002.&lt;/ref&gt; pośredniczą w przekazywaniu świadomości dziennej zmysłowego obrazu rzeczywistości bytu, tak wewnętrzna skóra otrzewnej pośredniczy w objawieniu samej tej istotowej rzeczywistości; to ostatnie przede wszystkim w powiązaniu ze zmysłem życia. Ten oznajmia głucho o cielesnych stanach. Należy on obok zmysłu równowagi, zmysłu własnego ruchu i zmysłu dotyku do dolnych, do zmysłów woli.&lt;ref&gt;Willi Aeppli: Ebd.; sowie: Dietrich Rapp, Hans-Christian Zehnter: Ebd.&lt;/ref&gt; Dzięki bliskości woli ich czynność spoczywa w najgłębszej podświadomości, tej snu głębokiego; pozostaje w bezpośredniej relacji z duchową rzeczywistością bytu. Narząd zmysłowy otrzewnej nie postrzega zatem przedmiotowego naprzeciwko, lecz zanurza się w objawienia istoty, które wyrażają się w czynności narządów jam ciała. Tak czynność pęcherza jako narządu zagęszczania i wydalania jest inna niż czynność jelita cienkiego jako narządu wprowadzania soków trawiennych. Jeszcze inne są czynności wątroby, trzustki, śledziony itd. Otrzewna jest<br /> <br /> Z jednej strony jest ono wplecione w istotowe bycie i czynność (wirksamkeit, funkcję) każdego z poszczególnych narządów jamy brzusznej, z drugiej zaś pośredniczy równocześnie w przekazywaniu sumy tych czynności głównemu centrum zwojowemu splotu słonecznego. Można więc otrzewną wraz z mniejszymi węzłami zwojowymi i wielkim centrum zwojowym nazwać wewnętrznym niebem. Również inne, w sposób oczywisty intuicyjnie wybrane, oznaczenia zwojów jamy brzusznej, jak «zwój gwiaździsty» (*Ganglion stellatum*) oraz *Ganglion coeliacum* (*Coelum* = niebo), wskazują na pokrewieństwo z makrokosmosem. «Jama ciała jest niebem, kosmiczną enklawą».&lt;ref&gt;Lothar Vogel: ''Der dreigliedrige Mensch'', Dornach 1979, S. 105.&lt;/ref&gt; Tu, w królestwie zwierzęcym, a szczególnie u przeżuwaczy i spośród nich przede wszystkim u bydła rogatego, ten związek z niebem osiąga swoje najwyższe ukształtowanie. W akcie przeżuwania krowa nie postrzega odbić zmysłowo danego świata zewnętrznego, lecz w postaci niosących siłę obrazów — objawienie tej istotowej rzeczywistości, która leży u podstaw tego świata. {{SE|417}}<br /> <br /> W obliczu związku otrzewnej z wielorakimi autonomicznymi czynnościami narządów jamy brzusznej, które owijają każdy z nich z osobna, rodzi się pytanie, który jej obszar wchodzi w rachubę przy preparacji. W swoim kursie dla rolników Rudolf Steiner wymienia krezę bydlęcą: «Żółte koszyczki kwiatowe mniszka lekarskiego zbiera się, pozostawia do lekkiego przywiędnięcia, ściska razem, zszywa w krezę bydlęcą».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 137.&lt;/ref&gt; Na pytanie, co należy rozumieć przez krezę bydlęcą, pada odpowiedź: «Chodzi o otrzewną. O ile mi wiadomo, przez krezę rozumie się otrzewną».&lt;ref&gt;Ebd., Fragenbeantwortung vom 14. Juni 1924, S. 175.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Te stwierdzenia doprowadziły w praktyce po dzień dzisiejszy do wątpliwości: czy chodzi przede wszystkim o otrzewną, czy też specyficznie o krezę, która stanowi część otrzewnej? W pierwszym przypadku do preparacji nadaje się znacznie łatwiej i prościej wielka sieć (*Omentum majus*), w mniejszym stopniu — mała sieć (*Omentum minus*), łącząca w podwójnej blaszce wątrobę i żołądek. Wielka sieć, również podwójna blaszka otrzewnej, układa się niczym fartuch między brzuszną ścianę żołądka a splot jelitowy. Opada od żołądka aż ku dolnej stronie jamy brzusznej, tworzy tam wielką pętlę, obraca się z powrotem ku górze i okrywa jelita niczym grzejąca tarcza ochronna.&lt;ref&gt;Ulrike Remer-Bielitz: ''Dokumentation zum Rindgekröse''; Forschungsring, Materialien Nr. 8, Darmstadt 2001.&lt;/ref&gt; Inaczej ma się rzecz z krezą (*Mesenterium*). {{SE|418}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 31, S. 419.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 31: Querschnitt durch die Bauchhöhle des Rindes. Die Bauchfell-Serosadoppellamelle in Beziehung zur Dünndarmverdauung.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Przyczepiając się do ściany jamy brzusznej, bezpośrednio poniżej kręgosłupa, dźwiga ono cały splot jelitowy. Z obu stron jamy brzusznej jednowarstwowe peritoneum jamy brzusznej składa się w podwójną blaszkę surowiczą — krezę — w ten sposób, że jej strony zmysłowo-aktywne kierują się na zewnątrz, w stronę jamy brzusznej (rysunek 31). Podwójne blaszki surowicze rozdzielają się na jelicie cienkim (*Jejunum*) i omotują je jako pojedyncza blaszka. Krezka tworzy w ten sposób wieniec fałdów, który przez znaczną część jamy brzusznej podąża za ściśle przylegającymi do siebie pętlami jelita cienkiego. Między oboma blaszkami surowiczymi krezki leżą pęczki nerwowe (rozgałęziają się w obie blaszki i pozostają w związku z przebiegiem trawienia w jelicie cienkim), a ponadto naczynia krwionośne tętnicze i żylne (podtrzymują intensywne procesy życiowe w jelicie), naczynia chłonne (przyjmują przez błonę śluzową jelita [*Mucosa*] soki trawienne [*Chylus*]), węzły chłonne (działają odtruwająco) oraz wreszcie tkanka łączna i złogi tłuszczowe. Budowa krezki jako części otrzewnej konstytuuje się zatem w taki sposób, że jest ona równocześnie narządem zmysłowym i narządem czynności. Pośredniczy między trawieniem (*świat zewnętrzny*) a organizmem jako całością (*świat wewnętrzny*) — i odwrotnie.<br /> <br /> Gdy ujmuje się ów związek z czynnością w polu widzenia, uwydatnia się różnica między krezką a sieciami (*Omentum majus* i *minus*). Pojęcie «otrzewna», które Rudolf Steiner wymienia w odpowiedzi na pytania podczas kursu w związku z krezką, oznacza coś ogólnego, {{SE|419}}<br /> <br /> niejako ideę wszechogarniającego narządu zmysłowego, który zanurza się w zmysłowy mrok przemiany materii i jest odjęty świadomości. Pojęcie «krezki», wymieniane w piątym wykładzie Kursu rolniczego, oznacza coś szczególnego — pole funkcyjne, na którym to, co ogólne, przekształca się w wysoce swoistą czynność: mianowicie w taką, która w swej pełnej postaci znajduje się wyłącznie w przewodzie pokarmowym. Jej wyjątkowość wynika z bliskiego związku z «zadatkiem Ja», omówionym w rozdziale «Bydło» (s. 146 i n.). Dyspozycja owego zadatku w bydle jest wyznaczona przez długą drogę intensywnej czynności trawiennej, której szczytem jest przeżuwanie. Wynik tego trawiącego odsłaniania substancji jest postrzegany przez surowicę otrzewnową krezki. Promieniuje ona jako siła astralna w głąb wnętrza ciała oraz do krwiobiegu, a ten unosi ją aż po biegun nerwowo-zmysłowy głowy i tkwiące na nim rogi, gdzie zostaje z powrotem spiętrzana. Na wyższym szczeblu wyzwala to na nowo impuls świadomości, którego wynik z kolei promieniuje z powrotem do jamy ciała i poprzez obie blaszki surowicze krezki udziela się zawartości jelita. Zawartość ta jest teraz przesiąknięta siłami, które z bieżącej aktywności życiowej bydła dotarły do jego nadzmysłowej rzeczywistości istotowej. Wraz z wydalaniem ten potencjał sił — «zadatek Ja» — dostaje się do świata zewnętrznego. Nadaje on nawozowi krowiemu jego wyjątkowo trwałą siłę nawozową. To dzianie się, wyłaniające się z wyższej istoty bydła, może uchodzić za kolejne wskazanie, że otrzewna stanowi coś «ogólnego», natomiast dwublaszkowe krezowe błony otrzewnej — coś szczególnego. To ostatnie spełnia w «wewnętrznym niebie», we wpuklionym kosmosie, zadanie rdzenne: pośredniczyć między trawieniem przeżuwacza a organizmem i z powrotem od organizmu ku układowi trawiennemu — który następnie staje się nawozem.<br /> <br /> To dzianie się, obejmujące całą istotę bydła, nie jest domeną ani sieci większej, ani mniejszej. Obie mają swoiste funkcje poza trawieniem i związanymi z nim krokami przemiany ku wyższemu oddziaływaniu sił. Obie wykazują wprawdzie podobną budowę anatomiczną z podwójną blaszką surowiczą i leżącymi pomiędzy nimi pęczkami nerwowymi, naczyniami krwionośnymi i chłonnymi, węzłami chłonnymi oraz tkanką łączną, przy czym ta ostatnia jest znacznie zredukowana. Charakterystyczna dla sieci większej jest siateczkowa dystrybucja wbudowanej tkanki tłuszczowej. Lecz cóż mówi to anatomiczne pokrewieństwo? Funkcja zmysłowa jest zasadniczo inna. Jest to funkcja, która — jak wolno przypuszczać — odnosi się do postrzegania i kierowania harmonijnym współdziałaniem {{SE|420}}<br /> <br /> Organów jamy brzusznej, a przede wszystkim na czynność jelita cienkiego i grubego w odniesieniu do poprzedzającej ją aktywności żołądka i przedżołądków. To, co dzieje się w żwaczu, musi pozostawać w jednoczesnym odniesieniu wzajemnym do tego, co zachodzi w trawieniu jelitowym, i na odwrót. Ponadto sieć większa, zanurzona postrzegająco w gospodarce płynowej jamy brzusznej, reguluje ją przez wydzielanie i wchłanianie. Poza tym odpowiada za obronę przed substancjami obcymi dla organizmu. Ze względu na to wszystko oraz na swą wielką ruchliwość sieć większa bywa określana jako «wielka ścierka jamy brzusznej».&lt;ref&gt;Johannes W. Rohen: ''Funktionelle Anatomie des Menschen'', Stuttgart-New York 1993, S. 287.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> To, co przemawia za krezką bydlęcą jako organem otoczkowym dla koszyczków kwiatowych mniszka lekarskiego, daje się dostrzec w następującym: Jako wysoko rozwinięta roślina złożona mniszek ma moc przyciągania z kosmosu substancjalnej istoty kwasu krzemowego. Krezka bydlęca ma z kolei moc — dzięki swej skierowanej ku wewnątrz sennestätigkeit wobec substancjalnego działania trawienia jelita cienkiego — obdarzania jeszcze niematerialnego kwasu krzemowego pewnego rodzaju odczuwającą wewnętrznością. Aby ten potencjał, tkwiący jako wynik ewolucyjnego stawania się w kwiecie mniszka i w krezce bydlęcej, uczynić użytecznym dla wzrostu roślin, potrzeba znów preparacji, która wynika z poznania ducha przez człowieka i która w rytmie biegu czasów pokonuje granice między królestwami przyrody. Preparat z mniszka lekarskiego (preparat 506)<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Präparationsschritte&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kroki preparacji ====<br /> <br /> Odpowiedni termin zbioru — dotyczy to Europy Środkowej — to słoneczny dzień w kwietniu. Koszyczki kwiatowe otwierają się we wczesnych godzinach porannych, rozkwitają jeden po drugim od brzegu ku środkowi i rozkładają swe języczkowe kwiaty promieniście. Około godziny dziesiątej przed południem osiągają zazwyczaj takie stadium, że w centrum koszyczka pozostaje jeszcze skupisko stojących obok siebie kwiatów. W krótkim czasie mniej więcej godziny, zanim nastąpi pełny rozkwit, koszyczki muszą być zerwane z rurkowych łodyżek i rozłożone do suszenia lub obsuszone ciepłym powietrzem. Zrywania po południu, przy pełnym rozkwicie lub w zaawansowanym okresie kwitnienia należy unikać ze względu na niebezpieczeństwo przedwczesnego przejścia do tworzenia pappusu, czyli nasion. {{SE|421}}<br /> <br /> W pierwszym kroku preparacji koszyczki kwiatowe — w zależności od stopnia wysuszenia — zwilża się lekko wyciągiem z liści mniszka lekarskiego, nieznacznie ściska, obleka ze wszystkich stron płatami krezki i związuje sznurkiem konopnym (bez tworzyw sztucznych) w niewielki pakunek. Jako «alternatywa» dla krezki stosuje się często, ze względu na łatwiejszą obsługę, sieć większą (''Omentum majus''); jest ona szersza i z reguły mniej natłuszczona. Przyczepiona do żołądka, nie ma bezpośredniego połączenia z kłębowiskiem jelitowym.<br /> <br /> Otoczenie błoną krezki prowadzi do pierwszego wynicowania procesu przyrody, a tym samym do pierwszego kroku emancypacji od niego: wypromieniowująca, skierowana ku kosmosowi gesta kwiatów mniszka jest teraz zwrócona ku wnętrzu, wypełniając przestrzeń wewnętrzną. Inaczej otrzewna, która niejako jako «sklepienie niebieskie» wyściełała jamę brzuszną, obejmując wszystkie narządy brzuszne, a zatem i artystycznie pętle jelita cienkiego, i pozostawała w zmysłowej relacji do ukrytej czynności trawienia — teraz jest zwrócona ku zewnętrzu. Opisana podwójna blaszka, czyli podwójna seroza krezki, rozwijają teraz w nowy sposób skierowaną zarówno na zewnątrz, jak i ku wnętrzu czynność zmysłową. Ku wnętrzu czynność ta jest skierowana — przez *surowicówkę* zwróconej ku wnętrzu blaszki — na dzianie się życia, które w koszyczkach kwiatowych mniszka lekarskiego osiągnęło ewolucyjny szczyt, podczas gdy *surowicówka* blaszki zwróconej na zewnątrz otwiera się na siły, które ze strony kosmosu i ziemi napromieniowyują z zewnątrz. W tym ujęciu jednolita funkcja zmysłowa krezki bydlęcej rozszczepia się w polarną podwójną funkcję. Nienaruszone pozostają strony łącznotkankowe obu blaszek; nadal przylegają do siebie i tworzą niejako ogniwo łączące między polarnymi sferami postrzegania.<br /> <br /> Fizyczna i życiowa organizacja mniszka lekarskiego jest ewolucyjnie nastawiona na kształtowanie stosunku wzajemnego potasu i kwasu krzemowego, kulminującego w kwiecie. Z tym wiąże się pytanie, czy w owym ogniwie łączącym — niejako jako synteza tej nowej relacji wewnątrz–zewnątrz — stosunek ten nie może być utrzymywany w ruchu ponad granicą, którą ewolucja postawiła rozwojowi rośliny. Czy właśnie tu nie leży znaczenie krezki: że z jednej strony w swej jedności funkcjonalnej z trawieniem jelita cienkiego, a z drugiej strony ze względu na funkcję swej podwójnej blaszki w pierwszym kroku preparacji wprowadza w relację dwa polarne światy sił? Czy nie stwarzają się przez to dopiero w tym, co ziemskie, warunki dla tego, by jedyna w swoim rodzaju właściwość mniszka lekarskiego — «przyciąganie kwasu krzemowego z kosmosu» — {{SE|422}}<br /> <br /> przekazana na drodze nawożenia na glebę i na życie roślin? Na te pytania odpowiedzieć będzie można jedynie z tego osobistego stosunku, jaki w działaniu i myśleniu buduje się do rzeczy i istot. Stawiają się one w obliczu praktyki stosowanej niekiedy w różnych miejscach, polegającej na wzajemnym oddzieleniu obu blaszek surowicówki — z reguły sieci większej — w ten sposób, że powstaje rodzaj kieszeni, do której wtykane są koszyczki kwiatowe, a otwarte końce następnie wszywane. Oznacza to, że otulina jest tylko jednowarstowa, to znaczy: dochodzi do działania otrzewnej jako czegoś ogólnego (wykładzina jamy brzusznej), a nie krezki jako czegoś szczególnego.<br /> <br /> Drugi krok preparacji zyskał w praktyce szersze zainteresowanie dopiero wtedy, gdy wraz z piątym wydaniem Kursu rolniczego (Dornach 1975) opublikowane zostały również notatki Rudolfa Steinera do wykładów kursowych. W notatkach tych zapisuje on w odniesieniu do preparatu z mniszka lekarskiego: «Zawiesić w krezce w powietrzu.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Anhang, S. 293.&lt;/ref&gt; W piątym wykładzie kursu nie zostaje to wspomniane tymi słowami, lecz od razu odesłano do kroku trzeciego: «Trzeba go [koszyczki kwiatowe mniszka otulone krezką; przypis autora] poddać oczywiście działaniu ziemi, działaniu ziemi w czasie zimowym.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., S. 137.&lt;/ref&gt; Tak też postępowano powszechnie w kolejnych dziesięcioleciach. Pozostawało jednak stale otwarte pytanie, czy znaczy to, że krok drugi odpada, albo jak rozumieć mające po tym nastąpić zdanie: «Chodzi teraz o to, by pozyskać otaczające siły w ten sposób, że traktuje się go tak samo jak inne.» Zagadkę rozwiązuje przytoczony wyżej cytat z notatek: «zawiesić w powietrzu». Interpretuje on «otaczające siły», które w ciągu lata działają w powietrzu i cieple ponad ziemią. Uwaga, że «traktuje się go tak samo jak inne», musi więc być rozumiana w tym samym sensie co w przypadku krwawnika, gdzie ekspozycja preparatu na siły letnie i zimowe została opisana szczegółowo.<br /> <br /> W drugim kroku preparacji dokonuje się 2. akt wynicowania, a wraz z nim równorzędny akt emancypacji od naturą danego biegu rzeczy ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#423|Rysunek 32]]). To, co przedtem należało do wewnętrznej istoty krowy, a co całe swe istnienie zawdzięczało właśnie jej służeniu — jest teraz organem świata zewnętrznego, w służbie sił, które wpadają z kosmicznego obwodu. {{SE|423}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 32, S. 423.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 32: Metamorphosen der Stoffanordnung in den drei Schritten der Präparation des Löwenzahnpräparates.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Odwrotnie — kwiatki mniszka, które w świecie zewnętrznym zwracają się ku kosmosowi i jemu zawdzięczają swe istnienie, owinięte są teraz zwierzęcą powłoką organową, w której koncentrat sił kwiatków mniszka łączy się z siłami Makrokosmosu, przekazywanymi temu koncentratowi przez powłokę organu krezki bydlęcej.<br /> <br /> Chodzi teraz o to, by zebrane w kwietniu koszyczki kwiatowe dostatecznie wysuszyć, owinąć je niezwłocznie płatami krezki krowy w średnim wieku, w miarę możliwości pochodzącej z własnego stada gospodarstwa, i zawieszony, kulisty pakunek, zabezpieczony przed ptakami, powiesić w powietrzu. Przez całe półrocze letnie, do okolic Michaeli, wisi tak nad ziemią, wystawiony na działanie sił Słońca i planet w cieple i powietrzu. Wchodzą one w oddziaływanie wzajemne z substancjami ziemskimi potasem i krzemionką, dźwigniętymi w kwiacie do stanu eterycznego. Na tym stopniu eteryczności — tak wolno przyjąć — może dopiero powstać ów «stosunek wzajemny potasu i krzemionki», na który wskazuje badanie duchowe, i który nadaje mniszkowi zdolność przyciągania, jako «posłańcowi niebios», kosmicznej krzemionki. Niechaj to będzie próba wskazania kontekstu powiązań, w myśl którego po pierwszym {{SE|424}}<br /> <br /> kroku musi z konieczności nastąpić drugi — mianowicie ekspozycja pakunku krezki na siły atmosferyczne.<br /> <br /> W trzecim kroku preparacji dokonuje się trzeci proces wynicowania i emancypacji ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#423|Rysunek 32]], s. 423). To, co przez półrocze letnie było nad ziemią, w «brzuchu indywidualności rolniczej», wystawione na siły obwodowe kosmicznych planet, zostaje teraz narażone na działanie sił, które z obwodu gwiazd stałych poprzez ziemię działają w tym, co ziemisto-wodne. Podczas gdy latem przeważają siły astralne, promieniujące ze sfery Słońca i sfer planetarnych i odciskające się w substancji kwiatków mniszka za pośrednictwem zwierzęcych powłok organowych — tak zimą w ziemi działają przede wszystkim siły Ja, czynne z wyższego świata duchowego, i one to odciskają się w substancji kwiatowej.<br /> <br /> Postępowanie w trzecim kroku preparacji jest następujące: Po początku jesieni, w okolicach Michaeli, zdejmuje się kulisty pakunek i zakopuje w ziemi, na głębokości przejścia od próchniczej wierzchniej warstwy gleby do podglebia bogatszego w glinę i drobny piasek. Dół zostaje z powrotem zasypany i zabezpieczony przy powierzchni gruntu siatką drucianą przed psami i lisami. Dopóki nie rozwieje się zapach krezki, pomocna może być w tym celu także drewniana lub kamienna przykrywa.<br /> <br /> Wiosną, w okolicach Wielkanocy, wydobywa się preparat — którego powłoka krezki jest z reguły silnie nadgniła — i przechowuje w glinianych naczyniach, ze wszystkich stron otulinych torfem pylastym. Z gotowym preparatem, którego koszyczki kwiatowe w znacznej mierze zachowały swą strukturę, powstała z kolei nowa substancjalność — albo raczej: nowy układ substancji, jako punkt odniesienia dla potencjału sił zupełnie nowego rodzaju. Był przez całą drogę swego powstawania, prowadzony duchem i ręką człowieka, utrzymywany w tym, co żywe — i swą skuteczność rozciąga w tym, co żywe.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Anwendung_und_Wirksamkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Zastosowanie i skuteczność ====<br /> <br /> Preparat z mniszka lekarskiego jest, podobnie jak inne preparaty, nawozem sił. Działa tak jak one na «współbrzmienie tworzącego, kształtującego i formującego Słowa Światów»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Mensch als Zusammenklang des schaffenden, bildenden und gestaltenden Weltenwortes'', GA 230, Dornach 1993.&lt;/ref&gt;, to znaczy — w odniesieniu do preparatów — na siły życia, siły astralne czyli duszewne oraz kształtujące siły istotowe czyli Ja, przy czym te ostatnie przekazują roślinom z głębin ziemi siłę wyprostowania {{SE|425}}<br /> <br /> nadawać.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Anthroposophische Leitsätze'', GA 26, «Der Mensch in seiner makrokosmischen Wesenheit», Dornach 1998.&lt;/ref&gt; Tworzą, kształtują i formują żyzną glebę oraz rośliny owocujące jako to, co wgłębia się jako «przepona-środek» między «głową a brzuchem» rolniczej indywidualności. W jedyny w swoim rodzaju sposób dotyczy to preparatu z mniszka lekarskiego. Ile bogatych w powiązania warunków musi ze sobą współbrzmieć, by darzyć kwiat mniszka lekarskiego zdolnością swoistej siły zmysłowej, przyciągania krzemionki z kosmicznego obwodu? Jaki wspaniały kontekst powiązań musi panować w przemianie materii krowy, by z krezką stworzyć organ, który z jednej strony pozostaje w zmysłowym odniesieniu do nadchodzących z zewnątrz substancji strumienia pokarmowego, a z drugiej strony przekazuje wynik tego postrzegania astralnemu jestestwu krowy? Połączenie obu — kwiatu i krezki otrzewnowej — tworzy syntezę wyższego rodzaju, substancję nawozową, której działanie stanowi steigerung obu biegunowych jakości.<br /> <br /> Powstaje nowa kompozycja substancji w tym, co żywe — nawóz, który w jeszcze bardziej intymny sposób dba o to, by nadzmysłowo-astralna organizacja roślin kulturowych wyciskała swe piętno na ich organizacji eterycznej, a przez nią — na ich organizacji fizycznej. Rośliny stają się zdolniejsze do zmysłowego postrzegania, a przez to wrażliwsze na substancje, których potrzebują do swego wzrostu: «jeżeli roślina zostaje w ten sposób, w najsubtelniejszy sposób, przeniknięta krzemionką, przeżyta przez nią, wówczas jest tak, że staje się wrażliwa na wszystko i wszystko przyciąga».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 138.&lt;/ref&gt; Dalej wywodzi się, że ten obwód w sposób oczywisty nie odnosi się jedynie do przestrzeni glebowej przenikniętej przez korzenie pojedynczej rośliny, lecz rozciąga się na sąsiednie pole, las i przylegającą łąkę.&lt;ref&gt;Ebd., S. 138.&lt;/ref&gt; To początkowo zagadkowe stwierdzenie można przy dzisiejszym stanie wiedzy naukowej z powodzeniem tłumaczyć zjawiskiem symbiozy korzeni roślinnych z grzybami glebowymi (''mikoryzą''), których grzybnie — splot nitek komórkowych (''hif'') — łączą ze sobą systemy korzeniowe roślin na znacznych odległościach. Hyfy z jednej strony zaopatrują rośliny w wodę (drzewa leśne), przede wszystkim zaś w substancje mineralne, z drugiej zaś same korzystają z ich bilansu energetycznego. Zjawisko wzajemnie sprzyjającego współżycia (''symbiozy'') organizmów wyżej rozwiniętych z niższymi można z powodzeniem rozumieć w {{SE|426}}<br /> <br /> Weise verstehen, że tutaj panują przytłumione stopnie wrażliwości, jak na przykład u roślin motylkowych, u których zdolność wiązania azotu daje się znacznie zwiększyć przez nawozy organiczne. Można się spodziewać, że i tutaj preparat z mniszka lekarskiego wniesie istotny wkład. Ale czy wyczerpuje to — ta kontynuacja pewnego procesu przyrody — istotę i działanie tej substancjalnej nowości wyłonionej z badań duchowych? Odczuwanie oznacza w tym przypadku przecież to, że astraliczna organizacja, działająca na rośliny z zewnątrz, staje się w wyższym stopniu «rzeźbiarzem i kształtownikiem» sił eterycznych czy życiowych i utrzymuje je jako «siły twórcze» w ruchu. Wstępny etap ku temu dokonuje się w kwiecie mniszka lekarskiego. Obdarzony zostaje — dzięki swemu zakorzenionemu związkowi z ziemią (wznoszący się sok mleczny) i zarazem swemu zwróceniu się ku słońcu i otwarciu na nie — zdolnością przyciągania krzemionki z kosmosu. Przez opisaną preparację, dokonującą się w tym, co ziemskie, preparat z mniszka zostaje w końcu zdolny do tego, by za pośrednictwem nawozów organicznych przekazywać innym uprawianym roślinom zdolność przyciągania z otaczających gleb kulturowych substancji ziemskich, których potrzebują do zdrowego wzrostu.<br /> <br /> Za pomocą konwencjonalnych pojęć teorii nauki taka wędrówka substancji jest nie do pomyślenia. Staje się bardziej zrozumiała, gdy uczymy się pojmować sam boden — organ-przeponę «rolniczej indywidualności» — jako kontekst życiowy przeniknięty przez siły astralne, w który korzeń wnika jakby jako narząd zmysłowy. Ten słabo jeszcze rozwinięty narząd zmysłowy można całkowicie stępić solami mineralnymi (por. rozdz. «Zastosowanie soli azotowych», s. 275 nn.), można też kształtować ten narząd zmysłowy ku coraz wyższej aktywności przez sumaryczne działanie wszystkich wymienionych preparatów. I o to właśnie chodzi. Każdy z nich wnosi pewien aspekt działania do rozwoju organizacji zmysłowej, a przez to do «wrażliwości» wobec substancji i sił: «Jeżeli opracuje się glebę w ten sposób […], wówczas roślina jest gotowa przyciągać rzeczy z szerokiego otoczenia».&lt;ref&gt;Ebd., S. 138.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Preparat z mniszka lekarskiego nawozi glebę siłami astralnymi. Czynią one bujnie tętniące życie gleby wirkungsmächtig w taki sposób, że sama gleba staje się roślinna. W tym środowisku wzmożonej żyzności gleby szukać należy zapewne odpowiedzi na pytanie: Jakiego rodzaju jest «wrażliwość» wzbudzona przez preparat z mniszka? Jest ona {{SE|427}}<br /> <br /> Innenwirkung, która nie pochodzi z własnego, duszewnego wnętrza — takiego roślina nie posiada — lecz która ze sfery nadzmysłowej, poprzez układ substancji w roślinie, ma moc przyciągania ku sobie w ukierunkowany sposób substancji ziemskich. Jak jednak substancje te mogą się poruszać? Czy nie muszą najpierw zostać wprawione w ruch przez organizację życiową roślin rosnących na sąsiednich polach, na łąkach i w lesie? To znaczy: czy substancje ziemskie nie muszą najpierw zostać wyniesione z fizyko-materialnego stanu w stan siły kształtujących? To pytanie-zagadka pozostaje nierozwiązane!<br /> <br /> Stosowanie preparatu z mniszka lekarskiego odbywa się — razem z czterema poprzednio opisanymi preparatami — jako dodatek w rodzaju dawkowania homeopatycznego do kompostów, oborników, gnojówek i gnojowic. Miarą jest szczypnięcie trzema palcami na ok. 1 m² kompostownika ogrodowego, aż do 10–15 m² przy pryzmach obornikowych i kompostowych oraz przy głębokiej ściółce i nawozach płynnych. Preparację należy przeprowadzić bezpośrednio po usypaniu pryzmy, w przypadku nawozów płynnych — bezpośrednio po rozpoczęciu napełniania zbiornika. Zamiast zawieszania w woreczku z tkaniny, porcje preparatów można wyrobić z gliną w kulki i w tej formie dodawać do nawozów stałych i płynnych. Powtórzenia zalecane są po każdym przerzuceniu pryzmy lub po wymieszaniu i napowietrzeniu nawozów płynnych. Preparaty łagodzą procesy rozkładu, które natychmiast się wznawiają, a tym samym ograniczają nadmierne nagrzewanie się i ostrość zapachów. Azot i węgiel pozostają «osiadłe» w organicznych połączeniach. Preparat z mniszka lekarskiego jest ponadto składnikiem «preparatu zbiorczego» — intensywnie preparowanego koncentratu na bazie obornika bez ściółki. Przed codziennym wygnojowaniem posypuje się nim w niewielkich ilościach świeży obornik lub dozuje do miejsc legowiskowych w oborach wolnostanowiskowych.<br /> <br /> Jak każdy z preparatów, tak i preparat z mniszka wzywa do obecnego duchem działania. Dopiero ono — rozumiane w kontekście całości gospodarstwa — budzi pytania, a wraz z nimi badawczą postawę. Otwiera się droga poznania, która czyste wykonawcze działanie ożywia w czyn artystyczny.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Komposition_des_Baldrianpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kompozycja preparatu z kozłka lekarskiego ===<br /> <br /> Jako ostatni w korowodzie sześciu preparatów nawozowych występuje preparat z kozłka lekarskiego. Pod względem zastosowania i funkcji zajmuje on zaokrąglającą, szczególną pozycję. W zaledwie kilku słowach Rudolf Steiner charakteryzuje istotę i działanie tego preparatu w następujący sposób: «można więc, jeśli doda się do nawozu w {{SE|428}}<br /> <br /> bardzo subtelny sposób ten rozcieńczony sok z kwiatu kozłka lekarskiego, wywołać w nim to, co pobudzi go do właściwego zachowania się wobec tego, co nazywa się substancją fosforową».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 138.&lt;/ref&gt; Już w tym zdaniu jest zasygnalizowane, że sok wyciśnięty z kwiatu kozłka lekarskiego nie jest poddawany żadnym dalszym etapom preparacji, poza jednym zabiegiem, że przed użyciem należy rozcieńczyć pranalewkę ciepłą wodą. Zagadka, o co tu chodzi, musi zostać rozwikłana z jednej strony przez to, co zdradza postać kozłka lekarskiego (''Valeriana officinalis''), a z drugiej strony przez to, co można uzyskać w formie poznania z badań duchowych.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Erscheinungsbild_des_Baldrian&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Obraz zjawiskowy waleriany ====<br /> <br /> Walerianę spotyka się w strefach granicznych i przejściowych terenów uprawnych, na glebach gliniastych i próchnicznych, najchętniej w miejscach bardziej wilgotnych, raczej zacienionych — przy obrzeżach lasów, na łąkach wilgotnych, w nadbrzeżnych pasach potoków i rzek oraz u podnóża skarp, gdzie z podglebia sączy się woda pod ciśnieniem. W dolinach górskich pojawia się do znacznych wysokości. Można ją również uprawiać ogrodowo. Podczas gdy mniszek lekarski — poza krótkim okresem kwitnienia — skrywa się między trawami i ziołami, waleriana wynosi się z początkowego stadium rozety w dostojnej postawie pionowej wysoko ponad swe otoczenie, zwieńczona biało lub bladoróżowo rozkwitającą wiechą pozorną. Składa się ona z gęsto skupionych, delikatnych, miniaturowych kwiatuszków, które zdają się rozpuszczać w intensywnie rozlewanym zapachu. Zasada łodygi dominuje całą roślinę. Przy wysokości wzrostu do dwóch metrów łodyga sięga zarówno w dół — w przestrzeń korzeniową, tworząc kłącza — jak i w górę — w przestrzeń powietrzną, rozlewając się w kwiatostanie. Ku górze i ku dołowi rozgałęzia się z jednej strony w delikatne szypułki kwiatowe, z drugiej — w grube kłącza. W łodydze przenikają się w jedyny w swoim rodzaju sposób to, co ziemskie, z działaniem powietrza i ciepła. Naprzemiennie krzyżowo rozwijają się nieparzysto pierzaste liście. W pierwszym roku po siewie metamorfoza liścia zaznaczona jest najwyraźniej. Z rozety liściowej wzwyż wznosi się szereg liści w coraz większych odstępach. Ogonek liściowy stopniowo się skraca, a w przejściu do kwiatostanu liście wreszcie cofają się zupełnie {{SE|429}}<br /> <br /> den Stängel zurück. Im Następnym roku metamorfoza liści jest mniej wyraźna ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#431|Rysunek 33]], s. 431).<br /> <br /> Tak samo wyraźnie, jak w kształcie liści, ujawnia się metamorfoza substancjalnego dziania się w przemianie substancji zapachowych od kłącza przez łodygę aż do kwiatu, której intensywność — mierzona rozlewanym zapachem — jest najsilniejsza w czasie przekwitania. Jak forma i barwa poprzez zmysł wzroku budzi odczucie, tak zmysł węchu otwiera odczuciu głębsze warstwy działania substancji. W tępszym odczuwaniu zapach prowadzi głębiej ku jakości sił, które jako astralne są czynne w tym, co żywe. U waleriany i pokrzywy pozostają one względem siebie w stosunku polarnym.<br /> <br /> Obraz zjawiskowy pokrzywy wywołuje wrażenie, że w jej organizacji życiowej działa przede wszystkim eter chemiczny, czyli klangäther, oraz eter życia. Stają się one siłami kształtującymi poprzez wyższą elementaryczno-astralną duchowość i są przez nią zdolne sprawić szczególną budowę substancjalną tej rośliny leczniczej. Pokrzywa staje się obrazem tej skierowanej ku wnętrzu kompozycyjnej nadwyżkowej siły astralnej. Kształtuje ona z jednej strony ściśle aż po peryferie połączenia substancji — jak na przykład urticyna we włoskach parzących — z drugiej zaś strony pozostaje potencjał zatrzymanych sił astralnych, które na drodze preparacji posiadają zdolność ponownego wprowadzenia irdisch materialnych substancji w ruch, ożywienia ich i przemiany.<br /> <br /> Inaczej waleriana: Rozlewa ona na zewnątrz, w powietrze i ciepło, to, co pod wpływem astralnym ukształtowało się w jej procesach życiowych — w liściu, kłączu korzeniowym i łodydze — jako kompozycje substancji. U pokrzywy, ubogiej w zapach, siły kształtujące konfigurują substancje, nadając im zdolność noszenia «wspaniałego działania wewnętrznego». Pokrzywa zachowuje tę jakość sił za ochronnym wałem swej postaci, która na zewnątrz wydaje się zamknięta w sobie. Inaczej znowu waleriana: Rozlewa ona wszystko to, co jej organizacja astralna skomponowała w substancjach poprzez działanie sił kształtujących. Zjawisko pokrzywy w jej ujętej w obraz samoobronie i twardości wskazuje przede wszystkim na twórczą siłę eteru życia, zjawisko otwartej na otoczenie waleriany — na siłę eteru ciepła i eteru świetlnego. Waleriana jest dawcą ciepła i światła. Korzeń {{SE|430}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wurzel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Korzeń ====<br /> <br /> Siewka waleriany wytwarza początkowo korzeń palowy, który wkrótce obumiera. Łodyga pozostaje z początku zahamowana i z niej rozwija się luźna rozeta liściowa. W glebie, w strefie przejścia do korzenia, rozgałęzia się ona w kilka krótkich, walcowatych *rizomów* — rodzaj wegetatywnego owocowania w obszarze korzeniowym — skąd korzenie sięgają pękami łukowato na zewnątrz i w głąb. Obejmują sferycznie przestrzeń wewnętrzną otwartą ku dołowi, rozdzielają się we włóknienie drobnych korzeni i przedstawiają w ten sposób typ «korzenia irdisch»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: Ebd., Vortrag vom 10. Juni 1924, S. 56.&lt;/ref&gt; ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#431|Ilustracja 33]]). Rizoomy wykazują — w nawiązaniu do wypełnionej powietrzem łodygi — wewnętrzne kanały. W strefie przejścia do lekko zgrubiałych pęków korzeniowych, zawierających również substancje zapachowe, tworzą się ku jesieni pąki wyrastające w nowe pędy. Do tej formy wegetatywnego rozmnażania dochodzi jeszcze wytwarzanie rozłogów, które przy swoich węzłach pędowych korzenią się na nowo.<br /> <br /> Najbardziej uderzającym zjawiskiem u waleriany jest silny, odurzający, ciężki jak ziemia zapach — wręcz smród — który jest zatrzymany w kłączu i wydziela się z niego przy uszkodzeniu. Analityka chemiczna wskazuje w grupach substancji — węglowodanów, białek, olejów, alkaloidów, żywic itp., jak też kwasów organicznych i substancji mineralnych — na rozległe spektrum połączeń, które całkowicie odpowiada różnorodności wskazań medycznych, na które preparaty z waleriany działają łagodząco i leczniczo. Jednakże Simonis podkreśla, że «uzyskane dotychczas wyniki, dostatecznie charakterystyczne dla istoty rośliny, są niewystarczająco przekonujące».&lt;ref&gt;Werner Christian Simonis: ''Heilpflanzen und Mysterienpflanzen'', Wiesbaden 1981, S. 696.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Kłącze waleriany przypomina chemiczną kuchnię w obrębie tego, co żywe. Wszystko, co stwórcze życiowo, a co Paracelsus ujmuje w *Tria principia*, działa tu w najściślejszym współdziałaniu. W geisteswissenschaftlicher terminologii są to cztery rodzaje eteru — eter życia i eter chemiczny, eter świetlny i eter ciepła — ożywiające świat substancji nieorganicznych pod kierownictwem przede wszystkim eteru chemicznego i eteru życia jako budowniczych fizycznej organizacji roślin. Architektem zaś, który dostarcza planów budowy, jest astralorganizacja działająca z tego, co nadzmysłowe, w czasie i przestrzeni. Na pewnym przedstopniu — można powiedzieć: jeszcze nieoczyszczona — skupia się w korzeniu i *rizomie* pełnia kompozycji substancji, które następnie, w postępującej przemianie, kształtują fizyczno-zmysłową postać waleriany. Nawet element sulfuryczno-imponerable {{SE|431}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 33, S. 431.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 33: Das Baldrianpräparat in Herstellung und Anwendung.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> tworzącego w procesie kwitnienia eteru ciepła i eteru świetlnego zanurza się w sferę korzeni i dba w ciężarze ziemi procesu salowego o «lekkość» palnych olejków eterycznych, a wraz z nią o silne wydzielanie zapachu. W kłączu i sznurach korzeniowych skupia się wszystko, co waleriania ma do zaoferowania pod względem kompozycji substancji. Stąd to właśnie one znajdują zastosowanie w medycynie przy cierpieniach dotyczących przede wszystkim wegetatywnego układu nerwowego, przy zaburzeniach snu, nerwowych stanach pobudzenia i tym podobnych.&lt;ref&gt;Ebd., S. 593.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Stängel&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Łodyga ====<br /> <br /> Łodygę waleriany można w pełni słusznie traktować jako osobny człon tej rośliny (rycina 33). Podczas gdy mniszek lekarski nigdy nie opuszcza stadium rozety i rozkwita blisko ziemi jako koszyk pełen kwiatów na własnej szypułce kwiatowej, łodyga waleriany wystrzeluje wiosną ze swej luźnej rozety pionowo w górę. Jest to tak, jakby chciała ona jak najdalej od swojego korzenia unieść swój kwiatostan w sferę ciepła, światła i powietrza. {{SE|432}}<br /> <br /> Łodyga wyznacza gest tej rośliny: jako panujący członek łączy ziemskosprawne korzenie z kwiatostanem zwróconym ku kosmosowi; jak tamte rozgałęziają się ku dołowi, tak ten rozgałęzia się ku górze w drobne gałązki baldachu pozornego. Tkanka życiowa i podporowa łodygi otacza wypełnioną powietrzem rurę; od zewnątrz jest ona wielokrotnie żłobkowana. Ujawnia się w tym ponownie polarna podwójność astralicznego działania — od zewnątrz wciskającego siły wzrostu w formę, od wewnątrz przestrzeniokształtującego i, dzięki azotowi w zamkniętym powietrzu rurki łodygowej, porządkującego substancje w biegu czasu procesów życiowych, przetasowującego je i wywyższającego. Astralność, panując nad całą rośliną waleriany, uszlachetnia dzianie się substancji w wyprowadzaniu łodygi ku górze — od jednej pary liści do następnej. Również łodyga wydziela, już udoskonalona w sposób kwiatowy, typowy zapach olejku walerianowego, w którym aromaty różnych olejków eterycznych łączą się w jedność.<br /> <br /> Można odczuć to jako zjawisko szczególnego rodzaju — jak skonstruowane są prądy soków rośliny byliny, takiej jak waleriania. Najpierw strumień asymilacyjny (*Phloem*) z rozety liściowej zasila wzrost *rizomów* i korzeni oraz ich kompozycje substancji, w których jest już obecna substancjalna budowa całej rośliny. Skoro tylko łodyga zaczyna strzelać ku górze, owe ukształtowane wstępnie substancje uchodzą w wznoszący się strumień *Xylemu* i są ponownie, w powietrzu, świetle i cieple, przez siły kształtujące metamorfozującej się strefy liściowej — dookreślane kompozycyjnie. Przez nie kształtuje się istotowy praobraz waleriany w łodydze, następstwie liści i kwiatostanie — w zewnętrzną zmysłową postać zjawiskową. Ciężar ziemski substancji w korzeniu przechodzi w liściach i kwiecie w «lekkość» i ulatnia się. Następstwo liści<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Blattfolge&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Następstwo liści ====<br /> <br /> Jako siewka waleriania przechodzi wszystkie stadia rośliny bylinowej. Pierwszy liść po skiełkowaniu ma długi ogonek z zaokrągloną, owalną blaszką. Kolejne liście wydłużają się, a blaszka zaczyna rozczłonkowywać się w nieparzyste, jeszcze zaokrąglone, na brzegu lekko ząbkowane listki pierzaste. W miarę wydłużania się ogonka listki pierzaste rozwijają się w formy coraz bardziej podłużne i zaostrzone. W tej fazie listki {{SE|433}}<br /> <br /> pierzaste ustawiają się pionowo i zbierają w wiązkowej rozecie. Wraz ze strzelaniem łodygi ku górze pary liści następują po sobie w krzyżowo-naprzeciwległym porządku w uderzająco dużych odstępach ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#431|Rysunek 33]], s. 431). Listki pierzaste stają się coraz węższe, ostrzejsze i układają się parami. Ku jesieni liście skracają się, ulistnienie gęstnieje, obejmując łodygę. Wreszcie wraz z rozkwitaniem liście wciągają się w łodygę i tylko przylistki liścieniowe pozostają, aż i te znikają w pełni kwitnienia. Na podmokłych, zacienionych stanowiskach waleriania wykazuje tendencję do wybujałego wzrostu.<br /> <br /> Jak substancjalna różnorodność kory korzeniowej tworzy kontekst życiowy z rozetą liściową, tak następstwo liści pędu tworzy go z kwiatostanem. Przemiana form liści — wzwyż wzdłuż łodygi aż do kwiatu (metamorfoza liścia) — jest wyrażonym w obrazie wyrazem niewidzialnie zachodzących w żywym substancjalnych procesów budowania i przebudowywania. W emporwachseniu pęd przechodzi z obszaru Erdig-Wässrigen w obszar ciepła i prześwietlonego powietrza. Tu bezpośrednio i teraźniejszie promieniują siły słońca i sfer planetarnych. Dopiero tu duchowy praobraz waleriany odciska się obrazowo w swojej pełności w przetworzone wcześniej w korzeniu kłączowym dzianie się substancji. Jak w korzeniu kłączowym górę biorą siły działające w Erdig-Wässrigen, tak w wznoszącym się pędzie — siły światła i ciepła, pośredniczone przez powietrze. Czy to może być powodem, dla którego głuchy, przytłumiający świadomość zapach i cierpko-gorzki smak korzenia kłączowego w liściach niemal nie występuje, natomiast w mniej intensywnej formie pojawia się w łodydze? W korzeniu owe jakości zagęszczają się i koncentrują, w następstwie liści natomiast wprawiają się w ciągłą przemianę w ruch.<br /> <br /> Myśląca naoczność przemiany form w następstwie liści rozjaśnia przytłumioność odczuwania zapachu i smaku. Dla myślenia forma liścia jest punktem zaczepienia, który najpierw stoi przed nami przedmiotowo dla siebie. Uwidacznia się jednak, że obserwowany właśnie liść swoim ukształtowaniem zakłada kształt liścia poprzedzającego i prowadzi go dalej. Przejście jednej formy w drugą tworzy człon łodygowy, w którym jedna forma znika i wyłania się następna. Istnieje zatem związek w przemianie form następstwa liści, który ukrywa się przed naocznym postrzeganiem. Kluczem do poznania tego ukrytego przejścia jest myśląca naoczność kształcąca się na przemianie form. Początkowo punktualnie stwierdzające myślenie wprawia się w ruch; wytwarza samotwórczo obrazy myślowe na<br /> <br /> na podstawie niezawodnej naoczności. Te same siły kształtujące «stwarzającego, kształtującego i tworzącego Słowa Światów» działają w przyrodzie i tak samo na wyższym poziomie w człowieku. Kto próbuje myśląco wżyć się w te wsparte na fenomenach obrazy myślowe, ten wchodzi na drogę poznania, na której skryte w łodydze ogniwo łączące liść z liściem może odsłaniać się stopniowo jako «duchowe wiązadło». Jest to istotowy praobraz tego, co roślinne, który z głębin ziemi promieniuje wzdłuż osi Ziemia-Słońce i łączy się z eteryczno-astralnymi siłami kształtującymi napływającymi z kosmicznego obwodu. {{SE|434}}<br /> <br /> Tak oto wżywanie się w zasadę metamorfozy, która działa wszechobecnie w przyrodzie i która może stać się kluczem poznawczym właśnie do tego, co prowadzi ku postępującemu rozumieniu roślin preparatowych i ku zdolności ożywiania na drodze preparacji związku gleby i rośliny. Metamorfozy dokonują się w merkuriowym ogniwie pośredniczącym między dzianiem się substancji w korzeniu (biegun Sal, czyli ziemski) a tym w kwiecie (biegun Sulfur, czyli kosmiczny). Pod względem formy jest odwrotnie: kwiat zamiera w wysoko zróżnicowane formy swoich organów na skutek działania sił ziemskich. Korzeń natomiast wyrasta pod wpływem sił kosmicznych na końcówce korzenia i wykazuje — zwłaszcza w korzeniu palowym — formę bardziej jednorodną (por. też rozdz. «Kompozycja preparatu z krwawnika», s. 361 n.). Agens metamorfozy to merkuriowe «pomiędzy»; wżywać się w nie medytacyjnie-oglądowo to kształcić i ożywiać myślenie.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Blüte&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Kwiat ====<br /> <br /> W przeciwieństwie do korzenia waleriany, którego wybitnie silna astralność wyraża się w kompozycji rozmaitych substancji — przede wszystkim olejków eterycznych, których głuchy, częściowo przykro pachnący zapach jest zatrzymywany przez korę korzeniową — kwiaty wydzielają ten zapach w udoskonalonej, oczyszczonej formie. Waleriana ma długi okres kwitnienia, sięgający od końca maja (z pełnią kwitnienia w czerwcu/lipcu) do września. Zaczyna się od naprzeciwległego rozgałęzienia pędu głównego przy najwyższych nasadach liściowych. Dwustronne rozgałęzienie powtarza się jeszcze kilkakrotnie, tak że pęd główny wyrasta ponad boczne gałązki. Dzięki temu kwiatostan przyjmuje kształt wypukły, aż do półkulistego. Przy podstawie bocznych gałązek wtulają się ostatnie zaostrzone, pierzaste liście właściwe następstwa liściowego. Naprzeciwległe rozgałęzienie pędu głównego i gałązek bocznych {{SE|435}}<br /> <br /> przebiega dalej, towarzyszą mu już tylko wąskie, zaostrzone podsadki. W kwiatostanie rozgałęzienie redukuje się do dwóch bocznych gałęzi. Pęd centralny zatrzymuje się na kończącej go pąku kwiatowym. Gałęzie boczne przerastają go i kończą się na drugiej kondygnacji znowu pąkiem kwiatowym, który z kolei przerastają dwie gałęzie boczne — i tak powtarza się ten przebieg na kondygnacji trzeciej. Poszczególne kwiatuszki — może ich być do 2000 — skupiają się i tworzą ściśle zbite razem wierzchotki złożone lub baldachogronka. Wszystkie procesy, jakie rozgrywają się w walerianie między biegunami Ziemi i Kosmosu w kolejno na siebie zbudowanej metamorfozie, dochodzą w kwiecie do kresu: z jednej strony rozszerzają się w zapachu w żywioł powietrza, z drugiej kondensują się ku tworzeniu nasienia.<br /> <br /> Nasienie stoi wyprostowane w rozwidleniu gałęzi bocznych. Zalążnia jest dolna, dlatego liścienie mieszczą się na górnym końcu nasionka. Pozostają bezogonkowe i w miarę dojrzewania rozwijają swoje delikatne pierzaste listeczki skrzydełkowato w puch nasienny, który — podobnie jak u mniszka lekarskiego — niesie nasienie z wiatrem.<br /> <br /> Pojedynczy kwiatek jest niepozorny i swój bladoróżowy kolor ujawnia w pełni dopiero w kwiatostanie jako całości. W czasie gdy kwiaty na najwyższej kondygnacji wierzchotki rozwijają się, te na niższych więdną i przechodzą w stan owocowania. To wyjaśnia zadziwiająco długi czas kwitnienia. Kwiat wykazuje wyraźną asymetrię: pięć płatków kwiatowych nierównej wielkości, zrośniętych u podstawy w rurkę, oraz trzy pręciki. Hoerner&lt;ref&gt;Erdmut-M. W. Hoerner: ''Die biologisch-dynamischen Präparate'', Stuttgart 2019, S. 340.&lt;/ref&gt; interpretuje ją jako «znak bardzo silnej indywidualizacji, wywołanej przez pierwiastek astralny głęboko ingerujący w roślinę». Wskazówka ta ma oparcie także w tym, że łodyga, czyli zasada pionowości, dominuje kształtowanie formy waleriany — to znamię, że duchowy praobraz tej rośliny, jej własna istota, uzmysławia się w pionowej osi Ziemia–Słońce. Ów stan rzeczy świadczy dalej o silnym związku waleriany ze światłem, a tak samo z ciepłem, widocznym w wysokiej zawartości substancji łatwopalnych. Ciepło jest prażywiotem i nośnikiem istoty we wszelkim bycie i stawaniu się.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Kap. «Die Weltentwicklung und der Mensch», Dornach 1989, S. 157 ff.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Kwiat waleriany jest przede wszystkim w stanie więdnięcia, a w pełni wysuszony — silnym źródłem zapachu. We wszystkich organach kwiatowych znajdują się nektarniki, zawierające substancje różnego rodzaju i różnej konsystencji. W postaci płynnej są to rozmaite cukry, które na {{SE|436}}<br /> <br /> Przy dnie kwiatowym w pobliżu słupka. Inne tkwią wplecione w tkanki słupka, znamienia i owocolistków, przede wszystkim jednak płatków kwiatowych. Ich substancje zapachowe sublimują ze stanu stało-ciekłego czy koloidalnego w stan gazowy. Są to olejki eteryczne, które ze strefy korzeniowej — już silnie zasiarzonej, lecz jeszcze związanej z ziemią — przeszły stopniowo przez kolejne kondygnacje blaszek liściowych, ażeby, prowadzone łodygą, rozprószyć się w łagodniejszym zapachu kwiatu.<br /> <br /> Silna astralność działająca przez cały proces kształtowania waleriany wykazuje pokrewieństwo natury z tą, która w zwierzęciu wiąże się z ciałem i uwewnętrznia jako duszność. Świadczy o tym między innymi ogromna siła przyciągania rozmaitych owadów latających, chrząszczy i innych. Można chyba ogólnie powiedzieć: rozpraszający się zapach kwiatowy jest najczystszą formą objawiania się istoty i działania sił kształtujących. W nich pierwiastek ziemsko-substancjalny uległ odmateriałowieniu w najwyższym stopniu. W toku procesu kwitnienia nie tylko się eteryzuje, lecz przenika astralną mocą w takiej mierze, że potrafi zarówno zwabiać z daleka różne gatunki zwierząt do ich źródeł pożywienia, jak i dotykać ludzkiej duszy głębiej niż to, co widzi oko.<br /> <br /> Substancje kwiatowe to w przeważającej mierze wysoce złożone kompozycje węgla i wodoru. Tlen, który prowadzi ku temu, co ziemskie, niemal całkowicie ustępuje. Dlatego substancje te są wysoce łatwopalne i nie pozostawiają mierzalnego popiołu: węgiel przechodzi w stan gazowy jako dwutlenek węgla. Zjawisko palności wskazuje, że wodór jest nośnikiem żywiołu ciepła, względnie jego nadzmysłowego korelatu, eteru ciepła. Chemik Rudolf Hauschka (1891–1969) zwraca uwagę na tę okoliczność: «Gdyby ochrzcić wodór stosownie do jego wewnętrznego charakteru, musiałby się nazywać ogniowodór.» Rudolf Steiner charakteryzuje wodór jako to, «co substancjalne, tak bliskie duchowemu z jednej strony, tak bliskie substancjalnemu z drugiej». «Niesie on z powrotem ku przestworzom wszechświata wszystko, co w jakikolwiek sposób jest ukształtowaną, ożywioną astralnością.» «Wodór właściwie wszystko rozpuszcza.» W pewnym wykładzie dla robotników Rudolf Steiner mówi o nadzmysłowej istocie wodoru: «Oczywiście, w chemii&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Mensch und Welt. Das Wirken des Geistes in der Natur. Über das Wesen der Bienen'', GA 351, Vortrag vom 20. Oktober 1923, Dornach 1999, S. 72.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> «wodą jest zupełnie inną substancją niż fosfor [...] Czym jest w istocie wodór, rozlany wszędzie w świecie? — Wodór, rozlany w obwodzie świata, jest światowym fosforem.» Gunter Gebhard zauważa przy tym: «Z dzisiejszej wiedzy i na podstawie fenomenów wodór wykazuje właściwie tylko związek z ciepłem. Fosfor natomiast ma swą główną relację ze światłem. Jeżeli spojrzymy na fosfor jako fizyczny wyraz eteru ciepła — który jest jednocześnie żywiołem ognia — to jest to dawne ciepło Saturna, niosące jeszcze w sobie światło. W ‹upadku› w materię pojawiają się dziś w tym, co ziemskie: fosfor i siarka.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt; {{SE|437}}<br /> <br /> Rozpuszczające — w wyższym sensie — zdolności wodoru zaznaczają się morfologicznie, gdy ku kwiatu ulistnienie znika niejako wciągane w łodygę, i fizjologicznie, gdy faza tworzenia białka zostaje wyparta przez fazę dewitalizacji, przez tworzenie bogatych w wodór węglowodanów — na przykład fruktozy, olejków eterycznych i tym podobnych. Zadziwiające jest teraz to, że waleriana z wielką intensywnością ujawnia tę fruktyfikującą tendencję siarki właśnie w jej biegunie przeciwnym, w korzeniu, i tam najsilniej. W korzeniu zapach pozostaje stłumiony w korze. Gdy się korzeń przetnie, roztacza on ostry, tępo-ziemisty zapach. W kwiecie natomiast, a zwłaszcza podczas więdnięcia, staje się on ulotny, pachnie kwiatowiej i owija bliższe otoczenie w chmurę woni. Mówiąc obrazowo: proces wodoru rozpuszcza wszelką określoność formową kompozycji substancji w chaos nierozróżnialności kosmosu, w prastary stan ciepła. Zdominowane zasadą łodygi, substancjalne dzianie się waleriany — zarówno w powstawaniu, jak i w rozpuszczaniu, z góry na dół i z powrotem — jest przesiąknięte silną astralnością. Ten stan rzeczy oraz szczególna relacja do ciepła może budzić rozumienie tego, dlaczego kwiat waleriany nie potrzebuje żadnej dalszej preparacji przez organ zwierzęcy ani żadnej ekspozycji na siły kosmosu i ziemi w biegu roku. Nie znalazłoby się też zapewne żadnego organu zwierzęcego odpowiedniego do natury tej rośliny. Istotna natura waleriany jest pod tym względem polarna wobec istotnej natury pokrzywy. Jak pokrzywa dzięki swemu «astralnemu działaniu wewnętrznemu» tworzy sama sobie otoczkę, wewnątrz której, drogą inkarnującego procesu wodoru, powstają nowe substancje, tak biegunowo działa ekskarynujący proces wodoru w kwiatach waleriany. Rozpuszcza on wszelkie kształtowanie w prastany ciepła, których własna istota całemu bytowi {{SE|438}}<br /> <br /> Zarazem otoczką, i substancją. Waleriana wyraża «astralną działalność zewnętrzną», która w swym promieniowaniu na zewnątrz działa otoczkotworząco. Uzupełnia to Gunter Gebhard: «W pokrzywie czynne stają się siarka i żelazo. Obydwa mają jakość skupioną do środka. ‹Przepajająca rozumem› pokrzywa ujawnia odniesienie do mikrokosmicznego, jakość Ja rozumu. To, co ziemskie, wyraża się szczególnie mocno również w kłączach pokrzywy. W kwiecie waleriany proces substancjalny rozpuszcza się w kosmos; zdąża ku kosmicznemu światłu. Zupełnie tak samo są też zbudowane korzenie waleriany, które niczym światło — liniowo, długo bez rozgałęzień i niemal bez wtórnego wzrostu grubości — ‹napromieniowują się› w ziemię. W kwiecie działanie wodoru, w korzeniu jakość światła, która przejawia się w fosforze. W przeciwieństwie do pokrzywy, która pozostaje w związku z mikrokosmicznym Ja, waleriana ujawnia związek z makrokosmicznym Ja.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> ==== Herstellung und Anwendung ====<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> W medycynie używa się kłącza-korzeni waleriany; w kanonie pozostałych preparatów kompostowych są to natomiast kwiaty lub procesy pokrewne kwiatom, jak u pokrzywy i kory dębowej. W kwiecie roślina z jednej strony zamiera w formę, uzmysławia swój praobraz w kształcie, barwie i zapachu, z drugiej zaś — w procesie kwitnienia — ożywia się ziemski strumień substancji.<br /> <br /> Kwiaty waleriany zbiera się w czerwcu/lipcu, gdy podbaldach osiągnie największą pełnię rozkwitu, i natychmiast rozkrusza odpowiednim urządzeniem (wilkiem). Przy tym z plazmy komórkowej i wakuol komórkowych wyciskają się soki komórkowe wraz z olejkami eterycznymi. Oddzielane są od pozostałego wytłoków w prasie do owoców. Do wytłoczyn dodaje się mniej więcej tyle wody, ile soku kwiatowego uzyskano w pierwszym przejściu. Zacier odstawia się na jeden dzień, a następnie prasuje ponownie. Przez dwukrotne wytłaczanie z 2 do 3 kg kwiatów uzyskuje się ok. 1 l soku tłoczonego. Napełnia się nim butelki i poddaje fermentacji mlekowej. Powstające przy tym gazy muszą móc uchodzić. Po ok. 6 tygodniach fermentacji butelki zamyka się korkami lub uszczelkami gumowymi. Zbyt duży dostęp tlenu prowadzi do błędnych fermentacji, przez które {{SE|439}}<br /> <br /> Preparat staje się bezużyteczny. Butelki przechowywane są w ciemnym, równomiernie ogrzewanym pomieszczeniu — w piwnicy preparatów. Sok pozostaje zdatny do użycia przez wiele lat.<br /> <br /> Co do stosowania soku kwiatowego, Rudolf Steiner wskazuje, że należy go rozcieńczyć «bardzo silnie» w ciepłej wodzie.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&lt;/ref&gt; Wskazówek, które badacz ducha podaje jako wytyczne do konkretnego działania, nie można brać dość dosłownie; obowiązują one słowo w słowo. Są to ujęte w formy idei wyniki nadzmysłowych badań duchowych i wskazówki, które rozświetlają drogę działania woli z wyprzedzeniem — ale nie zamykają jej w regułach. Trzeba zachować sobie wolność, by te formy idei wciąż na nowo myśleć w ich wielkich powiązaniach. I im bardziej się o to stara, tym swobodniej wykona się to, co ujęte w duchu, w praktyce w sposób zgodny z istotą rzeczy. Idee geisteswissenschaftliche uzasadniają nową sztukę eksperymentowania w praktyce; z niej wyrasta tak niezbędny «osobisty stosunek», który prowadzi drogę woli niesionej ideami głębiej w duchową rzeczywistość, niż potrafią to osiągnąć naukowo-technologiczne zdobycze, które dziś z zewnątrz kierują praktyką rolniczą.<br /> <br /> Jak indywidualnie i w jak najszerszym spektrum fakty geisteswissenschaftliche bywają w praktyce różnorako interpretowane — niekiedy dość przygodnie — pokazuje wielka ochota do eksperymentowania. Jest ona udokumentowana w zasługującym na uznanie dziele Stappunga&lt;ref&gt;Walter Stappung: ''Die Düngerpräparate Rudolf Steiners – Herstellung und Anwendung'', Rüfenacht 2017, Bd. I + II: 748 S. Siehe auch: Ueli Hurter et al. (2018): ''Biodynamische Präparate-Praxis weltweit – Die Fallbeispiele'', Darmstadt, 364 S.&lt;/ref&gt; w praktyce ogólnoświatowej. Wyniki badań duchowych ujawniają swą prawdziwą wartość poznawczą dopiero w ćwiczącej praktyce.<br /> <br /> Przed zastosowaniem ekstraktu z kwiatów waleriany chodzi o «silne rozcieńczenie» nalewki macierzystej. Osiąga się je, gdy do danej ilości letnio ciepłej wody nakrapla się tyle soku kwiatowego, że ciecz po pięciu do dziesięciu minutach mieszania pachnie walerianą i zdradza nieco brunatnej barwy soku. Punkt orientacyjny co do ilości nanoszonego preparatu wyznacza się — analogicznie do trzypałcowej szczypty preparatów stałych — następująco: 1 do 3 g = 1 do 2 cm&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; na 5 do 8 l wody na ok. 8 m&lt;sup&gt;3&lt;/sup&gt; materiału nawozowego. Ciecz spryskuje się po ułożeniu pryzm i miet albo — podzielona na porcje {{SE|440}}<br /> <br /> – od góry w otwory wypełniany. W przypadku nawozów płynnych (gnojówki, gnojowicy) rozcieńczoną ilość soku najlepiej domieszać podczas mieszania. Raz jeszcze należy podkreślić, że najlepszymi doradcami są myślące współprzeżywanie i własny eksperymentujący duch.<br /> <br /> Związek waleriany z żywiołem ciepła i jego nadzmysłowym korelatem sił — eterem ciepła — znalazł zastosowanie w praktyce biologiczno-dynamicznej również poza jej funkcją jako preparatu nawozowego; tak przy niebezpieczeństwie późnych przymrozków w maju. Bezpośrednio przed ich nadejściem można przez bardzo drobne rozpylenie ekstraktu walerianowego — w rozcieńczeniu 1 ml na 1 l wody — rozciągnąć osłonę ciepła nad kwiatami drzew owocowych oraz nad zagrożonymi wschodami warzyw; zapobiega ona uszkodzeniom mrozowym do dwóch do trzech stopni poniżej zera.&lt;ref&gt;Krafft von Heynitz, Georg Merckens: ''Das biologische Gartenbuch'', Stuttgart 1994, 351 S.&lt;/ref&gt; Zalecane jest ono również do ogólnego wzmacniania roślin w uprawie warzyw, w rozcieńczeniu 10 do 30 kropli preparatu z waleriany na 3 l wody. W uprawie winorośli preparat z waleriany zyskał szczególne uznanie.&lt;ref&gt;Pierre Masson: ''Gartenbau und Landwirtschaft biodynamisch'', Aarau 2015, 224 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Vorbemerkungen_zur_Wirksamkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Uwagi wstępne do kwestii wirksamkeit ====<br /> <br /> Ekstrakt z kwiatów waleriany ma, gdy silnie rozcieńczony w ciepłej wodzie «w subtelny sposób dodawany do nawozu […] wywoływać w nim w szczególności to, co skłania go, by w odpowiedni sposób zachowywał się wobec tego, co nazywamy substancją fosforową».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&lt;/ref&gt; To tak zwięźle ujęte, zagadkowe stwierdzenie wskazuje — na końcu korowodu sześciu preparatów nawozowych, po przywołaniu siarki na początku przy krwawniku, rumianku i pokrzywie — teraz przy walerianie na substancję fosforową. Oba, siarka i fosfor, są sobie bardzo bliskie. Oba są niejako ucieleśnieniem światła i ciepła. A jednak są to dwie różne substancje. Stoją wprawdzie obok siebie po stronie kwasotwórców w układzie okresowym pierwiastków, lecz w tym, co organiczne, zachowują się całkowicie polarnie. Siarka w nieorganicznej przyrodzie występuje w różnorodnych siarczkach, solach metali kwasu siarkowego, a także jako elementarna siarka w złożach wulkanicznych. Jako taka zapala się w około 250°C i spalając się, daje dwutlenek siarki w niebieskawy płomień. Inaczej fosfor: jest on niezwykle reaktywny i dlatego {{SE|441}}<br /> <br /> nie występuje w stanie elementarnym. Darstellung elementarnego fosforu ujawnia zdumiewające zjawisko: jest on zależny od temperatury i dlatego znany w pięciu modyfikacjach swojej postaci. Jako pierwsza modyfikacja powstaje fosfor biały; jest on toksyczny, świeci w ciemności i zachowuje trwałość jedynie pod wodą. W kontakcie z powietrzem zapala się samoczynnie w 44°C i spala się jasnym, gorącym płomieniem do pięciotlenku fosforu (P&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O&lt;sub&gt;5&lt;/sub&gt;). W warunkach beztlenowych i podwyższonej temperatury lub pod wpływem naświetlania powstaje druga modyfikacja — fosfor czerwony; jest on trwały, nie świeci i jest nietrujący. Do nich dołączają się trzy dalsze modyfikacje o zasadniczo różnych właściwościach: fosfor jasno-czerwony, czarny i czarny amorficzny.<br /> <br /> Fosforany znajdują się w skałach osadowych, przede wszystkim jednak w najdrobniejszym rozproszeniu w krystalicznych skałach prapierwotnych w postaci trudno rozpuszczalnego apatytu, fosforanu wapnia ze śladami fluoru i chloru. Większe złoża apatytu wydobywa się na Półwyspie Kolskim, w rejonie Kirowa. Apatyt wietrzeje pod wpływem kwasów i w ten sposób regeneruje gospodarkę fosforową gleb. W osadowych złożach, przede wszystkim Afryki Północnej, występują fosforyty. Są to nagromadzone kości zwierzęce z trzeciorzędu. Zmielone mogą być stosowane jako trudniej rozpuszczalny surowy lub miękki fosforan ziemny melioracyjnie na siedliskach ubogich w fosfor.<br /> <br /> W profilu glebowym zawartość fosforu maleje od aktywnej metabolicznie, próchnicznej warstwy wierzchniej ku podglebiу. Już samo to zjawisko dowodzi, że straty wskutek wymywania są bardzo niewielkie — z reguły mniejsze niż 0,3 kg na hektar. Wielokrotnie wyższe są natomiast straty spowodowane erozją powierzchniową (denudacją).<br /> <br /> Trwałość fosforu, który przeszedł do roztworu wskutek wietrzenia minerałów i rozkładu materii organicznej (HPO&lt;sub&gt;4&lt;/sub&gt;)&lt;sup&gt;2–&lt;/sup&gt;, jest następstwem jego reaktywności. Wchodzi on w nowe połączenia — przede wszystkim z wapniem, tworząc wtórne fosforany wapnia; ponadto jest absorbowany przez wodorotlenki glinu i żelaza, które z kolei tworzą kompleksy z kwasami huminowymi i fulwowymi. W zawieszeniu występuje w koloidach glebowych oraz zaadsorbowany na minerałach ilastych i substancjach próchnicznych. Do 80% organicznych związków fosforu występuje w postaci fitynianów (soli wapniowych i magnezowych kwasu inozytoheksafosforowego); dalsze 5 do 10% znajduje się w kwasach nukleinowych jąder komórkowych roślin i mikroorganizmów.&lt;ref&gt;Friedrich Scheffer, Paul Schachtschabel: ''Lehrbuch der Bodenkunde'', Berlin 2018, 772 S.&lt;/ref&gt; {{SE|442}}<br /> <br /> Uwagę zwraca fakt, że fosfor w najdrobniejszym rozproszeniu i w najściślejszym kompozycyjnym porządku przenika wszystkie królestwa przyrody, a tym samym i fizyczną organizację człowieka. Jeśli ograniczyć wzrok do jego fizyczno-materialnej postaci zjawiskowej, mało co odsłania się z jego istoty i jego funkcji w gospodarstwie natury. Inaczej rzecz się ma, gdy poszerzyć pole widzenia na królestwo roślinne i dalej ku górze. Tam fosfor — ueteryczniony w proces fosforowy — wkracza wszędzie tam w metamorfozy, gdzie panuje tendencja do dewitalizacji. Ta tendencja odsłania się oglądowi bezpośrednio w procesie kwitnienia roślin, który jest w swej istocie działaniem fosforu. Gdzie ta dewitalizacja osiąga swój punkt kulminacyjny — w więdnięciu kwiatu i w tworzeniu się nasion — działanie fosforu ujawnia się ze szczególną mocą.<br /> <br /> Dewitalizacja oznacza obumieranie i przechodzenie w czystą formę. Fosfor dokonuje tego fizjologicznie. W procesie dziedziczenia pośredniczy on jakości formy za pośrednictwem kwasów jądrowych. Również światło wbudowane w trakcie fotosyntezy w cukier gronowy i jego przekazywanie przez oddychanie komórkowe na proces kwasu fosforowego adenozynotrójfosforanu (ATP) wiąże światło całkowicie w trwałą formę korzenia, łodygi, liścia, kwiatu i owocu. Podobnie dewitalizują fosfolipidy *Myeliny* w mózgu i tworzą świadomość — albo fosfor apatytu tworzy trwałą formę kości.&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> W głębokim ukryciu w procesie wzrostu napotykamy też równie wiele punktowych stref dewitalizacji, ile komórek ma roślina. Są to zawierające fosfor jądra komórkowe. W postaci białka jądrowego, nukleotydów, mieszczą one chromosomy — pośredników strumienia dziedziczenia z pokolenia na pokolenie. Jądro komórkowe, otoczone błoną jądrową, reprezentuje wobec plazmy komórkowej biegun spokoju komórki. Na fundamencie fosforu panuje w nim wyższe zasada niż ta, która w roślinie, zwierzęciu i człowieku pomaga w kształtowaniu ich poszczególnego obrazu zjawiskowego. Jest to zasada, która w trwałej zarodkowości przenosi wszystkie osiągnięcia ewolucyjne z przeszłości w teraźniejszość i z tej ku przyszłości. Jest ona nadrzędna wobec tego przebiegu ewolucji; jest to wkraczające z wyższego nadzmysłowego obszaru duchowe jestestwo samej rośliny — to, co w ludzkiej świadomości rozświetla się jako istota Ja. Tak *Myelina* — są to fosfolipidy otulające włókna nerwowe w mózgu — stoi w najściślejszym związku z {{SE|443}}<br /> <br /> Świadomości (Ja) człowieka! Roślina jako czysto żywe jestestwo nie posiada wcielonego jestestwa duszno-własnego, dlatego też nie posiada układu nerwowego — który należy traktować jako ziemską podstawę ciała astralnego. Jednak patrząc na nukleus komórki roślinnej, rodzi się pytanie, czy nie można go uważać za ewolucyjny etap wstępny ku powstawaniu takiego. Kwasy jądrowe RNA i DNA wykazują wysoką zawartość fosforu w resztach kwasu fosforowego nukleotydów. Tak jak u zwierzęcia i człowieka układ nerwowy, rozgałęziając się subtelnie, rozciąga się w głąb żywej tkanki, tak w pojedynczej komórce poza jądrem komórkowym w plazmie komórkowej spotykamy organelle — takie jak rybosomy&lt;ref&gt;Rybosomy zbudowane są z rybosomowego RNA. Wywodzą się z jąderka w jądrze komórkowym i tworzą w plazmie organelle odpowiedzialne za tworzenie białka (kosmologicznie jąderko odpowiada Ziemi w mikrokosmosie komórki). Jądro komórkowe odpowiada sferze Księżyca, a błona komórkowa sferze Saturna. Mitochondria posiadają własne nagie DNA, mnożą się w swoim własnym rytmie i mają przede wszystkim zadanie oddychania komórkowego z żelazozawnymi cytochromami. Kosmologicznie mitochondria pozostają w związku z Marsem.&lt;/ref&gt; i mitochondria — które jako drobne uformowane twory ciał pozostają w związku z plazmą i jądrem. Mitochondria zawierają, podobnie jak jądro, chromosomalne struktury, co do których można przyjąć, że pełnią funkcje epigenetyczne. Oznacza to, że są one nosicielami i pośrednikami wdrukowań, które cytoplazma otrzymała z obecnych oddziaływań ziemskich, słonecznych i planetarnych, a także ze środków pielęgnacji, nawożenia i hodowli przez ducha i rękę człowieka. Są to nowo nabyte właściwości z obecnego bytu. Trzeba wyjść z założenia, że takie epigenetyczne wdrukowania dokonują się w każdym roku wegetacyjnym w roślinach. Aby zachować owoc tego «uobecnienia» ziemsko-kosmicznych oddziaływań w biegu roku — na przykład oddziaływań nawożenia preparatami — zaleca się własne rozmnażanie aż po hodowlę własnych odmian gospodarstwa.<br /> <br /> Oś Ziemia-Słońce, w którą wbudowują się rośliny kwiatowe, przejawia się w łodydze, szypule, źdźble, pędzie, gałęzi i pniu. W tej wyprostowanej panoszy się, w odblaskowym promieniu duchowo-istotowym, ta sama siła, która na wyższym szczeblu żyje w człowieku jako działalność Ja w woli i rozświetla się w budzącym się samouświadomieniu. Fizycznym punktem oparcia dla urzeczywistnienia się sił Ja w człowieku — i na inny sposób w jestestwach przyrodniczych — jest fosfor, nie tylko jako taki, lecz zawsze wbudowany w odpowiednie kompozycje substancji, na przykład wymienionych nukleotydów jądra komórkowego. W odniesieniu do człowieka Rudolf Steiner wywodzi: «Jest to coś bardzo szczególnego, jak ludzkie Ja, gdy je {{SE|444}}<br /> <br /> teraz jako duchowy, duszewny, organiczny, a zarazem mineralizujący w człowieku, jako pewien rodzaj — chciałoby się powiedzieć — nosiciela fosforu.» «Przefosforyzmowanie organizmu ludzkiego jest czynnością Ja.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Gesichtspunkte zur Therapie'', GA 313, Vortrag vom 15. April 1921, Dornach 2001, S. 91.&lt;/ref&gt; Tak więc proces fosforu w jego najbardziej labilnej postaci, kwasu adenozynotrifosforowego (ATP), kieruje przede wszystkim przemianą materii węglowodanów, kwasami jądrowymi powiązanymi z nukleoproteínami, przemianą materii białek, a w postaci fosforydów — przemianą materii tłuszczów, by w końcu — w powiązaniu z zawierającym fosfor wapniem (apatytem) — zakończyć się w procesie mineralizacji tworzenia kości.&lt;ref&gt;Friedrich Husemann, Otto Wolff: ''Das Bild des Menschen als Grundlage der Heilkunst'', Band II: Zur allgemeinen Pathologie und Therapie, Stuttgart 1991, S. 394.&lt;/ref&gt; Są to każdorazowo różne związki fosforu, które impulsują czynność rodzajów eteru w stosunku do członów istoty: Ja żyje w eterze ciepła w odniesieniu do fosforu; za pośrednictwem eteru ciepła wdrukowuje się ono, na podstawie fosforanu sodu, w ciało astralne; przez fosforan magnezu i eter świetlny oraz fosforan potasu i eter chemiczny działa w ciele eterycznym i — na podstawie fosforanu wapnia i działania eteru życia — zastyga w stałą formę układu kostnego, «fizyczny obraz Ja-organizacji».&lt;ref&gt;Ebd., S. 395.&lt;/ref&gt; W swym bezpośrednim odniesieniu do duchowego jądra istoty, do Ja, fosfor pomaga przezwyciężać jednostronności w procesach fizjologicznych i wyrównywać przeciwieństwa.<br /> <br /> W centrum komórki skupia się proces fosforu w nukleotydach, nosicielach dziedziczności. Niosą one przeszłość, osiągnięcie ewolucji, w teraźniejszość. W tym dziele stworzenia zawiera się całe stawanie się z ducha i zarazem mieści ono coś zarodkowego, z czego stworzenie to odnawia się nieustannie w teraźniejszości i przyjmuje impulsy, które te siły zarodkowe niosą w najdalszą przyszłość ku nowemu stawaniu się. Te impulsy przyjmuje plazma komórki roślinnej w rytmie dobowym z wpadającego światła słonecznego, którego siły modyfikowane są przez działanie planet. Miejscem tego uobecnienia zarodkowości jest otaczająca jądro plazma komórkowa czyli protoplazma. Zawiera ona — w niej niejako pływające i w subtelnym rozproszeniu — wspomniane już organelle, rybosomy i mitochondria, a także zawierające magnez (nie fosfor) chloroplasty, w {{SE|445}}<br /> <br /> w których przez chlorofil absorbowane jest światło i ożywiana irdische Stofflichkeit. Podstawową substancję protoplazmy tworzy cytoplazma: bezbarwna, przezroczysta, płynno-koloidalna, w znacznym stopniu jednorodna masa białkowa.<br /> <br /> Cytoplazma jest biegunem ruchu komórki. Płynie, rotuje wokół wakuol komórkowych — lub, w szczególnych przypadkach, krąży nawet wokół jądra komórkowego. Intensywność przepływu zależy od tlenu, nosiciela sił eterycznych. Jest ona wrażliwa na bodźce zewnętrzne; w zależności od pogody — przez pęcznienie i kurczenie się tkanek komórkowych — zapewnia na przykład zamykanie i otwieranie aparatów szparkowych, ruch kwiatostanów roślin z rodziny złożonych według biegu słońca itp. Ponadto reaguje na rodzaj nawożenia oraz na pielęgnującą rękę człowieka. Jak stempel odciska się w laku pieczętnym, tak wdzierające się z zewnątrz siły astralne wdrukują się w cytoplazmę komórki. W nauce botaniki przypisuje się plazmie komórkowej «zdolność odczuwania».&lt;ref&gt;Hermann von Guttenberg: ''Lehrbuch der allgemeinen Botanik'', Berlin 1955, S. 15.&lt;/ref&gt; Nie określa się jednak jej roślinnej swoistości, nie wyznacza się granicznego progu wobec zwierzęcego odczuwania. W jądrze komórkowym panuje fosfor i wyznacza jego ścisłe struktury. Związane z nim białko, nukleoproteina, nie zawiera — jak zasadniczo każde białko — fosforu. Białko jest związane z siarką; swą komponującą substancję ruchliwość zawdzięcza siarce, tak blisko spokrewnionej z fosforem, a przecież tak biegunowo różnej w swych właściwościach. Siarka zaś jest pośrednikiem między wpadającymi z obwodu kosmicznego siłami astralnymi a substancjami, które tworzą białko (C, O, N, H). Obydwoje — siarka i fosfor — powodują harmonizację członów istoty. Gdy na przykład ciało astralne, a wraz z nim Ja, zbyt głęboko wnika w organizację eteryczną i fizyczną, wtedy «siarka kształtuje bardziej ciało astralne, fosfor bardziej Ja» z tego związania.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Gesichtspunkte zur Therapie'', GA 313, Vortrag vom 12. April 1924, Dornach 2001, S. 44.&lt;/ref&gt; Obydwoje są Merkurymi między wyższymi światami ducha a ich ziemskim odwzorowaniem, między tym, co duchowo-zarodkowe, a tym, co kształtuje się w fizyczną postać zjawiskową, w dzieło. Obydwoje w najwyższym rozcieńczeniu pojawiają się we wszelkim żywym dzianiu się — jednolicie, a przecież w biegunowym sposobie działania — powtarzając przeszłość w teraźniejszości i otwierając ją na przyszłość. Obydwoje, w wysokim rozcieńczeniu, wplecione są w jądro (fosfor) i plazmę (siarka) komórki. Ich {{SE|446}}<br /> <br /> Ich-Wirksamkeit jest niejako przyrodniczo danym pierwowzorem prawdziwej homeopatii — skuteczności najmniejszych entytacji.<br /> <br /> O istocie wodoru w związku z fosforem i siarką można podsumowująco powiedzieć: wodór został scharakteryzowany jako reprezentant żywiołu ognia, względnie eteru ciepła. W wodorze ciepło i światło są jeszcze ze sobą splecione. Na drodze przez kolejne etapy ewolucji ku Ziemi&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; i materialnej kondensacji aż do «ziemisto-stałego» — ciepło zagęściło się w siarkę, a to, co świetliste, w fosfor. Siarka umożliwia razem z ciepłem ruchliwość i wzrost w substancjalnym — bez siarki nie ma przemiany materii — podczas gdy fosfor tworzy formy i na poziomie ludzkiego świadomości pozwala temu, co substancjalnie ukształtowane, stawać się w obrazie myślą. Światło jest w procesie duszewnym przeżywane jako myśl. Gdy ta wstępuje do świadomości, kształtuje się w języku w słowo, w gramatykę.<br /> <br /> Siarka i ciepło / ruch, fosfor i światło / forma — to odpowiadające sobie dominujące zależności. A jednak siarka, w swym promiennie żółtym płomieniu, ujawnia swą bliskość ze światłem, a fosfor, przez swą łatwą zapalność, swą bliskość z ciepłem. W tym, co żywe, siarka rządzi przemianą materii, fosfor zaś — poprzez kwasy jądrowe DNA i RNA — dziedziczeniem.&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> W kwiecie waleriany proces fosforowy udoskonalił się do tego stopnia, że — jak można zasadnie przyjąć — poprzez fosfonukleotydy rybosomów i mitochondriów plazmy jest obdarzony potencją duchowo-jaźniowej siły kształtującej, która z nadmiarowych sił tego, co duchowo-zarodkowe w ziemskim, otwiera nowe możliwości rozwojowe roślinnego stawania się.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wirksamkeit&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Skuteczność ====<br /> <br /> Z pewnością myli się ten, kto widzi w preparacie z waleriany organiczny nawóz fosforowy. Waleriana w popiele nie zawiera więcej fosforu niż inne rośliny. O tym, co decyduje o działaniu, rozstrzyga to, że w kwiecie waleriany skupia się koncentracja siły kształtujących, zdolna kształtować związki życiowe tak, że fosfor może pośredniczyć w siłach, które z świata czysto duchowego rośliny pomagają jej ku wyprostowaniu, ku organizmicznemu jesteswu własnemu; {{SE|447}}<br /> <br /> lub słowami Rudolfa Steinera: że «sok kwiatu waleriany» pobudza gnój «do tego, by zachowywał się we właściwy sposób wobec tego, co nazywa się substancją fosforową».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 13. Juni 1924, Dornach 1999, S. 139.&lt;/ref&gt; To pobudzenie jest konieczne wszędzie tam, gdzie organiczne materiały ulegają gnilnemu rozkładowi — a tak jest w przypadku każdego przygotowania nawozu. Przy autolitycznym rozpadzie i mikrobiologicznym rozkładzie gromadzących się roślinnych i zwierzęcych resztek rozpada się kompozycyjny porządek, któremu służyła substancja fosforowa. Powstały chaos substancji, pozbawionych ich nośności, zmierza teraz ku temu, by wypaść z życia i powrócić do stanu nieorganicznego. Ten proces śmierci przyroda łagodzi do pewnego stopnia sama, poprzez tworzenie stabilnych form humusu. Proces ten rozgrywa się w tym, co wilgotno-wodniste, i jest przede wszystkim rządzony przez siły księżycowe. W przypadku zwartego nagromadzenia organicznego materiału w pryzmatach nawozowych i kompostowych oraz w zbiornikach gnojówki i gnojowicy wymaga on wspomnianych działań sterujących przez rękę człowieka.<br /> <br /> Działanie preparatu z waleriany wykracza jednak poza to. Nie wyczerpuje się ono w tym, by uwolniony z połączeń organicznych fosfor niezwłocznie wbudowywać z powrotem w białka jądrowe mikroorganizmów, wiążąc go w ten sposób na czas do momentu pobrania przez rośliny uprawne. Mikrobiologiczne dzianie się rozgrywa się w tym, co wilgotno-wodniste, i w najmniejszym stopniu — początkowo — w tym, co ziemisto-stałe. To ostatnie staje się możliwe dopiero dzięki wyspecjalizowanej działalności zwierząt glebowych, prowadzonej przez ciało astralne. Działanie soku kwiatowego waleriany jawi się w tym kontekście jako ogólne, obejmujące i spajające wszystkie procesy cząstkowe — jako takie, które zamyka bujne dzianie się przemiany materii kopca nawozowego w zamkniętą w sobie całość. Pod wpływem tego preparatu kopiec nawozowy rozwija się w pewien rodzaj organizmu, w którym wnikające z obwodu siły astralne przenikają chaos rozkładu. Siły te tworzą astralną organizację kopca nawozowego, która — mocą tkwiących w niej sił wyższego, czysto duchowego Ja-Istoty — czyni z uwalniającego się ze wszystkich połączeń fosforu ponownie nośnika. Przez dodanie preparatu z waleriany dokonuje się swoiste ponowne obdarowanie fosforu, po tym jak w przejściu przez chaos rozkładu zrzucił on swą dawną rolę nośnika ducha. {{SE|448}}<br /> <br /> Tak rozumiany, preparat z waleriany użyźnia poprzez nawozy organiczne w najbardziej wewnętrzny sposób procesy życiowego kształtowania, które w poziomie rozciągają się powierzchniowo w organie-przeponie gleby i w liściach roślin, oraz w pionie — to, co jako duchowo-istotowe wyżyn i głębin wyraża się w sile łodygi roślin. Na tle tego krzyża światów szukać trzeba elementów oglądu, przez które znaleźć można potwierdzenie tego, co na drodze badania w obszarze ducha jest samo w sobie przekonujące. W sposób sobie właściwy dotyczy to każdego z opisanych preparatów.<br /> <br /> Dla wyników antropozoficznego badania duchowego muszą być dopiero — w ciągłym myśleniu i działaniu — tworzone fenomeny, przez które prawda tego, co w duchu poznane, sama siebie poręcza.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Das_Schachtelhalmpräparat&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Preparat ze skrzypu polnego ===<br /> <br /> Nie należy on do rzędu preparatów kompostowych; stoi osobno i opisany jest przez Rudolfa Steinera w związku z odpieraniem chorób grzybowych w szóstym wykładzie.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S. 167.&lt;/ref&gt; Do preparacji bierze się pod uwagę skrzyp polny (''Equisetum arvense''). Obok innych skrzypów reprezentuje on — wraz z widłakami i paprociami — do dziś praformy królestwa roślinnego. Formy poprzedzone, jak rodzaj Psilophyta, sięgają wstecz do końca syluru i początku dewonu, to znaczy mniej więcej do środka starożytności ziemskiej (''Paleozoiku''). Jest to czas «Lemurii», powtórzenia planetarnej przed-fazy «Starego Księżyca» w rozwoju Ziemi.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Te praformy są dziećmi wody, które zdobywają ląd. Bliskość do żywiołu wody ujawnia spośród bogactwa ówczesnej floty pokrewnych gatunków istniejący po dzień dzisiejszy rodzaj Equisetum. Wyraża się to zarówno w siedliskach jego preferowanego występowania, jak i w złożonym przebiegu kiełkowania. Skrzypa polnego spotyka się na stanowiskach gliniastych do ilastych z zastojem wody lub poziomami zastojowymi. {{SE|449}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 34, S. 449.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 34: Der Ackerschachtelhalm mit Spross und unterirdisch bewurzeltem Rhizomsystem.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Erscheinungsform&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Forma zjawiskowa ====<br /> <br /> Zewnętrzny obraz zjawiskowy zaskakuje w kręgu otaczającej flory. Łodyga wznosi się prosto jak świeca, podzielona na poszczególne elementy łodygi (''internodía''), które zachodzą na siebie jak pudełka jedno w drugie (Rycina 34).<br /> <br /> Okółkowo osadzone, nierozgałęzione boczne gałązki wykazują tę samą budowę. Odchylone lekko od poziomicy, kierują się ku górze. Łodyga i boczne gałązki są jednolicie zielone i przejmują funkcję {{SE|450}}<br /> <br /> liści. Co zaskakuje, to właśnie brak liści, a tak samo brak kwiatów. W następstwie tego nie można też dostrzec żadnej metamorfozy formy — poza tym, że boczne gałązki są przy nasadzie łodygi krótsze, następnie rozkładają się szerzej, a ku wierzchołkowi pędu zwężają się piramidalnie. Rozwój liścia ogranicza się do podłużnych, ku górze zaostrzo­nych łuskowatych listków okrywowych, ciasno przylegających do nasady człon­ków łodygi. W ich sześciobocznym, skrzynkowym ułożeniu ujawnia się przenikające całą roślinę [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#449|zasada krzemu-kwarcu]] — tak samo w sześciobocznych tarczeczkach pokrywających worki pyłkowe kłosów zarodnionośnych. Cała roślina opanowana jest przez [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#449|zasadę łodygi]] — podczas gdy paprocie, które mają to samo czasowe pochodzenie, opanowane są przez [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#449|zasadę liścia]]. Widłaki zajmują pozycję pośrednią. To, co tak zdumiew­a, to sprzeczność, którą skrzyp sobą darlebt. Z jednej strony jest to jego bliskość do wilgotno-wodnego w głębi, z drugiej — jego mocno przesycona formą, skrzemionkowana postać, która ściśle wpisuje się w pionową [[Achse Erde-Sonne|oś Ziemia-Słońce]]. Skrzyp polny opanowuje tę sprzeczność.<br /> <br /> Kto szuka generatywnego bieguna tej rośliny, znajdzie go w niewielu okazach, oddzielonych od jej wegetatywnego członu, w postaci czerwono­brązowych, wrzecionowatych kłosów, osadzonych każdy na pędzie z ciasno ułożoną kolejnością członków łodygi; u ich nasady otoczone są wieńcem ciemnobrązowo-czarnych wierzchołków listków okrywowych. Kłosy dają obraz podobny do wystrzelujących z ciemności ziemi grzybów. To czyni skrzyp polny jedynym w swoim rodzaju w rodzinie skrzypów i dlatego też jego działanie przeciwko temu, co grzybiaste, jest zrozumiałe: oddzielając żywotny zarodnionośnik od sterylnego zielonego pędu, dystansuje się niejako od gestu grzyba. Inne skrzypy noszą kłos zarodnionośny na wierzchołku zielonej rośliny.&lt;ref&gt;Zob. też: Jean-Michel Florin (Hrsg.): ''Biologisch-dynamischer Weinbau'', Dornach 2020, S. 154 f.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Rhizom-Wurzelsphäre,_die_vegetative_und_generative_Vermehrung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Sfera ryzomowo-korzeniowa, wegetatywne i generatywne rozmnażanie ====<br /> <br /> Pionowy pęd wegetatywny kontynuuje się w takiej samej kolejności członków łodygi w głąb ziemi ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#449|Rycina 34]], s. 449). Gdy natrafi na poziom zastojowy wody — na przykład na granicy poziomu A (wierzchnia warstwa gleby) i bogatego w gliny poziomu B (podglebie) — lub na wody gruntowe, odgałęzia się pęd boczny, który rośnie poziomo dalej, podążając za granicą wody warstwowej. {{SE|451}}<br /> <br /> Pędy ryzomowe są napowietrzone. Z węzłów ryzomu, częściowo także z pierwotnych pędów pionowych, wyrastają pędy wtórne ku górze, ku światłu, zapewniając rozmnażanie wegetatywnego zasobu. Pionowe ryzomu przebijają ze znaczną dynamiką strefę zagęszczenia, by na głębiej położonej warstwie wodonośnej ponownie rozgałęzić się poziomo. Nawet z głębokości trzech do czterech metrów wysyłają stamtąd ku górze swe czarnobrązowe pędy ryzomowe ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#449|Rycina 34]], s. 449).<br /> <br /> Skrzyp polny nie ma pierwotnych korzeni. Jego drobne, nitkowate, skierowane w głąb korzenie są pędowego pochodzenia; wyrastają z międzywęźli pędów ryzomowych. Pod koniec późnej jesieni na przyziemnych ryzomach poziomych tworzą się jajowate zgrubienia — źródła pokarmu dla wiosennych pędów, przede wszystkim dla pierwszych, wyrastających jako pierwsze płodnych czerwonobrązowych zarodnionośników. Każdy zarodnionośnik nosi w wrzecionowatym ułożeniu sześciokątne woreczki zarodnionośne. Po dojrzeniu zarodni płodny pęd szybko obumiera. Subtelnie pyłowe zarodniki roznosi wiatr i kiełkują, skoro tylko dostaną się w wilgotno-wodniste środowisko. Z kiełkujących zarodników wyłania się najpierw korzeniowata wierzchołkowa końcówka; następnie rozwija się zazieleniający, glonom podobny przedkiełek (''Prothallium''). «Do tego stadium skrzyp polny jest zieloną rośliną wodną.»&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl, Kari Järvinen: ''Auf den Spuren der Präparatepflanzen'', Dornach 2005, S. 105.&lt;/ref&gt; Przedkiełki występują w dwóch rodzajach. Jeden rodzaj ''Prothallium'' tworzy okrągławe spermatydy, które za pomocą dwóch wici mogą swobodnie poruszać się w wodzie. Drugi rodzaj przedkiełka tworzy zawiązki jaj, zapładniane przez pływające spermatozoa. Po zapłodnieniu pęd skrzypu — rosnący pionowo ku górze i ku dołowi — opuszcza fazę wodną i łączy się z tym, co stałe w ziemi, i z siłami słońca. Obydwa — zarówno pędy płodne, jak i wegetatywne — rozwijają się z ryzomów wnikających w głębsze strefy gleby i zakorzenienych tam.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_oberirdische_Spross_und_der_Kieselprozess&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Nadziemny pęd i proces krzemionkowy ====<br /> <br /> Sterylny pęd skrzypu polnego, pnący się ku górze w powietrze, ciepło i światło, jest przez i przez łodygą. Właściwych liści brak; jedynie szczątkowe twory liściowe w postaci niepozornych, zebranych w okółki, kołnierzowatych pochew ochronnych leżą u podstawy członów łodygowych. Żłobkowane człony łodygowe pędu centralnego i bogata rozgałęziatura w okółkowo ułożone gałęzie boczne wskazują, jeśli chodzi o pobieranie {{SE|452}}<br /> <br /> światła słonecznego i oddawania pary wodnej — wystarczająco dużą powierzchnię. Jest ona tak ukształtowana, że zapewnia wysoki przepływ wody przez skrzypa. Jego bliski związek z żywiołem wody wyraża się również w tym, że wychwytuje on z wody płynącej ku górze naczyniami ksylemu krzemionkę, pochodzącą z wietrzenia mineralnego gleby. Jej nieorganiczna natura ożywia się w roślinie poprzez życiodajne działanie słońca. Można powiedzieć: woda, pośrednicząca w działaniu sił księżycowych, sprawia w tej roślinie — odsyłającej ku pradawnym epokom ewolucji roślinnej — że krzemionka staje się na nowo wrażliwa na obecne działanie słońca. Zostaje obdarzona siłami, które stwarzają harmonijne wyrównanie między tym, co pochodzi z księżycowego oddziaływania przeszłości, a tym, co należy do ziemsko-słonecznego teraźniejszości. Tym samym skrzyp stoi w polarnym przeciwieństwie do mniszka lekarskiego. Jeśli mniszek jako roślina z rodziny złożonych należy do najwyżej rozwiniętych roślin, to skrzyp należy do tych, które stoją u początku ewolucji roślin lądowych. W skrzypie krzemionka łączy minione etapy ewolucji z teraźniejszością, w mniszku — osiągnięcia ewolucji teraźniejszości z przyszłością.<br /> <br /> Proces życiowy skrzypa jest zrodzonym z żywiołu wody, aktywnym metabolicznie procesem krzemionkowym. Porusza się od wewnątrz ku peryferiom żywych tkanek. Gdy woda odparowuje pod wpływem zewnętrznego ciepła, krzemionka wytrąca się i otacza całą łodygową roślinę płaszczem wodochłonnej, amorficznej krzemionki. Znajduje się ona w komórkach epidermy, a także osadzona między błonami tychże komórek. Przebiega wszystkie stany — od stanu roztworu przez plastyczny żel aż do stwardniałego, amorficznego, szklistego opalu — uwodnionego dwutlenku krzemu (SiO&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt; + H&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;O). Gdy przepali się łodygowe ziele skrzypa, po zwęgleniu czarnego rusztowania węglowego pozostaje na końcu białe szkielet krzemionkowy. Ukazuje soczewkowate wybrzuszenia, które w stanie żywym kierują światło słoneczne na ułożony w rzędach chlorofil.&lt;ref&gt;Ebd., S. 107.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Wysoka zawartość krzemionki — 70% w popiele — nadaje skrzypowi jego sztywny, promienisty wygląd. Czyni go szorstkim i kruchym. Krzemień «żyje» tak w skrzypie, «że zakopuje się weń jak w twierdzy».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 83.&lt;/ref&gt; {{SE|453}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Herstellung_und_Anwendung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Wytwarzanie i stosowanie ====<br /> <br /> Zielony pęd skrzypa polnego zbiera się w okolicach Nocy Świętojańskiej, w czasie jego największego wegetatywnego rozkwitu, w słoneczny dzień, a następnie suszy się, cienką warstwą rozłożony w przewiewnym cieniu&lt;ref&gt;Christian von Wistinghausen, Wolfgang Scheibe, Eckhard von Wistinghausen: ''Anleitung zur Herstellung der biologisch-dynamischen Präparate'', Arbeitsheft Nr. 1, Stuttgart 1998, 96 S.&lt;/ref&gt;. Co do dalszego postępowania Rudolf Steiner wyjaśnia: «że z ''Equisetum arvense'' robi się rodzaj herbaty, dość mocno zaparzanej, którą się rozcieńcza, a następnie używa jako gnojówkę na te pola […] [, na których; uzupełnienie autora] chce się zwalczać śnieć i podobne choroby roślin».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach, 1999, S. 167.&lt;/ref&gt; Stappung udokumentował na całym świecie wielorakie praktyki parzenia herbaty ze skrzypu, z uwzględnieniem czasu gotowania i następującej po nim fermentacji do gnojówki, jak również zimnej fermentacji świeżego ziela, czasu stosowania, ilości i częstotliwości, a także tego, czy preparat jedynie zapobiega, czy też wykazuje działanie przy ostrym porażeniu grzybowym.&lt;ref&gt;Walter Stappung: ''Die Düngerpräparate Rudolf Steiners – Herstellung und Anwendung'', Rüfenacht 2017, Bd. I + II: 748 S.&lt;/ref&gt; Z sumy doświadczeń z parzeniem wykształciła się następująca receptura: «W dziesięciu do dwudziestu litrach wody gotuje się słabo przez około godzinę 200 do 300 gramów suszonego ziela. Przy użyciu świeżego ziela — około 1,5 kg na tę samą ilość wody.»&lt;ref&gt;Christian von Wistinghausen, Wolfgang Scheibe, Eckhard von Wistinghausen: ''Anleitung zur Herstellung der biologisch-dynamischen Präparate'', Arbeitsheft Nr. 1, Stuttgart 1998, S. 71.&lt;/ref&gt; Dłuższy czas gotowania jest niezbędny, by z jednej strony otworzyć silnie skrzemionkowaną obwodową tkankę komórkową, z drugiej zaś — by utrzymać ten proces w powszechnym prapierwiastku ciepła.<br /> <br /> Co do formy stosowania Rudolf Steiner używa pojęcia «gnojówka». Wskazuje ono na to, że herbata skrzypowa po fazie parzenia powinna zostać poddana fermentacji, dzięki której może zachodzić stopniowe rozkładanie trudniej rozkładalnych substancji organicznych. Poprzez powstawanie kwasów herbata przekształca się w gnojówkę, przez co staje się przez dłuższy czas trwała i użyteczna. Dopiero gdy przejdzie w gnicie i zacznie śmierdzieć (siarkowodór, H&lt;sub&gt;2&lt;/sub&gt;S), należy zrezygnować z dalszego stosowania. Również od gdzieniegdzie praktykowanej zimnej fermentacji świeżego materiału skrzypowego należy się powstrzymać. Przy dłuższych czasach fermentacji należy liczyć się z przedwczesnymi błędnymi fermentacjami oraz z niewystarczającym otwarciem amorficznej {{SE|454}}<br /> <br /> Kieselsäure unvermeidlich. Wärmewirkung w procesie gotowania wydaje się mieć zasadnicze znaczenie dla uruchomienia działania krzemionki.&lt;ref&gt;Siehe hierzu: Ulrich Meyer: «Optimierung der Kieselsäure-Extraktion aus Equisetum arvense – Ergebnisse für die alltägliche Praxis», in: Ulrich Meyer, Peter Alsted Pedersen (Hrsg.): ''Anthroposophische Pharmazie'', Berlin 2016, 807 S.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Czasy stosowania zależą od tego, czy herbaciana gnojówka ma być wylewana zapobiegawczo, czy w przypadku ostrym. Według wskazania Rudolfa Steinera chodzi przede wszystkim o środek profilaktyczny. Herbaciana gnojówka działa poprzez glebę i przy nadmiernie wilgotnych, utrzymujących się mokro warunkach zmniejsza presję grzybową na rośliny. Patrząc z tego punktu widzenia, zaleca się wylewać herbacką gnojówkę w miarę możliwości w rocznym rytmie na całą rolniczą i ogrodniczą powierzchnię użytkową w dawce 100 l/ha. Idealnie byłoby, gdyby działo się to trzy do czterech razy w roku: pod koniec zimy do wiosny (marzec), latem i jesienią do początku zimy (listopad). W każdym razie w ramach płodozmianu kultury szczególnie zagrożone przez grzyby — jak zboża i niektóre rośliny okopowe — powinny doznawać profilaktycznego traktowania. Bezpośrednie opryski na zasiewy w ostrym przypadku, często w połączeniu z gnojówką pokrzywową, mogą znacznie powstrzymać porażenie. Jest to środek zwalczający porażenie. Profilaktyczne traktowanie przez glebę sprawia, że przeciwdziała się zagrożeniom w zarodku.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Wirksamkeit_des_Schachtelhalmpräparates&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Skuteczność preparatu ze skrzypu polnego ====<br /> <br /> Stosowany zapobiegawczo, preparat ze skrzypu polnego rozwija swoje działanie poprzez glebę. Gdy gleba ta po być może już wilgotnej jesieni i mokrej łagodnej zimie wchodzi w wiosnę, cały przestrzeń ukorzeniona jest szczególnie silnie wystawiona na działanie promieniowania sił Księżyca — a zwłaszcza przy pełni i bliskim położeniu Księżyca (*Perygeum*). Są one przenoszone przez wodę i pobudzają w glebie księżycowe życie, spokrewnione z ową wodną żywością, w której niegdyś w praczasach rozwijały się niższe stopnie roślinnego i zwierzęcego życia. Z przesunięciem w czasie ta żywotność działa dziś w oceanach, a inaczej — w rzekach, jeziorach i stawach. To, bliskie jeszcze swym początkom, mało zróżnicowane życie pochodzi z epoki ziemskiej wczesnej i środkowej Lemurii — powtórzenia rozwoju «starego Księżyca», który poprzedził rozwój Ziemi.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; Geologicznie rzecz ujmując, są to epoki {{SE|455}}<br /> <br /> *Proterozoiku* i *Paleozoiku*. W epoce dominacji sił Księżyca nie istniały jeszcze rośliny kwiatowe. Była to epoka roślin zarodnikowych, do których — obok wymienionych — należą też grzyby. W kształtującej się z pierwiastka wodnego glebie, Siły Księżyca i Słońca wchodzą w zmienne stany wzajemnych relacji. W następnym wieku *Kenozoiku*, czyli *Trzeciorzędu* (Atlantydy), siły Słońca uzyskują przewagę; rośliny kwiatowe rozwijają się ze swymi korzeniami palowymi. W *Neozoiku*, w ziemskiej epoce nowożytnej, gleby rozwijają się w próchniczne gleby mineralne, a pod ręką człowieka — w gleby kulturowe.<br /> <br /> Gdy przy utrzymującej się wilgoci siły Księżyca przeważają, gleba kulturowa przesycona jest jednostronnie księżycową żywością. Pobudza to właśnie niższe życie roślinne i zwierzęce tych wcześniejszych etapów ewolucji, a tym samym w szczególny sposób — wzrost grzybów. Dotyczy to nie tylko gleby, lecz o jeden poziom wyżej również wnętrza i powierzchni nadziemnych organów roślin. To, co w mroku gleby ma swoje właściwe miejsce, bezprawnie stwarza sobie drugie podłoże w przestrzeni powietrznej nad ziemią; życie drobnoustrojów pasożytuje na żywych tkankach rośliny. Nawet obecne działanie Słońca może tylko w ograniczonej mierze powstrzymać to wybujałe obce życie. Trzeba poszukać rośliny, która zdolna jest skupić w sobie i przetworzyć tyle siły Słońca, by nieszkodliwą uczynić nadmiarowe życie Księżyca w pierwiastku wodnym — więcej: by w sensie syntezy potrafić stworzyć zdrowy stosunek między biegunowościami księżycowej astralności działającej z przeszłości a słoneczną astralnością wpromieniowującą z obecnego kosmosu. Tę zdolność posiada skrzyp polny jako wybitny przedstawiciel przejścia od rośliny zrodzonej z wody do rośliny zrodzonej z ziemi. Jako gnojówka herbacialna działa on w ten sposób, że odciąża ziemię od nadmiarowej siły Księżyca — że herbata ze skrzypu «odbiera wodzie jej pośredniczącą siłę i daje ziemi więcej ziemistości, tak by przez obecną wodę nie wchłaniała ona większego działania Księżyca».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 14. Juni 1924, Dornach 1999, S.167.&lt;/ref&gt; To opisanie jednoznacznie wskazuje na profilaktyczne traktowanie gleb preparatem ze skrzypu polnego. Towarzyszenie biegowi pogody w biegu roku kształci świadomość, by działać w mądrej dalekowzroczności. Gdy profilaktyka dokonuje się regularnie z roku na rok, zapobiega się przypadkowi ostremu. Niemniej opisanych jest wiele doświadczeń, zwłaszcza {{SE|456}}<br /> <br /> z warzywnictwa, dotyczące ograniczania ostrego porażenia grzybowego i innych kalamitów przez gnojówkę herbacianu skrzypu.&lt;ref&gt;Walter Stappung: ''Die Düngerpräparate Rudolf Steiners – Herstellung und Anwendung'', Rüfenacht 2017, Bd. I + II: 748 S.&lt;/ref&gt; Długoterminowe doświadczenia eksperymentalne dotyczące zapobiegawczego działania preparatu ze skrzypu nie istnieją. Próby ścisłe przekraczają granice wykonalności. Pewność skuteczności — i dotyczy to wszystkich wymienionych preparatów — stanowi myślowe przenikanie wyników badań geisteswissenschaftlichen oraz potwierdzające doświadczenie, którego uczy praktyka.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Der_Kanon_der_sechs_Düngerpräparate,_ihr_Zusammenwirken_unter_Bildung_eines_neuen_Mittleren_–_eine_Zusammenschau&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Kanon sześciu preparatów nawozowych, ich współdziałanie w kształtowaniu nowego Pośredniego — przegląd ===<br /> <br /> Nasuwa się pytanie, czy kolejność sześciu preparatów nawozowych, jaką Rudolf Steiner przedstawia w Kursie rolniczym, jest przypadkowa czy też wynikająca z wewnętrznej konieczności. Wszystko przemawia za tym, że obowiązuje to drugie, jeśli weźmie się pod uwagę zarówno szczególne właściwości materiałów wyjściowych do preparacji, jak i skuteczność samych preparatów w sukcesywnym budowaniu zwerchfell-gleby w ożywioną, uduchowioną duszą i duchem całość między kosmicznymi wyżynami a głębinami ziemi.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Reihe_der_Präparatepflanzen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Szereg roślin preparatowych ====<br /> <br /> Sześć roślin preparatowych charakteryzuje się tym, że między biegunowym siarko-kwiato-sulfurem a biegunowym solno-korzeniowym Salem panują swoiste kosmiczne i ziemskie stosunki substancjalne, przy czym znamienne jest, że pierwsze trzy rośliny preparatowe — krwawnik, rumianek i pokrzywa — tworzą grupę trójkową, i podobną trójkę tworzą kora dębowa, mniszek lekarski i waleriana ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#457|Rysunek 35]]).<br /> <br /> Pomiędzy nimi leży ukryta, a zarazem uprzedmiotowiona granica wzajemnego przejścia ku Środkowi, ku glebie. Obie trójnie tworzą polarność. Pierwsza reprezentuje biegun bardziej zasadowo-alkaliczny, biegun ziemski. Po tej stronie panuje siarka. W tym, co nieorganiczne, jest ona czynnikiem tworzącym kwasy; w tym, co organiczne, rozwija swą kosmiczną naturę, gdyż «przez siarkę duch wnika w to, co fizyczne w przyrodzie {{SE|457}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 35, S. 457.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 34: Die Reihe der Präparatepflanzen und Organhüllen in Beziehung zum Stoffwechsel- und Nerven-Sinnes-System des Tieres sowie die Mittebildung zwischen den Höhen- und Tiefenkräften.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> wnika, siarka jest wręcz nosicielem tego, co duchowe».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 11. Juni 1924, Dornach, 1999, S. 64.&lt;/ref&gt; Dematerializuje ona niejako w procesach życiowych roślin ziemskie substancje zasad alkalicznych (K, Na) i ziem alkalicznych (Ca, Mg) oraz żelazo jako zasadowy metal ciężki. W kolejności pierwszej trójni to krwawnik swoją szczególną mocą siarki przetwarza alkaliczny metal — potas. Poszerzając ten proces, przy rumianku dochodzi metal ziem alkalicznych — wapń, i znowu to pokrzywa swoją mocą siarki, obok potasu i wapnia, przetwarza żelazo w żelazne promieniowania. Poprzez te ostatnie prowadzi ku ukrytemu Środkowi. Żelazo jest w przyrodzie, aż po człowieka, metalem inkarnacji; utwierdza ono w organizacji cielesnej {{SE|458}}<br /> <br /> moce działania tego, co duchowo-istotowe. W człowieku żelazo skupia się we krwi, która krążąc łączy serce z obwodem ciała, z jego funkcjami. W strumieniu krwi zdążającym ku sercu i wracającym, przez serce «uśmierzonym», z powrotem w ciało — tam dusza duchowa człowieka przeżywa swoje bycie inkarnowanym w ciele.<br /> <br /> Serce rozważa i jednoczy to, co krew wchłonęła w cielesnych organach aż po obwód ciała. W sercu krew wpływająca i wypływająca znajduje eigenaktywną osłonę, która rytmicznie pulsując utrzymuje krew przy życiu. Drugim biegunem są nerki, które w inny, polarny sposób czynią krew znów zdolną do życia. Tworzą one przestrzeń, w którą krew jako strumień tętniczy wychodzi z układu naczyniowego i, wyrwana ze ziemsko-materialnych procesów substancjalnych, przez czynność nerek jest przeglądana, odświeżana, i gdzie między tym, co ziemsko-materialne, a tym, co kosmiczno-duchowe, tworzy się harmonijne wyrównanie. Dopiero po «sprawdzeniu przez serce i nerki» krew pozostaje zdolna do życia.<br /> <br /> Inaczej ma się rzecz z wyższymi roślinami. Wyrastają one na każdemu właściwy sposób — co właśnie pokazują rośliny preparatowe — z żyznej gleby, z «Środka» między wyżynami a głębinami. Ten Środek jest jeszcze tylko zarodkowo zadany; w swoich funkcjach wobec krzemionki, wapnia, gliny i humusu nie działa on jeszcze samodzielnie z siebie; potrzebuje wychowania. Dotyczy to zwłaszcza funkcji gliny, która w swojej rytmice pór roku ma predyspozycję do swoistej funkcji sercowej, oraz tych funkcji humusu, który w swojej dynamice bliższy jest funkcji nerkowej. Środki służące temu wychowaniu stanowią prawdziwą sztukę uprawy ziemi.<br /> <br /> Spośród rozmaitych opisanych środków to nawożenie z ducha człowieka otwiera bramę ku przyszłości. To nawożące wychowanie odnosi się do ożywienia ziemskich substancji głębin. W jego służbie stoi pierwsza trójnia — krwawnik, rumianek, pokrzywa — która stopniowo doprowadza Środek, przeponę, do kolejnych stopni funkcjonalnej samodzielności. Te trzy zioła lecznicze mają moc, by w swoich procesach życiowych ziemskie substancje — potas i wapń — przemieniać w azot, to znaczy obdarzać je zdolnością bycia nosicielami sił astralnych.<br /> <br /> Do pierwszej trójni zauważa Gunter Gebhard: «Siarka, jako żywioł, który bezpośrednio z żywiołu Ognia ‹runął› w żywioł Ziemi, jest substancją prowadzącą to, co duchowe, w to, co ziemskie; skrótowo ujmując: siarka jest istotą, która może materialnie zagęszczać ciepło, to znaczy tam, gdzie {{SE|459}}<br /> <br /> tego istnienia, pojawia się substancjalnie siarka. Tym samym trzy pierwsze preparaty są takimi, które sprzyjają inkarnowaniu czegoś duchowego (życia roślinnego). Przy krwawniku jest to potas, który nosi w sobie całe to, co płynne, który w szczególności nawiązuje relację do tego, co eteryczne (indywidualny ciało eteryczne): wapń z rumiankiem wciąga to, co astralne, w ciało fizyczne przeniknięte przez ciało eteryczne (ściąga to, co nadaje roślinie kształt, z kosmosu); i z pokrzywą wreszcie żelazo, które przy inkarnowaniu Ja u człowieka pozostaje w bliskiej relacji, a tu, wspomagane przez siarkę, prowadzi duchowy praobraz rośliny w fizyczną postać zjawiskową i utrzymuje «kontakt» z prarośliną w sferze poza kosmosem (to «przeniknięcie rozumem»). Dzięki trzem pierwszym preparatom gleba zostaje tak rozwinięta, że wszystkie cztery człony istoty związane z fizycznym pojawianiem się w tym, co ziemskie, zostają dla rośliny wspierane».<br /> <br /> W drugiej trójni — dąb, mniszek, waleriana — mocniej zaakcentowana jest strona kosmiczna, kwaśna. Siarka nie jest tu już wprost wymieniana, choć właśnie ona należy do najsilniejszych twórców kwasów. Ta sprzeczność rozwiązuje się, gdy weźmie się pod uwagę, że w przypadku pierwszej trójni siarka wymieniana jest jako żywioł, który pośredniczy między tym, co duchowe, a tym, co fizyczno-żywe. W postaci kwasu siarkowego wypadła ona z tej funkcji i stała się ziemska. W drugiej trójni chodzi o kwaśne działanie, które opadło w to, co fizyczne.<br /> <br /> W przypadku kory dębowej na pierwszym planie stoi wprawdzie wapń jako metal ziem alkalicznych. Miarodajną dla jego funkcji jest jednak struktura, w jakiej wapń w korze dębu występuje w postaci szczawianu wapnia. W przebiegu procesów życiowych dębu tworzy się on jako produkt procesu kwitnienia przedwcześnie wydzielonego w korę i dobiegłego końca. Szczawian wapnia otrzymuje swoją «strukturę» (formę) całościowo przez istotną naturę dębu, a w szczególności przez siarkowe działanie kwasu szczawiowego. Uzupełnia tu Gunter Gebhard: «Dąb, jako istota Marsa i żelaza, ma swą głębszą relację do Ja, do sfery za kosmosem, tam gdzie duchowe praobrazysferze poza kosmosem, tam gdzie duchowe praobrazysferze poza kosmosem, tam gdzie duchowe praobrazysferze poza kosmosem, tam gdzie duchowe prao tam gdzie duchowe praobrazysferze poza kosmosem, tam gdzie duchowe praobrazysferze poza kosmosem, tam gdzie duchowe praobrazysferze poza kosmosem, tam gdzie duchowe praobrazysferze poza kosmosem, tam gdzie — tam też objawiają się badającemu nadzmysłowo. Wapń wchłania w siebie wszystko, co astralne; że forma jest w ogóle możliwa w tym, co fizyczne, ma swą podstawę w tym, co astralne, to zaś, jak forma się ukazuje, zasadza się w Ja (w idei), która działa przez to, co astralne. Szczawian wapnia dębu wchłania {{SE|460}}<br /> <br /> że w to Makrokosmiczne wchłania w Mikrokosmos; i przez żelazną siłę dębu ustanawia związek z duchowym praobrazem. Gdy Mikro- i Makrokosmos pozostają w harmonii ze sobą, organizm jest zdrowy. Preparat z kory dębowej utrzymuje tę harmonię między tymi biegunami i w ten sposób profilaktycznie przez glebę wspiera zdrowie rośliny.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> W korze/borce dębowej wapń ujmowany jest niejako z góry, od kosmicznego bieguna, który objawia się w przebiegu procesu kwasu szczawiowego. U mniszka lekarskiego proces ten ulega spotęgowaniu: przez kwitnięcie rozwinięte do najwyższej doskonałości wciąga «rozproszony drobno w kosmosie kwas krzemowy» i wprowadza go w relację z potasem ożywionym w soku mlecznym. I znów jest to działanie kwasu, przez które siły kosmosu z góry wpisują się w mniszka i przez niego w glebę. <br /> <br /> Waleriana opanowuje we właściwy sobie sposób proces fosforowy.<br /> <br /> Polarne właściwości istotowe sześciu roślin preparatowych są więc w swym wspólnym działaniu predestynowane do tego, by stworzyć syntezę wszystko ogarniającą: kształtowanie preparatu stającej-się, słonecznej środkości między Wyżynami a Głębinami. Przez wewnętrzne umocnienie tej środkości gleba — przepona — może się rozwijać ku coraz większej własnej aktywności. Po stronie zasadowej trójnia złożona ze skrzypu krwawnikowego, rumianku i pokrzywy otwiera z dołu siły substancji dla przepony-gleby; po stronie kwasowej trójnia złożona z kory dębowej, mniszka lekarskiego i waleriany otwiera substancjalne siły z góry. Walerianie przysługuje przy tym pewna pozycja szczególna: za pośrednictwem nośności fosforu otwiera ona pozakosmiczną sferę ducha — świat praobrazów istotowych (Rysunek 36, s. 462).<br /> <br /> Gunter Gebhard uzupełnia to następująco: «W swym chemicznym zachowaniu zasady (ługi) są substancjami, których charakter jest ‹lucyferyczny›, podczas gdy kwasy noszą w sobie coś z istoty ‹Ahrymanicznego›. Podobnie siarka jest obrazem istoty Lucyfera, a fosfor odwzorowuje siły Arymana. Pośrodku między tymi dwiema polarnymi mocami przeciwnymi stoi Chrystus jako reprezentant ludzkości, który — zachowując równowagę między tymi mocami istotowymi — wskazuje ludzkości drogi w przyszłość. W ‹Rolniczej Indywidualności› ta środkość jest ukształtowana jako Glebowa Przepona. Odtąd w ręce człowieka zostało złożone, by ten życiowy zalążek środkości rozwinąć.»&lt;ref&gt;Gunter Gebhard: Persönliche Mitteilung.&lt;/ref&gt; {{SE|461}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Reihe_der_tierischen_Organhüllen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Szereg zwierzęcych powłok narządowych ====<br /> <br /> Również te gliodują się w sposób konsekwentny w pierwszą trójnię, widzianą od bieguna metabolicznego zwierzęcia ku sercu, i w drugą trójnię, od przedniej strony zwierzęcia, bieguna zmysłowego, ku środkowi. W tym kontekście Rudolf Steiner charakteryzuje planetarne działanie w zwierzęciu w stosunku do Słońca ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#462|Rysunek 36]], s. 462). Wychodzi on całkowicie od oglądu, od «formy i barwnej postaci, również ze względu na strukturę i konsystencję jego substancji, idąc od przodu ku tyłowi, a zatem od pyska ku sercu, gdzie działają Saturn, Jowisz, Mars, w sercu działanie Słońca, a za sercem, ku ogonowi, działania Wenus, Merkurego, Księżyca».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 60.&lt;/ref&gt; Wyższe zwierzę glioduje się więc w poziomie kręgosłupa w polarność działania planet nadsłonecznych w biegunie nerwowo-zmysłowym i podsłonecznych w biegunie przemiany materii. Oba są zorientowane z przeciwnych kierunków ku sercu.<br /> <br /> Co do kolejności planet podsłonecznych — Księżyca, Merkurego i Wenus — Rudolf Steiner nawiązuje ze swego badania duchowego do dawnej mądrości misteriów. Tak samo rzecz się ma z charakterystyką ich makrokosmicznych sfer działania w pionowym ukierunkowaniu «Rolniczej Indywidualności». Tutaj następstwo od Ziemi w dół ku Głębinom to Mars, Jowisz, Saturn, a ku górze ku Wyżynom — Księżyc, Merkury, Wenus, Słońce.&lt;ref&gt;Ebd., S.44.&lt;/ref&gt; Ta pradawna mądrość pielęgnowana w misteriach, w połączeniu z resztkami instynktywnego jasnowidzenia u ludzi, dobrzmiewała w światopoglądzie Ptolemeusza. W nim, jak i w dzisiaj panującym, wywodzącym się od Kopernika, odbija się rozwój świadomości ludzkości. W poatlantyckich epokach kulturowych prapersji i Praindu żyła w ludziach w resztkach pewna «świadomość niebieska». Wygasła ona i wraz z przebudzeniem do samoświadomości w teraźniejszości przeobraziła się w skierowaną na przedmioty świadomość ziemską. Ludzie tych wczesnych czasów przeżywali jeszcze sfery planetarne wypełnione czynami duchowych hierarchii, które obrały sobie planety za siedzibę.<br /> <br /> Wraz z zanikaniem tego przeżycia — żyło ono w sposób obrazowy dalej w mitologiach — na początku trzeciego wieku kulturowego, w trzecim tysiącleciu, powstała astronomia Sumerów, Babilończyków i Egipcjan. W czwartym epoce kulturowej usamodzielniła się ona dalej i weszła w ptolemejski światopogląd {{SE|462}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Abb. 36, S. 462.jpeg|center|600px|]]<br /> &lt;center&gt;&lt;small&gt;Abbildung 36: Die polare Beziehung des unter- und obersonnigen Planetenwirkens zu den tierischen Organhüllen im Hinblick auf die Entwicklung der Wesensglieder der «Landwirtschaftlichen Individualität» und ihre Dreigliederung nach Leib (von unten), Geist (von oben) und Seele (rhythmische Mitte).&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> ku górze. W nadchodzącym wieku dusza świadomości świat kurczy się do tego, co percypują zewnętrzne zmysły. Dla Kopernika i jego następców znikła świadomość planetarnej sfery wypełnionej istotami — i pozostała okrągła kula wypełniona materią, poruszająca się przez przestrzeń w obliczalnych sekwencjach ruchu.&lt;ref&gt;Vgl. Elisabeth Vreede: ''Astronomie und Anthroposophie'', Dornach 1980, S. 75; dieselbe: Über den Planeten Merkur, in: ''Kalender Ostern 1942–1943'', Arlesheim; sowie dieselbe: ''Texte über Planetensphären in den Rundschreiben 1927–1930''(Bearbeitung durch Liesbeth Bisterbosch und Frauke Roloff, Oktober 2020). – Im Zuge dieser Emanzipation des menschlichen Bewusstseins hin zum erwachenden, der Erde zugewandten Selbstbewusstsein kann es verständlich werden, dass eine Verwechselung von den Venus- und Merkursphären stattgefunden hat. Diese Verwechselung betrifft nicht den Planetenkörper als solchen, sondern ihre übersinnlich kraftenden Wirkenssphären, dasjenige, für was seit Urbeginn diese beiden Himmelskörper, Venus und Merkur, als geistig-seelisch wirksame Entitäten standen.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Każdy z tych światopoglądów jest niejako chwilową migawką, tworem człowieka dotyczącym sposobu, w jaki przez wieki odnosił się do świata {{SE|463}}<br /> <br /> stoi. Każdy z nich jest sam w sobie uprawniony i słuszny. Dzisiejszy światopogląd, oparty na Koperniku, uwzględnia już tylko ilościowy aspekt cielesności, nie zaś jakościową, wesensdurchdrungene sferę oddziaływania — istotami przeniknięty świat sił. Kosmos jawi się dziś jako pozbawiony istoty i czynów.&lt;ref&gt;Lievegoed poświęcił wnikliwe studium polarnej trójni nawozowych preparatów i ich odniesieniu do oddziaływania planet oraz procesów życiowych w roślinie i zwierzęciu (Bernhard C.J. Lievegoed: ''Planetenwirken und Lebensprozesse in Mensch und Erde'', Stuttgart 2002, 82 S.). Opisuje on, jak w procesach życiowych roślin preparatowych każda z planet nadsłonecznych stoi w polarnym stosunku oddziaływania z jedną z podsłonecznych — Saturn z Księżycem, Jowisz z Merkurym, Mars z Wenus — przy czym Słońce stanowi każdorazowo ośrodek; jak siły tego polarycznego oddziaływania, wystawione przez osłony ze zwierzęcych organów na działanie zimowych i słonecznych sił, wchodzą w wzmożoną wzajemną grę i zostają zachowane; i jak z tego staje się zrozumiałe to, co Rudolf Steiner opisał jako orzeźwiające, ożywcze, uzdrawiające, strojące się wzajemnie w harmonię, uwrażliwiające procesy w glebie i roślinach.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Należy tu wskazać na fakt, że następstwo zwierzęcych organowych powłok jest zorientowane od peryferii ziemskiej i najdalszego kosmosu ku centrum ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#462|Rycina 36]]).<br /> <br /> Nawiązując do powyższego cytatu o oddziaływaniu planet w organizmie zwierzęcia: oddziaływanie podsłonecznych planet — Księżyca, Merkurego i Wenus — skupia się na organach brzusznych, od tyłu ku sercu, a w tym na układzie nerkowym w najszerszym sensie. Nerka przyjmuje wnikające siły Wenus.&lt;ref&gt;Zob.: Lothar Vogel: ''Der dreigliedrige Mensch'', Dornach 1979, S. 239.&lt;/ref&gt; Ściśle z nimi powiązane jest działanie sił Merkurego, a w układzie nerkowo-pęcherzowym — Księżyca. Istota merkurialności przejawia się w silnie rytmicznie nacechowanych funkcjach narządów brzusznych. W nerce są to procesy wydalania i ponownego wchłaniania. Merkurialnie wydziela ona z tętniczego krwioobiegu mocz pierwotny, przegląda go, reguluje jego skład substancjalny i jako zharmonizowane, wyselekcjonowane odprowadza z powrotem do krwi.&lt;ref&gt;Zob.: Michaela Glöckler: «Das Nieren-Blasen-System und das Schafgarbenpräparat»; in: Manfred Klett und Markus Hurter (Hrsg.): ''Zur Frage der Düngung im biologisch-dynamischen Landbau'', Dornach 1994.&lt;/ref&gt; Ów proces swoistego rodzaju oddychania płynami jednostronnieje w funkcji pęcherza w czysty akt wydalania substancji, które dla organizmu stały się bezużyteczne. Tu siły księżycowe modyfikują działanie Wenus.<br /> <br /> Inaczej ma się rzecz z przyjętym pokarmem; jest on selekcjonowany w trawieniu jelitowym. To, co dla organizmu nie jest przyswajalne, wydalane jest w bardziej stałej konsystencji — i to organiczne dzianie się można również postrzegać jako wyraz działania Księżyca. To zaś, co jako płynne soki trawienne wchłaniane jest w chłonkę i krwiobieg, {{SE|464}}<br /> <br /> przejawia się w procesach, w których można przyjąć, że działanie Wenus jest modyfikowane przez działanie Merkurego. To, co w organach brzusznych człowieka i zwierzęcia rozgrywa się jako wenusowy proces nerkowy — modyfikowany przez Merkurego i Księżyc — odnajduje się ponownie w działaniu preparatu pokrzywowego. Tu, jak można powiedzieć, może w organizmie pokrzywy, w powiązaniu potasu, wapnia, wodoru i promieniowania żelaza, dokonywać się wspomniana w rozdziale „Zur Frage der Stoffumwandlung&quot; (s. 384 nn.) przemiana substancji: astralizacja ożywionej substancjalności ku nowotworzeniu się azotu z życia rośliny.<br /> <br /> Jeśli prześledzić szereg organów-osłonek, które — z jednym wyjątkiem — pozyskiwane są ze zwierząt domowych do preparacji, to na początku stoi pęcherz jelenia ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#363|Rysunek 26]], s. 363). W pęcherzu dopełnia się proces nerkowy: koncentruje on to, co w nerce zostało wyselekcjonowane, i wydala na zewnątrz. W kulistej postaci pęcherza żywioł płynny jest uformowany na wzór pośrednika sił księżycowych. W procesie preparacji przyjmuje on słoneczność kwiatów krwawnika, w których ów ziemski pierwiastek soli potasowej sublimował się w to, co żywe.<br /> <br /> Dalej ku wnętrzu brzucha następuje jelito. Jego koniec — jelito grube — przetwarza mikrobiologicznie część jeszcze pozostałych resztek pokarmowych i wydala to, co nie nadaje się już do dalszego przetwarzania. Jest to również proces pozostający pod wpływem Księżyca. Początek jelita stanowi jelito cienkie — długa, ułożona w pętle rura o wewnątrz niemal nieograniczonej powierzchni. Tu działanie Wenus zapewnia selekcję substancji pokarmowych: wydalanie ku jelitu grubemu i wchłanianie soków trawiennych do układu chłonki i krwi. Wspierane jest ono i modyfikowane przez działanie Merkurego. Przejawia się ono w rytmicznych procesach ruchowych perystaltyki, kosmków jelitowych, aż po dynamikę wydzielin gruczołowych i strumieni substancji przenikających ściany jelita. Siły Merkurego stawiają się pośrednio między działaniem Księżyca i Wenus. Z jednej strony dostosowują się do zmieniających się warunków, z drugiej zaś — działanie Merkurego przekracza granice, które oddzielają wnętrze od zewnętrza.<br /> <br /> Do jelita cienkiego wpychane są kwiaty rumianku. Ich słoneczność doprowadziła wapń i potas tego, co ziemskie, do stanu, który — rozszerzając odświeżające, ożywiające działanie preparatu z krwawnika — sprzyja zdrowemu wzrostowi. Należy to rozumieć zapewne w tym sensie, że duchowy praobraz roślin może w ziemskim odwzorowaniu w każdej fazie wzrostu wyrażać się w sposób niezafałszowany. {{SE|465}}<br /> <br /> Preparat z pokrzywy, trzeci w tej trójcy, sięga w swym działaniu już blisko ku środkowi opanowanemu przez siły słoneczne — to znaczy ku ukrytej funkcji serca w glebie. Astralna «Innenwirkung»¹ pokrzywy jest tak przeniknięta rozumem/siłą Ja, że może obejść się bez zwierzęcej osłony organowej. Ona również potrafi przetwarzać ziemskie soliotwórcze potas i wapń w swych organicznych procesach, a ponadto przemieniać żelazo w dobroczynne promieniowanie żelaza. Zdaje się, że wyraża się w tym jednak pewna wirksamość Wenus. W połączeniu z krwawnikiem i rumiankiem sprawia ona, że sole ziemskie — potas i wapń — przemieniają się ku wyższym stopniom wirksamości, a dodatkowo przywołuje marsowy charakter żelaza do promieniującej wirksamości. Działanie Wenus, rozumiane od wewnątrz, tworzy w tym, co żywe, wolne przestrzenie dla nowych możliwości stawania się; wyrzeka się. Można powiedzieć, że nie żywi, lecz umożliwia żywienie. W tym sensie należy rozumieć żelazowe promieniowanie preparatu z pokrzywy. Działanie sfery Wenus nie wywołuje go samo z siebie, lecz umożliwia preparatowi z pokrzywy działać w ten sposób, że w glebie-przeponie reguluje gospodarkę żelaza do zbawiennej miary — takiej miary, jaka jest zachowywana również w układzie sercowo-naczyniowym.<br /> <br /> «Zasadowa trójnia» czyni glebę zdolną do ziemskiego działania wobec sił słonecznych; otwiera siły ziemskie dla wzrostu roślin. Buduje od dołu fizyczne ciało przepony. Inaczej rzecz się ma z trójnią preparatu z kory dębowej, mniszka lekarskiego i waleriany. Za ich pośrednictwem dochodzi do głosu kosmiczne dzianie się substancji pozostające w relacji do sfer planet podsłonecznych.<br /> <br /> Obraz Eiche — jej mocna powściągliwość we wzroście, twardość jej drewna i tak dalej — nosi stempel działania Marsa. Rośnie powoli, wytrwale, tak jak i obieg Marsa wokół Słońca trwający prawie dwa lata (obieg syderyczny wynosi 687 dni) zajmuje więcej czasu niż obieg planet podsłonecznych — Wenus (225 dni) i Merkurego (88 dni). Również czaszka zwierzęcia domowego jest potężnym wyrazem formowym działania Marsa. Jama mózgowa wypełniona jest jednak substancją ukształtowaną przez siły księżycowe — mózgiem. W preparacji zastępuje go szczawian wapnia kory/borki, ustrukturyzowany przez siły Marsa z dębu. Te same siły, które ukształtowały czaszkę i które prześwietlały księżycową naturę mózgu, wyciskają się teraz w wapniu kory/borki dębowej. Jako preparat z kory dębowej działa on — w odróżnieniu od preparatu rumiankowego — zapobiegawczo przeciw infekcjom z zewnątrz. ¹ *Innenwirkung* — działanie wewnętrzne; termin pozostawiony w oryginale ze względu na specyficzne znaczenie techniczne. {{SE|466}}<br /> <br /> Do owijania kory dębowej czaszką zwierzęcia domowego nawiązuje pytanie: czy poza nią może w ogóle istnieć jeszcze jakaś inna osłona organowa, przez którą można by prowadzić dalej preparację kwiatów mniszka lekarskiego? Głowa w swych ściśle wyodrębnionych formach i skierowanej na zewnątrz organizacji zmysłowej nie ma kontynuacji — z wyjątkiem, przynajmniej częściowo, noszących poroże, nie zaś noszących rogi. Głowa stoi naprzeciw świata zmysłami. Kontynuacji działalności nerwowo-zmysłowej trzeba szukać na wyższym szczeblu. Znajduje ona swój wyjątkowy wyraz u przeżuwaczy: organizacja zmysłowa krowy zwraca się od głowy z powrotem, ponad sercem, i kontynuuje się — niejako na wyższym szczeblu — w zmysłowo-nadzmysłowej działalności otrzewnej ([[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#457|Abbildung 35]], S. 457). Krowa zwraca się zmysłami głowy ku światu zewnętrznemu stosunkowo głucho, lecz swymi niższymi zmysłami — a zwłaszcza zmysłem życia otrzewnej — stosunkowo jasno ku swemu światu wewnętrznemu. Przez cofające siły rogów na głowie przenosi swe inteligentne jestestwo w powłokę cielesną. Działalność zmysłowa w głowie i ta w ciele pozostają we wzajemnym oddziaływaniu. Jeśli pierwsza czyni coś zmysłowo uświadomionym, to druga działa uskrzydlająco w sferze nadzmysłowej.<br /> <br /> Tak więc to krezkowa otrzewna, która w przebiegu trawienia bydlęcia postrzega siły działające z ducha. Ta działalność zmysłowa otrzewnej, skierowana w krowie ku temu, co substancjalne, ku wnętrzu — z owinięciem kwiatów mniszka lekarskiego kieruje się na zewnątrz ku «subtelnie rozproszonej krzemionce» w kosmicznym obwodzie. Należy chyba przyjąć, że chodzi tu o wyższy, eteryczny stan krzemionki. Otrzewnowa osłona przyciąga tę substancję krzemionkową zmysłowo-aktywnie i łączy ją z potasem mlecznego soku sublimowanym w kwiatach. Dzianie się substancji w mniszku lekarskim od dołu i osłonie otrzewnowej od góry wskazują na rozległe działanie Jowisza. Jak wszystkie planety są miejscami działania hierarchicznych istot,&lt;ref&gt;Siehe hierzu z.B.: Rudolf Steiner: ''Geistige Hierarchien und ihre Widerspiegelung in der physischen Welt'', GA 110, Dornach 1991; sowie: ''Die geistigen Wesen in den Himmelskörpern und Naturreichen'', GA 136, Dornach 1996.&lt;/ref&gt; tak na Jowiszu są nimi istoty mądrości. Na Jowiszu mądrość jest substancjalna.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Esoterische Betrachtungen karmischer Zusammenhänge'', Bd. V, GA 239, Vortrag vom 9. Juni 1924, Dornach 1985, S. 166.&lt;/ref&gt; Kiedy uzmysłowimy sobie obraz zjawiskowy i procesy substancjalne mniszka lekarskiego (por. s. 406 i nast.), w tej wysoko rozwiniętej roślinie przejawia się pełne mądrości działanie Jowisza — od korzenia przez rozetę liściową, kwiat i jego {{SE|467}}<br /> <br /> promieniącej żółcieni aż do bieli «dmuchawca». U roślin kwiatowych barwy żółta i biała przypisywane są działaniu Jowisza: «gdyż siła Jowisza, która wspiera kosmiczną siłę Słońca, wytwarza w kwiatach barwę białą i żółtą».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 55.&lt;/ref&gt; Mądrość Jowisza, która w mniszku lekarskim odwzorowuje się na zewnątrz, zwraca się — ogarnięta wewnętrznym «niebem» otrzewnej — ku wnętrzu, ku pełnemu mądrości kształtowaniu i funkcjonowaniu narządów brzusznych. Preparat z mniszka lekarskiego stanowi syntezę tego działania Jowisza, które w ziemskości przybrało postać i funkcję. Moc sprawcza tej syntezy może być upatrywana w tym, dzięki czemu «roślina staje się wrażliwa na wszystko i wszystko ku sobie przyciąga».&lt;ref&gt;Ebd., Vortrag vom 13. Juni 1924, S. 138.&lt;/ref&gt; Można zatem powiedzieć: preparat z mniszka lekarskiego przekazuje organicznemu nawozowi — poprzez kosmiczny krzemień — istotową substancję mądrości Jowisza, która w roślinach przejawia się jako stająca się siła odczuwania.<br /> <br /> Gdy teraz owiniemy silnie naznaczone działaniem Jowisza kwiaty mniszka lekarskiego błonami krezkowej otrzewnej, zdolność przyjmowania «drobno rozproszonej krzemionki» z kosmicznego obwodu pozostaje w ruchu. Poprzez preparat i nawozy organiczne owoc tej zdolności dociera do roślin, lecz działa teraz w odwrotnym kierunku; czyni rośliny «wrażliwymi» na substancje ziemi, których potrzebują do wzrostu. To, co zaznaczyło się już jako działanie preparatu z kory dębowej, pojawia się przy preparacie z mniszka lekarskiego na wyższym poziomie. Związek życiowy przepona–gleba–roślina zostaje niejako obdarzony duszą. Jak skuteczność pierwszej trójni preparatów otwiera ziemskie substancje i siły na korzeń–biegun rośliny, tak druga trójnia otwiera substancje i siły pozaziemskiego kosmosu na biegun kwiatowy.<br /> <br /> Na najwyższym szczeblu wreszcie — tak można powiedzieć — preparat z waleriany pobudza poprzez nawozy organiczne i poprzez uwolniony w procesach rozkładu fosfor w taki sposób, że ten może na nowo stać się w żywym fizycznym nośnikiem tego, co duchowo-istotowe w ziemskości.<br /> <br /> Z innych powodów niż w przypadku pokrzywy waleriana nie potrzebuje owinięcia przez organ zwierzęcy. Ma ona zdolność, by fosfor z dynamicznego, związanego z ziemią, żywego dziania się substancji w korzeniowych kłączach wyrafinować w pionowo ku górze strzelającym pędzie i w kwiecie doprowadzić do stanu czystej podatności na objawienia — {{SE|468}}<br /> <br /> obdarzyć, które ze świata duchowych praobrazów jako siły w fosforze znajdują swego fizyczno-eterycznego nośnika.<br /> <br /> Waleriana jest tak ukształtowana, że ma silny związek ze światłem i ciepłem. Kompozycje substancji, które w przebiegu wzrastania rośliny ukształtowały się pod działaniem Słońca oraz planet podsłonecznych i nadsłonecznych, rozpadają się w obumieraniu roślin. Przy każdym z procesów rozkładu wydziela się ciepło. Ostatecznie wszystko, co powstało z ducha, powraca do żywiołu ciepła — źródła wszelkiego bytu. Co powstało, znika fizycznie; zapisane jest jako duchowe osiągnięcie wewnętrznemu ciepłu, eterowi ciepła — niczym wspomnienie — w całym żywym systemie planetarnym.&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Esoterische Betrachtungen karmischer Zusammenhänge'', GA 239, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1985, S. 172.&lt;/ref&gt; Tu dochodzi do głosu zasada Saturna; niczym kosmiczna pamięć jest ona strażnikiem przeszłości, wielkiego kontekstu ewolucyjnego między źródłem stawania się człowieka i Ziemi&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Die Geheimwissenschaft im Umriss'', GA 13, Dornach 1989.&lt;/ref&gt; a byciem teraźniejszości. Zewnętrznie wyraża się to w tym, że sfera Saturna zamyka i otacza system słoneczny ze wszystkich stron jako otulina ciepła. Czyż nie stworzyła sobie zasada Saturna w walerianie odwzorowania? Gdziekolwiek stosuje się preparat z waleriany, tworzy on saturnową otulę ciepła, która wyznacza zewnętrze wobec wnętrza.<br /> <br /> Gdy spryska się preparatem z waleriany pryzmy obornikowe lub kompostowe, działa on na nie tak samo hüllenbildend jak wspomniane zwierzęce organy otoczkowe pozostałych preparatów. Można przyjąć, że nie tylko nadaje procesowi rozkładu ograniczającą osłonę, lecz w równej mierze promieniowaniom, które punktowo wychodzą z pozostałych substancji preparatów wniesionych do pryzmy, i w ten sposób zostają w niej zatrzymane. Otulina ciepła wytwarzana przez preparat z waleriany utkana jest z ciepła zewnętrznego (żywioł ciepła) i wewnętrznego (eter ciepła). Można ją pojmować jak organ, który przyjmuje napromieniowania z kosmosu gwiezdnego i w fosforze — wyłaniającym się z saturnowych procesów rozkładu — znajduje gotową do przyjęcia fizyczną nośność.<br /> <br /> Tak jak korowód preparatów otwiera w duchowej konsekwencji preparat z krwawnika, tak zamyka go preparat z waleriany. To spojrzenie może wzbudzić rozumienie, że kanon sześciu preparatów nawozowych stojących w służbie stającej się całości nie potrzebuje żadnego rozszerzenia ani uzupełnienia. Ten kanon jest {{SE|469}}<br /> <br /> tak skomponowany, że tworzy harmonijne współbrzmienie. Całość jest środkiem między wyżynami a głębinami; jej stawanie się oznacza «ożywienie samego Erdig-Festen». Współbrzmienie «rozbrzmiewa» przez prowadzoną duchem pracę człowieka, przez bezwarunkową wolę.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Düngerpräparate_in_ihrer_Ganzheitswirkung&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== Preparaty nawozowe w ich całościowym działaniu ====<br /> <br /> Każdy z sześciu preparatów nawozowych wnosi potencjał rozwojowy do kształtowania «Siódmego» — stającej się środkowej sfery, organu-przepony stojącego pod wpływem Słońca. Gleba dopiero umożliwia istnienie wszelkiego życia na Ziemi. W niej łączą się stojące pod panowaniem Słońca napromieniowania planet i gwiazd z wychodzącymi od dołu siłami głębin Ziemi. To wzajemne przenikanie-w-siebie jest osiągniętym-dziełem minionych epok Ziemi. Działa dalej we mądrościowym współdziałaniu królestw przyrody. Rozpoznanie tego nieskończenie bogatego-w-odniesienia dziedzictwa stanowi podstawę kształtowania gospodarstwa w rolnictwie biologiczno-dynamicznym.<br /> <br /> Z tego poznania wyprowadza się zasada metodyczna, by teraz z ducha człowieka, dzieło zastane w danym miejscu (gospodarstwie) — wedle praw, jakie podaje fizycznie-stała przyroda i jakie są czynne w królestwie minerałów, roślin i zwierząt — przekształcać w prowadzoną duchem pracę. Z tego powstaje w małym, w sposób twórczy, to czym Ziemia jest w wielkim: zamknięty-w-sobie organizm. Ta zasada — by powtórzyć przeszłość w teraźniejszości z siły budzącej się dusza świadomości człowieka — jest pierwszym krokiem. Drugi krok otwiera bramę ku drodze rozwoju w przyszłość. Podejmuje na nowo zasadę metodyczną, która wypadła mu z rąk w chemiczno-technicznym rolnictwie, poprzez powtórzenie przeszłości. Ten drugi krok podnosi rolnictwo, użyźnione przez idee badań duchowych, na wyższy stopień. Stawia człowieka teraźniejszości przed ogromnym wyzwaniem — przed wyzwaniem wolnego, samookreślonego działania z wewnętrznego umocnienia dusza świadomości. Temu wyzwaniu napotyka każdy, kto usiłuje pielęgnować przebudzone-duchowo obcowanie z preparatami biologiczno-dynamicznymi. Przy ich przygotowaniu i stosowaniu koniec — to, co stało-się — staje się początkiem stawania się ku przyszłości. Końcem są produkty z królestwa minerałów, roślin i zwierząt, nadto działania aktualnie danych rytmów roku słonecznego, i wreszcie stany czterech żywiołów: Ziemi, Wody, Powietrza {{SE|470}}<br /> <br /> i Ciepłem. Ten ewolucyjny koniec jest przez poznania badań duchowych wprowadzany w stosunki wzajemne wedle idei, których w przyrodzie, jaka się stała, nie można znaleźć, które dopiero w zastosowaniu stopniowo przybierają charakter praw. Te idee zapoczątkowują wynicowanie przeszłości w przyszłość. Stąd rodzi się pytanie, w jaki sposób fenomeny tego wynicowania są w ogóle uchwytne naukowo-przyrodniczo. Pojęcia, jakie się posiada, odnoszą się zawsze tylko do tego, co daje się mierzyć, liczyć i ważyć, do tego, co przeszłe, nie do tego, co staje się. Tutaj w poznaniu przyrody otwiera się przepastna szczelina między tym, co bezżyciowe, ilością, a jakościowymi zjawiskami ożywionej, uduchowionej duszą i «przeniknietej duchem» przyrody.<br /> <br /> Wszystko, co jakościowe, darlebt się w polaryzacjach, tak jak w przeciwieństwach istoty i zjawiska, ducha i materii, światła i ciemności itd. Syntezy tych polarności nie można znaleźć w przedmiotowym oglądzie, lecz dokonuje się ona w myślącym i odczuwającym oglądzie, który nadaje woli kierunek. Synteza dokonuje się w wnętrzu, w poznaniu-ducha człowieka. To jest wielkie wyzwanie! Analityczny sposób myślenia, skierowany wyłącznie ku temu, co bezżyciowe, uchyla się od tego wyzwania. Brakuje mu pojęć, które nadają pojęciu jakości obiektywną, wartościującą treść. Pojęcia wartościujące obejmują czynnik «czasu»; wprawiają myślenie w ruch, czynią je obrazowym, a przez to możliwym do przeżycia. Tym samym wstępuje się na ścieżkę, na której moc myślenia może stać się pośredniczką między tym, co zmysłowo uchwytne, a tym, co zbadane bez zmysłów z ducha. Dopiero gdy się stara, by oba pola fenomenów — zmysłowe i duchowo-nadzmysłowe — mogły się wzajemnie oświetlać w potężnym myśleniu, może wartościujące sądzenie uzyskać obiektywną moc wypowiedzi.<br /> <br /> Z tej uwagi wstępnej wynika nieograniczona wielość możliwości do pewnego tworzenia sądów w ujmowaniu tego, co istotowe, co wyraża się w jakościach. W każdym poszczególnym przypadku ten sąd musi być indywidualnie wywalczony. To, co wywalczone jako indywidualna prawda, rychło wżyje się, przez wymianę i korektę, jako realnie skuteczne w powszechną kulturę duchową ludzkości.<br /> <br /> Kanon sześciu preparatów nawozowych, dodawanych do świeżo na gospodarstwie pojawiających się materiałów organicznych, działa, wspierany przez wielorakie doświadczenia i wyniki eksperymentalne, postępując w czasie; działają one rozwojowo na żywy kontekst gleba–roślina. Można scharakteryzować trzy ewolucyjne, w siebie przechodzące kroki:<br /> <br /> 1. Preparaty nawozowe wdrukowują się, każdy w swoisty sposób działania swoich promieniowań, całościowo w poddane rozkładowi masy organiczne pryzm kompostowych i gnojowisk. Pośredniczą między mniej lub bardziej bezładnie wszerz rosnącym rozpadem a nadrzędną, organizującą zasadą. Kieruje ona złożone procesy rozkładu i budowy substancji na właściwe tory i pomaga pryzmie kompostowej lub gnojowej, w ramach rozwijającego się własnego życia, zamknąć się w organizmie. Doświadczenie uczy, że procesy rozkładu przebiegają harmoniczniej. Można to stwierdzić przede wszystkim po stosunkowo szybkiej przemianie żrącego zapachu w łagodny. Eksperymentalne badania porównawcze potwierdzają wyrównanie fizjologicznych i biologicznych przebiegów (na przykład temperatury, pojemności sorpcyjnej, obsady dżdżownicami) na stan zdrowej równowagi.&lt;ref&gt;Jochen Bockemühl: ''Vom Leben des Komposthaufens'', Sonderdruck ''Elemente der Naturwissenschaft'' Nr. 29: S. 1–67, Dornach 1978.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Herbert Koepf: ''Landbau, natur-und menschengemäß. Methoden und Praxen der biologisch-dynamischen Landwirtschaft'', Stuttgart 1984, 270 S.&lt;/ref&gt; {{SE|471}}<br /> <br /> 2. Działania preparatów nawozowych zostały, po odpowiednim czasie składowania pryzm nawozowych, całościowo w nie wchłonięte. Preparowane nawozy rozwinęły się do wszechmocy swojego działania w tym, co żywe, która wykracza poza ich czysto przyrodniczo uwarunkowany sposób działania. Przez ich zastosowanie na glebę porządkują i stabilizują one postępowo całokształt wszystkich procesów glebowych na wyższy poziom żyzności w zbieżności z rytmami roku słonecznego. Uderzające i eksperymentalnie wykazane jest to przy wielu parametrach, najbardziej przekonująco w zachowaniu porównawczo wyższego poziomu humusu przy jednoczesnej wyższej aktywności mikrobiologicznej, w pogłębieniu profilu glebowego wzbogaconego w humus&lt;ref&gt;Ebd., 1980.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Uli Johannes König: ''Ergebnisse aus der Präparateforschung'', Schriftenreihe Band 12, Institut für biologisch-dynamische Forschung, Darmstadt 1999, Loseblattsammlung.&lt;/ref&gt;&lt;ref&gt;Paul Mäder et al.: ''Erkenntnisse aus 21 Jahren DOK-Versuch''. FiBL Dossier: Bio fördert Bodenfruchtbarkeit und Artenvielfalt, Frick 2000, 16 S.&lt;/ref&gt; oraz w obsadzie dżdżownicami i innymi zwierzętami glebowymi.<br /> <br /> 3. Jak oddziaływania sił preparatów biologiczno-dynamicznych nadają całościowo nawozom organicznym wyższy, nie tylko przyrodniczy stopień ożywienia, tak te nawozom — glebie, a przez glebę rosnącym roślinom.<br /> <br /> W ostatecznej konsekwencji zadaniem preparatów nawozowych jest kosmiczno-ziemskie uwarunkowania wzrostu i tworzenia owoców w danym miejscu<br /> <br /> W rytmy roku słonecznego — ku roślinom właśnie uprawianym — indywidualizować. Ich sposób działania zmierza ku temu, by stopień ożywienia gleby do tego, co żywe w roślinie, zbliżyć. Obydwie tworzą jako synteza środek polarnego działania sił ziemi i kosmosu. Całą przeważająca wagę nawożenia gleby przychodzi tu w pełni do głosu. Określa ona w postępującym rozwoju, jak rośliny kulturowe pionowo i poziomo z korzeniem, łodygą, liściem, kwiatem i owocem w tę trójnię wyżyn i głębin i wstającej środy się wcielają. Rośliny są ujmowane przez siłę organizacyjną, przez którą otwierają się na warunki wzrostu swego środowiska. {{SE|472}}<br /> <br /> Osad tego wszystkiego wielokrotnie potwierdza się w praktycznych doświadczeniach i badaniach naukowych:<br /> <br /> * Roślina wykazuje tendencję, by zgodnie ze swą gatunkową dyspozycją rozwinąć się w sposób idealnotypowy.<br /> * Korzeń otwiera się na głębszy wolumen glebowy, rozgałęzia się drobniej i równomierniej.&lt;ref&gt;Uli Johannes König: ''Ergebnisse aus der Präparateforschung'', Schriftenreihe Band 12, Institut für biologisch-dynamische Forschung, Darmstadt 1999, Loseblattsammlung.&lt;/ref&gt;<br /> * Wzrost pędu przechodzi wyraziściej stadia metamorfozy liścia i tym samym udoskonalenia budowy substancji.<br /> * Procesy fizjologiczne w tworzeniu owoców spożywczych — czy to w obszarze korzeniowym, łodygowym, liściowym, kwiatowym czy nasiennym, jak też w owocach drzew owocowych — dochodzą w dojrzałości do spoczynku. Owoce spożywcze dojrzewają w pełni i dłużej zachowują świeżość.<br /> * Kompozycje substancji strukturują się i uszlachetniają od podstawy ku kwiatu; dotyczy to przede wszystkim białek — np. stosunku czystego białka do białka surowego — olejków eterycznych itd.<br /> * Budowanie plonu dąży, wyrównując skrajności, ku optimum plonu.&lt;ref&gt;Ebd., siehe die dortige Literaturzusammenstellung.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Bezpośrednio dostępne dla postrzegania są: wyraziściejszy, właściwy danemu owocowi spożywczemu smak i zapach, niuansowanie w barwie, konsystencji, jak też wyższa strawność i dłuższa trwałość. Pouczające jest nadto często słyszane stwierdzenie klientów: «Potrzebujemy mniej, żeby się nasycić.» Wszystko to razem wzięte znamionuje poszerzoną wartość odżywczą, która uzdrawiająco oddziałuje na cielesny, duszewny i duchowy rozwój człowieka. W {{SE|473}}<br /> <br /> tym sensie nawożenie preparatami służy postępującemu rozwojowi Ziemi i człowieka. Nadaje rolniczo-ogrodniczej pracy nowy, wyższy sens. Jego stosowanie prowadzi realnie do nowej gesinnung pracy i badania, do nowego artystyzmu. Impuls do tego nawożenia nie wypływa z zewnętrznej pobudki ani tym bardziej z wypełniania norm, lecz z impulsu, który stał się sprawą serca. Im bardziej tak jest, tym wolniejsze i tym samym indywidualnie bardziej artystyczne staje się działanie jego stosowania. Znaczenie biologiczno-dynamicznych preparatów dla Ziemi i człowieka może ujawnić się jedynie drogą poznania ducha; to wyzwanie niejednemu wyda się zbyt wymagające. Jeśli jednak da się wciągnąć bezstronnie, wkrótce zauważy, że źródła wzywającego do czynu nie trzeba szukać na zewnątrz, w świecie, lecz w sposób czysty — w sobie samym. Wyniki (formy idei) badań duchowych są tym źródłem. Roztacza ono światło nad tym, czego człowiek dotykał jeszcze po omacku w ciemności. Wewnętrzna pewność zaś wzrasta stopniowo we wzajemnym myśleniu i czynieniu tych idei. Przy tym «nie chodzi o sukces chwili, lecz o bezwarunkową pracę».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Ansprache vom 11. Juni 1924, Dornach 1999, S. 234.&lt;/ref&gt; «Żaden niepowodzenie nie jest bowiem nigdy rozstrzygające dla prawdy impulsu duchowego, którego działanie zostało wewnętrznie przejrzane i pochwycone.»&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Der Jahreskreislauf als Atmungsvorgang der Erde und die vier großen Festeszeiten. Die Anthroposophie und das menschliche Gemüt '', GA 229, Vortrag vom 28. September 1923, Dornach 1923, S. 117.&lt;/ref&gt; Praktyka sztuki uprawy ziemi w trzech krokach<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Die_Praxis_der_Landbaukunst_in_drei_Schritten&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Praktyka sztuki uprawy ziemi w trzech krokach ===<br /> <br /> Temat rozumienia rolnictwa jako sztuki nie żyje w teraźniejszości. A przecież sztuka była od epoki wielkiego Zaratustry — inauguratora kultury praperskiej i założyciela Ackerbaus w V/VI tysiącleciu p.n.e. — głęboko immanentna rozwojowi rolnictwa. Dopiero w toku naukowo-materialistycznej epoki od połowy XIX wieku i jej wychowanka — agroindustrializmu XX i XXI wieku — każdy jeszcze pozostały element artystycznej gesinnung padł ofiarą naukowej-technologicznej ratio. W prehistorycznej wczesności praindustrialnych i praperskich wielkich kultur starożytnych religia, sztuka i to, co stało się później nauką, {{SE|474}}<br /> <br /> kryło się jeszcze nierozłącznie w dumpf atawistyczno-jasnowidzącym przeżywaniu. Wielkie kultury starożytne stały, jak to przedstawiono na wstępie, pod prowadzeniem istoty misteriów, w której nauki mądrości z przeszłości były równie żywe jak przebudzające się świadomość dla prometejskich impulsów przyszłości. Z tego jeszcze całkowicie ku światu duchowemu zwróconego wszechogarniającego sakramentalizmu wyłoniła się sztuka sakralna, która w toku rozwoju świadomości ludzkości w każdej z następnych kultur poprzez metamorfozy stopniowo emancypowała się ku czystym tworom sztuki. Sztuka postępowo ustanawiała się jako samodzielny czynnik kultury obok religii. W tych epokach aż po nowożytność rolnictwo było kulturową podstawą, z której wyrastały twory sztuki. Całkowicie i bez reszty dotyczyło to początków sztuki sakralnej wraz z hodowlą zwierząt domowych i roślin kulturowych. Dalszymi krokami emancypacji były budowa egipskich piramid — zstępujących niejako ze świata duchowego i wynicowujących się w Irdischkeit — następnie sztuka grecka, która nadała boskości ludzką postać, a po chrześcijańska sztuka średniowiecza, z katedrami wznoszącymi się z dołu ku górze i pobożnie uwewnętrznionym spojrzeniem człowieka w rzeźbie i malarstwie.<br /> <br /> Potężny krok emancypacji dokonał się od epoki nowożytności w rozwoju dążącej ku indywiduacji duszy świadomości, i — jako jej znamię — poprzez wyjście nauk przyrodniczych na plan pierwszy. Te emancypują się z religii i bliskiej jej jeszcze sztuki sakralnej. Pierwotna Jednia-Całość różnicuje się w trójnię: religia, sztuka i wreszcie nauka. Droga poznania naukowego przejęła prowadzenie; sztuka i religia nie miały już w niej miejsca. Stały się kulturowym ornamentem. W rolnictwie proces ten dokonywał się bardzo powoli i na końcu gwałtownie. Przy tym wyczerpały się w nim źródła moralnego działania. Pojęcia, które nauka wnosi z zewnątrz do rolnictwa w postaci technologii, są pojęciami możliwości-wykonania; są abstrakcyjne, zimne, martwe — a ślady, które po sobie zostawiają, to zdewastowana, ogołocona, wydana na pastwę brzydoty ziemia. Wraz z zanikaniem tradycji ludzie będą «nawozić pola nauką».&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 20. Juni 1924, Dornach 1999, S. 21.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Jak jednak, jeśliby te pojęcia — o ile nie wywodzą się z teorii, lecz po prostu i bezstronnie odzwierciedlają dane zmysłowo fakty — mogły zostać rozgrzane i naładowane ciężarem przez to, że w duszy duchowej {{SE|475}}<br /> <br /> poznającego do własnego życia? Byłoby to zadanie nowej, rzeczywistości odpowiadającej koncepcji nauki — gdyby ta rozszerzyła utarte, kwantyfikujące zasady na źródła sztuki, które leżą w tym, co geistowo-duszewne w człowieku. Źródła te są niczym innym jak tym, co duch, pobudzony przez zmysłowo postrzegane, wypowiada jako ideę do duszy. W przeżywaniu tej idei objawia się coś moralnego, w którym geistowe i zmysłowe doświadczenie zlewa się w jedność. To prarźródło moralnego działania musi sobie otworzyć człowiek dążący do wolności, to znaczy do wykształcenia duszy świadomości.&lt;ref&gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: ''Die Philosophie der Freiheit'', GA 4, Dornach 1995.&lt;/ref&gt; Drogę ku zjednoczeniu nauki i sztuki w wyższą całość — z siły dążącego do samopoznania Ja człowieka — torował Goethe w dożywotnim zmaganiu. Rudolf Steiner uczynił ją, jako drogę szkolenia duszy, dostępną każdemu człowiekowi, który chce nią kroczyć.&lt;ref&gt;Siehe hierzu Rudolf Steiner: ''Wie erlangt man Erkenntnisse der höheren Welten?'', GA 10, Dornach 1992.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> W przeżywaniu idei staje się myśl głowy myślą serca; żyje się w obrazie myślowym, który dalej rośnie i jest ofertą dla woli — by go w wolności chwycić i na zewnątrz stać się czynem. W tej woli czynu odżywa zamieszkały w idei duch jako ukierunkowana moralnie siła. W tym będzie trzeba szukać zadania nauki na przyszłość: żeby myśląca dusza stała się świadoma swego duchowego celu. Christian Morgenstern ujmuje to w słowach: «kto nie zna celu, nie może mieć drogi».&lt;ref&gt;Christian Morgenstern: ''Werke und Briefe''. Stuttgarter Ausgabe, Band II, Lyrik 1906–14, Stuttgart 1992, S. 213 f.&lt;/ref&gt; Droga ku temu celowi jest artystyczna. Cel leży w przyszłości. Trzeba będzie rozwinąć naukę, która czyni dalekowzrocznymi ku przyszłości, która wskazuje człowiekowi geistowe cele ku twórczości artystycznej. Jeśli pozostaje tym celom wierny przez wszelkie opory, wyzwalają się moraliczne siły, przez które może stanąć z otwartą przyłbicą naprzeciwko istotowej mocy Zła, hamującej rozwój, i całe swe dążenie poświęcić istotowym mocom Dobra, postępowi ludzkości. Droga ku celowi jest sztuką wyłaniającą się z właściwie rozumianej, to znaczy wiernej fenomenom nauki. Gdy ograniczy się w nauce do myślenia w martwych, abstrakcyjnych pojęciach, powstają technologie, które mają wprawdzie swoje odniesione do teraźniejszości, jednak ograniczone do tego, co czysto fizyczno-zmysłowe {{SE|476}}<br /> <br /> Znaczenie mają. Sztuka natomiast potrzebuje obrazów idei, które mogą żywo wypełniać duszę i w niej rosnąć. Gdy kształtuje się te przeżywane obrazy myślowe na zewnątrz, powstaje dzieło sztuki, które staje obok natury, lecz jej nie odwzorowuje, lecz w duchowym ujmowaniu i przeżywaniu idei praobazu, typusu lub istoty stara się go artystycznie odtworzyć w obrazie. Goethe szukał na podstawie fenomenów, które królestwo roślinne ukazuje oku, prafenomenu, który duchowo leży u podstaw wszystkich tworów roślinnych. Ujął go w idei «prarośliny» w sposób tak duchowo imaginatywnie konkretny, że mógł powiedzieć, iż «tym modelem [prarośliny; uwaga autora] i kluczem do niego można by wynajdować rośliny w nieskończoność, które muszą być konsekwentne, to znaczy: które, nawet jeśli nie istnieją, mogłyby istnieć — i nie są malarskimi ani poetyckimi cieniami i pozorami, lecz mają wewnętrzną prawdę i konieczność. To samo prawo będzie można rozciągnąć na całe to, co żywe.»&lt;ref&gt;Johann Wolfgang von Goethe: ''Goethes Werke. Naturwissenschaftliche Schriften'', hrsg. v. Rudolf Steiner, Band 1, in: ''Kürschners Deutsche National-Litteratur'', Berlin und Stuttgart 1887 (Reprint Dornach 1975): «Einleitung zum ersten Band», S. XXXI.&lt;/ref&gt;<br /> <br /> Klucz do tego, by «wynajdować w nieskończoność» z ducha prafenomenu i kształtować z tego, co wynalezione, dzieło sztuki, można — nawiązując do Goethego — odnaleźć w formach idei antropozoficznej nauki duchowej. Te formy idei są, tak widziane, same w sobie tworzywem sztuki z nadzmysłowego poznania. Mają tę szczególną właściwość, że w myśleniu się ożywiają, w czuciu stają się przeżyciem duszy i przez wolę przemieniają substancję. Powstające z tego dzieło sztuki nie staje już tylko obok natury — te ożywione idee mają moc, by rzeczywistość natury, w lustrze rozwoju duszy człowieka, artystycznie przekształcać. Tak zainspirowana wola wchodzi w wnętrze przyrody i zaczyna wprowadzać z powrotem w ruch zastygłe w przeliczalności dzieło. W rolnictwie biologiczno-dynamicznym dzieje się to w trzech stopniach, wychodząc od sposobu bardziej jeszcze naturowo zdeterminowanego ku sposobowi wyłaniającemu się już tylko z ducha.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;1._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_im_Sinne_der_Wiedergeburt_des_Handwerklichen&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 1. stopień: Twórczość artystyczna w sensie odrodzenia rzemiosła ====<br /> <br /> Niechaj stanie przed oczyma ducha czynność rzeźbiarza. Jego narzędziami, których używa, żeby w kamień wkuć obraz mającego powstać dzieła sztuki, są kamień, dłuto i młotek. Idea prowadząca do celu żyje<br /> <br /> W nim. Nie inaczej jest u rolnika, na jakikolwiek cel kieruje właśnie swoje działanie. Gdy dąży do tego, by obrobić pole, potrzebuje pługa, kultywatora i brony, żeby przygotować zagonek siewny; podobnie ma się rzecz przy pielęgnacji upraw w odniesieniu do zgrzebła i motyki, a dalej przy zbiorach, gdzie chodzi o szybkie, pewne i oszczędzające glebę sprzątnięcie plonu. {{SE|477}} Obraz idei, który prowadzi rolnika do wszystkich tych czynności, żyje w nim, a pole, rośliny, pogoda itd. mówią mu, co należy zrobić — tak jak kamień mówi rzeźbiarzowi, jak i gdzie ma przyłożyć dłuto i jak silny ma być cios. Ponieważ jednak rolnik obcuje z ożywioną i uduchowioną przyrodą, a więc z czymś istotowym, co samo sobie nadaje formę i staje się dziełem sztuki, jest ona dla rolnika na poziomie rzemiosła wielką nauczycielką. Czego potrzebuje rolnik, to nauki o źródłach, z których jego nauczycielka czerpie i tworzy — czy to w uprawie roli i ogrodnictwie, w hodowli zwierząt i gospodarce łąkowo-pastwiskowej, w sadownictwie i hodowli lasu, i w kształtowaniu krajobrazu. Musi to być nauka o tym, co nieustannie staje się i umiera, która w sposób konieczny wyznacza cel rolnika. A jego sztuka polega wtedy na tym, by z przeżytej mądrości, z czuto-wiedzącą prawdą, przez swoją rzemieślniczą pracę tworzyć powiązane ze sobą związki, dzięki którym w całej różnorodności rośliny kulturowe, zwierzęta domowe i gleby kulturowe mogą się rozwijać w sposób idealnotypiczny. Sztuka rzemiosła stawia się w rolnictwie w jak najszerszej mierze w służbie natury. Jest to współzawodnictwo z tym, co natura jako wielka artystka swojego dzieła stworzenia wskazuje. Chodzi o to,<br /> <br /> * przeżywać przepływanie pracy wewnętrzną radością, wypływającą z doświadczenia idei, i pozwalać, by czynności płynnie zazębiały się ze sobą;<br /> * przenikać gospodarstwo aż do ostatniego zakątka świadomością;<br /> * żeby we wszelkiej pracy żyła wrażliwa uważność, która rozpoznaje to, co nieporządne, brzydkie, nieudane, błędne — i pozwala, by to stało się pobudką do tym silniejszego kierowania zmysłu piękna i miłości do czynu na to, co służy urzeczywistnieniu celu duchowego;<br /> * żeby wszystko i każda rzecz stała w harmonijnych proporcjach względem siebie, a blask piękna odbijał usposobienie ludzi, którzy tam pracują;<br /> * nie dopuścić do tego, by rzemieślniczo-artystyczne tworzenie stało się pracą „odrabiania&quot;.<br /> <br /> Tego trzeba się nauczyć od nowa, od podstaw. Pod tym względem stoimy zupełnie na początku. Chodzi właśnie o to, żeby bez żadnych „ale&quot;, z ogniem {{SE|478}}<br /> <br /> ducha wykuć miecz idei, tym mieczem przekopać ziemię i w cierpliwości oczekiwać owoców przemiany — tych, które dojrzewają we mnie, i tych, które dojrzewają w ziemi.&lt;ref&gt;Por. Rudolf Steiner: ''Geistige Wirkenskräfte im Zusammenleben von alter und junger Generation; Pädagogischer Jugendkurs'', GA 217, Dornach 1988.&lt;/ref&gt; Ta robocza gesinnung może być na nowo nabyta tylko indywidualnie, z duchowo-moralnego kształcenia. Każdy musi uczyć się być wzorem dla drugiego. Gdy to się zaczyna spełniać choćby w zalążku, tworzy się fundament ku owocnej współpracy — ku sztuce społecznej prawdziwego budowania wspólnoty.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;2._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_aus_der_Ganzheit_in_die_Glieder&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 2. Stopień: twórcze kształtowanie artystyczne z całości w glieder ====<br /> <br /> Na tym stopniu natura jest już tylko w bardzo ograniczonym sensie mistrzynią. Czego naucza, to konteksty powiązań między rzeczami i istotami przyrody — na przykład koegzystencja kwiatów i owadów, stosunek między aktywnością dżdżownicy a żyznością gleby, tworzenie biotopów przez współżyjące ze sobą zwierzęta i rośliny i tak dalej. W tych splotach relacji panuje rozum, żyje niewidzialnie nadrzędna całość, która w świecie zmysłowym rozkłada się na sumę pojedynczych zjawisk. Ta całość nigdzie w przyrodzie nie ukazuje się zmysłowo, lecz tylko w człowieku, który nosi ową istotowo-całościową pełnię jako swoje Ja. Człowiek ma możliwość, na drodze postępującego samopoznania, poznać siebie jako istotę duchową — i tą zdolnością wniknąć poznawczo w nieujawnioną istotę całości, która w królestwie zwierząt, roślin i minerałów objawia się w pełnym mądrości bogactwie wzajemnych powiązań.<br /> <br /> W odniesieniu do bogatego splotu relacji zdrowego gospodarstwa rolnego ta twórcza całość — wyprowadzona od człowieka — została ujęta jako organizm, jako ciało indywidualności rolniczej. Natura oddaje temu organizmowi, jako „co&quot;, cały bogaty dar swego stworzenia pełnego wzajemnych odniesień; natomiast „jak&quot; — jak to stworzenie skomponować w wyższą całość organizmu gospodarstwa — tego natura nie powie. To musi rozbłysnąć w człowieku intuicyjnie jako żywa idea. Synteza „co&quot; i „jak&quot; jest aktem artystycznym. Rozgrywa się on z jednej strony w wewnętrznym przeżyciu osobistego stosunku, jaki buduje się do rzeczy i istot całości gospodarstwa. Z drugiej strony akt artystyczny wyraża się w tym, jak — z idei ujętych duchem — indywidualność rolnicza, względnie jej ciało, organizm gospodarstwa, glieder się w organy oraz miarowe i rozumne wzajemne stosunki. {{SE|479}}<br /> <br /> Podziały organiczne na gospodarkę bydlęcą, pastwiskową, polową, ogrodową, sadowniczą, leśną i żywopłotową, wraz z ich wielorakimi podpodziałami, służą z jednej strony pożyteczności zaopatrzenia w żywność, z drugiej strony uszlachetniają krajobraz kulturowy; dbają o estetykę ludzkiej przestrzeni życiowej. Człowiek kształtuje rolnictwo cieleśnie-fizycznie i duszowo-duchowo na swój obraz. Może odnaleźć siebie samego w stworzonym przez siebie dziele sztuki.<br /> <br /> Również z tym drugim krokiem artystycznego tworzenia istnieje jeszcze wielka przepaść między ideą a rzeczywistością. Wciąż istnieje skłonność, by opierać się na wielkim wzorze natury i zadowalać się tym, że prowadzi się gospodarkę po prostu „bliską naturze&quot; albo „biologiczną&quot;. To przypomina kogoś, kto uważa się już za artystę, kopiując zmysłowo-przedmiotowe natury. Owszem, natura dostarcza narzędzia i daje wskazówki, jak stosować je zgodnie z jej prawami i rozumnie — lecz to, co ręka ludzka formuje z tego wedle idei organizmu, względnie indywidualności, wywiedzionych od człowieka, jest czymś nowym, jest dziełem sztuki, które przewyższa to, co dane przez naturę.<br /> <br /> To dzieło sztuki nie jest gotowe, lecz kształtuje się dalej we współbrzmieniu z rozwojem prawdziwego rozumienia ducha. Jeśli w dawniejszych czasach owo rozumienie było przybliżane sercu człowieka niejako z zewnątrz — przez instytucje religijne, kościoły i klasztory — jako treści wiary, to teraz i w przyszłości może być uchwycone od wewnątrz w uświadamianiu sobie rzeczywistości ducha i znajdować artystyczny wyraz na zewnątrz. To, czym niegdyś były kościół i klasztor, musi odtąd żyć w duszy jako niesiony przez Ja impuls duchowy, dążący ku górze. Sztuka nowo kształtującego się, z ducha ujętego rolnictwa nie emancypuje się od nauki. Przeciwnie — wyrośnie razem z nią w nową jedność. Sztuka ożywi nauki i przez to stanie się bardziej świadoma swego celu duchowego.<br /> <br /> &lt;span id=&quot;3._Stufe:_Das_künstlerische_Schaffen_als_ein_Schöpfertum_rein_aus_dem_Geist&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> ==== 3. Stopień: Twórczość artystyczna jako czysty akt stwórczy z ducha ====<br /> <br /> Zasadniczy rys istotowy biologiczno-dynamicznej uprawy ziemi — również i właśnie w odniesieniu do praktykowania nowego artystycznego dostępu do rzeczy i istot przyrody — staje się uchwytny dopiero przez antropozoficzną naukę duchową, a szczególnie przez Kurs rolniczy Rudolfa Steinera. Tu natura i nauka zostają w całości postawione w służbę poznania ducha. Dotyczy to przede wszystkim kwestii nawożenia oraz wytwarzania i stosowania biologiczno-dynamicznych {{SE|480}}<br /> <br /> Preparaty. Swoje powstanie zawdzięczają one procesowi artystycznemu, który zapala się na przeżywaniu ideowych form antropozoficznej nauki duchowej. To, co w tym procesie wyjątkowo szczególne, polega na tym, że tu rozmieszczenie substancji, jakie w naturze się znajdują — a które, jak wykłada Rudolf Steiner, zbudowane są «w tym sensie, w jakim Chrystus je po kolei rozmieścił»&lt;ref&gt;Steiner Rudolf: ''Die geistige Führung des Menschen und der Menschheit'', GA 15, Dornach 1987, S. 66.&lt;/ref&gt; — złożone jest teraz początkowo w ręce człowieka. Leży w jego wolności, by to rozmieszczenie przeprowadzić z tego właśnie samego źródła ducha. Choć początkowo są to jedynie wskazania badacza ducha, to jednak jest się tak naprowadzanym, że w owych celach można przeczuć, jak głęboko zapuszczają korzenie w podstawach ducha. Przeczuwanie celu duchowego wskazującego ku przyszłości może właśnie w artystycznym dokonaniu rozjaśnić się ku pewności ducha. Wymagane jest ku temu jednak, by przy każdym poszczególnym kroku, jaki czyni się w wytwarzaniu i stosowaniu, uwaga skierowana była zarazem na wielkie powiązania, w obrębie których dokonuje się zdarzenie preparatowe. Współprzeżywanie takich powiązań w tu i teraz ziemskich daności tworzy następującym po sobie krokom preparacji niejako osłonę. Tak na przykład, gdy skupia się myśl na krowie, której znaczenie w powiązaniu ze światami wzrasta ku niemu-rmiarzowi, jako dawczyni większości organowych osłon; lub na ziołach, których kwiaty zostają użyte; lub na porach roku i na miejscu, gdzie zostają zakopane, względnie wystawione na działanie żywiołów; lub wreszcie na słonecznym, planetarnym i gwiazdowym działaniu, które ze wszystkich stron zamyka dane zdarzenie. Cały obwód staje się ojcem chrzestnym każdemu poszczególnemu krokowi preparacji. Próba odczuwania tego w działaniu budzi nową sztukę, nowy rodzaj artystycznego tworzenia — nie taką, która jak rzeźba lub malowany obraz staje tylko obok natury, przewyższając ją z własnego praobrazowego przeżycia, ale pozostając pozorem — lecz artystyczne tworzenie, które zanurkuje w naturę i obudzi w niej nowe impulsy stawania się.<br /> <br /> W sposób artystyczny powstaje w opisanych preparacjach połączenie substancji i ducha, które wskazuje drogę rozwoju od natury ku nadnaturze, podczas gdy rzekomo nawozowe sole wzięte z martwej natury otwierają wrota ku podaturze, ku wrogim życiu siłom podzmysłowego.<br /> <br /> Nawożenie w biologiczno-dynamicznej uprawie ziemi zmierza do tego, by naturalne działanie udostępnić siłom nadnatury. Można {{SE|481}}<br /> <br /> Pojęcia tej ostatniej, z perspektywy rolnictwa, można myśleć w jedności z ideą «indywidualności rolniczej». Tak jak ta «wypełnia swoje istotę», gdy jest «pojmowana» jako taka,&lt;ref&gt;Rudolf Steiner: ''Geisteswissenschaftliche Grundlagen zum Gedeihen der Landwirtschaft'', GA 327, Vortrag vom 10. Juni 1924, Dornach 1999, S. 42: «Nun, eine Landwirtschaft erfüllt eigentlich ihr Wesen im besten Sinne des Wortes, wenn sie aufgefasst werden kann als eine Art Individualität für sich, eine wirklich in sich geschlossene Individualität.»&lt;/ref&gt; tak wypełnia się indywidualność człowieka, Ja, substancją istotową w tej mierze, w jakiej mocą Ja uduchawia swoje człony istoty — ciało fizyczne, ciało eteryczne i astralne — to znaczy: wyzwala je z ich związania z naturą. Wypełnienie istoty Ja stanowi drogę rozwoju człowieka poprzez inkarnacje. Im bardziej żyjące w ciele Ja postępuje naprzód w świadomości swej duchowej natury, tym bardziej może ono, z nadmiaru siły swego jestestwa, rozszerzać się ponad pozaludzką naturę i — przemieniając ją — przez ukierunkowaną działalność «uczyć się pojmować» gospodarstwo rolne «jako pewnego rodzaju indywidualność». To pojmowanie jest prawdziwie inauguracją ku przyszłości: mianowicie zaszczepić ideę rozwoju, wychodząc od człowieka budzącego się teraz ku swemu wyższemu człowieczeństwu, w zaistniałym bycie natury. Oznacza ono zarazem — mocą wyższego Ja — wyrzeczenie się tego, czego chce dla siebie Ja związane z ciałem, egoistyczne. W ten sposób wskazana jest droga, jak chrześcijaństwo może na nowy sposób znowu zapuścić korzenie w pracy przy ziemi. Ta perspektywa przyszłości uzasadnia usposobienie duchowe, z którego rolnik może dawać naturze w miłości to, czego ona nie ma — dar, przez który działanie istot przyrody w danym miejscu może indywidualizować się ku wyższej całości.<br /> <br /> W tym sensie można patrzeć na preparaty i na nawozy organiczne, w których dochodzą do działania, jako na środki wychowawcze czy ewolucyjne, przez które gospodarstwo rolne może wypełniać się istotą i stawać się rzeczywistą indywidualnością. W niej indywidualizują się siły wyżyn i głębin w dzieło sztuki środka — w żyzną glebę.<br /> <br /> To samo usposobienie duchowe, o którym tu mowa, pozwala człowiekowi rozpoznać istotę i znaczenie współpracy ze względu na twórczą budowę wspólnoty skierowaną ku przyszłości. Stający się organizm rolniczy jako ciało indywidualności rolniczej i organizm społeczny jako ciało wspólnoty ludzkiej czującej się zjednoczoną w istocie Chrystusa — to dwie połowy jednej i {{SE|482}}<br /> <br /> tej samej rzeczywistości. Dopiero to zjednoczenie tworzy całościowe dzieło sztuki. Zalążek czegoś takiego jest na każdym gospodarstwie na świecie, gdzie pracuje się z takiego usposobienia duchowego — jest rozpoznawalny i doświadczalny. {{SE|483}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Dank&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Podziękowania ===<br /> <br /> To, co poruszało mnie z ukrytych głębin mego losu, przybrało kształt przez spotkanie z bardzo wieloma ludźmi. Wszyscy oni wnosili wkład po wkładzie, aby we mnie ukształtował się obraz świata, który z rozumienia przeszłości, w jej metamorfozach, wskazywał mi drogę ku przyszłości. Im wszystkim należy się podziękowanie. Niejeden spośród nich był mi drogowskazem, by odważnie przekroczyć poznawczą bramę antropozoficznej nauki o duchu i na tej drodze rozpoznać w zarysie nadmiar zadań, jakie przyszłość stawia przed człowiekiem Ziemi. To, że w ogóle mogłem chwycić się choćby zalążków takiego zadania przyszłości, zawdzięczam obejmującemu wszystko dziełu Rudolfa Steinera.<br /> <br /> Dalej należy się moja wdzięczność tym wszystkim, którzy pomogli mi stawiać moje początkowo jeszcze niepewne kroki ku takim celom przyszłości. Na polu rolniczym byli to Joseph Blockhuys, Ernst Becker, Hans Jörg Graf von Bothmer, Wolfgang Schaumann, na polu przyrodoznawczym Herbert Koepf, Jochen Bockemühl i Georg Maier, a na polu kształtowania życia społecznego Wilhelm Ernst Barkhoff, Rolf Kerler i Albert Fink. Długoletnim przyjacielem i doradcą był dla mnie Georg Glöckler, któremu zawdzięczam wiele spostrzeżeń dotyczących człowieka i świata. Na koniec niech zostanie podziękowany Gunter Gebhard za jego przepełnione zrozumieniem przejrzenie rękopisu i za uzupełniające propozycje. W tym samym sensie składam podziękowanie Hansowi-Christianowi Zehnterowi, który z subtelnym wyczuciem podjął się redakcji. Wielkie podziękowanie należy się współpracownicom Dottenfelderhofу, które z poświęceniem zajęły się maszynopisowym opracowaniem tekstu, jak również grafikom Ivanie Supan i Mathiasowi Buessowi.<br /> <br /> Szczególnie wielkie podziękowanie należy się Lieselotcie Klett, mojej żonie, która przez dziesięciolecia współtworzyła to, o czym w tej książce mowa, która śledziła jej powstawanie miłościwie-krytycznym okiem i która uwalniała mi plecy na godziny spokoju w zawsze pracowitym życiu gospodarstwa.<br /> <br /> Na samym końcu niech zostanie wypowiedziane wielkie podziękowanie Panu dr. Peterowi Schnellowi oraz Fundacji Software AG za finansowe wsparcie, dzięki któremu wydanie tej pracy w ogóle stało się możliwe.<br /> <br /> [[Manfred Klett]] {{SE|484}}<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Manfred Klett, Ostersonntag 2021.jpeg|frame|zentriert|&lt;center&gt;&lt;small&gt;Manfred Klett am Dottenfelderhof, Ostersonntag 2021. Foto: François Hagdorn, CC BY-SA 4.0.&lt;/small&gt;&lt;/center&gt;]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> {{SE|485}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Lebenslauf_Manfred_Klett&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Życiorys Manfreda Kletta ===<br /> <br /> [[Manfred Klett]] urodził się w 1933 roku w Tanganice, dzisiejszej Tanzanii, u podnóża Kilimandżaro. Lata szkolne spędził między innymi w szkole Schloss Salem, a po drugiej wojnie światowej w Szkole Waldorfskiej w Stuttgarcie, z roczną wymianą uczniowską w Anglii. Studia na Politechnice Stuttgarckiej zostały przedwcześnie przerwane wypadkiem. Podczas rocznego pobytu roboczego w północno-wschodniej Syrii postanowił zostać rolnikiem. Po odbyciu praktyki rolniczej nastąpiły studia agronomiczne na Uniwersytecie Stuttgart-Hohenheim i doktorat z gleboznawstwa. Kolejne cztery lata poświęcił badaniom w Instytucie Biologiczno-Dynamicznym na temat «Nawożenie a jakość żywności». Rok 1968 wyznaczył założenie [[Betriebsgemeinschaft Dottenfelderhof|Wspólnoty Gospodarskiej Dottenfelderhof]] (pięć rodzin), a niedługo potem — Szkoły Rolniczej Dottenfelderhof. Po dwudziestu latach biologiczno-dynamicznej pracy budowlanej z żoną i pięciorgiem dzieci objął kierownictwo «Działu Rolniczego Sekcji Przyrodoznawczej w Goetheanum» w Dornach w Szwajcarii. Po czternastu latach tej działalności i kolejnych ośmiu latach jako wolny współpracownik przy przemianowanej tymczasem «Sekcji dla Rolnictwa» powrócił na Dottenfelderhof i ponownie podjął działalność dydaktyczną w tamtejszej Szkole Rolniczej. Równocześnie od 21 lat opiekuje się projektem wiejskim Juchowo w Polsce. Jest to próba stworzenia we wschodniej Europie rozsadnika, w którym «Bildung der Erde» — «kształtowanie Ziemi» (Novalis) — jawi się jako zadanie społeczne i w którym «kwestia społeczna» w kształtowaniu Ziemi znajdzie swoją odpowiedź.<br /> {{SE|485}}<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Sachwortregister&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> == Indeks rzeczowy ==<br /> <br /> +++ Stan na 27 kwietnia 2026: Ten indeks rzeczowy nie jest częścią wydania drukowanego! Znajduje się w toku ciągłego opracowywania/uzupełniania/weryfikacji. Zapraszamy do [[MitTun bei biodyn.wiki|współdziałania]] +++<br /> <br /> {{GlossarNavigationArtikel|A}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|A}}<br /> <br /> * Ackerbau [[#45|uprawa roli]], [[#53|53]], [[#65|65]], [[#66|66]], [[#107|107]]<br /> * Ackerschachtelhalm (Equisetum) [[#253|253]]<br /> ** Ausspritzen [[#253|opryskiwanie]], [[#356|356]]<br /> ** und Kiesel [[#253|i krzemień]]<br /> * Ackerschachtelhalm (siehe Schachtelhalmpräparat) [[#448|448]]<br /> * Agrarindustrialismus [[#29|29]], [[#30|30]], [[#71|71]], [[#79|79]], [[#81|81]], [[#82|82]], [[#176|176]], [[#190|190]]<br /> * Ätherisch-Astralisches im Komposthaufen [[#293|To, co eteryczno-astralne w pryzmie kompostowej]], [[#296|296]]<br /> ** in der Pflanze [[#224|w roślinie]], [[#251|251]], [[#362|362]]<br /> * Ätherisch-Lebendiges auf erhöhtem Niveau [[#116|To, co eteryczno-żywe na podwyższonym poziomie]]<br /> * Ätherisch-Wucherndes [[#284|To, co eteryczno-bujne]]<br /> * Ätherarmut im Baumwurzelgebiet [[#302|Ubóstwo eteryczne w strefie korzeni drzewa]]<br /> * Ätherleib (Lebensorganisation) [[#41|Ciało eteryczne (organizacja życiowa)]], [[#98|98]], [[#100|100]], [[#104|104]], [[#235|235]], [[#268|268]]<br /> * Ätzkalk im Komposthaufen (Brandkalk) [[#283|Wapno palone w pryzmie kompostowej]], [[#284|284]]<br /> * Apfel [[#125|Jabłko]]<br /> * Astralleib (Seelenorganisation) [[#44|Ciało astralne (organizacja duszna)]], [[#49|49]], [[#99|99]], [[#111|111]], [[#268|268]], [[#303|303]]<br /> * Astralität<br /> ** Astralleib und Krankheit [[#99|Ciało astralne i choroba]], [[#250|250]]<br /> ** Astralisches und Pflanze [[#111|To, co astralne, i roślina]], [[#225|225]], [[#250|250]], [[#362|362]]<br /> ** Astralreichtum im Baumkronengebiet [[#125|Bogactwo astralne w strefie korony drzewa]], [[#302|302]]<br /> ** Astralisierung der Luft [[#221|Astralizacja powietrza]]<br /> * Atmosphäre [[#22|22]], [[#102|102]], [[#276|276]]<br /> * Atmosphäre (Luftumkreis) [[#102|Atmosfera (obwód powietrzny)]], [[#103|103]], [[#118|118]], [[#121|121]]<br /> * Atmung<br /> ** des Menschen [[#91|człowieka]], [[#241|241]]<br /> ** der Tiere [[#116|zwierząt]], [[#119|119]]<br /> ** und Meditation [[#152|i medytacja]] (jako „przeniknięcie myślą&quot; przy przeżuwaniu)<br /> ** und Stoffwechsel [[#91|i przemiana materii]]<br /> ** und Schmetterlingsblütler [[#241|i motylkowate]]<br /> ** Atmung (Luftatmungsphase im Kompost) [[#292|Oddychanie (faza oddychania powietrznego w kompoście)]]<br /> * Aussaat / Aussaatzeit [[#214|Wysiew / czas wysiewu]], [[#230|230]], [[#240|240]], [[#241|241]]<br /> ** Nährkraft, Reproduktionskraft [[#230|siła odżywcza, siła reprodukcyjna]], [[#253|253]]<br /> ** Regen, Vollmond [[#244|deszcz, pełnia księżyca]]<br /> ** Mondphasen [[#244|fazy księżyca]], [[#253|253]]<br /> * Ausscheidung<br /> ** bei der Pflanze [[#217|u rośliny]]<br /> ** der Nahrungsstofflichkeit im Gehirn [[#89|substancji pokarmowej w mózgu]], [[#90|90]]<br /> * Ausscheidungen (menschliche) [[#323|Wydaliny (ludzkie)]], [[#324|324]]<br /> * Ausscheidungen (tierische) [[#133|Wydaliny (zwierzęce)]], [[#142|142]], [[#145|145]], [[#149|149]], [[#157|157]], [[#287|287]], [[#303|303]]<br /> * Ausspritzen der flüssigen Präparate [[#356|Opryskiwanie płynnymi preparatami]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|B}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|B}}<br /> * Bakterien<br /> ** Im Boden und Mist [[#214|W glebie i oborniku]], [[#218|218]], [[#252|252]], [[#292|292]], [[#296|296]], [[#306|306]]<br /> ** Wirkung im Dünger [[#296|Działanie w nawozie]], [[#306|306]]<br /> * Bakterien (Darm- und Knöllchenbakterien) [[#241|Bakterie (jelitowe i brodawkowe)]], [[#296|296]]<br /> * Baldrianblüten [[#434|Kwiaty waleriany]]<br /> * Baldrianpräparat [[#427|Preparat z waleriany]]<br /> * Bauchfell (Gekröse) [[#154|Otrzewna (krezka)]], [[#157|157]]<br /> * Bauchfell (Gekröse des Rindes) [[#157|Otrzewna (krezka bydlęca)]], [[#331|331]], [[#415|415]]<br /> * Bauer<br /> ** als Meditant [[#68|jako medytant]]<br /> ** und Wissenschaft [[#82|i nauka]], [[#86|86]]<br /> * Bauer / Bauerntum [[#30|30]], [[#71|71]], [[#76|76]], [[#86|86]], [[#184|184]]<br /> * Bauernphilosophie [[#43|Filozofia chłopska]], [[#169|169]]<br /> ** Regeln und ihre Weisheit [[#232|Reguły i ich mądrość]]<br /> * Baum, Ansammler von Astralität [[#125|Drzewo, skupiacz astralności]], [[#302|302]]<br /> ** Bildungsschichten [[#302|Warstwy kształtowania]]<br /> ** im Gegensatz zur Krautpflanze [[#302|w przeciwieństwie do rośliny zielnej]]<br /> * Baum (Obstbaum) [[#58|58]], [[#66|66]], [[#301|301]], [[#302|302]]<br /> * Baumkronengebiet und Baumwurzelgebiet [[#302|Strefa korony i strefa korzeni drzewa]]<br /> * Betriebsgemeinschaft [[#162|Wspólnota gospodarcza]], [[#163|163]], [[#165|165]], [[#172|172]], [[#173|173]], [[#177|177]], [[#181|181]], [[#185|185]]<br /> * Betriebsorganismus [[#34|Organizm gospodarstwa]], [[#35|35]], [[#80|80]], [[#81|81]], [[#162|162]], [[#175|175]], [[#178|178]], [[#181|181]], [[#185|185]]<br /> * Bienen (Honigbiene) [[#123|Pszczoły (pszczoła miodna)]], [[#124|124]], [[#130|130]], [[#131|131]]<br /> * Bildschaffende Methoden (Kupferchloridkristallisation) [[#317|Metody obrazotwórcze (krystalizacja chlorkiem miedzi)]], [[#318|318]]<br /> * Biologisch-dynamische Präparate [[#289|Preparaty biologiczno-dynamiczne]], [[#310|310]], [[#325|325]], [[#328|328]], [[#334|334]], [[#336|336]], [[#344|344]]<br /> * Blatt- und Blütenwärme für die Pflanze [[#224|Ciepło liścia i kwiatu dla rośliny]], [[#237|237]]<br /> * Blütenfarbe - Planeten [[#224|Barwa kwiatu – planety]]<br /> * Boden<br /> ** Kalkgehalt [[#211|Zawartość wapna]], [[#283|283]]<br /> ** Kieselgehalt [[#211|Zawartość krzemionki]], [[#284|284]]<br /> ** Tonbeigabe [[#210|Dodatek gliny]], [[#211|211]]<br /> ** als Organ [[#95|jako organ]]<br /> ** Durchvernünftigung [[#333|Przepojenie rozumnością]]<br /> ** Eisengehalt und Enteisung [[#285|Zawartość żelaza i odżelazianie]]<br /> ** geologische Grundlage [[#205|Podłoże geologiczne]]<br /> * Boden / Bodenbearbeitung [[#45|Gleba / uprawa roli]], [[#205|205]], [[#207|207]], [[#213|213]], [[#219|219]], [[#220|220]], [[#227|227]], [[#230|230]], [[#233|233]]<br /> * Bodenfruchtbarkeit [[#29|Żyzność gleby]], [[#201|201]], [[#203|203]], [[#238|238]], [[#242|242]]<br /> * Brennnessel (Urtica dioica) [[#253|253]], [[#310|310]]<br /> * Brennnesselpräparat [[#379|Preparat pokrzywowy]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|C}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|C}}<br /> <br /> * Chamomilla off. (Kamille) [[#339|Chamomilla off. (rumianek)]], [[#360|360]], [[#372|372]]<br /> * Chaos im Samen und in seinem Umkreis [[#290|Chaos w nasieniu i w jego obwodzie]]<br /> * Chaos (im Kompostierungsprozess) [[#290|Chaos (w procesie kompostowania)]], [[#294|294]], [[#351|351]]<br /> * Chemisch-Wirksames im Erdboden [[#263|To, co chemiczno-czynne, w glebie]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|D}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|D}}<br /> * Dämpfungsprozeß [[#284|Proces tłumienia]]<br /> * Dauerhumus [[#218|Humus trwały]], [[#221|221]], [[#224|224]], [[#238|238]], [[#295|295]], [[#296|296]]<br /> * Dauerpflanzen [[#202|Rośliny trwałe]]<br /> * Dreigliederung (des Menschen) [[#88|Trójczłonowość (człowieka)]], [[#89|89]], [[#90|90]], [[#92|92]], [[#114|114]]<br /> * Duft [[#224|Zapach]], [[#363|363]]<br /> * Dünger<br /> ** Behandlung [[#304|Postępowanie z nawozem]], [[#305|305]], [[#309|309]]<br /> ** persönliches Verhältnis [[#287|osobisty stosunek]], [[#303|303]]<br /> ** Vernünftigwerden [[#333|nabywanie rozumności]]<br /> ** Präparate [[#326|preparaty]], [[#334|334]], [[#360|360]]<br /> * Düngung [[#259|Nawożenie]], [[#267|267]], [[#273|273]], [[#280|280]], [[#286|286]], [[#303|303]], [[#323|323]]<br /> * Düngungsfrage [[#259|Kwestia nawożenia]], [[#271|271]]<br /> * Dunghaufen [[#307|Pryzma nawozowa]]<br /> * Dungstätte [[#307|Miejsce składowania nawozu]]<br /> * Durchseihen der Präparateflüssigkeit [[#351|Przecedzanie cieczy preparatowej]] (przy procesie mieszania i opryskiwaniu)<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> == E ==<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|E}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|E}}<br /> * Edelwild [[#112|Zwierzyna szlachetna]]<br /> * Edelwildblase (Hirschblase) [[#332|332]], [[#339|339]]<br /> * Eiche, Eichenrinde [[#339|339]], [[#389|389]]<br /> * Eichenrindepräparat [[#389|Preparat z kory dębowej]]<br /> * Eichbaum und Marsperiode [[#211|211]], [[#224|224]]<br /> * Eingraben der Präparate [[#347|347]], [[#349|349]]<br /> * Einjährige Pflanze [[#44|Roślina jednoroczna]]<br /> * Einsäuern (Silofütterung) [[#148|Kiszenie (żywienie kiszonką)]]<br /> * Eisengehalt im Boden und Enteisenung [[#285|285]]<br /> * Eisen, Strahlung der Brennnessel (erst in späteren Kapiteln im Buch ausgeführt)<br /> * Eiweiß<br /> ** Molekularstruktur [[#265|Struktura molekularna białka]], [[#362|362]]<br /> ** und Samenbildung [[#362|i tworzenie się nasion]]<br /> ** im tierischen und pflanzlichen Organismus [[#362|w organizmie zwierzęcym i roślinnym]]<br /> * Elementarwesen [[#114|Istoty żywiołowe]], [[#116|116]], [[#121|121]], [[#125|125]]<br /> * Elemente<br /> ** über und unter der Erde [[#93|nad i pod ziemią]], [[#101|101]]<br /> ** Qualitätsverhältnisse [[#103|stosunki jakościowe]]<br /> * Elektrizität [[#264|264]]<br /> * Elektrische Futterkonservierung (nicht erwähnt)<br /> * Embryonalleben [[#44|Życie embrionalne]], [[#215|215]]<br /> * Entitäten, Wirkung kleinster [[#326|326]], [[#348|348]]<br /> * Equisetum arvense (Ackerschachtelhalm) [[#253|Skrzyp polny]]<br /> ** Tee [[#253|Herbata ze skrzypu]]<br /> * Erdboden als Organ [[#95|Gleba jako organ]]<br /> * Erdpflanzengeruch und Baumgeruch (nicht erwähnt)<br /> * Ernährung [[#36|Odżywianie]], [[#153|153]]<br /> * Erzeugungsbedingungen (Industrie/Landwirtschaft) [[#30|Warunki wytwarzania (przemysł/rolnictwo)]], [[#32|32]], [[#38|38]]<br /> * Esparsette<br /> * Esel [[#137|Osioł]], [[#138|138]], [[#139|139]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|F}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|F}}<br /> * Fäkalienverwendung [[#323|Stosowanie fekaliów]], [[#324|324]] <br /> * Farben und Planeten [[#224|Barwy i planety]] <br /> * Feldmaus [[#245|Mysz polna]], [[#246|246]] <br /> * Feuer als Zerstörer der Fruchtbarkeit [[#245|Ogień jako niszczyciel żyzności]] <br /> * Frostgare [[#208|Dojrzałość mrozowa gleby]] <br /> * Frostwirkung [[#208|Działanie mrozu]] <br /> * Fruchtfolge [[#235|Płodozmian]], [[#237|237]], [[#238|238]], [[#239|239]], [[#241|241]], [[#242|242]], [[#250|250]], [[#253|253]], [[#254|254]], [[#255|255]], [[#257|257]] <br /> * Früchte<br /> ** Aroma und Planetenwirkung [[#224|Aromat i działanie planet]], [[#225|225]] <br /> * Fütterung der Tiere [[#148|Żywienie zwierząt]], [[#150|150]], [[#151|151]], [[#305|305]] <br /> * Futterkräuter<br /> ** Eigenschaften [[#249|Właściwości]]<br /> * Fütterungsmethoden [[#136|Metody żywienia]], [[#148|148]], [[#263|263]], [[#299|299]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|G}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|G}}<br /> * Gehirn (Kräfte und Stofflichkeit) [[#89|Mózg (siły i substancjalność)]], [[#90|90]], [[#129|129]]<br /> * Geflügel (Hausgeflügel) [[#131|Drób (drób domowy)]], [[#132|132]], [[#133|133]]<br /> * Geist und Stoff [[#268|Duch i substancja]]<br /> * Geistesforschung [[#160|Badanie duchowe]], [[#329|329]]<br /> * Gekröse vom Rind [[#154|Krezka bydlęca]], [[#331|331]], [[#415|415]]<br /> * Geologische Grundlage des Bodens [[#205|Geologiczne podłoże gleby]]<br /> * Gesteinsmehle [[#281|Mączka skalna]], [[#282|282]], [[#283|283]], [[#284|284]], [[#285|285]]<br /> * Gestirnkonstellationen [[#207|Konstelacje gwiezdne]]<br /> * Geweihbildung und Hornbildung [[#113|Tworzenie poroża i tworzenie rogów]], [[#155|155]]<br /> * Gründüngung [[#231|Nawóz zielony]], [[#298|298]], [[#302|302]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|H}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|H}}<br /> * Hackfrüchte [[#248|Rośliny okopowe]], [[#254|254]]<br /> * Halmfrüchte [[#247|Rośliny zbożowe]], [[#253|253]]<br /> * Handarbeit und ihre Bedeutung [[#108|Praca ręczna i jej znaczenie]], [[#109|109]], [[#248|248]]<br /> * Haustiere [[#126|Zwierzęta domowe]], [[#127|127]], [[#128|128]]<br /> * Hederichbekämpfung [[#247|Zwalczanie rzodkwi świrzepy]], [[#255|255]]<br /> * Heilen der Pflanzennatur [[#250|Leczenie natury roślinnej]]<br /> * Heilmittel [[#341|Środki lecznicze]]<br /> * Heu, Bedeutung als Futter [[#67|Siano, znaczenie jako pasza]]<br /> * Hornbildung [[#155|Tworzenie rogów]], [[#345|345]]<br /> * Hornkieselpräparat [[#348|Preparat rogu krzemiennego]], [[#350|350]]<br /> * Hornmistpräparat [[#344|Preparat z nawozu w rogu]], [[#350|350]]<br /> * Hülsenfrüchte (Leguminosen) [[#241|Rośliny strączkowe (leguminozy)]], [[#256|256]]<br /> * Humus / Humusbildung [[#221|Humus / tworzenie się próchnicy]], [[#223|223]], [[#238|238]], [[#287|287]], [[#295|295]]<br /> * Humus, Finsterniswirkung [[#225|Humus, działanie ciemności]]<br /> * Humusbildung im Haushalt der Natur [[#223|Tworzenie się próchnicy w gospodarstwie natury]], [[#297|297]]<br /> * Hund [[#140|Pies]], [[#141|141]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|I}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|I}}<br /> * Ich-Anlage (Rind) [[#156|Zadatek Ja (bydło)]], [[#157|157]]<br /> * Ich-Organisation [[#160|Organizacja Ja]]<br /> * Ichorganisationskraft<br /> ** Jauche und Dung [[#156|Gnojówka i obornik]], [[#157|157]]<br /> * Impfversuche bei Böden<br /> * Individualität, landwirtschaftliche [[#88|Indywidualność rolnicza]], [[#97|97]], [[#101|101]], [[#201|201]], [[#271|271]]<br /> * Industrie (Polarität zur Landwirtschaft) [[#27|Przemysł (polarność wobec rolnictwa)]], [[#30|30]]<br /> * Insekten [[#122|Owady]], [[#123|123]]<br /> * Insektenbekämpfung [[#250|Zwalczanie owadów]]<br /> * Insekten und Pflanze [[#123|Owady i roślina]], [[#124|124]]<br /> * Irdische Kräfte und Substanzen im Organismus [[#235|Siły i substancje ziemskie w organizmie]], [[#236|236]]<br /> * Irdische Wirksamkeit in der Pflanze [[#225|Ziemskie działanie w roślinie]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|J}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|J}}<br /> * Jahreszeiten [[#206|Pory roku]], [[#213|213]], [[#220|220]], [[#228|228]]<br /> * Jauche [[#309|Gnojówka]], [[#311|311]]<br /> * Jupiter [[#211|211]], [[#224|224]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|K}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt;<br /> {{BS|K}}<br /> * Kalk jako żądny [[#211|211]]<br /> * Kalk jako uzdrowiciel<br /> * Zawartość wapna w glebie [[#211|211]], [[#283|283]]<br /> * Wapno w kompoście [[#284|284]]<br /> * Typ wapniowy<br /> ** Kalk i krzemień<br /> ** Siła kształtująca, współdziałanie [[#211|211]], [[#212|212]]<br /> ** i bliskie planety [[#211|211]]<br /> ** Działanie w roślinie [[#212|212]]<br /> * Warstwa kambium w drzewie [[#302|302]]<br /> * Rumianek (Chamomilla off.) [[#339|339]], [[#360|360]], [[#372|372]]<br /> * Preparat rumiankowy [[#372|372]]<br /> * Proces rumianku w organizmie [[#341|341]]<br /> * Ziemniak, spożycie ziemniaków [[#248|248]], [[#254|254]]<br /> * Kot [[#140|140]], [[#141|141]]<br /> * Krzemień (kwarc) [[#211|211]], [[#348|348]]<br /> * Krzemień w glebie [[#211|211]]<br /> ** i Equisetum [[#253|253]], [[#448|448]]<br /> ** i dalekie planety [[#211|211]]<br /> ** i kalk [[#211|211]]<br /> ** i działanie światła [[#225|225]]<br /> ** Mniszek lekarski [[#339|339]], [[#405|405]]<br /> * Substancja krzemowa, krzemionka [[#209|209]], [[#318|318]]<br /> ** Preparat krzemowy w rogu krowim [[#348|348]]<br /> ** i ciepło [[#349|349]]<br /> ** i to, co korzeniowe [[#357|357]]<br /> * Rozdrabnianie krzemienia [[#349|349]]<br /> * Koniczyna [[#238|238]], [[#241|241]], [[#249|249]], [[#256|256]]<br /> * Układ kostny zwierząt [[#117|117]]<br /> * Gotowanie produktów żywnościowych<br /> * Węgiel jako nosiciel naturalnych procesów kształtowania [[#288|288]]<br /> * Pryzma kompostowa [[#287|287]], [[#289|289]], [[#290|290]]<br /> ** Przekopywanie [[#291|291]]<br /> ** Do nawożenia łąk [[#299|299]]<br /> * Kompostowanie / kompost [[#287|287]], [[#299|299]], [[#360|360]]<br /> * Konserwowanie przez elektryczność<br /> * Konserwowanie przez zakwaszanie [[#148|148]]<br /> * Analiza kosmiczno-jakościowa [[#156|156]]<br /> * Kosmiczne oddziaływanie wspierane przez deszcz<br /> * To, co kosmiczne w krzemienistym [[#211|211]]<br /> ** w roślinie [[#216|216]], [[#224|224]], [[#362|362]]<br /> ** i to, co ziemskie, glina jako pośrednik [[#212|212]]<br /> * Siły żywe w nawozie [[#312|312]], [[#313|313]]<br /> * Strumienie sił w tym, co organiczne [[#265|265]]<br /> * Siła krystalizacji ziemi w zimie [[#207|207]], [[#208|208]], [[#231|231]]<br /> * Krowa / bydło [[#146|146]], [[#149|149]]<br /> * Róg krowi [[#155|155]], [[#345|345]]<br /> ** Wiek, wielkość, płeć [[#345|345]]<br /> ** Użycie końskiego obornika [[#307|307]]<br /> ** Czas użytkowania [[#347|347]]<br /> * Preparat krzemowy [[#348|348]]<br /> ** Przechowywanie [[#349|349]]<br /> ** Czas użycia, rozprowadzanie, zakopywanie [[#347|347]], [[#349|349]], [[#356|356]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|L}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt;<br /> {{BS|L}}<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> * Rolnictwo, indywidualność [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#88|88]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#101|101]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#201|201]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#202|202]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#271|271]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#327|327]]<br /> * Larwa [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#122|122]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#296|296]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]<br /> * Siły żywe w nawozie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#312|312]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]]<br /> * Rośliny motylkowe [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#239|239]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#298|298]]<br /> ** jako zbieracz azotu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]<br /> ** Tworzenie owoców [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]<br /> ** i proces wdychania [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]<br /> * Siemię lniane [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]]<br /> * Doświadczenie światło–cień [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#315|315]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#320|320]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#321|321]]<br /> * Mniszek lekarski [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#331|331]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#342|342]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#405|405]]<br /> * Preparat z mniszka lekarskiego [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#405|405]]<br /> * Powietrze [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#103|103]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#206|206]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]<br /> * Lucerna [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#239|239]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#242|242]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]<br /> <br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|M}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt;<br /> {{BS|M}}<br /> * Mars, okres Marsa [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Maszyny w rolnictwie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#29|29]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#31|31]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#37|37]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#77|77]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#182|182]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#183|183]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#233|233]]<br /> * Żywienie zwierząt rzeźnych [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#134|134]]<br /> * Medytacja [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#68|68]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#152|152]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#173|173]]<br /> ** i oddychanie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#152|152]]<br /> ** Zagadnienia medyczne [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#55|55]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#89|89]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#318|318]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#364|364]]<br /> * Odchody ludzkie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#323|323]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#324|324]]<br /> * Organizm ludzki i zwierzęcy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#98|98]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]] *<br /> * Merkury, planety bliskie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> * Tworzenie mleka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#36|36]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#158|158]]<br /> * Żywienie krów mlecznych [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|222]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]<br /> * Obniżanie się jakości produktów [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#226|226]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]]<br /> * Mineralne środki nawozowe [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#77|77]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#274|274]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#281|281]]<br /> * Obornik (obornik stajenny) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#157|157]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]<br /> * [[Mist|Obornik]]<br /> ** Ożywianie gleby [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#185|185]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#204|204]]<br /> ** Powstawanie w organizmie zwierzęcym [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]<br /> ** Mieszadło [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]]<br /> ** Rozsiewanie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#174|174]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]]<br /> * Obornik, preparaty dodatkowe [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#310|310]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#360|360]]<br /> * Marchew jako pasza [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#97|97]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]<br /> * Księżyc [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** Ożywianie Ziemi w eteryczności [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> ** i siła reprodukcyjna [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> * Fazy Księżyca [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#108|108]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> * Zbyt silne działanie Księżyca [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> * Działanie Księżyca w roślinie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> * Działanie Księżyca w zwierzęciu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> * Działanie Księżyca a chwasty [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]<br /> * Układ mięśniowy zwierzęcia [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#266|266]]<br /> * [[Mysterium von Golgatha|Misterium Golgoty]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#59|59]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#60|60]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#61|61]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|N}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|N}}<br /> * Pobieranie pokarmu przez zwierzę [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#149|149]]<br /> * Siła odżywcza a czas wysiewu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]<br /> * Sekcja Przyrodoznawcza i Krąg Doświadczalny<br /> * Branie i dawanie w przyrodzie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#19|19]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#124|124]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#159|159]]<br /> * Nicienie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#247|247]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#255|255]]<br /> * Nów Księżyca<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|O}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|O}}<br /> * Sadownictwo / drzewo owocowe [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#53|53]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#58|58]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#66|66]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#108|108]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#301|301]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]<br /> * Drzewo owocowe [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]<br /> * Odmiany owoców, wytwarzanie<br /> * Zasada organizmu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#34|34]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#38|38]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#39|39]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#51|51]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#52|52]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#61|61]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#63|63]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#70|70]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#80|80]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#158|158]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#162|162]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#188|188]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|P}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt; <br /> {{BS|P}}<br /> * Trawienie żwaczowe [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#151|151]]<br /> * Pasożyty [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> * Osobisty stosunek do nawozu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#287|287]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]<br /> * Koń [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#137|137]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#138|138]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#139|139]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#140|140]]<br /> * Przygotowanie pieprzu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> ** Mysz polna [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]<br /> ** Owady [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#245|245]]<br /> ** Chwasty [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> * Nawóz koński do rogów krowich<br /> * Roślina, ziemska i kosmiczna wirksamkeit [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#262|262]]<br /> * Roślina, siła reprodukcyjna i siła odżywcza [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#299|299]]<br /> * Pokarm roślinny<br /> * Choroby roślin [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> ** Profilaktyka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> * Natura rośliny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#286|286]]<br /> * Terminy sadzenia a obieg planet<br /> * Śliwka<br /> * Pług / orka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#45|45]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#64|64]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#231|231]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#232|232]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#233|233]]<br /> * Planety [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#358|358]]<br /> ** dalekie a rośliny trwałe [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** dalekie a krzemień [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** bliskie a rośliny jednoroczne [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** bliskie a wapno [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** obieg a terminy sadzenia<br /> ** działanie a aromat owoców [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]]<br /> * Działanie planet a barwa [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Działanie planet w liściu i kwiecie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Działanie planet w zwierzęciu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> * Działanie planet w korzeniu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#212|212]]<br /> * Planetarne życie w związku z ziemskim [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#358|358]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|Q}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt;<br /> {{BS|Q}}<br /> * Jakość produktów [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#35|35]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#226|226]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#317|317]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#318|318]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#319|319]]<br /> * Kwarc [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#282|282]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|348]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]<br /> * Preparat kwarcowy w rogu krowim [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#348|348]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]<br /> * Rozdrabnianie kwarcu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]<br /> * Perz [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#231|231]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#248|248]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|R}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt;<br /> {{BS|R}}<br /> <br /> * Eksploatacja gleby w rolnictwie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#336|336]]<br /> * Filoksera<br /> * Deszcz jako sprzyjający kosmicznym oddziaływaniom<br /> * [[Regenwurm|Dżdżownica]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#223|223]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#296|296]]<br /> * Dżdżownica, dżdżownice [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#223|223]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]<br /> * Regulacja lasu * Wartość pobudzająca i odżywcza substancji w glebie<br /> * Siła reprodukcyjna a termin siewu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> ** a siła odżywcza [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]]<br /> ** przy [[Unkraut|chwastach]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> ** a zwalczanie szkodników<br /> * [[Rhythmus|Rytm]] / rytmiczny środek (gleba) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#92|92]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#328|328]]<br /> * Żywność surowa<br /> * Róża<br /> * Proces mieszania (preparaty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#352|352]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#353|353]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#354|354]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#355|355]]<br /> * Nicień buraczany [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#255|255]]<br /> * Mieszanie, nawóz rogowy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]]<br /> ** z mieszadłem mechanicznym [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#353|353]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#354|354]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|S}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt;<br /> {{BS|S}}<br /> * Rośliny zbożowe i rośliny motylkowe [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#256|256]]<br /> * [[Salz|Sól]] w pożywieniu<br /> * Sól do konserwowania<br /> * Tworzenie się nasion, siła nasienna [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#286|286]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#287|287]]<br /> * Saturn, okres Saturna [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Siły Saturna a stan cieplny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Tlen jako nosiciel życia [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#109|109]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|292]]<br /> * Zwalczanie szkodników [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#250|250]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#251|251]]<br /> ** przez koncentrację<br /> ** z punktu widzenia moralnego<br /> * Preparat ze skrzypu polnego [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#448|448]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#453|453]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#454|454]]<br /> * Owca [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#144|144]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#145|145]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#306|306]]<br /> * Krwawnik [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#364|364]]<br /> * Preparat z krwawnika [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]]<br /> * Siarka [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]<br /> ** krwawnika [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#361|361]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]<br /> ** jako pośrednik między tym, co duchowe, a tym, co fizyczne [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#362|362]]<br /> * Świnia (świnia domowa) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#134|134]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#135|135]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#136|136]]<br /> * Świnia a żywienie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#136|136]]<br /> * Trójczłonowość społeczna [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#73|73]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#84|84]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#85|85]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#187|187]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#188|188]]<br /> * Słonecznik [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#240|240]]<br /> * Działanie Słońca w roślinie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#225|225]]<br /> ** w zwierzęciu<br /> ** różnicowane przez Zodiak<br /> * Urządzenie do opryskiwania [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#356|356]]<br /> * Obornik [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#304|304]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]<br /> * Żywienie stajenno-oborowe [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#148|148]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]]<br /> * Obornik składowany [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#307|307]]<br /> * Astronomia i oddziaływania gwiezdne [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#207|207]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> * [[Stickstoff|Azot]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#79|79]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]<br /> ** znaczenie i wpływ [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#78|78]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]]<br /> ** trwałość<br /> ** w pryzmie nawozowej [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> ** wrażliwość<br /> ** powstawanie w roślinie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]<br /> * Azot / sole azotowe [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#79|79]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#276|276]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#278|278]]<br /> * Zawartość azotu w nawozie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> * Azot jako fizyczny nosiciel astralności [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#279|279]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#292|292]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#297|297]]<br /> * Kolektor azotu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#241|241]]<br /> * Przemiana materii, substancje i siły [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#91|91]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#272|272]]<br /> * Krzewy i ssaki<br /> * Zagęszczenie substancji [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#261|261]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#263|263]]<br /> * Przemiana substancji [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#294|294]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#341|341]]<br /> * Przemiana substancji w organizmie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#154|154]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#294|294]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|T}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt;<br /> {{BS|T}}<br /> * Siły terrestryczne [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#205|205]]<br /> * [[Tiere|Zwierzę]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#111|111]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]]<br /> ** Układ kostny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]]<br /> ** Wpływ Księżyca i Słońca [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#309|309]]<br /> ** Układ mięśniowy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#117|117]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#266|266]]<br /> ** Pobieranie pokarmu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#149|149]]<br /> ** Organizm w swym członieniu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#99|99]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#100|100]]<br /> ** i roślina w obrębie rolnictwa [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#65|65]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#67|67]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#303|303]]<br /> * Żywienie zwierząt [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#148|148]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]]<br /> * Zodiak [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#267|267]]<br /> * Świat zwierzęcy (dzika fauna) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#112|112]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#113|113]]<br /> * Obornik głębokościółkowy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#305|305]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#306|306]]<br /> * Pomidor [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#311|311]]<br /> ** Działanie mrozu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#208|208]]<br /> ** Uprawa<br /> * [[Ton|Glina]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#209|209]]<br /> ** Dodatek w glebie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#205|205]]<br /> ** Pośrednik między wapniem a krzemem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> ** Pośrednik między tym, co kosmiczne, a tym, co terrestryczne [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#212|212]]<br /> * Minerały ilaste [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#94|94]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#209|209]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#210|210]]<br /> * Torf w glebie<br /> * Torf ogrodniczy w pryzmie kompostowej [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#290|290]]<br /> * Wysuszone krajanki buraczane<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|U}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt;<br /> {{BS|U}}<br /> * Ponad i pod ziemią we wzajemnym oddziaływaniu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#93|93]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]]<br /> * Przetrzymanie przez lato (preparaty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#349|349]]<br /> * Przetrzymanie przez zimę (preparaty) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#347|347]]<br /> * Przemiana pierwiastków [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#263|263]]<br /> * Zwalczanie szkodników [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#135|135]]<br /> * [[Unkraut|Chwast]] [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#214|214]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#242|242]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#246|246]]<br /> * Regulacja chwastów (mechaniczna) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#246|246]]<br /> * Spalanie nasion chwastów (przyrządzanie pieprzu) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#222|222]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> * Nauczanie rolnicze [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#184|184]]<br /> * Urtica dioica (pokrzywa zwyczajna) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#253|253]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]]<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|V}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt;<br /> {{BS|V}}<br /> <br /> * Valeriana officinalis (waleriana) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#339|339]]<br /> * Dieta wegetariańska<br /> * Wenus [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#211|211]]<br /> * Wenus w Skorpionie<br /> * Trawienie (bydło) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#153|153]]<br /> * Spalanie w organizmie<br /> * Zagęszczenie substancji [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#261|261]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#265|265]]<br /> * Rozcieńczenie (nawóz rogowy) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#351|351]]<br /> * Dziedziczność<br /> * Ożywianie ziemi [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#280|280]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#360|360]]<br /> * Urozumnianie nawozu [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#333|333]]<br /> * Próby, wskazówki [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#313|313]]<br /> * Powierzchnie doświadczalne, wielkość<br /> * Rośliny doświadczalne (pszenica i esparceta) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Pokrewieństwo świata owadów i rośliny [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#123|123]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#124|124]]<br /> * Gnicie (pieprz owadzi)<br /> * Witalność w glebie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Ptaki (świat ptaków) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]]<br /> * Świat ptaków [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#118|118]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#121|121]]<br /> * Hodowla ptaków i hodowla owadów<br /> * Pełnia Księżyca [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#244|244]]<br /> ** i deszcz<br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|W}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt;<br /> {{BS|W}}<br /> * Las [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#110|110]]<br /> * Ciepło [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#103|103]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#260|260]]<br /> ** i krzemień<br /> * Przemiana ciepła w organizmie (przeziębienie)<br /> * Stan cieplny a Saturn [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#224|224]]<br /> * Woda [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|102]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#208|208]]<br /> ** jako roznosiciel sił księżycowych [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#252|252]]<br /> ** ponad i pod ziemią [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#102|102]]<br /> * Wodór i jego działanie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#275|275]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#295|295]]<br /> * Zawartość wodoru w nawozie<br /> * Cykoria podróżnik [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#249|249]]<br /> * Uprawa winorośli [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#53|53]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#175|175]]<br /> * Pszenica (skłonność do tworzenia się nasion) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Przeżuwanie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#150|150]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#151|151]]<br /> * Nawożenie łąk kompostem [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#299|299]]<br /> * Zboże ozime [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#207|207]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#230|230]]<br /> * Dżdżownice i świat larw w glebie [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#115|115]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#116|116]]<br /> * Korzeń u drzewa [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#302|302]]<br /> * Formy korzeni jako wyraz działań kosmicznych i ziemskich [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#96|96]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Pokarm korzeniowy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#217|217]]<br /> * Wzrost korzeni [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#216|216]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#314|314]]<br /> * Ciepło korzeniowe dla roślin<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|X}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt;<br /> {{BS|X}}<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|Y}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt;<br /> {{BS|Y}}<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----{{GlossarNavigationArtikel|Z}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt;<br /> {{BS|Z}}<br /> * Kozy [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#143|143]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#144|144]]<br /> * Hodowla roślin kulturowych [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#45|45]]<br /> * Hodowla roślin preparatowych<br /> * Organ-przepona (gleba) [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#95|95]], [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst#203|203]]<br /> * Dwuczłonowość organizmu zwierzęcego<br /> <br /> &lt;/div&gt;{{GlossarNavigationArtikel|0-9}}<br /> &lt;div style=&quot;column-count: 2;&quot;&gt;<br /> {{BS|0-9}}<br /> <br /> &lt;/div&gt;<br /> ----<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Filmbeiträge&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> == Filmy ==<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Feier_zur_Buchveröffentlichung_von_Manfred_Klett&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Uroczystość z okazji publikacji książki Manfreda Kletta ===<br /> <br /> [[Datei:Manfred Klett von der Agrartechnologie zur Landbaukunst.PNG|thumb|link=Manfred Klett - Feier zur Buchveröffentlichung: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst, 2021|[[Manfred Klett]] 18 lipca 2021 roku na [[Dottenfelderhof]]]]<br /> <br /> Ku czci Manfreda, 18 lipca 2021 roku, w ramach małej uroczystości, spotkali się niektórzy jego towarzysze drogi, którzy dziś należą również do najbardziej znanych postaci w ruchu [[Biologisch-dynamische Landwirtschaft|rolnictwa biologiczno-dynamicznego]]. Z radością i ulgą świętowano, że Manfred Klett ukończył i opublikował swoją nową książkę „'''Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst'''&quot;. <br /> <br /> '''''[[Manfred Klett - Feier zur Buchveröffentlichung: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst, 2021|Przejdź do wykładu]]'''''<br /> <br /> |&lt;small&gt;[[Manfred Klett|powrót do Manfreda Kletta ◁]] &lt;/small&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Buchvorstellung_&amp;quot;Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst&amp;quot;_vom_Mitherausgeber_Ueli_Hurter&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Prezentacja książki „Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst&quot; przez współwydawcę Ueliego Hurtera ===<br /> <br /> &lt;div lang=&quot;de&quot; dir=&quot;ltr&quot; class=&quot;mw-content-ltr&quot;&gt;<br /> [[Datei:Ueli_Hurter_präsentiert_Buch_Manfred_Klett_von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst.jpg|thumb|link=https://www.youtube.com/watch?v=K_oQWzXnkJc|[[Ueli Hurter]] ]]<br /> &lt;/div&gt;<br /> <br /> Tutaj widoczny jest kierownik [[Sektion für Landwirtschaft|Sekcji Rolnictwa]] przy [[A:Goetheanum|Goetheanum]] w [[A:Dornach|Dornach]], [[Ueli Hurter]]. Ueli był również współwydawcą. <br /> <br /> „A więc to, co przekazuje się w ręce '''młodego pokolenia''', powinno być przekazane na poziomie co najmniej tak dobrym, a może nawet '''wyżej rozwiniętym''', niż samemu się je przejęło od pokolenia poprzedniego. I że teraz gospodarczo, w sensie ekonomii przedsiębiorstwa, ale też ekonomii narodowej, jest to coś, na co '''autor''' '''wskazuje''', że tutaj w istocie rzeczy leży coś, czego właściwie '''szuka cała gospodarka, mianowicie gospodarka regeneratywna.'''<br /> <br /> Jesteśmy dziś w ogólnej sytuacji z naszą planetą Ziemią, w której bezwzględnie i szybko, i w wielu miejscach potrzebujemy podejść i osadzeń zmierzających ku '''gospodarce''', która nie jest tylko '''wyeksploatowana''', która nie jest tylko '''obciążająca''', która nie pozostawia po sobie jedynie '''negatywnego wpływu''', lecz która jest '''regeneratywna''' — i rolnictwo '''oczywiście''' poprzez swoją '''bliskość do procesów życiowych''', ale rozumiane jako rolnictwo '''biodynamiczne''', może to pojąć. Jeśli to pojmie, może stać się '''dawcą impulsów''', '''inspiratorem''' '''dla całej gospodarki'''.<br /> <br /> To jest wypracowane w tej książce i jest wezwaniem, aby '''przyszłe pokolenia''' wypracowywały to jeszcze wyraźniej, obchodziły się z tym i nie pozostawały tylko w kontekstach rolniczych, lecz '''wnosiły''' to do '''ogólnogospodarczego, ogólnospołecznego dialogu'''.&quot;<br /> <br /> '''''[[Ueli Hurter - Buchvorstellung Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst|Przejdź do transkrybowanego wykładu]]'''''<br /> <br /> &lt;small&gt;[[Manfred Klett|powrót do Manfreda Kletta ◁]] &lt;/small&gt;<br /> <br /> &lt;span id=&quot;Einzelnachweise&quot;&gt;&lt;/span&gt;<br /> === Przypisy ===<br /> <br /> [[Kategorie:Autor]]<br /> [[Kategorie:Betriebsorganismus]]<br /> [[Kategorie:Bodenbearbeitung]]<br /> [[Kategorie:Bodenfruchtbarkeit]]<br /> [[Kategorie:Buch]]<br /> [[Kategorie:biologisch-dynamische Landwirtschaft]]<br /> [[Kategorie:biologisch-dynamische Präparate]]<br /> [[Kategorie:biodynamische Landwirtschaft]]<br /> [[Kategorie:Düngung]]<br /> [[Kategorie:Herausragende Persönlichkeit]]<br /> [[Kategorie:Inhaltsangabe (Buch)]]<br /> [[Kategorie:Landbaukunst]]<br /> [[Kategorie:Literatur]]<br /> [[Kategorie:Manfred Klett]]<br /> [[Kategorie:Pionier]]<br /> [[Kategorie:Rudolf Steiner]]<br /> [[Kategorie:Zukunftsimpuls]]<br /> &lt;references /&gt;{{Artikel unten}}</div>

Admin https://biodyn.wiki/index.php?title=Translations:Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/33/pl&diff=28199 2026-06-06T12:27:55Z

<p>Admin: </p> <hr /> <div>* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Kompozycja preparatu z kozłka lekarskiego|Kompozycja preparatu z waleriany 427]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Obraz zjawiskowy waleriany|Obraz zjawiskowy waleriany 428]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Korzeń|Korzeń 430]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Łodyga|Łodyga 431]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Następstwo liści|Następstwo liści 432]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Kwiat|Kwiat 434]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Wytwarzanie i stosowanie|Wytwarzanie i stosowanie 438]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Uwagi wstępne do kwestii wirksamkeit|Uwagi wstępne o działaniu 440]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Skuteczność|Działanie 446]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Preparat ze skrzypu polnego|Preparat ze skrzypu polnego 448]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Forma zjawiskowa|Postać zjawiskowa 449]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Sfera ryzomowo-korzeniowa, wegetatywne i generatywne rozmnażanie|Sfera kłącza i korzenia, rozmnażanie wegetatywne i generatywne 450]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Nadziemny pęd i proces krzemionkowy|Nadziemny pęd i proces krzemionkowy 451]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Wytwarzanie i stosowanie|Wytwarzanie i stosowanie 453]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Skuteczność preparatu ze skrzypu polnego|Działanie preparatu ze skrzypu polnego 454]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Kanon sześciu preparatów nawozowych, ich współdziałanie w kształtowaniu nowego Pośredniego — przegląd|Kanon sześciu preparatów nawozowych, ich współdziałanie w kształtowaniu nowego środka – ujęcie całościowe 456]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Szereg roślin preparatowych|Szereg roślin preparatowych 456]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Szereg zwierzęcych powłok narządowych|Szereg zwierzęcych osłon organów 461]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Preparaty nawozowe w ich całościowym działaniu|Preparaty nawozowe w ich całościowym działaniu 469]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Praktyka sztuki uprawy ziemi w trzech krokach|Praktyka sztuki uprawy ziemi w trzech krokach 473]]</div>

Admin https://biodyn.wiki/index.php?title=Translations:Manfred_Klett:_Von_der_Agrartechnologie_zur_Landbaukunst/32/pl&diff=28198 2026-06-06T12:27:25Z

<p>Admin: </p> <hr /> <div>* [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Poziom 0: Stosowanie minerałów|Stopień 0: Stosowanie substancji mineralnych 274]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Stosowanie soli azotowych|Stosowanie soli azotowych 275]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Stosowanie mączki skalnej|Stosowanie mączki skalnej 281]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Poziom 1: Nawożenie z żywej natury roślinnej|Stopień 1: Nawożenie z tego, co żywe w naturze roślinnej 286]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#O istocie kompostowania|O istocie kompostowania 287]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#1. Faza cieplna|1. Faza ciepła 291]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#2. Faza oddychania powietrzem i odgazowania|2. Faza oddychania powietrzem i odgazowania 292]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#3. Faza wodna lub przemiany|3. Faza wodna, czyli faza przemiany 294]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#4. Faza uziemnienia|4. Faza uziemnienia 295]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Stosowanie kompostu|Stosowanie kompostu 299]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Nawożenie kompostem łąk i pastwisk|Nawożenie kompostem łąk i pastwisk 299]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Nawożenie kompostem w ogrodnictwie|Nawożenie kompostem w ogrodnictwie 300]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Nawożenie kompostem w sadownictwie|Nawożenie kompostem w sadownictwie 301]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Poziom 2: Nawożenie z duszy natury zwierząt domowych|Stopień 2: Nawożenie z tego, co duszewne w naturze zwierząt domowych 303]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Przechowywanie nawozów od zwierząt domowych|Zachowanie nawozów od pogłowia zwierząt domowych 304]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Obornik głęboki|Obornik głębokościółkowy 305]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Obornik pryzmowy|Obornik układany warstwowo 307]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Kompost obornikowy|Kompost obornikowy 307]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Gnojówka|Gnojówka 309]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Stosowanie nawozów zwierzęcych z własnego gospodarstwa|Stosowanie własnych nawozów zwierzęcych gospodarstwa 311]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Skuteczność własnych nawozów zwierzęcych|Działanie własnych nawozów zwierzęcych gospodarstwa 312]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Doświadczenie światło-cień|Doświadczenie światło–cień 313]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Oceny na podstawie wyników morfologicznych|Oceny na podstawie wyników morfologicznych 314]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Oceny na podstawie wyników analitycznych|Oceny na podstawie wyników analitycznych 317]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Ocena metodą diagnostyki krystalicznej chlorku miedzi|Ocena metodą krystalnodiagnostyczną krystalizacji chlorku miedzi 318]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Poziom 3: Nawożenie z ducha człowieka|Stopień 3: Nawożenie z ducha człowieka 323]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Wydaliny metaboliczne|Wydaliny przemiany materii 323]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Działalność duchowa w pracy|Działalność ducha w pracy 324]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Indywidualność rolnicza a preparaty biodynamiczne|Indywidualność rolnicza i preparaty biologiczno-dynamiczne 325]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Droga badań nauk humanistycznych|Droga badawcza nauki duchowej 329]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Przyrodniczo-goetheanistyczna droga badań|Przyrodniczo-goetheanistyczna droga badawcza 331]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Droga badań przez doświadczenie woli|Droga badawcza doświadczenia woli 332]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Wytwarzanie, stosowanie i skuteczność preparatów w cyklu rocznym|Wytwarzanie, stosowanie i działanie preparatów w biegu roku 334]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Podstawowe aspekty metodyki wytwarzania i stosowania preparatów|Podstawowe aspekty metodyki wytwarzania i stosowania preparatów 336]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Zbliżenie do rozumienia substancji wyjściowych do preparacji|Zbliżanie się ku rozumieniu substancji wyjściowych do preparacji 339]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Wytwarzanie i obsługa preparatów biodynamicznych|Wytwarzanie i posługiwanie się preparatami biologiczno-dynamicznymi 344]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Preparat z nawozu rogowego i krzemionki rogowej – wytwarzanie, stosowanie i skuteczność|Preparat z nawozu w rogu i preparat rogu krzemiennego – wytwarzanie, stosowanie i działanie 344]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Preparat z nawozu rogowego|Preparat z nawozu w rogu 344]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Preparacja w rytmie cyklu rocznego|Preparat rogu krzemiennego 348]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Proces mieszania|Proces mieszania 351]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Stosowanie|Stosowanie 356]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Skuteczność|Działanie 357]]<br /> * '''[[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Die Kompost- oder Düngerpräparate|Preparaty kompostowe, czyli nawozowe 360]]'''<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Kompozycja preparatu z krwawnika|Kompozycja preparatu z krwawnika 361]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Poziomy skuteczności|Stopnie działania 370]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Kompozycja preparatu z rumianku|Kompozycja preparatu rumiankowego 372]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Kompozycja preparatu z pokrzywy|Kompozycja preparatu pokrzywowego 379]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#O kwestii przemiany substancji|O kwestii przemiany substancji 384]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Kompozycja preparatu z kory dębu|Kompozycja preparatu z kory dębowej 389]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Dąb, jego kora i łyko|Dąb, jego kora i korek 389]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Czaszka zwierzęcia domowego|Czaszka zwierzęcia domowego 395]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Preparacja kory i łyka dębu|Preparacja kory dębowej i korka 400]]<br /> * [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Kompozycja preparatu z mniszka lekarskiego|Kompozycja preparatu z mniszka lekarskiego 405]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Wygląd mniszka lekarskiego|Obraz zjawiskowy mniszka lekarskiego 406]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Korzeń|Korzeń 407]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Pęd i liść|Pęd i liść 408]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Kwiat|Kwiat 409]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Sok mleczny|Sok mleczny 411]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Otrzewna i krezka bydlęca|Otrzewna względnie krezka bydlęcia 415]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Kroki preparacji|Etapy preparowania 420]]<br /> ** [[Manfred Klett: Von der Agrartechnologie zur Landbaukunst/pl#Zastosowanie i skuteczność|Stosowanie i działanie 424]]</div>

Admin